Skip to main content

Full text of "Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


OTTUV 


SLOVNÍK  NAUCNÝ. 


I LLUSTROVANA 


ENCYKLOPiEDIE  OBECNÝCH  VĚDOMOSTÍ. 


dvacAtýtřetí  Díl. 


Schlossar  —  Starowolski. 


S  28  PŘÍLOHAMI  A  231  VYOBRAZENÍMI  V  TEXTU. 


IQOB. 

VYDAVATEL   A   NAKLADATEL  J.  OTTO   V  PRAZE. 


veSkerA  práva  se  vyhrazují 


TISKEM  »UNIE€  V  PRAZE. 


s. 


SohlOMiar  Anton,  rak.  literární  a  kul- 
turní historik  (*  1849  v  Opavě),  stal  se  r.  1875 
assistentem  universitní  knihovny  ve  Štýr. 
Hradci,  r.  1885  kustodem  t.  S.  uveřejnil: 
ínnerósterr.  Stadtlebtn  vor  hundert  Jahren 
íVid.,  1ST7>;  Cornelia.  Eine  Her\ensgeschichte 
in  Versen  ilnšpruk,  1878};  Oesterr.  Kultur- 
und  Literaturbilder  (Vid.,  1879);  Steiermark 
im  deutschen  Liede (1SS0)\  Kultur-  und  Sitten- 
bildfr  aus  Steiermark  (St.  Hradec,  1885); 
Hundert  Jahre  deutscher  Dlchtung  in  Steier- 
mark íj8S—í88S  (Vid.,  1893),  pak  místo- 
pisnou  knihu  Steiermárkische  Bdder  und 
Luftkurorte  (Vid.,  1883)  a  j.  v. 

8ohl5«MÍb&oh,  SchlGsselbachel,  ves; 
v  Čechách,  hejtm.  Prachatice,  okr.  VolaryJ 
fara  Kunžvarta,  pš.  Lenora;  21  d.,  121  oby  v.  n. 
(1900  ■,  mlýn. 
SohlSsselhof  viz  Vše  sul  o  v. 
8ohl5sselwald  (také  Dolní  a  Horní), 
ves    v   Čechách    na   březích    dvou    potoků,' 
hejtm.  Sušice,  okr.  Kašp.  Horv,  fara  a  pš.: 
Rehberk;  34  d.,  239  oby  v.  n.  (1900),  po  do- 1 
micku    výroba  krabiček   na  sirky,  leštidlo, 
mazadla  á  pošumavských  květin;  mlýn,  pila. 
Schlosser:  1)  S.  Johann  Georg,  spis.i 
něm.    *  1739  ve  Frankfurtě  n.  M.  —  f  1799 1). 
Druh  mládí  Goethova  a  manžel  jeho  sestry  • 
Cornelie  (na  podzim  1773),  když  se  mu  do- 
stalo místo  badenského   vrchního  úředníka 
v  Emmendingen.  Po  smrti  prvé  choti  (1777) 
oženil    se   S.    s    Frankfurfankou    Johannou 
Fahlmerovou  (1778),   jež   byla    dfivěrnicí 
Goethovou  v  jeho  období  kvasu.  (Goethcs ; 
Briefe  an  Joh.   Fahlmer   vyd.  Urlichs,  Lip., 
1S75.     Postoupil  za  tajného  dvorního  radu 
v  Karlsruhe  (1787),  tajného  radu  a  ředitele 
dvorského  soudu  (1790)  a  vzdal  se  činnosti 
r.  1794,  dotčen  odvoláním  nařízení  ve  pro-: 
spěch    chudých,   jeŽ    byl    vyhlásil.    Žil    pak 
v  Ansbachu  a  v  Eutinu.  R.  1798  stal  se  syn-  '. 
dikem  v  rodišti.  »Frankfurter  Gelehrte  An- . 
zeigenc  (od  r.  1772  vydav,  v  novém   tvaru,  ] 
s   novými  tendencemi)   měly    v  něm  vedle  < 
Mercka,  Goctha  a  j.  horlivého  přispěvatele. 
Boieovo  »Deutsches  Museum«  rovněž.  Krom 
toho  S.  překládal  Platóna,  Aristotela  a   j. 
autory  antické  a  obíral  se   otázkami  liter., 
ňlosoif.,  polit,  a  národohospodářskými.  Články 
své  z  časti  sebral  v  Kleine  Schriften  (Basilej , 

OtxŮT  SloTDÍk  Naučný,  •▼.  XXIIL  3^  1904. 


!  1779—94,  6  sv.).  Jak  se  přeceňoval,  svědčí 
domýšlivá  jeho  polemika  s  Kantem.  Srv.  Ni- 
colovius  (S-ův  zef),  J.  G.  S-s  Leben  u.  litte- 
rarisches  Wirken  (^Bonn,  1844 1;  Dechent 
v  >Goethe-Jahrbuchu€  sv.  X.  (Frankf.,  1889) 
a  Gothein,  J.  G.  S.  als  badischer  Beamter 
(Heidelb.,  1899\ 

2)  S.  Friedrich  Christoph,  dějepisec 
něm.  (*  1776  v  Jeveru  —  f  1861  v  Heidel- 
berce).  Studoval  v  Gotinkách  theologii  a  byl 
nějakou  dobu  domácím  učitelem  ve  Frank- 
furtě n.  M.  V  té  době  odvrátil  se  od  studií 
theologických  k  historii  a  byl  r.  1812  jme- 
nován professorem  dějepisu  na  lyceu  ve 
Frankfurtě.  R.  1814  stal  se  tamtéž  městským 
bibliotékářem  a  r.  1819  professorem  historie 
na  universitě  v  Heidelbcrce.  Z  jeho  spisů 
jsou  nejdůležitější:  Gesch,  der  bilderstúrmen' 
den  Kaiser  des  ostrúm.  Reiches  (Franf.,  1812); 
Weltgeschichte  (t.,  1815—24,  9  sv.);  Gesch. 
des  XVIII,  Jahrhundertes  (Heid.,  1823);  Zur 
Beurteilung  Napoleons  (Frankf.,  1832—35); 
Universalhistorische  Uebersicht  der  Gesch.  der 
Alten  Welt  und  ihrer  Kultur  (t ,  1826—34, 
9  sv.);  Weltgeschichte  júr  das  deutsche  Volk 
(t.,  1844—56,  18  sv.).  —  Srv.  Gervinus.  Fr. 
Chr.  S.  (Lip.,  1861);  Weber,  Fr.  Chr.  S.  (t., 
1876);  Lorenz,  Fr.  Chr.  S.  und  Qber  einige 
Aufgaben  und  Prinzipien  der  Geschichts- 
schreibung  (Vid.,  1878);  t.,  Die  Geschichtswis- 
senschaft  in  Hauptrichtungen  und  Aufgaben 
(^Berl.,  1886).  J.F, 

SoUSMles  viz  Hrádek  46). 

Sohloth.,  v.  Schloth.,  palaeontolo|^ickÝ 
zkratek,  jímž  jest  značen  Ernst  Friedrich  v. 
Schlotheim. 

von  Sohlotheim  Ernst  Friedrich,  pa- 
laeontolog  něm.  i*  1764  v  Almcnhauscnu — 
t  1832  v  Gothě),  byl  praesidentcm  komory 
v  Gothě,  zabýval  se  pečlivé  soustavným  stu- 
diem předvěkých  ústrojencův  a  má  zásluhy 
hlavně  o  poznaní  předvěkých  rostlin.  Vydal: 
Beschreibung  merkwúrdiger  Kráuterabdrúcke 
und  Pflan^enversteinerungen  (Gotha,  1804,  se 
14  tab.);  Die  Petrejactenkunde  (t  ,  1820.  s  15 
tab.);  Nachtráge  ^ur  Petrejactenkunde  (t.,1822 
až  1823,  2  d.,  37  tab.). 

Sohlotten  viz  Slot  o  v. 

Solilottmann  Konstantin,  protestant- 
ský theolog  a  orientalista  něm.  (^*  1819  v  Min- 

1 


Schlowitz  —  Schmalzgruben. 


děnu  —  tri887  v  Halle).  R.  1847  habilitoval 
se  v  Berlině  a  r.  1850  ustanoven  za  kazatele 
při  prus.  vyslanectvu  v  Cařihradě.  R.  1865 
stal  se  řádným  professorem  university  v  Cu- 
richu,  r.  1859  v  Bonne,  r.  1866  v  Halle.  Evan- 
gelická církevní  konference  v  Eisenachu  po- 
stavila jej  v  čelo  kommísse,  jež  měla  pro- 
vésti revisi  Lutherova  překladu  bible.  Veliký 
rozruch  zp&sobíl  svým  dílem  Erasmus  redi- 
vivus  sivé  de  curia  romana  hucusque  insanabili 
(Halle,  1883—89),  kde  prudce  vystoupil  proti 
ultramontanismu.  Mimo  to  sepsal :  Dos  Buch 
Hiob  (Berl.,  1851);  De  Ph.  Melanchthone  refor- 
mátore (Bonn,  1860);  De  ret  publicae  littera- 
riae  originibus  (t.,  1861);  Dos  Vergángliche 
und  Unvergángliche  in  der  menschl.  Seele  nach 
Aristoteles  (Halle,  1873);  David  Strauss  (t., 
1878);  Die  Osterbotschajt  und  die  Visionhypo- 
these  (t.,  1886);  Kompendium  der  bibl.  Theo- 
logie (2.  vyd.  Lip.,  1895).  J,F. 

Sohlowltz  viz  Š lovíce. 

SohlSzer:  1)  von  S.  August  Ludwig, 
dějepisec  a  statistik  něm.  (*  1735  v  Gagg- 
stettu  —  t  1809  v  Gotinkách).  Studovav 
v  Gotinkách  pobyl  v  1.  1755—59  ve  Švéd- 
sku, r.  1760  přijal  pozváni  historika  G.  Múl- 
lera  a  odešel  ao  Kuska  jako  domácí  učitel 
a  Múllerfiv  pomocník  při  vědecké  práci.  S. 
zjednal  si  tu  značnou  znalost  pramenů  rus. 
dějin,  ale  v  Rusku  se  mu  nelíbilo;  proto 
r.  1769  odešel  do  Gotink,  kde  stal  se  pro- 
fessorem zprvu  filosofie,  pak  (1772)  historie 
a  statistiky  a  konečně  politiky  (1787).  R.  1804 
odešel  do  výslužby  byv  carem  Alexandrem 
povýšen  za  šlechtice.  Jeho  díla  jsou:  Historie 
obchodu  ve  Švédsku  (Štokh.,  1758);  AJlgem. 
nord.  Geschichte  (Halle,  1772);  Weltgeschichte 
im  Auszuge  und  Zusammenhange  (Got.,  1792 
až  1801);  Gesch,  von  Lithauen  (1872);  Das 
neue  veránderte  Russland  (1767—71).  Do  něm- 
činy přeložil  ruský  letopis  Nestorftv  s  vý- 
kladem (Got.,  1802—09,  5  sv.).  Politický  vý- 
znam má  jeho  Briefwechsel  (Got.,  1776—82, 
10  sv.)  a  Staatsan^eigen  (t.,  1783—93,  18  sv.). 
Ve  vývoji  dějepisné  vědy  má  S.  zásluhu  tu, 
že  položil  d&raz  na  historickou  kritiku  pra- 
menů. —  Srv.  Wesendonck,  Die  BegrUndung 
der  neueren  deutsch.  Geschichtschreibung 
durch  Gattcrer  u.  S.  (Lip.,  1876);  A.  L.  S-s 
Óffentl.  u.  Privatleben  von  ihm  selbst  be- 
schrieben  (Got.,  1802);  Christian  v.  S.  (nej- 
starší syn  S-ův),  Oeffentl.  u.  Privatleben 
A.  L.  S-s  (Lip.,  1828);  Zermelo,  Aug.  L.  S. 
(Berl.,  1875J.  —  Jeho  dcera  Dorothea 
(♦  1770  —  t  1825)  provdaná  za  lubeckého 
purkmistra  Rodda,  zpracovala  dějiny  rus- 
kého mincovnictví  a  obdržela  r.  1787  hod- 
nost doktorskou.  J.F. 

3)  v.  S.  Kurt,  diplomat  a  dějepisec 
prus.  í*  1822  v  Lubeku  —  1 1894  v  Berlíně). 
R.  1850  vstoupil  do  pruského  ministerstva 
zahr.  zál.,  byl  legačním  sekretářem  při  různých 
vyslanectvích.  R.  1871  jmenován  vyslancem 
Německa  ve  Washingtone  a  r.  1882  ve  Va- 
tikáne, v  kterémžto  postavení  se  osvědčil 
při  jednání  o  smír  s  kurií.  R.  1892  vstoupil 
do   výslužby.   Sepsal:   Choiseul  u.  seine  Zeit 


(Berl.  1849);  Gesch, der deutschen  Ostseelánder 
(t.,l850-61,3  d.);  Gen.  Graf  Cfcasoř  (t.,  1856); 
Friedrich  der  Gr.  u.  Katharina  II,  (t.,  1859)  a  j. 

Sohluokenau  viz  Šluk  no  v. 

Sohlttohtaniy  kraj.  město  v  prus.  vlád. 
obv.  kasselském,  při  řece  Kinzigu  a  Žel.  tr. 
Bebra-Frankfurt  n.  M.,  má  2766  oby  v  (1900), 
obv.  soud,  klášter,  v  němž  nyní  progymna- 
sium.  evang.  seminář,  špitál,  nemocnice  a 
výroč.  trhy. 

Sohlnmlts  viz  Slubice. 

SohlilMelIliirff:  1)  S.,  far.  ves  v  Čechách, 
viz  Lnáře. 

2)  S..  újezdní  město  a  pevnost  ruská,  viz 
Šlisselburk. 

Sohliltar:  1)  S.  And  re  as,  sochař  a  sta- 
vitel něm.  (♦  20.  květ.  1664  v  Hamburce  — 
t  1714  v  Petrohradě).  Se  svým  otcem  so- 
chařem přišel  za  mládí  do  Gdaňská,  odtud 
pak  do  Varšavy.  R.  1694  povolán  jako  sochař 
do  Berlína;  zde  též  se  vyvinulo  jeho  nadání 
pro  architekturu  za  vlivu  nizozemského  sloha 
barokového.  R.  1696  počal  pracovati  o  ná- 
vrzích k  přestavbě  král.  zámku.  Než  doŠlo 
na  provedeni,  S.  cestoval  po  Itálii.   R.  1696 

Erovedl  střední  čásf  paláce  v  Charlotten- 
urce,  r.  1695  počato  s  novou  stavbou  král. 
paláce  v  Berlině  a  S.  řídil  tyto  práce  až  do 
r.  1706,  stav  se  r.  1699  dvorním  ředitelem 
staveb  (Hoýbaudirektor),  Jím  projektovaná 
věž  {Mún\turm)  byla  pro  chybné  základy 
snesena,  aby  se  nezřitila,  a  S.  upadl  v  ne- 
milost.  Řídil  však  až  do  r.  1713  stavbu  pa- 
láce, nejbohatší  památky  barokového  slohu 
v  Německu.  Z  jeho  sochařských  prací  je  nej- 
známější pomnik  Velkého  kurfiršta  (lil  Jakobi 
1700)  z  21  svorníku  s  maskami  skondvajicich 
vojínu  v  dvoraně  zbrojnice.  Mimo  to  pro- 
vedl spěžovou  sochu  kurfiršta  Bedřicha  II, 
v  Královci,  náhrobky  krdle  Bedřicha  I,  a  jeho 
choti  v  Berlíně,  mramorovou  kazatelnu  v  Ma- 
riánském kostele,  a  náhrobek  rodiny  Mánn- 
Uchu  v  kost.  sv.  Mikuláše  tamtéž.  S.  mode- 
loval také  návrhy  pro  zlatníky,  dekorační 
reliéfy  (čtyři  dily  světa  pro  berlínský  měst. 
palác)  a  pod.  Zmíněné  masky  skonávajících 
vojínů  prozrazuji  smysl  Tcela  moderní  pro 
realismus  a  jsou  při  tom  poňaty  v  pravdě 
dekorativně.  S.  znázornil  tu  blížící  se  smrt, 
jak  se  zračí  ve  tvářích  mužů  různého  včku 
a  typu.  Srv.  Dohme,  Kunst  u.  KQnstler  (Lip., 
1876);  t.  D.  kOnigl.  Schlcss  in  Berlin  (t.,1876); 
Gurlitt,  Andreas  S.  (Berl.,  1891).         F.  H-s. 

2)  S.  Karl,  sochař  nčm.  (*  24.  říj.  1846 
v  Pinneberku  —  f  26.  říj.  1884  v  Drážďanech^, 
studoval  na  akademii  drážďanské  za  řea. 
Schillinga.  Pobyv  tři  léta  v  Itálii  usadil  se 
r.  1876  v  Drážďanech.  Z  jeho  prací  buďtež 
uvedeny:  socha  Hermanna;  Semiramis]  Římský' 
hoch  pastýřský  (v  nár.  galerii  v  Berlíně).  S.  při- 
držoval se  klassicistnich  tradic  Školy  německé, 
přibíraje  realistní  rysy  a  spojuje  vše  k  dosa- 
žení jakési  konvenčiií  monumentality.  F,  H-s. 

Sohmaler  viz  Smoleř. 

Sohmalkalden  viz  Šmalkaldy. 

Sohmalxgraben,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Domažlice,  fara  a  pŠ.  Nemanice;ll  d., 


Schinarda  —  Schmelzihal.  I 

>:    -.byv.  II.  (19>0!.  Zdejši  pozemky,  jež  při-  David   dAa;:e:s    Ii.--;,i  l  >-:  lí..':   ■   I 

:i:.y    k   Čechám    pM    úpravé    hranic    mezi  meovč  díle  »K-r.š:  .11  •ll-íir.itr       :.j.    -■. 

C..:y  a  Bavory,  byly  dclitclné  a  do  r.  1853  Bildwerke  Jes  .V-iTir^-fB*   _"'.»míi     .t:^;:.-: 

--r.ť  prosty.     '       '  '  l>í92'.  Od  r.  >:-:    1  ;  "  -p'  -_;í"l   .'rMiiir    u-^ 

Sehm&rda  Ludwig  Karl,  zoolog  něm.  Forschuneen  ri-  K.^Js:£vi^i.i::trA.            .-  -. 

•  >1?  v  Olomouci  ,  studoval  včdy  přirodni  Sohméil  v::  Stz     :"- 

i  iicarstvi  ve  Vidni,  byl  assistentem  přírodo-  Šobnittks     Tž:-zfi'tS     » -.:    i  n  :  ;  .  ■ 

TISU   při  vojenské   lék.  akademii   ve  Vídni,  Šohmeller  J.-ii-    A::-*í:     ;í.-:.«- 

.-.  1S47  stal  se  prof.  na  rcálce  ve  St.  Hradci,  zpytec  ném.    •'l'";.;    —  -  :».::      .fii-riir... 

:.  I*;:-   prof.   na  tamní    universitě,   r.   1852  do  Svýcar   k  řt*:L  mí-z:     ■.*••*     i.    :.\.. 

:ro:".  zoo  o::ie  na  univcrsitc  v  Praze.  V  1. 1853  v  Basileji  se  5á=    :-I::  't-r.   w.*\.\:  \m"   l.t:. 

a:  IfioT  vykonal  stuiijni  cestu  kolem  světa.  1S08 -13.  Jako  r.i.-:-.::  •.:.4    iilií;;-.:::  :,•    i.ju 

Ni.-rátiv  se  zdržoval  se  ve  Štýrsku.  v  Paříži  za  svobodu  a  od  i*   5.*  ::u    '  .ili.ivii;''^.   .?  ,. 

i  Berlině  zpracovávaje  věd.  materiál  na  ce-  diím  jazykoipytr.;;—  n .  . :i.tt;tr.i-ji -n.  i.   .  :.■. 

sticri     nashromážděný,     r.    1862    jmenován  dosáhl   mimoř.  ;:-.'* u : -^    :r-.    lí.i:—     :,.— ; 

::o*".  zoologie  na  universitě  vídeňské,   kdež  a  starší  pisenar.  c.vi -4-í::;i*  iun:-..í   i  ;t;i.  íi- 

pisDbil  až  do  r.  1833,   načež  odešel  na  od-  kusto^iem     :*2>     --.    ^...-iu  .•..•.•••i:.i.*:n     :.a. 

;o:.nek.    R.  1863—65  a  r.  1868  studov.d  na  dvorní  a  státr.i  kr..-...v.'    Wm      -     .....    -,,i 

pjinět  vlády  rak.  mořský  rybolov  zemí  rak.  profes5oremur..ve-5  :i  :L    . » t.:.;ii»  '».»  .1  ii»»f. 

a  ve  Francii,  po  odchodě  na  odpočinek  konal  arten    Raye^n-.    z'Z'^.n^:  r,:.  :,vt     ui:':"t.*:lt 

opěiovné    studijní    cesty    v    zemích   středo-  Mnichov,    l-l*:    '-.yv-.*      ;-'::    itmi*:- .-.jt 

i 


.f 


!• 


I-T>..  1859—61  ;    Reise  um  die  Erde   i.  d,  J,    Lateinische    GtJici:t   íti    .K     rr.: 


•  r.tr 


Jeutu^ifen  jus  dem  Seelenleben   der  Tiere    t.,  zvláště  zají  mi.:    t    •    :■     ',  •.•-.»•     '    j.-.. 

>4^ ■;    6>6řr  t/i>  Verbreitung  der  wirbellosen  Trcdici     Coram.'.'       •-.    : ■. ;      i-;-.,     ^i. 

r?re  j?i  den   núrdl.  Kústen    des  Adriatischen  v   slovník,    vyj     ií '-•/•-..«.••  *••::       ♦',•         - 

.^/ffT.jí     t.,   1S4T:;     .^ur    Saturf;eschichte    der  Z  pozůstalost.  j«;:.^   .•*••.•. vit  •.•ap.Q',. 

.4i'-:j    t..  18521,    Grundiúge  der  Zoologie  (t.,  F.phener     .Mr.:'.:.  .    :>'f      ':^r     "if':/:;d- 

1  •  ^  3  :  Zlí r  Saturgeschichte  A e^ypten i  't . .  1 854 ) ;  Lebe n  u  r.  d  \V. :  .•  t  :.    v ..  •  -.     ^  k^; 
ÍMe  maritime  Pi-oductinn  d.  oesterreich.  Kústen-       Sohmelxer   .-.  r.  \'^\'.\.    V  •.^: 

.'-'  -i:,"-  t.,  1864— 67  ;  Die  Kultur  de^  Síceres  in  borný  s;i:h.  '>:■:     *  :j-.<4  1  tfiirT^.-:    - 

r  aikreich  t.A<6S)\  Berichte  ú.  d.  fortschritte  v   Praze.     Vy,r  .-^^li^v    vv«    rl._ 

unserer  Kenntnisse  v.  d.  geuf^rcph.  Verbreitung  technik':    v  P:čz.í     Wu.  hi   dSíišir--- 

i  77:frtf  v  »Ge03r.Jahrb.«,lS68  — 81>;  Zř>o/o£ri>  mické 


r  ■ 


iějinv    národu,   staí    sc  >>[j 

;-:    .ýpomocným    úředníkem    Král.   sbírky  jM/ovarbisy  v  PraV.. .  --.    " 

:..■-."  v  Herlině,'  habilitoval    se   r.  l^M   ja-co  p:s  p  voví[rn:V  ^i.7£.     ;  -  "  -  """ 

tji^T.  docent  dějin  uměni  v  Gotinkách.    Již  Stručně jr i pouanusr '  ^:^ 

:    :*'^2  jmsrnován  professorem.  píc>cl  r.  issf,  náklú'itn,  'barr    £— n  - 

-.i   ur.ivcisiťj    vra*íslavskou    a    r.    1>;93   ;ío-  pr-.T-vb!  pivug.  .^  -, 

--.  do  Lipska.  Na  podzim   r.  l^^S  založil  nvcb  Oiiinffir- 

-s:í.'  pro  historii  uměn  ve  Florencii.  Hlavně  M:ilí>  u  o: 


lajíntá    o    déjinv  vlašské  renaissance    a   p  vyvjcjrj    —^ 

v  Pn 
pivir 


— j-  —    ^    ^«j....    . -— ^,        — 

r.irisai  Raffael  und  Pinturicchio  in  Siena  .Stutg.,   v  Prsa*  1 
>-':    BřTTi.   Pinturicchio    in   Rom    ;t.  18«2  : 
Utluiio  da  Forti  »t.  1886,  27  tab.   vyobra- 
zili :  Donatello  iLíp.,  1886);  Giovanni  S 
der  Vater  Raffaels  (Berl..  1887);  Af.  1* 
r>ii  Lucca  und  die  An/dnge  der  tc' 
Skulptur    im    Mittelalter   (Vrat, 
1.  dil  »Italienische  Forschungei* 
Kcschichte  « ) ;  Masaccio^Siudiem 
a2  1896,  2  st.;.  Mimo  to  vyd 


von  Schmerling  —  Schmeykal. 


Planá,  okr.  KynŽvart,  fara  a  pš.  Tři  Sekery; 
96  d.,  679  obyv.  n.  (1900).  2tř.  šk.,  mlýny. 

von  SohmerllnST  Anton,  ryt.,  rak.  stát- 
ník (*  23.  srp.  1805  ve  Vídni  —  f  23.  květ. 
1893  t).  Pocházel  ze  staré  šlechtické  rodinv 
dolnorakouské.  Dosáhnuv  na  universitě  ví- 
deňské hodnosti  doktora  práv,  vstoupil  r.  1829 
do  státní  služby  a  rychle  tu  postupoval,  tak  Že 
již  r.  1846  bylappellačnim  radou  dolnorakous- 
kým.  Jsa  smýšlení  liberálního  a  nepřítel  sy- 
stému Metternichova,  vzdal  se  r.  1847  svého 
úřadu,  když  byl  od  rytířského  stavu  zvolen 
za  poslance  do  sněmu  dolnorakouského.  Zde 
hájil  zásad  pokrokových;  zejména  byl  pro 
účast  městského  a  selského  stavu  na  sněme 
a  pro  uvolnění  tisku.  Za  bouřlivých  dnů  břez- 
nových r.  1848  S.  byl  členem  deputace,  která 
vyjednávala  se  dvorem  a  tlumočila  mu  přání 
lidu.  Po  prohlášení  ústavy  S.  účastnil  se 
při  organisování  národní  gardy  a  stal  se  tu 
prvním  pobočníkem  vrchního  velitele.  Svou 
politickou  činnosti  obrátil  na  sebe  pozornost 
prvního  konstituČního  ministerstva  rak.,  jež 
poslalo 'jej  v  dubnu  r.  1848  jakožto  svého 
důvěrníka  do  Frankfurtu,  aby  tam  zastupoval 
vládu  rakouskou  v  t.  zv.  výboru  sedmnácti, 
kter^  měl  vypracovati  návrh  nové  ústavy 
spolkové.  Po  odstoupení  dosavadního  prv- 
ního vyslance  rakouského,  hr.  Colloreda,  S. 
převzal  jeho  místo  a  spojené  s  tím  předsed- 
nictví ve  spolkovém  shromáždění  (19.  květ. 
1848),  jež  zastával  až  do  12.  čce,  kdy  shro- 
máždění bylo  rozpuštěno.  Týmž  časem  S. 
byl  také  poslancem  na  sněme  frankfurtském, 
byv  zvolen  za  město  Tulln  v  Dol.  Rakousích. 
Když  rak.  arcikníže  Jan  byl  zvolen  říšským 
správcem  a  zřídil  říšské  ministerstvo,  S. 
převzal  v  něm  ministerstvo  vnitra  a  od 
19.  srp.  též  správu  záležitostí  zahraň.  S.  byl 
vlastním  vůdčím  duchem  celé  vlády  a  hleděl 
přeměnu  Německa  udržeti  v  klidných  kole- 
jích. Otázka  šlesvicko-holštýnská  ohrozila  po- 
někud trvání  vlády  S  o  vy.  S.  navrhl  schvá- 
lení příměří,  jež  Prusko  o  své  újmě  učinilo 
s  Dánskem  v  Malmó  (26.  srp.,  viz  Německo, 
str.  167  a),  sněm  však  na  návrh  Dahlmannův 
to  zamítl  (5.  září).  S.  proto  podal  demissi, 
ale  ježto  nebylo  lze  utvořiti  nové  minister- 
stvo, podržel  řízení  záležitostí  i  nadále  a  do- 
kázal konečně,  že  sněm  dodatečně  příměří 
v  Malm5  schválil.  Z  toho  vzniklo  ve  Frank- 
furtě povstání  lidu,  jež  S.  s  gen.  Peuckerem 
snadno  potlačil.  24.  září  pak  znova  přijal 
úřad  říš.  ministra,  ale  vliv  pruský  stále  se 
vzmáhající  přiměl  jej  15.  pros..  Že  definitivně 
složil  svůj  portefeuille  a  odcestoval  zpět  do 
Rakouska,  kde  zatím  byl  zvolen  do  sněmu 
Kroměřížského  za  m.  Vídeň.  Zde  nabízeno 
mu  buď  portefeuille  v  ministerstvu  Schwar- 
zenberkově  anebo  místo  rak.  plnomocníka 
ve  Frankfurtě.  S.  rozhodl  se  pro  toto.  Zde 
marně  se  namáhal  čeliti  pruským  sympa- 
thiím,  a  když  nemohl  zameziti  zvolení  krále 
pruského  císařem  německým,  vrátil  se  v  dubnu 
1849  do  Rakouska,  kde  převzal  po  Bachovi 
ministerstvo  spravedlnosti  (29.  čce).  V  této 
hodnosti   provedl  novou   organisaci  soudů, 


jež  odloučeny  byly  od  úřadů  politických  a 
při  nichž  zavedeno  řízeni  veřejné  a  ústní, 
když  ministerstvo  Schwarzenberkovo  víc  a 
více  zabočovalo  k  absolutismu,  S.  odstoupil 
(23.  led.  1851^.  Dostalo  se  mu  titulu  taj.  rady 
a  byl  jmenován  praesid.  nejv.  soudu  a  členem 
nejv.  soudu  důchod,  a  spolkového  soudu 
austraegalniho.  Teprve  nová  konstitučni  aera 
r.  1860  přivedla  jej  zase  do  života  politic- 
kého. Byl  jmenován  státním  ministrem  (3.  pros. 
1860)  a  uloženo  mu  vypracovati  statuty  pro 
říšskou  radu  i  zemské  sněmy.  Plodem  jeho 
práce  je  cis.  patent  z  26.  ún.  1861,  kter<m 
dána  byla  Rakousku  nová  ústava  (viz  Ra- 
kousko, str.  199^  až  205^).  Ideálem  S-ovým 
byl  jednotný  stát  Rakouský  a  tím  snahy  jeho 
ocitly  se  v  konfliktu  s  federalistickými  tuž- 
bami Slovanův  a  Uhrův.  Jeho  >únorova  ústava* 
proto^ncuspokojila  zejm.  v  Uhrách  a  v  Čechách 
(viz  Cechy,  str.  2466).  S.  snažil  se  odpor 
proti  únorové  ústavě  překonati,  ale  v  Uhrách 
potkal  se  s  houževnatou  opposici  Deáko- 
vou  (v.  t.  1>,  jež  zmařila  všechny  jeho  na- 
děje. S.  proto  ustoupil  (27.  čce  1865)  a  znova 
ujal  se  dřívější  své  hodnosti  praesidenta  nejv. 
soudního  dvora.  V  1.  1861—65  S.  byl  také 
poslancem  na  zem.  sněme  českém,  r.  1861  aŽ 
1867  na  zem.  sněme  dolnorakouském.  R.  1867 
byl  jmenován  doživotním  členem  panské  sně- 
movny, kde  po  r.  1879  byl  vůdcem  opposice 
proti  ministerstvu  Taaffovu;  ještě  r.  1886 
vystoupil  prudce  proti  jazykovým  nařízením 
bar.  Pražáka  (v.  t.  2).  R.  1891  odešel  do 
výslužby.  —  Srv.  A.  v.  Arneth,  Ant.  Ritter 
v.  S.  (Pr.,  1895);  Toužimský,  Dílo  Sovo 
(»Osvěta«,  1893).  Viz  též  literaturu  u  či.  Ra- 
kousko, str.  160a  a  2286  si.  J.F, 

SohmerliBgová  Pavlína  viz  Koudel- 
ková. 

8ohm.  et  Kie..  bot.  zkratek,  jímž  označeni 
Joh.  Karl  Schmidt  (*  1793  -  f  1850),  kon- 
servátor Shuttleworthova  herbaria  v  Berně, 
a  Gustav  Kunzc  (v.  t.  1). 

von  Sohmettan  Samuel,  říŠ.  hrabě,  voje- 
vůdce německý  (♦  1684  v  Berlíně  —  1 1751  t.). 
Věnovav  se  vojenskému  povolání  bojoval 
postupně  v  rozličných  armádách,  v  dánské, 
anspašské,  polské  a  v  císařské  (od  r.  1714). 
V  císařských  službách  válčil  proti  Turkům 
(1717],  proti  Španělsku  (1720)  a  proti  Fran- 
couzům (1733).  Dosáhl  tu  nejvyšších  vojen, 
hodností:  jako  polní  zbrojmistr  řídil  obranu 
Bčlehradu  (1739)  a  po  válce  byl  jmenován 
generálním  polním  maršálem.  Když  nastala 
válka  mezi  Pruskem  a  Rakouskem,  povolal 
jej  Bedřich  II.  jakožto  pruského  poddaného 
zpět.  U  Chotusic  S.  velel  jízdě  pruské  na 
pravém  křídle.  J.F. 

Sohmeykal  Franz,  JUdr.,  vůdce  praž- 
ských Němců  (*  3.  pros.  1826  v  České  Lípě, 
t  5.  dub.  1894  v  Praze).  V  Praze  studoval 
práva  a  stal  se  advokátem.  Jsa  Českého  pů- 
vodu byl  zuřivý  odpůrce  všech  snah  Českých 
a  hlavně  se  stavěl  proti  vzmáhajícímu  se 
Živlu  českému  v  Praze.  R.  1861  byl  zvolen 
zemském  poslancem  za  Čes.  Lípu  a  zároveň 
přísedícím  zem.  výboru  král.  Českého.  Jeho 


Schmid. 


řečnické  nadání,  společenská  uhlazenost  a 
obratnost  učinily  S-a  záhy  osobnosti  v  něm. 
kruzich  velmi  oblíbenou  a  vlivnou, a  tak  se 
stal  v&dcem  Nčmcfi  v  Čechách  a  hlavou  >  Ně- 
meckého kasina*  v  Praze,  k  jehož  zaklada- 
telům náležel  a  jehož  předsedou  byl  po 
dlouhá  léta.  Politický  programm  S-áv  ne- 
vyznamenával  se  zvláštní  původností  myšle- 
nek, jeho  hlavním  bodem  byl  požadavek 
dávno  již  známý:  rozděleni  Čech  na  území 
národnostně  ohraničené  německé  a  české 
s  nadvládou  němčiny  v  úřadech  zemských  a 
státních.  S.  nevyslovoval  přímo,  že  němčina 
má  b^ti  i  po  rozdělení  země  téŽ  v  českém 
území  postavena  na  místě  prvním,  ale  chránil 
se  formulovati  své  politické  vyznání  v  ten 
smysl,  jakoby  pomýšlel  na  jednojazyčnost 
úřadů  v  tom  kterém  území.  Vzmáhající  se 
něm.  radikalismus  přiváděl  S-a  do  častých 
nesnází,  nebof  jeho  snahou  bylo  udržeti 
hlavně  pražské  Němce  v  jednom  táboře,  je- 
hož viditelným  středem  bylo  »Něm.  kasino«. 
To  však  bylo  od  počátku  baštou  něm.  libe- 
ralismu, t.  j.  počítalo  na  vydatnou  pomoc 
židovského  obyvatelstva,  které  tvořilo  tři 
čtvrtiny  všeho  Němectva  v  Praze  a  k  tomu 
ještě  répraesentovalo  kapitál.  Antisemitské 
proudy  hrozily  již  v  letech  70tých  sto- 
letí XIX.  rozbitím  této  bašty,  a  není  nej- 
menší zásluhou  S-ovou  o  věc  Němců,  že  po 
celou  dobu  vlády  Taaffova  ministerstva  jed- 
notu pražských  Němců  aspoň  na  venek  udržel 
a  ji  uhájil.Za  vyrovnávacích  konferencí  na  zem. 
sněmu  král.  Českého  r.  1889  S.  svým  klesají- 
cím vlivem  zasazoval  se  za  uskutečněni  roz- 
dělovačích záměrů  Němců,  ale  byl  napadán 
a  zrádcován  již  i  z  řad  německých.  Jeho 
osobnost  zůstala  pojítkem  německých  kruhů 
v  kasině  se  scházejících,  po  jeho  smrti  však 
se  ukázalo,  že  Němectví  v  Praze  svou  úlohu 
dohrálo,  nebof  stálé  různice  mezi  stranami 
německých  nacionálů  a  později  nčmeck.  li- 
dovců s  liberály  oslabily  vliv  >Něm.  kasina*, 
které  od  těch  dob  zůstalo  pouhým  středi- 
skem zdecimované  frakce  liberální  a  němec- 
kých židů.  S.  mluvil  plynně  po  česku.  V  Čes- 
ké Lípě  postaven  mu  bronzový  pomník  (od 
Trautzla). 

Sohniid:  1)  S.  Karl  Christian,  filosof 
něm.  i*  1761  —  f  1812),  byl  profcssorem 
v  Jené.  Mimo  jiné  napsal:  Kritik  d.  reinen 
Vemunft  nebst  Wórterbuch  ^um  Gebrauche 
der  Kantschen  Schriýten  (3.  vyd.  1795). 

2)  S.  Christoph,  něm.  spis.  pro  mládež 
(*  1768  v  DinkelsbQhlu  —  f  1854  v  Augšpurce). 
Byl  od  r.  1826  kanovníkem  v  Augspurce  a 
T.  1832  jmenován  prvním  členem  zřízených 
tehdáž  Ikolarchátů;  r.  1837  obdržel  rytířský 
křiž  záslužného  řádu  koruny  bavorské  a  po- 
výšen do  stavu  šlechtického.  Pražská  fakulta 
theolog,  jmenovala  jej  r.  1848  čestným  dok- 
torem. S.  zjednal  si  veliké  zásluhy  jako  spi- 
sovatel pro  mládež,  jehož  zajímavé  povídky 
byly  všude  s  velikou  zálibou  čítány  a  do  ji- 
ných jazyků  překládány;  souborné  jich  vy- 
dání vyšlo  r.  1885  v  Řezně  ve  28  sv.  Mimo 
to  napsal  svůj  životopis  Erinnerungen  (Augšp., 


1853—57,  4  sv.).  Jeho  dopisy  a  denník  vydal 
Alb.  Werfer  v  Mnichově  1856—68. 

3)  S.  Karl  Adolf,  paedagog  něm.  (♦  1804, 
1 1887),  byl  ředitelem  gymnasijním  v  Ulmu, 
potom  ve  Stutgartě.  Vydal:  Die  modemen 
Gjrmnasialreformer  (1879) ;  Aus  Schule  u.  Zeit 
(1881)  a  Encyklopaedie  des  gesamten  Er^ie- 
hungS'  II.  Unterrichtswesens  (Gotha,  1858—75. 
11  sv.;  2.  vyd.  Lip.,  1876—87,  19  sv.),  z  če- 
hož pořízen  výtah  jako  Paedagogisches  Hanď 
buch  (2.  vyd.  1883—84,  2  sv.). 

4)  S.  Leopold,  theolog,  a  filosof,  spiso- 
vatel něm.  (♦1808  —  f  1869),  byl  profcssorem 
dogmatiky  na  katol.  fakultě  v  Giessenuf  a 
tamtéž  od  r.  1843  i  profcssorem  filosofie. 
Poněvadž  jeho  volba  za  biskupa  mohučského 
papežskou  kurii  schválena  nebyla,  vzdal  se 
professury  bohosloví  a  přednášel  jen  filo- 
sofii; r.  1867  vystoupil  z  církve.  Napsal:  Ueber 
die  júngste  Main^er  Bischojswahl  řl850);  Der 
Geist  des  Katholi^ismus  oder  Grundlegung 
der  christlichen  Irenik  (2.  vyd.  1880);  Das  Ge- 
seti  der  Persónlichkeit  (1862);  Ultramontan 
oder  katholisch{\%tl).  K  literatuře:  SchrCder 
u.  Schwarz,  L.  S-s  Leben  u.  Denken  (1871). 

6)  von  S.  Hermann  Theodor,  spis.  něm, 
(♦  1815  —  t  1880  v  Mnichově).  Byl  soudním 
assessorem  v  Mnichově,  ale  pro  účast  v  polit, 
ruchu  r.  1848  dán  do  výslužby.  Nějakou  dobu 
byl  ředitelem  mnichovského  nár.  divadla, 
pro  něž  psal  kusy  z  prostonár.  života,  a  pro- 
fcssorem literatury  na  konservatoři.  Jeho  tra- 
gédie, sebrané  v  >DramatischeAVerke€  (1853), 
neměly  valného  úspěchu.  Oblíbeným  u  něm. 
čtenářstva  stal  se  svými  historick]^mi  romány 
a  zvláště  svými  povídkami  z  národ,  života 
bavorského,  jež  vycházely  v  >Gartenlaube«, 
ale  nynějšímu  vkusu  již  nevyhovuji.  Z  jeho 
spisův  uvádíme:  Das  Schwcdberl  (1861);  Alte 
II.  neue  Geschichten  aus  Bayem  (1861);  hisL 
román  Der  Kan^ler  v.  Tirol  (1862,  3  d.);  po- 
vídky Almenrausch  u.  Edelweis^  (IS6 A)]  Baye- 
rische  Geschichten  a.  Dory  u.  Stadt  (1864); 
Im  Morgenrot  (1864);  Friedel  u.  Oswald  1 1866); 
nejlepší  jeho  román  Mút^e  ti.  Krone  (1869, 
5  d.V,  Die  Túrken  in  Múnchen  (1872);  Con- 
cordia  (1874,  5  d.);  Der  Bauernrebell  .1876) 
a  j.  Jeho  »Gesammelte  Werke<  vyšly  r.  1884 
ve  2.  vyd.  (50  sv.). 

6)  S.  Matthias,  malíř  nčm.  (*  14.  list.  1835 
v  See  v  Paznaunském  údolí  v  Tyrolsku). 
R.  1853  přišel  do  Mnichova  jako  učedník 
k  pozlacovači,  po  třech  letech  vstoupil  na 
mnich,  akademii.  R.  1869  stal  se  žákem  prof. 
Pilotyho  a  tu  zanechal  malování  kostelních 
obrazů,  jímž  zabýval  se  posud,  a  po  příkladě 
Defreggerovč  počal  malovati  lidové  genry 
tyrolské,  do  nichž  ukládal  zprvu  určité  ten- 
dence, maluje  na  př.  Die  Herrgottschnit^er 
(řezbáře  krucifixů \  ^ebravé  mnichy  a  pod.  Od 
r.  1879  spokojujc  se  s  vyobrazováním  života 
horského  lidu  bez  tendenční  příchuti.  Jeho 
kolorit  je  právě  tak  načernalý,  jako  Defreg- 
gerův,  ale  S.  nedostihuje  jadrnosti  tohoto, 
zůstávaje  vždy  nejistým  v  kresbě  a  banálním 
v  komposici.  Je  král.  bavorským  profcsso- 
rem, od  r.  1896  žije  v  Inšpruku.      F.  H-s, 


Schmiddorf  —  Schmidt 


7)  S.-Schwarzenberg  Franz  Xaver, 
spisovatel  něm.  (♦  1819  —  f  1883),  byl  pro- 
fessorem  filosofie  a  paedagogiky  v  Érlankách. 
Získal  si  veliké  zásluhy  o  lidové  vychováni. 
Spolky  a  družstva  pro  lidovou  výchovu  jim 
založená  sloučena  r.  1880  v  bavorský  zemský 
svaz.  Napsal :  PhUosophiiche  Paedagogik  im 
Umrisse  (1858);  René  Descartes  (1859);  Enť 
wurf  eines  Systems  der  Philosophie  auf  pneu- 
matologischer  Grundlage  (1863—1868,  3  sv.); 
CtytiUj  eine  paedagogische  Novell e  (1880);  Ka^ 
techismus  der  Gerechtigkeit  (1883)  a  j. 

SohmidAorf  y  ves  v  Cechách,  viz  S  ch  m  i  d  t- 
dorf. 

Sohmidlnger  Josef,  zasloužilý,  vlaste- 
necký buditel  čes.  (♦  24.  řij.  1801  ve  Stra- 
konicích —  t  !•  ^o- 1862  v  Hostomicích).  Vy- 
studovav gymnasium  a  theologii  v  Praze, 
vysvěcen  r.  1834  na  kněze,  pfisobil  jako  zá- 
mecký kaplan  u  maecenáše  čes.  Ant.  Veitha 
a  velkostatkáře  Šafařika  v  Těžovicích  u  Stra- 
konic a  delší  dobu  ztrávil  v  městečku  Ho- 
stomicích. S.  slyne  jako  neobyčejně  horlivý 
a  neohrožený  šintel  čes.  knihy  v  okolí  svého 
působiště,  zvláště  »Dědictví  svatojanskémuc 
a  » Matici  české«  získal  celou  řadu  nových 
údů  a  »Matici  české«  platil  i  odkaz  1000  zl. 
(celé  to  jmění  S-ovo). 

Sohmidl:  1)  S.  Jan,  dějepisec  (*  22.  pros. 
1693  v  Olomouci  —  f  13.  břez.  1762  v  Praze). 
Vstoupil  r.  1710  do  řádu  jesuitského,  vy- 
konal tu  bohoslovecká  studia  a  vyučoval  na 
různých  koUejích  řádových.  Jmenován  byv 
r.  1743  historiografem  české  provincie  řá- 
dové, vydal  veliké  historické  dílo  Historia 
societatis  Jesu  provinciae  Bohemiae  iSSS-i6S3 
(Pr.,  1747—59,  4  d.).  Mimo  tento  svůj  hlavní 
spis  napsal  ještě:  Tria  charissima  Ven.  Joannis 
Ěerchmanns  S.  J,  scholastice^  historice^  sym- 
bolice, elogiastice  proposita  (Nisa,  1732);  Brevis 
instructio  secundum  Deum  et  divinum  eius  bene 
placitum  vivendi  (Op.,  1740) ;  Ecphrasis  gemina 
gemini  applausus  publici,  Glacii  pro  canoni~ 
satione  S.  Joannis  Francisci  Regis  S.  •/.  iy38 
et  nato  Josepho  archiduce  Austriae  (t.,  1741) 
a  několik  příležitostných  řečí.  —  Srv.  Pelzel, 
Bdhmische  Gelehrte  u.  Schriftsteller  aus  dem 
Orden  der  Jesuiten  (Pr.,  1786).  J,F, 

2)  S.  Adolf,  něm.  spis.  rak.  (♦  18. květ.  1802 
v  Kynžvartě  v  Cechách  —  f  20.  list.  1863lv  Bu- 
díne). Vystudoval  gymnasium,  filosofii  a  práva 
ve  Vídni,  stal  se  tamtéž  r.  1827  adjunktem  a 
r.  1828  supplentem  filosofie.  R.  1832  vstoupil 
do  c.  k.  úřadu  pro  revisi  knih;  vytrval  však 
jen  rok  a  přijal  místo  vychovatele  u  kníž. 
Ferdinanda  Lobkovice  (1833V  Nabízenou  mu 
professuru  německé  řeči  a  literatury  ve  Ve- 
roně odmítl  (1834).  R.  1844  založil  literárně- 
umělecký  a  vědecký  list  lOsterreich.  Blátter 
fůr  Litteratur  u.  Kunstc,  kde  měla  býti  věno- 
vána pozornost  duševním  snahám  všech  ná- 
rodností rakouských.  Po  zániku  jeho  (1848) 
S.  vstoupil  do  redakce  > Wiener  Zeitung«; 
po  krátkém  čase  byl  úřadu  toho  sproštěn  a 
jmenován  aktuárem  při  vídeňské  akademii 
věd.  R.  1857  přijal  stolici  geografie  na  poly- 
technice v  Budíne,  kde  setrval  až  do  své 


smrti.  Jeho  literární  činnost  je  velmi  roz- 
sáhlá; největší  slávu  získal  si  studiem  jeskyň 
krasových,  jimž  věnoval  své  hlavni  dilo  Zur 
Hóhlenkunde  des  Karstts  (Vid.,  1854;  s  pří- 
spěvky AI.  Pokorného,  J.  R.  Schinera  a  V. 
Zippaj.  Jiné  jeho  spisy  jsou:  Der  Schneéberg 
in  Unterósterreich  (Vid.,  1831);  Wien,  wie  es 
ist  (t.,  1832);  Reisehandbuch  durch  dat  E,  óster* 
reich  (t.,  1834),  durch  Bóhmen-Steiermark  (t., 
1834),  durch  Ungam  (t.,  1834);  Wiens  Um- 
gebungen  auj  ^an\ig  Stunden  im  Umkreise 
(Vid.,  1836—39,  3  sv.);  Dos  Kaisertum  Oester- 
reich  (Štutg.,  1837—43,  2  sv.);  Dos  Bihar- 
Gebirge  (Vid.,  1863)  a  mn.  j.  prací,  uveřej- 
něných ve  zprávách  o  zasec&ní  vídeňské 
akademie,  v  Hormayrově  »Archiv  f.  Gesch. 
u.  Statistik*  a  j.  Pro  obrázkové  dílo  Das 
pittoreske  Oesterreich  (Vid.,  1840 — 41)  napsal 
Der  Prachiner  Kreis  im  KÓnigreiche  Bóhn  en. 
Vedle  prací  vědeckých  psal  také  divadelní 
hry,  z  nichž  nejoblíbenější  byla  Die  Lieb* 
auf  der  Alm  (1833),  k  níž  Riotte  složil  hudbu. 
Jiné  jeho  hry  jsou  Die  Geister  der  Bůhne  a 
Der  Harfenist, 

Sohmidt:  1)  S.,  čes.  rodina  uměl.,  viz 
S  ch  m  i  e  d  t. 

2)  S.  Petr  Filip,  spis.  homoluž.,  viz 
Kowař. 

3)  S.  Georg  Friedrich,  ryjec  něm. 
(*  24.  led.  1712  v  Berlíně  —  f  25.  led.  1775  t.). 
Od  r.  1727  navštěvoval  berl.  akademii,  r.  1736 
byl  v  Paříži  u  ryjce  Larmestina  a  ryl  podo- 
biznu Mignardovu,  podle  originálu  malíře 
Rigauda  (v.  t.).  Rigaud  též  získal  S-ovi 
přístup  do  uměl.  kruhu  pařížských  a  provedl 
jeho  přijetí  do  franc.  Akademie.  R.  1744  po- 
volán byl  jako  dvorní  ryjec  do  Berhna, 
r.  1757  ao  Petrohradu,  kde  organisoval  ry- 

Í*eckou  Školu  a  ryl  podobiznu  carevny  Alž- 
)ěty.  Od  r.  1762  žil  zase  v  BerHně.  S.  pro- 
váděl své  rytiny  ponejvíce  hladce,  pravidel- 
nými rysy,  za  to  napodoboval  smělý  a  ducha- 
plný způsob  Rembrandtových  leptů,  tak  že 
některé  bývají  pokládány  za  práce  slavného 
mistra  holi.  Zanechal  asi  200  listů.  Srv.  Wes- 
sely,  G.  Fr.  S.,  Verzeichnis  seiner  Stiche  etc. 
(Hamb.,  1887);  Apell,  Das  Wcrk  von  G.  Fr, 
S.  (Drážď.,  1887).  F,  H-s, 

4)  S.  Isaak  Jakob,  orientalista  (*  1779 
v  Amsterdame  —  f  1847  v  Petrohradě).  R.  1798 
dostav  se  do  Ruska  vstoupil  tam  do  státní 
služby,  pobyl  3  roky  mezi  Kalmyky,  jejichž 
jazyk,  zvyky,  obyčeje  důkladně  seznal,  načež 
r.  1811  usadil  se  v  Petrohradě,  kde  z  uložení 
biblické  společnosti  přeložil  Nový  zákon  na 
jazyky  mongolský  a  kalm^cký  (1827).  Od  té 
doby  obíral  se  výhradně  jazyky  a  dějinami 
středoasijskými  a  sepsal:  Forschungen  im  Ge- 
biet  der  áltesten  religiósen,  polit,  u,  litter.  Bil- 
dungsgeschichte  der  Vólker  Mittelasiens^  vor- 
lúglich  der  Mongolen  u,  Tibeter  (1829);  'Vl  wr- 
digung  II.  Abjertigung  der  Klaprothschen  so- 
gen.  Beleuchtung  u.  ^Mderlegung  seiner  For^ 
schungen  im  Gebiet  der  Geschichte  der  Vólker 
Mittelasiens  (za  tento  spis  jmenován  od  uni- 
versity roztocké  doktorem);  mimo  to  napsal 
první  mongolskou  mluvnici  (1831 ,  rusky  a  něm.). 


Schmidt 


mongolsko-némecko^ruskjr  siopnik  (1835),  mluv- 
nici (1839)  a  dya  flovntky  tibetského  jazyka 
^841),  překlad  »Mongol8kýchl€topi8fiSanan- 
Secena  r.  1662«  a  j. 

6)  S.  z  Bergenboldn  Jan  Ferd.,  práv- 
ník CCS.  (♦  1786  v  Brandýse  n.  L.  —  f  1873). 
R.  1S04  vstoupil  na  universita  pražskou.  Po 
jejím  absolvováni  účastnil  se  bitvy  u  Wa- 
gramu.  R.  1810  opustiv  vojenskou  službu, 
vstoupil  k  pražskému  magistrátu,  kde  již  za 
studii  byl  zaměstnán  jako  akcessista  pH  soud- 
ním senáte.  Vykonav  politickou  a  kríminali- 
stickou  zkoušku,  S.  dostal  se  r.  1811  za  sub- 
stituta  magistrátního  rady  do  Kostelce  n.  O. 
a  t.  r.  ještě  za  skutečného  radního  do  Ná- 
choda.  R.  1821  jmenován  purkmistrem  Něm. 
Brodu.  R.  1825  stal  se  magistr,  radou  praž- 
ským pfi  politickém  senátu,  r.  1827  pak  při- 
dělen k  senátu  judiciálnimu  a  jmenován  kan- 
celářským ředitelem  pomocných-  úřadův. 
R.  1831  stal  se  radou  při  kr.  českém  soudu 
appellačnim.  R.  1848  vstoupil  jako  podců- 
stojník  do  národní  gardy,  stal  fe  členem  Ná- 
rodního výboru  a  kandidoval  pro  český  snem 
v  okresu  měst  Náchoda,  Skalice  a  Police.  Při 
oslavě  500.  výročí  pražské  university  jrceno- 
vala  jej  právnidíá  fakulta  čestným  doktorem. 
R.  1849  vstoupil  do  pense,  r.  1855  povýšen 
za  šlechtice  s  praedikátem  z  Bergenholdu.  Ze 
spisů  jeho  uvedeny  budtež  zvláště:  Versuch 
etner  sjrstemat:schen  Darstellang  des  Berg- 
rtchtes  in  Bóhmen  (1832—33,  2  d.);  Abschluss 
der  systém atisch  geordneten  Bergrechtesdar- 
stdlung  (1855) ;  Monographie  des  k,  k.  bóhmischen 
Appdlationsgerichtes  (Praha,  1850);  Ceschichte 
der  Privatrechtsgeset^gebung  und  Gerichts- 
verýassung  im  Kónigreiche  Bóhmen  (t.,  1866). 

6)  S.  Joh.  Karl  viz  Schm.  et  Kze. 

7)  S.  Kašpar  (pseudonymně  Max  Stir- 
ner),  filos.  spisovatel  něm.  (♦  1806  v  Bay- 
reuthu  —  f  1856  v  Berlině),  studoval  na  růz- 
ných universitách  theologii  a  filologii  a  žil 
dlouhý  čas  v  Berlině  jako  učitel  gymnasijní, 
kdež  v  nuzných  poměrech  skonal.  Nejzná- 
mější jeho  dílo  iest  Der  Ein\ige  und  sein 
Eigenthum  (Lip.,  1845;  3.  vyd.  1900),  které 
při  svém  objeveni  nedošlo  toho  povšimnuti, 
jakého  se  mu  dostává  teprve  nyní.  S.  zde 
Jde  dál,  než  až  kam  dospěl  liberální  radika- 
lismus Hegelovské  doby  (Feuerbach,  Bruno 
Bauer).  Hájí  tu  právo  individua,  jen  že  po- 
žadované právo  pro  individuum  zvrhá  se 
v  čirý  egoismus,  poněvadž  pojem  individua 
přepiat  jest  v  pojem  samo  jedince.  Spis 
psán  jest  duchaplně  a  přes  všechen  filoso- 
fický nihilism  má  vážné  tendence.  Odvety 
S-oVy  na  kritiky  tohoto  díla  v  1.  1842—47 
vydal  John  Henry  Mackay  (Berl.,  1898).  Mimo 
to  napsal  S.  Ceschichte  der  Reaction  (Berl., 
1852,  2  sv.)  a  překládal  díla  o  národ,  hospo- 
dářsiví  z  frančt.  a  angl.  Srv.  Jul.  Duboc,  Ďas 
leh  und  die  Uibrigen  (fílr  u.  wider  M.Stirner, 
Lip.,  1897);  J.  H.  Mackay,  M.  S..  sein  Leben 
u.  sein  Werk  (t.,  1898);  Lucchesi,  Die  Indi- 
vidualitátsphilosophic  S-s  (t.,  1897).       Zb. 

8)  S.  Wilhelm   Adolf  (♦  1812   v   Ber- 
líně —  t  1887  v  leně),   dějepisec  německý. 


R.  1839  habilitoval  se  jako  docent  dějepisu 
v  Berlíně,  r.  1845  stal  se  tu  mimoř.  profes- 
sorem,  r.  1851  byl  povolán  jako  řádný  prof. 
do  Curichu  a  r.  1860  do  Jeny.  Napsal :  Ce- 
schichte der  Denk-  und  Glaubensfreiheit  im 
I.  Jahrh.  (Berl.,  1847);  Preussens  deutsche  Po- 
litik (t.,  1850);  Cesch,  der  preuss.-deutschen 
Unionsbestrebungen  seit  der  Žeit  Friedrichs  d, 
Cr,  (t.,  1851);  Der  Au/stand  in  Konstant inopel 
unter  K,  Justinian  (Cur.,  1854);  Zeitgenóssi- 
sche  Ceschichten  181S—48  (Berl.,  1859);  EU 
sass  11.  Lothringen  (Lip.,  1859);  Tableaux  de 
ia  révolution  Jran^aise  publiés  sur  les  papiers 
inédits  (t,  1867—71,  3  sv.);  Pariser  Zustándt 
wáhrend  der  Revolutions^eit  (Jena,  1874—76; 
do  franc.  přel.  P.  Viollet,  Pař.,  1880—85); 
Das  Perikleische  Zeitalter  (Jena,  1877—79); 
Handb,  der  griech.  Chronologie  Ct.,  1888.  vy- 
dal Růhl);  Cesch,  der  deut.  Verfassungsfrage 
/^/2- 75  (Štutg.,  1890,  z  pozůstalosti  S-ovy 
vydal  A.  Stern)  a  j.  Kromě  toho  vydával 
v  1. 1844—48  »Zeitschrift  ÍOr  Geschichiswis- 
senfchaft«,  v  1.  1866—59  »MonatschrJft  des 
wissenschaftlichen  Vereines  in  Ztirichc.    J,F, 

9)  S.  (S.-llmenau)  Karl  A d o  1  f,  právník 
ném.  (♦  1818  v  Allstedtu).  Studoval  v  Jeně, 
habilitoval  se  tam  r.  1840  pro  římské  právo, 
stal  se  tam  r.  1843  mimořád.  professorem, 
r.  1860  řádným  professorem  v  Greifswaldě, 
r.  1851  ve  Freiburce  v  Br.  Na  jaře  r.  1869 
byl  povolán  do  Bonnu,  na  podzim  r.  1869  do 
Lipska.  R.  1901  vstoupil  do  výslužby.  V 1. 1858 
až  1866  byl  Členem  prvé  badenské  komory 
a  zasazoval  se  o  připojení  Badenska  k  PrusRu. 
Napsal:  De  successione  fisci  in  bona  vacantia 
(Jena,  1836);  Civilistische  Abhandlungen  ísv.  1. 
Jena,  1841);  Das  Interdiktenver/ahren  der  Ró- 
mer  (Lip.,  1853);  Das  formelle  Recht  der 
Noterben  (t.,  1862);  Das  Pflichtteilsrecht  des 
Patronus  (Heidelbeik,  1868);  Das  Hauskind 
in  mancipio  (Lip.,  1879'.  Četné  jsou  též  jeho 
rozpravy,  jmenovitě  v  Šavignyově  časopise. 
Vydal  řeč  Ciceronovu  Pro  Koscio  comoedo 
(t.,  1840). 

10)  S.  Julian,  něm.  historik  literární 
(♦  1818  —  t  1^86).  Studoval  v  Královci 
historii  a  filologii  (1836—40),  působil  na 
reálné  škole  v  Berlíně  (1842),  odkud  se  pře- 
stěhoval do  Lipska  (1847)  jako  redaktor  listu 
>Grenzbote«.  Od  r.  1861  redigoval  dvě  léta 
v  Berlíně  >Berliner  Allgemeine  Zeitung* 
(staroliberálni)  a  dosáhl  od  cis.  Viléma  L 
ročního  čestného  služného  (1878\  Jako  histo- 
rik literární  prvně  vážně  vystoupil  s  Ceschichte 
der  Romantik  im  Zeitalter  der  Rejormation 
und  Révolution  (Lip.,  1848,  2  sv.).  Kritickými 
statčmi  v  >Grenzbote«  připravil  Ceschichte 
der  deutschen  Natiortallitteratur  im  XIX.  Jahrh. 
(Lip.,  1853,  2  sv.;  4.  vyd.  sluje:  Ceschichte 
dei'  deutschen  Litteratur  seit  Lessings  Todj 
t.,  1868,  3  sv.).  Páté  vyd.  tohoto  díla  (3  sv. 
t.,  1865—67)  setřelo  ostrý  kritický  tón  spisů 
předchozích  a  vypracovalo  se  v  nástin  přísně 
historický.  Další  vyd.,  v  néž  pojata  i  Ce- 
schichte  des  geistigen  Lebens  in  Deutschiand 
von  Leibni\  bis  auf  Lessings  Tod  (Lip.,  1860* 
až  1864,  2  sv.),  zove  se  Ceschichte  dei'  deuť 


9 


Schmidt. 


schen  Litteratur  von  Leibni^  bis  auf  unsere 
Zeit  (Berl.,  1886 — 96,  6  sv.).  Významnou  prací 
jest  S-ova  Geschichte  der  frani^ósischen  Litte- 
ratttr  seit  der  Revolution  lySg  (Lip.,  1858; 
2.  vyd.  1873—74).  Essaye  literární  a  kulturně- 
historické  obsahuji  Bilder  aus  dem  geistigen 
Leben  unserer  Zeit  (Lip.,  1870 — 75,  4  sv.)  a 
Portiáts  aus  dem  XIX.  Jahrh,   (Berl.i  1878). 

11)  S.  Max,  malíř  něm.  (*  23.  srp.  1818 
v  Berlíně  —  t  8.  led.  1901  v  Královci).  Byl 
odchovancem  Schirmera,  cestoval  r.  1843  a 
1853  na  Východě,  v  Jihoněmecku,  v  Itálii, 
po  Iónských  ostrovech  a  jižní  Francii.  Do 
r.  1855  maloval  jižní  krajiny,  pak  severní 
motivy,  vždy  za  nálady  sluneční.  V  novém 
museu  berlínském  provedl  několik  řeckých 
a  egyptských  krajin  v  nástěnných  obrazech. 
R.  1868  stal  se  professorem  na  uměl.  Škole 
ve  Výmaru,  r.  1872  na  akademii  v  Královci, 
kde  povýšen  na  ředitele,  a  namaloval  řadu 
krajin  k  Odyssei  pro  insterburské  gymna- 
sium. V  pozdějších  letech  zobrazoval  po- 
břežní kraje  Baltického  moře  a  lesní  motivy 
z  Vých.  Pruska.  Vydal  knihu  Die  Aquarell- 
malerei  (6.  vyd.  Lip.,  1890).  F,  H-s, 

12)  S.Eduard  Oskar,  zoolog  něm.  (*  1823 
v  Torgavě  —  f  1886  v  Štrasburce),  vystu- 
doval v  Halle  a  Berlíně,  habilitoval  se  r.  1847 
v  Jeně,  kdež  stal  se  později  mimořád.  prof., 
r.  1856  jmenován  prof.  v  Krakově,  r.  1857 
ve  Št.  Hradci,  od  r.  1872  byl  prof.  zoologie 
a  srovnávací  anatomie  na  universitě  ve  Štras- 
burce. Vynikl  výzkumem  nižších  živočichů, 
hlavně  hub  mořských  aploštěnck  sladkovod- 
ních,  vydal  učebnice  zoologie  a  srovnávací 

'  anatomie  a  zabýval  se  též  studiemi  z  oboru 
přírodní  filosofie.  Uveřejnil  hlavně:  Dierhab- 
docoelen  Strudelwůrmer  des  sussen  Wassers 
(Jena,  1848);  Handbuch  der  vergleichenden 
Anatomie  (t.,  1849;  9.  vyd.  zpracoval  Lang, 
1888);  Handatlas  der  vergleichenden  Anatomie 
(2.  vyd.  t.,  1854);  Die  Entwickelung  der  ver- 
gleichenden Anatomie  (t.,  1855);  Lehrbuch  der 
Zoologie  (Vid.,  1853);  Leitjaden  der  Zoologie 
(t.,  1860;  4.  vyd.  t.,  1882);  Dos  Mikroskop 
(Lip.,  1851);  Goethes  Verháltnis  \u  den  orga- 
nischen  Natunvissenschaýten  (Berl.,  1853);  Na- 
turgeschichtliche  Darstellungen  (Vid.,  1868); 
Die  Spongien  des  Adriatischen  Síeeres  (Lip., 
1862;  3  dodatky  1864—68);  Das  Alter  der 
Menschheit  und  das  Paradies  (s  F.  Ungerem, 
Vid.,  1866);  Grund^úge  einer  Spongienfauna 
des  atlant ischen  Gebietes  (Lip.,  1870);  Die  na^ 
turwissenschajtlichen  Grundlagen  der  Philoso- 
phie  des  Unbewussten  (t,  1876);  Die  Spongien 
des  Meerbusens  von  Mexiko  (Jena,  1880);  Die 
Sáugetiere  in  ihrem  Verháltnis  ^ur  Vorwelt 
(Lip.,  1884).  Pro  Brehmův  »Život  zvířat*  zpra- 
coval čásf  jednající  o  zvířatech  nižších  (díl  4., 
část  2.). 

13)  S.  Moritz,  klass.  filolog  něm.  (♦  1823 
ve  Vratislavi  —  f  1888  v  Jeně).  Studoval 
klass.  filologii  ve  Vratislavi  a  v  Berlíně, 
r.  1847  stal  se  gymn.  učitelem  ve  Svídnici, 
r.  1849  v  Olešnici,  r.  1857  mimořádným, 
r.  1869  řád.  prof.  klassické  filologie  v  Jeně. 
Obíral  se^horlivě  studiem   řec.  grammatiků. 


metriky  a  epigrafiky.  Vydal  tyto  řec.  gram- 
matiky:  Zlomky  Didyma  Chalkentera  (Lip., 
1854);  Hesychia  (Jena,  1858—68,  6  d.,  menší 
vydání:  t,  1863—64,  2  části,  2.  vyd.  1867)  a 
Arkadiovu  Epitomé  z  Héródianovy  XaO'oíl(.M?/ 
nQoatúUa  (t.,  1860).  V  obor  metrický  spadají 
tyto  studie:  Diatribe  in  dithyrambum  poeta* 
rumque  dithyrambicorum  re/i^uiaj  (Berl.,  1845); 
Pindars  Olympische  Siegesgesánge  griech,  «. 
deutsch  (Jena,  1869);  Die  Sophokleischen  Choř- 
gesánge  rhythmirt  (t.,  1870);  De  C  Lachmanni 
studiis  metricis  recte  aestimandis  (t.,  1880), 
Ueber  d,  Bau  der  Pindarischen  Strophen  (Lip., 
1882).  V  obor  epigrafiky  náležejí  tyto  práce: 
Vorstudien  \ur  Ent^ifferung  dJykischen  Sprach- 
denkmale  (Kuhn's  Zeitschrift,  1867,  str.  257  si.) ; 
TAe  Lycian  inscriptions  (Jena,  1868);  Seue  ly- 
kische  Studien  (t.  1869);  Die  Jnschrijten  von 
Idalion  II,  das  kyprische  Syllabar  (t.,  1874); 
Commentatio  de  inscriptionibus  nonnullis  lyciis 
(Lip.,  1876);  Sammlung  kyprischer  Inschriften 
in  epichorischer  Schrift  (Jena,  1876).  Mimo  to 
opatřil  vydání  So/okleova  Oidipa  krdle  (Jena, 
1871)  a  Antigony  (t,  1880);  Hyginových  Fa- 
bulae  (t.,  1872);  Aristotelovy  Poetiky  a  i.  knihy 
Politik)^,  obě  s  něm.  překladem  (t.,  1876  a 
1882)  a  uveřejnil  studii  o  Pseudoxenofón- 
tově  spisku  o  ústavě  athénské  {Memoire 
eines  Oligarchen  in  Athén  uber  die  Staatsma- 
ximen  des  Demos,  1. 1876).  Úplně  pochybený 
jest  spis  Horaiische  Blátter  (t,,  1874),  bezvý- 
znamné jest  pojednání  De  rébus  etruscis 
(t.,  1877).  Srv.  KOtschau,  M.  S.  (Berl..  1890); 
Bursian,  Gesch.  d.  class.Philologie  in  Deutsch- 
land,  str.  875—877}.  Vý; 

14)  S.  Leopold,  ryjec  český  (♦  1824 
v  Praze  —  f  23.  čce  1902  ve  Vídni).  Studo- 
vav  techniku  vstoupil  r.  1841  do  pražské 
akademie  malířské,  a  to  král.  ryjecke  školy 
za  vedení  Jiřího  Ddblera.  Od  r.  1851  žil  ve 
Vídni  a  vzdělával  se  u  Frant.  Stdbera.  Na 
základě  dosaženého  stipendia  (ceny  císař- 
ské) odebral  se  do  Paříže,  kde  pracoval  ně- 
kolik rokův  a  na  veliké  výstavě  r.  1861  do- 
sáhl Čestné  zmínky.  S.  byl  zástupce  vymíra- 
jícího  již  uměni  či  lépe  řemesla  ryjeckého. 
Až  do  poloviny  XIX.  stol.  ryjectví  bylo  po- 
kládáno za  jediný  důstojný  způsob  repro- 
dukce uměleckých  výtvorův,  ani  lithografie 
a  xylografie  nebývaly  v  takové  vážnosti.  Tak 
ryl  S.  Fus^geruv  sarkofág  ze  sbírky  Ambras- 
ské  (nyní  c.  k.  dvorní  museum  ve  Vídni); 
yje{d  Břetislava  do  Prahy  podle  Rubenova 

kartonu  (nástěnná  malba  v  letohrádku  krá- 
lovny Anny  v  Praze);  (Ilustrace  k  rukopisu 
Královédvorskému  podle  kreseb  Karla  Svo- 
body a  Trenkwalda;  Apotheosu  Moyirtovu 
podle  Geigera;  podobiznu  cis,  Frant,  Josefa  /. 
podle  malby  Engerthovy;  podobiznu  Marie 
Terezie  podle  malby  Ant.  Marsna  atd.  S.  zů- 
stávaje i  v  cizině  Čechem,  byl  Členem  České 
akademie  a  odkázal  jí  své  úspory.  F.  fí-s, 

15)  S.  Leopold,  klass.  filolog  něm»(*  1824 
v  Berlině  — t  1892  v  Marburce).  Habilitoval 
se  pro  klass.  filologii  r.  1847  v  Bonnu  a  stal 
se  tamžc  r.  1857  mimořádným  professorem, 
r.  1863  stal  se  řád.  prof.  v  Slarburce.  Hlavni 


Schmidt. 


jeho  publikaci  jest  výborné  dílo  Die  Ethik 
der  alten  Griechen  (Berl.,  1882,  2  d.).  Mimo 
to  sepsal:  Quaestiones  Epicharmeae  (Bonn, 
1846);  De  parodi  in  tragoedia  Graeca  notione 
<t.,  1855);  Pindart  Leben  u.  Dichtung  (t.,  1862); 
De  tractandae  syntaxis  Graecae  ratione  (Mař- 
burk,  1870);  Observationes  de  analogia  et  ano- 
malta  in  syntaxi  Graeca  (t^  1871).  K  litera- 
tuře španělské  vztahuje  se:  Ueber  die  vier 
beieutendsten  Dramatiker  der  Spanier  TBonn, 
1858).  Mimo  to  S.  vydal  a  doplnil  ailo  F. 
"W.  V.  Schmidtovo:  Die  Schauspielc  Calde- 
rons  dargestellt  u.  erláutert  (Elberfeld,  1857) 
a  uveřejnil  hojná  pojednáni  v  odborných 
časopisech  vědeckých  a  v  universitních  pro- 
grammech  marburských.  Vf. 

16)  von  S.  Friedrich,  svob.  pán,  vynika- 
jící vídeňský  architekt  gotiky  (♦  22.  řií.  1825 
ve  virtemberské  vesničce  Frickenhofen  — 
t  23.  led.  1891  ve  Vídni).  Vychodiv  obecné 
školy  a  chtěje  se  věnovati  stavitelství,  vy- 
učil se  tesařství  a  kamenictví  a  vstoupil  na 
uraělecko-prfimyslovou,  později  technickou 
školu  ve  Štut^rtě,  kdei  byl  žákem  prof. 
Breymanna  a  Maucha.  Po  ukončených  stu- 
diích odebral  se  na  cesty  po  Francii  a  Špa- 
nělích  a  vrátiv  se  do  Německa  vstoupil  s  po- 
čátku jako  kameník  do  budovnice  dómu 
v  Kolíně  n.  R.,  kdei  za  nedlouhý  čas  stal  se 
stavbyvedoucím.  Tou  dobou  arcikníže  ra- 
kouský Ferdinand  Maximilián  poznal  v  něm 
muže  nadaného  a  zprostředkoval,  by  S.  pro 
padlé  Rakušany  někde  v  Říši  vypracoval 
pomnik.  Za  to  udělen  S-ovi  řád  Frant.  Jo- 
sefa. Jeho  duch  nebyl  stavbou  dómu  v  Ko- 
líně dosti  zaměstnán  a  proto  účastnil  se 
mnoha  konkurrencí,  jako  na  Votivni  chrám 
ve  Vídni,  na  radnici  v  Berlíně,  v  Trevíru, 
na  kamenný  most  v  Kolíně  n.  R.  a  j.  Ná- 
vrhy jeho  na  radnici  v  Berlíně  a  Trevíru 
byly  poctěny  prvními  cenami  a  radnice  tre- 
vtrská  též  podle  plánů  těch  postavena.  Arci- 
kníže Ferdinand  Maximilián  jsa  místodržitc- 
lem  v  Lombardsku  povolal  S-a  r.  1858  na 
professuru  do  Milána,  kdež  zdržel  se  sice 
jen  rok,  ale  provedl  tam  restauraci  kostela 
sv.  Ambrože,  postavil  kostel  v  Brescii  a  re- 
stauroval chrám  P.  Marie  v  Benátkách.  Potom 
převzal  professuru  na  umělecké  akademii  ve 
Vídni,  kam  přišel  v  době,  kdy  Vídeň  počala 
se  rozšiřovati.  Zde  shromáždil  kolem  sebe 
několik  přátel  gotiků.  Mezi  jeho  žáky  náležel 
i  pražský  stavitel  dómu  svatovítského  Jos. 
Mocker.  S.  postavil  v  této  době  kostel  laiaritu 
na  Mariahilf,  kostel  v  Brigittenavé,  kostel 
y  Pétidomi,  kostel  lai^aritů  ve  Wáhringu  a 
r.  1860  připadla  mu  úloha  snésti  železnou 
špici  věže  svatostépdnského  dómu  postavenou 
r.  1840,  načež  po  úmrtí  tehdejšího  stavitele 
dómu  Ernsta  byl  r.  1862  jmenován  na  jeho 
místo,  které  zaujímal  až  do  své  smrti,  vy- 
stavěv nynější  kamenné  zakončení  věže  a 
řidiv  všecky  práce  rekonstrukční  na  tomto 
domě.  Ze  světských  staveb  S-era  ve  Vídni 
provedených  slušno  uvésti:  akademické  gvm- 
nasium:  nadační  dum  zbudovaný  na  miste 
vyhořelého   Okružního   divadla    a    korunou 


všech  jeho  prací  jest  nová  radnice  vystavěná 
podle  jeho  návrhu  z  konkursu  vitěznč  vy- 
šlého. Kromě  činnosti,  kterou  vyvinul  S.  ve 
Vídni,  byl  činný  i  mimo  Vídeň,  tak  zhotovil 
r.  1859  návrh  na  kostel  laiaritu  v  Hradci, 
r.  1861  návrh  na  hrabéci  Thunovskou  hrobku 
v  Fodmoklech  a  více  než  20  návrhů  na  kostely 
v  zemích  Rakouských,  v  říši  Německé  a 
v  Římě,  několik  kostelů  restauroval  a  na 
mnohých  starých  hradech  provedl  restaurace 
nebo  zhotovil  na  ně  návrhy.  Kdežto  S.  stavby 
kostelní  navrhoval  a  provádčl  hlavně  v  go- 
tice, nestrachoval  se  stavby  soukromé  pro- 
váděti i  ve  slohu  jiném.  Ani  jeho  monumen- 
tální dílo  vídeňská  radnice  není  v  přesném 
slohu  gotickém,  zjemnil  v  něm  gotické  tvary 
a  detaily  a  vytvořil  je  měkčí  a  pružnčjši; 
podobně  jest  tomu  na  zmíněném  císařově 
nadačním  domě  ve  Vidni.  Za  své  zásluhy 
o  Vídeň  byl  S.  jmenován  čestným  méšfanem, 
za  zásluhy,  jež  si  získal  o  úpravu  chrámu 
San  Giovanni  v  Lateránč.  byl  papežem  bo- 
haté odměněn  a  uděleny  mu  jím  2  zlaté  me- 
daille.  Srv.  >Allgem.  Bauzeitung*,  1891.  Fka. 
17)  S.  Johan n  Friedrich  Julius,  hvězdář 
něm.  (♦  26.  říj.  1825  v  Eutinu  —  f  20.  ún. 
1884  v  Athénách),  vzdělal  se  v  astronomii 
jako  žák  RQmkerův  v  Hamburce  od  r.  1842, 
působil  pak  u  Benzenbcr^a  od  r.  1845  jako 
observátor  při  hvězdárně  v  Bilku  u  Dlissel- 
dorfu,  stal  se  r.  1846  assistentem  hvězdárny 
v  Bonne,  kde  převzal  provedení  hodiny  V. 
akademických  hvězdných  map  berlínských. 
Od  r.  1853  působil  na  soukromé  hvězdárně 
kanovnika  a  probošta  rytíře  E.  z  Unkrechts- 
bergu  v  Olomouci,  oďr.  1858  pak  byl  ře- 
ditelem hvězdárny  v  Athénách.  S.  pracoval 
se  zdarem  ve  všech  oborech  astronomie  po- 
zorovací. Četné  práce  jeho  o  hvězdách  měn- 
livých, barevných,  o  skvrnách  slunečních, 
o  mlhovinách,  o  prámerech  větších  planet, 
o  vlasaticích,  o  létavicích,  o  svčtle  zvířetní- 
kovém, o  trvání  soumraku,  o  vulkanických 
zjevech  v  Řecku  a  jinde,  hlavně  pak  jeho 
veliké  dílo  o  měsíci  i veliká  mapa  měsíce), 
jemuž  věnoval  největší  čásf  života  a  které 
vydala  vláda  pruská,  pojistily  mu  čestné 
místo  v  dějinách  hvězdářství  (viz  Seleno- 
grafie,  str.  818  a\  Napsal:  Resultate  aus 
iOjáhr.  Beoh.  uber  Sternschnuppen  ÍBerl.,  1852); 
Beob  d.  totalcn  Sonnenfinsternis  v.  28.  Juli 
18S1  \u  Rastenburg  in  Ostpr.  (Bonn,  1852); 
Das  Zodiakallicht .  Uebersicht  d.  seitherigen 
Forschungen  nebst  neuen  Beob.  uber  diese 
Ersch,  in  d.  J.  184S  SS  (Brunšvik,  1856); 
Der  Mond.  Ein  Ueberblick  atd.  (Lip..  1856); 
Neue  Húhenbest.  am  Vcsuv  atd.,  nebst  Unter- 
such.  uber  d.  Eigenschajt.  u.  Leistungen  d. 
Aneroíd-Barom.  (Ólom.,  1856);  Die  Eruption 
d.  Vesuvs  im  Mai  18SS.  nebst  Beitr.  ^.  Topo- 
graphie  desselben  atd.  (Vid.  a  Olom.,  1856); 
Abbild.  da\u  (t.,  185());  Untersuch.  Uber  d.  Erď 
beben  v.  rS.  Jan.  18S8  /'Vid.,  1^58);  Beitráge 
^ur  phys.  Géogr.  von  Griecheniaud  (Athény, 
1861);  Ueber  Sternschnuppen- Be>b.  '^>Pogp. 
Ann.€  1850);  Ueber  ein  Feuermeteor  in  d, 
Rheinprovini  18S0  (t.,    1851,';   Berechnung  d. 


10 


Schmidt, 


Durchm,  von  Mondhófen  (t.,  1P54);  Resultate 
aus  iijáhr,  Beob.  d,  Sonnenfiecken  (Vid.,  1P57); 
Untersuch.  úb.  d,  Leistungen  d,  BourdofCschen 
Metallbarom.  (t.,  1858);  Phy$,  Geogr.  v.  Grie- 
chenl  (Athény,  1869);  Vulkán  studiem  Santo- 
rin  i866^  'J2y  Vesuv,  Bajae^  Strombolit  Aetna 
1870  (Lip.,  1874);  Studien  uber  Erdbeben  (1875, 
2.  vyd.  t.,  1879);  Kartě  d.  Gebirge  d,  Mondes 
nach  eigenen  Beob,  1840 — 7^;  Erláuterungsbd, 
daiu  (Berl.,  1878);  Die  Mondlandschaft  >AfeS' 
sier€  (Halle,  1882);  Saturn  u.  dessen  Ringe 
(>Astr.  N.€,  1849—51);  Merkurdurchgang  1861 
u,  1878  in  Athén  (t.,  sv.  56  a  92);  Venus- 
durchgang  in  Athén  (t.,  104,  1883)  a  mn.  j. 
Pozorování  a  výpočty  planet  t.  od  sv.  26., 
vlasatic  od  sv.  24.,  ménlivých  hvézd  od  sv.  21., 
létavic  ve  sv.  21.  a  27.,  zatměni  slunce  a  mě- 
síce od  sv.  22.,  skvrn  slun.  od  sv.  23.,  mlho- 
vin a  hvězdokup  od  sv.  54.,  dále  též  v  >Beob. 
auf  d.  Stern w.  zu  Athén «  od  sv.  52.  DalŠ: 
práce  uveřejněny  jsou  v  >Zeitschr.  d.  deut. 

řjeol.  Ges.«,  v  Grunertově  >Archiv  Math.« 
Beob,  v.  Nordlichtern  v.  i840'S2,  sv.  26.,  1856), 
v  Petermannových  >Gcogr.  Mittheil.«,  v  »Sitz.- 
Ber.  d.  Ak.  in  Wien«,  v  >Mittheil.  d.  geogr. 
Ges.  in  Wien«,  v  >Gco1og.  Reichsanstalt  in 
Wien€,  v  >Zeit8chr.  f.  Meteorol.«  (Vídeň), 
v  >Comptes  R.«  (Paříž)  a  jinde.  VRý, 

18)  S.  Maxmilián,  spis.  něm.,  řeč.  Wal d- 
schmidt  (♦1832  v  Eschlkammuv  Bav.  Lese). 
Studoval  na  polytechnice  mnichovské  (od 
r.  1848)  a  vstoupil  do  bavorského  vojska 
(1850).  Súčastniv  se  války  r.  1866  odešel 
r.  1874  do  výslužby,  od  té  doby  žije  v  Mni- 
chově. Vystoupil  s  Volkser^áhlungen  aus  dem 
Bayrischen  Walde  (1863—69.  4  sv.),  v  nichž 
podal  svěží  obrázky  vesnického  života  ba- 
vorského. Následovaly:  Das  xehnte  Gebot 
(1879);  Der  Schut\geist  von  Oberammergau 
a  Johannisnacht  (1880);  humoreska  Der  ver- 
gangene  Auditor,  Der  Leonhardsritt,  *s  Alm- 
stummerl  a  Die Miesenhacher {^^^l)-,  Die Knap- 
fenlťst^  Der  fíerrgottsntantel,  Die  Schwanjung- 
JraUf  Áíeister  Martin  a  dva  romány  proslulé 
dramatisováním  (hiány  společnosti  mnichov. 
Gartnerplatztheater)  (5  Austragstůberl  a  Der 
Georgithaler,  1882);  Die  Blinde  von  Kunter- 
wegf  Der  goldene  Samstag^  Die  Bárenritter 
(1883);  Der  Loder  von  Boarisch-Zell,  Der 
Tranklsimmet ^  Die  Fischerrosel  von  St.  Hein- 
rich  (1884);  Der  Musikant  von  Tegernsee^  Die 
Kran^flechterin,  Im  Weíterstein  (1885);  Der 
Bubenrichter  von  Mitienwald^  Der  weisse  Son- 
tag  (1 886) ;  '5  Li  sel  von  A  mmersee^  Die  Ameisen- 
hexe.  Der  Schútienkónig  (1887);  Die  Jache- 
nauer  in  Griechenland^  Der  Primi\iant  (1888); 
Mauthner-Flank {im9)\  Im  Her^en  des  Waldes 
(1890);  An  der  grúnen  Isar  (1891);  Das  Wun- 
der  von  Reichenhall,  Humoresken  (1892);  Han- 
čička,  das  Chodenmádchen,  Am  goldenen  Steig 
(1893);  Die  Kúnischen  Freibauern  (1895);  Der 
Reismúller  (1898),  vesměs  syté  a  kulturně- 
historicky  zajímavé  obrázky  ze  Šumavy  a 
z  vysočin  bavorských.  K  tomu  se  druzi  bás- 
nická sbírka  Altboarisch  (Mnich.,  1884)  a  auto- 
biografie Meine  Wanderung  durch  70  Jahre 
(1902,   2  sv.).    Lidové   vydání  S-ových  se- 


braných  děl  má  34  sv.  (Rcutlírgťn,  1S98  až 
1903). 

10)  S.  Fedor  Bogdan o vič, přírodovědec 
rus.  (♦  1832  v  Livonsku),  vystudoval  na  uni- 
versitě jurjevské,  věnoval  se  nejprve  studiu 
botaniky,  stal  se  assistentem  při  bot.  zahradě 
jurjevské  a  podal  příspěvky  k  poznáni  kvě- 
teny krajin  baltických.  Později  pěstoval  hlavně 
obor  geologie  a  palaeontologie,  v  1.  1859  až 
1862  účastnil  se  věd.  expedice  sibiřské  ko- 
naje výzkumy  v  kraji  amurském  a  na  ostrově 
Sachalině;  r.  1866  vyslán  petrohr.  akademii 
nauk,  aby  prozkoumal  zbytky'  mamuta  nale- 
zené na  dolním  toku  Jeniseje.  R.  1872  stal 
se  adjunktem,  r.  1874  akademikem  při  petro- 
hradské akademii  nauk.  Vynikl  hlavně  geo- 
logickým a  palaeontologick^m  výzkumem 
ruských  krajů  baltických  a  přírodovědeckým 
výzkumem  Sibiře.  Z  prací  jeho  budtež  jme- 
novány: Untersuchungen  víber  die  silurische 
Formation  von  Estland,  Nordlivland  u.  Oesel 
(1858);  Wissenschajtliche  Resultate  der  Ma- 
mut h- Expedition  an  den  unteren  Jenisej;  Trudy 
Sibiř skoj  ekspediciji  (1865—74);  Revision  der 
ostbaltischen  silurischen  rr/7oW/en  (1881—1902). 

20)  S.  Johann  Hermann  Heinrich, 
klass.  filolog  něm.  (*  1834).  Zdržoval  se 
v  1.  1854—56  v  Sev.  Americe,  pak  působil 
jako  soukromý  učitel  v  Goldbergu,  r.  1867 
až  1868  studoval  na  universitě  v  Roztokách 
(v  Mekl.),  pak  působil  jako  gymn.  učitel 
v  Berlíně,  Hammu,  Wismaru  a  v  Haj^enu. 
Sepsal:  Die  Kunstformen  d.  griech.  Poesie 
u.  ihre  Bedeutung  (díl  1.:  Die  Eurhythmie 
in  d.  Chorgesflngen  d.  Griechcn;  2.:  Ďie  an- 
tike  Compositionslehre;  3.:  Die  Monodien 
u.  Wfchselgesánge  d.  attischen  TragOdie; 
4.:  Griech.  Metrik;  Lip.,  1868—72,  4  d.),  dílo 
pochybené  úplným  ignorováním  řeckých 
rhythmikův  a  metrikův  a  pozůstatků  řecké 
hudby;  Leitjaden  in  d.  Rhjrthmik  u.  Metrik 
der  classischen  Sprachen  Júr  Schulen  (t ,  1869, 
anglické  vydáni  opatřil  White,  Boston,  1878); 
Synonymií  der  griech,  Sprache  (Lip.,  1876 
až  1886,  4  d.)  a  Handbuch  der  lat,  u,  griech. 
Synonymik  (t.,  1889).  Srv.  Bursian,  Gesch. 
d.  class.  Philologie  in  Deutschland,  str.  990 
až  992.  Vý. 

21)  S.  Rudolf,  básník  a  filos.  spis.  dánský 
(♦  1836  —  j  1899  v  Kodani).  Vydal  několik 
sbírek  básni,  několik  kusů  divadelních  a  řadu 
povídek.  Z  jeho  literárně  histor.  a  filosof, 
spisův  uvádíme:  Busker  og  Maskei'  (1882h 
Grundtvig  og  den  tydske  Orthodoxi  (1883); 
Ad  egne  Vcje  (1884);  Fra  Liv  og  Literatur 
(1887). 

22)  S.  R.  Chr.  Alexander,  romanopisec 
něm.,  známý  pod  pseud.  Alexander  Olinda 
(♦  1838\  redjg.  v  1. 1870—77  Bismarckův  or- 
gán »HamburgerNachrichten«  a  sepsal:  Prin- 
Xessiu  Tan-akanof  i IS*?*?)]  Die  Fman^ipierten 
(1877);  Hamburg  u.  seine  Leute  (1881);  Ein 
weiblicher  Claude  Lorroin  (1883i;\Em  moder* 
ner  Catilina  (1889);  Die  Piátendentin  (1890); 
Freund  Allers  (1S95);  Die  weisse  Rose  (1896); 
Die  Tocliter  der  Zarin  (1897);  Im  Her\en 
Zentralamerikas  (1898)  a  j. 


Schmidt-Beauchez. 


11 


22)  S.  Johannes,  vynikajid  jazykozpytec 
něm.  (*  29.  čcc  1843  vPrenclově  —  t  ^-  ^ce 
1901  v  Berlině),  stud.  1861—65  v  Bonne  a 
Jeně,  habil.  se  r.  1868  v  Bonne  pro  srovn. 
jazykozpyt,  byl  od  r.  1873  mimořádným  prof. 
v  Bonne,  brzy  potom  řád.  prof.  v  Št.  Hradci, 
od  r.  1876  řád.  proř.  a  od  r.  1884  řád.  čle- 
nem akademie  v  Berlíně.  Nejdfllei.  spisy  jeho 
jsoa:  Zur  Gesch.  des  indogerman.  Vokalismus 
(Výmar,  1871—75,  2  sv.);  Die  Verwandischajts- 
verháltnisse  der  indogerm.  Sprachen  ťt.,  1872); 
Die  Píuralhildungen  der  indogerm.  Neutra  (t., 
1889);  Die  Urheimat  der  Indogermanen  und  das 
europ.  Záhlensystem  (Berl.,  1890);  Kritik  der 
Sonantentheorie  (Výmar,  1896).  Mnoho  pojed- 
nání uveřejněno  zvi.  v  >Zeitschr.  f.  vergl. 
Sprachforsch.«,  jejímž  hlavnim  redaktorem 
byl  od  r.  1875.  Zt)\ 

'23)  S.  Erich,  liter,  historik  nčm.,  syn 
S-a  11)  (♦  1853  v  Jeně).  Studoval  klassickou 
fílol.  a  germanistiku  ve  Št.  Hradci,  Jeně  a 
Strasburce,  habilitoval  se  ve  Vircpurce  (1875), 
dosáhl  protessury  ve  Štraiburce  (1877),  ve 
Vídni  (1880)  a  přejel  jako  ředitel  k  nově 
zřízenému  archivu  Goethovu  do  Výmaru; 
r.  1887  povolán  jako  ř.  professor  na  uni- 
versitu berlínskou,  kdež  ptisobi  dosud.  Jest 
z  předních  literámě-historických  badatelův 
o  klassickém  období  písemnictví  německého, 
ale  i  k  ostatním  údobím  podal  výborné  práce 
a  essaye.  Tak  hned  v  dissertaci  Reinmar 
von  Hagenau  und  Heinrich  von  Rugge  (Štrasb., 
1874).  Následují:  Richardsony  Rousseau  und 
Goethe  ÍJena,  1875);  Heinrich  Leopold  Wagner 
(2.  vyd.  t.,  1879);  Lení  und  Klinger  (Berl., 
1878);  pro  > Goethe- Gesellschaft€  zpracované 
Tagebůcher  und  Briefe  Goethes  aus  Italien 
(Vým.,  1886;  Schriften  der  Goethe-Gesellsch. 
sv.  2.)  a  Xenien  ijg6  (t.,  1893;  téže  sbírky 
sv.  8.).  R.  1887  nalezl  v  Drážďanech  »Urfaust€, 
Goethes  Faust  in  ursprúnglicher  Gestalt,  pro- 
slulý opis  si.  G5schhausenovy,  a  vydal  jej 
ve  Výmaru  (3.  otisk  1894)  s  podrobným  úvo- 
dem. Pro  výmarské  vydání  Goetha  připravil 
krit.  vyd.  Fausta  (obou  dílíi;  spisů  sv.  14. 
a  15.)  a  spolupůsobil  při  redakci  podniku 
mnohostranně.  Dále  vydal :  Beitráge  \ur 
Kenntnis  der  Klopstockschen  Jugendlyrik 
řŠtrasb.,  1880);  2  řady  essayi  Charakteristiken 
(I.  Berl.,  1886,  2.  vyd.  1902;  II.  t,  1900);  vý- 
tečný fivotopis  Lessingův  (t.,  1884—91,  2  sv.; 
2.  vyd.  1899);  vydání  Lessings  Ueberset^ungen 
aus  dem  Fran\ósischen  Friedrichs  d.  Gr,  und 
Voltaires  ft.,  1892);  Goexes  Streitschrift  gegen 
Lessing  (Štutg.,  1893);  Uhlands  Gedichte  (t., 
1898);  poznovu  Goethova  Fausta  (t,  1903, 
pro  Cottovské  vyd.  jubilejní,  s  úvod.  a  po- 
znám.); H  v.  KÍeists  Werke  (1903  si.).  S  A. 
Brandlem  a  Arn.  Martinem  vydává  od  r.  1889 
>Quellen  und  Forschungen  zur  Sprach-  und 
Kulturgeschichte  der  germanischen  V61ker« 
a  s  A.  Brandlem  >Palaestra.  Untersuchungen 
und  Texte  aus  der  deutschen  u.  engl.  Philo- 
Iogie€  (sv.  1—12,  15, 16,  20,  22,  23,  27,  Berl., 
1898—1903). 

24)  S.  Otto  Ernst,  spis.  něm.  známý 
pode  jménem  Otto  Ernst  (♦  1862  v  Otten- 


senu).  Byl  učitelem  vHamburce(1883— 1900), 
kdež  účastnil  se  horlivě  úsilí  o  uměleckou 
výchovu  školní.  Dodělav  se  úspěchů  drama- 
tických vzdal  se  činnosti  vychovatelské  a  žije 
spisovatelstvi  v  Hamburce.  Jeho  Gedichte 
(Hamb.,  1889;  2.  vyd.  1892)  dostaly  Schille- 
rovu  cenu  augšpurskou.  Další  díla  jeho  jsou: 
Neue  Gedichte  (t.,  1892);  essaye  Ofenes  Visier 
(t.,  1890;  2.  vyd.  1895);  nová  řada  essayi 
Buch  der  Hoffnung  (t.,  1896—97,  2  sv.);  no- 
velly  a  črty  Aus  verhorgenen  Tiejen  ft.,1891; 
2.  vyd.  1896);  drama  Die  grósste  Sůnde  (t., 
1895);  humoristická  idylla  výchovná  Dersússe 
Willx  (t.,  1895) ;  satiry  a  burlesky  Narrenfest 
(t.,  1895);  novelly  a  črtjy  Kartáusergeschichten 
(1895);  ostře  satirická  dramata  tendenční 
Jugend  von  heute  (1899;  česky  >Moderni  mlá- 
dež*, hráno  v  překl.  Claire  a  Marion  Filipo- 
vých na  Smíchově  r.  1901),  Flachsmann  aís 
Er^icher  (1901;  česky  >F.  vychovatel*,  přel. 
Fr.  Petřík),  Gerechtigkeit  (1902),  obé  hráno 
v   >Národnim   divadle* ;    humoristické    roz- 

Erávky  Ein  Jrohes  Farbenspiel  (Lip.,  1900); 
ásně  Stimmen  des  Mittags  (t.,  1901)  a  dolno- 
němčinou  převedené  povídky  Holger  Drach- 
mannovy  HamborgerSchippergeschichten  (Ham- 
burk, 1899). 

Sohmidt-Beauohei  [-bošě]  Louis  (nar. 
6.  čna  1848  v  Paříži  z  francouzské  matky 
roz.  Beauchezové  a  pofrancouzštělého  Čecha). 
Ve  12  letech  poslán  do  Prahy,  kde  naučiv 
se  čes.  a  něm.  jazyku  studoval  na  akad. 
gymnasiu,  musil  však  přerušiti  své  studie, 
poněvadž  jako  vynikající  organisátor  Herb- 
stovských  demonstraci  byl  zatčen  a  pak  také 
odsouzen.  Později  byl  znovu  stíhán  pio  vele- 
zrádu,  ale  podařilo  se  mu  uchýliti  se  do 
Paříže,  odkud  jej  Jos.  Václav  Fric  povolal 
do  Berlina  k  redigování  »Correspondance 
Tchěque*.  Za  války  franc. -německé  S.-B. 
byl  válečným  korrespondentem  >Nár.  Listů« 
ve  franc.  táboře,  po  sjednáni  míru  prodělal 
v  Paříži  celou  kommunu  a  vrátiv  se  do 
Prahy,  vstoupil  do  redakce  >Nár.  Listů*. 
R.  1872  nepřijal  inspektorem  Licbleintm 
jemu  nabídnuté  místo  professora  francouz- 
štiny na  něm.  ústavě,  poněvadž  by  byl  musil 
podepsati  revers,  že  se  vzdá  vší  politické 
činnosti,  ale  přijal  raději  supplenturu  fran- 
couzštiny na  reálce  v  Litomyšli,  odkudž  po 
roce  vrátil  se  do  Prahy  a  vyučoval  zde  ja- 
zyku francouzskén:u  podle  své  známé  slu- 
cnové  methody,  podle  níž  napsal:  Systéme 
naturel]  Die  Kunst  die  Jraniós.  Sprache  durch 
Selbstunterricht  \u  erlernen;  Učebné  listy  wé- 
mecké;  Sluchová  meihoda;  Základy  franc.  kon- 
versace  a  Le  russe  sans  grammaire.  S.-B.  byl 
z  prvních,  kdo  v  1.  7Ct<ch  XIX.  stol.  jali  se 
organisovati  české  délnictvo  na  základě  ná- 
rodním, propagoval  myšlenku  všeob.  hlaso- 
vacího práva  a  redigoval  po  nějaký  čas  >Děl- 
nické  Listy*.  V  mladočeském  polit,  hnuti 
účastnil  se  horlivě  spolkového  života,  býval 
řečníkem  na  schůzích  a  táborech  a  r.  1881 
vydával  a  redigoval  »Cepy«  a  dal  podnět 
k  založení  pražských  klubů  voličských,  pě- 
stoval od  prvních  počátků  styky  česko-fran- 


12 


Schmidt-Cabanis  —  Schmiedeberg, 


couzské,  konal  časté  cesty  do  Francie  a 
r.  1889  byl  prvním,  kdo  uvedl  českou  hro- 
madnou výpravu  na  pařížskou  radnici.  Od 
té  doby  dopisoval  z  Prahy  do  francouzských 
žurnálů,  a  když  r.  1893  přesídlil  se  jako 
stálý  dopisovatel  >Nár.  Listfi«  do  Paříže,  byl 
tam  postupně  členem  redakci  >Cocarde<, 
>Nord«,  >Voltaire«  a  »France«,  dodával  pa- 
řížským listům  informace  o  českých  pomč- 
rcch,  organisoval  r.  1896  s  plným  úspěchem 
veliký  meeting  v  Salle  Wagr?m,  kterým  za- 
bráněno bylo  Maďarům  pozvati  hromadně 
pařížskou  žurnalistiku  na  jejich  milleniovou 
výstavu  do  Pešti  a  tam  je  klamati  o  národ- 
nostních poměrech  uherských  (srbská  vláda 
mu  za  to  potom  udělila  rytířský  řád  takov- 
ský).^  R.  1898  vydal  brošuru  La  lutte  de  la 
Bohéme  contre  le  pangermanisme^  v  níž  on 
první  upozornil  francouzské  kruhy  poli- 
tické na  společné  nebezpečenství  hnutí  vše- 
němcckého.  R.  1898  vrátil  se  jako  stálý  do- 
pisovatel pařížského  »Temps«  do  Prahy, 
kdež  jest  od  r.  1903  redaktorem  informač- 
ního listu  »Correspondance  Tchéque*  a  zá- 
roveň soukr.  učitelem  francouzského  jazyka. 
Přeložil  z  francouzštiny  Dr.  Ox  od  Jul.  Vernea 
a  Fromont  ml.  a  Risler  st.  od  Daudeta,  vy- 
dával a  redigoval  r.  1886  belletristický  illu- 
strovaný  týdenník  >Hvězda«  a  sepsal  dra- 
mata: Mikuláš  Sokoly  polní  hejtman  táborský 
a  český  sedlák,  konečně  zpracoval  z  francouz- 
štiny Tajemství  dětské  hračky, 

Sohmidt-Oabanis  [-kabanl]  Otto  Ri- 
chard, něm.  spis.  humor.  (♦  1838  v  Berlině  — 
t  1903).  Byl  divad.  hercem,  ale  ochrnutím 
ruky  přinucen  vzdáti  se  toho  povolání  a  vě- 
novati se  spisovatelství,  stal  se  spolupracov- 
níkem a  od  r.  1895  redaktorem  »Ulku«,  hu- 
morist, přílohy  k  >Berl.  Tagbl.«,  a  proslul 
v  oboru  lehké  politické  satiry  a  humor,  bás- 
němi v  berlínském  dialekte.  Z  četných  jeho 
spisův,  z  nichž  některé  několikráte  byly  vy- 
dány, uvádíme:  Verstimmte  Akkorde  (Ber!., 
1868);  Allerlei  Humore  (kom.  novellv,  1872); 
Was  die  Spottdrossel  pfiff  (1874);  Véilchen  u. 
Meerrettich  (humoresky,  1875):  Bunies  Nichts 
(Lip.,  1875);  Wenn  Frauen  lácheln  (t.,  1876); 
Zoolyrische  Ergússe  (1876);  Der  grosse  Struw- 
welpeter  fúr  Kinder  von  ty-yy  Jahren  (1877); 
Wechselnde  Lichter  (1881);  Allerlei  netie  Pflan- 
T^w  (1882):  Die  Jungfernrede  (1883);  Auf  der 
Bacillenschau  (1885);  Brummstimmen  der  Zeit 
( 1886^ ;  Pessimistbeetblúten  júngstdeutscher  Lyrik 
(1887):  Friedrichs  Kaiserwort  (1888);  'Von 
einem^  der  aus\og^  nervos  tm  werden  (1888); 
Die  Frau  v.  Mehreren  (1889) ;  Nervose  Humo- 
resken  (1889);  Aus  Amors  Werkstatt  (1889); 
Lachende  Lieder  (1892);  Skatalbum  (1894);  Ge- 
heimrats  Jettes  Poesie- Album  (1896);  Humo- 
risíisch-satir.  Krimskrams  aus  d.  Ba^ar  d, 
Kunst  u.  d.  Marktbude  des  Lebens  (1895);  Stech- 
palmenuveige.  Btwaffn,  Friedensged.  (1899). 

Sohmldtdorf,  Schmiddorf,  Neuhof, 
ves  v  Čechách,  hejtmanství  a  okr.  Vrchlabí, 
fara  a  pá.  Dolní  Lanov;  12  d.,  54  ob.  n. 
(1900).  Ves  povstala  na  pozemcích  zrušeného 
dvora. 


Bohmtďtmannihall,  rozsáhlé  doly  na 
draslo  v  kraji  kvedlinburském  prus.  vlád. 
obvodu  magdeburského  u  Ascherslebenu, 
nazvané  podle  zakladatele].  Schmidtmanna, 
měří  přes  32  km^  rozlohy.  Náležejí  akciové 
společnosti.  Hlavním  předmětem  výroby  je 
chlorečnan  draselnatý,  síran  draselnatý,  ki- 
serit  a  bróm. 

Sohmldt-Blmpler  Hermann,  oční  lékař 
něm.  (•  1838  v  Berlíně).  Byl  dlouholetým 
assistentem  Graefovým,  r.  1871  stal  se  mimoř. 
a  r.  1873  řád.  prof.  očního  lékařství  v  Mar- 
burce,  r,  1890  povolán  byl  do  Gotink,  r.  1901 
do  Halle,  kdež  dosud  působí.  Napsal  četné 
práce  odborné  jmenovitě  o  refrakci.  Z  vět- 
ších budtež  uvedeny:  Glaucom  und  Ophthal* 
momalacie {1^73)]  Augenheilkunde  und  OphthaU 
moscopie  (1884;  7.  vyd.  1901,  také  překl.  angl., 
ital.  a  rus.);  Die  Schulkur^sichtigkeit  und  ihre 
Bekámpfuug  (1890);  Ueber  Blindsein  (1882); 
Universitát  und  Specialistenthum  (1881);  Das 
Auge  in  seinen  Be^tehungen  xur  inneren  Me- 
di:{in  (1899);  Das  Auge  in  setner  Darstellung 
in  Skulptur  und  Malerei  (1892)  a  j.  v. 

Sohmidt-WeUfenfels  Eduard,  spis. 
něm.  (*  1833  v  Berlině  —  j  1893  v  Bolzaně). 
Oddal  se  studiím  literárním  a  historickým 
v  Paříži,  žil  jako  publicista  v  Anglii  (1852), 
v  Berlíně  (1854—57),  v  Praze  (1857—68),  kdež 
redigoval  >Kritische  Blátter€,  v  Gothě  (1859) 
a  v  Berlíně  (1861—72).  V  1.  1874—76  redi- 
goval štutgartský  list  »I!lustrierte  Volkszei- 
tungc,  pak  dlel  opět  v  Paříži  (1879),  r.  1883 
ve  Spanělích  jako  zpravodaj  >Berliner  Tag- 
blattu«,  odtud  ve  Štutgartě.  Z  děl  jeho  vy- 
nikají životopisy:  Scharnhorst  (Lip.,  1859); 
Fr.  v.  Genti  (Praha,  1859,  2sv.);  Fúrst  Meť 
temich  (t.,  1860,  2  sv.)  a  Friedrich  Krupp 
(Berl.,  1888;  4.  vyd.  1890).  Krom  toho  Frank- 
reich  und  die  Fran\osen  (t.,  1868,  2  sv.);  Cha- 
rakterbilder  aus  Spanien  (Štutg.,  1885);  Das 
XIX,  Jahrhundert^  dějiny  jeho  vývoje  ideo- 
vého, národnostního  a  kulturního  (Berl., 
1890);  romány:  Polignac  (t.,  1866,  2  sv.), 
Pascal  Paoli  (Lip.,  1867,  2  sv.);  Prin^  Erď 
mann  (Berl.,  1878  a  část.) 

Sohmiedeberg:  1)  S.,  městečko  v  Če- 
chách v  Kruš.  Horách,  v  hejtm.  kadaňském, 
okr.  přísečnickém,  při  žel.  dr.  Chomútov- 
Vejprty,  má  409  d.,  3933  oby  v.  n.  (1900),  far. 
kostel  sv.  Michala  z  r.  1709,  5tř.  Šk.  pro  chl. 
a  div.,  čctnickou,  pošt.  a  telegraf,  stanici, 
spořitelnu  a  záložnu;  doly  na  Želez,  rudu, 
továrnu  na  zboží  hedvábné  a  sametové,  sirky, 
niti,  pcrtle,  bělidlo,  mlýn,  \'ýrobu  dřev.  zboŽi, 
rukavičkářství,  krajkářství. 

2)  S.  (v  Krkonoších),  město  v  prus.  vlád. 
obv.  lehnickém,  v  kraji  hiršpcrském,  na  úpatí 
Sněžky  a  při  železu,  tr.  S.-Hirschberg;    má 

1 5231  obyv.  (1900),  kostel  katol.  a  evang., 
obv.  a  živnostenský  soud,  úřad  berní  a  celní 
pohraniční,  nemocnici,  léčebný  ústav,  učit. 
seminář,  železárnu,  výrobu  zboží  porcul.  a 
voskového,  chirurg,  nástrojů,  značný  průmysl 

i  textilní,  lomy  žulové  a  mramorové.  S.  jako 
místo  klimatické  jest  za  letni  doby  četně 

'  navštěvováno.    Poblíž  města  zámek  Neuhof 


Schmiedeberg  —  Schmitz. 


13 


prince  Reussc  a  Rahberg  knížete  Czarto- 
ryskcho.  S.  připomíná  se  r.  1355  a  byl  r.  1513 
od  krále  čcs.  Vladislava  na  mésto  a  r.  1747 
na  svob.  horní  mésto  povýšen. 

SohmiedeberiT    Oswald,    lékař   něm. 
(♦  1838  v  Kuronskn).  Vystudovav  v  Jurjevě, 
působil  tu  pak  jako  prof.  farmakologie  a  byl 
r.  1872  povolán  do  Štrasburku,  kdeŽ  p&sobí 
dosud.    Ve  sborníku   »Archiv  fflr  experim. 
Pathologie  u.  Pharmakologie*,  kterýž  spolu 
s  Naunyncm  a  Klebsem  založil,  uveřejnil  vět- 
šinu svých  prací  z  oboru  farmakologie,  fysio- 
logie  a  fysiolog.  chemie.    Hlavni  jeho  dílo 
je  Grundriss  der  Arpieimittellehre  (3. vyd.  1895). 
Sohmieden  Elsa,  spisovatelka  něm.,  jež 
psala   pod    pseudon.   E.  Juncker  (♦   1841 
v   Berhně  —  f  1896  t.).    Napsala  romány: 
Lebensrátsel  (1878,  3.  vyd.  1896);  Schleier  der 
Mája  (2.   vyd.  1S85);    Werner   Eltie   (1887V, 
Im  Schatten  des  Todes  (1889) ;  Gótterlose  Zet- 
ten  Í1893);  Frúhlingsstúrme  (1895);   novelly: 
Im   Zenith  (1880);    Hóhere  Harmonie  (1884); 
Ihr  Roman  (1885);  Die  Klosterschúlerin  (1894); 
Unter  Kosaken  (1896)  a  j. 
Sohmiedhíiaser  viz  Kovářov  3). 
Sohmiedlng  viz  Kovářovice. 
Sohmiedles  viz  Smi  lov. 
Sohmiedsau  viz  Kovářov  6). 
Schmiedschlag^  viz  Kovářov  2). 
Sohmiedt,   Schmidt,   umělecká   rodina 
živší  v  1.  pol.  XVIII.  stol.  v  Čechách:  1)  S. 
Kašpar,  rodilý  z  Plané,  byl  malíř,  rovněž 
jeho  synové:  2)    S.   Jan  Jiří    (f  21.  září 
1765  v  Praze),  který  maloval  v  posádkovém 
(byv.  jesuitském)  kostele  v  Olomouci  oltářní 
obraz  B.  P.  Marie  Sné\ná  (1721),  v  postran- 
ních  kaplích   Sv,  Pavlinu   a   5v.  Annu,   pak 
v  Rakousích,  též  ve  Vídni,  kostelní  obrazy.  — 
3)  S.  Pavel,  malíř  květin  a  zátiší.  —  4)  S. 
Václav  (*  1694  v  Plané  —  f  1756  t.),  žák 
svého  otce;   od  něho  jsou  malby  v  kostele 
černošínském,  v  Habrových  Kladrubech  u  Te- 
plé, v  Bernarticích,  v  zámku  v  Trpistech  a 
v  kostele  minoritu  ve  Stříbře.  Václav  S.  byl 
nejnadanější  z  této  rodiny,  jeho  dekorativně 
účinné  malby  jsou  směle   komponovány   a 
zbarvení  hřejného.  F.H-s. 

Sohmle^el,  kraj.  město  v  Poznaňsku,  při 
malodráze  Krzywiň-Ujazd,  má  3835  oby  v. 
il900\  kostel  katol.  a  evang.,  lihovar,  49  vě- 
trných mlýnů,  tkalcovství,  obuvnictví  a  ob- 
chod s  dobytkem. 
Sohmihof  viz  Švihov. 
Schmlllaiier  Alois  Vojtěch  viz  Šmi- 
lovský. 

Sohmillauer  ze  Šmilova,  bohatá  mě- 
šťanská rodina  jihlavská.  Císař  Maximilián  II. 
propůjčil  jí  erb  a  titul  ze  Šmilova  (1572). 
V  domácích  dějinách  jihlavských  jméno  S. 
často  se  připomíná,  neboť  členové  rodiny 
4éto  zastávali  zhusta  úřady  městské  a  udrželi 
svůj  místní  význam  až  do  XVII.  stol.  Zna- 
menitější člen  této  rodiny  je  Petr  S.  ze  Š.. 
jenž  byl  zprvu  učitelem  na  škole  v  Jihlavě, 
pak  vyučoval  řečem  klassickým  ve  Frank- 
furte n.  O.  a  pobyv  nějaký  čas  na  univer- 
sitách v  Jeně,  Štrasburce,  Basileji  a  Vitem- 


berce,  byl  na  této  universitě  povýšen  na 
doktora  lékařství  (1608).  Pak  byl  v  Jihlavě 
fysikem  a  přestoujuv  r.  1626  na  katolictví 
věnoval  tamní  jesuitské  kolleji  svůj  dům 
i  mlýn  a  statek  Mezeřicko  a  konečně  sám 
stal  se  členem  tovaryšstva  Ježíšova.    J.ř. 

Sohmitt  Henryk,  dějepisec  pol.  (*  1817 
ve  Lvově  —  t  1883  t.),  ztrativ  záhy  otce 
studoval  za  těžkých  poměrů  na  universitě 
Ivovské  a  nějakou  dobu  vyučoval,  ale  pro 
účast  v  povstání  dvakráte  vězněn  (1841  a 
1846).  Po  prvním  uvěznění  spravoval  knihovnu 
Pawíikowských,  a  když  r.  1848  navrátil  se 
z  Brna  z  druhého  uvěznění,  trávil  nějakou 
dobu  na  vsi,  načež  se  oženil  a  usadil  se 
ve  Lvově,  kde  r.  1871  stal  se  členem  zem- 
ské školní  rady.  Literární  činnost  zahájil 
básněmi  již  jako  student,  ale  brzo  věnoval 
se  dějinám,  jmenovitě  studiu  archivů.  Plo- 
dem této  práce  byl  nejprve  Rys  diiejów  ná- 
rodu polskiego  (Lvov,  1855—57,  3  d.),  dílo 
založené  na  širokém  podkladě,  ale  dovedené 
pouze  do  r.  1392,  dále  Diieje  národu  polskiego 
(t.,  1863)  a  Diieje  Pólski  XVIII  i  XIX  wieku 
(t.  a  Krakov,  1866— óS"*.  Jmenovitě  poslední 
dílo  založeno  jest  na  neznámých  dříve  pra- 
menech a  končí  r.  1832.  Krátkým  výtahem 
těchto  prací  jest  Zdar^enia  najwa(niejs\e 
\  pr\es\Mci  národu  polskiego  (t.,  1869).  Z  mo- 
nografií jeho  třeba  uvésti  Rokos\  Zebr^ydow- 
skiego  (t.,  1858V,  Poglqd  na  :(yivot  i  pisma 
ksi^d^a  Hugona  KoUqtaja  it.,  1860V,  D;;ieje 
panowania  Stanisiawa  Augusta  Fonťatowskiego 
(t.,  1868—80,  3  d.,  nedokonč.).  S.  ve  všech 
historických  pracích  svých  jest  badatelem 
vážným  a  kritickým,  podávaje  nejednou  nové 
a  smělé  vývody  i  ocenění  histor.  událostí. 
V  podstatě  je  stoupencem  theorie  Buckleovy, 
ale  pro  dějiny  polské  čerpal  z  ní  opa«:ně. 
Snaží  se  z  minulosti  koi^istiti  pro  přítomnost 
a  nejednou  v  usilováni  po  pravdě  vyjadřuje 
své  stanovisko  o  věcech  přítomných.  Z  jeho 
prací  ostatních  zasluhuje  zmínky  především 
Narodowoič  polská,  jej  podstawy,  roiivój  d-{ie- 
jowyy  pr'{cobra:{euia  i  \boc\enia  a  ora^  štosu- 
nek  do  chwi.i  obecuéj  it.,  1862'. 

Sohmitz:  1)  S.  Friedrich,  botanik  něm. 
(♦  1850  v  SaarbrUckcnu  —  f  1895  v  Greifs- - 
waldě),  vystudoval  v  Bonne,  byl  asšistcntem 
bot.  ve  Štrasburce  a  v  Halle,  pak  mim.  prof. 
v  Bonne,  od  r.  1884  prof.  a  ředitelem  bot. 
zahrady  v  Greifswaldé.  Vynikl  studiem  ana- 
tomickým, vývojezpytným  i  soustavným,  tyka- 
jícím se  zejména  řas.  Vydal  hlavnč:  Deutung 
der  Euphorbia-Blúte  (1871,  v  časop.  >Flora<); 
Die  Blútenentwickelun^  der  Piperaceen  (Bonn, 
1873);  Ueber  die  Entwickelung  der  Sprosspit^e 
der  Phanerogamen  (Halle,  1874);  Ueber  die 
Auxosporenbildung  der  Bacillariaceen  ( t.,  1 877) ; 
Ueber  die  Structur  des  Protoplasma  und  der 
Zellkeine  der  PJlanien^ellen  (Bonn,  1880); 
Die  Chromatophoren  der  Algen  t.,  1882);  Sy- 
stematfsche  Uebcrs'cht  der  bisher  bekannten 
Gattungen  der  Florideen  (Marb.,  1889). 

2)  S.  Bruno,  architekt  něm.  (♦  1859 
v  DOsseldorfě),  studoval  na  tamní  akademii 
u  Lotze  a  Riťfartha,  který  S-e  zaměstnával 


14 


Schmolau  —  Schmoranz. 


na  stavbě  nové  budovy  akademie,  a  vydal 
se  pak  na  cesty.  R.  1881  obdržel  v  soutěži 
na  pomník  Viktora  Emanuele  v  Řtmě  střib. 
medailli.  Pak  provedl  pomník  padlých  vojáků 
v  Indianopoli  v  Sev.  Americe,  pomníky  cí- 
sařů něm.  na  KyiHiáuseru  (1895),  na  Porta 
Westfalica  (1896)  a  pro  Eck  u  Koblenze,  klada 
vždy  důraz  na  působivost  architektonickou. 
Snaží  se  při  tom  historické  tvary  slohové 
podle  možnosti  originálně  zpracovati,  aby 
se  vyhnul  banálnosti  a  monotonii  nesčet- 
ných pomníků  německých,  které  povstaly 
na  oslavu  vítězství  nad  Francii  ve  válce 
r.  1870—71.  Od  r.  1886  žije  v  Berlíně,  r.  1896 
jmenován  professorem.  F.H-s, 

Bobmolaa  viz  Šmolava. 

Bohmole  viz  Z  vole. 

Bohmoller  Gustav,  spis.  národohospo- 
dářský a  statistik  něm.  (*  24.  čna  1838  v  Heil- 
bronnu). Po  studiích  v  Tubinkách  byl  ně- 
jakou dobu  zaměstnán  v  král.  virtemberské 
kanceláři  statistické,  r.  1864  stal  se  mimo- 
řádným a  po  roce  řádným  prof.  věd  státních 
v  Halle,  r.  1872  povolán  do  Štrasburka  a 
r.  1882  do  Berlina,  kde  posud  působí.  Vedle 
toho  jmenovala  jej  pruská  akademie  věd  řád- 
ným členem  a  vtémže  roce  stal  se  historio- 
grafem  braniborských  dějin,  r.  1891  zvolen 
za  dopis,  člena  císařské  ruské  akademie  věd 
v  Petrohradě  a  r.  1899  jako  zástupce  ber- 
línské university  stal  se  členem  pruské  sně- 
movny. S.  náleží  k  zakladatelům  spolku  pro 
politiku  sociální  a  dobyl  si  studiemi  národo- 
hospodářskými a  statistickými  zvučného 
jména.  Napsal:  Der  ýran^ósische  Handels^ 
vertrag  und  seine  Gegner  (Frankfurt,  1862); 
Zur  Geschichte  der  deutschen  Kleingewerbe 
im  XIX.  Jahrh,  (Halle,  1870);  Resultate  der 
BevólkerungS'  und  Aíoralstatistik  (Berl.,  1871); 
Die  Entwickelung  und  die  Krisis  der  deutschen 
Weberei  im  XlX.Jahrh.  (t.,  1873);  Strassburgs 
Blúte  und  die  volkswirtschaftliche  Revolution 
im  XIII,  Jahrh,  (Žtrasb.  a  Lond.,  1875 V, 
Strassburg  xur  Zeit  der  Zunftkdmpfe  und  die 
Reýorm  seiner  Verjassung  und  Verwaltung 
im  XV,  Jahrh,  (Štrasb.,  1875);  Ueber  einige 
Grundjragen  des  Rechts  und  Volkswirtschaft 
.(íena,  1875);  Die  Strassburger  Tucher-  und 
Weber^unýt,  (Štrasb.,  1879);  Zur  Literatur- 
geschichte  der  Staats-  und  So\ialwissenschaften 
(Lip.,  1888);  Zur  Sociál'  und  Gewerbepolitik 
der  Ge^enwart  (t.,  1890);  Umrisse  und  Unter- 
suchungen  ^ur  Verfassungs-,  Verwaltungs-  und 
Wirtschaftsgeschichte,  Iiauptsáchl.  Preussens 
im  XVII.  und  XVIII.  Jahrh.  (t..  1898);  ve 
sbírce  »Acta  Borussicac  vvdal:  Die  preussi- 
sche  Seidenindustrie  im  XVIII.  Jahrh.  (Berl., 
1892);  Die  Behórdenorganisat.  u.  d.  allg.  Staats- 
verwaltung  Preussens  im  XVIII.  Jh.  (t.,  1894 
až  1898);  Getreidehandelspolitik  (ř.);  Grund- 
riss  d.  allg.  Volkswirtschaýtslehre  (t..  1901); 
Handels-  und  MachípoUtik  (t.,  1901);  Ueber  das 
Maschinen\eitalter  im  Zusammenh.  mit  Volks- 
wohlstand  u.  soiialer  Verfassung  (1903). 

Sohmtflln,  město  v  Sasko-Altenbursku, 
při  ř.  Sprottě  a  žel.  tr.  G6ssnitz-Gera,  má 
10.691  obyv.  (1900),   got.  kostel  (z  r.  1440), 


radnici  (z  r.  1480),  průmysl,  školu,  výrobu 
knoflíků  ze  sloního  ořechu,  doutníků,  taba- 
tčrek,  trepek,  dřeváků,  rukaviček,  kartáčků 
na  zuby,  vlněných  Šálů,  prymkářského  zboží, 
prádelnu  na  vínu  a  výroční  trhy. 

Sohmttlnlts  viz  Smolnik. 

Sobmorans:  1)  S.  František,  stavitel 
a  konservátor  čcs.  (*  28.  pcos.  1814  v  Bělé 
u  Rychnova  n.  Kn.  —  f  4.  dub.  1902  ve  Sla- 
tiňanech  u  Chrudimě).  V  chlapeckém  věku 
přišel  do  Žleb  a  tam  počal  svou  technickou 
karriéru  na  lešení  při  zdi.  Tříletý  pobyt 
v  Hoře  Kutné  a  návštěva  vídeňské  akademie 
(1836)  vznítily  v  něm  lásku  k  umění  středo- 
věkému. R.  1837  usadil  se  ve  Slatiňanech 
u  Chrudimě,  od  r.  1853  byl  c.  k.  konservá- 
torem pro  svůj  okršlek  nepřetržitě  až  do 
smrti.  Stavěl  domy  měšťanské  a  rodinné, 
školy,  zámky  venkovské  a  továrny;  záhy  za- 
býval se  i  stavbami  chrámovými,  restaura- 
cemi i  novostavbami,  kteréžto  práce  učinily 
jméno  jeho  známým  po  celých  Čechách.  Re- 
stauroval arciděkanský  kostel  Nanebevzetí 
P.  Marie  v  Chrudimi,  bisk.  sídelní  chrám 
sv.  Ducha  v  Hradci  Král.,  děk.  kostel  sv.  Ja- 
kuba Vět.  v  Poličce,  kostel  sv.  Kateřiny 
v  Chrudimi  a  j.  v.  V  městech  a  na  vsích 
od  kostelů  v  aŽ  po  jednoduché  domy  a  domky 
S.  prováděl  stavby  s  příkladnou  svědomi- 
tostí  a  technickou  zručností.  S.  jako  konser- 
vátor a  restaurátor  uvedl  v  pořádek  všecky 
stavby  středověké  ve  svém  okrese.  Charak- 
teristikou S-ových  restaurací  jest,  že  všechny 
nové  části  jsou  v  duchu  starých  staveb  pro- 
vedeny tak,  Že  zkušené  oko  nerozpozná 
snadno  opravu  od  části  zachované.  Nejzná- 
mější rekonstrukci  světskou  jest  žlebský  zá- 
mek, z  něhož  upravil  krásné  a  romantické 
sídlo.  S.,  ač  byl  veliký  ctitel  gotiky,  nebyl 
nesnášenlivý  ke  slohům  jiným,  jak  toho  pěk- 
ným dokladem  jest  restaurace  barokního  klá- 
štera v  Kuksu.  Nejvýznamnější  zásluhoa 
S>ovou  jest,  že  stavitelské  umění,  na  po6. 
XIX.  stol.,  v  sev.-vých.  Čechách  takměř  od- 
umřelé, a  s  nim  i  stavební  řemesla  znovu 
probouzel  a  k  životu  přiváděl.  Srv.  »Zlatá 
Praha€  1902   str.  287.  Fka. 

2)  S.František,  architekt  čes.,  syn  před. 
(♦  1845  ve  Slatiňanech  —  t  1892  v  Praze). 
Studoval  reálné  školy  v  Hoře  Kutné,  poly- 
techniku v  Praze.  Po  absolvování  studií  vy- 
dal se  na  delŠí  studijní  cestu  do  Německa, 
která  pro  první  jeho  směr  praktického  za- 
městnání byla  neočekávaně  směrodatnou. 
V  Hamburce  seznámil  se  se  chefem  velikého 
podnikatelského  závodu  v  Káhiře  arch.  Die- 
bitschem,  k  jehož  popudu  přijal  místo  archi- 
tekta v  jeho  atelieru.  Po  náhlém  úmrtí  Die- 
bitschovč  r.  1869  přejal  dokončení  všech 
prací  této  firmy  a  zároveň  uvázal  se  ve  vý- 
zdobu chedívova  paláce  v  Ismállijji  za  pří- 
činou slavností  pořádaných  k  otevření  prů- 
plavu Suezského.  Na  vid.  světové  výstavě 
arranžoval  k  jeho  popudu  egyptské  oddělení 
a  postavil  t.  zv.  letohrádek  chcdivův  —  sku- 
pinu to  různorodých  stavebních  částí  středo- 
věku i  starověku   egyptského.    Po  výstavě 


Sch  morda  —  Schaabel. 


15 


vrátil  se  na  krátko  do  Egypta  a  cestoval 
po  zemích  východních,  nacel  r.  1874  vrátil 
se  do  Vidné,  kde  8  architektem  Jar.  Ma- 
chytkoa  vstoupil  ve  spolek  v  podnikatelskou 
firma.  Z  té  doby  pocházejí  návrhy  na  roz- 
iífeoí  českých  vysokých  ikol  technických 
v  Praze,  na  zřízent  hadovy  pro  malířskou 
akademii,  umélecko-pr&myslovou  ikolu  a 
ienského  vzdělávacího  ústavu  učitelského 
na  Rejdiiti  v  Praze  a  na  rekonstrukci  Vlaš- 
ského dvora  v  Hoře  Kutné  a  j.  v.  R.  1878 
S.byl  íastallaČnim  kommtssařem  uměleckého 
odděleni  rakouského  na  svétové  výstavě 
v  PafíiL  Pódiového  návrhů  zbudována  v  Třen- 
čanských  Teplicích  lázeňská  budova  >Ham- 
mam«'  v  architektuře  arabské.  Jeho  konkur- 
reněni  návrh  na  stavbu  musejní  budovy  pro 
král.  České  byl  poctěn  druhou  cenou.  R.  1882 
byl  jmenován  artistickým  inspektorem  od- 
borných Skol  textilních.  Jeho  přičínénim 
ministerstvo  kultu  a  vyučování  vydalo  pro 
tyto  ikoly  vzorné,  kolorované,  světlotiskové 
ailo  výboru  nejlepších  starých  látek,  mající 
podnes  cenu  nevšední.  Kdy  i  r.  1885  byla 
T  Praze  zřízena  státní  škola  umělecko-prů- 
myslová,  S.  stal  se  jejím  prvním  ředitelem 
a  jejím  organisátorem;  zřídil  ji  nejen  podle 
osvědčeného  vzoru  podobné  iÚcoly  ve  Vídni, 
nýbri  zaloiil  ji  s  ohledem  na  požadavky,  jež 
vyiadovaly  domácí,  místní  poměry  průmy- 
slové, a  doplnil  ji  poznatky,  které  učinil  na 
výsledcích  odborného  a  uměleckého  školství 
Cizozemského,  dav  ji  tím  ráz  moderní.  Fka, 
S)  S.  Gustav,  bratr  před.,  architekt  a  od- 
borný spis.  čes.  (*  16.  záH  1858  ve  Slatina- 
nech  n  Chrudimě).  Vystudovav  na  reálce 
T  Pardubicích  a  české  technice  v  Praze,  kde 
absolvoval  architekturu  u  prof.  Schulze,  pře- 
jel po  malé  přestávce  na  École  des  Beaux 
Arts  do  Paříie.  Na  Ecole  vstoupil  do  atelieru 
prof.  Pascala,  kde  pobyl,  podrobiv  se  francouz- 
ské >matarítě«,  2  roky  jako  řádný  iák,  načež 
nastoupil  jednoroční  službu  u  pevnostního 
dtiostřelectva  v  Josefově.  Pobyv  rok  veVídni 
jako  hospitant  na  školách  odborných:  prof. 
J.  V.  Ber^ra  na  uměl.-pr&myslove  škole  a 
prof.  Eisenmengera  na  akademii  výtvarných 
amění,  vstoupil  jako  čekatel  učitelství  na 
salcpurskou  vyšší  státní  průmysl,  školu  sumél. 
průmysl,  oddělením  a  po  roce  na  odbornou 
itcolu  v  Inšpruce.  Když  pak  seŠlo  s  profes- 
scry  na  uměl.-prŮmysl.  škole  v  Praze  pro 
pHiiš  blízké  příbuzenství  s  ředitelem,  vypravil 
K  se  státním  stipendiem  na  další  studia  do 
Mnichova,  Paříže  a  Londýna.  R.  1887  jme- 
aován  konečně  professorem  na  uměl.-prů- 
myslovc  škole  v  Praze.  R.  1889  vedl  jako 
rudce  skupinu  učitelů  z  odborných  škol  vy- 
slaných ministerstvem  vyučov.  na  výstavu 
pařížskou.  R.  1892^93  dlel  se  státním  sti- 
pendiem v  Káhiře,  kde  studoval  keramika 
jUoi  i  orientální  skla.  Výsledek  těchto  studií 
a  mnohých  cest  do  Paříže,  Londýna  a  Ně- 
mecka bylo  skvělé  dílo  AltorientaiUche  Email- 
gláMer  fVid.,  1897,  a  v  Londýně  anglicky). 
^- 1899  byl  pověřen  funkcí  vlád.  kommíssaře 
aa  rakouské  uměL-průmysl.  výstavě  v  Petro- 


hradě a  navštívil  též  Moskvu,  při  kteréžto 
příležitosti  vyznamenán  řádem  sv.  Anny.  Za 
vyzdobeni  banketniho  sálu  v  paláci  chedivově 
v  Káhiře  obdržel  řád  Osmanié.  Dnel.čcc  1900 
zvolen  od  Společnosti  Nár.  divadla  ředitelem 
Nár.  divadla,  kterýžto  úřad  podnes  zastává. 
S.  již  za  dob  školních  věnoval  se  studiu  po- 
měrů divadelních,  za  kteroužpříčinou  navštívil 
později  větší  divadla  v  Londýně,  větších  měst 
v  Německu  a  na  Rusi.  Vedle  toho  psal  studie 
z  oboru  divadelního  a  uměleckého  do  »Lu- 
míra<,  >Času«,  »Zlaté  Prahy*  (O  skldřství 
staroorientálském  r.  1897;  O  scénické  úpravě 
\a  času  ShakespeareovÝch  r.  1898),  do  >Světo- 
zora«  {Egyptské  obrátky  r.  1896),  společně 
s  Karlem  Šípkem  napsal  frašku:  Rufové 
olrovjr,  přel.  Bissonovu  frašku  »Kontrolor 
spacích  vagónů «  a  pod  různými  pseudonymy 
některé  veselohry  a  frašky  francouzské.  Jest 
též  spolupracovníkem  Ottova  >Slovn.  Nauč.*. 

Schmorda  viz  Šmorda. 

Sobmnts^r,  též  Sch  mu  z  er,  Jakub,  ryjec 
(♦  5.  dub.  1733  ve  Vídni  -  f  2.  pros.  1811 
t.),  bývá  uváděn  též  s  křest,  jménem  Mat- 
thaeus  nebo  Mathias.  Vycvičil  se  ve  Vídni 
u  M.  Donnera  a  v  Paříži  u  Willea.  Z  jeho 
pařížské  doby  pocházejí  rytiny  (na  mědi) 
Fodobiuia  malíře  Dieteríct ;  Le  goůter  fiamand 
podle  Terborcha;  Podobizna  ímifete  Kounice. 
R.  1766  vrátil  se  do  Vídně  a  jmenován  dvor- 
ním ryjcem.  R.  1772  stal  se  ředitelem  ryjec- 
kého  a  kreslířského  oddělení  na  nově  orga- 
nisované  umělecké  akademii  vídeňské,  ř^j- 
lepší  jeho  práce  jsou  rytiny  podle  obrazů 
Rubensových.  Srv.  Biograph.  Lexikon  des 
Kaisertums  Osterreich  v.  Ur.  C.  r.  Wurz- 
bach,  1875,  30.  díl  str.  350-352.      F.H-s, 

Schli.,  zkratek  zool.,  jímž  značí  se  Fried- 
rich Anton  Schneider. 

BohiMUUM  Karl,  něm.  spi?,  a  bad.  dějin 
umění  (♦  7.  září  1798  v  Gdaňsku  -  f  20.  květ. 
1875  ve*  Wiesbadenu).  Studoval  od  r.  1816 
práva  a  byl  v  Heidelberce  posluchačem  Hege- 
lovým,  jenož  následoval  do  Berlína.  R.  1826 
stal  se  soud.  assessorem  v  Královci,  r.  1829  ra- 
dou vrch.  soudu  v  Kwidzyně,  pak  prokuráto- 
rem v  DQsseldorfu.  R.  1848  byl  tribunál,  radou 
v  Berlíně,  vzdal  se  úřadu  r.  1857  a  přesídlil 
se  r.  1867  do  Wiesbadenu.  S.  byl  z  amatcurů- 
spisovatelů,  kteří  od  dob  Winkelmannových 
zabývali  se  uměním.  K.  1834  (Štutjg.)  vydal 
Niederlándische  Briefe^  jeho  hlavni  dílo  ie 
Geschichte  der  bildenden  Kunste  (DOsseld., 
1843—64,  7  sv.;  2.  vyd.  1866—79,  8  sv.).  S. 
pokusil  se  tu  o  soustavné  vylíčení  vývoje 
různých  slohů  na  základě  úvah  kulturně- 
historick<xh,  ale  jako  amateuru  nedostávalo 
se  mu  náležité  erudice  historické  a  znalosti 
různých  technik  Jeho  spolupracovníci (Líibke, 
Woltmann,  LUtzow.  Friedrichs  a  Dobbert) 
v  tom  doplňovali  jeho  vědomosti,  ač  tehda 
krasoumná  věda  teprve  nabývala  pravých 
základů  vědeckých.  F.H-s. 

Bohnabel:  1)  S.  Johann  Gottfried, 
spis.  něm., známější  pode  jménem  Gisander 
(♦  kol  r.  1690).  Za  mlada  cestoval  a  účastnil 
se  výprav  válečných  s  hr.  Stolbergem,   byl 


16 


Schnaderhiipfei  —  Schneegans. 


kol  r.  1731  hraběcim  stolberským  dvorním 
agentem  a  vydával  poloofficiósní  časopis 
Stolbergische  Šammlung  neuer  und  merkwúr- 
diger  Weltgeschichte  (1731—38).  Více  z  jeho 
života  známo  není.  V  dobé  květu  robinsonád 
napsal  velmi  pěknou  a  rozšířenou  robinso- 
nádu  pod  názvem  Wunderliche  Fáta  einigev 
Seefahrer,  ahsonderlich  Alberti  Julii  eines  ge^ 
horenen  Sachsen^  entworjen  von  Eberhard  Julio 
(4  sv.,  Nordh.,  1731 — 43  a  část.),  kterou  zpra- 
covali nověji  Adam  Gottlob  óhlenschlager 
v  Die  Inseln  im  Súdmeere  (Štut.,  1826,  4  sv.) 
a  L.  Tieck  v  Die  Insel  Felsenburg  (Vratisl., 
1827,  6  sv.;  nové  vyd.  Ullrichovo,  sv.  1.  Bcrl., 
1902).  Pod  f)seudonymem  Gisander-S.  uve- 
řejnil LebenS',  Helden-  und  Todesgeschichte 
des  berúhmtesten  Feldherrn  Eugenii  Francisci 
von  Savoyen  (Stolberg,  1737).  Srv.  Ad.  Stern, 
Der  Dichter  der  Insel  Felsenburg  (>Beitráge 
zur  Litteraturgeschichte  des  XVII.  u.  XVIU. 
Jahrh.«,  1893). 

2)  S.  Jiří  Norbert,  právník  a  statistik 
český  (*  1791  v  Bezdružicích  —  f  1856 
v  Praze).  Studoval  v  Plzni,  v  Praze  a  ve 
Vídni,  kdež  stal  se  r.  1816  doktorem  práv 
a  supploval  po  jeden  rok  stolici  statistiky 
a  politických  véd.  R.  1817  jmenován  profes- 
sorem  statistiky  na  pražské  universitě,  r.  1835 
pak  po  smrti  prof.  Kopce  prof.  práva  při- 
rozeného, státního  a  mezinárodního,  pak 
i  trestního.  Po  r.  1848  přednášel  po  nějaký 
čas  i  česky.  S.  byl  muž  velmi  svobodomyslný 
a  míval  pro  své  spisy  opletáni  s  censurou 
a  poHtickými  úřady.  Napsal  mimo  jiné:  Sta- 
tistische  Darstellung  von  Bóhmcn  (Praha,  1826); 
Ueber  Raum-  und  BevÓlkerungsverháltnisse  der 
ósterr.  Lánder  (t.,  1826);  Éntwurf  einer  In- 
struction  fúr  die  Wirthschaftsámter  in  den 
k,  k,  Síaaien  (2.  vyd.,  t,  1827);  Geschichte 
der  jurid.  Fakultát  an  der  k,  k.  f^rager  Uni- 
versitát  (t.,  1827,  3  d.);  Geschichte  der  Ver- 
einigung  der  alten  Carolinischen  Universitát 
\u  Pi'ag  mit  der  Ferdinandeischen  (v  něm. 
časop.  Čes.  Mus.  1827);  Generalstatistik  der 
ósterr.  Staaten  (2  d.  s  mapami,  1.  vyd.  v  Praze 
1829,  2.  vyd.  ve  Vídni  1833,  3.  vyd.  t,  1841); 
Ferdinand  III.,  der  Wiederhersteller  der  Pra- 
ger  Universitát  (1835);  Das  Strafgeset\  Uber 
Gefállsúbertretungen  in  seinen  Be^iehungen  auf 
die  allgem.  ósterr,  Strafgesetie  (Vid.,  1837); 
Europa  und  das  Jahr  1840  (t.,  1841);  Die 
Wissenschaft  des  Rechtes  (t.,  1842);  Statistik 
der  landwirthschaftlichen  Industrie  Bóhmens 
ťPraha,  1846);  Tafeln  \ur  Statistik  von  Bóhmen 
(t.,  1848,  se  3  mapami). 

Bohnaderhiipfel  n.  SchnadahUpfel, 
improvisované  krátké  popěvky,  jež  se  sklá- 
dají obyč.  z  jedné  strofy  a  vtipné  protistrofy. 
Popěvky  ty  jsou  oblíbeny  u  obyvatelův  Alp 
Bavorských,  Štýrských  a  Tyrolských;  tyrol- 
ské sebrali  R.  H.  Greinz  a  J.  A.  Kapferer 
(Lip.,  1889—90),  uměle  napodobili  je  F.  v.  Ko- 
bell,  K.  Stieler  a  Lud.  Ganghofer. 

Bohnappe  viz  Šnopa. 

Sohnanhiibel,  far.  osada  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Rumburk,  pš.  Sch6nbtichel; 
58  d.,  365  obyv.  něm.  (1900),  far.  a  zároveň 


poutní  kostel  P.  Marie  Sněž.  z  r.  1732,  itř. 
ák.,  tkalcovstvi  a  poblíž  papírna. 

Sohneokea,  vos  v  Čechách,  viz  Šneky. 

Sohneokenburger  Max,  básník  ncm. 
(*  1819  —  1 1849),  známý  tím,  že  složil  vla- 
steneckou píseň  Die  Wacht  am  Rhein,  která 
Í)o  r.  1870  zpívala  se  po  všem  Německu, 
eho  vdova  a  synové  dostali  r.  1871  národní 
dotaci.  Z  jeho  pozůstalosti  byly  vydány: 
Deutsche  Lieder  (Štutg.,  1870). 

Sohneokendorf :  1)  S.,  ves  v  Čech.,  vis 
Hlemýžď. 

2)  S.,  ves  na  Mor.,  viz  Šnek  o  v. 

Éohnedowitz  viz  Snědovice. 

Šolmeeberg:  1)  Hoher  S.,  uěm.  název 
Sněžky  Děčínské  u  Děčína.  —  2)  Glatzer 
S.,  Grosser  n.  Sp  i  eg  1  i  tz  e  r  S.,  název  Krá- 
lického či  Velkého  Sněžníka  v  Kladsku.  — 
3)  S.,  nejv.  hora  ve  Smrčinách,  mezi  pra- 
meny Ohře  a  Mohanu,  4  km  j.  od  ba  vor. 
města  Weissenstadtu  v  Horních  Francích, 
vysoká  1051  m.  Na  vrcholku  zdvihá  se  10  m 
vysoká  skála  >Back6fele«  zvaná,  odkud  je 
nádherná  vyhlídka;  níže  tur.  klub  pro  Smrčiny 
zbudoval  útulnu.  —4)  S.i  Sněžník  v  Dol- 
ních Rakousích.  —  6)  Krainer  S.,  nejv. 
vrchol  v  Krasu. 

Sohneebers^y  báňské  město  v  saskcm  kraji 
zvikavském,  jv.  od  Zvikavy,  stan.  trati  Nieder- 
schlema-S.-Neustádtel  sas.  stát.  drah,  má 
8752  obyv.  (1900).  Kostel  sv.  Volfganga 
v  pozdním  got.  slohu  zbudovaný,  z  největ- 
ších chrámu  v  Sasku,  chová  obraz  Lukááe 
Cranacha  st.  a  řadu  náhrobků.  Dále  je  tu 
gymnasium,  učitel,  seminář,  škola  kreshřská, 
krajkářská,  obchodnická,  ústav  pro  vzděláni 
krajkářských  učitelek,  nemocnice,  sirotčinec 
a  j.  Je  tu  sídlo  okr.  soudu,  berního  úřadu 
a  inspektorátu  nad  krajkářskými  školami; 
čilý  prfimysl,  jako  strojní  krajkářství,  vý- 
roba šněrovaček,  loutek,  papíru,  barev  na 
sklo  a  porculán,  obuvi  a  oděvu;  nejdůleži- 
tější je  dolováni  na  kobalt,  vizmut,  nikl, 
sirný  kvét  a  j.,  které  nastoupilo  na  místo 
dobývání  stříbra,  jež  f^e  tu  dolovalo  od  r.  1471 
a  jemuž  také  S.  děkuje  za  své  založení. 
V  okolí  připravuje  se  z  aromatických  rostlin 
schneebcrský  šňupavý  tabák,  požívající 
dobré  pověsti. 

Sohneedorf:  1)  S.  Dolní  (í/nřer-S.),  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Prachatice,  okr.  a  pš.  Vo- 
lary.  fara  Zbitiny ;  33  d.,  153  obyv,  n.(1900).  — 
2)  S.  Horní  (06er-S.),  ves  t.,  fara  Volary; 
28  d.,  147  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk.  Obě  jsou 
z  nejvýše  položených  vsi  na  Šumavé. 

Bohneegant:  í)  S.Karl  August,  spis. 
elsaský  a  politik  (*  1835  ve  Štrasburce  — tl898 
v  Janově).  Studoval  ve  Štrasburce,  navštívil 
knívetství  Podunajská  (1857)  jako  tajemník 
mezinárodní  kommisse  pro  regulaci  ústí  du- 
najských, byl  pak  učitelem  jazykův  a  spolu- 
pracovníkem >Tempsu<  v  Paříži,  redaktorem 
•Courrier  du  Bas  Rhin<  ve  Štrasburce  (1863) 
a  za  obléhání  r.  1870  přísedícím  maireovým. 
Založiv  švýc.  polit,  list  >Helvetia<,  zvcTlen 
do  nár.  shromáždění  v  Bordeaux,  řídil  »Jour- 
nal  de  Lyon«  (1871)  a  vrátil  se  r.  1873  do 


I  ,  ^  / 

"i*": 

-:.:  ^ 

.  r 


:'.' 


-i 


SH 


*  i! 

■ .  <\ 


'  ■'*•  'j 


*"  3 
^'í^ 


Ti 


:3i 


^^ 


Schneekoppe  —  Schneider.  17 


vlasti.  Jako  redaktor  >Elsasser  JoumaIu«  pfl- 
sobil  vlivně  pro  autonomisty,  potom  zastu- 
poval Zabern  na  snčroě  říšském  (1877),  kdež 


3  d.),  Aristotelovy  spisy  Politiku  (Frankfurt 
n.  O.,  1809,  2  d.),  Historia  de  aninudihus  (t., 
1812,  4  d.)  a  2.  knihu  Oikonomiky  (t.,  1816), 


r.  1879  podal  návrh  konstituce  pro  Elsasko-   Evikurovu  Fysiku  a  Meteorologii  (t.,  1813), 
Lotrinsko  se  sídlem  vládním  ve  Štrasburce.  i  oba    Oppiany  (Štrasburk,    1776,    nové   vyd. 


Stál  se  ministerským  radou  ve  správé  zemi 
říšských,  něm.  konsulem  v  Messině  (1880)  a 


Lip.,  1813),  Aisópa  (Vratislav,  1812),  Theo- 
ýrasta  (společně  s  Línkem.  Lip.,  1818—21, 


generálním  konsulem  V  Janově  (1887).  Sepsal !  5  d.),  Marcella  ^e  Sidy  (Strasb.,  1775)  a 
novelly:  Contes  (Štrasb.,  1868);  Áus  femen\2^omkY  Pindaroyy  {\,^m6).  V  ohot  {iťwQáo- 
Landen  ( VratisL,  1886);  Romeos  Tochter;  Len\  \  vědecký  spadají:  Ichthyologiae  veterum  speci- 
ím Herbst;  Speran\a  (Lip,  1889);  román  !  miitfl  (Frankfurt  n.  O.,  1782),  Analecta  ad 
Kalila  Kypris  (Ber].,  1S93)\  pdik  Laguerreen'^historiam  rei  metallicae  veterum  (t.,  1788), 
Alsace  Štrasb.,  1871);  -4ii5  dem  Elsass  (t.,  1875),  •  Amphibiorum  physiologia  (t.,  1790 — 97,  2  seš.), 
Die  Elsásser  Liga  (t.,  1876);  Ueber  das  hóhere  Historia  amphibiorum  naturalis  et  litteraria 
Schulwesen  in  Elsass- Lothringen  (t.,  1877);  Si-  \  (Jena,  1798—1801,  2  seš.),  Eclogae  physicae  ex 
cilien   (Lip.,  1887).   Velmi  zajímavá  jest  re-  .  scriptoribus  praecipue  graecis  excerptae  (Jena, 


centni  publikace  August  Š.  (1836—1898). 
Memoiren,  Ein  Beitrag  ^iir  Geschichte  des 
Eisasses   in   der  Ueber gangs^eit^   vyd.    z  po- 


1801,  2  d.).  Konečně  sepsal:  Anmerkungen 
uber  d.  Anakreon  (Lip.,  1770);  Periculum  cri- 
ticum  in  Anthologiam  C.  Cephali  cum  editam 


zůstalosti  autorovy  vírcpurským  prof.  Jindř.  i  tum  ineditam.  Accedunt  emendationes  in  Ari- 
S-em  (Berl.,  1904).  stotelem  et  Antigonum  Carystium  (t.,  1771)  a 

2)  S.  Ludwig,  spis.  něm.  (♦  1842  yc'  Versuch  ůberPindars Leben  u.  Schri}ten{&tThs- 
Štrasburce.  pfisobil  jako  učitel  německého  !  burk,  1774).  Srv.  Passow,  Memoria  Kayssleri 
jazyka  na  lycei  v  Le  Mansu  a  v  Rennes,  žil !  et  S-i  (Vratislav,  1822);  Bursian,  Gesch.  d. 
od  r.  1865  v  Mnichově,  ve  Vídni,  ve  Švý- i  class.  Philologie  in  Deutschiand,  str.  509 
cařích  a  sídlí  od  r.  1888  trvale  ve  Vídni.  Se-  ai  511.  Vy. 
psal  veselohru  Doktor  Vbrwárří  (1871)  a  dra-  :  2)  S.  Eulogius  (vl.  Johann  Georg),  fr. 
mata  Spátherbst  (isn);  Der  Wegium  Frieden  \  revolucionář  (♦  1756  ve  Wipfeldu  —  f  1794 
.'1874V,  Der  Doppelgánger  {\%n)\  Jan  Bock-.v  Paříži).  Vystudovav  na  jesuitském  gym- 
hold  il877V,  Samiel,  hilf!  ri881);  Maria.  Kó-  nasiu  a  universitě  ve  Vircpurce  vstoupil  do 
iii^^in  von  Schottland  {1SS2).  Překládal  básně  řádu  františkánského  (1777).  V  Salcpurce  stu- 
francouzské  a  vydal  malou  sbírku  veršfi  dia-  doval  pak  bohosloví,  stal  se  knězem  (1784), 
lek  tem  štrasburským  v  Heyseově  >Neues  dvorním  kaplanem  vévody  virtembcrskéhó 
Mrmchener  Dichterbuch«.      *                            I  (1786)  a  professorem   v  Bonnč  (1789).   Zde 

3)  S.  Heinrich,  romanista  něm.  (*  1863  |  vystoupil  z  řádu  a  byv  proto  sesazen  s  úřadu, 
ve  Štrasburce).  Jest  ř.  professorem  uníver-  j  přijal  ve  Štrasburce  professuru  cirk.  práva 
síty  vircpurské.  Sepsal:  Geschichte  der  gro-  (1791).  Zde  projevil  se  jako  přívrženec  revo- 
tesken  Satiře  (1894);  Ueber  elsássische  Mund-  |  lučních  idei,  byl  redaktorem  jakobínského 
art  (1899)  a  pěknou  populární  biografii  Mo-  ;  časopisu  »Argus«  a  hlavním  řečníkem  v  klubu 
liéreovu  (ve  sbírce  >Geisteshelden«,  1901).     jjakobínů.  Zřeknuv  se  své  církevní  hodnosti 

Sohneekoppe,  něm.  název  Sněžky.  byl  jmenován  mairem  v  Hagenavě  a  později 

Sohneldemíibl  viz  Pila.  I  veřejným  žalobcem  při  revolučním  tribunále 

Sohneider:  1)  S.  Johann  Gottlob,  i  elsaském  stav  se  tak  pravým  hrůzovládcem 
klass.  filolog  něm.  (*  1750  —  f  1822  ve  Vrati-  ■  Elsaska.  Znepřáteliv  se  s  konventem  byl  na 
sla-vií.  Studoval  od  r.  1769  klass.  filologii  rozkaz  Saint-Justův  jat  a  v  Paříži  popra- 
v  Lipsku  pod  Fischerem  a  Reizem,  r.  1774  i  ven.  —  Sepsal  také  několik  bohosloveckých 
odebral  se  do  Štrasburka  k  vyzvání  Brunk-  i  spisů  a  vydal  svazek  básní  (ve  Frankf.,  1790) 
kovu,  aby  mu  byl  nápomocen  při  vydá-  a  j.  Srv.  Ehrhard,  Eul.  S.  (Str.,  1894);  MOh- 
vání   Analecta   veterum  poetarum   Graeco-  \  lenbacb,  Euloge  S.  (t.,  1896).  J.F. 

rum,  r.  1776  stal  se  prof.  výmluvnosti  ve'     3)  S.  Karel,  spis.  čes.,  viz  Šnajdr  Karel 
Frankfurtě   n.   O.,  r.  1811  prof.   a   r.  1814  i  Sudimír. 

vrchním  bibliotékářem  ve  Vratislavi.  Spoj  o-  4)  S.  Friedrich,  hud.  skladatel  nčm. 
val  důkladnou  znalost  jazykův  a  literatur  ,  (*  1786  —  f  1853  v  Dessavě,  kde  byl  dvoi  - 
klassických  s  rozsáhlými  vědomostmi  při- '  ním  kapelníkem).  S.  byl  z  nejplodnějších 
rodopisnými.  Nejcennější  jeho  prací  jest:  skladatelů  svc  doby:  počet  jeho  skladeb 
Grosses  kritisches  griech.-deutsches  Wórter-  koncertních  (23  symfonií),  komorních,  kc)- 
buch  rZuUichau,  1797  si.,  3.  vyd..  Lip.,  1819  stelních  jest  úžasný,  ale  tiskem  vy^lo  jich 
až  1821,  2  d.),  jež  stalo  se  základem  pozděj-  málo.  Déle  udržela  se  jeho  oratoria  Das 
ších  slovníků  jazyka  řeckého  (na  př.  Passo-  .  Weltgericht  a  Gethsemane  u.  Golgatha.  Schá- 
wova.  v.  t.).  Vydal  tyto  starověké  autory:  zelaf  jeho  dílům  hloubka  a  propracování. 
Ailianův  spis  de  nátura  animalium  (Lip.,  1784,  Z  paedagog.  jeho  spisů  jmenujeme:  Elementar- 
2  d..,  Nikandrova  Alexijarmaka  (Halle,  1792)  buch  der  Tonsetikunst;  Die  Vorschule  d.  Musik 
a  Thériaka  (Lip.,  1816),  Scriptores  rei  rusticae  a  Handbuch  des  Organisten.  Srv.  Kempe,  F. 
Latini  (t.,  1794—97,  4  d.),  XenoJónta{t.,  1801  S.  als  Mensch  u.  KUnstler  (Dess.,  18591 
si..  4  d.,  nové  vydání  opatřili  Bornemann  a  5)  S.  Eu^jčne,  politik  a  průmyslník  franc. 
Sauppe,  t.,  1825— 49,  6  d.),  Orfickd  Argonau-  (*  1805  v  Bideshoffu  —  f  1875  v  Fařiži). 
tiká   (Jena,  1803),   Vitruvia  (Lip.,  1807—08,    Pocházel  z  chudé  rodiny.  Pozbyv  záhy  otce 

Ottův  Slomik  Naadiý,  •▼.  XXIll.  3^  1904.     .  2 


18 


Schneider. 


vstoupil  do  sluiby  bankéře  Seilliéra;  r.  1830 
svěřena  mu  správa  huti  v  Bazeillich  u  Se- 
danu a  r.  1836  společně  s  bratrem  Adol- 
fem koupil  zanedbanou  továrnu  železářskou 
v  Creusotu,  kterou  přeměnil  na  akciový 
podnik  a  stav  se  jejim  ředitelem  povznesl 
ji  svým  přičiněním  na  první  průmyslový 
podnik  toho  druhu.  Politického  života  účast- 
nil se  od  r.  1845,  kdy  byl  zvolen  za  poslance. 
R.  1851  b^l  ministrem  orby  a  obchodu,  r.  1853 
vicepraesidentem  a  od  r.  1865  praesidentem 
zákonodárného  sboru.  Po  pádu  císařství,  je- 
hož byl  horlivým  přívržencem,  8.  vzdal  se 
činnosti  politické.  J.I** 

6)  S.  Louis,  herec  a  spis.  něm.  {*  1805 
v  Berlině  —  f  1878  v  Postupimi).  Byl  syn 
hudeb,  skladatele  Jiřího  Abrahama  S-a 

S*  1770  —  1 1839)  a  působil  nejprve  na  men- 
ích  divadlech,  později  jako  dvorní  herec  a 
pěvec  v  Berlíně,  kdež  se  stal  regisseurem 
opery  (1845).  Od  r.  1848  žil  spisovatelství 
v  Postupimi.  Vládním  kruhům  přiblížil  se  již 
za  Bedřicha  Viléma  III.,  vydávaje  lidový  list 
vojenský  >Soldatenfreund€.  Bedřich  Vilém  IV. 
zvolit  si  jej  za  předčitatele  a  dvorního  radu. 
Král  Vilém  mu  k  úřadu  tomu  přidal  i  dozor 
nad  král.  bibliotékou  soukromou.  Za  války 
r.  1866  S.  dlel  ve  hiavním  stane  a  řídil  odtud 
úřední  zprávy  do  >Staats-Anzeigeru<.  Zpra- 
vodajstvím podobným  pověřen  i  za  války 
francouzsko-německé.  Jako  dramatik  S.  při- 
kláněl se  ke  vzorům  cizím  a  označoval  sbor- 
ník, kdež  je  vydával  ^tthnenrepertoi^e  des 
Auslandes),  jménem  C.  W.  Both.  Úspěch 
měl  jeho  vaudeville  Fróhlich,  zpracovaný 
8  Wollheimem,  veselohry  Die  schóne  Múllerin^ 
Útt  Helratsantrag  auf  Helgoland,  Ihr  Bild, 
operetta  Der  Schauspieldirektor^  pak  Der  ret- 
senát  Student,  Der  Kurmárker  und  die  Pi- 
cardéf  Ste  ist  wahnsinnig,  Kunstlers  Erden- 
wčUhn  a  j.  Krom  toho  S.  vytvořil  Schau^ 
spielerkovellen  (Bcrl.,  1838,  2  sv.);  hist.  román 
Děr  bdte  Blick  (t.,  1838,  4  sv.;  2.  vyd.  1871); 
historické  spisy:  Geschichte  der  Oper  und 
des  kónfffl.  Opernhauses  in  Berlin  (Berl.,  1852); 
vojenský  životopis  Kónig  Wilhelm  (t.,  1869); 
Kónig  Wíihelm  im  J.  í866  (5.  vyd.  t.,  1866); 
Die  preMsischen  Orden,  Ehren^eichen  und  Au$- 
leichnungen  (10  částí,  t ,  1868—72)  a  zanechal 
3  sv.  Aus  mtinem  Leben  (t.,  1879—1880)  a  Au$ 
dem  Leben  Kaiser  Wilhelms    (t.,  1888,  3  sv.). 

7)  S.  František  Xav.,  spis.  hornoluž. 
(♦  19.  pros.  1817  v  Kulové  v  Pruské  Horní 
Lužici  —  t  7-  club.  1883  jako  farář  t.).  Stu- 
doval gymnasium  v  Budyšíně  a  Vratislavi, 
potom  rok  práva  a  pak  theologii,  rovněž  ve 
Vratislavi.  Vysvěcen  na  kněze  r  1841,  stal 
se  kooperátorem  v  Kulově,  r.  1847  kaplanem 
a  r.  1867  farářem  v  témž  městě.  Sestavil  je- 
dinou mluvnici  katolického  dialektu  horno- 
lužického: Grammatik  der  wendischen  Sprache 
katholischen  Dialects  (Budyšín.  1853).  Jeho 
lužickosrbské  spisjr  jsou:  Knijki  k  prinjom 
la\uwanju  (první  čítanka  školní,  1847);  Khró- 
nika  Kulowa^  města  a  farskeje  wosady  (Bu- 
dyšín, 1878)  a  některd  drobnosti.  Kromé  toho 
psal  do  >Kath.  Pósía*  a  >Serb.  Nowin*.    Čn^. 


8)  S.  Friedrich  Anton,  zoolog  něm. 
(♦  1831  —  t  1890),  studoval  v  Bonne,  pak 
v  Berlině  u  Joh.  MUUera,  r.  1859  habilitoval 
se  v  Berlíně,  r.  1869  stal  se  prof.  zoologie 
v  Giessech,  r.  1881  ve  Vratislavi.  Vynikl  pra- 
cemi histologickými,  anatomickými,  vývoje- 
zpytnými  i  soustavnými.  Byl  z  prvnicht  jenž 
sledoval  úkazy  při  nepřímém  dělení  jádra, 
přispěl  značně  k  poznaní  histologie,  anato- 
mie a  soustavy  červů  oblých,  sledoval  vývoj 
červa  Phoronis,  ústrojnost  Amphioxa  a  j. 
Z  prací  jeho  buďtež  jmenovány  tyto:  Veher 
die  \fuskeln  und  Nerven  der  Nematoden  (1860, 
v  Archivu  Reichertově) ;  Ueber  die  Metamor- 
phose  der  Áctinotrocha  branchiata  (t.,  1862); 
Ueber  die  Muskeln  der  Wúrmer  und  ihre  Be* 
deutung  Júr  das   System   (t.,   1864);    J/ono- 
graphie  der  Nematoden   (Berl.,   1866);    Ueber 
den  Bau   des  Ámphioxus  lanceolatus  (1877); 
Das  Ei  und  seine  Bejruchtung  (Vratisl.,  1883); 
Ueber  Dipnoi  und  besonders  die  Flossen  der^ 
selben  (1887,  v  >Zool.  Beitráge«,  jež  vydával). 

O)  S.  Lina,  spisovatelka  něm.,  roz.Wel- 
lerova  (^1831  veVýmaru).  Obírala  se  záhy 
historií  literární  a  konala  veřejné  přednášky 
o  písemnictví  německém  v  Rotterdame,  kam 
byla   následovala   po    svatbě   (1854)    svého 
cnotě,  operního  pěvce  Karla   S-a   (f  1882 
v  Kolíně  n.  R.J.  Tehdy  obrátila  svou  pozor- 
nost na  indičtinu  a  naučila  se  malajsky.  Tak 
vznikly,  na  základě  pramenů  hollandských, 
spisy  její:    Aus  dem  tndischen  Leben;    Ostin- 
dische  Damen  und  Herren;  Erinnerungen  aus 
der  Laujbahn    eines  tndischen    Offi\itrs    a  }. 
Znalost  átředohornoněmčiny  vedla    Sovou 
k  středonizozemštině  a  jejím  památkám.  Plo- 
dem studia  byl  převod  básně  Beatrijs  (ze 
stol.  XV.)  a  zpracování  Jonckbloetovy   Ge- 
schichte der  niederlándischen  Litteratur  (pod 
pseud.  Wilhelm  Berg,  Lip.,  1870— 72,2 sv.). 
V  tu  dobu  převedla  též  Nicolaiem  složené 
oratorium    Boni/acius,    Lejdská    společnost 
»Maatschappij   van   nederland.  letterkunde« 
jmenovala  ji  r.  1872  čestnou  členkou  a  vláda 
odměnila  ji   rok  potom  zlatou  medailli  zá- 
služnou. Z  pozdějších  prací  S-ové  jest  uvésti: 
Frauengestalten    der   gviechischen    Sage    und 
Dichtung  (Lip.,  1879)  a  Geschichte  der  niedtr^ 
lándischen  Litteratur  (t.,  1887),  zbudovanou 
na   materiálu   z   pozůstalosti   Ferd.  v.   Hcll- 
wald. 

10)  S.  Hermann,  malíř  něm.  (^  1846 
v  Mnichově),  byl  žákem  tamní  akademie, 
v  1.  1866—67  Pilótyho.  Po  obvyklých  cestách 
v  Itálii  žije  nyní  v  Mnichově.  Přispíval  do 
mnich.  >liliegende  Blátter*  illustracemi  k  hi- 
stor.  básním  a  maloval  obrazy  zprvu  >histo- 
rické«  {Poslední  chvíle  vévodkyné  Burgundské-, 
Mozart  a  jeho  sestra  u  klavíru',  Karel  V,  na 
cestě  do  kláštera  v  San  Juste),  později  histo- 
rické genry  a  allegorie:  Van  Dyck  maluje 
dítky  Karla  I.  (1876);  Abundantia\  Vino; 
Žena  a  ipěv;  Vyučování  tanci  v  chrámu  /)/o- 
nysově.  F.  H-s, 

11)  S.  Wilhelm,  biskup  paderbornský 
(♦  1847),  byl  professorem  morální  theologie 
v  Paderborně,  r.  1900  zvolen  biskupem. 


e- 


Schneiderhof  —  Schneiler. 


19 


psal:  Das  andere  Leben  (4.  vyd.  1896);  Der 
meuere  Geisterglaube  (2.  vyd.  1885);  Die  Nátur- 
vóiker.  Missverstándnisse^  Missdeutungen  und 
Misshandlungen  (1885-86,  2  d.);  Die  Religion 
der  afrik,  Vóiker  (1891);  Die  Sittlichkeit  im 
Lichte  der  Darwinschen  Entwicklungilehre 
<1895);  Góttl.  Weltordnung  u.  religionslose 
Sittlichkeit  (1900)  a  j. 

la)  S.Josef,  chemik  čes.  {*  1.  záři  1864 
▼  Plaších).  Absolvovav  chemii  na  České  tech- 
nice v  Praze,  studoval  na  chemické  ákolc 
v  Malh usech,  prodělal  kurs  lékárnický,  bakte- 
riologický v  Praze  a  kurs  pro  průmysl  kožní 
▼e  Vídni.  Byl  assistentem  technické  chemie 
na  české  technice,  r.  1892  soukromým  do- 
centem technologie  organických  barviv  stro- 
jených, r.  1899  honor,  docentem  běličstvi, 
barviřstvi  a  tiskařstvi,  technické  mikroskopie 
a  zbožíznalstvi  tamtéž.  Od  r.  1894  má  samo- 
statnou poradní  che*!3ickou  laboratoř.  Pořá- 
dáním učebných  běhů  chemických  získal  si 
veliké  zásluhy  o  vzděláni  řemeslníkův  a 
o  rozkvět  průmyslového  musea  technologic- 
kého v  Praze.  Byl  činný  též  literárně  napsav 
četné  články  v  různých  odborných  listech 
českých  a  německých.  Samostatně  vydal: 
Chemie  haryiřstvi;  Sikteré  pokyny-  ve  příčině 
výroby  lihu  (1891);  Chemie  barviřstvi  korního 
(1894);  Na  jaké  vjřii  vědecké  a  v  jakém  roi- 
sáhu  ^alo^iti  třeba  vyučování  chem,  technologie 
^latnictvi;  O  difenyldimethyldiamidoethanu  a 
některých  odvolených  barvivech  \  O  étočkovém 
tisku. 

13)  S.  Saša  (Alexander),  malíř  židov- 
ského původu  (♦  21.  září  1870  v  Petrohradě), 
vychován  byl  v  Curichu  a  v  Drážďanech, 
kde  v  1.  1889—92  byl  žákem  prof.  Geye  na 
malířské  akademii.  R.  1894  vystoupil  na  ve- 
řejnost se  svými  kresbami,  rozměrnými  kar- 
tony, a  jeho  zvláštní  způsob  komposice,  hle- 
daně prostý,  spojený  s  přesnou  kresbou  lid- 
ského těla,  vzbudil  všude  pozornost.  R.  1896 
vystavoval  také  v  Praze  řadu  svých  kompo- 
sici: Shledání;  Jidáš;  Pán  světa;  Vědomí  zá- 
vislosti atd.  S.  též  maloval  a  navrhl  nástropní 
malby  po  způsobe  Mích.  Angela,  ale  jeho 
nadáni  je  ryze  kreslířské  a  sláva  jeho  jména 
podmíněna  spíše  reklamou.  F.  H-s. 

Schneiderhof  viz  Mysli  v. 

Šohneldereohlag^  viz  Krejčovice. 

Šohneldetsohlag  viz  Veselí. 

Sohneldewln  Friedrich  Wilh.,  klass. 
filolog  něm.  (♦  1810  v  Helmstedtě  — f  1856 
v  Gotinkách).  Studoval  klass.  filologii  od 
r.  1829  v  Gotinkách  pod  K.  O.  Mallerem, 
r.  1833  stal  se  gymn.  učitelem  v  Brunšviku, 
r.  1836  habilitoval  se  v  Gotinkách  a  stal  se 
tam  r.  1837  mimořádným,  r.  1842  řád.  pro- 
fessorem.  S.  byl  vynikající  graecista,  jenž 
získal  si  veliké  zásluhy  zejména  o  kritiku  a 
cxegesi  řec.  tragikův  a  lyrikův.  Vydal  tyto 
autory  řec.  a  římské:  Ibyci  Rhegini  carmi- 
num  rdiquiae  (Gotinky,  1833);  Simonidis  Cei 
carminum  reliquiae  (Brunšvik,  1835);  Delectus 
poesis  G^aecorum  elegiacae,  iambicae^  melicae 
<  Gotinky,  1838— 39, 3  části) ;  3/^r//ťi/íX  (Gri  rama, 
Í342,  2  d.,  Lip.,  1853  a  1866);  ilomky  Polit eii 


Hérakleida  Pontika  (Gotinky,  1847);  všechny 
tragédie  Sojokleovy  s  výtečným  německým 
kommentářem  (Berl.,  1849-54,  7  d.,  nová 
vydání  opatřoval  A.  Nauck  a  nyní  £.  Bruhn); 
Pindara  (Lip.,  1850,  2.  vyd.  1865);  Babria 
(t.,  1853,  2.  vyd.  1865);  Hypereidovy  řeči  ^a 
Euxenippa  a  Lykofrona  (Gotinkv,  1853)  a 
Áischylova  Agamemnona  s  něm.  kommentá- 
řem (Berl.,  1856,  2.  vyd.  opatřil  O.  Hcnse, 
1883).  Konečně  vydal  Incerti  auctoris  carmen 
de  flguris  vel  schematibus  (Gotinky,  1841), 
s  Leutschem  společně  zpracoval  I.  díl  Cor- 
pus paroemiographorum  Graecorum  (t.,  1839) 
a  s  L.  Dunckerem  Hippolytův  spis  Rejutatio 
omnium  haeresium  (t.,  1859).  Mimo  to  sepsal: 
Coniectanea  critica  (t.,  1839);  Beitráge  ^ur 
Kritik  der  Poetae  lyrici  Graeci  ed.  Th.  Bergk 
nebst  einem  Vorwort  (t.,  1844);  Die  Homeri- 
schen  Hymnen  auf  ApoVon  (>G6tinger  Stu- 
dienc,  1847);  Dle  Sage  vom  Oedipus  (»Ab- 
handl.  d.  Gesellsch.  d.  Wiss.  zu  Góttingcnc,  V, 
str.  159  si.);  De  hypothesibus  tragoeáiarum 
Graec.  Aristophani  By\antio  vindicandis  (t., 
VI,  str.  3  si.);  Ueber  die  Trachinierinnen  des 
Sophokles  (t.,  VI,  str.  229  si.);  Sophokleische 
Studien  (>Philologus«,  IV,  450  sL,  633  si., 
Ví,  693  si.).  S.  opatřil  2.  vydání  K.  O.  Mai- 
Icrova  slavného  spisu  Gesch.  d.  hellenischen 
Stamme  und  Stádte  (Vratislav,  1844)  a  Dis- 
senova  Pindara,  sekci  1.  a  II.  (Gotha  a  Er- 
furt,  1843--47).  R.  1846  založil  časopis  »Philo- 
loo[us«,  jejž  až  do  své  smrti  pečlivě  redigo- 
val. Srv.  nekrolog  od  Leulsche,  »Philologus«, 
X.  str.  745—768.  Vý. 

Sohneidmiihl  viz  Pila  2). 

Schnell  Bedřich  {*  1808  v  Praze  - 
1 1897  t.).  Pocházel  z  rodiny  německé  v  Praze 
usedlé  a  po  studiích  vstoupil  do  služeb  polic, 
úřadu  v  Praze,  v  kterémžto  úřadě  postoupil 
znenáhla  na  polic,  kommissaře.  R.  1866  ode- 
šel na  trvalý  odpočinek  a  žil  v  ústraní  v  Praze, 
při  čemž  pozoroval  náš  neustálý  boj  s  Němci 
a  s  neobyčejným  zájmem  sledoval  politické 
události  nejširší  vlasti  naší.  Pozorování  toto 
učinilo  z  něho  vřelého  přítele  našeho  národa 
a  horlivého  zástupec  našich  práv  jazykových. 
Na  konec  svého  života  učinil  velkolepý  od- 
kaz, ustanoviv  universální  dédičkou  svého 
jmční  » Ústřední  Matici  školskou€.  Čistý  od- 
kaz činil  170.000  zl. 

Schneiler  Christian,  básnik  tyrol.,  ba- 
datel ethnologický  a  jazykozpytec  i*  1831). 
Studoval  v  Inspruce  a  ve  Vídni  lékařství  a 
filosofii,  stal  se  gymn.  ředitelem  v  Roveredé 
(1856)  a  v  Inspruce  (1868t,  školním  inspek- 
torem obec.  škol  tyrolských  (1869)  a  inspek- 
torem středních  škol  v  Tyrolsku  a  Vorarl- 
berku  (1874).  Publikoval  básnické  spisy  Aus 
den  Bergen  \^Norimb.,  1S57);  Am  Alpsee  (Inšpi ., 
1860);  Jenseit  des  Brenners  (t.,  1864 1;  Eldo- 
rado  (Gera,  1871);  St. Valentin  ilnšpr.,  1890  ; 
Der  Éinsiedler  von  Fleims  it.,  1893  ;  Blutcn 
und  Garben  (Lip.,  1897);  Scher^  und  Laune 
(Inšpr.,  1901);  příběhy  a  povídky  Aus  alter 
und  neuer  Zeit  (t.,  19()2'.  Pak  Márchen  und 
Sagen  aus  Welschtirol  ilnspr.,  1867);  Die  ro- 
'  manischen  Volksmundarten  Tirols  J.  sv.,  Gera, 


20 


Schnepfenburg  —  Schnirch. 


1870);  Landeskunde  von  Tirol  (Inšpr.,  1872); 
Die  Volksschule  in  Tirol  vor  hundert  Jahren  (t., 
1874);  Skiiien  und  Kulturbtlder  aus  Tirol  (t., 
1877);  Tirolische  Namensforschunsíen,  Ortť  und 
Personennamen  des  Lagerthales  in  Súdtirol  (t., 
1890);  Beitráge  {ur  Ortsnamenkunde  Tirol s 
(t.,  1893—96.  3  seš.);  Tridentinische  Urhare 
aus  dem  XllL  Jahrhundert  (Inšpr.,  1897)  a 
Súdtirolische  Landschaften  (t.,  1899  —  1900, 
2  řady). 
Sohnepfenbnrg^  viz  Salzungen. 
Sohnepfenthal,  vychovávaci  ťístav  něm., 
založený  r.  1784  Krist.  Salzmannem  a  dosud 
trvající,  leží  na  scv.  straně  Durynského  lesa, 
poblíž  Waltershausen. 

Bohneppeiidorf,  ves  v  Čc  hách,  hejtm. 
Děčín,  okr.  a  pš.  Benešov  n.  P.,  fara  Dolní 
Valkeřice;  40  d.,  207  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk. 
Sohneppo'^'  Hans  viz  Rosenblut. 
Sohnetl  Jean  Victor,  malíř  franc. 
(♦  15.  květ.  1787  ve  Versaillech  —  f  17.  břez. 
1870  v  Paříži).  Byl  přívrženec  školy  klassicistní, 
jejíž  hlavní  zástupce,  L.  David,  sám  ho  vy- 
učoval. Maloval  kostelní  obrazy  {Milosrdného 
Samaritána  pro  Valence,  1819),  podnikl  cestu 
do  Itálie  a  věnoval  se  malbě  historických 
námětů,  též  genrovitých.  Tak  jsou  známy 
obrazy :  Pozdějšímu  papefi  Sixtu  V.  jako  pa- 
stevci prorokována  jeho  slavná  budoucnost; 
Obyvatelé  Campagné  prchají  před  povodní-. 
Mnich  lékařem  a  j.  v.  Pro  obrazárnu  ve  Ver- 
saillich  maloval:  Processí  křižáků  kolem  Je- 
rusalema; Bitva  u  Askalonu  I0()()\  Bitva  u  Cé- 
risoles  1S44,  V  museu  amienském  nachází 
se  obraz  Attila  dobývá  Aquileje.  R.  1840  S. 
stal  se  ředitelem  francouzské  akademie 
v  Římě  a  byl  jím  po  18  roků.  F.  H-s. 

Sohniii,  m.  prus.,  viz  Žnin. 
Bohniroh:  1)  S.  Bedřich,  inženýr  čes. 
(♦  1791  v  Pátku  n.  Ohří  u  Loun  —  f  25.  list. 
1868  ve  Vídni),  byl  inspektorem  c.  k.  stát. 
dráhy  v  Praze,  když  svěřeno  mu  vypraco- 
vání plánů  na  nový  most  železn]^  přes  Vltavu 
v  Praze,  a  to  nejv.  rozhodnutím  z  27.  září 
1838.  S.  řídil  též  stavbu,  kterou  prováděl 
Vojtěch  Lanna,  c.  k.  loďař  z  Budějovic. 
Stavba  mostu  započala  19.  dub.  1839  a  to 
v  místech  u  býv.  solnice,  směrem  přes  Stře- 
lecký ostrov.  V  říjnu  1841  byl  most  do- 
končen. Jeho  provedení  stálo  338.807  zl.  stř. 
Dne  4.  list.  1841  slavnostně  posvěcen  most, 
mostného  vybráno  128  zl.  50  kr.  vid.  m.  a 
částka  tato  věnována  chudobinci  u  sv.  Bar- 
toloměje. Pražský  most  řetězový  cis.  Fran- 
tiška, jak  byl  pojmenován,  byl  toho  času 
druhým  mostem  toho  druhu  v  Čechách  a 
třetím  v  zemích  koruny  České,  kteréž  ve- 
směs vystavěny  podle  návrhů  S-ových ;  prvým 
byl  most  ve  Strážnici  na  Moravě  přes  řeku 
Moravu  r.  1821,  druhým  most  v  Lokti  nad 
Ohři  z  r.  1836.  Řetězový  most  v  Praze  byl 
dlouhý  412*74  m^  šířka  mezi  zábradlím  9  m. 
S-ovi  podařilo  se  tu  nákladem  poměrně  ma- 
lým vybudovati  veliké  dílo,  a  most  byl  krásný, 
ladných  tvarů,  důmyslné  závěsní  konstrukce 
i  prostých,  ale  souměrných  kamenných  bran. 
Vytrval  téměř  50  let  a  vzbuzoval  podiv  vrstev- 


níků, byv  pokládán  za  nejsmělejší  dílo  inže- 
nýrské své  doby.  Na  jeho  místě  vystavěn 
v  1.  1898 — 1901  most  kamenný  podle  plánův 
inž.  Soukupa  a  arch.  Balšánka.  S.  vyzna- 
menán mnohými  poctami  (stříbr.  pohárem 
od  praž.  zastupitelstva,  čest.  diplomem  nad- 
poručíka sborů  měšťanských  v  Praze). 

2)  S.  Bohuslav,  sochař  čes.  (♦  10.  srp. 
1845  v  Praze  —  f  30.  září  1901  t.).    Započal 
s^  studia  na  reálné  škole  v  Praze,  a  absol- 
voval reálku  r.  1863  ve  Štýr.  Hradci  a  tam 
také  seznal  základy  sochařského  uměni.  Byl 
učněm  kameníka  E.  Greina,  a  to  zcela  po 
řemeslníčku,  otesával  kámen  a  modeloval. 
Pak  tepn-e  odebral  se  na  vídeňskou  aka- 
demii, kde  byl  prof.  Bauer  jeho  učitelem. 
Při  tom  S.  pracoval  u  sochaře  Mělnického. 
R.  1866  radil  mu  prof.  Geiger,  aby  šel  na 
akademii  mnichovskou.  Prof.  Widnmann,  od- 
chovanec Schwanthalerův,  stal  se  tam  jeho 
vzorem,  a  monumentální,  dekorativní  pla- 
stika, jak  ji  vypěstovala  nová  renaissancc, 
stala  se  uměleckým  jeho  ideálem.  Bylo  to 
slavnostní  uměni,  poněkud  uhlazené  a  velmi 
klidné.  S.  v  Mnichově  záhy  vynikl.  Kompo- 
noval sošku   Sv.  Jiří  na  koni  a  obdržel  za 
ni  první  cenu,  od  akademie  vypsanou.  R.1868 
vrátil  se  do  Prahy,  kde  provedl  bron\oyý  mé- 
daillon  na  pomníku  Fúgnerové  a  Tyršové  na 
Olšanech,  medaiilon  Husův  na  domě  č.  7.  na 
Betlémském    náměstí,    různé    náhrobní    po- 
mníky, pamětní  desky  a  pod.  práce  menší. 
Tehda  S.  ucházel  se  o  professuru  modelo- 
vání na  pražské  technice,  byl  však  jako  Čech 
německým  zemským  výborem  zamítnut.  Od- 
jel do  Vídně  a  r.  1870  dohotovil  reliéf  Achill 
vláčí  mrtvolu  Hektorovu   kolem   \dí  trojských 
a  skupiny  Prométheus  a  Boj  ^m^i^owe^,  vesměs 
díla  koncipovaná  v  duchu  renaissance  nově 
oživené.    Cesta  do  Itálie,  kamž  S.  vydal  se 
r.  1871,   utvrdila  ho  v  jeho  směru.   Návrhy 
na  sochy  Apolla  a  Mus^  skizzy  trojspřežení 
pro    postranní    pylony    Národního    divadla 
(1873)  jsou  toho  důkazem.  Ale  právě  těmito 
pracemi  S.  stal  se  v  Praze  a  v  Čechách  po- 
pulárním.   Nová  budova  Národního  divadla 
poskytla  také  S-ovi  příležitost,  aby  své  jméno 
uplatnil  ve  veřejnosti.  A  jeho  práce  pro  Nár. 
divadlo,  dekorativního  rázu  (výplně,  konsoly, 
svorníky  s  maskami,    vlysy,  tympanon   nad 
jevištěm  atd.),  prozrazovaly  routinovaného, 
pilného  pracovníka.  S-ův  význam  pro  vývoj 
sochařství  českého  záleží  právě  v  této  čin- 
nosti dekorační,  neboť  jeho  mínění  bylo,  že 
umění   sochařské  neprávem   se  omezuje  na 
>výrobu    pomníkův   a  různých    figur«,   a  že 
správněji  lze  mluviti  o  »plastice«,  t.  j.  o  umění 
modclačnim,  které  v  sobě  zahrnuje  též  umě- 
leckou vlá''u   nad   ornamcntikou.    S.  zahájil 
u  nás  takto  směr,    který  teprve  později  na- 
byl   vrchu    a  podle   něhož    i)ožadujcme   od 
umcní,  aby  se  applikovalo,  aby  »sloužilo«,  a 
to  hlavně  architektuře,  kterou  měl  S.  přede- 
vším na  mysli.    Také  není  v  Praze   reprae- 
scntační  budovy,  aby  S.  nebyl  přispěl  k  její 
vvzdobc.     Pro     Rudolfinum     dodal     strážce 
vchodu,  sfingy  i  /rr,  pro  palác  Českého  musea 


BOH.   SCHNIRCH:   SV.   VÁCLAV. 


OTTÉV  SLOVNIK  NAUÍWV 


11. 


t- 


Schnitzer  —  Schnorr. 


21 


alegorické  skupiny  pod  kupoli^  pro  Zemskou 
banku  na  Příkopech  dvě  mohutné  sochy 
světlonošů  (ve  schodišti),  pro  pražskou  mést. 
pojišťovnu  Hašeni  a  Voláni  na  pofdr^  pro  po- 
jišťovnu Assicurazioni  Generali  na  Václavském 
nám.  sochy  Rybářství  a,  Orby,  a  j.  v.  R.1891  při- 
nesla veliká  výstava,  pořádaná  na  oslavu  sto- 
letého jubilea  první  veřejné  exposice  umě- 
lecko-prům.  výrobků  česk^ch,nové  dílo  S-ovo, 
jezdeckou  sochu  krále  Jtřiho  Poděbradského, 
z  mědi  tepanou,  pro  město  Poděbrady  ur- 
čenou. Tehda  byl  S.  na  vrcholku  své  umě- 
lecké slávy.  Neopominul  však  žádné  příleži- 
tosti, aby  veřejnosti  na  pamět  se  uváděl  a 
účastnil  se  všech  důležitějších  soutěži  na 
plastická  díla  rázu  monumentálního.  Provedl 
jednu  skupinu  na  vchod  obecních  jatek  praž- 
ských, pomník  Hálkův  v  sadě  na  Karlově 
nám.,  a  podal  návrhy  na  pomník  sv.  Václava, 
Husa,  fontánu  před  Rudolfinem.  Žádný 
z  těchto  návrhů  nedošel  provedeni,  ani  trigy 
pro  Nár.  divadlo  určené.  Posledním  větším 
dilem  by  \3L  Ji gurdlni  výzdoba  pomníku  dra  Jul. 
Grégra  na  Olšanech  (architekt,  návrh  od 
Rud.  Kříženeckého).  Jeho  model  sv.  Václava 
vznikl  pod  vlivem  nového  směru  české  pla- 
stiky, jak  jej  zahájil  Myslbek,  a  S.  tu  po 
prvé  opustil  umělecké  zásady  v  německé 
ško!e  čerpané.  Střízlivé  a  klidné  jeho  uměni 
nedovedlo  rozehřívati,  ale  bylo  po  dekora- 
tivní stránce  vždy  působivé.  Ve  veřejném 
životě  uměleckém' S.  působil  po  dlouhá  léta 
jako  predsrda  »Uměl.  Bcscdyc  a  jejího  vý- 
tvarného odboru.  J.  H-s. 

3)  S.  Jaroslav,  bratr  před.,  inženýr  čes. 
(*  1847  v  Praze  —  f  1^2  v  Újezdě  u  Bě- 
chovic), vzdělal  se  v  Praze,  Štýr.  Hradci  a 
v  Curichu;  vrátiv  se  do  vlasti  založil  spo- 
lečnost pro  zkoušení  a  přehlíženi  parních 
kotlů  v  Praze,  jejímž  ředitelem  S.  se  stal. 
V  této  funkci  zavedl  v  Cechách  různé  důle- 
žité novoty:  úspory  paliva  při  topeni  pod 
kotly,  topení  a  odpařování  na  základě  che- 
mické analysy  uhlí  a  kouře,  kursy  a  školy 
pro  topiče  a  technické  úředníky  atd.  Vě- 
decky a  literárnč  byl  S.  činný  velikým  po- 
čtem odbor,  přednášek,  letáky  a  odbor,  bro- 
šurami.  Mimo  to  třeba  vytknouti  jeho  čin- 
nost při  řešení  sociální  otázky  soukrora. 
úředníků  v  král.  Českém,  zejména  zákonného 
práva  pensiiního.  Byl  též  spolupracovníkem 
Oitova  SI.  Nauč.  a  předsedou  >Zemské  jed- 
noty soukr.  úř.  pro  král.  Č.«. 

Sohnitzer  Eduard  (nesprávně  Schni tz- 
ler  ,  ném.  lékař  a  cestovatel,  viz  Emín-paša. 

Bohnitsler:  1)  S.  Johann,  lékař  něm. 
,  *  1835  ve  Velké  Kaniži  —  f  1893  ve  Vídni). 
Vystudovav  lékařství  v  Pešti  a  ve  Vídni, 
by  i  tu  po  delši  dobu  assistentem  Oppolze- 
rovým,  r.  1866  se  tu  habilitoval  pro  nemoci 
ústrojí  dýchacích  a  cévních,  r.  1878  stal  se 
mi  moř.  a  r.  1880  řád.  prof.  Vyniká  přede- 
vš.m  jako  odborník  v  laryngologii  a  pak 
jako  vlastní  tvůrce  vídeňské  polikliniky  ja- 
kožto vynikajícího  doplňku  lékařské  fakulty 
i  nemocnic  vídeňských.  Z  prací  jeho  buďtež 
uvedeny:     Ueber   Larvngoskopie    utid   Rhino- 


skopie  und  ihre  Anwendung  in  der  ár^lichen 
Praxis  (1879);  Ueber  pneumatische  Behandlung 
der  Lungen-  u,  Her^krankheiten  (lf^75;  2.  vvd. 
1877);  Ueber  Lungensyphilis  und  ihr  Verhálť 
niss  tur  Lungenschwindsucht  (1880). 

2)  8.  Ed.,  vl.  Schnitzer,  viz  Emín-paša. 

3)  S.  Arthur,  spisov.  rakouský  a  lékař 
(♦1862  ve  Vídni),  syn  S-a  1),.  Upozornil  na  se 
uměleckou  formou  a  bystrým  darem  pozoro- 
vacím již  v  cyklu  Anatol  {1S93),  R.  1894  S.  vy- 
tvořil drama  DasMárchen,  Následovala  studie 
Das  Sterben  (1895)  a  drama  Liebelei  (1895). 
Další  díla  S-ova  jsou:  drama  Freiwild  (1896); 
noveletty  Die  Frau  des  Weisen  (1898) ;  drama 
Das  Vermáchtnis{\%9%\,  tré  jednoaktovek  Para- 
celsus,  Die  Gefáhrtin,  Der  grúne  Kakadu  (1899) ; 
aretinské  dialogy  Reigen  (1900) ;  pozoruhodné 
drama  Der  Schleier  der  Beatrice  (1900) ;  novella 
Leutnant  Gustl  (1901);  román  Bertha  Garlan 
(1901);  čtyři  Bktovky  Lebendige  Stunden  (1902) 
a  drama  Der  einsame  Weg  (^1904).  Většinu 
děl  máme  česky. 

Sohnobolin  viz  Slávo nin. 

Sohnorr  von  Carolsfeld:  1)  S.  v.  C. 
Ludwig  Ferdinand,  malíř  něm.  (*  11.  říj. 
1788  v  Královci  —  f  13-  <lub.  1853  jako  první 
kustos  Belvederské  obrazárny  ve  Vídni).  Byl 
od  r.  1804  žákem  akademie  vídeňské.  Jeho 
malby  prozrazují  vliv  romantického  směru, 
pro  nějž  získán  byl  přátelstvím  s  F.  v.  Schle- 
gelem.  jehož  působením  S.  přestoupil  na 
viru  katolickou.  Jinak  nevynikají  jeho  práce 
nijakou  zvláštní  cenou  uměleckou  a  nelze 
jich  srovnati  s  díly  jeho  bratra  Julia.  F.H-s. 

2)  S.  v.  C.  Julius,  malíř  něm.,  bratr  před. 
(♦  26.  břez.  1794  v  Lipsku  —  f  24.  květ.  1872 
v  DráŽdknech).  Jeho  otec,  malíř  Veit  Hans 
S.  v.  C.  (♦  11.  květ.  1764  v  Schneeberku 
v  Sasku  —  t  30.  dub.  1841  jako  ředitel  lip- 
ské akademie^,  byl  jeho  prvním  učitelem, 
který  mu  vštípil  romantický  smér,  jemuž  S. 
zůstal  věren  povždy.  R.  1811  odešel  do  Vídně, 
ale  antikisující  ráz  tehdejší  školy  vídeňské 
za  Fůgera  nebyl  mu  po  chuti.  Maloval  Ná- 
vštěvu rodičů  Jana  Krt.  u  rodičů  Kristových 
(1817,  v  Drážďanech)  a  Sv.  Rochus  udílející 
almužny  (1817,  v  museu  lipském).  Na  pod- 
zim r.  1817  odcestoval  do  Itálie,  dohotovil 
obraz  Svatba  v  Kaně  Galilejské  ve  Florencii 
(1819)  a  připojil  se  v  Římě  k  vůdcům  novo- 
německé  školy,  t.  zv.  Nazarcnů  (srv.  t.). 
Cornelius,  Veit,  Overbeck  stali  se  jeho  vzory 
a  druhy.  S.  obdržel  za  úkol  vyzdobiti  jednu 
místnost  v  letohrádku  markýze  Massimiho 
(Villa  Massimi)  výjevy  ze  > Zuřivého  Rolandac. 
Pracuje  na  komposicích  k  tomuto  cyklu  S. 
všímal  si  též  krajiny  a  jeho  studie  krajinář- 
ské vyšly  světlotiskem  u  M.  Jordána  (1878), 
nákresy  k  cyklu  jsou  v  měst.  museu  v  Lip- 
sku. Zároveň  maloval  několik  obrazů  nábo- 
ženských. R.  1827  povolán  jako  professor 
na  akademii  mnichovskou  a  objednány  u  ného 
veliké  nástěnné  malby  pro  pět  přízemních 
komnat  Nové  residence  a  to  výjevy  ^  báje 
o  Nibelunzích,  tři  veliké  sály  ve  Festsaal- 
bau  residence  ozdobil  pěti  obrazy  ze  fivota 
Karla  Vel.,   Bedřicha   Barbarossy   (8  obrazů) 


22 


Schóba  —  Schóbl. 


a  Rudolfa  Habsburského  (4  obrazy).  Mimo  to 
S.  provedl  v  Mnichové  několik  olej.  obrazfiv 
a  pro  t.  zv,  Servicezimmer  v  residenci  vlys 
s  homérický-mi  hymnami,  R.  1846  S.  povolán 
za  ředitele  obrazárny  a  professora  akademie 
výtvarných  uměn  do  Drážďan,  vraceje  se 
stále  do  Mnichova,  aby  dokončil  fresky  v  sá- 
lech Nibelungů.  Jednotlivé  komposice  tohoto 
cyklu  ryli  Tháter  a  Fr.  Zimmermann.  Ná- 
kresy jsou  z  části  v  národni  galerii  berlínské, 
z  části  v  museu  lipském.  Kartony  k  císař- 
ským komnatám  mnichovské  residence  jsou 
skorém  vesměs  v  drážďanském  Johanneu. 
V  Drážďanech  S.  dokončil  své  nejpopulár- 
nější dílo,  BfWí  v  obratech  (240  xylografií 
s  textem.  Lip.,  1852—62),  dodav  před  tím 
illustrace  k  nádhernému  vydání  Písně  o  Nibe- 
lunzích. Dále  maloval  obrazy:  Luther  na  řiš. 
sněmu  ve  Wormsu  (1869,  v  Maximilianeu 
v  Mnichově),  návrhy  na  malby  oken  pro  chrám 
sv.  Pavla  v  Londýně  (okno  věnované  sv.  Pavlu 
osazeno  1867,  druhé  s  Kristem  na  kříži  1869). 
Výstava  jeho  prací  pořádána  byla  ve  Frank- 
furtě r.  1894.  S.  je  ze  všech  Nazarenův  umě- 
lec nejrázovitější,  kreslíř  dobré  školy,  a  má 
jen  společnou  vadu  všech  německých  malířů 
své  doby,  scházelf  mu  smysl  pro  barvu. 
Proto  zůstal  vždy  jen  kreslířem  a  jeho  obrazy 
jsou  spíše  modelovány  než  malovány.  F.  H-s, 

Solitfba,  také  Malá  a  Velká  S.,  ves 
v  Cechách,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Cheb; 
37  d.,  259  obyv.  n.  (1900),  mlýn. 

Solitfbel  Emanuel  Jan,  biskup  lito- 
měřický (*  1824  v  Radvanicich\  vystudovav 
gymnasium  v  Broumově  a  v  Praze  vstoupil 
r.  1848  do  řádu  křižovníků  s  červ.  hvězdou 
a  byl  t.  r.  vysvěcen  na  kněžství;  r.  1853  stal 
se  professorem  na  pražské  theologické  fa- 
kultě, r.  1879  zvolen  velmistrem  svého  řádu, 
r.  1882  pak  ustanoven  biskupem  v  Lito- 
měřicích. Napsal:  Lehrbuch  der  Religion  fúr 
die  reifere  Jugend  (Vvhh^,  1860,  3  sv.)  a  pod. 

von  Sohober  Thekla,  něm.  spisovatelka 
pro  mládež,  roz.  von  Gumpert  (*  1810 
v  Kaliszi  —  t  1897  v  Drážďanech).  Bvla  vy- 
chovatelkou u  kněžny  Luisy  Radziwiílové  a 
u  kníž.  Czartoryského  a  provdala  se  za  lejrač. 
radu  a  básníka  Františka  von  S.  (*  1798  - 
t  1882),  s  nímž  přestěhovala  se  do  Drážďan. 
Z  publikací  jejích  uvádíme  namnoze  několi- 
kráte spisy  pro  mládež  vydané:  Der  kleine 
Vater  und  das  Enkelkind  (Berl.,  1843);  Die 
Badereise  der  Taňte  (t.,  1844);  Mein  erstes 
weisses  Haar  (t.,  1844);  Er\áhlungen  aus  der 
Kinderwelt  (10  sv.;  nové  vyd.  2  sv  Lip., 
1873);  Mutter  Anně  und  ihr  Gretchen  (Štutg., 
1852);  Mutter  Anně  und  ihr  Hánschen;  Die 
i/fr^Wářřc/itfřt  (Hlohov,  1855— 72,  3  sv.V,  Nach 
der  Schule  (t.,  1861,  1874,  2  sv.);  Náchsten- 
liebe  und  Vaterlandsliebe  (t.,  1882,  2  sv.);  4  po- 
vídky Die  Backfische  (t.,  1883).  Znační  se 
rozšířily  jeji  sborníkv  >T6chter- Album* ,  vyd. 
od  r.  1854  v  Hlohově,  »Herzblattchens  Zeit- 
vertrcibc  (t.  od  r.  1855),  »BUcherschatz  fUr 
Deutschlands  T5chter«  (t.  od  r.  1889,  3—4  sv. 
ročné,  kdeŽ  vyd.  Aus  dem  Leben  a  Rosen  und 
Domén),    Autobiografickou   cenu    mají   její: 


Unter  Júný  Kónigen  und  drei  Kaisern,  Un- 
politische  Erinnerungen  einer  alten  Frau  (Hlo- 
hov,  1891)  a  Autographen  und  Erinnerungen 
(Brémy,  1892). 

Soliobeiia  C.  A.  Mey.  {Suaeda  Forshal), 
rod  rostlin  merlíkovitých  {Chenopodiaceae) 
ze  skupiny  Spirolobeae^  obývající  jediným 
druhem  S.  maritima  C.  A.  Mey.  přimoři  a 
šaliny  asijské  jako  bylina  lletá,  lysá,  listů  stří- 
davých, pólo  válcovitých,  dužnatých  a  květů  v 
úžlabíčkovÝch,  klubéných  se  šupinovitými 
iistenci.  Obojaký  květ  má  5dilné  okvětí  uštů 
tlustých  masitých,  5  tyčinek  uštům  protileh- 
lých a  smáčknutý  semeník  Ipouzdn^  a  Iva- 
ječný  s  2  krátkými  bliznami.  Plod  uzavřený 
v  okvětí  má  v  semenu  rovnovážný  zavitko- 
vitý  zárodek  ve  skrovném  bílku.  Děd. 

Bohdbersdorf :  1)  S.,  ves  u  Krumlova, 
viz  Šebanov.  —  2)  S.,  ves  u  Kašp«  Hor, 
viz  Radešov  4). 

SohSberstiitteii,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Krumlov,  okr.  Chvalšiny,  fara  a  pš.  Křištanov; 
12  d.,  105  obyv.  n.  (1900). 

Sobttbl  Josef,  znám.  orní  lékař  čes. 
(^  16.  srpna  1837  v  Plzni  —  6.  dub.  1902  v  Praze). 
Gymnasijní  studia  vjkonal  v  Jičíně  a  v  Praze 
na  akad.  gymnasiu.  Vášnivě  jsa  oddán  vě- 
dám přírodním,  vstoupit  na  fakultu  filoso- 
fickou, hodlaje  se  věnovati  zoologii,  srovná- 
vací anatomii  a  mikroskopii.  Když  pak  slí- 
bená mu  assistentura  zoologie  zadána  byla 
jinému,  vstoupil  na  fakultu  lékařskou  pfilnuv 
zvláště  k  Purkyňovi.  R.  1861  povýšen  byl  na 
doktora  lékařství,  r.  pak  následujícího  také 
na  doktora  chirurgie,  načež  stav  se  assisten- 
tem  Hasncrovým  při  klinice  pro  nemoci  oční, 
rozvinul  tu  rozsáhlou  činnost  vědeckou  i  li- 
terární; r.  1865  také  supploval  prof.  Hasnera. 
Ježto  však  mezi  tím  poměry  na  pražské  fa- 
kultě lékařské  utvářily  se  pro  české,  vědecky 
snaživé  lékaře  nesnesitelně,  vstoupil  do  sou- 
kromé praxe  a  stal  se  panským  lékařem  v  Po- 
ličanech  u  Hořic.  Tam  stihla  jeho  veliké  a 
cenné  sbírky  přírodovědecké,  kteréž  dovedl 
s  nevyrovnatelnou  virtuositou  sebrati  a  srov- 
nati, za  vpádu  pruského  r.  1866  veliká  po- 
hroma, zoologická  část  byla  totiž  za  jeho 
nepřítomnosti  zničena  a  jeho  rozsáhlého  her- 
báře flory  české  užito  za  stlaní  pod  koné. 
R.  1867  stal  se  zemským  očním  lékařem 
v  Praze  a  v  ůřadČ.  tom  vyvinul  velmi  blaho- 
dárnou Činnost  vědeckou  i  liteiární.  R.  1883 
jmenovám  byl  řádným  prof.  očního  lékařství 
na  nově  zřízené  české  fakultě  lékařské,  pro 
zřízení  oČni  kliniky  lékařské  bylo  mu  však 
podstoupiti  mnohé  a  těžké  boje,  R.  1898  vy- 
znamenán byl  hodností  dvorního  rady  a  řádem 
železné  koruny  III.  tř.  Pro  vynikající  činnost 
vědeckou  zvolen  byl  za  řádn.  člena  České 
Akademie  a  Král.  české  učené  spol.,  jakož 
i  Členem  mnohých  zahraničných  společnosti 
vědeckých.  Vynikající  jeho  schopnosti  nej- 
lépe se  ukázaly  v  jeho  úřadě  učitelském. 
Vedle  jasných  a  podrobných  výkladů  byly 
to  především  názorné  jeho  demonstrace  a 
podivuhodná  dovednost  kreslířská,  jimiž  do 
každé    podrobnosti    osvětloval    a   provázel 


SchObritz  —  Schodnice. 


2^ 


svoje  vývody;    skvélými  vlastnoručními  vý- 
kresy vynikají  také  veškery  jeho  spisy.  Do- 
vednost jeho  operatérská  nejlepšího  hlasatele 
nachází   v  jeho  statistických  zprávách.  Jsa 
vémým  iákem  Půrky  novým  jevil  pro  veškerý 
obor  přírodních  věd  zájem  velmi  živý,  vy- 
nikaje stejné  jako  srovnávající  zoolog  a  em- 
bryolog  i  jako  specialista  v  oboru  očnílio 
lékařství.   Podivuhodné  i  překvapující  byly 
jeho  technické  zručnosti,na  př.  jenom  v  oboru 
mikroskopické    anatomie    a  v  nastřikování 
neíjemnéjších  cev,  a  to  v  útvarech  normál- 
ních i  pathologických;    v  tomto  ohledu  do- 
byl  si  jména  světového.   Stejné  vytrvalým 
byl   i  jako   sběratel:   entomologické  sbírky 
jeho  dosáhly  vzácné  úplnosti  stejně  jakož 
i  sbírky  praeparátů  mikroskopických.  (Srv. 
•Věstník  III.  sjezdu  českých  přírodozp.   a 
lékařů*  1901.)  Vedle  této  rozsáhlé  práce  vě- 
decké účastnil  se  také  činně  ve  spolkovém 
životě  českých  lékařův  od  prvních  jeho  po- 
čátků. Literárně  činný  počal  býti  velmi  záhy 
a  zůstal  až  do  posledních  dob.  Z  prací  zoo- 
logických a  kom  párati  vně-anatomickýchbuď- 
tez   uvedeny:  Pidivahodné  šité  vůkol  páteře 
nékterých  pla^u  jeUěrovitých,   kteři  se  vyjna- 
menávaji  Idmavosti  ocasu  (česky  a  lat.  v  Gra- 
tulačním  spise  k  50let.  doktorátu  Piirkyňovu, 
1868):  Tyyhlonhcus.  Eine  neue  hlinde  Gattung 
der-  Crustacea  Isopoda   (Sitzungsber.  d.  kais. 
Akademie,  1860);    Haplophthalmus,  eine  neue 
Gattung  von  Isopoden  (»Zeitschr.  f.  wisscnsch. 
Zoolo0e«,  1860);  Ueber  die  Fortpflan\ung  der 
Isopoden  Crustaceen  f> Věstník  Král.  čcs.  spol. 
nauk«,  1879  a  >Archiv  f.  mikr.  Anatomie*, 
1880);    Ueber  eine  eigenthúmltche  Schleijenhll- 
dung    der   Blutge/ásse   im    Gehim    und   dem 
Rúckenmark  der  Saurier  (» Věstník  Král.  čes, 
spol.  naukc,  1877,    » Archiv  f.  mikr.  Anat.«, 
1878);    Ueber  die  Blutgeýásse  des  cerebrospi- 
nalen  Servensystems  dtr  Urodelen    (>Arch.  f. 
mikr.  Anat.«,  1882);  Ueber  Wundemet\bHdung 
im  Fettgewebe  (t.,  1885);    Ueber  Wundernet^e 
und   divertikelbildende  Capillaren  bei  nackten 
Amphibien  (t.,  1885);  Ueber  die  Blutgeýásse  des 
Auges  der  Cephaiopoden  (t.,  1878);  Ueber  En- 
digungen   scnsitiver  Nerven   in   neu  auýge/un- 
denen  Terminalkórperchen  in  der  Chiropteren- 
fíughaut  (*VésXn.  Král.  čcs.  spol.  nauk«,  1869); 
Ueber  die  Servenendigung  an  den  Tasthaaren 
der  Sáugethiere   (Pojednání  Král.  čes.  spol. 
nauk,  r.  VI.,  sv.  5.);    Die  Flughaut  der  Chi- 
ropteren  r»Arch.  f.  mikr.  Anat.*,  1871);    Das 
áussere  Okr   der  Máuse  als   wichtiges   Tast- 
organ    (t.,  1871);    Das  áussere  Ohr  des  ígels 
als  Tastorgan  (t.,  1872);  Ueber  die  Nervenen- 
digungen  an  den  Tasthaaren  der  Sáugethiere 
ít.,  1873).  Z  prací  lékařských  budtež  uvedena 
především  pojednání  očního  lékařství  se  tý- 
kaiíd :     Zpráva    o    činnosti    očiléčitelské    od 
r.'  tS-jt—tSSt     (Praha,    1883);     O    krevních 
cévách   rohovky  (Inaugur.   řeč,   Praha,    1884, 
též   něm.,   1886);    Nový  jednoduchý  praepa- 
račni  drobnohled  (>Časopis  lékařů  čes.«,  XIX., 
1880.   též    něm.);    Některé  přioadv   i  praxe 
ocniho  lékaře  (t.,  VI.,  1867);    Krup  a  diýterie 
oka  (t.,  XXI,.  1882);    O  hnisavém  ^ánétu  sít- 


nice (t.,  XXVII,  1888);  O  hvperplastický-ch  iď 
nitech  blan  očních  (t..  XXVIII.,  1889,  též  něm.); 
O  hyperplastických  a  kamifikujicích  yinétech 
oka  (t..  XXIX.,  1890);  K  diskussi  o  očkováni 
(t.,  XXIII.,  1884);  O  Vláčných  rohových  ná- 
dorech oka  {keratoma^  keratepithelioma  a  ke- 
ratopapilloma)  (»Rozpravy«  České  akademie, 
1892);  O  některých  vzácných  nádorech  a  ci\0' 
pasnicich  oka  (^Granuloma  tuberculosum  . . . 
Cysticercus  triplex  ...  t.,  1893 V,  O  propagaci 
\houbných  nádorů  očních  do  tukové  tkané  očni' 
cové  (» Věstník  III.  sjezdu  č.  přírodozp.  a  lék.c, 
1901);  O  nádorech  combin ováných  neb  póly 
morphních  ^vlastního  áruhu  áosavaáe  nepokoro* 
vany'ch{\.);  O  theorii  cryptogliomu  (t.);  Scleri- 
tis  hyperplastica  (»Archives  ďophthalmo- 
logiec,  1889);  Ueber  Tumoren  áes  Auges  uná 
seinerAdnexa  aus  epithelialen  Zellen  (>Central- 
blatt  f.  p.  Augenheilkunde«,  1886 V,  Ueber  Cy- 
linároglioma  retinae  (t.,  1893);  Ueber  ein  Sar^ 
com  aus  epitheláhnlichen  Zellen  lymphoiden  Ur^ 
sprungs  (»Arch.  f.  mikr.  Anat.«,  1885);  Einige 
Worte  uber  Chorioiditis  specijica  und  tubercu' 
losa  (t.,  1888);  Ueber  seibstándige  eitrige  Net^- 
hautent\ůnáung  (t.,  1889);  Beitráge  ^ur  patho- 
logischen  Anatomie  áer  Panophthalmitis{»Axch, 
f.  Augenhcilk.c,  1890);  Diseases  oj  the  retina 
(v  souborném  díle  »Svstem  of  Diseases  of 
the  eye«,  Filadelfia,  1889).  Byl  také  spolu- 
pracovníkem Ottova  Slovn.  Nauč. 

Bohtfbrltz  viz  Všebořicc. 

Schobrowitz  viz  Šobrovice, 

Bohookaii  viz  Šachov. 

Bohookland,  Schokland,  úzký  a  baži- 
natý ostrůvek  v  záp.  části  Zuiderského  moře, 
ležící  proti  ústí  ř.  Ysselu  a  příslušející  k  městu 
Kampenu.  Následkem  záplav  opětujících  se 
od  r.  1859  byl  úplně  opuštěn  a  má  nyní 
pouze  maják. 

Bohtfdler  Friedrich,  spis.  něm.,  hlavně 
přírodověd.  (*  1813  v  Dieburgu  u  Darm- 
stadtu t  1884  v  Mohuči),  vystudoval  lé- 
kárnictví  a  védy  přírodní  v  Giessech  a  Tu- 
binkách,  byl  assistentem  Liebigovým  v  Gies- 
sech, od  r.  1842  prof.  přírodních  věd  na 
gymnasiu  ve  Wormsu,  od  r.  1854  řed.  reál 
skol  v  Mohuči.  Hlavním  jeho  spisem  jest  po- 
pulárně přírodověd,  dílo,  mnohokráte  vydané 
a  do  různých  jazyků  přeložené:  Buch  áer 
Nátur  (Brunšv.,  1846,  2  sv.;  22.  vyd.,  1884-86'!. 
České  vyd.  zpracovali  J.  Jahn  a  K.  Starý: 
Schoedlerova  kniha  přírody  (Praha,  1864—66, 
2  sv.:  2.  vyd.  1869—70,  2  sv.\  Z  jiných 
jeho  prací  uvádíme:  Die  Chemie  der  Ge^en- 
wart  (Lip.,  1853;  3.  vyd.  1859);  Die  hóheren 
technischen  Schulen  (Brunšv.,  1847);  Der 
Latein\wang  in  der  Realschule  (t.,  1873).  Dále 
zpracoval  dílo  Soubeiranovo:  Handbuch  der 
pharmaieutischen  Praxis  (Heidelberg,  1839\ 
přírodověd,  část  díla  Wagnerova:  Handbuch 
der  Naturkunde  (23.  vyd.  Stutg.,  1873\  jakož 
i  lidové  a  školní  vyd.  díla  Brehmova:  TTiier- 
leben  (3  sv.\  Napsal  také  novelly,  básně  a 
veselohru:  Der  verwúnschte  Brieý. 

Sohodnloe  slově  kamenná  obruba  nebo 
železná  traversa  obyčejně  tvaru  H,  která  se 
navléká    na   visuté   konce   stupňů    a   svými 


24 


Schody. 


konci  spočívá  na  pilířích  schodft  schodni- 
cových.  Kamenná  s.  dělá  se  z  kamene  pískov- 
cového, jemnozrného,  obyčejné  hofíckého, 
u  nákladných  schodft  po  případě  z  mramoru. 
S.  dělává  se  z  celistvého  kamene,  průřez  její 
musí  býti  takový,  aby  nad  vrchní  jakož  i  pod 
zpodni  hranou  stupně  zbylo  ještě  nejméně 
10  rm  neporušeného  kamene.  Pro  šířku 
schodů  až  do  2  m  a  pro  délku  s.  aŽ  do 
4*60  m  bývá  proňl  8.,  je-li  z  pískovec  ho- 
řického,  21  X  42  cm  až  21  X  45  cm.  Aby  ». 
zvenčí  nejevUa  se  příliš  těžkopádně,  opatřuje 
se  po  délce  t.  zv.  zrcadlem  a  uprostřed  se 
velmi  často  též  zřídí  plastická  růžice.  Pro 
každý  stupeň  zřídí  se  ve  s-ci  as  5  cm  hluboká 
kapsa  tvaru  takového,  jaký  má  stupeň,  ale 
bez  oblounu.  Na  s-ci  sází  se  zábradlí  neb 
do  ní  zapouštějí  se  zábradelni  tyče,  které 
se  zalévají  olovem,  lavaoidem,  sírou  nebo 
cementem,  o  kterém  jest  nezvratně  zjištěno, 
že  tvrdnutím  nenabývá.  V  nynější  době,  kdy 
ve  stavitelství  víc  a  více  přichází  k  použi* 
vání  železo,  kamenné  s.  nahrazuji  se  traver- 
sami  buď  tvaru  Z  nebo  C.  Tyto  traversy 
musí  býti  na  obou  koncích  náležitě  ohnuty, 
tak  aby  lze  bylo  zazdíti  je  vodorovně.  Stupně 
uloží  se  na  zpodni  pnrubu,  pokud  možno 
zplna  na  cement.  Dutiny  zbyle' mezi  střední 
stezkou  nosiče  a  dvěma  na  sobe  přilehlými 
stupni  vyzdí  se  cihelným  zdivem  na  cement 
a  vše  se  pak  cementem  omítne.  Zábradelni 
tyče  zavrtají  "se  do  vrchní  příruby  nosiče. 
Jinak  mohou  stupně  v  rameni  na  svém  vi- 
sutém konci  býti  jen  zpodem  traversami 
podepřeny,  ve  kterém  případu  nelze  traversy 
ty  pokládati  za  s.,  ač  přece  neprávem  schody 
takové  jmenují  schodnicové.  Fka. 

Bohody  jsou  strojby,  kterými  se  dosahuje 
spojení  místností  nad  sebou  ležících,  a  pro- 
středkujc  přístup  do  jednotlivých  pater  bu- 
dovy. Rozeznávají  se  s.  venkovské  a  s. 
vnitřní*.  Venkovskými  8.  dosahuje  se 
obyčejně  přístup  do  místností  v  přizemí 
nebo  v  povýšeném  přízemi  se  nalézajících, 
zřídka  též  do  místností  I.  patra.  S.  venkov- 
ské jsouce  vydávány  všem  nepohodám  po- 
včtrnosti,  musejí  se  dělati  z  látky  trvanlivé, 
jako  na  př.  ze  žuly,  z  mramoru  nebo  z  pískovce ; 
jsou-li  přístupny  jen  so  strany  přední,  musí 
býti  po  koncích  podezděny  a  opatřeny  zá- 
bradlím, což  odpadá,  je-li  přístup  se  dvou 
neb  více  stran.  Podezdívka  pod  stupně  dělá 
se  jen  v  odstavcích,  zpodni  stupeň  podezdí 
se  záplna.  Aby  se  netvořilo  náledí  na  ven- 
kovských s-dech,  dělává  se  nad  s.  přístřešek. 
S.  mají  před  vchodem  do  místnosti  míti 
širší  plošinu  vodorovnou,  t.  zv.  odpočí- 
vadlo —  podestu.  Venkovské  s.  mohou 
býti  různě  upraveny  a  mohou  i  různě  býti 
architektonicky  vyzdobeny,  k  čemuž  uživá 
se  nejčastěji  sedátek,  studnic,  výklenků,  soch 
a  j.  v.  Stupně  venkovských  s-áů  dělávají  se 
buď  zcela  hladké  nebo  nanejvýše  rovně  při- 
sekané;  oblouny  nehodí  se  pro  s.  venkov- 
ské. Vnitřní  s.,  které  mají  býti  vždy 
světlé  a  umístěny  tak,  aby  při  vstoupení 
do  budovy    byly  již  patrný,  dělí   se  podle 


látky,  z  níž  jsou  hotoveny,  na  zděné,  kamenné, 
železné,  dřevěné  a  smíšené.  1.  Zděné  s. 
dělají  se  dnes  zřídka;  jejich  strojba  záležela 
v  tom,ie  pod  rameny  s  dů  klenuly  se  klenby, 
na  které  vyzdily  se  buď  z  cihel  stojmo  stupně, 
nebo  se  dělaly  stupnice  z  plochých  kamenů, 
na  př.  z  břidlicových  ploten,  které  se  po- 
dezdily  dutě.  2.  Nejlepší  s.  jsou  kamenné, 
ty  vyhovují  všem  předpisům,  které  se  vzta- 
huji ke  stavbě  s-dů,  a  vhodnou  strojbou  a 
dobře  volenou  stavební  látkou,  účelným  se- 
skupením ramen  a  případnou  plastickou 
dekorací  schodiště  lze  dosici  dojmuv  effekt- 
ních  a  smělých.  Poněvadž  není  všude  možno 
spojiti  zpodni  patro  přímo  s  vrchním,  zři- 
zují se  s.  dvou-  i  viceramené.  Ramenem 
slově  skupina  stupňů  směru  jediného  neb 
znenáhla  se  měnícího,  nalézající  se  obyčejně 
mezi  dvěma  odpočívadly.  Ža  příčinou  po- 
hodlnosti vyžaduje  se,  by  po  12,  nejvýše 
25  stupních  bylo  odpočívadlo. 

Schody  jednoramené  předpokládají 
vždy  rozměry  větší  a  činí  téŽ  i  mohutný  do- 
jtm.  Hodí  se  jen  tam,  kde  dosici  se  má 
spojení  mezi  dvěma  patry  nad  sebou  se  na- 
cházejícími. Pro  stavení  vícepatrové  se  ne- 
hodí, poněvadž  po  vystoupení  do  každého 
patra  m ušilo  by  se  obcházeti  celé  rameno 
s-dů.  Má-li  se  ve  vrchním  patře  vystoupiti 
na  tc  straně,  odkud  ve  zpodním  patře  na 
s.  se  vešlo,  musí  se  zříditi  s.  buď  dvou  , 
tří-  neb  čtyřramené.  Ramena  jsou  buď 
přímočará  neb  křivoscčná,  někdy  i  smíšená, 
prvé  s.  šlovou  přímočarými,  druhé  točitými, 
třetí  podkovovitými. 

Za  pravidlo  platí,  by  hlavni  s.  v  budově  byly 
přímočaré  a  jsou-li  kromě  nich  ještě  nějaké 
s.  vedlejší,  může  se  užíti  buď  s-dŮ  točitých 
nebo  podkovovitých.  S.  točité  mohou  se  vpra- 
viti do  nejmenšího  prostoru  a  možno  je  při- 
způsobiti jakémukoliv  tvaru  půdorysu.  Nej- 
menší místo  zaujímajíkružnicovés.  vřetenové. 

Podle  způsobu,  kterým  stupně  na  konci 
se  podporují,  rozeznávají  se:  8.  visuté,  je- 
jichž stupně  jsou  na  jednom  konci  15—25  cm 
zazděny  do  obřadních  zdí  schodiště  a  na 
druhém  konci  volné;  s.  schodnicové,  je- 
jichž stupně  jsou  na  jednom  konci  zazděny, 
na  druhem  5 — 7  cm  do  kamene  t.  zv.  schod- 
nice  zapuštěny;  t.  pilířové,  kde  stupně  spo- 
čívají na  klenbách,  jejichž  jedna  patka  jest 
v  ohradní  zdi  schodiště,  druhá  v  klenutém 
pásu  mezi  pilíři  a  další  dvě  patky  pod  prv- 
ním, po  případě  posledním  stupněm  ramene; 
vřetenové,  kde  po  obou  koncích  jest  stu- 
peň zazděn  do  zdi,  z  nichž  zeď  nacházející 
se  mezi  rameny  s-dů  sluje  vřetenem.  3.  Že  - 
lezné  s.  jsou  buď  litinové,  nebo  sestavené 
z  profilovaných  želez  válcovaných.  Železné 
8.  vzdoruji  sice  ohni,  ale  v  případě  požáru 
zahřejí  se  tak,  že  nejsou  způsobilé  pro  chůzi. 
U  nás  upotřebuje  se  železných  8-dů  ponej- 
více v  obchodech  jako  příručních  s-dů  pro- 
středkujícich  přistup  z  krámu  ke  skladišti, 
jindy  dosti  často  bývají  zřizovány  v  budo- 
vách továrních;  v  onom  případě  bývají  to 
nejvíce  s.  litinové,  dosti  Často  točité  vřete- 


Schoeller  —  Scholastika. 


25 


nové,  v  tomto  nejčastéji  ze  železa  kovaného. 
Neni-ii  stupnice  s-dů  litá,  cíélává  se  buď 
z  plechu  perforovamého,  nebo  z  plechu  vy- 
tlačovaného. 4.  Dřevěné  s.  nejsou  ohni- 
vzdorné, ale  pro  elastičnost  dřeva  hodí  se 
k  chůzi  nejlépe.  Ponévadi  dřevo  snadno 
dá  se  zpracovati  do  všech  možných  tvarů, 
je  přirozeno,  že  ke  stavbě  s-dů  výborně  se 
hodí.  V  jiných  zemích,  kde  stavebně  poli- 
cejní předpisy  nebráni  stavěti  s.  ze  dřeva, 
bývají  dřevěné  i  s.  hlavni  a  pohled  na  ně 
bývá  často  úchvatný.  U  nás  dovoluje  posud 
platný  stavební  řád  zřizovati  dřevěné  s.  jen 
v  jistých  případech  a  za  jistých  omezení, 
která  působí  jim  na  úkor.  (Srv.  §  102  staveb, 
řádu  pro  Prahu  a  okolí.)  5.  Smíšené  s. 
jsou  ty,  kde  hlavní  konstruktivní  strojba 
jest  ohnivzdorná  na  př.  zděná,  kamenná  nebo 
železná,  a  jen  podřízené  části  —  nejčastěji 
stupnice  —  jsou  dřevěné.  Dřevěné  i  smíšené 
s.  jsou  skoro  vždy  vykonstruovány  tak,  že 
mají  schodnici,  u  dřevěných  jest  ovšem  dře- 
věná, u  železných  železná.  Stavební  řád  pro 
město  Prahu  s  okolím  v  §  70  a  71,  pro  krá- 
lovství České  v  §  69  a  70  uvádí  předpisy 
platné  pro  zřizování  schodišť  v  obytných 
budovách,  pak  v  §  102,  po  případě  v  §  107, 
jsou  udány  předpisy,  jak  při  jistých  úlevách 
s.  zřizovati  lze.  Fka, 

SoliosUer  Max,  cestovatel  afr.  C^  28.  čce 
1865  v  DQrenu),  studoval  filosofii  a  přírod. 
vědy,  procestoval  Egypt  a  Malou  Asii  a 
účastnil  se  u  1894  se  Schweinfurtem  a  Kaise- 
rem  cest  v  italské  Eritrei.  R.  1896  podnikl 
s  Kaiserem  velikou  výpravu  po  Něm.  Vých. 
Africe  proraziv  z  Pangani  přes  Kilima  Ndžaro 
masájskou  stepí  do  Ugandy.  Násl.  roku  ce- 
stovsU  opět  v  již.  Africe  a  Rhodesii.  První 
cestu  svou  uveřejnil  pod  názvem  Mitteilunfíen 
uher  metne  Reise  in  der  Colonia  Eritrea^  Norď 
ab\'ssimen  ^Berl.,  1895). 

'Sehoealeben  Jan  Ludvík,  historik  slo- 
vinský, viz  Jihoslované.  str.  406^. 

Bohoenocaitlon  f-káulon]  A.  Gray,  bot., 
S.  ojjícinale  A.  Gray,  Helonias  officinalis  Don., 
t.  j.  Sahadilla  officinarum  Brandt,  viz  Saba- 
diila. 

BohSf  elsdorf  viz  K  u  I  i  v. 

SohSffer  (Schoiffer)  Peter,  tiskař  něm. 
(•  1425  v  Gernsheimu  —  f  1502-03  v  Mo- 
hu či),  byl  povoláním  krasopisec,  také  v  Paříži 
činný  (1451),  a  pomocník  F  uštů  v  (v.  t.), 
když  tento  byl  ve  spojení  s  Gutenbergem. 
S.  stal  se  tak  Členem  trojice  německých 
knihtiskařů,  kterým  se  přičítá vá  vynález  tisku. 
Když  Fust  a  Gutenberg  se  nepohodli,  S. 
stal  se  společníkem  Fustovým  (1455);  prvním 
jejich  dílem  bylo  Psalteríum  z  r.  1457.  S. 
ve  svém  spojeni  s  Fustem  obstarával  tech- 
nickou stránku  podniku,  Fust  kupeckou.  As 
r.  1465  S.  oženil  se  s  Fustovou  dcerou  Kri- 
stinou a  byl  po  smrti  svého  tchána  (1466 
až  1467)  hlavou  firmy,  podržev  též  dřívější 
značku  tiskařskou.  V  Mohuči  tiskl  hlavně 
díla  theologická  a  kanonická,  něco  z  Breyden- 
bachových  cestopisů  (1486  a  častěji,  malířem 
Erh.  Rewichem  tištěny  S-ovými  typy)  a  Sas- 


kou kroniku  (1492).  S.  vymohl  si  také  ob- 
čanské právo  ve  Frankfurtě  (spolu  s  Kon- 
rádem Henckisem).  Jeho  syn  Johan n  S. 
vedl  firmu  v  1.  1502—31,  jiný  syn  Peter 
tiskl  v  Mohuči,  Wormsu,  Strasburce  a  v  Be- 
nátkách. Syn  mladšího  Petra  S-a  Ivo  násle- 
doval po  svém  strýci  v  Mohuči  (f  1556  t.). 
Také  v  Hertogenboschu  člen  rodiny  S-ovy 
založil  prÝ  tiskárnu  (Schetfer). 

Schofléld  [šófíld]  John  Mac  Allister, 
generál  amer.  (♦  1831  —  f  1895j.  Sloužil 
u  dělostřelectva  a  byl  také  učitelem  na  vo- 
jenské akademii.  Na  počátku  občanské  války 
byl  majorem.  Účastniv  se  tu  boje  v  armádě 
severních  států  postoupil  na  generálmajora. 
V  1.  1865—66  byl  v  Paříži  jako  vyslanec 
Spoj.  Obcí.  V  í  1868—69  byl  ministrem 
války,  pak  velitelem  různých  sborů  vojen- 
ských, až  r.  1888  stal  se  vrchním  velitelem 
celé  armády  severoamerické.  Napsal:  Fořty 
six  years  in  the  army  (1897).  J.F. 

BchSft,  Scheft,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Kraslice,  okr.  Neydek,  fara  a  p.^.  Jindřicho- 
vicc;  32  d.,  138  obyv.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  kraj- 
kářství. 

Sohoiffer  viz  Schdffer. 

Schokl&nd  viz  Schockland. 

Sobola,  lat.  z  řec,  škola;  za  středověku 
v  Římě  pojmenování  cechů  a  cizineckých 
kolonií,  které  tvořily  zvláštní  církevní  obce. 

Soholár  (z  lat.),  žák,  student  nebo  vůbec 
učenec. 

Soholaroh  (z  řec),  ředitel  nebo  dozorce 
školv;  úředník  mající  dozor  na  školy;  schol- 
archát,   úřad,  který  má  dozor  nad  školami. 

Soholariiui  J i ř I  viz  Gennadius. 

Bcholastioká  fllosofio  v.  Scholastika. 

SoholastloíM  [-kus],  lat.,  nazýval  se  ve 
středověku  kanovník,  kterému  bylo  pečovati 
o  školství;  nyní  pouhý  titul. 

Soholastioas  [-kus]:  1)  S.  Evagrius, 
historik  cirk.,  viz  Euagrios. 

2)  S.,  déjep.  francký,  viz  Fred  eg  ar. 

Soholastika  jest  směr  církevně  dogma- 
tického myšleni,  který  ve  svou  službu  bére 
filosofii,  aby  její  pomocí  obsah  článků  věro- 
učných učinil  myslitelným.  Vznik  svůj  má 
ve  středověku,  od  doby  Karla  Velkého,  když 
patristika  shrnutá  ve  svých  výsledcích  stala 
se  dogmatem,  ale  kdy  také  cítěna  byla  po- 
třeba dogma  to  prohloubiti  a  zdůvodniti  a 
prostředek  k  tomu  hledán  ve  filosofii.  Ho- 
tově ustálené  dogma  činěno  normou  nejen 
víře,  ale  i  rozumujícímu  myšlení,  tak  že  toto 
bylo  dogmatu  podřizováno.  Průběhem  dob 
poměr  filosofie  k  dogmatu  pojímán  těsněji 
neb  volněji,  S.  neutkvěla  na  jediné  formě  a 
upravovala  se  podle  toho,  jak  přibývalo  zna- 
losti Aristotelovy  nauky.  Ale  duševní  fond, 
s  nímž  s.  pracovala,  byl  povždy  tak  ne- 
samostatný a  jmenovitě  s  počátku  pojmově 
tak  chudý,  že  může  do  dějin  filosofie  při- 
bírána býti  jen  tím  důvodem,  aby  vystopo- 
vána byla  ponenáhlá  renaissance  volného 
užívání  rozumu,  a  zájem  o  ni  jest  tedy  více 
kulturní,  než  aby  mohla  ceněna  býti  vlast- 
ními úkoly  methodickými  a  noétickými,  třeba 


26 


Scholastikové  —  SchOlcher. 


že  vykazuje  do  všech  podrobností  vyvedený 
spor  realismu  a  nominalismu.  Nesmi  býti 
totiž  zapomínáno,  že  celá  tato  kontroversa 
převzata  z  antiky  na  popud  Boéthia  a  Por- 
fyria,  dále,  že  kdvkoliv  naskytl  se  konflikt 
jednoho  neb  druhého  směru  s  učením  církve, 
předurčeným  kriteriem  pravdy  že  bylo 
dogma,  a  konečné  že  tento  spor  nebyl  živen 
z  vlastního  interessu  noétiCKého,  nýbrž  pro 
dogma  o  trojici  boží.  S.  počíná  se  sto- 
letím IX.  (Joh.  Scotus  Erigena  f  c-  877), 
vrfcholí  ve  stol.  XIIL,  upadá  koncem  středo- 
věku (kdy  myšleni  sesamostatnělé  vlivem 
klassicismu,  probouzejícím  se  studiem  véd 
přírodních  a  přípravami  chystanými  k  re- 
formaci církevní  vzpíralo  se  autoritě  dog- 
matu), ale  udržuje  se  ještě  při  pokleslém  vý- 
zname ve  věcích  pozdějších.  Trvali  při  s-ice 
hlavně  jesuité,  a  thomismus,  jemuž  dostalo 
se  vzpruhy  známou  encyklikou  >Aeterni 
Patris«  Lva  XIII.,  není  neŽ  obnovenou  s-kou. 
Podřaďováni  fílosoňe  dogmatu  dalo  se  po- 
stupné. S  počátku  pravá  nlosofie  kladena  za 
jedno  s  pravou  vírou  a  za  pravou  tuto  filo- 
sofii pokládán  novoplatónismus.  Takovým 
způsobem  upravoval  poměr  mezi  dogmatem 
a  filosofii  Joh.  Scotus  Erigena,  jenž  učení 
církevní  vykládal  smyslem  novoplatónismu, 
ovšem  že  autorita  Písma  a  církevních  Otcfi 
mu  byla  něčím  nedotknutelným.  Že  by  mohl 
povstati  spor  mezi  autoritou  jejich  a  auto- 
ritou rozumu,  pokládal  za  vyloučeno,  ježto 
obé  jest  výionem  božské  moudrosti.  Kře- 
sťanský akt  stvoření  světa  vysvětloval  emanací 
z  nejvyšší  jednoty  božské,  kde  všeobecné  se 
stává  na  konec  individuálním.  Naukou  touto, 
která  spočívá  na  zpodstatňování  všeobecnin, 
uvedena  do  8-ky  universalia  ante  rem,  proti 
čemuž  na  popud  Porfyriova  úvodu  ke  spi- 
sům Aristotelovým  vyneseno  opačné  míněni 
universalia  post  rem,  a  tak  rozvinut  spor  mezi 
realismem  (Anselm  z  Canterbury,  Vilém 
ze  Champeaux)  a  nominalismem,  jehož 
zástupcem  jest  Roscellin.  Tak  stalo  se  v  1 .  pol. 
XI.  stol.;  stanovisko  mezi  oběma  prostřed- 
kující  zaujal  Abélard  (f  1143).  Reakce  k  plató- 
nisujicimu  realismu  způsobena  tím,  2c  Roscel- 
lin důsledky  z  nominalismu  vyvozenými  octl 
se  ve  sporu  s  dogmatem  o  trojici.  Hlubšího 
přetvoření  dostalo  se  s  icc,  když  vlivem  Ara- 
bův a  Židů  rozmohla  se  známost  Aristote- 
lovy nauky,  jeho  fysiky,  psychologie  a  meta- 
fysiky.  Theistický  ráz  Aristotelovy  filosofie 
zatlačil  pantheistíckou  a  emanační  theorii, 
víra  v  existenci  boží  pokládána  za  dosti 
podepřenou  vývody  Aristotelovými  a  mimo 
snahu  dokazovací  ppstaveno  mystérium  o  tro- 
jici boží  a  jiné  věci  ryze  věroučné.  Učinil 
tak  Tomáš  Aquinský  (tl274^  a  zmírnil  ztrnu- 
lost  scholastickou,  jak  vyvrcholila  dcvisou 
Anselma  z  Canterbury  (f  1109)  Credo^  ut 
intelligam^  coŽ  mělo  pro  tohoto  smysl  ten,  že 
kde  zkoumající  rozum  narazí  na  spor  s  vírou, 
jest  spor  tento  důkazem,  že  rozum  se  klame; 
obsah  věroučný  jest  závazným  kriteriem 
pravdy.  Nad  stanovisko,  jaké  zaujal  Tomáš 
Aquinský,  postoupil  Duns  Scotus  (f  1308) 


svým  skeptickým  míněním,  že  by  vůbec  bylo 
možno  něco  z  oboru  věcí  theologických  roz- 
umově dokazovati  a  proto  pro  dogmata^ 
kteráž  nemají  býti  pro  svou  nedokazatelnost 
popřena,  zbývá  jen  víra.  Poslední  tato  tři 
jména  jsou  nejpravdivéjŠimi  typy  s-ky  i  je- 
jího vývoje:  všechen  obsah  věroučný  jest 
dokazatelný,  jen  něco  odtud  jest  dokazatelno 
a  nic  není  dokazatelno.  Vyskytly  se  též  volné 
směry  kritické,  odpůrné  principu  s-ky,  jako 
kritika  ontologického  důkazu  Anselmova, 
kterou  podnikl  mnich  Gaunilo  z  Marmou- 
tiersu,  tvrzeni  Simona  z  Tournay  (kol.  1200 
v  Paříži),  že  články  víry  lze  dokazovati  ve- 
řejně jako  pravé  a  tajně  jako  nepravé,  a 
poč.  XIII.  stol.  ujímající  se  mínění  o  dvojí 
pravdě,  theologické  a  filosofické.  K  litera- 
tuře viz:  Ueberweg,  Grundriss  d.  Gesch. 
d.  Philosophie  der  patristischen  und  scho- 
lastischen  Zeit  (1886);  Kaulich,  Geschichte 
der  scholastischen  Philosophie  (I.  d.  Praha, 
1863);  L6we,  Der  Kampf  zwischen  dem  Rea- 
lismus und  Nominalismus  im  Mittelalter  (t., 
1876);  Werner,  Die  Scholastik  des  spáteren 
Mittelalters  (Vid.,  1881—83,  sv.  1—3);  Hau- 
réau,  De  la  philosophie  scolastique  (Paříž, 
1850,  2  sv.)  a  t.,  Histoire  de  la  philosophie 
scolastique  (t,  1872,  1880,  2sv.);  Fr.  Drtina, 
Myšlenkový  vývoj  evrop.  lidstva  (1902).  Zb, 

Scholastikové  {doctores  scholastici)  jme- 
nováni  ve  středověku  učitelé  škol  klášterních, 
kde  učeno  svobodným  uměním,  jakož  i  učitelé 
theol.  Význam  ten  přenesen  pak  na  všechny, 
kdo  se  obírali  vědami  a  hlavně  filosofií  kře- 
sťanskou ve  středověku  (scholastikou). 

Bchtflesen  viz  Železná. 

BchSloher  Victor,  politik  franc.  (♦1804 
v  Paříži  —  t  1893).  Byl  republikánem,  za 
restaurace  údem  sdruženi  »Amis  de  la  vé- 
rité«,  za  král.  červencového  členem  společ- 
nosti »Aide-toi,  le  ciel  ťaidera*  a  žurna- 
listou list6  republikánských.  Za  agitací  pro 
osvobození  otrokův  objížděl  kolonie  atlant- 
ské a  provedl  jejich  uvolnění  jakož  i  odstra- 
nění trestů  tělesných,  jsa  v  r.  1848  podta- 
jemnikem  státním  v  ministerstvě  námořním. 
V  1. 1848 — 50  náležel  za  Guadeloupe  ke  krajní 
levici  shromáždění  ústavodárného  a  zákono- 
dárného a  při  prosincovém  převrate  utrpěl 
poraněni  na  barrikádě.  Za  2.  císařství  žil 
v  Anglii,  kdež  složil  anglický  životopis  Jif. 
Bedř.  Hándela  (Lond.,  1857).  iPo  r.  1870  vrátil 
se  do  Paříže,  za  obležení  byl  plukovníkem 
dělostřeleckým  národní  gardy,  v  nár.  shro- 
máždění (1871—76)  a  v  senátě  (jmenov.  1876 
členem  doživot.)  přináležel  ke  krajní  levici. 
Sepsal  zvláště:  Colonies  etrangeres  et  Haiti, 
résultats  de  Vémancipation  anglaise  (Pař.,  1843^ 
2  sv.);  Des  colonies  Jrart^aises.  Abolition  lut- 
médiate  de  Cesclavage  (1842);  Histoire  de 
Vesclavage  pendant  les  deux  demieres  années 
(1847,  2  sv.);  Histoire  des  crimes  du  Deux 
Décembre  (1.  a  2.  vyd.  1852);  La  /amille,  la 
propriété  et  le  Christiani sme  (1873);  Le  vrat 
SainťPault  sa  vie,  sa  morale  (1879);  Polémique 
coloniale  (1882,  nová  řada  1886);  Me  de  Touš- 
saint  Louverture  (1889). 


Scholiasta  —  Schóll.  27 


SolioUasta  viz  Scholiam. 

Beholivm  (řec.  x6  cxóUov)  znamená  kri- 
tickou neb  exegetickou  poznámku  připsanou 
na  okraji  řeckých  neb  latinských  rukopisů, 
jcí  2  větších  dél  kritických  neb  excgetických 
byla  vyňata  a  měla  tu  hověti  potřebě  Čtená- 
řové. Nejprve  připomíná  se  slovo  to  u  Cice- 
rona  v  listé  ad  Att.  16,  7.  Způsob  připiso- 
vati poznamenáni  taková  k  textu  autoru  ze- 
jména nesnadných  vznikl  především  v  dobé 


denberga  do  Vídně  ke  kongressu  a  pobyl 
tam  až  do  jeho  ukončeni:  r.  1815  stal  se 
pruským  legačnim  radou  v  Paříii,  r.  1819  po- 
volal jej  Hardenberg  k  sobě  do  Berlína;  S. 
provázel  potom  kancléře  ke  kongressu  Te- 
plickému, Opavskému,  Lublaňskému  a  Ve- 
ronskému.  Napsal:  Histoire abrégée  de  la  liť 
térature  grecque  (Pař.,  1813,  2  sv.;  2.  vyd. 
1824,  8  sv.;  do  némč.  přel.  Schwarze  a  Pin- 
der,  Berl.,  1828-31,  3  sv.);  Histoire  de  la  liť 


Augustové  i  šířil  se  za  věků  následujících  térature  romaine  (Pař.,  1815,  4  sv.);  Recueil 
tím  více,  čím  méně  se  studovala  obsáhlá  de  pieces  qf/icielles  destinées  a  déiromper  les 
díla  exegetická  a  kritická  učencův  alexan-  !  Franqais  sur  les  événements  qui  se  sont  passés 
drijských.  Spisování  t-ií  táhne  se  až  áo  \depuis  quelques  années  (\:*zf.,  \S14— 16,  9  sv.); 
XV.  stol.  po  Kr.  Autorové  dochovaných  s-ií  l  Recueil  des  pieces  relatives  au  congrés  de 
(či  scholiasté)  jsou  takměř  neznámí,  zvláště  :  Vienne  (t.,  1816—18,  6  sv.);  Histoire  abrégée 
8-ii  řeckých;  jejich  složení  připadá  v  pozdější  !  des  traités  de  paix  (t.,  1817—18,  15  sv.),  je 
století  křesťanství  a  v  dobu  byzantskou.  Nej- 1  pokračování  díla  Chr.  W.  Kocha  »Abrégé 
důležitější  jsou  s-ia  k  Homérovi  (zvláště  sia  de  Thistoire  des  traités  de  paix  depuis  la 
v  rukopise  Benátském  =  K^ne/MS  .4),  Hésio-  paix  de  Wcstphalie«  (Hasil.,  1797,  4  sv.); 
dovi,  Pindarovi,  Sofoklcovi,  Aristofanovi,  Archives  historiques  et  politiques  ou  Recueil 
Apolióniovi  Rhodskému,  Aratovi,  Theokri-  de  pieces  officielles^  etc.  (1818—19,  3  sv.j;  Ta- 
tovi, Nikandrovi,  z  autorů  pak  římských  hleau  des  révolutions  de  VEurope  (Pař.,  1823, 
k  Piautovi,  Terentiovi,  Horatiovi,  Vergiliovi,  I  3  sv.);  Cours.  d*histoire  des  États  europeens 
Persiovi,  Juvenalovi  a  Lukanovi.  Nejdůleži-  '  depuis  le  bouleversement  de  V  empire  romain 
téjší  scholiasté  latinští  jsou  Donatus  (Teren-  ./ms^mVi  tjSg  (Pař.,  1830—36,  46  sv.;  jeho 
tius),  Porphyrio  (Horatius),  Probus  a Scrvius   hlavní  dílo). 

(Vergilius).  Méně  důležitá  jsou  s  ia  k  Aischy-  •  2)  S.  Adolf,  klass.  filolog,  archaeolog  a 
lovi,  Euripidovi,  řecké  anthologii,  Kallima-  aesíhetik  něm.  (*  1805  v  Brně  —  f  1882  ve 
chovi,  Platónovi,  Thukydidovi,  Démosthenovi 


a  Aischinovi.    V  posledních   letech   některá 
s-ia,  zejména  k  Homérovi,  na  jevo  přišla  pa- 


Vjmaru).  Studoval  klass.  filologii  a  archaco- 
logii  v  Tubinkách  a  Gotinkách,  r.  1833  habi- 
litoval se  pro  tento  odbor  v  Berlíně,  r.  1839 


pyry  v  Elgyptě  nalezenými.  Nesnadnou  úlo-  '  až  1840  konal  společně  s  K.  O.  MQllerem 
hou  vědecké  kritiky  jest  stanoviti  jednotlivé  •  včdcckou  cestu  po  Itálii  a  Řecku,  r.  1842 
vrstvy  8-ií  zachovaných  a  určiti  jejich  věk  a  stal  se  prof.  archacologie  v  Halle,  r.  1843 
cenu.  RN.      \  ř.  ditelem  uměleckých  ústavův  a  r.  1861  vrch- 

Sclioll  Aurélien,  spis.  franc.  (*  1833  ním  bibliotékářem  ve  Výmaru.  Vedle  velikého 
v  Bordeaux  —  f  1902  v  Paříži),  věnoval  se  I  množství  pojednáni  a  článků  v  různých  časo- 
záhy  žurnalistice,  přispíval  do  rozman.  časo-  pisech  a  vedle  překladu  Hérodota  (Štutg., 
pisův,  založil  časopisy  »Nain  jaune*  a  >Vol-  1828,  2  d,),  Sojoklea  (Berl.  a  Štutg.,  1842—73, 
taire«,  r.  1872  vstoupil  do  redakce  čas.  »Évé-  některá  dramata  vyšla  již  v  2.,  3.  nebo  4.  vy- 
nement«.  psal  články  literární  a  polemické,  I  dání)  a  Euripidova  Kyklópa  (Brunš.,  1851) 
kterými  si  způsobil  mnoho  nepřátel  a  sou-  sepsal:  Beitráge  ^ur  Kenntniss  d,  tragischen 
bojů.  Vydal  celou  řadu  spisův  duchaplných  >  PotfS7>  der  Griechen.  I.  díl  (více  nevyšlo): 
a  pikantních,  v  nichž  vylíčil  život  Pařížanův,  \  Die  Tetralogien  der  attischen  Tragiker  (Berl., 
jako:  Lettres  a  mon  domestique  (1854);  Denis,  1839);  Sophokles,  sein  /.eben  u.  Wirken  (Frank- 
histoire  bourgeoise  (ve  verších,  1857);  Les  furt,  1842);  Grúndlicher  Unterricht  uber  d. 
amours  de  thédtre  (1863);  Scénes  et  mensonges  \  Tetralogie  des  attischen  Theaters  (Lip.,  1869). 
parisiens  (1863);  L'esprit  du  Boulevard  {1SS3,  K  némecké  literatuře  odnášejí  se  tyto  spisy: 
3  sv.);  L*amour  appris  sans  maitre  {IS91) ',  \Brieýe  u.  AuJ$át\e  von  Goethe  aus  d.  Jahren 
Les  ingénues  de  Paris  (1893);  Tableaux  vi-  irj66—S6  (Výmar,  1846);  Goethes  Briefe  an 
vants  (1896);  Lamour  ďune  mořte  (1897)  z  Frau  von  Stein  (t.,  1848—51,  3  d.,  3.  vydání 
mn.  j.  Napsal  též  několik  divadelních  kusů,  opatřil  J.  Wahlc,  Frankfurt  n.  M  ,  1900,  2  d.); 
hlavně  veseloher:  Jaloux  du  passé  (1861);  Karl- August- Búchlein  (V '^rr\;iry'[^b'i^  ^  Goethe 
Singuliers  effets  de  la  Joudre  (1863);  La  que-  in  Haupt^úgen  seines  Lebens  u.  Wirkois  (Berl., 
stion  ďamour  (1864);  Les  chaines  de  Jleurs  1SS2).  Dále  sepsal:  tragédii  Dido  (Štutg., 
(1866);  Le  nid  des  autres  (1878);  L'amour  de  1827);  Gedichte  aus  d.  Jahren  i823—3()  {lip,, 
saýemme{lS90) ;  La  danseuse  de  corde (1892)  a  j.    1 879) ;  Weimars  Merkwúrdigkeiten  einst  u,  jetit 

SchSll:  1)  S.  Maximilian  Samson  (Výmar,  1847,  nové  vyd.  1857).  Po  smrti  jeho 
Friedrich,  diplomat  a  spis.  (*  1766  v  Nas-  vydány  byly  Gesammelte  Aufsát\e  \ur  klass. 
savsku  —  t  1833  v  Paříži),  stal  se  r.  1790  Litteratur  alter  u.  neuer  Zeit  (Berl.,  1884). 
advokátem  ve  Strasburce,  r.  1794  odebral  Srv.  Fritz  SchGll,  A.  S.  (Berl..  1883).  Vy. 
se  do  Výmaru,  potom  do  Berlína,  načež  3)  S.  Rudolf,  syn  před.,  klass.  filolog 
přejal  v  Basileji  knihkupectví  a  tiskárnu  něm.  (*  1844  ve  Výmaru  —  f  1893  v  Mni- 
BerlióanaDeckera. Svou  dráhu  diplomatickou  chově\  Studoval  klass.  filologii  v  1.1862— 65 
započal  u  pruského  vyslanectví  v  Pařiži,  po-  v  Gotinkách  a  v  Bonne,  r.  1866  stal  se  učite- 
tom  byl  povolán  od  pruského  kancléře  Flar- '  lem   na  Bedřichově  gymnasiu   v  Berlině,   na 


n 


28 


SchOlsnitz  —  Scholz. 


jaře  r.  1867  provázel  Mommsena  na  cestě 
do  Itálie,  pak  stal  se  soukromým  sekretářem 
pruského  vyslance  Usedoma  ve  Florencii, 
po  jehož  odchodu  z  tohoto  města  prodléval 
delli  dobu  v  Itálii  a  ftecku,  r.  1871  habili- 
toval se  v  Berlině,  r.  1872  stal  se  řád.  prof. 
v  Greifswaldě,  r.  1874  v  Jeně,  r.  1876  ve  Štras- 
burce,  r.  1885  v  Mnichově.  Byl  vynikajici 
znatel  řeckého  a  řím.  práva  a  řec.  řečnikfi. 
Vydal:  Legis  XII  tabularum  reliquiae  (Lip., 
1866);  Quaestiones/íscales  iurís  Attici  ex  Lysiae 
orationibus  illustratae  (Vratislav,  1873);  Q. 
Asconii  Pediani  orationum  Ciceronis  quinque 
enarratio  (vydáno  společně  s  A.  Kiesslingem, 
Berl.,  1875);  De  synegoris  atticis  commentatio 
(Jena,  1876);  De  extraordinariis  quihutdam 
magistratibus  Átheniensium  (Berl.,  1877);  Ju- 
stiniani  Novellae  (Corpus  iuris  civilts,  dil  III., 
Berlín,  1880—94.  dílo  ukončil  W.  KroU); 
Ueber  athenische  Gesetxgebung  {Mnichov,  1886); 
Procli  CommentarioruM  in  Rtm  publtcam  Pia- 
tonis  partes  ineditae  (Anecdota  varia,  díl  II., 
1887);  DerPro^ess  des  Phidias  (Mnich.,  1888); 
Die  Kleisthenischen  Phratrien  (t.,  1889);  Die 
Anjánge  einer  politischen  Litteratur  bet  den 
Griechen  (t.,  1890).  Srv.  Biographisches  Jahr- 
buch,  1897,  str.  9—40.  vy. 

4)  S.  Fritz,  bratr  před.,  klass.  filolog  něm. 
(♦  1860  ve  Výmaru).  Studoval  r.  1869—74 
klass.  filologii  v  Gotinkách  a  v  Lipsku,  kde 
náležel  k  nejoblíbenějším  žákGm  Ritschlo- 
vým,  r.  1870—71  účastnil  se  války  francouz- 
sico-německé,  r.  1875  stal  se  assistentem  při 
ruském  filolog,  semináři  v  Lipsku,  r.  1876 
habilitoval  se  tamže,  r.  1877  stal  se  prof. 
v  Heídelberce.  Náleží  k  nejlepším  znalcům 
Plauta.  Pro  Ritschlovo  veliké  kritické  vydání 
Plauta  zpracoval  tyto  komedie:  Trinummus 
(Lip.,  1884);  Menaechmi  (t.,  1889);  Persa  (1., 
1892);  Mostellaria  (t.,  1893);  potom  nově 
upravil  tyto  komedie:  Truculentus  (i.,  1881); 
Captivi  (t.,  1887);  Rudens  (t.,  1887);  Casina 
(t.,  1890)  a  Cisteiiaria  (t.,  1884).  Pro  Teub- 
ncrskou  sbírku  textových  vydání  autorů  řec. 
a  řím.  zpracoval  s  Goetzem  společně  Plauta 
(t.,  1892—95, 7  d.).  Mimo  to  sepsal:  Deaccentu 
linguae  Latinae  (Acta  societatis  philologae 
Lipsiensis,  VI,  1876);  Divinationes  in  Plauti 
Truculentum  (Analecta  Plautina,  vvdaná  jim, 
Loewem  a  Goetzem,  t.,  1877);  De  Aeschyli 
vita  et  poeti  testimonia  veterum  (v  Ritschlově 
kritickém  vydáni  Aischvlových  Sedmi  proti 
Thébám,  t.,1875);  De  locis  nonnullis  ad  Aeschyli 
vitam  et  ad  historiam  tragoediae  Graecae  per- 
tinentibus  (Jena,  1875).  Mimo  to  sepsal  bio- 
grafii svého  otce(AdolJ  S.,  Berl.,  1883)  a  opatřil 
2.  a  3.  vydání  Rohdeovy  Psyche.  Vjr, 

Sohdúnitz  viz  Tře  I  štice. 

Soholtan  Jan  Hendrik,  nizoz.  theo- 
log protestantský  (*  1811  —  f  1885),  stal  se 
r.  1843  mimoř.,  r.  1845  řádným  prof.  theo- 
logie v  Lejdé.  Byl  přední  zástupce  kritické 
školy  theologické  v  Hollandsku.  Napsal:  De 
dei  erga  hominem  amore  (Utrecht,  1836);  De 
leer  der  hervormde  kerk  (Lejda,  1848—50, 
2  sv.;  4.  vyd.  1861;  něm.  překl.  v  >Zeit- 
schrift    fQr    historische    Theologie<,    1865); 


Geschiedenis  van  Godsdienst  en  wljsbegeerte 
(3.  vyd.  1863;  něm.  1868);  Inleiding  tot  de 
schťiften  desNieume  Testaments  (2.  vyd.  1856; 
něm.  1856);  De  vrije  wil  (1859;  něm.  1874); 
Het  Evangelie  naar  Johannes  (Lejda,  1864, 
něm.  1867);  De  oudste  getuigenissen  aan^ 
gaande  de  schr^ten  des  Nieuwe  Testaments 
(t,  1866,  něm.  1867);  Het  oudste  evangelie 
(t.,  1868,  něm.  1869);  De  doops  Jormule  {iS69 , 
něm.  1885);  Het  Paulinish  evangelie  (1870, 
něm.  1881) ;  Is  de  derde  Evangelist  de  schrij* 
ver  van  het  boek  der  Handelingen  (1873);  Hi- 
storisch-critische  bijdragen  naar  anleiding  van 
de  nieuwste  hypothese  aangaande  Je\us  en  Pau- 
lus  (1882).  Sám  vypsal  svůj  theologický  vý- 
voj ve  spise:  Afscheidsrede  bij  het  neerleggen 
van  het  hoogleerarsambt  (1881). 

Boholtz  Julius,  malíř  nčm.  (*  1825  ve 
Vratislavi  —  f  1893  v  Drážďanech).  Studoval 
na  drážďanské  akademii  a  vystoupil  po  prvé 
na  veřejnost  s  obrazem  Hostina  generálu 
Valditeinovvch  (1862,  Kunsthalle  v  Karlsruhe). 
Zvoliv  sobě  takto  malbu  historických  výjevd, 
dovedl  ie  oživiti  rysy  genrovitými,  při  čemž 
kladl  váhu  na  věrné  znázornění  všech  po- 
drobností kulturně-historických.  Tím  jeho 
obrazy  nabývaly  zvláštního  rázu,  kterým  se 
vyznamenávají  německé  malby  z  poloviny 
AlX.  stol.,  jsouce  vždy  povídkovitě  pointo- 
vané. S.  provedl  dále  obrazy:  Král  Bedřich 
Vilém  III,  prohlUi  dobrovolníky  (1866,  pro 
měst.  museum  vratislavské,  1872  zvětšeno  a 
valně  pozměněno  pro  národ,  obrazárnu  ber- 
línskou); Sasky  král  Jan  na  přechodu  přes 
hranice  české  r.  i866  (1869,  majetek  krále 
saského);  Odpočinek  dělnice  (1887,  v  dráž- 
ďanské obrazárně).  R.  1874  S.  stal  se  pro- 
fessorem  drážď.  akademie.  R.  1880  dokončil 
cyklus  devíti  nástěnných  maleb  ve  hradě 
míšeňském  (Albrechtsburg^  s  výjevy  ze  ži- 
vota vévody  Albrechta  Srdnatého.    F.  //-s. 

Boholz:  1)  S.  Wenzel,  herec  něm.  (•  1787 
v  InŠpruku  —  f  1857  ve  Vídni).  Pocházeje  z  he- 
recké rodiny,  putoval  s  cestující  společnosti 
své  matky  až  do  r.  1815,  ale  teprve  náhoda 
uvedla  jej  r.  1811  skutečně  na  scénu.  Avšak 
záhy  bylo  naň  upozorněno  vídeňské  dvorní 
divadlo,  kde  r.  1815  byl  po  šest  měsíců 
engažován.  Ale  půda  a  repertoire  tohoto  di- 
vadla byly  valné  cizí  jeho  nadáni;  proto  pře- 
šel k  divadlu  Leopoldovskému,  kde  vystoupil 
v  září  1815  jako  Kašpárek  ve  hře  >  Čertů  v 
mlýn  na  Vídeňské  Hoře«.  Dosáhl  obrovského 
úspěchu,  ale  bvl  teprve  r.  1826  trvale  získán 
pro  Vídeň,  když  byl  dříve  po  sedm  let  pů- 
sobil na  divadle  ve  Št.  Hradci.  Teprve  ře- 
ditel Carl  poznal,  co  všechno  vézi  v  ieho 
komice,  připoutal  jej  k  sobě  nezrušitelnou 
smlouvou  a  hlavně  bezohledným  vykořislč- 
ním  S-ova  úžasně  drastického  uměni  vyzískal 
ony  početné  milliony,  které  mu  vyneslo  jeho 
divadelní  ředitelství.  S.  byl  přímo  inkarnacl 
vídeňského  humoru  a  byl  do  té  míry  typic- 
kým zjevem  města,  že  Saphir  jej  vyznačil 
jako  charakteristickou  známku  Vídně  vedle 
Štěpánské  věže  a  pověstného  »železného 
špalku*.  Ovšem  S.  hověl  hlavně  vkusu  nej- 


SchOmann  —  von  Schomberg 


29 


širších  daváv,  ale  byl  tak  zcela  svérázný  a 
jeho  nápady  V3rvéraly  tak  zcela  z  jeho  vlast- 
ního nitra,  ie  nebylo  v  jeho  hře  rušivého 
úmysla  a  protoie  se  podávala  prosté  a  při- 
rozené, neodpuzovala  ani  ve  svých  výstřel- 
cích. Proto  byl  S.  miláčkem  celé  Vidné  bez 
rozdílu  a  >poslední  hanswnrstc  byl  zahrno- 
ván obecenstvem  bezpříkladnou  oblibou  a 
přízní.  Již  jeho  pouhé  objeveni  na  scéné  vy- 
volávalo bouře  sm«chu;   pouhým  svým  zje- 
vem, chfizí,  pohybem,  tváři  vyvolával  vese- 
lost, jaké   nedosáhl   ve  Vídni    žádný   herec 
před  ním  ani  po  ném.    Byl  to  lidový  herec, 
jaký  je  možný  jen  v  tésné  souvislosti  s  ovzdu- 
ším své  doby,  proto  také  byl  jediný  a  ne- 
napodobitelný. V  tehdejší  vídeňské  divadelní 
produkci  našel  hojný  pramen   pro  své  vý- 
kony a  zvláště  Nestroy  jest  úplné  sou  rody 
živel  jeho  komikv.   Tohoto  autora  nelze  si 
bez  herce  S-e  téměř  ani  mysliti  a  není  ná- 
hodou, že  nejlepší  fraška  Nestrovova  »Lum- 
pacivagabundus*  byla  psána  pravě  pro  S-e, 
jenž   v    krejčím   Nitkoví   vytvořil   jednu    ze 
svých  nejhumornějších  poslav,  v  nichž  prese 
všecku   drastičnost  bylo  mnoho  umění  sku- 
tečného, barvitého,   šťavnatého.    Také    Ne- 
stroyův    >Enšpigl«    byl  jedním   z    vrcholů 
S-ových  úspěchů.  Pověstný  byly  Sovy  be- 
nefíční  večerv,  které  zakončoval  pravidelně 
dékovací  řečí,  ale  to  byly  vesměs  jen  ústupky 
nevázané  touze  obecenstva  po  frašce  i  ve 
hledišti.   Po  smrti  Carlově  stal  se  Nestroy 
také  jeho  divadelním  ředitelem   a  postaral 
se  v  pravdě  přátelsky,  aby  mu  i  hmotně  bylo 
poskytnuto  postavení,  jakého  zasluhoval.  Ale 
ne  na  dlouho,  neboC  již  za  3  léta  potom  S. 
zemřel  k  nenahraditelné  ztrátě  místní  frašky 
vídenské.  JLý, 

2)  S.  B  e  r  n  h  a  r  d,  hud.  skladatel  něm. 
(*  30.  břez.  1835  v  Mohuči),  studoval  u  S.  W. 
Dehna  v  Berlíně  a  působil  buď  jako  učitel 
buď  jako  kapelník  v  Mnichově,  Curichu,  No- 
rimberce,  Hannoveru,  ve  Vratislavi  a  Flo- 
rencii. R.  1883  stal  se  ředitelem  konserva- 
toře ve  Frankfurtě  n.  M.  Skládal  kantáty, 
komorní  skladby  a  písně,  pro  dva  a  více 
hlasů,  sbory  atd.  Nejznámější  skladba  jeho 
je  Zvon^  komposice  pro  sólové  hlasy,  sbor 
a  orchestr  (na  báseň  Schillerovu).  Složil  též 
několik  oper,  které  neměly  valného  úspěchu, 
jako  .\forgiane,  Zietensche  Husaren^  Golo,  Die 
vomehmen  Wirte  a  Ingo,  a  napsal  knihu  Musi- 
kalisches  und  Persónliches  (Berl.,  1899). 

3)  S.  Lev  viz  Šolc  Lev. 
8oh9maiin    Georg    Friedrich,    klass. 

filoloíi  ném.  (*  1793  ve  Stralsundě  —  f  1879 
v  Greifswaldé).  Studoval  klass.  filologii  v  le- 
tech 1809—12  v  Greifswaldé  a  Jeně,  r.  1813 
stal  se  konrektorem  gymnasia  v  Anklamu, 
r.  1814  v  Greifswaldé,  r.  1820  habilitoval  se 
na  tamní  universitě  a  stal  se  taraže  r.  1823 
mimořádným,  r.  1827  řádným  professorem. 
R.  1844  stal  se  též  vrchním  bibliotékářem 
universitním.  Hlavní  jeho  publikací  jest  vý- 
tečné dílo  Griechische  Alterthůmer  (Berlín, 
lí<55— 59,  2  d.,  4.  vyd.  opatřil  J.  H.  Lipsius, 
t.,  1897—1902).    V  obor  státních  a  právních 


starožitností  řeckých  náležejí  tyto  práce:  De 
comitnsAtheniensium  lib.  ///(Greifswald,1819); 
De  tortitione  iudicum  apud  Athenienses  (t., 
1820);  Der  attische  Process,  dílo  sepsané  spo- 
lečné 8  M.  H.  E.  Meierem  a  poctěné  cenou 
berlínské  akademie  (Halle,  1824,  nové  vyd. 
opatřil  J.  H.  Lipsius,  Berl..  1883  si.);  Anti- 
quitates  iurís  puhlici  Graecorum  (Greifswald, 
1838);  Die  Verfassungsgeschichte  Athens  nach 
G.  Grotes  History  o/  Greece  kritisch  geprúft 
(Lip.,  1854);  Ueber  d.  solonische  Heliáa  u.  den 
Staatsstreich  d.  Ephialtes  UJahrb.  fOr  Philo- 
logie«,  díl  93,  str.  585  si.);  Ueber  d.  Epheten 
II.  den  Areopag  (t.,  díl  111,  str.  153  si.);  Ueber 
d.  Kjrlonische  Attentat,  die  Naukraren  u.  die 
Alkmáoniden  (t.,  449  si.)  a  německé  zpraco- 
vání S.  F.  Hammarstrandova  spisu  o  ústavě 
athénské  za  dob  královských  (t.,  6.  svazek 
doplňkový,  str.  785  si.).  Z  áutorfi  řec.  a  řím. 
vydal  s  lat.  kommentářem  Isaia  (Greifsw., 
1831)  a  Plutarchovy  životopisy  Agida  a  Kleo- 
měna  (t.,  1839),  s  něm.  kommentářem  Aischy- 
lova  Prométhea  (t.,  1843),  Ciceronuv  spin  de 
nátura  deorum  (Berl.,  1850,  4.  vyd.  1876)  a 
Hésiodovu  Theogonii  (t.,  1868,  textové  vydání 
Hésioda,  t.,  1869).  Mimo  to  podal  něm',  pře- 
klad Isaia  (Stutgart,  1830,  2  d.),  Aischylova 
Prométhea  (ve  svém  vydání  z  r.  1843)  a 
Eumenid  (s  úvodem  a  poznámkami,  t ,  1845). 
V  obor  grammatický  spadá  spis:  Die  Lehre 
von  den  Redetheiien  nach  den  Alten  dargestellt 
und  beurtheilt  (Berl.,  1862).  Mimo  to  uveřejnil 
veliké  množství  programmfiv  universitu  ch 
a  článků  v  odborných  časopisech  vědeckých 
o  různých  otázkách  z  oboru  řecké  mytho- 
logie, o  kritice  a  exegesi  Hésiodově,  ó  ně- 
kterých dramatech  Aischylových  atd.  Výbor 
jejich  podal  S.  ve  sbírce  Opuscula  academica 
(Berl.,  1856-71,  4  ó.\  Srv.  >Biograph.  Jahr- 
buch«,  1879,  str.  1  si.,  Bursian,  Gesch.  d. 
class.  Philologie  in  Deutschland,  str.  1154 
až  1160.  Vý-. 

Sohomb.,  zkratek  přírodopisný, jenž  značí: 
R.  H.  Schomburgk. 

von  Bohomberg:  (Schonburg)  Fried- 
rich, vojevůdce  (♦  1615—  f  1690),  sloužil 
nejprve  ve  vojsku  prince  Bedřicha  Jindřicha 
Oraňského,  potom  pod  jeho  synem  Vilé- 
mem II.  R.  1650  vstoupil  do  služeb  francouz- 
ských, později  do  portugalských,  kde  se  vy- 
znamenal v  bojích  se  Španely;  hlavně  jeho 
vítězné  vedení  války  přinutilo  Španěly  r.  1668 
k  míru  a  uznání  rodu  Braganzského.  Po 
válce  vrátil  se  do  Francie  a,  ačkoli  byl  pro- 
testant, obdržel  titul  vévodský  a  hodnost 
maršálskou.  Když  byl  r.  1685  odvolán  edikt 
Nanteský,  S.  odebral  se  do  Portugalska; 
r.  1687  vstoupil  do  služeb  braniborských  a 
stal  se  vrchním  inspektorem  všeho  brani- 
borského vojska  a  místodržícím  vévodství 
Pruského.  R.  1688  provázel  Viléma  Oraň- 
ského na  jeho  výpravě  do  Anglie,  přistál 
s  ním  5.  list.  1688  u  Torbay  a  dlel  od  té 
doby  neustále  při  osobě  Vilémově;  r.  1690 
provázel  Viléma  na  jeho  výpravě  do  Irska 
proti  Jakubovi  11.  a  padl  v  bitvě  při  řece 
Boyne  1  čce  1690.    Synem  jeho   Meinhar- 


30 


Schómberg  —  SchOD« 


dem  (f  1719),  vévodou  ze  Schonburgu  a 
Leinsteru,  rod  vymřel. 

Bohtfmberg:  a)  S.,  město  v  Prus.  Slezsku, 
ve  vlád.  obv.  lehuickém,  okr.  laudeshutském, 
poblíž  českých  hranic,  při  žel.  dr.  Laudeshut- 
Vambeřice,  má  1853  obyv.  (1900)»  obv.  soud 
a  prámysl  textilní.  —  2)  S  ,  mé*to  ve  Vir- 
tembersku,  v  kraji  černoleskéai,  s  1292  obyv. 
(1900);  výroba  knoflikáv,  oleje,  sádry,  mlýn 
a  pila. 

Bohombnryk:  1)  S.  Robert  Her- 
mann, cestovatel  (♦  5.  čna  1804  ve  Frey- 
burce  n.  Unstrutou  —  f  H*  břez.  1865 
v  SchOnebergu  u  Berlina).  Vyučiv  se  kupectví 
odebral  se  r.  1829  do  Spoj.  Obci  sev.-amer. 
a  násl.  r.  do  Záp.  Indie;  kde  prozkoumal 
zvláště  Anegadu.  R.  1835  vydal  se  za  pod- 
pory londýn.  Zeměpisné  společnosti  na  cestu 
do  Britské  Guayany,  kde  po  4  léta  pracoval 
s  velikým  úspěchem.  R.  1840  uloženo  mu 
bylo  stanoviti  hranici  mezi  Britskou  Gua- 
yanou a  Venezuelou,  ale  tato  návrhu  jeho 
neuznala.  Vrátiv  se  r.  1845  do  Anglie  po- 
výšen byl  do  stavu  rytířského  a  r.  1848  j  mě- 
no/án  angl.  konsulem  v  republice  Dominické, 
kde  si  získal  veliké  zásluhy  o  sjednáni  ob- 
chodní smlouvy  s  Anglii.  R.  1856  ustanoven 
gener.  konsulem  v  Bangkoku,  odcud  navrátil 
se  r.  1864  těžce  nemocen  a  zemřel  ve  své 
vlasti.  Výsledky  svých  cest  uložil  v  Descrip- 
tion  oý  British  Guiana^  geographical  and 
statistical  (Lond.,  1840),  dále  v  nádherném 
díle  Views  in  the  interior  of  Guiana  (t.,  1840); 
History  oý  Barbadoes  (t.,  1848);  The  discovery 
oj  the  empire  oj  Guiana  by  Sir  W,  Raleigh 
(t.,  1848 >.  Jeho  zprávy  zasílané  Zeměpisné 
společnosti  uveřejnil  jeho  bratr  Otto  pod 
názvem  Reisen  in  Guiana  und  am  Orinoco 
iSSS—Sg  (Lip.,  1841);  mnohé  cenné  pří- 
spěvky týkající  se  San  Dominga  a  Siamu 
uloženy  jsou  v  >Journalu«  král.  zcměp.  spol. 

2)  S.  Richard,  botanik  něm.,  bratr  před. 
(*  1811  ve  Freyburce  —  f  1891  v  Adelaidé), 
doprovázel  bratra  svého  na  výzkumné  cestě 
jeho  po  Britské  Guayaně,  věnoval  se  tu 
studiu  květeny  a  zvířeny  i  vydal  o  tom  cenné 
dílo:  Versuch  einer  Fauna  und  Flora  von  Bri- 
tisch' Guiana  (Lip.,  1848).  R.  1865  stal  se 
ředitelem  botan.  zahrady  v  Adelaidé.  Vydal 
ještě:  Reisein  Britisch- Guiana  (t  ,  1847-48, 
3  sv.");  Catalogue  of  the  plants  under  cultiva- 
tion  in  the  Governement  Botanic  Garden  Ade- 
laidé (Adel.,  1871);  On  the  naturatiied  weeds 
and  other  plants  in  South  Australia  (t.,  1879). 

Bohémem  viz  Zezvoza. 

SchSmersdorf  viz  Šc měřice. 

Sohtfmitz  viz  Sumice. 

Bohomlaii  viz  Somlyóvásárhely. 

Sohtfn:  1)  S.  Dolní  (Unter-S.),  ves  v  Ce- 
chách, hcjtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Cheb;  12  d., 
77  obyv.  n.  (1900),  slabé  ložisko  hned.  uhlí.  — 
2)  S.  Horní  (O^ťr-S.),  ves  t.,  18  d.,90  ob.  n. 
(1900).  S.  býval  samostatné  zboží,  jež  ná- 
leželo řádu  křižovniků  s  červ.  hvězdou. 

Bohtfn:  1)  S.  Martin  viz  Schongauer. 

2)  von  S.  Heinrich  Theodor,  státník 
prus.   (*  1773  —  t  1856).  pocházel   z    Litvy, 


r.  1793  vstoupil  do  služeb  pruských,  r.  1800 
byl  přidělen  v  Berlíně  ke  generálnímu  direk- 
toriu, r.  1802  stal  se  v  nem  tajným  finanč- 
ním radou,  r.  1806  provázel  krále  do  Krá- 
lovce a  Memelu  a  stal  se  r.  1809  vládním 
praesidentem  v  Gombině.  Po  míru  Tylfském 
S.  byl  z  nejd&leiitějšich  spolupracovníků 
při  re  formách  Steinových  a  Hardenbergových, 
zvláště  v  oboru  hospodářském.  Měl  podíl  na 
sepsání  >politického  testamentu«,  spisu,  jejž 
Stein  zanechal  při  svém  vystoupeni  z  pruské 
státní  služby.  R.  1813  měl  spolu  se  Steinem, 
Yorkem  a  AI.  Dohnou  podíl  na  zřízení  pruské 
zeměbrany.  R.  1816  stal  se  vrchním  praesi- 
dentem Západních  Prus.  Tu  staral  se  velice 
o  školství  a  silnice.  R.  1834  stal  se  správcem 
obojích  Prus.  S.  byl  přívržencem  liberálních 
reforem,  zvláště  svobody  tiskové  a  zavedeni 
ústavnosti.  R.  1840  jmenován  byl  státním 
ministrem,  ale  již  r.  1842  odstoupil,  nemoha 
souhlasiti  s  konservativně-reakcionářským 
směrem  tehdejší  pruské  politiky.  Král  mu 
prop&jčil  titul  purkraběte  Malborského  v  od- 
měnu za  péči  o  restauraci  starého  hradu 
řádového.  Jeho  syn  vydal  jeho  paměti  a  spisy 
pod  tit.:  Aus  den  Papieren  des  Ministers  und 
Burgsrajen  von  Marienburg  Theodor  von  8. 
(Berl.,  1875—83,  6  sv.);  je  doplňují:  Studien- 
reisen  eines  jungen  Staatswirts  in  Deutschland 
(Lip.. 1879) ;  Weitere  Beitráge  und  Nachtráge  lu 
den  Papieren  des  Ministers  von  S.  (t.,  1881); 
Studie nreisen  eines  jungen  Staatsmannes  in 
England  (t.,  1891);  Zur  Knaben-  und  Júng- 
lings\eit  Theodor  von  S-s  (Berl.,  1896).  Proti 
některým  jejich  vývodům  obracejí  se  spisy 
M.  Lehmannovy:  »Knesebeck  und  S.« 
^Lip.,  1875),  >Stein,  Scharnhorst  und  S.« 
(t.,  1877),  jejichž  kritiku  namnoze  potvrdily 
paměti  polního  maršála  von  Boven,  jež  vyšly 
v  1.  1889—90.  Korrespondenci  Š-ovu  s  Peit- 
zem  a  Droysenem   vydal  RQhl   (Lip.,  1896). 

3)  S.  Josef,  spis.  čes.  (♦  1790  v  Jose- 
fově —  t  1838  v  Pisku).  Studoval  filosofii  a 
oddal  se  učitelství.  Působiv  tři  léta  na  Mo- 
ravě na  školách  piaristských,  vysvěcen  r.  1812 
jako  světský  kněz  v  Hradci  Král.,  načež  stal 
se  professorem  básnictví  a  řečnictvi  na  gym- 
nasii tamním.  Později  byl  praufektem  gym- 
nasia jičínského,  gorického  (1819)  a  píseckého 
(1823).  Vlastní  S-ova  činnost  vlastenecká  po- 
číná se  na  místě  posléze  uvedeném.  S.  konal 
tu  studia  v  archivech  okolních  a  psal  do 
»Monatschrift«  a  »Jahrbuch  des  bdhm.  Mu- 
seumsc.  V  něm.  musejním  časopise  pojednal 
r.  1831  o  Bóhmens  Stádtewesen  im  Mittelalter^ 
v  českém  publikoval  Listdř  historický  (1832, 
1833,  1834)  s  poznámkami  a  úvody.  Jeho  hi- 
storie Vodňan  [Die  Stadt  Wodňan^  dokonč. 
1831)  chová  se  v  tamním  archivu  městském. 
Za  mlada  S.  přispíval  do  časopisů:  *Isis«, 
»Hyllos<,  »Hesperus<  a  do  »Archivu«  Hor- 
mayerova.  Byl  čestným  údem  Musea  českého. 
Srv.  »ČČM.«  r.  1871  (str.  359—364,  životop. 
Jos.  Rissa)  a  Rybičkovy  dodatky  t.  1880 
(str.  568)  a  1888  (str.  468). 

4)  S.Jan,  historický  spis.  čes.  (♦  1802 
v  Langendorfé  pod  Sovincem  v  Olomoucku  — 


Schdnaich  —  Schůnbach. 


31 


■f  1830).  Studoval  na  nDiversité  v  Olomouci, 
stal  se  doktorem  práv  v  Královci  a  protcs- 
sorem  v£d  státních  na  un  i  vet  šitě  vratislavskc. 
Psal  do  >Archivu<  Hoimayerova  (1822—25), 
do  Volného   >Taschenbachu<  (1827) 


iprivy  T  mnsejnini  řasopifte  německém 
]S30^  i  českém  (1831). 

Soh5B«loli(Šonoch),  jméno  rodiny  pan- 
ské, poidéji  hrabéci  a  kniiecí,  která  byla 
usedlá  ve  Sleisku,  v  Lalicich  a  v  Čechách; 
ivala  se  podle  hrada  Schfinaicha  v  Lniicich. 
Jii  r.  1216  pfipominá  se  Kaápar  S.,  r.  1210 
T  bitvé  s  TaUry  nékolik  pánů  S-ů.  V  Če- 
chách se  usadili  na  lač.  XVI.  stol.,  z  nich 
se  xvlááté  ptípoDiiná  Šebestián  S.  (také 
sv.  Sejnoch,  t  1591),  krajský  hejtman  na 
Litomyálsku  a  správce  iboii  litomyilakého, 
odůatého  pánOm  Kostk&m,  proslulý  tím,  íc 
dne  25.  dub.  1548  úskočni  lajal  biskupa 
bratrského  Jana  Augustu  spolu  s  br.  Jaku- 
bem Bílkem.  Mimo  Šebestiána  připomíná  se 
ke  konci  XVI.  stol.  v  Čechách  Bedřich; 
T.  1616  byl  přijat  za  obyvatele  král.  Českého 
Lodvík;  Jifi  byl  sekretářem  ve  třliené 
tehdái  kanceláři  pro  lemě  Luiické;  jeho 
statky  Bytom.  Karolaty  a  Milkovice  byly 
r.  1610  povýieny  la  svobodné  panstvi  řiiské ; 
viz  laké  Carolath-Beuthen. 

■«bSB«l«h-0»rolath    vii    Carolath- 


1)  S,  ves  v  Čechách,  hejtc 

Teplice,  vií  Sanov.  —  2)  S.,  vsi  t„  hejti 
Sluknov  a  Žlutíce,  vii  Šenov.  -  3)  S.,  v 
t..  hejtm.  Kraslice  a  Krumlov  vii  Senava. 

4)  S.,  ves  t,  hejtm.  Broumov,  vit  £  o  n  o  v.  - 

5)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Duba,  viz  Chtenov  2). 

6)  S.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pi.  Mariánské 
Litoé;  41  d.,  935  obyv.  n.  (1890).  — 
7>  Sieder-  a  Obet-S.,  vsí  t.,  viz  Louč- 
ky 4>  -  8)  Stein-S.,  místo  t.,  viz  Se- 
no v  Kamenicky. 

9)  S.,  ves  na  Moravč,  hejtm.  Zábřeh,  viz 
Šanava.  —  10)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Nový  Jičín, 
víz  Sanov.  —  11)  S.,  vest.,  nejím.  Znojmo, 
vil  Sanov. 

13)  S.  in  Schlesien,  m.  v  okr.  t.  jm. 
T  prus.  vlád.  obvodě  lehoickém,  na  pr.  bř. 
Katzbacbu  a  při  trati  Lehnice-Merzdorf,  má 
1707  obyv.  (1900),  evang.  a  2  katol.  kostely, 
vs'šií  divči  Jkolu,  městskou  a  okr.  spoři- 
telnu. Jv.  vesnice  Alt-S.  s  panstvím.  - 
13)  S.  im  Wiesenthal,  m.  na  pr.  bř.  řeky 
Wiesc  v  Černém  Lese  v  badenském  okr. 
ISrrviském  na  jz.  úpatí  Belchenu,  má  1635  ob. 
■  1900),  prádelnu,  tkalcovnu,  tov  na  dřev. 
kartáče.  —  14)  S.  bei  Heidelberc.  m. 
v  badenském  okr.  heídelberském  v  Oden- 
waldu,  má  2032  obyv.  (1900)  věta.  evang.; 
čilý  prQmysl  Hov.  na  kfiíe,  ikolni  lavice, 
barvifství,  mlýny)  a  chov  pstruhQ.  Veliký 
cisterciácký  klášter  s  nádh.  chrámem,  založ, 
r.  1136  darován  byl  r.  1560  knrfiritem  Bed- 
řichem III.  franc.  uprchlikSm,  ale  v  30leté 
válce  byl  rozbořen  ai  na  refektář,  z  něhož 
zřízen  evang.  chrám.  —  U)  S.  bei  Chcm- 


.tz,průmysIová  vesjz.  od  Kamenice  v  Sasku, 
á  3647  obyv.  (1900);  pleteni  punčoch,  ru- 
kavičkářstvi,  mydlářství,  barvifstvi  a  j. 

■ohttnbMh:  1)  S.  u  Chebu,  město  v  Če- 
chách, v  hejtm.  chebském,  okr.  vildšiejnském, 
lá  412  d.,  4180  obyv.  n.  (1900),  far.  kostel 
í.  Ondřeje  (r.  1188   piebanie),  radnici,  3tř. 
šk.  měit.  a  5tf.  obce.  pro  chl.  a  div.,  státní 
odbornou  ikolu  pro  zhotoveni  hudeb,  ná- 
itrojfl,  nii,  cel.  úřad,  četn.  stanici,  spořit,  a 
:álol.  spolek,  lékárnu,  pivovar,  pilu,  2  mlýnya 
/ýroČ.  trhy.  S.  jest  střediskem  výroby  fou- 
kacích a  smyčcových  nástrojů  hudeb.    Kdy 
na    mčsto    povýšen 
a  městským  eibem 
nadán,  neznámo;  erb 
městský    (vjobr.  č. 
3723,);  v  červeném 
Stiiě  koruno  v.   řes. 
lev  barvy  střibr.  — 
9)  S.,  ves  (.vlastně 
pfedm.  města  Aše) 
t.,  hejlm..  okr.  a  pi. 
Ai.  fara  Niklasberg; 
162  d., 1986  obyv.  n. 
(1900),  3iř.  Sk.,  dva  c  g^, 

mlýny,  par.  barvírna     zuk  mtum  ScbaobachB. 
a  úpravna,  zastávka 

iel.  dr.  na  tr.  Aš-  Rossbacb,  tkalcovstvi.  Alod. 
statek  se  zámkem  a  dvorem  drli  Fr.  Karel 
Karel  Marie  hr.  te  ZcdtwitzQ.  —  3)  S.  mě- 
stečko t.,  hejlm.  a  okr.  Ném.  Jabloň né,  fara 
Jitrava,  pš.  Kynoltice;  183  d.,  842  obyv.  n. 
(1900),  fil.  kostel  sv.  Jana  Křt.,  2tř.  Sk.,  vápen. 
lomy,  mlýn,  pop),  dv&r  a  tkalcovstvi.  — 
4)  S.,  ves  t ,  he)tai.  a  okr.  Kadaň,  lara  Pru- 
nefov,  pš,  Wernsdorf;  22  d.,  102  obvv.  n. 
(1900),  popi.  dvůr.  —  5)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a 
okr.  Most,  fara  a  pš.  Horní  Litvínov ;  50  d., 
304  obvv.  n.  (1900).  hračkv.  —  6)  S.  Dolni 
(í/iiřfr-S.),  ves  t.,  hejtm.  Cheb,  okr.Vildštein, 
fara  a  pš.  S.  u  Chebu;  20  d.,  187  obvv.  a. 
(1900),  víroba  hudeb,  nástrojů.  —  7)  S. 
Horni  (Óier-S.).  ves  t.;  55  d.,  374  obvv.  n. 
(1900).  Itf.  šk.,  výroba  hudeb,  nástrojů.  'Alod. 
statek  (31306 Aa  půdy)  se  zámkem,  dvorem, 
pivovarem  drží  Alexander  hr.  Boos  z  Wal- 
deku  a  Montfortu  s  manželkou  svou  Marií 
roz.  7  Kubinzkých. 

8oh8abaoh  Anton,  germanista  rakouský 
(•  1848  v  Rumburce).  Habilitoval  se  ve  Vídni 
(1872)  a  jest  od  r.  1873  professorem  ve  St. 
Hradci.  Slyne  jako  vydavatel  staroněmeckých 
básní  a  prosaickýcb  spisů  duchovních  a  jako 
badatel  o  jejich  pramenech  IheoloHickych ; 
sem  náležejí  jeho  spisv:  Ueber  dit  Marien- 
klagrn  tál.  Hradce.  1874);  Milteilungen  aul 
altáeutschen  HandschrifUn  (Vid.,  1878—1903. 
8  sv.);  Altdeutsche  Predigten  (St.  Hradec,  1886 
aí  1891,  3  sv.l;  Studien  \ur  Geschichte  der 
alldeultcaen  Piedigl  {Vid.,  1896—1903, 3  části) ; 
Sludien  \ur  ErijáhluHgslitieraliir  det  ifiltel- 
alters  {1..  1K99  — 1902,  5  rásti);  .Ws^ellen  aus 
Gra^er  fíandscliri/len  (1899  -1903,  5  Částí); 
Beiltiige  ^iir  Erklárung  altdenhchrr  Dichter- 
iťerfce  (Vid.,  1S99- 1902,  2  části);  Vebtr  einige 
Evangelienkommentare  dei  Millelalters  (1903) 


32 


SchOnbein  —  SchOnborn. 


a  j.  Krom  nich  S.  vydal  pěkný  popnlárni 
životopis  Walthera  von  dei-  Vogelweide  (2.  vyd. 
Berl.,  1895,  ve  sbírce  >Geisteshelden«);  ba- 
dáni Ueber  Hartmann  von  Aue  (Št.  Hradec, 
1894);  Dea  Chrístentum  in  der  altdeutschen 
Heldendichtung  (t.,  1897) ;  Gesammelte  Aufsátie 
i[ur  neuern  Litteraíur  in  Deutschland,  Oester- 
reich,  Amerika  (t,,  1900);  velmi  rozšířený  a 
výborný  spis  Ueber  Lesen  und  Bildung  (7.  vyd. 
Št.  Hradec,  1904);  Beitráge  ^ur  Charakteristik 
Hawthornes  (Heilbr.,  1884).  S  B.  Seuffertem 
vydává  »GrazerStudien  zur  deutschen  Philo- 
logie«  (Št.  Hradec,  1895  s\X 

SohSnbein  Christian  Friedrich,  vyni- 
kajíci  chemik  anorganický  a  fysikálný  (*  18.  říj. 
1799  v  Metzingen  ve  Virtembersku  —  f  29.srp. 
1868  v  Baden-Badena).  Byl  od  r.  1824—26 
učitelem  fysiky  a  chemie  v  Rudolstadtu,  od 
r.  1828  professorem  chemie  na  universitě 
v  Basileji.  S.  publikoval  velikou  řadu  prací, 
vyznamenávající  se  neobyčejnou  originalitou, 
z  nichž  tuto  možno  uvésti  jen  nejhlavnější. 
R.  1839  odkryl  ozon,  studoval  passivitu  že- 
leza, vizrautu  a  j.  kovů,  zabýval  se  s  výteč- 
ným výsledkem  studiem  t.  zv.  zjevů  kontakt- 
ních neboli  katalytických,  studoval  zjevy  elek- 
trické polarisace,  odkryl  r.  1845  nitrocukr, 
nitroškrob  a  střelnou  bavlnu  (recte  nitráty 
cukru,  škrobu  a  cellulosy),  seznal,  že  rozpu- 
štěním nitrocellulosy  v  alkoholu  a  aetheru 
lze  připraviti  kollodium,  které  pak  vykonalo 
výtečné  služby  jak  v  chirurgii,  tak  i  ve  fo- 
tografii. Vynalez  ten  učinil  S.  společně 
s  B5ttgerem.  Klassickou  cenu  mají  dále 
jeho  prače  o  oxydaci,  o  katalytickém  účinku 
platinové  černi,  o  hyperoxydu  vodíku  a  ji- 
ných hyperoxydech  Podnes  užíváme  jeho 
rozděleni  vyšších  kysličníků  na  »autozonidy< 
a  >ozonidy«,  ačkoli  jeho  r.  1868  odkrytý 
»autozon<  není  nežli  hydroperoxydem.  Ži- 
votopis jeho  sepsali  Hagenbach  (1869)  a  G. 
W.  A.  Kahlbaum  s  E.  Schaerem  (1901).  Bnr. 

SohSnberg::  1)  S.,  ves  v  Čechách  při  hra- 
nicích bavorských,  hejtm.  Prachatice,  okr. 
Volary,  fara  a  pŠ.  Čes.  [Trouby;  39  d.,  377 
oby  v.  n.  (1890),  Itř.  šk.  —  2)  S.  viz  Hora  24) 
Krásná. 

3)  Máhrisch-S.,  město  na  Moravě,  viz 
Šumperk. 

4)  S.,  ves  v  Holštýnsku,  ve  vlád,  obv.  Šles- 
vickém,  kraji  Plona,  na  žel.  dr.  Kiel-S.,  má 
1469  obyv.  (1900),  sídlo  obv.  a  pobřežního 
soudu,  par.  mlýn,  prodej  obilí  k  setí  a  v  ne- 
dalekém Novém  S-u  mořské  lázně.  —  5)  S., 
hl.  město  knížetství  Ratibořského  v  Meklťn- 
bursku,  při  lev.  bř.  splav,  řeky  Maurine  a  na 
žel.  dr.  Lubek-Strasburg,  má  2889  obyv, 
(1900),  reál.  školu  a  jest  sídlem  kníž.  úřadův 
a  obv.  soudu.  S.  bývalo  residenčním  sídlem 
biskupa  ratibořského. 

von  8oh<5nberg  Gustav  Friedrich,  po- 
litický oekonom  něm.  (♦  1839  ve  Štětině). 
V  1.  1860—65  byl  v  soudní  službě  ve  Štětině, 
stal  se  r.  1865  soudním  assessorem  a  hned 
na  to  členem  statistického  semináře  řízeného 
Engelem  v  Berlíně.  R.  1867  stal  se  profes- 
sorem národního  hospodářství  na  zeměděl- 


ské akademii  v  Proskově,  r.  1868  byl  jako 
řádný  professor  národního  hospodářství  po- 
volán do  Basileje,  r.  1870  do  Freiburku  v  Bř., 
r.  1872  do  Tubink  a  r.  1899  byl  jmenován 
kancléřem  university  tubinské.  Napsal:  Zur 
wirtschajtlichen  Bedeutung  des  Zunjtwesens  im 
MittelaJter  (Berl.,  1868);  Die  Landwirtschaft 
der  Gegenwart  and  das  Genossenschaftsprindp 
(t.,  1869);  Die  Volkswirtschajt  der  Gegenwart 
im  Leben  und  in  der  Wissenschaft  (Basilej, 
1869);  Arbeitsdmter  (Berl.,  1871);  Die  Frauen- 
frage  (Basilej,  1872);  Die  Volkswirtschajts- 
lehre  (Berl.,  1873);  Die  deutsche  Freihandel- 
schule  und  die  Partei  der  Eisenacher  Versamm- 
lung  (Tub.,  1873);  Die  sittlichreligióse  Bedeu^ 
tung  der  sociálen  Frage  (2,  vyd.,  Štutg.,  1876); 
ZurHandwerkerJrage{Heiáe\b.,  1876) ;  Finan^- 
verháltnisse  der  Stadt  Basel  im  t4.  und  iS. 
Jahrh.  (Tub.,  1879) ;  Die  Socialpolitik  des  Deut- 
schen Reichs  (t.,  1886).  Společně  s  jinými 
učenci  S.  vydal  sbírku  monografii  nazv.  Hand» 
buch  der  polit.  Oekonomie  (4.  vyd..  Tub.,  1896 
až  1898}. 

Bohtfnberi^  von  Brenkenhof  viz  Bren- 
kenhof. 

Bohtfnboni:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Děčín,  fara  Rozbělcsy.  pŠ.  Podmoklv; 
95  d..  673  obyv.  (1900),  kostel  sv.  Michala 
(ve  XIV.  slol.  far.),  2tř.  šk.  a  včelařství.  — 
2)  S.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Liberec; 
131  d.,  1093  obyv.  n.  (1900),  2tř.  šk.  —  3)  S., 
ves  t.  na  lev.  bř.  Ploučnice,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Čes.  Lípa,  fara  Stružnice;  16  d.,  85  obyv.  n. 
(1900),  mlýn  .—  4)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Lito- 
měřice, okr.  Úštěk,  fara  Robeč.pš.  Blíževedly; 
16  d.,  47  obyv.  n.  (1900),  chmel  a  len.  — 
6)  S.,  far.  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Rumburk, 
pš.  Grund  blíže  Jiřetí na;  322  d.,  2306  obyv.  n. 
(1900),  kostel  sv.  Františka,  4tř.  šk.,  průmysl 
a  obchod  s  bavlněn.  a  Iněn.  zbožím.  —  6)  S., 
ves  t.,  okr. Trutnov,  viz  Studénka.  —  7)  S., 
osada  t.,  okr.  Jindř.  Hradec,  viz  Ves  Nová. 

BohSnboni,  jméno  prastaré  šlechtické 
rodiny,  pocházející  z  Westerwaldu,  později 
povýšené  do  stavu  hraběcího ;  první  z  tohoto 
rodu,  o  němž  se  zmínka  děje,  je  Eucharius 
(r.  1180).  Jiří  (♦  1574  —  f  1631)  zanechal 
2  syny,  Jana  Filipa  a  Filipa  Ervína.  Jan 
Filip  (*  1605  —  t  1673),  stal  se  r.  1619  kle- 
rikem, r.  1625  kanovníkem  mohučským,  po- 
zději studoval  v  Orleansu,  ale  r.  1629  náhle 
vstoupil  do  císařského  vojska,  v  němž  velel 
jizdecké  setnině;  r.  1630  stejně  náhle  vojsko 
opustil  a  obdržel  praebendu  při  hl.  chrámu 
ve  Vircpurce,  r.  1635  stal  se  tam  proboštem 
při  chrámě  sv.  Burkarda,  r.  1642  biskupem 
vircpurským,  r.  1647  kurfirštem  mohučským. 
V  tomto  postaveni  velice  se  přičinil  o  volbu 
Ferdinanda  III.  za  krále  římského,  ale  při 
volbě  Leopolda  I.  stál  na  straně  francouzské. 
Proslul  jako  muž  nábožensky  tolerantní.  Ně- 
jakou dobu  dlel  u  něho  I^eibňiz.  Bratru  svému 
udělil  v  manství  zámek  Reichenberg,  čimŽ 
se  jeho  rodu  dostalo  hlasu  v  hrabécím  kol- 
legiu  franckém;  r.  1663  byl  povýšen  do  stavu 
říšských  svobodných  pánu.  Jeho  synové  r.  1701 
byli  povýšeni  do  stavu  říšských  hrabat.  Z  nich 


Schónborn. 


33 


Lothar  František  (♦  1655  —  t  1729)  stal 
se  r.  1693  biskapem  bamberským,   r.  1695 
arcibiskupem  mohuč.;  Jan  Filip  (*  1642  — 
1 1703)  byl  kommandérem  řádu  Maltánskébo; 
Melchior  Bcdřrch  (♦  1644  —  f  1717)  byl 
komořím,   c.   k.    tajným    a   říšským    dvor- 
ním radou,  státním  ministrem  kuríiršta  mo- 
hučského;  vyjednáváni  při  míru  Ryswickém 
(1697)  účastnil  se  jako  kuríirštský  plnomoc- 
nik.    Jeho   manželka  porodila  mu   14  děti, 
7  synů,  z  nichž  5  věnovalo  se  stavu  duchov- 
nímu:   1.  Jan  Filip  František  (♦  1673  — 
t  1724)  stal  se  r.  1719  biskupem  vircpur- 
ským;  2.  Bedřich  Karel  (*  1674  —  f  1746) 
stsd  se  r.  1729  biskupem  bamberským;  r.  1710 
bisk.  v  Novém  Městě  Vid.  Ant.  hr.  z  Buch- 
heimu   přenesl  na  S-y  dědič.  >  čišnictvi  v  H. 
a  D.    Rak.,  od  kteréžto  doby  S-ové  přijali 
také    přijmi   z  Buchheimu;    3.   Damian 
Hugo  \*  1676  —  1 1743)  stal  se  r.  1709  taj- 
ným radou  cis. Josefa!.,  r.  1713  kardinálem. 
r.'l719  biskupem  špýrským,  n  1740  biskupem 
kostnickým;    4.  František  fiří  (*  1682  — 
tl756)  stal  se  r.  1729  biskupem  trevírským, 
r.  1732   také   bamberským;    5.   Marquardt 
Vilém  (♦  1683  —  t  1770)  byl  kanovníkem. 
Světští  synové  Melchiorovi:  6.  Rudolf  Fran- 
tišek Ervín  (*  1677  —  f  1754)  a  7.  Anselm 
František  (*  1681— 1 1726),pánna  Heussen- 
stammě,  stali  se  zakl.  dvou  větvi,  francké  a 
rakouské.    Anselm  František  byl  cis.  kom.  a 
taj.  radou,  generálem  jízdy ;  jeho  syn  Eugen 
Frant.  Ervín  (♦  1727  —  f  1801)  zdědil  po 
svém  strýci  Bedřichu  Karlovi  statky,  kterých 
tento  naoyl  v  D.  Rakousích  ^Mautem  a  j.)  a 
připojil  k  nim  r.  1731  panství  mukačovské  a 
Sv.  Mikuláše  (jichž  dostalo  se  rodu  od  Karla VI. 
z  konfiskace  statků  Fr.  Rákoczyho),  r.  1740 
získal  dědičné  županství  berežské;   byi  také 
c.  k.  komořím  a  rytířem  zlatého  rouna.  Ze- 
mřel bezdétek.    Rudolf  František  Ervin 
í*  1677  —  1 1754%  hrabě,  stal  se  r.  1707  kur- 
firštským  mohučským  tajným  radou,  r.  1709 
vrchním  dvorním   maršálem,  r.  1711  byl  od 
císaře  Karla  VI.  pasován  na  rytíře  sv.  Řím- 
ské říše,  r.  1713  stal  se  cis.  tajným  radou, 
načež  vystoupil  ze  služeb  kurnršta  mohuč- 
ského  a  r.  1731  obdržel  (první  svého  rodu) 
řád  zlatého  rouna.  Manželka  jeho  Marie  Eleo- 
nora roz.  hrab.  z  Hatzfeldu,  vdova  po  hra- 
běti Ottovi  z  Dernbachu,  přinesla  mu  věnem 
Wiesentheid  ve  franckém  kraji,  po  kterémžto 
panství  ještě  dnes  piše  se  jedna  větev  S-ů, 
dále  panství  Amfels  ve  Štýrsku  a  Walden- 
stein  v  Korutansku.   Měl  9  dětí:   7  dcer  a 
2  S3rny;  ze  synů  vedl  linii  dál  Josef  Fran- 
tišek  Bonaventura   (♦   1708    —   f   1772; 
mladší  bratr  Melchior  Bedřichjosef  f  1754 
jako  kanovník).  Jeho  syn  hrabě  Hugo  Da- 
mian  Ervin  (*  1738  —  t  1817),  c.  k.  ko- 
moří a  tajný  rada,  rytíř  řádu  sv.  Josefa  a 
čestný  rytíř  řádu  Maltánského,  koupil  r.  1784 
statek  Příchovice  (na  Klatovsku),  r.  1794  zdě- 
dil po  synu  sestry  své  Bernardiny  (*  1737  — 
t  1780),   knížeti  Frant.  Bedř.   z   Hatzfeldu, 
panství  Dolní  Lukavici  a  Dlážkovice  (v  Če- 
chách); r.  1801  po  vymření  rakouské  linie  zdě- 

OttfiT  Slovník  Naučný,  tv.  XXIU.  5/9  1904. 


dil  její  statky,  hned  je  však  postoupil  svému 
druhcroz.  synovi  Františku  Filipu  Jose- 
fovi (♦  1768  —  t  1841),  c.  k.  komořímu  a 
tajnému  radovi,  dědičnému  číšníkovi  arci- 
knížetství  Horno-  a  Dolnorakouského ;  tento 
proslul  jako  veliký  přítel  umění,  jeho  knihovna, 
umístěná  v  jeho  paláci  ve  Vídni  (Renngasse) 
obsahovala  r.  1823  20.000  svazkfi,  mezi  nimi 
cenné  inkunabule  a  rukopisy;  v  jeho  obra- 
zárně skvěly  se  obrazy  Van  Dycka,  Dowa, 
Holbeina,  Guidona  Reního,  Karla  Dolce,  Osta- 
deho,  Rembrandta,  RuysdaěIa,Wouvermansa, 
Tenierse  a  mn.  j.  Jeho  manželka  Marie  So- 
phie  Antonie  hraběnka  von  der  Leyen  pro- 
slula ve  Vídni  dobročinností.  Ostatní  statky 
hraběte  Hugona  dostaly  se  prostřednímu  synu 
Ervinu  Františku  Ďamianovi  (*  1776  — 
1 1840)  a  nejmladšímu  Bedřichu  Karlu  Jo- 
sefovi (♦  1781  —  t  1849).  Tím  rod  opět  se 
rozdělil  na  tři  větve:  1.  nejstarší,  S.-Buch- 
heim  (dříve  S.Heussenstamm)  pocháze- 
jící od  Františka  Filipa  Josefa,  po  něm  na- 
stoupil jeho  syn  Karel  Theodor  Ervin 
(♦  1790  —  t  1841),  c.  k.  komoří  a  rada  zem- 
ského výboru  štýrského,  po  jeho  smrti  pře- 
šly statky  na  mladšího  bratra  Ervin  a  Da- 
miana  Hugona  (*  1791),  který  nemaje  dě- 
diců r.  1844  postoupil  panství  nejmladšímu 
bratrovíKarlu  Eduardovi  (♦1803  —  11854); 
Karlův  syn  Ervin  Bedřich  Karel  (*  1842  — 
t  1903),  dědičný  číšník  v  obojích  Rakousích, 
vrchní  Župan  koraitátu  berežského,  c.  a  k. 
komoří  a  tajný  rada;  jeho  syn  Bedřich 
Karel  Ervin  (*  1869)  jest  nyní  hlavou  této 
větve.  2.  Větev  prostřední,  pošlá  od  hraběte 
Ervina, sluje  S.- W iesentheid;  statky  zdědil 
nejprve  nejstarší  syn  Ervin  Damian  (♦1805  — 
t  1865),  po  něm  přešly  na  jeho  mladšího 
bratra  Klimenta  (*  1810  —  f  1877),  jehož 
syn  Arthur  Frant.  Maxmil.(*  1846)  jest  nyní 
hlavou  této  větve.  3.  Větev  nejmladší,  česká, 
založená  Bedřichem  Karlem  Josefem ;  jeho  svn 
Ervin  (♦  1812  -  f  1881)  byl  v  1.  1861-67 
poslancem  v  kurii  velkostatkářské  (fideik.)a 
hlásil  se  ke  straně  konservativní;  od  r.  lí^ól 
byl  členem  rakouské  sněmovny  panské.  V  Če- 
chách mu  náležely  statky  (fidcik.)  Lukavice, 
Příchovice,  Přeštice,  Malešice  a  Kozolupy 
(na  Plzeňsku)  a  alodiální  statek  Dlážkovice 
na  Litoměřicku.  Se  svou  manželkou  Kristi- 
nou roz.  hr.  BrQhlovou  měl  8  dětí,  4  dcery 
a  4  syny,  z  nichž  nejstarší  Karel  Bedřich 
(♦  1840;  1.  manželka  Johanna,  princezna  Lob- 
kovicová  t  1872,  2.  Zdeňka  Karolina  Štern- 
berková  *  1846).  Jeho  mladší  bratr  Bedřich 
hrabě  S.-Buchheim,  rak.  ministr  práv  a  po- 
litik (♦  11.  září  1841  v  Dlažkovicich  u  Lo- 
vosic), studoval  na  pražské  universitě,  na  níž 
dosáhl  hodnosti  doktora  práv.  R.  1879  kan- 
didoval v  plzeňském  venkovském  okresu  do 
říšské  radv,  ale  podlehl  národnímu  kandi- 
dátu dru  Šteidlovi.  R.  1880  byl  zvolen  čle- 
nem státního  soudního  dvoru  a  6.  list.  1881 
jmenován  místodržitelem  moravským.  Dne 
17.  čce  1884  zvolen  byl  českými  voliči  po- 
slancem sněmu  moravského  za  města  Uh. 
Hradiště,  Uh.  Ostroh,  Bzenec  a  Veselí.  Man- 


34 


SchOnbruQQ  -^  Sch6obui:g. 


<lát  ten  vSak  po  roce  sloiU.  Dne  13*' říj,.  1888 
povolán  byl  do  kabinetu  Taaífova  miatb  dra 
Pražáka  la  ministra  spravedlnosti.   Účastnil 
se  lednových  konferenci  vyrovnávacich  r.  1890 
a  vydal  3.  ún.  t»  r4  známá  nařízeni  v  ptíčiné 
c  k.  vrchního  zem.  soudu  v  Praze,  jimiž  byl 
český  národ  hluboce  roctrpčen.  Když  r.  1893 
ministrpraesident  hr.  Taane  zadal  za  propu- 
áténou,  S.  vstoupil  do  ministerstva  Windisch- 
grátzova.  Po  pádu  koalice  odstoupil  s  celým 
kabinetem  19.  čna  1896.   Když  byl  hr.  Ri- 
chard Belcredi,  prvni   předseda   správního 
soudu,  dán  na  odpočinek,  S.  stal  se  r.  1895 
jeho  nástupcem.   S.  byl  též  literárné  činný. 
R.  1870  napsal  broáuru  Boehmen  undOester- 
reich,  r.  1878  Randglosse  t«m  Entnntrfe  eines 
neuen  Stra/gesetxes  a  r.  1881  Wirkungen  der 
Neuschule,   Píše  též  do  vídeňského  >Vater- 
landu€.  Jest  od  r.  1881  c.  k.  komořím,  od 
r.   1883   tajným    radou,   dále  rytířem  řádu 
železné  koruny  I.  tř.,  velkokříže  řádu  cis. 
Fr.  Josefa,  velkokříže  řádu  Leopoldova,  ry- 
tířem ruského  řádu  sv.  Anny  I.  třídy,  čest- 
ným rytířem  řádu  Johannitú  a  vlastníkem 
velkokříže  francouzské  Čestné  legie.  V  pan- 
ské sněmovně,  jejímž  doživotním  členem  jest 
od  18.  led.  1881,  nlasuie  s  pravicí.  Jest  dobr^ 
ročník,  bystrý  právník  a  z  nejzkušenějších 
předáků  historické  šlechty.  Třetí  syn  hra- 
běte Ervina  František  (♦  1844  —  f  1899), 
kardinál,  kniže-arcibiskup  pražský,  studoval 
s  počátku  v  Praze-  práva,  účastnil  se  r.  1866 
války  s  Pruskem,  potom  pokračoval  ve  stu- 
diích, ale  r.  1869  obrátil  se  k  theologni,  již 
studoval  dílem  v  In$pruku,  dílem  v  Rimě. 
R.  1873  byl  vysvěcen  na  kněze,  potom  byl 
několik  let  kaplanem  v  Plané,  později  zá- 
stupcem rektora  kníž.  arcibiskupského  semi- 
náře v  Praze  a  r.  1882  stal  se  na  témže  ústavě 
rektorem;  r.  1883  stal  se  biskupem  budějo- 
vickým, r.  1885  knížetem-arcibiskupem  praž- 
ským, r.  1889  dostalo  se  mu  klobouku  kardi- 
nálského.  Byl  také  členem  panské  sněmovny. 
Vojtěch  Josef  hr.  S.-Buchheim-Wolfs- 
thal,  nejmladší  syn  hraběte  Ervina,  poslanec 
sněmu  českého  (*  2.  čce  1854  v  Dlažkovicích), 
absolvovav  právnická  studia,  vstoupil  r.  1879 
do  státní  služby  a  stal  se  radou  zemského 
soudu.   Na  sněme  českém  zasedá  jako  pří- 
vrženec konservativní  strany  za  nesvěřenský 
velkostatek.  Přísedícím  zem.  výboru  zvolen 
20.  led.  1887  z  celého  sněmu,  27.  led.  1891, 
r.  1896  a  1902  za  kurii  velkostatkářskou.  Za- 
stupuje zem.  výbor  v  důležitýdi  korporacích. 
Jest  komořím.   R.  1898  vyznamenán  byl  řá- 
dem železné  koruny  II.  třídy.  Byl  předsedou 
družstva  sv,  Vojtěcha,  jež  vydávalo  •Kato- 
lické Listy  €,  a  předsedá  spolku  »Kollej  Arnošta 
z  Pardubic«.   Účastní  se  katolického  života 
spolkového  a  řečnil  nebo  předsedal  na  kato- 
lických sjezd,  v  Táboře,  v  Příbrami  a  v  Praze. 
Působí  pro  chudinu  ve  spolku  sv.  Vincence 
de  Paula.  Dr.  Np — Dědičným  synem  hr.  Kar4a 
Bedřicha  jest  hr.  Jan  Nepom.  (*  1864).  . 

Sohtfnbmiui:  1)  9.,  ves  v  Čechách^  h^jtm. 
a  okr.  Falknov,  fara  Schdnňcht)  pš.  Kinšperk; 
48  d.,  212  obyv,  n.  (1900),  Itř.  šk„  několik 


^lýnů,  pila  a  mysli viya.  —  S)  S.*  Šomprun» 
ves  t,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš. Tachov;  102  d., 
657  obyv.  n.  (1900),  2tř.  šk.,  mlýn  a  popi. 
dvůr.  —  3)  S.,  ves  t,  vix  Jedlová  1).  — 
4)  S.,  osada  česká  v  hejtm.  chotěbořském, 
vis  He^ov. 

5)  S.,  ves  na  Moravě,  viz  Studenky 
Dolní. 

6)  S.,  ves  ve  Slezsku,  viz  Svinov. 

7)  S.,  letohrádek  císaře  rak.  ve  Vídni,  13.  okr. 
(Hietzing),  na  pr.  bř.  Vídeňky,  byl  za  času 
Matiáše  II.  loveckým  zámečkem.  Leopold  1. 
dal  podle  plánů  stavitele  Fischera  z  Erlachů 
zámeček  přestavěti,  což  dokončeno  v  1.  1744 
až  1750  za  Marie  Terezie.  Nyní  slouží  za  letni 
sídlo  cis.   dvoru.   Hlavní  průčelí  je  156  m 
dlouhé,  v  zámku  ie  i  s  vedlejšími  místnostmi 
1441  komnata.  Výstavností  jakož  i  výzdobou 
vynikají  zámecká  kaple*  malá  a  velká  galerie 
s  nástropními  malbami  a  stěnami  pokrytými 
zrcadly,  tři  t.  zv.  krajinové  pokoje,  pokoj 
s  obrazy  malíře  Hamiltona  a  slavnostní  sál. 
Na  jižní  straně  přiléhá  k  zámku  197  ha  ob- 
sahující park,  v  XVin.  stoU  podle  franc. 
vkusu  upravený,  s  řadami  mohutných  stromů, 
několik  vodních  nádržek  a  studní,  z  nichž 
jedna  slově  císařská  nebo  krásná  (odtud 
jméno  zámku),  bažantnice,  zvěřinec  a  na  vý- 
šině t.  zv.  Gloriette,  budova  135  m  dL,  25  m 
vys.,r.  1775  vystavěná.  V  S-u  potvrzen  26.pros. 
1805  mír  Prešpurský.   R.  1809  bydlil  tu  Na- 
poleon I.,  15.  kv.  1809  vydal  zde  provolání 
k  Uhrům,  14.  říj.  1809  smluven  zde  mír  po 
válce  francouzsko-rakouské,  r.  1832  zemřel 
tu  vévoda  Zákupský  (Herzog  von  Reichstadt), 
syn  císaře  Napoleona  I.   Srv.  Lerntner,  Mo- 
nographie  des  kaiserl.  Lustschlosses  S.  (Ví- 
deň, 1875);  Weller,  Die  kaiserl.  Burgen  und 
SchWsser  in  Wort  u.  Bild  (t.,  1880V;    Kron- 
feld,  Das  neue  8.  (2.  vyd.  t,  1891);  Fr«uden- 
reich,  Das  k.  k.  Lustschloss  S.  (2.  vyd.  t., 
1895);  Knauer.  S.  (t,  1898). 

Bohtfnbtloliely  Sch^nbach,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Rumburk,  fara  Krás. 
Lípa;  77  d.,  578  obyv.  n.  (1900),  3tř.  šk.,  pS., 
mlýn  a  výroba  bavln,  a  Iněn.  látek.  Stávala 
zde  tvrz. 

Schtfnbiiri^,  hraběci  a  z  části  knížecí  rod 
něm.,  jehož  statky  se  rozkládají  v  král.  Sas- 
kem, protékány  Zvikavskou  Muldou.  Již  r.  1182 
připomíná  se  Hermann  v.  8.  naGluchově^ 
zakladatel  kláštera  Geríngswalde,  r.  1300  na- 
byli Waldenburgu ;  záhy  dostali  se  do  sporů 
s  knížaty  míšeňskými  a  aby  měli  proti  nim 
oporu,  dali  se  za  císaře  Karla  IV*  Í»e  svými 
statky  v  manství  koruny  České.  V  Cechách 
se  připomíná  již  v  2.  poh  XIII.  stol.  také 
pode  jménem  ze  Šumburka  Friedrich  ml., 
který  měl  veliké  spory  s  biskupem  Olomouc-- 
kým.  R.  1312  dostali  Kadaň,  později  nabyli 
Egerberka.  V  2.  poL  XVI.  stoh  v  Cechách 
již  se  nepřipomínají,  V  Sasku  rozDadli  se 
r.  1556  na  linii  Gluchovskou  (vyEiř^  ^620), 
Waddenburskou  a  Penii^skou  ÍPenig),  R«  1700 
byla  jim  udělena  hodnost  říšských  hrabal; 
v  míru  Těšínském  Rakousko  vzaalo  ae  svých 
výsostných  práv    nad   panstvím  8ch(5nbur- 


Schóiie  —  Schóhefeld. 


35- 


ským.  Definititně  pomér  8-(i  ke  království 
Saskému  byl  apravea  r.  1835  t.  zv.  >ErULa- 
terungsrecessem<,  potom  smlouvou  r.  1862 
a  1878;  tehdy  S-ové  se  vzdali  samostatného 
soadnictTÍ  na  -svých  panstvích  za  náhradu 
IV9  mil.  mk.  Nynější  država  8-ft  objímá 
582  kmK  Waldenburská  linie  se  ke  konci 
XVIII.  stol.  rozdělila  opět  na  2  větve,  S.  Wal- 
denbuff;  (protest.)  a  S.-Hartenstein  (katol.)- 
Vě*ev  S.-Hartenstein  má  statky  v  Ce- 
chách a  na  Moravě,  r.  1845  nabyla  českého 
inkolátu;  hlavou  její  je  Alois  kníže  ze  8.- 
Hartensteinu  (^  1858  v  Karlsruhe),  dědičný 

člen  panské  sněmovny  rakouské,  předs.  rak. ^_ ^_^ 

společnosti  Červeného  kříže;  jemu  náleží  Idobým  archaeologům.  Sepsal:  Utber  Platons 
v  Cechách  Miletín  (hejtm.  Kr.  Hradec).  Jeho  | /Vo/^oros  (Lip.,  1862);  Ueber  Fr,  Preliers 
otec  Alexander  (♦  1826  —  f  1896),  diplo-  i  Odysseelandschaften  (t.,  1863);  Beitráge  ^ur 
mat  a  politik,  byl  r.  1847—55  při  vyslanectví  Lebensgeschichte  des  Malers  J.  A.  Carstens  (t., 
v  Haagu,  Londýně  a  Paříži,  r.  1859  v  Mni-  1866);  Quaestionum  Pompeianarum  specimen 
chove;  r.  1864  vzdal  se  státní  služby,  načež  i(Berl.,  \%(i%)\  Die  antiken  Bildwerke  des  latera- 
r.  1872  po  smrti  svého  otce  kníž.  Alex.  stal '  nensischen  Museums  (Lip.,  1867),  dílo  sepsané 


187:^,   2  d.).   Konečně   sepsal  novellu  Der 
Uaue  Schleier  (Berl,  1880).  Vý, 

2)  8.  Richard,  archaeolog  něm.,  bratr 
před.  [*  1840  v  Drážďanech).  Studoval  klass. 
nlólogii  a  archaeologii  v  Lipsku,  od  r.  1861 
až  1864  byl  žákem  Prellerovým  ve  Výmaru. 
Pobyv  delší  dobu  v  Itálii  a  Řecku  habili- 
toval se  r.  1868  pro  klass.  archaeologii  v  Ber- 
lině, r.  1869  stal  se  mimoř.  proL  tohoto 
oboru  v  Halle  n.  S.,  r.  1872  přidělen  byl 
pruskému  ministerstvu  kultu,  r.  1873  stal  se 
tamže  ministerským  radou  ( vortragender 
Rat),  od  r.  1880  jest  generálním  ředitelem 
museí  berlínských.  Náleží  k  nejlepším  sou- 


še hlavou  české  větve  rodu  S.  Jako  poslanec 
za  velkostatek  hlásil  se  k  šlechtě  ústavo- 
vcmd,  v  níž  zaujímal  vynikající  místo;  pro- 
slul také  svou  činnosti  při  jednáni  o  punk- 
tace r.  1889—90.    R.  1878  stal  se  dědičným 


společně  s  O.  Benndorfem;  dále:  Griech, 
Reliejs  aus  athenischen  Sammlungen  herauS' 
fcegeben  (t.,  1872);  Le  antichitá  dei  Musea 
Bocche  di  Adria  (Řím,  1878).  Konečně  vydal 
Philonis   mechanicae  syntaxis  libri  IV,  et  V. 


členem  panské  sněmovny,  r.  1879  jejím  prv-  i  (Berl.,  1893)  a  upravil  spolu  s  Zangemeistrem 
nim  místopředsedou.  Janovi  ze  S.-Harten- !  4.  díl  Corpus  inscr.  Latinarum,  obsahující 
steina,  c.  a  k.  komořímu  a  legačnímu  radovi  lat.  nápisy  z  Pompejí,  Herculanea  a  Stabií. 
v  Bakurešti  (♦  1869)  náleží  Lhota  Červená  Od  r.  1873—75  redigoval  s  Arnoštem  Cur- 
(okr.hejtm.  Pelhřimov);  kromě  toho  princovi   tiem  »Archaeologische  Zeitung«.  Vý. 


Ottovi  Sigismundovi    ze   8.-Walden- 
barkn  (*  1866)  náleží  v  Čechách  Kaiserwalde 


Sohtfnebeok,  průmyslové  město  v  prus. 
vlád.   obv.  magdeburském,  kraj  Kalbc,   při 


a  Glatzen  s  rustikálními  statky  Sdi5nlind   lev.  bř.  Labe  a  žel.  tr.   Magdeburk-Halíe- 
a  RogŘendorf.  |  Lipsko  a  Bluaienberg-8.,  má  16.261  obyv. 

Se&Sn^:  1)8.  Alfred,  klass.  fílolog  něm.  1(1900),  obv.  soud,  solní  ber.  úřad,  reálné 
(*  1836- v  DraŽďamech).  Studoval  od  r.  1855  i  progymnasium,  slévárny  železa,  strojírny,  par. 
až  1859  klass.  filologii  v  Lipsku,  pak  působil  I  pilu,  továrny  na  chemické  praeparáty,  Glau- 
jako  uéitel  na  Křížové  škole  v  Drážďanech,  I  bérovu  sůl,  sodu,  chlórové  vápno,  kyseliny, 
r.  1862  odebral  se  do  Bonnu,  r.  1864  habili-  \  škrob,  zápalky,  královské  doly  na  sůl  (roč. 
toval  se  v  Lipsku,  kde  stal  se  r.  1867  mimoř.  '  asi  75.Ó00  /),  největší  v  Německu,  obchod  se 
professorem,  r.  1869  řád.  prof.  v  Erlankách,  j  zemskými  plodinami,  uhlím  a  dřívím  a  plavba 
od  r.  1874  zdržoval  se  za  příčinou  kollací !  po  Labi. 

rukopisných  v  Paříži,  r.  1884  přijal  místo  |  8o]l9nebers^,  průmysl,  město  v  prus.  vlád. 
bibliotékafe  universitního  v  Gotinkách,r.  1887  >  obv.  postu pimském,  v  kraji  teltovském  na 
stal  se  řád.  prof.  v  Královci,  r.  1892  v  Kielu,  okružní  dr.  Berlínské,  jihozáp.  od  Berlina. 
r.  1903  odešel  na  odpočinek,  při  kteréžto  ;  má  95.998  obyv.  (1900),  katol.  kostel,  kostel 
příležitosti  vydán  byl  jeho  žákv  spis:  Bei-  12  apošt., radnici,  kasárna,  gymnasium, rcálku, 
trage  zuř  klass.  Philologie  A.  š. .  . .  darge- |  blázinec,  nemocnici;  továrny  na  celluiosu, 
bracht  (Kiel,  1903).  Vydal:  Qu^ťs/iontim //tV- ;  papír,  doutníky,  na  železnični  vagóny,  žel. 
rtmynnianarum  captta  selecta  (Berl.,  1864) ;.  dílny  a  závody  na  rozličné  výrobky  uměl. 
Untersuchungen  uher  das  Leben  der  Sappho  ;  S.  jest  býv.  čes.  osada,  založená  čes.  Bratry, 
(t,  1867);  Eusebii  Chronicorum  libri  II  (t.,  Sohtfneok:  1)  S.,  město  v  sas.  kraj.  hejl - 
1866— 75, 2  d.);  Analecta  philologica-historica^  I  manství  zvikavském  v  Kruš.  Horách,  při  žel. 
díl  L:  De  rerum  Alexandři  Magni  scriptorum  '  dr.  Saska  Kamenice -Aue-Adorř  a  Klingen- 
fontfkus  (t,  1870);  Thucy-didis  libri  I.  et  II,  thal-HerlasgrOn,  má  4043  obyv.  (1900),  to- 
(t.,   1874);    Zur   Thukydideskritik  (t.,   1891);    várny  na  hudeb,  nástroje,  šněro vačky,  dout- 


Dtfs  hÍ9torisehe  Nationaldrama  der  Rómer 
(Kiel,  1893) ;  Ueber  Euripides*  Alcestis  (t.,  1895) ; 
Die  Ironie  tn  d.  griech.  Dichtung  (t,  1897); 
Die  Weitchranik  des  Eusebins  in  ihrer  Bear- 


níkj,  záclony,  par.  pilu  a  důležité  cihláf- 
stvi.  —  2)  S.  (pol.  Skarsiewo)t  město  v  záp. 
Prusech,  ve  vlád.  obv.  gdaňském,  při  lev. 
bř.  ř.  Fietze  a  žel.  tr.  Hohenstein-Košcierz, 


beittmg  dmrch  Hieronymus  (Berl.,  1900);  Ueber  \  má  3101  obyv.  (1900),  starý  zámek,  obvod. 
d.  hťiden  Remdfsaneébewegungen  d,  rS,  k.  fsoud,  slev.  železa,  strojírnu,  pily,  mlýny  a 
iS,  Jahrh.  (Kiel,  1903).    V   obor   německé  '  obchod  s  dobytkem. 

literatury  spadám  Briéjwechsel  piňschen  Les-  í  Bohtfnefeld,  průmysl,  ves  v  král.  Saskem 
simg  m,  ieiner  Frau  (Lip.,  1870,  2.  wd.  1885) '  sev.  (1*5  km)  od  Lipska  nad  ř.  Parthou  a  při 
a  M.  Haaptmanns  Brieft  on  F.  fíauser  (t.,!žel.  dr.  Lipsko>Eulenburg,  má  11.520  obyv. 


36 


Schonen  —  Schónfeld. 


(1900),  zámek,  továrny  na  chemikálie,  tiskací 
barvy,  voskované  plátno,  parní  pilu  a  umě- 
lecké a  obchod,  zahradnictví. 

Šohonen,  něm.  název  nejjižnější  a  nejbo- 
hatší krajiny  ve  Švédsku,  viz  Skane. 

SohSnerer  Georg  (bý v.  rytíř  von  S.), 
politik  rak.  (♦  17.  čna  1842  ve  Vídni).  R.  1873 
byl  zvolen  do  říšské  rady,  a  hned  s  počátku 
hlásil  se  k  nej radikálnějším  nacionálům  ně- 
meckým, jsa  zároveň  rozhodným  antisemitou. 
Svým  vychováním  byl  určen  k  zemědělství, 
a  ieho  snahy  po  zdokonalena  polního  a  les- 
ního hospodářství,  jak  patrný  byly  na  jeho 
vlastním  statku  Růžodole  (Rosenau)  u  Světlé 
(Zwettl)  v  Dol.  Rakousích,  zasluhovaly  plného 
uznání.  Jako  člen  rak.  parlamentu  však  S. 
liboval  si  v  okázalém  zdůrazňováni  svého 
němectví,  a  to  měrou  sahající  daleko  za 
meze  dosud  obvyklé.  Býval  vždy  hotov  pro- 
jeviti své  neloyální  smýšlení,  a  tím  popudil 
na  sebe  vládni  kruhy,  které  použily  příleži- 
tosti, když  S.  S:  břez.  1888  s  několika  sou- 
druhy vnikl  do  redakce  listu  >Neues  Wiener 

,Tagblatt«,  veskrze  židovské,  aby  redaktory 
přinutil  k  zodpovědnosti  za  lživé  články 
o  něm.  císaři  Vilému  I.  S.  ztropil  při  tom 
hrubou  výtržnost,  byl  žalován  pro  zločin  ve- 
řejného násilí  a  5.  květ.  t.  r.  odsouzen  na 
čtyři  měsíce'  do  těžkého  žaláře,  ke  ztrátě 
šlechtictví  a  svého  mandátu  poslaneckého. 
Po  desíti  letech  promlčující  lhůty  byl  však 
znovu  zvolen  (1897),  také  r.  1901,  a  stal  se 
hlavou  nové  strany  Všeněmců  {AUdeutsché). 
V  parlamentě  9.  záhy  proslul  svou  neurva- 
lostí  ve  vystupování  a  jeho  vinou  a  vlivem 
poklesl  t.  zv.  >parlamentní  tón«  na  úroveň 
tak  nízkdu,  že  v  dějinách  ústavního  života 
národů  není  k  tomu  příkladu.  Vídeňský  par- 
lament zesurověl  však  nejen  po  stránce  for- 
mální, ale  též  mravní,  neboť  S.  nejen  že  ne- 
skrýval svou  nenávist  k  neněmecícýrn  náro- 
dům, hlavně  k  Čechům  a.  Polákům,  nýbrž 
dával  jí  při'  každé  příležitosti  průchodu  způ- 
sobem co  nfejvíce  urážejícím.  Jeho  až  cho- 
robná zášf  proti  Čechům  propukala  často 
nepokrytě,  hlavně  r.  1897  za  bouří  proti  mi- 
nisterstvu Badeniovu.  9.  stal  se  čestným 
méšfanem  několika  německých  měst  v  Če- 
chách, hlavně  Chebu,  kde  získal  téŽ  oddané 
přívržence  (cukrář  Iro,  později  poslanec), 
ř.  1904  však  složil  sVé  čestné  měšťanství 
chebské,  poněvadž  repraesentace  města  se. 
usnesla  uvítati  císaře  rakouského,  když  na- 
vštívil   Karlovy    Vary.    Ze    všech    oopůrců 

'  Čechů  S.  je  nejupřímnější;  neboť  nikdy  se 
netajil  svými  aspiracemi,  jež  vrcholí  vpoža- 
dávku,  aby  král.  České  bylo  vtěleno  Ně- 
mecké říši.    • 

'  'Sohtfnféld:  1)  S.,  král.  hor.  město.v  Če- 
chách, v  hejtm.  falknovském,  okr.  loket- 
ském, má  400  d.,  3084  obyv.  n.  (1900),  fan 
kostel  sv.  Kateřiny  (r.  1404  připomíná  se 
filiální)  se  zázračným  obrazem  P.vMarié,  rad- 

'  ňici,  7tř.  obec.  Šk.  pro  chl.  a  div.,  pŠ.,  te- 
legraf, spořit,  a  zál."  spolek,  prádelnu  na  vlnu, 
továrnu  na  porculán,  výrobu  papír,  taba- 
tčrek,  klihu,  mlýn,  pilu,  koželužnu,  pivovar 


Č.  3?24. 
Znak  mésta  Schonfeldu. 


a  několik  výroč.  trhů.  Na  blízku  doly  na  cín, 
rudu  wolframovou  a  ložiska  raŠeKny.  Kdy  a 
od   koho  město  založeno,  neznámo.   Podle 
zachované  listiny  z  r.  1341,  která  pochází 
od  Slávka  a  Borše  z  Oseká,  S.  náleží  mezi 
nejstarší  horní  města  v  Čechách.   Zde  také 
zřízen  jest  první  horní  úřad,  jemuž  byly  pod- 
řízen v  všechny  doly  okolní.  Dolovati  prý  se 
zde  začalo  kol.  r.  1241.  R.  1355  Schónfeldští 
obdrželi  od  bratří  Borše  a  Slávka  z  Oscka 
rychtu  a  váhu  na  cín  a  r.  1380  od  samého 
Borše  měst.  právo  žlutické.  Po  pánech  z  Oscka 
seděli  na  S-u  Pluhové  z  Rabšteina,  a  když 
ti  o  své  statky  přišli,  S.  spadl  na  komoru 
král,  a  Ferdinand  I.  pov<šil  jej  na  král.  hor. 
město,  potvrdiv  mu 
před  tím  všechna  prá* 
va   a  výsady.    Roku 
1848  zachváceno  mě- 
sto   hrozným    požá- 
rem,  při   čemž  celé 
město  lehlo  popelem 
i  s  kostelem  a  rad- 
nicí. —  Erb  městský 
(vjobr.  č.  3724.)  tvoři 
štít  příčně  ve  dva  dí- 
ly rozdělený;  dolejší 
polovice   zelená   má 
uprostřed    hornické 
znamení;  hořejší  po- 
lovice je  kolmo  roz- 
dělena na   dvě  části;   pravá  polovice  jest 
opětně  příčně  dělena  na  dvě  ^stejné  části, 
dolejší  je  barvy  stříbrné  a  hořejší  červené, 
v  obou  polích   lev  barev  obrácených   při- 
pravený ke  skoku;  levá  pak  polovina  Čer- 
vená je  příčně  uprostřed  dělena  na  tři  pruhy, 
z  nichž  krajní  jsou  stříbrné,  prostřední  čer- 
vený. —  2)  9.,  také  Klutschcn,  osada  t., 
hejtm.  Čes.  Lípa,  okr.  Haj da,  fara  a  pš.  Blottcn- 
dorf;  13  d.,  73  obyv.  n.  (1900),  sklářstvi.  — 
3)  9.,  ves  t., hejtm.Rumburk,  okr.  Varnsdorf, 
fara  Chřibská  (část  Krás.  Lípa);  99  d.,  636 
obyv.  n.  (1900);  pš.,  telegraf,  žel.  stanice  na 
trati  Podmokl}'- Varnsdorf  a  Bakov-.^eorgs- 
walde-Ebersbach,  továrna  na  kávové  náhražky 
a  cukrovinky  a. průmysl  bavlněný.—  4)  S.» 
ves  t.,  hejtm.  Ústí  n.  L.,  okr.  Chabařovice, 
lara  a  pš.  Trmice;  87  d.,  1279  obyv.,  z  nichž 
něco  Čechů  (1900),    ňl.  kostel  sv.   Martina, 
4tř.  šk.v  popi.  dyůr,  doly  hnědouhelné  a  žel. 
stanice  na  tr.  Ústi  n.  L.-Chomútov.  —  6)  S., 
ves  t.,  hejtm.  Chotéboř,   viz  Šenfeld.  — 
6)  9.,  ves  t.,  hejtm.  Ústí  n.  L.,  vizTucho- 
myšl.  —  7)  9.,  někdejší  jmcno   Kaliště 
(v.  t.  2)  u  Humpolce. 

8)  9.,  ves  ve  Slezsku,  viz  Pole  13). 

Bohtofeld,  rodina  měšťanská  v  XVIL  a 
XVIIL  stol.  v  Praze  usedlá,  která  provozo- 
vala řemeslo  cínářské  a  zvonařské.  Najme 
se  zachovalo  několik  zvonů  v  kostelich  čes- 
kých, od  9-ů  litých.  Z  rodiny  té  připonai- 
nají  se:  1)  9.  Bedřich  Michal,  který  lil 
•na  St.  městě  Pražském  ok.  r.  1660—85,  a 
r.  1668  přelil  zvon  do  kaple  zámecké  v  Čer- 
ném Kostelci  a  lil  zvony  r.  1673  do  Bylan 
u  Čes.  Brodu,  r.  1678  do  Horního  Bukovska 


Schónfeld  —  ze  SchOnfeldu.  37 

(u  Sobéslavě),  r.  1682  do  Svratky  (v  Chru-  *  {Durchmusterung  des  nórdlichen  líimmels). 
dimskn),  r.  1683  do  chrámu  sv.  Havla  ve  { R.  1859  byl  povolán  za  ředitele  hvězdárny 
Zbraslavi.  —  2)  S.  Antonín  (*  1674  v  Praze)  •  v  Mannheimu,  zde  oddal  se  studiu  hvězd 
provozoval  konvářstvi  tamtéž  asi  v  1.  1690  I  měnlivých,  výsledky  jsou  složcrjy  ve  2  ka- 
ai  1720;  zhotovil  mnoho  zvonů,  křtitelnic  a !  talozích  manňheimských.  Vedle  toho  pozo- 
svicnfi  do  chrámfl  českých.  Zvony  z  jeho  •  roval  mlhoviny.  O  astron.  spol.  získal  si 
dílny  vyálé  mají  obyčejné  nápisy  toliko  né- j  veliké  zásluhy.  Po  úmrti  Argelandrově  S. 
mecKé  a  spatřuji  se  v  Charvatci  u  Roudnice '  stal  se  ředitelem  hvězdárny  a  prof.  astron. 
a  v  Kácové  (oba  z  r.  1696),  v  Chlumu  (na  |  na  universitě  bonnské.  Zde  podnikl  lOleté 
Hradecku)  z  r.  1698,  v  Obdenicich  u  Vys.  veliké  dílo  prohlídku  jižního  nebe 
Chlumce  z  r.  1701,  v  Sedlici  u  Tábora  z  r.  17Ó3,  (Súdliche  Durchmusterung),  Podivuhodné  bylo 
v  kostele  farním  ve  Zbraslavi  z  r.  1707.  Také  j  universální  věděni  S-ovo.  GÍ. 

přelil  r.  1708  zvon  býv.  kostela  sv.  Bene-  SohSnf elden :  1)  S.,  osada  v  Čechách, 
dikta  na  St.  městě  Pražském.  —  3)  S.  losef  viz  Osí  2).  —  2)  S.,  ves  t,  hejtm.  Kaplice, 
Michal  František  žil  ve  St.  městě  Prát.  okr.  a  pš.  Vyš.  Brod,  fara  Kaplice  (ves);  17  d., 
ve  2.  čtvrti  XVIII.  stol.,  byl  rovněž  zvona-  127  obyv.  n.  (1900),  3  mlýny. 
řem.  Znám  jest  od  něho  toliko  zvon  v  ko-  ze  SchSnf eldn :  1)  ze  S.,  jméno  slech- 
stele  Nanebevzetí  Panny  Marie  na  Kladně  tické,  později  hrabeci  rodiny  v  Čechách; 
z  r.  1733.  F.H-s,       r.  1534  vyskytují  se  Jiřík  a  Sigmund  Sen- 

8oh5]ifeld:  1)  S.  František  Expedit,  feldové  zc  S.,  Krištof  Š.,zc  S.  a  Osvald 
učený  jesuita  čes.  (*  1745  v  Praze  --  f  r),  ze  S.,  raístokancléř  král.  Českého  (f  158.9). 
potomek  šlechtické  rodiny  zc  S-u,  pflsobil  Mikuláš  ze  S.  (f  1663)  vyznamenal  se  r.  1648 
jako  učitel  řádový  na  pražském  gymnasii  při  obléhání  Prahy  od  Švcdíi  a  byl  později 
novoměstském,  pak  v  Březnici.  Získav  dok-  povýšen  do  stavu  říšských  hrabat.  Náležely 
torát  theologie  (1773)  stal  se,  po  zrušení  mu  Šonvald,  Předlicc,  Nasavrky  a  Seč.  Jeho 
řádu,  c.  k.  učitelem  básnictví  na  pražské  ■  syn  Rudolf  Václav  (t  1684;  byl  kom. 
universitě.  Po  šestiletém  působení  tuto  do-  JMC.  a  hejtmanem  kraje  chrudimského;  jeho 
sáhl  děkanství  v  Zákupech  v  kraji  boleslav-  vnuci  Josef  František  a  Josef  Rudolf  zemřeli 
ském.  Vydal  řadu  spisu  latinských  a  němec-  bezdětní;  i  připadly  statky  po  starším.  Seč, 
kých,  hl.  promluv  náboženských.  Pro  nás  Nasavrky  a  Žleby,  Adamovi  knížeti  z  Auer- 
sajimava  jest  nepatrná  knížka  prací  jeho  žáků:  šperka,  manželu  jeho  dceiy  Marie  Kateřiny 
Einige  Uebersetxungett  von  Schůlern  der  Dichť  {*  1728^;  statky  po  mladším  vnukovi,  Šon- 
kunMt  an  der  Hohenschule  ^u  Přag  (1775),  k  níž  vald,  Předlice  aPnětluky  připadly  jeho  sestře, 
S.  napsal  vlasteneckou,  vřelou  předmluvu,  provd.  hrab.  Vratislavové  (f  1727). 
Jsju  v  ní  obsaženy  básně  české  přeložené  2)  ze  S.,  čcs,  rodina  šlechtická,  kveťší 
a  původní  (na  př.  vergiliovské  Pastýřské  v  XVI.  stol.,  zastoupená  tehdy  bratřími  Je- 
rozmlouvání  o  narození  Páně).  Srv.  Fr.  Tá-  ronymem  a  Krištofcm,^  jinrž  Rudolf  11. 
borský.  Počátky  novočeské  poesie  za  vlivu  propůjčil  20.  čce  1594  šlechtictví.  Vnukjero- 
klassicismu  (>ČČH.«,  1902)  a  Jana  Jakubce  nvmův  Antonín  Jan  byl  kol  r.  1720  dvor- 
V  »J^istech  filologických*  (1902).  ním  knihtiskařem   a   choval  četné  starožit- 

2)l  von  S.  Antonín,  svobodný  pán,  gc-  nosti,  jež  pocházely  zc  sbírky  heraldika  Rix- 
nerál  rak.  (*  3.  čce  1827  v  Praze  —  f  7.  led.  nera,  autora  Turnierbuchu  (1573).  Syn  Anto- 
1898  ve  Vídni),  vystudoval  na  voj.  akademii  nina  Jana  Jan  Ferdinandi*  1750  —  11821) 
ve  Vid.  Nov.  Městě  a  vstoupil  r.  1845  do  studoval  v  Praze  a  oddal  se  knihtiskařství, 
vojska.  Jako  důstojník  (;ener.  štábii  účastnil  jež  zkvetlo  jednak  zdatností  majetnikovou, 
se  r.  1848  a  1849  italských  výprav  a  r.  1864  jednak  uvolněnými  tiskovými  poměry,  ob- 
přidélcn  byl  jako  vojenský  plnomocnik  hlav.  dobí  Joscfinskchó.  Pro  tiskárnu  a  knihosklad 
stanu  pruskému.  R.  1865  stal  se  plukovní- :  získal  zrušený  klášter  dominikánský  usv.  Anny 
kem  a  r.  1866  byl  voj.  plnomocníkem  při  s. kostelem  sv.  Vavřince.  Papírnu  vystavěl 
8.  sboru  armády  spojenecké.  Jsa  od  r.  1869  si  za  branou  poříčskou,  kdež  měl  též  leto- 
brígádníkem  v  Kotoru,  účastnil  se  činně  po-  hrad  Roscnthal  a  při  něm  zahradu,  v  níž  měl 
tlačení  povstání  v  Dalmácii.  R.  1870  povýšen  v  malém  měřítku  znázorněnu  topografii  16 
do  stavu  svob.  pánů  a  pak  jmenován  ge-.krajfi  českých.  Získal  pak  privilcj  k  vydá- 
ncrál- majorem.  R,  1874  vyslán  bfl^jako  rak.  vání  novin  německých  a  českých  s  oznamo- 
delegát  k  brusselské  konferenci  o  válečném  vatelem,  jež  vydával  v  1.  1785—1825  a  jež 
právu,  načež  byl  velitelem  různých  sborft;  přešly  do  majetku  B.  Haaseova.,  Květ  čes- 
r.  1883  stal  se  majetníkem  82.  pl.  pěšího,  ských  Schónfeldovských  >Cís.  král.  Poštov- 
r.  1886  polním  zbroj  mistrem  a  konečně  r.lB95  ských  Novin*  spadá  do  redaktorství  Kra- 
generálním  inspektorem  vojska.  mcriova  (od  1.  led.  1786).  Krom  nich  vydá- 

9)  S.  Eduard,  slavný-  astronom  něm. .  vány  S-dem  rozličné  knihy  české,  na  př.  hry 
(♦22.pros.l828vHildburghausenu  — fl.  květ.  Štěpánkovy,  knížka  sv.  Áugustjčna  (1784), 
1891  v  Bonne);  do  astr.  uveden  byl  r.  1849  kronika  Hájkova  (1818)  a  j.  S-la  mel  krom 
Gerlingem.  R.  1852  S.  odebral  se  do  Bonnu,  toho  veřejnou  poptavárnu  {Frage-  und  Kund- 
kde  ředitel  hvězdárny  Argelander  seznal  ne- ?  5c/itf/tjflm/),  výstavu  věcí  průmyslových  a 
obyčejné  nadání  jeho*  a  v  letě  1854  zvolil  ho  uměleckých  a  zvi.  Schónfeldské  Museum, 
za  assistenta.  S.  účastnil  se  s  Ar^elandrem  jež  vzniklo  z  uvedené  sbírky  otce  jeho,  k  níž 
vclkolcp/díla-prohlídky  severního  nebe   přikoupeny  za  výhodných  podmínek  před- 


38 


SchOníicht  —  Scbtehausen. 


mety  ze  sbírek  někdy  Rudotíbv^dii  věci  2e 
zrušených  klášterů  a  sbírky  soukromé  (Bíe- 
nenberkova,  Zlobického,  Renzova  a  j.)«  Ne- 
výhodou musea,  jei  sestaveno  bylo  v  domě 
S-dovč,  byla  nekritičnost  jeho  vlastníka.  Mo- 
nografie Scheigerova  (Praha,  1824)  podává  za- 
jímavý obraz  těchto  sbírek,  v  nichž  bylo  sne- 
seno na  60.000  čísel,  z  čehož  bylo  18.000 
rytin,  3000  dřevotiskfl,  1700  výkresů,  4500 
mincí,  300  maleb  olejových  a  1600  starých 
knih  a  rukopisů;  krom  toho  chován  tu  he- 
raldicko-diplomatický  archiv  schCnfeldovský. 
Přestěhováno  byvši  do  Vidně,  museum,  i  tam 
přístupné  všem,  kdož  o  ně  se  zajímali,  přešlo 
po  smrti  Sově  do  rukou  sv.  p.  Oitrichaj  pak 
připadlo  nezletilému  vnuku  jeho  knížeti  ául- 
kowskému  a  prodáno  r.  1860  za  hranice.  S. 
vymohl  si  r.  1787  obnoveni  Šlechtictví  z  r  1694, 
jež  uznáno  r.  1814  i  pro  země  koruny  České, 
a  on  položen  do  stavu  rytířského  a  za  inkolu 
těchto  zemí.  Krom  tiskárny  pražské  měl  též 
tiskárnu  ve  Vídni  a  dům  a  pozemky  v  tomto 
městě  a  v  Badenu.  Ze  studií  jeho  o  obecné 
historii  šlechty  rakouské  máme  ukázku  v  Ma- 
terialien  ^ur  diplomat.  Genealogie  des  Adels 
der  ósterr.  Monarchie  (Praha,  1812).  O  vzniku 
řemesel  a  umění  v  Čechách  vydal  před  tím 
Die  alte  Hilje  der  Bóhmen  und  Máhrer  (t., 
1808).  Syn  S-ův  Ignác,  postupně  soudní 
úředník^  v  Haliči,  radni  zemský  v  Čemovi- 
cích,  c.  k.  agent  ve  Vídni  (1819—26),  obíral 
se,  vzdav  se  místa  posléze  uvedeného,  prů- 
myslem a  obchodem,  působě  při  založení 
prvé  spořitelny  rakouské,  při  zřízení  stálé 
výstavy  věcí  přírodních,  továrnických  a  ře- 
meslnických a  j.  Vydával  9Adels-Schema- 
tismus  des  oesterreichischen  Kaiserretchsc 
(1824  a  1825). 

Sohtafloht,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Mariánské  Lázně,  okr.  Kynžvart;  102  d.. 
609  obyv.  n.  (1900),  kostel  sv.  Andělů  Stráž. 
(ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  pošt.  a  telegr. 
stanice,  mWn,  dvůr  popi.  a  myslivna. 

BehŠnflleBB  (in  der  Neumark,  pol. 
Pr^ydwórf),  město  v  prus.  vlád.  obv.  frank- 
furtském v  kraji  královeckém  při  ř.  Rórike 
a  žel.  tr.  Tadickendorf-Pyrice ;  2607  obyv. 
(1900),  továrny  na  škrob,  mlékařství,  včelař- 
ství a  koňské  trhy. 

Bc^ons^u,  okr.  m.  v  bavor.  vlád.  obvodě 
Horní  Bavory,  na  1.  břehu  Lechu,  při.  vedl. 
trati  Augšpurk-S.,  má  2472  obyv.  (1900), 
stará  opevnění,  býv.  klášter;  čilý  průmysl 
dřevařský,  koželužny*  pivovar  a  chov  do- 
bytka na  okolní  planině  660  m  vysoké. 

Solion^lier  Martin,  také  SchCn, 
Httbsch  Martin,  od  Vlachů  Bel  Martino 
jmenovailý,  malíř  a  rvjec  hornoněmecké 
školy  XV.  stol.  í*  v  Kólmaru  —  f  1488  t.). 
Pod  vlivem  staronanderské  školy,  hlavně  Ro- 
giera  van  der  Weyden  st.,  maloval  své  obrazy 
svatých  se  značným  realismem  a.  založil 
v  Kolmaru  zvláštní  školu,  navštěvovaaou 
svými  bratry  a  příbuznými.  Jeho  díla  byla 
vyvážena  do  kalie  a  Španělska*  Peírumio 
prý  býval  s  nim  ve  spojení,  Miehelangeío  za- 
svého  mládí  provedl  kopii  8-ovy  rytinyt  Po- 


kušení sv.  Antonína.  Sf.  neeanecbal,  mnoho 
maleb,  ieho  nejznámější  dílo  je  Madonna 
v  r&(ovém  loM  fnyni  v  příční  lodi  kostela 
sv.  Martina  v  Kolmaru,  valně  přemalovaná), 
v  nadživotní  velikosti.  Jinak  lze  mu  připsati 
toliko  niďcolik  malých  a  jemně  provedeních 
obrázků  chovaných  v  Mnichově  a  ve  Vídni. 
Vlastni  význam  S-ův  záleží  v  jeho  rytinách, 
jejichž  dokonalost  v  době  před  Důrerem 
nemá  sobě  rovna.  Znázorňuji  výjevy  ze  ži- 
vota Kristova  a  světců,  a  nejznámější  jsou: 
Umučeni  Pdni\  Kristus  křU  nesoucí;  Panny 
moudré  a  pošetilé;  Pokušeni  sv,  Antonina ;  Kristus 
na  křUi,  S.  zdokonalil  způsob  ryti,  jehož 
před  ním  užíval  mistr  £.  S.,  ovládaje  rydlo 
rukou  mnohem  ohebnější  a  jsa  lepším  kreslí- 
řem, ačkoliv  nedosáhl  jeŠtě  úplné  správnosti 
v  kresbě  lidského  těla.  Své  rytiny  označoval 

M  cl-  S.  Z'./^-*. 

SohttnlutlB  Karl,  rytíř,  c.  k.  polní  zbroj- 
mistr  (♦  16.  list.  1788  v  Braunfelsu  u  Wetz- 
laru  —  t  16.  ún.  1857  ve  St.  Hradci).  R.  1807 
vstoupil  do  voj.  služeb  rak.,  byl  v  bitvách 
u  Asprů  r.  1809  a  u  Drážďan  r.  1813  telce 
raněn,  bojoval  r.  1815  v  dobrovolnickém 
sboru  Schneiderově  proti  Muratovi  a  r.  1821 
pod  generálem  Frimontem  v  Neapolsku,  po- 
stoupil r.  1830  na  podplukovníka  a  zároveň 
jmenován  generálním  pobočníkem  zmíněného 
právě  generála  v  Miláně  a  r.  1832  poboční- 
kem Radeckého,  generálního  velitele  Lom- 
bardsko-Benátska.  S.  brzy  se  těŠil  neoby- 
čejné přízni  a  bezmezné  důvěTe  svého  ve- 
litele, jenž  jej  zasvěcoval  v  nejtajnější  zá- 
měry své  a  poctíval  úkoly  nejdůležitéjšimi. 
Ale  sluší  zde  uvésti  podle  pravdy,  proti  myl- 
ným domněnkám  mnoha  lidí  poměrů  nezna- 
lých, že  na  strategické  a  taktické  operace 
vojska  ve  válkách  r.  1848  a  1849  v  Itálii  ne- 
mel vlivu  žádného  nebo  měl  jen  vliv  velmi 
nepatrný,  asi  jen  skromně  poradný,  jaký  mu 
Jako  náčelníku  detailní  kanceláře  ani  nepří- 
slušel, kdežto  Hess  (v.  t.  7)  jako  náčelník 
gen.  štábu  řídil  pohyby  vojsk  podle  pokynů 
Radeckého.  Důležité  rozkazy,  proklamaq^  a 
pod.  S.  podle  nařízení  Radeckého  ovšem  psal 
slohem  dokonalým  a  přímo  vojensky  výmluv- 
ným. S.  r.  1847  stal  se  majetnikem  pěš.  pl.  29. 
slezského  a  r.  1848  povýšen  na  polního  pod- 
maršálka.  R.  1851  uchýlil  se  na  odpoonek 
v  hodnosti  polního  zbrojmistra.  V  zátiší  sou- 
kromém napsal:  Erinnerungen  eines  óster^ 
reichischen  Veteranen  aus  den  italienischen 
Kriegen  in  den  Jahren  1848  und  1849  (Stut- 
gart,  185^,  2  d.,  7.  vyd.  1864).  PM. 

BoMaliautfftmy  ves  v  prtis.  vlád^  obv. 
magdeburském,  v  kraji  jeríchowském  II.,  ne- 
daleko pr..  bř.  Labe  a'  při  Žel.  dr«  Bedin- 
Lehrte.  a  malodráze  Geothin-S.,  má*  1840 
obyv.  (1900),  evanc^  kostel  (xe  XIII.  BtoL), 
pivovar^  par.  telýny  a.  tsiklářBtví.  S.  icm%  ro- 
dištěm kn.>BiSmarckai  jehož  rodu  %áo  nále- 
žejí dva  ryt.  statky,  ae  záflokcm.  Na.  počest 
70týck  .  narozenin  Bisoaixkovýcfe  založena 
t  XV.  Sch^n-hauská  -nadace  IScktnhastíer^ 
SHjUmg)  pro  kandidáty  učitdatvL 


SchOQhe^de  — :Sch5nleiú. 


39 


»,  městečko  T  sas.  kraj.  h^m. 
tvikavském,  t  okr.  l^jtm.  schwarzenberském, 
na  žel  dr.  Sa^ká  Kameoice-Aue-Adorf,  má 
7453  obyr.  ri900),  továrnu  na  papír,  ručni 
a  strojní  vyšívání,  výrobu  rukaviček,  bílého 
prádla,  tkaní  vlnén.  látek  a  df  evařství  a  jest 
hlav.  střediskem  prAmyslu  kartáčnického  a 
štětcového.  Nedaleko  SchCnheider  Ham- 
mer  se  žel.  hufmi  a  slévárnou  železa. 

fldUfaihMigst,  osada  v  Čech.,  vit  Jilo- 
ves. 

mobjáúĚkrnn:  1)  8.  Christian  Jos.  viz 
zkratek  Sch. 

2)  S.  Louis,  technik  něm.  (*  22. ún.  1817 
v  Plavně),  navštěvoval  r.  1833— 34  technické 
ústavy  ▼  Drážďanech  a  zabýval  se  s  počátku 
ve  spolku  se  svými  bratry,  od  r.  1839  pak 
sám  konstrukci  mechanických  stavů  tkal- 
covských. Pracoval  v  1.  1841—44  v  tehdejší 
strojnické  společnosti  saské  a  od  r.  1849 
u  Richarda  nartmanna  v  Sas.  Kamenici,  kde 
zavedl  výrobu  stavů.  R.  1851  zařídil  si  samo- 
statnou výrobu  těchto  stavů,  r.  1872  prodal 
svůj  závod  akciové  společnosti  (Sacbúsische 
Webstnhifabrík)  za  3  milliony  marek  a  šije 
na  svém  statku  Thossfell  u  Neuensalzy. 

Mb5ah0f :  1)  S.,  vsi  v  Čech.,  viz  Dvůr  9) 
Krásný  a  Dvoreček  2). 

S)  S.»  ves  ve  Slezsku,  viz  Seno  v. 

gMahnb:  1)  8.  Dolní  (Unter-S.),  osada 
chách,  hejtm.  Kaplice,  okr.  a  pš.  Vyš. 
Brod,  fara  Rožmberk;  6  d.,  67  oby  v.  n. 
(1890).  —  a)  S.  Horní  (Ober-S.),  osada  t.; 
7  d.,  61  obyv.  n.  (1890). 

MékJdmiéĚkmn  Amalie,  herečka  něm.  (*  1834 
v  Mnichově).  Pocházejíc  z  hudební  rodiny, 
věnovala  se  zprvu  hudbě  a  byla  engažována 
r.  1855  ke  dvornímu  divadlu  v  Hannoveru, 
kde  působila  do  r.  1859,  yvnikajíc  již  tehdy 
především  hereckjm  podáním  svých  zpěv- 
ních úloh.  Potom  přála  ke  dvornímu  di- 
vadla ve  Wiesbadenu,  odkud  po  pěti  letech 
stala  se  Členem  činohry  divadla  v  Norim- 
berce,  kde  SOletá  engažována  již  pro  obor 
komickýdi  starých,  v  němž  později  dosáhla 
svých  nejkrásnějších  úspěchů.  Její  jméno  roz- 
šířilo se  nejvíce  pohostinskými  hrami,  jež 
podnikala  jako  člen  mnichovského  ensemblů 
Maxe  Hofpaura,  jsouc  zároveň  jeho  nejpřed- 
nější a  nejoblíbenější  ozdobou.  Procestovala 
Nteiecko,  Rakousko,  Hollandsko,  Rusko, 
Amerika  a  všude  její  selské  lidové  postavy 
ve  hrách  Anzengrufa«rových  a  j.  budily  nej- 
livéjSi  pozornost.  Bylo  v  nich  plno  kypícího 
života;  šCavnatě  kresleny  podávaly  z  nesčet- 
ných podrobností  jednolitý  celek,  prochvělý 
citem  a  humorem  v  bytosti  skutečně*  žijí  a. 
Finých  24  let  byla  miláčkem  mnichovského 
obecenstva,  jsouc  trvale  engažována  u  král. 
divadla  »aai  Gartaerplatzc  a  jmenována  byvši 
r*  ISSO  bavorskoa  dvocni  herečkou.  R.  1893 
pfetta  k  vídeúábčma  4ívadlu  Raimundovu 
a  va  tři  léta  po  tom  ensažována  k  vídeň- 
skéma  >BorgraK!atr««v  kae-  posud  působí, 
JsoQC  p«xv9a>  OHStryiď  vesnické  hryv  v  níž 
i  ide -vytvořila  řadotjfpiekých  postav.  V  po- 
slední dobé' zvláště,  wnikla  v  SchOirherrově 


hře  »Sonnwendtagc  (1902)  jako  stará  Rohre- 
rová  a  v  Hauptmannově  >Rose  Bemdově« 
(1904)  v  úloze  Golischové.  JL/. 

Sohdaiohtl,  ves  ve  Slezsku,  viz  Šunichl. 

8ohtaiii|pen,  město  v  brunšvickém  kraji 
helmstedtském,  na  úpatí  Elmu  a  při  žel.  dr. 
Sudenburg-S.,  Jerxheim-Helmsteat  a  Brun- 
Svik-Oschersleben,  má  8461  obyv.  (1900), 
kostel  sv.  Vincence  a  býv.  augustiniánský 
kostel  sv.  Vavřince,  progymnasium,  dvě  ve- 
vodská  panství,  továrny  na  chemikálie,  lana 
drátěná,  hospodář,  stroje,  vápenice,  kamenné 
lomy,  stát.  šaliny,  solné  lázně  a  obchod  s  do- 
bytkem. Na  blízku  vydatné  hnědouh.  doly 
a  několik  cukrovarů. 

Sohtfnlnger  viz  Klet 

BohttnlaBke,  m.  v  okrese  czamkovském 
v  prus.  vlád.  obv.  bydhošfském,  stan.  trati 
Berlín-Schneidemůhl,  má  5433  obyv.  (1900) 
větš.  evang.;  kostel  evang.  a  katol.,  rcálku; 
prádelny,  to  v.  na  doutníky  a  obuvnictví.   Nu. 

Bohtfnleber  Gustav,  něm.  malíř  krajin 
(♦  3.  pros.  1851  v  Bietigheimu).  Vycvičil  se 
u  Kurtze  ve  Štutgartě  a  u  Liera  v  Mnichově, 
načež  se  vydal  na  cesty  po  Normandii,  Bel- 
gii, Hollandsku  a  Itálii.  Ž  jeho  obrazů  sluší 
uvésti:  Rxbi  trh  v  Gdaňsku  (1877);  Jitro 
v  bendtský-ch  lagunách  (v  museu  vratislavském) ; 
Odlivve  Vlissinkdch  (1881,  v  drážďanské  obra- 
zárně); Hollandská  vesnice  \a  večera  (1883, 
Kunsthalle  v  Karlsruhe) ;  Večenii  nálada 
u  Dordrechtu  (museum  ve  Štutgartě);  Hol- 
landská vesnice  (Nová  pinakothéka  v  Mni- 
chově); Hřbitov  v  San  La^^aro  u  Benátek 
(městská  obrazárna  v  Mannheime);  Poá^imni 
bouře  u  Rapalla  (1896,  Berlínská  nár.  galerie); 
štrasburk,  pohled  na  dóm  (1897,  v  pisárně 
budovy  říš.  sněmu).  Od  r.  1880  S.  je  pro- 
fessorem  na  umělecké  škole  v  Karlsruhe  a 
účastní  se  jako  člen  spolku  leptařů  i  sdru- 
žení pro  moderní  dřevo ryjectví  vŠcch  vý- 
stav i  publikaci  těchto  spolkúv  umělec.  F.  H-s. 

Behtf nlein  Johann  I.ucas,  prosí jIý  lé- 
kař něm.  (♦  1793  v  Bambcrce  —  f  1864  t.). 
Vystudovav  přírodní  vědy  a  lékařství  vLands- 
hutě  a  Vircpurce,  habilitoval  se  tu  r.  1817 
pro  pathologickou  anatomii,  r.  1820  stal  se 
tu  mimoř.  a  r.  1824  řádn.  prof.  vnitřního 
lékařství.  Jako  klinik  odklonil  se  tu  od  směru 
přírodně  filosofického  a  stal  se  tvůrcem  t.  zv. 
přírodopisné  školy  lékařské  {Naturhistorische 
Schule),  snažící  se,  aby  k  poznání  nemoci  co 
nejvíce  zužitkovány  bvly  pokroky  fysiky  a 
chemie,  zejména  fysikalní  methody  vyšetřo- 
vací. Zvláštnost  jeho  školy  byla,  že' hleděl 
nemoci  roztříditi  v  přesné  řády  a  čeledi  po 
způsobe  přírodopisné  soustavy  Linnéovy. 
Zbaven  byv  r.  1830  z  příčin  politických  pro- 
fessuťy,  stal  se  r.  1833  prof.  lékařství  v  Cu- 
richu,  odkudž  po  šesti  letech  povolán  byl 
za  prof.  lékařství  a  osobního  lékaře  králova 
do  Berlína.  Za  příznivějších  okolností  mohl 
tu  svoje  znamenité  schopnosti  jako  klinický 
učitel  rozvinouti  ještě  lépe  nežli  v  dřívějších 
svých  působištích  a  S.  dovedl  také'  získati 
pro  svůj  směr  řadu  vynikajících  spolupra- 
covníků i  žákův.  R.  1859  vzdal  se  svých  míst 


40 


SchOnlind  —  SchOnthan. 


v  Berlíně  a  odeáel  do  Bamberka.  Sám  publi- 
koval jenom  Von  der  fíirnmetamorphose (1S16)] 
Ueber  Krystalle  im  Darmkanal  bet  Typhus 
abdominalis  (1836);  Zjir  PathcJogie  d&  Impe- 
tigines  (1839),  práce,  v  níž  popsáno  je  po- 
zdéji  t  zv.  Achorion  S-ii.  Od  iáků  jeho  vy- 
dány byly  podle  jeho  přednášek  Allgemeine 
und  speicielle  Pathologie  und  Therapie  (1832, 
4  sv.,  4.  vyd.  1839);  Krankheits/amitie  der 
Typhen  (1840)  a  Klinische  Vortráge  in  dem 
Chart tékrankenhause  ^m  Berlin  (1842,  3.  vyd. 
1843—44). 

BohtfnliiLd:  1)  S.,  městečko  v  Cechách, 
v  hejtm.  krasHckém,  okr.  neydeckém,  má 
100  d,  605  oby  v.  n.  (1900),  far.  kostel  sv.  Jo- 
sefa (r.  1813  vystavěný  na  místě  bývalé  kaple 
dřevěné),  4tř.  šk.,  pš.,  výrobu  knoflíků  k  ru- 
kavicím, krajek  a  výroč.  trhy.  Býval  kdysi 
zvláštním  statkem,  jejž  r.  1634  koupil  lan 
hr.  Nostic  a  spojil  s  panstvím  jindřicho- 
vlhkým.  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Falk- 
nov,  fara  a  pš.  Kirchenbirk ;  1 26  d.,  634  oby  v.  n. 
(1900),  2tř.  šk.  a  opodál  3  mlýny.  Alod.  sta- 
tek (227*35  ha)  se  zámkem  a ,  dvorem  drží 
Otto  princ  SchOnburg-Waldenburg.  —  3)  S., 
osada  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Cheb,  faraWies; 
25  d.,  148  obyv.  n.  (1900).  —  4)  S.,  Sch6n- 
linde,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Chomutov,  fara 
Křimov;  21  d.,  128  obyv.  n.  (1900),  pš.  te- 
legraf a  želez,  stanice  na  tr.  Křimov>Nová 
Ves-Raizenhain. 

8oh5nllnd6  viz  Lípa  7)  Krásni 
gohbnn  Alois,  malíř  vídeňský  (*11.  břez. 
1826  ~t  16.  září  1897),  byl  žákem  tamní 
akademie  od  r.  1846,  kdy  tam  p&sobili  FUhrich 
a  L.  Russ.  R.  1848  S.  bojoval  v  jižních  Ty- 
rolech, a  zužitkoval  svoje  válečné  zkušenosti 
v  obrazech  Návrat  ^  boje  u  Ponte  Tedesco 
a  Útok  na  Lodrone  (v  maj.  císaře  rak.),  pak 
Tyrolští  studenti  1848  (museum  v  Inšpruku). 
Na  to  odebral  se  na  uherské  bojiště,  kde 
sotva  ušel  smrti  jako  domnělý  špehoun,  za 
něhož  byl  od  MaďarQ  považován.  R.  1850 
odcestoval  do  Paříže,  tam  Horace  Vernet 
byl  jeho  učitelem,  r.  1852  vyhledal  Východ, 
r.  1856  Uhersko  ajiŽní  kraje  mocnářství  Ra- 
kouského, kde  čerpal  látky  ke  svým  obrazům. 
Tak  povstala  díla:  Večer  na  Nilu,  Kolossové 
thébŠtí  {pro  CIS.  Maximiliána  mex.).  Arabský 
vy pravovatel  pohádek^  Turecké  vinobraní.  Z  ital- 
ských- motivů  jsou  nejznámější :  Rybí  trh 
v  Chioggii^  Janovské  pobřefí  (v  maj.  císaře 
rak.),  a  Národní  slavnost  na  jCapri.  Obrazárna 
vid.  akademie  chová  Husí,  trh  v  Krakově, 
K  novějším  pracím  náleží  Atelier  umělcovo, 
Freiung  ve  Vídni,  Ovocný  trh  na  *Schan{lu€ 
(poslední  2  obrazy  malovány  na  zakázku  města 
Vídně).  F.  //-5. 

.  8ohtta|lflll9  2.  Gamsenb^rka  Jos.  Be- 
nedikt, spisovatel  čes.(^  v  Jí  lovem — t22.ún. 
1742).  ByLsyn  primátora  jUovského;  r.  1711 
stal  se  farářem  u  sv.  Vojtěcha  a.  od  r,  1719  \ 
;  u  sv.  Jindřicha  v  Praze.  Ve  svém  rodišti  vy- 
stavěl (r.  1714)  radnici,  faru  (1724),  již  i  na- 
dal pozemky,  a  kapli  (r.  1737)  u  .lázní  svato- 
václavských a  vedle  toho  učinil  nadání  pro 
dva  synky  z  rodu  méšfanskcho,  kteří  by  se 


Č.  3725. 
Znak  mésu  Sch5ath«lu. 


chtěli  naučiti  nějakému  řemeslu.  Napsal: 
Sv,  Jan  při  vyhlášení  ^a  svatého  vychválený 
(Praha,  1729);  Gruntovní  kámen  kr.  Kartov^ 
ského  N.  M,  pražského,  ^rt  času  Karla  IV,  ^rt- 
lofeny,  sv.  Jan  Nep.  (t.,  1730). 

Sohttnprlesen  viz  Březno  6)  Krásné. 

SohSiuiee  (pol.  Kowa!ewo\  m.  v  prus.  vlád. 
obv.  kwidzynském,  stan.  trati  Toruň>Inster- 
burk,  Bvdhošf-S.  sv.  od  Toruně,  má  2113 
obyv.  (1900)  větš.  katol.  (asi  1000  Poláků), 
katol.  a  evang.  kostel,  zříceniny  hradu  Ně- 
meckých rytířů;  čilé  trhy. 

Bohttnstein,  ves  ve  Slezsku,  viz  Živo- 
ticc. 

Sohttnthal:  1)  S.,  město  v  Cechách,  hejtm. 
Karl.  Vary,  okr.  Bečov;  112  d.,  624  obyv.  n, 
(1900),  far.  kostel  sv.  Vavřince  (  zX V.  stol.), 
radnice,  2tř.  šk.,  pš., 
výroč.  trhy ,  poblíž  Žu- 
lové lomy  a  til  a 
v  okolí  pěst.  chmele. 
Obyvatelé  známi  jsou 
po  světě  jako  dobři 
hudebníci.  Erb  měst. 
(vyobr.č.  3725.):  v  čer- 
veném poli  na  zele- 
ném trávníku  ozbro- 
jený rytíř.  —  2)  S., 
ves  t.,  hejtm-  Planá, 
okr.  Kynžvart,  fara  a 
pš.  Tři  Sekery;  41  d., 
366  obyv.  n.  (1900), 
2tř.  šk.,  mlýn  a  brou- 
šení skla  po  domácku.  —  3)  S.,  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Stříbro,  fara  a  pš.  Černošín;  36  d.,  196 
obyv.  n.  (1900),  popi.  dvůr,  mlýn. 

4)  S.,  ves  na  .Moravě,  hejtm.  Šumperk, 
viz  Šentál. 

8oh5ntlian:  l)S.Franz, šlechtic  z  Per n- 
waldu,  dramatik  něm.  (*  1849  ve  Vídni). 
Byl  v  rakouském  námořnictví  a  oddal  se  di- 
vadlu. Stal  se  vrchním  regisscurem  na  ví- 
deňském divadle  městském  (1884),  a  když 
divadlo  toto  shořelo,  odstěhoval  se  do  Ber- 
lina, odtud  do.  Drážďan;  nyní  dli  ve  Vídni. 
Napsal  Das  Mádchen  aus  der  Fremde  (1879); 
Sodom  und  GomoiTha  (t.  r.);  Unsere  Frauen 
(1880);  Kvieg  im  Fvieden  (1881,  s  G.  von 
Moser);  Der  Schwabenstreich  (\%%2)\  Roderich 
Heller  (1883);  Der  Raub  der  Sabinerinnén  a 
Frau  Direktor  Striese  (1885,  s  bratrem  Pav- 
lem): Goldfische  (1886,  s  Gust.  Kadelburgera); 
Die  berúhmte  Frau  (1887,  s  Kadelburgem); 
Cornelius  Voss  (1888);  Das  letíte  Wort  (1889); 
Das  goldene  Buch  (drama,  1891);  Zivei  glúck^ 
liché  Tage  (1893,  s  Kadelburgem) ;  Der  Hér*' 
Senátor  (1894,  s  týmž);  Komtcsíš  Guckert 
(1895,  s.Kopell-Ellfeldem);  Renaissance  (1896, 
s  týmž;  2.  vyd.  1902);  Die  goldne  Eva  (1896, 
s  týmž);  Fiorío  und  Flavio  (1901,  s  týmž); 
Im'  bunten  Rock  (1902,  s  hr.  Baudissinem); 
Maria  Theresia  (1903)  a  j.  Do  čest.  převed, 
a  hrány:  Naše  Ženy,  Válka  v  míru.  Hloupý 
kousek  (1883).  Jaromír  Kvítek  (1884),  Unos 
Sabinck  (1885),  Zlaté  rybky.  Dva  šfastné  dny, 
Komiesa  Kukuč,  Zlatá  Eva,  Nová  Sodoma 
a  Gomorha. 


Schónwald  —  Schopenhauer. 


41 


2^  von  S.  Patli,  bratr  před.  1*1853  ve  Vídni). 
Byl  vojínem  a  stal  se  žurnalistou.  Žije  ve  Vidni. 
Spolupracoval  o  veselohrách  bratrových  a 
také  složil  nékolik  veseloher  samostatné. 
Prosou  napsal:  Aus  der  grossen  und  der  klet- 
uen  U>íř  il891);  Ringstratseniauber  {1S9A) ; 
SckUekte  Rasse  (1894);  Geberden  der  Liebe 
i  1895);  Ge/árbte  Frauen  (t.  r.);  AilerUibuch 
♦  l.  r. -:  Jahresieiten  dér  Eeder  (1896;  2.  vyd 
1902 r.  Stíckiu/t  (1896);  EJi  und  Fredi  {t.  r.): 
Wiener  Luft  (1897 1;  Enfant  terrible  (t.  r.i; 
Ernst  bet  Seite  il899):  Brave  und  schlimme 
Frauen  U900):  Pariser  Modell  (1902);  Der 
KUvieHehrer  1903);  Das  Fráulein  (19o3)  aj. 

Sohttawald:  1)  S ,  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Fridland,  pš.  Rílckersdorf; 
235  d.,  1095  obyv.  n.  (1900),  kostel  sv.  He- 
leny í ve  XIV.  stol  far.),  3tř.  šk.,  celní  úřad, 
3  nílÝny,  pila  a  výroba  látek  bavln,  a  vlněn.  — 
2)  S.,  far.  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Jáchymov; 
84  d.,  540  obyv.  n.  (1900),  kostel  sv.  Petra 
a  Pavla,  2tř.  šk.,  pš.,  2  mlýny  a  výroba  kra- 
jek. —  3)  S.  (Šonvald),  far.  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Tachov;  109  d.,  759  obyv.  n.  (1900), 
kostel  sv.  Mikuláše  (ve  XIV.  stol.  f^r.),  3tř. 
sk.,  pi.,  továrna  na  sklo,  5  mlýnů,  pila, 
opodál  Kolín  {Kolm),  popi.  dv&r.  .Alodiální 
statek  (675*59  ha)  se  zámkem,  dvorem,  škro- 
bárnou,  mlýnem,  pilou  a  šindelnou  drží  Karel 
sv.  o.  Schirndínger  ze  Schirndingu,  jehož 
předkové  tu  seděli  již  v  XVI.  stoh  -  4)S., 
také  áonvaid.  far.  ves  t.,  hejtm.  Ústí  n.  L.. 
okr.Chabařovice;  311  d.,  1279  obyv.  n.  (1900), 
kostel  Nanebevzetí  P.  Marie,  r.  1795  nově 
vystavený,  4tř.  šk ,  špitál  z  r.  1706,  niž.  cel. 
úřad,  ps.,  několik  mlýnů,  slabé  ložisko  hnčd. 
uhlí  a  výroba  zboží  bavln,  a  stávkov.  Alod. 
panství  (745*6  ha  p&dy)  se  zámkem,  dvorem 
a  pivovarem  drží  Bedřich  říš.  hr.  z  West- 
phalen.  —  5)  S..  ves  t.  při  pr.  br.  Orlice, 
hejtm.  Žamberk,  okr.  Rokytnice,  fara  a  pš. 
Bárenwald;  27  d.,  132  obyv.  n.  (1900),  vápe- 
nici*, váp.  lomy  a  mlýn. 

6)  S..  vsi  na  Moravě,  hejtm.  Litovel,  Štern- 
berk, Zábřeh,  Znojmo,  viz  Šumvald. 

Scdittiiwthr,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Karl. 
Varv,  okr.  a  pš.  Bečov,  fara  Slavkov;  48  d., 
359'obvv.  n.  (1900),  Itř.  šk. 

Sehihlwerth,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Kraslice,  75  d.,  723  obyv.  n.  (1900), 
2tř.  šk.  a  výroba  krajek  a  hudeb,  nastrojiv. 

SohSnwiesa,  ves  slezská,  viz  Loučky  11 1. 

Sohooloraft  [skúlkreft]  Henry  Rowe, 
cestovatel  a  národopisec  amer.  (♦  28.  bř.  1793 
ve  Watervlietu,  nyní  Guilderlandu  ve  státě 
Novoyorském  -  f  10.  pros.  1854  ve  Washing- 
tone), studoval  nejprve  v  N  Yorku  přírodní 
vědy  a  vykonal  v  1.  1S17  a  1818  několik  cest 
na  amer.  západe,  načež  se  zúčastnil  r.  1820 
jako  íJ2olog  výzkumné  výpravy  do  oblasti 
bohaté  na  rudu  měděnou  u  Hořejšího  jezera. 
R.  1823  stal  se  indiánským  agentem  a  pojal 
v  Michiganu  vnučku  indiánského  náčelníka 
za  manželku,  čímž  získal  si  důvěru  Indiánů, 
ar.  ÍS$5  provedl  odstoupeni  indiánského 
území  v  rozloze  16  míli.  akruUnii.  Od  r.  1S39 
byl  hlavním  agentem  Indiánů  sev.  departe- 


mentů. V  ohledu  zeměpisném  zasloužil  se 
objevením  pramene  Mississippi  v  jez.  Itaska. 
Hlavni  jeho  6s vážkové  dílo  vydané  nákladem 
vládním  je  Historical  and  statistical  in/orma' 
tion  respecting  the  history^  condition  and  pro- 
spects  ofthe  Indián  tribes  oí  the  United  States 
0/  America  (Filadelfia,  1851—57);  mimo  to 
důlež.  jeho  spisy  jsou:  Tiavels  in  the  centrál 
portions  of  the  ifississippi  valey  (1825i;  -Var- 
rative  of  an  expedition  through  the  Upper  MiS' 
sissippi  to  Itasca  Lake '  1834,  rozmn.  vyd.  1853) ; 
Algic  researches  ^N.  York,  1839,  2  sv.):  The 
niyth  o/Hiawatha  and  other  oral  lesiends,¥'\\2iá., 
1856);  Oneota,  or  characteristics  of  the  red 
race  of  America  íN  York,  1844,  nové  vyd. 
1848  pod  názv.  The  Indián  in  his  wigwam\\ 
Sotes  on  the  Iroauois  (Albanv,  1846,  s  do- 
datky 1847  a  1848):  The  red  race  of  America 
(1847);  Personál  memoirs  of  a  residence  of 
thiriyyears  with  the  Indián  triba  I  Filad.,  1851) 
j  a  Scenes  and  adventures  in  the  semialpine  re- 
gions  of  the  0\ark  Mountain^  (t.,  1853). 

Bohooner  [skúnrj,  angl.,  v  scvemějších 
zemích  přímořských  loď  plachetní,  nejčastčji 
dlouhá  a  .stihlá,  nosnosti  až  do  500  t,  oby- 
čejně o  stěžních  2,  výjimkou  3,  oplachtěn>ch 
jako  u  goelcty  (v.' t.),  jíž  bývá  s.  menší. 
Plove  rychle  jako  sotva  jiná  plachtovka,  což 
jej  řadí  blízko  k  jachtě,  a  je  zvláště  způso- 
bilý pro  plavbu  pobřežní  a  zábavní.  Pokud 
nebyly  parníky  na  rozváženi  pošty,  sloužily 
k  tomu  hlavně  s-y.  Kombinace,  co  se  týče 
oplachtěni,  jsou  š-brigg,  s-bárka,^  bárka 
s,  s.  trojstěžňový,  plavidla  vesměs  větší 
než  s.  prostý.  FM. 

Bohoonhóven  [schónhofn],  m.  v  nizoz. 
prov.  Již.  Hollandsku,  okr.  rotterdamský,  na 
pr.  bř.  Leku,  má  4529  obyv.  ^1899),  výrobu 
stříbrného  a  měděného  zboží,  čilý  rybolov. 

van  Bohooreel  schórél],  S ch o  or  1  fschórl], 
viz  van  Scoiel. 

Sohopenlutaer :  1)  S.  Johanna  Hen- 
riette,  spisovatelka  ném.  (♦  1770  v  Gdaňsku, 
1 1838  v  Jeně).  Dcera  senátora  Trosiny,  pro- 
vdala se  za  gdaňského  bankéře  S-a,  s  nimž 
vykonala  cestu  pres  Německo  a  Francii  do 
Londýna,  kdež  pobyli  delší  dobu.  Navrátivše 
se  do  Gdaňská,  žili  tam  až  do  r.  1793,  potom 
přebývali  v  Hamburcc,  r.  1803  podnikli  opět 
cestu  po  Hollandc,  Francii,  Anglii  a  Skotsku. 
Po  smrti  svého  manžela  r.  1S06  přesídlila  se 
do  Výmaru,  kde  koJem  sebe  utvořila  spole- 
čenský kruh,  do  něhož  přicházel  i  Gocthe. 
V  1.  1832—37  žila  v  Bonne,  potom  v  Jeně. 
Psala  slohem  poutavým  romány  a  cestopisy, 
jež  svého  času  mnoho  byly  čítány.  Její 
•  Sámmtliche  Schriften*  vvslý  v  Lipsku  a 
Frankfurtě  r.  1830— 32  ve' 24  sv.:  literární 
pozůstalost  s  vlastním  životopisem  Jugenď 
leben  und  Wanderbilde r  (BiunWikr  1S39,  2  sv.. 
nové  vyd.  v  Gdaňsku  1884). 

2)  S.  Arthur,  něm.  filosof  pessimismu, 
syn  před.  i*  1788  v  Gdaňsku  —  t  1860  ve 
Frankfurtě  n.  M.  >.  Otec  jeho,  zámožný  bankéř 
a  nepřítel  učenosti,  vzal  jej  91cť^ho  s  sebou 
do  Francie  a  ponechal  ho  tam  2.  roky  u  přítele 
v  Ha  vru  na  vychování.  Ve  14  ledech  S.  vydal 


42 


•*  -  f" 


Sehopenhtuer^ 


se  na  cestu  po  iEvropé,  kterátnrála^Š  roky* 
PA  vstoupil  do  učeni  u  velkoóbcfaíochaika. 
Pláce  uložená^la  mu  tam  útrapou,  ^nebof 
toxižil  po  studiidi.  Za  nékoUk  měsicA  ot^c 
semřel  a  matka  dovolila  mu,  aby  zanechal 
kupectví.  Rychle  učil  se  nyní  Arthnr  starým 
jaiykftm,  studoval  na  universftČ  v  Gotinkach 
a  v  BerlinŽ,  kdei  začal  pracovati  svou  dis- 
sertaci,  která  vylla  r.  1813:  Ueber  die  yier- 
tache  WvTfe/  dts  Sat^es  vont  Grunde.  V  Jené 
dosáhl  hockiosti  doktora  a  odebral  se  k  matce 
do  Výmaru,  kdež  seznámil  se  s  Goethem  a 
u  Fr.  Mayera  poznal  filosofii  indickou.  Tam 
vzniklo  hlavní  jeho  dílo  Die  WeH  als  WiUe 
und  Vorstettung  (1819,  nové  vyd.  rozmn.  1S44). 
V  díle  tom  jest  celá  filosofie  jeho  již  obsa- 
žena, co  později  psal,  byly  jen  doplňky  a 
širší  rozvadění.  Za  docenta  filosofie  habili- 
toval se  v  Berlině  r.  1820,  ale  vykládal  jenom 
jeden  semestr,  nemoha  udržeti  se  vedle 
Hegla.  Od  r.  1831  žil  ve  Frankfurtě  n.  M. 
jako  soukromý  učenec.  Napsal  zde  spisy: 
Ueber  den  "^illen  iu  der  Nátur  (1836),  U^er 
die  Freiheit  des  menschL  WiUens  a  ueber  das 
Fundament  der  Moral,  Dohromady  vvdal  oba 
poslední  jako  spis  Diebeiden  Grundprobltme 
der  Ethik  (1841).  Sbírka  drobných  spisů  Ptf- 
rerga  und  Faralipomena  (1851)  tvoří  2  svazky. 
Pessimistická   xiálada    jevila   se    u    S-a  jiŽ 

.  v  mládí  a  jeho  filosofie  resignace  i  utlumení 
vůle  k  životu  jest  věrným  otiskem  a  zrca- 
dlem jeho  osobností.  Vychází  od  Kanta  a  při- 

.' .  rovnává  filosofii  jeho  k  operaci  bělma,  kterou 

-  slepec  nabývá  zraku.  Poznávám  věci  jenom, 
jak  se  mi  jeví,  svět  jest  má  představa. 
Všeobecný  výraz  spojeni  představ  shledává 
v  kategorii  příčinnosti.  Zákon  kausality  platí 
v&ak  jenom  pro  zjevy,  nikoli  pro  věci  o  sobě. 
Všeobecné  lormy  viech  předmětů:  prostor, 
čas  a  kausalita  tvoří  závoj  mezi  námi  a  věcmi 
o  sobě,  nepřipouštějí  poznati  pravou  pod- 
statu světa.  Jenom  ve  vědomí  sebe  sama 
poznávám  více  než  pouhý  zjev,  sami  na  sobě 
nazíráme  bezprostředně  vlastní  podstatu 
^vu.  Moje  vůle  jest  něco  původního,  sku- 
tečná věc  o  sobě,  jejímž  zjevem  jest  moje 

,  tělo.    Ve  vůli  se  poznávám.   Není  to  před- 
.  stava,  vůle  jest  to  bezprostředné  v  našem 
•  vědomí.   Podle  analogie  jest   vůle,   kterou 
/jsem  peznd  jako  jádro  a  podstatu  své  by- 
tosti, i  jádrem  a  podstatou  všech  ostatních 
bytosti  B  věci.-  Slovo  9vůlec  má  u  S*a  ovšem 
:  větši  rozsah,  nei  obyčejně  slovem  tím   se 
označu^e^   Nejen  chtěni  člověka  a  zvířete, 
i  sila,  která  budí. v  rostlině  život,  kterou 
i  magnet  potahuje  kovy,  kterou  krystally  se 
tvoii^i,  i  cheúiicka  příbuznost;  tíže  a  gravitace 

-  nebeských  těl  jest  podstatou  svoji  totéž,  co 
v^sdbě^.  jsme  poznali  jako  vůli.   Vůle  zna- 

.  mená  vůbec  -vnitřní,  domyslnou  podstatu 
všech  věd.  Svět  jest  tedy  jednak  má  před- 
stsrva  jako  zjev,  jeídiiak  vůle,  jako  věc  o  Sobě. 
Poznáni  naší  vlastní .  bytnosti  jest  ^  klíčem 
k  poznáni  bj^tnosti  světa.  Od  vůle  annsime 

'odloučiti  zákoii  kat»álný,  časrl  prostor^  ani 
vědomí  není  s  vůlínutiiě  sp<^eno^  áni  rozuín. 

^Jebtte  slepé  *pAizení^.lŤezvědoniý  pú'd  k  Ži- 


votu. Metivůil  a  zjevýkladeS.  ideje!  Idea 
jest  neproměnná,  na  časové  existenci  nezá- 
vislá óbjektivace  (zpředmětnžní)  vůle,  jedno- 
tlivý zjev  jest  óbjektivace  zprostředkovaná 
ideou.   S-ova   idea  jest   Platónův   vzorný 
obraz,  který  nevzniká,  nemění  se,  nezaniká 
a  vyjadřuje  se  v  nesčetných  zjevech  jedno- 
tlivin, jest  to  rodová  forma.   VůU  běží  jen 
o  ideu  a  nikoli  o  jednotlivce,  které  svým 
účelům  bezohledně  obětuje.   Tím  S.  vysvě- 
tluje netečnost  přírody  k  životu.  Mezi  četné 
nedůslednosti  S-ovy  filosofie  náleží  ta,  že 
slepá  vůle  řídí  se  účelem.   A  rozum  ze  slu- 
žebníka vůle  povznáší  se  v  jednotlivci  tak» 
že  může  proti  ní  podniknouti  boj  a  u mrtviti 
vůli.  K  otázce,  jak  jest  to  možno,  odpovídá 
S.t  že  jest  to  skutečný  zázrak.  S-ovou  meta- 
íysikou  vůle  dán  jest  jeho  pessimismus* 
vůle  jest  snažení  bez  čile.  Nemá-li  cíle,  ne- 
může dojiti  klidu  a  není  žádného  uspoko- 
jení. Vůle  jest  tedy  něco,  co  by  býti  nemělo» 
co  by  nebylo,  kdyby  všepodstata  t^la  si  od 
počátku  vědoma   marnosti  svého    snaženi. 
Odůvodniti  pessimismus  obšírnými  a  mnoho- 
stran^mi  úvahami  S.  pokládá  za  hlavn!  věc 
své  filosofie.  Jest  výborný  stilista.  Často  po- 
ukazuje k  tomu,  jak  člověk  se  zmítá  mezi 
Scyllou  bolesti  a  Charybdou  dlouhé  chvíle^ 
Všecka  slast  jest  zdánlivá,  klam,  chiméra  — 
libost  neni  nic  positivního.   Positivní  jsou 
jen  překážky  vůle,  bolest.  Upokojení  bolesti 
jest  negativní,  nepocíCuieme  ho  příAo.  Vy- 
skytuje se  jenom  jako  konec  utrpení.   Nej- 
vyšší blaho  naše  jest  stav  bezbolestný.  Vše- 
chen život  jest  v  podstatě  utrpení,  sltrast. 
Tímto  učením  S.  zavádi  u  nás  názory  budd- 
hismu.  Z  utrpení  není  vykoupení,  leč  když 
vůle  odvrátí  se   od  života  v  dobrovolnán 
odříkání,    resignaci.   Nebýti  jest '  l^péí   než 
býti.  Kdo  to  pochopí,  umrtvi  vůH,  stáné  se 
asketou,  vzdává  se  veškeru.  Bezvolnost,  re- 
signace jest  svatost  i  blaženost.  Smrf  jest 
vykoupením,    protože    nás    zbaví    vědomí, 
v  němž  tolik  utrpení  nám  bylo  snášeti.  Jen 
umění  povznáší  člověka  k  stanovisku,  jei 
překonává  útrapy  žádání,  k  stanovisku  klid- 
ného nazírání  věčných  vzorů,  ideí.   Aesthe- 
tickému  nazíráni  jest  umělecké  dílo  vtěleni 
ideje.  Dokonaleji  než  výtvarné  umění  vyja- 
dřuje ideu  lidstva  poesie,  hlavně  v  tragédii. 
Nejvýše  stoji  hudba,  bezvědomá  to  metafy- 
sika,ta  nezobrazuje  jako  ostatní  umění  jodno- 
tíivé  ideje,  nýbrž  vůli  samu.  8-ova  aesthetika 
vyznačuje  se  tím,  že  přiděluje  uměni  účel 
vykoupiti  člověka,   K  tomu  třeba  v  zapome- 
nouti na  Individuální  existenci  a  povxnéstí 
se  k  stavu  kontemplace.   Aesthettku  S«ovu 
učinil  základem  své  theořie  hudby  Richard 
Wagner;  Podmínkou  mravouky  fest  Soví 
jako  Kantovi  svoboda  vůle.   V  empirickém 
itvoté  však  a  v  Hši' zjevů  svoboda  ta  k  plat- 
ností   aepřicfaásí,  tU'  vládne  kausalita  bez 
podmínky.   Z  charakteru  -človélia  a  motivů 
následaje  každý  čin  nutiíé.  Svt^boda  <vůle 
|éšt  jen  v  Hši  věci  o  sobě^-  Výrazem  a  ť>ro* 
jévem^  svobodné  vůle  jest  jenom  «iii|»lrický 
chácakter  -  člověka^  Vůle  >  rozhodne  «e  jednou 


Schopí  —  Scboppe. 


43 


:  aktem  mimoéasovým  pjro  nrčitý  směr  it  tím 
vzíúkne  charakter  jako  její  zjev.  Jest  tedy 
S-ova  svoboda  vAle  metsJysická,  jest  to  něco 
íiného  než  to,  co  obyčejné  svobodou  vůle 
nazýváme.  Vina  i  zásluha  neni  v  jednáni 
{i^érarí)^  n^hrt  v  jsoucnosti  (esje)  empiric- 
kého charakteru.  Ctnosti  i  nepravosti  kaž- 
dému jsou  jii  vrozeny.  Človék  se  neméni, 
jak  jednou  jednal,  bude  vždycky  jednati  za 
stejnýdi  okolnosti.  Dfisledným  neni  S.  v  éthice 
zrovna  tak  jako  v  metafysice,  ale  pravé  témi 
nedůslednostmi  jeho  filosofie  přibližuje  se 
skutečnému  životu.  Tak  učí  8.,  zapominaie 
na  metafysické  rozhodnuti  vůle,  ze  človék 
dédi  své  vlastnosti  volni  po  otci,  intelligenci 
po  matce.  Uska  jest  bezprostředný  cit  me- 
tafysické jednoty  všech  udí  a  všech  tvorů. 
Láska  mysli  si  S.  jako  soustrast,  ta  jest 
jedinou  pohnutkou  mravní.  Cílem  jejím  jest 
odstranéni  neb  zmiméni  bolu.  I  soustrast  se 
zvířaty  odůvodnéna  iest  metafysicky.  Dů- 
vodem jest  vše-jediná  vůle  svéta.  S-ova 
éthika  vyznačuje  se  protirozumovou,  citovou 
povahou  proti  éthice  Kantové.  S-ova  filosofie 
povstala  ze  sloučení  subjektivismu  Kantova  a 
Špinosova  i  Schellingova  učeni  o  Vže- jednom. 
Přizpůsobil  pantheismus  fenomenalismu  Kan- 
tovu. Filosofie  jeho  jest  oboje:  i  bezohledný 
pessimismus  i  odvána  vira  ve  vykoupeni. 
S-ova  filosofie  byla  po  40  roků  neiúčinnéjšim 
kvasem  némecké  Hteratury  a  vůbec  života 
duševního.  —  Obšírné  o  S-ovi  psal  Kuno  Fi- 
scher, Gesch.  d.  n.  Philos.  (8.  sv.),  a  J.  Vol- 
keh,  S.,  1900,  Klassiker  der  Philosophic. 
,U  nás  Fr.  Krejčí,  O  filosofii  přítomnosti 
(1904,  str.  237),  Jos.  Durdik,  Déjiny  filosofie 
nejnovéjši  ťl887,  str.  192).  Ostatní  literatura 
jest  v  Dějinách  novovéké  filosofie  od  Falcken- 
berga,  v  č^ém  překladu  (1899,str.  672).  Pro. 

Solidyf  Peter,  sochař  ném.  (*  1804 
v  Mnichové  —  f  13.  říj.  1875  v  fomé).  byl  žá- 
kem akademie  mnichovské  a  pob]^!  v  1. 1832 
a  1844—47  v  Říme.  Z  jeho  prací  za<«luhuji 
zmínky.;  Mramorový'  vlys  ve  Walhalle  u  Ř.ezna; 
$ocha  Komradina  Švábského;  socha  Vulkdna  a 
nékoUk  portraílnicli  poprsí.  S.  byl  odcho- 
vancem klassicistního  sméru,  který  v  letech 
60tých  XIX.  stol.  se  snoubil  se  snahami  po 
utvořeni  jakéhosi  rázu  némcckého,  tak  že 
postavy  z  báji  a  déjin  německých  byly  zná- 
zorňovány tvaroslovím  řecké  antiky.  Ještě 
za  renaissančniho.  hnuti  působil  antikisujíci 
ráz  staveb  na  sochařství,  a  tak  i  sochy  S-ovy 
jsou  odliky  prací  antických.  P.  H-s. 

flehopihůmf  okr.  mésto  v  badenském 
kraji  Lůtrac^u  nad  ř.  Wiese  v  Černém  Lese, 
•U^  tiati  3asllej>Zdl  a  S.-Sftckingen  ba- 
deoskýdi  stát.  drah,  má  3545  obyv.  (1900), 
véti.  JCYtog.,  reálku,  průmyri.  školu,  obchod. 
konKMTu,  prádelny,  tkalcovny,  barvírny,  pa- 
pírny a  dřevaf.  ptůmysl.  V  okolí  Hebel^ 
Mhe  t  poprsím  NeMovým;  U  vsi  Haselu 
proskili  kiSipiiIkoYá  jesk^né. 

g^fcow  (Ufc:  SexQpptus)  Kaspax,  klas- 
sický  mak)g'.néwckt.  (f  1676  --  f  1649). 
StQOOfod  -v  Hciidelberte,  Altdorfu  a  v  In- 
golstadlé.  .a ,  .iii .  tchidy  oíveřejnil  spis  Verú 


similium  libi  /K(t596),  obsahující  hojné  a  na- 
mnoze zdařilé  konjektury  k  Symmachovi, 
Nepotovi,  Propertiovi,Petronioviatd.  R.  1598 
přestoupil  v  Praze  k  víře  katolické  a  ode- 
bral se  v  průvodu  ds.  rady  a  vyslance  u  pa- 
pežského dvora,  Wackera  z  Wackenfelsu,  do 
Říma,  kde  obrátil  na  sebe  záhy  pozornost 
řim.  kurie  spisy,  namířenými  proti  protestant- 
ství,  tak  že  papež  Pavel  V.  vyslal  jej  r.  1607 
do  Německa,  aby  tam  působil  v  zájmu  kato- 
licismu; S.  uveřejnil  tehdy  několik  zuřivých 
pamfletů  proti  protestantům,  dokonce  i  proti 
Scaligerovi  (viz  Scaliger  1)  aCasaubonovi. 
Vyslán  byv  papežem  k  su-ciknížeti  Ferdinan- 
dovi Štýrskému  (pozdějšímu  císaři  Ferdi- 
nandu II.)  přestoupil  ve  služby  arciknížete  a 
i  byl  od  něho  vyslán  r.  1609  do  Itálie  a  r.  1613 
I  do  Madridu  v  missich  diplomatických.  Spi- 
sem Ecclesiasticus  auctoritati  Jacobi  regis  oppo- 
situs  uvalil  na  sebe  nepřátelství  krále  Jakuba  I. 
anel.  a  franc.  kalvinistů.  Necítě  se  dosti  bez- 
pečným odebral  se  r.  1617  do  Milána,  kde 
žil  v  ústraní  až  do  r.  1630.  Zde  sepsal  a  vy- 
dal r.  1619  nejvášnivější  svůj  spis  proti  pro- 
testantům Qassicum  MU  sacri,  v  němž  volal 
všechna  katolická  knížata  do  boje  proti  pro- 
testantfim,  a  spis  Consilium  regium^  určený 
pro  špan.  krále  Filipa  III.  R.  1630  vrátil  se 
do  Němec  a  věnoval  se  zde  opět  úplné  po- 
litické a  theologické  polemice,  namířené  n3rní 
hlavně  proti  jesuitům,  jejichž  vyučovací  me- 
thodu  potíral  již  dříve  ve  svých  spisech  di- 
daktických. Bojf!  se  úkladů  a  pronásledování 
jejich  uprchl  r.  1636  do  Padovy,  kde  žil  až 
do  smrti,  vyvíjeje  úžasnou  činnost  literární 
v  oboru  didaktickém,  theologickém  a  pole- 
mickém. S.  byl  přes  veškerou  svoji  haste ři- 
vost,  jež  V3rnesla  mu  přijmi  canis  gramma' 
ticus^  a  be7charakternost  mužem  veliké  uče- 
nosti a  také  bystrosti.  V  oboru  kritiky  a 
exegese  řim.  auktorů  a  v  oboru  lat.  pramroa- 
tiky  vynikl  pracemi  značné  ceny  vědecké. 
S.  vydal  Varronův  spis  dt  lingua  latina  (In- 
golstadt, 1605)  a  Listf  Symmachoyy  (Mohuč, 
1608).  V  obor  lat.  grammatiky  náleží  Gram- 
ntatica  philosophica  sivé  institutiones  gramma- 
tieae  latinae  (Milán,  1628,  2.  vyd.  Amsterdam, 
1664),  dodatky  a  opravy  k  Sanctiovu  spisu 
Minerva  seu  dc  causis  linguae  latinae,  vy- 
dané teprve  po  smrti  S-ově  (Amst.,  1663\ 
Observationes  linguae  latinae  (Frankf.,  1609). 
V  obor  kritiky  exegese  náležejí  tyto  publi- 
kace: Kommentdř  k  tak  ^aný-m  Priapeim 
(1596,znova  vydán  bezvědomí  S-ova M.Gold- 
astem  asi  r.  1606);  Suspectarum  ledionum 
lib,  F,  kritické  to  příspěvky  hlavně  k  Plautovi 
a  Apulciovi  (Norimb.,  1597);  Spicilegimn  in 
Phaedri  fabulas  (v  Rittershaúsenové  vydáni 
Phaedra,  Lejda,  1598);  De  arte  eritica  ct  prae- 
cipue  de  aHera  eius  parte  emendatriee  (Norimb., 
1597  a  j.,  posledně  v  Lejdě,  1778);  Symbola 
eritica  in  L.  Apuleji  opera  (Augšp.,  1605); 
•Epitheta  et  synonyma  póetica  (1606).  V  obor 
didaktiky  náleží  Pttedia  hamanurum  ac  divi- 
narum  Utterarum  (Padova^  1636).  Srv.  Nisard, 
-Les  gladiatrurs  de  -la  répúbliquedes  lettres 
au  XVe,  XVI«.et  XVIIe  siéi^es,  U*,  str.  1  až 


44 


SchOppeníhal  —  Schořovy. 


206;  KowaJler,  Ueber  Gaspar  Scioppius  (For- 
schungen  zuř  deutschen  Gesch.,  Xl.,  401  až 
482);  Bursian,  Gesch.  d.  class.  Philologie  in 
Deutschland,  str.  283  si.  V^, 

Behdppenthal  viz  Šepely. 

Sohor  Johann  Ferdinand,  malíř  a  in- 
ženýr hydrotechnický  (*  1686  v  Inšpruku  — 
1 1767  v  Praze).  Byl  pívodnč  určen  pro  ma- 
lířství; záhy  dal  mu  jeho  otec  vtom  přimě- 
řené vzdělání,  načež  po  jeho  smrti  byl  po- 
slán do  Ř.ima.  Pobyv  na  to  3  léta  v  Tyrol- 
sku, přišel  do  Prahy,  kde  zhotovil  několik 
raaleb,  jmenovitě  veliký  obraz  ve  vápně  v  prů- 
čelí chrámu  sv.  Víta  a  plán  na  dohotoveni 
chrámu  tohoto.  R.  1725  S.  započal  svoji  čin- 
nost hydrotechnickou,  procestovalf  poříčí 
Vltavy  a  zhotoviv  plán  a  návrh,  jak  by  se 
mohly  pisčíny  a  balvany  z  řeky  odstraniti, 
se  zdarem  provedl  pod  vodou  trhání  skal. 
Tyto  práce  byly  příčinou,  Že  S.  obdržel  r.  1726 
mísio  professorské  na  stavovské  škole  inže- 
nýrské, kde  ai  do  r.  1734  věnoval  se  pracím 
regulačním.  R.  1729  přišlo  se  s  pracemi  re- 
gulačními až  do  kamýka  a  t.  r.  S.  vedl  sám 
stavbu  kamenné  plavební  komory  v  Župa- 
novicích.  Za  války  r.  1740  S.  poslán  byl  se 
svými  žáky  na  pražské  hradby,  kdež  v  kvapu 
učinil  rozličná  opatřeni  k  obraně  města.  Po 
obsazení  Prahy  od  Bavorů  a  Francouzů 
unikl  do  tábora  vévody  Lotrinského  a  po- 
máhal mu  radou  při  dobýváni  Prahy  i  po- 
zději. R.  1744  S.  stál  zase  na  hradbách  praž- 
ských, opravoval  je  proti  Prusům  a  byv  vy- 
slán, by  v  Litoměřicích  vystavěl  most,  aby 
mohlo  pomocné  vojsko  saské  přejiti  přes 
Labe,  ač  tam  nebylo^  ani  téměř  nejpotřeb- 
nějších strojů,  příprav  a  včcí  —  během  3  dnů 
tuto  práci  provedl,  začež  byl  od  stavův  čes- 
kých odměněn,  pak  pojištěn  a  vykázán  mu 
byl  plat  professorský  na  čas  života,  kdežto 
dosavad  se  mu  dočasně  povoloval  jen  na 
2  léta.  R.  1749  nabízel  mu  kníže  Václav 
z  Liechtensteinu  professuru  na  savojské  aka- 
demii šlechtické  ve  Vídni,  spojenou  s  hod- 
nosti dělostřeleckého  podplukovníka,  avšak 
S.  návrh  ten  nepřijal,  ale  učinil  plán,  jak  by 
se  akademie  ta  měla  zříditi,  navrhl  různé 
opravy  při  dělostřeíectvu  rakouském  a  vrátil 
se  k  bývalé  své  práci.  JeŠtě  r.  1756  opravil 
nebo  nově  založil  hradby  pražské  a  od  té 
doby  zůstal  při  své  professuře  a  při  pracích 
spojených  s  regulací  Vltavy;  jím  dán  byl  stav- 
bám vodním  vědecký  rái,  kdežto  dříve  pro- 
váděly se  stavby  vociní  jen  podle  zkušeností 
a  více  z  řemesla.  S,  nedočkal  se  dokončení 
jím  projektovaných  a  promyšlených  staveb 
vodních.  Fka, 

BohoroJ  viz  van  Se  orel. 

Bohom:  ()  S.  Johann  Karl  Ludwig, 
něn^.  historik  umění  (*  1793  —  f  1842),  stu- 
doval s  poč.  v  Erlankách  bohosloví,  potom 
věnoval  se  zde  ipalířství  a  dějinám  umění, 
r.  1820  usadil  se  ve  Štutgartě,  zde  redigoval 
čas.  >kunstblatt«.  VI.  1822—23  navštívil 
Itálii  a  Francii,  r.  1S26  stal  se  prof.  aesťhe- 
liky  a  dějin  umění  na  universitě  i  na  uměl. 
akademij.  v  Mnichově,  r.  1833  ředitelem  umě- 


leckého ústavu  ve  Výmaru,  kdež  znova  uspo- 
řádal umělecké  sbírky  velkovévodské,  po- 
výšen do  stavu  šlechtického  a  kde  setrval 
až  do  smrti.  Z  jeho  prací  uvádíme:  Ueber 
die  Studien  der  gtiech,  Kůnsiler  (Heidelb., 
1818);  Tischbeins  Homer  nach  Ántiken  (Štutg.. 
1821—24);  Beschreibung  der  -Gty-ptothek  in 
Múnchen  (Mnich.,  1830^;  Umriss  einer  Theorie 
der  bildenden  Kůnste  (Štut?.,  1835);  Von  Bo- 
logna uber  Ravenna  nach  Rom  (1836);  Ueber 
altdeutsche  Skulptur  (Erf.,  1839)  a  překlad 
Vasariho  Leben  der  ausgeieichnetsten  Maler^ 
Bildhaucr  und  Baumeister  (Štutg.,  1832—37, 
sv.  1.  a  2.;  pokrač.  vvdal  F6rster). 

2)  S.  Karl,  malíř  něm.  (♦  1803  v  DQssel- 
dorfě  —  t  1850  v  Mnichově).  Učil  se  v  Ber- 
line  u  Wacha.  odešel  pak  do  Pařiže  a  r.  1824 
až  1826  byli  Gros  a  Ingres  jeho  učiteli.  Pak 
vrátil  se  do  Německa,  vstoupil  do  školy  Cor- 
neliovy  v  Mnichově  a  účastnil  se  provedeni 
nástěnných  maleb  v  arkádách  dvorní  zahrady 
a  komposic  k  postranním  oknům  dómu 
v  Řezně.  R.  1846  dokončil  na  zakázku  krále 
Bedřicha  Viléma  IV.  obraz  Zajati  novokřténci 
před  biskupem  Františkem  jf  Munsteru  r.  iS36, 

V  berlínské  národní  obrazárně  nacházejí  se 
jeho  díla  Pape^  Pavel  III.  před  podobi\itou 
Lutherovou  a  Hráči  (z  doby   30leté   války). 

V  nové  pinakothéce  mnichovské  jsou  Knojc 
disputuje  s  vojáky  a  nedokončená  malba  Po- 
topa (1845—60).  Od  r.  1847  S.  byl  profes- 
sorem  na  mnich,  akademii  a  lze  ho  považo- 
vati za  předchůdce  Piiotyho,  jeho  svaka,  a 
to  hlavně  po  stránce  koloristni  a  rcalistni. 
S.  odchylně  od  souvěkých  malířů  němec- 
kých a  vlivem  své  pařížské  Školy  věnoval 
více  pozornosti  znázornění  všeho  předmět- 
ného a  ovládal  malíř,  techniku  lépe,  neŽ  jeho 
spolužáci  v  Corneliově  §kole.  F.  H-s. 

3)  v.  S.  Otto,  syn  S-a  1),  dějepisec  juméní 
(*  1828  v  Mnichové  —  f  1899  v  Heidelberce), 
studoval  v  Berlině  a  Mnichově,  byl  v  1. 1860 
až  1872  docentem  dějin  umění  a  sekretářem 
umčl.  školy  ve  Výmaru,  r.  1872 — 86  kusto- 
dem, sekretářem  a  zástupcem  ředitele  ba- 
vorského průmysl:  musea  v  Norimbercs  a 
docentem  na  uměl.  škole  tamže.  Sepsal:  Zur 
Entwickeluug  der  neueren  Kunst  (1860);  HVí- 
marer  Kunstalbum  (1865);  Gefásse  d.  deutsch, 
Renaissance  (Norimb.,  1878);  Joh.  SiVmacher 
(t,  1879);  Persisch-rhodische  Fayenceteller  (t., 
1883);  Geschichte  der  Textiikunst {Lip.  a  Praha, 
1885) ;  Die  Kunster^eugnisse  aus  Thon  u,  Glas 
(t,  1887).  Od  r.  1872  do  1886  redigoval 
v  Norimberce  čas.  >Kunst  u.  Gewerbe«. 

gohomdorf,  okr.  město  ve  virtcmb.' kraji 
jagstském  při  ř.  Remsu  a,  žel.  dr.  Štutgart- 
ríordlinky,  má  '5737  obyv.  (1900),  krásný  got. 
ev.  kostel,  starý  zámek,  latin,  a  reál.  školu; 
továrny  na  žel.  nábytek,  šicí  stroie,  knoflíky, 
kůže,  tabák  a  doutníky  a<pěstováni  dobytka^ 
vina,  ovoce  a  navštěvované  výroČ.  trhy, 

?6hořoTy,  S  choř  o  v.  Tchořovy,  ves 
echách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Čáslav*  fara 
Potéliy;  45  d..  260  obyv.  č.  U 900),  fil.  kostel 
Nanebevzetí  P.  Marie  z  r.  1700,  2tř.  sk,  a 
popi.  dvůr.   • 


Schossendorf  —  Schottky.  45 

Sehoiaiidorf,  ves  v. Čechách,  viz  R a-. jemu    ku    poctě    rod    rostlin    luátinatCch 
deč  2).  iSchottia. 

Soho— nrelth,  ves  v  Čechách,  viz  Část- 
ko v  3>. 

BohossMireiith:  1)  S.  D o\n i  (Utiter-S.), 
ves  Čechách,  hejtm.Cheb,  okr.  Vildštein,  faraa 


4)  S.  Wilhelm,  jazykozpytec  a  oricnta- 
lista  ném.  (♦  1807  v  Mohuči  —  f  1889  v  Ber- 
lině). Studoval  orientální  jazyky  a  theoIof.ri|^ 
r.  1838  stal  se  prof.  berlínské  university  a 


ps.  BfaríáD.  Chlum;  40  d.,  170  obyv.  n.  (1900),  r.  1841  členem  bcrl.  akademie.  Řadu  badáni 
Itf.  šk.,  popí.  dvůr.  —  2)  S.  Horní  {Ober- 1  jazykozpytných,  jež  uveřejňoval  větším  dílem 
S.\  ves  t.;  83  d.,  653  obyv.  n.  1900),  2tř. !  v  >Archivzur  wissenschaftl.  Kunde  v.  Russ- 
šk..  nedaleko  ložisko  žel.  rudy.  land<    a   ve   zprávách    berlinské    akademie 

Étehotel  [schótl]  Jan  Chrístiáan,  malíř  nauk,  zahájil  rozpravou  Versuch  úberdie  tatar. 
holi.  (♦  11.  list.  1787  v  Dordrechtě  — 122.  pros.  i  Sprachen  (1836),  po  niž  následovalv :  (Jebtr 
1838  t.),  byl  žákem  M.  Schoumanse,  s  nímž  I  das  altaische  oder  finnisch-tatar.  Sprachen- 
provedl  dvě  veliké  malby  Ústup  Francouzů  geschlecht  (1849);  Das  Zahlwort  in  der  tschu- 
od  Dordrechtu  iSí4  a  Bombardováni  Alžíru  \  dischen  Sprachenklasse  (1852) ;  Entwurf  einer 
r8r6j  zanechal  pak  malování  námětů  figurál-  .  Beschreibung  der  chines.  Litteratur  [  1854 ;  ve 
nich  a  věnoval  se  krajinářství,  a  to  malbě  '  spise  tomto  po  prve  ukázal  na  veliké  bohat- 
moře.  Zvláště  dařily  se  mu  nálady  bouřlivé,  štvi  čínské  literatury);  Altaische  Studien 
zpěněné  vlnobití  a  vzteklý  příval  vln.  Jeho  (1860—72);  Ueber  die  !U)g,  indochines,  Spra- 
syn  Jakobus  S.  vydal  životopis  J.  Ch.  S-a:  chen  (1856);  Chines.  Grammatik  (1867:  dilo 
Leven  van  den  zeeschilder  J.  C.  S.  (Dord-  svého  času  epochální);  Zur  chines.  Sprachc 
recht,  1840).  Druhý  syn  Peter  Jan  S.(*  1808  (doplňky,  1868;;  Zur  japan,  Dichť  u.  Verš- 
v  Dordrechtě  —  f  1865  v  Drážďanech^  byl  kumt  (1878)  a  j.  Jiného  druhu  badáni  odná- 
rovnéž  malířem  mořských  nálad.     F.  H-s.     i  sela  se  k  poesii,  mythům,  historii  i  kultuře 

Sehott:  1)  S.  Andreas,  klass.  filolog  národů  finských  a  středoasijských:  Die  finn. 
holi.  (*1552  v  Antverpách  —  f  1629  t.).  Stu-  Sage  von  Kullenvo  (1852);  Ueber  die  estnřsche 
doval  v  Levně,  Douai  a  v  Paříži,  r.  1579  Sage  von  KaIewi'Poég{lS63) :  Ueber  den  Budď 
odebral  se  do  Španěl,  stal  se  r.  1581  prof.  hismns  in  Hochasien  u.  in  China  (1844);  Zur 
fečtiny  v  Toledě,  r.  1584  v  Saragosse,  r.  1686  ■  Litteratur  des  chin.  Buddhismus(lS73) ;  Aeltestc 
vstoupil  do  řádu  jesuitského,  stal  se  r.  1594  Nachrichten  von  Mongolen  u.  Tataren  (1846); 
prof.  rhétoriky  v  feímě,  r.  1597  vrátil  se  do  Das  Reich  Karachatai  oder  Si-Liao  (1849); 
Antverp  a  působil  pak  jako  prof.  řečtiny  na  Ueber  die  echten  Kirgisen  (1865);  Zur  Uigu- 
kolleji  jesuitské.  Vvdal  Aurcla  Victora  (Í577,  renfrage  (1874—75)  a  j. 
1579  a  1606),  Pomponia  Melu  (1582),  Theo-  6)  S.  Theodor,  lékař  něm.(*  1852  v Burg- 
fylakta  (1599),  rhétora  Seneku  (1607  a  1613),  gráfenrode),  působí  od  r.  1877  jako  lázeň^ký 
Hispaniae  illustraíae  scriptores  varii  (¥T2Lňk.f.t  lékdiř  v  Nauheimu,  zaváděje  k  léčení  pro- 
1603— OS,  4  á.);  Hispaniae  bibliotheca  {t,  1608,  vleklých  chorob  srdečních  tělocvik  a  lázně. 
3  d.);  Corn.  Nepota  (t.,  1609);  Adagia  íiV^  '  Napsal  mimo  jiné:  Die  Behandiung  der  chro- 
proverhia  Graecorum  (Antv.,  1612),  Proklovu  nischen  Her\krakheiten  (1887);  Beitrag  ^ur 
Chréstomathii  (1615\  Observationúm  humana-  '.  tonisirenden  Wirkung  kohlensáurehaltigcr  Ther- 
rum  lib,  K(1616).  Též  opatřil  vydání  veliké  malsoolbáder  auýs  Her^  (1883);  Ueber  Her^- 
části  kolínské  sbírky  patrologické  (Biblio- ;»«*roien  (1892). 
theca  patrům)  z  r.  1618.  6)  S.  Walt  her,   sochař  něm.   (♦  18.  září 

2)  S.  And  rzej,  bibliograf  polský  (f  1759\  1861  v  Ilzenburku  v  Harci),  studoval  u  prof. 
rodilý  z  Gdaňská,  procestoval  země  někdej-  '  Dopmeycra  v  Hannoveru  a  na  berlinské 
šího  Polska  a  seznámil  se  důkladně  s  jeho  akademii  až  do  r.  ISSIV  Z  jeho  prací  buďtež 
dějinami  a  literaturou.  Vydal  tiskem:  Trac-  uvedeny:  mramorová  socha  Fryné  v  životní 
tatus  de  indigenatu  Polonorum  (Gdaňsko,  velikosti  (zakoupil  Ringwald  v  Basileji);  jíz- 
173S);  Pmssia  Christiana  sivé  de  introductione  decká  socha  bronzová  cis.  Viléma  I.  pro 
religionis  chríst.  in  Prussia  (t.yn3S)\  Cromeri  Goslar;  výzdoba  rampy  na  novém  paláci 
Beschreibung  des  Kónigreichs  Polen  mit  Be-  u  Postupimě;  socha  Viléma  I.  pro  bílý  sál 
merkungen  (t.,  1761).  v  zámku  berlínském:  poprsí  Viléma  //.;  sku- 

3)  S.  Heinrich  Wilhelm,  botanik  něm.  pina  Dobročinnosti  (pro  taj.  radu  Goldber- 
(*  1794  v  Brně  —  f  18^5  v  SchCnbrunně),  gera);  sochu  Albrechta  Medvěda  pro  vítěznou 
b}'!  ředitelem  cis.  zahrady  v  Schonbrunné  aleji  v  Berlíně;  rfizná  poprsí;  mramorová 
n  Vídně,  v  1.  1817—21  podnikl  výzkumnou  socha  dívkx  s  kouli  (vystavena  v  pražském 
cestu  po  Brazílii  a  vrátil  se  s  hojnou  botan.  Rudolíině  r.  1903)  atd.  S.  ovládá  techniku 
kořistí.  Zabýval  se  soustavnou  botanikou  a  kamenickou  a  v  jeho  dílech  jeví  se  vlivy 
vydal:  Meletemata  botanica  (se  St.  Endiiche-  francouzského  realismu  nové  doby  patrněji, 
rem,  Vid.,  1832);  Rutaceae.  Fragmenta  bota-  než  u  soudob.statuaristů  německých.  F.  H-s. 
nica  (t.,  1834);  Genera  Filicum  (t.,  1834,  Sohottky  Johanu  Max.,  spis.  a  topograf 
s  20  tab.);  Synopsis  Aroidearum  (t.,  1856);  něm.(*  1794  vKupě  vknížetství  Opolském — 
ícones  Aroidearum  (t,  1857,  s  40  tab.);  Ge-  f  1849  v  Trevíru).  Po  studiích  na  něm.  uči- 
něn Aroidearum  exposita  (t.,  1868,  s  98  tab.);  lištích  stal  se  professorem  řeči  a  literatury 
Prodromus  Systematis  Aroidearum  (t.,  1866).  něm.  v  Poznani,  kteréhožto  úřadu  r.  1815 
S  Nymanem  a  Kotschym  vydal :  Analecta  bo-  se  vzdal  a  žil  nějaký  čas  ve  Vídni,  v  Pešti 
tanica  1^1854).    Botanik  Jacquin  pojmenoval   a  posléze  v  Praze,  kde  se  obiral  hlavně  stu- 


46 


SclíOttíáikl  —  Schrader. 


dieiíil  historickými  a  topogťálickýknr.  R.  Í831 1 
odeiei  z  Prahy  do  Bavor,  zdriovai  se  v  Mni- 
chově, r.  ÍS49  povolán  do  Treviru  za  redak- 
tora, ale  za  několik  neděl  zachvácen  mrtvici 
a  zemřel.  Z  jeho  spisů,  jéž  jsou  bo  větíiině 

f>ouhé  kompilace,  místy  nekritické  a  nespo- 
dilivé,  uvádíme:  Oesterr,  Volkslieder  mitihren 
Singweisen  (Peéf,  1819);  Vor^eit  und  Gegeft- 
wart  (Poznaň,  1823,  9  sv.);  JDie  Carolinitche 
Zeit  oder  der  áussere  Zustand,  die  Sitten  und 
Gehráuche  Prags  und  Bóhmens  úberhaupt  vor 
und  insbesondere  wáhrend  der  Regierung  Kaiser 
Karls  I  V,  (Praha,  1830,  2  d.  s  rytinami);  Paga- 
ninis  Leben  (t,  1830);  Prag  wie  es  war  und 
wie  es  ist  (t.,1830, 2  d.  s  rytinami);  Die  Burg 
Karlstein  nebst  ihren  Umgebungen  (t,  1832); 
Můnchens  Kunstschdti(e  (Mnichov,  1832);  Ueber 
Waltensteins  Prívatlehen  (t.,  1833). 

Sohottland.  něm.  jméno  Skotska. 

Bohoiippé  fiupé]  Alfred,  malíř  polský 
(*  1812  ve  vsi  Grabownici  v  Haliči,  v  okr. 
sanockém),  studoval  v  Przemyáli,  pak  byl 
11  let  úředníkem  při  civilním  měřictvi,  ale 
vzdav  se  státní  služby  odeSel  do  Říma  a 
učil  se  na  akademii  sv.  Lukáše  (za  Minar- 
diho).  Vrátiv  se  pak  do  vlasti  maloval  histo- 
rické obtazy  i  krajiny,  na  př.:  Přeneseni  ostatků 
sv.  Kateřiny  od  andélií]  Podpisováni  smirči 
smlouvy;  Ptačeni  harače  v  perském  vojsku.  Po 
tříletém  pobytu  opět  odcestoval  do  Itálie  a 
zdržel  se  ta  čtyři  roky,  načež  navrátiv  se  do 
vlasti  maloval  kostelní  obrazy  a  krajiny,  ve 
kterémžto  odvětví  vynikl  mnohem  lépe,  než 
v  malbě  figurální.  Známé  byly  jeho  obrazy: 
Svatyni  řecké  u  Girgenti  a  Zaliv  Sorrentský-, 
S.  maloval  též  pohledy  z  Tater  a  na  zříce- 
niny hradů  polských.  F,H'S, 

Sohoiuib..  zkratek  bot,  jímž  jest  značen 
Peder  Kofod  Ancher  Schousboe. 

8ohoiuibo«  Peder  Kofod  Ancher,  bo- 
tanik dánský  (♦1766  v  Rj0tine  na  Bomholmu  — 
1 1832  v  Tangeru),  vzdělal  se  v  Kodani  stu- 
duje hlavně  botaniku,  v  1.  1791—93  vykonal 
výzkumnou  cestu  bot.  ve  Španělsku  a  v  Ma- 
rokku,  od  r.  1800  působil  jako  konsul  v  Tan- 
geru. Výsledky  své  cesty  výzkumné  uložil 
v  práci:  Om  Vcextriget  i  Marokko  (ve  spi- 
sech dánské  uč.  spol.,  1800;  něm.odMarkus- 
sena,  Kod.  a  Lip.,  1801). 

Bohouw  {skou]  Joachim  Frederik, pří- 
rodovědec a  politik  dánský  (*  1789  v  Ko- 
dani —  1 1862 1.),  vystudoval  v  Kodani  práva, 
byl  úředníkem  ve  službách  státních,  vykonal 
několikaleté  cesty  studijní  po  Evropě,  hlavně 
v  Itálii,  r.  1821  stal  se  mimořádným  prof. 
bot.  na  kodaňské  universitě,  r.  1841  ředite- 
lem bot.  zahrady,  r.  1846  řádným  prof.  R.  1836 
jmenován  zástupcem  university  ve  shromáž- 
dění stavovském,  jemuž  v  1.  1836,  1838  a 
1840  předsedal,  v  1.  1848—49  byl  též  před- 
:sedou  zákonodárného  shromážděni.  Jako  vě-^ 
dec  vynikl  směrodatnou  prací  v  oboru  země- 
pisu rostlinného  a  pracemi  klimatologickými, 
jako  politik  působením  ve  směru  svobodo- 
myslném a  vydáváním  časopisů:  »Dansk 
Ugeskriftc  (Kod.,  1831  —  36,  8  sv.;  pokr.  t., 
1842-^46,  8  sv.)  a  >Dansk  Tidskriřtc  (t.,  1847 


až  1861;  6  sv.).  Hlavni  jeho  spisy  jsou:  Grunď 
trctk  til  en  almindelig  Pídntegeographi  (Kod., 
1822,  něm.  Bcrl.,  1823);  SkUdring  aj  Vejvli- 
gets  Tilstand  i  Danmark  (t.,  1826);  Beitráge 
\ur  ífergfeichenden  Klimatolc^e  (t,  1827) ;  Eu- 
Yopa  (t.,  1832,  2.  vyd.  1836;  něm.  Berl.,  1833); 
Tableau  du  climat  et  de  la  végétation  de  V  Itálie 
(t.,  1839,  I.  8 v.  8  atl.);  Naturskildringer  (t., 
1837—46,  2  d.,  nové  vyd.  1866;  něm.  Lip., 
1861) ;  Pr^ver  paa  en  Jordbeskrivelse  (t.,  1861 ; 
něm.  Berl.,  1851).  R.  1867  postaveno  v  Ko- 
dani před  universitou  bronzové  jeho  poprsí, 
práče  H.  Bissena. 

Bohottwen  [schanvn],  ostrov  nizoz.  v  ústi 
Mósy  a  Šeldy,  příslušející  k  prov.  Zeelandu, 
oddělený  na  sev.  hrdlem  Mósy  de  Krammer, 
na  jv.  de  Keeten,  na  jz.  hrdlem  Šeldy  {Ooster 
Schelde),  má  na  228  krn^  24.000  obyv.  živí- 
cích se  dobýváním  soli  a  solením  ryb.  Stře- 
dem ostrova  prochází  průplav  (Dijkwatcr); 
jsa  chráněn  pouze  na  západě  přesypy,  S.  trpí 
Často  záplavami.  Hl.  m.  je  Žierikzec,  při* 
stavní  pak  Brouwershawen. 

Sohovmoi  ■mlouva  víz  či.  Depositum. 

Bohttyon  Elisabeth,  spisovatelka  norská 
(*  1862  v  Christianii).  Studovala  v  Kodani  a 
v  Římě,  potom  v  Paříži,  kde  přebývá  od 
r.  1876.  Psala  s  počátku  pod  pseudonymem 
Paul  Agathon  (novelly:  Kamilla  a  Ragn- 
valdf  činohra  Jane  Gray),  později  vydala  pod 
vlastním  jménem  romány  Svanhild  (1876)  a 
Olaf  (1881)  a  svazek  novell  (1886). 

Sohrad.,  bot.  zkratek,  jímž  znaČí  se  Hein- 
rich Adolf  Schrader. 

B^irader:  1)8. Heinrich  Adolf, botanik 
něm.  (♦  1767  v  Alfeldu  u  Hildesheimu  — 
t  1836  v  Gotinkách),  vystudoval  lékařství  a 
byl  od  r.  1802  prof.  a  ředitelem  bot.  zahrady 
v  Gotinkách.  Zabýval  se  soustavnou  a  flori- 
stickou botanikou  a  vydal :  Spicilegium  florae 
germanicae  (Hannover,  1794);  Sertum  Hano- 
veranum  (Got.,1796— 98) ;  Systematische  Samm- 
lung  kryptogamischer  Gewáchse  (t.,  1796—97); 
Nova  genera  plantarum  (Lip.,  1797);  Voyrn/f/ 
ykriři>Bořani>(Got.,  1799 -1810,  ^sv.);  Flora 
germanica  (t.,  1806,  1  sv.);  Hortus  Goettin- 
gensis  (t.,  1809);  Monographia  generis  Verbasci 
(t,  1813>-23,  2  d.j;  Analecta  ad  Florám  Ca- 
pensem.  /.  Cyperaceae  (t.,  1832). 

2)  S.  Julius,  malíř  něm.  {*  16.  čna  1815 
v  Berlíně  —  f  16.  ún.  1900  v  Lichterfelde 
u  Berlína).  Čtrnáctiletý  vstoupil  na  akademii 
v  Berlíně,  pak  byl  v  1.  1837—48  žákem  Th. 
Hildebrandta  a  w.  Schadowa  v  Důsseldoríé. 
Z  prvních  jeho  obrazů  jsou  CisařBedřick  II. 
a  Petr  de  Vineis  v  obrazárně  umělecké  jed- 
noty dUsseldorf.  a  Cenci  před  najatým  pape^^ 
\em  Řehtířem  VII,  (1844)  v  museu  gdaňském. 
R.  1845  odešel  do  fi.ima  a  maloval  X^m  Město 
Calais  se  vydává  (dok.  1847,  v  národ,  obra- 
zárně berlínské),  načeř  ^tal  se  členem  berl, 
akademie.  Následkem  cesty  po  Anglii,  Belgii 
a  HoUandsku  (1847)  S.  přiklonil  se  ku  skvě- 
lým vzorům  Rubeňse  a  Ďycká,  jak'  dbMbú}í 
jeho  malby:  Špicí  Bakchus]  Bedřich  IL  po 
bitvě  u  Kolína  (18*49,  v  museu  lipském);  Ócera 
Jejtova  (v  Královci);  Vdditeiit  tf-5áif  (1850); 


Schrambei^  —  Sphraiikr-: 


47 


Stmrf  Uouorda  dA  Vinci  (1851)  a  Milion   oporcnláni  sboU   niajolikové -a  s  kameniny* 


ieko  dcery.  Pak  provedl  fresky  v  zámecké 
kapli  berlínské  a  nástěnnou  malbu  v  Novém 
museu  (Asař  Jttstinián  vysvécuje  chrám  sv,  Žofie 
9  Cařikradi  ri853).  Dále  namaloval  řadu  hi- 
storických ODrazův  oblíbených  tehda  látek 
sentimentálnich  i  anekdotických,  jako  na  pf.; 
Karti  I^  krát  anf^ický^  louči  se  se  syý-mi  ditmi 
(1855,  národ,  obrazárna  berl.);  Esther  a  Achai- 
wer  (t^  1856);  FilipinaWelserovna  před  Ferdi- 
nandem /.  (1864);  Shakespeare  jako  pytlák 
před  soudcem  (itutf^artská  obrazárna),  r.  1874 
pompésni  obraz  Města  Kolín  a  Berlin  holduji 
Bedřichu  Hohen\ollemskému  r.  /^/5,  v  němž 
S.  nejlépe  vynikl  jako  obratný  koiorista.  Pak 
Txnikly  Sv,  tři  králové  (pro  kostel  v  Elbingu, 
1SS3)  a  Pieta  (1886).  Také  jako  malíř  podo- 
bizen S.  xanechal  mnohá  díla,  z  nichž  uvá- 
díme portraity:  Comelius\  autoportrait  S-Av 
(1864,  1865  v  měst.  museu  kolínském);  Ranke 
<1868,  berl.  nár.  obrazárna);  sochař  A.  Wolff 
<;i870) ;  Moltke  (1872) ;  starosta  kolínský  Becker; 
Bismarck  a  j.  v.  Od  r.  1892  S.  byl  profes- 
sorem  na  berl.  akademii.  F.H-s, 

3)  S.  Eberhard,  vynikající  assyriolog  a 
theolog  něm.  (*  1836  v  BrunŠviku).  Studoval 
theologii  a  jazyky  orient,  stal  se  r.  1862  prof. 
v  Curichu,  od  r.  1875  jest  prof.  orient,  jaz. 
v  Berhné  a  členem  akademie.  Obral  si  za 
předmět  svých  studií  jednak  Starý  zákon, 
jednak  assyríologii  a  kulturní  dějiny  přední 
Asie.  Kromě  pníce  o  jazyku  aethiopském 
De  linguae  Aethiopicae  cum  cognatis  linguis 
comparatae  indole  (1860),  poctěné  cenou  aka- 
demickou, sepsal:  Studien  \ur  Kritik  u,  Er- 
Idárung  d.  biblischen  Urgeschichte  (1863);  Die 
Assyrůch-Babylonischen  Keilinschriften  (1872); 
Die  Keilinschrijten  v.  d,  alte  Testament  (1872, 
2.  wd.  1883,  3.  vvd.  1901);    Die  Hóllen/ahrt 


na  hodiny^  slaměné  klobouky,  kajnen.  lomy 
a  nedaleko  zříceniny  několika  hradův. 

Sohrmaua  Anna,  herečka  něm.  (*  184Q 
v  Liberci).  Vystupovala  již  záhy  v  dětských 
úlohách  a  vychovávána  pro  divadlo  svojí 
matkou,  dobrou  a  všestranou  herečkou,  upo- 
zornila na  sebe  do  té  míry,  že  již  r.  1855 
byla  engažována  v  Dessavě.  Po  kratších  po- 
bytech v  Gdaňsku,  Královci,  Hamburce  vy- 
stoupila r.  1861  v  Berlině  a  zde  ve  Wallne- 
rově  divadle  dostihla  brzy  popularity,  která 
ji  učinila  vedle  Helmerdinga,  pros  ulého  ko- 
mika, nejoblíbenější  herečkou  místní  frašky 
berlínské.  Její  veselí,  humor,  přirozená  hra, 
její  švih  a  vtip,  její  ostré  pozorování  života 
vytvořily  z  ni  charakterní  herečku  komických 
úloh  nejpřednějšího  řádu.  Lidová  fraška  na- 
lezla v  ní  subrettu  přímo  geniální,  jež  v  každé 
úloze  byla  zcela  odlišná,  a  ačkoli  hrála  na 
sta  úloh,  mnohdy  v  podstatě  velice  si  po- 
dobných, dovedla  je  herecky  individualiso- 
vati  až  k  nepoznáni.  Od  r.  1870  nedala  se 
pevně  engažovati  a  pořádala  jen  pohostinské 
hry,  které  ji  získaly  mnoho  slávy  a  celé 
značné  jmění.  Provdavši  se,  opustila  divadlo, 
ale  její  rodinné  štěstí  netrvalo  dlouho; 
o  všechno  připravena,  ba  zcela  ožebračena, 
vrátila  se  po  několika  letech  znova  na  scénu. 
Musila  nyní  daleko  obtížněji  probíjeti  se  ke 
svému  významu  dřívějšímu,  ale  nezdolná 
energie  dovedla  ji  opět  k  cíli.  Ovšem  nebyla 
to  již  slavená  subretta,  která  znova  dobyla 
svého  vynikajícího  postaveni,  S.  stala  se 
t.  zv.  »kómickou  starou*,  nad  niž  nyní  není 
lepší  v  celém  Německu.  R.  1891  byla  enga- 
žována  k  berlínské  dvorní  činohře,  kde  v\*- 
tvořila  znamenité  postavy  i  v  klassické  hře  — 
její  kojná  v  »Romeu<,  Marta  ve  >Faustu«, 


der  /#f^sr (1874,  starobabyl.  epos  s  překladem  •  Daja  v  »Nathanu<  dostupují  téměř  výše  její 


a  výkladem);  Keilinschriften  u.  Geschichts/or 
schmng  (1878);  Zur  Frage  nach  d,  Ursprung 
der  batyl.  Kultur  (1884).  Od  r.  1889  S.  vy- 
dává »keilinschriftliche  Bibliothekc  (sbírku 
klínových  nápisů  s  něm.  překladem)  a  po- 
řídil překlad  desky  Asarhaddonovy  nalezené 
▼  Šamale. 

4)  S.  Otto,  jazykozpytec  něm.  (*  1855  ve 
Výmaru),  stud.  v  Jeně  a  Lipsku,  stal  se  r.  1887 
gymn.  učitelem  v  jeně,  habilitoval  se  t.  r. 
na  tamní  universitě,  kde  jest  od  r.  1890  mi- 
moř.  prof.  srovn.  jazykozpytu.  Hl.  oborem 
jeho  je  studium  starožitnosti  indoevr.  na  zá- 
kladě etymologie  (»linguistickáarchaeologie«) 


nedostihlé  >staré  Hanny*  v  Niemannově 
veselohře  >Jak  staří  zpívávali*.  Je  zajímavo, 
že  jednou  z  nejskvělejších  postav  S-ové  je 
Aljona  Ivanovna  v  sensačně  přibarvené  hře 
>Raskolnikov<.  Tu  životnost  jejího  nadání  do- 
stoupila až  k  mezím,  na  kterých  se  stýkají 
život  s  uměním;  nejkrajnější  herecký  realis- 
mus podal  zde  výkon  jen  zřídka  na  scénC* 
vídaný.  Ale  při  všem  umělkyně  zachovává 
svěží,  teplý,  srdečný  humor,  který  jí  nedo- 
voluje ani  o  vlas  přestoupiti  hranice  tvoření 
skutečně  uměleckého.  JLý. 

Sohrank  Franz  de  Paula,  přírodopisec 
něm.  (*  1747  ve  Varnbachu  v  Bav.  —  f  1835 


a  věd  jiných.  Vydal  m.  j.:    Die  dlteste  Zeiť    v  Mnichově),   byl  členem  řádu  jesuitů,  od 


talung  des  indogerm.  Volkes  (Berl.,  1878) ;  Tier- 
und  PfiaM\engeographie  im  Lichte  der  Sprach- 
forsckung  (t,  1883);  Sprachvergleichung  u.  Ur- 
geschichte (Jena,  1883,  2.  vyd.  1890);  Lingui- 
stisch^historische  Forschungen  \ur  Handels- 
geschichte  und  Warenkunde  (I.,  t,  1886);  Reál- 
lexikon  der  indogerm.. Altertumskunde  (Štrasb., 
190n  ,  Ztý-, 

loluroiúl^rff,  městp  ve  vtrtemb.  kraji 
čemoleském  při  ř.  Sďiiltachu  a  žel.  dr.  Schil- 
tach-S.,  má  8551  obvv,  (19()0),  katoL  a  ev. 
kostelt  zámek,  2.reálkyt  špitál;,:  továrny  na 


r.  1784  prof.  botaniky  a  oekonomie  v  Lands- 
hutě,  od  r.  1809  prof.  a  ředitelem  bot.  za- 
hrady v  Mnichově.  Vynikl  soustavnými  pra- 
cemi botanickými  a  zoologickými,  pak  hlavně 
o  květeně  a  zvířeně  Bavorska.  Vydal  mezi 
jiným:  Naturhistorische  Briefe  uber  Oester- 
reich  ctc.  (Salcp.,  1785,  2  sv.);  Bayňsche 
Flora  (Mnich,,  1789,  2  sv.);  Ptimitiae  fiorae 
Salisburgensis  (Frankf.  n.  M.,  1792);  Flora 
.Vonac«n5/5  (Mnich-,  1811— 18, 8  sv.se  400  tab.); 
Piantae  rariores  horti  academici  Monacensis 
(t,   1819,   2  sv.    se   100  tab.);   Fauna   boiea 


48 


Schránka  —  vpn  Schreber. 


(Norimb:,  1798—1803,  3  sv.);  Enumeratio  in- 
sectortim  AustrÍ4e  (Augšp.,  1781). 

Solirailka  Eduard  Maria,  spisov.  něm. 
(.♦  1850  y  Plané  u  Mariánských  Lázni).  Stu- 
doval medicínu,  filosofii,  práva  a  orientalia 
a  nabyl  doktorátu  ňlosofického.  Ve  službách 
poštovních  působil  v  Praze  a  ve  Vídni.  Vy- 
dal: Gedichte  (Lip.,  1884);  Brennende  Liebe 
(t.  T.)\  RúbeiaHl  {t,  r.);  Stoiker  Epiktet  (ISSb); 
4  ročníky  Cerevisiolog.  Kalendárium  (Frankf. 
n.  O.,- 1885— 89) ;  Ein  Buch  vom  Bier  (t..  1886, 
2  sv.);  Uhlandiana  (Praha,  1887);  Die  Kultur^ 
•geschichte  der  Suppe  (1887;  2.  vyd.  1890); 
Praf^  im  deutschen  Liede  (1888);  Die  Kultur- 
geschichte  des  ífandschuhs  (s  Kmentem,  1890); 
Der  neue  Demo/cr/ř  (1890—91,  3  sv.);  Lexikon 
der  Fussbekleidungen  (1890);  Brůckenkunde 
(1890);  Prager  Gelbbuch  (1890—96,  5  sv.); 
Wiener  Gelbbuch  (1891,  2  sv.);  Lexikon  der 
Biere  und  Biernanien  (1891) ;  Postpapiere{t,  r.); 
Datenieiger  der  Weltpoftgeschichte  (1894);  An- 
nalogie  (1895);  Óesterreich,  Posť,  Telegra- 
phen-  und  Telephonkalender  (1896). 

Sohratt  Katharina,  herec.  ném.  {*  1855 
v  Badenu  u  Vidné).    Byvši  žačkou  známého 
mistra  přednesu  Strakosche,  byla  engažována 
již  r.  1872  u  berlínské  dvorní  činohry.  R.  1873 
získal  ji  Laube   pro  své  vídeňské  městské 
divadlo  a  vycítil  brzy,  že  jej  i  nadání  nekotví 
v  oboru  sentimentálním,  k  .nčmuž  ji  vedla 
touha,  ale  že  se   uplatní  spise    v   úlohách 
naivně  komických.  Její  překrásný  zjev  byl  jí 
mocným  pomocníkem  na  další  cestě  za  zí- 
skáním přízně  a  uznání  obecenstva  a  vrozený 
smysl  pro  humoristické  podání  odpozorova- 
ných postav  přispíval  k  hlubšímu  rozvinutí 
iejíc}i  schopnosti.  Její  veselá  povaha  získala 
jí  brzy  všeobecné  obliby  na  jevišti  a  brzy 
mohla  se  odvážiti  i  na  líkoly  těžší.    Zvlášt- 
ního úspěchu  dosáhla  její  Kateřina  v  Shakes- 
pearově > Zkrocení  zlé  ženy«.    Zůstala  věrna 
Laubovi.   Byla  členem  jeho  ensemblů  i  za 
jeho  druhého  a  třetího  řízení  městského  di- 
vadla, načež  po  pohostinských  hrách  v  Ame- 
rice stala  se  r.  1883  členem  vídeňské  dvorní 
činohry,  kdež  dosáhla  za  krátký  čas  posta- 
veni zcela  mimořádného  a  vlivu  rozhodují- 
cího. Zde  její  charakierisačni  umění  prohlou- 
bilo se  až  k  jádru  lidových  postav  Anzengru- 
berových.    Přirozenost  její  hry  získává  oso- 
bitého  půvabu  jejím    mistrným    ovládáním 
dialektu  a  na  této  půdě  dostihla  největších 
úspěchů.  Po  17  letech  odstoupila  na  podzim 
r.  1900  ze  svazku  dvorní  činohry,  ač  byla 
r.  1893  jmenována  jejím  doživotním  členem, 
a  nyní  působí  jen  ojediněle  při  různých  před- 
staveních, ponejvíce  dobročinných.   V  říjnu 
r.  1903  dosáhla  znamenitého  úspěchu  na  scéně 
Lidového   divadla  vídeňského  v  Schóntha- 
nově  veselohře  »Maria  Theresia«,  jejíž  titulní 
lolli  napsal  autor  právě  pro  ni,  avšak  zde 
spolupůsobila  také  sensace,  viděti   S-ovou 
v  úloze  rakouské  císařovny.  Umělkyně  získala 
si  ve  Vídni  také  vynikající  význam  společenský 
a  pode  jménem  baronky  Kischové  je  vítána 
i  ve  dvorních  kruzích.  Sama  císařská  rpdina 
uznává  toto  její  výjimečné  postavení.  JLý. 


von  Sohraudolph:  1)  S.  Johann,  malíř 
něm.  (*  1808  v  Oberstdorfu  v  algauském 
kraji),  r.  1825  přišel  na  mnichovskou  aka- 
demii, pracoval  u  Schlotthauera,  cvičil  se 
u  Cornelía  v  malbě  freskové  (v  glyptothéce) 
a  pomáhal  malíři  H.  Hessovi  při  nástěnných 
malbách  ve  dvorní  kapli  Viech  svatých  a 
basilice  sv.  Bonifáce  v  Mnichové.  Spolu  s  Fi- 
scherem a  Róckelem  provedl  nákresy  k  oken- 
iiim  malbám  farního  kostela  v  předměstí  Au 
a  pro  chrámy  v  Řezně  a  v  LandshutČ.  Král 
Ludvik  I.  svěřil  S-ovi  r.  1844  výzdobu  vele- 
chrámu  ve  Špýru,  při  čemž  pomáhal  bratr 
Claudiua  st.  v.  S,  (♦  1813  —  f  13.  list.  1891), 
který  měl  také  podíl  na  malbách  mnichov- 
ských. R.  1853  polychromie  špi^rského  dómu 
byla  dokončena.  Z  olej.  obrazů  Š*ových  chová 
Nová  pinakothéka  v  Mnichově  devět,  z  nichž: 
Kristus  uzdravuje  nemocné  (1862);  Madonna 
(1863);  Maří  Magdalskd  a  Jan  na  Golgotě 
(1863) ;  Nanebevstoupení  Páné\  Sv.  Petr  jako 
rybář  (1865);  Madonna;  v  Maximiliancu  jest 
obriiz  Naroseni  Pdné.  F.H-s. 

2)  von  S.  Claudius,  malíř  něm.,  syn  před. 
(*  4.  ún.  1843  v  Mnichově  —  f  4,  led.  .1902 
v  St.  Michael  u  EppanM  v  Tyrolsku).  Byl 
odchovancem  mnichovské  akademie  a  ma- 
loval obrazy  svatých  {Sv.  Al(béta  ro\dÍli  chléb)^ 
zanechal  pak  tohoto  směru  a  zabýval  se  ma- 
lováním genrů  (  Výjev  ^  dvoř,  pivovaru  v  Áfni- 
chove  [1S69];  Dívka  u  klavíru  \  Velikonoční  pro- 
cházka z  »Fausta«  [1872];  Benátští  hudebnicí 
[1873])  a  jiných  námětů,  které  poskytovaly 
příležitost  k  malbě  krojů  renaissančnich  a 
rokokových.  R.  1883—94  byl  ředitelem  umě- 
lecké školy  ve  Štutgartě.  F.fí-s, 

BohraiuAlbrecht,  mineralogněm.('*'1837 
ve  Vídni  —  f  1897  ve  Vídni),  vystudoval 
přírodní  vědy  ve  Vidní,  stal  se  tam  kusto- 
dem dvorního  minerál,  kabinetu,  r.isr»3  ha- 
bilitoval se  na  vid.  universitě,  r.  1874  stal 
se  prof.  min.  a  přednostou  min.  universit- 
ního musea.  Byl  též  členem  vid.  akad.  věd. 
Vynikl  vŠestranou  činností  na  poH  minera- 
logie. Vedle  řady  pojednání  vydal:  Lehrbuch 
der  physikalischen  Mineralogie  (Vid.,  1866  aŽ 
1868,  2  sv.);  Phy stkali sche  Stu dien,  Die  geset^- 
mássigen  Be^lehungen  von  Materie  und  Licht 
(t.,  1867);  Handbuch  der  Edelsteinkundt  (t,, 
1869);  Atlas  der  Kristalljormen  des  Minerál- 
reichs  (t.,  1865—72);  Mineralogische  Beobach- 
tungen  (t.,  1871—76,  6  d.). 

von  Sohreber:  1)S.  Johann  Christian 
Daniel,  přírodopisec  něm.  (*  1739  ve 
Weissensee  —  f  1810  v  Eriankách),  žák  Lin- 
néův,  prof.  lékařství  a  přírodopisu  a  řed. 
bot.  zahrady  v  Eriankách,  za  zásluhy  své 
věd.  povýšen  do  stavu  šlechtického.  Zabýval 
se  soustavnou  zoologii  a  botanikou,  zvláště 
pak  studiem  ssavců.  vydal:  Naturgeschichte 
der  Sáugetiere  (pokr.  od  Goldfussa  a  And. 
Wagnera,  7  d.,  4  suppl.;  1.  vyd.  Erlanky,  1775 
až  1824;  2.  vyd.  Lip.,  1826—55);  Icones  et 
descriptiones  plantxírum  minus  cognitarum 
(Halle,  1766);  Beschrtibung  der  Gráser  nebst 
ihren  Abbildungen  (Lip.,  1769—1810,  3.  d. 
s  54  tab.);    Spicilegium  Florae  Lipsicae  (t... 


;•' 


Schreckenstein  —  Schrenck.  49 

1771);    Linnaei   genera   plantarum   (Frankf.   fysiologii  a  povzbuzena  Georgem  Meredithem 

n.  M-,  1789—1791,  2  sv.).  vydala  tu  dvacetiletá  román  Story  of  anAfri' 

2)  S.  Daniel  Gottlieb,  lékař  něm.  (*  1808  ,  can  ýarm  (1883)  pod  pseudonymem  Ralph 

▼  Lipska  —  t  1861  t.).  Působil  ve  svém  ro-!Iron.    Dilo  započala  již  v  otčině  a  vložila 

diSti  jako  lékař  a  stal  se  zasloužilým  o  za- !  v  ně  s   hlubokým   zájmem   a  opravdovosti 

vádéni  lečitelského  tělocviku;  taktéž  zasazo-  \  zkušenosti  prožité.   Následovaly  allegorické 

val  se  o  reformy  tělesné  výchovy.  Napsal  |  povídky   Dreams  (1891,   7.  vyd.   1895),   pak 

zviúšté:  Kinesiatrtk  oder  die  gy^mnastische  Heil' '  Dream  life  and  reál  life  (1893),  na  to  břitká 

mietkode  (1852);  Aer^Hehe  Zimmergymnastik  '  kritika  osobnosti  a  politiky  ředitele  anglicko- 

(1855;  26.  vyd.  1895  poř.  v.  Graefe);  Das  Pan-  j'hoafrické  společnosti  Cecila  Rhodesa  (1895); 

gnmnasiikon  oder  das  gan\e   Tumsystem  an  '  povídka  Trooper  Peter  Halket  oj  Mashonaland 

eimem  ein^igen  Gerát  (1863;  2.  vyd.  1875).         (1897);  An  English  South  Africarťs  view  of  si- 

Sohreotensteln  viz  Stře  kov.  tuation  (1899)  a  j.    S-ova  jest  provdána  od 

Sehrftlb«ndorf :   1)   S ,   ves   česká,    viz    r.  1894  za  afrického  kolonistu  Cronwrighta. 

Kněiice  8).  Česky  přel.  M.Jesenská  její  >  Příhody  z  africké 

2)  S.,  ves  mor.,  viz  Písařov.  farmy« (Anglická knihovna,  XIII.,  Praha,  1903, 

Selursiber  Theodor,  klass.  archaeolog   u  Otty)  a  Lona  > Vojína  Petra  Halkcta  v  zemi 

ncm.  (*  r.  1848  v  Strehle  na  Labi).  Studoval    Mashonůc  (Praha,   1898,   v  >Ženské   biblio- 

klass.  filologii  a  archaeologii  v  Lipsku,  r.  1875   thécec  u  Otty). 

habilitoval  se  na  tamni  universitě  pro  klass.  |  Bohr^inetsohla^  viz  Skřiměřov. 
archaeologii  a  stal  se  r.  1885  mimoř.  prof.,  Sohrempf  Christoph,  theolog  protest, 
r.  1887  feditelem  městského  musea  uměni  {^  1860),  byl  farářem  v  Leuzendorfu,  kteréž 
výtvarných.  Jest  tou  dobou  předním  znalcem  místo  byl  nucen  opustiti  pro  své  konfessio- 
umění  alexandrijského,  o  něž  získal  si  veliké  nelni  odchylné  názory  a  usadil  se  v  Kann- 
zásluhy  hlavně  publikacemi  reliéfů  t.  zv.  hel-  stadtě,  kde  vydával  časopis  »Die  Wahrheit* 
lénistických  {Die  Wiener  Brunnenreiiefs  aus  (1893—96).  R.  1897  stal  se  učitelem  ma?he- 
Palano  Grimani,  Lip.,  1880.  a  Die  hellenisti-  ;  matiky  ve  Štutgartě.  Napsal:  Die  christlicke 
sekem  Reliefbildery  t.,  1894)  a  výkopy,  jež  ve  Weltanschauung  u.  Kants  sittlicher  Glaube 
dvou  kampagních  (r.  1898—99  a  1900—01)  (1891);  Akten  ^u  meiner  Entlassung  aus  dem 
se  značným  výsledkem  podnikl  v  Alexandrii,  wúrttembergischen  Kirchendienst  (1891M;  Eine 
Mimo  veliké  množství  článků  a  pojednání  :  Frage  an  die  evang.  Landeskirche  Wúrttem' 
v   odborných    časopisech    archaeologických  ;  6ďr/^s  (1892). 

sepsal:  Apollon  fythoktonos  (Lip.,  1879);  Die'  Sohr^ms,  m.  v  Dol.  Rak.,  viz  Skřeme- 
antiken  Bildwerke  der  Villa  Ludovisi  in  Rom    líce. 

(L,  1880);  Die  Athéna  Parthenos  des  Phidias  Sohr^nok,  starobylá  šlechtická  rodina, 
m.  ihre  Nackbildungen  {t.,lHS3)\  Die  alexandri'  pocházející  z  Bavorska,  která  ve  XIV.  stol. 
niscke  Toreutik.  Úntersuchungen  uber  d. griech.  přija  a  titul  von  Notzing  und  Egmating 
Goldschmiedekunst  im  Ptoiemderreiche,  díl  I.  a  v  XVII.  stol.  usadila  se  také  v  Rakousku. 
(Abhandl.d.s2Lchs.Gcsellsch.d.Wiss.,dilXIV.,  Z  bavorské  linie  vynikli:  Karel  Ferdi- 
ses.  5.,  1894);  Die  Wandbilder  des  Poiygnot os  n^md  Alois,  bavorský  ministr  (♦  1806  až 
ťii  der  Hcdle  der  Knidier  ^u  Delphi  dil  I.  (t.,  f  1884).  syn  bavorského  ministra  spravedl- 
1897);  Studien  ú.  d,  BUdniss  Alexanders  des  nosti  Šebestiána  (1774  —  1848),  stal  se 
Grossen.  £in  Beitrag  zur  alexandrinischen  r.  1846  ministrem  na  místě  svého  otce;  po- 
Kunstgeschichte  mit  einem  Anhang  Qber  d.  něvadž  však  se  připojil  k  protestu  veškerého 
Anfánge  des  Alexanderkulrus  (t.,  1903);  Der  ministerstva  proti  Lole  Montezové,  byljme- 
Galiierkopf  des  Museums  in  Gi^eh  (Lip.^  1S96).  nován  vládním  praesidentem  Horní  Falce, 
ákolníra  potřebám  věnován  jest  praiktický  ale  brzy  potom  sesazen.  K.  1848  byl  členem 
Kmiturhistorischer  BUderatlxs,  díl  I.  (Staro-  frankfurtského  parlamentu,  od  r.  1850  vy- 
věki,  íLip.,  1883,2.  vyd.  1886).  Vý.       slancem  při  Bundestagu  ve  Frankfurte,  r.  1859 

Sehreiberhail,  ves  a  lázeňské  místo  stal  se  ministrem  zahraničních  věci  a  tu  chtěl 
v  okr.  hirschberském  prus.  vlád.  obv.  leh-  \  uskutečnili  t.  zv.  »Triasidee€,  podle  niž  měl 
nického,  nejvýše  položená  osada  Slezska  j  v  Německu  utvořiti  se  spolek  menších  států, 
(600  Jfi),  stan.  vedl.  trati  Hirschberg-Griln-  jiho-  a  středoněmeckých,s  Bavorskem  v  čele, 
thal,  íná  4752  obyv.  (1900),  větš.  evang.,  který  měl  tvořiti  protiváhu  i  Prusku  i  Ra- 
2  evang.  a  1  katol.  kostel,  učitel,  konvikt,  kousku.  Plán  ten  r.  1864  odpadnutím  men- 
asyl  pro  opuštěné  dítky  a  ústav  pro  slabo-  ,  ších  států  úplně  se  ztroskotal  a  S.  byl  nucen 
myslné,  16  brusiren,  výrobu  dřcvoviny  a  le-  |  v  září  toho  roku  odstoupiti,  v  prosinci  však 
peoky.  V  soused.  Weisbachthalu  vodolé-  ;  opét  byl  členem  Bundestagu  a  byl  jeho  před- 
čebný  ústav  a  buf  Josefinina,  největší  a  nej-  šedou  v  posledních  jeho  dnech.  R.  1868  byl 
lepší  sklárna  ve  Slezsku.  .členem  celního  parlamentu,   r.  1870—71  byl 

Sehreibersttifem  viz  Skrbovice.  vyslancem  ve  Vídni.  —  Z  rakouské  linie  za- 

Sohrein^T  Olivě,  spisovatelka  angl.,  prvá  sluhují  zmínky:  Jakub  S.  (f  1612)  byl  radou 
literární  tlumočnice  života  a  zájmů  jihoafr i c-  a  tajemníkem  císařským  a  tyrolským,  do- 
kých,  dcera  německého  lutherského  duchov-  končil  dílo,  započaté  na  podnět  arciknížete 
ního  v  Kapsku  a  vnučky  independentniho  Ferdinanda,  Kriegs-Helden-Buch.  Karel 
kazatele  londýnského.  V  polovině  let  70tých  (*  1659  —  1 1704)  stal  se  r.  1702  opatem  be- 
XIX.  stol.  odebrala  se  do  Londýna  studovat  •  nediktinského  kláštera  v  Salcpurce  a  napsal 

Ottftr  Slornik  NaoCaý,  •▼.  XXJII.  19.'9  1904.  4 


50 


Schrenk  —  Schreyer. 


mnoho  spisů j'ako  TVactatus  de  uno  Dfo(1697) ; 
Tractatus  dejure  etjustitia  (1702):  Theologia 
dogmatica-scholitstica,  octo  partes  |;1696-1702) 
a  j.  Do  Čech  přistěhoval  se  nejprve  z  to- 
hoto rodu  svob.  pán  František  Ser. 
(*  1747  —  t  1810),  který  nabyl  Zbenic.  Čes- 
kého inkolátu  nabyl  5.  září  1796.  Z  jeho  tři 
synů  Aloisjosef  (*  1802  —  f  1849).  kníže- 
arcibiskup  Pražský,  počal  r.  1821  theologické 
studium  v  biskupském  semináři  v  Hradci 
Králové,  r.  1825  byl  vysvěcen  na  knéze, 
r.  1835  stal  se  sídelním  kanovníkem  při  olo- 
moucké kapitule,  t;  r.  stal  se  direktorem 
filosofických  studií  na  Moravě,  dne  12.  ún. 
1838  světícím  biskupem  v  Olomouci  a  zá- 
roveň obdržel  titul  biskupa  Ptolemaiského, 
dne  20.  čna  t.  r.  jmenován  byl  knížetem- 
arcibiskupem  v  Praze.  Jeho  bratr  Ignác 
(♦  1805  —  t  1876)  byl  c.  k.  komořím  a  na- 
posled dvorským  sekretářem  při  někdejší 
všeobecné  komoře  dvorské.  Josef  Kristo f, 
nejstarší  bratr  (*  1797  —  f  1873),  byl  c.  k. 
komořím  a  krajsk.  praesidentem  v  Budějovi- 
cích. František  Ser.  (♦1834),  nejstarší  syn 
Ignácův,  jest  c.  k.  komořím  a  major,  ve  výsl. 

Sohrenk  Leopold  Ivanovic,  přírodo- 
vědec rus.  (♦  1830  —  t  1894),  vzdělal  se  na 
universitě  jurjevské,  v  1.  1863—57  podnikl 
výzkumnou  cestu  na  vých.  břehy  sibiřské  a 
ostrovy  sousední,  i  konal  tu  obsáhlá  studia 
ethnografická  a  přírodopisná  a  sebial  hojný 
materiál.  R.  1861  stal  se  adjunktem,  r.  1863 
mimořádným  a  r.  1888  řádným  akademikem 
při  petrohradské  akademii  nauk.  Vynikl  pra- 
cemi svými  v  oboru  ethnografie  a  anthropo- 
logie  obyvatelů  Sibiře  a  zemí  sousedních  a 
z  oboru  živočišné  geografie,  hlavně  o  zvířené 
severoasijské. 

8ohr6y:l)S.  Ignaz,  inženýr  rak.  ('"1836 
v  Št.  Hradci).  Absolvovav  techniku  vstoupil 
r.  1857  do  státních  služeb  při  štýrském  místo- 
držitelství. Byl  zaměstnán  při  vysušování 
údolí  Innského  a  regulacích  bystřin  štýr- 
ských, regulaci  Drávy,  Sávy,  Múry,  načež 
r.  1874  jmenován  inženýrem,  r.  1881  vrchním 
inženýrem,  r.  1886  stavebním  radou  a  před- 
nostou technického  oddělení  stavebního 
v  Celovci.  V  těchto  letech  provedl  daleko- 
sáhlé regulace  řek  alpských  podle  přesného, 
jím  vypracovaného  pracovního  programmu, 
r.  1890  jmenován  vrchním  stav.  radou,  r.  1891 
byl  členem  zástupců  rakouských  v  anketě 
radcousko-švý carské  sezvané  za  příčinou  pře- 
zkoušení projektu  na  regulaci  Rýnu  mezi 
Vorarlbergem  a  Švýcarskem  a  upravení  pří- 
slušné státní  smlouvy.  R.  1892  bylo  mu  jako 
sekčnimu  radovi  svěřeno  vedení  vodního 
oddělení  v  ministeriu  vnitra,  r.  1896  byl  jme- 
nován ministerským  radou  a  členem  kom- 
inisse  pro  regulování  Dunaje,  Vltavy  a  Labe. 
S.  za  své  obsáhlé  působení  byl  r.  1895  vy- 
znamenán panovníkem  řádem  Železné  koruny, 
r.  1898  řádem  Leopoldovým  a  vstoupiv 
r.  1904  na  trvalý  odpočinek  byl  jmenován 
komturem  řádu  Františka  Josefa.         Fka. 

2)  S.  Ferdinand,  těsnopisec  něm.  (♦  1860 
v  Eberfeldě),  žije  v  Berlíně.  Jeho  soustava 


jest  zprostředkovací  pokus  mezi  soustavami 
Stolzeovou,  Gabelsbcrgcrovou  a  Faulman- 
novou.  Vyšla  po  prvé  r.  1888  s  názvem  Kun^er 
Lehrgang  der  veieinfachten  Stenogi^aphie  a  od 
té  doby  byla  vydána  více  než  40krát. 

Bohreyer;  1)  S.  Josef  Ant.,  nár.  hospo- 
dář XVIlí.  stol.,  po  Lud.Loscanim  nejúčin- 
nější pracovník  zem.  >kommerč.  kollegia*» 
přetvořeného  za  Marie  Terezie  v  >koromerč. 
konsesc  a  r.  1772  v  »komraerč.  kommissi« 
(viz  Čechy,  str.  426  a  a  433  b).  Stav  se  r.  1766 
•kommissařem  manufaktur*  a  později  kom- 
merč.  inspektorem,  působil  za  předsedy  kráL 
kommerč.  konsesu,  hr.  jos.J.  Max.  Kinského 
horlivě  zvláště  v  krajích  boleslavském,  byd- 
žov.,  hradec,  litomčřic.  a  zatec,  pečuje 
všude  o  zakládání,  rozšiřováni  a  zdokonalo* 
váni  výroby  i  tržby,  spolu  pak  o  polepšeni 
poměrů  délnictva.'  Po  zrušeni  kommerč. 
kommisse  r.  1776  přidělen  král.  guberniu 
jakožto  kommerč.  rada.  Vynikajícím  n  omen- 
tem  činnosti  S-ovv  bslo  za  ncjv.  purkrabí 
hr.  J.  F.  Rottenhana  r.  1791  uspořádání  prvé 
české  průmysl,  výstavy  v  Praze,  spolu  první 
na  evropské  pevnině  proto,  že  při  ní  po 
prvé  přesně  vytknut  programm  a  účel  vý* 
stav:  poznati  stav  výroby,  její  přednosti  i 
nedostatky.  Za  následujících  váleč.  událostí 
utuchl  téměř  docela  zřetel  vlády  k  potřebám 
národohospodářským  a  r.  1801  přestala  i  sy* 
stemisovaná  poradní  funkce  kommerč.  rady 
při  guberniu.  S.  pak  ustanoven  r.  1802  ředi- 
telem puncovny,  ve  kteréž  hodnosti  setrval 
do  r.  1807.  S.  vydal  několik  spisův  o  ná- 
rodohosp.  poměrech  v  Čechách:  Kommer^^ 
Fabriken  u,  Manufakturen  des  Kónigreiches 
Bóhmen  (Praha  a  Lip.,  1790,  2  d.);  C/^ber 
Commer^^  Fabriken  u*  Manufakturen  im  Kó^ 
nigr,  Bóhmen  (t.,  1793—94,  2  sv.);  Waaren- 
kabinet  oder  Niederlage  der  in  Bóhmen  er^ 
^eugten  Weutrenartikel  u,  Naturprodukte  (t., 
1799).  Z»i. 

2)  S.  Adolf,  něm.  malíř  krajin  a  zvífat 
(*  1828  ve  Frankfurtě  n.  M.  —  f  1899).  Vzdělal 
se  na  akademii  dQsseldorfské  a  mnichovské, 
žil  nějakou  dobu  v  Paříži,  r.  1848  provázel 
prince  Thurn-Taxisa  do  Uher  a  již.  Ruska,, 
r.  1866  do  Sýrie,  Egypta  a  Alžíru  a  konečné 
usadil  se  v  Paříži.  Četné  jeho  obraty,  v  nicht 
velikou  úlohu  hraji  koně  a  jezdci,  vyni- 
kají skvělým  koloritem,  energickým  podá- 
ním pohybu  a  dramatičností,  ale  často 
jsou  provedeny  dosti  povrchně.  Známéjái 
z  nich  jsou:  Srd{ka  u  Waghduselu;  Bitva 
u  Komárna)  Bitva  u  Temešvdru;  Stádo  ko^ 
packých  koni  ve  sněhové  vánici;  Arabská 
hlídka;  Valašská  pošta;  Přepadené  dilosU^e-' 
lectvo  na  Krymu;  J{\deckf  útok  v  bitvě  bóro* 
dinské. 

3)  S.  Tosef,  odbor.  spis.  čes.  (*  1841 
v  Hospozině).  Vystudovav  ňlosoíickou  fakultu 
v  Praze,  působil  v  1.  1866—80  jako  vycho* 
vatel  v  rodinách  Šlechtických;  r.  1881  stal 
se  úředníkem  Živnostenské  banky  a.  od 
r.  1885  jest  tajemníkem  »Iednoty  záloien 
v  Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku*.  S.  jako 
organisátor  čes.  ústavů  ňnanč.  účastný    se 


Schreyvogel  —  SchrOder.  51 

plnou  měroa  rozvoje  a  iivota  záložen  čes- 1  statečku  Rellingen).  Po  neutéšencm  détstvi, 
kých  a  financ,  hospodářství  českého  vůbec,  j  plném  krutého  strádání  a  ústrků,  jimiž  jej  pro- 
záloživ  též  »Yéstník  záloženskýc,  orgán  »Jcd- '  následoval  jeho  otčim,  známý  jinak  a  zaslou- 


noty  záložen*;  vedle  celé  řady  odborných 
článků  roztroušených  po  časopisech  vydal 
samostatné:  Statistika  ^álofen  českých  v  Če- 


lily herec  a  divadelní  ředitel  K.  E.  Acker- 
mann,  když  byl  nezkrotný  hoch  hrál  již  di- 
vadlo, učil  se  u  obuvníka  a  soukeníka,  vy- 


ckáck.  Ha  Moravě,  ve  Slezsku  a  ve  Vídni  \a  \  chováván  byl  v  klášteře  a  v  královecké  kol- 
/.  tS83—84  (Praha,  1886,  dále  od  r.  1885  i  leji,  vrátil  se  ke  společnosti  svých  rodičů 
každoročně  až  do  r.  1902);  Dějiny  svépO'\  {\étiO  matka  Sophie  [viz  Ackermann  2)] 
mwcMtjřch  ^álofen  českých  (t.,  1891);  NaVo<í '  byla  výborná  herečka  tragických  a  jemné 
Ir  účetnictví  záloženskému  (t.,1893,2  d.);  S/o vo ;  komických  rollí),  a  zde  vystoupiv  po  prvé 
k  obraně  našich  ^dlofen  (t.,  1895);  Katechis-lw  dubnu  1759,  získal  si  hned  značnou  ob- 
wuis  ^dloienský  (t.,  1895);  Zákon  o  přímých  '■  libu.  Patrné  nadání  bylo  však  sdruženo  s  po- 
danich  osobních  \  r.  i8g6  (t.,  1897).  j  vrchní    nedbalostí;    hrál    výborné    komické 

Sebreyvos^el  Josef,  spis.  rak.  (*  1768  ve  úlohy,  ale  neučil  se  jejich  textu.  Kruté  tre- 
Vidni  —  t  1832  t.  cholerou).  Studoval  v  ro-  \  stán,  odebral  se  ke  společnosti  vídeňského 
dišti,  prodlel  v  Jeně,  studoval  divadlo  vý-  hanswursta  Bernardona  Kurze,  kde  ovšem 
marské  a  vrátil  se  bohat  zkušenostmi  r.  1797  ^  nemusil  studovati.  Ale  výstřední  mladík  na- 
de Vídně.  Tu  stal  se  r.  1802  tajemníkem  lezl  přece  kotvu,  na  níž  se  zachytilo  jeho 
dvorních  divadel,  založil  r.  1804  comptoir :  nesmírné  nadání  —  v  18  letech  doslal  se  mu 
pro  uměni  a  průmysl,  jejž  vedl  do  r.  1814, 1  do  ruky  Wielandův  překlad  Shakespeara, 
a  r.  1807  >Sonntagsblatt«,  výborný  »morálni '  Hltsd  jej  a  učinil  jej  svou  učebnici  a  čítan- 
týdennikc, který  po  vétšině  psal  sám.  R.  1814  i  kou.  Pustil  se  znova  za  svým  otčimem,  který 
pověřen  jako  sekretář  dvoř.  divadel  a  dra-  zatím  v  Hamburce  založil  r.  1765  své  vlastní 
maturg  správou  dvorního  divadla.  18  let  divadlo.  Tam  S.  stal  se  režisérem,  a  když 
jeho  působení  je  skvěle  zapsáno  v  dějinách  Ackermann  zemřel  r.  1771,  převzal  celou 
tohoto  ústavu.  Básně  Sovy,  jenž  psal  pod  jeho  společnost  ve  vlastní  řízení.  A  od  té 
pseudonymy  Karel  August  West  neb  chvíle  o.  stal  se  vážným  mužem,  konal  vzorně 
Tomáš  W es t»  se  neudržely.  Z  převodů  (na  !  své  povinnosti  a  jeho  geniální  duch  jal  se 


př.  Calderonův   Don  Gutierre,   Das  Leben 
ein  Traum)  hrává  se  posud  Moretova  Donna 


rozlévati  plné  proudy  svčlla  na  skvělý  pro- 
spěch  německého   divadla.   Hamburské   di- 


Diana  (1819).  Zásluhou  S-ovou  jest  odkrytí  vadlo  povznesl  na  netušenou  výši,  obklopil 
talentu  Berlíňana  K.  TOpfera  a  uvedení  Grili-  se  znamenitými  talenty,  které  sám  objevil  a 
parzera  na  jeviště.  Jeho  Gesammelte  Schriften  \  vychovával.  Jeho  žáky  byli  Brockmann  a  obe 
vyšly  v  Brunšvice  (1829,  4  sv.);  Der  Roman  jeho  nevlastní  sestry,  o  8  let  mladší  Doro- 
mUnies  Lebens  v  »  Grillparzer-Iahrbuch  c  IX  thea  a  o  13  let  mladší  Charlotte  Ackerman- 
(str.  258);  Tag^ůcher  Yjá.  K.  Glossym  v  ber-  !  novy.  Byl  vzorem  divadelního  ředitele;  při- 
linských  »Schríften  d.  Gesellschaft  f.  Theater-  vádél  na  scénu  nové  talenty  spisovatelské 
geschichte«  (1901 — 04)  sv.  2.  a  3.,  s  úvodem  i  herecké  a  vytvořil  si  répertoire,  jaký  do  té 
biografickým,  jenž  vyd.  samostatně  (Vid.,  doby  nemělo  žádné  jiné  divadlo  německé. 
1903),  a  poznámkami;  o  poměru  S-a  ke  Goc-  K  novým  zjevům  uměleckým  přiřazoval  vy- 
thovi  pojednáno  v  »GriUparzer-Jahrbuch«  X  nikající  práce  starší;  aby  povzbudil  autorv 
ístr.  96.);  o  vztazích  ke  Grillparzerovi  t.  XI  k  radostnější  produkci,  zavedl  provozovací 
^str.  1.— 22.);  o  projektu  týdenníku  t.  VIII  honorář,  nebof  za  hry  tištěné  nebylo  posud 
ístr.  304.).  Srv.  téí  publikace  o  vid.  divadle  ve  zvyku  spisovatele  honorovati.  První  jal  se 
dvorním  H.  Laubeovu,  Rud.  Lotharovu,  AI.  usilovně  pčstovati  Shakespeara  a  byl  prvním 
v.  Wcilenovu  a  C  L.  Costenoble,  Aus  dem  divadelním  ředitelem,  který  uspořádal  cyklus 
Burgtheater  1818—37  (Vid.,  1889,  2  sv.).  j  Shakespearových  her,  zahájiv  jej  dne  20.  září 
SehriokOWltB  vizKřepkovice.  i  1776  > Hamletem*;  epochální  to  událost  dějin 

Bohiimin  víz  Šrem.  !  divadla  vůbec.  A  již  tehdy  pomýšlel  i  na  oži- 

Sebrittens  viz  Střítež.  vení  klassických  her  tragiků  řeckých.  Jako 

Sehrk.,  zkratek  přírodopisný,  jímž  značí '  spěl  ve  správě  svého  divadla  k  nejvyšším 
se  Fran7  de  Paula  v.  Schrank.  cílům,  dospíval  k  nim  i  jako  herec.  Hrál  vý- 

SehrSokh  Johann  Matthias,  círk.histo-  tečně  komické  rolle,  ale  jeho  ctižádost  sa- 
rik  protest.  (♦  1733  ve  Vídni  —  f  1808  ve  ^  hala  po  vavřínech  tragéda.  Ačkoli  jeho  ze- 
Vitemberce,  kde  byl  od  r.  1767  prof.).  Se-  vnější  prostředky  mimo  imponující  postavu 
psal:  Christliche  Kirchengeschichte  (Lip.,  1768  ^  nevyhovovaly  požadavkům  velikých  rollí  váž- 
až  1803,  35  sv.;  2.  vyd.  od  Tzschirnera  1772  ných,  železným  úsilím  a  nezdolnou  energii 
a2l825,  sv.  1 — 14)ajakopokračováníA'/rc/iř«-  propracoval  se  i  z  jejich  tísnivých  překážek 
geschiehte  seit  der  Reformation  (t.,  1804—12,  a  stal  se  jedním  z  největších  tragédů  všech 
10  sv.;  9.  a  10.  sv.  od  Tzschirnera);  Állg.  dob  a  národů.  Hranice  jeho  uměni  byly  té- 
Biographie  (Berl.,  1767 — 92, 8  sv.)  a  j.  Chválí  měř  bez  mezí;  vytvořilf  postavy  krále  Leara, 
se  jeho  přísná  nestrannost.  Hamleta  i  Falstaflía.   Z  jeho  okruhu  byly  yy- 

B^roda  viz  Šroda.  loučeny  pouze  postavy,  které  žádaly  jistého 

SehrMer:  1)  S.  Friedrich  Ludwig,  he-  půvabu,  jisté  povrchní  a  lesklé  libivosti,  jinak 
rcc,  dramaturg  a  spisovatel  něm.  (♦  3.  list.  otvíraly  se  mu  všecky  taje  dramatického 
1744  ve  Zvěřině  — -  f  3.  září  1816  na  svém'  umění  a  lidské   duše.   Každá  jeho  postava 


52 


SchríJder. 


byla  k  nerozeznáni  jiná,  každému  svému  vý- 
konu dal  jiné  tólo,  jiný  zjev,  jinou  duši;  on 
sám  naprosto  zmizel  pod  plastickým  ztěles- 
něním básníkova  snu.  Prázdnou,  dutou  de- 
klamaci  vyhostil  úplně  ze  svých  hereckých 
podání,  postaviv  se  zcela  proti  běžným  tehdy 
názorfim  a  zvykfim.  Byl  velikým  vykonava- 
telem Lessingových  theorií,  kterým  dodal 
životných  dokladů.  Byl  tvůrcem  nové  školy 
herecké,  která  prostotu  a  přírodu  prohlásila 
za  fundamenty  hereckého  uměni.  IfTland 
v  ně.Ti  viděl  svůj  vzor  a  mistra.  Avšak  ham- 
burské obecenstvo  nestačilo  jeho  rozletu; 
poněvadž  chtěl  také  sám  věnovati  se  více 
reprodukci  svých  postav,  v  čemž  mu  řízení 
divadla  mnohdy  bránilo,  odešel  r.  1780 
z  Hamburka  a  vydal  se  na  umělecké  cesty, 
které  byly  pravou  výpravou  vítěznou.  K  žá- 
dostem císaře  Josefa  II.  přijal  r.  1781  en- 
gagement ve  Vídni,  ale  pobyl  zde  jen 
čtyři  léta,  zhnusiv  si  brzy  intriky  svých  sou- 
druhů, kteří  proti  němu  štvali  na  všech  stra- 
nách. Stál  nad  nimi  příliš  vysoko  a  proto 
ho  nemohli  mezi  sebou  snésti.  Jeho  pobyt 
ve  Vidni  přinesl  obrozeni  i  tamní  dvorní 
scéně  a  prostá,  přirozená  hra  byla  od  té 
doby  vítězem  i  na  jejich  prknech.  Žde  mimo 
svými  tragickými  výkony  uchvátil  i  »Lakom- 
cem<.  R.  1785  vrátil  se  opět  do  Hamburka 
a  převzal  znovu  řízení  divadla.  Avšak  obe- 
censtvo bylo  stále  pod  úrovní  jeho  snah, 
chtělo  operu,  frašku,  výpravnou  hru,  kdežto 
on  mu  nabízel  Shakespeara,  Goetha,  Schil- 
lera,  Lessinga.  Pokud  mohl,  ustupoval  jeho 
vkusu,  ale  konečně  vznikly  spory  a  nešváry, 
které  jej  donutily  r.  1798  k  nové  resignaci. 
Odebral  se  na  svůj  stateček,  kde  klidně  hos- 
podařil a  psal.  Překládal,  upravoval  hry  a 
tvořil  i  práce  původní  —  avšak  všecka  ta 
jeho  práce  literární,  o  které  se  domníval,  že 
zachová  jeho  jméno,  je  zapomenuta,  spla- 
vena do  bezejmenné  zátopy  prostřednosti  a 
za  to  tím  více  vyniká  z  minulosti  jeho  monu- 
mentální postava  herecká.  Zvláštním  květem 
herecké  geniálnosti  8-ovy  bylo  jeho  uměni 
recitačni.  Předčítal  nejraději  Shakespeara, 
řecké  a  římské  klassiky,  Lessinga.  V  reci- 
taci jevilo  se  ještě  bohatěji  jeho  odlišování 
jednotlivých  postav  nežli  na  scéně  a  zvláště 
v  podáváni  ženských  a  dětských  rollí  byl 
naprosto  nedostihlý.  Pro  tyto  přednášky  a 
aby  šířil  znalost  a  porozuměni  velikých  děl 
dramatických,  založil  r.  1774  společnost  přátel 
divadla,  která  však  nedosáhla  rozvoje  znač- 
nějšího. Z  jeho  prací  literárních  zaslouží  jen 
krátké  zmínky  veselohra  Prsten.  R.  1811  ujal 
se  po  třetí  správy  hamburského  divadla,  ale 
již  po  roce  se  jí  opětně  vzdal,  připraviv  se 
za  ten  čas  téměř  o  všechen  svůj  majetek. 
Brzy  potom  zemřel.  Jeho  působení  zanechalo 
hlubokou  stopu  v  dějinách  německého  di- 
vadla. Podrobný  a  cenný  popis  jeho  života 
vydal  F.  L.  W.  Meyer  v  díle:  F.  L.  S.,  Beitrag 
zur  Kunde  des  Menschen  u.  des  KUnstlers 
(Hamburk,  1819,  2.  vyd.  t.,  1822,  2  sv.).  JLy-, 
2)  S.  Sophie,  herečka  něm.  (*  1781  v  Pa- 
derbornu  —  f  1^68  v  Mnichově).  Pocházejíc 


z  rodiny  herecké  (Bůrger),  vystupovala  jit 
záhy  v  dětských  úlohách  a  putovala  se  svými 
rodiči  po  veškerém  území  německého  di- 
vadla. Zprvu  hrála  naivní  rolle,  pro  něž  bvla 
na  doporučeni  Kotzebuovo  rok  engažována 
také  ve  vídeňském  dvorním  divadle,  vystu- 
povala v  operách,  musila  hráti  v  komických 
úlohách,  ale  touha  ji  nesla  k  rol  lim  tragic- 
kým. Teprve  r.  1803,  když  byla  členem  ham- 
burského divadla,  podařilo  se  ji  náhodou 
dosici  titulní  úlohy  v  >Johanně  z  Mont- 
fauconu*,  v  niž  dosáhla  ihned  seasačního 
úspěchu.  R.  1804  provdala  se  za  zpěváka 
Schrddra,  engažovaného  s  ní  v  Hamburku. 
Ačkoli  měla  pro  obor  heroin  největšího  ne- 
přítele ve  své  malé  a  složité  postavě  a  byla 
nehezké  tváře  rysů  nepravidelných,  stala  se 
přece  jednou  z  největších  tragických  uměl- 
kyň, jaké  kdy  scéna  poznala.  Byl  to  její  pře- 
krásný, všemi  přednostmi  zvuku  a  lahody 
obdařený  hlas,  jímž  dovedla  mistrně  vlád- 
nouti a  který  ji  vedl  k  vytříbení  přednesu 
do  nejjemnějších  odstínů  výrazu  a  slova. 
Skutečně  také  bylo  to  především  její  skvělé 
podání  slovesného  obsahu  rol  li,  kterým  uchva- 
covala obecenstvo,  kamkoli  zavítala  na  svých 
pohostinských  hrách,  na  něž  se  vydala  r.  1813. 
K  nedostihlé  deklamaci  pojily  se  ovšem  také 
ladné,  zaokrouhlené  pohvby  a  malebné  po- 
stoje, vášnivé  záblesky  hlubokého  oka,  které 
prozrazovalo  žár  jejího  nitra,  a  stilové  vy- 
pravení každé  jednotlivé  postavy  do  ušlechti- 
lého celku  idealistického  zabarveni  tehdejší 
výmarské  Školy  deklamačni.  Avšak  S.  neza* 
padla  nikdy  do  hluchého  pathosu ;  bylaf  du- 
chem příliš  svérázným,  geniálním,  aby  se  byla 
stala  zhola  nepravdivou.  V  této  prvni  době 
jejího  vývoje  byly  nejčelnější  její  rolle  Marie 
Stuartovna,  Ofelie,  Phaedra,  Orsina.  Po  dvé 
léta  působila  v  Praze  a  odtud  byla  engažo- 
vána ke  dvorní  činohře  ve  Vídni.  R.  1818 
přešla  do  oboru  starších  hrdinných  postav, 
v  němž  vytvořila  právě  největší  svoje  po- 
stavy Médeu,  lady  Macbethovu  a  Meropu. 
Její  vášnivě  démonická  povaha  a  nezdolná 
vůle  ztělesnila  v  těchto  rollích  samu  sche 
a  dosáhla  v  nich  bezpříkladných  úspěchů. 
R.  1829  zmizela  z  Vídně,  přerušivši  svoji 
smlouvu,  ale  za  sedm  let  vrátila  se  opét, 
dosáhnuvši  odpuštění  císařova.  Avšak  již 
po  třech  letech  vstoupila  do  pense,  neboC 
stáří  dostavilo  se  se  všemi  svými  důsledky. 
Po  dlouhá  léta  žila  v  soukromí,  vystoupí vlii 
ještě  jednou  v  Hamburce  r.  1847  a  jcdnoa, 
dvakrát  recitovavši  ještě  Schillerovu  > Píseň 
o  zvonu«,  vždycky  se  skvělým  mistrovstvím. 
Ve  svém  manželském  Životě  nebyla  šfastna, 
její  třetí  manželství  bylo  rozvedeno  po  né- 
kolika  týdnech.  Duševně  svěži  zůstala  a?  do 
nej pozdějších  let  svého  dlouhého  věku.  JLý-. 
3)  8.  Richard,  přední  právní  historik  něm. 
(*  1838  v  Treptově  v  Pomořansku).  Habili- 
toval se  r.  1863  v  Bonnu,  stal  se  tam  r.  1866 
mimoř.,  r,  1870  řád.  professorera.  R.  1873 
přešel  na  unív.  do  Virc|)Urku,  r.  1RR2  do 
Štrasburku,  r.  1885  do  Gotink,  r.  18^8  do 
Heidelberka.  Napsal:  Geschiehte  desehelichen 


^Schi  Oder-  Devrient  —  SchrOdter.  53 

GúterreehtM  (Štštfn,  Gdaňsk,  £lbls|g,  1863  až  ,  goldnes  5;ne/ (Štrasb.,  1882);  Deutsche  Kaiser- 


1874,2  d.);  Urkunden  ptr  Gesehichte  des  deuť 
9chem  PrívatrechtM  (2.  vyd.  1881);  Die  nieder- 
íándiscken  Kolonien  in  NorddeutscMand  ^ur 
Zeit  des  Mittelalten  (Berl.,  1880);  DieFranken 
mmd  ihr  Recht  (Výmar,  1881);  Lehrbuch  der 
éemtschen  Rechtsgeschichte  (Lip.,  1889;  4.  vyd. 
1902) ;  Diedeutsche  Kaisersage  (Heidclb..  1893) ; 
Dos  allgem.  deutsche  Handelsgeset^buch  (8.  vyd., 


chronik  des  XII.  Jahrh.  (» Deutsche  Chroni- 
ken  «,  sv.  I. ,  Hannover,  1 892 1 ;  Zwei  altdeutsche 
Rittermáren  (Berl.,  1894)  a  Die  Gedichte  des 
Kónigs  vom  Odenwalde  (Darmstadt,  1900). 
V  akadem.  proslovech  roarburských  Goethe 
und  Projessoren  (Marb.,  1900). 

7)  S.  Marie  viz  Hanfstángel  2). 

Sohrttder-Devrlent  [-devrj^]  Wilhel- 


Bonn,  1896);  Eigentúmliche  Formen  des  Miť  mine,  operní  pěvkyné  něm.  {*  1804  v  Ham- 
€^^«^mi  (1896);  Das  eh^liche  Gúterrecht  nach  burce  —  f  1860  v  ÍCoburce).  Proslavená  její 
dem  búrgerl.  Ges€t\buch  (3.  vyd.,  Berl.,  1900).  matka  (viz  Schróder  2)  vychovávala  ji  s  tu- 
S.  vydal  5.-7.  sv.  Grimmových  Weistúmer  hou  přísnosti.  Po  otci,  oblíbeném  baritoni- 
(Gotfnky,  1866—78).  Jest  spoluvydavatelem  stovi,  zdědila  hudební  nadání  a  geniální  he- 
časop.  »Zeitschrift  der  Savigny-Stiftung  fQr  i  řecké  umění  její  matky  zůstavilo  ovšem  hlu- 
Rechtsgeschicbtec  (od  r.  1883)  a  publikace  ,  bokou  stopu  v  její  živé,  temperamentní  raysIL 
ObcrrheinischeStadtrechte(\%9b—9^j\le\átih.)  \  Zprvu  byvši  určena  pro  ballet,  měla  již  prvni 
a  s|>olupracovnikem  díla  nazv.  Handbuch  des  \  taneční  úspěchy  za  sebou,  když  se  pokusila 
deotschen  Handels-,  Sec- und  Wechselrechts  i  r.  1819  také  v  činohře,  a  vlivem  své  matky 
(vyd.  od  Endemanna).  !  engažována  na  tři  léta  ve  vídeňské  dvorní 

4)  S.  Karl,  porodník  něm.  (♦1838  v  Nové  činohře.  Ale  její  nadání  ke  zpěvu  bylo  tak 
Střelici  —  t  1887  v  Berlíně).  Lékařství  vy- 1  zjevné,  že  přestoupila  k  opeře  a  již  dne 
studoval  v  Rokokách  a  Vircpurce,  byl  pak  3.  list.  1821  dosáhla  ve  Vídni  v  úlose  Agathy 
assistentem  Veitovým  v  Bonne,  habilitoval  Webrova  »Čarostřelce«  úspěchu  tak  sensač- 
se  tu  r.  1866  pro  porodnictví  a  gynaekologii,  ni  ho,  že  bylo  nepochybno,  že  v  ní  vychází 
po  dvoa  letech  stal  se  prof.  a  r.  1876  byl  skvělá  hvězda  operní,  a  přivedla  v  úžas  i  sa- 
povolán  za  prof.  do  Berlína,  kdež  na  jeho  mého  Webra,  který  prohlásil,  že  předčila  vše, 
popud  byla  zřízena  veliká  účelně  zařízená  o  čem  se  domníval,  že  v  rolli  jest  uloženo, 
klinika  porodnicko-gynaekologická.  Tu  měl ;  V  Drážďanech  dosáhla  r.  1822  úspěchĎ  tak 
nejvhodnější  příležitost,  aby  svoje  známe-  znamenitých,  že  nazvána  zde  » zpívající  he- 
nité  schopnosti  jako  učitel,  badatel  i  ope-    rcčkouc.  Její  sláva  byla  však  na  vždycky  za- 


ratér  v  plném  rozsahu  osvědčil.  Napsal  ze- 
jména Lehrbuch  der  Geburtshilfe  (Bonn,  1870, 
12.  vyd.  poř.  Olshausen  a  Veit,  1892);  Hanď 
buch  ker  Kramkkeiten  der  weiblichen  Geschlechts- 
or^tffitf  (Lip.,  1874;  11.  vyd.  1893);  Derschwan- 
gere  und  kreissende  Uterus  (Bonn,  1886). 


ložena  provedením  Leonory  v  Beethovenové 
»Fideliu€  dne  9.  list.  1822  ve  Vídni.  Její 
úchvatná  hra  a  strhávající  dramatidká  síla 
slavila  v  této  rolli  pravé  triumfv  a  Leonora 
neměla  od  té  doby  interpretky  íí  rovnorodé. 
R.  1823  přijala  engagement  u  dvorní  opery 


6)  von  S  Leopold,  sanskrtista  německý  i  v  Drážďanech,  kdež  se  provdala  později  za 
)♦  1851  v  Derptě),  stud.  t.  a  v  Tubinkách,  I  vynikajícího  herce  Karla  Devrien ta,  s  nímž 
habilitoval  se  r.  1877  v  Derptě,  kde  stal  se  |  však  nežila  ve  šťastném  manželství,  jež  skon- 
r.  1882  skut.  docentem  indologie  a  r.  1890  čilo  se  rozvodem.  Odtud  podnikala  poho- 
státním  radou.  R.  1894  jmenován  mimoř., ;  stinské  hry,  na  nichž  zpívala  s  nádhernými 
r.  1896  řád.  prof.  sanskrtu  v  Inšpruku,  od-  j  úspěchy  svoje  nejproslulejší  rolle  Donnu 
kud  po  smrti  BOhlerově  povolán  do  Vidně. ;  Annu,  Euryanthu,  Normu,  Desdemonu,  Ro- 
Uveřejnil  m.  j.:  Ueber  die  formeile  Unterschei- 1  mea  a  prohlášena  za  jednu  z  největších  oper- 
dung  der  Redeteile  (Lip.,  1874);  Pythagoras'  meh  umělkyň  vůbec.  R.  1830  dobyla  Paříže, 
u.  die  Inder  (t.,  1884);  Indiens  Litteratur  und  kdež  rok  po  tom  byla  přivítána  opět  s  já- 
Kultur  (t.,  1887);  Griech.  Gótter  u.  Heroen  1. 1  šotem.  V  Londýně  dosáhla  r.  1832  i  později 


(Berl.,  1887);  DieHoch^eitsgebráuche  der  Est  hen 
(t.,  1888);  vyd.  Mditrdyani-Samhitd  (Lip., 
1881—86);  přel.  Worte  der  Wahrheit  (Dham- 


úspěchů  do  té  doby  nevídaných.  Za  to  se 
nezdařil  r.  1837  její  pokus  věnovati  se  an- 
glické scéně,  i  vrátila  se  do  Drážďan  v  prv- 


mapadam,  L,  1892).  Pokusil  se  i  o  samostatné  :  nim  úpadku  svých  sil.  Vytvořila  sice  ještě 
lúsnc,  na  př.  truchlohrou  Sundara  (Derpt,  r.  1838  Valentinu  v  » Hugenotech*  s  veliko- 
1S87',  sbírkou  Gedichte  (Berl.,  1889),  ep.  básní  lepým  úspěchem,  avšak  přepínání  všech  pro- 
Der  Templer  u,  das  Kind  der  Berge  (Mitava,  středků  začalo  jeviti  zhoubné  následky.  Druhé 
1891),  sbírkou  ind.  básní- průpovědí  Mango-  manželství  připravilo  ji  dokonce  o  jmen 
blúten  (Štutg.,  1892).  Ztjr.  i  zdraví,  a  tak  r.  1847  rozloučila  se  navždy 
6)  S.  Edward,  germanista  něm.  (*  1858  s  jevištěm  a  vstoupila  do  pensc,  zanecháva- 
je Wítzhausenu),  studoval  ve  Štrasburce  a  jíc  za  sebou  pověst  geniální  herečky  v  oper- 
V  Berlíně,  habilitoval  se  v  Gotinkách  (1883),  nich  rollích.  JLý. 
odkud  přesel  jako  mimoř.  pro fessor  do  Ber-  Sohrtfdter  Adolf,  malíř  něm.  (*  1805  ve 
lina  (1887)  a  jako  professor  řádný  do  Mar-  Schwedtu  —  f  1875  v  Karlsruhe).  V  Berlíně 
burku  (1889)  a  do  Gotink  (1902).  Probadal  se  učil  ryjeckému  umění  (1820),  pak  odešel 
stf eáonémeckou  báseň  Das  Anegenge{&Udisb.,  r  1829  do  DUsseldorfu  a  stal  se  malířem. 
1881),  psal  o  latinském  dramatiku  •/tf/fo^Sc/i<5/7-  R.  1831  vystoupil  na  veřejnost  obrazem 
per  von  Dortmund  und  seine  deutsche  Syno-  Umirajíci  opat.  Vyvolil  si  za  úkol  oslavovati 
Jtx^míJr  (Marb.,  1889);  vydal:  Meister  Ingoids  Rýn  a  víno  na  jeho  březích  rostlé  a  za  značku 


54 


Schroeder  —  Schróter. 


užíval  drobné  vývrtky.  Tak  namaloval: 
Zkouška  vína  (1832);  V  porý-nské  hospodě 
(1833,  obé  díla  v  národní  obrazárně  berlín- 
ské). Jeho  humor  vyvíjel  se  pak  ještě  doko- 
naleji v  obrazech,  jimiž  illustroval  slavný 
román  Cervantesův  Don  Quijote  a  zamilo- 
vaného svého  básníka  Shakespeara.  Velmi 
známy  byly  obrazy:  Don  Quijote  studuje  Ama- 
dise  (1834,  dvakráte  malovaný,  v  národ,  obra- 
zárně berlin,  a  v  měst.  museu  kolínském); 
Don  Quijote  a  Dulcinea  (1838,  v  měst.  obra- 
zárně v  DUsseldorfu),  rovněž  pak:  FaXstaff 
prohlUi  rekruty  (1840  a  1841);  FaXstaff  u  pani 
Fluthové  (1852)  a  FaXstaff  v  krčme  (1859)  a 
jiné  výjevy  z  dramat  Shakespearových,  v  nichž 
otylý  mluvka  nebo  jeho  ludráčti  druhové 
jsou  hlavními  hrdiny.  Dále  S.  maluje  Mal- 
volia,  Tilla  Eulenspiegela,  barona  v.  Mtlnch- 
hausen.  R.  1847  provedl  nejznamenitější 
obraz  svůj,  Krčmu  Auerbachovu  (podle  Goe- 
thova  >Fausta«,  ryl  LQderitz).  R.  1848 
byl  na  sněme  ve  Frankfurtě  a  vydal  spolu 
8  poslancem  Detmoldem  sešit  Karikatur^ 
namířených  proti  parlamentnímu  šosáctví 
{Piepmeierei),  pak  maloval  Žertovnou  kom- 
posici Kónig  Rheinwein  (1867  vydal  v  barvách 
Bruckmann  v  Mnichově).  R.  1852  vznikly 
čtyři  aquarelly  {Vino,  Mařinka  [Síaitrank]^ 
Punš  a  šampaňské),  S.  vrátil  se  do  DQssel- 
dorfu  a  provedl  aquarelly  Čtyři  roční  počasí 
(1854,  obrazárna  v  Karlsruhe).  R.  1859  po- 
volán do  Karlsruhe  jako  professor  kreslení 
na  škole  polytechnickě  a  pokračoval  v  malbě 
námětfi  pijáckých:  Afniii  ve  sklepě  (1863),  pak 
Hans  Sachs  (1866),  Falstaff  a  pá^e  (1867).  S. 
byl  z  nejlepších  leptařň  německých  a  pře- 
nesl mnohé  svoje  komposice  na  měděnou 
desku;  kreslil  též  arabesky  a  rfizné  nápady 
humoristické  (na  př.  Duch  láhve).  S.  illu- 
stroval ráznými  technikami  (dřevorytem, 
mědirytem,  leptem  a  lithografií)  Dona  Qui- 
jota^  Musáovjr  pohádky ^  Petra  Schlemihla  od 
Chamissa  a  díla  Uhlandova.  Byl  znamenitý 
kreslíř  a  bystrý  pozorovatel,  tak  že  postavy 
jeho  hrdinu  (Don  Quijote,  Falstaff  atd.)  staly 
se  typy  skorém  klassickými.  F.H-s. 

Sohroader  van  der  Kolk  Jacob  Lud- 
wig  C  on  rad,  lékař  nizoz.  (*  1797  v  Leu- 
wardenu  —  f  1862  v  Utrechtě).  Jsa  lékařem 
nemocnice  v  Amsterdame  vykonal  tu  mnohé 
studie  anatomické  i  pathologické, načež  r.  1827 
stal  se  prof.  anatomie  v  Utrechtě.  Zároveň 
mnoho  se  zabýval  psychiatrií  a  jako  inspektor 
choromyslnictví  provedl  mnohé  opravy  za- 
řízení ústavů  pro  choromyslné;  také  jako 
oční  lékař  vynikl.  Z  jeho  literárních  prací 
budteŽ  uvedeny:  Observationes  pathologico- 
anatomici  et  practici  argumenti  (1826),  obsa- 
hující mimo  jiné  studii  o  pružných  vláknech 
chrchlů  tuberkulosních. 

Sohrtfer:  1)  S.  Tobias  Gottfried,  něm. 
spisov.,  známý  pode  jménem  Christian 
Óser  (♦  1791  v  Prešpurce  —  f  1^50  t.).  Byl 
od  r.  1817  učitelem  na  evangel.  lycei  preš- 
purském a  posléze  c.  k.  Školním  radou  a 
mspektorem.  Jako  dramatik  vytvořil  Leben 
und  Thaten  Emerich  Tókólys  (Lip.,  1839),  jež 


rozčililo  stranu  klerikální.  Jako  paedagog 
skládal  učebnice  dějepisné  a  literárně-hísto- 
rické,  na  př.  Geschichte  der  deutschen  Poesie 
in  Umrissen  (3,  vyd.zpracov.  Schaferem(Lip., 
1870).  Rozšířeni  došly  jeho  Briefe  an  eine 
Jungfrau  uber  die  Hauptgegenstánde  der  Ásthe- 
tik  (Lip.,  1838;  26.  vyd.  nově  zpracov.  od 
Julie  Dohmkeové  1899). 

9)  S.  Karl  Julius,  liter,  historik,  srn 
před.  (♦  1825  v  Prešpurce  —  1 1900  ve  Vídni). 
Studoval  v  Lipsku,  Halle  a  Berlíně,  stal  se 
učitelem  na  evangelickém  lycei  prešpurském, 
supplentem  germanistiky  na  univers,  pešfské 
fl850V  professorem  na  reálce  prešpurské 
(1851),  ředitelem  evangelických  škol  ve  Vídni 
(1860)  a  docenteúi  (1866)  a  professorem  (1 867) 
na  technice  tamní.  Sepsal:  Deutsche  Weih- 
nachtsspieie  aus  Ungam  (Vid.,  1858;  dodatek 
Prešpurk  t.  r.);  slovník  nářečí  kočevského 
(v>Sitzungsberichtec  akad.  vid.,  1868  a  1870); 
Geschichte  der  deutschen  Litteratur  (PeŠť, 
1850  si.) ;  Die  deutsche  Dichtung  des  XIX,  Jahr- 
hunderts  in  ihren  bedeutenderen  Erscheinungen 
(Lip.,  1875).  Vydal  Goethova  Fausta  s  kom- 
mentářem  (4.  vyd..  Lip.,  1898  a  1903),  pro 
Kúrschnerovu  >NationaIlitteratar«  dramata 
Goethova  (6  sv.)  a  v  1. 1885—94  řídil  >Chro- 
nik«  vídeňské  společnosti  goethovské,  ji{ 
založil. 

von  BohroíT  Karl  Damian,  rytíř,  lékař 
něm.  (♦  1802  v  Chrastavé  —  f  1887  ve  Št. 
Hradci).  Lékařství  vystudoval  v  Praze,  kdež 
byl  později  assistentem  Krombholzovým, 
r.  1830  stal  se  proř.  v  Olomouci,  r.  1849  pak 
prof.  všeobecné  pathologie,  farmakognosie  a 
farmakologie  ve  Vídni,  kdež  působil  až  do 
r.  1874.  Mimo  mnohé  práce  odborné  napsal 
zvláště  učebnice:  Ar^neimittellehre  und  Re- 
ceptierkunde  (1833);  Lehrbuch  der  Pharmako- 
gnosie  (1863;  2.  vyd.  1869);  Lehrbuch  der 
Pharmakologie  (1856;  4.  vyd.  1873).  —  Také 
jeho  syn  Karel  S.  (1844—92)  byl  prof.  far- 
makologie  ve  Vídni. 

8o]ir5ff«liidorf  viz  Ku  li  v  a  Ves  Nová. 

Sohroppengrund,  ves  ve  Slezsku,  hejtm. 
Frývaldov,  okr.  Vidnava,  fara  a  pš.  Stará 
Rothwasser;  39  d.,  203  oby  v.  n.  (1900). 

Sohrtft.,  přírodopisný  zkratek,  jímž  ozna- 
čeni jsou:  i)  Johann  Samuel  Schróler 
(♦  1735  —  t  1808),  byl  superintendentem 
v  Buttstadtu  u  Výmaru  a  zabýval  se  hlavné 
soust,  studiem  měkkýšů.—  2)  J.  SchrSter, 
jenž  byl  plukovním  lékařem  v  Rastattě  a 
uveřejnil  studie  o  houbách  ve  zprávách  slez- 
ské společnosti  vlastenecké  (r.  1869  a  násl.^ 
a  v  Cohnových  >Beitrage  zuř  Biologie  der 
Pflanzen«. 

Sohrtfter,  zkratek,  viz  Schr5t. 

Sohrtfter:  1)  S.  Johann  Samuel  viz 
Schrót. 

2)  S.  Johann  Hieronymus,  hvězdá^ 
něm.  (♦  1745  v  Krfurtě  —  f  1816  t.),  zřídil 
v  Lilienthalu  hvězdárnu  s  dobrými  nástroji, 
zejména  zrcadlovými  dalekohledy  od  Her- 
schela.  Když  hvězdárna  r.  1813  Francouzi 
byla  vypleněna  a  spálena,  shořela  při  tona 
všechna  díla  nákladem  jeho  vydaná.  Zabýval 


Schroth  —  Schrutz. 


55 


se  pozorováním  mésice  a  planet.  Hlavni  díla 
|soq:  Beitráge  ^u  den  neuesten  astron,  Enť 
deekmmgen  (sv.  1.  Berl.,  1788.  sv.  2.  a  3.  Go- 
tinky,  1798-1800);  Selenotopograpkische  Frag- 
tmemte  (2  sv.,  1791  a  1802):  Apkroditographische 
Fragwiemte    fiir  genaueren  Kenntnis  d.  Venus 


a  své  velmi  zajimavé  práce  z  oboru  chemie 
organické  a  anorganické  vydav  tiskem,  stal 
se  r.  1843  prof.  speciálni  technické  chemie, 
po  2  letech  pak  prof.  všeobecné  chemie  na 
vid.  škole  technické.  R.  1847  působil  k  tomu, 
by  zřízena  byla  akademie   věd,  jejímž   byl 


(Got.,  1796);  Kronagraphische  Fragm.  fur ,  členem  od  počátku  a  od  r.  1850  jejím  gene- 
Kemmt,  d.  Saturn  (f.,  1808);  Hermographxsche  \X2\mm.  sekretářem.  Jeho  učebnice  anorga- 
nické chemie  Die  Chemie  nach  ihrem  gegen^ 
wárt.  Zustand  (Vid.,  1847,  2  sv.)  byla  v  dobé 
svého  vydání  nejlepší  knihou  tohoto  oboru; 
kromé  té  S.  uveřejnil  v  rázných  dobách 
S)  S.  Corona,  zpěvačka  německá  ^*  1751  54  publikací.  Červený  fosfor  jim  vynalezený 
v  Gobině  —  f  1802  v  Ilmenavě).  Její  otec,  |  učinil  veliký  rozruch  ve  fabrikaci  sirek. 
vojenský  hudebník,  vyučoval  ji  záhy  v  hudbě,  R.  1868  byl  jmenován  dvorním  radou  a 
tak  ie  již  jako  čtrnáctiletá  dívka  začala  vy- 1  vrchním  ředitelem  mincovny,  v  kterémž  po- 


\,  Kennt.  d,  Merkur  (t.,  1816);  Areo- 
grapkiMche  Beitráge  \ur  genaueren  Kennt.  u. 
Bemrt.  d.  Pianeten  Mars  (vyd.  Bakhuvzen, 
Lejda.  1881V  Srv.  Selcnografie.     Vky-. 


stopovati  ve  velikých  koncertech  lipských 
a  stala  se  rázem  miláčkem  obecenstva,  ač- 
koli hlas  její  byl  poněkud  zastřen  a  poměrně 
slabý.  Ale  uchvátila  každého  svoji  klassickou 
krásou  a  nádhernou  postavou  do  té  mírv, 
ie  zapomínalo  se  na  nedostatky  a  mladá 
pčvkyně  byla  velebena  a  zbožňována  celým 
městem.   R.  1767  poznal  ji  v  Lipsku  takej. 


stavení  setrval  až  do  r.  1874.  Fka, 

2)  S.  Leopold  ryt.  Křis  tel  I  i,  lékař 
něm.  (^  1837  ve  Št.  Hradci).  Vystudovav  lé- 
kařství ve  Vídni,  působil  tu  nejprve  jako 
assistent  Škodu  v.  zaměstnávaje  se  již  tehdy 
s  obzvláštní  zálibou  studiem  nemoci  hrtano- 
vých,  plicních  a  srdečních.  R.  1869  se  habi- 
litoval a   převzal  pak   po  Tíirckovi    vedení 


W.  Goethe  a  i  on  vzplanul  ihned  ve  vše-  j  kliniky  laryngologické.  R.  1875  stal  se  mimoř. 
obecném  nadšení.  Jakmile  se  básník  pevněji  prof.  pro  nemoci  krční  a  prsní,  r.  1881  pri- 
zakotvil  ve  svém  výmarském  kruhu,  povolal  I  mářem  ve  vid.  všeob.  nemocnici  a  brzy  po- 


S-ovon  r.  1776  za  sebou  ke  dvoru  a  vévod- 
kyné-matka  jmenovala  ji  komorní  pěvkyní. 
Stala  se  ihned  středem  výmarské  společ- 
nosti a  i  zde  dobyla  mnoho  uspěchav  umě- 
leckých i  osobních   pro   svůj   vzácný   zjev. 


tom  rozšířena  byla  jeho  professura  na  veš- 
kery obory  vnitřního  lékařství.  R.  1893  jme- 
nován byl  ř.  prof.  Náleží  mezi  přední  laryn- 
gology,  kterýž  mimo  jiné  zasáhl  účinně  také 
v   řešení   otázky   zhojitelnosti    tuberkulosy; 


Odmítala  všecky  nabídky,  neboť  milovala  sem  náleží  na  př.  účastenství  jeho  při  zřizo- 
Goetba,  a  jejich  vzájemný  vášnivě  milostný !  vání  tuberkul.  léčeben  a  zvláště  velikého 
poměr  potrval  až  do  roku  1781.  Básník  na-  |  ústavu  v  Allandu.  Z  četných  jeho  prací  lite- 
psal  pro  ni  také  některé  rolle  ve  sv^ch  pří-  i  rárních  buďtež  uvedeny:  Beitráge  ^ur  laryn- 
iežitostných  hrách  a  pravidelně  s  ni  hT2iVR\  goskopischen  Chirurgie  {1868—69);  Ueber  die 
na  ochotnickém  dvorním  divadélku,  nebot  Temperaturverháltnisse  bei  der  kroupósen  Pneu^ 
S.  i  ve  mluvených  úlohách  podávala  výkony  moníe  (1869V,  Jahresberichte  der  Klinik  fúr 
působivé.  Nejpamátnějším  výsledkem  jejich  Laryngoskopie  (1870  a  1875  za  léta  1870— 73); 
stykfi  byla  Goethova  »Iphigenie«,  provedená  Beitrag  \ur  Behandlung  der  Lary-nx-Stenosen 
po  prvé  6.  dub.  1779,  již  básník  tvořil  maje  (1876);  Vorlesungen  uber  die  Krankheiten  des 
n;*  mysli  pouze  Coronu;  mohla  hráti  jen  Kehlkop/es  (1887  —  92;  2.  vyd.  1893);  Ueber 
sebe  a  podala  výkon,  který  podle  slov  vrstev-  !  Krankheiten  der  Luftróhre  (1896). 
níků  byl  proveden  s  podivuhodným  mistrov-  von  Sohrutka-Bechtenstamm  Emil, 
stvim.  Tu  dosáhla  umělkyně  vrcholu  svých  ,  právník  rak.  (♦  1852  v  Brné).  Jest  řád.  pro- 
úspiéchův  a  svého  života.  Pak  k  ní  Goethe  fcssorem  civilního  řízení  na  universitě  ve 
zvolna  chladl  a  S.  vzdalovala  se  víc  a  více  Vídni.  Napsal:  Zeugnispflicht  u.  Zeugnisiwang 
společnosti  i  světa.  Zabývala  se  malbou  a  hu-  im  ó^terr.  ZivHpro\ess  (1879);  Kompensation 
dební  skladbou  a  zapomenuta  zemřela.  JLý,    im  Konkurse  (1881);  Prakt.  Fragen  d,  ósterr, 

Sohroth  Jan  viz  Lipová  7).  —  S-ovo  \  ^ivilgerichti.  Verfahrens  il8S3);  Schlusíisati  i, 
Icóení,  záležející  v  podávání  potravy  s  ome-  Capt.  XXI.  Legis  Rubriae  de  Gallia  cisalpina 
zeným  množstvím  tekutin  a  v  zahalování  (1883);  Zur  Dos^mengeschichte  u.  Dogmatik  d. 
těla'  do  vlhkých  obalů,  pfisobí  v  pfivodní  své  Freigebung  ýremd.  Sachen  im  ZwangsvoU- 
podobě  velmi  vydatně  na  výměnu  látek  v  těle,  streckungsver/ahren  (1889,1893);  Umgestaltung 
osvědčujíc  se  tak  při  některých  nemocech  d.  Gerichtsverfahrens  {li<94):  Dasjus  novorum 
provleklých  s  výpotky  spojených.  Může  vš-.k  in  d.  Beruýungsinstan-{  (1898);  Stellung  d, 
i  život  ohroziti,  pročež  lze  ho  užívati  jen  při  Richters  nach  heut.  ósterr.  Rechte  (rektorská 
ne- ořísnčjšim  dozoru  lékařském.  řeč,   1900);    Richtigkeit    der    Forderung    als 

Sohrtfttar:  1)  S.  Anton  ryt.  Kristelli,  Vorausset^^ung  d.  Kompensation  (^1901). 
chemik  (♦  1802  v  Olomouci  —  t  1875  ve  Sohmts  Ondřej,  prof.  čes.  fakulty  lé- 
Vídni).  Absolvoval  gymnasium  a  vídeňskou  kařské  v  Praze  (♦  25.  list.  1865  v  Rodinově 
universitu,  r.  1827  byl  jmenován  assistentem  u  Jindř.  Hradce).  Absolvovav  gymn.  studia 
matbematiky  a  fysiky.  Seznámeni  se  s  Lie-  v  Jindř.  Hradci  a  lékařská  v  Praze  na  české 
bigem  mělo  na  jeho  Životní  dráhu  veliký  universitč,  promovoval  tu  r.  1890,  v  1.  1888 
vliv;  vrátiv  se  z  cest  po  Německu  a  Francii '  až  1895  byl  assistentem  při  ústavě  pro  norra. 
věnoval  se  horUvě  badáni  přírodovědeckému  '  anatomii,  r.  1894  stal  se  docentem  plastické 


56 


Schubart, 


anatomie  při  malířské,  později  umělecké 
akademii,  r.  1895  také  při  umělecko-průmy- 
šlové  škole,  r.  1896  se  habilitoval  a  r.  1899 
stal  se  mimoř.  prof.  dějin  lékařství  a  epi- 
demiologie. Za  odborným  vzděláním  vyko- 
nal již  od  studií  nich  dob  několik  vědeckých 
cest  do  Itálie,  řfěmecka  i  Ruska.  Mimo  četné 
drobné  články,  úvahy  a  referáty  v  rozmani- 
tých časopisech  i  denních  listech  napsal  a 
vydal:  Přehled  anatomie  člověka  (Praha,  1893); 
Hippokratovské  nábory  o  původu^  skladbě  a 
výkonech  těla  lidského  (t.,  1895);  Hippokra- 
tovy aforismy  (t.,  1899);  Hippokratův  spis 
o  v\duchUy  vodách  i  místech  (t..  Sbírka  předn. 
z  oboru  lék.,  č.  52);  Lékařská  přednáška  na 
Pražské  fakultě  lékařské  ^  prvých  dob  trváni 
university  Karlovy  (t.,  č  68) ;  Knifka  o  facko- 
váni dobrého  \dravi  Školy  Salernské  (Lidové 
rozpravy  lék.,  Pr.,  1900);  Die  Mediiin  der 
Araber  (v  »Handbuch  der  Geschichte  der 
Medizin«  I,  Jena,  1902).  Překlady  anatomicko- 
fysiologických  spisfi,  spisu  o  lékaři  a  progno- 
stikon  ze  sbírky  hippokratovské,  vesměs 
8  kritickými  úvody  (»Čas.  lékařův  čes.c  1896 
až  1902).  Prvé  stopy  descendenčni  theorie  u  sta- 
rých lékařů  řecl^ch  (t.,  1895);  Přehled  histo- 
riografie lékařství  v  Čechách  (t.,  1899);  Tadeáš 
Hájek  í  Hájku  a  jeho  doba.  Příležitostná  vzpo- 
mínka (t.,  1900);  Ukázky  i  dějepisného  rozvoje 
lékařství  ušního  ve  starém  a  středním  věku  se 
ivl,  ^řetelem  k  domácím  pramenům  českým  (t., 
1900);  O  cévních  poměrech  v  tíhových  štěrbi- 
nách a  tíhových  váčcích  ruky  (t.,  1897,  totéž 
franc.  v  Comptcs  rendus  du  XII.  congrěs 
internát,  de  médecine,  Moscou,  1900);  Zkří- 
fení  a  prostupování  radních  tepen  bércových 
(Sborník  lékařský,  IV.,  1891);  Stručný  ná- 
črtek nauk  Hippokratových  (»Živa«,  1898); 
Ukázka  zdravotních  poměrů  v  Čechách  ^<i 
Karla  IV,  a  Václava  IV.  (>Česká  revuec, 
1898);  O  lékařských  předpisech  mistra  Havla 
proti  kameni  (Sborník  klinický,  II.,  1900); 
Příspěvky  k  chrámovému  léčení  v  starém  Řecku 
(>  Revue  o  neurologii  etc.«,  I.,  1900).  Je  také 
spolupracovníkem  Ottova  Slovníku  Naučného. 

Sohnbart:  1)  S.  Johan n  Christian, 
Edler  v.  Kleefeld,  hospodář  něm.  (♦1734 
v  Žiči  —  t  1787).  Byl  tkalcem,  r.  1759  stal 
se  sekretářem  gen.  Wernera,  r.  1761  dal  se 
k  svob.  zednářům,  k  jejichž  účelům  konal 
až  do  r.  1767  daleké  cesty.  R.  1769  koupil 
si  ryt.  statek  Wtlrchwitz  a  r.  1774  statky 
Pobles  a  Kreischa,  na  nichž  zavedl  pěsto- 
vání jetele,  hnojení  sádrou,  pěstování  ta- 
báku a  mořeny.  Sepsal:  Zuruf  an  alle  Bauem^ 
die  Futtermangel  haben  (za  to  povýšen  r.  1784 
od  cis.  Josefa  II.  do  stavu  šlecht.)  a  ókono- 
misch-kameralistische  Schriften  (Lip.,  1783  až 
1784,  6  sv.). 

9)  S.  Christian  Friedrich  Daniel, 
básník  něm.  (♦  1739  v  Obersontheimu  — 
1 1791  ve  Stutgartě).  Oddal  se  studiím  boho- 
slovným  v  Erlankách,  ale  veda  tu  nezřízený 
Život  upadl  do  dluhův.  Byl  povolán  domu 
a  Živil  se  domácím  učitelstvím,  r.  1763  stal 
se  praeceptorem  a  varhaníkem  v  Geisslin- 
kách,  r.   1769  ředitelem  hudby  v  Ludwigs- 


burku.  Ale  S.  opět  žil  nepořádně  a  pro  sati- 
rické výpady  a  pro  parodii  Htanií  vypověděn 
ze  země.  Uchýlil  se  do  Heilbronnu,  Heidel- 
berka,  Mannheimu,  Mnichova  a  Au^épurka, 
kde  vydával  svou  > Deutsche  Chronik«  (1774 
až  1778)  a  pořádal    ireřejné   koncerty,  hu- 
dební a  poetické.  Z  Augšpurka  vyhostili  jej 
pro  útoky  na  jesuity,  načež  S.  se  uchýlil  do 
Ulmu  (1775),  kdež   pokračoval   u  vydáváni 
své  kroniky.  V  Ulmu  urazil  rak.  minister- 
ského residenta  generála  von  Ried,  jenž  ho 
obvinil  u  Marie  Terezie  ze  zlehčování  nábo- 
ženství  a  očernil  zároveň  u  vévody  Karla 
Eugena  Virtemberského,  jejž  S.  po  prvé  byl 
rozhořčil  epigrammem  na  Karlsschule.   Vé- 
voda dal  básníka  vyvábiti  z  úterní  říšského 
města  Ulmu  za  hranice  virtemberské,  zajal 
jej  22.  led.  1777  v  Blaubeuren  a  dal  jej  uvěz- 
niti na  pevnosti  hohenasperské.  Velitel  pev- 
nosti zásobil  jej  ve  vězeni  spisy  mystickými 
a  theosoíickými,  a  výstřednostmi  rozrušený, 
k  hypochondrii  sklonný  a  bohatou  fantasií 
nadaný  S.  oddal  se  mystíČnosti.   Ve  vězeni 
zůstal  deset  let.  Vévoda  staral  se  sice  zatím 
o  rodinu  S-ovu,  ale  propustil  S-a  teprve  na 
přímluvu  krále  pruského  (1787),  jejž  si  uvěz- 
něný získal  hymnem  na  Bedřicha  II.  Dostalo 
se  mu  pak  místa  ředitele  vévodské  dvorní 
hudby  a  divadla  ve  Stutgartě.  Ve  vězení  S. 
uspořádal    své    Sdmtliche    Gedichte   (Stutg., 
1785—86,  2  sv.;  nové  vyd.  od  Gust.  Haun'a 
1884    v    Reclamově    » Universalbibliothek «). 
Propuštěn  vydával  ve  Stutgartě  dále   svou 
» Deutsche    Chronik*    pod    názvem   >  Vater- 
]andschronik«  a  jal  se  tu  vydávati  svá  díla 
hudební  a  autobiografii  (Štutg.,   1791  —  93, 
2  sv.).  Za  této  práce  zemřel.  Básnicky  S.  ná- 
leží k  periodě  kvasu,  ale  místy  daří  se  mu 
uhoditi  v  tón  lidový.  Z  básni  Š-ových  vyni- 
kají některé  básně  duchovní,  zmíněný  bvm- 
nus  na  Bedřicha,  Die  Fůrstengru/t,  Das  Kap- 
Hed,  rozloučeni  vojínů  prodaných  vévodou 
Hollanďanům,  lyrická  rhapsodie  Der  ewige 
Jude.  Schiller,  vychovávaný  na  Karlsschule, 
dostal  mnoho  mladických  podnětů  ze  S-a. 
A  pro  útěk  ze  Štutgartu   rozhodl  se  ne  bez 
ohledu  na  osud  tohoto  básníka.   »Deutsche 
Chronik*  S*ova  doŠla  obliby  pro  prostotu 
výrazu  a  neochvějnou  svobodomyslnost  vy- 
davatelovu. Nověji  přetištěna  nebyla.    S-«, 
des  Patrioten,  gesammelte  Schriften  u.  Schick- 
sale  vyd.  o  8  sv.  (Stutg.,  1839—40).  Prvé  dva 
obsahují  S-5  Leben  und  Gesinnungen^  sloiené 
ve  vězení   (otišt.  v  »Meyers  Volksbttcher*'!. 
Výbor  básní  má  A.  Sauer  v  KQrschnerovČ 
»Deutsche    Nationallittetatur*,   sv.   81.    S-s 
Leben  in  seinen  Briefen  zpracoval  poutavé 
Dav.  Fr.  Strauss  (1848;  sebraných  spisů  jeho 
sv.  8.  a  9.,  Bonn,  1878).   Srv.  Ad.  Wohlwill, 
Beitráge   zuř   Kenntnis   S-s   v   »Archiv    fQr 
Litteraturgeschichte  «    (VI.,  str.  342 — 391); 
Gust.  Hauťf,  S.  in  seinem  Leben  u.  seinen 
Werken  (Stutg.,  1885);  Eug.  Nágelc,  Aus  S-s 
Leben    und    Wirken    (Stutg.,    1888) ;     Rud. 
Krauss,   S.  als   Stuttgarter  Thcaterdi rektor 
(>Warttemberg.  Vierteljahrsschrift*    sv.    X. 
str.  252—279);  Holzcr,  S-studicn  (Ulm,  1902) 


Schubert. 


57 


O  charakteru  otcové  pojednal  též  (Norim- 
berk, 1798)  syn  bás-nikfiv  Ludwig  (♦  1766  — 
1 1812),  jeni  kromě  toho  překlác&l  z  anglič- 
tiny (na  př.  Thomsonovy  Počasy)  a  vydal 
Otcovv  ideen  \ur  Aesthetik  der  Totdeunst  (Vid., 
1806) 'a    Vermischte  Schriften  (Curich,   1812, 

2  sv.). 

Sokmbert:  1)  S.  Fedor  Ivanovic,  ře- 
ditel hvézdárny  v  Petrohrade  (♦  1768  v  Biun- 
švikn  —  t  1825).  R.  1783  dostal  se  na  Rus. 
r.  1785  jmenován  zeměpiscem,  r.  1786  ad- 
jcnktem  a  r.  1789  skut.  členem  akad.  véd 
v  Petrohrade,  při  tom  zároveň  dozorcem 
knihovny  a  numismatických  sbirek  při  této 
akad.  Vydal:  Theoretische  Astronomie  (Petr. 
a   Riga,  1798,  3  sv.,  franc.   Petrohr.,  1822, 

3  sv.  * ;  Anleitung  ^u  astrou.  Beob,^  um  d.  Breite 
m.  Lange  d.  Orte  ^m  hestimmen  (t.,  1803) ;  Ge- 
sckichte  d.  Astr,  (t.,  1804);  Populáre  Astr.  (t., 
18114—10,  3  sv.);  Vermischte  Schriften  (Stutg. 
a  Tub.,  1823—25,  3  sv.).  Též  vydával  »St. 
Petersbur{|rischerKalender«  (1788— 1825,  ném. 
a  franc),  >St.  Petersb.  Taschenkalender« 
(1808— 18),  obstarával  časopis  »St.  Petersb. 
Zeitung«  (1810 — 25)  a  nakreslil  mapu  Ruska 
evrop.  i  asij.  (2  listy  fol.,  1797).  Četná  po- 
jednáni v  »Nov.  Act  Acad.  Petrop.«  (II , 
1788— XV.,  1806\  v  »Mém.  Acad.  St.  Petersb.* 
(I.,  1809— XI,  1830,  4  posmrtná),  v  Bodeové 
»Jahrb.«,  v  Zachové  >Monatl.  Corr.«  a  v  časo- 
pisech ruských.  VRý. 

9)  von  S.  Gotthilf  Heinrich,  přírodo- 
zp>tec  a  přírodní  filosof  (*  1780  —  f  1860), 
studoval  t>oho8lovi  a  lékařství,  byl  2  roky 
činný  jako  praktický  lékař  v  Altenburgu  a 
pobyl  nékolik  rokfi  ve  Freibergu  a  Drážďa- 
nech (1807),  stal  se  ředitelem  reál.  ústavu 
v  Norimberce  (1809—16),  pak  učitelem  détí 
dědičného  velkovév.  Bedřicha  Ludyika  mek- 
lembursko-zvéřínského  v  Ludwigslustu,  po 
3  letech  prof.  přírodopisu  na  univ.  v  Erlan- 
kách  (1819—27),  potom  na  univ.  v  Mnichové 
a  členem  akad.  věd  t.  a  povýšen  byl  do 
stavu  rytířského.  Směr  filosofického  vzdě- 
lání jeho  dán  byl  filosofií  Schellingovou,  ale 
obrátil  se  na  pole  náboženské  k  mysticismu. 
Z  dél  jeho  vědeckých  jsou  tato  důležitější: 
Ansichten  von  der  Nachtseite  der  Naturwissen- 
schaften  (Dráiď.,  1808,  4.  yyd.  1840);  Ah- 
nmngen  einer  allgem.  Geschichte  des  Lebens 
(Lip.,  1806—20,  2  d.);  Symbolik  d,  Traumes 
(Bamb.,  1814.  5.  vyd.  Výmar,  1903);  a  hlavní 
dílo:  Die  Geschichte  d.  Seele  (Štutg.,  1830, 
2  sv.,  5.  vyd.  1878);  dodatketn  k  tomu  je: 
Die  Krankheiten  u.  Stóruugen  d.  menschiichen 
Seele  (t,  1845).  Z  mystických  spisů  jsou: 
Altes  u.  Neues  aus  dem  Gebieie  der  inneren 
Seelenkunde  (Lip.  a  Erl.,  1817—44  a  pozd., 
5  sv.);  Zúge  aus  d.  Lebísn  d,  P/arrers  Joh, 
Friedr.  Oberlin  (9.  vyd.  Norimb.,  1855).  Mimo 
to:  Wanderbúchlein  eines  reisenden  Gelehrten 
nach  Salzburg,  Tírol  u.  d,  Lombardei  (Erl, 
1823;  3.  vyd.  1848);  Reise  durch  d.  súdliche 
Frankreich  u.  Italien  (t.,  1827—31.  2  sv.); 
Reise  in  d.  Morgenland  in  d,  J,  i836  n.  i83j 
(t..  1838—39,  3  sv.,  2.  vyd.  1840—41)  a  vlastní 
Životopis:  Der  ErvHrb  aus  einem  vergangenen 


und  die  Erwartungen  von  einem  \ukúnftigen 
Leben  (t.,  1854—56,  3  sv.).  Z  přírodních  věd: 
Neue  Untersuchungen  uber  d.  Verháltnisse  d, 
Gróssen  u,  Excentric.  d,  Weltkórper  (Drážď., 
1808);  Handbuch  d,  Naturgesch.  atd.  (Norimb., 
1813—23,  5  sv.;  sv.  V.  Kosmologie);  Die  Ur- 
welt  d.  Fixsterne  (Drážď  ,  1822,  2.  vyd.  1838); 
Allgem.  Naturgesch.  (1825,  2.  vyd.  pod  názv. 
Geschichte  der  Nátur,  t.,  1835  37,  3  sv.); 
Lehrb,  d.  Stemkunde  (t.,  1830,  2.  wyá.  1831); 
Von  dem  Feststehenden  in  d.  Nátur  (1837); 
Feuerbach  u.  Regiomontan  (1838);  Das  Welť 
gebáude,  die  Erde  u.  d.  Zeiten  d.  Afenschen 
auý  Erden  (Erl..  1852);  Ueber  die  sióchio- 
metrischen  Berechnungen  d.  Mischungsverhálť 
nisses  d.  Mineralien  (>Schweizg.  Journ.«  XV., 
1815).  VRf, 

3)  S.  Fedor  Fedorovič,  syn  S-a  1), 
generál  rus.  (♦  1789  —  f  1865),  vstoupil 
r.  1803  do  ruského  sboru  ženijního,  konal 
astr.  pozorování  r.  1805  v  Polocku,  v  gub. 
archangelské  a  oloněcké,  jako  důstojník  po- 
slán byl  s  vyslanectvím  do  Cíny,  r.  1S06 
konal  astr.  práce  v  Narve  a  Re  valu.  Pak 
účastnil  se  válek  po  13  roků  proti  Francou- 
zům, Švédům  a  Turkům,  až  r.  1819  stal  se 
přednostou  oddělení  ve  vojensko-topogra- 
fickém  odboru.  R.  1820  jmenován  byl  ge- 
nerál-majorem  a  přednostou  prací  triangu- 
lačních gub.  petrohradské,  r.  1822  řediteliim 
nově  zřízeného  sboru  topografického,  r.  1827 
ředitelem  odboru  hydrografického,  r.  1831 
generál-lieutenantem  a  přednostou  triangu- 
laci v  gub.  pskovské  a  vilenské.  R.  1833 
účastnil  se  výpravy  chronometrické  do  vých. 
moře  se  Schuhmacherem,  Besselem,  Aige- 
landerem  a  Struwem,  r.  1834—43  zastával 
zároveň  úřad  generálního  ubytovatele.  R .  1 H43 
stal  se  členem  válečné  rady,  r.  1845  gene- 
rálem a  ředitelem  sboru  učenců  v  minist<TÍu 
vojenství.  Od  r.  1861  žil  v  zimě  v  Itálii, 
v  létě  v  jižním  Německu.  R.  1827  zvolen  byl 
čestným  členem  akad.  věd  v  Petrohradě. 
Kromě  četných  pojednání  v  odborných  časo- 
pisech vydal :  Exposé  des  travaux  astron.  et 
géod.,  exécutés  en  Russie  dans  un  but  géogr, 
jusqu'á  i8SS  (1858  a  1862  též  rusky)  a  cenné 
dílo  o  ruských  penězích:  T^pes  de  monnaies 
russes  depuis  Jean  IVjusqu'a  Vempereur  Alex' 
andre  II  (1856).  VRÝ: 

4)  S.  Franz  Peter,  znám.  skladatel  hud. 
(•  31.  led.  1797  ve  Vídni  —  f  19.  list.  1828  t.). 
Zpěvu  naučil  se  u  svého  otce,  učitele,  a 
llletý  byl  přijat  do  cis.  dvorní  kapely,  kde 
vedením  Salieriho  naučil  se  hráti  na  mnoho 
nástrojův  a  seznámil  se  s  hudební  thcorií. 
R.  1813  opustiv  kapelu  připravoval  se  na 
učitelství  a  byl  pomocníkem  u  svého  otce, 
od  r.  1818  pak  byl  učitelem  hudby  u  hrab. 
Jana  Elszterházyho.  S.  záhy  jal  se  skládati  bal- 
lady  a  písně,  v  nichž  obzvláště  vyniká,  hlavně 
jako  lyrik,  jsa  v  písni  pokračovatelem  Beetho- 
venovým; on  dal  písni  uměleckou  formu  a 
obohatil  obor  koncertní  hudby  vokálni.  Bal- 
lada  Erlkónig,  napsaná  r.  1816,  položila  zá- 
klad k  jeho  slávě  skladatelské.  Brzo  po  ni 
přišly   Der  Wanderer,  Lob  der  Thránen,  Su» 


58 


Schubin  —  Schíicking. 


Uika  a  j.  Vétáí  význam  v  literatuře  vokální 
mají  sborníky  písní  S-ových:  Die  schóne  Afůl- 
ierin  a  Die  Winterreise^  které  jsou  jaksi  pro- 
dloužením idev  Beethovenovy,  vyjádřené  ve 
sborníku  písni  An  die  Geliebte,  Ve  všech 
těchto  plodech  S.  projevil  znamenitý  melo- 
dický talent,  dal  doprovodu  vetší  význam, 
vétši  umělecký  smysl.  Rovnéž  znamenitý  jest 
sborník  Schwanengesang^  z  něhož  mnohé  písně 
došly  všeobecné  obliby  (na  př.  Stándchen^ 
Au/enthalt^  Das  Fischer mddchen,  Am  Meere). 
Všech  písní  S-ových  počítá  se  na  600.  Ne- 
méně plodným  byl  i  v  ostatních  oborech 
skladby,  v  hudbě  komorní,  církevní  i  operní. 
Jeho  fantasie  do  C-dur  i  F-moU,  impromptuSy 
moments  musicaujCy  sonáty  svědčí  o  nevyčer- 
patelné bohatosti  melodické  a  harmonické 
invenci.  V  strunovém  quartetté  D-moll^  quin- 
tettéC  dur,  fortepianovém  quartettě  {Forellen- 
Quartett),  veliké  symfonii  C-dur  a  nedokon- 
čené symfonii  H-moll  S.  jeví  se  pokračova- 
telem Beethovenovým.  V  opeře  nebyl  tak 
šfasten.  Ačkoliv  jich  napsal  asi  20,  vyniká 
pouze  jediná,  Der  hdusliche  Krieg  oder  die 
Verschworenen\  jednotlivá  čísla  jeho  oper 
ovšem  (na  př.  v  Rosamunde)  úplné  jsou  dů- 
stojná velikého  hudebníka.  Z  četných  cír- 
kevních skladeb  S-ových  (mší,  offertorií, 
hymnů  a  i.)  hudebním  bohatstvím  obzvláště 
vyniká  mše  do  Es-dur,  Po  jeho  smrti  pozů- 
stalo množství  rukopisův,  jež  byly  pak  vy- 
dány tiskem  (6  mší,  7  symfonií,  15  oper 
a  j.).  —  Srv.  Kreiszle  v.  Hellborn,  FranZ  S. 
(Vid.  1864);  H.  Barbedette,  F.  S.,  sa  vie,  ses 
ocuvres,  son  temps  (Pař.,  1866);  A.  Andlej, 
F.  S.,  sa  vie  et  ses  oeuvres  (t.,  1871);  Heu- 
beriíer,  Franz  S.  (Berl.,  1902). 

5)  S.  Friedrich  Wilhelm,  statistik  a 
historik  něm.  (♦  1799  —  f  1868),  byl  prof. 
v  Královci.  Hlavní  jeho  dílo  jest  Handbuch 
der  allgem.  Staatskunde  von  Europa  (Král., 
1835—48,  2  sv.)a  praktický  kommentář  k  ju- 
ridické  části  tohoto  díla  Sammlung  der  Ver- 

Jassungsurkunden  u.  Grundgeset\e  der  Staaten 
Europas  u.  der  nordamer.  Frei staaten  (t.,  1840 
až  1850).  S  Rosenkranzem  vydal  S.  spisy 
Kantovy  a  napsal  jeho  životopis. 

6)  S.  Ernst,  hvězdář  něm.  (*  1813  — 
t  1873),  byl  od  r.  1843—48  assistentem  při 
hvězdárně  ve  Vratislavi,  pak  při  Nautical- 
Almanac- Office  v  Cambridgei  u  Bostonu 
(1849—59),  později  žil  v  Evropě  a  opět  v  Ame- 
rice. Napsal:  On  a  new  method  oý  solving 
Kepler's  problém  (»Gould  Astr.  Jour.«,  1854); 
On  some  constructions  in  a  cylinder  and  in  a 
cone  (t.,  1856).  Objevil  počtem  r.  1858,  že 
planetka  Goldschmidtem  9.  září  1857  pozo- 
rovaná není  Daphne,  nýbrž  nová  planetka 
(t.,  1859,  též  Astr.  N.  1859).  VRý, 

7)  S.  Friedrich  Karl,  dramatik  něm. 
(*  1832  v  Mnichově  —  f  1892  t.).  Byl  vojí- 
nem v  délostřelectvě  bavorském  20  let  a 
odcšed  odtud  jako  setník,  obíral  se  studiemi 
filosofickými  a  literaturou.  Napsal  dramata: 
Morít\  von  Sachsen  (Auo[šp.,  1864) ;  Der  deutsche 
Bauemkrieg  (1883;  hrána  s  úspěchem  v  Mni- 
chově pod  názvem  Florian  Geyer);  tragédii 


Wlasta,  oder  der  Mágdekríeg  (1874);  dramat, 
obraz  Napoleon  /.  (Mnich.,  1882);  vlastenecké 
drama  Drei  Kússe  (1880>;  podle  Calderona 
veselohru  Vom  Regen  in  die  Traufe  (1873^); 
romány  Und  sie  bewegt  steh  doch  (1870);  Dle 
Jagd  nach  dem  Glúcke  (1873);  Wlasta  (1S7 5); 
také  Gedichte  (Auešp.,  1866).  Novelly  S- 
ovy  vydávány  ve  >Wiener  Presse*,  »Samm- 
ler'«  a  j. 

Sohnbln  Ossip  viz  Kirschner  2\ 

Sohtlbl.,  zkratek  botan.  značící:  Gustav 
Schabler. 

Aohftbler  Gustav,  botanik  něm.  (^^1787 
v  Heilbronne  —  f  1834  v  Tubinkách  ,  byl 
praktickým  lékařem  ve  Stutgartě,  pak  prof. 
bot.  v  Tubinkách.  Zabýval  se  výzkumem  kvě- 
teny virtemberské  a  vydal:  Flora  von  Wúrť 
temberg  (Tub.,  1834,  spolupracovník  Georg 
v.  Martens). 

Sohttok  Johan  Henrik  Emil,  literární 
historik  švéd.  (*  1865  ve  Stokholmé).  Studo- 
val v  Upsale  'od  r.  1873)  a  stal  se  tam  do- 
centem dějin  literatury  (1882).  R.  1890  stal 
se  professorem  v  Lundu,  r.  1893  členem 
>Vittcrhet8-,  Historie-  och  Antiqvitets- Aka- 
demie. Od  r.  1898  působí  na  universitě 
upsalské.  Krom  hojných  statí,  jež  se  obírají 
zanedbávanou  středověkou  literární  historií 
Švédska,  vydal:  William  Shakespeare^  hans 
li/  och  verksamhet  (Štokh.,  1883-84);  výbor- 
nou Svensk  literaturhistoria  (sv.  1.,  t,,  1885 
až  1890);  Ur  gamla  papper.  Populára  kultur- 
historiska  uppsatser  (dosud  3  sv.,  t.,  1892- 97^; 
Olavus Petři y  ett jyrahundraarsminne (t.,^lS9S^] 
Anteckningar  om  den  áldsta  bokhandeln  i  Sve- 
rige  (t.,  1893);  Sveriges  Medeltidssagor,  berát" 
tade  ýór  barn  (beze  jména,  t.,  1893);  Lar$ 
Wiwallius,  hans  lif  och  dikter  (Upsala,  1893 
až  1895);  Bibliograflska  och  litteraturhistoriska 
anteckningar  (t..  1896).  S  Ad.  Noreenem  vyd. 
tSoo  och  t6oo  talets  visbócker  (r.,  1884—85). 
Pro  Illustrerad  Svensk  Litteraturhistoria  {Štokr 
holm,  1895  si.)  sepsal  I.  díl,  jenž  sahá  do 
smrti  Karla  XII. 

Sohnokert  Siegmund,  průmyslník  a 
elektrotechnik  něm.  (*  1846  v  Norimberce  — 
1 1895  ve  Wiesbadenu).  Vyučiv  se  strojnictvi 
pracoval  jako  dělník  ve  větších  továrnách 
v  Německu  a  v  Americe,  hlavně  v  závodech 
Siemens  &  Halske  i  v  závodech  Edisonových. 
Nabyv  takto  velikých  zkušenosti  zařídil  si 
r.  1873  v  Norimberce  samostatnou  továrnu, 
která  později  nabyla  světového  jména.  Z  jeho 
činnosti  elektrotechnické  a  strojnické  budii 
uvedeno:  sestrojil  vlastní  dynamoelektrický 
stroj,  jenž  nese  jeho  jméno,  dále  dynamo- 
metr; společné  s  Munícem  dal  si  patentovati 
automatický  brousicí  stroj  na  parabolická 
skleněná  zrcadla  k  reflektorům.  Lampa  ob- 
louková zv.  S-ova  lampa  difTerenciálni  nenS 
jeho  vynálezem,  nýbrž  vynálezem  F.  Křižíka 
(viz  Lampy,  str.  605  ťx).  S.  zakoupil  si  od 
Křižíka  jen  právo  výroby. 

Sohiioking^  Levin,  romanopisec  něm. 
(♦  1814  —  t  18«3  v  Pyrmonté).  Byl  právní- 
kem, od  r.  1837  spisovatelem.  Prvou  prací 
jeho  bylo  dílo  za  spolupracovnictví  Freilig- 


Schuh  —  Schuldes.  59 

latbova  vzniklé  Dos  malerische  und  román- ,  Auscultation  auf  die  chirurg.  Fraxis;  nebst 
iiscke  Wiesifalen  (Lip.,  1841;  4.  vyd.  Pader-  Versuchen  uber  das  Eindringen  der  Luft  in 
bom,  1898).  Rok  potom  vydán  Der  Dom  ^u  die  Brusthóhle  (1838) ;  Erjahrungen  uber  die 
Kóln  wmdseine  Vollendung  (Kolín  n.  R.,  1842).  Paracentese  der  Brust  und  des  Her^beutels 
V  zimé  r.  1841—42  S.  pobyl  v  Meersbargu  j  (1841,  spolu  se  Škodou);  í/ff^tfr  ť//e  ^Trfrďnftřiiiii 
na  )ez.  Bodamském,  kdež  pracoval  v  knihovně  i  ^er  Pseudoplasmen  (1851);  Pathologie  und 
sv.  pána  Laasberga,  r.  1842  stal  se  vycho- !  TTierapie  der  Pseudoplasmen  {\Sb^)\  Ueber  Ge- 
vatelem  synů  bavorského  knížete  Wrede,  sichtsneuralgien  und  uber  die  Erjolge  der  da- 
r.  1843  odstéhoval  se  do  Augšpurka,  V.áei  gegen  vorgenommenen  Nervensectionen  (1853); 
redigoval  >Allgemeine  Zeitung«,  r.  1845  do  Abhandlungen  aus  dem  Gebiete  der  Chirurgie 
Kolína,  kdei  vedl  >KQlnische  Zeitung«.  Od  ;  und  Operationslehre.  Soch  des  Verfassers  Tode 
r.  1852  bydlil  na  zděděném  statku  Sassen-   gesammelt  (1867). 

bergu  u  MQnsteru.  Z  románů  S-ových  za- 1  Sohnoh  Werner,  malíř  něm.  {*  2.  říj. 
slnhuji  zmínkv:  Ein  Schloss  am  Meer  (Lip.,  >  1843  v  Hildesheimu),  studoval  na  technice 
1843,  2  sv.);  Die  Ritterbúrtigen  (t.,  1846,  3sv.);  '  v  Hannoveru  a  věnoval  se  r.  1864  architek- 
JEiii  Sohn  des  Volks  (t.,  1849,  2  sv.);  Der '  túře  jsa  žákem  prof.  Hase,  a  r.  1866  zařídil 
Bauemjúrst  (t.,  1851,  2  sv.);  Dit  Kónigin  der  \  si  kancelář  stavitelskou.  R.  1868  však  vstoupil 
.Ysdk/ (t.,  1852);  Ein  Staatsgeheimnis  (t.,  1854,  ■  do  služby  železniční,  r.  1870  stal  se  profes- 
3  sv.);  Der  Held  der  Zukunjt  (Praha,  1856;  .  sorem  na  technice  hannoverské.  Od  této 
2.  vyd.  1859);  Aus  den  Tagen  der  grossen  doby  zabýval  se  raalířskýrai  studiemi,  pobyl 
^kiseriii  (Vid.,  1858,  2  sv.);  Die  Geschworenen  rok  v  DQsseldorfé,  a  vrátiv  se  r.  1878  do 
mmJ  ikr  Richter  (Hsinnoy..  1861,  3  sv.);  Frauen  Hannoveru  namaloval  svůj  první  obraz  Pře- 
und  Rátsel  (Lip.,  1865,  2  sv.);  Verschlungene  vedení  mrtvoly  Gustava  Adolfa  do  Bolehoště 
Wege  (Hannov.,  1867,  3  sv.);  Schloss  Dorn-  (v  radnici  norimberské).  R.  1882  odešel  do 
egge  (Lip.,  1868,  4  sv.);  Die  Áfalerin  aus  dem  '  Mnichova,  maloval  několik  výjevů  ze  sedmi- 
Lomwre  (Hannov.,  1869,  4  s v.);  Luther  in  Rom  lete  války,  přesídlil  se  r.  1886  do  Berlína, 
'L,  1870,  3  sv.;  2.  vyd.  1872);  Die  Heiligen  odtud  r.  1895  do  Drážďan,  od  r.  1899  pak 
und  die  Rítter  (t.,  1872,  4  sv.);  Die  Herherge  opět  do  Berlína.  Z  jeho  maleb  sluší  uvésti: 
der  Gerechtigkeit  (Lip.,  1879,  2  sv.).  KrovT*:  Z  doby  téfké  bidy  (1876,  v  berlínské  národ. 
realistických  vlasteneckých  těchto  románů  i  obrazárně);  /.0M;?ef /ri»7-//ří(  1877,  Kunsthalle 
S.  vytvořil  mnoho  novell,  napsal  Životopis  vHamburce);  Krajina  s  moftylou  (1881,  v  aa- 
své  přítelkyně  Annette  von  Droste  (Hannov.,  lerii  dráždkn.);  Generál  Seydlit^  na  objížďce 
1862).  Po  smrti  jeho  vyd.  Lebenserinnerungen  (1885,  museum  v  Královci) ;  Generál  Zieten 
I  Vratisl.,  1886,  2  sv.)  a  Briefe  von  Annette  von  u  Hennersdorfu  a  Serdlit^  u  Rossbachu  (\SS6, 
Droste- Húlshoff  und  Levin  S.  (vyd.  si.  The  o  obě  díla  v  berlínské  národ,  obrazárně"^;  Bitva 
S-o  va.  Lip.,  1893).  —  S-ova  chof  L  u  i  s  a  k  Varšavy {1SS9);  Apotheosa  císaře  Bedřicha  lil, 
(♦1815  —  tl855),  sepsala  anonymní  Frauen-  i  (1893,  v  museu  v  Gdaňsku);  Veliký  kurjiršt 
movellen  (Darmst.,  1845,  2  sv.),  pode  jménem  a  Bedřich  Veliký  (1897).  V  berlínské  národ. 
Luise  von  Gall  romány  Gegen  den  Strom  obrazárně  jsou  dále  podobizna  Viléma  II.  (na 
iBrémy,  1851,  2  sv.);  Der  neue  Kreu^ritter  koni)  z  r.  1890  a  Bitva  u  Móckeru  (1895). 
I  Berl.,  1853),  pak  častěji  hranou  veselohru  V  berlínské  Ruhmeshalle  maloval  nástěnný 
teřii  schlechtes  Gewissen  (t.,  1842).  Po  smrti  obraz  Tři  mocnáři  u  Lipska  i8i3.  Poslední 
její  vyd.  manželem  novelly  Frauenleben  (Lip.,  dobou  S.  maluje  též  krajiny,  k  nimž  nalézá 
1856,  2  sv.).  motivy  na  svých  cestách  po  Rakousku  a  Si- 

SohvhFranz,  chirurg  něm. (♦  1804  v  Ybbsu  cilii.  Úspěchů  svých  S.  nabyl  horlivou  snahou 
v  D.  Rak.  —  t  1865  ve  Vídni).  Vystudovav  oslavovati  válečné  úspěchy  německé,  najmě 
lékařství  ve  Vídni,  stal  se  tu  r.  1832  assis-  pruské.  Je  realistní  kreslíř,  méně  nadaný 
tcntem  Wattmannovým  při  chirurg,  klinice    kolorista.  F.H-s. 

a  po  čtyřech  letech  prof.  přípravných  véd  Sohnohardt  Hugo,  jazykozpytec  a  ro- 
při  chirurg,  lyceu  v  Salcpurce.  Po  roce  však  manista  něm.  (♦  1842  v  Gothé),  stud.  v  Bonne 
byl  povolán  za  primárního  chirurga  všeob.  a  Jeně,  habilitoval  se  r.  1870  v  Lipsku,  byl 
nemocnice  ve  Vídni,  kdež  se  stal  r.  1841  od  r.  1873  řád.  prof.  románské  filologie 
prof.  chirurgie  a  přednostou  zvláštního  od-  v  Halle,  od  r.  1876  v  Št.  Hradci,  kde  žije 
dělení  chirurgického.  Tu  rozvinul  vedle  Ro-  nyní  ve  výslužbě.  Uveřejnil  ra.  j.  Der  Voka- 
kitanského  a  Škody  velmi  blahodárnou  ein-  lismus  des  Vulgárlateins (hip.,  1866—68,  3  sv.); 
nost  vědeckou  i  literární.  Hlavní  jeho  snahou  Ritórnell  und  Termine  (Halle,  1874);  Ueber 
bylo,  aby  vědeckých  výtěžků  theoretického  Hasdeus  altrumán.  Texte  (Lip.,  1880);  Slawo- 
lékařství,  zejména  chorobozpytných  a  po-  Deutsches  u.  Slawo-Italienisches  (Št.  Hradec, 
knsných,  užil  také  pro  praxi  chirurgickou  a  1885;  předmětem  je  přejímání  slov);  Ueber 
tak  dosáhl  přesnosti  její  co  největší.  V  té  die  Lautgesetie  (Berl.,  1885 V,  Romanisches  u. 
příčině  nejznámějším  stalo  se  provedené  jim  Keltisches  (t.,  1886);  Weltsprache  u.  Welt- 
nabodnuti    vodnatelného  osrdce  a  zařízení   sprachen  (Štrasb.,  1894).  ^tý. 

při  paracentese  hrudníku  vůbec.  Stejně  jako       SohuilklU  (skúlkilj  viz  Schuylkill. 
operatér  wnikal  i  jako  akademický  učitel,       Sohuldei  Václav,  ryjec  čes.(*  1777  v  Tá- 
jehož  vůdčím  heslem  bvly  pravda,  jasnost  a   boře  —  f  1.  list.  1828  v  Praze).  Svému  umění 
stručnost.  Z  významějšich  jeho  prací  možno    vyučil  se  v  Praze,  později  pracoval  ve  Vídni. 
uvésti:  Ueber  den  Einfluss  der  Perkussion  und   Byl  zručným  lyjcem,  též  leptal.  Z  jeho  prací 


60 


von  Schulenburg  —  Schulhoíi. 


zachovaly  se:  podobizny  lékaře  a  přírodovědce 
dra  Jana  Mayera  (folio,  s  podpisem  Johann 
Mayer,dcr  Arzt);  knihovníka  pra\$kého  Raph, 
Ch,  Ungara,  pak  několik  kreseb  ředitele 
pražské  akademie  Berglera:  Charon  odev\ddvd 
Pelopida  jako  rukojmí  (aquatinta,  ze  dvou 
desk,  př.  fol.);  Krok  \volen  xa  vůdce  Čechů 
(vel.  royal-fol.)í  a  podle  kresby  Berglerovy 
provedl  nejslavnější  svoji  rytinu  obrazu  Stétí 
sv,  Barbory  od  Skřety  v  kostele  řádu  Mal- 
tánského  v  Praze  a  Sv,  Augustina  od  Ru- 
bense  v  kostele  sv.  Tomáše  v  Praze.  Tato 
rytina  zachována  ve  třech  stavech,  a  to 
v  konturách,  před  podpisem  a  vystinovaná 
{clair  obscur).  Dále  jsou  známy  rytiny  Kri^ 
stus  jako  hoch  dotýká  se  trnové  koruny  podle 
J.  Amigoniho  (malé  fol.,  též  před  podpisem), 
podle  kresby  |.  Waldherra  Amor  na  břehu 
mořském  od  Guidona  Reniho  (1808,  vel.  fol., 
též  vzácné  otisky  před  podpisem).  Pak  vydal 
vyobrazení  poháru  darovaného  r.  i8i3  Čes- 
kými paními  generálu  Ostermannovi  (vel.  fol.); 
z  menáich  prací,  vinět  atd.  vyniká  list 
v  osmerce  Muf  s  třírohým  kloboukem  a  (e- 
brak.  Hladká  přesnost  jeho  rytin  nenasvěd- 
čuje, že  by  S.  byl  dbal  slavných  mistrů  rydla 
a  jehly,  jakými  byli  Rembrandt  a  ieho  ná- 
sledníci, za  to  přicházel  se  svou  uhlazenosti 
vstříc  vkusu  své  doby,  který  vyžadoval  anti- 
kisujíci  prostoty  linie.  F,  H-s, 

von  Sohulenbnrff  Wi  li  bald,  foklorista 
něm.  (♦  1847  1 1902?).  Věnoval  se  sbírání 
pověsti,  zvyků  a  obyčejů  lužických  i  stal  se 
v  té  příčině  specialistou  v  německé  litera- 
tuře. Práce  jeho  prospěšně  se  liší  od  Vecken- 
stedtových  svědomitostí  i  lze  jich  užívati 
z  největší  části  jako  pramenů  spolehlivých. 
S.  procestoval  Dolní  Lužici  a  valnou  část 
pruské  Horní  Lužice,  zejm.  však  s  oblibou 
věnoval  se  studiu  dolnoluž.  Blat.  Kromě 
řady  příspěvků  v  >Zeitschr.  fůr  Ethnologie« 
a  jinde  vydal:  Wendische  Volkssagen  und  Ge- 
bráuche  aus  dem  Spreewald  (Lip.,  1880)  a 
Wendisches  Volksthum  in  Sage^  Brauch  und 
Sitte  (Berl..  1882).  Čnf. 

ze  Sohulenbiirgu,  starý  šlechtický  rod 
z  marky  Braniborské,  jehož  listinami  zjištěný 
nejst.  předek  jest  rytíř  Werner  IL  (1280 
až  1304).  Jeho  dva  synové  založili  obě  linie 
rodu,  bílou  a  černou,  jež  dosud  kvetou.  Za- 
kladatelem černé  linie  jest  Dětřich  II.,  jenž 
žil  v  1.  pol.  XIV.  stol.  Nyní  jest  její  hkvou 
hrabě  Dětřich  (*  1849).  Bílá  linie  rozdělila 
se  na  2  větve:  1.  Starší  bílá  větev  byla 
r.  1728  povýšena  do  stavu  říšských  hrabat 
a  dělí  se  na  domy  Hehlen,  Wolfsburg 
aBeetzendorf.  2.  Mladší  linie  rozpadla 
se  na  domy:  T rampě  (který  byl  r.  1786 
v  Prusku  povýšen  do  stavu  hraběcího).  Al- 
te ndorf  (svobodní  páni  od  r.  1713),  Em- 
den,  Altenhausen  a  Bodendorf  (véechny 
tři  povýšeny  6.  čce  1798  do  stavu  pru- 
ských hrabat),  Burgscheidungen  (hra- 
bata od  r.  1786),  Angern  (hrabata  od 
r.  1753).  Državy  tohoto  rodu  rozkládají  se 
v  Prus.  Sasku,  Braniborsku,  Hannoversku, 
Brunšvicku  a  Meklenbursku.  Z  bílé  linie  vy- 


nikli: 1.  Jan  Matláš  (♦  1661  —  f  1747) 
válčil  udatně  v  1. 1702—06  jako  generál-lieu- 
tenat  s  jedním  oddílem  saského  vojska 
v  Polsku  proti  Karlovi  XII.,  ale  dne  12.  říj. 
1704  Karel  přinutil  jej  k  ústupu  do  Slezska; 
r.  1706  byl  J.  M.  poražen  na  hlavu  u  Wschowy 
(řraustadt).  Potom  pod  Marlboroughem  a 
Eugenem  účastnil  se  války  proti  Francouzům 
na  Rýně,  r.  1711  byl  propuštěn,  r.  1715 
vstoupil  do  služeb  benátských  jako  polní  mar- 
šál; potom  hájil  statečně  ostrova  Korfu  proti 
Turkům,  začež  Benátčané  dali  postaviti  na 
Korfu  jeho  sochu.  —  2.  Adolf  Bedřich 
(♦  1685  —  1741 )  nejprve  ve  službách  hanno- 
verských bojoval  u  Oudenaarde  a  Malpla- 
quetu;  r.  1728  byl  povýšen  do  stavu  hrabě- 
cího a  vstoupil  do  pruských  služeb,  r.  1741 
účastnil  se  jako  velitel  jízdy  bitvy  u  Molvic,. 
v  níž  padl.  —  3.  Karel  Bedřich  Gebhard 
(♦  1763  —  t  1818)  r.  1816.  po  smrti  vé- 
vody Bedřicha  Viléma,  byl  postaven  v  čele 
zemské  správy  brunšvické.  —  4.  Bedřich 
Albrecht  (♦  1772  —  f  1853)  byl  v  1. 
1794—1798  saským  vyslancem  ve  VidnU 
v  Řezně,  v  Rastattě;  r.  1799  poslán  do  Dán- 
ska, v  1.  1801—04  byl  vyslancem  v  Rusku^ 
r.  1810  stal  se  vyslancem  ve  Vídni  a  zastu- 
poval později  krále  saského  na  Vídeňském 
kongresse. 

Sohnler  Georg  viz  Sabin us  3). 

Bohuler  von  Libloy  Friedrich,  právní 
historik  sedmihr.  (♦  1827  v  Sibini  —  f  1900 
ve  Vídni).  Po  gymnasiiních  studiích  ve  svém 
rodišti  dal  se  zapsati  na  sibiůskou  právní 
akademii.  Dokončiv  ve  Vídni  a  Št.  Hradci 
práva,  věnoval  se  akademické  dráze.  R.  1851 
stal  se  na  sibiňské  právní  akademii  supplcn- 
tem,  r.  1852  mimoř.  a  r.  1857  řád.  profes- 
sorem.  Přednášel  tam  o  sedmihradských 
právních  dějinách,saském  právu  statutárním, 
právu  mezinárodním  a  církevním  (protestant- 
ském) a  o  politické  oekonomii.  R.  1875  byl 
povolán  na  nově  založenou  universitu  čer- 
novickou,  kdež  byl  po  20  let  (do  r.  1895J 
professorem  německého  práva.  K.  1863  byl 
zvolen  za  poslance  do  sibiňského  sněmu 
zemského.  V  1,  1863—65  byl  též  členem  po- 
slanecké  sněmovny  rakouské  říšské  rady. 
Z  četných  spisů  S-ovÝch  uvésti  sluší:  Sta* 
tuta  jurium  municipalium  Saxonum  in  Tran* 
sylvania  (Das  Eigen-Landrecht  der  Sieben- 
bQrger  Sachsen,  Sibift,  1853);  Sieberbúrg. 
Rechtsgeschichte  (t.,  1854,  2  d.;  2.  vyd.  o  3  d. 
t.,  1867  a  1868);  Materialien  ^ur  siebenbúrgi- 
schen  Rechtsgeschichte  (t.,  1862);  Deutsche 
Rechtsgeschichte  (Vídeň,  1863);  Das  ungar. 
Staatsrecht  (t.,  1870);  Politische  Oekonomie, 
Volkswirthscha/tliche  Hauptbegriffe  u,  Grunď 
lehren  (Sibiň,  ISll)]  Frotestantisches  Rirchen- 
rechty  vornehmlich  das  des  evangel,  Augsburger 
Bekenntnisses  in  Siebenbúrgen  (t.,  1871);  Ab- 
riss  der  europ.  StaatS'  und  Rechtsgeschichte 
(Berl.,  1873—78)  a  j. 

Bohalholf  Julius,  pianista  a  hud.  skla- 
datel (*  1825  v  Praze  —  f  1898  v  Berlině). 
Ve  hře  na  piano  cvičil  jej  Ignác  Tedesco, 
v  theorii  hudební  Václav  Tomášek.  R.  1842 


Schiillinger  —  Schultheiss. 


61 


odebral  se  do  Pařiie,  kdež  seznámiv  se 
s  Oiopiacm  koncertoval  s  nejskvéleišim 
úspéchem.  Potom  cestoval  po  Francii,  Špa- 
nělsku, Anglii,  r.  1849-1850  byl  ve  Vídni,  pak 
konal  cesty  po  sev.  Némecku  a  Rusku  (1853 
ai  1853),  všude  svou  elegantní  a  mistrovskou 
hroa  dobývaje  nových  triumfáv.  Od  r.  1868 
žil  v  Pařiii,  r.  1870  odstěhoval  se  do  Drážďan 
a  odtud  do  Berlina,  kdež  umřel.  Z  četných 
jeho  skladeb,  jichž  se  čitá  na  půl  sta,  uvá- 
díme: Dvě  sonáty  \  Allegro  agitato\  Capriccio 
appassionato  a  dvé  sekerka;  ze  salonních 
skladeb  jsou  oblíbeny:  Allegro  brill,  en  formě 
de  sonate  op,  /;  Le  toumai  op.  12\  Galop  di 
krapottra  op.  iy\  Cameval  de  Venise  op,  22; 
tdylles  op,  2t\  Caprice  smr  des  airs  bohemes 
op.  tO;  Chansons  de  paysans  de  Bohéme  (obě 
tyto  skladby  na  české  nár.  písně);  Souvenir 
de  Varsovie  op,  30\  Souvenir  de  Síoscou 
op.  32\  Souvenir  de  Kiev  op.  3g  h,  ], 

SohflUinger  Hugo,  malíř  čes.  (*  1856 
v  Praze),  vstoupil  r.  1871  na  pražskou  aka- 
demii a  vystavil  r.  1878  svůj  první  obraz 
Hlídka^  vystupuje  tím  ihned  jako  malíř  vý- 
jevů vojenských,  a  to  především  jízdy.  R.  1880 
mél  na  jarní  výstavě  v  Rudolfině  Srdfku 
ji\dr  ve  vdlce  r.  i 864,  a  také  později  zasílal 
obrazy  tohoto  druhu  na  pražské  výstavy, 
ale  nevynikaje  zvláštním  temperamentem, 
při  malbě  bitevních  výjevů  žá<ioucim,  nedo- 
sáhl dspěchu.  Přispíval  do  >íCvětů«,  »Světo- 
zora«  a  »Z1.  Prahy «  perokresbami  z  vojen- 
ského života,  ale  i  tu  byla  nedostatečná 
technická  vyspěl  DSt  na  závadu  S.  po  delší 
dob'i  žá  iných  mileb  nevystavuje.    F.H-s. 

Sohalpforte  viz  P  fořt  a. 

Soholt.,  bot.  zkratek,  jímž  značí  se  Joseph 
August  Schultes. 

von  Schulte  Joh.  Friedrich,  právník 
něm.  (*  1827  ve  Winterberku  ve  Vestfálsku). 
Pobyv  nějaký  čas  v  soudní  službě,  'habili- 
toval se  v  Bonnu.  R.  1854  byl  povolán  na 
universitu  do  Prahy,  stal  se  tu  r.  1855  řád 
profesorem  německého  a  cirk.  práva  a  rok 
na  to  radou  kníž.  arcibisk.  konsistoře  a  radou 
manželského  soudu  všech  tři  stolic.  R.  1863 
byl  jmenován  venkovským  členem  rak.  vy- 
učovací rady,  r.  1869  povýšen  jako  rytíř  že- 
lezné koruny  do  dědičného  rytířského  stavu. 
Kd/ž  vypukl  spor  o  papežskou  neomylnost, 
S.  vystoupil  proti  novému  dogmatu  a  při- 
pojil se  ke  starokatolickému  hnutí.  Na  jaře 
r.  1S73  povolán  na  universitu  v  Bonnu. 
V  1.  1874—79  byl  poslancem  německého  říš. 
sněmu  za  okres  Ddisburg  a  přidružil  se  ke 
straně  národně  liřjerální.  Ze  spisů  jeho  buďtež 
uvedeny:  Handbuch  des  kath.  Eherechts  (Gies- 
sen,  1855);  Syste^H  des  kath.  fCirchenreehts 
(L,  1856);  Die  Lehre  von  den  Quellen  des  kath. 
Kirchenrechts  (t.,  1860);  Darstellung  des  Pro- 
cesses  vor  den  kath.  geistlichen  Ehe^erichten 
ósterreichs  (t.,  1858);  Lehrbuch  des  kath,  fCir- 
chenreehts (t.,  18o3;  4.  vyd.  pod  názv.  Lehr- 
buch des  kath.  und  evanz.  Kirchenrechts,  1886); 
Brwerbs-  und  Besit\táhigkeit  der  deutschen 
Blithúmer  (Praha,  1860);  Lehrbuch  der  deut- 
schen   ReichS'    und    Rechtsgeschichte   (Štutg., 


1861;  6.  vyd.  1892);  Die  Rechtsýrage  des  Ein^ 
fiusses  der  Regierung  bei  den  Bischofswahlen 
in  Preussen  (Giessen,  1869);  Die  Stifte  der 
alten  Orden  in  Oesterreich  (t ,  1869);  Diejurist. 
Ptrsónlichkeit  der  kath,  Kirche{t.,  1869) ;  Die  Ge- 
schichte  der  Quellen  u.  Litteratur  des  kanón. 
Rechts  (3  sv.  o  4  odd.,  Štutg.,  1875—80);  Die 
Macht  der  róm.  Pápste  (3.  vyd.,  Giessen, 
1896);  Denkschrift  uber  das  Verhdltnis  des 
Staates  \u  den  Sát\en  der  pápstl.  Konstitution 
vom  18.  Juli  f<^70  (Praha,  1871);  Die  Stellung 
der  Kon^ilien,  Pápste  und  Bischó/e  (t.,  1871); 
Die  neuern  kath,  Orden  und  Kongregationen 
(Berl.,  1872);  Der  Cólibatsiwang  ^Bonn,  1876); 
Der  Attkatholicismus  (Giessen,  1887);  Die 
Summa  magistři  Ruflni  (t.,  1892);  Vorgehen 
der  bayr.  Minister  gegen  die  Altkatholiken 
(1899);  Summa  Paucapaleae  (1890);  Summa 
Stephani  (1891),  Vydal  Canones  et  decreta 
Concilii  Tridentini  (s  Richterem,  Lip.,  1853). 

Sohnlteiui:  1)  S.  Albert,  orientalista 
holi.  (*  1686  —  t  1750),  byl  professorem 
arabštiny  v  Lejdě  a  sepsal  mimo  jiné  zna- 
menité dílo  Sionumenta  vetustiora  Arabiae 
(1740).  —  2)  S.  Heinrich  Albert,  vnuk  před. 
(*  1749  —  t  1793),  studoval  arabštinu,  he- 
brejštinu a  klass.  jazyky,  navštívil  Oxford  a 
Cambridge  a  stal  se  r.  1778  prof.  v  Lejdě. 
Spisy:  Anthologia  sententiarum  arabicarum 
(Lejda,  1772,  s  překl.);  Pars  versionis  ara- 
bicae  libri  Calailah  rva  Dimnah  (t.,  1786");  Mď 
dani  proverbiorum  arabicorum  pars  (1795). 

8ohaltes:l)  S.  Joseph  August,  botanik 
něm.  (♦  1773  ve  Vídni  —  f  1831  v  Landshutě), 
vystudoval  ve  Vídni  a  byl  prof.  botaniky  ve 
Vídni,  Krakově,  Inšpruce,  konečně  v  Lands- 
hutě. Zabýval  se  hlavně  květenou  Rakouska 
a  Bavorska  a  dějinami  botaniky.  Vydal: 
Oesterreichs  Flora  (2.  vyd.  Vid.,  1814,  2  d.); 
B.iyerns  Flora  (Landsh.,  1811);  Grundriss 
einer  Geschichte  und  Litteratur  der  Botanik 
(Vid.,  1817).  S  J.  J.  Róraerera  vydal:  C  Lin- 
naei  systema  vegetabilium  (16.  vyd.,  Štutg., 
1817—30,  10  sv.l 

2)  S.  Karl,  basn.  něm.  (*  1822  —  f  1904 
v  Hannoveru).  Psal  též  poJ  pseudon.  Der 
alte  Landsknecht,  byl  ředitelem  divad. 
v  Řezně,  v  Meininkách,  v  Brunšviku  a  veWies- 
badenu  a  žil  naposledy  v  Hannoveru.  Psal 
kusy  divadelní,  zejména  dramata:  Liebe^probe; 
Der  treue  Page ;  Im  Waldes/rieden ;  Eine  Partie 
Schach\  frašky:  Roman  in  lO  BánJeu\  Der 
Ehrenpokal]  dramat,  bajky:  Der  erste  Weih- 
nachtsbaum;  Márchen  vom' Rheinstein]  Liebes- 
weben  im  deutsch.  Waide;  Gambskress  u.  En- 
^ian]  BibuSj  Prin^  v.  Hein\elland\  romány: 
Miigela\  Reklamě;  novelly,  povídky,  jež  vy- 
šly pod  názvem  Biau-Weis^  (1892),  básně  a  j. 

SohultheUs  Albrecht,  ryjec  německý 
(♦  7.  břez.  1823  v  Norimberce),  vycvičil  se 
na  tamní  umělecké  škole,  pak  v  Lipsku  u  Sich- 
linga  a  konečné  ve  škole  drážďanské  (při 
tamním  kabinetě  mědirytin),  a  usadil  se  r.  1849 
v  Mnichové.  Ze  staré  školy  pocházeje  hleděl 
si  především  přesnosti  v  podání  obrysňv  a 
teprve  v  druhé  řadě  též  hmoty,  látek  a  svě- 
telných   kombinací.    Zp&sobem    čárko vacím 


62 


Schultz  —  Schultze, 


provedl  Klekáni  podle  Th.  Schllze;  Májový  áen 
a  Déáeček  podle  HOttchera  (1861);  Tizianův 
obraz  Deitef  císaři^  co  dsařovo  atd.;  Saskia 
(chot  Rembrandta)  a  Dívka  s  karafiátem  po- 
dle Rembrandta,  a  podle  Defreggera  Ná- 
mluvy a  Přichoá  k  tanci;  leptaným  zpfisobem: 
Klaáeni  Kristovo  áo  hrobu  podle  Perugina; 
Zajeti  rodiny  krále  Manýreda  podle  Engertha; 
pak  lepty:  Zvony  míru;  Na  Rý-né  a  Na  Mosele 
podle  obrazů  svého  syna  Karla  S-e.    F.H-s, 

Sohnlts:  1)  S.  viz  Birányi. 

9)  S.  Alwin,  umělecký  a  kulturní  historik 
ném.  (*  6.  srp.  1838  v  Mužákové  v  Lužici), 
habilitoval  se  r.  1866  ve  Vratislavi  jako  pro- 
fessor  dějin  uměni  a  křesťanské  archaeologie, 
odtud  povolán  jako  řád.  prof.  na  něm.  uni- 
versitu pražskou,  od  r.  1903  žije  v  Mnichově. 
Napsal:  Ueber  Bau  uná  Einrichtung  der  Hoj- 
hurgen  áes  XII.  u,  XIII.  Jahrhunderts  (Berl., 
1862);  Geschichte  der  Breslauer  Malerinnung 
(Vratisl.,  1866);  Beschreibung  der  Breslauer 
Bilderhandschrift  des Froissart  (t.,1869);  Schle- 
siens  Kunstleben  im  XIII.  und  XIV.  Jhrdt, 
(t.,  1871);  Dieschles.  Siegel  bis  T2S0  (t.,  1871); 
Schlesiens  Kunstleben  im  XV.- XVIII.  Jhrdt. 
(t.,  1872);  Die  Legendě  vom  Leben  der  heil. 
Jungfrau  Maria  und  ihre  Darstellung  in  der 
bitdenden  Kunst  des  Mittelalters  (Lip.,  1878); 
Das  hófische  Leben  ^ur  Zeit  der  Minnesánger 
(t.,  1879—80,  2  sv.;  2.  vyd.  1889);  Gerhard 
Heinrich  von  Amsterdam^  Bildhauer  \u  Breslau 
(Vrat,  1880);  Untersuchungen  \ur  Geschichte 
der  schles.  Malér  rSoo—tSoo  (t.,  1882);  Kunst 
und  Kunst  geschichte  (Lip.  a  Praha,  1884; 
2.  vyd.  1901);  Einjúhrung  in  das  Studium 
der  neueren  Kunst  geschichte  (t.,  1887),  vydáni 
Weisskuniga  (Vid.,  1888);  Alltagsleben  einer 
deutschen  Frau  \u  An/ang  des  XVIII  Jahrdt, 
(Lip.,  1890);  Deutsches  Leben  im  XIV,  und 
XV.Jahrhdt,  (t.,  1892);  Allgemeine  Geschichte 
der  bildenden  Kůnste  (Berl.,  1894  a  sL,  3  8v.); 
Háusliches  Leben  im  Mittelalter  bis  in  die 
2.  Háljte  des  XVII L  Jahrdt.  (1903).  S.  byl 
dobrým  učitelem,  přednášel  plynně  a  zá- 
bavné, bez  suchoparné  učenosti,  která  je 
něm.  professorům  příznačná.  Měl  mnoho  po- 
sluchačů českých,  kteří  po  smrti  Tyršově 
byli  odkázáni  na  jeho  přednášky,  jako  dři 
Matějka,  Jiřík,  Harlas,  Jeřábek.  Jako  spiso- 
vatel vynikal  S.  spíše  na  poli  kulturních 
dějin,  byl  dobrým  znalcem  středověkého  ži- 
vota; jeho  umělecko-historické  spisy  jsou 
povrchnější. 

Sobultse:  1)  S.  Max  Johann  Sigis- 
mund,  histolog  něm.  (*  1825  ve  Freiburce  — 
1 1874  v  Bonne).  Vystudovav  lékařství  hlavně 
za  vedeni  svého  otce  Karla  Aug.  Sig.  S. 
(1795 — 1877),  prof.  anatomie  ve  Freiburce  a 
později  v  Greifswaldě,  působil  posléze  od 
r.  1859  jako  prof.  anatomie  v  Bonnc.kdežzřídil 
rovy  ústav  anatomický.  Vynikl  všeobecnými 
pracemi  biologickými,  jimiž  mimo  jiné  stano- 
vil jako  základní  součást  buněčnou  proto- 
plasmu,  dotvrdiv  takto  staré  mínění  Půrky- 
novo,  a  po  drobnými  pracemi  mikrosko  pi  ckými 
o  zakončení  nervových  vláken,  skladbě  sítnice 
a  pod.,  taktéž  i  technika  biologického  a  zvi. 


drobnohledného  zkoumání  byla  jim  velmi 
zdokonalena  (zavedeni  fysiol.  roztoku  a  zahř. 
stolků  mikroskop.,  mnohých  reagencii  a  j.  v.). 
Z  prací  jeho  budtež  uvedeny:  Beitráge  lur 
Naturgeschichte  der  Turbellarien  (1851);  Bei- 
tráge \ur  Kenntnis  der  Landplanarien  (1857); 
Zur  Kenntnis  der  elektrischen  Orgáne  der 
Fische  (1868);  Das  Protoplasma  der  Rhi^o- 
poden  und  der  Pflan\en\ellen  (1863);  De  ovo- 
rum  ranarum  segmentatione  (1863);  Zur  Ana- 
tomie und  Physiologie  der  Retina  (1866);  C/n- 
tersuchungen  uber  die  \u9ammengeset\ten  Augen 
der  Krebse  und  Insekten  (1868);  Observationes 
de  structura  cellularumfibrarumque  nervearum 
(1868).  R.  1865  založil  sborník  » Archiv  fQr 
roikroskopische  Ai^atomie*. 

2)  S.  Bernhard  Sigmund,  lékař  něm., 
bratr  před.  (*  1827  ve  Freiburce).  Vystu- 
dovav lékařství  v  Greifswaldě  a  v  Berlině, 
habilitoval  se  r.  1853  v  Greifswaldě  pro  ana- 
tomii a  fysiologii,  přešel  však  brzy  zúplna 
k  praktickému  lékařsvi  a  habilitoval  se  r.  1856 
v  Berlíně  pro  porodnictví.  Po  dvou  letech 
povolán  byl  za  prof.  do  Jeny,  kdež  působil 
až  do  r.  1903.  Známým  stal  se  zejména  svými 
studiemi  o  podvojných  zrůdnostech,  zdoko- 
nalením vyšetřovacích  method  gynaekolo- 
gicko-porodnických  a  pak  reformami  v  ba- 
bictví.  Z  literární  jeho  činnosti  budtež  uve- 
deny: Lehrbuchder  Hebammenkunst(L\\i.A^^O^ 
12.  vyd.  1899  a  četné  překl.);  Wandta/elni^ur 
Schwangerschafts-  und  Geburtskunde  (t ,  1865, 
2.  vyd.  1892);  Untersuchungen  uber  den  Wechsei 
der  Lage  und  Stellung  des  Kindes  (t.,  1868); 
Der  Scheintod  Neugeborener  (Jena,  1871),  ol>- 
sahujici  novou  methodu  křížení  zdánlivé 
mrtvých,  t.  zv.  S-ovými  přemetjr. 

3)'S.  August  S i gismund, právník  něm., 
bratr  před.  (♦  1833  v  Greifswaldě).  Vstoupil 
do  pruské  státní  služby,  byl  soudcem  ve  svém 
rodišti  a  habilitoval  se  tam  r.  1870.  R.  1872 
stal  se  řád.  professorem  univ.  ve  Štrasburce. 
Napsal :  Die  Verleitung  ^tím  ýalschen  Eide  als 
selbstándiges  Verhrechen  (Berl.,  1870);  Die  sog, 
Nebenintervention  im  Civilprocess  (t.,  1880); 
Das  deutsche  Konkursrecht  in  seinen  jurist^ 
Grundlagen  (t.,  1880);  Privatrecht  und  Pro^ess 
in  ihrer  Wechselbe^jehung  (sv.  1 ,  Tubinky  a 
Freib.  i.  Br.,  1883);  Von  den  pro\essualischen 
Zeitbestimmungen  (pocta  Planckova,  Štrasb., 
1887);  Civilprocessrechtsfáile  ohne  Entschei^ 
dungen  \um  akademischen  Gebrauch  (Jena, 
1891);  Zur  Lehre  vom  Urkundenbeweis  (Grfln- 
huter  Zeitschrift  fůr  Privat-  und  óffcntl.  Recht 
der  Gegenwart,  1894);  Beitráge  \ur  Lehre  vom 
Beweise  (Archiv  fUr  civilrechtliche  Praxis, 
1895). 

4)  S.  Fri  tz,  filosof,  spisovatel  ném.  (*  1846), 
proťessor  na  vys.  škole  v  Drážďanech,  stou- 
penec směru  novokantovského,  napsal  Ge- 
schichte  der  Philosophie  der  Renaissance  (sv.  I. 
Georgios  Gemisthos  Plethon,  Jena,  1874); 
Kant  u.  Darwin  (1875);  proti  materialismu 
a  spiritismu  Die  Grundgedanken  des  Materia^ 
lismus  (1881);  Die  Grundgedanken  des  SpiH 
ři5m«5(1883) ;  Vergleichende  Seelenkunde (IZ91) ; 
Der  Zeitgeist  in  Deutschland  (1893)  a  j. 


Schultz-Schultzenstein  —  Schulz. 


63 


6)  S.  Viktor,  prot.  theolog  (♦  1851),  ha- 
bilitoval se  r.  1879  v  Lipsku,  r.  1883  stal  se 
mimoř.  prof.  cirk.  déjin  a  křest,  archaeologie 

▼  Greifswaldé,  r.  1888  tamtéž  řádným  pro- 
fessorem.  Napsal:  Die  Katakomhen  von  S.Gen- 
maro  dei  Poveri  in  Neapel  (Jena,  1877);  De 
Ckristianorum  veterum  rébus  sepmlcraíibus 
(Gotha,  1879);  Archáol.  Studien  uber  altchristl. 
Monumente  (Vid.,  1880);  Die  Katakomben,  ihre 
Geschichte  und  ihre  Monumente  (Lip.,  1882); 
Der  theol,  Ertrag  der  Katakomben/orschung 
(t.,  1882);  Dos  evang.  Kirchengebáude;  ein  Rat- 
geber  fQr  Geistliche  . . .  (t.,  1886);  Geschichte 
des  Untergangs  des  griech.-rómiscHen  Heiden- 
fii»»5(Jena,  1887— 92,  2sv.);  Dos  Kloster  San 
Marco  in  Fíoren^  (Lip.,  1888);  Die  altchristl, 
Bildverke  und  die  wissenschaftliche  Forschung 
{i.,  1889);  Archdologie  der  altchristl.  Kunst 
(Mnich.,  1895);  Der  Croy-Teppich  der  Univer- 
sitátGreifsmald(GTe\{sw^\á,  1898) ;  Die  Quedlin- 
burger  Ítala-Miniatureu  der  kónigL  Bibliothek 
in  Berlin  (Mnich.,  1899);  Maldeck*sche  Refor- 
miationsgeschichte  (Lip.,  1902).  Kromě  toho 
napsal  do  Z5cklerova  >Handbuch  der  theol. 
Wissenschaften«  (3.  vyd.  Mnich.,  1893)  články 
Otrisíliche  Archdologie  a  Evangelische  Polemik, 

SelMilts-Sohllltsenstein  Karl  Hein- 
rich, fysiolog  něm.  (*  1798  —  t  1871  v  Ber- 
lině, kdež  byl  od  r.  1825  univ.  professorcm). 
Z  jeho  spisů,  v  nichž  sledoval  zvláštní  »theorii 
omlazovací*,  uvádíme:  Das  System  der  Zir- 
kmlation  (1836);  CJeber  die  Verjúngung  des 
mtnschL  Lebens  (Berl.,  1842,  2.  vyd.  1850); 
Die  Verjúngung  im  Pflan\enreich  (t.,  1851); 
Die  Verjúngung  im  Tierreich  (t.,  1854);  Leben, 

Gesundkeit,KrankheityHeilung(t,^  1863;  2.  vyd. 
1873);  Die  Physiologie  der  Verjúngung  des 
Lebens  (t.,  1867). 

Soholz:  1)  S.  Johann  Abraham  Peter, 
hud.  skladatel  něm.  (♦  1747  —  f  1800),  byl 
od  r.  1780  kapelníkem  v  Kodani,  skládal 
opery,  hymny,  písně  kostelní  a  j.  Nejvíce  vy- 
nikají jeho  písně,  skládané  tónem  prosto- 
národním. 

2)  S.  Fr  i  edrich,  spis.  něm.  (♦  1762  v  Magdě- 
burce  —  f  1^98  v  Mitavě  choromyslný).  Žil 
v  čelných  městech  evropských,  r.  1790  byl 
profcssorem  dějin  v  Mitavě,  rok  potom  zá- 
stupcem občanstva  na  říš.  sněme  ve  Var- 
šavě. R.  1793—94  prodlel  v  Itálii.  Napsal  ro 
many  pro  dítky:  Morit^  (Dessava  a  Lip., 
1785  a  č.);  Leopoldine  (Lip.,  1769  a  č.);  pak 
Geschichte  der  grossen  Revolution  in  Frank- 
reich  (Berl.,  1789,  2.  vyd.  1790);  Ueber  Paris 
und  die  Pariser  (t.,  1791);  Reise  eines  Livlán- 
ders  durch  Půlen  (t.,  1797). 

8)  S.  A 1  b  e  r  t,  litei^ni  historik  něm.  (pseud. 
San-Marte;  *  1802  ve  Schwedtu  —  f  1893 

▼  Magdeburce),  od  r.  1843  správní  rada  v  pro- 
vinciálním školním  kollegiu  v  Magdeburce, 
zasloužil  se  o  probadání  středověkého  eposu 
dvorského  z  památek  keltských,  staro  fran- 
couzských a  středohornoněmeckých.  První 
přeložil  do  nového  jazyka  Wolframová  Par- 
civala  (v  Leben  und  Dichten  Woljrams  von 
Eschenbach,  Magdeb.,  1836—41,  2  sv.;  samo- 
statně 3.  vyd.  Halle,  1887),  k  čemuž  se  po- 


zději přidružil  i  převod  básníkova  Wille- 
halma  (Halle,  1873).  Další  práce  Sovy  jsou: 
Die  Arthursage  und  die  Márchen  des  Roten 
Buches  von  Hergest  (Qucdlinb.,  1842);  Nennius 
und  Gildas  (Berl.,  1844):  Beitráge  ^ur  bteío- 
nischen  und  keltisch-germanischen  Heldensage 
(Quediinb.,  1847);  Die  Sagen  von  Merlin 
(Halle,  1852) ;  Walter  von  Aquitanien  (Maj^»deb., 
1853);  Gottfrieds  von  Monmouth  Historia  re- 
gum  Britanniae  (Halle,  1854);  Par\ivalstudien 
(t.,  1860 — 62,  3  ses.);  Reimregister  ^u  den 
Werken  Wolfvams  von  Eschenbach  (Quediinb., 
1867);  Zur  Waffenkunde  des  altem  deutschen 
Mittelalters  (t.,  1867);  Ueber  Wolýrams  von 
Eschenbach  Rittergedicht  Wilhelm  von  Orange 
und  sein  Verháltnis  \u  den  altjraniósischen 
Dichtungen  gleichen  Inhalts  (t.,  1871);  Rúck- 
blicke  au]  Dichtungen  und  Sagen  des  deut- 
schen Mittelalters  (t.,  1872).  Krom  toho  na- 
psal: Die  polnische  Kónigssage  (Berl.,  1848); 
PSlens  Vorí(eit  in  Dichtung  und  Wahrheit 
(Bromb.,  1859)  a  zpracoval  Stephensonovu 
Geschichte  der  welschen  Utteratur  (Quediinb., 
1864). 

4)  S.Eduard, básník  něm.  (pseud.  Eduard 
Ferrand;*  1813  vLandsberku  nad  Vartou  — 
t  1842  v  Berlíně).  Byl  nejprve  hospodářem 
a  uchýliv  se  do  Berlina  oddal  se  pracím  vě- 
deckým. Vydal  mimo  jiné:  Gedichte  (Berl., 
1834;  nová  sbírka  1835);  Novellen  (t.,  1835); 
Erlebnisse  des  Her^ens,  milostné  novelky  (t., 
1839).  A.  Mueller  publikoval  z  jeho  pozůsta- 
losti Reliquien,  dodatky  ke  spisfim  (t  ,  1845, 
2  sv.). 

5)  S.  Mořit  z,  sochař  něm.  (*  4.  list.  1825 
v  Hlubšicích),  učil  se  na  průmyslové  škole 
v  Poznani  kresbě  a  modelováni,  načež  přišel 
na  berl.  akademii  a  Drake  (v.  t.)  přijal  ho 
do  svého  atelieru.  Obdržel  statni  stipendium 
na  cestu  do  Itálie  a  přišel  r.  1854  do  Říma. 
Tam  provedl  až  do  r.  1870  řadu  mramoro- 
vých soch  a  skupin,  prací  po  výtce  antiki- 
sujicích,  z  nichž  lze  uvésti  díla:  Únos  Gany- 
medův]  Noc;  Bakchos  s  pardálem;  Genius 
Pruska  s  orlem  (pro  král.  zámek  v  Berlíně); 
Caritas  (v  berl.  národní  galerii);  statuettu 
Pia  IX.  Navrátiv  se  do  Berlína  S.  provedl 
dvč  obrovské  skupiny  na  postranních  zdech 
schodových  před  národní  galerií,  znázorňu- 
jící Počátky  umělecké  výchovy^  pak  vlys  Umélci 
od  dob  Karla  Vel,  af  do  Bedř,  Viléma  /K., 
a  skupinu  Germania  ochrdnkyné  výtvarných 
umčn  (v  pískovci  vytesal  H.  Wittig);  dále: 
sochu  Bedřicha  IL  pro  Toruň;  bronzový  re- 
liéf s  výjevem  \  bitvy  u  Král.  Hradce  na  ví- 
tězném sloupě  v  Berlíně;  pamětní  stit  na  ví- 
těznou válku  proti  Francii  atd.  S.  náleží  ke 
starší  škole  sochařské  a  hledi  si  spíše  správ- 
nosti a  ladnosti  tvarů,  než  realistní  pravdy 
jejich.  F.H-s. 

6)  S.  Ferdinand,  spis.  čes.  (♦  17.  led. 
1835  v  Ronově  nad  Doubravkou).  Rodištěm 
jeho  byl  mlýn  řeč.  Korečníky  u  Ronova  pod 
Lichnicí.  R.  1842  rodiče  jeho  přestěhovali 
se  do  Nymburka,  odkud  pocházela  jeho 
matka  a  kde  měli  hospodářství.  R.  1845  byl 
dán    na    studie    na    piaristské    gymnasium 


64 


Schulz. 


v  Ml.  Boleslavi,  r.  1847  na  gymn.  novomést- 
ské  do  Prahy.  Zde  byl  spolužákem  jeho 
Barák.  V  1.  1848—63  byl  na  akad.  gymn., 
r.  1853—56  studoval  na  nlos.  fakultě  v  Praze 
přírodní  védy,  historii,  jazyky,  filosofii  a 
aesthetiku.  Pěstoval  řeč  a  literaturu  ital., 
franc,  polskou  a  j.  R.  1855  stal  se  vycho- 
vatelem Václava  hr.  Kounice  (1855—66). 
S  rodinou  hraběci  býval  na  Březne  a  v  Čiž- 
kovicích.  Tak  poznal  život  šlechtický  v  sa- 
lonech pražských  palácfiv  i  na  sídlech  ven- 
kovských,  S  mladým  Kounicem  cestoval 
r.  1863  Německem,  Belgií,  Francií,  Švýcary 
a  Bavory.  S  Tonnerem  byl  v  Krakově.  R.  1867 
byl  zvolen  v  Nymburce  a  Ml.  Boleslavi  za 
poslance.  To  byla  vydatná  příprava  k  čin- 
nosti literární,  které  se  oddati  bylo  tehdáž 
ideálnějši  mysli  téměř  nezbytno.  UŽ  r.  1853 
byl  Bendlem  uveden  do  Mikovcova>Lumíra«. 
R.  1862  začal  vydávati  » Osvětu «,  aby  >  roz- 
šiřovala myšlenky  o  hodnotě  lidské,  o  prá- 
vech a  cíli  člověka  a  povinnostech,  vzděláni 
historické  a  mravní,  zvláště  pak  aby  bojo- 
vala proti  ospalosti  v  národě  a  chlebařství 
v  mládeŽÍ€,  ale  »Osvěta«  záhy  zašla.  Zatím 
u2  r.  1861  začal  přispívati  do  »Nár.  Listů« 
a  stav  se  členem  redakce  jal  se  vydávati 
•Kritickou  přílohu«.  Kromě  rázných  studií 
a  feuilletonu  napsal  tehdy  na  3000  úvodních 
článků.  R.  1866  řídil  >Literární  listy*,  r.  1867 
»Český  obzor  lite'ární«.  R.  1871  začal  psáti 
do  Vlčkovy  >Oávěty«.  Redakcí  jeho  začaly 
vycházeti  »Matice  lidu«  (od  r.  1867)  a  >Poesie 
světová«(1871),  Ottova»Salonní  bíbliothéka*, 
illustr.  bibliotéka  >Z  našich  a  cizích  vlastí« 
a  »Zlatá  Prahac  (od  r.  1884  až  do  r.  1898). 
R.  1872  stal  se  professorem  na  Českoslovan. 
obch.  akademii  v  Praze.  V  1. 1878—87  vydal 
>Spisy  Hálkovy*  v  11  sv.  se  životopisem  a 
rozborem.  Byl  činný  v  novellistice,  publici- 
stice, v  historii,  literární  historii  a  kritice. 
Také  v  praktické  jazykovědě  se  pokusil  a 
v  překladech.  Činnost  jeho  byla  většinou 
příliš  rozmanitá  a  obsáhlá,  aby  byla  mohla 
býti  stejně  d&kladná.  Život  spolkový  a  umě- 
lecký, přednášky,  referentstvi,  publicistika  a 
pak  i  učitelství  byly  obory  příliš  různo- 
tvárné.  Prvotní  vzletné  plány  provedeny  jen 
částečně,  přetížení  prací,  chvat  a  únava  ne- 
dopřály tu  provedení,  tam  dokončení.  S  nej- 
větším úsilím  chystal  se  na  práce  historické. 
Těmi  ve  své  »Osvětě«  začal.  Vyšly  tam 
články  TomáS\  Bechyni  z  Eliška  Přemyslovna 
(1863).  V  »Osvětě€  Vlčkově:  Z  dějin  poroby 
lidu  v  Čechách  (1871);  Petr  Chelčický  (1875) 
a  Za  doby  předbřeznové  (1904) ;  v  » Matici 
liduc:  Češti  yystéhovalci  (1876)  a  Jiři  i  Podě- 
brad (1868).  Nejvíce  času  a  práce  vynaložil 
na  kritiku  a  literární  historii.  Jeho  theorie 
žádala,  aby  umělci  hleděli  si  látek  domácích, 
aby  studovali  skutečnost  a  život.  Smyšlen- 
kám, fantastice  a  exotickým  věcem  nepřál. 
Chtěl  mírný,  způsobný  realismus  umělecký. 
Odsuzoval  spisovatele,  kteří  líčili  život,  jehož 
nepoznali,  na  př.  salonní,  jak  tehdy  bylo 
ivykem.  Odsoudil  rozhorlené  Zolův  natura- 
lismus  {Zolovy   sensační  romány ^  >Osvěta«, 


1880),  pachtění  po  >světovosti«,  smyslnost, 
frívolitu  a  aíTektaci.    Soudě  o  básních  pro- 
bíral se  k  významu  rád  historickým  přehle- 
dem literárním.  Soustavné  theorie  nepodal, 
jest  obsažena  v  přehojných  literárních  roz- 
hledech časopisů,    do  nichž  psal.    Hlavnějái 
články  jsou:  Saint  René  7aitlandier(wOsvLÍ2L<t 
1879);  Siegfried Kapper{t,)\  František  Doucha 
(t.,   1880);   Karel  Sladkovský-  (t);   Příspěvek 
k  pohnáni  Jos.   Jungmanna;   Zápisky  Jung* 
mannovy    (t.,    1871);    Nejnovéjsi   dějtpisectvi 
liter,  české  (t.);   Přiroda  v  českém  básnictví  a 
Málkovy  básně  V.přiroáě  (t.,  1872);    Z  dějin 
nové  České  literatury  (t.)  ;dále  v  téže  >Osvél6< : 
Vzpomínka  na  Johna  Bowringa  (1873);  Gustav 
Pfleger- Moravský,    nekrolog    (1875);    Josef 
^en^ig  (1876) ;  Česká  ballada  a  romance  (1877); 
v  »Lumíru«   Literární  idylla  (1873);   v  >Zla- 
tých  klasech*  (1869)  časové  član<  čky  o  Něm- 
cové, Jungmannovi  aj.,  v  >Mat.  lidu«  (1873) 
spis  JoseJ  Jungmann.  Z  publicistických  článků 
sluší   zde   uvésti    Literární  obecenstvo  české 
(•Osvěta*,  1878),  důležitý  dokument  kulturní 
z  oné  doby,  a  šetrnost  k  veřejnosti  české  (^t., 
1879).  —  K  činnosti  novellistické  přistoupil 
8  tím   vážným   úmyslem,  aby   ostatní  jeho 
práci  vzdělavatelskou  a  osvčtnou  podporo- 
vala živými  obrazy  a  názorem.  Mínil  čerpati 
jen  ze  života,   aby  působil  na  život.    Pokud 
byl  této  své  zásadě  věren,  psal  věci,  pro  něž 
přináleží  k  nejzasloužilejším  novellistom  čes- 
kým.  Časem  však  byl  uchvácen  touhou  po 
větši  jaksi  modernosti  nebo  sensačnosti  a 
tu  povolil  naturalismu,  ba  i  mystice.  Vvsvčt- 
luje    to  sám  v  návěští    knihy  Milkové  foto^ 
grafit  roztrpčeností  nad  tím,   že  uměni  hi- 
storické a  ryze  ideální  č.  aesthetické  pozbylo 
obecenstva.  Podle  toho  možno  rozděliti  jeho 
novellistiku   na  práce  poeticky   realistické, 
kde  pravda  věrně  a  jemně  podaná  sama  vy- 
tvořuje poesii.  To  je  hlavně  Latinská  babička 
(•Osvěta*,  1883,  v  knize  1886),  v  níí  S.  uložil 
vzpomínky  na  své  mládí   studentské  a   na 
vzácnou  ženu  českou.  Věrná  pamět,  přesné 
podrobnosti,  něžný  cit  v  podáni  zdobí  po- 
dařený  obraz    povahopisný   a  mravopisnÝ, 
jehož  popularita  nepomine.   Ze    » Mžikových 
fotografií*  náležejí  sem  pěkné  a  dojemné  po- 
vídky Paní  lékárnice  a  Ku^  (pův.  v  »Z1.  Praze*, 
1886),  z  historických  Člen  bratrstva  (»Osvéta«, 
1886,   pak  v   »Pozdních    letech*,  1889),   v;y^- 
borná  povídka  z  let  50tých.  Učí  život  stís- 
něné Prahy,  kalné  vody,  v  nichž  bezohledně 
loví  ničemná  individua,  z  nichž  jeden  se  líčí 
dobrým   uměním  realistickým,  i  všecko  tro- 
pení potutelných  růienečkařů  a  sobců.  Jeto 
jímavé  drama  malého  života.   Tragické,  ko- 
mické, hamživé,  zoufalé  existence  a  situace, 
vše  na  poutavé  kresbě  starého  zákoutí  praž- 
ského. Následují  práce,  které  se  opírají  o  stu- 
dium života,  ale  ukazuji  jeho  zjevy   za  úče- 
lem   naučným    a    výstražným.    Tedy    práce 
ideálně  realistické,  ale  s  ušlechtilou  tendenci. 
I  Těch  je  nejvíce.    Řadu  jejich  začala  Mladá 
^  3(ena  (v  »Květech>,  1865,  pak  v  »Mat.  lidu*, 
1 1880).  Líčí  bídu  života  moderního,  zvi.  velko- 
městského,  jejíž  původ  je  v  neblahém  vy- 


Schulz. 


65 


diováni  a  provdáváni  divek,  v  sobectvi  mu- 
i&v  a  ve  zkaieném  ideálu  manželství.  Rok 
9  Pťa{e  (>Mat.  lida«,  1880)  ukazuje,  2e  jsou 
teď  dívky,  jimž  je  ▼  manželství  milejší  bo- 
hatství a  přepych,  než  prosté  štěstí  lásky. 
Nevésta  dle  mody,  Vlastenec  f  roku  tohoto^ 
Lstmpa  a  Vystihovdiec  (v  » Zlaté  Praze «  vy- 
cházely 1886—87,  pak  v  >Mžikových  fotogra- 
fiích«,  1891)  jsou  z  nejlepších  povídek  nauč- 
ných. Obrázky  hrozné  pravdy  o  mizerném 
vychováni  a  prolhaném  blahobytu,  hnusném 
šosáctvi  v  poměrech  pražských  a  nebezpečí 
v  poměrech  selských.  »Vystěhovalec«  je  po- 
vídka nejšlechetnější  tendence,  dobrý  přítel 
a  rádce  lidu.  Stejně  upřímně  mají  se  k  stat- 
káfům  a  šlechtě  české  všecky  S-ovy  dobré 
povídky  zv.  šlechtické,  jež  jsou:  Dle  přírody 
(»Osvéta«,  1878,  pak  v  Povídkách,  1883), 
t  poutavým  popisem  života  v  ústavě  šlech- 
tičen v  Praze;  Dvorské  panstvo  (t.,  1881,  pak 
1888) ;  Rodinnd  sláva  (t.,  1879,  v  Povídkách  II., 
1885);  Majorátni  pán  (t.,  1887.  v  » Moderních 
nov.«,1892);  Společník  {v  »Šlccht.  nov.«,  1888) 
a  Praktická  matka  (t.,  t.  r.).  Povídka  první 
dotýká  se  palčivé  otázky  života  volného, 
»podle  přírody«,  volné  lásky  a  důsledků,  jeŽ 
vedou  zásadu  ad  absurdum.  Další  uvedené 
povídky  jsou  z  nejlepších  ukázek  naší  sa- 
lonní belletrie.  Bystré  oko,  bohatá  zkuše- 
nost, obratnost,  hluboký  zájem  o  budouc- 
nost, bojovný  vznět  pro  bezohledné  potí- 
rání škůdců  národní  sily  zdobí  všecky.  Pří- 
činy úpadků  velkostatkářstva,  bludná  minu- 
lost opírající  se  o  přežilé  zásady,  choroba 
naduté  lenivosti,  děsně  převráceného  vycho- 
vatelství dědicův  a  dcer,  a  naopak  dobré 
ukázky  nápravy,  láska  k  práci,  chuť  k  boji 
o  život  a  konkurrenci,  praktičnost  a  energie 
jsou  význačné  stránky  líčení.  Tyto  povídky 
všecky  s  předešlými  pospolu  jsou  jádrem 
S-ovy  tvorby  a  i  výborem.  Povídky  další  si 
hledí  buď  více  zajímavosti  látkové  nebo  se 
jim  nedostalo  pilného  vypracování  foroiy. 
Historická  povídka  Nymburská  rychta  (»Z1. 
Praha«,  1886,  v  Lac.  knih,,  1889)  je  práce 
pilná,  román  plánu  velikého,  mohutně  po- 
m3ršlených  dějů,  ale  životnosti  je  málo. 
Česká  Magdalena  (1886)  upadla  v  sensačnost 
naturalistickou;  Doktor  Johánek  (1883,1887), 
ukázka  osvčtných  snah  autorových  pomocí 
historie,  je  v  části  genrového  líčeni  silný  a 
podařený,  v  historické  části  kronikářsky 
mdlý.  2^5  vzpomínek  na  Krakov  a  na  koru- 
tanské  Alpy  vzešel  v  pozdních  letech  auto- 
rových podivuhodně  romantický  příběh  Na 
jezeře  Ofevském  (»Osvěta€,  1903).  Romantic- 
kými jsou  také  nejmenované  dosud  povídky 
ostatní.  Zajímavé  aspoň  jsou  Co(  ta  hlá\en 
(»Květy«,  1885,  v  »Pozdn.  letechc,  1889)  a 
Pokoj  pro  svobodného  pána  (»Z1.  Praha«,  1884). 
Prostě  románovou  sensaci  chtějí  mystický 
Klťčdc  r»Šlecht.  nov.c,  1888),  Malý  kanovník 
(t),  Maškara  (>Mžik.  fotogr.«),  Z  kulis  fivota 
ťl889,  1892),  Moje  nebožka  (1899),  Starý  pán 
X  Domašic  (1878,  pak  v  >Šlecht.  nov.«)  a 
OUanské  povídky  (1896),  naturalistický  blud. 
Nejlepší  themata  S-ova  jsou  poměr  mužův 

OttftrSloTBfk  NauCaý,  tr.  XXIU.  19|f9  1904. 


a  Žen,  rodičův  a  dětí,  otázka  manželství  pra- 
vého, dobrého  vychování  rodinného,  vzor- 
ného^ hospodářství  a  poměr  idealismu  ke 
štěstí  života  soukromého  i  veřejného.  S. 
nikde  nezapírá,  že  idealismus  jeho  souvisí 
vznikem  s  dobou  milující  prostředky  napí- 
navé a  sensační.  Uvádí  muže  nešťastného 
rád  v  tajemné  postavě  smutného  mnicha, 
ženu  8  ostnem  záhadné  minulosti  v  duši 
atd. —  Další  práce  byly:  překlad  Julia  Cae- 
sara  od  Napoleona  (III.)  v  1.  1865—70  a 
dumky  B.  Záleského  (»Květy€,  1866);  Vzorná 
cvičení  k  rychlému  a  snadnému  naučení  se 
řeči  německé  (6.  vyd.,  1896)  a  Rozmluvy  Čecha 
s  Němcem  (9.  vyd.,  1899)  a  j.  Sbírková  vydání 
některých  prací  mají  tituly;  Povídky  (I.  Dle 
přírody.  Jízda  na  ples;  II.  Rodinná  sláva; 
1883);  V  pozdních  letech  (Člen  bratrstva,  Což 
ta  blázen.  Pokoj  pro  svobodného  pána; 
1889);  Šlechtické  novelly  (Starý  pán  z  Do- 
mašic, Malý  kanovník,  Společník,  Praktická 
matka,  Klíček;  1888);  Mžikové  fotografie  a  fi- 
gurky (1891);  opět  PoviV/tr  (Mladá  žena.  Rok 
v  Praze;  1880)  a  Moderní  novelly  (Z  kulis 
života,  Majorátni  pán;  1892).  —  Hlavní  člá- 
nek o  S-ovi  napsal  Jiljí  V.Jahn  v  »Osvětě«, 
1895.  Vbk, 

7)  S.  Emilian,  spis.  čes.  (*  1836  v  Obříství). 
Po  studiích  na  novoměst.  gymnas.  a  fakultě 
filosofické  v  Praze  působil  na  reálce  v  Olo- 
mouci, r.  1870  stal  se  škol.  inspektorem 
okresu  uherskobrodského,  r.  1871  ředitelem 
reálky  v  Kroměříži  a  r.  1873  ústavu  učitel- 
ského v  Brně.  Vedle  svého  povolání  působil 
literárně;  přispívaje  do  listů  paedagogických, 
od  r.  1890  vydával  paedag.  časopis  >Učitel« 
a  samostatně  napsal:  Základové  psychologie 
a  paedagogiky  TErno,  díl  I.);  Sbírka  lákonů 
(t.);  s  A.  Machačem:  Základové  logiky  a  di- 
daktiky{t.);  pro  znázorněni  čísla  million  vy- 
dal Milion  teček.  Mimo  to  účastnil  se  činně 
za  svého  působení  v  Brně  hojně  drobné 
práce  národní.  Nyní  žije  na  odpočinku  ve 
Vídni. 

8)  S.  Josef,  vynikající  architekt  čes. 
(*  11.  dub.  1840  v  Praze).  Absolvovav  poly- 
techniku v  Praze  a  c.  k.  akademii  výtvar- 
ných umění  ve  Vídni,  byl  v  1.  1864 — 68  as- 
sistentem  architektury  na  české  technice 
v  Praze.  Stráviv  potom  2  léta  na  studijní 
cestě  po  Itálii,  vrátil  se  r.  1871  do  Prahy  a 
prakticky  působil  jako  samostatný  a  vynika- 
jící architekt.  R.  1874  stal  se  odborným  uči- 
telem na  zlatnické  škole  v  Praze,  která  hlavně 
jeho  působením  vynikla  nad  průměr  škol 
podobných.  R.  1877—78  byl  supplentem, 
r.  1878  řádným  professorem  architektury  na 
české  technice  tamtéž.  R.  1884  obdržel  rytíř, 
řád  cis.  Frant.  Josefa  za  vnitřní  přestavbu 
•Národního  divadla«  a  r.  1885  titul  c.  k.  vlád- 
ního rady  za  dostavění  »Rudolfina«.  Jest 
řádným  členem  České  akademie  véd  a  umění 
v  Praze,  od  r.  1902  členem  >Umělecké  rady« 
ve  Vídni.  Jest  dále  čestným  členem  spolku 
>Cercle  artistique  et  littéraire  de  Bruxelles« 
a  »Spolku  vlasten.  přátel  umění  v  Čechách*, 
artistickým  rádcem  c.  k.  musea  pro  obchod 


66 


Schulze. 


a  průmysl  ve  Vidni,  členem  kommisse  pro 
úpravu  Karlšteina,  zemské  kommisse  diva- 
delní, kuratoria  a  správního  výboru  umě- 
lecko-průmyslového  musea  v  Praze,  členem 
ředitelstva  a  uměleckého  odboru  Spolku 
pro  dostavěni  chrámu  sv.  Vita.  Jest  tvůrcem 
Musea  království  ^ského  (1884—91),  Umé- 
leckO'prům,  musea  v  Pra\e^  přestavby  Národ- 
ního divadla^  gotického  kostela  v  Maršově, 
gotické  hrobky  hr.  Buquoie  v  Nov.  Hradech 
1  úpravy  repraesentačnich  místnosti  téhož 
v  paláci  na  Malé  straně  v  Praze.  Restau- 
roval: zámek  Stra  nov  (renais.-got.);  kostel 
v  Uherském  Hradišti  (barok.) ;  zámek  na 
Hrubé  Skále  a  palác  Valdšteinský  v  Praze, 
kdež  hlavně  znovu  upravil  místnosti  vévody 
Fridlandského.  Vedle  četných  intérieurů  (pal. 
Lannův  v  Praze,  Gróbeova  villa  atd.)  pochází 
od  něho  mnoho  všelikých  děl  umělecko- 
průmyslových. Napsal  též  řadu  odborných 
pojednáni  v  listech  českých  i  německých. 

9)  S.  Gustav  Jaroslav,  přední  illustrátor 
čes.  (*  11.  pros.  1846  ve  Svob.  Hamrech 
u  Chrudimě  —  f  24.  srpna  1903  ve  Vídni). 
Absolvovav  reálku  a  techniku  v  Praze,  vstou- 
pil r.  1869  do  služeb  Dunajské  paroplavební 
společnosti,  kde  dosáhl  hodnosti  inspektora. 
Již  na  škole  obecné  a  reálce  objevilo  se  jeho 
veliké  nadání  kreslířské.  Všechen  svůj  volný 
čas  v  povolání  svém  věnoval  svému  zdoko- 
nalení uměleckému.  Jeho  krásné,  četné  illu- 
strace  ve  >Květech«,  >Světozoru«,  >Ruchu«, 
>Palečku«,  jakož  i  v  německých  časopisech, 
jako:  »Leipziger  Illustrierte  Zeitung«,  •Ba- 
zar*, »Illustrierte  Welt«,  »FliegendeBlatter«, 
>Gartenlaube«  svědči  nejen  o  jeho  velikém 
nadáni,  ale  i  o  horlivé  jeho  činnosti.  V  po- 
zdější době  věnoval  se  aquarellování,  pastel- 
lování  i  malbě  olejové  a  dosáhl  i  v  oboru 
tomto  velikého  úspěchu. 

10)  S.  Antonín,  spis.  čes.  (♦  1852  v  Pel- 
hřimově). Studoval  gymnasium  v  Jindř.  Hradci, 
práva  ve  Vídni  a  v  Praze,  načež  věnoval  se 
soudní  praxi.  Od  r.  1897  je  radou  zem,  soudu 
ve  Dvoře  Král.  Sepsal  a  vydal  tyto  spisv: 
Soudící  a  souzení  (Telč,  1892);  Na  válkách 
spravedlnosti  (» Matice  lidu«,  1895);  Dora. 
Dramatický  obraz  kulturní  o  5  jednáních 
(Praha,  1898);  Tunstický-m  Slavínem  Causerie 
(1901);  Zdob  růfového' západu]  O  třech  hvéi- 
dách;  Ve  vleku  svých  vainí.  Drama  o  2  jed- 
náních. Dr.  N. 

11)  S.  Václav,  kustos  archivu  Musea  kr. 
Čes.  (*  14.  čce  1854  v  Nymburce),  studoval 
gymnasium  v  Ml.  Boleslavi  a  na  universitě 
v  Praze  filosofii,  filologii,  dějepis  a  zeměpis. 
Podrobiv  se  z  těchto  předmětu  r.  1879  státní 
zkoušce  pro  vyšší  gymnasia  s  prospěchem 
výborným  zahájil  r.  1880  paedagogickou  čin- 
nost na  c.  k.  reálném  a  vyšším  gymnasii  na 
Novém  m.  Pražském.  Mezitím  byl  již  r.  1878 
jmenován  assistentem  archivu  Musea  král. 
Čes.  A  když  mu  při  ústavě  tom  nabídnuto 
bylo  místo  kustoda,  vzdal  se  r.  1881  dráhy 
učitelské  a  věnoval  se  úplně  správě  sbírek 
jemu  svěřených,  účastně  se  při  tom  značnou 
měrou  i  výzkumu  jiných  archivů  domácích 


a  zahraničních  pro  diplomatář  Český.  V 1. 1887 
až  1888   a   1901—02   podnikl  delší   studijní 
cesty  po  museích  rakousko-uherských,  né* 
meckých  a  dánských.  Vedle  prací  úředních 
(viz  Museum  král.  Čes.,  str.  896*  si.)  jest 
činn^  i  literárně.  Prot.  dru  J.  Emlerovi  platné 
pomáhal  při  vydávání  regest  a  knih  konfir- 
mačních, hlavně  sestavováním  rejstříků.   Po 
smrti  J.  M.  Černého  dokončil  jeho  dílo  Boj 
\a  právo.    Sborník  akt&  politických  u  vécech 
státu  a  národa  českého  od  r,  t84S  do  r.  t86o. 
Drobnější  jeho  práce  historické  a  kulturně- 
historické  přinesly    v  1.  1897—1904  tyto  ča- 
sopisv :  »ČČM.c  (Ž  minulosti  českého  učitelstva 
1533-1633]   Jak  se  nakládalo  s   Českými 
Bratry  po  vydání  královského  mandátu  r.  1S48; 
Pavla  Griemillera    \    Třebska,    prubýře   ^em- 
ského  kr.  č.^  zpráva  o  minci  v  Čechách  r.  i5y4\ 
Z  vé\ení  na  Černé  véfi  i5y4—i5'jj\    Věnování 
spisovatelů  iS8o—i63g  atd.),    >Česk^  Lid*, 
»Jahrbuch  der  k.  k.  Zentralkommission*  ve 
Vídni  {Der  Bau  der  Piaristenkirche  fw  Leito- 
mischl  in  den  Jahren  í'7t4—i'j3o\    Ein  Kir- 
chenbauúberschlagvon  Christoph  Dient\enhoJer), 
> Národní  Listy*,  > Památky  archaeologické* 
{Hrob  u  Zlivi\   Kulturní  jamy  u  Přemyšlení 
atd.),  > Politik*  {Eine  Schulinstruktion  aus  d, 
J,  iyí2\   Die  Leitomischler  Dor/schulen  im  J, 
ij83\   Fran\  Graf  von  Sternberg  als  Kunsť 
máčen  \   Eine  Erinnerung  an  Frani  Skroup)^ 
»  Věstník  České  akademie*  (ZřomÁry' ivoM  5/aro- 
českých  biblCjy  >Věstnik  Královské  České  spo- 
lečnosti nauk*  (též  samostatně:  Osudy  mrtvolr 
krále  Jana  Lucemburského   v  XVI.  a  XVTL 
století;  Bohemica  knihoven  p  fíamburce,  Kielu^ 
Kodani  a  Rostoku;  Drobné  správy  o  Albrechtu 
I   Valáštejna   x  let   1626—1633]    Historické 
Xpráyy  v  nejstarší  kni\e  mista  Brodu  Českého 
llet  I42i—i4g6]  Dvě  kroniky  jesuitské  kolleje 
v  Litoměřicích  x  let  i62q — 1662]  Purkrabí  hradu 
Pražského  v  letech  1438— i  'jii ;  Svědomí  o  kně- 
iích  podobo  jích  X  r.  1S62]  Rožmberské  mauso' 
leum  v  Č  Krumlově)  a  »Zvon*.   VětŠi  jeho 
práce  vyšly  v  » Archivu  českém*    XVIU.  a 
XXL  (Listy  do  Kouřimě  poslané  z  let  i422  a( 
1S2S]   Listy  do  Budějovic  ^iis/^ne  x  let  t40d 
tff  1S26)  a  v  »Historickém  archivu*  České 
akademie:  r.  1898  Korrespondence  hraběteVáC" 
láva  Jiřího  Holického  xe  Šternberka  x  let  i638 
ai    i6-j4]    r.    1899    Listář    kolleje   jesuitské 
u   sv,  Klimenta  na   Starém   městě  Pražském 
Xlet  1628—1632]  r.  1900  Korrespondence  Je- 
suitu  provincie  české  x  let  TS84—iyjO\  r.  1902 
Příspěvky  k  dějinám   moru  v  xemích   českjřch 
X  let  iS3i—iy46]  v  tisku  se  nalézají   Pří- 
spěvky k  dějinám  soudu  komorního  království 
českého  x  let  1S26—1627,    Materiál  ke  všem 
těmto  pracím  poskytl arcni v  musejní.  V  uznání 
činnosti  své  byl  S.  r,  1900  zvolen  za  mimo- 
řádného  člena  Královské  české  společnosti 
nauk.  Jest  též  spolupracovníkem  Ottova  Slov- 
níku Naučného. 

Sohnlze:  1)  S.  Gottlob  Ernst,  filosof 
něm.  (♦  1761  —  1 1833),  byl  professorero  filos. 
v  Helmstedtu  a  od  r.  1810  v  Gotinkách.  Na- 
psal mimo  jiné:  Encyklopaedie  d,  philosophi* 
schen  Wissenschajten{\^\A)]  Physische  AnthrO' 


Schulze-Delitzsch.  67 

pologie  {IB16);  Ueher  die  menschliche  Erkenrtť  ,vg  Zwatzenu  u  Jeny  dčkuje  S-ovi  za  svůj 
mis  (1832).  Nejznáméjši  jest  jeho  spis  Aene-  \  vznik.  Ze  spisů  jeho  buďtež  uvedeny  zvláště: 
sidemus  oder  uher  die  Fundamente  der  von  Rein*  |  Nationalókonomie  oder  Volkswirtscha/tslehre, 
hold  gelieferten  Elementarphilosophie  (Helm-  vomehmlich  Jůr  Lanď,  Forsť  und  Staatswirte 
stedt,  1792),  kde  ukazuje,  že  Kantovo  učení  (Lip.,  1856)  a  Lehrbuch  der  allgem.  Landwirť 
již  v  základe  samém  jest  nedůsledné  a  to  ,  schaft,  dilo  vydané  od  Emminghausa  a  hr. 
z  té  příčiny,  že,  je-li  kausalita  podle  Kanta  z  Lippe-Weisscnfelsu  podle  S-ovy  soustavy 
přípustná  jen  v  oboru  zkušenosti,  pak  že  a  s  použitím  jeho  rukopisu  (t.,  1863).  Řadu 
neprávem  jí  užívá  o  vztahu  mezi  věcmi  o  sobe  článků  S-ových  obsahují  »Deutsche  B.iitter 
a  námi.  Původně  skeptik,  blížil  se  později  ^  ftir  Landwirtschaft<,  vydávané  v  1.  1841—53. 
stanovisku  Jacobiho.  i  Srv.  Birnbaum,  Friedrich  Gottlob  S.  als  Re- 

2)  S.  Friedrich  August  (pseudonym  formator  der  Landwirtschaftslehre  (Frank- 
Friedrich  Laun),  romanopisec  něm.  (♦  1770  .  furt,  1860). 

v  Drážďanech  —  1 1849  t).  Po  studiích  v  Lip- j  6)  S.  Franz  Eilhard,  zoolog  něm,  (♦  1840 
sku  (1797 — 1800)  vrátil  se  do  Drážďan,  kdež  v  Eldeně  u  Greifswaldu),  vystudoval  v  Roz- 
stal  se  r.  1807  tajemníkem  zemské  hospodář-  tokách  a  v  Bonne,  r.  1863  stal  se  soukromým 
ské,  rukodílné  a  komerční  deputace  a  r.  1820  |  docentem  anatomie  v  Roztokách,  r.  1865  tam- 
dostal  titul  král.  rady  kommissního.  Bavil  též  prof.  zoologie  a  srovnávací  anatomie, 
vrstevníky  svými  žertovnými  spisy.  Zvláště  účastnil  se  na  lodi  »Pommerania«  výzkumu 
čten  jeho  román  Der  yfann  auj  Freiersfússen  moře  Baltického,  r.  1873  stal  se  prof.  zoo- 
(Freiberg,  1801).  S  A.  Apelem  S.  vydal  Ge-  logie  ve  Stýr.  Hradci,  r.  1884  v  Berlíně.  Vy- 
spemsterbuch  (Lip.,  1810—14,  4  sv.).  Souborné  nikl  cennými  pracemi  anatom,  a  vývojezpyt., 
vydání  spisů  S-ových  s  prologem  od  L.Tiecka  tak  o  smyslových  kožních  ústrojích  ryb  a 
vyšlo  ve  Štutgartě  (1843,  6  sv.);  Memoiry  obojživelníkův,  o  stavbě  těla  některých  láč- 
r.  1837  (3  d.,  Boleslav).  ,  kovců,  o  stavbě  těla  a  vývoji  hub,  zvláště 

3)  S.  Ernst,  básník  něm.  (*  1789  v  Celle  —  pak  povšechným  studiem  skupiny  hub /fřjr^cři- 
t  1817  t.).  Studoval  bohosloví  a  klássickou  nellidae;  zpracoval  jejich  materiál  sebraný  na 
filologii  v  Gotinkách  a  habilitoval  se  tam  výpravě  »Challengera«,  uveřejnil  o  tom:  Re* 
r.  1812.  R.  1813  účastnil  se  výpravy  na  dol-  port  on  the  Hexactinellidae  (v  »Reports  of 
ním  Labi  v  mysliveckém  sboru  Bcaulieuově.  the  expedition  of  H.  M.  ship  Challenger*, 
Vytvořil  wlelandovskou  báseň  Amor  «nť/ 1 1887)  a  dále  pak  vydal:  Hexactinelliden  des 
PÍyche^  Fragment  aus  einem  griech,  Márchen  Indischen  Oceans  (Berl.,  1894—95).  Na  podnět 
(v  Bouterwekově  >Neue  Vesta*,  Lip.,  1808  něm.  zool.  společnosti  a  příkaz  berlínské 
a  1810);  svou  lásku  k  Cecilii  Tychsenové  akademie  věd  vydává  obsáhlé  dílo  souborné: 
oslavil  v  básni  Cácilie,  ein  romanthches  Ge-  DasTierreich,  Eine  Zusammenstellung  u,  Kenn^ 
dickl  in  20  Gesángen  (Lip.,  1818,  2  sv.),  kdež  :  \eichnung  der  re^enten  Tier/ormen, 

vylíčil  vítězství  křesťanství  nad  pohanstvím  j  Sohmlse-DelitssohHermann, zakladatel 
germánským.  Drobué  své  básně  vydal  sou-  německých  výrobních  a  hospodářských  spo- 
bomé  v  Gotinkách  (1813).  Posledním  jeho  lečenstev  (*  1808  v  Delitzschi  —  1 1883  v  Po- 
dílem jest  formálně  dokonalá  pohádka  ver-  stupimi).  Studoval  v  Lipsku  a  Halle  práva, 
šcm  Be^auberte  Rose  (Lip.,  1818;  do  čest.  stal  se  r.  1830  auskultátorem  v  Naumburce, 
přel.  Jos.  Kačer,  1840).  Sámmtliche  poetische  r.  1838  assessorem  u  komorního  soudu  v  Ber- 
Werke  s  životopisem  vyd.  Boutcrwek  (Lip.,  líně.  R.  1841  vrátil  se  jako  patrimoniální 
1813 — 30,  4  sv.;  3.  vyd.,  s  životop.  básníko-  soudce  do  svého  rodiště.  R.  1848  zastupoval 
Tým,  založeným  na  jeho  pozůstalosti  denní-  volební  okres  Dclitzsch  v  národním  shro- 
kové  a  dopisové  od  H.  Markgraffa  (t.,  1855,  máždění  v  Berlíně.  R.  1849  založil  ve  svém 
5  sv.).  rodišti   prvé   surovinové    společenstvo    pro 

4)  S.  Friedrich  Gottlob,  polit,  oekonom  ševče  a  truhláře,  byv  zatím  přeložen  ke  kraj- 
ném. (*  1795  na  statku  Gávernitz  u  Míšně  skému  soudu  ve  Vřesně  (v  Poznaňsku).  Brzo 
[podle  něhož  má  jméno  syn  jeho  S.-Gáver-  však  vystoupil  ze  státní  služby  a  vrátil  se 
niti]  —  1 1860  v  Jeně).  R.  1817  stal  se  vrch-  do  Delitzsche,  aby  se  tam  věnoval  myšlence 
ním  správcem  výmarských  komorních  statků  povznesení  pracujících  tříd  na  základě  své- 
Ticfurtu,  Oberweimaru  a  LQtzendorfu,  r.  1821  pomoci.  Vlivem  jeho  povstala  v  Delitzschi, 
mimoř.,  později  řádným  professorem  v  Jeně.  Eilenburce,  Halle,  Bitterfeldě  a  v  král.  Sas- 
R.  1826  založil  tam  ústav  ke  vzdělání  příštích  kém  společenstva  mající  za  účel  opatřovati 
hospodářův  a  kameralistů,  který  po  dlouhou  lacino  suroviny,  polofabrikáty  a  potraviny, 
dobu  měl  veliký  vliv  na  vývoi  hospodářství  dále  t.  zv.  lidové  banky.  V  četných  populár- 
V  Německu.  Základní  myšlenky  svého  nazí-  nich  spisech  zasazoval  se  o  rozšíření  svých 
ráni  rozvinul  ve  spise  Ueber  wesen  und  Stu-  hospodářských  zásad  a  vystupoval  zejména 
dium  der  WirtschaJtS'  und  Kameralwissen-  proti  Lassallovi,  který  propagoval  zakládání 
seka/ten  (Jena,  1826).  S.  byl  prvý,  kdo  spojil  výrobních  společenstev  se  státní  pomocí, 
organicky  hospodářskou  školu  s  universitou.  Na  prvé  valné  hromadě  německých  záložen- 
Zařídiv  r.  1834  hospodářskou  akademii  Eldena  ských  spolků,  která  se  konala  ve  Výmaru 
u  Greifswaldu,  vrátil  se  r.  1839  do  Jeny,  kde  od  14.  do  16.  čna  1859,  S.-D.  byl  zvolen  za 
propachtoval  r.  1842  k  účelům  praktického  >zástupce€  společenstevních  záležitostí,  kte- 
vyučováni  velkovévodské  komorní  statky  rýžto  úřad  zastával  až  do  smrti.  Od  r.  1859 
Zwitzen  a  Lehesten.  Vzorná  škola  rolnická :  účastnil  se  opětně  politického  života.  Měl 


«8 


vonlSchulze-Gávernitz  —  Schumacben 


podil  v  založení  národního  spolku  a  r.  1861 
přijal  za  Berlín  mandát  do  pruské  sněmovny 
poslanecké,  kde  náležel  právě  tak  jako  na 
říšském  sněme  řl867— 74  za  Berlín,  od  r.  1874 
za  Wiesbaden)  ke  straně  pokrokové.  V  De- 
litzschi  byl  mu  r.  1891,  v  Berlíně  r.  1899  po- 
staven pomník.  Z  četných  spisň  jeho  buďtež 
uvedeny :  Associationsbuch  fůr  deutsche  Haná- 
werkcr  und  Arbeiter  (Lip.,  1853);  VorschusS' 
und  Kreditvereine  als  Volksbanken  (6.  vyd., 
zprac.  H.  Crager,  Vratislav,  1897);  Jahres- 
bericht  uber  die  deutschen  Erwerbs-  u,  Wirt- 
schaftsgenossenschaften  (Lip.,  1859—82);  Die 
GesetXjgebung,ůber  Eriverbs-  und  Wirtschajts- 
genossenschajten  (BerL,  1869);  Neue  vollstán- 
dige  Anweisung  fůr  Vorschuss-  und  Kredit- 
vereine  (Lip.,  1870).  —  Srv.  Bernstein,  S.-D., 
Leben  und  Wirken  (BerL.  1879). 

von  Sohvlse-OáTemits  Hermann,  práv- 
ník něm.,  syn  Schulze  4)  (♦  1824  v Jeně  — 
t  1888  v  Heidelberce).  Habilitoval  se  r.  1848 
v  Jeně  a  stal  se  tam  r.  1850  mimořádným 
professorem.  R.  1857   povolán  jako  řádný 
professor  do  Vratislavě,  r.  1878  do  Heidel- 
berka.  R.   1869  byl   jmenován   doživotním 
členem  pruské  panské  sněmovny  a  korunním 
syndikem.  Ze  spisů  jeho  buďtež   uvedeny 
zvláátě:    Dos   Recht   der   Erstgeburt   in   den 
deutschen    Fůrstenháusem   (Lip.,   1851);    Die 
staatsrechtliche  Stellung  d.  Fůrstentums  Neuen- 
burg  (Jena,  1854);  Neuenburg,  Eine  geschichť 
lich-staatsrechtliche  Ski^^e  (BerL,  1856;  3.  vyd. 
1857);   Die  Hausgeset^e  der  regierenden  deut- 
schen Fůrstenháuser  (sv.  1.— 3.,  Jena,  1862  až 
1882);  System  des  deutschen  Staatsrechts  (sv.  1.: 
Einleitung  in  das  deutsche  Staatsrecht,  Lip., 
1865);    Die   Friedensbestimmungen    in    ihrem 
Verhdltnis  ^ur  Neugestaltung  Deutschlands  (t., 
1867);  Einleitung  in  das  deutsche  Staatsrecht 
mit   besonderer   Berůcksichtigung   der   Krisis 
des  J.   i866   und  der  Grůndung   des  Norď 
deutschen  Bundes  (t.,  1867);   Die  Krisis  des 
deutschen  Staatsrechts  im  J.  i866  (t.,  1867); 
Das  preuss,  Staatsrecht   auf    Grundlage   des 
deutschen   Staatsrechts  (2  sv.  v  5  odděl.,  t, 
1870—77;  2.  vyd.  1888—90);   Das  Erb-  und 
Familienrecht   der    deutschen    Dynastien    des 
Mittelalters  (Halle,  1871);  Aus  der  Praxis  des 
deutschen  Staats-  u,  Privatrechts  (Lip.,  1876); 
Lehrbuch  des  deutschen  Staatsrechts  (2  sv.,  t., 
1881—86).  Kromě  toho  uveřejnil  National- 
ókonomische  Bilder  aus   Englands   Volksleben 
(Jena,  1853)  a  biografii  Roberta  von  Mohl 
(Heidelberg,  1886). 

SohulzeOTO  dinidlo.  Stává  se  často,  že 
při  mikroskopickém  zkoumání  pletiv  rost- 
linných i  praeparáty  dosti  tence  uříznuté  ne- 
jsou dosti  zřetelné  a  průsvitné,  i  bývá  třeba 
užíti  některých  činidel,  které  je  činí  prů- 
hlednějšími. Jedno  z  nich,  které  má  zároveň 
za  účel  uvolnění  buněk,  je  S.  č.,  totiž  směs 
kyseliny  dusičné  a  chlorečnanu  draselna- 
tého.  Lf. 

Soholze-Smldi  Bernhardine,  spisova- 
telka něm.  (*  1846  na  statku  Dunge  u  Brém). 
Dcera  brémského  senátora,  mnoho  cestovala, 
r.  1869  provdala  se  za  vládního   assessora 


E.  Schulze,  po  jehož  smrti  r.  1886  strávila 
dvě  léta  v  Mnichově,  od  r.  1888  žije  v  Bré- 
mách. Píše  romány  a  novelly  (též  pod  pseud. 
E.  Oswald),  z  nichž  uvádíme:  Inge  von  Han- 
tum  (1880,  6.  vyd.  1902);  Wenn  man  lieht 
(1891,  2.  vyd.  1902);  In  Moor  u.  Marsch  (1893, 
2.  vyd.  1898);  So  wachsen  deiner  Seele  Flůgel 
(1896,  2.  vyd.  1896);  VOnúcida  (1895);  Páve 
der  Sůnder  (1896);  Weltkind  (1896);  Eiseme 
Zeit,  Familiengesch,  a.  d.  Befreiungskriegtn 
(1898,  2.  vyd.  1902);  Die  Drei  (1899);  Tiny 
(1899);  L/wy-  (1900);  Arkadien  (1900);  Leiden 
(1901);  Schattenblůmchen  (1901);  Ein  Bruder 
und  eine  Schwester  (1902);  Aus  dem  goldenett 
Buche  (1903)  a  j. 

Soholsová  Anežka,    spisovatelka  čes. 
(♦  1870  v  Praze),  zabývala  se  hlavně  studiem 
moderních  jazykův  a  literatury  a  to  u  svého 
otce  Ferdinanda  Schulze.   Po  šest   let  (od 
r.  1888)  byla  divadelním  referentem   >Zlaté 
Prahy*  a  •Květů*.  Jinak  se  obírala  jen  lite- 
rárními pracemi  a  překlady.  Konala  několik 
cest  po  hlavních  městech  Německa,  hlavně 
za  účelem  studia  cizích  divadel.  Také  pod- 
nikla cestu  na  Rujanu  za  účelem  studia  k  dra- 
matické básni  >Pád  Arkuna«.  Napsala  dra- 
matické básně:   fíedy,  Šárka,  Pád  Arkuna^ 
vesměs  komponované  Zdeňkem  Fibichem  a 
s  úspěchem  provozované  na  jevišti  Národního 
divadla.  Jednoaktová  dramatická  báseň  Der 
Triumphator  komponována  Karlem  Weisem. 
(Psáno    německy;  také   dramatickou  báseů 
»Pád  Arkuna*   spisovatelka  sama  převedla 
na  jazyk  německý.)  Ze  studii  literárních  a 
kritických  uvádíme  jen  nejhlavnější:  Anatote 
France  (>ZL  Praha«);  August  Strindberg  (t.); 
Gerhart  Hauptmann  (»Květy«);  Anna  Kare^ 
nina  a  pani  Bovaryová  (t.);'B.  BJórnson  (t.); 
H,  Sudermann  (t.);  Žena   v   dílech  Maxima 
Gorkého  (>Novárevuec);  životopisný  porťrait 
Zdenko  Fibich  (> Květy*).  Mimo  to  napsala 
velikou  řadu  menších  článků  kritických,   li- 
terárních a  hlavně  divadelních.  —  Překládala 
z  jazyka   francouzského,  anglického  a  dán- 
ského. Hlavní  díla:  Flaubert:  » Výchova  senti- 
mentálni*, »  Herodias*,  >Sv.  Julian*  (Knihovna 
»ZL  Prahy*);  Bourget:  »Tragická  idyla*  (»Nár, 
Listy*);  Rod:  >Oběto váná*  (Knih.  »ZL  Pr.«); 
A.  Thierry:  »Okkultické  novelly*  (Knihovna 
»ZL  Pr.*);  France:  >Thais*  (»Květy*)';  >Zločin 
Sylvestra  Bonnarda*,  ^Upomínky  Jana  Servie- 
na*  (Knihovna  >ZL  Pr.*);Jiří  Brandes :  Hlavni 
projdy  literatury  stol.  XIX.  (J.  Otto),  »S6ren 
Rierkegaard*  Q.  Pelcl);    Překlady  menších 
prací  belletristických  a  kritických  v  různých 
časopisech. 

Sohmii.,  bot.  zkratek,  jímž  značí  se  H.  Ch. 
F.  Schumacher. 

Sohvmaoher:  1)  S.  Peder  viz  Grif  fen* 
feld  Peder. 

2)  S.  Heinrich  Christian  Frederik, 
přírodovědec  dánský  (♦  1757  v  Glůckstadtu 
ve  Šlesviku  —  f  1830  v  Kodani),  byl  vojen- 
ským chirurgem,  pak  působil  v  Kodani,  kdež 
Cosléze  byl  prof.  anatomie  na  universitě.  Za- 
ýval  se  horlivě  studiem  květeny  dánské  a 
vydal  hlavně:  Enumeratio  plantarum  Siellem^ 


ISchumann. 


6& 


diae  (Kod.,  1801-03,  2  sv.);  Den  Kjohen- 
káivnske  Flora  (t,  1804). 

8)  S.  Heinrich  Christian,  hvězdář  něm. 
í*  3.  xáři  1780  v  Bramstedtu  v  Holšt^né  — 
T  28.  pros.  1850  v  Altoné),  studoval  pův. 
práva,  potom  astronomii,  r.  1810  stal  se 
mimoř.  prof.  v  Kodani,  r.  1813  ředitelem 
hvézdámy  v  Mannteimě,  odkud  r.  1815  vrátil 
9e  do  Kodaně  jako  řád.  prof.  po  smrti  Bug- 
gcově.  Bydlil  nejvíce  v  Altoně,  kde  mu  král 
dánský  zříditi  dal  malou  hvězdárnu.  Jsa  ve 
spojeni  s  Gaussem,  Besselem,  Olbersem, 
Hansenem  a  j.  tvořil  literami  střed  celého 
světa  astron.,  zvláště  od  r.  1821,  kdy  založil 
časopis  » Astron.  Nachrichten*.  (Vydal  ho 
30  sv.,  Altona,  1823—50).  Vydal  spisy  ob- 
sahu přesně  vědeckého,  jako:  Astron.  Ahhand- 
Imngen  (Altona,  1823—25,  3  sv.) ;  Observationes 
Cometae  anni  iS8S  Uraniburgi  habitae  a  Ty- 
chone  Brahe  (t.,  1845);  Auflósung  einer  Auý- 
gahe  aus  d.  sphaer,  Astron.  (>Zach's  Monatl. 
Corr.«,  XXL,  1810);  Ueber  d,  grósste  in  ein 
Viereck  ^u  beschreibende  Ellipse  (t.,  XXII., 
1810)  a  j.  Jiné  spisy  jsou  směru  praktického: 
Astron.  Húlýstafeln  /.  Zeit-  u.  Breitenbestim- 
wtungen  (Kodaň,  1820—29, 10  ses.);  Sammlung 
von  Húlfstafdn  (t.,  1822— 23.  2  seš.);  Tabulky 
pro  vzdálenosti  planet  Venuše ^  Marta,  Jupitera 
a  Saturna  od  Mésice  pro  1822 . , .  (dánsky, 
t^  1821;  anglicky  pro  1823—32,  t.,  1821—30); 
vzdálenosti  Slunce  a  4  vel,  planet  od  Mésice^ 
angl.  pro  1835—36  (t,  1834—35),  >Astrono- 
misches  Jahrbuch«,  1836—41,  1843  a  1844, 
Štutgart  a  Tubinky,  v  němž  uveřejnili  vý- 
tečné články  Bessel,  Olbers  a  Argelander. 
Přeložil  Carnotovu  Geometrie  de  position 
(Altona,  1807—10, 2  sv.).  Za  příčinou  mapováni 
Dánska  provedl  od  r.  1817  měřeni  stupňové 
od  Lauenburku  až  ke  Skagenu  a  určil  r.  1830 
na  zámku  GQldensteinu  délku  kyvadla  vteřino- 
vého  jako  základ  pro  míru  dánskou.   VRý. 

Sohvmann:  1)  S.  Robert,  hud.  skla- 
datel něm.  (♦  8.  čna  1810  v  Zvikavě  — 
t  29.  čce  1856  v  Endenichu  u  Bonnu  v  blá- 
zinci) R.  1828  odebral  se  do  Lipska  stu- 
dovat práva,  ale  záliba  v  hudbě  vedla  jej 
k  tomu,  že  zanechav  práv  učil  se  od  r.  1830 
n  Friedricha  Wiecka  hře  klavírní,  a  když  mu 
r.  1831  ochrnul  čtvrtý  prst  pravé  ruky,  vě- 
noval se  horlivě  skladbě  a  vydal  několik 
vétsich  děl,  v  nichž  vlivem  Schubertovým 
zaujal  nové  stanovisko  romantické.  R.  1834 
založil  časopis  >Neue  Zeitschrift  fflr  Musik «, 
jejž  redigoval  až  do  r.  1844.  R.  1840  oženil 
se  s  Klárou  Wieckovou  (v.  niže),  dcerou 
svého  učitele,  r.  1843  stal  se  učitelem  hry 
klavírní,  partiturní  a  skladby  na  konserva- 
toři lipské,  r.  1844  podnikl  se  svou  chotí 
uměleckou  cestu  do  Petrohradu  a  po  svém 
návratu  usadil  se  v  Drážďanech.  Koncem 
r.  1846  vydal  se  s  chotí  opět  na  cesty  umě- 
lecké, r.  1850  stal  se  městským  kapelníkem 
v  Ddsseldorfě,  r.  1853  podnikl  poslední  umě- 
leckou cestu  do  HoIIandska.  Chronická  cho- 
roba mozku,  která  již  delší  dobu  u  něho  se 
jevila,  dostoupila  brzo  takového  stupně,  že 
S.  27.  ún.   1854   v  úmyslu   sebevražedném 


skočil  s  mostu  do  Rýna,  byl  vŠak  zachráněn 
a  odvezen  do  ústavu  choromyslných  v  Ende- 
nichu, kde  po  dvou  letech  život  svůj  do- 
konal. S.  pokládá  se  vedle  Mendclssohna  za 
nejznamenitějšího  zástupec  romantického 
směru  hudby  německé.  Vliv  Beethovenův, 
Schubertův  a  Mendelssohnův  jeví  se  téměř 
ve  všech  jeho  dílech:  na  Beethovena  upo- 
míná  snahou  po  rozšířeni  a  částečném  pře- 
tvoření formy  konvencionální,  na  Schubsrta 
harmonickou  vynalézavosti  a  na  Mendels- 
sohna  vším,  co  se  vztahuje  k  technice  po- 
třebné pro  skladatele.  Nejvíce  S.  vynikl 
v  menších  skladbách  pro  klavír  a  v  písni, 
v  kteréž  jest  nejgeniálnějším  nástupcem  Schu- 
bertovým; jen  že  tento  kladl  těžiště  do  me- 
lodie, kdežto  S.  snažil  se  po  výrazu  charak- 
teristickém. Sem  patří:  Liederkreis  (Op.  24); 
Myrten  (Op.  25);  Lieder  v.  Rúckert  (Op.  37); 
Liederkreis  (Op.  39);  Frauenliebe  u,  Leben 
(Op.  42);  Dichterliebe  (Op.  48)  a  j.  Ke  sklad- 
bám instrumentálním  náleží:  Symfonie  do 
B'dur ;  ouvertury  k  »Nevěstě  Messinské«, 
>Juliu  Caesarovi«,5ym/oít/e  do  D-moll,  variace 
pro  2  klavíry  a  j.  S.  pokusil  se  též  na  poli 
dramatickém,  složiv  Paradies  u.  Peri,  kteréžto 
dílo  vynikajíc  hojnosti  pěkných  melodií  a 
skvostným  koloritem  pokládá  se  za  vrchol 
S-ovy  tvořivosti.  Z  ostatních  jeho  děl  vy- 
niká ještě  opera  Genoveva  v  části  lyrické 
krásami  poetickými,  kdežto  hudba  k  Byro- 
novu  >Manfredu<  nejlépe  ukazuje  individua- 
litu S-ovu.  Počet  tištěných  jeho  děl  jest 
asi  150.  Aestheticko-kritické  jeho  spisy  vy- 
dány pod  názvem  »Gesammelte  Schriften 
Qber  Musik  u.  Musiker«  (Lip.,  1854,  4  sv. 
a  častěji).  Srv.  Wasielcwski,  R.  S.  (Drážď., 
1858,  3.  vyd.  1880);  Herm.Erler,  R.  S-s  Le- 
ben aus  seinen  Briefen  geschildert  (t.,  1887V, 
B.  Vogel,  R.  Ss  Klaviertonpoesie  (t.,  1886); 
Batka,  S.  (1892).  —  Jeho  manželka  Klára 
Josefina  S-ová,  roz.  Wieckova  (*  1819 
v  Lipsku  —  1 1896  ve  Frankfurtě  n.  M.),  učila 
se  záhy  u  svého  otce  hře  na  klavír,  po- 
zději u  Weinliga,  Kupsche  a  Dorna  skladbě, 
u  Mieksche  zpěvu,  od  r.  1832  podnikala  umě- 
lecké cesty,  koncertovala  r.  1836—38  v  Ber- 
líně, Vratislavi,  Drážďanech,  Hamburku  a 
Vídni,  r.  1839  navštívila  Paříž,  provdavši  se 
r.  1840  konala  s  chotěm  svým  cesty  umě- 
lecké do  Ruska,  Anglie  a  HoIIandska.  Po 
jeho  smrti  usadila  se  v  Berlíně,  r.  1878  stala 
se  učitelkou  hry  na  klavír  na  konservatoři 
ve  Frankfurtě  n.  M.  Pokusila  se  též  ve 
skladbě(písně,  koncert, trio, praeludie  a  fugy). 

2)  S.  Max,  inženýr  něm.  (*  1827  —  1 1889), 
zabýval  se  upotřebením  železa  v  umění  opev- 
ňovacím.  Hl.  jeho  dílo:  Die  Bedeutung  dreh- 
barer  Geschůtípanier  {Pan^erajetten}  fúr  eine 
durchgreiýende  Reform  der  permanenten  Be- 
Jestigung  (2.  vyd.  1885). 

3)  S.  Gustav,  spis.  něm.  (*  1851  — 
t  1897  v  Lipsku).  Působil  od  r.  1872  jako 
učitel  v  Lipsku.  Je  znám  jako  humoristický 
spisovatel  nářečím  saským.  S  bratrem  Pav- 
lem (♦  1856  —  t  1880)  vytvořili  figurku 
»partikularisty  Bliemchena  z  Drážďan*  a  vy- 


70 


Schumburg  —  Schurz. 


psali  jeji  paměti,  příhody  v  Paříži,  Bayreuthé, 
u  Bismarcka  atd. 

Sohvmbnrflr  viz  Šumburk. 

Sohiinaa  viz  Ceno  v. 

Sohupfer  [skupférj  Francesco,  právní 
historik  ital.  (♦  1833  v  Chioggii).  Studoval 


o  mír  v  OsnabrUcku.  R.  násl.  povolán  jako 
pastor  k  sv.  Jakubu  do  Hamburka.  S.  znám 
jest  satirami,  jež  koření  realistickými  výjevy 
výborné  odpozorovanými.  Schripen  jeho  vy- 
šly v  Hanavé  t,  1663  (6.  vyd.  Frankf.,  1719); 
Freund  in  der  Noř  přetištén  v  Halle  (1878).  — 


gymnasium  v  Benátkách,  lyceum  ve  Veroně  a  |  Srv.  Olze,  B.  S.  Éin  Beitrag  zuř  Geschichte 
práva  v  Inšpruku,  ve  Vídni  a  v  Heidelberce.  des  christl.  Lebens  in  der  ersten  Halfte  des 
V  1.  1864—65  přednášel  na  universitě  v  Inš- 1  XVII.  Jahrh.  (Hamb.,  1885);  Baur,  S.  als  Pre- 
pruku,  r.  1868  jmenován  professorem  pan-  diger  (Progr.,  Lip.,  1888);  Bischoff,  J.  B.  S. 
dekt  na  univ.  v  Bologni.  R.  1872  povolán  '  (Norimb.,  1890);  StOtzner,  Beitrage  zur  Wílr- 
do  Říma.  R.  1874  stal  se  professorem  ústavu   digung  von  S.'  lehrreichen  Schriften  (Lip., 


vyšších  studií  ve  Florencii,  avšak  později 
vrátil  se  opět  do  Říma,  kdež  přednáší  italské 
právní  dějiny  a  římské  právo.  Jest  členem 
Akademie  dei  Lincei,  Akademie  věd  v  Tu- 
ríně a  senátorem  král.  Italského.  Z  Četných 
prací  S  ových  uvésti  sluší  zvláště:  DegU 
ordini  sociali  e  del  possesso  Jondiario  presso 
i  Longohardi  (Vídeň,  1861,  Sitzungsber.  der 


1891). 

Sohiir  Philipp  Johann  Ferdinand,  bo- 
tanik něm.  (*  1799  v  Královci  —  f  1878  v  Bíl- 
sku  ve  Slezsku),  zabýval  se  delší  čas  v  Sedmi- 
hradsku výzkumem  jeho  květeny  a  vydal 
o  tom :  Enumeratio  plantarum  Transsilvaniae 
(Vid.,  1866). 

Sohfirer  Karel,  odb.  spis.  čes.  (*  1861 


Akad.  der  Wiss.);  Istituiioni  politické  longo-  v  Žatci).  Stav  se  r.  1883  magistrem  farmacie 
barde  (2  kn.,  Florencie,  1863);  La  famiglia  ^  pracoval  v  laboratoři  prof.  Lercha  a  Bělo- 
presso  i  Longohardi  (Archivio  giurid.  I.,  Bo-  i  houbka  a  po  jednoroční  službě  vojenské  pů- 
logna,  1868);  Degli  ordinamentl  economici  in  sobil  jako  magister  ve  Frýdku.  Za  příčinou 
Áustria  sotto  Maria  Teresa  (t.,  II.,  1868);  La\  dalšího  vzdělání  podnikl  cesty  po  Německu, 
tavola  Clesiana  (t.,  III.,  1869);  La  societa  mi-  Francii  a  Švýcarsku.  R.  1887  přesídlil  se  do 
lanese  alV  epoca  del  risorgimento  del  comune  |  Prahy  a  zřídil  zde  odbornou  školu  pro  lé- 
(t,  III.  -  VI.,  1869);  Le  dona\ioni  tra  vivi  nella   kárnické  praktikanty,  kterou  spravoval  až  do 


storia  del  diritto  italiano  (Annali  della  giuri- 
sprud.  ital.  V.,  parte  III.,  Florencie,  1871); 
La  legge  romana  udinese  (Memorie  della  R. 
Accademia  dei  Lincei,  série  III.  Classe  di 
scienze  morali  vol.  VIL,  X.  1881—82,  série  IV., 
vol.  III.  parte  I.,  vol.  VI.  parte  I.,  1887, 1889); 
Apricena.  Studi  sugli  usi  civici  con  documenti 
inediti  (t.,  ser.  IV.,  vol.  II.  p.  L,  1886);  Ve- 
ditto  di  Teodorico.  Studi  suli'  anno  della  sua 
pubblica\ione  (t.,  ser.  IV.,  vol,  III.  p.  I.,  1887); 
Le  origini  delV  universita  di  Bologna  (t.,  ser. 
IV.,  vol.  VI.  p.  I.,  1889);  Romano  Lacapeno 
e  Federigo  IL  a  proposito  della  protimesis  (t.. 


r.  1894.  R.  1888  založil  závod  pro  zřizováni 
a  doplňování  lékáren  a  laboratoří.  R.  1891 
byl  S.  hlavním  pořadatelem  odděleni  lékár- 
nického na  zemské  jubilejní  výstavě  v  Praze, 
pro  niž  sestavil  a  upravil  starou  lékárnu 
z  XVllI.  stol.  Rovněž  vypracoval  návrh  lé- 
káiny  ze  XVI.  stol.  pro  ">Starou  Prahu*  na 
Národopisné  výstavě  r.  1895.  S.  nemalé  zá- 
sluhy získal  si  o  českou  nomenklaturu  far- 
maceutickou, sJ.Lerchem  a  Karlem  Vaníčkem 
vydal:  řřiručni  slovník  lékárnický'  (Praha, 
1890)  a  s  Kraftem:  Řada  pojednáni  i  oboru 
mikroskopie  a  iboffinalstvi  se  ivláštnim  ohle- 


ser.  IV.,  vol.  VIII.  p.  I.,  1891);  Thinx  e  Affa-  i  dem  na  léčiva.  Byl  též  redaktorem  >Čas.  čes. 
tomia.   Studí  sulJe  ado\ioni  in  ereditd  dei  se- 1  lékárnictva«. 

coli  barbarici  (t.,  ser.  IV.,  vol.  IX.  p.  I.,  1891);  I  von  Bohiiniianil  Anna  Maria  (♦  1607  — 
La  scuola  di  Róma  e  la  questione  imeriana  |  f  1678),  ohnivá  stoupenkyně  Labadistů  (viz 
(t.,  ser.  V.,  vol.  V.,  1897);  Manuále  di  storia  de  Labadie  Jean),  která  zakladatele  této 
del  diritto  italiano,  Lejonti  (Cittá  di  Castello,  sekty  Jeana  de  Labadie  poznala  v  Holland- 
1892;  2.  vyd.  1895;  3.  vyd.  1904);  Jacobi  Ber-  sku,' provázela  jej  pak  do  Altony  a  po  ieho 
taldi  Splendor   Venetorum  civitatis  consuetu-    smrti  usadila  se  ve  Vinwai  den  v  záp.  Frisku. 


dinům  (Bologna,  1895,  též  v  Bibl.  jurid.  medii 
aevi,  III. ).  S.  přeložil  též  Benderovy  děiiny 
lat.  literatury,  Compendio  della  storia  della 
let teratura  latina  (1.  vyd.  1878,  7.  vyd.  1903). 
Společně  s  G.  Fusinatem  redigoval  časopisy 
>Rivista  critica  delle  scienze  giuridiche  e  so- 
cialit (Řím,  1883—85,  3  sv.^  a  »Rivista  ital. 
per  le  scienze  giuridiche«  (1886—94  v  Římě, 


Hlavní  její  spis  je  Eucleria,  seu  melioris  partis 
electio  (Altona,  1673). 

Sohurz  viz  Žircč. 

Bohurs  Karl,  státník  severoamer.  (*  1829 
v  Německu),  studoval  v  Bonne,  kdež  se  se- 
známil s  Kinklem,  jemuž  r.  1850  pomohl  utéci 
ze  špandavského  vězení.  R.  1852  odebral  se 
do  Ameriky  a  záhy  stal  se  zde  vůdcem  mladé 


od  r.  1895—1903  v  Turíně,  36  sv.),  kdež  uve-   strany  republikánské.  R.  1859  usadil  se  v  Mil- 
řejnil  četné  práce.  waukee  jako  advokát,  r.  1861  Lincoln  jme- 

"  *  S. 

>jska  a 


ejnii  ceine  prače.  wauKee  jaKo  aavoKai,  r.  luoi   i^incoin  j 

Sohniip  Johann  Balthasar  (též  Schup-   noval  jej  vyslancem   ve  Španělsku,  ale 

ius\  spis.  něm.  (*  1610  v  Giessech  — j  vzdal  se  místa  toho,  vstoupil  do  vojsk 
t  1661  v  Hamburce).  Studoval  od  r.  1626  i  bojoval  proti  odštěpencfim.  R.  1862  stail 
filosofii  a  theologii  v  Marburce,  kdež  se  stal '  brigádníkem,  r.  1863  generálmajorem,  velel 
r.  1635  professorem  dějepisu.  R.  1646  po- |  divisi  ve  druhé  bitvě  u  Bull-Runu  a  u  Chan- 
volán  za  dvorního  kazatele  lantkraběcího  a  cellorsville,  účastnil  se  bojův  u  Gettysburgu, 
za  konsistomího  radu  do  Braubachu.  R.  1648  Chattanoogy  a  j.  Po  válce  president  John- 
byl  plnomocníkem  lantkrabiho   při  jednání '  son  jmenoval  jej  kommissařem,  aby  navštívil 


Schuselka*  71 

jižní  státy  a  podal  zprávu  o  jejich  národo-    krieg  gegen  Oesterreich  und  Deutschland,  Pro 

hospodářských  apolitických  poměrech.  R.  1869   tuto  brošuru  Rakousko  zakročilo  proti  S-kovi 

S.  zvolen  v  Missouri  za  spolkového  senátora,    u  výmarské  vlády.    S.  neuposlechl,  aby  se 

r.  1877 — 81  byl  za  Hayesa  ministrem  vnitra   zodpovidal   v  Rakousku   ze   svého  jednáni. 

a  staral  se  o  zlepšení  veřejného  blaha.  R.  1884  ,  Volno  nadále  vydával  nové  politické  brošury : 

a  1892   agitoval  pro  zvoleni   CXe^^X^náovOfDiepreussischeVerfa^sungsfrageunddasnor- 

r-  1900  přidal  se  k  Mac  Kinleyovi.    S.  byl    dische  Princip;  Mittelmeer,  Osť  und  Nordsee\ 

činný   tá  jako  žurnalista  a  vydával  několik  '\  Die  neue  Kirche  und  die  alte  Politik,  Ve  spise 

časopisů.  Z  četných  jeho  řečí  vyšly  některé ;  právě  uvedeném   S.  horoval   pro  německý 

ve  Filadelfii  {Speechšs  oj  Carl  S.,  1865).  Mimo  ,  katolicismus,  k  němuž  také  dne  16.  list.  1845 

to  sepsal  Li/e  oj  Henry  Cíay  (Bost,  1887,    ve  Výmaru  ostentativně  přestoupil.  Přestou- 

2  sv.)  aessayi  Abraham  Lifico/n  (Lond.,  1892). ;  pcním  tím  zatarasil  si  cestu  do  Rakouska, 

lB|chnielka  Franz,  publicista  něm.  (*  1811  i  poněvadž  německý  katolicismus  nebyl  v,  Ra- 

T  Ccs.  Budějovicích  —  f  1886  v  Heíligen-   kousku  trpěn.  Vláda  výmarská  nechtěla  však 

kreuzu  u  Badenu  v  D.  Rak.).  Pocházel  z  ro-   nadále   S  ku  trpěti,  i  nezbylo  S-kovi  nežli 

diny  menšího  úředníka.  Rodiče  jeho  přestě-   opustiti  Jenu.  Přestěhoval  se  do  Hamburka. 

hovali  se  záhy  do  Vidně  a  tak  S.  již  jako    Psal  tu  politické  stati  pro  časopisy  a  vydal 

dítě  vychován  byl  ve  Vídni.    Ve  Vídni  stu- '  novou  řadu  politických  brošur.  R'.  1846  dal 

doval  za  hmotných  obtíží  gymnasium  a  pak    na  trh  knihkupecký  tři  knihy:    Da$  deutsch- 

práva.  Absolvovav  tato,  stal  se  praktikantem  ,  katholische  Priesterthum.  Mit  einer  Erinnerung 

trestního  souda  ve  Vídni.    Ale  brzy  upustil   an  die  OrdinationDr.  Ber gmann*s  durch Pfarrer 

od  dráhy  této  a  rozhodl  se  věnovati  se  ži-    Kerbler    am   i.   December    i84S  ^u    Erjurt\ 

votu  veřejnému.  Nejdříve  z  dňvodůvexistenč- !  Deutschland^  Polen  und  Russland\   Brieje  Jo' 

nich  byl  vychovatelem  v  rodinách  šlechtic-   seph's  JI.  eingeleitet  und  erklárt]  rok  potom 

kých,   u  hr.  Bedřicha  Deyma,  pak  u  knížete  =  (r.  1847)  nové  čtyři  knížky:  Oesterreichische 

Ang.  Longina  Lobkovice.  Jako  šlechtický  vy-    Vor-   und  Rúckschritte;    Geschichtsbilder  aus 

diovatel  měl  možnost  tráviti  déle  vedle  ve    Schleswig-Holstein.    Ein    deutsches    Lesebuch] 

Vídni  také  v  Salcpurce  a  v  Praze.  V  té  době  j  Brieje  einer  polnischen  Dame\  Die  Lósung  der 

počal  psáti  a  pak  vydal  některé  spisy   zá-   preussischen  Verjassungsjrage.   Když  na  jaře 

bavně-poučné  a  populární.  R.  1840  vyšly  jeho    r.  1848  zachvátilo  Evropu  hnutí  liberální,  8. 

Wdtgedanken^  r.  1841  po  prvé  Karl  Guther\,    vydal  brošuru:    Oesterreich   uber  alles,  wenn 

Eine   Geschichte  aus  Jem    Wiener  Volksieben   es  nur  will  a  vrátil  se  do  Vídně.   Vídeňská 

a  r.  1842  Lustiges  und  Lehrreiches  fůr  Kinder  aula  vyslala  S-ku  do  frankfurtského  >vorpar- 

aller  Stánde.  S.  pilně  také  pracoval  v  oboru  ,  lamentu«.   S.  stal  se  také  členem  50členého 

krimi nalistickém  a  vydal  z  oboru  toho  v  >Zeit-    výboru  frankfurtského  a  v  parlamentě  frank- 

schrift  fůr  5sterr.  Rechtsgelehrsamkeit*  řadu  '  furtském  zasedal  jako  poslanec  za  Kloster- 

pojednáni.   Tak  r.   1836   otiskl  v  revui   té:  i  neuburg.  Hlásil  se  k  levici.  S.  usilovně,  ale 

Ueber  einen  Criminal-Rechtsjall^  r.  1839  tamtéž  ;  marně  přičióoval  se,  aby  přiměl  Čechy  k  obe- 

Kann  man  ůberhaupt  und  nach  6sterr.Geset\en    slaní  frankfurtského  parlamentu.  Stal  se  proto 

insbesondere  durch   Unterlassung  das  Verbre-    předmětem  Havlíčkovy  agitační  písně:  »Šu- 

chen  des  Mordes  begehen?  a  r.  1841  tamtéž:    selka  nám  píše«.    S.  ve  Frankfurtě  dlouho 

Bemerkungen  uber  §  38  und  365  des  StraJ-  \  nesetrval.    Vrátil  se  do  Vídně,  vzdal  se  po- 

geset^buches  I.  Theils,    R.  1842  S.  dostal  se    zdej  i    i    mandátu   do   frankfurtského    parla- 

do  sp>orus  rakouskou  censurou.  Opustil  proto   mentu,  kandidovala  byl  zvolen  v  Perchtols- 

Rakousko  a  odebral  se  do  Německa.    Dlel    dorfě  u  Vídně  za  poslance  do  prvního  ústavo- 

nejprve  ve  Výmaru,  ale  jen  krátce,  pak  usadil   dárního  říšského  sněmu  rakouského.   S.  ve 

se  vjené.  VJené  dosáhl  juristického  dokto-   sněme  tom  hlásil  se  k  levici  a  osvědčil  se 

rátá  a  byl  vybízen,  když  vytiskl  spisek:  Bei-  jako  energický   muž  za  říjnových  bouří  ví- 

trag  lur  Beurtheilung  des  preussischen  StraJ-    deňských  r.  1848.   V  Kroměříži  z  řečí  jeho 

geseť^entwurfes^  aby  se  habilitoval  na  univer-  j  nejznamenitější  byla  řeč  pro  zrušení  šlechty. 

šité  jenské.  Ale  vybídky  té  neuposlechl  chtěje    Po   březnovém    státním    převrate    (r.   1849) 

si  uchovati  ve  své  publicistické  činnosti  na-    usadil  se  ve  Vídni  a  za  reakce  v  Rakousku 

prostou  volnost.    R.  1843  vydal  řadu  poli-   byl  mu  vykázán  pobyt  mimo  VídeĎ,  v  Gain- 

tických  brošur:  Die  orientalische  Frage;  Bei-    farmu  u  Voslavy.  V  letě  1849  (20.  čna)  S. 

trjg  ^ur  Beurtheilung  des  preussischen  StraJ-    oženil  se  s  herečkou    Idou  Brtlningovou  a 

geset^entumrjes;  Deutsche  Worte  eines  Oester-    přestoupil  k  protestantismu.   Od  r.  1849  do 

reickers;  íst  Oesterreich  deutsch?;  Oesterreich   1851  S.  působil  podle  svého  zvyku  politic- 

und  Ungarn\    Die  orientalische  d.  i.  russische   k^ mi  spisky.  R.  1849  vydal:  Das  Interim,  die 

Frage,    Brošurami  těmi  obrátil  na  sebe  po-    kleinen   deutschen   Staaten    und  die    deutsche 

zornost  zvláště  politických  kruhů  rakouských.    Freiheit]  Deutsch  oder  Russisch?  Die  Lebens- 

R.  1843  S.  vrátil  se  do  Vídně,  ale  když  tu  Jrage  Oesterreichs;  Deutsche  Fahrten.  Vor  der 

byl  stíhán  pro  spis,  jemu  neprávem  přicí-   Revolut ion.  Wáhrend  der  Revolution;  r.  1850: 

taný:   »Oestcrreich   im  Jahre  1843«,  opustil    Beleuchtung  der  Aujklárungen  des  Herm  L. 

opět  Rakousko  a  na  konci  února  1845  usadil    Grafen  Ficquelmont;  Das  provisorische  Oester- 

se  opět  v  Jeně.  R.  1845  vytiskl  spisek  silně    reich\  Das  Revolutionsjahv  Már\  1848-1849; 

namířený  proti  jesuitům,  podle  něho  původ-    r.   1851:    Vólker-Einigung.    Ein   Beitrag  \ur 

cům  antiliberálniho  panování :  Der  Jesuiten- '  Versóhnung    der   Sationalitáten    Oesterreichs. 


72  Schuselka-Briining  —  Schuster. 


Kdyi  nemohl  uskutečniti  v  tlakousku  ně- 
které své  plány  žurnalistické,  opustil  je  a 
přesídlil  se  do  Drážďan.  Ale  ani  tu  svých 
plánů  neprovedl  a  omezil  se  jen  na  tištěni 
menších  knížek,  obsahu  politického.  Z  doby 
té  pocházejí:  Das  tůrkische  Verhdngniss  und 


činohře.  Jako  v  opeře  líbí  vála  se  kdysi  jeji 
Zerlinka  z  »Fra  Díavola*,  tak  se  chválila 
nyní  její  Alžběta  v  »Hraběti  £8sexu«,  lady 
Nlilfordová  v  >Ukladech  a  lásce*  a  j.  Byla 
pak  opět  zaměstnána  na  různých  scénách, 
v  1.  1856—57  byla  i  ředitelkou  lineckého  di- 
die  Grossmdchte,  Historísch-politischer  Bei-  |  vadla,  vystupovala  pohostinsku,  až  r.  1862 
trag  (1853);  Russlands  Politik  in  geschichť :  odebrala  se  do  Paříže,  kde  založila  něm. 
lichen  Bildern  (1.  Band :  Aelteste  Russen-  |  divadlo,  ale  podrrtk  se  udržel  pouze  do  r.  1865. 
zQge  gegen  Constantinopel.  Ursprung  und :  Pak  zde  přednášela,  recitovala  z  něm.  klas- 
Verlauf  der  kirchlichen  Politik  KussTands;  |  siků,  zpívala,  překládala  franc.  hry,  vyučovala 


2.  Band:  Russiand  im  Joche  der  Tataren, 
im  Kampfe  gegen  und  um  die  Krim,  in  De- 
mOthigung  und  Uebermuth  gegen  die  Ttlr- 


něm.  řeči  a  literatuře.  R.  1889  opustila  Paříž 
a  přebývala  střídavě  v  Badenu  a  v  Schott- 
wienu,  kde  se  oddala  psaní    svých    vzpo- 


ken;   1854);    Oesterreich   und  England,  Bei- [  mínek.  JLý, 

trag  zur  Geschichte  der  BUndnisse  und  Zer-  Sohttsselbaadea^boudy  vČech.,vKrko- 
w(lrfnisse  beider  Staaten  (1854);  Preussen  als  ^  nošich,  hejtm.  Jilemnice,  okr.  Roketnice,  fara 
Grossmacbt  und  die  Nondum  meridies-PoUtik  a  pš.  Vítkovice;  v  roztroušených  30  d*  asi 
beleuchtet.  Anhang:  Der  Tod  des  Kaiscrs  Ni-  1^  oby  v.  n.  (1900),  Itř.  šk. 
kolaus  (1855);  Oesterreich  und  Russiand,  Ein  SobuSMliried  (lat.  Sorethum),  fami  ves 
Memorandum  zur  Beseitigung  von  Besorg-  na  jiŽ.  břehu  jezera  Federského  ve  Virtem- 
nissen  undzur  Abwehr  vonVorwflrfen  (1855).  i  bersku,  má  3036  obyv.  (1900),  král.  železárny. 
R.  1860  za  nové  aery  v  Rakousku  S.  vrátil  |  Někdejší  říšský  klášter  praemonstrátů  zal. 
se  opět  do  Vídně  a  účastnil  se  politického    r.  1183  proměněn  r.  1872  v  zemský  blázinec. 


života.  Byl  zvolen  do  sněmu  dolnorakouského 
i  do  říšské  rady.  Tehdy  S.  vystoupil  pro  fe- 
deraci národů  v  Rakousku  podle  vzoru  Se- 


Sohusser  Josef,  malíř  čes.  (*  1864  v  Chol- 
ticích).  R.  1882  vstoupil  na  pražskou  aka- 
demii, ze  které  odešel  do  Mnichova;  vrátil 


věrní  Ameriky  a  agitoval  pro  liberální  zá-  se  však  do  Prahy,  když  se  tu  stal  profes* 
sady.  Brošury  politické  vydal  r.  1861  dvě:  sorem  Vojt.  Hynais,  a  byl  v  jeho  atelieru 
An  Frani  ^^^^  a  Oesterreich  und  Ungarn.  \  až  do  r.  1895,  kdy  vestavil  prvni  svůj  obraz 
Od  r.  1862  S.  vydával  politický  týdenník .  Podiim  (černě  oděna  dáma  sestupuje  s  pe- 
V  zásadách  tehdejší  federalistické  opposice  třinských  schodů,  opadalým  listím  pokry- 
»Die  Reform*,  v  němž  vřele  ujímal  se  ná- 1  tých).  Pak  následovala  Ukolébavka  (HanaČka 
rodů  neněmeckých  a  zvláště  sympathicky  i  v  setmělé  jizbě  kolébá  děcko)  a  r.  1898  A/i- 
choval  se  ke  snahám  národa  Českého.  R.  1864  jovÝ  večer;  potom  Letni  večer;  Noc  (se  svě- 
přestal  poslancovati,  a  když  viděl,  že  netěší  I  tluškami),  vesměs  malby  náladové,  ve  kte- 
se  přízni  voličů,  již  o  mandát  se  neucházel.  \  rých  S-ovo  nadáni  koloristní  zřejmě  vystu- 
Působil  pak  jen  jako  žurnalista.  Zemřel  po-  puje.  Pak  S.  obrátil  se  k  portraitováni  a  vy- 
zbyv  u  rakouských  Němců  popularity,  které  stavoval  v  Praze  (v  Rudolfině)  v  1.  1900—04 
se  těšil  zvláště  za  revolučního  hnutí  r.  184S  většinou  podobizny,  malované  vždy  se  zvláŠt- 
a  1849  a  r.  1861.  Tbk.      \  ním   zřetelem   k  barevné   náladě,   mimo  ně 

Sohiiselka-Briinlnflr  Ida,  herečka  a  pak  menši  obrazy  zátiší,  krajinových  nálad 
zpěvačka  ném.  (*  1817  v  Královci  -  f  1903). ,  {Noc)  a  pod.  S.  cestoval  po  Francii  a  Anglii, 
Dostala  se  záhy  k  divadlu,  jsouc  dcera  vý-  kde  byl  zaměstnán  portraitováním.  R  1903 
marského  herce  Wohlbrticka.  Měla  příjemný  stal  se  prof.  na  umělecko-průmyslové  škole 
hlas  a  živý  herecký  temperament,  tak  že  se  I  v  Praze.  FM-s. 

brzy  vybrala  ze  sboru  k  význačnějším  úlo- 1  Sohuster:  1)  S.  Heinrich  Maria,  práv- 
hám.  Působila  od  r.  1833  na  několika  scé- '  nik  a  hud.  kritik  rak.  (♦  1847  v  Táboře).  Jest 
nach,  až  r.  1842  trvaleji  se  zalíbila  ve  Vídni. ,  řádným  professorem  německého  práva  a  ra- 
Tu  ji  připoutal  k  sobě  ředitel  Carl,  který  i  kouských  říšských  dějin  na  německé  univcr- 
rozpoznal,  že  by  mohla  býti  platnější  silou  ,  šitě  v  Praze.  Napsal:  Das  Wiener  Stadtrechts- 
ve  vaudevillu  nežli  v  opeře,  a  nemýlil  se;  I  buch  (1873);  R,  Fran^  (1873);  D.  Spiel  {iST7)\ 
mladá  herečka  dosáhla  ve  zpěvní  veselohře  C.  M.  v.  Weber  (1886) ;  Deutsche  Rechtsge^ 
»Chonchon«  rozhodného  úspěchu  a  svojí  pů- ,  schichte  als  Einleitung  (1890) ;  Urheberrecht 
vábnou  hrou  a  tryskajícím  humorem  udržela  j  der  Tonkunst  (1891);  Entstehung  des  ósterr, 
ji  po  delší  dobu  na  repertoiru;  po  ní  vy- 1  Urheberrecht s pat entes  (1891);  Rechtsgeschichte 
tvořila  se  zdarem  ještě  řadu  rollí  podob-  '  von  Wien  JJ,;  Grundriss  des  ósterr,  Urheber* 
ných.  Ale  smlouva  s  Carlem  ji  velice  tížila,    rechts  (1899), 

Aby  ji  od  ní  vysvobodil,  nabídl  jí  r.  1849  2)  S.  Václav,  právník  český  (*  1871  ve 
ruky  její  druhý  manžel,  dr.  Schuselka.  Na  i  Vojkovicích).  Studoval  práva  v  Praze  a 
to  S.-B.-ová  pořádala  pohostinské  hry  v  Ber-  v  Halle,  r.  1896  stal  se  koncipistou  a  po- 
lině (zde  seznámila  se  s  drem  F.  L.  Riegrem, '  zději  druhým  sekretářem  obchodní  komory 
od  něhož  otiskla  dva  dopisy  z  r.  1850  a  1851  v  C.  Budějovicích,  r.  1900  koncipistou,  po- 
ve  vídeňském  »Fremdenbíattu«  r.  1903),  Ham- 1  zději  náměstkem  sekretáře  obchodní  komory 
burce,  Drážďanech,  Frankfurtě  se  značnými  v  Praze  a  ředitelem  technologického  musea 
úspěchy,  načež  r.  1853  byla  engažována '  průmyslového.  Uveřejnil  dlounou  řadu  stati 
v  Drážďanech,  kde  později  včnovala  se  zcela   národohospodářských,  zvláště  z  oboru  poli- 


Schut  —  Schiitzenberger. 


73 


tiky  agrární  a  živnostenské  v  »Obzora  ná- 
rodohospodářském«,  » České  Revni«,  »Sbor- 
nika  véd  právních  i  státních«,  > Přehledu*, 
9Právnických  Rozhledech*,  »Včstníku  samo- 
správném«,  »Rozhledech«,  »Nár.  Listech*, 
» Politik*,  »Zeit*  atd.  Vedle  vývozního  adres- 
sáře  komorního  obvodu  budějovického  (téŽ 
n&necky)  napsal:  Učednickd  otá\ka\  Útulky 
pro  učni  (vydal  zemský  výbor  král.  Čes.), 
pak  Zvelebovaci  akce  živnostenská  (nákl.  obch. 
komory  v  Praze  1904).  Dr.N. 

3)  S  Rudolf,  básník  čes.  (♦  1877  v  Červ. 
Janovicích).  Vystudovav  gymnasium  v  Chru- 
dimi a  techniku  v  Praze,  vstoupil  do  služeb 
státních  a  od  r.  1900  pásobi  jako  c.  k.  geo- 
metr v  Lanškroune.  Po  prvé  vystoupil  (r.  1899) 
na  kolbišti  literárním  v  básnickém  almanachu 
»Na  nové  květy*  pod  pseud.  Jaroslav 
Vlád.  Janovický  a  samostatně  vydal: 
Ze  samot  melancholika  (Praha,  1900);  Z  mého 
zpěvníku  (Olomouc,  1901,  v  knihovně  »Lo- 
gos«V,  V7íi^  (Praha,  1902,  v  knihovně  >  Logos*). 

8<ď&ilt  [schjutj  Co  rn i  1,  malíř  vlám.  (*  1597, 
-f  1655),  byl  z  nejlepších  žáků  Rubensových 
a  maloval  hlavně  obrazy  pro  chrámy  a  klá- 
štery. Za  nejlepší  pokládají  se  Nanebevietí 
P.  yfarie  a  Umučeni  sv.  Jiří  v  kupoli  kathe- 
drály  antverpské. 

Sohfttt  viz  Žitný  ostrov. 

Sehfttttnliofen  viz  Sušice. 

Sohuttoiaitz  viz  Žitenice. 

Behftttorf,  město  v  prus.  vlád.  obv.  osna- 
brQckém  v  kraji  bentheimském,  při  ř.  Vechte 
a  žel.  dr.  Rheine-Oldenzaal,  ma  4110  oby  v. 
(1900),  katol.  a  ev.  kostel,  zříceniny  zámku 
zv.  Altena;  továrnu  na  stroje,  cementové 
cihly,  safián,  prádelnu  a  pr&mysl  textilní. 

8ehlittttb«r  viz  Šitboř. 

Sdhlittwa  viz  Šitboř. 

Sohuts:  1)  S.  Heinrich,  zvaný  Sagit- 
tarius,  hud. skladatel  něm.  (*  1585  —  f  1672). 
V  1.  1609—12  vzdělával  se  v  hudbě  u  Jana 
Gabrieli  v  Benátkách,  r.  1615  stal  se  ředite- 
lem kapely  kuríiršta  saského  v  Drážďanech, 
od  r.  1628'  žil  v  Benátkách  a  od  r.  1634  řídil 
dánskou  dvorní  kapelu  v  Kodani.  R.  1645 
vrátil  se  do  Drážďan  a  zůstal  zde  až  do 
smrti.  S.  náleží  k  nejoriginálnějším  a  nej- 
samostatnějším mistrům  německým  v  sto- 
letí XVII.  Skládal  madrigaly,  žalmy,  motetta, 
koncerty  pro  8  a  více  hlasu.  Nejznamenitější 
jeho  díla  jsou  Svmphoniae  sacrae  (Benátky, 
1629)  a  Pašije  (1666);  opera  Daphne,  první 
opera  v  Německu  o  dvorní  slavnosti  v  Tor- 
gavě  r.  1627  provozovaná,  se  ztratila.  Sou- 
Domé  vydání  jeho  děl  pořídil  Spitta  (Lip., 
1885—94,  16  sv.). 

2)  S.Christian  Gottfried,  klass.  ňlolog 
něm.  (♦  1747  —  t  1832).  R.  1769  stal  se 
inspektorem  theolog,  semináře,  r.  1773  prof. 
universitním  v  Halle,  r.  1779  prof.  v  Jeně, 
r.  1804  vrátil  se  do  Halíc.  Při  veškeré  uče- 
nosti a  bystrosti  duševní  trpí  práce  jeho 
nedostatkem  přesné  methody  a  potřebné 
akribeie.  Vydal  Aischyla  (Halle.  1782—94, 
3  d..  2.  vyd.,  1799—1807,  3.  vyd.  se  scholiemi 
a  fragmenty,  1809—22,  5  d.,  textové  vydání 


s  lat.  překladem  1800),  Euripidovy  Foiničanky 
(t.,  1772),  Aristo/anova  Oblaka  (t.,  1777),  rhé- 
torické  spisy  Ciceronovy  (Lip.,  1804—08,  3  d.), 
Ciceronovy  Ušty  (Halle,  1809-13,  6  d.),  všechny 
spisy  Ciceronovy  s  lexicon  Ciceronianum  (Lip., 
1814—21,  20  d.).  Vydání  veškerých  komedií 
Aristofanovy-ch  zůstalo  nedokončeno  (vyšla 
pouze  2  oddělení  dílu  I.,  obsahující  Acharn- 
ské,  Jezdce  a  Oblaka,  Lip.,  1821\  Mimo  to 
sepsal  Doctrina  particularum  latinae  linguae 
(vydána  jest  pouze  I.  čásf,  1784)  a  opatřil 
2.  vydání  Hoogeveenova  spisu  Doctrina  par- 
ticularum graecarum  (Lip.,  1806).  R.  1784 
založil  s  T.  J.  Bertuchem  »Allg.  Litteratur- 
zeitun2«.  Výbor  pojednání  jeho,  hlavně  těch, 
jež  obsažena  byla  v  prorektorských  program- 
mech  university  jenské,  vydán  byl  ve  sbírce: 
Ch.  G.  Schuetzii  Opuscula  philologica  et 
philosophica  (Halle,  1830).  Srv.  Julius  SchQtz, 
Ch.  G.  S.  (Halle,  1834,  3  d.).  Vý. 

3)  S.  Friedrich  Karl  Julius,  dějepisec 
něm.  (♦  1779  —  t  1844),  byl  professorem 
v  Halle,  od  r.  1811  provázel  svoji  chof,  he- 
rečku Hándelovou,  na  uměleckých  jejích 
cestách  a  po  rozvodu  s  ní  žil  v  Hamburce 
a  Lipsku.  Sepsal:  Geschichte  der  Republik 
Frankreich  (Jena,  1802,  2.  vyd.  1808);  Goethes 
Philosophie  (Hamburk,  1825—27,  7  sv.);  Zach. 
Werners  Biographie  (Grimma,  1841,  2  sv.)  a  j. 

4)  S.  Joh.  Henriette  Rosině  viz 
Hándel-Šchatz. 

Sohiitze  Theodor  Reinhold,krimina- 
lista  něm.  (*  1827  v  Ctersenu  v  Holštýnsku, 
tl897  ve  Št.  Hradci).  Studoval  v  1. 1846— 48 
v  Kielu  a  v  Mnichově  právní  a  státní  vědy, 
sloužil  v  1.  1848—51  v  armádě  šlesvicko-hol- 
štýnské  a  dovršil  1851—53  svá  studia  v  Kielu, 
kde  se  habilitoval  jako  soukromý  docent. 
R.  1855  byl  povolán  za  professora  do  Ko- 
daně, r.  1866  však  po  zrušení  své  professury 
následkem  vídeňského  míru  propuštěn  s  pro- 
zatimným  výslužným,  načež  byl  znova  do- 
centem v  Kielu  a  od  r.  1871  zároveft  syn- 
dikem tamní  obchodní  komory.  R.  1876  oyl 
povolán  za  řádného  professora  do  Št.  Hradce. 
Kromě  četných  článků  v  časopisech  a  v  Holt- 
zendorflfovč  Encyklopádie  der  Rechtswissen- 
schaft  napsal:  Samlins;  aý  de  den  Slesvigske 
Strafferet  vedrorende  Love  og  Porordninger 
čili  Sammiung  der  das  schleswigsche  Straf' 
recht  betrejffenden  Gesctie  und  Verordnungen 
(Kodaň,  1856);  Die  notwendige  Teilnahme  am 
Verbrcchen  (Lip.,  1869'' ;  Lehrbuch  des  deutschen 
Strajrcchts  auf  Grund  des  Reichsstrafgeset^- 
buchs  (t.,  1871,  2.  vyd.  1874;  k  tomu  dodatek 
1877);  Das  stijatsbúrger liché  Anklagerecht  in 
Strafsachen  (Št.  Hradec,  1876). 

Bohiitzenbergrer:  1)  S.  Charles,  lékař 
franc.  (♦  1809  ve  Štrasburce  — f  1881  v  Jarsu 
u  Štrasburka).  Vystudovav  lékařství  ve  svém 
rodišti,  stal  se  tu  r.  1834  prof.  agrégé  a  brzy 
potom  prof.  lék.  kliniky,  kterouž  řídil  až  do 
přeměny  university  štrasburské  za  vlády  ně- 
mecké. Vynikal  jako  neúnavný  učitel  a  ba- 
datel, kterýž  na  francouzské  kliniky  uvedl 
drobnohledná  zkoumání  path.- anatomická 
i  pokusná.  Sem  spadají  první  práce  o  spíro- 


74 


Schutzendorf  —  Schwabach, 


metrii,  thermometrii,  embolii,  příjici  moz- 
kové a  j.  Vm  zvláště  pak  tu  byla  vykonána 
za  jeho  vedeni  a  zodpovědnosti  prvá  ova- 
riotomie  ve  Štrasburce.  Četné  jeho  práce 
sebrány  jsou  v  díle  Fragments  d*étudespatho' 
logiques  et  cliniques  (Pař.,  1879).  O  jeho 
snahách  pro  zachováni  svobodné  university 
elsaské  svědči  zejména  spisek  Reformě  áe 
Venseignement  supérieur  et  les  libertés  univer- 
sit air  es. 

2)  S.  Paul,  chemik  franc.  (*  1827  v  Col- 
maru  —  f  1897  v  Paříži).  Studoval  lékařství, 
stal  se  professorem  na  průmysl,  škole  v  MQl- 
húzích,  pak  ve  Štrasburce  a  r.  1876  na  Collége 
de  France  v  Paříži.  Zabýval  se  hlavně  studiem 
alkaloidů.  Sepsal:  Des  matiéres  colorantes 
(Pař..  1866,  2  sv.);  Traité  de  chimie  génér, 
(t.,  1879-94,  7  sv.). 

Bohiitsendoxf :  1)  S.,  ves  v  Cechách,  viz 
Říčky  1).  —  2)  Bóhmisch-  a  Deutsch- 
S.  viz  Ši čendo rf  Česk^  a  Německý. 

3)  S.,  ves  mor.,  viz  Slavoňov. 
Sohtttzla  anomala  Geinitz  {Anthodiopsis 

Beinertiana  Goepp.),  otisky  velmi  úhledného, 
hroznovitého  a  dosti  velikého  květenství 
předvěkých  rostlin  nahosemených,  objevu- 
jící se  v  permském  útvaru  v  Čechách  u  Brou- 
mova a  ve  Slezsku  u  Neurode.  EBr, 

SohuylklU  nebo  Schuilkill  [skúlkilj, 
řeka  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amcr.  ve  státě 
Pennsylvanii,  pravý  přítok  Delawaru,  vzniká 
na  vsv.  od  Pottsvilu,  teče  k  vjv.  k  široké  me- 
zeře v  horstvu  Kittatiny,  kde  spojuje  se 
8  Malým  S-em  (LittleS,)  a  odkudž  její  údolí 
probíhané  také  Železniční  tratí  a  průplavem 
jest  hlavni  spojovací  tepnou  mezi  anthraci- 
tovou  pánvi  a  Filadelfií.  Vstupujíc  na  územ! 
tohoto  města,  S.  protéká  ohromným  parkem 
z  části  umělým  a  z  části  přirozeným,  jenž 
jest  z  nejnavštěvovanějších  výletních  míst  ve 
Spoj.  Obcích.  S.  vlévá  se  do  Delawaru  12  km 
pod  Filadelfii  po  toku  dlouhém  225  km  a 
jest  až  k  tomuto  městu  splavna  pro  lodi 
mořské,  nad  ním  pro  lodi  řiČní  ještě  v  délce 
162  km.  Tšr. 

8oliT41«ni  viz  Approbace. 

SollTaxoz  (Schwarz)  Julius,  uherský 
spisovatel  státovědecký  (♦  1838  ve  Stol. 
Bělehradě  —  f  1900  v  Budapešti).  Studoval 
v  Pešti,  Mnichově  a  Berlíne,  byl  v  1.  1868 
až  1879  a  1887—94  poslancem  na  říš.  sněme 
uher.,  kde  se  snažil  o  časové  a  svobodo- 
myslné opravy  ve  školství  a  v  ústavě,  a  uve- 
řejňoval od  r.  1861  spisy  o  školství  (Zur 
Reform  des  europ,  Unterrichtswesens^  Budap., 
1879)  a  vědich  státních,  mezi  jiným  v  publi- 
kacích uher.  akademie  věd,  jejímž  Členem 
byl  od  r.  1864,  zejména  obsáhlé  dílo  histo- 
rické Die  Demokratie  (díl  I.:  Die  Demokratie 
von  Athén,  2.  vyd.  Lip.,  1884;  díl  II.,  odd.  1.: 
Rómische  Massenherrschajt,  t.,  1891,  odd.  2. 
t.,  1898);  Elemente  der  Politik  (nové  vyd. 
Berl.,  1895;  k  tomu  dodatek:  Kritische  Noti- 
^e«  uber  die  neuesten  Erscheinungen  der  staats- 
wissenschaýtlichen  Litteratur,  t,  1898);  Kritik 
der  Staats/ormen  des  Aristoteles  (Hannover, 
1890,  2.  vyd.  Lip.,  1901);    Montesquieu  u.  die 


Verantwortlichkeit  der  Ráte  etc.  (Lip.,  1892). 
R.  1894  stal  se  professorem  starých  dějin  na 
universitě  budapešťské.  Srv.  Schwicker,  Ju- 
lius S.  u  seine  Schriften  (Budap.,  1882); 
Schrattenthal,  H.  Tainc  u.  J.  S.,  eine  Paral- 
lele  (Eisenach,  1888). 

Sohw.,  zkratek  přírodop.,  jimž  označen 
Aug.  Fr.  Schweigger  (v.  t.). 

BOhwaan,  město  ve  velkovév.  Meklen- 
bursko-zvěřínském,  ve  vévodství  Gústrov- 
ském  (VostrovskémJ,  při  lev.  bř.  ř.  Vranovy 
a  želez.  dr.  Byco v- Roztoky  a  GQstrow- Roz- 
toky, má 4101  obyv.(1900);  obv. soud, evang. 
kostel,  větrné  mRny,  par.  pily,  výrobu  cihel, 
dobytčí  a  koňské  trhy. 

Sohwab  Gustav,  básník  něm.  {*  1792  — 
t  1850).   Studoval  filosofii  a  theologii,  pro- 
cestoval severní  Německo  a  povzbuzen  v  Ber- 
líně Fouquéem  a  Fr.  Horném,  oddal  se  spi- 
sovatelstvi.  Jako  theolog  stal  se  nejprv  re- 
petentem na  bohoslov,  semeništi  tubinském, 
pak    professorem    na   gymn.   štutgartském 
(1817),    farářem    v    Gomaringen    u    Tubink 
(1837).  u  sv.  Linharta  ve  Štutgartě  (1841)  a 
vrchním  studijním  radou  a  vrchním  radou 
konsistorním.  Literárně  náleží  škole  švábské 
a  jest  prvým  žákem  Uhlandovým  zvi.  vbal- 
ladách  a  romancích  (Der  Reiter  und  der  Bo- 
densee\  Joh.  Kant;   Ďas  Gewitter;  Das  Mahl 
\u  Heidelberg)  a  v  studiích  folkloristických. 
U  Platena  zbystřil  svůj  cit  formální.  Ale  ci- 
tové hloubky  školy  švábské  nedostihuje,  byf 
i   časem   se   zdarem   vpadl   v  tón   písňový. 
Básně  své  sebral  ve  2  sv.  (Štutg.,  1828-29; 
nyní  jsou  nejúplněji  přístupny  v  Reclamově 
»Universalbibliothek<).  Domovinu  svou  zob- 
razil v  Die  Neckarseite  der  Schwábischen  Alb 
(Štutg.,  1823)   a   v   Dtr  Bodensee  (t.,    1827; 
2.  vyd.  1840).  Lidové  pověsti  velmi  dovedně 
zachytil  v  Buch  der  schónsten  Geschichten  und 
Sagen  (2  sv.,  t.,  1836—37  a  č.);  Die  schónsten 
Sagen  des  klassischen  Altertums  (3  sv.,  t.,  1838 
až  1840  a  č.);  Deutsche  Volksbúcher  (13.  vyd., 
GQtersl.,  1880;    i  v  levných  knihovnách  pří- 
stupny). Také  Schillerův  život  vypsal  (2.  vyd. 
Štutg ,  1841).  Rediguje  od  r.  1827  poeticky 
oddíl  Cottova  >Morgenblattu<,  uvedl  v  pi» 
semnictví  Lenaua  a  mnohý  jiný  talent.  S  Cha- 
missem  vydával  »Deutscher  Musenalmanach« 
(1833—39),  s  Osianderem  založil  sbírku  Ueber* 
set\ungen  griech,  und  róm.  Prosaiker  und  Dich- 
ter  (Štutg.,  od  r.  1827).   Samostatné  vydal 
dobré  výbory:  Fikný  Búcher  deutscher  Ueder 
und  Gedichte  (Lip.,  1835;  5.  vyd.  1871);  Deuť 
sche  Prosa  von  Aíosheim  bis  auf  unsere  Tage 
(Štutg.,   1843,    2   sv.;    2.   vyd.   1860.   3  sv.). 
Kleine  prosaische  Schri/ten  S-ovy  u  výboru 
vyd,  K.  KlQpfel  (Freib.,  1882).   Od  KlQpfela 
jest  též   S.   als  Dichter   und   Schriftsteller 
(Štutg.,  1881).  Posléze  máme  životopis  S-ův 
od  jeho  syna  Krištofa  Th.  S-a  (Freib.,  1883). 

SohWMaohf  svobodné  město  v  bavor. 
vlád.  obv.  Středních  Francích  při  řece  t.  jm* 
a  žel.  tr.  Mnichov-Hof,  má  9385  obyv.  (1900), 
sídlo  okr.  úřadu  a  obv.  soudu,  krás.  hlav. 
evang.  kostel  vystavěný  v  L  1469-95,  kat. 
far.  kostel  (z  r.  1849),  progymnasium,  učitel. 


Schwabe  —  Schwaiger. 


75 


semináf,  sirotčinec;  dva  uměl.  mlýny,  pivo- 
Tarstvi,  výroba  mýdla,  zlatého  a  stříbrného 
drátu,  tepáni  zlata,  stříbra  a  kovu,  hlav.  stře- 
disko výroby  t.  zv.  jehel  schwabašských, 
pěstováni  tabáku  a  chmele.  V  říjnu  r.  1529 
na  konvente  ve  S-u  bylo  prohlášeno  17  článků 
vixy  sepsaných  Lutherem,  na  jichž  přijeti 
Luther  činil  závislé  spojeni  s  reformátory 
švýcarskými;  tyto  články  staly  se  později 
základem  augšpurské  konfesse. 

8o]i^rab«:  1)  S.  Samuel  Heinrich, 
astronom,  pozorovatel  (*  1789  v  Dessavě  — 
t  1875  t.),  syn  dvorního  medika.  Po  pří- 
pravných studiích  v  Berlíně  převzal  lékárnu 
po  svém  dědu,  prodal  ji  však  r.  1829,  aby 
mohl  klidně  oddati  se  zamilovaným  vědám: 
botanice  a  hvězdářství.  V  astronomii  objevil 
períodicitu  skvrn  slrnečních,  17.  pros.  1827 
výstřednost  kruhu  Saturnova  a  později 
shledal,  že  kruh  není  rovnoběžný  s  rovní- 
kem Saturnovým.  Zásluhy  své  ještě  zvětšil 
pozorováním  o  fys.  podstatě  vlasatice  Hal- 
leyovy, podobně  konal  pravidelná  pozoro- 
váni skvrn  slunečm'ch  od  r.  1826.  Mimo  to 
psal  o  látce  létavic,  o  rotační  periodě  slu- 
neční a  j.  V  botanice  vynikl  svou  Flora  An- 
haHina  (Berl.,  1838—39,  2  sv.).  VRý. 

2)  von  S.  Ludvirig,  klass.  filolog  a  archaeo- 
log  něm.  (♦  1835  v  Giessech).  Studoval  v  Gies- 
sech  a  Gotinkách,  r.  1859  habilitoval  se 
v  Giessech  a  stal  se  tamže  r.  1863  mimoř. 
prof..  r.  1864  stal  se  řád.  prof.  v  Derptě  a 
r.  1872  v  Tubinkách,  kde  dosud  působí. 
Publikace  jeho:  De  deminutivis  Graecis  et 
Latinu  (Giessen,  1859);  Quaestionum  Catul- 
Uamarum  lib.  I.  (t.,  1862);  krit  vydání  Catulla 
(t.,  1866,  Berl.,  1886);  Óbservationum  archaeo- 
logicarum  particulae  IJ  (Derpt,  1869,  1870); 
De  Musaeo  Nonni  imitatore  (Tubinky,  1876); 
Ptrgamon  u,  seine  Kunst  (t.,  1882);  Die  kaiser- 
lichen  DecennaJien  und  die  alexandrinxschen 
Mún^en  (t.,  1896).  Konečně  upravil  4.  a  5.  vy- 
dáni Teofilova  díla  Gesch.  d.  r6m.  Literatur 
(Lip.,  1 882  a  1890).  Vý, 

Siúiwaben:  1)  S.,  ves  v  Cechách,  viz 
Š  v  áb  y .  —  2)  S.,  čásf  obce  Pavlovice  t.,  hejtm. 
a  okr.  Duba;  na  blízkém  vrchu  Žižkaberku 
stával  zámek  zv.  Žižkaschloss. 
Soh^rabeiuipieffel  v.  Švábské  zrcadlo. 
8obw*bits  viz  Svébořice. 
SohwAb-Polabský  Arnošt,  spisovatel 
če«.  {*  1860  v  Brandýse  n.  L.).  Prvního 
vzdělání  nabyl  v  rodišti,  kdeŽ  odbyl  i  nižší 
reálku,  v  Praze  pak  obchodní  akademii.  Byl 
potom  prakticky  činný  v  kupeckém  závodě 
svého  otce,  ve  kterém',  po  smrti  otcově,  byl 
několik  let  prokuristou.  V  prázdných  chví- 
lích dále  odborně  i  literárně  se  vzdělával  a 
jako  pěstitel  vzájemností  slovanské,  hlavně 
česko-polské,  a  překladatel  z  polštiny  byl 
ve  stálých  stycích  s  vynikajícími  spisovateli 
polskými.  R.  1887  jmenován  byl  městským 
účetním  v  Brandýse  n.  L.  Brzy  po  založení 
měst.  spořitelny  tamtéž  stal  se  jejím  poklad- 
níkem. V  úřadech  těch  působí  posud.  Některé 
feuiUet.  práce  původní  (liter,  črty)  uveřejnil 
v  listech  denních  a  j.  Hlavně  jest  činný  jako 


překladatel  z  polštiny.  Překládal  romány, 
novelly,  povídky,  divad.  hry  z  Baluckého, 
Asnyka,Sienkiewicze,SeweraMaciejowského, 
Bliziňského,  T.  T.  Ježe,  Abraham owicze, 
Ruszkowského,  Wl.  Rabského,  Przybylského. 
Překlady  drobn.  novell  a  povídek  uveřej- 
ňoval v  >Lumíru<,  ve  »Květech<,  »Světo- 
zoru<,  divad.  her  u  M.  Knappa  v  Karlině, 
jemuž  redigoval  150  svazků  divad.  sbírky: 
•Ochotnické  divadlo*.  Zasílal  též  do  literár- 
ních listů  polských  liter,  a  uměl.  zprávy 
z  Čech. 

8ohw*okli5fer  Franz,  technolog  něm. 
(♦  1842  —  t  1903).  byl  professorcm  na  vys. 
škole  pro  zemědělství  ve  Vídni  a  sepsal: 
Lehrbuch  der  landwirtsch.  Technologie  (1883); 
Forstlich-chemische  Technologie  {\%^1)\  Wanď 
tafeln  f.  d.  Unterricht  in  d,  landwirtsch.-che- 
mischen  Technologie  (1891) ;  Hei\werte  der 
Kohlen  Ósterreich-Ungarns  und  Preusiisch- 
Schlesiens  (2.  vyd.  1901).  Další  jeho  práce 
týkaly  se  vyšetřováni  sladu  a  vůbec  pro- 
duktů pivovarských. 

Sohwaden  viz  Svádo  v 

Sohwadexbaoh,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  fara  Kraslice;  339  d.,  3447  oby  v.  n. 
(1900),  fil.  kostel,  7tř.  šk.,  pš.,  pojišťovací 
spolek,  ložisko  měděné  rudy,  továrna  na 
stroje,  výroba  stávkového  zboží  a  prádla, 
hudeb,  nástrojů,  krajkářství  a  tkalcovství. 

Sohwadowits  viz  Svatoňovicc. 

Sohwaegr.,  zkratek  přírodopisný,  kterým 
značívá  se  Christian  Friedrich  Schwá- 
grichen. 

SohwlLgerfldorf,  vsi  na  Moravě,  viz 
Krčmy. 

Sohwiic^ohen  Christian  Friedrich, 
přirodopisec  německý  (*  1775  v  Lipsku  — 
t  1853  t.),  byl  professorem  přírodopisu  a 
ředitelem  bot.  zahrady  v  Lipsku,  zkoumal 
rostliny  a  hmyzy  okolí  Lipska,  jakož  i  zabý- 
val se  soustavným  studiem  mechů  jatrovko- 
vitých.  Vydal:  Topographia  botanťcae  et  en- 
tomologicae  Lipsiensis  (Lip.,  1799—1806);  //i- 
storiae  Muscorum  hepaticorum  Prodromus  (t., 
1814). 

Sohwais^er:  1)  S.  Krištof,  řezbář  a  bru- 
sič drahokamů,  dvorní  umělec  Rudolfa  IL, 
byl  buď  syn  nebo  synovec  Jana  S  a  a  pří- 
buzný Ulricha  S-a  z  Augšpurka,  kteří  oba 
pracovali  již  pro  Maximiliána  11.,  a  zemřel 
v  Praze  r.  1600  v  68.  roce  věku  svého.  Z  pod- 
pisu pod  jeho  podobiznou,  kterou  ryli  Lukáš 
Kilián  a  Dominik  Custos  podle  obrazu  Jana 
z  Cách  (Jan  van  Aachen)  vysvítá,  že  byl  umě- 
lec velmi  vážený,  ač  přirovnání  k  Pyrgote- 
lovi  je  pouhou  zdvořilou  frásí,  v  tehdejší 
době  obvyklou.  S.  náležel  ke  družině  zpra- 
covatelů křišťálu,  achátu,  jaspisu,  záhnědy 
atd.  a  skla,  jichž  zaměstnával  Rudolf  II.  ve- 
liký počet,  jsa  zvláštním  milovníkem  českých 
polodrahokamů  a  prací  z  nich  vyrobených. 
Srv.  články  Lehmann,  Miseroni,  Schwan- 
hart.        '  F.H-s. 

2)  S.Jan  (též  Hanuš  —  Hans),  malíř  čes. 
(♦  28.  čna  1854  v  Jindř,  Hradci).  Matka  jeho 
pocházela  z  Hollandska,  otce  byl  obchodník 


76 


Schwamberg  *-  Schwand. 


se  železným  zbožim  a  dosti  zámožný.  Při- 
mések  germánské  krve  jevil  se  u  S-a  již  od 
počátku  ve  zvláštním  zalíbeni  v  báchorko  vi- 
tých látkách  rázu  bizarrního  a  to  nejdříve 
německých,  s  nimiž  též  záhy  se  seznámil 
vlivem  svého  německého  vychování.  JiŽ  jako 
student  kreslil  a  maloval  a  neměl  jiného 
přání,  než  státi  se  malířem.  Na  rozdíl  od  ji- 
ných umělců,  jejichž  nadání  za  mládí  přimělo 
rodiče  nebo  rodinu,  aby  projevující  se  talent 
nastoupil  dráhu  uměleckou,   S.  byl   určen 

ř)ro  obchod  a  jeho  rodiče  pokládali  umě- 
ecké  jeho  snahy  za  pravé  neštěstí.  Na  reálce 
v  Budějovicích  ujal  se  ho  prof.  Friebel  a 
cvičil  ho  v  kreslení,  ve  Vídni  pak,  kde  S. 
měl  studovati  na  obchodní  akademii,  umínil 
si  vstoupiti  na  akademii  uměleckou.  Rodiče 
však  nesvolili  a  S.  vrátil  se  do  Jindř.  Hradce. 
Když  pak  i  tu  potají  maloval,  dán  na  vídeň- 
skou akademii  uměleckou,  a  kreslí  val  u  Wur- 
zingera  akty,  ale  jen  někdy,  za  to  koncem 
roku  měl  provedeny  tři  kresby  Krysařii  a 
na  základě  těchto  listů  prof.  Trenkwald  při- 
jal ho  za  žáka.  S.  rozmnožil  svŮj  cyklus 
o  další  tři  listy  a  na  výstavě  školy  Trenk- 
waldovy  byly  tyto  komposice  vystaveny  a  — 
zakoupeny.  K  největšímu  překvapeni  samého 
S-a  získal  >Krysaře<  Makart,  tehda  celou 
Vídní  zbožňovaný,  a  vzal  S-a  do  svého  ate- 
lieru. Je  pro  umělecký  charakter  S-ův  pří- 
značno,  že  se  nedal  zvábiti  oslnivým  uměním 
slavného  dekorateura,  ale  že  zůstal  svým. 
Makart  vážil  si  ho  přes  to  měrou  tou,  že  ho 
nejen  podporoval,  ale  také  doporučil  obchod- 
níku s  uměleckými  předměty  Miethkeovi.  Pro 
tohoto  namaloval  S.  Krysaře  aquarellem  a 
počal  pracovati  o  cyklických  malbách,  illu- 
stracích  k  Chaucerovým  Canterbury  tales  a 
Pateru  Gramsalbovi,  Finanční  nesnáze  při- 
měly S-a  k  dobrovolnému  vyhnanství,  uchýlil 
se  z  Vídně  na  rodný  statek  v  Horní  Pěně 
u  Jindř.  Hradce  (1881),  ale  nezahálel.  Pro- 
vedl aquarellem,  od  těchto  dob  jeho  oblí- 
benou technikou,  kterou  mistrně  ovládá, 
obrazy,  k  nimž  čerpal  látky  z  domácích,  čes- 
kých pohádek  o  vodníku,  pak  z  něm.  po- 
vésti O  sedmi  švábech  a  z  Lenauova  Věčného 
(ida.  Zároveň  vznikla  tehda  první  komposice 
Novokřténců^  podle  Hamerlingovy  básně 
>Der  KOnig  von  Sion«.  O  tomto  díle  dově- 
děl se  hrabě  Wilczek  a  pozval  S-a  na  sv5j 
zámek  Seebarn  u  Korneuburku,  kde  náš  umě- 
lec pobyl  tři  roky  a  provedl  druhé  vydání 
Novokřténcuy  pouhým  aquarellem,  bez  užití 
krycích  barev  guašových.  Pak  maloval  opčt 
svoje  oblíbené  pohádky,  o  Krakonoši,  o  ši- 
beničnim  musiku,  o  skřítcich,  pak  podle  četby 
Hauflfových  pohádek  Malého  Síuka  a  Nosáčka 
{Zwerg  Ňase),  Z  této  doby  pochází  též  aqua- 
rell  Návrat  i  křídové  cesty  a  Zaklinač,  šfav- 
natá  satira,  plná  řízného  humoru.  Svému  ho- 
stiteli věnoval  album  se  šesti  Krysaři,  po- 
sledním je  S.  sám.  V  ten  čas  S.  vymaloval 
hr.  Larischovi  v  Mittersillu  (Pinzgau)  kapli 
a  jídelnu  velikými  lunettami  ve  slohu  t.  zv. 
»selské  gotiky<.  Na  objednávku  zhotovil  ně- 
kolik   maleb    a    kreseb    (Pohádkové  album) 


a  repliky  Vodníka,  KrakonoSe^  Dlouhého,  Si' 
rokého  a  Bystro^rakého.  V  Praze  namaloval 
po  třetí  své  Novokřténce.   R.  1887  pořádána 
v  galerii  » Ruchu*   první   výstava   S-ových 
prací.  Tu  vznikly  Jeskyni  Steen/ollskd  (podle 
Hauřfa),  Karbaníci  (čert  přichází  pro  hráče, 
jenž  volal  »Čert  mne  vezmi I<)  a  r.  1888  aqua- 
rellové  triptychon  Rodinný-  oltdřfk.   R.  1889 
umožněno  S-ovi,  aby  navštívil  svou  zaslíbe- 
nou zemi  —  Hollandsko.  Gent,  Bruggy,  Ant- 
verpy a   umělecké  sbírky  tamní  vábily  ho 
mocně,  vždyf  již  ve  Vídni  chodíval  místo  do 
akademie  do  obrazáren  a  studoval  obrazy 
Brucghelovy ,  Rogiera  van  der  Weydcn,  Hanse 
Memlinga.    S.    vrátil   se    s   hojnou   kořisti 
uměleckou,  ale  bez  peněz,  a  hleděl  se  uchýliti 
někam  do  ústraní,  kde  by  kraj  a  lid  byly 
podobně  malebný  a  lid  tak  bodrý,  jako  v  Nizo- 
zemsku. Šel  na  Moravu.  Oženiv  se  tu  ziskal 
sobě  v  hrab.  Laudonovi  příznivce,  který  mn 
poskytl  pohostinství  a  práci.  S.  maloval  zde 
též  v  oleji  a  to  krajinářské  motivy  (Slovácký 
dvůr;  Mlýn  na  Chvalčové]  Z  Rusavy\  lidové 
typy  aquarelloval  nebo  prováděl  temperou, 
jako  před  tím  v  HoUandsku,  a  konečně  pro- 
vedl trojdílné  fresko  v  hrobce  hr,  Laudona 
v  Bystřici  pod  Hostýnem.  Pro  hr.  Sylvu-Ta- 
rouku  maloval  též  na  stěnu  v  zámku  Prfiho- 
nickém   Sv,  Jiří;   různé  dekorativní   malby 
(prostěny,  výplně),  komposice  v  duchu  sta- 
rých mistrů  (Důrera,  Cranacha),  jež  dovedl  S. 
výborně  napodobiti,  a  vŽdy  znovu  pohádky 
zaměstnávaly  S-a  mimo  jeho  větší  práce,  než 
zajel  po  druhé  do  Belgie  a  Hollandska.  Ve- 
liké aquarelly  s  pohledy  na  starobylé  stavby, 
studie  pouličního  života  ( Gloribusstraat  v  Brug^ 
gách,  též  olejem  provedeno,  a  j.  v.),  vysta- 
voval pak  v  Praze  i  ve  Vídni.  Zájezd  do  jižních 
Tyrol  a  do  severní  Itálie   neminul   rovněž 
bez  následků,  ale  S.  namaloval  svoji  Pia^a 
d*Erbe  jako  pravý  seveřan,  kterého  nevábí 
blankyt  italského  nebe,  ale  zaprášené  prů- 
čelí starých  paláců  s  těžkými  stíny  a  ošu- 
mělé typy  lidu.  R.  1900  S.  stal  se  professo- 
rem  na  české  technice  v  Brně  a  r.  1903  pro- 
fessorem  na  umělecké   akademii   v    Praze. 
Prvním  jeho  dílem  professorským  byl  cyk- 
lus aquarellů,  jejichž  hlavni  osobou  je  — 
vodník    (Pohádky    o   hastrmanovi).    Tak    zů- 
stává si  S.  stále  věren.  R.  1902  maloval  druhý 
Rodinný  oltář.    R.  1904  grafická  společnost 
>Unie«  vydala  veliké  album  S-ovo  s  repro- 
dukcemi jeho  prací,  s  textem  Frant.  Tábor- 
ského. S.  je  též  po  řadu  let  pilným  přispěj 
vatelem  illustrov.  časopisů,  zejména  »Zlaté 
Prahy*.    Nezdolný  S-ův  humor,  bystré  jeho 
oko  a  mistrovsky   vycvičená    ruka    učinily 
z  něho  jednoho  z  nejor^inálnějších  umělců 
naši  doby,  ctěného  a  váleného  i  mimo  naše 
království.  /^.  H-s, 

SohwAmberg^  víz  Krasíkov  1). 

8oliW*n,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  Stříbro, 
okr.  Touškov,  fara  a  pš.  Číhaná;  31  d.,  211 
oby  v.  n.  (1900)  a  poplužni  dvůr  M  a  I  e- 
siny. 

Sohwand,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Falknov,  fara  Lobsy;  13  d.,  71  obyv.n.(1900). 


n^r 


I       ■ 


..  I 


.  I 


Schwandorf  —  Schwappach. 


77 


Sohwandorf,  město  v  bav.  vlád.  obv. 
bornofalckém,  okr.  burglengenfeldském  při 
ř.  Naab  a  žel.  dr.  Mnichov-Řezno-Hof  a 
Norimberk- Brod  n.  Lesy,  má  6095  oby  v. 
(1900),  kostel  katoL,  evang.  a  poutní,  výroba 
zboží  hliněného  a  smfily. 

Sohwanebeok,  město  v  prus.  vlád.  obv. 
magdeburském,  v  kraji  oscherslebenském, 
při  žel.  dr.  Nienhagen-Jerxheim,  má  3605 
obyv.  (1900),  cukrovar,  vápenice,  doly  na 
sádru  a  váp.  kámen. 

Sohwaiienbriiokel,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Hors.  Týn,  okr.  Hostouň,  fara  a  pš.  Mutěnin; 
28  d.,  195  obyv.  n.  (1900),  zámeček,  2tř.  šk., 
3  mlýny. 

Sohw&nliart  Jiří  starší,  řezbář  kamenů 
a  skla  (♦  1601  v  Norimberce  —  f  13.  dub. 
1667).  Učil  se  s  počátku  u  Filipa  Walcka  a 
Krištofa  Harricha,  od  r.  1618  pak  v  Praze 
u  dvorního  řezbáře  kamenů  Kašpara  Leh- 
manna,  kterého  Rudolf  II.  velmi  si  váiil  a 
který  S-a  ustanovil  svým  dědicem.  S  tímto 
dědictvím,  v  němž  obsažena  byla  i  privilej 
Rudolfem  II.  na  řezbu  ve  skle  udělená,  S. 
vrátil  se  r.  1623  do  Norimberka.  R.  1652—53 
vyučoval  cis.  Ferdinanda  III.  v  kreslení  (ryti) 
diamantem  a  provedl  pro  tohoto  panovníka, 
jakož  i  pro  biskupy  vircpurského  a  bamber- 
ského  mnohé  práce.  —  Jeho  syn  Jiří  S. 
mladší  a  jeho  tři  dcery  Žofie,  Marie  a 
Zuzana  pracovaly  v  témž  oboru. 

Sohwann  Theodor,  biolog  něm.  ("^  1810 
v  Neussu  —  t  1882  v  Kolíně  n.  R.).  Stu- 
doval v  Bonne,  Vircpurce  a  v  fierlinč  nej- 
prve vědy  přírodní  a  pak  lékařství,  byl 
v  1.  1834—38  assistentem  J.  MQllera,  r.  1839 
povolán  byl  za  prof.  anatomie  do  Levný, 
r.  1848  pak  za  prof.  fysiologie  a  srovn.  ana- 
tomie do  Lutichu.  Je  tvůrcem  nauky  o  živo- 
čišné buňce  a  pak  o  listech  zárodečných. 
Mnoho  zabýval  se  také  fysiologií  nervstva 
i  svalstva  (t.  zv.  S-ovu  pochvu  [viz  Čiv, 
str.  7711  na  nerv.  vlákně  pozoroval  již  před 
nim  J.  Prochaska),  fysiologií  tráveni  a  zaží- 
váni, při  čemž  objevil  pepsin  a  za  studiem 
žluče  vykonal  prvou  pištěl  žluční;  kromě 
toho  mnoho  se  zabýval  studiem  kvašeni  a 
hniti,  za  jejichž  zdroj  uznával  zvi.  tvory 
drobnohledné.  Hlavni  jeho  dílo  je:  Mikro- 
skopische  Untersuchungcn  uber  die  Ueberein- 
stimmung  in  der  Structur  und  dem  Wachsthum 
der  Thiere  und  Pflanien  (Berl.,  1839),  v  němž 
vyslovil  svoji  proslulou  theorii  buněčnou, 
nazvanou  po  něm  také   theorii  S-ovou. 

Schwansdorf  viz  Svat  o  novice. 

Sohwansen,  úrodný  poloostrov  {\19km}) 
v  prus.  vlád.  obv.  šlesvickém,  vybíhající  do 
moře  Baltického,  mezi  zál.  Schlei  a  zálivem 
EckemfÓrdským. 

von  Bohwaiithaler  L  u  d  w  i  g,  sochař 
nem.  (♦  26.  srp.  1802  v  Mnichově  —  f  14.  list. 
1848  t.).  Studoval  na  gymnasiu,  vstoupil 
r.  1818  do  dílny  svého  otce,  sochaře  Frant. 
S-a  (♦  1762  —  t  1820)  a  navštěvoval  při 
tom  akademii.  Po  smrti  svého  otce  převzal 
dílnu  a  prováděl  značné  objednávky,  maje 
přes  své  mládí  velikou  zkušenost  v  sochař- 


ském uměni,  najmě  po  stránce  technické. 
Po  krátké  návštěvě  Říma  (1826)  zařídil  si 
v  Mnichově  svoji  dílnu  a  jsa  již  velmi  známý, 
obdržel  několik  zakázek  státních.  První  práce 
byly  dva  dlouhé  vlysy  (reliéfové)  Achilles  bo- 
juje v  řece  Skamandru  a  Boj  u  lodi  (podle 
Iliady);  socha  Shakespeara  pro  divadelní  síň 
a  Průvod  Bakchův  pro  jídelnu  v  paláci  vé- 
vody Maximiliána  v  Mnichově.  Potom  od- 
cestoval znovu  do  Říma  (1832—34)  a  mode- 
loval tam  několik  postav  z  nové  objednávky 
pro  tympanon  Wafhally.  V  Mnichově  pokra- 
čoval pak  v  této  práci  a  provedl  15  postav 
v  nadživotní  velikosti  do  jižního  a  15  do  se- 
verního štítu  Walhally  (první  podle  nákresu 
Rauchova,  druhých  15  podle  vlastní  invence 
na  thema  >Hermannsschlacht<),  několik  vlv- 
sův  a  soch  pro  nový  palác  královský,  24  drob- 
ných soch  jako  předlohy  k  velikým  sochám 
malířů  na  attice  Pinakothéky  (prováděli  různi 
sochaři  mnichovští),  60  m  dlouhý  vlys  pro 
síň  Barbarossovu.  Nejznámější  jeho  dílo  je 
obrovská  socha  Bavarie  (v.  t.)  z  r.  1840—44; 
dále  modeloval  12  soch  členů  rodu  Wittels- 
bachů  pro  trůnní  sál  mnichov.  residence 
(z  bronzu  lité  od  Stiglmayera  a  zlacené), 
tesal  mramorovou  sochu  cis.  Rudolja  I.  pro 
dóm  ve  Špýru,  sochu  Jeana  Paula  Richtera 
(1841,  v  Bayreuthu),  generála  Tillyho  a  Wrede 
v  síni  vojevůdců,  vévody  Albrechta  V,  a  krále 
LudvOca  /.  v  knihovně  mnichovské.  Z  jeho 
dílny  vyšly  pak  ještě:  osm  pískovcových  soch 
bohu  a  dvi  mramorové  sochy  tanečnice  pro 
zámek  ve  Wiesbadenu ,  pomník  básníka  Frauen- 
loba  v  domě  mohuč.,  kovová  socha  Mozarta 
pro  Salcpurk  (1842),  socha  krále  Karla  XIV, 
Jana  v  řforkOpingu  (Švédsko)  r.  1846,  bron- 
zová socha  Goetheho  ve  Frankfurtě  (1844), 
kašna  na  Freiungu  ve  Vídni  a  kašna  ve  dvorní 
zahradě  mnichovské  a  jiné  skulptury  růz- 
ných druhů.  Zvláštního  zájmu  pro  Čechy 
nabyl  S.  provedením  zakázky,  kterou  učinil 
uměni  milovný  vlastenec  Antonín  Veith  v  Li- 
běchově.  Veith  hodlal  zbudovati  českou  Wal- 
hallu  čili  Slavín,  kde  měly  býti  postaveny 
kovové  sochy  vynikajících  mužů  a  žen  z  dě- 
jin národa  českého.  Nedošlo  na  provedeni 
této  myšlenky  a  S.  dodal  toliko  osm  soch, 
které  Veith  daroval  museu  král.  Českého, 
v  jehož  schodišti  jsou  postaveny.  Jsou  to: 
Libuše,  Přemysl,  Sv.  Václav,  král  Otakar  II., 
královna  Eliška,  arcibiskup  Arnošt  ^  Pardubic, 
král  Jiří  Poděbradský  a  Bohuslav  Haši št čín- 
ský ^  Lobkovic.  Sochy  jsou  výborné  lity  a 
ciselovány,  ale  jejich  ponětí  jeví  se  nyní  za- 
staralým a  kroje  upraveny  jsou  naivně  di- 
vadelně. S.  zanechal  mnoho  nákresů,  kar- 
tonův  i  modelů,  které  též  sbíral  a  státu  od- 
kázal {S.-Museum  v  Mnichově).  V  jeho  dílně 
scházeli  se  žáci  ze  všech  končin  Německa  i  Ra- 
kouska a  oblíbený  mistr  ani  nestačil  praco- 
vati o  zakázkách  stále  se  hrnoucích.  Vydat- 
ným pomocníkem  byl  mu  Franz  Xav.  S., 
jeho  bratrovec  (*  1798  —  f  1854  jako  prof.  na 
polytechn.  škole  v  Mnichově).  F.H-s. 

8ohw*ppaoh  Adam  Friedrich,  lesník 
něm.   (♦  1851  v  Bamberce),  stal  se  r.  1881 


78 


Schwarau  —  Schwarlz. 


prof.  v  Giessech,  r.  1886  na  lesnické  aka- 
demii v  Neustadt-Eberswalde.  Sepsal:  Grunď 
riss  der  Forsť  u,  Jagdgeschichte  Dsutschlands 

ÍBerl.,  1883);  Handbuch  der  Forstverwaltungs- 
Mtide  (t.,  1884);  Handb.  d.  Forsť  u.  Jagdge- 
sch ichte  Deutschlands  ( t. ,  1 88  5  — 8 8) ;  Wachstu  m 
u.Ertrag  normaler  Kiefernbestánde  (t,  1889); 
Leitfaden  der  Holimesskunde  (t.,  1889);  Form- 
^ahlen  u,  Massentaýeln  },  d  Kiejer  (t.,  1890V, 
Wdchstum  u.  Ertrag  normaler  Fichtenbe^tánde 
(t.,  1S90);  Wachstum  u,  Ertrag  normaler  Rot- 
buchenbestánde  (t.,  1893);  Forstpolitik^  Jagď 
if.  Fischeraipolitik  (Lip.,  1894);  Neuere  Unter- 
suchu ngen  úb.  Wachstum  u.  Ertrag  normaler 
Kiefernbestánde  (Berl,  1896). 

8oliw*raii,  Schworau,  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  fara  Liberec,  pš.  Star^  Haben- 
dorf;  25  d.,  246  obyv.  n.  (1900),  prádelna  na 
vlnu  a  továrna  na  sukna. 

Sohwartz:  1)  S.  Marie  Sophie,  spis. 
švédská  (♦  1819  v  Borás  —  f  1894  ve  Štok- 
holmé).  Otec  její  Karel  Birath  byl  kupcem. 
Dcera  provdala  se  r.  1840  za  frenologa  Gu- 
stava Magnusa  S-e  (f  1858).  Náležela  své 
doby  k  oblíbeným  vypravovatelkám.  Díla 
její  jsou :  Arbetet  adlar  mannen\  Emancípa- 
tionsvurmen;  Afannen  afbórd\  Sonsonen;  Vex- 
lande  6den\  Den  rátta;  El  len;  Et  hdmdens 
offer\  Mannen  af  bórd  och  kvinnan  aj  jolkei\ 
Matilda\  Passionerna;  Skildringar  urýamilje- 
lifvet\  Ádlingens  dotter  aj.  Do  Češtiny  hojné 
překládána:  Dcera  šlechticova  (1870);  Uro- 
zenost a  vzdělanost  (1871—72);  Dvě  matky 
(1872);  Vdova  a  déti  její  (1873);  Náruživosti 
(1874);  Ten  pravý  (1874);  Opuštěné  (1875); 
Emmcipační  horečka  (1876);  Urozený  pán  a 
žena  z  lidu  (1884);  Synové  kolovrátkářovi 
(1889);  Kovářský  učeťiík  (1891);  Práce  šlechtí 
(1892)  a  i: 

2)  S.  Wilhelm,  mytholog  něm.  (♦  1821 
v  Berlíně  —  t  1899  t.).  Studoval  klass.  filo- 
logii v  Berlíně  a  v  Lipsku,  r.  1844  stal  se 
učitelem  na  Werderově  gymnasiu  v  Berlíně, 
v  1.  1864—72  byl  ředitelem  gymn.  v  Nov. 
Rupíně,  v  1.  1872—82  v  Poznani,  v  1.  1882 
až  1894  v  Berlíně.  Byl  neúoavně  činný  v  oboru 
srovnávací  mythologie.  O  směru  jeho  vědec- 
kém viz  Mythologie,  str.  948  4*.  Sepsal: 
Di  antiquissima  AvoUinis  nátura  ^Berl.,  1843); 
Der  Volksglaube  u,  das  alte  Heidenthum  (t., 
1849,  2.  vyd.  1862);  Norddeutsche  Sagen^  spo- 
lečné se  švakrem  Ad.  Kuhnem  (Lip.,  1849); 
Der  Ursprung  der  Mythologie  dar  gele  gt  an 
griech.  u.  deutscher  Sage  (Berl.,  1860);  Dle 
poetischen  Naturanschauungen  d.  Griechen,  Ró- 
mer  u.  Deutschen  in  ihrer  Be^lehung  \ur  Mytho- 
logie^ L  díl:  Sonney  Mond  u.  Sterne^  II.  díl: 
Wolken  u.  Wind,  Bliti  u.  Donner  (t„  1864 
až  1379);  Dir  Ursprung  d,  Stamm-  u.  Grún- 
dungssage  Roms  unter  dem  Reflex  indogerm. 
Mythen  (Jena,  1878);  Práhistorisch-anthropo- 
logische  Studien  (Berl.,  1834);  Indogermani- 
scher  Volksglaube  (t.,  1885);  Nachklánge  prá- 
historischen  Volksglaubens  im  Homer.  Mit  einem 
Anhang  uber  eine  Hexenfahrt  der  řiera  ii.  die 
sogen.  říexensalbe  (t.,  1894).  Dále  sepsal:  Sa- 
gen  der  Mark  Brandenburg  (3.  vyd.  t.,  1895); 


Materialien  \ur  prdhistor,  Kartographie  der 
Proviní  Posen  (Poznaň,  1875,  k  tomu  čtyři 
dodatky:  t.,  1879-82);  Zur  Stammbevóíke^ 
rung  der  Mark  Brandenburg^  Mecklenburgs  u. 
Pommerns  (Markische  Korschungen,  1887); 
Grundriss  d.  brandenburg  preuis,  Geschickte 
(3.  vyd.,  t.,  1894)  a  j.  Vy-. 

3)  von  S.  Marie  Espérance,  spis. něm., 
známá  pod  pseudonymem  Elpis  Melena 
i*  1821  v  Anglii  —  t  1899  ve  Švýcarsku). 
Dcera  hamburského  bankéře  Brandta,  vy- 
chovaná v  Genevě  a  v  Římě,  byla  provdána 
dvakráte,  ale  nešťastně;  s  druhým  chotěm, 
bankéřem  S-em,  podnikla  cestu  na  Východ, 
načež  se  usadila  r.  1849  v  Římě.  Od  r.  1865 
bydlila  téměř  stále  ve  vsi  Chalepě  na  Krété, 
od  r.  1896  ve  Švýcarech.  S.  byla  oddanou 
přítelkyní  Garibaldiho,  s  nímž  se  seznámila 
r.  1849,  jehož  »Paměti«  přeložila  do  něm. 
(Hamb.,  1861,  2  sv.)  a  o  němž  mimo  to  na- 
psala: Garibaldi  in  Varignano  1862  u.  au/ 
Caprera  i863  (Lip.,  1864)  a  Garibaldi,  Mit- 
teilungen  aus  seinem  Lebsn  (Hannov.,  1884, 
2  sv.).  Z  ostatních  jejích  spisů  v  uvádíme: 
Memoiren  eines  spán.  Piasters  (1857);  říundert 
u.  ein  Tag  au}  metném  Pferd  u,  ein  Ausflug 
nach  der  Insel  Maddalena'  (1860);  Ein  Blick 
au}  Kalabrien  u,  die  Liparischen  Jnseln  im 
J.  1860  (1861);  Die  Insel  Kréta  unter  der 
ottomanischen  Verwaltung  (1867);  Kreta-Biene 
o.  kretische  Volkslieder^  Sagen,  Liebes-,  Denk- 
u.  Sittensprůche  (1874);  Erlebnisse  u.  Beobach- 
tungen  eines  mehr  als  iwaniigiáhrigen  Auf- 
enthaltes  auf  Kréta  (1891);  Meme  Recht/erti- 
gung  als  Tierschůtíerin  in  Kréta  (1894). 

4)  S.  Štěpán,  sochař  a  ciseleur(*20.  srp. 
1851  v  Nitře  v  Uhrách),  přišel  f.  1866  do 
Pešti,  kde  pracoval  v  továrně  na  kovové 
zboží  a  vyučil  se  v  modelování,  liti  a  cise- 
lování  kovftv.  Od  r.  1867  až  do  r.  1870  byl 
pak  zaměstnán  ve  Vídni  opět  v  továrnách 
na  zpracování  kovův  a  navštěvoval  škola 
umělecko-průmyslovou,  kde  Otto  Kdnig  řídil 
jeho  výcvik  umělecký  tak,  že  S.  jiŽ  r.  1872 
založil  školu  pro  ciseleury.  R.  1877  stal  se 
assistentem  na  odborné  škole  sochařské  a 
r.  1881  učitelem  na  ciseleurském  odděleni 
rak.  musea  umění  a  průmyslu.  V  tomto  po- 
stavení S.  působil  velmi  vlivně  na  vídeňský 
průmysl  kovodělnický  a  proslul  jako  ciseleur 
svou  obratností  a  originálností  v  provádénf 
jemných  prací  z  bronzu,  zlata  i  stříbra.  Jeho 
misky,  svícny,  hodiny,  jardiniéry  atd.  dochá- 
zely stálého  obdivu  a  také  sořky  a  drobná 
sousoší  se  mu  dařila  (poprsi  cis.  Frant.  Jo- 
se/a  /.,  arciknf^.  Karla  Ludvíka  a  Rainera), 
S.  mnoho  portraito^^al,  komponoval  náhrobky 
(z  nich  sluší  uvésti  pomník  na  hrobe  prof. 
Rud.  Eitelbergera  na  ústředním  hřbitově  ví- 
deňském) a  provedl  řadu  prací  medailleur- 
ských,  plakety,  výstavní  medaille  a  pamětní 
medaillon  na  smrť  císařovny  Al(béty.  S-ovo 
umění  ciseleurské  na  takovýchto  drobných 
reliéfech  nejlépe  se  uplatňuje  a  S.  staví  se 
tím  do  řady  moderních  plastiků,  kteři  také 
v  kovu  dovedou  dosíci  jemných  a  delikát- 
ních eťfektů  voskového  modelu.      /*.  //-f. 


Schwarťze  —  Schwarz.  79 

1)  S.  John  George,  malíř   na  technice  a  universitě  v  Praze.   Nastoupil 

holi.  (*  20.  říj.  1815  v  Amsterdame  —  f  27.  srp.  '■  žurnalistickou  dráhu  v  českém  denníku  »Čas« 
1874  t.).  Jeho  rodiče  vystěhovali  se  do  Ame-  i  a  přešel  pak  se  Sladkovským,  Vávrou/  Ne- 
riky  a  S.  seznámil  se  ve  Filadelňi  s  E.  Leut- !  rudou  a  jinými  do  redakce  >HIasu<.  Zároveň 
icm.  R.  1839  vrátil  se  do  Evropy,  vstoupil  vydával  společně  s  Nerudou  obrázkový  t^- 
na  dQsseldorfskou  akademii  a  byl  pak  až  do  i  denník  »Rodinná  Kronika*.  R.  1864  vyslán 
r.  1844  iákcm  Lessingovým.  Podobizna  dámy^  klubem  českých  poslanců  do  Plzně,  aby  za- 
V3rstavená  v  Amsterdame,  velmi  se  Ubila  a  zi- ;  ložil  tam  list  a  působil  na  uvědomění  a  or- 
skala  ma  mnoho  zákazníků,  tak  že  se  přestěho- ,  ganisaci  českého  živlu.  Byly  to  > Plzeňské 
val  do  svého  rodiště.  S.  vynikal  jako  podobiz- i  Noviny*,  které  redigoval  ai  do  chvíle,  kdy 
nář  bohatou  barvitostí,  studiem  Rembrandto-  |  byl  ustanoven  tajemníkem  okr.  zastupitelstva 
vých  maleb  povzbuzenou,  a  vždy  trefným  vy-  v  Plzni.  Bylo  to  r.  1865,  kdy  sobě  také  od- 
stižením  osobitého  výrazu  tváře.  Zvláště  byly  '  pykal  trest  14denního  vězení,  k  němuž  byl 
oblíbeny  jeho  dětské  podobizny.     F.  H-s,       za  tehdejší  pcrsekuce  odsouzen  pro  tiskový 

2)  S.  Hermann,  lékař  něm.  (♦  1837  vNeu- '  přečin.  Na  poli  spisovatelském  byl  stále 
hofa  v  Pomořanech).  Habilitovav  se  r.  1863,  činný.  R.  1864  vydal  Výklad  idkona  o  okres- 
stal  se  r.  1868  prof.  a  r.  1884  ředitelem  kli-  j  nim  zastupitelstvu^  r.  1866  anonymní  otevřený 
niky  pro  nemoci  ušni  v  Halle.  Náleží  mezi ;  list  na  tehdejšího  předsedu  ministerstva  hr. 
tvůrce  otiatric.  Hlavní  jeho  práce:  Praktische  Belcrediho  Jak  by  politické  a  finančni  iřiienf 
Beitráge  \ur  Ohrenheilkunde  (1864);  Paracen-  mělo  býti  u  nás  upraveno.  Brošuratato  vyšla 
tes€  des  Trommelfelles  {1S6S)\  Handbuch  der  česky  a  německy  a  vzbudila  obecnou  po- 
Ohrenheilkunde  (1892—93,  2  sv.).  ;  zornost.   Mimo  to  uveřejňoval  hojné  články 

3)  S.  Theresie,  dcera  S.  1),  malířka  holi. ;  v  časopisech  politických  a  odborných.  Po- 
\^^  20.  pros.  1852),  cvičila  se  u  svého  otce, ,  zději  věnoval  se  skoro  výhradně  studiu  ve- 
pak  u  Gabriela  Maxe  v  Mnichově,  později '  řejné  naší  samosprávy  a  vydal  v  té  příčině 
u  Hennera  a  Bonnata  v  Paříži.  Také  ona  ma-  i  různé  publikace.  Uvádíme  z  nich:  spisek 
lovala  dobré  podobizny:  královnu  Emmu  a|  Listy  o  ^ařiieni  obecnim  a  brošuru  iVkr  obranu 
královnu  Viléminu;  architekta  Ci/jT^řrjťi;  írB^n-  samosprávy  obecni.  R.  1878  vyšlo  od  něho 
cooz.  krajináře  Harpigniesa;  utrechtského  ^  dílo  Výklad  ^ákona  obecního^  jež  rozšířeno 
professora  Opxoomera;  vlastni  podobiznu  pro  o  II.  dil  Výklad  \ákona  o  okresnim  zastupitel- 
obrazárnu  ve  Flort:ncii(gall.  degli  Uffizi);  spi-  s/vtt.  Mimo  to  vylíčil  účinky  dobře  řízené 
ritistku  Miss  Fayovou]  svou  matku  čtouci  sv. ;  samosprávy  obecní  a  okresní  ve  dvou  spi- 
Píswio  a  ministra  van  Tienhovena.  V  Rijks-  ;  šech,  z  nichž  první  má  titul:  Václav  Dobrov- 
mnsea  amsterdamském  jsou  její  genry  Zena  ský,  reformátor  obce  Neyiarovskéy  druhý: 
frtskd  a  Sirotci^  v  museu  Roymansově  v  Rot-  i  Václav  Dobrovský  jako  okresní  starosta.  Ža 
terdamě:  Katoličtí  sirotci.  Z  pozdějších  prací !  onen  obdržel  první  cenu  vypsanou  nakla- 
vynikaly  obrazy  Osiřelé  dítky  falmy  zpívající  datelstvím  někdejšího  časop.  > Posla  z  Prahyc, 
(Í889)  a  Protestantské  kommunikantky  (1894),  za  tento  cenu  král.  jubilejní  nadace  pro  vy- 
dila  moderně  poňatá  a  směle  málo  váná.  F.  ^-5.   dáváni  spisův  o  samosprávě  na  Smíchově. 

Schován:  1)  S.  Berthold,  něm.  mnich  Redigoval  od  založení  časopis  > Samosprávný 
františkánský  (♦  na  poč.  XIV.  st.);  původně  Obzor<  až  do  r.  1900,  kdy  redakce  se  vzdal, 
prý  se  jmenoval  Konstantin  Ancklitzen,  |  R.  1883  byl  zvolen  poslancem  do  sněmu  za 
potom  přijal  klášterní  jméno  Berthold  a  venkovský  okres  rokycansko-blovický,  od 
jméno  S.  prý  obdržel  pro  svá  zaměstnání  r.  1893  zastupuje  na  sněme  město  Plzeň. 
chemická.  Ta  naň  uvalila  podezření  z  kou-  R.  1891  vyslán  na  radu  říšskou  za  město 
zelnictví,  tak  že  byl  uvržen  do  vězení,  v  němž  Plzeň.  Říšského  mandátu  vzdal  se  však 
však  pokračoval  ve  svých  pracích  a  dokonce  r.  1903.  Byl  též  dvakráte  členem  delegace. 
prý  v  něm  vynalezl  střelný  prach,  avšak  ;  Pro  své  působení  na  českém  západě  jme- 
jeho  složení  bylo  již  před  tím  známo.  R.  1853  nován  byl  čestným  mčšfancm  v  Plzni  a 
byl  mu  zřízen  pomník  ve  Freiburce  v  Br.    v  četných  městech  jiných   a  čestným  obča- 

2)  S.  Vilém,  národní  pracovník  čes.  nem  obcí  venkovských.  R.  1901  dovršil 
{*  1815  v  Praze —  f  1865).  Odbyv  studia  35.  rok  své  služby  samosprávné  jako  ředitel 
ňlosoíická  v  Praze  (1833)  pokoušel  se  o  spi-  kanceláře  okr.  výboru  a  dostalo  se  mu  za 
sovatelstvi  jazykem  německým  a  účastnil  se  jeho  služby  uznáni  okr.  zastupitelstva  plzeň- 
horlivé  ruchu  osvětového.  Z  kroužku  přátel,  ského  nejvyšší  měrou.  R.  1898  vyznamenán 
s  nimiž  se  scházel,  vznikl  spolek  Repeal.  byl  řádem  železné  koruny  III.  třídy.  R.  1899 
Zakoupiv  si  statek  v  Písnici  na  panství  pojal  za  chof  pí.  Julii  Eimovou,  vdovu  po 
dolno-břežanském  působil  k  hospodářskému  i  publicistovi  a  politikovi  českém.       Dr.iV. 

i  politickému  povznesení  svého  okolí.  Psával  4)  S.  Bernhard,  afr.  cestovatel  (♦  12.srp. 
do  Spatného  >Zábav  mysliveckýchc,  »Hlasu<  1844  v  Reinsdorfu  u  Greizu  —  f  8.  ún.  1901 
a  >Praíského  Poslac  a  zanechal  rukopis  ro-  ve  Wiesbadenu),  byl  od  r.  1876  farářem  ve 
manu  Král  a  jeho  přítel  a  veselohry  Pan  Su-  Freiberce  v  Sasku,  kde  od  r.  1880  přednášel 
chdnek,  Srv.  Špatný  » Zábavy  myslivecké*, '  na  báňské  akademii  zeměpis,  vzdělav  se 
díl  n.,  sv.  5.  v   tomto   oboru    hojnými   cestami   po    celé 

3)  S.  František,  čes.  spis.  a  poslanec  Evropě  a  sev.  Africe.  R.  1885  vedl  výzkum- 
(•  8.  květ.  1840  v  Pardubicích).  Oddal  se  nou  expedici  vypravenou  zahraničním  úřa- 
studiím  technickým  a  národohospodářským  ■  dem   do  zázemí  kamerunského,   ale  byl  ne- 


80 


Schwarz  —  Schwarzburg-Rudolstadt 


přátelskými  domorodci  přinucen  vrátiti  se. 
K.  1888  stál  znovu  v  čele  výpravy  hledajíc! 
zlato  v  Damsku,  ale  od  r.  1890  žil  jako 
farář  v  Gefreesu  (v  Hor.  Francích).  Před 
svou  smrtí  podnikl  ještě  jednu  cestu  do 
Brazílie.  Hl.  jeho  spisy  jsou:  Algerien  nach 
So  Jahrenýrani,  Herrschaft  (Lip.,  1881, 2.  vyd. 
IS^S);  Montenegro  (t.,2.  vyd.  1880);  Frúhlings- 
ýahrten  durch  die  fíeilstátten  der  Riviera  (t., 
2.  vyd.  1887);  Vom  deutschen  Exil  im  Scythen- 
lande,  Erlehnisse  aus  der  Dobrudscha  (t.,  2.  vyd. 
1888);  Kamerun  (t.,  2.  vyd.  1888);  Im  deut- 
schen Goldlande  (Berl.,1889);  Nachtigals  Grab, 
Roman  aus  dem  Negerieben  (t.,  1890);  Aus 
allerlei  Land  u,  Volh  (Hof,  1895).  Mimo  to 
vydával  turistický  časopis  pro  sev.  Bavorsko. 

5)  S.  Karel  M.,  orthopaed  čes.  (♦  1849 
ve  Šmržicích  na  Moravě),  studoval  gymna- 
sium v  Olomouci,  lékařství  v  Praze,  kdež 
byl  r.  1875  promovován  na  doktora.  V  1. 1869 
az  1876  byl  cvičitelem  v  pražském  >Sokole<, 
r.  1876  přijal  místo  učitele  tělocviku  na 
měst.  reáln.  gymn.  na  Menším  městě  Praž- 
ském. R.  1879  zařídil  v  Praze  první  ústav 
orthopaedický,  připraviv  se  na  dráhu  tuto 
u  nejpřednějších  tehdy  orthopaedův  evrop- 
ských dra  Schildbacha  v  Lipsku,  dra  Eulen- 
burga  v  Berlíně  a  dra  Seegra  ve  Vídni. 
V  orthopaedii  obral  si  za  specialitu  léčení 
zkřivenin  páteře,  sestrojil  k  tomu  velikou 
řadu  přístrojftv  portativních  i  cvičebních. 
Vedle  výročních  zpráv  ústavu,  k  nimž  pojí 
se  obyčejně  časové  pojednání  o  stavu  ortho- 
paedie,  sepsal  18  větších  pojednání,  jež  jsou 
obsaženy  v  >Čas.  lék.  Č.<,  ve  » Wiener  mediz. 
Presse*,  v  >Internat.  klín.  Rundschau<,  ve 
»Zdraví«,  v  >Zeitschr.  f.  Schulgesundheitspfl.<, 
v  >Zeitschr.  f.  orthop.  Chir.«a  j.  Samostatně 
vydal:  Kterak  xachovdme  mládeži  naí(  přímý 
vyrůst.  Nejdůležitější  z  prací  jeho  jsou:  Nov^- 
způsob  suspense  bočitých  ku  přiložení  sddro* 
vÝch  obvazu  (1887);  K  otd^ce  o  školních  lavi- 
cích (1889) ;  Novy-  přistroj  k  impregnování 
obinadel  sádrou  (1891);  O  účincích  orthopae- 
dický-ch  korsetu  při  skoliose  (1903) ;  Ueber 
einige  neue  orthopaed,  Uebungsapparate  und 
deren  Verwendung. 

Sohwars  (Švorc)  ze  Semanína  Da- 
niel Jindřich  (též  Niger  a  Melan),  bratr- 
ský kněz  (♦  1525  —  f  1611),  byl  r.  1560  po- 
slán na  studie  do  Vitemberka  a  do  Tubink. 
Navrátiv  se,  byl  k  ruce  Blahoslavovi  v  Ivan- 
čicích; r.  1566  byl  členem  poselstva  bratr- 
ského k  císaři  do  Uher.  R.  1569  byl  ordino- 
ván na  kněze  a  poslán  do  Ml.  Boleslave. 
R.  1575  byl  poslán  od  bratra  Kalefa  ke 
sněmu  do  ťrahy,  o  němž  nám  zanechal  dů- 
ležitý zápis;  také  posílal  o  jednání  sněmov- 
ním časté  zprávy  bratru  Kalefovi.  V  květnu 
přibyl  do  Prahy  sám  Kdlef  a  tu  osobnost 
Sova  ustupuje  do  pozadí.  R.1583  byl  s  Kar- 
lem z  Žerotína  v  ílimě,  r.  1588  byl  v  Dřevo- 
hosticích  na  panství  žerotinském,  později  byl 
povolán  od  Petra  Voka  na  Bechyň.  Poslední 
léta  ztrávil  v  Rosicích  u  Karla  z  Žerotína. 
Jeho  Zpráva  o  sněmovním  jednání  iSyS^  ob- 
sažená v  IX.  fol.  Hcrrnh.  (nyn.  musej.  sign. 


2D8),  otištěna  ve  »Sněmech  Čcskýchc  IV., 
tamtéž  otištěny  jeho  dopisy  Kalefovi  z  Prahy 
(1875),  obsažené  v  témže  foliante  (oboji  bex 
náležité  péče). 

8oliW»rsa|  říčka  v  knížetství  Schwarz- 
bursko-Rudolstadtském,  která  se  prameni  ve 
výši  717  m  v  Durynském  Lese  a  vlévá  se 
do  Sály  u  osady  8.  an  der  Saale  (1579 
obyv.),  urazivši  45  km.  Údolí  její,  zvláště  od 
Blankenburku  až  k  Schwarzburku,  náleží 
k  nejkrásnějším  partiím  Důrynska. 

Sohw&rmaoli.  ves  v  Čechách,  hejtm.  HorŠ. 
Týn,  okr.  a  pš.  Ronšperk,  fara  Wayr;  16  d., 
104  obyv.  n.  (1900).  Při  ní  allod.  dvůr 
(122*90  ha^  Dianahof  s  lovec,  zámkem 
hr.  z  Coudenhove. 

Sohwanbaoli:  1)  S.,  ves  v  Čechách, 
viz  Černá  2).  —  2)  Š.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Kraslice,  fara  a  pš.  Sch6nbach;  35  d.,  242 
obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk.  a  výroba  hud.  ná- 
strojů v  a  krajek. 

8)  S.,  ves  na  Moravě,  viz  Červenka. 

Bbhwanbniim  viz  Studnice  Černá. 

Sohwarsliiirg,  ves  v  knížetství  Schwarz- 
bursko- Rudolstadtském,  v  kraji  KOnigsee, 
v  údolí  ř.  Schwarza,  má  748  obyv.  (1900)  a 
na  skále  78  m  vysoké  zámek  $.,  rodné  a  letní 
sídlo  knížat  ze  Schwarzburg-Rudolstadtu. 
V  zámku  je  sbírka  zbraní  a  j.  památností. 

SohwArsbnrg-Badolstadt,  ústavní  kní- 
žetství  ve  středním  Německu  náležející  do 
svazku  říše  Německé  a  počítané  mezi  8  t  zv. 
durynsk^ch  států,  ačkoliv  jen  čásf  jeho  území 
náleží  do  vlastního  Důrynska.  Dělí  se  na 
dvě  oddělená  od  sebe  hlavní  území  zvaná 
Horní  panství  {Oberherrscha/t)  a  Dolní 
panství  (Unterherrschaft)^  velmi  od  sebe 
rozdílná,  k  nimž  připojuje  se  několik  exklav, 
většinou  nepatrných.  Celková  rozloha  kní- 
žetství činí  940-75  km^  (73315  km^  Horní  a 
207'60  km*  Dolní  panství).  Horní  panství  jest 
ohraničeno  na  s.  dvěma  exkla varní  sasko- 
meininskými,  vévodstvím  Sasko-Altenbur- 
ským  a  velkovévod.  Sasko-Výmarským,  na 
v.  a  na  j.  Saskem-Meininskem,  na  z.  a  na  s. 

1'ižnim  územím  schwarzbursko-sondershaus- 
:ým.  K  tomuto  panství  připojuje  se  několik 
exklav,  Angelroda  na  z.,  Elxleben  na  sz., 
avšak  největší  z  nich  tvoři  okres  Leutenberg 
zaklíněný  mezi  pruský  kraj  ziegenrůcký,  území 
reusské  a  sasko-meininské.  Celé  panství  ná- 
leží k  sev.  svahu  Durynského  Lesa  a  má 
nejvyšší  bod  ve  Wurzeíbergu  vys.  836  m  na 
j.  území.  Sála,  levý  přítok  Labe,  zavlažuje 
Horní  panství  na  sv.  a  přijímá  tu  Schwarzu, 
jejíž  půvabné  údolí  zaujímá  celý  její  střed. 
Jiný  levý  přítok  Sály  jest  lim  na  sv,  V  ex- 
klavě  leutenberské  Sála  přijímá  Lokvici,  která 
protéká  celou  exklavu  od  jjv.  k  ssz.  Dolní 
panství  leží  již  mimo  vlastni  Durvnsko  a  jest 
vklíněno  do  pruské  provincie  saské,  jež  ohra- 
ničuje je  na  s.,  na  v.  a  na  j.,  pouze  na  z. 
dotýká  se  ho  území  schwarzbursko-sonders- 
hauské  a  na  jv.  malá  exklava  sasko-výmar* 
ská.  V  jižní  své  části  prostoupeno  jest  za- 
lesněným horstvem  Hainleite  a  na  s.  pne  se 
Kyffháuser  (455  m).   Všecky  vody  odtékají 


Schwarzburg-Sondershausy. 


81 


odtud  do  Sály  prostřednictvim  Unstruty, 
která  dotýká  se  vých.  cípu  panství,  Jehož 
sev.  část  náleii  k  úrodnému  údolí  Helmy 
ZT.  >Goldene  Ane«.  Exklavami  Elxleben  a 
Angelroda  teče  Wipfra  a  Gera.  Minerálních 
pramenů  jest  nékolik,  nejznámější  jsou  ve 
Frankenhausech  a  Blsínkenburku.  V  Duryn- 
ském  Lese  jest  podnebí  drsnější  než  vkra- 
^nách  severních.  V  těchto  činí  průměrná 
roční  teplota  +7'6**C,  v  sev.  části  Horního 
panství  stoupá  na  -j-S^Q  naproti  tomu  v  již. 
krajinách  výše  položených  klesá  na  4-^^* 
Obyvatelů  jest  93.059,  t.  j.  99  na  1  km*, 
z  toho  připadá  na  Horní  panství  807o  ^  ^^ 
Dolni  207o-  Obyvatelé  jsou  téměř  vesměs 
evangelíci  (katol.  637,  jiných  křesfanů  76  a 
židů  48.  Výborně  opatřeno  jest  školství. 
Skol  obecných  je  135,  gymn.  1,  reálni  gymn.  1, 
reálka  1,  učit.  ústav  1,  vyšší  dívčí  školy  2. 
Veřejná  zemská  knihovna  s  64.000  svazky, 
jest  v  Ruldolstadtě.  V  Dolním  panství  jest 
hlavním  pramenem  výživy  orba,  v  panství 
Horním  přistupuje  k  ni  i  průmysl,  lesnictví 
a  chov  cfobytka  ve  větší  míře.  Role  a  za- 
hrady zaujímají  v  celém  knižetstvi  4lV47o 
půdy,  louky  7V4*/o»  pastviny  0  97o  a  lesjr 
44*/o,  avšak  v  samotném  Dolním  panství  tvon 
role  a  zahrady  70*/o  a  lesy  jen  20Vo  veškeré 
půdy,  v  panství  Horním  však  jest  36%  půdy 
poli  a  zahrad  a  50**/o  lesů.  Roční  sklizeň  činí 
7159  t  žita,  4838  t  pšenice,  4863  t  ječmene, 
885  t  směsky,  46.828  t  bramborů,  5489  t  ovsa, 
679  t  hrachu.  739  t  bobů,  3596  t  cukrovky, 
19.407  t  řepy  krmné,  6450  t  jetele,  5206  t 
lucinky,  27.887  t  sena  atd.  V  Dolním  panství 
provozuje  se  ovocnářství  a  zelenářstvi,  vinař- 
9tTÍ  v  údolí  Sály.  V  lesích  převládají  stromy 
jehličnaté,  v  nichž  hojně  jest  zvěře,  zvláště 
pematé.  Chov  dobytka  kvete  zvláště 
▼  Horním  panství  i  počítá  se  3095  koni, 
19.847  kusů  skotu,  29.946  ovcí,  24.846  vepřův 
a  16.006  koz.  Úlů  jest  3620,  po  celé  zemi 
rozšířeno  jest  drůbežnictvi.  Hornictví  dodává 
ielezo,  hnědé  uhlí,  sádru,  baryt  a  břidlici, 
ve  Frankenhausech  jest  soli  var;  těží  se  ročně 
11.018  t  železa,  41.824  t  hned.  uhlí,  943  t 
soli  atd.  Z  průmyslových  závodů  jmenu- 
jeme^: železolijny,  továrny  na  sukna  a  plátna, 
prádelny  lnu,  továrny  na  tabák,  porculán, 
barvy,  lučebniny,  papír,  stroje  a  provazy, 
dále  obilní  mlýny,  sklárny,  jirchárny,  pivo- 
vary a  j.  Obchod  jest  dosti  čilý,  ačkoliv 
Sála,  jediná  splavná  řeka  státu,  má  zde  jen 
malou  čásf  svého  toku  a  sif  železniční  není 
příliš  hustá.  Vyváži  se  dříví  stavební  a  po- 
lenové, železo,  sklo,  koze  a  vlna,  hlavní 
tržební  střediska  knižetstvi  jsou  Rudolstadt 
a  Stadt-Ilm.  ^lezniČni  trati  měří  úhrnem 
74  km,  z  nichž  69  km  jest  v  majetku  a  správě 
státní.  Silnic  jest  celkem  301  km,  z  čehož 
260  km  připadá  na  Horní  panství. 

V  ohledu  politickém  jest  S.-R.  ústavní 
knižetstvi  dědičné  v  mužské  větvi  knížecího 
rodu  Schwarzburského  podle  práva  prvo- 
rozenství. Moc  zákonodárná  a  zdaňovací  vá- 
zána jest  na  souhlas  sněmu,  který  má  16  členů, 
z  nichž  4  voli  třída  nejvýše  zdaněných,  ostat- 

OttÉT  SleYofk  Naučný,  «▼.  XXm.  19f9  1904. 


nich  12  pak  volí  se  přímou,  tajnou  volbou 
na  3  léta.  K  právu  volebnímu  aktivnímu 
i  passivnímu  vyžaduje  se  stáří  25  let.  Sněm 
volí  ze  svého  středu  předsedu  a  místopřed- 
sedu, v  době,  kdy  nezasedá,  zastoupen  jest 
stálým  výborem,  v  případě  rozpuštění  pak 
musí  býti  nový  sněm  nejdéle  v  6  měsících 
svolán.  Správu  státu  vede  ministerstvo,  v  je- 
hož čele  jest  státní  ministr  sněmu  zodpo- 
vědný, kterému  přiděleno  jest  několik  od- 
borných přednostů  (státních  radů).  Pro  cír- 
kevní záležitosti  jest  v  ministerstvě  zvláštní 
církevní  rada.  V  Rudolstadtě  iest  zemský 
soud  podřízený  vrchnímu  zemskému  soudu 
v  Jeně,  mimo  to  má  knižetstvi  7  obvodových 
soudů,  ministerstvu  podřízeny  jsou  3  zemské 
radní  úřady  v  Rudolstadtě,  Kdnigsee  a  Fran- 
kenhausech. Rozpočet  na  r.  1903—05  vyka- 
zuje příjmů  ze  státního  majetku  1,369.012  mk., 
z  regál ií  264.500  mk.,  z  daní  654  500  mk. 
a  různých  1,059.588  mk.,  vydání  pak  úhrnem 
3,347.600  mk.,  státní  dluh  činí  4,485156  mk., 
státní  jmění  879.618  mk.  Ve  spolkové  radě 
zastoupeno  jest  knižetstvi  1  hlasem,  v  říS- 
ském  sněme  1  poslancem.  Odvedenci  z  kni- 
žetstvi tvoří  III.  prapor  7.  durynského  pluku 
č.  96.  ve  svazku  38.  divise  XI.  armádního 
sboru  německého.  Malý  znak  knižetstvi 
jeví  starého  něm.  říšského  orla  ve  zlatě,  barvy 
jsou  bílá  a  modrá,  řádem  jest  schwarzburský 
čestný  křiž  z  r.  1853.  Hlavni  město  jest 
Rudolstadt.  Tšr. 

Sohwarsbarg-Sondershaasy  (S.-5ón- 
dershausen),  knižetstvi  ve  stř.  Německu  (v  Du- 
rynsku),  náležející  do  svazku  říše  Německé  a 
skládající  se  ze  2  oddělených  částí.  Horního 
a  Dolního  panství,  z  nichž  prvé  leží  na  sev. 
sklonu  Durynského  Lesa,  toto  prostírá  se  v  ro- 
vině mezi  Durynským  Lesem  a  Harcem.  Horní 
panství  samo  rozděleno  jest  na  2  části  ve 
svém  středu  zúženém  již  v  úzkou  šiji  výběž- 
kem území  schwarzbursko  rudolstadtského 
a  exklavou  sasko-kobursko-gothskou.  Severní 
čásf  panství  tohoto  náleží  k  Durynské  pa- 
horkatině, kdežto  jižní  čásf  prostoupena  jest 
Durynským  Lesem,  v  němž  dosahuje  Reh- 
berg  výše  875  m.  Jsou  lu  prameny  ř.  lim, 
lev.  přít.  Sály,  s  její  pobočkou  Wohlrose. 
Schwarza  teče  z  části  po  hranici  panství  a 
přijímá  tu  Oelzu,  sev.-zap.  cíp  protéká  Gera. 
Horní  panství  má  343  km*.  Dolní  panství 
prostoupeno  od  zsz.  k  vjv.  zalesněným  hor- 
stvem  Heinleite,  jež  má  tu  n»j vyšší  svůj 
vrch  POssen  461  m  vys.  Na  s.  od  těchto  pa- 
horků panství  zavlažováno  jest  Wiperou  a 
na  j.  Halbou,  přítoky  Unstruty.  Rozloha  to- 
hoto panství  činí  519  km*.  Podnebí  je 
jako  ve  S.-Rudolstadtě.  Obyvatelů  jest 
80.898  (1900),  t.  j.  94  na  1  km*  i  rozdělují  se 
téměř  stejným  dílem  na  obě  panství.  Cizinců 
jest  249,  sňatků  počítá  se  do  roka  645,  na- 
rození 2677  a  úmrtí  1564,  vystěhovalců  pak 
26.  Měst  jest  9,  venkovské  obce  84,  obydel- 
ných  staveni  jest  12.528  a  domácností  17.486. 
Z  obyv.  jest  79.593  evang.,  1092  katol.,  45 
jiných  křesf.,  166  židů  a  2  jin.  vyzn.  Z  vy- 
učovacích ústavů  jest  zde  100  škol  obec- 

6 


S2 


von  Schwarze  —  Schwarzenbach. 


ných,  četné  školy  pokračovací,  umělecko- 
průmyslová škola  kreslířská,  2  vyšší  dívčí 
školy,  ústav  učitelů  a  učitelek,  2  reálkj  a 
2  gymnasia.  V  Sondershausech  jsou  sbírky 
umělecké,  přírodnické  a  obrazárny,  pak  sou- 
kromá konservatoř  hudby.  Předním  zaměst- 
nán i  m  jest  v  Dolním  panství  orba,  kdeito 
v  Horním  panství  má  značný  význam  i  prů- 
mysl a  lesnictví.  V  celém  knížetství  rozdčluje 
se  plodná  půda  takto:  69*/o  'voří  role  a  za- 
hrady, 4-67o  louky,  2-l7o  pastviny,  29-87o 
lesy  atd.,  v  Dolním  panství  zaujímají  role 
a  zahrady  707©  veškeré  plodné  pfidy,  lesy 
pak  jen  237of  naproti  tomu  v  panství  Hor- 
ním jest  lesů  407o  a  roli  i  zahrad  427o- 
Roční  sklizeň  činí  8376  t  žita,  10.376  t  pše- 
nice, 11.886 1  ječmene,  1626 1  směsky,  47.718  t 
bramborů,  14.649  t  ovsa,  1410  t  hrachu,  3120  t 
bobů,  44.373 1  řepy  krmné,  34.386 1  cukrovky. 
8293  ř  jetele,  17.626  ř  lucinky,  10.552  ř  ligrusu 
a  13.663  t  sena.  Velmi  pečlivé  jest  lesní 
hospodářství,  zvláště  ve  státních  lesích, 
i  jest  jeho  výnos  velmi  značný.  Zvěře  srst- 
naté  i  pernaté  jest  hojnost  V  Dolním  pan- 
ství a  v  rovných  krajích  panství  Horního 
zvláště  kolem  Arnstadtu  provozuje  se  čilé 
ovocnářství  a  zelinářství.  Dobytka  počítá 
se:  4472  koně,  21.964  kusy  skotu,  47.420  ovcí, 
28.801  vepř  a  13.300  koz,  úlů  jest  3735.  Hor- 
nictví jest  nepatrné,  takže  zaměstnává  jen 
142  osoby.  Slabá  ložiska  hnědého  uhlí  jsou 
u  Bendelebenu,  v  Horním  panství  pak  do- 
bývá se  železo  (ročně  250  ř),  manganové  rudy 
(230  ř)»  baryt  (176  O  a  j.  Větší  význam  má 
solivar  Arnshall  u  Arnstadtu  dodávající  ročně 
3—4000  t  soli,  jakož  i  doly  draselnatých  solí 
»Gltlckauf«  s  ročním  vznosem  100.000  mk. 
Z  průmyslových  závodů  jmenujeme: 
železolijny,  sklárny,  parní  pily,  cihelny,  to- 
várny na  fysikální  přístroje  a  porculán  v  Hor- 
ním panství,  továrny  na  barvy,  obuv,  ruka- 
vice, stroje  a  pivovary  v  Arnstadtu.  Pivovary 
jsou  i  v  Plavě,  Greussenu,  Sondershausecn 
a  Ebelebenu.  Největší  mlýny  jsou  v  Arn- 
stadtě  a  Sondershausech.  Uvésti  dlužno  ještě 
prádelny  lnu  a  bavlny,  jirchárny,  továrny 
na  zboží  olověné  a  cínové  atd.  O  b  ch  o  d 
zaměstnává  940  osob,  jest  velmi  čilý,  po- 
zemní cesty  jsou  hojné  a  ve  velmi  dobrém 
stavu.  Železnice  měří  celkem  98  km,  z  nichž 
63  jsou  v  rukou  státních.  Obchodní  ruch 
podporován  jest  schwarzburskou  zemskou 
bankou  v  Sondershausech  s  ňliálkou  v  Arn- 
stadtě,  dále  Arnstadtskou  bankou  a  několika 
záložnami,  jakož  i  4  spořitelnami  s  úhrnem 
vkladů  3Ví  milí.  mk. 

V  ohledu  politickém  jest  S.-S. ústavní 
knížetství  dědičné  v  mužské  větvi  knížecího 
rodu  Schwarzburského  podle  práva  prvo- 
rozenství i  má  podle  rozhodnutí  z  r.  1896 
se  S.-Rudolstadtem  společného  následníka 
trůnu,  prince  Sizza  Schwarzbursko-Leuten- 
berského.  Panovnická  rodina  jest  vyznáni 
evangelického.  Podle  ústavy  ze  dne  8.  čce 
1857  jest  moc  zákonodárná  a  zdaňovací  vá- 
zána na  souhlas  sněmu,  který  má  15  členů, 
z  nichž  5  jmenuje  panovník  na  dožití,  5  volí 


se  od  nejvýše  zdaněných  a  5  nepřímou  vše- 
obecnou volbou  na  4  léta.  Aktivní  právo 
volební  podmíněno  jest  věkem  nejméně  25  let, 
passivni  pak  věkem  nejméně  30  let.  Ne- 
zasedá-li  sněm,  zastupuje  jej  sněmovní  výbor 
složený  z  předsedy  sněmu  a  2  volených  jim 
poslanců.  Správu  státu  vede  ministerstvo, 
v  jehož  čele  jest  státní  ministr  a  které  má 
5  oddělení.  Pro  záležitosti  církevní  jest 
zvláštní  církevní  rada,  jejímž  přednostou  jest 
státní  ministr.  V  ohledu  správním  knížetství 
děli  se  na  3  okresy,  jejichž  zemské  radní 
úřady  sídlí  v  Sondershausech,  Arnstadtu  a 
Gehrenu,  v  ohledu  soudním  jest  zde  5  obvod, 
soudů  podřízených  zem.  soudu  v  Erfurtč. 
Rozpočet  na  r.  1901—03  vykazuje  příjem 
z  daní  přímých  569.700  mk.,z  daní  nepřímých 
757.920  mk.,  z  poplatků  247.000  mk.,  z  lesfi 
1,012.428  mk.,  z  domén  482.734  mk.  atd.,  vy- 
dání pak  úhrnem  3,381.833  mk.,  státní  dluh 
činí  5,655.951  mk.  Vojenští  odvedenci  kní- 
žetství tvoří  I.  prapor  3.  durynského  pluku 
Č.  71.  Znak,  barvv  a  řád  má  knížetství  totéž 
jako  S.-Rudolstaat,  v  říšském  sněmu  a  spol- 
kové radě  má  po  1  zástupci.  Tšr* 

von  Sohwarse  Friedrich  Oskar,  kri- 
minalista  něm.  (*  1816  v  Lubiii  [Lóbaul 
v  Horní  Lužici  —  f  1886  v  Drážďanech). 
Studoval  v  Lipsku.  Vstoupiv  do  soudní 
služby,  stal  se  posléze  (1860)  gener.  státním 
zástupcem.  R.  1849  jmenován  členem  zákono- 
dárné kommisse  a  referentem  pro  osnovu 
trestního  řádu,  sepsanou  od  něho  samého. 
R.  1867  zvolen  jako  zástupce  čtvrtého  sas- 
kého  volebního  okresu  do  sněmu  Severo- 
německého  bundu,  kde  náležel  k  liberální 
říšské  straně.  R.1875  povýšen  za  dědičného 
rakouského  šlechtice.  Ze  spisů  jeho  budteŽ 
uvedeny  zvláště:  Zur  Lehre  von  dem  sogen, 
Jortgeset^en  Verbrechen  (Erlanky,  1857);  Dat 
Verhrechen  des  ausge\eichneten  Diebstahls  (t., 
1863) ;  Kommentar  {um  Strafgesetibuch  fůr  das 
Deutsche  Reich  (5.  vyd.  Lip.,  1884);  Das  Reichs- 
pressgeseti  (3.  vyd.  Štutg.,  1896);  Kommentar 
\u  der  deutschen  Strafprocessordnung  (t.,  1878). 
Mimo  to  účastnil  se  redakce  časop.  >Neue 
Jahrbtlcher  fůr  sáchsisches  Strafrecht*  (1841 
ai  1856,  9  sv.)  a  »GerichtssaaU  (od  r.  1854) 
a  vydával  >Allgem.  Gerichtszeitung  fOr  das 
KSnigreich  Sacnsen*  (Lip.,  1867— 71, 15  sv.), 
pak  »Uebersicht  der  Ergebnisse  der  Živil- 
und  Strafrechtspílege  im  Kčnigreich  Sach- 
sen«  (Drážďany,  1865—81,  7  sv.). 

Sohwarsebaoh,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Kraslice,  okr.  a  pš,  Neydek,  fara  Tatrovice; 
73  d.,  492  obyv.  n.  (1900),  krajky. 

Bohwarso&au  (pol.  O(emiejewo),  město 
v  prus.  vlád.  obv,  bydhošfském,  kraj  \Vitkowo, 
na  žel.  dr.  Olešnice-Hněidno,  má  1324  obyv. 
větš.  katol.  (1900),  katol.  a  evang.  kostel  a 
synagogu. 

SoliwarseiLbaoh:  1)  8.  (8.  a.  d.  Saale), 
město  v  bav.  vlád.  obv.  horno franckém,  okr. 
hofském,  při  ř.  Sále  a  žel.  dr.  Mnichov-Hof, 
má  4186  obyv.  (1900),  zámek  knížat  Sch5n* 
burku- Waldenburků ;  výrobu  porculánu  a 
kvasnic,  broušeni  žuly  a  průmysl  textilní.  — 


ze  Schwarzenberka.  83 

2)   S.   (S.   am  Wald),   městečko   t.,   okr.  l  želstvi  Michal  a  Herman  dostali  Stefanshergr, 
Naila,   1603  oby  v.  (1900),   býv.   zámek,  sla-  '  z  druhého  lože  Jan  a  Sigmu  nd  Landsberg, 
dovna,  doly  na  žel.  rudu,  lomy  na  mramor   čímž  povstaly  dvě  větve:   Stefansberská  (A) 
a  břidlici  a  krajkářstvi,  obuvnictví  a  průmysl  |  a  Hohenlancísberská  či  Francká  (B). 
textilní.  B.  Vymřelá  haluz  Hoheniandsberská. 

8ob.ivmrze&bM:^:  1)  8.,  ves  v  Čechách  Jan  (f  1462)  účastnil  se  válečné  výpravy,  kte- 
▼  Krkonoších,  hejtm.  Trutnov,  okr.  a  fara  |  rou  jménem  cis.  Bedřicha  III.  markr.  brani- 
Maršov,  pš.  Janské  Lázně;  53  d.,  230  obyv.  n.  |  borský  Albrecht  příjmím  Achilles  podnikl 
(1900),  vápenice  a  dolv  na  vápenec.  proti  vévodovi  bavorskolandshutskému  Lud- 

2)  S.,  město  v  král.  Saskem,  viz  Čer-  víku,  a  padl  v  bitvě  u  Giengen.  Zanechal  to- 
nice  9).  I  liko  dceru  Evu  (f  1473),  provdanou  za  hr. 

S)  S.,  far.  ves  a  navštěvovaná  léčebna  ^  Ludvika  z  Ottingen.  Mladší  bratr  Sigmund 
vzduchem  ve  Švýcarsku,  v  kant  a  okr.  lu-  i  (1430—1502)  zdědil  po  otci  Hohenlandsberg 
ccmském,  má  1089  obyv.  :  a  po  bratru  Janovi  Šchwarzenberg.    Byl  ra- 

ze Sohwarsenberka^  původně  rytířský,  dou  markraběte  braniborského  Albrechta, 
nyní  knížecí  rod  kvetoucí  v  Rakousku  a  v  Ba-  hejtmanem  v  Neustadtě  a  Východních  Fran- 
▼orsku  jest  stejného  původu  s  hraběci  rodi-  cích  a  r.  1490  vstoupil  se  svým  synem  Janem 
nou  ze  Seinsheimu.  Domovem  bylo  jim  do  služeb  bavorských.  Jan  měl  za  1.  man- 
místo  Seinsheim  ve  Francích,  jež  bylo  jejich  '  želku  Markétu  z  Dtlrwangen  (f  1459)  a  2.  hrab. 
svobodným  statkem.  Rod  ten  potom  tak  se ;  Evu  z  Erbachu  (f  1489),  jež  mu  porodila 
rozvětvil,  že  při  stejnosti  jmen  nesnadno  jest  syna  Jana,  příjmím  Silného.  Jan  Silný  (1463 
sestaviti  rodokmen.  Teprve  od  r.  1368,  kdy  až  1528)  byl  obrovského  těla,  klouby  jeho 
se  jmenuje  Brandt  Brendelin  ze  Seinsheimu ,  rukou  kryla  rohovatá  kůže,  provaz  přetrhl 
na  Stefansberku,  lze  posloupnost  rodu  sta-  i  hravě,  podkovu  přelomil  bez  námahy  a  býka 
neviti  určitě.  Syn  jeho  Michal  (*  1359  — j  stiskl  k  zemi.  Imposantní  jeho  postava  v  Čer- 
f  1399),  jenž  za  ženu  pojal  Markétu  z  Rosen-  veném  dlouhém  kabátě  obrací  v  rodinné 
berga  (bavorského  rodu),  byl  jako  stoupenec  obrazárně  zdaleka  pozornost  každého.  Při 
vircpurského  biskupa  Gebharda  zajat  r.  1397  i  tom  přítel  věd  a  umění,  sám  básník  a  spi- 
od  povstalých  měšťanů  geroldshofských,  ale  |  sovatel,  přívrženec  nového  evang.  učení,  jež 
iefté  t.r.  jmenován  hejtmanem  zámku  Frauen- i  zavedl  na  svých  statcích,  přítel  Lutherův  a 
berka.  Syn  jeho  byl  Erkinger  ze  Seinsheimu  |  Huttenův.  jenž  vlastní  rukou  dceru  svou  Bar- 
(1362 — 1437),  praotec  celého  rodu  Schwar- 1  boru  po  20letém  pobyte  vyvedl  z  kláštera 
zenberského.  Ten,  koupiv  v  1.  1405 — 11  od .  v  Bamberce.  Své  mládí  ztrávil  do  20.  roku 
rytífů  z  Westenberka  a  Abensberku  po  část-  u  dvorů  porýnských  knížat,  vynikaje  při  tur- 
káchpanství  Šchwarzenberg,  počal  se  psát  i  I  najích  a  pitkách,  až  ho  starostlivý  otec  po- 
te Seinsheimu  na  S-ku  a  s  vynecháním  prv- ,  volal  zpět.    Táž  romantická  nálada  vedla  jej 


niho  jména  ze  S.  Byl  hofmistrem  biskupa 
vircpurského.  R.  1410  podnikl  s  jinými  franc- 
kými rytíři  válečnou  výpravu  do  Polska  proti 
Prusům  a  za  padlé  soudruhy  založil  anniver* 
sarie  v  Bissonii.  R.  1415  byl  císařským  ra- 
dou, r.  1416  fojtem  města  Schweinfurtu  a 
r.  1417  města  Windsheimu.  T.  r.  byl  i  u  kon- 
cilu v  Kostnici.  R.  1420  —  21  účastnil  se  vá- 


do Palestiny  a  potom  do  leženi  kr.  Maximi- 
liána.  Potyčkám  s  markrabaty  braniborskými 
učinil  konec  smlouvou  Kadolzburskou  ze 
16.  záři  1511,  jíž  Hohenlandsberg  a  Šchwar- 
zenberg uznal  za  podléno  braniborské,  čímž 
však  jim  dal  příležitost  vměšovati  se  do  vnitř- 
ních záležitostí  jeho  statků.  Jsa  v  1.  1501—24 
jako  biskupský  hofmistr  v  Bamberce  i  před- 


Xeiné  výpravy  proti  husitům;  zachovalo  se  |  šedou  dvorního  soudu  tudíž  a  seznav  kruté 
i  vyobrazení  štítu,  jehož  u  Žatce  užíval.  Tím  tresty  a  formálnost  hrdelního  práva,  hleděl 
jakož  i  značnými  půjčkami  získal  od  krále, je  zmírniti  a  proměniti  v  náležitý  výslech, 
Sigmunda  zástavu  měst  Žatce,  Kadaně  a  Be-  ,  což  potom  v  život  uvedeno  novým  hrdelním 
rouna,  zámku  Točníku,  Žebráku  a  Bečova  a  '  řádem  Bamhergensis.  Od  císaře  Karla  V.  jme- 
dvora  Libanice,  což  mělo  v  zapěti  sňatky  ,  nován  při  odchodě  jeho  z  říše  členem  vlády 
jeho  dětí  s  rody  českými  Kolovraty,  Šliky,  i  říšské  a  měl  vynikající  účastenství  při  odvo- 
Rousy  z  Plavná.  Opět  r.  1429  s  mnohým  li-  '  láni  Wormskeho  ediktu  a  při  sestavování 
dcm  jeho  nákladem  najatým  táhl  do  Čech  říšského  útrpncho  řádu  hrdelního  CaroHna. 
proti  husitům.  R.  1430  převzal  pro  kurfiršta  i  Tím  získal  si  nemalé  zásluhy  o  reformu  hrdel- 
mohučského  Konráda  vydržování  240  zbroj-  i  niho  práva  vůbec.  Ciceronovy  spisy  De  offi- 
ných  koní  a  pro  vircpurského  biskupa  Jana   ciis,  De  senectute,  Dc  amicitia  a  Tusculanae 


100  jezdců  na  zámku  Bečově.  Za  to  povýšen 
r.  1429  od  krále  Sigmunda  za  svobodného 
pána   a  dáno  mu  právo  pečetiti  červeným 


disputationes,  jsa  latiny  sám  neznalý,  dal  od 
svého  kaplana  Neubera  přeložiti  věrně  do 
němčiny,  opravil  podle  požadavku  řeči  přc- 


voskem.  R.  1435  koupil  od  vircpurského  bi-    klady  ty,  kommentoval  a  vydal  je  tiskem. 


skupa  zámek  a  úřad  Landsberg.    Se   svou 
první  manželkou  Annou  z  Bíbry  (f  1418)  za- 


Též  sepsal  Memoriál  der  Tugend,  ozdobený 
dřevorytinami  od  J.  Scháuíeleina  a  J.  Burk- 


ložil  a  nadal  kartousy  Marienbruck  u  Ost-    mayera,  jako  většina  jeho  spisů,  moralisujicí 


heimu,  kdež  i  zřídil  hrobku  pro  svůj   dům. 
Druhá  manželka  jeho  Barbora  z  Abensberka 


báseň   Kummertrost   a    Búchle  wider  das  Zu- 
trinken.    Nové  evangelické  učení  propagoval 


(t  1448)  bvlasestřenice Barbory  Celjské,  man- I  spisem    Beschwórung    der    alten    teujlischen 
želky  krále  Sigmunda.  Synové  prvního  man-  '  Schlange  mit  góttlichem  Worte  (Norimb.,  1525). 


84 


ze  Schwarzenberka. 


Pro  svou  reformační  činnost  Tan  r.  1624  vy- 
stoupil ze  služeb   bamberskjch   do   služeb 
braniborských,  kdež  byl  honnistrem.    Když 
t.  r.  i  celý  říšský  regiment  musil  ustoupiti 
stranám  protireformacním,  lan  jmenován  od 
dsaře  Karla  V.  radou.    Roku  1525  vypukla 
selská  bouře  ve  Francích,  jež  zasáhla  i  statky 
Janovy;  zámek  Schwarzenberg,  jehož  háiil 
syn  jeho  stejné  smýšlející  Bedřidi,  sice  ob- 
hájen, ale  za  to  zpustošen  Hohenlandsberg. 
Ve  své  závěti  Jan  odkázal  své  statky  synům 
svým  Krištofovi  a  Bedřichovu  Nejstarší  Kri- 
štof,  nemoha  srovnati  se  s  otcem  v  nábo- 
ženství, postoupiv  Bedřichovi  statky  otcov- 
ské, vystehoval  se  do  Bavor,  kdeŽ  založil  po- 
šlost  bavorskou (C).  Bedřich  přezvaný  Ne- 
Sf  astný  (1498—1561)  vedl  za  otce  a  po  jeho 
smrti  i  za  bratra  Kristofa  správu  otcovských 
statků.  R.  1529  táhl  s  kontingentem  říšským 
ve  vojsku  kurňršta  saského  Jana  Bedřicha 
k  Vídni  proti  Turkům.  Od  téch  časů  zůstal 
v  jakémsi  styku  s  tímto  kuríirštem  a  tak  se 
stalo,  že  když  tento  se  postavil  v  čelo  Šmal- 
kaldského  spolku,  i  Bedřich  s  nim  bojoval 
proti  císaři  a  po  nešťastném  konci  této  války 
dán  byl  do  říšského  achtu.  Markrabě  Albrecht 
Bayreuthský  obsadil  statky  Schwarzenberské 
a  Bedřich  žil  po  7  let  ve  vyhnanství.  Teprve 
r.  1552  přijat  opět  od  císaře  na  milost.  Ale 
zámku  áchwarzenberka,  jenŽ  mezi  tím  zasta- 
ven byl  hrabatům  z  Castellu,  musil  dobýti 
mocí,  zámek  Hohenlandsberg,  na  jehoŽ  ob- 
novení vynaložil  veliké  peníze,  vrácen  mu, 
byv  r.  1554  od  franckých  spojenců  dobyt, 
jen  ve  zříceninách,  ze  kterých  jiŽ  nepovstal. 
Bedřich  byl  třikráte  ženat  a  zanechal  4  syny 
a  2  dcery.  Nejstarší  Jan  (1525—88)  přečkav 
své  bratry  bezdětné,  shromáždil  opět  veškeré 
statky  Schwarzenberské  ve  svých  rukou.  Zů- 
stav v  t.  zv.  Grumbašských  nepokojích  věren 
císaři,  byl  se  svými  bratry  Pavlem  a  Bedři- 
chem a  strýci  Ottou  Jindřichem,  Krištofem 
a  Janem  Gerwikem  r.  1566  na  říšském  sněme 
v  Augšpurce  povýšen  do  stavu  hraběcího  a 
rodinné  panství  Schwarzenberg  učiněno  říš- 
ským hrabstvim.    Při  tom  byl  původní  znak 
rodový  zlepšen  a  rozhojněn  způsobem  tím, 
že  štít  byl  rozČtvrcen  a  do  1.  a  4.  pole  při- 
šly 4  modré  koly,  do  2.  a  3.  bílá  věž  s  cim- 
buřím na  třípahrbkovém  Černém  vrchu.  Ze- 
mřel bezdětek,  načež  statky  francké  větve 
přešly  na  pošlost  bavorskou. 

C.  Bavorská  větev.  Zakladatelem  jejím 
stal  se  Krištof  (1488—1638),  prvorozený 
syn  lana  Silného.  Opustiv  r.  1517  pro  své 
katolické  smýšlení  domov,  byl  r.  1519  radou 
vévody  bavorského  Viléma  IV.,  zastávaje  jako 
dvorní  sudí  knížecího  dvorního  tribunálu 
jedno  z  nejvyšších  postavení  v  zemi.  Později 
stal  se  tamtéž  hofmistrem.  Proti  protestan- 
tismu horlil  i  vydanými  spisy,  ba  i  otcovi 
v  tom  směru  domlouval.  Získav  koupí  zámek 
Traublin^  a  Eggenhofen,  usadil  se  trvale 
v  Bavořich.  S  2  manželkami  měl  16  dítek. 
Z  těch  připomínáme  zvláště  Viléma,  reprae- 
sentanta  starší,  a  Ottu  Jindřicha,  zakladatele 
mladší  haluze  bavorské. 


Otto  Jindřich  (1536—90)  byl  již  r.  1562 
hofmistrem  a  nejvyšším  komořím  na  dvoře 
mnichovském.  Po  smrti  markraběte  Filipa  L 
Badenského  jmenován  r.  1671  poručníkem 
nezletilého  syna  jeho  Filipa  II.  a  místodrži- 
tělem  v  Badensku,  při  čemž  připadla  mu  ne- 
vděčná úloha  rekatolisace  této  země.  Potom 
(1576)  stal  se  cis.  radou  a  předsedou  říšské 
dvorní  rady.  R.  1579  byl  cis.  kommissařem 
na  kongressu  Kolínském,  jenž  svolán  byl  po 
sjednání  míru  Utrechtského.   R.  1588  zdědil 
po  vymřelé  poŠlosti  Francké  rodinné  statkv 
Schwarzenberg  a  Hohenlandsberg.   Byl  pří- 
telem věd  a  uměni,  sbíral  mince,  medaille  a 
antiky.  Byl  třikráte  ženat,  ale  jen  z  prvního 
manželství  měl  syna  Wolfganga  Jakuba 
(1560—1618).  Tento  prodav  statky  bavorské 
podržel  jenom  francké.  Pro  hrabstvi  Schwar- 
zenberské vydal  nový  soudní  řád.  Když  r.  1607 
zámek  vyhořel,  dal  jej  znovu  postaviti  Také 
byl  ctitelem   obrazů,  jichž  shromáždil  přes 
113;  známý  jest  zvláště  obraz  představaiici 
Spasitele  a  apoštoly  při  bouři,  jejž  ryl  J.  Sa- 
deler.  V  zámku  Schwarzenberce  vystavěl  ka* 
tolickou  kapli.   Ačkoliv  se  svou  manželkou 
hrab.  Annou  Sibyllou  Fuggerovou  (f  1634) 
zplodil  9  dítek,  byl  přece  sam  poslední  po- 
tomek mladší  bavorské  větve  a  statky  ro- 
dinné připadly   hrab.  Jiřímu  Ludvíkovi  ze 
starší  pošlosti  bavorské.  Zakladatelem  jejím 
byl  Vilém  (1511—52),  syn  Kristofa  a  hr.  Evy 
z  Montfortu.   Byl  napřed  komorním  radou 
arciknížete  Ferdinanda  v  Inšpruce;  po  smrti 
svého  otce  r.  1538  zdědil  jeho  úřad  nejvyš- 
šího dvorního  maršálka  v  Éavořích.  Ze  synfi 
přečkal  jej   Krištof  (1560—96),  jenž  r.  1556 
povýšen  jest  do  stavu  hraběcího.    Z  8  jeho 
dětí  toliko  nejmladší  Jiří  Ludvík  (1686  až 
1646)  dosáhl  delšího  věku  a  velikého  významu. 
V  mládí  sloužil  na  dvoře  arciknížete  Ferdi- 
nanda Štýrského.    R.   1605   doprovázel  cis. 
vyslance  ne[vyš.  hofmistra  svob.  pána  Jana 
Oldřicha  z  Éggenberka  do  Španěl.    R.  1612 
šel  v  diplomatickém   poslání  do  Vratislavě 
k  tamnímu  biskupu  a  do  Polska  ke  králi  Sig* 
mundovi  v  záležitostech  arciknížete  Karla. 
R.  1616  vyjednával  s  úspěchem  jménem  cis. 
Matiáše   s  knížaty  katolické  ligy   o  pomoc 
proti  Benátčanftm  spojeným  s  Turky.  R.  1621 
císař  Ferdinand  n.  poslal  jej  do  Anglie  vy- 
jednávat s  králem  Jakubem.  R.  1624  provázel 
arciknížete  Karla  jednajícího  o  ruku  infantkv 
donny  Marie  pro  Ferdinanda  III.  do  Španěl, 
a  když  Karel  v  Madridě  zemřel,  připadl  mu 
úkol  obstarati  pohřeb  a  celou  družinu  arci- 
knížete vydržovati  a  dopraviti  domů.   Pro 
nedostatek  peněz  musil  se  tu  zdržeti  do  konce 
ún.  1625.    Mezi  tím  ministr  Oiivarez  vytasil 
se  s  návrhem  o  zřízení  společné  obchodní 
společnosti  námořské   a  žádal  Jiřího  Lud., 
aby  to  císaři  přednesl.  Císař  přistoupil  ochotně 
na  návrhy  španělské  a  jmenoval  Jiřího  Lud. 
dne  25.  list.  1625  svým  vyslancem  v  Brusselu 
k  tomu  konci,  aby  zde  jednal  o  zřízení  obran- 
ného spolku  a  námořní  obchodní  kompanie. 
HoUandský  obchodní  monopol  měl  býti  od- 
straněn, na  Baltickém  moři  získán  přístav. 


ze  Schwarzenberka. 


85 


ipfisobeno  válečné  a  obchodní  loďstvo  pod 
cis.  vlajkou,  znovu  vzkříšen  obchod  indický 
a  obnoven  vliv  dsařský  na  severu  Evropy. 
Ale  bezohledné  prováděni  svých  úmyslů  se 
•trany  Španělska,  jemuž  šlo  jen  o  zničeni 
obchodu  hollandskeho,  obavy  Bavorska  a  kat. 
ligy  před  nadvládou  španělskou,  obojetná, 
sošecká  politika  Bavorska,  jei  toliko  chtělo 
nskati  pomoc  pro  Tillyho,  přivedly  krásný 
ten  podnik  k  pádu.  Dne  4.  pros.  1626  Jiří  L. 
odvolán  z  Brusselu.  Ale  když  zbraně  cis.  do- 
byly Šlesviku  a  Holštýna  a  zatlačily  dánské 
vojsko  na  ostrovy,  zdála  se  císaři  příhodná 
chvíle  k  obnoveni  dřivějšího  jednaní.  Tak 
poslán  Jiří  L.  4.  záři  1627  k  Valdšteinovi, 
povýšenému  za  generála  Baltického  moře  a 
Atiantského  okeanu,  aby  se  zmocnil  přístavu 
a  města  Wismaru  a  Hanza  aby  se  španěl- 
ským obchodním  loďstvem  vstoupila  ve  spo- 
Itk..  Českému  sněmu  dostalo  se  vyzvání  po- 
mysliti na  to,  jak  by  se  zaříditi  mohla  plavba 
po  Labi  od  Prahy  do  Litoměřic  a  odtud  do 
Uamburka  k  moři.  K  upravení  Vltavy  Fer- 
ddnand  III.  poslal  ze  Štýrska  lidi  takových 
práci  znalé  do  Čech.  Také  toto  jednání  zů- 
stalo bez  úspěchu  pro  obavy  Hanzy  před 
nepřátelstvím  Dánska  a  pro  snahu  Valdštei- 
nova  udržeti  sobě  Meklenburk  ve  shodě 
8  tímto  králem.  V  dubnu  1628  Jiří  L.  odvo- 
lán. Gsař  udělil  mu  nodnost  tajného  rady 
a  dvorního  maršálka  a  král  španělský  dal 
mn  řád  zlatého  rouna.  R.  1630  a  1635  přijal 

E>selství  ke  kuríirštfim  říšským,  by  je  na- 
onil  k  volbě  arciknížete  Ferdinanda  za  ně- 
meckého dsaře.  Dne  26.  čna  1631  cis.  Fer- 
dinand n.  jmenoval  jej  nejvyšším  vindické 
a   petřínské  hranice  ve  Varaždině.   Tu   se 
k  němu  obrátili  vyslaní  křesfanů  tureckých 
s   prosbou,  by  jim  k  chystanému  povstání 
proti    jejich    utiskovatelfim   zjednal   pomoc 
ode  dvora  vídeňského.    Ale  vše  se  rozbilo 
o   nerozhodnost  tamní.    Kdežto  tak  Jiří  L. 
v  rozličných  těch  poselstvích  dlel  mimo  dfim, 
panství  Schwarzenberské  bylo  od  rozličných 
nepřátel.  Švédův  a  jiných,  obsazeno,  zakou- 
šejíc všecky  svízele  30leté  války.   Nový  do- 
mov nalezl  Jiří  L.  sňatkem  s  bohatou  Annou 
Neumannovou   z  Wasserleonberku  (f  1623) 
jii  r.  1617  82Íetou  jako  6.  muž  pojal  za  ženu 
a  po  níž  zdědil  rozsáhlé  statky  s  Muravou 
ve   Štýrsku.    Zámek  Muravu  zbořil  a  dal  jej 
r.  1628  vystavěti  znova.  Druhá  manželka  hrab. 
Alžběta  ze  Sulzu  (f  1651)«  s  níž  se  oženil 
r.  1624,  porodila  mu  sice  3   dítky;   ty  však 
zemřely  před  ním.  Nemaje  tak  sám  žádných 
vlastních  dědicův,  učinil  r.  1637  s  hrabětem 
Adamem  stefansberské  pošlosti  smlouvu,  po- 
dle níž  svn  tohoto  Jan  Adolf  r.  1642  převzal 
panství  Schwarzenberk  a  r.  1646  ostatní  statky. 
A,  Stefansberská  pošlost.   Zakladate- 
lem jejím  byl  Michal  (f  1469),  nejstarší  syn 
Erkingerův.  Byl  radou  biskupů  vircpurských 
a  núlňc\  mu   Stefansberg  polit,  úřadu   ge- 
roizhofského,  Werneck  a  Himberg.  Syn  jeho 
Michal  (t  1499)  byl  radou  kurftršta  brani- 
borského, hejtmanem  v  Kitzin^en  a  účastnil 
se  r.  1488  se  svými  syny  Erkmgrem  a  Sig- 


mundem  při  vysvobozeni  Maximiliána  z  moci 
povstalců    bruggských.    Sestra    jeho    Anna 
(t  1460)  provdíána  byla  za  Petra  Holického 
ze  Šternberka  (f  1454).  Měl  2  syny  a  2  dcery. 
Mladší  Sigmund  (t  1629)  byl  též  radou  a 
hejtmanem  v  Kitzingen  a  účastníkem  vý- 
pravy na  Bruggy.  Ježto  syn  jeho  Arnošt  ze- 
mřel před  ním,  zašla  jím  větev  Stefansberská. 
Starší  bratr  jeho  Erkinger  (t  1510)  táhna 
s  králem  Maximiliánem  jako  jeho  rada  do 
Nizozemska  a   usadiv   se  tam,  stal  se  za- 
kladatelem   nizozemské,   nyní  knížecí 
větve  ze  S.  S  manželkou  svou  hraběnkou 
Apollonií  z  Marku,  kterou  pojal  r.  1485,  zů- 
stavil  2  syny,  Viléma  a  Edmunda,  z  nichŽ 
tento  založil  Édmundskou  či  Lutišskou  haluz, 
která,  ač   četně  rozvětvená,  vymřela  již  ve 
3.  koleně  r.  1667.   Vilém  (1486-1639[41]) 
sloužil  již  r.  1511  s  24  jízdnými  na  dvoře 
vévody  Julišského;   r.  1515   stal  se  hejtma- 
nem v  Herzogenratu,  r.  1536  také  v  Esch- 
weileru   a   konečně    na  Wilhelmsteině.   Na 
straně  vévody  lotrinského  Antonína  bojoval 
jako  nejvyšší  nad  1500  jezdci  a  plukem  pě- 
choty proti  povstalým  sedlákům  v  Elsasku. 
Pojal  r.  1513  za  manželku  Kateřinu  z  Nes^l- 
rode,  s  kterou  dostal  věnem  rytířský  statek 
Rovenber^,  jenž  zůstal  u  rodu  až  do  r.  1678. 
Z  6  dítek  ^eho  zemřel  Bertram  v  mládí.  Prvo- 
rozený Vilém  (t  1557—58)  měl  za  manželku 
Annu  z  Harffu  (f  1584),  jíž  do  Schwarz,  domu 
přišel  statek   Gimborn.  Jediný  syn  Adolf 
(1550—1600)  stál  r.   1572    ve  službách  špa- 
nělských ve  vojsku  Albově  před  Bergenem 
v  Henegavsku,  r.  1588  postaven  jako  místo- 
držitel,  generál  a  landhofmistr  v  čelo  vlády 
kolínské,  r.  1694    najav    200   jízdných   Va- 
lonů  přešel  do  služeb  císařských.  Přitáhl  do 
Uher  a  účastnil  se  napřed  obležení  Ostři- 
homa,  bojoval  r.  1595  při  dobytí  Hatvanu 
a  zvítězil  s  Pálffym  u  Kercsztese,  kdež  však 
nekázeň  vojska  jej  připravila  o  úspěchy  boje. 
Nejslavnější  skutek  jest  však  dobytí  Rábu 
29.  března  1598.   Vítězství  to  slaveno  v  ce- 
lém křesťanském  světě  bohoslužbami,  bro- 
šurami, básněmi  a  medaillemi.  Stavové  dolno- 
rakouští    dali   Adolfovi   4000    dukátů,   zlatý 
řetěz  a  stříbrné  nádobí.  Císař  Rudolf  II.  pa- 
soval jej  slavnostně  v  Praze  dne  5.  čna  1599 
za  rytíře,  poukázal  mu  40.000  zl.,  povýšil  jej 
a  veškeré  jeho  potomstvo  do  stavu  hrabě- 
ciho  a  zlepšil  jeho  znak  přidáním  havrana 
{Rab)  stojícího  na  hlavě  Turčína.  Podle  cis. 
rozkazu  postaveny  na  rozcestí  kamenné  sloupy 
zvěstující  světu  toto  vítězství.  Po  zmařeném 
pokusu   zmocniti   se   Stoličního   Bělehradu, 
vnikl  dne  10.  října   do  dolního  města  Bu- 
dína; ale  další  pokroky  zmařeny  jsou   an- 
archií, která  vznikla  ve  vojsku  jeho  nedo- 
statkem výživy  a  žoldu.  Ba  posádka  v  Pápé 
chtěla  se  i  vzdáti  Turkům.   Tu  postavil  se 
Adolf  proti  odbojníkům,  ale  byv  jejich  kulí 
do  hlavy  zasažen,  skonal   dne  29.  čce  1600. 
Mrtvola  jeho  byla  přivezena  do  Vídně  a  s  ve- 
likou vojenskou  poctou  pohřbena  v  kostele 
augustiniánů.  Také  mu  dal   císař  Rudolf  II. 
postaviti   pomník   z   bílého    mramoru.  Jeho 


86 


ze  Schwarzenberka. 


krunýř  nachází  se  dosud  ve  sbírkách  cisař* 
ských.  Z  manželství  jeho  s  Markétou  Alžbě- 
tou Volfovou  z  Metternichu  (f  1624)  pošel 
jediný  syn,  hrabe  Adam  (1583—1641).  Ob- 
dríev  za  pohledávky  otcovy  od  kurfiršta  ko- 
línského 5000  zl.,  přilnul  k  markraběti  brani- 
borskému Arnoštovi,  jenž  s  bratrem  svým 
kurfirštem  Janem  Sigraundem  po  vymření 
vévodů  julich-klevských  na  dolejším  Rýnu 
získati  hleděl  vynikající  muŽe  a  jimi  nápad 
těch  zemí.  R.  1610  jmenován  od  kurňrŠta 
tajným  komorním  radou  a  vrchním  komo- 
řím se  služným  1400  tolarů.  Když  r.  1612 
markrabě  Arnošt  dlel  mimo  zemi,  Adam 
spravoval  za  něj  tuto  državu.  Jsa  dopodrobna 
orientován  v  záležitostech  julich.-klevských, 
zůstal  po  celý  život  na  dvoře  braniborském 
referentem  v  tom  oboru.  Po  smrti  Arnoš- 
tově r.  1613  zůstal  ve  službách  jeho  ná- 
stupce kurprince  Jiřího  Viléma,  který  stav 
se  kurfirštem,  povolal  jej  do  Braniborska, 
kdež  Adam,  jediný  katolík  v  protestantské 
zemi,  jej  brzy  zcela  opanoval  a  všecka  diplo- 
matická vyjednávání  konal.  (Cdyž  r.  1638 
kurfiršt  do  vévodství  Pruského  odebrati  se 
musil,  zůstal  S.  jako  místodržitel.  Když  však 
mladý  kurfiršt  Bedřich  Vilém  vlády  se  ujal, 
byla  celá  země  až  na  pevnosti  Špandavu, 
Kostřín  a  Peitz  v  rukou  nepřátelských.  Proto 
musil  dáti  se  směrem  opačným  a  volal  do 
tajné  rady  samé  protivníky  S-ovy.  To  když 
tento  zpozoroval,  žádal  za  propuštění  z  místa 
ředitele,  podržel  však  postavení  místodrži- 
telské.  Na  zprávu,  že  upadl  v  nemilost  a  že 
oddíl  vojska  pro  špatnou  stravu  a  nedo- 
statek žoldu  se  bouři,  rozčiliv  se,  raněn  byl 
S.  mrtvicí  a  zemřel  ve  Špandavě,  kde  pro 
větší  bezpečnost  sídlo  své  měla  správa  země. 
Kurfiršt  Bedřich  Vilém  dal  zabaviti  veškeré 
statky  a  úpisy,  obrazy,  čalouny,  gobelíny  a 
jiný  drahocený  nábytek  Adamův  a  přivedl 
tak  rod  Schwarzenberský  téměř  na  mizinu. 
Ale  vyšetřováním  zjištěna  správnost  všech 
pohledávek  jeho.  Sasko  zase  zmocnilo  se  ro- 
dinného schwarzenberského  stříbra.  Hrabě 
Adam  byl  státník  pronikavého  bystrého  roz- 
umu, jenž  rychle  uměl  se  vpraviti  do  každé 
situace,  muž  veliké  obratnosti  a  pilnosti, 
jenž  domu  Braniborskému  prokázal  veliké 
služby,  jak  nyní  uznávají  i  pruští  historikové. 
Ježto  starší  syn  Frant.  Hartard  zemřel  před 
otcem  v  21  letech,  stal  se  druhý  Jan  Adolf 
(1616—1683)  jediným  dědicem  Adamovým, 
který  podle  úmluv  s  Jiřím  Ludvíkem  po- 
dědil i  starší  pošlost  bavorskou.  Jan  Adolf 
dovršiv  své  značné  vzdělání  u  dvora  fran- 
couzského r.  1632,  vstoupil  r.  1635  do  řádu 
Maltézského  a  stal  se  komturem  v  praebendě 
sonnenburské.  Při  tom  r.  1635  přistoupil 
k  císařskému  dvoru  ve  Vídni,  r.  1637  stal  se 
tu  komořím,  r.  1640  radou  říšského  dvora 
a  r.  1646  radou  válečné  rady.  R.  1645  stal 
se  u  arciknížete  Leopolda  Viléma  nejvyšším 
komořím,  r.  1646  tajným  radou  a  r.  1656 
jeho  nejvyšším  hofmistrem.  R.  1650  udělil 
mu  španělský  král  řád  zlatého  rouna.  Hrabě 
Jan  Adolf  provázel  řečeného  arciknížete,  když 


r.  1647  stal  se  místodržitelem  v  Nizozemsku, 
do  Brusselu  a  byl  mu  tu  nápomocen  i  při 
nakupování  obrazů,  gobelínů,  tapet  atd.  Jeho 
příkladem  se  řídě  Jan  Adolf  jal  se  sám  ku- 
povati obrazy,  gobelíny  a  jiné  umělecké  před- 
měty a  stal  se  tak  zakladatelem  bohatých 
sbírek  schwarzenberských.  R.  1656  vrátil  se 
s  arciknížetem  do  Vídně.  Za  jeho  věrné 
služby,  zadržené  služné  a  půjčky,  arcikníže 
r.  1660  postoupil  mu  panství  třeooňské  a  ve 
své  závěti  z  r.  1662  odkázal  mu  250.000  zl., 
vzácné  čalouny  a  nářadí.  Jan  Adolf  byl  nyní 
konferenčním  ministrem  císařovým  a  od  r.  1670 
předsedou  říšské  tajné  rady,  ve  kteréž  hod- 
nosti předsedal  r.  1674  kommissi,  jež  sou- 
dila padlého  Václava  Eusebia  Lobkovice, 
stoupence  Francouzů.  Císař  Leopold  po- 
výšil dne  14.  čce  1670  hrabství  Schwarzen- 
berské  na  knížetství,  Jana  Adolfa  a  jeho 
prvorozeného  syna  do  stavu  říšských  knížat. 
Jan  Adolf  dal  také  pátrati  po  svých  před- 
cích, opisovati  zprávy,  epitafia  atd.  a  shro- 
máždil též  podobizny  domu  Schwarzenber- 
ského od  Jana  Silného  počínaje.  Bohužel  dal 
je  od  malíře  Benjamina  Blocha  ve  Vídni 
kopírovati  v  životní  velikosti,  při  čemž  vzácné 
originály  většinou  se  ztratily.  R.  1650  byly 
mu  konečně  konfiskované  věci  jeho  otce  od 
kurfiršta  braniborského  vráceny.  Za  statky 
konfiskované  dostal  300.000  tolarů,  za  které 
mu  císař  zastavil  panství  Křivoklát  a  Krušo- 
vice  (1658).  R.  1661  koupil  od  Bartoloměje 
Marradasa  panství  hlubocké,  r.  1662  Mšec, 
r.  1671  Radomilice,  r.  1675  Bzí,  Branovice  a 
Vlčice,  r.  1678  Žimutice  a  r.  1679  Nížburk. 
Ke  zděděným  panstvím  štýrským  přikoupil 
I  Frauenburg.  V  říši  náležely  mu  Schwarzen- 
I  berg  a  Gimborn-Neustadt.  Štýrský  inkolát 
j  získal  již  6.  dub.  1647,  český  r.  1654  a  uher- 
,  ský  indigenát  r.  1659.  Byl  to  pravý  pater  fa- 
miliassvé  rodiny,  již  vysoko  povznesl  v  ohledu 
hmotném  i  ideálním.  V  hospodářství  zavá- 
děl na  svých  statcích  rozsáhlé  meliorační 
změny,  nakupoval  ušlechtilá  plemena  do- 
bytka švýcarského,  v  Třeboni  buvoly,  z  Nizo- 
zemska zasílal  rozličná  semena,  vruby  ušlech- 
tilých stromů,  dal  syny  svých  poddaných 
studovati  aneb  rozličným  řemeslům  učiti, 
v  Třeboni  usazoval  soukeníky,  na  Hluooké 
toufarské  hrnčíře  a  p.  v.  Též  založil  na  svých 
statcích  chudobince  pro  své  služebníky,  děl- 
níky a  poddané.  O  jeho  pilnosti  svědčí  roz- 
sáhlá korrespondence  s  císařem  Leopoldem, 
státníky,  vojevůdci  celého  světa,  již  osobně 
sám  vedl.  Skonal  náhle  v  Laxenburku  po 
seděni  tajné  rady,  byv  raněn  mrtvicí.  Žcnat 
byl  od  r.  1644  s  hraběnkou  Marií  Justinou 
ze  Starhemberka,  která  svá  poslední  léta 
trávila  v  Třeboni,  zde  31.  led.  1681  v  Pánu 
zesnula  a  také  pochována  jest.  Měli  spolu 
7  dítek,  z  nichž  však  toliko  dvě  přežily  ro- 
diče ;  dcera  Arnoštka  (1649  —  1719),  která 
r.  1666  provdala  se  za  knížete  Jana  Kristiána 
z  Eggenberka  (f  1710),  pána  na  Krumlově, 
Netolicích,  Prachaticích,  Vorlíku  a  Chýnově, 
a  přeživši  manžela  svého  a  veškerý  rod  Eg* 
genberský,  stala  se  dědičkou  těch  statků  a 


ze  Scbwarzenberka. 


87 


odkázala  je  svému  Tnukovi  knížeti  Adamu 
Františkovi  le  S.  Ferdinand  (1662—1703) 
zastával  také  veřejné  úřady;  stal  se  r.  1668 
cis.  komořím,  r.  1678   nejvyšším  podkoním 
ovdovělé  císařovny  Eleonory  a  skutečným 
tajným    radou,  r.   1685   nejvyšším   dvorním 
maršálem,  r.  1692  nejvyšším  hofmistrem  pa- 
nující císařovny  Eleonory  Majdalény  Terezie; 
také   mu  udělil  král  španělský  řád  zlatého 
rouna,  ale  toho  vynikajícího  postavení  a  ve- 
řejného významu,  jako  otec  jeho,  nikdy  ne- 
měl.  Za  to  dobrým  hospodářstvím  a  šetr- 
nosti postavil  rodinu  fínančně  na  pevný  zá- 
klad, tak  že  stát  v  památném  roce  1683  mohl 
založiti    mnoha   statisíci,  r.  1684  'přikoupiti 
statky  Jinonice,  Butovice,  Smíchov,  r.  1700 
Kestřany,   Skočíce,    Drahonice   a   Přečinov, 
.  r.  1703  Sejfy  a  Mory,  r.  1691  panství  Posto- 
loprty,  palác  na  Novém  trhu  ve  Vídni,  roz- 
ličné domy  v  Praze  a  j.,  ve  Štýrsku  Scheif- 
ling,  Schrattenberg  a  Reifenstein  a  ještě  za- 
nechati synu  několik  millionů  v  hotovosti. 
Také   zdědil   po  své   manželce   Marii  Anně 
(t  1698),  dceři  posledního  hraběte  ze  Sulzu, 
lantkrabství   Kleggavské   ve  Švábích.  Císař 
Leopold   dovolil   r.  1688,   aby  všichni    po- 
tomci Ferdinandovi  a  manžeíky  jeho  Anny 
Marie  se  psali  hrabata  ze  Sulzu  a  laatkra- 
bové  v  Kleggau,  povýšil  r.  1689  toto  lant- 
krabství na  kntžetstvi,  tak  že  hlava  rodiny 
psáti  se  měl  okněžněným  lantkrabětem  v  Kleg- 
gau.  Též  povolil,  aby  S-kové  do  znaku  svého 
pojali  znak    sulzský.   Ve  své  závěti  ze  dne 
22.  říj.  1703  kníže  Ferdinand  zřídil  pro  své 
potomky  ňdeikommiss,  nařídiv,  kdyby  někdy 
byli  2  mužští  potomci  domu  Schwarzenber- 
ského,  aby  bylo  učiněno  i  svěřenstvi  druhé. 
S  manželkou  svou  zplodil  10  dítek,  z  nichž 
jej   přežili:  dcery  Marie  Františka  Í1677  až 
1731),  manželka  Karla  z  FUrstenberka  í  f  1702), 
Marie  Anna  (1688—1757),  choť  hrát).  Leo- 
polda ze  Šternberka  (f  1745),  M.  Luisa  (1680 
až  1739),  provd.  za  Ferd.  Lobkovice,  a  Marie 
Johanna  (1692— 1744),  manželka  Frant.  Karla 
Libšteinského  z  Kolovrat  (f  1753),  a  princ 
Adam   František    (1680—1732).    Studoval 
v  Praze,  v  Paříži  a  Římě,  kde  mu   vštípena 
láska  k  uměni.  Vystavěl  palác  na  Rennwegu 
ve  Vídni  a  přestavěl  palác  na  Novém  trhu 
tamtéž,  zámek  Ohradu  u  Hluboké,  zámeček 
Hirschstetten  na  Moravském  poli,  kostel  na 
hoře   sv.  Ondřeje  u  Krumlova,  sv.  Prokopa 
u    Prahy,    a    vyzdobil   je    obrazy    předních 
umělcá  své  doby  a  jinými  díly  uměleckými; 
zahrady   jeho   slynuly    nejpřednějšími    rari- 
tami exotickými.   Ze  stavitelů,  jež  zaměst- 
nával, připomínáme  Bayera,  Fischera  z  Er- 
lachu  a  Martinelliho.  Jan  Jiří  Hamilton  stal 
r^  jeho  dvorním  malířem  (1706—18),  Daniel 
Gran    vyzdobil    palác    schwarzenberský    na 
Rennwegu,  Jiří  Werle  sál  na  Hluboké  a  na 
Ohradě.   Zděděné  jmění  dostalo  tak  pěkné 
umístnění.  Adam  František  byl  též  náruživý 
lovec.  R.  1711  stal  se  nejvyšším  podkonim 
a  nejvyšším  dvorním  maršálem,  r.  1712  rytí- 
řem řádu  zlatého  rouna  a  taj.  radou.  K  dosa- 
vadním rodinným  statkům  přibylo  dědictví 


Eggenberské  (1719);  kníže  Adam  František 
přikoupil  Němčíce  (1706),  Dobrš  fl707),  Zbo- 
rov  (1709),  Protivín  a  Chřešfovíce  (1715)  a 
Hamr  s  Valem    (1729).    Při   korunovačních 
slavnostech  v  Praze  r.  1723  císař  Karel  VL 
potvrdil  mu  povýšeni  panství  Krumlovského 
na  vévodstvi  již  před  100  lety  Eggenberkům 
udělené  s  právem,  aby  hlava  rodmy  užívala 
titulu  vévodského.  R.  1732  kníže  Adam  Fran- 
tišek pozval  císaře  Karla  VI.  na  Krumlov  a 
dělal  tu  velkolepé  přípravy  k  jeho  uvítání. 
Napřed  však  zajel  s  ním  na  lov  do  Bran- 
dýsa. Nešťastnou  náhodou  císař  míře  na  bě- 
žícího jelena  treňl  knížete.  To  stalo  se  dne 
10.  čna  a  den  potom  kníže  skonal.  S  man- 
želkou svou  Eleonorou  z  Lobkovic  (f  1741), 
již  pojal  r.  1701  a  která  v  lásce  k  myslivosti 
s  ním  závodila,  zplodil    dceru  Marii   Annu 
(1706—1755),  která   r.   1721    stala  se    chotí 
markraběte  badenského  Ludvíka,  a  po  delší 
rodinné  roztržce,  teprve  při  korunovaci  v  Praze 
u  hrobu  sv.  Jana   Nepomuckého  odklizené, 
Josefa  Adama  (1722—1782).  Od  těch  časů 
knížecí  rodina  ctí  tohoto  svatého  za  svého 
patrona.  Císař  zřídil  k  ruce  kněžny  Eleonory, 
tak   tragickým  způsobem  ovdovělé,  poruč- 
nickou  správu  knížecích  statkův  a  udělil  po 
zvláštní  kommissi  princi  tutéž  kolanu  řádu 
zlatého  rouna,  kterou  otec  jeho  při  císařské 
korunovaci  ve  Frankfurtě  od  něho  obdržel. 
Při  smrti  matčině  r.  1741  bylo  Josefu  Ada- 
movi 19  roků,  když  převzal  sám  správu  statků. 
Císař  Karel  VI.  rozšířil  hodnost  knížecí  na 
všechny  mužské  i  ženské  členy  rodu  ze  8. 
R.  1753  kníže  Joset  Adam  jmenován  tajným 
radou  a  r.  1776  prvním  nejvyšším  hofmistrem. 
Koupí   získal    r.   1767   statek   Nový   Zámek. 
Kníže  Josef  Adam  pojal  za  chof  r.  1741  Marii 
Terezii  kněžnu  z  Liechtenšteina,  z  kteréhož 
manželství  pošli  4  synové  a  5  dcer.  Ze  svnů 
zemřel  František  Josef  (1749—50)  jako  dítě, 
Josel  Václav  (1745-81)  zemřel  jako  plukovník 
cis.  pluku  Terziho,  Antonín  (1746—64)  jako 
hejtman  mlád.    Z  dcer  vdala  se  Marie  Anna 
(1744—1803)  za  hraběte  Bedřicha  z  Zinzen- 
dorfu  (t  1780},  M.  Terezie  (1747—88)  za  hr. 
Sigmunda  z  Goesu  (f  1796)  a   M.  Arnoštka 
(1752—1801)    za    hraběte    Františka    Auers- 
perka  (f  1803),  princezna  M.  Eleonora  (1748 
až    1786)    stala    se    nadační    dámou    ústavu 
v    Monsu    a    M.    Josefa   (1751—55)   zemřela 
v  dětském  věku.  Hlavou  rodiny  stal  se  knize 
Jan  (1742—89).  Nedal  se  vázati  žádnou  hod- 
ností státní,  toliko  r.  1764  přijal  notifikování 
volby  německého  krále  papeži  Klementu  XIII. 
Úplně  se  věnoval  správě  svých  rozsáhlých 
statkův.  Odlehlé  panství  vlčické  vyměnil  za 
klášterní    statky    třeboňský,    borovanský    a 
zlatokorunský  (1787),  ve  Štýrsku  koupil  Au- 
thal  (1783).  Panství  Gimborn  prodáno  r.  1782. 
Po  markraběnce  Alžbětě  Badenské,  dceři  své 
tetv   Marie   Anny,   dědil   panství    Lovosice, 
Vršovice  s  Mory  a  Kamýkem  a  užíváni  pan- 
ství Slavko\a    K  otevření  lesů  vimperských 
a  krumlovských  a  pro  lepší   zpeněžení  dřiví 
v>'stavěl   průplav   mezi   Vltavou   a  Dunajem 
(1787—89),  po  němž  plaveno  dříví  do  Lince 


8d 


ze  Schwarzenberksu 


a  odtud  po  Dunaji  ai  do  Vídně.  K  povzne* 
seni  obchodu  do  východních  kraiin  založil 
8  knížetem  Frant.  Gundakarem  ČoUoredo- 
Mansfeldem  a  hrabětem  Bedřichem  Nosti- 
cem  c.  k.  oktroyovanou  obchodní  banku,  jiŽ 
jako  hlavní  akcionář  a  vrchní  ředitel  přinesl 
veliké  oběti  hmotné.  Pro  služebnictvo  svých 
statků  zřídil  pensijní  fond.  Maje  několik 
synů  nařídil  testamentárně,  aby  pro  druhý 
majorát  knížecího  rodu  místo  štýrských 
statků  dáno  bylo  panství  vorlické.  Byl  ženat 
od  r.  1768  s  Marií  Eleonorou  z  Ottingen- 
Wallerstein  (1747—97),  jež  mu  porodila  tyto 
dítky:  Josefa  (o  němž  níže),  Jana  (1770— 79), 
Karla,  zakladatele  druhého  majorátu  (v.  níže), 
Antonína  (1772-75),  Františka  (1773—89). 
Arnošta  (1773—1821),  biskupa  rábského,  mi- 
lovníka a  pěstitele  hudby,  od  něhož  knížecí 
rodina  dostala  bohatou  sbírku  hudebnin  a 
zámek  Aigen   u   Salcpurku,  Bedřicha  Jana 

a 774 — 96),  jenž  padl  v  bitvě  u  Wannheimu, 
árii  Karolinu  (1775—1816),  manželku  Frant. 
{osefa  kn.  z  Lobkovic  (f  1816),  Charlottu 
Cleonoru  (1777—82),  Marii  Alžbětu  (1778  až 
1791),  Marii  Terezii  (1780—1870)  provdanou  za 
lantkraběte  Bedřicha  z  FUrstenberka  (f  1856), 
Jana  (1782-83)  a  Eleonoru  (1783—1846). 
Hlavou  rodiny  stal  se  kníže  Josef  (1769  až 
1833],  rytíř  řádu  zlatého  rouna  a  skutečný 
tajný  rada.  R.  1786  poslán  jako  zástupce 
České  koruny  k  volbě  do  Frankfurta  a  odtud 
8  notiíikací  korunovace  ke  dvoru  parmskému, 
modenskému  a  do  Říma.  R.  1816  jel  jako 
velevyslanec  do  Mnichova,  žádat  za  ruku  vé- 
vodkyně  Karoliny  Augusty  Bavorské  pro  cí- 
saře Františka;  při  té  příležitosti  dostal 
velkokříž  řádu  sv.  Štěpána  a  bavorského 
řádu  Hubertova.  Za  to,  že  kníže  ke  spolku 
Rýnskému  nepřistoupil,  mediatisovány  jeho 
suverénní  statky  Schwarzenberg  a  Kleggau. 
Nešfastný  rok  1809  měl  v  zápětí  i  konfiskaci 
a  sekvestraci  knížecích  statků  v  říši.  Tím 
znechutily  se  statky  ty  knížeti  tak,  že  r.  1812 
lantkrabství  Kleggavské  prodal.  Za  to  koupil 
v  Čechách  statky  Prášily,  Dobrá  Voda, 
Dlouhá  Ves  (1799—1800),  klášterní  statek 
krumlovský  (1802),  panství  Libějice  s  Čech- 
ticemi  (1801),  statky  Borec,  Vchynice,  Stein- 
wasser,  Římov  a  Vrcov  (1802),  Čitoliby,  Le- 
nešice,  Domoušice,  Divice,  Solopisky,  Tlos- 
kov  (1803),  Nečenice  a  Salmovský  dům  na 
Hradčanech,  v  Salcpursku  Aigen.  Fodle  po- 
slední vůle  polního  maršálka  Lacyho  z  r.  1801 
kníže  zdědil  u  Vídně  zámeček  Neuwaldegg 
s  rozsáhlým  parkem.  Od  25.  květ.  1794  ženat 
byl  s  Pavlínou  vévodkyní  z  Arenbergu  (f  1810), 
která  jsouc  s  ním  přítomna  plesu,  jejž  její 
švakr  kníže  Karel  ze  S.  dával  v  Paříži  k  poctě 
zasnoubení  cis.  Napoleona  I.  s  arcikněžnou 
Marií  Louisou,  při  vypuknutí  požáru  uho- 
řela. Z  manželství  toho  pošlo  četné  potom- 
stvo: M.  Eleonora  (1796—1848),  manželka 
kniž.  Alfreda  WindischgrStze,  která  při  po- 
vstání v  Praze  zastřelena  byla  kulí,  jež  nej- 
spíše platila  manželu  jejímu;  M.  Pavlína 
(1798 — 1821),  provdaná  za  kníž.  Eduarda  ze 
SchOnburg-Hartensteina   (f   1872),  jenž   po 


brzké  její  smrti  pojal  mladší  její  sestru  Ludo- 
viku  Eleonoru  (1803—84);  Marie  Matilda 
(1804—86),  jež  zůstala  svobodná;  M.  Karo- 
lina (1806—75),  manželka  kníž.  Ferdinanda 
z  Brezenheimu  (f  1855);  M.  Anna  Berta  (1807 
až  1883),  provdaná  za  kníž.  Augusta  z  Lob- 
kovic (t  1842),  a  syny:  Jana  Adolfa  (o  němž 
níže),  Felixe  a  Bedřicha.  Kníže  Felix  (1800 
až  1852)  vstoupil  jako  kadet  k  vojsku  (1818) 
a  prodělav  podle  tehdejšího  zvyku  rychle 
první  stupně  vojenské  karriěry  stal  se  r.  1824 
rvtmistrem  a  velitelem  švadrony  pluku  hu- 
lanského.  Zároveň  poslán  jako  attacbé  k  v\* 
slanectvu  do  Petrohradu,  kde  pobyl  do 
r.  1826.  Svého  pobytu  na  Rusku  užil  k  ce- 
stám do  Astrachaně,  Moskvy  a  Niž.  Novgo- 
rodu.  V  list.  1826  jel  v  diplomatickém  jed- 
náni do  Paříže,  Londýna,  Ria  de  Janeiro  a 
Lisabonu.  V  1.  1829—31  byl  u  vyslanectva 
v  Paříži.  R.  1831  povýšen  za  majora  a  poslán 

Íako  legačni  rada  do  Berlína.  Po  smrti  otce 
:nížete  Josefa  if  1833)  vzav  si  dovolenou, 
sešel  se  se  svou  sestrou  Matildou  v  Římě, 
kde  se  zabýval  studiem  antiky.  Mezi  tím  stal 
se  podplukovníkem  a  r.  1835  plukovníkem. 
Z  Berlína  poslán  v  téže  hodnosti  r.  1836  do 
Turína  a  do  Parmy;  r.  1842  povýšen  za  ge- 
neralmajora  a  skutečného  tajného  radu. 
R.  1844  přesídlil  se  z  Turina  ke  dvoru  do 
Neapole.  Ale  poměr  k  Rakousku  víc  a  více 
se  zakaloval,  zvláště  co  nový  papež  Pius  IX. 
hnuti  po  sjednocení  celé  Itálie  zdál  se  uzná- 
váti  za  své.  Dne  25.  bř.  1848  houfy  mládeže 
strhly  rakouský  znak  s  vyslanecké  budovy 
a  spálily  jej.  S.  žádal  hned  za  dostiučinění, 
a  když  se  to  nestalo  v  dané  lhůtě  a  způso* 
bem  určeným,  odjel  do  Vídně,  a  ježto  právě 
zbrojeno  proti  Itálii,  žádal  býti  přidělen  k  ar- 
mádě. I  jmenován  byv  brigádníkem  u  sboru 
Nugentova,  vedl  jeho  přední  voj  u  přechodu 
přes  Soču  a  táhna  dále  k  Palmanuově  pro- 
dělal první  svou  srážku  vítěznou.  Při  útoku 
na  Vicenzu  řídil  24.  kv.  1848  střelbu  na  město 
a  při  dobyti  hradeb  curtatonských  vedl 
pěšky  udatné  kolonny  třikráte  k  útoku.  Byv 
30.  kv.  při  útoku  na  Goito  kulí  raněn  ao 
ruky,  odebral  se  do  Krumlova.  Zotaviv  se, 
vrátil  se  na  italské  bojiště,  kdež  jmenován 
polním  podmaršálkem.  Když  po  vítězné  bitvě 
u  Volty  dne  26.  a  27.  čce  král  Karel  Albrecht 
poslal  2  generály  k  vyjednávání  do  leženi 
Kadeckého,  přibrán  k  tomu  i  S-rg.  Ale  žádané 
přiměří  nebylo  povoleno  a  dne  6.  srpna  Ra* 
decký  obsadil  Milán  a  jmenoval  zde  S-ka 
vojenským  a  civilním  guvernérem.  Když  však 
také  ve  Vídni  revoluční  hnuti  se  šířilo,  před 
nímž  ministerstvo  a  říšská  rada  ustupovaly, 
S-rg  odebral  se  do  Vídně,  kde  6.  října  zanl 
vzbouření  a  vtrhl  s  cis.  vojskem  do  města. 
Dne  9.  října  volán  jest  8-rg  do  Olomouce,  ale 
teprve  na  opětný  rozkaz  ze  dne  12.  říj.  při- 
pojil se  v  Židlochovicích  ke  dvoru.  Dne  19.  říj. 
pověřen  sestavením  ministerstva.  Rozpuštěni 
kusé  říšské  rady  ve  Vídni  a  povolání  její  do 
Kroměříže  22.  řij.  jest  již  dílo  jeho.  21.  list. 
potvrzeno  nové  ministerstvo,  v němŽ  S-rgpře- 
vzal  praesidium  a  zevnitřní  ^záležitosti.  Jti 


ze  Schwarzenberka. 


89 


▼  programni  řeči,  jiŽ  ministerstvo  předsta- 
^lo  se  říšské  radě  dne  27.  list.,  hájil  zásadu, 
ie  trváni  jednotného  Rakouska  jest  evrop- 
skou nutnosti,  velikost  Německa  Že  nezíská 
roztrháním  Rakouska,  anii  bude  jeho  sesla- 
benim  sesileno.  Dne  2.  pros.  1848  cis.  Ferdi- 
nand vzdal  se  trůnu  ve  prospěch  svého  sy- 
novce arciknížete  Františka  Josefa.  Ježto  nová 
říšská  rada  již  při  sestavování  občanských 
práv  dala  se  směrem  nejkrajnějším  a  tudíž 
na  nějakou  parlamentámí  vládu  pomyšlení 
nebylo,  rozpuštěna  4.  bř.  1849   tato  říšská 
rada  a  oktroyována  nová  ústava.  Ježto  S-rg 
od  sjednoceného  Rakouska  upustiti  nechtěl, 
rozbilo   se  jednáni  s  Uhry,  které  prostřed- 
kovali  Józsíka  a  Szechén.  Také  odmítl  S-rg 
vměšováni  se  Anglicka  radícího  k  postou- 
pení Lombardská  přemoženému  nepříteli,  a 
Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  chtíčích  uznati  nezá- 
vislost Uher.   Neméně   rozhodně  počinal  si 
S-rg  vflči  králi  pruskému  chtícímu  Rakousko 
vyloučiti    z  říše    Německé    aneb   nanejvýše 
připustiti  jenom  země  někdy  k  říši  Německé 
palřivši,  a  tak  sám  sobě  vindikovati  primát. 
Když  zbrojení  obapolné  nic  dobrého  tušiti 
nedalo,  poslán  28.  list.  1850  S-rg  ode  dvora 
do    Olomouce   vyjednávat   s   Manteuffelem. 
Zde   podařilo  se  29.  t.  m.  sestaviti   známé 
punktace,  které  slibovaly  rozřešiti  spor  ce- 
stou   smírnou.    Proto    slaven  S-rg  četnými 
adressami  z  celého  Rakouska  jako  zprostřed- 
kovatel a  anděl  míru,  četná  města,  jako  Ví- 
deň, Praha,  Olomouc  a  Terst  jmenovala  jej 
čestným  měšťanem.  Dne  23.  pros.  oočaly  se 
konference  v  Drážďanech;  odtud  Š-rg  zajel 
s  Manteuffelem  do  Berlína,  kdež  s  vyzname- 
náním ode  dvora  byl   přivítán.   Ale   věcně 
jednání  nepokračovalo,  protože  Prusko  mělo 
nové  a  nové  vytáčky.   Když  tak  S-kovi  se 
nepodařilo,  aby  celé  sjednocené  Rakousko 
do  soustátí  Německého    bylo  pojato  a  za- 
jištěn mu  náležitý    vliv,  chtěl  toho   dosíci 
celním  spolkem,  do  něhož  by  Rakousko  celé 
vstoupilo.   To  se  sice  podařilo,  ale  S-rg  se 
toho  nedožil.  Vrátiv  se  z  ministerské  radv, 
strojil  se  na  ples  k  bratrovi,  panujícímu  kní- 
žeti Janu  Adolfovi,  a  stoje  u  umyvadla,  skácel 
se,  raněn  byv  mrtvicí. 

Nejmladší  syn  Josefův  Bedřich  (1809—85) 
studoval  filosofii  a  jeden  rok  práv  na  uni- 
versitě vídeňské,  přešel  potom  k  theologii, 
jíž  se  věnoval  3  roky  v  Šalcpurku  a  jeden 
rok  ve  Vídni.  Nemoha  pro  mládí  býti  vysvě- 
cen, připravoval  se  na  doktorát  bohosloví. 
Byv  konečně  25.  čce  1833  vysvěcen,  slavil 
své  prvotiny  kněžské  v  Krumlově.  Potom 
stal  se  kooperátorem  na  faře  velechrámu 
salcpurského  a  domicellarem  tamní  kapituly. 
Dne  28.  čna  1835  zvolen  jest  za  arcibiskupa 
salcpurského.  Papež  Řehoř  XVI.  jmenoval 
jej  21.  led.  1842  kardinálem  s  titulem  sv.  Au- 
gustina. Na  jeho  blahodárné  působení  v  Salc- 
purku  upomíná  podnes  kostel  sv.  Karla,  jeho 
munificencí  r.  1848  vystavěný;  chlapecký  se- 
minář hlavně  z  jeho  prostředků  založený  a 
několik  nemocnic  odevzdaných  milosrdným 
sestrám  řádu  sv.  Vincence.  Když  arcibiskup- 


ský stolec  pražský  r.  1849  se  uprázdnil  a 
Pražané  u  nuncia  o  něho  žádali,  S-rg  na 
přání  papeže  Pia  IX.  přijal  tu  nabídku;  dne 
15.  srpna  1850  byl  nastolen.  Svou  blaho- 
dárnou činnost  přenesl  pak  do  Prahy;  již 
r.  1855  založil  konvikt  chlapecký;  na  jeho 
popud  vstoupil  r.  1859  v  činnost  spolek  k  do- 
stavění velechrámu  sv.  Víta;  založil  r.  1861 
spolek  sv.  Bonifacia  ku  podpoře  katolíků 
v  zemích  protestantských  nebo  smíšených, 
bratrstvo  sv.  Michala  ku  podpoře  sv.  Otce; 
jednotu  Cyrillo-Methodějskou  a  dědictví 
sv.  Prokopa  ku  podpoře  theologických  spi- 
sovatelův a  vydávání  dobrých  knih  ze  všech 
odvětví  katolického  bohosloví  v  jazyce  Čes- 
kém. R.  1862  přibylo  k  tomu  dědictví  sv.Voj- 
těcha  k  podpoře  kněží  nemajetných.  Nemalé 
zásluhy  má  také  o  vystavěni  kostela  v  Kar- 
lině. Ř.  1860  svolal  sjezd  provincie  české  a 
r.  1863  synodu  své  diécése,  jejichž  usnesení 
Acta  et  statuta  vyšla  tiskem.  Při  jeho  řím- 
ské cestě  r.  1862  podepsána  byla  v  jeho  bytě 
adressa  oddanosti  k  papeži  od  21  kardinálův 
a  244  biskupů;  tehda  byl  od  senátu  římského 
jmenován  nobilem  a  měšťanem  římskem. 
Když  r.  1867  vyšly  nové  státní  zákony  o  man- 
želství a  škole,  vydal  proti  nim  pastfřsk^ 
list  s  2  instrukcemi,  pro  něž  objektivním  ří- 
zením od  zemského  trestního  soudu  za  vinna 
uznán  zločinem  rušení  veřejného  pokoje,  coŽ 
i  oběma  vyššími  instancemi  potvrzeno.  Na 
koncile  Vatikánském  mluvil  sice  9.  pros.  1869 
proti  neomylnosti  papežské,  nepřistoupil  však 
k  protestu  ze  dne  23.  pros.  1870  a  podrobil 
se  usnesení  většiny.  V  politickém  ohledu 
řídil  se  programmem  konservativní  historické 
šlechty  české.  Dne  5.  dub.  1861  podepsal 
známou  deklaraci,  dne  11.  dub.  t.  r.  učinil 
návrh,  aby  císař  byl  požádán,  aby  se  dal  ko- 
runovati jako  král  český,  a  zvolen  byl  do 
deputace,  jež  prosbu  tu  císaři  měla  přeanésti. 
V  jednání  sněmovním  hlasoval  s  českou  vět- 
šinou na  změnu  volebního  práva  ve  směru 
práva  a  spravedlnosti,  o  zavedení  rovnopráv- 
nosti, zvláště  při  universitě  pražské  a  na  ško- 
lách středních.  Také  mluvil  a  hlasoval  r.  1882 
v  panské  sněmovně  pro  zřízení  české  univer- 
sity; ale  tím  pevněji  stál  na  tom,  aby  theo- 
logická fakulta  zůstala  společnou  oběma  uni- 
versitám. Dobročinnost  jeho  neznala  mezí; 
také  zchudlé  šlechtické  osoby  nacházely 
u  něho  hojnou  podporu. 

Chefem  rodiny  stal  se  prvorozený  syn  Jose- 
fův kníže  Jan  Adolf  (1799—1888).  Jak  jméno 
tak  i  činnost  jeho  —  až  na  státní  služby,  jichž 
nepřijal, —  připomíná  prvního  S.  v  Čechách 
usedlého  Jana  Adolfa  (f  1683).  Jako  tento 
byl  i  on  znamenitý  hospodář  zemědělský, 
lesnický  a  průmyslový,  pěstitel  uměni  a  ob- 
novovatel  starožitnosti  Při  svých  opětných 
návštěvách  Anglie  hospodářsky  a  prumyslně 
pokročilé  (první  padá  již  do  r.  1825)  vsimal 
si  bedlivě  tamních  zařízení  a  vrátiv  se  domů, 
hleděl  je  zavésti  na  svých  statcích.  R.  1829 
dostal  statek  Mšec  k  samostatné  správě;  zde 
působil  jako  mladý  assistent  známý  později 
hospodář  Horský.  V  něm  kníže  našel  snaží- 


90 


ze  Schwarzenberka. 


vého  pomocníka.  Hlavni  péče  věnována  pě- 
stováni píce  v  zájmu  dobytkářstvi  a  produkci 
hnoje.  Na  místo  zastaralého  trojdílného  po- 
laf ení  zavedeno  střídavé  hospodářství  s  roz- 
sáhlým úhořením.    R.  1851  zavedena  řepka, 
r.  1845  travina  a  bob  a  r.  1852  cukrovka. 
Úzké  líhy  skládány  v  široké  a  odvodňovány 
příčníky.    Močálovité   pozemky   vysušovány 
otevřenými    stokami,    klusy    a    drenážemi. 
K   zúrodnění  půdy  zavedeno   hlubší    orání 
(později  i  parním  pluhem)  a  vydatné  hnojení 
hnoj&vkou,  kompostem,  guanem  a  umělými 
hnojivy.  Ježto  zvláště  po  zrušení  roboty  pra- 
covních sil  byl  nedostatek,  zaváděl  rozma- 
nité stroje' secí,  mlátící,  žaci  a  p.  Dobytkář- 
stvi hleděl  zvelebiti  zaváděním  osvědčených 
plemen  a  křížením  s  domácím   dobytkem; 
tak  zavedl  dobytek  švýcarský,  tyrolský,  mQrz- 
thalský  a  scheinfeldský.  V  r.  1835  zavedena 
výroba  schwarzenberského  sýra.   Z  ovcí  pě- 
stoval merino  pro  vlnu  a  anglické  druhy  pro 
maso.  V  rybnikářství  zkrátil  dobu  tažní,  za- 
vedl nové  druhy  ryb,  umělý  chov  a  umělé 
krmení,  tak  že  vzrůst  ryb  není  tak  závislý 
na  okolí  a  přítocích.  Jistší  doprava  ryb  děje 
se  drahou  nebo  po  vodě  v  severoněmcckých 
sudech.  V  lesnictví  oddělil  systemisování  od 
ochrany  lesův  a  zavedl  desítiletou  revisi.  Za 
něho  přešlo  se  ode  dřeva  palivového  k  pro- 
deji  užitkového.    Proto   také   zřízeny  četné 
pily  vodní  a  parní,  jakož  i  továrna  na  reso- 
nanční  dříví  v  Madru.  Výrazem  všech  těchto 
snah  jest  lesní  a  lovecké  museum  na  Ohradě, 
k  němuž  přidány  sbírky  praehistorické.  Po- 
čet pivovarů   sice  zmenSl,  ale  zařídil  je  na 
parní  a  velkovýrobu  se  všemi  moderními  vy- 
moženostmi. V  Lovosicích  založil  r.  1864  che-' 
mickou  zkušební  stanici.  První  cukrovar  po- 
vstal r.  1852  v  Postoloprtech.  Též  zvelebil 
a  povznesl  dobývání  vápna  vChýnově,  Krum- 
lově a  Jinonicích,  tuhy  v  Černé,  hlíny  a  okru 
ve  Zlivi.    Mladší  nadějpé  síly  posílal  se  sti- 
pendiemi  na  studijní  cesty.  Jako  praotec  t.jm. 
i  Jan  Adolf  dal  pátrati  po  dějinách  svého 
domu,  obnovovati  epitafia  a  hrobky.  Obrazy, 
jež  stářím  sešly  aneb  nepovolanýma  rukama 
byly  přemalovány,  dal  restaurovati  s  velikým 
nákladem.  Jeho  nákladem  postaven  nádherný 
zámek,  nové  stavení  a  kostel  na  Hluboké, 
rodinná  hrobka  v  Třeboni  a  nové  domy  ve 
Vídni.  Když  hospodářský  ústav  v  Krumlově 
zrušen,  zřídil  v  Rabíne  školu  podobnou.  Pro 
lesníky  založil  kníže  s  lesní  jednotou  českou 
ústav  v  Bělé.    Kníže  byl  dlouho  předsedou 
Vlast.  hosp.  společnosti  české  a  r.  1873  místo- 
předsedou světové  výstavy  ve  Vídni.  Českému 
sněmu  přináležel  v  1.  1861—67;   byv  r.  1868 
opět  zvolen,  mandátu  nepřijal.  R.  1860  jme- 
nován   členem    rozmnožené    říšské    rady    a 
18.  dub.  1861  dědičným  členem  rak.  panské 
sněmovny,  kdež  přináležel  ku  pravici,  která 
v  jeho  paláci  mívala  své  schůze.  Z  vyzname- 
naní, iichž  se  mu  dostala,  uvádíme:   r.  1836 
řád  zlatého  rouna,  r.  1838  hodnost  tajného 
rady  a  r.  1854  velkokříŽ  řádu  sv.  Štěpána. 
|.  A.  byl  ženat  od  r.  1830  s  kněžnou  Eleo- 
norou z  Liechtensteina  (1812 — 73),  s  níž  měl 


syna  Adolfa  Josefa  a  dceru  Marii  Leopoldinu 

S*  1833),  provdanou  za  hraběte  Arnošta  z  Vald- 
teina  (♦  1821,  f  1904). 

Kníže  Adolf  Josef  (♦  1832),  nynější  chet 
rodiny,  vstoupiv  po  filosofických  studiích  ve 
Vídni  a  v  Gotinkách  do  armády,  účastnil  se 
jako  poručík  4.  chevaulégerského  pluku  knížete 
Windischgr&tze  r.  1860  polní  výpravy  do  Hol- 
šf^ýna.  Stav  se  rytmistrem  pluku  hulánského 
hraběte  Civalarta,  přidělen  jest  r.  1856  mimoř. 
rak.  vyslanci  Pavlu  Ester házymu  při  koru- 
novaci cara  Alexandra  II.  v  Moskvě.  Maje 
převzíti  správu  veškerých  statků  schwarzen- 
berských,  vystoupil  r.  1867  z  vojska,  ale  při 
vypuknutí  války  s  Itálii  r.  1859  vrátil  se  ne- 
jen sám  k  c.  k.  praporům,  nýbrž  vyzval 
i  mladší  lesní  úřednictvo,  aby  vstoupilo  do 
elitního  sboru  dobrovolníků,  pojisti  v  každému 
z  nich  místo  jeho  někdejší  a  upsav  všem  ji- 
stou summu  peněz  splatnou  v  Čas  jejich 
svatby.  Ve  výpravě  té  postoupil  za  majora. 
Od  těch  časů  v  oddal  se  úplně  vedeni  správy 
panství  libějického,  netolického  a  protivín- 
ského  a  po  smrti  otce  svého  r.  1888  všech 
statků  schwarzenb.  V  politickém  ohledu  kníže 
přísluší  ke  straně  konservativní,  roku  1861 
podepsal  známou  deklaraci.  R.  1867  zvolen 
b^l  do  sněmu  za  statky  svěřenské,  r.  1879  do 
říšs.  rady  za  venk.  obce  prachatické.  Po  smrti 
otcově  přestoupil  do  panské  sněmovny,  kdež 
zasedá  na  pravici.  Jest  rytířem  řádu  zlatého 
rouna  a  c.  k.  tajným  radou.  Jest  od  r.  1857 
ženat  s  kněžnou  Idou  z  Liechtensteina  {*  1839) 
a  z  manželství  toho  pošli :  1.  Eleonora  (*  1858), 
chof  hrab.  Jindřicha  z  Lamberka  (♦  1841); 
2.  dědičný  princ  Jan  (*  1860),  rytmistr  v  zá- 
loze drag.  pluku  kniž.  Windischgrátze  č,  14., 
jest  od  r.  1889  ženat  s  hrab.  Terezií  z  Trautt- 
mansdorffu  (♦  1876)  a  má  tyto  dítky:  Adolfa 
(♦  1890),  Karla  (♦  1892),  Idu  (♦  1894),  Josefa 
(♦  1895),  Annu  (♦  1897),  Edmunda  (♦  1897) 
a  Marii  (♦  1900);  3.  Františka  (♦  1861),  man- 
želka hrab.  Morice  Mikuláše  Esterházyho 
(*  1855);  4.  Alois  (*  1863);  5.  Marie  (♦  1865). 
jeptiška  v  klášteře  tienediktinek  na  Smíchově; 
6.  Felix  (♦  1867),  setník  generálního  štábu 
v  Prešpurce,  ženatý  s  princeznou  Annou  z  L5- 
wenstein-Wertheimu  (*  1873),  má  tyto  dítky: 
Josefa  (*  1900),  Žofii  (*  1901),  Marii  (*  1901) 
a  Eleonoru  (♦  1904);  7.  Jiří  (♦  1870),  nadpo- 
ručík u  2.  pluku  hulánského  v  Tarnowě; 
8.  Karel  (*  1871  —  f  1902),  JUDr.,  poručík 
v  záloze  hulánského  pluku  č.  12.  a  legační 
sekretář  v  Tokiu;  9.  Terezie* (*  1873). 

D.  Druhý  majorát  pochází  od  knížete 
Karla  (1771—1820),  bratra  knížete  Josefa 
(t  1833).  Vstoupiv  r.  1788  jako  poručík  ku 
pluku  Braunschweig-WolfenbOttelskému,  po- 
výšen jest  pro  udatnost  při  útoku  na  Šabac 
za  setníka.  R.  1790  stal  se  majorem,  přepadl 
vnější  opevněni  pevnosti  Philippeville,  byl 
v  bitvách  u  Jemappes  a  Neerwmden  (1793) 
a  provedl  na  Estreuf  se  svou  jízdou  smělý 
útok.  Hned  r.  1793  jmenován  podplukovni- 
kem  a  r.  1794  plukovníkem.  Nové  vavříny 
přineslo  knížeti  obležení  pevnosti  Landre- 
cies,  k  jejímuž  osvobození  90.000  Francouzů 


ze  Schwarzenberka. 


91 


napadlo  spojence  u  Catean.  Ta  S-rg  v  čele 
svých  kyrysníků  a  podporován  jsa  12  škadro- 
nami  tátké  anglické  jízdy  vrhl  se   na  levé 
křidlo  nepřátelské,  rozprášil  šik  sotva  sesta- 
vený a  niol  i  všechny  zadní.  Následkem  toho 
vitéxstvi  padl  i  Lančlrecies.  Hned  na  bojišti 
vyznamenán  Imíže  od  císaře  rytířským  kři- 
žem   řádu   Marie   Terezie.    R.   1796  přispěl 
k  úspéchu  v  bitvě  u  Amberka,  bojoval  u Virc- 
purka  a  na  horním  Rýně  a  stal  se  generál- 
majorem.   Při  korunovaci  cara  Alexandra  I. 
v  Moskvě  27.  záři  1801  zastupoval  dvůr  ra- 
kouský.   Byv  r.  1805  jmenován   místopřed- 
sedou dvorní  rady  válečné  a  veda  díl  vojska 
Mackova,  vyvedl   s  1800  jezdci   arciknížete 
Ferdinanda  z  jistého  téměř  zajetí.  Na  konci 
r.  1808  odebral  se  jako  vyslanec  .do  Petro- 
hradu překazit  tvořící  se  spojenství  írancouz- 
sko-ruské.    Stav  se  r.  1809  generálem  jízdy, 
jmenován  jest  vyslancem  u  dvora  Napoleo- 
nova. Dne  1.  čce  1810  dával  na  počest  arci- 
knčžny  Marie  Luisy,  nevěsty  Napoleonovy, 
osudnou  slavnost,  při  niž  švakrová  Paulina 
uhořela.  Také  smluvil  spolek  rakousko-fran- 
couzský  proti  Rusku.  Při  výpravě  proti  Rusku 
r.  1812  8-rg  velel  sboru  pomocnému.   Dne 
12.  srpna  porazil  generála  Tormaševa  u  Po- 
dubně  a  zaměstnával  svými  pohyby  s  30.000 
muži  armádu  Čičakova,  třikráte  tak  silnou. 
Po    katastrofě  Berezinské  vrátil   se   na   své 
místo   do  Paříže,  chtě  zprostředkovati   mír 
mezi  Francií  a  Ruskem.    R.  1812  jmenován 
polním  maršálem.  Ale  osud  tomu  jinak  chtěl. 
Rakousko  přistoupilo  ke  koalici,  vypovědělo 
Napoleonovi  válku  a  S-rg  postaven  v  čelo 
spojené  armády  (19.  srp.   1813),  při  níí  se 
nacházeli  cis.  František,  car  Alexander  I.  a 
král  pruský  Bedřich  Vilém  III.  Generální  štáb 
řídili  Radecký  a  generál  Langenau.  Když  Na- 
poleon po  bitvě  u  Drážďan  (26.  a  27.  srpna) 
českou  armádu  stíhal   až  do   Čech,  generál 
jeho  Vandamme  utkal  se  29.  srpna  s  Rusy 
u  Chlumu.  Dověděv  se  o  tom  S-rg  v  Saskem 
Altenburce,  nařídil  Barclayovi,  aby   pruský 
generál  Kleist  na  levém  křidle  stojící  se  sbo- 
rem svým  vpadl  Francouzům  v  týl.  Tak  vy- 
hrána  bitva    u   Chlumu,   v   níž   Vandamme 
s  10.000  m.  zajat.  Další  útok  Napoleonův  na 
Čechy  odražen  bitvou  u  Knínic,  jež  drželo 
jádro  Francouzů  a  na  něž  S-rg  vší  mocí  útočil 
(17.  září).  Napoleon  obrátil  se  k  Drážďanům, 
odkudž  couvl  k  Lipsku.    V  nastalé  potom 
bitvě  u  Lipska  měl  S-rjg  důležité  účastenství, 
stíhal  porad^eného  nepřítele  až  k  Paříži  a  31.  bř. 
r.  18 14  spojená  vojska  vtrhla  do  města.  Všechny 
státy  poslaly  za  to  S-kovi  své  i^ády,  Anglie 
a  Rusko  ještě  čestné  kordy;  císař  František 
udělil  mu  značný  důchod,  panství  Blumentál 
v  Banátě,  rozmnožil  znak  jeho   rakouským 
štítkem  a  jmenoval  jej  předsedou  dvorské 
rady  válečné.    Dne  5.  květ.  S-rg  složil  veli- 
telství  a  odešel  na  své  statky  v  Čechách. 
Byv  r.  1817   raněn  mrtvicí,  odebral  se   do 
Karlových  Var,  a  kdvž  i  to  zřídlo  selhalo, 
dal  se  19.  dub.  1820  dovézti  do  Lipska,  kde 
skonal  den  před  výročím  bitvy  Lipské.  Tělo 
jeho  pochováno  v  Třeboni  a  později  převe- 


zeno na  Orlík.  Zásluhu  o  vítězství  Lipské 
připisovali  si  Rusové  i  Prusové,  ba  závistivé 
dějepisectvi  upíralo  jeden  čas  S-kovi  vše- 
chen vojenský  důmysl;  ale  dnes,  kdy  všechny 
depeše  a  rozkazy  jsou  známy  a  mezi  sebou 
srovnány,  nelze  o  zásluhách  jeho  pochybo- 
vati. K  tomu  sluší  přidati,  že  on  jediný  svou 
rozvahou  a  uhlazeností  charaktery  tak  roz- 
dílné jako  cara  Alexandra  1.  a  Bedřicha  Vi- 
léma in.  ve  prospěch  obecné  věci  dovedl 
tak  dlouho  udržeti  ve  shodě.  Od  r.  1799  byl 
ženat  s  hrab.  Marií  Annou  z  Hohenfelda, 
ovdovělou  kněžnou  Esterházyovou  (1767  ai 
1848),  z  kteréhož  manželství  pošli  3  svnové. 
Nejstarší  Bedřich  (1799—1870)  měl  se  státi 
hlavou  druhého  majorátu,  ale  nemaje  záliby 
v  hospodářství,  postoupil  své  statky  bratru 
Karlovi  a  vstoupil  r.  1815  k  vojsku,  kdež 
stal  se  r.  1828  majorem.  Když  r.  1830  Fran- 
couzové podnikli  výpravu  do  Alžíru,  připojil 
se  Bedřich  jako  dobrovolník  k  nim  a  byl  od 
maršálka  Bourmonta  za  udatnost  v  poli  vy- 
znamenán křížem  čestné  legie.  Vrátiv  se 
domů,  vypsal,  co  byl  zažil  a  viděl,  v  knize: 
Rúckblicke  au)  Algir  (1831).  Vystoupiv  r.  1832 
jako  podplukovník  z  vojska,  podnikl  1835  ai 
1836  cesty  do  Malé  Asie,  Turecka,  Řecka  a 
zpět  přes  Sedmihrady  a  Uhry,  jež  popsal 
v  díle:  Rehe  in  die  Levantě  (1837).  Jeho  do- 
brodružného ducha  přilákal  také  praetendent 
Don  Carlos,  jenž  r.  1838  jej  v  hodnosti  plu- 
kovníka přidělil  generálu  Marottovi.  Když 
kníže  v  přestrojeni  se  ubíral  k  generálu  Ca- 
brerovi  do  Valencie,  poznán  jest  na  franc. 
území,  internován  v  Bordeaux  a  na  čestné 
slovo  propuštěn  do  Rakous.  Potom  žil 
v  ústraní  na  statku  Marienthalu  (bývalém 
klášteře)  u  Prešpurka.  Zde  sepsal  dílo:  Aui 
den  Wanderungen  eines  verahschiedeten  Lan^' 
ktiechtes,  jehož  4.  díl  jedná  o  jeho  pobytu 
ve  Španělích.  Když  vypuklo  r.  1846  povstání 
v  Haliči  a  generální  guvernér  arcikníže  Fer- 
dinand byl  ohrožen,  Bedřich  spěchal  mu  na 
pomoc.  Za  to  obdržel  hodnost  plukovníka. 
Také  tento  pobyt  vypsal  kníže  v  6.  fasciklu 
svých  Antidiluvianische  Fidibusschnit\el.  Na 
podzim  t.  r.  a  r.  1847  byl  ve  Švýcařích,  kde 
stál  na  straně  Sonderbundu.  R.  1848  bojoval 
jako  obyčejný  střelec  proti  povstalcům  vTy- 
rolích.  R.  1849  účastnil  se  jako  ordonnanční 
důstojník  generála  Havnaua  bitev  u  Rábu  a 
Komárna  a  byl  povýšen  za  generálmajora. 
Od  těch  dob  žil  svým  literárním  pracím. 
Zůstal  svobodným.  Byl  to  neobyčejný  zjev, 
zvláštní,  poeticky  vysoce  nadaný  spisovatel. 
Třetí  syn  maršálkův  Edmund  (1803  73) 
věnoval  se  taktéž  vojenství.  Vstoupil  r.  1821 
k  vojsku  a  rychle  v  hodnostech  postupuje, 
jmenován  jest  r.  1844  generálmajorem  a  bri- 
gádníkem v  Linci.  Potom  přidělen  ke  dvor- 
ské válečné  radě,  v  níž  setrval  až  do  r.  1848. 
T.  r.  dostal  velení  brigády  reservního  sboru 
na  Sočí,  pak,  když  kníže  Taxis  u  Vicenzy 
padl,  stal  se  velitelem  jeho  brigády,  s  níž 
bojoval  u  Sony,  Sommacampagnč,  S.  G lu- 
ština, Custozzy,  Volty  a  při  ztečení  Vigen- 
tina.  Potom  pronásledoval  nepřítele  až  k  Mi- 


92 


ze  Schwarzenberka. 


lánu.  Za  své  udatné  obezřelé  počínáni  dostal 
kříž  řádu  Marie  Terezie.  Stav  se  t.  r.  pod- 
maršálkero,  dostal  veleni  divise  granátnické 
v  Uhrách,  s  níž  se  účastnil  bitvy  u  Kápolny 
a  dobyti  Kaalu  útokem.  Při  výpravč  italské 
r.  1859  sbor  S-kův  nacházel  se  v  čele  armády 
a  po  nešťastných  událostech  u  Palestra   a 

1*ežto  Francouzové  táhli  proti  Novaře,  měl 
:rýť\  ústup.  Po  skončeni  války  italské  jme- 
nován velícím  generálem  v  Dol.  a  Hor.  Ra- 
kousich,  Salcpursku  a  Štýrsku.  Opustiv  toto 
místo  r.  1860,  stal  se  setníkem  cis.  osobni 
stráže.  Od  r.  1853  byl  cis.  tajným  radou; 
r.  1859  dostal  titul  generála  jízdy  ad  honores. 
I  on  zůstal  svobodným.  —  Prostřední  bratr 
jejich  Karel  (1802—1858)  vstoupil  r.  1821 
k  vojsku,  r.  1823  stal  se  setníkem  a  r.  1840 
generálmajorem.  Ustanoven  byv  v  lednu  1848 
za  divisionáře  v  Itálii,  jmenován  v  únoru  t.  r. 
podmaršálkem.  Po  vvpuknuti  povstání  byl 
v  Brescii,  o  jejíž  opevnění  a  udržení  pečlivé 
se  staral.  Když  však  dověděl  se  o  tom,  co 
se  dalo  v  Miláně,  rozhodl  se,  že  potáhne  Ra- 
deckému  vstříc,  což  i  šťastně  v  zemi  pobou- 
řené provedl.  Jako  velitel  divise  účastnil  se 
boje  u  S.  Lucie,  kde  byl  lehce  raněn.  Dne 
16.  říj.  1849  jmenován  mistodržitelem,  civil- 
ním a  vojenským  guvernérem  v  Miláně,  při 
čemž  mu  udělena  hodnost  tajného  rady.  Toto 
místo  zaměnil  r.  1851  za  Sedmihrady.  R.  1852 
vyznamenán  řádem  zlatého  rouna.  Kníže  K. 
pojal  za  manželku  r.  1823  hraběnku  Joseíinu 
Vratislavovou  z  Mitrovic  (1802—81),  jež  mu 
porodila  syna  Karla  a  dcery  Gabrielu  (1825 
až  1843)  a  Annu  Marii  (1830—49),  provdanou 
r.  1848  za  hr.  Arnošta  z  Valdšteina. 

Kníže  Karel  (1824-1904)  vstoupil  r.  1846 
jako  poručík  k  4.  chevaalégerskému  pluku 
knížete  Windischgratze,  stal  se  v  pros.  1847 
nadporučíkem  u  dragounského  pluku  č.  2., 
8  nímž  r.  1848  a  1849  účastnil  se  všech  vý- 
prav v  Itálii.  V  čci  1849  postoupil  na  ryt- 
mistra  a  r.  1854  za  majora  s  přeložením  k  hu- 
lánskému  pluku  Č.  1.  hraběte  Civalarta,  s  nímž 
bvl  r.  1855  u  observačního  sboru  v  Haliči. 
Vystoupiv  v  říjnu  1856  z  vojska,  oddal  se 
správě  rodinných  statkňv  a  zastupování  zájmů 
svého  stavu.  V  prvním  směru  došly  jeho  snahy 
veřejného  ohlasu  v  jmenování  jeho  předse- 
dou Vlastenecko -hospodářské  společnosti  a 
předsedou  Lesnické  jednoty  české:  české 
zemědělství  ctí  v  něm  budovatele  dnešní  své 
organisace.  Ještě  význačnější  místo  přináleží 
knížeti  na  poli  politickém:  Jef  on  s  Fr.  Pa- 
lackým, hrab.  Jindř.  Clam- Marti  ničem,  hrab. 
Lvem  Thunem  a  drem  Fr.  L.  Riegrem  pů- 
vodcem, šiřitelem  a  obhájcem  státoprávního 
hnutí  českého.  Z  tohoto  tábora  vyšlo  r.  1861 
známé  ohrazení  příslušníků  někdejšího  stavu 
panského,  návrh  k  žádosti,  aby  císař  dal  se 
korunovati  jako  král  český.  Po  návrhu  kní- 
žete Karla  sněm  český  přijal  r.  1866  adressu 
v  tom  znění,  že  státoprávní  individualita  ko- 
runy České  nesmí  zaniknouti  v  nějakém  stát- 
ním útvaru  novém,  a  dal  se  sám  voliti  do 
deputace,  jež  adressu  tu  panovníkovi  ode- 
vzdala. Když  po  pádě  Belcrediově  státoprávní 


šlechta  podlehla,  8-rg  s  hrab.  Qam-Marti- 
nicem  podal  zemskému  výboru  rázný  protest 
proti    křiklavým    nesprávnostem   volebním. 
Též  r.  1870,  když  se  jednalo  o  upravení  po- 
měru koruny  k  ostatním  zemím  rakouským 
a  o  obesláni  říšské  rady,  S*rg  měl  vynikající 
vliv  na  jednáni  kommisse  adressm,  v  niž 
volby  do  říšské  rady  byly  zamítnuty.  Odpo- 
vědi na  toto  odmítnuti  bylo  zavedeni  pří- 
mých voleb.   Když  opět  r.  1871  nastaly  po- 
měry příznivější  a   cis.  reskriptem  ze  dne 
12.  záři  t.  r.  práva  koruny  České  uznána  a 
korunovace  byla  slíbena,  S-rg  byl  opět  v  koro- 
missi,  jíž  král.  poselství  a  vládní  předlohy 
k  úřadě  byly  odevzdány;   když  vŠak  mini- 
sterstvo tíohenwarthovo  padlo  a  sněmu  bylo 
oznámeno,  že   státoprávní   poměry   mohou 
změněny  býti  jen  ve  shodě 's  oběma  sněmov- 
nami, kommisse,  jejímž  členem  byl  kníže,, 
usnesla  se,  aby  sněmovna  od  podám  adressy 
upustila  a  říšská  rada  aby  se   neobeslala. 
Když  návrh  zpravodajem  byl  přednesen,  po- 
vstal S-rg  a  za  hlubokého  ticna  pronesl  pa- 
mátná slova:  >že  chceme  hájiti  práv  těch,  co 
naše  sily  stačí,  nechť  stane  se  cokoliv,  až  do 
těch  hrdel  a  statků*.  Když  za  aery  Taaffovy 
poslanci   čeští   vstoupili   do   říšské  rady  a 
8-rg  povolán  byl  do  panské  sněmovny,  po- 
dal tam  se  soudruhy  známé  osvědčení,  a  když 
předseda  Schmerling  oznámil.  Že  ti  pánové 
právě  slib  složili  a  že  tudíž  osvědčeni  jejich 
jest  neplatné,  8-rg  odvětil,  že  osvědčení  to 
podali  dříve,  než  složili  slib.    Když  r.  1882 
vyšlo  nařízení  o   užívání  zemských  jazyků 
v  úřadech,  jímž  aspoň  částečně   přiřknuta 
platnost  jazyku  českému,  S-rg  hájil  tohoto 
nařízeni  proti  útokům  německým.    Rovněž 
tak   opřel  se   r.  1882  ponižujícímu   návrhu 
kommisse  panské  sněmovny  při    rozděleni 
pražské  university,  aby  kandidáti    státních 
úřadů  byli  povinni  dokázati  znalost  němčiny. 
Také  r.  1886,  když  Plener  na  sněme  českém 
učinil  návrh  na  rozděleni  okresů  podle  ná- 
rodnosti, povstal  proti  němu  S-rg  s  podo- 
tknutím, že  návrh  ten  odporuje  z&onům  za- 
ručujícím rovnoprávnost  národův  a  jazykův. 
Po  zavržení  punktací  1889—90,  na  nichž  ne- 
měl již  Žádného  účastenství,  8-rg  odstoupit 
z  arény  politické.    Kníže  Karel  byl   nejen 
obránce  českého  práva  státního,  nýbrž  i  cí- 
těním a  smýšlením  upřímný  Čech.  Nejen  na 
svých  statcích  zavedl  úřadování  České,  nýbrž 
řeč  ta  zavládla  i  v  knížecí  rodině.    S  hrab* 
J.  Clam-Martinicem  učinil  již  r.  1861  návrh 
na  sněme,  aby  zemsky  výbor  upravil  záleži- 
tosti zemského  divadla,  tehdy  jen  němec- 
kého, ve  smysle  a  přání  i  potřeb  obou  ná- 
rodností, po  případě  aby  vystavěl  zvláštní 
divadlo  české.  A  obětavým  příznivcem  čes- 
kého divadla  zůstal  až  do  smrti.  Ve  všech 
osvětových  snahách  českého  národa  měl  živé 
účastenství;  byl  velmi  Činným  a  obětavým 
členem,  po  delší  Čas  i  přeasedou  Českého 
musea;  česká  literatura  měla  v  něm  nejen 
pouhého  odběratele,  nýbrž  i  pilného  čtenáře, 
rroto  zvolila  jej  Česká  akademie  r.  1896  za 
čestného  Člena.  Zámek  Zvíkov,  ležici  v  iři- 


Schwarzenitz  —  Schwarzer. 


ceDioách,  dal  s  velikým  nákladem  restaaro- 
▼atí.  Bylt  rytirein  ráda  ilatého  ronna  a  c.  a  k. 


■kotefným  tajným  ladou.  Byl  to  mui  sna- 
iřrf,  plný  ideálního  ohnč  a  akaloDevnébo 
ptesvédčeni,  jemaf   ani    protivník 


aminL  Jsa  od  r.  1853  ienat  s  knčínou  Vi- 
Ičmiaoa  i  Ottingen  - WalIerBtein  (•1833),  la- 
□ecbal  toto  potomstvo:  1.  Annn  Marii  (1854 
ai  1S9S),  provdanou  r.  1874  la  hrab.  Frant 
Thnna  (•  1847);  2.  Gabrielu  (•  1866),  od 
r.  1882  manielku  lirab.  FianL  Sylva-Taroukky 
(•  1858),  3.  Karla  (•  1859,  vii  niie);  4.  Idu, 
provdanoa  r.  1886  ta  hrab.  Jana  Lalanského 
(•  1857);  5.  Bedřicha  (•  1862,  vii  niíe)  a 
6.Harii(*18Ď9),provd.  za  Ferdinanda  zTrautt- 
raansdorSn. 

Srv.;  Berger  Adolf,  Das  FOratenhaus 
Schwanenberg  (Vid.,  1866);  Wuribach,  Bio- 
graph.  Lexikon,  av.  XXXIII.;  Ailgemeine 
deatsche  Biographie,  sv.  XXXIII.;  Marei 
Fiani,  Stammtafel  des  farsllichen  Hauses 
Schwacienberg  a  speciální  literaturu.  Mrí. 
Karel  kniie  ze  S.(*l.£cel859vČimeUcich), 
syn  dédičného  člena  panské  anSmovny  Karla, 
mtadoval  na  akad.  gymnasiu  v  Praie.  R.  1877 
po  odbvté  maturíti  oddal  se  studiu  práv  na 
praiské  aniversitč,  načei  vstoupil  do  sluiby 

Folitické  k  C.  k.  mistodriitelství  v  Praic, 
oidéji  povolán  byl  do  ministerstva  kultu, 
načd  vystoupí!  le  statni  sluiby  jako  mini- 
sterský kondpista.  Do  českého  snímu  zvolen 
r.  1SS9  za  nesvčfeaský  velkostatek  jako  kan- 
didát konservativni  šlechty.  Při  rokováni 
O  tasaieni  desky  Husovy  na  budovu  musea 
království  Českého  nazval  dne  25.  list.  1889 
hasily  >bandou  lupíčQaiháfů*.  ViadéFíáské 
aasedal  od  r.  1891  a  stál  tam  v  popředí  zá- 
stupců koQservativních  velkostatkáfQ  t  Cech. 
Handát  fišiký  viak  sloiíl  jit  r.  1895.  Bvl  téí 
literáinč  činný.  Napsal  r.  1882  do  •CČM.. 
článek  o  své  cestč  do  Asie  Vý-let  na  Histarfik, 
R.  1885  pojal  za  chof  Marii,  dceru  člena  pan- 
ské snémovny  Bedf.  hr.  Kinského,  po  druhé 
cďcnil  se  r.  1891  s  Idou  hr.  Hoyoaovou  a 
má  toto  potomstvo:  Karla  Bedf icha  (*  1886), 
Arnošta  Jana  (•  1892),  Marii  Víléminu  (*  1896) 
a  Eleonoru  (•  1899). 

Bedřich  princ  le  S.,  bratr  před.  (•  30.  říj. 
1862  na  Orlice).  Absolvoval  r.  1880  akad. 
gymnasium  v  Praie  a  r.  1884  českou  univer- 
situ, na  nii  dosáhl  hodnosti  doktora  práv. 
Vstoupil  do  Šlépěji  svého  otce  Karla  a  hor- 
livě 9c  účastnil  livota  veřejného  a  spolko- 
vého.  Je  starostou  okr.  výboru  v  Milevsku 
a  v  Mirovicích,  jakoi  i  předsedou  Ústřední 
hospodářské  společnosti  pro  království  České. 
Do  snímu  českého  zvolen  byt  r.  1893  za  svč- 
řcnský  velkostatek.  Tam  proslovil  r.  1896  fcč 
o  státním  právě,  jeí  nazval  právem  positiv- 
ním, R.  1901  pfi  všeobecných  volbách  sně- 
movních nekandidoval,  r.  1903  však  opčtné 
dal  se  voliti.  Kdyi  jeho  bratr  Karel  r.  1S95 
sloiil  řiŠský  mandát,  vyslán  byl  konserva- 
tivni  Šlechtou  do  vídeňského  parlamentu, 
kde  řeč  jeho  dne  6.  list.  1896  o  vnitfni  úfedni 
feči  české  zpilsobila  mohutný  dojem.  Pfi  vše- 
obecaýdi  řiiských  volbách  r.  1897  prohlášen 


byl  a  apole^ébo  kandidáta  viech  českých 
stran  v  C  Budějovicích,  kde  dobyl  skvělého 
vítězství  nad  ném.  liberálem.  Píi  opětných 
volbách  r.  1901  rovně!  tam  zvolen.  Jest  c.  k. 
komořím.  Za  chof  pojal  Kristinu,  dceru  Karla 
hr.  SchOnborna,  děd.  Člena  panské  sně- 
movny. Hi.S. 

Bohwarxaiilts  víz  Svafeníce. 

SohwKTMatlial,    Schwarzthal    (DBl 
Černý),  městečko  v  Cechách  v  Krkonoších, 
hejtm.   a   okr.  Vrchlabí;    66  d.,    491    oby  v. 
větš.  n.  (1900),  far.  kostel  sv.  Michala  (z  po£. 
XVII.  stol.),  3tf.  Sk.,  pš.,  telegraf,  četn.  sta- 
nice, vápenice,  vápen,  lomy,  mlýn,  tkalcov- 
stvi  a  výr.  trhy.    S.  děkuje  za  své  zaloteni 
vyzdviíení  zde  hor 
na  zlato  a  stříbro  ve 
XIV.  stol.  S  počátku 
jmenoval  se  po  kapli 
»Gotteahilf«,  pozoě- 
ji  teprve,  poněvadi 
Iciel  v  údohpod  Čer- 
nou horou,  S.  Roku 
1S52     na    přímluvu 
Kristo  fa  z  Genndor- 
fu  cis.  Ferdinand  I. 
povýšil   8.   na   mě- 
stečko,   uděliv    mu 
erb  městský  (vyobr.  t.  S72í. 

č.  3726.):  ve  stfibr.    Zuk  utit.  SchiruicnihilD. 
Štítě  hornické  zna- 
mení, kolem  něho  zelený  vavřínový  věnec. 
Bývalé  zlatonosné  doly  zanikly  a  městečko 
zchudlo  a  sešlo  na  pouhou  ves. 

Bobwanor  z  Heldenstammu  Arnoit 
(•  1808  ve  Fulneku  —  t  18601,  ŽurnaliaU  a 
ministr  rak.,  jehoi  iivotní  drahá  byla  velmi 
pestrá.  Otec  jeho,  poručík,  povýicn  r.  1824 
do  stavu  šlecntického  za  udatnost,  osvědče- 
nou ve  válkách  napoleonských.  Vil  letech 
Arnošt  vstoupil  do  kadetní  školy,  po  10  le- 
tech opustil  stav  vojenský,  kde  neměl  val- 
ného Stčsli,  a  íivil  se  uíením  jazykfi,  malo- 
váním štítů ;  na  chvíli  jej  z  bídy  vysvobodil 
generál  Haustab,  který  mu  svěííl  vyučováni 
tureckých  důstojníka  v  mathematíce.  R.  1834 
dlel  v  Genevě  ve  sluibách  generála  Ramo- 
rina,  potom  v  Tyrolích,  v  Terstu  a  v  Itálií, 
kde  byl  obchodním  agentem.  Po  krátkém 
pobytu  ve  Vidní  odebral  se  do  Pafiie,  kde 
chtč!  zříditi  továrnu  na  vídeňské  pečivo, 
r.  1838  dlel  v  Londýne  jako  účastník  pod- 
niku pivovarského,  r.  1840  byl  jií  zase  hos- 
podářským správcem  v  Uhrách.  R,  1842 
vstoupil  do  sluicb  pražské  Jednoty  průmy- 
slové a  sepsal  tehdy  četná  statistická  pojed- 
náni, zvláště  obrátit  na  sebe  pozornost  vy- 
dáním průmyslové  mapy  Čech  pod  názvem; 
Statistiích-lopographiscke  laduslrieka.'  te  det 
KÓnigreiehs  Bóhmea.  (_\fit  den  Umgebungen 
van  Pilien.  Haida,  Karisbad,  Rumburg,  Reicheti- 
berg,  Hohentlbe,  Prag  und  Plun  von  Prag; 
Praha,  1842.)  Ale  jií  r.  1843  byl  správcem 
hiabéci  raílrovické  železárny  na  Moravě, 
r.  1844  redaktorem  časopisu  >Ocslcrreichi- 
schet  Lloyd*.  R.  1846  vydal  tiskem^  Oesier- 
rtickt  Loud-  und   Seehandtl.    V  bfeznu   1848 


94 


Schwarzerd  —  Schwedlerova  poučka. 


byl  povolán  za  redaktora  vládních  novin 
•Oesterreichischer  Beobachter«,  jež  se  potom 
proměnily  v  »Allgemeinc  Oesterr.  Zeitungc. 
S.  přináležel  ke  straně  liberální  a  to  spíše 
k  umírněným  liberálům,  ale  nedovedl  někdy 
uvarovat  se  radikalismu.  Dne  17.  čce  1848 
byl  povolán  do  ministerstva  Dobblboífova. 
Tu  popudil  proti  sobě  massy  snížením  děl- 
nické mzdy  při  státních  pracích  ve  Vídni, 
které  byly  podnikány  jen,  aby  se  zjednala 
obživa  dělníkfim  nezaměstnaným.  Nejlepší 
jeho  čin  v  té  době  je  zahájení  stavby  dráhy 
přes  Semmering;  mimo  to  učinil  telegraf 
přístupným  soukromému  obchodu.  Několik 
dní  před  revolucí  říjnovou  vystoupil  z  mini- 
sterstva; krátce  před  rozpuštěním  kroměříž- 
ského  sněmu  vzdal  se  mandátu  poslaneckého 
a  ujal  se  opět  redakce  časop.  »Allg.  ósterr. 
Zeitung«,  který  však  záhy  byl  zastaven,  na- 
čež přejal  redakci  časop.  »Der  Wandererc, 
iíž  se  vzdal  r.  1854,  kdy  sám  založil  časopis 
»Die  Donau«.  Tento  zanikl  již  po  2  letech, 
načež  S.  se  uchýlil  do  soukromí,  zanášeje 
se  pracemi  oekonomickými  a  statistickými. 
R.  1857  vydal  tiskem  Geld  und  Gut  in  Neu- 
Oesterreich. 

Sohwarzerd,  původní  jméno  Filipa  Me- 
lanchthona  (v.  t.). 

SohWArshald  (Lada  Černd),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Prachatice,  okr.  a  pS.  Vim- 
perk, fara  Nový  Svět;  10  d.,  90  obyv.  n. 
(1900). 

Sohwarzkirolieii,  městečko  mor.,  viz 
Ostrovačice. 

Sohwarzsee  (franc.  Lac  de  Doméně),  je- 
zírko ve  švýc.  kant.  freiburském,  18  km  od 
Freiburku,  má  podlouhlý  tvar  (iVi  km  dl.  a 
600  m  šir.)  a  vyniká  rybním  bohatstvím.  Výtok 
jeho  je  Teplá  Sense  (Warme  Sense).  Na  záp. 
břehu  jez.  jsou  sirné  lázně  Schwarzsee- 
bad. 

Sohwarzthal:  1)  S.,  m.  u  Vrchlabí,  viz 
Schwarzenthal.  —  2)  S.,  ves  u  Kaplice, 
viz  Černodol  2). 

Sohwarzwald,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Čes.  Lípa,  okr.  Mimoň,  fara  Svébořice,  pS. 
Osečná;  24  d.,  122  obyv.  n.  (1900);  opodál 
Holičky  a  popí.  dvfir  Medná. 

Sohwarzwald  viz  Černý  les. 

Sohwarzwaldský  (černoleský)  kraj, 
část  král.  Virtemberského,  mezující  na  v. 
s  kníž.  HohenzoUernsk^m,  na  j.  a  z.  s  velko- 
vév.  Badenským,  zabírá  4777'03  km*  rozlohy 
s  515  obcemi  a  609.258  obyv.  (1900)  větši- 
nou evang.  Pro  svou  vysokou  polohu  má 
drsné  podnebí,  rozsáhlé  lesy.  Hlavní  pra- 
men výživy  je  hodinářství,  chov  dobytka 
a  zemědělství;  vína  pěstuje  se  málo.  Celý  kraj 
děli  se  na  17  okresu;  hl.  m.  Reutlingen. 

SohwarzwaMer:  1)  S.,  ves  v  Čechách, 
viz  Voda  Černá. 

2)  S.,  město  ve  Slezsku,  viz  Strumiert.  — 
3)  S.,  far.  ves  t.,  hejtm.  Frývaldov,  okr.  Vid- 
nava;  197  d.,  1355  obyv.  n.  (1900),  kostel, 
šk.,  pš.  a  mlýn. 

Sohwatka  Frederik,  cestovatel  severo- 
amer.  (♦  1849  v  Paleně  ve  státě  Illinois  — 


t  1891  v  N.  Yorku).  R.  1871  dal  se  k  jizdec- 
kému  pluku,  potom  studoval  lékařství  a  účast- 
nil se  války  s  Indiány  siouxskými.  V  1. 1878 
až  1880  podnikl  výpravu  na  vyhledáni  Frank- 
lina,  ale  nezdařila  se  mu;  r.  1883  a  opět 
r.  1886  vypravil  se  na  výzkumy  do  Alasky, 
r.  1889  cestoval  po  N.  Mexiku,  kdež  v  jz. 
Chihuahue  nalezl  veliký  kmen  skalních  oby- 
vatelů. Sepsal:  Along  Alaska's  Great  River; 
Nimrod  in  the  North;  The  children  oj  the 
cold  a  Report  of  a  military  reconnaissance  in 
Maska  made  in  í883. 

Sohwas:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  viz  Světec. 

2)  S.,  město  v  Tyrolsku,  539  m  n.  ro.,  při 
pr.  bř.  ř.  Innu  a  žel.  dr.  WOrgl-Inšpruk,  má 
6645  obyv.  (1900),  sídlo  okr.  hejtm.  a  soudu, 
far.  kostel  z  r.  1505,  z  pozdní  gotiky  se 
dvěma  loďmi,  klášter  františkánský  (z  r.  1515) 
8  kostelem  a  křížovou  cestou,  Ženskou  trest- 
nici, vojen,  posádku;  továrny  na  tabák,  zboží 
hliněné,  polokamen.  a  drátěné,  pivovar,  pun- 
čochářstvi  a  nedaleko  železné  a  měděné  zá- 
vody. Bývalé  bohaté  doly  na  stříbrnou  rudu, 
jež  ve  středověku  zaměstnávaly  na  10.000  až 
30.000  homíkfi,  zanikly.  lihových,  od  města 
zříceniny  hradu  Freundsberka. 

Sohwedler,  město  v  Uhrách  .vizSvedlér. 

Sohwedler  Johann  Wilhelm,  inženýr 
něm.  (*  1823  v  Berlíně  —  f  1894  t.).  Vystu- 
dovav věnoval  se  stavitelství;  r.  1845  vstoupil 
jako  geometr  do  služeb  státních,  kdež  po- 
zději byl  činným  při  stavbě  několika  drah 
a  mostfi,  načež  r.  1858  zaujal  postavení  v  mi- 
nisterstvě  obchodu  a  od  r.  1859  až  do  r.  1876 
byl  zároveň  činným  jako  učitel  na  st.vební 
akademii  v  Berlíně,  nejdříve  v  oboru  stroj- 
nickém, později  v  oboru  stavebné  mecha- 
niky a  stavby  mostů.  R.  1873  jmenován 
vrch.  stavebním  radou.  Zde  způsobil  hotový 
rozvrat  v  konstrukcích,  dokázav,  že  starší 
strojby  mřížových  nosníků  při  nadbytku 
hmoty  vykazují  únosnost  poměrně  malou, 
a  odtud  na  základech  jeho  úvah  mathema- 
ticko-fysikálných  počíná  se  nová  doba  v  tomto 
odvětví  průmyslovém.  Ve  vynalezeném  jím 
nosníku  S-ově  tvaru  hyperbolického  do- 
vodil, že  všechny  diagonální  součástky  mří- 
žoviny  jsou  nejúčelněji  napiaty  jen  tahem,  a 
od  té  doby  (1864)  S-ův  nosník  vešel  v  po- 
všechné užívání  praktické.  R.  1866  uveřejnil 
novou  theorii  a  nový  způsob  konstruovaní 
železných  nosníků  střech  kupolovitých  a  se- 
strojil zvláštní  mechanismus,  kterým  při  ot- 
vírání a  zavírání  mostů  otáčecích  práce  vše- 
možně se  ušetří  a  uspíší.  Srv.  též  Most, 
str.  770  ^  Fka. 

SohwedleroTa  pondka  udává  souvislost 
ohýbacího  momentu  a  posouvací  sily  téhoŽ 
průřezu.  Náleži-li  na  př.  pro  průřez,  který 
jest  veden  ve  vzdálenosti  x  od  počátku  sou- 
řadnic ohýbací  moment  M^  jenž  jest  alge- 
braický součet  statických  momentů  veške- 
rých zevnitřních  sil,  které  působí  na  nosník 
od  jednoho  konce  až  k  uvažovanému  prů- 
řezu a  který  3í  =  qp  {x\  a  náleži-li  dále  to- 
muto průřezu  posouvací  sila  7*,  která  jest 
algebraickým  součtem  všech  zevnitřních  sil, 


Schwedt  —  Schweigger, 


95 


které  pAsobi  na  nosník  také  od  jednoho 
konce  nosnika  až  k  uvažovanému  průřezu 
a  která  T=^  ^  (x),  jest 

dM  _^ 

dx  ""    • 

Položi-li  se  7*a>o,  obdrží  se  řešením  této 
rovnice  ony  hodnoty  x,  pro  které  M  dosa- 
huje svých  relativných  maxim  nebo  mi- 
nim. Průřezy,  ve  kterých  .V  dosahuje  nej- 
větších číselných  hodnot,  af  již  kladných 
nel>o  záporných, šlovou  nebezpečné. Třeba 
se  přesvědčiti,  zdali  funkce  ^(x)  nepodává 
absolutních  maxim  nebo  minim;  oby- 
čejně to  bývá  v  krajních  průřezech  oné  části 
n  osniku,  pro  kterou  plati  výraz  Af  =  9  (jc).  Fka. 

Bo]lwedt(pol.  Šwiať)y  město  v  prus.  vlád. 
ob  v.  postupimském,  v  kraji  angermOnde- 
ském,  při  lev.  bř.  ř.  Odry  a  žel.  tr.  Anger- 
milnde-S.,  má  9731  obyv.  (1900),  obvodový 
soud,  katol.  a  3  ev.  kostely,  zámek  s  parkem, 
kdysi  sídlo  markrabat  Braniborsko-Schwedt- 
ských,  gymnasium,  vojen,  posádku,  pobočku 
Říš.  banky,  slévárnu  železa, továrny  nástroje, 
tabák,  doutníky,  cukrovar,  pálení  vápna,  ci- 
hel, pily,  pěstováni  tabáku  a  obchod  s  li- 
hem a  tabákem.  Severozáp.  lovecký  zámek 
s  parkem  Monplaisir. 

flMiwedtflká  Unie  rodu  Hohenzollem 
vznikla  r.  1689,  když  panství  Schwedt  do- 
stalo se  Filipu  Vilémovi,  třetímu  synu  kur- 
firšta  Bedřicha  Viléma  z  druhého  manželství; 
Filip  Vilém  i  jeho  oba  synové  nazývali  se 
pak  markrabaty  z  Braniborska  -  Schwedtu. 
R.  1788  tato  linie  vymřela,  načež  panství 
Schwedt  po  dlouhém  processe  mezi  státem 
a  korunou  připadlo  konečně  r.  1872  koruně. 

Bohweg^ier  Albert,  theol.  a  ňlos.  spiso- 
vatel něm.  (*  1819  —  t  1857),  od  r.  1848 
professor  na  fílos.  fakultě  vTubinkách;  byl 
stoupencem  směru  Hegelova.  Napsal:  Das 
nachapostolische  Zeitalter  (1846);  Geschichte  d. 
Philosophie  im  Umriss  (14.  vyd.  1887);  Meta- 
phjrsik  d.  Aristoteles  (překlad  a  kommentář, 
1847—48);  Gesch,  d.  griech.  Philosophie  (3.  vyd. 
1881).  V  1.  1843—48  vydával  »Jahrbacher  d. 
Gegenwart«. 

Sohweoliat,  město  v  Dol.  Rakousích, 
v  hejtm.  Most  n.  Lit.,  nad  řekou  Švechatkou 
a  při  křižovatce  žel.  tr.  Vídeň-Most  n.  Lit., 
Malý  S.-Mannersdorf, Vídeň  Penzing-Kaiser- 
Ebersdorf,  Vídeň-Malý  S.  a  Vídeň- Aspang; 
8241  obyv.,  z  nichž  je  244  Čechů  (1900).  S. 
jest  sídlem  okr.  soudu,  hlav.  berního  úřadu, 
kontrol,  okr.  financ,  stráže,  má  řím.-katol. 
far.  kostel,  spořitelnu,  železárnv  rakousko- 
uher.  montánní  společnosti,  továrny  elektro- 
technické, veliký  pivovar  a  mlýny.  3  km  odtud 
ústřední  hřbitov  vídeňský.  Na  blízku  obelisk 
na  památku  schůzky  cis.  Leopolda  I.  s  krá- 
lem polským  Janem  Sobieskim,  která  se  stala 
r.  1683  po  osvobození  Vídně.  USu  byli 
r.  1848  Uhři,  přišedše  na  pomoc  obležené 
Vídni,  od  bána  Jelačiče  poraženi. 

SohWttioklutrdtOTá  Kath.  W.  viz  Bil- 
derdijk. 

Sohweidnitz  viz  Svidnice. 


Bohweiffaard  Anton  Martin,  právník 
a  polit,  oekonom  norský  (*  1808  v  Krageró  — 
1 1870  v  Christianii).  Studoval  práva  vChri- 
stianii,  kdež  se  pak  stal  r.  1835  proí.  práv 
a  r.  1840  prof.  statistikv  a  státních  věd.  Od 
r.  1841  byl  zástupcem  hlav.  města  na  všech 
storthingách.  R.  1845  byl  zvolen  za  ředitele 
banky.  Ze  spisů  jeho  sluší  uvésti  zvláště: 
Norges Statistik {Q\íx'\sW'án\2k,l%A0)\  Den  norské 
Handelsret  (1841);  Commentar  over  den  norské 
Criminallov  (1844—46,  2  d.;  3.  vyd.  1882—83); 
Den  norské  Proces  (1849—58,  3  sv.;  2.  vyd. 
1854—85;  sv.  1.  v  5.  vyd.  1889—90).  —  Syn 
jeho  Kristián  Homann  (*1838)  byl  r.  1880 
povolán  do  státní  rady  a  stál  po  odstoupení 
Selmera  po  krátkou  aobu  (od  břez.  do  čna 
1884)  v  čele  ministerstva. 

Sohweifl^er-Iierohenfeld  A  mand,  svob. 
pán,  cestopiscc  (*  17.  kv.  1846  ve  Vídni), 
vstoupil  r.  1865  jako  důstojník  do  vojska  a 
prodělal  válečnou  výpravu  r.  1866  v  Itálii 
zúčastniv  se  bitvy  u  Custozzy.  R.  1871  vy- 
stoupil z  armády  a  žije  od  té  doby  ve  Vídni, 
podnikaje  občas  delší  cesty,  jeŽ  pak  poutavě 
a  populárně  ve  svých  spisech  líčí.  Spisů  jeho 
je  celá  řada;  důlež.  jsou:  Unter  dem  Halb- 
mond  (Tena,  1876);  Armenien  (t.,  1878);  Bos- 
nien  (Vid.,  1878,  2.  vyd.  1879) ;  Zwischen  Póntus 
II.  Adria  (1879);  Serail  u.  Hohe  Pforte  (anon., 
1879);  Das  Frauenleben  der  Erde  (1881);  Der 
Orient  (1882,  vyšlo  v  čes.  překlade  od  V. 
MayerhofTcra  pod  názv.  Na  Východě  u  Otty, 
Praha,  1885);  Die  Orientreise  des  Kronprin^en 
Rudolf  (anon.,  1882);  Griechenland  in  Wort 
u.  Bild  (skv.  vyd.  Lip.,  1882);  Die  Adria 
(1883);  Das  eiserne  Jahrhundert  (1884);  Von 
Oceán  ^u  Oceán  (1885);  Die  Araber  der  Ge- 
genwart  ( Výmar,  1885) ;  AJrika  ( 1886) ;  Zwischen 
Donau  u.  Kaukasus  (1886) ;  Fúhrer  an  den  ital. 
Alpenseen  und  an  d.  Riviera  (1880);  Das  Mittel- 
meer  (Freiburg  v  Breisg.,  1888);  Die  Erde 
in  Karten  u.  Bildern.  Atlas  u.  Textwerk {^%^9)\ 
Fúhrer  d,  Griechenland  (Vircp.,  1890);  Das 
neue  Buch  der  Nátur  (1891—92,  2  sv.);  ce- 
stovní obrázky  Unterwegs  (1891—95,  10  sv.); 
Vom  rollenden  Flúgelrad.  Darstellung  der 
Technik  des  heutigen  Eisenbahnwesens  (1894); 
Die  Donau  (1895);  Das  Buch  der  Experimente 
(1896);  Atlas  der  Himmelskunde  (1897);  Im 
Lande  der  Cyklopen  (1899);  Frauenrei\,  Lichť 
II.  Schattenbilder  aus  dem  modernen  Frauen- 
leben  (Lip.,  1900);  Das  neue  Buch  von  der 
Weltpost  (1901,  3  sv.);  pokud  není  místo  vy- 
dání udáno,  vše  ve  Vídni.  Od  r.  1889  je  re- 
daktorem časop.  »Der  Stein  der  Weiscn*  ve 
Vídni. 

Sohweig^er:  1)  S.  Johann  Salomon 
Chr.,  fysik  něm.  (*  1779  v  Erlankách  — 
1 1857  v  Halle).  Byl  professorem  v  Bayreuthu, 
v  Augšpurce,  Norimberce,  Erlankách  a  ko- 
nečně od  r.  1819  v  Halle.  Zanášel  se  studo- 
váním elektřiny  a  galvanismu,  jest  spolu- 
zakladatelem theoric  elektro-chemické  a  vy- 
nálezcem elektromagnetického  multipliká- 
toru. V  1.  1811—28  vydával  .Journal  fUr 
Chemie  und  Physikc  a  sepsal:  Ueber  nátur- 
wissenschajtl,  Mysterien    in   ihrem  Verháltnis 


96 


Schweigbáuser  —  Schweinfurth. 


^ur  Utteratur  dn  Mtertums  (Halle,  1843); 
Ueber  die  stóchiometríschen  Reihen  (1853); 
Ueher  Magnetismus  in  akustischer  Be\iehung 
(1866)  a  j. 

2)  S.  August  Friedrich,  bratr  před, 
přírodozpytec  (*  1783  —  1 1821).  Vystudovav 
lékařství,  praktikoval  jako  lékař  v  Paříži  a 
r.  t809  stal  se  prof.  lékařství  a  botaniky 
v  Královci.  Podnikl  několik  cest  po  Anglii, 
Francii  a  Itálii,  na  jedné  takové  cestě  byl 
nedaleko  Cameraty  na  Sicílii  zavražděn.  Za- 
býval se  soustavnou  botanikou  i  vynikl  sou- 
stavným dílem  o  zvířatech  nižších,  v  němž 
pokusil  se  o  novou  soustavu  na  základě  dy- 
chadel  a  kostry,  jakož  i  konal  anatom.-fv- 
siologické  studie  o  polypech  korálových. 
Vydal:  Specimen  Florae  Erlangensis  (Erlanky, 
1804  a  1811);  Nachrichten  uber  den  botanischen 
Garten  fii  Kónigsberg  (Král..  1819);  Beobach- 
tungen  auf  naturhistorischen  Reisen  (Berl., 
1819);  Beob.  u,  naturhist.-physiologische  unter^ 
suchungen  uber  die  KorcUlen  ^1820);  De  pian- 
tarum  classiflcatione  naturalt  (Král.,  1820); 
Handbuch  der  Naturgeschichte  der  skelettlosen^ 
ungegliederten  Thiere  (Lip.,  1820). 

8)  S.  Karl,  lékař  něm.  (*  1830  v  Halíc), 
lékařství  vystudoval  v  Erlankách,  Halle  a 
v  Berlině,  kdež  byl  assistentem  Gráfovým. 
Habilitovav  se  tu  pro  oční  lékařství,  stal  se 
r*  1868  prof.  očmho  lékařství  v  Gotinkách 
a  r.  1871  nástupcem  Grafovým  v  Berlíně. 
Professury  se  vzdal  r.  1900.  Napsal:  Vorle^ 
sungen  uber  den  Gebrauch  des  Augenspiegels 
(1864,  2.  vyd.  1895  vyd.  Greef);  Klinische 
Unter suchungen  uber  d,  Schielen(lZ^\)\  Hand- 
buch der  speciellenAugenheilkunde  (1S71 ;  6.  vyd. 
1893)  a  j.  v.  Zároveň  je  i  redaktorem  sbor- 
níku » Archiv  fttr  Augenheilkunde«. 

Sohwelsrb&QMr:  1)  S.  Tohann,  klass. 
fílolog  franc.  původu  něm.  (*  1742  ve  Stras- 
burce  —  f  1830  t.).  Studoval  ve  Strasburce, 
od  r.  1767—69  prodléval  v  Paříži,  v  Německu 
a  Anglii,  r.  1770  stal  se  mimoř.  prof.  filosofie, 
r.  1776  prof.  řečtiny  a  jazyka  orientálních 
na  akademii  štrasburské.  Za  revoluce  fran- 
couzské byl  vypověděn,  avšak  již  r.  1794 
vrátil  se  do  Štrasburka,  kde  stal  se  teprve 
r.  1809  prof.  řečtiny,  kteréžto  místo  zastával 
až  do  r.  1824.  S.  získal  si  veliké  zásluhy 
o  textovou  úpravu  a  exegesi  celé  řady  řec- 
kých prosaiku.  Vydal  Appiana  s  lat.  překla- 
dem a  kommentářem  (Lip.,  1785,  3  d.);  Po- 
Ixbia  spolu  s  Lexicon  Polybianum  (t.,  1789  až 
1795,  9  d.);  Epiktétovo  Encheiridion  a  Kebétuv 
Pinax  (t.,  1798);  Epicteteae  philosophiae  mo- 
numenta  (t.,  1799—1800,  5  d.);  Athénaia  s  ob- 
šírnými kommentáry  a  indices  (Štrasb.,  1801 
až  1807,  14  d.);  Listy  Senecovy  k  Luciliovi 
s  krit.  poznámkami  (t.,  1809,  2  d.)  a  Hérodota 
řt.,  1816,  6  d.)  a  k  němu  Lexicon  Herodoteum 
(t.,  1824,  2  d.).  Výbor  pojednání  a  rozprav 
S-ových  vydán  byl  ve  sbírce  Opuscula  acade- 
mica  (t.,  1806,  2  d.).  Srv.  Dahíer,  Memoriae 
J.  S.  sacrum  (t.,  1830). 

2)  S.  Go defro  i,  klass.  filolog  a  archaeolog, 
syn  před.  (*  1776  ve  Strasburce  —  f  1844  t.). 
Studoval  od  r.  1789  ve  Strasburce,  r.  1792 


vstoupil  do  služeb  vojenských,  od  r.  1796 
Žil  nejvíce  v  Paříži,  kde  kolíationoval  ruko- 
pisy pro  vydání  otce  svého  (na  př.  vydání 
Athénaia),  od  r.  1802  byl  domácím  učitelem 
v  rodině  Voyera  ďArgenson,  r.  1812  stal  se 
adjunktem  svého  otce  ve  Strasburce,  r.  1815 
bibliotékářem.  Vydal  s  Golbérym  dflkladné 
dílo  Antiquités  de  VAlsace  (MQlhúsy  a  Paříž, 
1828).  —  Srv.  Spach,  Les  deux  8.  (Ocuvrcs 
choisies.  V.,  175  si.);  Rabany,  Les  deux  8. 
(Pař.,  1884).  Vý. 

BohwelolMl  Robert,  spis.  něm.  (*  1821 
v  Královci),  vydával  r.  1848  s  W.  Sommer- 
feldem  »Dorfzeitung  fUr  Preussen«  a  psal 
do  liberálních  list  A,  až  byl  reakcí  donucen 
uchýliti  se  do  Lausannu.  K.  1861  odešel  do 
Berlina,  kde  r.  1869—83  redigoval  »Deutsche 
Romanzeitung<.  V  tomto  časopise  uveřejnil 
romány:  Der  Axtschwinger  (4.  vyd,  1893); 
Der  Btldschnitier  vom  Achensee  (4.  vyd.  1903) 
a  Die  Falkner  von  St.  Virgii;  vykonav  cestu 
po  Itálii  napsal  Jtai.  Bldtter  (1876)  a  římskou 
novellu  Camilla  (1886).  Mimo  to  vydal  po- 
vídky: Der  Schmugler  (1864),  Heimatlos  (1868), 
Verloren  (1891)  a  romány:  Der  Krámer  v. 
niiei  (3.  vyd.  1882);  Das  weisse  Kreu^  in 
Ormont  (2.  vyd.  1893) ;  Die  Wildheuerin  {2.  vyd. 
1893);  Der  uhrmacher  p,  Lac  du  Joux  (2.  vyd. 
1892);  Sein  oder  Nichtsein  {lS9i)]  Umdieřrei- 
heit  (1898)  a  j. 

Sohweine  viz  Sviň  o  v. 

Sohweinetsolilafl^  víz  Sviňovice. 

Schweinfart  viz  Svini  Brod. 

Sohweinfnrth  Georg,  zeměpisec  a  ce- 
stovatel něm.  ^*  29.  pros.  1836  v  Rize),  stu- 
doval přírodní  vědy  v  Heidelberce,  Mni- 
chově a  Berlíně,  procestoval  Rakousko,  Rusko 
a  Sardinii,  načež  věnoval  se  botan.  výzkumu 
Nilského  údolí  a  prozkoumal  první  z  Evro- 
pana núbickou  hornatinu  na  pobřeží  rudo- 
mořském.  Za  podpory  z  Humboldtova  na- 
dání vypravil  se  r.  1868  prozkoumat  horní 
poříčí  Nilu  a  jeho  rozvodí  s  Kongem.  U  Char- 
túmu  připojil  se  ke  karavaně  Ghatty,  s  niž 
pronikl  k  řece  Gazelí,  s  otrokáři  prošel  území 
Dinků  a  Bongů  a  prozkoumal  krajinu  mezi 
Džurem  a  Bahr-el-Džebelem.  R.  1870  pronikl 
do  území  Ňam-Ňamů  a  Monbuttů,  kde  ob- 
jevil prameny  Nelle  a  seznal  trpaslický  ná- 
rod Akků.  Leč  na  zpáteční  cestě  zničeny  mu 
byly  požárem  v  ležení  všechny  sbírky  a  zá- 
pisky, ale  přece  podařilo  se  mu  r.  1871 
šťastně  navrátiti  do  Chart úmu,  při  čemž  učinil 
další  objevy.  Vrátiv  se  r.  1872  do  Berlína 
uveřejnil  výsledky  své  památné  cesty  pod 
názv.  Jm  Her^en  von  Afrika  (Lip.,  1874,  2  sv.); 
přeprac.  vyd.  v  1  sv.  t.  1878).  Na  žádost 
egypt.  míst  okřále  založil  v  Káhiře  Institut 
égyptien  a  jmenován  tamtéž  vrch.  ředite- 
lem museí  a  sbírek.  V  hodnosti  této  zahájil 
podrobný  výzkum  Egypta  a  okolních  zemi 
podnikaje  každoročně  daleké  a  obtížné  cesty, 
z  nichž  však  přinášel  vždy  hojnou  kořist* 
Na  dvanácti  cestách  po  Egyptě,  arabské  a 
libyjské  poušti,  naSokotoře  prozkoumal  kra- 
jiny ty  po  stránce  botanické,  geologické  a 
umělecko-historické,  r.  1880  navštívil  i  Arábii 


von  Schweinichen  —  Schwendener. 


97 


násl.  rok  vrátil  se  do  Berlina,  kde  věnoval 
i  xpracováni  svých  sbírek.  Výsledky  jeho 
prací  uloženy  jsou  v  »Zeitschriít  fUr  £rd- 
kiinde«,  v  »retenn.  Mittheil.«,  »Globus<  a 
»Zeitschriít  fQr  Ethnologie«;  dfilež.  spis  je 
JkrtcM  A/ricamae  (Lip.  a  Lond.,  1875).  Spolu 
s  Ratzeíem  vydal  Emin  Paseka  ^  Reisehriefe  u, 
Berícktey  od  r.  1899  vydává  Auýnahmen  in  der 
óstl.  M^úste  von  Ágypten.  V  1.  1901—02  pod- 
nikl novou  cestu  do  Egypta  a  přivezl  do 
Berlina  botan.  a  archaeoT.  sbírky. 

von  Sehweiniohen  Hans,  rytíř  slezský 
V*  1552  —  t  1616  v  Lehnici).  Sloužil  vévo- 
dům Jindřichovi  XI.  a  Bedřichu  Lehnickému, 
provázel  je  na  ronohýsh  jejich  cestách  a  vy- 
psal pečlivě  a  upřímně  své  příhody  Životní 
{1552--1602;  vyd.  Osterley,  Vratísl..  1878; 
obnovil  E.  von  Wolzogen,  Lip.,  1886)  v  den- 
níku, jenž  zfistává  vzácným  dokumentem  kul- 
turním. Wutke  vydal  jeho  Sferkbuch  (Berl., 
1895). 

Sohweinits:  1)  S.,  město  v  Čechách,  viz 
Sviny  Trhové. 

2)  o.,  kraj.  město  v  prus.  vlád.  obv.  mezi- 
borském,  při  Černém  Halštrovu,  má  1217 
obyv.  (1900),  obv.  soud,  pěstování  vina  a 
ovoce. 

Sokireiiilts:  1)  v.  S.  Hans  Lothar,  ge- 
nerál a  diplomat  (*  1822  —  f  1901),  oddal 
se  službě  vojenské  a  stal  se  r.  1854  adju- 
tantem  při  vrchním  veleni  něm.  spolkových 
vojsk  hlavně  pro  spisy  Die  Armeen  des  westl, 
Europa  a  Die  Geschichte  desOrdens  vom  gol- 
denen  Vliess;  r.  1857  stal  se  adjutantem  prince 
Bedřicha  Viléma  Pruského,  r.  1861  majorem 
v  gener.  štábu  a  voj.  přidélencem  ve  Vídni. 
R.  1864  účastnil  se  dánské  války,  r.  1865 
stal  se  křídelním  pobočníkem  královým ,  r .  1869 
vyslancem  sevcroném.  spolku  ve  Vídni  a  ge- 
ncrál-majorem.  R.  1870  bylo  jeho  hlavní 
úlohou  ve  Vídni,  zabrániti  spolku  rak.-fran- 
couzskému.  R.  1871  byl  jmenován  generál- 
lieutenantenh,  r.  1876  vyslancem  v  Petro- 
hradě, r.  1884  generálem  pěchoty,  r.  1892 
odebral  se  na  odpočinek. 

2)  S.  Rudolf,  sochař  něm.  (♦  15.  led.  1839 
v  Charlottenburce  —  t  8.  led.  1896  v  Ber- 
lině). Byl  žákem  berlin,  akademie  a  v  1. 1855 
až  1865  Schievelbeinovým.  R.  1866  cestoval, 
byl  v  Paříži,  v  Itálii,  v  Kodani,  Mnichově  a 
vé  Vídni.  Vyvolil  si  genrovité  motivy  pro 
své  antikisujici  práce,  ale  jeho  nadání  vedlo 
jej  k  realistnímu  podání  detailů,  poněkud 
umírněnému.  Z  prvních  prací  budtež  uve- 
deny: Rút  sbirajici  klasy;  Italka  v  modlitbě 
pohroužená  a  r.  1871  Psýché.  Pak  následovaly: 
skupina  do  štítu  berlin,  národní  galerie  Tro- 
jice výtvarných  úmén;  Germania  (z  pomníku 
padlých  vojínů  v  Geře,  1874),  obrovské  sku- 
piny  pro  královský  most  v  Berlíně,  socha 
velmistra  Něm.  řádu  rytířského  Hermana  ^e 
Sal^\  dva  veliké  histor.  relie/y  na  most  v  To- 
runi,  osm  reliéfu  do  berlin,  radnice.  Také  pro- 
vedl 20  postav  na  podélných  stranách  jíz- 
dccké  sochy  Bcdř.  Viléma  III.  v  Kolíně 
n.  R.  (1878).  V  národní  galerii  v  Berlíne  na- 
chází se  jeho  Ohromený  Amor  (z  mramoru, 

CmAy  SloTatk  NsnčBf .  tr.  X\UU  24/9  K04. 


1881);  portraitoval  cis.  Viléma  I.  (1882),  ně- 
kolik generálů  pro  Ruhmeshalle  {v.  Dessau^ 
Keith,  Gessler,  1882—84)  a  pod.  v.    F.  H-s. 

SohweinsohiUlel  viz  Svinišfany. 

BohwelMlnff  viz  Svojšin. 

von  Sohwelizer  Jean  B.,  spis.  něm. 
(*  1833  —  t  1875),  byl  advokátem  ve  Frank- 
furtě n.  M.,  vydával  časopis  >Sozialdemo- 
krat«  a  psal  veselohry,  z  nichž  některé  měly 
úspěch:  Canossa  (ISn);  Cousin  Emil  (1875); 
Die  Darwinianer  (1875);  Die  Eidechse;  Die 
Staatsverbrechei']  Epidemisch\  Gros\stádtisch 
(1876).  Napsal  též  sociálně  polit,  román  Lii- 
cinde  o.  Kapitál  u.  Arbeiter  (1863). 

Sohwelzerhalle,  soli  varny  a  solné  lázně 
náležející  k  obci  Pratteln  ve  švýc.  kantoně 
basilejském  (6  km  od  Basileje),  v  okr.  lies- 
talském,  na  lev.  bř.  Rýna.  Solivarny  jsou 
nejbohatší  a  nejvydatnější  ve  Švýcarsku  (roč. 
přes  150.000  t  soli  kuchyňské,  dobytčí  a  pro 
průmysl).  Vedle  toho  jsou  zde  továrny  na 
uměla  hnojiva,  anilinové  barvy,  inkoust  a 
konservy. 

SohweiseroTO   zkoomadlo   viz    Měď, 

str.  1052*. 

Sohwelzer-flidler  Heinrich,  filolog  a 
jazykozpytec  švýc.  (*  1815  v  Elggu  [kant. 
curišskýj  —  f  1894  v  Curichu),  stud.  v  Cu- 
richu  a  Berlíně,  byl  gymn.  učitelem  v  Aarau 
a  v  Curichu,  od  r.  1841  pak  docentem,  od 
r.  1849  mř.,  od  r.  1864  řád.  professorem  na 
univ.  v  Curichu.  Mimo  četné  práce  drobné, 
uveřejněné  zvi.  v  »Ztschr.  f.  vergl.  Sprachf.«, 
uveřejnil :  Die  iwei  Hauptklassen  der  unregelm. 
Verba  im  Deutschen  (Curich,  1841);  Blick  in 
dře  Gótterwelt  der  Veda-Inder  (t.,  1857);  Be- 
merkungen  lu  Tacitus  Germania  (t.,  1860 — 62, 
2  d.)  a  j.;  též  vyd.  Tacitovu  Germanii  a  vý- 
klady (Halle,  1871,  5.  vyd.  1889).  Ztý. 

Sohwelm,  kraj.  město  v  prus.  vlád.  obv. 
arnsbcrském.  na  žel.  tr.  Schwerte-Gladbach 
a  DUsseldorf-Hagen,  má  16.890  obyv.  (1900), 
1  katol.  a  2  evang.  kostely,  reál.  Školu,  pro- 
gymnasium,  sirotčinec,  měst.  a  katol.  nemoc- 
nici, pobočku  Říš.  banky,  doly  na  žel.  a  cin- 
kovou  rudu  a  kyz  železitý  a  důležitý  prů- 
mysl železářský  a  textilní.  Na  blízku  bývaly 
lázně  se  železitými  prameny,  nyní  jen  výletní 
místo  a  léčebna  studenou  vodou. 

Sohwendener  Simon,  botanik  německý 
(*  1829  v  Buchsu  ve  Švýcarsku),  vystudoval 
v  Mnichové,  kdež  byl  od  r.  1857  assistentem 
slavného  botanika  Ná^^^eliho,  r.  1867  stal  se 
prof.  bot.  v  Basileji,  r.  1877  v  Tubinkách, 
r.  1878  v  Berlině.  Proslul  zejména  učením 
svým  o  lišejnících,  že  složeny  jsou  z  řas  a 
hub,  kteréž  učení  skvěle  pokusně  potvrdil 
hlavně  franc.  botanik  Born<:t.  Dále  vynikl 
stanovením  mechanické  theorie  o  postavení 
listů,  jež  však  nezůstala  bt  z  odpůrců.  Vedle 
řady  prací  uveřejněných  ve  spisech  berlín- 
ské akademie  véd.  uvádíme  tyto  čelnéj>i: 
Untersuchuns^en  uber  den  Flechtenthallus  (v  Ná- 
gcliho  »Beitráge  znr  wisscnschaftlichen  Bo- 
tanik*, seš.  2.-4.,  Lip..  1860-68);  DieAlgen- 
typen  der  Flechten^onidien  (Bas.,  1869);  Das 
mechan.  Princip  im   anatom.  Bau   der  .\fouo- 

7 


98 


Schweninger  —  Schwerdgeburih. 


kotylen  (Lip.,  1874);  Die  mechanische  Theorie 
der  Blattstellungen  t^t.,  1878).;  Untersuchungen 
uber  die  Orientierungstorsionen  der  Blátter 
und  Blúten  (s  Krabbefn,  Berl.,  1892);  Gesam- 
melte  botanische  Mitteilungen  (t.,  1898,  2  sv.); 
Die  Schumannschen  Einwánde  gegen  meine 
Theorie  der  Blattstellungen  (t.,  1900). 

Sohwenlng^er  Ernst,  lékař  něm.  (*1850 
ve  Freistadté  v  Horní  Falci),  proslul  vyléče- 
ním hr.  Herb.  Bismarcka  ze  dny,  čímž  stal 
se  osobním  lékařem  kancléře  kniž.  Bismarcka 
samého.  Léčebná  methoda  odtučňovací,  po 
něm  nazvaná  S-ovou,  je  v  podstatě  metho- 
dou  Ortelovou.  Od  r.  1884  S.  p&sobí  v  Ber- 
lině jako  prof.  kožních  nemocí.  Mimo  četné 
drobné  práce  vydal  Gesammelte  Arbeiten  (I. 
1886). 

Sohirenkfeldtiáni  viz  ze  Schwenk- 
feldtu. 

ze  Sohwenkfeldtii  Kašpar,  zakladatel 
prot.  sektv  '*  1490  v  Osinku  u  Lehnice  — 
t  1561);  r'  1522  navštívil  Vitemberk  a  od  té 
doby  se  klonil  k  protestantství,  jež  vydatné 
pomáhal  zaváděti  v  Lehnici,  jsa  ve  veliké 
přízni  u  vévody  Ichn.  Bedřicha  IL  Záhy  však 
počal  odchylovati  se  od  lutherství  a  konečné 
dospěl  k  založení  sekty  nové.  Proti  Luthe- 
rovi  Sdt  z  ospravedlnění  učinil  posvěcující 
process  přesvědčení,  proti  Lutherovu  názoru 
na  Písmo  jako  na  objektivní  výraz  zjevené 
pravdy  stavěl  bezprostřední  osvícení  Duchem 
svatým  »vnitřní<  slovo.  Odtud  také  rozlišuje 
v  církvi  skutečně  duchem  osvícené  a  svaté 
od  množství  křesfanův  ostatních.  V  souvis- 
losti s  touto  naukou  zaujímá  velmi  subjek- 
tivní stanovisko  v  otázce  svátostí:  křest  dětí 
pokládal  za  pouhý  vnéjší  obyčej,  poněvadž 
dětem  schází  živá  víra;  v  otázce  svátosti 
oltářní  byl  rovněž  pro  výklad  symbolický, 
pokládaje  Lutherovu  nauku  v  tomto  bodě 
za  modloslužebnictví,  ale  ani  se  úplně  nezto- 
tožňoval se  Zwinglim.  Kolem  r.  1527  na- 
hrnulo se  do  Lehnice  mnoho  novokřtěnců, 
hlavně  proto,  že  docházeli  podpory  S-tovy, 
jenž,  jak  patrno,  dosti  se  jim  blížil  učením 
o  církvi  a  křtu  dětí.  R.  1529  vévoda  lehnický 
na  zakročení  krále  Ferdinanda  L  musil  jej 
propustiti.  S-dt  se  odebral  do  Štrasburka, 
kdežto  ve  Slezsku  jeho  nauka  nepřestala  se 
šířiti  a  zvláště  se  rozmohla  v  hrabství  Klad- 
ském. V  Porýní  S-dt  ponenáhlu  se  dostal 
také  do  rozporu  s  theology  reformovanými, 
zvláště  pro  učení  o  člověctví  Kristově,  v  němž 
se  blížil  monofysitismu.  Konečné  usadil  se 
v  Ulrau,  kdež  i  zemřel.  S-dt  je  z  nejušlechti- 
lejších duchů,  které  vyvolala  reformace.  Bo- 
joval netoliko  proti  násilnému  nucení  k  víře 
na  straně  katolické,  nýbrž  i  proti  tyranství 
ve  víře,  páchaném  stranou  protestantskou. 
Některými  stránkami  svého  učeni,  zvláště 
velikou  vahou,  kterou  kladl  na  čistotu  ži- 
vota, připomínal  Jednotu  bratrskou.  Spisy 
S-tovy  vyšly  r.  1564  ve  4  dílech.  Maoho  do- 
pisů Š-tových  je  v  bibliotéce  wolfenbQttel- 
ské.  Srv.  Kadlbach,  Geschichte  S-ťs  und  die 
S-tianer  (1861);  Hampe,  Biographie  S-ts 
(Piogr.  gymn.  v  Javoru,  1882);  F.  Hořfmann, 


Caspar  S-ťs  Leben  und  Lehrcn  (Berl.,  1877). 
Sekta  jím  založená,  Schwenkfeldtiánii 
udržela  se  i  po  jeho  smrti,  ale  na  poč. 
XVIII.  stol.  počalo  silné  pronásledování, 
které  valnou  část  S-tiánů  přinutilo  k  V3rstě- 
hování  Ze  Saska,  kde  je  vláda  nechtěla 
trpěti,  odebrali  se  do  Hollandska,  Anglie, 
Ameriky,  kdež  se  usadili  hlavně  ve  Fila- 
delfii. Bedřich  II.  jim  propůjčil  svobodu  ná- 
boženskou a  od  té  doby  zanikají. 

Sohwanningeii,  ves  ve  virt.  kraji  černo- 
leskem,  okr.  rottweilském,  při  žel.  dr.  Plo- 
chingen-Villingen,  má  10.106  obyv.  (1900), 
odbornou  školu  hodinářskou,  továrnv  na 
obuv,  zápalky,  hodiny,  ložisko  raseliny  a  soli 
a  chov  kanárů,  vepřového  a  hovězího  do- 
bytka. 

Sohwanser  Karl,  médailleur  německý 
(*  26.  ún.  1843  v  LOwensteině  ve  Virtem- 
bersku),  vzdělával  se  na  umělecké  škole  ve 
Štutgartě  a  um.-prům.  škole  v  Norimberce 
a  pracoval  pak  7  Paříži  i  v  Londýně,  kde 
byl  r.  1868—72  zaměstnán  u  Wyona.  V  sou- 
těži vypsané  na  vyznamenání  Vídeňské  svě- 
tové výstavy  r.  1873  získal  dvě  ceny  a  pře- 
sídlil se  do  Vidně,  aby  navržené  jím  mc- 
daille  provedl.  R.  1875  usadil  se  ve  Štutgartě 
a  stal  se  král.  virtemberským  dvorním  mé- 
dailleurem.  Z  jeho  medaillí  budlež  uvedeny: 
Pruská  \a  idsluhy  o  stavitelství  \  Pamétni  na 
vje^d  Viléma  I.  do  štrasburka;  MedaiUe  ber- 
línské výstavy  rybářské;  Jubilejní  universit 
v  Tubinkách  a  v  Heidelberce;  Nordenskjóldova; 
Humboldtova  (berlin,  zeměpisné  společnosti) 
a  j.  v.  S.  modeloval  též  voskové  podobizny. 
Jeho  medaille  jsou  komponovány  ve  slohu  po- 
někud antikisujícím,  modelace  je  jasná,  dosti 
ostrá  až  tvrdá  a  S.  nečiní  moderním  snahám 
po  malebnosti  nižádn>'ch  ústupkův.    F,Hs. 

Sohwerak  Adolf,  právník  čes.  (*  1S57 
v  Pardubicích).  Vystudovav  práva  vstoupil 
r.  1880  do  finanční  služby,  r.  1883  stal  se 
berním  inspektorem,  potom  berním  refe- 
rentem u  okr  hejtmanství  v  Pelhřimově, 
r.  1890  povolán  k  zemsk.  finančnímu  ředi- 
telství do  referátu  osobních  daní,  stal  se 
tajemníkem,  r.  1896  radou  a  zem.  berním 
inspektorem  pro  rayon  obchodní  komory 
liberecké.  V  pros.  1896  účastnil  se  z  roz- 
kazu vlády  studijní  cesty  do  Ruska  v  pří- 
čině zavedení  osobní  daně  z  příjmů.  R.  1897 
vydal  knihu  O  osobních  daních  přimý-ch.  T.  r. 
byl  jako  rada  povolán  do  grémia  ředitelství 
a  působí  zde  od  r.  1901  jako  zemský  refe- 
rent pro  daně  domovní.  R.  1900  jmenován 
vrch.  fin.  radou.  Přispívá  též  do  časopisů 
něm.  o  otázkách  hudební  aesthetiky  a  z  dějin 
hudební  literatury.  Dr.  -V. 

Sohwerd  Friedrich  Magnus,  astronom 
něm.  (*  1792  —  f  1871  ve  Špýru  jako  prof.  ma» 
thematiky).  Konal  pozorovaní  astronomická, 
konstruoval  hvězdný  fotometr  a  napsal  M5ř'*<'" 
nom,  Beobachtungen  auý  der  Sternwarte  V* 
Speyer  (1829—30,  2  sv.)  a  j. 

Sohwardgebnrth  Otto,  malíř  německý 
(♦  5.  břez.  1835  ve  Výmaru  —  f  16.  pros. 
1866  t.).  Kreslení  se  učil  u  svého  otce,  ryjce 


Schwerin  —  Schwetschke.                                         99 

C  A.  S.  S-a  (t  1878,  známého  jako  autora '  dne  19.  břez.  1848  stal  se  členem  minister- 

Cyklu  z  Lutherova  života),  a  vstoupil  pak  štva    Arnimova,   ale  již   13.   čna    odstoupil 

do  atelieru  Prellcrova.    Od  r.  1856  navité-  s  ostatními   ministry.   Stal   se   pak   členem 

Yoval  akademii  v  Antverpách  a  r.  1860  vrátil  frankfurtského  parlamentu  a  náležel  ke  straně, 

se  do  Výmaru.   Z  prvních  jeho  maleb  byly:  která  si  přála  dědičné  císařství  pruské,  pro- 

Tomdi  yfún^er  \ajat  před  knifaty  ve  Franken-  čež  v  květnu  1849  ze  sněmu  odešel.  Stal  se 

hoMsenu]  Hathburga,  choť  Jindřicha  Ptáčníka,  pak  členem  druhé  komory  pruské  a  v  1.  1849 

loučí  se  s  dítětem  svým;  Mistrovský  kus  mla-  až  1854  byl  i  jejím  předsedou.   Od   3.  čce 

dého  ilatníka;  Kněžna  Sibylla  prosí  u  KarlaV.  1859  do  18.  břez.  1862  byl  opět  členem  mi- 

^a  svého  choti.  Později  vznikl  obraz  Salcpuršti  nisterstva,  v  němž  hájil  snah  svobodomysl- 

protestanti  stěhují  se  i  domoviny  (1862,  v  Kunst-  ných;  vystoupiv  z  něho  stal  se  jedním  z  vůdců 

halle    v    Brémách)    a    Procházka    velikonoční  strany  staroliberální  a  stál  v  příkré  opposici 

(z  Goetheova  Fausta,  1864,  v  museu  kolín-  proti  Bismarckovi,  hlavně  pro  jeho  tehdejší 

ském).                                                   F.  H'S  porušování  práv  íSstavních,  ale  r.  1866  byl 

Sohwerin:  1)  S.,  hl.  město  velkovév.  Me-  z  prvních  liberálů,  kteří  schválili  zahraniční 

klenbursko-Zvěřinského,  viz  Zvěřin.  politiku  Bismarckovu  a  utvořili  pak  stranu 

2)  S.,  m.  v  Poznaňsku,  viz  Skwierzyna.  nafionálně-liberální. 

Sohwerin,  jméno    starého    šlechtického  3)  v.  S.  Alexandrine  Franziska,  hra- 

rodu  v  Pomořanech,  původu  nejspíše  slo-  běnka,  básnířka  (*  1813  v  Tylži  —  t  1883 

vanského  {čverin  prý  znamená  routu,  již  rod  v  Královci).  Vydala  básně:  Das  Alphabet  des 

ten   posud   má  ve  znaku).   Nynější   hraběcí  Lebens   (4.   vyd.   Vrat.,   1870);    Der   Stunden 

linie  dělí  se  na  větve  Walsleben-Wilden-  Gottesgruss  (1 859) ;   Dein  Sinai  (1863) ;    Des 

hof  (náčelník  Otto,  hrabě  ze  S-u,  *  1855),  GeistesPilger/ahrt  (IS7 4)^  Tominw:  Josephine 

Wolfshagen    (Hermann    Otto  Louis,  {IS51);  Das  Testament  des  Juden  (1852,  3  sw,)] 

hr.  zcS-u,*  1822),  Schwerinsburg  (Kriš-  Geachtet   u.  geáchtet   (1855,  2  sv.);  Woher? 

tof,  hr.  ze  S-u,  *  1868)  a  Wendisch-Wil-  wohin?  (1870,  2  sv.). 

mersdorf  (Friedrich,  hr.  ze  S-u,  *  1856).  4)  v.  S.  Josephine,  sestra  před.,  spiso- 

Z  rodu  toho  vynikli:  vatelka  (♦  1836),  žije  od  r.  1861  v  Královci 

1)  von  S.  Kurt  Krištof,  hrabě  (*  1684  —  a  píše  pod  pseudon.  J.  Westritz.  Napsala 
t  1757),  r.  1700  vstoupil  do  služeb  holland-  novelly:  Janusbilder  {\%lb)\  In  Banden  (1876); 
ských,  bojoval  ve  válce  o  dědictví  španělské,  Drei  Jahre  (1876);  Táuschungen  (1878);  Am 
T.  1706  stal  se  podplukovníkem  ve  službách  Scheideweg  {18%Qi)  \  Der  ist  es  (^1880V,  U7e  sie 
vévody  meklenbursko- zvěří nského,  z  jehož  hassen  u.  lieben  (1881);  Rodanseck  (1882);  Im 
rozkazu  odebral  se  r.  1712  ke  Karlu  XII.  do  Wechsel  d.  Zeiten  (1884);  Anonym  (1885); 
Bender.  R.  1718  byl  povýšen  na  generála,  Neues  Leben  (1887);  Irrwege  (1888);  Martina 
r.  1720  vstoupil  do  služeb  pruských.  Král  (1889);  Hedda  (1890);  Pfl ich t (1S90)]  Einsame 
Bedřich  Vilém  I.  užíval  S-a  k  růzoým  úko-  Wege  (1892);  Verurteilt  (1893);  Recht  der 
lům  diplomatickým,  propůjčil  mu  r.  1722  Jugend  (1895);  Wendepunkt  (1900);  Lebens- 
pluk  ve  Frankfurtě  n.  O.  a  r.  1734  jej  po-  wege  (1901). 

v^-šil  na  generál-lieutenanta.  Bedřich  II.  brzy  Sohwersenz  viz  S\varz(^dz. 

pb  nastoupeni  povýšil  jej  dostavu  hraběcího  Sohwertbriider  viz  Bratři  mečoví, 

a  jmenoval  jej  polním  maršálkem.  V  první  Sohwerte,  město  v  prus.  vlád.  obv.  arns- 

válce  slezské  S.  velel  pravému  křídlu  pruské  berském    v  kraji   hórdském,   při    pr.  bř.   ř. 

axmády  a  rozhodl  ve  prospěch  Bedřicha  II.  Ruhr.  a  žel.  tr.  Holzminden-Cáchy  a  Bebra- 

bitvu  íi  Molvic  (10.  dub.  1741),  brzy  potom  Kassel-S.,  má  12.261   obyv.  (190Ó),  radnici 

dobyl  Břehu  (4.  květ.  1741)  a  10.  srpna  přiměl  iz  r.  1547),  továrny  na  stroje,  železné  a  cce- 

Vratislav,  aby  holdovala  pruskému  králi.  Na  love  zboží,  n<^ty,  drát,  pudlovnu  a  válcovnu 

poč.  druhé  války  slezské  v  srpnu  1744  vedl  železa  a  plechu  a  niklové  huti. 

éás(  prus.  vojska  ze  Slezska  do  Čech  a  účastnil  Sohwetsohke  Karl  Gustav,  spis.  něm. 

se  dobytí  Prahy  (16.  září  1744).  Na  počátku  (*  1804  v  Halle  —  f  1881  t.).  Studoval  v  Hei- 

války  7Íeté  byl  při  vojenské  poradě  v  Postu-  delberce   filologii,   r.   1825   převzal   po    otci 

pimi  pro  bezohlednou  offensivu;  dostal  pak  knihkupectví  a  knihtiskárnu  a  redigoval  od 

ra  úkol,  aby  s  levým  křídlem  vojska  (v  síle  r.  1828  čas.  »Hallischer  Kurier*.  R.  1847  vy- 

27.000  mužů)  vtrhl  z  Kladska  do  Čech.  Vy-  stoupiv  z  církve  zemské,  stal  se  přednostou 

konav  tento  úkol,  po  nepatrných  potyčkách  »Svobodné  obce*   v  Halle.   R.  1848   zvolen 

vrátil   se  v  zimě  do  Slezska.   Dne  18.  dub.  byv  do  parlamentu  frankfurtského  přidal  se 

1757  vytrhl  do  Čech  znovu  s  33.000  mužův  k' levému  středu  (^frakci  Gagcrnové).  Sepsal 

a  padl  dne  6.  květ.   1757   v  bitvě  u  Prahy,  polit,  satir.  Epistolae  novae  obscurorum  viro- 

svedené  mezi  Karlem  Lotrinským  a  Bedři-  rum  (Frankf.,  1849)  a  Sovae  epistolae  claro- 

chem  II.  U  Štěrbohol  postaven  mu  pomník,  rum  virorum  (Brémy,  1855),  v  nichž   vystu- 

2)  v.  S.  Maximilian,  hrabě,  státník  prus.  poval  proti  cirk.  i  polit,  reakci;  Codex  mundi' 
(*  1804  —  t  1872),  vstoupil  záhy  do  státní  narius  Germaniae  Utteratae  bissecularis  {UnUej 
služby,  jíž  brzy  však  se  vzdal,  aby  mohl  1850,  pokrač.  1877 1;  Gesc/i/c/i/e  ťťes  L'//om^rtf 
spravovati  své  statky.  Měl  účastenství  v  za-  (t.,  1863);  BismarcUias  (t  ,1867,  6.  vyd.  1870); 
ložení  spolku  Gustav- Adolfského  (1841)  a  Variinias  (t.,  1869,  3.  vyd.  1870);  Šovae  epi- 
byl  r.  1846  zvolen  za  člena  generální  sy-  stolae  obscurorum  virorum,  Erinnerungen  aiis 
nody,   r.  1847  zvolen  do  pruského   sněmu,  ť/er  Frankfurter  Paulskirche  (t.,  1874 1;   Zeiť 


100 


Schwetz  —  von  Schwind. 


geschichte,  deutsch  u.  lai.  i866^yS{t.,  1876}; 
Zur  Geschichte  des  Gaudeamusigiturlt.,lS77); 
jeho  »Au8gewáhlte  Schriften«  vydány  1. 1864 
(znova  1866)  a  >Neue  ausgew.  Schriften«  1878. 

Sohiretz:  1)  S.,  ves  v  Cechách,  viz  Svě- 
tec Bedřichův. 

2)  S.  (pol.  Swiecié)^  krajské  mésto  v  prus. 
vlád.  obv.  kwidzynském  při  vtoku  ř.  Czarna- 
woda  do  Visly  a  žel.  tr.  Terespol-S.,  má 
7019  obyv.,  z  nichž  je  2856  evang.  (1900), 
progymnasium,  sirotčinec,  vězení  pro  mladé 
zločince,  cukrovar,  továrny  na  obuv  a  koši- 
kářství  a  zříceniny  zámku,  býv.  bernardin- 
ského  kláštera,  v  němž  nyní  blázinec. 

Bohwetzingen,  okr.  město  v  bad.  kraji 
mannheimském  při  ř.  Leimbachu  a  křižo- 
vatce žel.  tr.  Mannheim-Karlsruhe,  Heidel- 
berg-Špýr  a  Friedrichsfeld-S.,  má  6414  obyv. 
(1900),  velkovévod.  zámek  (ze  XVII.  stol.) 
8  divadlem  a  krás.  parkem,  v  XVIII.  stol. 
od  kurfíršta  Karla  založeným,  kdvsi  oblíbené 
sídlo  kurňrštů  falckých,  průmysl,  školu,  za- 
hradnickou a  ovocnickou  školu  pro  dívky, 
vojen,  posádku,  pivovar,  par.  mlýn,  pily,  to- 
várny na  doutníky,  konservy,  líh,  kvasnice, 
ocet,  značné  pěstování  tabáku,  chmele  a 
chřestu. 

Bohwloker  Johan n  Heinrich  C^  1839  — 
t  1902),  spis.  uher.,  stal  se  r.  1871  profes- 
sorem  na  vyšším  gymn.  v  Pešti,  r.  1873  do- 
centem pro  německou  literaturu  na  tamni 
polytechnice.  Napsal:  Geschichte  des  Temeser 
Banats  (Pešť,  2.  vyd.,  1872);  Die  let^ten  Re- 
gierungsjahre  der  Kaiserin-Kónigin  Maria  ThC' 
resia  (2  d.,  Vídeň,  1871  -  72);  Die  Katholiken- 
Autonomie  in  Ungarn  fPešť,  1870);  Statistik 
d.  Kónigreichs  C/>ig'íint(Štutgart,  1877);  Ethno- 
graphie  von  Ungarn  (Pešť,  1878,  něm.  př.); 
Die  ungarischen  Gymnasien  (t.,  1881);  Die 
Deutschen  in  Ungarn  und  Siebenbůrgen  (Tě- 
šín, 1881);  Die  Zigeuner  in  Ungarn  u.  Sieben- 
bůrgen (t,  1882) ;  Geschichte  der  ósterr,  MUftár- 
grenie  (t.,1883);  Ungar.  Hochlandbilder  (1884); 
Ungarn  vor  der  Schlacht  bei  Mohdcs  (Pešť  a 
Lip.,  něm.  př.,  1885);  Das  Kónigreich  Ungarn 
(Vid.,  1886);  Das  Leben  des  Kardinál  Er^- 
bischofs  und  Primas  Petr  Pd\mány  (Kolín  n.  R., 
1888) ;  Geschichte  der  ungar,  Litteratur  (Lip., 
1889);  Die  national- polit ischen  Ansprůche  der 
Rumánen  in  Ungarn  (Lip.,  1894);  Der  Dako- 
romanismus  (Vid.,  1894). 

Sohwiebg^mb  viz  Šviba. 

Sohwiebus  viz  Šwiebodzin. 

8ohwleflr6r  Jakob,  básník  něm.  C^  1630 
v  Altoně  —  zanikl  po  r.  1661).  Z  jeho  básní 
zasluhují  zmínky:  Liebesgrillen  (Hamb.,  1654 
až  1655,  2  d.).  Dříve  připisovala  se  mu  též 
sbírka  básní  Die  geharnschte  Venus,  oder 
Liebeslieder  im  Kriege,  gedichtet  von  Filidor 
dem  Dorfferer  (Hamb.,  1660),  jež  náleží  k  nej- 
lepším plodům  lyr.  básnictví  XVII.  stol.; 
avšak  nedávno  dokázal  A.  Koster  (Der  Dich- 
ter  der  Geharnschten  Venus,  Marb.,  1897), 
že  skladatelem  jejím  jest  Kašpar  Stieler 
z  Erfurtu  (*  1632  —  t  1707). 

Sohwleiltoohlowitz  (pol.  Šwietochlowice), 
v  s  ve  Slezsku,  v  prus.  vlád.  obv".  opolském, 


kraji  bytomském,  při  želez.  tr.  Vratislav- 
Ošwiecim  a  Bytom-S.  a  malodráze  Bytom- 
KOnigshQite,  má  13.079  obyv.,  vétš.  poL  (1900), 
katol.  kostel,  kamenouhel.  doly  a  tu  jakož 
i  v  okolí  značný  průmysl  železářský. 

Sohwlmmlngen  viska  v  Čechách,  hejtm. 
Jáchymov,  okr.  a  fara  Blatno,  pš.  Breiten- 
bach;  5  d.,  31  obyv.  n.  (1900). 

SohwliiAii  viz  seno  v. 

von  Sohwind  Moritz,  malíř  něm.  (*  21.  led. 
1804  ve  Vídni  —  t  8-  ^n-  1871  v  Mnichové). 
Dostalo  se  mu  pečlivého  vychování,  studoval 
na  gymnasiu,  pěstoval  hudbu  a  na  vídeňské 
akademii  se  učil  kresliti.  Také  Ludvík  Schnorr 
ho  vyučoval,  ale  S.  podle  svého  nadáni  vy- 
hledával jiných  směrfi,  neŽ  tehda  v  umělec- 
kém světě  byly  patrný.  Nebyly  mu  po  chuti 
střízlivá  askese  Nazarenistů  ani  uplatňující 
se  posud  klassicismus,  za  to  byl  již  v  počát- 
cích svých  romantikem.  Pohádky,  romantické 
opery,  básně  lákaly  jej,  by  je  v  obrazech  pře- 
básňoval.  R.  1827  přišel  do  Mnichova  a  tu 
naň  pfisobil  Cornelius,  k  vůli  němuž  S.  r.  1828 
usadil  se  v  Mnichově.  Maloval  tu  v  knihov- 
ních místnostech  královniných  výjevy  z  básní 
Tieckových  a  komponoval  obrazy  ze  života 
Karla  Vel.  pro  zámek  Hohenschwangauský, 
které  provedl  X.  Glink.  R.  1832  8.  odejel 
do  Říma,  vrátil  se  však  záhy  a  maloval  pro 
sál  Rudolfa  Habsburského  (Kdnigsbau)  veliký 
vlys.  R.  1838  dokončil  nástěnné  malby  v  zámku 
Rddigsdorfu  u  Lipska  (cyklus  Amor  a 
Psýché)  a  t.  r.  vznikl  první  jeho  obraz,  v  němž 
svéráznost  umělcova  plně  se  vyhranila,  Ritter 
Kurts  Brautfahrt  (podle  básně  Goetheovy, 
nyní  v  Kunsthalle  v  Karlsruhe).  R.  1839  vy- 
maloval stěny  a  strop  sálu  antiky  v  Karls- 
ruhe, schodiště  v  Kunsthalle,  allegorické  kom* 
posice  v  zasedací  síni  badenské  »první  ko- 
moryc  a  komposici  Vater  Rhein  (pro  hrab. 
Raczyňského,  nyní  v  národ,  galerii  berlínské). 
Na  zakázku,  aby  pro  Stádelův  ústav  nama- 
loval Zapas  pěvců  na  Wartburce^  S.  přesídlil 
se  do  Frankfurtu  (1844).  T.  r.  vznikl  Alma' 
n€u:h  leptů  S-ových  s  textem  a  verši  E.  z  Feuch- 
terslebenu,  humoristické  opěvování  dýmky 
a  poháru.  Také  drobné  genry  Svatební  cesta 
(Mnichov,  galerie  Schack),  řalkenšteinskdji^da 
(Lipsko,  měst.  museum)  a  Muzikanti  čili  Ru{e 
(v  berl.  národ,  galerii)  náležejí  do  tohoto 
období.  R.  1847  S.  povolán  za  professora 
na  mnichov.  akademii  a  komponoval  tam 
svou  Symfonii  (podle  Beethovena).  A  pak 
vytvořil  první  své  pohádky,  o  Popelce  s  po- 
stranními obrazy  příbuzné  báje  antické  Amor 
a  Psýché  a  o  šipkové  Rumence  (1854).  Velko- 
vévoda  saský  dal  od  S-a  malovati  v  nově 
zřízeném  hradu  Varlburce  výjevy  \e  fivota 
sv.  Alžběty  a  z  povésti  durinsky-ch;  ony  nále- 
žejí k  nejlepším  výtvorům  S-ovým.  Násle- 
doval obraz  Poslední  ji^da  Rudolfa  Habsbur^ 
ského  do  Spýru  a  cyklus  aquarellů  Pohádka 
o  sedmi  havranech  (1858\  nejpopulárnější  dílo 
S-ovo,  které  jeho  jméno  učinilo  slavným  a 
daleko  za  hranice  Německa  známým  (nyní 
v  museu  výmarském).  Maloval  pak  několik 
oltářních  obrazů  pro  Mariánský  kostel  v  Mni- 


Scbwindschitz  —  Schwoy. 


101 


chove  a  barevné  nákresy  k  oknAm  pro  dóm 
v  Glasgowe.  Ale  zase  vracel  se  k  cyklickým 
kresbám,  které  lehce  pokládal  vodovými  bar- 
vami, a  věnoval  svému  příteli,  hudeb,  skla- 
dateli Frant.  Lachnerovi,  20  loket  dlouhý 
vlys  s  výjevy  z  jeho  života,  vloživ  do  této 
komposice  všechnu  svou  bodrou  veselost  a 
poetickou  vynalézavost  (1863).  T.  r.  vydeko- 
roval  farní  kostel  v  Reichenhallu  nástěnnými 
malbami.  R.  1864  provedl  deset  nákresů  k  oken- 
ním malbám  v  londýnském  kostele  sv.  Mi- 
chala, Návrat  hraběte  \  Gleichenu  a  karton 
Koupelná  flétna,  na  kterém  ztělesnil  všecky 
své  zamilované  postavy  z  říše  hudby.  Také 
kreslil  návrhy  ku  předmětům  uměleckého 
průmyslu  (lampy,  kalamáře  atd.).  V  den  svých 
66.  narozenin  dokončil  opět  cyklus  aquarellů, 
Pohádku  o  krásné  \íelu\{ni  {Fontes  Melusinae, 
nyni  v  cis.  obrazárně  ve  Vidní),  komposici 
velmi  poetickou,  výborně  vypravovanou  a 
s  nevsedni  lahodnosti  koncipovanou.  Stala 
se  také  všeobecně  známou,  byla  jako  •Po- 
hádka o  sedmi  havranech*  často  reproduko- 
vána (Hanfstángel  v  Mnichově)  a  je  S-ově 
umělecké  osobnosti  přimo  příznačná.  Přítulný 
humor,  bohatá  obraznost,  výpravo vatelský 
talent,  pak  měkká,  graciesní  kresba  se  zbar- 
vením hřejným,  vždy  diskrétním  —  to  vše 
v  těchto  S-ových  pohádkách  spojovalo  se 
k  úspěchu  na  tehdejší  dobu  velmi  pronika- 
vému. S.  stal  se  tak  národním  básnikem- 
malířem  německým.  R.  1855  S.  se  svými 
bratry  Augustem  (minister.  radou,  f  1892) 
a  Františkem  (c.  k.  báňským  radou)  po- 
výšen do  rytířského  stavu  rakouského.  Jeho 
ifvotopis  napsali  L.  v.  FQhrich  (Lip.,  1871), 
H.  HoUand  (Štutg.,  1873),  korrespondenci 
s  MOrikem  vydal  Báchtold (Lip.,  1890).  F.H-s. 

Sehivindsohltz  viz  Svinčice. 

Sehwlncr  Karel,  lékař  čes.  (*  18.  čce  1845 
v  Panenských  Břežanech,  okr.  Karlín).  Po  od- 
bytí studil  gymnas.  a  universitních  v  Praze 
byl   r.  1873  povýšen  na  doktora.    Po  delším 
praktikováni  v  úst.  pro  choromyslné  a  v  c.  k. 
všeob.    nemocnici   byl   assistmtem   porodn. 
kliniky  prof.  Webera  z  Ebenhofu,  až  do  konce 
r.  1878,  načež  zahájil  v  městě  porodn.  a  gy- 
naekol.  praxi.  R.  1883  se  habilitoval,  pak  stu- 
doval  na  klinikách  ve  Vratislavi,  Berlíně  a 
Halle,  Mnichově,  r.  1885  jmenován  primářem 
čes.  oddělení  kr.  zem.  nalezince  a  přednostou 
kliniky  pro  nemoci  novorozenců  a  kojenců, 
r.    1889  mimořádným   professorem,   r.   1892 
ředitelem    porodnice   a  nalezince  a  r.  1898 
c.  k.  vládním  radou,  když  byl  po  vystavění 
nové  budovy  nalezince,  již  ze  všech  sil  svých 
fedroval,   na  ředitelství    resignoval.    Napsal 
četná  pojednání,  kritiky,  referáty  do  rozraa 
nitých  časopisů    a   sborníků   českých  i  ně- 
meckých.  Zvláště  buďtež  uvedeny:   Horečka 
omladnic  infekční  a  Novotvary  Renských  rodidely 
v  Eiseltové  »Odborné  pathologii  a  therapii* 
díl  L  a  V.;    Záhat  pochvy  a  velkého    pysku 
stydkého  (»Časop.  lék.  čes.c,  1875);   Nádory 
vaječnikové  a  škodlivé  působeni  na  početí  tě- 
hotenství, porod  a  šestinedělí  (t.,  1877);  Rup- 
tura  sle^iny  v  těhotenství  (t.,  1880);  Ukončeni 


porodu  ře\em  císařském  pro  rozsáhlou  rako- 
vinu hrdla  dělohy  (t.,  1880.  t.  něm.);  O  dysto- 
kiieh,  podmíněných  tuhosti  branky  ^evní  (t., 
1884);  Příspěvek  k  upotřebeni  kreolinu  v  praxi 
gynaekologické  (t.,  1889);  Neuer  Fall  von  Spon^ 
dylolisthesis.  Einleitung  einer  kúnstlichenlPrúh" 
geburt  (»Prager  Vierteljahrschrift  fOr  die 
prakt  Heilkunde*,  1876);  Herpes  beider  Hánde 
als  yíenstrualexanthem  (1882,  »Centralblatt  í. 
Gynaekologie*,  spolu  s  Janovským);  Eine 
Sirenenbildung  bei  einem  Zwillingskinde  (t. 
1889)  a  j. 

Sohwltz  viz  Světec. 

Sohwojka  viz  S  v  oj  kov. 

Sohwora  viz  Svá  rov. 

Sohworaii  viz  Schwarau. 

Sohwojr  František  Joset,  zasloužilý 
topograf  mor.  (♦  11.  pros.  1742  v  Heralticích 
ve  Slezsku  —  f  10.  říj.  1806  v  Mikulově  na 
Moravě).  Studoval  nižší  gymnasium  na  kol- 
leji  jesuitské  v  Tuřanech  u  Brna,  poesii  a 
rhétoriku  v  Brně;  ale  nemaje  prostředků 
k  dalším  studiím,  věnoval  se  správě  hospo- 
dářské na  různých  velkostatcích  při  úřadě 
vrchnostenském,  konečně  r.  1806  stal  se 
v  Mikulově  na  panství  Dietrichšteinském 
zámeckým  hejtmanem  a  knížecím  archivá- 
řem. Vedle  svého  povolání  obíral  se  pilně 
sbíráním  listinného  materiálu  k  historii  mo- 
ravské, zejména  k  místopisu  moravskému  se 
odnášejícího,  na  jehož  základě  sestavil  první 
obšírnější  místopis  Moravy,  jejž  bez  vědomi 
S-ova  tiskem  vydal  tehdejší  praelát  kláštera 
žďárského  Otto  Steinbach  pod  titulem:  Topo- 
graphische  Schilderung  von  Máhren  (Praha,  1786, 
2  sv.).  Otto  Steinbach  vyžádal  si  předem 
rukopis  S-ův  s  doložením,  že  jej  doplní  a 
opraví;  zatím  však  nepřičinil  žádných  oprav 
a  doplňků,  nýbrž  prostě  vynechal  přehled 
dějin  moravských;  by  však  nedostatky  aspoň 
částečně  zlepšil,  S.  uveřejnil  sám  tento  do- 
datek bez  udání  svého  jména  pod  titulem: 
Kur^gefasste  Geschichte  des  Landes  Máhren 
(Brno,  1788).  Ve  spise  tomto  S.  přidržel  se 
hlavně  badáni  Tomáše  Pěšiny  z  Čechorodu 
bez  ohledu  na  pozdější  badání.  Zatím  pokra- 
čoval ve  své  nedokončené  topografii  a  se- 
známil se  s  vynikajícími  muži,  kteří  ho  v  zá- 
služné jeho  práci  podporovali.  Byli  to  zejména 
zemský  rada  Em.  ryt.  z  Trautenburku,  Do- 
brovský, Alexius  Habricht,  šl.  Monse  a  jiní, 
kteři  mu  učinili  všelijaká  sdělení,  jichž  pro 
své  dílo  náležitě  mohl  upotřebiti.  Konečně 
po  dlouholeté  práci  S.  vydal:  Topographie 
vám  Markgrajthum  Máhren  (Vid.,  1793—94, 
ve  3  dílech,  z  nichž  1.  díl  obsahuje  všeobecný 
úvod,  výčet  spisů  tištěných  i  psaných,  jichž 
ke  své  topografii  použil,  a  dále  popis  ícraje 
olomouckého;  2.  díl  popis  kraje  brněnského 
a  hradišfského.  3.  díl  popis  kraje  přerov- 
ského, znojemského  a  jihlavského).  R.  1803 
chtěl  vydati  ještě  díl  4.  dodatečný,  ale  po- 
něvadž neměl  nakladatele,  zůstala  práce  jeho 
v  rukopise.  Zůstavil  ještě  obšírnou  sbírku 
listin,  předpisů  a  jiných  materialií  vztahují- 
cích se  k  historii,  genealogii,  topografii  mo- 
ravské, práv  zemskýchfa  zřízení  starých,  jež 


102 


Schwyz. 


koupil  Hugo  starohrabě  Salm  a  daroval  je 
Františkovu  museu  v  Brně.  Připravil  též 
k  tisku  rodopis  všech  bývalých  a  na  Moravě 
žijících  rodů  šlechtických  s  erby  a  rodopis- 
nými tabulkami,  ale  práce  tato  zůstala  v  ruko- 
pise. Menší  práce  uveřejňoval  v  rozličných 
časopisech,  jako:  »Máhrísches  Magazín «, 
v  Trasslerově  »£uropáisches  Journal«,  Hawli- 
kově  >Taschenbuch  auf  1804<,  Andreově 
» Patriotísches  Tagblattc  a  j.  Ač  literární 
práce  S-ovy  nestojí  na  výši  vědy  nynější, 
přece  zaslunuje  na  onu  dobu  všeobecného 
uznání,  poněvadž  první  razily  cestu  k  ny- 
nější topografii  moravské. 

Bohwyz,  Schwiz  nebo  Schwytz:  1)  S, 
hlavní  město  švýcarského  kantonu  t.  jm., 
92  km  na  vsv.  od  Bernu,  514  m  n.  m.,  na 
úpatí  Mythenu,  v  kotlovině  obklíčené  Rigim 
a  Fronalpstockem  a  sklánějící  se  mírně  k  jez. 
Čtvřkantonskému,  stanice  dráhy  Gothardské, 
má  6665  obyv.  a  skládá  se  ze  střední  čtvrti 
a  z  předměstí  roztroušených  v  ovocném 
stromoví,  jež  dodává  mu  rázu  velké  vesnice. 
Mezi  budovami  zmínky  zasluhuje  farní  chrám 
z  r.  1771,  radnice  z  r.  1643  s  velkým  sálem 
zdobeným  podobiznami  60  landammannů, 
budova  archivu,  v  níž  chová  se  starobylý 
prapor  švýcarské  konfederace,  nemocnice 
z  r.  1752,  klášter  kapucínů  a  dominikánů, 
starobylé  měšťanské  domy  atd.  Z  vyšších 
škol  jest  zde  gymnasium,  reálka  a  ústav  uči- 
telský, z  průmyslových  závodů  prádelna  ba- 
vlny a  velké  cihelny.  Mimo  to  provozují 
obyvatelé  i  ovocnářství  a  chov  dobytka,  na 
podzim  koná  se  tu  hlučný  trh  na  dobytek. 
Město  jest  rodištěm  ryjce  Hedlingera  a  utr- 
pělo mnoho  za  franc.  revoluce  a  válek  na- 
poleonských francouzskými  i  rakouskými 
vojsky. 

2)  S.,  k anton  ve  stř.  Švýcarsku,  ohrani- 
čený na  z.  kant.  lucernským  a  zuŽským,  na 
sz.  curišským,  na  sv.  svatohavelským,  na  v. 
glaruským  a  na  j.  urijským,  má  908  km*  a 
jest  ze  3  nejstarších  icantonů,  jeŽ  daly  zá- 
klad konfederaci  švýcarské.  Tvar  jeho  jest 
dosti  nepravidelný  a  hranice  jeho  opisuje 
mnohé  okliky,  zejm.  na  z.,  kde  zahrnuje  nej- 
větší část  Rigi.  Povrch  kantonu  skládá  se 
z  dvojitého  systému  údolí  oddělených  sou- 
borem horských  massivů.  Na  j.  jest  to  údolí 
Muoty,  k  němuž  připojuje  se  údolí  Seeweny. 
na  s.  horní  údolí  Sihly,  jež  pokračuje  v  kant. 
zužském  a  curišském,  a  parallelní  údolní  zá- 
řez údolí  Wággiského.  Vrcholky  horských 
massivů  údolí  ta  oddělujících  nedosahuji  ni- 
kde čáry  věčného  sněhu.  Oba  vrcholy  My- 
thenu nad  S-em  dosahují  ve  Velkém  My- 
thenu výše  1903  m,  dále  na  v.  Drusberg  2281  m, 
FlUhberg  na  s.  2097  m,  Auberg  ještě  dále 
k  s.  1702  m,  K5pfen  Stock  na  hranici  kant. 
glaruského  1902  m.  Na  s.  od  Aubergu  nad 
pravým  břehem  Sihly  zdvíhá  se  Pfiffegg  do 
1317  m  a  Etzel  do  1102  m.  Pásmo  lemující 
na  j.  údolí  Muoty  připojuje  se  v  průsmyku 
Klausenském  k  mohutnému  massivů  Clari- 
denstock,  avšak  nejvyšší  jeho  body  leží  za 
hTinicemi  kantonu,  v  němž  Fronalp  nad  je- 


zerem Čtyřkantonským  dosahuje  výše  1911  m, 
Hengst  1880  m,  Kaiser  Stock  2517  m,  Wasser- 
berg  2331  m.  Za  údolím  Seeweny  zdvíhá  se 
massiv  Rigi,  jehož  nejvyšší  bod,  Rigi  Kulm 
vys.  1800  m,  jest  na  území  schwyzskéra.  Ross- 
berg,  1582  m  vys.,  který  pověstném  se  stal 
strašným  sesutím,  jež  r.  1806  zničilo  ves  Gol- 
davu  a  vyplnilo  troskami  země  depressi  mezi 
jezerem  ZuŽským  a  Loverckým,  prostírá  se 
od  z.  k  v.  na  hranici  kant.  zužského.  Vody 
kantonu  odtékají  jednak  do  Limmatu  bua 
prostřednictvím  Sihly  nebo  Curišského  je- 
zera, jednak  do  jezera  Čtyřkantonského.  Řeka 
odvádějící  vodstvo  tohoto  úvodí  jest  Muota; 
vzniká  v  Bisithalu,  teče  k  sz.  a  pak  k  z., 
přijímá  v  pr.  Starzlenbach  a  Seewen,  v^^té- 
kající  z  jez.  Loverckého,  načež  obraci  se 
k  jz.  Svah  kantonu,  vysílající  vodstvo  své  do 
Limmatu,  odvodňován  jest  z  největší  části 
Sihlou,  která  pramení  na  vých.  úpatí  Drus- 
bergu,  teče  k  s.,  sz.  a  z.  a  vytéká  z  kantonu 
v  průsmyku  Schindellegi;  hlavní  jeií  přítok 
jest  Alp.  Údolím  Wággiským  od  j.  ks.  pro- 
téká Aa  vlévající  se  u  Lachenu  do  jezera 
Curišského.  Dvě  jezera  leží  úplně  na  území 
kantonu:  Lovercké  na  sz.  a  Glatte  na  v.  od 
Bisithalu.  Mimo  to  náležejí  do  kantonu  části 
jezera  Čtyřkantonského,  Zužského  a  Curiš- 
ského, toto  i  s  půvabným  ostrovem  Ufenau. 
Úhrnem  měří  jezerní  plocha  kantonu  5160  ha. 
Podnebí  kantonu  jest  ovšem  podle  různé 
nadmořské  výše  velmi  rozmanité.  Vysoké 
údolí,  v  němž  jest  Einsiedeln,  a  všecka  hor- 
ská místa  kantonu  mají  podnebí  velmi 
drsné,  zvláště  zimy  značně  studené,  naproti 
tomu  Gersava  na  břehu  jezera  Čtyřkanton- 
ského přezvána  byla  pro  mírné  svoje  pod- 
nebí >svýcarská  Nizza«.  Horký  vítr  zv.  f6hn 
vane  často  v  údolí  schwyzském  a  v  Gersavé. 
Obyvatelů  jest  55.385  (1900),  t.  j.  61  na 
1  km\  kromě  156  Francouzů,  350  Italů  a  67 
Rhaetoromanů,  vesměs  Němci  alemanského 
původu,  povahy  čilé  a  vnímavé,  náboženství 
téměř  vesměs  katolického.  V  církevním  ohledu 
náleží  kanton  do  diécése  churské.  Klášterů 
jest  zde  dosud  7  s  více  neŽ  600  členy,  mezi 
nimi  proslulý  benediktinský  klášter  v  Ein- 
siedeln. Mnohé  obecné  školy  řízeny  jsou 
dosud  jeptiškami.  Obecných  škol  jest  145, 
vyšších  škol  jest  12,  gymnasia  2,  reálka  1, 
učitelský  ústav  1,  pokrač.  Škol  6.  V  Ingen- 
bohlu  jest  klášterní  pensionát  sv.  Kříže,  který 
těší  se  silné  návštěvě  i  z  ciziny.  Veřejné 
knihovnv  kantonu  mají  úhrnem  55.000svazků, 
klášterní  knihovna  v  Einsiedeln  33.000  sv. 
Půda  jest  v  údolích  celkem  velmi  úrodná 
i  daří  se  tu  výborně  obiliny  i  ovocné  stro- 
moví, na  březích  Curišského  jezera  jsou 
i  dosti  cenné  vinice.  Horské  svahy  mají  vý- 
borné pastviny,  tak  že  chov  dobytka  jest 
hlavním  pramenem  výživy.  Pro  horský  ráz 
kantonu  jest  orba  obmezena  na  plochu  dosti 
malou,  tak  že  její  výnos  nestačuje  domácí 
spotřebě.  Pěstují  se  brambory,  kukuřice,  řípa, 
len,  konopí,  boby,  hrách  a  zelí.  Chov  do- 
bytka provozuje  se  po  salašnícku  i  vyniká 
S.  zejm.  výtečným  skotem,  nejlepším  v  ce» 


Schybergson  —  Sialis.  103 


lém  vých.  Švýcarsku.  V  okrese  schwyzském  1889,  2  sv.;  ném.  zkrácené  zpracování  od 
a  einsiedelském  chovají  se  i  znamenití  koně,  Arnheinia  vyšlo  1896  v  Gothě);  Bidrag  tUl 
v  Einsiedeln  jest  hřebčinec.  Koní  počítá  se  Finlands  iure  historia  iy2t-  ij3r  (Helsingf., 
1077,  skotu  32.276  kusů,  vepřů  10.623,  koz  \1S7 5)  \  Hugenotterna  under  hertig  Rohans  leď 
10.092,  ovci  6171  a  úlů  včelních  6282.  Peč-  ning  (t.,  1877);  UnderhandUngarna  om  en 
livé  provozuje  se  i  rybářství,  zato  lesního-  evangelisk  allťans  1624 — 162S  (t.,  1880);  Le 
spodaření  jest  dosud  v  stavu  chatrném,  ač-  i  duc  de  Rohan  et  la  chutě  du  parti  protestant 
koliv  dřiví  dosti  se  vyváží.  Z  užitečných  ne-  ;  fn  France  (Pař.,  1880);  Sveriges  och  Hollands 
roštů  dobývá  se  pískovec,  brusířský  kámen, .  diplomatiska  fórbindelser  1621— 16S0  (Hels.. 
vápenec,  sádra  a  rašelina,  z  minerálních  pra-  '  1881  >.  Kromě  toho  uveřejnil  četné  příspěvky 
mcnů  zmínky  zasluhuji  ocelové  vody  v  See-  ve  >F6rhandlingar  och  uppsatser«,  ve  »Finsk 
wenu  a  Nuolenu.  Průmysl  živí  39^©  ot>y-  1  tidskriít  fór  vitterhet,  vetenskap,  konst  och 
vatelstva,  i  má  kanton  25  velkých  továren  politik*  a  napsal  řadu  učebnic, 
s  1655  dělníky.  Nejdůležitější  odvětví  prů-  8oh]rsrl&9  ves  slezská,  viz  Žihla. 
myslové  činnosti  jest  tkaní  a  předení  bavlny, .  SohylOTftd,  sval  vykonávající  schýleni, 
předení   hedvábí,  pletení  slámy,  hrnčířstvi,  j  viz  Flexio. 

výroba  sirek,  skla  a  strojů,  pivovarstvi,  v  Ein-  Sohyn,  přechod  ve  švýc.  kantonu  grison- 
siedeln  pak  výroba  devotionalií.  Obchod  ském,  kudy  vede  14  km  dl.  nákladná  silnice 
jest   nepatrný,  hlavním   předmětem  vývozu   vinoucí  se  v  hluboké  soutěsce,  pod  níž  teče 


jest  dobytek  a  dříví,  síť  železniční  jest  dosti 
hustá.  Čilý  jest  ruch  cizinecký  směřující 
hlavně  k  Kigi,  Einsiedeln  pak  jest  hojně  na- 
vštěvováno poutníky.  —  Ústava  kantonu 
jest  čistě  demokratická.  Zákonodárným  sbo- 
rem jest  rada   kantonální,    výkonným    pak 


rada   vládní   o   7   členech,  obě  volí  se   na   působil  jako  missionář  v  Alžíru,  Liliu  a  Brus- 


4  roky,  předsedou  vládni  rady  jest  landam- 
mann.  Zákony  a  výnosy  finanční  vztahující 
se  na  vydáni  přes  50.000  fr.  najednou  nebo 


ř.  Albula  (v.  t.  2). 

Sohynse  August  Wilhelm,  missionář 
katol.  a  cestovatel  africký  (*  21.  čce  1857 
ve  Wallhausenu  u  Kreuznachu  —  f  18.  list. 
1891  v  Bukumbi  u  jez.  Viktoriina  v  Africe). 
Vystudoval  v  Bonnu  filosofii  a  theologii  a 


selu.  R.  1885  vyslán  byl  do  stř.  Afriky  a  za- 
ložil při  ústi  Kassaje  missionář.  stanici  Bun- 
ganu.  Pobyv  r.  1887  krátký  čas  znovu  v  Al- 


přcs  10.000  fr.  ročně  podléhají  všeobecnému  !  žíru,  vypravil  se  r.  1888  do  Zanzibaru,  od- 
hlasování, žádá-li  za  to  aspoň  2000  občanů.  !  kud  podnikl  cestu  do  Uniamjembe  v  nyn. 
Nejvyšší  soudní  stolicí  jest  soud  kantonální  1  Něm.  Vých.  Africe,  ale  před  arabským  po- 
s  9  cleny  na  6  let  volenými,  jemuž  podřízeno  !  vstáním  uprchl  do  Bukumbi  na  již.  břehu 
jest  6  soudů  okresních  a  t.  zv.  prostřednické  ]  jez.  Viktoriina.  Tu  pak  v  říj.  1889  připojil 
úřady  v  jednotlivých  obcích.  V  ohledu  správ-  ;  se  k  výpravě  Stanleyově  a  Emina  paši  vrace- 
ním děli  se  kanton  na  6  okresů  s  30  obcemi,  jících  se  k  pobřeží.  Ale  již  v  dubnu  násl.  r. 
v  ohledu  vojenském  pak  náleží  jednak  ku  :  cestuje  s  Eminem  pašou  do  Bukumbi  a  pod- 
lil., jednak  ku  IV.  armádnímu  sboru  švýcar- !  nikne  v  led.  1891  obtížný  pochod  podél  sev.- 
skému.  Znakem  jest  malý  bílý  křiž  v  červe-  \  záp.  břehu  jezera  až  do  Ugandy.  Nedlouho 
ném  poli,  umístěný  v  pravém  horním  rohu  I  po  návratu  do  Bukumbi  9.  břcz.  1891  zasti- 
štítu.  —  S.  připomíná  se  po  prvé  r.  972,  žen  byl  smrtí.  Jeho  příhody  z  první  cesty 
i  byly  zde  vždy  svobodné,  selské  obce  pod-  1  vylíčeny  jsou  v  denníku  vvdaném  K.  Hcs- 
léhajici  pouze  soudní  pravomoci  Habsburků, !  persem:  Zwei  Jahre  am  Kongo  i885—8y 
2  níž  však  r.  1240  byly  vyňaty.  R.  1291  uza- !  (Kolín,  1889);  veliký  zájem  vzbudil  jeho  spis 
vřel  S.  s  Urim  a  Unterwaldenem  smlouvu  '  Aíit  Stanley  und  Emin  Pascha  durch  Deutsch- 
spojeneckou,  jež  stala  se  podkladem  potom-  Ostafrika  (Kolín,  1890),  v  němž  vylíčil  pomér 
ního  Švýcarska.  Po  vítězství  u  Morgartenu  mezi  oběma  cestovateli.  Z  cesty  kol  jez. 
S.  nabyl  u  spolčenců  švýcarských  takové  Viktoriina  uveřejnil  mapu  v  > Peter.  Mitth.« 
převahy,  že  jeho  jméno  i  znak  přeneseny  na  1891.  Srv.  Hespers,  P.  S-s  letzte  Reisen 
celý  spolek.  Ve  XIV.  stol.  rozšířil  kanton  (Kolín,  1892);  P.  A.  S.  u.  seine  Missions- 
vaJně  své  území,  jež  zvětšováno  i  v  XV.  stol.,  reisen  in  Afrika  (Štrasb.,  1894). 
avšak  nové  připojené  kraje  ovládány  jako  81,  t.  j.  silicium,  chem.  značka  pro  kře- 
poddanské  a  veškera,  moc  soustředěna  v  ru-  i  rník  (v.  t.). 

kou  aristokracie  sídlící  ve  S-u.  Po  reformaci  Siftk,  splavná  řeka  na  Sumatře  vléva- 
S.  zůstal  věren  katolické  víře  a  dodával  četně  jící  se  do  jihozáp.  části  Malacké  úžiny.  Podle 
žoldnéře  katolickým  vojskům.  R.  1798  vzdo-  ní  nazývá  se  domácí  stát,  zabírající  celé  její 
roval  kanton  udatně  francouzské  invasi,  avšak  úvodí  a  závislý  na  Hollandsku. 
odpor  jeho  zlomen  a  kanton  připojen  krep.  Sialis  Latr.,  střcchatka,  rod  hmyzu 
Helvetské.  R.  1802  oBnovena  jeho  samostat-  <  sifokřídlého  z  čeledi  t.  jm.  lišici  se  od  příbuz- 
nost a  zároveň  připojena  k  němu  Gersava,  nych  tím,  že  4.  článek  chodidlový  jest  srd- 
ale  konservativni  zřízení  jeho  bylo  podnětem  čitě  rozšířený  a  očka  jednoduchá  scházejí. 
k  stálým  třenicím,  až  teprve  ústavou  z  ll.čna  Oblastí  jeho  jest  Evropa,  Aírika  a  Ani(  rika. 
1876  stal  se  kanton  demokratickým.  Tšr,  Oba  druhy  evropské  vyskytuji  se  také  v  Ce- 
Boliybers^on  Magnus  Gottfried,dějc-  chách.  Všady  obecná  jest  S./i//í7r/íiL.  (vyobr. 
pisec  finský  (*  1851),  stal  se  r  1883  profes-  č.  3727. \  Vidáme  ji  v  dubnu  a  květnu  sedící 
sorem  dějepisu  v  Helsingforsu.  Napsal  mimo  na  rostlinách  při  vodě  s  křidly  hnědými  ntco 
jiné:  Finlands  Historia  (Helsingfors,  1887  až   světlejšími  než  tělo,  rovněž  hnědé,  střecho- 


104 


Sialkót  —  Siam. 


vitč  sloieními.  Larva  jesl  podlouhlá,  má  ve- 
likou vejčitou  hlavu,  3  páry  noh  dosti  dlou- 
hých a  po  stranách  ladciku  nitkovUé  žábry. 
Žije  ve  vodě,  jest  dravá  a  lakukluje  se  v  lemi 
ve  břehu.  Kpf'. 

Slftlkót  (angl.  Seaikotě),  hl.  místo  di- 
striktu t.  jm.  v  indobritskd  provincii  Pen- 
dlábu,  102  km  na  ssí.  od  Aniritsaru  na  pr. 
\>t.  Ayaku  Nadi,  253  n  n.  m.,  koncovf  bod 
odbočky  dráhy  Pendiáb -Northern,  má  55.078 
obyv.,  včtiinou  muham.,  ulice  Široké  a  věl- 
Sinou  dobře  dláidéné,  veliký  báiár,  troaky 


nebo  La&m  náiev  TTiai-nyai,  sebe  ivou 
Tlial-noi,  I  čehoi  jasnč  vysvítá  diká  pFibut- 
nost  mezi  Siamci  a  Sány. 

Povrch  království  kromS  iliemi  na  Ma- 
lace  jeví  zřetelné  dva  kraje  ostfe  od  sebe  se 
liáici:  úval  řeky  He-namu,  velikou  to  rovinu 
omezenou  na  š.  a  na  z.  poslednimi  výbéíky 
hor  Tibet sko-barmanskych,  a  málo  ivýíené 
plateau  na  v.  od  tohoto  úvalu,  jehoi  vody 
odtékají  do  MekonRu  a  jehoi  jiiní  okraj  le- 
muje se  severni  strany  malý  úval  jezera 
Tonié-sap.  Rozsáhlá  horská  soustava  vybi- 
hajici  véjiřoviti 
«  ''i  vích.  Tibetu  a 

pokračuj ici  k  j. 
v  horách  Bar- 
ma pských  zabi- 
há  i  do  S-u  hor- 
c  kte- 


gtpCIÍ  hmyi  (d. 


1,  v.itifc.  . 


tvrze,  náhrobek  Baba  Naneka,  apoštola  Sikhfi, 
chrám  s  vysokou  vĚli,  krytou  kašnu,  několik 
Škol,  výrobu  kartonů,  bavlněného  zboii,  pa- 
píru a  výnosný  obchod.  —  Distrikt  S.  pro- 
stírá se  na  sz.  od  Amritsaru  na  ploše  5071  hm'; 
jest  to  jednotvárná  planina,  kterou  odvod- 
ňuje Čináb,  Obyvatelů  jest  1,012.148,  větši- 
nou muhamraedánů,  klefi  pĚstují  pšenici, 
iito,  ječmen,  kukuřici,  rýíi,  proso,  boby,  ta- 
bák, bavlnu,  cukrovou  třtinu  a  ].,  chovají 
dobytek,  zvláště  hověii,  a  vedou  výnosný 
obchod. 

SlnloUth  viz  Kámen  slinový  (str.843fl). 

Slalorrboeft  viz  Slinoiok. 

Sinin,  království  ve  středu  Zadní  Indie 
mezi  dríavami  britskými  na  z.  a  francouz- 
skími  na  v.,  leií  mezi  4°  10'  —  20"  50'  S.  š. 
a  93'  10'  —  106°  v.  d.  Gr.,  ohraničeno  jsouc 
na  3.  státy  šanskýraí,  na  v.  a  jv.  franc.  Indo- 
činou,  na  j.  zálivem  Siamským  a  státy  ma- 
lajskými, stojícími  pod  britskou  svrchova- 
nosti, a  na  z.  úiinou  Malackou  a  indobrit- 
skou  provincii  Barmou.  Plocha  jeho  měři 
tlhrnem  633.000  Irm',  z  čehoi  připadá  4200  Itm' 
na  četné  oitrovy  před  pobřeiím  Iciicí,  a  to 
1400  Irm'  na  Tantalam,  2000  km'  na  ostrovy 
na  záp.  pobfeii  Malíky  a  800  km'  na  ostrovy 
v  zálive  Siamském.  Jméno  království  odvo- 
zuji někteří  od  mala)ského  slova  lat-am.  t.  j. 
hnědý,  avšak  Siamci  a  Laové  zovou  se  sami 
Thai,  Piigujci  nazývají  se  San  nebo  Saot.  ze 
kteréhol  jména  vzniklo  asi  čínské  slovo  Siem 
nebo  Sien-to.  yital  vyznačuje  se  kmen  přišlý 
do  S-u  ve  XIV.  stol.   Siamci  dávají  San&m 


dvě  hlavni  pás- 
ma probíhající 
od  s.  k  j.,  jedno 
nedaleko  hrani- 
ce S-u  a  Barmy 
a  druhé  více 
uprostfed  krá- 
lovství. Nejzá- 
padněJM  pásmo, 

své  části  Tanen- 
tungjí,  dosahuje 
výše  do  2400  m 
a  odděluje  úvodí  Saluenu  a  Me-namu.  Úval 
Me-namu  tvoFi  obšírnou  rovinu  600  km  dlou- 
hou a  200—250  km  širokou,  která  v  Bang- 
koku ve  vzdálenosti  30  Jim  od  moře  leii  jon 
7  m  nad  hladinou  mořskou,  odtud  pak  po- 
malu k  s.  stoupá  i  dosahuje  na  16*  s.  š.  výše 
TO  m  n.  m.,  dále  zdvihá  se  k  19*  s.  š.  at 
do  výše  305  m  n.  m.  (Hien(r-raai).  Avšak  jil 
v  této  oblasti  nalézáme  výšky  800—900  m 
n.  m.,  dále  pak  k  s.  vyskytuji  se  jíí  přcd- 
hofí  hor  Tibetsko  barmaiiskích,  dosahující 
na  v.  výše  1200  m  a  více.  Sa  v.  od  úvod! 
Me-nam'ii  přistupuje  rozvodí  mezi  touto  řin- 
kou a  Mckongcm  pode  jménem  Khao  Don- 
rek  ai  k  samému  Mekongu.  I  zde  ubývá  vt- 
Áek  od  s.  k  i.,  nebol  kdcito  na  s.  nadmořská 
výše  stoupa  do  1300  ni,  sniiuje  se  k  j.  na 
300  »i,  čimi  velice  se  usnadňuje  spojeni  mezi 
úvalem  Me-namu  a  Mekongu  a  tím  i  meii 
Barmou,  S-em  a  franc.  Inďočinou 

Nejdíileíitějši  řekou  jest  Me-nam,  jehoí 
úval  prostírá  se  po  celém  vlastním  S-u  a  po 
části  Laosu,  leiíci  na  s.  od  této  fiše;  není 
sice  příliš  rozsáhlý,  avšak  zaujímaje  centrální 
polohu  na  polooslroiíÉ  Zadoindickém,  na- 
bývá tak  svrchované  díleiitosti  pro  dějinný 
rozvoj  i  soudobé  poměry  celé  Indoííny.  UslI 
jeho  spojuje  se  s  ústím  Mekongu  na  z.  a 
Bang-pa-kongu  na  v.,  vytvořujíc  ohromnou 
deltu,  vylévající  se  do  moře  na  sev.  končí 
hlubokého  zálivu,  vnikajícího  do  pevniny 
v  obvodě  více  nci  150O  kn.  Vjezd  do  ústi 
Me-namu  tvoíi  tak  střed  ohromného  kruhu, 
k  nčmuí   směřuji    s  jedné  strany   plavební 


Siam.  105 


trati  lodai,  s  druhé  cesty  říčních  údolí.  Na 
vrcholu  této  nesmírné  delty  leží  město  Na- 
choQ-Saván.  Siamský  záliv  přijímá  ještě  ně- 
kolik řek  menších,  na  záp.  hranicích  Su 
pak  teče  Saluen  a  několik  jeho  přítoků, 
kdežto  na  v.  některé  řeky  odtékají  do  Me- 
kongu.  Říční  sít  S-u  jest  veliké  důležitosti 
následkem  vlivu,  který  má  na  plodnost  a 
úrodnost  země,  jakož  i  pro  nedostatek  do- 


V  noci.  Během  roku  průměrná  teplota  mě- 
síční kolísá  mezi  +23'8®C  v  prosinci  a 
4-286*C  v  dubnu.  Jako  celá  Zadní  Indie 
jest  S.  pod  vládou  střídavých  monsúnův,  a 
to  jihozápad.,  které  přinášejí  bouřky  a  deště, 
a  severovýchodních,  jež  přinášejí  sucho.  De- 
štivý monsún  počíná  v  květnu  i  obrací  se 
postupně  k  z.,  koncem  září  pak  bývá  vystří- 
dán   větry   severními    a   severovýchodními. 


brých  spojovacích  cest  suchozemských.  Celá  které  v  březnu  přecházejí  v  jihovýchodní  a 
tato  síť  podléhá  vlivu  monsúnů.  V  době  jižní.  Celkem  jest  v  S-u  roční  počasí  troje, 
monsúnů  jihozápadních  od  čna  do  listop.  každé  po  čtyřech  měsících:  teplé  od  ledna 
spadávají  na  horách  a  vysokých  planinách '  do  dubna,  dešfnaté  od  května  do  srpna  a 
tibetsko-barmanských  prudké  deště,  jimiž  chladnější  od  záři  do  prosince.  Horko  bývá 
rozvodňují  se  .Me-nam  a  jeho  přítoky  mérou '  nejobtížnější  před  početím  dešťů  v  březnu 
tou,  že  zavodňují  úplně  roviny  vl^tního  S-u.  a  dubnu,  v  době  chladnější  jest  počasí  nej- 
Jejich  vody  rozvádějí  se  přečetnými  umělými  j  příjemnější;  tehdy  konají  se  hlučné  lidové 
i  přirozenými  kanály  a  příkopy,  zúrodňujíce  i  slavnosti  a  zábavy.  Deštč  v  S-u  nejsou  tak 
role  svými  náplavy.  Me-nam  jest  splavný  po  j  hoiné  jako  v  Barmě,  nebof  veliká  čásf  mraků 
celý  rok  až  kl7®s.  š.,  od  září  do  února  pak  sráží  se  v  záp.  hornatině.  Průměrná  roční 
až  za  19'  s.  š.  Ústí  jeho  však  jest  zahrazeno  ,  výše  srážek  činí  149  cm,  z  čehož  125  cm  spa- 
násypem,  tak  že  hloubka  vody  činí  tu  za  od-  [  dává  od  května  do  října.  Celkem  jest  pod- 
livu  jen  93  cm,  kdežto  za  přehradou  touto  nebí  siamské  Evropanům  dosti  zdravé.  Zim- 
až  nad  Bangkok  hlubina  řeky  kolísá  mezi  nice  zuří  jen  uvnitř  planiny  a  v  hlubokých 
6—11  m.  Větších  jezer  v  S-u  není,  na  su-  j  lesích  a  není  tak  nebezpečná  jako  v  ostatní 
chém  a  stepním  rozvodí  mezi  Mekonnem  a  Indii  a  v  Malajském  souostroví. 
Menamem  jsou  některé  slatiny  a  močály,  |  Květena  S-u  kromě  území  na  Malace 
podle  všeho  zbytky  jezer.  '  shoduje  se   s  květenou    francouzské   Zadní 

Mořské  pobřeží  Š-u  a  říční  údolí,  zejména  Indie  a  jihových.  Číny.  Husté  lesy  jsou  sice 
rozsáhlý  úval  Me-namu,  tvoří  roviny  pokrytč  i  méně  bohatý  palmami,  za  to  všaíc  dodávají 
nánosy  diluviálnimi  a  alluviálními.  Naproti  i  cenné  dříví  stavební,  zvláště  teakové,  z  kul- 
torau  planiny  a  hornatiny  skládají  se  z  hor-  ;  turních  pak  rostlin  nejdůležitější  jest  rýže. 
nin  archaických  se  žulou  a  z  palaeozoických  i  Zvířenou  svoji  S.  přináleží  k  indočínské 
břidlic  hlinitých,  pískovcův  a  vápenců.  Ne-  podoblasti  oblasti  orientální  i  vykazuje  všecky 
rostné  bohatství  zcmc  jest  dosud  málo  charakteristické  živočichy  tohoto  obvodu 
mámo,  ačkoliv  podle  všeho  jest  dosti  značné,  faunistického:  gibbony,  tygry,  binturongy. 
Zlatonosné  písky  ryžovány  byly  domorodci ;  divoké  vepře,  medvědy,  jeleny  a  j.,  zvláště 
od  pradávna,  avšak  bez  velikého  užitku.  Ry- '  pak  dlužno  vytknouti  slony,  jejichž  bílé 
žování  dělo  se  dříve  na  účet  krále  a  státních  exempláře  těší  se  zde  božské  poctě, 
úředníků,  v  posledních  letech  pak  bylo  po-  Obyvatelstvo  S-u  páčí  se  (1903)  na 
stoupeno  evropským  společnostem.  Výsledky  6,320.000  duší,  z  čehož  jest  2Va  milí.  vlast- 
nejsou  posud  příliš  patrné.  Za  to  dolování  nich  Siamců,  2  milí.  Laů,  1  milí.  Číňanů, 
na  cín,  provozované  Siamci,  Číňany  a  Evro-  V*  niill.  Malajů,  zbytek  pak  tvoři  Negritové, 
pany  zvláště  na  Malace,  dává  roční  výtěžek  příslušníci  kmene  Kui,Kambodžané,  Barmani, 
4 — 5000  t.  Z  ostatních  kovů  těží  se  nepatr-  Hindové,  Pegujci,  Karenové,  Chambiaj.  Ve 
nou  měrou  stříbro,  železo,  antimon,  olovo,  příčině  národopisné  možno  obyvatele  S-u 
méď  a  j.  Rubíny  a  safíry  hojné  jsou  v  pro-  rozděliti  na  4  skupiny  hlavní:  Thai,  Kara- 
vincii  čantabonské  a  battambanské,  v  Pay-  bodiany.  Barmany  a  Malaje,  nehledě  k  Čí- 
rinthu  soustřeďuje  se  těžení  rubínů,  topasů,  ňanům  přistěhovalým  většinou  z  provincie 
siflrů,  onyků  a  nefritu,  méně  d&lcžitá  nale-  Kvan-tunu  a  četným  smíšencůra  čínsko-siam- 
zišté  drahokamů  jsou  v  provincii  rahenské,  ským.  Skupinu  Thaj  tvoří  Siamci  vlastní  a 
cli.imantová  ložiska  objevena  na  hranici  jiho-  Laové  neboli  Saňové,  národové  to  velmi 
východní.  Dobré  vápence  a  hlíny  vyskytují  blízcí  svým  typem  i  jazykem.  Siamci  zaují- 
se  v  provincii  battambanské,  uhlí  v  S-u  mají  téměř  úplné  vlastní  království  Siamské 
mnoho  není,  nejdůležitější  ložisko  jest  na  až  k  Pitsanuloku  na  s.  Nalézáme  le  i  podél 
šiji  Kražské.  Četné  prameny  petrolejové  jsou  východních  břehů  Malaky  až  asi  k  12*  s.  š. 
na  sev.  velikého  plateau,  kdež  se  vyskytuje  Dále  k  j.  jsou  smíšeni  s  Malaji  a  tvoří  ná- 
i  kamenná  sůl.  Soli  dobývá  se  hojně  i  od-  rodnost  smíšenců  zvanou  Sam- Sam  a  mlu- 
pařovánim  na  pobřeží  zálivu  Siamského.  vící  nářečím,  v  němž  polovice  slov  jest  siam- 

Podnebi  S-u  jest  všude  dosti  snesitelné,  ských  a  polovice  malajských.  Avšak  čím  dále 
neboť  mořské  vánky,  větší  zvýšení  půdy  ve  k  j.,  tím  více  převládá  ráz  malajský.  Na  v. 
vnitrozemí,  jakož  i  hojné  deště  teplotu  po-  vlastního  království  v  provincii  koratskc  jest 
nékud  snižuji.  Průměrná  roční  teplota  vlast-  obyvatelstvo  smíšeninou  Siamců  a  Laů.  Tito 
ního  S-u  jest  asi  4-27' C  i  kolísá  teploměr  poslední  obývají  relé  plateau  na  v.  od  úvalu 
za  dne  mezi  +25** — 30'C.  V  nejteplejší  době  Me-namu,  kdežto  Šanové  sidlí  v  horním  údolí 
teplo  nepřevyšuje  -i"36®C,  v  době  studené  Mc-namu  nad  Pilsanulokcm.  Kambodžané 
však  klesá  až  na  4"1^*C  ve  dne  a  -j- 12°  C    obývají   hlavně   provincii   battambanskou    a 


106  Siam. 

čantabonskou,  šiří  se  vŠak  i  poněkud  dále  •  siamský  jest  monosyllabický  a  náleží  k  če- 
k  s.  k  městu  Surenu  přes  jižní  okraj  plateau  ledi  jazykfi  šan  nebo  tbai,  i  jest  rozšířen  po 
východosiamského.  Na  sv.  od  nich  mezi  roz- I  celém  království  Síamském.  Písmo  siamské 
vodím  jezera  Tonlé-sapu  na  z.,  Mekongem  odvozeno  jest  od  písma,  jež  nalézáme  na  po- 
na  v.  a  ř.  Munem  na  s.  sídli  kmen  Kui J  mnícich  khmerských  v  Kambodži.  I.itera- 
z  části  smíšený  s  Kambodžany  a  Lav.  Bar-  tura  siamská  jest  dosti  bohatá  a  rozmanitá, 
manská  skupina  zastoupena  jest  v  S-u  Ka-  Základ  její  tvoří  básně  a  romány  převzaté 
reny,  bydlícími  v  pohraničných  horách  Te-  od  Hindfi,  Malajáv  a  Javanfi,  v  nichž  namnoze 
nasserimu,  a  Pegujci,  kteří  Žiji  v  isolovaných  převládají  motivy  oplzlé.  Knihy  posvátné 
osadách  kolem  Bangkoku  a  v  báňských  okrs-  psány  jsou  v  řeči  kambodžské  nebo  v  pálí. 
cích  Battambaujgu  a  kolem  Koratu.  Tito  při-  Vědecká  činnost  jest  zcela  nepatrná,  i  ob- 
stěhovalci  dod^ají  také  největší  část  tanec-  mezuje  se  na  jakési  vědomosti  hvězdářské, 
níků,  zpčvákĎv  a  kejklířů  pro  lidové  slav-  zeměpisné,  lékařské  a  j.,  převzaté  většinou 
nosti  siamské.  Konečně  Malajové  soustře-  od  Hindův,  ačkoliv  v  poslední  době  někteří 
ďují  se  především  na  siamském  území  Ma-  ,  Siamci  stykem  s  Evropany  pokročili  ve  vě- 
laky.  Čínské  populace  S-u  přibývá  rychle  a  dách  dosti  ifciačně.  Velice  milují  Siamci  hudbu 
každým  rokem  silným  přílivem  čínských  kuliů, ,  a  zpěv,  v  malířství  a  kresbě  napodobují  jen 
jichž  přistěhovalo  se  r.  1900:  26.499,  r.  1901:  nejapně  Číňany  a  i  jejich  stavitelství  zakládá 
29.709,  r.  1902:  35.684,  kdežto  vystěhovalcň  se  na  směsi  vzorů  čínských  a  indických,  ač- 
ze  země  bylo  r.  1900:  17.230  a  r.  1901:  19.266.  \  koliv  chrámové  stavby  siamské  jeví  nepopi- 
Číňané  zmocnili  se  téměř  výhradně  celé  řady  ;  ratelnou  velkolepost.  Sochařství  obmezuje 
zaměstnání  a  živností,  v  některých  vnitro- !  se  na  výrobu  chrámových  soch,  často  roz- 
zemských  končinách  spočívá  všechen  obchod  mérův  obrovských.  Velmi  rozvinuto  jest 
výlučně  v  rukou  jejich.  Jsou  to  poddaní  velmi  I  umění  dramatické,  stojící  v  S-u  na  stupni 
nepokojní  a  rozšířili  v  obyvatelstvu  siamském  i  vyšším  než  kdekoliv  jinde  ve  Východní  Asii. 
mnohé  neřesti,  tak  zvláště  požívání  opia.  i  Školství  v  evropském  smysle  dosud  v  S-u 
Četní  bývali  dříve  v  zemi  i  Japanci,  dodává- '  není.  Pouze  v  Bangkoku  jest  ústav  učitelů 
jící  králům  síamským  jádro  vojska,  dnes  však  !  s  31  žákem,  5  škol  anglosiamských  s  300  žáky, 
splynuli  s  obyvatelstvem  ostatním.  5  škol  siamských  zřízených  podle  vzoru  evrop- 

Vlastní  Siamci  jsou  nejcívilisovanějším  ského  se  480  žáky  a  33  školy  domorodé  s  2000 
národem  skupiny  Thaj,  avšak  v  příčině  eth- 1  žáky.  Všecky  tyto  školy  podléhají  dozoru 
nické  jsou  silně  pomíšeni  s  Číňany,  Barmany  anglického  inspektora.  V  ostatní  zemi  jest 
a  Malaji,  tak  že  Laové  a  Šanovc  předsta-  jen  nepatrný  počet  škol  při  buddhistických 
vují  národnostní  typ  ryzejší.  Postavy  jsou  klášteřích.  Z  58.293  mnichů  buddhistických, 
malé,  průměrně  jen  157  cm  vysoké,  avšak  kteří  zdržuji  se  při  4700  chrámech,  pagodách 
souměrné,  trup  jest  dlouhý,  prsa  široká,  hruď' a  klášteřích,  věnuje  se  vyučováni  mládeže 
dobře  vyvinutá,  krk  poněkud  krátký,  hlava  |  jen  3336,  i  mají  23.200  žáků.  Vyučuje  se 
zakulacená,  velmi  souměrná  a  silně  brachy-  |  zdarma  a  to  pouze  čtení.  Ve  13  letech  může 
kefální,  pleť  jest  barvy  citrónové  a  u  všech  žák  státi  se  novicem  kněžského  stavu,  v  21. 
osob  téměř  stejná,  horní  část  těla  jest  úzká,  |  roce  pak  novic  stává  se  knězem,  avšak  kněž- 
lícní  kosti  jsou  vysedlé,  brada  špičatá,  oči ,  ský  slib  není  závazným  navždy.  V  poslední 
černé  se  zažloutlým  bělmem,  nos  jest  krátký, ,  době  mnozí  mladí  Siamci  vysílají  se  za  stu- 
poněkud  smáčknutý,  nozdry  Široké,  rty  pó-  diem  do  Evropy,  aby  vzdělali  se  hlavně  ve 
někud  odulé,  vlasy  jsou  hrubé  a  lesklé,  jako  vědách  technických.  Čas  nepočítá  se  na  dni, 
uhel  černé,  mužové  je  holí  ponechávajíce  jen  nýbrž  na  noci,  měsíce  jsou  lunární  střídavé 
kulatý  chumáček  na  temeni,  rovněž  tak  od- 1  po  29  a  30  dnech,  tak  že  rok  má  354  dni. 
straňují  se  i  vousy,  zuby  se  Černí,  nehty  se  I  Aby  uveden  byl  v  souhlas  s  rokem  sluneČ- 


barví  a  nechávají  se  u  boháčů  dlouze  narů- 
stati. Povahou  jsou  Siamci  velmi  mírni,  málo 
podnikaví,  ale  vytrvale  pracovití,  pohostinní 


ním,  vkládá  se  vždy  v  19  letech  7  nebo  8 
měsícův  a  přidává  mimo  to  den  v  sedmém 
měsíci.  Velmi  důležité  místo  v  Životě  siam- 


a  zdvořilí,  násilnosti  a  hádky  jsou  velmi .  ském  zaujímají  slavnosti,  jejichž  dobu  určují 
řídké.  Oděv  skládá  se  z  dlouhého  stydkého  '  kněží.  Hlavní  z  nich  jest  slavnost  novoroční 
pásu  {languti)  a  kusu  látky,  který  muži  pře-  a  zemědělská,  velikou  slavností  spojenou 
hazují  si  přes  ramena,  ženy  pak  obalují  ko- ,  s  veslařskými  závody  slaví  se  i  rozvod- 
lem  prsou.  Obydlí  připomínají  malajská,  i  není  Me-namu,  Veškeré  obyvatelstvo  S-u 
Mnohožcnství  jest  sice  zavedeno,  ale  oddá-  jest  v  theorii  si  rovno,  nebot  všichni  jsou 
vají  se  mu  jen  bohatí.   V  manželství  vchází  |  otroky  panovníkovými,  ve  skutečnosti  však 


se  velmi  záhy,  dívka  vdává  se  již  ve  12  le- 
tech, sňatek  koná  se  obyčejně  beze  všech 
náboženských  obřadů,  pouze  u  boháčů  zvou 


lid  dělí  se  na  několik  tříd.  z  nichž  nejvyšší 
jsou  členové  královské  rodiny,  dále  šlechta 
jmenovaná  králem,  pak  vasallové  zvaní  beky 


se  k  sňatku  kněží.  Rozvod  provede  se,  jak-  j  a  konečné  lid  robotný,  poplatný  a  otroci. 
mile  některý  z  manželů  za  to  žádá,  děti  roz- 1  Příslušnost  ke  královské  roaině  trvá  jen  do 
délují  se  mezi  oba  manžely,  avšak  jc-li  pouze  třetí  generace,  šlechtické  tituly  pak  se  ne- 
jedno, dostává  je  matka.  Mrtvoly  obyčejně  I  dědí  ani  nepřenášejí.  Robotný  lid  povinen 
se  spalují  v  pagodách  nebo  blízko  nich,  pouze  jest  ve  své  provincii  vykonávati  1-3  měsíce 
mrtvoly  žebrálcův  a  šcstinedělek  nechávají  |  do  roka  různé  práce  veřejné,  zejména  sta- 
se za  kořist   dravé  zvěři  a  ptactvu.   Jazyk   věti  pevnosti,  chrámy,  paláce,  cesty,  hráze. 


Siam. 


107 


průplavy  atd.  Postavení  ženy  jest  dosti  pří- 
znivé, ačkoliv  dříve  mohli  manželé  své  ženy 
prodati  do  otroctví,  do  něhož  upadali  i  dluž- 
nici a  zločinci.  Skutečný  obchod  s  otroky 
byl  r.  1873  zrušen,  avšak  posud  provozuje 
se  barmanskými  kmeny  pohraničnými  a  v  La- 
osu.  Ve  příčině  náboženské  obyvatelstvo 
S-u  kromě  Malajů,  Hindův  a  některých  di- 
vokých kmenů  náleží  k  buddhismu,  který  byl 
sem  uveden  v  VII.  stol.  po  Kr.  Z  bývalého 
bráhmanisrou  zůstal  jen  jediný  chrám  v  Bang- 
koku, kde  jsou  bráhmanští  kněží  velmi  vá- 
ženi jako  proroci  a  hadači.  Buddhismus  zka- 
žen jest  zde  různými  pověrami,  animismem, 
daemonismem  atd.  Chrámy  jsou  četné  a  bo- 
haté, i  vydržují  se  pracemi  a  dávkami  oby- 
vatelů jim  přidělených;  klášterů  jest  veliký 
počet  a  stavějí  se  jednak  na  útraty  krále, 
jednak  ze  sbírek  šlechty  nebo  lidu.  Křesťan- 
ské missie  mají  úspěch  chatrný,  evangelíků 
jest  zde  asi  1000  a  to  hlavně  pokřestěných 
Číňanů,  katolíků  jest  asi  3000,  namnoze  po- 
tomků přistěhovalců  portugalských,  kato- 
lický biskup  sídlí  v  Bangkoku. 
^  Půda  S-u  zúrodňovaná  nánosy  říčního 
bahna  a  teplé  podnebí  umožňují  obyvatel- 
stvu nejrozmanitější  kultury  bez  veliké  ná- 
mahy. Nejpřednější  polní  plodinou  jest  rýže, 
která  jest  všeobecnou  potravinou  lidu  a  jež 
pěstuje  se  v  několika  odrůdách.  Roční  její 
sklizeň  páčí  se  asi  na  IV4  milí.  f,  z  čehož 
do  V^  milí.  t  spotřebuje  se  v  zemi,  zbytek 
pak  se  vyváží.  Mnohem  menší  důležitost  mají 
jiné  plodiny,  nestačující  namnoze  domácí 
spotřebě,  jaíco :  katechu,  kardamomy.  konopi, 
tabák,  čaj,  indigo,  pepř,  cukrová  třtina,  se- 
sam.  káva,  bavlna,  skořice  a  j.  v.  V  nad- 
bytku daří  se  zde  rozmanité  ovoce  jakosti 
namnoze  výborné.  Četná  a  rozmanitá  cho- 
vají se  v  S-u  domácí  zvířata.  V  rozkvětu 
jest  zvláště  chov  dobytka  hovězího  a  to  jak 
k  polním  pracím  a  tahu,  tak  i  na  žír.  Skotu 
vynreze  se  z  království  ročně  do  100.000  kusů. 
V  Laosu  chovají  se  horští  ponny,  na  jv. 
země  pak  výborní  koně  jezdečtí.  Avšak  hlav- 
ním dopravním  zvířetem  ze  mě  jest  slon,  jehož 
chová  se  v  zemi  veliké  množství,  a  to  tak, 
že  samice  v  době  páření  pouštějí  se  na  svo- 
bodu, ježto  v  zajetí  by  se  nerozmnožovaly. 
Z  drobného  domácího  zvířectva  dlužno  uvésti 
vepře  zvláštního  plemene,  ovce,  kozy,  kury 
a  jinou  drůbež.  Hedvábnictví  provozuje  se 
v  provincii  koratské  a  battambanské.  —  Prů- 
mysl jest  pranepatrný,  neboť  domácí  spo- 
třeba výrobků  průmyslových  není  značná  a 
nad  to  stávající  odvětví  průmyslová  buď  ná- 
sledkem evropské  soutěže  zanikla,  jako  vý- 
roba tkanin  bavlněných  a  hedvábných,  anebo 
přešla  do  rukou  Číňanů,  jako:  locfařstvi, 
stavitelství,  výroba  oděvu  a  obuvi,  soch, 
kovového  zboží  atd.  V  evropských  rukou 
jest  zužitkování  dřeva  teakového,  pro  něž 
jest  v  S-u  13  parních  pil,  v  Bangkoku  jsou 
2  veliké  loděnice  a  elektrárna,  dále  jest  v  zemi 
13  velikých  továren  na  loupání  rýže,  četné 
vinopalny  na  s.  a  hedvábnické  závody  na  j. 
atd.   Důležitým  pramenem  výživy  jest  i  ry- 


bářství, tak  že  kromě  domácí  spotřeby  vy- 
váží se  ročně  přes  7000  t  ryb.  —  Obchodní 
ruch  soustřeďuje  se  na  řekách  i  nabyl  roz- 
voje zvláště  mocného  na  Me-namu,  který  se 
svými  přítoky  tvoří  důležitou  síť  spojovacích 
cest  zasahující  do  oblasti  350  km  široké. 
Bangkok  při  jeho  ústí  pak  jest  obchodním 
střediskem  celého  království,  ačkoliv  vý- 
chodní kraje  siamské  směřuji  obchodním 
svým  ruchem  spíše  k  Mekongu  a  do  francouz- 
ské Indočíny.  Činí  pak  zahraničný  obchod 
S-u:  65,420.231  tikalů  dovozu  a  87,401.889 
tikalů  vývozu.  Hlavní  předměty  vývozu  jsou: 
rýže  (za  70  míli.  tikalů  ročně),  dřevo  tca- 
kbvé  (za  7  milí.),  pepř  (za  1  raill.),  sušené 
ryby,  dobytek,  dříví,  kůže,  cín  atd.;  dovozu 
pak:  zlato,  bavlněné  látky,  klenoty,  opium, 
pytle  džutové,  petrolej,  hedvábné  látky,  ocel 
atd.  Téměř  celý  dovoz  (97  7o)  přichází  ze 
Singapuru  a  Hong- Kongu,  vývozu  pak  84V,Vo 
jde  přes  tato  dvě  města,  zbytek  rozděluje 
se  na  Saigon,  Manilu  a  přístavy  čínské  a 
evropské.  Z  vývozu  připadá  více  než  207© 
na  vývoz  do  Evropy  i  jest  to  výlučně  ex- 
port rýže  a  teakového  dříví.  V  nejčilejším 
obchodním  spojení  se  S-em  jest  Anglie,  pak 
následuje  Německo,  Francie,  Itálie,  Švédsko  a 
Norsko,  Nizozemí  atd.  —  Nejdůležitější  spo- 
jovací cesty  S-u  jsou  vodní  toky,  neboť 
síf  železniční  jest  posud  velmi  řídká,  měříc 
jen  327  km,  z  čehož  306  km  připadá  na  dráhy 
státní.  Trati  telegrafní  jsou  celkem  4735  km 
dlouhé,  avšak  telegrafní  doprava  uvnitř  země 
není  příliš  čilá  Poštovních  úřadů  jest  156 
s  824.405  zásilkami  vnitrozemskými,  524.603 
zásilkami  zahraničnými,  177.315  fr.  příjmů  a 
489.227  fr.  vydáni.  Obchodní  loďstvo  krá- 
lovství má  4  parníky  se  697  t.  Bangkok  jest 
v  pravidelném  poštovním  spojení  parníko- 
vém se  Singapurem.  Jednotkou  peněžní  jest 
tikal  po  64  att  mající  15-293  g  stříbra  a 
rovný  asi  1*44  K.  Jednotkou  měr  délkových 
jest  vah  =  198  m,  měr  plošných  rai  «■ 
1619  m-,  dutých  khanang  =  d8/a  vah 
čang  nebo  xang  =  l'2  kg. 

Co  do  státního  zřízení  S.  jest  abso- 
lutní mocnářství  ve  formě  ryzího  asijského 
despotismu  mírněného  jen  některými  stale- 
tými zvyklostmi.  Král  jest  vlastníkem  půdy 
celého  království  i  může  z  ní  dižitele  kdy- 
koliv vypuditi.  Jest  také  neobmezeným  pá- 
nem nad  životem  a  smrtí  svých  poddaných 
a  jmenováni  soudců  jest  věcí  jeho  libovole. 
Výnos  všech  dávek  a  poplatků  náleží  jemu 
i  může  s  ním  nakládati  zcela  libovolně.  Jest 
ctěn  a  obáván  jako  božská  bytost  a  hodnost 
svou  může  přenésti  na  kteréhokoliv  člena 
královské  rodiny.  Vyšší  hodnostáři  mají  jaVo 
v  Číně  titul  mandarinů  a  jsou  rozděleni  na 
třídy.  Nejvyšší  úřady  však  jsou  obsazeny 
většinou  královskými  princi.  Jako  poradní 
sbor  spolupůsobí  při  vládě  státní  rada  o  55 
členech  a  zákonodárná  rada,  zřízená  záko- 
nem z  10.  led.  1895,  v  níž  zasedají  ministři 
jako  nejvyšší  výkonní  úředníci  (zahranič,  zál., 
vnitra,  vojenství,  financí,  spravedlnosti,  místní 
vlády,  kultu  a  vyučování,  orby,  veř.  práci  a 


108 


Siam. 


královského  domu),  jakož  i  nejméně  12  krá- 
lem jmenovaných  členův  a  která  určena  jest 
ku  přípravě  a  prozkoumáni  nových  zákonův. 
Evropané  a  Američané,  jichž  žije  v  S-u  asi 
500— 600«  mají  výsadu  exterritoriality  a  mo- 
hou volně  pohybovati  se  v  celé  zemi,  věno- 
vati se  jakémukoliv  podnikání  a  mnozí  z  nich, 
zejména  Angličané,  zaujímají  namnoze  vy- 
soká postaveni  ve  státní  službě.  Ve  příčině 
správní  S  rozděluje  se  na  provincie  sesku- 
pené v  17  krajů,  v  jejichž  čele  stojí  krá- 
lovští kommissaři  a  vladaři  podřízení  jed- 
nak ministerstvu  vnitra,  jednak  ministerstvu 
mistní  vlády,  a  na  drobné  poddanské  státy 
v  Laosu  a  na  Malacc,  jejichž  panovníky  jme- 
nuje král  podle  návrhu  místního  obyvatel- 
stva a  které  podléhají  ministerstvu  zahra- 
ničných  záležitostí,  jemuž  podléhají  i  pro- 
vincie při  hranici  kambodžské.  Příjmy  státní 
činí  úhrnem  39,493.000  tikalův  a  plynou 
hlavně  z  cel  líhu  a  opia«  rolnictví  a  rybář- 
ství, lesův  a  j.,  vydání  ročně  38,971.271  tikal, 
státního  dluhu  není,  státní  jmění  páčí  se  na 
25  milí.  tikalů.  Vojsko  doplňuje  se  vše- 
obecnou povinností  braunou,  již  podléhá 
každý  211etý  Siamec.  Jádrem  válečné  moci 
siamské  jest  sbor  o  více  než  24.000  mužích 
vycvičených  evropskými  důstojníky,  který 
se  skládá  z  královské  gardy  (1  eskadrona 
jízdy  a  2  prapory  pěchoty),  ze  3  pluků  pě- 
choty, pluku  jízdy,  pluku  dělostřelcctva  a 
praporu  zákopniků.  K  tomu  přistupuje  ještě 
v  Koratu,  Rajaburi,  Nachonu-Savánu  a  Pit- 
sanuloku  po  1  pluku  pěchoty,  1—2  esk.  jízdy 
a  1 — 2  praporech  délostřelectva.  Výzbroj  zá- 
leží v  malokaliberních  manlicherovkách,  jichž 
má  S.  v  zásobě  10.000  kusův,  a  v  mause- 
rovkách,  jichž  jest  v  zásobě  40.000  kusů. 
Dělostřelectvo  má  malá,  stará  děla  bronzová. 
V  míru  jest  ve  zbrani  12.000  mužů,  jejichž 
služební  doba  činí  jen  3  měsíce.  Válečné 
loďstvo  má  2  křižniky  s  3050  ř  a  30  děly, 
7  člunů  dělových  s  1950  ř  a  20  děly,  2  plo- 
voucí batterie,  1  školní  loď,  1  torpédovou 
loď  s  545  ř,  3  jachty,  4  dopravní  lodi,  4  šrou- 
bové lodi  návéštní  a  42  parníky  pro  službu 
říční  a  pobřežní.  Lodního  mužstva  je  4000 
os.,  námořního  délostřelectva  1500  mužů, 
námoř.  pěchoty  a  pobřežní  stráže  8000  mužů. 
Vlajka  jest  červená  s  bílým  slonem,  zemské 
barvy  jsou  bila  a  červená.  Znak  rozdělen 
jest  vidlicovým  křížem  na  3  pole,  v  hořej- 
ším stříbrném  jsou  3  bílé  sloní  hlavy,  v  pra- 
vém dolejším  červeném  jest  stříbrný  slon  a 
v  levém  stříbrném  jest  skřížená  plamenná 
dýka  a  pochodeň.  Řádů  jest  7,  mezi  nimiž 
přední  řád  bílého  slona  (vyobr.  viz  tab. 
Řády  č.  23).  Hlavní  a  sídelní  město 
jest  Bangkok  (v.  t.). 

Dějiny.  Území  nynějšího  S-u  osazeno 
bylo  v  V.  stol.  př.  Kr.  Khmery,  kteří  rozší- 
řili své  panství  na  s.  od  vlastního  S-u,  kam 
ve  III.  stol.  po  Kr.  vnikli  z  vnitřní  Asie 
vlastní  Siamci  a  Laové-  Avšak  v  1.  pol.V.  stol. 
po  Kr.  tito  setřásli  se  sebe  khmerské  jho  a 
zahnali  své  vládce  na  j.  až  za  ř.  Mun.  V  ná- 
sledujících stoletích  kmenové  Thaj  postupo- 


vali vítězné  k  j.,  v  VII.  stol.  po  Kr.  přijal 
buddhismus  a  ve  XIII  stol.  panství  jejich 
sahalo  jiŽ  aŽ  na  poloostrov  Malaka  a  k  ř. 
Mekongu.  R.  1340  napadli  vítězně  vlastni 
Kambodžu,  r.  1350  pak  založeno  hlavní  město 
říše  siamské  Ajuthia.  Od  té  doby  Siamci 
téměř  po  čtyři  století  válčili  s  Kambodžou 
až  k  úplnému  její  mu  zničení.  V  XV.  a  XVI.  st. 
S.  napaden  byl  několikráte  Pcgujci  a  Bar- 
many, kteří  posléze  r.  1555  zmocnili  se  hlav- 
ního města  Ajuthia.  Ale  již  r.  1567  byli  opět 
vypuzeni,  v  XVII.  stol.  pak  i  ve  vlastní  své 
zemi  poraženi  od  Siamcu,  kteří  tím  rozšiřo- 
vali své  panství  na  s.  a  sz.  R.  1659  přišel  do 
S-u  evropský  dobrodruh  Konstantin  Falcon 
nebo  Phaulcon,  jehož  návodem  království 
vešlo  ve  styky  s  Evropou  a  vyslalo  r.  1684 
poselství  k  Ludvíku  XIV.  Na  splátku  při- 
bylo r.  1687  do  S-u  francouzské  vyslanectví, 
avšak  jeho  snahy  o  zavedení  křesťanství  při- 
vodily vzbouřeni  v  zemi,  zavraždění  Falcona 
a  přerušení  všech  styků  s  Evropou.  Podobný 
osud  jako  Evropany  stihl  v  Š-u  i  Japance, 
avšak  obchodní  styky  s  těmito  nebyly  tím 
přerušeny.  V  čilém  spojení  zvláště  nábožen- # 
ském  byl  a  jest  dosud  S.  s  Ceylonem,  kamŽ 
r.  1752  vypraveno  zvláštní  poselství  k  obno- 
vení původní  ryzosti  buddhismu.  R.  1767 
dobyto  Ajuthie  opětně  Barmany,  kteří  sice 
brzy  vypuzeni,  ale  přes  to  královské  sídlo 
siamské  r.  1772  přeneseno  odtud  do  Bang- 
koku. Opětné  obchodní  a  diplomatické  siyky 
s  Evropou  navázány  za  předchůdce  nyněj- 
šího panovníka,  krále  Mongkuta, který  sjednal 
smlouvy  s  Anglií,  Spoj.  Obcemi,  Francií, 
Dánskem,  Nizozemím,  Pruskem,  Itálií  a  Belgii, 
nynější  pak  král  Čulalong-korn  otevřel  S. 
liplně  evropské  kultuře.  K.  1892  zahájeno 
jednání  mezi  francouzskou  a  anglickou  vlá- 
dou o  neutralitě  S-u.  Avšak  Siamci  spolé- 
hajíce na  Anglii  stavěli  se  proti  francouz- 
ským návrhům,  což  vedlo  k  vojenskému  za- 
kročení Francie,  kterým  S.  přinucen  k  miru 
ze  3.  říj.  1893.  Podle  něho  všecko  území  le- 
žící na  levém  břehu  Mekongu  připadlo  PVancii, 
na  pravém  břehu  řeky  zřízeno  neutrální  pásmo 
25  km  široké  a  vojensky  Francií  obsazeny 
provincie  čantabonská  a  battambanská  Po 
dalších  zápletkách  a  jednáních  mezi  Anglii, 
Francií  a  S-em  konečně  zaručeno  S-u  veš- 
keré mořské  pobřeží  mezi  místy  Bang-ta- 
pang  a  Pase,  jakož  i  úvodí  a  aestuaria  řek 
tu  se  vylévajících,  na  s.  pak  kraj  Kiang-hai 
s  břehem  Mekongu  mezi  Kiang-senem  a 
Kiang-kongem,  kdežto  úvodí  řek  vlévajících 
se  na  z.  do  Saluenu,  pokud  přináleží  posud 
S-u,  přiřčena  zájmové  oblasti  anglické  a 
úvodí  řek  odtékajících  do  Mekongu  i  úvodí 
Tonlé-sapu  přivtěleno  zájmové  oblasti  fran- 
couzské, čímž  skutečné  území  siamské  zmen- 
šeno vlastně  téměř  na  třetinu  svého  rozsahu 
původního. 

Srv.  Child,  The  pearl  of  Asia  or  ňv^ 
years  in  S.  (í.ond.,  1893);  Mrs.  Grinrod,  S., 
a  geographical  summary  (t.,1895);  W.  Smyth, 
Notes  of  a  journey  on  the  Upper  Mekong, 
S.  (t.,  1895);  Fournereau,  S.  ancien,  archéo- 


Siamang  —  Sibiň. 


109 


logiqae,  épigraphiqae,  géographiqoe  (Pař. 
od  r.  1895);  Sommerville,  S.  on  the  Meinam 
from  the  giilf  to  Ayuthia  (Lond.,  1897);  Che- 
viUard,  S.  et  les  Siamois  (Pař.,  1889);  Rosný, 
Ethnographie  du  S.  (t,  1885);  R.  L.  Morant, 
S.  and  neighboars  (Bangkok,  1895,  mapa 
T  méř.  1:3,000.000);  Pavie,  Cartc  dc  i'Indo- 
Chine  an  1:1,000.000  (Pař.,  1889);  Poul- 
maire,  Carte  du  ro3^ume  de  S.  (t.,  1893; 
1 : 2,750.000).  Tír. 

Wamang  neboli  gibbon  srostloprstý 
▼iz  Gibboni. 

Siamaká    dT€j6ata    viz    Dvojčata 
srostlá. 

Slamský  xáliv,  zapadni  čásť  moře  Čín- 
ského tvoHci  obšimý  zářez  na  jižním  břehu 
Zadní    Indie    mezi    poloostrovem    Malakou 
na  z.  a  francouzskou  Indočinou  na  v.,  po- 
číná se  na  jjz.  u  mysu  Tringana  na  5^22'  s  š. 
a  103^  10*  v.  d.  Gr.  a  konči  se  na  ssv.  u  špice 
Kamao  na  8«36's.š.  a  104*»41' v.d.Gr.  Mezi 
těaaito   dvěma  body   rozšiřuje  se   záliv   na 
385  km  a  zabíhá  do  pevniny  k  sz.  v  hloubce 
do  900  Irm,  tvoře  na  svém  konci  zátoku  téměř 
čtverečnou,  do  niž  vylévá  se  Me-nam  obšír- 
nou deltou.    Severní  čásť  břehů  zálivu  pří- 
sluší k  Siamu,  zbytek  pak  rozděluje  se  mezi 
m  lacké    státy    a    francouzskou    Kambodžu 
i  Kočinčinu.    Pobřeží  Malaky  je  zde   dosti 
ploché  s  několika  deltami  malých  říček,  za 
mysem  Singora  táhnou  se  duny  Singorské 
a   Lakonské,   od  mysu  Lem-Kuang  počíná 
břeh  členitější,  za  mysem  Čong-Pra  pak  stává 
se  hornatým  až  k  zmíněné  zátoce  Me-namu. 
Dále   k  v.  jest  celá  řada  předhoří,  při  ústí 
ř.  Kampong-Somu  jest  hluboká  zátoka,  druhá 
pak  zv.  Ras-Gia  leží  dále  kjv.  a  od  ní  smě- 
faje  pobřeží  rovné  a  jednotvárné  k  i.  ke  špici 
Kamao.  Ostrovy  jsou  tu  jen  pobřežní,  jako: 
Redang,  Printian,  Rong,  Tron  a  j.  v.  Hloubka 
zálivu  jest  celkem  malá,   prouděni  jest  zde 
jen  odbočkou  proudu  v  Čínském  moři,  větry 
jsou    zde    nestálé    a   monsúny    počínají    tu 
i  končí  se  dříve  než  jinde  v  Čínském  moři. 
Jediný  dfileJitý  přístav  jest  Bangkok.    Tsr. 

Slaresynski  Franci szek,  dějepisec  pol. 
(♦  1758  —  t  1829  ve  Lvově),  vstoupil  do 
rádu  piaristů,  na  jejichž  ústavech  vyučoval, 
načež  r.  1789  sproštěn  slibu,  stal  se  pro- 
boštem vjaroslavi  a  pak  ředitelem  knihovny 
Ossoliňských  ve  Lvově.  Z  jeho  četných  prací 
nejdůležitější  jsou  Geografia  (Varš.,  1790—94, 
3  d.),  založená  na  širokém  podkladě  a  po- 
dávající nejen  přírodní,  ale  i  politickou  geo- 
grafii, avšak  pohříchu  nedokončená,  dále 
Obrai  wieku  panowania  Zygmunta  III.  (Lvov, 
1828,  2  d.  a  Poznaň,  1843—58,  další  2  d.). 
Jest  to  pilně  sestavený  přehled  hlavních 
událostí  veřejných  i  soukrom<xh  té  doby 
a  jmenovitě  první  2  díly  podávají  v  abe- 
cedním pořádku  zprávy  o  věcech  politických 
a  líteiárních.  .Mimo  to  napsal  mnoho  roz- 
prav menších,  otištěných  v  odborném  >Czaso- 
pišmie  naukowém  Ossoliňskichc  (1828-29). 

Siatiita,  m.  v  tur.  vilájetu  solunském, 
v  sandžaku  bitolském,  vých.  od  hor.  toku 
V^istrice,  již.  od  Bitole,  je  sídlem  arcibiskupa. 


Má  asi  7000  obyv.,  ponejvíce  Kucovlachů 
(Cincarů),  kteří  zabývají  se  hlavně  vinařstvím 
na  okolm'ch  pahorcích,  rodicích  znamenité 
víno.  Obchod  s  Rakousko-Uherskem  a  Ně- 
meckem. 

Stan,  ostrov,  viz  Sangir. 

Sibavathi,  vynikající  a  rab.  grammatik 
původu  perského  (*  750  —  f  796),  žil  v  Ba- 
soře  a  v  Bagdádě,  později  vrátil  se  do  Persie, 
kdež  zemřel.  Jeho  grammatický  spis  Kitáb 
(kniha)  zůstal  po  všecky  doby  normou  správ- 
ného jazyka  arabského  (úplné  vyd.  od  De- 
renbourga,  Pař.,  2  sv.,  1881—89). 

8ibb.,  zkratek  bot.,  jímž  jest  označen  Ro- 
bert Sibbaid. 

Bibbald  Robert,  vědec  angl.  (*  1641 
v  Edinburce  —  f  1722),  studoval  lékařství 
v  Edinburce,  pak  v  Lejdě,  Paříži  a  Angersu, 
načež  byl  lékařem  v  rodném  městě,  věnoval 
se  tu  zejména  studiím  bot.  a  zool.  a  pomá- 
hal Andrcvvu  Balfourovi  založiti  bot.  zahradu. 
Karel  II.  ustanovil  jej,  aby  podal  zeměpisný 
a  přírodopisný  obraz  vlasti  své.  Vedle  řady 
prací  z  oboru  lékařství,  přírodopisu,  dějin 
Skotska  a  j.  jest  hlavní  dílo  jeho,  v  němž 
též  jedná  o  květeně  Skotska:  Scotta  illustrata^ 
sivé  Ptodromus  historiae  naturalis  (Edinb., 
1684).  Linné  pojmenoval  jemu  ku  poctě  rod 
rostlin  růžokvětých  Sibbaid ia. 

Sibbem  Frcderik  Christian,  filosofa 
básník  dánský  (♦  1785  —  f  1872),  byl  v  le- 
tech 1817—66  professorcm  filosofie  v  Ko- 
dani. Náležel  ke  stoupencům  Schellingovým. 
Napsal  Menneskets  aandelige  Nátur  og  Vásen 
(Člověka  duchová  přirozenost  a  podstaťa, 
Kodaň,  1819—28,  2  sv.;  nově  zpracováno 
pod  titulem  Psychologie  4.  vyd.  1862);  Logi- 
kens  Elementer  (3.  vyd.  1866);  Om  Poesi  og 
Konst  (1853-69,  3  d.)  a  utopii  Meddelelser 
af  Inholdet  a)  et  Skrift  fra  Aaret  2i3S  (Sdě- 
leni obsahu  ze  spisu  z  r.  2135,  3  d.,  1858 
až  1872),  kde  vykládá  své  sociální  a  nábo- 
ženské ideály. 

Sibioa  (Svibice,  SchibitO^  ves  ve  Slez- 
sku, hejtm..  okr.,  fara  a  pš.  Těšín;  88  d., 
1858  obyv.  pol.  (1900).  šk. 

Sibilanty,  sykavky,  viz  Hláskv,  str. 
340  a. 

Sibiň  i  lat.  Cibinium,  rum.  Sibeniu^  Sibjiu, 
Sabiu,  něm.  Hermannstadt,  maď.  Nagy-sieben), 
král.svob.  a  hl.  město  Sedmihradska  a  hlavni 
sídlo  župy  t.  jm.,  leží  v  zemi  Sasů,  v  pů- 
vabné rovině  při  ř.  Sibiňcc  430  m  n.  m.  a  při 
žel.  tr.  Kapus-S.,  má  2465  d.,  29.577  obyv., 
z  nichž  je  16.141  Nčmcíi  (Sasů),  7106  Ru- 
munů, 5747  Maďarů,  64  Slováků;  6571  řim.- 
katol.,  2246  řecko-katol.,  5175  řecko-vých. 
církve,  12.353  augšp.  vyzn.,  2109  reform.,  235 
unitářův  a  874  židů  (1900).  Město  skládá  se 
z  Horního  města,  ležícího  na  mírném  ná- 
vrší, pravidelně  stavěného,  s  ulicemi  dobře 
dláždťnými,  a  Dolního  města,  méně  vý- 
stavného, spojeného  s  Horním  městem  pří- 
krými schody,  a  ze  4  předměstí,  obydlených 
po  většině  Rumuny.  S.  má  11  kostelů  (4  kat., 
2  evang.,  1  reform.  a  4  řecké),  z  nichž  vy- 
niká veliký  got.  far.  kostel  lutheránský   ze 


110  Sibinjanin  —  Sibiř. 

XIII.  a  XVI.  stol.  s  věží  80  m  vys.,  býv.  ko-  na  rozloze  3313-52  ^m*  166.18S  obvv.,  z  nichž 
stel  jesuitský,  nyní  řím.-katol.'  kostel  far.,  je  10S.413  Rumunů,  47.678  NémcQ,  8084  Ma- 
dále  mnišský  klášter  a  klášter  voršilek  a  fran-  ďarů;  8747  řim.-katol.,  14.0Ó0  řccko-katol., 
tiškánek,  z  dalších  budov  vyniká  městská  1 95.380  řeckových.,  43.439  helv.  vyzn.,  3147 
radnice  z  XV.  stol.  s  národním  archivem  reform.,  1107  židíi  (1900).  Župa  sousedi  na 
sasickým,  palác  barona  Brukenthala  s  bi-  severu  se  župou  dolnobělehradskou  a  vclko- 
bliotéícou  (přes  40.000  sv.  knih  a  500  prvo-  kokelskou,  na  vých.  fogaraŠskou,  na  jihu 
tiská),  obrazárnou,  sbírkou  mincí,  mědiry-  s  Rumunskem,  na  západě  se  župou  hunyad- 
tin,  starožitností,  zejména  římských,  sbír-skou;  je  celkem  hornatá  (na  jihu  Transsil- 
kou  přírodovědeckou  a  mineralogickým  ka-  vanské  Alpy)  a  zalesněná;  prostoupena  jest 
binetem,  veliká  kasárna  a  j.  S.  jest  sídlem  četnými  údolími  dobře  zavlažovanými.  Hlavni 
řecko-východního  arcibiskupa,  evangelického  řeka  Aluta,  její  přítokv  Sibiňka  a  MUhlbach. 
superintendenta,  vrchní  konsistoře  augšpur.  |  Podnebí  celkem  mírní.  Půda  v  údolích  a  na 
vyznání,  soudního  dvoru  I.  stolice,  župních  návrších  úrodná  rodí  kukuřici,  víno,  len,  ko- 
úřadů,  financ,  ředitelství,  12.  armád,  sboru,  nopí  a  pěstuje  se  hojné  drůbeže  a  ovcí. 
honvédského  velitelství,  ženijního  ředitelství ,  Maloprůmysl  a  obchod  dosti  čilý. 
a  jiných  úřadů.  Ze  vzdělávacích  ústavů  dlužno  ;  Sibinjanin  Janko  viz  Huny  ad  i  1). 
uvésti  právnickou  akademii,  evang.  zemský  |  Sibiř  (rusky  Cróhpb,  něm.  Sibirien,  Franc, 
seminář,  řecko-východni  seminář  kněz.,  stát.  Sibérie,  angl.  Siberia),  souborný  název  všech 
vyš.  gymn.,  evang.  vyš.  gymnasium  a  reálku,  j  ruských  držav  v  Asii,  vyjímaje  Zakavkázi, 
školu  kadetní,  dívčí  školy  voršilek  a  františ-  oblasf  zakaspickou  a  Turkistán  čili  ruskou 
kánek,  archiv  městský  a  saského  národa.  Střední  Asii.  V  tomto  rozsahu  ohraničena 
spolek  pro  sedmihradskou  vlastivědu,  mu-  jest  S.  na  s.  Severním  ledovým  mořem,  na 
seum  sedmihradského  spolku  přírodovědec-  v.  mořem  Beringovým,  Ochotským,  Japan- 
kého  a  divadlo;  humánní  ústavy  zastupuje  t  ským  a  části  okeánu  Tichého,  na  j.  Čínou, 
všeobecná  nemocnice,  špitál  občan.  (Fran-  oblasti  semirěčenskou  a  syr-daríjskou  a  na 
tiška  Josefa)  a  vojen.,  zemský  ústav  pro  j  z.  oblasti  turgajskou  i  guberniemi  orenbur- 
choromyslné,  katol.  a  evang.  sirotčinec  a  skou,  permskou,  vologodskou  a  archangel- 
nalezinec  (Theresianum).  Průmysl  a  obchod  skou.  Celková  rozloha  ohromné  této  državy 
podporují  filiálka  Rakousko-uherské  banky,  činí  11,840.619  čtver.  verst  čili  13,518.489 fcm'. 
úvěrní  ústav,  spořitelní  ústav  >Albina«  a  ně-  ,  V  ohledu  horopisném  jest  většina  zá- 
kolik  menších  ústavů  peněžních.  Průmysl  padni  S-e  rovina,  jižni  její  cásť  zabraná  Al- 
dosti  značný,  jejž  zastupuje  několik  továren  tajem  a  jeho  odhořími  jeví  se  jako  divoká 
na  stroje,  kůže,  výroba  hrnčířského  a  pro-  hornatina,  jejíž  mnohé  části  pokryty  jsou 
vaznického  zboží,  hraček,  hřebenů,  sukna,  věčným  sněhem.  S  některých  hor  spouštějí 
vlněných  houní  a  plášťů,  klobouků,  sody,  se  tií  do  okolních  dolin  mohutné  ledovce, 
stearin.  svíček,  mýdla,  uměl.  hnojiv,  klihu,  jichž  v  poslední  době  objeveno  a  z  části 
dále  lihovary,  2  pivovary,  5  tiskáren  a  knih-  prozkoumáno  do  30.  jiŽní  čásť  gub.  jenisej- 
kupectví  a  čilý  obchod  s  Uhrami.  Bývalý  j  ské,  záp.  a  jihozáp.  čásf  gub.  irkutské  pro- 
značně  kvetoucí  obchod  s  Východem  pozbvl  stoupeny  jsou  mocným  pásmem  hor  Sajan- 
své  důležitosti.  Okolí  S-ě  jest  velmi  pň-  ských,  směřujících  od  z.  k  v.  a  k  jv.  a  vy- 
vabné,  má  několik  výletních  míst,  zejména  i  sílajících  k  sz.,  s.,  sv.  a  v.  mohutná  svojí 
Junger  Wald  s  duby  700— SOOletými,  villami  délkou  a  výškou  odhoří.  V  jihozáp.  části 
a  vinicemi,  lázně  Salzburg  {Okna,  Vit^akna),^  gyih,  irkutské  člení  se  Sajan  na  několik  sou- 
klimatické  místo  a  léčebnu  studenou  vodou  ,  běžných  horstev,  z  nichž  některá  pokryta 
MickelsdorfaČervenověžskýprůsmyk.  Město  I  jsou  věčným  sněhem,  tak  na  př.  horský 
založeno  ve  XII.  stol.  za  krále  Gejzy  II.  od  massiv  Munku-Sardyk  a  j.  K  s.,  sv.  a  sz.  Sa- 
jakéhosi  měšťana  norimberského  Hermanna,  i  jan  a  jeho  horská  pásma  patrně  se  snižují, 
odkudž  původní  latin,  název  Villa  Hermanni.  i  přecházejíce  terasovitě  v  pahorkaté  roviny 
Král  uherský  Ondřej  ÍI.  nadal  město  (1224)  nebo  stepi  k  orbě  způsobilé  a  dále  k  s. 
znamenitými  právy  a  výsadami,  pročež  město  !  v  tundrovitou  nížinu  se  měnící.  U  srovnáni 
brzy  zkvetlo.  Od  XV.  do  XVII.  stol.  S.  byla  s  nížinami  západosibiřskými  vyznačují  se  tyto 
důležitou  pevností,  kterou  Turci  r.  1438  ob-  sníženiny  jiným  rázem.  Jsouť  tundry  jenisej- 
léhali  a  jmenovali  ji  »ČervenéměstO€.  R.  1531  ské  gubernie  a  jakutské  oblasti  prostoupeny 
obléhal  S.  Štěpán  Báthori,  r.  1610  opanoval  místy  řadami  kamenitých  hor,  vysokých  500 
ji  Gabriel  Báthori.  Dne  21.  led.  1849  sve-  až  800  m  n.  m.,  jež  prostírají  se  místy  aŽ  na 
děna  tu  bitva  mezi  vojskem  rakouským  a  |  sanoý  břeh  Ledového  moře,  iako  Byrranga 
Maďary  pod  Bemem,  24.  led.  zvítězili  zde  na  Tajmyrském  poloostrově.  Na  vsv.  od  Sa- 
Maďaři  nad  Rakušany;  na  poč.  března  obsa-  janského  odhoří  Tunkinskjch  hor  na  sev.- 
dili  město  Rusové.  Potom  ještě  po  dvakráte  vých.  břehu  Bajkalu  prostírají  se  2  téměř 
S.  dostala  se  do  moci  Maďarův,  ale  po  po-  souběžná  pásma  horská:  Přímořské  vyšší  a 
rážce  jejich  u  Temešváru  opustila  také  po-  Ochotské  mnohem*  nižší.  Toto  poslední  vý- 
sadka maďarská  S.  O  Sibiňském  hra-  sílá  k  s.  a  sv.  nevysoká  odhoří,  označená  ná- 
běti  srv.  Sedmihradsko,  str.  766^  si.  '  zvem  hor  Bcrezových  a  Ilimských.  Co  týče 
Sibiňská  župa  leží  na  jihu  Sedmihrad-  se  severních,  severozáp.  a  severových.  od- 
ska,  skládá  se  vedle  měst  s  vlastním  magi-  hoři  Sajanu,  jako  na  př.  Birjusinského,  Idin- 
strátem  (S.  a  Míihlbach)  ze  6  okresův  a  má   ského,  Kitojského  a  Tunkinského,  majítam. 


Sibiř.  111 

kde    odděluji  se   od   hlavního    pohoří,    ráz  ských,  tak  i  od  nížin.  Představujef  jaksi  dno 

čistě  alpinský  a  některé  jejich  body  dosahuji  vyschlého  moře,  prostoupené  místy  nevyso- 

hranice  věčného  sněhu.  V  dalším  svém  pr6-  kými  hřbety  horskými.  Cásť  její  severní  tvoři 

běhu  však  tato  odhofí  valně  se  snižuji,  pře-  jednotvárnou  rovinu  s  půdou  hlinito-slatin- 

cházejice   v   pahorkovitou    rovinu    od   nich  nou,  jižní  pak  jest  pustá  plošina. 

k  s.  se  prostirající.    Zabajkalsko  a  jižni  roz-  V  západním  stepnim  pásmu  S-e  skládají 

hraní  oblasti  jakutské  prostoupeno  jest  po-  se  horské  zvýšeniny  většinou  ze  žuly,  por- 

hořim  Stanovým  nebo  Jabloňovým  průměrné  fyru  a  břidlice,  rovná  čásť  z  břidlice  hlinité, 

výše  1000— 1'300  m.   Pohoří  tato  táhnou  se  pokryté  nánosy.    Horské  hřbety  Altaje,  od- 

V  ohromné   délce  k  sv.  a  vysílají  od  sebe  hoří  Thian-šanu,  jakož  i  Sajany  složeny  jsou 

velmi  dlouhá  odhoří  zvláště  směrem  sever-  z  hornin  krystallinických.    Horniny  sopečné 

ním,   severozáp   a  severových.,  jako:    hřbet  sporadicky  se  vyskytují  zvláště  v  pohoří  Sa- 

Aldansk^,  Verchojanský    a   Kolymský,    roz-  janském.    Usazené  vrstvy  skládají  se   z  pís- 

vétvujía   se   opět   na  niŽ.ší   horstva:    Char-  kovců,  vápenců,  dolomitů  v  a  j.  náležejících 

chaulacké,  Alazejské,  Anjujské  a  j.  Mezi  AI-  k  útvarům    palaeozoickým,   z  nichž   nejvíce 

dánským    hřbetem    a    ř.  Vitimem    i    Lenou  rozšířena  jest  formace  devonská  ?  kameno- 

rozkládá    se    hornatina    Olekminsko-Vitim-  uhelná,    kdežto    rozšířeni    útvaru    siiurního 

ského  zlatonosného  okrsku  s  četnými  hor-  jest    mnohem    obmezenější.    Západosibiřská 

skými  pásy,  jako :  Mujským,  Kalarským  a  Vi-  nížina   s  rozsáhlými    svými   stepmi   pokryta 

timským,  vysokými   průměrně   600—800  m.  jest  většinou  nánosy  míadšiho  původu.  Vý- 

Jihozáp.,  jižní,  vých.  a  severových.  části  Za-  chodní  S.  od  Jeniseje  ku  bfehům  Tichého 

bajkalská   mají   ráz  z  části   rovinný,  z  části  okeánu  představuje   v  celém  svém   rozsahu 

hornatý.  Nejvýznačnější  horský  hřeben  zdejší  starou   pevninu,  jež  zůstala  souši   od  konce 

jest  Adun-Čolan,    nejvyšší  bod    Zabajkalska  epochy    palaeozoické.    Převládající   horniny 

jest  hora  Čokondo,  přes  2500  m  vys.  Severní  jsou  tu  žuly,  ruly  a  krystallinické  břidlice, 

i  severových.  části  oblasti  amurské  vyplněny  skládající  četné  horské  hřbety,  jako   na  př. 

jsou  nízkými  odhořimi  Jabloňového  pohoří.  Stanový  n.  Jabloňový  s  jeho  ddhořími.  Tato 

snižujícími   se   postupně   do    údolí    Amuru,  čásf  S-e  zaujata  jest  hornatinami  a  vysokými 

Kromě  pohoří  Jabloňového  táhne  se  tu  od  náhořími,  v  nichž  nalézáme  i  horniny  útvaru 

j.  k  s.  a  sv.  dosti  vysoké  horstvo,  dosahu-  kambrického,  siiurního  a  devonského.  V  pří- 

jicí  při  pramenech  ř.  Bureje  výše  do  2000  m,  moří  vyskytují  se  místy  i  vrstvy  mesozoické 

zvané  horstvo  Burejské  čili   Malý  Chingan,  a  třetihorní.  Zde  mají  také  značné  rozšíření 

jímž  proryl  si  Amur   řečiště.    Roviny  zaují-  i  sladkovodní  usazeniny  epochy  mesozoické 

mají  dosti  značnou   rozlohu  na  stř.  Amuru,  a  třetihorní.    Sopečné  horniny,  čediče  a  j., 

řece  Zeje  a  jiných  přítocích  Amuru  až  k  Ma-  zaujímají  tu   rozsáhlé  plochy,  tvoříce  místy 

lemu  Chinganu.  Ussurijsko  odděleno  jest  od  celá  lávová  pole. 

Japanského  moře  lesnatým  pohořím  Sichota-  Nerostné  bohatstvi  Se  těženo  bylo  již 
Alin,  prostírajícím  se  téměř  na  samém  břehu  sibiřskými  prabydliteli  před  příchodem  Rusů, 
tohoto  moře  od  jz.  k  sv.  až  k  břehům  dol-  dnes  pak  jest  jisto,  že  S.  náleží  hojností  ne- 
ního  Amuru.  Pohoří  toto  vysílá  četná  odhoří  roštů  k  nejbohatším  zemím  světa.  Zlato  vy- 
ku  břehům  ř.  Ussuri.  Chankajská  nížina  a  skytuje  se  v  Si  hlavně  v  nápiavech,  které 
údolí  ř.  Sujfuna  tvoří  z  části  pahorkovitou  jsou  tím  bohatší,  čím  dále  jdeme  k  v.  Cel- 
rovinu,  z  části  jest  dnem  bývalého  obšír-  kem  dobývá  se  v  S-i  ročně  přes  1500  pudů 
ného  sladkovodniho  vodojemu,  jehož  zbyt-  zlata,  z  čehož  ®,„  připadá  na  S.  východní. 
ken»  jest  jez.  Chanka.  Na  čínské  hranici  se  Stříbro  vyskytuje  se  hlavně  v  okruhu  altaj- 
pnouci  hřbet  Suj funský  jest  celkem  nevysoký  ském  a  nčrčinském,  leštěnec  olověný  při- 
a  porostlý  lesem.  Ochotský  kraj  a  Kamčatka  chází  v  obi.  jakutské  a  v  jihových.  části 
odděleny  jsou  od  oblasti  jakutské  pohořím  okruhu  nérčinského,  měď  dobývá  se  na  Al- 
Jablonovým.  nazvaným  v  Ochotsku  Džug-  taji  a  v  Újezdě  minusinském.  Zinek  nalezen 
džur.  Kamčatka  vykazuje  řadu  hor  původu  byl  v  oblasti  zabajkalské,  rtuf  v  obi.  jakut- 
sopečného,  z  nichž  některé  buď  činné,  buď  ské.  Hojně  jest  v  Si  rud  železných,  avšak 
již  vyhaslé  sopky  dosahuji  čáry  věčného  dobývají  se  dosud  jen  místy,  zvláště  v  tju- 
sněhu.  Dnes  počítá  se  na  Kamčátce  12  so-  menském  Újezdě  tobolské  jrubernie,  v  altaj- 
pek  činných  a  26  vyhaslých.  Anadyrský  kraj  ském  okruhu,  v  minusinském  Újezdě  guber- 
tvoří  obšírné,  nevysoké  náhoří  místy  příkře  nie  jenisejské,  v  nižněudinskcm  Újezdě  gub. 
k  moři  spadající  a  prostoupené  nevysokými  irkutské,  v  Zabajkalsku  a  j.  Drahokamv  na- 
pásy  horskými,  tvořícími  jaksi  prodloužení  lézáme  na  Altaji,  v  Tunkinských  horách  při 
pohoří  Stanového.  Ostrov  Sachalin  zaujat  Bajkale  a  j.  Perly  loví  se  v  oblasti  amurské, 
jest  vysokým  horským  hřbetem  s  příkrými  jantar  pak  sbírají  domorodci  po  celém  se- 
vřeny sopečného  původu.  Stepní  západní  verním  pobřeží  Š-e.  Rozmanité  užitkové  ka- 
okrajina  S-e  dělí  se  na  dvě  poloviny,  z  nichž  měny  vyskytuji  se  ve  velké  hojnosti,  zvláště 
jihovýchod,  prostoupena  jest  odhořimi  z  části  mramory,  porfyry,  jaspisy  a  j.  Tuha  vysky- 
altajské,  z  části  thian-šanské  soustavy  hor-  tuje  se  v  Aliberovském  ložisku  v  gub.  irkut- 
ské. Po  její  jihozápadní  hranici  pak  probíhá  ské,  umbra  a  lazurová  barva  v  jalutorovském 
značně  vysoký  hřbet  Tarbagatajský,  dosahu-  Újezdě  v  gub.  tobolské  a  v  Zabajkalsku, 
jící  výše  přes  3000  m.  Stepní  tato  čásf  S-e  slída  v  gub.  tobolské,  irkutské,  jenisejské, 
liší  sé  ostře  jak  od  sibiřských  krajin  hor-  v  obi.  jakutské  a  na  Kamčátce.  Ložiska  uhlí 


112 


Sibiř. 


kamenného  objevena  v  gub.  tomské  v  okruhu 
kuzněckém  a  macijinskem,  v  gub.  jenisejské 
a  irkutské  jest  uhlí  '  nědé,  rozsáhlá  ložiska 
uhelná  jsou  i  v  Zabajkalsku,  na  Sachalině  a 
Kamčatce.  Úhrnem  dobývá  se  v  S-i  uhli 
ročně  přes  2V2  iniH*  pudáv.  Kamenná  sůl 
známa  jest  v  S-i  na  několika  místech  v  gub. 
jenisejské,  pak  i  v  gub.  irkutské  a  v  obi.ja- 
kutské.  Solná  jezera  rozšířena  jsou  v  ohrom- 
ném množství  v  jižních  Újezdech  gub.  tobol- 
ské  a  v  jihozáp.  části  gub.  tomské,  mnohá 
z  nich  chovají  v  sobě  značné  zásoby  soli. 
Celkem  dobývá  se  v  S-i  ročně  soli  kuchyň- 
ské přes  2Ví  milí.  pudův  a  Glauberovy  ko- 
lem 100.000  pudův.  Velmi  bokata  jest  S. 
i  minerálními  prameny,  jichž  jest  v  jediné 
oblasti  zabajkalské  přes  50. 

Celý  severní  břeh  S-c  omývá  nehostinné 
a  dosti  mělké  Severní  ledové  moře,  hluboké 
při  březích  sibiřských  sotva  10—20  m  a  jen 
zřídka  hloubkou  svojí  200  m  přesahující. 
Vody  moře  tohoto  rozmrzaji  tu  teprve 
v  čnu,  ba  v  některých  zálivech  až  v  srpnu, 
některý  rok  pak  buď  vůbec  nerozmrzají, 
anebo  ledy  kupí  se  tu  tak,  že  plavba  jest 
vůbec  nemožná.  Moře  toto  vniká  do  pevniny 
S-e  mnohými  hlubokými  zálivy,  z  nichž  roz- 
sahem svfm  nejznačnější  jsou:  Obský  přes 
800  km  dlouhý,  Jenisejský  přes  300  km  dl., 
Pjasinský,  Chatanžský,  Čaunský  a  Koljušin- 
sícý.  Na  v.  oblévá  S.  okeán  Tichý,  jehož 
části  tvoří  úžina  Beringová,  moře  Beringovo, 
Ochotské,  Tatarský  průliv  a  moře  |apanské. 
Japanské  moře  jest  zde  hluboké  do  800  m, 
Tatarský  průliv  jest  mělký  a  zanesen  písči- 
nami,  Ochotské  moře  má  hloubku  200 — 400  m, 
Beringovo  pak  až  přes  2000  m.  Moře  Japan- 
ské zamrzle  jest  ročně  27t— 3Vt  měsíce,  Ta- 
tarský průliv  4  měsíce,  moře  Ochotské  a  Be- 
ringovo zamrzá  v  listop.  a  rozmrzá  v  květnu. 
Ze  zátok  těchto  moří  jsou  hlavní:  záliv  01[u- 
torský,  PenŽinský,  Gižiginský.  Udský,  de  Ča- 
stries,  Sv.  Vladimíra,  Sv.  Olgy,  Ussurijský, 
Amurský  a  Posjetův.  Z  poloostrovů  vybíhá 
na  sev.  březích  Jalmal  a  Tajmyr,  na  východ 
pak  Kamčatka.  Z  ostrovů  k  S-i  přiléhají- 
cích hospodářský  význam  má  jediný  S acha- 
li n  (v.  t.).  Zmínky  zasluhují  kromě  něho 
i  ostrovy  Ljachovské,  Novosibirské,  Med- 
vědí, země  Wrangellova,  Karagin,  Velký 
Šantar,  Feklistov  a  jiné,  měřící  úhrnem 
136.800  km*. 

Řeky  S-e  rázem  svým  shodný  jsou  s  ře- 
kami evropské  Rusi,  liší  se  však  od  nich  tím, 
že  napájeny  jsou  sněhy  tajícími  na  nevyso- 
kých horách  bez  ledovců  s  vjjimkou  ř.  Obi, 
živené  z  části  altajskými  ledovci.  Směr  toků 
největší  části  sibiřských  řek  k  s.  způsobuje 
zvětšení  jarních  povodní  říčních,  neboť  zá- 
topy s  hor  přicházející  spojují  se  s  táním 
sněhů  v  severnéjších  nížinách.  Z  řek  vtéka- 
jících do  Ledového  moře  jsou  hlavní:  Ob, 
jenisej  a  Lena,  kdežto  menšího  významu 
jsou:  Taz,  Chatanga,  Oleněk,  Jana,  Indigirka 
a  Kolyma.  Z  tokův  ústících  do  okeánu  Ti- 
chého přední  jest  Amur,  mimo  něj  pak 
zmínky  zasluhuje  Sujfun,  Uda,  Ochota,  Jáma 


a  Penžina.  Z  řek  stepnich  dlužno  uvésti  Cu 
na  hranici  Turkistánu.  Jezery  S.  oplývá 
značně.  Mezi  nimi  jest  největší  sladko vodni 
jezero  Asie,  Bajkal,  dále  jez.  Čany,  jez.  Taj- 
myrské,  Pjasino,  Jessej,  Vojevoli,  Tělecké, 
Bauntovské,  Gusinoje,  Eravinskoje,  Barun, 
Zun-Torej,  Oron,  Chanka,  Kronockoje,  Ku- 
rilskoje  a  j.  v.  Z  rozsáhlých  močálů  S-e  nej- 
větší jest  Vasjuganský  na  rozhraní  gub.  tom- 
ské a  tobolské. 

Podnebí  Se  jest  drsné  a  Čistě  pevnin- 
ské,  pouze  v  Amursku  a  na  jižní  hranici  jest 
mirnčjší.  Nejstudenější  oblast  sibiřská  s  prů- 
měrnou roční  teplotou  —12^  C  zahrnuje 
úvodí  Anabary  a  horní  tok  Indigirky  a  sahá 
do  vnitrozemí  až  téměř  k  Jakutsku.  V  zimě 
klesá  zde  teploměr  pod  60.  stupeň  zimv, 
v  létě  však  za  to  stoupá  na  -|-36  až  -f40*C. 
V  jižní  S-i  jsou  sice  zimy  také  kruté,  ale 
kratší,  tak  že  sníh  taje  tu  již  v  březnu.  Cel- 
kem jest  podnebí  zdravé  a  veliké  mrazy  sná- 
šejí se  tu  beze  zvláštních  obtíží  a  škod  na 
zdraví.    Srv.  ostatně  či.  Rusko,  str.  145  si. 

Co  se  t<»če  poměrů  sibiřské  květeny, 
možno  celou  tuto  ohromnou  zemi  rozděliti 
na  3  hlavni  kraje:  S.  jižní  tvořící  v  mnohém 
ohledu  pokračování  stepi  středoasiiských ; 
S.  severní  sestávající  z  tunder  bez  jakékoliv 
lesní  vegetace  a  S.  střední,  mnohem  roz- 
sáhlejší než  obě  předešlé,  která  jest  s  ji- 
stými modifikacemi  prodloužením  lesnaté 
oblasti  evropské.  Tundry  severosibiřské  tvoři 
většinou  zvlněnou  rovinu  zdvíhající  se  místy 
do  značné  výše  nad  hladinu  mořskou,  v  jejíž 
vegetaci  převládají  mechy,  ačkoliv  vyskytují 
se  zde  též  rostliny  jevnosnubné.  Od  Nové 
Zemlje  až  k  poloostrovu  Čukčů  jako  charak- 
teristická rostlina  rozšířena  jest  Eritrichium 
viUosum,  tvořící  celé  ohromné  záhony.  Na  j. 
od  tunder  sever osibiřských  až  k  stepím 
středoasijským  a  mongolskjtfm  prostírá  se 
nesmírná  oblast  lesů  zvaných  zde  tajga.  Se- 
verní hranice  této  oblasti  táhne  se  mezi  f. 
Obi  a  Tazem  pod  severním  kruhem  polár- 
ním, pak  stoupá  prudce  k  s.  až  k  zátoce 
Chatangy,  kdež  dosahuje  72Vi®  s.  š.,  na  to 
se  opčt  snižuje  k  j.  k  70**  s.  š.,  přetíná  Lenu 
blízko  iejí  delty,  potom  klikatí  se  na  pobřeží 
mořském  až  za  ústí  Kolymy,  odkud  rychle 
klesá  k  jv.  Na  této  hraničí  rozšířen  jest  nej- 
více modřín,  mimo  něj  a  dále  k  j.  vyskytují 
se  sosny,  jedle,  sibiřský  cedr  atd.  Z  listna- 
tých stromů  nejlépe  vyhovuje  sibiřskému 
podnebí  vrba  a  bříza,  vedle  toho  hojně  jest 
rozšířena  i  osika,  v  Amursku  přistupuje 
k  tomu  i  dub  korkový,  ořech  a  j.  Bohatou 
vegetaci  vykazují  i  jihosibiřské  stepi,  avšak 
čím  dále  k  j.,  tím  stává  se  jejich  rostlinstvo 
chudší,  až  konečně  omezuje  se  na  některé 
stepní  traviny  a  rostliny  solimilné. 

Zvířena  sibiřská  jest  vyvinuta  velmi  ne- 
stejně. Nejsevernější  kraj  vykazuje  formjj 
čistě  arktické:  ledního  medvěda,  polární 
lišku,  rosomáka,  lumíka  a  soba,  jakož  i  bo- 
reální  ptactvo.  Ve  střední  S  i  přistupuji 
k  tomu  jeleni,  srnci,  divocí  vepři,  bobři, 
vlci,  lišky,  tetřcvi   a  tetřívci,  na   v.  tygři  a 


SIBIŘ    I.    PREU 


Sibiř. 


113 


pardali.  Cenná  zvířata  kožišinová  jsou  ve- 
verky, hranostaji  a  zvlášté  soboli.  V  jižních 
krajinách  západní  S-e  přicházejí  antilopy  a 
gazelly,  jakož  i  divoký  osel,  v  Amursku  roz- 
manité mandžuské,  ba  i  indické  formy 
ptactva  a  hmyzu.  Řeky  a  jezera  sibiřská  jsou 
velmi  bohatá  rybami,  zvláštč  síhy,  omuly 
a  j.  V  jezeře  Bajkalském  vyskytují  se  tuleni. 
Hmyz  sibiřský  shoduje  se  téměř  s  hmyzem 
evropské  Rusi,  pouze  v  Zabajka'sku  a  Amur- 
sku vyskytuji  se  některé  tropické  druhy  co- 
leopter  a  v  severových.  cípu  některé  druhy 
americké.  Velkou  svízeli  jsou  v  S-i  komáři. 
Měkkýšů  jest  zde  velmi  mnoho  druhá,  a  to 
jak  mořských,  tak  i  pozemních. 

Obyvatelstvo  š-e  činí  podle  sčítáni 
z  r.  1897:  5,727.090  duší,  z  čehož  asi  87**;o 
jest  Rus&  a  13Vo  domorodců.  Rusové  pře- 
vládají počtem  ve  všech  guberniích  a  obla- 
stech sibiřských  kromě  jakutské,  kde  činí 
jen  15-2V#  obyvatelstva.  Nejvíce  převahy  mají 
v  gub.  tobolskc,  tomské  a  jenisejské  ipřes 
90Vo\  jdeme-li  však  dále  k  v.  a  sv.,  ubývá 
jich  v  obyvatelstvu  sibiřském  absolutně  i  re- 
lativně, tak  že  v  gub.  irkutské  tvoří  jen  ',« 
populace  a  v  zabajkalské  obi.  */>•  Poměr 
tento  zvyšuje  se  v  obi.  amurské  a  přímořské 
na  Vs*  z^  ^o  v  obi.  jakutské  klesá  téměř 
na  V?-  Ruští  obyvatelé  S-e  označuji  se  jmé- 
nem Sibirjaci  a  jeví  mnohé  zvláštnosti 
podmíněné  stálými  styky  a  Častými  manžel- 
stvími mezi  Rusy  a  domorodci.  Tak  na  s. 
gubernie  tobolské  jeví  Rusové  často  zřejmé 
rysy  osCácké,  v  obi.  irkutské  dokonce  valná 
jich  čásť  se  pojakutšfuje,  v  Zabajkalsku  pak 
pomíšeni  jsou  silně  krví  burjatskou.  Řeč  je- 
jich oplývá  výrazy  vzatými  z  různých  domo- 
rod<'ch  nářečí,  jichž  napočítal  Rovinskij  přes 
300Ó.  Sibirjak  má  většinou  vlasy  černé,  pleť 
hnt'dou,  oči  černé  nebo  tmavé,  často  úzké 
a  šikmé,  lícní  kosti  vysedlé.  Na  s.  jest  ná- 
sledkem smíšení  s  domorodci  postavy  malé, 
na  j.  však,  kde  smísil  se  se  silným  pleme- 
nem tureckým,  vyniká  často  krásnou  a  mo- 
hutnou postavou.  Smysly  jeho  jsou  neoby- 
čejně bystré,  drsným  podnebím  sibiřským 
pak  jest  velmi  otužilý.  Ježto  v  S-i  nikdy  ne- 
bývalo nevolnictví, jest  Sibirjak  povahy  samo- 
statné a  podnikavé,  v  jednání  svém  však 
bývá  zhusta  bezohledný  a  u  volbě  prostředků 
nepříliš  vybíravý.  Mravní  jeho  povaha  jest 
namnoze  zkažena  stykem  s  vypověděnými 
sprostými  zločinci.  Domorodci  sibiřští 
děli  se  na  4  hlavní  velké  skupiny,  z  nichž 
tři  náležejí  k  plemeni  tureckému  a  jedna 
k  mon:;olskému.  Nejčetnější  z  nich  jsou  Kir- 
gízové,  většinou  kočovně  žijící.  Naproti 
tomu  Tataři  živí  se  hlavně  zemědělstvím. 
V  gub.  jenisejské  se  celá  řada  samojedských 
kmenů  potatařila,  tak  zvláště  Kamasinci, 
Kojbalové,  Beltiři  a  Karagasové.  Rov- 
něž tak  i  v  gub.  tomské  mnoho  kmenů 
rozmanitého  původu  přijalo  dnes  ráz  a  jazyk 
tureckého  plemene.  Další  velikou  skupinu 
tvoří  Jak u ti,  kteří  jsou  sice  vesměs  pokřt<!*ni, 
avšak  ostatně  nejen  národnostní  svůj  ráz 
zachovali  v  úplné  čistotě,  nýbrž  i  pojakutili 

Ottftr  Slomik  Naučný,  tr.  XXm.  24^  1904. 


mnohé  kmeny  domorodé,  na  př.  Dolgany, 
ba  i  četné  ruské  osadníky.  Nejdůležitější 
mongolský  kmen  S-e  jsou  Burjati,  kteří 
vytiskli  z  nynějších  svých  sídel  různé  jiné 
kmeny  domorodé  a  jsou  dosud  po  většině 
buddhisté.  V  gub.  jenisejské  a  irkutské  a 
v  obi.  zabajkalské,  jakutské  a  amurské  sídli 
tunguzská  skupina  národů,  jež  rozpadá  se 
tu  na  Tunguzy  a  Mandžuy.  Ke  skupině 
té  náležejí  i  rozmanité  kmeny  obi.  amurské 
a  přímořské,  jako:  Oročoni,  Manegrové, 
Goldovc  a  Giljaci.  Tito  tvoří  jaksi  pře- 
chod k  Ainům  obývajícím  Sachalin.  K  mon- 
golskému plemeni  náležejí  v  S-i  i  Číňané, 
Korejci  a  Japanci.  Domorodci  sibiřského 
severu  tvoří  nečetné  skupiny  náležející  po 
většině   k  uralské  větvi   plemene   finského. 

{sou  to  v  tobolské  gub.  Vogulové,  v  Újezdě 
»erezovském  a  surgutském  Osfáci  a  Samo- 
jedi.  V  jenisejské  gub.  tvoří  Samojedi  kmen 
Juráků,AvamskýchSamojedůaOsfáků- 
Samojedů.  V  kolymském  okruhu  jakutské 
oblasti  žijí  Jukagirové  i  Čuvanci,  blízce 
si  příbuzní,  jakož  i  Lamu  ti.  V  obi.  přímoř- 
ské sídlí  Korjaci,  s  nimiž  příbuzní  jsou 
Čukčové  v  severových.  cípu  S-e,  na  Kam - 
čatce  pak  žijí  Kamčadálové.  Na  pobřeží 
Beringová  moře  jest  Ještě  něco  přistěhova- 
lých Eskymáků.  Úhrnem  páčí  se  poČet 
všech  sibiřských  domorodců  na  '/*  niill.  duší. 
Kromě  nich  a  Rusů  žije  tu  ještě  malý  počet 
různých  evropsk<xh  přistěhovalců,  a  to  do 
31.000  židů,  dále  44.600  Poláků,  asi  3000 
Němců  atd.,  celkem  sotva  80.000  duší.  — 
V  ohledu  náboženském  jest  v  S-i  (1897) 
4,874.250  pravoslavných,  227.720  rozkolníků, 
31.130  katolíků,  12.720  evangelíků,  29.900 
židů,  68.400  muhammedánů,  224.000  budd- 
histů, 143.630  pohanů  a  šamanistů  a  250  bez 
udání  vyznání.  Provoslavní  rozděleni  jsou 
na  6  eparchií  řízených  biskupy,  pravosl. 
chrám  jest  2801  s  1871  knězem,  mimo  to 
jest  21  mužský  klášter  se  115  mnichy  a  6 
klášterů  ženských  se  103  jeptiškami.  Většina 
domorodců  jest  podle  jména  pravoslavného 
vyznání,  tak  že  jen  4*7 "o  jich  jest  dosud  po- 
hany. Avšak  tito  pokřtění  domorodci  za- 
chovávají většinou  pohanské  své  zvyky  a 
obřady,  jimž  namnoze  i  pravoslavní  kněží 
musí  hověti.  Islám  rozšířen  jest  hlavně  mezi 
Tatary  a  buddhismus  mezi  Burjaly,  kteří 
uznávají  za  nejvyšší  svou  duchovní  hlavu 
dalaj-lamu.  Vyznání  tolo  se  v  S-i  spíše  roz- 
šiřuje, než  aby  pravoslaví  ustupovalo.  — 
Vzdělání  obyvatelstva  jest  v  S-i  velmi 
nedostatečné  následkem  ohromné  rozlehlosti 
země,  řídkosti  a  rozptýlenosti  obyvatelstva 
a  nedostatku  prostředků  i  sil  vyučovacích. 
Dnes  jest  zde  1  universita  iv  Tomsku-,  45 
středních,  27  odborných  a  410S  obecných 
škol,  mezi  nimi  46  tatarských  a  kirgízských. 
2  židovské  a  1  buddhisťická.  Ve  školách 
těch  učí  se  ročně  131.510  žáka  a  žákyň.  — 
Kromě  různých  zařízení  dobročiných  a  lidu- 
milných jest  v  S-i  18  učených  s{»olečnosli 
a  jich  oddílů,  12  museí,  20  veřejných  kniho- 
ven a  11  časopisů.  —  Vzrůst  populace  si- 

8 


114 


Sibiř. 


biřské  děje  se  jednak  přirozeně,  přebytkem 
narozeni  nad  úmrtimi,  jednak  uměle,  přistě- 
hovánim.  Počet  narozeni  i  úmrti  jest  v  S-i 
velmi  vysoký,  činíť  ono  42*67oo  ^  toto  30Voo 
ročně,  tak  že  přirozený  ročni  přírůstek  oby- 
vatelstva jest  iViVo-  Přistěhovalecký  ruch 
jest  rovněž  velmi  značný  a  s  vystavěnim  si- 
biřské dráhy  silně  vzrůstá.  V  1.  1897—1900 
páči  se  počet  přistěhovalců  do  země  po 
souši  na  400.000  duši,  v  téže  době  pak  při- 
bylo do  ussurijského  kraje  po  moři  14.755 
osob.  Dříve  rostlo  obyvatelstvo  S-e  také 
vypovídáním  trestanců  z  evropské  Rusi, 
l^teré  však  v  posledních  letech  zrušeno. 
Úhrnem  se  počítá,  že  bylo  sem  vypověděno 
200.000  osob. 

Hlavním  pramenem  výživy  usedlého  oby- 
vatelstva sibiřského  jest  orba,  k  niž  přistu- 
puje i  chov  dobytka,  hlavni  to  zaměstnáni 
sibiřských  kočovníků.  Místy  má  největší  hos- 
podářský význam  pro  populaci  S-e  hornictví, 
všude  pak,  a  to  zvláště  v  krajinách  stude- 
nějších a  řidčeji  zalidněných,  provozuje  se 
s  úspěchem  lov  ryb  a  zvěře.  Severní  hranice 
obilin  překročuje  Ural  na  60**  s.  š.,  od  ř.  Obi 
stoupá  k  Jakutsku  k  62^  s.  š.,  pak  obrací  se 
do  údolí  Aldánu  k  61**  s.  š.,  kdežto  u  moře 
Ochotského  a  na  Kamčatce  probíhá  po  54® 
a  53**  s.  š.  Avšak  pravidelná  orba  sahá  jen 
k  57 Vt*  s.  š.  Rozsah  půdy  k  orbě  způsobilé 
odhaduje  se  různě.  Nordenskjdld  udává  jej 
na  4Va  milí.  /cm*,  ruské  ministerstvo  orby 
však  jen  na  2,587.000  /cm*,  z  čehož  připadá 
757.000  km*  na  S.  západní  a  1,830.000  Jtrm' 
na  S.  východní.  Vzdělané  půdy  však  jest 
v  S-i  jen  7Vt  milí.  desjatin,  z  čehož  4,309.000 
desj.  jest  skutečně  oseto.  RoČní  sklizeň  hlav- 
ních druhů  obilních,  t.  pšenice,  žita,  ječmene, 
ovsa,  pohanky  atd.  činí  96  milí.  pudů,  z  če- 
hož 13*4  milí.  pudů  se  vyváží.  Orba  provo- 
zuje se  způsobem  velmi  primitivním.  Obdě- 
laná půda  se  nehnoií  a  úplně  vyčerpává,  na 
to  se  opouští  a  obaělává  se  půda  jiná,  do- 
sud neklučená.  Pozemky  jsou  z  největší  části 
majetkem  státu  a  propůjčují  se  rolníkům  jen 
v  užívání.  Rolníci  tvoří  po  většině  obec,  jež 
ručí  solidárně  za  řádné  odvádění  vyměřených 
dávek  státu.  Domorodým  kmenům  kočovným 
poskytuje  pak  stát  potřebnou  půdu  k  pastvě, 
jejíž  rozsah  řídí  se  počtem  příslušníků  kmene. 
Velmi  rozsáhlé  jsou  v  S-i  pastviny  a  louky 
žirné,  zvláště  na  stepích  západosibiřských, 
předhoíích  Altaje  a  na  pláni  Daurské.  Může 
tudíž  S.  živiti  veliké  množství  dobytsa,  je- 
hož chov  však  nicméně  všude  tam,  kde  možná 
jest  výnosná  orba,  má  jen  podružný  význam 
hospodářsky.  Počítá  se  pak  podle  posled- 
ního sčítám:  koní  v  gub.  tobolske  736.233, 
tomské  2,307.746,  jenisejské  425.753,  irkutské 
234.489,  v  obi.  zabajkalské  628.288,  jakutské 
117.231,  amurské  22.193  a  v  přímořské  10.680; 
skotu  vgub.tobolské985.522,tomské2,324.564, 
jenisejské  256.745,  irkutské  314.608,  v  obi. 
zabajkalské  1,405.113,  jakutské  213.399,  amur- 
ské 25.520  a  v  přímořské  23.584;  ovcí  a  koz 
v  gub.  tobolske  1,097.813,  tomské  3,694,687, 
jenisejské  572.021,  irkutské   322.168,   v  obi. 


zabajkalské  1,379.432,  jakutské  363,  amurské 
3682  a  v  přímořské  všeho  drobného  dobytka 
13.792,  vepřů  v  gub.  tobolske  226.617,  tom- 
ské 535.327,  jenisejské  91.814,  irkutské  62.629 
a  v  obi.  zabajkalské  138.756;  sobů  v  gub.  to- 
bolske 186.463  a  v  obi.  jakutské  19.960;  ko- 
nečně tažných  psů  bylo  napočteno  v  obi. 
jakutské  1701.   Chová  dobytka  nevěnuje  se 
náležitá  péče  a  tím  i  jakost  jeho  jest  po  vět- 
šině chatrná.  —  Včelařství  provozuje  se 
nejvíce  v  altajském   okruhu   a  v  tomském 
Újezdě,  jakož  i  v  gubernii  jenisejské.  —  Lesy 
zaujímají  v  S-i  ohromný  prostor,  avšak  hos- 
podářství lesní  provozuje  se  způsobem  lou- 
peži vým,  tak  že  o  nějakém  rationálnim  zužit- 
kováni dřevního  bohatství  sibiř^ého  není 
ani  řeči.  —  Lov  ryb  a  zvěře  jest  dosud  ve 
většině  sibiřských  krajin  velmi  důležitou  živ- 
ností,  ačkoliv  jejich   výtěžek  proti  dobám 
minulým  velice  se  zmenšil  nemírným  hube- 
ním zvláště  zvířat  kožišinových   a   mořské 
užitkové  zvířeny.   Tak  sobol  a  černá  liška 
v  záp.  S-i  úplně  vymizeli,  ve  vých.  S-i  pak 
počet  jejich  neobyčejně  klesl.    Nejdůležitěj- 
ším předmětem  lovu  jest  veverka,  vedle  toho 
i  jeřábek,  po  celé  S-i  pak  se  loví  los,  medvěd 
atd.  Lov  ryb  provozuje  se  hlavně  na  velkých 
řekách  sibiřských  a  na pobřežíTichého  okeánu, 
kde  nejen  dodává  obyvatelstvu  hlavní  po- 
travinu, ale  ještě  skýtá  důležitý  předmět  vý- 
vozu, jehož  vyváží  se  ročně  za  2—4  milí.  rub.— 
Konečně  zmmky  zasluhuje  jako  pramen  vý- 
živy i  sbírání  ořechů  cedrových,  kdežto 
jiné  se  zemědělstvím  souvisící  živnosti  ne- 
mají významu.   —    Průmyslová    činnost 
jest  v  S-i  přes  ohromné  množství  surovin 
velmi  slabě  rozvinuta.   Teprve  po  vystavění 
velké  Sibiřské  dráhy  počíná  se  zde  siřiti  za- 
kládání větších  průmyslových  závodů,  tak  že 
počítá  se  tu  dnes  4870  továren   a  závodů 
s  26.290  děl.  a  roční  výrobou  za  20,362.000 
rublů,  nehledě  k  přečetným  malým  mlýnům 
obilním   a  kovárnám.  —  Obchodní   ruch 
S-e  jest  přes  nedostatek  dobrých  spojova- 
cích cest  suchozemských  a  železnic  a  přes 
to.  Že  plavba  říční  i  námořní  po  dlouhou 
dobu   roční  mrazem  jest  přerušena,   velmi 
Čilý.  Zvláště  rozkvetl  vnitřní  obchod  sibiřský 
vystavěním  velké  dráhy  Sibiřské.  Zahraničný 
obchod  S-e  směřuje  do  Činy,  Koreje  a  Mon- 
golská, z  oblasti    přímořské    pak    i    přímo 
s  Amerikou  a  státy  evropskými.   Výročních 
trhů  jest  v  S-i  608  s  obratem  ročně  32Vs 
milí.  rub.,  ostatní  pak  obraty  sibiřského  ob- 
chodu možno  ceniti  na  3— 4kráte  tolik.  Ve- 
lice rozvinut  jest  v  S-i  obchod  podomní,  a 
to  jak  rozvozný,  tak  i  roznosný,  při  němž 
po  většině  kupecké  zboŽí  vyměňuje  se  za 
produkty  místní.   Zvláště  výhodný  jest  pro 
ruské    kupce     tento    způsob    obchodování 
s  domorodci,  kteří  jsou  nemilosrdně  při  tom 
vykořisťováni.  Zahraničný  obchod  gub.  tom- 
ské cení  se  na  600.000  rub.,  gub.  jenisejské 
na  300.000  rub.,  obi.  zabajkalské  na  21  milí. 
rublů,  amurské  na  4Vt  milí.  rub.  a  obi.  pří- 
mořské kromě  Vladtvostoku  a  Nikolajevska 
na  4  milí.  rub.  Do  těchto  přístavů  dováží  se 


.:vj 


_  'J.. 


-.1 


-N 


Sibiř. 


115 


ročně  zboží  resp.  12  milí.  a  2  milí.  pudá,  vy- 
▼áii  se  pak  zboží  resp.  3  milí.  a  77.725  pudů. 
Lodní  ruch  přístavů  těchto  pak  činí  resp. 
532  a  68  mořských  lodí  kromě  velkého  po- 
čtu loděk  pobřežních  a  říčních.  —  O  spo- 
j  o  vac í ch  cestách  Sne  srv.  Rusko  (doprava). 

V  ohledu  politickém  tvoří  S.  integrující 
čásť  Ruska  i  rozděluje  se  administrativně  na 
4  gubernie:  tobolskou,  tomskou,  jenisejskou 
a  irkutskou  a  na  4  oblasti;  jakutskou,  zabaj- 
kalskou,  amurskou  a  přímořskou,  k  nimž  při- 
pojuje se  jsiko  zvláštní  správní  otděl  ostrov 
Sachalin.  Gubernie  irkutská  a  jenisejská  s  ob- 
lastí jakutskou  spojeny  jsou  v  generální  gu- 
bernii irkutskou,  oblasť  zabajkalská,  amurská 
a  přímořská  se  Sachalinem  pak  tvoři  gene- 
rální gubernii  poamurskou  čili  t.  zv.  místo- 
držitelství dálného  východu,  k  němuž  přidě- 
lena i  država  Kvan-tun  s  Port  Arturem. 
Báňské  okruhy  altajský  a  něrčinský  závisí 
přímo  na  kabinetni  kanceláři  císařské.  Vrchní 
soudní  dvory  jsou  v  Irkutsku  pro  vých.  S. 
a  v  Omsku  pro  S.  západní.  V  ohledu  vo- 
jenském rozdělena  jest  S.  na  sibiřský  vo- 
jenský okruh  a  na  vojenský  okruh  dálného 
východu.  V  Nikolsku  jest  velitelství  I.  a 
vChabaro  vsku  II .  sibiřského  armádního  sboru, 
dále  jsou  v  S-i  rozloženy  sbory  kozáků  si- 
biřských, zabajkalských,  amurských  a  ussurij- 
ských.  Hlavní  pevnost  jest  Vladivostok, 
v  němž  jest  i  stanice  sibiřského  loďstva, 
které  má  v  míru  79  lodí  s  37.241  t,  232.926 
koň.  silami  a  435  děly  a  vykazuje  mimo  to 
12  lodí  pjKstavnicb.  Ku  vzdělání  důstojnictva 
jest  v  Omsku  kadetní  škola.  —  Největší 
města  sibiřská  jsou:  Tomsk  s  52.430  oby  v., 
Irkutsk  s  51.434  oby  v..  Omsk  s  37.170  oby  v. 
a  Blagověščensk  s  32.834  obyv. 

Dějiny.  Kraje  prostíraiíci  se  na  v.  od 
Uralu  a  spadající  tudíž  v  uzemí  nynější  ob- 
rovské državy  ruskosibiřské  navštěvovány 
byly  Novgorodci  již  v  XI.  stol.  Moskevští 
pronikli  sem  po  prvé  r.  1465,  avšak  výprava 
tato  měla  spise  ráz  kořistný,  tak  jako  i  po- 
zdější expedice  r.  1483  a  1499.  Teprve  r.  1556 
vyslal  car  Ivan  Hrozný,  podnícen  k  tomu 
zprávami  Stroganových,  za  Ural  vojenské 
sbory,  jež  pronikly  až  k  Obi  a  učinily  po- 
platném kraj  při  dolním  toku  této  řeky  až 
k  Irtýši.  R.  1581  dobyl  kozák  Jermak  (v.  t.) 
se  svojí  tlupou  sídlo  tatarského  chanátu  na 
ř.  Irtvši  zv.  Isker  nebo  Sibiř,  načež  r.  1584 
zřízena  ze  všeho  území  Rusy  za  Uralem  opa- 
novaného zvláštní  provincie  carství  Rnskcho. 
Hlavním  městem  jejím  pak  stal  se  Tobolsk, 
založený  r.  1587.  R.  1604  pak  založen  Tomsk, 
r.  1607  Turuchansk  na  Jeniseji,  r.  1610  pro- 
nikli Rusové  po  Jeniseji  do  moře  Ledového 
a  r.  1618  vznikl  Kuzněck  ajeniscjsk.  R.  1636 
dospěli  ruští  vyzkumci  k  Leně  a  r.  1644  zří- 
zen Nižnékolymsk,  osada  při  dolní  Kolymě. 
R.  1M3  vnikli  Rusové  do  Daurie  a  na  v.  od 
jezera  Bajkalského,  kde  však  narazili  na  opev- 
něná místa  s  posádkami  daurskými  a  čínskými. 
V  pol.  XVII.  stol.  začali  hojněji  posílati  na 
S.  vypovězence,  s  počátku  provinilce  poli- 
tické, potom  litevské,  čerkeské  a  j.  zajatce 


a  konečně  i  sprosté  zločince.  R.  1652  za- 
ložen Irkutsk,  r.  1656  Něrčinsk,  v  němž  r.  1689 
podepsána  obchodní  a  hraniční  smlouva  s  Čí- 
nou. R.  1691  objevena  rudná  ložiska  něrčin- 
ského  okruhu  a  brzy  zahájeno  tu  Čilé  těžení. 
R.  1694  obsazena  Kamčatka  a  r.  1711  za- 
brány Kurily,  což  zavdalo  podnět  k  jednání 
s  Japanem.  Obsazení  důležité  provincie  amur- 
ské  a  rozšíření  provincie  přímořské  o  ruské 
Mandžusko,  počaté  r.l852,  bylo  podle  úmluvy 
aigunské  ze  dne  28.  kv.  1858  a  traktátu  ze 
dne  14.  iist  1860  Čínou  uznáno.  Smlouvou 
s  Japanem  ze  dne  7.  kv.  1875  získán  ostr. 
Sachalin. 

Dějiny  výzkumů  viz  ČI.  Asie,  str.  867^ 
až  869.  Tsr, 

Kolonisace  S-e.  Třídy  obyvatelstva. 
S  koloniso váním  S-e  počali  Rusové  od  dob 
samého  Jer  maka.  Včele  kolonisačního  hnutí 
stáli  obyčejně  odvážní  jednotlivci,  jež  lákala 
naděje  na  bohatý  lov  zvířat,  poskytujících 
drahé  kožišiny.  Ňecítily-li  se  skupiny  tako- 
výchto podnikavých  dobrodruhů  dosti  sil- 
nými, braly  si  na  pomoc  kozáky.  Pokoření 
jinorodci  prohlašováni  pak  poddanými  mo- 
skevského panovníka  a  vybírána  od  nich  daň 
zv.  jasak.  Za  dotčenými  >průmyslniky«  a  ko- 
záky následovalo  pak  ruské  úřednictvo:  voje- 
vodové  a  podřízení  jim  činovníci,  jejichž  úko- 
lem bylo  vybírati  daň  a  utvrditi  v  novém 
území  ruské  panství.  Nejmenší  odpor  kladla 
ruským  výbojcům  plemena  finská,  houževna- 
tější byli  Tataři  a  rozličná  drobnější  plemena 
tureckotatarská.  Od  počátku  XVII.  stol.  opa- 
kují se  stále  povstání  jinorodců  až  do  šede- 
sátých let  XvII.  stol.,  kdy  přívrženci  Kuču- 
movičů,  potomků  sibiřského  (tatarského^ 
chána  Kučuma,  úplně  byli  poraženi.  Obili 
dováženo  bylo  na  S.  pro  příchozí  ruský  ele- 
ment s  počátku  z  Ruska.  Ve  Verchoturji  zří- 
zeno bylo  veliké  skladiště  obilí,  zásobované 
obyvatelstvem  severních  gubernií  ruských. 
Poněvadž  však  obilí  nebylo  dodáváno  včas 
a  v  S-i  nastával  hlad,  pomýšlela  vláda  na 
to,  aby  v  zemi  nově  nabyté  usazováni  byli 
sedláci,  kteří  by  sami  produkovali  obilí  pro 
ruské  vojsko  a  úřednictvo.  Již  r.  1590  po- 
sláno bylo  do  S-e  ze  Solvyčcgodska  30  sel- 
ských rodin.  Počet  kolonistů  rostl  pak  kaž- 
dým rokem.  Čásť  jich  posílána  byla  na  S. 
za  podpory  vlády,  čásť  pak  hledala  tam  pudu 
o  své  újmě.  Od  r.  1593  rozmnožila  se  řada 
kolonista  tím,  že  na  S.  posíláni  byli  vypo- 
vézenci  {ss}'ljnyje).  Obyvatelstvo  ruské,  jež 
s  počátku  tvořilo  v  S-i  nepatrnou  menšinu, 
skládalo  se  vedle  úřednictva  a  vojska  čili 
t.  zv.  >sloužících  lidíc  a  duchovenstva  ještě 
z  obyvatelstva  městského  ,?lidi  posadských<) 
a  selského.  Vojenskou  mocí  byli:  bojarské 
děti,  kozáci  a  střelci.  Kromě  platu  dostávali 
původně  ještě  žito  a  oves,  zaujímali  úrod- 
nější čásf  půdy,  zabývali  se  obchodem,  prů- 
myslem, vybíráním  jasaku  a  rozličných  po- 
platků. Teprve  později  se  jejich  postavení 
poněkud  zhoršilo  zakázáno  jim  na  př.  zabý- 
vati se  obchodem  a  průmyslem,  a  když  zří- 
zeny  zvláštní   finanční    orgány,   odňato  jim 


116 


Sibiř. 


vybíráni  poplatků  atd.).  Lidé  posadšti,  osvo- 
bozeni původně  od  daní,  platili  je  od  r.  1621 
(z  polí  pátý  snop,  z  obchodů  a  Živnosti  lOVo) 
a  musili  mimo  to  nésti  těžké  povinnosti  na- 
turální.   Hlavním   zaměstnáním   posadských 
lidí  bylo  zemědělství.  Obchod  dostal  se  do 
rukou  hlavně  Bucharců.  Ještě  horší  bylo  po- 
stavení selského  obyvatelstva  ruského,  které 
již  v  XVII.  stol.  tvořilo  polovinu  sibiřských 
Rusů.  (Ze  70.000  ruského  obyvatelstva  na- 
počteného v  S-i  r.  1662  bylo  skoro  35.000 
sedláků.)  Sedláci  dělili  se  na  tři  třídy:  1.  na 
sedláky  panovníkovy,  2.  na  klášterní,  3.  na 
panské.  Sedláci  panovníkovi  nazývali  se  též 
» ornými*    {paŠennyje    kresfjaně)^    poněvadž 
orali,  t.  j.  robotovali  pro  panovníka.   Teprv 
od  polovice  XVII.  stol.  zaměněna  některým 
sedlákům  ve  městech  robota  na  >úrok*  (ob- 
roky t.  j.  dávky).  Ze  sedláků  klášterních  jedni 
rovněž  robotovali  pro  klášter,  jiní  platili  však 
úrok  a  jiní  konečně  odváděli  čásť  úrody  řpo- 
lovníci,v.t.).  Sedláků  panských,  t.j.  sedláků 
usazených   na   půdě  jedné   části   sloužících 
lidí,  bylo  velmi  málo.    K  pánům  svým  stáli 
v  poměru  polovniků.   Šlechty  v  S-i  nebilo 
a  proto  nemohlo  býti  ani  mnoho   sedláků 
panských.    Neblaze   na  hospodářství  seUké 
působila  nejen  těžká  břemena  (placení  daní 
a  konání  naturálních  povinnosti),  nýbrž  i  ne- 
dostatek pracovních  sil  (zvláště  o  ženy  byla 
nouze)  nedovolující,  aby  vzdělávána  byla  větší 
prostranství  půdy,  a  konečně  i  vydíráni  úřed- 
nictva. Na  konci  XVII.  stol.  objevuje  se  nová 
třída  sedláků:  sedláci  připsaní  k  průmyslo- 
vým závodům,  k  nimž  se  řadí  >dělníci«  {ma- 
st érovyje)  závodů.  Postavení  jejich  bylo  velmi 
trudné,  zvláště  ve  2.  pol.  XVIII.  stol.  Služba 
jejich  počínala  od  sedmi  let.  Veškeren  život 
takového    dělníka    náležel    závodu.    Stravu 
i  oděv  dodával  mu  závod,  určuje  sám  cenu, 
za   kterou   dělník   musil  věci   ty  kupovati. 
Správa  závodu  udělovala  i  svoleni  ke  sňatku 
dělníkovu.  Ačkoli  se  v  S-i  jinak  nevyvinulo 
selské    nevolnictví,    nalézali    se    >mastěro- 
vyje<  v  horším  postavení  než  krepostní  se- 
dláci v  samotném  Rusku.  Krepostný  sedlák 
byl   povinen   robotovati   tři  dni   v   témdni, 
altajský  >mastěrovyj<  robotoval  však  5,  6, 
ba  i  všech  sedm  dní  (v  Něrčinsku  obyčejně 
6  dni)  v  témdni.  Také  naproti  vojákům  měli 
se  tito  dělníci  hůře.    Kdežto  vojáci  sloužili 
25  let,  mastěrovyje  musili  až  do  r.  1849  pra- 
covati, dokud  mohli.  Jisté  procento  obyva- 
telstva tvořili  lidé  potulní  {guljasčije  Ijudi), 
kteří  jen  zřídka  usazovali  se  na  rolích.  Z  nich 
a  také    z  vypovězenců  mnozí   přijímáni   za 
•  sloužící  Udic.  Vypovězenci  tvoří  silný  kolo- 
nisační  element  zvláště  od  r.  1653,  od  kteréž 
doby  posíláni  jsou  na  S.  nejen  větší,  nýbrž 
i  prostí  zločinci. 

Živlem  nejvíce  utiskovaným  byli  v  S-i  od 
samého  počátku  ruského  panství  ji  no  rodei 
(v.  t.).  Moskevská  vláda  nařizovala  sice  úřed- 
nictvu, aby  se  k  nim  chovalo  Šetrně,  a  také 
ruské  obyvatelstvo  zacházelo  s  nimi  celkem 
slušně,  avšak  úřednici  je  vydírali,  brali  jim 
ženy  a  dČti,  bili  je  a  zabíjeli,  tak  že  jinorodců 


čím  dále  tím  více  ubývalo  (podle  posledního 
sčítáni  jest  jich  jen  kolem  ^4  iniil*i  kdežto 
Rusů  na  5  míli.).  Někteří  z  jinorodců  (ari- 
stokracie jinorodecká)  přijati  byli  do  řad 
sloužící  třídy,  jiní  platili  jasak,  a  to  od  18 
do  50  let.  Výše  jasaku  nebyla  s  počátku  sta- 
novena a  vojcvodové  vybírali,  co  mohli,  po- 
zději však  nařízeno  bráti  od  svobodných  osob 
po  5,  od  ženatých  po  7  sobolech.  Jasak  tvořil 
skoro  jednu  třetinu  vŠech  státních  příjmů 
státu  Moskevského. 

Správa  S-e.  Ústřední  správa  byla  původně 
v  rukou  vyslaneckého  příkazu  {posoljskij  pri' 
kax)y  od  r.  1599  vedena  byla  Kazaňským  a 
MešČerským  dvorcem.  Kolem  r.  1614  zřízen 
byl  při  řečeném  > dvorci*  Sibiřský  přikaž,  který 
se  stal  od  r.  1637  samostatným.  Všechny  dů- 
ležité věci  vyřizovány  byly  jen  s  vědomím 
cara.  Místní  správu  vedli  oblastní  vojevodové, 
a  to  do  r.  1629  tobolšti,  od  té  doby  i  tomští. 
Tobolské  i  tomské  vojevodstyí  mělo  po  dvou 
vojevodech:  hlavniho  vojcvodu  a  jeho  druha 
{tovarifč),   K    rukám   měli  vojevodové   2—3 
ďjaky  a  2  —3  písaře  {pismennyje  golovy).  Vedle 
řečených  dvou  hlavních  vojevod  byli  zvláštní 
vojevodové  po  menších  městech  (všichni  do- 
sazováni bylí  z  Moskvy)  a  konečně  úředníci 
nejmenších  měst,  j  měno  váni  vojevodou  oblast- 
ným. Vojevodové  prostředních  i  malých  měst 
záviseli  na  hlavním  vojevodovi  jen  v  ohledu 
vojenském.  Jinak  byl  kaidý  voje  voda  ve  svém 
území  pánem  neobmezeným.  Veškera  správa, 
soudnictví  a  finance  byly  v  jeho  rukou.  V  S-i 
nebylo  nad  vojevody  žádného  soudu.    Sou- 
zeni mohli  býti  jen  v  Moskvě  po  vysloužení, 
avšak  tam  pro  vzdálenost  nevolali  se  proti 
nim  svědci.  Tím  se  vysvětluje,  že  byrokracie 
sibiřská   dopouštěla   se   násilí    nad    ruským 
i  domácím   obyvatelstvem.    Opatření   proti 
tomu  činěná  neměla  valného  výsledku.  Tak 
na  př.  nařízeno  r.  1635,  že  vrchní  celní  úřed- 
ník ve  Verchoturji  má  při  návratu  vojevod 
do  Ruska  prohlížeti  je  a  konfiskovati  jejich 
majetek,  pokud  u  hlavního  vojevody  převy- 
šoval podle  odhadu  500  rublů,  u  mladšího 
300  r.  a  rovněž  tak  konfiskovati  hotové  pe- 
níze přesahující  dotčenou  summu.  —  Jisté 
změny  ve  správě  S-e  staly  se  ve  stol.  XVIII. 
R.  1708,  když  Rusko  rozděleno  na  gubernie, 
tvořila  S.  s  částí  nynější  gubernie  permské 
a  s  částí  gub.  vjatské  jedinou  gubernii  sibiř- 
skou  s  gub.  městem  Tobolskem.    Sibiřský 
prikaz  r.  1710  zaměněn  gubernskou  kance- 
láří. Po  některých  změnách  gubernie  sibiřská 
rozdělena  na  5  provincií:  tobolskou,  jenisej- 
skou,  irkutskou,  vjatskou  a  solikamskou;  po- 
slední dvě  nazývaly  se  připsanými.  Gubern- 
ská   kancelář   vedla   věci   správní    a    někdy 
i  soudní.    Od  r.  1714  všechny  záležitosti  se 
v  ní  rozhodovaly  kollegiálně,  za  kterýmžto 
účelem  zřízena  rada  z  jednoho  landrichtera 
a  9  landrátú.    R.  1764  S.  rozdělena  na  dvě 
gubernie:    tobolskou  a   irkutskou     R.   1779 
zřízena  kolyvanská  oblasf.   R.  1781  permská 
a  jekatčrinburská  oblasf  odděleny  ve  zvláštní 
permské  náměstníctvo.    R.  1782  zřízeno  ná- 
městnictvo  tobolské  s  oblasti  tobolskou  a 


Sibirjak  —  SibyUa  117 


tomakoa,  r.  1783  pak  náměstníctvo  irkutské 
a  konečně  kolyvanské.  Tato  tři  náměstnictva 
spravována  byla  dvěma  gener.  gubemátory: 
tobolským  a  irkatským.  R.  1796  celá  S.  znova 
rozdělena  na  dvě  gubernie:  tobolskou  a 
irkutskou  s  připojením  části  zrušeného  ko- 
ly vanského  náměstnictva.  R.  1803  znova  zří- 
zeno sibiřské  gener.  gubernátorstvi.  R.  1804 
tobolská  gubernie  rozdělena  na  dvě:  tobol- 
skou a  tomskou.  R.  1805  zřízena  jakutská 
oblast.  Tak  to  zfistalo  až  do  r.  1819,  kdy  na 


ským  mořem  k  ústí  Jeniseje,  východosibii 
skému  otdělu  ruské  zeměpisné  společnost' 
věnoval  přes  10.000  rub.,  znamenitě  podpo- 
roval vznik  a  rozvoj  tomské  university,  k  vy- 
dáváni spisův  o  dějinách  Sibiře  věnoval  ka- 
pitál 10.000  rub.  akademii  věd  a  napsal  řadu 
statí,  z  nichž  jmenujeme:  K  voprosu  o  vnéš- 
nich  rynkách  Sibiři  (Petrohr.,  1893). 

2)  S.  Innokjentij  Michajlovič,  bratr 
před.  (*  1860),  studoval  na  petrohradské  uni- 
versitě, věnoval  velké  obnosy  východosibiř. 


S.  přijel  na  revisi  Speranskij  (v.  t.).  >Sa- |  otdělu  rus.  společ.  zeměpisné,  pak  na  vý- 
trapové«  (gubernátoři)  sibiřští  vedli  si  totiž  ;  právu  G.  N.  Potanina  a  na  vydávání  vědec- 
po  celé  XVIII.  a  na  poč.  XIX.  stol.  ještě  ;  kých  děl  o  Sibiři,  r.  1894  dal  kapitál  420.000 
hůře  než  kdysi  vojevodové.  Byli  to  neobme-  rub.  na  podporu  dělníků  v  sibiřských  loži- 
zení,  krutí  samovládci,  proti  nimž  sibiřské  .  skách  atd.  Tsr. 

obyvatelstvo  bylo  bezmocné.  Teprve  irkut- j  Siblrjakova  ostrov,  1442  km*,  viz  Je- 
skému  měšťanu  Salamatovu  podařilo  se  do-'nisejský  záliv. 

stati  se  do  Petrohradu  a  přednésti  stížnost  Sibiřská  dráha  viz  Rusko,  str.  197. 
samému  císaři.  Do  Sibiře  vyslán  Speranskij,  ■  Sibiřský  mor,  snět  slezinná,  uhlák, 
aby  vyšetřil  věc  a  zjednal  nápravu.  Přijel  viz  Anthrax,  str.  439  a  440. 
tam22'.květ.l819aodejel8.ún.  1821.  Přední  Slbřin,  Sibřina,  chybně  Šíbřina,  ves 
úřednici  sesazeni  a  pohnáni  ke  zodpověd-  v  Čechách,  hejtm.  Žižkov,  okr.  Říčany,  fara 
nosti.  Dne. 28.  čce  1821  zřízen  v  Petrohradě  j  Sluštice,  pš.  Běchovice;  60  d.,  433  obyv.  č. 
sibiřský  komitét,  který  trval  až  do  konce  '  Í1900),  popi.  dvůr,  slabé  ložisko  žel.  rudy. 
30.  let.' Reforma  počala  se  úkazem  ze  26.  led.  Připomíná  se  tu  panská  rodina  ze  Sibřiny. 
1822.  podle  něhož  S.  rozdělena  na  dvě  ge- '  Sibth.,  zkratek  bot.  značící:  John  Sib- 
nerální  gubernátorstvi:  západní  a  východní,   tborp. 

K  západnímu  počítala  se  gubernie  tobolská,  Sibthorp  [sibdz5rp]  John,  botanik  angl. 
tomská  a  nově  zřízená  omská,  k  východnímu  (*  1758  v  0.xfordě  —  f  1796  v  Bathu),  byl 
irkutská,  nově  zřízená  jenisejska,  jakutská  prof.  botaniky  v  Oxforde,  pak  studoval  v  Go- 
oblasf  a  pomořské  správy:  ochotská  akám-  tinkách  a  stal  se  tu  doktorem  lékařství,  po- 
čatská.  V  čci  1822  bylo  vydáno  zřízení  (učre^-  tom  konal  dvě  výzkumné  cesty  po  Řecku  a 
dénije)  pro  správu  sibiřských  gubernií,  jeŽ  shromáždil  bohatý  materiál  ke  květeně  Řecka, 
bylo  v  platnosti  až  do  r.  1892,  kdy  vydáno  jejž,  navrátiv  se,  jal  se  zpracovávati,  čehož 
zřizenínové(Svodzák.II.,  viz  Rusko,  str. 315).  vŠak  nedokončil.  Dílo  toto,  nákladné  a  nád- 
Vedle  zmíněného  zřízení  vydáno  9  ústavů,  herné,  dokončovali  J.  £.  Smith  a  po  smrti 
Správa  S-e  rozdělena  náhlavní,  gubernskou,  jeho  Lindlcy:  Flora  graeca  (Lond.,  1806 — 40, 
okružnou,  městskou,  vesnickou  a  jinorodec-  10  sv.  s  966  tab.X  Jiné  jeho  práce  jsou: 
kou.  Hlavni  správa,  představující  část  mini-  Flora  Oxoniensis  {Oxíoiá,  1794);  Floraegrae- 
sterstva  působící  na  místě,  byla  dvojí:  jedna  cae  Prodromus  (Lond.,  1806 — 13).  Linné  ku 
pro  S.  západní,  druhá  pro  východní.  V  čele  poctě  jeho  pojmenoval  rod  rostlin  krtičníko- 
hlavní  správy  stál  gener.  gubernátor.  K  ruce    vitých  Sibthorpia. 

měl  poradný  sbor,  nazv.  radou.  Soudnictví  SibyUa,  ve  starověku  jméno  panenských 
odděleno  bylo  od  správy  a  svěřeno  soudům:  knéžek  a  věštkyň  nadšených  Apollónem,  za 
gubemskému,  okružnému  a  zemskému.  Města  jehož  milenky,  choti,  sestry  neb  dcery  po- 
rozdělena  na  lidnatá,  prostřední  a  málo  lid-  kládány;  přebývaly  v  osarnčlých  jeskyních 
natá,  a  podle  toho  upravena  jejich  správa,  na  různých  místech,  v  okolí  trojské  Idy,  na 
Vesnická  správa  skládala  se  ze  správy*  vo-  Samu,  v  Delfech  a  zvláštč  v  iónských  Ery- 
lostné,  vesnických  starešin  a  desátníků;  jino-  '  thrách  a  italských  Kumách,  požívajíce  v  lidu 
rodecká  ze  štěpných  dum  a  rodových  správ  vzácné  vážnosti.  Obě  poslední  S-ly  ztotož- 
(toulaví  jinorodci  měli  pouze  svou  správu  ňovány  t»odánim,  že  Erythrejská  S.  na  Apol- 
rodinnou).  Všeobecný  dozor  nad  správou  lónovi  si  vymohla  tolik  dní  života,  kolik  zrn 
svěřen  senátu.  Co  se  týče  nynějšího  rozdě-  písku  měl  břeh  její  vlasti,  což  jí  uděleno  za 
lení  S-e,  viz  shora,  str.  115  «,  též  či.  Rusko,  '.  podmínkou,  že  nadobro  opustí  vlasf.  I  ode- 
str.  320  a  321.  brala  se  do  Kum  v  jižní  Itálii,  kdež  u  vyso- 

Sibixjak,  pseudonym  rus.  spis.  Mamina  kém  veku  po  smrti  zatouživši,  došla  ji  dopi- 
'V.  t.'.  sem  zapečetěným  prstí  z  vlasti;  aneb  se  roz- 

Siblxjakov:  1)  S.  Aleksandr  Michaj-  plynula  jako  šelest  hlasu,  jenž  stále  sídlil 
lovič,  vlastník  sibiřských  zlatodolů  a  štědrý  v  podzemních  slujích  a  chodbách,  táhnoucích 
maecenáš  (♦  1849  v  Irkutsku),  studoval  na  se  prý  až  k  Avernskému  jezeru.  Podle  Ver- 
polytechnice  v  Curichu,  podporoval  výpravu  giliova  líčení  (Aen.  VI.i  S.  Kumská  píše  své 
NordenskjOldovu,  A.  V.  Grigorjevu  poskytl  věštby  na  palmovém  listí,  jež  skládá,  však 
prostředky  k  výzkumům  v  Severním  ledo-  vítr  je  roznáší;  nebo  přímo  čerpá  věštby 
vém  moři,  obrátil  pozornost  ruské  zeměpisné  z  podzemních  jeskyň  ve  chrámč  Apollónové, 
společnosti  na  výzkum  vodního  spojení  v  Si-  jenž  v  jejich  blízkosti  postaven.  S  líčením 
biři,  r.  1880  sám  pokusil  se  proniknouti  Kar- "  Vergiliovým  dobře  snáší  se  útvar  skály,  na 


118 


Sibylla  —  Siccardsburg. 


niž  stála  akropole  Kumská.  Za  Tarquinia  Su- 
pe rba  S.  přišla  do  Ř.ima,  kdež  králi  nabizela 
9  knih  věšteb;  neobdrževši  požadované  od- 
měny za  ně,  spálila  3  knihy,  pak  z  téže  při- 
činy  další  tři,  až  za  touž  částku  prodala  po- 
slední tři.  Tyto  knihy  S-liny  chovány  pod 
dozorem  zvláštních  kněží  (II  viri,  od  r.  367  X, 
od  dob  Sullo vých  XV  viri  sacris  faciundis),  do- 
tazovány jen  na  rozkaz  senátu  a  měly  značný 
vliv  na  rozvoj  kultu  římského,  jenž  doplňo- 
ván řeckým.  Prozrazení  věšteb  trestáno  co 
nejpřísněji,  jako  otcevražda  neb  svatokrádež. 
R.  83  př.  Kr.  při  požáru  Kapitolia  tato  starší 
sbírka  shořela,  pročež  provedeno  sbírání  vě- 
šteb jinde  roztroušených,  tak  že  vznikla  nová 
sbírka  ve  mnohém  orientalisující.  Od  r.  12 
po  Kr.  tyto  nové  knihy  S-liny  chovány 
v  chrámě  Apollóna  na  Palatině,  byvše  pod- 
robeny od  Augusta  nové  přísné  přehlídce. 
Ještě  za  dob  Aurelianových  horlivě  knihy 
tyto  dotazovány,  při  požáru  chrámu  za  Ju- 
liana  stěží  zachráněny,  konečně  na  rozkaz 
Stilichonův  spáleny.  Srv.  též  L.  Wttlker,  Die 
geschichtliche  Entwicklung  des  Prodigien- 
wesens  bei  den  Rómern  (1903).  klk, 

Sibylla,  planetoida  objevená  28.  záři  1876 
Watsonem.  Průměrná  jasnost  v  opposici  11'6. 
Průměr  v  km  92.  Označení  (^^,  Gs. 


Sibylliny  knihy  viz  Sibylla. 

Sibyllské  véitby.  Z  pozdního  staro- 
věku zachovala  se  nám  sbírka  řec.  věšteb 
sibyllských  (xgrjayíoi  2ulivXhayioL)y  obsahující 
14  knih.  Jsou  tu  shrnuty  v  pestré  směsici 
názory  židovské,  křesťanské  a  pohanské,  ná- 
ležející rázným  dobám  a  skladatelům  a  slou- 
čené v  jednotu  teprve  později  neznámým 
pořadatelem,  o  němž  možno  pouze  říci,  že 
byl  křesfan  a  žil  po  Lactantiovi,  jehož  spisy 
zná,  ale  před  Justinianem.  Obsah  sbírky  tvoří 
věštby  o  chrámech,  městech,  národech,  prů- 
povědi mravoučné,  různé  předpisy  a  pod. 
Nejstarší  část  (ve  III.  kn.)  pochází  z  doby 
Ptolemaia  Filométora  z  kruhů  židovských, 
nejmladší  části,  objevené  teprve  Ang.  Maiem, 
poukazují  ke  III.  stol.  po  Kr.  Ve  sbírku  ne- 
jsou pojaly  starší,  u  Řeků  kolující  verše  Si- 
bylliny  ísTirj)^  jichž  hojné  zachoval  zvláště 
Plutarch,  a  rovněž  nenalézáme  tu  známých 
římských  věšteb  sibyllských,  které  též  jazy- 
kem řeckým  sepsány  byly.  —  Sbírku  tuto 
vydali  Alexandre  (2.  vyd.  Paříž,  1869);  Fried- 
lieb  (Lip.,  1855);  Rzach  (Vídeň,  1891,  skřit, 
apparátem):  J.  Gcffcken  (Lipsko,  1902)  a  P. 
Heitz  (átrasburk,  1903).  —  Srv.  Ewald,  Ueber 
Entstehung,  Inhalt  und  Wert  der  sibylí.  Btl- 
cher  (»Abh.  der  Gótt.  Gcs.  d.  W.«,  VIII,  1858, 
43—152);  Zeller,  Philosophie  der  Griechen, 
IIP  2,  269  si.;  O.  Gruppe,  Die  gricca.  Kulte, 
1,675-701;  Diels,  Sibyllinische  Blátter  (Berl., 
1890);  E.  Sackur,  Sibyllinische  Texte  u.  For- 
schungen  (Halle,  1898);  J.  Geffcken,  Compo- 
sition  u.  Entstehungszeit  d.  Oracula  Sibyl- 
lina  (Berl.,  1903);  E.  Oldenburger,  De  ora- 
culorum  Sibyllinorum  elocutione  (Roztoky, 
1903).  O.J-ř. 

Bio  [sik],  lat.,  tak. 


Slo&rd  [sikár]  Roch  Ambroise  Eucur- 
ron,  abbé,  paedagog  franc.  (♦  1742  —  f  1822), 
řídil  nejprve  školu  hluchoněmých  v  Bor- 
deaux, od  r.  1789  ústav  takový  v  Paříži.  Pro 
svoje  spolupracovnictfí  na  >AnnaIes  reli- 
gieusesc  byl  odsouzen  k  deportaci.  Čemuž 
se  vyhnul  útěkem.  V  době  restaurace  byl 
vysoce  ceněn.  Napsal  Cours  ďin$truction  d*un 
sourďmuet  de  naissance  (1800).  Jeho  Relation 
historioue  sur  les  journées  des  2  er  3  sept, 
(1806)  dlužno  bráti  s  patřičnou  reservou. 

Sioarlidae  [síka-J  Simon,  čeleď  pavouků 
obsahující  typy  dosti  odchylné  tvarem  hlavo- 
hrudí,  desky  prsní  a  břicha.  Mají  6  očí  (jen 
rod  Plectreurys  Sim.  má  8  ve  2  řadách)  typu 
vesměs  nočního.  Význačným  znakem  jsou 
kusadla,  jejichž  tvarem  se  blíží  čeledi  Fi7i- 
statidae  Sim.,  která  má  8  očí,  vyvinuté  sítko 
{cribellum)  a  hřebinék  (calamistrum)  a  4  otvory 
dýchací  blízko  sebe.  Kusadla  I.  páru  u  ko- 
řene srůstají.  Spojeny  jsou  obě  části  blanou. 
Na  konci  jest  drápek  různé  délky  a  různého 
tvaru.  Okraje  rýžky  jsou  blanité.  Pysk  zpodní 
srůstá  s  deskou  prsní,  jest  nepohyblivý  a  má 
na  vnitřní  straně  rýžku,  často  nazad  vidlič- 
natě  vybíhající,  kterou  vidíme  jen  u  Čeledi 
sklípkanů  {Avťculariidaé).  Od  čeledi  Filista- 
tidae  Uši  se,  že  po  stranách  otvorů  pohlav- 
ních jsou  jen  2  otvory  dýchací;  druhý  pár 
jest  nazad  posunut  a  leží  před  snovacimi 
bradavkami.  Sloupeček  mezi  zpodnimi  bra- 
davkami snovacimi  jest  velmi  dobře  vyvinul, 
ostře  kužel  ovitý  a  charakteristický  pro  tyto 
pavouky.  Makadla  samčí  jsou  velmi  jedno- 
duchá. Čeleď  obsahuje  celkem  6  rodů:  flfec- 
treurys  Sim.  ze  Sev.  Ameriky,  Periegops  Sim. 
z  N.  Zealandu,  Sicarius  Walck.  z  již.  Ame- 
riky, Afriky  a  z  ostrovů  Galopažských,  Lo- 
xosceles  Lowe  v  celé  Africe  (s  Madagaska- 
rem a  ostrovy  atlantskými),  v  cele  Americe, 
v  Japane  a  v  krajinách  kolem  Středozemního 
more,  Scytodes  Latr.  taktéž  velmi  rozšířený, 
Drymusa  Sim.  z  jižní  Afriky  a  z  Antill,  Se- 
gestrioides  Keys.  z  Peru,  Dignetia  Sim.  ze  Sev. 
Ameriky  a  Pertica  Sim.  z  jižní  Brazílie.   Nsk, 

Stoarins  [sika-j  Walck.,  rod  pavouků  če- 
ledi Sicariidae,  zajímavý  i  tvarem  těla,  které 
jest  velmi  tvrdé  a  ozbrojené  šupinkami,  trny 
kyjovitými  neb  ostrými  a  všelijak  na  konci 
zahnutými  a  vrzacim  ústrojím  (stridulačním). 
Hlavohrudí  jest  ploché,  do  předu  náhle 
zúžené,  bez  rýžky.  Očí  6,  ve  2  párech  po- 
stranních (až  na  kraji  hlavy)  a  v  jednom 
prostředním.  Tvarem  i  polohou  nohou 
v  klidu  připomíná  pavouky  čeledi  Thomisidae 
{Philodromus).  Výstupek  {onychium)  chybí. 
Základní  článek  kusadel  I.  páru  má  na  vnější 
straně  plošku  vypuklou  a  lysou,  napřič  vrás- 
čitou. K  této  desce  přiléhá  stehenní  článek 
makadel,  který  má  v  tom  místě  6—10  zoubků 
pod  sebou  postavených.  Tento  Článek  pohy- 
buje se  na  desce  nahoru  dolů  a  vyjuzuje 
zvuk  podobný  slabému  bzučení  včely.  Ustrojí 
vrzavé  jest  stejně  vyvinuto  u  samiček  a 
u  samců.  Srv.  Sicariidae.  S$k, 

Slooardsburg^  [sikards-J  August,  vídeň- 
ský architekt  i*  1813  ve  Vídni  —  f  1868  t.), 


Siccativ  —  Sicílie. 


119 


pracoval  ve  spolku  s  architektem  Eduardem 
van  der  NQll.  R.  1844  byl  zároveň  s  nim 
jmenován  professorem  na  akademii  ve  Vidni, 
vystavěl  ve  spolku  s  nim  mnoho  budov 
v  tehdejším  staveb,  rozmachu  města  Vidně, 
z  nichž  uvésti  sluší:  Žofinské  ld\ni\  obchodní 
dum  firmy  Ph.  Haas;  palác  hrab.  Larische\ 
Operu  ve  Vídni;  obchodní  dum  firmy  Ph.  Haas 
na  Příkopech  v  Pra\e\  budovu  pro  velitelství 
arsenálu  ve  Vidni;  akciové  Id^né  v  Badenu 
a  j.  S-oví  připadá  hlavně  konstruktivní, 
Van  der  NQllovi  umělecké  provedení  těchto 
budov.  Fka, 

Siocatlv  viz  Sikkativ. 

UeiUáiia,  osmiřádková  strofa  lyrická,  ve 
které  jsou  pouze  dva  rýmy,  jež  se  čtyřikráte 
opakují:  ab  ab  ab  ab.  Pochází  ze  Sicílie. 

SioUlaiii  [sičiliáni]  Pietro.  filosof  ital. 
(*  1835  —  t  1885),  professor  anthropologie 
a  filosofie  v  Bologni,  stoupenec  positivistic- 
kého  kriticismu,  napsal:  Sul  rinuovamento 
delta  filosqfia  positiva  in  Italia  (1871);  Della 
psicogenia  moderna  (3.  vyd.  1882);  Socialismo, 
Darwinismo  e  sociologia  moderna  (3.  vyd. 
1886);  La  nuova  biologia  (1885);  Lč  questioni 
coHtemporanee  e  la  liberta  mor  ale  (vydal 
Fambri  1889)  a  j. 

Sioilie  Otal.  Sicilia,  angl.  Sicily,  fr.  Sí- 
dle, něm.  Si^ilien),  největší,  nejúrodnější  a 
nejlidnatější  ostrov  Středozemního  moře, 
příslušející  ke  království  Italskému,  připo- 
juje se  na  jjz.  k  Itálii,  od  níž  oddělen  jest 
pouze  úžinou  Messinskou,  na  nejužším  svém 
místě  jen  3100  m  širokou.  S.  rozkládá  se  mezi 
36 •  38'  36"  až  38^  18'  6"  s.  š.  a  12*  24'  39"  až 
15^  38'  21"  v.  d.  Gr.  i  má  charakteristický  tvar 
pravidelného  trojúhelníku,  jehož  vrcholy  jsou: 
mys  Faro  (ve  starov.  Pelorum)  na  sv.,  mys 
Boeo  nebo  Lilibeo  (Lilybeum)  na  z.  a  mys 
Passaro  (Pachinum)  na  j.  a  podle  něhož  na- 
zvali ji  Řekové  Trinakria.  Avšak  krajní  země- 
pisné body  ostrova  neshoduji  se  s  jmeno- 
vanými vrcholovými  mysy,  nýbrž  nejsever- 
nější jeho  bod  leží  na  bezejmeném  před- 
hoří  na  sv.  od  mysu  Rasocolmo,  nejvýchod- 
nější  bod  jest  při  sever,  konci  úžiny  Mes- 
sinské,  nejzápadnější  na  mysu  Boeo  a  nej- 
jižnější při  ostrůvku  Correnti.  Základna  troj- 
úhelníku sicilského  tvořená  východním  bře- 
hem ostrova  jest  188  km  dlouhá,  rameno 
severní  měří  290  km  a  jižní  236  km,  rozčle- 
nění pobřežní  činí  1098  km,  povrch  ostrova 
pak  jest  25.461  /rm*,  počítáme-li  však  k  němu 
i  ostrovy  Liparské  a  Aegatské,  jakož  i  výspy 
Ustica,  Pantellaria,  Linosa  a  Larapedusa: 
25.740  km*.  Středozemní  moře  obklopuje  S-ii 
se  všech  stran,  a  to  na  v.  mořem  Iónským, 
na  s.  mořem  Tyrrhenským,  kdežto  prálivu 
mezi  S-ii  a  Afrikou,  140  fcm  šiř.,  dáno  jméno 
průliv  Sicilský  a  konečně  moře  omývající 
ostrov  na  jz.  nazývá vá  se  moře  Africké  něho 
Sicilské.  —  Břehy  severní  na  moři  Tyr- 
rhcnském  jsou  nejčlenitější  a  nejmalebnější, 
jsouce  provázeny  po  celé  své  délce  hor- 
skými pásy.  Vápencová  předhoři  téměř  úplně 
osamělá  vybíhají  do  vln  mořských  na  s.  od 
hlavního  pásma,  vyznačujíce  se  smělostí  a 


rozmanitosti  sv^ch  forem.  Na  z.  mezi  polo- 
ostrovem mysu  San  Vito  a  Punta  dell'  Omo 
Morto  hloubi  se  rozlehlý  záHv  Castellamare. 
Mezi  mysem  Gallo  a  Zaffarano  rozkládá  se 
nádherný  záliv  Palermský.  Od  mysu  Zaffa- 
rano k  předhoři  Cefalu  a  odtud  k  mysu  Or- 
lando  a  dále  k  mysu  Calava  pobřeží  opisuje 
3  záhyby  s  nehlubokými  a  k  s.  široce  roze- 
vřenými zálivy.  Mys  Tindaro  odděluje  zá- 
toku Pattijskou  od  Olivierské,  dlouhý  a  úzký 
poloostrov  Milazzo  ohraničuje  zátoku  t.  jm., 
prostírající  se  až  na  s.  od  Messiny.  Východní 
břeh  S.  rozvinuje  se  od  s.  k  jjz.,  tvoře  na 
moři  Iónském  slabý  záhyb.  Od  mysu  Faro 
běží  téměř  v  rovné  čáře  k  Acireale  a  Ca- 
tanii,  odtud  míři  k  j.  za  ústí  San  Leonarda, 
pak  obraci  se  k  v.  a  omezuje  tak  s  j.  širou 
rejdu  Catanie.  Od  mysu  dell*  Edera  pobřeží 
jde  k  jv.  až  k  mysu  Santa  Croce,  jenž  na  s. 
omezuje  krásný  záliv  Augustský  ohraničený 
s  druhé  strany  poloostrovem  Magnisi.  U  mysu 
Santa  Panagia  břeh  obrací  se  k  j.  až  k  polo- 
ostrovu, na  němž  leží  Siracusa  a  za  nímž 
tvoří  hluboký  zářez  překrásný  přístav  sira- 
cuský.  Dále  k  j.  vybíhá  předhoři  Murro  di 
Porco  a  mys  Passero,  za  nímž  A  km  k  j.  za- 
číná se  jižní  a  západní  pobřeží  sicilské,  které 
téměř  v  celé  své  délce  neskýtá  lodím  bez- 
pečného útulku  i  jest  velmi  obáváno  plavci. 
Na  břehu  tomto  po  celý  rok  panuje  silný 
příboj,  mimo  to  moře  prostoupeno  jest  tu 
písčinami,  skalisky  a  mělčinami,  v  nichž  na- 
rážejí na  sebe  často  protivné  větry  a  jimiž 
probíhají  nebezpečné  proudy  mořské.  — 
Horopis  S.  viz  Itálie,  str.  845—846.  Roz- 
sáhlých nížin  není,  pouze  na  j.  od  Catanie 
rozkládá  se  mezi  ř.  Simeto  a  Gornalun;:a 
proslulá  rovina  Catanská  zvaná  ve  starověku 
Ager  Leontinus,  Menši  jsou  pobřežní  roviny 
Milazzo  na  sv.,  Palermská  na  sz.,  Terranov- 
ská  a  Licatská  na  j.  —  Poněvadž  S.  má  pře- 
vahou sklon  k  moři  Iónskému  a  Africkému, 
vody  její  tekou  téměř  výhradně  do  těchto 
dvou  moří,  kdežto  do  moře  Tyrrhcnského 
odtékají  jen  bystřiny  zv.^Mmíire,  které  v  době 
dešťů  prudce  se  rozvodňují,  v  době  sucha 
však  v  půdě  se  ztrácejí.  Nejvčtší  z  nich  jsou: 
San  Leonardo  na  z  od  Termini,  Rio  grande 
a  Pollina.  Úbočí  Etny  rovněž  strádají  nedo- 
statkem vodních  toku.  Jediné  větší  řeky  Ión- 
ského úvodí  jsou  Alcantara,  která  se  pra- 
mení ve  výši  1250  m  na  hoře  Feliciara  u  Flo- 
resty  na  s.  od  Etny,  a  Simeto,  jehož  pra- 
meny jsou  ve  výši  1700  m  na  hoře  Sori  a 
který  zavlažuje  tokem  116  km  dlouhým  úvodí 
4387  km*  veliké  a  pojímá  v  pr.  r.  Salso,  Dit- 
taino  a  Gornalunga.  Moře  Africké  přijímá 
ř.  Muratio  u  Terranovy,  Salso  nebo  Imeru, 
nejdelší  sicilskou  řeku,  u  Licaty,  dále  Calta- 
bellotu,  Sinistro  Bělice  a  Birgi.  Rovněž  v  jižní 
části  S.  prostírají  se  některá  jezera  a  mo- 
čály ostrova:  Pantano  a  Lentini  v  provincii 
siracuskc ,  Pergusa  v  prov.  caltaniseltské, 
Palici  nebo  Naftia  v  prov.  catanské.  Na  s. 
od  Girgcnti  jest  bahnitá  sopka  Maccalubi  a 
na  jižním  úpatí  Etny  jsou  z  nedávné  doby 
salsy  a  bahnité  erupce.  Cctné  jsou  na  ostrově 


120 


Sicílie. 


prameny  teplé  a  minerálni.  Nejznámějši  jsou: 
Ali  na  j.  od  Messiny,  Acireale  u  Catanie, 
Term  lni  Imerese  na  pobřeží  moře  Tyrrhen- 
ského,  Sclafani  u  Termini,  Segeste,  Sdacca 
aj.  —  Podnebí  má  S.  zdravé  a  příjemné, 
ačkoliv  v  létě  často  tu  vane  scirocco,  neboť 
mořské  vánky  zmirňuji  příIiSná  vedra  denní. 
Mrazy  jsou  zde  téměř  zcela  neznámé  a  sníh 
padá  velmi  zřídka  na  dolních  svazích  hor. 
Letní  teplo  není  na  S-ii  větší  než  v  Římě, 
za  to  v  zimě  jest  S.  teplejší  než  ostatní  kra- 
jiny italské.  Když  vane  scirocco,  stoupá 
v  Palermě  teplota  na  40°  C,  avšak  rychle 
opět  klesá.  Průměrná  roční  teplota  činí  v  Pa- 
lermě + 17-30  C.  v  Messině  +18-8'*  C,  v  Ca- 
tanii  -f  19-5*  C,  v  Caltanisettě  + 15-1*»  C  a 
v  Siracuse  + 18®  C.  Nejteplejší  měsíce  jsou 
červenec  a  srpen,  kdy  jest  také  obloha  nej- 
jasnější, kdežto  v  lednu  a  únoru  jest  oblač- 
nost největší.  Roční  výše  srážek  činí  72  cm 
v  Palermě  a  52  cm  v  Siracuse,  deštivých 
dnů  jest  v  Palermě  112  a  v  Siracuse  72 
do  roka.  Nejvíce  dešťů  padává  na  podzim. 

V  zimě  a  na  podzim  převládá  vítr  západo- 
jihozápadní,  který  v  ostatních  ročních  do- 
bách střídá  se  s  větrem  východoseverový- 
chodnim.  Scirocco  vane  velmi  zřídka  (od 
vjv.)  a  nikdy  ne   déle  než  3  dni  po  sobě. 

V  některých  krajinách  S.  jest  podnebí  ne- 
zdravé následkem  výparů  z  močálů,  tak 
zvláště  v  Auguste  a  Siracuse.  Tšr, 

Zvířena  S.  tatáž  co  Italie(v.  t.,str.  8506). 

Květena  S.  je  pro  nás  tím  zajímavější, 
že  Čech  Bořivoj  Presl  byl  mezi  prvními,  kteří 
ji  popsali  (Flora  sicula  trávy  1818,  cypera- 
cey  1820)  s  cesty  r.  1817  tam  konané.  Poně- 
vadž S.  je  ve  Středomoří,  je  hlavní  částka 
jejích  bylin  středomořská,  avšak  na  vysokých 
horách  (Etna,  Nebrody)  nescházejí  tvary  se- 
verní, a  jižní  pomoří,  zejména  ostrovy,  má 
tvary  severoafrické,  tak  Stapelia  europea  (teď 
CoraUumá)^  Lampedusa  Linosa.  Grisebach  již 
počítal  30  dr.,  z  nichž  jmenujeme  jen  Rhus 
pentaphyllum^  dioicum^  Iris  mauritanica^  Pint- 
pinella  lutea  (Pantellaria).  Málokterá  flora 
posud  tak  záhadná  jako  sicilská,  co  se  týče 
počtu  druhů.  Domácí  botanikové  —  Gussone, 
víc  ještě  Todaro  a  j.  udělali  mnoho  druhů, 
které  na  př.  Ross  dílem  (Herb.  siculum, 
dosud  400  dr.)  stahuje.  Podle  toho  počet 
bylin  kolísá  přes  2000.  Nejvíce  liší  se  počet 
bylin  endémických,  Grisebach  měl  87  dr., 
Arcangeli,  nejlepší  dosavad  flora  italská,  jen 
asi  45,  poněvadž  se  jích  částka  našla  v  jižní 
Itálii,  se  kterou  má  S.  velikou  podobnost 
jako  se  Sardinií.  S  Etny  má  Grisebach  jen  3 
( Galium  [ne  u  Arcangeli],  Senecio,  Festuca 
fVulpia  a  Fineo]),  teď  více  (viz  dále).  Uve- 
deme z  Arcangeiiových  endemismů  k  nazna- 
čení rázu  jen  některé:  Linum  piligerum  Presl, 
dva  druhy  kr účinky  {Genista),  Lupinus 
cosentini,Trifolium  macropodum^A  Vicia, Sedům 
aetnense^  Petagnia  saniculaefolia,  2  Bupleura 
(1  Madonia,  Dianthijolium  jen  Mareltima), 
Daucus  rupestris  (s  Maltou),  Galium  littorale^ 
2  Anthemis  na  Etně,  Calendula  micrantha, 
2  Evax^  3  CentaureOy  2  Oiicms,   2  Cephalan- 


thera  (1  Etna),  Serapias  Todari,  Orchis  bivo- 
nae,  Ophrys  lunulata,  Gagea,  SciUa^  Colchi- 
cum  aetnense,  EleochaHs  nebrodensis  a  4  jiné 
cyperacey,  Andropogon  panormitanus,  Poa 
aetnensis.  Co  se  týče  Etny  v.  t  Poněvadž 
sev.-vých.  hory  chovají  ještě  bukové  lesy, 

f>atrno,  že  tam  mnoho  sev.  tvarů  (viz  Hrob- 
ovu  floru  Nebrodů).  Avšak  pobřeží  jižní  a 
zejména  ostrovy  jižní  chovají  i  jižní  formy 
a  mnoho  orientálských:  Cpiomorium  cocct- 
neum  (Trapani),  Gomphocarpus  fruticosus^ 
Fagonia  cretica^  Zi^ypkus  lotus,  2  Mesembry- 
anthemům  {cristallinum  i  nodifiorum),  Putoria 
caiabrica^  {Cotula  aurea^  Lampedusa),  Lau* 
ventia  tenella,  Fontanesia  phillyreoides  (Sira- 
cusa),  kolokvinty  (Pantellaria),  Teucrium  cre- 
ticum  (Lampedusa K  aspoň  12  Statice,  Aspa- 
ragus  stipularis,  Cyperus  macronatus  (Pan- 
tellaria), Chamaerops  hunulis,  Woodwardia 
radicans  (Etna).  Ze  zdivočilých  jmenujeme 
papyrus  starých  (Cyperus  p.\  zdivočilý  u  Si- 
racusy  jako  Canna  indica^  ricinus,  aloe, 
opuntie.  Pý, 

Obyvatelů  jest  3,606.191  (1903),  sňatků 
počítá  se  do  roka  23.286,  porodů  125.714, 
úmrtí  90.828,  vystěhovalců  jest  6345.  Oby- 
vatelstvo S.  složeno  jest  z  nejrozmanitějších 
živlův  ethnografických,  ježto  ostrov 
ležel  v  cestě  všech  národů,  kteří  šířili  své 
panství  ve  Středomoří.  Nehledíme-li  k  Si- 
kánům,  příbuzným  podle  všeho  a  Ibery  a 
Ligury,  o  nichž  nezachovaly  se  určité  zvěsti 
historické,  jeví  se  nám  jako  nejstarší  kolo- 
nisátoři  ostrova  Foiničané  a  Karthaginci. 
Velmi  záhy  přišli  sem  i  Řekové,  neboť  pů- 
vod nejstarší  řecké  osady  na  S-ii  sahá  do 
VIII.  stol.  př.  Kr.  Řekové  rozšířili  se  také 
na  ostrově  neobyčejnou  měrou,  tak  že  možno 
v  té  době  páčiti  počet  sicilského  obyvatel- 
stva na  3  milí.  duŠí.  Po  opanování  S.  Ří* 
many  počet  tento  poněkud  klesl  i  činil  asi 
2  milí.  osob.  Po  zničeni  říše  Římské  pro- 
nikli na  ostrov  Gothové  a  Vandalové  a  po 
nich  Saracéni,  směsice  to  Arabů,  Berberův 
a  i  černochů,  za  jejichž  vlády  napočteno 
zde  2,772.490  obyv.,  z  nichž  1,567.090  mu- 
hammedánů,  arabština  pak  byla  tu  tehdy 
řečí  vládnoucí.  Po  vpádu  Normanů  do  jižní 
Itálie  opanovali  tito  i  S-ii,  za  nimi  pak  přišli 
sem  Lombardové,  jejichž  potomky  dosud 
možno  dobře  rozeznati  v  obyvatelích  západ- 
ního svahu  Etny,  Francouzi,  Němci,  Spaně- 
lové  a  Albánci,  kteří  dosud  zachovali  svoji 
řeč  a  pravoslavnou  víru  v  některých  městech 
ve  vnitrozemí.  Rozmanitý  původ  sicilského 
obyvatelstva  dosud  se  jeví  v  různé  povaze 
obyvatelů  jednotlivých  končin  ostrova.  Tak 
Etňané,  nejryzejší  to  potomci  Řeků,  vyni- 
kají nad  ostatní  Siciliány  tělesně  i  duševně. 
Naproti  tomu  Palermané,  v  nichž  jest  nej- 
více krve  arabské,  jsou  povahy  uzavřené,  di- 
voké a  záštiplné.  U  nich  kvete  nejvíce  lu- 
pičství  a  rozšířen  jest  pověstný  spolek  mafiA^ 
jejiž  členové  podporuji  se  navzájem  ve  vše- 
likých zločinech,  které  jsou  jim  hlavním  pra- 
menem výživy.  Co  do  náboženství  jsou 
Siciliáni  vesměs  katolíci  kromě  několika  osad 


Sicílie.  121 

albánských.  V  Catanii,  Siracase,  Messiné, :  Centorbi  přes  Caltanisettu  a  Girgenti  až  ke 
Monrealea  (^alermě  jest  arcibiskupství,  mimo  !  Cattolice  a  Bioně.  Pracuje  se  asi  ve  300  do- 
to  pak  jest  na  ostrově  12  biskupství.  Vzdě-llech  s  26.000  dělníky  způsobem  velmi  pri- 
láni  obyvatelstva  jest  dosud  zcela  nepatrné, .  mitivnim,  většinou  bez  pomoci  strojů,  roční 
nicméně  jsou  na  ostrově  3  královské  uni- <  výtěžek  pak  činí  přes  3  milí.  ^.  Mimo  to  jsou 
versity  v  Palermě,  Catanii  a  Messině,  dále  I  na  ostrově  i  ložiska  kamenné  soli  s  roční 
19  gymnasií,  46  škol  technických,  67  reál- 1  těžbou  přes  10.000  t\  sůl  dobývá  se  i  v  moř- 
ných,  6  ústavů  technických,  13  škol  vzor-  ských  šalinách,  zvláště  v  Marsale,  Tra- 
ných  a  1618  Skol  obecných.  Odborné  škol-  pani  a  Siracuse,  ročně  do  170.000  /.  V  pro- 
stvi  zastoupeno  jest  ústavy  pro  obchodní ;  vincii  siracuské  těží  se  ročně  15.000  f  asfaltu 
plavbu  v  Messině,  Palermě,  Ripostu,  Tra- :  a  živice,  v  pro  v.  messinské  dobývá  se  něco 
pani  a  Catanii,  báňskou  školou  v  Caltani-  <  antimonu,  na  mnohých  místech  pak  láme  se 
settě,  vinařskou  v  Catanii,  uměleckou  a  ře- .  mramor,  dobývá  se  pozzuolánská  hlinka, 
meslnickou  v  Girgenti,  hudební  v  Palermě,  |  borax,  pemza  atd.  —  Průmysl  jest  na  S-ii 
vojenskou  v  Messině  a  několika  školami  prů-  ;  nepříliš  vyvinut  a  kromě  Palerma,  Messiny 
myslov^mi  a  umělecko-průmyslovými.  ;  a  Čatanie  jest  zde  poskrovnu  velikých  zá- 

S.  oa  pradávna  slynula  úrodnosti  své  půdy, :  vodu  továrních.  Zvláštní  zmínky  mezi  nimi 
tak  ie  pro  bohatý  výnos  svého  zeméděl-  zasluhuji  továrny  na  tabák,  zboží  hedvábné, 
ství  zvána  byla  obilnicí  Itálie.  Avšak  dnes  vlněné,  bavlněné  a  přízi  atd.  Poněkud  větší 
bohatství  toto  značně  se  zmenšilo  a  celá  řada  význam  má  průmysl  zemědělsky,  zvláště  vý- 
pozemků  dříve  výborně  vzdělaných  leží  dnes  !  roba  olejův  a  essencí,  kyseliny  citrónové, 
ladem.  Nicméně  dosud  vzdělává  se  více  než  citrátů  atd.  —  Obchod  jest  čilý,  ale  spočívá 
polovice  půdy  ostrovní  i  pěstuje  se  zvláště  |  dosud  po  většině  v  rukou  cizinců,  zvláště 
pšenice  (5  Vs  ™iiÍ-'»^  ro^o^)»  žito  (1'1  nii^i- ''O*  Angličanů,  Němcův  a  Švýcarů.  Vyváží  se 
kukufice,  len,  tabák  a  na  březích  moře  Afric-  zvláště  síra,  víno,  ovoce,  oleje,  obili,  mra- 
kého  i  bavlna.  Jako  vinorodá  země  S.  za-  mor,  sůl,  hedvábí,  ryby  a  j.,  ročně  asi  za 
ujímá  jedno  z  předních  míst  v  Evropě  a  plodí ;  120  milí.  lir.  Dovoz  cení  se  asi  na  100  milí.  lir. 
ročně  7 — 8  milí.  hl  vína.  Většina  vinic  ná-  i  zahrnuje  v  sobě  uhlí,  železo,  bavlněné  látky, 
leží  velkým  držitelům  půdy,  namnoze  i  spo-  '  cukr  a  koloniální  zboží,  provenience  většinou 
lečnostem  a  cizincům, kteří  vinařství  sicilské  anglické.  Plavební  ruch  soustřeďuje  se 
udriují  na  vysokém  stupni  dokonalosti.  Zvlá-  hlavně  v  Messině,  Palermě  a  Catanii,  pak 
ště  proslula  vina  sicilská  jsou:  marsala,  si-  i  v  Girgenti,  Trapani,  Marsale,  Licate  a  Si- 
racuské a  zucco.  Velikým  bohatstvím  ostrova  racuse.  Hlavní  přístavy  sicilské  spojeny 
jsou  i  jeho  ovocné  zahrady  a  sady.  Ovoc-  i  jsou  navzájem  pravidelnou  plavbou  parni- 
ných  stromů  počítá  se  tu  více  než  10  milí.  ■  kovou,  která  každý  týden  objíždí  celý  ostrov, 
i  daří  se  tu  všecky  druhy  pomorančů,  ci-  Palermo,  Messina  a  Catania  spojeny  jsou  par- 
tronů,  ílků,  mandli,  pistacií,  svatojanského  níkov^mi  tratmi  s  Itaiii,  Afrikou,  Levantou, 
chleba  atd.,  zvláště  v  provincii  catanské,  mes-  hlavními  přístavy  stfedomořskymi  a  s  Ame- 
sinské,  palermské  a  siracuské.  Roční  sklizeň  rikou.  Mezi  Palermem  a  Neapoli  jest  denní 
agrumů  činí  přes  20  milí.  stovek.  Olivové  spojení  parníkové.  Silnic  jest  dosud  na  S-ii, 
sady  zaujímají  plochu  114.720  ha  a  dodávají ,  zvláště  v  jižní  její  části,  citelný  nedostatek, 
ročně  do  660.000  hl  oleje.  Lesů  jest  na  S-ii '  ač  v  poslední  době  jich  přibývá.  Železniční 
málo,  hustě  zalesněny  jsou  jen  severní  svahy  siť  měří  1037 /rm,  i  rozděluje  se  na  16  tratí. 
Etny,  jinde  byly  lesy  vykáceny,  tak  že  po-  Poštovních  úřadů  jest  366,  telegrafních 
třebné  dříví  dováží  se  z  Kalabrie.  Nejkrás-  379,  podmořský  telerrraf  spojuje  S-ii  s  Reg- 
nější  louky  jsou  v  provincii  trapanské,  avšak  giem,  Sardinií,  Liparskými  ostrovy,  Tunisem 
chov  dobytka  jest  celkem. zanedbán,  skot  a  Maltou.  V  příčině  správní  ostrov  délí  se 
jest  drobný  a  chatrný,  koně  hubení  a  slabí,  |  na  7  provincií:  Caltanisetta,  Catania, 
ovce  dávají  vlnu  jen  hrubou.  Málo  jest  i  drů- I  Girgenti,  Messina,  Palermo,  Siracusa 
beze,  za  to  hojně  jest  rozšířeno  včelařství    a  Trapani.  Tšr. 

a  sicilský  med  vysoce  se  cení.  V  provincii  Dějiny.  Nejstarším  obyvatelstvem  ostrova 
catanské' a  siracuské  chová  se  i  bourec  hed-  S.  byli  lidé  příbuzní  kmeni  iberskému,  ba 
vábníkový.  Sladkovodní  rybářství  nedává  podlé  pozdějších  zpráv  i  z  iberského  polo- 
téměř  žádného  výtěžku,  zato  v  moři  loví  se  ostrova  přistěhovalí.  Po  nich  zachovaly  se 
hojně  tuniku,  sardinek,  anšoviček  (mezi  Tra-  stopy  v  jeskyních  severní  a  severozáp.  S., 
pani  a  Palermem)  a  j.  Na  březích  moře  v  okolí  měst  Cefalů,  Termín,  Palerma  a  Carin, 
Afrického  loví  se  koraly,  které  však  nemají  též  ve  středu  ostrova  v  okolí  mest  Villafrati, 
valné  ceny.  Na  velikou  závadu  zdárnému  Cammaraty  a  Caltanisetty,  pak  na  ostrovích 
rozvoji  sicilského  zemědělství  jsou  poměry  Liparských.  Obyvatelstvo  toto  žilo  způsobem 
majetku  pozemkového,  neboť  největší  čásf  primitivným,  hledíc  si  lovu  zvěře  a  měkkýšů. 
půdy  jest  v  rukou  velkostatkářů,  kteří  po-  Za  dob  neolithických  lid  tento  ustoupil  po- 
zemky pronajímají  na  krátký  čas  pachtýřům,  kolení,  užívajícímu  kamenných  nástrojů,  po- 
jimž  ovšem  není  možno  pomýšleti  na  opravy  dobných  těm,  jež  vyskytují  se  na  Sardinii, 
a  zlepšení.  Následkem  toho  i  způsob  póla-  Balearech  a  v  jeskyních  Ii»:;urskvch.  Nej- 
ření  jest  namnoze  velmi  primitivní.  Z  ne-  přednější  zůstatky  teto  druhé  vrstvv  obyva- 
rostného  bohatství  S.  nejdůležitější  jest  telské  shledány  u  Stentinella  blíže  Siraéusy 
síra,  jejíž  ložiska  táhnou  se  od  v.  k  z.  od    vedle  zbytků,  'které  přičítati  dlužno  lidu  již 


122 


Sicílie. 


pokročilejáimu,  bojovnému  a  z  východu  při- 
šlému. V  nich  podle  svědectví  Strabonova 
i  Thukydidova  shledávají  se  Sikánové  {Zl- 
xavoí,  Sicani),  přišlí  z  východu,  skrze  jižní 
Itálii  (Modestov,  O  proischožděniji  Sikulov, 
25—31).  Zeměpisná  poloha  a  přírodní  bohat- 
ství ostrova  lál^ly  další  přistěhovalce,  Šikuly 
a  Ely  my.  Šikulové  zachovali  pamět,  že  pro- 
nikli na  ostrov  300  let  před  počátkem  řecké 
kolonisace,  tudíž  +  1100  př.  Kr.,  na  konci 
periody  vpádů  námořských,  ale  oblíbené 
srovnávání  jich  se  Šakaly  (Sakaru-ša)  hiero- 
glyfů sluší  odmítati.  Šikulové  podle  povahy 
některých  slov  nás  došlých  byli  lid  původu 
italického,  blízce  příbuzný  větvi  oskické, 
který  obýval  před  tím  po  veškerém  záp.  po- 
břeží iulském.  Tito  Šikulové  byli  již  lid 
osedlý,  rolnický;  zabrali  vých.  čásC  ostrov- 
skou, odkudž  vytlačili  Sikány  na  západ,  ale 
nedovedli  nikdy  utvořiti  stát  samostatný,  jak- 
koli ostrovu  dali  jméno  své.  Zároveň  se  Ši- 
kuly, ba  snad  ještě  dříve,  usadili  se  na  S-ii 
Elymové,  kmen  maloasijský,  jejichž  hl.  sídly 
byla  města  Segesta  a  Eryx,  Za  pozdějších 
dob  měli  Elymové  s  Foiničany  zvyky  a  zájmy 
společné,  z  čehož  vyvozuje  se  současnost 
příchodu  jejich  s  nejstaršími  osadami  foi- 
nickými.  I  pověsti  řecké  (o  Minoovi,  Daida- 
lovi,  Odysseovi)  i  nálezy  archaeologické  na- 
svědčují tuhým  stykům  východní  S.  s  oby- 
vatelstvem záp.  Řecka  a  Kréty  za  doby  my- 
kénské.  Prvá  tato  kolonisace  řecká  předsti- 
žena byla  kolonisací  foinickou,  která  z  Malty 
přicházejíc,  nejprve  objevila  se  na  pobřeží 
jižním.  Z  pozdních  osad  foinických  jmeno- 
vány buďtež:  Roš  Melkart,  pozd.  Héra- 
kleia,  nejzázc  na  západě  Motyé  {Isola  S. 
Pantaleoné)y  na  severním  pobřeží  Panormos 
(nyní  Palermo).  Všechny  tyto  osady  pochá- 
zely z  doby  tyrské  a  za  politického  úpadku 
mateřského  města  Tyra  upadly  pod  svrcho- 
vanost Karthaginců.  Nejpozději,  uprostřed 
VIII.  stol.  př.  Kr.,  zahájena  druhá  perioda 
řecké  kolonisace  založením  Zankly  nebo 
Messany,  Leontin,  Katany,  Syrakus, 
Gely,  Akraganta, Selinunta,  Himery  atd. 
a  to  v  rozměrech  takových,  že  průběhem 
šesti  století  byl  ostrov  celý  zhellénisován. 
Řecká  města  tvořila  původně  městské  státy 
samostatné,  které  vykonávaly  svrchovanost 
nad  okolním  obyvatelstvem  sikulským,  ale 
záhy  pozorováno,  že  jednotliví  z  nich,  zvláště 
Syrakusy,  Akragas,  Gela  a  Messana,  touží  po 
nadvládí  nad  svým  okolím,  ba  Syrakusy  nade 
vším  ostrovem.  Tak  vznikaly  před  tváří  Kar- 
thaginců  povážlivé  snahy  mezi  řeckými  osad- 
níky, zveličené  ještě  příslušenstvím  kmeno- 
vým, neboť  proti  dórskému  jihu  stál  chal- 
kidský  severovýchod  v  příkrém  odporu.  Přece 
však  proniklo  působení  řecké  i  do  vnitro- 
zemí ostrovského,  kdež  Šikulové  i  Sikáni 
upadli  v  závislost  a  zvolna  se  pořečřovali. 
Seíjesta  byla  dokonce  řeckou  osadou  ve 
vnitrozemí. 

Zdálo  se,  že  zbytek  foinické  kolonisace  na 
západě  neodolá  návalu  hellénskému,  ale 
ústavní  spory  v  předních  městech,  podpora 


uhnětených  Slkánův  a  spolek  s  Etrusky 
zachránily  panství  karthaginské.  Když  Xer- 
xés  I.  hotovil  se  k  výpravě  proti  Řekům 
evropským,  spojili  se  a  nim  Karthaginci  a 
napadli  r.  480  př.  Kr.  města  řecká.  Byli  sice 
u  Himery  poraženi,  ale  hellénská  sila  pod- 
lomena, když  tyrannové  syrakusští  Gelón 
a  H  i  e  r  ó  n  I.  podmanili  si  města  původu  chal- 
kidského.  Řekové  podceňujíce  nebezpečen- 
ství, které  jim  hrozilo  ze  vzmáhající  se  na 
moři  Karthaginy,  zápasili  mezi  sebou  a  v  mě- 
stech svých.  Zejména  tyrannie  a  démokratie 
potíraly  se  navzájem  a  slabší  města,  jako 
r.  427  př.  Kr.  Leontiny  a  r.  415  Segesta, 
hledala  pomoci  v  Athénách.  Tak  ocitl  se  na 
Sicílii  vedle  Foiničanův  a  usedlých  Řeků 
živel  třetí,  athénský,  který  hotovil  se  ostrov 
si  podmaniti.  Ale  před  Syrakusami  zmařena 
r.  415-413  př.  Kr.  nákladná  výprava  athén- 
ská, načež  Syrakusy,  jsouce  teď  přední 
řeckou  mocí  námořní,  domáhati  se  počaly 
panství  v  S-ii  i  v  jižní  Itálii.  Ale  tím  pod- 
nícena i  výboj  nos  t  Karthaginců,  kteří  v  krátké 
době  mezi  r.  409  -  396  př.  Kr.  zbořili  neb 
osadili  Himeru,  Selinus,  Akragas,  Gelu,  Ka- 
marinu  i  Messanu.  Již  strojili  se  Karthaginci 
i  k  útoku  na  Syrakusy,  ale  nový  tyrann  Dio- 
nysios  I.  (v.  t.)  šťastnými  boji  i  energickou 
politikou  zapudil  Karthagínce  do  nejzáp. 
koutku  ostrovského  a  zjednal  Syrakusám 
dávno  touženou  nadvládu  nad  řeckou  částí 
ostrova.  Avšak  velmocenské  choutky  osla- 
bily moc  Dionysovu,  který  ke  konci  svého 
Života  přinucen  k  míru,  jímž  řeka  Haly  kos 
ustanovena  hranicí  mezi  syrakuskou  i  kartha- 
ginskou  částí  S.;  tak  Selinus  a  čásC  akra- 
gantského  území  ponechány  Karthagincům. 
Vnitřní  slabost  Hellénův  a  zejména  Syrakus 
ukázala  se  za  Dionysia  11.  (v.  t.).  Dvakráte 
tehdy  vojevůdce  Dion  f v.  t.)  zachránil  Syra- 
kusy, ale  konečně  nezoývalo  leČ  povolati 
na  pomoc  z  Korintha  Timoleonta  (v.  t.), 
který  upravil  vnitřní  poměry  syrakuské  a  na 
řece  Krimisu  Karthagínce  na  hlavu  porazil. 
Halykos  opět  mírem  za  hranici  prohlášen 
(340  př.  Kr.).  Nový  útok  Karthagincův  od- 
vrátil tyrann  syrakuský  Agathoklés  (v.  t.), 
hlavně  pomoci  žoldnéřů  kampanských,  ale 
po  jeho  smrti  přinuceni  Řekové  volati  na 
pomoc  z  Itálie  Pyrrha,  krále  épeirského 
(v.  t.).  Tento  válčil  po  tři  léta  šfastně  s  Kar- 
thaginci, vrátil  se  však  do  Itálie,  nedovršiv 
úlohy  své.  Proti  Pyrrhovi  Karthaginci  hledali 
spolku  s  Římem,  Řekové  pak  po  dohodě 
Pyrrhově  učinili  pokus  spojiti  veškera  města 
ve  spolek,  a  když  idea  tato  se  neosvědčo- 
vala,  v  říši  s  králem  v  Čele.  Tu  však  vyvstal 
jim  nový  nepřítel  v  Mamertinech,  kteří  opa- 
novali Akragas  a  Messanu.  Syrakuský  vŮdce 
Hierón  válčil  s  nimi  šfastně,  což  bylo  pří- 
činou, že  provolán  Hierón  v  Syrakusách  a 
v  řeckých  městech  vých.  Části  ostrovské  za 
krále,  jemuž  se  podařilo  proti  loupeživým 
Mamertinům  ujednati  spolek  s  Karthaginou. 
Potom  sevřel  Messanu  tak  mocně,  že  jedna 
ČásC  MamertinŮ  volala  na  pomoc  Římany, 
druhá  Karthagínce.    Tito  rychle   opanovali 


Sicílie. 


123 


hrad,  čími  mezi  nimi  a  Římany  vzplanula 
prvá  válka  punská(v.  t.),  264—241  př.  Kr. 
Hierón  s  počátku  stál  na  straně  karthagin- 
ské,  jii  však  r.  263  př.  Kr.  přešel  k  Řima- 
nám  a  tak  zajistil  si  dlouhé  a  slavné  kralo- 
váni. Odměnou  římského  vítězství  byla  kar- 
thaginská  čásf  S.  s  ostrovy  Ae^tskými  a 
Lij^skými.  Římané  z  ni  učinili  provincii, 
jejíž  správu  měl  s  počátku  zvláště  ustano- 
vený praetor,  později  prokonsul,  od  dob 
Sullových  propraetor.  Messana  s  územím 
Mamertin&m  odňatým  pokládána  za  čásf  Itálie 
a  nabyla  práva  spojeneckého.  Hierón  byl 
sice  ve  vnitřní  správě  nezávislý,  ale  u  věcech 
zahraničných  podřízen  politice  římského  se- 
nátu. Ale  vnuk  jeho  Hierónymos  (od  r.  216 
př.  Kr.),  oslepen  jsa  Hannibalovými  úspěchy 
v  Itálii,  spojil  se  s  Karthaginci.  Byl  sice 
úkladně  zavražděn  a  republikánské  zřízeni 
formálně  obnoveno,  ale  již  r.  214  př.  Kr. 
římský  vojevůdce  CÍaudius  Marcellus  oblehl 
Syrakusy  a  po  dvouletém  obléhání  jich  i  do- 
byl. R.  210  př.  Kr.  Římané  vzali  i  Akragas. 
Odtud  veškera  S.  byla  jedinou  provincií  řím- 
skou; svobodnému  obyvatelstvu  ponechán 
majetek,  státní  pozemky  a  jmění  provinilců 
prohlášeny  za  obecné  polstvo,  boháčům  řím- 
ským pronajímané  a  otroky  vzdělávané.  Ří- 
mané nabyli  v  S-ii  velmi  důležité  obilnice 
a  výhodného  útočného  stanoviště  proti  Kar- 
thagině.  Některým  městům  (Netum  a  Tau- 
romenium)  dostalo  se  samosprávy  a  práv 
spojeneckých,  pateru  jiných  měst  (mezi  nimi 
Selinus  a  Panormos)  omezené  samosprávy 
s  některými  výsadami,  města  ostatní  spra- 
vována vlastními  municipalitami  podle  zá- 
konů římských.  Všichni  obyvatelé  platili  bez 
rozdílu  desátek.  Ale  pravomoc  římských 
mistodržitelů  byla  příliš  veliká,  k  čemuž  při- 
stoupilo zřejmé  stranění  nižším  úředníkům 
římského  původu.  Až  do  konce  republiky 
veškera  S.  měla  ráz  řecký,  od  dob  císařských 
počíná  se  soustavné  latinisování  obyvatel- 
stva. Provinciální  správa  a  otrocké  hospo- 
dářství na  polstvu  obecném  byly  hrozné  rány 
pro  ostrov.  Nesmírné  zástupy  otroků  skou- 
pených žily  uvnitř  ostrova  a  pokoušely  se 
častěji,  ač  bez  úspěchu,  o  pomstu  svým 
utlačovatelům.  Války  otrocké  v  II.  a  I.  stol. 
př.  Kr.  byly  největší  pohromou,  jež  S-ii  stí- 
hala. R.  134  př.  Kr.  vzbouřili  se  otroci  v  Enně 
a  provolali  za  krále  otroka  Euna,  ze  Sýrie 
pošlého,  ale  již  r.  133  pokořil  vzpouru  kon- 
sul  Publius  Rutilius,  kterýž  ustanovil 
pro  ostrov  nové  správní  normy  a  zavedl 
i  některá  ulehčení  otrokům.  Druhá  vzpoura 
zuřila  r.  102—99  př.  K.,  až  konsul  G.  Aquil- 
líMs  otrockého  krále  Athénióna  porazil 
a  \'zpouru  krutě  povalil.  Zajatí  otroci  po- 
sláni do  Říma  bojovat  s  divou  zvěří  v  cirku. 
Odtud  S.  pokládána  za  zemi  nepokojnou, 
čímž  trpěli  i  obyvatelé  svobodní.  Vyděrač- 
nost  římských  náměstníků  nikdež  neproje- 
vovala se  tak  bezohledně  jako  na  krásném 
ostrově  a  nejkřiklavější  případy  (viz  Verres) 
nebylo  lze  umlčeti  ani  stranickým  optimá- 
tům v  Římě.  Prvá  válka  občanská  se  svými 


hrůzami  byla  vyděračným  snahám  podporou. 
Následek  byl  trvalé  ochuzení  S.,  jež  vzrů- 
stalo, když  mořští  loupežnici  ovládli  na  moři 
Středozemním  a  zamezovali  vývoz  obilí.  Po 
smrti  Caesarově  zmocnil  se  S.  Sextus  Pom- 
pejus  (v.  t.)  a  zřizoval  si  z  ni,  ze  Sardinie 
a  Korsik^  panství  samostatné,  ztratil  však 
moc  porážkou  u  Myl  r.  36  př.  Kr.  Augustus 
pečoval  o  hospodářské  povznesení  S.,  za- 
kládal hojné  římské  osady  a  udílel  římské 
nebo  latinské  právo  občanské  městům  do- 
tud spojeneckým.  Ale  úpadek  ostrova  nebyl 
opatřeními  těmi  zadržán,  nebof  po  připojení 
Egypta  k  říši  Římské  ztratil  význam  obilnice 
hlavního  města.  Za  císaře  Galliena  vypukla 
opět  vzpoura  otroků,  za  cis.  Proba  zplenili 
S  ii  Vandalové  a  Frankové,  císařem  na 
Černomoří  usazení,  kteří  zpustošili  břehy 
řecké,  asijské  i  africké.  Tehdy  zejména  vzaty 
a  vyvraždčny  Syrakusy.  Zoufající  a  na  po- 
kraj bídy  přivedené  obyvatelstvo  hledalo 
útočiště  v  křesťanství,  v  jehož  řadách  pří- 
kazy některých  císařů,  zejména  Deciovy  a 
Diocletianovy,  krutě  řádily.  Syrakusy,  Panor- 
mos, Catanía,  Messana,  Agrigentum  a  Tauro 
menium  byly  sídly  biskupskými  již  před 
Konstantinem  I.  Za  císaře  tohoto  S.  byla 
provincií,  která  náležela  k  praefektuře  a  dioe- 
ccsi  italské  a  byla  spravována  konsuláry  pod 
dozorem  římského  praefecta  praetorio.  Když 
Geiserich  založil  v  Africe  říši  Vandalskou, 
zplenil  odtud  častěji  S-ii  a  na  konec  opa- 
noval ostrov  veškeren,  jehož  města  namnoze 
ležela  ve  zříceninách.  Ke  konci  svého  života 
Geiserich  postoupil  S-ii  za  roční  poplatek 
germánskému  králi  v  Itálii  Odoakrovi, 
z  jehož  rukou  vytrhl  ji  Theodoři ch,  král 
ostrogotský  (r.  494).  Tento  pečoval  o  po- 
vznesení ostrova,  jakkoli  obyvatelstvo  jeho 
s  počátku  chovalo  se  k  němu  nepřátelsky. 
Theodorich  zasnoubil  vandalskému  králi 
Thrasimundovi  jednu  ze  svých  dcer  a 
dal  jí  věnem  Lilybaeum,  ale  za  války  Beli- 
sarovy  s  Vandaly  Lilybaeum  připadlo  opět 
Gotům.  Již  však  r.  535  přistáli  na  S-ii  By- 
zantinci  a  zahájili  odtud  zuřivý  boj  proti 
Gotům.  S.  zůstala  v  rukou  Byzantinců. 
Hrozný  vpád  ostrofrotského  krále  Totilv 
r.  549  zpustošil  sice  ostrov,  ale  poměr& 
nezměnil.  S.  již  zlatinisovaná  byla  spravo- 
vána podle  způsobů  byzantských;  papežům 
a  arcibiskupům  milánským  dostalo  se  na 
ostrove  rozsáhlých  statků,  řecký  jazyk  znovu 
dobýval  si  půdy.  Císařové  byzantští  sna- 
žili se  vtisknouti  S-ii  řecký  ráz,  i  přerušili 
z  té  příčiny  veškero  její  spojeni  s  Itálií  a 
podřídili  ji  u  věcech  duchovních  přímo  patri- 
archům cařihradským.  Císař  Lev  Isaurský  za 
sporu  o  obrazy  odňal  římské  stolici  statky 
její  na  S-ii.  Císař  Konstans  II.  usadil  se 
r.  665  na  S-ii,  i  šly  hlasy,  že  chce  učiniti 
Syrakusy  sídlem  svým,  ale  úmysly  ty  po- 
hřbeny jeho  úmrtím.  Obyvatelstvo  syto  jsouc 
útisků  císařův  i  náměstníků  byzantských,  po- 
koušelo se  o  vzpouru.  Mezetia,  lidem  za 
císaře  provolaného,  porazil  sice  Konstan- 
tin  IV.  Pogonatos,   ale    za  Konstantina  VI. 


124 


(Sicílie. 


náměstník  Elpidios   nazval  se  stratégem 
S.  a  prchl  r.  781   před  přesilou  byzantskou 
do  Ah-iky  k  muhammedansk^m  Aglabovcfim, 
kteří  Už  v  VII.  stol.  počali  najížděti  na  ostrov. 
Nastal    dlouhý  boj,   který  ukončen  vzetím 
Tauromenia  r.  901.  S.  stala  se  příslušenstvím 
arabským.   Rychle  zanikla  tisíciletá  vzděla- 
nost klassicka,  dávná  její  sídla  byla  ve  zří- 
ceninách  a  na  ostrově  usadili   se    rodové 
arabští,  kteří  povznesli   orbu,  plavbu,  prů- 
mysl i  obchod.  Palermo  stalo  se  nyní  metro- 
poli ostrova,  který  měnil  arabské  své  pány 
velmi  často.    Nejprve   S.  příslušela  k  říši 
Aglabovců  vKairuánu,  pak  připadla  v  moc 
egyptským  Fatimovcům.  kteří  zní  učinili 
emirát  samostatný.   Krvavý  boj  mezi  Šiity 
a  Sunity  pronikl  i  na  S-ii  a  přispěl  nejvíce 
k  úpadku  panství  muhammedánského.    Ibn 
T  h  i  m  n  a,  místodržitel  syrakuský,  volal  r.  1061 
na  pomoc  jihoitalské  Normany,  jejichž  vé- 
voda Robert  Guiscard  s  bratrem  Roge- 
rem  jal  se  S.  dobývati.   Téhož  ještě  roku 
vzata  Messina,  r.  1072  Palermo,  r.  1086  Sy- 
rakusy.  R.  1091  byl  opanován  veškeren  ostrov, 
jehož  panství  lenní  s  názvem  hraběcím  Ro- 
bert udělil  Rogerovi.  Roger  II.  (od  r.  1101) 
nabyl  i  Apulie  a  dal  se  r.  1130  v  Palermě 
jako   papežský   lenník   korunovati   korunou 
královskou.    S.  byla  odtud  středem  mocné 
říše,  ovládající  loďstvem  svým  okolní  moře 
a  budící  obavy  i  Byzantincův  i  Arabů.  Země 
rychle  vzkvétala,   tak  že  byla  ve   XII.  stol. 
pokládána  za  nejkrásnější  a  nejbohatší  část 
Evropy.    Ale  po  smrti  Viléma  II.  Siciliáni 
postavili  se  proti  dědici  jeho  císaři  Jindři- 
chu VI.   a   provolali   za   krále   Tankreda, 
načež  Jindřich  VI.  nástupce  Tankredova  Vi- 
léma III.  porazil  a  kázal  oslepiti.  Hroznými 
ukrutenstvími,  páchanými  na  předních  mu- 
žích ze  šlechty  a  duchovenstva,  císař  zahájil 
panství  rodu  Hohenstaufského,  chtěje  učiniti 
S-ii  středem  dalekosáhlých  úmyslů,  jež  zma- 
řila předčasná  jeho  smrt  r.  1197.    Svn  jeho 
Bedřich  II.  (1197—1250)  za  dlouhého  a  bla- 
hého svého  panování  přivedl  S-ii  na  vrchol 
rozvoje,  moudře  řídě  správu  její.    Za  vzor- 
ného soudnictví,  řídiciho  se  novým  zákoní- 
kem, za  stálé  podpory  věd  a  uměni,  za  roz- 
šafně prováděné  náboženské  snášelivosti  proti 
židům  a  muhammedánům  povznesl  se  vše- 
straně  blahobyt  a  Paleirao  nabylo  významu 
města  jsoucího   v  Evropě   z  nejpřednějších 
pro  skvělý  dvůr  královský  a  pro  rozsáhlý 
obchod.  Po  krátkém  panování  Konráda  IV. 
(1250—1254)   nastoupil    rytířský    Manfred, 
štědrý   přítel  básníků,  jenž  však  stižen  jsa 
papežskou  klatbou,   r.  1266  ztratil  u  Bene- 
venta  v  bitvě   s  Karlem   zAnjou  korunu 
i  život.  Tím  učiněn  konec  hohenstaufskému 
panství  na  S-ii,  již  Karel  I.  přijal  od  papeže 
v   léno.    Tvrdé   pronásledování  hohenstauf- 
ských  straníkův,   násilná   vláda  a  přednost 
Francouzům    prokazovaná   vzbudily    odpor 
proti  cizí  dynastii.    O    ne  Sporách   Sicil- 
ských r.  1282  povražděni  všichni  Francou- 
zové, úřady  Karlovy  vypuzeny  a  S.,  odtrh- 
nuvši se  od  Neapclska,  poddala  se  Petru  III. 


Aragonskému,  zeti  Manfredovu.  Ale  spojeri 
s  Aragonii  nebylo  štěstím  pro  ostrov.  Stálé 
války  s  Neapolskem,  kdež  rod  Anjou  v  pan- 
ství se  udržel,  zpupnost  mocné  šlechty  a  cizí 
způsob  vlády  způsobily  úpadek  hmotný  i  kul- 
turní.  Toliko  časem   měla  S.  krále  samo- 
statné,  obyčejné   nejstarší   králevice,   ktcH 
však  po   otcově  smrti  vstupovali  na   trůn 
aragonský.   Neštěstím  bylo,  že  stržena  byla 
S.  aragonskou    dvnastii   svou    do   poměrů 
franckých  dynastů  v  Řecku.    Když  r.  1377 
mužské   plémě   aragonského    rodu    králov- 
ského vymřelo  a  potomstvo  po  pfeslici  Mar- 
tinem   I.   (t   1409)   nastoupilo,    S.   sklesla 
na  aragonskou  provincii.    Když  Alfons  V. 
r.  1442  získal  Neapolsko,  by  Iv  opět  obě  země 
spojeny.    Od  r.  1504  S.  byla  &stkou  nové 
říše  Španělské  a  zůstala  jí  až  do  r.  1707. 
Perioda  tato  jest   v  dějinách  ostrova   nej- 
smutnější. Ducha  umrtvujíci  a  celkem  bídná 
správa  španělská  nebyla  s  to,  aby  ostrov 
chránila  loupeživostí  tuniských  Barbaresků, 
převrácená  pak  soustava  berní  podryla  zbytky 
blahobytu.   V  zemi  vládli  španělští  úředníci, 
pyšně  pohlížejíce   na    obyvatelstvo    italské. 
Rozsáhlé   končiny   ve  vnitrozemí  zarůstaly, 
loupežnictví  bujelo  veřejně  a  obchod  upadal 
do  rukou  Nizozemcův  a  Angličanů.  R.  1707 
zmocnil  se  S.  anglický  admirál  Bing  jmé- 
nem císaře  Josefa  1.  a  Utrechtským  mírem 
r.  1713   přisouzen   ostrov  Viktoru   Ama- 
deu II.,  vévodé  savojskému,  který  však  po- 
stoupil ho  r.  1720  císaři  Karlu  VI.  Již  však 
r.  1738  mírem  Vídeňským  Neapol  a  S.  jako 
zvláštní  království  obojí  S.  dáno  infantu 
španělskému  donu  Car  losu  z  rodu  Bour- 
bonův.    Tito  drželi  S-ii  až  do  r.  1860,  v  le- 
tech 1805—14  pod  ochranou  anglickou.    Za 
vlády  Bourbonů  španělská  správní  i  hospo- 
dářská soustava  podržena  a  duševní  rozruch 
záp.  a  střední  Evropy  míjel  ostrov  bohaté 
přírodou  obmyšlený.    Loupeživost  (viz  Ma- 
ria)  rozmohla  se  tak,  že  bylo  veta  po  ve- 
řejné bezpečnosti,  a  všechny  snahy  po  zlep- 
šení správy  pronásledovány  jako  revolucio- 
nářství.  Obyvatelstvo  tudíž  s  jásotem  vítalo 
Garibaldiho,  když  r.  1860  přistál  na  ostrove 
s  dobrovolníky.   V  krátké  době  bourbonské 
panství  svrženo  a  S.  obecným   hlasováním 
připojena    k   nově    vzniklému    království 
Italskému.    Vláda  italská  hleděla  zavésti 
spořádané  poměry,  zejména  odstraniti  lou- 
pežnictví,   a    r.  1875   ministerský   předseda 
Minghetti   předložil   výjimečný   zákon  proti 
zbojnictví  a  mafíi,  ale  zákon  tento  se   ne- 
osvědčil, poněvadž  mafia  byla  zakořeněna  a 
obyvatelstvo  obávalo  se  jí  více  než  úřadův. 
Také  přísná  opatření  ministra  Depretisa  mi- 
nula se  účinkem,  ježto  na  S-ii  hmotné  po- 
měry se  zhoršily.    Rolnici  upadali  do  veliké 
bídy,  nejsouce  s  to,  aby  soutěžili  s  velko- 
statkáři, a  ochotně  podporovali  mafii,  když 
tato  obracela  se  proti  boháčům.  Neoblíbená 
obecní   daň   k^^   konci   r.  1893  dala  podnět 
k  vážným,  krvavým  nepokojům  v  provinciích 
trapanské  a  girgentské,  podporovaným  hlavně 
se  strany  socialistické,  jež,  když  se  šířily 


Sicilie  (království  obojí  Sicilie). 


125 


i  do  vxdilenéjiich  končin,  mely  za  následek 
4.  led.  1894  stav  obleieni  po  všem  ostrově. 
Generál  Morra  di  Lavriano  jmenován  správ* 
cem  S.  s  neomezenou  plnou  moci  a  jemu 
podařUo  se  bnď  přísnosti  (zatčeni  poslance 
Felice  Gtuffrida  a  rozpuštěni  socialistické 
omnisace),  buď  vhodnými  opatřeními  s  pro- 
spěchem Udu  poméry  uklidniti.  —  Srv.  Free- 
man,  Htstory  of  Sicily  (Oxford,  1891—94, 
4  <L;  nčm.  překl.  I.— UI.  pořídil  Lupus); 
Holm.  Gesch.  v.  Sicilien  (Lip.,  1873-99); 
Pais»  Storia  della  Sicilia  e  della  Magna  Gre- 
cia  L  (Turin,  1894).  Pšk. 

flleUi«,  království  obojí  S.  Dějiny. 
DoIqí  Itálie  záhy  byla  kolon iso vána  od  Re- 
kův a  nazvána  Velikým  Řeckem.  Kolem 
r.  272  připojena  k  státu  římskému  a  sdílela 
pak  jeho  osudy;  r.  476  byla  opanována  od 
Odoakera,  r.  493  od  Ostrogotň,  r.  536  země 
připadla  k  řiii  Byzantské.  Když  r.  568  Lango- 
bardi  podmanili  si  větši  část  Itálie,  zbyla 
fiši  Byzantské  jen  města  Neapol  s  přil. 
ostrovy,  Gaeta,  Amalfi,  Sorrento.  Ostatní 
iáaít  dolni  Itálie  stála  pod  langobardskými 
vévody  beneventskými.  Vnitřní  spory  usnad- 
nily záhy  Byzantincfim,  abv  tam  opět  nabyli 
postavení  mocnějšího.  Ale  od  konce  sto- 
ičtí VIII.  uvolnil  se  poměr  Neapole  k  By- 
xa.aci :  k  tomu  Saracéni  od  poč.  IX.  stol.  počali 
p  ifttošiti  dolni  Itálii.  K  těmto  sporným  stra- 
nám od  r.  857  připojili  se  Normanové. 
R.  916  spojenými  silami  papeže  Jana  X.  a 
Aibencha  I.  seslabena  moc  Saracénáv,  ale 
potom  opét  vypukly  spory  mezi  langobard- 
skými vévodstvími  a  Reky.  R.  966  Otto  I. 
chtěl  za  těchto  zmatkfi  zmocniti  se  dolni 
Itálie^  ale  došel  úspěchu  jen  částečného, 
přinutiv  Capuu  a  Benevent  k  uznáni  císařské 
svrchovanosti,  ale  byv  přinucen  postoupiti 
ŘekAm  Apulii  a  Kalabrii.  Když  Otto  II. 
iQOvu  pokusil  se  rozšířiti  císařské  panství 
v  jdnJ  Itálii,  byl  r.  982  poražen  na  hlavu  od 
spojených  Rekfiv  a  Arabů  v.  Marný  byl  také 
pokus  Jindřicha  II.  (1014)  vypuditi  Řeky 
z  Apulie.  Normanové  (v.  t.,  str.  408)  již 
r.  1034  nabyli  mod  takové,  že  Konrád  II. 
tehdy  jednomu  vAdci  jejich,  Rainulfovi,  udělil 
v  Icno  Accrtu,  jíž  i  s  okolím  Rainulf  již  dříve 
fl027)  se  zmocnil.  Brzy  potom  přistěhovali 
se  do  lulie  synové  normanského  rytíře  Tan- 
kreda  ďHauteville*  pod  jejíchž  vedením  Nor- 
manové v  dolní  Itálii  nabyli  moci  rozhodu- 
jicí.  Drogo,  jeden  z  jeho  synů,  r.  1047  do- 
stal od  Jindřicha  III.  v  léno  Apulii;  ale 
skutečným  zakladatelem  moci  normanské  je 
bratr  Drogflv  Robert  Guiscard  (v.  t.), 
který  přivedl  ve  svou  moc  netoliko  ji  Žni 
ItalJi,  n^bri  útočil  již  i  na  říši  Byzantskou 
na  samém  Balkáně.  Po  jeho  smrti  r.  1085 
jeho  2  synové  rozdělili  se  ve  vládu:  Boe- 
ipand  (V.  t.)  obdržel  Tarent,  Roger  Apulii. 
Ale  Boemund  účastnil  se  prvni  výpravy  kří- 
iové  a  stal  se  kníž.  antíocbijským  (f  1111), 
Rotferův  syn  Vilém  zemfel  r.  1127  bez  dě- 
dicům tak  ie  Roger  11.  Sicilský,  syn  Ro- 
gera  I.  (v.  t.),  nejmladšího  bratra  Roberta 
Giúscarda,  stal  se  dědicem  celého  panství 


jihoitalského.  R.  1130  Roger  přijal  titul  krále 
neapolského  a  sicílslcého,  kterýžto  ti- 
tul byl  uznán  nejprve  od  papeže  Anakleta  II. 
a  potom  i  od  Innocence  11.  Syn  Rogerův 
Vilém  I.  (1154 — 66)  hned  na  počátku  musil 
bojovati  se  vzpourou  baronů,  s  nimiž  se  spojil 
papež  Hadrián  IV.;  ale  Vilém  r.  1156  vzbou- 
řence porazil  tak  rozhodně,  že  se  s  nim  pa- 
pež smířil.  Syn  jeho  Vilém  II.  (1166—89} 
zemřel  bezdětek  a  dědičkou  celého  panství 
stala  se  Konstancie,  dcera  Rogera  II.,  man- 
želka Jindřicha  VI.  Štaufovce.  Ale  národní 
strana  povolala  na  trůn  TankredazLecce 
(1190—94),  nemanželského  syna  Rogera  I. 
který  statečně  se  uhájil  proti  Jindřichovi  VI.; 
teprve  po  smrti  Tankredově,  iehož  nástup- 
cem stal  se  nezletilý  syn  Vilém  III.,  poda- 
řilo se  Jindřichovi  VI.  (v.  t.)  uvázati  se 
v  dědictví  Normanské.  Po  časné  smrti  Jin- 
dřichově převzala  vládu  vdova  jeho  Kon- 
stancie, která  však  již  po  roce  zemřela,  j mě- 
no vavši  pap.  Innocence  III.  poruční kem  nad 
nezletilým  svým  synem  Bedřichem  II. 
Jeho  vláda  jest  dobou  velikého  rozkvětu, 
zvláště  po  r.  1230  Bedřich  II.  věnoval  této 
zemi  všechnu  svou  péči.  Správa  byla  znovu 
reorganisována,  a  to  tak,  Že  v  království 
tomto  máme  potom  první  moderní  stát  by- 
rokraticko-absolutistický.  Celá  reorganisace 
byla  korunována  vydáním  nového  zákoníka, 
'Konstituce  království  Sicilského*,  na  němž 
vedle  císaře  a  arcibiskupa  Jakuba  Capuj- 
ského  měl  veliký  podíl  Petr  de  Vinea 
(v.  t.  35).  V  zemi  nastal  rozkvět  průmyslu 
hedvábnického,  cukerního  a  vlnařského,  pe- 
čováno i  o  povznesení  orby  a  zvláště  ob- 
chodu. Vlivem  dvora  a  u  dvora  počalo  vzkvé- 
tati národní  básnictví  a  dějepisectvi.  Po  Be- 
dřichovi II.  nastoupil  syn  jeho  Konrád  IV. 
(1250-54),  který  zemřel  uprostřed  bojů  s  mocí 
papežskou,  zanechav  v  Německu  nezletilého 
Konradina  (viz  Konrád  10).  Manfred  (v.t.), 
levoboč.  syn  Bedřicha  II.,  který  po  smrti  Kon- 
rádově stal  se  králem,  nedovedl  dosáhnouti 
smíru  s  papežstvím,  ač  jeho  nastoupením 
nastalo  oddělení  koruny  císařské  od  sicil- 
ské, jejichž  sloučeni  Papežský  stát  tolik  ohro- 
žovalo; r.  1266  byl  poražen  u  Beneventa  od 
Karla  z  Anjou  (v.  Karel  37),  jemuž  pa- 
pež nabídl  korunu  sicilskou.  Karel  I.  (1266 
až  1285)  ukrutnosti  svou  způsobil  vzpouru 
na  Sicílii,  jejíž  následek  byl,  že  Sicilie  se 
zmocnil  r.  1282  Petr  III.  Aragonský,  manžel 
Konstancie,  dcery  Man  Fredovy.  Nlarně  po- 
koušel se  Karel  o  opětné  opanování  Sicilie, 
stejně  jeho  syn  Karel  II.  (1285—1309). 
Třetí  syn  Karlův  Robert  I.  (1309-43)  měl 
spory  s  císařem  Jindřichem  VII.  a  Ludvíkem 
Bavorem.  Po  něm  následovala  jeho  vnučka 
johanna  (1343—81),  jejíž  dlouhá  vláda  vy- 
plněna je  krvavými  spory  (viz  Johanna  3). 
Johanna  byla  r.  1382  zardoušena  z  rozkazu 
Karla  III.  z  Dráče  (1381—86).  Karlův  ná- 
stupce Ladislav  (1386  -1414)  pokoušel  se 
o  výboje  v  Církevním  státě,  ale  bez  trva- 
lého úspěchu.  Johanna  II.  (v.  t.  4i,  jeho 
sestra  (1414—35;,  vládla  s  milci.  Jejím   ná- 


126 


Sicilie  (království  obojí  Sicílie), 


stupcem  stal  se  Alfons  V.  Aragonský, 
jako  král  neapolský  Alfons  I.  (1442—58), 
který  však  teprv  r.  1442  dobyl  Neapole.  Po 
něm  nastoupil  jeho  nemanželský  syn  Fer- 
dinand I.  (1458—94).  Sicilie  připadla  jeho 
bratru  Janovi  II.  Aragonskému,  otci  Ferdi- 
nanda Katolického.  Ferdinand&v  nástupce 
Alfons  II.  již  po  roce  vzdal  se  vlády  na 
prospěch  svého  syna  Ferdinanda  II.  Proti 
tomuto  však  vypravil  se  Karel  Vin.,  král 
francouzský.  Na  něho  totiž  přenesl  své  ná- 
roky Jan,  syn  Renéa  z  Anjou.  Bylf  René 
z  Anjou  r.  1433  jmenován  od  Johanny  II. 
dědicem,  ale  při  smrti  Johannině  byl  právě 
v  zajetí  vévody  burgundského  a  taíc  se  ne- 
mohl uvázati  v  Neapolsko.  V  únoru  1495 
Francouzi  vtrhli  do  Neapolska,  ale  po  3  mě- 
sících byli  odtamtud  vypuzeni  od  Ferdinanda 
Katolického  a  Ferdinand  II.  opět  se  uvázal 
ve  vládu,  ale  zemřel  již  v  říj.  1496.  Po  něm 
nastoupil  Bedřich  III.  (1496—1501),  bratr 
Renéova  otce,  který  však  vzdal  se  trůnu  a 
přijal  v  náhradu  roční  plat  s  krajinou  An- 
jou, když  Ludvík  XII.  a  Ferdinand  Katolick}^ 
se  spojili  k  rozdělení  Neapolska.  Při  dělení 
dobytého  území  však  došlo  ke  sporu,  který 
se  skončil  vypuzením  Francouzů  z  Neapol- 
ska. R.  1505  došlo  ke  smíru,  v  němž  Lud- 
vík XII.  vzdal  se  všech  nároků  na  Neapolsko 
a  Sicílii,  které  od  té  chvíle  opět  spojeny 
v  jedněch  rukou.  Tím  se  počíná  doba  vlády 
španělské,  která  trvala  až  do  r.  1713  a  měla 
pro  zemi  následky  velmi  neblahé,  zejména 
potlačení  veřejnýcn  svobod,  nakupení  půdy 
v  rukou  šlechty  a  kléru,  při  čemž  veškeré 
břímě  daní  spočívalo  na  prostém  lidu.  Mí- 
rem Utrechtským  (1713)  nabyl  Neapole  císař 
Karel  VI.  (v.  t.);  Sicílii  dostal  tehdy  vévoda 
savojský  Viktor  Amadeus  11.,  ale  r.  1720 
byl  nucen  vyměniti  ji  za  Sardinii  a  Sicilie 
připojena  ke  království  Neapolskému.  Ale 
r.  1735  (trvale  1738)  mírem  Vídeňským  Ka- 
rel VI.  byl  nucen  odstoupiti  Neapolsko  se 
Sicílií  španělskému  infantovi  Karlu  jakožto 
sekundogenituru  španělských  Bourbonů,  která 
nikdv  neměla  býti  spojena  se  Španělskem. 
Karíem  VII.  (1735—59)  počíná  se  v  Nea- 
polsku  doba  osvícenských  reforem.  R.  1759 
byl  Karel  povolán  na  trůn  španělský,  ni- 
čež  přenechal  Neapolsko  a  Sicílii  svému  tře- 
tímu synu  Ferdinandovi  IV.  (v.  t.  22); 
za  něho  dále  vládu  v  rukou  podržel  ministr 
Tanucci,  který  již  za  jeho  otce  byl  hlavním 
osnovatelem  liberálních  oprav.  Jeho  přičině- 
ním r.  1767  byli  vypuzeni  z  Neapolska  je- 
suité; ale  když  král  dospíval,  Tanucci  zne- 
náhla pozbýval  vlivu,  jehož  se  na  jeho  úkor 
domohla  manželka  králova  Karolina,  dcera 
císařovny  Marie  Terezie.  R.  1777  byl  Tanucci 
odstraněn  a  všechna  vláda  dostala  se  do  ru- 
kou královny  Karoliny,  kterou  zvláště  po- 
prava její  sestry  Marie  Antoinetty  naplnila 
nenávisti  proti  liberálům.  Hlavně  z  jejího 
návodu  generál  Mack  vtrhl  předčasně  a  s  ne- 
vycvičeným  vojskem  v  listop.  1798  do  Pa- 
pežského státu  —  dříve  ještě,  než  došlo  k  vy- 
povědění   druhé  války   koaliční;    s  počátku 


postupoval  sice  vítězně,  ale  v  pros.  1798 
musil  ustoupiti  a  Francouzi  vpadli  do  Nea- 
polska, dvůr  prchl  na  Sicílii  a  francouzský 
generál  Championnet  po  dobyti  hlavního 
města  (23.  led.  1799)  prohlásil  království  za 
zrušené;  na  místo  něho  nastoupila  republika 
Parthenopská,  která  však  měla  jen  krátké 
trvání.  Již  v  únoru  totiž  kardinál  Kuflfo,  jme- 
novaný správcem  Kalabrie,  přistál  v  Kalabrii  a 
21.  čna  vzdalo  se  mu  hlavní  město.  Když 
r.  1805  vypukla  druhá  válka  koaliční,  Ferdinand 
opět  počal  k  ní  se  kloniti  a  následek  byl  po- 
věstný dekret  Schónbrunnský  ze  dne  27.  pros. 
1805,  kterým  Napoleon  prohlásil  Ferdinanda 
za  sesazena  a  Josef  Bonapart,  bratr  Napo- 
leona I.,  vtrhl  do  Neapolska,  dne  15.  ún.  1806 
byl  již  v  hlavním  městě  a  dne  30.  břez.  Na- 
poleon jmenoval  jej  králem  neapolským 
(1806—08).  Dvůr  prchl  na  Sicílii,  kde  se 
udržel  pod  ochranou  anglických  lodí  aŽ  do 
pádu  Napoleonova.  Dne  15.  čce  1808  musil 
Josef  své  království  odstoupiti  svému  švagru 
Joachimu  Muratovi  (v.  t.),  který  přidavše 
k  Napoleonovi  při  druhém  jeho  návratu,  byl 
od  Rakušanů  poražen  (12.aub.  a2.  kv.  1815), 
načež  království  Neapolské  bylo  vráceno  Fer- 
dinandovi, j^nž  přijal  titul  krále  obojí  Si- 
cilie a  jako  takový  jmenoval  se  Ferdinand  I. 
Sotva  se  ujal  vlády,  zahájil  reakci  proti  všemu 
svobodomyslnému.  R.  1820  vypukla  revo- 
luce, vedená  generálem  Pepe.  Král  byl  při- 
nucen vyhlásiti  španělskou  ústavu  z  r.  1812, 
ale  knížata,  shromážděná  na  kongresse  Lub- 
laňském (v.  t.),  usnesla  se  na  žádost  krále 
samého  zakročiti  brannou  mocí  ve  prospěch 
absolutismu.  Dne  7.  břez.  byl  generál  Pepe 
od  Rakušanů  poražen,  dne  24.  břez.  Raku- 
šané vtrhli  do  Neapole  a  král  Ferdinand 
prohlásil  za  zrušená  všechna  liberální  zaří- 
zení. Po  Ferdinandovi  vládl  týmž  směrem 
jeho  syn  František  I.  (^1825—30%  po  něm 
Ferdinand  11.  (1830—59),  který  zavedl 
mnohé  užitečné  reformy,  ale  poněvadž  i  on 
se  vzpíral  liberálním  zařízením,  vznikala  za 
jeho  vlády  povstání,  která  zvláště  po  r.  1849 
byla  s  neobyčejnou  krutostí  potlačována  (viz 
Ferdinand  23).  Jeho  nezkušený  nástupce 
František  II.  (1859—60),  poslední  král 
obojí  S.,  přes  všechna  napomínání  nechtěl 
se  dohodnouti  se  Sardinii,  a  když  konečně 
odhodlal  se  zavésti  liberální  reformy  a  při- 
stoupiti na  spolek  se  Sardinií,  bylo  již  pozdě. 
Dne  11.  květ.  1860  přistál  Garibaldi  na  Si- 
cílii, dne  6.  čna  zmocnil  se  Palerma,  v  srp. 
přistál  v  Kalabrii,  6.  září  prchl  král  z  Nea- 
pole, do  níž  7.  září  vjel  Garibaldi.  Dne 
21.  říj.  1860  všeobecným  hlasováním  lidu 
(1,732.000  hlasů  proti  11.000)  prohlášeno 
spojeni  s  královstvím  Italským.  František  IL 
se  uchýlil  se  svým  vojskem  za  řeku  Vol- 
turno,  kamž  jej  pronásledovalo  vojsko  sar- 
dinské, a  po  pádu  Gaety  (13.  ún.  1861)  byl 
nucen  opustiti  navždy  svou  říši.  Dne  7.  list. 
1861  král  Viktor  Emanuel  slavil  vjezd  do 
Neapole  a  království  obojí  S.  připojeno  ke 
království  Italskému.  Z  literatury  novější  vy- 
týkáme:   Graf  Schack,  Geschichte  der  Nor- 


Sicilské  nešpory  —  Sic  transit  gloria  mundi. 


127 


mannen  in  Sizilien  (Štutgart,  1890,  2  sv.); 
Gothein,  Die  Kultarentwickelung  Silditaliens 
(Vratisl^  1886);  L.  v  Heinemann,  Geschichte 
der  Normannen  in  Unteritalien  und  Sizilien 
(Lip.,  1894);  Seibert,  Geschichte  des  Kónig- 
reichs  Neapel  1050—1506  (Brémy,  1862); 
Reuchlin,  ueschichte  Neapels  wáhrend  der 
letzten  70  Jahre  (Nordlinky,  1862);  de  Sivo, 
Storia    delle    duc   Sicilie    dal  1847   al  1861 

1  Řím,  1864—67,  5  sv.);  La  Farina,  Istoria 
della  rivoluzione  siciliana  del  1848—49  (1860, 

2  sv.};  Romano-Manebríni,  Documenti  sulla 
rivoluzione  di  Neapoli  1860 — 62  (Neap.,1865); 
Scaduto,  Stato  e  chiesa  nelle  due  Sicilie  (Pa- 
Iermo«  1887);  Croce,  Studii  storici  sulla  ri- 
voluzione napoletana  del  1799  (Řím,  1897); 
Gamíi,  I  documenti  inediti  dell*  epoca  nor- 
mana  in  Sicilia  (Palermo,  1899,  I.  dil);  Šan- 
sone, Gli  awenimcnti  del  1799  nelle  due  Si- 
cílie (t.,  1900);  De  Césare,  La  fine  di  un 
regno  (Napoli  e  Sicilia,  Cittá  di  Castello, 
2  sv.);  Kehr,  Die  Urkunden  der  normanisch- 
sicil.  Kónige  (Inšpruk,  1902).  Od  r.  1876  vy- 
dává se  Archivio  storico  napoletano. 

Ueilské  neipory  jest  název  lidového 
vzbouření  ve  hlavním  městě  sicilském  Pa- 
lermě,  spojeného  s  vražděním  všech  Fran- 
couzů tam  přítomných.  Vláda  Karla  z  An- 
jou,  který  r.  1266  zmocnil  se  království  obou 
Sicílii,  byla  na  Sicílii  velmi  nenáviděna  a  ne- 
spokojenost vybuchla  v  pondělí  velikonoční 
30.  břez.  1282  v  Palermě.  Davy  lidu  ubíraly 
se  odpoledne  k  nešporám  do  blízkého  Monte- 
reale.  Francouzský  voják  Drovet  dotkl  se 
při  tom  neslušné  dívky  v  průvodě  jdoucí 
pod  záminkou  prohledávání,  nechová-li  zbraní 
při  sobě.  Na  pokřik  dívčin  zmocnila  se  všeho 
lidu  zuřivost.  Drovet  a  všichni  přítomní  Fran- 
couzi pobiti  a  bouře  rozšířila  se  jako  lavina 
po  celém  městě.  Na  4000  Francouz6  padlo 
hned  první  noci.  Ostatní  města  následovala 
příkladu  Palerma;  podle  pověsti  bylo  prý 
slovo  >ciceri€,  jež  Francouzové  nemohli  vy- 
sloviti, znakem,  podle  něhož  Francouzi  za 
Italy  se  vydávající  byli  poznáváni.  Vzbouření 
rozšířilo  se  rázem  na  celou  Sicílii  a  panství 
Karla  z  Anjou  učiněn  tam  konec. 

von  Siokel  Theodor  rytíř,  dějepisec 
něm.  (*  18.  pros.  1826  v  Akenu  v  Prus.  Sasku). 
Studoval  v  1.  1850—52  na  slavné  École  des 
chartes  v  Paříži  a  badal  mnoho  v  archivech 
německých,  francouzských,  švýcarských  a 
homoitalských.  Na  universitě  vídeňské  stal 
se  docentem  pomocných  věd  historických, 
r.  1857  mimořádným,  r.  1867  řádným  pro- 
fessorem  a  ředitelem  ústavu  pro  rak.  děje- 
zpyt.  R.  1892  vzdal  se  professury  a  ředitel- 
ství vídeňského  ústavu  hist.,  načež  byla  mu 
svěřena  správa  římského  Istituto  Austriaco 
di  studi  storici.  R.  1901  odebral  se  na  od- 
počinek a  žije  v  Meraně.  Z  jeho  prací,  které 
mají  epochální  význam  pro  rozvoj  pomoc- 
ných véd  historických,  sluší  uvésti  tyto: 
yionumenta  graphica  medii  aevi  ex  archivis 
et  bibliothecis  imperii  Austriaci  collecta  (Vid., 
1858—82,  10  d.);  Beitráge  lur  Diplomatik 
(t.,  1861—83,  8  sv.);  Acta  regum  et  impera- 


torům  Carolinorum  (t.,  1867,  2  sv.);  Kaiser- 
urkunden  in  Abbildungen  (se  Syblem,  1880  až 
1891,  11  d.);  Dos  Privilegium  Ottos  /.  Júr  die 
róm.  Kirche  (Inšpruk,  1883);  Liber  diurnus 
Romanorum  pontificum  (Vid.,  1889);  Prolego- 
měna  ^um  Liber  diurnus  I.  a  II.  (t.,  1889)  a 
Diplomi  imperiali  e  reali  delle  cancellerie 
ďltalia  (s  Cipollou,  Řím,  1892  si.).  Jalco  ře- 
ditel oddělení  listinného  při  velikém  pod- 
niku Monumenta  Germaniac  S.  vydal  >Diplo- 
mata<  něm.  panovníků  od  Konráda  I.  až  po 
Ottu  III.  (Hannov.,  1879—91).  Již  r.  1872  vy- 
dal důležitý  spis  pro  dějiny  koncilu  Tri- 
dentského:  Zur  Geschichte  des  Kon^ils  von 
Trient  I  Vid.,  1872)  a  stav  se  ředitelem  ra- 
kouského ústavu  historického  v  Římě,  vě- 
noval pramenům  k  dějinám  toho  koncilu 
zvláštní  pozornost,  jak  dokazuji  jeho  Ró- 
mische  Berichte  (L— V.,  Vid..  1895—1901). 
Jeho  vedením  členové  římského  ústavu  konali 
badání  v  oboru  papežské  diplomatiky  a  ná- 
boženských dějin  z  doby  Tridentského  kon- 
cilu, z  nichž  vzešly  mnohé  důležité  a  cenné 
práce;  z  Čechů  bylitozejm.J.TeigcaJ.  Šusta. 

von  Sloking^en  Franz,  válečník  něm. 
(*  1481  —  t  1523).  který  od  svých  dospě- 
lých let  žil  ve  stálých  bojích  soukromých, 
v  nichž  často  ujímal  se  slabších.  Od  r.  1513 
byl  v  ustavičném  boji  s  městem  Wormsem 
a  konečně  byl  dán  do  říšské  klatby,  po- 
tom bojoval  proti  vévodovi  lotrinskému. 
Metám,  lantkraběti  Filipu  Hesskému.  R.  1517 
císař  Maximilián  zrušil  klatbu,  chtěje  ho  užiti 
proti  Oldřichovi  Virtemberskému;  po  smrti 
Maximiliána  I.  S.  působil  horlivě  pro  volbu 
Karla  V.,  který  jej  jmenoval  cis.  radou  a 
komořím.  R.  1521  táhl  ve  službách  císař- 
ských do  Francie.  Ulrich  von  Hutten  získal 
jej  pro  snahy  humanistické  a  reformní;  tehdy 
S.  postavil  se  na  stranu  Reuchlinovu  (v.  t.) 
v  jeho  sporu  s  kolínskými  dominikány  a  na- 
bízel útulek  i  Lutherovi.  Pod  vlivem  Hutte- 
novým  S.  pojal  myšlenku  provésti  násilně 
v  celém  Německu  reformaci  a  zmocniti  se 
církevních  statků  ve  prospěch  říšské  šlechty. 
Skutečné  byl  r.  1522  zvolen  za  hlavu  spolku 
švábského  a  rýnského  říšského  rytířstva  a 
táhl  potom  proti  arcibiskupovi  trevírskému, 
ale  brzy  musil  upustiti  od  obléháni,  dán  do 
klatby,  konečné  obležen  od  vojska  hesského, 
falckého  a  trevírského  na  své  pevnosti  Land- 
stuhl  (u  Kaiserslautern\  ranón  a  7.  kvét.  1623 
zemřel. —  Z  literatury  uvádíme:  Prutz,  Franz 
von  S.  I  v  »Neuer  Plutarch«,  sv.  8.,  Lip., 
1880);  Bremer,  Franz  von  S.  Fehde  gjegen 
Trier  (Štrasburk,  1885).  —  Syn  jeho  Franz 
Konrád  byl  od  Maximiliána  II.  povýšen  do 
stavu  svobodných  pánů  říšských,  potomci 
jeho  do  stavu  říšských  hrabat  od  cis.  Jo- 
sefa II.  a  r.  1791  přijati  do  hraběcího  kol- 
legia  švábského.  Nyní  kvete  rod  jen  v  linii 
katolické,  rozšířené  ponejvíce  v  Rakousku. 
Hlavou  její  jest  hr.Josef  (*  1833). 

Biokrajloe  viz  Čížkrajice. 

BiooriS  [-ko-]  viz  Sef^re. 

Bio  transit  gloria  mundi,  lat.,  tak  po- 
míjí sláva  světa. 


128 


Siculi  —  Si-čuen. 


Siouli  r-ku-l;  1)  S.  viz  Šikulové.  —  betem,  na  s.  s  čin.  prov.  Kansu  a  Šen-si,  na 
2)  S.,  lat.  jm.  Sékelů  (v.  t.).  v.  s  Hu-pe  a  Hu-nanem,  na  j.  s  Kuei-čeu  a 

8i0  volo,  sio  iubeo  [sik-]  viz  Hoc  volo,  Jttn-nanem,  zabírá  461.000  km*  a  má  45,200.000 
sic  iubeo  atd.  i  obyv.,  tak  že  na  Ikm*  připadá  98  obyv.  Po- 

8io  vos  non  vobis  [sik-],  lat,  tak  vy   vrch  celé  provincie  je  ze  dvou  třetin  hor- 

S opracujete)  pro  sebe  (nýbrž  pro  jiné).  |  natý,  kdežto  ostatní  část  východní  prostou- 
ladši  Donatus  (Vita  Vergilii  17)  vypravuje,   pěna  je  mírnou  pahorkatinou  aneb  přeiirod- 
že  Vergil  napsal  kdysi  na  stěnu  verše  ne- 1  nou  nížinon,  tvořící  t. zv.  >Cervenou  pánev*, 


tyto  verše:  části   pnou  se  čtyři  mocná  horská   pásma 

Hos  ego  versiculos  ýect,  tulit  alter  honorem.  \  směru   ponejvíce    poledníkového,   oddělená 

Sic  vos  non  vobis  mellificatit  apes  atd.         '  od  sebe  hlubokými  údolími.    Dostupují  na- 

(Tyto  verše  složil  jsem  já,  jiný  došel  za  ně  ,  mnoze  výše  vclehorské;  nejvyšší  je  E>žara 

pocty.    Tak  vy    včely    neděláte  medu  pro  ;  (sz.  od  Ta-tsien-lu).  7800  m  vysoký  a  Kiu- 

sebe  atd.)  i  ting-šan  (sev.  od  Cing-tu),  6000  m  vysoký. 

8loyo«L.,libenka,lubenka,  rod  rostlin    Hlavní  řekou  S-u  je  Jang-tse-kiang,  v  hor- 

tykvo vitých  (Cucurbitaceae)  skupiny  Cremo-   ním  toku  Kin-ča-kiang,  který  protéká  jihem 

spermae  a  podčeledi  Sicyoideae,  obsahu-   provincie,  tvoře  místy  i  hranici  její.  Z  jeho 

jící  lleté  byliny,  z  nichž  v  Čechách  pěstuje   přítoků  je  nejdůležitější  Min-kiang,  jenž  se 

svými  čtyřmi  pobočkami  dal  provincii  jméno 
S.,  »Čtyři  řeky«,  dále  Jalung-kiang  a  Kia- 
ling-kiang.  Geologickými  poměry  S.  podobá 
!  se  silně  jižní  části  systému  karpatského,  ne- 
boť prahorni  massiv  je  tu  rovněž  obklopen 
útvary  recentními,  zvi.  tertiérem.  Proto  i  bo- 
hatství nerostné  je  stejné,  jako  v  prahorách 
zlato,  na  okraji  pak  prameny  petrolejové  a 
bohatá  ložiska  soli,  jíž  dobývá  se  ročně  přes 
800.000  f.  Mimo  to  vyniká  S.  svým  bohat- 
stvím kamenného  uhlí,  které  vsak  posud 
dobývá  se  způsobem  primitivním.  Podnebí 
má  S.  z  celé  Číny  nejpříznivější,  maje  prům. 
ročni  teplotu  dosti  vysokou,  ale  následkem 
hojné  vláhy  a  příznivých  poměrův  orogra- 
fických  netrpí  přílišnými  rozdíly  teplotnými 
jako  ostatní  severní  Čína.  Vegetace  je  bujná 
zvláště  v  krajinách  níže  položených,  kde  má 
ráz  subtropický;  zejména  lesy  vynikají  zají- 
mavými druhy.  Vinná  réva  a  moruše  daří 
se  až  do  výše  2600  m.  Bujnosti  rostlinstva 
napomáhá  veliká  úrodnost  půdy,  jež  vydává 
ročně  žeň  dvoj-  aŽ  trojnásobnou.  Pěstují  se 
pšenice,  ječmen,  mák,  boby,  rýže,  dále  pod- 
zemnice  olejna,  bataty,  cirok,  cukr.  tiftina, 
indigo,  šafrán,  bavlník,  méně  cenný  čaj, 
t.  z  v.  cihlový;  značně  je  rozšířeno  pěstěni 
bramborů  missionáři  sem  zavedených.  Z  do- 


Č.  3728.  Stcyot  L.   (libcnka). 

se  severoamerická   S.  angulatus  L.,  1.  ro- 


hatá. Její  lodyhy  jsou  tenké,  dlouhé  a  šer- '  mácího  zvířectva  —  divoké  bylo  skoro  úplně 
pivé  a  pnou  se  pomoci  úponek  úžlabíčko-  |  vyhubeno  ~  chová  se  yak,  buvol,  vepř  a 
vých,  okolíkovitě  rozdělených.  Listy  jsou  malé  kozy.  —  Obyvatelé  jsou  z  veliké  vét- 
srdčité,  mělce  Slaločné,  lafokův  ostrých  a  I  siny  Číňané,  ktelí  oddáni  jsou  zemědělství, 
šer  pivé.  Květy  jsou  Idomé:  prašné  ve  stop-  kdežto  obchod  a  řemeslo  je  v  rukou  Číňanů 
katých  vrcholících,  a  pestikové,  téměř  gtrbou-  z  provincií  sousedních.  V  záp.  části  obývají 
lovitě  smčstnané  v  úžlabíčkách  listů.  Ty-  Tibefané  a  skoro  úplně  nezávislí  Lo-lové. 
činky  jsou  srostlé  ve  hlávku,  pestíky  mají  Obchod,  jehož  hlavními  předměty  vedle  obili 
čnělku  Sklanou  a  Sklané  koruny  jsou  žele-  jsou  rýže,  hedvábí  a  opium,  soustřeďuje  se 
navě  bílé.  Malé  plody  jsou  1  pouzdře  a  Ise-  |  podél  Jang-tsc-kiangu,  který  je  splavný  až 
mené,  přísuché,  ostnaté  a  plsCnaté,  semene  k  Čung-kingu  (smluvný  přístav),  ale  pro 
obvejčitého  a  na  dolenira  konci  ufatého.  S.  četné  prahy  jen  s  velikými  nesnázemi.  Cesty 
vysazuje  se  někdy  k  zaloubení  besídek  a  vedoucí  na  západ  náležejí  k  nejobtížnějším 
pod.  a  bývá  časem  i  zdivočelá.  Déd.       z  celé  Číny   pro   hornatou   krajinu.    Hlavní 

816  viz  Kozáci,  str.  1031  si.  a  Čorto-  město  Čing-tu  na  pobočce  Min-kianga  má 
mlyk.  300.000  obyv,  a  je  sídlem  missie.  V  poslední 

Bl-óuen,  S si-čuen,  Ssi-čuan,  Se-čuan,  době  věnuje  se  od  Evropanů  S-u  značná 
vých.  provincie  čínská,  mezující  na  z.  s  Ti-  '  pozornost  hlavně  po  stránce  obchodní  a  hos- 


Sida  —  Siderit 


129 


podářské.  Srv.  A.  Hosic,  Threc  years  in 
Western  China  (Lond.,  1890);  Little,  Mount 
Onii  and  beyond  (t.,  1901). 

8lda:  1)8.  Kunth,podslunečnik  (něm. 
Sammtmalvt\  rod  rostlin  slézovitých  {Medva- 
ceaé),  obsahující  kře,  polokře  a  byliny  často 
plsfnaté  listů  střídavých  celách  až  laločna- 
tých  s  palisty  štětinovitými.  Květy  jsou  buď 
v  úžlabíčkách  ojedinělé  nebo  nakupené  v  ko- 
nečných klasech,  hroznech  n.  strboulech. 
Kalisek  schází.  Kalich  jest  Sklaný  a  koruna 
složena  z  plátkův  obvejčitých,  nehty  v  trubku 
někdy  svinutích  a  s  trubkou  tyčinkovou 
splývajících.  Plod  jest  tobolka  5-  až  více- 
pouzdrá,  pouzder  Isemených  a  od  středního 
stálého  sloupce  posléze  se  oddělujících.  S. 
roste  asi  70  druhy  v  tropických  a  subtro- 
pických krajinách  celého  světa,  hlavně  však 
v  Americe.  Na  ostrovech  Kanárských  daří 
se  S.  canariensis  Willd.,  jejíž  listův  užívají 
tam  jako  čaje.  V  Záp.  Indii  známa  jest  S. 
pyramidata  Cav.,  prospívající  tam  léčivými 
kořeny  a  květy.  Děd. 

2)S..zool.,rod  perIoočck(v.t.,str.492^). 

Slddlftártluk  viz  Buddha. 

Biddim  (arab.  Sadhám,  t.  j.  sůl),  podle 
hebr.  tradice  údolí,  ve  kterém  ležely  Sodoma 
a  Gomorrha,  než  bylo  nastalou  katastrofou 
proměněno  v  Mrtvé  moře  (v.  t.,  sir.  827^). 

Siddons  fsidďns]  Sarah,  slavná  herečka 
angl.  (*  5.  čre  1755  v  Breconu  —  t  8.  čna 
1831  v  Londýně),  pocházela  z  herecké  ro- 
diny —  by  lať  dcerou  Rogera  Kemble  a 
sestrou  vynikajících  herců  Filipa  Štěpána 
a  Karla  Kemble  —  a  hrála  již  jako  dítě  zna- 
menitě menší  úlohy.  R.  1773  provdala  se  za 
herce  Williama  S-a  a  hrála  s  ním  na  růz- 
ných venkovských  jevištích.  Garrick  enga- 
žoval  ji  r.  1775  k  divadlu  Drury  Lano,  kde 
vystoupila  po  prvé  29.  pros.  t.  r.,  ale  nedo- 
byla hned  plně  přízně  u  obecenstva.  R.  1782, 
kéiyz  byla  prve  větší  venkovská  města  an- 
glická, zvláště  Bath,  založila  její  slávu  herec- 
kou, byla  angažována  k  divadlu  Covent  Gar- 
den;  zde  setrvala  do  r.  1818  získavši  si  jméno 
největší  soudobé  herečky  nejen  anglické, 
nýbrž  i  evropské.  Vynikla  zvláště  jako  he- 
rečka rol  li  Shakespearových,  předem  jako 
lady  Macbeth  a  Kateřina  v  »Jindrichovi  VIII.*, 
které  procítila  a  promyslila  do  hloubky  po- 
tud neznámé;  vynikala  v  pathosu  i  v  měkké 
něze  lyrické,  ovládajíc  velikou  škálu  vnějších 
prostředků,  předem  kouzelný  produšcvňu- 
jící  hlas,  i  značný  fond  vnitřní  tvořivosti. 
V  prázdni  věnovala  se  sochařství  a  vytvo- 
řila nejedno  dílo  nad  průměrem  stojící  (tak 
poprsí  presidenta  Adamsa).  Reynolds  nama- 
loval její  porlrait  jako  Musy  tragické;  kromě 
něho  poriraitoval  ji  ještě  Gainsborough  a  j. 
Byly  ji  postaveny  dva  pomníky:  veliký  po- 
mník bronzový  ve  Westminsterském  opatství 
a  menší  pomník  mramorový  (dílo  \V.  Cha- 
valliaudovo)  v  Paddington  Greenu  (1897). 
Srv.  J.  Boaden,  Memoirs  of  Mrs  S.  (Lond., 
1827.  2  sv.:;  Thomas  Campbell,  Life  ol  Mrs. 
S.  ^t.,  1834,  2  sv.);  Mrs.  Kennard,  Mrs.  S. 
a.,  1887).  Šld. 

Ottfiv  S:cvr.ik  Naoeaý,  tv.  XXIII.  6/9  1904. 


Sldelhom  Veliký  a  Malý,  hory  v  Bern- 
ských  Alpách  ve  švýc.  kantoně  valiském, 
vysoké  2881  a  2766  m,  odkud  je  nádherný 
rozhled  na  Finsteraarhorn,  Alpy  Valiské  a 
Svatogotthardské. 

fllderálnl,  t.  j.  hvězdní  (z  lat.  sidera^ 
hvězdy).  Na  rozdíl  od  slova  siderický  vzta- 
huje se  slovo  8.  k  domnělým  vlivům  slunce, 
měsíce  a  hvězd  na  organismy,  obzvl.  lidské, 
na  př.  8.  magnetismus,  domnělý  vliv  hvězd 
na  osoby  stížené  chorobou  nervovou. 

fllderioký  iz  lat.  sidera^  tělesa  nebeská, 
hvězdy),  hvězdný,  k  hvězdám  se  vztahu- 
jící. 

S.  čas,  hvězdný  n.  hvězdářský  viz  Čas 
(v  astr.),  str.  864  6. 

S.  měsíc  viz  Měsíc. 

S.   rok  viz  Rok. 

SiderUunns:  1)  S.  (z  lat.  sidera,  hvězdy), 
nauka  o  působení  hvězd  na  živočichy  a  rost- 
liny na  naší  zemi.  --  2)  S.  (z  řec.  aifiriQog, 
železo"),  hledání  kovů  pomocí  kouzelného 
proutku  (Wúnschelrute)^  tolik  co  rhabdo- 
mantie  (v.  t.). 

Siderit,  ocelek,  nerost  soutvarý  s  vá- 
pencem, magnesitem,  smithsonitem  a  rhodo- 
chrositem,  krystalluje  obyčejně  v  základním 
klenci,  podle  něhož  se  i  dokonale  štípe.  Kry- 
sially  8-u  mívají  plochy  sedlovitě  nebo  čoč- 
koviiě  zkřivené.  Kusový  s.  bývá  štěpný, 
hrubozrný,  jemnozrný,  celistvý,  často  pak 
činí  hrozrí-rrité  a  ledvinité  aggregáty,  anebo 
jest  oolith.^ký  a  ve  velikých  bochnikovitých 
nebo  kulovitNch  konkrecích.  Tyto  odrůdy 
nazývají  se  sícrosiderit.  Barva  jest  šedo- 
žlutá,  svčtie  šedohnědá  s  leskem  skelným 
nebo  poněkud  perleťovým;  rozkladem  stává 
se  neprůhledným  a  nabývá  barvy  buď  rezavé 
od  hydroxydu  železitého,  aneb,  obsahuje-li 
též  uhličitan  manganatý,  Icmně-  až  černo- 
hnědé. Tvrdost  3' j— 4\.,,  hustota  3-7— 3'9. 
Lučebně  jest  s.  uhličitan  žclcznatv  FeCO^ 
se  Ci-OS^^/o  kysličníku  žclcznatého  '  ^48-liS"/o 
kovového  železa)  a  3792^^  kyseliny  uhličité, 
ale  vždy  bývají  přim.šeny  isomorfní  uhliči- 
tany: vápenatý,  horečnatý  a  manganatý. 
Pálen  jsa  černá  a  stává  se  magnetickým, 
v  kyselinách  šumivě  se  rozpouští.  Větraje 
mění  se  v  hydroxydy  želczité,  hiavnč  limo- 
nit.  Vyskytuje  se  krystallovaDv  hlavně  na 
žilách  rudních  v  jejich  svrchní  části,  u  nás 
u  Příbramě  a  Stříbra,  dále  u  Neudorfa  na 
Harci  a  j.  Zrnitý  ocelek  činí  jako  hornina 
mohutná  lože  v  sedimentárních  souvrstvích, 
hla^ně  ve  vých.  Alpách,  kdež  sem  náleží 
ohromné  ložisko  na  Erzberku  u  Fisenerzu 
v  sev.  Stýrsku,  jiná  u  Brežc  a  Ilattenberka 
v  Korutanech.  Celistvý  a  blinou  promínený 
s.jest  velmi  hojný  zvláště  v  iitvaiu  kameno- 
uhelném,  u  nás  na  Plzeňsku  Žilov,  Kotikov 
a  j.  ,  Slansku  atd.,  oolithický  s  ostatními  že- 
leznými rudami,  hacmatitem,  limonitem  i  cha- 
moisitem  v  útvaru  silurském:  v  pásmu  J^^ 
čili  vrstvách  komárovskvch  v  okoli  Rokvcan, 
Hořovic,  v  pásmu  zahořanském  c/,  na  pí .  u  Nu- 
čic.  Na  se  v. -vých.  Moravě  a  v  Téšinském 
Slezsku  jsou  četná  nalezi^tě  hlinitého  s-u  \c 


130 


Sideritis  —  Sidney. 


zpodní  kfídé  karpatské  (Veřovice,  Kunčice, 
Kozlovice,  Vlčice).  Ledvinité  tvary  s-u  se 
vyskytuji  na  př.  v  čediči  u  Kolozruk  blíže 
Bíliny,  fiřidlicnatý  ocelek,  látkami  uhelna- 
tými promišený  a  černě  zbarvený,  nazývá  se 
blackband  (v.  t.)  a  čini  mohutné  vrstvy 
v  kamenouhelném  útvaru  vestfálském,  banát- 
ském  a  anglickém.  Všude,  kde  s.  se  vyskytuje 
v  dostatečném  množství,  jest  výbornou  ru- 
dou železnou,  poněvadž  má  vvsoké  procento 
ryzího  kovu  a  neobsahuje  siry  ani  fosforu, 
čímž  hutní  výroba  se  zjednodušuje.  Fr.  Sl-k. 

Sideritis  Tourn.,  chlap  i  na  n.  hoj  nik, 
rod  rostlin  pyskatých  z  podčeledi  čistcovi- 
tých  {Stachydeae)^  obsahující  byliny,  polokře 
n.  kře  s  lichopřesleny  6-  až  mnohokvětj^mi, 
skládajícími  někdy  hustý  klas.  Kalich  temeř 
2pyský,  5zubý,  zubů  nejčastěji  pichlavých, 
jest  delší  než  koruna,  opatřená  pod  vznikem 
tyčinek  přetrženým  chlupatým  kroužkem  a 
skrývající  ve  své  trubce  tyčinky  i  peští k. 
Prašníky  doleních  delších  tyčinek  bývají  roz- 
půlené n.  neplodné,  prašníky  hořeních  pu- 
kají se  společnou  štěrbinou.  S.  roste  45  druhy 
kolem  Středoz.  moře,  na  př.  S.  hirsuta  L.  a 
S.  montana  L.  První  druh,  páchnoucí  příjemně 
balsámem,  chutná  zahořkle  a  byl  užíván  v  lé- 
kařství pode  jménem  herba  S-tidis,     Děd, 

Biderodromofobie,  z  řec,  strach  před 
hromobitím  a  bleskem.  Někdy  chorobně 
stupňovaný,  zvláště  u  osob,  trpících  i  jinak 
zvýšenou  úzkostlivostí  a  nucenými  před- 
stavami (v.  t).  KJr. 

Siderografle,  řeckolat.,  oceloryjectví, 
viz  Ryjectví. 

Siderosis,  z  řec,  je  řídké  onemocněni 
u  dělníků,  naostřujícich  na  př.  mlýnské  ka- 
meny, při  němž  dostanou  se  jemné  částečky 
železa  pod  kůži  rukou,  způsobujíce  tu  čer- 
navé  zbarvení,  jindy  pak  do  plic  (s.  pulmo- 
ytiim),  jestliže  osoby  trávily  dlouhou  dobu  ve 
vzduchu  s  hojným  rozprásko váným  kysliční- 
kem železitým,  z  čehož  pilce  nabývají  barvy 
červené, 

Siderostat,  přístroj  hvězdářský,  kterým 
světelné  paprsky  hvězd  odrážejí  se  v  jednom 
pevném  směru,  ačkoliv  se  hvězdy  pohybují 
a  přístroj  se  zemi  se  točí.  Jest  téhož  prin- 
cipu a  zařízeni  jak  heliostat. 

Bideroxylon  L.  (viz  Sapota),  t.  j.  že- 
lezné dřevo,  železnec  (Eisenholx),  rod 
rostlin  srostloplátečných  z  čeledi  Sapotaceae^ 
obsahující  stromy  n.  kře  často  mléčnaté, 
listů  celokrajných,  zhusta  kožovítých  a  květů 
drobných,  sedavých  n.  stopkatých,  v  úžlabíč- 
kách  nahloučených,  Sčetných.  Kalich  jest 
stálý,  1  přesleny  a  koruna  příkolovitá,  plátků 
s  5  patyčinkami  se  střídajících.  Semeník 
Spouzdrý  a  Svaječný  dorůstá  v  malou  bo- 
buli. S.  známý  jest  asi  80  druhy  horkého  a 
teplejšího  pásma  zvláště  Starého  světa  a  pro- 
spívá velmi  těžkým  a  tvrdým  dřevem,  jež 
poskytují  zejména  druhy  S.  inerme  L.  na 
mysu  Dobré  nadčje,  S.  nitidum  Bl.  na  Jávě 
a  S.  triforum  Vahl.  v  Záp.  Indii.  Mléčnou 
šfávu  k  dobývání  guttaperchv  dává  S.  atie- 
nuatum  Bl.  ve  Vých.  Indii  a  j.  Děd. 


Bidioinové,  starověký  sabellský  kmen 
v  Italiř.  Odděliv  se  kdysi  v  VI.  stol.  př.  Kr, 
od  Samnitů,  vpadl  do  Campanie  a  osadil 
město  Teanum.  Působením  vyšší  vzdělanosti 
a  jemnějšího  Života  S.  záhy  pozbyli  mrav 
i  národnost  svou,  zaměnivše  je  oskickými, 
začež  napadáni  byli  spolu  se  soukmenými 
Campany  v  Capui  skrze  horské  Saranity.  Vo- 
lajíce ná  pomoc  Římany,  stali  se  příčinou 
prvé  války  samnitské.  P$k, 

Bidlo  Nové,  městečko  na  Moravě,  viz 
Novosedla  2). 

Bidmouth  [sidm5th],  příst,  místo  v  angl. 
hrab.  devonském,  na  i.  pobř.  poloostrova 
Cornwallského,  jv.  od  Excteru,  při  odbočce 
Jihozápadní  dráhy,  má  4201  obyv.  (1901). 
Pro  neobyčejně  mírné  a  zdravé  podnebí  je 
předním  lázeňským  přímořským  místem. 

Bidmouth  [sídmóth]  Henry  Adding- 
ton  viz  Addington. 

Bidney  [sldnif :  1)  S.,  hlav.  město  hrabstrí 
Shelby  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.  ve  státe 
Ohio,  na  ř.  Miami  a  průplavu  v  uzlu  železn. 
tratí  Toledi-Cincinnati  a  Union  City-Cleve- 
land,  má  4850  obyv.,  divadlo,  veliký  veřejný 
park,  knihovnu  a  rozsáhlé  zvonařstvi.   Tšr, 

2)  S.,  m.  v  Austrálii,  viz  Sydney. 

Bidney  [sldni] :  1)  S.  P  h  i  1  i  p,  básník  a  stát- 
ník angl.  (♦  30.  list.  1564  v  Penshurstu  — 
t  17.  říj.  1586  v  Arnheimu),  oddával  se  váš- 
nivě s  touhou  po  vědění,  renaissančním  du- 
chům vlastni,  naukám  a  cvikům  všeho  druhu; 
přes  to,  že  byl  křehkého  zdraví,  obsáiil  vě- 
dění opravdu  encykiopaedické:  vedle  zna- 
menitých znalostí  vojenských,  právních  a 
státních  byl  zejména  výborným  botanikem, 
astronomem  sledujícím  všecky  objevy  doby, 
jemným  znatelem  umění  výtvarných  a  litera- 
tury francouzské  i  španělské.  Strýc  jeho  Lei- 
cester  vedl  jej  na  dráhu  diplomatickou ;  r.  1572 
byl  přidělen  hraběti  Lincolnovi,  který  měl 
vyjednati  v  Paříži  sňatek  královny  Alžběty 
8  vévodou  ďAlen^on;  zde  v  Paříži  S.  pře- 
stál na  vyslanectví  anglickém  noc  Bartolo- 
mějskou.  Na  to  v  Německu  seznámil  se  s  Hu- 
\  bertem  Languetem,  jejŽ  provázel  do  Vídně, 
cestoval  pak  po  Itálii,  kde  poznal  Tintoretta 
a  Paola  Veronese,  dále  s  Linguetem  po  Pol- 
sku, pak  Cechách  a  Flandřich  a  vrátil  se 
r.  1575  do  Anglie.  V  Anglii  získal  přátelství 
hraběte  Essexe,  který  chtěl  mu  dáti  v  man- 
želství svoji  dceru  Penelopu  Devereuxovou, 
již  však  S.  miloval  jen  láskou  literární  a 
které  věnoval  řadu  sonetů  petrarkovského 
apparáturhétorického;  také  královna  Alžběta 
byla  mu  nakloněna  a  svěřovala  mu  důvěrná 
poselství  suverénům  nizozemským  a  rakous- 
kým; celá  Evropa  přijímá  a  ctí  S-e  jako  do- 
konalého učence  a  člověka  ducha  a  kultury 
po  vkusu  doby;  S.  navazuie  všude  styky 
s  vynikajícími  renaissančními  básníky,  učenci, 
umělci  a  mysliteli  a  dopisuje  si  s  mnohými 
i  z  Anglie;  zároveň  stará  se  všude  o  pro- 
testantismus a  bere  při  jeho  za  svoii.  Mužný 
a  otevřený  způsob  jeho  mysli  i  slova  zne- 
přátelil mu  na  chvíli  (1580)  i  královnu,  ale 
nemilost  tato  nepotrvala  dlouho;  zatím  v  tá- 


Sidon  — JJSidón. 


131 


tiši  a  sestry  své  ve  Wiltoně  sepsal  pastorále 
Arcadii  (složená  mezi  1580—1583,  nedokonč. ; 
tiskem  vydána  teprve  r.  1590;  dosáhla  ve  20 
letech  8  vydáni),  dílo  typické  pro  renaissančni 
▼kus  literami  a  které  ještě  po  celém  století 
bylo  čteno  jako  kvét  jemné  citové  a  duševní 
kultnxy;  značnější  byl  také  vUvjeho  u  Shake- 
spearea  (zejména  v  >Bouřic  a  ve  >Snu  noci 
svatojanské «),  ve  Spensera  (> Královna  viU) 
a  v  Beaumonta  a  Fletcherovu  hru  >Cupid's 
Revenge«.  Literární  scholastikou  a  forma- 
lismem proniká  často  charakterná  osobnost 
S-ova,  svěžest  a  síla  jeho  citu,  jeho  ušlech- 
tilý oheň,  pravdivý  i  v  rhétoríckých  partiích, 
a  pěkná  kultura  jeho  ducha  i  srdce;  přes 
euphuistickou  manýrovanost  měla  kniha  tato 
bisíhodámý  vliv  v  rozvoj  anglické  prosy, 
kterou  vedl  k  umělecké  práci.  Roku  1583, 
kdy  již  byl  přijat  v  přízeň  královnou,  oženil 
se  S^  ne  docela  ochotně,  s  France  Walsing- 
hamovou;  domníval  se,  že  miluje  Penelopu, 
8  niž  si  dopisoval  obvvklým  módním  tónem, 
poeticky  sentimentálním  a  preciesním.  R.1584 
poznal  Giordana  Bruna  a  spekulace  jeho  pů- 
sobila na  S-e  silným  dojmem;  pojal  plán 
kolonisovati  Ameriku  a  chtěl  jej  provésti, 
ale  odpor  královnin  jej  překazil.  K.  1585  vy- 
myslil odvážný  plán  válečný  proti  Španělsku, 
a  když  byl  královnou  zamítnut,  vypravil  se 
v  čele  armády  na  pomoc  protestantům  nizo- 
zemským přes  odpor  královnin.  V  Nizozem- 
sku poznal  záhy  pevné  a  znamenité  položení 
Španělů,  ale  přes  to  s  velikou  odvahou  vrhl 
se  na  Axel,  j^ož  dobyl  přepadnutím  (7.  čce 
1586).  V  polovině  září  odvážil  se  útoku  na 
Zutphen,  byl  však  odražen  a  sám  těžce  zraněn. 
Ačkoliv  trpěl  strašnou  žizní,  přece  když  mu 
bjla  podána  voda,  odmítl  ji  ukázav  na  vo- 
jáka, který  umíral  vedle  něho:  >Ten  jí  potře- 
buje spíše  než  jác.  Slovo  to  vedle  jiných  bývá 
citováno  jako  doklad  nejvyššího  šlechtictvi 
ducha  a  gentlemanství  srdce.  Přenesen  byv 
do  Arnheimu,  S.  skonal  tu  po  26  dnech  vel- 
kého utrpení.  Tělo  jeho  bylo  pohřbeno  v  ka- 
thedrále  sv.  Pavla  v  Londýně.  Jiná  básnická 
díla  S-ova  jsou:  sonety  uveřejněné  pod  ná- 
zvem Astrophel  and  Stella  (1591),  v  nichž  jest 
žákem  hlavně  italského  spiritualismu  a  senti- 
mentálního idealismu  a  které  nebyly  bez 
vlivu  na  sonety  Shakespeareovy;  výmluvná 
a  silným  dechem  inspirovaná  Apologjr  ýor 
poetry,  také  A  defence  oj  poesy  zvaná  (1595) 
a  překlad  žalmu  uveřejněný  až  r.  1823. 
Jeho  Complete  works  vyšly  ve  3  sv.  v  Lon- 
dýně r.  1725;  Miscellaneous  works  vydal 
Wiiliam  Gray  (Oxford,  1829;  nové  vyd.  s  bio- 
grafií v  Londýně  1893);  Complete  poems  of 
Sir  Philip  S.  vydal  Grosart  (3.  sv.,  Londýn, 
1877).  Srv.  Fulke  Greville,  Life  of  S.  (1652); 
Collins,  S.  Papers  (1746);  Pears,  Correspon- 
dence  of  sir  Philip  S.  and  Hubert  Languet 
(Lond.,  1845);  Fox  Bourne,  Life  of  Philip 
S.  (1862,  nové  vyd.  1891) ;  S.  Butler,  Sidneiana 
(1837);  Lloyd,  Life  of  Sir  Philip  S.  (1862); 
Symonds,  Sir  Philip  S.  (Lond.,  1887);  FlQgel, 
Sir  Ph.  S*s  Astrophel  and  Stella  u.  Defence  of 
poesy  nebst  S*s  Leben  (Halle  a.  S.,  1889).  Sld, 


2)  S.  Algernon,  politik  angl.  (♦  1622  — 
t  1683),  druhý  syn  hrab.  Roberta  z  Leice- 
steru,  za  boj  o  mezi  Karlem  L  a  parlamentem 
stál  na  straně  parlamentní.  Sloužil  potom 
v  armádě  parlamentu  pod  Fairfaxem,  byl 
také  členem  soudního  dvoru,  který  souail 
Karla  L,  ale  neúčastnil  se  hlasování  a  ne- 
podepsal rozsudek.  Za  Cromwella  žil  v  sou- 
kromí, po  restauraci  stuartovské  žil  v  1.  1660 
až  1677  v  cizině;  t.  r.  byl  mu  dovolen  ná- 
vrat do  Anglie,  násl.  roku  byl  zvolen  do 
dolní  sněmovny  a  stal  se  hned  důležitým 
členem  opposice.  R.  1683  byl  obviněn  z  úča- 
stenství na  spiknutí  zv.  Rye  House  Plot  a 
popraven.  Vilém  IIL  rehabilitoval  jeho  česť. 

Éidon  Jan  Maria,  katecheta  a  politik  čes. 
(♦  1792  v  Solnici  -  f  1868  v  Litomyšli). 
Prvního  vzdělání  dostalo  se  mu  v  Pardubi- 
cích, třídy  humanitní  absolvoval  v  Král. 
Hradci,  filosofii  v  Praze  a  theologii  v  semi- 
náři královéhradeckém.  V  Král.  Hradci  byl 
r.  1815  vysvěcen  za  kněze.  Nejprve  byl  ka- 
planem v  Solnici,  pak  od  r.  1816  kooperá- 
torem  v  Lomnici  n.  Pop.,  r.  1819  byl  jme- 
nován prozatímním  a  r.  1820  definitivním 
professorem  náboženství  na  gymnasiu  jičín- 
ském. V  Jičíně  stal  se  též  kazatelem  v  chrámě 
sv.  Ignáce  a  byl  učitelem  náboženství  v  kar- 
touzské trestnici.  S.  obíral  se  za  pobytu  jičín- 
ského sbíráním  materiálu  k  dějinám  města 
{ičína  a  spisoval  knihy  z  oboru  theologického. 
L  1836  vydal:  Církev  řimskd  katolická  pravou 
jest  církví  a  r.  1841 :  Slavení  sv.  biřmovaní,  R. 
1848  účastnil  se  politického  hnutí.  Když  vy- 
pukly v  Praze  o  svatodušních  svátcích  r.  1848 
bouře,  sebral  v  Jičíně  studenty  a  spěchal 
8  nimi  Praze  na  pomoc,  ale  nedosel  se  spolu- 
bojovníky svými  dále  než  do  Sobotky,  po- 
něvadž zatím  v  Praze  nastal  klid.  R.  1848 
byl  S.  zvolen  za  Jičín  poslancem  na  sněm 
zemský  a  t.  r.  v  okrese  jičínském  poslancem 
na  první  ústavodárný  říšský  sněm  vídeňský. 
S.  hlásil  se  k  české  straně  radikálně-demo- 
kratické  a  proto  také  na  sněme  říšském  sym- 
pathisoval  s  levicí.  Když  v  říjnu  r.  1848  vy- 
pukly ve  Vídni  bouře,  za  nichž  většina  čes- 
kách poslanců  opustila  Vídeň,  S.  s  něko- 
lika málo  českými  poslanci  na  říšském  sněmu 
ve  Vídni  setrval.  Jako  poslanec  mluvil  málo; 
řeči  jeho  nijak  nevynikaly.  Za  reakce  byl  na 
osobní  zakročeni  ministra  kultu  a  vyučování 
hr.  L.  Thuna  r.  1850  jako  professor  dán 
mimo  službu  a  r.  1851  zcela  sesazen.  Biskup- 
ská konsistoř  krá  ovéhradecká  pak  zbavila 
ho  kazatelství  v  kostele  sv.  Ignáce.  S.  maje 
malou  pensi  žil  nějakou  dobu  na  Moravě 
živě  se  vychovatelstvím,  pak  přesídlil  se  do 
Litomyšle,  kde  také  zemřel.  Tbk. 

Bidón  (hier.  Cidun,  hebr.  Cidon^  ass.  Si- 
duna,  JSidoSv,  nyní  Saida),  slavné  starověké 
město  a  metropole  Foiničanů,  položené  kdysi 
opodál  levého  břehu  řeky  Bostréna  (nyní 
Nahr  el- Au  valí)  v  úrodné  pobřežní  nížince, 
podobou  poloostrova  do  moře  zabíhající.  S. 
měl  dva  přístavy,  vnitřní  v  západní  a  vnější 
v  severových.  části  přístavu  nynějšího.  Pů- 
vod S-a  jde  do  dob  nejstarších.  Jméno  od- 


132 


sv.  Sidonie  —  Siebengebirge 


vozová  no  již  ve  starověku  od  rybářů,  za  staro- 
isráélsk^ch  pak  dob  byl  již  S.  městem  tak 
znamenitým,  že  zván  >Velikým  S-em«  a 
»prvorodilým  v  Kanaanu«.  Sousedfim,  ze- 
jména Isráélitům,  Foiničané  sluli  vůbec 
»Sidóňany«,  z  čehož  vzniklo  řecké  označeni 
pro  všechen  národ  ZlÓoSvloi,.  Po  dlouhé  doby 
byl  S.  středem  malého  městského  království, 
i  konkurroval  odvážně  s  mladším  sice,  ale 
mocnějším  Tyrem.  Nejstarší  paměti  biblické 
připomínají  >lidu  vedle  obyčeje  Sidónských 
bezpečného  a  pOkojného«,  který  hleděl  si 
horlivě  obchodu  i  plavby  a  kupčil  čile  se 
sousední  Palestinou.  Obchodem  vzmáhal  se 
S.  i  za  dob  závislosti  assyrské  a  hrdinská 
poesie  řecká  vzpomíná  Sidóňanů,  kteří  při- 
váželi a  prodávali  jemné  výrobky  Východu, 
zejména  látky  barvené  nachem,  jantar  a  sklo; 
toto  pokládáno,  ač  neprávem,  za  vynález  si- 
dónský.  Za  dob  Sanheribových  rozeznáván 
Větší  i  Menší  S.  R.  701  př.  Kr.  dostalo  se 
S-u  tyrského  pobřeží,  ale  r.  675  assyrský  král 
Assarhaddon  zrušil  samostatnost  jeho, kteráž 
obnovena  nepochybně  až  za  dob  perských. 
Perští  králové  vystavěli  si  v  S-ě  palác,  v  němž 
začasté  obývali,  milosad  pak  kolem  něho  roz- 
ložený {6  'pocaUmóg  nagkSHaog)  stal  se  vzo- 
rem při  zakládání  parků  v  jiných  zemích. 
Perské  panství  bylo  S-u  přízniyo,  tak  že 
předstihl  i  Tyros.  Z  neznámých  příčin  vzbou- 
řil se  S.  proti  Artaxerxu  III.  a  rozzuřený  lid 
posekal  i  sad  královský.  Po  tuhém  boji  padl 
S.  r.  345  př.  Kr.  zradou  vlastního  krále  do 
rukou  perských.  Obyvatelé  prý  zahynuli 
v  počtu  40.000  duší,  načež  zbytek  město  za- 
pálil, S.  pak  zpleněn  a  vyvracen.  Po  smrti 
Alexandra  Vel.  S.  opět  se  zotavil,  když  byl 
zkažen  Tyros,  a  měl  vlastní  krále  pod  svrcho- 
vaností nejprve  egyptskou,  pak  syrskou. 
Z  doby  té  pocházejí  vzácné  sarkofágy  králů 
sidónských  z  rodu  Ešmunacarova,  prvý  ob- 
jevený r.  1885,  což  bylo  pobídkou  k  vědecké 
výpravě  Renanově;  r.  1887  objeveno  Hamdira 
bejem  (viz  Sarkofág,  str.  644  6)  18  dalších, 
mezi  nimi  Tabnita, syna  Ešmunacarova.  Z  doby 
té  pochází  pověstný  spor  S-a  s  Tyrem  o  před- 
nost mezi  městy  foinickými.  R.  64  př.  Kr. 
S.  upadl  v  závislost  římskou.  Za  křesťan- 
ských dob  S.  byl  sídlem  biskupským.  R.  638 
po  Kr.  počíná  se  panství  muhammedánskc, 
jemuž  r.  1111  konec  učinil  jerusalemský  král 
Halduin  II.  Ale  již  r.  1187  S.  vzdal  se  opět 
Saladdínovi.  Ve  XllI.  stol.  zápasili  oň  krvavě 
křižáci  s  ojryptskými  Eijúbovci  a  pak  s  Bah- 
rijskými  .Mameluky,  pí  i  čcn^.ž  mtsto  sešlo  a 
přístav  byl  pískem  zanesen.  V  XVII.  stol. 
S.  příslušel  k  panství  drúzského  náčelníka 
Fachr-eddína,  odkudž  nastaly  čilé  jeho  ob- 
chodní styky  s  Florencií  a  později  s  Fran- 
couzi. R.  1791  zničil  S.  Džezzár  pasa.  Nyní 
slově  Saida  (v.  t.  2).  Pšk. 

Sv.  Sidonie,  osada  náležející  do  obce  Bi- 
lince  na  Moravě,  hejtm.  Uh.  Brod,  okr.Valaš. 
Klobouky,  fara  a  ph  Brumov;  24  d.,  301 
obyv.  č.  (1890),  Itř.  šk.  a  dvě  sklárny. 

Sidonini  Apollinarii  viz  A  poli  i  na- 
ris  6). 


SidoroT  Michajil  KonstantinovíČ,  vý- 
zkumce  rus.  (♦  1823  —  f  1887),  věnoval  se 
záhy  výzkumu  ruského  severu,  zvláště  kraje 
pečorskcho,  spolu  s  V.  N.  Šatko vým  otevřel 
mořské  plavbě  ústí  Pečory,  získal  si  veliké 
zásluhy  o  mořské  spojení  Sibiře  a  plavbu 
po  Jeniseji,  zaČež  odměněn  velikou  zlatou 
medaillí  spoVčností  pro  ruskou  plavbu  ná- 
mořní a  napsal  řadu  spisů,  jako:  O  kitolovstvé 
i  \yérinych  promyslach  v  Sěvernom  okeané 
i  na  Novoj  Zemfé  (v  >Trudach  volno-ckonom, 
obŠč.«);  Trudy  dlja  o^akomlenija  s  séverom 
Rossiji  (Petr.,  1882);  Sever  Rossiji  (t.,  1870) 
a  j.  Tir, 

Sidra  nebo  Sidre,  moderní  název  Ve- 
liké Syrty,  Široký  to  záliv  ve  Středozemním 
moři  tvořený  záhybem  břehu  tripolského, 
mezi  Ras  Sem  nebo  Ras  er  Rasat,  v  severní 
části  území  Bárka,  na  32®  66*/,'  s.  š.  a  21** 
38*//  v.  d.  Gr.  a  mezi  mysem  Masráta.  na 
32«  22'  s.  š.  a  15«  13'  v.  d.  Gr.  a  tedy  610  frm 
široký.  Bod,  kde  záliv  vniká  nejhlouběji  do 
pevnmy,  a  to  v  hloubce  220  km,  označen 
je.st  rejdou  Muchtaru  na  30*  17'  43"  s.  š.  ^ 
18*  59'  v.  d.,  v  níž  leží  ostrůvek  Bušeifa, 
jediný  v  celém  zálive.  Domorodí  lodivodóvé 
vztahují  často  název  S.  jen  na  čásř  zálivu 
obsaženou  mezi  Ras  Teiones  na  j.  od  Ben- 
gází  a  Ras  Khárah  na  j.  od  Masráty,  čímŽ 
zmenšuje  se  šířka  zálivu  na  216  km  a  hloubka 
na  97  km.  Záliv  tento  není  téměř  loďmi  na- 
vštěvován, neboC  v  celém  svém  rozsahu  vy- 
kazuje jen  pusté  a  jednotvárné  pobřeží  bez 
jediného  dobrého  přístavu.  Břeh  tento  jest 
tak  nízký,  že  ospravedlňuje  rčení  starověkých 
plavců,  že  není  tu  ni  moře,  ni  země.  Na  všech 
stranách  viděti  zde  zatopené  roviny,  jejichž 
hladina  splývá  téměř  s  povrchem  moře 
v  jedno,  tak  že  často  lodi  tu  zbloudí  a  ztro- 
skotají se.  Tšr, 

8Íeb.:  1)  S.,  bot.  zkratek,  jimž  označen 
jest  Franz  Wilhelm  Sieber.  —  2)  S.,  zool. 
zkratek,  jímž  jest  značen  Karl  Theodor  Ernst 
v.  Síebold. 

Siebeok  Hermann,  filosof  něm.  (*1842), 
professor  na  universitě  v  Giesscch,  byl  pů- 
vodně přívržencem  směru  Herbartova;  po- 
zději přešel  výhradně  na  pole  filosofie  ná- 
boženství a  z' jeho  prací  také  jest  nejcen- 
nější Lehrbuch  der  ReligionspMlosophie  (1893), 
kde  vykládá  historickým  způsobem  rozvoj 
myšlenky  náboženské  v  kulturním  životě  a 
obnovuje  také  otázku  o  pravdě  rábožcnslví. 
Mimoto  napsal:  Wesen  der a^^stket.  Anschauung 
(1875);  Ueber  Bewusstsein  als  Schranke  der 
Saturerkenntnis  (1879);  Geschichte  d.  Psycho- 
logie {ISSO)  ;  Beitráge  ^ur Entstehungsgeschichte 
d.  neueren  Psychologie  (1891)  a  j. 

Siebengebirge  (Sedmihoří),  malý  hor- 
ský massiv  v  prus.  prov.  porýnské  na  pr. 
bř.  Rýna  na  j.  od  ústí  ř.  Sieg,  jest  od  ssz. 
k  jjv.  12  km  dlouhý,  4—5  km  široký  a  po- 
krývá plochu  55  km*\  Pokládá  se  obyč.  za 
severozap.' prodlouženi  Wcsterwaldu  a  před- 
stavuje skupinu  bývalých  kuželů  sopečných, 
jež  zdvihají  se  nad  řady  pahorků  oblých  fo- 
rem, pokrytých    lesy  a  bujnými  lučinami. 


Siebengriinden  —  Siebold. 


133 


Zvláště  pozoruhodno  jest  sedmero  jeho 
vrcholků:  Drachenberjj  (325  m)»  Wolkenbuig 
(329  «),  Petersberg  (334  m),  Nonncnstrom- 
bciigr  /331  m),  VelWf  Ďlberg  (464  m),  Lohr- 
bera  (440  m)  a  L6wenburg  (459  m).  Skály 
v  sev.  části  massivu  jsou  čedičové,  v  jižní  tra- 
chytové,  pouze  Ldwenburg  jest  doleritový. 
S.  jest  z  nejkrásnějších  partií  rýnských.    Tsr. 

Siebeagraiiden  viz  Scdmigrunty. 

StebenliiliUMr  viz  Sedmichalupy. 

8i6be]ili5feii,  ves  na  Mor.,  viz  Sedm- 
dvorů. 

Biebenliaben  (čes.  Sedm  lánu)^  ves  ve 
Slezsku,  hejtm.  Frývaldov,  okr.  Vidnava,  fara 
Skorošice,  pš.  Friedeberg;  14  d.,  73  oby  v.  n. 
(1900). 

Siebenthan  viz  Simtany. 

Sleber:  1)  S.  David,  varhanář,  postavil 
r.  1698  pro  chrám  kláštera  augustiniánského 
u  sv.  Tomáše  v  Brně  varhany  o  23  rejstřících. 

2)  S.  Gottfried,  varhanář,  žil  v  1.  pol. 
XVIII.  stol.  v  Brně,  kdež  postavil  varhany 
v  chrámě  kláštera  augustiniánského  u  sv.  To- 
máše o  38  rejstřících  a  ve  Svídnici  o  45  rej- 
střících. 

3)  S.  Michal,  ryjec  a  kněz  řádu  pavlán- 
ského (*  1724  v  Troskotovicích  na  Moravě  — 
1 1788  ve  Dlouhé  Lhotě  v  Čechách).  Po  stu- 
diích na  gymnasiu  v  Mikulově  a  v  Litomyšli 
vstoupil  do  řádu  pavlánského,  stal  se  pře- 
vorem  v  Mor.  Krumlově  a  posléze  v  Obo- 
řišti.  Zhotovil  několik  rytin  rozličných  sva- 
tých a  klášterů  svého  řádu;  z&stavil  též 
rukopisné  dílo:  Apparatus  normalis  ad  com- 
parandam  utriusque  historíae  not il tam  (2  d., 
nyní  ve  Strahovské  bibliotéce),  pojednávající 
vl.  díle  o  rozličných  národech  na  světě, 
ve  druhém  o  posloupnosti  papežů,  císařů, 
králů,  koncilií  a  ozdobené  jeho  vlastními 
malbami  a  obrázky  tuší  provedenými. 

4)  S.  Franz  Wilhelm,  cestovatel  a  pří- 
rodopisec  (*  1789  v  Praze  —  f  1844  t.\  vy- 
studoval v  Praze  gymnasium,  pak  věnoval 
se  nějaký  čas  vědám  technickým,  podnikl 
cestu  do  Alp  a  Itálie  a  vydával  herbáře 
rostlin  alpských  a  českých  a  trav  evrop- 
ských. Potom  studoval  lékařství,  ockonomii, 
zeměměřictví  a  j.,  studii  těch  však  nedo- 
končil. V  I.  1816—19,  maje  za  průvodce  za- 
hradníka Jos.  Kohouta  z  Jindř.  Hradce,  pod- 
nikl cestu  na  Krétu,  do  Egypta  a  do  Pale- 
stiny, konal  tu  studia  zeměpisná  i  přírodo- 
pisná, nashromáždil  pak  bohaté  sbírky, zvláště 
starožitností  egyptských  a  sbírku  rostlin.  Po 
návratu  vystavil  sbírky  své  v  Praze,  pak  ve 
Vídni  a  nabízel  je  marně  ke  koupi  vládě 
rakouské,  začež  mstil  se  opětovnými  na  ni 
výpady.  Konečně  podařilo  se  mu  prodati 
sbírky  mnichovské  akademii  věd.  Tím  však 
nebyl  vysvobozen  z  veliké  tísně  peněžní,  jež 
ohrožovala  jeho  existenci.  Aby  si  pomohl, 
zařizoval  všesvětový  ústav  cesto vatelský  a 
tvrdil,  že  má  účinný  prostředek  proti  vztek- 
lině, jejž  nabízel  za  cenu  obrovskou.  Obé 
však  selhalo.  Nicméně  podařilo  se  mu  přece 
sehnati  potřebné  prostředky  na  novou  vý- 
pravu.  Byla    to   cesta  kolem   světa,  kterou 


podnikl  v  1.  1822—24.  Na  této  cestě  pro 
hrubé  chování  své  i  nesnášelivost  přišel  do 
sporu  s  představenými  i  s  mužstvem  lodí 
dopravních,  i  bylo  mu  za  to  často  snášeti 
citelný  trest,  ba  dokonce  i  ztýrání.  Také  na 
této  výpravě  nashromáždil  bohaté  sbírky. 
Navrátiv  se  uspořádal  výstavu  v  Drážďanech, 
zdržoval  se  tu  nějaký  čas,  potom  v  Praze  a 
ve  Vídni.  V  době  této  zřejmě  již  patrný  byly 
u  něho  známky  duševní  poruchy.  R.  1830 
odebral  se  do  Paříže  a  podnikl  odtud  bot. 
cestu  do  Alp  francouzských.  T.  r.  vrátil  se 
do  Prahy,  tu  pak  choroba  jeho  za  opětov- 
ných návalů  zhoršila  se  měrou  tou,  že  musil 
býti  dopraven  do  ústavu  choromyslných, 
v  němž  ztrávil  dlouhou  řadu  let  až  do  své 
smrti.  Vydal  hlavně:  Beschreibendes  Ver^eich- 
nis  der  in  den  Jahren  i8iy  u.  i8i8  auf  einer 
Ret  se  durch  Kréta,  Egypten  und  Palaestina 
gesammelten  Álterthumer,  Nátur-  und  Kunsť 
producte,  nebst  einer  Abhandlung  uber  egyp- 
tische  Mumien  (Vid.,  1819);  Ueber  die  Begrún- 
dung  der  Radikalkur  bet  ausgebrochener  Wasser* 
scheu  (Mnich.,  1820);  Herbarium  Florae  Au- 
striacae  seu  collectio  exquisitissimarum  stir- 
pium  in  Imperii  Austriaci  provinciis  sponte 
crescentium.  Sectio  prima,  3oo  specierum  im- 
primis  alpinarum  continens  (Praha,  1821);  Reise 
nach  der  Insel  Kréta  im  griechischen  Archi- 
pelagus  (Lip.,  1823,  2  sv.);  Skine  einer  Reise 
von  Kairo  nach  Jerusalem  (Praha  a  Lip., 
1823).  V  Okenově  časopise  »Isis<  uveřejnil 
různé  práce,  mezi  nimi  i  obsahu  hrubě  pole- 
mického, a  v  době  pozdější  psal  též  básně, 
dramata,  veselohry  a  pojednáni  zmateně  filo- 
sofická. 

Siebojed,  ves  v  Čechách,  viz  Hříbojedy. 

Siebold:  1)  von  S.  Karl  Kašpar,  lékař 
něm.  (♦  1736  v  Nidecku  v  Julišsku  —  f  1807 
ve  Vircpurce).  Jsa  syn  ranhojiče  oddal  se 
taktéž  chirurgii,  za  dalším  vzděláním  pobyl 
v  Paříži  a  v  Londýně,  načež  se  stal  prof. 
anatomie,  chirurgie  a  porodnictví  ve  Virc- 
purce. Napsal  zvláště:  Collectio  observationum 
medico-chirurgicarum  (1769);  Chirurgisches 
Tagebuch  (1V92).  Z  rodiny  jeho  vyšla  řada 
pTirodozpytcův  a  lékařů. 

2)  v.  S.  Adam  Eiias,  lékař  něm.,  syn 
před.  (*  1775  ve  Vircpurce  —  f  1828  v  Bcr- 
líněV  R.  1799  stal  se  prof.  lékařství  ve  svcm 
rodišti,  r.  1816  pak  v  Berlíně,  kdež  zřídil 
porodnici.  Hlavní  jeho  díla  jsou:  Handbuch 
\ur  Erkenntnis  u.  Heilung  der  Frauen\immer- 
krankheiten  (1811,  2.  vyd.  1821—23,  2  sv.i; 
Lehrbuch  der  theoretisch-praktischen  Eutbin- 
dungskunde  (1803—04;  4.  vyd.  1824,  2  sv.); 
Lehrbuch  der  Geburtshilje  {5.  vyd.  1831). 

3)  von  S.  Philipp  Franz,  přírodozpytec 
a  cestovatel  něm.  (*  1796  ve  Vircpurce  — 
t  1866  v  Mnichove).  Studoval  lékařství  a 
vědy  přírodní,  r.  1822  odebral  se  na  Jávu 
jako  zdravotní  důstojník  hollandský,  r.  1823 
provázel  poselství  do  Japanu,  kdež  setrval 
až  do  r.  1830,  zabývaje  se  jednak  pracemi 
vědeckými,  jednak  praxí  lékařskou.  Zjednav 
si  v  Jeddč  od  cis.  bibliotekáře  mapu  Japanu, 
byl  za  to  vypověděn  ze  země  a  vrátil  se  do 


134 


.»:> 


Siedlce  —  Siegburg. 


HoUandska.  R.  1859  odebral  se  opět  do  Ja- 
panu; r.  1861  vstoupil  do  služeb  taikuno- 
výdi,  ale  r.  1862  vrátil  se  do  Vircpurka.  Teho 
sbírky  přírodovědecké  a  ethnografícke  zí- 
skalo museum  v  Lejdě.  S.  napsal:  Nippon, 
Archiv  ^iir  Beschretbung  von  Japan  (Lejda, 
1832—51,  s  atlantem;  2.  vyd.  Vircp.,  1897  sL); 
Fauna  japonica  (zpracov.  s  Temminckem, 
Schleglem  a  Haanem,  Lejda,  1833—51,  7  d.); 
Flora  japonica  (t.,  1835 — 70);  Bibli otheca  ja- 
ponica společně  s  J.  Hoffmannem  (t.,  1833  až 
1841,  6  d.);   Catalogus  librorum  japonicorum 

Ž.,  1845);  Isagoge  in  bibliothecam  jap, (t.,  1841) ; 
pitomé  linguae  jap.  (Batavia,  1826 ;  2.  vyd. 
Lejda,  1853);  Florae  jap.  ýamiliae  nat.  (s  Zuc- 
carinim,  Mnich.,  1851)  a  Urkundl.  Darstellung 
der  Bestrebungen  Niederlands  u.  Russlands  \ur 
Eróffnung  Japans  (Lejda,  1854).  Srv.  A.  v.Sie- 
bold,  Denkwúrdigkeiten  aus  dem  Leben  u. 
Wirken  von  Ph.  Fr.  v.  S.  (Vircp..  1896)  a 
Ph.  Fr.  v.  S-s  letzte  Reisen  nach  Japan  1859 
bis  1862  (Berl.,  1903). 

4)  v.  S.  Eduard  Kašpar  Jacob,  lékař 
něm.  (♦  1801  ve  Vircpurce  —  f  1^61  v  Go- 
tinkách).  Stal  se  r.  1829  prof.  porodnictví 
v  Marburce  a  r.  1833  v  Gotinkacb.  Hlavní 
jeho  dílo  je  Versuch  einer  Geschichte  der  Ge- 
burtshilýe  (1839—45,  2  sv.,  nový  přetisk  1901 
až  1902).  Krom  toho  napsal  také  Lehrbuch 
der  gerichtlichen  Medi^in  (1846\ 

5)  von  S.  Karl  Theodor  Ernst,  zoolog 
něm.,  bratr  před.  (♦  1804  ve  Vircpurce  — 
t  1886  v  Mnichově),  vystudoval  v  Gotinkách 
a  v  Berlíně  lékařství,  r.  1831  stal  se  okres- 
ním lékařem  v  Heilsbergu  v  Prusku,  r.  1835 
ředitelem  porodnice  a  r.  1839  též  městským 
lékařem  v  Gdaňsku,  r.  1840  ustanoven  pro- 
fessorem  fysiologie  a  srov.  anatomie  v  Tu- 
binkách,  r.  1845  ve  Freiburku,  r.  1850  ve 
Vratislavi,  r.  1853  v  Mnichově,  kdeŽ  svěřeno 
mu  zřízení  ústavu  fysiologického  a  kdež  po- 
zději též  zastával  stolici  zoologie  a  byl  ře- 
ditelem   zoologicko  -  zootomického    ústavu. 

V  dějinách  zoologie  náleží  mezi  přední  ba- 
datele. Vděčíme  mu  za  poznání  stavby  těla 
a  života  mnohých  živočichů.  Stanovil  kmeny 
prvoků  (Protoi[oa)  a  členovců  {Arthropoda% 
sledoval  vývoj  a  životní  cyklus  hlístů  plo- 
chých a  zejména  vynikl  výzkumem  samo* 
březnosti  (parthenogenese)  u  hmyzu.  Ze  spisů 
jeho  buďtež  uvedeny:  Lehrbuch  der  verglei- 
chenden  Anatomie  der  wirbellosen  Tiere  (se 
Stanniusem,  Berl.,  1845— 48,  2  d.);  Ueber  die 
Band'  und  B/asewjvórmer  (Lip.,  1854);  Wahre 
Parthenogenesis  bei  Schmetterlingen  und  Bienen 
(t.,  1856);  Beitráge  \uv  Parthenogenesis  der 
Arthropoden  (t.,  187l).  Založil  také  r.  1849 
a  vedl  s  Kóllikerem  časopis:  »Zeitschrift  fUr 
wissenschaftliche  Zoologie*. 

Siedloe  (Sedlec),  gub.  město  rus.  v  údolí 
Livce    (přítoku    Bugu).    Stanice   železniční. 

V  S-cích,  z  veliké  části  vystavěných  ze  dřeva, 
bydli  19.020  obyv.  (1900).  (Mnoho  židů.)  Jest 
tam  pravoslavný  a  katol.  kostel,  synagoga; 
chlapecké  i  dívčí  gymnasium,  2  knihovny, 
divadlo,  2  knihtiskárny,  několik  dobročinných 
ústavů,    2    pivovary    a   vinopalna.    S.  byly 


původně  vsí,  již  Sigmund  L  (1547)  povýšil 
na  město,  které  r.  1650  přešlo  do  majetka 
knížat  Czartoryských.  V  1.  1796—1809  pří- 
slušely k  Rakousku.  Od  r.  1867  jsou  městem 
gubernským.  Městu  mnohokráte  ublížily  po- 
žáry (r.  1874  shořelo  skoro  celé  město).  — 
Siedlecký  Újezd  prostírá  se  na  ploŠe 
1390  km*  a  má  85.089  obyv.,  z  čehož  je 
24.000  drobné  šlechty. 

Siedlecká  gubernie  jest  -'  desíti  gu» 
bernii  království  Polského.  Zaujímajic  plo- 
chu 14.334-6  km*,  hraničí  na  scv.  s  gub. 
lomžskou,  na  sev.-vých.  s  grodenskou,  na 
záp.  s  varšavskou  a  radomskou,  na  jihu 
s  fublinskou,  na  jihových.  s  volyňskou;  děli 
se  na  9  Újezdů  (siedlecký,  v^grovský,  soko- 
lovský, konstantinovský,  bělský,  vlodavský, 
radzyňský,  lukovský  a  garvolinský)  a  má 
775.316  obyv.  (60%  Poláků,  207o  Rusův^ 
ostatek  Židé,  Němci  a  j.  Podle  náboženství 
nejvíce  katolíků,  pravoslavných  150.000,  židO 
110.000  a  15.000  evangelíků).  Siedl.  gub.  jest 
většinou  rovinatá.  Sever  jest  poněkud  vyšší 
nežli  jih.  Geologicky  siedl.  gub.  náleží  k  na- 
plaveninám.  V  podobě  ostrovů  sem  tam  vy- 
stupuji horní  vrstvy  křídové  a  starší  třeti- 
horni.  Půda  iest  většinou  plsčitě-blinitá,  ne- 
příliš úrodná.  Nad  polovici  se  zorává;  lesy 
pokrývají  více  než  pětinu  půdy;  méně  jest 
luk  (nejlepší  v  údolí  Bugu  a  Livce),  pastvin 
a  sadů.  Většinu  řek  pojímá  hraniČný  Bug  a 
jeho  přítoky.  Visla  tvoří  čásf  hranice  jino- 
západní.  Četné  močály  hlavně  na  jihových. 
gubernie  a  jezera.  Obyvatelstvo  živí  se  hlavně 
hospodářstvím,  jež  v  poslední  době  se  zve* 
lebuje.  (Pěstuje  se  pšenice,  žito,  oves,  bram- 
bory; též  řepka  a  cukrovka.)  Vedle  polního 
hospodářství  i  značný  chov  dobytka  (pě- 
stuje se  skot;  hlavně  však  důležitý  je  chov 
vepřův  a  koní);  také  uměR  chov  ryb  za- 
slouží zmínky.  Průmysl  není  značný.  Všech 
továren  1319  s  ročním  výnosem  6Vt  roill. 
rublů  (59  vinopalen,  29  pivovarů,  1  cukro- 
var, 8  skláren,  jirchárny).  Gubernií  siedl. 
probíhá  několik  železnic  (délka  všech  tratí 
1072  km)]  lodmi  splavny  jsou  Bug  a  Visla; 
pltmi  Livec  a  Krzna.  V  gub.  siedlecké  jest 
745  učebních  ústavů  s  21.288  žáky  (dívek 
4675);  lékařů  jest  57,  zvěrolékařů  8,  léká- 
ren 40,  nemocnic  10,  dětských  útulků  5. 
Gubernie  siedl.  vznikla  r.  1867  ze  4  sever- 
ních Újezdů  bývalé  gubernie  lublinské  a 
z  malé  části  gubernie  varšavské.  Pp. 

Biedmlo^ód,  pol.  jm.  Sedmihradska. 

SiOff,  řeka  v  prus.  prov.  vestfálské  a  po- 
rýnské,  pramení  se  na  jihozáp.  svahu  Eder- 
kopfu  ve  Vestfálsku,  protéká  Porýnskem  a 
vlévá  se  do  Rýna  3  km  pod  Bonnem  po  toku 
131  km  dl.,  jenž  splavný  jest  od  Siegburka. 
Údolí  řeky  bohato  jest  želez,  rudami.     Tšr^ 

Siegburg,  kraj.  město  v  prus.  vlád.  ob  v. 
kolínském,  nad  ř.  Sieg  a  při  Želez.  dr.  Kolín- 
Giessen  aTroisdorf-Bergneustadt,  má  14.162 
obyv.  (1900),  katol.  kostel  (ze  XIII.  stol.), 
ev.  kostel,  gymnasium,  katol.  učit.  seminář, 
dvě  trestnice,  továrny  na  válečné  náboje, 
hliněné  a  ohnivzdorné  zboží,  na  tisk  bavln. 


Siegel  —  Siegfried.  135 


láteK,  mlýny,  pily  a  doly  na  kyz  a  křemenec. 
Rozsáhlé  budovy  bývalého  opatství  bene- 
diktinského slouží  podnikám  továrním. 

Sl^l^l    Heinrich,    právní    historik   ně- 
mecký (♦  1830  v  Laděn  burce  v  Badcnsku  — 


produkováno  tim  způsobem  velmi  mnoho 
obrazů,  nejvíce  Rembrandtových.  L.  de  La- 
borde  uvádí  ve  své  »Hist.  de  la  gravure  en 
maniérenoire«(Pař.,1839)sedmrytmS-ových. 

Blegena,  planetoida  objevená  1 .  břez.  1894 


t  1899  ve  Vídni).   Studoval  v  Heidelbercc,   Wolfem.  Průmérná  svétlost  v  opposici  10-5. 
Bonnu  a  Giessech,  uveřejnil  jii  jako  student   Označeni  (!^,  Gs, 


spis  Vas  deutsche  Erkreckt  nach  den  Rechts- 
qmeilen  des  Mittelalters  (Heidelberk,  1853), 
habilitoval  se  r.  1853  v  Giessech  jako  soukr. 


8l6firert:   1)  S.  August,  malíř  německý 
(♦  5.  břez.  1820  —  t  13.  říj.  1883   v  DUssef- 


docent  pro  německé  právo  a  to  na  základě ;  ďorfě,  kdež  od  r.  1835  pracoval  na  akademii 
spisu  Die  germantsche  Verwandtschattsberech- ,  u  Hildebrandta  a  Schadowa).  V  1.  1846—48 
nung  mit  besonderer  Be\iehung  auf  die  Erben-  ■  cestoval  po  Hollandsku,  Belgii,  Francii  a 
folge.  R.  1857  stal  se  mimořádným,  r.  1862  Itálii.  Pak  žil  v  Mnichově  a  Neu-Wíedu,  za- 
řádným  professorem  německých  říS.  a  práv-  bývaje  se  malováním  podobizen.  R.  1851 
nich  dějin  a  něm.  soukr.  práva  ve  Vídni,  j  usadil  se  opět  v  DUsseldorfě.  Jako  všichni 
Jako  člen  vídeňské  akademie  (od  r.  1863) ;  odchovanci  tehdejších  akademii  maloval  s  po- 
S.  zjednal  si  velikou  zásluhu  o  rozličné  vě-  čátku  historické  obrazy,  ale  pak  přešel  k  malbě 
decké  podniky  týkající  se  pramenů  něm. .  výjevů  ze  soudobého  života,  vždy  anekdo- 
práva,  zejména  o  publikaci  Die  ósterreichi-  ticky  pojatých  a  velmi  pečlivě  provedených, 
sckenWeisthúmer  (Vid.,  1870—88,  sv.  1.— 7.).  jako  byly:  Svátečni  den  (1852);  Chudá  rodina 
Ze  spisů  jeho  buďtež  uvedeny:  Geschichte  ^.  hostem  u  boháče  (1858,  ve  vídeňské  cís.obra- 
des  deutschen  Gerichtsverfahrens  (Giessen,  i  zářně);  Obéd\  Laskavá  pomoc  (1870,  Kunst- 
1857,  s v.  1.);  Das  Versprechen  als  Verpflich-  hzWe  v  Hamburce);  Opuštěni  a  j.  v.  F.H-s. 
tungsgrund  (Berl.,  1873);  Lehrbuch  der  deuť  2)  S.  Georg.  básník  něm.  (♦  1836),  byl  od 
schen  Rechtsgeschichte  (t.,  1886,  3.  vyd.  1895).  r.  1883  učitelem  klass.  jazyků  pf  i  kadetním 
V  >Sitzungsber.«  vídeňské  akademie  S.  uve- '  sboru  v  Mnichově,  nyní  zabývá  se  pouze  pra- 
řejnil  četné   menší  stati  z  oboru  právních  ;  cemi  literárními,  hlavně  tvorbou  dramatickou, 


dějin,  jako:  Die  beiden  Denkmáler  des  ósterr. 
Landesrechts  und  ihre  Entstehung  (1860V,  Die 
Lowibardo-Commentare  (1862);  Die  Erholung 
und  Wandelung  im  gerichtlichen  Verfahren 
(1863);  Die  Gefahr  vor  Gericht  und  im  Rechts- 
gang\\^(it)\  Ueber  einen  neuen  Versuch^  den 
Charakter  und  die  Entstehung  des  dltesten  óster- 
reickischen  Landrechts  fest^stellen  (1867) ;  Ueber 
den  Ordo  judiciarius  des  Eilbert  von  Břemen 


v  niž  jest  zástupcem  nového  směru  ideali- 
stického. Uvádíme:  tragédie  Klytámnestra 
(1871,  3.  vyd.  1881);  Kriemhild  (l.čásf  Sieg- 
ýrieds  Tod,  1887,  2.  část  Kriemhilds  Rache, 
1888)  a  romantickou  veselohru  Der  Graf  von 
Provence  (pod  pseudon.  Ludwig  fiiron, 
1873). 

Bleg^ertia  Kbr.  em.,  oddělení  z  rodu  Rhi^o- 
carpon  (lišejníků  korovitých),  lišící  se  od  od- 


(1867);  Das  Gúterrecht  der  Ehegatten  im  Stifts- \  áé\eni  Eurhizocarpon  svými  výtrusy,  které 
land  Saliburg  (1882);  Die  rechtliche  Steilung  \  zůstávají  dlouho  bezbarvými  a  teprve  od- 
der  Dienstmannen  in  Oesterreich  (1883);   Z>er   umírajíce  poněkud  hnědnou.  EBr. 

Handschlag   und  Eid  (1894)   a  j.  —  Srovn.  ,     Siegortian  viz  Zighartice. 
Wretschko, Heinrich S.řBerl.,  1900) ;Schwind,  |     Sleifeld  viz  Vítězov. 
Heinrich  S.  (Vid..  1902).  Siesrfried:  1)  S.,   Sigfried,  viz    Nibe- 

Sies^n,  kraj.  město  v  prus.  vlád.  obv.  lungové. 
arnsberském  ve  Vestfálsku  nad  ř.  Sieg  a  při  ,  2)  S.,  arcibiskup  mohuč.  (f  1084),  vstoupil 
žel.  dr.  Hagen-Betzdorf,  má  22  109  obyv.  r.  1038  do  kláštera  fuldského,  stal  se  tam 
(1900),  katoT.  a  ev.  kostel,  dva  zámky  býv.  |  r.  1058  opatem  a  r.  1060  arcibiskupem  mo- 
kníŽ.  rodu  z  Nassau-Siegenu,  reálné  gymna-  j  hučským.  R.  1064  podnikl  pout  do  Palestiny, 
sium,  horní,  průmysl,  a  lukařskou  školu,  ;  r.  1066  spojil  se  na  říšském  snému  v  Tri- 
pobočku  Říš. banky,  továrny  na  stroje,  papír,  buru  se  svým  dřívějším  protivníkem,  Han- 
sukno,  kůže,  železné  zboží,  doly  a  huti  na  nonem,  arcib.  kolínském,  aby  přivedl  k  pádu 
železo.  S.  bývalo  hlavním  městem  knížetství,  I  arcibiskupa  Adalberta  brém:?kc'ho,  r.  1069 
naleževšího  linii  Nassavsko-Oraňské.  R.1815  .byl  po  vůli  Jindřichovi  IV.,  když  král  usilo- 
přivtéleno  k  Prusku.  |  val  o  rozvod  se  svou  raanželKou  Berthou, 

von  Siegen  Ludwig,  vynálezce  t.  zv.  čer-  •  proto  a  ještě  z  jiných  příčin  obžalován  u  pa- 
néhouměnívmědiryjectví(*1609vUtrechtě—  i  peže,  byl  r.  1070  přinucen  v  Říme  podrobiti 
1 1680  ve  Wolfenbflttelu).  Vstoupil  do  služeb  I  se  pokání.  Ale  brzy  potom  opět  přidal  se 
vojenských  k  lantkraběti  Vilému  VI.  Hes-  j  ke  straně  královské  a  r.  1076  předsedal  na 
skému,  jemuž  předložil  r.  1642  podobiznu  j  synodě  wormské,  která  Řehoře  Vil.  sesadila, 
jeho  matky  Amalic  Alžběty,  vladařky  hesské,  záhy  však  opét  podrobil  se  papeži,  r.  1077 
první  to  práci  provedenou  černým  uměním  pomazal  protikrále  Rudolfa  Švábského, r.  1081 
(viz  Ryjectví,  str.  A30a),  Přešed  pak  do  druhého  protikrále  Heřmana  Lucemburského, 
služeb  vévody  z  Wolfenbflttelu,  stal  se  pod-  načež  se  uchýlil  do  kláštera  Hasungen,  kdež 
plukovníkem  a  spojil  se  s  princem  Rupertem    zemřel. 

Falckým,  který  sdělil  se  o  S-ův  vynález  3)  S.  Karl,  prot.  theolog  něm  (♦  1830  — 
s  Evelynem,  jenž  pak  propagoval  nové  umění  f  1903),  stal  se  r.  1858  gymn.  učitelem  v  Gu- 
V  Anglii.  Tam  bylo  zvláště  v  XVIII.  stol.  re-  :  ben,  r.  1860  v  Magdeburce,  r.  1875  řád.  pro- 


136 


Siegharts  — ^Siemens. 


fessorcm  starozákoní  exegese  a  hebr.jazvka 
v  Jené,  r.  1892  tamtéž  taj.  cirk.  radou.  Ka- 
psal:  Philo  von  Alexandrien  als  Ausleger  des 
Alten  Testaments  (jena,  1875);  LehrbucJi  der 
neuhebr.  Sprache  u.  Litteratur  (s  H.  Strackem, 
Karlsruhe,  1884);  Die  theologische  und  die  hi- 
storische  Betrachtung  des  alten  Testaments 
(Frankf.  n.  M.,  1890),  Hebr,  Wórterbuch  ^wm 
Alten  Testament  (s  B.  Stádem,  Lip..  1892  až 
1893);  do  Nowackovy  publikace  »Handkom- 
mentar  zum  Alten  Testamente  napsal  kom- 
mentary  ke  Kazateli,  Písni  písní,  Kzrovi.  Ne- 
hemiovi  a  Estere  (Gotinky,  1898—1901).  Dále 
vydal:  Eusebii  canonum  epitome  ex  Dionjrsii 
Telmaharensis  chronico  petita  (s  H.  Gelzerem, 
Lip  ,  1884);  The  book  o/Job;  Critical  edition 
(t.,  1893);  Dos  Buch  von  der  Erkenntnis  der 
Wahrheit  (z  C.  Kaysrovy  pozůstalosti,  Štrasb., 
1893);  ve  výmarském  vydání  dél  Goetheo- 
vých  zpracoval  s  B.  Seuffertem  7.  svazek: 
Noten  lum  Divan, 

Bleg^harti  {Gross-S,),  městečko  v  Dol. 
Rakousích,  při  železné  dr.  Sigmundsherberg- 
Cmunt,  v  hejtm.  a  okr.  českobcjdovskéra, 
má  2577  obyv.  (1900),  výrobu  hedvábných 
stuh,  atlasu,  sametu,  koberců,  niti  a  strojní 
pletárny. 

Slegl  Karl,  historik  ném.  (♦  1851  v  Já- 
chymové). Vykonav  studia  právnická  vstou- 
pil r.  1874  do  soudní  praxe  při  krajském 
soude  chebském,  kde  v  hodnosti  adjunkta 
působil  v  1.  1879—94,  načež  pro  nemoc  ner- 
vovou vstoupil  na  dočasný  a  r.  1902  na  trvalý 
odpočinek.  Od  října  1895  spravuje  mčstský 
archiv  chebský,  jejž  nové  uspořádal  a  jehož 
katalogy  r.  1900  vydal  tiskem,  t.  r.  jmenován 
konservátorem  centrální  kommisse  vídeňské. 
S.  již  jako  student  obíral  se  pracemi  histo- 
rickými a  jest  horlivým  spolupracovníkem 
časopisů  >Egerer  Zeitung*,  »Egercr  Jahr- 
buch«,  >Mitteilungen  des  Vereins  fUr  Ge- 
schichte  der  Deutschcn  in  B6hmen<,  »Unser 
Egerland«,  »Erzgebirgs-Zeitung«  atd.  R.1900 
vydal  jako  ovoce  mnoholeté  neúnavné  práce 
pořadatelské  velecennou  publikaci  Dle  Kata- 
loge  des  Egerer  Stadtarchives.  Z  ostatních 
prací  jeho,  jež  vesměs  jsou  věnovány  poli- 
tickým a  sociálním  dějinám  Chebska,  sluší 
vytknouti:  Das  Achtbuch  des  Egerer  SchOffen- 
gerichts  I.  aus  der  Zeit  v.  1310-1390  (1901), 
11.  von  1391—1668  (1903);  Materialien  lur 
Geschichte  der  Egerer  Lateinschule  von  i300 
bis  i62g  (1902).  Nk. 

Sieglin  Wilhelm,  historik  něm.  (♦  1855\ 
byl  po  dokončených  studiích  kustodem  při 
univ.  knihovně  v  Lipsku,  r.  1898  stal  se 
mimoř.  prof.  tamže,  r.  1899  řád.  prof.  v  Ber- 
líně pro  hist.  geografii;  zároveň  jest  ředite- 
lem král.  semináře  pro  tento  obor.  Vydal: 
Chronologie  der  Btlagerung  von  Sagunt  (1878); 
Die  Fragmente  des  L.  Coelius  Antipater  (Lip., 
1879);  Kartě  der  Entwickelung  des  rómischen 
Reiches  (t.,  1885);  Atlas  ^ur  Geschichte  von 
Italien  im  Altertum  (t.,  1896);  Schulatlas  ^ur 
Geschichte  des  Altertums  (1899);  znovu  zpra- 
coval Sprunerův:  Atlas  antiquiis  (Gotha, 
1893). 


Biehdiohnír:  1)  S.,  vsi  v  Cechách,  viz 
Hleďsebe  3),  4).  —  2)  S.,  ves  t,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Mariánské  Lázně,  fara  Lomy; 
10  d.,  44  obyv.  n.  (1900).  —  3)  S.,  ves  t., 
hejtm.  Jilemnice,  okr.,  fara  a  pš.  Roketnice; 
18  d.,  94  obyv.  n.  (1900),  tkalcovstvi.  —  4)  S., 
ves  t.  u  Hostouné,  viz  SichtigíUr. 

Siemeiui:  1)  S.  Karl  Georg,  technolog 
něm.  (♦  1809  v  Pyrmontě  —  +  1885  v  Harz- 
burgu).  R.  1837  zřídil  první  větší  parní  cukro- 
var v  Brunšviku,  r.  1838  jmenován  správcem 
a  r.  1839  professorem  technolog,  dílen  země- 
dělské školy  v  Hohenheimu.  Napsal:  Die  De- 
stitlierapparate  nebst  Beschreibung  des  Hohen- 
heimer  Dephlegmators  (Stutg.,  1853)  a  Anlei- 
tung  ^m  Brantweinbrennen  (1870). 

2)  S.  Adolf,  generalmajor  prus.  (*  4.  bř. 
1811  v  Pyrmontě  —  f  1.  cce  1887),  výtečný 
dělostřelecký  důstojník,  jemuŽ  délostřel.  věda 
děkuje  za  zvláštní  S-ův  doutnák  {ZeitiUnder) 
a  pod.  vynálezy.  I  ve  výslužbě  zan^el  se 
novými  ideami,  z  nichž  elektrický  dálkomér 
a  systém  k  vypalování  dél  došly  všeobec- 
ného uznání. 

3)  von  S.  Werner,  inženýr  něm.,  vyni- 
kající elektrotechnik  (♦  13.  pros.  1816  v  Lenthe 
u  Hannoveru  —  f  6.  pros.  1892  v  Berlině). 
Věnovav  se  stavu  vojenskému  navštěvoval 
školu  dělostřeleckou  a  inženýrskou  v  Ber- 
líně. R.  1838  jmenován  dělostřeleckým  dů- 
stojníkem, r.  1844  přeložen  do  voj.  arscnálu 
v  Berlíně,  r.  1847  přidělen  ke  kommissi  pro 
zřízení  elektrického  telegrafu  v  Německu, 
r.  1849  vzdal  se  hodnosti  vojenské  a  založil 
s  mechanikem  ].  G.  Halskem  továrnu  na  te- 
legrafní přístroje  a  potřeby.  S.  provedl  ce- 
lou řadu  důležitých  vynálezů  elektrotech- 
nických. Již  r,  1841  měl  první  patent  v  Ně- 
mecku na  galvanické  zlacení,  stříbřeni  a 
niklováni.  K  zužitkování  vynálezu  tohoto 
zřídil  s  Henniiierem  továrnu  v  Berlíně. 
R.  1846  sestrojil  lis  k  obalováni  drátu  iso- 
lací  guttaperčovou,  r.  1847  dosáhl  patentu 
na  tiskací  telegraf,  r.  1848  položil  v  přístave 
Kielském  první  podmořskou  minu  s  elek- 
trickým zapalováním;  t.  r.  stavěl  státní  te- 
legrafní spojení  podzemní  mezi  Berlínem  a 
Frankfurtem  n.  M.  R.  1856  sestrojil  nový  in- 
duktor  zv.  S-ova  kotva,  r.  1859  Zivcdl  jed- 
notku odporu  zv.  S-ova  jednotka  (viz  Od- 
por, str.  637),  r,  1867  vyslovil  veledůležitý 
princip  dynamoelektrický  a  sestrojil  první 
dynamoelektrický  stroj,  který  sám  se  mag- 
netoval (srv.  vyobr.  při  či.  Elektrické 
stroje,  str.  49Ó).  R.  1879  výstave)  první 
elektrickou  dráhu  v  Evropě,  á  to  na  prů- 
myslové výstavě  berlínské.  Továrna  jeho 
objevy  těmito  velmi  mohutněla,  zejména 
v  oboru  stavby  telegrafů.  S-ovi  svěřena  ne- 
jen stavba  telegrafního  spojení  v  Německu, 
ale  on  vystavěl  takořka  celou  sít  telegrafní 
v  Rusku,  veliký  počet  telegrafních  spojení 
v  Anglii  a  jejích  osadách,  v  Již.  Americe,  ve 
Španělsku  a  v  Turecku.  Závod  berlínský 
brzo  nestačoval  a  bylo  třeba  zříditi  r.  1855 
poboční  závod  v  Petrohrade,  r.  1858  v  Lon- 
d<-ně,   r.  1863   v   Tillisu.    R.  1867    vystoupil 


Siemensova  Umpa  regenerativní  —  Siemianowice. 


137 


z  podniku  Halske  a  na  místě  něho  vstoupili 
bratři  S  ovi  Wilhelm  a  Karl.  R.  1890  S. 
předal  vedeni  závodu  svým  synům  Wilhel- 
movi  a  Arnoldovi.  R.  1897  přeměněn  podnik 
v  akciový,  r.  1903  závod  S-6v  spojil  se  se 
xávody  Schuckertovými  v  Norimberce  pod 
názvem  S.-Schuckert-Werke,  akciová  společ. 
8  ničením  omezeným.  S.  jmenován  r.  1860 
čestným  doktorem  filosofie  berlínské  univer- 
sity, r.  1874  členem  berl.  akademie  věd, 
r.  1886  čestným  doktorem  heidelb.  univer- 
sity, r.  1888  povýšen  do  stavu  šlechtického. 
Věnoval  r.  1886  na  zřízení  říš.  fysikálního 
ústavu  v  Berlíně  500.000  mk.  Napsal:  Posi- 
tive Vorschláge  fii  einem  Patentgeset\  (Berl., 
1869);  Gesammelte  Abhandlungen  u.  Vortráge 
(t.,  1881);  Wissenschafl liché  u.  technische  Ar- 
heiten  ft.,  1889);  Lebenserinnerung^n  (t.,  1892). 

4)  S.  Karl  Wilhelm,  inženýr,  bratr  před. 
(♦  4.  dub.  1823  v  Lenthe  —  f  19.  list.  1883 
v  Londýně).  Po  odbytých  studiích  technic- 
kých byl  rok  zaměstnán  prakticky,  načež, 
aby  uplatnil  vynálezy  bratra  svého  Wernera, 
přesídlil  se  do  Londýna;  r.  1851  stal  se  samo- 
statným civilním  inženýrem,  r.  1858  ředitelem 
pobočního  závodu  bratrova  zřízeného  v  Lon- 
dýně; r.  1867  zřídil  ocelárny  v  Birminghamu, 
r.  1869  »Landore-S.- Steel -Works  «,  kdež 
s  bratry  Martinovými  zavedl  nový  process, 
XV.  Martin-S-ův,  pro  výrobu  ocele.  Sestrojil 
r.  1847  parní  regenerátor,  r.  1851  vodoměr 
bathometr,  r.  1860  elektr.  pyrometr.  R.  1881 
zabýval  se  studováním  vlivu  elektrického 
světla  na  vzrůst  rostlin.  R.  1870  jmenován 
čestným  doktorem,  r.  1883  povýšen  králov- 
nou anglickou  do  stavu  rytířského  jako  Sir 
William  S.  Napsal:  On  a  new  regenerative 
condenser  (Lond.,  1850);  On  the  conversion  of 
heat  into  mechanical  effect  (t.,  1853);  On  a  re- 
generative steam  engine  (t.,  1856);  On  the  in- 
crease  oj  electrical  rest  Stance  in  conductors 
with  rise  of  temperature  and  its  application 
to  the  measure  on  ordinary  and  fornace  tem- 
peratures  (t.,  1871);  Ueber  Brennstoff;  Ueber 
Gewinnung  von  Eisen  u.  Stakl  (Berl.,  1874); 
r>ie  Eisen-  und  Stahlindustrie  in  Ěnglanď,  Der 
Bathometer  (i.,  1878);  Eini^e  wissenschaftlich 
technische  Fragen  der  Gegenwart  (t.,  1879-83); 
Uebsr  Erhaltung  der  Sonnenenergie  (t.,  1885). 

6)  S.  Friedrich,  velkoprůmyslník  něm. 
(*  8.  pros.  1826  v  Mentzcndorfě  u  Lubeku  — 
t  26.  květ.  1904  v  Drážďanech).  Do  16  let 
navštěvoval  gymnasium  v  Lubeku,  načež  stal 
se  námoř.  plavčíkem.  Po  nabažení  se  života 
námořního  odebral  se  r.  1848  do  Anglie 
k  bratrovi  Wilhelmovi,pod  nimž  nabyl  prak- 
tického vzdělání  inženýrského.  R.  1856  dal 
si  patentovati  v  Anglii  regenerativní  pec, 
v  niž  po  prvé  užil  principu  regenerativního 
k  úspornějšímu  topení,  k  lepšímu  zužitko- 
vání paliva.  Palivo  přeměnilo  se  ve  zvlášt- 
ních generátorech  v  plyn,  který  dříve  než 
se  spálí,  ve  zvláštních  pecech,  kamnech,  zv. 
regenerátory,  ohřeje  se  na  vyšší  teplotu;  po- 
dobně i  vzduch  potřebný  k  spalování  ohřívá 
se  týmž  způsobem.  Tím  dosáhne  se  doko- 
nalejšího spalování,  vyšší  teploty,  a  užije-li 


se  k  vyhřívání  regenerátorů  horkých  plynů 
do  komínů  unikajících,  dosáhne  se  i  značné 
úspory  paliva.  Po  některých  zlepšeních  za- 
vedl t.  zv.  chemickou  regeneraci,  t.  j.  v  re- 
generátorech plynových  děje  se  i  process 
chemický.  S.  sestrojiltéž  regenerativní  lampu 
a  komín,  při  nichž  dosáhl  až  dvou  třetin 
úspory.  R.  1867  přejal  po  svém  bratru  Han- 
sovi sklárnu  v  Drážďanech.  Četnými  objevy 
a  opravami  ve  výrobě  skla  mohutněl  jeho 
podnik  tak,  že  v  krátké  době  rozšířil  se  na 
5  velikých  skláren  v  Sasku  a  v  Čechách. 
R.  1900  za  své  zásluhy  v  oboru  technickém 
jmenován  čestným  doktorem  techniky  dráž- 
ďanské. Napsal:  Bericht  uber  áie  Smoke  Aba- 
tement  Exhibitton  (Berl.,  1882);  Ueber  die  Vor- 
theiie  der  Amvendung  hoch  erhit\ter  Lujt  (t., 
1883);  Hei\yerýahren  mit  freier  Flammenent- 
ýaltung  (t.,  1885);  Ueber  den  Verbrennungspro- 
^ess  (t.,  1887). 

Siemeniova  lampa  regenerativni  viz 

Lampy,  str.  598. 
Siemeniova  iárovka  viz  Lampy,  str. 

600  fl. 

Biemeriiiff  Rudolf,  sochař  německý 
(*  10.  srp.  1835  v  Královci),  navštěvoval 
tamní  akademii  a  byl  pak  v  Berlíně  žákem 
Blaeserovým,  u  něhož  pracoval  o  reliéfech 
tczewského  mostu.  S  počátku  prováděl  po- 
dle příkladu  svých  učitelů  mythologické  neb 
allegorické  sochy  a  skupiny  {Penelope,  1860) 
a  také  jeho  konkurrcnční  práce  a  návrhy  na 
pomníky  Schillera  a  Goetheho  atd.  nevyni- 
kalv  zvláštní  originálností.  Socha  sedícího 
krdle  Viléma  /.  v  předsíni  berlínské  bursy  a 
Socha  filosoja  Leibni^e  (z  pálené  hlíny,  v  aka- 
demii věd  v  Pešti)  rovněž  koncipovány  po- 
dle osvědčených  předpisův  akademických. 
Rok  1871  přinesl  S-ovi  jako  mnohým  něm. 
umělcům  nové  vavříny,  nebof  oslavy  vítěz- 
ství nad  Francií  poskytovaly  jim  hojného 
zaměstnání;  S.  modeloval  reliéf  na  podstavci 
sochy  Germanie  s  nové  dobytými  kraji  El- 
saska  a  Lotrinska  (ve  Zhořclci  terracottová 
kopie  téhož)  a  od  této  doby  svěřovány  mu 
podobné  práce,  jako  pomník  Bedřicha  II, 
v  Malborgu,  na  jehož  podstavci  nacházejí 
se  bronzové  sochy  čtyř  velmistrů  Něm.  rádu 
rytířského,  Heřmana  ze  Salzy,  Sicgfrirda 
z  Feuchtwangen,  Winricha  z  Kniproile  a 
Albrechta  Braniborského.  V  1.1875-88  vznikl 
objemný  pomník  v  Lipsku  na  vítězství  r.  1871, 
Germania,  ve  výklenku  v  čele  socha  císaře 
Viléma  I.,  v  rozícn  jezdecké  sochy  cis.  Be- 
dřicha, krále  Alberta  Saského,  Bismarcka 
a  Moltkcho.  R.  1883  odhalen  pomník  Luthe- 
rův  v  Eislebenu,  dříve  dodal  S.  pomník  Grae- 
jeho  do  zahrady  berlínské  Charité  (1882)^ 
pak  r.  1883  jezdeckou  5oc/iw  Washingto^ovu  do 
Filadelfie  ve  Spoj.  Obcích.  R.  1892  posta- 
vena obrovská  bronzová  socha  cis.  Viléma  I. 
ve  zbrojnici  berlínské.  S.  je  prof.  a  členem 
senátu  uměl.  akademie  berlínské.      F.  fí-s. 

Siemianowioe,  ves  v  Prus.  Slezsku,  ve 
vlád.  obv.  opolském,  kraji  katovickém,  má 
12.178  obyv.  (1900)  a  znamenité  doly  kameno- 
uhelné. 


138 


Siemienowicz  —  Siena« 


Biemienowioz  Kazí m i erz,  polský  gene- 
rál dělostřelecký,  vydal  přispěním  krále  Vladi- 
slava IV.  dílo :  Artis  magtiae  artilleriae  pars  J, 
(Amsterd.,  1650).  Dílo  to  vyšlo  také  v  pře- 
klade něm.,  franc,  angl.  a  hollandském. 

Biemieúiki  Lucyan,  spis.  pol.  {*  1809  — 
1 1878),  za  povstání  r.  1831  dostal  se  do  za- 
jetí, načež  žil  nějakou  dobu  ve  Francii  a 
v  Belgii,  pak  v  Krakově,  kde  založil  časop. 
>Czasc.  Přeložil  Odysseu  a  některé  básně 
Horatiovy  a  psal  verše,  povídky  i  kritiky. 
Vydal  Piosennik  ludów  (Poznaň,  1842—43); 
Legendy  pohkie  i  ruskie  (t.,  1845);  Poe\ye 
(1844);  J/ntamm/ (1843—44);  Mo^ajka  (Krak., 
1853);  Wiecxornice  (Vilno,  1854)  a  j.  Hlavní 
zásluhu  získal  si  v  oboru  literárních  dějin  a 
v  kritice.  Spadají  sem  ze]ménz,  Fr^eglíid  d\te- 
jów  literatury  pows^echnéj  ^^Krak.,  1855,  ne- 
dokoná.); Zywot  K.  Brodxiňskiego  (t.,  1851; 
čes.  překí.  pod  tit.  »Básník  vojíne,  Pr.,  1863); 
A,  Mickiewici  (t.,  1856);  Portréty  literackie 
(Poznaň,  1865-75);  Religijnoáč  i  mystika  w  {y- 
ciu  i  pismach  A,  Mickiewicxa  (Krak.,  1871); 
Pogadanki  literackie  (t.,  1855);  Kilka  rysów 
t  literatury  spoic{eňstwa  (Varš.,  1859);  Obó^ 
/f/asy/róii;  (Krak.,  1866);  Roitr^asania  ipoglady 
literackie  (Poznaň,  1869)  a  populární  vý- 
klad pol.  dějin  Wiec^ory  pod  lipq  (Poznaň, 
1845),  který  castQ  byl  vydán  s  různými  názvy, 
jako:  D\ieje  národu  (Krak.,  1851,  ces.  pfekl. 
Praha.  1863);  Wiec^ory  w  OJcowie (Varš.,  1858) 
a  pod. 

Slemlradski  Henryk,  slavný  malíř  pol- 
ský (♦  15.  list.  1843  v  Pieczyniegách  u  Char- 
kova —  1 23.  srp.  1902  veStrzatkowě),  syn  gene- 
rála Hippolyta  S-kého,  studoval  na  univer- 
sitě v  Charkově  přírodní  vědy,  ale  záhy  vstou- 
pil na  akademii  umění  v  Petrohradě.  Od 
r.  1870  podnikal  studijní  cesty  zejména  do 
Fiancie  a  stal  se  pak  žákem  Pilotyho  v  Mni- 
chově, odebral  se  potom  do  Itálie  a  usadil 
se  v  Římě.  První  jeho  znamenitý  obraz  Orgie 
v  Rimé  vymalován  r.  1867,  pak  následoval 
Diogenés  rozbiji  či  si  svou,  Alexander  Veliký 
a  jeho  lékař  Filippos  r.  1870,  Římané  v  nej- 
skvělejší době  císařství  (v  paláci  Alexandro v- 
ském  v  Carském  Selu),  Pronásledovatelé  kře- 
atanu  u  vchodu  do  katakomby  Elegie^  Kristus 
a  ciiolo^nice  r.  1871,  vystavený  r.  1873  na 
světové  výstavě  ve  Vídni.  Největší  slávu  zí- 
skal velikým  a  velikolepým  obrazem  Pochodně 
Neronovy^  dokončeným  r.  1876  a  vystaveným 
pak  též  v  Praze  (nvní  umělcem  dávno  daro- 
vaný v  >Sukienicichc  a  bude  přenesen  do 
musea  polského  umění  na  Wawel  v  Krakově). 
Další  znamenitější  jeho  díla  jsou:  Ženu  či 
vdsu?y  Mečový  tanec.  Orgie  ^  dob  Tiberia  na 
Capriy  Pokušení  sv.  Jeronýma,  Pohřeb  slovan- 
*'ského  bohatýra^  obraz  rozměrů  obrovských 
(nyní  v  carské  obrazárně  v  Petrohradě),  Kri- 
stus u  Marie  a  Marty,  Milenci  pompejští.  Před 
koupadlem^  Fryné  na  slavnosti  eleusinské,  Egypt- 
ský tanec,  Egypfanka^  Věnčení  hrobů,  U  pra- 
menCy  Pozorováni,  V  ústraní.  Mazánek,  Dů- 
věrné sdělování.  Prodej  amuletů.  Ztroskotanec 
iebrajici^  Po  příkladě  bohů,  V  jeskyni  mořských 
lupičů.  On  a  ona,   opona  pro   nove   divadlo 


ve  Lvově,  nástěnný  obraz  v  mokré  omítce 
Jaro,  Triumf  Aurory,  V  římském  cirku  a  mn.  j., 
jeden  krásnější  než  druhý.  Pro  svoji  zálibu 
v  podmětech  antických  S.  býv^  přirovnáván 
k  Angličanu  Almě  Tademovi.  Veškeré  obrazy 
S-kého  vyznamenávají  se  velikou  nebo  néť* 
nou  myšlenkou,  skvostnou  komposici,  přes- 
nou kresbou  a  do  posledních  podrobnosti 
dějinnou  věrností,  hlubokým  studiem  pří- 
rody, rozmanitosti,  živoucnosti  a  krásou  lid- 
ských postav,  pravdivě  skvělou  barvitostí, 
dokonalým  svědomitým  provedením.  Málo- 
kdo dovedl  vyobrazit  tak  výborně  žhavé  vý- 
sluní při  pobřeží  jižních  moři  a  s  tak  neoby- 
čejnou virtuosností  podávati  lesk  mramoru, 
kovů,  perleti  a  nádheiu  rozličných  látek 
oděvu.  Zůstane  povždy  nesmrtelným  zíevem 
ve  světě  uměleckém,  zvláštní  pýchou  Poláků 
a  všeho  Slovanstva  vůbec.  Vyznamenán  ně- 
kolika řády  a  medaillemi  a  byl  členem  ně* 
kolika  akademii.  FA/. 

Siena:  1)  S.,  hlavni  město  italské  pro- 
vincie t.  jm.  v  Toskáně,  50  km  na  j.  od  Flo- 
rencie, 340  m  n.  m.,  na  Želez,  trati  Empoli- 
Chiusi,  má  30.470  oby  v.  (1897),  podnebí  zdravé 
a  příjemné,  prům.  roční  teplota  bývá  14*  C, 
roční  výše  srážek  76  cm.  Polohou  svojí  ovlá- 
dající okolní  pahorkatinu  jest  S.  z  nejma- 
lebnějších italských  měst,  mimo  to  zacho- 
vala zajímavý  středověký  ráz.  Plán  města 
tvoří  trojramenou  hvězdu,  nynější  jeho  hradby 
pocházejí  ze  XIII.  stol.,  stoupají  aŽ  na  hře- 
beny okolních  pahorků,  sestupujíce  opět  do 
údolí  a  tvoříce  tak  pás  6V3  ^  dlouhý.  Dnes 
rozkládají  se  i  uvnitř  těchto  hradeb  obilní 
pole  a  olivové  sady,  ukazujíce  tak  k  úpadku 

Sopulace  městské  proti  dobám  roinulÝm. 
lezi  stavebními  památkami  na  prvním  místě 
jest  kathedrála  vystavěná  v  1.  1125—1260  a 
zvětšená  počátkem  XIV.  stol.  s  bohatě  ozdo- 
benou íagadou  a  3  loděmi  89  m  dl.  a  24Vs  ^ 
šir.,  jejichž  zdi  vyloijpny  jsou  vodorovně  čer- 
nými a  bílými  mramorovými  deskami.  Po- 
dlaha skládá  se  z  krásných  mramorovj^ch 
mosaik  a  nad  prostředni  lodí  vypíná  se  dva- 
náctihraná  kupole.  V  chrámě  samém  zaslu- 
huje pozornosti  kazatelna  od  Niccola  Pisana, 
hlavní  oltář  od  Peiuzziho  s  bronzovým  ta- 
bernakulem  a  oltářnim  obrazem  od  Duccia, 
kropenka  od  Federighiho,  5  soch  od  Michel- 
angela  atd.  S  kathedrálou  sousedí  krásný 
sál  knihnvní  ozdobený  freskami  od  Pintu- 
ricchia,  bronzy  a  basreliefy,  jehož  knihy  bo- 
hatě jsou  okrášleny  drobnomalbami.  Pod 
chorem  kostela  vestavěn  jest  chrám  sv.  Jana 
s  krásnou  fagadou  a  proslulou  křtitelnici. 
Dále  jmenujeme  kostel  sv.  Dominika  s  fre« 
skami  od  Soddomy,  mramorovým  ciboriem 
atd.,  sv.  Ducha  s  krásnou  kapli,  sv.  Kateřiny 
Sienské  a  j.  Ze  světských  budov  vyniká:  Pa- 
lazzo  pubblico  ve  středu  města,  gotická  to 
stavba  s  vysokou  věži,  kaplí  a  sály  freskami 
zdobenými,  Palazzo  del  governo,  renaiss. 
slohu  s  bohatým  státním  archivem,  Palazzo 
del  Magnifico  s  krásným  průčelím  a  j.  v. 
Zmínky  zasluhuji  krásné  kašny:  Gaja  Nuova 
a  Branda.  Obyvatelé  S-ny  jsou  povahy  živé 


[Sieniawa  —  Sienienski.  139 

a  pHvětívé,  krása  ien  sienských  jest  po  celé  '  před.  (f  1636),  starosta  ratninský,  byl  r.  1620 


Itálii  přislovečnou.   Nářečí  sienské  pokládá 
se  za  nejčistší  italský  dialekt.   Ze  vzdělá va- 


a  1623  zvolen  za  poslance,  byl  také  wslan- 
cem  u  kozáků  záporožských.  Šyn  jeho  bratra 


dch  ústavů  jest  zde  universita  založ.  r.  1321  Prokopa,  Jeroným  Adam  (f  1650),  hrabě 
8  právnickou  a  lékařskou  fakultou,  jakož  i  na  Šklově  a  Myši,  polní  písař  korunní  a  stár. 
i  s  lékárnickou  a  porodnickou  školou,  dále  |  Ivovský,  byl  zajat  od  Tatarův  u  Korsuna 
Ijceam,  gymnasium,  technická  škola,  seminář, ,  s  hetmanem  Potockým  a  Kalinowským  a  jen 
umělecko- průmyslová  škola  a  j.    Obrazárna   za  veliké  peníze  propuštěn.  Mikuláš  Jero- 


jest  bohatá  obrazy  starší  sienské  školy  ma- 
lířské, městská  knihovna  má  67.500  sv.  a 
4900  rukop.,  k  ni  připojeno  jest  museum  pfí- 
rodnické  a  histoncké.  Mimo  to  jsou  v  mě- 
stě 2  divadla  a  několik  dobročinných  ústavů, 
velkolepý  podzemní  vodovod  pak  je  zásobuje 
dobrou  pitnou  vodou.  Z  činnosti  průmyslové 
zastoupena  jest  zde  výroba  zboží  hedváb- 
ného, nábjťku  dřevěného  i  železného,  sa- 
metu, papíru,  slaměných  klobouků,  svíček  a 


nym,  syn  před.  (f  1684),  bojoval  r.  1683 
s  Janem  Sobieským  u  Vidnč.  Syn  jeho 
Adam  Mikuláš,  veliký  hetman  korunní, 
Star.  Ivovský  a  rohatyňský  (f  1726),  porazil 
Švédy  u  Kališe.  Zůstavil  jedinou  dceru  Žoíii, 
která  ve  druhém  manželství  provdala  se  za 
knížete  Augusta  Alexandra  Czartoryského, 
jemuž  přinesla  věnem  své  rozsáhlé  statky. 
Slenlawiki  Emil,  dr.,  historik  polský,  žil 
r.  1880  v  DQsseldorfé,  kolem  r.  1890  v  Poznaň- 


mýdla.  Obchod  vede  se  hlavně  s  obilím,  ví-  I  sku,  byl  čestným  členem  >Towarzystwa  na- 
nem  a  olejem.  S.  jest  sídlem  prefekta,  arci- 1  ukowéhoc  v  Poznani  a  sepsal:  Biskupstwo 
biskupa  a  obch.  komory.  —  Za  starověku  '<  warmiňskie,  jego  ieUo{enie  i  ro^wój  na  liemi 
S.  byla  malým  místem  a  později  vojenskou  pruskiéj  (Poznaň,  1878,  2  sv.)  a  Poglqd  na 


kolonii.  Ve  středověku  dosáhla  velikého  roz- 
květu a  r.  1125  stala  se  samostatnou  repu- 
blikou, jež  byla  mocnou  soupeří  Pisy  a  Flo- 
rencie. Avšak  r.  1557  byla  připojena  k  velko- 


diieje  Slowian  ^achodno-póluocnych  mi^d^y 
I^ba  a  granicami  dawnéj  Polski  (Hnézd.,  1881), 
v  kterémžto  díle  dokazuje,  že  Slované  byli 
v  zemích  polabských  usazeni  od  pradávna. 


vévodství  Toskánskému.  Sieniokl:  1)  S.  Mikolaj,  vynikající  pod- 

2)  S.,  provincie  ve  stř.  Itálii,  ohraničená  ;  pórovatěl  reformace  v  Polsku,  zvláště  r.  1565 
na  s.  provincií  florenckou,  na  sv.  arezzskou, ,  důrazně  jako  maršálek  jizby  poselské  spolu 
na  j.  a  jz.  grossetskou,  na  v.  a  sv.  perugij-  |  s  Jakubem  z  Ostrorogu  vymáhal  na  králi 
skou  a  na  z.  pisskou,  má  plochu  3812  km^  I  uznání  svobody  náboženské.  —  2)  S.  Szcze- 
půdy  dosti  hornaté,  jejíž  nejvyšší  bod  jest   pan,   který  žil  za  Stanislava  Augusta,  vydal 


Amiata,  1734  m  vys.  Největší  čásC  provincie 
náleží  k  hornímu  úvodí  ř.  Ombrone,  čásf 
severozáp.  však  k  úvodí  Arna  a  jihovÝch. 
k  úvodí  Tibery.  Obyvatelů  v  jest  236.962  (1901), 
t.  j.  92  na  1  Irm',  půda  není  příliš  úrodná. 


tiskem :  Sposób  nowo  obmyslonjr  konkludowania 
obřad  public\nychy  dla  utwierd^enia  praw  kar- 
dinálních wolnoici  ív  toviči,  1764,  2  d.i. 

Blenleniki,   rod  polský,   který  původně 
držel  město  Olešnici  a  psal  se  z  Ólešnice; 


pouze  na  jv.  rozkládá  se  úrodné  údolí,  dříve  !  později  nabyl  městečka  Sienna  a  podle  toho 
močálovité,  plodící  zvláště  mnoho  výborného  '  se  psali  od  XV.  stol.  Ondřej,  podkomoří 
vina.  Důležitým  pramenem  výživy  jest  chov  .  sandoměřský,  a  Pavel,  kastelán  vejnický,  vy- 
dobytka.  Z  užitečných  nerostů  dobývá  se  '  znamenali  se  v  bitvě  u  Varny.  Pavel  byl 
lignit  a  síran  antimonový.  Silnice  jsou  dosti  také  v  poselstvi  k  císaři  Sigmundovi.  Syn 
četné  a  dobře  udržované,  neidůležitější  že-. jeho  Jakub  (♦  1420  —  t  1480)  věnoval  se 
lezn.  traf  jest  z  Empoli  přes  é-nu  do  Chiusi.  stavu  duchovnímu,  r.  1459  byl  poslán  od 
Provincie  má  37  obci  rozdělených  ve  dva  krále  k  papeži  Piu  II.,  od  něhož  byl  s  po- 
okresy:  S.  a  Montepulciano.  7sr.       minutím   svolení  královského  r.  1461   jme- 

Btnis^m,  okr.  město  v  Haliči  v  hejtra.  nován  biskupem  krakovským;  l<rál  však  jej 
jaroslawském,  při  ř.  Sánu,  má  3486  obyv.  vyhnal  ze  země  a  teprve  r.  1464  se  s  ním 
pol.  (1900),  řím.-  a  řecko-katol.  far.  kostel,  smířil;  r.  1473  S.  stal  se  arcibiskupem  hnéz- 
poštu  a  telegraf.  Obyvatelé  známi  jsou  jako  [  denským.  Jan  (f  1600)  byl  velmi  činný  ve 
výborní  plavci,  plavící  stavební  a  palivové  •  službách  Štěpána  Báihoriho,  r.  1575  stal  se 
dřiví  po  Sánu  a  Visle  do  Varšavy.  S.  jest  kastelánem  žarnovským,  r.  1583  Ivovskvm, 
původ,  sídlem  rodu  Sieniawských,  kteří  obý- .  r.  1588  vojevodou  podolským;  tchdáž  přijal 
váli  starobylý  zdejší  hrad.  víru   reformovanou,    pojal   za  ženu  Jadvigu 

SiM&iawikiy  slavný  rod  polský,  z  něhož  i  Gnojeňskou,  vyznáni  arianského  a  založil 
vynikli:  Mikuláš  (•  1489  —  t  1569),  voje-  město  Rakov,  kdež  záhy  vznikla  slavná  škola 
voda  ruský,  veliký  hetman  korunní,  proslul  a  tiskárna  sociniánská,  jež  nejvíce  kvetla  za 
v  četných  bojích  ve  Valašsku  a  s  Tatary,  jeho  syna  Jakuba  \^*  1563  —  f  1638),  který 
Mikuláš,  syn  před.,  starosta  stryjský,  vy-  od  vyznání  reformovaného  přestoupil  k  soci- 
znamenal  se  v  bojích  proti  Rusům  a  Vala-  niánum.  Po  smrti  Jakubově  zdědila  Rakov 
chům  za  Štěpána  Báthoriho,  jemuž  dopo-  jeho  dcera,  která  ovdověvši,  přestoupila  ke 
mohlk  vítězství  pod  Velikými  Lukami.  Adam  katolictví  jako  její  bratr  Kazimír,  který 
Jeroným  (f  1616),  podčeší  korunní,  stár.  vstoupil  do  řádu  jesuitského  a  náležel  po- 
javorovský,  zvolen  byl  od  sněmu  r.  1606  za  tom  k  nejhorlivějším  pronásledovatelům  soci- 
maršálka,  porazil  vév.  multánského;  několi-  niánů.  Bratr  Jakubův  Jan  (f  1582)  byl  kaste- 
krát  přemohl  Tatary  a  na  svých  panstvfch  lánem  haličským,  ovdovčv,  stal  se  knězem 
pronásledoval    nekatolíky.    Mikuláš,    syn   a  konečně   r.  1577  arcibiskupem  Ivovskvm. 


140 


Sienka  —  Sienkiewicz. 


Bienka  {terra  di  Siena)  jest  jemná  hlinka 
barvy  svétle  hnédé  neb  žlutohnédé;  zabar- 
veni  pochází  od  hydrátu  hlinitého,  proto, 
jako  každá  hlina  tímto  hydrátem  zbarvená, 
s.  při  vypálení  nabývá  barvy  tmavší  až  čer- 
vené. S.  pálená  prodává  se  jako  zvláštní 
druh.  S.  poskytuje  barvy  vodové  i  olejové, 
dobře  krycí,  příjemného  tónu,  proto  se  ji 
velmi  hojné  užívá  jako  laciné,  trvanlivé,  zdraví 
iieškodné  barvy  natěračské  i  malířské  kli- 
hové  i  olejové.  Jméno  má  od  Sieny  v  Itálii, 
odkud  se  vyváži.  Lš. 

Bienkiewioz:  1)  S.  Karol,  dějepisec 
pol.  (♦  1792  —  1 1860),  vystehoval  se  r.l831 
do  Paříže  a  zahájil  tam  rozsáhlou  činnost 
literární.  R.  1838  založil  v  Paříži  polskou 
společnost  historickou.  V  1.  1834—39  redi- 
goval Kroniku  emif^vacyi  (8  d.),  mimo  to  na- 
psal :  Mémoire  sur  Vétat  actuel  de  la  ville  libře 
de  Cracovie\  Documents  histonques  reiati/s 
á  la  Russie  et  á  la  Pologne  (1854,  3  sv.J; 
Skarhiec  historyi  Polskiéj  (1839-49,  4  sv.); 
Ro^praiyr  tyc^qce  si^  pierwotnych  d\iejów 
Polski  (2.  vyd.  1852);  Emygracyja  w  r,  i8S6 
(1862);  Siowiaňs\ciy\na  (1862);  Písma  i  prače 
literackie  (1864);  r.  1872  vyšla  Korresponden- 
cyja  Joachima  Lelewela  ^  Karolem  S-em 
(Poznaň,  1872).  Kromě  toho  přeložil  z  anrl. 
Waltera  Scotta  Jezerní  Pannu  {Pani  Jeiiora, 
1822). 

2)  S.  Hen  ryk,  spis.  a  romanopisec  poi. 
(♦  1846  ve  vesničce  Wole  Okrzejské  v  kraji 
lukovském).  V  mládí  jeho  byl  otce  zámož- 
ným statkářem,  jemuž  náležela  mimo  jiné 
i  vesnice  W^žyczyna  v  radomské  íjubernii. 
Proto  S.  prožil  útlý  věk  dCtský  i  čásC  jinoš- 
ství v  nedaleké  vsi  Grabowcích,  probíhaje 
poli  i  lesv  a  hojně  se  stýkaje  s  lidem  ves- 
nickým. Toto  ovzduší  zanechalo  v  duši  S-ově 
hluboké  stopy,  projevivši  se  později  nejenom 
hojnými  náměty  vesnickými  v  jeho  povíd- 
kách, ale  i  celým  založením  jeho  povahy  a 
názorů  sociálních.  Donucen  k  úpadku  — 
prý  nepříliš  čestným  jednáním  jedné  ze  šlech- 
tických rodin  obchodně  spojených  —  S-úv 
otec  r.  1863  prodal  svflj  statek  a  odstěhoval 
se  s  celou  rodinou  do  Varšavy.  Tam  dva- 
cetiletý Henryk  dokončil  svoje  studia  gymna- 
sijní  a  po  roce  znovu  na  venkově  prožitém 
se  zápalem  se  oddal  universitnímu  studiu 
dějin  a  literatury.  Již  v  této  době  hlásí  se 
první  umělecké  záchvatv  S-ovy.  Živý  zájem 
o  literaturu  a  do  jisté  miry  i  potřeba  hmotná 
vedly  jeho  péro  ke  kritickým  pokusům. 
>Przcgl^d  TygOí!niowy«  a  >Tygodnik  lUu- 
strowanyc  přinesly  první  jeho  kritické  črty 
na  pohostinské  hry  Rapaekého,  kde  s  po- 
divuhodnou jistotou  vyslovil  se  už  mladý 
kritik  o  požadavcích  mima-umělce.  Rušný 
život  studentův,  jenž  brzy  vpraviti  se  do- 
vedl v  bohémská  dobrodružství  varšavských 
umělců,  vyvolal  konečně  i  první  belletristický 
pokus  S-ův:  povídku  Na  marné,  napsanou 
v  jeho  čtyřiadvacátém  roce  (1870).  Jinošský 
věk  S-ův  nebyl  prost  mocných  dojmů  lite- 
rárních. V  zákoutí  půdy  na  venkově  Henryk 
nalezl  truhlici  starých  knížek,  které  mu  od- 


halily zlatý  věk  polského  písemnictví.  Byly 
tu  srovnány  téměř  veškery  vzácné  knihy 
XVI.  sto!.,  spisy  Wolanov\-,  Kro mcro vy,  Wa ja- 
kový i  Hosiovy,  knliy  dějepisné,  homilctickc 
i  polemické,  tendenčně  dramatické -í  ryze 
belletristické.  KIonowicz^Grochowski,  Lnkasz 
Górnicki,  Maciej  Stryjkowski,  Kochanowski 
a  j.  Veliký  kazatel  Piotr  Skarga  nadchl  S-e 
>až  k  šilenstvic  svými  nepřekonatelnými  vý- 
klady homiletickými,  jeho  >Legendy  svatých* 
mu  prosytily  duŠi  >podivnfmi  zásvitv  hrůzy 
i  mystiky«.  SkargŮv  vrstevník  Mikolaj  kcj  naú 
mocně  působil  svou  poesii  a  hlavně  svým 
biblickým  dramatem  »Wizerunek  wlasny*. 
Ale  dojmů  nad  jiné  trvalých  poskytlo  mu 
studium  tehdejších  humanistů:  Jana  Kocha- 
nowského,  skvělého  klassika  a  básníka  citu, 
Fabiána  Birkowského,  muže  ohnivé  úchvat- 
nosti  kazatelské,  a  Lukasze  Górnického,  je- 
hož sytý,  nádherný  stil  a  živý  zájem  o  historii 
prosytil  pozdější  veliká  díla  S-ova.  K  tomu 
přidružil  se  zájem  pro  Shakespeara  živě  vzbu- 
zený básníkovou  matkou,  která  sama  byla 
skvěle  nadána  literárně,  a  tak  položeny  tu 
byly  veškery  základní  podmínky  k  pozděj- 
ším j  velkolepému  rozpěti  básnických  křidel 
S-ových,  k  čemuž  přispěly  nemálo  i  dojmy 
velikých  jeho  cest.  Villy  Saint-Maur  u  Paříže 
a  Ploumanah  v  Bretagni,  náležející  intimnímu 
jeho  příteli  z  mládí,  slavnému  elektrotechni- 
kovi Brunonu  Abakanov^iczi,  hostí  každo- 
ročně S-c,  který  tam  napsal  » nejkrásnější 
partie  svých  velikých  románů*.  Ale  S.  ce- 
stoval i  po  Německu  (1876),  Francii  a  An- 
glii (1877),  odkudž  posílal  »Gazetě  Polské* 
originální  cestopisy  pod  pseudonymem  Lit- 
w  o  s.  Téhož  roku  odejel  do  New  Yorku  a  pro- 
cestoval Ameriku  na  přič  do  San  Franciska, 
odkud  mimo  zmíněné  cestopisy,  stručnosti 
přímo  telegrafické,  poslal  do  Varšavy  povídku 
Komedya  \  pomylek  (K.  z  potulek)  a  svo  e 
vysoce  zajímavé  S^kice  w^glem  (Skizzy  uhlem), 
napsav  už  před  tím  Humoreski  ^  teki  Worsxyfy' 
a  svoji  slavnou  trilogii  z  venkovského  života: 
Starý  siufa.  Hanía  a  Selim  Mir^a,  Navrátiv 
se  z  Ameriky  S.  usadil  se  na  krátko  ve 
Francii,  odkud  navštívil  i  Itálii.  Drobnější 
povídky  jeho  z  této  doby  jsou:  Pr^ei  stepi; 
Janko  muiykant;  Pami^tnik  po\naňikiego 
nauc^yciela;  Orso  2l  m.  j.  Stav  se  brzy  potom 
ve  Varšavě  spoluredaktorem  >Niwy«,  uve- 
řejnil nové  belletristické  práce:  Jamioia, 
Bartek  r^wy^cieica  (B.  vítězný),  Niewola  tatar- 
skdf  Za  chlebem,  Latarnik  (Hlídač  majáku), 
vydav  zároveň  drama  Najedná  kartf.  R.18S4 
stal  se  hlavním  redaktorem  varšavského 
»Slo\va<.  Tenkrát  už  byl  spisovatelem  velmi 
populárním,  ale  nesmírný  zájem  vzbudil  te- 
prve prvý  román  z  jeho  veliké  historické 
trilogie  Ogniem  i  miecj^em  (Ohněm  a  mečem), 
vydaný  r.  1884,  za  nímž  následovala  Potop 
(Potopa)  r.  1886  a  Pan  Wo^Ociyjowski  ve 
dvou  letech  následujících.  Trilogie  tato,  čer- 
paná z  doby  XVII.  věku,  nanejvýš  rušné  a 
pro  Polsku  hrozné,  vyplněné  bojem  a  strá- 
dáním, obsáhla  13  svazků  (4,  6  a  3).  Historii 
vzaté  postavy  Bohdana  Chmělnickcho,  Cza- 


Sienne  —  Siennik. 


141 


plíúského,  Jeremi  Wišniowicckého  a  jiných 
▼pleteny  tu  v  déjiny  polských  králů  Vladi- 
slava IV.  a  hlavně  Jana  Kazimíra,  jehož  říše 
za  vzniklých  nepofádkáv  a  odbojů  napadena 
ávcdským  monarchou  Karlem  Gustavem,  jenž 
Polsko  na  krátko  opanoval,  jsa  brzy  přinucen 
je  opustiti  (viz  déjiny  Polska  v  XVII.  veku). 
Dopsav  trilogii  S.  odejel  znovu  do  Itálie, 
načei  navštívil  Turecko,  Řecko  a  Španély. 
Ovocem  téchto  cest  bjia  veliká  řada  turi- 
stických skizz  a  zpracovaných  náčrtků  den- 
nÍKOvých,  jakož  i  novellek  i^všccky  jeho  cesto- 
pisné práce  vyšly  pod  souborným  názvem 
Listy  X  podró{x).  R.  1888  napsal  novellku 
Lmx  in  tenébris^  r.  1889  psychologickv  román 
Be^  dof^matu^  kde  v  hrdinovi  Leonu  řloszow- 
ském  S-  vykreslil  typ  Poláka  vysoce  intcUi- 
gentniho,  ďAnnunziovsky  zjemnělého  vy- 
branou kulturou,  ale  zároveň  změkčilého,  ner- 
vosniho  slabocha,  zástupec  oné  »rimproducti- 
vité  slavě*,  přislovné  v  době  moderní.  Po- 
tom S.  navštívil  Afriku,  odkud  posílal  svoje 
zajímavé  Ušty  \  Afriky-  (1891),  načei  r.  1894 
vydal  nový  veliký  rodinný  román.  Rod\ina 
Polanieckich.  Na  tento  dlužno  pohlížeti  jako 
na  ideový  pendant  knihy  »Bcz  dogmatu*: 
hrdina  jeho  jest  zase  typem  člověka  agilního, 
silného  a  podnikavého,  jenž  však  při  veškeré 
intelligenci  svojí  zapomíná  na  hlavní  zdroje 
pravého  bohatství:  na  vzrůstání  duše.  Touž 
dobou  povstal  román  z  doby  Neronovy,  Quo 
vadis,  jenž  proslavil  S-e  v  cizině  (Amerika, 
Francie  a  j.) a  který,  byv  započat  v  Zakopaném 
r.  1894.  dokončen  byl  v  Nizze  r.  1896.  Zatím 
konal  S.  přípravy  k  objemné  práci,  lOdílnému 
románu  Křižáci,  široce  založené  a  bohatě 
inspirované  historické  fresce  z  doby  Vitol- 
dovy,  kdy  datuje  se  nejmohutnější  rozpětí 
sil  všemohoucího  řádu  Německých  křižáků. 
Román  vyšel  r.  1899  a  měl  býti  podle  slov 
autorových  posledním  historickým  jeho  dí- 
lem, ale  v  době  posledn'  oznamuji  časopisy, 
že  S.  zase  pracuje  na  novém  objemném  ro- 
máně z  doby  Jana  Sobieského.  Světové  po- 
pularitě SVOJÍ  S.  počal  těšiti  se  teprve  ve 
2.  pol.  let  devadesátých  minulého  století, 
kdy  Američan  Jeremiáš  Curtin  přeložil  do 
angličtiny  jeho  velikou  historickou  trilogii 
a  o  nCco  později  román  »(Juo  vadis«.  Po 
Americe  zejména  Francie  se  přičinila  o  svě- 
tové uznáni  polského  romanoi):scc,  ale  Po- 
láci už  dávno  přede  všemi  povýšili  si  trilogii 
S-ovu  na  druhou  bibli.  Jet  dílo  toto  opravdu 
prozehnuto  plameny  vzácného  patrio- 
tismu, který  posvěcuje  všecky  ty  děsně 
nádherné  scěny  rudých  požáru,  krvavých 
srážek  a  bestiální  krvcžíznixosti  rozzuřené 
soldatesky,  v\líčené  lukou  nanejvýš  pevnou, 
rysy  grandiosními  a  krajně  suggestivními. 
Siova  S-ova  umějí  přirao  onomatopoeticky 
zpodobiti  hukot  dél  i  ostrý  svist  šavlí,  jsouce 
jednou  hranatá  až  k  hrubosti,  jindy  zas  tiše 
a  něžně  se  dmoucí  jako  poupata  právě  roz- 
kvétající. Po  straňte  vnější  romány  S-ovy 
jsou  plny  rušného  děje,  bohatě  zvířených 
scén  a  episodních  výplní,  tu  drásajících  svojí 
krutou  bezohledností,  tu  zkolébávajících  sni- 


vou a  čistou  poesii.  Historii  přizpůsobuje 
mnohdy  S.  svým  ideám,  obzvláště  v  pod- 
řízenějších jejích  detailech,  ponechávaje 
ovšem  základní  fakta  nedotčena.  Podobně 
i  historickým  osobám  propůjčuje  zvláštního 
nimbu  subjektivního  nazírání  a  nespoutané 
fantastičnosti.  Jediného  základního  dějového 
pásma  v  nich  nebývá:  celek  rozpadává  se 
obj[čejně  v  řadu  episodních  románků  na- 
vzájem spoutaných  osou  vnějšího  děje  histo- 
rického či  opřených  o  osud  té  které  vý- 
značné osobnosti,  a  tak  příslovnou  •červe- 
nou nití«  románu  bývá  nejčastěji  abstraktní 
idea  ušlechtilé  tendence  autorovy  i  vítězství 
pravdy  a  práva  nad  sveřepou  silou  hmotnou 
v  »Křižácích<,  tajemný  přerod  tvrdé,  ani- 
mální  morálky  pohanské  v  záblescích  sotva 
tušeného  paprsku  křesťanství  ve»Quo  vadis«, 
vítězné  překonávání  hrubé  přesily  neoblom- 
ností  a  hrdým  zápalem  vlasteneckým  v  histo- 
rické trilogii).  Ač  po  stránce  ryzé  umělecké 
některé  drobné  povídky  S-ovy  stoji  nad  jeho 
romány,  které  sebe  shovívavějšího  čtenáře 
nemile  překvapují  místy  snahou  po  scnsaci 
a  effektnim  vyvrcholeni,  nemůže  jim  přece 
jen  nikdo  upříti  grandiosního  rozpětí  dějo- 
vého, mohutného  scénování  a  úchvatného 
rozletu  fantasie,  hlavně  však  ušlechtilé 
tendence  a  vzníceného  natriotií-mu,  kterým 
se  tak  hluboko  vryly  do  polské  duše.  - 
Práce  S-ovy  vycházely  prvotně  porůznu 
v  »Gazetě  Polské*,  »Tygodniku  Illustrova- 
ném«.  >Síowu<,  »Niwě«,  »PrzegIadu  tygod- 
niowém*  a  jiných  časopisech,  potom  v  ne- 
sčetných vydáních  pozdějších;  sebrané  spisy 
vydány  byly  r.  1900  u  příležitosti  jubilea 
básníkova,  které  bylo  oslaveno  22.  pros.  za 
vřelé  účasti  celého  národa.  Česky  vyšla  nej- 
prve povídková  trilogie  »Starýsli:ha«,  »Hana« 
a  »Selim  Mirza«  v  překlade  Hudcově,  načež 
po  několika  překladech  časopiseckých  vydán 
byl  prvý  díl  trilogie  historické  » Ohněm 
i  mečem*.  Druhé  vydání  tohoto  dila,  jakož 
i  všcckv  ostatní  veliké  románv  autorovv 
vyšly  v  Praze  (v  1.  1897  — 1901  >.  Tří  dily  »Listu 
z  cestc  vyšly  1900—01.  Výbor  z  drobných 
prací  vyšel  s  názvem  >Polský  lid*  v  Otlbvé 
Laciné  knihovně  národní  r.  19ťl  {|.»ícložil 
J.  Laní:ner)j  ve  Svět.  knih.  vydáno  >Na  slun- 
ném pobřeží*,  >Sel:m  Miíza«,  >D\«'-  ccstv«.  — 
Srv.  Frant.  Sekanina,  licnryk  S.  Literární 
studie  iPraha,  Hol-.  '  FShi. 

Sienne  [sjen],  řeka  v  sov. Francii  v  depart. 
Manche  s  prarmny  a  ncjhořejšim  tokem 
v  depart.  Calvadcs,  pranr.<ní  v  lese  Sa^nt- 
Sevcr,  teče  k  sz.  a  ústí  do  pi  istavišté  Re^^né- 
ville  po  toku  7'J  km  dl.,  z  néi.ož  však  jen 
7'j  km  jest  splavno.  Tsr. 

Siennik  Marcin,  lékař  a  botanik  2.  pol. 
XVI.  stol.,  usedlý  v  Kiakově  a  píšící  se  též 
podle  něm.  i)úvodu  svého  Heuwrecher. 
Přepracoval  několik  lékařských  knížek  a 
>Zielniky«  (heibáíe^  S.  Falimíérze  a  11. 
Spiczynského.  Poslednější  zpracování  vydal 
s  vlastními  doplňky  s  titulem  Uerbar{,  to 
jest  \iúi  tutcc\inch,  posir-otimch  i  {jtwo/vV/V// 
opisanie . . .  (Krakov,  15í;8  . 


142 


Sieradz  —  Sierra  Leoně, 


Bieradz,  új.  město  ruské  v  gnb.  kališské 
v  král.  Polském,  na  lev.  bř.  Varty.  Má  7389 
obyv.  (607o  katol..  407o  židů).  Jest  z  nej- 
starobylejších měst  této  krajiny.  Dříve  slulo 
Syras  neb  Si  raz.  Bývalo  sídelním  městem 
vévodství;  v  XIII.  až  XV.  stol.  konány  tu 
několikráte  sněmy.  Krátce  po  vydrancováni 
města  Mongoly  oblehl  a  dobyl  ho  Václav  IL 
(srv.  Pal.  Děj.  II.  1.,  str.  268}.  Největáí  škody 
způsobily  S-i  války  švédské.  Bývalé  vévod- 
ství síeradzské  před  rozdělením  Polsky 
hraničilo  na  sz.  s  vév.  kališským,  na  sv.  Iq- 
czyckým,  na  v.  sandoměřským,  x^i  j.  krakov- 
ským a  na  iz.  se  Slezskem.  —  Újezd  sie- 
radzský  má  na  1539  Arm»  123.953  obyv.  Pp, 

BieriJíÓW  (něm.  Zirke\  město  v  prus. 
vlád.  obv.  poznaňském,  v  kraji  mi^dzychód- 
ském,  při  ř.  Vartě  a  želez.  dr.  Mi^dzyrzecz- 
Rokietnica,  má  2952  obyv.  (1895),  katol.  a 
ev.  kostel;  hnědouhel.  doly,  cihelny,  vápenice, 
par.  pilu,  hrnčířství  a  čilý  obchod  s  obilím. 

BierakOWSkiy  hraběci  rod  polský,  z  ně- 
hož vynikli:  Jan  (*  1498  —  f  1689)  byl 
r.  1548  maršálkem  jizby  poselské.  Jako  vůdce 
protestantů  vynikl  odporem,  kladeným  soudní 
pravomoci  biskupské.  V  témže  směru  půso- 
bil na  sněme  r.  1550.  Od  krále  byl  později 
jmenován  kastelánem  kališským  a  voj  vodou 
f^czyckým.  —  Waciaw  Hieronim  (♦1699  — 
t  1784)  stal  se  r.  1759  arcibiskupem  Ivov- 
ským,  r.  1775  byl  povýšen  s  celým  rodem 
do  stavu  hraběcího.  —  Antoni  Maciej 
(♦  1728  —  t  1784)  stal  se  r.  1773  velikým 
písařem  korunním,  r.  1778  biskupem  inňand- 
ským.  —  Micha}  Roman  (f  1808),  jediný 
biskup  latyčevský,  byl  také  členem  konfede- 
race targovické.  —  Waciaw,  bratr  před. 
(♦  1740  — t  1806),  věnoval  se  stavu  duchov- 
nímu, r.  1776  byl  poslancem  na  tribunál  ko- 
runní, r.  1797  proboštem  kathedrály  krakov- 
ské. Podporoval  průmysl,  vedle  toho  vynikl 
jako  milovník  hudby  a  napsal  v  tomto  oboru: 
S\koia  mu\)rki  dla  miod\ie{y  krajowéj  (Kra- 
kov, 1795—96).  Mimo  to  napsal:  Rekodueio 
fabryki  sukitnnéj^  które  v  Krakowie  r.  íj8o , . . 
jest  ustanowione  (t.,  1797);  Rolnictwo  dla 
wioscian,  d^ied\iców  i  wiad^y  rxqdowéj  (t., 
1798);  Postač  ogrodów  (t.,  t.  r.)  a  j.  —  Se- 
bastyjan,  bratr  před.  (*  1743  —  f  1824), 
vstoupil  do  řádu  jesuitského,  stal  se  r.  1784 
kanovníkem  kathedrálním  v  Krakově;  když 
Krakov  byl  prohlášen  za  svobodné  město, 
stal  se  jeho  senátorem  a  třikráte  byl  rekto- 
rem university  krakovské.  Tiskem  vydal: 
Architektura  obejmujqca  ws^^iki  gatunek  mu- 
rowania  i  budynków  (Krak.,  1812);  O  státy- 
styce  Polski  (t.,  1809);  O  ur^qd^eniu  sikaty 
gtównéj  krakowskiéj  (t.,  1810);  O  pospólstwie 
krajowem  (1811).  —  Kajetán  (♦  1753  — 
f  1841)  vydal  tiskem:  Do  upr^ed^onych  w^gl^- 
dem  konstytucyi  w  r.  ijgr  ^apadléi  (Varšava, 
1791).  —  Jóief  (♦  1765  —  f  1831),  učený 
archaeolog,  r.  1815  po  utvoření  kongresso- 
vého  království  stal  se  členem  vládni  kom- 
misse  pro  vyznání  náboženské  a  veřejnou 
osvětu.  Byl  horlivý  sběratel  starých  spisů 
polských  a  starožitnin.  Jsa  členem  varšavské 


společnosti  přátel  věd,  napsal  rozpravy: 
O  mytologii  S^owian;  O  poc^qtkach  sHowuěh 
a  j.  Zvláště  vydal:  Recit  de  deux  mois  J'em- 
prisonnement  (Drážďany,  1817). 

S.  Wtadyslaw,  politik  pol.  (f  1863  v  Žol- 
kwi).  R.  1848  zvolen  byl  za  poslance  na  první 
ústavodámÝ  říšský  sněm  rakouský.  Byl  smý- 
šleni radikalně-demokratíckého  a  přidržoval 
se  ve  sněmovně  levice.  Mluvil  dosti  často, 
ale  ne  řeči  velikého  významu  politického. 
V  duchu  tehdejšího  radikalismu  podal  v  čci 
1848  návrh  na  zrušeni  všech  titulatur  šlech- 
tických, poněvadž  dostačiti  měl  titul  >svo- 
bodných  občanů c,  zastával  zásadu,  že  vojsko 
proti  lidu  může  zakročiti  jen  po  svoleni 
sněmu,  přimlouval  se  ve  sněmovně  za  znovu- 
z  řízení  bezpečnostního  výboru  vídeňského, 
19.  září  1848  působil,  aby  připuštěna  byla 
deputace  mad&rská  do  sněmu  říšského,  ač- 
koliv byl  si  vědom,  že  připuštění  to  je  proti 
jednacímu  řádu  sněmovny,  na  počátku  října 
1848  mluvil  proti  snahám  Jelačičovým  vUhrach. 
Za  říjnových  bouří  ve  Vídni  setrval.  Byl  obecně 
znám  pro  svůj  stentorský  hlas  a  pro  svoji 
širokoplecí  postavu.  8.  účastnil  se  také  vý- 
pravy Dwernického  (v.  t.).  Tbk, 

ftitrck,  kanton.  hl.  město  v  něm.  Lotrin- 
sku, v  kraji  thionvilleském  při  pr.  bř.  ř.  Mo* 
sely  a  želez.  tr.  Trevír-Thionville,  má  1231 
obyv.  (1900),  katol.  děk.  kostel  z  pozdní  go- 
tiky s  náhrobky  vévodů  lotrinských ;  výrobu 
kůže,  porculánu,  solné  prameny  obsahující 
bróm  a  iód,  obchod  s  vínem,  obilím  a  dřívím. 

Biemlng^,  ves  hornorakouská  v  hejtm.  a 
okr.  steyerském,  nedaleko  ř.  Steyerky,  má 
2038,  jako  obec  pol.  6436  obyv.  něm.  (1900), 
far.  kostel,  pš.,  telegraf;  tkaňi  bavln,  a  lně- 
ných látek  a  průmysl  železářský,  zejména 
nožířství. 

Sieroolúski  Teodozy,  filolog  a  pae- 
dagog  pol.  (♦  1789  v  Lachowcich  na  Vo- 
lyni —  t  1857),  byl  prof.  jazyka  pol.  ve  Vař- 
ivě a  v  Putawech.  Z  jeho  prací  jsou  hlavní: 
Pamiqtka  po  dobrým  ojcu  (Varš.,  1826,  2.  vyd. 
t.,  1838);  Pierws^e  \asady  gramatyki  j^^ka 
polskiego{t.y\%3%)\  Gramatyka  polÁa  (t.,  1839. 
4.  vyd.  1849);  Gramaty-ka  polská  w  skróceniu 
(6.  vyd.  t.,  1849)  a  j.  Práce  tyto  jsou  vesměs 
zastaralé. 

8ierpo  (rus.  Serpec),  új.  město  rus.  v  gu- 
bernii plocké  král.  Polského,  leží  asi  34  km 
sev.  od  Plocka;  má  6937  obyv.  (1897),  2  školy. 
3  továrny.  Pp, 

Bierplúski  Zen  on,  spis.  pol.  {*  1818 
v  Lublině  —  f  1843),  náležel  k  básnickému 
kroužku  Lenartowiczovu  a  později  psal  po- 
vídky, jako  Robert  dyjabťi  (Varšava,  1842); 
Nowy  gabinet  powiesci  (3.  vyd.  t.,  1842);  Pifč 
pomešci  originalnych  (t.,  1843).  Vedle  toho 
vydal:  Historycxny  opis  Lublina  (t.,  1843); 
TreJtč  kodeksu  kar^acego  polskiego  f t.,  1841)  a  j. 

Sierra^  špan.  (portug.  Serra),  vlastně  pila. 
Na  Pyrenejském  poloostrově  a  v  bývalých 
špan.  a  portug.  državách  v  Americe  obvyklý 
název  táhlých  pohoří  a  horských  hřbetů. 

Sierra  jLeone,  angl.  osada  na  záp.  po- 
břeží Afriky,  ohraničená  na  z.  Atlantským 


Sierra  Leoně. 


143 


okeánem,  na  j.  a  jv.  černošskou  republikou 
Liberíi   a  na  ostatních  stranách  franc.  Zá- 
padní Afrikou,   má  plochu  71.900  Arm*,  po- 
břeit  její  měří  v  přímé  čáře  350  km,  avšak 
následkem  četných  záhvbů  jest  ve  skuteč- 
nosti téměř  dvakráte  tak  dlouhé.  Jižní  čásf 
bf  chA  jest  mnohem  rovnější  a  pravidelnější, 
I  ni  vjbíhá  poloostrov  Turnérův,  pevninské 
pobfea   pokračuje    v   ostrově   Sherbro    ai 
k  in3fsa  Sv.  Anny.  Na  sz.  od  ostrova  Sherbro 
táhnon  se  písciny,  jei  činí   zdejší  pobřeží 
plavbě  velmi  nebezpečným.    Dále  k  s.  jest 
břeh  rozryt  četnými  zálivy  a  zátokami,  z  nichž 
hlavni   jest  zátoka  Yawry,  za  kterou  na  s. 
vybíhá  veliký  poloostrov  S.  L.   Ještě  se- 
Tcměji  pobřeží  přerušeno  jest  dvěma  veli- 
kými aestuarii,  říčky  8.  L  a  obou  řek  Scar- 
cies.    Uprostřed  těchto   břehů,   po  většině 
nizkých  a  močálovitých,  zdvihá  se  horské 
rásmo  prostupující  v  celé  délce  poloostrov 
S.  L.,  které  podle  podoby  své  nazváno  bylo 
Portugalci  Serra  Ledo,  t.  j.  lví  pohoří,  a  dalo 
jméno  celé  osadě.    Dále  do  vnitrozemí  ná- 
sleduje nízká  pahorkatina,  v  sev.  části  osady 
pak  idvíhá  se  povrch  silně  rozrytý  v  plateau 
vysoké  do  1100  m  a  vynikající  znamenitými 
pastvinami.  —   Vodní   toky  jsou  hojné, 
iiveny  vydatnými  dešti  a  stékají  s  vnitro- 
zemského rozvodí  oddělujícího  úvodí  Atlant- 
ského okeánu  a  horního  Aigiru.  Hlavní  z  nich 
jsou   řeky:    Veliký   a  Ma^  Scarcies  zvané 
v  horním   toku  Kolente  a  Kabba,  Rokelle, 
Kamaranko,  Jong,  Veliký  Bum,  Sulymah  a  j. 
Všecky  tyto  řeky  tvoří  v  horním  toku  četné 
prahj,  tak  že  splavny  jsou  teprve  v  toku 
dolním.  —  Pobřeží  osady  pokryto  jest  allu- 
viem,  úrodný  laterit  kryje  půdu  až  do  výše 
600  m,  podklad  její  pak  tvoří  téměř  všude 
horniny  krystallinické.    Místy  vyskytuje  se 
i  pískovec,    bezpochyby    kambrícký,    jakož 
i  dolerit.  —  Podnebí   S-ry  L.  jest  z  nej- 
n^>ezpečnějších   na  světě  pro  Evropany  a 
zvláště  vražedné  jest  v  hlavním  městě  osady. 
Hlavní  příčinou  toho  jsou  výpary  z  okolních 
močálů  a  z  bahna  naplaveného  přílivem,  které 
udržuji  se  zde  horami  záliv  města  obklopu- 
jícimL    Horko  není  příliš  výstřední,   nebof 
průměrná  teplota  roku  činí  -f-26'8"C,   nej- 
teplejšího  měsíce   dubna  4*  28*4^  C   a   nej- 
studenějšího srpna  -f  24*8^  C.  Nízká  poměrně 
teplota  tato  způsobována  jest  svěžími  větry 
s  moře  vanoucími.  Nejzhoubněji  zuří  tu  mezi 
bělochy  žlutá  zimnice,  která  každým  rokem 
uchvacuje  třetinu  až  polovinu  bílého  oby- 
vatelstva, pročež  nazývá  se  S.  L.  »hrobem 
bílého  muže«.    Výška  ročních  srážek  v  jed- 
notlivých letech  velmi  kolísá,  dosahujíc  ně- 
kdy do  772  cm,  jindy  však  klesajíc  na  89  cm. 
Deště   počínají  v  pVvních   dnech   května   a 
končí   v  pol.  srpna,  spadávajíce   s  velikou 
prudkostí,  často  i  přes  20  cm  za  den.  V  pro- 
sinci a  lednu  vane  občas  z  pouští  zhoubný 
vítr  harmattan.  —  Půda  jest  úrodná,   na  j. 
jsou   zvláště  hojné    olejové   palmy,   kdežto 
sever  dodává  především  gummu  a  rýži.  Roz- 
sáhlá rýžová  pole  a  pistacie  pokrývají  údolí, 
návrší  pak  pokryta  jsou   až  k  vrcholu  pal- 


mami a  jinými  obrovskými  stromy.  Hlavni 
výživou  obyvatelstva  jsou  kromě  rýže  i  ku- 
kuřice, bataty  a  ovoce.  Dobře  daří  se  zde 
většina  dovezených  zelenin,  jakož  i  kávov- 
ník, cukrová  třtina,  indigo  a  bavlník.  — 
Z  divoké  zvěře  zasluhuje  zmínky  slon,  který 
však  víc  a  více  mizí,  buvol,  levhart,  vlk, 
antilopa,  gorilla  a  šimpanz.  Z  domácích  zví- 
řat chovají  se  hlavně  vepři,  kozy  a  drůbež, 
ve  vnitrozemí  též  hojněji  skot. 

Obyvatelů  má  osada  108.000  (1901),  t.  j. 
15  na  1  km\  mezi  nimi  jen  nepatrně  Evro- 
panův, obyčejně  2 — 300  osob,  v  dobách  epi- 
demií však  sotva  100  osob.  Běloši  pobývají 
tu  vesměs  jen  co  možná  krátce,  pokua  vy- 
žaduji toho  nejnutnější  jednáni  obchodní 
nebo  ohledy  služební.  Skutečných  evrop- 
ských osadníků  tu  vůbec  není.  Domorodé 
obyvatelstvo  skládá  se  na  pobřeží  hlavně 
z  osvobozených  otrokův  a  jejich  potomků, 
kteří  vyznačují  se  mnohými  nectnostmi, 
hlavně  hrabivostí,  lenosti  a  prolhanosti.  Za 
to  vynikají  obchodní  podnikavostí  a  řeme- 
slnickou zručností.  Jsou  z  veliké  Části  po- 
křtěni, ačkoli  vesměs  zachovávají  mnoho  po- 
hanských zvyků,  obřadův  a  pověr.  Velice 
šíří  se  mezi  nimi  islám.  V  oby  vatelstvě  vnitro* 
zemí  vyniká  počtem  bojovný  kmen  Ti  mne 
a  pak  s  Mandingy  smíšený  rolnický  kmen 
Mendi.  Škol  nižších  jest  85,  vyšších  6  s  10.500 
žáky,  ve  Furahu  pak  jest  theologický  semi- 
nář, který  jest  ve  spojení  s  angl.  universitou 
v  Durhamu.  —  Přes  znamenitou  úrodnost 
půdy  jest  o  r  b  a  v  osadě  na  stupni  dosti 
nízkém.  Někteří  Evropané  založili  tu  ně- 
kolik plantáží,  avšak  následkem  klimatických 
překážek  není  ani  toto  plantážové  hospo- 
dářství ve  slibném  rozvoji.  Pěstuje  se  kromě 
rýže  hlavně  maniok,  banány,  kukuřice,  roz- 
manité zeleniny  a  ovoce,  kávovník,  indigo, 
cukrová  třtina  atd.  —  Avšak  pro  vývoz 
nejdůlcžítéjším  produktem  osady  jest  pal- 
mový olej  a  palmová  zrna,  dále  gumma, 
kaučuk,  kolové  ořechy,  kůže  atd.  Celkem 
vyváží  se  z  osady  zboží  (1901)  za  304.000 
lib.  st.  a  dováží  za  548.000  lib.  st.,  lodi  při- 
plulé  i  vyplulé  pak  čítají  úhrnem  V\  milí.  ř. 
Dovážejí  se  hlavně  lihoviny,  tabák,  prach, 
pušky,  sůl,  potraviny  atd.  Vnitřní  obchod 
jest  téměř  výlučné  v  rukou  drobných  ob- 
chodníků domorodých,  kteří  roznášejí  své 
zboží  po  vesnicích,  kupujíce  za  ně  domácí 
produkty.  —  Závodů  průmyslových  vůbec 
není,  veškerá  činnost  průmyslová  obmezuje 
se  na  řemeslnické  práce  kovářské,  truhlář- 
ské, tesařské  a  j.,  namnoze  velmi  zručně 
provozované.  —  Síf  železniční  mčří  úhr- 
nem 122  km,  hlavní  trat  vede  z  Frcetownu 
přes  Songo  do  Rotifunku,  trati  telegrafní 
jsou  celkem  122  km  dlouhé.  Frcctown  jest 
stanicí  hamburské  trati  Wórmannovy  a  dvou 
anglických  tratí  parníkových.  R.  1899  zřízena 
tu  bvla  veliká  loděnice  a  přístaviště,  dovo- 
lující zakotviti  i  velikým  lodím  v  samém 
přístave.  —  Ve  příčině  politické  S.  L.  jest 
korunní  osadou  anglickou  podřízenou  guver- 
néru, který  sídlí  ve  Freetovirnu,  jenž  jest  zá- 


144 


Sierra  Madre  —  Sieveking. 


roven  sídlem  anglikánského  biskupa.  Gu- 
vernéru přidána  jest  ministerská  a  zákono- 
dárná rada.  Vojenská  posádka  osady  čitá 
2664  muže,  z  nichž  jest  2421  muŽů  domo- 
rodých sborů  osadnich.  Příjmy  osady  ply- 
noucí hlavně  z  cel  činí  187.000  lib.  st.,  vy- 
dáni 173.000  lib.  st.,  dluh  pak  se  páčí  na 
458.000  lib.  st.  Ádministrativné  dělí  se 
S.  L.  na  2  části:  1.  vlastni  osadu  zahrnující 
Freetown  s  poloostrovem  S.  L.,  ostrov  Sher- 
bro  a  pobřežni  ostrovy  Los,  jakož  i  pásmo 
na  pobřeží  asi  32  km  široké,  jež  prostírá  se 
mezi  francouzskou  Guineou  a  Liberií,  úhr- 
nem asi  10.000  km^;  2.  oblast  protektorátu 
zahrnující  v  sobě  celé  zázemí.  Obě  tyto  části 
spravují  se  odděleně,  majíce  jen  společného 
guvernéra.  Kromě  Freetownu  důležitým  mě- 
stem jesi  ve  vnitrozemí  Port  Lokko  na  řece 
t.  jra.,  závažné  to  tržební  středisko  a  stanice 
angl.  missií.  Ostatní  významnější  místa  kupí 
se  hlavně  kolem  Freetownu. 

Dějiny.  Pobřeží  S-ry  L.  dostihli  Portu- 
galci po  prvé  r.  1447  za  vedení  Alvara  Fer- 
nandeza,  avšak  podrobněji  bylo  seznáno  te- 
prve Pedrcm  de  Cintra  r.  1467.  Břehy  zdejší 
záhy  byly  hojně  navštěvovány  námořními 
lupiči  a  otrokáři,  mezi  nimiž  zvláště  vynikl 
Angličan  Hawkins.  Následkem  tohoto  zlo- 
řádu usnesl  se  anglický  sněm  na  tom,  učiniti 
zde  pod  ochranou  anglické  vlády  zvláštní 
útulek  pro  otroky  uprchlé  nebo  vysvobo- 
zené. Hlavním  místem  osady  takto  utvořené 
bylo  Granville  zbořené  r.  1794  francouzským 
loďstvem,  načež  postaven  Freetown.  R.  1807 
S.  L.  učiněna  osadou  korunní,  která  r.  1815 
měla  již  10.000  anglických  poddaných.  R.  181 7 
guvernér  Turner  rozšířil  znamenité  její  území, 
což  opětovalo  se  r.  1861,  kdy  stalo  se  tak 
na  útraty  sousední  republiky  Liberie.  R.  1879 
zabráno  území  na  řekách  Scaicics,  avšak 
r.  1882  další  annekční  snahy  anglické  na- 
razily na  odpor  Francie,  což  vedlo  ke  sjed- 
nání anglo-francouzskému  z  10.  srpna  1889 
a  pozdčji  ke  smlouvě  z  21.  led.  1895,  kterou 
hranice  osady  definitivně  byly  upraveny.  Srv. 
Ingham,  S.  L.  after  a  hundred  years  (Lond., 
1894);  Banbury,  S.  L.  (t.,  1888);  J.J.  Črooks, 
S.  L.  (t.,  1888).  Tšr. 

Sierra  Madre,  souborný  název  horstya, 
které  lemuje  planinu  Anahuackou  v  Mexiku 
(viz  Kordillery,  str.  808  6). 

Sierra  Mojada  [-mocháda],  nevysoké  po- 
hoří na  rozhraní  mexických  států  Coahuila 
a  Chihuahua,  vysoké  do*  1600  m  a  bohaté 
stříbrem.  Tšr. 

Sierra  Mořena  [-réna],  horstvo  v  již. 
Španělsku,  přes  400  km  dlouhé,  tvořící  roz- 
vodí mezi  Guadalquivirem  a  Guadianou,  dčlí 
se  na  čásC  východní,  střední  a  západní.  Cásf 
východní  počíná  se  na  hranici  Murcie,  má 
několik  přcdhoří  a  dosahuje  v  Cerro  Estrella 
výše  1299  m.  Na  v.  od  této  hory  leží  velmi 
malebný  prásmyk  Puerto  de  Despeňaperros, 
jímž  vede  silnice  a  železniční  traC.  Na  z.  od 
zářezu,  jímž  protéká  ř,  Jandula,  vybíhají  na 
zsz.  z  hlavního  pásma  odhoři  Sierra  Madrona 
vys.  do  1160  m  a  rudami  bohatá  Sierra  de 


Almaden  do  1107  m  vys.  Střední  čásf  S-ry 
M-ny  počíná  se  na  jz.  od  ř.  Guadalmez  a 
na  j.  od  f .  Ycguas  a  vysílá  odhoH  na  j.  zi 
ke  Guadaiquiviru.  Konečně  čásf  západní  po- 
číná se  na  ř.  Viaru  a  skládá  se  z  řady  men- 
ších pásem  probíhajících  od  v.  k  z.,  z  nichž 
Sierra  de  Tudia  zdvíhá  se  do  výše  1104  m, 
nejzápadnější  z  nich  pak  Sierra  Pelada  za- 
bíhá až  na  samé  hranice  portugalské.  Jižní 
větve  této  části  horstva  jsou  rovněž  velmi 
bohatý  rudami  Tšr, 

Sierra  Nevada  [-váda]:  1)3.  N.,  nejvyšší 
horstvo  Pyrenejského  poloostrova,  rozkládá 
se  ve  špan.  provinciích  Almeria  a  Granada 
a  táhne  se  od  v.  k  z.  v  mírném  oblouku 
k  j.  otevřeném,  do  100  km  dlouhém.  Hlavni 
pásmo  jeho  skládá  se  v  záp.  své  části  z  úzkého 
hřebene  průměrně  3000  m  vysokého  a  spadá 
příkře  k  s.  Naproti  tomu  východní  jeho  po- 
lovice jest  mírně  skloněna,  ba  rozšiřuje  se 
konečně  ve  skutečné  plateau.  Nejvyšší  vrcholky 
jsou  na  z.,  a  to  Cumbre  de  Mulahacen  3481  m 
vys.  a  6  jiných  hor  vesměs  přes  3250  m  vy- 
sokých, kdežto  čásť  východní  dosahuje  nej- 
větší výše  jen  3087  m  v  Pico  de  Jcrcz.  Na 
s.  spojuje  se  S.  N.  se  Sierrou  de  Baza 
(1901  m)  a  de  Gor,  od  hory  Ficacho  de  Ve- 
leta  (3470  m)  vybíhá  jeden  řetěz  2112  mvys, 
k  Dornaju  a  druhý  k  z.,  na  j.  od  hlavního 
pásma  pak  jest  předhoří  Sierra  de  Gador. 
Ve  přičíně  geologické  S.  N.  složena  jest 
z  ruly  a  slídy,  k  nimž  připojují  se  triasové 
vápence.  Svahy  hlavního  pásma  rozryty  jsou 
hlubokými  údoly  (barrancos),  přechod  přes 
ně  jest  velmi  obtížný,  nejvyšší  prQsmyk  leží 
ve  výši  3300  m.  Hranice  věčného  sněhu  jest 
na  s.  do  2990  m  vysoko,  na  j.  pak  3100  m, 
stromy  stoupají  do  výše  1700  m,  obilí  na  j. 
až  na  2470  m. 

2)  S.  N.,  horské  pásmo  ve  státě  Kalifornii 
ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer,  táhne  se  asi  v  délce 
650  km  souběžně  s  břehem  Tichého  okeánu  a 
dosahuje  v  hoře  Whitney  výŠe  4404  m.  V  hlavní 
podstatě  S.  N.  složena  jest  z  hornin  archaic- 
kých se  zlatonosnými  žilami  křemene.     Tsr, 

S)  S.  N.  de  Santa  Marta,  pohoří  v  Již. 
Americe  na  scv.  pobřeží  Columbie  při  moři 
Karibském,  v  depart.  Maj^dalenČ,  táhnoucí 
se  od  zjz.  k  vsv.  v  délce  200  km.  Na  se  v. 
straně  spadá  strmě  k  moři,  kdežto  na  jihu 
a  v.  ponenáhle  přechází  v  rovinu.  Na  jv.  od- 
děluje ji  Valle  Dupar  od  Sierry  de  Perija, 
S.  N.  dostupuje  výše  3100  m  a  má  na  nejv. 
vrcholku  malý  ledovec.  Sl<ládá  se  z  žuly  a 
ruly,  raisty  z  čediče  a  porfyru.  Hluboké  lesy 
pokrývající  svahy  divoce  rozervané  a  dostu- 
pující výše  26í)0 — 2800  m  jsou  překážkou  dů- 
kladného výzkumu  celého  massivu.  V  údolích 
jejich  udrielv  se  divocí  kmenové  indiánští, 
ktcf  í  vzdorují  všem  snahám  columbijské  vlády 
sloučiti  je  v  territorium. 

Sierra  Parima  viz  Parima  2). 

Sieita,  it.  a  špan.,  odpočinek,  oddech; 
zvláště  odpolední  spánek. 

Sleur  [sj6rj,  fr.,  pán  (ve  slohu  úředním). 

Sievekiiig:  1)  S.  Karl,  státník  něm. 
(*  17S7  v  Hamburcc  —  f  1847  t.).  Habilitoval 


Sievers  —  Sieyěs.  145 

se  r.   1812  v  Gotinkách.    Od   r.  1813,    kdy  Btowierz,  méstečko  v  rus.  gub.  piotrkow- 

vrátil  se  do  Hamburku,  působil  v  diploma-  ské,  v  új.  bendinském  nad  ř.  Čeř.  Przcméi, 

tick^ch  poselstvích  ve  prospěch  neodvislosti  má  (1899)  3070  oby  v.  polských  a  katolických, 

a  zájm5  hanzeatských  mést.  R.  1819  byl  od  ,  V  S-i  jsou  zříceniny  starého  hradu  obklíčené 

svého  rodného  města  vyslán  do  Petrohradu  se  všech  stran  vodou,  pěkný  kostel  z  XV.  stoL 

jako  ministr-resident,  r.  1821  zvolen  za  syn-  a  továrna  na  zboží  hrnčířské.  V  okolí  jest 
dika,  r.  1827  stal  se  mimoř.  vyslancem  v  Riu ;  železná  ruda  a  hnědé  uhlí.  —  O  S-i  činí  se 

de  Janeiro,  kde  uzavřel  obchodní  smlouvu  '  po    prvé   zmínka    r.    1163;   o  něco    později 

s  hanzeatskými  městy.  V  1.  1831,  1835  a  1839  !  (1180)  propůjčen  byl  hrad  od  Kazimíra  Spra- 

zastupoval  hanzejská  města  v  buntovém  shro-  vedlivého  slezskému  knížeti  Kazimírovi  Ra- 

máidéni.  Napsal:    Geschichte   von  Florenc  a  '  tibořskému  a  Opolskému.  Od  knižat  slezských 

pak  Geschichtg  der  Piatonischen  Akademie  fu  koupil    pak  S.    r.    1443    biskup    krakovský 

Floren\  (ve   »Schriften   der    Akademie   von  Zbihněv  Olešnický  s  územím,  jež  mimo  město 

Ham«,  sv.  1.,  Hamb.,  1841).  S.  obsahovalo  ještě  m.  Czeladz  a  8  vesnic. 

2)  S.  Amalie,  lidumilka  něm.,  scstřenice  Nástupcové  Zbihnčvovi  počali  odtud  titulo- 

před.  (♦   1794    —  f  1859),   založila  v  Ham-  váti  se  kjiížaty  siewierzskymi  a  jali  se 

t  urče  r.  1832  ženský  spolek  pro  ošetřování  v   tomto   úzcmi  vykonávati   všechna    práva 

chudých  a  nemocných,  který  byl  vzorem  po-  zeměpanská;    v    pozdější    době    razili    také 

dobným  ústavům  v  Německu  i  v  cizině,  a  vlastní   minci.    Král    Vladislav    IV.   zprostil 

vydávala  >Berichtcc  (1833—58),  v  nichž  způ-  r.  1635  knížetství  Siewicrzské  všech  poplalkův 

sobem  poučným  pojednávala  o  otázkách  so-  a  břemen  vojenských.  Sněm  čtyřletý  (1788-91) 

ciálnich.  Po  její  smrti  vyšly  »Denkwardig-  zrušil  zvláštní  knížetství  Sicwierzské  a  území 

keiten  aus  dem  Leben  von  A.  S.«  (Hamb.,  jeho  přívtělil  ke  koruně.         R.  1889  vrácen 

1860\  byl  biskupu  krakovskému  titul  knííete  sic- 

8l6T6rs:  1)  S.Jakov  Joann  vizSivcrs.  wierzského. 

2)  S.  Eduard,  germanista  něm.  (*  1850).  Blejrés  fsjejés,  také  sjés]  Emanuel  Jo- 
Studoval  v  Lipsku  a  v  Berlíně,  stal  ser.  1871  seph,  abbé,  potom  comte,  politik  franc. 
univ.  professoremvJeně,r.  1883vTubinkách,  (♦  1748  ve  Fréjus  —  t  1836  v  Pařiži\  Stu- 
r.  1887  v  Halle,  od  r.  1892  v  Lipsku.  Obíral  doval  theologii  a  r.  1775  stal  se  kanovnikem 
se  hl.  mluvnicí  a  metrikou  a  vydáváním  textů  v  Bretagni,  pak  gen.  vikářem  biskupa  char- 
staroněmeckých.  Z  jeho  spisův  uvádíme:  treského  de  Lubersaka,  potom  členem  Chara- 
Der  Heiiand  u,  die  angelsáchsische  Genesis  brc  supérieure  francouzského  klcru.  Při 
(1875);  Gmnd^úge  der  Phonetik  {5.  wy 6.1901)]  orléanské  Asscmblée  provinciale  r.  1788  ja- 
Beitrdge  \ur  Skaidenmetrik  (1878  a  1879);  kožto  poslanec  svého  stavu  vynikl  svými 
Angelsáchsische  Grammatik  (1882,  3.  vyd.  ideami  reformačními  a  vydal  brošury:  Essai 
1898 V,  Altgermanische  .Ve/ri/r  (1893);  Abriss  sur  les  priviléges  2l  Instruction  donnée  par  S.  A, 
der  angelsáchs,  Grtfmmtf//7r(1895.  2.  vyd.  1899)  5.  Mgr.  le  duc  ď Orleans  á  ses  representants 
a  j.  S  Paulem  a  Braunem  vydává  od  r.  1891  aux bailliages^  suivie  des délibérations á  prendre 
>Beitráge  z.  Gesch.  der  deutsch.  Sprache  dans  ces  assemblées\  pak  roku  následujícího : 
u.  Litteratur*.  Quest-ce    que    le    tiers    état?    (nové    vydal 

3)  S.  Wilhelm,  zeměpisec  a  cestovatel  F.  Koppel,  Drážď.,  1876)  a  Vues  s/zr /«  movťns 
něm.  (♦  3.  pros.  1860  v  Hamburce),  studoval  ďexéculion  dont  les  representants  de  la  France 
v  Jeně,  Gotinkách  a  Giesscch,  vykonav  pourront  disposer,  jež  vesměs  působily  velmi 
v  1.  1884— í^ó  cesty  po  Venezuele  a  Columbii  mohutně  na  širší  obecenstvo.  Třetí  stav  pa- 
stal  se  r.  1887  docentem  ve  Vircpurce  a  řižský  zvolil  jej  do  generálních  stavů  v  květnu 
r.  1890  prof.  zeměpisu  v  Giessrch.  Náleží  r.  1789, a  ačkoli  S.  nebyl  vynikajícím  řečníkem, 
mezi  nejlepší  znalce  severní  části  Již.  Ame-  přece  měl  značný  vliv  a  provedl  především 
riky;  napsal:  Reise  in  der  Sierra  Nevada  </ď  přeměnu  titulu  gen.  stavů  na  »Assembl('e 
Santa  Maria  (Lip.,  1888);  Die  Kordillere  von  nationale*.  Pak  sepsal  proslulou  přísahu  ze 
-Vtfr/ť/fl  (Vídeň,  1888);  V«nď^iiř/d( Hamb.,  1888);  dne  20.  čna  1789,  kterou  všichni  poslanci  se 
Zweite  Reise  in  Veiiéx«e/tf  (t.,  1896);  Venezuela  zavázali,  že  dříve  se  nerozejdou,  dokud  ne- 
vila die  deutsch,  Interessen  (1903);  Súď  u.  dají  Francii  novou  ústavu.  Také  při  jednání 
yfittelamerika  (1903);  Súdamerikau.  die  deutsch.  o  právech  člověka,  o  rozdělení  zcmč  na  de- 
Interessen  (1903).  V  bibliografickém  ústavě  partementy,  o  vetu,  o  soustavě  jedné  a  dvou 
v  Lipsku  vydal  společně  s  jinými  odbor-  sněmoven  poslaneckých  činně  se  účastnil. 
niky  Všeobiecný  zeměpis  o  5  sv.,  z  nichž  Jakožto  člen  konstiťučního  výboru  napsal 
vyi\^ Eur opa (\%9Q),  Afrika {\%9\\  Aslen {\%92),  brošuru:  Prélimiuaires  de  la  coustitution\  re- 
Amerika  (1893),  Australien  (1892),  které  nyní  ;  connaissance  et  exposition  raisonnée  des  droits 
vycházejí  v  přepracovaném  vydaní.                  '  de  Vhomme  et  du  citoyen  (1789)  jakožto  před- 

ŠlevershaiUMliy  ves  v  prus.  vlád.  obv.  chůdkyní  proklamace  lidských  práv.    Ačkoli 

iQneburském,   v   kraji  burgdorfském  26  km  v  konvente,  kam  byl  zvolen,  zůstával  v  po- 

od  Hannoveru,  má  516   obyv.  (1900)   a  ev.  zádi,  přece  vždy  sloužil  zásadám   revolucio- 

kostel.  Dne  9.  čce  1553  svedena  zde  bitva  nářským,  byť  i  ne  vždy  setkával  se  s  nálc- 

mezi  Albrechtem,  markrabětem  braniborsko-  žitým  souhlasem.    Tak   s  jeho    Observations 

kulmbašským,  a  Moricem  Saským,  v  níž  Moric  sommaires  sur  les  biens  ecclésiastiqnes  du  ro  aoůt 

zvítězil,  ale  smrtelné  poraněn;  r.   1853  po-  ^7<5<?,  prudce  polemisovali  Guffroy  a  Serván 

staven  mu  zde  pomnÍK.  a  také  jeho  návrhy  o  porotě  v  Apen^u  ďune 

Ottftr  Sl«vBÍk  VwmtBf  •▼.  XXIII.  6(10  1904.  10 


146 


Sif— :Sigel. 


nouveUe  organitation  dš  la  justice  et  de  !a  po- 
lice en  France  fl790)  nebyly  přijaty.  Svým 
Projet  de  la  lot  contre  les  déíits  qui  peitvent 
se  commett  e  par  la  voie  de  Vimpression  et  par 
la  publication  des  écrits  et  des  gravures  po- 
štval proti  8obé  zvláště  takové  novináře, 
kteří  tisku  zneužívali.  V  konvente  hlasoval 
sice  pro  srarf  královu,  ale  nikoli  >sans 
phrase«,  což  později  bylo  mu  vytýkáno  tak, 
ze  jen  s  těží  sám  ušel  guillotině  a  přidal  se 
k  Robespicrroví,  po  jehož  boku  stál  aŽ  do 
9.  thcrmidoru  (27.  čcc)  1794.  Zápasft  stran 
konventu  vSak  se  neúčastnil;  byl  sice  členem 
komitétu  de  Defense  generále  a  r.  1795  zvo- 
len členem  výboru  pro  obecné  blaho,  ale 
zdržel  se  spolupracovnictvi  o  konstituci 
III.  roku.  Předsednictví  národního  shromáž- 
děni nepřijal  a  byl  poslán  s  Rebwellem  do 
Hollandska  vyjednávat  o  mír.  Také  odmítl 
vstoupiti  do  rady  direktoria  pro  svflj  odpor 
proti  Rebwellovi,  ale  pracoval  v  radě  rěti 
set,  kde  byl  vfldcem  mírných  republikánů, 
zvaných  neodvislých,  a  řídil  francouzskou 
diplomacii.  Snažil  se  vládu  dosavadní  svrh- 
nouti a  dáti  Francii  novou  ústavu  podle  svých 
theorií.  Proto  spolčil  se  s  Bonapartem,  ač- 
koli prohlédl  jeho  absolutistické  zámysly,  ale 
po  státním  převrate  18.  brumairu  (9.  list. 
1795)  přes  to,  Že  novou  ústavu  vypracoval 
a  byl  jedním  ze  tří  konsulů,  kdyŽ  sám  chtěl 
býti  hlavou  a  Bonaparte  měl  býti  toliko  ru- 
kou, musil  ustoupiti  odškodněn  byv  sená- 
torstvím  a  výnosným  státním  panstvím  Crosne. 
Z  jeho  návrhů  ponechány  pro  ústavuVIII.  roku 
jen  některé  myšlenky.  Za  císařství  byl  po- 
výšen r.  1809  do  stavu  hraběcího  a  jmeno- 
ván praesidentem  senátu,  kdežto  za  druhé 
restaurace  vypověděn  z  vlasti  jakožto  kralo- 
vrah,  načež  se  uchýlil  do  Bru^selu,  odkudž 
teprve  po  revoluci  r.  1830  vrátil  se  do  Pa- 
říže, kde  stal  se  členem  francouzské  akad. 
Několik  úryvků  z  jeho  memoirů  Théorie  consti- 
tutionelle  de  S.  vydal  Boulay.  Srv.  Ólsner,  No 
tice  sur  la  vie  de  S.  (Pař.,  1795);  t.,  Des  opi- 
nions  politiques  du  citoyen  S.  (Lip.,  1799); 
Mignet,  Notice  historique  sur  la  vie  et  les  tra- 
vaux  de  S.  (t.,  1836);  Edm.  de  Beauverger, 
Tableau  historique  des  progres  de  la  philo- 
sophie  politique,  suivie  ďune  étudc  sur  S.  (t., 
1858);  Bigcon,  S.  (t.,  1894);  Neton,  S.  1748  á 
1836,  d*aprěs  des  documentsinédits(t.,  1900). 

Sif,  v  severské  mythologii  manželka  Tho- 
rova,  jež  měla  krásné  plavé  vlasv,  které  jí 
lstivě  ustřihl  Loki,  ale  Thorem  byl  přinucen, 
opatřiti  jí  od  Elfů  nové  vlasy  zlaté,  jeŽ  rostly 
jako  přirozené.  S.  znamená  bohyni  zemskou, 
její  vlasy  obilí. 

Sifanto  viz  Sifnos. 

SI  feolsti,  neir*,  lat.,  učinil-li  jsi,  zapři. 

Siftios,  Sifenos,  Sifanto,  ostrov  v  Ky- 
kladech  v  moři  Aegejském,  na  37®  s.  š.,  z. 
od  Parosu,  značně  hornatý  (h.  sv.  Eliáše 
695  m).  Daří  se  tu  hojně  obilí,  bavlnik,  mo- 
ruše a  již.  ovoce.  Má  na  74  km*  4060  obyv. 
(1896)  bydlících  v  6  obcích,  nejv.  je  Apol- 
lonia.  Ve  starověku  byly  tu  zlaté  doly  a  pro- 
slulá výroba  nádobí  z  krápníků. 


Sifon  n.  syfon  je  roura  se  dvěma  záhyby 
za  sebou  jdoucími  neb  nádoba  tvaru  U  nebo 
"Ur,  jíž  se  užívá  za  tim  účelem,  aby  kapalina 
v  dolením  záhybě  uzavírala  otvor  výtokový 
a  zamezovala  vnikáni  výparu  x  potrubí  do 
místnosti.  S-y  záchodové  při  ktosetech 
vkládají  se  mezi  záchodovou  mísu  a  potrubí 
odpadní.  S-y  deif ové  umisťují  se  mezi  trou- 
bou odkapní  a  potrubím  odváděcím  a  mají 
ten  účel,  aby  se  jimi  zachytily  pevné  látky, 
jež  dešťová  voda  se  střech  splachuje.  Odkapní 
roura  může  zároveň  sloužiti  k  ventilaci  potrubí 
odváděcího.  S-y  nazvány  byly  též  láhve  za- 
řízené na  výtok  sodovky  pod  tlakem  kyseliny 
uhličité  na  způsob  Hérónovy  baňky.  JPok. 

Le  Sisr,  Saint-Denis  du  S.  viz  Saint- 
Denis  3). 

SigAmbrové.  Sygambrové,  Sugam- 
brové,  germ.  národ  na  pr.  břehu  stř.  Rýna. 
mezi  řekou  Lippe  a  Lahn;  r.  16  pf.  Kr.  po- 
razili místodržitele  Lollia  a  byli  přemoženi 
teprve  od  Tiberia  r.  8.  po  Kr.  Tiberius  jich 
část  přesídlil  do  Belgie,  kdež  potom  sluji 
Gugemové;  větší  část  prchla  na  východ  od 
Rýna  a  část  jich  vyskytuje  se  potom  mezi 
horní  Ruhrou  a  Lippe  jako  Maršové.  Ve 
III.  stol.  po  Kr.  jméno  S.  mizí. 

Sigean  n.  Sijean  fsižán],  město  vefranc. 
arrond.  Narbonne,  dep.  Aude,  nad  jezerem 
t.  jm.,  má  3032  obyv.  (1901),  značné  soli- 
varny,  obchod  vínem  a  lihovinami. 


Sigeberff  viz  Segeberg. 
Slgebert   i 


Qamblonz 


(Sigebertus 
Gemblacensis),  středověký  dějepisec (*  ko- 
lem 1030  v  Brabantě  —  f  1112).  Vstoupil  do 
kláštera  benediktinského  v  Gembloux,  po- 
zději působil  na  klášterní  škole  sv.  Vincence 
v  Metách,  načež  r.  1070  vrátil  se  trvale  do 
Gembloux.  Nejdůležitější  jeho  spis  historický 
jest  Chronicon  (Monumenta  Germaniae,  Scrip- 
tores,  sv.  VI.),  vypravující  přehledně  události 
let  381  -1111.  Cenu  má  jen  poslední  čásf, 
kde  autor  líčí  události  jemu  soudobé  nebo 
nedávné.  Z  ostatních  prací  vynikají:  Gesta 
abbatum  Gemblacensium  (Monumenta  Germa- 
niae, Vlil),  některé  spisy  hagiografické  a  le- 
gendy. Spisy  ty  vydány  v  Mígne,  >Patrologia 
latina*,  sv.  110.  Svým  politicKým  smýšlením 
klonil  se  k^  straně  Jindřicha  IV.  proti  Ře- 
hořovi VII.  Proto  také  ve  svých  spisech 
brojí  proti  panovačnosti  papeže,  proti  coeli- 
bátu  a  j.  —  Srv.  Hirsch,  De  vita  et  scriptis 
Sigiberti(Berl.,1841);  Wattenbach,  Deutsch- 
lands  Geschichtsquellen  (t.,  1893).        Skč. 

Sli^eion  (lat.  Sigeum),  starověká  tvrz  při 
moři  Aegejském  v  Tróadě,  nedaleko  výtoku 
Hclléspontu,  jehož  plavbu  ovládala.  R.  +  600 
př.  Kr.  vznikl  spor  o  S.  mezi  Athéňany  a 
Mytilénskými,  v  němž  vyznamenal  se  na 
straně  těchto  moudrý  Pittakos.  Konečně 
podrželi  vrch  Athéňané  a  S.  osadili.  Peisi- 
stratos  odtud  dobyl  po  třetí  Athén  a  tyran- 
nid\'.  Po  svržení  tyrannů  v  Athénách  S.  bylo 
nadále  sídlem  Peisistratovcův.  Nyní  slóve 
tak  mys.  Pik. 

Silněl  Franz,  generál  amer.  (♦  1824  — 
t  1902),  účastnil  se  r.  1848  a  1849  revolace 


SIGILLAF 


,  -^  jiivaml  po  a<I|.a'Ilíih 


-PEČETEC. 


..trt.>,>;i»  ».ň!t>ilL>  .SliKniuii    «  iwvílviiiirim.   I.-,  S,   ^i;[im;lni  Bronni..  3.  S    ílřg.in-  Hror^n,  4.  h.  s  ,K<.ji  .1,„1-  : 

p.  e.  v.    Rij„li  Ilir.nKn    I.  <lcr.u.ljilli  .    1.   S.  otulina  ftUnktnh.    10.  S.  ie..if.,nnií  Bl".i|l"    !'■   ^-  B'"'l'  Uronil. 


Siget  —  Sigillaria. 


147 


v  Badensku,  r.  1832  odebral  se  do  Ameriky, 
kdež  p&sobil  jako  inienýr  a  učitel.  Za  ob- 
čanské války  zvítězil  7.  a  8.  břez.  1862  se 
7000  muii  u  Pearidge,  načei  se  stal  geaerál- 
majorem.  Později  bojoval  šťastně  u  Rappa- 
hannocku  a  velel  29.  srp.  pravému  křidlu 
v  drahé  bitvě  u  BulURun.  R.  1863  vzdal  se 
velitelství,  na  poč.  r.  1864  však  opět  se  ho 
ujal,  ale  byl  15.  květ.  u  Newmarketu  pora- 
ien.  Potom  vystoupil  z  vojska  a  stal  se  chef- 


čujt  pr&řez  parenchymu  malobuněČného, 
snadno  se  trhajícího  (který  u  Lepidodender 
souvisí  s  transpiiačními  otvory  na  polštářku 
položenými),  obsahujícího  kanálky  (bezpo- 
chvby  gummové).  Transpírační  otvory  lenti- 
cellám  podobné,  takové  jako  u  Lepidoden- 
der, zde  u  S-ií  neznamenáme,  ač  něco  ob- 
dobného bylo  v  jednom  případě  přece 
nalezeno.  Zdá  se  však,  že  jemné  póry,  jaké 
při  dobrém  zachováni  pokožkové  vrstvy  na 


redaktorem  časop.  > Baltimore- Wecker«,  jíŽ   kmenech   S-ií  jsou  viditelné  (a  které  zase 
vsak  také  se  již  r.  1866  vzdil  a  stal  se  r.  1871    Lepidodendrcim   chybějí),    odpovídají    prů 


úředníkem  města  New  Yorku. 

BigBt  viz  Sziget. 

flicrAiím  viz  Sigeion. 

Sl^iled,  Siegfried,  staroněm.  Sigu- 
frid,  mvthický  hrdina  něm.,  viz  Nibe- 
l  ungové. 

Sis^lUaria  (viz  tab.),  peče  tec  {Siegel- 
baum),  rod  předvěfcých,  obrovitých  a  stro- 
movitých rostlin  tajnosnubných  cévnatých 
z  třídy  plavuňovitých  (L^copodiaceae),  a  to 
z  odděleni  Heterosporae.  S-ie  ve  vlastním 
kulmu  sotva  se  objevují,  za  to  jiŽ  dosti 
hojně  ve  zpodním  produktivním  karbonu, 
pak  rychle  se  množí,  aŽ  dostupují  svého 
největšího  rozvinutí  ve  svrchním  produktiv- 
ním karbonu  v  t.  zv.  »stupni  sigillariovém«, 
načei  zase  rychle  mizejí,  existujíce  ještě 
v  permu  a  zůstavujíce  poslední  zbytek  svftj 
v  triasu  (v  pestrém  pískovci).  Kmeny  jejich 
dosahovaly  výšky  až  30  m  a  tloušťky  našich 
jehličnatých  stromft  (některé  aŽ  2  m  v  prft- 
méru),  měly  však  jen  velmi  slabé  rozvětveni, 
jednou  neb  dvojnásobně  dichotomické,  a  to 
ai  u  špičky  kmene  košCatovitě  nahoru  smě- 
řující. Někteří  badatelé  míní,  že  byly  také 
druhy  vůbec  se  nerozvětvující  (tab.  vyobr.  1.). 
Listy  jako  u  Lepidodender  pokrývaly  hustě 
mladší  části  kmene,  ač  se  zdá,  že  rychleji 
opadávaly  a  byly  uspořádány  v  krásných 
kolmých  řadách  (orthostichách),  tak  že  zde 
parastichy  nejsou  tak  nápadné  a  jei  u  ně- 
kterých S-ií  jsou  význačnější,  podobně  i  jizvy 
po  opadlých  listech,  které  ještě  potom  dlouho 
celý  kmen  hustě  pokrývaly.  V  celku  6hrané 
až  příokrouhlé  jizvy  tyto  nesedívají  obyčejně 
na  tak  význačném  polštářku,  jaký  u  Lepido- 
dender znamenáme,  a  celý  kmen  vypadá  ja- 
koby byl  poset  kolmými  řadami  otiská  ně- 
jaké pečeti,  od  čehož  jméno  S.,  peče  tec. 


duchftm  a  slouží  tedy  funkci  provětrávací. 
Jamka  ligulární  jest  nad  jizvami  tu  a  tam 
dobře  patrná  (tab.  vyobr.  4.,  8.).  —  Kmen 
S-ií  ukazuje  celkem  toto  složení.  Kflra  jest 
velmi  mohutná  a  skládá  se  z  několika  vrstev 
ne  příliš  odchylných;  pod  ní  jest  tenká  vrstva 
lýková.  Dřevo  není  příliš  silné  a  tvoři  dutý 
kruh,  skládající  se  z  vnitřního  věnce  svazku 
primárních  a  zevnějších,  k  ním  přiléhajících, 
delších  klínft  dřeva  sekundárního,  kteréžto 
klíny  jsou  od  sebe  odděleny  primárními  pa- 
prsky dřeňovými.  Střed  kmenu  vyplňuje  mo- 
hutná vrstva  dřeňová.  Podle  stavu,  v  jakém 
kmenv  S-ii  se  zachovaly,  rozeznáváme  po- 
dobná stadia,  jako  u  Lepidodender  {Lygino- 
dendroHt  Knorría,  Aspidiopsis)  a  zvláštní  stav 
zachováni  t.  zv.  Syringodendron  Sternbg.  Jmé- 
nem tímto  rozumíme  zkamenělá  jádra  kmene, 
t.  j.  kamenné  nebo  hlinité  výplně  bezpro- 
středně pod  zuhelnatělou  kQru  sahající,  t.  j. 
tak  zv.  dekortikáty.  Jsou  tu  u  většiny  druhů 
často  ještě  velmi  pěkně  znatelná  Žebra  ortho- 
stichQ,  celý  povrch  pak  jest  ve  směru  jejich 
velmi  jemně  ryhován,  u  některých  S-ií  jest 
jen  toto  ryhování  znatelno.  Na  místech,  kde 
byly  na  kůře  jizvy  listové,  znamenáme  na 
těchto  podkorových  výlitcích  někdy  ještě 
zřídka  všecky  tři,  obyčejně  však  jen  obě 
postranní  zpravidla  protáhlé  a  silně  zhlížené 
jizvičky  (tab.  vyobr.  5.  a  10.  hořejší  jeho 
tmavá  část),  které  na  některých  exemplá- 
řích až  i  v  jednu  jizvičku  splývají.  Kmeny 
S-ií  byly  nalezeny  podobně  jako  kmeny  Le- 
pidodender na  své  basi  ve  spojeni  s  rozvět- 
venými oddenky,  Stigmaria  zvanými.  Některé 
z  těchto  oddenkův  u  některých  druhů  S-ii, 
ač  jsou  Stigmarii  podobnými,  liší  se  od  pra- 
vých Stigmarií  tak,  že  Grand  Eury  je  uvádí 
pod    zvláštním    jménem    Stigmariopsis    (viz 


Tím    možno    rozeznati    kůru    S-ií  od    kůry  i  Stigmaria).  —  Květy  S-ií,  pokud  byly  jako 


Lepidodender,  jeŽ  mají  vyniklé  polštářky  a 
jizvy  po  listech  v  nápadných  šikmých  spi- 
rál ných  řadách  (v  parastichách)  uspořádány. 
Polštářky    listové    tam,    kde    u    Sii    jsou 


takové  rozpoznány,  jsou  podobně  jako  květy 
Lepidodender  tvaru  klasovitého  nebo  šiško- 
vitého  a  uvádějí  se  pod  jménem  Sigillariostro- 
bus  Schimp.  Květy  toho  druhu  byly  stopkaté 


alespoň  trochu  lépe  naznačeny,  jsou  buď  a  seděly  bezprostředné  na  kmeni  mezi  jiz- 
velmi  protáhlé  (tab.  vyobr.  2.,  7.,  10.)  anebo  vámi  listovými  (tab.  vyobr.  1.),  nesouce  v  do- 
krátké   šestihrane    (vyobr.   11.).    Listy  jsou ;  lejší  části  na  své  stopce  jalové  listeny,  výše 


jako  u  mnohých  Lepidodender  dlouze  čár 
kovité,  troj-  nebo  čtyřhraně  zploštělé  se  sil- 
ným středním  nervem.  Jizvy  listové  S-ii  ne- 
sou podobně  jako  u  Lepidodender,  ale 
v  hořejší  své  polovině  nebo  více  ve  středu 
3  malé  jizvičky  neboli  značky,  z  nichž  pro- 


pak  zkrácené  listy  (šupiny)  sporangionosné 
(sporophylla),  uspořádané  celkem  v  hustých 
střídavých  přeslenech.  Každé  sporophyllum 
nese  na  své  klinovitě  zúžené  basální  části 
hromádku  velikých  (často  echinátnich)  vý- 
trusů, které  jsou  pokládány  za  makrospory 


střední  vyznačuje  místo,  kde  vcházel  svazek  |  (čili  raegaspory).   Nejdůležitější  nálezy  toho 
cévní  do  listu,  kdežto  obě  postranní  vyzná- '  druhu  jsou  Sigillariostrobus  ciliatus  Kidston 


148 


Sigillariostrobus  —  Sigmund. 


a  5.  Tíeghemi  Zeiller.  U  nás  popsal  O.  Feist- 
man  tel  několik  druhů  květft,  které  za  květy 
S-ii  pokládá  a  které  svými  krásnými  makro- 
sporami  tomu  se  podobají,  avšak  s  určitosti 
o  jejich  příbuznosti  dosud  nehe  se  vysloviti 
(bylyř  nalezeny  isolovány).  Kmeny  S-ií  po- 
dle zachovaných  otisků  nebo  zuhelnatělých 
kor  jejich  dělíme  podle  Weisse  takto: 

1.  Eusigillariae  Weiss  Jizvy  listové 
sedí  na  kmeni  ve  zřetelných  kolmých  řadách 
(orthostichách)  na  širokých  polovypouklých 
kolmých  Žebrech  a  rozeznáváme  zde  3  od- 
děleni, a)  Rhytidolepis,  mezi  jednotlivými  že- 
bry táhnou  se  úzké,  kolmé,  někdy  málo 
vlnitě  zprohýbané  rýhy.  Příkladem  jsou 
druhy  S.  Sillimani  Brongn.  a  S.  elliptica 
Brongn.  (tab.  vyobr.  2.,  6.  a  také  5.  a  4.). 
Opačně  na  protiotisku  jsou  místo  žeber  pólo- 
duté  Žlábky  a  mezi  nimi  zase  úzké  kýly. 
Někde  jsou  Žebra  mezi  jednotlivými  jizvami 
i  příční  čarou  znamenána,  čímž  i  jednotlivé 
polštářky  listové  trochu  jasněji  vystupuii 
(t.  zv.  skulptura  tesselátní,  tab.  vyobr.  4.). 
b)  Polleriana,  obdobné  předešlému  oddělení, 
avšak  každé  žebro  rozděleno  jest  podélně 
ve  3—5  lineálných  polí,  z  nichž  prostřední 
nese  jízvy  listové.  Příkladem  jest  druh  S. 
elongata  tírongn.  a  S.  renijormis  Brongn. 
(tab.  vyobr.  7.,  10.).  c)  Favularia,  raezujicí 
kraje  žeber  jsou  lomenými  a  pravidelnými 
rýhami  odděleny  a  jsou  ve  spojeni  s  příč- 
nými čarami,  jež  mezi  jednotlivými  5^ustě 
řazenými  jizvami  probíhají,  tak  že  zde  pol- 
štářky listové  často  pěkně  šestiboké  dosti 
jasně  vystupují.  Příkladem  jest  druh  S.  ele- 
gans  Brongn.  (tab.  vyobr.  3.)  Eusigilla- 
riae Weiss  objevují  se  většinou  ve  středním 
produktivním  karbonu. 

2.  Subsigillariae  Weiss,  Jízvy  listové 
sedí  na  kmeni  tím  způsobem,  že  vedle  řad 
kolmých  nápadněji  vystupují  řady  šikmé,  a 
rozeznáváme  tu  2  oddělení:  a)  Clathraria 
nebo  Cancellata,  kHe  polštářky  listové  dobře 
jsou  ohraničeny  a  jasně  vynikají.  Příkladem 
jest  druh  S.  Brardi  Brongn.  (tab.  vyobr.  11., 
volený  kus  ukazuje  pěkné  tvar  přechodní 
z  oddělení  a  [dole]  do  oddělení  b  [nahoře]). 
b)  Leiodermana,  kde  polštářky  listové  skoro 
dokonale  mizejí  a  jízvy  bývají  oddálcnčjší. 
Příkladem  jest  druh  S.  denudata  Goepp. 
(kterou  slučují  se  S.  spinulosa  Germ.  a  řadí 
také  k  S.  Brardi  Brongn.,  tab.  vyobr.  8.).  — 
Subsigillarie  přicházejí  většinou  ve  svrchním 
produktivním  karbonu,  pak  v  permu  a  ko- 
nečně i  triasu  (pestrém  pískovci),  kdež  na- 
lezen druh  S.  oculina  Blankenh.  (tab.  vyobr.  9.), 
který  však  od  ostatních  S-ií  odchyluje  se 
nadmíru  velikým  rozšířením  postranních  jiz- 
viček na  jizvě  listové  a  nověji  od  S-ií 
kamenouhelných  a  permských  odděluje  do 
čeledi  Pleuromoiaceae.  Sigillariaceae,  tak  jako 
Lepidodendraceae  a  Bot hr oděn draceae  jsou 
blízce  příbuzný  k  Lycopodiaceim  a  Selaginel- 
laceím,  a  to  jakožto  heterosporni,  jak  jest 
velmi  pravděpodobno,  druží  se  mnohem  více 
k  Selaginellaceím,  nicméně  vztahy  jejich 
k^Isoětaceím  jsou  ještě  nápadnější,  tak  Že 


Isoětaceae  jsou  bezpochyby  nejbližšími  po- 
tomky Sigillariacei.  —  Literaturu  viz  u  či. 
Kamenouhelný  útvar  a  Lepidoden- 
d  r  o  n ;  pak  ještě  Potonié,  Sigiliariaceae  v  Eng- 
ler  a  Pranťl:  Die  natůrlichen  PAanzenfamí- 
lien  (seš.  211,  str.  740—753);  A.  Hofmann  a 
dr.  F.  Ryba,  Leitpllanzen  der  palaeozoiscben 
Steinkohlenablagerungen  in  Mittcl-Europa 
(1899)  a  R.  Zeiller,  Élémcnts  dc  paléohota- 
nique  (Pař.,  1900).  EBr. 

8iffUUkrlostrobus  Schiroper,  klasovité 
nebo  šiškovité  květy  Sigillarii  (viz  Sígilla- 
ria).  ĚBr. 

8i|tllata  terra,  lat,  ve  starověku  ba- 
revna hlinka,  z  níž  byly  zejména  za  římských 
dob  císařských  v  Itálii  i  provinciích  hojné 
vásy  hotoveny.  Viz  Bolus. 

SlgUlmii)  lat.,  pečef;  s.  conjessionis^ 
zpovědní  mlČelivost. 

Slgitmnnd  viz  Sigmund. 

Siirle  viz  Zkratky. 

SlgmarlBky  {Sigmaringen),  hl.  mest  o 
prus.  vl.  obv.  t.  im.,  dříve  hlav.  a  residenční 
město  knižetstvi  a  hrabstvi  Sigmaringen- 
ského,  při  ř.  Dunaji  a  žel.  dr.  Uun-Immen- 
dingen,  Tubinky-Memmingen  a  S.-Radolf- 
zeli,  se  4574  obyv.  (1900).  Město  jest  sídlem 
zemské  vlády  a  sněmu  a  knížecích  úřadů, 
má  několik  pozoruhodných  budov,  zejména 
katol.  a  evang.  kostel,  palác  knížecí,  několik 
pomníků  panující  rodiny,  radnici,  rolnickou 
školu,  kníž.  divadlo,  blázinec,  zemský  špitál 
s  blázincem,  sirotčinec,  na  skále  zámek  s  ve- 
likou bibliotékou  a  vzácnou  sbírkou  obrazů, 
rytin,  zbraní  a  rozličných  starožitností.  Na 
blízku  v  býv.  ženském  klášteře  gymnasium 
a  v  oboře  lovecký  zámek  Josephlust.  Srv. 
ČI.  Hohenzollern. 

Sigmatlsms,  z  řec,  vada  v  řeči  záleže- 
jící v  naráženi  jazyka  při  vyslovováni  hlásky  s, 

Si^muiid,  z  něm.  Siegmund,  lat.  Sigis- 
mundus,  Čes.  Zikmundy  pol.  Zygmunt^  jméno 
mužské. 

1)  S.  svatý,  jeden  z  patronů  českých, 
syn  Gundobaciův,  po  jehož  smrti  r.  519  stal 
se  králem  burgundským.  V  kat.  církvi  ctěn 
jest  za  svatého,  poněvadž  zavedl  v  Burgund- 
sku víru  katolickou;  založil  některé  kláštery, 
zejména  jeden  ke  cti  sv.  Mauricia,  kam  se 
uchýlil  na  pokání  za  to,  Že  ponoukáním  druhé 
své  manželky  dal  zavražditi  Sigerika,  syna 
z  prvního  manželství.  Tehdy  vtrhli  do  země 
Frankové,  kteří  Sa  zajali  a  do  studně  hodili 
(r.  523).  Cisař  Karel  IV.  dal  jeho  ostatky 
r.  1360  převézti  do  Čech  a  uložiti  v  kostele 
sv.  Víta  na  hradě  Pražském. 

2)  S.,  cis.  německý,  král  český  a  uherský, 
syn  ds.  Karla  IV.  a  Alžběty  Pomořanské 
(*  15.  ún.  1361  v  Norimberce  —  f  9.  pros. 
1437  ve  Znojmě).  Otec  chtěl  mu  zajistiti 
mocné  postaveni  jednak  tím,  že  odkázal  mu 
marku  Braniborskou,  jednak  tím,  že  uŽ  záhy 
hledal  pro  něj  bohatou  nevěstu.  S  počátku 
chtěl  Karel  IV.  oženiti  jej  s  jednou  z  dcer 
Bedřicha  V.,  purkr.  norimberského,  později 
smluvil  však  daleko  výhodnější  sAatek  s  Marií, 
dcerou  Ludvika,  krále  uherského  a  polského 


Siginund.  149 

^1374).  Zasnoubeni  provedeno  na  schůzi  krále  1 1  kJyi  brzy  na  to  volbou  Ruprechta  Falc- 
Václava  IV.  s  králem  uherským  ve  Zvoleni :  kého  králem  německým  hrozila  rodu  lucem- 
(v  červ.  1379)  a  S.  poslán  do  Budína  a  po-  |  burskému  ztráta  císařské  koruny,  S.  obětoval 
tom  (1381)   do  Krakova,  aby  jako  budoucí !  dynastický  prospěch  svému  sobectví  a  pfe- 
dědic  obeznámil  se  s  poměry  obou  králov- !  kazil  společnou  akci  vojenskou  svými  pfi- 
štvi.    Po  smrti  kr.  Ludvíka  (1382)  nechtěli   lišnými  požadavky;  chtěl  za  pomoc  válečnou 
Poláci  ani  slyšeti  o  další  unii  uhersko-polské,  I  odstoupení  Slezska   i  Lužice   a  správu  sa« 
a  když  S.  se  svou  snoubenkou  nechtěli  vzdáti  |  motných  Čech.  R.  1401  propukla  proti  S-ovi 
se   Uher,    uznali    mladší   dceru    Ludvíkovu, '  vzpoura  v  Uhrách,   kde  magnáti  těžce  nesU 
Hedviku,  královnou.  S.  i  v  Uhrách  měl  s  po-  I  jeho    veliké    nadržování    cizincům.    Byl   jat 
čátku  velmi  těžké  postavení.  Jeho  snoubenka   (28.  dub.)  a  vězněn   nejprve  na  Vyšehradě 
Marie  byla  hned  po  pohřbu  otcově  koruno-  ]  nad  Dunajem  a  potom  na  Siklósi,   kfle  ho 
vána   za  »krá'.e«  uherského,  ale  proti  osobě   střehl  bán  chorvatský  Mikuláš  Gara.  Jen  ne- 
S-ovč  stála  mocná  strana,  v  jejímž  čele  byla   svornosti  magnátů,   kteří  se  nemohli  shod- 
sama  jeho  choC  Marie  i  její  matka,   Alžběta   nouti  o  osobě  nového  krále,  jakož  i  pomoci 
Bosenská.  S.  musil  opustiti  Uhry  a  vrátiv  se  !  sedmihradského  vévody  Stibora  ze  Stibořic 
s  pomocí  českou   a   moravskou  vynutil   si  '  a   svého   bratra  Václava  IV.,  jenž  Mikuláši 
teprve   skutečný   sňatek   s  Marií  (1385),  jež   Garovi  zapsal  roční  plat  1000  dukátů,    měl 
před    tím   hned   po  jeho   odchodu   byla  se   S.  dekovati,  že  dostal  se  na  svobodu  a  na 
zasnoubila  s  pr.  Ludvíkem  Orléanským.  Ale   sněmu  v  Pápě  (27.  říj.  1401)  smířil  se  s  mag- 
hned  nato  S.  byl  znovu  nucen  jíti  do  Čech    náty.    Tyto  události  zase  na  čas  sjednotily 
pro  pomoc.  Za  ieho  nepřítomnosti  král  nea- ;  S-a  s  Václavem  ke  společnému  hájeni  lucem- 
polský  Karel  (Dračský),  jenž  neuznávaje  dě-   burských  zájmů  v  Německu.  Václav  chystaje 
dičného  práva  dcerj  Ludvíkovy  sám  hlásil  se   se  ke  korunovační  jízdě  do  Říma  ustanovil 
o  trůn  po  svém  jpřibuzném,  přitáhl  do  Uher,   S-a  správcem  království  Českého  i  vikářem 
zmocnil  se  Budma  a  dal  se  korunovati  ve   v  Německu  (4.  ún.  1402).  Ale  shoda  se  brzy 
Stol.  Bělehradě,  ale  lstí  staré  královny-vdovy  .  porušila  z  příčin  nedosti  známých  a  S.  dal 
byl  jat  a  v  žaláři  zemřel  (1386).  Tehdy  vrátil  j  v  Praze  svého  bratra  zajmouti  (6.  bfez.  1402) 
se   S.  znovu   s  pomocí   českou   a  královny   a  později  (v  čnu)  odvedl  jej  do  Rakous  vy- 
přinuceny  ke  smíru  v  Rábu.  Brzy  na  to  obé  ;  hlasuje,  že  chce  jej  dovésti  do  Říma  ke  ko- 
královny    byly    jaty    uher.    velmožem    Hor-    runovaci.   S  tohoto  úmyslu  —  byl-li  oprav- 
váthem  (v  čci  1386).    Tím  teprve  S.  dostal   dový  —  musilo  však  sejiti  pro  smrC  italského 
se  ke  skutečné  moci   byv  od  stavů  zvolen  '  přívržence  Václavova,  Jana  Galeazza  Viscon- 
králem  a  korunován  (3L  bř.  1387).  Královna-  ,  tího  a  S.  odevzdal  jatého  bratra  ke  střežení 
vdova  byla  v  zajetí  zardoušena,  čímž  S.  byl   do  Vídně.   Chtěje  pak  potlačiti  odpor,  jenž 
zbaven  nejhoršího  nepřítele.    Zmíněné  boje   se   zvedl   proti  němu   v  Čechách   po  zajetí 
přivedly  S-a  do  finanční  tísně,   pročež  za-  ;  Václavově,   přitáhl   v  prosinci    s   uherským 
stavil  svému  bratranci  Joštovi   Mor.  marku  |  vojskem  znovu  do  Čech  a  dobyl  tu  hlavního 
Braniborskou  na  pět  let  za  565.263  zlatých,   sídla  odporu,  Kutné  Hory.  Na  to  musil  spě- 
Za  prvního  povstání  panské  jednoty   proti   chati  do  Uher,  kde  Ladislav  Neapolský,  pod- 
Václavu  IV.  (1395)  choval  se  S.  tiše;  teprve   pórován   papežem   Bonifácem    IX.,    obnovil 
po  propuštění  bratrově  přijel  do  Čech,  kde  ,  nároky  Anjouského  rodu   na  korunu   uhcr- 
spolu   s   markr.  Joštem   byl   ustanoven   od   skou  a  zmocniv  se  značné  části  říše  dal  se 
krále    za  rozhodčího   ve  při  jeho   s  pány  a  ;  arcib.  ostřihomským  korunovati  v  Zadru  na 
vynesl    pak    rozsudek    požadavkům    panské   král.  Uherské  (5.  srp.  1403).    S.  však  přece 
jednoty  příznivý  (2.  dub.  1396).  Při  tom  ob-  ,  pomocí  Stibora  ze  Stibořic  vypudil  Ladislava 
novil  s  Václavem  IV.  smlouvu  o  vzájemném  .  ze  země  a  pomstil  se  pak  Bonifáci  IX.  tím, 
dědění  z  r.  1394  (1.  bř.  1396)  a  byl  od  bratra   že  zapověděl  pod  ztrátou  hrdla  i  statků  při- 
jmenován    císařským    vikářem    v    Německu   jímati  od  římské  kurie  jakékoli  úřadní  listiny 
(19.  břez.);  ale  nemohl  tam  prozatím  nic  po-    neb  církevní  hodnosti,   ustanovil,   že  právo 
říditi,  protože  jeho  vlastni  zemi  hrozilo  ne-    obsazovati  cirk.  praebendy  náleží  králi  a  za- 
bezpečí od  Turků.    S.  svolal  mnoho  rytířů    kázal    odváděti   jakékoli    platy    do    komory 
xc  záp.  Evropy  na  křížovou  výpravu,  ale  byl    papežské.    S  Václavem  IV.,  jemuž  se  mezi- 
od   sultána  Baiazida   u  Nikopole   na   hlavu    tím  podařilo  z  Vídně  prchnouti,  S.  se  smířil 
poražen   (28.  září  1396)   a  jen  stěží   velkou  .  (1404).  Po  smrti  Ruprechta  Falckého  byl  S. 
oklikou   po  Dunaji  a  mořem  okolo  celého  ,  hlasy   falckým,   trevirským   a   braniborským 
poloostrova  Balkánského  dostal  se  do  Du-   zvolen   za  krále  německého   (20.  záři  1410); 
brovnika  a  odtud  do  Uher  (1397).    Šťastná  ;  když  pak  smrtí  markr.  Jošta  odpadl  mu  sok, 
okolnost,    že    Turci   nevyužili    proti    němu    smluvil    se    s   Václavem   v   ten    smysl,    že 
svého  vítězství,  poskytla  mu  příležitost  znovu    ponechá  Václavovi  titul  i  klenoty  říšské,   že 
vmísiti  se  do  věcí  českých,  a  to  způsobem,   bude  s  nim  se  děliti   o  říš.  důchody  a  po- 
který  ani  nesvědčil  o  bratrské  lásce  ani  ne-    máhati  mu  k  dosaženi  koruny  císařské,  a  byl 
byl  na  prospěch  celé  dynastie  lucemburské,   pak  novou  volbou  ve  Frankfurtě  jednohlasně 
V  krátkozraíké  sobecké  ctižádosti  S.  sblížil    uznán  králem  římským  (21.čce  1411).  Brani- 
se  se  stranou  panskou,  s  níž  se  zapsal  v  Ji-   horsko,  které  smrtí  Joštovou  znova  mu  pfi- 
hlavé  (18.  led.  1400)  proti  markr.  Prokopovi,   padlo,  zastavil  ihned  Bedřichovi,  puikr.  no- 
který   platil  xa  předního   rádce  Václavova. '  rimberskému,    který    při   volbách    byl   jeho 


150 


Sigmund. 


horlivým  agentem.  R.  1412  S.  přišel  do  Itálie 
s  tím  ámyslem,  aby  tam  válčil  s  Benátkami, 
jež  byly  od  Ladislava  Neapolského  odkoupily 
Zader  a  přilehlé  kraje  dalmatské;   nepořídil 
však  ničeho,  protože  Benátky  byly  smluveny 
s  Habsburky  i  Polskem.    S  vétš:m  zdarem 
potkala  se  jeho  snaha  o  odstrančni  církev- 
ního schismatu.  Přiměl  pap.  Jana  XXUI.  ke 
svolání  koncilu   do  Kostnice  a  vymohl  od 
něho  slib,  že  osobně  se  tam  dostaví.  S.  agi- 
toval pak  pro  četnou  návštěvu  koncilu  ve 
všech  křesťanských  zemích;  vyzval  také  Husa, 
aby  dostavil  se   na  koncil   ke  koncčncmu 
rozhodnutí  svojí  pře,  a  dal  mu  také  k  tomu 
cíli  glejt.    S.  dav  se  8.  list.  1414  korunovati 
korunou  německou  přibyl  sám  do  Kostnice 
(25.  pros.  1414).  S.  na  koncilu  sledoval  hlavně 
jeden  plán,  odstranění  schismatu,  a  pro  něj 
pracoval  vskutku  horlivě.  Jeho  zásluhou  bylo, 
že  koncil   po  útěku  Jana  XXIII.   se  neroz- 
prchl.    Svým  osobním   zakročením   vymohl 
v  Narbonně,  že  panovníci  navarrský,  kastil- 
ský  a  aragonský  se  odřekli   svého  papeie 
Benedikta  XIII.  a  obeslali  koncil,  který  od- 
tud představoval  vskutku  jednotu  křesťan- 
stva. Tímto  zdarem  podnícen  S.  odcestoval 
do  Paříže  a  do  Londona,  aby  přivodil  smír 
mezi  Francií  a  Anglii,  avšak  to  se  mu  ne- 
podařilo. S.  dokonce  v  Canterbury  (15.  srp. 
1416J  uzavřel   s   Anglií   smlouvu    na  výboj 
i  odcxoj  proti  Francii.  Vrátiv  se  do  Kostnice 
(v  led.   1417)   S.  snažil   se   o  to,    aby  před 
zvolením  nového  papeže  koncil  se  postaral 
o  dfikladnou  mravní  nápravu  v  církvi,  avšak 
odpor  většiny  koncilu  zmařil  tento  jeho  plán. 
V    záležitosti    Husově    byl    S.    koncilu    po 
vflli,   nechtěje,   aby  strana  kuriální  z  jeho 
ochrany  vzala  si  záminku   opustiti  —  a  tím 
zmařiti' —  koncil,  jak   už  byla  hrozila.    S. 
ostatně   sám   Husovým   přívržencem   nebyl. 
Po  skončení  koncilu  naléhal  na  Václava  IV., 
aby  netrpěl  v  zemi  kacířství.    S.  netušil,  ja- 
kého rozsahu  nabyl  husitismus  v  Čechách, 
proto  také  stav  se  po  náhlé  smrti  bratrově 
jeho  dědicem  nepřijel  do  Čech,  nýbrž  svěřil 
královně  Žofii  vladařství   a  sám  zanášel  se 
přípravami  k  válce  s  Turky.    Teprve  nové 
poplašné  zprávy  z  Čech  přiměly  jej  k  tomu, 
že   přijel    do    A'oravy.    Požadavky   čcsk<ch 
husitů,  aby  je  nechal  při  jejich  novotách, 
S.   zkrátka   odmítal    a   žádal   bczvýminečné 
podrobení.  Na  zač.  r.  1420  byl  ve  Vratislavi, 
Kde  vynesl  ve  při  Německého  řádu  s  Pol- 
skem stranický  rozsudek  ve  prospěch  řádu; 
tu   dal    také    popraviti   pražského    měšťana 
(ana  Krásu   pro  husitské  kacířství   (15.  bř.) 
a  dva  dni  na  to  prohlásiti  bullu  Martina  V. 
vyzývající  k  výpravě  křížové  proti  Čechfim. 
Tím   začaly   dlouhé  boje  husitské,  jež  pro 
S-a  byly  zároveň  bojem  o  panství  (v.  Cechy, 
str.  220).    Obležení   Prahy  (od  28.  čna  do 
30.  čcc  1420)  za  pomoci  velkého  vojska  kři- 
žáckého bylo  zmařeno  porážkou  na  Vítkově 
(14.  čce);    S.  mohl  jen  použíti  té  okolnosti, 
že  hrad  Pražský  byl  v  jeho  rukou,  ke  koru- 
novaci (28.  čce).    1.  list.  utrpěl   novou  po- 
rážku pod  Vyšehradem,  v  lednu  1421  s  no- 


vým vojskem  pokusil  se  zničiti  husity  v  záp. 
Čechách,  ale  po  marném  obléhání  kláštera 
kladrubského  ustoupil  před  silnějším  vojem 
Žižkov^m.  V  březnu  pak  odjel  z  Čech,  aby 
chystal  ve  spolku  s  něm.  kníiaty  nový  kom- 
binovaný útok  na  Čechy,  k  němuž  však  S. 
přišel  pozdě,  až  když  Němci  odiáhli  zase  ze 
země.  Dostal  se  do  Kutné  Hory,  ale  6.  led. 
1422  nedovedl  zabrániti  všeobecnému  zmatku, 
jenž  nastal  v  jeho  vojsku  náhlým  přitažením 
Žižkovým,  a  dal  se   na  rychlý  ústup,  jenž 
skončil   porážkou  u  Něm.  Brodu  (8.  ledna! 
S.    sám    od    té    doby   do     Čech    nepřišel 
po  cele  trvání  války  a  také  tu  od  většiny 
národa  za  krále  nebyl  uznáván,  jak  usneseno 
na  sněmu  v  Čáslavi   (7.  čna  1421);    za  to 
Moravu,  Slezsko  a  Lužici  dovedl  8ol>č  udr- 
žeti v  poslušnosti.    8.  staral  se  od  té  doby 
Spiše    vyjednáváním    dobýti    si   v  Čechách 
uznáni  hledě  získati  si  hlavně  stranu  mír- 
ných kaliŠnikfi.  S.  v  těchto  letech  byl  i  jince 
mnoho  zaměstnán.  Vedl  válku  s  Turky,  kteří 
ho    při    obléhání    Golubcc    v   Srbsku    pře- 
padli a  málem  zajali  (1428);  stál  v  napiatém 
poměru  k  Polsku,  od  něhož  byl  ohrožován 
v  Čechách  a  které  hleděl  seslabiti  podporo- 
váním Něm.  řádu    a  scparatistických  snah 
Vitolda  Litevského.  V  Německu  chtěl  zvelebiti 
pokleslou  moc  královskou  opíraje  se  proti 
zvůli  knížat  o  města  říšská,  ale  nenašel  u  nich 
porozumění.   V  pozdějších  ktecJi  pro  zane- 
prázdněni ve  vlastních  zemích  přicházel  c!o 
Německa  jen  zřídka  ponechávaje  knížat ftm 
samotným  starost  o  udrženi  říšského  míru 
a   o  boj    8  Čechy,   kteří   od   r.  1426   přešli 
k  offensivě.    Málo  již   důvěřuje   v  úspěchy 
válečné,  S.  vyjednával  na  jaře  r.  1429  s  husity 
v  Prešpuice,  ale  po  nezdaru  jednání  ještě 
jednou  odhodlal  se  k  válečnému  taf  ení.  Při- 
šed  r.  1430    do  Němec  umluvil    na  sněme 
v    Norimberce    (ún.   1431)    křížové   taženi; 
v  květnu  na  to  však  znova  na  sjezdu  v  Chebu 
chtěl  v  poslední  chvíli  ujednati  pokoj  a  pří- 
měti Čechy  k  tomu,  aby  ve  věcech  nábo- 
ženských svěřili  se  rozsudku  koncilu,  v  Ba- 
sileji se  shromaždTuiíciho.    Výpravy  křížové 
(v  srpnu)  S.  se  osobně  nezúčastnila  po  po- 
rážce  u  Domažlic  opustil  Německo  pospí- 
chaje do  Itálie,  kam  pudila  jej  dávná  toi  ha 
získati  koruny  císařské.  Korunovace  dosáhl 
(31.  kv.  1433)  a  pobyv  dva  měsíce  v  Římě 
přibyl  do  Basileje  (11.  říj.).  S.  doufal  v  blaho- 
dárné působení  basilejs^kého  koncilu  a  proto 
stál  na  jeho  straně  proti  papeži,  jenž  koncil 
chtěl  rozpustiti;   také  se  mu  podařilo  obě 
strany  smířiti  (1434),  ale  po  krátkém  pobytu 
Basilej  opustil  nejsa  spokojen  s  malou  čin- 
ností koncilu  ve  věci  církevní  reformy  (12.  kv. 
1434).  Hlavní  statostl  S-ovou  v  té  době  bylo 
dosíci  od  Čechů  uznání.    Proto  naléhal  na 
smír  husitů  s  cítkví  a  horlivě  prostředko\ al 
v  tom  smysle  na  říš.  sněme  v  Řezně  a  po- 
tom na  sjezdu  v  Brně  (v  čci  1435).    S.  ne- 
šetřil  při  těchto  jednáních   slibv  navzájem 
si  odporujícími;  v  Brně  slíbil  poslům  českým 
splnění  nejen  všech  jejich  požadavků  poli- 
tických (zákaz  půhonu  před  cizí  soudy,  vy- 


Sígmund 


151 


loučeni  cizinců  z  úřadů  a  pod.)*  ale  i  nábo- 
ieoských  (volba  arcibiskupa  a  dvou  biskupů 
od  sněmu,  svěceni  žáků  pod  oboji  od  katol. 
biskupů  atd.);  kdy  i  však  z  toho  legáti  kon- 
cilu brali  pohoršeni,  prohlásil  jim  v  Stol. 
Bělehradě,  ie  nebude  se  vkládati  do  věci 
víry.  Timto  slibováním  na  obě  strany  po- 
dařilo se  mu  konečně  sjednati  smír  husitů 
s  církvi  v  Jihlavě  (6.  čce  1436).  Vydav  pak 
Čechům  potvrzeni  jejich  svobod  (20.  čce) 
byl  od  nich  za  krále  přiiat  (25.  čce)  a  uve- 
den do  Prahy  (23.  srp.),  kde  přijal  holdováni 
•  a  jmenoval  nejv.  úředník}'.  V  ohledu  nábo- 
ienském  S.  jal  se  v  Praze  prováděti  politiku 
reakčni,  již  nejtiže  pocítili  horliví  kališníci. 
Rokycana  zbaven  fary  týnské,  Payne  vypo- 
věděn a  mírný  Křižfan  z  Prachatic  zvolen 
admini  stlát  ořem  pod  oboji  (11.  čna  1437). 
S  Tábory  sjednán  také  smír,  tvrdošíjně  od- 
porující Sión  dobyt  a  Roháč  z  Dube  po- 
praven (9.  září).  Tato  reakce  vzbudila  v  zemi 
nespokojenost,  již  výraz  dal  na  sněmu  (30.  záři) 
Diviš  Bořek  z  Miletmka  v  mnohých  žalobách 
na  S-a.  S.  zachvácen  chorobou  pomýšlel 
v  té  době  zajistiti  nástupnictví  svému  zeti 
Albrechtu  V.  Rakouskému;  tomuto  úmyslu 
však  nepřála  jeho  choC  Barbora  Celjská  a 
S.  obávaje  se  dorozuměni  strany  Celjských 
se  šlechtou  českou,  opustil  Prahu  (11.  list.). 
Na  cestě  do  Uher  zemřel  ve  Znojmě.  —  S. 
byl  dvakráte  ženat;  první  chof,  Marie  z  Anjou 
zemřela  r.  1395;  s  druhou,  Barborou  Celjskou 
oženil  se  r.  1408.  Měl  jedinou  dceru  z  dru- 
hého manželství,  Alžbětu,  provdanou  za  Al- 
brechta V.  Rakouského  (1422\  jemuž  S.  byl 
4.  říj.  1423  odevzdal  Moravu  v  léno  a  jejž 
zároveň  ustanovil  za  svého  dědice.  —  Nej- 
obšírnější, ač  už  poněkud  zastaralou,  mono- 
$rraíii  o  S'Ovi  napsal  Aschbach  (Gesch.  Kaiser 
S.,  Hamb.,  1838—45,  4  d.).  Ostatní  díla  men- 
šího rozsahu  v  Dahlmann-Waitzově  Quellcn- 
kunde.  Regesta  S-ova  vydal  W.  Aitmann, 
Urkunden  K.  S.  Inšpr.  (1897— 1900).    J.F. 

3)  S.  Korybutovič  viz  Korybut. 

4)  S.  I.  Starý,  král  polský  a  vel.  kníže 
litevský  (♦  1.  led.  1467  —  1 1.  dub.  1548),  byl 
nejmladší  syn  krále  Kazimíra  IV.  a  Alžběty 
Rakouské.  Podle  úmluv  na  sjezde  jagellov- 
ských  bratří  panovníků  (Vladislava,  kr.  čes- 
kého a  uherského,  Jana  Albrechta  Polského, 
Alexandra  Litevského)  v  Levoči  r,  1494  měl 
se  státi  knížetem  v  Multanech  a  Valašsku, 
jež  Jagellovci  chtěli  vyrvati  Turkfim,  ale  vý- 
prava krále  Jana  Albrechta  proti  Turecku 
skončila  s  naprostým  nezdarem  v  Bukovině 
r.  1497.  Potom  S.  dostal  od  svých  bratří 
r.  1498  knižctství  Opavské  a  Hlohovské  ve 
Slezsku,  i  osvědčil  se  tam  vládcem  spraved- 
livým a  rozumným.  Po  smrti  bratra  Alexandra 
r.  1506  byl  hned  přijat  za  velkoknížete  na 
Litvě  a  zvolen  potom  králem  polským.  Vládl 
dlouho  a  panováni  jeho  nebylo  bez  lesku 
vnějšího,  ale  ve  skutečnosti  značí  počátek 
úpadku  veliké  moci  polské  zahajujíc  politiku 
povolnosti  a  ústupnosti  na  venek  a  stálý 
odklad  nutných  reforem  i  klesání  silné  krá- 
lovské moci  uvnitř  (viz  Polsko,  str.  139). 


BvU  S.  panovník  sice  laskavý  a  dobrosrdečný, 
řádný  ve  svém  životě  soukromém,  ale  jako 
panovník  neměl  pevné  vůle,  ctižádosti  a 
energie.  Z  té  příčiny  ozvala  se  jproti  starším 
chválám  tohoto  krále  u  novějších  dějepisců 
reakce.  Velmi  ostře  soudí  zej ménaBobrzyúski: 
>. . .  etice  v  S-ovi  člověka,  zavrhnouti  mu- 
síme v  něm  panovníka,  který  slabostí  své 
povahy  všecko  promarnil,  co  přijal  jako  nej- 
cennější dědictví  minulostí.  Nalezl  národ 
zdravý  a  zanechal  jej  nemocným,  nalezl  stát 
v  bouřném,  ale  silném  rozvoji  a  zanechal 
jej  klesající  v  úpadek  .  .  .«  Do  doby  S-ovy 
spadají  též  pivni  počátky  reformace  v  Polsku; 
S.  vydal  přísná  nařízení  proti  novotám  ná- 
boženským. Byl  příznivcem  věd  a  jeho  vláda 
vyznamenává  se  velikém  pokrokem  ku Itui ním. 
S.  byl  dvakrát  ženat.  První  jeho  manželkou 
byla  od  r.  1511  Barbora  Zápolská  (f  1515), 
s  níž  měl  dceru  Hedviku  (f  1573),  provdanou 
za  Jáchyma  II.  Braniborského.  Po  její  smrti 
pojal  r.  1518  Vlašku  Bonu  Sforzovnu,  jež 
dala  mu  5  dítek:  Alžbětu  (t  1559),  provdanou 
za  Jana  Zápolského;  S  a  II.  (v.  t.);  Annu 
(t  1596),  manželku  Stepána  Báthoriho;  Žofii, 
(t  1575).  provdanou  za  Jindřicha  Brunšvic- 
kého,  a  Kateřinu  (f  1583)  manželku  Jana  lU., 
krále  švédského,  a  matku  pozdějšího  krále 
S-a  III.  —  Srv.  Hirschberg,  Dziesi^é  pierw- 
szych  lat  panowania  Zygmunta  I.  (Przev^. 
naukowy  1874);  týž,  O  dyplomacyi  polskiej 
za  Zygmunta  I.  (Lvov,  1880);  Blumenbach, 
Piany  reform  skarbowowojskowych  w  pierw- 
szej  polowie  panowania  Žvgmunta  Starego 
(t.,  1880). 

6)  S.  II.  August,  král  polský  {*  1.  srp. 
1520  v  Krakově  —  fl.  čna  1572  v  Knyszyně), 
syn  před.  a  Bony  Sforzovny,  byl  ještě  za 
života  otcova  přijat  za  velkoknižetc  na  Litvě 
a  potom  zvolen  též  králem  polským  (]530h 
i  rozeznávali  jej  pak  od  >starého«  krále 
příjmím  August  řže  se  narodil  v  srpnu). 
Na  jeho  vychování  měla  za  staroby  otcovy 
veliký  vliv  matka  Bona,  a  pěstila  v  něm 
úmyslně  rozkošnictví  a  zženštilost,  aby  mohla 
později  sama  za  něho  vládnouti.  R.  1543 
pojal  za  manželku  Alžbětu,  dceru  Ferdi- 
nanda I.  Rakouského,  ale  ta  zemřela  již 
v  led.  r.  1545.  Potem  S.  vstoupil  ve  Vilně, 
kde  žil  jako  správce  Litvy,  v  lajný  sňatek 
s  Barborou  Radziwillownou,  již  prohlásil  ve- 
řejně za  svoji  manželku  hned  po  smrti  otcově 
r.  1548.  V  celém  národě  způsobil  nerovný 
sňatek  králův  velikou  nevoli,  a  nejvíce  byla 
popuzena  královna  matka,  jež  viděla  syna 
vymykati  se  svému  vlivu.  Barbora  zemřela 
r.  1551  za  podezřelých  oříznaků  a  smrť  její 
měla  neblahý  vliv  na  Sa,  který  oddán  jí 
byl  upřímnou  láskou  a  oddal  se  pak  životu 
nezřízenému.  Potom  oženil  se  r.  1553  ještě 
potřetí  s Kateřinou, dcerou  cis. Ferdinanda  I., 
tehdy  vdovou  po  Františku,  vévodovi  man- 
tovském,  ale  manželství  to  nebylo  šfastné 
a  král  domáhal  se,  ač  marnč,  od  církve  povo- 
lení k  rozvodr.  Do  panování  S-ova  spadají 
důležité  pro  Polsko  události:  reformace,  boj 
o  Livonsko  a   spojení   Polska    i    Litvy  unií 


152  Sigmund  —  Signa. 

Lubclskou  (1569,  viz  Polsko,  str.  139).  |  studia  r.  1850,  nace!  věnoval  se  činnosti 
V  otázkách  těch  S.  II.  dal  na  jevo  mnohem  praktické  a  od  r.  1852  ai  do  r.  1887  p&sobil 
vetší  schopnosti  nežli  otec  jeho,  ale  také  samostatné.  Podle  vlastních  návrhfi  provedl 
tvrdošíjnost,  náruživost  a  náklonnost  k  ple- 1  přes  40  staveb  Činžovních,  dále  pFestavby  a 
tichám,  dědictví  to  po  matce.  Mél  znamenité  .  přístavby  zámkfi  v  Počernicích,  Jelřichovicích 
na  tu  dobu  vzděláni  literární,  znal  lidi  a  a  ChotoVinách.  V  letech  60tých  podnikal  ve 
nebyl  vybíravý  v  prostředcích,  avšak  ne-  { spolku  s  inž.  Plenknerera  stavby  pivovarské, 
dostávalo  se  mu  mravní  síly  a  citu  pro  po- .  zejm.  v  Nových  Dvorech.  Písku  a  Ostrově 
vinnosti,  a  tak  i  jeho  vlácla  jest  pokraco-  ,  a  v  mnoha  pivovarech  pražských.  Poslední 
váním  vnitřního  úpadku,  který  nastal  za  jeho  ^  prací  S  ovou  byla  stavba  presbyteře  a  sakri- 
otcc.  S.  neměl  z  Žádného  manželství  dítek,  i  stie  chrámu  vyšehradského  podle  návrhu  ar- 
jím  vymřel  rod Jagellovcfl.—  Srv.Finkel.Cha-   chitekta  Jos.  Mockera.  Fka. 


rakterystika  Zygmunta  Augusta  (Lvov,  1888). 


Si^miiiid  iron  Zlanor  Karl  Ludwig, 


6)  S.  IIL,  král  polský  a  švédský  (♦  20.  čna  rytíř,  lékař  něm.  (♦  1810  v  Sigišové  v  Sedmi- 
1566—  t  30.  dub.  1632  ve  Varšavě),  syn  ]  hradsku  —  f  1883  v  Padově).  Vystudovav 
švédského  krále  Jana  III.  z  rodu  Vasa  a  Ka- '  lékařství  v  Joseíinu  ve  Vídni,  podnikl  vě- 
tcřiny,  dcery  S-a  I.,  narodil  se  ve  vězení  i  dečkou  cestu  do  Francie,  Anglie  a  Německa, 
v  Gripsholmě,  kde  otec  i  matka  jeho  byli  |  načež  stal  se  primářem  ve  vídenské  vŠe 
držáni  od  Ericha  XIV.  Byl  od  matky  vy-  obecné  nemocnici.  Úsilí  jeho  se  podařilo,  že 
chován  ve  víře  katolické  a  více  polsky  než  <  bylo  tu  zřízeno  zvláštní  oddělení  a  klinika 
Švédsky,  ncbof  počítáno  s  nadějí,  že  dostane   pro  příiičné,  a  S.  sám  stal  se  r.  1849  prof. 


se  po   vymření  Jagcllovců  na  trůn   polský. 


syfílidologíe.    Professuru  tu   zastával  až  do 


Naděje  ta  splnila  se  po  smrti  Štěpána  Bi-  '  r.  1881.  Vynikl  pracemi  o  léčeni  příjice  a 
thoriho  (1386).  S.  zvolen  byl  v  čnu  1587  za  ;  pak  studiemi  klimatologickými,  balneologic- 
krále  polského  sice  jen  od  jedné  strany,  ale  .  kými  a  epidemiologickými.  Z  prací  těch 
dostavil  se  rychle  do  země  a  dostal  se  ne  buďtež  uvedenv:  Zur  Pěst-  tind  Quarantáne* 
bez  nebezpečí  do  Krakova,  kdež  korunován,  frage  (1848);  Ďas  pon  mir  geúhte  Verfahrtn 
Kancléř  Zamojski  dobyl  pak  úplného  ví- 1  der  Eínreibungscur  mit  grauer  QueckiUbersalht 
tězství  nad  stranou  habsburskou  a  zajal  i  ^/ ť/er  5^^/if7/5(  1856, 5.  vy d.  1878);  Vorlesun* 
i  arciknížete  Maximiliána.  Nicméně  S.  sblížil  gen  uber  neuere  Behandlungsweisen  der  Sy- 
se  brzy  s  Habsburky  a  pojal  r.  1593  za  man-  'phitis  (3.  vyd.  1883). 
želku  arcikněžnu  Annu   Po  smrti  svého  otce  I     Migiu,  na  receptech  zkratka  za  signetur, 


r.  1592  S.  stal  se  též  dědicem  trůnu  švéd- 
ského a  byl  tam,  ač  katolík,  19.  ún.  1594  ko- 
runován, ale  správu  země  musil  svěřiti  svému 
strýci  Karlovi  Sódermannlandskému.  Ne- 
spokojenost se  správou  Karlovou  přiměla 
jej  r.  1598  k  nové  cestě  do  Švédska,  ale  tam 


t.  j.  budiž  označeno. 

Sl|^a%,  lat,  ve  vojenství  řim.  jednak  od- 
znaky oddílů  vojenských,  jednak  signály 
vojevůdcem  vojsku  dávané  a  konečně  hesla 
vojenská.  Co  se  odznaků  týče,  dělily  se 
na  s.  v  užším   slova  smysle  a  na  vexilla 


byl  r.  1598  u  Linkčpingu  poražen  a  násl.  { (korouhve);  tyto  podobaly  se  naŠim  praporům 
roku  prohlášen  za  sesazena.  Odrůd  došlo  i  a  skládaly  se  ze  čtyřrohcho  kusu  sukna  bl- 
k    dlouholetým   válkám    mezi    Švédskem    a !  lého  neb  červeného  na  žerdi  připevněného. 


Polskem,  ale  S-ovi  nepodařilo  se  již  ztrace- 
ného trůnu  nabýti.  Dlouholetá  vláda  S  ova 
jest  pro  Polsko  neblahá  doba  úpadku  a  sla- 
bosti. S.  dávaje  se  ovládati  jesuity  prováděl 


Byly  odznakem  jízdy,  čet  pomocných  a  vv- 
sloužileckých.  K  8-nům  v  užším  slova  smysle 
náleží  odznak  legie,  jímž  byl  od  doby  Ma- 
riovy   stříbrný    orel    {aquUa)   s    rozpiatými 


tvrdošíjně  politiku  ne  polskou,  nýbrž  kato-  křídly  na  tyči  upevněný  a  dále  odznaky  ma- 
ličkou, neměl  lásky  k  národu,  jemuž  vládl,  {  nipulů  skládající  se  z  žerdi  různými  ozdo- 
občtoval  nejdůležitější  zájmy  říše  myšlence ,  bami  opatřené,  jako  věnci  kovovými,  kíS- 
katolické  propagandy  (viz  Polsko,  str.  143.)  touči (;7Aď/ffrrď^),  tabulkami  s  označením  legie 
S.  měl  s  první  manželkou  Annou  (f  1598)  i  a  kohorty,  za  doby  císařské  i  obrazy  císařů, 
syna  Vladislava  IV.  (f  1648)  a  dcery  Annu;  1  Často  byla  žerďzakonč.  rukou (vyobr.č. 3729.). 
Marii  a  dvě  Kateřiny,  jež  zemřely  v  mládí, ,  Vedle  toho  vyskytují  se  jakožto  odznaky 
po  její  smrti  pojal  r.  1605  za  manželku  Kon  obrazy  zvířat,  zvláště  draka,  kance  a  j.  Pra- 
stancii,  sestru  nebožčinu,  a  z  tohoto  man- 1  porečníci  legií  sluli  aquiliferi,  ostatnich 
želství  byly  dítky:  Kateřina,  provdaná  za  Fi-  sborů  signiferi.  Centurie  a  kohorty  od- 
lípa  Viléma,  falckrabíneuburského,  král  Jan  II. !  znaků  neměly,  nebof  netvořily  taktické  jed- 
Kazimír  (t  1672),  Jan  Albrecht  (t  1634),  biskup  .  notky.  Odznaky  řídily  pohyby  sborů  vo- 
ncjprve  varmijský,  potom  krakovský,  Karel ;  jenských,  při  nich  skládána  přísaha.  Na  po- 
Ferdinand  (f  1655),  biskup  nejprve  vrati-  chodě  neseny  byly  v  pr\^ých  řadách,  v  bitvě 
slavský,  potom  plocký,  a  Alexander  Karel  ustupovaly  do  pozadí.  Pozbytí  odznaku  bylo 
ťf  1635).  —  Srv.  Sieniawski,  Die  Regierung  nanejvýše  nečestné.  Srv.  Domaszewski,  Die 
S-s  III.  (Šrem,  1874);  Sokolowski,  Politika  i  Fahnen  im  rOm.  Heere  (>Abhandl.  des  arch.- 
polská  za  Zygmunta  Illgo  (Przegl^d  polski,  epigr.  Seminars«,  Vid.,  1885). 
Krakov,  1878).  Hýbl.     \     Signály  dával  vojevůdce  buďhudebnimi 

Sifirmund  Václav,  stavitel  pražský  (*  1828  i  nástroji  vojenskými  {tuba.cornu,  bttcina)  nebo 
v  Praze  —  f  1891  t.).  Absolvovav  reálku  |  vztyčením  červeného  praporu  na  svém  stanu 
studoval  na  pražské  polytechnice,  kde  ukončil  <  (znamení  k  započetí  bitvyj- 


Sígnach  — Signál.  153 

HeBl>bitevnlsdélovalvojeTŮdcctríbun&m'pačala  umiarovati  boje  daleko  od  bfchu  a 
Tojenským  a  tito  dile  vojsku.  Noční  heslo  I  r.  1719  pofíien  byl  první  baken  ohňový  aa 
oxaámil  vojev&dce  tríbunom  a  praerektAm, ,  ostrově  Nordenu.  Ale  teprve  nemnoho  deseti- 
tito  pak  napsali  je  na  tabulku  (tet$era)  a 
odendali  je  roidřlovačQm  beael  (letterarií), 
jei  kaidá  desátá  koborta  po  jednom  k  tri- 
bun&m  vysílala.  Tento  přinesl  heslo  %vi\ 


č.  sm.  Sisr 


I,  kteří  )c  odevzdal  před  sv&dky 
deváté  kohorté,  tato  pak  osmé  atd.  až  heslo 
proiedži  celou  legii  odevzdáno  ipět  voje- 
vůdci. O.  J-i. 

■ICBKOh,  új.  místo  ruské  v  gub.  liflíské, 
leži  malebné  na  pahrbcích  a  ostroiich  u  výii 
790  m  n.  m.  Má  899S  oby  v.  (1897),  z  nicbi 
55°  „  ArmenQ,  4470  Gruzinců ;  4  chrámy 
pravoslavné  a  3  arménské,  3  uíiiiSté;  ifice- 
niny  pevnosti  vystavěné  v  XVJII.  stol.  ca- 
rem kachctinským  Mcraklem  11.  proti  ná- 
Ícid&m  Iciginským.  Vých.  od  mista  v  klá- 
tcře  Bodbijikém  ukazuji  hrob  sv.  Niny.  Na 
bfbitovč  pochován  [loslední  metropolita  Jan. 
V  okoli  pěstuje  se  známé  kachetinské  vino. — 
Signašský  Újezd  má  na  S25TJrm*  100.097 
obvv.  (1897).  Pp. 

SlgMl  iz  lat,},  umluvené  znamcni,  kte- 
rým se  podává  do  dálky  ívěsÍ  nebo  rozkaz; 
Tiz  Kávčst. 

8-y  námořní  a  plavební  jsou  znamení 
zraková,  zvuková  a  v  nejnovějií  době  i  elek- 
trická, dávaná  pomoci  telegrafie  bezdrátové, 
a  znamení  kombinovaná,  zaručující  bezpečný 
a  pravidelný  chod  plavby  na  mofi  i  vodních 
todch.  Rozeznáváme  s-y  pobfeini.  bez- 
pečnostní, denní,  noční,  o  pomoc 
nebo  pro  dobu  nebezpečí  atd.Ncjjedno- 
dužii  s-y  jsou  značky  pobřeini  a  po- 
plavky,  chránící  lodi  pFed  vjetím  na  úskalí 
a  ukazující  jim  správný  směr.  K  nim  náleiejí 
těl  majáky  (v.  t.)  a  boje  (v,  t.).  Uiiváno 
jich  bylo  jií  v  dávnověku  a  jsou  historicky  ' 
nejznáměji!  mi  značitá  mi  pobfeini  mí  maják 
alexandrijský,  kolos  rhodský,  maják  ravenn- 1 
«ký  a  v  přístav*  v  Ostíi.  Ve  XII.  stol.  cisaf 
Jindřich  V.  udělil  Brémám  právo  uiivati  boji 
a  bakcnfiv  a  značkami  opatfeny  byly  v  té 
době  jii  i  Vesera  a  Labe.    R.  1684  Anglie 


letí  tomu.  co  námořní  státy  zavádějí  v  lé 
věci  uréitý  systém,  který  viak  pFes  snahu 
jednotlivých  štátQ  není  dnes  jestč  obecně 
uznáván. 

Značky  pro  stanoveni  mélčín,  nebezpeč- 
ných skalisek,  polohy  vrakfl,  směru  plavby 
v  úzkých  vodnich  cestách  atd.  jsou  buď 
pevně  umístény  nebo  plovou,  dále  rozlisuji 
se  jejtč  ve  dvě  soustavy,  pfí  jedné  je  zákla- 
dem barva,  při  druhé  tvar.  jehoi  roiliSeni  je 
dálku  bespcčnějSi  a  snadnějái,  nel  stano- 


vení barvy.  Z  té  příčiny  tato  druhá  s 
dnes  převládá.  Stalo  se  také  zvj-ker 
Čovati  větii  námolní  značky  ještě  zna 
z  těles  rotačních,  kuiel&,  koulí  a  válců,  po- 
mocí nichi  udává  se  blííe  místo,  kde  se 
nalézá  mělčina,  skalisko  atd.  (vyobr.č.373l.). 


Nejjednoduiší  značkou  pevnou  je  stromek 
zasazený  na  mílčínu,  jehoí  korunka  vyčnívá 
nad  hladinu.  Na  půdě  neúrodné  musi  značka 
sestrojena  býti  tak,  aby  nezůstavila  kapitána 
ní  na  okamlik  v  pochybnostech.  Jednodu- 
chých  značek   nabývá   se   tím,    že   se  tiámy 


25— 30  ci 


silné  z 


í  do  z 


spoji 


sebou  několika  trámy.  Tím  povstávají 


154 


Signál. 


dykdalby,  zvané  tak  podle  svého  vyná- 
lezce vévody  z  Alby  {duc  d*Albé),  Menši  úskalí 
znamenají  se  také  konstrukcemi  železnými, 
jež  pří  větších  rozměrech  tvoři  železné  py- 
ramidy vyčnívající  z  nejvyššího  stavu  vod- 
ního na  10  m  a  zakončené  nahoře  znamén- 
kem orientačním.  Stěny  značky  opatřuji  se 
lavičkami  pro  trosečníky.  Značky  ze  zdiva 
cementového  bývají  kuzelovité  a  vyčnívají 
as  na  3  m  nad  nejvyšší  stav  vodniho  vrcholu, 
upravuje  se  kolem  znamének  orientačních 
'  zábradlí  a  žebřík  umožňuje  ?em  vstup  tro- 
sečníkům. V  noci  a  za  mlhy  bývají  tyto 
značky  málo  platnjr  a  proto  upravují  se  často 
na  vrchole  zvony,  jejichž  paličky  uvádějí  se 


lze  zařízeni  signálové  v  minutě  složiti  a  roze- 
brati. Děla  signálová  zařizuji  se  tak,  aby  zvuk 
byl  pokud  možno  značný  a  daleko  (íolétaL 
]dko  náboj  osvědčila  se  nejlépe  střelná  ba- 
vlna 's  náplni  raketovou.  Raketa  vyletí  300  ni 
do  vfše  a  vybuchne.  Špatně  se  osvědčuji 
zavedené  v  tureckých  vodách  a  pro  ně  cha- 
rakteristické gongy  a  bubnv.  O  významu 
parních  a  vzduchových  píšCal  při  službě  roa- 
lákové  a  signálové  mínění  se  různi.  Pokusy 
bylo  zjištěno,  že  zvuk  parních  pišfal  ne- 
pronikne tak,  jako  zvuk  sirén  a  výtrnb. 
Výtruba  vynalezená  Američanem  C.  L.  Da- 
bollem  r.  1851  byla  později  značně  zdokona- 
lena prof.  Uolmcsem.  Sirény  vynalezené  Ca- 


H 


K 


l^ 


N 


a 


w 


□ 

díiá 


ceruena  modra 

C.  3732.   Námolni  vlajky  signálové. 


£lutá 


do  pohybu  vlnami  mořskými.  S-ů  zvuko- 
vých při  službě  pobřežní  užíval  po  prvé 
Saint-Ange  Allard,  r.  1854  přednosta 
majákové  služby  francouzské.  Teho  příkladu 
následoval  v  letech  70tých  XIX.  stol.  Henry 
ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.  S-y  akustické 
jsou  v  podstatě  8-y  výstražnými,  udávajíce, 
kam  loď  vplouti  nemá.  Nejjednodušší  je  zvon 
uváděný  do  pohybu  vlnami  a  užívaný  v  tom 
způsobu  již  ode  dávna  i  na  majácích  mo- 
derní konstrukce,  ač  cena  8-ů  zvonových  je 
poměrně  nepatrná.  Účinnějších  8-ů  nabývá 
se  pravidelnými  údery,  jež  se  opakují  v  in- 
tervalech. V  mlze  bývá  jen  slabý  vítr  a  pře- 
náší se  zvuk  100  kg  zvonu  proti  větru  na 
1200  m,  po  větru  na  4000  m.  Úprava  zvuko- 
vých reflektorů  mnoho  neprospívá.  S-y  dě- 
lovými dosažena  byla  slyšitelnost  na  12  nám. 
mil  a  význam  jejich  je  tudíž  větší  než  vý- 
znam 8-ů  zvonkových.  Signálové  dělo  kap. 
Engstróma  dává  za  min.  20—30  výstřelů, 
tak  že  dopouští  zvukovou  telegrafii  na  způ- 
sob systému  Morseova.  Nabiji  se  ze  zadu  a 


gníardem  de  la  Tour,  ač  spotřebuji  mnoho 
páry,  konají  dobré  služby  i  na  vzdálenost 
2—3  nám.  mil,  když  při  rozbouřeném  moří 
zvuky  jiných  přístrojů  zanikají,  /vukvýtruby 
na  majáku  Punta  Meistra  dolétal  r.  1885  aŽ 
na  vzdálenost  7000— 8000  m  proti  větru.  Zá- 
vadou 8-ů  zvukových  je,  že  za  jistých  okol- 
nosti nastává  odraz  zvuku,  tak  že  se  vysky- 
tuji místa  majáku  neb  lodi  bližší,  nezasažená 
vlnou  zvukovou,  kdežto  na  místa  vzdále- 
nější zvuk  dobře  proniká. 

Námořní  8-y  zrakové  jsou  ještě  rozma- 
nitější než  s-y  zvukové.  Nejobyč.  je  soustava 
dorozumívací  pomoci  vlajek,  vedle  toho  uŽivá 
se  i  semaforů  (v.  t.)  a  telegrafů  křídlových 
s  křidl}^  na  stožárech,  tak  jako  ve  službě  že- 
lezniční. Ve  případě  potřeby  signalisuje  se 
rukama  podobné  jako  pomoci  semaforů.  Na 
veliké  vzdálenosti  signalisuje  se  ze  stanic 
signálových  pomocí  rotačních  těles  z  leh- 
kého pletiva,  v  noci  lucermami  a  od  zave- 
dení světla  elektrického  přístroji  elektric- 
kými. Těchto  a  signálových  přístrojů  vůbec 


Signál. 


155 


uiivá  8c  hlavně  při  loďstvu  válečném  na  pře- 
nášeni rozkaxňv.  Užívá  se  soustavy  elektric- 
kých svétel  rftznobarevných  nebo  v  řadách 
umístěných,  jež  se  ovládají  a  podle  potřeby 
kombinuji    pouhým    stisknutím   klávesnice. 
Tím  zpfisobem  vytvořuji  se -písmenka,  sla- 
biky, ba  i  celá  slova  a  věty  velmi  rychle  a 
signalisuji  se  v  době   noční  na  vzdálenost 
4 — 8   nám.   mil.    Ve  válce   Španělska  proti 
Kubě  uiito  bylo  na  př.  signálového  přístroje 
tohoto  druhu  hlavně  při  sluibě  zpravodajské. 
Ve  válce  rusko-japanské  zatlačila  však  tele- 
grafie bezdrátová  tento  způsob  signalisování 
do  pozadí.  S-y  vlajkové  dávají  se  pomoci 
praporečkfi   čtyřhraných   a  trojhranfch,  na 
veliké  vzdálenosti  pomoci  praporečkfiv  a  bal- 
lonkfiv.  PocUe  mezinárodní  úmluvy  uzivá  se 
vlajek  (vyobr.   č.   3732.),  jejichž  kombinací 
po   2-4    lze   vytvořiti   značný   počet    s-6v, 
jei    podle    vlajek    označovaných     písmeny 
abecedy  seřazeny  jsou   ve   zvláátni   knize 
mezinárodních  8-ů.  Kromě  toho  má  každé 
válečné  loďstvo  svoji  vlastní  knihu  8-Q,  je- 
jichž klič  velitel  každodenně  mění,  aby  lo- 
dím cizím  zůstaly  nesrozumitelnými.  Na  veli- 
kou vzdálenost  užívá  se  kromě  čtyřhraných 
a  trojhraných  vlajek  ještě  ballonů.  Počátek 
a  konec  rozmluvy  oznamuje  se  jednotlivým 
ballonem,  anullování  dvěma  ballony  nad  se- 
bou. Žádný  s.  na  dálku  neobsahuje  více  zna- 
ček než  tři,  z  nichž  nejvýš  dvě  jsou  tvaru 
stejného.  Ve  vyobr.  č.  3733.  znázorněny  jsou 
příklady  lodních  s-ů. 

Zvláštních  8-ův  užívají  lodi  na  moři,  aby 
se  vyhnuly  srážce.  Za  jasného  počasí  patiny 
je  směr  lodí  již  z  dálky  a  podle  toho  zařídí 
kapitán  manévr  lodi  vlastni.  Bezpečnosti  na- 
pomáhá pravidlo,  že  strana  kormidelni  je 
stranou  čestnou,  parníky  předjíždějí  tedy  na 
pravc  straně  a  nedovoluje  se  křížení  smčru 
p!avby  na  přídě.  Přes  to  označuje  loď  směr 
svůj  také  píštalou  a  znamená  na  př.  ostrý 
krátký  hvizd,  že  loď  pojede  směrem  na  záď, 
dva  krátké  hvizdy,  že  jede  na  levý  bok,  tři 
krátké  hvizdy,  že' jede  plnou  parou  zpět  atd. 
Dav  8.,  kapitán  je  povinen  manévr  provésti. 
V  noci  označuje  se  poloha  lodi  světly  a  je 
za  tím  účelem  na  stožáru  přídnim  světlo 
bílé,  po  pravé  straně  svčtlo  zelené,  na  levém 
boku  světlo  červené.  Pro  úpravu  těchto  svě- 
tel platí  zvláštní  předpisy.  Signálová  světla 
musí  býti  dost  silná,  aby  lodi  je  viděly  na 
značnou  vzdálenost  a  provedly  v  čas  po- 
třebná manévr.  Záleží  nejen  na  síle  zdroje 
světelného,  ale  též  na  jakosti  světla.  V  mlze 
je  červená  barva  červenější,  žlutá  žlutější  a 
bílé  světlo  poněkud  zrudne.  Při  stávající 
soustavě  signálové  je  málo  spolehlivé,  sta- 
noviti ze  zdánlivé  vzdálenosti  světel  posič- 
nich  na  lodi  polohu  lodi  a  směr  plavby, 
zvláště  když  je  patrno  jen  jedno  světlo  po- 
stranní. Při  husté  mlze  označuje  se  směr 
pomocí  píšfal,  sirén  a  zvonů  v.  Od  8-ů  vý- 
stražných liší  se8-y  kormidelni,  vyjadřu- 
iící  výkon  již  provedený  nebo  právě  prová- 
děný. Jimi  určuje  se  poloha  kormidla.  S-y 
oTpomoc  jsou  ve  dne:   1.  výstřely  z  děla, 


opakující  se  v  přestávkách  as  minutových; 

2.  8.  >NC«  knihy  mezinárodních   s-ův  antb 

3.  8.  na  dálku,  skládající  se  z  vlajky  čtyř- 
hrané,  pod  níž  nebo  nad  niŽ  se  vzt>čí  bal- 
Ion  nebo  těleso  ballonu  podobné.  V  noci 
signaluje  se  nebezpečí  1.  výstřely  z  děla  tak 
jako  ve  dne,  neb  2.  hořícími  bečkami  od 
dehtu  neb  oleje,  neb  3.  raketami  jakými- 
koliv,  jež  se  vypalují  v  krátkých  přestáv- 
kách. Lodi  směji  užívati  těchto  sů  jen  v  čas 


Zastavte,  dů- 
Užité  zprávy! 


Jaké  počasí 
ohlašují  me- 
teorologické 
stanice? 


Lze  dostati 
lodivoda } 


Máte  pro  nás 

tclegrammy 

nebo  zpiávy? 


C.  373?.  FfíUady  námořních  signálfl  na  dáliu. 

skutečné  nouze  a  nebezpečí.  S-y  o  lodi- 
vody  žádá  signalisujicí  Icď,  aby  se  na  pa- 
lubu dostavil  Todivod.  Ve  dne  vztyčí  se  na 
předním  stěžni  říšská  vlajka  lemovaná  bíljm 
pruhem  neb  s.  »PT«  knihy  mezinárodních 
s-ů,  v  noci  vypalují  se  každých  patnáct  mi- 
nut modré  ohně,  nebo  se  v  krátkých  píe- 
stávkách  ukazuje  po  dobu  as  jedné  minuty 
ostré  bílé  světlo. 

Výstražné  s-y  bouřkové  dávají  se  lo- 
dím s  pobřeží  pomocí  stožárů  s  vodorovným 
ramenem  nebo  se  signálových  stanic  pomoci 
zvláštních  semaforů.  Ve  dne  vzt^čuje  se  ku- 
žel neb  válcový  buben,  v  noci  naznačují  se 
jejich  tvary  třemi  a  čtyřmi  lucernami,  zavě- 
šenými do  rohu  trojúhelníka  a  čtyřúhelníka. 

S-y  znamenají: 

1.  kužel  s  hrotem  nahoru:  boufka,  nej- 
spíše od  severu  mezi  zsz.  a  vsv.; 

2.  kužel  s  hrotem  dolů:  bouřka,  nejspíše 
'  od  jihu,  od  vjv.  přes  j.  na  zjz.; 


156 


Signalement  —  Signalisování  bodfi  trigonometrických. 


3.  buben:  bouřka  z  různých  směrů  sou- 
časné ; 

4.  kužel  nad  bubnem:  silná  bouře, 
pravděpodobné  ze  severu  mezi  zsz.  a  vsv.; 

5.  kužel  pod  bubnem:  těžká  bouře, 
pravděpodobně  z  jihu  mezi  vjv.  a  zjz. 

S-y  bouřkovými  mají  býti  lodi  pouze  va- 
rovány, jinak  8-y  tyto  nejsou  závaznými. 

Signální  stánice  prostředkují  výměnu 
zpráv  lodí  s  pevninou.  Užívá  se  na  nich  vět- 
šinou  semaforův  a  signalisuje  se  podle  knih^ 
mezinárodních  8-ů.  Signálové  stanice  bývají 
nejčastěji  spojeny  s  majáky  a  užívá  se  jich 
v  čas  války  hlavně  při  službě  zpravodajské. 
V  nejnovější  době  zřizují  se  signálové  sta- 
nice, upravené  pro  telegrafii  bezdrátovou. 

Při  plavbě  vnitrozemni  označují  se  mělčiny 
a  jiné  překážky  v  řečišti  poplavky  podobně 
jako  při  službě  pobřežní.  Na  březích  zřizují 
se  značky  a  při  nich  znaménka,  kterými  se 
lodi  signalisuje,  při  kterém  břehu  má  plouti. 
Na  Vltavě  a  Labi  užívá  se  za  tím  účelem 
Čtvercových  tabulek  úhlopříčnou  rozpůle* 
ných,  pro  levý  břeh  černobílých,  pro  břeh 
pravý  červenobílých.  Tabulky  upevňují  se 
na  tyče  tak,  že  rozdělovači  líhlopříčna  buď 
je  vodorovná  nebo  svislá.  V  onom  případě 
oznamuje  se,  že  loď  má  zůstati  při  tomtéž 
břehu  až  do  nejbližší  značky,  ve  druhém  pří- 
padě má  plouti  ke  značce  na  břehu  protěj- 
ším. O  správné  postavení  znamének  plaveb- 
ních pečuji  pořiční  dozorci.  Kde  plavební 
dráha  v  řečišti  jest  úzká,  označuje  se  směr 
plavby  tyčemi  uvázanými  k  těžkým  kamenům 
na  dně  řečiště.  Na  zamezeni  srážek  lodi  a 
vorů  na  řekách  užívá  se  rovněž  celé  řady 
8-ů,  stanovených  plavebním  řádem.  V  hlu- 
boké tmě  a  v  husté  mlze  na  př.  každá  loď 
nebo  vor  plovoucí  ná  Labi  má  vztyčiti  tři 
světla  nad  sebou,  plove-li  dolů,  a  dvě  světla 
při  plavbě  vzhůru.  Parníky  mají  v  přestáv- 
kách pětiminutových  dávati  znamení  zvon- 
cem nebo  pišfalou.  Potkají-li  se  v  noci  neb 
za  mlhy  dva  parníky,  má  každý  z  nich  dvěma 
údery  na  zvon  ohlásiti,  že  se  vyhýbá  na  právo. 
Nelze-li,  aby  se  loď  vyhnula,  musí  řidiČ  lodi 
dáti  znamení  třemi  údery  zvonovými.  Parník 
oznamuje  lodi  plachetni,  že  se  nemůže  vy- 
hnouti, ve  dne  tím,  že  vztyčí  do  půl  stožáru 
modrý  prapor  a  dá  zároveň  tři  údery  na 
zvon,  v  noci  a  za  mlhy  jen  údery  na  zvon. 
Podobně  vyznačuji  se  různými  8  y  podle 
zvláštních  řádů  rozmanité  poměry  plavební 
při  plavbě  v  tocích  kanalisovaných.  JPok, 

S-y  v  pozemním  vojště  rak.- uh.  jsou 
dvoje:  a)  píšťalkou  za  různoboje  důstoj- 
níci a  roj  vůdcové  v  rojnici  a  jejích  oddílech 
podpůrných  budí  pozor  podřízených,  jimž 
pak  dávají  pokyny  rukou  nebo  zbraní  na  vý- 
kony drobné;  b)  trubkou  pro  oznámení 
vyšších  velitelů,  pro  různé  výkony  taktické 
(pozor,  pochod,  generální  pochod,  stůj,  po- 
hov, v  právo,  v  ícvo,  sběr,  rychlý  kroíc,  po- 
klus, palte,  střelbu  zastaviti,  útok  bodákem 
a  j.,  u  jezdectva,  dělostřelectva  a  vozatajstva 
ještě  krok,  klus,  cval,  útok  nahou  zbrani  a  j.; 
pro  službu  posádkovou  a  kasámickou:   bu- 


díček, večerka,  modlftba,  na  vyvoláni  hod- 
nostů, stráže,  odtroubcni  a  j.,  u  zástupů  kon- 
ných:  krmte,  sedlejte  a  j.  Kromě  toho  má 
každý  pluk  svůj  vlastni  signál  plukovní.  Aby 
vojáci  snáze  si  vštěpovali  notu  těch  8-u, 
mají  v  každém  pluku  k  nim  slova,  ovšem 
v  plukovní  řeči  a  nesoucí  se  k  významu  toho 
kterého  zatroubeni,  c)  S-y  polní,  něco  jako 
optický  telegraf,  soustavy  velmi  důmyslné, 
v  užívání  od  let  70tých  XIX.  stol.  Na  kolmé 
tyči  podle  potřeby  do  země  zatknuté  na 
místě  se  značným  rozhledem  připevněn  malý 
číslovník  jako  u  hodin  s  hybnou  ručičkou; 
kolem  osy  číslovníku  se  otáčí  trojhran 
stejnoramený  z  lehké  kostry  plátnem  červe- 
ným a  bílým  potažený,  jenž  vrcholem  uka- 
zuje směr  k  té  které  číslici.  Na  vrcholku 
tyče  je  tečkový  kotouč  stejně  upravený 
jako  tento  trojhran,  ohnutelný  do  zadu  do 
ve  dorovná  o  90®,  že  ho  ani  není  vidět,  když 
přístroj  ukazuje  na  čísla  1—12.  Pro  čísla  13 
až  24  kotouč  zase  se  vztyčí.  Touto  kombi- 
nací obdržíme  24  značky  asi  jako  24  písmen 
nebo  čísel,  odpovídajících  jakési  abecedě 
jako  při  telegrafování,  ale  tajené.  V  noci  jest 
po  jedné  svítilně  na  každém  rohu  trop  hranu 
a  na  kotouči,  kdež  však  se  zatmí  při  znač- 
kách, kdy  tečkového  kotouče  netřeba.  K  tomu 
přístroji  náleží  na  obyčejném  podstavci  tří- 
nohém  dobrý  dalekohled  napozorování  de- 
peše. Tento  8.  polní  osvědčuje  se  nejvíce 
v  otevřeném  území,  rozrytém  roklemi  ne- 
snadno přestupnými,  tudíž  v  hornatinách. 
Na  rovině  věc  vyřídí  stejně  a  jistěji  posel 
na  rychlém  koni,  ordonnance.  FAf, 

S-y  optické.  K signalisování  trigonome- 
trických bodů  na  vzdálenosti  40  až  120  km 
uživá  se  v  geodaesii  8-ů  optických,  které 
zakládají  se  na  t.  zv.  heliotropech  a 
heliotropickém  světle.  Zařízení  helio- 
tropův  uvedeno  jest  pod  heslem  Helio- 
trop.  Jsou  to  zrcadclné  přístroje,  kterými 
odráží  se  světlo  slunečné  směrem  ke  stano- 
visku pozorovatele,  jemuž  objeví  se  ^gnali- 
sovaný  bod  jako  jasně  zářící  hvězda,  na  kte- 
rou lze  zaměřiti.  Přerušováním  heliotropic- 
kého  světla  na  kratší  a  delši  dobu  lze  podá- 
vati zprávy  a  dorozuměti  se  na  značné  vzdá- 
leností. (Optická  telegrafie.)  Způsobu 
tohoto  užívá  se  hojně  k  účelům  válečným. 
Při  značných  vzdálenostech  vadí  heliotropic- 
kým  8Ům  chvěni  vzduchu,  jakož  i  okolnost, 
že  lze  signalisovati  body  heliotropy  jen  za 
dnů  jasných  a  slunečných.  Z  té  příčiny  uŽlvá 
se  umělého  světla  a  doby  noČni  pro  optické 
signalisování  trigonometrických  bodův.  Tak 
na  př.  užito  elektrického  světla  a  reflektorů 
při  spojení  trigonometrické  sítě  mezi  Alží- 
rem a  Španělskem.  Tento  způsob  optických 
8-ů  se  osvědčil  a  signalisovány  takto  body 
až  na  270  km.  Nov. 

Signalement  [siňalmán],  fr.,  popis 
osoby,  zvláště  na  průvodních  listech,  v  za- 
tykačích a  pod. 

8in«lieoT4ni  bod&  trii^onometrlo- 
kýon.  Označováni  viditelným  způsobem  po- 
lohy bodu  na  větší  vzdátenost  nazývá  se 


Signatární  moci  —  Signorelli. 


signalisovántm  bodu.  PH  mCDÍich  vzdáleno- 
stech signalisttjí  nebo  vytyči  ae  trigonome- 
trické body  t.    IV.   pyramidami   fvyobr. 
£.  3734.).  Nad  meintkem,  kterj  označuje  (sta- 
bilisaje)  trigonometricky  bod,  vityčí  se  Člyfi 
šikmé  vip(ry.  které  dril  svislý  trámec,  jehoi 
osa  jest  na  svislé  pfimce  nad  mezníkem  M. 
Svislý  trimec  má  dv£  prkénka  krifem  při- 
bitá. Svríek  pyramidy 
jest  pobit  prkny  a  na- 
tře se  vápnem.  Svislý 
trámec   natírá  se   ni- 
kdy £era6  a  prkénka 
bile  a  červeně.  Výiki 
pyramidy  jest  6—10  m 
Je-li  kolem  trigonome 
trického  bodu   houiti 
nebo  les,  tfeba  zvýiiti 
pyramidu  a  zFiditi  t.  zv. 
reíenl    pozorovací 
O     několika     patrech. 
Nad   leSenim   ifídi  se 
r-,^  pyramida.  Aby  Otřásáni 

g^  pyramidy  a  leieni  po 

hybem  pozorovatele  a 
C.  37M  srpuii».*«i  »«'?"'  nepřenášelo  se 
bsda  irii->iioin«trick«h<i.  na  thcodolit,  stavi  se 
tento  na  samostatný 
slonpcc  dřevěiiý,  který  nesouvisí  a  leienim 
pozorovací m.  Dřevěný  sloupec  postaví  se 
přímo  na  mezník,  vzepře  se  viptrami^a  za- 
řídí se  do  polohy  svislé.  Na  zhlavl  sloupce 
postaví  se  přímo  theodolit.  Pyramidy  a  po- 
zorovací kaeni  stačí  pří  9.  b.  t.  jen  na  vzdá- 
lenosti 20— 30kM;  je-li  vzdálenost  větší,  nelze 
rozeznati  pyramidu  a  zaměřiti  dalekohledem 
na  svislý  trámec  pyramidy.  Pro  větií  vzdá- 
lenosti uiije  se  t.  zv.  signálQ  optických 


t.). 


Nov. 


Uipiatámi  mool  nazývají  se  vlády,  které 
podepsaly  společnou  úmluvu. 

■lKnKttir&,  lat.,  stručné  označeni  před- 
mětů pomoci  rozmanitých  znamení,  zna- 
ček, podle  kterých  móino  předmět  rychle 
whtedati  a  poznati.  Pouiivá  se  k  tomu  pís- 
men, číslic  neb  obrazc&.  S-ur  uíivá  se  pfi 
sděiáváni  seinamfi  inventárQ  v  knihovnách, 
archivech,  v  skladištích,  v  obchodech  a  pod. 
Pfedmčty  téhoi  druhu,  téíe  jakosti  dostanou 
na  př.  stejné  písmeno  a  připojená  číslice 
udává  pořad  zanesení  v  seznamu.  Podobně 
pouiivá  se  •■ur  v  dopravníctví.   PředmČt 


listě  dopravním  na  místě  dlouhého  popi 
V  knihliskařství  značí  s,  písmena  n.  čís- 
lice, které  jsou  vytištěny  dole  na  první 
stránce  kaídého  archu,  aby  se  vědělo,  jak 
archy  jdou  za  sebou.  Dále  sluje  s.  vroubek 
na  písmenech,  podle  kterého  sazeč  poznává, 
jak  literu  postaviti.  S-ry  v  rflzných  odborech 
jsou  rftzné  a  iest  třeba  na  př.  pro  rflzné 
plány,  mapy  ato.  k  jich  porozumění  míti  klíče. 
WÍiíMtnrft  temporla,  lat.,  znamení 
času. 


157 

dávají  na  titulní  list  spis&v  u  nich  tištěných 
nebo  jejich  nákladem  vydaných, 

UpiU  vil  Segni. 

USBlflkaeafz lat.),  naznačeni,  význam, 
smysl  slova  nebo  spisu,  téf  úřední  ozná- 
meni, ohláieni. 

flfSralflkoTaU,  naznačiti,  dáti  na  sroz- 
uměnou. 

Mirnora  [siňbra],  ital.,  paní,  velitelka; 
signora  [sífiňrej,  pán,  velitel;  signorina, 
slečna. 

■IffiiersIU  [siilorelli]:  1)  S.  Luca,  ítat. 
malíř  (•  ok.  1441  v  Cortoně  —  \  1523  t.).  Byl 
iákem  mistrův  umbrichých,  později  Picra 
degli  Franceschi  v  Arezzu,  u  něhož  učil  sq 
zejména  perspektivo  a  malbě  nahého  těla. 
Pak  pracoval  ve  Florencii,  kdeí  maloval 
obraz  Pan  me^i  patíý-ří  (mua.  v  Berlíně)  a 
A/aáoniru  (v  galleria  degli  Uffizi  ve  Florencii), 
v  Citlá  di  Castello,  v  Perugii,  Loretě  a  po- 
sléze r.  1484  v  Římě,  kde  maloval  v  kapli 
Sixtiniké  frak}'  ^e  ^ivota  Mojžíšova.  V  Lo- 
retě vyzdobil  sakristii  postavami  andělIS, 
apoitolflv,  evangelistův  a  j.,  r.  1498  v  klá- 
šteře Monť  Oliveto  v  Sieně  maloval  nástěnný 
cyklus  z  legendy  o  sv.  Benediktu.  Proslule 
jsou  jeho  fresky  Poslední  toud  v  ddmě  or- 
vietském  I  r.  1499,  jei  jsou  jeho  nejlepším 
dílem  a  působily  i  na  Mích  elán  cela,  jakoi 
vůbec  S-a  lze  pokládati  za  předchůdce  to- 
hoto mistra.  V  I.  1508—12  S,  zdríoval  se 
opět  ve  Florencii,  později  nějaký  čas  pobyl 
v  Rimě,  ale  RalTael  jej  odtamtud  vytiskl. 
Z  jeho  děl  ještě  uvádíme:  Triumf  cudnosti^ 
malba  nástěnná  přenesená  na  plátno  (nár. 
galerie  v  Londýně);  Trůnící  madon\<a  »e  svU' 
tými  (v  domě  v  Perugii);  Večeře  Pániiy  áimh 
cortonském),  oltářni  obraz  Svata  Rodina 
(v  akademii  ve  Florencii);  Naroieni Krittovo 
(dvoř.  mus.  ve  Vídni);  Naro\eni  P.  Marie 
v  Louvrů);  Umučeni  sv,  Sebastiána  (v  kostele 
5an  Doraenico  v  Cittá  di  Castello)  a  j.  S-ovy 
Ilustrace  k  Dantové  >Božské  komedii*  vydal 
F.  X.  Kraus  (Freiburg,  1892,  11  světlo  I  ískfi). 
Srv.  Rol.  Vischcr,  Luca  S.  und  die  ilal.  Re- 
lissancc  (Líp.,  1879);  Cruilwcll,  Luče  S. 
■ond..  \iW\. 

3)  S.  Pietro  Napoli.  spis.  ilal.  (♦  1731 

Neapolí  —  t  1815  t.).  Vzdavše  advokacie, 
oddal  se  spisovatelství,  kdyí  se  mu  dostalo 
765  v  Madridě  pohodlného  úfadu  stráico 
pečeti  král.  loterie.  Ve  Španělsku  psal  italské 
básně  a  dramata,  z  níchí  vynikla  kométiio 
Faustina  a  drama  řtachel.  Vrátiv  se  r.  1783 
do  Neapole,  byl  tam  jmenován  sekretářem 
král.  akademie'  a  r.  1799  povolán  do  záko- 
nodárného výboru  republiky  Parthenopskc 
tehda  zřízené.  Po  jejím  pádu  r.  1800  mnsíl 
viak  prchnouti  a  bvl  pak  professorem  na 
lyceu  Brera,  od  r.l804  přednášel  o  diploma- 
tice a  historii  v  Bologni.  Král  Joachím  Murat 
mu  dovolil  vrátiti  se  do  vlasti  a  dával  mu 
pak  roční  důchod.  S.  napsal:  Satiře  (Janov, 
1774);  Storia  eritica  de'  teatri  antkhi  e  mo- 
derní (Z.  vyd.  1813);  Tabltau  de  fétat  actuel 
des  iciencei  tt  dt  la  lillérature  en  Espagne 
(Madrid,  1780);  Regno  di  Ferdinanda  IV.  i,t., 


158 


Signoria  —  Sichem. 


1793);  Elementi  di  critica  diplomxtica  (Milán, 
1805,  4  sv.)  a  j. 

Slgaorla  [-ňoria],  ital.,  panstvo,  vzne- 
šenost. Užíváno  v  osloveni  na  d&kaz  úcty. 
Ve  Florencii  nazývala  se  tak  rada,  senát  ří- 
dící republika,  v  níŽ  21  nedali  i  zástupci  cech& 
a  gonfaloniere  (v.  t.).  V  Benátkách  nazý- 
valo se  s.  dožect  ministerstvo. 

Sl^^am,  lat.,  znamení,  znak,  podle  kte- 
rého se  něco  pozná.  V  mn.  č.  signa  (v.  t.).  — 
8.  nazývala  se  v  mnohých  poněmcovacích 
ékolách  českých  potupná  knížka,  do  které 
každý  žák,  kdvŽ  promluvil  česky,  musil  se 
zapsati  a  knížku  při  sobě  nositi  potud,  po- 
kud nepřistihl  jiného  spolužáka  česky  mlu- 
vicího, kterému  pak  s   odevzdal. 

Bigonio  (Sigonius)  Car  I  o,  humanista 
ital.  (♦  1524  v  Modeně  —  t  15S4  t.).  Studo- 
val medicínu  a  filosoíil  v  Bologni  a  Padově, 
pak  byl  po  nějakou  dobu  ve  službách  kardi- 
nála Grimani,  r.  1546  stal  se  prof.  řečtiny 
v  Bologni,  r.  1552  v  Bjnátkách,  r.  1560  prof. 
výmluvnosti  v  Padově,  r.  1563  opět  v  Bo- 
logni. Na  sklonku  života  uchýlil  se  na  svftj 
statek  u  Modeny.  Vedle  cenných  publikaci 
filologických  napsal  řadu  spisů  historických 
a  chronologických,  v  nichž  po  prvé  užito 
kritiky  historické.  Vydal:  Fasti  consulares  ac 
triumphi  acti  a  Romulo  rege  usque  ad  Tibě- 
rium  Caesarem  (Benátky,  1550);  Emendatic- 
num  Lhianarum  lib.  lí  {i.,  1557);  Fragmenta 
€  libris  deperditis  Ciceronis  collecta  et  scholiis 
Wustrata  (t.,  1559);  říistoriae  de  occidentali 
impeno  (Basilej,  1579);  říistoriae  de  regno 
Italiae  (Ben.,  1574);  Historiarum  Bononien- 
iium  lib.  VI  (t.,  1578);  De  Atheniensium  re- 
publica;  D2  rébus  Atheniensium  et  Lacedae^ 
moniorum;  De  antiquo  iure  civium  Romano- 
runtf  ítaHae,  provinciarum  a  j.,  jeŽ  otištěny 
byly  v  souborném  vydání  spisů  S-v^cn 
{Opera  omnia),  pořízeném  Argelatem  (Milán, 
1732  si.,  6  d.).  Mimo  to  S.  vydal:  M.  Tullii 
Ciceronis  Consolatio.  Liber  nunc  primům  re- 
pertus  et  in  lucem  editus  (Bcn.,  1581;  Kolín 
n.  R.,  1583),  což  byla  asi  původně  restau- 
race tohoto  ztraceného  spisu  Ciceronova, 
složená  jako  stilistické  cvičení.  Že  spis  není 
authentický,  dokázal  již  r.  1584  J.  GuUelmus 
(Wilhelms,  Wilms).  Srv.  Tiraboschi,  Biblio- 
teca  Modeiese,  díl  5.;  Krebs,  C.  S.  (Frankf., 
1840);  Franciosi,  Dslla  vita  e  delle  opere  di 
C.  S.  (Ben.,  1872);  D3  Nolhac,  P.  Vettjri  et 
Ch.  S.  (Řím,  1889).  K/. 

Slgovdl,  náčelník  gallský,  žil  podle  Tita 
Livia  na  poč.  VI.  stol.  př.  Kr.  Z  rozkazu 
krále  Biturigů  A-nbigata,  strýce  svého,  vy- 
táhl prý  společně  s  bratrem  Bellovesem 
Ív.  t.)  s  částí  obyvatelstva  z  přelidněné  Gallie. 
Jellovesus  obrátil  se  přes  Alpy  do  Itálie,  S. 
pak  na  sever  k  lesu  Hercynskému.  Ale  zdá 
«e,  že  spíše  dtok  Cimbrů  byl  příčinou  tohoto 
hnutí  kmenů  gallských,  než  přelidnění  vlasti. 

Slgftaua,  Sigtun,  starobylé  město  ve 
Švédsku  v  ISnu  štokholmském,  na  břehu  jez. 
Malarnského,  má  552  oby  v.  (1890).  Bylo  r.  1188 
Esthenem  rozbořeno,  načež  rozkvětem  blíz- 
kého Štokholmu  ztratilo  dplně  význam  svůj. 


Bil^aeiisa  [siguénca],  okr.  město  ve  špan. 
pro  v.  guadalajarské,  blíže  horního  Henaresu, 
stan.  trati  Madrid -Saragossa,  má  4969  oby  v. 
(1897),  zbytky  starých  hradeb,  krásnou  got. 
kathedrálu  s  křížovou  chodbou,  starý  hrad, 
vodovod.  Je  sídlem  biskupa;  biskup,  semi- 
nář, kollej,  průmysl  textilní. 

Slg^ra:  1)  S.,  v  severském  bájesloví  to- 
tožný 8  něm.  Sigfriedcm.  Viz  Nibelun- 
gové a  srv.  Brunhilda  a  Fafnir. 

2)  S.,  pseudonym,  viz  Hedenstjerna. 

Slgurdsion  Ion,  učenec  a  politik  island- 
ský  (*  1811  —  t  1879),  byl  od  r.  1851  před- 
sedou literární  společnosti  »Bokmentafjelag«, 
hlavní  však  jeho  Činnost  byla  politická,  zá- 
pas za  právo  islandské  proti  úplnému  slou- 
čení s  Dánskem,  jejž  vedl  v  čas.  »Ny  felags- 
rit€  (1841—73)  a  který  skončil  vítězstvím 
Islanďanů  r.  1874.  Althing  vykázal  pak  S-ovi 
roční  pensi  3200  korun. 

Slgvat  Thordarson  viz  Island,  794  6. 

SiflrWArt  Christoph,  filosof  něm.  (*  1830, 
t  19 J*).  prof.  filosofie  v  Tubinkách  a  in- 
spektor evangel.  theolog,  semináře,  napsal 
mimo  jiné:  Beitráge  ^ur  Lehre  vom  hypothe- 
tischen  Urtheil  (1879);  Begriff  des  Wollens  u. 
seines  Verháltnisses  ^um  Urteil  (1879);  Die 
Impersonalien  (1888);  Kleine  Schriýten  (2.  vyd. 
1889,  2  sv.)  a  pozoruhodné  dílo  Logik  (2.  vyd. 
1889—93,  2  d.),  kde  obírá  se  též  úvahami 
mctafysickými  a  ethickými.  Konečný  jeho 
názor  světový  jest  teleologický. 

Big^yA,  ;  severském  bájesloví  manželka 
Lokova  (viz  Lok  i). 

Sirfnnové  {Siyvvvoi\  starověký  národ 
středoevropský,  připomínaný  Hérodotem  (V, 
9);  sídlili  kdesi  na  sever  uherského  Dunaje 
a  přicházeli  za  obchodem  k  Venetům  a  Ligu- 
rům.  Zem S  jejich  prohlašována  sice  za  pustou 
a  nekonečnou,  byla  však  spíše  nepřístupnou 
nížinou  a  živila  mnoho  včel.  JeŽto  S.  stýkali 
ďe  s  Ligury  a  Venety  při  ústi  pidském  a 
rhdnském,  tudíž  na  konci  cest  jantarových, 
hledati  jest  sídla  jejich  v  sousedství  jantaro- 
rodného  pobřeU  baltského,  kdeŽ  kryji  se 
s  prasídly  slovanskými.  Jednotlivé  charakte- 
ristiky S-nů,  jako  užíváni  tažných  koní  i  vo- 
zův  a  příbuzenství  jejich  s  arijskými  Médy 
v  kroji  zjevné,  opravňují  dohad,  že  byli  pů- 
voda slovanského.  PŠk. 

Sih,  zool.,  viz  Co  r  eg  on  US. 

Sthl,  levý  přítok  ř.  Dmmatu  ve  Švýcar- 
sku; jest  to  norská  bystřina  68  km  dl.,  splavná 
pro  vory,  ale  nikoli  pro  lodi. 

Slhlioft,  sihlá,  lesiŠtě  nebo  místo  v  lese 
vodou  podmočené.  <frn. 

Slohalbaoh  víz  Žižpachy. 

Slohelsdorf  viz  Zichlínek. 

Slohem  (hebr.  Sekem) ^  město  v  Palestině 
v  horách  efraimských,  na  úpatí  hory  Garizim, 
při  důležité  cestě  vedoucí  z  Jndy  do  nížiny 
jizreelské.  S.  kvetl  již  za  dob  předisráélských 
a  v  pověstech  isráélských  zachovala  se  pa- 
mět  neurčitá,  že  isrácUký  kmen  Dína  byl 
v  boji  se  sichemským  obyvatelstvem  vyhu- 
ben, načež  Josefité  jeho  se  zmocnili  a  domo- 
rodý lid  pobili.    Za  doby  Soudcův  opět  S. 


Sicheritz  —  Sikhové. 


159 


nab]^!  dfívčjšího  významu  a  přispěl  nejvíce 
k  páda  krále  Abimeleka,  syna  Gideonova. 
Káji  po  smrti  Salomonové  fiie  se  roztrhla, 
S.  stal  se  hlavou  a  stolici  království  sever- 
ního. Po  zkize  národní  samostatnosti  S.  stal 
se  hlavou  SimaritA,  ktcH  na  hoře  Garizim 
zbudovali  chrám.  R.  128  př.  Kr.  loannés 
Hyrkános  dobyl  S-a  a  zbořil  chrám  jeho. 
Vespasián  zaloiil  r.  72  po  Kr.  na  místě  S-a 
kolonii  Flavia  Seapolis,  odkudž  nynější  jméno 
Nablus  (v.  t.).  •  P^ff- 

Stoh^rlts  viz  Čichořice. 

ttohlav  viz  Čichálov. 

Blehota-Alln,  pohoří  v  Sibiři  (v.  t.» 
»tr.  111  a). 

Stohotin,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Bosko- 
vice, okr.,  fara  a  pš.  Kunštát;  52  d.,  373 
obyv.  č.  (1930),  kaple,  ložisko  tuhy  a  mlýn. 

Élehrov  viz  Sychro  v. 

Uokrovioe  viz  Sychrovicc. 

BlokrowA  viz  Sychro  v. 

Biolitllg^far,  SiehdichfQr,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Horš.  Ťýn,  okr.  Hostouň,  fara  Cho- 
dovy Újezd,  pš.  Bělá  u  Horš.  Týna;  13  d., 
86  obyv.  n.  (1900),  rayslivna. 

BUihpůioTé  (Siyáh-Púš)  či  Kafi  rove 
▼iz  Afgánistán,  str.  331  tf  a  Kafiristán, 
str.  740^1. 

Bljean  [síilB]  viz  Sigean. 

BiJJÓn  viz  Sión. 

BUmons  [sajm-]  Barend,  íiloloj  nizozem. 
(*  1853  —  t  1893),  byl  od  r.  1881  professo- 
rem  na  universitě  groninské.  Sepsal:  Unter- 
tmck.  S,  die  Vólsungasaga  (v  »Beitr.  z.  Gssch. 
d.  deutsch.  Sprache  u.  Litter.«,  vyd.  Paul 
a  Braune,  Halle.  1876);  Zur  Helgisage  (t., 
1877)  a  Zur  Kudrun  (1884);  staf  Heldensage 
v  Paulově  »Grundriss  der  germ.  Philologiec 

Í2.  sv.,  Štrasb.,  1890),  pořídil  vydáni  Kudrun 
1883)  a  Lteder  der  Rida  (1888). 

Syát,  Stát,  též  Assijút,  Assiút  (hierogl. 
Siout,  Star.  Lykopolis),  největší  město 
horního  Egypta  a  hl.  město  roudírie  t.jm. 
o  ploše  21.746  km},  položené  na  př.  břehu 
nilském,  se  42.000  obyv.  S.  jest  sídlem  úřadů 
provinciálních  a  koasulárních  agentův  a  pro- 
vozuje čilý  obchod  obilní.  Živý  styk  s  širÝm 
okohm  a  častý  pobyt  cizinců  dodávají  š-u 
rázu  orientálského  velkoměsta  s  velikými 
evropsky  zařízenými  hotely  a  kavárnami.  Ve 
starověku  S.  byl  hl.  sídlem  XIII.  nomu  horno- 
egyptského,  nevynikal  však  v  dějinách.  Za 
dob  Ptolemajských  a  římských,  po  zániku 
Théb  a  Abyda,  S.  stal  ss  předním  městem 
homozems^ým  a  sídlem  řecké  vzdělanosti. 
Ve  III.  stol.  po  Kr.  narodil  se  v  něm  novo- 
platónik  Plótinos  (v.  t.).  Za  arabských  dob 
S.  podržel  význam  svůj  a  byl  sídlem  hluč- 
ných trhův  otrockých.  Podnes  zachovaly  se 
v  S-ě  důležité  památky  staroegyptské,  zejm. 
nekropole,  v  níž  slavný  hrob  knížete  sijút- 
ského  z  doby  XII.  dyn.  Hapseti,  zvaný  Stabl 
AnUr.  Pík, 

Bika,  Svka,  Jan,  spis.  a  básník  český 
{*  1809  y  Praze  —  t  1871  v  Čes.  Budějo- 
vicích). Ř.  1836  vysvěcen  na  kněze  v  Praze, 
působil  do  r.  1847  v  arcidiéc.  pražské,  r.  1864 


stal  se  ředitelem  semináře  v  Budějovicích. 
Napsal  satirickou  báseA  Konkordát  veliký-m 
vinen  neitistim,  co  Rakousko  dílem  jH  sui^uje^ 
dilemjeitě  bude  sufovati  ÍBuděj.,  1862)  a  s  Ja- 
nem Savlem  vydával:  >BiDliotéku  kazatelskou 
Buděj.  diécése«  (1856— 61,  6  sv.). 

Blkakol  viz  Chicacole. 

Blkandra,  velkolepé  mausoleum  cis. 
Akbara  Vel.,  S  km  sz.  od  m.  Agry.  Stoji 
uprostřed  velikého  parku,  na  čtvrté,  nejvyšší 
terase  nalézá  se  hrob  v  kobce  mramorové. 
Ve  vsi  t.  jm.  založen  byl  sirotčinec  pro 
dítky,  které  za  velikého  hladu  v  1.  1837—38 
pozbyly  rodičů,  jejž  nyní  vydržuje  angl. 
církevní  missic. 

Blkhové,  Sikové  (od  iikhna,  učiti),  ná- 
boženská sekta  v  brit.  Přední  Indii,  rozší- 
řená nejvíce  v  PendŽábu,  kde  také  jako  ná- 
boženská sekta  vojensky  zorganisovaná  na- 
byli vlivu  největšího,  méně  pak  v  Bombay- 
sku,  Haidarabádě,  Severozáp.  provinciích; 
v  celé  Indii  jich  bylo  r.  1891  1,907.833.  Ná- 
boženské zásady  S-hův  obsahují  posvátné 
knihy  >  Granf /tc,  a  to  tak  zv.  Adigranth 
(>první  knihac)  a  pozdější  Djsema  padfdh  ka 
granth  (»kniha  desátého  náboženství*),  psané 
písmem  gur-mukhi,  zastaralou  to  formou  pen- 
džábí.  Mají  mnoho  společného  shinduismem. 
Věří  v  jednu  nejvyšší  bytost,  která  má  různá 
jména  (Brahma,  Hari,  Ráma  a  pod.),  vzdá- 
vají božskou  poctu  zakladateli  sekty  Nána- 
kovi  a  jeho  nástupcům,  kteří  mají  název 
guru  (učitel).  Uznávají  i  posvátnost  brah- 
mínův,  začež  tito  zase  s  úctou  pohlížejí  na 
jejich  knihy,  ctí  některé  bohy  hindů  (Krišnu, 
Rámu,  inkarnace  Višnu),  mají  v  úctě  hovězí 
dobytek,  jehož  masa  vůbec  nepožívají,  zvláště 
pak  krávy,  věří  v  stěhování  duší,  ba  i  nir- 
vánu z  buddhismu  přijali.  Bohoslužba  je 
velmi  jednoduchá,  skládajíc  se  z  výkladu 
granthu,  odříkávání  jednotlivých  článkův  a 
ze  zpěvu.  Hlavní  chrám  jejich  je  v  Amrit- 
saru.  Sňatky  uzavírají  jen  mezi  soukmenovci; 
mrtvoly  se  spalují.  Upalování  vdov  bylo  též 
u  nich  obyčejem.  Nyní  jsou  sice  klidnými 
rolníky,  ale  přece  u  nich  nevymizela  stará 
náklonnost  k  válčení,  tak  že  mnozí  vstupují 
do  indické  armády  a  tvoří  zvláštní  jizdecký 
sbor,  i  osobni  stráž  místokrálova  skládá  se 
ze  S-hů. 

Zakladatelem  sekty  S-hů  byl  hindu  Baba 
Nának  z  kasty  ksatriův  (♦  1469  —  t  1539 
v  Dera  Nánaku),  který  chtčl  p)  příkladě 
svých  předchůdců  Ramananda  a  Kabira  od- 
straniti rozdíl  mezi  hindy  a  muhammedány 
a  jal  se  hlásati  ryzí  monotheismus,  zavrhoval 
védy,  zákoníky  hindů,  purány  i  Korán,  horlil 
proti  kastovnictví,  ačkoliv  je  přece  neod- 
stranil úplně.  Poněvadž  hindové  i  muhamme- 
dáni  mohli  býti  přijati  do  sekty,  šířilo  se 
nové  náboženství  vůčihledě.  Čtvrtý  nástupce 
Nánakův  Ramdás  založil  na  pozemku  Akba- 
rem  darovaném  rybník  a  chrám,  z  něhož  pak 
vznikl  Amritsar  (v.t.),  vedle  Lahoru  druhé 
středisko  S-hů.  Ctirám  dokončil  s  velikole- 
pou  nádherou  Ramdásův  syn  a  nástupce 
Ardžan,  který  byl  vědecky  vzdělán  a  napsal 


160 


Si-kiang  —  Siklós. 


Adigranth.  Rozdělil  své  věřici  v  okresy  da- 
ňové a  daň  mu  vynášela  tolik,  že  budil  zá- 
vist samých  velkomogulfiv  a  utvořil  tak  stát 
ve  státě.  Když  pak  podporoval  vzpouru 
Khusraua,  syiía  cis.  Džihángira,  proti  jeho 
otci,  byl  uvězněn  a  r.  1606  popraven.  Smrf 
jeho  byla  heslem  k  vojenské  organisaci  S-hů, 
kteří  hned  sebrali  vojsko  a  zahájili  vzpouru. 
Ale  vzpoury  ty  byly  i  za  vedení  Har  Go- 
vinda  i  za  Téga-Bsíhádura  potlačeny.  Násle- 
dující guru  Govind-Singh  napsal  nový  granth, 
kterým  chtěl  rozplameniti  S-hy  k  pomstě, 
ale  kniha  jeho  uznána  jen  od  části  sekty, 
jejíž  příslušníci  se  nazvali  Singhy  (tlvyc). 
Leč  ani  Govind  nepořídil  mnoho,  hrad  jeho 
byl  dobyt,  rodina  povražděna  a  sám  byl 
r.  1708  Afgáncem  úkladně  zavražděn.  Jím 
končí  se  řada  gurá,  nebof  Govind  neusta- 
novil nástupce.  V  Čelo  S-hů  postavil  se 
Banda,  jenž  smutně  proslul  divokým  vraždě- 
ním  muhammedánův,  ale  přece  byl  zajat  a 
popraven.  Rozvrat  říše  mogulfi  po  r.  1712 
zachránil  S-hv  od  úplné  z&uby,  dokonce 
nabyli  v  Pendžábu  i  značného  vlivu,  chrá- 
níce pronásledované  hindy.  Největší  moci 
dosáhli  za  Randžita-Singha,  který  se  domohl 
nadvlády  nad  náčelníky  dvanácti  bratrstev, 
v  něž  S.  se  rozdělili,  založil  mocný  stát,  do- 
byv Kašmíru  (1819),  Pešáveru  (1829),  r.  1809 
ujednal  s  Angličany  přátel,  smlouvu,  iíž  se 
zaručil,  že  nenapadne  států  na  jihovýcn.  od 
Satledže,  pod  britskou  ochranou  stojících. 
Při  své  smrti  r.  1839  zanechal  svému  synu 
Kharakovi  Singhovi  říši  36.000  km*  velikou 
a  armádu  dobře  vycvičenou  o  82.000  m.  Ale 
ten  zemřel  po  roce  a  nástupci  vpadli  r.  1845 
do  britského  území,  byli  však  u  Sabraonu 
poraženi.  Po  porážce  této  byl  tehdejší  vládce 
Dhalíp  Singh  donucen  ke  smlouvě  v  Lahore 
(9.  břez.  1846),  podle  niž  musil  vydati  celé 
území  mezi  Biášem  a  Satledžem,  ponechati 
anglickou  posádku  v  Lahore,  jakož  i  vrchní 
anglický  dozor  na  správu  státu.  Ale  válka 
vypukla  znova  následkem  nespokojenosti  ně- 
kterých náčelníků  se  smlouvou  Lahorskou, 
byli  však  poražení  u  Gudžaerátu  a  Pendžáb 
byl  připojen  k  Indickému  císařství  29.  bř.  1849. 
Od  té  doby  S.  zůstali  klidnými,  ba  ani  po- 
vstání r.  1857  se  nezúčastnili.  I  ve  příčině 
náboženské  jeví  se  úpadek  ve  směru  tom« 
že  vznikají  sekty  nové  a  nové,  z  nichž  hlavní 
jsou  Udáš  i  (od  světa  odvrácení)  podobni 
mnichům,  Suthré  (čistí)  podobní  fakírům, 
Diváne  sadh  (bláznici  svati),  Nirmale 
Sádhú  (čisti  svatí),  výboiní  Akálí,  strana 
kdys  nejmocnější,  Galábdásí,  atheistémezi 
S-hy,  a  pod.  —  Srv.:  Cunningham,  History 
of  the  Sikhs  (Lond.,  1849);  Trumpp,  Die  Re- 
ligion der  Sikhs  (Lip.,  1881)  a  jeho  překlad: 
Adi  Granth  or  the  holý  scriptures  of  the 
Sikhs,  translated  from  the  originál  Gurmukhi 
(Lond.,  1877);  Gough  and  Innes,  The  Sikhs 
and  the  Sikhs*  wars  (t,  1897). 

Si-ktanv,  Hsi-kiang,  Západní  řeka, 
největší  veletok  v  již.  Cmě,  pramenící  se  ze 
dvou  zdrojnic :  severnějšího  Ju-kiangu, 
který  prýští  v  Kvang-nanu  (v  jv.  Jůn-nanu), 


na  obratm'ku  raka,  a  Tso-kiangu,  prame- 
nícího se  v  sev.  Tonkinu.  Tok  obou  zdrojnic 
v  této  části  je  velmi  prudký.  U  města  Tsin- 
čeu  vlévá  se  s  leva  nejmocnější  pobočka 
S-u  Hung-šuj-kiang,  ktei^  byl  kdysi  poklá- 
dán za  zdrojnici  $-u,  neboť  teprve  od  ústí 
jeho  má  řeka  ta  název  S-u.  V  horním  svém 
toku  protéká  jižní  Částí  provino.  Kvang-si 
a  u  města  Vu-če  vstupuje  do  prov.  Kvang- 
tungu,  již  protéká  směrem  úplně  východním 
až  k  San-šuji,  <kde  přijímá  s  leva  Pe-kiang 
a  zároveň  počíná  se  děliti  v  četná  hrdla. 
V  této  části  sluje  Ču-kiang  (Perlová  řeka). 
Vlévá  se  pak  rozlehlou  deltou  u  Kant  onu 
a  Macaa  do  Již.  moře  Čínského.  S.  je  důle- 
žitou tepnou  obchodu  jihočínského,  nebof 
je  splavný  většími  loďmi  ai  k  Vu-čeu,  men* 
šími  následkem  prahŮ  až  k  Liu-čeu  na  Liu- 
kiangu  a  k  Po-se  skoro  na  hran.  jQn-nanu. 
Světovému  obchodu  otevřen  byl  r.  1897  dolní 
tok  S-u  a  svobodnými  přístavy  prohlášeny 
Vu-čeu  a  San-čui.  k  nimž  pak  r.  1903  při- 
stoupila řada  dalších  přístavišť,  t.  zv.  ports 
oý  call.  Stv,  Imbault-Huart,  Le  Slkiang 
(v  >Bull  de  la  Société  de  géogr.  commer- 
ciale«,  1897). 

Siklailis,  rozpustilý  tanec  řeckého  dra- 
matu satyrského. 

Siklnos.  Sikino,  ostrov  v  Kykladách^ 
vých.  od  Mela,  dostupující  výše  až  600  m  a 
měřící  49  km\  má  697  oby  v.  (1896).  S.  pří- 
slušel ve  starověku  k  Athénám,  ve  středov. 
k  vévodství  Naxijskému.  Ze  staré  doby  za- 
choval se  blíže  hl.  města  t.  jm.  malý  mra- 
morový chrám. 

SIkkatiT,  z  lat.,  slově  sušidlo,  které 
přidává  natěrač  k  barvě,  má-li  natřený  před^ 
mět  býti  brzy  suchým.  S-y  jsou  smiŠeniny 
fermeže,  minia,  olovnaté  běloby,  klejtu,  olo- 
věného cukru  a  sloučenin  manganu,  zvláště 
burelu.  Přimíchá-li  se  s-u  k  barvě,  kterou 
předmět  se  natírá,  zaschne  nátěr  za  polo- 
viční dobu,  které  by  potřeboval  k  zaschnuti 
bez  něho,  ale  pro  trvanlivost  nátěru  výhodné 
to  není.  Fka, 

Slkkln,  malý  vasallský  stát  v  britské 
Přední  Indii,  rozkládající  se  na  již.  svahu 
Himaláje,  mezi  Nepálem  a  Bhutánem  a  me- 
zující  na  s.  a  sv.  s  Tibetem,  měří  asi  7000  km*^ 
na  nichž  žije  59.242  objrv.,  většinou  budd- 
histů. Hlavním  údolím  Tista,  nad  nímž  strmí 
na  záp.  straně  Kánčindžinga  (8580  m  vysoká) 
vede  důležitá  cesta  obchodní  z  Dárd^lingo 
do  tibetského  Šigatse ;  druhá  pak  přes  Cumbi 
do  Lhassy.  Proto  r.  1889  převzali  Angličané 
S.  pod  svou  vlastní  správu.  Poslední  angU 
výpravou  do  Lhassy  r.  1904  význam  Su 
ještě  více  stoupl,  nebof  tudy  za  nové  upra- 
veného poměru  Anglie  k  Tibetu  povede 
hlavní  obKchodní  cesta.  Srv.  Donaldson,  Lep^ 
cha  I^nd  oř  six  weeks  in  the  S.  Hima* 
layas  (Lond.,  1901). 

SlUat  (ze  střlat  c^/^fiis)  zvaly  se  za  středo- 
věku východní  a  ^an.  látky  hedvábné,  jei 
se  brávaly  na  mešní  roucha. 

fllklóM  [šiklóš],  město  v  uher.  Župě  ba* 
raúské  se  4967  oby  v.  maďař,  a  němec.  (1900)« 


Sikorec  —  Síla.  161 

Město  je  sídlem  okr.  úřadu  stoličniho,  má ;  přezval  Archelai,  kdežto  dórským  fylám 
na  skále  zámek,  3  kostely  (řim.-katol.,  řec-  i  prvenství  zbaveným  dostalo  se  posméšných 
vých.  a  reform),.  františk.  klášter,  výborné  i  názvů  (Hyatft v,  Oneatův,  Choireatů).  Jsa 
vinařství  a  na  blízku  lázně  Harkány  (v.  t.).  <  dosti  mocný,  aby  vytrhl  S.  z  moci  Arga,  tou- 
Sikoreo,  ves  mor.,  viz  Sykorec.  iícího  po  hegemonii,  Kleisthenés  účastnil  se 

SIkoro  viz  Seeu.  prvé  války  svaté  proti  městu  Krisse,  čími 

Slkorsld  Józet,  hudební  skladatel  a  kritik  .  došel  z  Delf  uznání  i  podpory.  Neznámým 
poL  (*  1815  ve  Varšavě),  vzdělav  se  v  kon-  i  zpfisobtm  zanikl  někdy  před  r.  550  př.  Kr. 
servatoři  varšavské  a  soukromě,  jal  se  kom-  rod  Orthagorovců  v  S-ě,  ale  řády  Kleisthe- 
ponovati  drobné  skladby  a  zároveň  uveřej-  novy  podiiely  platnost  po  60  ještě  let,  načež 
noval  kritiky  v  listech  >Gazeta  Codziennac  opět  obnovena  dórská  oligarchie,  hledající 
a  ^Bibliotéka  Warszaw.«.  V  1.  1857—62  vy-  opory  přístupem  ke  spolku  peloponncskému. 
dával  a  redigoval  ve  Varšavě  >Ruch  mu-  Ale  tyrannis  zůstavila  v  S-ě  paměC  příznivou. 
zyczny*  a  v  1.  1865 — 75  redigoval  časopis  Rozmohlyf  se  orba  i  obchod,  vznikla  výroba 
» Gazeta  polská*.  Velmi  cenný  jest  jeho  Do-  zboží  kovového  a  S.  stal  se  sídlem  důležité 
rec^nik  muiyc^ny  (Varšava,  1852).  Ze  skladeb  .  školy  umělecké.  Zápasy  stran  potrvaly  přes 
dlužno  uvésti  několik  mši  a  hudbu  k  Schil-  to  nadále  a  oligarchové  nelekali  se  prostřcd- 
Icrovu  >Zvonu«.  kův  ani  nejkrajnějších,    ba  ani  vraždy  vyni- 

Slkové  viz  Sikhové.  kajících  iónských  nebo  demokratických  ná- 

SikOTlee,  ves  mor.,  viz  Sykovicc.  celníků.  Ve  IV.  stol.  př.  Kr.  pokusili  se  ně- 

SUnlOvé  (Steulf):  1)  S.,  národ  st ar oital- ;  kteří  muži  o  tyrannis,  zejména  Eufrón  a 
ský,  původu  italického  a  sice  příbuzný  nej-  :  později  Kleinias.  R.  303  př.  Kr.  dobyl  S-a 
blíže  záp.  větvi  Italiků,  která  obvykle  zove  ;  a  vyvrátil  jej  Démétrios  Poliorkétes,  ale 
se  latinskou.  Za  nejstarších  dob  S.  seděli ,  záhy  jej  obnovil  a  přezval  Démétriadou. 
na  pahorkatinách  a  nížinách  mezi  středním  |  A ratos  osvobodil  konečně  r.  251  př.  Kr. 
Apenninem  a  mořem  Tynhénským,  odkudž  I  rodiště  své  a  přiměl  je,  že  přistoupilo  ke 
vypudili  Ligury  na  severozápad,  do  krajin  !  spolku  achajskému.  R.  23  po  Kr.  zbořen  byl 
mezi  Pádem,  Khdnou  a  zálivem  Janovským. '  S-  zemětřesením.  Posledně  jmenován  jest  š. 
Původně  jsouce  pastýři,  S.  přichýlili  se  nej- !  v  VI.  stol.  Trosky  jeho,  za  dnů  našich  Ame- 
dfive  ze  všech  Italikův  k  orbě  a  v  Římě ,  ričany  překopávané,  rozkládají  se  v  širém 
i  v  některých  částech  západního  pobřeží '  prostoru  u  vsi  Vasilika,  mezi  pobřežními 
jihoitalského  zakládali  státy.  Vývoj  Š-lů  byl  říčkami  Helissontem  a  Asopem.  Z  patrnějších 
však  zadržán  nejbližšími  soukmenovci  S  a-  zůstatků  jmenovány  buďtež  asopský  most,, 
biny,  kteří  je  nejprve  vypudili  z  krajů  dolno-  divadlo,  akropolis  se  svatyněmi TychyAkraie 
tiberských  a  z  Latia,  později  i  z  Kampanic  a  Dioskurů.  Někdejší  přístav  zanesen  jest 
a  Jižní  Itálie.  Toliko  v  některých  krajinách    nyní  pískem.  Pik. 

udrželi  se  S.  až  do  dob  historických.  Tak  Bil,  levý  přítok  Minha  (v.  t.  1). 
pokládáni  byli  za  potomky  S  lů  bojovní  Sila.  Zvedáním  předmětů,  vystupováním 
Volskové,  rovněž  i  mocný  kmen  Au  selu  po  stráních  a  pod.  namáháme  se  tělesně, 
neb  Aurunků  (Jvaovig)  v  Jižní  Itálii.  Uštu-  cítíme  únavu  ve  svých  svalech.  Mohutnost 
pujíce  před  kmeny  sabellskými,  S.  pronikali  svalů,  která  se  jeví  v  možnosti  překonávati 
přes  průliv  Faro  ra  ostrov  Sicílii,  jenž  po  váhu  hmoty,  odpor  hmoty  při  jejím  obrá- 
ních nabyl  i  historického  jména,  a  zabrali  bění  a  pod.  připisujeme  též  hmoté,  zejména 
východ  i  střed  ostrova.  Tam  žili  samostat-  zemi,  která  přidržuje  hmoty  ra  svém  po- 
ným  životem  osvětným,  vzývajíce  národní  vrchu  a  způsobuje,  že  uvolněné  hmoty  pa- 
božstva  Palikův,  ale  záhy  počali  podléhati  dají.  Mluvíme  tedy  o  síle  svalů  a  podobně 
Řekům.  V  V.  stol.  př.  Kr.  hrdinný  Duketios  o  přitažlivé  si'c  země,  o  pružné  sile  ocelové 
pokusil  se  mamě  o  obnovení  samostatnosti  spirály  atd.  Pojem  síly  odvozen  jest  tu  na 
S-lů,  kteří  záhy  zcela  se  pořečtili.  Pšk.  základě  protipóscbcni,  zápasu  dvou  sil.  Z  nul- 
2)  S.  viz  Sékelové.  lového  působení   dvou   takových  sil  souditi 

Slkyán,  Seky ón,  pův.  prý  Mék oné,  pra-  lze  na  jejich  rovnost  a  měiiti  tak  síly  sta- 
staré  město  řecké  na  sev.  pobřeží  pelopon-  ticky.  Velikost  síly  měříme  jinak  podle  veli- 
néském  s  obyvatelstvem  původně  iónským,  kosti  jejího  účinku  dynamického.  Účinek 
lií  za  mythických  dob  S.  byl  sídlem  kiálů  síly  ukazuje  se  změnou  rychlosti  pohybují- 
V  pověstech  proslavených,  potomkův  Aigia-  čího  se  tělesa,  na  nějž  s.  pfisobi.  Změna  rych- 
leovýcb,  kteréž  později  podmanii  si  mykén-  losti  nazývá  se  urychlením,  poněvadž  toto 
ský  král  Agamemnón.  ro  pádu  Mykénské  říše  urychleni  rozestírá  se  po  hmotě,  jest  s.  nej- 
doby li  S-a  Dórové,  Falkeem  vedení,  a  zmoč-  jednodušeji  definována  součinem  hmoty  á 
nili  se  vlády.  Domácí  iónské  obyvatelstvo  urychlení.  Jednotka  síly  jest  dyna,t.  j.  s., 
podrželo  sice  osobní  svobodu  a  tvořilo  vedle  která  udělí  jednomu  grsmmu  urychlení  jed- 
tři  fyl  dórských  fylu  čtvrtou  Aígíaleův,  ale  noho  cm  za  vteřinu.  Million  dyií  nazývá  se 
bylo  prosto  práv  politických.  Dórové  vládli  megadyna  a  jest  přibližně  dán  váhou 
oligarchicky,  ale  +  665  př.  Kr.  Orthagoras  jednoho  kilcgranrmu.  Přesné  jest  pro  zen^t- 
(u  Hérodota  Andreas)  soustředil  síly  ión-  pisnou  šířku  45"  a  hladinu  moře  váha  1  kg 
ského  obyvatelstva  a  založil  blahovolnou  ty-  =980606  dyn  =  0*981  megadyny.  Sílu  zná- 
rannis.  Druhý  nástupce  jeho  Kleisthenés  zorňujeme  př'mkcu,  na  níž  vyznačujcn:c  směr 
(v.   l.)  opíral   se  výhradně   o  Aígíalee,  jež   síly  šípkou,  koncovým  bodem  působiště  s^y 

Oitův  Slomík  Vmutaý,  tv.  XXIII.  7/l0  1904.  1  \ 


162 


Silaraja  —  Silbermann. 


a  délkou  pfímky  velikosti  sily.  Sily  rozesná- 
vati  lze  podle  povahy  jejich  pramenu,  podle 
pohybu,  který  způsobuji,  podle  způsobu  je- 
jich rozestření  po  hmotě  atd.  Tak  rozezná- 
váme sily  tažné,  gravitační,  molekulové 
(viz  Molekulové  sily), elektrické, magne- 
tické atd.  Podle  pohybu,  který  s.  způsobuje, 
Í'sou  sily  postupné,  rotační,  šroubové, 
^ůsobi-li  s.  na  bod,  rozestirá-li  se  po  přímce 
nebo  ploše,  nazývá  se  bodovou,  délko- 
vou, plošnou.  Síly  působící  normálně  na 
plochu  jednotkovou  sluji  tlakem  nebo  na- 
pětím. Některé  síly  působí  do  dálky,  aniŽ 
má  ústředí  oddělující  zdroj  síly  a  hmotu, 
na  niž  se  působení  sily  jeví,  nějaký  vliv  na 
toto  působení  (af  již  aktivní  nebo  passivní); 
jiné  sily  působí  prostřednictvím  ústředí  zdroj 
síly  obklopujícího.  Působí-li  tyto  sily  na 
hmotu  jen  krátký  okamžik,  mluvi  se  o  síle 
okamžité  proti  silám  trvalým.  Tak  na  př. 
při  rázu  těles  účinkují  síly  okamžité,  na  zá- 
věs účinkuje  těžké  těleso  trvalým  napětím. 
Působení  sily  nemusí  vždy  projeviti  se  účin- 
kem ve  směru  síly.  Tak  na  př.  tažná  síla 
(směru  veítikálního^  způsobuje  pohyb  po  na- 
kloněné ploše.  Splynou-li  oba  směry  síly  a 
působení,  jmenujeme  silu  normálnou, 
stoji-li  oba  směry  k  sobě  kolmo,  nazývá  se 
s.  tangeaciálnou.  Tak  na  př.  při  centrál- 
ném  pohybu  tělesa  s.  dostředivá  iest  silou 
normálnou,  naproti  tomu  otáčivá  s.  jest 
silou  tangenciálnou.  Důležitým  problémem 
jest  skládáni  a  rozkládání  sil  čili  obecně 
nahrazení  dané  soustavy  sil  jinou  soustavou, 
která  má  týž  účinek  jako  soustava  předešlá. 
Při  skládání  sil  hledá  se  aequivalentni  sou- 
stava sil,  která  by  byla  jednodušší  neŽ  sou- 
stava daná.  Základem  skládání  sil  působících 
na  bod  jest  geometrické  jich  sčítání,  rovno- 
běžník sil  (v.  t.).  Při  skládáni  dvou  sil  v  téže 
rovině  působících  přichází  se  k  novému 
pojmu  t.  zv.  dvojice  síly,  když  totiž  obě 
sily  jsou  rovnoběžné,  stejně  veliké,  ale  proti 
sobě  namířené  (srv.  Dvoj  ice).  —  Literaturu 
viz  při  ČI.  Mechanika.  nvk. 

S.  koěrcitivní  n.  retenční  viz  Koěrci- 
tivni  síla. 

S.  koňská  viz  Horše  power. 

S.  živá  n.  energie  kinetická  viz  Ener- 
gie (ve  fysice). 

Silaraja,  ostrov,  viz  Saleijer. 

Silariis,  starov.  jméno  dvou  řek  v  Itálii, 
viz  Sele  a  Si  11  ar  o. 

Sllaas,  koromáč,  silička  (něm.  Silau), 
jest  rostl,  rod  čeledi  okoličnatých  (UmbeUi- 
feraé).  Kraj  kališní  nezřcjmý;  plátky  po- 
dlouhlo-opakvcjčité,  úzkým  vchnutým  la- 
lůčkem  někdy  povykrojené;  plod  podlouhlo- 
vejčitý;  žebra  stejná,  vyniklá,  přiostřcná  n. 
křidlatá;  brázda  i  plocha  styčná  s  několika 
proužky;  bílek  na  vnitřní  straně  plochý.  S. 
pratensis  Bcss.  {Peucedanum  silaus  L.),  k. 
luční,  roste  místy  na  lukách  v  rovinách. 
Z  oddenku  čuprynatého  vyrůstá  lodyha  dole 
dosti  oblá,  nahoře  hranatá,  větevnatá,  tak 
jako  listy  lysá.  Listy  jsou  2 — 3krát,  hoření 
jcdnodjsc  zpeřené;    lístky  2klané  a  peřeno- 


klané,  uštů  kopinatých,  jemně  zašpičatěných, 
na  plochém  kraji  velmi  jemně  pilkovano- 
drsných,  vezpod  zřetelně  žilnatých.  Pošvy 
listů  krátké,  úzké.  Lístky  obalicků  mnohé, 
čárkovito-kopinaté,  po  kraji  uzounce  sucho- 
mázdřité,  lysé,  kratší  okolíčka.  Květy  jsou 
barvy  bledožluté.  Kvete  od  čna  do  srpna.  Vm. 

Bilba  (ital.  Sehe),  ostrov  v  Jaderském 
moři  v  zálive  Kvarnerském,  příslušejid  k  dal- 
matskému  hejtm.  a  okr.  zaderskému;  jest 
15  km^  veliký  a  dostupuje  do  v^šky  87  m. 
Hl.  místo  na  ostrově  je  S.,  jez  má  1100, 
jako  obec  s  ostrovy  Ist,  Mulat,  OUb,  Pre- 
muda  a  j.  4389  oby  v.  srbochorv.  (1900),  katol. 
far.  kostel,  2  Školy,  poštu,  telegraf,  přístav 
s  majákem  a  paroplavební  stanici  Rjeka- 
Kotor  a  Terst-Zader. 

Bilberbaoli,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr. 
a  fara  Kraslice ;  269  d.,  3538  oby  v.  n.  (1900), 
5tř.  a  3tř.  šk.;  mlýn,  pš.;  továrna  na  mul, 
tyl,  tiskárna  a  barevna  látek,  výroba  prýmků, 
krajek,  zboží  vyšívaného  a  hudeb,  nástrojů. 

Silberbercr:  1)  S.,  HoryStřibmc  nad 
Nalžovem  viz  Hory  19).  —  2)  S.,  Hutě 
Stříbrné,  viz  Hutě  21).  —  3)  S.  viz  Or- 
lovice. 

4)  S,,  město  v  prus.  vlád.  obv.  vratislav- 
ském, kraji  frankenšteinském,  na  sev.  úpatí 
Sových  Hor  a  při  žel.  dr.  Reichenbach-Mittel- 
stcine,  má  1097  obyv.  (1900),  katol.  a  ev. 
kostel;  továrnu  hodin,  prádelnu  na  vlněnou 
přízi  a  tkalcovství.  V  1. 1370—1618  dolováno 
na  stříbro.  Býv.  pevnost  od  Bedřicha  II.  nad 
městem  vystavěná  (v  1.  1765—77)  r.  1859 
zrušena. 

Silberleat,  ves  v  Čech.,  viz  Podstráň  2). 

BilberloM  viz  Stříbře c. 

Sllbermaiui,  jméno  proslulé  rodiny  něm. 
varhanářův  a  stavitelů  pian.  Nejstarší  toho 
jména  jest: 

1)  S.  Andreas  (♦  1678  —  f  1734)  usadil 
se  ve  štrasburce,  kde  zbudoval  za  27  let  na 
třicet  varhan  pro  kostely  clsaské  a  město 
Basilej. 

2)  S.  Gottfried,  nejmladší  bratr  před. 
(♦  1683  —  t  1753  v  Drážďanech),  byl  nej- 
znamenitějším z  celého  rodu.  Z  jeho  prací 
nejvíce  vynikají  varhany  o  47  hlasech  a  4  ma- 
nuálech v  katol.  kostele  v  Drážďanech,  ve 
Frauenkirchc  (43  hl.)  a  v  kostele  sv.  Žoíie 
(31  hl.)  tamže,  v  kostele  sv.  Petra  ve  Frei- 
berce  (32  hl.),  varhany  v  Ponitzi  v  Alten- 
bursku  (27  hl.)  a  v  Róthě  (23  hl.)  Nástroje 
S-ovy  vynikaly  čistotou  práce,  dobrotou  a 
trvanlivostí  materiálu  a  krásnou  a  plnou  in- 
tonaci. Celkem  vystavěl  S.  42  varhan  za 
45  let.  S.  vynalezl  cembal  d*amour  (v.  t.) 
r.  1740  a  zdokonalil  mechaniku  kladívkovou 
(viz  Klavír,  str.  325^). 

3)  S.  Johann  Andreas  (♦  1712  ve  Štras- 
burce  —  f  1783),  zbudoval  44  varhan  pro 
Štrasburk,  Kolmar,  Basilej  atd.  a  napsal  Ge- 
schichte  der  Stadt  Stvassburg  (1775). 

4)  S.  Johann  Heinrich  (♦  1727  —  f  1799) 
pracoval  najmě  o  zdokonalení  klavíru  kladív- 
kového a  jeho  piana  byla  zvláště  ve  Francii 
velmi  oblíbena. 


Silbersgriin  —  Siiene. 


163 


Silbersgriin,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a ;  ství  hroznovité,  jednoduché  n.  častěji  ze 
okr.  Kraslice,  fara  a  pš.  Jindřichovice;  64  d.,{  vstřícných  vrcholičká  1— 7květých  složeno 
350  obyv.  n.  (1900),  Itř.  Ik.,  obora,  myslivna  j  bývá  z  květů  2domých,  prašníkových,  se  zá 


a  krajkářství.  Stávaly  zde  doly  na  stříbrnou 
a  olověnou  rudu. 
flUbersteln  viz  Břecštein 


krskem  semeníkovým  v  číšce  pohárkovité. 
Kalich  jest  trubkovité -zvonkovitý  a  malé 
plátky  zelenavé.   S.  inflata  Sm.   (S.  venosa 


SUbarstela  August,  spis.  a  básník  něm.  i  Aschers.,  Cucuhalus  běhen  L.),  s.  nadmutá, 
(*  1827  v  Budapešti  —  f  l^^O  ve  Vídni),  hojně  vyskytuje  se  na  lukách,  mezích,  trav- 
Po  studiích  gymnasijních  věnoval  se  obchodu  natých  stráních.  Ze  zdřevnatělého  oddenku 
ve  Vídni.  Potom  živil  se  soukromým  vyučo- 1  vyrůstá  lodyha  vystoupavá  s  listy  sivě  oji- 
váním  a  byl  činný  žurnalisticky,  aby  mohl  něná  a  lysá;  listy  doleni  jsou  elliptičné,  ho- 
cav^ěvovati  přednášky  universitní.  Za  re-  ření  elliptično-  aŽ  čárkovito-kopinaté.  Kvě- 
voluce  r.  1848  byl  jednatelem  výboru  akade-  tenství  jest  vrcholík  listnatý,  vidličnatý,  3-  až 
mické  legie,  pročež  musil  později  uchýliti  se  i  ví  cek  včtý,  zřídka  Ikvětý.  Květy  bývají  2domé 
do  ciziny,  zdržuje  se  po  výtce  v  Německu,  mnohomanželné,  obojaké  a  prašnikové,  neb 
Navrátiv  se  r.  1854  byl  zatčen  a  odsouzen  obojaké  a  pestikové.  Kalich  nadmutý,  veí- 
na  pět  let  do  žaláře  na  Špilberk  u  Brna,  ale  ;  čitý,  zelenavo-bilý,  20— 30Žebrý,  sífnato-žil- 
po  dvou  letech  amnestován,  načež  žil  jako  natý;  plátky  bílé,  zřídka  na červenalé;  tobolka 
spisovatel  ve  Vídni.  Literárního  významu  na  krátkém,  tlustém  plodonoši,  kulatá,  z  půle 
nabyl  svoji  knihou  Trut\nachtigall^  Lieder  Spouzdrá.  S.  dichotoma  Ehrh.,  s.  rozso- 
auťdeutschem  Wcdd  (Lip.,  1850,  3.  vyd.  1870)  chata,  jest  druh  k  nám  zavlečený,  řídce  na 
a  pěknými  vesnickými  povídkami  Dorf  polích  se  vyskytující.  S.  italica  Pers.  (S. 
schwaiben  aus  Oesterreich.  (Mnich.,  1862— 63,   neřmoro/if  W.  Kit.),  s.  hajní,   vyskytuje   se 

2  sv.),  jichž  nová  seric 
vyšla  r.  1881  (ve  Vrati- 
slavi, 2  sv.)  a  v  nichž 
dovedl  ukázati  na  pravý 
lidový,  procítěný  tón. 
Humor,  román  Herkules 
Schwach  (Mnich.,  1864, 

3  sv.)  učinil  jeho  jméno 
ještě  více  populárním. 
Z  ostatních  jeho  prací 
uvádíme :  Zieíer  (Mnich., 
1864,  5.  rozmnož,  vyd. 
pod  tit.  Mein  Her\  in 
Liedem);  povídky:  Die 
Alpenrose  von  Ischl  ( Berl . , 
1866);  Der  Hallodri  (t., 
1868);  Land  und  Leute 
in  SasiwaJd{Wiá.,  1868); 
román  Glán^ende  Bahněn  (Berl.,  1872);  Deuť '  zejména  ve  střed.  Čechách  na  keřnatých  a 
sche  řIochiandsgeschichteu(Štutg,ylS15)\výpT.\sk^\mtých.  stráních.  Lodyha  její  jest  bez- 
báseů  Die  Rosen\auberin  (Lip.,  1884)  a  Frau  \  žlaznč  pýřitá,  ndhoře  lepkavá  s  listy  ellip- 
Sorge  (t.,  1886);  Landláufige  Geschichten  (t., .  tično-kopinatými.  Hrozen  květní  bývá  přímý, 
1886);  Neue  Hochlandsgeschichten  (t.,  1888);  složený  z  vrcholičků  dlouze  stopkatých,  1  až 
Dor/musik  (t.,  1892);  Die  vom  Dorf  (Berl.,  7květých.  Listence  blízko  pod  květem.  Ka- 
1895)  a  j.  Od  r.  1877  S.  redigoval  »Volks-  Uch  mívá  pýřitý,  zřídka  žlaznatý,  vždy  přímo 
kalenderc  J.  N.  Vogla.  Vedle  toho  vydal:  í  odstálý;  koruna  bčlavá;  tobolka  na  stopečcc 
Denksáulen  im  Gebiet  der  Kultur  und  Litte- .:Lspoň  stejně  dlouhé.  S.  longijlora  Ehrh.,  s. 
ratur  (Vid.,  1879);  Hauschronik  ím  B/Mmď/i- 1  dlouho k věta,  vyskytuje  se  velmi  zřídka 
und  Dichterschmuck  (3.  vyd.  Altona,  1884);;  na  polních  mezích  u  Litoměřic.  Veškerá  by- 
Schmelt\els  Lobspruch  Wiens  iS48y  sprachlich  !  lina  jest  lysá,  s  listy  sivozelenými.  S.  nutahs 
erneuert  u.  bearbeitet  (Vid.,  189Í).  .  L.,  s.  ničí,  jest  druh  velmi  rozšířený  v  su- 

Stlena,  silenka  (něm.  Leimkraut  n.  Kleb- 1  chých  hájích  a  na  kamenitých  stráních.  By- 
nelke),  rostl,  rod  čeledi  Caryophyllaceae.  By-  lina  pýřitá,  nahoře  lepkavě  žlaznato-chlupatá, 
liny  s  listy  nedělenými  a  vstřícnými  a  květy  zřídka  lysá  s  listy  travozelenými,  kopinatými 
5četnými.  Plátky  ncjčastěji  s  korunkou.  Blizny  ,  až  elliptičnými  Hrozen  jest  převislý,  jedno- 
3,  řidčeji  5;  tobolka  v  dolejší  části  3- (zřídka  strany,  složený  z  vrcholičků  1  — 7kvétých. 
5)pouzdrá,  rozpoltěním  na  středu  i  kraji  j  Listence  bývají  od  květu  vzdálené;  kalich 
plodolistň  6 — 10  zuby  pukající.  S.  otites  Sm. ;  žlaznato-chíupatý,  za  květu  ničí;  koruna  spi- 
(Cucubalus  ot.  L.),  ušnice,  roste  vsev.  části  navobílá.  S.  gallica  L.,  s.  francouzská, 
Cech  na  suchých  pahorcích,  průhonech,  ska- 1  vyskytuje  se  pořídku  na  polích,  strništích, 
lách,  v  borech,  zvláště'  na  písku.  Jest  bylina  nepochybné  kulturami  občas  zavlečená  a  ne- 
vytrvalá,  s  lodyhou  3 — 6  dm  vys.,  trochu  ,  stálá.  Koruna  jest  bledorůžová  n.  bčlavá.  S. 
žlaznatě  lepkavou,  na  níŽ  jsou  nemnohé  listy  armeria  L.,  s.  svazčitá  (nčm.  Duscltelnelke), 
vstřícné,  malé,  čárkovito-kopinaté.   Kveten- ,  pochází  z  již.  a  záp.  Evropy,  pěstuje  se  vsak 


Č    3735.   ^íť/ene:  1.  vitevLa  kvčtní,   2.  kvčt  a  3.  jeho  podétoý  prAře/. 


164  Silenka  —  Silice. 

« 

u  nás  v  zahradách  pro  ozdoba  a  zdivočuje  i  na  bily.  8-ty  vyskytuji  se  tu  a  tam  jakožto 

{)ořidku  někdy  v  plotech  a  křoviátich.  Jest  j  dekoračni  kresby,  ba  dosud  i  jakožto  podo- 
ysá,  sivě  ojíněná;  s  lodyhou  přímou,  na  ho-  j  bizen  se  jich  užívá,  ač  fotografie  dávno  je 
řeních  uzlinách  lepkavou;  s  listy  vejČitými  vytlačila,  ale  umělecké  ceny  nemají,  slou- 
n.vejčitěpodlouhlými.  Květy  bývají  ve  vrcho- '  žicc  nanejvýše  studiu  fysiognomie.  fméno 
lících  konečných,  pravidelně  vidličnatých,  s.  pochodí  od  franc.  Anančniho  ministra 
do  svazečku  stažených.  Kalich  jest  válco-  Etienne  de  S.  (v.  níže),  který  svými  ňnanč- 
vito-kyj ovitý,  lOžebrý,  se  zuby  vejčitými, 
načervenalý;  koruna  malá,  světle  nachová, 
zřídka  růžová  n.  bílá;  tobolka  v  kalichu 
dlouze  stopkatá,  skoro  3pouzdrá.  S.  coníca 
L.,  s.  kuželovitá,  má  kalich  30žebrý.  Roste 
na  písčinách,  návrších,  vyskytla  se  však  jen 


nimi  operacemi  učinil  se  tak  nenáviděným, 
že  uváděn  v  posměch  a  všecko  nepěkné  na- 
zýváno á  la  s.,  čimž  i  stínové  obrazy,  ten- 
krát do  módy  přišedši,  měly  býti  označeny 
jakožto  mizerné.  Stínové  obrazy  však  byly 
již  dávno  známy  a  vynalezla  je  prý  Kalii- 


na  jednotlivých  místech  snad  nahodile  (u  Stra- 1  rhoé,  dcera  korinthského  hrnčíře  Dibutada 
donic  blíže  Budějovic,  u  Bzence  na  Moravě).  |  ok.  r.  776  př.  Kr.  obkreslivši  rychle  na  stěně 
S.  inflata  v  mnohých  krajinách  pojídá  se  '  stín  loučícího  se  s  ní  milence.  Řekové  jme* 
jako  Špenát.  Již  stáři  národové  užívali  proti  *  novali  s-ty  skiagrafie,  později,  když  vy- 


uštknutí  zmijemi  S.  gallica^  podobně  leči 
vým  prostředkem  bývala  ve  starém  Řecku 
S.  inflata.  Kořen  (Radix  Běhen  albi)  obsa- 
huje saponin  a  užívalo  se  ho  dříve  místo 
pravého  z  rostliny  Moringa,  Vm, 


plněny  bývaly  barvou,  monochromy,  jež 
pr^  zavedl  Ekfantos.  Obrazy  takovými  bý- 
valy zdobeny  najmě  etruské  vásy.  Zvláštní 
druh  8-t  jest  t.  zv.  psaligrafie  (v.  t.).  Srv. 

^  „  Anna  Corsep,  Die  S.  (Lip.,  1898). 

Silenka,  bot.,  viz  Sile  ne.  <     de  Sllhoaette  [siluet]  Etienne,  generální 

Sllenttiím  |-ncium],  lat.,  mlčení,  ticho,   kontrolor  finanční  za  Ludvika  XV.  (*  1709 

Blleniui  (Silenové)  viz  Seilénos.  v  Limogesu  —  f  1767  v  Brie  nad  Mamou). 

Sllesla  [-lézia],  lat.,  Slezsko.  Proslul  jako  neohrožený  cestovatel, zejména 

81l6MÍa[-léziaJ,planetoida  objevená  5. dub.  jako  královský  kommissař   Indické  společ- 

1886  Palisou.   Průměrná  jasnost  v  opposici   nosti.  Ve  veřejnosti  vynikl  jako  rada  v  parla- 

12*8.  Prftměr  v  km  61.  Označení  ^        gs,       mentě  v  Metách,  později  jako  kancléř   vé- 

,  ,^  .  ,       ^    ^        ^-^  ,         *.    I  vody  Orléanského.  Oblíbeným  stal  se  i  jako 

8il6MliiM    Mézi-]:    1)    S.    Angelus    viz  '  spisovatel  děl  historických,  filosofických  i  po- 

Scheffler  1).  litických.  Nejvíce  na  se  upozornil  spisy  o  fi- 

2)    S.    Minor,    pseudonym    Osw.   Mar-   nančnictví  anglickém.  Z  toho  důvodu  a pro- 

bacha  (v.  t.  2).  tekci  markýzky  de  Pompadour  stal  se  4.  břei. 

von  BllfVerMtOlpe  [silver-]  Karl   Gud-!i759    generálním    kontrolorem    financí.   Fi- 

mund  U no,  historik  švéd.(*  1840"  1 1899),   nance  francouzské  byly  hrozně  zbědované. 


studoval  v  Upsale,  r.  1867  věnoval  se  archi- 
vářství  a  r.  1896  stal  se  archivářem  při 
švédském  archive  říšském.  Jeho  činnost  li- 
terami je  velmi  obsáhlá.  Založil  a  redigoval 


roční  deficit  činil  133  až  217  millionů.  První 
jeho  finanční  reformy  získaly  mu  velikou 
oblibu  u  dvora,  av^ak  další  jeho  podniky 
byly  tak  nešťastné,  Že  by  byly  Francii  málem 


//isřori5/fřBiWiofťřAc(Štokholm,1876— 80,7  sv.),  úplně  připravily  o  úvěr. 'Hrozící  finanční 
do  níž  sám  mnoho  přispíval.  Kromě  toho  krise  přiměla  S-akpřepiaté šetrnosti. Vyzýval 
uveřejnil:  Svenskt  Diplomatarium  frán  och  \  poddané,  aby  své  stříbrné  náčiní  odevzdá- 
me^ 1401  {sv.  1.— 3.,  Štokh.,  1875— 92);5ve- Ivali  do  státní  mincovny  na  ražení  mince, 
riges  ridderskaps  och  adels  riksdagsprotokoU  Ihuúyikz  XV.  pak  přinutil,  aby  v  té  věci  před- 


En    hlick   i    Vadstena    klosters    biblioték    och 
arkiv  (t.,  1891)  a  j.  Také  přispíval  hojně  do 


víc  a  více  vzrůstá.  Nenávist  proti  S-ovi  pro- 
jevovala  se    nejprve    vtipy.    Černé  stínové 


celé  řady  učených  publikací  a  vydal:  KongL  \  obrazy,  kalhoty  bez  kapes  nazývánv  >k  la  S.« 
Kansliets  diarium  ófver  ingángá  skrifveher  Když  však  roztrpčení  stoupalo,  Š.  21.  lisí. 
iS66  (1878);  Eriks  XIV,  Námuds-Dombok ,  nS9  odstoupil.  Žil  pak  až  do  své  smrti 
(1884);  Vadsten  aklosters  jordebok  (1897);  z  li-  1  v  ústraní  v  Crie. 

terárně  historických  prací  připomínáme:  5vtfn- 1  giloher  Fr  ie d  r  ich,  něm.  skladatel  písní 
skaTeat€msáldstaóden(Stokh.,lSS2)d.Nágra\*  i789  —  f  1860),  byl  ředitelem  hudby  při 
anteckningar  om  sldgten  S.  (t.,  1884).  universitě  v  Tubinkách,  vydával  sbírku  nár. 

Silhoaette  [siluet],  fr.,  také  v  českém  písní  Sammlung  deutscher  Volktíieder,  mezi 
tvaru  silhouetta,  nástin  nebo  podoba  sti-  nimiž  i  vlastní  skladby,  a  zůstavil  Hiirmonfe- 
nová,  stínový  obraz  buď  osoby  (zejména  u,  KomposithnsUhre  (2.  vyd.  1859). 
hlavy  nebo  poprsí,  vždy  v  profilu)  nebo  před-  Silioe  (olea  aetherea^  ťr.  huiles  volatiles, 
métií;  vznikne  způsobem  tím,  Že  obrysy  vy-  essences^  něm.  átherische  Oele)  jsou  obyčcině 
plní  se  černou  barvou,  kdežto  vniterné  linie,  tekutiny,  fidčcji  pevné  hmoty  původu  rostíin- 
jako  oči,  vlasy,  hlavni  rysy  atci.,  nakreslí  se  ného,  jejichž  podstatnou  vlastností  je  snadná 
někdy  jemnými  bílými  čarami.  Hotoví  se  buď  '  těkavost  a  silná  vůně.  Složení  chemické  je 
černou  barvou  na  bílém  papíře  nebo  vystři-  dosti  rázné,  nčkteré  jsou  pouhé  uhlovodíky 
hují  se  z  papíru  černého  a  pak  se  přilepují   (terpeny     C,of/,,)    nebo    smíšeniny    těchto*. 


Silicispongiae  —  Silic  svalů.  165 

některé  jsou  sloučeniny   uhlíku,  vodíku    a  i  véj,   rozmarina,    pačuli,    levandule,    stromy 
k3fsliku  a  mají  pak  povahu  aldehydft  (s.  hořko-   vavřinovité),  ale  přece  v  některých  částech 

více  nei  v  jiných  (u  skořico vniku  hlavně 
v  kůře).  Některé  s.  nenalézají  se  v  rostlině 
hotové,  nýbrž  tvoří  se  teprve  rozkladem  nč- 


mandlová,  skořicová)  nebo  fenolA  (s.  kmí- 
nová, eukalyptová,  anýzová,  hřebičko  vá,  thy- 
mol). Málo  je  mezi   s  -mi  sloučenin   sirn^ch 


(česneková,  hořčicová)  a  ty  se  vyznačuji  I  jaké  složitější  sloučeniny  v  rostlině  obsažené 
ostrým  zápachem.  Většinou  s.  jsou  smiše-  (s.  hořkomandlová  z  amvgdalinu).  Ncjčastěji 
niny  několika  sloučenin  a  to  buď  několika  s.  dobývají  se  dešti llaci  surovin  s  vodou, 
terpenA  anebo,  a  to  nejčastěji,  terpenů  se  páry  v  chladiči  sražené  nechají  se  státi,  aby 
sloučeninami  kyslikatými.  Udržuji-li  se  s.  s.  oddělila  se  od  vody,  této  užije  se  pak  při 
posléze  jmenované  delší  dobu  v  nízké  tep-  nové  destillaci.  Někdy  s.  vyluhují  se  z  roz- 
Íotě,vykrystalluje  sloučenina  ky8likatá(ste a- i  mělněných  časti  rostlinných  nějakým  roz- 
ropten),  kdežto  uhlovodíky  (elaeoptenV  pustidlem  snadno  těkavým,  jež  pak  mírným 
zastávají  tekuté;  ostatně  je  možno  i  stupňo- ,  zahříváním  se  oddestiluje;  škodí-li  zahříváni 
vanou  destillaci  odděliti  claeopten  snáze  tě-  ;  s-ci,  usnadňuje  se  vypaření  rozpustidla  sní- 
kavý  od  stearoptenu  ncsnadněji  těkavého,  žením  tlaku.  Pro  s.  velmi  choulostivé  užívá 
Ve  vodě  s.  rozpouštějí  se  jen  nepatrně,  za  se  rozpustidel,  jejichž  bod  varu  je  pod  0^ 
to  rozpouštějí  se  v  absolutním  líhu,  aetheru,  Někdy  s.  vyluhuji  se  z  vonných  surovin  či- 
sirouhlíku,  chloroformu,  acetonu,  olejích,  stými  oleji  (olivovým,  mandlovým)  a  oleje 
různých  uhlovodících.  V  lihu  obsahujícím  takto  parfumovaného  se  užívá  přímo  na  vý- 
větši  nebo   menší   množství   vody  s.,  které   robu  pomád  a  pod. 

obsahují  převahou  uhlovodíky,  rozpouštějí  S.  podléhají  dost  častému  falšováni,  ze- 
sc  neúplně  neb  nesnadno,  kdežto  s.  obsa-  jména  drahé  s.,  jichž  se  užívá  ve  voňavkářstvi. 
bující  výhradně  neb  převahou  sloučeniny  Rozeznání  pravých  od  falšovaných  není  ve 
kysli  kate  (aldehydy)  i  ve  vodnatém  lihu  snadno  většině  případů  tak  snadné,  vyžaduje  značné 
se  rozpouštějí,  proto  také  rektifíkované  s.,  zkušenosti ;  poněvadž  s.  přirozené  většinou 
z  nichž  utilovodíky  byly  oddestillovány,  roz-  nejsou  individua  určitého  složení  chemic- 
pouštějí  se  v  50procentnim  lihu  bez  zakalení,  kého  a  st^ých  vlastnosti  fysikálních,  nýbrž 
kdežto  terpeny  dávají  roztok  kalný.  Ačkoliv  |  smíšcniny,  a  to  někdy  dosti  proměnlivé,  ně- 
s.  již  za  obyčejné  teploty  dosti  silně  se  vy- '  kolika  sloučenin  jednoduchých,  nemůžeme 
pařují,  mají  bod  varu  dosti  vysoký  (140  až  vždy  spolehnouti  se  na  rozbor  chemický 
260^  C),  při  této  teplotě  se  mnohé  jiŽ  roz-  nebo  na  určení  konstant  fysikálních  (hut- 
kládají,  a  proto,  je-li  třeba  je  destillovati,  noty,  bodu  varu  a  j.).  Dosti  snadno  pozná 
dělá  se  to  obyčejně  v  proudu  vodních  par,  se  falšováni  s.  lihem  nebo  olejem.  Líh  roz- 
které  s  sebou  odnášejí  páry  siličné  již  při  pouští  se  ve  vodě;  protřepeme-li  tedy  od- 
teplotě  100*  C  i  nižší.  Většina  silic  má  hut-  měřené  množství  s.  s  vodou,  zmenší  se  objem 
notu  menší  nei  voda,  některé  jsou  těžší  vody.  s.  lihem  falšované  úbytkem  lihu,  který  je 
V  některých  případech  je  stanovení  hutnoty  ,  pohlcen  vodou.  Oleje  jsou  většinou  v  líhu 
důležité  pro  posouzeni  pravosti  a  neporu- 1  nerozpustné  a  zbudou,  protřepeme-li  s*ci 
šenosti  s.,  k  témuž  účelu  je  dobré  někdy  -  s  lihem,  kdežto  s.  se  rozpustí.  Kápneme-li 
určení  bodu  varu  nebo  otavní  světla  póla-  nějakou  s-i  na  papír,  povstane  průsvitavá 
lisovaného.  Zapálí me-li  s.,  hoří  čadivým  skvrna,  která  však  následkem  těkavosti  s. 
plamenem.  Jako  hořlavá  tělesa  vůbec  vyzná- 1  zmizí  za  nějakou  dobu,  zejména  při  zahříváni; 
čuji  se  i  s.  silným  lomem  světla.  Důležité  je  byla  li  však  s.  falšována  olejem  neb  voskem, 
chováni  silic  na  vzduchu.  Které  s.  jsou  v  pod-  dává  na  papíře  trvalou  skvrnu  průsvitavou. 
statě  aldehydy,  pohlcují  velmi  rychle  kyslík  S-ic  užívá  se  ve  voňavkářstvi,  likérnictví, 
ze  vzduchu  a  okysličuji  se  na  pevné  kyše-  j  některých  též  v  lékařství,  lacinčjších  (ter- 
liny  krystallické  (benzoovou,  skořicovou),  ale  i  pentinových)  k  rozpouštění  pryskyřic  při  vý- 
i  ostatní  s.  okysličují  se  ponenáhlu  a  mění  •  robě  pokostů,  starých  zhustlých  (levandu- 
se  ve  hmoty  pevné,  pryskyřičné,  v  každém  love)  k  rozdělávání  barev  pro  malby  na  skle 
případě  s.  z  otevřených  nádob  ponenáhlu  a  porculánu.  Největší  tržiště  pro  s.  v  Evropě 
se  vypařuji;  je  tuiiž  třeba  přechovávati  s. ;  je  Lipsko,  v  Lipsku  také  jsou  veliké  továrny 
v  nádobách  dobře  uzavřených,  aby  se  ne-  na  výrobu  silic,  na  Rivieře  dobývá  se  mnoho 
mohly  ani  vypařovati  ani  okysličovati,  krom  silic  pro  účely  voňavkářské,  největší  spotřeba 
toho  je  dobře,  jsou-li  nádoby  neprůhledné  voňavek  je  v  Orientě,  kde  se  také  vyrábí 
(plechové)  nebo  jsou-li  skleněné  nádoby  uza-  mnoho  s-ic,  ale  posud  způsobem  primitivním. 
vřeny  do  pouzder  dřevěných,  poněvadžmnohé  '  U  nás  vyrábějí  se  hlavně  s.  na  výrobu  likérů.  Ls, 
s.  mění  se  též  vlivem  světla.  O  s-ci  hořkomandlové  srv.  též  Alde- 

S.  nalézají  se  v  rozmanitých  rostlinách  a   hyd  benzoový.  —  O   s-cích  hořčicových 
v  různých  jejich  částech,  nejástěji  ve  květech   viz  Rhodanídy. 

(růže,  květ  pomorančovniku   a  m.  j.),  dosti       Silioispoa^M,  zool.,  houby  křeme> 
často  v  plodech   (ořechy   muškátové,  kmín    nité,  viz  Houby,  str.  694  a. 
a  pod.,  některé  plody,  jako  citron  a  pod.,       Sllleliim  viz  Křemík. 
obsahuji  s-i  pouze  ve  slupce),  puškvorec,       Siliottla,  šešu linka,  viz  Plod,  str.  934^. 
kosatec  florencký,  zázvor  a  j.  obsahuji  s-ci       Silidka,  bot.,  viz  Silaus. 
v  oddenku;  o  mnohých  vonných  bylin  na-       Silid    svalů,    armstrong,    pocket 
lézáme  s.  skoro  v  celé  rostlině  (máta,  šal-   gymnasium,  restaurátor  a  pod.  nazý- 


166 


Silikáty  —  Silliman. 


váný,  jest  ruční  nástroj  záležejid  v  gummo- 
vých  pramenech,  na  konci  držadlem  opatře- 
ných, kteréž  se  napínají  závěsem  na  stěnu 
neb  upevňují  na  zemi,  a  tak  přemáháním  od- 
poru a  tlaku  tuží  se  svaly.  Schnr, 

BUlkáty,  t.  j.  křemičitany,  viz  Křemík. 

Bilimov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Kroměříž,  fara  a  pš.  Kvasíce;  40  d.,  226 
obyv.  č.  (1900),  Itř.  šk. 

álligua,  áešule,  viz  Plod,  str.  9346. 

Bllistra,  Silistria  (řím.  Durostomm^ 
byzant.  Dorottolon  n.  Driszra^  stbulh.  Der- 
ster,  Drster),  okr.  město  v  kraji  ruščuc- 
kém  v  knižetství  Bulharském,  na  pr.  břehu 
Dunaje,  který  je  tu  2*L  km  široký,  bývalá 
důležitá  pevnost  turecká,  má  12.133  obyv. 
(1901),  z  nichž  přes  polovici  Turků,  dále 
Bulharů,  Řekův,  ArmenŮv  a  Židů,  2  zpustlá 
předměstí,  12  mečet  a  několik  kostelů.  Sou- 
kenictví, koželužství,  zahradnictví  a  čilý  ob- 
chod. —  S.  jest  město  velmi  staré  a  pro  pev- 
nou polohu  nad  Dunajem  již  za  dob  řím- 
ských důležité.  V  novém  věku  osvědčila  se 
důležitost  jeho  znovu  za  válek  rusko-tureckých. 
V  čnu  1773  Rumjancev  zmocnil  se  předních 
tvrzí  S-ry,  ale  před  přesilou  vojska  turec- 
kého opět  ustoupil.  Ve  válce  v  1.  1806—12 
Rusové  marně  se  pokouševše  o  S-ru  r.  1809, 
přinutili  ji  11.  čna  1810  ke  kapitulaci.  Ve 
válce  r.  1827—29  S.  byla  opět  předmětem 
ruských  operad.  Koncem  čna  1828  oblehli  ji 
Rusové,  ale  v  list.  gen.  Wittgenstein  zastavil 
obležení.  R.  1829  nový  vojevůdce  Dibič 
přední  zřetel  obrátil  opět  k  S-tře;  po  kru- 
tém boji  gen.  Krasovskij  29.  čna  přinutil 
pevnost  ke  kapitulaci.  Posledně  dobývali 
Rusové  S-ry  ve  válce  Krymské;  pevnost 
byla  zatím  Tureckem  posílena  novými  hrad- 
bami a  tvrzemi.  Ruské  vojsko  poč.  r.  1854 
soustředilo  svoje  síly  proti  ní;  vrchním  ve- 
litelem stal  se  Paskevič.  Avšak  tentokrát 
Rusové  trpíce  také  nepohodou  počasí  ne- 
mohli ničeho  poříditi  proti  statečné  obraně 
turecké  a  upustili  22.  čna  od  obležení.  Ve 
válce  r.  1877—78  nebylo  o  S-ru  bojováno; 
v  ún.  1878  opustilo  ji  turecké  vojsko  a  pev- 
nost pak  předána  na  základě  Berlínského 
kongressu  Bulharsku. 

Billiui  Italicus  Tib.  Catius,  římský 
básník  epický  z  2.  pol.  I.  stol.  po  Kr.  (*  25 
po  Kr.  [podle  někt.  v  Italice  v  Hispanii]  — 
t  101).  Vzdělav  se  náležitě  v  řečníka,  byl 
nejprve  obhájcem  na  soudech,  potom  vystu- 
poval za  Neronačastěji  jako  veřejný  žalobce, 
čímž  přišel  ve  špatnou  pověst.  R.  68  zastával 
konsulát  a  potom  spravoval  jako  prokonsul 
provincii  Asii,  a  to  zcela  čestně.  Později 
uchýlil  se  ze  života  veřejného  v  soukromí  a 
věnoval  se  tu  vědeckému,  zvláště  filosofic- 
kému studiu  a  básnictví,  trávě  život  nejvíce 
na  villách  svých  v  jižní  Itálii.  Jsa  však  v  po- 
kročilém věku  trápen  nezhojitelným  nedu- 
hem, učinil  hladem  konec  životu  svému.  Na- 
psal obšírné  epos  Punica  (o  17  knihách),  kde 
líčí  hlavně  podle  Livia  druhou  válku  pun- 
skou.  Dílo  to  jeví  sice  velikou  píli  a  péči,  ale 
málo  ducha  a  pravčlio  nadání  básnického. 


S-iovl  nedostává  se  talentu  ovládati  tuto 
velikolepou  látku  a  zpracovati  ji  způsobem 
vskutku  poetickým.  Jeho  invence  jest  skrovná, 
po  většině  S.  jeví  se  napodobitelem  Vergilía, 
jeji  zvláště  si  oblíbil,  tak  Že  mu  úctu  vzdá- 
val téměř  jako  bohu.  Ale  nepodařilo  se  mu 
tohoto  ideálu  svého  dostihnouti.  Velmi  silně 
jest  zastoupen  u  něho  živel  rhétorícký,  po- 
dobně jako  v  jiných  epických  básních  teh- 
dejších, zejména  v  Lukanově  Farsalii.  Nic- 
méně jsou  i  u  něho  některé  partie  velmi 
půvabné,  jako  na  př.  líčeni  Hannibalova  ta- 
žení přes  Alpy.  orv.  Groesst,  Quatenus  S. 
Italicus  a  Vcrgilio  pendere  videatur  (Halle, 
1887);  Brandstáter,  De  Punicorum  Silii  argu- 
mento,  stilo,  ornátu  poetice  (Vitemb.,  1877); 
Schlichteisen,  De  íide  historíca  Silii  Italici 
(Královec,  1881).  Vydání  básně  S-iovy  ob- 
starali Drakenborch  (Utrecht,  1717),  Ernesti 
(Lip.,  1791),  Ruperti  (Gotinky,  1795),  Le- 
maire  (Paříž,  1823),  L.  Bauer  (Lip.,  1890 
až  1892).  RN. 

Sllivri  viz  Selymbria. 

BUJanské  Jesero  ve  švédské  krajině  Da- 
karně,  leží  170  m  n.  m.,  jest  38  km  dl.  a 
6—18  km  šir.,  až  360  m  hlub.  a  má  plochu 
319  km*.  Plují  po  něm  parníky. 

Silk-ootto&y  angl.,  hedvábná  bavlna, 
jinak  bombaxová  vlna  (v.  t.). 

Sillaro  (stár.  SUarus),  ř.  v  ital.  krajině 
Emilii,  vzniká  na  etruském  Apenninu,  pro- 
téká prov.  bolognskou  a  vlévá  se  do  Po  di 
Primaro.  Délka  její  jest  70  km. 

Bíllé  le  ChiiUaiime  [sijé  15  gíjóm],  ro. 
ve  fr.  depart.  Sarthe,  arrond.  Le  Mans,  na 
trati  Le  Mans-Rennes  a  Canches-Angers 
Západ,  dráhy,  má  2573,  jako  obec  3014  obyv. 
(1901),  kostel  s  hrobkou  a  krás.  portálem  ze 
XII.  stol.,  zbytky  zámku  z  XV.  stol,  bělidla, 
plátenictví,  obchod  s  vínem. 

Billery  [sijóri],  ves  ve  fr.  depart.  Mamě, 
arrond.  Reims,  nad  průplavem  marne-aisne- 
ským,  proslulá  výtečným  vínem  šampaňským, 
jež  se  pěstuje  na  50  ha, 

Sillian,  okr.  město  v  Tyrolsku,  v  hejtm. 
Lienz,  v  údolí  Pusterském,  při  ř.  Dravě  a 
žel.  tr.  Franzensfeste-Bělák,  má  644  obyv. 
něm.  (1900),  na  blízku  minerál,  kyselku. 

SilUg  Car  I  Julius,  filolog  a  archaeolog 
něm.  (*  1801  v  Drážďanech  —  f  1865  t,). 
Bvl  gymn.  učitelem,  později  konrektorem 
vDraždánech.  Vydal  Catulla  (Gotinky,  1823) 
a  Plinia  staršího  (menší  vydání:  Lip.,  1831 
až  1836,  5  d..  větši  vyd.:  Hamburk  ::  Gotha, 
1851—55,  6  d.,  díl  7.  a  8.,  opatřený  r.  1867 
O.  Schneidrem,  obsahuje  indices).  Dále  se- 
psal Catalogus  artificum  graecorum  et  roma- 
norum  (Drážď.  a  Lip.,  1827}  a  vydal  z  pozůsta- 
losti Bóttigerovy  2.  díl  jeno  spisu  Ideen  zur 
Ku nst mythologie  (t.,  1836)  a  opatřil  vydáni 
drobných  spisů  téhož  učence  (Kleine  Schrít- 
ten,  Lip.,  1837  si.,  3  d.)  ly. 

8Ullman[-menJ:  1)8.  Benjamin,  přírodo  v. 
amer.  (♦  1779  v  Trumbullu  v  Connecticutu  — 
t  1864),  vystudoval  v  New  Havenu  (Yalc 
University)  a  stal  se  tam  r.  1802  prof.  chemie. 
V  1.  1805—06  cestoval  po  Evropě  a  vydal 


Sillimanit  —  Silnice. 


167 


o  tom:  Journal  o/  traveh  in  England^  Holland 
and  Scotland  in  180S—06  (New  York,  1810, 
2  sv.;  rozšiř,  vyd.  New  Ha  ven,  1820,  3  sv.). 
R.  1818  zaloiil  a  po  dlouhou  dobu  vedl  od- 
borný časopis  >  American  Journal  of  science 
and  arts<,  známý  též  podle  jména  vydavate- 
lova, jeni  cenou  svou  nabyl  výborné  po- 
vésti. V  něm  též  uveřejnil  S.  řadu  statí 
z  různých  oborů  přírodovědných.   V  1.  1851 


jest  to  široká  cesta,  opatřená  kamenným 
podkladem.  Hérodotos  připomíná  stomi- 
lovou  s-ci  ze  Sus  do  Sard,  opatřenou  v  při- 
měřených vzdálenostech  k  pohodlí  cestu- 
jících domy  k  odpočinku,  které  užil  Kam- 
bysés  při  výpravě  do  Egypta,  prodlouživ 
i  opraviv  ji;  v  Babylónii  zakládala  s.  Semi- 
ramis,  avšak  podobá  se,  že  nejstarší  s.  jsou 
v  Číně:  čínská  zeď  jest  s.  a  zároveň  stavba 


až  1853  vykonal  v  průvodě  syna  svého  no- !  opevňovací.  V  Evropě  stavěli  Římané  s. 
vou  cestu  evropskou,  o  čemž  uveřejnil: ;  méně  z  příčin  obchodních,  spise  z  příčm 
A  visit  to  Europe  in  i8Si—S3  {lievf  Haven,  vojenských;  tak  císař  Vespasián  (69-79  po  Kr.) 
1853,  2  sv.;  6.  vyd.  t.,  1858).  Z  jiných  prací  za  příčinou  stavby  první  s.  dal  prosekati 
jeho  budtež  ještě  zmíněny:  Remarks  made  Apenniny  a  Trajan  (98—117  po  Kr.),  hodlaje 
on  a  short  tour  between  Hartford  and  Quebec  vystavěti  nynější  8-ci  Appiovu,  dal  zříditi  sil- 
(2.  vyd.  New  Haven,  1824);  Elements  0/ c/ie- 1  nični  hráz  Pontinskými  bažinami;  Hadrián, 
mistry  (t.,  1831,  2  sv.).  Byl  také  první,  jenž  Antoninus,  Marcus  Aurelius  započaté  s.  ne- 
konal ve  své  vlasti  přednášky  populárně  jen  rozmnožili,  ale  i  značně  zvelebili;  Římané 
vědecké.  Jemu  ke  cti  pojmenován  nerost  stavěli  s.  nadmíru  důkladně:  napřed  vrstva 
sillimanit.  betonu  a  na  té  desky  kamenné,  jak  svědči 

2)  S.  Benjamin,  přírodovědec  amer.  zbytky  těchto  s-ic,  tu  a  tam  vykopané,  a 
{*  1816  v  New  Havenu  v  Connecticutu  —  stavěli  je  všude,  kam  pronikli;  shledáváme 
t  1885  t.),  syn  před.,  vzdělal  se  v  rodišti  se  s  nimi  ve  Francii,  Německu,  Švýcarsku, 
svém  a  byl  líi  od  r.  1847  prof.  chemie.  Vy- ,  Anglii  a  j.,  kdež  nejdůležitější  s.  jdou  dosud 
nikl  pracemi  z  různých  oborů  přírodovědec-  směry,  kterými  je  založili  Římané,  jak  patrno 
kých,  zvláště  z  oboru  fysik,  a  chem.,  vydal  zejména  z  desky  Peutingerovy  (srv.  Dcs- 
pak:  Fir5/;>rmci>/«o/c/iimi5frr(Eilad.,1847);  jardins  E.,  La  table  de  Peuftnger,  Pař.,  1869 
The  progress  0/ science  and  mechanism  {1S64)\  z  si.).  V  Rakousku  založena  byla  první  s. 
First  principles  ©//^Axwcs  (Filad.,  1858);  Amš-  za  Karla  VI.  z  Vídně  do  Terstu,  druhá  mezi 
rican  contributions  to  chemistry  (1875).  Vidní  a  Prahou,  potom  mezi  Vídni  a  Lincem. 

Snilmanlt,  též  fibrolith  č.  bucholzit,,  Marie  Terezie  pokračovala  v  tomto  směru 
nerost  kosočiverečný,  ale  nikdy  krystallo-  a  proslul  v  té  době  jakožto  stavitel  sic 
váný,  nýbrž  vždy  jenom  vláknitý.  Barvy  jest  Schemerl.  V  Americe  byly  znamenité  s.  před 
obyčejné  bílé,  příměsmi  bývá  zbarven  na-  objevením  jejím  od  Columba  (v  Mexiku  a 
žloutle  i  nahnědle.  Lesk  je  skelný.  Stipatel-  v  Peruansku).  Ač  ještě  dnes  s.  mají  značný 
nost  v  podélném  směru  vláken  (podle  makro-  význam  ve  příčině  strategické  i  obchodní, 
pinakoidu)  dokonalá.  Tvrd.  =  6— 7,  hust.  =  přece  již  nejsou  tím,  čím  bývalv  před  roz- 
3-23— 3-24.    Jest  křemičitan   hlinitý  Al^SiO^   šířením  železnic. 

se  37*02 Vo  kysličníku  křemičitého  a  62-98*  o  V  Rakousku  rozlišují  se  s.  podle  toho 
kvsličniku  hlinitého,  neroz- 


SHnice    necrámt. 


SUnke   eránti 


topný  a  v  kyselinách  kromě 
fluorovodíkové  nerozpust- 
ný. Obyčejně  činí  desky  a 
vrstvy  '  .slohu  vláknitého, 
křemenem  promišené,  hlav- 
ně v  rulách  (ok.  Něm.  Bro- 
du, Vlašimě,  Třebíče,  Tel- 
če), dále  v  břidlicích  na 
kontaktu  s  vyvřelinami.  S-u 
příbuzné,  snad  s  ním  to- 
tožné jsou  některé  slouče- 
niny obsažené  v  porcu- 
lánu.  Fr.Slk. 

Sillol  (sil ly)  zvány  u  Řeků  satirické  básně  komu  náleží  péče  o  jejich  udržováni,  tak  že 
ve  formě  hcxametrů.  Psali  takové  Xenofanés  a  máme  s.  acrárni  (říšské),  zemské, 
hlavně  skeptikTimónzFliuntu.  Zlomky  sebral  okresní,  obecní  a  soukromé.  Skoro 
Wachsrouth,  Sillographi  graeci  (Lip.,  1885).     '  veškeré  s.  stavějí  se  u  nás  podle  připoje- 

BUloth,  přistav  města  Carlisle  v  angl.  1  ného  průřezu  příčného  (viz  vyobr.  č.  3736.). 
hrabstvi  Cumbcrlandě,  při  Firthu  Solway- 1  a  jest  koruna,  /  lavičky  ibankety),  c  vozovka, 
ském,  má  2522  obyv.  (1891);  doky.  Páro- :  pod  vozovkou  jest  pláň  neboli  planie.  Na 
plavební   spojeni  s  Dublinem,  Belfastem   a :  upravenou   pláň  itřeba-ii   udusanou  n.  uvá- 


C.  373Ó.  Silnice. 


ostrovem  Mánem. 

Sllaloa  (angl.  roadj  high  way\  ír.  [grand] 
chemin,  chaussee;    it.  strada,  i*ia\    rus.  šosse^ 


lenou)  zřídí  se  štět  z  kamenů  asi  30—35  cm 
tak,  aby  širšími  stranami  spočívaly  na  pláni. 
Mezery   vytlukou   se    drobnějším    kamením, 


boijšaja  ( stolbovaja)  doroga;  něm.  Strasse)  jak  viděti  z  obrazec,  pak  se  klade  vrstva 
znamená  cestu  silnou,  t.  j.  cestu,  po  štěrku  a  na  tu  písek.  Po  veškeré  této  práci 
které  možno  dopravovati  i  velká  břemena;   přistoupí  se  k  válení."; 


168 


Silnice, 


Podle  dekretu  dvorské  kanceláře  z  26.  srp. 
1803  nařizuje  se  pro  aerární  s.  áiřka  koruny 
9*48  m  =  5  sáhů,  šířka  vozovky  6*32  m  a 
áířka  laviček  1-58  m.  Podle  pozdéišiho  na- 
řízení z  19.  pros.  1843  stanoví  se  áiťka  aerár- 
nich  s-ic  méně  důležitých  v  rovinách  8'85  m, 
v  horách  na  s-cích  důležitých  8*22  m  a  na 
s-cích  méně  důležitých  6-95  m.  Vypuklost 

silničného  povrchu  v  =  — a.    Největáí  výška 

kamenin  u  středu  s-ic  předepsána  55  cm, 
u  krajů  50  cm\  šířka  dna  příkopů  63  cm. 
Podrobným  vyšetřením  nákladu  na  udržo- 
vání a  dopravu,  t.  j.  vyšetřováním,  podle 
něhož  by  se  zamezilo  připřežnictvi  a  zmen- 
šily jak  výdaje  stavební,  tak  i  výdaje  udržo- 
vací na  dopravu,  shledalo  se,  že  s.  aerární 
nemají  míti  stoupáni  většího  neŽ  4*1— 4*7% 
a  jen  výjimkou  na  kratší  kusy  200—300  m 
délky  přípustno  ie  podle  dv.  d.  z  22.  září 
1837  užíti  stoupáni  (tím  sam^m  i  spádu) 
5*5Vo  íili  1:18- 18.  Podle  pozdějších  nařízení 
z  r.  1843  připouští  se  pro  nepříznivé  horské 
poměry  max.  vstup  8*3%,  t.  j.  asi  1:12. 

Pokud  se  týká  s-ic  (v  Čechách),  t.j.  zem- 
ských, okrescích  a  obecních,  ustano- 
vuje zemsky  zákon  z  31.  kv.  1866  toto: 

a)  při  s-cich  zemských:  Šířka  koruny  bez 
příkopů  6*50  m,  šířka  vozovky  4*50— 5*00  m, 
výška  kameniny  asi  25 — 30  cm,  šířka  dna 
příkopů  50  cm,  tloušťka  štěrku  10—15  cm, 
max.  stoupání  5*57o»  vypuklost  1:16 — 1:20; 

/?)  při  s-cích  okresních:  šířka  koruny 
6'00— 6*5  cm;  šířka  vozovky  4  m,  srovnaná 
v^áka  kameniny  20—25  cm,  štěrku  8—10  cm^ 
šířka  dna  příkopu  40  cm,  vypuklost  1:16  až 
1:20;  stoupáni  nemá  z  pravidla  překročiti 
6-25«/o; 

y)  při  s-cich  obecních  zákonitých  před- 
pisů není.  Aby  však  dva  proti  sobě  přijíždě- 
jící vozy  mohly  bez  nesnází  se  vyhnouti, 
doporučuje  se  dáti  vozovce  šířku  aspoň 
3*5  m  a  na  lavičky  po  75  cm,  čímž  koruna 
nabude  šířky  5  m;  výška  štětu  může  býti 
o  5  cm  slabší  než  u  s-ic  okresních; 

d)  s.  soukromé  obyčejně  stavějí  se  po- 
dle některého  z  typu  zpředu  uvedených. 

Srovnáme-li  to  se  zbytky  starých  s-ic 
římských,  seznáme  na  prvý  pohled.  Že  výška 
kameniny  u  s-ic  starých  byla  více  než  dvoj- 
násobná oproti  s-cím  dnešním. 

Má-li  náklad  na  stavbu  s.  býti  nejmenší, 
je  nutno,  aby  s.  spojovala  vytknutá  důležitá 
místa  směrem  nejkratším,  se  stoupáním  nej- 
menším, aby  měla  dobré  odvodnění,  t.  j. 
odváděni  o  vzdušných  srážek.  S.  budiž  po- 
kud možno  položena  nad  území,  aby  se 
držela  snáze  v  suchu  (odtud  fr.  chaussée^ 
něm.  Hochstrassé).  Vede-li  s.  v  zátopných 
územích,  třeba  dáti  korunu  30—50  cm  nad 
známou  velikou  vodu  nejvyšší.  Stráně  slu- 
nečné hodí  se  lépe  pro  s.  než  místa,  jež  jsou 
stále  ve  stínu.  Dále  ie  nutno,  aby  s.  nevedla 
místy,  kde  se  tvoh  často  sněhové  závěje, 
t.  j.  nutno  vyhnouti  se  hlubokým  úvozům. 
Musí-li  s.  překročiti  údolí,   má  se  tak  státi 


v  místě,  kde  jest  údoU  nejužší.  Při  navrho- 
váni s-ic  budiž  zachovávána  zásada,  aby  do- 
sažená výška,  pokud  nedostoupí  se  k  vrcho- 
lišti  s.,  se  neztrácela,  t.  j.  nemá  se  pracovati 
t.  zv.  ztracenými  spády.  Nanejvýše  lze  při- 
pustiti vložené  trati  s  nepatrným  stoupáním, 
jež  zároveň  potahům  slouží  za  odpočívadla. 
V  lomech  rozdílného  stoupáni  vkládají  se 
táhlé  přechodné  křivky.  S.  musí  míti  v  za- 
táčkách poloměr  oblouku  takový,  aby  pro- 
jeti mohly  náklady  nejdelší  (na  př.  vozy 
s  dlouhým  dřívím);  to  závisí  též  na  šiícc 
vozovky.  Na  stráních  a  na  náspech  vyšších 
1*5  m  třeba  pro  bezpečí  povozů  dáti  za 
bradli  neb  kamenné  sloupky.  Mimo  to  bývá 
na  rozcestí  dvou  s-ic  zvykem  umístiti  sloupky 
s  nápisy,  kam  s.  vede,  t.  zv.  ukazatele. 

Mýta,  jež  se  dřivé  na  s-cích  z  příčin  úhrady 
výloh  za  udržováni  vybírala,  jsou  od  r.  1899 
zrušena.  K  udržováni  s-ic  třeba  v  létě  shra- 
bovati  n.  seškrabovati  se  s-ic  bláto  a  prach, 
které  znesnadňuji  vozbu;  za  zimní  doby  je 
stejně  důležito,  aby  se  prohazoval  na  s-cích 
sníh.  Stáhneme-li  se  s.  bláto,  t.  j.  opotře- 
bený a  rozjetý  povrch  štěrkový,  je  přirozené 
nutno,  aby  se  pak  štěrková  vrstva  nad  ka- 
meninou s.  zase  obnovila  čili  doplnila.  To 
díti  se  má  za  počasí  vlhkého,  nejlépe  v  pod- 
zimu, po  případě  z  jara.  Při  okresních  s-cich 
spotřebuje  se  podle  jakosti  štěrku  na  1  km 
s.  ročně  ai  31  m'  štěrku,  je-li  to  štěrk  tvrdý 
při  trati  veliké  vozbě  podléhající,  a  stoupá 
toto  množství  při  štěrku  Špatném  aŽ  na 
49  m'.  Při  malé  vozbě  klesá  tato  spotřeba 
od  13—31  m'.  Ojetý  štěrk  nahrazuje  se  způ- 
sobem dvojím:  buď  se  rozprostře  štěrk  v  celé 
šíři  vozovky  neb  se  zaplňuji  štěrkem  jen 
vyjeté  koleje.  Před  štěrkováním  nutno  se- 
škrábati bláto.  Jde-li  o  s-ci  válenou,  je  spo- 
třeba štěrku  na  roČní  udržování  o  50^0 
menši,  protože  povrch  její  je  spojitější  a 
jednotlivé  kusy  štěrku  nemohou  býti  tlakem 
kol  broušeny  neb  drceny.  Proto  s.  nyní 
vesměs  se  válejí  hned  při  zřízeni  a  pak 
i  při  udržování.  Náklad  na  váleni  udává  se 
při  válcích  s  koňským  pohonem  na  1  vt* 
na  4V2  h,  při  válcích  s  parní  silou  na  1  m* 
na  2Vs  ^'  Válení  má  v  zapěti  stlačeni  kame- 
niny v  desku  pevnou,  jednolitou  a  nepro- 
pustnou, do  které  kola  povozů  se  nezarývaji. 
Válením  uhladí  se  povrch  vozovky,  zmírni 
se  odpor  při  pojíždění  kol,  podporuje  se 
rychlý  odtok  vody  a  zmenši  se  výdaje  udr- 
žovací. 

Stálými  pomocnými  zřízenci  úřadů,  jimŽ 
přísluší  péče  o  udržování  s-ic,  jsou  cest* 
mistři  a  cestáři  čili  silničkáři. 

Jakkoliv  pro  stavbu  kameniny  lze  uŽiti  ka- 
mene měkčího,  který  tlakům  kol  povozů 
přímo  nepodléhá,  ke  zřízení  vrstvy  Štěrkové 
hned  při  stavbě,  jakož  i  při  dalším'udržovám 
doporučuje  se  upotřebiti  štěrku  tvrdého.  Za 
nejzpůsobilejší  uznán  v  Čechách  čedič  a  por- 
fyr,  méně  se  hodi  quarcit  nebo  žula. 

Konečně  se  připomíná,  že  s.  v  polích,  tedy 
mimo  okruh  obci,  lemovány  jsou  kolem  pří- 
kopů silničních  stromořadím;  stromy  slouží 


Siiničná  —  Silphidae.  169 

mimo  jiné  dobou  noční  a  zimní  k  označeni .  častěji  ve  zpfisobč  roury,  do  které  v  Asii, 
sméru  a  polohy  8.  Mčstské  s.,  vlastně  ulice,  >  v  Egyptě,  ve  Španělsku  a  j.  ukládali  zásoby 
bývají  dlážděny,  coi  se  provádí  různým  způ-  •  obili,  jáma  obilím  naplněna,  hned  prkny  při- 
sobem,  buď  kamenem  žulovým,  nebo  quar- :  kryta  a  na  tento  kryt  navezena  vrstva  hhnv, 
citovým,  buď  ápalíky  dřevěnými  nebo  asfal- ;  tak  že  vzduch  k  obilí  neměl  žádného  pří- 
tem. Chodníky  tu  bývají  při  domech  od;  stupu;  bylo-li  obilí  třeba,  vybíralo  se  otvo- 
vozovky  odděleny  vyvýšením  a  jsou  ohra- ;  rem  u  dna;  tímto  způsobem  by^lo  lze  obilí 
ničeny  obrubními  kameny  žulovými.  Dlažba  uchovati  v  dobrém  stavu  mnoho  let.  Nyní 
chodníků  je  mosaiková,  z  ploten  žulových  j  značí  s.  rozsáhlý  sklad  obilní  —  obilnici  — , 
i  umělých  (chamotck,  desek  cementových,  <  jaké  se  zřizují  zéjm.  v  přístavech  ku  skládáni 
xylolithových)  a  případně  provádí  se  i  z  li-  obilí  z  lodí  a  naopak,  které  mívají  mnoho 
tcho  asfaltu.  Jakkoliv  namnoze  uvádí  se  pater  a  různá  zařízení  strojní,  na  př.  na  čištěni 
i  zřizováni  povrchu  s-ic  dlažbou  cihelnou,  obili,  třídění,  přehazování,  vážení  a  pod.; 
nemůžeme  ze  zkušeností  nabytých  nikdy  pro  obchod  obilní  jsou  nyní  nezbytná.  Plk, 
k  tomu  raditi.  Konečně  budiž  připomenuto,  Slloah,  Siloe,  vesnice  u  bran  jerusa- 
že  v  silničním  tělese  městském  umístí  se  lemských,  pojmenovaná  podle  pramene  S., 
v  náležitých  hloubkách  stoky,  potrubí  vodní  vlastně  ústi  tunnclu,  kudy  se  vede  voda 
a  plynová,  lana  elektrická,  potrubí  pneuma-  >pramene  Mariina*  (^arabsky  Ain  umm  eď 
tické  pošty  a  pod.  —  Srv.  Červený  a  Řeho-  DeredO,  kolem  hory  Siónu.  Na  pr.  konci 
řovský.  Technicko  průvodce,  sv.  II.  (Praha,  vodovodu  objeven  byl  r.  1880  starohebrcj- 
1899);  Petrlik,  Valeni  s-ic  (t.,  1883);  Mach,  ský  nápis,  který  podává  krátkou  zprávu  o  za- 
Válcovaná  8.  (Brno,  1889);  Schumandl,  Vady  ložení  vodovodu  (as  kol  r.  700  př.  Kr.). 
našich  s-ic  (Praha,  1897).  Sp.       V  týchžc  místech  nalézal  se  rybník  S.  Vodě 

S.  asfaltová  zřizuje  se  z  asfaltu  buď  pramene  S.  přikládána  byla  moc  léčivá, 
ktého  nebo  pěchovaného.  Na  pláň  upěcho-  Silomér  viz  Dynamometr, 
vanou  dá  se  dlažba  na  maltu  nebo  vrstva  Mloti  Alexander  Iljič,  pianista  rus. 
betonu  vápenného  as  10  cm  mocná,  jejíž  (^  1863).  R.  1872  poslán  na  konservatoř  do 
povrch  se  upraví  pokud  možno  přesně  po-  -  Moskvy,  kde  studoval  pod  vedením  Mik.  Šve- 
dle  vypuklosti  vozovky,  aby  vrstva  asfal-  réva  a  Mik.  Rubinsteina,  k  jehož  nejlepším  žá- 
tová  byla  všude  stejně  silná  (4—6  cm);  beton  kům  náležel.  R,  1880  vystoupil  po  prvé  na  vě- 
se míchá vá  z  5  dílů  písku,  3  d.  štěrku  a  řejnost  v  symí.  koncertě  cis.  hud.  společno- 
1  d.  cementu.  Na  podklad  dokonale  suchý '  sti,  s  velikým  úspěchem.  Po  studiu  thcorie 
přijde  vrstva  asfaltu  buď  litého  nebo  pecho-  hudební  u  Čajkovského  setkal  se  r.  1883  s  Fr. 
váného.  Odtok  vody  jest  na  asf.  s-ci  velmi  Lisztem  a  stal  se  jeho  žákem  a  později  ne- 
rychlý  i  při  nepatrné  vypuklosti,  a  poněvadž  rozlučn^m  společníkem.  Koncertoval  pak 
sé  tím  zároveň  prospěje  bezpečné  chůzi  ta-  v  Drážďanech,  Berlíně,  Brussclu,  Praze  a  jinde, 
hounů,  mají  asf.  s.  vypuklost  uprostřed  a  všude  vysoce  ceněna  jeho  brillantní  tech- 
pouze  \t»«--Vis<»  šířky.  První  asf.  s-ci  zho-  nika,  síla  a  ohnivost  jeho  hry.  jakož  i  krásný 
tovil  švýc.  inženýr  Merian  r.  1849,  nyní  sta-  úhoz.  Žil  pak  většinou  v  Paříži  a  s  oblibou 
věji  se  hojněji,  osvědčily  se  i  z  asfaltu  litého  i  zvláštním  porozuměním  hrává  zcjm.  skladby 
i  pěchovaného  a  předčí  ve  příčině  čistoty  Lisztovy  a  Čajkovského.  Od  r.  1900  jest  ře- 
veškeré  jiné.  Dobré  stránky  asf.  s.  jsou:  ditelcm  ňlharmonických  koncertů  v  Moskvě. 
1.  vozba  děje  se  bez  lomozu;  2.  asf.  s.  ne-  Silospyt  viz  Fysika, 
působí  ani  prachu  ani  bláta,  mohou  se  umývati  Sllphii,  zool.,  viz  Silphidae. 
a  oschnou  rychle;  3.  vozidla  opotřebují  se  Silphidae,  mrchožrouti,  čeleď  brouků 
mnohem  méně  a  šetří  se  i  potah ;  4.  zabraňuji  drabčikovitých  s  tykadly  jedenácti-,  zřídka 
dokonale  pokaieni  půdy,  protože  nepropou-  dcsitičicnýmí,  pod  postranním  krajem  čel- 
šlějí  vodu.  Naproti  tomu  mají  tyto  vady:  nim  vkloubenými,  většinou  s  paličkou  tři- 
1.  značný  náklad  stavební;  2.  nemožnost  až  pětičlenou.  Krovky  buď  přikrývají  celý  za- 
upotřebiti  jich  na  sklonitosti  větší  nežli  deček  nebo  nechávají  jeho  konec  volným; 
as  Vaí  3.  potíž  stavěti  je  a  opravovati  za  zadeček  má  4—7  volných  obloučků  břišních. 
počasí  vlhkého.  Působením  plynu  svíticího  Počet  článků  chodidlových  lůzný.  Brouci 
(uniká-li  na  př.  z  potrubí  položeného  v  asf.  sem  náležející  z  nejvčtšího  dilu  živí  se  zdechli- 
s  ci)  asfalt  stane  se  houbovitým  a  rozpadne  námi,  řidčeji  látkami  rostlinnými,  najmě  hou- 
se; proto  nejlépe  položiti  potrubí  plynové  bami.  Některé  druhy  žijí  u  mravenců.  Larvy 
do  chodníků.  Srv.  Dietrich,  Asphaltstrassen  jejich  jsou  podlouhlé,  mají  hlavu  krátkou, 
(Berl.,  1882).  Plk.       slabě  nakloněnou,  vzadu  nezaškrcenou  s  ty- 

8iliilda4,  na  Silničně,  ves  na  Moravě,  kadly  3členými,  jejichž  2.  či.  jest  dlouhý. 
hejtm.  Hodonín,  okr.  Ždánice,  fara  a  pš.  Ža-  Nohy  jsou  mírně  dlouhé,  s  chodidly  drápko- 
roéíce;  33  d.,  134  obyv.  č.  (1900).  vitými.    9.  kroužek  tělní  nese  2  pošinkovité 

SilOy  šp.,  značí  původně  jámu  zřízenou  na  přívěsky.  Čeleď  S.  rozšiíena  jest  po  celé 
suchém  místě,  3  až  6  m  hlubokou  a  též  tak  zeměkouli,  zvláště  hojně  v  pásech  mírných; 
širokou,  pokud  se  týče  postranních  svahů  z  oblasti  palaearktickc  jest  asi  450,  z  ne- 
a  dna  buď  jen  pečlivě  udusanou  n:;b  upě-  arktické  asi  120  druhů  známo.  Dělimc  je  ve 
chovanou  aneb  vyzděnou,  rohožemi  slámě-  3  podčeledi:  1  Cholevinae,  2.  Silphinac 
nýnti  nebo  rákosovými  vystlanou,  u  dna  opa-  a  3.  Liodinac.  Podčcleď  druhá  má  cho- 
tfcoou  se  strany  zavřitelným  otvorem,  ncj-   didla  5člená,   volné  přikyčlí,  přední  pušky 


170  Silphioi 

kyčclní  viadu  otuvfenč.  Dělimo  ji  na:  a)  Ne- 
erophoriit!  (hrobaříky),  b)  Siíphini  {mrcho- 
irouty),  c)  Pterolomini,  d)  Afiyrtíni.  Siíphini 
mají  krovky  celé  nebo  zkrácené  bci  pravi- 
delných tečkovaných  proužkfi,  štítek  veliký, 
tykadla  zFetelnč  llílená  a  posledními  3  cl. 
zcela  matnými.  U  samečků  jsou  chodidla 
pfedni  a  stfední  roiSifena.  Druhy  s 
iejíci  byly  kdysi  lahrnovány  do  jediného 
rodu  Silpha,  který  víak  nyní  rozdílen  jesi 
na  celou  řadu  rodŮ  samostatných.  K  důleíi- 
tíjiim  náleží  Nterodn  Lac,   temnec,  ná- 

Sadný  velmi  velikýma  silní  vykulenýma  očima, 
tavou  hned  za  nimi  náhle  a  ostře  zaSkrce- 
nou;  krovky  zkráceny.  Zastoupen  jest  v  ob- 
lasti palaearktické  a  nearktické  vidy  iediným 
druhem.  Necrodet  litoralis  L.,  t.  břeíní,  jest 
celý  černý   mimo  3  rzívé  posledni  Články 


^  hnojnjl.   VH  »  vci.  p(lr»l. 

tykadlové.  Jest  ncjvčtSí  náš  michoítout  (15 
al  35  mm)  a  vyškytá  se  na  včtžích  zdechli- 
nách. Thanatopkitus  Leach.,  Štítaf,  má  jako 
předeSlý  hlavu  vzadu  zaškrcenou  a  kyčle 
stfední  daleko  roiestálé,  ale  očí  jsou  nor- 
málni.  Štit  napřed  mírné  obloukovitě  vykro- 
jený. Náleíí  sem  nejobyčejnčjái  náS  T.  si- 
nualus  F.,  mrchoírout  chobotnatý,  který 
jest  černý, s  krovkami  černohrf  dýmí,  mdlými; 
zpodinový  úhel  krovek  jest  loubkovité  vy- 
sedlý. Oereoploma  Lcach.  má  střední  kyčle 
silné  rozestálé,  hlavu  za  očima  pouze  zúie- 
nou  a  na  lemenč  napFíČ  vtisklou;  přední 
kraj  štítu  jesi  na  kaídé  strané  vykrojen  a 
mezi  výkrojky  nahoru  ohrnut.  Jediný  druh 
sem  nálclejici  Oe.  thoracka  I..,  m.  zname- 
naný, iijc  v  lesích  na  lidských  výkalech, 
hnijících  houbách  a  zdechlinách;  jest  ná- 
padný svým  rzivočerveným  nebo  rzívožlutým 
štítem.  NejdŮleíilčjíi  jest  rod  Blitophaga 
Angib.,  ímindnik,  má  střední  kj'čle  jen 
málo  oddáleny,  hlavu  silnou,  za  očima  ne- 
zaškrcenou  a  pysk  horní  témčl  ai  ke  kořenu 
úhlatĚ  vykrojený.  Rod  tento  rozšířen  jest 
v  oblastí  palaearktické  i  neaiktické;  z  druhů 
sem  náležejících  dva  jsou  škůdci  polními, 
na  lucince,  víkvi  a  zvláště  na  cukrovce  a  to 
jak  brouci  dospĚli,  tak  zvláštĚ  jejích  larvy. 
B,  opaea   L.,  i,   tmavý,   má  mezery   mezi 


I  —  Sils. 

iebry  krovkovými  rovnomémé  jemné  a  tansté 
tečkované;  jest  9—12  nim  dl„  ellípličný,  dosti 
plochý,  čeiný,  mdlý  a  svrchu  zlatohnédč 
pýřiiý.  Larva  jest  svrchu  slejroročrnĚ  klenutá. 
Černá,  se  ilutými  postranními  kraji  krouíků 
hlbetnich,  rzivočerveným  i  tykadly  a  makadly 
a  nahnčdle  ilutými  nohami.  B.  undala  MUil., 
i.  vlnitý,  jest  áirši.  ploSe  kkautý,  syté 
černý,  palička  tykadlová  velmi  neifetelná. 
Larva  liší  se  od  předešlé  zcela  černou  bar- 
vou, svrchem  krátce  odstále  jako  zasttíicné 
chlupatým  a  předním  krajem  Štítovým  vy- 
krojeným. Tyto  šk&dcc  i  s  larvami  nejlépe 
jest  chytali  do  hlubokých  sklenic  do  lemč 
zapušténvch.  Vlastní  rod  Silpha  L.  má  střední 
kyčIc  málo  rozestálé.  hlavu  vzadu  laikrceriou 
a  pysk  horní  obloukovité  vykrojený.  Roz- 
šířen jest  v  oblasti  palaearktické  i  nearktické 
a  živl  se  nejen  zdechlinami,  nýbri  i  chyce- 
nými plíi,  červy  í  hmyzera.  U  nás  nejobyč. 
S.  obscura  L.,  in.  tmavý,  jest  mdle  černý, 
našlíiě  velmi  husté  tečkovaný;  krovky  mají 
jemná  íebra.  3  vnitřní  meicry  hiubč,  4.  vnřjái 
mnohem  jemnéji  tečkovanou.  Jiný  u  nás  hojný 
druh,  leskle  Černý,  jest  S.oírafuL.,  m.  černý 
(vyobr.  č.  3737.).^ehoi  iravá  larva  působívá  na 
řepč  zhoubu,  oiirajic  mladé  listy.  Xylodrtpa 
Thms..  housenkář.  Liší  se  od  rodu  Silpha 
jednoduchým  koncem  mandibulí  a  ilutČpIsC- 
natou  ipodnl  stranou  4  prvých  článkfi  na 
všech  chodidlech.  Dospélý  orouk  i  larva 
honí  housenky  bourovce  toulavého  a  bekyné 
zlatofitné.  Jediný  druh  sem  náleicjíci  jest 
X.  qvadrimaeulata  L.,  h.  Čtverotečný,  který 
jest  velmi  ploše  klenutý,  leskle  černí  mimo 
postranní  kraj  štítový  a  krovky,  jei  jsou  ai  na 
Černou  skvrnu  na  plecích  a  za  středem  blcdi 
žlutohnědé.  Zvláštč  v  lesích  dubových.  Kpk, 

SUphton,  jméno  dvou  bylin,  starým  Ře- 
kům známých,  i  nichi  jedna,  domněle  Tliapsia 
garganiea  L.,  v  sev,-vých.  Africe  domáci, 
oblíbena  bývala  pro  příjemnou  vůni  jako  lék 
i  jako  zelenina,  druhá  pak,  domněle  Ferula 
Awa  fottida  L.,  okoličnatka  jako  prvni,  vy- 
nikalaodporným  zápachem  česnekovým.  Déd, 

■Upblnm  L.,  smoloroň,  rod  rostlin  úbo- 
rovitých  ziribu  starčkovítých(Seiiecři>i(o/<Íen«), 
obsahující  mnoholeté,  nékdy  velmi  statné 
byhny  stonku  oblého  n.  4hraného  a  listfi 
buď  střídavých  nebo  po  3  přcsleněných,  ně* 
kd^f  i  vstřícných  a  proroallých.  Úbory,  sklá- 
dajíce chocholik.  máji  zvonkovílý  střecho- 
vitý  zákrov,  v  paprsku  kvéty  pestíkové  a 
v  terči  květy  pometáním  prašné  na  naduté 
jeili  plevnaté.  Naiky  jsou  smáčknuté,  kříd- 
lem obroubené  a  ukončené  2  zuby  n.  obÍ- 
nami.  S.  roste  13  druhy  ve  vých.  státech 
Sev.  Ameriky,  z  nichž  S.  theretíntkinaeeunt  L., 
s,  obecný,  dává  pryskyřici  terpentioem 
páchnoucí  a  S.  laciniatum  L.,  s.  dfípBtý, 
po  hluboce  peřenoklaných  listech  znatelný 
ai  2  w  vysoký  a  v  prériích  hojný  druh,  ze- 
jména vyniká  tím,  že  čepele  listů  obraci 
píesnč  k  severu  a  k  jihu.  Proto  má  přijmi 
kompasová  rostlina.  Dtd. 

■Ui:  1)  S.  v  Engadínu  (román.  Segí), 
ves  v  hor.  Engadínu,  okr.  malojsk;^  švýc. 


Silur  —  Silurský  útvar.  171 

kant.  grisonského,  na  pr.  bř.  Innu  ve  výši  >  v  trsech  značných  velikostí.  V  první  řade 
1797  m,  mezi  jez.  Silským  a  Siivaplanským,  |  dlužno  uvésti  mnohotvar\  rod  Favosites,  dále 
má  194  oby  v.  (1900),    Čásť  S-u,  jei  se  roz- ; /\ic/ir/>ortf,    Coenites ,   pak    rod    nékde    pro 


kláda  při  vstupu  do  Val  Fexu,  je  pro  pře- 
krásnou polohu  hojně  navštěvována  cizinci. 
Blízké  jezero  Silské,  které  tvoří  ř.  Inn, 
měří  4  km*. 

2)  S.   v   Domleschgu  (román.  Seglias), 
ves  v  okr.  heinzenberskem  ve  švýc.  kantoně 


svrchní  odděleni  útvaru  toho  význačný,  Ha- 
Ijrsiies.  Také  čeleď  Heliolithidae  s  rody  Helio* 
lithes,  Propora,  Plasmopora  a  j.,  která  nej- 
blíže zdá  se  přistupovati  k  Alcyonariím,  ve- 
likými trsy  svými  účastni  se  na  útesech  ko- 
ralovÝch.  Vůdčími  zkamenělinami  s-kého  ú-u 


grisonském  mezi  Zad.  Rýnem  a  Albulou,  má  jsou  graptoliti,  kteří  (skup.  Graptoloidea) 
625  obyv.  •1900).  se  vyskytují  pouze  zde  a  tvoři  obzory  tak 
Slllir  viz  Silurský  útvar.  význačné,  že  podle  nich  lze  ustanoviti  pásma 
SUnrldae,  zool.,  viz  Sumcovité  ryby.  jednotlivá  po  všem  světe.  Jsou  to  rody: 
Silnrský  útvar  (viz  tab.  I.,  II.)  jest  mo-  Monograptus,  Didymograptus^  Diplogtaptús, 
hutný  (až  9000  m  mocný)  soubor  vrstev,  Climacograptus,  Tetragraptus,  Dicellograptus, 
který  následuje  po  kambrickém  útvaru  a  Cyrtograptusy  Rastrites,  Retiolites  a  j.  Druhá 
podložen  jest  devonu.  Většinou  skládá  se  skupina  (Dendroidea),  která  již  v  kambriu 
z  břidlic,  křemencfiv  a  vápenců,  z  nichž  tyto  jest  zastoupena,  má  některé  typické  tvary, 
zvláště  vjšší  polohy  jeho  skládají.  Dále  vy-  j.  Dictyonema,  Rhodonograptus'  Callograptus 
sk3rtuji  se  pískovce  křemeníte,  droby,  řidčeji  a  j.  Z  láčkovců  dlužno  uvésti  ještč  vymřelý 
buliinik,  jíly,  dolomity,  kamencová  břidlice  řád  Stromatoporoiaea^  který  velmi  platné 
a  pod.;  v  některých  krajinách  objevují  se  {  spolupůsobil  velikými  trsy  svými  při  budo- 
i  koule  fosforitové,  jinde  břidlice  bohaté  na  vání  útesů  koralových.  Jsou  to  rody:  Actino- 
fosforečnany.  Břidle  a  droby  s-kého  ú-u  bo-  stroma,  Clathrodictyon ,  Stromatopora  a  j. 
haty  bývají  železem,  olovem  a  zinkem,  jejichž  Z  ostnokožců  stará  skupina  jablovců  [Cystoi- 
rudy  se  objevují  v  podobě  loží  a  coukův,  dea)  pochází  velikou  většinou  ze  s-kého  ú-u, 
aneb  jako  impraegnace  hornin  a  jsou  stej-  j.:  Échinosphaerites,  Áristocystites^  Dendro^ 
ného  stáří.  Ze  železných  rud  jest  to  ponej-  cystites,  Agelacrhtus^  Catyocrinus  a  j.  Lilijice 
více  chamoisit  nebo  thuríngit,  který  v  Du-  starého  rázu  dosahují  zde  nejvyššiho  stupně 
rynsku,  v  Čechách  a  v  Sev.  Americe  bývá  svého  rozvoje:  vyskytují  se  zde:  Cyathocri- 
těžen,  pak  hnědel  vyskytující  se  v  Sev.  Ame-  nus,  IchthyocrinuSy  Scyphocrinus,  Bohemicocri^ 
ricc.  Ve  Skotsku,  Irsku  a  v  Portugalsku  ulo-  nus  a  j.  Z  mčkkýšovitých  v  první  řadě  hoj- 
ženy  jsou  v  břidlicích  flece  anthracitové  a  ností  svou  význační  jsou  ramenonožci,  jichž 
v  Sev.  Americe  a  Kanadě  objevují  se  couky  známo  na  2600  dr.  Vyskytuji  se  zde  lody 
soli  kamenných,  z  nichž  prýští  četné  slané  z  oddělení  bezzubých  a  s  miskami  rohovi- 
prameny.  Útvar  ten  chová  zbytky  velmi  bo-  tými,  j.  Lingula,  Discina  a  rovněž  i  četné 
haté  zvířeny  mořské;  stopy  po  živočišstvu  tvary  zubaté  a  s  miskami  vápenitými.  Tak 
sucfaozemském  jsou  velmi  řídké,  dosud  na- '  v  prvni  řadě  r.  Orthis  asi  se  400  druhy,  dále 
lezeno  křidlo  hmyzu  Palaeoblattina  ve  Francii,  Orthisina,  Crrtia^  Rhy nehoně  la^  Atrypa^  Lep- 
šili Palaeophonus  ve  Švédsku,  Skotsku  a  Sev.  taena^  Retiia^  Trematis^  Pentamerus^  Stvopho^ 
Americe  a  stonožky  ve  Skotsku.  Z  rostlin  mena^  Chonetes  a  j.  Druhá  třída  mékkýšovi- 
známe  otisky  řas  mořských,  fukoidy,  z  nichž  tých,  mechovky,  jsou  v  s-kém  ú-u  mnohem 
některé  řasy  vápeníte  Vermiporelta^  Palaeo-  řidši,  ale  za  to  zastoupeny  jsou  zde  rody 
portlla  vyplňují  často  celé  obzory,  dále  pak  velmi  zajímavými.  Jsou  zde  první  výskyty 
první  stopy  květeny  suchozemské.  Vyznač-  vymřelé  skupiny  Feuestellid  a  dále  pak  pivní 
nými  ]sou  celed  Bothrodendraceae  le  skupiny  zástupci  mechovck  kruhoúslých.  V  s-kém 
Leptophyta  a  pak  některá  kapradí,  ].  Spheno-  ú-u  setkáváme  se  dále  s  bohatou  zvířenou 
pteridium  a  j.  Po  prvé  setkáváme  se  zde  mlžů,  vesměs  rázu  starého  Jsou  to  rody: 
s  rody  Lepidodendron,  Sigillaria  a  j.,  které  Avicula,  Aviculopecten,  Conocardium^  Lunuli- 
došly  v  kamenouhelném  útvaru  takového  cardium^  Cardiola,  pak  zvláště  z  české  pánve 
rozšíření.  Mnohem  hojnější  jsou  však  zbytky  známé  rody  Panenka,  Dualina,  Antipleura, 
zvířat  mořských,  známof  ze  s-kého  ú-u  více  Pantáta^  Sláva,  Vlasta^  Maminka,  Tenká ^  Prae- 
než  10.000  zkamenělin.  Z  prvoků  bývají  v  ro-  cardium  a  j.  Břichonožci  zastoupeni  jsou  čet- 
hovcich  a  buližnících  dosti  hojnými  mřižovci.  nými  rody  starého  rázu,  z  nichž  některé 
Houby  mořské  zdají  se  býti  vázány  na  sev.  starobylostí  svou  nad  jiné  jsou  zajímavými. 
oblast  evropskou  a  na  uložcniny  sevcroamc-  Jsou  to  na  př.:  Pleuroiomaria,  Murchisonia, 
rické,  kdež  hojně  vyskytuji  se  rody  Astylo-  Loxonema^  Euomphalus,  Bellerophon^  Platyce- 
tpongia  (viz  tab.),  Aulocopium,  Astraeospongia  raSy  Spirina,  Orthonychia,  Polytropis^  iSVri- 
a  j.,  v  již.  oblasti  většinou  objevují  sev  tÍiz-  topsis,  Cirropsis,  ?  Ttochus  a  j.  Skupiny, 
ných  horninách  jehlice  ojedinělé,  j.  Pyrito-  které  bývají  kladeny  nejblíže  k  ploutvonož- 
nema,  Frotospongia,  Z  láčkovců  nejhojnějšími  cům,  všecky  zastoupeny  jsou  hlavními  rody 
jsou  korale  čtyřčetné,  které  zúčastnily  se  Tentaculites,  Hyolithes  a  Conularia.  Mezi  zka- 
při  stavbách  mohutných  útesů  koralových.  menělinami  silurskými  nejhojněji  nalézány 
Jsou  to  rody:  Omphyma,  Cyathophyllum,  bývají  skořápky  hlavonožcův,  a  to  jen  od- 
Sireptelasma^  Acervularia,  Cystiphyllum,  z  víč-  děleni  staršího  Nautiloidea,  jichž  popsáno  na 
katých  Goniophyllum^  Rhi\ophyllum  a  j.  Ko-  1800  druhů.  Hlavní  zástupce  jest  bohatý  rod 
rale    desknaté    rovněž    hojně    vyskytují    se  Orthoceras,  který  má  přes  1000  dr.,  některé 


172 


Silurský  útvar. 


al  2  m  dlouhé,  dále  Cyrtoceras^  Phragmoce- 
ras,  GomphoceraSj  Ascoceras^  Endoceras,  Tro- 
choceras,  Lituites  a  j.  Jediný  rod  Nautilus 
dosud  žije  v  mořích.  Červi  zanechali  stopy 
svými  chitinovitými  kusadly  (conodonti), 
které  se  objevují  nejvíce  v  ruském  a  americ- 
kém siluru.  Trilobiti  hojností  svou  po  bok 
se  staví  hlavonožcůro;  ze  t-kého  ú-u  známo 
as  130  rodů  s  1400  dr.  Nčkolik  málo  rodfi 
vyskytuje  se  jiŽ  v  kambriu,  j.  Agnostus,  Di* 
ketocephalus,  jíní  rodové  jsou  pak  jen  v  si- 
luru, j.  lUaeituSy  Chasmops,  Trinucleus,  Encri- 
nuruSy  Megalaspis^  Sphaeroxockus,  PlacopaHa, 
Remopleurides,  Calymene  a  j.  Mimo  ty  obje- 
vuji se  ještě  rodové,  kteří  do  devonu  po- 
kračují: Bronteus,  Phacops,  Cyphaspis^  Dalma- 
ma,  Cheirurus^  Harpes  a  j.  Ve  svrchním  si- 
luru objevují  se  pak  zbytky  zajímavých  korýšA 
ze  skupiny  Phyllocarid^  jako  r.  Ceratiocaris^ 
a  pak  i  otisky  velikých,  až  2  m  dl.  korýŠů 
hrotnatých,  jejichž  hlavní  rody  jsou  Euiy- 
pteruSf  Pterygotus  a  Slimonia,  Ze  skořepatých 
korýáů  nejhojnějšími  jsou  Beyrichia  2^  Leper- 
ditia^  z  příbuzných  svijonohým  Plumulites 
{Turrílepas),  Obratlovci  zastoupeni  jsou  ry- 
bami prastarého  rázu  s  kostrou  chrupavči- 
tou,  ale  s  mohutným  vnějším  pancířem  ko- 
stěným, j.  Pteraspis  a  Cephalaspis.  V  siluru 
anglickém  na  hranicích  k  devonu  zbytky 
těchto  krunýřův  a  šupiny  tvoří  celou  polohu 
{bone  beds).  Zvířena  s-kého  úu  není  však 
v  colém  rozsahu  svém  stejná,  nýbrž  možno 
rozeznati  v  Evropě  2  oblasti:  severní  ve 
Skandinávii  a  Rusku,  k  níž  připodobňují  se 
uloženiny  Anglie  a  sev.  Francie  a  pak  jižní 
oblast  v  Čechách,  Sasku,  Durynsku,  vých. 
Alpách,  jižní  Francii,  Španělsku  a  v  Portu- 
galsku. Rozdíly  hlavně  mají  pávod  svůj 
v  rázných  horninách,  nebof  na  severu  8.  ú. 
skládá  se  ponejvíce  z  vápencá,  kdežto  na 
jihu  budován  většinou  břidlicemi.  Jen  velmi 
nepatrný  počet  zkamenělin  jest  oběma  těmto 
oblastem  společný.  Zvláště  trilobiti,  hlavo- 
nožci  a  korale  vyskytují  se  v  různých  dru- 
zích a  namnoze  i  v  rodech  jiných.  V  toin 
ohledu  jen  graptoliti  tvoří  výjimku  jakousi, 
ježto  jest  mezi  nimi  nejvíce  druhů  společ- 
ných. V  Americe  upomínají  uloženiny  svými 
zkamenělinami  spise  na  severní  oblast  evrop- 
skou, ač  i  od  této  dosti  se  liii.  S.  ú.  lze 
vesměs  rozděliti  ve  2  oddělení,  zpodní  a 
svrchní.  Zpodní  {ordovician)  oddíl  chová  na 
zpodu  ještě  některé  zbytky  z  kambria,  j.  tri- 
lobity Olenus,  Agnostus,  ramenonožce  Lin- 
gula,  Discina,  Obolus,  Orthis  a  j.  Význačné 
pro  toto  oddělení  jsou  trilobiti  Aeglina,  II- 
laenus,  Ampyx,  Acidaspis,  Megalaspis,  Tri- 
nucleus,  ChasmopSt  Remopleurides  a  z  grapto- 
litů  Phyllograptns,  Didyntograptus,  který  zde 
dosahuje  největšího  rozvoje  svého  aj.;  dále 
vyskytují  se  ramenonožci  Ltptaena^  Atrypa, 
Orthisina,  z  hlavonožců  Orthoceras^  Endocť 
ras,  Cyrtoceras;  korale  jsou  zde  řídké  a  jsou 
obyčejně  zjevem  lokálním;  většinou  náležejí 
skupině  Monticuliporid.  Svrchní  {vaíentian, 
též  bohémien)  oddělení  chová  v  sobě  polohy 
vápeníte.  Trilobiti  v  rozvoji  svém  zde  ustá- 


vají a  mnoho  rodů  není  již  zastoupeno. 
Hlavně  V3r8kytují  se:  Arethusina,  Calymene, 
Dalmania,  Lichas,  Phacops,  Proetu%,  Harpes^ 
z  nichž  některé  pokračují  do  devonu.  Z  gra^v* 
tolitů  nejhojnějšími  jsou  r.  Monograptus,  Ra- 
strites  a  Retiolites.  Ramenonožci  dostupuji 
velmi  značného  stupně  rozvoje,  podobně 
i  hlavonožci  z  odděleni  Nautiloidea^  lilijice, 
korale  a  Stromatoporoidea. 

V  Anglii  s.  ú.  má  největší  rozlohu  ve  Wa- 
lesu; zde  nejdříve  byl  Murchisonem  po- 
znán a  podle  starých  obyvatelův  území  toho. 
Silurů,  nazván;  dále  vyskytuje  se  v  Corn- 
wallu,  jii.  Skotsku,  v  sev.  Irsku  a  dosahuje 
mocnosti  až  téměř  9000  m.  Zpodní  oddíl 
(ordovician)  skládá  se  ze  stupně  tremadoc; 
jsou  to  droby  a  břidlice  s  pozůstalými  kam- 
brickými  trilobity  Olenus,  Agnostus^  Dikelo- 
cephalus,  vedle  nichž  jsou  silurské  rody  Asa- 
phus,  Ogygia,  Symphysurus,  dále  graptoliti 
Tetragraptus  a  Bryograptus,  Na  severu  stu- 
peň ten  zastoupen  graptoUtovou  břidlicí 
(skidaw).  Druhý  stupeň  Arenig  (Stiper- 
stone)  obsahuje  černé  břidlice  a  křemence 
s  trilob.  Niobe,  Ogygia,  Asaphellus,  Aeglina^ 
Trinucleus  a  graptolity  Didymograptus,  Diplo- 
graptus.  Třetí  stupeň  Llanviru  složen  z  čer- 
ných břidlic  a  tufů  s  trilobity  ItlaenuM^  Dal- 
mania,  Placoparia  a  graptolity.  Následující 
stupeň  Llandeilo  tlags  skládá  se  z  drobů, 
břidlic  a  tufův.  Zde  vyskytují  se  Orthoceras 
duplex,  Asaphus  tyrannus^  Ogygia  Buchi,  Di- 
dymograptus  geminus,  Murehisoni^  Diplograp- 
tus  Ťoliaceus,  Dicranograptus,  Stupeň  Bála 
či  Caradoc  obsahuje  mocné  uloženiny  vá- 
pěnitého  pískovce,  drobův  a  břidlic  s  rameno- 
nožci Orthis  vespertilio,  tricenaria,  Stropho* 
měna  grandts.  Zde  jest  největší  rozvoj  trilo- 
bitů, Trinucleus  concentricus,  Illaenus,  Asa* 
phus,  Remopleurides  radians,  dále  vyskytují 
se  zde  jab lovci.  V  d robách  jsou  2  vložky 
vápenců  Bála  a  Hirnant.  Na  severu  An- 
glie jest  vápenec  Coniston,  Sleddale  a 
dále  Ashgill  s  polohou  trilobita  Stauro" 
cephalus.  Svrchní  oddělení  (t^^^fitft)  na  zpodu 
má  stupeň  Llandovery  ze  slepenců,  pís- 
kovců v  a  drobů  s  Pentamerus  ohlongus,  lens, 
Orthis,  Atrypa,  trilob.  Harpes^  Encrinurus, 
Illaenus,  Calymene  a  s  ploutvonoicem  Tenta* 
culites  annulatus.  Místní  rázy  jsou  pískovce 
u  May  Hill  a  barevné  břidlice  Tarannon. 
Na  severu  scupeň  ten  zastoupen  Stock- 
dale  břidlici  graptoUtovou.  Následuje  mo- 
hutný stupeň  Wenlock  (Salopían)  z  jílův 
a  vápenců  na  zkameněliny  velmi  bohatých 
(na  př.  v  Dudley).  Jsou  zde  korale  Halrsites 
catenularius,  Favosites  gotlandicus,  Forbesi, 
Omphyma  subturbinata^  Streptelasma,  rameno- 
nožci Strophomena  depressa,  Pentamerus  ga^ 
leatus,  Atrypa  reticularis,  trilob.  Calymene 
Blumenbachi,  Homalonotus  delphinocepkatus, 
dále  četní  hlavonožci.  Místní  rázy  jsou  Bra- 
thay,  Coldwell  a  Coniston  gríts.  Na  se- 
veru zastoupen  stupeň  ten  graptoUtovou 
břidlicí  Riccarton,  ve  které  možno  poznati 
obzor  s  druhem  Crrtograptus  MÍUfXhisoni. 
Následující  stupeň  Ludjow  (Clunian)  na 


SILURSK 


t.  AlIrUlt"!''  frmrmorlm  ■  dlluvillaiho  lltfkil  ntmfclíího.  í.  PyriUnrmt  hhtmirtim  «,.  3.  PrelBi^rit  A'sn 
mUtíi.  S.  íiř(^B.í-.«  gra^á,  «,.  í,  Díárme/irafml  «--■  d,.  IC  TrírtxraflH,  cmdaci„i  d,.  ÍJ,  Dir,7l«grwýln> 
.•tr.  *ri„á.,n  í„  17.  Ctnpgrmflm.  MircÁiitwi  e,.  M.  RtttTÍI.t  f^,gi-i„„  .,.  li.  ClimMrtfrmH-,  Mr^A"''"  *! 
W.  CrtlMh^lInm  ýríiftrmm  c,.  M.  Cjitifk^Uum  irrmíH'  t,.  ÍK  0-.*Vi«a  f«««lf  (,.  ÍJ.  fítammlari  diliclt,! 
U.  ÁtgKuapriitai,.  íi.SftMirtinkuimlrai*,.  U.lVmísfirUíiftn  6,,  íi.  DaimamiUi  Mteimtú  d,.  M.  hjpusiai 
41.  /(r*l't*"  Hrti  d,.  «,  iKka  (Chat.  «.  CtwxUri*  ýrtnirt  «,.  «.  ««ii  «>«■■  «,.  Ji.  Pmnií 


rVAR. 


r^ 


UittrrtflM  tnrrKmUtnt  e,.  la.  Men-gr.  Kemiri  c,.  14.  .Wí<ar>rr  ^nUai 
X  mWbi  t,.  ti.  Fmtiiltt  TaeUrr^ltfuii  t,.  *í.  Far.  fKrttii,  vmí.  ai/árfiu 
*«lraú«  (L.  tu.  Cifymrmr  Araf«  ii,  mŮa  ttiOtna.  SO.  ArtltMitMM  A< 
•Ml  d,.   17.   Trim^lm  C*Uf»tn  rl,.  ».  Aadttfít  ButU  d«.  M.  /  ' 


p.  ^■■/inpiAWiii  rmttems  i 


47.  Prmifraimm  mtJtrmlmm  Ct-  -f"'  AvtcuU  pUri 


Halfňlii  cmlfn-liri. 
■     (0.  Aiapku  nMh 


Ortt™  SňJovíAs.  Hk'ůtK<i. 


Silurský  útvar. 


173 


zpodu  skládá  se  z  pískovců,  břidlic  a  jilův 
a  nesnadno  odděluje  se  od  stupně  přede- 
šlého. Chová  zde  Ptntamerus  Knighti,  Rhyn- 
chonella  Wilsoni,  Lingula  Lewesi^  Orthoceras 
luJense,  Lituites  giganteus.  Střední  poloha 
(Aymestry)  skládá  se  většinou  z  vápenců 
s  Órthis  elegantula,  Ckonetes  lata,  Bellerophon 
trilobatus,  Orthoceras  bmllatum.  Svrchní  po- 
loha skládá  se  z  břidlic  slidnatých,  hlinito- 
písčitých  a  chová  v  sobě  obzor  naplněna 
úlomky  krunýřů  ryb,  raků  hrotnatých  a  zubů 
\bone  beds).  Nad  tím  jsou  pískovce  Down- 
ton  a  břidlice  Ledbury,  které  přecházejí 
do  permu  a  proto  obě  také  přechodními 
{passage  beds)  šlovou.  Na  severu  i  tento  stu- 
peň většinou  zastoupen  břidlicí  graptolito- 
vou.  Ve  Skotsku  silur  jest  značné  mohut- 
nosti; na  východě  převládají  břidlice  grapto- 
litové,  k  západu  objevují  se  klastické  vápence 
s  četnými  zkamenělinami  a  vložkami  tufo- 
vými.  Ve  zpodním  siluru  Skotska  jsou  ob- 
zory vápeníte  Stinchar  a  Balclatchie. 
Dále  objevují  se  v  permu  ostrovy  silurské, 
jimž  dříve  přičítáno  bylo  stáří  permské.  Jsou 
to  uloženiny  jílovito-pisečnaté Lanarkshire, 
Pentland  a  j.  Svrchní  silur  skotský  jest 
v  neklidném  uložení,  bývá  v  úzké  vrásy  stla- 
čen a  i  překocen.  V3rskytují  se  zde  ícorýši 
Phyllocarida  a  hrotnatí.  V  siluru  anglickém 
Lapworth  mohl  poznati  20  graptofitových 
obzoru,  které  i  v  jiných  zemích  lze  nalézti 
aspoň  částečné. 

\  Norsku  vyskytuje  se  s.  ú.  hlavně  ve 
2  pánvích,  u  Christianie  a  Porsgrundu,  a 
pak  více  na  sever  v  krajině  kol  jezera  Mj6- 
sen,  u  Bergenu  a  Trondhjemu.  Vrstvy  kolem 
Bergenu  dynamomorňsmem  jsou  přeměněny 
tak,  že  nabý/ají  vzhledu  krystallických  bři- 
dlic, ano  i  ruly.  Ve  Švédsku  vyskytuje  se  s. 
ú.  v  několika  osamotnělých  pánvích  na  pra- 
horách  spočívajících  a  je  zde  uložen  větši- 
nou klidně  ve  vrstvách  vodorovných.  Zpodní 
silur  vyskytuje  se  v  krajinách  Dalarny,  Skane, 
Gótalandu  a  na  ostrovech  Olandu  a  Born- 
holmu,  svrchní  v  krajině  Skane  a  na  ostrově 
Gótalandu.  Většinou  jsou  to  vápence  na  zka- 
meněliny bohaté,  v  pánvích  západních  obje- 
vují se  i  graptolitové  břidlice,  v  nichž  lze 
rozeznati  podobná  pásma  jako  v  Anglii. 
Zpodní  silur  obsahuje  na  zpodu  vápenec 
ccratopygový  se  zbytky  zvířeny  kambrické, 
j.  Ceratopyge  ýorficula,  dále  objevují  se  zde 
i  jiní  trilobiti,  j.  Cheirurus^  Amph'on,  Agno- 
stus,  Dikelocephalus.  V  okolí  Christianie  (vá- 
penec Euloma-Niobe)  vyskytuje  se  nahoře 
poloha  s  trii.  Symphjrsurus  incipiens.  Násle- 
dující stupeň  vápenec  orthocerový  čili 
vaginatový  na  zpodu  bývá  glaukonitický  a 
obsahuje  dr.  Megalaspis  planilimb.ita^  h  orej  i 
šedý  a  červený.  Hlavním  znakem  jest  zde 
Endoceras  vaginatum  a  řídkost  ramenonožců. 
V  záp.  Gótalandu  a  v  již.  Norsku  zastoupen 
stupeň  tento  graptolitovou  břidlici  s  rod. 
Pkyllograptus,  k  němuž  druží  se  Tetragrap- 
tua  a  Dichograptus,  Následuje  cystoidový 
vápenec  s  jablovci,  a  to  hlavně  s  Echino- 
sphaerite*  aurantium^  dále  s  tri  I  ob.  Chasmops 


conicoopthalmus,  ramenonožci  Orthis  calli- 
gramma,  lynx  a  j.  V  záp.  Gótalandu  jsou 
vápence  se  skořepatcem  Beyrichia  téhož 
stáří.  V  okolí  Christianie  následuje  vápenec 
chasmopsový  s  dr.  Chasmops  macrurus. 
Ve  Skane  oba  tyto  poslední  stupně  zastou- 
peny bývají  graptolitovými  břidlicemi  s  />/- 
dymograptus,  Climacograptus  a  Diplograptus, 
Další  stupeň  trinucleový  téměř  po  celé 
Skandinávií  jest  vyvinut  někde  jako  vápenec, 
jinde  jako  břidlice.  Jest  význačný  trilobity 
Trinucleus  seticomis^  Wahlenbergi  a  Remo- 
pleurides  radians.  Nejsvrchnější  polohu  zpod- 
ního  8-kého  ú-u  tvoří  břidlice  či  vápenec 
ramenonožcový  s  bohatou  zvířenou  tri- 
lobitův a  ramenonožců.  V  Dalarně  jest  to 
vápenec  leptaenový,  v  krajině  kol  Chri- 
stianie téhož  stáři  jsou  vápenec  s  triiob. 
Isotelus,  svrchní  chasmopsový  vápenec 
a  vrstvy  s  ramenonožcem  Meristella  crassa. 
Svrchní  s.  ú.  většinou  tvořen  jest  gó tá- 
la ndským  vápencem,  který  v  sobě  chová 
různé  menší  polohy  břidlic  á  jílů.  Ve  vých. 
a  záp.  Gótalandu,  pak  v  Dalarně  a  Skane 
bývá  vápenec  zastoupen  graptolitovými  břid- 
licemi. Lze  rozeznati  na  zpodu  červené 
břidlice  s  koraly  Arachnophrllum  difjluens, 
S^ringophyllum  organum,  ramenonožcem  Spi- 
rtfer  exporectus  a  trii.  Phacops  quadrilineatus. 
V  Gótalandě,  Dalarno  a  Skane  téhož  stáří 
jest  břidlice  s  r.  Rastrítes  a  Monograptus. 
Dále  následují  na  ostrově  Gótalandu  jíly 
s  koralem  Palaeocyclus  porpita^  ramenonož- 
cem Striklandinia  lirata  a  korýšem  skořepa- 
tým  Leperditia  baltica.  Nad  těmi  jsou  jilovité 
břidlice  a  pískovce  s  Phacops  Downingiae, 
Strophomena  euglypha  a  j.,  pak  ooHlhické 
vápence  v  mohutných  lavicích  často  jíly  od- 
dělených. Zde  jest  hlavní  zdroj  přečetných 
koralů,  dále  ramenonožec  Pentamerus  goť 
landicus^  m\i\  Lučina  prisca,  Pterinea  a  j.  Po- 
slední 3  stupně  v  Gótalandu,  Dalarně  a  Skane 
zastoupeny  jsou  břidlicemi  graptolitovými 
s  r.  Monograptus  a  Retiolites.  Na  ostr.  Góta- 
landu následuje  dále  poloha  bohatá  na  koral 
Acervularia;  v  téže  vyskytují  se  hrotnatci 
Pterygotus  a  nalezen  také  štír  Palaeophonus, 
Hořeji  jsou  mohutné  vápence  obsahující  pře- 
četné lilijice  a  útesy  stromatoporoid,  dále 
hlavonožce,  Ascoceras  a  břichonožcc.  Ko- 
nečně ukončují  svrchní  oddíl  červené  vá- 
pence hlavonožcové  s  četnými  druhy  ro- 
díiv  Orthoceras,  Cyrtocera;:^  GomphoceraSy 
Phragmoceras  a  j.  V  Gótalandu,  Dalarně  a 
Skane  svrchní  polohy  skládají  se  z  grapto- 
litové břidlice  s  r.  Cyrtograptus,  dále  z  břid- 
lice cardiolové  s  hojným  mlžem  Cardiola 
interrupta,  V  těch  někdy  objevují  se  polohy 
písčité,  vápeníte  a  jilovité  Bj  e  roj  ól agar d- 
Oevedes. 

V  Rusku  s.  ú.  dosahuje  velikého  rozšífení, 
prostíraje  se  od  Petronradu  k  západu  podél 
Čuchonského  zálivu  skrze  Estonsko,  sev.  Li- 
vonsko  na  ostrovy  DagÓ  a  Ezel,  pak  na  vý- 
chod podél  již.  a  jv.  břehu  jezera  Ladož- 
ského.  Vrstvy  jeho  jsou  v  klidném  uložení, 
téměř  vodorovné  a  jsou  to  jíly,  písky,  živic- 


174 


Silurský  útvar. 


naté  břidlice  a  jílovité  vápence.  Po  obou 
bocích  Uralu  podobně  probíhají  pruhy  s-kého 
ú-ti  a  zde  jsou  vrstvy  jeho  zvlněny,  až  kolmo 
vztyčeny.  Poblíže  Petrohradu  jest  zpodni  silur 
vyvinut,  dále  na  západ  svrchní.  Zpodní  si- 
lur počíná  glaukonitickým  pískovcem 
(Schmidt  označuje  stupeň  ten  B^\  jehož 
jednotlivá  zrnka  zdají  se  býti  jádra  skořápek 
foraminiferových.  Následuje  glaukon i tický 
vápenec  (B^)  stňl,  Megalaspis  planil imbata^ 
Asaphus  expansus  a  j .  Vápenec  vaginatový 
(Bf)  s  Endoceras  vaginatum^  Euomphalus 
qualteriatus  a  j.  rovná  se  zcela  témuž  stupni 
ve  Švédsku.  Podobně  vyskytuje  se  zde  vá- 
penec echí  nosphaerito  vý  (C^).  Dále  ná- 
sleduji stupnč  bohaté  na  trilobity  Chasmops, 
Lichas^  Cheirurus,  ramenonožce  Orthis,  Orthi- 
iina,  na  břichonožce  a  hlavonožce.  Jsou  to 
stupeň  kukerský  (C,),  ifterský  (C,),  je- 
ve ský  (D),  wesenberský  (&'),  lyckholm- 
ský  {F^)  a  borkholmský  (F,).  Svrchní 
silur  počíná  vrstvami  s  ramenonožcem  Pen- 
tamerus,  a  to  stupněm  jórdenským  (G^), 
vrstvou  s  Pent,  borealis  (G,),  stupněm  raj- 
ktillským  (Gj)  a  vrstvou  s  Pent,  estho- 
nus  (H),    Následuje  zpodní  ezelský  stu- 

Ccň  (</)  s  útesy  koralovými  a  četnými  trilo- 
ity  a  ramenonožci  a  pak  svrchní  ezel- 
ský stupeň  (K)  s  četnými  zbytky  korýšů 
hrotnatých.  V  kraji  podolském  po  březích 
Dnčstru  vyskytuje  se  jen  svrchní  oddělení 
8-kcho  úu,  které  souhlasí  s  hlavními  stupni 
•/  a  ^  a  nahoře  přechází  v  devon.  Dále 
možno  ještě  nalézti  v  timanské  krabatině  při 
Pečoře  a  na  Nové  Zemlji  útržky  svrchního 
siluru  s  četnými  koraly  a  korýši.  V  haličském 
středohoří  polském  zpodní  silur  zastoupen 
pískovcem  u  Bukówky  s  ramenonožci  Or- 
this  moneta^  calligramma^  svrchní  sil  ar  grapto- 
litovou  břidlicí  s  Monograptus pnodon  u  Z b r  zy 
a  cardiolovou  břidlici  s  droby  písčitými 
u  Niewachlowa. 

V  Sev.  Americe  s.  ú.  tvoří  klín  mezi  oběma 
pánvemi  archaickými  apalačskou  a  kanad- 
skou. Vyskytuje  se  v  podobě  souběžných 
pásem  v  Alleghanách  anajižním  úbočí  kanad- 
ského pohoří  rulového,  vniká  do  vých.  Ka- 
nady a  přes  Wisconsin  a  Minnesotu  na  sev.- 
západ  až  do  arktických  krajin.  Typicky  vy- 
vinuty jsou  uloženiny  ve  státě  New  York. 
Zpodní  silur  (ordovician  či  champlainic)  po- 
číná vápenitým  pískovcem  (ca lei fe rouš 
sandstone,  Beckmantown)  se  zbytky 
zvířeny  kambrické,  j.  trilob.  Agnostus,  Di- 
kelocephaltis,  Bathyurus^  dále  s  velikými 
hlavonožci  a  břichonožci.  Následující  vápe- 
nec Chazy  obsahuje  břichonožce  j.  Maclurea 
magna^  ramenonožce,  jablovce  a  j.  I  zde  ještě 
lze  nalézti  sledy  zvířeny  kambrické.  Oba 
tyto  stupně  označují  se  nověji  též  jménem 
Canadian.  Následují  vápence  Birdseye 
a  nad  ním  Black  River,  oba  obsahují 
hlavonožce,  jinak  ale  nečetné  zkameněliny. 
Na  poslední  přikládá  se  velmi  bohatý  na 
zkameněliny  vápenec  Trenton  s  rameno- 
nožci OrthU  testudinariat  tricenaria,  Leptaena^ 
Stropkomena^  s  trilob.  Isotelus  platycephalus. 


CheiruruSf  Chasmops^  Calymmene^  Lichas^  Tri- 
nucleut  atd.  V  tomto  stupni  jsou  největší 
doly  na  olovo  a  v  rozsedlinách  a  velikých 
dutinách  ukládají  se  nerosty  na  olovo  bo- 
haté, leštěnec  olověný,  pak  i  jiné,  kyz  mě- 
děný, sirnatý,  okr  Železný  a  mnohé  jmé.  2e 
vyplňování  těchto  trhlin  děje  se  dosud, 
možno  usuzovati  z  brekcie  kostí  vápnem 
spojených,  mezi  nimiž  i  kosti  mamuta  byly 
nalezeny.  Poslední  tři  stupně  shrnovány  bý- 
vají také  pod  jméno  Mohawkian.  Dále  ná- 
sledují břidlice  Utica  se  známým  trilobitem 
Thríarthrus  Becki  a  bohatou  zvířenou  grapto- 
litů.  Dále  následuji  vrstvy  Lorrainca  R  ich- 
mond  (dříve  Hudson  River),  jimiž  zpodní 
silur  končí.  Tyto  tři  stupnč  nazývají  se  též 
Cincinnatian.  Svrchní  silur  počíná  slepen- 
cem O  ne  id  a,  po  němž  následuji  pískovce 
Med  i  na  a  jíly  Shawangunk  s  fukoidy, 
j.  Arthrophycui,  a  ramenonožci.  Nad  lěmi 
jest  stupeň  Clinton,  pískovce  a  vápence 
s  velikými  Pentamery.  trilob.  Illaenus  Bar^ 
riensis^  Homalonotits  delphinocephalus^  rameno- 
nožcem Átrypa  reticularit  a  j.  Tyto  3  nebo 
4  stupně  šlovou  Oswegan.  Pak  následuji 
mohutné  vápence  dole  s  břidlicemi  Roche- 
ster,  uprostřed  s  vápencem  Lockport  a 
nahoře  s  dolomity  Guelph.  Jest  zde  hlavní 
sídlo  koralA,  ramenonožců,  trilobitův  a  po- 
dobají se  uloženiny  tyto  anglickému  vápenci 
Wenlock  a  švédskému  ostrova  G(5talandu. 
Stupně  ty  uvádějí  se  také  pode  jménem  Nia- 
garan.  Pak  následují  vrstvy  Onondaga 
s  vložkami  soli  {šalina  bed$),  skládající  se  ze 
sádry,  jílu,  pískovce  a  pod.,  na  zkameněliny 
velmi  chudé.  Vápence  Waterlime  u  místa 
Rondoutu  chovají  korýše  hrotnaté,  tcnta- 
kulity,  ryby  a  j.  Nejsvrchněji  ukládá  se  vá- 
penec Manlius  s  ramenonožci  a  lilijicemi, 
mezi  nimi  také  i  s  velikými  plovači  lilijic 
nazv  Camarocrinus,  Tvto  tři  stupně  nazývají 
se  také  Cayugan.  V  Kanadě  zpodní  silur 
mohutně  jest  vyvinut  jako  stupeň  Quebcc, 
jehož  zpodnější  vrstvy  Levis  obsahují  bo- 
haté břidlice  graptolitové.  I  v  arktických  kra- 
jinách, jako  na  zemi  Grinellovc,  n;!lczeny 
byly  útržky  siluru  svrchního.  S.ú. Sev.  Ame- 
riky nejlépe  ještě  možno  přirovnati  k  sev. 
oblasti  evropské  a  zdá  se,  že  za  dob  svrch- 
ního siluru  prostíralo  se  periarktické  moře 
z  Evropy  do  Ameriky.  V  Asii  při  řekách 
Leně,  Oleneku  a  Tungusky  prostírá  se  zpodní 
silur  dosti  mohutně.  Možno  zde  uloženiny 
přirovnati  nejlépe  k  siluru  americkému. 
V  týchž  místech,  pak  na  Himalájí  a  v  kra- 
jině čínské  S  han  si  vyskytuje  se  i  svrchní 
silur.  Z  Afriky  není  žádného  udání  o  výskytu 
tohoto  útvaru.  V  Austrálii  ve  Viktorii,  New 
South  Walesu,  Tasmánii  a  Novém  Zealandé 
jsou  známy  graptolitové  břidlice  zpodního  a 
trilobiti,  korale  a  ramenonožci  svrchního  si- 
luru. V  Jižni  Americe  vyskytují  se  v  Argen- 
tině břidlice  a  vápence  s  Afegalaspis,  Illae* 
nus,  Ortkis  calUgramma^  Didymograptus  a  j. 
stáři  vápence  vaginatového.  Podobně 
i  v  Peru  nalezeny  bylv  graptolitové  břidlice 
zpodního  siluru  a  v  pánvi  amazonské  svrch- 


Otvar. 


w'arét  e,.  «I.  SIrtfiimrmt  rUtmh^tUí  «,.  «4.   A'rfi.^  Rírrt.d€Í  t,.    SS.  fímUmír.i  é,i 
nrmrmtctrmt    Brtdirift  c^  tbscm.     ^^     Ttl    le    lUlliy.    .M.     Ctmfk-Ktnt  mirum    <,, 


»H  (U.     i-.     Orikil  t-KflrK.  f,. 


OttOv  Slovník  NfcutH-t. 


Silurus  —  Silva. 


175 


ního  siluru.  Ve  Francii  vyskytuje  se  silur 
v  Normandii  a  pak  na  jihu  v  Lan(;uedoku  a 
v  Pyrenejích.  Základ  tvoří  pískovec  a r mo- 
ři cký  s  mlži  Redonia,  Ctenodonta  a  čet- 
nými stopami  po  lezeni,  Bilobites,  VexHlum 
a  pod.  Krycí  břidlice  z  Angers  obsahuje: 
Calymmene  Tristani,  Ofrygia  Bucht,  Placopa- 
ria  Toumeminei  a  j.  Následuje  pískovec 
u  Maye  s  Trinucleus  concentricus,  líomalo- 
notus  a  pod.  Zpodni  silur  konči  vápencem 
rosanským  s  ramenonožci  Orthis  teatudi 
naria,  Actoniae  a  j.  Svrchní  silur  zastoupen 
iivičnat^mi  kamencovými  břidlicemi  grapto- 
litickými  {schistes  ampélitiques),  v  nichž  lze 
poznati  několik  obzorů.  Dále  objevuji  se 
břidlice  s  vápenitými  koulemi,  v  nichž  se 
vyskytují  Cardiola  interrupta^  Dualina,  Pa- 
nenka ^  korýš  Ceratiocaris  a  j.  V  Belgii  roz- 
prostírá se  8.  ú.  v  již.  Brabantu  u  Grand 
Meuil,  kdež  uloženiny  zpodnosilurské  bo- 
hatý jsou  na  zkimcněliny  stupně  Caradoc. 
Na  jihu  řeky  Mósy  a  Sambry  známy  jsou 
graptolitové  břidlice  rovněž  zpodnosilurské. 
V  Cechách  tvoři  s.  ú.  pánev  na  kambrickém 
kameni  uloženou  (viz  Čechy,  geologie)  a  ná- 
ležejí sem  ze  stupňů  Barrandem,  Krejčím 
a  Lipoldem  ustanovených  d^fi  droby  ko- 
márovskc,  d^y  břidlice  osecké,  d^  kře- 
mence drabovské  (J,  jest  lokálně  vyvi- 
nuté pásmo  trubinské),  d^  břidlice  za- 
hořanské  a  d^a  břidlice  kralodvorské 
zároveň  s  vloženými  křemenci  kosov- 
skými  d^fi.  Droby  krušnohorské  d^a 
podle  Katzera  kladou  se  do  kambria,  ač  dů- 
vody nijak  nejsou  patrné.  K  svrchnímu  si- 
luru přislušejí  graptolitové  břidlice  litcň- 
ské  ď,  a  budňanské  vápence  tf,.  Přechody 
mezi  oběma  těmito  vrstvami  jsou  na  různých 
místech  různé  a  byly  v  poslední  době  Kat- 
zcrem  a  Jahnem  samostatně  označeny  (buď 
e^u  a  e^p  aneb  e^a  a  ď,/?).  Dále  je  třeba  sem 
klásti  vápenec  lochícovský /,,  ve  kterém 
mimo  některé  graptolity,  j.  Áfonograptus her- 
cy-nicus  a  Kaiseri  také  i  devonské  goniatity 
se  vyskytují.  V  Německu  vyskytuje  se  silur 
v  Durynském  Lese,  ve  Smrčinach,  na  Harci, 
ve  Franckém  Lese  a  ve  Voigtsku.  Zpodni 
silur  začíná  břidlicemi  u  Leimitze,  po  Job- 
nymi  ceratopygovým  se  zbytky  zvířeny 
kambrické.  Následují  pevné  břidlice  dole 
s  křemenci,  které  chovají  v  sobě  železné 
rudy  thuringit  a  magnetovec.  Nahoře  jsou 
vápeníte,  na  zkameněliny  chudé  břidlice 
(Griffel  a  Leder-Schiefer)  s  velikými 
druhy  r.  Asaphus,  Ogygia  a  nahoře  s  jab- 
lovci.  Svrchní  silur  zastoupen  zpodními 
břidlicemi  ^raptolitovými  s  Monograpiys 
tes!is,  Cyitograptus  Murchisoni,  Rettolites, 
Climacograptus  a  j.  Následují  chuchvalcovité 
vápence  okrové  s  peckami  sfaerosideritu, 
často  rozrušenými,  s  četnými  stonky  lilijic, 
s  mlžem  Cardiola  interrupta^  Orthoceras  bo- 
hemicum  a  j.  Nahoře  jsou  svrchní  grapto- 
litové břidlice  s  Monogr.  Nilssoni,  colonus, 
bohemicus,  sagittarius  a  j.  V  Sasku  a  ve  Slez- 
sku na  některých  místech  lze  nalézti  útržky 
graptolitových  břidlic.  Ve  vých.  Alpách  při- 


kládá se  k  severnímu.  Jižnímu  a  východnímu 
boku  středních  rul  a  břidlic  prahorních 
pásmo  silurské.  Zpodni  8.  ú.  zastoupen  zde 
jílovitými  břidlicemi,  drobami  a  křemenci 
s ramenonožci  Orthis^  Strophomena  aj.  Svrchní 
silur  dobře  naznačen  graptolitovými  břidli- 
cerri  s  Monograptus,  Diplograptus,  Rastrites, 
Nad  těmi  bývají  tmavé  či  světle  červené 
vápence  s  koraly,  trilob.  Arethusina  Haueri, 
Cheirurus  Stembergi^  Cromus  Beaumonti, 
s  mlžem  Cardiola  interrupta  a  j. 

Na  Harci  mezi  Lauterbergem  a  Selketha- 
lem  vznikají  břidlice  graptolitové,  u  Ma^rde- 
sprungu  pak  vápence,  které  velmi  upomínají 
na  lochkovské  vápence  české/,.  V  Portu- 
galsku v  Astuiii,  Catalonii  a  v  Sierra  Mořena 
vyskytují  se  na  zpodu  břidlice  zpodnosilurské 
s  velikými  trilobity  Asaphus  a  Ogygia,  Po- 
dobné uloženiny  jsou  i  ze  Sardinie  známy. 

V  8-kém  ú  u  j^ou  časté  vy  vřelé  hmoty  a 
byly  to  hlavně  diabasy,  které  vynikly  a  po- 
kryly veliká  prostranství;  na  ně  pak  uklá- 
daly se  mladší  vrstvy  silurské.  Erupce  vul- 
kanického popela,  pisku  a  lapillů  byly  vo- 
dami ukládány  jako  vrstvy  tufu,  který  často 
mívá  i  zkameněliny  v  sobě. 

Literatura.  Barrande,  Systěme  silurien 
du  centre  de  la  Bohéme  (1852—82  a  pokrač.); 
Murchison,  Siluria  (1854);  Peach  &  Home, 
The  silurian  rocks  of  Scotland  (1899);  An- 
gelin, Palaeontologia  scandinavica  (1854); 
Br6gger,Die  Siluretagen  2  und  3  ímKrístiania- 
gebiet  (1882);  Murchison,  Verneuil  &  Keyser- 
ling,  Geology  of  Russia  (1845);  Schmidt, 
Silurformation  von  Esthland,  Nord-Livland 
u.  Oesel  (1858);  Venjukov,  Materialien  zur 
Geologie  Russlands  (1899);  Barrois,  FQhrer 
auf  d.  Excursion  d.  internát.  Geologenkon- 
g;^ress  (1900) ;  Krejčí,  Geologie  (1872);  Katzer, 
Geologie  (1892)  a  četné  palaeontologické 
práce,  jež  podali  Novák,  Počta,  Perner,  Sem- 
per, Jahn  a  j.  Pa. 

Silnras,  zool.,  viz  Sumec. 

Silůvky,  S  i  I  ů  vk  a,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Brno,  okr.  Ivančice,  fara  Stikovice;  92  d., 
545  obyv.  č.  (1900j,,  1  tř.  šk.,  pš,  telegraf, 
stanice  železu,  tr.  Ces.  Třebová-Brno-Hru- 
šovany. 

Silva:  1)  da  S.  Antonio  J  o  s  é,  portug. 
básník  dramatický  (♦  1705  v  Riu  dejaneiro — 
t  1739).  Syn  pokřtěného  žida,  pročež  zván 
Judeu  (Žid),  studoval  v  Coirabře  práva  a 
stal  se  advokátem.  R.  1726  byl  pohnán  před 
inkvisiční  soud  jakožto  podezřelý  ze  židovství, 
propuštěn  sice,  ale  r.  1737  pohnán  znova  a 
po  dvouletém  žalařování  odsouzen  a  upálen. 
S.  složil  mnoho  komických  zpěvoher  (u  lidu 
zvaných  >operami  Židovými*),  v  nichž  ja- 
drným prostonárodním  jazykem  a  geniálním 
humorem  parodoval  báje  a  bajky  staroklas- 
sické,  vedle  toho  však  dovedl  líčiti  též  mravy 
a  zvyky  portugalské.  Z  jeho  skladeb  vyni- 
kají: Ámphj-trido]  Dom  Quixote;  Esopaida\ 
Guerras  de  Alecrim  e  Mangerona.  Vvšly  se- 
brány v  »Theatro  comico  portuguez*  (po- 
sléze v  Lisab.  1787—92).  Srv.  David,  Les 
opéras  du  Juif  i^Pař.,  1880). 


176 


da  Silva  Leal  —  Silves. 


2)  S.  Antonio  Diniz  viz  Diniz  da 
Cruz  e  Silva. 

3)ciaS.  Luiz  Augusto  Rebel  i  o  viz 
Rebello  da  Silva. 

da  Silva  Zieal  José  Maria,  básník 
portug.  (*  1812  —  1 1883).  Byl  státním  úřed- 
nikem  a  řídil  dlouho  čas.  » Re  vista  universal 
Lisbonensec  a  »Boletim  de  architectura  e  ar- 
cheologia*.  Z  jeho  operett  byly  oblíbeny: 
O  beijo  (Hubička;  hudba  od  Frondaniho); 
Bom  homem  de  outro  tempo  (Dobrák  Člověk 
z  jiné  doby;  hudba  od  Capuirosa);  Umsonho 
(Sen);  Um' par  de  lavas  (Pár  rukaviček);  /«- 
trigante  d'Vene\a  a  j. 

da  Bilva  Xendes  Zieal  José,  básník  a 
státník  portug.  (♦  1 820  v  Lisabone  —  f  1886 1.). 
Byl  sekretářem  vévody  z  Terceiry,  potom 
vyslancem  v  Paříži,  od  r.  1882  v  Madride. 
Psal  dokonalou  formou  ballady,  básné  ly 
rické,  jež  se  staly  populárními  a  vyšly  se- 
brané s  názvem  Canticos  (Lis.,  1858),  oblí- 
bená dramata:  E^as  Moni\\  A  pobre  das 
rtiinas;  O  tributo  das  cem  don\eUas\  Os  ho- 
mens  de  marmore;  Os  homens  de  vidro;  Os 
dous  renegados]  Fedro;  A  escala  sociál;  ve- 
selohry: O  tio  André  que  vem  do  Bra\il\ 
O  caqador  a  j.;  romány:  A  flor  do  mar; 
O  mosqueteiros  da  Aýrica\  O  Calabar;  vě- 
deckou práci,  za  kterou  byl  zvolen  do  aka- 
demie věd:  Relacoes  de  Portugal  com  acuria 
romana  (5  sv.)  jakožto  pokračování  sbírky 
»Corpo  diplomatico  portuguez«. 

Silvánka,  víska  v  Čechách,  hejtm.  Kutná 
Hora,  okr.,  fara  a  pS.  Uhlíř.  Janovice;  8  d., 
44  obyv.  č.  (1900). 

BUvanns  slul  ve  starověku  v  Itálii  daemon 
lesní  ve  mnohem  podobný  Faunovi,  ochránce 
osad  a  hranic  lesních;  pečuje  též  o  nivy  a 
dobytek,  jeví  však  svou  potutelnost  straši- 
delným pokřikem  z  lesa.  Zobrazován  jako 
stařec  huňatý,  jenž  bydle  v  houští  pečuje 
o  lesní  porost,  ozbrojen  kyjem  a  ověnčen 
lesním  kvítím;  též  stadflm,  pastýřům  i  lov- 
cfim  přeje.  Řekové  jej  ztotožňovali  s  Panem 
(v.  t.).  klk. 

Bilvanns  Latr.,  lesák,  ro(^  brouků  drab- 
číkovitých  z  čeledi  t.  jm.,  těla  více  méně 
protáhlého,  zploštělého  nebo  jen  málo  kle- 
nutého, s  hlavou  do  předu  namířenou,  za 
očima  náhle  zaškrcenou,  tykadly  krátkými, 
zadní  kraj  štítu  sotva  přesahujícími,  o  zře- 
telně odlišené  trojčlené  paličce.  Štít  jest  tak 
dlouhý  nebo  delší  než  širší,  na  stranách  buď 
6zubý  nebo  s  předními  rohy  zubovitč  vynik- 
lými a  postranním  krajem  zoubkovaným. 
Chodidla  5člená.  Žijí  buď  pod  korou  stro- 
movou nebo  pod  plodinami  rostlinnými.  Roz- 
šířeni jsou  po  celé  zeměkouli.  S.  surinamensis 
L.,  1.  surinamský,  jest  nápadný  tím,  že 
štít  má  na  každé  straně  6  zubů  a  na  ploše 
2  podélné  rýhy.  Jest  2*5— 3*5  mm  dl.,  mdle 
začernale  hnědý  nebo  červenohnědý,  na  hlavě 
i  štítě  tečkovaný  na  krovkách  hustě  tečko- 
vané ryhovaný.  Rozšířil  se  obchodem  po 
celé  zemi  ve  skladištích  pod  rýží,  obilím, je- 
telem, tabákem,  suchými  fíky  a  švestkami; 
není  však  bezpochyby   škůdcem,   nýbrž   živí 


se  larvami  a  zbytky  brouků  v  látkách  těch 
žijících.  Pod  korou  žiji  u  nás  druhy:  S.  bi 
dentatus  F.,  unidentatus  F.^  fagi  Guér.,  které 
mají  strany  štítu  nezřetelně  zoubkované  a 
živi  se  exkrementy  a  detritem  larev  dřevo 
hlodajících.  Kpk. 

BUvaniis  Jan  viz  Jeroným  3). 

Don  Bllvela  Francisco,  státník  špan. 
(♦  1843  v  Madridě  —  f  1904).  Vystudovav 
universitu  věnoval  se  právnictví,  záhy  na 
sebe  upozornil  pracemi  publicistickými,  tak 
že  již  r.  1869  zvolen  byl  zástupcem  unie 
starých  liberálů  ve  sněmu.  Za  republiky  (1872 
až  1874)  zanechal  politiky,  ale  po  nastoupeni 
Alfonsa  XII.  stal  se  pbdsekretářem  mini- 
sterstva vnitra  v  ministerstvě  Canovasově. 
V  ministerstvě  de  Posada-Hcrrera  byl  nrJn. 
spravedlnosti.  R.  1890  zastával  týž  úřad  v  no- 
vém min.  Canovasově,  z  něhož  však  r.  1892  vy- 
stoupil pro  politické  neshody  s  minist.  před- 
sedou. Po  reorganisaci  strany  konservativní 
po  smrti  Canovasově  (1897)  ujal  se  jejího  ve- 
dení a  v  ůn.  1899  stal  se  minist.  předsedou. 
Již  v  říj.  1900  nahrazen  byl  Sagastou,  po  jehož 
pádu  v  pros.  1902  úřadu  toho  znova  se  ujal. 
Byl  činným  i  literárně,  vydával  spisy  histo- 
rické, právnické  i  politické.  Byl  téŽ  Členem 
král.  akademie  španělské. 

8ilverili0  sv.,  papež  (536—538  nebo  540\ 
byl  syn  papeže  Hormisdy,  který  byl  před 
svým  kněžstvím  ženat,  narodil  se  ve  Frosi- 
noně  u  Říma,  stal  se  podjáhnem  církve 
římské  a  byl  zakročením  gótského  krále 
Theodata  po  smrti  papeže  Agapeta  zvolen 
za  jeho  nástupce.  Když  cis.  vojevůdce  Bc- 
lisar  v  pros.  536  obsadil  Řím,  S.  přijal  jej 
přátelsky.  Poněvadž  S.  nechtěl  po  vůli  cí- 
sařovny Theodory  zpět  dosaditi  Anthima,  pro 
blud  monofysitský  sesazeného  patriarchu 
konstantinopolského,  dostal  Belisar  rozkaz 
odstraniti  S-ia  a  na  jeho  místo  dosaditi  Vi- 
gilia.  Belisar  dal  na  základě  padělaného  listu, 
jakoby  S.  zrádně  s  Goty  obcoval,  jej  ozbro- 
jenci přepadnouti  a  v  mnišské  roucho  obléci, 
lidu  oznámil,  že  se  stal  mnichem  a  poslal  jej 
do  vyhnanství  do  Patary  v  Lykii  í537).  Císař 
Justinián  I.  kázal  jej  zakročením  biskupa  pa« 
tarského  odvésti  zpět  do  Itálie,  věc  znova 
vyšetřiti,  a  jestli  list  padělán,  zpět  dosaditi 
na  stolec  papežský.  Ale  Theodora  zvrátila 
rozkaz  manželův,  a  Belisar  dal  jej  zavézti  na 
ostrov  Palmarii,  kde  zemřel  hladem.  Církev 
ctí  jeho  památku  20.  čna.  Dr.  Kr, 

Bilveroid,  slitina  mědi  a  niklu  jakožto 
náhrada  bronzu  a  mosazi. 

Bllverton  [silvrťnj,  horní  m.  v  austr.  státě 
Novém  yú.  Walesu,  25  km  od  hranic  Již. 
Austrálie,  proslulo  bohatými  ložisky  stříbr- 
nými, které  poklesly  objevením  $třibra  na 
bíízkém  Brocken  Hillu,  ale  znovu  vzkvetlo 
nalezením  cínové  rudy  u  Poolamaky. 

8ilT60,  m.  v  portug.  distrikte  Faro  v  Al- 
garve,  nad  řekou  t.  jm.,  na  úpati  Serry  de 
Monchique,  má  9688  obyv.  (1900).  Zachovalo 
si  ráz  středověký  a  jest  posud  obklopeno 
hradbami;  nad  městem  zdvihá  se  maurský 
kastell  s  četnými  věžemi,  v  němž  stojí  ka- 


Silvestr. 


177 


thedrála  ve  slohu  norman.-got.  z  červeného 
pískovce  zbudovaná.  Blízké  lesy  korkového 
dabo  dodávají  materiál  čilé  výrobč  korků 
▼e  mésté  i  okoU.  S.  bylo  v  XI.— XIII.  stol. 
sídelním  městem  maurských  králů  algarv- 
ských;  r.  1266  bylo  Arabům  odňato,  načež 
bylo  slí  do  r.  1580  sídlem  biskupa. 

'Silvestr,   nebo  Sylvestr,  jméno   čtyř 
papežů. 

i)  S.  I.  sv.  (314—333),  rodem  Říman,  do- 
sedl na  pap.  stolec  po  smrti  Melchiadově, 
když  církev  po  vítě^stvi  císaře  Konstantina 
Vel.  nad  Maxentiem  těšila  se  plné  svobodě. 
S  jeho  vůli  Konstantin  Vel.  svolal  první 
všeobecný  sněm  církevní  do  Nikaie,  kde  jeho 
tfi  legáti  předsedali.  Z  báje,  že  S.  Konstantina 
pokřtil,  který  muz  vděčnosti  daroval  Řim,jest 
viděti  veliký  vliv  jeho  na  císaře,  kterýž  v  cír- 
kevních věcech  řídil  se  jeho  radou.  Zemřel 
31.  pros.  335.  Památka  jeho  koná  se  31.  pros. 

2)  S.  11.(999— 1003),  dři  ve  Ger  ber  t  zvaný, 
♦  935  z  chudých  rodičů  v  Aurillaku  v  Au- 
vergni,  byl  vychován  v  klášteře  sv.  Gerarda 
ve  svém  rodišti,  kde  se  stal  též  mnichem. 
feho  opat  poslal  jej  na  další  vzděláni  do 
Španělska,  kde  nabyl  vědomostí  v  mathe- 
matice  a  astronomii,  pro  něž  byl  od  svých 
vrstevníků  pokládán  za  čarodějníka  a  div 
učenosti.  S  biskupem  Hattonem  z  Vichu 
přišel  do  Kíma,  kde  na  něho  byl  pozorným 
učiněn  papež  Jan  XIII.,  jenž  jej  doporučil 
císaři  Ottovi  I.,  kterýž  jej  učinil  učitelem 
svého  syna,  pozdějšího  císaře  Otty  n.  Arci- 
biskup reme&ký  Adalbero  učinil  jej  učitelem 
při  škole  v  Remeši  a  potom  císař  Otto  II. 
r.  982  opatem  v  Bobbiu.  Pro  nouzi,  se  kterou 
zde  zápasil,  vrátil  se  do  Remeše  a  učinil  tuto 
školu  jako  představený  středištěm  veškeré 
francouzské  učenosti  a  dal  tam  vědám  ma- 
thematickým  rozsah  a  význam  takový,  ja- 
kého dříve  na  Západě  neměly.  Vynalezl  četné 
nástroje  k  astronomickým  pozorováním;  psal 
o  geometrii,  mathematice  a  dialektice.  Adal- 
bero naznačil  jej  za  svého  nástupce,  ale  po 
jeho  smrti  (f  24.  čna  988)  byl  působením 
krále  francouzského  Hugona  Kapota  zvolen 
za  arcibiskupa  Arnulf,  levobočck  franc.  krále 
Lothara  a  synovec  vévody  Karla  Lotrinského, 
ale  po  třech  letech  pro  domnělou  nevěrnost 
ke  králi  synodou  v  kostele  sv.  Basola  u  Re- 
meše il7.  a  18.  čna  991)  sesazen  a  po  přání 
krále  Hugona  Gerbert  za  arcibiskupa  zvolen. 
Poněvadž  toto  sesazeni  i  povýšeni  nebylo 
právně  v  pořádku,  nastaly  spory  mezi  králem 
Hugonem  a  papežem  Janem  XV.,  které  ně- 
kolik synod  ukliditi  se  snažilo,  ale  nadarmo. 
V  tomto  svém  sporu  Gerbert  jevil  proti 
Apoštolské  Stolici  zásady  rozkolnické.  Na 
pozváni  Otty  III.  odebral  se  v  čci  995  do 
Magdeburka,  stal  se  učitelem  tohoto  mla- 
dého krále  a  táhl  s  ním  do  Říma  k  jeho 
korunovaci,  ale  nedosáhl  na  papeži  Řehoři  V. 
remešského  arcibiskupství.  Řehoř  V.  jme- 
noval jej  v  náhradu  28.  dub.  998  arcibiskupem 
ravennským.  V  nové  hodnosti  Gerbert  po- 
čínal si  velmi  horlivě,  slavil  jiŽ  1.  květ.  a 
pak   20.  záři   998   synody  provinciální   pro 

Ottftr  SlavBfk  Haoteý,  «▼.  XXin.  U/10  1904. 


církevní  kázeň  a  byl  po  smrti  Řehoře  V. 
(t  18.  ún.  999)  podle  přání  císařova  4.  dub. 
999  zvolen  za  papeže.  Nazval  se  S-em  II.  a 
jest  prvním  Francouzem  na  papežské  stolici. 
Jako  papež  S.  II.  zavrhl  všechno,  co  dříve 
jako  Gřerbert  hájil,  stal  se  horlivým  zá- 
stupcem papežských  práv,  a  potvrdil  teď 
sám  svého  soupeře  Arnulfa  za  arcibiskupa 
remešského.  Žil  v  nejlepším  přátelství  se 
svým  učedníkem  císařem  Oltou  III.,  který 
daroval  církvi  římské  osm  hrabství.  S.  po- 
tvrdil novou  metropoli  Hnězdenskou  a  úpravu 
církve  v  Polsku  za  Boleslava  Chrabrého  pro- 
vedenou a  poslal  sv.  Stěpánu  královskou  ko- 
runu a  povýšil  tak  Uhersko  na  království,  udě- 
lal jej  svým  legátem  a  latere  a  dal  mu  název 
»Apoštolského<  krále.  Proti  S-ovi  a  císaři  Ot- 
tovi III.  povstali  r.  1001  Řimané  a  chtěli  se 
zmocniti  císaře,  který  s  těží  z  města  prchl.  Nežli 
císař  této  nevěry  pomstiti  mohl, zemřel  24. led. 
1002  v  Páteřně  v  23.  roce  svého  životu.  S.  II. 
zemřel  12.  květ.  1003.  Jemu  se  připisuje  též 
zavedení  arabských  číslic.  Jeho  zachované 
spisy  o  nejrůznějších  předmětech  vydal  Migne, 
PP.  lat.  CXXXIX.  855  si.  Srv.  Hock,  Ger- 
bert oder  Papst  Silvester  II.  (Vid.,  1837); 
BQdinger,  Ueber  Gerberts  wissenschaftliche 
undpolitische  Stell  ung(Kassel,  1851);  Werner, 
Gerbert  von  Aurillac,  die  Kirche  und  Wissen- 
schaft  seiner  Zeit  (Vid.,  1878);  Schultesz, 
Papst  Silvester  II.  als  Lehrer  und  Staats- 
mann  (Hamburk,  1891);  t.,  Die  Sagen  Qber 
Silvester  II.  (t.  1893). 

3)  S.  III.  byl  vzdoropapež,  jímž  zvolen 
byl  na  počátku  r.  1044  od  Římanů  proti  Be- 
nediktu IX.  biskup  Jan  ze  Sabiny;  byl  však 
po  49  dnech  od  Benedikta  vyhnán ;  poněvadž 
byl  na  jeho  synodě  v  dubnu  1044  přítomen, 
snad  se  s  Benediktem  smířil. 

4)  S.  IV.,  vzdoropapež,  kterého  císařská 
strana  v  list.  r.  1105  postavila  proti  Pascha- 
lovi  II.  za  jeho  nepřítomnosti  v  Římě.  Ryl 
to  knčz  Maginulr,  který  po  několika  dnech 
byl  vyhnán.  Před  korunovací  cis.  Jindřicha  V. 
v  jehož  táboře  dlel,  musil  r.  1111  podrobiti 
se  papeži  Paschalovi  II.  Dr.  Kr. 

BílVůBtt  (CHJibBecTp-b),  jméno  několika 
svatých  a  bohoslovců  rus.,  z  nichž  nejdůle- 
žitější jsou: 

1)  S.,  kněz  moskevský,  politik  a  spiso- 
vatel XVI.  stol.  (t  kol'  1566),  objevil  se 
v  Moskvě  v  1.  1543—47  buď  přímo  s  metro- 
politou Makarijem  nebo  k  jeho  vyzvání,  ale 
nikoliv  jako  karatel  Ivana  Hrozného  za  mo- 
skevského požáru  (1547),  ač  jest  jisto,  že  od 
tohoto  roku  měl  nemalý  vliv  na  mladého 
cara.. Zpovědníkem  carovým  sice  nebyl,  v  cír- 
kevních a  státních  reformách  účastenství  rov- 
něž neměl,  vliv  jeho  byl  však  nepřímý  a 
mocný,  tak  že  právem  Kurbskij  nazývá  jej 
vedle  .Adaševa  vůdcem  rady  Ivanovy.  Ód 
r.  1553  Ivan  počal  k  němu  chladnouti  a 
r.  1560  S.  vzdálen  úplně  ode  dvora.  Příčinou 
toho  byla  otázka  následnická,  neboť  car  se 
přesvědčil,  že  bojaři  chtěli  utratiti  jeho  dečko 
a  místo  něho  podstrčiti  jiné.  S.  uchýlil  se 
do  Kirillo-Bělozerského  kláštera  (nikoliv  do 

12 


178 


Silvestře  —  Silvestři. 


Soloveckého),  kde  téŽ  zemřel.   Zde  také  za- 
chovalo se  několik  jeho  rukopisů.    Z  jeho 
spisů   známa  jsou   dvě  poslání,   ke  knížeti 
Aleksandru  Borisoviči  Šujskému-Gorbatému 
o   povinnostech    carského    místodržicího   a 
útěcha  v  nemilosti.  Jemu  náleží  také  redakce 
Domostroje   (v.   t.)i    do    něhož    sám    napsal 
hlavu  64. (Poslanije  i  naka^anije  ot  otca  k  synu)^ 
nazývanou  » Malým  Domostrojem«  a  vyzna- 
čující se  praktickým  rázem.  S.  vštěpuje  mlá- 
deži životní  moudrost  prostředky  někdy  kraj- 
ními, což  bylo  příčinou,  že  Solovjev  obvinil 
S-a,  jakoby  všecky  křesťanské  ctnosti  po- 
jímal  se   stanoviska   hmotného  prospěchu, 
bez  ohledu  na  hlas  svědomí.    Podle  Něk ra- 
sova »DomostroJ€  vznikl  v  Novgorodě  a  líčí 
život    bohatého   člověka,   kdežto   Michajlov 
shledává  v  této  památce  mnoho  rysů  ryze 
moskevských.    Podobná  rozmanitost  mínění 
panuje  též  o  otázce  redakce,  ale  účastenství 
%-a  nepopírá  se  nikým,  pouze  otázka  stupně 
tohoto    účastenství   není   ještě   rozhodnuta. 
Rovněž  nelze  s  jistotou  říci,  jak  rozuměti 
>Domostroji«,  má- li  býti  pokládán  za  ideál, 
k  němuž  směřoval  rus.  život  v  XVI.  stol., 
anebo   za  přímý    odlesk    skutečnosti.    Srv. 
Golochvastov  a  arch.  Leonid,  BlagověšČen- 
skij  ijerej  S.  i  jego  pisaniia  (Moskva,  1874); 
Sergij  (Sokolov),  Moskov.  blaf^ověšč.  svjaščen- 
nik  S.  kak  gosudarstvennyj  dějatělj  (t,  1891); 
Někrasov,  Opyt  istoriko-litěraturnago  izslě- 
dovanija  o  proischožděniji  drevně-rus.  >Do- 
mostroja«  (t.,  1873);   Brakengejmer,  'AXt^iov 
Kofivrjvfív  noirjpLa  nagaivitLuov   v  sravněniji 
s  rus.  Domostrojem  (Oděssa,  1893)  a  j.    Snk, 
2)  S.  (Simeon  Medvěděv),  duch.  spiso- 
vatel (♦  1641  —  t  1691).  byl  žákem  a  stou- 
pencem Simcona  Polockého,  po  jehož  smrti 
stal  se  hlavou  jihorus.  bohoslovců  v  Moskvě  < 
a  duchov.  rádcem  při  dvoře.  Napsal  několik  , 
příležitostných  ód,   spisek  proti  Janu  Bělo- 
bodskému   a   se  svolením    carovým    založil ' 
v    Zaikonospasském    klášteře    školu    (1682), 
která  vyznačovala  se  směrem  latinským  a  již  , 
chtél  změniti  v  akademii.  S  příchodem  bratří 
Lichudových  všecky  plány  S-ovy  se  zhatily, 
ano  S.  jako  stoupenec  latinského  směru  za-  ; 
pletl  se  do  sporů  církevních,  pozbyl  svých  . 
hodností  při  dvoře  i  správu  moskev.  tiskárny  i 
a  konečné  prchl  z  Moskvy  pro  účastenství  | 
ve  spiknutí  Šaklovitého,  byl  však  chycen  a  ^ 
po  dvouletém   Žalařováni  popraven.    Vedle  i 
traktátů  bohosloveckých,  z  nichž  mnohé  do- ' 
sud  nesmějí  se  tisknouti,  sestavil  OglavUnije 
knig,  kto  jich  slonil,  první  vědeckou  biblioj^r.  I 
práci  v  Rusku,  pro  kterou  Undolskij  nazývá  j 
jej  otcem  slovansko-ruské  bibliografie»    Za-  I 
chovala  se  také  jeho  korrespondence  s  Po-  ' 
lockým.    Srv.   V.  Undolskij,    S.  Medvěděv, 
otec   slavjano-russkoj    bibliografiji  (Moskva,  ' 
1846);    J.   Kozlovskij.    S.    Medvěděv.    Očerk 
iz  istoriji  rus.  prosvéščenija  i  obščestvennoj 
žizni   v  konce  XVII.  včka  (Kijev,  1894);   S. 
Bélokurov,  Sa  Medvědéva  Izvéstije  istinnoje 
pravoslavným  (Moskva,  1886J;   A.  Prozorov- 
skij,   S.  Medvěděv,  jego  žizň  i  dějatéljnosf 
(t.,  1896).  Snk. 


I  3)  3.,  metropolita  kazanský  (f  1735),  po- 
cházel ze  Šlechtického  rodu  Cholmských  a 
byl  protivníkem  oprav  Petrových,  začež  upadl 
v  nemilost,  ano  později  vlivem  Artémije  Vo- 
lyň ského  zbaven  hodnosti  a  uvězněn  ve  vy- 
borgské  pevnosti,  kde  zemřel.  Srv.  \.  Čisto* 
vič,  Feofan  Prokopovič  i  jego  vremja  (Petr., 
1868);  P.  Znamenskij,  S.,  mitropolit  kazan- 
skij  (»Pravosl.  Obozrěnije«,  1878). 

BllTettre  (silvěstr)  Paul  Armand,  spis. 
franc.  (♦  1837  v  Paříži  —  f  1901  v  Toulouse). 
Studoval  na  polytechnice  zároveň  s  pozděj- 
ším presidentem  franc.  republiky  Sadi  Car- 
notem,  pak  vstoupil  do  administračnich  slu- 
žeb státních.    Stal  se  inspektorem   financí, 
pak  několik  let  byl  chefem  kanceláře  biblio- 
ték   a   archivů   ministerstva   fínancí,  načež 
r.  1892  jmenován  inspecteur  des  beaux-arts. 
R.  1886  udělen  mu  řád  čestné  le^rie.   Prese 
svoje   zaměstnání   úřední   byl  spisovatelem 
velmi  plodným  a  spolupracovníkem  několika 
listů,  jako  »t2Íl  Blas<,  »Écho  de  Parise,  »Jour- 
naU  a  j.,  řídě  většinou  rubriky  literární.  Samo- 
statně  redigoval   »La  Semaine   pour  rirec. 
Jakožto  básník  náležel  škole  parnassistů  vy- 
nikaje dokonalostí  form^r,  bohatým  rýmem 
a  plastičností  obrazů.  Z  jeho  19  básnických 
knih  uvádíme:  Rimes  vieilles  et  neuves  (1866, 
s  předmluvou  od  George  Sandové);  Les  Re- 
naissances   (1870);    La   Gloire   des  souvenirs 
(1872);    Púésies  (1866—74);    La  Chanson  des 
heures  (1878);  Les  Ailes  ďor  (1880);  Le  Pays 
des  roses  (1882);  Le  Chemin  des  étoÚes  (1885); 
Les  Aurores  lointaines  (1895);  Les  Tendresses 
(1897)  a  Les  Fleurs  ďhiver  (1900).  Týmž  ča- 
sem S.  psal  veliké  množství  rabelaisovskýcb 
povídek  nevalně  cudných,  zejména  do  čitso- 
pisu  »Gil  Blas«.  jež  pak  sebral  v  7  svazcích 
pod  tit.  La  vit  pour  rire,  a  vedle  toho  ještě 
celou  dlouhou  řadu.  Zvláště  vynikl  jako  umě- 
lecký kritik,  ve  kterémžto  oboru  písemnictví 
byl  svérázným.  Vydal  illustrované  revue  pa- 
řížského Salonu  a  výstav  malířských,  jejichž 
stanovisko  vyznačuji  již  tituly,  jaíco:   Le  Nu 
au  Salon  (1888—92,  5  sv.i;  Le  M<  au  Champ 
de  Mars  (1889)  a  Le  Nu  au  Louvre  (1890)  a  j. 
Vedle  toho  provodil  textem  illustrované  pu- 
blikace Floréal  (1891),  La  Russie  (1891)   a  j. 
Pod  tit.  Portraits  et  Souvenirs   sebral  řadu 
článků  z  let  1866—91.  Také  pro  divadlo  na- 
psal celou  řadu  prací,  nejprve  Aline,  veršo- 
vanou jednoaktovku  s   Hennequinem,    pak 
následovaly:    libretto  Dimitri  (hudbu  složil 
Jonciěres),   Myrrha   (1880),   římská  saynéte 
Sapho,  veršované  jednoaktové  drama,  texty 
k  operám  Galante  aventure,  Henri  V^/// (hudba 
od  Saint-Saěnsa),  Pedro  de  Zamalta  (Bcnj. 
Godard),   drama  La   Těst   s  G.  Maillardem 
(1887),   komedie  Griselidis  s  E.  Morandem, 
náboženské  tableau  Les  Drames  sacrés  s  hud- 
bou od  Gounoda  a  j.   Téžisko  literární  čin- 
nosti  S-ovy  leží   ve  zmíněných   povídkách 
humoristicko-galantnich,  jejicšž  veselost  více 
přičinila  k  popularitě  S-ově  nežli  jeho  krásné 
verše  romantické. 

Silvestři  Orazio,  geolog  ital.  (♦  1835  — 
t  1890),  byl  professorem  geologie  v  Catanii 


Silvestrini  —  Simanibaceae.  179 


a  ředitelem  observatoria  na  Etně.  Sepsal: 
Um  viaggio  alVEtna  (Turín,  1879)  a  Biblio- 
grafia  generále  riguardante  la  vulcanologia 
(Bologna,  1881). 

niTestrlnl,  zvláštní  odvětvi  řádu  bene- 
diktinského, zal.  ve  XIII.  stol.  od  sv.  Sil- 
vestra Gonzelina,  jenž  vvstavěl  r.  1231  klášter 
na  hoře  Fano  blíže  Fabriano.  V  době  nej- 
většího rozkvětu  měli  56  mužských  klášterů 
v  Itálii,  Portugalsku  a  Brazílii,  dnes  mají  již 
jen  7  klášterů  v  Itálii,  missii  na  Ceyloně  a 


korou,  a  na  pobřežídi  mořských  a  říčních 
S.  Cedron  (cedronový  strom)  Planch,  as 
5  m  vysoký,  ale  tenký,  s  listy  až  2  m  a  la- 
tami áž  1  m  dlouhými.  Plody  jeho  zvíci  hu- 
sího vejce  dávají  cedronová  semena, 
velmi  účinlivá  proti  uštknutí  hadímu  a  proto 
drahá.  Děd. 

Simakov  Nikolaj  Je  vstaf  i  jev  ič,  kreslíc 
rus.  (t  1886),  účastnil  se  r.  1879  samařské  vě- 
decké výpravy  do  střední  Asie,  odkudž  při- 
I  vezl   množství   ornamentních   výkresův,  jež 


dohromady  ani  ne  100  údů.  Středisko  kon-  '  vydal  z  části  ve  sborníku  >Iskusstvo  Sredněj 
gregace  té  jest  v  Řimě,  kde  sídlí  generální  |  Aziji<  (Petr.,  1882,  2  sv.).  Kromě  toho  vydal: 
opar.  S.  nosí  benediktinský  hábit  barvy  j  Russkij  ornament  v  starinnych  obra\cach  chu" 
temně  modré;  jejich  generál  má  fi^Xový  \^\^t\  doi^estvenno-promyšlennago  proiivodstva  (t., 
8  pláštěm  a  mozzettu  římských  praelátů.  AŽ.    1883). 


Monte  Silirio  viz  Matterhorn. 


Slmanoafl   [simánkas]   (řím.  Septimanca)^ 


SUtíiis  Eneáš   viz  Aeneas  Sylvius.    m.  ve  špan.  prov.  a  okr.  Valladolidu  ve  Staré 
Silvretta,  Selvretta,  horský  massiv  ve  |  Kastilii,  v  malebné  poloze  nad  ř.  Pisuergou 


střed.  Alpách  na  hran.  Švýcarska  (kant.  gri- 
sonského),  Tyrol  a  Vorarlberská,  rozvodí 
lilu,  Trisanny,  Innu  a  Landquartu,  dostupu- 
jící výše  3283  m  (Silvrettahorn).    Nejjiž. 


nedaleko  Duera,  11  km  jz.  od  m.  Valladolidu, 
v  okolí  rodícím  znamenité  víno,  má  1121  ob. 
(1897).  Z  řím.  doby  zachoval  se  most  o  7  ob- 
loucích, z  pozdější  doby  pocházejí  městské 


výběžkem  je  skalní   pyramida  Piz  Linardu  hradby  a  mohutný  hrad,  v  němž  chován  jest 

(3416  m),  na  v.  Vel.  a  Malý  Piz  Buin  (3204  :  archiv,  nejbohatší  v  celém  Španělsku.    Zde 

a  3313  m)  a  rozeklaný  Fluchthorn  (3408  m).  '  ukládány  byly  veškeré  státní  listiny  od  KarlaV. 

Vrchol  nese  několik  menších,   ale  krásných  í  počínaje,    dále    veliká  korrespondence    Fi- 

ledovců,  jako  na  z.  ledovec  Silvrettský,  na  lípa  II.,  akta  processu  dona  Carlosa  a  pod., 

sev.-záp.  Fermontsk^,  na  sv.  Jamthalsk^.  Vy-  j  tak  že  archiv  ten  obsahuje   prameny   nejen 

hlídka  odtud  náleží  k  nejlepším  vyhlídkám  j  pro  dějiny  Španělska,  ale  pro  dějiny  celé 

alpským  zabírajíc  Alpy  Oetzthalské,  skupinu  záp.  Evropy  ve  stol.  XVI.  a  XVII.,  zvláště 

Ortleskou,   Berninu,  Alpy  Bernské  a  skýtajíc  Flander,  Itálie,  Portugalska.    Z  českých  ba- 

krásný  pohled  do  Engadinu.  Pro  pohodlí  al-  datelů   pracoval  zde   Gindely.  —  U   S-nky 

pinistů  je  tu  zřízeno  několik  útulen.  8.  srpna  939  leonský  král  Ramiro  II.  porazil 

Silybnm,   ostropestřec  n.  ostropes,  ve  hrozné  bitvě  OmajjovceAbd-urrahmána  III. 

rostl,  rod  čeledi  složnokvétých  {Compositae),  Srv.  Diaz  Sanchez,  Guia  de  la  villa  y  archivo 

blízce  příbuzný  rodu  Carduus,    U  nás  místy  de  S.  (Madr.,  1885). 

vyskytuje  se  jedno-  a  dvouletá'  S.  Mariánům  SlmanOTflldJ  Nikolaj  Petrovič,   lékař 

Gartn.  fCarduus  Marianus  L.),    o.  obecný  rus.  (*  1854).  Vzdělával  se  v  lékařství  v  Petro- 

(ncm.  A/tfriřifí/i5/ď/)  v  zahradách,  na  rumištích,  hradě,  stal  se  tu  r.  1886  prof.  lékařství  nos- 

V  sadech  zdivočilý,  pocházející  z  již.  Evropy,  ního,  ušního  a  krčního  při  akademii  vojen- 

Má  lodyhu  1     1*5  m  vys.,  s  listy  velikými,  sko-lékařské  a  na  jeho  popud  tu  byla  zří- 

lesklými,  lysými,  bíle  žilnatými,  po  kraji  silně  zena  i  zvláštní  klinika  pro  nemoci  jmenované. 

trnitými,  z  nichž  jsou  dolení  podlouhlé,  cho-  Tiskem  vydal  větší  počet  prací  odborných. 

botnaté,  prostřední  objimavé  a  protisečné.  Simarúba  Aubl.,  rod  rostlin  z  piíbuzcn' 

Veliké  úbory  červené  mají  na  vnějších  list-  ství   rodu  Simaba^   od  něhož  se  liší  zvláště 

cích  zákrovních   listovitý    přívěsek    ostnitě  sudozpeřenými  listy,  lístků  na  líci  leskKch  a 

zubatý*    odstálý.     Plody    bývaly    officinální  2domvmi  květy.  S.  má  6  druhů  stromů  s  ko- 

proti  žloutence  a  bolestem  slezinovým.  Hebké  rou  zejména  v  kořenech  hořkou,  rostoucích 

kořenové   listy   připravené   bývají   pojídány  od  Floridy  přes  Záp.  Indii  až  do  Brazílie  a 

v  některých  krajinách.                              Vm.  tam  často  i  pěstovaných.   Z  nich  prospívají 

SinUk  (řec.)  čili  žlábkovice  viz  Karnýs  hlavně  2  druhy:  S.  officinalisDC.  {S.amara 

a  Architektura,  str.  673a.  Aubl,   Quassia  S.  L.),   strom  guayanský  až 

Simaba  Aubl.,  rod  rostlin  prostopláteč-  25  m  vysoký  s  květy  bělavými  a  peckovicemi 

ných  z  řádu  Terebinthinae^  z  čeledi  Simaru-  olivkám  podobnými  černými.  Kůra  jeho  ko- 
baceae  (v.  t.)  a  skupiny  Eusimarubeae^   ob-*  řenů,    cortex  S-bae,    působí    hlavně    proti 

sáhující  stromy  n.  kře  listů  střídavých  licho-  průjmů,  obsahujíc  velmi  hořkou  látku  quas- 

zpeřených,  někdy  velmi  velikých  a  obyčejně  siinu  příbuznou  a  zasílá  se  do  obchodu  ve 

kožovitých  a  květů   v  rozmanitých  listena-  tvaru  jako  skořice.  Podobné  zboží  dává  též 

tých  latách,   4 — 5četných.     Nitky  tyčinek  (8  S.  medicinalis  Endl.  (S.  amara  Hayne,  Qiias- 

n.  10)  roz"^ířeny  jsou  uvnitř  v  brvi tou  šupinku.  5fíx  S.  Wright)  z  Jamajky.    Tamtéž  jest  do- 

Semeníků  jest  4 — 6,   prostých,   Ipouzdrých  movem  S.  ejftelsior  DC.,  našemu  jasanu  po- 

a  Ivaječných  na  krátkém  plodonoši  a  tolik  dobný,  jehož  dřevo  t.  zv.  kvassiové  rovná  se 

téi,   ne-li  méně.   peckovic.    S.  roste   asi  19  v  účincích   pravému  kvassiovému.       Dcd. 

druhy  v  tropické  části  Jižní  Ameriky,  kdež  Simambaoeae,  h  o  ř  k  o  ň  u  v  i  t  c,  čeleď 
v  lesích  Guayany  známa  jest   S.  ^uyanensis   rostlin  prostoplátečných  z  řádu  Terebinthinae, 

Aabl.  jako  keř  prospívající  hořkou  léčivou  postrádajících  žláz  oiejných,  avšak  oplývají- 


180 


Símaškevič  —  Simbirsk. 


cích  v  kůře  a  dřevě  látkami  hořkými.  Jsou 
to  stromy  n.  kře  listů  střídavých,  řidčeji 
vstřícných  n.  po  3  přesleněnýcn,  obyčejně 
zpeřených,  jen  někdy  Ijařmých,  nebo  3čet- 
ných  n.  jednoduchých  a  téměř  vidy  bezpa- 
listých.  Pravidelné,  obyčejně  dvojaké  n.  po- 
lygamické  květy,  skládající  konečné  Jedno- 
duché hrozny  n.  l^ty,  někdy  úžlabičkové, 
jsou  nejčastěji  5-  n.  4četné,  zřídka  3-,  7-  n. 
Sčetné,  kalicha  více  méně  srostlolistého,  ale 
koruny  vždy  prostoplátečné.  Tyčinky,  někdy 
v  dvojnásobném  poctě  plátku  n.  četnější, 
jsou  i  od  koruny  i  od  sebe  odděletíé,  u  zpo- 
diny  nitek  jazýčkovitým  přívěskem  často 
opatřené  a  mají  praáníicy  dovnitř  obrácené. 
Nad  tyčinkami  leží  žláznatý  terč  prstenovitý 
n.  pohárovitý,  celý  n.  laločnatý,  protažený 
časem  v  tlustý  plodonoá.  Semeník  skládá  se 
z  plodolistů  buď  spolu  srostlých  nebo  pro- 
stých a  pak  někdy  pouze  čnělkami  spoje- 
ných a  má  pouzdra  1-  řidčeji  vícevaječná. 
Plody  jsou  buď  peckovice  nebo  řidčeji  bo- 
bule, ícřidlaté  nažky  a  tobolky  semen  oby- 
čejné bezbilečných  a  zárodků  přímých  n.  za- 
křivených s  dělohami  rozmanitými  a  kořínky 
nahoru  obrácenými.  S.  mají  asi  112  druhu 
téměř  výhradně  tropických, náležejících  podle 
povahy  semeníka  těmto  3  skupinám:  1.  Eu- 
simarubeae,  s  plodolisty  prostými  a  pouze 
čnělkami  <ipolu  spojenými,  jako  to  jest  upod- 
čeledi  Diety olomeae,  Quassieae  {Quassia^  Si- 
maba,  Simaruba),  Eurycomeae,  Casteleae  a 
Ailanteae  (Ailantus).  2.  Surianeae,  s  plodo- 
listy úplně  prostými  a  3.  Picramnieae 
s  plodolisty  srostlými  v  semeník  2-5pouzdrý, 
jak  to  u  podčeledí  Soulameae,  Spathelieae^ 
Koherlinieae  a  Eupicramnieae.  S.  rostly  již  za 
doby  třetihorni,  čehož  důkazem  jsou  dílem 
plody,  dílem  listy  11  druhů  rodu  pajasanu 
(v.  Ailantus).  Déd. 

8lmaikeTÍ6  Mitrofan  Vasiljevič,  cír- 
kevní dějepisec  rus.  (♦  1845),  je  protojercjem 
a  rektorem  donského  semináře.  Napsal:  /Vo- 
ročestvo  Njuma  u  Ninéviji  (1875);  Rimskoje 
katoličestvo  i  jego  ijerarchija  »>  Podoliji  ( Ka- 
menec Podolský,  1872);  ístoriko-geoprafičeskij 
očerk  Podoliji  (t,  1875-76);  Istoriko-statisti- 
českoje  opisanije  xaštatnago  goroda  Chméij- 
nika  Pódolskoj  gub.^  Litinskago  uje^da  (>Pod. 
Eparch.  Věd.<,  1879)  a  j. 

Simav,  m.  v  sandžaku  kutahijském  v  asij- 
sko-tur.  vilájetu  chudávendikjárském  v  M. 
Asii,  jz.  od  Kutahije,  na  sev.  úpatí  antického 
Temna  blíže  řeky  a  jezera  t.  jm.,  má  4  až 
5000  obyv.  S.  je  ant.  Synaos,  který  teprve 
ve  středověku  nabyl  větši  důležitosti  jako 
sidlo  biskupské. 

Slmbaoh,  ves  v  Bavorsku,  ve  vlád.  obv. 
dolnobavorském,  na  lev.  bř.  ř.  Innu  a  při 
žel.  dr.  Mnichov-S.  a  Wels-S.,  má  3757  obyv. 
(1900),  obv.  soud,  hlav.  celní  úřad,  katol. 
kostel,  mechanické  dílny,  přes  kin  nový  most 

Í27*2  m  dl.)  spojující  S.  s  rakouským  městem 
)raunau. 

Simbirsk,  gub.  město  rus.,  v  krásné  po- 
loze na  pravém  vysokém  břehu  Volhy  (asi 
150  m  nad  její  hladinou)  a  rovněž  pravém 


břehu  pobočky  volžské  Svijagy.  Stanice  trati 
Inza-S.-Melekcss,  přístaviště  parníků  a  lodi 
volžských  (od  přístaviště  do  města  silnice 
3  km  dlouhá).  S.  má  43.300  obyv.  (1897\ 
z  nich  skoro  97%  pravoslavných,  ostatek 
jsou  většinou  muhammedáni.  Jest  sídlem 
biskupa,  gubernských  a  újezdních  úřadů, 
má  30  pravosl.  církvi,  klášter,  katol.  kostel, 
evang.  modlitebnu  a  mečet u.  Učebních  ústavů 
jest  celkem  39  (gymnasium  mužské  a  žen- 
ské, kadetní  škola,  duchovni  seminář,  ran* 
lékařská  škola,  řemeslnická  Škola  atd.);  di- 
vadlo, knihovna  (Karamzinovská),  čítárna, 
rozmanité  spolky,  zemská  a  městská  nemoc- 
nice, čtyři  špitály,  útulny.  Obchod  a  průmysl 
dosud  (proti  jiným  městům  Povolži)  nepatrný, 
však  vzrůstají  zejména  v  nejnovější  době  (po 
vystavěni  železnice).  Vodní  cestou  přiváží  se 
hlavně  dříví,  sůl  a  nafta,  vyváži  se  obilí.  Dů- 
ležitý výroční  trh  (sbornaja  jarmárka);  před- 
mětem obchodu  jsou  výrobky  tovární,  kůže, 
vlna  a  koně.  Peněžní  obrat  15  milí.  rublů. 
Všech  závodů  fabricky  vedených  je  37  s  roční 
výrobou  zboží  v  ceně  800.000  rublů  při  500 
dělnících.  Několik  bank.  Roční  rozpočet  měst- 
ský 183.000  rublů.  Z  budov  vyniká  kathedrála 
založ.  r.  1812.  Nejstarší  jest  Uspenská  církev. 
Památník  Karamzina,  jenž  zde  žil.  V  S-u 
ztrávíli  mladá  léta  také  Jazykov,  Dmitrijev 
a  Gončarov  (rodný  dům  jeho  dosud  stoji); 
Minajev  tu  zemřel.  Město  S.  založeno  bylo 
r,  1648.  Hrálo  důležitou  úlohu  jako  oporný 
bod  ruské  kolonisace  těchto  krajů.  R,  1670 
ubránilo  se  Stěnkovi  Razinu  i  Feďkovi  Še- 
luďaku.  Gubernským  městem  je  S.  od  r.  1798. 
Velikou  pohromu  vzal  požárem  r.  1864, 

Simbirská  gubernie  rozkládá  se  na  pra- 
vém břehu  ř.  Volhy  (jen  nepatrná  čásf  území 
naproti  S-u  leŽl  na  břehu  levém);  Volha  od- 
děluje ji  na  východe  od  gub.  samařské;  na 
sev.  sousedí  s  gub.  kazanskou,  na  sz.  s  niže- 
gorodskou,  na  jz.  s  penzenskou,  na  jihu  se 
saratovskou.  Měří  49.494*6  km^  a  děli  se  na 
osm  Újezdů  nazvaných  podle  hlavních  měst: 
Kur  myše,  Ardatova,  Alatyru,  Bujinska,  Kar- 
sunu,  S-a,  Sengileje  a  Syzraně.  krajina  sni- 
žuje se  celkem  od  jihu  k  severu.  Nejzajíma- 
vější a  nejpěknější  pohoří  nejen  gub.  simbirské, 
ale  vůbec  Povolži,  jsou  pro  krásu  opěvané 
a  mnohou  pověstí  opředené  Žeguli  neb  Že- 
gulevské  hory  (nejvyšší  bod  343  m),  jež 
vroubí  pravý  i  levý  břeh  Volhy  počnouc  od 
Usolje  až  k  nej východnější  části  »Samar8ké 
luky«  (ohbí  řeky  Volhy  sev.  od  Samary). 
V  jižní  části  gubernie  převládá  úlvar  třeti- 
•horní,  ve  střední  útvar  křídový,  na  severu 
jurský,  v  ohbí  Volhy  permský  a  kameno- 
uhelný  útvar.  Zajímavé  vápencové  útesy  jsou 
v  Žegulích.  V  gub.  simbirské  dobývá  se  sirný 
kyz,  ryži  síra,  ledek,  asfalt,  hořlavá  břidla, 
křída,  vápenec,  rašelina.  Z  řek  vedle  Volhy 
vyniká  splavná  Sura,  pak  Svijaga,  (Jsa,  Syz- 
raň  a  m.  j.  Obyvatelstvo:  1,549.461  duší 
(žen  799.660).  Podle  národn.  1.084.961  Velko- 
rusů,  190.000  Mordvinů,  148.500  Tatarův  a 
Baškirů,  126.000  Čuvašů  (jinorodci  tvoři 
29'77o  všeho  obyv.).  Podle  náboženství:  rox- 


Simcoe  —  Símferopol. 


181 


kolnikA  a  sektářA  31.384,  katol.  1831,  pro- 
testantA  1283,  mnhammed.  144.000;  ostatní 
jsou  pravoslavní.  Podnebí  jest  mirné  a  zdxavé. 
Prflmémá  roční  teplota  4^  Sráiky  vodní  činí 
374—483  wm.  PAda  jest  úrodná.  Orné  země 
přes  52^09  loA  asi  28^/o«  lak  a  pastvin  a  jinak 
upotřebitelné  pAdy  157oi  neplodné  ostatek. 
PČstnje  se  iito,  oves,  pohanka,  také  pšenice, 
hrách,  čočka,  brambory;  v  zahradách  a  po- 
lích rozmanité  dyne,  okurky,  kapusta;  tabák; 
Inářství;  ovocnictvi.  Lesy  jsou  většinou  list- 
naté. Chov  dobytka:  koní  288.000,  skotu  vel- 
kého 326.000,  drobného  917.000,  ovcí  oby- 
čejnýdi  700.000,  tenkého  rouna  24.000.  — 
Vedle  polního  hospodářství  a  chovu  dobytka 
iiví  se  mnoho  obyvatelstva  kustarnicky  prů- 
myslem dřevařským  (výroba  vozů,  sani,  kol, 
duh  a  dřevěného  nádobí),  výrobou  obuvi 
(plstěné  i  koiené)  a  rukavic,  plavectvím,  ry- 
Mřstvím  a  lovem  zvěře  lesní  (hlavně  Čuvaši). 
Mnoho  lidi  chodí  také  do  jiných  gub.  za  vý- 
dělkem. PrAmyslných  závodů  jest  6080.  Vy- 
robí zboží  za  10,600.000  rublů  (suken  za 
4V»  milí.;  vinopalen  jest  14,  válcových  veli- 
kých mlýnů  18,  pily,  asfaltové  závody,  kože- 
lofaiy).  82  výroční  trhy.  Gubernií  simbirskou 
probíhají  trati  moskevsko-kazanské  a  syzraň- 
sko-vjazemské  dráhy  železné  a  jejich  od- 
bočky (přes  640  km).  Vodních  cest  jest 
964  km,  silnic  967  km.  Ruskách  učilišť  jest 
944  s  50.377  žáky;  tatarských  132  a  v  nich 
6217  žáků; 36 nemocnic  — Si mb irský  Újezd 
má  na  6878  km*  226.496  obyv.  (1897).       Pp, 

ttmeoe  [slmkó],  jezero  v  kanad.  prov. 
Ontario,  má  plochu  1440  Irm*. 

Stměn  viz  Semien. 

ttmeon:  1)  S.  (hebr.  šim*ón\  v  isráélské 
pověsti  syn  Jakuba  a  Lee,  jejž  za  praotce 
pokládal  kmen  téhož  jména.  Původně  kmen 
S.,  úzce  spoienf  s  kmenem  Levi,  zdržoval 
se  ve  střední  části  Předjordáni,  kdež,  prý 
pro  zneuctění  sestry  Diny,  repraesentující 
zaniklý  kmen  isráélský,  ocitli  se  v  zášti  s  oby- 
vatelstvem sichemským.  V  boji  z  toho  vzniklém 
S.  podlehl  a  byl  rozptýlen,  tak  že  za  histo- 
rických dob  byl  číselně  nejslabším  kmenem 
a  m^l  sídla  nesouvislá  na  jihu  palestinském. 
Později  splynul  s  kmenem  Juda.  Pšk. 

2)  S.  n.  Symeon,  císař  bulharský,  viz 
Symeon. 

8)  S.  Ivanovic  Hrdý,  veliký  kníže  mo- 
skevský (♦  1317  —  1 1353),  nastoupil  po  otci 
Ivanu  L  Kalitovi  r.  1340  a  byl  v  Hordě  uznán 
za  vrchního  knížete.  Psal  se  po  příkladě  ot- 
cově >velikým  knížetem  vši  Rusi*.   Převaha 
Moskvy  nad  ostatními  ruskými  knižetstvimi, 
založená  jeho  otcem,  dala  mu  možnost  cho- 
vati se  příkře  a  despoticky  nejen  ke  svým 
brattAm,  nýbrž  i  ke  všem  knížatům  ostatním, 
jak   toho   dosud   žádný  z  jeho   předchůdců 
nemohl  se  odvážiti;  odtud  dostalo  se  mu 
pfíjmi  >Hrdý«.  Na  počátku  své  vlády  S.  po- 
kořil nepoddajný  řfovgorod;  veliký  kníže  li- 
tevský   Olgěrd    zdvihl    r.   1341    válku   proti 
nému,  ale   S.  s  pomocí  Hordy   přiměl  jej 
k  míru.    S.  byl  třikrát  ženat  a  měl  6  synů, 
ale  všichni  zemřeli  v  mladém  věku. 


4)  S.,  theolog  byzantský,  byl  v  1. 1410—29 
arcibiskupem  v  Soluně  a  získal  si  veliké  zá- 
sluhy o  obranu  svého  města  proti  Turkům. 
Jako  theolog  nevynikl  původností  ani  čin- 
ností spekulativní,  nýbrž  omezoval  se  pouze 
na  výklad  dané  látky  theologické.  Jeho  hlavní 
dílo  jest  ^uxloyog  xaxá  naacSv  xmv  algéaBorv 
etc.  {Dejtde,  ritxbus  et  mysterns  ecclesiasticis). 
Psal  o  něm  Sokolov  v  >  Čteni j ach  v  obšče- 
stvě  Ijubit.  duchov.  prosv.«,  1894. 

5)  S.  ben  Jochai,  židovský  učenec,  žil 
ve  II.  stol.  po  Kr.  (f  170).  Byl  žákem  Gama- 
liela  II.  a  Akiby.   K.  158  byl  odsouzen  na 

:  smrť  pro  mínění  příliš  svobodné  o  Římě  a 
jeho  politice,  avšak  spasil  se  útěkem  a  po 
mnoho  let  ukrýval  se  v  jeskyni.  Později  žil 
v  Tiberiadě  a  galilejském  městě  Tckoa,  kde 
založil  školu.  Nedlouho  před  smrtí  odebral 
se  do  Říma,  aby  vymohl  zrušení  Hadrianova 
dekretu  proti  židům.  Legenda  vypravuie 
o  něm  rozličné  zázraky  a  připsala  mu  kab- 
balistickou  knihu  Sohar  (v.  t.).  S.  jest  pů- 
vodcem midrášc  (v.  t.)  ke  4.  a  5.  knize 
Mojžíšově  nazv.  Sifre,  Ke  hrobu  jeho  blízko 
Safedu  putovali  židé  počínajíc  XVI.  stol.  — 
Srv.  Rabbi  Simon  ben  Jochai,  ein  histori- 
schcs  Zeitbild  (Frankfurt,  1893). 

6)  S.  Metafrastés,  hagiograf  byzantsky 
(žil  v  2.  pol.  X.  stol.),  byl  sekretářem  při 
dvoře  císařském;  snesl  a  zpracoval  životo- 
pisy a  legendy  o  svatých.  Byly  vydány  čá- 
stečně v  lat.  překlade  v  západních  sbírkách, 
jmenovitě  v  Acta  Sanctorum  od  Bollandistův. 

7)  S.  S t y  1  i t é s  (t.  j.  S.  na  sloupu), 
asketa  starokřesťanský  (♦  ok.  390  —  t  459), 
pocházel  ze  Sisanu  v  Sýrii.  Osmnáctiletý 
uprchl  z  domova  a  vstoupil  do  kláštera,  ale 
potom  odešel  do  samoty  a  ok.  r.  420  dal 
se  na  zvláštní  způsob  askése.  Postavil  si 
sloup  asi  6  loket  vysoký   a  3  stopy  široký, 

!  jejž  postupně  zvýšil  až  na  36  loket,  a  na  něm 
I  žil  vydán  Jsa  vší  nepohodě  až  do  smrti.  Zá- 
]  stupy  zbožného  lidu  putovaly  k  němu,  a  záhy 
I  našlo  se  také  dosti  následovníků  jeho  podi- 

vínství,  kteří  odtud  zváni  byli  sty  I  i  té.  Srv. 

Zingerle,  Leben  u.  Wirken  Simeons  des 
I  Styliten  (Inšpruk,  1885).  Angl.  básník  Ten- 
'  nyson  složil   o  něm  báseň    »St.  Simcon  the 

stylitě*. 

I  Simeonl  Giovanni,  kardinál  (♦  1816  — 

I I  1892),  stal  se  r.  1843  professorem  filosofie, 
,  potom  theologie  při   propagandě.    Provázel 

nuncia  BrunelTiho  do  Španěl,  r.  1857  stal  se 
domácím  praelátem  papeže  Pia  IX.,  později 

I  papežským  komořím,  r.  1868  sekretářem  pro- 
pagandy,  r.    1875    arcibiskupem    in    part.  a 

i  nunciem  v  Madridě,  ještě  téhož  roku  (17.  září) 
kardinálem  a  v  list.  1876  státním  sekretá- 
řem a  praefektem  apoštolských  paláců  (po 

,  Antonellim);  r.  1878  povýšen  byl  na  gene- 
rálního praefekta  kongregace  propagandy. 

I     Simerla  viz  Pisk  i. 

Simeto,  jinak  Giaretta,  největší  řeka  na 
Sicílii  (v.  t.  str.  119 1). 
Simferopol,  gub.  a  újezdní  město  tav- 

I  rické  gub.  na  Krymu,  při  říčce  Salgiru,  na 

!  svazích  pohoří  Jajly  (v  nadmořské  výšce  až 


182 


Simi  -^  Simme. 


300  m),  stanice  trati  Kursk-Sevastopol.  Od 
západu  blízko  k  městu  sahá  step.  Podnebí 
jest  příznivo.  Průmérná  teplota  roční  122"  R. 
S.  má  dnes  60.876  obyv.  (r.  1897  48.821), 
Z  většiny  Rusů  (skoro  40.000);  kromě  těch 
bydlí  tu  Tataři,  Židé  a  Arméni  a  v  menším 
poctě  nejrozmanitější  národové  jiní.  Však 
podle  této  rozmanitosti  dáno  městu  (1784) 
jpo  připojeni  Krymu  k  Rusku  i  iméno  5im- 
feropolis^  t.  j."  >město  spojující  různé  národ- 
nosti* (řecky  aviiApégon  a  nólLg),  Město  dělí  se 
na  dvě  části,  t  Staré  město  a  Nové  město. 
Staré  město  založeno  kol  narození  Kristova; 
slulo  Neapolis  (z  doby  této  nalezeno  v  S-u 
mnoho  památek).  Tatarská  osada  nejspíše 
v  XVI.  stol.  na  městišti  jeho  založená  slula 
Ak-mečet  (Bílá  mečeta).  Nové  město  vyniká 
výstavností  a  úpravou.  Pozornosti  zasluhuji 
obelisk  na  pamět  knížete  Dolgorukova-Krym- 
ského,  památník  Kateřin  v  IT.,  zajímavý  ba- 
zar a  pěkné  sady.  Pravoslavných  farních  ko- 
stelů jest  5  (ostatních  14);  12  tatarských 
mečet,  evangel.  a  katol.  kostel,  synagoga, 
arménské  kostely  dva  a  karaimská  kenasa. 
S.  jest  sídlem  gubernských  a  újezdnich  úřa- 
dův a  muhammedánského  vrchního  kněze 
>muftiho«.  Učilišf  má  celkem  48  (mužské  a 
ženské  gymnasium,  reálku,  duchovni  seminář 
a  tatarský  učitel,  seminář).  Několik  spolků; 
museum,  městská  knihovna,  humánní  ústavy, 
filiálka  Říšské  banky,  úvěrní  společnosti. 
Dva  denníky.  V  městě  a  v  okolí  znamenité 
sadařství.  21  větších  závodů  (vynikají  zejména 
dvě  továrny  na  cukrovinky).  Rozpočet  měst- 
ský činí  300.000  rublů.  — Simferopolský 
Újezd  má  na  5034  krn^  201.670  obyv.    Pp. 

Simi  Filadelfo,  soudobý  malíř  italský 
(♦  1849  ve  Stazzemě,  prov.  Lucca),  vyzname- 
nává se  přesnou  čistou  kresbou  a  střízlivou 
barvitostí,  připomínající  lahodu  quattrocen- 
tistů.  Dlužno  uvésti  od  něho  obrazy:  Odlesk) 
Sudičky,  Brigit  ta  a  j.  F3/. 

Slmia,  S.  satjrrus  L.,  viz  Orangutan. 

Simiae,  zool.,  viz  Opice. 

glmló:  1)  S.  Aleksa,  státník  srbský 
(♦  18.  břez.  1800  v  Boljevcich  —  f  17.  ún. 
1872  v  Bělehradě),  vyučil  se  v  Zemuni  ku- 
pectví, ale  r.  1819  přijat  byl  za  písaře  do 
knížecí  kanceláře  v  Bělehradě  a  postupoval 
v  hodnostech,  až  r.  1835  stal  se  ministrem 
financí.  Později  byl  ještě  několikrát  mini- 
strem a  zastával  různé  vysoké  hodnosti  i  byl 
vůbec  z  nejvlivnějších  osobnosti  při  dvoře 
srbském.  Tuto  váhu  své  osobnosti  uměl 
8  velikou  obratností  udržeti  si  za  všech  pře- 
vratů, jež  Srbsko  stihly  až  do  r.  1857,  kdy 
S.  odstoupil  do  soukromí.  Ač  nenabyl  vyš- 
šího vzdělání,  S.  zabýval  se  také  spisovatel- 
stvím.  Vedle  článků  novinářských  (nčkteré 
vyšly  r.  1852  pohromadě:  Několiko  član&ka 
na  pol\u  otečestva),  napsal  spis  Javno  právo 
Srbije  (1843)  a  práce  obsahu  historického, 
které  však  zůstaly  v  rukopise. 

2)  S.  Pavko,  malíř  srb,  (♦  v  Novém  Sadě), 
byl  žákem  akademií  ve  Vídni  a  v  Pešti. 
Maloval  obrazy  svatých  a  světic,  pak  též  po- 
dobizny  a   genry.    Jeho    obraz    černohorský 


pěvec  byl  vydán  kamenotiskem  (J.  Clarat^. 
R.  1852  ozdobil  malbami  na  zakázku  archi- 
mandrity  Grujiče  kostel  kláštera  Kuveidin* 
ského.  L  četných  obrazů,  jimiž  opatřil  tamní 
ikonostas,  byl  nejvíce  chválen  K^vistus  vstá- 
vajicf  X  mrivý-ch,  Srv.  Ivan  Kukuljevič  Sak- 
cinski  (Ivan),  Slovník  umjetnikah  jugosla- 
venskih  (Záhřeb,  1869).  F,  H-s. 

3)  S.  Djoka,  státník  srbský  i*  kol  1854), 
pocházeje  z  rodiny,  která  zastávala  za  Mi- 
loše vynikající  hodnosti  státní,  vzdělal  se 
v  cizině,  jmenovitě  v  Německu,  načež  r.  1883 
byl  diplomatickým  agentem  v  Sofii.  R.  1887 
král  Milan  poručil  mu  vypracovati  novou 
konstituci.  Později  byl  vyslancem  v  Petro- 
hradě a  ve  Vídni,  načež  počátkem  r.  1894 
sestavil  koaliční  ministerstvo,  jež  nemělo 
dlouhého  trvání.  R.  1896  stál  v  čele  mini- 
sterstva radikálního.  S.  byl  žákem  a  příte- 
lem Rističovým.  Nyní  (1904)  jest  srbským 
vyslancem  v  Cařihradě. 

Similax^ent  [-aržánl,  fr.,  název  pro  kaž- 
dou slitinu,  jež  napodoDÍti  má  stříbro,  jako 
nové  stříbro,  čínské  stříbro  a  pod.  (viz  Ar- 
gentan). 

Simllia  ilmllibiifl  viz  Homoeopathie, 
str.  528  ď. 

SimilibrlUanty,  napodobené  diamanty 
z  jemné  bílé  skloviny,  obsahující  olovo. 

SimiUfl  fllmiU  ffi^adet,  lat.,  podobný 
raduje  se  z  podobného,  t.  j.  rovný  rov- 
ného si  hledá. 

Slmilor  viz  Semilor. 

Šimla,  klimatické  místo  a  hl.  město  di- 
striktu t.  jm.  v  místo^uvernérstvi  PendŽábu 
v  brit.  Přední  Indii,  na  3V  ť  s.  š.  a  77Mi; 
v.  d.  mezi  Satledžem  a  DŽammou,  na  úpatí 
střed.  Himaláje  ve  výši  2159  m.  Pro  svou 
vysokou  polohu  těší  se  znamenitému  pod- 
nebí (prům.  roční  teplota  bývá  127%  v  čnu 
19*77*,  led.  4-55«,  dešťové  srážky  1893  m»0^ 
tak  že  uchyluje  se  sem  na  léto  indická  vláda 
a  hojně  Evropanův.  Má  13.836  obyv.  (1891), 
z  nichž  8484  hindů,  3489  muham.,  1500 
křesťanův,  ale  v  létě  stoupne  počet  ten  na 
30.000  obyv.  Ráz  je  čistě  evropský,  je  tu 
palác  místokrále,  kostel  evang.,  magnet.- 
meteorol.  observatoř,  vyšší  školy  po  chlapce 
a  dívky,  3  banky  a  j.  První  evrop.  dům  zbu- 
dován byl  r.  1819. 

Simme,  dvě  říčky  v  bernském  Oberlandu 
ve  švýc.  kant.  bernském;  Veliká  S.  prameni 
se  na  sev.  svahu  Wildstrubelu  ve  výši  2421  m, 
teče  směrem  s.-záp.  protékajíc  Obersimmen- 
thal  a  přijímá  s  leva  u  Zweisimmen  (2065 
obyv.)  Malou  S.  Pak  obrací  se  k  východu, 
protéká  Niedersimmenthal  a  vtéká  nedaleko 
jez.  Thun ského  do  Kanderu,  urazivši  61  km.  — 
Údolí  Simmenské  (Simmenthal,  lidově 
Siebenthal)  je  pouze  1—0*5  km  široké,  1800 
až  2000  m  vysokými  hřebeny  vroubené;  vy- 
niká přírodními  krásami,  tučnými  pastvi- 
nami, na  nichž  pase  se  proslulý  hovězí  do- 
bytek simmenský.  Obyvatelstvo  je  ně- 
mecké a  protestantské.  Celé  údolí  dělí  se 
na  2  okresy:  Dolní  s  11.273  obyv.  v  9  obcích  a 
Horní  s  7116  obyv.  ve  4  obcích  bydlícími. 


.   Simmel  —  Simon.  183 

Georg  (♦  1858),  professor  na  ;  mersct).  R.  1837  vstoupil  jako  poručík  do 
yniversité  v  Berlíne,  z  předních  sociologa  technického  sboru  angl.  armády.  Později 
německých,  jehož  hlavni  díla  jsou:  Einleitung  sloužil  nějaký  čas  v  Americe,  r.  1853  obdržel 
in  die  Maralwissenscha/ten  (1892—93,  2  sv.);  ;  dovolenou,  aby  se  mohl  věnovati  službám 
Die  PrtMeme  der  Geschichtsphiiosophie  (Lip., !  v  Turecku.  Zúčastnil  se  krymské  války  ve 
1892);  Ueber  sociále  Differen^erung  řt,1890J;  |  štábu  Omera  paši.  R.  1857  stal  se  angl.  gener. 
Einleitung  in  die  Maralwissenschaft  (t.,1892);  i  konsulem  ve  Varšavě,  r.  1860  vrátil  se  do 
PhUoMophie  des  Geldes  (t,  1901).  geniiního  sboru  angl.  armády.  R.  1872  jme- 

viz  Zimoř.  I  novángenerállieutenantem  a  velitelem  genij- 

—    jx!^^ «:^j_x-<.i ř    jjjjjQ  sboru,  r.  1890  pol.  maršálkem.  R.  1884 

až  1888  byl  guvernérem  na  Maltě. 

Slmms  William  Gilmore,  velmi  plodný 
spisovatel  amer.  (♦  1806  v  Chariestonu  — 
t  1870  t.).  Studoval  práva,  r.  1827  stal  se 
advokátem,  od  r.  1832  věnoval  se  spisova- 


j,  dříve  ves  a  předměstí  nyní 
XI.  okres  města  Vídně  s  37.075  obyv.,  z  nichž 
je  2079  Čechů  (1900). 

Simmem,  kraj.  město  v  prus.  vlád.  obv. 
koblcnckém  na  již.  svahu  Hunsrflcku  a  při 
železn.   tr.  BingerbrQck-Morbach   a  Castel- 


laun-S.,  má  2272  obyv.  (1900),  evang.  far.  telství  a  vydal  celou  řadu  básní  (AtaJantis; 
kostel,  zimní  hosp.  školu,  koželužství  a  rol-  Southern  passages  and  pictures;  Donna  Flo^ 
nictví.  S.  bylo  hlav.  městem  bývalého  kní-  ^  rida\  Grouped  thoughts  and  scattered  Jancies\ 
ietstvi  S.  v  kraji  hornorýnském;  náleželo  Areytos,  songs  and  ballads  of  the  South;  La^s 
ke  kurňrststvi  falckému,  r.  1801  připadlo  i  o/ ř/iď  PaJmetto;  The  eye  and  the  wing;  The 
Francii  a  r.  1815  Prusku.  i  cassique  of  Accabey:    The  City  of  the  SHent; 

Slmmersdorf  viz  Smržná.  i  War  poetry  of  the  South  a  j.),  dramata  {Nor- 

Slmmlas  (Si  mi  as)  z  Rhodu,  řec.  lyrik,  '  man  Maurin  a  Michael  Bonham,  or  the  foli 
uváděn  jakožto  skladatel  epigrammd,z  nichž  !  of  Alamo)^  velikou  řadu  románů  historických, 
něco  nám  zachováno  v  Anthologii.  Byl  to  bás- '  v  nichž  líčil  politický  i  kulturní  život  severní 
nik  menšího  významu  a  žil  v  1.  pol.  III.  stol.    Ameriky  do  poč.  XIX.  stol.  {TTie  Yemassee; 


př.  Kr.  Sdk. 

Simmler:  1)  S.  Josias,  theolog  a  hi- 
storik (*  1530—  t  1576),  byl  r.  1552  po- 
volán za  profcssora  do  Curichu,  r.  1560  byl 


Pelayo;  Count  Julien\  The  damsel  of  Darien; 
The  Lily  and  the  Totem]  Vasconselos;  The 
cassique  of  Kiawah  a  j.),  dále  romány  ne- 
historické (Martin  Faber\  Carl  Werner \  Con- 


j  měno  ván  nástupcem  Bibliandrovým,  r.  1562  fession  of  the  blind  heart\  The  wigwam  and 
přejal  místo  zemřelého  Petra  Martyra  Wer- '  the  cabin;  Castle  Dismal;  Marie  de  Bernier; 
miglia  professuru  exegese  novozákonní  a  toto  Katherine  Walton ;  77ie  tale  of  the  Crescent 
místo  zastával  až  do  své  smrti.  Z  jeho  čet-  i  City  a  j.),  dějiny  a  zeměpis  Jižní  Karolíny 
ných  spisů  připomínáme  spis  proti  Stanka-  I  A  history  of  South  Carolina^  Geography  of 
rovi  (1563),  o  Trojici  (1568),  o  osobě  Kri-  '  South  Carolina  a  South  Carolina  in  the  re- 
stově  (1571)  polemiku  s  Musculem  (1574),  volution,  několik  biografií  atd.  Sebrané  jeho 
polemiku  s  Budneem,  litevským  antitrini-  !  spisy  vydány  r.  1859  v  19  sv.,  illustrované 
tářem  (1575);  do  latiny  přeložil  BuUingero vy  ;  vydaní  r.  1886;  jeho  životopis  napsal  Cable 
>Vier  BQchergegendíe  Wiedertáufer*  (1560),  i  v  »American  men  of  letters*  (Boston,  1888). 
druhou  helvetskou  konfessi  (1566),  BuUin-  Slinnan,  m.  v  perské  pro  v.  Irák  Adžmí, 
gerfiv  spis  ^Von  den  Verfolgungen  der  na  záp.  pokrají  Velké  solné  stepi,  na  již. 
christlichen  Kirche«  (1572).  Kromě  toho  vy  ■  svahu  sev.pobřežníhopohoři  stanice  obchodní 
dal:  Oratio  de  vita  P.  Martyris,  (1563);  Vita  ;  cestjr  zTeheránu  do  Mešedu,  má  12.500  obyv. 
Gessneri  (1564);  Narratio  de  ortu^  vita  et  živicích  se  hlavně  pěstováním  ovoce,  pše- 
obitu  Bullingeri;  De  republica  Helvetiorum  libri  nice  a  bource  morušového. 
duo  (1576).  Simoels,   v  homérské  poesii   řeka  okolí 

2)  S.  Jan  Jakub,  učitel  a  inspektor  trojského,  pr.  přítok  Skamandra,  s  nímž  splý- 
škol  curišskýcs  sebral  v  2.  pol.  XVIII.  stol.  vála  v  nížině  nedaleko  města  Troje.  Nyní 
velikolepou  korrespondenci  švýcarských  re-  vlévá  se  S.,  zvaný  Dumbrek-čáj,  do  prů- 
formátorů,  nyní  chovanou  v  městské  biblio-  livu  Dardanellského  blíže  Kum  Kale.  Pšk. 
téce  curíšské,  jež  obsahuje  také  dopisy  ně-  Simon:  1)  S.,  os.  jméno  biblické,  viz 
kterých  členů  jednoty  bratrské.  Šimon. 

3)  S.  Józe f,  malíř  polský  (♦  1823  ve  Var-  2)  S.  Aucjust  Heinrich,  něm.  politik 
savě  —  t  I-  břez.  1868  t.).  Byl  žákem  umě-  židovského  původu  (*  1805  ve  Vratislavi  — 
lecké  školy  varšavské,  později  na  akademii  f  1860».  Studoval  práva,  v  1.  1829—30  byl 
v  Drážďanech,  v  Mnichově  a  malíře  Ary  vězněn  ve  Hlohovč  pro  jakýsi  souboj,  r.  1834 
ScheíTera  v  Paříži,  cestoval  v  Itálii  a  usadil  vstoupil  do  pruské  státní  služby  a  stal  se 
se  ve  Varšavě.  Maloval  výjevy  z  dějin,  najmě  r.  1844  radou  městského  soudu  ve  Vrati- 
polských,  podobizny,  a  kostelní  obrazy,  slavi.  Vydav  proti  zákonu  ze  29.  břez.  1844 
Z  prací  jeho  sluší  uvésti:  Krdl  Sigmund  několik  brošur,  v  nichž  hájil  nezávislost  soud- 
u  smrtelného  lo^e  choti  své  Barbory  Rad^i-  covského  stavu,  byl  r.  1845  nucen  opustiti 
wiUovny,  Královna  Kateřina  ve  vé\ení.  Přísaha  státní  službu.  Napsal  o  tom  spis  Mein  Austritt 
královny  Hedviky  ^Vychováváni  Sigmunda  Au-  aus  Jem  preussischen  Staatsdienst  (Lip.,  1846). 
gusta.  F.  H'S.       Zvolen   byv  do   frankfurtského   parlamentu, 

Simmoiifl  John  Lintorn  Arabin,  ge-  náležel  tam  k  předním  členům  demokratické 
nerál    angl.   (♦    1821  v   Longtonu,   hr.    So-    levice,  zasazoval  se  r.  1849  o  dědičné  císař- 


184 


Simon  —  Simončnko. 


štvi,  následoval  parlament  i  do  Štutgartu  a 
byl  pak  zvolen  za  člena  říšského  regentstva. 
Když  se  rozešel  »kusý  parlament*  (Rumpf- 
parlament),  S.  odebral  se  do  Švýcarska. 
V  záři  1851  byl  pro  svou  politickou  činnost 
in  contumaciam  odsouzen  k  doživotnímu 
pobytu  v  káznici.  Od  r.  1851  žil  v  Curichu, 
účastně  se  rozličných  průmyslových  podniků. 
Utopil  se  při  koupání  v  jezeře  Walensee 
r.  1860.  V  Murgu  oyl  mu  r.  1862  postaven 
pomník.  Kromě  příspěvků  do  ROnneových 
»Verfassung  und  Verwaltung  des  preussi- 
schen  Staats«  a  jiných  prací  napsal:  Das 
preussische  Staatsrecht  (Vrat.,  1844,  2  d.); 
GeschichtHches  Uher  die  preussische  Immediať 
Justi^-Exa m inationskom m  ission  (Ber  1 . ,  1855); 
Don  Quichotte  der  Legitimitdt  oder  Deutsch- 
lands  Befreier  (Curich,  1859).  Srv.  Jacoby, 
Heinrich  S.  (Berl..  1865.  2  d.). 

3)  S.  Gustav,  chirurg  ném.(*  1824  v  Darm- 
stadte —  1 18*76  v  Heidolberce).  Působil  nej- 
prve jako  vojenský  chirurg,  načei  po  ná- 
vštěvě Jobertovy  kliniky  r.  1851—62  v  Paříži 
zřídil  s  několika  přáteli  soukromou  nemoc- 
nici v  Darmstackě,  ve  kteréž  zdokonalil  Jo- 
bertovu  methodu  operováni  píŠtělů  pochvo- 
měchýřových.  Na  základě  úspěchů  operač- 
ních stal  se  r.  1861  prof.  v  Roztokách,  r.  1867 
pak  v  Heidelberce,  kdež  věnoval  se  hlavně 
chirurgii  ledvin.  Ve  válkách,  které  v  těch 
dobách  vedlo  Prusko  a  Německo,  byl  vždy 
činný  jako  chirurg  v  reservních  nemocnicích. 
Hlavni  jeho  práce  liter,  jsou :  Ueber  die  Opera- 
iion  der  Blasenscheidenfisteln  durch  die  blutige 
Naht  und  Bemerkungen  uher  die  Heilung  der 
Fisteln,  Spalten  und  Defecte^  welche  an  anderen 
Kórpertheilen  vorkommen  {1S62)\  Chirurgie  der 
Nieren  (I.  díl  1871,  II.  díl  1876);  MiUeilungen  ' 
aus  der  chirurg.  Klinik  ^u  Rostock  (1867,  2  sv.). 

4)  S.  Emma,  roz.Couvely.  spisovatelka 
něm.  (♦  1848  v  Braunfelsu  u  Wetzlaru).  Pro- 
vdala se  za  nakladatele  S-a  ve  Štutgartě, 
s  nímž  však  potom  dala  se  rozvésti.  Píše 
pode  jménem  E.  Vely  a  žije  v  Berlíně.  Kromě 
přečetných  románů,  no  velí  a  povídek  se- 
psala biografické  dílo  Her\og  Karl  van  Wúrt- 
temherg  u,  Fran\iska  v.  Hohenheim  (Štutg., 
1875,  3.  vyd.  1876). 

5)  S.  ben  Jochai  viz  Simeon  5). 
Simon  [-m6n]:   1)  S.  Richard,  theolog 

a  učenec  franc.  (♦  1638  v  Dieppe  —  f  1712 
t.),  obíral  se  hlavně  studiem  bible  a  litera- 
tury rabbinské.  Nejčelnější  jeho  dílo  jest 
Chistoire  critique  du  Vieux  Testament  (1678), 
pokus  to,  vědecky  rekonstruovati  literární 
dějiny  Židovské.  Spis  byl  přičiněním  jesuitů 
potlačen,  nicméně  rozšířil  se  vydáními  tajně 
v  Nizozemsku  tištěnými.  Jiná  z  jeho  prací 
jest  Vhistoire  critique  des  principaux  commen- 
tateurs  du  Nouveau  Testament  (1693)  a  franc. 
překlad  Nového  zákona.  V  dějinách  věd 
historických  náleží  mu  zásluha,  že  zahájil 
vědeckou  kritiku  bible.  Srv.  H.  Margival, 
Essai  sur  Richard  S.  ct  la  critique  bibiique 
au  XVlle  siécle  (Pař.,  1900). 

2)  S.  Jules  Francois  Suisse,  fílosof 
a  státník  franc.  (*  1814  v  Lorient  —  f  1896 


v  Paříži),  byl  prof.  filosofie  na  normální  &kole 
v  Paříži;  od  r.  1839  supploval  po  12  let  na 
Sorbonně  Coosina.  R.  1848  zvolen  byv  do 
shromáždění  ústavodámého  přidržel  se  zde 
mírné  strany  republikánské.  R.  1851  prote- 
stoval proti  státnímu  převratu  a  uchýlil  se 
na  nějakon  dobu  do  soukromého  života,  ai 
zase  r.  1864  zvolen  byl  do  aboru  zákono- 
dárného. Po  4.  září  1870  byl  členem  vlády 
národní  obrany  a  až  do  r.  1873  ministrem 
vyučováni;  r.  1875  zvolen  doživotním  sena- 
torem  a  členem  franc.  akademie,  stal  se  r.  1876 
předsedou  ministeria,  v  kterémž  úřadě  se- 
trval až  do  květ.  1877,  kdy  vlivem  klerikál- 
ním  za  vládv  Mac  Mahonovy  byl  odstraněn. 
I  jako^politik  i  jako  fílosof  byl  S.  muž  zásad 
svobodomyslných,  ve  svých  řečech  i  spisech 
skvělý  stilista.  Svými  spisy  náleží  k  ideali- 
stickému směru  Cousinovu.  Napsal:  fíistoire 
de  Vécole  ď Alexandrie  (Paříž,  1844—45,  2  sv.); 
La  mort  de  Socrate  (1853);  Le  devoir  (1854); 
La  religion  natureile  (1856);  La  Uberte  de 
conscience  (1867);  La  peine  de  mort  (1869); 
La  réýorme  de  Penseignement  secondairellB74)\ 
Souvenirs  du  4  Septembre  (1874);  Le  gouver- 
nement  de  Thiers  (1871);  Dieu,  patrie.  Uberte 
(1883);  Victor  Cousin  (1887);  Nos  hommes 
d* Etat  (iSS7)\  Mignet,  Michelet,  Henrí  Martin 
(1889);    La  femme  du  XXe  siécle  ^1891)  a  j, 

3)  S.  Edouard,  spis.  franc.  (*  1824  v  Ber- 
líně —  -j-  1897  v  Paříži),  věnoval  se  původně 
kupectví.  R.  1846  usadil  se  v  Paříži  a  vě- 
noval se  studiu  řeči  a  literatury  franc,  po- 
zději pak  studoval  politické  poměry  zahra- 
niční, zejm.  německé.  Od  r.  1872  do  r.l891 
redigoval  časopis  >Mémorial  diplomatique«. 
V  četných  svých  spisech  zpravoval  Fran- 
couze o  politických  poměrech  Němeclra  a 
Rakouska.  Z  nich  vynikají:  Vempereur  Guil^ 
laume  et  son  regne  (Pař.,  1886);  Histoire  du 
prince  de  Bismarck  (t.,  1887);  Vempereur 
Frédéric  (t.,  1888);  Vempereur  GuiUaume  /A 
(t.,  1889)  a  j.  Četné  spisy  jeho  přeloženy 
do  angličtiny  a  němčiny. 

Slmose  il  Oronaoa  viz  Cronaca. 

gimonénko  Grigorij  Feodorovič,  ná- 
rodohospodář rus.  (*  1838),  vzdělal  se  na 
universitě  moskevské  a  již  jako  student  vy- 
dal studii  Abolicioniím  i  ahoUcionisty,  Z  té 
doby  pocházejí  též  jeho  dissertacc  ÓbiČestvo, 
fosudarstvo  i  právo  s  točki  \rénija  xakonop 
narodnago  choyajstva  (Moskva,  1870)  a  O  no- 
véjšich  téorijach  policejskago  gosudarstva 
i  o  sovremennom  upadké  Franciji  (Varš.,1872). 
Od  r.  1870  jest  profes,  národ,  hospodářství 
a  statistiky  při  univ.  varšavské.  Jeho  studie 
Sravnitiljnaja  statistika  Carstva  Poijskago 
i  dr,  jevropejskich  stran  (t.,  1878)  a  jmenovitě 
O  Carstvé  Poljskom  sravnitéljno  s  Poinaňju 
i  Galicijej  (t.,  1878),  ve  kterých  dokazuje 
stálý  národohosp.  rozvoj  ruského  Polska 
od  agrární  reformy  r.  1864,  vyvolaly  bouři 
nevole  v  polském  tisku.  Nepříjemnosti  z  toho 
vzniklé  vylíčil  spisovatel  v  díle  Očerki  Pri- 
vislaňja  (Moskva,  1897).  Od  r.  1888  jest  re- 
daktorem >Trudfi«  varš.  statistického  komi- 
tétu.   Z   ostatních  jeho   prací  jmenujeme: 


Simonič  —  Simónidés. 


18S 


O  dvi{eniji  nasetenija  ^a  potlidnij  2ylttnij 
period  y  ^ii^.  Qirs/vtf  Po/.  (Varš.,  1895);  Sraih- 
nitéljnaja  siatistika  \arabotkov  i  prodovoljstvija 
v  désfati  gub,  Carstva  PoL  (t.,  1897);  Politi- 
českaja  damomija  u  jej  a  novéjiich  napravle- 
nijack  (t.,  1900);  Vyyoinyja  premiji  i  normi' 
ropka  sackamago  proi^vodstva  (t.,  1887) ;  Vino- 
vata-li  nauka  v  ošibkack  nasej  Jinansovoj  prak- 
tiki  i  \načenije  períodičeskoj  pečati  dija  přeď 
upre^dénija  jich  (t.,  1888).  PoslednČ  j  menované 
dvě  stndie  vydal  s  pseud.  Ekonomist.   Snk. 

Slmonló  Jan  Štěpán,  hrabě,  generál 
ms.  ř*  1792  v  Šibeníku  v  Dalmácii  —  f  ?)• 
V  doDě  fr.  okknpace  Dalmácie  r.  1807  vstoupil 
jako  kadet  do  pandurskébo  sboru,  t.  r.  stal 
se  adjutantem  generála  Delzous  a  ve  sboru 
maršála  Marmonta  účastnil  se  r.  1809  polní 
výpravy, jako  kapitán  illyrského  pěšího  pluku 
r.  1812  výpravy  do  Ruska,  kdež  byl  zajat. 
Po  pádu  Napoleonově  přestoupil  r.  1816  do 
armády  ruské.  Vyznamenal  se  pak  v  bojích 
proti  ČerkesĎm  a  jiným  nájodfirn  kavkáz- 
ským,  tak  že  již  r.  1826  jmenován  velitelem 
granátnického  pluku.  Ještě  t.  r.  vyznamenal 
se  ve  výpravě  proti  PerŠanům,  jež  potrvala 
i  v  letech  následujících.  S.  vyznamenal  se 
tu  hlavně  při  dobyti  Karsu  a  Erzerumu 
(1829).  Za  to  jmenován  byl  generál  majorem. 
R.  1831  odvolán  byl  s  bojiště  perského  do 
Petrohradu,  odkudž  r.  1832  odebral  se  jako 
plnomocný  ministr  ke  dvoru  perskému  v  Te- 
hcráně.  V  té  době  povýšen  byl  do  stavu 
hraběciho.  S-ovi  svěřena  byla  důležitá  misse, 
odstraniti  vliv  anglický  ode  dvora  perského 
a  získati  převahu  vlivu  ruskému.  Situace  ná- 
sledkem změny  na  trfině  byla  příznivá  a 
proto  poslání  Š-ovo  zdařilo  se  úplně.  Za  to 
angl.  vláda  proti  S-ovi  tolik  intrikovala,  že 
tento  raději  požádal  cara,  aby  ho  odvolal. 
R.  1838  skutečně  byl  odvolán  a  nastoupil 
zase  dráhu  vojenskou.  R.  1843  jmenován  byl 
generállieutenantem.  Carem  i  šachem  byl 
několikráte  vyznamenán. 

Simonldefl  Jan  (rodem  ze  Spišské  Va- 
laské  —  t  1708  v  Báňské  Bystřici),  ev.  kněz 
a   církevní  spis.  latinský  a  československý. 
Počátek  S-ova  veřejného  působení  spadá  do 
doby   krutého    pronásledování    protestantů 
v  Uhrách  za  krále  Leopolda  I.  S.,  sedm  let 
veda    gymnasium    v  Březně   a  zdráhaje   se 
mládež  vyučovati  podle  norem  koncilu  Tri- 
dentskcho,  r.  1674  byl  prešpurským  soudem 
odsouzen  do  žaláře  a  z  Leopoldova  po  roce 
od\eden  do  vyhnanství.  V  Itálii  unikl,  znovu 
byl  lapen  a  posléze  neapolskými  kupci  vy- 
koupen.   Se  spolutrpitelem  svým,  krajanem 
Masnikem  čili  Masnitiem  procestoval  Itálii, 
Švýcary  a  Švédsko  a  pobyl  v  Jené  a  ve  Vi- 
temberce.  Když  S.  vrátil  se  domů,  zvolili  jej 
za  slovenského  kazatele  v  B.  Bystřici,   kde 
zemřel.    Latinské  spisy  S-ovy,  jako  na  př. 
CoUegium   apostolico-lutheranum   (Vitcmberk, 
1677)     nebo    Studium    catecheticum    (Levoč, 
1669)  a  j.,  jsou  polemicky  dogmatické;  české, 
jako  Vysvětleni  křesťanského  učení  podle  po- 
řádku   malého    katechismu    sepsané    (Žitava, 
1704),  nesou  se  týmže  směrem.    Srv.  Alex. 


Lombardiniův  Slovenský  Plutarch  (>Slov. 
Pohřadyc,  VII,  1887,  176).  Včk. 

Slmónldéi:  1)  S.  (Sémónidés)  z  Amor- 
gu,  řec.  básník  lyrický.  Pocházel  z  ostrova 
Samu;  kol.  r.  650  př.  Kr.  vedl  samskou  ko- 
lonii na  ostrůvek  Amorgos,  kde  se  též  u&adil. 
Z  jeho  iambů  jsou  mimo  menši  zlomky  za- 
chovány dva  zlomky  delší.  V  jednom  liči 
pessimisticky  špatný  osud  Člověka,  v  dru- 
hém povahy  žen,  a  to  tak,  že  jednotlivé  je- 
jich vlastnosti  odvozuje  z  charakteristických 
vlastnosti  zvířat,  z  nichž  podle  jeho  podáni 
povstaly.  Zlomky  jeho  poesie  sebrány  jsou 
v  díle:  Bergk,  Poětae  lyrici  graeci,  sv.  II. 
Srv.  >Neue  Jahrb.  f.  d.  klass.  Altertum«, 
1898,  str.  504  si.  (Fick).  KM. 

2)  S.  z  Ke  a,  slavný  řec.  básník  lyrický. 
Pocházel  z  města  lulis  na  ostrově  Keu  a  žil 
asi  v  1.  566—468  př.  Kr.  Otec  jeho  slul  Leó- 

Crepés.  Od  Peisistratovce  Hipparcha  pozván 
yv  do  Athén,  žil  tam,  těše  se  veliké  váž- 
nosti, až  do  smrti  svého  příznivce   r.  514, 
kdy  odešel  do  Thessalie  a  zdržoval  se  tam 
na  dvorech  Aleuovcův  a  Skopovců.    Žil  ve 
slavné   době   válek    řeckoperských ,    jejichž 
hrdiny  oslavoval  ve  svých  básních.    S  The- 
mistokleem  žil  v  přátelském   poměru.   Po- 
slední léta  svého  života  ztrávil  na  dvorech 
Hieróna  syrakuského   a  Théróna  akragant- 
ského  na  Sicílii.    O  jeho  nadání  politickém 
svědčí,  že  dovedl  urovnati  spor  obou  těchto 
vládců,  z   něhož  snadno   mohla  vzniknouti 
válka.  Jsa  uhlazeným  a  dvorným  společní- 
kem, uměl  se  pohybovati  v  nejvyšších  kru- 
zích a  žil  též  v  důvěrném  přátelství  s  nej- 
znamenitějšími osobami  měst  sicilských.  Ze- 
mřel, jak  se  zdá,  v  Syrakusách,  kde  stál  též 
I  jeho  pomník.  S.  náleží  k  nejslavnějším  bás- 
I  níkům  řeckým ;    ve  všech  skoro   odvětvích 
I  lyriky  podal  díla  stejně  mistrovská.   Zvláště 
!  vynikaly  jeho  elegie,  thrény  čili  zpěvy  ža- 
lostné, v  nichž  dovedl  buditi  hlubokou  sou- 
strast, jež  však  nedrtí,  nýbrž  vzpružuje  a  po- 
;  vznáší,  a  epigraramy,  které  vyznamenávaly 
I  se  prostotou  výrazu,  stručností  a  vtipnosti. 
!  Mimo  to  skládal  dithyramby,  hymny,  paiany 
a  cpinikia;  zvláště  tato  f)Oslední  nabyla  jím 
i  vynikajícího  významu  litcrárniho.   Jim  jakož 
i  Pindarem  dostoupila  lyrika  řecká  vrcholu; 
S.  neměl  sice  myšlenkové  hloubky  a  vyso- 
kého vzletu   Pinaarova,  ale  za  to  vyzname- 
nával se  pečlivostí  i  velikou   obratností  vý- 
razu. Nechtěl  tak  poutati  velikolcpými  my- 
šlenkami, jako  spíše  iklivostí  přednesu.  Staro- 
I  věká  svědectví  o  povaze  jeho  poesie  shodují 
se  s  rázem  zachovaných  zlomků,  v  nichž  jeví 
se  duchaplnost  a  vtipnost,  spojená  s  jedno- 
duchostí, půvab  řeči  a  libozvučnost  rhythmů. 
Poesie  jeho  vynikala  též  filosofickými  refle- 
xemi.   Z  obsáhlé  jeho  tvorby  zachován  jest 
poměrně  skrovný  počet  zlomků,  čemuž  tím 
více  se  musíme  diviti,  uvážíme-li,  že  těšil  se 
neobyčejné  oblibě   a  že  dobyl  56  vítězství 
i  v  básnických  závodech.  Ovšem  bylo  mu  též 
vyčítáno,  že  vyhledával  přízně  bohatých  a 
mocných  a  že  on  první  provozoval  své  umění 
k  objednávce  a  za  mzdu  bez  ohledu  k  pra- 


Í66 


Siťnonie  —  Simonstown. 


vým  zásluhám.  Dftleiito  jest  též,  že  do  písma 
řeckého  zavedl  dlouhé  samohlásky  97  a  o, 
které  u  jeho  iónských  krajanů  byly  již  tehdái 
obvyklé.  Mimo  jiné  bohaté  dary  ducha  měl 
též  podivuhodnou  pamět,  která  ani  ve  stáři 
neochabla;  proto  mu  bylo  přičítáno  vynale- 
zeni umění  paměti  (mnémonika).  Když  totiž 
jednou  se  sřitila  hodovní  síň  právě  ve  chvíli, 
kdy  z  ní  S.  na  chvíli  vyšel,  a  pohřbila  ve 
svých  ssutinách  všechny,  dovedl  příbuzným 
jejich  přesně  udati,  kde  který  z  nich  seděl, 
ač  mrtvoly  jejich  byly  velice  zohaveny.  Po- 
věst tato  uvádí  se  ve  spojeni  se  slavností, 
pořádanou  na  počest  vítěze  ve  hrách,  jemuž 
S.  složil  oslavnou  báseň.  Poněvadž  však  po- 
lovici básně  té  věnoval  Dioskurům,  dal  mu 
vítěz  jen  polovid  smluveného  obnosu,  za 
druhou  polovici  aby  prý  žádal  Dioskury. 
A  ti  se  mu  vskutku  odvděčili.  Uprostřed 
hostiny  bylo  S-ovi  oznámeno,  že  dva  jinoši 
na  koních  přeji  si  s  ním  mluviti;  jinochův 
těch,  vyšed  ven,  sice  nenalezl,  ale  v  tu  chvíli 
sřitila  se  síň  a  on  tak  zachráněn;  byli  prý 
to  Dioskurově.  Zlomky  jeho  poesie  sebrány 
jsou  u  Bergka,  Počtae  lyrici  graeci,  díl  III. 
Srv.  Wilamowitz,  S.,  der  Epigram matiker 
(^G6ttinger  Nachr.c,  1897,  str.  306—325); 
Wilhelm,  Simonideische  Gedichte  (>Jahres- 
hefte  d.  ósterr.  Instituts«,  1899);  Hauvette, 
De  Tauthenticité  des  épigrammes  de  S.  (Pa- 
říž, 1896).  KM. 

Šimonle  viz  Svatokupectví. 

Simonlfl  [-ni]:  1)  S.  Eugěne,  sochař  belg. 
(♦  1810  v  Lutichu  —  ,t  11-  ícc  1882  v  Brus- 
selu).  Vzdělával  se  na  kreslířské  škole  lutiš- 
ské,  od  r.  1829  pak  v  Římě  u  Kesselse  a 
Carla  Finelliho,  vrátil  se  r.  1836  do  Lutichu, 
kde  stal  se  professorem  akademie.  Záhy  pře- 
sídlil se  do  Brusselu  a  byl  r.  1863  jmenován 
ředitelem  tamní  akademie.  Hlavní  jeho  díla 
jsou  obrovská  bronzová  socha  Bohumíra 
T  Bouillonu  (na  koni),  postavená  r.  1848  na 
Pláce  Royale  v  Brusselu,  sochy  geologa 
André  Dumonta,  Philippa  Maria  v  Lutichu  a 
krále  Leopolda  I.  v  Monsu.  Z  allegorických 
a  genrovitých  prací  vynikají:  Bakchos  s  tyg- 
rem] Hoch  bránici  kralika  před  psem;  Bojov- 
ník a  Nevinnost.  F.H-s. 

2)  S.  Empis  viz  Empis. 

gimonoieki  (Šimonoseki,  Akamaga- 
seki),  příst,  město  v  jz.  cípu  japanského 
ostrova  Hondo,  při  úžině  t.  jm.,  jež  dělí  je 
od  ostrova  Kiušiu  s  protilehlým  přístavem 
Modži,  na  340  7'  s.  š.  a  131<*  1'  v.  d.  Gr., 
kon.  stan.  trati  S. -Tokio,  má  42.786  oby  v. 
(1899).  Skládá  se  skoro  jen  z  jedné  ulice, 
vinoucí  se  mezi  mořem  a  příkrými  kopci, 
ale  přístav  má  znamenitě  chráněný  a  3  ma- 
jáky opatřený.  Dovoz  činil  r.  1900:  4*97  milí. 
(hlavně  cukru,  bobů,  rýže,  kolejnic),  vývoz 
6*59  milí.  jenův  (uhlí,  rýže,  bavlna  a  bavln, 
látky).  Následkem  nepřátelského  počínání 
obyvatelstva  proti  cizím  lodím  bylo  r.  1864 
spojeným  loďstvem  anglickým,  hollandským, 
francouzským  a  severoamerickým  bombardo- 
váno a  z  větší  části  zničeno.  R.  1889  byl  pří- 
stav jeho  otevřen  cizímu  obchodu.  Po  válce 


čínsko-japanské  byl  tu  17.  dub.  1895  pode- 
psán mír,  jímž  uznána  nezávislost  Korey, 
Čína  postoupila  Japanu  Formosu,  ostrovy 
Pescadores  a  poloostrov  Liaotongský  ai 
k  40.  rovnoběžce,  zajistila  mu  válečnou  ná- 
hradu 200  milí.  taelů,  slíbila  otevříti  světo- 
vému obchodu  další  4  přístavy  a  vejiti  s  Ja- 
panem v  obchodní  smlouvu.  Avšak  na  nátlak 
Ruska,  Francie  a  Německa  Japan  zřekl  se 
za  přiměřenou  peněžní  náhradu  poloostrova 
Liaotongského. 

gimonov:  1)  S.  Ivan  Jakovlevič,  plu- 
kovník, jenž  vyznamenal  se  obranou  Jajického 
gorodka  (Uralska)  proti  značné  přesile  vojsk 
Pugačeva,  odrážeje  půl  čtvrtá  měsíce  zou- 
fale jejich  útoky  (od  30.  pros.  1773  do  15.  dub. 
1774),  až  gen.  Mansurov  porazil  povstalce  a 
pevnost  osvobodil. 

2)  S.  Ivan  Michajlovič,  astronom  rus. 
(♦  1794  —  t  1855),  vzdělal  se  v  Astrachani 
a  v  Kázaní,  kde  později  byl  professorem. 
Pozoroval  kometu  r.  1812  a  v  1.  1819—21 
účastnil  se  plavby  kolem  světa  na  lodi  >Vo- 
stok«  (s  Bellinghausenem  a  Lazarevem),  při 
čemž  konal  cenná  pozorování  vědecká.  R.  1833 
založil  observatoř  v  Kázaní  a  od  r.  1842  vy- 
dával s  Ljapunovem  její  letopisy.  Nejcen- 
nější jeho  práce  vztahují  se  ke  studiu  zem- 
ského magnetismu,  jako:  Sur  le  magnetisme 
terrestre  (1836);  Recherches  sur  Vaction  ma- 
gnétique  de  la  Terre  (1845).  Některé  z  jeho 
prací  vydány  též  v  něm.  překlade.  Uvádíme 
ještě:  Astrám,  i  fi\ič.  nabljuáénija  vo  vremja 
putéiestvija  okolo  svita  na  íljupé  *Vostok< 
(1828);  Sur  la  température  des  deux  hémi* 
sphéres  a  pod.  Od  r.  1829  byl  dopis,  členem 
petrohr.  akademie  a  od  r.  1847  rektorem 
kazanské  univ. 

3)  S.  Matvěj  Térenťjevič,  ethnograf 
malorus.  (*1823),  studoval  na  univ.  kijevské 
a  byl  smírčím  soudcem.  Vydal  sborník  malo- 
ruských  přísloví  Ukrajinski  prika\ki^  rozdě- 
lený podle  obsahu  (víra,  Bůh,  hřích,  půst  a 
pod.)  a  opatřený  pěkným  ukazatelem  věc- 
ným. Srv.  Pypin,  Istorija  rus.  etnografiji. 

Slmoni  [sájm'ns]  Menno  viz  Menno. 

gimonsfeld  Henry  (*  1852  v  Mexiku), 
dějepisec  něm.,  studoval  v  Mnichově  a  Go- 
tinkách,  r.  1878  habilitoval  se  jako  soukr.  do- 
cent dějin  na  universitě  v  Mnichově,  kdež 
byl  r.l898  jmenován  professorem  mimořád- 
ným. Obírá  se  hlavně  italskými  dějinami  a 
proto  podnikl  též  několik  studijních  cest  po 
Itálii.  Z  jeho  četných  prací  nejvíce  vyniká: 
Der  Fonáaco  dei  Tedeschi  in  Venedig  uná  die 
áeutsch-venetian.  Hanáelshe^iehungen  (Štutg., 
1887,  2  sv.);  dále:  Andreas  Dandolo  u.  setne 
Geschíchtswerke  (Mnich.,  1876);  Venetianitche 
Stuáien  /.:  Das  Chronicon  Altinate  (t.,  1878); 
Die  Deutschen  als  Kolonisatoren  in  der  Ge- 
schichte  (Hamburk,  1885)  a  j.  Účastnil  se  též 
vydávání  >Monumenta  Germaniae«. 

Simonstown  [sájm'nstaun],  přístavní  m. 
v  britské  Kapské  osadě,  20  km  scv.  od  mysu 
Dobré  Naděje,  spojeno  drahou  s  Kapským 
městem,  má  3576  obyv.  (1891),  z  nichž  1384 
barevných;  pevnost,  maják,  loděnice,  vojen. 


Simony  —  Simplon.  187 

a  námof.  nemocnice.  Přistav  jeho  je  známe-   tučni  a  historická  práva  koruny  Svatoště- 
nité  chráněn  proti  všem  větrům.  '  pánské,  pro  narovnáni  s  Chorvatskem  a  na 

Slmoiiy:  1)S.  Friedrich,  geograf  něm.  každém  místě  vystupoval  proti  utiskováni 
(*  1813  v  Hrochově  Týnci  u  Pardubic  —  maďarštiny  němčinou.  Jako  poslanec  ziskal 
t  1896  v  St-Gallen  ve  Štýrsku).  Studoval  si  význačné  misto  v  parlamentě  a  oblibu 
přírodní  vědy  na  univ.  ve  Vídni  a  věnoval  |  u  voličstva.   R.  1865  znovu  byl  zvolen  po- 


se  zejména  studiu  Alp.  R.  1848  stal  se  ku- 
stodem zem.  musea  v  Celovci,  r.  1850  sekčním 


slancem  ve  svém  volebním  okrese,  r.  1869 
zvolen  poslancem  ve  volebním  okrese  Nagy- 


geologem  při  říšském  geol.  ústavě  ve  Vídni,  Szalontě.  Když  r.  1875  sestavován  kabinet 
r.  1851  profes,  zeměpisu  na  universitě  tamže.  Wenkheim-Tiszfiv,  bylo  S-mu  nabídnuto 
Hlavní  jeho  dílo  jest:  Das  Dachsteingebiet,  křeslo  ministra  orby  a  obchodu.  S.  křeslo 
eingeagraphischesCharakterbildausdenósterr.  to  přijal.  Na  jaře  r.  1876  přestal  býti  mi- 
Nordalpen  (Vid.,  1889 — 95  s  velikým  atlasem  nistrem  a  vstoupil  zase  do  parlamentu  do 
o  132  listech).  Vedle  toho  vydal:  Wanď  řad  opposičních.  Jediný  z  ministerských  kol- 
taMeau  der  Gletscherphaenomeni  (t.,  1882)  a  légů  vystoupil  r.  1877  proti  Tiszovi,  proti 
spolupracoval  v  Hoelzelových  >Geograph.  jeho  nekonstituční  demissi.  R.  1885  byl  po- 
Chanúcterbilderc,  nehledě  k  četným  článkdm  volán  na  doživotí  do  tabule  magnátů.  Ťbk. 
v  odborných  časopisech.  Srv.Penck,  Friedrich  Simoradz,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  Bílsko, 
S.  Leben  und  Wirken  eines  Alpenforřchers  okr.  a  pš.  Skočov,  fara  D^bowiec;  75  d., 
vVíd.,  1898).  ,  658  obyv.  pol.  (1900),  škola. 

2)  S.  Oskar,  mathematik  něm.  (*  1852).  !  Simofl  Eustathios,  státník  řec.  (*  1804 
Studoval  na  universitě  ve  Vídni,  kde  byl  ;  v  íaniné  —  t  1878  v  Athénách),  studoval 
povýšen  na  doktora  filosofie  a  stal  se  pak  |  v  Řecku  a  v  Itálii,  věnoval  se  státní  službě 
profes,  mathematiky  a  theoretické  mecha-  |  v  řeckém  ministerstvě  financí,  byl  dvakráte 
niky  v  Mariabrunně,  r.  1875  docentem  na  ministrem  tohoto  oboru  (1859  a  1868),  r.  1872 
univ.  vídeňské.  Nyní  jest  řád-  prof.  mathem.  pak  stal  se  vyslancem  v  Cařihradé.  Jeho  zá- 
a  fysiky  na  vídeňské  vysoké  škole  země-  sluhou  zlepšen  poměr  Řecka  k  Turecku.  Byl 
dělské.  Mimo  četné  práce  roztroušené  po  dobrým,  nesobeckým  politikem,  který  snažil 
odborných  časopisech  z  oboru  počtu  dů-  se  zavésti  řádný  ústavní  život  v  Řecku.  Byl 
chodového  a  procentového  a  zejména  o  to-  též  literárné  činný.  Vydal  dialogy:  O  moci\ 
pologii  vydal  samostatně:  Lósung  d,  Auýgabe  \  O  spravedlnosti]  O  víře. 
in  einem  ringfórmig  gescMossenert  Band  einen  '  Simplez,  lat.,  jednoduchý,  prostý. 
Knoten  xu  machen  (Vid.,  1881);  Neue  Thnt- \  SImplioiíulimilS  viz  Grimmelshausen. 
sachen  aus  d.  Gebiete  der  Topologie  (z  > Mathem. :  Simplioins  svatý,  papež  (od  r.  468  do  483). 
Annalen«,  sv.  19);  fíáchen^  die  aus  ringjórmig  •  Měl  spory  s  císařem  východoříra.  Lvem,  ježto 
geschiossenen  knotenjreien  Bándern  durch  in  ,  nechtěl  uznati  povýšení  stolice  cařihradské 
sich  selbst  lurůckkehrende  Lange schnitte  er^eugt  na  druhý  stupeň  v  církvi  před  stolicí  v  Alex- 
i»erden  (Vid.  1882V,  Gebilde,  welche  aus  kreu:^' ^  d^ndui  a  v  Antiochii.  Naopak  chtěl  mono- 
fórmigen  Fláchen  durch  paarweise  Vereinigung  (ysitských  sporů  na  Východě  užiti  k  obsa- 
ihrer  Enden  in  sich  selbst  lurúckkehrende  zení  těchto  dvou  stolic  biskupy  orthodox- 
Schnitte  entstehen  (t.,  1884).  :  nimi.  Jeho   památka   světí   se  2.  břez.  Jeho 

Slmonyi  [šimoňi]:  1)  S.  Ernó, dějepisec  18  psaní  vydal  Wenzlowsky  v  >Briefe  der 
a  politik  maď.  (♦  18.  pros.  1821  v  Nitře  —  Pápste*,  sv.  6.  (»Bibliothek  der  Kirchen- 
t  28.  břez.  1882  ve  Rjece).  Byl  před  r.  1848  vater*,  Kempt.,  1879). 
stoličním  soudcem  v  Uhrách,  účastnil  se  SimpUflkaoe,  z  lat.,  zjednodušení, 
revolučního  hnutí  r.  1848  a  po  udušení  bouří  SimpUklos,  peripatétický  filosof  řecký, 
r.  1849  odstěhoval  se  do  Hamburka.  Žil  ně-  pocházející  z  Kilikie  (*  okolo  500  po  Kr.), 
jaký  čas  v  Londýně  a  procestoval  Itálii.  ,  učil  v  Athénách  a  Alexandrii.  Když  pak 
R.  1859  stal  se  kapitánem  uherské  legie,  i  r.  529  zavřena  byla  k  rozkazu  Justiniána  I. 
tehdy  v  Itálii  se  utvořivší.  Za  svého  pobytu  filosof,  škola  v  Athénách,  odebral  se  do  Persie, 
v  cizině  shromáždil  listiny  k  dějinám  Uher,  kdťž  byl  od  Chosrua  vlídné  přijat.  R.  532 
které  pak  r.  1859—62  byly  vydány.  R.  1867  vrátil  se  do  Athén,  kdež  vyučoval  a  zemřel, 
vrátil  se  do  vlasti  a  stal  se  v  říšském  sněmu  Psal  kommentáry  ke  spisům  Aristotelovým 
vidcem  nejkrajnější  levice.  O  kategoriích' Bcnátkv,  1499, 1641  \  Deanima 

2)  S.  Lajos,  státník  maďarský  (♦  1824  |  (Berl.,  1882),  De  caeló  et  mundo  it.,  1894), 
v  Tamopoli).  Pocházel  ze  slavné  rodiny  dů-  '  Ó  fysice  {(.,  1882  —  95,  2  sv.);  kommentoval 
stojnické.  Studoval  práva  v  Košicích  a  r.  1848  též  Epiktétovo  Encheiridion  (Lip.,  1800, 2  sv.) 
byl  zvolen  v  okrsku  Jen6  poslancem  na  sněm  Naležel  mezi  odpůrce  křesfanstvi. Jeho  tvrzení, 
zemský.  Účastnil  se  revoluce  maďarské  a  byl  že  svět  povstal  z  prahmoty  ovládané  živel- 
v  řadách  GOrgeiových  u  Világose.  Po  pře- !  nimi  duchy,  mčlo  nemalý  vliv  na  učení  stře- 
konání  maďarské  revoluce  byl  uvězněn  v  pev-  :  dověké  alchymie. 

nosti  Temešvárské.  Propuštěn  byv  neúčastnil  Simplon  lital.  Sempione),  důležitý  alpský 
se  veřejného  života.  Teprve  r.  1861  kandi-  průsmyk,  vedoucí  ve  výši  2010  m  rneii  Al- 
doval  a  byl  2.  dub.  1861  zvolen  na  zemský  pami  Lepontskými  a  Penninskými,  ve  švýcar. 
sněm  peštský  v  témž  volebním  okrese  jako  kantoně  valiském,  prostředkuje  spojení  mezi 
r.  1848.  S.  byl  dobrý  řečník,  bezohledný  Lombardií  údolím  řeky  Toče  a  švýcarským 
energický   muž.   Horoval   pro  vládu  konsti-   údolím    Rhóny.    Silnice    simplonská    náleží 


Simplonský  tunnel  —  SimpsoDovo  pravidlo. 


188 

k  nejstarjim  silnicím  alpským,  bjvii  iříiena 
jií  r.  106  po  Kr.iaSeplimiaSevCTa.  Vr.lSOO 
ai  1806  Napoleon  I.  nákladem  18  milí.  fr. 
ibudoval  tu  silnici  8— 10 miirokoa,  Wl,km 
dlouhou,  která  má  prfimémé  stoupáni  3'/, '/•■ 
Při  stavbč  ifiienobylo  ĎllvĚlIichamenSích 
mostfi,  7  galerii,  20  ochranných  chyií.  Ve 
výši  2005  m  ibudován  byl  r.  1B2S  od  mnichQ 
bernardských  hospic,  kde  bývá  roČnč  za- 
opatřeno na  16.000  cestujících.  Cesta  poitou 
z  Briegu  na  sev.  straně  do  DomodOMOly 
naj.stranétrváSVí  hod.  Zanedlouho  usnadni 
kommunikaci  simplonská  dráha,  pro  nilE 
buduje  se  tunnel. 

Slmplonaký  tunal,  té  doby  aejdelSi 
(19.770  tli),  slouliti  bude  spojem  ieleznice 
jursko- BÍmplonské  i  údol!  rhAnského  u  Briegu 
veSvýcaiskuseieleinicidomodossolsko-gra- 
vel  loňsko -no  var  skou  u  osady  iiellské  v  Itálii, 
vede  smírem  pKmým  pod  hibetem  alpským 
Monte  Leoně,  přes  ktetý  i  rozkain  Napo- 
leona 1.  v  1. 1800—06  iřizena  byla  silnice,  do- 
stupujíc! v  prfismyku  símplonském  2010  m 
n.  m.,  kdežto  tunnel  vystoupí  pouze  na 
;04'2  m  n.  m.;  zřízeny  budou  vlastně  dva 
tunnely  soubéiné  ve  vzdálenosti  17  m  od 
sebe,  kaidý  na  jedny  koleje,  které  uprostřed 
ae  spoji  jako  v  néjaké  stanici;  nyní  sestaví 
tunnel  na  koleje  strany  východní  a  zároveň 
itola  zpodová  tunnelu  druhého  tak  umísténá. 
aby  se  dala,  ai  toho  bude  třeba,  zvčtšitl,  aniž 
se  způsobí  překálky  dopraví.  Tímto  zp6- 
sobem  dosáhlo  se  inainenilých  výhod  sta- 
vebnich,  provozovacich  a  udriovacich.  Stavba 
zadána  podnikatelství  Brandt,Biandau  aspol., 
počata  r.  1898,  lhůta  stavební  smluvena  na 
5'/i  roku,  avšak  následkem  neočekávaných 
pFekáiek  (návalu  vody  a  j.)  prodloužena  a 
na  náklad  stavební,  původně  54,625.000  franků 
stanovený,  povolen  příplatek  3,897.250  franků. 
Pfí  vrtání  uiívá  se  vrtadel  Brandtových 
(v.  t.)  M. 

SlmpiOB  [simp3'n}:  1)  S.  Thomas,  ma- 
thematik  angl.  (*  20.  srpna  1710  v  Boswoithu 
v  hrab.  leícesterakém  —  t  14.  květ. 
1761  t.).  Provozoval  po  otci  svém  ře- 
meslo tkalcovské,  by  pomáhal  i  lvi  ti 
rodinu.  ZárovcA  sloulil  u  astrologa, 
který  vycvičil  si  ho  pro  prováděni  ní- 


thematic  (t.,  1752).  lest  autorem  pravidla  po 
nřm  zvaného  (vii  S-ovo  pravidlo), 

3)  S.  James,  generál  britský  (*  1792  ai 
t  1S68),  r.  1811  slouiil  pod  Wellinetonem 
ve  Španélsku,  r.  1838  byl  poslán  jako  plu> 
kovnik  do  Indie  a  vyznamenal  se  r.  1845  při 
vypraví  do  Beludlistánn.  R.  1846  vrátil  »e 
do  Anglie  a  r.  1851  byl  pov^ien  na  eenerál- 
majora.  Na  počátku  r .  1866  Dyl  příd£i  lorda 
Raglanovi,  veliteli  ve  válce  Krymské,  jako 
nejvyiUi  ubytovatel  a  po  smrti  Raglanovi 
[28.  čna  1656)  byl  povýíen  na  eenerálUeu- 
tenanta  a  jmenován  vrchním  věřitelem  voj- 
ska, ukázal  viak  záhy,  zejména  při  útoku  na 
Scvastopol  dne  8.  láFí  1656,  neschopnost 
takovou,  že  byl  jíž  16.  říj.  odvolán,  zároveň 
viak  povýien  na  generála,  oačei  se  odebral 
na  odpočinek. 

S)  S.  James  Young,  lékař  angl.  (•  1810 
v  Bathgate  —  t  18Í0  v  Edinburce).  Vystu- 
dovav za  pomčrů  dosti  trudných  lékafstvi 
v  Edinburce,  stal  se  tu  posléze  r.  1840  prof. 
porodnictví  a  gynaekologie.  Vynikal  jako 
neúnavný  badatel  i  spisovatel  a  jako  velmi 
hledaný  praktik  s  jménem  světovým.  Byl 
prvý,  kterýi  r.  1847  uii!  Mortonovy  narkosy 
aetherové  při  tčikém  porodu  a  zároveň  prvý, 
kterýž  po  mnohých  zkouikách  ke  konci 
téhož  roku  la  podobných  okol n oslí  uiil 
k  dosažení  beivédomí  chloroformu.  Mimo 
zdokonalení  rosmanitých  výkonů  gynaeko- 
logických  a  porodnických,  na  pi^.  i  iití  ran, 
sluší  zvláště  uvésti  t.  zv.  acupressuru,  pak 
jeho  zásluhy  o  zavedeni  nemocnic  podle 
systému  pavillonového  akonečně  četné  studie 
archaeologické.  Z  jeho  lilerárni  činnosti  buď* 
tei  uvedeny:  Anaeithesia;  or  tke  emplqyment 
of  chloroform  and  ether  itt  íurgery,  midwifeiy 
rte.  (1849);  Tht  aistttrtc  memoirs  and  contribu- 
lioai  edited  fy  Prietiley  and  Storer  {1855—56, 
2  sv.);  Aeupreuure,  a  neai  melhode  of  arre- 
sting  lurgieal  haemorrhage  and  of  aeetlera- 
ting  tke  healing  of  wounds  (1864). 

Slmpsoaovo  pravidlo  slouží  a)  k  vý- 


rozhodl  se  odebrati  se  do  Londýna. 
Učinil  tak  r.  1732  a  iivil  se  idc  soukro- 
mým vyučováním    mathematice,  pro- 
váděje   při    tom ,    když   bylo    nutno , 
i  řemeslo  tkalcovské.  Svými  pracemi 
mathematickými  upozornil  na  sebe  tak, 
že  r.  1743  jmenován  professorem  ma- 
thematíky  na  vojenské    akademii  ve 
Woolwichi.    Napsal :   Se<v   trealhe   of 
Jíujr/OM  (Lond.,  1737);   The  nature  and 
laais  of  chance  (t.,  1740);  The  doctríne  o/  an- 
ttuitiei  and  leversioni  (1.,  1743);  Malhemati- 
cal  dissertations  (t,,  1743);  Elements  of  plane 
geometry  (t.,  1747);   Trigonometry  plane  and 
tpherlcal  (t.,  1748);    Doctríne  and  apptication 
offiuxions  (t.,  17Ó0);   Selecí 


Č    3738.  SimptoUBva  pnTidJo 

počtu  ploch  jakkoli  ometených  a  fc)  k  vý- 
počtu krychlového  obsahu  pravidelných  těles. 
a)  Libovolnou  plochu  obrazce  tvaru  ABCD 
(vyobr.  č.  3738.)  lze  rozděliti  v  proužky  způ- 
sobem tim,  ie  jeho  délka  tc  lotděU  se  na 
sudý  počet  (2n)  dílů  délky  d.    Značí-li  K„ 


Simpulum  —  Sims. 


189 


i^i  . . .  iCte  délka  kolmic  sestrojených  v  těchto 
bodech  dělicích,  obdrží  se  plošný  obsah 
obrazce  P  pHbliíně  podle  vzorce: 

/>«|(a:o  +  4a:, +2íí:, +  4í:,+  ...  + 

2^3rM— 2  +  ^^a*  — 1  +  -^a*). 
b)  Těleso  omezené  dvěma  obrazci  v  rovno- 
běžných rovinách  rozdělí  se  na  sudý  počet 
(2if)  dilfi  o  stejné  délce  d  a  vypočtou  se 
plošné  obsahy  p^^  P\^  Pt,  Pt  "  - 1  P2n  jedno- 
tlivých řczft  rovnoběžných  s  krajními  rovi- 
nami. Krychlový  obsah 

d 
i^=3(/'o+4;ř.  +  2;?,+4p,  +  ...,+2;?2«~2  + 

4/>aii  — l  -^-p-in). 

JsoQ-li  plochy  p  celistvými  funkcemi  racio- 
nálními nejvýše  třetího  stupně  vzhledem  ke 
vzdálenosti  řezův  od  některého  bodu  pev- 
ného, stačí  vypočisti  pouze  střední  fez  p'  a 
přesný  krychlový  obsah  jest  dán  vzorcem 

^  —  ^(i^o  4-4/ +;>,), 

kdež  značí  v  celou  výšku  tělesa.  Podle  to- 
hoto vzorce  lze  počítati  krychlové  obsahy 
hranolu,  jehlanu,  komolého  jehlanu,  klínu, 
válce  plného  i  dutého,  kužele,  komolého  ku- 
žele, koule,  klínu  omezeného  jednou  plochou 
kulovou,  kulové  úseče,  kulového  pásu,  ro- 
tačního ellipsoidu,  paraboloidu  a  pásu  ro- 
tačního paraboloidu  a  prismatoidu.     Fka. 

Slmpuimi,  nabě racka,  slula  ve  starém 
Římě  okrouhlá  miska  s  dlouhým  držadlem, 
již  se  nabíralo  víno  z  měsidía  do  obětní 
mísy  (simpuvium)  k  libacím.  klk. 

Siinrock  Karl  Joseph,  básník  a  germa- 
nista něm.  (♦  1802  v  Bonne  —  f  1876  t.). 
Studoval  práva  v  Bonne  a  poslouchal  A.W. 
Schlegelovy  přednášky  o  písemnictví  a  ja- 
zyce, načež  se  odebral  do  Berlína  a  studoval 
u  Lachmanna  (1822).  Vstoupil  pak  jako  rc- 
ferendáf  do  státních  služeb  (1826).  Literárná 
započal  činnost  svou  převodem  Sibelungu 
(Berl.,  1827  a  velmi  často)  a  Hartmannova 
Der  arme  Hď/wr/cli  (Berl..  1830;  2.  vyd.  Heilbr., 
1S75)  a  sbírkou  romancí.  Za  báseň  Die  drei 
Farben.  pozdrav  revoluci  červencové,  odpykal 
propuštčnim  ze  státní  služby.  S.  zfistal  dvě 
léta  v  Berlině,  přesídlil  se  r.  1832  do  Bonnu, 
pracoval  literárné,  habilitoval  se  tam  na  uni- 
versitě a  dosáhl  r.  1850  řádné  professury 
staré  literatury  německé.  S.  je  výborný,  na- 
mnoze nepřekonaný  překladatel  staršího  pí- 
semnictví germánského.  Tu  vydal:  Zwan\ig 
Ueder  von  den  Nibelungen^  nach  Lachmanns 
Andeutungen  wiederhergestellt  (Bonn,  1840); 
Gedichte  Walt  her  s  von  der  Vogelweide  ÍBerl., 
1833,  2  sv.;  8.  vyd.  Lip.,  1894);  Wolframa 
z  Eschenbachu  Parcival  und  Titurel  (Štutg., 
1846;  6.  vyd.  1883);  Reineke  Fuchs  (Frankt., 
1845;  2.  vyd.  1847);  Rudolfa  Emžského  Der 
gute  Gerhard  von  Kóln  (t.,  1847;  2.  vyd.  1864); 
Die  Edda  (Štutg.,  1851 ;  10.  vyd.  1896);  Gott- 
frieda  Štrasburského  Tristan  und  Isolde  i  L\p., 
1855,  2  sv.;  2.  vyd.  s  pokrač.  a  zakončením 
básně  1875);  /Te/únKÍ  (Élberfeld,  1856;  3.  vyd. 
Ber!.,  1882);  Beowulý  (Stutg.,1859);  Der  Warť 


burgkrieg  (t.,  1858);  Lieder  der  Minnesinger 
(Elberfeld,  1857);  Freidanks  Bescheidenheit 
(Štutg.,  1867);  Loher  und  Maller,  román  ry- 
tířský (t,  1868);  Brantův  Narrenschiff  (BtrU 
1872)  a  j.  Dále  provedl  s  Echtermeyerem  a 
Henschelem  zkoumání  o  Quellen  des  Shakes- 
peare in  Novellen,  Mdrchen  und  Sagen  (Berl., 
1831,  3  d.;  2.  vyd.  Bonn,  1870,  2  d.),  k  če- 
muž se  druží  Italienische  Novellen  (Berl.,  1833; 

2.  vyd.  Heilbr ,  1877).  Z  vydáni  nejstarších 
sestavil:  Deutsche  Ko/Jts^wc/itfr  (Berl.,  1839-43; 
Frankf.,  1844—67,  13  sv.;  výbor  2  sv.  1869). 
Publikoval  Puppenspiel  vom  Doktor  Faust 
v  prvotné  podobě  (t.,  1846;  nové  vyd.  s  li- 
dovou knížkou  t.,  1875),  Heldenbuch  (Štutg., 
1843—49,  6  sv.,  Gudrun,  Nibelungy),  Dos 
kleine  Heldenbuch  (4.  vyd.  1884)  a  z  vlastní 
divinace  docelenou  a  vytvořenou,  látkově 
v  severské  Thidrekssaze  obsaženou  Amelun- 
genlied,  z  kruhu  Dětřicha  Bernského,  k  níž 
úvod  tvoří  báseň  Wieland  der  Schmied  (1835; 

3.  vyd.  Štutg.,  1851).  Z  ostatních  dél  uvá- 
díme převody  Shakespeareova  Makbetha 
(Štutg.,  1842)  a  některých  dramat  jeho  v  pře- 
klade řeč.  Dingelstedtově  (Hildburgh.,  1866 
až  1870);  Shakespeares  Gedichte  (Štutg.,  1876); 
Tegnérovu  Frithjofssage  (4.  vyd.  t.,  1883). 
Vlastni  básně  S.  vydal  v  Rheinsagen  aus  dem 
Afunde  des  Volkes  und  deutscher  Dichter  {Bonn^ 
1836;  10.  vyd.  1891);  samostatně:  Bertha  die 
Spinnerin  (Frankf.,  1853);  Legenden  (Bonn, 
1855;  3.  vyd.  1876);  Gedichte  (Lip.,  1844; 
nový  výbor  Štutg.,  1863);  Deutsche  Kriegs- 
lieder  (feerl.,  1870).  Prosou  napsal:  Handbuch 
der  deutschen  Mythologie  (Bonn,  1853 — 55; 
6.  vyd.  1887);  Altdeutsches  Lesebuch  (2.  vyd. 
t.,  1859);  Altdeutsches  Lesebuch  in  netideutscher 
Sprache  (Štutg.,  1854;  2.  vyd.  1884);  Maleri- 
sches  und  romantisches  Neuland  (4.  vyd.,  Bonn, 
1865).  Posléze  uveřejnil:  Die  deutschen  Spriclť 
wórter  (Štutg.,  1846;  4.  vyd.  Basilej,  1881); 
Deutsches  Kinderbuch  (Frankf.,  1848;  3.  vyd. 
1879);  Die  geschichtlichen  deutschen  Sagen 
(t.,  1850;  2.  vyd.  Basil.,  1886);  Die  deutschen 

Volkslieder  (Frankf.,  1851 ;  2.  vyd.  Basil.,  1887^: 
Deutsche  Sionaharýe  (Elbcrf.,  1857);  Die  Ni- 
belungenstrophe  und  ihr  Ursprung  (BonvíjlSSS^] 
Das  deutsche  Rátselbuch  ( 3.  vyd.  Frankf.,  1874 1; 
Deutsche  Weihnachtslieder  i  Lip.,  1859);  Deut- 
sche Mdrchen  řStutg.,  1864)  a  j.  Si  v.  Hocker, 
K.  S.  (Lip.,  1877 i;  DQntzcr.  Erinnerungen 
an  Karl  S.  (v  Pickově  »Monatsschrift  filr  die 
Geschichte  \Vestdeutschlands<,  Trevír,  1876 
až  1877). 

Sims  :  1)  S.  John,  botanik  angl.  (♦  1792 
v  Londýně  —  f  1838  1. 1,  vydával  až  do  r.  1826 
botan.  časopis  angl.,Will.  Curtisem  založený 
•  Botanical  Magazíne*.  R.  Brown  pojmenoval 
jemu  ku  poctě  rod  rostlinný  Simsia. 

2)  S.  Mař  ion,  proslulý  lékař  americký 
(*  1813  v  Lancaster  distriktu  v  jižní  Caro- 
liné— t  1S83  v  New  Yorku).  Lékařství  vy- 
studoval ve  Filadelfii,  načež  vénoval  se 
praxi  nejprve  v  Montgomery.kdež  zřídil  sou- 
kromou kliniku  gynaekologickou,  od  r.  1853 
pak  v  New  Yorku,  kdež  zdařilo  se  mu  zří- 
diti vzornou  nemocnici  pro  nemoci  ženské 


190 


Simson  —:  Simulium. 


Ke  jménu  jeho  pojí  se  vynalezení  zvi.  žláb- 
kového zrcátka  poáevního,  jímž  umožněny 
byly  také  mnohé  operace  v  rodidlech,  pak 
prvé  zdárné  operát,  vyléčeni  píštele  poávo- 
měchýřové,  dotud  nevyléčitelné.  Hlavni  jeho 
literární  dílo  je  Clinical  notes  on  uterine  sur- 
gery  (1866). 

Bl]nson,nár.  hrdina  isráélský,  v.  Samson. 

von  Simion:  1)  von  S.  Martin  Eduard, 
právník  a  politik  něm.  (♦  1810  v  Královci  — 
t  1899  v  Berlíně).  Habilitoval  se  r.  1831  ve 
svém  rodišti  pro  římské  právo,  stal  se  r.  1833 
mimořádným  a  r.  1836  řádným  professorem. 
R.  1848  byl  svým  rodným  městem  zvolen 
do  Frankfurtského  nár.  shromážděni.  Tam 
byl  8  počátku  sekretářem,  od  října  1848  vice- 
praesidentem  a  od  prosince  1848  praesiden- 
tem.  V  srpnu  1849  vstoupil  jako  zástupce 
svého  rodiště  do  druhé  komory  pruské.  Na 
říšském  sněme  v  Erfurtě  byl  předsedou  li- 
dové sněmovny.  Od  r.  1852  věnoval  se  opětně 
jen  professuře  a  soudní  službě,  kterou  za- 
stával již  dříve  vedle  svých  funkci  akade- 
mických. R.  1858  počal  opětně  zabývati  se 
politikou;  r.l861  zvolen  za  předsedu  posla- 
necké sněmovny,  r.  1867  za  předsedu  konsti- 
tučního  říš.  sněmu  Severoněm.  bundu,  a  po- 
dobné postavení  zaujímal  i  v  zasedáních  se- 
veroněm. říšského  sněmu  a  celního  parla- 
mentu. I  v  něm.  říšském  sněme  byl  zvolen 
za  předsedu.  R.  1877  nepřijal  již  říšského 
mandátu.  Od  r.  1869  byl  prvým  praesiden- 
tem  appellačního  soudu  ve  Frankfurtě  nad 
Odrou,  r.  1879  jmenován  praesidentem  nově 
zřízeného  říšského  soudu  v  Lipsku.  R.  1891 
vstoupil  do  pense,  byv  zatím  r.  1888  povýšen 
za  šlechtice. 

2)  von  S..Bernhard  Eduard,  syn  před., 
historik  něm.  (*  1840  v  Královci).  Jest  od 
r.  1877  řádným  professorem  dějin  ve  Frei- 
burce.  Uveřejnil:  Jahrbúcher  des  Fránkischen 
Reichs  unter  Ludwig  dem  Frommen  (Lip., 
1874—76,  2  sv.);  Jahrbúcher  des  Fránkischen 
Reichs  unter  Karl  d,  Gr.  'j8g—8i4  (pokračo- 
vání díla  Ábelova,  t.,  1883).  Vydal  2.  svazek 
publikace  Urkunden  und  Aktenstúcke  ^ur  Ge- 
schichte  des  Kurjúrsten  Friedrich  WUhelm 
von  Brandenburg  (Berl.,  1865).  Sepsal  také 
6.  svazek  Giesebrechtovy  Geschichte  der  deuť 
schen  Kaiser^eit  (Lip.,  1895)  jakož  i  biografii 
svého  otce  Eduard  von  S.,  Erinnerungen  aus 
seinem  Leben  (t.,  1900)  a  řadu  stati  histor. 

Simtany,  Symtany  (Siebenthan),  ves 
v  Čechách  při  pr.  bř,  Sázavy,  hejtm.  a  okr. 
Něm.  Brod,  fara  a  pš.  Pohled  u  Nera.  Brodu; 
26  d.,  203  obyv.  č.  (1900). 

Simulace,  z  lat,  přetvařováni,  před- 
stírání. V  soud.  lék.  s.  čili  předstírání 
choroby  (^neduhu)  člověkem  zdravým,  anebo 
předstírám  nějakého  fysiologického  stavu 
(na  př.  téhotenství,  čraýry)  jest  zjevem  ča- 
stým. Choroby  bývají  předstíráuy  ve  snaze, 
aby  se  člověk  vvhnul  nebo  zbavil  konání 
jisté  povinnosti  (na  př.  vojenské),  aby  ušel 
trestnímu  vyšetřováni,  odsouzení,  nastoupeni 
přisouzeného  trestu  a  j.,  nebo  je  aspoň  zdr- 
žel —  anebo  aby  došel  výhod  (na  př.  pod- 


pory z  nemocenské  pokladny,  dflchodu  úia- 
zového);  těhotenství  bývá  předstíráno  s  úmy- 
slem, aby  byl  dosažen  nebo  urychlen  sňatek, 
dosaženo  vydržováni  vdovy  z  pozůstalosti 
manželovy,  aby  bylo  zdrženo  vykonáni  trestu, 
k  němuž  žena  odsouzena  jest  (či.  398  a  437 
trest.  řádu).  Ve  mnohých  případech  s.  cho- 
rob jde  o  s.  částečnou,  o  přehánění  chorob- 
ných příznakův  a  následkův  úrazu ;  přeháněni 
to  nemusí  b^ti  vždy  úmyslné,  může  býti  vý- 
sledkem přílišné  citlivosti,  nedůtklivosti  a 
v  některých  případech  jest  je  přičítati  zvlášt- 
nímu stavu  duševnímu,  tak  na  př.  u  někte- 
rých neuros. 

Právě  tak  jako  s.  jest  častá  i  s.  nega- 
tivní, t.  j.  dissimulace:  člověk  chorobou 
stížený  předstírá  zdraví,  těhotná  tají  svůj 
stav,  zena  čmýrná  zapírá  čmýru;  i  pohnut- 
kou dissimulace  jest  snaha  vyhnouti  se  ne* 
výhodě  z  choroby  nebo  fysiologického  stavu 
vycházející  anebo  dopomoci  si  k  výhodám. 

Velmi  často  se  setkáváme  a  dissimulací 
duševních  chorob,  zejm.  pomatenosti  (para- 
noie; viz  Dissimulace).  S.  není  snadná, 
zejména  jest  nesnadno  simulovati  chorobu 
duševní. 

Zjistiti  8-ci  nebývá  nesnadné,  ale  jsou  přece 
dosti  četné  případy,  ve  kterých  jest  nutno 
k  zjištěni  s.  ohledávati  několikráte  bedlivé 
s  použitím  všemožných  method  vyšetřovacích. 
Jako  všude  nesmi  ani  tu  lékař  pustiti  se 
zřetele  humannost.  Jak  jest  na  místě  použiti 
všech  vědeckých  prostředků  k  usvědčeni 
ze  8.,  tak  jest  varovati  se  všeobecné  nedů- 
věry a  předsudku,  v  němž  bychom  pak 
v  každém  spatřovali  simulanta.  Rg» 

S.  v  práv.  jest  jednání,  jimž  někdo  snaží 
se  předstíráním  jisté  skutečnosti  vzbuditi 
v  jiné  osobě  její  dojem.  Pro  obor  práva 
dlužno  rozeznávati  s-ci  jednostranou  a  dvou- 
stranou. Jednostranou  jest  s.,  když  se  ji 
při  právním  jednáni  dopouští  pouze  osoba 
jedna.  Jednání  takové  nemá  vůbec  právních 
účinkův  a  jen  tehdy,  když  jde  o  smlouvu, 
ručí  ten,  kdo  simuluje,  za  škodu  druhé  straně 
tím  způsobenou,  aváak  smlouva  sama  ne- 
vznikne. Oboustranou  jest  8.,  když  obé 
strany  vědomě  vcházejí  ve  smlouvu  pouze 
na  oko  a  činí  tak  za  tím  účelem,  aby  u  tře- 
tích osob  vzbuzeno  bylo  domnění,  že  smlouva 
ta  byla  učiněna  vskutku.  Smlouva  tato  mezi 
oběma  simulujícími  stranami  rovněž  ne- 
vznikne. Třetí  osoba  však  na  s-ci  odvolávati 
se  nemůže  a  rovněž  nemůže  nikdo  odvolá- 
vati se  na  s-ci  oproti  třetí  osobě,  která  o  ni 
nevěděla.  To  znamená,  že,  když  někdo  třeti 
ze  smlouvy  jen  na  oko  učiněné  nabude  právo, 
nevěda  o  s-ci,  na  př.  koupí  věc  od  proda- 
vače, jemuž  věc  ta  prodána  byla  pouze  na 
oko,  nemůže  býti  práva  toho  zbaven  ná- 
mitkou s.  Smlouva  na  oko  učiněná  můie 
však  brána  býti  v  odpor  od  osob  třetích, 
které  smlouvou  tou  jsou  ve  svých  právech 
poškozeny.  řflr. 

Slmnlliim  Latr.,  muchniČka,  jest  jediný 
rod  komáro vitých  dvoukřídlých  z  čeledi  t.  jm. 
vyznačené  tykadly  krátkými  dosti  silnými. 


Simulovati  —  Siná. 


191 


lOčlenými,  se  širokými,  hustě  řazenými  články 
bičikovými.  Makadia  jsou  4člená  s  posledním 
ČI.  silné  prodlouženým.  Sosák  poněkud  trčí 
vpřed.    Oči  za  živa  většinou  červené  u  sa- 
mečků vpředu  se  dotýkají;  očka  scházeji. 
Hruď  jest  svrchu,   zvláště   napřed,  vysoko 
klenuta,  bez  příčného  švu.    Zadeček  jest  ze 
7  ai  8  kroužků,  z  nichž  1.  jest  vzadu  listo- 
vitě  rozšířen,  poněkud  přes  2.  prodloužen 
a  obrven.    Nohy  jsou  dosti  krátké  a  silné, 
stehna  široká  a  paty  prodloužené.    Křídla 
plochá,  široká,  v  klidu  ploše  položená.  Larvy 
žijí  pospolitě  v  čistých  tekoucích  vodách  při- 
držujíce se  koncem  zadečku  pomoci  kroužku 
háčků  na  kamenech  a  j.  předmětech.    Jsou 
válcovité,  s  koncem  zadečku  téměř  vejčitě 
ztlustlým.    Hlava  jest  rohovitá,   dokonalými 
kusadly  opatřená  a  břišní  strana  1.  kroužku 
za  hlavou  nese  zatažitelnou  lichou  panožku 
posázenou  na  konci  háčky.   Kukly  spočívají 
v  kornoutkovitých  pouzdrech  upevněných  na 
předmětech  ve  vodě  hustě  pohromadě  a  nesou 
na   přední   šíji   2  svazečky  zaber.    Dospělé 
muchničky  li  tají  na  jaře  a  v  létě  hlavně  na 
pokraji  lesů,  jimiž  protékají  čisté  potůčky  a 
napadají  člověka    i  jiné    obratlovce    teplo- 
krevné  a  přes  svou  nepatrnou  velikost  bo- 
dají velmi  citelně  zanechávajíce  po  sobě  pal- 
čivé pupence.  Nejobyč.  u  nas  jest  s.reptans 
L.,  muchnička  obecná,  která  jest  2— 3  mm 
veliká,  sameček   aksamitově  černý   s  hrudí 
svrchu  bíle  lemovanou  a  s  bílými  holeněmi, 
samička  černohnědá  s  hrudí  svrchu  černo- 
modrou,  napřed  šedou,  holeněmi  bílými,  na 
konci    hnědými    a  předními  chodidly   sytě 
černými.     Četné   jiné    druhy   palaearktické 
i  nearktické  (na  př.  S,  columbaciense  F.,  ko- 
már golubecký  zvaný)  jsou  velmi  škod- 
livý přepadajíce  v  hejnech  dobytek,  derouce 
se  do  nozder  i  tlamy  a  způsobujíce  záněty 
i  otoky.  jimiž  zvířata  hynou.  Jako  prostře- 
dek proti    bolestivosti   ran   doporučuje   se 
natírati  rány  ammoniakem  a  požívati  roztoku 
30 — 40  g  uhličitanu  amraonatého  v  l  /  ko- 
řalky. Jak  škodlivý  mohou  býti   tyto  dro- 
bounké mušky,  ukazuje  zpráva  státního  en- 
tomologa Ottona  Luggcra  z  Minnesoty,  jenž 
zjistil,   že   r.  1874  způsobily  jenom  ve  státě 
Tennessee  (Spoj.  Obce)  na  dobytku  škody 
za  500.000  doU.  Kpk. 

Simulovati,  z  lat.,  přetvařovati  se; 
viz  Simulace. 

Slmultmneiuii,  lat.,  věc  náležející  dvěma 
osobám.  S.  mohou  tvořiti  kostely,  zvonice, 
hřbitovy  užívané  od  vyznavačů  dvou  rozdíl- 
ných náboženství,  na  př.  katolíků  a  prote- 
stantů, tam,  kde  nemají  kostelů,  zvonic  a 
hřbitovův  oddělených.  Druhdy  slula  tak 
stejná  oprávněnost  katolické  a  protestantské 
církve  v  některém  území  nebo  místě,  pfi 
čemž  se  činil  rozdíl  mezi  s-eem  nutným  a 
dobrovolným.  Nutné  8.  uznáváno  bylo  tam, 
kde  v  t.  zv.  normálním  roce  1624  katolicky 
a  protestantský  kultus  v  jisté  zemi  vedle 
sebe  trvaly,  kdežto  dobrovolné  s.  nastu- 
povalo tam,  kde  zeměpán  teprve  později 
připustil  ve  svém  území  kultus  druhý.  ^ 


Slmnltaimi,  z  lat.,  společný;  též  sou- 
dobý (jakožto  opak  sukcessivniho). 

S.  hypotéka  viz  Hypotéka,  str.  105" a. 

Slmunió  (Simunich)  Balthasar,  svob. 
pán,  c.  k.  podmaršálek  (♦  1785  —  t  1861), 
vstoupil  v  15  letech  jako  kadet  do  vojska 
hraničářského,  účastnil  se  výpravy  r.  1801, 
r.  1806  stal  se  plukovním  pobočníkem,  r.l809 
poslán  do  Haliče,  účastnil  se  výpravy  do 
Ruska  r.  1812,  potom  r.  1813  se  vyznamenal 
v  bitvě  u  Drážďan,  tak  že  byl  povýšen  na 
setníka,  r.  1834  stal  se  plukovníkem,  r.  1846 
generálem.  R.  1820  byl  povýšen  do  stavu 
šlechtického.  R.  1848  byl  jmenován  polním 
podmaršálkem  a  v  boji  s  uherskými  povstalci 
dobyl  16.  pros.  1848  Trnavy.  V  odměnu  za 
tento  čin  obdržel  r.  1849  rytířský  kříž  řádu 
Marie  Terezie  a  následkem  toho  r.  1850  po- 
výšen do  stavu  svobodných  pánů.  Vydal 
tiskem:  Anleitung  ^ur  grúndUchen  und  mág' 
lichst  baldigen  moralischen  und  dienutlichen 
Ausblldung  des  Rekruten,  nach  dem  k,  k.  Diensť 
reglement  (Vid.,  1847);  Ueber  die  Kenntnis  der 
drei  Waffen  und  ihre  Verwendung  (t.,  1849); 
Memoir  des  k.  k.  Feldmarschall-Lieutenants 
Balthasar  Freiherm   von  Simunich   (t.,  1861). 

8in,  zkratka  za  sinus. 

81n  (jinak  Nannar,  sumirsky  In-zu),  staro- 
babylónský  bůh  měsíce,  původně  řazený  mezi 
nejvyšší  božstva  a  s  prvým  bohem  A  nu 
i  ztotožňovaný,  odtud  »otcem  bohů«  zvaný. 
Bájili  o  něm,  že  sám  se  zplodil.  Pávodnc 
vzýván  byl  v  Uru  a  v  Harránu,  kdež  udílel 
i  věštby.  Objevení  se  jeho  na  obloze  po 
•novém  měsícic  mělo  v  názorech  lidu  vý- 
znam posvátný  a  značilo  počátek  měsíce  a 
s  prvým  jarním  počátkem  měsíčním  i  po- 
čátek roku.  Pik. 
Sin,  hebr.  jm.  Pélusia  (v.  t.). 
8iik  slově  místnost  nejčastěji  po  celém 
obvode  zdmi  ohraničená  buď  velikého  roz- 
sahu jako  sál,  na  př.  taneční  s.  nebo  zase- 
dací s.  nebo  porotní  s.  a  j.  v.,  po  pfípadě 
však  i  též  místnost  rozsahu  menšího,  hlavně 
tehdy,  nachází-li  se  před  jinými  místnostmi 
nebo  před  bytem,  ve  kterém  případě  bývá 
zvána  předsíní.  Též  i  loubí  s  jedné  strany 
na  sloupech  spořívající,  hlavně  je-li  při  zem', 
bývá  jmenováno  s-í.  V  obecném  používání 
bývá  zvána  s-í  každá  chodba  buď  pfi  vchodě 
do  domu  nebo  pfcd  místnostmi  v  domě.  Od 
účelu,  k  jakému  s.  slouží,  závisí  její  zařízení, 
srv.  taneční  s.,  zasedací  s.  Fka. 
Siná,  lat.  jm.  Cíny. 

81na,  rodina  velkoobchodnická  původu 
řeckého,  usedlá  původně  v  Uhrách,  od  dob 
Marie  Terezie  ve  Vídni.  Obchodem  s  Vý- 
chodními zeměmi  zbohatla  tak,  že  již  po- 
čátkem XIX.  stol.  náležela  k  předním  obchod- 
ním a  směnárenským  domům  Vidně  a  tim 
i  Rakouska.  Slávu  rodiny  té  založil  Šimon 
Jiří  S.  (*  1753—  t  1822),  z  největších  pod- 
porovatelů materiálních  prospěchův  uher- 
ských. Za  to  byl  povýšen  do  šlechtického 
stavu  království  Uherského,  když  byl  dříve 
koupí  získal  uherská  panství  Hoďos  a  Kisdia. 
Byl  řádný  obchodník  velmi  podnikavý.    Po 


192 


Ibn  Siná. 


jeho  smrti  ujali  se  řízeni  domu  jeho  dva  sy- 
nové, Jiří  Šimon  a  Jan  Šimon  S.,  kteří 
nedmorně  pokračovali  na  dráze  otcem  po- 
čaté. Stáli  v  čele  předních  průmyslových  a 
dopravních  podniků  rakouských,  na  př.  Du- 
najské paroplavební  společnosti  a  j.  Dne 
8.  břez.  1832  byli  oba  přijati  do  stavu  šlech- 
ticů rakouských.  Jan  zemřel  r.  1869  bezdčtck, 
Jiří  zanechal  ohromné  své  jm6ní  (asi  50  milí.) 
jedinému  synu  Šimonu  Jiřímu  sv.  p.  Si- 
noví. Týž  zemřel  r.  1876  a  jim  vymřela  mužská 
linie  rodiny  S.  Obrovské  jméní  přešlo  na 
dcery  posledního  Siny,  provdané  za  hr .  z  Wim- 
pffenu,  knížete  Maurokordata,  knížete  Ypsi- 
lantiho  a  vévodu  de  Castries.  Rodině  S.  ná- 
leželo velmi  mnoho  panství  v  různých  zemích, 
tak  v  Čechách  Poděbrady  a  Kovanice,  na 
Moravě  Brumov,  Velehrad,  Rosice  s  Pršti- 
cemi,  Veveří,  Borotin,  Daléšice,  Myslibořice 
a  Hrotovice. 

Ibn  8in4  (l^^^i^i^ováno  Avicenna)  Abú 
Alí  al  Husain  ben  Abdalláh  (♦980  v  Ef- 
seně  u  Bucháry  —  f  1037).  Vzdělal  se  v  Bu- 
cháře  ve  filosofii  a  lékařství,  v  tomto  u  kře- 
sťanského lékaře  Isy  ben  Jahjá.  Sedmnácti- 
letý vyléčil  Sámánovce  Núha  bna  Mansúra, 
což  zjednalo  mu  přístup  ke  dvoru.  Ale  již 
po  pěti  letech,  po  smrti  otce  svého,  opustil 
domovinu  a  pobýval  na  rozličných  místech 
Persie,  posléze  jaico  učitel  v  Džurdžánu.  Zde 
složil  i  svůj  slavný  Kanón  medicíny.  V  dal- 
ším životě  působil  v  Reji,  Kaz  ví  nu  a  Hama- 
dánu,  zde  jako  vezír  Šamsuddaulův.  Po  smrti 
Šamsuddaulově,  když  již  před  tím  úřadu  se 
byl  vzdal,  obžalován  z  vefezrády  a  uvězněn. 
Podařilo  se  mu  sice  uprchnouti  k  vládci 
Aláuddaulovi  do  Ispahánu,  ale  zemřel  brzy 
potom  účastně  se  výpravjr,  již  tento  podnikl 
proti  Hamadánu.  Ibn  S.  je  z  nejslavnějších 
jmen  světa  arabského,  vlivem  svým  proslul 
daleko  široko  i  ve  světě  křesťanském.  Vynikl 
v  nejrozmanitějších  oborech,  nejvíce  v  lékař- 
ství a  filosofii,  méně  původnosti,  za  to  vše- 
straností.  Spisy  jeho,  objímající  téměř  veš- 
keré věděni  soudobé,  vynikají  elegancí  a 
lehkostí,  s  jakou  pojednává  o  otázkách  vě- 
deckých. Týkají  se  otázek  theologických, 
filosofických,  astronomie  a  věd  přírodních, 
konečně  lékařství.  Z  části  Ibn  S.  pojednává 
o  jednotlivých  otázkách  i  veršem.  Celkem 
známe  na  100  spisů  v  a  traktátů,  prosou  i  ver- 
šem. Většinou  zachovány  rukopisně,  jen 
z  malé  části  jsou  i  vydány.  lednotlivé  spisy 
mají  i  své  výklady.  V  otázkách  náboženských 
a  filosofických  Ibn  S.  odchýlil  se  opětně  od 
stanoviska  islámu,  což  mělo  za  následek  po- 
lemiky orthodoxních  muslimů,  proti  nimž 
Ibn  S.  musil  objasňovati  a  hájiti  opětovně 
i  vlastní  názory.  Některé  z  traktátů  sepsány 
jsou  parallelně  arabsky  a  persky,  jiné  pře- 
loženy do  perštiny,  syrštiny,  hebrejštiny.  Ve 
filosofii  Ibn  S.  přidržuje  se  názorů  Aristote- 
lovských a  novoplatónismu,  v  lékařství  vyvíjí 
názory  školy  Galenovské,  s  nimiž  již  před  tím 
seznámil  se  svět  arabský  překlady  řeckých 
dél  za  doby  Ma'múnovy.  Z  rozsáhlé  činnosti 
uvádíme:  Kitdb-uŠ-šifái^t,.  j.  kniha  léčby,  com- 


pendium  theologie,  filosofie  a  véd  přírodních, 
jehoi  názory  vyvolaly  obžaloby  jeho  z  ne- 
orthodoxie,  proti  nimž  Ibn  8.  sám  se  hájil; 
KitdbuUišárdti  vattanbihati^  kniha  pouček  a 
napomenutí,  příruční  kniha  logiky  (vydal 
s  překl  J.  Forgct,  Le  livre  des  théorěmes  et 
des  avertissements,  Lejda,  1892,  1  sv.),  jež 
má  v  literatuře  arabské  své  výklady  a  po- 
lemiky. Přeložena  i  do  perštiny.  Ft-n-na/s 
(o  duši),  srv.  Landauer,  Die  Psychologie  des 
Ibn  S.  (ZDMG,  25),  Siebeck  (» Archiv  t.  Gc- 
schichte  der  Philosophie«,  L  a  II.);  Ujůn  al- 
hikmati  (Prameny  moudrosti,  srv.  Haneberg, 
Abh.  der  bair.  Akad.  XI,  266  si.);  Ft^aksámi 
l-ulúmil  hikmijjati,  t.  j.  o  rozdělení  véd  filo- 
sofických fvyd.  v  Cařihradé,  1881);  Hajj  ben 
Jak^dn  (Kahira.  1882,  srv.  Mehren,  Avicenne, 
Traités  mystíques,  I,  Lejda,  1889;  týž  v  ^Mu- 
séon<,  1886);  al-Kasfda  al  ainijja  též  an- 
na/sijja^  t.  j.  >Kasída  na  písmenu  ain  rýmu- 
jící*, též  Kasída  o  duši,  o  souvislosti  duše 
s  tělem  a  jejich  rozloučení  (srv.  Hammer, 
>Wiener  Zeitschr.  f.  Kunst  und  Litteratur*, 
1837);  Fiylm  an-nafs  (o  duševědě;  vyd.  Lan- 
dauer, viz  svrchuj;  Fi  hudúd  al  aŠjd  va  ru- 
súmihd  (o  hranicích  věcí  a  Jejich  vymezení, 
filosofické  definice,  vyd.  v  Cařihradé,  1881); 
Fiťyšk  (o  lásce,  viz  Mehren,  Traités  mystí- 
ques, 6,  Lejda,  1894);  Al-ehutba  algarrd 
(Skvělý  proslov,  vyd.  Golius,  1629);  Risď 
letul  mábddi  val  mddd  (Poslání  o  počátku  a 
návratu)  s  vlastním  překladem  Ibn  Sinovým 
do  perštiny;  Risdletut  tairi  (posláni  o  ptáku, 
mystická  parabola  o  ptáku  v  zajeti,  u  Mehrena, 
č.  3.,  Lejda,  1891,  týž  v  >Mu8éon«  VI);  Risdleť 
ul-kada  valkadar  (srv,  Mehren,  »Muséon«, 
1885) ;  FirraddialalmunadzdÍim{ne{^yvTÚ,cem 
hvězdářů,  srv.  Mehren,  >Muséon«.  1884);  Fi 
daf  i  I  gammi  min  al  mauti  (o  odvráceni  strachu 
před  smrtí;  Mehren,  t.,  č.  5,  Lejda,  1894); 
Ar-radfai  al-mentirí  (Veršování  o  logice:  vy- 
dal Schmoelders,  Documenta  philosophiac 
Arabům,  Bonn,  1836).  Z  lékařských  uvádíme: 
Maniúmattt/iťtibbi{VeTée  o  lékařství,  lithogr. 
v  Luknowě,  1845;  výklad  k  tomu  napsal 
Averrhoes);  al-Kdnún  fittib  (Kanón  lékařství; 
výtah  z  něho  vydal  Nafís  (f  1288),  tištěn 
v  Kalkutté,  1845;  výklad  Kázerúniho  t,  1832; 
jiné  výklady  rukopisné.  Perské  literatuře  ná- 
leží Ibn  S.  jako  autor  encyklopaedie  Ddniš* 
ndmei  Áldi  t.  Hikmati  Aldi^  t.  j.  Alova  Kniha 
moudrosti,  dílo  sepsané  pro  ispahánského 
knížete  Aláuddaulu  (tl041),  o  logice,  meta- 
fysice,  fysice,  geometrii,  algebře,  astronomii, 
arithmetice  a  hudbé  (rukopisné  zachováno), 
dále  překladem  z  pehlevštiny  kniha  Za/ar- 
ndme  (Kniha  vítézstvíj,  o  otázkách  praktické 
moudrosti  a  státnického  uměni  (vydáno 
v  Sché férově  >Chrestomathie  persanec),  ko- 
nečně menší  sbírkou  poesie  lyrické  (Čtyř- 
verší, dva  gazely  opěvující  rozumné  užíváni 
vína  a  jeden  zlomek).  Srv.  Ethé,  Avicenna 
als  persischer  Lyriker  (>G6ttingcr  Nach- 
richten*,  1875).  Ibn  S.  je  tu  prvním  hlásáte- 
tělem  náboženského  skepticismu  a  pessi- 
mismu  v  perské  literatuře;  básně  vynikají 
ironii  a  sarkasmem,  třeba  formálně  zřejmé 


Sínai  —  Sinalov. 


193 


jeví  dilettantismns.  Zachována  i  arabská 
aDtobiografie  Ibn  Sinová.  Srv.  WQstenfeld. 
Geschicnte  der  arab.  Aerzte  und  Naturfor- 
scfaer  (Gotinky,  1840);  L.  Leclerc,  Histoire 
de  la  médecine  arabe  (Pař.,  1876) ;  F.  Mehren, 
Les  rapports  de  la  pnilosophie  ďAvicenna 
avec  rislám  (»Mu8éon<,  1883).  Dk, 

Simal,  posvátná  hora  Isráelitftv  i  okolních 
kmenA  v  poušti,  kteří  vzývali  boha  Tahve, 
hlavně  Kénitd.  Isráélité  soudili,  že  zdvihá  se 
na  jihn  v  poušti  edomské,  nedaleko  pouště 
Páraná,  a  podle  tradice  jejich  Jahve,  meška- 
jící na  »boií  hoře«  Horebě,  již  kladli  ne- 
daleko S-e,  udělil  na  S-i  Mojžíšovi  de- 
satero přikázání.  Z  údajft  spisu  starozákon- 
ných není  lze  blíže  určiti  polohu  Horeba  ani 
S-e  a  kombinace  středověká  s  horou  Serb  á- 
lem  v  jižní  části  poloostrova  Rudým  mořem 
obklopeného  nemá  pražádného  základu.  Polo- 
ostrov tento  nazývá  se  konventionálně 
Si  najským,  ježto  v  obor  jeho  klásti  jest  S. 
bible.  Za  prvých  dob  křesťanských  Smajský 
poloostrov  byl  obýván  Četnými  poustevníky 
a  z  doby  té  zachovaly  se  na  stěnách  skalních 
nápisy  psané  zvláštním  písmem  sinaj- 
ským.  Císař  Justinián  I.  zbudoval  na  severo- 
východním úpatí  Džebela  Músy  pevnou  tvrz 
pro  ochranu  poustevníků,  z  niž  vyvinul  se 
za  prvých  dob  arabských  klášter  sv.  Kateřiny 
8  chrtem  Panagie,  který  podnes  uchovává 
ve  své  knihovně  vzácné  rukopisy  řecké  a 
starokřesfanské.  Pik. 

Slnaia,  klášter  v  Rumunsku  na  j.  svahu 
Transsylvanských  Alp,  nad  ř.  Prahovou,  při 
trati  Brašov-Predeal-Bukurešf,  v  krajině  di- 
voce romantické,  zbudován  byl  r.  1625.  Od 
té  doby,  co  král  Karel  I.  sídlívá  v  létě  v  blíz- 
kém zámku  Peleši,  vzniklo  tu  pod  klášterem 
lázeňské  místo,  zbudovány  elegantní  villy 
a  hotely,  léčebný  ústav  a  j.,  následkem  čehož 
obyvatelstvo  stouplo  na  2210  (1899). 

Sinaj flké  enoholo^nm  {Euchologium  si- 
naitícum),  modlitby  sínajské,  viz  Hla- 
holice, str.  335  a. 

Biaajský  poloostrov  (D  že  bel  Tor), 
nazvaný  podle  hory  Sínai  e  (v.  t.),  rozkládá 
se  mezi  Arábií  a  Afrikou  příslušeje  politicky 
sice  k  Egyptu,  ale  geograficky  k  Arábii.  Má 
podobu  trojúhelníka,  jehož  jednu  stranu  tvoří 
záliv  Suezský,  který  má  své  pokračování 
v  dcpressi  jez.  Amas,  druhou  pak  depresse 
Vádí-el-Araba  a  záliv  Akabský,  čásf  veliké 
příkopové  propadliny  východoafrické  odjez. 
Galilejského  až  k  jez.  Tanganjíce  ve  stř. 
Africe  se  táhnoucí.  Na  severových.  přechází 
v  poušf  jihopalestinskou,  tak  že  zabírá  roz- 
lohy 25—30.000  km.  V  jižní  části  zdvihá  se 
mocné  horstvo  prahorního  útvaru  oddělené 
od  moře  úzkým  pruhem  nížiny.  Hlavní 
vrcholky  jsou  Ser  bal  (2060  m),  Džebel  Ka- 
tharin  (2602  m),  Džebel  Músa  (2241  m),jejichž 
temena  bývají  často  zahalena  mraky.  V  se- 
verní poušti  převládá  vápenec  a  pískovec. 
Zimní  deště  proměňují  vyschlá  vádí  v  di- 
voké bystřiny,  zvláště  pak  dodávají  hojnou 
vláhu  údolím  výše  položeným,  kde  jsou  malé 
oasy,  které  svými  palmami,  granátovými  ja- 

OtdHrSloTvfk  Naučný,  tr.  XXUI.  15/10  1904. 


bloněmi,  citlivkami,  vzdělanými  poli  skýtají 
na  jaře  utěšený  pohled.  Ale  koncem  května 
nastává  sucho  a  burácejí  pískové  bouře. 
Obyvatelstvo  skládá  se  z  polousedlých  Be- 
duínů počtem  as  2 — 3000  a  z  obyvatelstva 
usedlého  kol  kláštera  sv.  Kateřiny.  —  V  dě- 
jinách mluví  se  o  S  kém  p-ě  za  vlády  nej- 
star.  dvnastii  v  Egyptě,  kdy  S.  p.  připojen 
byl  k  Egyptu  a  pak  kdy  Egypťané  dolovali 
zde  na  měď,  jak  o  tom  svědči  ^hojné  ná- 
pisy tu  zachované.  Srv.  Ebers,  Durch  Gosen 
zum  Sinai  (2.  vyd.  Lip.,  1881);  Hulí,  Mount 
Seir,  Sinai  and  western  Palestina  (Lond., 
1895);  Keller,  Eine  Sinaifahrt  (Frauenfeld, 
1900). 

SÚiaJský  ialtář  {Psafterium  sinaiticum) 
viz  Hlaholice,  str.  334  K 

Blnalbln,  C^^H^^N^S^O^^,  jest  glykosid 
obsažený  v  bílé  hořčici  Sinapis  aWa^  z  níž 
lze  jej  extrahovati  lihem.  S.  tvoří  nažloutlé 
jehličky,  ve  vodě  dosti  snadno  rozpustné, 
tající  při  83—84®;  rovinu  svúlla  polarisova- 
ného  otáčí  na  levo.  Enzymem  myrosinem 
8.  štěpí  se  v  silici  hořčičnou,  glukosu  a  ky- 
selý síran  sinapinu.  Pl\dk, 

Binaloa  (C  i  n  a  1  o  a),  mexický  stát  na  pobř. 
Tichého  okeánu,  přizál.  Kalifornskcm,  mezi 
22®2r--27M3'  s.  š.  a  105« 3'— 109^28'  z.  d. 
mezující  na  s.  se  státem  Sonorou,  na  sv. 
s  Chihuahuou,  na  v.  s  Durangem  a  na  j. 
s  territor.  Tepikem,  měří  71.300  km}  a  má 
296.701  obyv.  (1900).  Podél  moře  šíří  se  pís- 
čitá nížina,  na  pobřeží  lagunami  sledovaná, 
která  do  vnitrozemí  znenáhla  stoupá  a  pře- 
chází v  náhorní  roviny  přerušené  horskými 
hřebeny  od  jv.  k  sz.  se  táhnoucími,  jež  do- 
stupují výše  až  1800  m  na  hranicích  a  po- 
kryty jsou  hlubokými  hvozdy.  Nejvyšší  je 
horský  massiv  na  24''  s.  š.,  jenž  se  zdvíhá 
do  výše  2780  m.  Ve  příčině  geolog,  po- 
břežní rovina  je  původu  alluviálního,  kdežto 
ve  vnitrozemí  převládá  prahorní  útvar  pře- 
rušovaný místy  tercie rem,  ale  nejvíce  erup- 
tivními  horninami  (hl.  porf yrem)  přerušovaný. 
Z  řek  náležejících  vesměs  k  úmoři  ticho- 
mofskému  jsou  největší  Rio  Fuerte,  S.  a 
Mazatlan.  Podnebí  je  celkem  zdravé,  nebof 
absolutní  výška  krajiny  a  blízkost  moře  mírní 
teplotu  (prám.  roční  teplota  činí  19°— 27®C), 
ale  na  pobřeží  vyskytuje  se  v  době  dcšfú 
žlutá  zimnice.  Obyvatelstvo  skládající  se  z  pře- 
vážné většiny  ze  Španélů,  méně  z  Indiánův 
a  míšenců,  živí  se  hlavně  zemčdčlstvím  a 
chovem  dobytka,  v  nižších  polohách  pěstuje 
hlavně  kukuřici  a  tropické  ovoce,  výše  tabák, 
cukr.  třtinu,  kávovník  a  oranžovník,  konečně 
evropské  plodiny;  druhým  hlavním  zaměst- 
náním je  dolování  stříbra,  mědi, olova,  méně 
zlata,  ale  jeví  se  tu  úpadek;  v  lesích  porá- 
žejí se  stromy  pro  barevné,  mahagonové  a 
brazilské  dřevo.  Hl.  m.  je  Culiacan  (10.380 
obyv.),  ale  větší  je  přístav  Mazatlan  (17.852 
obyv.). 

SinalOT,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Tišnov,  fara  a  pš.  Lomnice;  44  d.,  325  obyv.  č. 
(1900),  kaple,  myslivna  Scjkoř  a  osada  Ko- 
paniny. 

13 


194 


Sinalunga  —  SincL 


'  Blňaltoiga  (dř.  Asinalunga\  město  v  ital. 
prov.  Siena,  kraj  Monle  Pulciano,  při  Žel.  dř. 
Sietia-Chiasi,  má  4225.  jako  obec  9520  obyv. 
(1901);  továrna  na  sklo,  výrobu  oleje  a  tkaní 
hedváb,  látek. 

Blnápin.  C^^fítt^Of^  jest  alkaloid  nachá- 
zející se  v  cerrté  hoŤtici  Sinapis  nigra;  vedle 
toho  vzniká  i  pfi  štěpeni  glykosidu  sin  al- 
fo inu  (v.  t.).  Jde-li  o  isolování  s-u  %  černé 
hořčice,  extrahujeme  semena  silným  lihem 
a  po  odpaření  srážíme  s.  roztokem  rhoda- 
nidu  draselnatého;  při  tom  sráží  se  rhodanid 
s-u  C^^H^^NO^.HSCN,  který  kyselinou  sí- 
rovou převedeme  v  kyselý  síran 

a  z  tohoto  uvolníme  zásadu  s.  hydrátem  bar- 
natým.  Zásadu  samu  nelze  z  roztoku  isolo- 
vati, poněvadž  velmi  snadno  podléhá  změně. 
Soli  její,  kyselý  síran  a  rhodanid,  krystallují 
dobře.  Pí^dk. 

Binapil,  hořčice  (něm.  Senf),  rostl,  rod 
čeledi  křížatých  {Crucijeraé),  Rod  tento  vy- 
značuje se  šešuli  příoblou  se  silným  zoba- 
nem a  chlopněmi  stejně  3— 5žilnými.  8.  ar- 
vensis  L.,  h.  polní,  roste  velmi  hojně  na 
polích  a  rumištích  jako  plevel.  Má  listy  ne- 
steině  zubaté,  někdy  na  zpodu  lyrovitě  za- 
stříhané,  řapíkaté,  kalich  rovnovážně  odstálý, 
květ  barvy  žloutkové.  Jest  to  jednoletá  by- 
lina, kvetoucí  6—8  měsicA.  S.  cdba  L.,  h. 
bílá,  u  nás  se  pěstuje  a  také  zdivočuje.  Má 
listy  lyrovitě  peřenodilné,  nejhořejší  často 
Sklané.  Šešule  bývá  krátká,  bílými  štětinami 
srstnatá,  barva  květu  světle  žlutá.  Semena 
bývala  léčivým  prostředkem  {semina  s.  al- 
bae)y^  jež  ve  vodě  rozetřena  dávají  offici- 
nální  olej  (oíeum  s.  aethereum).  Tento  olej 
s  lihem  smíšen  prodává  se  v  lékárnách  jako 
spiritus  s.,  dále  i  dělají  se  ze  semen  náplasti 
hořčicové.  Hořčice  kuchyňská  jak  z  černé 
(Brassica  nigra)  tak  z  anglické  žluté  hořčice 
přichází  do  obchodu  z  Francie  v  kamenných 
hrníčkách  (moutarde).  Hořčice  anglická  při- 
pravuje se  takto:  25  dkg  angl.  hořčicové 
mouky  utře  se  s  V,  /  vařené,  vychladlé  vody 
a  dá  se  do  kamenné  nádoby,  která  se  uzavře, 
aby  vzduch  k  ní  neměl  přístupu  a  v  studenu 
se  uchová.  Jinak  připravuje  se  s  vínem  a 
octem.  S.  juncea  L.,  pocházející  z  Vých. 
Indie  a  Egypta,  dodává  vyhlášenou  ruskou 
hořčicovou  mouku  (zvanou  sareptapoále 
města  ruského)  a  velmi  chutný  hořčicový 
olej,  jež  jsou  velmi  jemné  a  vyznačují  se 
silnějším  působením.  I  naše  S.  arvensis  po- 
skytuje dosti  dobrou  hořčici.  V  semenech 
všech  druhfl  nachází  se  užitkový  olej,  a  to 
jak  užívaný  k  jídlům,  tak  ke  svícení.  Listy 
bílé  hořčice  slouží  také  za  píci  dobytku.  Vm. 

SlnapismaSy  z  řec,  užívání  hořčicových 
placek  nebo  hořčicového  papíru  k  obkla- 
dům nebo  zpr^štidlům.  Srv.  Hořčice  a  Hoř- 
čicový papír. 

Slnaplns:  1)8.  Jakub  viz  Horčický 
z  Tepence.  —  2)  8.  Daniel  viz  Hor- 
čička  1). 

3)  8.  Jan,  geneal.spis.  slez.  (*  v XVII. stol. 
v  knížetství  Slezském  —  f  1726    v  Lehnici 


I  ve  Slessku).  Dosáhnuv  hodnosti  mistra  svob. 
uměni  vyučoval  na  rozličných  školách,  ai 
konečně  stal  se  rektorem  gymnasia  lehnic- 
kého.  Napsal  dílo:  Scklesische  Curiositdten^ 
darin  die  ansehnlichsten  Gtsckiechter  det 
scMesischen  Adels  beschrieben  werden  (Lip.» 
I.  díl  r.  1720,  n.  díl  r.  1728},  poněkud  kri- 
tičtější, než  psali  předchfiacové  jeho,  ale 
dosti  neúplné. 

Slnomtai  z  lat.,  ryzost,  upřímnost. 

Slao^nui  Actius  viz  Sannazaro. 

Slnolair  [sinklérj  George,  botanik  and. 
(♦  1786  —  t  1834),  byl  zahradníkem  vévody 
z  Bedfordu  veWobum  Abbeyavydal:  Hor^ 
tus  gramineus  Wobumensis  (Lond.,  1816; 
4.  vyd.  t.,  1838). 

BUIOOT  Ivan  Fedorovič,  geolog  ruský 
(*  1845),  jest  prof.  na  univ.  oděsské  a  po* 
kládán  za  jednoho  z  nejlepších  znalců  no- 
vějších geol.  vrstev  jižního  Ruska.  Práce  své 
uveřejňoval  hlavně  v  » Zápiskách*  minerál, 
společnosti,  jako:  Geologič,  očerk  saratovskqf 
gub.  (1870);  Geo/.  lamétki  o  shnbirskoj  gub, 
(1872)  a  j.  V  »Zápiskách«  novorossijské  univ. 
vydal:  Bemerkungen  uber  einige  Ammoniten 
des  Aptien;  Noti^en  uber  die  Jmra-y  Kreide^ 
und  Páláogen^Aklager  d»  Gouv.  Saratov^  Sim^ 
birsky  Samara  u.  Orenburg  (1877)  a  pod. 

Blnd,  Sindh  (angl.  Scinde),  indobritská 
provincie  pod  správou  guvernéra  president- 
ství  bombayského,  mezuje  na  z.  s  Belúdši- 
stáném,  na  s.  s  Pendžábem  a  státem  Bahá- 
valpurem,  na  v.  se  státy  DŽaisalmírem  a 
Džodpurem  v  RadŽputáně,  na  j.  přiléhá 
k  moři  Arabskému  ato  k  Ránu  Kačskému,  za- 
bíraje tedy  celý  dolní  tok  Indu  i  s  deltou 
jeho.  Měří  123.768  km^  a  má  3,212.808  obyv. 
bez  poplatného  státu  Chairpuru,  na  néjŽ  při- 

Padá  dalších  15.822  km}  se  199.565  obyv. 
obřeží  deltjr  je  nízké,  bařinaté,  výše  proti 
toku  je  krajina  rovněž  nížina,  posetá  čet- 
nými vesnicemi,  vzdělanými  rolemi  a  pro- 
tkaná sítí  ramen  Indu  a  zavodňovacích  ka- 
nálů. Na  z.  přechází  však  v  holé,  neúrodné 
pohoří  (Lukchi),  kdežto  na  východě  v  pís- 
čitou, smutnou  poušf.  Hlavni  řekou  jest 
Indus,  též  8.  zvaný,  který  svými  záplavami, 
podobnými  záplavám  nilským,  zalévaje  v  čnu 
daleko  široko  nižinu  a  v  září  zase  opadávaje, 
nahrazuje  krajinč  úplný  nedostatek  deště. 
V  deltě  jeho  leskne  se  množství  jezer,  k  nimi 
připočísti  sluší  solné  jez.  Mokhai  v  poušti 
Tharu,  jehož  solného  bohatství  neni  násled- 
kem špatné  kommunikace  dosud  řádně  po- 
užito. Podnebí  vyniká  nedostatkem  deště  a 
vysokou  teplotou  letní;  prům.  letní  teplota 
jest  35®,  zimní  15*5®,  ačkoliv  pozorováno  také 
maximum  49*  v  létě  a  minimum  3*  v  zimě. 
Proto  také  delta  se  svým  dusným  a  horkým 
podnebím  je  sídlem  cholery  a  zimnice.  Flora 
podobá  se  přes  polovici  květeně  núbijské  a 
egyptské,  ze  značné  části  tropické  Afriky  a 
Již.  Arábie.  Z  divoké  fauny  uvésti  sluší  di- 
vokého  osla  (Gorkar).  Obyvatelstvo  skládá 
se  z  domorodých  árijských  Šindův  a  Be- 
lúdžův.  .Sindové  mluví  řečí  sindM  zvanou, 
v  níž  je  mnoho  slov  arabských,  ba  i  dravid- 


Sindbádnáme. 


195 


ských  idiomů.  Veliký  vliv  na  ni  měla  také 
peritiiia,  jit  užíváno  při  obřadech  a  úřadech. 
Mohammedáni  piSi  arabském  písmem,  kdeíto 
ostatní  abecedou  zvláštní.  Li  ter  a  tu  r  a  sindh- 
ská  skládá  se  hlavně  z  překladů  nábožen- 
ských děl  arabských  a  populárních  skladeb. 

V  náboženství  převládá  ze  dvou  třetin 
islám,  zvlažte  pak  Belúdžové  jsou  fanatičtí 
sunnité,  dále  hinduismus,  v  menšině  jsou 
křesfané,  nejvíce  Evropané,  Pársové  a  četní 
poměrně  ctitelé  přírody.  Co  se  týče  vzdě- 
lání, nepožívají  Sindové  pro  svou  nevzdě- 
lanost vsdné  pověsti.  Přes  polovinu  obyva- 
telstva zabývá  se  rolnictvím,  které  provozuji 
podél  Indu,  pěstujíce  hlavně  rýži,  sorghum, 
pšenici,  kukuřici,  ječmen,  indigo,  konopí, 
bavlnik,  zeleninu,  méně  tabák,  cukr.  třtinu 
a  brambory.  Žně  bývají  dvakrát  do  roka. 
ČásC  obyvatelstva  věnuje  se  chovu  buvolů, 
vhodných  při  pracích  zavodňovacich,  vel- 
blouda v  poušti,  ovci,  koz  a  vytrvalých  koní, 
ménú  pak  rybářství.  Obyvatelé  ve  městech, 
jako  na  př.  v  Šikarpuru,  který  ovládá  ob- 
chod s  Kandaharem,  a  v  Karácí,  jediném  to 
přístave  S-u,  jsou  čilí  obchodnici.  Hlavni 
želez,  trať  vychází  z  Karáčí,  jde  do  Haidará- 
bádu,  kde  se  dělí  jednak  na  sev.  podél  Indu, 
jednak  na  v.  do  Džódpuru.  Karáčí  je  spo- 
jeno kabelem  s  perským  Bušírem  a  arabským 
Fao.  Celá  provincie  dělí  se  na  5  distriktů: 
Karáčí,  Haidarábád,  Šikarpur,  Thar  a  Parkar; 
hl.  m.  je  Karáčí.  —  Z  doby  Alexandra  Vel. 
připomíná  se  tu  jediné  město  Sindomana, 
nyn.  Sehván;  tehdy  již  S.  měl  četné  obyva- 
telstvo, spravované  několika  vladaři,  kteří 
až  do  chalífátu  Velidova  (705—715)  byli  vět- 
šinou hinduističtí  Radžputové.  Na  počátku 
křesťanské  aery  trpěl  hojně  nájezdy  turecko- 
tatarských  hord,  přicházejících  z  vnitřní  Asie. 

V  1.  711—712  synovec  chalifv  Velída  I.  Ka- 
zím udeřil  na  S.,  i>orazil  rádžu  Dakera,  jenž 
padl  v  bitvě,  a  opanoval  zemi.  R.  717  mnohá 
knížata  sindhská  k  vyzvání  chalify  Omara- 
bna-Abdiil-azíze  přijala  islám.  Za  sporu  mezi 
vládci  muhammedánskými  sindský  kmen 
Sumrů  r.  1054  domohl  se  sám  nadvlády, 
v  niž  byl  vystřídán  jiným  kmenem  Samma 
r.  1315.  Rod  ten  panoval  až  do  r.  1520,  kdy 
posledního  vládce  svrhl  šáh  Bc^  Argun,  pa- 
novník v  Kandaharu,  jehož  rodina  vládla  tu 
až  do  r.  1591.  Toho  roku  S.  připojen  byl 
k  říši  velkomogulů  v  Dehli;  časem  domohli 
se  převahy  Kalorové,  kteří  podřízeni  byli 
nejprve  Persii,  pak  vládcům  kandaharským. 
R.  1768  Gulám  šáh  založil  Haidarábád.  Ka- 
lory  vYstřídali  ve  vládě  Talpúrové,  jakási 
vojensKá  šlechta.  R.  1758  Angličané  založili 
faktorii  Tattu,  kterou  však  r.  1775  opustili. 
Od  té  doby  Angličané  tlačí  se  stále  do  S-u, 
až  sir  Napier  r.  1843  pokořil  v  rozhodné 
bitvě  poslední  odpůrce  a  obsadil  Haidará- 
bád; S.  prohlášen  angl.  državou,  cmírové 
intemováni,  pouze  cmír  chairpurský  pone- 
chán za  věrnost  k  Angličanům  ve  svém  panství. 
Srv.  Burton,  S.  visited  (Lond.,  1877,  2  sv.V 

Sindbádnániei  t.  j.   Kniha   Sindbá- 
dova,  vynikající  plod  povídkové  literatury 


orientální.  Původ  jeho  náleží  nade  vši  po- 
chybnost Indii,  třeba  přímého  pramene  s  urči- 
tostí neznáme.  Podle  arabské  tradice  (u  Mas* 
*údího,  X.  stol.  po  Kr.)  byl  autorem  knihy 
moudrý  Sindbád,  jenž  složil  své  dílo  za  in- 
dického vladaře  Churuše  nebo  Chusa,  třetího 
nástupce  Pora,  přemoženého  Alexandrem 
Vel.  Podle  autora  tohoto  zvána  kniha  i  v  pře- 
kladech, arabské  Kitdb  es- Sindbád,  t.  j.  Kniha 
Sindbádova,  perské  S.  Naproti  tomu  vysky- 
tuje se  Sindbád  v  jednotlivých  zpracováních 
jaíco  jméno  učitele  princova.  Brockhaus  hle- 
dal původ  v  indické  sbírce  Suka-saptati,  po- 
kládaje při  tom  za  nejstarší  jejich  pt  dobu 
v  perské  literatuře  vypravováni  8.  noci  Nach- 
šebího  Knihy  papouškovy  {Tútindme).  Indický 
pramen  přeložen  nejprve  do  pehlevštiny  a 
odtud  do  arabštiny  (Musá  ibn  Isá  al  Kisraví) 
a  nové  perštiny.  I  Evropa  seznámila  se  s  kni- 
hou, pravděpodobně  ve  válkách  křížových. 
Přechodními  stadii  jsou  zde  hebrejský  pře- 
klad Mišlé  Senddbdr  a  řecký  Zvvxindg^  oba 
z  arabského  (překlad  z  hebr.  a  řečtiny  od 
H.  Sengelmanna,  Halle,  1842,  s  literárním 
apparátem).  Z  nejstarších  zpracováni  západo- 
evropských je  francouzské  Li  Romans  des 
Sept  Sages  (ed.  A.  Keller,  Tubinky,  1836, 
s  úvodem).  V  německé  literatuře  oblíbena 
byla  kniha:  >Die  ntltzliche  Unterweisung  der 
sieben  Meister,  wie  Pontianus,  der  KOnig 
zu  Rom,  seinen  Sohn  Diocletianum  den  sieben 
weisen  Meistern  befiehlt  und  wie  derselbc 
hernách  durch  Untreue  seincr  Stiefmuttcr 
sieben  Mal  zu  Galgen  gefQhrt,  aber  allezeit 
durch  schčne  Gleichnisse  der  sieben  Meister 
vom  Tode  gerettet  und  ein  gewaltiger  Meister 
zu  Rom  ward.  Sehr  lustig  und  nutzlich  widcr 
der  falschen  Weiber  Untreue  zu  losenc,  udá- 
vající tímto  rozvláčným  titulem  obsah  i  ten- 
denci díla.  Název  sedm  mistrů  je  překladem 
názvu  arabského  » vypravováni  sedmi  ve- 
zirů«,  jež  se  rozšiřuje  pak  ve  vypravování 
deseti  a  konečně  i  čtyřiceti  vezírů.  Pů- 
vodně samostatná,  pojata  později  iako  sou- 
částky do  většího  celku,  jejž  známe  jako 
Tísic  a  jednu  noc.  Obšírnéjši  a  volnější  zpra- 
cováni téže  látky  byly  nezachované  arabské 
povídky  40  jiter  a  40  večerů,  jejich  překla- 
dem je  turecký^  román  Kyrk  ve^ír,  t.  j.  čtyři- 
cet vezírů  od  Šeichzáde,  pořízeny  pro  sul- 
tána Muráda  II.  (1421—51).  Částečnč  vydán 
odBelletéta,  Contes  turcs,  Pař.,  1812),  úplný 
překlad  nem.  od  Behrnauera  (Lip.,  1851), 
anglický  od  Gibbsa.  Existuje  i  stručnější 
turecké  zpracování  Ahmedovo.  Tendenci 
všech  je  varovati  před  lstivostí  ženskou.  Po- 
kud týče  se  překladů  perských,  pořízen  nej- 
starší z  pehlevštiny  za  Sámánovce  Núha  II. 
bna  Mansára  (976-997).  Překladatel  byl 
Chódža  Amid  Abulfaváris  Kánavarzí.  Ob- 
libě látky  v  perské  literatuře  svědči  opě- 
tovná zpracování,  a  to  básnické  slavného 
Rúdagího,  jak  svědčí  verše  zachované  ve 
slovnice  Asadího,  a  od  Azrakího  z  Herátu 
(t  1130)  ve  formě  dvojverší,  jež  však  ne- 
zachováno; dále  prosou  od  Dakáikího 
z  Mervu  (2.  pol.  XII.  stol.)   a   Zahiruddina 


Id6 


Sindelfingen  —  Sinělnikov. 


Mnhammeda  bnal  Kátiba  ze  Samarkandu 
(počato  1161).  Poslední  perské  zpracování 
prosou  je  dílem  perského  básníka  Nachša- 
bího,  který  vpletl  vypravování  to  do  své 
proslulé  sbírky  Tútináme  (Kniha  papouškova, 
z  r.  1330),  kdežto  r.  1374  náleií  rukopisně 
zachované  zpracováni  veršem  od  neznámého 
autora  (srv.  Forbes  Falconer,  >Asiatic  Jour- 
nal*, 1841,  sv.  35).  Srv.  Loiselcur-Deslong- 
champs,  Essai  sur  les  fables  indiennes  et 
sur  leur  introduction  en  Europe  (Pař.,  1838); 
Brockhaus,  Die  Sieben  weisen  Meister  oder 
Veziere  von  Nakhschebi  (Lipsko,  1843).  — 
Od  S-a  tohoto  dlužno  rozeznávati  rovněž 
v  1001  noc  pojatý  plavecký  román  o  dobro- 
družných cestách  Sindbádových,  povstalý 
poč.  A.  stol.  v  Basře,  zajisté  na  starším 
základě.  Perský  text  uveřejnil  Nčldeke 
(>ZDMG.«  42.),  arabský  o  sobě  Machuel, 
Voyages  de  Sindebad  Ic  Marin,  text  s  překl. 
a  slovníkem  (Alžír,  1884).  Nejstarším  zpra- 
covatelem této  látky  uvádí  se  Abdal  Hamíd 
al-Láhiki  z  doby  Barmakovcfl.  Dk. 

Slndelfliiffen,  město  ve  virt.  kraji  nekar- 
ském,  při  ř.  Schwippe,  má  4291  oby  v.  (1900), 
krás.  kostel  románského  slohu  (z  r.  1083), 
starou  a  novou  radnici,  latinskou  a  reál. 
školu,  výrobu  koberců,  hedvábných,  bavln, 
a  Iněn.  látek. 

SindéUó  Stevan,  slavný  junák  srbský, 
jenž  na  Cegru  při  obléhání  ríiše  r.  1809  při 
výpadu  Turků  na  jeho  ležení  vyhodil  zákopy 
do  povětří  a  v  ssutinách  jejich  s  ostatními 
junáky  pohřben.  Raději  volil  smrť,  než  by 
se  vzdal  Turkům,  jichž  značný  počet  při  vý- 
buchu zahynul.  Na  Čegru  postaven  mu  po- 
mník s  tímto  nápisem:  »Vojvodovi  Stevanu 
Sinděličovi  a  jeho  nesmrtelným  junákům, 
slavně  padlým  dne  19.  května  1809,  při  ob- 
léhání Niše.«  Milutinovič  napsal  hezkou, 
vlasteneckou  báseň  o  tomto  hrdinském  činu 
a  mladý  malíř  Ranasovič  zobrazil  výjev  tento. 

Binder:  1)  S.,  Zin  der,  hl.  m.  territoria 
t.  jm.  ve  střed.  Súdánu,  bývalé  sídlo  panov- 
níků závislých  na  sultánech  bornuských,  záp. 
od  Čadského  jez.,  má  10.000  obyv.,  čilý  ob- 
chod karavanní.  Francouzi  jej  obsadili  r.  1899. 

2)  S.,  m.  v  záp.  franc  Súdáne,  na  skalna- 
tém ostrůvku  ve  středním  Nigíru,  uprostřed 
bujné  vegetace,  má  s  blízkým  Garu  dohro- 
mady asi  17.000  obyv.  a  jest  od  r.  1900  hl. 
m.  franc.  vojenského  territoria.  V  okoli  pě- 
stuje se  hojně  proso,  které  se  vyváží  do 
Timbuktu  a  území  Tuáríkův. 

Bindh  viz  Sind. 

Šlnding:  1)  S.  Stephan,  sochař  norský 
(♦  1846).  Náleží  k  nejlepším  sou  věky  m  so- 
chařům norským  a  vynikl  zejména  svým 
Zajatcem  na  výstavě  pařížské  r.  1878,  ač  jiŽ 
před  tím  vystavoval  v  Berlině  sochu  Vaulundr, 
Téhož  času  zhotovil  pro  král.  zámek  v  Chri- 
stianii  bas-relief  znázorňující  položení  zákl. 
kamene  zámku  králem  Karlem  Janem.  R.  1880 
S.  odebral  se  do  Říma,  kde  zhotovil  pro- 
slulou svoji  sochu  Matka  barbarů,  předsta- 
vující ženu,  která  odnáší  mrtvého  syna  z  bi- 
tevní vřavy  (v  museu  v  Christianii).  R.  1883 


S.  usadil  se  trvale  v  Kodaní,  kde  zhotovil 
sochy  Zajatá  matka  a  hlavni  své  dílo:  Dva 
mulové,  v  bronzu.  Mimo  to  S.  jest  autorem 
sochy  Bjómsona^  Ibsena  a  herečky  Laury 
Gundersenovy  (v  nár.  divadle  v  Christianii). 
Všecka  díIa*S-ova  vynikají  zdravým,  ener- 
gickým naturalismem.  —  Jeho  bratr  2)  Š. 
Otto  (♦  1843)  jest  vynikajícím  malířem,  ač 
původně  zabýval  se  literaturou.  Studoval  pak 
u  Eckersberga  a  u  Gudeho,  později  v  Mni- 
chově. Pracoval  v  různých  oborech  maluje 
mariny  i  genry,  obrazy  historické,  panoramata 
jako  Bitva  u  Upska^  dekorace  divadelní, 
scény  ze  života  pobřežních  rybářů,  krajiny  a 
lidové  scény  z  Lofot,  Finmark  a  krajin  se- 
verních. I  techniku  své  malby  stále  měnil  hic* 
daje  nové  a  nové  cesty  svému  nadáni.  — 
Druhý  bratr  8)  S.  Christian  (*  1856)  je 
vynikajícím  hud.  skladatelem  i  dirigentem. 

Slndónités  viz  Serapion. 

SindĚar  (Sandžar)  viz  Seldžúkové 
a  Persie,  str.  558a. 

Sine  Cerere  et  Baeeho  friget  Veniis, 
lat.,  bez  Cerery  (t.  j.  pokrmu)  a  bez  Baccha 
(t.j.  vína)  jest  Venuše  (t.  j.  láska)  chladná. 
Citát  z  Terentiova  Eunucha  4,  5. 

Sined,  osada  v  Čechách,  hejtm.  Čes.Brod, 
okr.  a  pš.  Kostelec  n.  Č.  L.,  fara  Vitice; 
10  d.,  98  obyv.  č.  (1900\  popi.  dvůr.  Stávala 
tu  tvrz  a  deskový  stateíc,  jejž  po  bitvě  Bělo* 
horské  koupil  Karel  kn.  Liechtenstein  a  při- 
pojil jej  k  panství  černokosteleckému. 

Blned,  pseudonym  Denisu  v  (v.  t.  1). 

Sine  Ira  et  stndlo,  lat.,  bez  hněvu  a 
straněni,  heslo  římského  dějepisce  Tacita 
(Ab  excessu  divi  Augusti  I,  1). 

Blneknra  (z  lat.  sine  cura  [animarum\ 
t.  j.  bez  duchovní  správy),  praebenda,  jeŽ 
poskytuje  sice  držiteli  příjmy,  neukládá  mu 
však  povinností.  V  přeneseném  smysle  užívá 
se  výrazu  toho  o  všech  výnosných  úřadech, 
s  nimiž  není  spojena  práce  žádná  nebo  jen 
malá. 

SinélnikOT  (CaHejibHHBOVB):  1)  S.  Ivan 
Maksimovič,  gen.rus.,  spolupracovník  Po- 
tcmkinův  (f  1789),  vynikl  v  rusko-tur.  válce 
a  při  pronásledováni  PugaČeva,  načež  byl 
vojvodou  v  Poltavě  a  pomáhal  A.  V,  Suvo- 
rovu  při  přesídleni  křesťanů  s  Krymu  k  moři 
Azovskému.  Suvorov  doporučil  jej  Potemki- 
novi,  jenž  ustanovil  jej  hlavním  svým  po- 
mocníkem při  zřízení  administr.  správy  jeka- 
těrinoslav.  kraje  a  poručil  mu  vystavěti  jeká- 
těrinoslav,  kde  pak  S.  byl  prvním  guberná- 
torem.  Proslulá  cesta  Kateřiny  II.  r,  1787 
konána  podle  plánu,  vypracovaného  S-em. 
Za  druhé  války  turec.  byl  raněn  u  Očakova 
a  brzo  zemřel. 

2)  S.  Nikolaj  Petrovič,  gen.  a  státník 
rus.  (*  1806  —  t  1894),  byl  gubernátorem 
ve  Vladiměři,  Žitomíru,  Moskvě  a  Voroněži, 
při  čemž  osvědčil  se  jako  administrátorpřísný, 
ale  spravedlivý,  pečující  hlavně  o  zřízeni 
mostů,  sadů,  divadel,  pomníkův  atd.  V 1. 1860 
až  1864  byl  gen.  intendantem  první  armády, 
operující  v  Polsku,  a  pak  hlavním  správcem 
Žalářů  v  Rusku,  načež  r.  1871  stal  se  gen« 


Sine  loco  et  anno  —  Siogen. 


197 


gub.  ve  yých.  Sibiři,  kde  během  tři  let  za- 
sloužil se  velmi  o  selský  stav  a  školství. 
R.  1874  jmenován  senátorem.  Zůstavil  velmi 
zajímavé  Zapiski  (>Istor.  Véstnik*  1893). 

'Sine  looo  et  anno,  lat.,  bez  (udáni) 
místa  a  roku,  na  př.  o  knihách,  u  nichž 
není  udáno  ani  místo,  kde  byly  tištěny,  ani 
rok,  kdy  vyšly. 

ttné  moře,  u  Jihoslovanů  S  i  n  o  more, 
název  moře  Jaderského. 

Slneiui,  bratr  Rurikáv  a  Truvorův,  s  nimiž 
přišel  r.  862  mezi  Slovany  v  dnešním  Rusku 
a  zabral  kraj  nad  Bílým  jezerem,  kdež  zemřel 
r.  864.  Uzemí  jeho  zdědil  Rurik. 

Stnfonie  viz  Symfonie. 

81ii|^  C.  L.  Koch,  rod  pavouků  nyní  za- 
řazený k  rodu  Aranea  Sin.  {Epeira  autorů). 
U  nás  5  druhů:  Aranea  nitidula,  hamata^ 
sanguinea^  pygmaea^  Uerrii,  Nsk. 

Un^an-fu  (Síngan),  hl.  m.  čínské  pro  v. 
Šen-si  blíže  pravého  břehu  ř.  Vei-ha,  pravé 
pobočky  Hoang-ha,  930  km  jz.  od  Pekingu, 
na  sev.  ůpati  Tsin-ling-šanu,  má  asi  1  milí. 
obyvatelů,  z  nichž  50.000  muham.,  kteří  mají 
tu  8  mešit.  Je  typem  čínského  města  jsouc 
obehnáno  cihlovou  zdí  12  m  vys.  a  mno- 
hými věžemi  chráněnou,  která  obklopuje  mě- 
sto v  podobě  obdélníka.  Na  každé  straně  je 
brána.  Uprostřed  města,  částečně  dosud  od 
povstání  Tai-pingů  pobořeného,  zdvihá  se 
císařský  palác,  neboť  S.  byl  sídlem  několika 
císařských  dynastií;  naposledy  hostil  císař- 
ský dvůr  v  L  1900—01,  kdy  císařovna  s  ce- 
lým dvorem  prchla  z  Pekingu  před  vojskem 
spcMcnců.  Mimo  to  má  S.  sbírku  starých  ná- 
pisů, mezi  nimiž  čínsko-syrský  nápis  z  r.  781, 
nalezený  r.  1625  jesuity,  který  zavdal  podnět 
k  dlouhým  polemikám  vědeckým.  Výhodná 
obchodní  poloha  učinila  ze  S.  obchodní  stře- 
disko prvního  řádu.  Sem  dováží  se  čaj  z  Če- 
kingu  a  Si-čuenu,  cukr  z  Hu-pe  a  Ho*nanu, 
kožišiny,  piŽmo,  opium;  léčivé  rostliny  z  Ti- 
betu a  i  urkistánu.  Srv.  Richthofcn,  Die  geo- 
graphische  Lage  von  S.  (Berl.,  1873);  Kreit- 
ner,  Im  femen  Osten  (Vid.,  1881). 

SlACT^^pur  {Singapore,  Singhapura^  »Lví 
mésto«):  1)  S.,  ostrov  na  j.  výběžku  polo- 
ostr.  Malackého  v  Zadní  Indii,  oddělený  od 
pevniny  úžinou  pouze  460 — 1200  m  širokou, 
Tebrau  zvanou,  angl.  država  k  osadě  Straits 
Settlements  náležející,  měří  55  km}  a  má 
228.555  oby  v.,  nejvíce  Číňanů,  pak  Malajův, 
Indů  (Tamilů  a  Bengálů  v)  a  Evropanů.  Po- 
vrch ostrova  je  mírně  zvlněný,  lak  že  pa- 
horky nepřesahují  výše  170  m,  porostlý  buj- 
nou vegetaci,  neboC  dŽangle  téměř  nepro- 
niknutelné pokrývají  značnou  čásf,  ale  na 
mýtinách  pěstuje  se  gambir,  pepř,  tapioka 
a  kokosová  palma.    Podnebí  je  sice  horké 

Í maxim.  31*,  minim.  23^),  ale  není  nezdravé, 
'ršívá  skoro  každý  den.  Množství  dešťových 
srážek  čini  ročně  234  m.  Jihozáp.  monsún 
trvá  od  května  do  září,  severových.  od  list. 
do  března.  Z  divoké  zvěře  jsou  nejnebez- 
pečnější tygři,  kteří  často  přecházejí  z  Džo- 
Jioru  přeplavujíce  se  přes  úžinu.  Obyvatel- 
stvo je  soustředěno  v  městě  S.,  kde  živí  se 


hlavně  obchodem.  Angličané  panují  zde  od 
r.  1819,  ale  teprve  r.  1824  Východoindická 
společnost  odkoupila  celý  ostrov  od  sultána 
džohorského  za  60.000  doll.  a  roční  důchod 
24.000  doll.  R.  1867  S.  stal  se  an(;l.  osadou 
korunní. 

2)  S.,  město  na  již.  pobřeží  ostrova  t.  jm., 
hl.  m.  angl.  osady  Straits  Settlements,  při 
úžině  Malacké,  na  1*  17'  s.  š.  a  103^50'  v.  d., 
má  186.300  oby  v.  (1890),  mezi  nimiž  na  100.000 
Číňanů,  26.000  Malajů,  13.000  Evropanů,  12.000 
Indův,  ale  ženy  tvoří  ne  celých  257o  všeho 
obyvatelstva.  Město,  jež  rozděleno  je  říčkou 
S-em  na  dvé  částí,  skládá  se  z  několika  čtvrti, 
obývaných  vždy  jednou  národností,  a  táhne 
se  v  délce  10  km  podél  moře.  Na  jednom 
z  návrší  města  zdvihá  se  palác  guvernérův, 
na  druhém  tvrz  Canning;  obchodní  domy, 
kluby,  poštovní  úřady  soustředěny  jsou  po- 
dél dokuv  a  nábřeží,  v  evrop.  Čtvrti  je  rad- 
nice, soudní  dvůr,  anglikánská  kathedrála  a 
missijní  dům,  anglický  a  portugalský  katol. 
chrám,  arménský  kostel;  četné  školy,  mezi 
nimi  čínská  škola  pro  dívky,  dále  museum 
s  knihovnou,  krásná  botan.  zahrada;  odbor 
Royal  Asiatic  Society.  S.  je  sídlem  guver- 
néra osady,  velitele  osadního  vojska,  angli- 
kánského a  katol.  biskupa,  rakouského  gener. 
konsula.  Všechen  život  soustřeďuje  se  ve 
přístave  a  to  hlavně  na  nábř.  Rafíiesově  nebo 
v  novém  přístave  Tajoqg  Pagoru,  který  je 
chráněn  několika  ostrovy  (Blakan,  Máti  a 
Ayerbani),  s  proslulými  doky  a  s  rozsáhlými 
uhelnými  skladišti.  Celá  rejda  je  chráněna 
batteriemí  a  podmořsk^^mi  minami.  S.  je 
přístav  svobodný  a  nemá  tedy  žádné  celnice. 
Dík  své  výborné  obchodní  poloze  S.  vy- 
šinul se  na  obchodní  přístav  prvního  řácm 
a  velmi  důležitou  stanici  uhelnou,  a  to  ni- 
koliv pouze  pro  Malacký  poloostrov,  nýbrž 
pro  Borneo,  Sumatru,  Fiíipiny,  Evropu,  Ame- 
riku i  vých.  Austrálii,  tak  že  tu  zastavuje 
přes  60  pravidelných  linií  paroplavebních, 
mezi  nimi  rakouskb-uherský  Lloyd,  Severo- 
něm.  Lloyd,  Peninsular  and  OrientaJ  Com- 
pany,  Messageries  maritirnes  a  mn.  j.  Dove- 
zeno r.  1899  za  222-19,  r.  1900  za  251-71  milí. 
doll.;  vyvezeno  r.  1899  za  185-39  a  r.  1900 
za  205*53  milí.  doll.  Vyváží  se  hlavně  kopra, 
pepř,  ságo,  cín,  frutapercha,  laky,  rákos,  káva, 
gambir,  kopal,  rýže,  tapioka,  rohy,  kůže  a  j. 
V  průvozním  obchodě  hraje  nejdůležitější 
úlohu  uhlí  z  Anglie  a  Japanu,  petrolej  z  Ruska, 
Sumatry,  Sev.  Ameriky,  bavlněné  látky.  Že- 
lezné a  mosazné  výrobky  z  Anglie  a  Ně- 
mecka. R.  1901  navštívilo  přístav  9858  lodí 
o  10*9  milí.  /,  z  nichž  největší  podíl  připadá 
na  vlajku  angl.  Srv.  Weld,  The  Straits  Settle- 
ments and  British  Malaya  (Lond.,  1884). 

8ing^-6aiig^  viz  Petuna. 

Singen,  městečko  v  bad.  kraji  a  okr.  kost- 
nickém nad  ř.  Aachou  a  při  žel.  dr.  Mann- 
heim-Kostnice,  Offcnburg-S.  a  Etzweiler-S., 
má  3909  obyv.  (1900),  badenský  a  švýcarský 
hl.  cel.  úřad,  řím.-katol.,  starokatol.  a  ev. 
kostel,  zámek,  špitál,  továrny  na  cement  a 
cementové  roury,  na  zboží  papírové,  plstěné, 


198 


Singer  —  Sinópé. 


výživné  látky,  prádelnu  bavlny,  sladovnu  a 
uměl.  mlýn. 

Bing^r:  1)  S.  Edmund,  houslista  něm. 
(*  1831  v  Tatě  v  Uhrách).  Začal  se  učiti 
jako  šestiletý  chlapec  na  housle  u  Ellingera 
a  prof.  Ridleye  Kolmá,  a  již  po  třech  letech 
vystoupil  veřejně.  R.1842  podnikl  uměleckou 
cestu  po  zemích  uherských  a  sibiňská  a  ko- 
lošská  konservatoř  jmenovala  jej  svým  čest- 
ným členem.  Potom  studoval  ve  Vídni  pod 
vedením  prof.  Jos.  Bóhma,  zdržoval  se  i  kon- 
certoval v  Paříži,  r.  1846  jmenován  sólovým 
houslistou  a  r.  1847  ředitelem  orchestru  něm. 
divadla  v  Pešti.  R.  1851  podnikl  velmi  úspěš- 
nou koncertní  cestu  po  Německu  a  vynikl 
svojí  hrou  zejména  v  lipském  Gewandhause. 
Prostřednictvím  Lisztovým  byl  jmenován 
r.  1854  konc.  mistrem  a  komorním  virtuosem 
velkov.  výniarského,  u  něhož  zůstal  do  r.  1861, 
načež  v  téže  hodnosti  povolán  do  Štutgartu, 
kdež  působí  jakožto  professor  na  konserva- 
toři. S.  náleží  k  nejlepším  houslistům  sou- 
věkým:  jeho  hra  vyniká  zejména  krásným, 
ušlechtilým  a  zpěvným  tónem  i  neobyčejnou 
čistotou.  Také  technika  jeho  je  podivuhodná. 
Složil  t^c  mnohé  skladby  pro  svůj  nástroj, 
koncerty,  fantasie,  studie,  caprice,  mezi  jiným 
také  Dua  (s  H.  v.  Bdlowem)  a  zpracoval 
Fieldova  Nocturna.  Veliké  zásluhy  má  jakožto 
pěstitel  hudby  komorní  ve  Štutgartě  i  jako 
hudební  paedagog.  S  Maxem  Seifrizem  vydal 
velikou  školu  pro  housle, 

2)  S.  Heinrich,  professor  cirk.  práva  na 
něm.  universitě  v  Praze  (*  1856  v  Brně).  Na- 
psal: Die  Behebung  der  ýúr  Ordenspersonen 
oestehenden  Beschránkungen  in  commerciis 
mortis  causa  (1880);  Historische  Studien  uber 
die  Erbfolge  nach  katholischen  Weltgeistlichen 
in  Oesterreich- Ungarn  (1883);  Einige  Bemer- 
kungen  ^m  Schultes  Rufin'Ausgabe{\Z92) ;  Summa 
Decretorum  des  Magister  Ruflnus  (1902). 

Singhálové  viz  Čingálové. 

Singidunam  viz  Bělehrad  5). 

Slngleton  [singlťn],  angl.,  při  kartách, 
zvi.  při  whistu,  jediná  karta  některé  barvy; 
někdy  také  trumf. 

Slnff-Sing,  ves  v  sev.-amcr.  státě  new- 
yorském, na  1.  břehu  ř.  Hudsonu,  52  km 
scv.  od  New  Yorku,  má  9362  obyv.  (1890), 
četné  villy,  vojenskou  akademii,  mnoho  ji- 
ných škol  a  věznici  pro  1200  mužských  a  120 
ženských  trestanců. 

Singulár  (z  lat.  numerus  singularis)  viz 
Číslo,  str.  768  6. 

Slngnltnf,  lat,  viz  Skytáni. 

Slnhal,  jezero  v  Sibiři,  viz  Chanka. 

Sinlbaldl  Guittone  viz  Čino  da  Pi- 
stoja. 

Slnldinna,  král  larský,  viz  Larsa. 

Sinigaglla  [-galja]  viz  Senigallia. 

Sl-ning,  Si-nin-fu,  město  čínské  pro  v. 
Kan-su,  blíže  hranic  tibetských;  na  v.  od 
jez.  Kuku-Nor,  při  řece  t.  jm.,  pravém  pří- 
toku Hoassg-ha,  má  60.000  obyv.  Obehnán 
je  mohutnou  hradbou,  10  km  dlouhou,  jež 
obklopuje  namnoze  jen  zříceniny,  nebof  Dun- 
j^áni  r.  1864  obsadili  město   a  drželi  je  až 


do  r.  1872,  kdy  byli  vypuieni  Číftanv.  Lcžl 
na  staré  historické  cestě  ze  střední  Číny  do 
Vých.  Turkistánu,  pročež  má  čilý  obchod 
s  plodinami  tibetskými,  čínskými  a  turki- 
stanskÝmi. 

Blnis  viz  Pityokamptés. 

SiAistar,  lat ,  levý.  Jakožto  termín  rituální 
znamená  s.  u  Římanů  příznivý,  šťastný, 
poněvadž  augur  při  pozorováni  obracel  se 
k  jihu  a  měl  tedy  východní  stranu,  stranu 
šťastnou,  po  levici.  Řidčeji  s.  znamená  ne- 
příznivý, nešťastný,  a  to  vlivem  názoru 
řeckého,  poněvadž  u  Reků  pozorovatel  ob- 
racel se  k  severu  a  měl  tedy  po  levé  ruce 
stranu  západní,  nešťastnou. 

SlBlstra,  ital.,  levá,  s.  mano,  zkrácené  i. 
m.,  levou  rukou,  označení  obvyklé  v  hudbČ 
klavírní,  na  označenou,  že  místo  některé  dluino 
hráti  rukou  levou. 

BlaJ  (ital.  Sign\  město  v  Dalmácii,  v  býv. 
kraji  splitském,  leží  v  údolí  6 /Srm  odprav.bř.Če- 
tiny  a  při  silnici  ze  Splitu  do  Livna  (v  Bosně), 
má  2384,  jako  obec  40.281  obyv.  srbo-chorv. 
(1900),  řím.-katol.  far.  kostel,  klášter  mino* 
ritů,  2  obec.  školy,  okr.  hejtm.  a  soud,  poštu, 
telegraf,  vojenskou  posádku  a  obchod  s  do- 
bytkem. Na  blízkém  vrchu  zříceniny  pev- 
ného kdysi  zámku,  proslulého  hrdinnou 
obranou  Jiřího  Balbiho,  jenž  tu  r.  1717  s  ma- 
lou posádkou,  s  nečetným  obyvatelstvem  a 
3  děly  ubránil  se  po  10  dni  proti  Mehmcdu 
pašeti  bosenskému  s  30.000  vojska  tureckého. 

Sln-kiaiig  viz  Sin-tsiang 

Sinldiig  íhnd  [-fdnd],  angl.,  amorti- 
sačni  n.  umořovaci  fond. 

Sinkov  viz  Synkov. 

Sinnetfohlag  viz  Přibraní. 

Slnnl,  pobřežní  řeka  v  ital.  pro  v.  Potenze, 
vzniká  nedaleko  Lagonegra  a  vlévá  se  po 
toku  80  km  dl.  do  zálivu  Tarentského. 

Slnolnrét,  bot,  viz  Jurinea. 

Sinolog,  z  řec,  znalec  Čínštiny. 

Bilion,  Istný  Řek  před  Trójou,  dal  se 
chytiti  od  Trojanů,  když  Řekové  postavivše 
koně  dřevěného  zdánlivě  odpluli  do  vlastí, 
a  předstíraje,  že  měl  býti  návodem  Odys- 
seovým  jako  druh  Palamédův  obětován  pro 
šťastný  návrat  Řeků  do  vlasti,  čemuž  včas 
unikl,  zjednal  si  tak  důvěry  samého  Priama, 
že  se  mu  pak  uvěřilo,  Že  kůň  dřevěný  má 
nahraditi  Tróji  uloupené  palladium.  Když 
pak  kůň  vtažen  do  města,  S.  za  nastalé  noci 
dal  znamení  loďstvu  řeckému  zatím  uTenedu 
kotvícímu,  že  se  lesť  podařila,  a  otevřel  zá- 
roveň tajná  dvířka,  jimiž bohatýři  řečtí  z  koně 
vystoupili.  klk. 

Sinópé  {Zívanrj),  T\yn\  Sinúb,  přístavní 
město  na  sev.  pobřeží  turecké  Malé  Asie, 
ve  starovčké  Paflagonii,  založené  v  VIII.  stol. 
př.  Kr.  Míléťany.  Za  vpádu  Kimmeriů  bylo 
zpustošeno,  ale  r.  630  př.  Kr.  obnoveno. 
Záhy  S.  nabylo  velikého  významu  obchod- 
ního, majíc  dva  dobré  přístavy  a  jsouc  vý- 
chodištěm  cest  od  Černého  moře  k  Eufratu 
vedoucích.  Vývoz  ryb  byl  z  hlavních  zdrojů 
jeho  bohatství.  Okolní  kraj  v  širém  rozsahu 
byl  S-pČ  poddán  a  mnohé  apoikie  (Trapezůs, 


Sinshčám  — •  Sinusoida. 


l9St 


Kerasús)  z  něho  saloicay.  Samostatnost  za- 
choval 8i  S.  i  za  dob  perských  a  teprve 
r.  368  př.  Kr.  dobyl  ho  a  úže  k  řiái  perské 
připojil  kappadocký  satrapa  Datamés.  Po 
smrti  Alexandia  Vel.  8.  stalo  se  opět  ne- 
závislým. R.  183  př.  Kr.  zmocnil  se  ho  Far- 
Bakés  I.,  král  pontský,  učinil  je  královským 
sídlem  a  ozdobil  nádhernými  stavbami.  R.  45 
př.  Kr.  udělil  S-pě  Caesar  práva  římské  ko- 
lonie. Za  ds.  dob  8.  počalo  klesati.  R.  1461 
dobyl  S-py  Muhammed  11.,  odkudž  jest  opev- 
Běným  přístavem  tureckým.  Dne  30.  list.  1853 
nis.admirál  Nacbimov  zničil  tureckou  eskadru 
v  přístavu  kotvici.  Pík, 

ÍttBSh«im,  okr.  město  v  baden.  kraji  heidel- 
berském.  při  ř.  Elsenz  a  žel.  tr.NeckargemOnd- 
Jagdstfeld,  má  3011  obyv.  (1900),  kat.  a  ev. 
kostel,  reál.  školu,  2  dobročinné  ústavy  a  ně- 
kolik miýnfi.  S.  uvádí  se  již  r.  770  pode  jmé- 
nem Sunnesheim  a  od  r.  1099-1649  stávalo 
zde  svobodné  álecht.  opatstvi  benediktinské. 

fltntMils  Karl  Friedrich  Ferdinand, 
právník  něm.  (•  1804  v  Srbišti  —  t  1868 
v  Dessavě).  Byl  nejprv  advokátem  v  Srbišti 
(od  r.  1825),  pak  stal  se  na  základě  spisu 
HamJkmck  des  gemeinen  Pýandrechts  (Halle, 
1836)  od  r.  1837  prof.  práv  v  Giessech,  r.  1841 
zemským  a  konsistorním  radou  v  Dessavě, 
r.  1848  členem  vrch.  zem.  soudu  tamtéž. 
R.  1850  ú^stnil  se  erfurtského  parlamentu 
(v  t  zv.  staatenhause).  T.  r.  stal  se  druhým 
praesidentem  společného  vrch.  zem.  soudu 
pro  Anhaltsko-Dessavsko  a  Kčthen  a  po 
spojení  obou  vévodstvi  r.  1853  jediným  prae- 
sidentem. R.  1862  povolán  do  anhaltsko- 
dessavského  ministerstva,  r.  1863  jmenován 
skutečným  taj.  rsdou.  V  list.  1863  (po  při- 
padnuti Anhaltsko-Bemburska  k  Dessavsku) 
postaven  v  čelo  nově  zřízeného  ministerstva 
pro  celé  Anhaltsko.  R.  1866  a  1867  byl  zá- 
stupcem Anhaltska  v  radě  Severoněm.  buntu. 
Hlavní  dílo  jeho  jest  Dat  praktische  gemeine 
Ziwiirecht  (Lip.,  1844—61,  3  sv.;  3.  vyd.  1868 
ai  1869).  Mimo  to  napsal  Anleitung  lum  Stu- 


Watoinniui  n.  Šintoismus  vizJap^Lif 
(náboženství),  str.  51. 

8ln-tfli«i||f  (Hsin-kiang),  čínská  pro* 
vincie  zabírající  celou  pánev  Tarimskou,  tedy 
Vých.  čínský  Turkistan  a  již.  éáut  Dzungar- 
ska,  oddělená  na  j.  Altyn-dagem  od  Tibetu,- 
vých.  svahem  Pamíru  od  ruské  Fergány; 
měří  1,426.000  km*  asi  s  1  milí.  obyv.  Povrch 
je  z  valné  části  pustá  rovina  náhorni,  místy 
solná  step  s  četnými  plesy,  z  části  prostou-' 
pěná  Thien-šanem,  na  jehož  sev.  svahu  roz-^ 
kládá  se  hl.  m.  prov.  Urumči.  Provincie 
vznikla  teprve  r.  1885. 

8i]itiila  Sim.,  drobni  pavoučkové  čeledi 
Argiopidae  (Erigonini),  u  nás  zastoupeni  dru- 
hem S.  aěrius  Cbr.  Ssk, 

Sinúb,  tur.,  viz  Sinópé. 

Sinnes  Dofía  Maria  del  Pilař,  spiso* 
vatelka  špan.  (*  v  1.  pol.  XIX.  stol.  v  Šara-^ 
gosse),  chof  špan.  dramatika  José-de  Marco. 
Napsala  legendy:  La  iey  de  Dios;  A  la  lu\ 
de  una  lampara;  Cuentos  de  color  de  cielo 
(Madrid,  1867  a  1885),  vesměs  texty  pro 
špan.  školy;  pak  velmi  oblíbené  novelky: 
Veladas  del  invierno  (t.,  1866);  Palmasy  flores 
(t.,  1877);  Galeria  de  mujeres  ceiebres  (t.,  1879); 
Dramas  de  familia  (t.,  1885)  a  j. 

SinnpAlUata  slují  mlži,  kteří  mají  plášť 
k  chlopním  lastur  přirostlý  v  oblouku  na 
jistém  místě  vykrojeném.  Bbr, 

81nns,  s.  versus,  viz  Goniometrie. 

81nnsoÍda  slově  rovinná  křivka,  již  vyho- 
vuje v  soustavě  pravoúhlé  rovnice  y  =  sm  x. 
Obsažena  jest  mezi  přímkami  X  =  ±,1  R  pro- 
tíná osu  hlavni  v  nekonečné  řadě  bodů  ma- 
jících za  úsečky  O,  +.  jr,  +  2  w  atd.,  z  nichž 
každý  jest  obratnikem  křivky.  Vyskytuje  se 
na  př.  ve  fysice  jakožto  grafické  znázorněni 
pohybu  kmitavého.  Majíce  totiž  znázorniti 
průběh  harmonického  pohybu  bodu  A  (prů- 
mětu bodu  3/  rovnoměrně  po  kružnici  se 
pohybujícího)  na  průměr  BB^  kreslíme  doby, 
ve  kterých  bod  A  dostal  se  s  místa  O  do  1, 
2,  3,  4,  . . .  12,  jako  úsečky,  příslušné  elon- 


Č.  3739.   Sinusoida. 


dium  dšs  búrgerl,  Geset\buche$  fúr  das  Kónig- 
reich  Sachsen  (t.,  1864).  Společně  s  K.  O. 
Ottou,  Brunem  Schillingem  a  j.  přeložil  do 
němčiny  Corpus  juris  civilis  (t.,  1829—34, 
7sv.;  2.  vyd.  1.  sv.  1839)  a  zkráceně  i  Corpus 
juris  ccnonici  (t.,  1834—39,  2  sv.). 


I  gace  bodu  A  jako  pořadnice.  Spojíce  mezné 
body  pořadnic  dostaneme  tak  čáru  vlnitou, 

i  s-du.  Pokusem  zjednáme  si  s-du.  vcdernc-li 

!  podél  lodičky  na  konci  ostrým  rydlem  opa- 
třené začazenou  skleněnou  desku  ;  byl-li  po- 

i  hyb  desky  rovnoměrný,  vykreslí  rydlo  s-du. 


200 


Sinutec  —  Sionísmus. 


Slnnt«0,  Simnutec,  Synutec  {Šinuti), 
ves  v  Čechách,  hejtm.  Duchcov,  okr.  Bílina, 
fara  a  pš.  Kozly  u  Bíliny;  18  d.,  71  oby  v.  n. 
(1900),  kaple  sv.  Víta  z  r.  1689. 

Binsendorf  viz  Ves  Velká. 

Sinsendorir,  šlechtická  rodina  rakouská, 
původu  bavorského,  od  2.  pol.  XIII.  stol. 
v  Hor.  Rakousich  usedlá.  Jméno  její  podle 
hradu  u  KremsmUnsteru.  Členové  její  za 
císařů  Ferdinanda  III.  a  Leopolda  I.  domohli 
se  vynikajících  úřadů. 

1)  S.  Filip  Ludvík,  říšský  hrabě  (*  1671  — 
f  1742),  věnoval  se  vojenství,  byl  však  r.  1694 
jmenován  komořím  a  přidělen  sboru  diplo- 
matickému. Již  v  28  letech  jmenován  vyslan- 
cem při  dvoře  francouzském.  Po  vypuknutí 
války  o  dědictví  španělské  byl  odvolán,  jme- 
nován taj.  radou  a  přidělován  k  různým 
diplomatickým  službám.  Za  cis.  Karla  VI. 
jmenován  Byl  nejvýš,  dvoř.  kancléřem  a  té- 
měř po  čtyři  desítiletí  spravoval  zahraniční 
záležitosti  Rakouska.  Prvá  pol.  XVIII.  stol., 
plná  válek,  smluv  a  allianci,  poskytla  mu 
ovšem  hojnost  práce.  Dočkal  se  i  prvých 
bouřlivých  let  vlády  Marie  Terezie,  již  byl 
vydatným  rádcem.  V  posl.  letech  měl  značný 
vliv  i  na  vnitřní  záležitosti  Rakouska. 

2)  S.  Filip  Ludvik,  hrabě,  kardinál  a 
kníže  biskup  vratisl.,  syn  před.  (*  1699  v  Pa- 
říži —  1 1747).  Byl  předem  určen  stavu  du- 
chovnímu, proto  vychován  v  jesuitské  koUej i 
v  Římě.  Vysoký  vliv  otcův  dopomohl  mu 
k  různým  vysokým  hodnostem  ve  velmi  mla- 
dém věku.  V  23  letech  obdržel  kanonikát 
v  Olomouci,  Salcpurku  a  j.,  v  26  1.  stal  se 
biskupem  v  Rábu,  v  28  1.  obdržel  klobouk 
kardinálský.  R.  1732  přes  odpor  kanovnického 
kollegia  stal  se  kníž.  biskupem  vratislavským. 
Po  dobyti  Slezska  Bedřichem  II.  spřátelil  se 
s  tímto  a  vymohl  si  na  něm  různé  výhody, 
tak  že  se  stal  předním  katol.  praelátem  v  král. 
Pruském. 

Binshelm,  ves  v  Badensku,  v  kraji  a  okr. 
Baden,  při  železn.  tr.  Mannheim-Kostnice, 
má  3929  obyv.  (1900),  katol.  kostel,  velké 
porfyrové  lomy,  pěstování  vín,  ovoce  a  na 
blízku  villu  Fremersberg,  býv.  to  klášter 
františkánský 

Sinzlg^,  město  v  prus.  vlád.  obv.  koble- 
neckém,  v  kraji  ahrweilerském,  při  ř.  Ahr 
a  železn. tr.  Kolin-BingerbrUck,  má  3035  obyv. 
{1900),  obv.  soud,  rom.  kat.  kostel  (ze  sto- 
letí XI 11.),  nemocnici,  tov.  na  mosaikové 
plotny  a  hlin.  zboží  a  pěstováni  vína. 

816  [šió],  ř.  v  král.  Uher.,  výtok  jez.  Bla- 
tenského, které  opouští  v  jeho  sev.-vých. 
konci  u  Siófoku  a  spojivši  se  s  Kaposem 
vlévá  se  do  Sárvízu;  horní  tok  je  kanalisován. 

Siófok  [ši-],  městečko  v  Uhrách,  v  župě 
vesprímské,  okr.  enyingském,  při  již.  bř. 
Blatenského  jezera,  107  m  n.  m.,  a  při  železn. 
tr.  Budapešt-Vel.  Kaniža,  má  2496  obyv.  maď. 
(1900),  řím.  katol.  kostel,  paroplav.  stanici 
a  lázně. 

Slon:  1)  S.  (hebr.  Sijjón),  jméno  staro- 
bylé pevnosti  jebuské,  kterou  isráélský  král 
David,  dobyv  jí,  učinil  sídlem  svým  a  nazval 


Městem  Davidovým,  ale  záhy  zobecnělo 
pojmenováni  Jerusalem.  Značil  tudíž  S. 
čásf  Jerusalema,  a  to  tu  čásf,  kde  zbudoval 
na  místě  sídla  Davidova  král  Salomon  palác 
i  chrám.  Tím  jest  topograficky  poloha  hory 
i  někdejší  pevnosti  na  vých.  paihorku  jeru* 
salemském  rozřešena.  Za  starověku  S.  spadal 
srázně  do  údolí  okolních,  jak  na  vých*  do 
údolí  Kidrónského,  tak  na  záp.  do  t.  zv. 
údolí  Tyropoion,  na  se  v.  pak  oddělen  byl 
umělým  příkopem  od  hory  Bezethy.  V  této 
poloze  S.  byl  městem  prastarým,  sídlem 
kněžského  krále  Malkisedeka  za  doby  Ham- 
murabovy  a  Abrahamovy,  jenž  se  svými  ná- 
stupci spravoval  kněžství  boha  Salima  u  pra- 
starého skalního  oltáře,  a  totožným  s  Ursa- 
limmu  desk  Amarnských.  David  zbudoval 
v  něm  hrad,  Salomon  chrám.  Ale  od  prvých 
dob  křesťanských  vznikla  domněnka.  Že  8, 
rozkládal  se  na  sev.-záp.  pahorku,  u  Josefa 
Akra  zvaném,  domněnku  tu  rozšiřovala  pak 
mniŠská  tradice  až  do  nejnovějších  dob. 
Teprve  nová  škola  topografická  přes  odpor 
kruhů  theologických  bezpodstatnost  této 
domněnky  vyvrátila.  Přes  to  dnes  čásf  sev.- 
záp.  pahorku  před  hra  ibami  slovc  stále  Sem 
a  tamní  františkánský  klášter  důsledně  ozna- 
čuje polohu  svou  >na  hoře  S-u<.         Pík. 

2)  S.,  kdysi  hrad  u  Chlistovic  v  Čechách, 
v  hcjtm.  a  okr.  kutnohorském.  Hrad  vystavěl 
Jan  Roháč  z  Dube  (v.  t.).  R.  1434  hrad  do- 
byt a  zbořen.  R.  1850  nalezeny  na  tvrzišti 
některé  starožitnosti.  —  8)  S.,  též  Mons 
Sión,  lat.  název  kláštera  strahovského  v  Praze, 
často  se  vyský tající  v  básních,  slavnostních 
spisech,  seznamech  i  dějinách. 

81on  [sj6n|  (něm.  Sitten,  lat.  Sedunum\ 
hl.  m.  švýcarského  kant.  valiského,  na  pr. 
břehu  Rhónu,  při  dravé  říčce  Síonne,  stan. 
trati  Bouveret-Brieg  Jurskosimplonské  dráhy, 
v  překrásné  poloze,  má  6095  obyv.  (1900). 
Četné  starobylé  soukromé  budovy,  kláštery, 
kathedrála,  v  niŽ  je  nápis  z  doby  cis.  Augusta, 
dodávají  městu  středověkého  rázu.  Nad  mé- 
stem  zdvíhají  se  dva  pahorky;  na  jednom  je 
biskupsky  zámek  Tourbillon,  zbořený  r.  1798 
Francouzi,  na  druhém  zámek  Valeria,  kde 
jest  umístěn  seminář  a  museum  s  hojnými 
památkami  z  doby  římské.  Hlavni  ulice  města 
vede  nad  kanálem,  kudy  protéká  horská  by- 
střina. S.  je  sídlem  biskupa;  má  biskup,  palác, 
seminář,  gotickou  radnici,  gymnasium,  tabák, 
továrnu,  anthracitové  doly,  lomy  na  mramor 
a  stav.  kámen;  pěstění  vína,  ovoce  a  čilý 
obchod. 

Slonlsmuf  (zionismus),  národně-poli- 
tické  hnuti  mezi  Židy,  které  kolem  r.  1870 
počátek  vzalo  v  Rusku  a  později  nabylo 
i  mezi  západoevropskými  a  americkými  Židy 
dosti  přívrženců.  Cílem  jeho  ie  zřízení  samo- 
statného neb  aspoň  samosprávného  státního 
území  židovského.  Hlavou  hnutí  západoevrop- 
ského byl  dosud  vídeňský  publicista  dr.  Th. 
Herzl  (*  1859),  nedávno  (3.  čce  1904)  zemřelým 
jenž  ideje  a  plány  sionistické  vykládal  ze- 
jména v  brošuře  >Dcr  Judenstaat«  (Vid,, 
1896,  5.  vyd.  1903)  a  v  románě  >Altnculand» 


Siónské  sestry  —  Sipáhovč. 


201 


(Lip.,  1902).  Také  známý  spisovatel  Max 
Nordau  pfípojil  se  ke  hnoti.  Hlavně  při- 
činčniin  Herzlovým  svolán  byl  na  srpen  1897 
první  sionistický  kongress  do  Basileje,  jehož 
účastnili  se  204  zástupci  sionistického  ii- 
dovstva.  Na  tomto  kongressu  jednáno  hlavně 
o  prostředcích,  jak  kolonisovati  Palestinu 
obyvatelstvem  židovským  a  síliti  židovské 
vědomi  národní.  Práce,  jež  měly  býti  pod- 
niknuty za  tím  účelem,  svěřeny  zvláštnímu 
komitétu,  jenž  zvolil  ze  sebe  stálý  užší  výbor 
se  sídlem  ve  Vídni  a  pod  předsednictvím 
Herzlovým.  Hlavni  úlohou  bylo  potom  vy- 
moci na  sultánovi  prívilej  ke  kolonisaci  Pa- 
lestiny, a  aby  dílo  v  dané  chvíli  hned 
mohlo  se  pro^děti,  druhý  kongress  z  r.  1898 
(též  v  Basileji^  usnesl  se  na  založeni  »židov- 
ské  koloniálm  bankyc  se  sídlem  v  Londýně 
(Jemish  Colonial  Trust),  akciový  kapitál  Činí 
nyní  asi  2  milí.  lib.  Na  pátém  kongresse  (1901) 
usneseno  založiti  národní  fond,  jenž  prý 
dosáhl  již  výše  200.000  lib.;  polovice  jeho 
byla  určena  k  zakupování  p&dy  palestinské, 
úroků  druhé  polovice  má  se  užiti  k  podpoře 
národně- židovských  snah  vůbec.  Ale  dosa- 
ženi privileje  ke  kolonisaci  Palestiny  potkalo 
se  s  velikými  překážkami,  tak  že  sionisté  vzdá- 
vajíce se  ovácm  cenné  podpory  dějinné  a 
náboženské  tradice,  počali  jednati  s  vládami 
jinými.  Území  El-tris  na  poloostrově  Sínaj- 
ském,  jež  sionistŮm  nabízela  vláda  egyptská, 
neosvědčilo  se  vhodným  ke  kolonisaci  pro 
nedostatek  vody.  Na  kongresse  konaném 
r.  1903  málem  bylo  by  došlo  k  roztržce  pro 
návrh  vlády  anglické,  jež  sionistům  nabízela 
k  osazení  Ugandu  v  anglické  východní  Africe. 
Podniku  tomuto  přál  hlavně  sám  Herzl  a 
vlivem  jeho  295  hlasy  proti  178  hlasům  nej- 
více východních  Židů  usneseno  zříditi  ko- 
mité, které  by  prozkoumalo  povahu  nabíze- 
ného územL  —  Orgánem  hnutí  jest  ve  Vídni 
vycházející  týdeník  »Die  Welt«,  v  Paříži 
>L'Écho  sioniste«,  v  Londýně  >The  Jewish 
World<,  v  Petrohradě  »Buduščnosf«.  Hnutí 
samo  i  vnitřně  mělo  v  lecčems  na  Židy  vliv 
blahodárný,  ale  ani  u  něho  nenalézáme  dosti 
seriosní  autokritiky,  která  modernímu  židov- 
stvu skoro  úplně  chybí  a  zvláště  těm  přívr- 
žencům assimilace,  kteří  vyhýbají  se  reformě 
náboženství  a  tím  namnoze  assiraílaci  na 
půdě  náboženské;  přece  však  Židům  samým 
přivedlo  opět  více  k  vědomí  vážnost  otázky 
»židovské«.  —  Literatura.  Dam,  The  Re- 
stauration  of  the  Jcws  (Edinb.,  1862);  Fran- 
kel,  La  question  juive  (Pař.,  1882);  Ce- 
ment Lassalle,  Les  juifs  restaurés  et  la  Que- 
stion ďOrient  (t,  1882);  Claude  Couder,  Die 
Kolonisation  Palaestinas  (Berl.,  1882);  L. 
Pinsker,  Autoemancipation.  Ein  Mahnruf . . . 
(t.,  1812,  beze  jména);  Claude  Couder,  The 
Fnture  of  Palestina  (Lond.,  1892);  dr.  Nathan 
Bimbaum,  Die  nationale  Wiedergeburt  des 
jQdischen  Volkes  in  seinem  Landc  als  Mittel 
zur  LOsung  der  Judenfrage  (Vid.,  1893);  As- 
similation  oder  Nationaljudentum  (Berl., 
1894);  J.  Kohn,  Assimilation,  Antisemitismus 
und  Nationaljudentum  (Lip.,  1894);   dr.  H. 


Sachs,  Antisemitismus  und  S.  (Vid.,  1896); 
Herzl,  Der  Baseler  Kongress  (t.,  1897);  Jaffe, 
Die  nationale  Wiedergeburt  der  Juden  (Berl., 
1897) ;  M.  GOdemann,  Nationaljudentum  (Vid., 
1897);  Farbstein,  Der  Zionismus  und  die 
Judenfrage  (Bern,  1874) ;  dr.  J.  Členov,  Vtoroj 
kongress  sionistov  (Moskva,  1899);  M.  Šejn- 
kin,  Tretij  kongress  sion.  (Oděssa,  1900); 
M.  Margolin,  Osnovnyja  těčenija  v  istoriji 
jevrejslrago  národa  (Petrohr.,  1900);  L6we, 
Neu-Judaa  (Berl.,  1903).  Z  protivné  strany 
sem  náleží:  M.  Kulišer,  Toska  po  Palestině 
i  Lžemessiji  (1899);  J.  Zangwill,  Sionism (1899, 
obojí  v  časopise  »Voschodc);  G.  Bubs,  Sio- 
nistskoje  dviíenije  pri  světě  kritiki  (Petrohr., 
1900). 

Siónské  sestry,  katol.  kongregace  žen- 
ská, zal.  r.  1843  od  P.  Marie  Theodora  Ra- 
tisbonne  (v.  1. 1)  s  tit.  Notre-Dame  de  Siou 
v  Paříži,  odkud  rozšífila  se  i  do  jiných  zemí. 
U  nás  %.  s.  mají  kláštery  s  pensionátem  a 
dívčí  školou  franc.  ve  Vídni,  v  Terstu  a  od 
r.  1903  též  v  Praze  v  Křemencové  ulici,  pak 
letni  residenci  v  Pcrneggu  v  D.  Rakous.  AŽ, 

Sloole  [siúl],  řeka  ve  střed.  Francii,  prý- 
štící se  na  sev.  straně  Mont  Doře  (Puy 
ďAiguillc)  v  depart.  Puy-de-D6me,  protéká 
klikatým  tokem  směru  severního  malebné 
údolí,  zdobené  četnými  hrady  a  zámky,  vstu- 
puje do  depart.  Allier  a  vlévá  se  sev.  od 
St.  Pour^ain  právě  na  1*  v.  d.  s  leva  do  řeky 
Allier.  Tok  její  je  150  km  dlouhý. 

Slout  viz  Sijút. 

Sionx  Olty  [siú  síti],  hl.  m.  hrab.  Wood- 
bury  v  sev.-amer.  státě  lowa,  na  1.  břehu  ř. 
Missouri,  do  něhož  zde  vtéká  Big  S.  River, 
důležitý  uzel  žel.  tratí,  spojené  dvěma  mosty 
s  protilehlou  Dakotou,  má  nyní  33.111  obyv. 
(1900)  proti  7366  r.  1880.  V  městě  je  čilÝ 
průmysl,  zvi.  továrny  na  vagóny,  hospoo. 
stroje,  řepkový  olej,  škrob  a  j.  V  okolí  pě- 
stuje se  silně  kukuřice.  Ohrada  pro  dobytek 
{Union  stock  yards)  zřízena  je  pro  chov  ně- 
kolika tisíc  kusův  a  5  zasilatelských  závodů 
masa  může  denně  poraziti  na  Í4.000  kusů 
vepř.  a  3000  kusů  hovězího  dobytka. 

Sionx  Falls  [siú  fóals],  hl.  m.  hrab.  Mi- 
nchahy  v  sev.-amer.  státě  Již.  Dakotě,  nad 
Big  Sioux  Riverem,  uzel  pěti  železn.  tratí, 
ma  10.266  obyv.  (1900)  proti  2164  r.  1880. 
Vodní  sílu  vodopádů  zužitkuji  četné  prů- 
myslové závody;  mimo  to  je  tu  státní  káz- 
nice, krásný  Minehaha  Court  House,  ústav 
pro  hluchoněmé,  baptist.  kollej  a  j. 

Siouxové  [siú-  n.  SÚ-]  viz  Dakótové. 

Slpahi  (per.),  spahi,  spahiové  (tur.) 
viz  Pronija,  str.  768  a  a  Sipáhové. 

Slpáhové  n.  sipojové  (angl.,  sipqyt^ 
seapoys,  sepoySy  fr.  spahis,  z  pers.  šipahi  =  v O' 
ják),  název  domorodců  v  armádě  britsko- 
indické,  po  evropsku  vycvičených.  Před 
r.  1857  bylo  jich  202.849  mužů.  T.  r.  s.  účast- 
nili se  povstání  proti  Angličanům  (viz  Indie, 
str.  597  b),  kteří  měli  r.  1857  evropského 
vojska  pohotově  pouze  asi  38.000  mužů. 
Proto  po  potlačení  vzpoury  s.  byli  nově 
organisováni,  tak  že  r.  1874  počet  jejich  od- 


202 


Sipárium  —  Siphoneae. 


hadoval  se  pouze  na  128.000  mužů,  kdeito 
evropská  čásf  brtt.-ind.  armády  rozmnožena 
na  61.503  muže  a  3996  důstojníků.  R.  1885 
počet  indického  vojska  vůbec  znovu  roz- 
množen, tak  že  r.  1897  bylo  s-hů  141.231  mužův 
B  1582  ancHckých  a  2752  domorodých  důstoj- 
níků. S-hů  užíváno  s  úspěchem  k  výpravám 
i  mhno  Indii,  na  př.  v  Afgánistánu,  Égypté, 
Súdáne,  Tibete  a  j. 

Slparlniii,  lat.,  v  divadle  římském  též 
menši  opona,  jíž  se  užívalo  při  proměnách 
v  komedii  a  jež  pO  způsobu  našich  opon 
rozhrnovala  be  s  obou  stran.  Quintilian  na- 
zývá s.  též  oponu  upevněnou  na  tribunálu 
soudcovském,  aby  chránila  proti  paprskům 
slunečním.  O.  J-i. 

81  parra  lloet  oomponere  mafl^nii, 
lat.,  Ize-li  malé  přirovnávati  k  veli- 
kému. Citát  z  Vergiliových  Georgik  4,  176. 

Siplio,  siphony  viz  Mlži,  str.  470  a. 

Slplioneae,  čeleď  řas  zelených  {Chloro- 
phyxeae)  se  stélkou  je^^nobuněcnou  (zřídka 
ve  velikých  odstavcích  sem  tam  přihrádko- 
vanou), jejímž  základem  jest  vak  \sipho)  na- 
mnoze protáhlý,  nadaný  vzrůstem  vrcholko- 
vým,  nejčastčji  rozvětvený.  Timto  rozvětve- 
ním stélky  vznikají  nejednou  tvary  velmi 
členité,  připomínající  svým  složením  nějaké 
rostliny  vyšší.  Sám  bezbarvý,  nejčastěji  roz- 
větvený zpodek  stélky,  kterým  tato  do  půdy 
se  zapouští  nebo  k  pevným  předmětům  při- 
chycuje,  tvarem  svým  podobá  se  kořínkům 
vyšších  rostlin,  zastává  i  funkci  jejich,  však 
na  rozdil  od  pravých  kořenů  sluje  rhi žol- 
dem. Ostatní  stélka  zelená  jest  přerozmani- 
tého  tvaru.  Tak  v  rodě  Botrydium  tvoří  ku- 
latý neb  trochu  kyj  ovitý  puchýř  stopkatý, 
v  rodě  Valonia  rourovitý  neb  puchýřovitý 
hlavní  kmen,  jenž  nese  rovněž  tak  utvářené 
větve  postranní,  u  Vaucheňe  opět  skládá  se 
z  niťovité  roury,  místy  rozvětvené,  dosahu- 
jící nejednou  několika  centimetrů  délky.  Ace- 
tabularia  má  perennující,  v  půdě  zapuštěnou 
a  rhizoidy  připevněnou  zpodinu  stélky,  z  níž 
každoročně  vyráží  prýt  slunečníku  podobný, 
jenž  skládá  se  z  válcovitého  pně  a  na  konci 
z  paprskovitých  větví,  srostlých  do  jedné 
vypouklé,  v  obrysu  okrouhlé  plochy.  V  rodě 
Bryopsis  válcovitý  »stonek<  jakýsi  posázen 
jest  četnými  postranními  větvemi  (»listy«) 
v  postavení  zpeřeném,  v  rodě  Dasycladus 
nese  hustě  shloučené  přesleny  větví,  roz- 
větvených opět  přeslenitě.  Velmi  památný 
rod  Caulerpa  vyznačuje  se  tím,  že  stélka 
zrůzněna  jest  v  jakýsi  oddenku  podobný, 
vodorovně  se  plazící  díl  válcovitý,  z  něhož 
jednak  do  půdy  vyrůstají  kořinkovité  rhi- 
zoidy, jednak  z  něho  do  výše  povznášejí  se 
ploché  stopkaté  větve,  listům  vyšších  rostlin 
zcela  podobné.  Největší  složitosti  však  do* 
stihuje  stélka  v  řádu  Codiaceae,  Válcovitý 
sipho  tu  mnohonásobně  se  větví,  splétá  a 
navzájeni  srůstá,  analogicky  jako  u  hub  splé- 
tají se  pospolu  vlákna  čili  hyphy.  Tím  způ- 
sobem jako  u  hub,  také  zde  povstávají  větší 
tělesa,  v  nichž  na  průřezu  lze  dokonce  ro- 
zeznati jakousi  kůru  a  dřeň.   S.  rozplozuji 


se  nepohlavně  i  pohlavně.  Výhradné -nepor 
hlavnt  rozplozováni  známo  jest  u  jedné  z  nej*- 
nižších  S-ei,  u  BoUydium  granulát  um  Greir» 
Rostaíiúskí  a  Woronin  před  lety  ve  své 
studii  o  vývoji  a  ustrojeni  Botrydía  popsali 
u  tohoto  také  rozplozováni  pohlavní  (viz 
Botrydium),  ai  nověji  Klebs  shledal,  že 
omylem  tu  pod  jedním  druhem  popsány  byly 
dva  různé,  jeden  nepohlavní  {Botr.  granula'-' 
tum)y  druhý  pohlavní,  jejž  Klebs  naz\^  Ptoto^ 
sipkon  botryoides,  Botr,  granulátům  tvoří  le* 
lene  puchy fky,  až  2  mm  tlusté,  podepřené 
bledou  stopkou,  jeiíž  zpodek  rozpouští  se 
ve  větší  počet  vlaskovitých  rhizoidŮ,  dO' 
půdy  vrůstajících  a  z  ni  potravu  čerpajících. 
V  plasmě  jsou  hojná  jádra  a  četná  zrnka 
chlorophyllová,  obsahující  později  toliko  olej. 
Z  rostlinek  takových  pučením  vegetativním 
mohou  vzniknouti  jedinci  noví.  Zaplavi-li  se 
rostlinky  na  pobřeží  rostoucí  vodou,  tu  pu- 
chýřky  změní  se  ve  výtrusnice  (sporangia^ 
o  velikém  počtu  n^ohlavních  buněk  rejdi* 
vých  Čili  vířivých  (zoospor).  Zóospory  jedno- 
brvé  vyrojí  se  temennim  otvorem,  víří  ně- 
jaký čas,  aby  opět,  pozbyvše  brv  a  obalivše 
se  blanou,  na  vlhké  půdě  v  nové  rostlinky- 
vyklíčily.  S  řasou  Botrydium  na  týchž  místech 
společně  vyskytuje  se  jemu  podobná  Proto- 
siphon  botryoides  Klebs.  Liší  se  od  předešlé 
rhizoidem  tenčím,  delším  a  namnoze  neroz- 
větveným,  plasmou  puchýře  o  jednom  toliko 
sífovitě  prolamovaném  tělese  chlor ofyllovém 
s  četnými  pyrenoidy  a  zrnky  Škrobovými. 
Puchýře  ve  vodě  stávají  se  výtnisniceroi,  ob- 
sahujíce pak  veliký  počet  vířivých  výtrusů 
se  dvěma  brvami,  pigmentovým  očkem  čer- 
veným a  stažitelnou  vakuolou.  Výtrusy  ty 
po  dvou  spolu  se  snoubí  čili  kopulují,  jsouf 
to  zóospory  pohlavní,  t.  zv.  gamety  čili  iso- 
gamety.  Výsledkem  tohoto  spájeni  jsou  hvěz- 
dovité  výtrusy  spájivé  (zygospory),  z  nichl 
po  delším  odpočinku  vyklíati  mohou  jedinci 
noví.  Za  suchého  počasí  letního  plasma  pu- 
chýřů se  fragmentuje  v  kusy  méně  četné^ 
jež  ihned  obklopí  se  blanou  a  představuji 
pak  výtrusy  nehybné  (aplanospory,  akinety).. 
z  nichž  ve  vlhku  rodí  se  gamety  stejné  jako 
nahoře.  Za  určitých  okolnosti  podařilo  se 
Klebsovi  snoubeni  gametů  potlačiti.  Nicméně 
z  gametů  nekopulovaných  přece  povstaly 
panenské  výtrusy  (parthenospory)  dalšího 
vývoje  schopné.  Co  u  Protosiphon  déie  se 
jen  za  určitých  okolnosti  (za  suchého  léta)^ 
v  rodě  Acťtabularia  jest  ustáleno.  U  této 
mořské  řasy  ve  vacích,  z  nichž  skládá  se 
klobouk,  obsah  plasmatický  nejprve  rozpa- 
dává se  v  řadu  velikých  nehybných  výtrusft 
(aplanospor),  jež  se  uvolní,  jakmile  klobouk 
se  byl  rozpadl.  Potom  každá  aplanospora 
přemění  se  ve  výtrusnici  (gametanginum)» 
z  níž  nahé  pohyblivé  gamety  vystupuji  a  po 
dvou  spolu  se  páří.  Mnohem  pokročilejší 
jest  pohlavní  rozplozováni  u  řasy  Vaucheria, 
Která  mimo  to  rozplozuje  se  též  nepohlavně, 
Stélka  druhů  rodu  Vaucheria  jest  roura  nito- 
vitá,  rozvětvená,  jež  zpodnim  svým  koncem 
pomoci  rhizoidŮ   bezbarvých  Kikotvuje   se 


Siphonia  —  Sipjagin. 


203 


v  půdé.  Za  účelem  roxplozováni  nepohlav- 
niho  pod  koncem  větvi  povstane  přihrádka, 
čími  atvoři  ae  konečná  výtrusnice  kyjovité 
nadafelá.  Tato  však  zplozuje  jediný  veliký, 
mnohobrvý  výtrus  rejdivý,  jeni  jest  vlastně 
souborem  četných  dvoubrvých  výtrusfl.  Te- 
mennim  otvorem  ve  výtnisnici  výtrus  ko- 
nečně ven  se  vyhoupne  a  po  kratším  neb 
delším  pohybu  ve  vodě  ztratí  pohyb  a  brvy, 
načei  obdav  se  blanou,  máie  ihned  vyklíčiti 
v  novou  stělku  rouro  vitou.  Pohlavní  rozplo- 
zováni  tuto  děje  se  snoubením  buněk  po- 
hlavně jii  zřetelně  rozlišených,  t.  j.  vetší 
nahé,  nehybné  buňky  samici,  t.  zv.  vaječné 
bunk^  (óosféry)  a  malé,  rovněi  nahé  buňky 
samčí,  t.  zv.  chámového  těliska  čili  spermato- 
zoidu.  Óosféry  vznikají  ve  včtších  výtrusni- 
cích  samicích,  zvaných  vejcovody  (ógonium), 
spermatozoidy  ve  výtrusnicich  sam6ch,  men- 
ších, zvaných  pelatky  (antherídium).  Oboji 
ústroje  vznikají  na  vláknech  stélky  jakožto 
postranní  výrostky,  jež  od  mateřského  vlákna 
přihrádkou  se  odděluji.  Óogonia,  tvaru  té- 
měř okrouhlého,  skoro  přisedlá,  po  straně 
vyklenuta  jsou  v  nízký  zobánek,  kdež  ve 
stěně  později  povstane  otvor.  Antheridia 
jsou  štíhlé,  na  způsob  ovčího  rohu  zahnuté, 
krátké  výrostky,  jejichž  konec  za  zralosti 
rovněž  se  otevírá  a  vypouští  větši  počet 
spermatozoidů.  T3rto  vnikají  otvorem  óogónia 
k  jediné  óosféře  tam  obssiŽené  a  nahromadí 
se  ve  větším  počtu  kolem  jejího  pólu  bez- 
barvého. Když  pak  některý  ze  spermato- 
zoidů splynul  s  óosférou,  povstane  výtrus 
vaječný  (óospora),  záhy  blanou  obklopený, 
jeni  po  delším  odpočinku  opět  vyklíčiti  může 
v  novou  rostlinku.  —  S-eám  obdobná  a  za- 
jisté i  příbuzná  skupina  mezi  houbami  jsou 
t.  z  v.  řasohouby  (Phycomycetes).  Známo 
jest  asi  40  rodů  S-eí,  jež  z  veliké  většiny 
iijí  v  mořích.  Ve  sladkých  vodách  anebo 
na  vlhké  půdě  vyskytuje  se  pouze  většina. 
druhů  rodu  Vaucheria^  na  vlhké  půdě  dále 
vcgctdje  Botrydium  granulátům  a  Protosiphon 
botr\'oides.  Vzácné  mezi  S-eami  jsou  formy, 
jež  parasituji  v  listech  vyšších  rostlin  {Phjrllo- 
siphon).  Hlavní  řády  S-eí  jsou:  Phyllosipho- 
neae,  Botrydiaceae,  Vaucheriaceaey  Valonia- 
ceae^  BryopsideaCy  Doiycladaceae^  Acetabula- 
riaceae,  Anadyomenaceae  a  Codiaceae.      Ič. 

Siphonia  Rich.  {Hevea  Aubl.),  kahuch, 
rod  rostlin  pryšco  vitých  (Euphorbiaceae) 
z  podčel.  Acalypheae,  obsahující  velké  mléč- 
naté  stromy  s  listy  ke  konci  větvi  nakupe- 
nými, dlouhořapičnými,  3četnými  a  lístků 
asizdéli  řapíku  podlouhlých  a  celokrajných. 
Květy  jsou  latěné,  bczobalné,  pestíkové  větší 
na  konci  větví  ojedinělé,  prašné  menší  a 
četnější,  oboje  s  kalichem  chlupatým,  více 
méně  zvonkovitým,  5cipým  a  se  žlaznatým 
terčem  různého  tvaru,  ne-li  bez  něho.  Prašný 
květ  má  5—10  tyčinek  ve  sloupek  srostlých 
s  prašulky  ven  obrácenými  a  šídlovitý  ja- 
lový semeník;  květ  pestikový  má  Spouzdrý, 
Svajcčný  semeník  s  3  sedavými  n.  na  krátké 
čnělce  postavenými  bliznami  a  dorůstá  u  vel- 
kou Sbrázdou  tobolku.    S.  daří  se  v  lesích 


brazilských  a  guayanských  8  druhy,  z  nichž - 
zejména  dva  poskytuji  velmi  mnoho  mléčné 
šCávy  k  výrobě  kaučuku,  a  to:  S.  elastica 
Pers.  {H.  gutanensts  Aubl.),  k.  obecný  a  S. 
brasiliensis  Kuth,  k.  brazilský.  S.  W.  jesť 
strom  i  více  než  20  m  vys.  a  60  cm  tlustý, 
rozkladitý,  dřeva  bílého  a  lístků  kožovitých, 
na  rubu  sivozelen^ch.  Mléko  jeho  jsouc  po- 
vahy prudké  roní  se  z  poraněného  kmene 
a  chytá  se  do  nádob,  kdež  houstne,  zpruž- 
natí  a  zčervená,  načež  jako  kaučuk  (v.  t.) 
nabývá  nejrůznější  úpravy.  S.  eL  prospívá  tél 
chutnými,  avšak  projímavými  semeny.  Děd. 

Slplioiiiata  nazývají  se  mlži,  jejichž plášf 
je  vytažen  vzadu  ve  dva  rouro  vité  výrůstky 
(siphony)  povstalé  částečným  srůstem  okrajA 
plášťových  a  prodloužením  laloků  z  okraje 
!  plášťového  vytažených  tak,  že  tvoří  více 
'  méně  uzavřené  chodby:  hoření  (dorsální), 
vždy  kratší  a  užší,  vyvádí  výměty  od  řit- 
ního otvoru  ven,  a  dolení  (ventrální)  vede 
směrem  dovnitř  vodu  k  žabrám;  siphony 
tyto  nesou  nezřídka  přívěsky  tykadlovite 
i  jinak  upravené,  opatřené  někdy  ústrojí 
smyslovými.  Bbr, 

Blphonopliora,  zool.,  viz  Trubejši. 

Slplionops,  zool.,  viz  Červoři. 

Siphonostomata  šlovou  mořští  plžové 
předožábři,  kteří   mají   ústí   ulity   v3rtaženo 
při  cívce  nazpodině  obústí  v  protilehlý  žlá- 
bek,  někdy  aspoň  z  části  v  rourku  uzavřený; 
skupiny  opatřené  toliko  výkrojem  na  onom 
místě  sluji  Entomostomata,  tvary  s  ob- 
;  ústím  celokrajným  Holostomata.      Bbr. 
I     Blpliala  Fr.,  rod  lišejníků  křovitých  z  pří- 
buzenstva Sphaerophoreae.  Plody  jsou  posud 
neznámé.  Spermogonie  v  podobě  hnědých, 
kulatých  napuchlin  na  konci  větévek.   Druh 
S.  ceratites  Fr.  roste  v  hustých  nízkých  trsech" 
'  v  mechu  jen  v  sev.  krajinách,  v  horách, Nor- 
ska, v  arktické  Americe  a  Himálaji.  Údaje 
nálezu  toho  v  Krkonoších  jsou  dosud  po- 
chybné. EBr. 
i     ilipjagili  (CHUflrHH-L),  jméno  šlechtického 
!  rodu   rus.,  z  něhož  vynikli  někteří  členové 
1  již  v  XVII.  stol.  ve  státní  a  vojenské  správě. 
!  Nejznámější  jsou: 

1)  S.  Nikolaj  Martynovič,  gen.(*  1785  — 
t  1828),  účastnil  se  všech  válek  napoleon- 
ských a  navrátiv  se  do  Ruska  založil  spo- 
I  lečnost  přátel  vojenství,  která  vydávala  »Vo- 
jennyj    žurnal«.   Mimo  to  zřídil  poddůstoj- 
]  nickou  školu  a  školu   pro  místní  obyvatele 
■  v  Tiflise,  kde  za  Mikuláše  I.  byl  gen.  guber- 
nátorem.   Založil  též   a  vydával    >Tiflisskija 
Vědomosti*. 

2) S.  Dmitrij  Sergějevič,  státník  (♦  1853, 
t  15.  dub.  1902),  vzdělal  se  na  univ.  petro- 
hradské, načež  sloužil  v  ministerstvě  vnitř, 
záležitostí.  R.  1884  zvolen  byl  za  maršálka 
šlechty  moskev.  gub.,  r.  1886  stal  se  více- 
gub.  v  Charkově,  r.   1888  gub.  v  Kuronsku 
a  r.  1891   v  Moskvě,  načež  r.  1893  povolán 
I  do  Petrohradu  jako  pomocník  ministra  stát- 
'  nich  statků,  pak  r.  1894  ministra  vnitř,  zále- 
žitostí. R.  1895  byl  hlavním  správcem  carovy 
i  kanceláře  pro  příjem  žádostí,  r.  1899  stal  se 


204 


Sipojové  —  Síra. 


správcem  ministerstva  vnitř,  záležitosti  a  ko- 
nečně ministrem,  v  kteréžto  hodnosti  stal  se 
obéti  attentátu  z  osobni  msty,  strojící  mu 
úklady  již  od  doby,  kdy  byl  přednostou  od- 
děleni carské  kanceláře. 

SlpoJOVé  viz  Sipáhové. 

Blpontiim  viz  Manfredonia. 

Blppar,  prastaré  město  v  Babylónii,  po- 
švě ené  bohu  slunce  Šamši.  Skládalo  se  ze 
dvou  měst,  rozdělených  ramenem  řeky  Eu- 
fratu. Město  severní,  Agadl  nebo  Š.  áa 
Samaš  (=boha  slunce)  zvané,  sahá  půvo- 
dem do  dob  nepamětných,  jižni,  S.  Ša  Anu- 
nit  (bohyně  Anunity),  založil  dávný  král 
Sargon.  Tehdy  S.  byl  sídlem  králův  akkad- 
ských,  ale  od  dob  krále  Hammurabi  musil 
postoupiti  přednost  Babylónu.  S-u  zůstal  od- 
tud význam  slavného  duchovenství  a  honosil 
se  slavnou  knihovnou,  iejlž  původ  odnášen 
až  do  dob  předpotopních.  Přepisy  z  knihovny 
této,  pořízené  pro  ninivskou  knihovnu  krá- 
lem Assurbanipalem,  uchovává  British  Mu 
seum.  Městiště  obojího  S-a  objevil  r.  1883  H. 
Rassám  v  pahorcích,  zvaných  Dér  a  Abu 
Habba,  zejm.  zbytky  velikého  chrámu  Sam- 
cova a  čásC  archivu  chrámového.         Pšk. 

Slpravioe  viz  Svépravice. 

Slpuliiss  [áipulus]  (pseud.)  viz  Rákosí 
Viktor. 

Slpnnoiilidao ,  Sipunculus  L-^U'J  viz 
Hvězdovci. 

Sir  [s5r],  angl.,  z  franc.  sire,  v  angličtině 
obvyklé  oslovení  každé  slušné  osoby  muž- 
ské, tolik  asi,  co  naše  >pane<  neb  franc. 
»monsieur«,  bez  přidatku  jména  křestního 
nebo  příjmení.  Vlastně  a  původně  je  to 
titul  osob  stavovských,  baronetů  a  rytířů 
(lenights),  kladený  vždy  přede  jméno  křestní 
tak,  že  i  příjmení  může  býti  vynecháno, 
jméno  křestní  však  nikdy  (na  př.  s.  Walter 
Scott),  rovněž  tak  nelze  spojiti  slovo  s. 
pouze  se  jménem  rodovým  (možno  říci  »s. 
Walterc,  ale  nikoli  »s.  Scottc).  Oslovení  s. 
sama  o  sobě  užívají  podřízení  vůči  předsta- 
veným, syn  vůči  otci,  zejména  však  slovem 
tímto  oslovuje  se  král  nebo  král.  princ,  jako 
ve  francouzštině  slovem  sire.  V  parlamentě 
anglickém  oslovují  tak  praesidenta  (speakera). 

Sirá,  ves  v  Čechách,  viz  Syrá. 

Sira  (sulýur)  a  její  sloučeniny.  Chem. 
značka  5.  Atomová  váha  S=  3205  (O  ^  16). 
S.  jest  repraesentantem  šesté  gruppy  perio- 
dické soustavy  Mendělejeva.  Skupina  tato 
charakterisována  jest  nejvyššími  solitvor- 
nými  kysličníky  typu  RÓ^  a  sloučeninami 
8  vodíkem  formy  RH^,  Kysely  charakter  sku- 
piny, jmenovitě  sudech  řad,  uplatňuje  se 
u  siry  evidentně.  KvsliČníky  SO^,  SO^  jsou 
anhydridy  kyselin,  5//,  jest  slabá  kyselina, 
která  podle  atooiistického  složení  podobá  se 
vodě  0/f„  kyselými  vlastnostmi  upominá  na 
kyseliny  prvků  halových.  Již  z  těchto  po- 
měrně stálých  sloučenin  jednak  kyslíkatých, 
jednak  s  vodíkem  lze  vystihnouti  zvláštní 
osobitý  charakter  síry.  S.  jest  známá  od  nej- 
dávnějších dob.  V  přírodě  jest  hojně  rozší- 
řena jak  samorodá,  tak  v  přerozmanitých 


sloučeninách.  O  rozšířenosti  siry  svědči,  že 
nejen  se  nalézá  v  kŮře  zemské,  nýbrž  v  růs« 
ných  sloučeninách  ve  vodách  i  mnohdy  ve 
vzduchu.  V  říši  rostlinné  i  v  organismu  zví- 
řectva shledáváme  důležité  sloučeniny  síry. 
Hmoty  bilkovité  obsahují  1—2%  síry.  V  těle 
dospělého  člověka  počítá  se  asi  100  g  síry. 
Původ  samorodé  síry  bývá  vysvětlován  ně- 
kolika způsoby.  Jednak  činností  sopečnou, 
vzájemným  rozkladem  sirovodíku  a  kyslič- 
níku siřičitého,  jednak  redukci  síranů  orga- 
nickými látkami  (naftou)  neb  činností  bak- 
terii. Bakterie  rodu  Beggtatoa  assimiluji  siro- 
vodík vzniklý  ze  síranu  vápenatého  redukci 
kvašením  cellulosovým  a  oxydují  jej  částečně 
až  v  kyselinu  sírovou,  částečně  vylučuji 
z  něho  síru,  kterou  hromadí  ve  svém  těle 
až  do  25  Vo. 

S.  vyskytuje  se  v  četných  (alespoň  sedmi) 
modifikacích,  ze  kterých  však  pouze  tři  vy- 
skytují se  v  přírodě.  Nejčastěji  vyskytuje  se 
8.  kosočtverečná  č.  rhombická  {Sa)^ 
mnohdy  ve  velmi  krásných  krystallech  až 
decimetrových,  jejichž  typ  jest  buď  pyrami- 
dální s  převládajícím  jehlanem  základním, 
anebo  sfenoidický,  jsou-li  střídavé  plochy 
jehlanu  toho  více  vyvinuty.  Řidší  jsou  kry- 
stally  podle  plochy  zpodové  tvaru  tabulko- 
vitého.  Srůst  dvojčaty  podle  rozmanitých 
zákonů  není  Častý.  Kusová  s.  bývá  zrnitá  až 
celistvá,  činí  stalaktity,  ledvinité  aggregáty 
i  prásko  vité  nálety.  Vyskytuje  se  obyčejné 
spolu  se  sádrovcem  na  ložiskách  v  útvarech 
sedimentárních,  zvláště  v  třcUhorách,  dále 
ve  slojích  uhlí  hnědého  i  černého,  na  rud- 
ních žilách,  na  raieliníŠtich,  na  ložiskách 
tuhy,  na  sopkách  jako  produkt  sublimace  atd. 
V  Čechách  vyskytuje  se  a.  v  rašeliništi  Soosu 
u  Františkových  Lázní  a  na  některých  mí- 
stech v  uhlí  hnědém  (Falknov,  Most):  na 
Moravě  ve  vápenci  u  Lhoty  nedaleko  Kun- 
štátu.  Největší  naleziště  přirozené  síry  jsou 
na  jižní  Sicílii,  jest  to  hlavně  okolí  Girgenti 
(Roccalmuto,  Cianciana  atd.).  Jiná  důležitá 
naleziště  jsou  sopečná  území  italská  (Solfa- 
tara,  Vosu  v);  Swoszowice  a  Truskawiec 
v  Haliči,  Radoboj  v  Chorvatsku,  Dagistán, 
Kchiuta  na  Kavkaze.  Barva  krystallované 
kosočtvercčné  siry  jest  bleděžlutá,  postup- 
ným ochlazováním  nabývá  odstínu  světlej- 
šího; při  —100*  jest  úplně  bílá.  Kusová  s. 
od  příměsí  bývá  někdy  nasedla.  Vryp  jest 
bily,  lesk  mastně  démantový  na  krystallech, 
mastný  neb  smolný  na  síře  kusové.  Tvrdost 
1—2,  hustota  zcela  Čisté  síry  2*067,  lom  las- 
turový. Lámavost  světelná  i  dvojlom  velmi 
intensivní.  Třením  stává  se  s.  negativné 
elektrickou.  Taje  při  114*6®  v  řídkou  teku- 
tinu barvy  jantarové,  při  vyšší  temperatuře 
(200®— 250<>)  houstne  a  temněji  rudohnědě  se 
zbarvuje,  nad  300*  opět  řídne,  ale  zůstává 
tmavou,  při  448*  vře  přeměňujíc  se  v  hnědě* 
oranžové  páry.  Hutnota  par  siry  blí^o  bodu 
varu  nasvědčuje  molekulám  5^,  nad  850"  od- 
povídá  molckulárnému  vzorci  5,.  Ve  vodé 
se  nerozpoušti,  nesnadno  v  lihu,  aetheru, 
chloroformu,  benzolu,  velmi  snadno  v  siro- 


nhliku.  Ve  too  i.  siroublíku  pfi  ll°rozpoDŠt{ 
>e  16'S  (.  síry,  pFi  65*  (bod  varu  nasyceného 
roitoku)  181  d.  Volným  vypafenim  rotpus- 
tidla  líc  liskati  i  roztoku  tobo  uměle  kry- 
stally  kosoítvercčné  siry. 

Pfetavcnim  siry  kosočtveredné  obdrii  se 
t.JednokloDá  i.  monoklinicki  5^.  Mo- 
dintcace  tato  jest  nestálá,  přeměňuje  se  samo- 
volní zpět  v  pQvodni  tvar.  Vpfirodé  nachá- 
lime  jenom  viicné  paramorfosy  síry  kuso- 
ítveréřné  po  jednokloné,  nikdy  tuto  samu. 
Paramarrosy  ony  byly  objeveny  v  dobé  ncj- 
novčjii  5.  P.  Popovem  v  okoli  Kerče  na 
Krynti.  Dále  zjiiténo,  íe  některé  kusové  siry 
I  Kavkáiu  i  j.  jsou  sloieny  z  jehliček,  jeí 


jemní  v  sebe  přecháieti.  Pfi  obyřejné 
peratafc  jest  kosočtverečná  s,  stálá  ai  do 
95'4*,  nad  touto  temperaturou  nastává  zvolná, 
ale  úplná  pfcmčna  její  ve  formu  jednoklo- 
nou.  Opačně  monokl  i  nicka  forma  pfi  ochla- 
zeni pod  95-i'  pfecházi  úplné  v  modifikaci 
rbombickou.  PFi  95'4*  za  obyčejného  atmosf. 
tlaku  jioQ  obé  dvě  modifikace  stálé,  nad 
touto  hranici  můŽe  jen  monoklinícká  a  pod 
ten  rhombická  po  dcISÍ  dobu  existovati. 
Vlastnost  tato  i  její  výklad  podle  pravidla 
o  fásicb  jsou  jmenovitě  s  tbeoretického  sta- 
noviska zajímavými. 

Bcitvará  č.  amorfní  m.  vyskytuje  se 
vzácné  jako  minerál  sulfurit,  tvořic  subli- 
mované  nálety  a  kůry  na  sopkách.  MoIdo  ji 
získati  dvojím  zp&sobem  a  podle  přípravy 
jeví  rfirné  vlastnosti.  Zahřejeme-li  roitope- 
noa  siru  téměř  ai  k  bodu  varu  a  lejeme-li 
)i  vřelou  tenkým  proudem  do  chladné  vody, 
obdrtime  průhledné  llutohnědé,  měkké,  ela- 
stické niti  nebo  kapky  siry  beztvaré  č.  pla- 
stické, v  sirouhliku  nerozpustné.  Rozkladem 
sloučenin  siry,  na  př.  sirovodíku,  polysul- 
fidfi,  vzniká  bílá  práikovitá  amorfni  a.,  která 
v  sirouhliku  částečně  se  rozpouiti.  1  tato 
modifikace  není  alála,  vrací  se  samovolně 
časem  v  obyčejnou  llutou  modifikaci,  zahřá- 
tim  pfi  95°  přechod  za  dosti  značného  vý- 
voje tepla  se  urychluje. 

Z  hojných  sloučenin  siry  vpfirodíse  vy- 
skytujících nejobecnější  jsou  sirniky,n3př.: 
leitěnec  FbS,  sfalerit  ZnS,  pyrit  FeS,  a 
sírany:  sádrovec  CnSo^  .2/í,0,  baryt 
BaSO,.  kieserit  MgSOt.IÍ,0,  epsomit 
■  hořká  sfil)  MgSO,.lH,0,  sůi  Glaube- 
rova  jV*,50,.10/ř,0  atd. 

Vítii  čásť  siry  v  prťlmysiu  ulivané  pocháii 
te  Sicílie,  kdel  doDývá  se  způsobem  velmi 
jcdnodacbým  v  peccch  nazvaných  calca- 
roni  (vyobr.  č.  3740.).  Peci  tyto  jsou  mělké 
válcovité  iachty  obyčejní  na  sklonu  pahorků 
vviděné,  půdu  mají  nakloněnou  a  na  nejnil- 
litn  jejim  bodě  nalézá  se  po  straně  otvor. 
Kameni  sirou  prostouplé  skládá  se  do  nich 
cvláitnlm  způsobem  tak,  aby  utvořeno  bylo 
mcti  nim  několik  kolmých  iiréich  kanálQv. 
HoFcjiek  kupy  bývá  pfikryt  vrstvou  rudyjiŽ 
vypálené  a  roztlučené.  Kdyi  s.  roitím  byla 
podpálena,  ucpe  se  dotejii  otvor  a  teplem 


uvolněným  spálením  části  síry  roztápí  se 
zvolna  dalii  s.  Roztopená  po  nakloněném 
dnu  stéká  k  dolejšímu  otvoru,  kudy  pouití 
ae  do  velikých  Wadlubův.    Primitivní  tcntO' 


Č.  3Í«. 

způsob,  jimi  získají  se  sotva  '/i  původní 
siry,  nebof  značná  čásf  její  spaluje  se  v  kys- 
ličník  siřičitý,  jediné  svoji  výhodou  oproti 
nedostatku  paliva  jest  udržitelný.  S.  taktO' 
nabytá  bývá  jeitě  značně  znečištčna  hmo- 
tami zemitými,  v  obchodě  zovc  se  sirou 
surovou  č.  koňskou.  Čištěni  č.  raffinace 
její  provádí  se  bliíc  velikých  přímořských 
měst  (hlavné  v  Marseilli;  vyobr.  č.  3741.), 
V  ielezných  nádobách  roztápi  se  surová  », 


t.  3741. 

3  roztopená  po  usazení  těžkých  zemitýcb 
součástek  poušti  se  do  Ielezných  kfivulír 
v  níchi  zahřívá  se  aí  do  varu.  Páry  vedou 
se  do  prostorné  vyiděné  komory.  Na  po- 
čátku, kdy  stěny  komory  jsou  ještě  chladné, 
scáíi  se  pára  na  nich  v  podobě  jemného 
práSku,  t.  zv.  sirný  květ  (Jlorei  tnifurit), 
jenž  občasně  se  vyhrabuje.  Kdyi  komora 
deláim  postupem  práce  dostatečně  sr,  vy- 
hřeje (-4"  114"}.  kondensuji  se  páry  sirné 
v  tekutinu,  která  hromadí  ae  na  dně  komorv 
a  občasné  vypouští  se  do  dřevěných  kadliibO' 


206 


Síra. 


vodou  promočených,  ve  kterých  tuhne  na 
siru  roubíkovou.  Sirný  květ  čerstvě  při- 
pravený skládá  se  z  mikroskopických  drob- 
ných průsvitných  kuliček  siry  amorfní,  která 
časem  přechází  v  kosočtverečnou  modifikaci. 
Roubíková  s.  jest  zprvu  jednokloná.  Též  do- 
bývá se  8.  prudkým  zahříváním  pyritu  ve 
hliněných  retortách 


3FeSt 


Fe,S, 
5,    . 


Nejdůležitějším  konkurrentem  síry  samorodé 
jest  s.  dobytá  ze  zbytků  při  výrobě  sody  po- 
dle Leblancova  způsobu.  Odpadky  v  podstatě 
skládají  se  ze  sirníku  vápenatého.  Ku  zpět- 
nému získání  síry  z  těchto  odpadků  bylo  již 
několik  method  navrženo  a  použito,  nejobec- 
nější nyni  jest  způsob  Chanceův.  Čerstvé 
«bytky  rozkládají  se  kysličníkem  uhličitým 
pod  tlakem 

CaS 


CaCO^ 


vzniklý  sirovodík  oxyduje  se  za  obmezeného 
přístupu  vzduchu 


2  5/f, 


2//,0 


Podle  schopnosti  slučovaci  jeví  s.  největší 

Í)odobnost  s  kyslíkem  a  chlórem,  nebof  ana- 
ogícky  oběma  slučuje  se  téměř  se  všemi 
prvky  často  za  vývoje  světla  a  tepla  ve  slou- 
čeniny, které  značně  upomínaji  na  obdobné 
sloučeniny  kyslíkaté.  V  roztaveném  stavu 
účinkuje  8.  na  většinu  látek.  Téměř  veškeré 
kovy  slučuji  se  více  neb  méně  prudce  se  si- 
rou. Při  mírném  zahřáti  slučuje  se  8  s  chló- 
rem, při  400''  s  kyslíkem,  v  žáru  s  uhlíkem. 
S  vodíkem  slučuje  se  8.  rovněž  přímo,  jenže 
při  temperatuře  tvořeni  se  sirovodíku  na- 
stává již  zároveň  jeho  rozklad.  Hraničné 
body,  při  nichž  affinita  vodíku  a  siry  počíná 
a  konči,  jsou  mnohem  bližší  nežli  na  př. 
n  kyslíku  a  vodíku. 

Sirovodík  S//,.  Byl  nejprve  popsán  od 
Roulle  v  pol.  XVIII.  stol.,  podrobněji  zkou- 
mán byl  od  Schecle,  Berthelota,  Thenarda, 
Davyho,  Berzelia.  V  přírodo  nachází  se  ve 
vulkanických  plynech  a  četných  simých  pra- 
menech. Vzniká  hnitím  některých  organic- 
kých látek  obsahujících  siru,  aneb  redukcí 
«iranů  (jmenovitě  síranu  vápenatého  hnitím 
cellulosovým).  Tvoří  se  přímým  sloučením 
obou  prvků  buď  vedením  proudu  vodíku 
nebo  par  vodních  přes  roztavenou  až  vařící 
síru,  přes  zahřáté  sirníky  některých  kovův 
aneb  převáděním  směsi  par  síry  a  vodíku 
přes  zahřáté  porovité  hmoty.  Obyčejně  při- 
pravuje se  rozkladem  některého  sirníku  kovu 
vhodnou  kyselinou.  Ponejvíce  používá  se 
-umělého  sirníku  železnatého  FeS  a  zředěné 
kyseliny  chlorovodíkové 


FeS 
2HCI 


FeCl^ 


Plyn  takto  připravený  bývá  znečištěn  vodí- 
kem, poněvadž  uměle  vyrobený  sirník  želez- 
natý  obsahuje  ještě  železo  nesloučené  se  sí- 
dTOu.    Čistého   plynu   nabýváme    zahříváním 


airniku  antimonového  s  koncentr.  kyselinou 
chlorovodíkovou 

Sb^S^         2  SbO^ 

dHCl  ZSH^  . 
Sirovodík  jest  plyn  bezbarvý,  charaktenstic- 
kého  odporného  zápachu  po  shnilých  vej- 
cích, jedovatý,  hutnoty  1*18.  Tlakem  17  atmo- 
sfér kondensuje  se  na  tekutinu  bezbarvou, 
při  —  63*5^  vroucí,  silným  ochlazením  tuhne 
v  bezbarvou,  krystallinickou  hmotu,  která 
taje  při  —91^  Zapálen  ^oří  sirovodík  na 
vzduchu  modrým  plamenem  v  kysličník  siři- 
čitý a  vodu        „  _ 


SO,, 


za  nedostatečného  přístupu  vzduchu  shoH 
pouze  vodík  a  s.  se  odštěpuje.  Vede-li  se 
sirovodík  porculánovou  rourou  do  červe- 
ného žáru  zahřátou,  rozpadá  se  částečně 
zase  zpět  v  síru  a  vodík.  Reakce  tato  jest 
dokladem  chemické  rovnováhy 

Ve  vodě  se  rozpouští.  Při  O®  pohlcuje  1  ob- 
jem vody  asi  4-4,  při  10«  asi  37,  při  20^  31 
objemu  sirovodíku.  Vodní  roztok  jeho,  re- 
akce slabě  kyselé,  zápachu  sirovodíkového, 
naz^á  se  sirovodíková  voda.  Z  malých 
hoanot  získaných  při  měření  elektrické  vo- 
divosti sirovodíkové  vody  lze  souditi,  že  jen 
malá  čásť  sirovodíku  jest  v  ní  rozštěpena 
v  ionty  a  největší  čásf  jako  nedissociovaný 
sirovodík  jest  v  ni  obsažen.  Při  rozkládá 
sirovodíkové  vody  elektrickým  proudem  jest 
pozoruhodno,  že  vylučuje  se  s.  na  kladném 

{)ólu  a  v  sirouhlíku  se  rozpouští.  Při  elektro- 
ytickém  rozkladu  kyseliny  siřičité  vylučuje 
se  8.  na  záporném  pólu  a  v  sirouhlíku  se 
nerozpouští.  Vylučování  s'ry  ve  formě  v  siro- 
uhlíku rozpustné  neb  nerozpustné  závisí  na 
reakci  roztoku.  Sirovodíková  voda  na  vzduchu 
brzy  se  kalí  a  usazuje  bílou  ssedlinu  síry. 
Zjev  tento  zaviněn  jest  oxydací  sirovodíku 
kyslíkem  ze  vzduchu  i  ve  vodě  rozpuštěným 


2SH^ 
O. 


2H^0 


Snadná  rozložitelnost  sirovodíku  v  jeho  sou- 
částky jest  podkladem  různých  reakcí.  Uvol- 
něný vodík  sirovodíku  redukuje  na  př.  soli 
železité  v  železnaté 


2  FeCl^ 


2  FeCl^ 

2  Ha 

S 


atd.  Při  působení  halových  prvků  v  sirovo- 
dík vzniknou  halové  kyseliny  a  8. 


SH, 
21 


2HI 
S 


Sirovodík  jest  kyselina,  a  to  kyselina  dvoj- 
sytná.  Odvozené  soli  zovou  se:  je-li  v  siro- 
vodíku jen  jeden  atom  vodíku  zastoupen 
kovy,  sirné  zásady,  sulfhydráty  č. 
hydrosulfidy,  na  př.  SaHS,  Ca{HS)^, 
jsou-li  oba  atomy  vodíku  zastoupeny,  sir- 
níky, sulfidy,  na  př.:  Nd,S,  PbS, 

Sirníky  kovů  povstávají:  Přímým  spojením 
síry  a  kovu 

^'        FeS. 


Síra. 


207 


Háhradoa  vodiku  v  sirovodika  kovy 

SH^    \      H^    . 
Učinkein  sirovodíku  vrůxné  kysličníky,  hydr- 
oxydy,  i  ▼  nčkteré  pevné  soli  kovové 

PbS 


HgO  \  HgS    CdipH)^     CdS    PbCO, 
SH^    '  H^O        SH^         H^O      SH^ 

Redakci  síranft  jmenovité  žíháním  s  uhlím 

SaSO^  I  Na^S 
4  C  I  4  CO . 
Zahfívánim  kovfi  neb  kysličníků  kovových 
v  parách  různých  sloučenin  síry,  na  př. 
v  sironhlíku  atd«  Sirníky  na  vzduchu  oxy- 
duji  se  jii  za  obyčejné  temperatury,  snad- 
něji při  zvýšení  jejím.  Oxydace  probíhá  jme- 
novitě snadno,  je-li  simik  vyloučený  v  jem- 
ném prášku  a  poněkud  vlhký.  Pálením 
rozkládají  se  některé  sirníky  buď  v  kov  a 
síru  aneb  v  sirník  nižší  a  siru.  Jindy  kov  i  s. 
zoxydnjí  se  a  zbývá  kysličník  kovový  nebo 
pfímo  utvoří  se  síran.  Rozdílná  rozpustnost 
simíků  jest  důležitou  jejich  charakteristikou. 
Některé  sirníky,  na  př.  kovů  alkalických,  na- 
tría,  kalia  a  žiravých  zemin  barya,  strontia, 
calcia,  magnesia  rozpouštějí  se  ve  vodě,  jiné 
nerozpouštěji  se  ve  vodě,  ale  již  v  nejslab- 
Sdí  kyselinách  rozkládajíce  se  a  vyvíjejíce 
sirovodík,  na  př.  sirník  železnatý,  manga- 
natý,  zinečnatý  atd.,  a  některé  konečně  ne- 
rozpouštěji se  ani  v  kyselinách  (.'yjma  kysel. 
dusičné), na  př.  sirníky  stříbra,  olova,  vizmutu, 
mědi,  kadmia,  arsenu,  antimonu,  cínu  a  j. 

Sirníky  prvků  negativních  slučují  se  se  sir- 
níky prvků  positivných  v  t.  zv.  sirné  soli 
i,  sulfosoli.  Tytéž  vznikají  vzájemným  pů- 
sobením sirných  zásad  a  sirných  kyselin, 
rozpouštěním  kyselinotvorných  sirm'ků  v  roz- 
tocích sirných  zásad  neb  zásaditých  sir  niku. 

Sirné  soli,  v  nichž  část  positivna  jest  kov 
alkalický  neb  ammonium,  bývají  ve  vodě  roz- 
pustný. Různé  minerály  jsou  sirnými  solemi. 

Vodík  se  slučuje  se  sirou  nejen  v  siro- 
vodík, nýbrž  tvoři  ještě  jiné  vyšší  poly- 
sulfidy  č.  hypersulíidy.  Vařením  roz- 
puštěného sirníku  draselnatého,  vápenatého 
se  sirou  povstává  oranžový  roztok  polysul- 
fidů  zmíněných  kovů:  XjSj,  K^S^  až  ^3^5 
neb  Ca^S^,  Roztoky  tyto  (obyčejné  Ca^S^) 
vlité  do  nadbytku  kyselinv  chlorovodíkové 
chlazené  vylučují  četné  olej  ovité  kapky  poly- 
sulíidů  vodíku  H*S^  —  -^1*^5.  které  shromaž- 
ďuji se  na  dně  nádoby  v  hustý  žlutavý  olej, 
pichlavě  zapáchající,  velmi  nestálý.  Jestliže 
opačně  lejcme  kyselinu  do  rozpuštěného 
polysulfidu,  uniká  sirovodík  a  vylučuje  se 
velmi  jemně  rozptýlená  s.,  t.  zv.  sirné 
mléko  {lac  sul/uris).  Barvy  jest  téměř  bílé, 
v  sirouhliku  se  rozpouští. 

Sirná  játra  sodnatá  nebo  drasel- 
natá  {hepar  sul  fúrii)  jsou  směsí  polysulfidu, 
zvláště  pentasulůdů  {Ncl^S^^  ^s^^s),  se  sírany 
dotyčných  kovův  a  připravuji  se  sléváním 
uhličitanů  se  sirou. 

S  halovými  prvky  poskytuje  s.  několik 


sloučenin.  S  chlórem  slučuje  se  přímo,  nej- 
prve vzniká  mono  chlorid  síry  5^C/„jeBÍ 
dalším  působením  za  přiměřeného  chlazeni 
mění  se  ťsnad  postupně  v  d  i  chlorid  SCl^\ 
vtetracnlórid  SO^.  Monochlóridu používá 
se  k  vulkanisování  kaučuku.  Rozpuštěntm 
síry  v  brómu  tvoří  se  monobromid  siry 
S^Ěr^,  U  iódu  uváděny  bývají  dvě  dosud 
nejisté  sloučeniny,  monoiodid  5,7,  ahexa- 
iódid  siry  5/«.  Důležitý  s  theoretického 
stanoviska  jest  též  nedávno  Moissanem 
získaný  hexafluorid  siry  SF^, 

S  kyslíkem  slučuje  se  s.  přímo.  Na 
vzduchu  dostatečně  zahřátá  shoří  plamenem 
modrým,  málo  svítivým  v  kysličník  siři- 
čitý SO^t  v  kyslíku  probíhá  oxydace  mno- 
hem prudčeji  za  tvořeni  se  něco  málo  kys- 
ličníku sírového  SO^,  Kromě  těchto  kys- 
ličníků známe  ještě  sesquioxyd  síry  5,0, 
a  kysličník  persírový  5,0,. 

Mnohem  větši  rozmanitost  existuje  ještě 
při  sloučeninách  síry  s  kyslíkem  a  vodíkem 
u  kyselin  síry.  Známe: 
Kyselinu  hydrosiřičitou     ....  H^S^O^ 

»         siřičitou H^SO^ 

»         sírovou H^SO^ 

»         pyrosírovou H^S^O^ 

»         persírovou H^S^O^ 

»         Carovu H^SO^ 

»         thiosírovou,  sirnatou    .  H^S^O^ 

{ dithionovou H^S^O^ 

trithionovou H^S^O^ 

tetrathionovou  ....  H^Sfi^ 
pentathionovou  ....  H^S^O^ 
Z  těchto  kyselin  všaK  pouze  kyselina  sírová 
byla  dosud  isolována,  ostatní  známy  jsou 
pouze  ve  vodném  roztoku  nebo  ve  formě 
soli.  Jsou  to  vesměs  kyseliny  dvojsytné, 
z  obou  vodíků  mohou  býti  buď  jeden  neb 
oba  nahrazeny  kovy;  v  prvém  případě  vzni- 
kají soli  kyselé,  v  druhém  normálně. 

Z  kysličníků  nejdůležitějšími  jsou  kysličník 
siřičitý  50,  a  kysličník  sírový  SO^,  Kyslič- 
ník siřičitý  č.  anhydrid  kyseliny  si- 
řičité SO^  vyvíjí  se  z  kráterů  činných  so- 
pek. Uměle  tvoří  se  několikerým  způsobem: 
oxydaci  síry,  redukci  kyseliny  sírové,  roz- 
kladem siřičitanů  příhodnou  kyselinou 


Kyseliny 

polythio- 

nové 


S 

O, 


50, 


2  50, 
2//,0 


^"  f"4o  ^^-^^^ 

Již  za  Homéra  byly  známy  páry  hořící  síry 
jakožto  vykuřovadlo.  Plinius  zmiňuje  se  o  je- 
jich používáni  k  bílení.  Paracelsus  znal  rov- 
něž již  jejich  účinek  bílící.  Dlouhou  dobu 
byly  však  zaměňovány  mezi  sebou  vodné 
roztoky  kysličníku  siřičitého  a  kysličníku  sí- 
rového. Teprve  r.  1700  Stáhl  upozornil  na 
rozdíl  obou  těchto  kyselin  a  r.  1777  Lavoi- 
sier  dokázal,  že  rozdíl  jejich  spočívá  v  růz- 
ném obsahu  kyslíku.  V  chemické  industrii 
byl  dříve  připravován  kysličník  siřičitý  pále- 
ním sicilské  síry,  od  delší  doby  získává  se 
však  téměř  výhradně  pražením  pyritů,  jme- 
novitě kyzu  železného 


AFeS^ 
11  O. 


8  50.. 
2Fe^0y 


208 


Síra. 


Pfi  processu  tomto  ihned  tvoří  se  jen  čás- 
tečné kysličník  siřičitý,  přechodné  povstá- 
vají nejdříve  sírany:  FeSO^  a  Fe^(SO^\  a  j., 
které  pak  teprve  rozpadají  se  v  fe^O^  kys- 
ličník železitý  a  SO^.  Ve  vestfálských  a  slez- 
ských hutích  vyrábí  se  zkapalnéný  kysličník 
siřičitý.  Plyny  z  pecí  vedou  se  nejdříve  vo- 
dou»  v  niž  kysličník  siřičitý  se  pohlcuje  a 
jiné  přimíšené  plyny  z  vetší  části  unikají. 
Vodný  roztok  kysličníku  siřičitého  se  pak 
zahřívá,  snadno  prchající  kysličník  suši  se 
kyselinou  sírovou  a  tlakem  a  chladem  se 
kondensujc.  Kysličník  siřičitý  jest  plyn  bez- 
barvý, zápachu  osobitého  po  hořící  siře,  du- 
sivého, hutnoty  2'?.1.  Kondensuje  se  již  za 
obyčejného  atmosf.  tlaku  ochlazením  směsí 
sněhu  a  kuchyňské  soli  aneb  za  obyčejné 
temperatury  tlakem  3  atmosfér.  Tekutý  jest 
bezbarvá,  řídká  tekutina  vroucí  při  —  8".  Při 
vypařování  tekutého  kysličníku  nastává  značné 
snížení  temperatury,  které  dostupuje  až  —  50®; 

Sři  —  76"  tuhne  v  bezbarvou  krystallinickou 
motu.  V  tekutém  kysličníku  siřičitém  roz- 
pouštějí se  četné  soli  na  charakteristicky  zbar- 
vené roztoky,  zajímavých  vlastností.  Plynný 
kysličník  absorbuje  se  hojně  vodou.  1  ob- 
jem vody  rozpouští  při  O*  asi  80,  při  20*  asi 
40  objemů  plynu.  Z  roztoku,  v  němž  na- 
chází se  jako  kyselina  siřičitá  {acidum 
sul/urosum)  H^SO^t  lze  jej  vařením  opět  vy- 
puditi. Z  nasyceného  roztoku  při  O®  vylučují 
se  krystally  hydratické  kyseliny  siři- 
čité H^SO^.IAH^O.  Kysličník  siřičitý  i  ky- 
selina siřičitá  snadno  se  oxydují  v  kysličník 
sírový,  resp.  v  kyselinu  sírovou  a  účinkuji 
tudíž  jako  silná  redukční  činidla.  Kyseliny 
siřičite  používá  se  k  bílení;  její  bělící  mo- 
hutnost spočívá  v  tom,  že  jednak  redukuje 
organická  barviva,  jednak  slučuje  se  s  nimi 
v  bezbarvé  rozpustné  sloučeniny.  Kysličníku 
siřičitého  používá  se  jako  antiseptika  a  hojně 
v  chemické  industrii  k  výrobě  kysel,  sírové, 
saturacím  atd.  Tekutý  kysličník  slouží  k  chla- 
zení a  umělé  výrobě  ledu.  Solí  poskytuje 
kyselina  siřičitá  dvě  řady,  a  to:  normálně 
siřičitany  č.  sulfity  formy -Rj^SO,  a  ky- 
selé siřičitany  č.  bisulfity  R^řfSO^.  Ky- 
selé siřičitany  připravují  se  nasycením  zá- 
sad neb  uhličitanů  ve  vodném  roztoku  kys- 
ličníkem siřičitým.  Přidáním  dalšího  potřeb- 
ného množství  žíraviny  neb  uhličitanu  k  roz- 
toku kyselého  siřičitanu  obdržíme  normálně 
siřičitany.  Siřičitany  jsou  krystallické,  ponej- 
více bílé,  chuti  pichlavé.  Ve  vodě  rozpustný 
jsou  jen  siřičitany  alkalii,  neutrální  siřičitany 
jiných  kovů  jsou  ve  vodě  buď  nesnadno  roz- 
pustný neb  úplně  nerozpustný.  Kyselinou  sol- 
nou neb  sírovou  se  rozkládají  za  vývoje  plyn- 
ného kysličníku  siřičitého.  Rozpuštěním  zinku 
v  prášku  v  roztoku  kyselého  siřičitanu  sodna- 
tého  za  přítomnosti  kyseliny  siřičité  tvoří  se 
hydrosiřičitan  sodnatý  Na^S^O^^  odvo- 
zený od  dosud  ve  volném  stavu  neznámé 
kyseliny  hydrosiřičité  H^S^O^,  Hydro- 
siříčitany  jsou  velmi  energická  redukovadla, 
upotřebuje  se  jich  v  chemii  barviv,  k  redukci 
indiga. 


Kysličník  sírový  Č.  anhydrid  kyse- 
liny sírové  SO^,  Tvoří  se  v  malém  množ- 
ství hořením  síry  v  kyslíku,  v  hojnější  míře 
zahříváním  směsi  kysličníku  siřičitého  a  kys- 
líku u  přítomností  platinové  houby.  Dřrve 
připravován  byl  žíháním  siranův,  obyčejné 
železitého: 


F€JiSO,\ 


ZSO^ 


V  malém  lze  jej  získati  zahříváním  kyseliny 
pyrosírové  H^S^O^,  aneb  destillací  kyseliny 
sírové  s  fosforpentoxydem.  V  novější  době 
vyrábí  se  ve  velkém  převáděním  směsi  kys- 
ličníku siřičitého,  získaného  pražením  kyzŮ 
a  veškerých  nečistot  zbaveného,  se  vzdu* 
chem  přes  platinovaný  asbest  aneb  jiné 
látky  kontaktní.  Kysličník  sírový  jest  bez* 
barva  tekutina,  která  ochlazením  tuhne  v  bílé 
hranolky  nebo  průhlednou,  ledu  podob- 
nou hmotu,  při  14-8*  tající.  Při  46-2®  vře. 
Jest  látka  nadmíru  hygroskopická,  na  vzdu- 
chu silně  dýmající  od  tvořící  se  kyseliny  si- 
rové. Do  vody  vhozen  prudce  syčí  a  za  prud- 
kého vývoje  tepla  rozpouští  se  na  kyselinu 
sirovou.  Delším  uschováním  mění  se  v  hmotu 
bílou,  neprůhlednou,  asbestu  podobnou,  která 
netaje,  nVbrž  přímo  v  páru  se  mění  a  které 
připisováno  bývá  složeni  5,0,.  Vedením  roz- 
žhavenou trubicí  rozkládá  se  zpět  v  kysličník 
siřičitý  a  kyslík.  Působí  jako  silné  okysiičo- 
vadlo  Upotřebuje  se  ho  při  fabiikaci  různých 
organických  barviv. 

Kyselina  sírová  {addum  nulfuricum) 
H^SOy  Nachází  se  volná  v  přírodě  v  někte- 
rých jezírkách  a  říčkách  vullranických.  Hojné 
rozšířeny  jsou  od  ní  odvozené  soli,  sírany: 
sádrovec  CaSO^.H^O,  anhydrid  CaSO^, 
síran  horečnatý,  sírany  železa,  zinku, 
mědi  atd.  Kyselina  jest  známá  ode  dávna. 
Její  přípravu  zahříváním  síranu  železnatého, 
jak  ji  alchymisté  vyráběli,  popisuje  Basilius 
Valentinus  již  v  XV.  stol.  R.  1746  dr.  Roe- 
buck v  Birminghamu  uvádí  přípravu  kyse- 
liny sírové,  která  jest  podkladem  nynějšfieji 
výroby.  V  malých  komorách  olovených,  do 
nichž  nalil  něco  vody,  spaloval  směs  síry  a 
ledku.  Nynější  systém  nepřetržité  výroby  ijyl 
v  prvých  obrysech  vypracován  r.  1810.  Gay- 
Lussacova  věž  připojena  byla  k  tomuto 
systému  r.  1827,  věž  Glowerova  r.  1869. 

V  poslední  době  jsou  chemické  processy  ve 
všech  odděleních  fabrikace  kyseliny  sirové 
podrobně  prostudovány  a  v  mnohých  detai- 
lech výroba  zdokonalena,  na  př.  tvarem  ko« 
mor,  rozprašovači  vody,  ventilací  komor  atd. 
Dřívějším  materiálem  k  přípravě  kysličníku 
siřičitého,  kterýž  jest  podkladem  výroby  ky- 
seliny sirové,  byla  sicilská  s.,  nyní  poiiiiívá 
se  k  přípravě  jeho,  jak  již  dříve  bylo  uve- 
deno, různých  kyzů,  zejména:  kyzu  želez- 
ného F(ř5„  blejna  zinkového  Zii5,  chal- 
kopyritu atd.  Výroba  kyseliny  sírové  zalo- 
žena jest  na  oxydaci  kysličníku  siřičitého 
kyslíkem  vzdušným  za  přítomnosti  vody, 
kyseliny  dusičné,  kysličníků  dusíka.  Che- 
mický pochod  bývá  vysvětlován  takto:  Kys- 


SlraJ 


Učnik  siFičitý  oxyduje  se  kyselinou  dusičnou 
la  pHtomnosti  vody  v  kyseliou  sirovou 
2S0,  zsO^°" 

2HN0,  ^■^^t\OH 

H^O  NjO,     . 

Vzniklý  kysličník  dusíkový  y  O,  rozloii  se 
v  kysličníky  dusif  itý  a  dusičel^,  které  s  kys- 
ličníkem siKíitJm  opět  la  pFitomnosti  kys- 
líku a  vody  poskytnou  kyselinu  nitroayl- 


lí,0 
Povstalá  kyselina  n 
vodou 


2S0, 


yOH 


\0N0 
H,0  I 

Zdá  se  viak,  le  che- 
mismus tento  není  t: 
jednoduchý,  a  nové 
výzkumy  o  přenáS 
čicb  kyslíku  a  kat 
lytických  poch 
dech  budou  i  ide  m 


2SO,{ 
rosylsiiová  rozkládá  í 


2SO, 

-V.O, 


OH 


2%%  I  2^° 

Uvolnéný  kysličník  dusičitý  vstupuje  s  ostat- 
ními plyny  do  olověných  komor  3  zúčastní 
se  poznovu  reakce,  v  komorách  povstalá 
kyselina  siiová  t.  zv.  komorová  obsahuje 
asi  60% /ř.SO,  (60"  Bé.  — padesátka).  Zahu- 
StSnim  na  pánvích  koncentruje  se  asi  na 
80%  H,SO^  (60»Bé.  -  Šedesátka)  t.  zv.  pán- 
vová kyselina.  DalSím  koncentrováním 
v  různě  konstruovaných  slaní  cích  koncen- 
tračních na  porculánových  mísách  nebo 
v  platinových  nádobách  dospívá  se  k  t.  zv. 
koncentrované  anglické  kyselině  si- 
rové 92-937„,  připadne  ai  96*/„  H^SO^. 


značný  podíl  na  vysvétleni.  Celková  úprava 
fabrilúce  kyseliny  sirové  v  principu  (vyobr. 
č.  3742.)  skládá  se: 

A.  Z    peci    kyzových,  v  nichž  kyzy  se 

B.  Z  olověných  komor,  do  nichž  za- 
vádí se  kyslíčnik  siřičitý,  vzniklý  pražením 
kyzĎ,  dále  kyselina  dusičná  a  buď  para  vodní 
nebo  voda  jemně  rozptýlená. 

C.  Z  véieGay-Lussacovy,  sloužící  k  za- 
chycováni v  komorách  nezužitkovaných  ky- 
slikatých  sloučenin  dusíku.  Věž  tato  z  olově- 
ného plechu  zhotovená,  naplněná  bývá  ko- 
kem nebo  krátkými  hliněnými  trubkami,  po 
nichž  shora  stéká  kyselina  sírová  potřebně 
koncentrovaná  a  proti  proudí  nadbytečné 
plyny  z  komor.  Utvořená  kyselina  nitrosyl- 
sirová  roipouSti  ae  v  přebytečné  kyselině 
sirové  a  roztok  t.  zv.  nitroska  dole  odtéká. 


2S0, 


,0H 
•  OH 


2S0, 


'OH 

■.ONO 


NO,  NO,  I  H,0 
D.  Z  věže  Glowerovy,  která  umísiéna 
bývá  mezí  pecmi  kyzovými  a  první  komo- 
rou olověnou,  a  jejimí  účelem  jest  rozklad 
kyseliny  nitrosyl sírové.  Konstrukce  její  jest 
analogická  věži  Gay-Lussacově,  bývá  vylo- 
žena cihlami  chamottovými.  Pochod  děje  ae 
tak,  že  shora  do  věže  stéká  nitroska,  komo- 
rová kyselina,  voda  a  občas  1     " 

0«««  SI«BÍkNautnf,«.'XXlII. 


v  novější  době  nabývá  roisifeni  výroba 
kvselinv  sírové  t  zv.  kontaktní  kata- 
lytická. Kysličnili  sírový,  připravený  z  kys- 
ličníku siřičitého  (povstalého  pražením  kyzů) 
oxydací  kyslíkem  ze  vzduchu  pomoci  kata- 
lysátoru  (platinovaného  asbestu)  zavádí  se 
do  vody  anebo  kyseliny  sirové  různé  zře- 
děné. Čistou  kyselinu  sirovou  z  prodajné  lze 
nejsnadněji  připraviti  zmrznutím.  Jest  teku- 
tina za  obyčejné  tcmperatury  olejovitá,  bez- 
barvá, která  při  niŽži  tempcraluřc  tuhne 
v  bezbarvé  hranoly  při  -|-  10  a''  lajici.  Hut- 
nota f838  při  15".  Zahřivánim  pii  40°  po- 
číná se  rozkládati  v  kysličník  sírový  a  vodu. 
Unikáni  kysličníku  sírového  trvá  ai  do  3a8», 
při  kteréžto  teraperatuřc  počne  destillovat 
kyselina  obsahující  \-2-' .,  vody,  hutnoty  1-842 
při  15'-'  (98-77J.  Pára  kyseliny  sirové  není 
jednotnou  látkou,  nýbjí,  následkem  disso- 
ciace,  směsi  kysličníku  sírového  a  vodní 
páry  (416*  minimum  hutnoty).  Při  rozpou- 
štěni kyseliny  sirové  ve  vodě  vyvíjí  se  značné 
množství  tepla,  což  souvisí  s  jejim  rozkladem 
v  ionly.  Ionty  mohou  býti  dvojího  druhu 
v  koncentrovanéj.ších  roztocích  H■,HSO^,  ve 
zředénéjšich  H- ,  SO,".  Při  míšeni  kyseliny 
sírové  s  vodou  nastává  kontrakce  obje- 
mová, a  lo  největší  pfi  poměru  zředěni 
H,SO, :  2HjO.  zjev  tento  vysvět;uje  se  tvo- 
řením hydrátu:  S^OH}^.  Jest  tekutina  jedo- 


210 


Síra. 


vátá,  prudce  leptající,  její  mocnou  afíinitou 
k  vodé  vysvětluje  se  rozklad  vétáiny  orga- 
nických látek,  jimž  odnímá  vodík  a  kyslík 
ve  formé  vody. 

Kyselina  sírová  jest  silná  kyselina,  jest 
dvojsytná  a  poskytuje  dvě  řady  solí:  sírany 
č.  sulfáty  bua  normálné  typu  R^^SO^ 
aneb  kyselé  R^HSO^,  Příprava  jejich  děje 
se  rozpouštěním  kovů,  kysličníků,  hydroxydů 
v  zředěné  neb  koncentrované  kysel,  sírové, 
neutralisaci  ve  vodě  rozpustnýdi  zásad  ky- 
selinou sírovou,  rozkladem  některých  solí, 
na  př.  chloridů,  dusičnanů  kyselinou  síro- 
vou, oxydací  sirniků.  Většina  síranů  jest  roz- 
pustná ve  vodě.  nerozpustné  nebo  těžce  roz- 
pustné jsou  sírany  barya,  olova,  strontia, 
calcia,  z  nichž  síranu  bamatého  BaSO^  oby- 
čejně bývá  používáno  i  ku  kvantitativnímu 
důkazu  kyseliny  sirové. Sírany  jsou  všeobecně 
velmi  stálé,  mohou  býti  značně  vysoko  žíhány, 
aniž  se  mění.  Kyselé  sírany  ztrácejí  žíháním 
nejprve  vodu  a  přecházejí  v  pyrosulfáty 
R^S^O^,  na  př.: 

které  dalším  žíháním  ztrácejí  kysličník  sí- 
rový a  zanechávají  neutrálný  síran 

Pyrosirany  odvozují  se  od  kyseliny  pyro- 
sírové  //aSjO,,  kteráž  získá  se  rozpouště- 
ním kysličníku  sírového  v  kyselině  sírové  a 
vymrznutim  roztoku. 

Kyselina  síroVá  dýmavá  č.  česká 
{Acidum  sulfuricum  fumans)  byla  v  podstatě 
kyselina  pyrosírová  s  měnivým  obsahem 
H^SO^.  Připravována  byla  v  Čechách  tak, 
že  kyz  železný  větráním  na  vzduchu  oxydo- 
val  se  v  různé  sírany  železa,  které  se  vylu- 
hovaly; zbytek  po  odpaření  louhů  ostře  vy- 
sušený prudce  se  žíhal 

2  50, 
Fe,0, 


(vitriolový  kámen) 


(kolkothar). 


Uvolněný  kysličník  sírový  jímal  se  v  malém 
množství  vody  nebo  v  anglické  kyselině 
sírové 


2  50, 


H^S^O, 


H^S^O,, 


Produkt  byla  tekutina  olejovitá  na  vzduchu 
silně  dýmající,  od  organických  látek  velmi 
nahnědlá. 

Kyseliny  sírové  upotřebuje  se  téměř  ve 
všech  odvětvích  chemické  industrie.  K  vý- 
robě jiných  anorganických  i  organických  ky- 
selin, při  výrobě  sody  podle  Leblanca,  v  to- 
várnách na  umělá  hnojiva,  k  přípravě  sí- 
ranů, kamenců,  v  org.  chemii  k  přípravě 
aetheru,  k  výrobě  barviv  atd.  V  laboratořích 
používá  se  jí  hojně  za  reagens  a  jako  vysu- 
sovadla. 

Kysličník  persírový  S^O^,  Byl  ponej- 
prve objeven  Berthelotem  působením  tem- 
ného výboje  elektrického  ve  směs  kysličníku 
siřičitého  a  kyslíku.  Jest  anhydridem  kyse- 
liny persírové  H^S^O^,  kteráž  vzniká  při 
elektrolyse  koncentrovanější  kyseliny  sírové 


sloučením  na  anodě  vybitých  iontů  fíSO/ 
Její  soli  persírany  č.  persulfáty  R^^S^O^ 
připravuji  se  elektrolysou  kyselých  síranů. 
Kyselina  persírová  i  persulfáty  jsou  mocná 
okysličovadla. 

Reakce  při  působení  hydroperoxydu  Č. 
kysličníku  vodicitého  ^jO,  v  kyselinu  síro- 
vou dosud  není  bezvadně  vysvětlena.  Vzniká 
zde  řada  produktů,  z  nichž  nejznámější  jest 
kyselina  Carova  fí^SO^,  rovněž  jako  silné 
oky sličo vadlo  působící. 

Kyselina  sirnatá,  thiosirová  H^S^O^^ 

^^*\Sfí'  Jest  velmi  nestálá.  Soli  její  sirna- 

tany,    thiosírany,   thiosulfáty    R^^S^O^ 
lze  připraviti:  vařením  koncentrovaných  roz- 
toků siřičítanů  se  sírou 
2  Na^SO^ 


oxydací  polysulfidů  a 
zemin  na  vzduchu 
2  Na,5, 


2iVií,5,0,; 
kalických,  alkalických 


^^•^*^«  I  2  Na,S,0,        2  CaS,  I  ^  ^^^^^, 
účinkem  kysličníku  siřičitého  v  roztok  sirniků 


6  50, 
Když  k  roztoku  nějaké 


2H^S^O^ 


2//,0 
5. 


4  Sa^S^  O, 

ho  thiosíranu  přidáme 
nadbytek  kyseliny  chlorovodíkové,  uvolni  se 
kyselina  sirnatá,  avšak  čirý  roztok  brzy 
se  zkalí  a  žloutne  rozkladem  kyseliny  sirnaté 
v  kysličník  siřičitý,  siru  a  vodu. 

2  5^, 

O, 
2  SO^ 
Ze  solí  nejvíce  používán  jest  sirnatan 
sodnatý  Na^S^O^,  a  to  k  ustálení  č.  fixaci 
ve  fotografii.  Ve  vodném  jeho  roztoku  roz- 
pouští se  nadbytečné  halové  soli  stříbrnaté, 
tvoříc  nejprve  nerozpustný  sirnatan  stříbr- 
natosodnatý  JVaiígr5aO,,  jenŽ  dalším  sirna- 
tanem  sodnaťým   mění  se  v  rozpustnou  sůl 

Oxydačnirai  činidly  oxyduje  se   sirnatan 
snadno 


a. 


S 
2HCI 


a  na  této  reakci  zakládá  se  jeho  používání 
jako  antichlóru  k  odstraňováni  chlóru  zby- 
lého při  bíleni  tkání,  papíru  atd.  Roztok  sir- 
natanu  sodnatého  slouží  v  analytické  od- 
měrné  chemii  ku  stanoveni  iódu  a  pří  t.  zv. 
iódometrických  methodách 

2.Va,5,03         Na^S^O^ 
/,  2NaI. 

Kyseliny  polythionové  (jroilv,  mnoho, 
^eiov,  sira).  Pod  timto  názvem  zahrnujeme 
čtyři  kyseliny  všeobecného  vzorce 

H^Sn  O, 
(«  =  2,3,4,5). 
Podle  počtu  atomů  síry  odvozen  jest  pak 
název  patřičné  kyseliny  di-,  tri-,  tetra-» 
pentathionová.  Jejich  přípravy  Jsou  různé. 
Veškeré  polythionové  kyseliny  jsou  velmi 
nestálé,  které  známe  jen  ve  velmi  zředěných 
roztocích  neb  ve  formě  solí.  V  rostoclch 
(vyjma    dithionové   kyseliny)    rozkládají  se 


Siracusa  —  Síření. 


211 


v  kyselina  siřičitou,  kyselinu  sirovou  a  siru 
poc&e  všeobecné  platného  vzorce 

2(«— 2)5. 


Konstituce  jejich  vysvětluje  se  dvěma 
sul  fo skupinám  i  {SO^OH)^  které  vázány 
jsou  buď  mezi  sebou  neb  jedním,  dvěma, 
třemi  atomy  sír^-. 

Sir  o  uhlík  CS^.  Lampadius  r.  1796  ná- 
hodně destillaci  uhlí  s  pyritem  obdržel  siro- 
uhlík.  Clément  a  Desormes  připravili  jej 
účinkem  síry  v  žhavé  uhlí.  Vauquelin  r.  1811 
určil  jeho  složení.  Vyrábí  se  vedením  par 
síry  přes  řeřavé  uhlí  a  kondensovánim  tě- 
kavých zplodin,  převahou  par  sirouhlíkových, 
v  chladiči.  Čištění  surového  sirouhliku  děje 
se  propíránim  roztokem  manganistanu  nebo 
chlórového  vápna,  třepánim  s  kovovou  rtutí 
a  rektiíikací.  Sirouhlík  jest  tekutina  bez- 
barvá, světlo  silně  lámající,  zápachu  osobi- 
tého aetherického,  hutnoty  1*2905  při  15^ 
vře  při  46*,  tuhne  při  — 116®.  Snadno  se  za- 
paluje, hoři  plamenem  modrým  na  směs 
kysličníku  siřičitého  a  uhličitého.  Pára  siro- 
uhliku s  kyslíkem  neb  vzduchem  tvoří  explo- 
sivnou  směs.  Na  světle  se  částečně  rozkládá. 
Ve  vodě  se  nerozpouští,  s  alkoholem,  aethe- 
rem  mísí  se  v  libovolných  poměrech.  Vý- 
tečně rozpouští  tuky,  pryskyřice,  kaučuk, 
síru,  iód,  fosfor  bílý.  Upotřebuje  se  v  tech- 
nice k  četným  extrakcím  nebo  čištění  růz- 
ných produktů.  V  roztoku  sirníků  alkalic- 
kých rozpouští  se  na  hnědožluté  sir  o  uhli- 
čitany č.  sulfokarbonáty,  thiouhliči- 
tany,  thiokarbonáty  R^CS^ 


Na^S 


Na^CS,, 


z  nichž  kyselinou  chlorovodíkovou  uvolňuje 
se  kyselina  sírouhličitá  č.  thiouhli- 
čitá  HjCS^j  rozkládající  se  v  sirouhlík  a 
sirovodík.  Sirouhličitany  rozkládají  se  po- 
dobně (již  kysličníkem  uhličitým  vzduchu) 
a  slouží  jako  prostředek  proti  révokazu 
(Phylloxéře).  B.  Ku(ma.  Fr.  Sl-k. 

S.  zlatá  viz  Antimonové  sirníkv, 
str.  464. 

Siracusa  viz  Sy  rak  usy. 

Sirach  viz  Eccl^siasticus.  V  nejno- 
vější době  nalezeny  větší  kusy  hebrejského 
originálu  knihy  S.  Psány  jsou  téměř  čistou 
hebrejštinou,  svědčíce,  íe  v  době  povstání 
knihy  (ok.  200  př.  Kr.)  byli  ještě  jednotlivci, 
již  dobře  vládli  starou  hebrejštinou.  Mimo 
jiné  obohacen  slovník  hebrejský  několika 
potud  neznámými  slovy.  Srv.  Facsimiles  of 
the  Fragments  hitherto  recovered  of  the 
Book  of  Ecclesiasticus  in  Hebrew  (Cam- 
bridge, 1901,  60  listů);  Ed.  Kónig,  Die  Origi- 
nalitát  des  neulich  entdeckten  hebr.  Sirach- 
textes  (text  s  vykl.  1899);  J.  Levi.  L'Ecclé- 
siastique  ou  la  sagesse  de  Jésus,  fíls  de  Sira 
(text  s  překl.  a  vvkl.,  1898).  Dk. 

SirákoVy  S^rrakov,  ves  v  Čechách,  býv: 
kraj  Čáslav,  hejtm.  Něm.  Brod,  okr.  Polná, 
fara  a  pš.  Nižkov;  54  d.  a  368  oby  v.  č.  (1900), 
2tř.   šk.;  kaple  Neposkvrň.    Poč.  P.  M.    od 


r.  1880.  Rodiště  Fr.  Augustina.   Dne  2.  září 
1874  ztrávil  požár  vyjma  školu  celou  obec. 

SirakCTlce,  Syrakovice,  ves  v  Čechách , 
hejtm.  Čáslav,  okr.  Habry,  fara  a  pš.  Golč. 
Jeníkov,  36  d.,  266  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr. 
S.  připomínají  se  již  r.  1369.  U  rybníka  je- 
suitského je  mlýn,  nedaleko  něhož  stávala 
tvrz,  kdysi  majetek  kláštera  vilimovského, 
zašlá  r.  1421  nejspíše  s  klášterem.  Se  zbožím 
vilimovským  i  S.  měnily  pány  své,  až  r.  1659 
koupil  je  Jan  Jetřich  z  Ledeburu  a  připojil 
i  se  Spyticemi  ke  Golč.  Jeníkovu.  Když  je- 
suitská residence  v  Golč.  Jeníkově  statek 
svůj  Žandov  byla  Janu  Bedřichovi  z  Trautt- 
mansdorffu  prodala,  dostala  v  náhradu  S.  a 
Spytice.  Po  zrušení  řádu  jesuitského  připadly 
statek  S.  a  Spytice  studijnímu  fondu  a  r.  1774 
postoupeny  Leopoldovi  hr.  Krakovskému 
z  Kolovrat,  jenž  je  připojil  k  statku  golč.- 
jeníkovskému.  Ot.  Svoboda, 

Siranv  viz  Síra,  str.  210  a. 

Al-sirat  (arab.  cesta,  odvozené  prostřed- 
nictvím řečtiny  a  aramejštiny  z  lat.  strata)^ 
u  muhammedánů  most,  klenoucí  se  nad  pe- 
klem, který  všickni  zemřelí  přejiti  musí.  Most 
ten  je  užší  než  vlas,  ostřejší  břitvy  nebo 
meče,  tak  že  bezbožní  ho  nepřejdou  a  bez 
milosti  se  sříti  do  propasti  pekelné,  kdežto 
ctnostní  z  milosti  boží  přecházejí  šťastně  po 
něm  do  nebe. 

Sirb,  ves  v  Čechách,  viz  Srby. 

Sirblts,  ves  v  Čechách,  viz  Sýrovice. 

Sir  DarJa  viz  Syr-Darjá. 

Sire  [sirj,  franc,  dříve  Sieur,  zkrácenina 
ze  Seigneur,  původně  titul  náčelníků  někte- 
rých starých  rodů  franc,  od  XVI.  stol.  však 
výhradně  oslovení  mocnáře,  císaře  nebo  krále, 
asi  tolik  co  »nejmilostivější  pane«. 

Siredon,  zool,  viz  Amblystoma. 

Sir  Edward  Pellew  Iilands  [sor 
ědú^rd  peljú  ajlendsj,  souostroví  v  Carpen- 
tarskéra  zál.  na  sev.  pobř.  Austrálie,  příslu- 
šející ke  kolonii  Již.  Austrálii  ÍSev.  území), 
skládá  se  z  5  ostrovů  větších  —  největší  je 
vých.  Vanderin's  Island  měřící  250  fcm'  — 
a  množství  malých  a  úskalí. 

Sifdjoviod,  Siíovicc  iSchirschowit\),  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Litoměřice,  okr.  a  pš.  Lo- 
vosice, faraČižkovice,  í>2  d.,  373  obyv.  větš.n. 
(1900),  fil.  kostel  sv.  Bartolomeie  ( ve'XI  V.  stol. 
far.),  2tř.  šk.,  mlýn,  popi.  dvůr.  Připomínají 
se  r.  1228  jako  majetek  kláštera  sv.  Jiří  na 
hradě  Pražském. 

Sirem,  Síření  {Zúrau,  Zúhrau),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Podbořany,  fara  Libo- 
řice,  pš.  Blšany;  62  d.,  416  obyv.  větš.  n. 
(1900),  Itř.  šk.,  kaple  a  pěstování  chmele. 
Připomíná  se  k  r.  1237. 

Sirén  viz  Sirenidae. 

Sířeni  (Schweýelung),  použití  kysličníku 
siřičitého  iSO^)  k  umrtvení  bakterií,  k  za- 
mezení kvašení,  hnití,  tlení,  za  účelem  ničení 
nákazy,  k  delšímu  zachování  předmětův.  Užívá 
se  ho  v  des  infekci  (v.  t.),  ke  konservování 
ovoce,  zeleniny,  masa,  syrupu,  šťávy  cukrové, 
chmele  a  pod.  S.  upotřebuje  se  též  k  bílení 
látek  živočišných  i  rostlinných,  jako:  hed- 


212 


Síření  —  Siřeny. 


vábí,  vlny,  peří,  strun,  klihu,  mycích  hub, 
dále  slámy,  proutí,  arabské  gummy  atd.  S. 
provádí  se  buď  upotřebením  prášku  sirného, 
sirného  květu,  mléka  nebo  pomocí  plynného 
kysličníku  siřičitého  nebo  jeho  roztoku  ve 
vodě.  Nejjednodušší  způsob  jest  tento:  Před- 
měty určené  k  s.  rozvěsí  se  v  neprodyšné 
prostoře,  na  misce  zapálí  se  síra  a  vse  se 
pečlivě  uzavře.  Spalováním  síry  vyvíjí  se 
kysl.  siřičitý  a  ten  do  24  hodin  provede  do- 
konalé s.  Třeba  jen  dbáti,  by  síra  nehořela 
prudce,  neboť  pak  látky  se  rozežíraji.  Pro 
s.  hedvábí,  vlny  za  účelem  bílení  doporučuje 
se  vodnatý  roztok  kysličníku  siřičitého.  Za 
tím  účelem  dají  se  do  retorty  drtiny,  poleji 
se  kyselinou  sírovou  a  mírně  se  ohřívají. 
Vyvinuté  páry  (kysl.  siřičitý)  vedou  se  ao 
vody,  kde  jsou  pohlceny.  Touto  vodou  pro- 
tahují se  vyprané  látky,  příze  potud,  aŽ  zbělí 
(viz  Běličství,  str.  676).  Buá  barva  s-m 
nabytá  mizí  působením  kyselin,  aetheru,  ben- 
zolu a  objevuje  se  opět  barva  stará.  S.  užívá 
se  též  k  hubeni  a  vypuzení  znečišťujícího 
hmyzu  z  obydlí.  Ve  světnici  všechny  prů- 
duchy pečlivě  se  ucpou,  na  misce  se  zapálí 
síra  a  místnost  se  uzavře  na  24  hodin.  Pak 
místnost  důkladně  se  vyvětrá,  vyčisti  a  zbylé 
otvory  kaší  ze  sádry  a  prášku  sirného  ucpou. 

S.  ve  vinařství,  v  hospodářství  sklepním 
i  viničním  provádí  se  takto:  Pásky  papírové, 
plátěné  a  p.  ponoří  se  do  roztavené  siry 
bezarsénové.  Takto  sirou  napuštěné,  zapálené 
pásky  zavedou  se  pomocí  sířeníku  do  prázd- 
ného sudu,  kde  hořením  síry  vyvinuje  se 
kysličník  siřičitý,  který  desiníikuje  a  zamezuje 
plesnivění.  S-m  dcsinfikují  se  téŽ  vina  chu- 
ravá,  zejména  hnědnoucí.  Sirného  prášku 
užívá  se  proti  chorobě  révy  způsobené  plísní 
Oidium  Juckeri.  Celý  keř  révy  vinné  popráší 
se  práškem  sirným  pomocí  zvláštního  roz- 
prašovače, —mač— 

Siřeni,  ves  v  Čech.,  viz  Sirem. 

Sirenia  (ochechule),  zool.,  viz  Kyto- 
vití,  str.  509  ^. 

Sirenidae,  surýní,  čeleď  obojživelníků 
ocasatých  (z  řádu  Urodela\  ve  kterou  nále- 
žejí jen  2  rody  a  rovněž  jen  2  druhy  s  ně- 
kterými orgány  redukovanými.  Maji  tělo  oblé 
a  dlouhé,  po  každé  straně  krku  3  keřičko- 
vité  žábry  po  celý  Život  a  přední  nohy  krátké, 
o  3—4  prstech;  zadní  končetiny  zcela  schá- 
zejí. Oči  nemají  víček  a  prosvítají  průhled- 
nou kozí.  Horní  čelist  (maxíllare)  schází; 
kromě  zoubků  na  kosti  radličné  {vomer)  jsou 
ústa  bezzubá.  Z  vývoje  těchto  obojživelníků 
sluší  vytknouti  ten  zajímavý  úkaz,  že  mla- 
dým surýnům  prvotní  žábry  vnější  zakrní  a 
později  zase  znova  se  vyvinou,  tak  že  žábry 
dospělých  individuí  nejsou  znakem  organi- 
sace  larvové,  nýbrž  naopak  znakem  dospě- 
losti (Cope).  Oba  surýni  žijí  v  jihových. 
končinách  Spoj.  Obcí  sev.-amer.  a  obývají 
v  bažinách  a  močálech.  Surýn  úhoř  ovitý 
(Sirén  lacertina  L.,  viz  vyobr.  v  příl.  při  ČI. 
Obojživelníci)  má  vnější  žábry  volné,  dosti 
veliké,  po  každé  straně  3  žaberní  skuliny, 
kůži  hladkou    a    na  nohou    po   4  prstech 


Dorůstá  délky  i  70  cm,  z  nichž  asi  Vs  při- 
padá na  ocas  se  stran  smáčkly  a  ploutcv- 
natý,  a  má  barvu  načernalou,  vezpod  světlejší^ 
často  8  bělavými  skvrnami  po  všem  povrchu 
těla.  Druhý  menši  surýn,  Pseudobranchus 
striatus  (Le  Contej  má  žábry  zakryty  chlopni 
kůže,  jen  1  skulinu  Žaberní  na  každé  straně, 
kůži  poněkud   bradavičnatou    a   na   nohou 

Co  3  prstech.  Dorůstá  déiky  as  20  cm  a  m^á 
arvu  nahoře  tmavohnědou  se  Širokým  žlu- 
tým pruhem  na  obou  stranách  a  ještě  bled- 
ším už4ím  pruhem  vezpod.  Br. 

Sirenoidei,  bahnici,  jsou  řád  ryb  dvoj- 
dyšných  (viz  Dípnoi  a  Kyby);  mají  trup 
buď  lysý  nebo  pokrytý  normálními  šupinami 
rybími,  ale  nikoli  velikými  deskami  kostry 
kožní,  jako  druhý  řád  té  podtřídy,  Árthro- 
dtra.  Sudé  ploutve  jsou  archipterygia  (na 
př.  Ceratodus),  někdy  ovšem  jiŽ  trochu  re- 
dukovaná (Protopterus);  ploutve  břišní  jsou 
připojeny  obě  k  jediné  chrupavce  (»pánvi«^ 
bilaterálně  souměrné.  Do  řádu  S.  náležejí 
všickni  recentní  bahníci  {Ceratodus  Ag.,  Le- 
pidosiren  Fitz.,  Protopterus  Ow.;  Čeleď  Lepi- 
dosirenidae),  pak  vyhynulé  čeledi  Dipteridae 
(na  př.  devonský  rod  Dipterus  Sedw.).  Pha- 
neropleuridae  (devonský  rod  Phaneropleuron 
Huxl.)  a  Ctenodontidae  (Ctenodus  Ag.  z  útvaru 
kamenouhelného  a  permského);  předposlední 
z  uvedených  tu  čeledí  bývala  jindy  počí- 
tána k  rybám  ganoidnim.  Br. 

Siřenov,  Sýřeno  v,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Semily,  okr.  a  pš.  Lomnice  n.  P.,  fara  Nová 
Ves;  65  d.,  312  objrv.  č.  (1900),  2tř.  šk., 
mlýn  a  rodiště  dra  Frant.  Kampelíka. 

Siřeny  v  akustice  jsou  přístroje  ke  studia 
jednoduchých  zvuků,  tónŮ,  po  případě  in- 
tervalu dvou  tónů,  k  měření  absolutní  výšky 
tónu  daného  atd.  U  s.  povstává  tón  pravi- 
delnými nárazy,  t.  j.  nárazy  shodnými  a 
v  určitých  krátkých  přestávkách  se  opaku- 
jícími. U  8.  Seebeckovy,  Cagniard  děla 
Tourovy  a  pod.  způsobuje  tyto  nárazy 
vzduchový  proud.  S-na  Seebcckova  skládá 
se  z  tuhého  kotouče  (na  př.  z  mosazného 
plechu,  kartonu),  který  jest  opatřen  řadami 
otvorů  v  koncentrických  kruzích  sestave- 
nými. Kolem  společného  středu  těchto  kru- 
hových řad  8-na  se  otáčí  nejlépe  elektric- 
kým motorkem,  který  jí  uděluje  konstantní 
rychlost.  Proti  některé  řadě  otvorů  namíři 
se  kuželovitě  zakončená  trubice,  kterou  stálý 
vzduchový  proud  prochází.  Tomuto  proudu 
vzduchovému  cesta  otvorem  v  desce  střídavé 
se  uvolňuje,  hned  pak  na  to  místem  mezi 
dvěma  otvory  proud  se  zadržuje.  Jsou-li 
otvory  v  stejných  vzdálenostech  a  otáčí-li 
se  deska  přiměřenou  rychlostí,  vznikne  tě- 
mito pravidelnými  nárazy  tón.  Absolutní 
výška  tohoto  tónu  snadno  se  určí,  měří-Ii 
se  počet  otoček  desky  za  určitou  dobu  a 
zná-li  se  počet  otvorů  v  příslušné  kruhové 
řadě.  Kdyby  na  př.  deska  se  otočila  za  1  vte- 
řinu dokola  desetkrát  a  kdyby  v  řadě  bvla 
48  otvorů,  pak  jest  absol.  výška  příslušného 
tónu  480.  Cagniard  de  la  Tour  upravil 
svou  s-nu  tak,  aby  vzduchový  proud  sán> 


Sirény  —  Sirius.  213 

ipůsobil  i>ohyb  té  Části  s.,  která  obstarává  •  vodního,  tak  2e  stroj  ozýval  se  pod  vodou, 
otvíráni  a  zavíráni   cesty  proudu   vzducho- '  odtud  s-na.    Podrobnosti  viz  v   učebnicích 


vému.  Vzduch  při  této  s-ně  vhání  se  ze 
zpoda  do  válce,  jehož  protější  půdice  opa- 
třena jest  podobně  jako  s-na  předešlá  kru 


fysiky  v  oddílu  akustika.  Srv.  Dr.  V.  Strouhal, 
Akustika  (>Sborník<  Jednoty  čes.  roathema- 
tiká,  č.  VI.,  Praha,  1902);   J.  H.  Poynting  a 


hovými  řadami  otvorů.  Otvory  tyto  jsou  J.  J.  Thomson,  A  Text-Book  of  Physics 
však  vrtány  šikmo  (pod  úhlem  45')  k  pádici '  (»Sound«,  Lond.,  1900);  W.  E.  L.  van  Schaik, 
yglce.  Nad  touto  půdici  montována  jest  po-  Wellenlehre  u.  Schall  i  překlad  od  Fenknera, 
hyblivá  Čásť  s.,  totiž  kruhový  kotouč  opa- '  Brunšvik,  1902).  nvk. 

třený  shodnými  řadimi  podobně  vrtaných       Sirény  viz  Še i rény. 
otvorů,  jen  že  ve  směru  kolmém  ke  směru       Slrex,  zool.,  viz  Pilořitky. 
otvorů  v   půdici.    Kruhový  kotouč   otáčeti       8iri,   planetoida    objevená    19.   bř.    1892 
se  může  kolem  osy,  jež  prochází  společným   Wolfem.    Střední  světlost  v  opposici  13'0. 
středem  kruhových  řad  otvorů.   Vzduchový    Průměr  v  km  29.  Označení  (^.  Gs. 

proud  šikmo  z  hořejšího  dna  válce  otvory  vy-       «i^^i^«^  „:,  d;i^*;*u„ 
cházející  vráží  při  krytí  otvorů  na  stěny  otvorů       ff!?®/**®  "^^^        w  I^\nox       ^       6- 
v  pohyblivé  desce  a  uvádí  tuto  v  roiaci,  tím  i      »lrtolM  sv..  papež  (3S5-398),  rodem  Ri- 
rychlejší,  čím  mohutnější  jest  proud  vzdu- '  ™3^°»  ^l^  PP  smrti  Damasové  zvolen  za  pa- 
chový.   Pft  otáčení  nastane  střídavé  odkrý- i  P^^^-    K  němu  poslal  I  limenus,  biskup  tar- 
vání 'a  zakrývání   otvorů,   tudíž   pravidelné  i  ^^g^íí^^^ti  ^°^^^  Bassiana,   tázaje  se  ho  na 
nárazy,  jimiž  vznikají  tóny.    Pokud  vzduch    °^"^í»^  ^^^°>y  ^^2°,^;, P^Pej^;?^^  ^^^ 
prochází  několika  řadami  otvorů  najednou, '  prvm  prava  dekretálka  z  10   nebo  11.  února 
vzniká  najednou  několik  tónů  a  lze  studo-    f',  ?S^!   s.  ^'^  začmaji  papežské  dekretalky, 
vati  tak  úkaz  souznění.  jakkoliv  i  starší  papežové  je  vydávali,  a  sam 

Předešlé  s-ně  podobá  se  s  na  Dove-Helm-  ?•  °^l"^^  •?  všeobecných  dekretechc,  které 
holUova,  která  má  dva  pohyblivé  kotouče  í;^^f""s  do  provincii  poslal  S  zemřel 
otvory  opatřené  na  společné  vertikální  ose;  ^^.^^ťj/'  ^^^\  .P?P^^  Benedikt  XIV.  (1740 
jak  k  dolejšímu  tak  hořejšímu  kotouči  při-  ^^^V^^-^  u^^.^^^  ^-^^  v  seznam  svatých,  a  pa- 
léhá  dno  válcové  nádoby  dírkované  shodně  i  ^^2  ^^^^  *^ona  se  31.  října.  Dr.  ATr. 
s  pHslušným  kotoučem,  do  níž  se  přivádí'  Slřióltany  viz  Síra,  str.  208  a. 
proud  vzduchový.    Hořejším  válcem  lze  též  i      Sirl«  viz  Sěr. 

kolem  jeho  osy  otáčeti  zvláštním  zařízením  '  Sirius  (též  arab.  Alliabor,  lat.  Canicula, 
a  tak  střídání  se  nárazů  na  hořejší  polovině  {Psí  hvězda),  sluje  nejjasnější  stálice  na 
«.  budto  urychlovati  nebo  opožďovati.  Spo- 1  nebi  vel.  1.  (fotom.  vel.  —  1*4)  barvy  bílé  a 
léčná  osa  dvojitého  kotouče  opatřena  bývá  \  Velkého  Psa  {Canis  major).  Parallaxa  S-ia 
šroubovým  závitem,  který  zasahá  do  ozube- '  měří  asi  0*4",  což  rovná  se  vzdálenosti  od 
ného  kolečka.  Na  tomto  kolečku,  které  se  země  515.660  poloměrům  zemské  dráhy,  Čili 
při  každé  celé  otočce  kotoučů  o  jeden  zou- '  8'2  roků  světelných.  S.  je  zajímavá  hvězda 
bek  posune,  lze  odečítati  jednotlivé  otočky;  podvojná  (srv.  Hvězdy,  str.  986).  Existence 
má-li  toto  kolečko  100  zubů,  u  posledního  jeho  průvodce  tušena  byla  theoreticky  dříve, 
zoubku  pak  zařízení,  kterým  posouvá  druhé  než  spatřen  byl  dalekohledem.  Auwcrs  od- 
koiečko  o  jeden  zub,  lze  na  tomto  druhém  vodil  z  veškerého  materiálu  průchodních  po- 
kolečku  odečítati  sta  otoček  atd.  Jednotlivé  zorování  S-ia  elementy  dráhy,  kterou  po- 
řady otvorů  ve  dně  válců  lze  zvláštními  pisuje  jasná  hvězda  kolem  těžiště  soustavy 
klapkami  uzavírati  neb  otvírati.  a  probral  i  otázku,  zdali  mikrometrická  mč- 

Jiným  zařízením  způsobují  se  pravidelné  ření  Clarkcova  průvodce  vyhovují  ellipse 
nárazy  u  s.  Savartovy.  Tato  s-na  skládá  s  dobou  oběhu  494  let,  kterou  piůchodni 
se  z  několika  ozubených  kol  o  rázném  počtu  pozorováni  podala.  Elementy  soustavy  S-iovy 
zubů,  jež  všechna  jsou  připevněna  ke  společné  odvodil  Auwers  tyto:  Průchod  peiiastrcm 
ose.  ótáčíme-li  koly  a  přidriímc-li  destičku  1844*216,  roční  pohyb  n  —  7-2877  (zpětný, 
kartonu,  tak  abv  zuby  kol  při  otáčení  na  doba  oběhu  49*399  roků',  výstřednost  dráhv 
kraj  destičky  narážely,  ozve  se  při  určité  0-6292,  sklon  42<>  25*6',  uzel  37'<>  30-7' pro  1850Ó, 
otáčecí  rychlosti  tón,  jehož  výška  tím  více  vzdálenost  pcriastra  od  uzlu  39**  ^6'5',  sou- 
stoupá,  čim  prudčeji  se  s-nou  otáčí.  Při  po-  čin  veliké  poloosy  a  součtu  hmot  ťi  il  -f-  "O  ■=• 
zorování  výšky  tónu  s-nou  Savartovou  jest  7-568".  Z  hodnoty  <i  ==  2-422"  plyne  pro  poměr 
míti  na  to  dobrý  pozor,  aby  každý  zou-  hmot  soustavy  2  125.  Z  elementu  plyne  pro 
bek  kola  náraz  na  destičku  způsobil.  Může  hmotu  průvodce  la  parallaxu  038")  1-04  hmot 
se  totiž  státi,  že  při  prudkém  otáčení  s.  slunečních  a  pro  hmotu  hlavní  hvězdy  2*2 
jeden,  dva  i  více  zoubků  projde,  než  se  de- .  hmoty  sluneční,  vzdálenost  obou  hmot  20 
stička  z  rovnovážné  polohy  odchýlená  k  ob-  poloměrů  dráhy  zemské.  Veliká  poloosa 
vodu  kola  vrátí.  Princip  s.  Sivartovy  připi-  dráhy  rovná  se  19  92  jednotkám  dráhy  zem- 
sujc  se  již  Galileimu,  který  pozoroval  vzni-  ské  nebo  téměř  poloose  dráhy  Uranový, 
kání  tónů  při  nárazech  na  vroubkv  mincí.  Jasnosti  hvězda  hlavní  předčí  průvodce  asi 
Původní  s  nu,  známou  nyní  pod  názvem  s.  6000krát.  Vidmo  S-ia  obsahuje  veliký  počet 
Savartovy  sestrojil  r.  1681  R.  Hooke.  Název  ostrých,  a  e  slabých  čar,  z  nichž  ScheincrJ. 
s.  pochází  od  de  la  Toura,  který  místo  změřil  90.  Z  nich  přináleží  54  železu,  z  ostat- 
proudu  vzduchového   užil  původně  proudu  ■  nich  kovů  vynikají  čáry   magnesia  a  barya. 


214 


Sirkars  —  Sirotci. 


Srv.  Hvězdy,  str.  978,  980  a  989,  též  Pes 
Velký,  str.  584.  Velikou  důležitosi  pro  chrono- 
logii měl  heliakický  čili  ranni  východ  (před 
sluncem)  S-ia  u  Egypťanů,  kteh  jej  nazývali 
Sothisem  (Supd)  a  podle  tohoto  východu 
určovali  ddlku  roku.  Odtud  udržel  se  ještě 
název  »psi  dni«.  Srv.  též  Seirios.     VRý. 

Sirkars  viz  Circars. 

Sirko  čili  Sěrko  Ivan  Dmitrijevič, 
nejpopulárnější  košový  ataman  ZáporožcA 
(t  1680),  pocházel  z  kozácké  slobody  Merefv 
na  Ukrajině.  R.  1654  odešel  na  Záporoži; 
tam  proslul  smělými  výpravami  na  krymské 
Tatary  a  r.  1663  stal  se  košovým  atamanem 
i  bojoval  vítězně  s  Poláky,  s  Dorošenkem 
i  s  Tatary.  R.  1668  přešel  k  Dorošenkovi, 
ale  r.  1670  opět  vrátil  se  na  stranu  carovu 
a  vypálil  Očakov;  r.  1673  vzal  Arslan,  Oča- 
kov  a  j.  místa  a  vydal  Rusům  Ižicareviče 
Simeona  Aleksějeviče.  Ale  i  potom  ještě 
kolísal  se  mezi  Moskvou  a  Polskem,  na  konec 
však  setrval  při  Moskvě  a  neúnavně  pro- 
následoval krymské  Tatary.  Těm  stal  se  tak 
hrozným,  že  jeho  jménem  strašili  dítky. 
U  svých  byl  pro  chrabrost  a  velkodušnost 
neobyčejně  milován  a  osoba  jeho  stala  se 
po  smrti  předmětem  písní  a  Iegend,jež  udržely 
jeho  pamět  do  dneška.  Srv.  Evarnickij,  Ivan 
Dm.  S.  (Petr.,  1894). 

Sirko  váni  viz  Siření. 

Sirky  viz  Zápalky. 

Sirmioo  {Strmiti),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Cheb,  okr.  a  pš.  Vildštein,  fara  Hor.  Lomy; 
47  d.,  395  obyv.  n.  (1900).  výroba  cihel. 

Sirmie  viz  Srěm. 

Sirmio,  Sermione,  viz  Desenzano 
sul  Lago. 

Sirmium  viz  Mitrovica  a  Srěm. 

Sirná  Játra  viz  Draslík,  str.  933  ^; 
Hepar;  Natrium,  str.  1067 b  a  Síra, 
str.  207  a. 

SimatanT  viz  Síra,  str.  210  6. 

Simé  mléko  viz  Síra,  str.  207  a. 

Sirné  soli  viz  Síra,  str.  207  a, 

Sirniky  viz  Síra,  str.  205  a,  206  b  si. 

S.  antimonové  viz  Antimonové  sir- 
niky. 

Simý  květ  viz  Síra,  str.  205  b. 

Siro  viz  Sironidae. 

Siroantimoiiaiiy  a  síroantimoničnany 
viz  Antimonové  sirniky. 

Siroaraonany  a  sfroarseničnany  viz 
Arsenové  airníky. 

Sirodot  f-dó]  Simon,  přírodopisec  franc. 
(♦  1825  —  T  1903),  byl  professorem  přírod- 
ních věd  na  univ.  renneské  a  sepsal:  Etudě 
sur  les  algues  d*eau  douce  de  la  famille  des 
Linnéacées  (Pař.,  1875,  s  vyobr.)  a  Les  batra- 
chospermes  (t.,  1881,  s  vyobr.). 

Sirohi,  poplatný  stát  radžputánský  ve 
Vých.  Indii. 

Sirona,  planetoida  objevená  8.  září  1871 
Petersem.  Průměrná  světlost  v  opposici  10'7. 
Průměr  v  km  84.   Označeni  ^.  Gs, 

Sironidae  Simon  [Cyphophthalmidae  Jo- 
seph),  čeleď  sekáčů  obsahující  drobné  druhy 


délky  1*7 — 2  mm.  Žijící  v  Korutanech,  Kra- 
jině, na  Korsice,  v  již.  Francii  a  na  Korfo 
a  j.  Článkv  břišní  srůstají  s  hlavohrudím. 
Jednoduché  oči  nejsou  na  společném  hrbolu 
středním,  nýbrž  na  dvou  hrbolcích  postran- 
ních, dosti  vysokých.  Kusadla  I.  páru  jsou 
troičlená,  dlouhá  a  štíhlá.  Makadla  s  čelisti 
málo  vyvinutou,  delší  kusadel  I.  páru  a  ta- 
končená  drápkem.  Nohy  celkem  krátké  a' 
silné  končí  se  drápkem.  Kyčle  noh  srůstají 
nehybně;  z  nich  IV.  jsou  nejširší  a  vzadu 
volné.  Přívěsky  čelistni  toliko  na  prvém  páru  *, 
jsou  úzké.  Chodidla  nohou  dvojČlená.  Těla 
na  povrchu  jest  jemně  zrnité,  barvy  červeno- 
hnědé  až  tmavohnědé.  Žiji  na  vlhkýdi  a 
temných  místech.  Čeleď  popsaná  obsahuje 
tři  rody:  Siro  Latr.  z  jižní  Evropy,  Styllo* 
cellus  Weslwood  ze  Sumatry  a  Pettalus  Thor. 
z  Ceylonu.  Rod  Siro  obsahuje  celkem  3  druhy 
{duriusculus  Jos.,  rubens  Latr.  a  corsicus  Sim.» 
vyobr.  viz  na  tab.  Sekáči  Č.  6.).  Celkem  roď 
i  čel.  potřebují  důkladného  zpracování.  Liter.: 
Hansen  and  S6rens,On  two  orders  of  Arach- 
nids  (Opilionida,  Cyphophtalmi)and  Ricinulei 
(Cambridge,  1904).  Nsk. 

SiroplatiMtan  viz  Platina,  str.  857  ^. 

Sirotoi,  strana  husitská,  stojící  uprostřed 
mezi  radikalismem  strany  Táborské  a  kon- 
servatismem  strany  pražské.  Zárodky  její  lze 
stopovati  r.  1422,  kdy  na  únorové  synodě 
v  Písku  Táboří  počali  se  děliti  ve  stranu 
mírnou  a  radikální.  Hloubáni  táborských 
kněží  o  velebné  svátosti  a  liturgii  nelíbilo  se 
mnohým  laikům  >ol>ce  polem  pracující*, 
především  samému  Žižkovi.  S  nim  stejně 
smýšlející  počali  ve  vojsku  tvořiti  zvláštní 
skupinu,  ač  ne  sektu,  nebof  přidrželi  se  i  dále 
věrouky  táborské,  jenom  že  ke  sporům  o  trans- 
substanciaci  a  ornáty  byli  zcela  lhostejni.  Ta  to 
skupina  vojska  táborského  viděla  ideál  kněze 
stále  v  Husovi,  vše  ostatní  bylo  jí  kněžským 
povídáním.  Jsou  S.  nejprvnějším  projevem 
antikleiikálního  hnutí  v  samém  lůně  husitské 
církve.  Proto  neslyšíme  o  vyznání  S-tků,  ba 
ani  ne  o  jejich  knězích;  odpor  proti  sektář- 
ství  byl  u  nich  tak  veliký.  Že  v  této  první 
dobč  ani  se  nelišili  jménem,  kryjíce  se  stále 
celkovým  názvem  Táborské  strany.  Teprve 
kdvž  r.  1424  zemřel  Žižka,  tito  jeho  nejbližší 
přátelé  počali  si  říkati  S.  Jest  tedy  strana 
S-tků  především  válečné  bratrstvo  a  teprve 
v  řadě  druhé  náboženská  sekta.  Smrf  Žiž- 
kova  uvolnila  úzký  svazek  S-tků  s  Tábory^ 
tak  Že  se  ihned  počali  děliti  o  města  i  o  ko- 
řist, jíž  dosud  užívali  společně.  Toto  rozdě- 
leni však  nevadilo  ani  nadále  jejich  spolu- 
působení v  polních  výpravách,  tak  že  vidíme 
je  i  v  dalších  letech  stále  svorně  vedle  sebe^ 
mimo  malé  nahodilé  potýčky,  jež  plynuly 
však  spíše  ze  sporův  o  kořist,  než  z  princi- 
piálních protiv.  —  Po  smrti  Žižkově  Š.  táhli 
do  Mordvy  s  ostatním  vojskem  husitským, 
při  čemž  vedl  je  první  jejich  samostatný  hejt- 
man, Mikuláš  Sokol  z  Lamberka,  starý  Žiž- 
kův  druh  vojenský.  Sokol  byl  však  na  rozdíl 
od  Žižky  jen  voják  bez  náboženského  pře- 
svědčeni. Po  smrti  Žižkově  nic  ho  nepoutalo 


Sirotci. 


215 


k  jeho  vojsku  a  skutečně  potom  přešel  na 
stranu  královskou  (ještě  r.  1441  byl  v  Uhrách 
v  radé  královny  EUšky).  Proto  v  list.  1424 
po  návrate  z  Moravy  zvolen  za  vrchního 
hejtmana  Kuneš  z  ÉČlovic,  osobni  přitel 
ŽiŽkův.  Jemu  k  ruce  dáni  hejtmani  Velek 
Koudebiik  z  Březnice  a  Jan  Královec  z  Krá- 
lovic; mimo  to  jmenuji  se  již  v  této  době 
mezi  jejich  hejtmany  Prokojp  Malý  čili  Pro- 
kůpek  a  Jíra  z  Řečic,  pfípominaný  již  r.  1423 
za  života  ŽiŽkova.  Kuneš  z  Bělovic,  jenž  zfi- 
stal  v  čele  bratrstva  do  r.  1426  (po  něm 
Královec),  obnovil  politiku  Žižkovu,  tak  že 
s  Tábory  sjednán  zase  mír.  V  té  době  S. 
též  se  posílili  Orebským  bratrstvem,  jež  se 
rozpadlo,  při  čemž  šlechta  přidala  se  k  straně 
Pražské,  lid  však  k  S-tkům.  Na  jaře  1425  vy- 
dali se  S.  po  prvé  do  pole  samostatně,  bez 
Táborfiv,  a  to  do  východních  Čech,  kde 
dobyli  bradu  Lanšperka,  zmocnili  se  Lito- 
myšle (14.  ún.)  smlouvou  s  Divišem  Bořkem 
z  Miletinka,  též  Vysokého  Mýta,  načež  vtrhli 
do  Kladska  (dobytí  Radkova)  a  odtud  na 
Moravu,  kde  vyplenili  klášter  dolanský;  na 
zpáteční  cestě  zmocnili  se  po  velikém  krve- 
proliti  Opočna,  hradu  hlavního  nepřítele  hu- 
sitů, Jana  z  Opočna,  a  zbořili  jej.  Na  této 
první  vítězné  jízdě  provázel  S-tky  Ambrož 
z  Hradce  (v.t  2),  jehož  vlivem  město  Hradec 
nad  Labem  se  přidrželo  S-tků.  Hned  na  to 
spojili  S.  svá  vojska  s  Tábory  k  pokusu  o  do- 
byti Prahy,  jenž  se  nezdařil.  Za  to  dobyto  po 
velikém  krveprolití  Slaného,  spáleny  Roud- 
nice, Žebrák,  Hořovice,  smlouvou  získán  Švi- 
hov,  ztečeny  Nový  Hrad,  Obořiště,  Michalo- 
vice  a  j.,  vše  pro  S-tky  i  Tábory  nerozdílně. 
Také  v  míru  Vožickém  (18.  října),  uzavře- 
ném se  stranou  Pražskou,  jmenují  se  obě 
bratrstva  svorně  vedle  sebe,  při  čemž  S-tky 
zastupoval  Kuneš  z  Bělovic.  Po  tomto  míru 
obrátila  se  spojená  vojska  proti  králov- 
ské straně:  u  Kamenice  porazila  Menharda 
z  Hradce,  na  Moravě  spálila  klášter  Louky 
u  Znojma,  v  Rakousích  dobyla  zvláště  hradu 
Řece  na  Janovi  z  Hardeka.  Podle  míru  Vo- 
žického měly  obě  strany  (Táboři  a  S.  s  jedné 
a  Pražané  s  druhé)  přestati  na  výroku  roz- 
sudí a  zemského  sněmu,  jenž  zasedal  o  No- 
vém roce  1426.  S.  a  Táboři  se  k  sněmu  sku- 
tečně dostavili,  leč  o  sjednání  nevíme  ni- 
čeho, než  že  mezi  stranami  utvrzen  mír.  Voj- 
sko sirotčí  a  táborské  zatím  pracovalo  na  se- 
veru, kde  dobylo  ,Bělé,  Lípy  a  Duchcova, 
v  slavné  bitvě  u  Ústi  pak  zahnalo  křižáky 
míšeňské  i  jiné.  Za  to  Poděbrady  obléhány 
od  nich  marně.  Velkou  činnost  rozvinula 
o  bé  vojska  v  následujících  letech.  Hned 
r-  1427  vpadU  S.  a  Táboři  do  Rakous  a  zni- 
čili markrabské  vojsko  u  Světlé.  Oba  Pro- 
kopové a  sirotčí  hejtman  Velek  Koudclnik 
vedli  je  potom  na  nové  jízdě  do  Slezska, 
kdež  dobyU  Lubna,  Kolperku,  porazili  mnoho 
vojsk  v  poli  a  ukořistili  veliké  bohatství, 
o  němž  se  mluvilo  široko  daleko.  Na  zpá- 
teční cestě  S.  oblehli  na  svůj  vrub  Hynka 
z  Dube  a  z  Náchoda  na  Červené  Hoře,  jíž 
dobyli  a  zbořili,  kterýžto  osud  potkal  potom 


i  Žleby,  před  nimiž  S.  a  Táboři  zase  se  spo- 
jili. Šlo  opět  o  odražení  křižáckého  taženi, 
obě  vojska  hnula  se  proti  nepříteli  a  to 
přes  Prahu.  S.  protáhli  13.  čce  městem  se 
200  vozy.  Následovalo  slavné  vítězství  u  Ta- 
chova, po  němž  obležena  Plzeň  (S.  pod  hejt- 
many Velkém  Koudelnikem  a  Janem  Krá- 
lovcem); města  nedobyto,  avšak  učiněna 
smlouva,  3by  strany  katolická  i  husitská  há- 
daly se  o  víru  na  Žebráce.  Zatím  vtrhli  do 
Čech  k  Náchodu  Slezáci.  Proti  nim  vypra- 
vena část  S-tků  pod  novým  jejich  hejtmanem 
Janem  Čapkem  ze  Sán  (v.  t.  1).  Jeho  první 
krok  nebyl  šťastný.  Slezáci  předstírali  ústup. 
Čapek  se  dal  tím  oklamati  a  vlákati  v  místa, 
kde  potom  mnoho  S-tků  přišlo  o  život.  Od 
Tachova  táhli  S.,  Táboři  i  Pražané  ke  Ko- 
línu, kde  oblehali  Diviše  Bořka  z  Mile- 
tinka, jenž  jim  však  město  vzdal.  Celoroč- 
ním válčením  divočela  bratrstva  víc  a  více, 
tak  že  ani  v  zimě  nenastal  pokoj.  Spojená 
vojska  Pražanů,  Táborů  i  S-tků  vytáhla  opět 
na  Moravu,  kde  dobyla  Uherského  Brodu 
a  pustošila  Slovensko  až  k  Prešpurku,  aniž 
se  jim  královské  vojsko  postavilo  na  odpor 
a  aniž  se  zdržovala  dobýváním  pevných 
míst.  Odtud  vojska  se  vrátila  domů,  avšak 
Táboři  a  S.  vytáhli  na  novou  velkou  jízdu 
do  Slezska.  Opava  se  vzdala,  Hlohova  do- 
byto, biskup  vratislavský  poražen  v  krvavé 
bitvě  u  Nisy  (18.  bř.  1428),  množství  měst 
osazeno,  knížata  slezská  uzavírala  s  nimi 
spolek,  sedláci  houfně  se  přidávali  k  sirotčímu 
vojsku,  jež  u  Lehnice  rozptýlilo  shromáž- 
děné vojsko  a  spálilo  předměstí  samé  Vrati- 
slavě. Z  této  výpra\'y  přinesli  Táboři  a  S. 
ohromnou  kořist,  již  jiný  jich  oddíl  rozmno- 
žil jízdou  do  Bavor.  S.  oblehli  potom  sami 
Lichnici  (hrad  Jana  z  Opočna).  Hejtmane 
jejich  Prokůpek  a  Jan  z  Královic  chtěli  hrad 
vyhladověti,  proto  se  tu  mocně  okopali;  když 
však  leželi  tu  déle  než  rok,  nastala  nouze  ne 
ve  hradě,  nýbrž  v  ležení.  Proto  Jan  Královec 
vypraven  s  valným  oddílem  do  Žitavska  na 
špížování.  Kdyi  se  vracel  s  plnými  vozy, 
byl  od  Zhořeleckých  a  Žitavských  přepa- 
den; po  prvním  zmatku  Královec  sice  voj- 
ska svá  opravil,  avšak  přece  ztratil  velkou  část 
špížních  vozů.  Tento  nezdar  opravil  pokus 
v  Kladsku,  kde  porazil  knížete  Jana  Minstr- 
berského  na  hlavu,  při  čemž  kníže  i  o  život 
přišel.  Proto  když  Královec  r.  1429  se  vrátil 
se  svým  oddílem  do  Čech,  přinesl  zname- 
nitou kořist.  Proto  asi  Jan  z  Opočna  dal  se 
namluviti  ke  vzdání  hradu  25.  listopadu  1429 
smlouvou,  jíž  se  zavázal  přistoupiti  ke  straně 
sirotčí  a  vydati  hrad  Janovi  Hertvíkovi  z  Ru- 
šinova  do  té  doby,  než  dokáže  svou  příchyl- 
nost k  pravdám  božím.  To  umožnilo  S-tkám 
účastniti  se  velké  jízdy  po  Míšni  spolu  s  Tá- 
bory a  Pražany  opět  pod  Janem  Královcem 
z  Královic.  Poplenili  okolí  Perná  a  Drážďan 
i  Míšně.  U  města  Grimmy  čekalo  je  spojené 
vojsko  německých  knížat,  dalo  se  však  na 
útěk  ještě  před  začátkem  bitvy.  To  umožnilo 
českému  vojsku  rozptýliti  se  v  jednotlivé 
houfy,  jež  kořistily  polom  v  r.  1430  po  Míšni 


216 


Sirotci. 


a  Švábsku  až  k  Bamberku,  až  smlouvou,  jež 
stála  knížata  a  města  německá  velmi  mnoho 
peněz,  učiněna  tomu  přítrž.  Tolik  kořisti  ne- 
přinesli dosud  ze  žádné  jízdy  jako  z  této. 
Menších  rozměrů  byl  vpád  vojsk  sirotčích  a 
táborských  do  Slezska  na  podzim  r.  1430, 
při  němž  dobyto  Otmachova.  S.  pak  zmoc- 
nili se  pro  sebe  města  Libavy.  Tehdy  byli 
S.  již  ztratili  svého  udatného  hejtmana  Velká 
Koudelníka  z  B řeznice.  Když  totiž  téhož 
roku  1430  vtrhli  s  Tábory  a  novoměstskými 
Pražany  do  Uher,  porazili  sice  u  Trnavy  krá- 
lovské vojsko  pod  Stiborem,  vévodou  sedmi- 
hradským, při  čemž  pobili  6000  Uhrů,  sami 
však  ztratili  přes  2000  lidi,  mezi  nimi  i  Kou- 
delníka. Proto  vrátili  se  domů  z  této  výpravy 
smutně  a  bez  hluku,  ač  vítězové.  O  vánocích 
r.  1430  vedl  S-tky  při  vpádu  do  Žitavska 
nový  hejtman  Václav  Libák  z  Vrbčan,  jenž 
proslul  svou  mírnosti  při  dobytí  Bernsdorfu. 
V  slavném  vítězství  u  Domažlic  S.  stáli  jako 
všechna  vojska  přímo  pod  velením  Prokopa 
Holého.  Aby  napravili  loňský  neúspěch,  obrá- 
tili se  Táboří  a  S.  opět  do  Uher;  při  tom 
však  nastal  spor  o  kořist,  jenž  vedl  k  úplné 
roztržce,  tak  že  Prokop  Holý  s  Tábory  vrátil 
se  domů.  V  Uhrách  S.  zůstali  pod  Prokůp- 
kem  a  Janem  Čapkem  ze  Sán  spolu  s  Janem 
šmikouským  ze  Zďáni,  Sigmundem  Hulerem 
z  Hořovic  a  měšfany  hradeckými  i  novo- 
městskými. V  boji  s  královským  vojskem 
však  jich  mnoho  padlo  (Huler  zajat  a  zabit). 
Z  Čech  táhli  jim  ku  pomoci,  avšak  potkali 
je  již  na  cestě;  návrat  domů  byl  ještě  tišší 
než  loni.  Prokopu  Holému  pak  vyčítáno,  že 
v  tak  důležité  věci  S-tky  opustil.  Zdálo  se, 
že  nyní  budou  obě  strany  zcela  rozdvojeny 
a  Oldřich  z  Rožmberka  ohlašoval  to  radostně 
do  Bavor.  Avšak  hned  na  sněmu  v  únoru 
1432  S.  smířili  se  s  Tábory,  tak  že  podnik- 
nuta nová  společná  jízda  do  Braniborska 
(odkudž  se  však  Prokop  Holý  zase  vrátil 
pro  jednání  v  Chebu)  a  do  Slezska,  kde  Jan 
Čapek  ze  Sán  podnikl  mnoho  krutých  bojů 
a  donutil  slezská  knížata  ke  smlouvání  se. 
Odtud  poslali  S.,  vedeni  stále  ještě  tradicí 
Žižkovou,  poselství  k  polskému  králi  Vladi- 
slavovi o  spolek.  Vladislav  skutečně  se  s  nimi 
spojil  a  uzavřel  smlouvu  proti  Německému 
řádu,  ač  biskup  krakovský  Zbyhněv  Oleš- 
nický  všemožným  tupením  Čechů  chtěl  jed- 
nání překaziti.  Téhož  času  S.  zmocnili  se 
lstí  Trnavy  v  Uhrách,  vloudivše  se  jako 
kupci  na  trh;  zradou  padl  jim  a  Táborům 
v  moc  i  klášter  Hradiště  u  Olomouce,  v  Če- 
chách smlouvou  získali  Potštein,Pecku  a  Fried- 
Štein.  R.  1433  se  účastnili  S.  proslulého  do- 
bývání města  Plzně.  Hejtman  Jan  Čapek 
20  Sán  vytáhl  však  na  jaře  s  8000  muži  na 
pomoc  králi  polskému  podle  loňské  smlouvy 
do  Slezska  i  Poznaně.  Tato  slavná  jízda,  jež 
dovedla  Čechy  až  k  moři,  přinesla  S-tkum 
stejně  cti  jako  kořisti.  V  řiinu  byl  i  Čapek 
se  svým  vojskem  již  před  Plzní.  Zatím  páni 
strany  podobojí  jednali  raez,i  sebou  o  po- 
tření obou  bratrstev  vojenských.  V  poslední 
době  hlavním  sloupem  S-tků  stalo  se  Nové 


město  Pražské, na  něž  páni  ve  spolku  se  Staro- 
městskými skutečně  udeřili  a  5.  kv,  1434  se 
ho  zmocnili.  Táboří  a  S.,  v  té  věci  zajedno, 
upustili  od  obléháni  Plzně  a  táhli  proti  no- 
vým  nepřátelům  domácím;    první  vedl  Pro- 
kop Holý,  druhé  Jan  Čapek  ze  Sán.  U  Lipan 
30.  kv.  rozhodnuto  v  neprospěch  bratrstev. 
Prokop  Holý  padl,  Čapek  se  zachránil  útě- 
kem, prý  předčasným  a  zrádným.    Bratrstva 
táborské  i  sirotčí  vzalo  za  své.  —  Vedle  těchto 
vojenských  příběhů  ustupují  ostatní  udáfosti 
dějin  sirotčích  do  pozadí.  Vojenská  moc  zjed- 
nala bratrstvu  ovšem  i  jistou  váhu  politickou, 
iiž  však  uplatniti  dovedli  S.  vždy  jen  při- 
lnutím  k  jiné  straně  větši,  tak  že  nevíme 
o  žádném  takovém  skutku  výlučně  sirotčím. 
S  politikou  té  doby  nutně  souvisela  stránka 
náboženská,  a  to  tím  více  u  S-tků,  u  nichž 
stejně  jako  u  Žižky  církevní  politika  měla 
převahu  nad  náboženskou  hloubavostí  a  tu- 
díž vlastní  theologií.  Proto  víme  málo  o  theo- 
logii a  theolozích  strany  Sirotčí.  Oldřich  ze 
Znojma,    Petr   Němec    ze    Zátce,    Ambrož 
z  Hradce  byli  knězi  této  strany,  avšak  první 
dva  spíše  diplomaté  než  theologové,  třetí 
byl  pak  válečník.  Jen  vývojem  události  do- 
stal se  v  tuto  stranu  Petr  Payne  (v.  t.  1). 
Tento  Angličan,  horlivý  a  orthodoxni  Wikli- 
físta,  nenáležel  vlastně  k  žádné  straně  české, 
poněvadž  žádná  se  neřídila  naveskrz  Wikli- 
fem.  Proto  již  to  charakterisuje  náboženskou 
nepřesnost  S-tků,  že  se  k  nim  přidal  tento 
kněz.  Stalo  se  tak  r.  1427,  kdy  M.  Jakoubek 
ze  Stříbra  v  Praze  vyhlásil  artikule  i  proti 
straně  nejmírnější  i  proti  táborskému  učeni 
namířené.  Tím  Payne,  dosud  strany  Pražské, 
ztratil  oporu,  již  hledal  u  S-tků.  Jak  S.  byli 
lhostejni    k   těmto   věcem,    ukazuje   případ 
z  téhož  roku:    Táboří  na  společné  výpravě 
slezské  přišli  do  Jaroměře,   odkud  vypudili 
kněze  sirotčího  a  dosadili  svého,  S.  pak  beze 
všeho  rozpaku  zůstali  i  dále  ve  vojsku  tá- 
borském.  Payne  vnesl  poněkud  theologiso- 
vání   ve  stranu,  jak  se  ukázalo  při  hádáni 
na  hradě  Žebráce  na  konci  r.  1427,   kde  se 
vše   v  neladů   rozešlo.    Teprve   od  r.  1429, 
kdy  jednání  o  koncil  Basilejský  nabylo  vrchu 
v  intcressu  českých  stran,  byli  nuceni  i  S. 
vystoupiti  ze  své  výlučně  vojenské  jedno- 
strannosti.   Nejprve   byly   tu    různice    mezi 
staroměstskými   a   novoměstskými  Pražany, 
jež  musili  S.  odstraniti,  aby  zjednali  své  straně 
(Novoměstským)    volnost   a  bezpečnost   ve 
I  válce.    Když  totiž  počalo  se  jednati  o  smír 
s  králem  Sigmundjm,   S.   byli    radikálnější 
než  sami  Táboří  a  ovŠem  než  Pražané.  Pro- 
kop Holý  jel  ke  králi  do  Prešpurka  a  s  ním 
i  Petr  Payne,  avŠak  jistě  ne  jménem  S-tků. 
Kněz  sirotčí  Jakub  Vlk  horlil  proti  tomu  v  ko- 
stele u  Matky  boží  Sněžné  na  Novém  městě, 
z  čehož  vznikly  spory,  že  rausil  v  ně  vojen- 
sky zasáhnouti  tehdejší  hejtman  sirotčí  Velek 
Koudelník    z  Březnice,    a   jen    přátelskými 
mluvci  (ze  strany  sirotčí  Jírou  z  Řečice  a  Janem 
Královcem  z  Královic)  zabráněno  krveproliti 
mezi  městy.   S.  důsledné  odpírali   i  r.  1431 
jednati   s  králem  Sigmundem  v  Chebu,  ač 


Sirotčince  —  Sirotčí  pokladny. 


217 


Táboří  zase  tento  sjezd  obeslali  knězem  Mar- 
boltem.  Téhož  roku  po  nešťastné  výpravě  do 
Uher  nastala  kyselost  mezi  S-tky  a  Tábory 
taková,  ie  v  lednu  1432  sirotčí  kněŽi  přijali 
při  sněma  na  radnici  novoměstské  v  15 
článcích  vyznáni  Rokycanovo  a  světSti  smlu- 
vili se  s  Pražany  o  8  článkA  stran  kázně  ve 
▼ojsku  i  v  zemi,  k  čemuž  měli  býti  zvoleni 
krajští  hejtmane.  Všichni  S.  však  nesouhla- 
sili s  ujednáním,  ač  se  Pražané  zavázali  ne- 
činiti žádné  úmluvy  na  újmu  práv  zemských. 
Prokop  Holý  za  to  S-tky  veřejně  káral,  což 
vedlo  v  ún.  k  novému  siezdu,  na  němž  se 
S.  a  Táboři  zase  smířili.  Výsledek  toho  byl, 
že  S.  byli  povolnější  a  svolili  obeslati  sjezd 
chebský  a  konečně  i  koncil  Basilejský.  Sem 
vypravili  S.  kněží  Petra  Paynea,  Oldřicha 
ze  Znojma  a  Petra  Němce  ze  Žatce  a  hejt- 
many Jím  z  Řečice  na  Klucích  (zemana)  a 
Řehoře  z  Králové  Dvora  (měšfana).  Sirotčí 
poslové  činili  zvláštní  skupinu  a  sám  Prokop 
Holý  vyznal  předsedovi  koncilu  kardinálovi 
Julianovi,  že  Táboří  nejsou  ve  všem  se  S-tky 
za  jedno.  Z  theologů  sirotčích  Petr  Payne 
hájil  článek  o  světském  panováni  kněžstva, 
Oldřich  Znojemský  o  svobodném  ká^ní  slova 
božího,  Petr  Němec  však  zavděčil  se  nám 
zvláště  sepsáním  deníku  o  událostech  na 
koncilu.  Vedle  koncilu  hleděli  získati  lid  po- 
řádáním německých  kázání.  Když  potom 
koncil  vypravil  své  posly  do  Prahy,  předse- 
dal 13.  června  Petr  Payne  shromáždění  jmé- 
nem S-tkú  spolu  s  Rokycanou  (za  Pražany) 
a  Mikulášem  Biskupcem  z  Pelhřimova  (za 
Tábory),  avšak  kněz  Jakub  Vlk  znova  horlil 
na  své  kazatelně  proti  ním.  —  Bitva  u  Lipan 
zničila  vojenskou  moc  S-tků,  tím  však  je  zni- 
čila docela.  Zde  se  ukázal  rozdíl  mezí  S-tky 
a  Tábory.  Táboři  byli  vojenské  bratrstvo 
i  náboženská  sekta,  první  bylo  u  Lipan  zni- 
čeno, druhá  trvala  dále.  S.  byli  jen  vojáci, 
proto  hned  zmizeli  docela.  Na  sněmu 
o  sv.  Janě  po  bitvě  Lipanské  zapsala  se 
města  srotčí  v  jednotu  pánům  i  s  hejtmanem 
Janem  Čapkem  ze  Sán,  tak  že  z  jejich  řa<l  vy- 
bráni i  radové  nového  hejtmana  z^ímského 
Alše  Vřešfovského  z  Riesenburka.  Na  kněž- 
ském pak  sboru  o  sv.  Jakube  přihlásili  se  si- 
rotčí kněží  zcela  k  vyznání  Rokycanovu.  Defi- 
nitivní rozklad  sirotčí  strany  udal  se  na  sněmu 
svatohavelském  téhož  roku,  kdy  většina  S-tků 
přešla  ke  straně  Pražské  (Rokycanově),  men- 
šina (Payne,  Jan  Němec  ze  Žatce)  k  Tábo- 
rům. —  S-tky  charaklerisovali  jsme  jako  vo- 
jenské bratrstvo  rázu  v  základě  svém  anti- 
klerikálního.  Není  proto  pevných  hranic  jejich 
strany  a  jich  pojem  jest  spíše  theoretický 
než  praktický.  Bylo  přirozeno,  že  zahraniční 
sn*sovatelé  tehdejší  i  pozdější  často  mluvili 
o  S-cích,  čímž  vsak  obyčejně  myslili  husity 
vůbec.  Jako  Žižka  byl  jim  prototypem  husit- 
ství, tak  domnívali  se,  že  všichni  husité  vi- 
déli  v  Žižkovi  otce  a  zvali  se  tudíž  S.  Tato 
neznalost  frakci  husitských  a  poněkud  i  ro- 
ní m  ti  cký  nádech  takového  přilnutí  bojovníků 
k  »otci«  vůdci  učinila  jméno  S-tků  v  cizině 
velmi  oblíbené,  což  však  neodpovídá  jejich 


významu  skutečnému.  Táboři  jsou  nepo- 
měrně strana  důležitější,  jejich  jméno  však 
vyškytá  se  daleko  méně  v  pramenech.  Toto 
časté  jméno  S-tků  nutilo  pak  historiky  vi- 
děti v  S  cích  pevnou,  ustálenou  stranu, 
čehož  však  nebylo.  O  S-cích  lze  jednati  jen 
v  souvislosti  s  Tábory,  proto  také  o  nich 
zvláštní  literatury  není.  ZNjy, 

SirotÓinoe,  t.  j .  ústavy,  v  nichž  se  vy- 
chovávají sirotci,  zakládají  se  teprve  počí- 
najíc XVI.  stol.  Starověk  ani  středověk  jich 
neznal.  V  době  římské  ujímali  se  sirotků 
zřizováním  nadání  císařové  Trajan,  oba  An- 
tonínové a  Alexander  5evcrus  Ve  středověku 
přijímaly  sirotky  jmenovitě  kláštery.  Nej- 
starší s.  objevují  se  v  Nizozemí  a  v  Ně- 
mecku, jako  v  Amsterdame  r.  1520,  v  Augš- 
purce  r.  1572,  v  Hamburce  r.  1604  a  j.  Vzo- 
rem byl  zvláště  hallský  sirotčinec  založený 
r.  1698  od  A.  H.  Francké.  Zřízení  jeho  na- 
podobily 8.:  v  Královci  z  r.  1701,  v  Gothě 
z  r.  1702,  ve  Štutgartě  z  r.  1710  a  j.  Velice 
8-cům  v  XÍX.  stol.  prospělo,  že  pro  mládež 
mravně  zanedbanou  a  zpustlou  počaly  se  za- 
kládati polepšovny,  čímž  s.  zbaveny  špatných 
elementův. 

Sirotci  pokladny  společné  jsou  ústavy 
zřízené  u  sirotčích  úřadů  (soudů)  výhradně 
k  ukládání  hotových  peněz  nezletilých  sirotků 
a  osob  stojících  pod  soudní  kuratelou.  Zří- 
zeny jsou  u  každého  soudu,  majícího  pravo- 
moc vrchnoporučenskou  a  vrchnoopatrov- 
nickou,  pro  opatrovance  nalézající  se  v  jeho 
obvodě  a  v  jeho  pravomoci,  a  soud  ten  také 
obstarává  správu  jejich,  t.  j.  rozhoduje  o  při- 
jímání a  vydáváni  vkladův,  o  ukládání  aktiv- 
ních kapitálův  atd.  a  ručí  za  správné  a  zá- 
konné vedení.  Pokladniční  a  účetní  manipu- 
laci obstarávají  berní  úřady  jakožto  úřady 
schovací.  Do  pokladen  těch  soud  ukládá 
všechny  hotové  peníze  svých  opatrovanců, 
pokud  jich  nelze  výhodněji  uložiti  způsobem 
jiným.  Vklady  zúročí  s.  p-na  podle  míry 
úrokové,  na  kterou  sama  aktivní  kapitály 
ukládá.  Zúrokují  se  však  jen  vklady  pře- 
sahující nejméně  10  K,  na  nejkratši  lhůtu 
1  měsíce,  počínaje  vždy  od  1.  dne  toho  kte- 
rého měsíce.  Z  menších  vkladů,  pak  ze  zbylků, 
které  se  objeví,  když  větši  vklad  dělí  se  pěti, 
a  na  dobu  kratší  1  mčsíce,  úrok  se  neúčtuje 
a  nevyplácí.  Z  vkladů  těchto  s.  p  na  posky- 
tuje v  prvé  řadě  zápůjčky  na  nemovitosti 
a  teprve  tehly,  když  možno  není  rychlé  umí- 
stěni jich  tímto  způsobem  neb  zapůjčení 
jich  jiné  s.  pne  v  obvodě  téhož  vrchního 
soudu  se  nalézající,  která  by  je  na  nemovi- 
tosti umístiti  mohla,  k-jpuje  z  nich  cenné 
papíry  poskytující  pupillnou  jistotu,  neb 
uloží  je  u  některé  spořitelny  tuzemské.  Zá- 
půjčky na  nemovitosti  poskytují  se  jen  po- 
tud, pokud  nemovitost  dává  za  ně  pupillnou 
jistotu,  t.  j.  zápůjčka  nesmí  přesahovati  polo- 
vici skutečné  ceny  domu  a  dvě  třetiny  cenv 
pozemku.  Jistina  ccic  zápůjčky  musí  býti 
dělitelná  deseti.  Úrok  ze  zápůjček  těchto 
má  býti  v  zásadě  5%ní,  avšak, vrchní  soud 
může  míru  úrokovou  snížiti.    Úrok  platí  se 


218 


Sirotek  —  Sisek. 


pololetně  napřed  a  kapitál  sám  bývá  vždy 
splatný  na  výpověď  pololetní,  oběma  stra- 
nám volnou.  Z  čistého  zisku  s.  p.  tvoři  se 
náhradní  fond,  určený  ke  krytí  případných 
ztrát.  —  Manipulace  u  s-ch  p-den  jest  ta, 
že  vede  se  především  kniha  o  celém  jmění, 
pak  kniha  passiv,  kde  každý  opatrovanec 
má  své  konto,  kniha  aktiv,  kde  má  své  konto 
každý  dlužník  s.  p.,  dále  seznam  cenných 
papírů  a  spořit,  knížek.  Každý  opatrovanec 
a  každý  dlužník  obdrží  zápisní  knížku,  kam 
se  zapisují  všechna  data  týkající  se  vkladft, 
pokud  se  týče  zápůjček.  Úroky, které  připadají 
na  jednotlivé  vklady,  přirážejí  se  vždy  koncem 
roku  ke  kapitálu,  pakli  jich  nevybírá  poručník 
nejsa  k  tomu  oprávněn  nebo  povinen.  Hlr, 

Sirotek  {pitpillus),  nezletilá  osoba,  jejíž 
rodiče  zemřeli.  Srv.  články  Poručenství, 
Sirotčí  pokladny.  Sirotčince  a  Jistota 
(sirotčí). 

Sirotinin:  1)  S.  Vasilij  Nikolajevič, 
lékař  rus.  (♦  1855),  jest  professor  pathologie 
a  therápie  v  petrohr.  akademii  vojensko-lé- 
kařské  a  od  r.  1889  rediguje  »Boljničnuju 
Gazetu  Botkina*.  Vedle  četných  statí  o  tyfu, 
chlorose,  záněte  ledvin,  aneurysmatě,  po- 
hyblivých játrech  a  ledvinách  a  j.  v  odbor- 
ných listech  zasluhuje  zmínky  jeho  disser- 
tace  K  voprosu  o  vlijaniji  solej  kalija  na 
serdce  i  krovoobraičenije  (Petr.,  1884).  V  r.  1884 
studoval  u  Ley  děna,  Charcota,  Altmanna  a  j. 
vynikajících  specialistů  zahraničných. 

2)  Š.  Andrej  Nikolajevič,  spisovatel 
rus.  (♦  1864),  znám  jest  četnými  pracemi 
z  dějin  rus.  divadia  a  jako  obratný  překla- 
datel klass.  básníků.  Od  r.  1890  jest  profess. 
starých  jazyků  v  Piotrkowě. 

Sircuhlik  viz  Síra,  str.  211a. 

Sirové  kyidliny  sdrniené  nazvány 
byly  kyselé  sloučeniny  vzniklé  působením 
kyseliny  sírové  v  látky  organické.  Kyselina 
sírová  může  sestoupiti  se  v  různé  kombi- 
nace, na  př.  s  benzolem,  i  rozeznáváme 
mezi 

C^H^ .  SO^H  kyselinou  benzolsulfonovou  a 
Cj/^5 .  O  .  SO^.  O// kyselinou  fenylosírovou. 
Studium  těchto  látek  přispělo  velice  k  jas- 
nosti průhledu  v  konstituci  kyselin  minerál- 
ných  i  organických  sloučenin  a  v  budování 
pojmu  sytivosti  kyselin. 

SiroviOA  Dinko,  básník  chorv.  (*  1872 
v  Šibeníku).  Absolvovav  r.  1890  ústav  uči- 
telský, učiteloval  v  Rogoznici,  Zloselu  a  Pro- 
iožci,  nyní  jest  řídícím  učitelem  v  Opuzenu 
u  Metkovič  v  Dalmácii.  R.  1896  vydal  sbírku 
básní  5  dalmatinskih  {ala  a  r.  1897  založil 
s  Kataliničem-Jeretovem  v  Zadru  belletri- 
stický  list  »Lovor«,  který  však  záhy  zanikl. 
R.  1900  uchystal  do  tisku  novou  sbírku, 
znělkový  cyklus  Milim  pokojnicima.  Jeho 
básně  vyznamenávají  se  přiiozeným,  moc- 
ným citem  a  fantasií;  jeho  forma  jest  uhla- 
zená, rým  zvučný.  S.  překládal  též  z  Heinea 
(Lyrisches  Intermezzo),  A.  Negry,  A.  Mon- 
tiho  a  j. 

Siřoviod,  ves  v  Čechách,  viz  Siřejovice. 

Sirovodik  viz  Síra,  str.  206. 


Sinrhai  víz  Sěr. 

Sirft6ttk  Antonín,  spisovatel  čes.  {*  1835 
v  Jelením  —  f  na  faře  Skále  u  Humpolce). 
Byl  farářem  v  Mříčné  u  Jilemnice  a  ve  Skále 
u  Humpolce.  Přispíval  do  časop.  » Hlasy  ka- 
tol.  8polku«,  Mathonovy  »Zábav.  bibliotéky* 
a  >Dědictvi  Maličkých*. 

Sirrontos  viz  Proven^alská  litera- 
tura, str.  815  fr. 

Sis,  m.  v  tur.  vilájeté  adanském  (Malá 
Asie,  Kilikie),  sev.-vých.  od  Adany,  na  jií. 
svahu  Tauru,  má  kol.  3600  oby  v.  většinou 
Arménův.  Bývalo  sídlem  arménského  krále 
v  Kilikii,  nyní  tu  sídlí  arménský  patriarcha 
kilikijský,  který  bydlí  v  opevněném  klášteře, 
zbudovaném  na  místě  král.  zámku.  Nad  mě- 
stem vypíná  se  pahorek  se  zříceninou  slav- 
ného hradu.  Podnebí  je  tak  nezdravé,  že  na 
léto  skoro  všichni  obyvatelé  je  opouštějí. 

Sisak,  farao  egypt.,  viz  Šešonk. 

Siflftl,  přístav,  m.  v  mexickém  státě  Yuca- 
tanu,  50  Irm  sz.  od  Meridy,  na  90^  z.  d.,  opa- 
třeno je  pro  blízkost  mělčin  majákem  a  chrá- 
něno tvrzí.  Má  asi  4000  oby  v.  Hl.  vývoz  agá- 
vového konopí,  jež  po  něm  sluje  sisal. 

Sisal  (jinak  též  henequen  nebo  me- 
xické konopi)  a  tomuto  skoro  úplně  po- 
dobné předivo  pita  č.  agáve  (nesprávně 
aloe),  jinak  též  zvané  tampico»  íibris, 
jsou  tuhá,  pevná  a  lesklá  vlákna  barvy  bělo- 
žluté,  1—2  cm  dlouhá,  při  tom  dosti  silná. 
Žíním  dosti  podobná,  získaná  z  dužnatých 
listů  agáve  (v.  t.,  str.  436 1).  S.  je  výbornou 
surovinou  provaznickou,  je  lehčí,  ohebnější 
a  pevnější  než  konopi.  Hrubších  vláken  užívá 
se  k  dělání  kartáčů,  vláken  na  Černo  obar- 
vených a  zvláštní  úpravou  zkroucených  k  fal- 
šování žíní.  Li. 

Sisoia  (Sej^estica,  Segesta),  starověké 
město  v  horní  Pannonii,  v  území  Skordisků. 
Bylo  přírodou  dobře  opevněno,  jsouc  vysta- 
věno na  ostrově  při  soutoku  Kupy  a  Sávy. 
Za  vlády  Augustovy  bylo  dobyto  Tiberiem^ 
znovu  zřízeno  a  opevněno,  tak  že  se  stalo 
nejdůležitějším  městem  Pannonie  a  výcho- 
diskem válečných  výprav  římských  do  sou- 
sedních zemí.  Za  Septimia  Severa  S.  byla 
znovu  kolonisována  (odtud  nové  jméno  její 
Colonia  Septimia)  a  zůstala  i  po  rozkvětu 
Sirmia  Živým  městem  obchodním.  Na  místě 
S  ie  vznikl  dnešní  Sisek  (v.  t.). 

Sisek,  Sisak,  král.  sv.  město  se  zřízeným 
magistrátem  v  král.  Chorvatsko-slavonskero^ 
v  županii  záhřebské  nad  ústím  Kulpy  do 
Sávy  a  při  Žel.  dr.  Záhřeb-Sunja  a  Bos.  Brod, 
má  7047  obyv.  srbo-chorv.  (1900).  Město 
skládá  se  z  města  Starého,  kdysi  značně 
opevněného,  a  z  Nového,  kteráž  obě  spojena 
jsou  mostem  přes  Sávu,  jest  sídlem  stolíc, 
soudu,  okr.  soudu,  hlav.  cel.  úřadu,  telegrafu, 
telefonu,  paropl.  stanice,  má  památné  zbytky 
řím.  staveb,  zámek,  loděnice,  par.  pilu  a  mlýn, 
obchod  s  dubovými  deskami,  dřívím  pali- 
vovým a  obilím.  Na  místě  Sisku  stávala  kdysi 
římská  osada  Siscia  (v.  t.).  R.  1593  obléhali 
S.  Turci,  ale  byU  zde  Ondřejem  Auersper- 
kem  na  hlavu  poraženi. 


Sisenna  —  Sisyfos. 


219 


SIseima  L.  Cornelius,  historik  římský 
(*  kolem  119  př.  Kr.  -  t  67  př.  Kr.).  Byl 
praetorem  r.  78,  v  soudnim  sporu  Verrově 
stál  na  straně  tohoto  a  zemřel  na  Krétě  r.  67 
jako  Pompejflv  legát  ve  válce  proti  námoř- 
ským  loupefaiíkům.  V  dospělejším  věku  (Velí. 
2,  9,  5)  napsal  historické  dílo  fíistoriačj  jež 
obsahovalo,  ač  je-Ii  údaj  Noniův  správný, 
dokonce  23  knih.  Týkalo  pak  se  římských 
dějin  od  války  spojenecké  r.  91  až  do  smrti 
Sullovy  r.  78,  jednalo  tedy  jednak  o  válce 
se  spojenci,  jednak  o  válce  občanské  mezi 
Mariem  a  Sullou.  Připojovalo  se  asi  k  dílu 
Sempronia  Aselliona,  jež  končilo  se  r.  91 
př.  Kr.  Historie  S-novy  byly  hlavním  pra- 
menem pro  dobu  Sullovu.  Šallustius  (Jug. 
95,  2)  výslovně  podotýká,  že  S.  vyložil  o  té 
periodě  nejlépe  a  nejdůkladněji,  jakkoliv  ne- 
zcela  svobodně  (parum  libero  ore\  což  vy- 
světluje se  asi  tím,  že  jako  Sulla  náležel  i  on 
ke  gens  Comelia.  Některé  zlomky  jsou  nám 
odtud  zachovány  Noniem.  Úryvky  ty  jeví 
mluvu  namnoze  starobylou  a  strojenou,  ne- 
obvyklou, jinak  ukazuji,  že  autor  ten  snažil 
se  psáti  poutavě.  Srv.  A.  Schneider,  De  S-ae 
hist.  reliquiis  (Jena,  1882),  H.  Peter,  Hist. 
rom.  reliqu.  1,  str.  CCCXXIII  a  str.  277;  Hist. 
rom.  fragin.  str.  175.  Také  dovídáme  se,  že 
byl  činný  jako  řečník.  Posléze  Ov.  Trist.  2, 
443  dosvědčuje,  že  zabýval  se  milétskými 
vypravováními  Aristeidovými,  jež  převedl  na 
latinu.  Srv.  Peter,  Hist.  rom.  rel.  1,  str.  297; 
BQchelcr,  Petronius(Berl.,  1882),  str.  237.  RN. 

fllsiky  jez.  v  Hessarabii,  viz  Sasyk. 

Slniometr  viz  Seismometr. 

de  Siímiondi  [sismóndl]  Jean  Charles 
Léonard  Simonde,  historik  a  nár. hospo- 
dář švýc.  (♦  1773  v  Genevě  —  t  1842  t.). 
Otec  jeho  ze  staré  rodiny  pisské,  pastor 
v  Genevě,  poslal  jej  do  Lyonu,  aby  se  tam 
vyučil  bankovnictví.  Ale  za  revoluce  S.  musil 
r.  1793  uchýliti  se  s  rodiči  do  Anglie,  a  když 
po  roce  se  usadil  v  Itálii,  zabýval  se  rolni- 
ctvím. V  pěti  letech,  jež  tam  ztrávil,  napsal 
TabUau  de  Vagricvlture  toscane  a  De  la  ri' 
chesse  commerciale  (Geneva,  1803),  kde  pro- 
pagoval theorie  Adama  Smitha.  Vstoupil  ve 
styky  s  Neckerem  a  paní  de  Stael,  jež  pro- 
vázel na  cestách  po  Itálii  a  Německu,  načež 
stal  se  sekretářem  obch.  komory  departe- 
mentu lémanského.  R.  1807  začal  vydávati 
v  Curichu  Histoire  des  républiques  italiennes 
du  mqyen  dge^  již  dokončil  r.  1818  (nové  vyd. 
Pař..  1825—26,  pak  v  10  sv.  1840  t.);  pak 
napsal  Du  papier-monnaie  dans  les  états  autri- 
chiens  et  des  moyens  de  le  supprimer  (Výmar, 
1810)  a  Littérature  du  midi  de  VEurope  (Pař., 
1817).  Později  odebral  se  do  Paříže  a  agito- 
val pro  přivlělcní  Genev^^  k  Francii,  o  kte- 
réžto věci  jednal  již  dříve  i  se  samým  Na- 
pK>leonem.  R.  1819  pojal  za  chof  Angličanku 
Jessie  Allenovu,  švekruši  Mac  Kintoshovu, 
a  měl  pak  příležitost  poznati  bídu  angl.  pro- 
letariátu,  v  jehož  prospěch  psal  Les  nou- 
veaux  principes  ďéconomie  politique  ou  de  la 
richesse  dans  ses  rapports  avec  la  population 
(Pař.,  1819),  potíraje  tam  názory  J.  B.  Sayo 


a  jeho  školy.  Na  konec  však  zase  vrátil  se 
ke  studiím  historickým  a  napsal  hist.  román 
Julia  Sévéra  ou  Van  4g2  (Pař.,  1822,  3  sv.). 
líčení  Gallie  v.  V.  stol.,  a  Histoire  des  Fran- 
^ais  (t.,  1821— 44,  31  sv.),  své  hlavní  dílo, 
vynikající  však  spíše  objemem  než  původ- 
nosti, jehož  poslední  svazek  redigoval  A. 
Renée.  S.  sám  sestavil  z  něho  přehledný 
výtah  pod  tit.  Frécis  (sv.  1.  a  2.  Pař.  1839, 
sv.  3.  r.  1844  vydal  Robinet).  R.  1833  jme- 
nován zahraničným  členem  franc.  Institutu. 
Vedle  zmíněných  děl  uvádíme  ještě:  Histoire 
de  la  renaissance  de  la  Uberte  en  Itálie  (Cur,, 
1832,  2  sv.);  Histoire  de  la  chutě  de  V  empire 
romain  et  du  déclin  de  la  civilisation  de  2S0 
a  1000  (Pař.,  1835,  2  sv.).  Ze  spisů  národo- 
hosp.  ještě  zmínky  zasluhují:  Ktudes  sur  les 
Sciences  sociales  (Pař.,  1836—38,  3  sv.)  a  Prin- 
cipes ďéconomie  politique  appliqués  a  la  légis- 
lation  du  commerce  (Gen.,  1803,  2  sv.).  Jeho 
Lettres  inédites  vvdal  Taillandier  (Pař.,  1863), 
Correspondance  Montgolfier  (t.,  1863),  jiné 
Lettres  inédites  Villari  a  Monod  (t.,  1868). 
Srv.  Cheneviěre,  Fragments  du  journal  et  de 
la  correspondance  de  S.  (Gen.,  1857);  Afta- 
lion,  L'oeuvre  économique  de  Simonde  de 
S.  i^Pař.,  1899). 

Siso,  bot.,  viz  Dalbergia. 

Sisoí,  bot.,  viz  Lucuma. 

Bimtktk  viz  Seistán. 

Sisteron  [sisťron],  hl.  m.  arrond.  a  pev- 
nost ve  fr.  depart.  Basses-Alpes,  na  pr.  břehu 
Durance,  při  ústí  řeky  Bucch,  stan.  trati 
Grenoble-Marseille  Středomořské  dráhy,  má 
zbytky  starých  hradeb,  býv.  kathedrálu  ze 
XII.  stol.,  citadellu  a  3268,  jako  obec  3874 
obyv.  (1901),  kollej,  museum  starožitnosti, 
prádelny  na  hedvábí,  papírny,  obchod  obilím. 
S.  (ant.  SegusterOt  Sistericum)  bylo  založeno 
již  v  době  římské,  vypáleno  Huny  a  Vandaly. 
Biskupství  bylo  zrušeno  r.  1790. 

SistoVA  viz  Svis  to  v. 

Slitovati,  z  lat.,  staviti,  zastaviti. 

Sistram  byl  ve  starověku  hudební  nástroj 
egyptský  v  kiíltu  Isidy  obvyklý;  pás  kovový 
podoby  podkovovité,  na  držátku  upevněný, 
měl  několik  volných  příček  příčně  prostrče- 
ných, jimiž  potřásáno.  klk. 

SisyfOf,  v  starořeckém  mythu  vládce  Ko- 
rinthu,  vynikal  obzvláštní  zchytralostí.  Zchy- 
tralost  jeho  již  za  Homéra  příslovečná  pře- 
nášena i  na  pole  obchodní  vypočítavosti  a 
prohnanosti,  na  věštecké  uměni  při  obétech, 
ba  i  na  sofistiku;  drama  jej  předvádělo  po 
stránce  vážné  i  směšné.  Když  S.  Asópovi 
vyzradil,  že  únoscem  jeho  dcery  Aiginy  jest 
Zeus,  chtěl  ho  Zeus  ztrestati  smrtí,  S.  však 
Smrt  upoutal,  že  nikdo  na  světě  neumíral; 
když  pak  Smrť  Areem  vysvobozená  přece 
naň  přišla,  S.  přemluví  svou  chof  Meropu, 
bv  mu  nevykonala  náležitých  obctí  pohřeb- 
ních. S.  stěžuje  si  na  to  Plutonovi  a  Perse- 
foně  a  tito  propusti  jej  na  zemi,  by  ženu 
ztrestal.  Octnuv  se  zase  na  zemi,  nevrátil  se 
již  do  podsvětí,  až  když  u  vysokém  veku 
sešel  smrti  přirozenou.  V  podsvétí  odsouzen 
k   těžké,    marné    práci    (odtud    přislovcčnú 


Sisymbrium  —  Síť. 


který 


řiti, 


klk. 


Blsjmbrlniii,  hulevnik  (ném.  Rauke, 
vyobr.  i.  3743.)i  rostl,  rod  Čeledi  křiíatých 
{Cruciftrae).  Zlázky  kratStch  tyčinek  nííce 
kroulicovité,  kolem  uzavřené  nebo  vně  slabě 
otevřené,  ae  iláikami  prostředními,  dlouhé 
tyčinky  vnĚ  objimajicimi  v  jediný  laločnatý 
kruh  iíáinitý  splývajici.  Šeiule  býíá  válco- 
vitá, atejnS  tlustá,  na  dolejšku  zaokrouhlená. 
KvĚtyjsou  žluté.  S.  ttrictissimuM  L,,  h,  nej- 
tuíši,  roste  poFidku  nakeřnacých.  skalnatýcli 
stráních  idáSté  ve  střed.  Čechách  a  jiíni 
Mora«ě.  Jest  bylina  s  vytrvalým  oddenkem, 
s  listy  nedélenými,  podlouhle  kopinatými, 
ncstejnS  vykrajovanĚ  zubatými,  krátce  ftpi- 
ka':4[Di.  tmivozelenými  a  s  lodyhou  latnatě 
rozvětvenou.  Kalich  bývá  odstálý, 
ŠeSule  2  — 6krát  delší  své  tenči  stop- 
ky, namnoze  naipčt  ohnutá,  hrbo- 
latá. Kvéty  prostředně  velilié,  ilout- 
kove.  S.  sittapislrHm  Cranti.  (S,  pan- 
w^ticum  Jacq,,  S.  allistimum  L.),  h. 
uhefský,  roste  pořídku  v  Cechách 
v  Polabi  a  v  jii.  Moravě  na  idech, 
ro'Ích  a  u  cest.  S.  Columnae  Jactj,, 
h.  KolumnŮv,  vyskytuje  se  v  nej- 
jiln.  Moravě,  podle  Dyje  a  jejích 
přítoků  (v  Cechách  náhodou  Opic 
.  1819  na  Petřině).  S.  irio  L.,  h. 
Irobnokvětý,  u  cest,  zdi,  v  jii. 
F.vropč  domácí,  ve  stfed,  Evropě 
zdivočelí-  Uvádělo  se,  íe  rostl  v  Pra- 
xe v  klášterním  dvoře  alíbětinek  na 
Stupi.  S.  austriacum 
Jacq.,  h.  rakous- 
ký, vyskytuje  se  na 
nieiich.  u  cest  na 
Moravě  u  Vsetína. 
S.  sophia  L..  h. 
mnohodiiný,  ro- 
ste na  rumoviitich, 
u  cest  velmi  hojně. 
,  Officinálni  jsou  se- 


1.  Siiymbriam: 


i    (« 


ery. 


2.  Pfitní  prafii  ttmt 


timi  sopkiaé),  jichí 
moino  používati 
tdí  jako  semena 
hořčice;  a  mladé  listy  mohou  se  jisti  jako 
telenina.  l'"- 

Bliyphai  Latr.,  kulovnik,  rod  broaků 
listorohjch  I  podíeledi  Copríni.  Má  tykadla 
Bčlcná  s  paličkou  vejčitou  a  balenou,  oČi 
hluboce  vykrojené,  čelní  Štít  ne  vykrajovaný 
a  přední  chodidla  vyvinuta;  přední  holeně 
vně  trojzubé.  Tělo  jest  téměř  polokulovité. 
Jediný  druh  sem  náleiejíci  jest  S.  ScHáftri 
L.,  k.  Schafferův;  jest  černý,  málo  lesklý, 
hlava  silněji,  Stit  jemněji  írnitě  tečkované, 
krovky  velmi  mělce  řetizkovitě  ryhované,  na 
mezerách  jemné  írnité.  7—12  maí.  Žije  v  jii.  a 
stř.  Evropě.  Samička  snáSÍ  vajíčko  do  kuličky, 
ohnětené  z  výkalův  ovcích  n.  kravských,  kte- 
rou se  samečkem  váli  a  pak  zahrabává.  Kpk. 
Blayra  Burm.  jest  rod  hmyzu  sífokříd- 
lélio  z  Čeledi  Osmvliáae.    Podobá  se  dcniv- 


kám,  ale  má  jedinou  větev  sektoru  vřelen- 
ního;  iilka  přikrajoí  a  vřetenní  na  konci 
splývají,  pole  přikrajní  jest  iirokě,  prázdné, 
křidla  se  řídkými  a  nepravidelně  rozloie- 
nými  lilkatni  příčnými.  Nečctné  druhy  sera 
náleiejíci  iijl  v  Evropě  a  Sev.  Americe.  Mů- 
žeme je  nalézti  oklepávajice  keře'  a  stromy 
na  břehu  rybnik&v  a  řek.  Larvy,  celkem  po- 
dobné larvám  denívek,  iiji  ve  vodě  v  hou- 
bách sladkovodních,  jei  vyiíiaji.  Nái  nej- 
obyčejnější druh  S./uscata  F.  Kpk. 

flliyrtnohinm  L.,  badil,  rod  rostlin  ko- 
satcovitích  {Jridaceat),  obsahující  bylinv. 
zřidka  lleté,  kořenQ  hustě  mrcasatých, stonku 
dvojsečného  a  listů  2fadtch  j e zdivých  a  me- 
čovitých.  Společný  toulec  květenstvi  jest 
2chlopni,  vnější  chlopně  často  bylinné.  Okvčli 
má  6  přístejných  rozložených  plátků,  i  nichi 
jsou  3  vnitřní  po  odkveteni  svinuté.  Nitky 
tyčinek  jsou  u  zpodiny  n.  podél  v  trubku 
srostlé.  S.  roste  v  tropickém  i  mírném  pásu 
Ameriky  a  řidčeji  v  Novém  HoUandu,  např. 
na  ostrovech  Bermudách  druhem  S.  Bermu- 
diana  L,,  modře  a  žlutí  pestrokvětým,  jehoi 
vykrojené  plátky  jsou  ve  výkrojku  hrotnatí 
zakončené.  Déd. 

flif,  ř.  v  ruské  gub.  tverské  a  jaroslavské, 
pr.  přítok  ř.  Mology,  do  níí  se  vlévá  ncda- 


bistorickou  důleiítost  bitvou  sTatary  r.  1238, 
po  níi  Tataři  opanovali  celou  Kus. 

Slf  jest  pletivo  I  motouzu,  konopí  nebo 
silných  nití,  slouiící  k  lovení  ryb  nebo  k  chy- 
táni zvĚře.  V  rybářstvi  uífvá  se  •-!,  jei 
mají  rozmanitý  tvar  a  rozličná  jména,  jako: 
čeřen,  keser,  ncvod;  podobně  v  mysli- 
vectvi:  podražec,  přivlač,  rukávnik, 

S.  ve  stavitelství:  1.  obyčejně  drátěné 
pletivo,  buď  k  zakrytí  okenních  tabulí 
zvenčí  nebo  v  továrnách  uvnitř.  Zvenčí  za- 
krývají se  nejčastěji  kostelní  okna,  která  bý- 
vají zdobena  nákladnými  dessiny  nebo  figu- 
rálními malbami,  drátěnou  a\,  od  okna  as 
10  —  12  cm  odstávající  a  as  1'5— 2  em  veli- 
kými okeničkami  opatřenou,  by  okna  vrže- 
nými kameny  rozbita  býti  nemohla.  Takové 
8-i  pletou  se  na  tám,  zhotovený  z  kulatého 
drátu  í>  — lOmm  v  průměru,  nebo  na  ploché 
železo  30  X  5  ai  50  X  '  mm  v  průřezu,  u  ve- 
likých oken  někdy  i  na  fazónové  železo  tvaru  T 

-— r.  -  mm  tlusté.  Rámy  pletiva  přichytí 
se  pracnami  k  ostění  oken,  2.  S.  nebo  sifo- 
vina  slově  plochá  ozdoba  ve  tvaru  pletiva, 
slou^.íci  k  oživeni  velikých,  hlavně  oblých 
ploch.  Bývaji  to  ponejvíce  oblouny  sloupo- 
vých patek,  které  se  zdobí  touto  a-í.  3.  Staro- 
žitná římská  vazba  kamenů  ve  zdi,  velmi  po- 
dobná t,  2V,  opus  yeticuhlum.  4.  2ebrovitá 
klenba  s  plastickými  proplétanými  žebry, 
které  v  půdoryse  jsou  křivočaré.        Fka. 

S.  elektrická.  K  rozvádění  elektrické 
cnercíc  ze  zřidla  jejího  na  místa  spotřeby, 
t.  j.  k  lampám,  motorům  atd,,  používá  se 


Sít. 


drátfi  mědČDýcb,  le  silicioTČho  bronzu  z  ielez- 
Dých.  Soubor  veik«rýcb  drátů  t(chto  čili  ve- 
dení —  a  to  jak  blavnkh,  vi/cbáiejicicb 
1  centrály  na  určitá  místa,  tak  i  mnotaoná- 
sobnž  roivětvených  vedeni  vedlejiich,  která 
od  hlavních  odbočuji  —  nazývá  se  s-í  elek- 
trickou. Je  ji  tvářnost  podmíněna  je  růinfmi 
faktory ;  v  obyčejných  případech  voli  se 
elektr.  s.  vrchní,  kde  dráK  vedeny  jsou 
podle  jistých  předpisů  buď^  na  svláitnich 
slonpecb,  anebo  na  střechách  a  fasádách 
domQ.  Ve  vdíich  mčstech  pouiivá  se  z  dů- 
TodA  aesthetických  budlo  veskrze,  neb  aspoň 
na  hlavních  ulicích  B-i  podzemní  (kabe- 
lové). Druh  proudu,  resp.  počet  vodičů  rov- 
nči  není  bez  vlivu  na  vzezřeni  s-í  elektrické. 
Následujíc!  tabulka  vykazuje  počet  vodičů 
v  kaldé  vétvi  při  nejoDvyklejšich  systémech 
proudu  P^j^^  ^^ 

Systém  proudu  difůvk»i- 

Stejnosmčrný  u  elektr,  drah  (1.  pol. 

tvoří  kolejnice)  .    .    ■  ....  1 

Slejnosmémý,  dvojvodiČ 2 

>  trojvodič 3 

>  pétivodič  (zastaralý)  -  5 
střídavý,  jednofásový 2 

>        dvojfásový  podle  způsobu 

spojeni 3-4 

střídavý,  trojfásový 3-4 

Při  loxlehlých  8-ích  elektr.  s  proudy  stejno- 
smřmými  centrála  zásobuje  energii  elektric- 
kou určité  body,  zv.  napájecí  {ťecdrv),  po- 
moci vedeni  napájecích,  od  feedrnv  od- 
bočuje pak  elektrická  a.  rozvodná.  PM 
přenášeni  elektr,  energie  na  velikou  vzdále- 
nost mluví  se  o  s-i  elektr.  vysokého' napřti, 
neboli  primérni,  t.j.meii  centrálou  a  sU- 
nicemí  transformačními,  a  o  S-i  elektr.  níz- 
kého napěti,  či  sekundární  —  mezi  trans- 
formačními stanicemi  a  mialem  spotřeby. 
Vrchní  9.  elektr.,  pokud  rozkládá  se  na  vol- 
ném vzduchu  mimo  budovy,  skládá  se  z  ho- 
lých vedeni,  ve  krytých  prostorách  pak  ze 
ďrátův  isolovaných.  Jakost  iaolace  íidi  se 
místnostmi,  kudy  je  9.  e!cktr.  vedena.  V  su- 
chých prostorách  bez  prachu  stači  tenký  obal 
paragummovf,  diutou  opředený  a  impreg- 
novaný. Opředeni  déje  se  i  konopim,  hed- 
vábím a  pod.  Pro  vlhké  prostory  nutno  vo- 
liti isolaci  důkladnČjši,  skládající  se  z  nřko- 
lika obalů:  paragummovtho,  z  vulkanisované 
gummy,  diuiy  neb  í  oloveného  pláste  a  pod. 
Ve  vlhkých  sklepích  zhusta  používá  se  drátů 
holých  na  zvonkových  isolátorech.  —  Pod- 
zemní 9,  elektr.  isoluje  se  vzhledem  na  své 
□místéní  a  moíné  poruchy  mechanické  ještě 
dflkladnéji.  (Viz  Isolátor  a  Kabel.)  2e 
i  výše  napčti  má  inační  vliv  na  druh  Íso- 
lace,  je  samoiřeímo.  —  Holé  dráty  upevňují 
se  na  zvonkových  isolátorech  porculánových. 
jcjichi  velikost  se  fidi  silou  drátu,  tvar  pak 
výíi  napéti.  Při  nich  je  hlavní  snahou,  by 
isolace  povrchu  byla  co  největší  a  unikáni 
elektřiny  do  zemí,  jmenovité  za  vlhka,  co 
nejmenií.  iOdtud  zvonkové  isolátory  dvoj-, 
tfipláiCové  (vyobr.  Č.  2744.,  3745.),  olejové  (vy- 


obr.  i.  3746.).  dále  t.  iv.  delU  (vyobr.  č.  3747.) 
atd.1  Isolované  dráty  monluji  se  na  svorkách, 
kladkách  a  knoflících  buď  skleněných  anebo 
porculánových.    Velikost  isolačníbo  odporu 


s-i  elektr.  vzhledem  k  zemi  stanovena  je 
bezpečnostními  předpisy  svazu  nřmeckých 
elektrotechniků,  které  připouStéji  la  mini- 
1,000.000  .  ,  — :^,  3,000,000 
mnm ohmů  pro  nízké  a 

ohmů  pro  střední  napěti  (od  260— ICOO  volt); 
n   mači    počet   připojených    iárovek,   také 


aequivalcnt  deseti  iárovek  za  kaidou  lampu 
obloukovou.  Pro  kaidou  hlavní  odbočku  ne- 
smi býti  isolace  menší  nei  10.000-] — : — : — , 
„M,  l».O00+^-°°°°°°  ohmlv.   HoW  ve- 


dění  mají  k  vůli  zabránění  spojeni  nakrátko 
a  škod  tím  vzniklých  býti  nejméně  50  cm 
od  sebe  vzdálena,  všeobecný  vzorec 

V=  I8\10-^3r£ 
stanoví  vzdálenost  V  pro  vScchny  případy; 
£  je  napéti  9-i  ve  voltech.  —  Ochrana  í-i 
elektr.  proti  přetíženi  spočívá  v  pojist- 
kách (v.  t.).  Nutno  je  ucpnoutí  při  Icaidé 
změně  průřezu  drátů,  jimi  řídí  fe  i  velikost 
pojistek.  E'roti  vlivu  elektřiny  atmosférické 
je  9.  elektr.  chráněna  bleskosvody  (vyobr. 
č,  3748.),  pro  tylo  účely  zvláště  konstruova- 
nými. V  jejich'  vývoji  jest  jich  celá  řada. 
K  nejlepším  náleíí  rohový  bleskosvod  akc. 
spol.  Siemens  a  Halske.  Viechny  zaloieny 
jsou  na  principu,  ie  elektřina,  v  s-i  elektr. 
indukovaná  elektr.  mračny  nepoměrně  vyš- 
šiiio  napětí,  snadno  přemáhá  odpor  vzduchu 
mezi  si  elektr.,  jakožto  jednim  polem,  a 
mezi  druhým  polem,  který  vodivě  spojen  je 
se  zemi;    mŮie  se  tedy  snadno  vybiti  bei 


222 


SH. 


kdeito  normální  napétl  s-i  dektr.  nestačí 
překonáni  odporu  tohoto.    Kde  by  přetric- 
ním  holého  drátu  viniklo  nebcipeci  popále- 
ním    anebo    labitim, 
jmenovité  při  vyso- 
kém napčti,  napne  se  I 
pod  né  ochranná  s.  i 
le   íeleiných    drátfl, 
spojená  vodivé  se  íe- 
I  mi,    která    preCriené 

dráty  zachytí  a  proud 
svede    neškodně    do 
lemé.  —  DimenHOwání 
8-i  elektr.  se  děje  se 
zfetelem  na  dovolené 
ztráty  napéti  proudu 
z.  na  pfipustnézahfáti 
její.   Při   osvětlován  i 
připouští    se   v  roz- 
vodné s-i  elektr.  ztrá- 
ta 1— SVi  z  napěti,  ve 
vedeních   napájecích 
Č.  37*8,  Bie.kuivod.       (i  priroárních)10,nej- 
vý3el67o-jde-liopo- 
hon  motorů,  iie  podle   okolnosti  tyto  meze 
překročiti,    tfeba    viak    bráti   v    úvahu    pfi 
tom  vidy  stránku  oekonomickou.  Zatiiení  s-i 
elektr.   na    1  mm'  průřezu   činí   při   tenkých 
drátech  4  amp.  a  klesá  s  rostoucím  prGfezem 
ai  na  1  arap.  Holá  vedeni  maíno  prŮměrnĚ 
zatíiiti  2  amp.  na  1  mm'.  Po  stránce  finančni 
particÍDUjc  a.  elektr.  na  výlohách  la  celé  ía- 
fiieni  Í5-307o,  podle  toho,  běi!-li  o  nor- 
mální vrchní  s.  elektr.  nebo  kabelovou,  dlouhá 
vedeni  primérní  a  pod.  VPk. 

S.  nivellaČni.  Při  nívellaci  rozsáhlého 
území  voli  se  v  daném  území  soustava  pev- 
ných bodů,  které  spojeny  dají  s,  skládaiici 
se  z  trojúhelnikův  a  nepravidelných  mnoho- 
úhelníku. Vrcholy  této  s-í  stabiiisují  se  trvale 
a  tvoří  t.  zv.  body  fixni  či  stálé.  Při  mĚ- 
feni  mést  methodou  polygonomctrickou  sho- 
duje ae  obyčejné  s.  nív.  se  s-i  polygonovou. 
Polygonové  body  tvoři  pak  současně  body 
atálé.  Anebo  vyznačí  se  tyto  body  t.  zv.  ni- 
vellačními  svorníky  nebo  výSkovými 
mačkami  na  zdech  domO  zpiisobem,  uve- 
dením v  ČI.  Nivellování,  str.  3506.  Nad- 
mořské výSky  bodů  niv.  a-i  aneb  t.  zv.  bodů 
fixních  urči  se  povšechnou  (generální) 
nívellaci.  Nívelluíe  se  po  obvodě  jednotli- 
vých mnohoúhelníků,  které  tvoří  ni vel- 
lační  tahy  příslušné  nivellační  s-í  a  vý- 
sledky nivellace  vyrovnají  se  podle  pravidel 
portu  vyrovnávacího.  Jednotlivé  nivellační 
polygony  tvoři  t.  zv.  nivellační  obvody, 
které  stýkají  se  v  t.  zv.  nivellačních  bo- 
dech uzlových.  Podrobná  nivellace,  kterou 
urči  se  nadmořské  výíky  domovních  prahů, 
chodníků,  stok,  plynovodů,  vodovodův  a  p., 
připojuje  se  k  bodům  stálým,  jichí  nadmořské 
výšky  určeny  byly  nívellaci  povšechnou.  !^ov, 
S,   pochodová  víz   Échíquíer    pocho- 

S.    polygonová,    mnohoúhelníková. 
Pří  měřeni  mést  a  osad  methodou  polygono- 


meiríckou  připojuje  se  k  mislni  s-t  trigono- 
metrické a.  polygonová,  skládající  se  i  Jed- 
notlivých mnohoúhelníků.  Strany  pol.  S-i  po- 
loieny  jsou  podél  ulic,  cest,  silnic  a  hranic 
tak,  aby  krátkými  souřadnicemi  pravoúhlými 
bylo  moÍDo  určiti  rychle  a  správné  poloho 
jednotlivých  bodů,  které  určuji  hranice  par- 
ccll  pozemkových  a  stavebných.  Přímým  mi- 
fenim  urči  se  délky  polygonových  stran  a 
obvodové  úhly  jednotlivycn  polygonův.  Po- 
loha polygonových  bodů,  které  tvoří  vrcholy 
a.  pol.,  určí  se  pravoúhlými  souřadnicemi, 
na  týí  počátek  soustavy  pravoúhlých  sou- 
řadnic, ke  kterému  počítány  jsou  souřadnice 
trigonometrických  bodů.  Vs-i  pol,  roictná* 
váme  polygonové  tahy  hlavul  a  ve- 
dlejší. Tyto  skládají  se  i  jednotlivých 
vrcholův  a  stran  a-i  pol.  Polygonové  tahy 
hlavni  spojuji  poklid  moino  přímým  smě- 
rem dva  trigonometrické  body  místní  a-i; 
polygonové  tahy  vedlejSí  spojují  pak  body 
hlavních  polygonových  tahu.  Vr<Jioly  pol. 
s-i  nebo  polygonové  body  stabílísuji  se  ka- 
mennými mezniky,  plynovými  trubkami  a  p. 
Polygonové  body  čísluji  se  při  měřeni  mést 
postupné  arabskými  číslicemi,  počínaje  čís- 
lem nejblíže  vyšším  posledního  bodu  trigono- 
metrického. 

S.  přímek  pomocných,  měřická.  Pří 
méfení  podrobném  (detailním])  pro  plány 
polohopisně  měst  a  osad  připojuje  ae  k  s-i 
polygonové  a.  přímek  pomocných.  Tato 
položena  jest  průjezdy  domů  do  nádvoří  a 
zahrad  a  p.tak,  aby  vzhledem  k  této  a-l  př. 
pom,  bylo  moino  určiti  pravoúhlými  souřad- 
nicemi- neb  mírami  příčnými  jednotlivé  bu- 
I  dovy  a  body,  které  určují  hranice  jednotli- 
vých parcell  pozemkových  a  stavebných. 
Polohu  koncových  bodů  kaídé  přímky  po- 
I  mocné  třeba  určiti  vzhledem  k  s-i  polygo- 
inové.  Nejvýhodnější  jest,  Ivoří-lí  poíates 
'  pomocné  přímky  polygonový  bod  aneb  jiný 
bod  polygonové  strany.  Pomocné  body  Čís- 
lují se  arabskými  číslicemi,  které  následuji 
za  nejvyšší  čislici  posledního  bodu  polygo- 
nového. Ponévadi  určuje  se  jejich  poloha 
pravoúhlými  souřadnicemi,  třeba  měřiti  pří- 
slušný úhel  a  délku  přímky.  Pomocné  body 
stabilisují  se  trubkami  plvnovýmí,  hřeby  neb 
koliky. 

S.  trigonometrická,  trojúhelníková, 
trojcová.  Základe*^  měřeni  jednotlivých 
obci,  mést  a  zemí  jest  a.  trig.,  která  se  skládá 
z  jednotlivých  trojúhelníků.  Vrcholy  těchto 
trojúhelníků  tvoří  t.  zv.  body  trigono- 
metrické. S.  trig.  odvodí  se  z  přímo  mě- 
řené základny  ÁB  (vyobr.  č.  3749.).  Při  trian- 
gulaci měří  se  horizontálné  úhly  a  jednotli- 
vých bodů  trigonometrických  ve  skupinách 
.  a  řadách  theodolity  přiměřené  velikosti.  Po- 
;  loha  trigonometrických  bodův  urči  se  řeSe- 
I  nim  trojúhelníků.  Poněvadi  známe  v  A  ^BC 
I  a  V  A  ^BD  stranu  AB  a  všechny  úhly.  mt- 
\  žeme  vypočistí  délky  stran  AC,  flČ,  AD,  BD 
>  atd.  a  určiti  takto  vzájemnou  polohu  vrcholů 
'  trojúhelníkové  s-i,  rozprostřené  po  měřeném 


dt«mí.  Obyčejné  orčujc  ae  poloha  vrcholů 
triff.  s-i  pra.TO  líhly  mi  soafadnicemi  vihledem 
k  dané  nebo  vhodně  volené  soustavě  pravo- 
úhlých sonřadnic.  Trigonometrické  body  mé- 


Č.  3749.  SK  irigonemclriclii. 

řenj  katastrálného  jsou  na  př.  určeny  na  po- 
čátek soustavy  pravoúhlých  souřadnic  Gu- 
sterberg  v  Hor.  Rakousich.  Plati  pak  tato 
soustava  pro  vScchny  trigonometrlckd  body 
a  pro  celou  trig.  a.  mÉfeni  katastrálného 
v  král.  Českém.  Má-li  se  orientovati  trig.  s. 
k  světovým  stranám,  měři  se  přímo  aiimut 
základny  AB  a  za  osu  úseček  X  voli  se  pří- 
slušný poledník  (meridián).  Je-li  rozsah  mč- 
řeného  území  meníi,  lie  miti  S.  trig.  za  ro- 
vinnou a  urřovati  polohu  vrcholů  trig.  a-i 
podle  pravidel  rovinné  geodaesie.  Jde -li 
o  trig.  a.  pro  měření  jednotlivých  zemi  a 
států,  dluioo  ietřiti  jií  tvaru  země  a  řešiti 
trig.  s.  podle  pravidel  geodaesie  sférické 
nebo  sféroidické.  Prvá  předpokládá  zemi  ja- 
kožto kouli  (sférut.  druhá  pak  jako  sféroíd. 
Rozeznáváme  tudíí  trig.  s-i  rovinné,  sfé- 
rické a  sféroidické. 

Při  rakouském  měření  kataslrálném  roze- 
znáváme tyto  třídy  (řády)  trigonometric- 
kých a-i: 

1.  Trig.  s.  I.  řádu.  Skládá  se  z  trojúhel- 
níků připojených  k  měřené  základní  nebo 
ke  stranám  z  této  odvozeným.  Délka  stran 
15—30  km. 

2.  Trig.  a.  II.  řádu,  připojena  jest  k  trig. 
a-í  prvého  řádu.  Délka  stran  9—15  km. 

3.  Trig.  a.  III.  řádu,  vloiena  jest  hustěji 
do  trig.  a-i  řádu  druhého  tak,  aby  na  I  čtver. 
mili  (57&4'6íi«)  připadly  nejméně' tři  trigono- 
metrické body  řádu  třetího.  Délky  stran 
4—9  km. 

4.  Trig.  s.  rv.  řádu,  připojena  jest  k  trig, 
-  i  řádu  třetího  tak,  aby  na  kaidý  list  sekíní 


Poloha  trigonometrických  bodů  řádu  I,, 
II.  a  Hl.  určena  byla  trigonometrickou  trian- 
gnlací  a  pravoúhlými  souřadnicemi;  poloha 
trigonometrických  bodů  řádu  IV,  pak  gra- 


Sita  —  Stlenský.  223 

fíckon  triangulací.  Trigonometrické  body  mě' 
řcni  kalastralného  označeny  jsou  kamennými 
mezníky,  křížkem  a  písmeny  KV  {Katattral- 
VerMetsunfí).  Poloha  trigonometrických  bodů 
řádu  prvého,  které  tvoři  vrcholy  triK.  s-i 
prvého  řádu,  určena  byla  mimo  to  zemfipia- 
nými  souřadnicemi,  které  určeny  byly  astro- 
nomickým pozorováním.  Z  té  příčiny  nazývá 
se  téi  trig,  a,  prvého  řádu  a-i  astrono- 
mickou. Platí  to  zejména  o  trig.  a-i  I.  řádn 
I  král.  Českého,  kterou  provedl  pro  účely 
mezinárodního  měření  země  c.  a  k.  vojenský 
íiemépisný  ústav  ve  Vídni.  Trigonometrické 
I  body  této  a-i  shoduji  se  větSinou  b  trigono- 
'  metrickými  body  1.  řádu  měření  katastrál- 
ného. Při  měření  měst  rozeznáváme  trig.  a. 
místní,  iirii  a  uíši.  Sírái  trig.  s.  tvoři 
obyčejně  trig.  a.  řádu  III.  měřeni  katastrál- 
ného. Uiší  trig.  9.  poloiena  jest  hustěji 
v  měřeném  území  a  připojuje  se  k  a-i  Sirii, 
Srv.  MUUer- Novotný,  Kompendium  geodésie 
'  a  sférické  astronomie  (II.  dil).  Sov. 

Slte,  planetoida  objevená  14.  říj.  1884 
'  Palisou.  Střední  jasnost  v  opposici  13'7.  Prů- 
měr v  km  11.    Označeni  ^.  Gi. 

81  teontsBsa,  phUoiophns  muisÍH«i, 

PrĎ- 


thiovo  [De  consólatío 

Bltane;  viz  Sittang. 

ait»rU  Latr.,  včelovník,  rod  brouků 
z  čeledi  puchýřníkŮ  těla  podlouhlého  se  Ští- 
tem zaokrouhlenĚ  čCyrúhlým,  krovkami  do- 
zadu šidlovitě  zúíenými,  tak  íe  křidla  dobře 
vyvinutá  nekryjí.  Čelné  druhy  žijí  vjíž.  Evropě 
U  S.  muraíři  borst.  byl  sledován  vývoj,  který 
jest  krásným  příkladem  h vpermetamor- 
fosy  (V.  t.  a  vyobr.  lamtéi).  Cizopasi  u  pelo- 
nos%  srstnatč.  Samička  snáši  v  chodbách 
včelích  vajíčka;  larvy  z  nich  vylíhlč  jsou  těla 
vřetenovitého  s  dlouhými  tykadly,  nohami 
a  dvěma  brvami  na  konci  tCla  ya\  Líhnouce 
se  v  záři  přespávají  límu  v  chodbách  vče- 
lích; na  jaře  zachytí  se  na  tělo  pclonosky, 
a  kdvií  tato  snáši  ďo  buňky  naplněné  medem 
a  pyiem  vajičko,  larva  sklouzne  do  buňky, 
a  jakmile  buňka  byla  uzavřena,  seíere  vajičko, 
svléká  se  pak  a  mění  v  larvu  těla  zavalitého 
s  krátkými  tykadly  a  nohami  {b\  Na  zimu 
mění  se  v  nepravdu  kuklu  {c).  z  níž  na  jaře 
vyvine  se  opět  larva  druhému  tvaru  po- 
dobná {d\.  a  tato  teprve  mění  se  v  kuklu 
pravou  (í),  ze  které  koncem  srpna  lihne  se 
brouk.  Kpk. 

BiUnkft  víz  Naenía. 

Sltsaaký  František,  přírodovědec  Čes. 
(*  1851  v  Jičíně).  Studoval  gymn.  v  Jičíně. 
pak  2  roky  theologii  v  Kr.  Hradci,  pak  filo- 
sofií na  universitě  v  Praze,  kde  vykonal  také 
státní  zkoušky  přírodovědecké  a  rigorosa 
filosofická.  Od  r,  1875  byl  assistentem  prof. 
Lad.  Čelakovského  pfi  botan.  odd.  musea 
klál  Čes.,  při  Černi  zároveň  1  rok  konal 
služby  assistentské  prof,  mineralogie  a  petro- 
grafie Bořickému.  R.  lasO  byl  v  letním  běhu 


224 


Sitges  —  Sítnice. 


za  nemoci  prof.  Čelakovského  supplentem 
botaniky  na  č.  vys.  Šk.  technické.  Potom  byl 
supplentem  na  I.  st.  reálce  a  vyš.  gymnasiu 
v  Praze  a  r.  1882  zvolen  řád.  professorem 
přirodnich  nauk  na  vyšším  hospod,  ústavě 
v  Táboře  (nynější  hospodář,  akademie),  od- 
kud r.  1897  povolán  za  zemského  inspektora 
hospodář,  vyučování  v  král.  Českém.  V  Tá- 
boře soukromě  a  na  universitě  v  Halle  stu- 
doval polní  hospodářství,  vykonal  četné 
studijní  cesty  po  Rakousku,  Německu,  Hol- 
landsku,  Dánsku,  Švédsku,  Norsku,  později 
Švýcarsku,  Francii  a  Itálii.  Od  založeni  zkul. 
kommissi  pro  kand.  učitelství  na  školách  ho- 
spodářských a  ovocnicko-vinařských  byl  je- 
jich členem  a  od  r.  1900  místopředsedou. 
Hlavním  předmětem  studia  jeho  jsou  raše- 
liny  v  král.  Českém  jak  po  stránce  přírodo- 
vědecké, tak  hospodářské,  jehož  výsledky 
došly  v  cizině  pochvaly  povolaných  znalců. 
V  Táboře  založil  hospod. -DOt.  zkušební  a  vý- 
zkumnou stanici,  kterou  řídil  až  do  svého  od- 
chodu do  Prahy.  V  Ústř.  hospodář,  společ. 
v  Praze  dal  popud  ke  komparativním  poku- 
sům s  různými  druhy  čelnějších  rostlin  kul- 
turních (z  nichž  na  př.  u  cukrovky  pokusy 
po  celých  Čechách  na  mnohých  místech 
pořádanými  najisto  postavil,  že  domácí  se- 
meno řepy  je  téže  ceny  s  cizím  a  že  není 
třeba  milliony  za  ně  vyvážeti  za  hranice). 
Jest  dlouholetým  členem  ředitelství  Ústř. 
hospodář,  spol.  a  výboru  zeměděl.  rady  pro 
král.  Čes.  Za  činnost  jeho  na  poli  vyučo- 
váni zemědělského  udělena  mu  byla  prvm'mu 
z  učitelů  rakouských  veliká  stříbrná  medaille 
Lorenzova  a  za  své  zásluhy  o  školství  hospo- 
dářské byl  r.  1901  vyznamenán  řádem  že- 
lezné koruny  III.  třidy  a  r.  1903  kommandér- 
ským  křížem  kníž.  bulhar.  národního  řádu 
za  občanské  zásluhy.  Jest  mimořádným  čle- 
nem Král.  čes.  spol.  nauk,  čestným  členem 
Ustř.  hospod,  společnosti,  čestným  měšťa- 
nem král.  města  Tábora,  čestným  členem 
německého  spolku  pro  kulturu  rašelin  atd. 
Mimo  četná  pojednání  v  různých  časopisech 
českých  a  nčmeckých  napsal:  Výsledky  bota- 
nického rozboru  některých  česJn^ch  vrstev  ra- 
Šelinných  (» Zprávy  Kr.  čes.  spol.  nauk«,  1885); 
O  rašelinách  českých  (»Arch.  pro  přírodověd, 
prozkoumání  Čech«,  1886);  O  poměrech  po- 
hlaví při  konopí  Cannabis  sativa  L.  (^Věstník 
Kr.  čes.  spol.  nauk«,  1889);  O  dulei{itosti  a 
nutné  potřebě  řádné  ^kušebné  stanice^  jakof 
i  o  tom^  jak  b^  zkušebnictví  sloučiti  měly  ně- 
které naše  ústavy  hospodářské  (Praha,  1891); 
Ueber  die  Torfmoore  Bóhmens  in  naturwissen- 
schaftlicher  und  nationalókonomischer  Be\ie- 
hung  mit  Berúcksichtigung  der  Moore  der 
Nachbarlánder  (> Archiv  pro  přírodověd,  vý- 
zkum Čech«,  1891);  Beitráge  ^ur  Geologie  der 
Umgebung  vin  Tábor  (»Zpr.  Kr.  č.  uč.  spol. «, 
1893);  První  správa  o  pokusech  s  pěstováním 
rudných  odrůd  cukrovfy  v  Čechách  (» České 
listy  hospodářské«,  roč.  II.,  1894);  Phyto- 
pathologické  poznámky  (>Věstník  Kr.  č.  spol. 
nauk«,  1896);  Pátá  správa  o  pokusech  s  pě- 
ttováním   růdných  odrůd  cukrovky  v  Čechách 


(>České  listy  hospodářské*,  1898);  Pokusy 
s  rudnými  odrůdami  brambor  ve  příčině  xjis" 
těui  jich  ikrobnatosti,  konané  na  pokusném 
poli  hospodářsko- botanické  stanice  v  Táboře 
r.  iSgj  (Tábor,  18^8).  Do  pamětního  spisu 
vydaného  k  jubileu  50leté  vlády  J.  V.  císaře 
a  kr.  napsal  čes.  i  něm.  Polní  hospodářství 
v  král.  Českém  v  době  panováni  J,  V,  cfs.  Fr, 
Josefa  (Vídeň,  1901).  Rediguje  12  let  orgán 
usř.  hosp.  společnosti  » České  listy  hospo- 
dářské«  a  je  hlavním  redaktorem  Naučného 
Slovníku  Hospodářského  a  přispěvatelem  Otlova 
Slovníku  Nauč. 

SltMS  (Sitjes),  přístavní  město  vešpan. 
pro  v.  Barceloně,  u  moře  Středozemního,  při 
žel.  dr.  Barcelona- Roda,  má  3286  obyv.řl897). 
V  okolí  pěstuje  se  kořenité,  sladké  bílé  víno, 
zvané  malvazí  sítgeské. 

BitOha,  Sítka  čili  Nový  Archangelsk, 
hl.  m.  amerického  territoria  Aljašky,  na  záp. 
pobřeží  o.  Baranova  v  souostroví  Alexan- 
drovském,  při  průlive  téhož  jm.,  má  1190 
obyv.  (1890),  kterýžto  počet  v  době  lovu 
stoupne  na  3600.  Objevením  zlatých  ložisek 
v  Klondiku  stoupl  význam  S-chy,  jako  sta- 
nice parolodí  mezi  Oregonem,  Portlandem 
a  Skagwayem.  Podnebí  je  nezdravé.  S.  byla 
založena  r.  1799  a  byla  hl.  m.  ruské  državy 
v  Americe. 

Sltifls,  m.  v  Alžírsku,  viz  Setit. 

Sitliui.  bot.,  viz  June  US. 

Sltls,  lat.,  žízeň. 

Bitka  viz  Sitcha. 

Sltné  (Zittnai),  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Duba,  fara  Hor.  Vidim,  pš.  Liběchov; 
25  d.,  155  obyv.  n.  (1900),  popi.  dvůr. 

Siláiioe  ^lat.  retina)  je  nejvnitrnější  blánka 
oční,  na  niž  lze  rozeznávati  oddíl  zadní  či 
vlastní  8-ci  {pars  optica  retinaé),  obsahující 
v  sobě  rozvětvení  nervu  zrakového  s  ústro- 
jím světlo  vnímajícím,  a  pak  velmi  ztenčený 
oddíl  přední  (pars  ciliaris  retinae\  jejž  lze 
sledovati  podle  cevnatky  po  zadní  ploše  du- 
hovky až  na  její  okraj  zorničný.  Přechod 
obou  je  nerovný  {ora  serrata)  a  nalézá  se 
na  zadním  kraji  řasinkového  tělesa.  Ze  zadu 
proniká  skrze  vlastni  s-ci  zrakový  čiv  spolu 
s  tepnou  a  žilou  sítnicovou  a  vstup  ten  je 
zvláště  při  nitroočním  vyšetřování  znatelný 
jako  přesně  ohraničené  bledé  místo,  t.  z  v. 
papi  11  a  čivu  zrakového.  Krom  toho  nalézá 
se  po  zevní  straně  tohoto  vstupu  zrakového 
zažloutlá  skvrna  {macula  lutea)^  v  jejímž  středu 
lze  pozorovati  malou  ústřední  jamku  (Jovea 
centralis),  kteráž  nalézá  se  v  zorné  ose  oka. 
Podrobná  úprava  této  jemné  blánky  je  velmi 
složitá,  v  celku  pak  se  tu  nalézají  a  roze- 
znávají tyto  vrstvy,  počínáme-li  od  vnitra 
očního,  totiž  od  hraničně  blánky  vnitřní  (mem- 
brána limitans  interna)  při  skiivci:  1.  vrstva 
jemných  vláken  nervových  bez  dřeňové 
pochvy,  2.  vrstva  bunék  gangliových,  jejichž 
neurity  přecházejí  ve  zmíněna  vls&énka  čivu 
zrakového  (proto  také  ganglion  nervi  optici), 
kdežto  dendrity  vybíhají  ve  3.  vrstvu  zrnéc- 
kovou  či  granulovanou  vnitíni.  Pak  násle* 
duje  4.  zevní  vrstva  jádrová   či  ganglio 


Sítnice.  225 

t.  xc.  gangliom  retinae  a  5.  zevní  vrstva  zrnéč-  zraková  jest  snížena  (anacsthesia=  torjror  re- 
kovu, či  rctikulární.  Ai  potud  možno  sledo-  tinae,  ambly opia).  Mezi  nejmírnější  choroby  s. 
váti  rozvétveni  a  spojení  nervových  vlaké-  náleží  překrvení  jejích  cev  (viz  Hyperaemiai; 
nck  čivu  zrakového,  pročež  tento  oddíl  sít-  tento  stav  j ovívá  se  zvlášf  světloplachosti, 
nicový  nazývá  se  také  nervovým  neboli  moz-  únavou  při  práci  do  blízka ;  doprovází  jiné 
kovým,  oproti  epitheliálnímu  či  neuroepi-  chorobné  stavy  v  oblasti  čivu  trojklaného 
theliálnimu  oddílu  dalšímu,  rozlišení,  kteréž  {n.  trigeminus)^  zvlášf  choroby  spojivky,  ro- 
zakládá  se  především  na  vývoji  oka.  Vrstvy  hovky,  duhovky  a  tělesa  řasínkového,  mimo 
epitheliálního  oddílu  jsou  6.  zrnová  vrstva  '  to  bývá  ofthalmoskopickým  přiznakc  m  u  hy- 
nebo  levní  vrstva  jádrová,  obsahující  jádra  sterie  (viz  Asthenopia)  u  některých  chó- 
tyčinek  a  čipkfi,  7.  zevní  blanka  hraničná  rob  duševních  (viz  Mánie,  Blouznění), 
{membrána  limitans  externa)^  8.  vrstva  tyči-  u  migrény  a  u  onemocnění  čivu  soucitného 
nek  a  čípků,  posléze  pak  9.  vrstva  buněk  («.  sympathicus).  Překrveni  žilné  (venosní^ 
barvivových  či  pigmentových,  kteréž  prostí-  v  s-ci  bývá  následkem  městnání  krve  venosní, 
rají  se  také  do  přední  části  sítnicové.  Veš-  byl-li  odtok  její  z  oka  do  žil  očnicových  a 
kery  vrstvy  sítnicové  mezi  oběma  hranič-  do  splavu  houbovitého  {sinus  cavemosus)  po- 
nýma  blankama  jsou  prostoupeny  podpůr-  rušen  tlakem  nádorův  aneb  zánětlivým  zdu- 
nou  síti  t.  zv.  vláken  Mullerských,  čímž  řením  tkáně  v  očnici,  po  případě  v  mozku, 
skladba  s.  stává  se  ještě  složitější.  Vlast-  Zvýšení  tlaku  nitrolebečniho  zvlášf  u  nádorů 
nim  pro  světelné  paprsky  citlivým  ústrojím  způsobuje  stavění  moku  mozkomíchového 
je  vrstva  tyčinek  a  čípků,  ke  kterýmž  pro-  {liquor  cerebrospinalis)  za  okem  pod  pochvou 
nikaji  světelné  paprsky  skrze  všecky  vnitř-  čivu  zrakového,  do  které  z  čivu  zrakového 
nějši  vrstvy,  jež  za  živa  jsou  čiré  a  zcela  vystupuje  véna  centralis  retinae;  jednak  od- 
průhledné.  Z  mnohých  a  význačných  po-  tažením  pochvy  od  čivu,  jednak  oedemem 
drobností  této  vrstvy  budiž  jen  tolik  podo-  obmezuje  se  odtok  krve  venosní  z  oka,  tak 
tčeno,  že  na  tyčinkách  i  čípcích  lze  rozezná-  že  tato  městná  se  v  žilách  sítnicových.  (Viz 
váti  charakteristický  oddíl  vnitřní  a  zevní,  Deyl,  O  anatomickém  vysvětlení  městnavé 
že  za  světla  čípky  se  prodlužují  oproti  vrstvě  papilly.)  Obdobné  překrvení  s.  vyskytuje  se 
barvivové  a  odtud  že  výběžky  buněk  pigmen-  někdy  jako  vzácný  příznak  menstruace  i  místo 
tových  prostírají  se  až  k  zevní  blánce  hra-  této  (vikarující).  Venosní  překrveni  dosta- 
ničné.  Krom  toho  objeveno  bylo  v  zevním  vuje  se  i  při  těžkých  poruchách  oběhu  krev- 
oddíle  tyčinek  zvláštní  červené  barvivo,  t.  zv.  ního  v  plicích  (emph\sem  a  po  záchvatech 
erythropsin  čili  purpur  vidmy,  kteréž  padoucnice  u  nádorů  tísnících  horní  dutou 
účinkem  paprsků  světelných  se  odbarvuje  žílu,  u  novorozených  po  těžkém  porodu), 
a  ve  tmě  se  nahrazuje.  Tyčinky  a  čipky  ne-  mimo  to  často  u  těžkých,  zvlášf  vrozených 
jsou  v  s-ci  rozděleny  rovnoměrně,  poblíže  vad  srdečních  {cyanosis  retinae).  Tu  mohou 
předního  kraje  vlastní  s.  je  tyčinek  mnohem  se  v^'skytnouti  i  výlevy  krevní  v  s-ci;  rovněž 
více  nežli  čípků,  tak  že  tyto  bývají  obklo-  po  rozsáhlejších  spáleninách  těla  Mnohem 
pcny  mnohonásobnou  řadou  tyčinek;  směrem  častější  jsou  výlevy  krevní  (retinitis  haemor- 
k  žluté  skvrně  čípky  stávají  se  ponenáhlu  del-  rhagica)  jako  následek  onemocnění  cevstva 
šími  a  hojnějšími,  tak  že  ve  skvrně  té  ústřední  (viz  Haemorrhagie\  které  obyčejně  bývá 
jamku  skládají  téměř  výhradně.  To  je  také  výrazem  celkových  chorob  (nephritis,  Brigh- 
misto  nejurčitějšího  vidění  (srv.  ostatně  tova  nemoc  ledvin,  diabetes,  leukaemia,  anac- 
Zrak).  —  Zdrojnou  krví  opatřuje  s-ci  tepna  mia,  chlorosis,  sepsis}  a  vede  ke  zmčně  stěn 
sítnicová  {arteria  centralis  retinae),  kteráž  na  cevných,  k  puknuti  jich  aneb  ucpání  cev  (viz 
papille  se  rozdělí  ve  větev  horní  a  dolní;  Thrombosis).  Subjektivným  příznakem  vý- 
jejich  rozvětvení  možno  při  nitroočním  vy-  levů  krevních  v  s-ci  jest  v  íehčich  případech 
šetřování  sledovati  dále  i  s  provázejícím  roz-  vidění  mušek  {mouches  volantes)  aneb  větších 
větvením  žilným  tak,  že  okres  horní  nepře-  zákalů  před  okem,  ve  vážnějších  případech 
sáhuje  nikdy  přes  horizontální  osu  do  okresu  positivní  skotomy  rozsahu  většího  neb  mcn- 
dolniho  a  naopak;  při  tom  žlutavá  skvrna  šího,  ano  i  velmi  značné  porijšení  zraku. 
zůstává  bez  cev.  Krevní  cévy  probíhají  po  Haemorrhagic  s.  mohou  se  zlepšiti  i  vyléčiti, 
nejvnitrnější  ploše  sítnicové  pod  vnitřní  blan-  pokud  nebcií  o  nevylcčitelnc  choroby  cel- 
koo  hraničnou,  tak  že  jejich  stíny  někdy  kove;  zdá  se,  že  někdy  následkem  výlevů 
padají  na  vlastní  citlivou  část  s.,  jakž  Purkyné  krevních  povstane  bujeni  vaziva  s  vývinem 
ukázal  a  vysvětlil.  Sr^.  mohutných  ctv,  což  tvoři  na  místo  s.  ná- 
Nemoci  s.  způsobují  poruchy  vidění;  dovoviié  hmoiy  ^retinitis  prolijerans).  Zvláif 
choroby  sítnicové  rozpoznati  lze  zvlášf  zrca-  často  se  vyskytuji  výlevy  krevní  nastavší  po 
dlem  očním  (ofthalmoskopem);  poměrně  kontusi  oka;  úder  naoko  přenáší  se  ústřed- 
zřidka  lze  souditi  z  pouhých  údajů  subjektiv-  ním  obsahem  oka  na  s-ci,  jejíž  tkáň  zbledne 
ných,  íe  jde  o  nemoc  s.  a  nikoli  o  jinou  a  poseje  se  drobnými  výlevy  krevními  {cotn- 
chorobu  nitra  oka,  čivu  zrakového,  drah  a  motio  retinae).  Mnohem  zhoubnější  jsou  vý- 
ústředí  vidmých  v  dutině  lebeční  aneb  o  pro-  levý  krevní,  které  nastaly  po  thrombose 
jev  t.zv.  funkcionálně  neurosy,  zvlášf  hysterie,  centrální  tepny  sítnicové  a  četné  i  rozsáhlé 
U  této  choroby  vyškytají  se  stesky  na  světlo-  haemorrhagic  po  ihrombose  centrální  žíly 
plachost  (hyperaeslhesie  retiny),  na  tlak  retinální;  obě  zvlášf  u  starců.  Nastalo-íi 
v  očích  a  za  očima,  únavu  a  j.,  někdy  ostrost  náhle  nebo  pozvolna  ucpání  ústřední  tepny 

Ottftr  SloTDik  Kanóny,  st.  XXIU.  24/10  1904.  1  5 


226 


Sítnice. 


thrombosou,  jest  oslepnuli  oka  (amaurosis) 
náhlé  nebo  pozvolnější;  t^ká-li  se  ucpáni 
pouze  jedné  větve  arteriálni  v  s-ci,  vypadne 
před  okem  z  pole  zrakového  příslušná  (opačná) 
čásť  (viz  Pole  zrakové,  Perimetr).  Po- 
dobné a  nevyléčitelné  poruchy,  avšak  vždy 
náhle  povstávají  po  ucpání  tepny  sítnicové 
ve  kmeni  aneb  některé  větvi  její  vmetkem 
(viz  Emholie);  ucpávající  embolus  má  pfi- 
vod  v  onemocnění  nitroblány  srdečné,  aor- 
tové  nebo  z  thrombŮ  ccv  vzdálenějších;  as 
u  třetiny  případů  nelze  obyčejně  východišté 
vmetku  dokázati.  Je-li  embolus  septický,  po- 
vstává hnisavý  zánět  s.  jako  počátek  panoph- 
thalmie.  (SchObl,  O  hyperplastických  záně- 
tech oka.)  Zamezi-li  se  náhle  přistup  proudu 
krevnímu  v  ústřední  tepnu  sítnicovou,  způ- 
sobuje se  stav  bezkrevnosti  s.,  iichaemia 
retinae;  státi  se  to  móže  přetětím  tepny 
(obyčejně  zároveň  s  čivem,  v  jehož  ose  do 
vzdálenosti  6—15  mm  za  okem  probíhá), 
aneb,  jak  svrchu  řečeno,  ucpáním  zvlášf 
vmetkem ;  podobnou,  obyčejně  zhoubnou 
ischaemii  vzbuzují,  prý  následkem  spasmu 
tepen,  některé  léky  (chinin,  filix  mas)  a  náhlé 
značné  ztráty  krve,  zvlášť  vrhnuti  (krve). 
Oslepnutí  po  ischaemii  vysvětluje  se  tím,  že 
ústřední  tepna  jest  cévou  konečnou,  nemůže 
tedy  převzíti  výživu  citlivé  tkáně  sítnicové 
kolíaterální  obíh  krevní  z  jiné  neporušené 
tepénky.  Jen  v  okolí  vstupu  čivu  zrako- 
vého za  s-cí  jest  véncovité  spojení  tepčnek 
ciliárních  {circulus  arteriosus  Zinnit),  z  něhož 
některá  jemná  větvička  souvisí  sice  (anasto- 
mosa)  s  centrální  tepnou  v  ose  čivu  aneb 
stěnou  oční  s  některou  větví  její  v  s-ci,  tak 
že  po  ucpání  ústřední  tepny  později  cévy 
sítnicové  poněkud  se  naplňují,  mezi  tím  však 
schopnost  činnosti  jemných  útvarů  s.  již 
trvale  byla  zrušena. 

Vlastní  záněty  s.  (velinitis)  jsou  podmí- 
něny chorobami  jiných  ústrojí,  jako  ledvin 
(r.  8.  Brightova  neb  albuminurica^  r.  dia 
betica,  r.  leukaemica,  r.  septica,  r.  syphilitica 
neb  luetica  a  j.).  Při  těchto  chorobách  změny 
týkají  se  jednak  cev  jako  u  základních  cho- 
rob a  jednak  tkáně  sítnicové,  ve  které  po- 
vstávají vedle  častých  výlevů  krevních  různé 
pathologické  útvary  jako  ložiska  složená  z  roz- 
padu a  tukově  zvrhlých  buniček,  ve  vrstvě 
vláken  nervových  z  ložisek  vřetcnitě  zduře- 
lých  vlakének  a  z  kystosních  útvarů  ohrani- 
čených podpůrným  vazivem  MUllcrovým. 
Oíthalmoskopické  nálezy  uvádějí  často  na 
stopu  v  diagnostice  celkových  chorob;  podle 
těchto  řídívá  se  i  předurčení  nemoci  sítni- 
cové. Vyskytla-li  se  retinitis  u  nemoci  led- 
vin, zvané  Brightickou,  rovněž  u  amyloidní 
zvrhlosti,  jest  předurčení  co  do  života  špatné, 
i  kdyby  občas  porušení  zraku  poněkud  se 
lepšilo ;  lepši  prognosa  co  do  upravení  ostrosti 
zrakové,  ovšem  i  co  do  žití,  jest  u  jiných  druhů 
chorob  ledvinových,  na  př.  po  spále  a  v  těho- 
tenství ;  po  porode  zrak  často  značně  se  zlepši, 
v  novém  tčhótenství  však  choroba  sítnicová 
se  vracívá,  tak  že  u  těžkých  tvarů  nutno  jest 
pomýšleti  na  umělé  přerušení  těhotenství. 


Subjektivným  příznakem  zánětů  sítnicových 
bývá  často  centrální  positivní  skotom,  jako 
výraz  onemocněni  místa  ústředního  vidění 
(viz  Perimetr,  Skotom),  kde  choroba 
často  počíná  nebo  nejdříve  jeví  se  sub- 
jektivně jako  skvrna  na  předmětech,  na  něž 
se  nazirá.  Zvláště  příjice  ve  stadiu  t.  z  v.  ter- 
tiárním  (aneb  aspoň  pozdním)  vzbuzuje  one- 
mocnění 8.  na  zadním  poli  oka,  t.  j.  na  žluté 
skvrně  a  v  okolí  jejim  (viz  Macula  lutea, 
Fovca  centralis).  Poněvadž  příjíčné  one- 
mocněni často  zasahuje  i  cevnatku,  ležíci 
za  s-cí,  nazývá  se  také  chorioretinitis; 
jc-li  jen  v  centru,  t.  j.  v  krajině  žluté  skvrny: 
chorioretinitis  centralis.  Obrázky  předmětů, 
na  něž  oko  nazírá,  tvoří  se  na  chorobném 
místě,  jež  následkem  zduření  má  anatomickou 
stavbu  své  normální  mosaiky  čipkové  po- 
rušenu; předměty,  na  př.  písmena,  vidi  se 
pak  znetvořeny  (metamorphopsie).  Včasným 
léčenim  lze  dosíci  značných  úspěchů.  Po- 
dobné poruchy  vidění,  které  však  lze  zastaviti 
jen  zcela  na  počátku,  způsobuje  onemocněni 
žluté  skvrny  u  vysoké  krátkozrakosti,  zvláště 
v  pokročilém  věku ;  výsledkem  bývá  obyčejné 
trvalý  positivní  centiální  skotom.  Tkáň  sít- 
nicová jest  tu  prostouplá  pigmentem,  jenž 
v  pathologických  processech,  které  v  cev- 
natcc  nebo  s-ci  se  vyškytají,  často  bují  a 
prostupuje  do  vrstev  sítnicových.  zvláŠC  často 
děie  se  tak  u  chorioretinitid  příjičných  a,  jak 
řečeno,  u  myopie  velkého  stupně.  Mimo  to 
vyskytuje  se  toto  bujení  pigmentu  do  8. 
u  t.  zv.  vrozené  a  dědičné  degenerace  pig- 
mentové, jejíž  příčina  není  dosud  zjištěna; 
ofthalmoskopicky  i  klinicky  někdy  jest  dosti 
podobna  staršímu  příjičnému  zánětu  s.,  zvlá- 
ště tvaru  vrozenému.  Hlavním  subjektivnim 
příznakem  barvivové  zvrhlosti  dědičné  jest 
večerní  mlha  (viz  Hemeralopia).  koncen- 
trické zúžení  pole  zrakového  a  stálý  po- 
stup, tak  že  pole  zrakové  víc  a  více  se  úží, 
stížený  vidí  pak  pouze  jako  rourkou  před 
oko  upevněnou,  až  nastává,  obyčejně  kol 
40.  roku  nebo  po  něm,  nevyléčitelné  oslep- 
nutí. Anatomicky  nalézá  se  v  s-ci  sklerosa 
cev,  pigmentová  ložiska  prostupující  vrstvy 
sítnicové  a  místy,  jako  pochvy,  doprovázející 
cévy.  I  v  cevnatce  dokázati  lze  sklerosu  stěn 
cevných.  Podobné  onemocněni  u  zvířat  vzbu- 
diti lze  přetětím  krátkých  ciliárních  tepének 
za  okem.  jako  příčina  hledána  byla  vzájemná 
příbuznost  rodičů.  Pozoruhodná  jest  dosti 
častá  kombinace  pigmentové  degenerace 
s  hluchoněmotou  a  idiotismem.  Hemeralopie 
a  vývoj  pigríientu  ve  vrstvách  sítnicových  a 
zúžení  pole  zrakového  dostavuje  se  i  u  t.  zv. 
siderosis  bulbi.  Jest  to  chorobný  stav  oka, 
v  němž  často  netušené,  již  po  několik  mé* 
síců,  nalézá  se  Železné  tělisko  cizí.  Mimo 
svrchu  uvedené  poruchy  jest  viděti  i  na- 
rezivělou  barvu  duhovky  a  narezivělé  tečky 
na  předním  pouzdře  Čočky. 

Mezi  nejzhoubnější  choroby  oka  náleží  od- 
ch  li  pění  s.  (ablatio,  solutio,  amotio  retinae); 
sítnicová  blanka,  přiléhající,  napiata  jsouc 
na  sklivci  v  zadu  polokoule  oční  k  cevnatce. 


odloučí  ae  od  této,  roeii  ni  a  cevnatlcou  na- 
lila se    pak  tekutioa,    bohatá  bílkovinami. 
Vjnik  této  tekutiny  aeei  pfesnč  ijištčn:  po- 
dle jedné  domnéaky  povstává  z  onemocnění 
cevnatky,    podle   jiné    pronikáním    tekutiny 
odchylné   povahy    chemické    i  chorobného 
sklivče  vrstvami  s.;    tu  a  tam  jeitč  íifená 
t?eti  domněnka  byla  vyvrácena:  Ic  by  lotii 
v  choiobném  aklivci  vytváfely  se  vazivové 
pmhy,   které    upevněny  jsouce    na    vnitřni 
ploie  3.  a  postupně   se  avraííujice,    S-ci  od 
cevnatky  odtrhuji,  načel  teprv  sekundárné, 
trhlinami    v    a-ci,    vniká   tekutina   sklivcová 
la  ni.    Pochopitelné  jest  ovžem  odchlipcutí 
s.  nádorem,   vyrfistajicim  ze  s.   vzad.  anebo 
v    cevnatce;    odloučeni   s.    můIe    způsobiti 
i    cysticercus,    vílcv    krevní    z   cevnatky   po 
úderu   a   oedematorní   vrstva    pfi  Brightově 
nemoci.    Spontánní  odchlipeni  9.  počínává 
se  obyčejnó  v  hoFeni  polovině;    tekutina  za 
s-cí  klesá  dol&  a  odlučuje  dalSí  dolni  částí  ».; 
choroba  doprovázena  jest  subjektivném  pří- 
zrakem   viděoi    mlh,   saií    nebo   světelnými 
úkazy    (fotopsie)   a   poněvadl    obrazy   ze- 
vních předmětů  se  tvoFi  na  ploše  zprohýbané 
».,  stiien^  vidi   předměty  zohýbané,   zkrou- 
cené, zlomené   (metamorfops  ic);    v  poli 
zrnovém  jesi  ztráta  před  okem  na  straně 
opačné;  odloučena-ii  jii  celá  dolni  polovina 
».,   nevidí  oko  předmětů  v  hořeni  polovici 
pole  zrakového;    později  odchlipeni  a  úbyt 
zachvacuje    celou    s-cí;    výiiva    oka    klesá. 
čočka  se  kalí,  někdy  dostaví  se  i  zánět  du- 
hovky (ititis)-  Spontánní  odcblipcni  s. 
iřidká   se  vyléčí,  zvlášt  u   inačněiái 
kfátkozrakosti,  kde  vyskytne  se  n 
i  v  obou  očích.  Nejspíje  lze  jeétě 
kávati  pfiloleni  se  sítnicové  bl 
a  odchlipeni.  které  nastalo  po  úi 
neb  někdy  při  nemoci  ledvin;   u 
choroby  ledvin  povstane  někdy  n: 
maděni  tekutiny  v  s-CÍ  aamé  (oet 
jako  na  pf.  v  kQži.  ktcrč  ovšem  i 
značně  se  podobati  odchlipeni  a : 
mizenim  oedematosní  tekutiny  se 
ccti.  Za  odchliplou  s-ci  můie,  jal 
ceno,  skrývati  se  zhoubný  nádor 
nátky  rsarkom)  u  starších  lidí, 
neb  tuberkulosa  cevnatky,  cysti- 
cercus, u  děti,  ívláSf  do  5.  roku, 
nádor    s     samé    (víz    G I  i  o  m). 
Gliom  asi  ISkrát  ze  100  pfipadQ 
bují  v  obou  očích.  Nádor  vzrůstá 
z  vrstev  zrnitých  buď  z  větši  čá- 

phr-tfm)  anebo  na  plochu  vnitřní 
do  sklivcc  {G.  eitdophrtiim);  ná- 
dor šiřívá  se  i  po  čivu  vzad  aí 
k  chiasmatu.  V  počátku  jest  vi-        č.  3-50  Ro 
ditelný  pouze  ofthalraoskopem;  Ktr 

xvětSif-li  se  do  vnitra  oka  blííe 
k  čočce,  jest  viditelný  i  reflexem  ze  zor- 
nice (viz  Amaurosís,  amaurotické  kočičí 
oko,  Dalekozrakost),  dalším  vzrůstem 
vvvolává  stav  glaukomatosní,  někdy  i  zánět 
plastický  ve  vnitru  oka  a  podloudný  úbyt 
oka,  v  němí  skrývá  se  nádor  (ScIiBbl,  Krypto- 


-  Síto.  227 

(fliom),  později  proráíi  stěny  oční  jako  bujející 
útvar  houbovitý  a  tvoH  metastasy,  dissemi- 
nace  ve  ilazácb  mízných  a  ve  vzdálených 
orgánech.  Včasným  odstraněním  oka  lze  asi 
v  207|  zachrániti  livot;}ínak  povstává  recidíva 
po  delší  době  usmrcujici;  zdá  se,  že  lep£i 
prognosu  má  enukleace  oka  tehda,  kdyi 
doba,  v  které  již  byl  pozorován  u  dítěte 
reflex  ze  vnitra  oki.  netrvá  ještě  2  měsíce.  D. 

Bltno,  ves  v  Cechách,  viz   Sytno. 

Síto  dělá  se  z  plechu  děrováním,  z  pletiv 
pletením  nebo  tím,  že  vloží  se  tyče  do  spo- 
lečného rámu.  Sít  užívá  se  v  priímysiu  k  pro- 
siváni  hmot  sypkých  a  k  oddělováni  hmot 
pevných  od  kapalin.  Síta  plechová  děrují  se 
nejíastěji  s  okeničkami  kruhovými  a  obdél- 
nými. Pletením  dělají  se  velmi  jemná  síta 
z  hedvábí  vlasů  a  iíní,  hrubší  bývají  z  jem- 
ných drátů,  mosazných  neb  ielezných,  le 
Štípaného  rákosu  a  různých  travin.  Na  sítech 
složeních  z  tyči  vysévají  se  jen  hrubé  hmoty, 
kameni,  rudy,  uhlí  atd. 

Síta  pletená  dělají  se  pletením  jako  jiná 
tkaniva.  Vazba  bývá  ncjřastčji  plátnová  a 
označuji  se  jemná  síta  pletená  zvláště  v  mly- 
náFství  prostě  názvem   plátýnka  a  sítové 

fovlaky  na  vysévaci  rooláky  a  bubny  strojů 
íiticich,i  když ^sou  provedeny  z  drátů, jmé- 
nem plátna.  Čísluji  se  podle  velikostí  oke- 
ničck  a  znamená  číslo  síta  počet  drátků  na 
délku  jednoho  palce  nebo  také  na  délku 
26  mm.  Síta  z  drátu  železného  vyrábějí  se 
od  č.  2  do  70.  z  drátu  mosazného  od  č.  2 
do  200.  Podle  tvaru  jsou  síta  ro- 
z  vinná,    hranolová,  válcová   a 


lldiaiVl      UKLJl     JJUllJUřLIOUll- 

■druiovad  líio  vý  nepřetržitý  nebo  krouživý 

'•>""■'>■  vratný.  Krouživý  pohyb  má 

také  Karlíkovo  a.  (vyobr. 
ř.  3750.),  jimi  se  třídi  uhlí.  S.  zavěšeno  je 
tyčemi  na  vrchole  pyramidy  z  úhlových  že- 
lez a  iene  se  na  zpodku  klikovým  kotou- 
čem. Uhlí  dopadá  shuntu  na  vodici  rám  se 
sitem  spojený  kloubem  a  opírající  se  dru- 
hým koncem  volně  o  plochu.  Propadck  ho- 


Sitofobie  —  Slfokřidlf. 


řcniho  síta  vede 

vySát  misto  síta  zpodniho.  Za  týi 
utívá  se  při  úpravě  uhlí  ait  tyíovýchjcjichi 
konstrukce  v  posledních  letech  marně  byla 
ídokonaleaa.  Síta  tohoto  druhu  zovou  ec 
také  roáty.  Tyče  tvoři  nakloněnou  rovinu, 
po  nii  dolů  sjííd!  materiál,  kter^  mi  se  tří- 
diti. Pohyb  maicriálu  po  lOJtě  a  propadá- 
vání mezerami  usnadíiuji  se  pohybem  jedno- 
tlivých tyči.  Zařízeni  pohybových  mechanismů 
je  velmi  rozmanité. 

Jedním  sítem  roitřiďujeme   vidy  jen   na 
dva  druhy  jemnijši   propadek  a  hrub£i 


C.  -^líi.  tt)bn 


.oje  I 


přepadek.  Mají-li  i  hmoty  sypké  odděliti 
se  pouze  části,  na  př.  velikostí  20—^0  mm. 
je  třeba,  aby  se  uíilo  dvou  sít  uvedené  veli- 
kosti okének  a  kromě  toho  dostaneme  jem- 
nějSÍ  propadek  a  hrubší  přepadek,  dosáh- 


SUokřldU   (Neuroptera,    vyobr.  č.   3753.. 
3764.,  3766.),  fád  hmyzu  s  ústroji  ustnimi 
kousacimi,  kroužky  hrudnimi  zřetelně  roili- 
Uenými,  prvním  dokonale  samostatným,  ně- 
kdy neobyícjnĚ  prodlouícnjm,  čtyřmi  stej- 
nými křidly  blánítými,  hustě  protkanými  lil- 
kamí  podélnými  i  příčnými  a  v  poměru  k  tilu 
velikými  a  s  proměnou  dokonalou.  V  klidu 
křidla  neskládají  se  do  záhybů,  nýbri  zůstá- 
vají plochá,  obyč.  stfechovitě  na  tělo  slovená. 
Hmyz  dospělý  i  larvy  jsou   dravé;   tylo  ííji 
bnď  na  suchu  nebo  ve  vodé  a  zaícuklují  se 
obyč.  v  zámotku.  Kukla  má  okončiny  volné. 
Za  předchůdce  s-lých  pokládány 
jsou  různé  formy  nalezené  v  per- 
mu a  triasu.    S.  roziíření  jsou 
po  celém  světě,  ale  největší  a 
nejkrásnější  formy  iiiivtropech. 
Rozsah  tohoto  řádu  časem  velmi 
se  změnil.    Původně  byly  počí- 
tány sem  i  řády  s  proměnou  ne- 
dokonalou, jei  nazýváme  mříio- 
kfidlými;  pak  oddělen  byl  řád 
Trichoptera  (chrostíci)  a   Meco- 

skupinu    Planipennia    a   čel. 

MegalopteraaSialídae.Tak, 
jak  nvni  jest  řád  ■-ijch  vymezen,  počítáme 
sem  feledi:  1.  Sialidae,  2.  Raphidiidae, 


neme  tedy  v  celku  roitfídĚni  na  tři  druhy.  I 
Obecnč  je  tfeba  pro  roztřídění  na  n  druhŮ  I 
11  —  1  sít,  jei  Icíi  buď  nad  sebou  nebo  jdou  | 
za  sebou.  V  onom  případě  s.  hořejíi  je  nej- 
hrubší, v  tomto  první  s,  je  nejjemnější.  Pří- 
kladem prvého  zpQsobu  je  žejbro  od  čisti- 
cího stroje  na  obilí  znázorněné  ve  vyobr. 
č.  3751.  Druhý  případ  illuatrován  je  {vyobr. 
č.  3752.)  příkladem  síta  kuželového.  JPok. 
Sltofobl*,*  z  fec,  strach  před  jídlem. 
Vyškytá  se  jakožto  příznak  chorobné  nálady 
skličené  (depressivni).  Kfr. 


Yiopa  yalga 
i.  řl..v,,  í, 


Sitologie  —  SfCovánf. 


Chry»opidac    8.   MyrmelcoDidae,   í 

Ascalaphidae,  10.  Nympbidae  a  11. Ne 

mopterídae.  Kpk. 

flltolosl*,    t   řcc,    nauka   o  potravi 


I  SchSnh.,  irnokai,   rod   drob^ 
aýchnosatcQ  i  podíeledí  Braehrdtrini.  Jsou 


229 

I  píchneme  i|>odem  pod  vodorovnou  niť  liti, 
nabéFetne  provleícnou    ní(,  píchneme   pfes 
I  nejbliléí  nit  kolmou  a  nabereme  vodorov- 
]  nou  ipodem  ald.  Na  vyobr.  č.  3756.  jest  při 
hofejéim   okraji   steh  látaci,  pQdu  vyplňuje 
'steh  viduSný,  hvěidice  jsou  pracovány  ste- 
hem trojúhelnikovým  a  čtverce  pfi  zubatém 
okraji  steh.  plátnovým,  Srv.  Srbová- 
Luíická,  Škola  ruč.  prací  ienských, 
sv.  6.  Protahováni;  Th,  de  Dillmont, 
Encyclopedie    des    ouvrages    dea 


GP. 


Č.  575,1 .  /no 


téla  válcovitého,  do  ladu  poněkud  silníj- 
ši ho,  hustě  šedivf  mi,  hnědými  nebo  zelena- 
vými šupinkami  krytého.  Žiábck  tykadlový 
smčřuje  pod  oči,  drápky  jsou  jednoduché  a 
volné  a  druhý  krouíek  bíiini  má  pfcdni 
kraj  rovný.  Žiji  všude  na  polich  i  lukách, 
ncjradéji  na  1i  itinatých,  a  vykusuji  i  kraje 
lisiy.  Napadnou-ll  rostliny  mladé,  stávají  se 

Škodlivými.   Larvi?  íaku- 

kluji  se  v  řídkém  zámotku 
■.  na  zpodni    straně    listQ. 

Známe  50  drubfi  evrop- 
t  ských,  z  nichi  jest  13  čes- 
crat.  Itých.   Nejhojněji  vyškytá 
..^•■•nii  I  [TI.  Kiphi-  se  5.  Untattis  Sch&nh.,  z. 
diidíe  Vři  pfiroí.    čárkovaný,  který  mana 

štitu  šíjovém,  jen  nepa- 
trně rozšířeném,  třj  podélné  pruhy  avétlejší 
a  také  stlidavé  mezery  krovkové  jsou  světleji 
šupinaté.  Jinak  jest  hnědí,  Sftdě  nebo  zele- 
navě šedě  šupinatý.  Dél.  3—4  mm.  Jest  velmi 
obecný  na  jetehštich  a  na  bobech,  škodící 
také  na  semenáčích  smrkovích.  Kpk. 

■ItopUlnl,  zool..  t.  j.  Calandra  (v.  t.). 
Bitová,  ves  v  Cechách,  viz  Sytová. 
WCov&áá  ^nlpyrft  jest  krajka,  jeí  vzniká  : 
prošíváním  šiti  stehy  krajkovými.  Střídáním  : 
Ivarů  hustých  a  prolamovaných  lze  vytvořiti  ! 
nekonečný  počet  překrásných  vzorů.  StehyJ 
jichi  uíívá  se  nejčastěji.  jsou:  Steh  látačí 
{point  de  reprise)  viz  Šitovaný  gobelín. 
Steh  plátnový  (point  de  toÍU\  napodobí 
plátno;  do  jednoho  nebo  do  několika  čtverců  '. 
síti  udělá  se  osnova  jako  při  stehu  látacim;' 
pak  prošívá  se  napřič,  při  černi  vždy  stři- 1 
dave  jedna  nit  osnovy  se  nabéře  na  jehlu,  | 
druhá  je  pod  jehlou.  Steh  Ir  oj  úhelní-' 
kovy  pracuje  se  jako  látací,  s  tím  rozdílem,  i 
Ic  čtverec  xačinárac  vyplňovati  od  rohu. 
Steh  vzdušný  (point  ďeiprit)  vzniká,  když  I 


Síťováni   jist   starobylá    práce 
textilní,  jii   řadíme   mezi   ozdobné 
ruční  práce  ienské.  ale  vedle  toho 
uiívaji    ho    v   prýmkařstvi,    čalou- 
nictvi,   při    výrobě    koňských   po- 
strojiv a  j.    Ks.  je  potřebí  sito- 
vaci  jehlice  a  válečku  jako  nástrojft, 
a  mimo  to  podušky  k  připevnění 
práce.  Látka  řídí  se  účelem  před- 
mětu; je  to  buď  hedvábná,  lněná 
nebo  bavlněná  nit,  velmi  stejná  a 
hladká,  nebo  šúQra  nepříliš  krou- 
tí Jehlice   sítovací,  pro  jemný 
materiál  t  ocelového  nebo  mosaz- 
ného drátu,  pro  silnější  kostěná  nebo  dře- 
věná, jest  na  obou  koncích  rozpolténa;  ni( 
navijí  se  zpQsobem  tím,  ie  se  klade  vidy 


C.  3?56.  Silottní  guipjia. 

mezi  vidličnaté  konce  jehlice;  nesmí  však  na- 
vinouti se  pFiliš  mnono,  aby  jehlice  prošla 
okem.  Váleček  jest  kostěný,  dřevěný  neb 
ocelový;  Čím  je  tenči,  lim  drobnější  jsou  oka 
sítí.  Poduška  musí  býti  dosti  těiká,  aby 
při  zdrhováni  uzlíčku  se  nepohnula.  Místo 
podušky  uíivá  se  také  šroubu  neb  i  híebíčku 
pevně  zaraieného. 

S,  má  jediný  druh  ok,  jení  se  tvoi'i  taklo: 
Udělá  se  smyčka  as  8  cm  dlouhá  a  připevní 
se  k  podušce.  Konec  niti  na  sítovací  jehlici 
navinuté  přiváie  se  pevně  ke  smyčce.  Do 
levé  ruky  vezme  se  váleček,  poloíi  se  vodo- 
rovně podél  ukazováčku  a  přídríí  se  palcem. 
Nit  ke  smyčce  přivázaná  vede  se  přes  vá- 
leček a  'J.,  3.  a  4.  prst  ruky  levé  po  straní' 
vnitřní,  pak  pod  váleček  ai  k  palci,  jimž  se 
přidrží,  načei  vede  se  opět   pod   válečkem 


230 

lpět.  Po  té  provlékne  se  sitovad  jehlice 
smyčkou  na  prstech  zdola  nahoru,  pak  pod 
válečkem  do  smyčky  na  poduáce  pfipevnčné 
opčt  idola  nahoru,  pFi  čemt  se  dbá,  aby 
nif,  jdoucí  od  palce  vzhůru,  byla  pod  jeh- 
licí. Prohlédneme-ii  dobře  vyobr.  č.  3757., 
vidíme,  íe  vidy  jedna  část  smyčky  je  na 
jehlici,  druhá  pod  jehlici. 

Kdyi  jehlici  ivolna  vytáhneme  la  hořejší 
konec,  poiorujemc,  íe  utvořila  se  nám  ko- 
lem ruky   smyčka  nová,  kterou   pfidrlime 


Sffovaaý  gobelín. 


se  trojúhelník  Žádané  velikosti,  pak  se  sífnje 
jedna  fada  bez  pfidáváni,  načež  vid^  po- 
slední dvg  oka  kaidé  fady  spojí  se  v  jedno. 
3.  Obdélník  pracuje  se  ip&sobem    dvojím: 

a)  v  iikiaé  srn  xačnc  se  na  tolik  ok.  kolík 
vyiaduje  áiře,  a  sifuje  se  tolik  fad  bei  pfi- 


se  trojúhelník,  jehoí  odvésna  jest  potom 
šiFi  obdélníku.  Pak  se  usífuje  jedna  řada, 
na  jejími  konci  se  pFídá,  kdeito  na  konci 
druhé  fady  ae  ujímá,  tak  že  počet  ok  kaídon 
sudou  fadou  se  vyrovná  základnč  trojúhel- 
níka. Kdyi  delší  strana  tvaru  má  iádanou 
délku,  zakončuje  ac  obdélník  ujímáním  na 
konci  kaidé  řady  až  do  dvou  ok. 

Tvary  od  středu  pracované,  na  př.  iesli- 
Úbelník  a  kruh,  začnou  se  na  tolik  ok,  kolik 
paprsků  má  míti  tvar,  v  každém  paprsku 
přidává  se  tím,  že  se  do  jednoho  oka  udě- 
lají dvé;  důležité  jest  začínáni  kaidé  íady; 
aby  totiž  řady  tvořily  šestiúhelníky  nebo 
kružnice  v  sobS  uzavřené  a  nikoli  spirály, 
pracuje  se  na  začáiku  kaidé  řady  jedno  polo- 
"  ■  "■  -  .   .-.  L  ..^  válec' 


malíkem  levé  ruky.  Potom  pustíme  smyčku 
palcem  drženou  a  přitáhneme  nit;  pak  po- 
stupnč  vytahujeme  4.,  3.  a  2.  prst  levé  ruky 
ze  smyčky,  při  čemi  dbáme,  aby  smyčka 
s  malíku  se  nesmekla;  pak  utáhneme  malí- 
kem oko  na  válečku  tak,  aby  uzlík,  který  se 
BDČÍná  tvořiti,  ležel  těsné  nad  válečkem 
tahujice  nit  od  jehlice  pravou  rukou  zmen- 
šujeme smyčku  kol  malíku,  až  koneČnč  i  malík 
ze  smyčky  se  vytáhne  a  uzlík  pevně  utáhne. 
Jako  prve  oko  tvoří  se  však  následující. 

Vzory  tvoři  ae  v  s.  a)  přidáváním  a  ují- 
mánim;  b)  oky  různé  velikosti;  c)  pro  vlek  i- 
ním  a  křižováním  ok.  Přidáváni  děje  se 
tím,  že  dvakrát  neb  vícekrát  píchne  ae  do 
téhoi  oka;  ujímá  se,  naberou-li  se  dvě  nebo 
několik  ok  najednouaspojijediným  uzlíkem. 
Oka  rfline  vclikoati  vytvoří  se  užívá 
nim  válečků  nestejně  silných,  anebo  téí,  kdyi 
nif  otočíme  jednou  nebo  dvakrát  kolem  vá- 
lečku, dříve  než  ji  přidržíme  palcem  levé 
ruky.  Oka  se  křižuji,  když  se  píchne  nej- 
dříve do  2.  oka  v  řadě  a  pák  teprve  do  oka 
vynechaného ;  provlékáni  druhého  oka 
skrze  předcházející  dává  vznik  půdě  t.  zv. 

DňleíitějSi  neí  vzory  jest  a.  mĚřických 
tvarů.  Nejdůležitější  jsou:  1.  Trojúhelník. 
Začne  se  na  2  oka.  V  každé  řadě  píchne  se 
do  posledního  oka  dvakrát.  2.  Čtverce.  Udělá 


vični  oko  pomocné,  totiž  bes 


álečku,  načei 


jkola  icnských  ptačí  ručních,  IV.  Uzlova- 
tina.  GP. 

Síťovaný  goballa  jest  krásná  ruční  práce 
ženská,  kterou  proáiváním  sítované  půdy 
různobarevnou  přízi  hedvábnou,  vlnénou 
nebo  jinou  vytvořuje  se  skvostná,  drahoce- 
ným  tkaninám  podobná  látka,  hodící  se  na 
povlak  polšláfu,  tabourelů  a  p.  (vyobr. 
č.  3759.).  Podle  účelu  s-ného  g-u  usiluje  se 
[  z  jemných  režných  nití  čtverec  neb  obdélnik 
'  rovnou  sítí  (viz  bífovánijanapne  se  na  rám 
I  k  vyšívání.  Za  vior  hodi  se  nejlépe  přlmo- 
čarný  ornament  upravený  pro  křiíkové  vy- 
šíváni. Pracovati  ae  počne  z  levého  rohu  na- 
hoře. Kolik  čtvcrečkĎ  8Ítí  má  se  vyplniti 
'týmž  odstínem  příze,  tolik  se  jích  rozpůli 


Sit  pro  ratione  voluntas  —  Sitte.  231 

toní    niti  (vyobr,  i.  3760.),  a  to  tak,  íe  pů-    nim  mistiem  v  Drálchinech,  poiději  v  Hel- 
leni  děje  se  vtdy  smírem  Todorovnjíiii.  Pak   singrorsu.  —     8)  S.    Hanui,    druhý    syn 
vyplňuji  se  roipSlené  čtverce  šiti  piostjm    (•  21,  liři  1850  v  Praie),  byl  r.  1867  kon- 
certním mistrem  ve  Vratislavi,  v  1.  1870—73 
kapelnikem  ve  Vratislavi  a  v  Praze,  1873  ai 
1880  mčstsk$m  kapelníkem  v  Sas.  Kamenici, 
napotom  dirigentem   soukromé   kapely  ba- 
rona Derviesa  v  Niize,  •Populárních   kon- 
certů* v  Lipsku,  kde  t.  1S83  stal  se  učitelem 
nakonservatofi,  violistou  kvartet  ta  Ad.  Biod- 
sktího  a  r.  1885   nástupcem  Heriogenbergo- 
vým  v  ředitelství  spolku  Bachova ;  vyinaraenal 
se  i  jako  skladatel  pio  housle  (m.  j.  z  koti- 
cerly),  klavir  a  zpěv. 
Sitta,  Z.Ol.,  viz  Brhlik. 
Slttsos,  zool.,  vil  Ararové. 
■Ittoar,  Sitang,  Sitaun^,  ř.  v  Britské 
Barmé,  pramenici  se  pfi  nejzápadnější  hra- 
nici   Sánu    Ghoma   v   divisi    tenasserimské. 
teíc  smérem  jii.  a  vlévá  se  do  zál.  Marta- 
banského.   Pfi  ústí  svém  spojena  je  nčkte- 
rjmi  hrdly  s  deltou  Iravadi  a  Saluenu.  Tok 
C.  j:í9,  Sí(o«ní  goDcliD.  jcjj   je  563  fcm   dlouhj.    Zajímavá  je  tím,  íc 

pfíliv    mořský    pioudi    300—365  km    daleko 
prošíváním   stehem   látacim,  vidy  jedna  nit   proti  vodé,  tak  íe  následkem  toho  a  pro  silné 
na  jehlu,  jedna  pod  jehlu  (;JOiní  de  rtpriie).    nánosy  fični  je  plavba  velmi  nebezpečna. 
Kdví  odstíny  se  střídají,  potfebi  dbáti,  abv       Slttard  [sitárj,  město  v  nizoz.  prov,  lim- 
burské   pri   trati   Maastricht-Venlo,  na   Ge- 
leenu,  má  krásný  chrám  z  XIII.  stol.  a  6232 
obyv.  (1899);  koíeluíny,  pivovary,  obchod 
s  hosp.  produkty. 

Slttard  j  o  s  e  p  h,  bud.  spisovatel  ném. 
{'  1346  v  Cáchách).  Studoval  v  Hcidelberce 
historii  a  literaturu,  avšak  r.  18t8  vstoupil 
do  konservatoře  ve  Štutgarté,  kde  z&stal  ai 
do  r.  1872,  načež  r.  1873  stal  se  učitelem  na 
tomíe  ústavě.  Od  r,  1885  je  hud.  referentem, 
od  r.  1890  redaktorem  feuilletonu  listu  •Ham- 
burger Correspondent".  Napsal:  Kompendium 
dtr  Cesckkhte  der  Kirckenmustk  {íial^.,  1881); 
7.ur  Einfuhrung  iti  dit  Aesthetik  u.  Ceschichle 
dtr  Musik  (t.,  1885);  Jongleun  und  Menestrelt 
(Lip.,  1885);  Studien  und  Charaklerittiken 
tHamb.,  1889,  3  sv.);  Zuř  Ceschichte  d.  Muúk 
t.  S760.  Si(oT«ní  gobcIiD  (dEi^l).  „„<(    rf„    Thrateis    am    wúrtlemb.    Hoje    von 

14SS  bis  iy(i3  (Stutg.,  1890  ■  91,  2  sv.);  Ge- 
st: vidy  píchalo  mez  i  dva  stehy  vedlejšího  schichte  des  Musik-  und  Kon\ertivescns  in  Ham- 
čtvercc,  aby  tím  jednotlivé  odstíny  pÉknč  burg  (Altona,  1890),  nehledě  k  čelným  člán- 
splfvaly.  (^P.       kům  v  listech  odborných. 

éltproratlOBCToluitaBvizHoc  vol  o.  81tt«Camill o. architekt  (*l843veVídni  — 
sic  iubeo  atd.  t  1^03  t.).  Absolvoval  gymnasium  a  techniku 

Bltt:  1)  S.  Antonín,  houslaf  praíský  byv  zároveň  posluchačem  filosof,  fakulty  ví- 
(•  5.  ůn.  1819  ve  Valu  v  Uhrách  —  f  187ii  deňské  a  mimořádní  poslouchal  anatomii, 
v  Praze).  Vyučiv  se  houslafství  u  Schweitzera  účastniv  se  i  prakl.tkých  cvičeni.  R.  1875  stal 
v  Pešti,  usadil  se  r.  1846  v  Praie.  kde  si  se  ředitelem  stát.  průrnyslové  školy  v  Salc- 
iřídil  samostatnou  d  Inu.  Stav  se  zetěm  hous-  purce,  r.  1883  ředitelem  podobné  školy  ve 
lafc  Kulika  zdědil  po  nčm  mnoho  cenného  Vidní.  R.  1878  jmenován  důstojníkem  Aca- 
matcriálu.  Stavěl  nástroje  podle  vzoru  Guar-  démie  Iran^aise,  r.  1879  členem  c.  k.  cen- 
neriova,  jet  vynikaly  plným  a  velikým  tó-  trálni  kommisse  pro  umění  a  hislor.  památky. 
nem  a  podnes  mají  dobrou  pověst,  nejen  V  praxi  stavitelské  byl  ve  Vídni  plodně  čín- 
V  Čechách,  ale  i  v  cizině.  Vynikl  téi  jako  ným  vystavév  několik  škol  a  domů  činíov- 
T^borný  opravovatel  starj^ch  nastrojil  po-  nich.  Lovecký  lámck  ve  Zbíroze  jest  také 
rouchaných.  Srv.  Srb-Debinov, Dějiny  hudby  jeho  dílem.  Vystavěl  kostel  Mechitaristů  ve 
v  Čechách  a  na  Moravě,  str.  185.  —  Jeho  Vídni  a  mariánský  kostel  v  Přívoze  u  .Mor. 
synové:  3)  S.  Antonín  (•  J847  v  Piaze)  a  Ostr.  TěžiStě  jeho  prací  dluino  hledati  v  re- 
Hanui  věnovali  se  houslím  a  vycvičih  se  gulacích  míst  a  měst;  vypracoval  regulační 
□a  pralshé  konservatoří.  Onen  byl  koncert-   plány  Přívozu,  Olomouce,  Liberce,  Těšína, 


232 


Sitten  —  Sitiová. 


Mor.  Ostravy,  provedl  veliké  parcellace  pro 
Cařihrad,  Teplice,  Pol.  Ostravu,  •TemeSvár  a 
j.  v.  a  jako  znalec  volán  byl  k  posudkům 
podobných  plánů  do  Mnichova,  Mohuče, 
Brna,  Hamburku  a  j.  Sepsal:  Der  Stddtebau 
nach  seinen  wirtschaftUchen  Grundsát\en.    Fka. 

Sitten,  m.  šv^c,  viz  Sión. 

81tt#nf#ld  Konrád,  spis.  něm.,  známý 
pod  pseud.  Konrád  Alberti  (♦  1862  ve 
Vratislavi).  Studoval  ve  Vratislavi  a  Berlíne 
literaturu  a  kult.  historii,  ale  studií  nedo- 
končiv vénoval  se  spisovatelství,  zvláště  kri- 
tice, v  níž  počinal  si  velmi  bezohledně;  mimo 
to  psal  naturalistické  romány  sociálních  ten- 
dencí. Nyní  jest  chefredaktorem  listu  »Ber- 
liner  Morgenpost«.  Z  jeho  spisů  kritických 
uvádíme:  VArronge  und  das  deutsche  Theater 
(Berl.,  1884);  Gustav  Frevtag,  sein  Leben  w. 
Schaffen  (Lip.,  1884,  2.  vyd.  1886);  Bettina 
von  Arnim  (t.,  1885V,  Ludwig  Bóme  (t..  1886); 
Ohne  Schminke.  Wahrheit  uber  das  modeme 
Theater  (Drážď,  1887);  anonymně  Was  er 
wartet  dle  deutsche  Kunst  von  Wilhelm  II.  ? 
(Lip.,  1888V,  Der  modeme  Realismus  in  der 
deutschen  Litteratur  {Hamb.,  1889);  Nátur  u. 
Kunst  (Berl.,  1890);  Bei  Freund  u.  Feind  (t., 
1891);  Grobe  Kdle  auj  grobe  Klót^e.  Epi- 
gramme  (1893).  Mimo  to  novelly  a  romány 
Riesen  und  Zwerge  (Lip.,  1887,  2.  vyd.  1889); 
Plebs  (t.,  1887);  Der  Kampy  ums  Dasein  (t., 
1888—94,  6  d.);  Wer  ist  der  Stárkere?  (1888); 
Im  Suff!  (Berl.,  1889);  Alte  und  Junge  (t., 
1889);  -FeJďrí;7/W  (Lip.,  1890);  Fahrcnde  Frau 
(Berl.,  1895,  3.  vyd.  1903)  a  Rose  v.  Hildes- 
heim^  hist.  rom.  (1895);  Die  schóne  Theotaki 
(1898);  dramata:  Bvot!  (Lip,,  1888);  EinVor- 
urteil  (1891);  Bluff  (1893);  Die  Fran\ósin 
(1894);  D.  goldene  Káfig  (1895).  Vedle  toho 
vydal  příruční  knihu :  Die  Schule  des  Redners 
(Lip.,  1890);  Neudeutsche  Reich spolit ik  (1S96)] 
Tůrkische  Zustánde  (1896)  a  Lang  isťs  her, 
aus  Sojdhriger  Dienst^eit  (1903). 

8itt#r,  pr.  pobočka  ř.  Thuru  ve  Švýcar- 
sku, prameni  v  Appenzellu  na  sev.  svahu 
Sántisu,  teče  záp.  od  Sv.  Havla  a  vtéká 
u  Bischofszellu  do  Thuru   urazivsi   42'5  km. 

8it  tlbl  t#rra  l#vis,  lat.,  buď  ti  země 
lehká,  častý  nápis  na  náhrobcích. 

Sittioas  [-kus]  Sim.,  rod  pavouků  skáka- 
vých  {Salticidae)f  oddělený  z  rodu  Attus, 
který  byl  zrušen  a  nahrazen  tímto  a  rodem 
Attulus  Sim.  Hlavohrudi  jest  vysoké,  hrano- 
lovité,  jen  někdy  ku  předu  málo  zúžené. 
Hruď  jen  o  Vs  nebo  V4  delší  než  hlava  — 
u  rodu  Attulus  as  o  Vs-  Oči  krajní  řady 
první  a  oči  řady  třetí  činí  čtyřúhclník  na- 
před i  vzadu  skoro  stejně  široký  (u  Attulus 
vzadu  širší  než  vpředu),  vzadu  užší  šířky 
hlavohrudi  (u  Attulus  ne  uŽŠí  nebo  sotva 
užší).  Kyčle  L  páru  noh  od  sebe  ne  méně 
než  šířka  zpodniho  pysku  (u  Attulus  jest 
vzdálenost  menší);  holeně  předních  nohou 
delši  než  holenní  články  (u  Attulus  na  1.  páru 
skoro  stejné).  U  nás  celá  řada  druhů,  mezi 
nimi  typický  S.  terebratus  Clerk.  Nsk. 

Slttioh,  ves  a  klášter  v  Krajině,  viz  Za- 
tičina. 


Sittlns^boame  f-b^rn],  m.  v  angl.  hrab- 
ství  Kentu,  při  trati  Londýn* Chatham- Dover, 
má  8944  oby  v.  (1901);  cihelny,  papírny  a 
mWny. 

Sittinsr  Bull,  náčelník  indián.,  proslul 
zejm.  r.  1876  při  velikém  povstání  Indiánů, 
kdy  dlouhý  čas  vzdoroval  nejlepšímu  vojsku 
Spoj.  Obci  a  působil  mu  veliké  ztráty.  Byv 
konečně  přemožen,  prchl  do  Kanady,  kdyi 
pak  obdržel  milost,  vrátil  se  do  Spoj.  Obcí. 
R.  1890  S.  padl  v  boji  s  policií. 

Sittlngr  room  [-růmj,  angl.,  obývací 
pokoj,  rodinná  světnice. 

SitÚ  Carl,  klass.  ňlolog  a  archaeolog 
něm.  (*  1862  v  Pasově  —  f  1897  ve  Virc- 
purce).  Studoval  klass.  filologii  a  archaeo- 
logii  v  Mnichově,  kde  se  habilitoval  pro 
tento  obor,  stal  se  potom  řád.  prot.  ve  Virc- 
purce,  kde  působil  až  do  smrti.  Sepsal:  Die 
lokalen  Verschiedenheiten  d.  lat,  Sprache  mit 
besonderer  Berúcksichtigung  des  afrikanischen 
Lateins  (Krl.,  1882);  Die  Wiederholungen  in 
d.  Odys<ee.  Ein  Beitrag  \ur  homer.  Frage 
(Mnich.,  1882);  Adler  u.  Weltkugel  als  Attri- 
bute  d.  Zeus  (Neue  Jahrb.,  doplňkový  svazek, 
1884);  vydáni  Hésioda  s  obšírným  novořec. 
kommentárem  fAlhény,  1889);  Die  Gebárden 
d.  Griechen  u.  Rómer  (Lip.,  1890);  Gesch.  d, 
griech.  Literatur  bis  auf  Alexander  d,  Grossen 
(Mnich.,  1884  87,  3  d.);  J.  Firmici  Materni 
Matheseos  lib.  VI ÍI  (1.  díl,  Lip,.  1894);  Archáo- 
logie  der  Kunst  v  MQllerové  Handbuch  d. 
klass.  Altertumswisscnschaft  (6.  díl,  Mnich., 
1894—95),  kteréžto  dílo  přes  hojné  své  ne- 
dostatky a  zběžnosti  nezasloužilo  toho  od- 
mítnutí, jehož  se  mu  dostalo  F.  Kóppcm 
v  Gčtting.  gelehrte  Anzeigen.  Mimo  to  se- 
psal řadu  programmů  nadace  Wagnerovy 
ve  Vircpurce  a  veliké  množství  pojednání 
v  odborných  časopisech  vědeckých.      Vý. 

Bittm^ugTUXk,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Karl.  Vary,  fara  Sedlec,  pš.  Hroznětín; 
50  d.,  378  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk. 

8ittOT&  Marie,  druhým  jménem  zvaná 
po  matce  Žofie,  provd.  retzoldová,  zpě- 
vačka čes.  (♦  30.  ledna  1862),  dcera  Ant. 
Sitta  (v.  t.  1),  zasvěcena  byla  do  hudby 
Václ.  Em.  Horákem,  načež  stala  se  žačkou 
školy  Pivodovy.  Na  českém  jevišti  vystou- 
pila po  prvé  jako  Gilda  ve  Verdiové  »Rigo- 
lcttu«  (10.  říj.  1869)  a  v  listop.  t.  r.  zpívala 
pak  Lidunku  v  »Čarostřelci<  a  Markétku  ve 
>Faustu«.  Debuty  měly  úspěch,  k  závazku 
však  ještě  nedošlo.  Mladičká  pévkyně  vyjela 
si  na  zkušenou  do  světa.  Vystupovala  v  Salc- 
purce,  ve  Štýr.  Hradci,  v  Soproni,  odkud 
r.  1870  dala  se  cngažovati  do  Brna.  Vrátivši 
se  r.  1873  do  Prahy  vystoupila  17.  dub.  jako 
Markétka,  získána  v  náhradu  za  Věkoáavu 
Blažkovou  a  působila  nadále  u  českého  zem- 
ského divadla  zprvu  prozatímního,  napctom 
Národního  až  do  října  1898,  kdy  rozloučila 
se  jako  Norma  s  drahou  divadelní.  S.  při- 
pravovala se  původně  na  pěvkyni  kolora- 
turní,  situací  vtišlěna  byla  do  partií  drama- 
tických, ba  zasahovala  leckdy  i  v  obor  ušlech- 
tilé soubretty.  Když  v  Národním  divadle  na- 


Situace  —  Sívá.  233 

staly  krise  s  koloraturními  pěvkyněmi,  S.  Siiim,  se  vlák  (něm.  Merk),  rostl,  rod  če- 
vrátíla  se  k  původminu  svému  oboru,  zprvu  ledi  okolíčnatých  (Umbelliýerae).  Vodní  rošt- 
nikoli  bez  váhání  a  obav,  vyplnila  své  místo  !  liny  mají  náplodni  terč  poduškovit^;  žebra 
však  umělecky  tak  zdatně,  že  po  jejím  od- |  nifovitá,  vyniklá,  nejvnější  na  kraji  nažek; 
chodě  vlastně  až  dosavad  zeje  mezera  nikým  ;  brázdy  se  '6—2  povrchními  proužky;  plodo- 
nenahrazená.  S.  vynikala  na  začátku  své  kar-  '  noá  2dilný,  se  styčnou  plochou  srostlý  n. 
riéry  krásným,  zvonivým  hlasem,  vydatným  prostý;  bílek  na  styčné  ploše  rovný.  U  nás 
sopránem  neobyčejného  rozsahu,  jemuž  tuhá  '  ve  stojatých  vodách,  tůních,  příkopech,  mo- 
kázeň  dobré  školy  a  přísné  šetření  se  za- '  křadech,  u  rybníků  v  nížinách  v  sev.  Ce- 
chovaly potřebnou  ohebnost  a  silu  až  do  chách,  nejvíce  v  Polabí,  na  Moravě  a  ve  Slez- 
posledai  chvile.  Distinguovaný  zjev,  ne-  sku  roste  jediný  druh:  S.  latifolium  L.,  s. 
úmorná  pile,  nadáni  a  intelligence  spojovaly  šírolistý  n.  požír.  Z  oddenku  výběžkovi- 
se  k  úspěchu  jejích  výkonů,  v  nichž  správ-  tého,  s  ícořinicy  niťovitými,  vyrůstá  lodyha 
nost  pojímání,  hudebnost,  k  virtuositě  vy- .  hranalo- ryhovaná,  s  listy  jednou  zpeřenými. 
pracovaná  technika  zpěvní  a  ušlechtilost  hry  Lístky  bývají  podlouhle  kopinaté,  na  do- 
šly ruku  v  ruce  S.  ovládala  celý  operní  re-  lejsku  šikmé,  jednoduše  pilovité,  listů  ve 
pertoire  sopránový,  Valentinu  jako  Markétu  vodě  ponořených,  hřebcnitě  stříhané  nebo 
z  Valois,  Mařenku,  Vendulku,  Katušku  jako  mnohodílné,  s  ušty  čárkovito-štětinovitými. 
Libuši  a  jako  Anežku.  Smetana  velmi  si  vážil  Okolík  dosti  veliký,  konečný,  dlouhostopečný; 
jejího  umění  a  pro  ni  odhodlával  se  i  k  ústup-  obalíčky  a  obaly  mnoholisté.  Plátky  bílé. 
kum,  s  výslovným  ohrazením,  že  povolená  Vidle  plodonoše  se  od  nažek  neodděluj  ; 
změna  toho  kterého  místa  platí  pouze  pro  žebra  nažek  žlutavá,  brázdy  hnědé.  Záhy 
Marii  S-vou.  S.  také  s  nadšením  věnovala  z  jara  spatřují  se  z  rostliny  zcela  ponořené 
se  jeho  zpěvohrám  a  vytvořila  v  nich  typy  ve  vodě  listy  brčálovou  zeleností  zářící  ve 
plné  působivosti.  -q.       velkých  chumáčích.    Kořen  a  listy  jsou  po- 

Situaoa,  z  lat.,  poloha,  postaveni,  ve  dezřcle  jedovaté  a  mohou  od  neznalce  snadno 
smysle  přeneseném  souhrn  okolností,  v  nichž  zaměniti  se  za  listy  potcčnice  (Nasturtium). 
někdo  jest,  nebo  pomČr  nějaké  osoby  nebo  Z  cizozemských  druhů  zajímavé  jsou:  S.  si- 
věci  k  zevnějšku.  sarum  L.  (Zuckerwur^eh,  jenž  bývá  pěstován 

Sitnadai  plán  viz  Měření,  str.  122^  a  pro  sladký  a  kořennou  chuf  mající  kořen, 
Polohopisný  plán.  icžto  jest  to  chutná,  výživná  a  lehce  ztravi- 

flitola  čili  cista,  předhistorická  nádoba  tetná  zelenina;  i  jako  píce  se  ho  užívá.  V  lé- 
bronzová,  podoby  vědérko  vité,  má  jedno  nebo  kařství  slouží  kořen  {radix  sisaH)  proti  prs- 
dvě  držadla,  na  okraji  buď  pevně  nebo  volně  ním  nemocem.  Také  může  se  z  něho  dobý- 
připevněná.  Povrch  s-ul  bývá  obyčejně  vroub-  váli  cukr.  Pochází  asi  z  Číny  a  za  cis.  řim. 
kovaný,Žebrovitý;  vyskytují  se  však  i  skvostné  Tiberia  byl  odváděn  starými  Němci  jako  po- 
cisty  s  bohatou  figurální  výzdobou.  S-ly  jsou  plátek,  od  nichž  snad  přinesen  na  Rýn  z  Mon- 
význačné  pro  první  dobu  železnou,  t.  zv.  kul-  jjolska.  S.  Ninsing  Thbg.  (Chinesische  Ninsi- 
turu  hallstattsk'>u  a  nalézají  se  nejhojněji  dolde)  jest  rostlina  hojně  pěstovaná  v  Číně 
v  Itálii;  v  zemích  mimoalpských  vystupuji  a  Japanu,  poněvadž  velmi  se  cení  její  kořen 
pouze  ojediněle  i  pokládáme  tyto  s-ly  za  (ra<//jr  itm5/  n.  ytmsiitgr^  jako  indiánský  kořen 
zboží  z  Itálie  importované.  Otázka  o  původní  sily  a  pokládá  se  za  nejlepší  surrogát  kořenu 
domovině  s-ly  není  dosud  rozřešena;   byla   ginseng  (viz  Panax).  Vm. 

jí  nejspíše  Bologna  a  území  starých  Venétů       8iůt  viz  Sijút. 

(Elste,  Sta.  Lucia).  V  Čechách  známe  s-ly  je-  Sivá  (Siwah,  Siuah,  ant.  oasa  Jupitera 
dine  z  mohyl  jihočeských;  jsou  to  zejm.  vroub-  Ammona  či  A  mmonium),  oasa  v  Libyjské 
kovaná  cista  z  mohyly  u  Hánova,  opatřená  poušti  k  egypt.  prov.  alexandrijské  náleže- 
dvojitým  uchem  pro  poloobloučko  vitá  držadla,  jící,  550  km  jz.  od  Káhiry,  při  velké  kara- 
a  žebrovitá  cista,  nalezená  v  mohyle  Hoš-  vanní  cestě  z  Tripoli  do  Alexandrie,  je  30  km 
tické.  Srv.  dr.  L.  Niederle,  Lidstvo  v  době  dlouhá,  místy  až  2  km  široká.  Lezi  na  již. 
predhistorické  str.  430.  a  dr.  J.  L.  Píč,  Čechy  úpatí  pobřežní  libyjské  plošiny,  která  tu  přc- 
předhistorické,  sv.  2.,  str.  46,  Pokolení  ka-  chází  v  proláklinu  323  m  pod  hladinou  moř- 
menných  mohyl.  B-a,       skou,  kdežto  na  jihu  přiléhá  k  ní  již  moře 

SitllOTati,  z  lat.,  postaviti,  uvésti  v  ně-  pískových  přesypů  Libyjské  pouště.  Celá 
jakou  situaci  neb  v  jisté  okolnosti.  —  Situo-  oasa  je  hlubokým  údolím  s  četnými  solnými 
váný.  postavený,  zvi.  dobře  situovaný,  toUk  jezery,  z  něhož  se  vypařováním  dobývá  sůl, 
co  zámožný.  s  třiceti  silnými  prameny,  mezi  nimiž  vyniká 

8i tuš  iilTersiis,  lat.,  v  lék.  přemístění  již  Hérodotovi  známý  >sluneční  pramene, 
útfob  tím  způsobem,  že  na  př.  srdce  obrací  který  má  slabé  slanou  příchut  a  stálou  tep- 
sc  hrotem  v  právo  {dejrtrocardia),  žaludek  se  lotu  29*^.  Prameny  zavlažují  vydatně  úrodnou 
slezinou  nalézá  se  na  levé  a  játra  na  pravé  půdu  pokrytou  palmovými  háji  a  vzdělanými 
strarě;  podle  toho  jest  upraveno  i  pásmo  rolemi.  Leč  podnebí  zvi.  na  podzim  je  pro 
střevní  a  útrobní  cevstvo.  Úchylka  taková  silné  víry  z  bařin  dosti  nezdravé;  prům.  roční 
vyskytuje  se  poměrně  zřídka.  teplota   bývá   25°.    Obyvatelé  jsou    Berbeři 

Ut  ▼•nia  ▼•rbo,  lat.,  buď  slovu  od-  mluvící  podřečím  tamasirhtu  a  náležející 
puštěni,  tedy:  s  odpuštěním.  k  dvěma  kmenům  Lifája  a   Rabiin,  počtem 

SitSI^nUi  viz  Cizkrajov.  <  7410  hlav.    Živí  se  hospodářstvím  pěstujíce 


234 


Šiva  —  Sivěn. 


obzvláště  datlovnik  (130.000  kusů),  méně 
olivu,  révu,  fikovnik  a  granátový  strom,  dále 
ječmen,  pšenici,  kukuřici,  boby;  chov  vel- 
bloudů a  hov.  dobytka  je  nepatrný.  Hlavním 
předmětem  vývozu  jsou  datle.  V  oase  jsou 
dvě  osady:  S.  a  Agermi,  1  km  od  sebe  vzdá- 
lené. V  Sivě  jsou  domy  až  o  pěti  poscho- 
dích; tu  sídli  egyptský  guvernér  aSenusiové 
mají  zde  důležitou  zauy  i  (nábož.  školu).  Agermi, 
zbudované  na  srázné  skále,  vyniká  antickými 
památkami,  jako  jsou  zříceniny  starého  chrá- 
mu, důkladně  zřízené  studně,  sál  s  hiero- 
glyfy, zbytek  to  asi  královského  paláce,  jenž 
sousedil  s  chrámem  Ammonovým,  kdežto 
druhý  chrám,  ale  bez  věštírny,  byl  1  km  se- 
verněji, v  místě,  nyní  Umm-el-Beida  nazý- 
vaném. S.  stala  se  světoznámou  svou  věštír- 
nou, které  se  Semiramis,  Psammetich  I.  a 
Alexander  Vel.  dotazovali,  ale  při  rozšíření 
křesťanství  poklesla.  V  VII.  stol.  opanována 
byla  Araby  a  zapadla  úplně  v  zapomenutí, 
až  ji  r.  1792  znovu  objevil  Brovi^ne  a  r.  1798 
Hornemann.  Ke  konci  XIX.  stol.  nabyli  zde 
převahy  fanatičtí  Senusiové,  kteří  ji  žárlivé 
střehou  proti  evropskému  vlivu.  Srv.  Parthey, 
Das  Orakel  u.  die  Oase  des  Ammon  (Berí., 
1862);  Rohlfs,  Von  Tripolis  n.  Alexandríen 
(3.  vyd.  Norden,  1885,  2  sv.);  t,  Drei  Mo- 
nate  in  der  Libyschen  Wtlste  (Kassel,  1875); 
White,  From  sphinx  to  oracle,  through  the 
Libyan  desert  (Lond.,  1899). 

Sivá  (v  sanskr.  >b]ahodárný«),  v  pozdější 
mythologii  ind.  jedna  z  nejvýznačnějších  by- 
tostí božských.  Zdá  se,  že  se  vyvinul  zvi. 
z  védského  Rudra,  boha  bouří,  léků  atd. 
V  Šivovi  Indové  vidí  především  božstvo,  je- 
hož úkolem  je  podle  světových  zákonů  ni- 
čiti svět.  Podle  toho  bývá  i  vypodobňován 
v  děsné  podobě,  ozbrojený  trojzubem  nebo 
kyjem,  ozdoben  růženci  lebek,  hady  a  p. 
S.  má  3  oči  (z  prostředního  sálá  ničivý  oheň), 
ve  vlasech  srp  měsíce;  bývá  vypodobňován 
i  s  5  obličeji,  s  2,  4,  8,  10  rukama.  Q  Ši 
vovi  je  hojné  legend,  m.  j.  v  Mahábháralě  a 
v  puránech.  Jest  uctíván  hojnou  měrou,  zvi. 
v  jižní  Indii;  staví  se  mu  hojně  chrámů,  ob. 
malých  rozměrů  (často  stává  několik  chrámů, 
až  i  přes  100,  pohromadě),  v  nichž  bývá  k  uctí- 
vání vztyčeno  jeho  lín  gam  (v.  t.).  Značná  čásf 
Indů  (t.  zv.  Šaivové,  áivaité)  vidí  v  Šivovi 
nejvyšší  božstvo  světa  (srv.  Indie,  str.  579^). 
Ženou  Šivovou  je  Umá  (též  jm.  Párvatí,  Kálí, 
Durgá  a  j.),  dcera  Himálajova.  Žtý-. 

Sivao:  1)  S.  Nový  {Újs^ivdc{),  ves  v  uher. 
župě  báčskobodrožsícé,  v  okr.  zomborském, 
ma  2230  obyv.,  z  nich  2037  Němců,  160  Maď. 
(1900),  řim.-kat.  kostel,  poštu,  tele<Traf.  — 
2)  S.  Starý  (Oj^iWc^),  ves  t,  7200  obyv., 
z  nichž  je  3477  Srbů,  2675  NěracQ,  1036  Maď. 
(1900),  kostely  řím.-katol.,  řec.-vých.  a  helv.; 
chov  dobytka  a  zemědělství. 

Slvallky,  angl.  Siwalik  Hills,  pásmo  pa- 
horků ve  Vých.  Indii  v  předhoří  himalájském, 
viz  Himálaja,  str.  295  ^r. 

Slvas  (arménsky  Sjevast),  hl.  město  tur. 
vilájetu  t.  jm.  v  Malé  Asii,  v  úrodné,  pše- 
ničné krajině,  má   43.100   obyv.,  30   mešit, 


7  kostelů  a  3  derv.  kláštery.  Jeví  sice  silný 
úpadek  proti  minulosti,  ale  dosud  má  oži- 
vené bázáry,  značné  tkalcovstvi  a  barvířstvi 
látek,  zvi.  bavlněných,  a  silný  průvozní  ob- 
chod. Vilájet  8.  má  na  62.100 i^M, 057.500 
obyv.  a  dělí  se  na  4  sandžaky:  S.,  Karahis- 
sar,  Tokat  a  Aroasie. 

Sivai  n.  Gniloje  more  (Shnilé  moře), 
záp.  čásf  Azovského  moře,  od  něhož  oddě- 
lena jest  úzkou  kosou  Arabatskou,  na  z.  straně 
od  Černého  moře  šíjí  Perekopskou,  přiléhá 
k  sev.-vých.  pobřeží  Krymu,  měřic  2453*8  km*^ 
z  čehož  připadá  33*9  km*  na  ostrovy.  Břehy 
jsou  velmi  nízké,  moře  mělké,  voda  odporné 
zapáchá,  při  záp.  větrech  a  za  letního  Žáru 
hladina  opadává  a  na  břehu  objeví  se  sol- 
natý  pruh  bezedného  bahna,  čemuž  domo- 
rodci říkají  S.  Pro  svou  mělkost  a  hojné 
písčiny  nehodí  se  vůbec  pro  plavbu.  Hl.  pří- 
tok jeho  Salgir  na  Krymu. 

Sivatkerinm  jest  vymřelý  obrovský  pře- 
žvýkavec  z  miocénových  uloženin  Sivalikfi 
ve  Vých.  Indii.  Kostrou  podobá  se  dosti  pa- 
rohatým, ale  rozměry  i  sila  kostí  jsou  mno- 
hem značnější.  Lebka  je  Vs  m,  nohy  dvou- 
prsté  1*5— -1*7  m  dlouhé.  Na  lebce  krátké  a 
dozadu  mohutně  rozšířené  jsou  líce  úzké  a 
malé  u  porovnání  se  zadní  části  lebky.  Nosni 
kosti  jsou  krátké  a  přišpičatělé,  čelní  velmi 
mohutné  a  až  téměř  k  hřebenu  týlnímu  roz- 
šířené. Mají  uvnitř  četné  dutiny  vzdušné 
(jsou  pneumatické).  Na  zpodu  čelních  kosti 
před  malými  očnicemi  jest  pár  válcovitých 
násadců  kostěných,  podobných  pahýlům  žiraf, 
na  zadních  vnějších  úhlech  kostí  čelních  pak 
pár  mocných,  zploštělých  a  slabě  rozvětve- 
ných násadců  nazad  zatočených.  Mají  na  po- 
vrchu rýhy  pro  cévy  jako  násadce  duto- 
rohych  a  uvnitř  na  základně  dutinu.  Nejvíce 
poclobají  se  parohům  losovým,  nebyly  však 
odvrhovány,  ježto  není  žádné  stopy  po  rů- 
žici. Čím  tyto  2  páry  násadců  za  živa  byly 
pokryty,  není  dosud  rozhodnuto.  Jamka  slzní 
a  i  jáma  ethmoidální  scházejí.  Přední  zuby 
;  se  nezachovaly,  stoličky  jsou  nízké,  jedno- 
duché, brachyodontní  a  zcela  zubům  žiraf 
podobné.  Kostra  jest  velmi  silná,  nohy  sobě 
téměř  stejné,  vřetenní  kosC  s  loketní  úplné 
srostlé.  Dříve  byl  rod  tento  a  příbuzní  jeho, 
i.  Bramatherium  a  Hydaspitheríum  kladeni 
přímo  k  žirafám,  RQtimeyer  vŠak  upozornil 
na  přechodní  znaky  těchto  vymřelých  pře- 
žvýkavců,  které  ukazují  na  spojku  mezi  sko- 
tem a  parohatými,  a  klade  je  do  zvláštní 
samostatné  čeledi  Sivatherinae.         Pa. 

SlTen,  jméno  asi  30  druhů  lososovitých 
ryb  (v.  t.,  i  tab.),  jež  někteří  kladou  ve  zvláštní 
podrod  Salmo  Val.,  poněvadž  nemají  zubů 
na  zadním  výběžku  krátké  kosti  radličné 
(vomer).  Ve  hlubinách  horských  jezer  (na  př. 
v  Alpách)  jest  domovem  a  také  u  nás  v  ryb- 
nících a  jezerech  se  chová  s.  alpský  {Salmo 
salvelinus  L.).  Dorůstá  délky  20—30.  zřídka 
až  60  cmy  má  trup  podlouhlýf  poněkud  se 
stran  smáčkly  a  ocasní  ploutev  i  ve  stáfi 
vždy  vykrojenou;  za  předními,  většími  zuby 
i  na  jazyce  jsou  ještě  i  na  druhé  části  jazylky 


Sivěnka  —  Sixt. 


235 


četné  zaby  drobné.  Barva  bývá  rfizná,  nej- 
častěji  na  hřbetě  tmavošedá  a  namodralá 
nebo  nahnédlá,  zřídka  zelenavá,  na  lesklých 
bocích  světlejši,  nažloutlá  s  okrouhlými  skvrn- 
kami bélavými  nebo  žlutými  i  oranžovými, 
vezpod  na  břiše  načervenalá  neb  oranžová; 
ploutev  hřbetni  a  ocasní  jsou  šedé,  ostatní 
žlutavé  neb  oranžové,  na  okraji  bílé  a  také 
skvrnité  jako  boky.  S.  alpský  se  živí  drob- 
nými zvířaty  vodními,  zejména  korýši;  maso 
má  znamenité,  chutnější  než  na  př.  pstruh. 


8ÍT#rtflen  Curt  viz  Adelaar. 

Sivl09,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vyškov, 
okr.  Slavkov,  fara  a  pošta  Pozořice;  132  d.; 
791  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.  a  opodál  my- 
slivna. 

8i  VÍM  paoem, para  bellům,  lat. ,  ch  c  e  š-1  i 
mír,  chystej  válku. 

81  TOlti!,  ital.,  obraf! 

8ÍTrai  [sivré]  viz  Civray. 

8ÍTý  Andrcáš,  měšťan  a  radní  ve  Valaš. 
Meziříčí,  žil  v  1.  pol.  XVII.  stol.,  od  r.  1630 


Dobou  tření  jsou   měsíce  říjen  a  listopad,    ve  vyhnanství  v  Trenčíně.    Vydal  kázání  J. 


S.  dunajský  (5.  hucho  L.;  viz  vyobr.  na 
tab.  u  článku  Lososovité  ryby)  dorůstá 
délky  nejméně  50  cm,  ale  také  až  i  2  m  a 
má  trup  dlouhý,  téměř  válcovitý;  za  většími 
zuby  na  jazyce  není  zoubků  drobnějších. 
Tělo  má  barvu  nahoře  tmavošedou,  trochu 
do  zelena  nebo  do  modravá,  vezpod  stříbro- 
bílou;  na  hlavě  i  na  trupu  jsou  tmavošedé 
neb  i  načernalé  tečky  a  mezi  nimi  zejména 


Hodiky,  Sopotia  a  Jak.  Stefanidesa 

8iway  planetoida  objevená  13.  říj.  1874 
Palisou.  Střední  světlost  v  opposici  11*4. 
Průměr  v  km  61.  Označení  (T*^.  Gs. 

8iwa]i  viz  Sívá.  ^^ 

SIwiúski  Edward,  spis.  pol.  (*  1831  ve 
Varšavě  —  f  1897  t.),  pracoval  hlavně  v  oboru 
jazyka  a  literatury  pol.  Nějakou  dobu  vy- 
učoval též  těmto  předmětům  na  stát.  usta- 


na temeni,  na  vičku  a  na  hřbetě  větší  skvrny  ■  věch  a  r.  1861  i  v  přípravných  kursech  var- 
čemé,  jež  mají  vzadu  u  boků  podobu  půl- 1  Šavské  hlavni  školy.  Po  r.  1863  usadil  se 
měsíce.  Ploutve  jsou  našedivělč,  skoro  bě- ;  v  Paříži,  r.  1876  oslepl  a  r.  1884  vrátil  se  do 
lavé,  hřbetni  a  řitní  trochu  tmavší.  Tento  |  Varšavy.  Náleží  mu  řada  liter,  úvah,  oliště- 
druh  s-ů  jest  domovem  v  Dunaji  a  jeho  pří- 1  ných  v  >Gazetě  warszaw.«  a  v  jiných  časop. 
tocích,  obyčejně  jen  v  těch,  které  tekou '  varšav.  i  pařížských.  O  sobě  vydal:  Lekcya 
z  Alp.  Jest  velmi  hltav  a  živí  se  rybami  i  ji- '  wst^pna  literatury  polskiéj  ora\  lit.  rossyjskiéj 
nými  živočichy  vodními.   Maso  nemá  chuti  I  ^e  w^gí^dem  na  s^awiaňska  (Varš.,  1864)  aj. 


tak  výborné,  jako  u  jiných  našich  ryb  loso- 
sovitých. Dobou  třeni  jsou  měsíce  duben  a 
květ^,  ano  někdy  již  březen.  V  některých 
potocích  nasazen  u  nás  i  s.  americký  iS. 
ýofitinalisVÁch.)\  první  tyto  8-y  vychoval  ry- 
bářský spolek  v  Kostelci  n.  Órl.  Br. 
Stvénka,  bot ,  viz  Glaux. 


8ix-Prinoiples'  Baptísts  viz  Baptisté. 

81xt  Jan  z  Lerchenfelsu  (♦  na  Starém 
městě  v  Praze  —  f  3.  list.  1629  v  Litomě- 
řicích). Prvního  vychování  dostalo  se  mu 
v  konvikte  bartolomějském  v  Praze;  vv cvi- 
čiv se  v  hudbě  stal  se  r.  1584  zpěvákem 
při  dvoře  Rudolfa  II.,  potom  byl  správcem 


8ÍT«rió,  ves  v  Dalmácii,  hejtm.  Knin,  okr.  kůru  při  jesuitském  kostele  v  Olomouci, 
Dmiš;  1156  obyv.  srbských  (1900),  hnědo-  kdež  zároveň  dosáhl  (r.  1597)  mistrovství 
uhelné  doly.  sv.  Písma.  Brzy  potom  vrátil  se  do  Prahy  a 

8lT6ra  Jako  v  Jefim  o  vič,  hrabě,  státník  stal  se  kaplanem  a  kazatelem  při  dvorské 
rus.  (♦  1731  —  1 1808),  sloužil  s  počátku  při ;  kapli,  kde  záhy  vynikl  výmluvností  a  horli- 
zahraničném  úřadě,  pak  při  vyslanectví  ve  j  vostí  kazatelskou  zvláště  při  pohřbech  a  sňat- 
átokholmě  a  v  Londýně,  účastnil  se  sedmi-  i  cích  vysokých  hodnostářů.  R.  1601  povýšen 
lete  války  a  v  1. 1759—60  byl  členem  prusko-  do  stavu  rytířského  a  obdařen  erbem  a  pří- 
rus.  kommisse  pro  výměnu  zajatých,  načež !  domkem  z  Lerchenfelsu.  R.  1608  postou- 
r.  1764  stal  se  pubernátorem  v  Novgorodč    pil  v  hodnostech  za  arcipryšta  plzeňského 


a  přičinil  se  nemálo  o  zvelebeni  města  i  kraje. 
Mnohé  jeho  projekty  Kateřina  II.  pojala  do 
zákoníku.  Zároveň  byl  prvním  obhájcem  ro- 
hotníkův,  usiloval,  aby  poděleni  byli  pozemky 
a  chráněni   byli  proti  vykořisťování.    Alex- 


a  ještě  t.  r.  zvolen  za  kanovníka  kapitoly 
vyšehradské,  r.  1609  u  sv.  Víta  a  nedlouho 
potom  stal  se  protonotářem  apoštolským, 
r.  1613  přejal  ochuzené  děkanství  kapitoly. 
vyšehradské,  r.  1618  zvolen  za  probošta  ka- 

r. 


ander  I.  nazval  po  něm  kanál  Siverský,  ■  pitoly  v  Litoměřicích,  kde  r.  1626  při  pio- 
spojujicí  Volchovo  s  ústím  ř.  Msty,  o  kte- 1  boštství  založil  tiskárnu,  v  níž  pak  tiskl  své 
roužto  vodní  dráhu  nemálo  se  zasloužil,  spisy.  Dne  31.  led.  1627  shořela  tiskárna 
R.  1776  jmenován  byl  místodržicím  novgo- ;  i  s  proboštstvím,  jež  dal  vystavěti  znova. 
rodským,  tverským  a  pskovským  a  přičinil  R.  1627  vymohl  na  Ferdinandovi  II.,  aby 
se  o  organisaci  gubernské  správy  jako  člen    probošt  litoměřický  měl  na  sněmu  zemském 


>Učreždénija  o   gubernijach«.   R.  1789  byl 
mimoř.  plnomocným  ministrem  v  Polsku  a 
působil  značně  ke  druhému  jeho  rozdělení 
R.  1796  jmenován  senátorem  a  r.  1798  po- 
výšen do  stavu  hraběcího.    Srv.  Karl  Liid. 


místo  i  hlas  po  arcibiskupovi  pražském.  S. 
byl  veliký  milovník  hudby  a  básnictví  latin- 
ského. R.  1617  vyšla  od  něho  ke  koruno- 
vaci Ferdinanda  II.  Stella  bohemica  a  na 
oslavu    vítězství  Tillyho   nad    Dány    Triům- 


Blum,  Ein  russ.  Staatsmann.  Des  Graíen  ,  phus  et  victoria  (Litoměřice,  1626),  při  tom 
J.  J.  S.  DenkwQrdigkeiten  zur  Geschichte  je  obsaženo  několik  skladeb  {Tedeum  lauda- 
Russlands  (Lip.,  1857 — 58);  D.  I.  Ilovajskij,  miis;  Canticum\  Magnijicat\  Sonetti  Italiani 
Graf  J.  S.  (»Rus.  Věstnik«,  1865);  týž,  Grod- j  a  4  voci\  Un  altro  Sonetto  a  4  lingue  dcUa 
něnslaj  sejm  1793  g.  (Moskva,  1870).  '  bataglia  di  Praga).  V  jazyce  čes.  vydal   ne- 


236 


Sixt  —  Sixtus. 


které  nábož.  spisy:  Historie  o  pivote  a  smrti 
sy.  Jana  apost,  a  evangelisty  (Praha,  1613); 
Život  v  tile  angelský-  sv.  panny  Kateřiny  Se- 
nenské  (t.,  1614);  Život  sv.  Norberta  (Litomě- 
řice, 1627).  Srv.Jirečkovu  Rukovét  II.,  str.  216. 

81xt  z  Ottersdorfu  viz  z  Ottersdorfu. 

Sizta  Václav,  přírodovědec  čes.  (♦  1862 
v  Chotuticích  na  Kouřimsku,  kdež  jeho  otec 
Jan  byl  sedlákem).  Studoval  v  1. 1876—84  na 
gymnasiu  v  Praze  (Spál.  ul.),  r.  1884  vstoupil 
na  čes.  fakultu  lékařskou,  kdež  poslouchal 
anatomii  a  fysiologii,  přestoupil  pak  na  fa- 
kultu filosofickou  a  věnoval  se  studiu  pří- 
rodních včd.  Mimořádné  poslouchal  také 
mathematiku  a  fysiku  na  čes.  technice.  R.  1888 
stal  se  assistentem  mineralogie  Čes.  univer- 
sity a  byl  jím  až  do  r.  1892.  K.  1889  povýšen 
byl  na  doktora  filosofie.  R.  1890  vykonal 
statni  zkoušky  z  přírodopisu,  math.  a  fysiky 
a  byl  r.  1891—92  supplentem  akadem.  gym- 
nasia v  Praze;  r.  1892—94  gymn.  v  Jindř. 
Hradci;  r.  1894—98  provisor.  učitelem  reálky 
v  Pardubicích;  od  r.  1898  professorem  gymn. 
ve  Vys.  Mýtě;  od  r.  1904  na  gymn.  v  Ml. 
Boleslavi.  Četnými  cestami  vědeckými  rozšířil 
velice  své  vědomosti  odborné.  R.  1898  pro- 
cestoval alpské  země;  r.  1899  Německo; 
r.  1900  vykonal  cestu  do  severní  Francie  a 
do  Anglie,  v  bohatých  museích  Berlína,  Pa- 
říže a  Londýna  konal  odborná  studia  ve 
srovnávací  anatomii,  r.  1901  vykonal  jako 
státní  stipendista  vědeckou  cestu  po  celé 
Itálii,  r.  1902  cestoval  Švýcarskem  a  Francií, 
dále  lodí  do  Tánisu,  odtud  na  Saharu  do 
oasy  Biskry  a  zpět  do  Alžíru.  Jako  spisovatel 
byl  také  velmi  činným  a  napsal  práce  vě- 
decké, cestopisné  a  populární,  a  to:  O  gra- 
náte (1894);  Methodický  výklad  krystalografie 
(1896);  O  induktivní  a  deduktivní  methodé 
(1897).  Pak  řadu  vědeckých  prací  ze  srov- 
návací anatomie:  Ueber  den  Schultergúrtel 
von  Ornithorhynchus  paradoxus  ilS99)\  Vergl, 
oiteologische  Untersuchung  uber  den  Bau  des 
Schádels  von  Monotremen  und  Reptilien  (1900) ; 
Vergl.  osteolog.  Unters.  uber  den  Bau  der  Fússe 
der  Reptilien,  Monotremen  und  Marsupialier 
(1901);  Der  Monotremen-  u,  Reptilienschádel 
(1900);  Ueber  die  morpholog.  Bedeutung  der 
Monotremen  (1901).  Dále  napsal:  Jak  se  vy- 
xtvořila  sopka  Vesuv  (»Živa«,  1902);  Výlet  do 
sev.  Afriky  a  na  oasy  v  poušti  Sahaře  r.  ig02 
(>Illustr.  Svět«,  1903);  O  sopkách  (»Světová 
Knihovna*,  353—354);  O  sopečné  činnosti  (»Z1. 
Praha«,  1903);  Procháika  rajskou  Rivierou, 
líčení  cesty  ^  Marseillu  do  Janova  r,  if)04\ 
Výlet  le  Ženevy  na  Mont  Blank  r.  i()04]  Ži- 
votopis dvoř,  rady  proý.  K,  V,  Zengera  na 
oslavu  SOletého  jubilea  jeho  professury  (1903). 
Do  Ottova  Slovn.  Nauč.  napsal  četné  články 
z  nerostopisu  a  přírodopisu  ssavců.  Značné 
zásluhy  získal  si  též  jako  učitel,  jakož  i  po- 
učnými přednáškami  pro  lid. 

Sixtinská  kapela  čili  zpěváčky  sbor, 
který  působí  v  Sixtinské  kapli,  proslula  rovněž 
jako  kaple.  Již  papež  Řehoř  Vel.  sestavil 
sbor  zpěváků,  jehož  stanovy  byly  zničeny, 
když  Řím  r.  1527  byl  zpleněn,  při  t.  zv.  Sacco 


di  Róma,  nynější  pocházejí  z  r.  1545  od  pa- 
peže  Pavla  III.  Zpěváci  jsou  duchovni  a  alum- 
nové,  kapelník  čili  sbormistr  {primicerius)h^vÍL 
jimi  každého  roku  ze  sboru  zvolen.  Zpěváků 
je  30,  zpívají  vždy  bez  průvodu  nástrojů  hu^ 
debních  {a  capella)  a  jejich  zpěv  proslul  ode 
dávna  vyrovnaností,  zvláště  působivé  je  je- 
jich mezza  voce  (polohlasný  přednes).  Srv. 
Schelle,  Die  pápstliche  Slngerschule  in  Rom 
(Vid..  1872);  Haberl,  Bausteine  fQr  Musik- 
geschichte,  sešit  3.  (Lip.,  1888).       F.  H-s, 

Sixtinská  kapl#(ctf;]>^e//tf  Sistina\  domácí 
kaple  papežská  ve  Vatikáne  v  Římě,  kde 
papež  slouží  sv.  mši.  Vystavěna  byla  pape- 
žem Sixtem  IV.  r.  1473,  návrh  podal  Baccio 
Pontelli.  Je  to  místnost  obdélná,  48  m  dlouhá, 
16  m  široká  a  18  m  vysoká,  s  malými,  ob- 
loukovitě  zaklenutými  okny  nad  galerii,  zcela 
prostá,  bez  výzdob  architektonických.  Přes 
to  je  v  dějinách  výtvarného  uměni  nadmíru 
důležitá,  jsouf  na  jejích  stěnách  a  na  kle- 
nutí malby  předních  mistrů  italského  malíř- 
ství ze  sklonu  XV.  a  z  počátku  XVi.  stol. 
Jsou  tu  nástěnné  fresky  zobrazující  výjevy 
ze  Sv.  písma  Starého  zákona  a  jim  odpoví- 
dající ze  zákona  Nového,  jež  malovali  Peru- 
gino,  Rosselli,  Botticelli,  Signorelli  a  Ghirlan- 
dajo,  jsou  tu  na  stropě  nejdůmyslnější  a 
nejvznešenější  výtvory  Michel  Angela  Buo- 
narrotiho,  jeho  >  Stvoření  světa «,  > První 
hřích  a  jeho  následky*,  obrovité  postavy 
sedmi  prorokův  a  pěti  sibylí  a  na  stěně  za 
oltářem  fresko  » Posledního  80udu«.  Do  kaple 
vchází  se  od  schodiště  Scala  regia.  F.  H-$ 

Sixtinská  Madonna  viz  Raffael,  str. 
56*. 

Sixtus,  jméno  pěti  papežů,  z  nichž  vy- 
nikli: 1)  S.  IV.  (*  1414  —  t  1484),  slul  před 
tím  František  della  Rovere,  pocházel  ze 
staré,  ale  zchudlé  rodiny  ligurské,  vstoupil 
do  řádu  františkánského,  dosáhl  mistrovství 
v  Padově,  vyučoval  filosofii  a  theologii  v  Pa- 
dově, Bologni,  Pavii,  Sieně,  Florencii  a  Pe- 
rugii,  stál  v  přáte  štvi  s  kardinálem  Bessa- 
rionem,  byl  oblíbeným  kazatelem  postním 
skoro  ve  všech  městech  italských,  stal  se 
provinciálem  Ligurie,  prokurátorem  řádu 
v  Římě,  generálním  vikářem  řádu  v  Itálii, 
konečné  r.  1464  generálem.  Papež  Pavel  II. 
povýšil  jej  za  kardinála  při  chrámě  sv.  Petra 
v  okovech,  a  po  smrti  Pavlově  byl  S.  9.  srpna 
1471  zvolen  za  papeže  jakožto  8.  IV.  Jako 
papež  vystrojil  proti  Turkům  veliké  lod^tvo, 
s  nímž  spojilo  se  loďstvo  benátské  a  neapol- 
ského  krále  Ferdinanda.  Vůdce  výpravy  kar- 
dinál Olivier  CarafTa  dobyl  sice  Smyrny,  ale 
počínal  si  potom  dosti  liknavě.  Sultán  Mu- 
hammed  II.  byl  sice  johannitsk^mi  rytíři  při 
útoku  na  Rhodos  odražen,  ale  vylil  svůj 
vztek  na  Itálii  a  dobyl  Otranta.  Papež  vy- 
strojil vojsko,  a  spojené  loďstvo  vyhnalo 
Turky  z  Itálie;  když  Benátčané  s  Muhamme- 
dem  II.  učinili  nečestný  mír,  S.  pokračoval 
ve  zbrojení,  aŽ  smrf  tohoto  sultána  r.  1481 
zbavila  jej  nejhoršího  nebezpečenství.  Poně- 
vadž žil  v  nepřátelství  s  Lorenzem  Medici. 
pánem  Florencie,  spojil  se  s  jeho  nepřáteli, 


Sixtus. 


237 


v  jejichž  čele  stál  František  Pazzi,  hlava  zna- 
menitého  rodu  floře nckého,   aby  jej  svrhl, 
což  však  podle  jeho  vůle  mělo  provedeno 
býti  tajně  a  bez  krveprolití.  Dne  26.  dubna 
1478  spiklenci  přepadli  v  kostele  mezi  mši 
svatou   oba   Medicejské   bratry:   Julian   byl 
zabit,  ale  Lorenzo  utekl  se  do  sakristie  a  tam 
se  zatarasil.  Florenčti  stáli  po  boku  Mediceů, 
chopili  se  zbraně,  oběsili  týž  den  piského 
arcibiskupa  a  jiné  spiklence  a  zajali  kardi- 
nála Rafaela  Kiaria,  prasynovce  papežova. 
Papež  vydal  pro  popravu  arcibiskupovu  a 
jiných  duchovních  a  jetí  kardinálovo  inter- 
dikt na  Florencii,  kteráž  jej  prohlásila  za  ne- 
platný a  odvolala  se  k  budoucímu  všeobec- 
nému sněmu   církevnímu.    Mezi  papežem  a 
Florencií  vypukla  válka.    Papežův  spojenec 
byl  neapolský  král,  po  straně  Florencie  stáli 
Milán,  Benátky,  Mantova,  Ferrara  a   franc. 
král  Ludvik  XI.    Lorenzo    učinil   s   králem 
neapolským  mir,  Turci  dobyli  14.  srpna  1480 
Otranta  v  Apulii,  a  tak  byl  papež  přinucen 
učiniti  mír  s  Florencií,  rozhřešil  ji  od  církev- 
ních censur  3.  pros.  1480,  a  uložil  za  pokání 
vystrojiti  15  galejí  proti  Turkům.  Skrze  svého 
synovce  Jeronýma,  který  chtěl  svrhnouti  pa- 
pežského mana  Herkula  Este,  pána  Ferrary, 
přišel  do  války  s  tímto  manem,  jemuž  po 
máhali  jeho  tchán  král  neapolský,  Florenčti 
a   Ludvík  Sforza,   a  spojil   se   proti   němu 
s  Benátčany.   Papežský  vůdce  Robert  Mala- 
testa  porazil  Neapolitány,   avšak  neapolský 
král  odtrhl  papeže  od  spolku  s  Benátčany, 
slibiv  jeho  synovci  obě  knižetstvi  Rimini  a 
ťaenzu.  Benátčané  pokračovali  sami  ve  válce 
proti  Ferraře.    Ale  italská  knížata  spojili  se 
proti  nim,  papež  v^-dal  interdikt  na  benátské 
území  a  klatbu  na  dožete  a  náčelníky  re- 
publiky (1483),  poněvadž  proti  jeho  napomí- 
nání válčili  s  jeho  manem   ferrarským.    Be- 
nátčané odvolali  se  k  všeobecnému  sněmu, 
v\ nutili  si  služby  Boží  a  vyhnali  duchovni, 
kteříž  chtěli  zachovávati  interdikt.  Však  spo- 
jenci   učinili    s    nimi   skrze  Ludvíka  Sforzu 
mír  v  Bagnole  dne  7.  srpna   1484,  nedavšc 
papeži  nic  věděti.    Mezitím  byly  boje  v  Římě 
mezi  rody  Colonnů  a  Orsinič,  z  nichž    oni 
stáli   po   straně   nepřátel    papežových.    Zá- 
rmutkem vyčerpán  zemřel  papež  12. srp.  1484. 
Vedle  této  válečné  činnosti  S.  vyvíjel  i  po- 
kojnou:   ozdobil    Řím    krásnými    stavbami. 
kostelv,  paláci,  vodovody  a  mosty,  mezi  nimi 
most  Sixtinský  přes  Tiberu,   obohatil  vati- 
kánskou knihovnu  vzácnými  díly  a  rukopisy, 
vykázal  jí   jisté   příjmy    a   učinil   znamenité 
učence  jejími  představenými,  jako  Platinu, 
dějepisce  papežů.    Snažil  se  obmeziti  spory 
mezi    thomisty    a  skotisty    a  zavrhl   r.  1479 
bludy  Petra  z  Osmy,  professora  v  Salamance, 
kterýž  se  jich  potom  zřekl.  Staral  se  o  missie, 
vyjednával   s    Ruskem  o  sjednocení   (unii), 
opravoval  kláštery,  prohlásil  Bonaventuru  za 
svatého,  zavedl  po  celé  církvi  svátky  sv.  Jo- 
sefa, Anny  a  Františka  Seraf.,   které  potud 
jenom  v  některých  zemích  se  slavily.  Ve  Va- 
tikáne vystavěl  »Sixtinskou«  kapli,  po  něm 
zvanou,  o  jejíž  výzdobě  pracovali  nejzname- 


nitější malíři:  Dominik  Ghírlandajo,  Sandro 
BotticeUi,  Gosimo  Rosselli,  Petr  Perugino, 
Pinturicchio.  Byl  pohostinný  k  nešfastným 
rodinám  panovnickým,  jež  Turci  vyhnali. 
Staral  se  přespříliš  o  zaopatření  svých  15  sy- 
novcův a  prasynovců  (nepotismus),  čehož 
schvalovati  nelze,  však  nesmíme  zapome- 
nouti na  to,  že  papežové  na  vrtkavou  řím- 
skou šlechtu  spoléhati  nemohli. 

2)    S.  V.    (♦  1521  —  t  1590)   slul  rodným 
jménem  Felix  Peretti.  Pomocí  svého  strýce 
františkána   Salvátora   vstoupil   v   Askolách 
do    řádu    františkánského   a  byl  r.  1549  ve 
Fermě   povýšen    za   doktora   theologie.   Do 
r.  1552    byl  kazatelem  v  Sieně   a  Camerině, 
potom  v  Římě,  v  Perugii  a  Janové,  byl  in- 
kvisitorem  v  Benátkách,  stal  se*provinciálem 
v  Marce,  potom  v  Římě  konsultorem  inkvi- 
sice  a  protektorem  františkánů.  Papež  Pius  V. 
učinil  jej  po  smrti  jjencrála  řádu  generálním 
vikářem  řádu, brzo  potom  biskupem  sv..Agathy 
(1566),  kardinálem     1570)  a  biskupem  lerm- 
ským  (1571).  Jako  kardinál  nazval  se  po  svém 
rodišti  Le  Grotle  castri  Montis  Alti:  Mont- 
alto  (Montaltský\  pracoval  pilně  v  kongre- 
ťjacích,  studoval  díla  sv.  Ambrože,  která  vy- 
dal a  papeži  Řehoři  XIII.  věnoval.  Dne 24. dub. 
1585  byl  zvolen  za  papeže  pod  jménem  S.  V. 
Obnovil  pořádek  v  Církevním  státě,  vyhubil 
loupežnictví,  zavedl  přísné  a  správné  soud- 
nictví, založil  v  Bolo^ni  Montaltské  koUegium 
pro  50  chovanců  z  Anconské  marky,  rozšířil 
vatikánskou  knihovnu,  pro  niž  vystavěl  nád- 
hernou budovu,   a  založil  velkolepou  knih- 
tiskárnu. Dal  postaviti  čtyři  obelisky,  které 
staletí   v  prachu  se  povalovaly,  mezi  nimiŽ 
byl  též  obelisk  124  stopy  vysoký,  nyní  před 
chrámem  sv.  Peira  stojící,  který  císař  Cali- 
gula  přivezl   z  Egypta  do  Říma,  a  vystavěl 
na  chrámě  sv.  Petra  kupoli,   kteráž  jest  ve 
světě  jedinou  svého  druhu.   Vystavěl  vodo- 
j  vody  a  hospitál   pro  2000  osob   při  Sixtově 
j  mobtě.     Dobrým    íinančním    hospodářstvím 
naplnil  prázdné  pokladny  papežské,  tak  že 
byl  při  jeho  smrti  v  Andělském  hradě  uložen 
poklad  4V,  millionu  skudů  ve  zlatě,   určený 
k  dobytí  Šv.  země,  na  válku  proti  Turkům, 
při  hladu  a  moru  a  při  vpádě  do  Cíikcvniho 
státu.    Za   hladu   opatřil   Řimu   obilí   za   půl 
millionu  skudů,   začež  mu  Římané   postavili 
na   Kapitoliu    sochu.    Se   sousedními    státy 
italskými  a  Španéiskem  žil  ve  shodě,   učinil 
z   Montalta   stavbami   město,   zíidil  tam   bi- 
skupství, a  povýšil  Fermo  za  metiopoli.  Ne- 
pěstoval  nepotismu:    učinil  sice   svého   se- 
střence Kamilla  Montalta  kardinálem  a  jeho 
bratra  Michala  markýzera,   ale  nedopřál  jim 
žádného  vlivu  na  státní  zřízeni.  Jako  zákono- 
dárce církve  ustanovil  počet  kardinálů  na  70, 
totiž  na  6  biskupu,  50  kněží  a  14  jáhnů,  vydal 
důkladné   předpisy  o  jejich   vlastnostech   a 
stanovil  k  zamezení  nepotismu,   že  dva  pří- 
buzní nesměji  býti  v  týž  čas  kardinály.  Upravil 
papežské  úřady,   zřídil  k  dosavadním  sedmi 
kongregacím  osm  nových  a  vyměřil  jim  je- 
jich obory.    Žádal   na  biskupech  jejich   pří- 
chodu  do  Říma  v  jistých  časech   a  zprávy 


238 


Sizebolu  —  Sjaelland. 


o  stavu  jejich  diccési.  Dal  pracovati  o  zlep- 
šeném vydání  Septuaginty  a  vřadil  sv.  Bo- 
naventuru  mezi  učitele  církevní.  Ve  Francii 
vyobcoval  navarrského  krále  Jindřicha  z  církve 
a  byl  přítelem  ligy  jakožto  strany  církevní; 
na  francouzského  krále  Jindřicha  III.  byl  roz- 
hořčen, že  Hal  oba  Guisy  zavražditi,  a  po- 
hnal ho  do  Říma.  Po  smrti  Jindřicha  III.  pod- 
poroval ligu  a  slíbil  ii  15.000  mužů  pěchoty 
a  800  jezdců  jako  válečnou  podporu.  Když 
potom  papež  blížil  se  k  Jindřichu  IV.  Na- 
varrskému  jako  králi  francouzskému,  popudil 
proti  sobě  ligisty,  jmenovitě  Španělsko,  kteří 
mu  hrozili  rozkolem,  nevyda-li  klatby  na 
stoupence  Jindřicha  Navarrského.  V  těchto 
poměrech  zemřel  papež  27.  srpna  1590,  právě 
když  veliká  bouře  nad  Římem  zuřila.  Této 
okolnosti  použili  jeho  nepřátelé,  rozhlašo- 
vali o  něm,  jakoby  byl  ve  spolku  s  ďáblem, 
povalili  jeho  sochu  na  Kapitoliu  a  usnesli  se, 
ze  nikdy  za  života  papežova  nemá  mu  býti 
postavena  socha.  O  něm  utvořilo  se  mnoho 
pověstí.  Srv.  A.  Freiherr  von  Htibner,  S. 
der  FUnfte  (Lip.,  1871,  2  sv.,  nejprve  franc. 
v  Pař.,  1870);  Capranica,  Papá  Sisto,  storia 
del  secolo  XVI.  (Milán,  1884,  3  sv.).  Dr,Kr. 

Slzebola  viz  Sózopolis  a  Apollónia  2). 

Sjaelland  n.  Seeland,  největší  a  nejdů- 
ležitější z  ostrovů  dánských,  jest  obléván  na 
s.  Kattegatem,  na  v.  óresundem,  který  od- 
děluje jej  od  jihozápadního  cípu  Švédska,  a 
mořem  Baltickým,  na  j.  Ulfsundem,  jenž  děli 
jej  od  ostr.  Moenu,  Masnedsundem  oddělu- 
jícím jej  od  ostr.  Falsteru  a  širokou  úžinou 
mořskou  (27  /cm),  známou  pode  jménem  moře 
Smaalandského  a  dělící  jej  od  ostr.  Laalandu, 
a  konečně  na  z.  Velkým  Beltem.  Leží  mezi 
54<>  57V,'  —  56«  7V3'  s.  š.  a  10<>55'  —  12*»  28'  v.  d. 
Gr.,  jest  od  s.  k  j.  131  km  dlouhý  a  od  v. 
k  z.  113  km  široký,  plocha  jeho  měři  6949  km}, 
s  13  nejbližšími  ostrůvky  7114  fcm*  a  s  ostrovy 
administrativně  k  němu  příslušejícími  celkem 
7408  6  km^.  Ostrov  má  celkem  tvar  dosti  kom- 
paktní, jejž  možno  bez  ohledu  na  pobřežní 
choboty  přirovnati  k  pětiúhelníku.  Avšak 
tyto  choboty  pobřežní  jsou  velmi  četné  a 
místy  vnikají  hluboko  do  trupu  ostrovního, 
zvláště  na  s.  a  na  z.,  kde  vybíhá  též  nejvíce 
poloostrovů,  mysů  a  kos.  Jdeme-li  od  sz. 
K  s..  v.,  j.  a  z.,  nalézáme  tyto  ne  význačnější 
pobřežní  výstupky  a  choboty:  velikou 
zátoku  omezenou  na  jz.  přcdhořím  Rósnaes 
a  na  sv.  kosou  Sjaellands  OHde,  jejíž  severní 
čásť  zove  se  zátoka  Scjró;  Isefjord,  zabíha- 
jící od  s.  k  j.  do  pevniny  v  délce  35  km 
a  souvisící  na  sv.  s  fjordem  Róskildeským. 
Odtud  běží  pobřeží  téměř  bez  záhybu  k  vsv. 
a  dosahuje  nejsevernějšího  bodu  v  mysu 
Gilbjerg  Hoved,  pak  míří  k  vjv.  až  k  Helsing- 
6ru  a  k  j.  až  ke  Kodani,  jejíž  část  vysta- 
věna jest  na  ostrově  Amageru  ležícím  zcela 
blízko  pevniny.  Odtud  břeh  obrací  se  k  jz. 
a  opisuje  pak  kj.  a  jv.  krásnou  zátoku  Kj6- 
geskou,  jejíž  vjezd  mezi  jižním  cípem  ostr. 
Amageru  a  severovýchodní  špici  velkého 
přcdhoří  Stevns-Klint  jest  27  km  široký. 
Dále  k  j.  zarývá  se  do  ostrova  chobot  Fax 6, 


omezený  na  j.  ostr.  Moen  a  jehož  západní 
konec   tvoří   zátoku   Praestó.  Jižní  pobřeží 
ostrova  rozryto  jest  Četnými  zátočinami  men- 
šími a  provázeno  několika  malými  skupinami 
ostrůvků.  Břeh  západní  počíná  se  proti  ostr. 
Om5  a  Aggers6, omýván  jest  Velikým  Beltem 
i  vykazuje  větší   zátoku  a  poloostrov  na  s. 
od  Korsóru,  dále  poloostrov  při  ústi  Hal- 
Icby-Aa,  pak  chobot  Jammeriandský  končící 
se  předhořim  Asnacs,  za  nimž  rozkládá  se 
fjord  Kallundborgský  zakončený  ncjzápad* 
nějším  bodem  ostrova,  zmíněným  již  před- 
hořim  Rósnaes.  —  Povrch  S-u  jest  slabě 
zivižcný  a  prostoupený  jen  několika  zvýše- 
ninami,  většinou  isolovanými.   Nejvyšší  pa- 
horky pnou  se  na  j.,  kde  rozkládá  se  plateau 
Thybjergerské  vysoké  do  126  m  (GyldcnlO- 
v(  s  H5j).  Jiná  skupina  návrši  leŽí  na  sz  ,  kde 
M5rkemose  Bjerg  105  m  jest  vysoký.  Na  sz. 
odtud  na  j.  od  zát.  Sejr8  pne  se  konečné 
osamělý  kopec  Veirhój  121  m  vysoký.  Celý 
střed  ostrova  zvláště  směrem  k   v.  zaujat 
jest  rovinou  velmi  úrodnou  a  zvanou  Hcde, 
jcž  plodí  v  přebytku  obilí,  avšak  jest  bez- 
icsá.  Jinak  jsou    lesy   rozšířeny    po   celém 
ostrově  a  daří  se  v  nich  zvláště  překrásné 
buky.  -  Z  vodních  toků  sjaellandských  jsou 
nejznačnější:   Sus-Aa  stékající  s  jižních  vy- 
sočin, vlévající  se  do  zát.  Karrebacksbugten, 
dlouhá  65  km  a  přijímající  odtoky  několika 
jezer;  Tude-Aa  vzniká  blízko  jez.  Tuel  a  jest 
35  km  dl. ;  Halleby^Aa  pramení  se  na  rovině 
Hedě,  protéká  jez.  Tis  a  vlévá  se  do  Vel- 
kého Bcltu  po  toku  50  km  dl.;  Mólle-Aa  teČe 
severovýchodní  částí  ostrova  v  délce  30  km, 
protékajíc  celou  soustavou  jezerní  a  vlévajíc 
se  do  Ůresundu  proti  městu  Landskroně; 
I<j6gc-Aa,  přítok  zátoky  t.  jm.;  a  konečně 
Pram-Aa  přes  40  km  dlouhá  a  vlévající  se  do 
téže  zátoky.  Jezera  zaujímají  úhrnem  plochu 
124  fcm*,  hlavní  z  nich  jsou:  Arres6  (3410  ha\ 
dříve  chobot  Kattegatu,  od  moře  oddělené 
šíjí    ion   2  km  širokou;    Esroms6  (1420  lui), 
spojené  průtokem  se  severní  částí  Ůresundu, 
Furesč,  protékané  ř.  M611e-Aa  a  940  ha  ve- 
liké, vesměs  na  sv.  ostrova;  na  jz.  leží  jezero 
Tystrup  (800  ha)  vytékající  do  ř.  Sus-Aa,  na 
z   plk  jest  jez.  TissO.  —  Podnebí  S-u  jest 
vlhké  a  mírné,  půda  většinou  hlinitá  a  úrodná, 
tak  že  orba   velmi  tu  prospívá.    Ve  příčině 
geologické  ostrov  z  největší  části  náleží 
k  útvaru   křídovému,  křídové   skály   zvláště 
mocně  vystupují  v  předhoří  Stevns  Klint.  Na 
s.  prostírají  se  vrstvy   mladší   pokryté  ná- 
nosy glaciálními.    Všude  vyskytují  se  erra- 
tické  balvany,  na  sz.  pak  nalézáme  ložiska 
hnědouhelná!  Celý  ostrov  jest  jako  i  ostatní 
členy  dánského  archipelu  troskou  pevniny, 
jež  prostírala  se  dříve  ze  severního  Německa 
do  Švédska  a  byla  roztrhána  velikou  záto- 
pou, kterou  moře  Baltické  prorazilo  si  prů- 
tok na  z.   Celkový   krajinářský   ráz    S-u 
jest  neobyčejně  půvabný.   Bujné  louky  stří- 
dají se  s  úrodnými  rolemi  a  krásnými  lesy, 
všude  pak  roztroušena  jsou  osaměla  stavení 
a  dvorce,  kdežto   větších  souvislých    osad 
jest  málo.  Ke  zvýšení  krajinné  krásy  nemálo 


Sjas  —  Sjezd.  239 

přispívají  četná  jezera  obklopená  lesy,  pů-  i  > Národní  výbor«  Jednal  o  návrhu  svolati  s. 

vábná  předhoří  a  zátoky,  jakož  i  homolovitá  slovanský,  na  jihu  Chorvat  Ivan  Kukulje- 

včtáinou  návrší,  z  nichž  rozkošnou  vyhlídkou  vič  přišel  podobně  na  myšlenku  svolati  s. 

zvláště  proslulá  jsou:  Skandsebakke  a  Ma^Ie-  slovanský  a  vv  ložil  míněni  své  20.  dub.  1848 
hCj.  —  Obyvatelů  jest  834.123,  z  čehož '  v  »Nár.  novinách  chorv.-dalm.slav.«,  žádaje 

378.235  připadá  na  Kodaň.  Hlavním  zaměst-  za  svoláni  obecného  sněmu  »všech  větví  ná- 

nánim  a  pramenem  výživy  jest  jim   orba,  roda  slovanskéhoc  a  naznačuje  za  sídlo  s-u 

která  dodává  polních  plodin  nad  místní  spo-  Prahu.  Návrh  Kukuljevičův  byl  přijat  zvláště 

třebu,  zvláště  pak  hojně  pěstuje  se   žito  a  v  Praze  s  nadšením.  V  bytě  J.  E.Vocela  uči- 

ječmen,  brambory  a  rozmanité  zeleniny.  Kve-  něna  30.  dub.  úřada  a  přijato,  aby  k  práci 

toucí  jest  i  chov   dobytka,  výborné   jest  pro  myšlenku  s-u  získáni  byli  Fr.  Palacky, 

sjállandskékoĎstvo,  avšak  i  skot,  brav  a  drůbež  P.J.  Šafařík,  tehdy  ve  Vídni  dlící,  a  šlechta, 

zasluhuji  chvalné  zmínky.  Rozsáhlé  jest  vče-  Získání  všech  těchto  činitelů  pro  myšlenku 

lařství  a  výnosný  lov  ryb.  Z  užitečných  ne-  s-u  záhy  stalo  se  skutkem. 

roštů  dobová  se  rašelina  a  vápenec.  Ostro-  j      S.   slovanský  od  počátku  svého  měl  pro- 

vem  probíhá  celá  řada  železničních  tratí  a  |  gramm  nejasný.  F.  Palacký  a  jeho  skupina 

mimo  to  slouží  dopravě  3  průplavy,  z  nichž  chtěli,   aby   programm    s-u   byl   programm 

Frederiksvárkský  dodává  také  vodní  sílu  dů-  austroslavismu,  jak  jej  r.  1846  K.  Havlíček 

ležitým  závodům  průmyslovým.  —  Ve  pří-  vyslovil  v  článku  »Čech  a  Slovan*  a  11.  dub. 

čině    správní    přísluší   k    S-u    celá    řada  r.  1848  v  listě  do  Frankfurtu  doplnil  Fr.  Pa- 

ostrovů,  zejména:  Moen  s  Nyordem,  Om6  a  lacký;   skupina  druhá,  majíc  v  čele  Poláka 

•"^SSersó,  Scjci6,  Ouio,  Amager  a  Saltholm  K.  Malisze,  přála  si,  aby  programm  s-u  týkal 

atd.,  kterážto  skupina  rozdělena  jest  na  pět  se  Slovanů  všech,  tedy  i  Slovanů  nerakous- 

amtůvaměstskýobvodKodaně.  V  církevní  kých;    Poláci  činili  si  naději,   že  se  jim  tu 

příčině  skupina  tato  tvoří  kodaňskou  diécesi,  naskytne  příležitost  působiti  k  reorganisaci 

k  níž  pMslušejí  i  souostroví  Far6ry,nornholm,  rozbité  Polsky.  Dne  4.  kv.  1848  vydána  byla 

osady  grónské  a  západoindické.    Měst  jest  proklamace,  v  níž  se  zvalo  na  s.,  který  měl 

na  ostrově  17,  největší  z  nich  jest  Kodaň,  býti  zahájen  31.  kv.  1848.    Slované  rakouští 

politické,  obchodní  a  průmyslové  středisko  j  byli  zváni  jako  členové  s-u, Slované nerakouští 

S-u.  Srv.  F.  Christiani,  Kort  over  Sjaelland  jako  hosté.  Hlavní  starost  o  uspořádání  s-u 

(Kodaň,  1891).                                           Tir.  ležela  v  Praze  na  K.  V.  Zapovi,  V.  Hankovi, 

flyas,  ř.  v  rus.  gub.  novgorodské  a  petro-  J.  P.  Jordánovi  a  Fr.  Riegrovi,  na  Moravě 

hradské,  již.  přítok  jez.  Ladožského,  práme-  na  Klácelovi  a  Ohéralovi,  ve  Vídni  na  P.  J. 

nící  se  na  59®  s.  š.,  teče  směrem  severním  a  Šafaříkovi,  na  jihu  slovanském  na  A.  Kuzma- 

vlévá  se  vých.  od  ústí  Volchova  do  jez.  La-  niči  a  T.  Pavlovidi.  Přípravnému  výboru  ná- 

doiského  urazivši  269  km.  Nejdůležitější  pří-  ležel  úkol  vypracovati  pro  s.  jednací  řád  a 

tok  je   s  pravá  Tichvinka,  od  jejíhož   ústí  programm.    Když  24.  kv.  objevil  se  v  Praze 

jest  S.  na  130  km  splavný.  na  schůzi  výboru  P.  J.  Šafařík,  octl  se  na 

fljenioa,  Senica,  město  vsandžaku  noví-  programmu  také  návrh  jcdnacího  řádu,  který 

pazarském,  ve  vilájetě,  kosovském,  nedaleko  podle    rad    P.  J.  Šafařika   vypracoval   P.  J. 

vtoku    Vapy  a  Jablanice  do  Uvce,  má  přes  Jordán.  Řád  ten  také  byl  přijat.  Obsahoval 

1000  oby  v.  albánských  a  pravoslavných.    S.  22  článkův  a  jednal  o  zřízeni   s-u,  jednání 

jest  důležitým  místem  strategickým,  leží  v  ro-  sborův  a  výborův  a  o  veřejných  shromáž- 

viné  pohořími  obklopené,  jest  sídlem  mute-  děních.    Moravan  Fr.  Zach  předložil  návrh 

šarífa,  má  malou   pevnůstku  a  s  Plevljcm  a  programmu  s-u,  jenž  obsahoval  nejen  otázky 

Novipazarcin  spojena  silnicí.   V  okolí  chov  pro  s.,  ale  zároveň  v  odůvodněních  i  odpo- 

hovězího  dobytka  véď  na  otázky  ty.   S.  měl  jednati:  1.  Jsou-li 

fltjezd  n.  kongress  (lat.  conventus\  sluje  účastníci  s-u  pro  utvoření  slovanského  spolku 

shromážděni,  jehož  účastníci,   mající   nějaký  (v  říši  Rakouské)  ke  vzájemné  obraně  a  vja- 

společný  zájem,  z  různých  stran  se  sjíždějí  iŇém  způsobu?  2.  Pod  jakými  výminkami  žá- 

k  poradám  o  společných  záležitost<  ch,  před-  dají  Slované  utvořeni  rakouského  státu  spol- 

naškám,  výměně  svých  myšlenek  atd.   Jsou  kovdhor  3.  Jaké  mají  přání  členové  s-u  vzhle- 

pak  8-y  politické,  vědecké,  národní,  so-  dcm  na  Slovany  mimoríikouskc  a  jakým  způ- 

ciální  a  pod.,  jež  se  konávaji    v  určitých  sobem   dá  se  slovanská  věda  a  uraení  nej- 

obdobích  a  zpravidla  pokaždé  na  jiném  místě,  lépe    zvelebovati  r    4.    Maji-li    výroky  frank- 

S.  slovanský  r.  1848  v  Praze.   Podně-  furtského    parlamentu    pro   kteroukoli    čásf 

tom   ke  svolání  s-u  slovanského  r.  1848  byl  slovanského    Rakouska    právní   platnost?   a 
jednak  pokus  utvořiti  veliké  sjednocené  Ně- ,  nemají-li,  jak  se  má  od  Slovanů  proti  tomu 

mecko  (přímo:  frankfurtský  parlament),  jed-  protestovati?    6.   Mají-li  se  od  s-u  na  vše- 

nak  události  v  Uhrách.    Slované,  obávajíce  obecná    uznaná   usnesení   zvláštní   deputace 

se,  íe  by  ve  velikém  sjednoceném  Německu  k    vědomosti    císaři    podati?    Odůvodnění 

nebylo  pro  jejich  národnost  dosti  bezpeč-  ;  k  těmto  otázkám  stálo  na  stanovisku  austro- 

nosti,  počali  pomýšleti  na  s.  slovanský,  kte-  slavismu,  národní   rovnoprávnosti,  přálo    si 

rážto    myšlenka   vznikla   na   místech   néko-  ukončení  sporu  rusko-polského  a  věřilo,  že 

lika  v  době  skorém  téže.  Slovák  L.   Štúr  přestane  i  nepřátelství  proti  Lužickým  Srbům 

o  velikonocích  r.  1848  v  Praze    nosil    my-  a  Polákům  v  Prusku.  K  frankfurtskému  par- 

šlenka  na  s.  slovanský  v  hlavě,  v  Poznani  ■  lamentu  bylo  naprosto  odmítavé.   V  duchu 


240 


Sjezd. 


Kollárovy  literární  vzájemnosti  slovanské  na- 
vrhovalo: 1.  Aby  za  řádné  předměty  vyučo- 
váni bylo  prohlášeno  ve  všech  slovanských 
zemích  na  všech  vyšších  školách  vyučování 
všem  nářečím  slovanským;  2.  aby  slovanšti 
učenci  se  shromažďovali  každoročně  k  po- 
radám a  3.  aby  ústavy  pro  vědy  a  umění 
v  zemích  slovanských  za  úkol  si  položily 
především  ušlechtěni  slovanských  vloh  a  do- 
volily na  této  dráze  svobodnou  konkurrenci 
všech  Slovanů,  »neberouce  ohledu  na  nábo- 
Ženstvi«. 

Od  chvíle,  kdy  pozvání  ke  s-u  slovan- 
skému byla  vyhlášena,  myšlenka  těšila  se 
u  Slovanů  obecpě  přijetí  sympathickému. 
J.  E.  Vocel  v  »Čas.  Čes.  Musea*  uvítal  na- 
dšeně s.  slovanský,  >Národní  Noviny*  19.  kv. 
1848  ve  s-ě  slov.  doufaly  viděti  počátek 
nové  aery  mezi  Slovany;  vedle  časopisů  jed- 
notlivci a  korporace  slovanské  slibovali  účast, 
jiní  posílali  pro  8.  návrhy.  Mezi  Neslovany 
projev  sympathií  přišel  jen  od  francouzských 
slavistů.  Němci  ve  Frankfurtě  n.  M.  cítili  se 
myšlenkou  s-u  uraženi  a  prohlašovali  ji  za 
zradu  vlasti,  Maďaři  příkře  postavili  se  proti 
s*u  a  prostřednictvím  knížete  Eszterházyho 
pracovali  proti  s-u  u  dvora  císařského. 

Dne  29.  kv.  1848  byla  v  Praze  již  čás( 
účastníků  s-u.  Přijeli  Poláci  z  Poznaně,  Ha- 
liče, Berlína,  Rusíni,Srbové,  Slováci,  Čechové 
z  Moravy,  Chorvati  a  jeden  RusM.  Bakunin; 
30.  kv.  dojela  největší  čásř  účastníků  s-u. 
Byli  mezi  nimi  Vuk  Karadžič  a  Stanko 
Vraz.  Celkem  dostavilo  se  asi  340  účastníků. 
Členové  s-u  rozdělili  se  na  tři  sbory:  česko- 
slovenský (předseda  Šafařík),  jihoslovanský 
řpředs.  Pavel  Stamatovič)  a  polsko -ruský 
(předs.  Libelt).  Dne  1.  čna  bylo  ukončeno 
ustavení  sekcí  a  malého  výboru,  2.  čna  do- 
poledne na  Žofíně  s.  byl  zahájen.  Starostou 
s-u  zvolen  Fr.  Palacký  a  při  zahájení  pro- 
nesl první  řeč.  Po  vykonáni  formalií  pak  mlu- 
vili řečníci  a  všeobecnými  rysy  vyjasnili 
hlavní  idee,  které  vedly  k  myšlence  svolati 
s.  Slovanů  rakouských,  uváděli  nejnaléha- 
vější potřebu  národu  slovanských  a  vyslo- 
vili zásady,  jimiž  chtěli  se  říditi  při  dobývání 
práv  svých  a  podle  nichž  chtěli  se  chovati 
i  ke  kmenům  neslovanským,  především  svým 
sousedům.  Z  Poláků  mluvil  kníže  Jiří  Lubo- 
mirski,  za  vídeňské  Slovany  dr.  Dvořá- 
ček, z  Chorvatů  M.  Topalovič,  z  Čechů 
P.  J.  Koubek,  ze  Srbů  N.  Gruič,  z  Rusínů 
J.  Borysikiewicz,  ze  Slováků  M.  M.  Hodža. 
Řadu  řečníků  ukončil  P.  J.  Šafař  i  k.  3.  čna 
počala  vlastní  činnost  s-u  slovanského, úřada 
jednotlivých  sborův  o  bodech  programmu, 
přípravným  výborem  předloženého.  Hned  při 
prvním  bodě  byla  patrná  nejednota  a  růz- 
nost zájmů  jednotlivých  národů  slovanských. 
Ve  sboru  československém  zájmy  české  po- 
tíraly se  se  zájmy  Slováků,  až  konečně  přece 
zvítězilo  české  stanovisko  austroslavistické, 
které  posléze  zvítězilo  i  ve  sboru  jihoslovan- 
ském,  sbor  polsko-rusinský  hned  první  bod 
předloženého  programmu  odmítl,  a  na  návrh 
K.  Libelta  bylo  přijato,  aby  se  vypracoval 


nový  programm  pro  jednání  s-u  slovanského. 
O  návrhu  tom  jednal  dne  5.  čna  širší  výbor. 
Libeltův  návrh  co  do  obsahu  skládal  se  ze 
tří  částí:  1.  Aby  se  vydal  ke  všcm  národům 
evropským  manifest;  2.  aby  ve  zvláštním 
osvědčení,  dsaři  podaném,  se  vyUčilo,  čeho 
si  žádají  veškeré  větve  v  Rakouském  císař- 
ství; 3.  aby  s.  shodl  se  na  prostředcích,  ji- 
miž by  se  dosáhlo  udrženi  svazku  národů 
slovanských. 

Dne  7.  čna  začaly  o  návrhu  Libeltově  jed- 
nati sekce.  První  plod  jednáni  s-u  slovan- 
ského byl  manifest  k  národům  evrop- 
ským. Není  to  dílo  ani  jediného  stilisty, 
ani  jediného  názoru  světového.  Manifest  vy- 
pracovali Zach,  Libelt,  Bakunin,  Fr.  Palacký. 
Je  variací  hesla  svobody,  rovnosti  a  bratr- 
ství všech  národů.  Svobodu  a  rovnost  žádají 
si  Slované  nejen  pro  jednotlivce,  ale  i  pro 
národy.  Manifest  vyslovil  se  proti  absolu- 
tismu a  pro  vládu  konstituční,  a  hlásal  pro- 
rramm  přeměny  císařství  Rakouského  ve 
spolek  národů  rovnoprávných.  Jednota  moc- 
nářství Rakouského  měla  býti  požadavek 
vážící  stejně  jako  potřeby  národů.  Pro  tyto 
snahy  Slované  dovolávali  se  v  manifeste 
sympathií  Evropy.  Poláci  hlásali,  že  chtějí 
nabýti  zase  své  ztracené  samostatnosti,  jsou 
proti  trhání  zemí,  jaké  se  tehdy  mělo  pro- 
vésti zvláště  v  Poznaňsku  a  ohrazovali  se 
proti  odnárodňování  Slovanů  v  Lužici,  Po- 
znani a  v  Průších  Východních  i  Západních. 
Slované  v  Uhrách  toužili,  aby  přestalo  utla- 
čováni národnosti  nemaďarských  a  aby  za- 
vedena tam  byla  rovnoprávnost.  Za  zájem 
celé  Evropy  manifest  prohlašoval,  aby  i  Slo- 
vané v  Turecku  mohli  se  rozvíjeti  jako  svo- 
bodné národnosti.  Aby  sympathie  své  k  ná- 
rodům slovanskVm  mohli  národové  neslo- 
vanští  projeviti  skutkem,  manifest  ukončen 
byl  návrhem  »k  obeslání  všeobecného  evrop- 
ského s-u  národů  na  vyjednávání  všech 
otázek  mezinárodních*.  Slované  klamně  dou- 
fali, že  svobodní  národové  spíše  se  dohod- 
nou než  diplomati. 

Manifest  byl  první  a  poslední  propraco- 
vaný plod  s-u  slovanského.  Ostatní  úkoly 
nebyly  ukončeny.  K  hotovosti  návrhu  pró 
petici  k  panovníkovi  byl  sebrán  mate- 
riál, ale  chyběla  návrhu  tomu  forma.  Petice 
ta  měla  se  skládati  ze  dvou  částí:  z  úvodu, 
jehož  napsáním  byl  pověřen  A.  Helccl  z  Ha- 
liče, a  ze  žádostí  národů  slovanských,  jež 
dodaly  sekce.  Ze  sekce  československé  Češi 
a  Moravané  podali,  každá  čásf  zvlá^ť,  stili- 
saci  svých  přání,  Slováci  spojili  se  s  Ru.síny 
uherskými.  Rusíni  a  Poláci  v  Haliči  formu- 
lovali svá  přání  jako  HaliČané,  Chorvati, 
Srbové  a  Slovinci  samostatně  každý  národ 
vyslovil  svá  přání.  Čechové  prohlásili,  Ic 
ke  spokojenosti  své  nežádají  si  více,  než  co 
bylo  jim  slíbeno  kabinetním  listem  z  8.  dub. 
1848,  Čechové  z  Moravy  chtěli  se  také  spo- 
kojiti, kdyby,  pokud  se  týče  zřízeni  zemského 
a  zřízeni  obci,  dosáhli  toho,  čeho  Čechové 
dosáhli  patentem  z  8.  dub.  18<48,  ale  dodá* 
váli,  že  si  přejí,  aby  Morava  zůstala  samo- 


Sjezd. 


241 


statným  údem  koruny  České,  a  spojeni  s  ko- 
runou záleželo  by  jen  v  tom,  2e  by  kompe- 
tence nejv3ršších  zodpovědných  úřadů  pro 
Čechy  byla  rozšířena  i  na  Moravu,  2e  by  vý- 
bory snánů  obou  zemi  scházely  se  ke  spo- 
lečné poradě;  jinak  >národ  český  a  morav- 
8ký«  měli  si  vzájemně  zaručiti  občanskou 
svobodu  a  rovnost  národnosti.  Slováci 
s  Rusíny  v  Uhrách  žádali,  aby  byli  od  Ma- 
dkrův  uznáni  za  národ  a  měli  s  Maďary  ve 
sněme  stejná  práva;  dále  aby  Slováci  i  Ru- 
sini  uherští  měli  své  národní  kongressy  se 
zvláštním  stálým  výborem  slovenským  a  ru- 
sínským;  tyto  výbory  měly  by  právo  a  po- 
vinnost bdíti  nad  národními  právy  Slovákův 
a  Rusínův  a  mělv  býti  výkonnou  mocí  pro 
sneseni  kongressu  národních.  Liberální  zá- 
sady ukládauy  Slovákům  a  Rusinům  uher- 
ským požadavky,  aby  si  mohli  zříditi  národní 
školy  >jak  počáteční  tak  reální,  měšťanské, 
ústavy  diécésní  a  ústavy  pro  vychování  uči- 
telů, dále  ústavy  literární  vyšší,  jakož  gym- 
nasia, lycea,  akademie,  ústav  polytechnický 
a  jednu  universitu*.  Na  všech  těchto  ústa- 
vech řeči  vyučovací  měla  býti  slovenština  a 
rusinština  a  na  všech  těch  ústavech  měla 
platiti  zásada  svobody  národního  vychováni, 
roláci  i  Rusíni  v  Haliči  společně  formu- 
lovali svoje  přání.  Vycházeli  ve  formulaci 
svých  žádostí  ze  slibu  konstituce  učiněného 
15.  bř.  1848.  Programm  Čechů  z  království 
byl  jim  vzorem.  Žádali,  aby  jako  Čechům 
i  jim  byly  povoleny  centrální  úřady  pro 
Halič  a  aby  byl  svolán  ústavní  sněm  zemský, 
>jenž  by  uzavíral  o  všech  záležitostech  zem- 
ských, ještě  před  sestoupením  říšského  sněmu 
ve  Vidni«.  Usneseni  Polákův  a  Rusínů  ha- 
ličských v  otázce  národnostní  týkalo  se  uží- 
vání jazyka  v  úřadech,  školách,  při  národní 
gardě  a  při  centrální  vládě.  Všechněm  úřa- 
dům obci  i  měst  zabezpečovalo  se  užívání 
jazyka  místního  převládající  lidnatosti.  Jazyk 
úřední  v  každém  obvodě  měl  býti  určen  podle 
většiny  obyvatelstva.  V  okresech  národnostně 
smíšených  úřednici  měli  býti  znalí  obou  ja- 
zyků. Jazyk  vyučovací  ve  školách  farních, 
triviálních  a  normálních  určiti  se  měl  podle 
většiny  obyvatelstva  v  obci,  menšiny  vŠak 
měly  právo  zříditi  si  pro  svou  národnost 
školu.  V  celé  Haliči  v  třetí  třídě  normální 
vyučovati  se  mělo  jazyku  menšiny,  t.  j.  ve 
školách  polských  jazyku  rusínskému,  v  ru- 
sinských  jazyku  polskému.  Gymnasia  měla 
býti  pro  každou  národnost  zvláště.  V  kaž- 
dém gymnasiu  vykládati  se  mčla  literatura 
obou  národnosti.  Společná  vláda  centrální 
měla  s  úřady  rusínskými  jednati  po  rusínsku 
a  s  polskými  po  polsku.  Na  sněmu,  pro  je- 
hož zastoupení  měl  v  budoucnosti  býti  ná- 
vrh vypracován,  mělo  se  zajistiti  volné  uží- 
vání obou  jazyků  zemských.  Nálezy  a  naří- 
zeni sněmovní  i  vládní  měly  se  vydávati 
v  obou  jazycích.  Všechna  vyzvání  v  Haliči 
prohlášena  byla  stejně  oprávněnými  ve  svých 
právech,  v  duchovenstvu,  v  hodnostech  a 
důchodech.  Otázka  rozdělení  Haliče  na  dva 
zvláštní  administrativní  okruhy  nebyla  roz- 

Ottiv  SlovBik  Hanimf,  cr.  XXní.  27/10  1904 


bodnuta,  nýbrž  odložena  jako  předmět  pro 
konstituovací  sněm  haličský.  Srbové  z  Uher 
a  zemí  spojených  nedali  do  návrhu  petice 
s-u  slovanského  k  panovníkovi  vypočtení 
svých  přání.  Žádali  jen  neurčitě,  aby  splněno 
bylo,  co  s.  srbský  v  Karlovcích  uzavřel,  a 
aby  bylo  potvrzeno  vŠe,  co  zatímní  vláda 
Vojvodiny  Srbské  v  Karlovcích  ve  smyslu 
usnesení  s-u  karloveckého  ustanovila  neb 
ustanoví.  Žádost  Srbů  tudíž  znamenala  aspoň 
tolik,  aby  potvrzen  byl  za  patriarchu  Josef 
Rajačič,  arcibiskup  karlovecký,  za  vojvodu 
Štěpán  Šuplikac  a  aby  krajiny  Srby  obydlené 
byly  spojeny  ve  Vojvodinu  Srbskou  pod  vrch- 
ním panstvím  koruny  Uherské.  Tako  Srbové 
tak  i  Choř  vat  i  formulovali  své  požadavky 
neurčitě.  Z  jejich  přání,  aby  panovník  schválil 
jednání  bána  chorvatského  J.  Jelačiče,  sou- 
díme, že  panovník  měl  ztvrditi  jako  pravo- 
platné uvázání  se  Jelačiče  jako  bána  ve  správu 
zemskou  vlastního  království  Chqrvatského 
a  Slavonského,  Vojenské  hranice  a  chorvat- 
ského Přímoří,  měl  jasně  vypověděti  nepřá- 
telství ministerstvu  uherskému  a  měl  tím 
jmenování  generála  Hrabovského  plnomoc- 
ným  vojenským  kommissařem  v  těchto  zemích 
(10.  května)  od  palaiina  arciknížete  prohlá- 
siti za  skutek  protizákonný.  SI  o  vin  ci  z  vé- 
vodství  Štýrského  a  království  Illyrskéhojako 
hlasatelé  názorů  J.  Bleiweise  přáli  si,  aby 
všichni  Slovinci,  ve  Štýrsku,  v  Krajině,  v  Ko- 
rutanech a  v  Přímoří,  byli  spojeni  v  jediný 
politický  celek  v  království  »Slovenii<  se 
společnou  vládou  v  Lublani,  a  žádali,  aby 
jazyk  jejich  byl  jazykem  »diplomatickým€, 
aby  byl  uveden  do  škol,  kanceláří,  soudův, 
a  aby  každý  úředník  byl  povinen  jejich  ja- 
zyk dokonale  znáti.  Prosili  též  za  zřízení  uni- 
versity v  Lublaní. 

Třetí  akt,  který  s.  slovanský  měl  vypra- 
covati, měl  se  týkati  vypracování  smlouvy 
mezi  větvemi  slovanskými  v  Rakousku  >k  po- 
jištění sobě  národnosti  a  národních  práv 
tam,  kdež  jich  již  požívají,  a  k  vydobytí  jich 
sobě  tam,  kde  jich  posavad  zbaveni  jsou*. 
Tento  akt  nebyl  propracován  ani  věcně  ani 
formálně.  Byly  sice  vypracovány  návrhy  aktu 
toho,  ale  návrhy  ty  se  nám  nedochovaly. 
Také  o  jeho  návrhu  výborem  zvláštním  vy- 
hotoveném dochovány  jsou  nám  jen  zprávy 
kusé.  Návrh  schválení  s-u  nedošel,  poně- 
vadž vypuknuvší  bouře  svatodušní  r.  1848 
překazily  dohotovení  této  práce.  Když  bouře 
na  chvíli  ustaly,  sešli  se  16.  čna  zbylí  v  Praze 
členové  s-u  slovanského.  Ale  nemohli  jednat 
pro  malé  účastenství  a  pro  nový  neklid 
v  městě.  Dne  28.  čna  bylo  publikováno  od- 
ročení s-u  na  dobu  příznivější.  Odročený  s. 
nikdy  již  se  nesešel.  Dne  31.  pros.  1848 
s.  Lip  slovanských  usnesl  se,  aby  slovanský 
s.  byl  v  době  příznivější  opět  svolán,  ale 
usnesení  to  nemohlo  za  tehdejších  poměrů 
býti  provedeno.  Na  jaře  r.  1851  vicepraesi- 
dent  záhřebské  Matice  J.  Kukuljevič  učinil 
návrh  nového  s-u  slovanského  s  účely  lite- 
rárními v  Bělehradě  nebo  Varšavě,  ale  ani 
ta  myšlenka  nebyla  provedena.  —  Srv.  To- 

16 


242  . 


Sj5  —  SjOgren. 


bolka  Zd.  V.,  Slovanský  s.  v  Praze   roku 
1848  (Praha,  1901).  Tbk. 

S.  slovanský  v  Moskvě  r.  1867.  Na 
jaře  r.  1867  uspořádalo  »Imperator8koie  ob- 
áčestvo  Ijubitélej  jcstéstvoznanija*  v  Moskvě 
ruskou  ethnognmckou  výstavu.  Na  výstavu 
tu  pozvalo  ostatní  národy  slovanské.  Ce- 
chům, kteří  tehdy  právě  žili  pod  dojmem 
zřízení  dualismu  v  Rakousku  a  ve  zklamání 
ze  svých  tužeb  a  v  krainí  opposici  proti 
Vídni,  přišlo  pozváni  z  Ruska  právě  vhod. 
Rozhodli  se  navštíviti  výstavku  moskevskou, 
aby  byl  >dán  světu  důkaz,  že  menší  náro- 
dové slovanští  nejsou  tak  osaměli,  aby  pře- 
pych německý  mohl  z  národního  jejich  roz- 
voje úsměšky  sobě  tropit  a  slavnou  a  bez- 
pečnou budoucnost  jim  popírat«.  Vedle 
Čechů  výpravy  do  Moskvy  účastnili  se  Slo- 
vinci,  Bulhaři,  Srbové,  Chorvati  a  Rusini. 
Účast  odepřeli  přirozeně  po  událostech  r.  1863 
Poláci.  V  čele  pouti  moskevské  stáli  Fr.  Pa- 
lacký, Fr.  L.  Rieger  a  Fr.  Brauner.  Výprava 
slovanská  na  Rus  ubírala  se  přes  Cz^nsto- 
chowou,  Varšavu,  Vilno  do  Petr  ohradu.  Všude 
byla  nadšeně  uvítána.  20.  květ.  dojela  vý- 
prava do  Petrohradu,  26.  květ.  složila  svoji 
poklonu  v  Carském  Sele  samému  carovi  a 
jeho  rodině.  Z  Petrohradu  dostala  se  vý- 
prava 28.  kv.  do  Moskvy,  vlastního  cíle  cesty, 
8.  čna  opustila  Moskvu  a  jela  do  Petrohradu, 
kde  setrvala  až  do  15.  čna  1867.  Tím  dnem 
výprava  na  Rus  byla  skončena. 

Tato  výprava  na  Rus  stala  se  mimovolně 
8-dem  Slovanů.  Na  všech  místech  a  při  růz- 
ných příležitostech  bylo  mluveno  o  vzájem- 
nosti slovanské  a  hleděno  bylo  dosíci  shody 
názorů  v  otázce  této.  Ale  výprava  sama  uká- 
zala, jak  o  vzájemnosti  slovanské  Rusové 
i  Čechové  měli  míněni  různá.  Kdežto  Ru- 
sové, v  jichž  čele  stál  M.  P.  Pogodin,  La- 
raanskij  a  j.,  zdůrazňovali,  že  všichni  Slo- 
vané musí  přijmouti  jeden  spisovný  jazyk, 
jednu  abecedu,  jedno  náboženství  pravo- 
slavné a  musí  státi  se  jediným  národem  — 
Čechové,  zvláště  ústy  dra  F.  L.  Riegra,  na- 
značili, pokud  to  v  slavnostních  chvílích  bylo 
možno,  že  s  ruským  pojímáním  vzájemnosti 
slovanské  souhlasiti  nemohou.  S.  Slovanů 
v  Moskvě  r.  1867  dokázal,  že  láska  všech 
Slovanů  do  té  doby  nebyla  skutkem  pro 
spor  ruskopolský.  Rieger  snažil  se  v  ideální 
víře,  že  spor  ruskopolský  nemusil  by  v  bu- 
doucnosti kaliti  vzájemnost  slovanskou,  vy- 
volati v  Moskvě  náladu  smirnosti  k  Polá- 
kům, ale  s  odporem  přijatá  jeho  řeč  a  přímé 
Polákům  nepřátelské  prohlášení  knížete  Čer- 
kaského  ukázalo  v  Moskvě,  že  spor  rusko- 
polský bratrskou  lásku  mezi  Slovany  i  na- 
dále činí  nemožnou.  V  Moskvě  jednáno  bylo 
tehdy  v  různých  vědeckých  sborech  o  pro- 
středcích, jimiž  by  se  uskutečňovati  měla 
vzájemnost  slovanská.  Bylo  tam  ujednáno: 
1.  Aby  aspoň  jednou  za  dvě  léta  konal  se 
všeslovanský  s.  v  místě  napřed  ustanove- 
ném. 2.  Na  sjezdech  těch  aby  bylo  svobodně 
pojednáváno  o  rozličných  otázkách,  týkají- 
cích se  literární,  vědecké,  umělecké  a  vůbec 


duševní  vzájemnosti  a  íednoty  Slovanův* 
3.  Otázky  tyto  a  činěné  k  nim  návrhy  sou- 
kromé aby  byly  napřed  připravovány  na 
místních  slovanských  s-dech  učených,  lite- 
rárních a  uměleckých.  4.  S-dy  všeslovanské 
aby  se  konaly  v  době  od  1.  srpna  do  1.  záři. 
5.  Aby  byla  zřízena  Matice  všeslovanská  na 
literární  a  duševní  vzájemnost  všech  náro- 
dů v  slovanských.  6.  Aby  zřben  byl  v  Moskvě 
stálý  výbor  na  uskutečnění  jednoty  slovan- 
ské. Nejbližší  8.  slovanský  měl  se  konati 
v  r.  1869  v  Bělehradě.  Bylo  dále  přijato,  aby 
pomocí  všech  slovanských  literatur  pořízena 
byla  jediná  společná  terminologie  vědecká 
pro  všecky  vědy  exaktní. 

Účast  předáků  českých  na  výpravě  ruské 
byla  v  Čechách  doprovázena  sympathiemi 
a  po  návrate  účastníků  výpravy  t  Ruska 
projevilo  se  v  Čechách  silné  smyšlení  mso- 
ňlské.  Vládě  rakouské,  proti  niž  stáli  Če- 
chové v  krajní  opposici,  účast  Čechů  na  vý* 
pravě  moskevské  i  rusofilská  nálada  v  Če- 
chách byly  proti  mysli.  Říšský  kancléř  Beust 
dal  této  náladě  u  vlády  i  dvora  veřejně  prů- 
chod 18.  září  1867  v  Liberci,  an  pravil:  »Ano, 
došlo  již  to  tam,  že  v  hlavním  městě  tohoto 
království  jásá  se  při  cizí  hymně.  Jak  má 
král,  kterého  korunou  ozdobeného  míti  si 
přeií,  konati  svůj  vjezd  do  města,  ve  kterém 
rozléhá  se  hvmna oslavující  cizího  mocnáře?* 
Účast  Čechů  na  výstavě  moskevské  popudila 
Poláky  proti  Čechům.  Z  Čechů  proti  poli- 
tickému významu  výpravy  na  Rus  a  proti 
tehdejšímu  stanovisku  rusofilskému  vystou- 

ř)il  se  stanoviska  polonoíilského  otevřeném 
istem  a  brošurkami  J.  V.  Fric.  Účastnící 
výpravy  moskevské  vydali  popsáni  své  cesty 
v  Praze  r.  1867  pod  názvem:  > Pout  Slovanův 
do  Ruska  r.  1867  a  její  význam.«  V  Moskvě 
r.  1867  vyšla  >Vserossijskaja  etnograf.  vý- 
stavka i  slavjanskij  sjězd«.  Thk. 
^Jtf  [šAj,  švéd.,  jezero. 
flt]dberg[š6-1Erik,básníkšvéd.(^1794  — 
t  1828  ve  Štokholmě).  Studoval  v  Stráng- 
násu,  pak  od  r.  1814  v  Upsale,  kde  živil  se 
soukromým  vyučováním.  Svého  dle,  univer- 
sitní prořessury,  pro  stísněné  svoje  poměry 
nedosáhl  a  vzdav  se  podpory  králevice  Oskara 
zemřel  v  bídě.  Pod  pseudonymem  Vita  lis 
vydával  od  r.  1819  po  sešitech  básně,  jež 
vyšly  jakožto  Samlade  dikter  (s  předmluvou 
od  (jcijera)  ve  Štokholmě  r.  1828.  Jimi  S. 
náleží  mezi  přední  básníky  švédské;  ačkoli 
práce  jeho  nejsou  hodnoty  stejné,  přece 
vynikaji  vždy  nad  prostřednost.  Jsou  to  nej- 
více lyrické  básně  hluboce  melancholické, 
plné  mírné  resignac^,  ač  S.  napsal  také  pěkné 
písně  erotické  a  básně  satirické  a  humori- 
stické. Samlade  Skri/ter  af  Vitalis  vydal  For- 
selius  (Štokholm,  1873). 

^Jdgren  [šď-]  Andreas  Jan^  historik  a 
filolog  finský  (*  1794  —  f  1855},  studoval 
v  Abo,  později  v  Petrohradě,  kdež  byl  od 
r.  1845  ředitelem  ethnografického  musea. 
Procestoval  Finsko,  severiu  Rusko  až  k  Uralu, 
Livonsko,  Kuronsko,  Krym  a  Zakavkázsko. 
Z  jeho  spisů  vyniká:  Antecknlngar  pm  fór* 


Sjutajev  —  Skadar. 


243 


samiingame  i  Kemi-Lapmark  (Helsingf.,  1828), 
dále  historická  a  filologická  pojednáni  v  >Mé- 
moires*  petrohradské  akademie.  Jeho  lite- 
rami pozfistalost  vydána  Wiederoannem  a 
Schielnerem  v  Petrohradě  r.  1861. 

l(}ntllj6TVasilijKirillovič(*koll820- 
1 1890),  sedlák  v  ras.  gub.  tverské,  zakladatel 
náboi.  sekty  Sj utaj e v ců,  jejichž  hlavni  zá- 
sadou, spocivajici  na  učeni  Nového  zákona, 
jest  vzájemná  láska  mezi  lidmi:  > Pravé  kře- 
sťanství jest  v  lásce:  kde  láska,  tam  Bfih, 
a  kde  není  lásky,  tam  neni  ani  Boha.<  Sju- 
tajevci  nedělají  ladné  propagandy,  neznají 
mysticismu  ani  askétísmu,  nemají  žádných 
pověr,  nechodí  do  chrámů,  neklanějí  se  obra- 
zům svatých,  nemají  žádných  bohoslužeb, 
odpírají  přísahu.  Psal  o  nich  Prugavin  v  >Rus. 
lfysli«  1881  a  1882. 

8kabalan6Tl5  Nikolaj  Afanasjevič, 
historik  rus.  (♦  1848).  Studoval  v  petrohrad- 
ské duchovní  akademii,  kdež  jest  od  r.  1873 
professorem  všeobecných  dějm  nové  doby. 
Vedle  magíisterské  dissertace  Ob  Apokri^isě 
Christojora  Filaleta  (Petr.,  1873)  a  doktorské 
dissertace  Viiantijskoje  gosudarstvo  i  cerkovj 
v  XI,  v.  ot  smerti  Vasilija  II.  Bolgarobojcy 
do  vocarenija  Alekséja  I,  Komnina  (t.,  1884) 
uveřejnil  v  časop.  >Christianskoje  Čténije* 
a  >Cerkovnyj  Věstnik*  mnoho  článků  po- 
vahy vědecké  a  publicistické,  jako:  Zapadno- 
jevropejskija  gUjdiji  i  \apadnoru$skija  braistva 

Í1875);  Galilej  před  sudom  rimskoj  kuriji 
1878);  Religio\nxJ  charakter  borjby  osman- 
údch  turok  s  grekoslavjanskim  mirom  (1878); 
Politika  tureckago  pravit éljstva  po  otnošeniju 
k  christianskim  poddaným  i  jich  religiji  (1878) ; 
Vi^antijskaja  nauka  i  školy  v  XI,  r,  (1884); 
Ras^dilenije  cerkvej  pri  patriarcha  Mtchajilé 
Kerullariji  (1885);  O  nravach  vi\antijskago 
oHčestva  v  srednije  veka  (1886).  V  1. 1886  do 
1892  byl  redaktorem  »Cerkovného  Věstnika«, 
v  němž  i  nyní  vede  oddíl  věnovaný  běžným 
otázkám  života  cirkevně-společenskcho. 

8kabl5evfklJ  AleksandrMichajlovíč, 
kritik  rus.  (*  1838  v  Petrohradě),  již  jako 
student  petrohrad.  university  byl  literárně 
činný,  uveřejňuje  v  růz.  časop.'  články,  až 
r.  1864  stal  se  redaktorem  časop.  >Rybinskij 
ti8tok«  v  Jaroslavli.  Nějakou  dobu  vyučoval 
téi  rus.  jazyku  a  slovesnosti,  ale  r.  1871  vě- 
noval se  úplně  literatuře  a  v  1. 1874—79  ob- 
starával liter,  feuillctony  »Birževých  Vědo- 
mostí*, v  1.  1880-95  v  »Novostech*,  cd 
r.  1881  účastnil  se  též  redakce  >Slova«,  od 
r.  1882  časop.  »Ustoji<  a  v  1.  1896—97  časop 
>Novoje  Slovo*.  Přispíval  též  do  jiných  časo- 
pisů, jako  >Rus.  Vědomostí*,  »Nédělja«, 
>Rus.  MysU  a  pod.  Literární  studie  jeho  vy- 
ály  ve  sbírce  SoČininija  (Petr.,  1890,  2  d.; 
2.  vyd.  t.,  1895).  O  sobě  vydal:  Belletristy 
narodniki  (t.,  1888);  Istorija  novéjšej  rus.  lite- 
ratury (t.,  1891;  4.  vyd.  t.,  1900;  česky  zpra- 
covaná a  z  jiných  pramenů  doplněná  A.  G. 
Stínem,  1893 — 96) ;  Očerki  po  istoriji  rus.  cen- 
P"T  (t.>  1892;  velmi  zajímavá  sbírka  prací 
dříve  konfiskovaných).  Pro  publikaci  Pavlen- 
kova  >Biografičeskaja  Bibliotéka*  napsal  ži- 


votopis Dobroljubova,  PuŠkina,  Pisemského 
a  j.  Jeho  Očerki  umstvennago  dvUenija  rus. 
obsčestva^  otiskované  v  »Otěče8tvenných  Zá- 
piskách* a  uchystané  v  knihu  pod  názvem 
Istorija  progressivnych  idéj  v  Ro$s*ji  (1872), 
mohly  býti  otištěny  teprve  v  sebraných  spi- 
sech jako  Sorok  lit  rus.  kritiki.  Hlavním  úko- 
lem S-kého  jako  liter,  historika  jest  podati 
hojný  materiál,  čerpaný  třeba  z  druhé  ruky 
ve  formě  dostupné  širokým  vrstvám.  Vě- 
decká kritika  neni  jeho  oborem,  samostat- 
nými výzkumy  se  nezabývá,  ano  směšuje  ne- 
zřídka úkol  liter,  dějin  s  úkoly  kritiky.  Odtud 
citelný  nedostatek  historické  perspektivy  a 
obliba  jeho  posuzovati  minulé  zjevy  se  sta- 
noviska přítomnosti,  nedosti  objektivného. 
Touto  vadou  trpí  zejména  jeho  >Istorija 
nov.  rus.  literatury*,  práce  jinak  velmi  po- 
pulární. Jest  to  v  podstatě  řada  životopis- 
ných, nesouměrných  zpráv  o  spisovatelích, 
rozdělených  poHle  skupin,  při  čemž  nejcen- 
nější zprávy  podány  pouze  o  spisovatelích 
let  60tých  XIX.  stol.  Tato  doba  jest  S-kému 
nejbližší.  Za  to  ocenění  básníků  školy  Puš- 
kinovy  a  spisovatelů  let  40tých,  kde  třeba 
posouzení  se  stanoviska  ryze  literárního,  vv- 
myká  se  z  jeho  moci.  Jako  kritik  jest  š. 
šťastnější.  Upozornil  na  sebe  již  stati  Vó- 
spUatéljnoje  inačenije  Gončarova  i  Turgeněva 
(•Něvskij  Sborník*  N.  Kuročkina,  1867)  a 
potom  protestem  proti  krajnostem  Pisareva 
a  tendenční  belktristiky.  Ale  i  v  kritice  jest 
především  publicistou  pokrokového  tábora 
a  přihlíží  více  ke  společenskému  významu 
díla  nežli  k  jeho  liter,  hodnotě,  R.  1894  sla- 
veno 35leté  jubileum  jeho  činnosti.     Snk, 

Bkabrofni,  z  lat.,  kostrbatý,  drsný. 

BkadkOT  Konstantin  Andrej  ano  v  i  č, 
orientalista  rus.  (•  1821  —  f  1883),  ukončiv 
studia  v  Oděsse  byl  přidělen  rus.  poselství 
do  Pekingu  (1848),  kde  měla  býti  zřízena 
meteorolooická  observatoř.  Za  deset  let  svého 
pobytu  v  Pekingu  naučil  se  dobře  čin.  ja- 
zyku, kteréžto  znalosti  použil  ke  studiu  čin. 
poměrů  národohosp.  Z  jeho  pojednání  uvá- 
díme: O  vojennom  morskom  déle  u  kitajcev 
(•Morskoj  Sborník*,  1858);  Besedy  o  seljskom 
cho^jajstvé  v  Kitajé  (»Žurnal  sel.  chozjaj. 
i  lěsovodstvac,  1867);  O  ^aslugach  venčcianca 
Marka  Pólo  po  rasprostranéniju  geograj.  po- 
\nanij  ob  A^iji  ( ^ízvéstija*  zemép.  společnosti, 
1865);  Očerki  Kitaja  (»Rus.  Véstnik^  1875); 
Suďba  astronomiji  v  A' //íi/ťf  (» Žurnál  min.  nár. 
osvěty*,  1874)  a  j.  Srv.  N.  Veselovskij,  K.  A. 
S.  (t.,  1883). 

Skadar  (dříve  Scodra,Skodra,  alb.  Ško- 
dra,  turecky  Iškodra,  ital.  Scutari),  hl.  m. 
tur.  vilájetu  V  sev.-záp.  Albánii,  blíže  jihových. 
cípu  jez.  Skaderského,  na  pr.  břehu  Bojany, 
jež  přijímá  tu  Kiri  a  Drimasi,  rameno  Drimu, 
25  km  od  moře  Jaderského,  18  m  n.  m.,  má 
20—35.000  oby  v.  převážnou  většinou  katolic- 
kých a  muhammedánských  Albánců  a  něco 
pravoslavných  Srbů.  Je  sídlem  gener.  guver- 
néra, rakousko-uher.,  franc,  ital.,  angl.,  rus- 
kého, černohor.  konsula  a  řeckého  biskupa. 
Město  ovládá  sešlá  pevnost  Rosafa,  dále  jc 


244 


Skaderské  jezero  —  Skala. 


tu  několik  mešit,  katol.  kostel,  malá  crkva, 
několik  škol,  z  nichž  jedna  vydržovaná  vlá- 
dou rakouskou,  jiná  italskou,  š.  jest  obchod- 
ním střediskem  nden  okolní  úrodné  roviny, 
ale  i  celé  severozap.  Albánie.  V  domácím 
průmysle  vyniká  hotovení  šál  zlatem  vyšíva- 
ných a  tur.  střevíců,  výroba  vlněných  látek, 
bohatě  zdobených  zbrani  a  j.  Vyváži  se  vlna, 
kukuřice,  kůže,  korduan,  sumách,  solené  ryby, 
lněné  semeno,  kosti,  rohy  a  j.,  dovážejí  se 
tkaniny  a  koloniální  zboží.  Mořským  přísta- 
vem S-u  je  San  Giovauni  di  Medua,  fíě- 
ním  naBojaně  Obotti,  dále  má  S.  paropla- 
vební spojení  po  jezeře  s  černohor.  Kijekou. 
V  obchodě  převládá  Itálie  a  Anglie,  méně 
Rakousko-Uhersko.  Existence  S-u  jest  ohro- 
žena od  r.  1859,  kdy  Drim  provalil  se  do  Bo- 
jany  a  zanáší  její  řečiště,  následkem  čthoi 
trpí  okolí  i  město  S.  častými  záplavami.  Plán, 
vypracovaný  inž.  Ravottim  a  Lelargem,  po- 
dle něhož  ř.  Kiri  má  se  svésti  přímo  do  je- 
zera, prohloubiti  Bojana  a  Drimasi  odvésti 
k  Řeči  níže  položené,  čeká  teprve  svého  pro- 
vedení. —  Starověká  Scodra,  při  jez.  Labeatis 
nad  ř.  Barbanou  byla  podle  Livia  sídlem  illyr- 
ského  krále  Genthia,  a  dobyta  byla  r.  168 
př.  Kr.  Římany,  načež  osídlena  byla  asi  řím- 
ským obyvatelstvem  (snad  Colonia  Claudia 
Augusta),  Za  Diokleciána  stala  se  hl.  m.  pro- 
vincie praevaliské;  r.  395  připadla  říší  Vý- 
chodořímské.  Když  okolí  zabrali  Srbové,  byl 
S.  sídlem  velikých  županů,  jmenovitě  vel. 
župana  Vlkana  »krále  slovanského*  okolo 
r.  1090.  Po  vymření  jeho  dynastie  ujala  se 
vlády  ve  Skadru  rodina  Balšiéů,  jejíž  poslední 
potomek  zastavil  S.  Benátčanům,  do  jejichž 
rukou  přešel  S.  definitivně  r.  1396.  R.  1474 
oblehl  jej  Suleiraán,  veliký  vezír  Muham- 
meda  II.,  S.  však  pod  velením  Ant.  Lore- 
dana  šťastně  se  uhájil.  Ale  již  po  4  letech 
přitáhl  sám  Muhammed  II.  se  400.000  m.  a 
oblehl  S.  Když  útoky  jeho  odraženy,  sevřel 
město  40.000  m.  chtěje  je  vyhladověti,  ale 
i  tentokráte  S.  se  uhájil,  až  mírem  dne  26.  ún. 
1479  mezi  Turky  a  Benátčany  smluveným 
byl  pojištěn  obhájcům  volný  odchod  a^. 
přešel  v  držení  Turků.  Křesťané  se  vystěho- 
vali, pozůstalí  přestoupili  k  islámu,  kostely 
přeměněny  v  mešity.  Od  té  doby  okolní 
křesťané  mu  šili  snášeti  veliké  útisky,  tak  že 
biskupové  bydlili  v  okolní  krajině  aŽ  do  konce 
XVIII.  stol.,  kdy  S.  znova  stal  se  sídlem  bi- 
skupským. Pašové  skadarští  často  veleli  voj- 
sku tureckému  bojujícímu  s  Černou  Horou. 
Nyní  je  S.  střediskem  si  ně  politické  agitace 
jednotlivých  států  mezi  Albánci.  Srv.  Vrat. 
Černý,  Na  prahu  Albánie  (>Čas.  klubu  čes. 
turistů*,  1899)  a  práce  Hassertovy.  —  S ka- 
dě rský  vilajet  měří  11.700  km^  a  má  as 
322.000  obyv. 

Skaderfké  Jezero  (ant.  lacus  Labea- 
tis)f  největší  jez.  na  poloostrově  Balkánském 
v  sev.-záp.  Albánii  a  v  již.  Černé  Hoře,  roz- 
prostírá se  od  jv,  k  sz.  v  délce  as  40  /cm, 
v  šířce  12  km  a  zabírá  podle  Rovinského 
350  fcm^  plochy.  Větší  zálivy  jeho  jsou  vsev. 
Rijecký  a  na  v.  Humsko  bláto.    Břehy  jeho 


jsou  ploché  a  bažinaté,  toUko  na  záp.  straně 
zdvíhá  se  strměji  poh.  Tiraboski;  tu  také  je 
nejhlubší  a  pouze  7  m  (podle  Hasserta).  Od 
konce  XVIII.  stol.  lze  znamenati  stoupání 
vodní  hladiny,  neboť  mnohé  poloostrovy  od- 
děleny jsou  vodou  od  pevniny,  jako  na  př. 
Vranjma,  Grmožur  a  j.  Okolí  jezera  je  ná- 
sledkem výparů  z  močálů  nezdravé.  Hospo- 
dářský význam  má  svým  velikým  bohatstvím 
rybným  a  jako  kommunikačni  prostředek 
mezi  Skadrem  a  Černou  Horou.  Výtok  jeho 
je  Bojana  spějící  do  moře  Jaderského.  Srv. 
Hassert,  Der  Scutarísee  {»  Globus*),  s v.  LXIL, 
1892)  a  ostatní  jeho  práce. 

Bkadovskt  přístaviště  na  břehu  Karkinit- 
ského  zálivu  Černého  moře,  zřízené  r.  1893 
pro  snadnější  dopravu  obilí  za  hranice,  mělo 
r.  1899  již  2000  obyv.,  kostel,  nemocnici, 
školu,  mořské  lázně  a  několik  závodů  prů- 
myslových, pravidelné  parolodni  spojení 
s  Odéssou  a  Sevastopolem.  R.  1900  posta- 
vila zde  vláda  maják.  Do  zdejších  mořských 
lázní  přijíždí  roČně  200  rodin. 

Skafandr,  oblek  potápěčský,  viz  Po* 
tájpéčství,  str.  323  a, 

Bkagen,  m.  v  nejsev.  cípu  dán.  poloostr. 
Jutského,  v  amtě  HjCrringu,  konečná  sta- 
nice trati  Frederikshavn-S.j  má  2438  obyv. 
(1901),  větš.  rybářů,  dva  majáky,  dvě  zachra- 
ňovací  stanice.  Starý  kostel,  2  km  vzdálený, 
byl  r.  1795  částečně  zasypán  pískem,  nyní 
však  je  až  na  věž  úplně  pod  pískem  pohřben. 
Blízký  mys  Skagens  Řev  jest  místo  plavci 
obávané,  tak  že  mu  říkají  >hřbitov  Iodí<. 

Ska^errak,  průliv  spojující  Severní  moře 
s  Kattegatem,  mezi  se  v.  pobřežím  Dánska, 
již.  Norska  a  záp.  pobř.  Švédska,  210—250  km 
dlouhý,  110—150  km  široký  a  zalévající  se 
Christianským  fjordem  hluboko  do  polo- 
ostrova Skandinávského.  Strmé  a  členité  po- 
břeží Norska  a  Švédska  má  hojnost  dobrých 
přístavů,  kdežto  nízké  pobřeží  dánské  pro 
rozsáhlé  mělčinyje  lodím  téměř  nepřístupno. 
Dno  jeho  níží  se  od  dánského  pobřeží  s  60 
až  80  m  až  do  500—600  m  na  straně  norské, 
ba  dosahuje  hloubky  až  809  m.  Plavba  S-em 
je  za  větru  sev.-záp.  dosti  nebezpečna. 

Bkas^ay  [skeguéj,  přístav  v  distr.  Sitcha 
v  territoriu  Alasce  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer. 
na  záp.  pobř.  Sev.  Ameriky,  na  místě,  kde 
LynnCanal  vysílá  hluboko  do  pevniny  Chil- 
kost  Inlet,  ma  nyní  kol  4000  obyv.  Je  vý- 
chodištěm  Žel  trati  vedoucí  přes  Bílý  pru- 
smyk  (White  Pass)  k  jez.  Labergc,  odkud  se 
pokračuje  ve  stavbě  dráhy  do  Klondiku.  Záp. 
od  S-e  je  m.  Dyea  (3000  obyv.).  S.  bylo 
smlouvou  kanadsko- americkou  z  r.  1903  defi- 
nitivně přiřčeno  Spojeným  Obcím. 

Skákad,  zool.,  viz  Orchestes. 

Bkákavi,  zool.,  viz  Saltatoria. 

Skaknni,  ruská  sekta,  viz  Chlystové. 

Skala  Jakub,  spis.  hornoluž.  (*  18.  ún. 
1851  v  Khrósdicích  v  Saské  Hor.  Luž.),  vy- 
studoval v  Praze  gymnasium  a  theologii 
i  počal  již  v  té  době  pokoušeti  se  v  litera- 
tuře a  psáti  hlavně  do  >Lužičana<  a  >Kath. 
Pósía«.    Z  té  doby  zejména  pocházejí  jeho 


Skála. 


245 


pokusy  básnické,  jei  dílem  uveřejnil  v  »Lu- 
žičanuc,  dilem  vepsal  do  rukopisných  roč- 
níků >Serbowky«,  spolku  lužicko-srbských 
studentů  pražského  lužického  semináře;  vý- 
bor %  nich  nalezneme  v  almanachu  >JubiIejne 
spisy  Scrbowkic,  seá.  1.  (Budyšin,  1896).  Na 
knéze  vysvécen  byl  r.  1876,  kaplanoval  v  Ral- 
bicich  do  října  1881,  načež  (po  smrti  M.  Roly) 
stal  se  kaplanem  srbského  katolického  ko- 
stela P.  Marie  v  Budyšině,  tedy  spolupracov- 
níkem Horníkovým.  Od  ného  také  r.  1882 
převzal  redakci  ^Katolického  Posla<  (»Ka- 
tholski  Posoí«),  kterou  vytrvale  a  obratné  vedl 
do  konce  r.  1903.  Od  Hórnika  také  r.  1891 
převzal  úřad  faráře  srbského  kat.  kostela  bu- 
dvšínského  a  r.  1895  stal  se  čestným  kanov- 
níkem, 1. 1898  pak  kanovníkem  scholastikem 
budyéin&ké  kapitoly.  Úřad  faráře  zastával 
vedle  toho  do  1.  list.  1903.  Při  tom  velmi 
horlivé  vždy  se  účastnil  národního  ruchu 
lužicko-srbského;  zejména  již  od  počátku  let 
osmdesátých  neúnavné  pfisobí  ve  výboru  •Ma- 
tice Srbské«  a  »Tovřařstwa  Pomocy  za  stu- 
dovv*acych  Serbowc.  V  1.  1877—83  redigoval 
kalendář  >Krajan«  pro  katolický  lid,  kromě 
toho  wdal  povídku  Wulki  lós^  ebo  ka^  dobyté^ 
tak  wótbrte  (Bud.,  1877).  Čný. 

VkM^  slově  ve  stavitelství  každá  ulehlá 
hornina,  kterou  buď  špicem  nebo  krumpá- 
čem, po  případě  jinými  trhacími  prostředky 
lze  odděliti  od  sebe.  Pro  základy  jest  8.  pů- 
dou bezpečnou,  ač  i  zde  jest  potřebí  jistých 
opatrnosti;  tak  třeba  odstraniti  zvětralý  ká- 
men a  urovnati  povrch  kolmo  na  směr  tlaků, 
třebas  i  ve  stupních.  Je-li  s.  vrstevnatá,  jest 
nutno  vyirarovati  šinutí  vrstev,  u  skal  vápen- 
cových nutno  zjednati  si  jistotu,  že  blízko 
pod  povrchem  není  dutin;  kdyby  pak  byly, 
třeba  je  vyzditi  anebo  vyplniti  betonem,  viz 
též  Skalní  zdivo.  Fka, 

Skála:  1)  S.,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Něm.  Brod.  okr.  a  pš.  Humpolec;  37  d.,  238 
oby  v.  č.  (1900),  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie 
(ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  výroba  kostní 
moučky  a  2  mlýny.  —  2)  S.,  osada  t.,  hejtm. 
Nová  Páka,  okr.  a  pš.  Hořice,  fara  Jeřice; 
31  d.,  205  ob\  v.  č.  (1900).  —  3)  S.,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Chrudim,  fara  Kostelec,  pš. 
Roubovice;  39  d.,  210  oby  v.  č.  (1900),  fil. 
kostel  sv.  Jana  Křt.  —  4)  o.,  víska  t.,  hejtm. 
Ledeč,  okr.  a  pš.  Dol.  Královice,  fara  Perlhol- 
tice;  7  d.,  21  obyv.  č.  (1900).  —  6)  S.,  zří- 
ceniny hradu  v  t.  zv.  Černém  lese  u  Přícho- 
vic,  hejtm.  a  okr.  Přeštice.  Hrad  založen 
r.  1318  od  Viléma,  předka  Švihovských  z  Rie- 
senberka,  jehož  potomci  psali  se  ze  Skály. 
Když  pak  Břeněk  ze  Skály  a  ze  Švihová 
zdvihl  válku  proti  králi  Václavovi,  hradu 
marně  dobýváno  (r.  1399),  při  kterémžto  do- 
býváni po  prve  užito  děla.  Po  druhé  dobý- 
váno ho  r.  1402.  Po  BřeĎkovi  následoval  syn 
jeho  Puta;  pro  jeho  odpor  přitáhlo  po  třetí 
vojsko  královo,  ale  zd^li  hradu  dobylo,  ne- 
známo. Za  válek  husitských  S.  dostala  se 
v  moc  škůdců  zemských,  proto  hrad  r.  1441 
od  čes.  pánů  dobyt  a  zbořen.  Později  opra- 
ven a  spojen  s  panstvím  švihovským.  R.  1568 


odprodána  S.  od  Švihová  jako  pustina  a 
držena  k  Radkovicfim  a  od  r.  1613  k  Pří- 
chovicfim.  —  6)  S.,  osada  t.,  hejtm.  a  okr. 
Roudnice,  fara  Doksanv,  pš.  Terezin;  13  d., 
132  obyv.  č.  (1900).  —  7)  S.,  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Strakonice,  fara  Paračov,  pš.  Cehnice; 
35  d.,  184  obyv.  č.  (1900).  —  8)  S.  Hrubá 
(do  XVII. stol.  jen  Skály,  Skály  Smiřické; 
pak  Velká  Skála  i  Hrubá),  zámek,  kdysi 
hrad,  IVj  hod.  jv.  od  Turnova,  prostřed  lesů 
na  skalách,  fara  z  r.  1854  s  kostelem  sv.  Jo- 
sefa z  r.  1812,  kovárna  a  nový  veliký  pen- 
sionát. Alod.  panství  S.  H.  s  Turnovem 
(4321*15  ha)  se  zámkem,  dvorem,  pivovarem 
drží  Felix  Lexa  z  Aehrenthalu.  Zamck  zbu- 
dován jest  na  srázném  útťsu  asi  60  m  vys., 
od  ostatní  planiny  odděleném  dvěma  roklemi, 
přes  něž  vedou  nyní  kamenné  mosty.  Kdysi 
opevněno  bylo  celé  okolí  nahoře  (skala  >pra- 
chovna«)  i  dole  (přiroz.  skalní  chodba  scho- 
dovitá »Myší  díra«).  Požáry  z  r.  1712,  r.  1804 
a  přestavby  r.  1859  v  rázu  módní  gotiky  pro- 
měnily tvrdý  hrad  v  pohodlné  sídlo.  Skládá 
se  nyní  z  budov  hospodářských  na  prvním 
nádvoří  a  z  vlastního  zámku,  dlouhého  sta- 
vení o  2  patrech  při  západní  straně  skal, 
k  němuž  v  rozích  připínají  se  kratší  pravo- 
úhlá křídla.  Nejstarší  část  je  křidlo  severní 
ze  XVI.  stol.,  k  němuž  pojí  se  čtyřhranatá  věž 
s  ochozem.  V  nitru  jsou  komnaty  klenuté 
ve  2  patrech  a  v  jedné  z  nich  starodávná 
veliká  kamna  míšeňské  práce  z  poč.  XVI.  stol. ; 
do  nádvoří  otvírá  se  křídlo  otevřenou  vlaš- 
skou arkádou.  Pod  stavením  jsou  ve  skálu 
tesané  sklepy  a  úzké  vězeni.Jižni  křídlo  jedno- 
patrové vystavěno  bylo  teprve  za  poslední 
obnovy.  V  nitru  krom  několika  kusů  starého 
nábytku  a  podobizen  valdšteinských  vše  je 
rázu  moderního.  —  Krajina  hradu  příslušela 
zprvu  ke  hradu  Valdšteinu  a  dostal  ji  za  podíl 
Albrecht  z  V.,  syn  Zdeňkův,  pán  na  Lomnici. 
Syn  jeho  Hynek  ok.  r.  1350  vystavěl  S-lu, 
ale  potom  pustil  ji  bratru  Jarkovi.  Od  r.  1371 
hrad  objevuje  se  ve  spojení  se  sousedním 
panstvím  Starou  pp.  z  Pardubic,  r.  1395  vládl 
tu  Petr  zVartembcrka  na  Kosti,  ok.  r.  1406 
Jan,  biskup  litomyšlský,  potom  pp.  z  Jen- 
štejna  asi  do  let  šedesátých.  Za  další  vlády 
Zajíců  z  Hasenburka  r.  1469  hradu  zrádných 
pánů  dobylo  vojsko  krále  Jiřího.  Nástupci 
Zajíců,  Svojanovští  z  Boskovic  rozzastavili 
zboží  po  dílech  rozličným  věřitelům,  od  nichž 
zase  skupoval  je  nejbohatší  z  nich  Sirmund 
Smiřický  ze  Smiřic.  Po  Sigmundovi  (f  1548) 
následoval  Jindřich  (f  1569,  náhrobek  má 
v  Rovensku)  a  pak  syn  tohoto,  Sigmund 
(t  1608).  Ze  tří  s}nů  Sigmundov<ch  Jaroslav 
t  1611,  Jindřich 'Jiří  byl  slabomyslný  a  tak 
všecko  zboží  naposled  ujal  Albrecht  Jan, 
známý  z  českého  povstání.  Vynaloživ  mnoho 
na  zdar  odboje  sám  v  boji  roznemohl  se  a 
zemřel  r.  1618.  Po  jeho  smrti  nastal  smutný 
spor  mezi  sestrami  jeho  Eliškou  a  Markétou, 
pověstný  hrozn\m  koncem  Eliščiným  při  ka- 
tastrofě jičínské.  Markéta  ujila  po  bitvě  bělo- 
horské a  zboží  prohlášeno  za  kořist  král.  ko- 
mory.   Nejbližší  příbuzný  Albrecht   z  Vald- 


246- 


Skála. 


šteina  domáhal  se  poručnictví  nad  Jiadři- 
chem  a  statkft  pro  něho.   Dovedl  vychvátiti 
aspoň  polovinu,  mezi  jinými   i  S-lu,  jenie 
statky  ponechal  pro  sebe.  Poslední  Smiřický 
opatrován  byl  na  S-le  až  do  své  smrti  r.  1630. 
Rodu  Valdšteinskému  panství  zůstalo  i  po 
zabití  vévodově;  jen  za  války  SOleté  hrad 
býval  v  rukou  nepřátel,  kteří  odtud  sužo- 
vali lid.   R.  1639  zmocnil  se  panství  z  exilu 
Jan  Albrecht  Slavata  se  Švédy,  ale  ne  na 
dlouho.  Z  Valdšteinů  panovali  zde  Maximi- 
lián    (1634—55),   Ferdinand    Arnošt   (1656), 
Arnošt  Josef  (f  1708),  Fr.  Josef  (t  1722),  Jan 
Josef  (t  1733),   František  Josef  Jiří   (1760), 
Emanuel  Filibert  (f  1779),  Karel  Josef  (f  1814). 
František  Adam  z  V.  prodal  panství  r.  1821 
Janu  Lexovi  z  Aehrenthalu;  z  tohoto  rodu 
vystřídali  se  Alois,  Jan,  nyní  Felix.  —  9)  S. 
Malá,  kdysi  S.  nad  Jizerou,  S.  Vartem- 
berská,   ves   t.  při  Jizeře,  hejtm.   Semily, 
okr.  Žel.  Brod,  fara  Nabzí;  19  d.,  151  obyv.  c. 
(1900),  veř.  kaple  sv.  Vavřince  z  r.  1760,  5tř. 
šk.,  pš.,  telegraf  a  žel.  stanice  Jiho-sev.-něm. 
spoj.  dr.  (Josefo  v-Liberec-Seidenberg).  Alod. 
panství  (1405*61  ha)  se   zámkem  (při   něm 
park),   dvorem,   pivovarem,   sladovnou   drží 
dr.  Vilém  Meidinger.    Zámek  leží  uprostřed 
nádherného  sadu.    Okolí  náleželo  ve  XIV. 
věku  dominik.  klášteru  turnovskému.  Jméno 
S.  nad  Jiz.  náleželo   původně  hradu  Vra- 
novu, jenž  stával  na  strmé  skále.  Zboží  málo- 
skalske  drželi  pánové  z  Valdšteina,  v  l.pol. 
XVI.  stol.  pánové  z  Vartemberka,  z   nichž 
Jindřich  Ota  prodal  (r.  1615)  polovici  zboží 
toho  Albrechtu  Janu  Smiřickému  ze  Smiřic. 
Později  S.  M.  spojena  s  kníietstvím  Frid- 
lantským.  R.  1635  S.  M.  dostala  se  dědičně 
Mikuláši  Des  Foursovi.  Z  potomků  jeho  Fran- 
tišek Václ.  prodal  zboží  matoskalské  (r.  1802) 
Františku  Zachariáši  šl.  Rómischovi,  boha- 
tému továrníku  mikulášovickému. Tento  upra- 
vil okolí  Malé  S-ly  a  zříceniny  hradu  Vranova 
proměnil  v  duchu  romantické  doby  v  t.  zv. 
Skalní  pantheon  mohylami,  nápisy  něm.  a  j. 
kultem  velkých  duchů,  ovšem  na  škodu  hra- 
du. Zemřel  r.  1832  a  odkázal  M.  S-lu  bratru 
Janu  Karlovi.  Tento  zemřel  (r.  1853)  bez  zá- 
věti a  zboží  maloskalské  drželi  do  r.  1866  Četní 
mužští  dědicové,  kteří  jej  prodali  Ludvíku 
sv.  p.  Oppenheimerovi  z  Lipska,  od  něhož  je 
r.  1902  koupil  dr.  Vilém  Meidinger  z  Vídně. 
Skála:  1)   S.  Jan,  inženýr  čes.  (*  1816 
v  Turnově  —  t  1887  t.).  Vyučiv  se  řemeslu 
zednickému,  odešel  r.  1834  do  světa  na  zku- 
šenou; přišel  do  Vidně,  kde  na  radu  otcova 
přítele  jal  se  navštěvovati  kreslířskou  školu 
architekta  Sejmala  a  r.  1835  poČal  docházeti 
do  c.  k.  akademie  výtvarných  umění.  R.  1838 
studoval  jako   řádný  posluchač   na  vídeň. 
technice,   odkudž   po   odbytých    zkouškách 
r.  1842  poslán  dvoř.  radou  prof.  Burgem  do 
Bejdova  a  zde  zřídil  průmysl,  školu,  kde  též 
přednášel  mathematiku  a  fysiku.  R.  1844  za- 
městnán byl  při  regulováni  Dunajského  prů- 
plavu, r.  1846  jmenován  inspicientem  vod- 
ních staveb,   r.  1848   měl  dozor  na  stavbu 
silnice  z  Vídně  do  Uher,  r.   1851   provedl 


ochranné  stavby  pobřežní  na  Dunaji,  r.  1853 
podal  na  odstranění  skalnatého  ostrova 
>Hau8stein<  z  v.  v  řečišti  Dunaje  a  upevněni 
břehu  dunajského  návrh,  který  zvítězil  nad 
návrhem  anglické  společnosti  vyžadující  ná- 
kladu přes  million,  a  svěřena  mu  též  stavba 
tato.  R.  1853  započal  a  r.  1866  zakončil  toto 
důležité  dílo  a  ušetřil  státu  značnou  summn 
peněz.  Za  práci  tuto  vyznamenán  rytíř,  řá- 
dem Frant.  Josefa.  Po  tomto  díle  vedl  dozor 
nad  vodními  stavbami  v  Grcinu  a  na  řece 
Nabě.  R.  1876  povýšen  na  vrchního  inženýra, 
r.  1886  odcházeje  na  odpočinek  jmenován 
stavebním  radou.  Ve  svém  rodném  městě 
založil  a  na  svůj  náklad  dal  vystavěti  sirot- 
činec. Srv.  >Světozor<,  1887,  str.  493. 

2)  S.  E d  u a r  d,  cukrovarník  a  poslanec  čes. 
(♦  1842  v  Prostějově),  navštěvoval  reálku  ve 
svém  rodišti,  v  Olomouci  a  v  Budapešti, 
potom  odebral  se  na  techniku  vídeňskou  a 
r.  1864  skončil  studia  technická  v  Praze. 
Stal  se  pak  supplentem  na  vyšší  reálce 
v  Olomouci.  R.  1866  opustil  dráhu  učitelskou 
a  věnoval  se  cukrovarnictvi.  Byl  zaměstnán 
v  cukrovaru  bedihošCském  a  jaico  technický 
příruČí  v  Přerově.  R.  1870  stal  se  ředitelem 
cukrovaru  v  Kroměříži  a  později  v  Chropíni. 
V  1.  1879—84  byl  v  cukrovaru  břeclavském, 
načež  přesídlil  se  do  Prostějova,  kde  po 
českém  vítězství  stal  se  náměstkem  starosty 
města.  Jest  ředitelem  městské  spořitelny, 
předsedou  musejní  a  průmyslové  jednoty  a 
členem  místní  školní  rady.  Ód  r.  1896  zasedá 
na  sněme  moravském  za  Prostějov  a  od 
r.  1897  je  prvním  českým  poslancem  říšským 
za  městskou  skupinu  olomouckou,  jež  tehdy 
Němcům  byla  vyrvána,  Dr,  AT. 

Skála  Jan  ze  Skalky  a  Hradiště  viz 
Dubravius. 

Skála  ze  Zhoře,  jméno  staročeské  ro- 
diny patricijské,  později  vladycké.  První 
známí  členové  této  rodiny  uvádějí  se  v  XV. 
a  v  1.  pol.  XVL  stol.  ve  Vodňanech.  V  X VL  st. 
S-lové  náležejí  také  k  přednějším  rodinám 
píseckým.  Jeden  z  nich,  Pavel  S.,  zasedal 
v  městské  radě  a  nejspíše  za  své  zásluhy 
první  ze  S-lův  obdržel  od  cis.  Ferdinanda  I. 
erb  a  praedikát  ze  Zhoře.  Z  jeho  několika 
dětí  nejdůležitější  jest  Adam  S.  (f  1610), 
který  usadil  se  v  Praze  a  oženil  se  s  Be- 
nignou  Medlovou  z  Krumlova.  Byl  delší 
Čas  registrátorem  ve  dskách  zemských  a 
vlastníkem  domu  na  Příkopě  blíž  býV.  ko- 
stela sv.  Martina.  Měl  9  dětí,  z  nichž  rodiče 
přežili  synové  Pavel,  Jan,  Mikuláš  a 
Adam  ml.,  a  dcery  Anna  a  Alžběta. 
Z  těchto  dětí  nejvíce  vynikl  Pavel  (v.  níže). 
Vedle  této  rodiny  S-lův  existovala  ještě  jiná, 
založená  snad  bratrem  nebo  strýcem  Adama 
S-ly.  Z  té  připomínají  se  bratří  Jan  Frant. 
S.  a  Václav  S.  Starší  ve  sporech  nábož. 
v  1.  pol.  XVII.  stol.  stál  na  straně  katolické. 
Zanechal  syny  Jana  Viléma  a  Viléma 
Dětřicha.  Jan  Vilém  vynikl  jako  úředník 
a  byl  za  své  zásluhy  od  cis.  Leopolda  I. 
povýšen  do  stavu  rytířského.  Zanechal  poazc 
dcerušku  Ludmilu.  Jim  vymřela  tedy  rodina 


Skála  —  Skalda. 


247 


ta  v  maiském  pokolení,  ježto  Vilém  Dě- 
třich  zemřel  r.  1660  neíenat. 

S.  se  Zh.  Pavel,  dějepisec  čes.  (*  10.  čce 
1583  v  Praze  —  f  asi  1640).  Jeho  otec  Adam 
S.  přestěhoval  se  kolem  r.  1580  z  Pisku  do 
Prahy,  kde  stal  se  registrátorem  při  dskách 
zemslr^ch.  Biladý  Pavel  studoval  na  univer- 
sitě ve  Vitemberce;  jak  dlouho  tam  pobyl, 
není  známo.   R.  1604  nacházíme  jej  v  Žatci, 
kde  lastával  nejspíš  nějaký  úřad  městský. 
Oienil  se  s  příbuznou  tamního  primátora 
Maximiliána  HoŠfálka  z  Tavořic  a  v  květnu 
r.  1604  obdriel  tam  právo  měšťanské.   Ač 
vzdálen  byl  Prahy,  hlavního  tehda  střediska 
politického  iivota  českého,  byl  přece  o  ve- 
řejných událostech  dobře  zpravován,   veda 
jednak  čilou  korrespondenci  se  svým  otcem, 
jednak  přicházeje  často  do  Prahy  jakožto 
posel  města  Žatce.  Po  propuknuti  českého 
povstání  přesídlil  se  do  Prahy  (asi  hned 
r.  1618).  Nejspíše  protekcí  Hostíkovou,  jenž 
byl  jedním  z  direktorů,  byl  jmenován  úřed- 
níkem   direktorské  vlády,  a  když   Bedřich 
Falcký  zvolen  byl  králem  českým,  stal  se 
úředníkem   královské   kanceláře.   Po    bitvě 
Bělohorské  opustil  Prahu  i  Čechy  buď  spo- 
lečně s  Bedřichem  Falckým  anebo  brzy  po 
něm.  Zdržoval  se  nějaký  čas  v  jeho  průvodč. 
R.  1622  S.  byl  spolu  s  Bedřichem  Falckým 
o  armády  Mansfeldovy  v  Elsasich  a  byl  často 
vyslán  s  důležitým  poselstvím.  I  do  Čech 
znovu  Šel  zkoumat,  zda  smýšlení  je  příznivé 
novému  povstání.   Vrátiv  se  s  nepořízenou 
odejel  8  Bedřichem  do  Sedanu,  kde  ležel 
nějaký  čas  nemocen ;  pak  do  Haagu  a  odtud 
do  Falce.  Bedřich  Falcký  chtěl  už  zanechati 
boje  a  smířiti  se  s  císařem;  proto  propustil 
r.  1622  ze  sv^ch  služeb  své  generály  Mans- 
felda  a  Kristiána  Brunšvického.  Také  S.  tehda 
odloučil  se  od  něho  a  odešel  do  Freiberka 
v  Sasku,  kam  se  mu  podařilo  zachrániti  část 
jmění  a  kde  ho  čekal  již  jeho  syn  i  synové 
Hošfálkovi.  Zde  začal  svou  literární  činnost 
skládaje  podle  svých  zápisků  a  podle  paměti 
svá  veliká  díla.   Zprávy  o   něm   přestávají 
r.  1640.  V  té  době  asi  zemřel.  Jeho  díla,  nám 
známá,  jsou  dvě:  Chronologie  cirkevm\  v  n{f 
ropmaniti  a  pamětihodní  příběhové  v  církvi 
bofi  od  stvoření  světa  af  do  těchto  posledních 
časuv  ^běhlé  s  jistou  posloupností  let  podle  pra- 
vidla písem  sv.   a  ^  hodnověrných  pramenův 
v  krátkém  pořádku  gruntovně  a  srozumitelně 
se  vypisují  a  před  oči  představují  a   Historie 
církevní  ^e  spisuv  a  pamětí  hodnověrných  hi- 
storiků  v  krátkou  summu  uvedená  a  sepsaná 
(v  10  foliantech  obsahuje  všeob.  dějiny  cír- 
kevní od  časův  apoštolských  až  do  r.  1623; 
nejdůležitější  je  partie  pojednávající  o  ději- 
nách let  1600—23,  jichž  S.  sám  byl  účast- 
níkem). Nejdůležitější  pro  české  dějiny  část 
tohoto  díla  vydal  K.  Tieftrunk  ve  »Starých 
pamětech  dějm  českých*  pod  titulem  Pavla 
Skáhr  ^e  Zhoře  Historie  česká  od  r.  1602  do 
1623  (5   dilů,  1865—1870).   Srv.   článek   K. 
Tieřtrunka  v  »Osvětě«  1873,  str.  557  si.    J.F. 
SkálazKolince  Šimon  (f  10. srp.  1617), 
pocházel  z  Klatov,  záhy  však  přišel  do  Prahy, 


kde  byl^  po  odbyté  universitě  učitelem 
u  sv.  lilií.  R.  1595  zvolen  byl  za  professora 
a  přednášel  logiku,  éthiku,  historii,  právo  řím- 
ské a  městské.  R.  1604  zvolen  za  notáře 
universitního,  r.  1608  byl  rektorem,  r.  1610 
zdědil  po  Bacháčkovi  proboštstvi  kolleje 
krále  Václava.  Dne  21.  říj.  1608  povýšen  byl 
do  stavu  a  nadán  erbem,  v  němž  byly  dvě 
růže  s  ptákem,  jehož  krk  šípem  byl  prostřelen. 
Pochován  v  kapli  Betlémské.  JTe. 

Skaladka,  bot.,  viz  Roccella. 

Skalany:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Turnov,  fara  Vyskeř;  21  d.,  102  ob.  č. 
(1900).  —  2)  S.,  vsi  t.,  viz  S kaleny. 

Skatat,  město  v  Haíliči,  v  býv.  kraji  tarno- 
polském  nad  ř.  Hnilou  a  při  žel.  dr.  Borki 
wielkie-Grzymalów,  nedaleko  hranic  ruských, 
má  5728  oby  v.  polsko-rusínských  (1900), 
řecko-katol.  a  řecko-yých.  far.  kostely,  starý 
zámek  ze  XVI.  stol  , sídlo  okr.  hejtm.  a  soudu, 

f>oštu,  telegraf;  parní  pilu,  pivovar,  lihovar, 
esnictví,  zemědělství  a  obchod  s  obilím.  Ne- 
daleko odtud  far.  ves  S.  Starý  s  1858  obyv. 
polsko-rusín.  (1900). 

Skalbmlen,  Szkalmierz,  n.  Szkalb- 
mierz,  za  starodávna  Skarbimierz,  osada 
v  rus.  gub.  kielecké,  új.  piňczowském,  nad 
ř.  Nidzicí,  přítokem  Visly,  bývalý  majetek 
biskupův  krakovských,  má  1076  obyv.  Zdejší 
kostel,  kdysi  kollegiátní  (do  r.  1819),  vysta- 
věný ok.  r.  1300  z  tesané  žuly,  náleží  k  nej- 
krásnějším v  království  Polském.  Odtud  po- 
cházel Stan.  ze  Skarbimierze  (v.  t.). 

na  Bkaloo,  osada  v  Čechách,  viz  Na 
Skalce. 

SkalÓany,  ves  v  Čechách,  viz  Skaličany. 

Skalda  (fr.  Escaut,  něm.  Schelde,  starov. 
Scaldis),  ř.  protékající  Francii,  Belgii  a  Nizo- 
zemí, viz  Šelda. 

Skalda  Hugo,  inženýr  čes.  (*  1844  ve 
Znojmě  —  f  1900  v  Brně).  Absolvoval  reálku 
ve  Znojmě,  techniku  v  Brně,  naČež  krátkou 
dobu  působiv  při  okr.  stavebním  úřadě  ve 
Znojmě,  přešel  r.  1866  k  zem.  staveb,  ředi- 
telství do  Sibině  v  Sedmihradsku.  R.  1868 
až  1869  byl  činný  při  stavbě  dráhy  Velký 
Varadín- Kolos,  načež  koncem  r.  1869  přešel 
ke  stavebnímu  oddělení  místodržitelství  mor. 
v  Brně.  Nejdříve  byl  přidělen  okr.  hejtman- 
ství v  Nov.  Jičíně,  kde  dosáhl  hodnosti  in- 
ženýra, a  když  r.  1888  byl  jmenován  vrch. 
inženýrem,  přestoupil  přímo  do  stavebního 
oddělení  místodrž.  v  Brně,  kde  r.  1895  jme- 
nován byl  místodrž.  stavebním  radou.  S.  byl 
neúmorně  činný  jak  v  pozemních,  tak  i  ve 
vodních  stavbách;  od  něho  pochází  budova 
okr.  soudu,  okr.  hejtm.,  vyšší  reálné  školy, 
měst.  chudobince  a  j.  v  Novém  Jičíně,  gym- 
nasium ve  Val.  Meziříčí,  budova  okr.  hejt- 
manství v  Tišnově,  soudní  budova  a  věznice 
v  Mor.  Ostravě,  trestnice  v  Mírově,  soudní 
budovy  v  Mor.  Budějovicích,  Břeclavi,  Pro- 
stějově, Val.  Meziříčí,  městské  a  okr.  nemoc- 
nice v  Jihlavě,  Něm.  Libavé,  Třebíči,  Svi- 
tavě, Karlovci,  Kroměříži, Unčové  a  Hodoníne, 
výstavci  mnoho  škol,  far  a  kostelů.  V  pří- 
čině stavební  hygieny  S.  měl  veliké  zkuše- 


248 


Skaldové  —  Skalice. 


nosti  a  provedl  mnoho  zafízeni  čističů  splaš- 
kových a  továrních  vod.  K  popudu  zem.  vý- 
boru moravského  sepsal  a  tiskem  vydal  dílo 
jednající  o  stavbě  ákol,  baráků  pro  nemoc- 
nice, nemocnic  a  ákol  hospodářských.  Od 
něho  projektovaná  a  započatá  stavba  alum- 
nátu  v  Brně  nebyla  jím  již  dokončena.  Fka, 

Skaldové  viz  Island,  str.  793  si. 

Skaleny,  Skalany:  1)  S.  Děkanské, 
Skály  Děkanské  {DechcmUGaUein),  ves 
v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Kaplice,  fara  So- 
běnov,  pš.  Něm.  Beneáov;  16  d.;  112  obyv. 
č.  a  n.  (1900),  2  mlýny.  —  2)  S.  Brumovy 
č.  Veliké  {Gross- G,\  ves  t,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Kaplice,  fara  Soběnov;  23  d.,  132  obyv. 
větš.  něm.  (1900),  Itř.  šk.—  3)  S.  Pusté  č. 
Malé  (Klein-G.),  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Kaplice, 
fara  Soběnov,  pš.  Velký  Čakov;  10  d.,  61  ob.  č. 
(1900).  R.  1600  darovány  kostelu  krumlov- 
skému. 

Bkalholt,  m.  v  již.  Islandu,  až  do  konce 
XVin.  stol.  biskupské  sídlo,  které  přeneseno 
bylo  do  Rejkjavíku,  nyní  je  tu  pouhý  dvorec 
s  kostelem. 

Skalloa  (maď.  S^akolcia),  král.  svob.  město 
se  zřízeným  magistrátem  na  Slovensku, 
v  župč  nitranské,  při  hranicích  moravských, 
v  úrodné  krajině  na  úpatí  vinorodých  návrší, 
na  lev.  břehu  Moravy  a  při  železn.tr.  Přeš- 
purk-S.  a  Veselí-S.,  má  4932  obyv.,  z  nichž 
je  4301  Slováků,  308  Němců,  276  Maď.  (1900), 
far.  kostel  (z  r.  1471),  františkánsky  klášter 
(z  r.  1467),  jehož  bibliotéka  chová  mnohá 
cenná  díla,  král.  katol.  nižší  gymn.,  kdysi 
klášter  jesuitský,  později  pavlánský,  klášter 
milosrdných  bratři  se  Špitálem,  býv.  protest, 
kostel,  slovác.  kasino,  okr.  soud,  poštu,  te- 
legraf, slov.  knihtiskárnu,  soukenictví,  země- 
dělství, pěstování  vína,  konopí,  medicinái. 
rostlin,  čilé  trhy  na  dobytek  a  v  okolí  láme 
se  černý  mramor.  Poč.  AlII.  stol.  vyskytuje 
se  S.  jako  země  nezdělaná.  Za  krále  Lud- 
víka I.  vysazeny  městu  rozličné  privilejc; 
král  Siemund  dal  město  obehnati  pevnou 
zdí;  král  Ferdinand  I.  zastavil  S-ci  (r.  1527) 
moravskému  hr.  ze  Žerotína,  jenž  městu  po- 
stupem odňal  všechna  práva  a  privileje. 
V  té  době  S.  byla  pevný  hrad,  v  němž  se 
usazovali  čeští  Bratři.  V  XVII.  stol.  provo- 
zovalo se  tu  velmi  soukenictví,  tmavomodrá 
sukna  byla  oblíbena  v  Srbsku.  K.  1729  vy- 
hořelo skoro  celé  město. 

Bkalioe  jsou  sírany  dvoj  mocných  kovů 
se  7  nebo  5  molekulami  vody  krystaliové, 
jež  jsou  velmi  pěkným  příkladem  isodimorfie. 
S.  se  7  molekulami  krystaliové  vody,  RSO^ . 
7  //jO,  krystallují  ve  dvou  řadách:  kosočtve- 
rečné,  sfénoidicky  polotvaré,  a  jednol<loné. 
K  řadě  kosočtvcreČné  náležejí  s.  bílá  č. 
goslarit  (v.  t.)  ZnSO^.I  H^O,  s.  nikel- 
natá  č.  morenosit  A750^ .  7//aO  a  hořká 
sůl  č.  epsomit  (v.  t.)  MgSO^.l H^O\  ale 
isomorfní  příměsi  přirozených  i  umělých 
krystallů  těchto  s-ic  ukazuji,  že  také  sírany 
račdi,  manganu  a  železa  se  7//, O  jsou 
schopny  krystallisace  rhombické.  Na  druhé 
straně  náležejí  do  řady  jednokloné  z  přiro- 


zených 8-ic  tyto:  melanterit  (v.t.)  č.  ska- 
lice zelená  FeS0^.7//,0,  mallardit 
3/>i50«.7//,0,  bieberit  CoSO^.lfíO^  anej- 
nověji  objevevcný  boothit  CuSO^.lH^Ó; 
ale  isomorfní  příměsi  opět  poukazují  na 
existenci  souhlasných  jednoklon^ch  módi- 
fíkací  síranu  horečnatého  i  zinecnatého  se 
7//,  O.  Ze  i-ic  8  6  molekulami  vody  krystal- 
iové v  přírodě  se  vyskytuje  pouze  s.  modrá 
(cHprum  sulphuricum)  c.  chalkanthit  (v.  t. 
a  srv.  Měď,  str.  1051  b)  ve  formě  trojkloné, 
ale  uměle  možno  obdržeti  i  síran  manganatý 
s  5//, O  ve  stejném  tvaru.  Jsou  tudíž  s.  do- 
kladem isomorfního  zastoupeni  kovŮ  sku- 
piny železa  nejen  navzájem,  ale  i  s  magne- 
siera  a  zinkem  a  dokonce  i  s  mědi,  jinak  je- 
vící málo  chemické  analogie  s  ostatními  jme- 
novanými kovy.  Fr,Sl-k. 

Bkalloe:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Benešov;  11  d..  81  obyv.  č. 
(1900).  —  2)  S.,  ves  t.,  heitm.  Čes.  Budějo- 
vice, okr.  LiŠov,  pš.,  fara  Stěpánovicc ;  7  d., 
49  obyv.  č.  (1890).  —  3)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a 
okr.  Chrudim,  fara  a  pš.  Hrochův  Týnec; 
8  d.,  97  obyv.  č.(1900),  popi.  dvůr.  —  4)S. 
{Langenau),  město  t.,  v  krásném  údolí  při 
stoku  dvou  potoků  a  železn.  tr.  Bakov-Georgs- 
walde-Ebersbach,  v  hejtm.  českolipském,  okr. 
hajdském,  má  386  d.,  3038  obyv.  n.  (1900), 
far.  kostel  sv.  Anny  z  r.  1712  (kostel  ve 
XIV.  stol.  připomínaný  zničen  r.  1640  od 
vojsk  Bauerových,  6tř.  šk.,  pš.,  telegraf; 
raffínerii  skla,  malířství  písma,  broušení  skla, 
několik  mlýnů,  chov  dobytka  a  zemědělství. 
S.  již  za  starodávna  náležela  pánům  z  Klim- 
šteina  (do  r.  1362).  Podací  kostelní  vykoná- 
vali (1404)  společně  vladykové  KonojedŠti, 
Skalečtí  a  Pihelšlí.g--  6)  S.  {Skalit:^) ,  ves  t.. 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Litoměřice,  fara  Žitenice; 
43  d.,  241  obyv.  n.  (1900),  kaple  Nejsv.  Tro- 
jice, opodál  Křížová  hora  s  poustevnou,  mlýn, 
pila  a  několik  vili.  Připomíná  se  r.  1197. 
V  XVII.  stol.  založena  zde  poustevna,  r.  1792 
nákladně  vystavěna,  ale  r.  1806  zničena 
ohněm.  —  6)  S.  {SkalitO,  ves  t.,  hejtm.  Lito- 
měřice, okr.  Lovosice,  fara  Třebivlice,  pš. 
Třiblice;  22  d.,  143  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk., 
mlýn.  —  7)  S.,  ves.  t.,  hejtm.  Příbram,  okr. 
Dobříš,  fara  Višňová,  pŠ.  Verměřice;  42  d., 
233  obyv.  č.  (1900).  —  8)  S.,  ves  t.,  na  pr. 
bř.  Lužnice,  hejtm.  Tábor,  okr.,  fara  a  pš. 
Soběslav;  49  d.,  354  obyv.  č.  (I9OO),  fil.  ko- 
stel sv.  Šimona  a  ludy  (ve  XIV.  stol.  far.\ 
2tř.  šk.  Stávala  zcie  tvrz,  na  niž  seděl  kol. 
1491   Petr  Majnuš  z  Březnice,  pak  Jiřík 


r. 


Bradáč  z  Toušeně,  od  r.  1528—40  Prokop 
Hýlovec  z  Polkovic,  do  r.  1647  obec  Tábor- 
ská, pánové  z  Rožmberka,  od  r.  1594  obce 
Soběslavská.  —  9)  S.  Česká  č.  Velká, 
starobylé  m^sto  t.  na  1.  bř.  Úpy  a  při  železn. 
tr.  Joséfov-Trutnov,  v  hejtm.  náchodském, 
s  310  d.,  2827  obyv.  č.  (1900).  Má  prostranné 
náměstí,  uprostřed  něhož  pomník  s  poprsím 
Bož.  Němcové  (z  r.  1888),  radnici,  několik 
pěkných  domů  jednopatrových  i  dvoupatro- 
vých, na  pr.  bř.  Úpy  ve  vsi  >Skaličce«  far. 
kostel   P.    Marie,  původu   starobylého   (ve 


XIV.  Btol.  far.),  v  nyaijií  podobé  vystavěný  i  hrad  S-cÍ  daroval  Janu  Sokolovi  z  Lambeika. 
r.l724od  Anny  Viktorie  kD.Ficcoloinmispa- I  Kol.  r.  1402  nebo  1403  hrad  dobyt  a  rotmc- 


a  kttitelnici  i  r.  1490,  s  hrobkou  Straků 
1  Nedabylic.  S.  jest  aidlem  okr.  soudu,  pi., 
telegrafu  s  telefonní  centrálou,  íetn.  stanice, 
má  5tř.  ik.  s  patal.,  miit.  ik.  chlap,  a  prGn). 
ik.  pokrač.,  museum.  Špitál,  obč.  láloínu  a 
okr.  bosp.  táloluu,  mést,  spoMtelou,  parostr. 
pivovar,  mlýn,  prádelnu  na  bavluu,  2  továrny 


tán.  R.  1436  cis.  Sigmund  zapsal  iboti  ska- 
lické Jauu  Zajimači  t  Kunitátu,  i  nichí  po- 
slední Jindficb  prodal  (ok.  r.  1567)  S-ci  Jaro- 
slavu Smifickému  ze  Sniific,  načeí  příslušela 
k  panstvi  Kostelci  n.  Č.  L,  V  XVL  st.  dolo- 
váno ve  zdejSim  okoH  na  stfibro,  ale  doly 
brzy  zanikly,  a£  obci  za  tou  příčinou  posk\  t- 


2    par  ,.    ,  . 

obilní  akiadižté,  sadatství, průmysl  bavlněná    klááter,  ves  t.,  beitm.  Kolín,  okr.,  fara  a 

a  nékolík  vjr.  a  týd.  trhů.   Smírem  k  vj-   pi.  Kouřim;  32d..  216 

letnímu    místu    Rati-    obyv,  i.  (190O),  záitie- 

boFicim  otvírá  ae  ro- .  ček   a  popí.  dvorem 

mantické   >Babiíčíno  Jana     kn.    Liechten- 

údolí'.  Erb  mčstský    stelna,  2  mlýny,  kam. 

(vyobr.  ř.  3761. )i  nj   lomy  a  opodál  popi. 

modrém    $tít£    zlatá '  dvůr    Zárybnik.    Pů- 

hvčzda    o   6  iplcich.  I  vodné  S.  K.  nálolcla 

Mezí  méstem  a  Zličí !  podáosobceKouřim- 

stávala  tvrz,  tam  kde  |  ské.  Biskup  mindcn- 

se  dosud  říká  >na  hra- .  ský  Dčtřich  z  Portic 

dé«.  Kdy  a  od  koho  ;  koupiv  S-ci  K.  zalolíl 

m^sto    laloieno,   ne-  i  tu   (1357)   kláiter    ci- 

C.  J761.  2n.k  „Í.U       ínimo-    S.  Č.  bývala  [  sterciácký.  hojné  jej        C,  3»I.  Z  "km*,.. 

Skalic*  £«kt.  vidy    zbolim    samo-    nadal  a  uvedl  do  ní-ho  &»iiic»  sineiBi. 

statným,  jeí  driel  r.  12  mnicha  z  kláStcra 
1335  Hynek  Hlaváč  z  Dube,  v  I.  1366-80  ;  sedleckého.  Za  válek  husitskýchklááterodhu- 
Vznék  z  Boskovic  a  ze  Žumberka,  po  něm  |  šitů  dobyt  (1421)  a  vypálen.  Obec  kouřimská 
dtdíU  bratří  a  maníelka  Markéta  ze  Stern- 1  uchvátivši  jeho  jméní  rozdala  je  a  kláiter- 
be^,  r.  1393  Jetřich  z  Janovic,  jcni  připojil  .  ství  císař  Sigmund  zastavil.  Opatové  však 
ibotí  íeskoskalické  k  panstvi  náchodskému, '  byli  volení  a  bydlili  v  chudičkém  klášteře 
pří  nimi  povidy  zůstalo.  R.  1424  svedl  zde  nadále.  S.  K.  sama  byla  do  r.  1481  zapsána 
lan  Ziika  tuhý  ooj,  v  némi  pány  katolické  '  Vilému  Zuboví  z  Landíteina.  Opat  Jakub 
Kruil  na  hlavu.  Za  válek  husitských  utrpčla  '  ziskal  (1487)  ke  klášteru  platy  ve  3  vesnících 
5.  vpádem  Slezanů  (1441),  kteří  vypálili  roésto  a  pozdčjii  opat  lakub  stav  ^c  opatem  1 1553) 
iokoli.  a  r.  1450  dobyta  od  krajské  hotovosti,  sedleckým  připojil  klášter  skalický  k  Sedlci. 
Rt5D4obdricla  obec  odjanaápetlezjano-  Časem  klášter  zpustl  a  v  XVII.  stol.  nový 
vicsTobody,  r.  1612  od  Albr.  V.  Smiřického,  konvent  tu  zaloien,  kaple  i  objTné  mistnosti 
r.  1(31  od  Adama  Erdmana  Trčky.  Oktavian  znovu  vybudovány.  R.  1782  kláiter  skalický 
Pitcolomini  zrušil  tyto  výsady  a  jen  některé  se  sídleckým  zrušen  a  jmční  připadlo  Tondu 
t  nich  povolil  11650).  V  XVI.  stol.  byli  Ska  náboienskému.  —  19)  S.  Malá,  Skaljčka, 
lifti  vyznáni  podoboji,  farář  protestantský  ves  t..  hejtm.  a  okr.  Král.  Hradec,  fara  Oibuz, 
uvidí  se  tu  r.  1523.  R.  1639  vypálili  Švédové  pS.  Smiřicei  J7  d.,  246  obyv.  i.  (1900),  popi. 
™í»to;  r.  1707  zničil  je  opét  poiár,  pfi  černí  dvůr.  Bývala  jménira  obce  Královéhradecké, 
pfíily  na  zmar  knihy,  pamétni  spisy  a  prívi-  R.  1635  připojena  ke  Smiřicúm.  —  13}  S. 
lepá.  Zn  války  sedmileté  S. zakusila  mrioho  Malá,  viska  1.,  hejtm.  a  okr.  Kutná  Hora. 
''Wnými  pochody,  zejm.  od  vojska  prus-  fara  a  pš.  Zbraslavice;  9  d..  39  obvv.  č. 
Wbo.  Dne  27.  čna  1866  sveden  u  nádraží  {19U0).  -  14)  S.  Malá  viz  Skalická.  — 
'uhýkriavý  boj  mezi  Rakouskem  a  Pruskem,  15)  S.  Stará  a  Nová,  statek  u  Bohumilic 
ph  némi  na  3000  našeho  vojska  přišlo  do  t.,  hejtm.  Pr.ichatice.  okr.  Vimperk,  fara  Bohu- 
HJetiaQeméné  neltolikpobito.  —  Okresní  milice,  p5.  Ckyně,  Alod.  statek  ^273-62 /la)  se 
sood  má  na  rozloze  109*34  fcm'  2459  d.  a  zámkem,  dvorem.  pivov;iiem  a  cihelnou  drii 
15.192  obvv.  č.  (1900).  —  10)  S.  Hor  Stři-  Ida  Lumbovášl.  z  Malonic.  Původné  S.S.  aX. 
''^Djch,  S.  Stříbrná,  staroí.  mésto  t.  při  příslušela  k  panstvi  vlmperskému  a  statku 
potoku  Vvilovce,  hejtm.  Čes.  Brod.  okr.Ko-  Ofcyňskému.  Kol.  r.  15-19  Jan  Malovcc  z  Chý- 
>«lec  n.  'Č,  L.,  188  d.,  1168  obyv.  č.  (19001.  nova  dostal  za  díl  Sci  a  vystavĚl  si  zde 
feř.  kostel  sv. Jakuba  (čtvrt  hod.  od  mčsta),  obydlí.  Potomci  jeho  sedéli  zde  do  min. 
ůl. kostel  Bv.Jana  Nep.,  radnici,  3tř.  šk.,  ps..  stol,  -  16)  S.  Stříbrná  viz  S.  10).  —  17)  S. 
nilýn,  nedaleko  popi.  dvůr  a  4  výr.  trhy.  Velká  č.  Německa  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Erb  měst.  (vyobr.  č.  3762.):  v  modrém  slité  Král.  Hradec,  fara  Ciboz,  pš,  Smiřice;  66  d  , 
horník  na  skalici  nebo  skalce  pracující.  Na  530  obyv.  č.  ii900i.  Připomíná  se  r.  1143 
miste,  kde  vystaven  (1730)  kostel  sv.  Jana  v  zakl,  listu  kláštera  strahovského.  Jménem 
iS'ep., stával  hrad,  na  némž  ve  2.  pol.  XIV.  st.  lim  jmenována  i  far.  osada  Líbuz.  Ve  XIV.  st. 
seděla  rodina  ze  Střimelic,  poč.  XV.  stol.  drieli  ji  pánové  z  Dobruškv  a  v  XV.  stol, 
Bohdal  iDrahonic,  po  jehoi  smrti  král  Václav   připojena  ke  Smiřicúm.  —  18)  S.  Velká. 


250 


Skaličany  —  Skalkovskij. 


ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Kut.  Hora,  fara  a  pš. 
Zbraslavice;  22  d.,  141  oby  v.  č.  (1900),  mlýn. 
Alod.  statek  (237*49  ha  půdy)  se  dvorem  cfrží 
Jan  Datel. 

19)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Bosko- 
vice, fara  Svitávka;  46  d.,  361  obyv.  č.  řl900); 
pš.,  telegraf  a  železn.  stanice  (S.- Vaculka)  při 
tr.  Brno-Čes.  Třebová,  válcový  mlýn  a  popi. 
dvůr.  —  20)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Mor. 
Krumlov,  fara  a  pŠ.  Hostěradice;  98  d.,  531 
obyv.  č.  (1900),  Itř.  šk.  Alod.  statek  (345*96  ha 
půdy)  se  zámkem  (při  něm  kaple),  dvorem, 
cihelnou  a  kam.  lomy,  drži  Otakar  hr.  Daun. 

21)  S.,  far.  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  Těšin, 
okr.  a  pš.  Frýdek;  165  d.,  1253  obyv.  č. 
(1900),  kostel  sv.  Martina,  2  tř.  šk. 

Bkalidany,  Skalčany,  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Blatná;  37  d.,  197 
obyv.  č.  (1900). 

8kall5ka:l)S.,§kalice  Malá,  ves  v  Če- 
chách blíže  pr.  bř.  Úpy,  hejtm.  Náchod,  okr.. 
fara  a  pš.  Čes.  Skalice;  67  d.,  588  obyv.  č. 
(1900),  far.  kostel  a  klášter  voršilek  s  něm. 
dívčí  šk.  (4tř.),  popi.  dvůr,  sadařství.  Již  za 
starodávna  stávala  zde  tvrz,  jejii  majetníci 
psali  se  ze  Skalice.  Před  r.  1367  koupil  S-ku 
Střížek  z  Ostřešan,  poč.  XV.  stol.  seděl 
zde  Hašek  z  Lužan,  r.  1417  Střizek  z  Kolo- 
děj, jehož  potomci  se  tu  připomínají  do  pol. 
XVI.  stol.,  po  nich  ještě  Otmarové  z  Holo- 
hlav;  r.  1573  připojena  S.  k  Náchodu.  — 
2)  S.  Skalice  Malá,  viz  Skalice  12). 

3)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Hranice,  fara  Kelč;  75  d.,  420  obyv.  č.  (1900  , 
Itř.  šk.  Kor.  lenní  statek  se  zámkem  a  dvo- 
rem arcibiskupství  olomouckého.  ,—  4)  S., 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Tišnov,  fara  Újezd,  pš. 
Drásov;  26  d.,  187  obyv.  č.  (1900).  —  6)  S., 
ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Zábřeh;  51  d., 
640  obyv.  č.  (1900).  Alod.  statek  (74-75  ha) 
se  dvorem  drží  Ludmila  Rosy. 

Skalka:  1)  S.,  také  Stará  S.  {AlťKal- 
ken\  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Duba, 
fara  a  pš.  Doksy;  47  d.,  216  obyv.  n.  (1900), 
Itř.  šk.  —  2)  S.,  také  Nová  S.  (Neu-K,),  ves 
t.:  17  d.,  70  obýv.  n.  (1900).  Původně  byly 
obě  vsi  manství  ke  hradu  Bezdězu.  —  3)  S. 
{Skalken\  ves  t.,  hejtm.  Litoměřice,  okr. 
Úštěk,  fara  a  pš.  Blíževedly ;  21  d.,  122  obyv.  n. 
(1900),  pískovna  .a  chmelnice.  —  4)  S.  {Skal- 
hen),  ves  t.,  hejtm.  Litoměřice,  okr.  Lovo- 
sice, fara  Sutom,  pš.  Třebenice;  11  d.,  72 
obyv.  n.-Čes.  (1900);  alod.  statek  se  zámkem, 
dvorem,  pivovarem  drží  Karel  hr.  Schón- 
born.  Na  místě  nynějšího  zámku  vystavěného 
v  XVI.  nebo  v  "XVII.  stol.  stával  hrad,  na 
němž  připomínají  se  ve  XIV.  stol.  Rydkéř 
Petr  a  Erhart,  bratří  ze  Skalky,  v  XV.  stol. 
pánové  ze  Sulcvic,  od  r.  1527  Jiří  Vrš  ze 
Sadlna,  od  r.  1543  Jan  z  Vřesovic,  od  r.  1544 
Kaplířové  ze  Sulevic  a  kol  r.  1575  Hrzánové 
z  Ha  rasova.  R.  1730  S.  dostala  se  do  rodu 
hr.  z  Hatzfelda,  po  jichž  vymření  (1796)  do 
rodu  hr.  Schčnbornů.  —  6)  S.,  osada  t.  nad 
pr.  bř.  Zl.  potoka,  heitm.  Nové  Město  n.  M., 
okr.  Opočno,  fara  Bílý  Újezd,  pš.  Dobruška; 
6  d.,  69  obyv.  č.  (1890),  zámek  s  kaplí  sv.  Jana 


Nep.  (zámecké  kaplanství),  3tř.  Šle,  dvůr, 
ovčín,  bělidlo  a  mandlovna  Jos.  kn.  CoUo* 
reda-Mansfelda  a  nedaleko  židovský  hřbitov. 
Na  skalním  ostrohu  nad  Zl.  potokem  na 
místě  nynějšího  zámečku  stávala  tvrz,  rodné 
sídlo  vladyk  ze  Skalky,  kteří  nabyli  soused- 
ního dvora  a  psali  se  Ostrovští  ze  Skalky. 
Z  vladyk  první  připomíná  se  Ješek  a  P&ta 
ze  Skalky  kol  r.  1360.  V  XV.  stol.  uvádějí 
se  Ostrovští  ze  Skalky,  jejichž  potomci  až  na 
malou  přestávku  seděli  zde  do  r.  1647,  kdy 
zemřel  Jan  mladší,  jímŽ  vymřel  rod  po 
fneči.  Jedinou  dědičkou  stala  se  Anna  Ka- 
teřina provd.  za  Jana  Mladotu  ze  Solopisk 
a  tím  S.  dostala  se  do  rodu  tohoto.  Z  roda 
toho  Vojtěch  prodal  zboži  skalecké  r.  1800 
Frant.  kn.  CoUoredovi  z  Mansfeldu,  jenž  spo- 
jil S-ku  s  panstvím  opočenským.  Zámek  ny- 
nější jakož  i  kaple  dostavěn  r.  1739.  Zdejší 
židé  tvořili  zvláštní  obec  a  z  příbytku,  jejž 
jim  vrchnost  darovala,  platili  činži.  Místo  pro 
hřbitov  obdrželi  ve  stráni  >  Paseka*,  kde  po- 
stavili dřevěnou  svnagogu  a  při  ni  zřídili 
německou  školu,  která  r.  1865  zanikla.  — 
6)  S.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Příbram,  fara 
Višňová;  19  d.,  149  obyv.  č.  (1900).  —  7)  S., 
osada  t.,  hejtm.  Smíchov,  okr.  Zbraslav,  fara 
a  pš.  Mníšek;  6  d.,  24  obyv.  č.  (1900),  viz 
Mníšek,  str.  477 1.  —  8)  S.,  ves  u  Přeštic, 
viz  Petrovice  16). 

9)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Kyjov, 

fara  Ježov,  pš.  Žera  více;  74  d.,  367  obyv.  č. 

(1900),  popi.  dvfir. 

Skalktn,  vsi  v  Čech.,  viz  Skalka  3),  4). 

Bkalkografle,  z  řec,  tolik  co  chalko- 

typie  (v.  t.). 

ŠkalkOTtkU  (CBaoBROBOffiil) :  1)  S.  Apol- 
lon  Aleksandrovič,  dějepisec  rus.  (*  1808, 
t  1897),  vzdělal  se  na  práv.  fakultě  moskev. 
university  a  byl  ředitelem  hlav.  statist.  ko- 
mitétu novorossijského  kraje  a  správcem 
archivu  min.  vnitř,  záležitostí.  Hlavní  jeho 
práce,  založené  vesměs  na  archiv,  studiu, 
]sou:  Chronologičeskoje  oboxrénije  istoríji  Novo^ 
rossíjskago  kraja  (Odéssa,  1835);  Pervoje  tri- 
dcatilitije  Odéssy  (t.,  1837);  Snošeníja  Zápo- 
rofja  s  Krymom  (t.,  1844);  Jsiorija  Novoj  Seči 
i  poslidňago  kosa  Zaporo^skago  (t.,  1846);  Ná- 
jezdy gajdamakov  na  Zap,  UÍcrajnu  v  t^33 — 
/  768  gg,(t.,  1845);  Bolgarskija  koloniji  v  Bessa- 
rabiji  i  Novoros.  Kraji  (t.,  1848)  a  pod.  Mimo 
to  vydal  několik  cenných  statistick.  prací 
z  Odéssy  a  novorossijského  kraje,  vyzname- 
naných Demidovskou  prémií.  Psal  také  po- 
vídky, napodobuje  W.  Scotta,  jako  Kagalj^ 
ničanka;  Mamaj;  Bratja  Tskupitili  a  j.  Srv. 
nekrolog  z  péra  V.  Rudakova  (»Žomal  min. 
nár.  osvěty «,  1898). 

2)  S.  Konstantin  Apollonovič,  spiso- 
vatel rus.,  syn  před.  (♦  1843  v  Oděsse).  Po 
vystudováni  vstoupil  do  horní  služby,  konal 
geologická  a  geognostická  studia  v  sev.  gu* 
berniích  Ruska,  na  Mangyšláckém  poloostrove 
a  na  území  Orenburského  kozáckého  vojska 
a  také  studoval  hospodářství  horních  závo- 
dův  uralských,  podmoskevských  a  olonéc- 
kých.   Od  r.  1867  byl  asi  po  10  let  sekreta- 


Skalky  —  Skálový  poplatek.  251 

f em  nově  saloieného  Spolku  pro  podporu '  a  budovatel  musí  se  vyvarovati  všech  úprav, 
ruského  prdmyslu  a  obchodu;  později  byl .  které  svedou  k  hračkářství,  neboť  materiál 
i^lenem  kommisse,  jei  vypracovala  celní  tarif  <  sám  vyžaduje,  by  volily  se  formy  mohutné 
r.  1891.  Přednáieí  v  horním  ústavě  statistiku  \  a  přirozeně  rázovité.  Fka, 

homídi  závodů  a  národní  hospodářství.  Byl  Bkalný,  Skalné  {Pinketschlag),  viska  v  Če- 
sekretářem  horního  učeného  komitétu,  se- !  chách,  hejtm.  Krumlov,  okr.  Hor.  Planá,  fara 


stavoval  a  redi^roval  od  r.  1870  do  1881  Shoř- 
nikl  statist.  svidinij  po  gornoj  i  soljanoj  časti. 


a  pá.  Hořice  u  Krumlova;  4  d.,  22  obyv.  n. 
(1900).  Připomíná  se  k  r.  1284. 


vydávané  komitétem.  Z  uložení  min.  financí'  Skalon  V  asilijTurjevič,  publicista  rus. 
vykonal  několik  cest  po  Rusku  i  v  cizině  (*  1846  ze  šlechtické  rodiny).  Studoval  na 
za  účelem  studia  rozličných  obchodně-prfi-  historickofilol.  fakultě  mosk.  university,  avšak 
myslových  otázek.  Jich  výsledkem  byla  práce:  celá  studia  neabsolvoval.  R.  1868  vstoupil 
Sme^skij  konal  i  jego  \načenije  dlja  russkoj  do  službv  u  mosk.  archivu  ministerstva  sprav., 
eorgowli;SročnofepočtovojeparochodsivovRoS'  kde  spolupracoval  při  I.  sv.  Opisamja  doku- 
šiji  i  ^a  granicej;  Gomoje  \akonodatělistvo  mentov  i  bumag  chraňaščichsja  v  archive.  Od 
v  Sojedininnych  itatach  a  j.  Byl  náměstkem  r.  1871  byl  3  léta  členem  a  9  let  předsedou 
ředitele  horního  departementu,  členem  hor-  moskevské  újezdné  zemské  úpravy  (srov. 
niho  učeného  komitétu  a  horní  rady,  od  Rusko,  str.  345).  Později  byl  členem  správní 
r.  1891  do  1896  pak  ředitelem  horního  de-  rady  selské  pozemkové  banky.  Od  r.  1870 
partementu.  V  době,  kdy  S.  stál  v  čele  horní  psal  do  časop.  >Russkaja  Lětopisj«,  pak  do 
správy,  vydána  byla  celá  řada  důležitých  zá-  čas.  >Russ.  Vědomosti*.  V 1. 1880—82  vydával 
koňů  %  oboru  horních  záležitostí.  Za  něho  týdenník  >Zemstvo<,  v  1.  1886—88  recligoval 
zřízeny  také  nové  horní  správy  (jižní  a  zá-  »Trudy  Imp.  Voljno-Ekonomič.  Obščestva*. 
padni),  dále  irkutská  hornická  škola,  a  zapo-  Od  r.  1883  jest  členem  společnosti  vydáva- 
^to  8  vydáváním  každoroční  publikace  nazv. '  jící  »Russ.  Vědomosti*,  od  konce  r.  1899 
Otčetjr  gornago  départamenta.  S.  jest  velmi  I  jest  z  předních  redaktorů  tohoto  listu.  R.  1872 
činný  i  literárně.  V  časopiseckých  článcích  |  uveřejnil  v  časop.  »Gramotěj<  řadu  článků 
^hlavně  v  »Petěrb.  Vědom  «  a  »Novém  Vře- !  Artéli  na  Rusi,  jež  pak  otištěny  r.  1873  ve 
meni<)pojednáva]  o  nejrozličnějších  otázkách.  I  zvláštní  knize,  avšak  vydáni  toto  b\io  z  na- 
Pestrosti  vynikají  i  jeho  obrazy  z  cest  a  jiné  řízení  komitétu  ministrů  zničeno.  Separátně 
spisy:  Sovremennaja  Rossija{3.vyá,);  Naiigo-  S.  vydal  tyto  práce:  Zemskije  voprosy.  OČerki 
sudarstvenrprje  i  obíčestvennyje  déjatili{2  vyd.;  /  oboirěnija  (Moskva,  1882);  Zemskije  v^gljady 
jeden  oddíl  této  knihy  přel.  do  franc:  Les  na  reformu  méstnago  upravlenija,  Ob\pr  ^em- 
ministres  des  flnances  de  la  Russie);  Tancy  skich  otiyvoviprojektov{t,^lSS4);Kak  v^jatsja 
i  baiet  i  ick  mésto  v  rjadu  i^jasčnrch  isskustv  ^a  promysel,  čtoby  on  stal  pribyljnéje  (t.,  1875); 
(2  vyd.);  O  fenščinach,  mysli  starý ja  i  noyyja  Mninija  \emskich  sobranij  o  sovremennom  pO' 
(11  vyd.);  Vnéšňaja  politika  Rossiji  i  polofe-  lofeniji  Rossij;  (1882).  Hlavnější  Časopisecké 
mije  inostrannych  dér^av  (Petrohrad,  1897);  články  S-ovy  jsou:  ve  » Věstníku  Jevropy*: 
V  tiatraijnom  miré  (t.,  1899)  a  j.  i  Kresťjanskija  kreditnyja  učrefdénija  Mosk.  gub. 

Skalky  (Skalka),  ves  v  Čechách,  hejtm.  {lS76)^Narodnaia  škola  pod  \foskvoju;  v  Ruské 
Broumov,  okr.  Teplice,  fara  Starkov,  pš.  Dě- !  Mysli  (kromě  článků  uveřejněných  ve  zmí- 
dov-Sofienthal ;  84  d.,  414  obyv.  n.  (1900),  něných  shora  sbírkách):  Zemstvo  i  narodnoje 
mlýn.  obra^ovanije^  Duchovenstvo  i  narodnaja  škola, 

Ékallagrimraon  Egil  viz  Egil  Skala-  Zemstvo  i  narodnoje  idravije  (1882  a  1883); 
grimsson  a  Island,  str.  7936.  v  >Rus.  Vědomostech*:  Sakanuné  rejormv 

Skalfták,  zool.,  viz  Rupicola.  (1888\  ZeitisJ^ýa  učre\dénija  i  jich  kritiki(lSS9\ 

Skalné  koxy,  angl.  Rocky  .\fountains,v\z  Zemskij  vopros  (IS99) ;  v  »Zemském  Obzoru«: 
Amerika,  horopis,  str.  111 — 112.  Prodovoijstvennyj  vopros  (1885\  Několik  statí 

Skainfk,  bot.,  viz  Cotoneaster.  S-ových  věnováno  jest  Finsku,  a  to  v  knize 

Skalni  olej  viz  Petrolej.  D.  Protopopova  Finljandija  a  ve  spise  Le- 

Skalni  vosk  viz  Ozokerit.  vassera  Narodnoje  obrazovanijc. 

Bkalni  xdÍTO,  krátce  skála,  slově  napo-  BkalOT,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
dobenina  přirozené  skály  ze  zdiva,  z  lomo-  Olomouc,  fara  a  pš.  Téšetice;  30  d.,  175 
vého  kamene,  ve  tvaru  n^aké  jeskyně,  skalky,  obvv.  č.  (1900),  2tř.  šk. 
vodojemu  a  j.,  obyčejně  v  zahradách  nebo  BkalovfkiJ  Rostislav  Karpovič,  gen. 
v  parcích.  Poněvadž  k  stavbě  volí  se  jen  ka-  a  námořník  rus.  (*  1811  —  f  1873),  první 
měny  neopracované,  tedy  upotřebí  se  v  tom  zabýval  se  v  Rusku  theorií  paroplavby  a 
tvaru,  v  jakém  se  dodají  ke  stavbě.  Jest  při-  byl  Členem  námoř.  vědec,  komitétu  a  správ- 
rozeno,  ic  na  s.  z.  nelze  dělati  nějakých  de-  cem  ižerských  admiralitních  závodů.  Vydal: 
tailnich  plánů,  nýbri  jest  potřebí,  by  ten,  Opisanije  Korduanskago  i  Eddingstonskago 
kdo  S.  z.  buduje,  měl  vyvinutý  smysl  pro  majakov  (Petr.,  1833);  Rukovodstvo  dlja  slu^ 
přírodní  krásu,  kterého  jen  studováním  pří-  ^aščich  na  morskich  vojennrch  parochodach 
rody  nabýti  lze,  a  vlohy  pro  malebnost,  dále  (t.,  1844);  Ži\néopisanije  admirála  F.  F.  Uša- 
pak  dokonalou  znalost  pevnosti  a  únosnosti  ková  {t.,  1856)  a  j.  R.  1849  redigoval  »Mor- 
pouiitého  materiálu.  PH  budování  s-ho  z-va   skoj  Sborník*. 

musí  býti  upuštěno  ode  všeho  napodobeni       Bkálový   čili   škálový   poplatek    viz 
architektonických  motivů  druhu  jakéhokoliv' Stupňový  poplatek. 


252 


Skalp  —  Skanderbeg. 


Skslp  viz  Skalp  o  váti. 

Skalpell,  lat.,  nožík  anatomický  nebo  chir- 
urgický, jehož  želízko  je  zapuštěno  pevně 
do  střenky  buď  dřevěné,  pryžové  nebo  ko- 
vové; tím  liší  se  od  břitvicc  (v.  Bistouri). 

SkalpOTaU,  seříznouti  a  stáhnouti  káži 
s  hlavy,  jak  činívali  Indiáni  severoameričtí 
raněným  a  zabitým  nepřátelům,  pokládajíce 
skalp  (staženou  kůži)  za  znak  vítězství. 

Bkalsko:  1)  S.,  far.  ves  v  Čechách,  při 
Kovaňském  potoce,  hejtm.  Mnich.  Hradiště, 
okr.  Bělá  p.  Bezd.;  81  d.,  588  oby  v.  č.  (1900), 
starobylý  kostel  sv.  Havla  (ve  XIV.  stol. 
far.),  v  něm  velkolepý  obraz  sv.  Vojtěcha 
od  Kandlera  z  r.  1849,  cínová  křtitelnice 
z  r.  1500,  3tř.  šk.,  pš.,  četn.  stanice.  Alod. 
statek  (28029  ha)  se  zámkem,  dvorem,  ci- 
helnou a  vodárnou  drží  M.  Wurzelová.  Z  bý- 
valého hradu  zbyla  jen  studně.  Zboží  skalské 
drželi  ve  XIII.  a  XIV.  stol.  vlastníci  blízké 
Kovaně,  r.  1412  seděl  tu  Aleš  Škopek  z  Dube. 
Potom  zboží  děleno  na  dvě  Části,  z  nichž 
jedna  čásf  držena  k  Dražicům,  druhá  k  Brodci 
a  k  Cetni.  Ferdinand  II.  daroval  celé  S.  řádu 
servitů,  po  jehož  zrušení  (1785)  dostalo  se 
nábož.  fondu,  od  něhož  je  koupil  Karel  kn. 
Rohan.  Rudolf  kn.  Thurn-Taxis  dědil  S.  po 
své  matce  M.  Isabele,  která  S.  ještě  s  jiným 
zbožím  koupila  r.  1846  od  dra  lana  Weit- 
lova.  —  2)  S.,  víska  t.,  hejtm.  Král.  Vino- 
hrady, okr.  a  pš.  Jílové,  fara  Křížkův  Ko- 
stelec; 11  d.,  78  oby  v.  č.  (1900). 

Bkalský  z  Dubu,  jméno  vymřelé  rodiny 
rytířské,  z  níž  v  1.  pol.  XVI.  stol.  připomí- 
nají se  Mikuláš  S.  z  D.,  písař  soudu  ko- 
morního, a  Jiří  S.  z  D.  Po  bitvě  Bělohorské 
Hertvík  rytíř  S.  z  D.  (von  der  Eiche)  byl 
odsouzen  ke  ztrátě  statku  Zhoře  (kraj  čásl.), 
t.  j.  tvrze  Zhoře  s  dvorem  poplužním,  vsi 
Ch valová,  Bludova,  Zdeslavic  a  Pihová.  Jan 
S.  z  D.  propadl  statek  Žežlovice  (kraj  praž.), 
jejž  koupil  pak  r.  1623  Karel  kníže  z  Liechten- 
steina,  dále  dům  řečený  u  Skalských  v  Truhl. 
ul.  na  Novém  městě  a  vinici  na  Letních 
u  Prahy.  Mikuláš  S.  z  D.  propadl  statek 
Sluštice,  který  r.  1623  koupil  též  Karel 
z  Líechtensteina. 

Bkály :  1)  S.  {Bischojstein),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Broumov,  okr.  a  pš.  Teplice,  fara 
Čes.  Vernířovice;  22  d.,  98  oby  v.  ném.-čes. 
(1900).  Nadační  statek  (801  ha  půdy)  se  zám- 
kem (při  něm  kaple  sv.  Jana),  dvorem,  pivo- 
varem drží  kapitula  královéhradecká.  Čtvrť 
hod.  odtud  zříceniny  hradu  t.  jm.,  jejž  snad 
založil  (kol.  r.  1393)  Matěj  Salava  z  Lípy. 
Poněvadž  jeho  syn  Matěj  ml.  Činil  četné 
škody  ve  Slezsku,  koupili  Slezané  hrad  a 
rozbořili  jej  (1447).  V  1.  1466-84  seděl  na 
S-lách  Hanuš  tíochovec  z  Buchova.  Kol 
r.  1513  koupil  S.  od  Hynka  Špetle  z  Jano- 
vic Bartoloměj  kn.  Minstrberský.  V  1.  1517 
až  1528  držel  S.  Petr  Adršpach  z  Dube  a 
po  něm  jeho  věřitelé,  dále  Žehušičtí  z  Ne- 
stajova,  za  nichž  hrad  již  zpustošen;  proto 
vystavěli  při  dvoře  nová  obydlí.  R.  1576  do- 
stal se  statek  do  rodu  Bohdaneckých  z  Hod- 
kova,  kol  r.  1581  přešel  sňatkem  do  rodu 


Čertorejských,  od  r.  1626  seděla  zde  Beata 
Křinecká  a  r.  1662  koupil  biskup  králové- 
hradecký Mat.  Ferd.  2^ubek  z  Bilenberka 
statek  S.  pro  kapitulu  královéhradeckou.  — 
2)  S.,  čásf  pol.  obce  Telec  t,  hejtm.  a  okr. 
Louny,  fara  a  pš.  Peruc;  55  d.,  322  oby  v.  č. 
(1900),  ňl.  kostel  sv.  Mikuláše  (v  nynější  po- 
době r.  1779—86  vystavěný,  ve  XIV.  stol. 
far.).  Bývalý  statek  dostal  se  v  XV.  stol. 
k  Peruci.  —  3)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Písek,  okr. 
Vodňany,  fara  Herman,  pš.  Protivín;  63  d., 
443  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr.  Na  bývalé 
tvrzi  seděli  v  XV.  stol.  Kočkové  ze  Skal, 
r.  1530  Kašpar  Litochleb  ze  Strachotína, 
který  je  prodal  k  Libějicím.  —  4)  S.,  ves 
u  Přelouče,  viz  Raškovice  2).  —  6)  S. 
Děkanské,  ves  t.,  viz  Skaleny  1).  —  6)  S. 
Smiřické  viz  Skála  8). 

7)  S.,  někdy  hrad  na  Moravě,  viz  Jim- 
ramov  1). 

Skamandrios  viz  Astyanax. 

Skamandrot,  ve  starověku  řeka  v  Tróadě, 
od  bohů  Xanthos  (t.j.  Žlutý)  zvaná,  prýštila 
se  na  Idě  a  spolu  se  Simoentem  u  Sigeia 
vtéká  do  moře.  klk, 

Bkamdrnp  S  o  p  h  u  s,  básník  dán.,  viz 
Schandorph. 

Skamenéliny  viz  Zkameněliny. 

Bkammoninm  viz  Scammonium. 

Bkanda  (>útočník«)  je  v  pozdější  ind. 
mythologii  bůh  války,  vůdce  vojů  božských 
proti  daemonům.  Jest  syn  Šivův  z  Umy,  po- 
dle jiných  bájí  syn  Agniův.  Vypodobáuje  se, 
an  secíi  ozbrojen  na  pávu.  Slově  též  ku- 
mářa  (»hoch,  panic«),  nebo  kárttikéja 
(»krttikovec<,  protože  byl  vychován  od  Krt- 
tik  =  Plejád).  Ztý. 

Skandál,  v  obec.  mluvě  skandál  (z  řec), 
pohoršení,  ostuda;  skandální,  pohorš- 
livý,  ostudný. 

Skanderbeg  i]\f\  Kastríota),  slavný 
rek  albánský  (*  1404  —  f  1^68  v  Lieši),  byl 
syn  Jana  Kastrioty,  knížete  albánského,  si- 
dliciho  v  Kroji  (AÍchissar)  v  Albánií,  a  jeho 
manželky  Vojsavy,  kněžny  srbské.  R.  1423 
dostal  se  se  svými  3  bratry  jako  rukojmí 
ke  dvoru  Murada  II.,  kdeŽ  byl  vychován 
v  islámu  pode  jménem  Iskenderbeg,  t.  i. 
kníže  Alexander  (z  toho  vznikl  název  S.). 
Pro  svoji  tělesnou  i  duševní  zdatnost  získal 
si  oblibu  u  sultána,  tak  že  v  19  letech  ob- 
držel správu  sandžaku  s  5000  vojíny.  Ačkoliv 
jeho  bratří  byli  z  rozkazu  sultánova  otráveni 
a  knížetstvi  otcovo  r.  1432  Turky  zabráno, 
S.  přece  zůstal  ve  službách  tureckých,  če- 
kaje na  vhodnou  příležitost  ku  pomstě.  R.  1443 
vyslán  byl-  proti  Uhrům,  kteří  pod  Janem 
Hunyadem  vítězně  postupovali  za  Dunaj.  S. 
zradou  pomohl  Hunyadovi  k  vítězství  nad 
Turky,  sám  pak  prchl  s  četou  Albánců  do 
své  vlasti.  Lstí  zmocnil  se  pevnosti  Kroje, 
vrátil  se  ke  křesťanství  a  během  asi  30  dnů 
opanoval  celou  Albánii.  Na  schůzi  v  Lješi 
při  ústi  Drimu  uznala  sousední  albánská  kní* 
žata  nadvládu  S  ovu.  S.  čtyřikráte  porazil 
mnohem  silnější  vojsko  turecké,  proti  němu 
vypravené.  Konečně  sám  Murad  II.  se  100.000 


Skanderborg  —  Skandinávie. 


253 


moři  oblehl  S-a  v  Kroji,  byl  však  donucen, 
aby  od  obléhám  upustil.  S  nástupcem  Mu- 
radovým  Muhammedem  11.  S.  sjednal  r.  1461 
mír,  v  némi  neodvislost  Albánie  bvla  for- 
roálné  uxnána.  Ale  jiŽ  r.  1464  vypukla  znova 
válka^  během  nii  S.  r.  1468  v  Lješi  zemřel. 
Tam  byl  také  |>ochován.  Nezletilého  syna 
Jana  jii  pfed  smrti  dal  v  ochranu  republiky 
Benátské,  jež  pfijala  jej  mezi  svojí  šlechtu. 
Potomstvo  Jana  Kastrioty  dosud  žije  v  Itálii, 
ulivajic  titulu  vévodského.  Válka  s  Turky 
potrvala  ještě  nějaký  čas  po  smrti  S-a,  až 
r.  1479  Albánci  opět  uznali  nadvládu  turec- 
kou. Srv.  Paganel,  Geschichte  S-s  (Tub., 
18S6V,  Pisko,  S..  histor.  Studie  (Vid.,  1895). 

SkílAdtrboxv,  město  v  dán.  amté  aar- 
huském  (Jutsku),  nad  jezerem  t.  jm.,  na 
křižovatce  žel.  drah  Vamdrup-Frederikshavn 
a  S,-Skjern,  má  2721  obyv.  (1901). 

ttaild«rú]l  viz  Iskanderún. 

Bkaaďlaavley  poloostrov  na  sev.  straně 
Evropy  souvisici  s  pevninským  trupem  šiji 
526  km  žirokou,  rozkládá  se  od  Knivskjoe 
roddenu  blíže  mysu  Severního  až  k  Smyge 
Hoko,  od  ostrova  Bulandu  až  k  poledníku 
Vardó,  mezi  4Vt*-31*»  v.  d.  a  55*/,^  7 V  s.  š., 
v  délce  1870  km  z  v  áiřce  370—750  km,  v  roz- 
loze asi  770.000  km*.  Na  sev.  obklopena  je 
Severním  ledovým  mořem,  na  z.  Atlantským 
okeánem,  na  j.  průlivy  Ska^errakem  a  Katte- 

fitem,  jenž  úží  se  až  na  4  ^m  v  Óresund  či 
und,  spojující  jei  s  mořem  Baltickým;  toto 
pak  zalévá  se  hluboko  na  sever  zálivem  Bot- 
nickým.  Po  stránce  geografické  S.  tvoří  jed- 
notný celek,  ale  historický  rozvoj  západu  a 
jihových.»  totiž  dvou  hlavních  států  Norska 
a  Švédska,  byl  značně  rozdílný. 

Nižádná  část  Evropy  nemá  pobřeží  tak 
Členité  jako  S.  Blízkost  rozervaného  pohoří 
ku  břehu  mořskému  na  záp.  straně  byla  pří- 
činou vzniku  hlubokých  záhvů,  fjordů  (v.  t.), 
a  nesčisiných  drobných  ostrůvku,  kdežto  i  na 
vých.  pobřeží  sleduje  množství  výsep  a  úskalí, 
to  skjárgaardem  nazývaných.  Fjordy  zalévají 
se  nčkdy  až  200  km  daleko  do  souše  a  jsouce 
ď^statečně  hluboký  usnadňuji  přístup  do 
vnitrozemí,  jeŽ  by  jinak  přístupno  nebylo; 
tak  Sognefjord  ie  237  km  dlouhý,  5  km  ši- 
roký a  1244  m  hluboký.  Tím  pobřežní  čára 
Norska,  která  by  jinak  měřila  4500  km,  roz- 
vinuje se  na  délku  27.000  km.  Mocným  pří- 
livem a  odlivem  vznikají  silné  proudy  (na  př. 
Mael strom,  v.  t.),  jíž  starým  spisovatelům 
známé.  —  Povrch  ostrova  je  z  větší  části 
často  prostoupen  mohutným  horstvem,  skoro 
dvakráte  mocnějším  než  Alpy.  Nemá  však 
jednotného  hřebenu  horského,  nýbrž  násled- 
kem abrase  a  erose  delší  dobu  trvající  jsou 
nejvyšší  části  plochými  planinami  zvanými 
fjelden.  Jen  kde  tvrdší  horniny  vzdorovaly 
destruktivní  Činnosti  ledovců,  zdvihají  se  za- 
kulacené vrcholkv  některých  hor.  Pohoří  toto, 
počinajict  se  u  Varangerijordu  a  končící  se 
u  Lincícsnásu,  táhne  se  směrem  od  sev.-vých. 
k  jz.  v  délce  1800  km,  šířce  300  km,  pokrý- 
vajíc plochu  asi  523.000  km*.  Na  vých.  a  j.- 
vých.  straně  skláni  se  povlovně  rozorázděno 


širokými  parallelnimi  údolími  k  moři  Bal- 
tickému, za  to  na  straně  atlantské  spadá 
příkře  k  moři  (místy  600— 1000  m),  tak  že 
i  fjordy  vykazují  značné  hloubky.  Celé  po- 
hoří možno  rozděliti  ve  tři  části,  a  to  se- 
verní a  jižní  směru  poledníkového  a  střední 
spojující  obě  předešlá  a  táhnoucí  se  od  v. 
k  z.  Severní  část  obyčejně  KjÓlen  n.  KO- 
1  e  n  nazývaná,  průměrně  300—650  m  vysoká, 
skláni  se  mírně  k  v.,  ale  na  z.  rozervána  je 
mořem  v  množství  ostrovů;  sahá  na  j.  až 
k  67*  s.  š.  Při  hranici  norsko-š védské  pnou 
se  největší  vrcholky  Kebnekaise  (2123  m), 
Sarektjokko  (2091  m),  nejvyšší  to  horv  na 
švédské  půdě.  Střední  část  mezi67— 61*  s.  š. 
prostoupena  je  fjeldy  vysoko  položenými 
s  průměrnou  výškou  800—1100  m,  z  nichž 
největší  je  Dovrefjeld  a  nad  ním  zdvíhá  se 
Snehžtten  (2306  m).  Na  západě  spadá  skoro 
kolmou  stěnou  k  moři  a  k  Sognefjordu. 
Sognefjord  zalévá  se  právě  pod  jižním  úpa- 
tím největšího  ledového  pole  na  evropské 
pevnině  Jostedalsbrae,  s  něhož  do  okolních 
údolí  splývá  24  mocných  ledovcův.  Jižní 
část  skandinávského  pohoří  vyplňuje  záp. 
cíp  poloostrova  mezi  Škagerrakem  a  Sogne- 
fjordem.  Je  ze  všech  tři  částí  nejmocnější  a 
svou  divokosti  a  velkolepostí  nemá  v  Evropě 
sobě  rovna.  Průměrná  výška  měří  1200  až 
1600  m.  Na  konci  Sognefjordu  rozkládají  se 
Jotunfjeldy;  nad  nimi  strmí  nejvyšáí  hory 
sev.  Evropy  Store  Galdhčppigen,  2560  m  vy- 
soký, a  blízký  Glitcrtind  (2554  m),  pokrytý 
rozsáhlými  poli  firnovými.  K  vých.  svahu 
tohoto  hlavního  pohoří  připíná  se  v  sev. 
pásmo  jezer,  jež  přechází  v  pruh  mořenový 
a  bažinatý,  a  tento  pak  ve  čtvrtohorní  mo- 
řenou nanesený  pruh  pobřežní.  Jižní  část 
poloostrova,  oddělená  řadou  velikých  jezer,  je 
mírně  zvlněná  a  blíží  se  rázem  svým  dánským 
ostrovům  dostupujíc  největší  výšky  380  m. 

Geologickým  složením  S.  naleží  k  pra- 
hornímu  útvaru,  který  převládá  hlavně  v  Nor- 
sku, kdežto  ve  Švédsku  vrstvy  archaické  po- 
kryty jsou  kambrickými  a  silurními,  pouze 
v  lihu  poloostrova  prostupují  skály  křídové, 
triasové  a  jurského  vápence.  Dlouhá  doba 
ledová  zanechala  stopy  své  v  rozsáhlých  ná- 
nosech písku,  štěrku  a  balvanů,  přikrývají- 
cích vrstvy  archaické.  Prahorni  útvar  vylu- 
čuje existenci  solných  ložisek,  ale  za  to  má 
Švédsko  bohatství  stříbra,  mědi,  železné  rudy, 
uhlí  však  pouze  v  nejjižnějším  cípu.  K  země- 
dělství nejvhodnější  je  půda  ve  Švédsku  ve 
Skane,  Vých.  a  Záp.  Gótalandě,  v  Norsku 
jen  na  pobřeží  Christianského  fjordu  a  po- 
dle větších  jezer. 

Žádná  čásf  Evropy  není  tak  bohatá  ře- 
kami a  jezery  jako  S.  Hlavní  rozvodí  jde 
od  sev.-vých.  k  jiho-záp.  Norské  řeky  pro 
blízkost  pohoří  k  moři  nemohou  se  rozvi- 
nouti a  spadají  četnými  vodopády  přímo  do 
moře,  jako  Riukan  Foss  240  m  vysoký,  to- 
liko na  jihu  stékají  souslředivě  do  Christian- 
ského fjordu;  tu  je  největší  Glommen  a  jeho 
pobočka  Gudbrandsdal.  Švédské  řeky  tekou 
skoro  parallelně  do  moře  Baltického  a  tvoří 


254 


Skandinávie. 


v  určité  výšce,  diflferujid  as  o  100  m,  říční 
jezera,  vzniknuvši  zahrazenim  říčního  toku, 
načež  silném  spádem  vstupuji  do  pobřežní 
nížiny.  Nejmocnější  jsou  Torneá,Luleá,Piteá, 
Skellefteá,  Umeá,  Angerm-n,  k  jejichž  jmé- 
n&m  přidává  se  >elf<,  t.  j.  řeka.  Největší 
skandinávská  řeka  jest  Klár,  spějící  do  jez. 
Wenerského,  co  do  velikosti  třetího  jezera 
evropského,  které  spolu  s  jez.  Wetterským, 
Hjelmarským  a  Málarským  vyplňuje  depressi 
a  tvoří  důležitou  kommunikační  linii  mezi 
Baltem  a  Kattegatem  prostřednictnim  Góty, 
výtoku  jez.  Wenerského,  spějící  do  Katte- 
gatu,  a  široké  Motaly,  odvádějící  vody  jez. 
Wetterského  do  Baltického  moře. 

Proti  jiným  zemím  severním  podnebí  S. 
jest  velmi  příznivé;  ovšem  značná  rozloha 
od  sev.  k  jihu  i  od  záp.  k  vých.  má  vliv  na 
podnebí  jednotlivých  krajin.  Celkem  možno 
říci,  že  západ,  atlantské  pobřeží,  má  podnebí 
neobyčejně  mírné  následkem  převládajících 
teplých,  vlhkých  větrů  a  teplého  proudu 
Golfského,  tak  že  přístavy  norské  až  k  Se- 
vernímu mysu  nezamrzají.  Podnebí  na  Lo- 
fotách  je  v  lednu  o  16®,  v  celém  roce  o  11* 
teplejší  než  v  jiných  místech  stejně  polože- 
ných. K  východu  podnebí  stává  se  více 
vnitrozemským  a  blíží  se  podnebí  Ruska; 
poněvadž  vzduch  je  sušší,  jsou  léta  teplejší, 
ale  zimy  studenější.  Za  to  vysoko  položená 
údolí  norská  ve  vnitrozemí  mají  podnebí 
velmi  drsné.  Srážek  vodních  ubývá  rovněž 
od  západu  k  východu;  kdežto  Bergen  má 
172  cm  dešťových  srážek,  nejvíce  z  celé 
Evropy,  má  Štokholm  toliko  42  cm.  Pobřeží 
norské  je  velmi  mlhavé  a  pršívá  tu  nejvíce 
v  zimě,  naproti  tomu  ve  Švédsku  pršívá 
v  létě,  ale  zimy  jsou  jasné.  Značné  rozdíly 
teplotní  mezi  záp.  a  vých.  lze  pozorovati  na 
sněžné  čáře  na  Galdhóppigu,  kde  tato  na 
západní  straně  leží  ve  výŠi  1255  m,  na  vý- 
chodní však  1446  m.  Poměrně  malé  kolísání 
teploty  v  Norsku  má  veliký  vliv  na  stálost 
rozsahu  ledovců  norských  proti  ledovcům 
alpským.  Srv.:  J.  Štolba,  Na  skandinávském 
severu  (Praha,  1884);  t..  Za  polární  kruh  (t., 
1890);  de  Geer,  Om  Skandinaviens  geogra- 
fisca  utveckling  efter  istiden  (Štokholm,  1896); 
Rabot,  Au  Cap  Nord.  Itinéraircs  en  Nor- 
věge,  Suěde,  Finland  (Pař.,  1898) ;  Sansrefus, 
A  travers  les  pays  scandinaves  (t.,  1899); 
Quillardet,  Suédois  et  Norvégiens  chez  eux 
(t.,  1900).  Ostatní  literaturu  viz  při  či.  Nor- 
sko, Švédsko  a  Laponsko.  Nu. 

Květena   S.  spojuje   arktickou   květenu 
Laponska  a  záp.  horstvo  se  středoevropskou 
(Švédsko  nižší)   a   chová  již  některé   zjevy 
ruské,  ba  sibiřské  (AlUum  sibir.^  Mulgedium 
sibir,^  Primula  sibirtcá).  Schttbeler  měl  1783  dr., 
Fries  (Summa)  1681;  endémických  bylin  není 
(Grisebach  má  Pedicularis  Oederi).  Hooker  po- 
čítal bylin  severních  ve  S.  (v  širším  smysle) 
616,  z  nichž  je  496  v  Alpách  a  450  v  horách  \ 
jižní  Evropy.  Z  těch  je  686  i  v  Asii  a  Ame-  i 
rice,  taková  je  jednotvárnost  arktické  flory.  | 
Bohatství  větší  mechů.  Naše  Krkonoše  mají  poj  | 
někud  podobenství.  Grisebach,  dobrý  osobní  I 


znalec,  tvrdi,  že  pro  neúrodnost  panující  ruly 
les  ve  Švédsku  je  mimo  Skine  pravidlem 
([asi  dvě  třetiny  plochy)  —  vše  ostatní  vý- 
jimkou, tak  vrcholy  (planiny,  fjeldy)  s  ark- 
tickou florou,  luka  a  pole,  která  jen  v  jihu 
zaujímají  místa  větší.  Smrk  panuje  východně, 
bříza  v  hořením  pásmě  fvc  Švédsku  vystu- 
puje do  1070 ifi,  v  Laponsku  vých.  do  700m, 
ještě  u  Hammerfestu  270  m).  Pak  ještě  je  bo- 
rovice důležitá,  hlavni  dřevo  Norska,  kde  se 
někdy  rozvětvuje  hned  od  kořene  —  jasan 
v  iižním  přímoři  Norska  (svatý  strom  Ygdra- 
sil  Skandinávců),  vše  ostatní  nepatrné  (mimo 
sázené).  Anderson  rozdělil  Švédsko  na  3  okr.: 
jih  (kraj  buků  a  vazů),  střed  (dubů)  a  sever 
(černolesí,  břízy,  Alnus  incaua).  Zvláštního 
Švédsko  nemá  nic.  co  by  nebylo  na  Rusi, 
Ostrovy  Gótaland  i  Oland  mají  Helianthemum 
Jumana  i  oelandicum  z  jižních  tvarů,  které 
k  severu  pomalu  mizejí — tak  javor,  jasan,  vaz, 
lípa;  jako  nejhojnější  strom  Švédska  uvádí  se 
Sorbus  scanaica.  Ve  středu  vedle  dubů  pa- 
nují borovice  a  smrky,  v  horách  chvojka  a 
výše  vrby  —  až  na  kraj  lišejníků  (Cladonie, 
Cetrarie).  Severních  druhů  napočítal  H.  k  200 
a  to  se  shoduje  s  Norskem.  Norsko  je  se 
čtyř  pětin  půda  neplodná,  lesŮ  jen  pětina, 
dvě  pětiny  jsou  nad  hranicí  lesů,  kdežto  ve 
Švédsku  jen  čtvrtina  je  nad  touto  hranici  a 
les  skoro  polovice  půdy  (SchObeler).  Tento 
tvrdil,  2e  bez  Golfského  proudu  Norsko  bylo 
by  jako  Grónsko:  že  dosavad  pastva  tak 
nevydatná,  že  ovce  požírají  houfně  řasy  moř- 
ské (Alaria^  Rhodymenia  palmata)  a  Že  lidé 
pojíaali  i  kůry  stromové  řborovic).  Poněvadž 
tu  větší  počet  horních  planin,  arktická  flora 
je  hojnější  a  místy  krásnější  (červené  květy 
Silene  acaulis^  violetní  Saxtfraga  oppositifolia, 
bílé  5.  adscendens,  cotyledon^  modré  Gentiana 
rivalis^  Ph^llodoce  caerulea.  Žluté  máku  [Pa- 
paver  alptnum]  a  j,  v.).  Zejména  Dovrefjeld 
již  pod  62^  poskytuje  obraz  flory  arktické  a 
slyne  bohatstvím  mechů  (Norsko  má  přes 
400  dr.).  V  lesích  jihov.  Norska  tvoři  drn 
3  Hypnum  {Schreberi,  splendens^  triquetrum). 
Norsko  pobřežní  je  teď  více  holé  skalisko* 
neboť  lesy  posekané  se  neobnovily  hlavně 
pro  vítr,  a  skutečných  lesů  teď  více  v  jiho- 
východě. Nad  iasany,  borovicemi  a  břízami 
(1000  m)  jsou  keře  —  Aconltum  septentrio- 
nalťt  Rauunculus  platanifolius  — ,  v  Laponsku 
pod  břízami  traviny  {Caiamagrostis).  Alpin- 
ské  pásmo  začíná  se  krnící  břízou  (B.  nana\ 
Vacciniemi,  Empetrum  a  vrbami  (S.  glauca,  la* 
nata^  lapponum^  phylicifoUa)  s  chudým  bylin - 
stvem  (100  dr.  sebral  Grisebach).  Drny  dělá 
Dryas,  Sibbaldia  procumbens^  Diapensfa,  Gna* 
phalium  supinum  a  močály  trojí  Erio/orum, 
Carex^  až  nejvýše  jen  lišejníky  a  mechy  živoří. 
Hooker  kladl  sem  původ  arktické  flory, 
jiní  odporuji.  Z  atlantských  bylin  zname- 
náme Itex  aqui foliům  (záp.)  a  Myriea  gale. 
Jako  typické  pro  Laponsko  označují  se  Pedi- 
cularis  lapponica,  Ranunculus  sulýureus,  Rubus 
arcticus,  Comus  suecica  a  j. 

Zvířena.  S.  zachovala  u  obratlovců  méně 
arktických  tvarů.   Švédsko   popsal  zejména 


> 
z, 
a 

< 


=     >     !        Jí 


s    i  li 


-S     K     V-,    ílí 


•^ 


%-. 


Skandinávské  jazyky. 


255 


Xilsson  a  Norsko  Collett,  kter^  vydal  i  zvláštní 
mapu  obratlovců  Norska.  NejdoleŽitějŠi  jsou 
ryby  mořské  (v  rybářství),  hlavní  bohatství 
Norska.  Ssavcá  mél  Collet  66  v  Norsku. 
Kromé  rosomáka  (fjellfrass,  t.  horní  dravec, 
ne  vielfrass),  soba  (vých.),  olena  (sev.,  asi 
4a000)  není  skoro,  co  by  nebylo  u  nás  (moř- 
ské Ji 7]  a  tuleně  (6]  arci  vyjímaje).  Nejjiž- 
néjši  tvar  z  8  netopýrů  je  Vesperugo  abra- 
mus  (v  létč.  Švédsko]  sem  zalétajicí,  v  zimě 
ai  i  v  Austrálii.  Medvěd,  vlk,  polární  kuna 
t  liika,  rys,  jezevec  nevyhynuli,  skorém 
bobři,  jtcht  asi  100  v  jihu  Norska,  srnec  je 
jen  ve  švédsku.  V  hlodavdch  je  6  Arvicol, 
lomik  a  Myodei  schtsticolor.  Ptáků  počítá  se 
(a  nahodilými)  289,  Collett  218—224,  Švéd- 
sko (Nilsson)  260.  Kromě  mořských  hlavně 
naie  (stěhováni  jde  sem).  Endémického  nic 
neol.  Za  to  hnízdi  tu  větáína  našich  stěho- 
vavýcb,  zejména  vodních.  Zima  zahání  sem 
někdy  arktické  tvary,  zejména  ze  Sibiře.  Vý- 
jimky u  nás  nebývalé,  jako  Palco  gyrýalco, 
Unaría  bortalh^  sněhule  Lagopus  saliceti  — 
arktické,  hlavně  vodní  ptáci.  Želva  vyhynula 
ve  Švédsku  od  kamenné  doby.  Z  jestěrů 
jsou  tu  3:  Lacerta  vivipara  na  nejzazšim 
konci  (Sev.  mys),  Anguis  JragUis  do  61^ 
v  Norsku  a  ve  Švédsku  Lacerta  agilis.  Hadů 
je  jen  tré  (CoUctt),  naše  zmije  {P,  berus)  jde 
ne  Švédsku  po  67%  TYopidonotus  natrix  (Švéd- 
sko) a  Coronilla  austriaca  jih.  Žab  více: 
Rona  temporaria  do  71*  s.  š.  (^Severní  mys), 
Švédsko  arvalis  do  59*  s.  š.,  Bu/o  vulgarit 
jen  do  66*  (Collett),  //^/<f  arborea  jen  ve 
švédsku  jako  Bombinator  bombinus.  Sála- 
mandridů  má  Collett  jen  2,  Stra  uch  3.  TYiton 
vulgaris  i  alptstris  —  cri status  jen  jih  Norska 
(60*)  a  Švédsko.  Ryb  sladkovodních  málo 
(CoÚett  20  jako  Olsson,  Jemtland)  a  to  víc 
středoevropských  —  Štika,  okoun,  úhoř,  mík  — , 
nejdůležitější  lososovití  (11).  Tré  rodin  moř- 
ských národohospodářsky  nejdůležitějších: 
gadidy  (tresky,  živí  sev.-záp.  Norsko),  sledi 
a  šproty  (100.000  hl  ročně)  a  Scomber  (35  milí. 
ročně,  Nilsson  a  Collett  mají  s  mofskými 
Iffl  dr.,  teď  něco  více  přišlo  z  hlubin  moř- 
ských, iy. 

jttrandtliavské  J&Sjrkyy  jinak  také  se- 
verskými nebo  nordickými  zvané,  jsou 
mohutná  větev  kmene  germánského  a  oby- 
čejně Sjgotštinou  společně  nazývají  se  ger- 
oaanŠtinou  východní  (proti  západní, 
k  nti  se  polítá  anglofríština  a  horní  i  dolní 
němčina).  Uzemí  s-kýchj-ků  původně  roz- 
kládalo se  po  poloostrově  Skandinávském, 
po  Islandě,  Grónsku  a  ostrovech  FarOrských, 
tmkož  i  nějaký  Čas  po  sev.  krajích  nynější 
Britannie,  Kuska  a  Německa.  Nyní  severština 
omezuje  se  na  norštinu,  islandštinu, 
ftvédstinu  a  dánštinu,  jež  všecky  vyvi- 
nuly se  z  původního  jednoho  jazyka  pra- 
severského. 

Důležitým  pramenem  stár  ose  verš  kým 
jsou  básně  norských  skaldŮ  z  dob  borbiorna 
Hornklofea  (koncem  IX.  stol.)  a  IslanďanŮ 
%  dob  Egclla  Skalagrimssona  ok.  r.  950  a  od 
neznámých  skladatelů  nejstarších  písní  Eddy. 


lazyk  těchto  památek  uchyluje  se  od  pra- 
severského  již  velmi  podstatně  a  rozštěpuje 
se  také  již  v  nářečí,  ač  Skandinávci  té  doby 
pokládají  řeč  celého  severu  za  totožný  jazyk 
nazývajíce  jej  dgnsk  tunga  (dánský  jazyk). 

Když  v  IX.  stol.  Island  byl  zalidněn  hlavně 
ze  záp.  Norska,  počíná  se  tu  vyvíjeti  zvi. 
nářečí  západonorské.    Avšak  teprve  po 

ř>okřestěni  severu  v  XI.  stol.  pokročí 'a  roz- 
uka  jazyková  tak,  že  lze  napotom  i  v  ná- 
pisech runových  i  v  pozdější  literatuře  lišiti 
4  nářečí  hlavní,  jež  stala  se  základem  'po- 
zdějších 4  spis.  jazyků  svrchu  jmenovaných, 
jež  podvojmo  tak  jsou  si  blízké,  že  island- 
ština  a norština  nazývají  se  nářečím  západo- 
severským,  švédština  a  dánština  vý- 
chodoseverským. 

Staroislandština  jazykově  ilíterárně  jest 
nejdůležitější.  Z  hojných  památek  liter,  (cho- 
vaných v  Kodani,  Upsale  a  Štokholmu)  po- 
cházejí některé  již  z  konce  XII.  stol.  Ostatně 
v.  Island,  str.  792—3. 

Staronorština  rozšířena  bývala  v  Nor- 
sku, na  Farórách,  po  čas  i  v  částech  Irska 
a  sev.  Skotska,  na  ostr.  Manu,  Hebridách, 
Shetlandech,  Orknejích  a  v  části  nyn.  záp. 
Švédska.  Prameny  staronorštiny  uchovány 
jsou  v  nepatrných  nápisech  runových  a  v  dů- 
ležitých rukopisech,  jež  rovnají  se  islandským 
starobylostí,  nikoli  však  obsažnosti.  Nejstarší 
jsou  3  legendární  zlomky,  psané  před  r.  1200, 
hlavní  rkp.  starších  Olajssag  atd.  Z  konce 
XIII.  stol.  je  zajímavý  \dpisnik  Hoprekstadskjr. 
Vývoj  dialektů  dosvědčen  je  z  diplomů  od 
r.  1300  do  konce  středověku.  Od  utvoření 
osobní  unie  se  Švédskem  (1319)  a  později 
s  Dánskem  vyskytuji  se  suecismy  a  danismy 
tak  hojně,  že  ke  konci  středov.  spisovný 
jazyk  norský  ustupuje  dánštině,  zvláště  pak, 
když  za  reformace  bible  a  zákony  přeloženy 
do  dánštiny.  Norština  žije  pak  již  jen  v  ústech 
lidu  neznalého  písma,  ovšem  ve  mnohých 
nářečích,  což  trvá  do  XIX.  stol. 

Starošvédština,  jež  v  příčině  jazykové 

Íest  nejdůleŽ.  ze  severských  jazyků,  rozšířena 
)yla  ve  Švédsku  (mimo  jih  a  východ),  na 
S obřeží  finském,  estonském  a  livonském. 
lejstarší  a  veledůležitý  pramen  jest  na 
2000  run  a  rukopisy,  jež  však  jsou  mladší 
než  západoseverské,  jelikož  diplomacie  ještě 
ve  XIII.  stol.  užívala  namnoze  latiny.    Ze 

XIII.  stol.  zachován  veliký  zlomek  největší 
starošvédské  sbírky  legend  Codex  Buraeanus^ 
2  zlomky  autobiografie  sv.  Birgitty  atd.,  ze 

XIV.  stol.  hlavnč  rkp.  kommeniáře  k  Penta- 
teuchu  a  velmi  rozsáhlý  miscellář  romant.  ob- 
sahu atd.;  mimo  to  listiny  z  celého  středověku. 

Klassická  rukopisná  starošvédština  proti 
památkám  runovým  vykazuje  mnohé  úchylky; 
hlavně  XIV.  st.,  vytvářejíc  na  základě  nářečí 
jednotný  říšský  jazyk,  středošvédštinu, 
přeměňuje  pravopis  a  hláskoslovně  řeč  velmi 
rychle  (kvantita  hlásek  se  mění,  5  v  á,  i  v  ?, 
th  v  t  atd.).  Ke  konci  středověku  (person. 
unie  1398)  jeví  se  značný  vliv  dánštiny  ve 
spis.  řeči;  jednotvárné  dánské  koncové  e  vy- 
tlačuje samohláskové  přípony  ostatní. 


256 


Skandinávský  poloostrov  —  Skapačov. 


První  skutečně  veledůležitá  písemná  pa- 
mátka no  voš  védská  (od  ref.  1627)  jest  první 
úplný  překlad  Písma  od  Olaa  a  Laurentia 
Petři  (1541),  zv.  Bible  Gustava  I.  Pomčry 
náboženské  a  politické  určuji  směr  literatuře, 
jež  vlivem  humanismu  přijímá  ráz  učenecký 
a  není  tudíž  pro  jazykozpyt  pramenem  dosti 
vydatným.  Teprve  když  (v  1.  pol.  XVII.  stol.) 
vzniká  literatura  krásná  ve  vlastním  smyslu, 
zrcadli  se  v  ní  jazyk  a  vyvíjí  se  bohatě. 
Snahou  archaistů  obohacuje  se  jazyk  staro- 
švédskými  a  staroislandskými  výrazy;  vlivem 
reformace  (spisy  Lutherovy)  a  30leté  války 
vnikají  slova  německá  {tapper,  prakt,  hurtig\ 
předp.  an,  er,  j6r,  ge);  v  XVII.  a  XVIII.  stol. 
následkem  politického  a  literárního  vzrfistu 
Francie  též  slova  íranc.  {affaire^  charmant, 
respect,  talent  atd.).  Teprve  v  XIX.  stol.  jeví 
se  opět  rozhodné  snahy  puristické,  řeč  obo- 
hacuje se  domácími  novotvary  a  velmi  hoj- 
ným přejímáním  slov  starých  i  z  nářečí,  tak  že 
slovným  obsahem  liŠí  se  nynější  řeč  neoby- 
čejně od  jazyka  stol.  XVII.  a  XVIU.  Hlásko^ 
slovně  a  tvaroslovně  poslední  dvě  století 
přivodila  jen  málo  změn.  Ok.  r.  1700  spiso- 
vatelé Savé,  Hildebrand  a  V.  Rydberg 
opravili  pravopis.  Tito  a  Ol.  von  Dálin, 
směrodatný  svým  epoch. listem  >Then  svánska 
Argus<  (1723  34)  jsou  zástupci  mladší  švéd- 
štiny. V  XIX.  stol.  Wallin  (zpěvník,  1819) 
a  Tegnér  (Frithiofssaga.  1825)  ohromným 
rozšířením  svých  spisů  měli  jazykově  nej- 
větší vliv  do  r.  1850. 

StarodánŠtina  rozšířena  byla  v  Dánsku 
v  jihozáp.  krajích  Švédska  (Halland,  Skane 
a  BlekingeV  skoro  v  celém  Šlesviku  a  v  době 
Vikingův  (v.  Dánsko,  str.  13  a  14)  i  ve  vých. 
a  scv.  Anglii. 

Zvláštní  pozornost  vymáhá  ještě  novo- 
norský  jazyk  státní,  jejž  do  jisté  míry  lze 
pokládati  za  nářečí  novodánské.  Od  refor- 
mace, ale  zvláště  od  vtělení  Norska  do  státu 
dánského  r.  1537,  stala  se  dánština  jazykem 
spisovným  a  řečí  vzdělanců  v  Norsku,  ač 
mnozí  z  pozdějších  spisovatelů  užívali  jazyka 
vďině  znorštěného  (na  př.  zdatný  prosaista 
Peder  Claussen,  f  1614,  a  lidový  básník 
Petter  Dass,  f  1708).  Avšak  teprve  od  r.  1814, 
kdy  Norsko  nabylo  opět  polit,  samostatnosti, 
vystupuje  dánsko-norŠtina  jasně  jakožto  vždy 
samostatněji  vyvíjející  se  odnož  dánského 
říšsk.  jazyka.  Frvni  zástupci  nové  této  řeči 
jsou:  spisovatel  lidový  M.  Hansen,  f  1842; 
básníci  Wergeland,  f  1845,  Welhaven, 
1 1873;  především  pak  spisovatelé  báchorek 
P.  C.  Asbjórnsen,  f  1885  aj.  Moe,  f  1882. 
Za  našich  dob  byla  zvlášť  vypěstována  veli- 
kými básníky  Ibsenem  a  BjOrnsonem, 
novellistou  J.  Liera  a  grammatikem  K. 
Knudsenem,  f  1895.  Klassičnosti  dosáhla 
v  pracích  Ibsenových.  Nyní  norština  od  dán- 
štiny velmi  liší  se  zásobou  slovní,  poněvadž 
přijala  z  dialektů  as  7000  slov.  Velmi  značný 
je  rozdíl  u  výslovnosti:  norština  udržela 
staré  kfP,  t  proti  dánsk.  g,  b,  d\  g  z  k  před 
palat,  stalo  se  dyšným ;  oba  prastaré  způsoby 
hudebního  přízvuku  slovného  se  udržují  a  j., 


ač  tyto  rozdíly  jsou  v  písmě  skryty  společ- 
ným pravopisem  obou  jazykův.  Mnohem 
méně  úchylné  jsou  Hexe  a  skladba.  —  Od 
pol.  XIX.  stol.  staly  se  ještě  další  pokusy 
o  samostatnou  norstinu.  Studiem  nářečí  a 
společné  jim  staronorStiny  přiveden  byl  vy- 
nikající jazykozpytec  J.  Aasen  (f  1896)  na 
smělou  myšlenku,  aby  na  základě  svého  do- 
mácího nářečí  sjemdmoTského  v  záp.  Norsku 
za  pomoci  obou  těchto  pramenu  utvořil 
jazyk — jak  protivníci  jeho  se  vyjadřovali  — 
norsko- norský.  On  sám  nazval  jej  landsmál 
(zemský  jazyk).  Ukázky  vydal  r.  1853;  od  té 
doby  povstala  velmi  cenná,  ač  nevelmi  hojná 
literatura  v  tomto  jazyce,  jimž  nikdo  nemluví. 
Přispěli  k  ni  mimo  Aasena  básníci  A.  O. 
Vin  je,  f  1870,  K.  Janson,  romanopisec 
A.  Garborg  a  j.,  pak  časopis  >Fedra- 
heimen*  (od  1877)  a  hlavně  spolek  r.  1868 
založený  >Det  norské  Samlag*.  Brzy  roz- 
štěpil se  nový  tento  knižní  jazyk  v  několik 
odrůd,  iel  více  méně  blíži  se  živým  nářečím. 
Též  na  Farórách  v  poslední  době  začali  po- 
bídkou V.  U.  Hammershaimba  a  j.  užívati 
domácího  nářečí  jakožto  knižního  jazyka, 
v  němž  nyní  již  vychází  několik  časopisů. 

Nejdůkladnější  poučení  o  s-kých  J-cích 
podává  Adolf  Noreen,  Geschichte  der  nor- 
dischen  Sprachen  (ve  sborníku  Herm.  Paula, 
Grundriss  der  german.  Philol.  [2.  vyd.  ve 
3  sv.]  a  to  ve  sv.  I.,  str.  618— 649\  kde  také 
uvedena  jest  hojná  literatura  poarobná. 

Emilie  Schmut\erovd , 

Skandinávský  polooitrov  viz  Skan- 
dinávie. 

Skandovati,  z  lat.,  odřikávati  nebo  před- 
čítati verše  podle  pravidel  metrických  tak, 
aby  vynikl  jejich  sklad  rhythmický. 

Bk&ne,  Skanie  n.  Schonen,  nejjižnější 
cíp  Gótalandu,  nejúrodnější  a  nejlidnatější 
krajina  Švédská,  ohraničená  na  severu  kraji- 
nami Blekinge,  Smáland  a  Halland,  na  výdi. 
a  j.  mořem  Baltickým  a  na  záp.  Oresundem 
a  Kattegatcm,  má  na  11.277  fcm"  628.470  obyv. 
(1900).  Jest  to  rovina,  kterou  probíhají  ocl  v. 
k  z.  dva  hřbety  horské,  z  nichž  jižní  jest  za- 
lesněn a  prorýván  písčitými  vřesovišti.  Půda 
jest  částečně  velmi  úrodná,  v  níž  se  daří 
pšenice,  Částečně,  zvláště  ve  vyšších  polo- 
hách, jsou  jen  pastviny  a  bažiny.  Obyvatel- 
stvo živi  se  hlavně  rolnictvím  (vyvážejí  se 
plodiny  hospodářské,  obzvláště  máslo),  vedle 
toho  chovem  dobytka,  rybolovem  a  plavec- 
tvim.  S.  děli  se  na  dva  í§ny:  Malm6hus  a 
Christianstad.  Až  do  r.  1658  S.  náležela 
k  Dánsku,  mi  rem  Roeskildským  připadla  Švéd- 
sku. Srv.  Horlen,  Illustrerad  beskrifning  6fver 
S.  (3.  vyd.  Stokh.,  1900). 

Skandr,  m.  švéd.,  viz  Falsterbo. 

Skansen,  museum  ve  Štokholmě  (v.  t.X 

Skap  slově  zpodní  vodorovné  zakončeni 
střechy,  pod  který  upravuje  se  dosti  často 
skapový  žlábek  na  odvádění  dešťové  vody 
se  střechy  stekší  a  v  něm  se  shromáždi  vší 
(viz  Okap).  Fka, 

Skapadov,  chybně  K  o  p  a  č  o  v  (Kopitsckau), 
víska  v  Čechách,  hejtm.  Žlutíce,  okr.  Bochov, 


Skapce  —  Skarbina. 


257 


fara  Lokotín,  pš.  Valeč;  7  d.,  39  obyv.  n. 
(1900).  Viska  založena  r.  1800  na  pozemcích 
zrušeného  dvora. 

Skapce,  pfiv.  Skape  i  (Kapsch),  far.  ves 
y  Cediách,  hejtm.  a  okr.  Stříbro,  pš.  Klad- 
ruby; 32  d.,  187  obyv.  n.  (1900),  kostel  Nejsv. 
Trojice,  rozšířena  a  obnovený  r.  1788,  2tř. 
šk.  Ves  připomíná  se  r.  1115  mezi  statky 
kláštera  kladrubského. 

Skapolith,  též  dipyr,  wernerit,  pas- 
sauit,  couseranit,  minerál,  krystalluje  ve 
sloapcidi  soustavy  čtverečné,  v  hemiédiii 
pyramidální.  Bývají  to  spojky  obou  hranolů  zá- 
kladních se  základním  jehlanem  prvořadým; 
jiné  tvary  přistupuji  k  těmto  v  bohatších 
spojkách  plochami  podřízeněji  vyvinutými. 
Kromč  krystallů  vyskytují  se  aggregáty  sté- 
belnaté, hrubě  vláknité  a  podlouhle  lupe- 
naté.  Jest  čirý,  bílý,  nažloutlý  neb  nazele- 
nalý, na  vrypu  bílý;  lesk  dílem  skelný,  dí- 
lem mastný.  Štípatelnost  dosti  dokonalá  po- 
dle hranolu  druhořadého.  Tvrd.  5—5*/,,  hust. 
2*63 — 2*79.  Chemicky  jest  s.  příbuzný  živcfim 
sodnatovápena^m,  ze  kterých  někdy  i  v  pří- 
rodě vznikl;  liší  se  od  nich  jednak  pomA- 
ným  množstvím  součástek,  Jednak  přítom- 
nosti chlóru  ve  3 -ech  sodíkem  bohatých. 
Sloočenstvi  jeho  možno  vyložiti  jako  iso- 
morfní směs  dvou  hmot  základních: 
Na^Al^Si^O^^a  (marialith) 
a  CéI4í4/,Si,0,s  (mejonit). 

V  plameni  dmuchavkovéro  taje  silně  se  na- 
dýmaje, kyselinami  se  rozkládá,  nevzniká 
však  při  tom  rosol  křemičitý.  Vyskytuje  se 
dílem  ve  vápencích  kontaktem  s  vyvřelinami 
proměněných  (Bojanov  v  Železných  horách, 
Strážek  na  Moravě,  Pasov,  Pargas  ve  Finsku), 
dílem  na  ložiskách  rudy  magnetové  (Ryšice 
u  Mor.  Krumlova,  Arendal  v  jižním  Norsku). 

V  horninách  bývá  častým  produktem  pře- 
měny plagioklasů.  Zvláště  velikých  krystallů 
poskytuje  Sibiř  (Sljudjanka  při  Bajkalském 
jezeře)  a  Kanada  (Quebec),  velmi  pěkné  prů- 
hledné krystally  téměř  ryzí  sloučeniny  me- 
jonitové  jsou  narostlé  v  druzových  dutinách 
vápenců  z  Monte  Sommy,  lávou  vesuvskou 
kontaktně  přeměněných  a  jako  bomby  vy- 
vržených. Fr.  Sl-k. 

8k4ra,  m.  ve  švéd.lánu  Skaraborgu,  při  žel. 
dráíe  Stenstorp-Sidkóping,  sídlo  biskupa,  má 
3813  obyv.  (1890),  kathedrálu  (ze  XII.  stol.), 
gymnasium,  ústav  pro  vzděláni  učitelek,  ústav 
hluchoněmých  a  škoiu  zvěrolékařskou. 

ttarabeje  viz  Gemma,  str.  1007^. 

Bkaraborg,  l&n  švéd.,  zaují  mající  se  v. 
část  záp.  Gdtalandu  mezi  jezery  Wenerským 
a  Wetterským,  má  na  8561  km*  241.069  obyv. 
•  1900).  Kromě  sz.  lesnaté  části  jest  to  rovina, 
jež  náleží  k  nejúrodnějším  krajinám  švéd- 
ským, neboť  43®/©  půdy  jsou  pole  a  sady, 
5'ÍVo  pastvinjy,  37Vo  lesy  (407  km*  zabírají 
jezera).  Rodí  se  hlavně  oves,  žito,  pšenice, 
ječmen  a  zemáky.  Obchod  a  průmysl  jsou 
nepatrné.  Spojovací  prostředky:  žel.  dráha 
Štokholm-GOteborg  s  odbočkami  a  průplav 
G5tský  mezi  jez.  Wenerským  a  Wetterským 
(viz  GOtakanal).  Hl.  m.  Mariestad. 

OtdW  Stonik  Kaoteý,  tr.  XXIII.  31/10  1904. 


Skarb,  v  někdejším  státě  Polském  státní 
poklad.  Byly  s-y  dva,  jeden  korunní 
(polský),  chovaný  na  zámku  Krakovském, 
druhý  litevský,  chovaný  ve  Vilně.  V  jed- 
nom i  druhém  nalézaly  se  jen  klenoty  a  jiné 
cenné  věci,  i  listiny.  Peněz  podle  Lengnicha 
nebylo,  poněvadž  státní  příjmy  sotva  stačily 
na  vydáni.  Srv.  Lepkowského  Z  przcsztošci 
szkice  i  obrazy  (Krakov,  1862).  Inventář  ko- 
runního pokladu  z  r.  1669  uveřejněn  jest 
v  Pami^tnikách  historycznych,'  vydaných  L. 
Hubertem  (Varšava,  1861,  str.  125). 

Skarbek,  jméno  šlechtického  rodu  pol., 
pochodícího  z  Velkopolska  a  připomínaného 
již  ve  stol.  XIV.  Vynikli  z  něho  Jakob  S., 
jenž  velel  vlastnímu  oddílu  v  bitvě  pod  Grun- 
waldem  (1410),  dále  Jan  S.,  arcibiskup  Ivov- 
ský  (t  1733),  Ignacy  S.,  veliký  lovčí  korunní 
v  Haliči,  zakladatel  nemocnice  v  Bursztyně, 
a  Stanistaw  S.  (*  1780  —  t  1848),  zakla- 
datel divadla  téhož  jména  ve  Lvové.  Jmeno- 
vitě se  připomíná  Š.  Fryderyk  Floryjan, 
hrabě,  spisovatel  a  národohospodář  (*  1792  — 
tl866);  byl  professorem  politické  oekonomie 
na  universitě  varšav.  a  napsal  množství  studií 
národohosp.,  jako:  Elementárně  \asady  gos- 
podarstwa  narodowego  (Varš.,  1820);  Nauka 
administracyi  (t.,  1821);  Rys  nauki  finansów 
(t.,  1824);  Dykcyonari  ekonomii  politvc^néj 
(1828)  a  Théorie  des  richesses  sociales  (Pař., 
1830,  pol.  př.  s  názv.  Ogólne  ^asady  nauki 
gospodarstwa  narodowego,  Varš.,  1859).  Mimo 
to  psal  komedie,  z  nichž  značnému  úspěchu 
těšila  se  své  doby  Zojlja  Pribylanka,  Z  26 
dramatic.  prací  jeho  vvdáno  bylo  13  s  ná- 
zvem Teatr  Frydetyka  S-bka  (t,  1847).  Vět- 
šího úspěchu  dosáhl  v  povidce  a  jmenovitě 
počítá  se  mu  za  zásluhu,  že  uvedl  do  lite- 
ratury' živel  humoristický.  Z  povídek  jeho 
zasluhují  zmínky  především  Podró{  be\  celu 
(t.,  1824);  Pan  starosta  (t.,  1828V,  Žycie  i  pr^y- 
padki  Faustyna  F.  Dodosiňskiego  (Vratisl., 
1838);  Tarfo  ít.,  1840);  Damian  Rus^yc  (i., 
1840);  Powiastki  polskie  (Foznviň,  1861);  Olim 
(Berlín,  1866)  a  j.  Cenné  jsou  také  jeho  D^ieje 
ksi^stwa  wars\awskiego  (Poznaň,  1860)  a  ob- 
sažné Pamietniki  (t..  1878).  Z  ostatních  uvá- 
díme ještě  Gospodarstivo  stosowane  (^1860)  a 
Essai  de  la  morale  civique  (Brussel,  1S60). 
Některé  povídky  jeho  byly  přeloženy  na  jazyk 
franc.  a  něm.  Srv.  Wójcicki,  Fr.  hr.S.(»Bibl. 
Warsz.,  1871).  Šnk. 

S.  Ankwicz  viz  Ankwicz. 

Sk&rblmierz  viz  Skalbmierz. 

ze  Skarblmierze  S  t  a  n  i  s  I  a  w,  bohoslovec 
pol.  (t  1431  v  Krakově),  studoval  bohosloví 
v  Praze,  kde  dosáhl  hodnosti  bakaláře  (1392), 
načež  uchýlil  se  do  Paříže  a  stal  se  magi- 
strem. Navrátiv  se  do  vlasti  byl  prof.  a  rek- 
torem krakov.  akademie  a  první  z  Poláků 
vykládal  zde  pet  knih  dekrctalií,  k  nimž  po- 
řídil komraentář.  Rukopisy  jeho  popsal  Wisz- 
niewski  v  díle  >Historva  literatury*  (díl  V., 
str.  44). 

Skarbina  Franz,  nčm.  malíř  >*  1849 
v  Berlíně).  Studoval  na  umel.  akademii  ber- 
línské a  r.  1871  zřídil  si  vlastní  atelier.  V  le- 

17 


258 


Skarbnik  —  Skarlandt, 


těch  1880 — 86  cestoval  po  střední  Evropé  a 
Anglii,  pak  se  zdržoval  v  Pai4ži.  R.  1888  jme- 
nován professorem,  r.  1892  členem  král.  aka- 
demie uměni  v  Berlině.  R.  1893  vzdal  se 
však  úřadu  učitelského.  Na  počátku  své  umě- 
lecké dráhy,  v  1.  1872—78,  maloval  vedle 
gouache,aquarell  a  kreseb  zvláště  genry  z  mo- 
derního života,  později  obrázky  z  doby  em- 
piru a  rokoka.  Po  cestě  v  Belgii  a  Nizozem- 
sku líčil  život  elegantní  společnosti  v  moř- 
ských lázních,  lidové  scény- ze  sev.  Francie, 
motivy  ze  Starého  Hamburka,  Berlína  a  j. 
Poněvadž  zřídka  kdy  věnoval  obrazům  svým 
velikou  péči,  jest  jejich  počet  velmi  značný 
a  představuií  jak  krajiny,  tak  intérieury,  vý- 
hledy do  ulic,  skupiny  i  podobizny  a  i.  S  ve- 
likou pravdivostí  a  živostí  dovedl  znázorniti 
zvláště  pouliční  život  pařížský,  jakož  vůbec 
pařížští  naturalisté  měli  naň  značný  vliv.  Uvá- 
díme z  prací  jeho  zejména:  Bedřich  II.  na 
podzim  v  parku  v  Sanssouci;  Sebevrah  pro- 
bou\i  se  k  pivotu  v  anatomickém  sále;  Dražba 
ryb  v  Blankenberge  (1886);  Belgická  krčma 
(1891);  Dvorec  v  Ficardii  (1890);  Berlínsky-  vá- 
noční trh  (1893);  Pohled  i  okna  císařova  (1887, 
zakoupil  císař  Vilém  I.);  Stará  louka  v  Karl. 
Varech  (1891);  Šťastné  chvíle  (1892);  Na  du- 
šičky  na  hřbitově  pařížském  (1896);  Večer  na 
vsi  (1898)  a  j. 

Skarbnik,  v  Polsku  někdy  úřad  zemský 
(titulní).  S.  wielki  čili  skarbny  byl  jen 
na  Litvě,  nazýván  někdy  kustodem  {kustos() 
litevským.  Byl  to  podobný  úřad  jako  ku- 
stosz  koronny  v  Polsku.  Povinností  jeho 
bvlo  opatrovati  litevský  poklad  státní  na 
zámku  vilenském. 

Škardo  n.  Iskardo,Kardo,  hl.  m.  Bálti- 
stánu  v  Přední  Indii,  na  35®  12'  s.  š.  a  75*  35' 
v.  d.,  na  vysočině  2347  m  n.  m.  v  údolí  ob- 
klopeném vysokými  horami. 

SkareZy  Skařec  {Garassen)^  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Horš.  Týn,  okr.  a  pš.  Hostouň, 
fara  Mělníce;  6  d.,  29  oby  v.  n.  (1900). 

SkargaPiotr,  vlastně  PawQsk i,  jesuita 
a  kazatel  Sigmunda  III.,  nejznámější  řečník 
a  prosaik  pol.  zlatého  věku  (*  1532  v  Grojci 
pod  Varšavou  —  f  27.  říj.  1612  v  Krakově), 
vzdělal  se  v  akademii  krakov.  (1552 — 54), 
načež  byl  správcem  gymnasia  ve  Varšavě  a 
r.  1557  povolán  za  vychovatele  k  rodině 
krakov.  kasztelána  A.  T^czyňského.  Se  synem 
tohoto  r.  1561  pobyl  u  dvora  vídeňského, 
načež  r.  1563  arcibiskupem  Tartem  vysvěcen 
na  kněze  a  ustanoven  hlavním  kazatelem 
v  kathedrálním  chrámě,  pak  proboštem  v  Ro- 
hatyně  a  kanovníkem  a  kancléřem  kapitoly 
Ivovské.  Již  tehdy  proslul  jako  výborný  ka- 
zatel, a  aby  mohl  věnovati  se  výhradně  čin- 
nosti kazatelské,  odebral  se  do  Říma  (1568), 
kde  vstoupil  do  řádu  jesuitů.  Navrátiv  se 
r.  1571  do  vlasti,  počal  působiti  ve  Vilně 
jako  horlivý  pronásledovatel  pravoslaví  a 
kalvinistův,  načež  r.  1578  stal  se  rektorem 
vilenské  akademie.  Tou  dobou  totiž  obrátil 
na  sebe  pozornost  Stefana  Báthoriho,  jenž 
zřídil  znova  jesuitskou  kollej  v  Polocku  a 
pak  i   v  Rize   a  ustanovil   S-gu    rektorem. 


Výmluvností  svojí  S.  proslul  již  tak  zname- 
nitě, že  povolán  do  Krakova,  kde  založil  ně- 
kolik pobdŽných  institucí,  které  trvají  dosud. 
Sigmund  ID.  jmenoval  S-gu  svým  kazatelem 
(1588)  a  v  této  hodnosti  S.  zahajoval  sněmy 
a  provázel  nadšeným  slovem  každou  důle- 
žitější událost  veřejnou.  Jeho  kázání  z  té 
doby  jsou  důležitá  nejen  jako  arcidíla  vý- 
mluvnosti, ale  i  pro  dějiny  pol.,  nebot  S. 
byl  dokonalý  znalec  poměrův  a  dovedl  tě- 
žiti z  okohiosti,  aby  buď  pohádal  k  nové 
činnosti,  nebo  káral  a  varoval.  Pravoslavní 
bohoslove!  vytýkají  mu,  Že  vypěstil  v  katol. 
duchovenstvu  náboženskou  nesnášelivost, 
která  měla  v  zápětí  pronásledování  pravo- 
slaví v  Polsku  a  na  Litvě.  S.  byl  horlivý 
hlasatel  unie,  k  jejimuž  šíření  nerozpakoval  se 
užíti  ani  prostředků  násilných.  Vynikajid 
úlohu  hrál  na  sněme  brestském  (1596),  pře- 
mlouvaje kn.  Ostrožskébo  a  jeho  syna,  aby 
přijali  unii.  R.  1611  opustil  dvůr  královský 
a  usadil  se  v  Sandoměři,  pak  přesídlil  se  do 
Krakova,  kde  také  zemřel.  V  poslední  době 
života  byl  hojně  činný  literárně.  S.  vyzna- 
čuje se  neochvějnou  zbožností  a  láskou 
k  vlasti.  Byl  tichý,  skromný,  přívětivý,  ale 
vůle  neobyčejně  pevné  a  nelítostný  hlasatel 
pravdy,  neznající  pochlebenství  a  bázně  jpřed 
vyššími.  V  té  příčině  Mickiewicz  nazývá  jej 
ideálem  kazatele.  Byl  mistrem  slova  ^  po- 
vznesl pol.  prosu  na  vysoký  stupeň  doko- 
nalosti. Spisy  jeho  děu  se  na  kázání,  díla 
polemická  a  historická.  Kázání  jest  několik 
sbírek,  z  nichž  nejdůležitější  jsou  kázání  sně- 
movní, obsahující  úvahy  nábožensko-politic. 
Z  polemických  zasluhuje  zmínky  O  jednoéci 
Koécioia  Boíego  (Vilno,  1577);  Synod  br^eski 
(Krak.,  1597)  a  j.  Některé  jeho  práce  pole- 
mické vyvolaly  odpovědi  bohoslovců  rus. 
Z  historických  prací  uvádíme  hlavně  životo- 
pisy sv.  (dosud  27  vydání)  a  překlad  latin, 
dějin  církev,  kardinála  Baronia.  Těžiskem 
činnosti  zůstávají  jeho  kázání,  jmenovitě 
S-gova  Kw{ania  sejmowe^  k  nimž  druží  se 
V^ywanie  do  pokuty  obywatelów  Korony  pol' 
skiéj  i  w,  ks,  litewskiego  (Krak.,  1610)  a  W^« 
wanie  dojednej  \bawiennéj  wiaryiyWno,  1611). 
Sbírky  tyto  i  s  kostelními  kázáními  dočkaly 
se  mnoha  vydání.  Srv.  M.  Dzieduszycki  (Rych- 
cicki),  P.  Š.  i  jego  wiek  (Krak.,  1850—51, 
2  d.)  Slavný  Matějko  vymaloval  obraz  » Ká- 
záni Petra  Š-gy«.  U  nás  psal  o  něm  E.  Jelí- 
nek v  díle  »0  úpadku  a  vzkříšení  Polsky*. 
Srv.  též  >Slov.  Sborník*,  1887.  Snk. 

Skarlflkaoe,  z  lat.,  nasekávání  kůže,  často 
spojené  se  sázem'm  baněk,  viz  Baňka. 

Skarlflkátor,  nářadí  hospodářské,  viz 
Exstirpator. 

Skařiiov,  Kařišov,  viska  v  Čechách, 
hejtm.  Jičín,  okr.  Sobotka,  fara  a  pS.  Mladé- 
jov;  7  d.,  36  obyv.  č.  (1900).  V  XVL  stol. 
psali  se  odtud  Bilští  z  Kařišova. 

Skarlandt  Julius,  básník  čes.  (*  1877 
v  Praze).  Studoval  na  reálce  v  Karlině  a 
absolvoval  českoslov.  obchodní  akademii 
v  Praze,  načež  stal  se  úředníkem  První  Česko- 
mor.  továrny  na  stroje  v  Praze.  Vydal:  Poď 


Skarpanto  —  Skeibrok. 


259 


^imn{  melodie  (Praha,  1899);  Fragmenty  (t., 
1901)  a  Kniha  veršů  (VeL  MeziHči,  1903). 

Skarpattto  viz  Karpathos. 

BkMxm%mwo  viz  Schóneck  2). 

ttkamxewski  Wojciech,  bohoslovec  a 
politik  pol.  (*  1742  —  1 1827),  byl  biskupem 
chohnským,  pak  lublinským  a  od  r.  1824 
arcibiskupem  a  primasem  král.  Pol.  Byl  protiv- 
níkem usnesem  čtyřletého  sněmu  a  postavil 
se  na  stranu  konfederace  targowické,  začež 
byl  r.  1794  odsouzen  k  smrti.  Koáciuszko  za- 
níčnil  tento  trest  ialářem,  z  nčhoi  S.  byl 
osvobozen  po  pádu  Polska.  Vydal :  Prawd^iwy 
stam  duchowemtwa  w  Polsce  (Varš.,  1776); 
Uwagi  politycpie  imieniem  stanu  duchonmego 
do  x^oru  praw  pol.  podané  (t.  1 778) ;  O  wiad\y 
dmckowméj  (t.,  1820). 

ftkaryssa'Vy  městečko  v  rus.  gub.  ra- 
domské,  nad  ř.  Radomkou,  má  2887  ob3rv., 
znamenité  trhy  koňské. 

Skalo  v:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  viz  Lhota 
Skaiova  218).  —  2)  S.,  popi.  dvůr  a  my- 
slivna  u  Dlouhé  Lhoty  t.,  hejtm.  Jičín,  okr. 
Sobotka,  fara  Březno,  pá.  Domousnice.  Stá- 
vala zde  tvrz. 

Skaitioo,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr., 
fora  a  pš.  Kroměříž;  96  d.,  702  oby  v  č.  (1900), 
2tř.  Sk. 

Skat,  z  Ital.  icarto  (vyhozené,  odložené 
karty),  slově  hra  v  karty,  velmi  oblíbená 
v  Německu,  již  vynašel  prý  advokát  Fried- 
rich Hempel  v  Altenburce  kolem  r.  1820. 
Hraje  se  ve  3  osobách  německými  kartami 
o  32  listech  tak,  že  každý  hráč  dostane  10 
karet,  kdežto  2  zbylé  odloží  se  rubem  na 
vrch  stranou  a  tvoři  a.  Ten  hráč  vyhraje, 
který  svými  přebitky  získal  přes  60  ok,  počet 
menši  znamená  prohru.  Eso  čili  touš  platí 
11,  desítka  10,  král  4,  svršek  3,  kluk  ( Wen^eí) 
2  oka.  Čtyři  kluci  jsou  trumfem,  z  nichž  nej- 
vyšší je  žaludový,  pak  následuje  zelený,  čer- 
vený a  kulový.  Po  té  touš,  desítka,  král, 
srrítk  atd.  dva  hráči  hrají  vždy  proti  tře- 
tímu, který  nejvyšší  nabídkou  hru  získal  pro 
sebe.  Literatura  o  3-u  je  velmi  hojná,  zvláště 
v  Německu  a  uvádíme  z  ní:  I-  F.  L.  H(empel), 
I>a8  S-spiel(Altenb.,1848);  Buhle,  Ulustríertes 
L^rbuch  des  S-spiels  (Lip.,  1895,  3  vyd.); 
Groth,  Die  Kunst  des  S-spiels  (t.,  1893, 
16  vyd.);  Dčring,  S.  und  andere  Kartenspiele 
t,,  1901).  Od  r.  1897  vychází  v  Altenburce 
dokonce  i  zvláštní  časopis  >Deutsche  S- 
zeitung*. 

Bkattn^rlnk  [skéting  rinkj,  kluziště  pro 
bmsliče  na  kolečkách, jsou  rovné  kryté  plochy, 
buďvycementované,  asfaltované  nebo  parke- 
tované tvrdým  dřevem,  na  nichž  jezdi  se  po 
bruslích  na  kolečkách.  Vznikly  ve  Skotsku, 
odkuds  rozšířily  se  po  'Anglii  a  Americe,  po- 
sléze i  po  střední  Evropě.  Brusle  na  koleč- 
Idch,  jež  vynašel  Američan  Garcia,  bývají 
opatřeny  buď  třemi  nebo  čtyřmi  kolečky  buď 
ze  dřeva,  tvrdé  gummy  nebo  z  kovu  a  jezdi 
se  po  nich  jako  po  bruslích  na  ledě. 

Bkatol,  C;/r,<^j^^»);^C/f,  jest  páchnoucí 

součást  lidských  výkalfiv,  i  vzniká  při  hniti 


bílkovin,  masa;  z  některých  látek  organic- 
kých dusíkatých  vzniká  při  redukci  jich  práš- 
kem zinkovým,  tak  z  indiga  a  z  některých 
alkaloidů.  Š.  tvoří  lístky  pH  95*  tající,  vře 
při  265—266®  a  silně  páchne  po  výkalech. 
Charakteristická  sůl  jeho  jest  pikran 

C^H^N.  C;/f,(NO,).  O.        fí^dk, 

SkaTronskU,  jméno  šlechtic,  rodu  rus., 
příbuzného  s  Kateřinou  L  Tato  pov<šila 
r.  1727  své  bratry  Karla  a  Fedora  do  stavu 
hraběcího  a  obdařila  je  značnými  statky 
v  Rusku.  Syn  onoho  Martyn  S.  (*  1714  — 
t  1776)  byl  gen.  a  vrch.  hofmistrem  a  syn 
tohoto  Pavel  (*  1757  —  f  1793)  byl  vyslan- 
cem v  Neapoli,  kde  zemřel.  Tím  vyhasl  rod 
S-kých. 

Skasitél  (csasETejiiB),  pěvec  bylin  v  gub. 
oloněcké,  obyčejně  vážený  mužik,  který  tra- 
dicí, panující  v  rodině,  psvojil  si  bohatou 
sbírku  náiodních  zpěvů  hrdinských.  Mezi  s-i 
vyskytují  se  i  ženy.  Někteří  z  nich  znají 
z  paměti  až  20  bylin  o  3000  verších,  ano  Ka- 
linin  a  Trofim  Rjabinin  znali  5000  ver- 
šův  a  syn  tohoto  Ivan  Trofimovič  Rja- 
binin 6000  veršů.  Mnozí  z  těchto  pěvcův 
objevovali  se  v  hlavních  městech  a  produ- 
kovali se  ve  schůzích  akademii  a  vědec,  spo- 
lečnosti, jako  Trofim  Rjabinin  (1871),  Šče- 
golensk  (1879);  Kasjanov  (1891)  a  Ivan 
Trofimovič  Rjabinin  (1893—94).  Tento 
navštívil  též  Prahu.  Na  s-e  upozornil  první  Hil- 
ferding.  Srv.  též  Pěsni,  sobrannyja  P.  N.  Ryb- 
níkovým (Moskva,  v  1.  60tých  XIX.  stol.); 
V.  Miller,  Očerki  rus.  narodnoj  slovesnosti 
(t.,  1897);  fev.  Ljackij,  Ivan  Trofimovič  Rja- 
binin i  jego  byhny  řt.,  1895).  šnk, 

Skaxon  (řec.  kulhavý),  v  řecké  metrice 
verš,  jehož  jedna  stopa  jest  nepravidelná 
majíc  slabiku  dlouhou  m.  krátké  na  místě 
nenáležitém.  Jest  to  vlastně  jakési  ritardando 
před  koncem  verše.  Takový  jest  tetrame- 
ter  trochaiský  kulhavý,  jenž  liší  se  od 
pravidel,  tetrametru  troch,  kataléktického 
délkou  slabiky  předposlední: 

Užíval  ho  nejdříve  Hippónax,  pak  Ananios 
a  jiní  iambografové.  —  Trimetr  3.  viz  Chol- 
iambos.  JČp. 

Skeat  [skít]  Walter  William,  angl.  lite- 
rární historik  (*  1835  v  Londýně),  studoval 
v  Cambridgei,  kdež  jest  od  r.  1878  na  uni- 
versitě professorem  anglosaštiny.  Kromě  textů 
některých  románů  středoanglických  s  po- 
známkami vydal  všecka  dílaChaucerova  (1897, 
7  sv.),  angl.  anthologii  Specimens  of  English 
literatuře  (1871,  3  ď.),  veliký  etymologický 
slovník  jazyka  angl.  Étymological  dictionary 
of  the  English  language  (1879—82,  2.  vyd. 
1884)  a  Principles  oj  English  etymology  (1891, 
2  d.j,  dále  Bibliographical  list  oý  the  works 
that  háve  been  published  illustrative  of  the  vtf- 
rious  dialects  of  England  (1873—75,  2  sv.) 
a  j.  S  Mayhewem  vvdal  Concise  dictionary  oý 
Middle- English  (1888). 

Skeen  viz  Skien. 

Skeibrok  Mathias,  sochař  nor.  (*  1851  — 
1896).  Počal  r.  1871  dřevořezbou,  ale  záhy 


260 


Skeirón  —  Skene. 


obrátil  na  sebe  pozornost  portraitnimi  bu- 
stami Michaela  Sarse^  Edv,  Griega  a  ísland- 
ského  filosofa  Magnusa  Eiriksona.  R.  1878 
vystavoval  v  Paříži  svého  Ragnara  Lodbroka 
v  hadí  jámě  ^  nyní  v  museu  v  Christiani  i.  Pro 
královský  zámek christianský  provedl :  O^karlI, 
odhaluje  sochu  Karla  Jana  a  při  příležitosti 
stříbrné  svatby  krále  Oskara  provedl  sochu 
Snorre  Sturlusona,  Jeho  práce  Bdici  matka  a 
Zemdlená  jsou  plny  citového  realismu.  Zho- 
tovil celou  řadu  portraitních  poprsí  a  r.  1866 
pracoval  o  skupině  Pallas  Athéně  dává  duŠi 
člověku^  jej^  stvořil  Prométheus  pro  průčelí 
university  christianské,  dílo  vynikající  du- 
chem a  slohem  klassickým. 

Skeirón  viz  Skirón. 

Skelet  viz  Kostra. 

Skelleftei  [šelefleo],  městečko  ve  švéd. 
lanu  Westerbotteiu  12  km  od  vtoku  řeky 
S.-Elf  do  zálivu  Botnického,  má  1279  obyv. 
(1900\  na  blízku  pily.  Vývoz  dřevěných  vý- 
robku, dehtu,  pšenice,  žita,  ječmene,  žel.  li- 
tiny a  petroleje. 

Skehneridale  [-dél],  město  v  angl.  hrab- 
ství  lancasterském,  mezi  Wiganem  a  Orms- 
kirkem,  má  5700  obyv.  (1901),  uhelné  doly 
a  cihelny. 

Skelná  bylina,  Epipogon  aphyllus  Swartz., 
sklenobýl  bezlistý,  viz  Epipogon. 

Skelnatka,  zool.,  viz  Hyalinia. 

Skelné  Hnté  {Bonaventura)  viz  Hutě 
Sklené  16). 

Skelton  [skelťn]  John,  básník  angl.  i*  kol 
1460  bezpochyby  v  Norfolku  —  f  1629  ve 
Westminsteru).  R.  1490  byl  jmenován  poet 
laureáte  university  oxfordské,  r.  1493  uni- 
versity cambridgeské  a  byl  dovedný  veršo- 
vec,  vynikaje  zvláště  ve  skládání  básní  pří- 
ležitostných, jimiž  dovedl  se  vlichotiti  ve 
přízeň  král.  dvoru,  tak  Že  stal  se  učitelem 
vévody  Jindřicha  z  Yorku,  pozdějšího  krále 
Jindřicha  VIII.,  pro  nějž  napsal  Speculum  prin- 
cipis.  Přeložil  také  dovedně  do  angl.  Diodora 
Sicula  a  Ciceronovy  listy.  R.  1498  vstoupil 
do  stavu  kněžského,  načež  dostalo  se  mu 
několika  dobrých  praebend.  Žil  však  životem 
velmi  volným  a  nedovedl  ani  jazyk  držeti 
vždy  za  zuby,  tak  že  obíhalo  o  něm  množ- 
ství různých  anekdot,  jež  sebrány  ve  knize 
svého  Času  velmi  populární :  Merie  tales  newly 
imprinted  and  made  by  Master  S.  (Lond., 
1566).  S.  žil  později  zase  při  dvoře,  ale  musil 
odtamtud  utéci  do  Westminsteru  před  hně- 
vem kardinála Wolseye, jejž  nevázanými  řeČmi 
svými  a  svým  sarkasmem  i  satirami  (Speak 
parrot;  Why  come  ye  not  to  court;  P.  Spař- 
ron)  proti  sobě  popudil.  Zanechal  množství 
básní  a  burleskních  spisů,  pro  něž  pokládán 
byl  za  předchůdce  Rabelaisova.  Jeho  sebrané 
Poetical  works  vydal  Alex.  Dýce  (Lond.,  1843, 
2  sv.)  a  Arber  v  The  English  scholars'  library. 

Skelton  andBrotton  [skelťn  end  broťn], 
spojená  města  v  angl.  hrabství  yorském, 
v  North-Ridingu,  mají  13.239  obyv.  (1901), 
železné  doly, 

Skempe,  Sk^pe  neb  Sk^pe,  ves  v  lip- 
novském  új.  plocké  gubernie,  leží  uprostřed 


rozsáhlých  lesů,  mezi  dvěma  jezery,  má  1371 
obyv.  a  slyne  kostelem  se  zázračnou  sochou 
P.  Marie,  k  níŽ  sem  přicházívá  mnoho  pout- 
níkův. 

Skene  [skin]:  1)  S.  William  Forbes. 
dějepisec  angl.  (*  1809  ve  Skotsku),  studoval 
původně  pravá,  později  věnoval  se  studiu 
starých  dějin  skotských  a  waleských.  Sepsal: 
TTie  highlanders  of  Scotland^  their  ort  gin,  W- 
story  and  antiquities  (1837,  2  sv.);  The  coro- 
nation  stone  (1869);  Celtic  Scotland^  a  history 
0/  ancient  Alban  (l876— 79,  3  sv.J  a  j. 

2)  S.  Alfred,  velkoprůmyslník  a  politik 
rak.  (*  1815  ve  Vervicrsu  v  Belgii  —  f  14.  květ. 
1887  ve  Vídni).  Pocházel  ze  Šlechtické  rodiny 
skotské,  která  r.  1830  přestěhovala  se  do 
Brna.  S.  vstoupil  r.  1831  jako  kadet  do  cis. 

4.  pluku  chevaulégerů  a  sloužil  ai  do  r.  1847. 
R.  1847  založil  v  Aleksovicích  továrnu  na 
sukna,  která  jsouc  moderně  zařízena  a  dobře 
vedena  vzkvétala.  R.  1855  S.  přesídlil  se  do 
Brna,  kde  pro  svoje  vzdělání,  praktičnost  a 
energii  záhy  domohl  se  postaveni  význam- 
ného. Tehdy  stal  se  místopředsedou  obchodní 
a  živnostenské  komory  brněnské.  Když  Ra- 
kousku dostalo  se  r.  1860  říjnového- diplomu, 

5.  vystoupil  v  obchodní  komoře  brněnské 
jako  rozhodný  centralista  a  liberál.  R.  1861 
byl  zvolen  do  sněmu  moravského  a  z  tohoto 
do  říšské  rady.  S.  byl  zástupcem  únorové 
ústavy  a  hleděl  jako  poslanec  vždy  k  tomu, 
aby  Rakousko  po  stránce  hospodářské  se 
lepšilo  a  vzrůstalo.  S.  přimlouval  se  za 
zlepšení  vojenské  organisace  a  po  bitvě 
u  Králové  Hradce  r.  1866  porážku  Rakou- 
ska v  >Presse«  přičítal  Špatnému  systému, 
který  udusil  ve  vojsku  samoČinnost  a  smysl 
pro  zodpovědnost,  který  naučil  vojáky  umí- 
rati, ale  ne  vítěziti.  R.  1867  S.  byl  na  novo 
zvolen  do  moravského  sněmu  a  z  něho  do 
rady  říšské.  R.  1875  zvolila  jej  dolnorakouská 
obchodní  komora  do  říšské  rady  a  dolno- 
rakouský  ochranářský  centrální  spolek  celní 
za  svého  praesidenta.  V  1.  1875—79  S.  hnil 
v  říšské  radě  význačnou  úlohu.  Potíral  vy- 
rovnání  s  Uhrami,  proti  němuž  hlasoval  hned 
r.  1867,  a  zasáhl  Živě  do  debatt  o  reformě  dani 
a  celního  tarifu.  Nejednou  vystoupil  proti 
okkupaci  Bosny.  R.  1879  dostal  mandát  za 
městskou  skupinu  Nový  Jičín-Fulnek  atd. 
V  Brně  náležel  k  vůdcům  liberální  strany, 
1864—65  byl  purkmistrem  brněnským  a  staral 
se  o  uspořádání  obecního  majetku,  o  zlep- 
šení vodovodu,  o  nové  rozdělení  prací  při 
magistráte,  o  reformu  chudinstvi,  zvětšeni 
přirážek  a  p.  R.  1866  přestěhoval  se  do  Vidné. 
S.  dlouhou  řadu  let  byl  dodavatelem  armády 
a  r.  1870  vystavěl  u  Vídně  továrnu  na  vo- 
jenskou výzbroj.  R.  1860  byl  mu  udělen  ry- 
tířský řád  Františka  Josefa.  Ke  konci  života 
neúčastnil  se  pro  nemoc  veřejného  života. 
Zanechal  dva  syny  a  dceru.  Tbk, 

3)  S.  Alfred,  syn  před.,  velkostatkář  a 
politik  mor.  (*  1849  v  Aleksovicích  na  Mo» 
ravě).  Absolvoval  gymnasium  a  práva  ve 
Vídni,  pak  věnoval  se  studiu  chemie  a  fy- 
siky na  universitách  v  Curichu  a  v  Berlíně. 


Skénografie  —  Skepticismus. 


261 


R.  1883  byl  zvolen  ve  II.  sboru  svěřenského 
velkostatku  do  sněmu  moravského  a  stal  se 
členem  strany  ústavovérné.  R.  1899  přestal 
býti  zemským  poslancem  a  vstoupil  do  řad 
střední  strany  moravského  velkostatku.  Jako 
člen  této  strany  byl  zvolen  r.  1899  do  rady 
říšské,  kdež  je  předsedou  národohospodář- 
ského odboru  a  členem  odboru  rozpočto- 
vého. R.  1904  byl  jako  kandidát  strany  střední 
zvolen  na  sněm  moravský.  Dne  23.  čce  1898 
S.  při  zřízeni  zemědělské  rady  moravské  bvl 
jmenován  jejím*  místopředsedou  a  půsooí 
v  této  hodnosti  podnes.  R.  1898  nabyl  ry- 
tířského řádu  železné  koruny.  S.  je  činný 
též  literárné  a  vydává  spisy  své  německy  a 
česky.  R.  1885  vydal  Příspěvek  k  potouieni 
rakouské  atá\ky  agrdmt\  pak  Dobro^dáni  o  prů- 
plavu dunajsko-aderském,  r.  1893  V^nik  a  i^- 
voj  národního  slovanského  hnuti  v  Čechách  a 
na  Moravě  v  ig.  století.  Velkostatek  S-fiv  je 
v  Pavlovirích  u  Přerova.  Tbk. 

Skénogrmlle,  z  řec,  divadelní  n.  de- 
korační malířství,  jímž  se  zobrazuje  místo 
a  doba  děje,  který  se  odehrává  na  jevišti. 
Viz  Dekorace  v  divadle.  U  starých  Řeků 
byl  vynálezcem  s.  Agatharchos  (v.  t.). 

Sk^pB  viz  Skempe. 

Skepse  (z  řec.  skepsis) ^  pochybování, 
viz  Skepticismus. 

Bkeptioliimiui,  z  řec,  pochybováni, 
pochybovačnost.  Filosofický  a.  jest  nega- 
tivní směr  noétický,  t.  j.  přesvědčení,  že  po- 
znáni pravdy  buď  vůbec  anebo  v  jistém  je- 
jím zřeteli  člověku  jest  nedostupné.  Pře- 
svědčení skeptické  dochází  výrazu  v  rozlič- 
ných formulích  zásadních,  na  př.:  Člověku 
není  možno  vůbec  dojiti  bezpečného,  pra- 
vého poznání;  totéž  lze  dokazovati  i  popí- 
rati se  stejnou  přesvědčivosti ;  můžeme 
o  všem  pochybovati;  nic  nevíme  jistě,  než 
to,  že  nic  nevíme  bezpečně ;  vlastni  podstata 
věcí  (pro  omezenost  poznávacích  schopnosti, 
po  klamavost  smyslu  atd.)  iest  duchu  lid- 
skému nepřístupná  a  poznaní  omezuje  se 
jen  na  zjevy;  jsou  jisté  věci,  kterých  neznáme 
lignoramus\  ba  nepoznáme  (ignorabimus) ; 
není  podstatného  znaku,  podle  kterého  by  se 
rozdíl  pravdivého  od  nepravdivého,  dobrého 
od  zla,  krásného  od  nekrásného  atd.  určitě 
mohl  stanoviti;  příkazy  a  předpisy  logické, 
éthické,  aesthetické,  náboženské  atd.  nemají 
vnitřního,  absolutního  zdůvodněni  a  plat- 
nosti atp. 

Podle  toho,  v  jakém  rozsahu  hlásá  se 
ona  nemožnost  bezpečného  zjištění  pravdy 
atd.,  může  býti  s.  buď  úplný  (totálný  s.) 
nebo  částečný  (partiálný  s.),  t.  j.  může 
se  týkati  buď  veškerého  lidského  poznáni 
pravdy,  anebo  může  to  býti  s.  noétický 
v  užším  smysle,  s.  éthický,  s.  aesthetický, 
3.  náboženský  atd.  Podle  stupně  inten- 
sity, 8  jakou  skepse  se  vyslovuje,  může  býti 
s.  radikální  či  naprostý  (pyrrhonismus, 
skepse  střední  Akademie,  miserabilismus, 
nihilismus  éthický  atd.)  anebo  mírnější  či 
zjemnělý  3.  (od  agnosticismu  na  př.  Spen- 
cerovského  až  k  positivismu,  probabilismu 


a  kantovskému  kriticismu  nebo  facnome- 
nismu).  Podle  kvality  důvodů,  jimiž  3. 
snaží  se  uhájiti,  možno  mluviti  o  3-mu  vě- 
deckém či  filosofickém  a  s-mu  náladovém 
(Stimmungsskeptiiismus),  o  (povrchním)  s-mu 
všedního  života  (>s.  salonů*)  atd. 

Stopujeme-li  vývoj  filosofického  s-mu,  mů- 
žeme pozorovati,  že  jest  to  fase  názoru  filo- 
sofického, opět  a  opět  po  dobách  slávy  ně- 
kterých positivních  soustav  noétických,  éthic- 
kých  atd.  se  dostavující  jakožto  nutná  reakce 
proti  nim.  S.  udržuje  se  pak  nějakou,  pra- 
videlně nedlouhou  dobu  a  ustupuje  potom 
(obyčejně  po  přechodním  eklekticismu)  jiné 
formě  dogmatismu.  V  plné  břitkosti  a  naiv- 
nosti  objevil  se  3.  ve  starověku,  a  to 
na  poli  éthiky,  aesthetiky,  náboženství  a 
z  části  i  noétiky  již  ke  konci  V.  stol.  př.  Kr. 
v  naukách  některých  sofistů.  Když  pak  učeni 
tato  ustoupila  působení  Sokratovu  a  roz- 
mohly se  positivní  nauky  velikých  žáků  jeho, 
objevuje  se  zase  s.  v  hédonické  škole  Ky- 
renské  a  zjemněle  v  nauce  Epikurově,  v  plném 
pak  rozvití  v  oboru  noétiky  v  učení  Pyrrho- 
nově  (ve  IV.  stol.  př.  Kr.),  Timonově, 
Ainesidémově,  jakož  i  u  příslušníků  tak 
řeč.  střední  Akademie  (především  Arke- 
silas,  Karneadés).  V  celém  co  možná  roz- 
sahu shrnul  výtěžky  dosavadních  nauk  skep- 
tických Sextos,  řeč.  Empeirikos  (ve  II.  st. 
po  Kr.).  Ve  středověku  i  novověké  filosofii 
sice  také  skeptické  proudy  se  objevily,  ale 
nikoli  v  oné  radikální,  naivně  upřímné  formě, 
jako  ve  věku  starém,  nýbrž  pravidelně  3. 
jesttú  zmírněný  a  jest  jen  prostředkem  k  cíli. 
Tak  často  Čelí  tendence  jeho  (af  přiznaná, 
ať  zatajená)  proti  náboženskému  přesvědčeni 
současnému,  anebo  proti  soudobým  pomě- 
rům společenským,  jindy  zase  směřuje  se 
jím  ke  zdůvodněni  potřeby  a  pravdivosti 
náboženství  (na  př.  Pascal).  Ve  filosofii 
novověké  nalézáme  s.  jako  reakci  proti  dog- 
matismu školské  filosofie  ve  všech  kulturních 
zemích  evropských:  ve  Francii  jsou  hlasateli 
3-mu  Montaigne,  Charron,  Bayle  atd.; 
v  Anglii  Hobbes,  Mandeville,'  později 
Glanville,  Dav.  Hume;  u  Němců  Hirn- 
haym,  Schultze,  Feuerbach  atd.  V  nej- 
novější pak  době  zvláště  v  oboru  éthiky  a 
nauk  s  éthikou  souvisících  lze  zastihnouti 
proudy  skeptické  (Max  Stirner,  Bedřich 
Nietzsche;  anarchisté;  Ferrari,  Gerecke, 
Simmel  atd.). 

Význam  s-mu,  jako  negace  vůbec,  tkví 
ve  vzpružování  spekulace  filosofické,  která 
by  jinak  snadno  ustrnula  a  zbahnila  v  dog- 
matismu positivních  nauk  filosofických.  Od- 
porem proti  libovolnosti  základních  tvrzeni 
a  dogmat  filosofických  8.  vykonává  zdravou 
reakci  a  nutí  k  revisi  učení  noétických, 
éthických  atd.,  zvláště  jejich  základu.  Správně 
proto  Herbart  kdys  pověděl,  že  každý  pravý 
filosof  začíná  s-mem,  ale  správně  dodal, 
že  dokud  jest  skeptikem  jest  také  jen  za- 
čátečníkem ve  filosofii.  S.  nemůže  trvaleji 
ukojiti  snahy  a  potřeby  ducha  lidského,  a 
proto  v  dějinách  filosofie  na  dlouho  nikdy 


262 


Skerlievo  —  Skiagrafíe. 


se  neudržel.  S.  může  bÝti  východiskem  (»me- 
thodický  3.<X  prostředkem,  ale  nikoli  cílem 
a  obsahem  nlosofováni  a  názoru  životního. 

Důležitější  literatura  (mimo  známé  knihy 
o  dějinách  fílosofíe):  Stáudlin,  Geschichte 
u.  Geist  des  Skeptizismus  (Lip.,  1794  si.); 
J.  F.  T.  Tafel,  Geschichte  u.  Kritik  d.  S.  u. 
Irrationalismus  (Tub.,  1834);  Saisset,  Le 
scepticisme  (Pař.,  1866) ;  Brochard,  Les  scepti- 
gues  grecs  (t.,  1875);  MaccoU,  The  Greek 
áceptics  (Lond..  1869);  Kreibig,  Geschichte 
u.  Kritik  des  ethischcn  S.  (Vid.,  1896);  Raoul 
Richter,  Der  Skeptizismus  in  d.  Philosophie 
(Lip.,  1904);  dr.  Gustav  Žába,  Pyrrhonismus 
(Praha,  1887).  Ča, 

Skerlievo  viz  Přiiice,  str.  683a. 

Skerrlee  [skeris]:  1}  S.,  přímořské  město 
v  irském  hrabství  dublinském,  29  km  sev. 
od  Dublina,  má  2218  obyv.  (1891),  dobrý 
přistav  a  rybolov.  Asi  8  km  odtud  na  skále 
maják.  —  2)  S.,  skupina  skalnatých  ostrůvků 
při  severozáp.  cípu  angl.  ostrova  Anglesey 
s  majákem. 

Sket  Jakob,  spis.  slovinský  (*  1852  na 
Sladké  Hoře  ve  Štýrsku),  jest  professorem 
na  gymnasiu  v  Celovci.  Získal  si  značné  zá- 
sluhy vydáním  slovinských  čítanek  pro  střední 
školy,  vydáním  Janeiičových  slovníků  v  a  re- 
dakcí vědeckého  měsíčníku  »Kres<  (1880-86). 
Vedle  životopisu  A.  Einspielera  (>Kres<, 
1882)  a  Trstenjakova  (1883)  napsal  několik 
povídek  jako  Milko  Vogrin^  Žrtva  Ijubosum' 
nosti  a  zejména  Miklava  Žala  (děj  z  dob  turec- 
kých válek). 

Ski  [ši]  viz  Lyže. 

Sklas^afle  (také  skotografie,  radio- 
grafie,  ixografie  čili  x-grafie,  pykno- 

Íjrafie,  diagrafie)  jest  moderní  methoda 
ékařské  diagnostiky  na  velkolepém  objevu 
Rčntgenově  zbudovaná,  kterou  různé  nevi- 
ditelné orgány  a  útvary  v  živém  organismu 
skryté  možno  zobraziti  na  desce  fotografické; 
methodou  tou  jest  tudíž  možno  jisté  části 
nitra  lidského  viděti  v  jeho  stínech,  čímž 
mnohé  chorobné  stavy  jeho  stávají  se  exakt- 
ním způsobem  patrný.  Obrazy  skiagraňcké, 
t.  zv.  skiagrammy,  jsou  způsobeny  Rónt- 
genovými  paprsky  skrz  tělo  lidské  prostu- 
pujícími a  jsou  tvořeny  různě  intensivními  a 
různě  určitými  stíny  jednotlivých  útvarů, 
pro  Róntgenovy  paprsky  různě  prostupných 
(viz  Róntgenovy  paprsky,  str.  957  b). 
Ježto  relativní  prostupnost  látek  jest  opačně 
úměrná  s  jejich  váhou  specifickou  a  s  ato- 
movou váhou  jejich  chemických  složek,  jsou 
organické  látícy,  chudé  těžkými  elementy 
organickými,  všechny  snadno  paprsky  Rent- 
genovými průsvitný,  kdežto  útvary  hutné, 
obsahující  těžké  kovy  a  prvky  s  vysokou 
váhou  atomovou,  propouštějí  paprsky  Rónt- 
genovy jen  měrou  skrovnou.  Z  té  příčiny 
JSOU  oděv,  látky  obvazové,  kůže,  svalstvo, 
chrustavky  atd.  snadno  prostupný  a  dávají 
tudíž  na  desce  citlivé  jen  slabé  stíny  skia- 
grafické.  Naproti  tomu  jsou  zvláště  kosti  pro 
svou  hutnost  a  veliké  bohatství  těžkých  soli, 
krev  a  krevnaté  tkané  pro  haemoglobin  (ob- 


sahující Železo),  pak  látky  obsahující  chlór, 
bróm  a  iód  atd.  pro  vysokou  atomovou  váhu 
těchto  prvků  Rónl^eno^mi  paprsky  málo 
prosvitné  a  vrhají  intensivní  stíny.  Pokrok 
celé  skiagrafické  techniky  dosáhl  toho,  že 
možno  v  nejjemnějších  podrobnostech  skia- 
graficky  vykresliti  nejen  veškeru  kostru  ži- 
vého těla  lidského,  ale  i  vnitřní  strukturu 
kostí,  a  ostře  differencovanými  stíny  zře- 
telně zobraziti  i  orgány  Rentgenovými  pa- 
prsky snadno  prostupné.  —  Takto  povstalé 
obrazy  skiagraíické  jsou  buď  trvalé,  jest- 
liže jsou  fixovány  na  desku  fotografidcou, 
neb  pomíjející,  jestliže  byly  zachyceny  na 
desky  t.  zv.  luminiscenční.  Tyto  jsou 
kartónové  štíty,  potřené  látkami  fluorescenč- 
ními, z  nichž  nejužívanější  jest  kyanid  bar- 
natoplatičitý  j  methoda  používající  těchto 
luminiscenčních  štítů  zove  se  skiaskopie. 
Přístroje,  jichž  lékařství  ke  s-ii  používá,  zá- 
ležejí  v  podstatě  ve  zdroji  elektrické  síly,  do- 
konalém induktoru  a  t.  z  v.  lampách  skia- 
graíických,  různě  modifikovaných  to  baněk 
Hittorf-Crookesových.  Přístroje  tyto  dosáhly 
zároveň  s  celým  arsenálem  pomocných  pří- 
strojů spojenými  snahami  elektrotechnikův 
a  lékařů  t  posledních  letech  neobyčejné  do- 
konalosti a  jsou  popsány  v  četných  obsáhlých 
učebnicích  (viz  Albers-Šchónberg.  Die  R5nt- 
gentechnik;  Donath,  Einrichtungen  zur  Er- 
zeugung  d.  Róntgenstrahlen;  Dessauer,  Leit- 
faden  des  Róntgenverfahrens  atd.). 

Ke  správnému  ocenění  a  porozumění  skia- 
graíického  obrazu  nutno  mití  na  zřeteli*  čim 
skiagramm  jest,  a  nelze  naň  pohlížeti  jako 
na-  obyčejnou  fotografii,  ač  jest  této  po- 
dobný; nebof  fotografie,  která  reprodu- 
kuje vzhled  povrchu,  znázorňuje  diflferencemi 
stínů  tělesnost  objektu;  z  její  kresby  v  ploše, 
tudíž  ve  dvou  dimensích  podané,  lze  si  se- 
strojiti předmět  tělesný;  t.  j.  doplniti  di- 
mensi třetí.  Tomu  není  tak  při  obraze  skia- 
grafickém;  neboC  kresba  jeho,  taktéž  diífe- 
rencemi  stínů  způsobená,  jest  výrazem  růz- 
nosti hustoty  skiagraf ováného  objektu,  a  byt 
mnohý  skiagramm  působil  na  oko  dojmem 
plasticnosti,  nelze  z  jeho  kresby  přímo  činiti 
si  představu  o  prostornosti  objektu  neb 
o  vzájemné  prostorové  poloze  detailů  různě 
odstíněných.  Tyto  konkluse  jsou  oprávněny 
jen  na  základě  geometrických  úvah  a  vý- 
počtů, mnohdy  velmi  složitých,  nebo  použitím 
zvláštních  komplikovaných  method  skiagra- 
fických;  proto  správný  výklad  skiagrammů 
jest  mnohdy  velmi  nesnadný.  Jet  s.  projekce 
prostoru  v  rovinu.  Ježto  zdroj  paprsku  jest 
malý,  skoro  bod,  a  ježto  páprdy  šiří  se  di- 
vergentně, všechna  mista  ležící  v  kolmici 
od  zdroje  paprsků  promítají  se  na  projekční 
rovinu,  t.  i.  na  fotografickou  desku  na  této 
v  jednom  bodě,  a  všechna  ostatní  místa  tím 
dále  k  periferii  obrazu,  čím  vzdálenější  jsou 
od  roviny  projekční.  Následkem  toho  téi 
relativní  rozměry  jednotlivých  stinů  veskia- 
grafickém  obraze  neodpovídají  skutečným 
poměrům,  ale  tyto  mohou  býti  velmi  přesné 
konstruovány  pomocí  různých  dŮmyslnýcb 


SKIAGRAFIE. 


t  kuui  irllvcm  iiJinilkiiiniÍDicb  lil  BÍilcdkem  tiDtnjrmtiiickjch  faatiii,  hlttou  tpAiol 

pliint  iloiMBi  knú  •  ihojenl  ňlomlO  v  mírnéin  úhlu. 
(  u  (linku  di»  K    fidlltky  >U  ikiiicsůi  i  .kliskopli-  v  'Čni.  tt..  1ik.<  i.  1900.1 


OTltv  SLOVKlK  HAUČMÝ 


•-ii 


-  fi 
'i:; 


Skiamantíe  —  Skimborowicz. 


263 


mcthod  a  rozmanitých  přistroj &t  určujícich 
skiagrafickou  lokalisaci  a  mohou  býti 
vTpoCítány  z  některých  měřitelných  veličin. 
lS*to  methodv  lokalisačni  mají  největší  dů- 
ležitost při  sktagrafíckém  určováni  některých 
cizich  těies,  zvláště  projektilů  do  těla  vnik- 
lých, jeito  poskytují  možnost  rozpoznati 
ocjeQ  přítomnost  cizího  tělesa  v  těle,  ale 
i  určiti  velikost  jeho,  po  případě  i  počet  a 
tvar  jeho  zlomků,  a  s  naprostou  určitostí 
stanoviti  sídlo  jeho  i  \zdalenost  od  určitých 
bodů  povrchu  těla.  Výkonností  přímo  pře- 
kvapující a  mathematickou  přesnosti  vyniká 
v  tomto  směru  geniální,  avšak  komplikovaná 
methoda  Re  my-Contremouli  nova,  kterou 
lze  pomod  R5ntgenových  paprsků  sestrojiti 
malý  jednoduchý   přístroj  pátradlový,  jenž 

f>ři  operaci  za  účelem  odstranění  cizího  tě- 
esa  konané  vede  ruku  operatérovu  přímo 
k  hledanému  tělesu.  Netušených  úspěchů 
dosáhla  s.  ve  spojení  se  stereoskopii  a  kine- 
matografií. Steré  os.  předvádí  v  rozličných 
stcreoskopických  přístrojích  pomocí  čoček, 
hranolů  neb  zrcadel  oku  pozorovatelovu 
nitro  lidské  v  plastiČnosti  mathematicky 
korrektni;  kdežto  kinem  a  to  s.  doposud  jen 
ta  pomocí  nejdokonalejších  přístrojů  v  a 
T  omezeném  rozsahu  prováděná,  reprodu- 
kuje fysiologické  nebo  pathologické  pohyby 
vnitřních  ústrojů,  čímž  otevřela  nová  pole 
lékařskému  badání. 

Stálý  rozvoj  s.  docílil  důležitých  úspěchů 
ve  všech  oborech  lékařství  a  podmaniv  si 
^Toki.  pole  v  diagnostice  zvláště  chorob 
chirurgických  a  vnitřních,  uvedl  v  život 
novou  velikou  vědu,  lékařskou  skoto- 
logii,  zabývající  se  skiagraůck^m  studiem 
patbologíckých  pochodů  těla  lidského. 

Mimo  lékařství  stala  se  s.  užitečnou  i  v  ji- 
ných vědách  jako  v  zoologii,  mineralogii, 
pctTOgraňi,palaeontologii  atd.,  ježto  poskytla 
moinost  vyšetřovati  nejen  vnitřní  obsah  a 
strnkturu  nejrůznějších  objektův,  ale  v  čas- 
tých případech  i  chemickou  skladbu,  bez  po- 
rušeni celistvosti  předmětu  vyšetřovaného. 
Nejxnámější  je  na  př.  zkoumání  obsahu  vzác- 
ných mumií  bez  otevření  a  porušení  obalů. 
I  technologie,  zbožiznalství,  farmakognosie 
a  mnohá  odvětví  průmyslová  získala  ve  s-ii 
důležitou  pomůcku.  Analysou  skiagrafickou 
lze  rozpoznati  pohodlně  a  v  nejkratší  době 
porušení  mnohých  potravin  a  drogistických 
praeparátŮ,  pravost  barev  v  drahých  látkách 
'xkoumdní  barveného  hedvábí)  a  obrazech. 
Důležitou  stala  se  s.  pro  zkoumání  draho- 
kamů, ježto  lze  pravý  diamant  a  většinu 
vzácných  kamenů,  jejichž  hlavní  součástí 
poa  uhlík  neb  jeho  sloučeniny  bez  těžkých 
kovů  (^diamant)  a  krystallické  sloučeniny  hli- 
nika  (rabín,  topas,  safír,  smaragd  atd.),  podle 
jejich  průsvitnosti  Rentgenovými  paprskv 
rozpoznati  od  skiagraficky  málo  průsvitných 
imitaci  ze  skla  neb  z  jiných  sloučenin  méně 
cenných.  V  metallurgii  slouží  s.  k  vyšetřo- 
vání ryzosti  a  solidnosti  různých  kovů  a 
slitin^  ke  zkoumání  pevnosti  (štěrbiny)  důle- 
žitých kovových  součásti   strojů   (os,  stěn 


kotlův  atd.),  v  elektrotechnice  ke  zkoumán  ^ 
kabelův  a  jejich  isolací,  v  hedvábnictví  k  roz- 

Í>oznání  živého  obsahu  kokonů  hedvábníka 
samičky  od  samečků),  v  celnictví  k  vyšetřo- 
vání obsahu  některých  podezřelých  zásilek 
a  v  četných  oborech  jiných.  Jed, 

Skiamantíe,  řec,  u  Řeků  věštění,  při 
němž  stíny  zemřelých  {skia,  stín)  bývaly  ci- 
továny z  podsvětí  a  otazovány  ve  přičíně 
budoucnosti.  Zejména  v  Thessalii  s.  byla 
v  obyčeji.  Viz  Nekromantie. 

Bldaskopie  viz  Skiagrafie,  str.  262  b, 

Bkiatlios,  řecký  ostrov  v  Aegejském 
moři,  ve  skupině  sev.  Sporad,  sev.  od  Eu- 
boie,  k  jejímuŽ  nomu  náleží,  jest  z  části  hor- 
natý a  lesnatý  a  má  na  62  (podle  jiných  42)  km^ 
2790  obyv.  (1896).  Vinařství  a  rybolov. 
U  města  S.  bezpečný  přístav. 

Bkiba:  1)  S.  Wolody,  pseudonym  Wtad. 
Sabowského  (v.  t.). 

2)  S.  Edward  Wřadyslaw,  fysik  pol., 
jest  prof.  fysiky  na  universitě  v  Krakově, 
Členem  akademie  krakov.  a  pařížské,  pracuje 
hlavně  o  zjevech  světla,  magnetismu  a  elek- 
třiny. Z  jeho  pojednání  uvádíme:  Teorya 
\jawisk  wioskoivatošci;  Nowa  teorya  ro^scať 
pani  a  sie  šwiaUa;  Teorya  maťematycina  po» 
cManiania  šmaťta  a  pod. 

3)  S.  Mícha?  viz  Szujski  Józef. 
Bkibbereen  [-rín],  město  v  irském  hrab- 

ství  corkském,  při  odbočce  Žel.  dráhy  Cork- 
Bantry,  má  3296  obyv.  (1891),  nepatrný  ob- 
chod, průmvsl  skoro  žádný. 

Bkloa,  skizza,  viz  Croquis  a  Náčrt. 

Bkieii  [šín],  Skeen,  hlav.  město  norského 
amtu  bratsberského  při  žel.  dr.  Drammen-S., 
má  11.343  obyv.  (1900).  Město  leží  v  malebné 
krajině  nad  ř.  Skienselvem,  která  tu  tvoří 
dva  vodopády,  je  pravidelně  stavěno,  má 
krásnou  radnicí,  učenou  školu,  několik  ban- 
kovních ústavů,  továrny  na  papír,  zpracování 
dřeva,  pily,  plavbu  a  značný  obchod.  S.  jest 
rodiště  Henrika  Ibsena. 

Bkierniewloe,  új.  m.  v  rus.  gub.  varšav- 
ské, nad  ř.  Skierniewkou,  přítokem  Bzury, 
a  při  žel.  dr.  Varšava- Vídeň  a  S.-Toruň,  má 
9846  obyv.  (1898),  starý  kostel  kat.  s  pomní- 
kem hnězd.  arcibisk.  Ostrowského,  nemocnici, 
veliký  císař,  zámek  s  parkem,  oborou  a  ba- 
žantnicí, někdejší  sídlo  arcibiskupův  hněz- 
denských,  v  němž  přebýval  též  básník  Ign. 
Krasicki,  jenž  zde  vydával  týdeník  »Co 
tydzieňc.  K.  1884  konána  v  S  cích  schůze 
tří  císařův,  rus.,  rak.  a  něm.  (Alexandra  III., 
Frant.  Josefa  a  Viléma  I.). 

Bklir,  angl.,  malý,  úzký  a  lehký  člun,  ko- 
cábka; ve  veslařském  sportu  člun  toliko  pro 
jednoho  veslaře,  také  grónský  člun,  jenoi 
užívá  se  zejména  při  závodech. 

Bkimbořowlox  H  i  p  o  1  i  t,  spisovatel  pol. 
♦  1815  v  Žitoměři),  studoval  lékařství  ve 
"ilně  a  r.  1839  přibyl  do  Varšavy,  aby  vě- 
noval se  literatuře.  Zde  vydával  časopis 
•Gazeta  poranna*  (1839  -  41) ;  »Piáraicnnictwo 
krajowe*  (1840—41)  a  »Przegl^d  naukowy« 
(1842—48  s  E.  Dembowským).  Mimo  jiné 
vydal    Žyciorys  Jedr\eja  Šniadeckiego  (Varš,, 


% 


264 


Skinfaxi  —  Skladba. 


1840);  Žywot  i  prače  Hewelius^a  (t.,  1860) 
a  j.  —  Choť  jeho  S.-owa  Anna  (f  1875) 
známa  jest  několika  sbírkami  povídek,  jako 
Powiastki  wesoie  (t.rl857);  Powiešci  ^  praw' 
d^iwych  wydar\en  (t.,  1860)  a  pod. 

BUnfaxl  viz  Dag. 

8kio  viz  Chio. 

Bkloptikoii  viz  Kouzelná  svítilna. 

Bkipton  fskipťn],  město  v  angl.  hrabství 

Írorském,  v  širokém  a  úrodném  údolí  nedá- 
eko  ř.  Airu,  na  křižovatce  žel.  drah,  má 
11.986  obyv.  (1901),  lat.  školu,  zámek,  got. 
kostel,  továrny  na  zpracování  vlny  a  bavlny. 

SldrsTAjlo  (Skirgell)  Ivan,  údělný  kníže 
litevský  (*  1354  —  f  1396),  byl  syn  Olgěrdův 
a  bratr  Vladislava  Jagella.  Jagelío  udělil  mu 
r.  1380  knížetství  Polocké,  avŠak  Poločané 
vypudili  S-la,  který  musil  prchnouti  do  Li- 
vonska.  Když  Jagello  r.  1381  byl  zajat  od 
Kiejstuta,  S.  osvobodil  jej  s  pomoci  němec- 
kých křižáků  a  pomohl  mu  pak  r.  1382  za- 
jmouti Kiejstuta.  Jagello  udělil  mu  za  to 
Troky.  R.  1385  S.  byl  v  čele  deputace,  jež 
žádala  o  ruku  polské  Jadwigy  pro  Jagella.  Po 
sňatku  vrátil  se  na  Litvu  a  porazil  knížete 
Svjatoslava  smolenského  a  svého  bratra  On- 
dřeje, kteří  napadli  země  Jagellovy.  Za  to 
obdržel  r.  1387  Polock  a  r.  1388  ustanovil 
jej  Jagello  svým  náměstkem  na  celé  Litvě. 
S.  byl  křestan  vyznání  řeckého  a  byl  proto 
oblíben  u  ruského  obyvatelstva.  Avšak  proti 
němu  povstal  jeho  bratrovec  Witořd  (viz 
Alexander  30),  syn Kiejstutův,  domáhaje  se 
panství  na  Litvě.  Po  tříleté  válce  donutil 
r.  1392  s  pomocí  německou  Jagella,  že  mu 
postoupil  správu  celé  Litvy  s  titulem  velko- 
knížecim.  S.  musil  ustoupiti  a  podříditi  se 
Witoidovi.  R.  1395  dostalo  se  mu  knížetství 
Kijevského  po  Vladimíru  Olgěrdoviči,  ale  již 
r.  1396  zemřel,  nezanechávaje  po  sobě  po- 
tomstva. —  Srv.  Stadnicki,  Bracia  Wí.  Ja- 
gelly  (Lvov,  1867). 

Bkiritové  byli  obyvatelé  hornaté  krajinky 
Skiritis  v  sz.  Lakónii  na  Peloponnésu.  Ve 
vojště  spartském  tvořili  vlastní  oddělení.  Byl 
to  sbor  o  600  mužích  těžké  pěchoty.  Od 
r.  418  př.  Kr.  stáli  v  bitvě  vždy  na  levém 
kfidle  jako  na  čestném  místě,  na  pochodu 
táhli  v  předním  voji  a  v  táboře  umístěni  byli 
na  nejzazŠim  konci.  Vfibec  stavěni  byli  na 
místa  nejnebezpečnější  a  bylo  jich  užíváno 
k  prvnímu  útoku  a  k  podnikům  zvláště  ne- 
snadným. KM. 

Bklroforie,  ve  starých  Athénách  slav- 
nostní průvod,  v  němž  pod  bílým  sluneční- 
kem {ayuQov)  ubírali  se  kněz  Poseidonův, 
Héliův  a  kněžka  Athénina  dne  12.  měs. 
skiroforiónu  posvátnou  cestou  do  místa  Ski- 
ron  zvaného.  Slavnost  sama  prý  byla  obdobná 
podzimním  thesmoforiim.  klk, 

Bkiroforióii,  staroattický  měsíc,  poslední 
v  roce,  odpovídal  konci  května  a  červnu  až 
po  slunovrat  letní.  klk. 

Bklrón  (Skeirón)  byl  podle  starořecké 
báje  loupežník,  jenž  sídle  u  skalní  cesty,  ve- 
doucí na  jihových.  svahu  horstva  Geraneie 
do    Megar,    nutil  cestující,  aby    mu    nohy 


umývali,  při  čemž  je  kopnutím  shazoval  do 
moře.  Théseus  ubíraje  se  tudy  naložil  s  ním 
stejně;  údy  jeho  pak  zkameněvše  proměněny 
v  skály  S-ovy.  klk^ 

Bkirové.  S karové,  Scyrové,  kmen  ger- 
mánský, náležející  ke  gótské  skupině  germ. 
Sídlili  původně  při  Baltickém  moři,  spolu 
s  Goty  však  přesídlili  někdy  ke  konci  IL  stoh 
po  Kr.  k  Černému  moři.  S  Heruly  a  Rugy 
podnikali  četné  vpády  do  říše  Římské,  při 
čemž  r.  408  bezmála  byli  vyhubeni.  Po  pří- 
chode Hunů  do  Evropy  S.  stali  se  jejich 
poddanými  a  s  Attilou  bojovali  r.  451  na 
polích  Katalaunských.  Po  srarti  Attilově  usa- 
dili se  při  stř.  Dunaji  a  v  jihových.  Moravě, 
Účastnili  se  též  Odoakerova  vpádu  do  Itálie 
asi  r.  465,  r.  482  pomáhali  mu  zničiti  říši 
Rugů,  načež  zmizeli  mezi  germ.  kmeny  po- 
dunajskými. Srv.  W6ber,  Die  Skircn  ú.  die 
deutsche  Heldensage  (Vid.,  1890). 

Bkit,  u  Rusů  klášterní  cella,  zřizovaná  při 
větších  klášterech  ve  větší  nebo  menŠí  vzdá- 
lenosti pro  jednotlivé  mnichy  poustevníky. 
Název  pochází  patrně  od  řec.  <s¥.vtog  (kůžej» 
svědčící,  že  prvotní  poustevníci  tací  neměli 
pevných  přibytkův,  ale  užívali  za  přístřeší 
kozí  lesní  zvěře.  Nynější  s.  zařízením  neliší 
se  téměř  od  kláštera,  pouze  jest  závislý  na 
tomto.  Ano  některé  s-y  podobají  se  celým 
klášterům  o  několika  chrámech.  šnk. 

Bkive,  město  v  dánském  amtě  viborg- 
ském  v  Jutsku,  při  ústí  Ski  ve- A  a  do  Lim- 
fíordu  a  žel.  dr.  Lunderskov-I^angaa  a  S.- 
GlyngOre,  má  4591  obyv.  (1901). 

Éluzia,  skica  viz  Croquis  a  Náčrt. 

Skla  optická  viz  Sklo. 

Sklad  viz  Synthesa. 

Skladatel  viz  Komponista. 

Skladba  v  grammatice  viz  Syntaxi s. 

S.  v  hudbě  je  činnost,  tvořící  z  prvků 
zvukových  nové  kombinace;  výsledek  čin- 
nosti této,  nové  umělecké  dílo,  sluje  rovněi 
s-bou,  podmět  činný  skladatelem.  Schop- 
nost ke  s-bě*  hudební  opírá  se  o  vrozené 
nadání,  které  je  mnohem  speciálnější,  než 
nadání  k  hudbě  v  širším  smysle,  ale  jako  toto 
musí  býti  spořádanou  výchovou  uvedeno  na 
koleje  pravidelného  postupu.  Nad  jiné  dů- 
ležito  je,  aby  chovanec,  jakmile  zasvěcen 
byl  do  znalosti  písma  hudebního,  dovedl 
sluchem  odhadovati  absolutní  výŠku  hudeb- 
ních zvukův,  aby,  co  ucho  jeho  vnímá,  oko 
vidělo  již  graficky  zobrazeno  a  naopak,  aby 
pouhým  pohledem  na  notové  písmo  dovedl 
vnitřní  sluch  zhodnotiti  je  správnou  před- 
stavou o  skutečném  zvuku.  Starší  paedago- 
gika  na  tuto  stránku  nekladla  veliké  váhy; 
dnes  však,  kdy  theorie  hudební  vychází  od 
sby  jednohlasé  (viz  Harmonie  a  Melo- 
die), od  tvoření  melodií,  a  přibíráním  dru- 
hého, třetího  a  dalších  hlasů  přechází  ke 
studiu  harmonickému,  je  tento  učební  pro- 
středek, od  H.  Riemanna  nazvaný  hudebr 
ním  diktátem,  východiskem  nauky  o  sbé 
hudební.  Poněvadž  cvičení  ve  s-bé  vícehlasé 
nyní  počíná  se  harmoniso váním  melodie, 
kdežto  dříve  dalo  se  na  podkladě  generál- 


Skladiště. 


265 


niho   basu,   nesluší  se   nauku  o  harmonii ,  zboží  v  uschováni  a  jsou  oprávněny  vydá- 


pokládati  za  průpravu,  nýbrž  za  podstatnou 
součástku  nauky  o  s-bé  hudební.  Skutečná 
volnost  tvůrčí  otvírá  se  učenci,  v  nauce 
o  harmonii  zběhlému,  při  studiu  kontra- 
punktu a  stilu  imitačniho,  t.  j.  imitace 
kanónu  a  fugy.  Tyto  theoretické  disciplin^r 
druhdy  byly  čítány  k  nauce  o  s-bě  hudební 
v  užším  smysle  a  posléze  navázaná  na  ně 
nauka  o  formách  hudebních  byla  mo- 
stem, jenž  vedl   uČně  z  theorie   do   praxe. 


váti  na  ně  rubopisem  převoditelné  skladní 
listy.  Hospodářský  účel  ústavů  těch  jest,  aby 
vlastník  zboží,  které  z  jakéhokoliv  důvodu 
nemůže  býti  dále  dopravováno,  mohl  jím 
i  po  tu  dobu  nakládati,  což  děje  se  hlavně 
skladními  listy.  Způsob  a  podmínky  zaklá- 
dání a  provozováni  s-išf,  jejich  práva  a  po- 
vinnosti, právní  povaha  atd.  upraveny  jsou 
v  Rakousku  zákonem  ze  dne  28.  dub.  1889 
č.  64.  ř.  z.  Podle  zákona  toho  třeba  k  zaři- 


Namnoze  talent  skladatelský  nedává  si  před-  j  zení  s.  povoleni  státního,  které  udílí  mini- 
pisovati  přísně  dráhu  vytčenou  a  praktické  j  sterstvo  obchodu  samo,  jde-li  však  zároveň 
pokusy  ve  formách  podnikává  již  v  čase  i  o  svobodný  sklad,  t.  j.  má-li  se  do  s.  přiji- 
theoretického  vzděláváni  se.  Vskutku  také  !  máti  i  zboží  nevyciené  nebo  nezdaněné,  ve 
předpisy  nauky  o  s-bě  mají  povahu  spíše  \  srozuměni  s  ministerstvem  financí.  Při  udě- 
aesthetickou  než  theoretickou,  a  proto  Rie-  I  lení  povolení  schválí  ministerstvo  zároveň 
manu  ne  nesprávně  liší  erammatiku  hudební !  řád  pro  jeho  provozování  —  reglcment.  Tento 
od  aestheiiky,  vřaďuje  do  oné  nauku  o  har-  \  řád  musí  býti  k  žádosti  o  povoleni  připojen 
monii  a  kontrapunktu,  do  této  nauku  o  s-bé  '  a  musí  obsahovati  ustanoveni  o  způsobu  po- 
V   užším    smysle.    Veliké    učebnice    nauky  '  užívání  s.,  o  všech  jeho  zařízeních,  jmeno- 


o  s-bě  hudební  sepsali  a  v  jednotlivých 
jmenovaných  odvětvích  vydali  Reicha,  Fé- 
tis,  Marx,  Lobe,  Jadassohn,  Prout  a  j.    Če- 


vitě  o  publikaci  řádu  a  tarifu,  o  ručení  ústavu 
a  jeho  zák.  zástavním  právu,  o  vydáváni 
skladních  listů,  o  právu  prodeje  a  o  smírčím 


skou  učebnici  sepsali :  Fr.  Z.  Skuherský,  Nauka  i  soudě.  Ustanovení  ta  nesmějí  odporovati  zá- 


o  s-bě  hudební.  I.  O  jednoduchém  a  dvoji- 
tém kontrapunkte.  U.  O  imitaci,  kanónu  a 
fuze.  m.  O  fuze  (2.  čásť);  K.  Knittl,  Nauka 
o  s-bě  homofonní.  I.  Nauka  o  melodii  (Praha, 
1902).  i? 

Skladlité  (angl.  maga^me,  fr.  magasin, 
ital.  maga^inOj  rus.  magazín),  slově  buď  ve- 
řejná nebo  soukromá  budova  sloužící  k  uscho- 
vání potravin  nebo  tovaru  jakéhokoliv.  Ve 
starověku  s.  měla  důležitý  úkol  hospodářský, 
neb  jimi  předcházelo  se  zdražováni  potravin, 
také  byla  ochrannými  prostředky  proti  hlado- 
moru, nyní  s.  slouží  jen  obchodu,  účelům 
vojenským  (srv.  D  é  p  6 1),  dopravnictví,  ať  již 
na  drahách  pozemních  nebo  vodních.  Podle 


kladním  zásadám  vysloveným  cit.  již  záko- 
nem, a  jsou  tedy  pouze  jejich  doplňkem, 
upraveným  podle  místních  zvyků  a  potřeb. 
Rad  sám  a  tarif  musí  býti  uveřejněn  v  zem- 
ském věstníku,  což  platí  i  v  příčině  jejich 
pozdéišich  zmén,  které  nebyly  ministerstvem 
zakázaný.  Podle  zákona  samého  jsou  veřejná 
s.  obchodníky  a  jejich  právní  jednáni,  pokud 
se  na  provozování  závodu  vztahují,  obchody 
ve  smysle  obchodního  zákona.  Avšak  volnost 
jejich  co  do  obchodů  jest  omezena  tím,  že 
podniky  ty  nesmějí  pod  ztrátou  koncesse 
s  takovým  druhem  zboží,  které  na  sklad  po- 
dle svého  řádu  mohou  přijímati,  vůbec  žádné 
obchody  provozovati,  aneb  na  zboží,  které 


zboží,  které  ve  s-ti  se  uschovává,  řídí  se  jeho  u  nich  na  skladě  jest,  zápůjčky  poskytovati, 
strojba,  ale  zásada,  by  s.  pojalo  zboží  co  nej-  a  to  ani  na  svůj  ani  na  cizí  účet.  Hledě 
více  a  přístup  k  němu  by  byl  co  nejsnadnější, ''  k  této  vlastnosti  jest  správa  podniku  po- 
dále doprava  do  něho  a  výprava  z  něho  co  i  vinna  zachovávati  při  provozováni  s.  péči 
nejpohodlnější  a  nejrychlejší,  jest  společná  řádného  obchodníka  a  ručí  za  poškození 
všem  s-tím.  S.,  která  se  zřizuji  buď  jen  pro  i  zboží,  nedokáže-li,  že  péči  tu  věnovala.  Ru- 
iedíný  druh  plodin  nebo  pro  jediný  druh  to-  |  cení  toto  vztahuje  se  na  škody  způsobené 
varu,  mají  dnes  již  ustálené  tvary  a  vnitřní  •  pomocníky  a  zřízenci  a  podléhá  předpisům 
strojby,  s.  na  různá  zboží  aneb  ona,  která  j  obch.  zákona  s  tou  odchylkou,  že  v  řádu  s. 
zboží  uschovávají  jen  po  krátkou  dobu,  jako    může  býti  stanovena  lhůta,  do  které  i  škody 


na  př.  s.  na  drahách,  bývají  pro  látky,  které 
se  musí  chrániti  před  deštěm  a  jinými  ne- 
pohodami, stavěna  jako  veliké  budovy  ohra- 


nezjevné  po  vydání  zboží  musí  býti  pod  ztrá- 
tou nároku  na  náhradu  oznámeny.  Lhůta  tato 
nesmí  býti  však  kratší  než  4  týdny.  Naproti 


zené, střechou  kryté, netopené,  nad  povrchem  \  tomu  má  s.  zákonné  zástavní  právo  na  zboží 


terrainu  přiměřeně  povýšené,  by  vnitřní  pro- 
stor byl  chráněn  proti  zemní  vlhkosti.  S. 
zboží,  které  před  vlivem  povětrnosti  chrániti 


uložené  za  všechny  svoje  pohledávky  z  běž- 
ného účtu.  Proti  vlastníku  skladního  listu 
nebo   jeho   části    jest    toto   zástavní   právo 


netřeba*  bývají  jen  ohrazené  a  obyčejně  vy-  '  účinným  jen  tehdy,  když  byla  výše  pohle- 
dlážděné  dvory.  Stavivo,  z  něhož  se  s.  stavějí,  dávky  s.  na  skladním  listě  vyznačena  při  jeho 
nebývá  vždy  stejné;  mnohá  s.  jsou  jen '  vystavení,  a  běží-li  o  pohledávky  později 
prkenná,  jiná  zděná,  a  to  buď  z  kamene,  vzniklé,  když  tyto  vznikly  průběhem  doby, 
z  cihel  anebo  ze  zdiva  litého.  Též  í  vnitřní  na  kterou  bylo  iboží  uloženo,  a  nebyla-li 
strojby,  jako  jsou  sloupy,  stropy  a  podlahy  lhůta  ta  stanovena,  průběhem  roku.  Co  se 
býraji  z  různého  materiálu.  Fka.       týče   vydání   zboží,  s.  vázáno  jest  na  tyto 

S.  Yefej  nÁ{zng\,  warehouse,  dock,  fr.  ma'  předpisy:  Nebyl-li  na  zboží  vydán  skladní 
gasin  ginéral^  něm.  Lagerhaus)  jsou  ústavy,  list,  jest  s.  povinno  po  zaplacení  svých  po- 
které  přijímají  po  živnostensku  na  cizí  účet   hledávekvydati  je  vlastníkovi  kdykoliv.  Byl-li 


266 


Skladní  list  —  Sklářství. 


vydán  skladní  list,  jest  s.  povinno  vydati 
zboží  jen  proti  předloženi  a  vráceni  obou 
jeho  částí.  Nemftže-li  vlastník  recepisu  před- 
ložiti zároveň  warrant  (viz  Skladní  list), 
musí  u  s.  složiti  obnos,  pro  který  zboží  bylo 
zastaveno.  Nebylo-li  zboží  v  s-ti  uložené  vy- 
zvednuto ve  lhůtě,  na  kterou  bylo  uloženo, 
nebo  nebyla-li  tato  Ihflta  stanovena  průbě- 
hem roku  od  složení,  pokud  se  týče  od  vy- 
stavení skladního  listu  vyzvednuto,  jest  s. 
oprávněno  zboží  to  po  předchozím  soudním 
vyrozumění  osoby,  která  zboží  uložila,  dáti 
podle  či.  311  obch.  zákona  prodati.  Výtěžek 
tím  dosažený  vydá  se  po  srážce  veřejných 
dávek,  útrat  prodeje  a  zapravení  pohledávek 
s.  tomu,  kdo  podle  předchozích  ustanovení 
má  naA  nárok.  Předpisy  cit  zákona  nevzta- 
hují se  na  s.  soukromá.  Podotknouti  dlužno, 
že  veřejná  s.  mohou  zřizovati  v  místech,  kde 
je  hlavní  celní  nebo  berní  úřad,  veřejné 
sklady  pro  ukládání  zboží  nevycleného  nebo 
nezdaněného.  Hlr. 

Bkladni  list  jest  listina,  kterou  veřejné 
skladiště  potvrzuje  příjem  zboží  u  něho  slo- 
ženého a  slibuje  vydati  je  osobě  k  příjmu 
oprávněné.  Vydávati  je  jsou  oprávněna  a  po- 
vinna pouze  skladiště  veřejná.  Co  do  formy 
jsou  to  výstřižky  ze  skladní  knihy,  jejichž 
stejně  znějící  juxty  zůstanou  v  knize,  a  sklá 
dají  se  ze  dvou  oddělitelných  částí,  t.  j.  ze 
s-ho  l-u  vlastnického  či  recepisu  (Lagerbe- 
sit{schein)  a  s-ho  lu  zástavního  Či  warrantu 
(Lafcerp/andschein),  Z  obsahu  obou  těchto 
části  musí  býti  patrno,  v  kterém  skladišti, 
kdy,  pod  jakým  běžným  číslem,  od  koho  a 
na  jaký  čas  zboží  přesně  označené  bylo  ulo- 
ženo. Vedle  toho  musí  obě  Části  též  obsa- 
hovati údaje  pojištění  zboží,  cla,  dani  a  ji- 
ných veřejných  poplatků  a  musí  býti  pode- 
psány úředníkem  skladiště.  Obě  části  s-ho 
l-u  musí  zníti  na  řád  a  lze  je  každou  zvlášf 
na  jinou  osobu  převésti  rubopisem.  Rubo- 
pisem  raožn«  ovšem  převésti  též  celý  s.  I. 
a  tu  stačí  rubopis  na  recepisu,  čímž  převádí 
se  i  na  warrant.  Právní  účinky  vydání  s-ho 
l-u  na  zboží  ve  veř.  skladišti  uložené  jsou 
tyto:  Zboží,  na  které  s.  I.  zní,  může  býti 
odevzdáno  jiným  osobám  pouze  odevzdáním 
rubopisem  převedeného  s-ho  l-u  nebo  jeho 
recepisu.  Podobně  k  zastavení  zboží  toho 
jest  třeba  odevzdání  rubopisem  převede- 
ného warrantu.  Ovšem  rubopis,  jímž  se  pře- 
vádí vlastnictví,  může  se  státi  in  bianco, 
kdežto  prvý  rubopis,  jímž  se  zřizuje  zástavní 
právo,  tedy  rubopis  warrantu  musí  býti  plný, 
t.  j.  musí  vedle  podpisu  převádějícího  vy- 
značiti také  osobu,  které  se  právo  zástavní 
zřizuje,  pro  jaký  obnos  a  kdy  obnos  ten  je 
splatným.  Dále  nutno  rubopis  ten  zanésti  do 
skladní  knihy  skladiště  a  zápis  ten  potvrditi 
jak  na  warrantu,  tak  na  recepise.  Jinak  by 
neměl  rubopis  žádného  účinku.  Další  rubo- 
pisy  však  nejsou  již  na  tuto  formu  vázány. 
Warrant  rovná  se  svou  právní  povahou  do- 
micilované směnce.  Za  domiciliáta  pokládá 
se  podnik  skladiště,  nebyl-li  na  obou  částech 
s-ho  l-u  pojmenován  jiný  domiciliát.  Nebyl-li 


obnos,  který  jest  ve  warrantu  vyznačen,  v  den 
splatnosti  zaplacen,  musí  jeho  vlastník  dáti 
u  domiciliáta  warrant  protestovati.  Protest 
tento  podléhá  předpisům  směnečného  řádu 
o  protestu  pro  neplacení.  Opominuti  pro- 
testu má  za  následek  ztrátu  regressniho  pdkva. 
Vlastník  warrantu  má  totiž  v  případě  pro- 
deje zboží,  když  jeho  i>ohledávka  výtěžkem 
prodeje  není  kryta,  pro  zbytek  její  regressní 
právo  na  prvního  převodítele  (indossantaj 
warrantu  a  jeho  nástupce.  I  toto  regressní 
právo  podléhá  předpisům  směnečného  řádu 
s  tou  odchylkou,  Že  lhůta  k  notifikaci  a  pro- 
mlčení proti  vlastníku,  který  dal  warrant  pro- 
testovati, počíná  dnem  prodeje  zboží,  když 
byl  warrant  protestován  ještě  před  prodejem, 
Nebylo-li  však  do  30  dnů  po  protestu  o  pro- 
dej zboží  zakročeno,  pomíjí  regressní  právo 
úplně.  O  prodej  zboží  může  zakročiti  vlast- 
ník warrantu  nebo  první  převoditel  (indos- 
sant),  kterýž  warrant  sám  zaplatil,  kdyi  ob- 
nos, na  který  warrant  zní,  nebyl  v  protestní 
lhůtě  zaplacen.  To,  co  řečeno  o  regressnim 
právu,  platí  však  i  v  případě  tom,  když  skla- 
diště samo  zakročilo  o  prodej  pro  nevyzved- 
nutí zboží.  ///r. 

Sklapka^  slově  ve  stavitelství  přistroj 
k  uchy tá váni  otevřených  křidel  oken  dovnitř 
se  otvírajících.  Fka. 

Skláře:  1)  S.  {Glashatten\  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Prachatice,  okr.,  fara  a  pi.  Vimperk; 
19  d.,  179  oby  v.  n.  (1900).  Jméno  po  skel- 
ných hutích.  —  2)  S.  {Glaserau\  ves  t.,  hejtm. 
Horš.Týn,  okr.  a  pš.  Konšperk,  fara  Pivoft; 
17  d.,  91  obyv.  n.  (1900). 

8kl&fství  je  prastaré  odvětví  průmyslové, 
zabývající  se  výrobou  skla  (v.  t.)  a  před- 
mětů skleněných.  O  skle  děje  se  zmínka  již 
v  bibli  v  knize  Jobově.  Plinius  a  Strabo  vy- 
pravují o  sklárnách  vTyru,  Sidonu  a  Alex- 
andrii. Největší  počet  autorů  klade  původ 
s.  do  Egypta,  jiní  do  Palestiny.  Zajisté  však 
zmocnili  se  s.  velmi  záhy  Foinikové,  kteří 
ve  starověku  téměř  výhradně  ovládali  ob- 
chod sklem  a  surovinami  tehda  potřebnými. 
Nejvyhlášenější  byly  výrobky sidonské,  zvláště 
v  době  římskjch  císařů.  Neméně  vyvinuto 
bylo  asi  s.  v  Egyptě.  Na  vykopávkách  v  Ben 
Hasanu  nalezeny  byly  reliéfy  znázorňující 
foukání  skla.  Nálezy  dosvědčují.  Že  známo 
bylo  broušení  skla,  výroba  skleněných  perel, 
skla  zrcadlového  atd.  již  3000  let  př.  Kr. 
Z  egyptských  skláren  nejvíce  vynikly  alex- 
andrijské. Duté  sklo  a  mosaiky  alexandríi- 
ské  vzbuzuji  podiv  jeŠtě  dnes.  V  Itálii,  zdá 
se,  zavedeno  bylo  jemnější  sklo  přepychové 
za  císaře  Tiberia  skláři  z  Eevpta.  Jii  Alex- 
ander Severus  uvalil  na  sklo  daň  a  za  Ti- 
beria vykázána  byla  sklářům  v  Římě  zvláštní 
ulice.  Ve  starověku  známo  bylo  pouze  sklo 
barevné,  sklo  bezbarvé  jest  vynález  pozdější. 
Upotřebení  skla  okenního  rozšířilo  se  po- 
někud teprve  ve  III.  a  IV.  stol.  po  Kr.,  v  An- 
glii teprve  v  VII.  stol.  Užívalo  se  ho  však 
až  do  XIV.  stol.  téměř  výhradně  při  stav- 
bách církevních  a  jen  zřídka,  pro  vysokou 
cenu,  při  stavbách  bohatých  soukromníků. 


267 


Ve  stfedovíku  nabyly  svétovébo  jména 
skláinv  na  ostrově  Hurané  bKíe  Benátek. 
■  Benitaké  sklo*  vynikalo  vkusem  a  umí- 
ledcýmproTedenim.v^ob ni  postup  byt  přísné 
tajen.  Hnraniti  skláři  byli  mistc^  v  mosai- 
kových a  nidhemých  pracích  filigránových 
a  přivedli  také  k  dokonalosti  yfrobu  ircadel, 
jet  ináma  byla  jii  akláfúm  siaonským.  Sto- 
letí XVn.  bylo  vrcholem  roíkvétn  a.  benát- 
ského, jei  CM  té  doby  upadalo  tak,  le  počet 
obyvatel  Murana  klesl  s  30.000  na  SOOO. 
Z  Itálie  s.  Toziířilo  se  i  do  temí  ostatních 


Č.  íné3.  Pec  ikláliki. 

a  dlouho  byl  pak  Csřihrad  místem,  odkud 
do  obchodu  přicházely  nejlepií  výrobky  sklář- 
ské. Ve  Francií  tahy  poiali  dělati  konknr- 
rencí  benátským  ircadlúm,  hlavnč  přiíínénim 
Colbertovým,  okenní  sklo  a  jiné  druhy 
doválely  se  však  jeitč  na  počátku  XVIII.stol. 
t  Cech  a  NSmecka.  Výrobu  litého  skla 
zrcadlového  k  platnosti  pfívedl  hlavné  Ne' 
hou,  který  r.  1688  sThewartem  laloill  ve- 
likou továrnu  na  lité  sklo  v  St.  Gobaínu. 
téSici  se  dnes  jeitft  nejlepií  povĚsti.  První 
plotny,  jeiselily  v  Paříží,  byly  220  cm  dlouhé 
a  130  em  £iroké  a  budily  velikou  pozornost. 
O  rozvoj  ».  anglického  lískal  si  nejvčtái  zá- 
sluhy   vévoda    1    Buck  nghamu    povolav 


sobyčejoý  byl  a  jest  význam  ies* 
jet  jméno  Cech  taneslo  do  nej- 


nitským.  Neobi 

kého  Bl 

vzdálenějších   zemí.    Počátky   Českého     . 

padají  do  prvních  dvou  desetiletí  po  miru 

Vestfálském  a  byly  prvni  české  sklárny  v  okol! 

České  Kamenice  a  Pirkiteina,  pozdíji 


Č.  S1U.  SiemcDioT. 


i.  p«  r«(ciuiiianni. 


téívokoliChříbské.Falknova,  Jablonce 
atd.  Na  prvni  průmyslové  výstavě  v  Piaze 
r.  1791  bylo  jíi  zastoupeno  49  růiných  druhů 
iboii  hladk^o,  broušeného  a  pomalovaného, 
jchoí  cizina  tehdy  nevyráběla.  České  sklo 
závodilo  bezbarvostí  a  leskem  se  sklem  be- 
nátským, způsob  ipracování  byl  vŠak  poně- 
kud jiný,  přiČinSním  brusičství,  hlavně  v  Prate 
vysoce  vyvinutého.  Podle  výinačných  tvarů 
křijtálových  nazváno  bylo  také  sklo  české 
sklem  křiitáiovým.  Také  výroba  skla  ta- 
bulového značně  v  Čechách  rozkvetla,  dále 


:   3764    Skliliki  p«( 


skláře  z  Benátek  a  zaloiiv  r.  16iO  první  to- 
várnu na  foukané  aklo  zrcadlové.  Výroba 
zrcadlového  skla  litého  tavádína  byla  teprve 
r.  1771,  je  dnes  v  Anglii  vysoce  vyvinuta  a 
konkurruje  s  výrobou  francouzskou  a  bel- 
gickou. Anglickým  vynálciem  je  prý  také 
výroba  kNifálovébo  skla  olověného  čili 
flintového.  Do  Ruska  a  do  Spančlska  za- 
vedeno bylo  s.  teprve  po  XVII.  stol.  skláři 
feskými  a  německými.  V  Sev.  Americe  zří- 
zena byla  prvni  sklárna  také  teprve  r.  1790 
v  lese  u  New  Hampshireu.  Sklo  německé  vy- 
znamenávalo se  ve  středověku  tvrdostí  a  pev- 
ností, pokud  TÍak  barvy  se  týčc,  bylo  la  be- 


pak  výroba  perei,  nepravých  drahokamů  atd. 
Když  nastal  iJpadek  s.  benátského,  Čechy 
ovládly  světový  tíh  sklářský  a  udrícly  svŮi 
primát  až  do  konce  stol.  XvIU,,  kdy  nastal 
úpadek  následkem  toho,  íe  cizi  státy  získaly 
mnoho  českých  sklářův  a  na  výrobky  české 
uvalily  vysoká  cla.  Teprve  v  nejnovější  době 


české  s.  poivedlo  ae  lase  k  bývalé  výši,  tá- 
rovcň  a  rozvojem  moderního  a.  vůbec  (viz 
Čechy,  str.  163). 

Při  výiobě  skla  následuji  la  aebou: 
1.  úprava  kmene  sklářského,  2.  příprava  sklo- 
viny,  3.  zpracováni  skla,  4,  chlazení  skel- 
ných ^robků. 

K  úpravě  kmene  sklářského  berou  ae  tyto 
suroviny;  1.  kysličník  křemičitý  v  po- 
dobĚ  čistého  křemene,  pazourku  nebo  písku. 


jový).  Surovin  ui!vá  se  v  poměrech  nadmíru 
rozmanitých,  rozemlety  a  promiieny  dávají 
t.  IV.  kmen  skláFský.  Na  české  sklo  béfe 
se  křemen,  vápno  a  potaž-  Pfí  obecném  skle 
potaj  nahrazuje  se   sodou,  při  olovnatém 

'.pno  suříkem. 

Po  úpravě  kmene  následuje  příprava  sklo- 
..ny.  VysuSený  kmen  sklářský  divá  se  do 
pánvi,  otevřených  nebo  zavřených  (kukaní), 
nebo  do  velikých  van,  umístěných  v  peci 
sklářské.  Pánve  stojí  v  peci  v  kruhu,  vany 
zaujímají  celou  piostoru  peci  a  přepažují  se 
podle  potřeby  v  oddíly,  aby  se  taviti  mohla 


r&zná  skla.  Pánve  í  vany  ji 
hlinjř,  při  výrobě  zvolna  i 
palují. 


1  I  ohnivzdorné 
vysoušejí  a  vy- 


Starii  peci  sklářské  (vyobr.  č,  3763.)  byly 
plamenné,  pánve  stavěly  se  do  klenutého 
prostoru  ku  plameni,  v  prostorech  postran- 


C  3767.   řiianicDiso  ikUtaká  pec  dvojiusn 
Rei  podtlD^. 

Při  výrobě  skla  optického  nahrazuje  S' 
stečne  kyselinou  bórovou  v  podobě  bó) 
2.  kysličník  vápenatý,  v  podobě  vápence, 
křídy,  páleného  nebo  baleného  vápna,  roze' 
mletého  mramoru  atd.;  3.  kysličník  dra- 
selnatý  jako  potaš;  4.  kysličník 
natý  přidává  se  jako  kalcinovaná  soda  nebo 


C.  SJW.  Pec  nu  iklo  ainiovt. 

Glauberova  sQI,  která  se  proměSuje  s  uhlím; 
6.  kysličník  olovnatý  přidáváse  jakosu- 
řikjjenipřitavení  ztrácí  cásf  kyslíku.  Mimo 
to  uiívá  se  při  výrobě  skla  někdy  také  skle- 
něných střep Q,  ii ve e,  pemzy, amfibolu, 
lávy  a  j.  K  odbarvování  skla  alouíí  látky 
okyaličujici  (burel,  suřik,  arsenik,  1e dek) nebo 
látky  doplňující  barvu  skla  na  barvu  bílou 
(burel,  kysličník  zinečnatý,  nikelnatý,  antimo- 


nich  předehřivaly  se  pánve  i  aklovina  a  chla- 
dilo se  hotové  sklo.  Palivem  bylo  dříví,  je- 
boi  plamen  sklovinu  neznečišťuje.  V  novější 
době  ukázala  se  nutnost  úspor  na  palivu  i  ve 
s.  a  lavedeno  bylo  při  pecech  sklářských  také 
topeni  uhlím  a  rašeiinou  (vyobr.  č.  3764.),  to- 
peni dřívím  zůstalo  omezeno  na  Šumavu  a 
krajiny  lesnaté.  Zavedení  topeni  plynového, 
zvláště  Siemensových  peci  regenerátorových 
(vyobr.  Č.  3765.,  3766.),  bylo  i  vc  s.  počátkem 
nového  období.  Zvláštní  úspěch  měly  Sie- 


mensem  xavedeiié  peci  vanové  a  topením  re- 
graciitorovýro  (vyobr.  č.  3767.).Přcd  kaidým 
otvorem  pracovním  (okénkem)  nachád  ae 
blioint  člunek,  jeni  ve  afclovini  plove  a  ie- 
hol  účelem  jest,  aby  dčlnik  bral  jen  sklo- 
vinn  líeFenoD.  Pomoci  těchto  peci  lie  taviti 
nepFetriité.   Pec   na  sklo  flintové  lili  se  od 


obyčejných  peci  sklářských  tím,  te  se  do  ni 
staví  pouze  jedna  pinev  {vyobr.  Ě.  3768.), 
Topi-li  se  dřivim,  je  pánev  otevřena,  jinak 
uzavřena.  Pec  má  tvar  válcový  a  je  nahoíe 
sklenuta.  i 

Při  taveni  zvýái  ■«  teplota  peci  na  1200  ai 
1400*C  i  doplúnje  se  v  pánvi  naloiený  po- 
dle drubu  skla  připravený  kmen  3— 4kráte' 
přebranými  střepy  a  surovinou.  Vrchní  son- 
částky  této  hmoty,  jsouce  vydány  iáru  nej- ' 
véCJimu,  roitavi  se  nejdříve  a  vytlačují  svou  ! 
tihou  chladnčjii  surovinu  uvnitř  pánve  se 
nalézajicí,  čimi  na  povrch  přicháii  látka  nová 
a  nova.  Process  vytlačováni  lehčích  součá- 
stek tčišími  opakuje  se  neustále,  ai  celá  su- 
rovina promění  se  ve  aklovinu.  V  tomto  stavu 
tvoři  se  následkem  vyskytujících  se  plynfi 
ve  skle  bublinky,  jež  na  vrchu  skla  usazuji 
se  v  pénu.  Tato  obsahuje  toilíčné  ve  skle 
se  nalézající  příměaky  nečistoty,  i  musí  tu- 
díi  sklo  se  vypéniti  a  vyčistiti.  Žár  v  pecí 
se  přituií,  aby  sklovina  zřidla,  a  tál  se  pak 
sama  vyčisti,  což  zove  se  téi  čeřením  skla. 

Čeřeni  podporuje  se  rQznými  prostředky, 
ab)'  se  dosáhlo  skloviny  čisté.  Také  lárov^ 
ibavuje  se  sklo  barevného  nádechu  povstá- 
vajícího rfiinýmí  vlivy,  na  př.  kouřem,  obsa- 
hem snrovín  a  písku,  prostředky  odbarvo- 
vscimí,  nejčastějí  arsenikem,  který  se  m6ni 
vpáry,jimíi  sklovina  se  čistí  dřevem,  které 
>e  dó  skloviny  vtlačí,  burelem,  ledkem,  su- 
fikem  atd.  Pak  se  snííí  teplota,  aby  sklo  do 
jisté  mirv  zhoustlo,  a  jestlííe  ukázaly  zkoušky 
mezi  čiStinim  častéji  vyňaté,  íe  sklovina  pro- 
sta je  bublin  a  vrstvových  niti,  je  taveni 
ukončeno  a  mftie  se  přikročiti  ke  zpracování. 


Stvf.  269 

Zpracováni  skla  provádí  se  foukánim,  slé- 
váním nebo  lisováním. 

Sklo  foukané  čilí  duté  dělá  se  piJta- 
!on  sklářskou  (vyobr.  č.  3769.).  íeleinou 
trubici  1~1'3  m  dlouhou,  o  1  cm  světlosti. 
Pištala  má  na  jednom  konci  násadek  pro 
foukání,  na  driJiém  konci  zakončeni  na  zpQ- 
sob  knofliku  nebo  tcumpetky  a  asi  v  třetiní 
nebo  poloviné  délky  od  foukacího  násadku 
dřevěné  drladlo  na  ochranu  rukou.  Dělník 
vyjímá  pi^Calou  potřebné  množství  skla  a  vy- 
foukne }e  v  malou  bublinu,  na  kterou  pak 
nabírá  tolik  skla,  by  odpovídalo  velikosti  iá- 
daného  předmětu.  Máváním  a  točenim  nebo 
formami,  do  níchi  sklo  se  fouká  (vyobr. 
i.  3770.),  nabývá  se  náležitých  tvarů,  kde 
toho  třeba,  i  pomoci  zvláštních  nástrojů, 
jlchí  sklář  uživa  celou  řadu  (vyobr.  Č.  3771,). 
Podle  potřeby  otáči  se  bublina  na  železné 
desce,  neb  se  na  ni  převaluje  a  ohřívá  se. 
jestliže  příliš  vychladla.  Po  odstřihnutí  nebo 
přítaveni  okrajů  a  různých  příkras  výrobek 
vkládá  se  do  pecí  chladiči  k  volnému  chla- 
zení. Ve  vyobr.  č.  3772.  znázorněna  je  jako 
příklad  výroba  kalíšku.  Na  vyfouklou  hrušku 
dole  zploštělou  upevní  se  p odstaveček  zho- 
tovený z  několika  kouskfl  skla.  Pak  přilepí 
se  podstavcová  destička  na  železnou  tyč,  pi- 
šfala  se  odtrhne,  kalíšek  se  nahoře  zastfďme 
a  roziiři.  Foukají-lise  roury,  uchopí  se  druhý 
dělnik  vyfouknuté  baňky  tyčí  a  vzdaluje  se 


C,  377Í.  P  Ol  lup  víioby  lí-liiku. 

(vyobr.  č.  3773.).  Výroba  skla  tabulového  pa- 
trná je  z  vyobr.  č.  3774.  Vyfouknutá  hrulka 
zploští  se  zdvižením  do  výšky  a  silným  to- 
čenim a  máváním  vytvoří  se  válcovitý  tvar, 
který  se  dole  profouknc  a  rozšíří  a  od  pl- 
Šfaly  kapkou  vody  se  odtrhne  a  na  konec 
rozžhaveným  železem  potiti  stranv  se  roz- 
řízne. V  peci  narovnávaci  (vyobr'  č.  3775.) 
'  ""'ec  při  teplotě  ■1Ó0— 6O0''C  na- 
širokf  m    železným    prutem    a 


Č.  3773.  TU 


rubky. 


vsouvá  se  pak  do  oddělení  chladicího.  Práce 
foukaná  vyžaduje  mnohem  méně  zručnosti, 
fouká-lí  se  do  forem,  hrany  neísou  však  dost 
ostré  a  plochy  dost  rovné.  Pfi  tom  je  práce 
pouze  mechanická,  hodi  se  tudíž  pro  vviobu 
hromadnou. 


Sklenaříce  —  Sklenářová-Malá 


Litím  dělají  se  veliké  tabule  do  výklad- 
ních skříní  a  pro  vjrobu  zicadel.  Sklovina 
vylévá  se  na  desku  ocelovou,  apoíivajici  na 
pohyblivém  atole  (vyobr.  č,  3776.)-  Pak  při- 


i4ho  ikU  tobnloTÍhe. 


■unuje  ae  stQI  k  peci  chladiči  a  tabule  po- 
nechá se  v  ní  do  úplného  zchladnuti.  Deska 
bývá  nerovná,  brousi  se  proto  piskem   a 


smirkeni  a  leSti  se  červeni  anglickou  nebo 
popelem  dnoyým. 

Sklenice,  misky,  slánky  a  celá  řada  laď 
ných  pi'edniét&  hotoví  se  lisováním  (v.  t. 
str.  103  a).  Polotekuté  sklo  naleje  se  do  mo- 
sazné formy,  která  se  pak  dá  pod  lis. 


Poivolným  chlaienim  odnímá  se  sklu  pří- 
liÍQá  křehkost.  V  pecech,  k  tomu  uprave- 
ných, udržuje  se  teplota  2tH>''  i  více.  Nej- 
trvanlivéjiím  stává  ae  sklo,  vloli-li  se  do 
tésně  uzavřeného  hrnce  chladícího  tak,  aby 
se  nedotýkalo  ohřátých  jeho  stěn.  Ve  veli- 
kém uiivá  se  vozův  o  dvojitých  stěnách,  do 
nichi  kladou  se  láhve  atd.  na  vrstvu  písku. 

Po  zchlazeni  zpracovává  se  sklo  dále  za 
studena,  brousí  se,  maluje,  ryje  nebo  leptá. 
BrouSenlm  a  leitěním  dodává  ae  předmétfim 
ostrých  hran  a  lesklých  ploch.  Brousí  se 
piskem  a  smirkem,  leStí  se  tryplem,  plave- 
nou křídou  atd.  Při  malování  akla  uiivá  se 
skla  snadno  roztopitelného  z  kysličníku  kře- 
mičitého, boraxu  a  suříku,  k  nČmui  se  pfi- 
mé£uji  kysličniky  kovové.  Práikovité,  silicí 
levandalovou  rozdělané  sklo  nanáší  se  itít- 
cem  a  omalované  předměty  vypaluji  ae  mír* 


Č.  377fi.  ZíHmcbI  ptD 


ným  lárem  v  muflích,  zahrabány  ve  vápen- 
ném práiku.  Leptáni  (v.  t.)  skla  provádí 
se  fluoridy  nebo  fluoridy  alkalickými,  při 
mdlém  leptáni  fluoridem  sodnatým,  pomÍ- 
áeným  s  kytolinou  octovou.  Předení  skla, 
výroba  skleněných  perel  a  korálA  a  imitova- 
ných drabokamfi  )9ou  tvláitni  odvětvi  s. 
Sklo  zahřáto  al  po  stupeň  své  tažnosti  nechá 
se  táhnouti  ve  velejemné,  jakoby  hedvábné 
niti,  jei  pak  ae  spřádají  a  rozmanité  zpra- 
cuji. Perly  zhotovují  se  ze  skleněných  rou- 
rek taiených  z  větlich  rour  ponejvíce  ručně. 
V  novéjii  době  vyrábi  se  obrovské  mnoiství 
perel,  korálův  a  jiných  ozdob  také  na  zvláit- 
nich  strojích.  Na  sklovínu  u  imitaci  drabo- 
kamQ  musí  býti  suroviny  co  nejjemněji!, 
pečlivě  mlety,  promíchány  a  zpracovány,  bv 
komposice  byla  úplně  prosta  iilek,  niti, 
uzlQv  atd.  Ze  skleněné  massy  itlpaji  se  pak 
kameny,  jei  se  brousí  a  leští.  JPolc. 

8klsii*Ílloe,Skleiiářovice(Gr<»erRJor/), 
ves  v  Cechách,  hejtm,  Jilemnice,  okr.,  faia 
a  pS.  Vysoké  n.  Jiz.;  172  d.,  1153  obyv.  č. 
(1900),  2tř.  5k.,  loiisko  tuhy,  továrna  na  ba- 
vln, zlioli  a  tkalcovství. 

EUenAfovi-MaU  Otilie,  znamenitá 
dram.  umělkyně  čea.  (•  12.  pros.  1844  ve 
Vidní).  Když  r.  1862  náhle  opustila  divadlo 
Anna  Kolářová- Man etin ská,  tehdy  jeáti  vy- 
nikající představitelka  hrdinných  úloh,  ]" 
tu  stála  na  opuitěném  místě  divadelní  nn- 
vicka,  která  přináiela  pro  své  posláni  míru 
přednosti  a  nadáni  jeitě  větii,  nežti  jeji 
předchůdkyně.  ByU  to  si.  Malá,  dcera  vo- 
jenského lékaře  ve  Vidní,  která  ještě  p«d 
svým  příchodem  do  Prahy   lákávala  si  »w 


Sklenářovice  —  Skleník. 


271 


první  divadeluí  ostruhy.  Zvláště  ji  asi  po- 
vzbuzovaly skvělé  úspěchy  Charlotty  Wolke- 
rové, která  tehdy  (r.  1861)  objevila  se  ve 
Vidní  jaKo  nádherný  zjev,  který  uchvacoval 
svoji  antickou  velikosti,  silou  a  vzletem  slova 
i  gesta.  Ve  vídeňském  vzduchu,  prosyceném 
láskou  k  divadlu,  vzrůstala  nám  česká  Wol- 
terová,  která  pfínášela  pak  do  našich  malých 
poměrd  své  veliké  sny,  pro  jejichž  uskuteč- 
něni měla  na  štěstí  i  sily  přiměřeně  veliké. 
Počátkem  r.  1863  přestěhovala  se  s  otcem 
do  Prahy,  několik  hodin  u  Elišky  Peškové, 
a  již  dne  3.  květ.  t.  r.  naše  scéna  získala 
jednu  ze  svých  největších  umělkyň.  Malá 
zvítězila  rázem  ve  své  nástupní  roUi  v  > Panně 
Orléanské«.  Byla  to  neznámá  posud  krása 
českého  slova,  plastika  jeho  výrazu,  vzlet 
jeho  myšlenek,  hudba  jeho  verše,  která  hned 
napoprvé  uchvátila  obecenstvo  nezvyklými 
posud  dojmy.  Mladistvá  debutantka  měla 
pro  své  uměni  všecky  dary  přírody  a  při- 
cházela zcela  jinak  nežli  posavadni  aspi- 
rantky slávy  herecké.  Nebyla  ovšem  ještě 
mistryni,  k  jaké  dostoupila  řadou  let,  ale 
pfinášela  v  sobě  hned  na  začátek  všecky 
prvky,  které  se  pak  v  ní  rozvíjely  a  dostu- 
povaly největších  účinů,  kterých  kdy  česká 
herečka  na  české  scéně  dosáhla.  Také  v  ostat- 
ních zkušebních  úlohách  Malá  vynikla  pře- 
devším propracovaným  přednesem  slova; 
z  nich  zvláště  Mosenťhalova  Debora  stala  se 
z  nejlepších  jejich  postav.  Přes  všechen 
úspěch  angažována  byla  teprve  od  1.  září, 
avšak  za  to  obliba  její  stoupala  každou  novou 
úlohou  a  záhy  bylo  patino,  že  mladá  uměl- 
kyně spěje  k  nejvyšším  cílům  hereckého 
umění.  Již  dne  31.  led.  1864  vytvořila  svoji 
Julii  v  Shakespearově  tragédii  lásky,  kde 
k  posavadni m  dokladům  svého  mimořádného 
již  uměni  přednesu  připojila  také  výtrysky 
žhavého  citu  a  vášnivých  vzplanuti,  která 
posud  byla  nepronikla  z  jejich  uzavřených 
prsou.  Ke  všem  darům  přirody,  ke  hlasu 
zvučícímu  zvonovou  spěži,  k  výrazné  tváři, 
oživené  hlubokým  okem,  k  nevysoké,  ale 
imponuj ici  postavě,  připojila  se  nyní  také 
mluva  srdce  a  v  tu  chvíli  bylo  pevně  za- 
kotveno její  neodvratné  vítězství  pro  celou 
budoucnost.  Obětavá  láska  k  divadlu,  vroucí 
zápal  vlastenecký,  neúmorná  energie  při 
dalších  studiích,  zvláštní  opravdovost  a  váž- 
nost, s  jakou  umělkyně  chápala  se  každého 
Qového  úkolu,  to  vše  ji  neslo  pevnými  křídly 
k  dalším  metám,  na  kterých  se  setkala,  možno 
směle  říci,  s  uznáním  celého  národa.  R.  1867 
provdala  se  za  tajemníka  divadla  JUC.  Jos. 
Sklenáře  a  jméno  S.-M.  stalo  se  záhy  nej- 
populárnějším jménem  českého  divadla  nejen 
v  Praze,  ale  i  na  venkově,  kamž  záhy  byla 
umělkyně  zvána,  aby  vystupovala  pohostinsku 
ponejvíce  ve  prospěch  stavby  Národního  di- 
vadla. Již  oslava  desítiletého  působení  S-ové- 
M-lé  při  prozatímním  divadle  r.  1873  byla 
mohutným  projevem  lásky  a  uznání  její  umě- 
lecké povýšenosti,  ale  přes  to  význam  její 
stále  stoupal  a  rozvoj  všech  jejích  uměleckých 
sil  byl  stale  patrný,  aŽ  dospěla  k   vrcholu 


svého  uměni  r.  1877,  kdy  dne  25.  říj.  vy- 
tvořila Racineovu  >Phaedru«,  která  byla  jejím 
největším  výkonem  vůbec,  v  němž  spojil  se 
její  mohutný  pathos  s  vášnivým  gestem  v  je- 
dinou slitinu  grandiosní  tragické  postavy. 
Od  té  doby  až  po  otevření  Národního  di- 
vadla S.-M.  stála  na  výsluní  svých  plně  roz- 
vitých vloh,  v  majestátním  lesku  svých  nej- 
větších rollí,  k  nimž  v  tc  době  přidružily  se 
také  vynikající  úlohy  konversační,  z  nichž 
nejlépe  jí  svědčily  zase  ty  postavy,  které 
mely  vítěziti  výřečným  slovem,  vzletem  před- 
nesu, pathetičnosti  velikých  rhétorických 
scén.  K  těm  náležely  především  hrdinky  ně- 
kterých komedií  Sardouovjch.  Dne  19.  list. 
1883,  kdy  zahájena  činoherní  představení  Nár. 
div.,  vy  tvořila  ještě  s  velikým  úspěchem  Adám- 
kovu áalomenu,  avšak  brzy  potom  jala  se  hráti 
starší  rolle,  v  nichž  opět  vytvořila  řadu  ušlech- 
tilých postav.  Také  humor  se  dostavoval, 
jemný  humor  vyhraněný  Životem  a  zkuše- 
nostmi v  teplý  úsměv,  který  tím  více  hřál,  čím 
byl  vzácnější  v  celém  posavadni m  umě- 
leckém tvoření  S-ové-M-lé.  Ještě  v  posled- 
ních letech  své  činnosti  umělkyně  vytvořila 
veliké  postavy  a  její  Straba  v  Zeyerové  »Ne- 
klanu«  a  slepá  královna  v  »Králi  Harlekýn u« 
nebudou  míti  u  nás  v  dohledné  době  rovno- 
rodých představitelek.  S.-M.  rozloučila  se 
s  Národním  divadlem  dne  3.  květ.  1903  po 
čtyřicetiletém  věrném  spolupracovnictví  a 
odchod  její  byl  přímo  královskou  oslavou 
velikých  zásluh,  které  si  získala  o  české  dra- 
matické umění.  Nesnášel-li  její  pastosní  sti- 
lový  přednes  mnoha  odpozorovaných  a  ži- 
votně reálných  podrobností,  byla  za  to  její 
prostota  výkonu  vedena  vždycky  vznosnou, 
mohutnou,  jednolitou  vlnou,  která  na  svém 
vrchole  uchvacovala  silou,  energii,  rozmachem 
a  smělosti  pathosu  a  vždycky  a  v  každém 
verši  vyciselovaností  formy  do  nejjemnějších 
záchvěvů.  Proto  byla  S.  M.  nejen  největší 
naší  tragickou  heroinou,  ale  vynikla  skvěle 
i  v  četných  recitacích.  Mimo  to  napsala  také 
řadu  svých  divadelních  vzpomínek.  Nejčel- 
nější její  úlohy  mimo  již  jmenované  byly 
Marie  Terezie  (>Zkouška  státníkova*),  Sar- 
douova  Andrea,  paní  El.  ze  Švamberka  (»Zví- 
kovský  rarášek«),  Kolárova  Magelona,  Porcie 
(•Kupec  benátský*),  Katuška  (»Zkrocení  zlé 
ženy«),  Markétka  (>Faust«),  Fernanda,  Mi- 
lada, Dolores,  Ludmila  z  Vřesovic  (»Paní 
mincmistrová*),  Odetta,  Marie  Stuartovna, 
Sapfo,  Drahomíra,  Batševa,  královna  Bar- 
bora, Arria,  Monika  a  j.  JLý, 

Sklenářovice:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  vir. 
Sklenaříce.  —  2)  S.  (GlasendorJ),  ves  t, 
hejtm.  Trutnov,  okr.  Maršov,  fara  Ml.  Buky, 
pš.  Vrajt;  49  d.,  242  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk. 

Bklenik  jest  budova,  v  které  se  chovají, 
množí,  po  případě  přezimují  různé,  obyčejně 
vzácné  rostliny.  Venkovský  vzhled  v  nové 
dobé  nabyl  tak  rázného  pojetí,  že  nelze 
pro  s-y  stanoviti  Žádná  pravidla,  jimiž  b^lo 
by  se  říditi  při  stavbě.  Skorém  vždy  dělají  se 
nyní  s-y  ze  železné  konstrukce,  ano  železo  jako 
stavební  látka  dovoluje  různé  formy,  které 


272 


Sklenná  —  Sklep. 


k  těmto  stavbám  se  hodí,  mimo  to  vzdoruje 
mnohem  vice  vlhku  než  jiné  stavební  látky 
a  dovoluje,  by  konstruktivné  částky  byly  co 
nejslabší,  čím  zase  Čini  se  možným,  by  vnitřní 
prostory  byly  co  nejvíce  přístupny  sluneč- 
ním paprskům.  Podle  místních  poměrů  řídí 
se  rozčlenění,  úprava  a  velikost  s-u,  jeho 
poloha  musí  však  býti  vždy  taková,  by  hlavní 
průčelí  směřovalo  buď  proti  jiho-jiho- východu 
nebo  jihovýchodu.  Sklon  střech  má  býti  od 
30*  do  40*;  chodby  mají  ležeti  nad  terrai- 
nem  5  cm  vysoko.  Je-li  strojba  i-u  dřevěná, 
kladou  se  sloupy  v  přední  1'25— 1*60  m  vys. 
stěně  na  1'30  m  od  sebe  na  podezdívku  0*30 
až  0*50  m  vysokou.  Krokve  dělají  se  v  prů- 
měru 20/20  cm  s  drážkou  2'6  cm  šiř.  a  1*3  cw 
hlub.,  zpodní  část  drážky  dělá  se  až  60  cm 
přes  střed  šířky  okna  6*5  cm  hluboká,  by  se 
zpodni  okno  pod  vrchní  až  na  60  cm  pod- 
strčiti dalo.  Okenní  rámy  dělají  se  obyčejně 
as  6*5  cm  šiř.  a  4  cm  tlusté,  příčky  25  cm 
šir.,  4  cm  tlusté.  V  rozích  mají  rámy  rohov- 
níky  10—24  cm  v  ramenech  dlouhé.  Podle 
toho,  k  čemu  s.  sloužiti  má,  řídi  se  teplota, 
která  v  něm  udržovati  se  má.  Pro  studené 
s-y  č.  conservatoria  stačí  teplota  od  1*5* 
až  do  6**C,  pro  vlažné  s  y  č.  tep  i  dar  i  a 
6*— 13*C,  pro  teplé  s-y  č.  caldaria  13*  až 
18** C,  pro  množírny  26»— 30*C.  Má-li  v  zim- 
ních s-icích  tato  teplota  stále  se  udržovati, 
musí  býti  dvojnásobně  zasklené  a  musí  mezi 
tabulkami  býti  vrstva  vzduchu  16-24  cm  silná, 
úplně  neprodyšně  uzavřená.  Rostliny  staví 
se  na  podstavce.  U  oken  jsou  podstavce 
jednoduché,  50—60  cm  vys.  a  40—50  cm  šir., 
uprostřed  s-ů  jsou  dvojnásobné,  80 — 100 cm 
vys.,  60— 100 cm  šir.;  chodby  mezi  podstavci 
jsou  60—100  cm  šiř.  Uprostřed  s-u  zřídí  se 
tříslový  záhon  100-125  cm  hlub.,  šířky  podle 
potřeby,  k  jedné  straně  —  od  chodby  — 
neb  ku  svému  středu  o  16—21  cm  vyŠší. 
V  s-ících  zřizuje  se  topeni  buď  kanálové 
nebo  teplou  vodou.  U  kanálového  topení 
bývají  kamna  as  50— 60  cm  šir.  a  tolikéž  vy- 
soká, 125  cm  dl.  a  as  120—150  cm  svým  ro- 
štem pod  terrainem  s-u.  Topeniště  jest  pře- 
klenuto na  tloušťku  24—29  cm  obyčejně 
klenbou  valenou.  Topné  roury  vedou  se  pod 
stojany  od  kamen  ke  komínu  v  stoupání 
1:50  až  1:30.  Délka  rour  30—40  m;  komín 
jest  nejméně  třetinu  délky  rour  vysoký.  Roury 
vyzdí  se  buď  jako  cihelné  kanály  zhotovené 
z  cihel  na  tloušfku  postavených  a  cihlami 
na  plocho  překrytých,  průřezu  as  30  X  30  c*^t 
nebo  se  použije  rour  hliněných  polévaných, 
30  cm  v  průměru,  nebo  rour  železných,  20 
až  25  cm  v  průměru  měřících.  Ohniště  má 
v  půdoryse  výměru  rovnající  se  8— lOtero- 
násobnému  profilu  roury  kouřové.  Aby  ko- 
mín dobře  táhl,  zřizuje  se  v  něm  ssací  oheň, 
t.  j.  vytápí  se  komín  vlastním  malým  po- 
stranním ohništěm,  nebo  zřizují  se  v  něm  na 
jeho  zpodku  malá  kamna  železná,  která  se 
topí  zvenčí.  Kanálové  topení  jest  dosti  dobré, 
ale  má  tu  vadu.  Že  nelze  dobře  regulovati 
teplotu,  proto  novomódní  s-y  se  vytápějí 
teplou  vodou,  při  kterémž  topení  lze  teplotu 


uvnitř  s-u  regulovati  libovolně.  TopiŠtě  má 
podobu  válcovité  peci,  v  niŽ  jest  umístěn 
měděný  válec  26—30  cm  v  průměru,  as  120  cm 
dl.,  zadním  Čelem  proti  přednímu  as  o  10  až 
15  cm  povýšený.  Ohniště  topiŠtě  leží  v  stejné 
výšce  s  terrainem  s-u.  Z  nejvyššího  bodu 
měděného  válce  stoupá  několik  potrubí  9  cm 
v  průměru  do  nádržky,  která  se  umísti  as 
125—150  cm  nad  válcem  v  topišti  a  umísti 
se  na  nejvzdálenějším  bodu  od  topeniště. 
Tato  potrubí  ústí  do  vrchu  nádržky,  ode 
dna  nádržky  vede  potrubí  6  cm  v  průměru 
ochlazenou  vodu  do  nejnižšího  bodu  válce 
v  topišti.  Aby  vzduch  v  s-icích  se  udržel 
vlhký,  zřizuji  se  uvnitř  ploché  bassiny,  do 
nichž  voda  potrubím  přitéká.  U  s-ů,  v  nichž 
pěstuji  se  vstavačovité  rostliny,  musí  se  pa- 
matovati na  to,  by  sražena  pot  na  rostliny 
nestékal,  a  za  letní  doby  oy  slunečná  strana 
mohla  býti  jalousiemi  zakryta.  Teplota  těchto 
s-ů  bývá  18— 26*C.  Množírny  řídi  se  svou 
úpravou  podle  toho,  jaké  rostliny  se  v  nich 
mnoíiti  mají;  někdy  klade  se  jejich  práh  60 
až  90  cm  pod  terrain,  ve  kterém  případě  ve- 
dou do  nich  dolů  schody.  Nejjednodušší 
úpravou  množírny  jest  pařeniště  (v.  t.).  Fka. 

Sklenná:  1)  S.  (Glasdorý),  ves  na  Mo* 
ravě,  hejtm.  Šumperk,  okr.  Viesenbcrk,  fara 
Pusté  Žibřidovice,  pš.  Nový  Losin;  9  d.,  51 
obyv.  n,  (1900),  kaple  a  mvslivna  Ohren- 
berk.  —  2)  S.,  Sklenné  (Glasdór/el),  ves 
na  Moravě,  hejtm.  Šumperk,  okr.  Staré  Město, 
fara  a  pŠ.  Malá  Morava  na  Mor.  pohraniční 
dráze;  69  d.,  353  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk.  — 
3)  S.  {Glaselsdorf),  far.  ves  t..  hejtm.  Mor. 
Třebová,  okr.  Svitavy,  pš.  Greifendorf ;  78  d., 
486  obyv.  n.  (1900),  kostel  sv.  Petra  a  Pavla 
a  3tř.  šk. 

Sklenné  viz  Sklenná  a  Sklenný. 

Sklenný:  1)  S.,  Sklenné,  ves  na  Mo- 
ravě, hejtm.  Nové  Město,  okr.  Žďár,  fara  a 
pš.  Frysava  (Vršava);  64  d.,  338  obyv.  č. 
(1900),  Itř.  šk.  a  myslivna.  —  2)  S.,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Vel.  Meziříčí,  fara  a  pš.  Hor. 
Bory;  52  d.,  302  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk., 
mlýn  a  myslivna. 

Sklenobýly  bot.,  víz  Epipogon. 

Skleno  v:  1)  S.  Dolní,  ves  na  Moravě, 
hejtm.  a  okr.  Místek,  fara  Rychaltice,  pš. 
Hukvaldy;  49  d.,  379  obyv,  č.  (1900),  mlýn.  — 
2)  S.  Horní,  ves  t.;  39  d.,  245  obyv.  č.  (1900). 

Sklep  (angl.  cellar^  cave,  fr.  cave,  něm. 
Keller,  rus.  pogreh)  nazývá  se  prostor  zří- 
zený buď  částečně  neb  zúplna  pod  povr- 
chem zemským.  Obyčejně  bývá  to  sklenutý 
prostor  pod  budovou  obytnou  a  slouží  buď 
k  tomu,  aby  se  v  něm  ukládaly  potraviny 
nebo  nápoje,  také  uhlí,  dříví  atd.  pro  do- 
mácí spotřebu.  Místnosti  sklepní  právě  neí- 
lépe  se  hodí  k  účelům  popsaným  z  ttói 
důvodů,  že  v  nich  bývá  stálá  teplota,  jrf 
obyčejně  odpovídá  teplotě  země.  Síla  zdí 
sklepních  stanoví  se  podle  těchže  pravidel 
jako  u  zdi  opěrných.  Nejsou-li  s-y  vySŠí  než 
4  m,  postačí,  když  sklepni  zdi  provedeme 
s  každé  strany  o  8  cm  silnější,  neŽ  je  xed: 
přízemková.    Je-li  sklepni   zdivo    odsazeno 


Sklera  —  Skllplcani. 


kjedaé}ea>traiii,obDÍiItotoKsi1eiil  I5cm. 
U  htMpodifskýdi  bndov  bývui  namnoie  ■-t 
acds  odtooieny  od  obytaých  budov.  ZvIUti 
dfileiitj  json  dobré  »-j  pH  hoatínclch,  kde 
bÝTK}I  »-j  pifiit  od  s-d  na  vlno  oddéleny. 
Při  nich  bfví  íuto  i  a.  manipulační.  Dobří 
t.pivni  musí  býti  opatfen  i  rádnou  lednici, 
im  nli  moai  býti  postaráno  d&Madnou  iso- 
laci  o  laclioTán!  ledn  po  dobu  letni.  PonČ- 
vadi  poiTolna  i  t  Icdnidch  led  taje,  musí 
lednice  míti  í  Fidný  odpad  vody.  Kdyby  pK 
lednicich  jedna  jediná  leď  nestačila  pro  za- 
diováni  ledu  pFed  táním,  iflfli  le  zdi  po- 
dTojné.  S-y  samostatné,  mimo  budovy  lelid 
a  nad  povrch  částečné  vyčnívající  pokryty 

Í*K>n  dostatečné  silnou  vrstvou  lemní.  Ta- 
:ové  nalézáme  v  krajinách,  kde  p6>tuie  se 
TÍno.  S-y  opatřuji  se  obyčejní  dvojitými 
dvetmi,  aby  ani  i  chodeb  proměnlivost  tep- 
loty vzduchu  nemčla  sem  účinku.  .5^. 


278 

lení  Červeného  kfiio  na  černé  HoFe  a  na 
Dunaji.  Posdéii  pfednátel  v  Moak*«  a  r.  1893 
povolin  byl  v  čelo  klinického  ústavu  velkokn. 
Heleny  Pavlovny.  Z  jeho  prad  jmenujeme: 
Re^ekcija  obéjieh  čtljattij  (>Vojenno-lled. 
ŽurnaU,  1873);  Operathnoje  Uíen(f«  mtpod- 
vifnotti  koUnnago  ločltnénlja  (> Protokoly* 
společ.  TUB.  lékafQ,  1873—74);  Sotoikmnje 
novooira^iianijt  jajiňtika  {papUoma).  I\»&a- 
nije  jego  (1876);  Perevo^ka  raněných  na  vojnf 
(>Med.  Vč8t.<,  1877);  Naft  gotpHaljnojt  d&o 
na  vojné  a  j.  Výčet  prací  jeho  podává  K-  E. 
Lopatto  v  disaertaci  >Kafedra  chirurg,  pato- 
logijipri  Imp.  vojenno-med.  akadčmiji*  (1898). 

Skllpkui  vit  Sklipkani. 

SkUpkaBl  (Čeleď  Avieularíidae),  vdmi 
lajimavi  pavouci,  kteří  json  nejvíce  roi- 
iiření  mezi  občma  obratniky.  Asi  10  rod& 
s  80  dnihy  obývá  krajiny  středomořské 
{Cteni^fa  Latr.,  vyobr.  i.  3777.,  Nfnutia  And., 


C.  3ií:T.  CteMlia  fod/ttu  (ht) 


IkUrft,  bílíBia,  víz  Oko.  str.  69Sa. 

SklaMiwlirai,  bot.,  viz  Pletivo  i>. 

ndwrltU,  fec.,  lánét  bílimy  či  sklery 
oční. 

Skléro-  (řec.  axl/jfJs,  vysuiený,  tvrdý), 
drsno-,  tvrdo-,  tuho-,  praefix  některých 
(loienin  přírodovědeckých,  na  pF.  skléro- 
metr,  sklerotomie  a  j. 

Bkléroinatr,  i  řec.,  přistroj  k  mčfeni 
tvrdosti  nerosta.  Skládá  se  z  hrotu  ocelo- 
vého nebo  diamantového,  který  zatéikán  jsa 
r{linýn)  závafim  vniká  do  nerostů.  Podle 
rotmérú  vytvořené  rýhy  a  uiitého  lávaii 
loadí  se  na  stupeň  tvrdosti. 

ŠkléTOtomla,  z  řec,  proříznutí  bčliny 
při  elaukomu  (v.  t.). 

SUoaI«Bt,  v  lék.,  víz  ColUpsus. 

8kU«*BÍ,  v  lék.,  viz  Depresse. 

BUlfUiovaklJ  (CEBBHeoBCKii)  Nikolaj 
Vasiljevič,  chirurg  rua.  (•  1836),  vidélal  ae 
na  unív.  moskevské  a  r.  1863  dosáhl  v  Char- 
kově doktorátu  diasertaci  O  krovjanoj  okolo- 
wutočnoj  Qpuekoli.  Nějakou  dobu  byl  správ- 
cem chímrgíck.  oddělení  nemocnice  oděsské, 
v  1.  1866—67  pracoval  u  Virchowa  a  na  ji- 
ných klinikách  něra.,  franc,  angl.  a  ital.  Byl 
6oný  téi  při  prus.  armádě,  načeí  počitkera 
r.  1870  povolán  byl  na  chírurglck.  stolici  v  Ki- 
jevě  a  počátkem  r.  1871  na  medicínsko- 
chirurg,  akademií  v  Petrohradě.  Za  rus.-tu- 
řecké  vilky  r.  1877—78  byl  činný  při  oddě- 

OnÉT  Slvnfli  Swalai  ww.  XXIII.  4^1  "C- 


rt  raute  sodiemal;  a  ikupiam  ofl,  lUnt  (ríritoai 
ij  ToUhit;  e  vajlclu. 

BrachjrthtU  Aus«.  atd.).  Poslední  dva  rody 
vyskvtuji  se  jii  v  rakouském  Přimoři.  V  je- 
skynich  Inzonských  lije  Orphnoeeni  Sim. 
Celkem  v  této  čeledi  je  popsáno  150  rodfl 
a  asi  600  druhQ,  rozdétenfch  v  7  podčeledí, 
z  nichi  Cltnijinae,  Avicutariinat  a  Diplurinae 
jsou  rody  a  druhy  nejbohatií.  Skoro  polo- 
vina obývá  Stř.  a  Jiiní  Ameriku,  aii  60  Afriku, 
na  70  Asií  a  na  50  Austrálii.  Mezí  druhy  jsou 
praví  obři  (na  př.  Thtrapkasa  Leblondi  z  Jil. 
Ameriky  aí  9  cm  dl.)  nebo  praví  trpaslici 
sotva  0-6—1  cm  [iiatteria  L.  K.,  Aeeola  Sim.). 
Hlavohrudí  jest  obyčejně  nízké  s  hrudní 
jamkou  příčnou,  pravidlem  polomésičiton, 
buď  ku  předu  nebo  nazad  vypuklou.  Osm  — 
řidčeji  6— oči  jest  rozestaveno  ve  2  řadách, 
oči  jsou  na  nizkém  hrbolku.  Kusadla  1.  páru 
jsou  ku  předu  namířena  (v  podélné  ose  těla). 
Nad  vkloubenim  drápku  jest  řada  hrbolku 
a  zoubka,  někdy  hrábím  podobný  ústroj 
[ratiellui).  Ústroj  jmenovaný  máji  druhy 
hrabající  podzemní  skrýSe.  Nohy  jsou  r&zné 
délky  a  sily  a  charakteristické  mnohdy  pro 
rozpoznám  pohlavi.  Na  zpodu  chodidla  za- 
končeného 2—3  drápky  jsou  kartáčky  {»co- 
'  putae),  často  tvarem  charakteristické.  Břicho 
'  má  na  zpodu  4  itěrbíny  dýchací,  z  nichi 
2  přední  leií  v  rýze  břišní.  Snovaci  bradavky 
i  jsou  rů mé  délky  i  rflzného  poítu.  Obyčejně 
iisou  2  Dárv-.  Zailic      ■  ■     ■    ■     ■       ■     • 


18 


274 


Sklípkovatý  —  Sklo. 


▼  dobč  ^nnosti  vystrčeny.  Nejzajimavéjším 
zjéfvem  jest  stavba  podzemních  úkrytů.  Ně- 
neři  čalounuji  úkryty  přirozené,  jiní  předou 
sifky  podobné  plačhetkám  pavouků  domá- 
cích. 'Často  sifka  má  tvar  nálevkovitý.  Mnozí 
tkají  krátký  vak  vejčitý  nebo  rouru,  Často 
2LÍ  1  dm  dlouhou.  Tyto  úkryty  jsou  umístěny 
búď  v  trhHnách  kůry,  skal  atd.  nad  zemí 
nebo  pod  zemi  v  rouře  vyhrabané.  Ai  na 
skupinu  Pklogieae  mají  pavouci^  obývající 
podzemní  úkryty,  ústrojí  hrabaci  {raštellus). 
Podzemní  roura  má  stěny  vylepené  omítkou 
zemitou.  Celá  roura  nebo  cásf  její  jest  obe- 
tkána  pavučinou.  Úkryt  pod  zemi  nebo  pod 
korou  zhotovený  jest  obyčejně  uzavřen  víč- 
kem, které  jest  na  jedné  straně  s  okrajem 
pružně  spojeno.  Vičko  jest  buď  tenkostěné, 
volně  nad  otvorem  položené,  buď  tluáto- 
stěné,  s  roathematickou  přesností  do  otvoru 
zapadající.  Často  úkryt  má  2  víčka  nad 
sebou,  z  nichž  horní  jest  tlustostěné,  dolní 

S vnitřní)  tenkostěné.  Druhé  víčko  uzavírá 
lasto  postranní  chodbu,  kam  se  utíká  pa- 
vouk, pronásledovaný  vosami  rodu  Pompilus, 
Odchylného  rázu  jsou  hnízda  některých 
druhů  venezuelských.  V  úkrytě  samička  hlídá 
zámotek  vaječný.  Rody  Cteniia  a  Bothrio- 
crrtum  upevňuji  zámotek  na  stěně  úkrytu. 
Samičky  rodu  Eurypelma  nosí  zámotky  v  ku- 
sadlech.  S.  živí  se  hmyzem.  Nsk, 

Bklipkov&tý  viz  C  a  v  e  r  n  o  s;  n  í . 

Bkliveo   (lat.  corpus   vitreum)^  rosolovité 
těleso  sklovité  v  oku  vzadu  uvnitř  ženíce. 

Sklo,  pokud  je  nezpracované,  jest  bez- 
tvarný  podvojný  křemičitan,  lomu  lasturo- 
vého, hustoty  2*4— 2*6,  kyselinám  vzdorující, 
ve  vodě  nerozpustný  a  průhledný.  Povstává 
roztápěním  kyseliny  křemičité  se  solemi  ko- 
vovými, z  nichž  žárem  kyselina  se  vypuzuje 
a  nahrazuje  kyselinou  křemičitou,  vedle  níž 
zůstává  podstatnou  součástí  skla  kysličník 
sodnatý  nebo  draselnatý.  S.  pravé,  vzdoru- 
jící vzduchu,  vodě  a  různým  lučebninám, 
musí  obsahovati  vedle  žíraviny  ještě  kyslič- 
ník některého  kovu  jiného,  nejčastěji  to  bývá 
kysličník  vápenatý  nebo  Olovnatý.  Skla  ob- 
sahující pouze  žíravinu  jsou  ve  vodě  roz- 
pustná. Obyčejné  s.  obsahuje  vedle  hlavních 
součástek  často  menši  množství  přímišcnin 
buď  zúmyslně  přidávaných  nebo  nahodilých, 
jež  sklu  dodávají  rozmanité  barvy  a  různé 
vlastnosti.  Podle  složeni  rozeznáváiťie: 

1.  S.  rozpustné,  vodní  je  křemičitan 
sodnatý  neb  draselnatý  nebo  směs  obou, 
barvy  namodralé  nebo  nazelenalé,  lomu  la- 
sturového. Na  vzduchu  vlhne,  ve  vodě  va- 
řeno rozplývá  se  v  tekutinu  barvy  nažloutlé, 
chuti  slané,  reakce  slabě  zásadité.  Roztápí 
se  již  při  teplotě  200— 300*  C.  Vynalezeno 
náhodou  r.  1818  J.  v.  Fuchsem,  má  dnes 
velikou  důležitost  v  chemickém  průmysle. 
Užívá  se  ho  při  impregnování  látek  snadno 
zápalných,  v  malířství  skla,  v  sirkářství,  při 
výrobě  gíasur  prostých  olova,  je  dobrou 
ochranou  proti  houbě  a  vlhkosti  zdí  atd. 

2.  S.  obecné,  francouzské  čili  sod- 
naté  je   křemičitan   sodnato-vápenatý,   při 


sprostších  druzích  znečištěna  kysličníkem 
manganitým,  hlinitým,  ielezitym  atd.  Barvu 
má  bílou  nd>o  nazelenalou  a  snadno  se  roz- 
tápí. Kyselinám  a  iíravinám  vzdoruje  méně 
neí  t.  české,  jei  je  také  tvrdší. 

3.  S.  tahvicové  liší  se  od  skla  obec- 
ného jen  tím,  ie  se  dělá  ze  surovin  nečis- 
tých. Zbarveno  je  hnědě  kysličníkem  železi- 
tým  nebo  zeleně  kysličníkem  ieleznatým.  Je 
snadno  roztopitelné  a  nestálé. 

4.  S.  draselnaté,  české  s.  křišťálové, 
či  tvrdé  t.,  je  křemičitan  draseloato-vápe- 
natý.  Je  nejlepším  druhem  skla,  úplně  bez- 
barvé, průhledné,  tvrdé,  vyniká  leskem  a  lo- 
mem. Užívá  se  ho  k  výrobě  lepšího  zboií  a 
náčiní  lučebního,  protože  je  ze  všeho  skla 
nejstálejší  vůči  rozpustidlům  a  žáru.  8.  ko* 
runové  (angl.  crown  gfass)  je  velmi  tvrdé, 
obsahuje  také  křemičitan  sodnatý  a  užívá 
se  ho  k  výrobě  čoček  optických. 

5.  S.  olovnaté  či  anglické  sklo  kři- 
šťálové je  křemičitan  draselnato-olovnatý. 
Je  měkké,  snadno  se  roztápí,  má  silný  lesk 
a  lom,  značnou  čirost  a  hutnotu  (2*9— 3*2). 
Slouží  k  výrobě  zboží  ozdobného.  Obsahu- 
je-li  značné  množství  kysličníku  olovnatého, 
zovese  s.  optické  čili  flintové  a  vyzna- 
čuje se  pak  lomem  a  rozptylem  světla  ještě 
silnějším  než  těžké  s.  křišťálové.  Strass  je 
s*  ještě  bohatší  kysličníkem  olovnatým,  je 
proto  nejhutnější  a  nei měkčí,  má  vŽak  vý- 
hodné vlastnosti  optické.  Slouží  k  napodo- 
bení drahokamů,  jichž  ani  znalec  nerozezná 
od  pravých  pouhým  pohledem,  nýbrž  jen 
podle  větší  hutnoty,  menši  tvrdosti  a  vodi- 
vosti tepla.  Z  čisténo  napodobí  se  diamanty, 
přísadou  kysličníku  měďnatého  a  chróroi- 
tého  nabývá  se  smaragdů,  kysličníkem  ko- 
baltnatým  satiru,  zlatem  rubínů  v  atd. 

Zvláštními  druhy  skla  jsou:  S.  mléčné, 
průsvitné  až  sytě'  bílé,  skoro  neprůhledné. 
Při  umělém  osvětleni  propouští  červenou 
barvu.  Nabývá  se  ho  tak,  že  sklovina  zkalí 
se  popelem  kostním  nebo  směsí  živce  a  ka- 
zivce.  Vyrábějí  se  z  něho  koule  a  štity  na 
lampy, stupnice  k  teploměrům,  tabule  do  oken. 

S.  úbělové  č.  alabastrové  viz  Alaba- 
strové sklo. 

S.  kryolithové  či  skleněný  porculán 
dělá  se  přísadou  kryolithu  neb  fluoridu  vá- 
penatého. Podobá  se  francouzskému  porcu- 
lánu  měkkému. 

S.  achátové  viz  Achátové  sklo. 

Haematinon  (v.  t.)  je  s.  syté  červené, 
zbarvené  přísadou  mědi.  Pókně  se  leští  uka- 
zujíc na  tmavé  půdě  modrou  záři,  a  zove 
se  proto  též  astralit. 

S.  avanturinové  má  barvu  hnědou  a  je 
prostoupeno  četnými  třpytivými  lupénky  ko- 
vové mědí.  Při  výrobě  roztopi  se  obyčejné 
8.  s  kysličníkem  mědičnatým  a  okujemi  Že- 
leznými a  pak  se  nenáhle  ochladí.  Vyrábělo 
se  dříve  jen  v  Muraně,  nyní  i  jinde  a  hlavně 
v  Cechách  ve  výtečné  jakosti. 

Skla  m ušelí nového  užívá  se  na  zasklí- 
vání  oken,  tabule  je  po  jedné  straně  zdo- 
bena neprůhlednými  vzorky. 


o  cenu  Osirisovu  (100.000  fr.). 
Sklon  (v  jgeometrii)  viz  Inklinace. 
S.  (v  hornictví),  úklon  či  spád,  viz  Hor- 


Sklodowská  —  Sklonitost.  275 

S.  duhové  ukazuje  na  povrchu  duhové  |  torem).  Několik  roků  byla  vychovatelkou 
barvy.  Povstává  tím,  ie  výrobky  skleněné  !  v  domech  Šlechtických,  načež  odebrala  se  do 
opaJtřuji  se  na  povrchu  velmi  tenkou  vrstvou  Paříže,  kdež  se  oddala  na  Sorbonně  studiím 

Srsličniku  vizmutového  a  zlata  tak,  aby  prfi-  chemickým  a  nabyvši  v  čci  1902  doktorátu 
cdnost  netrpěla,  odrazem  světla  nastávala  |  za  práci  Recherches  sur  les  substances  radio^ 
viak  interference.  |  actives  (do  něm.  přel.  W.  Kaufmann  1904), 

S.  ledové  vytvoří  se,  naraočí-li  se  skle-  |  provdala  se  za  kollegu  ze  studii  Petra  Cu- 
něný  výrobek,  pokud  je  žhavý,  do  studené  |  rie,  žákaBecquerelova,  přednostu  laboratoře 
vody,  aby  na  povrchu  rozpukal,  načež  znovu  j  ve  městské  škole  pařížské  pro  pr&myslovou 
se  áhřeje,  aby  trhliny  čá:itečně  se  slily  a ,  fysiku  a  chemii.  Od  té  doby  pracovala  spo- 
zacelily,  při  čemž  povrch  dostává  vzezření, '  léčně  se  svým  manželem,  s  nímž  objevila 
jakoby  povlečen  byl  ledem.  >polonium«   a    >radium«    (viz    Radio- 

Smalt^  č.  emaily  jsou  barevná  nebo  bez-  aktivita).  Dne  10.  pros.  1903  byla  Becque- 
barvá,  průsvitná  nebo  nepr&svitná  skla  olov-  ,  relovi  a  manželflm  Curieovým  udělena  No- 
nato-borová.  Užívá  se  jidi  k  povlékání  zboží  I  bélova  cena  pro  chemii  (300.000  franků)  a 
hliněného  a  kovového  a  na  výrobu  skla!  v  témž  měsíci  dělila  se  S.  s  inž.  Branlym 
podjímaného.  ^  •  •  -^ » 

S.  barevné  připravuje  se  přísadou  kys- 
ličníků těžkých  kovů  nebo  kovů  ryzích  ke 
sklovině.  S.  barví  se  na  modro  kysliční-  nic  tví,  str.  693. 
kem  kobaltnatým,  na  žluto  kysličníkem  antí- :  S.  (ve  stavitelství)  viz  Sklonitost. 
monovým.  antimoničnanem  olovnatým,  sir- i  Bkloneo,  sif  zpěvných  nití  režných  nebo 
níkem  sodnatým  a  nejkrásněji  stříbrem,  na  ;  slabého  motouzu,  sloužící  k  chytání  koroptvi 
červeno  kysličníkem  mědičnatým  a  pur- 1  v  zimní  době,  musí  býti  tak  dlouhá  a  široká, 
purem  Cassiovým,  na  zeleno  kysličníkem  j  aby  mohla  ve  středu  zdvižena  býti  asi  2  m 
chrómitým  trávově,  měďnatým  modrozeleně, !  vysoko  a  na  všech  čtyřech  stranách  aby  ostaly 
ieleznatým  špinavězelcně  a  uranovým  kanár-  >  dostatečně  veliké  otvory,  jimiž  koroptve 
kove,  na  tial.ovo  burelem,  na  hnědočer-  !  volně  podběhnouti  mohou,  když  všecky  čtyři 
véno  kysličníkem  želczitým,  na  běl  o  kys- j  rohy  přibity  jsou  dřevěnými  kolíky  pevně 
ličníkem  ciničitým  nebo  popelem  kostním,  \  k  zemi,  anebo  jsou  okraje  síti  upevněny  na 
na  čerň  o  směsi  burelu  a  kysličníků  želez-  dřevěném  rámu  a  celá  sif  b^vá  vyzdvižená 
natého  nebo  měďnatého  a  kobaltnatého.         dovýŠe.Uprostřed  síti  ponechán  jest  okrouhlý 

Sklem  podjímaným  nazývá  se  s.  bez-  otvor,  jehož  okraj  bývá  připevněn  na  hlad- 
barvé,  povlečené  tenkou  vrstvou  skla  barev-  kém  kroužku  mosazném  nebo  železném.  Při 
ného.  Ob^xej ně  barví  se  s.  ve  hmotě  celé.  políčení  jest  ve  středu  zaražen  dubový,  rovný 
Podjimáni  známo  bylo  již  ve  starověku  a  to  a  hladký  kolik,  asi  8  cm  silný  a  2*5— 28  m 
i  podjímání  nčkolikobarevné,  při  čemž  jednot-  vys.,  po  němž  sesmykuje  se  kroužek,  na 
livé  barvy  odkrývají  se  broušením.  kterém  síf  jest  upevněna,  a  s  tímto  vzhůru 

S.  kalené,  tvrzené  č.  vulkánové  získá  se  vytáhne.  Pak  dá  se  hojně  zásypu  pod  %, 
se  zahřátím  skleněných  předmětů  až  do  zrnek- ,  a  na  spouštěcí  šňůrku  nebo  na  lopatičku 
nutí  a  rychlým  ochlazením  v  parafinu,  oleji,  uvážou  se  klasy  obilní.  Vyzobáváním  zrní 
slitinách  snadno  tavitelných  atd.,  načež  ná-  z  klasů  koroptve  spustí  sít  a  samy  se  jí  při- 
sleduje  pozvolné  vychladnutí.   Kalením  po-   kryjou  a  pod  s-ncem  ostanou.  črn. 

vstává  mezi  jednotlivými  částečkami  skla  Bklonéiii  viz  Skloňování, 
značné  napětí,  které  dodává  sklu  veliké  pruž-  Sklonitost  ve  stavitelství  pozemním  měří 
nosti  a  pevnosti,  ale  jen  do  jisté  míry,  tak  se  ponejvíce  poměrem  v<šky  k  rozponu, 
že  se  na  př.  prudce  chlazené  skelné  slzičky  nebo  nčkdy  též  úhlem,  který  svírá  rovina 
rozsypou  na  prášek,  i  když  malá  součástka  nějakého  nakloněného  předmětu  s  rovinou 
se  ulomí.  vodorovnou.    V  pozemnim    stavitelsivi   nej- 

Inkrustace  skleněné  povstanou,  za-  časteji  bývá  s.  u  střech  a  tato  je  již  tak 
vrou-li  se  předměty  z  bílé  vysušené  hlíny ,  ustálena,  že  střechy  s  určitou  si,  t.  j.  ty, 
do  olovnatého  roztopeného  a  čirého  skla  jichž  poměr  vVšky  k  rozporu  jest  určitý, 
tak,  že  tenká  vrstva  vzduchová  mezi  sklem  mají  i  svá  určitá  jména  t^viz  Střechal.  Š. 
a  hlínou  odráží  paprsky  světelné  a  předměty  trámů  v  některých  stavitelských  strojbách 
vypadají  jako  mdle  postříbřeny  nebo  pozla-  jest  podmínka  stability  na  určitou  nejmenší 
ceny,  je-li  S.  žluté.  hranici  omezena,    tak   na  př.  vzpěry   ve  vč- 

S.  řiligránové  č.  petinet  obsahuje  v  zá-  sádlech  nebo  ve  vzpčradlech  nemají  svírati 
kladním  skle  bezbarvém  vlákna  skla  bílého  ve  svém  zpodnim  konci  s  vodorovnou  menší 
a  barevného,  uspořádaná  tak,  jako  by  tam  úhel  než  30®.  S.  mnohých  rovin  v  stavitel- 
byly  barevné  tkanice.  Podobně  obsahuje  s.  ství  jest  též  závislá  na  slohu,  v  jakém  bu- 
sifované  uvnitř  pravidelně  rozložené  bub-  dova  jest  stavena,  na  př.s.  timpanonu,s.mno- 
linky  vzduchové.  hých  rovin  zase  na  lá  kach,  jimiž  jest  strojba 

Millefiory  viz  Filigránové  sklo.  přikryta,  by  vlivem  povetrnosti,  hlavně  vody, 

S.  mariánské  viz  Sádrovec.       JPok,       zpodní    součásti  stavby  netrpěly;   to  nejná- 

8k2odoW8k4  Marie,  polská  badatelka  padněji  shledává  se  u  ícrytin.  Jest  pravidU-m, 
v  oboru  chemickém  (*  7.  list.  1S67  ve  Var-  že  čím  hladši  jest  krytina,  tím  menší  může 
savě,  kde  byl  otec  její  gymnasijním  inspek-    býti  její   s.    Jen  sklo  činí   výjimku,    neni-li 


276 


Skloňování  —  Skluz. 


kolkolem  poloieno  do  tmele,  jak  obyčejné 
u  krytin  nebývá,  ve  kterém  případu  mast  se 
učiniti  sklon  vétii,  by  tlakem  vetru  nebyla 
zahinéna  deifová  voda  proti  sklonu  střechy 
do  otevřených  spař  skleněné  krytiny.  Tak 
bývá  t.  rovin  střeinícb,  t.  j.  poměr  výšky 
profilu  střechy  k  rozponu  u  krytiny  doákové 
od  1:2  ai  2:3;  u  šindele  neb  šindálku  od 
1:3  ai  1:2;  u  jednoduchých  neb  dvojnásob- 
ných tašek  a  u  krytiny  prejzové  od  1:3  ai 
1:2;  u  cementových  tašek  od  1:4  ai  1:3; 
u  břidlice  a  skla  od  1:5  ai  1:3;  u  lepenky 
od  1:10  ai  1:6;  u  plechu  od  1:12  ai  1:4; 
u  dřevitého  cementu  od  1 :  50  ai  1 :  30.  8. 
rovin  střešních  má  veliký  vliv  na  strojbu 
krovu  a  na  průřezové  výměry  jednotlivých 
trámů  v  ni.  Fka 

SkloňOT&ni,  deklinace  {\2X,  declinatio), 
jest  měnění  (»ohýbáníO  jména  nebo  zájmena 
v  jeho   rozličných  čisiech  a  pádech.   Pro- 
středky t.  jsou   v  rozličných  jazycích  roz- 
ličné: některým  stačí  i  různé  položeni  jména 
n.  zájmena  ve  větě  nebo  různý  přizvuk  (na 
př.  v  čínštině),  číslo  mnoiné  bývá  nazna- 
čeno i  zdvojováním  (na  př.  japan,  jáma  hora, 
mn.  č.  jama-iama),  kmen  jména  n.  zájm.  se 
měnívá,  přibírá  rozličné  předpony  nebo  pří- 
pony, spojuje  se  s  předloikami  a  pod.  v  ja- 
xycích  mdoevr.  byly  prostředky  s.  měnění 
přízvuku  a  v  souvislosti  s  ním  měnění  samo- 
nlásky  kořenné  či  kmenové  (t.  z  v.  kmeno- 
stup,  m.  t.  rozličné  přípony  pádové:  na  př. 
byl  kmen  pOd-^  pid,  pod-^  ped,  pd*  noha,  jeni 
v  rozl.  pádech  míval  rozl.  samohlásky,  pří- 
xvuk  brzy  na  kmeni,  brzy   na  koncovce,  a 
m.  t  ještě  přípony  na  př.   v  nom.  sg.  -i, 
v  gen.  sg.  -01  nebo  -tfs,  v  dat.  sg.  -ai  atd. 
Ještě  v  sanskrtě  zachován  kmenostup  i  stří- 
dání přízvuku  značnou  měrpii.  (na  pt.  npm. 
pl.  paďas,  akk.  pl.  pad-ds),  téi  v  řečtině  (na 
př.   novg^  gen.   iro^-o^,   akk.  9KÓ9-a;   ntxtrjg, 
gen.    necxQog,   akk.    naxÍQ-a);    takto    ovšem 
v  jazycích  indoevr.  se  jeví  od  nejst.  dob  ten- 
dence, kmenostup  a  měnění  přízvuku  odstra- 
niti a  zavésti  pro  všecky  pády  kmen  stejný 
8  přízv.  stejným.    V  jazycích  slovan.  zacho- 
valy se  na  př.  zbytky  starého  střídání  pří- 
zvuku (v  ruštině  a  v  jazycích  jihoslov.),  ale 
kmenostup  jen  v  ojedinělých  nejasných  sto- 
pách (na  př.  csl.  nebo  z  pův.  nebhos-y  gen. 
nebes-ě  z  pův.  nebhes-es:  .y  čest.  i  z  nebo  po- 
dle gen.  nebes-e  atd.  vzniklo  nebe;  csl.  kamy 
kámen   z   pův.   -mOn,  gen.  kamen -e  z   pův. 
•men^es:  bývaly  v  tomto  s.  i  stupně  s  -moit- 
a  -M1-,  které  v  slov.  jii  v  dobách  předhisto- 
rických    zanikly).   Původ  přípon    pádových 
a  kmenostupu  i  střídání  pnzvuku  v  jazycích 
indoevr.  je  posud  nejasný.  Mimo  tyto  pro- 
středky se  vyvíjejí  v  mladších  dobách  jazyků 
indoevr.  i  opisy  pomocí  předloiek  (na  př. 
v  jaz.  románských:    na  př.  nom.  frc.  vín  n. 
le  vin  víno,  gen.  de  vin  n.  du  vin  atd.)  nebo 
postposic   (na  př.  v  jaz.   novoindických)  m. 
starého  s.  prostého:   tento  způsob  se  stává 
nutným,   kdyi  staré  s.  zaniká  ztrátou  pův. 
koncovek   anebo   rozličné  pády  i  z  jiných 
příčin  nabývají  stejného  znění  y,na  př.  nut- 


nost předloiky  u  lokálu  se  v  slovan.  vyvíjí 
proto,  ie  u  mnohých  jmen  není  tvarového 
rozdílu  mezi  lok.  a  jinými  pády:  na  ph  č. 
rrW,  kotti,  poli  a  j.).  Srv.  Jméno  a  Číslo. — 
Podle  povahy  a  podoby  kmene  bývá  s. 
u  rozl.  jmen  a  zájmen  rozličné:  a  tu  mluví 
se  o  rozl.  skloněních  (deklinacích).  V  jax. 
indoevr.  se  liší  především  skloněn!  jmenné 
a  zájmenné  proto,  ie  se  jména  a  zájmena 
namnoze  různě  skloňují  (na  př.  hadi:  had&, 
ryb^:  ryb,  ale  //,  ty:  tich,  vy:  vás);  dále  se 
činí  rozdíly  podrobnější,  na  př.  ve  slovao. 
mezi  kmeny  na  -o-  (č.  had  a  pod.),  na  -a- 
(č.  ryba)  atd.,  mezi  kmeny  ^»vzory  c)  »tvrdými« 
(č.  had,  ryba)  a  »měkkými«  (ordč,  duše),  v  č. 
mezi  »iivotnými<  (had)  a  >nezivotnýmic  (duh) 
a  pod.  Zty. 

Bklopč. poklop  nebo  dvéře  záklopni 
slově  úprava  dveří  buď  v  rovině  podlahy 
nebo  něco  málo  nad  ní  povýšené.  Za  starSícn 
dob  dělávaly  se  t-y  zhusta  u  sklepů  vinních 
nebo  pivních  a  mnohdy  z  úspory  nusta 
i  u  sklepů  v  domech  obytných.  Přímo  pod 
s-em  nacházel  se  nejvyšší  stupeň  kamene 
sklepových  schodů.  S.  uzavíral  se  dveřmi, 
které  kolem  vodorovných  os  otvíraly  se  buď 
na  jednu  nebo  na  avě  strany  do  roviny 
podlahy.  V  stavebním  řádu  pro  město  Prahu 
s  okolím  zapovídá  se  zřizováni  s-ů  u  zpod- 
ního  konce  schodů.  Fka. 

Sklopka,  sklopec  (truhlík),  dřevěný  při- 
stroj k  chytáni  kun,  tchořů,  kolčav  i  lišek, 
dom.  koček  a  p.,  mívá  buď  jednu  nebo  dvé 
klopky.  S.  s  jednou  klopkou,  truhlík  zhoto- 
vený z  dubových  nebo  silných  měkkých 
prken,  asi  40  cm  šiř.  a  1—1-2  m  dl.,  do  čtyř 
hran  pevně  sbitý,  v  jednom  průčelí  jest 
uzavřen  drátěnou  sítí  a  druhé  uzavírá  se  pa- 
dacími dvířky,  spojenými  se  šlapačkou 
u  spouště  uvnitř  nalíčené.  S.  se  dvéma 
klopkami  má  v  obou  přičelich  padací  dvířka; 
ostatně  podobá  se  dvojitému  truhlíku  s  jed- 
nou klopkou.  Pii  políčeni  vloiena  jest  do- 
vnitř vnada  a  vyzdviiená  dvířka  uvázána 
jsou  na  motouz  spojený  se  spouští,    čm* 

SklOTÍiia  je  roztopený  kmensklářský,  zpra- 
cována a  zchlazena  dává  sklo  (viz  Sklářst  vi). 

8kl«TÍna  snbiii  viz  Email  zubní. 

Sklu  slově  ve  stavitelství  stokové  žhla  ví. 
které  konči  pod  záchodovou  rourou.   Aby 
tvrdší  předměty,  které  rourou  propadávají, 
zhlaví  stoky  nepoškodily,  vklá&  se  tam  a. 
z  tvrdého  nepórovitého  tamene.  Aby  výměty 
a  špinavé  vody  co  nejrychleji  od  kanálovi&o 
,  zhlaví  se  odstranily,  zuiuje  se  ve  t-u  vybrané 
;  koryto  od  předu  do  zadu,  tak  ie  míra  jebo 
pod  rourou  bývá  jen  o  něco  málo  větši,  nei 
,  je  venkovský  průměr  záchodové  roury,  a  ta 
I  tými  účelem  dělá  se  sklon  ilabo  v  a-o  po- 
kud moino  největší.  Záchodová  loura  spo- 
čívá svými  stěnami  na  zpodnim  svém  kooci 
na  skluzové  plotně  ve  falci  tvam  mesilmi^, 
v  nii  je  pro  světlost  trouby  vytesán  kru- 
hový otvor.  Tato  plotna  le£  buď  přimo  na 
s-u,  nebo   mezi   s-em   a  plotnoo  vysdi  se 
ještě  vyzdívka  cihelná  na  hydranlickou  maltn 
a  omítne  se  cementovou  tnalton.  Ndcdy  na* 


Skluzavka  —  Skoczów. 


277 


hraznje  se  t.  zdiTcm  xhotoveoým  sa  ce- 
mentovou iDaltn,  ale  úprava  tato  iest  vidy 
hoiii  úpravv  zpředu  popsané,  požkodi-li  se 
totii  povrch  takto  upraveného  s-u,  nelze 
zabrániti  vnikáni  splašků  a  jiných  vod  do 
zdiva,  poznenáhlé  promáčeni  jeho  a  okolní 
pAdy,  z  čeho  nastanou  i  mnohé  jiné  nepří- 
stojnosti v  dome.  Fka. 

ÉklBSaTka  jest  železnice  k  zábavné  jizdé, 
kde  vůz  se  pohybuje  bez  jakéhokoli  viditel- 
ného motoru,  následkem  vlastní  své  váhy  a 
osob  na  něm;  koleje  jsou  upevnény  tak,  aby 
ve  směru  podélném  tvořily  vlnovku.  Vy- 
táhne-li  se  vůz  na  vrchol  vlny  při  jednom 
konci  s-ky  a  zAstavi-li  se  působeni  vlastni 
své  váhv,  počne  se  pohybovati  s  vrcholu 
vlny  dolů,  nabývá  rychlosti  včiší  a  vétií  a 
při  náleiité  úpravě  koleji  překoná  svou  se- 
trvačnosti pohybu  vzestup  na  vlnu  při&tí,  při 
černi  rychlosti  ubývá,  pak  sestupuje  opět, 
nabývá  rychlosti  zase  větži  a  větii,  která  mu 
pomůže  vystoupiti  na  vlnu  sousední  atd.,  aŽ 
dojede  na  konci  dráhy  na  vrchol  vlny  po- 
slední ;  pak  se  vrací  směrem  opačném,  aviak 
následkem  odporů  při  jízdě  (třem,  vzduch) 
nevystoupí  až  na  vrchol  vlny  počátečné, 
nýbri  musí  se  tam  vytáhnouti.  Na  jubilejní 
výstavě  pražské  r.  1891  byla  nákladem  as 
20.000  K  pořízena  firmou  F.  Blažíčkovou  s., 
jii  stavěla  firma  Š.  Bondyho  a  po  které  se 
svezlo  as  200.000  osob.  Srv.:  Sto  let  práce 
(díl  I.  a  II.).  M. 

8ko1»«levMichajil  Dimitrijevič,  gene- 
rál rus.  (♦  1843  —  t  6.  čce  1882),  pocházel 
z  rodinv  vojenské.  Jeho  otec  i  děd  byli  ge- 
nerály. Děd  Ivan  Nikitič  (♦  1778  —  f  1843) 
vynikl  také  jako  vojenský  spisovatel.  S. 
vstoupil  do  vojska  r.  1861  a  r.  1863—64  bo- 
joval v  polském  povstání;  tehdy  měl  hod- 
nost korneta.  Potom  prošel  kurs  v  akademii 
gener.  štábu  a  přidělen  ke  gener.  štábu  voj- 
ska v  Turkestáné.  Tam  účastnil  se  r.  1873 
výpravy  do  Chívy  a  r.  1876—76  do  Kokanu; 
vyznamenal  se  nejen  osobni  udatností,  nýbrž 
i  moudrou  prozíravostí  a  organisatorským 
talentem  při  osazováni  krajů  nově  dobytých. 

V  břez.  1877  přidělen  byl,  jsa  tehdy  již  ge- 
nerálmaiorem,  k  armádě  vypravené  proti  Tu- 
recku. Tamní  velitelé  pohlíželi  na  něho  s  po- 
čátku dosti  nepříznivě  a  S.  nedostal  se  ně- 
jaký čas  k  významnějšímu  úkolu.  Teprve 
v  čci  bylo  mu  svěřeno  samostatné  velení 
u  Plevna,  a  tu  hned  obrátil  na  se  pozor- 
nost svými  činy  u  Lovce  a  v  bojích  pod 
Plevnem  30.  a  31.  srp.  Hned  potom  získaly 
mu  přechod  přes  Imellijský  průsroyk  a  boj 
pod  Šejnovem  (koncem  1877)  skvělou  po- 
vést znamenitého  vůdce  a  neohroženého  vo- 
jáka. Po  válce  stal  se  S.  jako  gen.-lieutenant 
sborovým  velitelem  v  Minsku  a  30.  srp.  1878 
jmenován  generálním  adjutantem  císaířov^m. 

V  mim  příčino  val  se  o  důkladné  vyškolení 
svěřeného  sboru  kladahlavní  důraz  na  stránku 
praktickou.  R.  1880  znovu  byl  poslán  do 
Asie  proti  Turkmenům,  dobyl  v  led.  1881 
Gjok-Tepe  a  podrobil  oasu  Achalteckou.  Za 
to  jmenován    generálem  pěchoty   a  ztrávil 


pak  nějaký  čas  na  dovolené  v  Paříži  a  j. 
Podle  svého  politického  smýšlení  byl  rázný 
obránce  myšlenky  jednoty  slovanské  v  kraj- 
ním smysle  slavjanofilském  a  vyslovil  se  tím 
směrem  několikrát  při  různých  příležitostech 
doma  i  v  cizině.  Tyto  jeho  řeči  nadělaly 
svého  času  v  Rakousku  a  v  Německu  dosti 
hluku.  Brzy  po  návratu  z  ciziny  zemřel 
v  Moskvě.  Alexander  III.  dal  na  jeho  počest 
přezvati  kor\etu  >Vitjaz«  jmcncm  S.  —  Srv. 
Novikov,  Scobeleíf  and  the  Slavonic  cause 
(Lond..l883);  Adam(1ulietta  Lambeitová),Le 
général  S.  (Pař.,  1886);  S.,  ein  Zeitbild  von 
H.  M.  (1882);  Vereščagin,  Na  vojně  v  Asu 
a  v  Evropě  (přel.  V.  Červinka,  v  Praze,  1904 
u  J.  Otty). 

BtebUkOT  Michajil  Vasiljevič,  che- 
mik a  technolog  rus.  (♦  1826  —  t  1861), 
ukončiv  studia  v  Petrohradě  r.  1851,  obn&til 
na  sebe  pozornost  studií  Ueber  einige  Irí- 
dium-Veíbindungen  (»Bulletin«  akademie  pe- 
trohr  sv.  XI.);  jedna  ze  sloučenin  iridia  do- 
sud sluje  >soli  S-a«.  Na  základě  dissertad 
l^slédovanije  krasiljnjrch  veščestv,  efimago  maslM 
i  letučej  kisloty^  najdéwiyeh  v  cvétach  (eltoj 
romaiki  a  Ra\hor  tioriji  sévooborotov  stal  se 
docentem  a  na  základě  dissertace  Ra^bor 
Jabrikaciji  lakov  i  processa  vysychanija  ma$l 
professorem  na  univ.  petrohrad.  Od  r.  1854 
redigoval  >Manufakturnyia  i  Gornozavodakija 
Izvěstija«  a  později  vydával  >Těchničeskija 
Zapiski«  (od  r.  1858)  a  přispíval  do  časop. 
» Věstník  PromyšIennosti«,  kr^.e  vesměs  uve- 
řejnil mnoho  odborných  studii.  Uvádíme 
z  nich:  O  predélach  téchhoiogtji  i  jej  a  ^načS" 
niji  v  ra\yitiji  proi\voditiljnych  sil  národa 
i  jego  obralo vanij a ;  Raibor  sposobov  dlja  raš- 
po\navanija  volokon  v  raxliČ.  tkannjrch  i^dili* 
jach  a  p>od.  Vydal  též  několik  příruček  o  ko- 
želužstvi,  škrobářstvt  atd. 

Skoosíów,  Skočo  v  {Skotschau),  městečko 
v  Rak.  Slezsku,  v  hejtm.  bílském,  při  lev. 
břehu  ř.  Visly  (přes  niž  tu  most  308  m  dl.) 
a  žel.  tr.  Těšin-Bílsko.  měl  r.  1890  288  d., 
2083  obyv.  pol.,  1099  něm.,  9  čes.  a  r.  1900 
3241  obyv.  Z  budov  poutá  pozornost  staro- 
bylá radnice,  římsko-katol.  far.  kostelsv.  Petra 
a  Pavla,  jehož  za  knížete  Václava  Adama 
užívali  evangelíci,  pěkný  kostel  evang.  r.l863 
vystavěný  na  vršíčku  nad  městem,  býv.  pia- 
stovský  zámeček  (v  něm  umístěn  ckr.  soud^, 
v  němž  sídlivali  knížecí  purkrabí.  Za  km- 
žete  Adama  Václava  byl  zde  purkrabím  Jan 
Tilgner,  který  v  rukopise  zanechal  zajímavý 
deník  česky  psaný.  S.  jest  sídlem  okr.  soudu, 
pš.  telegrafu,  má  průmysl,  pokrač.šk.,  špitál 
s  kostelem  sv.  Kříže;  prádelnu  na  mykanou 
přízi,  výrobu  sukna,  židli  a  prámysl  dřevař- 
ský a  bavlněný.  S.  byl  od  pradávna  v  drženi 
knížat  Těšínských,  s  nichž  r.  1571  po  smrti 
Bedřicha  Kazimíra  se  Stjumieni  přešel  na 
Gottbarda  Loga,  jehož  potomci  opět  se- 
děli zde  ještě  r.  1594.  Později  S.  přešel  opět 
na  komoru  knížecí,  k  níž  od  r.  1722  přísluší 
jako  manství  koruny  České.  R.  1626  některé 
čety  Mansfeldovy  vtrhly  do  Těšínská  a  ve  S-ě 
zle  řádily,  vůbec  za  války  30leté  město  pře- 


278 


Skočce  —  Skokánek. 


Htálo  mnoho  útrap  a  mezi  1. 1531-1756  lehlo 
3kráte  popelem. 

Skoópe  viz  Skočíce  2). 

8ko6dopole  Antonín,  dr.  theol.,  náboi. 
spis.  čes.  (*  2.  pros.  1828  v  Soběslavi).  Vystu- 
dovav bohosloví  v  Čes.  Buděiovicích,  r.  1854 
vysvěcen  na  kněze,  působil  dílem  jako  kaplan, 
dílem  jako  administrátor,  naposled  v  Chra- 
sticích u  Orlíka,  odkudi  povolán  r.  1859  za 
praefekta  do  studentského  semináře  v  Č. 
Budějovicích.  R.  1861  ustanoven  supplujicim 
a  r.  1862  skutečným  professorem  pastorálky, 
po  roce  i  professorem  katechetiky  a  metho- 
diky  na  theologickém  učilišti  v  Čes.  Budě- 
jovicích, kdei  působí  podnes.  Vedle  svého 
povolání  byl  Čmný  literárně,  psal  bohoslo- 
vecká pojednání  do  >Blahověsta«  a  do  »Časo- 
pisu  katol.  duchovenstva*.  Také  časopisy 
paedagogické  přinášely  Články  obsahu  paeda- 
gogického  a  didaktického  a  i  rozpravy  mluv- 
nicko. Samostatně  vydal :  Národní  čili  obecná 
škola,  jej  i  opravy  a  odděleni  od  církve  (Praha, 
1868);  objemný  spis:  Přiručnd  kniha  boho- 
sloví pastýřského  (Čes.  Budějovice,  1872—74; 
ve  2.  vyd.  1890—91  nákl.  Dědictví  sv.  Pro- 
kopa; něm.  pod  titulem  Kompendium  der 
Pfutoral  u.  Katechetik  (yiáeň,  1897).  V  letech 
70tých  vydal  První  katechismus  a  Druhý"  ka- 
techismus. Kritika  chválila  obzvláště  metho- 
dické  uspořádání  a  přesnou  i  populární  če- 
štinu těchto  cvičebnic.  Mimo  to  vydal  Bi- 
blické katechese  (1882,  2.  vyd.  1893)  a  Vypra- 
cované katechese,  2  d.  (1884);  oba  tyto  spisy 
převedl  na  jazyk  něm.  farář  Matousch.  Nejno- 
vější jest  učebná  kniha  bohosloví  pastýřského 
(Č.  Buděj.,  1904).  R.  1859  a  1860  napsal  asi 
20  úvodních  článkův  o  rakouských  Slovanech 
do  politického  deníku  ^Gegenwa^t«  ve  Vídni. 
Články  tyto  vzbudily  všeobecnou  pozornost 
mezi  národním  duchovenstvem  zejména  v  Če- 
chách, na  Moravě  a  u  Jihoslovanů.  Psány 
byly  rázně  s  dokonalou  znalosti  poměrů  slo- 
vanských, zvláště  českých.  S  farářem  Dubnem 
vydal  knížku:  Blahobojný  venkovan  (Praha, 
1863),  s  K.  Vinařickým  2  brošury:  Jesuité  a 
Druhá  a  poslední  odpověď  *Nar,  Listům* 
k  otázce  o  jesuitech  (t.,  1867).  Česká  knihovna 
gymnasijní  v  Č.  Budějovicích  děkuje  za  svůj 
vznik  a  rozkvět  jeho  účasti.  S.  jest  papežským 
praelátem  protonotářem,  čestným  kanov- 
níkem kapitoly  českobudějovické  a  má  ne- 
malé zásluhy  o  českou  národní  stranu,  ze- 
jitaéna  o  České  školy  v  Č.  Budějovicích. 

8ko6«o,  bot.,  viz  Ricinus. 

8ko6ioe:  1)  S.,  far.  ves  v  Čechách  na 
Úpatí  vrchu  >Hrad«,  hejtm.  Písek,  okr.  Vod- 
ňany;  30  d.,  247  oby  v.  č.  (1900),  kostel  Na- 
vštívení P.  Marie  (zal.  r.  1677),  3tř.  šk.  a  pš. 
Fid.  statek  se  zámkem,  dvorem  a  myslivnou 
drží  Adolf  kn.  Schwarze nberg,  jehož  předek 
Ferd.  kn.  S.  koupil  jej  (r.  1700)  od  Jaroslava 
Flor.  Švihovského  z  Riesenberka.  V  2.  pol. 
XVI.  stol.  držel  S.  Mikuláš  Radkovec  z  Mí- 
ro vic  a  vystavěl  tu  sídlo.  Od  r.  1622  seděli 
tu  Chrtové  ze  Rtína,  od  r.  1662  Jaroslav  Flo- 
ťián  Švihovský  z  Riesenberka.  Jeho  matka 
Polyxena  po  zboření  sídla  (r.  1672)  přinesla 


sem  obraz  P.  Marie  a  uložila  jej  v  nové  kapll^ 
k  níž  konány  od  té  doby  hojné  pouti.  Po 
připojeni  (t.  1700)  zboží  skočického  k  Proti* 
vinu  zřízena  při  kapli  duchovní  spráya  a 
r.  1859  fara.  —  9)  8., Skočce,  ves  t, hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Přeštice;  92  d.,  637  obyv.  č. 
(1900),  kaple  a  dvflr.  Stávala  zde  tvrz  a  samo* 
statné  zboží,  na  němŽ  připomíná  se  (v  1. 1475 
až  1495)  Vilém  ze  Chřínova,  v  XVI.  stol.  Pří* 
chovštl  z  Příchovic.  V  2.  pol.  XVII.  stol.  při- 
pojeny k  Lužanfim. 

BkodldolOTioei  viska  v  Čechách,  hejtm. 
Pelhřimov,  okr.  Pacov,  fara  Křešín,  pŠ.  Lu- 
kavec;  6  d.,  49  obyv.  č.  (1900),  mlýn.  Alod. 
statek  92*98  ha  pftdy  drží  od  XV.  stol.  mést. 
obec.  hořepnická, 

Skodov  viz  Skoczów. 

Skoda  Josef  viz  Škoda. 

?kOdr*:  1)  S.,  Skfidra,  Škudra,  ves 
echách,  hejtm.  a  okr.  Strakonice,  fara  a 
pš.  Volenice;  46  d.,  249  obyv.  č.  (1900), 
kaple  sv.  Vojtěcha.  Ves  daroval  kníže  Břeti- 
slav I.  (r.  1045)  klášteru  břevnovskému. 

2)  S.  viz  Skadar. 

Skdfde  [šófde],  město  ve  švéd.  lánu  skara- 
borgském,  na  úpatí  lesnatého  pohoři,  při  žeU 
dráze,  má  4872  obyv.  (1900),  obchod  obilím 
a  studené  lázně. 

Skogsbygd  viz  Blekinge. 

Skoohovioe:  1)  8.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Poděbrady,  okr.  a  pŠ.  Králové  Městec,  fara 
Lužec;  103  d.,  673  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk. 
Stávala  zde  tvrz  se  samostatným  zbožím,  jež 
se  dostalo  v  XVI.  stol.  ke  Chlumci  n.  C.  — 
2)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Smíchov,  okr.  Zbraslav, 
fara  a  pš.  Vrané;  34  d.,  240  obyv.  č.  (1900), 
chov  hus.  Ves  připomíná  se  v  zákl.  listu 
(r.  993)  kláštera  břevnovského. 

8k0j«0  (lat.  scotus),  polský  peniz  z  doby 
Piastovců.  Platil  2  groše  čili  V14  hřivny. 

Skok,  pohyb  tělesný,  kterýmž  se  p'řená* 
šíiĎe  s  místa  na  místo  nohy  k  noze  nepři- 
tahujíce. Jest  nejpřirozenější  a  proto  i  nej- 
starší ze  cviků  tělesných.  Rozeznává  se  s. 
prostý  a  smíšený,  jenž  se  provádí  přea 
různá  nářadí,  j.  přes  koně,  kozu,  stůl  a  pod. 
S-ky  prosté  provádějí  se  též  s  pomůckami, 
j.  o  tyči,  s  můstku  a  p.,  a  se  zatížením  (bře- 
meny), a  to  do  výšky,  do  dálky  a  do  hloubky. 
S.  byl  již  od  starodávna  předmětem  závo- 
dův  a  slavnosti  lidových,  v  Řecku  byl  vy- 
pěstěn  v  různých  tvarech  až  k  vrcholům 
možnosti  a  tvořil  podstatnou  část  pentathla. 
V  dějinách  zaznamenán  jest  s.  Fayllův  na 
vzdálenost  55  stop.  I  v  moderním  tělocviku 
8.  jest  důležitým  článkem.  Průměrný  t.  člo- 
věka do  dálky  s  rozběhem  činí  3  m  a  stup- 
ňuje se  až  do  6—7  m,  do  výšky  1  i»i  a  stup- 
ňuje se  až  do  1*80  m,  Schnr, 

Skokánek  I^nác  (*  1837  v  Pacoyě),  stroj. 
inženýr  čes.,  po  G.  F.  Janouškovi  prvý  čest^ 
výrobce  ohnivzdorných  pokladen  (spolu  s|. 
Topinkou).  Úspě.^né  spolupůsobil  ve  veřej, 
životě,  pří  zakládání  Čes.  obchodní  akademie, 
pak  v  České  Jednotě  průmyslové,  kdež  pod- 
nětnou i  obětavou  pílí,  energií  a  vytrvalostí 
přispěl  zvláště  vydatné  k  rozvoji  čes.  průmy- 


Skokani. 


279 


riového  ákolsbrí  pok^ačovacího  a  čes.  litera- 
tury   odborné    (,>BibUotéka    řemeslnická*). 

V  1.  1885—90  pftsobil  na  vídeňské  říšské 
radé  jakoito  poslanec  za  obch.  a  živnosten- 
skou komoru  praiskou.  Od  r.  1889  jest  vrch. 
kontrolorem  úrazové  pojištovny  dělnické  pro 
království  České  v  Praze.  Li, 

ff^ftlr^wi  {Hanidae\  rozsáhlá  čeleď  Žab 
jazyónatých  {Fhanetoglossa)  se  souměrně  ulo- 
ženými, pevnými  kostmi  klíčnimi  {Firmister- 
nia^  viz  Obojživelníci  a  Žáby),  s  oblými 
a  nikoli  rozšířenými  příčnými  násadci  obratle 
křížového.  Mají  po  většině  tělo  dosti  štíhlé, 
pokryté  kozí  celkem  hladkou,  bez  žláz  pH- 
ušních,  bubínek  skoro  vŽdy  zřetelný,  pupillu 
horizontální  a  zadní  nohy  obyčejně  mnohem 
delší  předních.  Snášejí  pot«^r  v  chuchvalcích. 

V  čeleď  s-nů  náležejí  3  podčeledi:  Cerato- 
hatrachinae,  Raninae,    Dendrobatinae.  Jediný 
rod   prvé   podčeledi,    Ceratobatrachus   Blgr., 
Žijící  na  Šalomounových  ostrovech,  má  zuby 
v  obou  čelistech;  naproti  tomu  Dendrobati- 
nae nemají  zubův  ani   v  horní  ani   v  dolní 
Čelisti.  Ze  12  asi  dmhfi  této  skupiny  většina 
náleží    k   neotropickému    rodu    Dendrobates 
Wagl.   Praví   s.  (podč.  Raninae)   mají   zuby 
jen  v  horní  čelisti  a  také  zhusta  na  kosti 
radličné.    Bubínek   ušni  bývá  tu  veliký,  tu 
nepatrný  nebo  zcela  neviditelný;  jazyk  jest 
▼zadu   volný,   vykrojený   (kromě    indického 
rodu   Oxygíossut  Tsch.  a  skoro  všech  s-nfi 
ncotropických)  a  může  z  úst  volně  býti  vy- 
mrštěn. Obratle  jsou  procoelní,  beze  zbytků 
žeber.   Pásmo  lopatkové  má  kromě  klíčních 
kosti  prvého  páru  {clavicula)  i  kostěná  prae- 
coraeoidea,    se    silnějšími   coracoidy   rovno- 
běžná. Přední  i  zadní  část  kosti  prsní,  omo- 
sternum  a    metastemum,   mají   obyčejně   zá- 
kladní čásf  zkostnatělou,  zřídka  chrupavči- 
tou,  blánitou   nebo   zcela   zakrnělou.    Prsty 
mívají  u  četných  cizích  druhů  mezi  posled- 
ním a  předposledním  článkem  ještě  falanx 
přídatnou.    Terminální   články   prstů  bývají 
buďprostěkuielo vité,  nebo  na  koncích  trochu 
naduřelé,  či  konečně  mají  podobu  T  nebo  Y 
o  těch  rodů,  kteří  mají  přidržovací  destičky 
na   prstech   (viz    Rhacophorus   a   m.  j.). 
U  jediného  s-na  Gampsosteony  \  Batesi  Blgr. 
xakřivené  a  ostré  poslední  články  2.-5.  prstu 
zadní  nohy  vyčnívají  na  způsob  drápů  z  kůže. 
Rozsáhlá  tato  podčeleď  pravých  s-nů  má  asi 
270  druhů,  žijících   na  zemí,  ve   vodě  i  na 
stromech.  Jejich  domovem  jest  svět  severní 
(Aretogaea)\  kromě  tří    druhův   obývajících 
v  podoblasti  austromalajské  ni  jeden  nežije 
v  oblasti  australské,  a  v  oblasti  neotropické 
jen  v  An dech  jihoamerických  jsou  domovem 
4  rody  s  8  druhy.   Celá  podČeleď  snů  jest 
v  podstatě  palaeo tropická;  všecky  druhy  pod- 
oblasti   palaearktické   a  nearktické    náležejí 
k  rodu  Raná  kromě  východní  Asie,  kde  žije 
i  příbuzný  rod  Rhacophorus.  Nad  polovičku 

*  všech  druhů  s-nů,  asi  140,  náleží  v  rod 
Raná  L.,  jenž  je  nám  vzorem  žáby  vůbec. 
Tělo  má  pokryto  hladkou  koži;  jen  na  hřbetě 
bývají  řídké  bradavky  (žlázy)  a  hřbet  jest  od 
bókův  oddělen  dvěma  podélnými  nádory  (řa- 


dami žlaa),  nepříliš  vysokými,  úzkými  a  dlou- 
hými.   Nečctné   druhy  {R,  glandúlqsa  Blgr. 
z  Bomea  a  j.)  mají  také  veliké,  aíe  ploské 
žlázy  při  basi    vnitřní   strany   rameně.    Na 
vnitřní  straně  záprstí  a  na  vnitřním  prstu  mí- 
vají samci  drsné  mozoly;  všecky  prsty  maii 
vezpod  naduřelá  bříška  podkloubn i  a  na. zad- 
ních nohách  jsou  spojeny  dokonalými  bla- 
nami   plovacími.    Přidržovací    destičky    na 
prstech  jsou  velmi  vzácné  (u  jihoasijských 
druhů  R,  crythraea  Schleg.,  R.  corrugata  Ptrs. 
a  j.).  Jazyk  jest  vzadu  vždy  hluboko  vykrojen, 
jako  dvoj  rohy,  zuby  na  kosti  radličné  stoji 
buď  ve  dvou  úzkých,  obyčejně  příčných,  řa- 
dách  mezi   vnitřními  nozdrami  (choanami)i 
nebo  ve  dvou  šikmých  řadách,  rozšířepých 
až  za  zadní  konce  těchto  nozder.   Bubínek 
jest  vždycky  volný  a  zřetelný.  Zvukové  mě- 
chýřky  mají  různou  úpravu;  naše  druhy  ^. 
agilis  Thom.,  R^  fusca  ROs.  jich  nemájí^ČPtní 
s.   mají  dvé  měchýřků  vnitřních  a  jen   asi 
u  12  druhů  (také  u  našich  ostatních  8-nů) 
nadýmají  se  tyto  měchýřky  i  ven.   Také  sa- 
mičky (na  př.'/?.  esculenta  L.)  mívají  stopy 
tohoto  v  pravdě  samčího  orgánu  v  podobě 
záhybu  kůže  u  dolní  čelisti.  Váickni  s.  (kromě 
druhů  na  ostrovech  Šalomounových)  oáři  se 
ve  vodě  a  tam  také  vyvíjejí  se  pulci.  Žijí,  ve- 
skrze v  oblasti  periarKtické;  jen  málo  druhů 
známe  z  Peru,  Ecuadoru  a  horního  poříčí 
řeky  Amazon ské,   v  Africe  jest    domovem 
rovněž  málo  s-nů,  z  nichž  někteří  obývají 
i  na  Madagaskaru,  a  v  Austrálii  není  s-ňů 
kromě  2  druhů  žijících  v  severních  končinách 
tohoto  zemědílu  a  na  Nové  Guinei,  pak  jedi- 
ného druhu  z  ostrovů  Šalomounových.  U  nás 
žijí  čtyři  druhy  středoevropských  s-nů.  1,.R. 
esculenta    L.,  s-an  zelený,   mívá    tělo   na- 
hoře   zelené    se    šedými    nebo  černavými 
skvrnami,  uprostřed  hřbetu  skoro.vždy  svět- 
lejší, žlutavý  pruh  podélný  a  někdy  i  oba 
pobočné  nádory  jasnější,  vezpod  tělo  bledší, 
jen  nažloutlé,  s'  řídkými  skvrnami  našedivě- 
lými  (u  samic).    Na  rtech  a  na  bocích  jsou 
tmavé  skvrny,  na  zadních  nohách  obyčejně 
tmavé  příčné  pruhy.  Samci  mají  pod  koutky 
úst  2  zvukové  měchýřky  a  na  předních  no- 
hách pod  vnitřním  prstem  drsný  mozol  (ni- 
kdy černý);  pod  vnitřním  prstem  zadní  nohy 
jest  nádor  (6.  prst)  a  vedle   něho  malá  bra- 
davka. U  nás  nalezeny  všecky  tři  formy  s-na 
zeleného,   a)  R.  e.  ridibwtda'{PsL\\.)  jest  nej- 
větší, zdéli  průměrem  15  cm^  a  má  nahoře 
barvu  olivově   zelenou  neb   i  tmavohnědou 
s  tmavozelenými  neb  až  černavými  skvrnami; 
světle  zelená  čára  uprostřed  hřbetu  někdy 
schází;   stehna  jsou   vzadu  olivově  zelená  a 
do  bělá  mramorována;  nádor  na  zadních  no- 
hách jest  neveliký,  tupý  a  vůbec   málo  vy- 
niklý, b)  R.  e.  tjrpica  Blgr'  mívá  délku  7— 9  cm 
a  barvu  nahoře  zelenou,  někdy  do  modravá 
neb  olivová,  velmi  zřídka  (kromě  zelené  hlavy) 
i  hnčdou,  střední  čáru  hřbetní  vždy  bělavou, 
žlutavou  nebo  zelenavou,  nohy  hnědé,  stehna 
vzadu  tmavohnědá,  do  žlutá  mramorovaná, 
hrbol  na  zadní  noze  veliký,  vyniklý  a  smáčkly. 
c)  R.  e.  Lessonae  Blgr.   jest    nejmenší,   zdéli 


Skokejš  —  Skoky. 


^ — 8  cm\  samečkové  máji  nahoře  barvu  ze- 
lenou i  ilutou,  skoro  beze  skvrn,  jen  zadek 
a  také  zadni  nohy  bývají  nahnédlé  s  tmavými 
skvrnami.  Samičky  jsou  buď  jen  zelené,  čúto 
temné  skvrnité*  a  mají   tmavý  pruh  mezi 
otvorem  nosním  a  okem,  tmavou  skvrnu  na 
spánku  a  tmavé  obruby  kolem  světlých  ná- 
dor&  bočních,  buď  jsou  svétle  hnědé  se  zele- 
navým, leskem  a  tmavohnědými  pruhy  pod 
bočními  nádory.'   Hrbol  na  zadni  noice  jesť 
tvrdý,  silný  a  smáčkly.  Všecky  tři  formy  8-na 
seleného  žijí  téměř  po  vii  Evropě  (kromě 
Sardinie),  v  sev.  Africe  a  stř.  Asii,  obývají 
u  vod  zejména  tam,  kde  břehy  travou,  ráko- 
sím jsou  zarostlé,  a  iiví  se  hmyzy  a  jinými 
členovci,  červy,  plii,  ba  i  malými  rybkami 
a  obojživelníky.  Vypouitějí  potěr  do  středů 
louii  a  rybníků;  pán  se  koncem  května  nebo 
počátkem  června.  Stehénka  se  jedí.  2,R,Jusca 
KOs.  (platyrrhinui  Steenstr.),  s-an  hnědý 
(vyobr.  na  tab.  v  či.  Obojživelníci),  mívá 
délku  9  cm  a  barvu  nahoře  hnědou,  zřídka 
trochu  nazelenalou,  u  samcft  vždy  narudlou, 
u  samiček  naŠedivělou,  s  tmavými  skvrnami 
na  vrcholech  žláz,  sestavenými  v  týle  ve  a» 
za  okem  (na  bubínku)  jest  trojhraná  skvrna 
tmavohnědá  a  tmavé  skvrny  i  proužky  jsou 
také  mtii  nozdrou  a  okem »  na  rtech  a  na 
bocích.  Zadní  nohy  jsou  zdobeny  tmavohně- 
dými pruhy  příčnými.  Vezpod  je  tělo  u  samcft 
belavé,  nasedí vělé  a  málo  skvrnité,  u  samic 
žlutavé  s  četnými  skvrnami  nahnědlými.  Na 
předních    nožkách  má  samec  na   vnitřním 
prstu  čtyřdílný  černý  hrbol ;  mozol  pod  vnitř- 
ním prstem  zadních  nožek  jest  nízký  a  měkký ; 
zvukové  měchýřky  scházejí.  8-an  hnědý  jest 
z  nejhojnějších  žab  evropských;  žije  spíš  na 
suchu,  v  lesich,  na  lukách  atd.,  ve  vodě  skoro 
jen  tou  dobou,  kdy  se  páří,  což  bývá  již 
v  březnu.   Živí   se   hmyzem,  červy  a  plži. 
3.  R,  agilis  Thom.,  s-an  štíhlý,  mívá  délku 
jen  5'5— 8  cm  a  barvu  nahoře  žlutavě  nebo 
narudle  šedou  s  tmavými  skvrnami  v  týle 
v  podobě  A  &  podobné  skvrny  za  okem,  na 
rtech,  na  bocích  i  na  nohách,  jako  s-an  hnědý, 
břicho  bělavé,  hrdlo  u  samcfl  až  bílé,  boky 
u  samiček  poněkud  rftžové ;  na  vnitřním  prstu 
předních  nožek  jest  hladký,  nedělený  mozol 
načernalý,  při  vnitřním  prstu  zadních  noh 
vyniklý  a  tvrdý  nádor  podélný ;  zvukové  mě- 
chýřky scházejí.  Zadní  nohy  jsou  velmi  štíhlé, 
plovací  blány  teninké.  Jest  domovem  vlastně 
v  již.  Evropě;  byl  však  zjištěn  i  u  nás  (v  okolí 
Prahy,  u  Velvar  a  j.).  Skáče  velmi  obratně; 
páří  .se  as  o  6 — 7  neděl   později   než.  s-an 
hnědý.  ~  Teď  možno  již  k  českým  žabám 
počítati   i  s-na   ostronosého,  R.   arvalis 
Nils.  (R.  oxyrrhinus  Steenstr.),  jejž  J.  P.  Pra- 
žák od  Fridlandu  uvádí  a  jenž  naílezen  u  So- 
běslave; jest  spíš  domovem  v  sev.  Evropě. 
Dorfistá  délky  průměrem  7  cm,  má  čenich 
delší  a  ostřejši  než  ostatní  >druhy,  barvu  na- 
hoře žlutavě  hnědou  s  řídkými  tmavými  skvr- 
nami (v  týle  podoby  a)i  uprostřed  hřbetu 
někdy  světlejší  pruh,  na  bodch  bledší,  žlu- 
tavé a  vyniklé  hrboly  žláznaté  a  tutéž  mezi 
různotváxnými  temnými  skvrnami  vidy  po- 


délný pruh  beze  skvrn.  Za  okem  ][est  také 
trojhraná  skvrna  černá,  ostře  ohraničená,  na 
hořejším  pysku  tmavý  pruh.  spojený  s  pru- 
hem na  rameni,  na  zadních  nonách  tmavé 
pruhy  příčné,  ale  břicho  vidy  beze  skvrn.  Sa« 
meček  má  na  vnitřním  prstu  přední  nožky 
málo  vyniklý,  nedělený  mozol  šedý,  na  zadm 
noze  při  vnitřním  prstu  tvrdý  hrbol.  Zvukové 
měchýřky  nescházejí.  —  Z  evropských  iab  to- 
hoto roau  slušf  uvésti  ješté:  ^venobnédou 
neb  oranžovou  R,  iberica  Bl^^r.  ze  SpaněU  še- 
dohnědou nebo  narudlou  R,  Latastei  Blgr.  se 
severní  Itálie,  šedohnědou  nebo  nažloutlou 
i  také  narůžovělou  R.  graeca  Blgr.  z  Balkán* 
ského  poloostrova  a  Itálie.  V  Sev.  Americe 
žije  obrovská  žába  volská(/?.  mai^ciijMerr. 
s.  R.  catesbrana  Shaw)  sdéli  14—20  cmy  známá 
svým  silným  hlasem,  na  Šalomounových 
ostrovech  rovněž  veliká  R,  Gmppyi  Blgr.  zoéli 
skoro  17  cm.  Z  ostatních  rodů  podČeledi  pra- 
vých s-nů  sluší  jmenovati  Rhacophorus  KQhl 
(v.  t.),  africký  rod  Chircmantis  Peters,  jehož 
druhy  ukládají  potěr  na  listy  rostlin,  indický 
rod  Ixalus  Dum.  a  Bibr.,  neotropický  rod 
Phyllobates  Dum.  a  Bibr.,  a  konečně  afri- 
ckého s-ana  »chlupatého«,  rod  Trichobatra* 
chus  Bl^r.,  jenž  ma  na  bocích  a  na  stehnech 
četné  vláknité  jpapilly  (yd.  Gábilnu,  Konga  a 
z  Kamerunu).  Fossilní  s.  objevtíji  se  po  prvé 
v  útvaru  hnědouhelném;  u  nás  nalesenm 
v  poloopálu  u  Lužice  Raná  LuMchit^ana  H. 
v.  Meyer,  z  Porýní  známe  zejména  druhy 
R,  Meríani  a  /?.  Troscheii  H.  v.  Meyer,  z  fos- 
foritů (Quercy)  druh  R.  plicata  Filh.  Do  této 
čeledi  náleží  i  žába  z  poloopálu  u  Lužice 
Asphaerion  Reussi  H.  v.  Meyer.  V  diluviu  jsou 
dosti  hojny  zbytky  recentních  druhů  s«no.  — 
Literaturu  vis  u  Článků  Obojživelníci 
a  Zábv.  fir. 

Skokiji,  zool..  viz  Hypsiprymnus. 

Skoklostery  nádherný  zámek  nad  jez.  M2L- 
lavským  nedaleko  Upsaly  ve  Švédsku,  s  bi- 
bliotékou o  30.000  sv.  a  velikou  sbírkou 
zbraní.  Býval  zde  ženský  klášter,  jejž  za  re- 
formace Gustav  II.  Adolf  zrušil  a  polnímu 
maršálovi  Wrangelovi  daroval;  syn  tohoto, 
slavný  vojevůdce  Karel  Gustav  Wrangel,  vy- 
stavěl zde  zámek,  který  po  jeho  smrti  přešel 
na  rodinu  Brahe. 

Skokový  i  Skokov,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Mnich.  Hradiště,  íara  Všefi, 
pš.  Zdar;  13  d.,  77  obyv.  č.  (1900). 

Skoky:  1)  S.,  také  S.  Mariánské  {Maria- 
stock),  far.  ves  v  Cecháth,  hejtm.,  okr.  a  pi. 
2lutice;  2d  d.,  144  obyv.-  n.  (1900),  kostel 
Navštívení  P.  Marie,  Itř.  šk.,  mlýn.  R.  1736 
založen  nynější  kostel,  k  němuž  se  konaji 
četné  pouti. 

9)  S.,  ves  na  Moravě,  heitni.  Hranice,  okr. 
a  pš.  Lipník,  fara  Dolní  Újezd;  46  d., 
342  obyv.  č.  (1890). 

3)  S.  {Schokken,  Schockenl^,  méste&o  v  Po- 
znaAsku,  v  prus.  vlád.  obv.  bydhoštekém, 
v  kraji  w^rowieckém,  u  ř.  Male  Velny,  mi 
1284  obyv.  větš.  katol.  (1900},  řím.-kitoL  m 
evang.  kostel.  S.  jest  východiště  velkopol- 
ského  rodu  Skockých,  po  nichž  to  seděli 


Škole  —  Skopalik. 


281 


od  r.  1536  LataUti,  Rejové,  Skaraszewšti. 
Rejové  v  XVI.  stol.  postoupili  zdejŠi  kostel 
sv.  Mikulááe  Čes.  bratřím,  kteří  připomínají 
se  tu  do  r.  1642.  V  tu  dobn  také  usadilo  se 
sde  mnoho  řemeshiikO  z  Čech,  Moravy  a 
Slezska,  tak  ie  město  záhy  zlidnatélo  a  mělo 
kol.  6000  obyvatelO.  Později  zašlo  na  bez- 
výtnzmné  městečko. 

Škole,  městečko  v  Haliči  v  hejtm.  stryj- 
ském,  na  žel.  dr.  Stryj- Lawoczne,  má^  3446 
ob3nr.  pol.  (19<>C0>  f^f*  kostely  řecko-katol.  a 
řec.-v^ch.,  starožitný  zámek,  okr.  soud,  poštu, 
tele$;raf  a  ielez.  huti. 

ttoleeit,  nerost  ze  skupiny  zeoIithĎ,  pří- 
buzný natrolithu  a  jemu  tvarem  krystallovým 
i  vAbec  zevním  vzhledem  velmi  blízký,  kry- 
stalluje  ve  sloupcovitých  a  jehlicovitých 
tvarech  soustavy  jednokloné,  a  to  hemi- 
edrických,  jak  phne  z  úkazfi  leptáni  a  pyro 
elektřiny.  Nadmíru  hojný  iest  dvojcatný 
srfist  podle  orthopinakoidu.  S.  je  čirý  nebo 
bílý,  skelně  lesklý.  Tvrd.  5-57,.  hust.  22 
ai  2*4.  Štěpnost  podle  hranolu  základního 
jest  dosti  dokonalá.  Jest  vodnatý  křemičitan 
blinitovápenatý  CaAl^Si\0,^  .  3  //,0  se45-92**/o 

Ssličníku  křemičitého,  26*05  hlinittho,  14*27 
penatého,  13*76  vody.  Snadno  taie,  kyse- 
linami se  rozkládá,  dávaje  rosolovitou  kyse- 
linu křemi^^ou.  Úo  jiné  zeolithy  vyskytuje 
se  zvláště  na  trhlinách'  a  v  druzóvýčb  deti- 
nách  hornin  vyvřelých,  bohatých  kysličníkv 
vápenatým  a  hlinitým:  čedičů,  znělcfiv  atd. 
V  Čechadi  u  Ústí  n.  Lab.  a  České  Lípy  jest 
pochybný.  Nejpěknější  krystally  skolecitové 
se  vyskytují  na  Thei$^rhornu  při  Bemíjordu 
na  Islandě  a  v  horách  Bhor  Ghát  v  Dek- 
kanu.  Fr.Sl^k. 

SkoUon,  u  st.  Řekfiv  hodovní  píseň  do 
kola.  K  přednesu  s-ia  vybídnut  byl  host  po- 
dáním myrtové  ratolesti  nebo  Ivry,  jii  po 
zpěvu  podal  dále. Předmětem  s-ií  byla  prostá 
moudrost  životni,  rázu  dílem  vážného,  dílem 
veselého,  vtipné  prfipovědi,  vzývání  božstev 
a  pod.  I  výroky  t.  zv.  sedmi  mudrcfi  zpí- 
vány ve  formě  t-ia.  Umělého  vzděláni  na- 
bylo s.  nejprve  aiolsk^mi  pěvci  (byli  to  zejm. 
^aios,  Sapfó,  Anakreón,  Praxilla,  Simó- 
nidés).  V  umělé  chorícké  formě  složena  byla 
s-ia  Pindarova.  Pěknou  sbírku  s-íí  attick^ch, 
vyjadřujících  svobodymilovnost,  prakticKou 
moudrost  a  veselý  názor  životni,  zachoval 
Athénaios  XV,  p.  694.  Slavné  bylo  zvláště 
s.  Athéňana  Kallistrata,  opěvující  osvobo- 
ditele vlasti  Harmódia  a  Aristogeitona. 
Zbytky  t-ií  vydány  jsou  ve  sbírkách  Ilge- 
nově,  Scolia  sivé  carmina  convivalia  Grae- 
corum  (Jena,  1798),  Bergkově,  Poetae  lyrici 
Graeci,  Hillerově,  Anthologia  lyrica.  Srv. 
£ngelbrecht,De  scoliorum  poesi  (Vid.,  1882); 
Reitzenstein,  Epigramm  und  Scolion  (Gies., 
1893);  Wilamowitz,  Aristoteles  und  Athén, 
n,  p.  316  si.  O.  J-f. 

HOliosa,  z  řec,  prohnutí  páteře  stra- 
nou. 

Sk^Unika,  zool.,  viz  Koliška. 

SkOlotl  viz  Skythové. 

Skombros  viz  Rylské  hory.  J 


Skomeliio,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Rokycany,  faia  a  pš.  Radnice;  75  d.,  386  ob.  č. 
(1900),  ložisko  kam.  uhlí.  Stávala  zde  tvrz. 

SkomorookoTé  viz  Rusko,  str.  282^. 

Skontro  (z  ital.  scontro)  viz  S kontro- 
váni a  Skontrovní  kniha. 

S.  u  berních  úřadĎ  viz  Revise  berní. 

SkontrOTáai:  1)  S.  slově  v  kupectví  vy- 
rovnávání účtu  protiúčtem  (dluhO  pohledáv- 
kami).. Způsobu  tohojto  užívají  k  dspoře  času 
a  pro  pohodlí'  kupci  i  vetiké  obchodní  domy 
v  Hamburce,  Brémách,  AugŠpurce,  Londone 
atd.,  a  to  zpfisolcm  tím,  že  veškeré  platy 
i  poh]edá\k\  své  učiní  splatnými  v  určité 
dny.  Tyto  dni  nazývají  se  dnv  skontrov- 
ní mi.  V  den  tento  sestavují  velikeré  své  po- 
vinnosti i  pohledávky  a  vyrovnávají  neb  do- 
bírají pouze  rozdíl  ievicí  se  mezi  pohledáv- 
kou a  povinnosti.  Na  př.:  Dne  15.  dub.  a.  c. 
nrá  fa  A  platiti  K  20.000' —  naproti  tomu 
dne  15.  dub.  a.  c.  má  fa  ^1  k  pohledáváni 
K  10.000'— .  Vyrovná  tudíž  rozdíl  jevící  se 
částkou  K  lO.OÓO'— .  Měla-li  by  tatáž  firma 
k  pohledáváni  K  20.000*—.  a  k  placeni 
K  10.000'—,  dobírá  opět  rozdíl  jevící  se  část- 
kou K  10.000' — .  Tyto  skontrovní  dni  jsou 
rfizné:  Na  př.  v  Au^špurce  jest  to  pondělek 
a  čtvrtek,  v  Brémách  středa  a  pátek,  v  Lon- 
dýně denně  mimo  neděle  a  svátky. 
*  9)  S-m  též  vyrozumíváme  zkoumáni,  zda 
hotovost,  cenné  papírv,  materiál  a  naturalie 
i  jiné  věci  movité,  jez  podle  knihovních 
zápisfl  zde  mají  býti,  skutečně  v  pokladně 
nebo  skladištích  se  nalézají.  Na  př.  provésti 
skontro  pokladny  znamená  přepočítati 
skutečný  stav  pokladny,  t.  j.  hotovosti,  a 
srovnati,  zda  tento  souhlasí  se  zápisem  v  kni- 
hách. Skontrovati  cenné  papíry  zna- 
mená zjistiti,  zda  skutečný  jejich  stav  se  sho- 
duje se  zápisy  v  knihách.  Skontrovati 
směnky  znamená  zjistiti,  zda  skutečný  stav 
směnek  odpovídá  zápisfim  v  knihách. 

SkontroTBi  kulka  čili  zásobník  iest 
kniha,  do  niž  se  zapisuje  příjem  a  vydáni 
zboží  za  tím  Očelero,  aby  se  mohlo  v  každé 
době  zjistiti,  co  má  býti  v  zásobě.       šif. 

Skopalik  František,  národovec  mor. 
(*  1822  v  Záhlinicích  u  Kroměříže  na  Mor., 
1 1891  v  Holešově).  Školního  vzdělání  nabyl 
pouze  ve  svém  rodišti,  ostatně  vzdělával  se 
vlastní  pílí  četbou  soukromou.  Po  smrti  ct- 
cově  r.  1841,  kdy  převzal  malé  hospodářství, 
vedl  sobě  »denniky  hospodářské<  a  založil 
^Pamřtní  knihu  obce  Záhlinic*.  Jako  člen 
spolku  střídmosti  zahájil  spiskem  Boj  proti 
piti  páUnjřch,  opojujicich  nápojů  boj  proti 
kořalce.  R.  1861  S.  byl  zvolen  za  starostu 
své  rodné  obce,  kteroužto  hodnost  zastával 
až  do  smrti.  Všechno  v  obci  ukazuje 
dosud  na  dobu  jeho  blahodárné  činnosti. 
Zřízen  r.  1866  hřbitov,  obec  domohla  se 
vlastni  duchovní  správy,  postaven  kostel  a 
fara.  dvojtřidní  škola,  všecko  se  šetrností 
podle  hesla  S-ova:  »Jmění  obecní  je  svaté.* 
jeho  zásluhou  bylo,  že  obec  postačila  těmto 
nákladným  podnikům.  Jeho  přičiní  nim  za- 
ložen r.  1861   první  hospodálský  spolek  zá- 


282 


Skopas. 


hlinickokvasický,  jehoi  jednatelem  byl  S.  až 
do  smrti.  V  tom  úřade  zjednal  si  veliké  zá^ 
sluhy  o  zřízeni  rolnické  ákoly  v  Přerove  a 
zimní  hospodářské  Školy  v  Kroméřiři.  T.  r. 
byl  zvolen  za  poslance  zemského  za  okresy 
holešovský,  bystřičky  p.  H.  a  napajedclský 
a  zůstal  jim  až  do  smrti,  bývaje  často  volen 
všemi  hlasy.  Jako  poslanec  tím  důrazněji 
mohl  pr.ovadčti  své  opravy.  Činnost  S-ova 
jako  poslance  .sahala  ovšem  za  meze  obce. 
R.  1870  zvolen  byl  též  za  poslance  na  říš- 
skou radu  ve  skupině  měst  Holešova,  Pře- 
rova atd.  Ve  Vídni  znám  byl  dvěma  zvlášt- 
nostmi: že  na  říšské  radě  mluvíval  vždy  jen 
^esky  a  že  ve  sněmovně  i  při  dvorních  slav- 
nostech se  objevoval  výhradně  v  kroji  ná- 
rodním. S.  osvědčil  se  též  na  poli  spisova- 
telském. Nejznamenitější  jeho  spisy  jsou: 
Památky  obce  Zdhiinic  a  Zemský'  snem  mark- 
rabství  Moravského  od  r.  i86r  af  do  konce 
t88S^  jubilejní  spis  k  pětadvacetiletému 
jeho  trváni.  Též  založil  t.  zv.  S-kův  archiv, 
sbírku  to  památných  starých  listin  a  Jiných 
věcí  starobylých.  V  rukopise  zůstalo  O  rodo- 
kmenech  a  původu  usedlÝch  v  Zdhlinicich.  Cisař 
vyznamenal  jei^  r.  1868  zlatým  záslužným 
křížem,  papež  Pius  IX.  r.  1872  rytířským  řá- 
dem sv.  Silvestra.  Mimo  to  byl  předsedou 
kontribučního  výboru  panství  napajedelského, 

Í>ředsedóu  kommisse  pro  chov  dobytka  v  ho- 
ešovském  okrese,  členem  c.  k.  oicr.  Školní 
radv  v  Holešově,  místopředsedou  rolnického 
akciového  cukrovaru  v  Kroměříži,  předsedou 
výboru  pro  regulaci  Rusa  vy,  členem  Matice 
školské,  čestným  občanem  18  obcí.  Moravsko- 
slezská c.  k.  hospodářská  společnost  ho  vy- 
znamenala již  r.  1858  záslužnou  stříbrnou 
medaillí.  br, 

Skopas,  řoc.  sochař,  kovolíjec  a  archi 
tekt  IV.  stol.  před  Kr.,  vedle  Praxitela  nej- 
slavnější mistr  druhé  školy  attické.  Pocházel 
z  ostrova  Páru.  Domněnka  Kleinova,  že  byli 
dva  sochaři  toho  jména  (>Archclol.-epigraph, 
Mitth.  ausOesterreich«,IV.,  str.  22  si.),  s  niž 
vyslovili  souhlas  Robert  a  Loewy,  není 
pravděpodobná  (srv.  vývody  Brunnovy  v  »Sit- 
zungsb.  d.  bayer.  Akad  «,  1880,  str.  456  si.). 
V  první  polovici  uniělecké  své  činnosti  S. 
pracoval  v  Peloponnése,  v  2.  polovici  v  Athé- 
nách a  v  Malé  Asii.  V  Peloponnése  nově 
2budoval  chrám  Athény^  příjmím  Alea  v  Te- 
gei,  jenž  vyhořel  r.  395  př.  Kr.  Výkopy  Milch- 
hoefrovými  r.  1879  a  nejnovějšími  výkopy 
francouzskými  vedením  Mendlovým  zjištěny 
byly  plán  i  rozměry  nádherného  tohoto  chrá- 
mu a  objeveny  byly  též  části  figur  štítových 
(mezi  jinými  hlava  kance  kalydónskčho  a 
dvě  hlavy  bojovníků,  jež  chovají  se  pod 
čís.  178—180  v  národním  museu  athénském; 
Brunn-Bruckmann,  Denkm.  griech.  u.  r6m. 
Sculptur,  tab.  44).  Od  S-py  pocházely  zajisté 
oba  štíty  chrámové  a  **ice  zobrazena  byla  ve  ' 
štítě  vých.  honba  na  kance  kalydónského,  v  záp. 
boj  Télefův  a  Achilleův  na  řece  Kaiku.  Již  zde 
pozorovati  jest  ve  tváři  bojovníků  pathétický 
výraz,  jenž  jest  charakteristickou  známkou 
*iměni  S  pova.    Pro  chrám  S.  vytvořil  též 


sochy  AsMépia  a  Hygitie^  dále  vytvořil  sochy 
týchž  dvou  božstev  pro  Gortynu  (v  Arkadii), 
pro  Argos  mramorovou  sochu  Mekaty,  pro 
Sekyón  a  Megaru  sochy  Héraklea  (o  Hcra- 
klcu  S-pověviz  Héraklés,  str.  126  a),  pro 
Megaru  skupinu  Brós^  Himeros  a  Pothos  (re- 
pliku  S*pova  Potha  shledává  Furtwángler 
v  Apollónovi  s  husouv  Uffiziích  ve  Florencii 
a  v  jeho  replikách:  Sitiungsb.  d.  bayer.  Akad., 
1901,  str.  783  si.).  Pro  Élidu  S.  vytvořil  bron- 
zovou sochu   Aýroditx  Pandémos,  jež  stála 
v  otevřeném,  pouze  mříŽí  ohrazeném  okrsku 
nedaleko  chrámu  Afrodity  Nebeské.  Bohyně 
zobrazena  byla  sedíc  na  kozlu.  Repliky  této 
sochy  shledáváme  na  mincích  z  doby  Ha- 
drianovy,  Severovy  a  Caracállovy.   V  dobu 
athénského  pobytu  S-pova  klásti  jest  dvě 
sochy  Erinyi  z  parského  mramoru,  jež  stály 
vedle  Erinýe  Kalamidovy  ve  svatým  těchto 
bohyň  u  svahu  Areopagu  v  Athénách,  dále 
sochy  Athény  příjmím  Pronaia  a  Artemidy 
příjmím  Eukleia  v  Thébách  a  sochu  Apollóna^ 
jež  stála  původně  ve  svatyni  Nemese  v  Rham* 
nuntě,   později   převezena  byla  do   Říma  a 
umístěna  Augustem  po  bitvě' u  Actia  v  jed- 
nom chrámě  na  Palatinu,  odkudž  známa  byla 
socha  ta  pode  jménem  Apollo  Actiacus  nebo 
Palatinus.    Replika  její  shledává  se  pravdě- 
podobně v  soše  musea  vatikánského  (Sala 
delle  Muse  Čís.  274),  jež  představuje  Apol- 
lóna  v  dlouhém  rouchu  kitharódů,  ubírají- 
cího se  rhythmickým  krokem  ku   předu  a, 
jak  patrno  z  napěti  svalů  krčních,  zpívajícího 
a   doprovázejícího    zpěv   hrou    na    kitharu. 
V  dobu  působení  S-pova  v  Malé  Asii  spa- 
dají tyto  výtvory:  chrámová  socha  Apollóna 
Sminťhea  v  Chrysé,  jejíž   repliku    shledává 
Furtwangler  a  po  něm  Weil  na  mincích  Alex- 
andr eie-Tróady  z  dob  Commodových  a  Ca- 
racallových:  Apollón  stojí  zde  ku  předu  na- 
kloněn, pravou  nohu  maje  opřenu  o  nějakou 
basi  (nebo  skálu?),  v  pravé  ruce  drží  vavří- 
novou   ratolest   (kathartickou?),    levá    ruka 
opřena  jest  o  bok,  pohleď  boha  upřen  jest 
k  zemi  (snad  Apollón  pohrává  si  s  myší,  Jež 
ze  skály  vylezla).  Dále  náleží  do  této  periody 
jeden  ze  36sloupův  ozdobených  reliéfy  (fo- 
lumnae  caelatae)^  jichž  užito  bylo  při  znovu- 
zbudování  chrámu  Artemidina  v  Efesu.  Re- 
liéf sloupu  chová  se  v  Briti sh  Mnseumjpo- 
dle  duchaplné  domněnky  Robertovy  (Tna- 
natos,  36  si.)  zobrazena  jest  zde  scéna  z  báje 
o  Alkéstidě.   Veliké  slávě  těšila  se  S  pova 
skupina  z  mramoru,  pfedstz,v\i']\c[  Poseidona, 
TTietidu,  Achillea^  pak  Séreovny  na  delfínech 
a  mořských  netvorech  jedoucí,  TVitóny  a  drU' 
iinu  Forkovu  s  množstvím  různých  mořských 
tvorů,  jež  byla  asi  původně  určena  pro  ně- 
jaký chrám  Poseidonův  v  Bithynií,  odkudž 
převezena  byla  do  Říma  a  umístěna  ve  chrámě 
Neptunově,  Vystavěném  Cn.  Domiticm  Ahc- 
nobarbem  u  cirku  Flám  iniova.  Skupina  zobra- 
zoval a  patrně  převezení  Achillea  na  ostrov 
Leuké.  Domněnku  Urlichsovu,  ie  vlys  mni- 
chovský, zobrazující  svatební  průvod  Posei- 
donův a  Amfitritin  (Brunn,  Beschreibung  d. 
Glyptothek,  4.  vyd.,  čis.  115)  stojí  ke  S-povi 


284 


Skopci  —  Skopin-Šujskij. 


viz  AréB,  str.  628  tf.  —  V  1.  polovici  umé- 
lecké  f vé  činnosti  S.  přidržoval  se  silné  Po- 
lykleita,  zejména  v  podáni  forem  tčla  a  vlasů* 
ponenáhlu  však  formy  fígur  S-pových  stá- 
vají se  měkči  a  oblejší,  přechody  jsou  vyrov- 
nanější. Výraz  obličeje  soch  S-pov^ch  jest 
pathéticky  bolestný,  trpící,  vzrušeny,  kdeito 
u  Praxitela  shledáváme  výraz  měkči,  senti- 
mentálnější,  výraz  něhy,  snivosti.  Figury 
S-ovv  jsou  proti  Praxitelovým  statnější,  svalo- 
vitějií,  útva^  obličeje  hnibší,  lěbká  'dolicho- 
kefalní,  zvláště  nápadná  jest  mohutná  stavba 
kosti  čelní  a  licní  a  zpodní  čelisti.  Oko  bývá 
hluboko  umístěno  pod  obočním  obloukem 
kosti  čelním  vnitřní  koutek  oční  jeví  silný 
sklon,  modelace  měkkých  Částí  kolem  očnice 
jest  podána  tak,  že  hpmi  víčko  vůbec  uniká 
oku  pozorovatelovu.  Ústa  bývají  pootevřena  a 
viděti  jest  v  nich  horní  zuby,  pohled  obrá- 
cen vzhůru,  vlasy  nad  čelem  se  vzpínají.  Srv.: 
Urlichs,  S.'  Leben  und  Werke  (Greifswald, 
1863);  Overbeck,  Gesch.  d.  griech.  Plastik, 
4.  vyd.,  n,  14—37,  78  si.,  91  si.,  130;  Colli- 
gnon,  Histoire  de  la  sculpture  grecque,  II, 
343-365;  Furtwaingler,  Meisterwerke  d. griech. 
Plastik,  str.  515—629,  532  si.,  639  si,  644  až 
650;  Róm.  Mittheil.,  1897,  str.  66  si.  (Loewy); 
Baumeister,  Denkmáler  d.  klass.  Altertums, 
1666—1681  (Weil).  Vý, 

Skopol,  mystická  sekta  ruská,  jež  v  2.  pol. 
XVIII.  stol.  vyxodila  se  z  chlystovštiny. 
Když  v  ty  dob  v  v  korábech  chlystovských 
(viz  Chlystov^  rozmohla  se  nejzpustlejši 
znemravnélost,  usmyslilo  si  několik  přívrženců 
krajní  čistoty  zbaviti  chlysty  tělesného  chtíče 
jako  hlavní  příčiny  pověstných  mezi  nimi 
orgií  a  držíce  se  doslovně  textu  Písma,  jež 
praví:  >JestIiŽe  oko  tvé  pravé  pohoršuje  se, 
vylup  je  a  vrz  od  sebe  . . .«,  rozhodli  se  zma- 
řiti úd,  který  je  pohoršuje,  aby  zůstali  hod- 
nými věčné  blaženosti.  Proto  zavedli  mezi 
chlysty  kastraci.  První  známí  s.  vyskytli  se 
r.  1765  v  orlovské  gubernii  a  z  nich  vynikl 
nejvíce  Kondratij  Seli  vano  v  (v.  t.).  Sko- 
pectví,  ač  krutě  pronásledováno,  udrželo  se 
v  Rusku  a  potají  stále  se  šířilo.  Za  care  Mi- 
kuláše I.  mnoho  ruských  s-ců  přestěhovalo 
se  do  Multanska,  kdež  žijí  podnes.  Za  Alex- 
andra II.  upoutalo  veřejnou  pozornost  ně- 
kolik velikých  processů  skopeckých,  z  nichž 
zvláště  pozoruhodný  byl  r.  1869  process  mor- 
šavského  kupce  Ploticyna,  u  něhož  zabaven 
skopecký  poklad  asi  500.000  rublŮ,  processy 
moskevských  s-ců  Solodovnikova  a  Kudrina, 
dlouholetý,  r.  1876  skončený  melitopolský 
soud  nad  136  s.  a  jejich  hlavou  Lysinem, 
jenž  se  vydával  za  nového  vykupitele  a  care, 
atd.  Od  té  doby  sekta  klesá,  ač  má  v  Rusku 
dosud  své  přívržence.  —  Základní  dogma 
skopecké  —  jako  i  chlystovské  —  jest  víra 
v  převtělování  duší;  člověk  podle  víry  s-ců 
může  se  státi  i  bohem.  S.  pokládají  pravo- 
slaví za  hmotnou,  vnější  církev,  sebe  za  cír- 
kev vnitřní,  duchovní;  obřady  a  svátosti 
pravoslavné  prohlašují  za  pouhý  obraz  ob- 
řadů (9r^děníc)  skopeckých,  ale  radí  s-cům 
vykonávati  též  obřady  pravoslavné,  aby  od- 


vrátili od  sebe  pozoinost  vládních  oroáaů. 
Duše  lidská  podle  víry  skopecké  byla  dříve 
než  tělo;  duŠe  zemřel]^ch  stěhuj  I  se  podle 
zásluhv  do  bytostí  nižších  íi  do  zvířat)  neb 
vyššícn,  po  případě  stávají  se  anděly  neb 
dábly.  Přejde-li  duše  zemřelého  do  těla 
s-cova,  stane  se  po  jeho  smrti  andělem*  Z4» 
kladem  skopecké  mravouky  jest  dualismus; 
duše  lidská  jest  od  boha,  tělo  od  dábla. 
Proto  sluší  tělo  umrtvovati ;  podaří-U  se  člo* 
věku  nmrtviti  tělesné  chtíče,  t.  j.  umřki 
v  Kristu,  bude  pohřt>en  v  Kristu  (tělesnÝ 
chtíč  zanikne  v  hloubi  duše  jako  v  hrobé}» 
vstane  tajemně  z  mrtvých  a  v  něho  se  pře* 
sídli  bůh.  Cokoli  pak  činí  a  koná,  vše  ie 
dobré.  Po  smrti  s-pec  vstupuje  přímo  do 
ráje.  V  obecném  životě  s.  vynikají  střid* 
mostí,  přičinlivostí  a  žijí  obyčejně  v  blaho- 
bytu. mÝ. 

Skopoiysna,  ve  starém  Polsku  dávka 
ve  prospěch  církve.  Zakládala  se  na  odvá* 
děni  určitého  počtu  kop  (odtud  název)  nebo 
snopů  obilí. 

Skopeo  viz  Ovce,  str.  10116. 

S.  v  astr.  viz  Beran  3). 

Skopelos.  řec.  ostrov  v  Sev.  Spora- 
dách,  sv.  od  Euboje,  k  norou  magnesijskémo 
náležej  id,  měří  123  km  a  má  5295  obyv. 
(1896)  živících  se  pěstěním  olivv,  vinné  révy, 
rybolovem  a  obchodem.  Hl.  město  S.  (377S> 
obyv.)  leží  na  vých.  pobřeží  ostrova.  S.  je 
ant.  PeparethoSf  jenž  byl  r.  342  zpustošem 
Filipem  Makedonskýro. 

Skoplos,  ves  v  C,  viz  Skopytce. 

Skopla,  rus.  új.  město  v  gub.rjazaňské; 
leží  malebně  na  levém  povýšeném  břehu  iékj 
Verdy;  stanice  dvou  drah.  Má  14.129  obyv., 
jest  důležité  středisko  obchodní  (kůže,  tkot, 
obilí,  konopí,  olej,  tabák,  mýdlo;  obrat  pe* 
něžní  přes  2Vi  miH-  rublů);  neveliký  průmysl 
tabákové  továrny,  pivovar  a  medovar,  olejnat 
koželužna,  mydlárna  atd.;  celkem  vyrob!  se 
v  35  závodech  za  209.600  rublů  zboží;  ku- 
starnidcy  provozuje  se  hmčilství  a  krajkáJS 
ství ;  9  chrámů,  9  učilišť ^mezi  nimi  reálné  gym- 
nasium), nemocnice,  špitál,  veřqná  kniho  vna» 
S.  založen  byl  na  konci  stol.  XVI.  a  slul  pů- 
vodně Ostrožek.  J^. 

Skopln-tti^sklJ,  jméno  knížecího  roda 
rus.,  větve  to  knížat  Sujských  (v.  t).  Za- 
kladatelem toho  rodu  byl  Ivan  Šujskij- 
Skopa  (=  orel  říční),  třetí  syn  Vasilije 
Šujského,  voivoda  cara  Ivana  III.  V  dějinách 
proslul  zvláště  ^pravnuk  Ivanův  Mích  a  ji  I 
Vasiljevič  S.-S.  (*  1587  —  t  1610).  Z^ 
Borisa  Godunova  a  Lžidimitrije  L  zastával 
nižší  hodnosti  při  dvoře,  ale  když  carem  stal 
se  jeho  příbuzný  Yasilij  Sujský  (1606—1610)^ 
dostalo  se  i  S-u-S-kému  vynikajícího  místa 
ve  vojsku.  V  Čele  nevelikého  vojska  porasil 
r.  1606  dvak,rát  BolptnikQvaapfi^ěl.hlavoé 
ke  vzetí  Tuly,  kam  Bolotnikov  se  byl  uchýlil. 
Potom  vypravil  jej  car  vyjednávat  se  Švédy 
o  vojenskou  pomoc,  a  8.-Š.  skutečně  vymohl 
r.  1609  vyslání  pomocného  sboiu  12.000  m. 
pod  Jak.  de  la  Gardie.  S  těmi  v  nejkritičtéjii 
pro  cara  době  dobyl  Orěška,  Tven  a  TorUca^ 


Skopje  —  Skorbut. 


285 


vyčistil  severní  kraje  od  rot  odbojniekých, 
porazil  polského  hetmana  Sapiehu  u  Kolja- 
siiia,  přinutil  jej  opustiti  od  obleiení  Tro- 
jické k?ry  a  obrátil  vojsko  »Tuiinského  zlo- 
déje«  na  úttic  Po  těchto  úspěších  národ 
pood  vshliieti  k  němu  jako  k  spasiteli  z  těch 
smatkAv,  odbojný  kníže  Ljapunov  nabídl  se 
ma  nsnati  jej  za  cara.  S.-S.  odmítl  sice,  ale 
jeho  saslouiená  popularita  vzbudila  přece 
jen  závist  a  nedftvěru  kruhů  dvorských  i  sa- 
mAo  cara.  V  čele  jeho  nepřátel  stál  bratr 
carův  Dimitríj  Sujskij.  V  dub.  1610  byl  S.-S. 
při  hostině  otráven,  vinou  bezpochyby  Dimi- 
trijovou.  Byl  to  muž  znamenitý,  zralého 
ýsudku,  obratný  v  jednání  s  lidmi,  zkušený 
▼oievůdce.  Car,  který  do  piklů  proti  němu 
bjl  zasvěcen  a  s  nimi  srozuměn,  brzy  po- 
cítil jeho  ztrátu  měrou  osudnou.  Národ  dlouho 
udboval  jej  u  vděčné  paměti  a  oslavil  jej 
letnými  písněrpi.  —  Srv.  Ikonnikov,  Michail 
Vaúljevič  S.-S.  (Drevňaja  i  Nov.  Rossija, 
1875);  Voro^jev,  Bojarin  i  vojevoda  kňaz 
Mich.  V.  S.-S.  (>RusskiJ  Archtv«,  1889,  III.). 
8kos(Je  (Skoplje,  Skopia,  Oskůk),  hl. 
m.  tur.  sandiaku  ve  vilájetě  kosovském  v  sev. 
Makedonii,  na  pr.  bř.  hor.  Vardaru,  najiž. 
épati  Kára  Daghu,  uzel  iel.  tratí  Soluň-Běle- 
hrad  a  S.'*Mitrovica  má  20^29.000  oby  v., 
s  nichi  třetina  Srbů,  čtvrtina  Bulharů,  čtvrtina 
Turkův,  ostatní  jsou  Albánci  a  Cincaři.  Ze 
staré  slavné  doby  zachoval  ae  pouze  vodovod, 
nyní  tu  je  několik  mešit,  pravoslavné  crkve, 
katol.  kostel  a  j.  S.  je  sídlem  římsko-katol. 
arcibiskupa  a  bulharského  pravoslavného 
biskupa,  o  Jehož  obsazeni  zdvihl  se  prudký 
spor  mezi  Bulhary,  Srby  a  Řeky,  až  byl  ko- 
nečně na  stolec  metropolitní  přičiněním 
ruské  vlády  jmeno^n  od  řeckého  patriarchy 
srbsky  kandidát  Firmilian,  ačkoliv  bulharský 
exarcn  proti  tomu  protestoval.  I  Řekové  roz- 
trpčeni jmenováním  Firmiliana  nedopustili 
▼  Soluni  jeho  vysvěceni,  tak  že  musil  býti 
vysvěcen  teprve  28.  čna  1902  v  klášteře 
u  Dedeagače.  Dále  ie  S.  sídlem  konsulů 
rak.-uher8kého,  ruského,  ital.,  srbského  a 
řeckého,  místokonsulů  franc.  a  anglického. 
Důležitost  S.  plyne  z  její  výhodné  polohy 
obchodní,  pro  kterou  byla  již  odedávna  dů- 
ležitým tržištěm,  nebof  leží  na  křižovatce 
obchodních  cest  mezi  Makedonií,  Bulharskem, 
Srbskem,  Bosnou  a  Skadrem.  V  domácím 
průmysle  vyniká  hotovení  koži,  tkaní  a  bar- 
veni látek  a  zpracování  zboží  kovového. 
Plodiny,  jako  obilí  a  ovoce,  jakož  i  vlna,  vy- 
vážejí se  hlavně  do  Soluně,  odkud  zase  do- 
váži se  zboží  koloniální.  S.  připomíná  se  po 
prvé  u  Ptolemaia  pode  jménem  Znovnoi, 
Seupi,  jakožto  hl.  m.  Dardanů,  později  je  hl. 
m.  provincie  dar  dánské.  Když  však  bylo 
r.  518  zničeno  zemětřesením,  císař  Justinián 
saloŽil  2  km]z,  nové  město  Justiniana  Prima, 
R.  595  S.  byla  Slovany  vypleněna  a  v  IX.  stol. 
dostala  se  v  moc  Bulharu.  Od  té  doby  pře- 
cházela stále  z  rukou  Bulharů  do  rukou 
Řeků  a  naopak.  Ve  stol.  XII.  připomíná  se 
tu  již  biskupství,  které  podřízeno  bulhar- 
skému primasovi  tmo  vskému.  Konečně  dobyl 


r.  1279  S.  srbský  král  Milutin,  jenž  obnovil 
biskupství  Řeky  zrušené  a  zbudoval  tu  dva 
kostely.  Sám  Štěpán  Dušan  zde  přebýval. 
Kd^ž  pak  po  bitvě  na  Kosovu  Turci  opano- 
vali S.,  Bajazid  zavedl  sem  turecké  osadníky. 
Nynější  poměrný  úpadek  nastává  teprv  od 
2.  poL  XVII.  stol. 

Skop^e  (Bugojno),  okr.  město  v  Bosně, 
v  kraji  trávníčkem  při  lev.  bř.  ř.  Vrbasu  (přes 
nějž  starý  kamenný  most)  a  žel.  tr.  }ajce-S., 
má  2059  obyv.  větš.  katol.  (1895),  zabývají- 
cích se  zemědělstvím  zvláště  pěstováním  řepy 
a  chovem  dobytka,  [est  zde  okr.  soud,  řím.- 
katol.  a  pravosIav.  kostel,  mešita,  kat.  dívčí 
škola  milosrdných  sester  »Hrvatska  narodna 
čitaonica«.  Domácí  průmysl  obsahuje  textilní 
práce  pro  domácí  potřebu.  V  Maškaře  u  Hor. 
Vakiifu  doly  na  plavý  kyz.  Asi  6  km  odtud 
hrad  Prusac,  dříve  Ak-Hisár  (Bílý  zámek) 
zvaný,  jest  nejstarší  od  Turků  vystavěný  po- 
hraniční hrací,  jenž  hrál  důležitou  úlohu  jako 
sídlo  mocných  besů. 

SkopMlna,  druh  plodinového  nájmu  v  již- 
ním a  jihozáp.  Rusku.  Viz  či.  Polovniki, 
str.  132. 

8kop^rt06,  Skopice,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  fábor,  okr.  Soběslav,  fara  a  pš. 
Choustník;  34  d.,  214  obyv.  č.  (1900),  mlýn 
a  popi.  dvůr. 

SkoranoT,  ves  čes.,  viz  Skoro  nov. 

Skoranovlos,  Skůr  a  novice,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Ledeč,  okr.  Dol.  Královice, 
fara  Onšov,  pš.  Košetice;  12  d.,  95  obyv.  č. 
(1900), 

Skorbut,  kurděje,  onemocnění  krve, 
jehož  podstata  hlásí  se  náchylností  ke  krvá- 
cení a  zánětu  rozmanitých  tkaniv;  v  těžkýdi 
formách  dochází  k  vážném  poruchám  v  orga- 
nismu a  k  velikému  vysílení  těla.  Tou  dolM>u 
s.  se  pojímá  za  chorobu  infekční.  Vyskytuje 
se  sporadicky,  ale  také  v  epidemickém  a 
endemickém  rozšíření;  zvlášť  mezi  lidmi, 
kteři  postrádají  dostatečného  pohybu,  čistého 
vzduchu,  svěží  potravy,  čerstvého  masa,  zele- 
niny, ovoce  a  mléka;  vedle  toho  vznik  cho- 
roby podporuje  vlhký  a  přeplněný  byt,  ná- 
maha tělesná  a  duševní.  Dnes  s.  vyskytuje 
se  zřidka,  ale  z  dřívějších  dob  z  ví  dáme 
o  epidemiích  na  lodích  s  dlouho  trvající 
plavbou  a  hygienicky  špatné  zařízených,  v  káz- 
nicích a  oblehaných  městech.  Příznaky  cho- 
roby jsou  celkové  a  místní;  z  celkových 
dlužno  jmenovati  vysílenost,  zjevující  se  hned 
v  prvém  okamžiku  onemocnění,  stísněnou 
náladu  a  velikou  úzkostlivost,  srdeční  slabost, 
spavost,  mraženi,  bolesti  ve  svalech,  nažloutlé 
zbarveni  a  suchost  pokožky.  Z  místních  jevů 
dlužno  především  uvésti:  zánětlivé  zbujení 
dásní,  které  v  těžkých  případech  zvředovatí 
a  sesnétivějí ;  zduření  to  provázeno  bývá  vždy 
krvácením.  Časem  zánět  šíři  se  i  na  okostici 
a  vede  k  nekrose  čelisti.  Záhy  dochází  také 
ke  krvácení  do  pokožky  v  podobě  drobných 
tečkových  výlevů,  ale  i  mohutných  podlitin  a 
infiltrátč,  ke  krvácení  do  vaziva  podkožního, 
vaziva  svalů,  tkaní  okostice,  výjimečně  i  do 
kloubů.  Ke  krvácení  druží  se  obyčejně  zánět 


286 


Skordiskové  —  Skořepatcí. 


a  týž  shledáváme  také  na  osrdečniku,  pleuře 
a  pobřišnici,  jestliže  krváceni  se  jich  <^otklo. 
Těžké  onemocněni  s-em  stává  se  nebezpeč- 
ným hlavně  pro  tyto  podružné  záněty,  pro 
nekrosu  kosti,  zánět  plic  a  nitfoblány  srdečni 
a  ledvin.  Pr&běh  s-u  je  vleklý,  úmrtnost 
v  těžkých  případech,  zvlášť  při  epidemickém 
rozšířeni,  dosti  veliká.  Specinckých  lékŮ  není, 
ale  úprava  diaety  a  zlepšeni  hygienických 
poměrů  mají  příznivý  vliv  na  postup  cno- 
roby.  Mx, 

Skordiskové,  keltský  kmen  ve  staro  ;ěku. 
Za  velikého  stěhováni  Keltfi  ve  IV.  stol. 
př.  Kr.  S.  octli  se  z  Gallie  na  středním  Du- 
naji a  usadili  se  mezi  thrácko-illyrskými  Pan- 
nony  v  sousedství  keltských  Tauriskfi. 
Sídla  jejich  prostírala  se  mezi  Dravou  a  Sá- 
vou, na  západ  až  k  čáře,  která  spojuje  ústí 
Múry  do  Drávy  s  ústím  Kupy  do  Sávy. 
V  těchto  sídlech  stali  se  pověstnými  loupe- 
živosti,  která  přiměla  Oktaviána,že  r.  14  př.  Kr. 
je  podrobil  a  připojil  k  říši  Římské.  Odtud 
rychle  se  odnárodnili.  Pik. 

Skoreo  vodní  {Cinclus  aquaticus)^  droz- 
dovitý  pták  význačný  hrdlem  bílým  a  bříš- 
kem tmavě  kaštanovým,  krátkým  ocasem 
téměř  čtyřhraným.  S.  zastoupen  jest  as  12 
druhy  po  Evropě,  Asii,  sev.  Africe  a  Ame- 
rice. Druh  středoevropský  jest  stálý  pták 
nedružný  a  plachý,  jenž  sedá  na  kamenech 
neb  dálech  u  vod,  potokův  a  říček  s  křemi- 
tým  dnem;  ve  vodě  se  noří,  obratně  potápí, 
i  pod  led  vběhne.  Živí  se  vodním  hmyzem, 
měkkýši  i  rybkami,  a  škodí  tam,  kde  pěstují 
se  vzácnější  druhy  uměle.  Délka  těla  18  cm, 
křídel  9  cm^  ocásku  6  cm  Létá  vŽdy  smě- 
rem proudu;  sedě  stále  se  poklonkuje  ocás- 
kem jako  červenka.  Spává  pod  výmoly,  v  dě- 
rách pod  kořeny,  odkud  jsa  vyplašen  prchá 
ponořen  pod  vodou  jako  hraboš.  Zde  staví 
si  též  hnízdo,  zvláště  kde  voda  silně  proudí. 
Koncem  března  nebo  počátkem  dubna  snáší 
sem  4—6  bílých  vajíček.  Samička  tak  pevně 
sedí  na  vejcích,  že  ji  možno  rukou  vyzdvih- 
nout a  opět  posaditi,  aniž  uletí.  Zpěv  s-rce 
zní  poněkud  melancholickv,  ale  příjemně, 
zvláště  tišinou  zimní;  skládá  se  ze  zvukfi  ti- 
chých, cvrčivých  a  hvízdavých.  Mláďata  jsou 
popelavě  šedá  s  černými  šupinami,  vezpod 
bílá  s  rezivým  nádechem.  Odrůda  s  černým 
bříškem,  u  nás  jako  host  pozorovaná,  obývá 
Skandinávii,  sev.  Rusko  a  Ural.  Bše. 

Skorenioe:  1)  S.,  Sk  oře  nice,  far.  ves 
v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  pš.  Cho- 
ceň; 7?  d.,  503  obyv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Maří 
Magd.  (ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  šk.,  mlýn, 
tírna  lnu  a  samota  Vrchovina. 

2)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Kyjov,  fara  Milotice;  90  d.,  438  obyv.  č. 
(1900),  kaple. 

Skořepa  nosní  viz  Concha  narium.      \ 

Skořepatoi    {Ostracoda,   vyobr.    na   tab. , 
Korýši,  obr.  4.),  řád  korýšá,  jejichž  tělo 
uzavřeno  jest  ve  skořápce  dvouchlopní.  Těla  \ 
jsou  nečlánkovaného,  neb  u  některých  v  hlavu  ' 
a  zadní  čásť  těla  rozděleného.  Oddíl  hlavový 
nese  dva  páry  tykadel,  kusadla  a  2  páry  ku- 


sadloyých  nožek.  U  rodu  Paradoxostowut 
ústa  jsou  přeměněna  v  ssavý  rypák.  Hrod 
nese  2  páry  ostatních  okonČin  v  pociobé 
nožek.  Ocasní  přívěsky  čili  furca  sestávaje 
obyčejně  se  dvou  větvi.  OkonČiny  zaveleny 
jsou  na  zvláštní  chitinové  kostře,  kde  upev* 
Auje  se  též  svalstvo  silné  vyvinuté.  Zaimd 
ústroj  skládá  se  t  předsíně  (atrium),  jícnu  a 
střední  čili  žaludkové  části,  konečník  je  ne- 
zřetelný. K  přední  Části  žaludku  připojuji  se 
párové  vaky  jaterni.  Poblíž  oka  naléiá  se 
vyměšovací  ústroi  v  podobě  Žlázy  skořápečné. 

Pohlavní  ústroje  samčí  jsou  velmi  složité.. 
Varlata  tvoří  buď  ovální  vak  neb  několik 
párů  dlouhých,  různě  stočených  rourek,  kt«^ 
se  spojují  ve  vas  deferens  a  ústi  v  jedno* 
duchou  až  velmi  složitou  pyji  chitinovon. 
Chám  uložen  jest  ve  spermatoforách.  Sa- 
micí ústroje  pohlavní  leží  v  zadní  části  sko- 
řápky a  skládají  se  obyčejně  z  rourovit&o 
vaječníku,  vejcovodu,  kde  vajíčka  obdávail 
se  Žloutkem,  a  zvoncovítého  konečného  od- 
dílu, kde  vajíčka  se  oplozují  a  posléze  sko- 
řápkou opatřují.  Obyčejně  nalézáme  vyvi- 
nutou zásobárnu  chámu. 

Nervová  soustava  skládá  se  ze  zauzliny 
mozkové,  zauzliny  nadjícnové  a  podjícnové- 
a  břišního  pásma  nervového.  Oreány  zrako 
vyvinuty  jsou  jako  oči  jednoduché  nebo  slo- 
žité, párovité  nebo  splývající,  mimo  to  u  ně- 
kterých řádů  vyvinut  orgán  čelní  čili  fron- 
tální. Na  okončinách  vyvinutv  hojné  a  různo- 
tvárné  brvy  smyslové,  z  nichž  některé  jsoa 
označovány  jako  brvy  Čichové.  Ústrojí  oběhu 
krevního  vyvinuto  jest  pouze  u  čel,  Cypridi^ 
nidae  a  Halocypridae  v  podobě  srdce,  pro- 
stého to  váčku  s  jedním  párem  postranních 
štěrbin.  U  všech  ostatních  srdce  chybí. 

Ústrojí  dýchací  vyvinuto  v  podobě  vějl- 
řovitých  destiček  žaberních  na  různých  okon- 
činách U  Cyprídinid  mimo  to  vyvinuty  jeSté 
zvláštní  Žábry  ze  7  plátků  se  skládající  pa 
obou  stranách  hřbetu  zadní  Části  těla.  Skoro 
všichni  s.  kladou  vajíčka  často  silnou  sko- 
řápkou opatřená,  nČKteíi  nosí  je  v  dutiné 
zárodečné  až  do  vylihnutí,  někteří  rozmno- 
žují se  též  parthenogeneticky.  Vylíhlá  mlá- 
ďata prodělávají  při  opětovném  svlékání  5  ai 
8  stadii. 

U  s-ců  vyvinuta  často  značná  pohlavní 
různotvárnost.  S.  žijí  velikou  většinou  v  mo- 
řích na  dně,  někteří  pelagicky,  nepatrná  část 
též  ve  vodách  sladkých.  V  dobách  geolo- 
gických nalézáme  je  již  v  silurském  útvaru. 

Dělíme  je  na  I.  Myodocopa.  Vyznačuií  se 
rostrálním  zářezem,  velikým  počtem  Článků 
zevní  větve  druhého  páru  tykadel,  vehkym 
pohyblivým  makadlem  kusadlovým,  nedo- 
statkem veliké  dýchací  desky  1.  nožky  ku- 
sadlové  a  zvláštním  tvarem  přívěsků  ocasnídu 

1.  čel.  Cypridinidae.  Skořápka  pevná» 
vápnitá,  se  zřetelným  zářezem  rostrálním. 
2.  pár  tykadel  s  velikým  základním  článkem^ 
vnitrní  větev  u  samečků  v  ^chápací  orgáa 
přeměněna.  Srdce  vždy  vyvinuto.  Sem  nále- 
žejí druhy  pomt-rně  největší  {Cypridina,  Phi^ 
lomedes,  ŠatsielU),  Největší  známý  druh  Ci*- 


Skořice. 


287 


gantocrpris  Agas^iH  G.  W.  Mdli.,  nalezená 
n  ostr.  Galopaiskýcb,  dosahuje  délky  23  mm, 

2.  éel.  Halocypridae.  Skořápka  pom&rné 
málo  vápnitá,  spiie  jen  chitinová,  s  rostrál- 
nim  zářezem.  Druhý. pár  tykadel  s  tnalou 
▼nitřni  vétvi.  Oči  chybéji,  na  miste  nich  vy- 
vinut  smyslový  orgán  čelni.  Srdce  vidy  vy- 
vinuto. Vesměs  druhy  pelagické  ve  všech 
mořích  (Hahcypris^  Qmhoecia),  Známo  pouze 
asi  30  druhů. 

3.  čel.  Polycopidae.  Skořápka  okrouhlá 
neb  oválni  s  nepatrným  zářezem  rostrálnim 
nebo  bez  nčbo.  Bez  srdce,  bez  oČi  a  bez 
orgánu  čelního.  Známo  dosud  jen  8  moř- 
ských druhů,  vesmés  na  dně  žijících. 

ÍI.  Podocopa.  Skořápka  vezpod  plochá. 
Vnější  větev  druhého  páru  tykadel  zakrnělá, 
na  kusadlech  a  kusadlových  nožkách  desky 
dýchací.  Srdce  chybí. 

4.  čel.  Cypridae.  2.  pár  tykadel  noze  po- 
dobný, krácivý.  První  kusadlová  nožka  s  ve- 
likou deskou  dýchací.  2  páry  noh.  Mimo 
četné  rody  mořské  náleží  sem  většina  s-ců 
sladkovodních  {Cypris^  Candona,  Notodromas, 
PúUtoeyyris,  Phlyctenophora,  Argylloecia). 

5.  čel.  Bairdiidae.  Skořápka  vždy  hrubá, 
levá  vždy  vyšší,  tvarů  většinou  význačných. 
U  samců  kromě  nožek  ještě  zvláštní  kar  táco- 
ví tý  přívěsek  .Oči  slaběvy  vinuty  nebo  chybějí. 
Četné  rody  (Bairdia,  Bythocypri$^  Anchistro- 
ckeles)  v  mořích  žijící,  čítají  asi  50  druhů. 

6.  čel.  Cytheridae.  Skořápka  tvaru  velmi 
různého,  obyčejně  silně  zvápnatělá.  Vnější 
větev  druhého  páru  tykadel  vždy  vyvinuta, 
v  podobě  brvy  snovací,  ve  které  ústí  vývod 
snovaci  žlázy.  Jako  kusadla  působí  pouze 
1.  pár  kusadel  a  jeden  pár  kusadlových  no- 
iek.  3  páry  noh.  U  samce  kartáčovitý  ústroj. 
Velmi  četné  rody  a  asi  400  druhů,  vesměs 
rozměrů  malých,  nejvýše  1  mm  dosahujících. 
Pouze  tři  rody  asi  se  7  druhy  žijí  též  ve  vo- 
dách sladkých. 

7.  čel.  Cytherellidae.  Skořápka  napřed 
a  vzadu  velmi  široká.  2  páry  kusadlových 
nožek.  Známo  asi  16  mořských  druhů. 

8.  čel.  Darwinulidae.  Skořápka  hladká, 
s  velikými  a  četnými  otisky  svalu  zavíra- 
cího. 2.  pár  tykadel  podobný  jako  Cyprid, 
bez  plovacích  brv.  2  páry  kusadlových  no- 
žek. 2  páry  noh.  Ocasní  přívěsky  chybějí 
neb  jsou  velmi  malé. 

V  Čechách  žije  32  druhů  korýšů  skořepa- 
tých,  a  to  devět  rodů  s  28  druhy  z  čel.  Cy- 
pridae (Notodromas,  Candona,  Typhlocypris^ 
Candonopsis^  Ilyocypris^  Cypria^  Cyclocypris, 
Cypridopsis^  Cypris\  z  řádu  Cytheridae  1  rod 
s  2  druhy  (Limnicythere  stationis  a  Sti  Pa- 
tricii) a  z  řádu  Darwinulidae  1  rod  s  1  dru- 
hem {Darwinula  Stevensonii). 

Literatura.  G.  S.  Brady  &  C.  A.  Nor- 
man, Marině  and  freshwater  Ostracoda  (1889, 
1896);  G.  W.  MQller,  Ostracoden  (Fauna  u. 
Flora  d.  Golfes  v.  Neapel,  1894);  Ostraco- 
den Deutschlands  (Zoologica,  1899);  dr.  V. 
Vávra,  Monografie  českých  korýšů  skořcpa- 
tých  r>Archiv  pro  přír.  výzk.  Čech«,  Vlil.  díl, 
č.  3,  1892).  VV. 


SkořiM,  bot,  viz  Cinnamomum. 

S.  (lat.  cassia^  cortex  cinnamomi^  canella^ 
fr.  canelU,  něm.  Zimmi)  je  usušená  kůra  větvi 
různých  druhů  stromovitých  rostlin  cinna- 
mo  m um  (v.  t.).  Podle  toho,  se  kterýdi  stromů 
pochází,  rozeznává   se  v   obchodě   několik 
druhů.    1.  Nejznámější  a  nejužívanější  je  a. 
obecná,  jinak  čínská  neb  indická  zvaná 
iforitx  c.  chinensis,  cassia  vtra)^  která  se  olu- 
puje  8  šesti-  až  desítiletých  větví  stroma 
Cinnamomum  chinense,  tvořícího  v  jihových* 
Číně  celé  lesy,  pěstovaného  též  v  Annamu,. 
Kočinčíně,  na  pobřeží  Malabarském  a  na  ostr.. 
Sundských.  Před  sušením  vnější  vrstva  kůry 
obyčejně  se  oškrábe,  sušením  svine  se  kůra 
do  trubic,  které  sváži  se  pak  do  svazků.  Tru- 
bice mají  šířku  1 — 2  cm,  příčný  řez  je  spi- 
rálovitý,  lom   je  rovný,   ostrohraný,  stěnj 
jsou  1—2  mm  tlusté,  barva  na  povrchu  nej- 
častěji  žlutohnědá,  tu  a  tam  jsou  zbytky  su- 
ché svrchní  kůry  barvy  šedé  a  v  jistých  vzdá- 
lenostech příčné  vrásky  a  malé  otvory  od 
větviček,  v  celku  nebývá  zboží  dosti  stejno- 
rodé. Chuť  jest  ostrá,  při  tom  zároveň  trpká, 
a  nasládlá.    Obecná  s.  obsahuje  asi  1%  si- 
lice, krom  toho  pryskyřici,  škrob,  sliz  a  3*5- 
až  5%  látek  nespahtelných.  Hlavní  obchodní 
středisko  v  Číně  pro  obec  s-ci  jsou  Taivu 
a  Loting,  vývozní  místo  Kanton.  Z  Činy  vy- 
veze se  ji  ročně  asi  za  70  milí.  K.  Množství 
poměrně  mnohem  menší  vyváží  se  z  ostrovů 
Sundských  a  z  Přední  Indie.  V  malém  pro- 
dává se  často  s.  tlučená,  ta  bývá  obyčejně 
falšována  různými  korami  bezcennými,  hně* 
dým  dřevem,  mletými  žaludy,  suchary,  okrenk 
a  j.  2.  S.  ceylonská  (caneÚa  vera)  pochází; 
s  mladých  (nejvýše  3letých)  větví  skořicov- 
níku  ceylonského  (srv.  Cinnamomum  ^ey^ 
lanicum,  str.  382ťí),  po  sloupnutí  kůry  svrchní 
vrstva  dosti  hluboko  se  oškrábe,  načež  ně- 
kolik (7—10)  trubic  vsune  se  do  sebe  a  takto 
usuší,  při  sušení  svinou  se  oba  kraje  dovnitř. 
Usušené,  0*5—2  m  dl.  trubice  sváži  se    do 
válcovitých  snopků,  t.  zv.  fardellů.  S.  ceyl. 
má  barvu  světlou,  žlutohnědou,  s  podélnými 
proužky  světlejšími.   Tloušťka  stěn  bývá  0*3 
až  0*6  mm,  nejlepší  jsou  druhy  nejtenší.  Lom 
je  jemně  vláknitý,  vůně  silná,  velmi  příjemná, 
chuf  kořenná,  palčivá,  zároveň  sladká  a  sli- 
zovitá,  ale  nikoliv  trpká,  obé  pochází  od  si- 
lice, které  tento   druh  obsahuje  08— 3*7'\,, 
vedle  toho  obsahuje  škrob,  slizovinu.  cukr, 
manit,  tříslovinu   a  j.    Odpadků,  kterých  se 
nabývá  při  oškrabavání.  užívá  se  na  výrobu 
silice  nebo  za  přísadu   k  tlučené  s  ci.    Nej- 
větší  množství    ceylonské  s.   dováží   se  do 
Londýna,   u  nás   prodá  se  jí  velmi  málo,  je 
mnohem  dražší  než  obecná.  Skořicovník  cey- 
lonský  pěstuje  se  nyní  též  na  Jávě,  Sumatře 
i  jinde  a   odtud   se  vyváží  s.,  která  v  pod- 
statě neliší  se  od  pravé  ceylonské,  je  však 
jakostí   horší.    3.   S.  malabarská  č.  dřev- 
ná tá  {cassia  lignea  vera)  pochází  z  části  s  od- 
růdy   skořicovníku    ceylonskcliO    pěstované 
v   některých   krajinách  Vých.  Indie,   z   části 
s    jiných    druhů    skořicovníku    pěstovaných 
v  Indii,  jižní  Čine  a  na  ostr.  Sundských,  častf. 


288 


Skořice  —  Skorina. 


mite  se  v  obchode  se  skofici  obecnoa,  jindy 
opét  s  ceylOQskoa*.  S.  dřevnati,  jik  se  u  nás 
prodává,  je  s  něs  kor  nékolika  drahá  scofi- 
co vniku,  obsahuje  ku^y  jednoduše  do  tru- 
bice svinuté,  nebo  jen  žlábkovité  prohnuté, 
na  povrchu  bývaji  zbytky  vrstvy  korko^^é, 
barva  je  hnédá  v  r&zných  odstínech,  nejčas- 
téji  tmavá,  v&né  je  slábli  než  u  Čínské,  chuf 
méné  příjemná,  natrpklá.  (JŽivá  se  ji  jako 
obecné.  —  S.  je  kořeni  od  nejdávnějších 
dob  ulivané  a  oblíbené.  V  čínských  letopi- 
sech uvádí  se  27O0  let  před  našim  letopoč- 
tem mezi  nejvzácnějším  kořením,  podobně 
v  XVII.  stol.  př.  Kr.  uvádí  se  mezi  vzácným 
zbožím  přivezeným  z  'Východu*  po  lodicn 
do  Bgjrpta.  Foiničané  Vedli  výnosný  obchod 
se  8-ci  a  zúmyslně  rozšiřovati  nepravé  zprávy 
o  jejím  p&vodě.  P&>^od  její  dlouho  nebyl 
▼  kvFopě  znám,  ani  slavný  cestovatel  po 
Číně  Marco  Pólo  nevěděl,  ze  většina  a.  vy- 
váži se  z  Číny.  Ve  středověku  byla  s.  v  Evropě 
vysoko  ceněna. 

S.  hřebičková  není  vlastní  s.,  ale  po- 
chází také  se  stromu  vavřínovitého  (viz  Di- 
cypeliium),  má  chuť  a  v&ni  jako  hřebíček. 
U  nás  užívá  se  jí  málo. 

S.  bílá  viz  Canella  alba.  U. 

Skofioe,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Rokycany,  p\.  Mírošov;  101  d.,  764  obyv.  č. 
(IJOO),  kostel  sv.  Václava  (r.  1374  far.),  3tř. 
ák.,  3  mlýny  a  ložisko  kamen.  uhlí.  Přísluší - 
valy  ke  hradu  Drštce,  ke  tvrzi  Dvorci  a 
v  XVI.  stol.  k  Rožmitálu. 

Skořloová  kyseUna, 

C^H^.CH .  CH,COOH, 
nalézá  se  ve  storaxu,  tolubalsámu,  balsámu 
peruansicém  ^  v  pryskyřici  benzoové  (Su- 
matra). Připravujeme  ji  nejlépe  ze  storaxu, 
odicud  ji  extrahujeme  žíravým  louhem  a 
z  roztoku  toho  srážíme  ji  kyselinou  solnou 
a  překrystallujeme  z  ligroinu.  Tvoři  krystally 
při  133*  tající,  vře  při  300*,  ve  vodě  rozoouští 
se  málo,  dobře  v  lihu,  aetheru,  chloroformu. 
Při  žíhání  s  kysličníkem  vápenatým  štěpí  se 
vtí  sty  rol,  bensol  a  kysličník  uhličitý.  Pl^ák, 
SkořiOOVá  silioa  {oleum  cinnamomi)  vy- 
rábí se  ze  skořice  destillací  s  vodou.  Ža 
čerstva  má  barvu  jen  slabě  nažloutlou,  stá- 
řím žloutne  až  hnědne,  je  těžší  vody,  vůni 
má  silnou  skořicovou,  chuf  palčivou,  ale  zá- 
roveň sladkou,  8  lihem  se  mísí  v  každém 
poměru.  Hlavní  součástka  jest  aldehyd  sko- 
řicový, který  pohlcením  vzdušného  kyslíku 
snadno  se  okysličuje  na  kyselinu  skořicovou 
(bílou,  krystallickou),  proto  je  nutno  přecho- 
vávati s-vou  s-ci  v  nádobách  dobře  uzavře- 
ných, zároveň  má  býti  chráněna  před  svět- 
lem. S.  s.  cey loňská  (o.  c.  acuti)  ze  sko- 
řice ceylonské  mi  nejjemnější  v&ni,  hutnotu 
1*03—1*04.  S.  s.  obecná  (o.  c.  cassiae)^  vy- 
robená ze  skořice  obecné  č.  čínské,  jest 
hustší,  hutnoty  1*06— 1*09,  chuti  palčivější, 
méně  sladké.  S-vé  s.  užívá  se  v  lékařství 
(k  pDvzbu',ení  činnosti  zažívacího  ústrojí), 
voňavkářstvi,  kosmetice  a  likérnictví.  Bývá 
falšována  lacinější  silicí  vyrobenou  z  květu 
3'<ořicového;  toto  falšování  nesnadno  poznati, 


snadno  poznati  jest  přísadu  Uhu   (viz  Si* 
lice).  U, 

Skofioovaiky  bot,  viz  Cinnamomam. 

SkořiooTý  aldvkydvir  Aldehyd  sko- 
řicový. 

Skořioový  alkohol  (styroh), 
C^Ř^  .  CH  \  CH .  CH^OH, 
nalézá  se  ve  storaxu  jako  esther  kyseliny 
skořicové  (styracin)  i  v  peruánském  ba(- 
samu.  Alkohol  obdriime  ze  styracinu  de* 
stillací  tohoto  se  silným  louhem  iiravým. 
S.  a.  tvoři  dlouhé  jehly  tající  při  33^,  vře 
při  250^  a  zapáchá  po  hyacintech.     Plxdk, 

SkoHoovy  kvit  je  kořeni  tvarem  po- 
někud podobné  hřebičku,  chuti  a  vůni  však 
skořici.  Jsou  to  květy  skořicovniku  čínského 
sebrané  a  osušené  po  odkvetení.  Maji  slabou 
v&ni  skořicovou,  užívá  se  jich  nejvíce  na 
výrobu  silice,  řidčeji  k  faliováni  tlučené 
skořice  obecné.  U, 

Skorldanko-Ambodtk  Grigorij  Grt* 
gorjevič,  lékař  rus.  (*  1858),  jest  profes^ 
sorem  dějin  lékařství  v  petrohr.  vojen, 
medic.  akademii,  kterážto  stolice  jest  dosud 
jediná  v  Rusku.  Vedle  četných  prací  časo- 
piseckých vydal  o  sobě:  ugnéténije  ftini 
(Petrohr,,  1891);  Mechant^m  imerti  (t.  1894); 
Doiitoričeskaja  medicína  (t.,  1893);  Gigijena 
v  doistoričeskija  vremena  (t.  1895) ;  Prancu\skij 
vrač  (t.,  1895);  Istorija  Mediko-Chirurgičeskoj 
akadémiji  (t.,  1898,  I.  část);  Kurs  istoriji  me- 
dicíny <t.,  1900)  a  j. 

Skorle,  z  řec,  škvára. 

Skorina  František  (Georgij),  knih* 
tiskař  rus.  za  XVÍ.  stol.  Pocházel  z  kupecké 
rodiny,  usedlé  v  Polocku,  a  studoval  nauniv. 
krakovské,  kde  bezpochyby  dostalo  se  mu 
jména  František.  Dosáhl  doktorátu  lékař, 
nauk  a  doplnil  své  vzdělání  v  Bologni. 
V  1.  1517—19  ti^kl  v  Praze  rus.  knihv,  po- 
zději vydal  ve  Vilně  Apoštol  (1525)  v  církev.- 
slav.  jazyce  a  Žaltář,  časoslovec  a  >svjatcy« 
pod  společným  názvem  Malaja  podorofnaja 
kni(ica  (v  témže  jazyce  a  toule  dobou). 
Všechna  vydání  S-nova  opatřena  jsou  přea- 
mluvou  a  doslovem.  Vydání  pražská  tištěna 
jsou  v  kvartu  s  miniaturami,  iniciálkami  a 
jinými  ozdobami.  Vilenská  vydání  tištěna 
JSOU  v  osmerce  a  dvanácterce  a  mají  méné 
ozdob.  Písmo  i  ozdoby  co  do  krásy  rovnají 
se  tiskám  norimberským,  které  v  XVI.  stol. 
byly  proslaveny.  Vliv  vydání  S-nových  l»e 
stopovati  i  ve  vydáních  niešwiežských  (1562), 
ano. i  v  prvotiscích  moskevských  r.  1564.  S. 
bezpochyby  sám  přeložil  bibli  na  rus.  jazyk, 
jak  se  vyjadřoval.  Tento  překlad  zachoval  ae 
v  rukopise  a  čásf  byla  vydána,  při  čemž  ně- 
které knihy  zňstaly  v  jazyce  cirkev.-slov. 
(Žaltář,  Apoštol),  jiné  byly  opraveny  podle  Čes- 
kých prvotisků,  jmenovitě  podle  bible  Be- 
nátské z  r.  1506.  V  XVI.  a  XVÍI.  stol.  překlady 
S  -noW  našly  mnoho  napodobitelň,  ano  i  bible 
Ostrožská  (z  r.  1581),  která  ustálila  v  jiho- 
záp.  Rusi  cirkev.-slov.  text,  na  některých 
místech  napodobí  překlad  S-nftv.  Svými  pře- 
klady biblických  knih  z  cirkev.-slov.,  z  čes. 
a  latin,  jazyka  do  ruštiny  8.  položil  základ 


Skorkov—  Skot.  289 

jiho-záp.  líterárnima  jazyku  rus.  Forma  jeho  .  vadž  vlastně  vládlo  »maloruské  kolIe^iuxn«. 
jest  nepropracovaná,  ale  v  jeho  pracích  pro-  Životopis  S-kého  napsal  jeho  vrstevník,  ge- 
bleskují  zřejmě  stopy  běloruátiny.  Publikace  ncrální  korouhevnik  Nikolaj  Chaněnko. 
jeho  určeny  byly  vesměs  pro  lid  pravoslavný.  8koroiiO«  [Gurschdorf)^  far.  ves  v  Rak. 
V  Německu  vyprávělo  se  mnoho  o  jeho  Slezsku,  hejtm.  Frývaldov,  okr.  Vidná va,  pš. 
stycích  s  Lutherem.  Při  jedné  jeho  publikaci  Friedeberg;  270  d„  1516  oby  v.  n.  (1900),  ko- 
biblických  knih    přiložena  byla    podobizna '  stel  sv.  Martina,  šk. 

jeho,  která  pojata  byla  též  do  díla  Rovin-  Skorotioe:  1)  S.(Gďríi7^),  far.  osada  v  Če- 
ského o  rus.  ikonografii.  Srv.  P.  V.  Vladi-  chách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Ústi  n.  L.;  49  d., 
mirov.  Doktor  Francisk  S.,  jego  perevody,  518obyv.  n.  (1900),  kostel  sv.  Václava  z  r.  1749 
izdanija  i  jazyk.  i  (ve  XIV.  stol.  far.),  4tř.  šk.,  mlýn,   pila   a 

Skorkov:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm. '  tkalcovstvi. 
Něm.  Brod,  okr.  Humpolec,  fara  a  pš.  He-       2)  S  ,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.Tišnov, 
ralec;   55  d.,  347  oby  v.  č.  (1900),  2tř.  šk.  —    fara  Doubravník,  pš.  Nedvčdice;   24  d.,  169 
2)  S.,  ves  t.,  hejtm.   Karlín,   okr.   Brandýs    obyv.  č.  (1900). 

n.  L.,  fara  Předměřice,  pš.  Stará  Boleslav;  Skorotin:  1)  S.,  popi.  dvůr  mostské  obce 
39  d.,  230  obyv.  č.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Jana  příbramské  u  Trh.  Dušník  v  Čechách,  hejtm., 
(ve  XIV.  stol.  far.)  r.  1690  z  části  přestavěn,  okr.,  fara  a  pš.  Příbram.  Stávala  zde  tvrz, 
2tř.  šk.  na  níž  seděl  (1515)  Václav  Bechyně  z  Lažan, 

Skomouteo,  bot.,  viz  Malvaniscus.         který  připojil  S.  k  Trh.  Dušnikam. 

Skorodlt,  nerost  krystallujicí  obyčejně  2)  S.  (Gurtendor/),  ves  na  Moravě,  hejtm. 
v  krátce  sloupcovitých  tvarech  soustavy  koso-  N.Jičín,  okr.  a  pš.  Příbor,  fara  Mošnov; 
čtverečné;  vedle  toho  bývá  kusový, čině  kůry  52  d.,  350  obvv.  n.  (1900),  Itř.  šk.  a  kaple, 
a  nálety  slohu  vláknitého,  celistvého  i  zemi-  V  XVIII.  stol.  ves  poněmčena, 
tého.  Jest  v  krystallech  temně  zelený  až  ze-  Skórski  Alcksander,  soudobý  filosof 
lenočerný,  kusový  někdy  světlejší  nebo  dru-  pol.,  obrátil  na  sebe  pozornost  dissertaci 
hotnou  přeměnou  zhnědlý,  na  vrypu  skoro  FUo\qfia  Jana  Šniadeckiego  (1873)  a  studiemi 
bílý.  Lesk  je  skelný.  Tvrd.  3Vi— 4,  hust.  31  Jan  Šniadecki  wobec  wspólciesnej  metafi^ki 
ai  3*2.  átipatelnost  podle  ploch  makropina-  niemieckiej  i  ď{isiejs\Ych  da{tň  filo^ofic^nych 
koidu  je  zřetelná.  Jest  vodnatý  arseničnan  {\%9Q)\  Filoiofia  jako  nauka  akademická {L^ov^ 
ielezitý, /ďiliO^.  2/f,0  se  34-62**/o  kysličníku  1893).  Studie  ona,  ač  poněkud  těžkopádná, 
iclezítého,  4980  kyseliny  arsenové,  15*58  vody.  plně  vyčerpává  předmět,  kdežto  tato  háií 
Žihán  jsa  žloutne  nebo  hnědne  a  pozbývá  metafysiku,  založenou  na  pozorování,  a  od- 
vody; poskytuje  obvyklých  reakci  na  železo  mítá  materialismus  a  monismus  v  zájmu 
a  arsen;  v  kyselině  solné  snadno  se  rozpouští,  theismu  a  celku. 
Bývá  produktem  rozkladu  kyzu  arsenového  i  Skoryl,  min.,  viz  Turmalin. 
a  vyskytuje  se  tudíž  spolu  s  nim:  v  Čc-  Skot  n.  hovězí  dobytek  v  ohledu  zool. 
cháčh    u    Slavkova,    dále    u    Graulu    blíže    viz  Tur. 

Schwarzenbergu  v  Sasku,  u  Lóllingu  v  Koru- ;  S.  v  ohledu  hospodářském.  Působením 
tanech  a  j.  Fr.Sl-k.       přirozených  i  umělých  poměrů  vyvinuly  se 

SkorodmnOT  Gavrijil  Ivanovic,  ryjec  u  s-u  netoliko  vlastnosti  vnějši,morfologické, 
rus.  (♦  1755  —  t  1792),  vzdělal  se  v  petro-  nýbrž  i  vnitřní  čili  fysiologické,  na  kterých 
hrad.  akademii,  později  v  Londýně,  kde  do-  význačné  typy  jistých  skupin,  t.  j.  plemen  a 
sáhl   svými   pracemi   značného    úspěchu,    a    rázů  se  zakládají. 

r.  1785  jmenován  byl  dvorním  ryjcein.  Ma-  Rozeznáváme  pak  tyto  skupiny  plemenné: 
loval  též  miniatury  a  aquarelly.  Z  jeho  rytin  I.  s.  stepni,  II.  s.  nížinský,  III.  s.  yý- 
vynikají  ženské  hlavičky,  podobizny  Daškové  šinský,  IV.  s.  horský.  S.  horský  dělíme 
a  její  rodiny,  hr.  N.  P.  Rumjanceva,  J.  G.  dále  na  1.  plémě  horské  čelnaté,  2.  plémě 
Švarce  a  j.,  jakož  i  rytiny  podle  některých  horskékrátkorohé, S.pléméhorskékrátko- 
tehdejších  vynikajících  obrazů  v.  hlavé. 

Skoronloe,  ves  mor.,  viz  Skore^nice.  I.  S.  stcpní  jest  domovem  v  Rusku,  v  ze- 

Skoronov,  S  korán  o  v,  ves  v  Čechách,  mích  podunajských,  na  poloostrově  Balkán- 
hejtm.  a  okr.  Čáslav,  fara  Míčov,  pš.  Ronov  ském,  v  Uhrách,  Sedmihradsku,  Bukovině, 
u  Čáslavě;  32  d..  222  obyv.  č.  (1900).  Haliči,  Krajině,  Gorici,    v  Itálii,   Španělsku, 

SkoropadskJJ  Ivan  Ilji č,  hetman  málo-  Portuaalsku  a  v  malé  oblasti  Francie  a 
ruský  (t  1722),  pocházeje  z  rodu  šlechtic-  Anglie.  Vyznačuje  se  hlavou  úzkou,  někde 
kého  sloužil  pod  hetmanem  Mazepou  a  ko-  dlouhou,  někde  krátkou,  k  nozdrám  zašpiča- 
nal  jemu  poselství  k  Petru  Vel.,  jemuž  se  telou,  klábonosem  úzkým,  mulcem  barvy 
svojí  >prostotou«  velmi  zalíbil.  Když  pak  břidličné,  oblými,  stranou  a  vzhůru  vinu- 
r.  1708  po  Mazepovi  zvolen  byl  S.  hetma-  tými,  šedými  rohy  s  černým  hrotem.  Šíje 
nem,  Petr  I.,  hodlaje  Malou  Rus  podříditi  jest  dlouhá,  úzká  se  skrovným  lalokem.  Trup 
Velké  Rusi,  volbu  tuto  schválil  a  nalezl  ve  bývá  dlouhý,  často  úzký,  na  vysokých  kon- 
S-kém  poslušného  pomocníka,  který  v  mno-  celinách,  vzadu  nižší,  než  na  přídě,  s  bři- 
hém  ohledu  šel  dále  než  sám  car.  Jeho  při-  chem  zataženým,  křižem  sraženým  a  ohonem 
činěním  zničena  byla  Síč,  kterou  po  bitvě  hluboko  nasazeným.  Tlustou,  tuhou,  napiatou 
poltavské  hodlali  založiti  Záporožci  při  ústí  kůži  pokrývá  hrubá,  šedá  srsť,  na  hřebeni 
Kamenky.  Ostatně  neměl  žádné  moci,  poně-    šíje  a  kohoutku   delší.  Z  užitkových  schop- 

Octftv  Slomik  Naučný,  iv.  XXIU.  8/11  1904.  19 


290 


Skot. 


nosti  vyniká  dělnost;  žirnost  a  dojnost  jsou 
skrovné,  ale  mléko  výborné.  Ruské  rázy  step- 
ního  8-u  s  rohem  prostř.  délky  jsou 
rozšířeny  ve  vlád.  okresích  čemigovském, 
kijevském,  podolském,  poltavském,  charkov- 
ském,  chersonském,  jekatčrinoslavském  a  ku- 
bánském. Drobným  rázem  podolským  jest 
huculský  8.  v  Bukovině.  Z  dlouho rohých 
rázů  dlužno  uvésti  s.  uhersko-sedmihrad- 
ský,  kter^,  jsa  mohutných  tvarů,  poskytuje 
výborné  i  rychlé  tahouny,  pak  rázy  italské, 
které  se  předešlému  velmi  podobají  a  jichž 
Freytag  vypočítává  18. 

II.  S.  nížin  ský  obývá  nížiny  sev.  Ně- 
mecka, Francie,  Belgie,  HoUandska  a  Velké 
Britannie.  Děli  se  na  těžké  rázy  marši,  t.  j. 
úrodných,  pobřežních  pastvin,  a  lehči  rázy 
méně  úrodného  vnitrozemí.  Hlava  jest  úzkk 
a  dlouhá,  nos  rovný,  mulec  u  tmavých  kusů 
barvy  břidličné,  u  světlých  však  růžové,  rohy 
oblé,  útlé,  krátké  až  prostředně  dlouhé, 
vzhůru  a  ku  předu  zahnuté.  Šije  jest  dlouhá, 
úzká  8  malým  lalokem.  Trup  dlouhý,  hruď 
poněkud  úzká,  hřbet  rovný,  kříž  vysši  neŽ 
kohoutek,  ale  nazad  sražený,  ohon  hluboko 
nasazený,  břicho  objemné  a  visuté.  Měkkou 
a  vláčnou  kůži  pokrývá  hebká,  hladká,  lesklá 
srst  barvy  černé,  šedé  a  rudé,  často  stra- 
katá, zřídka  celá  bílá.  Z  užitkových  schop- 
nosti vyniká  dojnost  a  žirnost,  mléko  však 
není  bohaté  tukem;  dělnost  jest  nepatrná. 
Ku  plemeni  nížinskému  náleží  veliká  řada 
rázů  a  chovů,  z  nichž  uvádíme  toliko  pro 
nás  nejdůležitější: 

1.  Ráz  hollandský,  většinou  černobíle 
strakatý,  dělí  se  na  chovy:  amsterdam- 
ský,  groninský  a  fríský,  pak  na  vý- 
chodo-fríský,  oldenburský,  veser- 
ský,  polabský  a  gdaňský,  jež  od  sebe 
se  dělí  toliko  velikostí.  Chovy  na  marších 
mají  průměrnou  živou  váhu  600  kg,  chovy 
vnitrozemské  as  400  kg.  Dojnice  mívají  obrov- 
ská vy  měna  a  dojí  ročně  4000  /  mléka  i  více. 
Hodí  se  toliko  pro  bohaté  pastvy  ve  vlhčím 
podnebí,  za  jiných  poměrů  a  při  stájovém 
chovu  se  z  vrh  ují. 

2.  Rázy  normanský  a  vlámsk^  jsou 
domovem  ve  Francii,  prvý  v  severozap.  de- 
partementech či  v  býv.  provincii  Normandii, 
druhý  v  záp.  a  vých.  Vlámsku.  Dobytek  nor- 
manský podobá  se  velikému  hollandskému, 
jest  tygrovaný,  v  tmavo  hnědé  barvě  zá- 
kladné černě  žíhaný,  poskytuje  dobré  doj- 
nice a  dobré  žirné  voly.  Dobytek  vlán.ský 
jest  kaštanový  beze  skvrn  a  dává  z  franc. 
8-ů  nejlepší  dojnice. 

3.  Rázy  Šlesvicko-holštýnské  větši- 
nou rudobílé  straky,  dělí  se  na  chovy:  eider- 
stedtský,  ditmarský,  vilstermaršský, 
krempermaršský  a  breitenburský.  Prvé 
tři  chovy  vynikají  žírností,  ostatní   dojností. 

4.  Anglické  rázy  dělí  se  na  dlouho- 
rohé,  středorohé,  krátkorohé  a  bez- 
rohé.  Prvé  nemají  dnes  již  významu;  ze 
středorohých  vyniká  toliko  rudobílé  strakatý 
8.  ayrshireský  velikou  dojností;  značného 
významu  i   pro   kontinentální   zvěrochov   a 


světové  pověsti  nabyl  8.  krátkorohý  {short* 
hom)^  který  odchován  ze  8-ů  hoUandských  a 
holštýnských  v  údolí  Tccsy  a  v  hraWvi 
durhamskéro,  sluje  obecně  též  8-era  dur- 
hamskýro.  Vyniká  nad  veškeré  8-y  žírností, 
ač  některé  chovy  jeho  uspokojuji  téŽ  doj- 
ností. Z  bezrohých  rázů  vynikají  gallo- 
wayský,  anguský,  aberdeenský,  nor- 
folkský  a  suffolkskÝ. 

Z  nižinských  s-ů  ruských  dlužno  připome- 
nouti 8.  cholmogorský,  původu  holland- 
ského  a  černě  strakatý,  pak  8.  sumský, 
tichvinský  a  finský. 

IIL  S.  výšinský  obsahuje  málo  chovů 
čistokrevných,  většinou  pouze  sroíšence  ni- 
žinských a  horských  rázů,  pročež  nelze  po- 
dati povšechnou  jeho  charakteristiku;  dělíme 
jej  na  tyto  skupeniny: 

1.  Rudý  8.  středoevropský,  t.  j.  pů- 
vodní domácí  8.  v  sev.  Části  Čech,  na  Mo- 
ravě a  ve  Slezsku,  pak  v  Prusku,  sev.  a  stř. 
Německu;  sejm.  k  němu  náleží  8.  angeln- 
ský  v  Slesviku,  8.  harcký  a  brunšvický, 
vogelsberský  v  horním  Hessensku,  we* 
sterwaldský  v  sev.  Nassavsku  a  rudý  8. 
slezský,  který  pomišen  8-em  nížinským,  ale 
též  v  čistých  stádech  chovaný,  vyniká  děl- 
ností,  dobrou  dojností  a  uspokojivou  Žír- 
ností. Dále  8.  sudetský  v  Čechách  a  na 
Moravě,  barvy  buď  jednotně  kaštanové  aneb, 
zvláště  na  Moravě,  s  bílými  skvrnami  na 
hlavě.  Poskytuje  vytrvalé  tahouny  a  dobré 
dojnice.  Na  sz.  Čech  rozšířen  dobrý  8. 
chebský,  příbuzný  a  podobný  dobytku  roz- 
šířenému ve  Voigtlandu  saském  a  bavor- 
ském. Oba  rázy  vznikly  míšením  domácího 
8-u  s  kaštanovými  býky  z  tyrolského  údolí 
zillerského  a  vynikají  dělnosti  a  ŽírnostL 
Z  anglických  rázů  náleží  sem  sussexský 
a  devonský;  poskytují  nejlepší  tahouny. 

2.  Středoevropský  8.  strakatý  zahr- 
nuje rázy  šlesvické  a  holŠtýnske.  Sem 
náleží  též  8.  kravařský  na  Moravě,  jeni 
vznikl  míšením  8-u  sudetského  s  rázem  bern- 
ským.  Vyniká  dojností.  Ráz  pincgavský 
v  Salcpursku  s  význačnou  bílou  kresbou 
na  tmavorudé  půdě,  u  nás  velmi  rozšířený 
a  zejm.  na  malých  statcích  hornatých  krajin 
oblíbený.  Velské  straky  černobílé  v  Hor. 
Rakousicb.  V  již.  Německu  jest  strakatý  8. 
velmi  rozšířen,  tak  8.  teckský,  nekarský 
ve  Virtembersku,  kehlheimský,  ansbach- 
triesdorfský  a  bayreuthský  v  Bavorsku. 
Z  anglických  8-ů  se  sem  řadí  holdernes- 
ský,  barvou  podobný  8-u  pincgavskému,  a 
herefordský,  podobný  tvarem  8-u  bern- 
skému;  je  vedle  shorthornů  nejlepším  žír- 
ným  dobytkem  britským. 

3.  S.  středoevropský  plavý  či  rusý 
jest  rozšířen  v  Rakousku  jako  8.  maria- 
hofský  v  Štýrsku,  8.  údolí  lavantského 
v  Korutanech;  světelský  v  D.  Rakousích. 
V  Německu  jest  zastoupen  8-em  franckým, 
švábsko-limpurgskýra  a  rosenstein- 
ským.  Ve  Francii  řadí  se  k  němu  raný  a 
žírností  svou  vynikající  s.  charolaiskýiP^ 
8.  femelinský  a  garonnský,  který  po- 


Skot. 


291 


skyttjje  výborné  tahouny  a  snadno  se  vy- 
krmuje, pak  8.  limousiňský,  béarnský  a 
baskický.  V  Anglii  k  němu  náleží  dojný  s. 
jerseyský,  alderneyskýa  guernseyský. 

IV.  S.  horský.  1.  Plémě  horské  čel- 
naté  má  hlavu  poměrné  velikou  s  vypouk- 
lým, širokým  čelem,  veliké  boltce,  rohy  pro- 
středně dlouhé  na  dlouhých  pučnicích,  shora 
dolů  poněkud  zploštělé.  Šije  jest  krátká,  ši- 
roká s  velikým  lalokem  a  vyklenutým  týlem; 
trup  zavalitý  s  mohutnou  pHdou,  širokou 
hrudi,  vyvýšeným  křižem  a  vysoko  nasazeným 
ohonem.  Končetiny  jsou  poměrně  nízké,  sil- 
ných kosti  a  kloubu.  Tlustá,  při  stájovém 
chovu  měkká  kůže  pokryta  Jest  srsti  hrubou, 
na  hlavě  často  kudrnatou.  Zvířata  jsou  v  bílé 
základní  barvě  buď  rudě,  plavě  nebo  černě 
strakatá.  Dojnost  a  dělnost  jsou  značné,  žír- 
nost  toliko  prostřední.  Sem  náleží  černobíle 
strakatý  ráz  freiburský,  domovinou  v  kant. 
freiburském  ve  Švýcarsku,  který  však  před 
rudobilými  strakami  bernskými  a  nověj- 
šími chovy  plavých  strak  z  údolí  simmen- 
ského  všude  ustupuje.  S.  bernsko-sim- 
menský  jest  mohutný,  krávy  mají  živé  váhy 
600— 700  Arg;  žádný  jiný  s.  neslučuje  veškeré 
užitkové  schopnosti  v  míře  poměrně  tak 
značné,  jako  tento  a  proto  došel  i  u  nás 
velikého  rozšíření  a  obliby.  Též  český  a  mo- 
ravský 8.  domácí  jest  namnoze  smíšencem 
původního  domorodého  dobytka  s  rázem 
bemským. 

2.  Plémě  horské  krátkorohé  obývá 
stř.  a  vých.  Švýcary,  Vorarlberg,  Tyroly, 
Štýrsko,  hornaté  části  Itálie,  Francie  a  Špa- 
nělska. Hlava  jeho  jest  prostředně  veliká, 
čelo  nerovné,  nos  úzícý  a  rovný,  mulcc  barvy 
břidličné,  boltce  prostředně  veliké,  vnitř 
s  dlouhou  světlou  srsti,  rohy  krátké,  kuže- 
lité,  stranou  a  vzhůru  zahnuté,  bílé  s  černým 
hrotem.  Šíje  jest  krátká,  široká,  s  krátkým 
lalokem.  ZavaHtý,  hluboký  v  hrudi  i  na  zadku 
široký  trup  spočívá  na  končetinách  poměrně 
krátkých,  silných,  má  rovný  hřbet,  rovný 
kříž  a  napiaté  (nikdy  visuté)  břicho.  Tuhá 
kůže  pokryta  jest  srstí  krátkou,  často  hru- 
bou, jednotně  šedožlutou,  šedohnědou  až 
černošedou.  Po  hřbetě  táhne  se,  zejména 
u  tmavších  zvířat,  světlejší  pruh  a  okolo 
tlamy  jest  proužek  světlejší  srsti  (srnčí  huba). 
Z  užitkových  áchopnosti  vyniká  dojnost  a 
způsobilost  k  tahu;  žírnost  jest  skrovnější 
než  u  ostatních  rázů  horských.  Veškeré  rázy 
8-u  krátkorohého  jsou  si  velmi  podobny^,  li- 
šíce se  toliko  velikosti  a  odstíny  barev.  Vahou 
700  kg  a  krásnými  tvary  vyniká  zvláštč  s. 
schwyzský  v  kantonech  schwyzském,  lu- 
cernském,  zugském,  curišském  a  grison- 
ském.  Nejvíce  oblíbena  jsou  zvířata  stříbro- 
šedá.  Průměrná  dojnost  3000  /.  V  našem 
mocnářství  jsou  z  krátkorohých  rázů  pozoru- 
hodný: tmavošedohnédý,  prostředně  veliký 
8.  montařonský  a  bregenzský  ve  Vorarl- 
berku,  světlejší  s.  z  údolí  horního  Innu 
a  z  údolí  Adiže.  8. z  údolí  Muřice  v  Štýr- 
sku,  barvy  jezevčí,  nepochybně  mišenec  s-u 
krátkorohého  a  stepního,  vyniká  jako    pří- 


buzný 8.  murbodenský  způsobilostí  k  tahu. 
Z  příslušníků  plemene  krátkorohého  chová 
se  v  Bavorsku  jediný  prostředně  veliký  s. 
algavský.  Z  četných  francouzských  rázů 
uvádíme  toliko  8.  gascognský,  na  sev. 
svahu  Pyrenejí,  8.  charolaiský  v  dep.  Gers, 
8.  aubracský  v  dep.  Aveyron  a  Lozěre,  8. 
par then esky  velmi  rozšířený  v  záp.  Francii, 
a  tarenteský  v  alpských  departementech 
mezi  Středoz.  mořem  a  Savojskem.  Ve  Špa- 
nělsku rozšířeno  jest  plemeno  krátkorohé 
v  Asturii  a  Galicii  jako  razas  de  sierra  ó  de 
montafía  a  raza  serrana,  v  Itálii  na  pr.  bř. 
Pádu  jako  razza  scelta  della  pianura  a  v  pro- 
vincii turinské  v  okolí  Pinerola  jako  razza 
di  Pinerolo. 

3.  Plémě  horské  krátkohlavé  vyzna- 
čuje se  hlavou  krátkou,  mezi  očima  a  hrboly 
jařmovými  velmi  širokou,  a  širokým,  u  ko- 
řene zamáčklým  nosem.  Mulec  jest  barvy 
břidličné  nebo  růžové,  boltce  mírně  veliké, 
rohy  prostředně  dlouhé,  kuželité,  stranou 
a  vzhůru  obrácené.  Šíje  krátká,  široká,  s  la- 
lokem prostředně  velikým.  Zavalitý  trup  spo- 
čívá na  silných,  poměrně  nízkých  končeti- 
nách, kříž  jest  rovný,  ohon  poněkud  výše 
nasazený  a  břicho  mírně  vyklenuté.  Tlustou, 
tuhou  kůži  kryje  hrubá  srsf  barvy  kaštanové 
nebo  černohnědé  s  nepatrnými  bílými  skvr- 
nami na  zadku.  Vyniká  dělnosti,  snadno  se 
vykrmuje,  ale  málo  dojí.  K  tomuto  plemeni 
prof.  dr.  Wilckens  řadí  ráz  duxský,  ráx 
z  údolí  zillerského  a  ráz  z  údolí  pus- 
terského  v  Tyrolsku,  ráz  eringský  ve 
Švýcarsku,  ráz  bordelaiský  ve  Francii, 
razza  bresciana  a  r.  friulana  v  Itálii, ra- 
zas de  valles  ó  vcgas  ve  Španělsku,  raza 
barozza  v  Portugalsku  atd.  Různosti,  které 
na  jednotlivých  plemenech  a  rázech  shledá- 
váme ve  tvaru,  velikosti  a  barvě,  jsou  toliko 
prozatímným,  ale  prakticky  cenným  zákla- 
dem roztřídění,  které  jsme  právě  podali.  Vě- 
deckou soustavu  bude  možno  poříditi  te- 
prve po  pronikavém  studiu  tvarů  lebečných 
a  znaků  osteologických  vůbec. 

Odchov  8-u.  Po  narození  dochov  s-u  zove 
se  tele,  samčí  bulíček,  samicí  jalůvka. 
Po  odstavu  do  prvního  připuštění  nazývá  se 
samčí  tele  bulíkem,  pak  býkem  a  jalůvka 
do  prvého  otelení  jalovicí,  pak  kravou 
prvničkou,  dojnicí  a  konečné  starou 
kravou.  Vyklešténý  bulík  nazývá  se  vol- 
kem, později  volem.  Odchov  k  plemenéní 
dosud  nepoužitý  označuje  se  jako  jalovina 
a  zvířata  z  plemenéní  již  vyloučená  jako 
brak.  Vek  s-u  určuje  hospodář  přibližně 
podle  vzniku,  výměny  a  otírání  chrupu,  je- 
hož složení  u  zvířat  dospělých  znázorňuje 
tato  formule: 


stoličky 
zadní,  pfedni         kly 

O 


řezáky 

O    o 


kly 
O 


stoličky 
přední,  zadnf 


O 


4      4 


O 


Zuby  mléčné   jsou    drobnéjší,  ostfe   hranaté 
a  jsou  postupně   nahrazovány  zuby  stálými. 


Jednoduché  číslice  znafi  zubymléCné,  tufné 
číslice  zuby  stálé  či  náhradně. 

Přibjvajicini  věkem  mění  se  celý  zevněj- 
šek zvírat,  kůie  vráskovatí,  vymeno  vadne, 
slruky  jeho  se  prodlužuji  a  kroužky  na  ro- 
zích se  mnoii.  Ačkoli  a.  mGíe  dosáhnouti 
věku  20—40  roků,  nechovají  se  býci  déle  6, 
voli  déle  12  a  krávy  déle  14  rokň.  Největší 
přírůstek  na  vize  télesné  připadá  u  s-u  do 
1.  a  2.  roku  a  dosahuje  vrcholu  ^odle  ple- 
mene ve  4.-5.  roce.  Pud  pohlavní  probouzí 
se  u  býků  í  jalovic  v  17i— 2  letech,  u  ra- 
ných plemen  i  dříve.  Bfeznost  trvá  průmé' 
rem  2S5  dní,  ale  mŮie  se  někdy  protáhnouti 
aí  do  350  dní.  Býčkovč  rodí  se  o  8— 12  dní 

fozději  nei  jalůvky.  Telata  narozená  před 
asem   nehodí  se  k  odchovu.   Kráva   t 
obyčejně  jedno  tele,  řidčeji  dvojčata  a  ' 
čata.  váha  telete  obnáší  7— 10*/o  váhy  matky 
a  kolísá  podle  plemene  a  výiiwy.  Lebka  te- 
lata  váží    14—30,   prostřední  31—40,  těžká 
41—50  a  velmi  těžká   přes   50  kg.    Doba  < 
cání  trvá  4—8   neděl  a  denní  přírůstek 
váze  obnáší  podle  plemene  a  hojoosti  mléka 
1 — 2  kg.  Také  váha  dospělého  s-u  jest  rů: 
podle  plemene,  pohlaví  a  chovu.  Slabé  krávy 
váži   200—300,    prostfedni    300-500,    těžké 
500—600,  velmi  těžké  500—750  kg.  Bicí  váži 
o  50,  voli  o  25— 307o  vicc  neí  krávy  téhož 

Základ<-m  úspěšného  chovu  s-u  jest  obe- 
zřetná volba  zvířat  plemenných,  při  níi  dlužno 
zvláště  vyšetřiti,  idali  zvířata  se  těší  doko- 
nalému zdraví  a  honosí-li  se  též  tysiologíc' 
kými  schopnostmi,  které  jsou  základem  s 
zdrojem  hospodářských  užitků.  Poněvadž 
není  vždy  možno  o  užitkových  schopnostech 
zvířat  plemenných,  na  př.  při  koupi  na  trzích, 
se  přesvědčiti,  dlužno  je  vyzkoumati  z  jejich 
tvarů  tělesných.  Badání  loto  opírá  se  o  vzá- 
jemné fysiologické  vztahy  určitých  tvarů 
k  určitým  ilkonům  organickým,  tak  Že  vnějSí 
tvary  jsou  výrazem  vnitřních  sil,  ovládajících 
ilstrojí  živočišné.  Ode  všech  plemenných 
zvířat,  af  jíl  pro  ten  či  onen  směr  užitkový, 
Žádají  chovatelé:   Hlavu  v  poměru  k  trupu 


přiměřeně  velikou,  nikoli  hrubou,  s  Čelem 
rovným  a  jen  o  málo  kratším,  neí  tpodni 
část  obličejová,  áije  má  býti  u  býka  ',• 
u  krávy  */,  délky  tělesné  měřené  od  hrany 
čelni  k  hrboiu  kosti  sedací.  Podle  Sette- 
casta  lze  trup  se  strany  rozděliti  na  tři  části. 
Které  pří  ladné  stavbě  těla  mají  býti  stejně 
dlouhé.  Přední  ěásf  od  ohbu  aí  k  zadni 
straně  lopatky  obsahuje  ústrojí  dechové ; 
prostředni  část  od  lopatky  po  hibol  kyčelni 
uzavírá  ústrojí  zažívací  a  zadní  část  od 
hrboiu  ky čelního  až  k  hrboli  sedacímu  ob- 
sahuje ústroji  roiploiovací.  U  rázů  dojných 
pokládá  se  větši  délka  prostfedni  části  ta 
výhodnou,  kdežto  u  rázů  íiraých  má  býti 
zadní  část,  na  níž  se  ukládá  nejcennější  maso, 
zvláště  vyvinuta.  Končetiny  měřeny  od  šla- 
padlové plochy  paznchtů  k  vrcholu  okovce 
loketního  nemají  přesahovati  poloviční  výšku 
xvířete  na  kohoutku. 

S.  v  hospodářství.  Úkolem  s-u  v  ho- 
spodářství jest  přeměna  hmoty  picni  fysio- 
logickou  Činností  organismu  na  výrobky 
živočišné  vyšší  hodnoty,  ledy  tvorba  kapi- 
tálu. Podle  druhu  těclíto  výrobků  rozezná- 
váme tré  směrů  výrobných  Či  užitkovýcíi: 
mlékafeni,  žír  a  výrobu  dělné  síly.  Přirozené 
i  hospodářské  poměry  rozhodují,  dlužno-li 
míti  stejný  zřetel  ke  všem  třem  směr&m, 
aneb  výhodno-li  věnovati  pěstbě  některého 
z  nich  před  ostatními  zvláštní  pozornost.  Za 
stoupající  kultury  pozorujeme  podrobnější 
a  podrobnější  členění  úkolA  zvěrochovných, 
aby  jednotlivé  schopnosti  užitkové  dospěti 
mohly  vynikajícího  ano  výstředního  vývoje- 
jak  toho  přirozené  a  zejména  tržni  poměry 
vyžaduji,  V  našich  poměrech  však  iádá  se 
od  s-u  nejčastčji,  aby  buď  ve  všech  třech 
aneb  aspoň  ve  dvou  směrech  užitkových 
potřebám  hospodáře,  by(  i  v  každém  z  nich 
měrou  skrovnější,  hověl.  Celkový  výsledek 
hospodářský  při  zvířatech  vychovaných  pro 
všestranný  užitek,  může  se  vyrovnati  užitku 
jcdnostranému,  ano  i  nad  něho  vyniknouti. 
Podle  toho  zvolíme  tedy  plemeno  aneb  rái 
s-u,  přihlížejíce  ovšem  bedlivě  k  rázům  do- 
mácím a  zdomácnělým,  které  dovedou  za 
vhodného  chovu  poskytnouti  více  užitku  nei 
rázy  cizokrajné.  Podle  směru  užitkového  lze 
rázy,  jímž  dosud  u  nás  věnována  pozornost, 
seřaditi  takto;  Rázy  dojné:  s.  níiinský. 
zejm.hollandský,paks.  schwyzský  aalgavský; 
rázy  žirné:  s.  marši  šlesvícko-holštýnsk^ch, 
anglický  s.  ktátkorohý,  a,  charolaiský,  duxský 
a  zilleraký;  rázy  dělné:  t.  stepní,  zvláště 
ráz  uhersko-seďmihradský,  8.  z  údolí  Mu- 
řice  a  chebský;  rázy  pro  viccstraný  uži- 
tek: s.  simmenský,  píncgavský,  kravařský  a  j. 
Páfime-li  plemenivo  vyvolené  toliko  i  je- 
diného rázu  nebo  plemene,  zovcme  výkon 
plemenitbou  Čistokrevnou,  pří  niž  však  se 
vyhýbáme  opětnému  pářeni  zvířat  pokrevné 
příbuzných,  poněvadž  má  v  zápětí  oslabeni 
slohu  tělesného,  množení  dědičných  vad  a 
neplodnost.  Kdyby  zjevy  takové  následkem 
někdy  nevyhnutelného  piemenčni  příbuzen- 
ského v  chovu  přece  se  dostavily,  dlužno  opa- 


i 


Skot. 


293 


třovati  občas  býky  téhož  plemene  neb  rázu 
z  jiných  stád. 

Býka  lze  ku  plemenitbě  používati  od  iVs 
roku,  jalovice  od  2  roků.  Jednomu  býku  při- 
délaje  se  40—60  krav. 

Míšeni  čili  křížení  dvou  různých  rázů 
nebo  plemen  s-u,  aby  mčlo  příznivé  vý- 
sledky, vyžaduje  mnoho  důmyslu  i  zkušeností 
plemenářských.  Doporučuje  se  zejména  při 
ziiilechtování  domácího  obecného  dobytka 
vynikajícími  plemeníky  (plnokrevníky)  z  ple- 
zncn,  která  dosáhla  již  vyššího  stupně  užit- 
kových schopnosti  a  souladu  tvarů  tělesných. 

Po  oteleni  vrací  se  u  kiav  honění  (pud 
pohlavní)  do  4  neděl,  ale  opětné  připouštěni 
děje  se  teprve  po  druhém  až  třetím  honění, 
aby  matky  příliš  se  nevysílily.  V  prvních 
-4—6  nedělích  po  narozeni  živí  se  tele  přímo 
z  vymene  matky,  nebo  se  napájí  uměle  čis- 
tý ai«  neporušeným  mlékem,  které  nejméně 


po  celý  prvý  týden  se  béřc  výhradně  od 
vlastní  matky.  Umělé  napájení  doporučuje 
se  zvláště  u  výborných  dojnic,  které  po- 
skytují mléka  nad  potřebu  telete,  ale  vy- 
žaiuje  velikou  péči  chovatele,  zejména  ve 
příčině  čistoty  nádob  a  vhodné  teploty  mléka, 
ro  6—8  nedělích  jest  mléčný  chrup  již  tak 
vyvinut,  že  tele  dovede  i  tužší  krmiva  roz- 
mělniti  a  že  možno  část  sladkého,  plného 
mléka  nahraditi  mlékem  sbíraným,  vařenou 
lněnou  moukou,  lněnými  pokrutinami,  po- 
lévkami hrachovými  a  řídkými  ovesnými  ka- 
šemi v  dávkách  stoupajících,  až  konečně 
v  12.  týdnu  tele  od  mléka  sladkého  úplně 
se  odstaví.  Při  tomto  nenáhlém  přechodu 
od  mléka  k  obyčejné  píci  dlužno  však  při- 
hlížeti k  tomu,  aby  krmiva  náhradná  obsa- 
hovala dostatek  k  vývoji  tělesnému  nezbyt- 
ných živin.  Na  100  kg  živé  váhy  telete  dlužno 
v  denní  dávce  poskytnouti  podle  Kfihna  v  kg: 


Vék  telete 


Su&ina 


Záiivnt 
proteiny 


Záiivný  tuk 


Záiivoé  látky 
bexdusičné 


Pomir  iivný 


Doba  cucáni 

'/4  roku     .    . 

*      *    •   •   . 

\\      .    .   .   . 

1  rok     .    .    . 

2  roky    .    .    . 


I 

20 
2-3 
25 
2-8 
30 
30 


II 

20 
2-2 
2-3 
2-5 
2-6 
2-8 


I 

0-60 
0-46 
035 
0-28 
0*24 
0-22 


n 

0-44 
0-30 
0-25 
0-22 
018 
0-16 


I 

0-61 
0-40 
0*20 
0M2 
008 
006 


II 

0-45 
0-20 
015 
0-10 
006 
004 


I 

II 

0*88 

0-62 

100 

0-90 

1-20 

1-10 

1*20 

1-20 

1  20 

1-20 

1*25 

1-25 

1 
1 
1 
1 
1 
1 


:3-6 
:4-4 
:4  8 
:5-3 
:5-8 
:6-3 


3-9 
4-6 
5-8 
6-5 
7-5 
8-4 


Pro  ranou  dospělost  a  žírnost  platí  normy 
pod  I,  pro  budoucí  dojnice  a  tahouny  normy 
pod  U  uvedené. 

Ze  suché  píce  poskytuje  se  teleti  oves  a 
s  počátku  toliko  hrstka  dobrého,  hebkého 
sena,  aby  zažívací  přístroj  příliš  se  neroz- 
prostranil  a  tím  vývoj  střední  části  trupu 
na  újmu  přední  a  zadní  části  nepodporoval. 
Okolnost  tato  byla  by  zvláště  na  škodu  při 
▼ý chovu  zvířat  žirných,  pročež  se  poskytuje 
telatům  k  tomuto  konci  chovaným  méně  píce 
hrubé,  než  telatům  později  pro  potřeby  mlé- 
kařské  určeným,  která  vůbec  se  vyživují 
skrovněji,  aby  u  nich  nebyla  probuzena  ná- 
klonnost přeměňovati  podávanou  píci  v  tuk, 
n^bri  aby  podporován  byl  odměs  mléka, 
lelata  arčená  k  výchovu  žirného  dobytka 
ponechají  se  mnohem  déle  na  mléku  a  krmí 
se  i  později  vydatně  bílkovinami  bohatou, 
soustředěnou  pící,  čímž  se  u  nich  vyvine 
raná  vyspělost  a  náklonnost  k  tučněni.  Takto 
vznikly  rané  a  žírné  rázy  s-u,  na  př.  krátko- 
rohý  s.  anglický.  V^voj  kostry  lze  u  od- 
chovu podporovati  přídavkem  20  gr  na  100  kg 
živé  váhy  připravované  moučky  kosfové, 
plavené  ícřidy  aneb  Čištěného  fosforečnanu 
vápenatého  do  denní  dávky  picni.  Odchov 
podporuje  vydatné  čistý,  světlý  a  teplý  (16® 
až  18*  Cj  tcletník.  Bulící,  kteří  k  plemenitbě 
nejsou  způsobili,  kleští  se  ve  věku  6—8  ne- 
děl. anelH>  teprve  po  6—9  měsících.  V  prvém 
pHpadě  jest  s  operaci  spojeno  méně  nebez- 
pečí a  maso  zůstává  křehčí,  v  druhém  ob- 
držíme  statnější   tahouny.   Po   prvém    roce 


věku  upraví  se  výživa  tak,  aby  vývoj  kostry 
a  svalstva  byl  podporován.  K  tomu  konci 
vypustí  se  z  denní  dávky  krmiva  bohatá  tu- 
kem, jako  pokrutiny  olejné  a  lněné  semeno, 
a  podává  se  pice  bohatá  snadno  záživnými 
proteiny  a  fosforečnany,  jako  otrub>,  květ 
sladový,  tluč  luštinová,  moučka  masová  a  p. 
Za  doby  letní  jest  odchovu  nezbytná  dobrá, 
travnatá  pastva,  poněvadž  mu  vedle  vhodné 
výživy  poskytuje  příležitost  k  vydatnému 
pohybu,  jímž  vývoj  ústroji  hybného,  decho- 
vého a  oběhu  krve  velmi  získá.  Nutí-li  po- 
měry hospodářské  vyživovati  odchov  v  stáji, 
dlužno  se  postarati  aspoň  o  prostrané  rej- 
diŠtě,  aby  rostoucí  zvířata  nepostrádala  vol- 
ného pohybu  pod  širým  nebem.  Tím  pře- 
dejde se  též  ztučnění  mladých  zvířat,  které 
při  vydatném  krmení  a  klidu  snadno  na- 
stane a  které  jest  na  újmu  vývoji  mléčných 
žláz,  na  němŽ  pozdější  dojnost  závisí.  Žlázy 
mléčné  vyvinují  se  u  jalovic  hlavně  v  2.  a 
3.  roce. 

Podporuje-li  v  této  době  krmení  a  stájový 
chov  zvířat  valný  vývoj  Ikaně  tukové  v  těle 
vůbec,  zejména  ve  vemeni,  kdež  se  ráda 
ukládá,  odnímá  se  tkaní  Žlázové  netoliko 
stavivo  či  látky  tvarné,  ale  též  místo  po- 
třebné k  vývoji.  Z  toho  se  vysvětluje  skrovná 
dojnost  krav  plemen  a  rázů  žirných.  Dojnost 
jest  tedy  v  prvé  řadě  podmíněna  vývojem 
žláz  mléčných,  v  druhé  řadě  krmením.  Při 
krmení  dojnic  dlužno  předkládati  pici 
snadno  záživnou,  proteinem  bohatou  a  šťav- 
natou s  živným   poměrem  1:4*7  — 5*4.   Od- 


294 


|Skot. 


měs  mléka  podporuji  zvláště  zelená  pice, 
pastva,  řepy  a  bulvy,  řízky  cukrovarské,  píce 
zaslazená  za  přídavku  jadrných,  tukem  bo- 
hatých krmiv  a  soli  kuchyňské,  pak  hojné 
napájeni;  dojivost  ztenčuje  sucha,  živinami 
chudá  pice,  jako  sláma,  zvláště  vikvovina. 
Denní  norma  krmná  činí  podle  J.  KQhna  na 
1000  kg  živé  váhy:  sušiny  20—30  kg,  pro- 
teinu 1-5— 2*4  kg,  tuku  0*4 — 0'7  kg,  bezdu- 
sičných  látek  extraktivních  a  záživné  buni- 
činy  110— 14-0  itg.  Poměr  živný  1:  5-6— 8-0. 
Přídavkem  pice  nad  tuto  normu  zv^ší  se 
odměs  mléka  toliko  nepatrně.  Nejúčelněji 
děje  se  výživa  dojnic  na  pastvě,  jejíž  hustý 
trávník  jest  složen  z  travin  a  jetelin,  aby 
zvíře  za  krátko  mohlo  se  nasytiti  a  pak  za 
klidu  a  odpočinku  tráviti.  Při  pastevném  ho- 
spodářství dosahují  se  nejvyšší  kvalitativní 
i  kvantitativní  výnosy  mléčné  a  soustava 
pastevná  vládne  všude,  kde  chov  s-u  a  mlé- 
kařství  kvete.  Letní  krmení  chlévské  jest  za- 
vedeno v  takových  hospodářstvích,  kde  tech- 
nické závody  poskytuji  i  pro  tuto  dobu  od- 
padky krmné  a  rozsáhlá  pěstba  obilin  a  rostlin 
průmyslových  vyžaduje  mnoho  mrvy,  z  niž 
při  pastvě  velká  čásť  se  roztrouší.  Krmeni 
stájové  děje  se  buď  picí  zelenou  nebo  píci 
suchou.  V  prvém  případě  zkrmují  se  pícniny 
vy  pěstěné  na  rolích,  jako  jetel,  vojtěška,  vi- 
čenec,  kukuřice  a  směsky  za  zelena  s  pří- 
davkem otrub,  které  dojnicím  svědčí  lépe 
než  pokrutiny  a  tluč  obilná;  ve  druhém  pří- 
padě předkládá  se  kravám  suchá  pice,  seno 
a  sláma  s  přídavkem  odpadků  průmyslových 
závodů:  mláta,  sladového  květu  a  pokrutin. 
Zimní  stájové  krmení  krav  podobá  se  su- 
chému krmení  letnímu:  Hlavním  jeho  zá- 
kladem jsou  hlízy  a  řepy,  z  nichž  zejména 
tyto  svou  cukernatosti  odměs  mléka  roz- 
nmožuji.  Dávky  picni  dlužno  vyměřovati  tak, 
aby  živiny  v  nich  obsažené  činnosti  veške- 
rjřch  ústrojů  tělesných  úplně  postačovaly  a 
látky  v  těle  již  usazené  žádného  ztenčeni  ne- 
doznávaly.  Při  skrovném  krmení  dojnice  hu- 
bení, poněvadž  organismus  k  výrobě  mléka 
bére  též  z  hmoty  tělesné  a  tím  vlastni  kon- 
stituci rozrušuje.  Z  píce  živinami  chudé  jest 
mléko  vodnaté  a  chuti  mdlé,  máslo  pak 
suché,  drobivé  a  lojovité. 

Žír  8-u,  který  za  našich  poměrů  nabývá 
nad  ostatními  smčry  užitkovými  převahy, 
směřuje  k  tomu,  aby  za  krátkou  dobu  utvo- 
řilo a  nasadilo  se  v  těle  hojně  tuku.  Přírůst 
tuku  v  těle  podporují  vydatnější  dávky  tuku 
v  píci  za  současného  rozmnožení  bílkovin  a 
obmezení  práce  svalové  i  činnosti  dychadel. 
V  hubeném  těle  usazuje  se  tuk  rychleji  než 
v  organismu  již  částečně  vykrmeném.  Hoj- 
nější dávky  uhlohydrátů  v  píci  rozmnožují 
iovněž  usazování  se  tuku  jednak  tím,  že  se 
tuk  z  nich  přímo  tvoří,  jakož  i  tím,  že  roz- 
kladu tuku  v  těle  již  usazeného  brání.  Touto 
úsporou  umožňuje  se  hojnější  usazováni  tuku 
pícního  a  tuku  rozkladem  bílkovin  vzniklého. 
Vodnatá  píce,  přílišné  pití,  nepřiměřená  tep- 
lota stájová  (pod  12*^  nebo  nad  18*  C)  a  ne- 
pokoj ruší  nasazování  tuku.   Cíle  žíru  dosa- 


huje se  nejsnáze  podáváním  Živinami  boha- 
tých a  snadno  záživných  krmiv,  zejména, 
když  tělo  se  nachází  již  v  dobrém  stavu  vý* 
živy.  V  prvém  období  žíru  doporučuje  se 
pice  objemná,  proteinem  chudší,  se  širším 
poměrem  živným,  aby  zvíře  si  jednak  na- 
vyklo přijímati  větší  dávky  a  aby  hojné  bez- 
dusičné  látky  přispěly  k  usazováni  tuku, 
které  s  počátku  se  děje  snadno  a  rychle. 
V  druhém  období,  kdy  i  maso  prorůsti  má 
tukem,  což  za  přibývajícího  výkrmu  jest  ne- 
snadnější a  nesnadnější,  poskytuje  se  hojně 
záživného  materiálu  tukotvorného  a  soustř. 
bílkovin,  na  př.  v  pokrutinách,  květu  slado- 
vém a  p.  Ve  třetím  období,  kdy  chuC  zvifat 
valně  poklesla  a  tkáně  tukově  se  zvrhají, 
dlužno  předkládati,  má -11  se  dosáhnouti 
úplného  výkrmu,  píci  netoliko  snadno  zá- 
živnou,  ale  též  chutnou  a  bedlivě  připravo- 
vanou a  40—60  gr  soli  kuchyňské  denně  a 
po  kuse.  Picni  norma  pro  Žír  s-u  jest  podle 
J.  Ktthna  na  1000  kg  živé  váhy  v  období: 

I.  II.         m. 


sušiny  ..... 
proteinu  .... 

tuku 

bezdusičných  látek 
Poměr  živný  . 


29-90    29-30    28*30 

2-32       2-87       2-71 

0-87       0-91       0-87 

14-93     14-58     14-89 

1 :  7-31  :  5*87  :  6-37. 


K  žirným  krmivům  náležejí  výpalky  liho- 
varské, mláto,  řízky  cukrovarské,  květ  sla- 
dový, pokrutiny,  cukernaté  řepy  a  dušené 
brambory.  Pro  výkrm  hodí  se  lépe  mladší 
zvířata,  poněvadž  mají  maso  křehčí,  snáze 
ztravitelné  a  proto  cennější  než  zvířata  stará, 
zejména  bylo-li  jich  používáno  ku  práci. 
U  mladších  přirůstají  ještě  svaly,  čímž  maso, 
prorůstajíc  zároveň  tukem,  nabývá  větSÍ  hod- 
noty, která  jest  zvláště  vynikal ící  u  telat  vy- 
tučnělých  sladkým,  celým  mlékem  a  u  3-  až 
4letých  volů  na  pastvě  vykrmených.  Chladné 
doby  roční  jsou  pro  výkrm,  který  dlužno 
ukončiti  za  3,  nejdéle  za  4  měsíce,  vhod- 
nější než  doby  teplé.  Při  výživě  «-u  děl- 
ného, obyčejně  volů  tuhého  slohu  těles- 
ného, u  nichž  zejména  ústroji  hybné,  de- 
chové i  oběhu  krve  jsou  mohutně  vyvinuta, 
běží  především  o  to,  aby  dostatečnou  dáv- 
kou bílkovin  v  píci  pracující  svalstvo  v  ne- 
ztenčené sile  bylo  zachováno  a  přiměřenou 
dávkou  tuku  a  snadno  záživných  uhlohydrátů, 
jak  to  na  př.  nacházíme  v  pokrutinách  a 
tluči  obilné,  zhubenění  zvířat  zabráněno.  Píce 
příliš  vodnatá  a  žirná  nehodí  se  pro  tahouny. 
Dobré  seno  luční  nebo  jetelové,  krmná 
sláma,  řepy  a  tluč  obilná  postačí  za  sou- 
časné dávky  soli  kuchyňské  20—30  gr  denně 
k  úplné  výživě  tahounů.  Za  nápoj  poskytuje 
se  čistá  voda.  Picní  norma  pro  dělné  volv 
jest  na  1000  kg  živé  váhy  podle  intensity 
práce  tato:  sušinv  250  kg,  proteinů  1-6  až 
2-3  kg,  tuku  0'3-b'6kg,  bezdusičných  látek 
11-0—130  kg.  Poměr  živný  1  :6— 7-5. 

Chov  s-u  stojí  významem  svým  pro  výživu 
lidstva  a  výnosností  svou  nepopiratelně  v  po- 
předí veškerého  hospodářského  zvěrochovu. 
Mnohostraností  užitků,  které  poskytuje,  hodí 
se  pro  nejrozmanitější  poměry,  zvláště  však 


Skotnice  —  Skotská  církev. 


295 


pro  lidnaté  oblasti,  v  nichž  maso,  mléko  a 
výrobky  mlékafské  nacházejí  výhodného  i  ji- 
stého odbytu.  Zvláštní  výhody  poskytuje  rol- 
nickým a'  prostředním  statkům  a  význam 
jeho  roste  s  intensitou  hospodaření.  Zužit- 
kuje nejvýhodněji  odpadky  hospodářských 
prámyslův  a  hodí  se  povahou  svou  spíše  do 
mírného  podnebí  a  vlhčího  ovzduší  nížin  a 
travnatých  hor,  než  do  suchých  poloh  s  hu- 
benější půdou  a  extensivním  hospodářstvím, 
kdež  se  osvědčuje  spíše  chov  vlnařských 
ovcí  a  koňstva. 

V  Čechách  chov  s-u  povznesl  se  zvelebe- 
ním pěstby  píce  na  lukách  a  rolích  a  mo- 
hutným rozvojem  hospodářských  průmyslů, 
zejména  pivovarství,  lihovarství,  škrobárni- 
ctvi  a  cukrovarství ,  poskytující  množství 
cenných  krmných  odpadkův.  R.  1890  bylo 
hovězího  dobytka  2,022.305  kusů,  tak  že  na 
100  ha  plodné  půdv  připadlo  40*2  kusův. 
R,  1900  shledáno  v  Cechách  2,258.338  kusů, 
tedy  o  236.033  kusů  více  než  r.  1890.  Krav 
bylo  z  úhrnného  počtu  1,081.562.  Ze  směrů 
užitkových  převládá  také  v  Čechách  mléká- 
ren! a  žír.  Výchov  dělných  zvířat,  volů,  děje 
se  hlavně  na  statcích  rolnických;  velkostatky 
opatřují  si  dělné  voly  plemene  stcpního 
z  Uher  i  Sedmihrad  a  voly  rázu  z  údolí  mu- 
řického,  smíšence  horského  rázu  krátkoro- 
hého  a  stepniho,  ze  Štýrska.  K  podnětu  c.  k. 
vlády  a  zemské  správy  dostalo  se  prostřed- 
nictvím zemědělské  rady  chovu  s-u  vydat- 
ného a  soustavného  zvelebeni:  stanovením 
plemenných  obvodů,  rozdělováním  subvenč- 
nich  býků,  zřizováním  plemenných  stanic, 
rozdělováním  ušlechtilého  odchovu,  odmě- 
ňováním plemenného  s-u,  podporováním 
družstev  zvěrochovných  a  znaleckým  dozo- 
rem inspektory  pro  hospod,  zvěrochov.  Podle 
rázu  a  vlastnosti  domácího  dobytka  byly  Če- 
chy rozděleny  na  tyto  plemenné  oblasti:  sim- 
menskou,  pincgavskou,  kravařskou,  schwyz- 
skou  a  chebskou.  Do  každé  této  oblasti  při- 
dělují se  subvenční  býci  příslušného  rázu, 
aby  míšením  domácí  s.  byl  zveleben  a  v  určitý 
ráz  ustálen.  Český  odbor  rady  zemědělské 
přidělil  podle  těchto  pravidel  od  1.  dub. 
1892  do  konce  r.  1903  celkem  2789  kusů 
plemenného  s-u,  a  to  1357  býků,  935  stanič- 
ních dobytčat  a  497  jaloviček  chovných.  Srv. 
L.  Burket,  Chov  s-u  (I.  sv.  1894,  II.  sv. 
189P).  Bkt. 

Skotnioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Nový 
Jičín,  okr.,  fara  a  pš.  Příbor;  60  d.,  383 
oby  v.  č.,  26  n.  (1900),  zastávka  dráhy  Stu- 
dénka-Štramberk.  Byla  tu  ještě  v  XVI.  stol. 
tvrz. 

Bkotnioki  Marce lli,  spis.  pol.  (*  1815, 
t  1850),  byl  soudním  úředníkem  a  práv- 
nickým rádcem  administrační  správy  Za- 
mojských.  Z  původních  jeho  povídek  zaslu- 
hují zmínky  CMopiec\pod  Skalbmier^a  (Varš., 
J845);  Adjutant  nacielnego  wodia  ít.,  1846); 
Samolubr  (t.,  1845,  5  d.)  a  j.  Překládal  též 
hojně  z  franc.   a   psal  povídky  pro  mládež. 

BkotnikOT  Jegor  Osipovič,  ryjec  rus. 
(*  kol  1780  —  t  1843  v  Moskvě),  vzdělal  se 


v  akademii  petrohradské,  kde  dosáhl  hod- 
nosti akademika  a  mnoha  vyznamenání.  Po- 
zději usadil  se  v  Moskvě.  »Polnyj  slovarj 
rus.  graverov*  Rovinského  vypočítává  204 
jeho  práce,  z  nichž  nejlepší  jest  mědirytina 
Rozpětí  podle  obrazu  Le  Brunova.  Vedle 
toho  zasluhuji  zmínky  podobizny  P.  S.  Va- 
lujeva,  básníka  Baratynského,  I.  I.  Dmitri- 
jeva  a  j. 

Bkotogrrafle,    skotologie,    viz    Skia- 
grafie. 

Bkotom,  řec,  jest  část  pole  zrakového 
(v.  t.),  v  níž  se  nevidí  vůbec  (s.  absolutum) 
anebo  vidění  jest  sníženo,  na  př.  barvy  jsou 
na  tomto  miste  tmavší,  aneb  rozeznají  se  jen 
některé  barvy  (s.  relativum,  viz  Perimetr  2). 
Má-li  stížený  vědomí  o  ztraceném  místě  ve 
svém  poli  zrakovém,  má-li  tu  dojem  tmavé 
skvrny,  nazývá  se  choroba  positivním  s-em. 
Neví-li  o  porušené  části,  zove  se  s-em  ne- 
gativním (viz  Amblyopia).  S.  positivní 
jest  příznakem  onemocnění   sítnice   a   cev- 
natky  (viz  Oko)  jako  následek  výlevů  krev- 
ních a  zánětů,  které  se  vyškytají  v  těchto  blá- 
nách očních  u  různých  celkových  onemocněni 
a  krátkozrakosti  (v.  t.).  S.  negat  ivní  jest 
znakem  částečného  onemocněni   čivu,  drah 
a  ústředí  zrakových;  u  posledních  dvou  jsou 
s-y  neg.  symmetricky  umístěny  v  pravostra- 
ných  neb  levostraných  polovinách  pole  zra- 
kového (viz  Hemianopia).   Podle  umístění 
v  poli  zrakovém  jest  s.  buď  centrální  (viz 
Sítnice,  žlutá  skvrna  fixace)  na  místě  pří- 
mého  nazírání,   nebo    vedle    tohoto    místa 
s.  paracentrálni  podoby  prstenovité  nebo 
poloprstenovité   aneb    periferní.    S.   cen- 
trálm  negativní  bývá  častým  znakem  chorob 
čivových  a  povšechných  (polyneurítis,  myť 
litis,  chlorosis)  a  otrav  (tabákem,  alkoholem, 
olovem,   sirouhlíkem,   strammoniem    a  j.), 
u  diabetů  a  přijice.  S.  scintillans  jest  viděni 
světelných  úkazův,  obyčejně  jako  počátek  zá- 
chvatu migrény  zrakové  (viz  Migréna): 
jeví  se  jako  klikatá,  zubovitá  (teichopsia)  mi- 
havá  čára  v  pravých  neb  levých  polovinách 
pole  zrakového;  jindy  jest  to  pouhé  míháni 
šedých  kol  neb  vlnění  v  těchže  polovinách 
{hemianopia  fugax)^  někdy  jako  krátká  zátma 
ve  středu  polí  zrakových,  výminečně  pouze 
před  jedním  okem.  D, 

Skotská  církev  vznikla  ve  Skotsku  ve 
stol.  XVI.  Králové  skotští  užívali  ve  svém 
boji  se  šlechtou  podpory  duchovenstva,  je- 
hož vliv  a  bohatství  ze  všech  sil  podporovali. 
Následkem  toho  na  poč  XVI.  stol.  takořka 
polovina  všech  pozemků  skotských  byla  v  ru- 
kou kněžstva,  jež  však  při  tom  tonulo  vmravní 
zkáze.  Proto  když  kol.  r.  1525  spisy  Luthc- 
rovy  dostaly  se  do  Skotska,  nalezly  hojnost 
čtenářů.  Tyto  počátky  reformy  byly  horlivě 
propagovány  mladý  m  Patrikem  Hamiltonem 
z  rodiny  hrabat  z  Arranu.  Určitý  ráz  reformě 
vtiskl  John  Knox  (v.  t.),  vlastní  zakladatel 
s-ké  c-kve,  který  se  přiklonil  ke  kalvinismu. 
Jeho  reformační  činnost  byla  vydatně  pod- 
porována šlechtou,  jež  užila  tohoto  pro- 
středku  k  boji  proti  přísně  katol.  královně 


296 


Skotsko  (hranice,  horopis). 


Marii  átuartovné.  P&sobeníra  Knoxovým 
šlechtici  založili  reformě  přejíci  ligu  The  lords 
of  the  congregatiorty  jejímž  pfičinéním  edin- 
burský  parlament  r.  1560  slavnostně  schválil 
vyznání  víry  {Confessio  Scotica\  Knoxem  na- 
vržené. Týž  parlament  r.  1561  schválil  cír- 
kevní zřízení  skotské  (Book  of  disciplině).  Po- 
dle něho  za  jedinou  hlavu  církve  uznáván 
jest  Kristus.  Stupně  v  církevních  hodnostech 
odstraněny,  volba  duchovních  svěřena  cír- 
kevním obcím,  jež  se  samy  spravovaly  po- 
mocí volených  presbyterů  (viz  Presby  teria- 
n ismus).  Královna  Marie  pokusila  se  nási- 
lím reformaci  potlačiti,  byla  však  r.  1567  vy- 
puzena  ze  Skotska  a  král  Jakub  I.  musil 
r.  1592  c-kvi  s-ké  zaručiti  plnou  svobodu. 
Karel  I.  pokusil  se  vnutiti  Skotfim  anglickou 
liturgii,  vzbudil  však  jen  veliký  odpor  a  Sko- 
tové založili  r.  1638  na  obranu  svého  nábo- 
ženského přesvědčení  círk.-polit.  spolek  >Co- 
venant«  zvaný,  který  se  horlivě  mísil  do  sou- 
dobých událostí  angl.  Pádem  Karla  I.  zví- 
tězil ve  Skotsku  trvale  presbyterianismus. 
Patronát  státu  nad  s-kou  c-kvi,  odstraněný 
r.  1690,  byl  obnoven  královnou  Annou  r.  1712. 
Odpor  proti  tomu  vedl  některé  církevní  svo- 
body milovné  Skoty  k  secessi  a  zakládáni 
dissidentských  církví,  z  nichž  vynikly  Asso- 
ciate  synod  (zal.  r.  1733)  a  Reliéf  Church  (zal. 
r.  1761).  Tyto  spojily  se  r.  1847  v  United 
Presbyterián  Church  a  získaly  tím  značně  na 
své  moci.  Patronátní  právo  bylo  příčinou 
nového  rozštěpení  c-kve  s-ké  v  XIX.  stol. 
Přátelé  svobodné  volby  duchovních  žádali 
totiž  na  gener.  synodě  r.  1834  právo  veta 
proti  volbě  patronů.  Když  jim  právo  to  ne- 
bylo přiznáno,  oddělili  se  tito  t.  zv.  nonin- 
trusionisté  od  státní  církve  a  založili  r.  1843 
skotskou  svobodnou  církev  {Free  Church). 
Všecky  tři  nynější  skotské  církve  liší  se  tedy 
od  sebe  jen  poměrem  ke  státu.  O  sloučení 
všech  jedná  se  horlivě.  —  Srv.  Kóstlin,  Die 
schottische  Kirche  (Hamb.,  1852);  Cunning- 
ham,  Church  history  of  Scotland  (Lond., 
1863);  Stanley,  History  of  the  church  of  Scot- 
land (t.,  1879);  Stephen,  History  of  the  Scot- 
tish  Church  (Edinb.  a  Lond.,  1894);  Muir, 
The  Church  of  Scotland  (Lond.,  1895). 

Skotsko  (angl.  Scotland ^  něm.  Schottland, 
fr.  Écosse),  býv.  samostatné  království,  od 
r.  1707  sev.  Čásf  Spojeného  království  Brit- 
ského, zabírá  celou  severní  čásf  Veliké  Bri- 
tannie  s  přilehlými  ostrovy.  Na  jihu  oddě- 
leno jest  od  Anglického  království  hranicí 
110  km  dlouhou  počínající  se  na  záp.  u  Firthu 
Solwayského  a  táhnoucí  se  směrem  sev.-vých. 
přes  vrchovinu  Cheviotskou  k  ústí  ř.  Tweedu. 
Na  v.  oblévá  je  Severní  moře,  na  sev.  a  záp. 
Atlantský  okeán  a  na  j.  moře  Irské,  jež  sou- 
visí Severním  průlivem  {North  Channel)  s  At- 
lant, okeánem  a  dělí  S.  od  Irska.  Nejsever- 
nější místo  ležící  na  58'' 41'  s.  š.,  Dunnet 
Head,  je  vzdáleno  od  nejjižnějšího,  Mull  of 
Galloway  na  54*^  38'  s.  š.;  463  km.  Celá  plocha 
S-ka,  včetně  787  ostrovů,  Hebrid,  Orknejí  a 
Shetland  měří  bez  pobřežního  pruhu  písčin 
a    bažin    78.848   /cm*.   Pobřeží    svým    rázem 


silně  připomíná  pobřeží  Skandinávie,  neboť 
i  tu  východní  čásf  je  nížši  a  méně  členitá » 
větší  a  hlubší  zálivy  jsou  Firth  of  Forth» 
F.  of  Tay,  Moray  Firth  — ,  kdežto  na  záp. 
straně  moře  vniká  hluboko  do  pevniny  Čet- 
nými íirthy  a  lochy  a  odděluje  od  hlavni 
souše  množství  ostrovfi.  Vnější  Hebrídy, 
táhnoucí  se  řetézovitČ  jako  hradba  před 
pevninou  připomínají  silně  Lofoty.  Největší 
zálivv  na  této  straně  jsou  Solway  F.,  Firth 
of  Clyde,  Loch  Fyne  (64  km  dlouhý).  Loch 
Linnhe  (50  km  dlouhý),  Loch  Carron,  Tor- 
ridon  a  j.  v.  V  celé  své  délce  je  záp.  po- 
břeží příkré  a  skalnaté,  toliko  Solwavský 
Firth  jest  i  na  skotské  straně  plochý  a  baii- 
natý. 

Po  stránce  orografické  lze  rozděliti  po- 
vrch S-ka  na  tři  části:  na  sev.  S.  {Highland$)y 
střední   S.   {Lowiand)  a  jiíni    S.    (Southern 
Uplands),  Větší  čásf  povrchu  je  sice  hornatá^ 
ale  není  tu  nijakého  souvislého  hřbetu  hor- 
ského, nýbrž  řeky  a  atmosférické  erose  vy- 
ryly v  povrchu  hluboká  údolí,  tak  že  vynikly 
jednotlivé    hmotné    části,    dodávajíce    kra- 
jině rázu  horského.  Ale  při  pohledu  s  vyšších 
míst  celá  krajina  jeví  se  spíše  jako  planina^ 
nad  níž  vyčnívají  zakulacené  a  ploché  pa- 
horky, pokryté  kamením  nebo  slatinami  po- 
rostlými mechem.  V  údolích  pak  lesknou  se 
uprostřed  temně  zeleně  hladiny  četných  jezer 
»lochfi«.  Vrchovina  v  již.  S-ku  májiž  mírný* 
vlídný    ráz   pahorkatiny    anglické.    V    sev. 
části  S  ka  zdvíhá  se  Severozáp.  vysočina 
[North-Western  Highlands),  jež  se  svými  za- 
smušilými horami,  hlubokými  propastmi,  ti- 
chými jezery,  obetkanými  pověstmi  a  bájemi^ 
tajemnými  hrady  působí  silně  dojmem  ro- 
mantickým. Některé  vrcholky  dostupují  výše 
přes  lOOOm,  jako  nad  Firthem  Cromartskýra 
osaměle  se  zdvíhající  Ben  Wyvis  (1045  m); 
podél  záp.  pobřeží  pnou  se  samostatné  hory 
The  Pap  (1039  m),  Ben  Attow  (1031  m\  Cairn 
Eige  (1182  m),  Ben  Dearg  (1081  m);   výšce 
1000  m  blíží  se  Scuir-na-Gillean  v  CuchuUin 
Hills  (981  m)  na  ostrově  Skye.  Na  sev.  v  Su- 
therlandě  níží  se  znenáhla  celá  vysočina  a 
přechází  v  úrodnější  a  proto  i  lidnatější  ro- 
vinu Caithnesskou.  Jižní  hranici  této  Sev.-záp. 
vysočiny    tvoří    80   km   diouhá    kaledonská 
rýha,  jež  vyplněna  je  lochem  Lochy,  L.  Oich 
a  260  m  hlubokým  lochem  Ness,  které  spo- 
jeny jsou  kaledonsk^m   kanálem.   Na  jiini 
straně  této  rýhy  počíná  se  Jihových.  vyso- 
čina {South- Éastern  Highlands),  která  nemá 
rovněž  jednotného   hřebenu,  i  ráz  zůstává 
celkem   stejný.   Tytéž  zakulacené  vrcholky^ 
tytéž  nánosy  štěrku,  rozsáhlé  slatiny,  hluboce 
vyrytá  údolí;   ale   v  některých  je  jil  pfida 
vhodná  pro  zemědělství  a  místy  jsou  i  aobré 
pastviny   pro   ovce.   Nejvyšší  je  Ben  Nevis 
1343  m  vysoký,  spadající  srá-^nč  na  sev.-záp. 
straně  do  kaledonské  rýhy;  nejmocnější  hor- 
ská skupina  asi  uprostřed  S-ka  se  zdvihajíc! 
je  Cairn  Gorm  Range,  v  němž  Ben  Mac  Dhui 
dostupuje  výše  1318  m.  Jižní  čásf,  jež  z  jihu 
podobá   se    mocnému    horstvu,   nazývá   «e 
Grampiany     (Grampians),    kteréž    jméno 


!: 

1  o 


Skotsko  (poměry  přírodní  statistika).  297 

dává  se  i  celé  vysočině.  Na  východní. straně  Firthu  padá  Ness  odvodňující  loch  t.  jm., 

vysočina  přechází  v  rovinu  a  tím  do  střed-  konečně  Shin  protékající  loch  t.  jm.  a  vlé- 

niho  S-ka  Lowlands,  nížinami  slujícího.  Ní-  vajíci  se  do  Firthu  Dornochského.   Na  záp. 

iiny  ty  rozprostiraji  se  na  vých.  pobřeží,  je    nejmocnější  Clyde,  padající    do    Firthu 

nejsev.  je  Strathroorská,  přerušená  vrchoví-  t.  jro.,  ostatní  vyjma  Lochy,  vlévajícího  se 

nou  Sidlaw  Hills,  sklánějící  se  znenáhla  na  do  lochu  Linnhc,  nemají  valného  významu, 

j.  k  Perthu,  a  jižnějšími  Ochill  Hills,  které  Za  to  jezera  mnoho  přispívají  k  rázu  S-ka, 

dostupuji  největší  výše  v  £en  Cleuch  (720  m).  neboC  zabírají  celkem  plochu  1665  km^  veli- 

Ostatek  je  mírná  pahorkatina  neb  úplná  ro-  kou.  Možno  je  dčlíti  na  sladkovodní  a  slaná, 

vina,  na  níž  žiie  více  než  polovina  veškerého  které  jsou  vlastně  mořskými  zálivy.  Z  nitro- 

obyvatelstva  S-ka.  Jižně  od  Firthu  of  Forth  zemských    se    připomíná    nejčastěji    39   km 

nížina  počíná  op^t  stoupati   v  pahorkatinu  dlouhý  a  12  km  široký  loch  Lomond  s  30 

jakoLammcrmoorHills,Pentland  Hills,  které  ostrovy  bliže  Firthu  of  Clyde,  dále   shora 

tvoří  přechod  do  Již.  S-ka  (5ou/Aďrn  Uplands),  jmenovaná  jezera  v  kaledonšké  rýze.  V  sev.- 

I   tu  jsou  samostatné  skupiny,  mezi   nimiž  záp.  vysočině  lesknou  se  loch  Maree,  loch 

nejvyšší  jsou  Lowther  Hills  (732  m),  při  hor.  Shiel  a  loch  Morar,  nejhlubší  ze  všech  brit- 

Tweédu  Broad  Law  (836  w),  na  západě  pak  ských  jezer,  konečně  32  km  dlouhý  loch  Shin. 

Merrick  (843  m),  jinak  je  tato  část  již  rovi-  V  nížině  je   důležitější   pouze   loch    Leven 

natá,  zvláště  poloostrov  Gallowayský  {Rhins  v  Kinrosshireu.  již.  od  Perthu.  —  Na  poměry 

of  Galloway).  Konečně  na  hranici,  ale  skoro  klimatické  působí  blízkost  moře,  zejména 

úplně  S-ku  náležejíce,  zdvihají   se  Cheviot  pak  proud  Golfský,  jehož  vliv  nejlépe  je  znáti 

Hills  (814  m),  s  tučnými  pastvinami  pro  ovce.  v  zimě.    V  nížině  jsou  léta  mírná  (málokdy 

Na  východě  přechází  v  pobřežní  nížinu.  přes  24®),   ale   za   to    deštivá,   zimy   rovněž 

Rozdělení  ve  3  Části  můŽe  platiti  i  pro  po-  dosti   příjemné,   nanejvýše  —6  až  —8®.    Na 

měrv  geologické.  Severní  čásf  náleží  k  nej-  horách  však  zůstává  sníh  ležeti  2—3  měsíce, 

starším    Částem    evropské    pevniny,    avšak  Zimní  isothermy  jdou  od  scv.  k  j.,  a  to  západ 

mnohé  okolnosti  svědčí  o  častých  převra-  ie  teplejší  než  východ,  kdežto  v  létě  rozdě- 

tech  v  dobách  geologických.  Hlavně  zpodní  lení  teploty  je  pravidelnější.    Rovněž  deště 

silurské  a  devonské  vrstvy  jsou  po  stránce  jsou   na  západě   mnohem   silnější,  připomí- 

petrogtafícké  vysoce  zajímavé;  proráží  jimi  najíce   svým   množstvím   záp.  pobřeží   irské 

granit,  porfyr  a  syenit.  Toliko  nejzazší  sev.-  (u  Portree  260  cm).  Obloha  je  skoro  stále  za- 

západ  náleží  době  laurentinské  a  kambrické,  tažena  anebo  mlha  zahaluje  krajinu.  —  Vege- 

skládaje  se,  podobně  jako  rovina  Strathmor-  tacc   podobá  se  v  jihu  an^^lické  a  středo- 

ská,  ze  starého  červeného  pískovce.  Ostatek  skandinávské,  ale  sev.  hranice  dubu  táhne  se 

S-ka  tvoři  vrstvy  hlavně  silurské  a  devon-  přes  Grampiany,  ve  vlastním  S-ku  mizí  již  ve 

ské,  iimiž  místy  prorážejí  vrstvy  archaické,  výši  670  m  borovice,  kdežto  hranice  břízy  sahá 

Všechny    útvary    svědčí    o   silné    denudaci,  do   800—900  m.    Odtud  převládají   vřesy,  j. 

méně  o  vnitřních  převratech,  jež  vytvořily  Calluna  vulgaris  Salisb.,  zakrslé  břízy,  Vacď 

hlavní    r^*hu    kaledonskou.    Teprve    později  nium  a  Empetrum.  Náhorní  planiny  mají  ráz 

eruptivni  činností  vznikly  vnitřní  Hebridy  —  arktický  a  připomínají  norské  fjeldy.  —  Větší 

vnější  skládají  se  vesměs  z  archaické  žuly  — ,  druhy  zvířeny  byly  ve  S-ku  vyhubeny  mno- 

zvláště  ostrov  Skye;  tu  jsou  typické  čediče  hem  dříve,  než  v  ostatní  Kvropě.  Nejzajíma- 

tvořící    proslulé    sloupové   jeskyně    (Staffa,  vějši  jsou  ii^alý  skotský  kůň,  skotský  pes  a 

Fingalova  jeskyně).  Střed  S-ka  zabírá  vápe-  skotský  kur  (ÍLagopus   scoticus  Gray),  který 

nec    s   bohatými    flecemi    kamenouhclnými,  však  na  zimu  peří  nemění.   Na  pobřeží  sídíí 

který  je  na  severu  i  na  jihu  vrouben  písícov-  hejna    severských    mořských    ptáků,    moře 

cem,  znamenitým  materiálem  stavebním.  1  tu  oplývá  hojností  ryb. 

zachovaly  se  staré  eruptivní  hmoty.  Na  jihu  Obyvatelstva'  bvlo    r.  1801:  1*61,   1821: 

opět   převládá    silur    i   devon,   méně   perm.  209;    1851:    2*88,    1881:     373    milí.,    1891: 

K  onomu    náležejí   rudné  doly    v  Leadhills,  4,025.647,  1901:  4,472,000,  tedy  na  1  km^  pH- 

k  devonu    lanarcké   doly  na   leštěnec   olov-  padá  56  ob.  (odhad  r.  1903:  4,579.223  oby  v.). 

natý.    V  celém  S-ku  jsou  hojné  stopy  čin-  Z  uvedeného  počtu  pro  r.  1901  bylo  2,173.755 

nosti   ledové    v  diluviu,  jako  četná  jezera  a  pohlaví    muž.  a  2,298.348    ženského.    Avšak 

morény.  obyvatelstvo  je   rozděleno   velmi    nestejně, 

fceky  skotské  nemohou  pro  blízkost  moře  jednak  pro    neúrodný  a  hornatý  sever,  kde 

vyvinouti   se    v  toky    větši,    mimo    to   mají  jsou  rozsáhlé  obory,  jednak  následkem  agrár- 

prudký  spád,  lak  že  po  stránce  hospodářské  nich   poměrů.    Největší  čásf  soustředěna  je 

jsou    skoro  bez  významu,  !eda   k  dobývání  při  Firthu  of  Clyde,  Firthu  of  Forth  a  Firthu 

elektrické  síly  pro  závody,  jak  učiněn  byl  po-  of  Tay  a  tu  zase  přes  70%  připadá  na  oby- 

čátek  u  vodopádů  foyerských  na  lochu  Ncss.  vatelstvo  městské.  V  uvedeném  území  jsou 

Do  moře  Severního  spěje  pohrán,  ř.  Tweed,  soustředěna  skoro  všechna  větší  města,  ma- 

do    Firthu    of  Forlh   teče    113  km   splavný  jící  přes  50.000  oby  v.,  kterých  má  S.  celkem 

Forth,  přijímající  zesev.Teith,uDundee  vlévá  9.  Největší  je  Glasgow  se  760.423  oby  v.  (1901), 

se  otevřeným  ústím  vodnatá  Tay,  silně  při-  pak  Kdinburk  se  316.479   obyv.  Pohyb  oby- 

pominající  Temži,  u  Aberdcenu  ústí  Dee,  scv.  vatelstva  jeví  se  podle  sčítání  r.  1902:  sňatků 

svah  Grampian  odvodňuji  Isla  a  Spey  prou-  bylo  31.877,   porodů    132. JóO,   úmrtí   77.946, 

dici   divokým,  lesnatým    údolím,  do   >íoray  tedy  porodův  o  54.304  více  ntž   úmrtí.  Vy- 


298 


Skotsko  (národnosti,  církev,  vzdělání,  orba). 


stěhovalectvi  je  dosti  silné,  leč  nahrazováno 
je  přílivem  z  Irska  do  průmyslového  obvodu 
jihoskotského.  R.  1902  vystehovalo  se  cel- 
kem 26.285  oby  v.,  a  to  12.225  do  Spoj.  Obci 
sev.-amer.,  3811  do  angl.  osad  v  Sev.  Ame- 
rice, ostatní  většinou  do  Austrálie  a  již. 
Afriky.  Cizinců  bylo  r.  1901:  22.627,  z  nichž 
10.873  Polákův  a  Rusů,  4051  Italů,  3232  Němců. 
Celá  zemé  méřici  78.748  km}  délí  se  na  33 
hrab^tvi  (Civil  counties\  která  tvoÍ4  dohro- 
mady 8  obvodů  (divisions), 

Hrabitvi  km*  oby  v.  1901: 

Shetland 1430  28.185 

Orkney 973  28.698 

Caithness 1844  33.859 

Sutherland  .    .....  4885  21.550 

Ross  a  Cromarty     .    .  8160  76.421 

Invemess 11.021  90.182 

Nairn     • 556  9.291 

Elgin 1376  44.808 

Banfif 1777  61.487 

Aberdeen 5101  304.420 

Kincardine 1005  40.918 

Forfar 2306  284.078 

Perth 6737  123.262 

Fife 1329  218.843 

Kinross 202  6.980 

Clackmannan  .....  129  32.019 

Stirling 1208  142.338 

Dumbarton 699  113.870 

Argyll 8430  73.665 

Bute 583  18.786 

Renfrew 657  268.934 

Ayr 2975  254.436 

Lanark 2302  1,339.289 

Linlithgow 328  65.699 

Mid-Lothian    ...       .  951  488.647 

Haddington 725  38.662 

Berwick 1203  30.816 

Peebles 922  15.066 

Selkirk 674  23.339 

Roxburgh 1734  48.793 

Dumfries 2857  72.569 

Kirkcudbright    ....  2470  39.407 

Wigton 1326  32.683 

Z  národnostních  poměrů  jsou  nejzají- 
mavější zbytky  keltských  Highlanderů, 
kteří  se  sami  nazývají  Gaely  nebo  Caely. 
Obývají  hlavně  hornatý  severozápad,  ale  stále 
ustupuji  anglickému  živlu.  R.  1891  mluvilo 
pouze  keltsky  43.738  oby  v.,  keltsky  a  anglickv 
210.677.  celkem  keltštinu  ovládalo  254.415 
oby  v.  Odloučenost  v  horách  byla  příčinou, 
že  zachovala  se  tu  stará  zřízení.  Každé  údolí 
obýval  jeden  rod  čili  clan  s  náčelníkem  ro- 
dovým v  čele.  V  tomto  zřízení  nalézali  Stuar- 
tovci  vždy  velikou  oporu,  pročež  Angličané 
hleděli  pokud  možno  moc  náčelníků  clanu 
co  nejvíce  omeziti,  až  konečně  r.  1747  patri- 
archální zřízení  bylo  zrušeno,  ba  i  národní 
kroj  zakázán.  Zákon  ten  byl  sice  již  r.  1782 
odvolán,  ale  přes  to  kroj  se  udržel  pouze 
v  nejodlehlejších  údolích.  Tento  se  skládá 
z  kiltu,  krátké  suknice,  jež  nezahaluje  ani 
obnažených  kolen,  krátké  kazajky  a  tartánu, 
kostkovaného  plaidu,  přes  levé  rameno  volně 
přehozeného,  jehož  barvy  řídí  se  příslušností 


k  určitému  clanu,  a  konečně  z  čapky  beze 
střechy.  Povahou  skotští  horalé  podobají  se 
i  jiným  obyvatelům  hor;  svobodymilovnost, 
láska  k  vlasti,  odhodlanost  a  pohostinství 
náležejí  k  dobrem  vlastnostem  všech  horalův 
a  skotských  zvláště.  Ale  veliká  povérčivost, 
obzvláštní  záliba  k  zaměstnání,  jeŽ  dovoluje 
delší  dobu  tráviti  v  nečinnosti,  |ako  pastva 
a  rybolov,  jsou   skoro  speciáltu   vlastností 
skotských  horalů,  kteří  jeví  i  náchylnost  k  po- 
žívání lihových  nápojů.   Naproti  tomu  oby- 
vatel  skotské  nížiny  je  pohyblivější,  podni- 
kavější, vytrvalý  a  stálý  ve  svém  laměstnáni ; 
spořivost  jeho  hraničí  až  s  lakotností,  nedů- 
věra s  podezřívavostí;  ale  přes  to  Skotové 
všichni  jsou   společníky  příjemněiŽími   než 
Angličané.  Na  vých.  pobřeží  Orkneiich  i  Shet- 
landech  měli  silný  vliv  Normani,  ale  ve  S-ka, 
vyjma  Caithness,  stopy  jejich  skoro  úplně 
zmizely.  Z  církví  je   nejsilnější  presbyter- 
ská n.  skotská  církev  (v.  t.),  k  níž  se  hlásí 
660.300  příslušníků.    Po  ní  následuje  počet- 
ností United  Church  of  Scotland  se  495.300 
vyznavači  vedle  94.500  osob,  které  se  poklá- 
dají za  její  příslušníky.    Církev  tato  vznikla 
sloučením  bývalé  Svobodné  skotské  církve 
se  Spojenou  církví  presbyterskou  (od  31.  říj. 
1900).  Méně  četná  sice,  ale  přece  mocná  je 
církev  protestantsko-episkopální,  k  níž  hlásí 
se  většina  šlechty.  Katol.  církev  vzrůstá  stále 
hlavně  následkem  přílivu  Irčanů.  Spravována 
je  2  arcibiskupy,   4  biskupy  a  má   433.000 
příslušníkův.     Ostatní    obyvatelstvo    náleží 
k  methodistům,  baptistům  a  j.  —  O   vzdě- 
láni nejširších  vrstev  lidu  bylo  postaráno 
mnohem  dříve  než  v  Anglii.  Nucena  návštěva 
školní  nařízena  byla  r.  1872.  Obecných  škol 
bvlo  r.  1901  3165,   z  nichž  2712  veřejných. 
Vysoké   školství    vyniká   nemálo   i   počtem 
škol:  jsou   tu   4  university  —   v  Edinburce, 
Glasgowě,  Aberdeenu  a  St.   Andrewsu  —  a 
2  techniky  {technical  collegé)  v  Glasgowě    a 
Dundee.   Mimo  to  stará  se  o  vzdělání  celá 
řada  soukromých   učiliŠf  vyšších  i  nižších, 
které   se   děli   na  Burgh  Schools^  Grammar 
Schools,  počtem  86. 

Orba  ve  S-ku  má  málo  podmínek  přízni- 
vých. Nejen  že  podnebí  jest  příliš  vlhké  a 
v  létě  poměrně  chladné,  ale  i  půdy  ke  vzdě- 
lávání způsobilé  jest  citelný  nedostatek.  Nej- 
úrodnější jsou  krajiny  při  Firthu  of  Forth 
a  pruh  země  podél  vých.  pobřeží  až  po  Mo- 
ray  Firth;  kdežto  hrabství  Fife  má  jenom 
12 Vo  půdy  neplodné,  stoupá  rozloha  její 
v  Aberdeenu  na  437o»  na  záp.  v  Argyllu  do- 
cela na  92%  a  v  Sutherlandě  na  sev.  na 
967o»  tak  že  role  v  hrabstvich  posléze  jme- 
novaných objevují  se  toliko  jako  oasy  mezi 
širými  vřesovišti  a  bažinami.  V  celém  S-ku 
tohko  297o  jest  půdy  plodné  a  z  toho  to- 
liko 18- 1%  připadá  na  role  a  umělé  lučiny, 
7'027o  "a  pastviny  a  4*5Vo  na  lesy  a  křo- 
viska, kdežto  ostatek  vesměs  zabírají  bažiny, 
vřesoviště  a  vody.  Naproti  tomu  zase  vzdě- 
lávání půdy  je  velmi  intensivni,  užívajíc  nej- 
lepších strojův  a  hojného  mrvení,  tak  že  v  té 
příčině    překonává    i    proslulé    zemědělství 


Skotsko  (chov  dobytka,  lov). 


299 


anglické.  Z  obili  nej důležité] si  plodinou  jest 
oves,  z  něhož  venkovské  obyvatelstvo  větši- 
nou pi4pravuje  si  chléb,  a  pěstováni  jeho 
rozšířeno  jest  i  na  severní  ostrovy,  jakkoli 
tam  již  sklizeň  jeho  bývá  nejistá;  k  němu 
druží  se  ječmen  a  žito  a  po  nich  následuje 
pšenice,  jež  teprve  ve  2.  pol.  XIX.  stol.  na- 
byla většího  rozšířeni  a  daří  se  dosti  dobře 
na  vých.  pobřeží  až  po  Dornoch  Firth.  Roz- 
sáhlou měrou  pěstují  se  také  zemčata.  Ale 
žádná  z  plodin  těchto  kromě  ovsa  nestačí 
potřebě  země  a  nutno  je  dovážeti.  Při  tom 
pak  stala  se  velmi  citelnou  soutěž  cizího 
obilí,  zvlášté  amerického,  tak  že  pěstování 
obilin  málo  se  vyplácí  a  rolnici  raději  obra- 
cejí se  k  chovu  dobytka.  V  okolí  větších 
měst  dobrého  výtěžku  poskytuje  zelinářství, 
pěstováni  květin  a  poněkud  i  ovocnářství. 
Lesy  (880.000  akrů)  byly  ve  středověku  a 
počátkem  nového  věku  hrozně  zpustošeny, 
tak  že  jenom  ve  vých.  končinách  sev.  vy- 
sočin uchovaly  se  větší  souvislé  hvozdy;  v  po- 
sledních desítiletích  počalo  se  opět  s  vysa- 
zováním nových  lesův  a  to  s  úspěchem. 
V  rozděleni  půdy  panuji  ještě  úplně  staré 
poměry  lenni,  a  v  příčině  té  daří  se  S-ku 
ještě  hůře  než  Anglii  a  Irsku.  Čtyři  pětiny 
vši  půdy  jsou  majetkem  asi  600  velkostat- 
kářů, z  nichž  někteří  vládnou  ohromným 
územím  (vévoda  Athol  jest  vlastníkem  194.600 
akrů,  vévoda  Sutherlandský  176.454  akrů). 
Tito  velkostatkáři  propůjčují  půdu  po  sta- 
rém způsobe  lennim  v  dědičný  nájem  na 
určitou  roční  rentu  a  držitel  najatého  dílu 
ijeodar)  pronajímá  zase  menší  oddíly  pod- 
nájemníkům (tenant)  za  určitý  plat.  Práva 
vlastníků  půdy,  t.  zv.  landlordu,  stanovena 
jsou  Četnými  zákony.  Pokud  nájemce  nebo 
dědicové  jeho  správně  odvádějí  povinný  plat, 
nesmí  landlord  nijak  rušiti  je  v  užívání  půdy; 
jenom  dolování  na  nerosty  jest  vyhrazeným 
právem  landlorda.  Ve  městech,  kde  stave- 
niště z  největšího  dílu  také  se  pronajímají 
a  neprodávají,  a  potom  v  krajích  husté  za- 
lidněných poměry  tyto  jsou  upraveny  po- 
někud jinak.  Stavu  selského  v  našem  slova 
smysle  není  a  všickni  farmáři  jsou  toliko 
nájemci;  celkem  na  4,741.300  akrech  půdy 
počítá  se  22.800  farem  {holdings)^  majících 
50—100  akrův  a  50.070  menších  statků,  jež 
bývají  obyčejně  pronajaty  na  19  let;  v  kra- 
jinách pohorských,  zvláště  na  sevcrozáp., 
jest  ještě  na  40.000  statečků  malých  (t.  zv. 
€ro/ter-ho!dings),  O  povznesení  orby  pečuji 
četné  výstavy  a  společnosti  hospodářské, 
jmenovité  >Highland  and  Agricultural  So- 
ciety«. 

Chovu  dobytka  jsou  přírodní  poměry 
S-ka  mnohem  příhodnější  než  orbě.  Vlhké 
podnebí  podporuje  znamenitě  vzrůst  trávy 
a  pícnich  rostlin  a  zima  poměrně  krátká  do- 
pouští, aby  stáda  po  velikou  čásf  roku  zů- 
stávala na  pastvinách,  tak  že  není  třeba  ve- 
likých zásob  píce,  ba  ovce  na  mnohých  mí- 
stech setrvávají  pod  širým  nebem  po  celý 
rok.  Nejdůležitější  jest  chov  hovčziho  do- 
bytka a  ovec.  Hovězí  dobytek  i' 1,229.300  kusů) 


jest  menší  postavy,  avšak  poskytuje  výborné 
maso  a  na  krmníícu  dobře  tuční;  jmenovitě 
hrabstvi  gallowayské  zásobuje  jatečným  do- 
bytkem trhy  anglické,  kdežto  stáda  z  vý- 
chodu (z  Aberdeenu,  Fifu  a  j.)  poskytují  ve- 
dle masa  též  hojnost  dobrého  mléka.  V  těchto 
končinách  mlékařství  a  výroba  sýra  jsou  ne- 
rozlučně spojeny  s  dobytkářstvím  (jmenovitě 
v  hrabstvi  ayrském).  Chov  ovec  (7,401.400 
kusů)  povznesl  se  teprve  od  pol.  stol.  XVIII., 
ale  zůstává  posud  za  anglickým.  Také  tu  jest 
hlavním  účelem  tučněni  dobytka  pro  jatky, 
a  výtěžek  vlny  zůstává  až  v  řadě  druhé.  Aby 
se  pro  ně  zístalo  pastvin,  bylo  mnoho  ma- 
lých statků  v  horách  zrušeno  a  obráceno 
v  lučiny.  Skotské  ovce  jsou  veliké  a  jmeno- 
vitě Rachries  z  ostrova  Rathlinu  těší  se  zna- 
menité pověsti.  Mnohé  ostrovy  na  sev.  od 
rozsáhlého  chovu  ovec  obecně  zovou  se 
Sheep  Island  (ovčí  ostrov).  Tam  i  v  zimě  na- 
cházejí dosti  čerstvé  pastvy  a  zůstávají  po 
celý  rok  pod  širým  nebem,  kdežto  s  vysočin 
skotských  odhánějí  se  na  zimu  do  nížin,  kdež 
zůstávají  od  polovice  listopadu  do  března. 
Koně  (194.900  kusů)  malí  sice,  ale  vytrvalí, 
hodí  se  hlavně  ku  pracím  zemědělským  (Cly- 
desdale  slyne  jejich  chovem);  všeobecně  ob- 
líbeni jsou  malí  pony^  pocházející  s  vysočin 
a  s  ostrovů  Shetlandských.  Dobytek  ve- 
přový (124.800  kusů)  stojí  na  místě  posled- 
ním, ale  zastoupen  je  také  vybranými  ple- 
meny anglickými  a  irskými. 

Lov  suchozemský  provozuje  se  jako 
vůbec  ve  Velké  Britannii  horlivě  a  to  jme- 
novitě v  krajinách  sev.,  kde  jeleni,  srnčí  a 
černá  zvěř  nejsou  vzácností;  také  šelmy  (sile 
jen  malé)  vyskytují  se  hojně  (tchoř,  kuna, 
divoká  kočka,  liška).  Ostrovy  a  sev.  pobřeží 
(hlavně  v  Sutherlandě)  hemží  se  hejny  pří- 
mořského ptactva  a  okolní  obyvatelstvo 
v  době  hnízdění  jednak  sbírá  vejce  a  pra- 
chové peří,  jednak  chytá  ptactvo  samo  pro 
maso  i  pro  tuk.  Nepoměrně  důležitější  jest 
lov  námořní.  Rybářství  přirozeně  stalo  se 
hlavním  zaměstnáním  obyvatelstvu  na  ostro- 
vech a  pobřežích  jmenovité  od  té  doby,  co 
zlepšením  methody  při  nasolování  a  konser- 
vování  ryb  odbyt  stal  se  mnohem  snazším. 
Fraserburgh,  Wick.  Peterhead  na  sev. -vých. 
pobřeží  jsou  hlavní  střediska  rybářská,  ale 
i  jiná  města  (Aberdeen,  Dundeei  mají  četná 
loďstva  určená  pro  rybolov.  Největší  zisk 
dávají  sledi  (r.  1901:  4,338.743  centy  v  ceně 
1,061.046  lib.  sterl.-,  z  nichž  jen  čtvrtina 
spotřebuje  se  v  zemi,  kdežto  ostatek  vesměs 
odebírá  pevnina  evropská,  nejvíce  Německo, 
kdežto  ostatních  ryb  (tresek,  šprot,  platejsů 
a  j.)  naloví  se  mnohem  méně.  V  řekách  a 
jezerech  hojný  jest  losos  v  době  tření,  nic- 
méně ubývá  íososů  stále,  poněvadž  hynou 
ve  vodách  jedovatými  splašky  z  továren  zne- 
čištěných; dvě  třetiny  všeho  lovu  (r.  1901  za 
22.559  lib.  steil.)  v  íedu  uložené  odcházejí 
na  trh  londýnský,  kdežto  zbytek  v  zaleto- 
vaných  krabicích  se  vyváží.  Na  pobřeží  Grón- 
ska a  v  průlive  Davisově  dosud  objevují  se 
lodi  skotských  velrybářův   a   lovců  tuleňův. 


300 


Skotsko  (nerosty,  průmysly  obchod). 


ale  již  ne  počtem  takovým  jako  dříve,  po- 
něvadž kořist  z  výprav  téchto  bez  přestáni 
se  zmenšovala.  Na  pobřežích  kvete  lov  ústřic 
a  mořských  raků.  R.  1901  zabývalo  se  ve 
S-ku  rybolovem  celkem  11.201  člun  o  119.426 ř 
s  56.000  mužstva;  výtěžek  celkový  (bez  krabů, 
ústřic  a  lososů)  činil  6,380.000  centů  v  cené 
2,238.000  lib.  sterl.  Mimo  to  získáno:  3,942.500 
mořských  raků  a  krabů  za  53.341  lib.  sterl. 
a  623.400  ústřic  za  2447  lib.  sterl. 

Nerostné  bohatství  S-ka  zastoupeno 
jest  především  nerosty  užitečnými,  kdežto 
těžení  drahých  kovů  vůbec  nemá  významu. 
Něco  stříbra  (ročně  na  600  kg)  těží  se  v  hrab 
stvích  lanař ckém  a  dumfricsském ;  olovo 
mimo  to  v  Lead  Hills  (Lanark)  a  na  Hebri- 
dech,  měď  kolem  Lochu  Tay,  pak  něco  málo 
zinku.  Naproti  tomu  doly  na  železo  v  hrab- 
stvích  lanarckém,  ayrském,  clackmannanském 
a  stirlinžském  r.  1901  poskytly:  759.373  ř  a 
uhelné  revíry  skotské  37,411.674  t  uhlí.  Skot- 
ské uhlí  nevyrovná  se  jakostí  anglickému, 
avšak  ložiska  jeho  jsou  bohatá,  snadno  pří- 
stupna a  dotýkají  se  moře  na  záp.  i  na  vý- 
chodě. Ležif  uhelná  pánev  skotská  mezi 
Firthem  of  Forth  a  Firthem  ofClyde  v  nej- 
nižších a  nejúrodnějších  končinách  země  a 
jenom  nepatrnou  měrou  stoupá  po  úbočích 
sousedních  vrchovin;  na  sev.  omezuje  ji  čáia 
vedoucí  od  ústí  Taye  k  sev.  cípu  ostrova 
Arranu  na  záp.,  a  na  jihu  od  St.  Abbs  Headu 
na  vých.  pobřeží  ke  Girvanu  v  Ayru.  Nej- 
cennější revír  nachází  se  právě  na  nejužší 
části  S-ka  od  Glasgowa  po  Firth  of  Foith. 
R.  1901  zaměstnáno  bylo  při  těžení  uhlí 
v  565  dolech  101.569  osob  a  to  18.510  v  do- 
lech a  83.059  při  pracích  nad  zemí.  Z  ostat- 
ních nerostů  zasluhuji  zmínky  mramor,  žula, 
čedič,  břidlice  (36.509  ř),  ohnivzdorná  hlína 
(1,047.432  /),  jež  vesměs  se  vyvážejí,  a  raše- 
lina,  pokrývající  veliká  prostranství.  Sůl  těží 
se  na  pobřeží  z  mořské  vody. 

Průmysl  zůstává  za  anglickým,  nicméně 
vykazuje  S.  také  průmyslový  obvod  prvého 
řádu,  a  to  na  převlace  mezi  Firthem  of 
Forth  a  Firthem  of  Clyde,  kde  hojnost  ne- 
rostného paliva,  dobré  přístavy,  snadná 
stavba  vnitrozemských  prostředků  doprav- 
ních vybízejí  k  činnosti  průmyslové;  naproti 
tomu  končiny  severní  jsou  po  této  stránce 
celkem  chudý.  V  popředí  všech  ostatních 
odvětví  vyniká  průmysl  textilní  a  z  tohoto 
zase  výroba  látek  bavlněných  a  vlněných. 
R.  1900  ve  S-ku  pracovalo  v  průmysle  tex- 
tilním při  zpracovávání  bavlny  1,204.113  vře- 
ten a  28.093  stavů,  při  výrobě  látek  vlně- 
ných 639.124  vřeten  a  9836  stavů,  při  pláte- 
nictví  208  354  vřeten  a  18.687  stavův  a  při 
zpracovávání  džuty  253.071  vřeten  a  12.897 
stavův.  Největší  střediska  průmyslu  bavlnář- 
ského jsou  hrabství  lanarcké  a  renfrewské 
(Glasgow,  Paisley),  kdež  poněkud  kvete  i  hed- 
vábnictví;  výroba  vlněných  látek  má  sídlo 
v  týchž  místech,  naproti  tomu  plátenictví 
rozšířeno  jest  po  celé  zemi  částečně  jako 
průmysl  domácí  a  zaměstnání  vedlejší;  to- 
vární výroba  plátna  má  sídlo  na   vých.  po- 


břeží (Dundee,  Perth,  Aberdeen,  For  far); 
tamtéž  jest  také  sídlo  pro  výrobu  látek  džu* 
tových,  které  se  tu  rozmohlo  od  války  krym- 
ské (Dundee,  Arbroath)  a  mimo  to  v  Glas- 
gowě. Ve  výrobě  jemných,  zvláště  pestrých 
šálů,  plaidů,  tartanův  a  tweedů  S.  zůstává 
posud  i  Anglií  nedostiženo,  naproti  tomu 
v  plátenictví  musilo  ustoupiti  poněkud  Irsku 
a  vyrábí  většinou  jen  tkaniny  hrubší.  V  prů- 
mysle kovovnickém  nejvýše  stoji  strojnictví, 
podporované  rozsáhlou  měrou  stavbou  lodí, 
v  průmysle  lučebnickém  výroba  mýdla,  sody 
a  iódu  v  Glasgowě  a  výroba  chemicko-far- 
maceutických  praeparátů  v  Edinbarce,  v  prů- 
mysle zemědělském  raffinerie  na  cukr  kolo- 
niální v  Edinburce,  pivovary  a  velikolepá 
výroba  pálenky  (r.  1901  bylo  139  závooů, 
jež  vyrobily  31,798  456  gallonů  kořalky  a  vy- 
vezly 14,157.036  gallonů),  naproti  tomu  pa- 
pírnictví a  průmysl  keramický  (sklářstvi 
v  Dumbartonu,  Glasgowě  a  Leithu)  spíše  po- 
klesly než  se  povznesly.  Velmi  důležitá  je 
též  stavba  lodí  ve  velikých  přístavech,  jme- 
novitě v  Glasgowě  a  Greenocku.  R.  1901 
zbudováno  bylo  321  lodí  (226  parníkův) 
o  256.652  t  pro  domácí  zákazníky  a  78  lodí 
(32  parníkův)  o  51.350 1  pro  cizinu.  Dělnictva 
bylo  při  jednotlivých  odvětvích: 
při  textilním  průmysle  .  .  206.550  osob 
v  železát nach  a  ocelárnách     68.040     > 

ve  strojírnách 43.691      » 

při  lodnictví 23.518     » 

v  papírnách 9.130     » 

v  tiskárnách 10.272      > 

v  lučebních  továrnách    .    .      2.674     » 
při  hrnčířství  a  výrobě  por- 

culánu 4.128      > 

ve  sklárnách 2.048      > 

v  pivovarech  a  lihovarech  .  3.476  > 
Obchod  S-ka  povznesl  se  teprve  od  po- 
lovice stol.  XVIII.,  ale  potom  vzmáhal  se 
poměrně  rychle,  tak  Že  r.  1891  činil  vývoz 
28,890.000  lib.  sterl.  a  dovoz  38,550.000  lib, 
sterl.;  v  dovoze  zastoupeno  je  nejvíce  obilí, 
ovoce,  slanina,  máslo,  vejce,  plátěná  příze, 
vlna  a  vlněná  příze,  kůže,  petrolej,  vino, 
lihoviny  a  cukr,  naproti  tomu  vyvážejí  se 
bavlněné  látky  a  bavlněná  příze,  plátno, 
stroje,  zboží  železné  a  ocelové,  lučcbniny, 
pivo,  pálenka,  ryby.  Největší  díl  obchodu 
vnějšího  směřuje  do  krajin  zámořských. 
Skotské  loďstvo  obchodní  r.  1901  melo  1054 
lodi  plachetní  o  671.461 1  (netto)  a  2036  par- 
níkův o  1,596.664  t  (netto).  Hlavní  kotviště 
tohoto  loďstva  jest  ústi  l^eky  Clyde.  Ruch 
lodní  1901  byl  tento:  připlulo  celkem  z  ci- 
zích přístavů  2140  lodí  plachetnich  o  447.644 1 
a  6479  parníkův  o  5,020.118  f  a  vyplulo  2747 
lodí  plachetnich  o  519,734  t  a  7211  parníkův 
o  6,657.549  t.  V  plavbě  pobřežní  připlulo 
7503  lodí  plachetnich  o  99.616  /  a  45.085 
parníkův  o  8,971.113  ř.  naproti  tomu  vy- 
plulo 6556  plachetnich  lodi  o  422.793  f  a 
44.259  parníkův  o  8,676.579  t.  Největší  pří- 
stavy obchodní  jsou:  Glasgow,  Leitb,  Dun- 
dee, Greenock,  Montrose,  Dumfries,  Grange- 
mouth. 


Skotsko  (ústava,  literatura,  filosofie,  dějiny).  301 

Politické  zřízeni  a  ústava.  Od  16. bř. '  Burns,  Scott  a  j.  náleží   mezi   nejpřednější 

1717  S.  spolu  s  Anglií  a  Irskem  tvoří  Spo-  její  ozdoby.  V  našem  přehledu  literatury  an- 

jené  království  Britské.  Do  panské  sněmovny  glické  (viz  Anglie,  str.  346  a  si.)  k  jejím  pě- 

vysilá  16  pecrů,  volených  ze  skotské  šlechty  stitelům  skotského  původu  všude  bylo  obrá- 

pro  každý  parlament  zvláště.  Mimo  to  zasedá  ceno  pilné  zření.    (Srv.  též  Chambers's,  Cy- 

v  domě  lordů  48  šlechticů  (8  vévodů,  3  mar-  clopacdia  of  English  Literatuře,  3.    vydání 

kýzové,  24  earlové,  2  viscounti,  12  baronů);  z  r.  1903,  a  Rich.  WQlckcr,  Gesch.  der  engl. 

do  sněmovny  dolní  volí  S.  72  poslancův,  a  Literatur,  1896.)                                       VM. 

to  za  hrabstvi  39,  za  města  {boroughs)  31,  za  cn        « 

university  2.    Voličů   bylo  r.  1900:    681.132.  Filosofie. 

V  soudnictví  je   nejvyšší   instance    13člený  Filosofie  skotská  jest  empiristický  směr 

High  Court  of  Justice,  jenž  se  dělí  v  Court  myšlení,  zastoupený  Ad.  Smithem,  Reidem, 

of  Session  pro  věci  civilní   a  v  High  Court  Beattiem,   Fergusonem,  Oswaldem,  již   nc- 

of  Justiciary  pro  trestní.  V  hrabstvích  vedou  chávajíce  stranou  subtilní  spekulativnou  kri- 

soudnictvi  šerifové  a  smírčí  soudci,  v  mě-  tiku  dovolávají  se  ve  sporech  filosofických 
stech  pak  baillies.  Finance  podléhají  správě  i  základních  poznatkův  zdravého  rozumu  lid- 

anglických  finančních  úřadů.  —  Znak   S-ka  ského  čili  smyslu  obecného   {common  senSj 

je  červený  lev  ve  zlatém  poli  uprostřed  čer-  sensus  communis\  jak  je  tento  ve  své  nepřed- 

veného  rámce  liliemi  zdobeného.  pojatosti   poznává   za   pravdu.    Doufali  tím 

Literatura.  Sinclair,  Statistical  account  uniknouti  skepticismu,  jaký  vyplýval  z  Hu- 

of  Scotland  (Edinb.,  1791 — 99,   21   sv.);   A.  meovy  filosofie.  Svým  zaujatým  stanoviskem 

Geikie,  The  scenery  and  geology  of  Scot-  opřeli  se  o  vnitřní  zkušenost  a  podniknutým 

land  (3.  vyd.  Lond.,'l901);  Ramsay,  Physical  rozborem    duševních    vloh   vynesli    najevo 

geology  and  geography  of  Great  Britain  (t.,  mnohé  platné  příspěvky  pro  psychologii  em- 

1878);  Kirchhoff,  UnserWissen  von  der  Erde.  pirickou  a  empirickou  ethiku.    Doba  mysli- 

Lánderkunde   v.   Europa,   II.  Teil,   L  Hálfte  telů  těchto  obmczcna  jest  na  jedné  straně 

(Vídeň-Praha,  1890);  Lorimer  A.,  Handbook  Lockem,  na  druhé  Kantem.    Z  pozdějších, 

oř  the  law  of  Scotland  (6.  vyd.  Edinb.,  1894);  jichž  život  zasahá  valnou  částí  také  do  sto- 

Heddle,  Mineralogy  of  Scotland  (vydal  Gooď-  letí  XIX.,  jsou  Dugald  Stewart,  Thom.  Brown, 

child,  t.,  1901,   2  sv.);    Dron,  Coalfields  of  James  Mackintosh. 

Scotland  (Lond.,  1902);  cestovní  příručky  od  ;  ^ 

Murrave  a  Blacka,  Baedeker,  Grossbritannien  Dejlny. 
(3.  vyd.  Lip.,  1899^^.  Mnohé  články  ve  »Scot- ;      Severní  čásf  Vel.  Britannie  slula  Římanům 

tisb  Geographical  Magazinec,  dále  »Geologi-  Kaledonie,  domácí  její  jméno  bylo  Alban. 

cal  Survey«.  —  Mapy:    Bartholomew,  Atlas  Nejstarší  známí  obj^vatelé  byli  původu  kelt- 

of  Scotland  (Edinb.,  1895);  Johnston,  New  ského,  avšak  zachovaly  se  stopy  staršího  pod- 

>Three  Miles  to  Inch*  Map  of  Scotland  (t.,  maněného  obyvatelstva  jiného.  Živili  se  lo- 

1895—96);    A.  Geikie,  New  geological  map  vem  a  pastýřstvím;  základem  společenského 

of  Scotland  1:72.960  (t.,  1898).               Nu.  jejich  života  byl  clan  (v.  t),  clany  pak  volně 

,  ,  se  pojily  ve  kmenv.    Z  kmenů  nejdůležitější 

Literatura.  ,  byli  ^  době  římské  Piktové  (v.  t),  o  nichž 

Původní  keltské  obyvatelstvo  S-ka,  jež  ple-  ani  není  jisto,  byli-h  původu  keltského.  V  prv- 
menem  totožno  bylo  s  Kelty  irskými,  tvoříc  nich  stoletích  po  Kr.  zaujali  Piktové,  seděvší 
s  nimi  severní  čili  gaelskou  větev  Keltův,  zprvu  na  nejzazším  severu,  znenáhla  celý 
mělo  bohatou  lidovou  poesii  písní  a  zkazek  sever  a  střed  S-ka.  Římané,  počavše  výboje 
mythických  i  hérojských,  které  v  obou  via-  v  Britannii  za  Claudia  I.  (41—54  po  Kr.),  po- 
stech, irské  i  skotské,  stejně  byly  pěstovány,  stoupili  záhy  až  k  hranicím  skotským,  lulius 
Původu  irského  byly  také  prostoduché  vý-  Agricola(v.  t.  1)  pronikl  v  I  80—85  až  do 
tvory  Ossiana,  pěvce  historicky  zjištěného,  sev.  S-ka,  loďstvo  jeho  pak  obeplulo  severní  • 
které  J.  Macphersonovi  (v.  t.)  první  pod-  břehy  této  zemč.  Ale  výboj  ten  nebyl  trvalý, 
nét  daly  nejprve  k  ohlasům  a  později  přímo  Římané  obmezili  se  tehdy  na  nyn.  Anglii, 
k  padělkům,  jež  uveřejnil  jakožto  plody  do-  Cis.  Hadrián  (117—138)  dal  na  obranu  proti 
mnělého  Ossiana.  K  dokonalejšímu  písem-  nájezdům  Piktu  zříditi  násep  od  Newcastlu 
nictví  knižnímu  Keltové  čili  Gaelové  skotští  ke  Carlislu.  Za  Antonína  Pia  (138—161)  Ří- 
Dedospěli.  (O  irské  literatuře  viz  Irsko,  mane  postoupili  dále  na  sever  a  vystavěli 
str.  750.)  Příčinou  toho  byly  boje  a  útisky,  nový  násep  mezi  Forthem  a  Clydem.  O  utvr- 
jei  jim  způsobili  Anglosasové,  kteří  asi  od  zení  této  severní  hranice  pečoval  jmenovitě 
polovice  V.  stol.  po  ostrovech  britských  se  Scptimius  Severus  (193-211),  ale  bez  trva- 
šířili  a  také  ve  S-ku  domorodé  Kelty  zne-  lých  výsledků.  Piktové  ve  III.  i  IV.  stol. 
náhlá  vyhubili  neb  alespoň  vytiskli  do  ne-  ustavičně  znepokojovali  svými  vpády  panství 
přístupných  končin  horských.  Už  od  XI.  stol.  římské  a  s  nimi  zároveň  činili  tak  irští  Sko- 
hlavně  v  jižním  S-ku  jazykem  lidu  jest  anglo-  tové.  Na  poč.  V.  stol.  panství  římské  v  Bri- 
saština,  jež  měla  a  má  podnes  své  zvlášt-  tannii  zaniklo  úplně,  ale  v  zápětí  objevili  se 
nosti  dialektické,  ale  vší  podstatou  přece  se  na  hranicích  S-ka  jiní  dobyvatelé  cizí,  totiž 
srovnává  s  angličinou.  Literatura  těchto  no-  Anglové  a  Sašové.  V  té  době  k  dosavad- 
vých  Skotů  je  proto  ncodlučnou  částí  lite-  nim  kmenům  usedlým  ve  S-ku  přidružili  se 
nitury  anglické  a  nejeden  zástupce  její,  jako  ještě  Skotové,  kteří  od  poč.  VI.  stol.  po 


302 


Skotsko  (dějiny). 


čali  z  Irska  vnikati  do  S-ka  na  úkor  Piktů 
a  znenáhla  zaujali  severožáp.  čásf  země.  Pik- 
tové  i  Skotové  byl  lid  mravů  velmi  divokých, 
avšak  již  v  V.  stol.  počalo  z  Irska  šířiti  se 
mezi  nimi  křesfanství.  Nejdftležitéjším  z  čet- 
ných apoštolů  S-ka  je  sv.  Kolumban,  který 
koncem  VI.  stol.  založil  proslulý  klášter  na 
ostrově  loně  (v.  t.).  Křesfanství  přijaté 
z  Irska  mělo  ovšem  formu  irskou;  těžiště 
církevního  života  spočívalo  v  četných  klá- 
šterech. Teprve  na  poč.  VIII.  stol.  odtrhl  se 
král  Piktů  Nektan  od  církve  irské  a  podřídil 
se  Římu,  římská  církev  dobyla  pak  v  zemi 
úplného  vítězství.  Uvedení  římské  církve  a 
hierarchie  do  S-ka  mělo  důležité  následky 
politické,  nebof  její  vyvinuté  zřízení  hierar- 
chické podporovalo  myšlenku  jednoty  poli- 
tické. S.  dělilo  se  tehdy  na  čtvero  svazků 
politických.  Na  severozápadě  byla  říše  Skotů 
(Dalriada)  sahající  na  jih  až  ke  Clydu;  osta- 
tek sev.  a  stř.  S-ka  až  k  Forthu  na  jih  za- 
ujímali Piktové.  Jižní  S.  bylo  již  od  VII.  stol. 
rozděleno  na  dvé.  Na  západě  byla  říše  Keltů 
cumbrických  se  sídlem  v  Alclydu,  obsahu- 
jící vedle  skotské  části  i  Cumberland  aWest- 
moreland  v  nyn.  Anglii.  Východní  pobřeží 
na  sever  až  Forthu  zaujali  germánští  Anglové 
(království  Bernicie);  jejich  král  Edvin  (616 
až  633)  založil  při  Forthu  hrad  po  něm  na- 
zvaný (Edinburgh).  Zmíněný  již  vliv  církve 
římské  jakož  i  nebezpečí,  které  od  konce 
VIII.  stol.  počalo  hroziti  od  Normanů  S-ku 
stejně  jako  Anglii,  usnadnily  sjednocení  S-ka, 
jež  vyšlo  od  kmene  Skotů.  Jejich  král  Ken- 
neth  Mac  Alpin  podmanil  ok.  r.  844  Pikty 
a  spojené  toto  panství  bylo  pak  nazýváno 
královstvím  Albánském.  Za  nástupců 
Kennethových  sjednoceni  bylo  dokonáno 
podmaněním  některých  posud  nezávislých 
clanů  na  severu  a  připojením  krajů  jiŽmch. 
Král  Malcolm  I.  (942—954)  obdržel  od  angl. 
krále  Edmunda  lénem  již.  čásf  král.  Cum- 
brijského,  jíž  pomáhal  mu  dobýti,  t.  Cum- 
berland a  Westmoreland.  Darování  to  stalo 
se  podkladem,  na  kterém  později  králové 
angličtí  zakládali  své  lenní  nároky  nad  S-kem, 
ačkoli  již  král  Eduard  I.  (901—924)  dosáhl 
od  Skotů  uznání  své  svrchovanosti.  Malcol- 
mův  syn  Kenneth  III.  (ok.  970—994)  opa- 
noval i  sev.  čásf  král.  Cumbrijského  a  nad 
to  obdržel  od  angl.  krále  Edgara  lénem 
Lothian,  někdejší  to  čásf  Northumberlandu, 
aby  krajiny  té  hájil  proti  Normanům.  Ko- 
nečně Malcolm  II.  (1005—34)  vítěznou  bit- 
vou u  Carhamu  (1018)  opanoval  některé 
menší  kraje  na  již.  hranicích.  Král  Kanut  Vel. 
vytrhl  sice  proti  němu,  ale  došlo  k  úmluvě, 
ve  které  Malcolm  uznal  svrchovanost  Kanu- 
to vu  a  za  to  podržel  kraje  dobyté.  S.  nabylo 
tak  na  jihu  celkem  nynějších  hranic.  V  ci- 
zích rukou  zůstaly  ostrovy  Orkneje,  Hebridy 
a  Man,  které  opanovány  byly  od  norských 
Normanů.  Sjednocení  S-ka,  jež  odXI.stol.po- 
čalo  zváno  býti  nynějším  názvem,  bylo  ovšem 
velmi  povrchní.  S.  představovalo  volné  sdru- 
žení clanů  se  zřízením  patriarchálním,  bez  pev- 
ných institucí  podmiňujících  náležitou  formu 


státní.  Sídlem  královským  bylo  oddobyKon* 
stantina  III.  (ok. 903  -942)  Sconc  (viz  Perth), 
sídlem  předního  biskupa  St.  Andrews.  — 
Malcolm  II.  byl  poslední  mužský  potomek 
rodu  Kennethova;  po  něm  nastoupil  syn 
jeho  dcery  Duncan  (1034—40),  který  byl  za- 
bit od  svého  příbuzného  Mac  bet  ha.  Uchva- 
titel nevládl  špatně,  ale  po  několika  letech 
svrhl  jej  s  pomoci  anglickou  syn  zavraždě- 
ného Malcolm. 

Vláda  Malcolma  III.  Canmora  (1057  až 
1093)  počíná  novou  dobu  v  dějinách  skot- 
ských otvírajíc  zemi  cizině.  Převrat,  který 
se  udal  r.  1066  v  sousední  Anglii  okkupaci 
normannskou,  nezůstal  bez  vlivu  na  S.  Mal- 
colm, který  sám  byl  vychován  na  dvoře 
Eduarda  Vyznavače,  ale  v  duchu  norman- 
sko-francouzskéra,  postavil  se  na  stranu  po- 
ražených Sasů  a  podporoval  činně  osvobo- 
zovací pokusy  jmenovitě  Edgara  Ethclinga 
(v.  t.  2),  jehož  sestru  měl  za  manželko.  Tím 
zapletl  se  do  mnohých  bojů  s  Vilémem  I. 
i  Vilémem  II.,  v  nichž  r.  1072  musil  Viléma  I. 
uznati  vrchním  pánem,  a  ke  konci  jeho  ži- 
vota Angličané  mu  odňali  Cumberland.  Za 
jeho  vlády  utvrdila  se  v  již.  a  vých.  S-ku 
převaha  živlu  anglického  i  anglického  lenního 
zřízení,  které  již  dávno  před  tím  tam  proni- 
kaly, kdežto  hornatý  sever  {Highland)  zů- 
stával při  keltském  jazyku  i  starých  formách 
patriarchálních.  — Po  smrti  Malcolmově(1093) 
nastala  ve  S-ku  reakce  proti  cizímu  vlivn. 
Jeho  bratr  Donald  vypudil  všechny  cizince 
ze  země,  ale  byl  po  mnohých  rozbrojích 
s  pomoci  anglickou  vypuzen  (1097)  a  na  trůn 
dosedl  syn  Malcolmův  Edgar  (1097—1107), 
po  němž  následovali  jeho  bratři  Alexan- 
der I.  ^1107—24)  a  David  I.  (1124—53).  Oba 
tito  králové  přimkli  se  těsně  k  Anglii  a  za- 
vedli v  celé  zemi  instituce  anglo- nor  manské; 
za  Davida  I.  S.  má  jiŽ  úplně  ráz  středově- 
kého státu  feudálního,  v  němž  živel  keltský 
zatlačen  byl  do  pozadí  a  jenom  na  horna- 
tém severu  v  prvotní  síle  se  udržoval.  Při 
tom  však  oba  hájili  rázně  nezávislosti  církve 
skotské  proti  neoprávněným  snahám  hier- 
archů anglických  chtěj ících  ji  sobě  podříditi. 
David  I.  účastnil  se  také  bojů  o  trůn  an- 
glický na  straně  Matildy,  dcery  Jindřicha  L, 
proti  králi  Štěpánovi,  ale  byl  r.  1138  při 
vpádu  do  Anglie  poražen.  Po  něm  nastoupil 
jeho  vnuk  Malcolm  IV.  (1153—65),  který 
vzdal  se  proti  Anglii  všech  nároků  na  Cum- 
berland, což  vzbudilo  velikou  nespokojenost 
v  zemi  a  vedlo  i  k  bouřím  v  některých  kra- 
jích. Jeho  bratr  Vilém  Lev  (1165—1214), 
chtěje  získati  opět  Cumberland,  vyhledávad 
styky  s  Francií;  byl  to  počátek  pozdějšího 
staletého  spojení  obou  zemí ;  tenkrát  ovšem 
ještě  spolek  nenabyl  velikého  významu.  Vi- 
lém chtěl  pak  využíti  vzpoury  synův  Jin- 
dřicha II.  proti  otci  a  vpadl  r.  1173  do  Au* 
glie,  ale  byl  u  Alnu^icku  poražen  a  zajat  a 
musil  smlouvou  ve  Falaise  (8.  srp.  1174) 
uznati  lenní  svrchovanost  Anglie  nad  S-kem 
i  podřízenost  církve  skotské  arcibiskupům 
anglickým.   Teprve  r.  1188  dosáhl  od  krále 


Skotsko  (dějiny).  303 

Richarda  zrušeni  této  úmluvy.  Vilém  věno- 1  Mooru  (1332)  dal  se  korunovati  na  krále. 
val  také  značnou  pozornost  vnitřním  pomě-  David  II.  musil  prchnouti  do  Francie.  Že 
rům  a  získal  si  jmenovitě  veliké  zásluhy  o  vý-  však  Baliol  uznal  vrchní  moc  Eduarda  III., 
voj  mést.  Jeho  syn  Alexander  II.  (1214  až  i  postavila  se  proti  němu  většina  šlechty  a  S. 
ai  1249)  byl  spojencem  anglických  baronů  ,  strženo  tak  znovu  do  boje  o  národní  nezá- 


proti  Janu  Bezzemkovi  a  později  spojil  se 
s  Francii  proti  Jindřichovi  III. ;  ale  brzy  smířil 


vislost.  David  II.  vrátil  se  r.  1342  s  pomoci 
francouzskou  a  nabyl  vrchu  v  zemi,  ale  při 


se  s  Jindřichem  a  pojal  jeho  sestru  za  man- 1  vpádu  do  Anglie  byl  r.  1346  poražen  a  zajat 
želku.  Vládl  rázné  a  přivedl  S.  k  značnému  !  i  držán  11  let  v  zajeti.    Leč  ani  Baliol  ne- 
rozkvětu.   On   i  jeho  syn   Alexander  III.  |  mohl  proti  národní  straně  dodělati  se  úspě- 
(1249—86)  obezřele  se  bránili  proti  všemu  i  chů  a  vzdal  se  proto  r.  1356  koruny.  Eduard  III. 
vměšováni  Anglie  do  záležitosti  skotských,    propustil    pak    Davida    (1357)    za    výkupné 
Za  Alexandra  III.  učinili  Norové  r.  1263  po-  1 100.000  lib.  sterl.  s  podmínkou,  že  v  případě 
slední  vpád  do  S-ka,  ale  byli  poraženi  uLargsu   bezdětnosti  Davidovy  dostane  se  S.  po  jeho 
a  musili  v  míru  r.  1266  postoupiti  S-ku  Man    smrti  králi  anglickému.  David  zemřel  po  ne- 
a  Hebrídy  za  peněžitou  náhradu.    Za  vlády   slavné  a  chabé  vládě  sice  bezdětek,  avšak 
obou  Alexandrů  S.  zkvétalo  a  těšilo  se  blaho-    Skotové  nedbajíce  zmíněné  úmluvy  prohlá- 
bytu  i  moci  vnější.    Štastná  ta  doba  vzala  |  šili  rychle  králem  syna  jeho  sestry  Roberta, 
náhlý   konec  smrtí  Alexandra   III.   r.    1286.  i  jímž  dostal  se  na  skotský  trůn  rod  Stuart. 
Smrť  posledního   krále   ze   starého   rodu       Robert  II.  (1371—90)  válčil  po  celý  život 
uvrhla  S.  do  velikých  bouří.  Při  nedostatku   s  Anglií  na  straně  Francie  a  také  jeho  ná- 
muiského  potomstva  byla  r.  1284  uznána  za   stupcové  byli  za  dlouholetých  válek  anglo- 
dědičku  jeho  vnučka  Markéta  (the  Maid  of  francouzských   přirozenými   spojenci    Fran- 
Norway),  ale  zemřela  již  r.  1290  a  otázka  ná-    couzů,  ale  boje  ty  nemají  pro  S.  většího  vý- 
stupnictvi  objevila  se  v  plné  ostrosti.    Ne-    známu.    Syn   prvního  Stuarta,  Robert  III 
méně  než  13  praetendentů  ucházelo  se  o  trůn ; '  (1390—1406),  byl  panovník  slabý,  který  pře 
mezi   nimi    měH    nejlepší    nároky    Robert   nechával   vládu    svému    mladšímu    bratrovi 
Broce  a  Jan  Baliol,  oba  pocházející  (ptf  I  vév.  z  Albany.    Starší  syn  králův,  vév.  Ro- 
přeslici)  od  Davida  z  Huntingdonu,  bratra   thesay,  který  pro  různé  výstřednosti  byl  dán 
krále  Viléma  Lva.  K  rozhodnuti  povolán  an-    do  vězení,  byl  tam   umořen  hladem,  vinou 
glický  král  Eduard  I.,  ale  ten  hleděl  přede-   bezpochyby  svého  strýce,  a  tu  král,  obávaje 
váim  zabezpečiti  lenni  svrchovanost  Anglie   se  o  osud  mladšího  syna  Jakuba,  poslal  jej 
nad  S-kem,  jež  od  konce  XII.  stol.  byla  fak-    do  Francie.  Ale  na  cestě  byl  Jakub  zajat  od 
ticky  pominula.  V  list.  1292  rozhodl  pro  Ba-    Angličanů  a  držán  v  zajetí,  i  když  po  smrti 
liola,  který  zemi  od  něho  přijal  lénem.  Když   svého  otce  (1406)  byl  prohlášen  ve  S-ku  za 
však  král  angl.  jal  se  zasahovati  do  vnitřních    krále.    Správou    země    byl    pověřen    zatím 
poměrů  skotských  a  s  Baliolem  nakládal  po-    Albany,který,  veden  jsa  ctižádostivými  plány, 
kořujícím  způsobem,  vzepřel  se  Baliol  nátla-    mnoho    se    nestaral   o   v>'proštěni   královo, 
kcm  šlechty  a  spojil  se  s  Francií  (1296).  Tu   A  tak  počalo  se  teprve  po  jeho  smrti  (1419) 
Eduard  přitrhl  do  země,  imocnil  se   někte-    pracovati  o  vybavení  královo,  který  j.  1424 
rých   měst   a  přinutil  Baliola  bitvou  u  Dun-    se  vrátil  a  ujal  se  vlády.    V  době  mezivládí 
baru  k  odstoupení,  načež  ustanovil   vladař-  '  založena  byla  r.  1410  ve  S-ku  první  univer- 
stvo,  jež  melo  zemi  spravovati  jeho  jménem. '  šita  v  St.  Andrews  od  tamního  biskupa.    — 
Tato  libovůle  vedla  k  povstání  venkovských  Jakub  I.  jest  první  významný  panovník  od 
horalů,  jimž  v  čelo  postavil  se  Vilém  Wal-    doby    Roberta    Bruče,    dobrý    politik,    muž 
lace.  Přes  to,  že  šlechta  stranila  se  tohoto    rázný  a  vzdělaný.    Pevnou  rukou  jal  se  od- 
hnutí,  zvítězil  Waliace  v  září   1297    u    Stir-    straiiovati  zlořády  od  let  zahnízděné  a  za- 
lingu;  r.  1298  poražen  od  Eduarda  I.  u  Fal-    hájil  jmenovitě  boj  proti  velmožské  anarchii 
kirku,  ale  udržel  se  v  odporu  až  do  r.  1305,    opíraje  se  o  kněžstvo  a  lid.    Zavedl  řádnou 
kdy  zajat  a  popraven.    Eduard  pak  zvláštní    správu,  získával  koruně  odcizené  statky,  pod- 
ordonnancí  upravil  poměr  S-ka  k  Anglii,  ale    póroval  hospodářský  rozvoj  měst  a  opíral  se 
již  r.  1306  vystoupil  proti  panství  anglickému  ,  rázně  zvůli  mocných  velmožů.  Ale  moc  kiálů 
nový  nepřítel.  Byl  to  Robert  Bruče,  vnuk    skotských,  jejich   důchody  a  prostředky,  ji- 
soupeře  Baliolova,  který   obnovil  staré  ná-    miz  vládli,  byly  přece  jen  nedostatečné  v  po- 
roky svého   rodu   na  trůn   a  dal  se  za  sou-    měru    k    ohromné    moci    některých  rodů    a 
hlasu    celé   země   ve   Sconě   korunovati    na    clanů.  Jakub  byl  ostatně  v  mladém  ještě  věku 
krále.  Přes  počátečný  nezdar  udržel  se,  pod-    zavražděn   v  ún.   1437   a   nastoupil   po  něm 
pórován  jmenovitě  smrtí  Eduarda  I.,  a  učinil    jeho  syn  Jakub  II.  (^1437—60;  ve  věku  6  let. 
rozhodný  konec  panství  anglickému  slavným    Doba  jeho  nezletilosti  byla  velmi  bouřlivá, 
vitézstvím  u  Bannockburnu  (1314).  Další  po-    plná  vnitřních  bojů  mezi  ctižádostivými  rody 
kusy  Anglie  o  S.  neměly  úspěchu,  a  r.  1328    velmožskými.    V    popředí    stál    mocný    rod 
byla  Anghe  za  nezletilosti  Eduarda  III.  nu-    Douglas.  Jakub  II.  dospěv  chopil  se  vlády 
cena  uznati  plnou  nezávislost  S-ka.  Po  slavné    s  nemalou  rázností,  zlomil  moc  Douglasů   a 
vládě  Roberta  I.  následuje  neblahá  doba  jeho    zaváděl  v  zemi  pořádek,  ale  zahynul  již  r.  1460 
syna   Davida  II.  (1329— -71).    Proti   nezleti-    na    výpravě    do    Anglie,  a   S.   dostalo   opět 
lemu    králi    vystoupil    s    pomocí    anglickou    krále  nedospělého,  Sletého  Jakuba  III.  (1460 
Eduard  Baliol  a  po  vítězné  bitvě  u  Dupplin-  '  až  14S8).  První  léta  nového  krále,  kdy  správu 


304  Skotsko  (déjiny). 

vedl  biskup  Kennedy,  byla  dosti  pokojná,  shart,Wallace,  Harlaw,  Willock  a  hlavné  John 
ale  potom  staré  nepořádky  nastaly  znovu.  K nox  (v.  t.),  lískali  vétšinu  Šlechty  i  ducbo- 
Král  dospčv  pokoušel  se  aristokracii  čeliti  t  venstva  pro  cizí  nauky,  v  přední  řade  pro 
pomoci  nižších  vrstev,  ale  neměl  dosti  ráz-  kalvinismus.  Královna-matka,  která  r.  1554 
nosti  ani  schopnosti  politických  a  zahynul  přejala  poruČnickou  vládu,  hleděla  s  počátku 
r.  1488  v  povstání  šlechty.  Jeho  manželka  reformaci  čeliti  mírnosti;  kdjri  po  některé 
Markéta,  dcera  norského  krále  Kristiána  I.,  i  době  jala  se  přísněji  dokračovati  proti  kal- 
přinesla  S-ku  věnem  Orkneje  a  Shetlandy.  |  vinským  kazatelfim,  vešla  kalvinská  šlechta 
Zajeho  vlády  byl  st.-andrewský  biskup  r.  1472  I  r.  1557  v  brannou  jednotu  (t.  zv.  kongre- 
povýšen  na  metropolitu;  r.  1492  zřízeno  pak  i  gaci).  Vladařka  vyžádala  si  pomoc  z  Francie, 
druhé  arcibiskupství  v  Glasgowě.  Syn  a  ná-  '  za  to  kalvinisté  došli  podpory  od  Alžběty 
stupce  Jakuba  III.,  Jakub  IV.  (1488—1513),  |  anglické.  Mezi  vladařkou  a  ^kongregací*  ph- 
muž  rytířský,  dovedl  šlechtu  získati  pro  sebe  Šlo  k  otevřenému  nepřátelství,  ale  v  tom 
osobními  vlastnostmi  a  nádherou  při  dvoře  Marie  v  Čci  r.  1560  zemřela.  S  mladou  krá- 
a  byl  také  u  lidu  oblíben,  tak  že  vláda  jeho  >  lovnou  a  jejím  manželem  pak  učiněna  úmluva, 
byla  uvnitř  pokojná.  Jakub  pojal  za  manželku  i  podle  níž  francouzské  vojsko  ze  xemé  od- 


Markétu,  dceru  angl.  krále  Jindřicha  VIL,  ale 
přes  to  došlo  hned  po  nastoupení  Jindři- 
cha VIII.  k  válce.  Jakub,  který  mohl  posta- 
viti do  pole  značné  vojsko  á  měl  i  dobré 
loďstvo,  obnovil  starý  spolek  s  Francii  a  dal 
se  do  boje  s  velkou  chutí,  ale  pro  svoji  ne- 
opatrnost poražen  byl  u  Floddenu  na  hlavu 


voláno,  Marie  i  František  zřekli  se  králov- 
ského titulu  anglického  a  správa  země  pře- 
nesena na  12členou  radu.  Bylo  to  vitězstvi 
aristokracie  a  nové  víry  nad  královskou  moci 
a  katolictvím.  Hned  potom  parlament  zrušil 
i  zapověděl  starou  viru  a  zavedl  konfessi  za« 
loženou  úplně  na  kalvinismu  s  cirk.  řádem 


(9.  záři  1513)  a  padl  i  s  květem  svého  rytíř- 1  presbyteriálním,  jehož  původcem  byl  Knox. 
štva.  Jeho  syn  Jakub  V.  (1513—42)  byl  tehdy  I  Statkucirkevnich  zmocnila  se  většinou  šlechta, 
sotva  dvouletý,  i  opakovaly  se  staré  poměry.  Královna  odepřela  potvrzení  tomuto  snesení 
Nastal  za  nezletilosti  královy  boj  o  nadvládu  parlamentnímu,  ale  v  tom  zemřel  (5.  pros. 
mezi  stranou  anglickou,  již  v  čele  stál  hrabě  |  1560)  její  manžel,  a  ona  byla  nucena  vrátiti 
Angus  z  mladší  linie  rodu  Douglas,  druhý  '  se  do  S-ka.  Prostředníkem  mezi  ní  a  parla- 
manžel  královny-vdovy,  a  mezi  stranou  fran-  mentem  stal  se  její  nelegitimni  bratr  Jakub 
couzskou,  kterou  vedl  arcibiskup  glasgow-  hr.  Murray.  Marie  byla  nucena  ponechati 
ský  a  kancléř  Beaton.  Král,  který  za  těchto  poměry,  jak  se  vytvořily,  a  hleděla  se  do- 
rozbrojú  prožil  smutné  mládí,  jakmile  ujal  bodnouti  také  s  Alžbětou,  ale  k  dohodnuti 
se  samostatně  vlády,  přední  péči  věnoval  nedošlo.  Nicméně  poměr  královnin  k  pod- 
zkroceni  zbujnělých  velmožů.  Nesnáze  rostly  daným  lepšil  se,  avšak  Marie  sama  připra- 
i  tím,  že  touž  dobou  vnikaly  do  S-ka  první  vila  si  nové  nesnáze.  Její  druhý  sňatek  s  Jin- 
počátky  reformace.   Král  Jindřich  VIII.  byl    dřichem  Darnleyem,  následující  potom 


by  do  své  roztržky  s  církví  rád  strhl  také 
S.;  ale  Jakub  V.  zůstával  působením  arci- 
biskupa   Beatona   rozhodným    odpůrcem    a 


různice  mezi  královskými  manžely,  násilná 
smrť  Darnleyova  a  nový  sňatek  Mariin  s  vra- 
hem  Bothwellera  stupňovaly  vřeni  proti 


pronásledovatelem  reformace  a  ve  směru  po-  královně,  beztoho  nenáviděné  pro  katolickou 
litickém  přidal  se  k  Francii.  Jeho  první  i  druhá  ,  propagandu,  až  k  otevřené  válce  domácí 
manželka  pocházely  z  Francie.  Rozpor  mezi  ;  (1567),  v  níž  Marie  na  konec  poražena  u  Lang- 
S-kem   a  Anglií  vzrostl  tak,  že  r.  1542  na- 1  side   (v  kv.  1668)  a   nucena  uprchnouti   do 


stala  válka.  Zradou  zpronevěřilé  šlechty  byl 
Jakub  u  Solway  Mossu  poražen  a  zemřel 
zármutkem  v  pros.  1542. 


Anglie.  (Síře  o  tom  v  či.  Marie  10.)  Parla- 
ment prohlásil  již  za  války  králem  jejího  syna 
Jakuba  VI.,  majícího  teprve  1  rok,  a  vláda- 


Jakub  V.  neměl  synů;  dědičkou  říše  na- '  řem  Murrayc.  Doba  poručnícké  vlády  jest 
nejvýš  rozhárané  stala  se  jeho  dcera  Marie,  plna  rozbrojů,  přehmatů  velmožské  anarchie 
dítě  sotva  narozené.  Správcem  říšským  jme-  a  různic  náboženských.  Čtyři  vladaři  —  Mur- 
nován  byl  od  parlamentu  Jakub  Hamilton,  ray  (f  1570),  Lennóx  (f  1571),  Mar  (f  1572} 
hr.  z  Arranu;  mezi  šlechtou  byly  opět  dvě  a  Morton  (f  1581)  —  se  vy.střídali  v  té  době 
strany,  angl.  a  francouzská.  Jindřichovi  VIII.  ,  a  všichni  zahynuli  smrtí  násilnou.  R.  1578 
podařilo  se  ujednati  s  Arranem  smlouvu '  prohlášen  byl  12letý  král  za  zletilého,  ale 
o  zasnoubení  Marie  s  jeho  synem  Eduar-  vlastně  dána  moc  do  rukou  12člené  rady. 
dem;  poněvadž  však  činil  k  zabezpečení  této  V  bouřlivé  době  nezletilosti  královy  také 
smlouvy  nemírné  požadavky,  nabyla  vrchu  ;  církev  skotská  byla  v  době  kvasu;  proti  pří- 
strana  francouzská,  k  níž  hlásila  se  ovšem  vržcncům  presbyteríální  organisace  Knoxovy 
i  královna-matka,  a  úmluva  s  Anglií  zrušena.  I  postavili  se  zastanci  episkopátu,  k  nimž  při- 
Nastala  válka;  skotské  vojsko  bylo  r.  1547  dal  se  později  také  král.  Nescházelo  téŽ  po- 
{už  po  smrti  Jindřicha  VIII.)  poraženo  u  Pin-  kusů  vrátiti  S.  katolicismu.  Jednalo  se  ovšem 
key,  ale  porážka  ta  neměla  dalších  následků,  nejen  o  S.,  nýbrž  i  o  Anglii,  a  snahy  ty 
Marie  zasnoubena  r.  1548  dauphinovi  fran-  i  souvisící  s  plány  o  osvobození  Marie  Stuar- 
couzskému  a  poslána  do  Francie.  Za  těchto  i  tovny  tvořily  část  všeevrop.  politiky.  Ve  S-ku 
nepokojných  poměrů  pevně  se  zakotvila  ve  |  tyto  snahy  pokrytě  sledoval  Esme  Stewart 
S-ku  reformace,  jejíž  počátky  objevily  se  již  ďAubigny  povýšený  na  hraběte  z  Lennoxu, 
za  Jakuba  V.  Jeji  průkopníci,  jako  byli  Wi- 1  který  r.  1580  stal  se  všemocným  rádcem  krá- 


Skotsko  (dějiny). 


305 


lovým.  Ale  presbyterští  velmoiové  zmocnili 
se  r.  1582  osoby  královy  a  Lennox  musil 
prchnouti.  Jakub  potom  učinil  r.  1586  spolek 
s  Anglii  »na  ochranu  pravé  víry«,  čímž  kato- 
licismus byl  nadobro  zničen.  Jakub  měl  jako 
neibliiái  příbuzný  Tudorů  naději  na  nástup- 
nictví  v  Anglii,  a  v  té  naději  činil  Alžbětě 
všelijaké  ústupky;  ve  prospěch  své  matky 
obmezil  se  na  pouhý  bezvýznamný  protest. 
Také  v  náboženství  zavádél  novoty  podle 
vzoru  církve  anglické;  snažil  se  přivésti 
k  platnosti  královský  supremát  nad  cirkvi  a 
r.  1597  provedl  obnovu  episkopátu.  —  Po 
smrti  Alžbětině  (1603)  Jakub  skutečně  podle 
jejího  ustanoveni  stal  se  králem  anglickým. 
Tak  zcela  pokojné  bylo  provedeno  spojení 
obou  zemí,  o  které  předešlé  věky  tak  dlouho 
marně  bylj  bojovaly,  spojeni  S-ícu  jako  zemi 
chudé,  málo  civilisované,  strádající  častými 
nepořádky  výhodné.  Prozatím  nedošlo  ovšem 
než  k  osobní  unii.  S.  trvalo  i  nadále  jako 
zvláštní  stát  s  vlastním  parlamentem,  vlast- 
ními zákony  a  institucemi.  Jakub  I.  pokoušel 
se  o  úplné  sloučení,  ale  bez  úspěchu.  Také 
jeho  snahy  zavésti  ve  S-ku  církev  episko- 
pální  podle  vzoru  anglického  s  královským 
supremátem,  narazily  na  tuhý  odpor  parla- 
mentu  a   dařily   se    mu   jen   z    malé    části. 

V  těchto  snahách  pokračoval  i  jeho  syn 
Karel  I.  (1625—49)  a  jal  se  návodem  arci- 
biskupa Lauda  (v.  t.)  prováděti  je  s  veli- 
kým důrazem.  R.  1636  prohlášen  od  krále 
samovolně  nový  církevní  zákoník  (book  of 
Ctffo«5),jímz  králi  se  připisuje  podobná  moc 
nad  církví  jako  v  Anglii,  a  r.  1637  vyhlášen 
nový  řád  bohoslužební, jímž  liturgie  přizpů- 
sobovala se  anglické,  z  části  i  katolické.  Ale 
tjrto  kroky  vyvolaly  v  celé  zemi  mocné  vření. 

V  Edinburce  došlo  v  čci  1637  při  zavádčni 
nové  bohoslužby  k  bouři  lidu  a  také  jinde 
hotovilo  se  vše  k  odporu.  Přičiněním  ně- 
kterých šlechticů  zřízen  r.  1638  spolek  na 
obranu  víry,  covenant  (vlastně  obnoven 
covenant  starší  z  r.  1581),  a  ten  rychle  roz- 
šířil se  po  celé  zemi.  Covenantisté  sebrali 
vojsko  a  vtrhli  r.  1640  pod  vůdcovstvím  Alex. 
Leslie,  generála  ze  školy  Gustava  Adolfa, 
do  Anglie.  Karel  hledal  pomoci  u  parlamentu 
anglického,  ale  dostal  se  s  ním  do  sporů  a 
musil  Skotům  povoliti  všechny  požadavky, 
odvolati  všechna  obmezeni  církve  presby- 
teriánské a  zvýšiti  práva  parlamentu.  Nic- 
méně Skotové,  když  Karel  I.  hned  potom 
dostal  se  do  války  s  parlamentem  an^rhckým, 
přidali  se  na  stranu  parlamentu  a  poslali  mu 
vojenskou  pomoc.  Horalé  v  severních  konči- 
nách pozdvihli  se  sice  pod  Montrosem  ve 
prospěch  králfiv,  ale  Leslie  udusil  to  hnuti 
vítězstvím  u  Philipaugh  (v  září  1644).  Mezi 
anglickým  parlamentem  a  covenantisty  ne- 
bylo však  pravé  svornosti,  a  proto  král  po 
své  porážce  u  Naseby  (v  čnu  1645)  uchýlil 
se  k  armádě  Lesliově  u  Newarku.  Skotové 
žádali  na  něm,  aby  ztvrdil  covenant  a  při- 
znal výlučnou  platnost  prcsbyterianismu  ve 
S-ku:  když  pak  odepřel,  vydali  jej  poč. 
r.  1647  parlamentu  anglickému,  začež  parla- 

Ottftr  Slomik  Naučný,  st.  XXIU.  10/11 1904. 


ment  zaplatil  400.000  lib.  zadrženého  žoldu 
vojsku  skotskému.  Ale  další  jednání  parla- 
mentu s  králem  směřující  k  úplnému  zničení 
král.  moci  a  rostoucí  převaha  independen- 
tismu  v  Anglii  vzbudily  ve  S-ku  nelibost,  a 
parlament  skotský  obnovil  jednání  s  králem. 
Karel  I.  přistoupil  v  zajetí  na  jeho  podmínky 
a  parlament  vypravil  mu  na  pomoc  vojsko 
pod  vév.  Hamiltonem.  Cromwell  však  po- 
razil Hamiltona  r.  1648  u  Prestonu,  čimí 
osud  králův  byl  rozhodnut.  Po  smrti  Karla  I. 
(1649)  prohlášen  ve  S-ku  za  krále  jeho  syn 
Karel  II.,  který  slíbil  přijmouti  covenant  a 
chrániti  církev  presbyteriální.  Ačkoli  skotské 
vojsko  bylo  zatím  poraženo  (3.  září  1650)  od 
Cromwella  u  Dun  baru,  Karel  II.  dal  se  1.  led. 
1651  ve  Skone  korunovati  a  vtrhl  do  Anglie, 
ale  byl  3.  září  1651  poražen  u  Worcestru  a 
musil  prchnouti  do  Francie.  Gen.  Monk  pod- 
robil pak  S.  úplně.  Cromwell  sloučil  S. 
s  Anglií  v  jeden  stát  a  vládl  tam  tvrdě  jako 
v  zemi  dobyté,  ač  jinak  zavedl  tam  mnohá 
užitečná  zařízení. 

Po  restauraci  Stuartovců  obnoveny  staré 
poměry.  Ale  Skotové  zklamali  se  v  Karlu  II., 
jejž  tak  radostně  byli  uvítali.  Karel  obnovil 
politiku  svého  otce,  pokoušeje  se  zavésti  ve 
S-ku  zřízení  episkopální.  Země  vysílená  dlou- 
hými boji  a  unavená  také  spory  mezi  puri- 
tany  samými,  nebyla  schopna  s  úspěchem  se 
vzepříti  A  tak  r.  1662  obnovena  církev  epi- 
skopální a  každý. odpor  potlačován  s  vojen- 
skou přísností.  Útisk  presbyteriánů  vyvolal 
r.  1679  ve  východních  krajích  povstání,  v  němž 
arcibiskup  st.-andrewský  Shart  byl  zavraž- 
děn. Ale  povstalci  poraženi  byli  od  vévody 
z  Monmouthu  a  nastalo  pronásledování  ještě 
horší.  Do  S-ka  povolán  jako  vrchní  kommissař 
bratr  králův  katolický  vévoda  z  Yorku 
(potomní  král  Jakub  II.),  který  zavedl  ve  S-ku 
hrůzovládu připomínající  dobu  Albovu  vNizo- 
zemí.  Presbyteriáni  pronásledováni  byli  v  této 
době  nelidsky.  Když  Jakub  VII.  (II.)  nastou- 
pil na  trůn  (1685\  zrušil  všechny  zákazy  proti 
katolíkům,  uvedl  do  země  jesuity  a  obsazo- 
val všechny  nejvyšší  úřady  katolíky.  Proto 
presbyteriáni  bez  odporu  podřídili  se  no- 
vému'králi  Vilémovi  III.  (16S9-1702),  jejž 
revoluce  v  Anglii  (1688)  povznesla  na  trčn. 
Pouze  episkopalisté  a  ovšem  hlavně  katolíci 
trvali  neústupné  při  staré  dynastii.  Zejména 
mnoho  přívrženců  jejich  bylo  mezi  severními 
horaly.  Vicomte  Dundce  postavil  se  v  čelo 
jich  a  porazil  vojsko  Vilémovo  v  čci  1689 
u  K:llicrankie,  ale  jeho  smrtí  přívrženci 
Stuartii  pozbyli  vůdce  i  jednoty.  Severní 
clany  trvaly  ještě  několik  let  v  odboji,  ale 
konečně  r.  1692  i  jejich  odpor  byl  po  kru- 
tých řežích  zlomen.  Parlament  skotský  uznal 
již  r.  16S9  Viléma  III.  i  manželku  jeho  Marii, 
Vilém  pak  navzájem  zaručil  všechna  práva 
prcsbyterianismu.  Ale  i  potom  Stuartové 
až  do  pol.  XVIIl.  stol.  měli  nejvíce  přívrženců 
ve  S-ku  a  opírali  o  ně  své  pokusy  získati 
ztracený  trůn.  —  Dlouholeté  spojení  S-ka 
a  Anrrlie  pod  jedním  panovníkem  sblížilo  za- 
tím  obě  země   potud,  že  za  vlády  královny 

20 


306 


Skotsko  Nové  —  Skoupý. 


Anny  (1702—14)  počalo  jednati  se  úspěšně 
o  úplné  splynuti  obou  zemi.  Jednáni  potká- 
valo se  s  počátku  se  značnými  obtižemi. 
Angličané  chtěli  vyloučiti  Skot^r  i  pro  případ 
plné  unie  z  obchodu  s  koloniemi  a  chtěli 
jejich  církev  podříditi  anglické.  Teprve  když 
Anglie  v  těchto  otázkách  povolila,  většina 
parlamentu  skotského  přiklonila  se  k  unii. 
R.  1706  zřízena  zvláštní  kommisse,  aby  vy- 
pracovala sjednocovad  aktu  a  na  základě  té 
pak  přijata  unie  27.  led.  1707  od  parlamentu 
skotského  (110  proti  69  hlasům)  a  v  březnu 
t.  r.  i  od  parlamentu  anglického.  Obě  země 
sloučeny  v  jeden  politický  celek  s  jedním 
parlamentem,  v  němž  S-ku  vyhrazeno  16  míst 
ve  sněmovně  horní  a  45  ve  sněmovně  po- 
slanecké. Pouze  církevní  a  soukromoprávní 
poměry  zůstaly  ve  S-ku  beze  změny.  Od  té 
doby  S.  nemá  samostatných  dějin  jsouc 
části  Britannie  Veliké  (v.  t.). 

Literatura.  Celkově  zpracovali  dějiny 
skotské  ve  starší  době:  Buchanan  (Rerum 
scoticarum  historiae  libri  XQ,  Edinb.,  1582, 
Lejda,  1712),  Hume  (Lond.,  1657),  Guthrie 
(c,  1767, 10  svX  Dalrymple  (Edinb.,  1776—79, 
2  sv.),  Heron  (Perth  1794—99,  6  sv.),  Mackin- 
tosh  (t.,  1822);  W.  Scott  (t,  1830;  něm.  od 
Bármanna  ve  Cvikově,  1830).  Novější  díla 
jsou:  Mackenzie, History  of  Scotland  (Edinb., 
1867);  Burton,  History  of  Scotland  (2.  vyd. 
Lond.  a  Edinb.,  1873—74,  8  sv.);  Brown, 
History  of  Scotland  (Cambridge,  1899-1902); 
Lang,  History  of  Scotland  (Lond.  a  Edinb., 
1900 — 02,  2  sv.).  Jednotlivých  období  se  tý- 
kají: Leslie,  The  early  races  of  Scotland 
(Edinb.,  1866,  2  sv.);  Skene,  Celtic  Scot- 
land (t.,  1876—80,  3  sv.);  Tytler,  History  of 
Scotland  from  the  accession  of  Alexander  II. 
to  the  union  of  the  crowns  (Edinburk, 
nové  vyd.  1869,  2  sv.);  Brown,  Scotland 
before  1700  (t.,  1893);  Burns,  Scottish  war 
of  independence  (Glasg.,  1874,  2  sv.);  Mac- 
kintosh,  History  of  civilisation  in  Se. 
(Paisley,  2.  vyd.  1892-97,  4  sv.);  Cook,  History 
ofthereformationinSc.(Edinb.,2.vyd.l819); 
Bellesheim,  Gesch.  der  kath.  Kirche  in  Schott- 
land  (Mohuč,  1883,  2  sv.);  Rogers,  Sociál  life 
in  Se.  (Edinb.,  1884-86;  3  sv.).         HjHfl. 

Skotsko  Nové  (Nova  Scotia),  nejjiho- 
západ.  provincie  britské  Kanady,  mezi  59*40' 
až  66^25'  z.  d.  a  43*  30—47"  s.  š.,  skládá  se 
z  podlouhlého  poloostrova  táhnoucího  se  od 
jz.  k  sev.-vých.,  a  rozsáhlého  ostrova  Cape 
Bretonu,  který  přiléhá  k  poloostrovu  na  sev.- 
východě.  Tento  souvisí  Šíjí  Chignectoskou, 
pouze  26  km  širokou,  s  N.  Brunšvikem, 
v  ostatní  části  délí  jej.  zál.  Fundy,  kdežto 
na  sev.-východe  a  sev.  omývá  jej  průliv 
Northhumberlandský  a  zál.  Sv.  Vavřince. 
Atlantské  pobřeží  je  silně  členité,  vynikajíc 
počtem  zálivů  podobných  fjordům,  které 
tvoří  znamenité  přístavy;  mnohem  méně  je 
členité  pobřeží  sev.-záp.,  na  sev.  je  pouze 
zál.  Pietou.  Povrch  provincie  je  prostoupen 
řetězy  pahorků  (největší  je  poh.  Cobequid), 
které  se  táhnou  ve  směru  hlavní  osy  polo- 
ostrova, přerušovány  jsouce  rovinami  a  údo- 


lími řek,  avšak  nikde  nepřestupuji  výše  400  m. 
Na  jihu  a  na  vých.  převládá  útvar  archaický, 
kdežto  na  sev.  a  na  ostrově  Cape  Bretonu 
prahomí  vrstvy  pokryty  jsou^  vápencem  a 
vrstvami  kamenouhelnými ;  míst^  jako  pfi 
zál.  Fundy  pronikají  i  eruptívní  horniny. 
K  rázu  krajiny  mnono  přispívají  stopv  doby 
ledové  jako  bludné  balvany  a  nánosy  Štěrk  o. 
Vyjma  okolí  Annapole,  jež  sluje  za^i radou 
S-ka  N  ho,  zemědělství  je  moŽno  pouze  podél 
řek  a  v  údolích.  Z  nerostného  bohatství  vedle 
kamenného  uhlí  (roční  téŽba přes  2 Vs  míli-  f) 
vyniká  také  znamenitá  Železná  ruda  a  zlato. 
Podnebí  je  mnohem  vlhčí  a  n<^tálejši  nei 
ve  Střední  Kanadě,  vynikajíc  jarem  krátkým 
a  zimou  čtyři  měsíce  trvající.  V  Halifaxu  je 
prům.  roční  teplota  6^,  prům.  roční  maxima 
31'4'  a  minima  —  23-3®;  roční  srážky  měří 
144  cm.  Na  vých.  a  sev.  pobřeží,  kde  proudí 
studený  proud  arktický,  panují  časté  mlhy. 
Květena  a  zvířena  je  rázu  téhoŽ  jako  v  ostat. 
Kanadě  (v.  t.).  Celá  provincie  měří  53.400 /fm*, 
tedy  o  málo  více  než  král.  České,  a  má  459.574 
obyv.  (1901);  desítiletý  přírůstek  činí  27o;2a 
to  jen  malý  zlomek  obyvatelstva  tvoří  při- 
stěhovalci. Podle  národnosti  převládají  Angli- 
čané, pak  Francouzi,  ale  znalost  francouzštiny 
silně  upadá;  Indiánů  jest  kolem  2000.  V  ná- 
boženství jsou  si  římští  katolíci  a  presbyte- 
riáni počtem  skoro  rovni.  Zamcstnánim  oby- 
vatelstva je  zemědělství;  pěstuje  se  pšenice, 
ječmen,  brambory,  oves,  luštěniny;  důležité 
je  lukařství.  V  chovu  dobytka  a  íconí  jevi  se 
slabý  úpadek  proti  dobám  minulým.  Dobré 
přístavy  a  rybnaté  moře  okolní  podporuje 
rybolov,  jimŽ  zabfvá  se  na  27.000  lidi  se 
14.000  čluny  a  lodrni;  loví  se  hlavně  tresky, 
makrely  a  humry.  Utěšený  rozvoj  lze  pozo- 
rovati v  průmjrsle,  jenž  proti  letům  minulým 
téměř  se  zdvojnásobil,  zvláště  v  těžení  uhlí, 
soli  a  železné  rudy  nastal  veliký  rozmach. 
Stavba  lodí  stopí  v  průmysle  na  místě  prvém. 
Dováží  se  nejvíce  mouka,  Čaj,  cukr,  ve  vý- 
voze převládá  uhlí,  ryby,  stav. dříví,  dobytek 
a  máslo.  V  čele  vlády  stojí  místoguvernér 
{lieutenant  govemor)  se  7  ministry,  o  zákono- 
dárství pečuji  2člený  Legislativě  council  a 
38Člené  Legislativě  assembly,  Hl.  m.  je  Ha- 
lifax  (r.  1901  40.832  obyv.)  s  překrásným 
přístavem,  jenž  po  celý  rok  nezamrzá.  — 
S.  N.bylo  asi  objeveno  nbrmanským  plavcem 
Liefera  Ericsenem  kol.  r.  1000,  ale  znovu  je 
objevil  S.  Caboto  r.  1498.  Avšak  teprve  r.  1605 
Francouzi  založili  tu  první  osadu,  rok  po  nich 
Hollanďané  v  Annapoli,  která  byla  Angličany 
r.  1613  zničena.  S.  N.  zůstalo  pod  jménem 
Acadie  v  rukou  francouzských,  až  konečně 
r.  1713  v  míru  Utrechtském  přiřčeno  bylo 
Angličanům,  kteří  je  připojili  ke  Kanadě. 

Skoupý:  1)  S..  osada  v  Čechách,  hejtm. 
Rokycany,  okr.  Zbirov,  fara  Mlečicc,  pš.Te- 
rešov;  29  d.,  172  obyv.  č.  (1900),  slabé  lo- 
žisko kamen.  uhlí.  Osada  založena  r.  1799.  — 
2)  S.,  na  Skoupém,  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Sedlčan  v,  fara  a  pš,  Petrovice  u  Sedlčan; 
27  d.,  203  obyv.  č.  (1900).  Ves  byla  původně 
zbožím  kláštera  milevského. 


Skovgaard  —  Skram. 


307 


Bkowg9MTá  Peter  Christian,  malíř  kra- 
jinář dán.  (♦  1817  —  f  1875).  Vzdélal  se  na 
umel.  akademii  kodaňské  a  zdokonalil  se  na 
cestách  po  Evropé,  hlavně  však  po  Itálii 
v  1.  1854  —55.  Z  jeho  obraz&v,  jež  se  vyzna- 
čuji zvláštním  půvabem  a  jemným  vystiže- 
ním iivé  přírody,  jmenujeme:  Nordskov  u  Já- 
gersprisM  (v  král.  galerii  v  Kodani);  Letni  oď 
poieJne  na  jezeře  a  Letni  den  v  Dyrehavenu 
^tamtéi)  a  j.  Nékteré  jeho  obrazy  jsou  v  ma- 
jetku soukromém.  Také  jeho  synové Joa- 
chim  Frederik  (♦  1856)  a  Niels  Chri- 
stian (*  1858)  jsou  vynikající  malíři. 

SOVlo^,  popi.  dvůr  a  mysli vna  u  VrdA 
:hách,  hejtm.  a  okr.  Čáslav,  fara  Dolní 
Bučíce,  pš.  Vrdy-Bučice;  2  d.,  77  oby  v.  č. 
(1900);  zastávka  na  trati  Čáslav -Závratce- 
Třemošnice  a  S.-Vrdy-Bučice.  S.  koupila 
r.  1599  obec  čáslavská,  ale  r.  1623  jí  vzaty 
▼  plen  a  příslušely  k  Tupadlům. 

flkOTOroda   Grigorij    Sawič,    filosof 
maloms.  (♦  1722  —  f  1794),  byl  syn  pro- 
stého kozáka  a  vzdělával  se  v  ki  je  v.  duchov. 
akademii,  odkud  byl  poslán  k  petrohrad. 
dvorní  kapele.   R.  1744  vrátil  se  do  Kijeva 
k  dalším  studiím,  ale  nechtěje  státi  se  kně- 
zem, předstíral  šílenost  a  byl  vyloučen,  na- 
čei  odebral  se  pěšky  do  Uher  a  cestoval  po 
Rakousku,  bezpochyby  téŽ  po  Polsku,  Ně- 
mecku a  Itálii.  Na  těchto  cestách  seznamoval 
se  s  učenci  a  naučil  se  latině,  řečtině  a  něm- 
čině. Navrátiv  se  do  Ruska  stal  se  učitelem 
v  Perejaslavli  a  napsal  učebnici  Rukovodstvo 
o  poe{ijij  kde  zaváděl  mnoho  novot,  tak  že 
perejaslavský  biskup  zbavil  ho  místa,  načež 
S.  povolán  r.  1759  na  Charkov,  kollegium, 
ale  i  tohoto  místa  pro  některé  výroky  zba- 
ven r.  1766.    Po  tomto  roce  S.  cestoval  po 
Ukrajině,  nepřijímaje  nových  hodností  a  spi- 
suje svá  filosofická  díla,  jež  za  jeho  života 
nebyla  vydána,  teprve  r.  1894  vydal  je  sou- 
borně profes.  Bagalěj  v  Charkově.   Do  této 
doby  S.  byl  pokládán  jednak  za  mystika  a 
zednáře,  jednak  za  racionalistu.  V  podstatě 
jest  však  filosofem  moralistou,   působícím 
slovem  i  písmem.  Oceňuje  význam  evropské 
civilisace  S.  horlí  proti  utilitarismu,  přehlu- 
šujícímu   vyšší    potřebv   ducha,    jimž    hoví 
bible    a    staroklassicka     filosofie,    chránící 
S-du    před    mysticismem    a    racionalismem 
XVIII.  stol.,  ac  k  onomu  tíhl  svoji  povahou. 
Bojoval  proti  bezduché  obřadnosti  a  úzkému 
pojímám  pravoslaví  a  křesťanství  vůbec,  snaže 
se  spojiti  víru  s  rozumem.    Ve  filosofii  S. 
vidí  základ  vzdělání,  život  ducha  a  stálé  hle- 
dání pravdy.  Jako  bývaly  žák  duchov.  aka- 
demie jest  pod  vlivem  církev.  Otců,  jmeno- 
vitě školy  alexandrijské  —  Kli  menta  a  Ori- 
gena,  kteří  ve  výkladě  Písma  sv.  směřovali 
postihnouti  vnitřní  smysl,  v  některých  čá- 
stech svého  učení  jest  též  pod  vlivem  Pla- 
tóna a  Filóna.    Při  tom  S.  bvl  horlivý  hla- 
satel ideje  národnostní  a  působil   hluboce 
na  Ukrajině  jako  člověk  svobodomyslný,  pev- 
ného přesvědčení  mravního,  a  smělý  karatel 
místních  zlořádů.   V  ném  jaksi  se  ztělesnilo 
duševní    probuzeni    Ukrajiny    koncem    sto- 


letí XVin.,  kde  koluje  o  něm  mnoho  po- 
věstí. Prvními  jeho  traktáty  byly  Narkis,  ra^- 
glagol  o  tom:  u^naj  sebe  a  Aschan,  iii  sim/o- 
nija  o  po^naniji  sebja  samogo.  Dále  následo- 
valy Raz  glagol  o  dřevném  miréz.  Beseda  dvoje 
(1772).  Nejjasněji  vyložil  svůj  názor  o  nábo- 
ženství v  díle  Načaljnaja  dver  ko  Christian' 
skomu  blagonraviju  (1766).  O  bibli  jednají 
studie:  I^rajiljskij  \mij  (1776);  Žšna  Lotova 
(1780)  a  Potop  imijin.  Za  neilepší  jeho  práce, 
směřující  k  praiktické  fílosoni,  pokládány  jsou 
Dru^eskij  ra\govor  o  duševnom  miré  a  Alfavit 
mira  (1775),  kde  snaží  se  zodpověděti  otázku 
lidského  štěstí.  K  allegorickým  a  mystickým 
počítají  se  Borjha  archistratiga  Michajila  s  sa* 
tanoju  (1783)  a  Pria  bésu  s  Varsavoj.  Vedle 
toho  napsal  Charkovskija  básni  (1774)  a  po- 
dobenství Blagodamyj  Jerodij  (o  vychování) 
a  Ubogij  {avoronok  (1787,  o  klidu).  Psal  také 
verše  na  biblické  texty,  z  nichž  některé  jsou 
pochvalnými  ódami  různým  osobám.  V  tisku 
počaly  se  objevovati  práce  S-dovy  počát- 
kem XIX.  stol.  Životopis  jeho  podal  G.  P. 
Danilevskip  (>Osnova«,  1862,  a  »Sočiněnijac) 
a  nejbližší  jeho  žák  M.  T.  Kovalinskíj  (>Ki- 
jevskaja  Starinac,  sv.  IX.).  Jubilejní  vydáni 
Bagalějevo  (Charkov,  1894)  obsahuje  podrob- 
nou studii  o  životě  i  významu  S  dově,  jakož 
i  obzor  literatury  o  něm  a  přehled  kriticko- 
bibliografický.  .^itilr. 

Skradln,  město  v  Dalmácii,  v  hejtm.  ši- 
benickém,  na  pr.  bř.  ř.  Krky,  která  tu  na 
blízku  tvoři  krásný  vodopád  a  jest  odtud 
splavnou,  má  719,Jako  obec  polit.  9056  obyv. 
srbských  (1890),  far.  kostely  řím.-katol.  a 
řecko-vých.,  kollegiát.  kapitolu,  okr.  soud, 
poštu,  tele^af,  přístav  a  stanici  paropla- 
vební (S.-Šibenik),  rolnictví  a  obchod.  S. 
založen  na  místě  kvetšího  kdysi  města  Scar^ 
dony, 

Skram:  1)  S.  Erik,  spis.  dán.  {*  10.  bř. 
1847  v  Kodani).  Zběhnuv  s  gymnasia  dal  se 
na  vojnu,  účastnil  se  války  r.  1864,  potom 
studoval  filosofii,  dějepis  a  literaturu,  stal 
se  žurnalistou,  cestoval  po  Evropě  a  v  Ame- 
rice, r.  1884  pojal  za  manželku  spisovatelku 
Araalii  (v.  níže)  a  jest  nyní  komorním  ste- 
nografem  a  protokoUistou  říšského  sněmu 
dánského.  První  jeho  kniha  Herregaards- 
billeder  (1877,  pod  pseudonymem  Henrik 
Herholdt),  v  níž  líčí  život  na  panském 
dvoře,  byla  namířena  proti  Drachmannovu 
podobnému  spisu,  po  ni  následoval  román 
volného  a  velikého  ženského  charakteru Ger- 
trude  Colbjórnsen  (1879,  2.  vyd.  1898),  dále 
vylíčeni  jeho  zkušeností  z  vojny  Hinsides 
Grcensen  (1888),  romány  AgnesVittrup  (1897) 
a  Hellen  Vige  (1898),  veselohra  Fjceldmenne- 
sker  (1889,  společně  s  manželkou)  a  drama 
Ungt  Bal  (1895). 

2)  S.  Amalie,  spisovatelka  dánskonorská, 
manželka  před.  (♦  22.  srp.  1847  v  Bergenu 
v  Norsku),  byla  provdána  za  norského  ka- 
pitána MQllera,  s  nímž  vykonala  několik  pla- 
veb po  moři,  1877  dala  se  rozvésti  a  pro- 
vdala se  za  Erika  S-a,  s  nímž  se  přestěhovala 
do  Kodaně.    Proslula  několika  romány  ob- 


308 


Skramlík  —  Skrbcň. 


sáhu  naturalistického,  jež  se  odehrávají  vět- 
šinou v  Norsku:  Constance  Ring  (1885);  Lucie 
(1888);  Hellemyrsjolket  (řada  vypravováni 
z  déjin  rodiny  Hellemyrů,  1885—90,  a  po- 
kračováni v  románu  Ajkom,  1900 J;  Julehelg 
(1900)  a  j.  V  posledních  svých  dílech  S-ová 
prohlubuje  Učeni  povahové  a  kloni  se  více 
k  reaíismu.  Společně  s  chotěm  napsala  veselo- 
hru Fjaeldmennesker, 

SkramUk:  1)  S.  Emilián  rytíř  (*ll.řij. 
1834  v  Praze  —  t  21.  květ.  1903  t.).  Absol- 
vovav  školy  reálné  a  techniku  podnikl  stu- 
dijní cesty  po  střední  Evropě  a  pobyl  delší 
dobu  v  Belgii  a  ve  Francii.  Vrátiv  se  do 
Prahy  s  nabytými  zkušenostmi,  stal  se  spo- 
lečníkem svého  otce,  jenž  byl  továrníkem 
nábytku  a  truhlářského  zboží.  Horlivostí  svou 
povznesl  závod  mezi  nejprvnéjši  toho  druhu 
v  celé  naší  říši  a  jako  průmyslník  záhy  stal 
se  nejchvalněji  známým  nejen  doma,  ale 
i  v  cizině.  R.  1859  dosáhl  práva  měšťan- 
ského v  Praze.  Dne  14.  pros.  1874  zvolen 
byl  do  obecního  zastupitelstva  pražského  za 
I.  sbor  Starého  města,  dne  9.  pros.  1875 
zvolen  do  rady  městské,  v  níž  setrval  až  do 
svého  zvolení  za  starostu  dne  12.  čce  1876. 
Že  úřad  svfij  zastával  ke  spokojenosti  ob- 
čanů pražských,  jest  viděti  z  toho,  že  byl 
na  nové  tříletí  po  druhé  dne  6.  září  1879 
zvolen  za  starostu.  V  době  jeho  úřadování 
byly  provedeny  důležité  podniky  v  Praze, 
zejména  stavba  mostu  Palackého,  koupě  ply- 
nárny smíchovské,  zřízení  městského  sadu 
v  místech  bývalých  hradeb  mezi  bývalou 
kdysi  branou  Novou  a  Koňskou,  stavba  no- 
vých školních  budov,  zvláště  na  Novém  městě 
a  na  Rejdišti,  sloučení  tři  půjček  obecních 
v  jedinou.  R.  1880  za  pobytu  císařova  vy- 
znamenán byl  řádem  železné  koruny  III.  tř. ; 
kromě  toho  byl  komthurem  fádu  Františka 
Josefa,  důstojníkem  velkovévodského  tos- 
kánského občanského  řádu  za  zásluhy.  Mimo 
to  byl  poslancem  na  sněme  král.  Českého. 
Když  pak  31.  srpna  1882  odstoupil  s  čest-, 
ného  úřadu  starosty,  věnoval  se  úplné  svému 
závodu,  který  značně  rozšířil  a  zvelebil  a 
odevzdal  jej  později  svým  synům.        -us. 

2)  S.  Jan  ryt.,  syn  před.,  maliř  čes.(*  1860 
v  Praze).  Byl  žákem  akademie  mnichovské, 
cestoval  pak  po  Evropě,  byl  v  Paříži,  v  Itálii, 
v  Německu,  a  stal  se  na  konec  žákem  Bro- 
žíkovým. R.  1881  po  prvé  vystavil  v  Praze 
Zátiší^  sytými  barvami  malované,  effckt ně  se- 
stavené. Pak  následovaly  na  jarních  výstavách 
pražských  1882  U  piana,  1883  Zátiší,  1884 
Loutnista,  1885  (po  prvé  v  Rudolfinč)  Podo- 
biina  dámy.  R.  1886  předvedl  Rudolfa  IJ. 
u  svého  dvorního  antikvára  J.  Strady  v  malbě 
rozměrné,  zcela  podle  způsobu  Brožíkova 
malované,  s  výtečně  vystiženými  podrob- 
nostmi (koberci  atd.).  Pak  maloval  drobné 
genry  v  kroji  XVI.  a  XVII.  stol.,  a  také  vý- 
jevy ze  soudobého  života  českého.  R.  1895 
líčí  ve  velikých  rozměrech  Kajici  Magdalenu^ 
načež  opět  se  obírá  menšími  pracemi,  vždy 
velmi  šťavnatě  zbarvenými  a  technicky  bedlivě 
provedenými.  Poněkud  nasládlý  tón  a  dosti 


konvenční  komposice  různých  theroat  při- 
pomínají, ie  S.  je  po  technické  stránce  pří- 
vržencem starší  školy  mnichovské  a  odcho- 
vancem Brožíkovým.  F.H^s. 

Skramniky  i  Skramník,  far.  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Čes.  Brod,  pš.  Poří- 
čany;  30  d.,  201  obyv.  č.  (1900).  kostel  Stéti 
sv.  Jana  Křt.  z  r,  1714  (ve  XIV.  stol.  far.), 
4tř.  šk.  a  popi.  dvůr.  Ves  daroval  kniie  Břeti- 
slav I.  klášteru  sázavskému,  jehož  opatové 
vyzdvihli  tu  farní  kostel. 

Skramoni,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Mělník,  fara  a  pŠ.  Mšeno;  37  d.,  202  obyv.  č. 
(1900),  rolnictví.  Dolejší  část  obce  zovc  se 
Podskramouš  n.  Skramoušek  n.  Va- 
ňatov. 

Skrandloe,  ves  v  Čechách,  heitm.  Kla- 
tovy, okr.  Planíce,  fara  a  pš.  Zamlekov; 
28  d.,  157  obyv.  č.  (1900). 

Skranton,  Scranton,  hl.  m.  hrabstvi 
Lackawanny  v  sev.-amer.  státě  Pcnnsylvanii, 
240  km  západně  od  N.  Yorku,  leží  na  křižo- 
vatce několika  žel.  drah  nad  ústím  Roaring- 
Brooku  do  Lackawanny  a  má  102.026  obyv 
(1900).  Značný  průmysl,  k  němuž  přispívají 
okolní  ložiska  anthracitová,  železárny,  vál- 
covny, továrny  na  lokomotivy  a  j. 

Skratky  viz  Zkratky. 

Skraup:  IX S., jméno  dvou  hud.  skladatel ft 
českých,  viz  Skroup. 

2)  S.  Zdenko  Hans,  syn  českého  skla- 
datele Jana  N.  Skroupa  (rodina  psala  se  vždy 
Skraup),  vynikající  chemik  organický  (* 3. bř. 
1850  v  Praze),  absolvoval  vyšší  reálícu  i  ně- 
meckou vys.  školu  technickou,  na  níž  na  něho 
zejména  působili  Gintl  a  Kick.  R.  1871  stal  se 
assistentem  u  Buffa,  r.  1872  chemikem  v  to- 
várně ve  Staré  Roli  u  Karl.  Var,  r,  1873  na 
krátko  praktikantem  v  prubířském  úřadě  ve 
Vídni,  později  v  tamní  mincovně.  Ještě  t,  r. 
stal  se  assistentem  u  Rochledra  na  vídeňské 
universitě  a  zůstal,  po  smrti  tohoto,  assisten- 
tem u  Liebena  až  do  r.  1881,  kdy  se  stal  pro- 
fessorem  na  vídeňské  obchodní  akademii. 
R.  1886  stal  se  professorem  na  technice  ve 
Št.  Hradci  a  r.  1887  nástupcem  v.  Pebala 
na  tamní  universitě,  na  níž  působí  až  posud, 
R.  1875  promovoval  v  Giessenu,  r.  1879  stal 
se  docentem  na  vídeňské  technice  a  r.  1881 
docentem  na  tamní  universitě.  R.  1894  zvolen 
byl  rektorem  university  Štýrsko-hradcckc.  S. 
účastnil  se  jakožto  reservní  důstojník  bo- 
senské okkupace  r.  1878  a  byl  vyznamenán 
vojenským  záslužným  křížem  svál.  dekor.  S. 
je  všeobecně  a  právem  pokládán  za  nejzname- 
nitčjšího  organického  chemika  v  Rakousku. 
Již  záhy  upozornil  na  sebe  vědecký  svět 
svými  pracemi,  zejména  klassickou  synthesi 
chinolinu,  vykonanou  r.  1881.  Jeho  Četné 
další  práce  týkají  se  hlavně  alkaloidů,  ze- 
jména chinových,  pyridinu  a  jeho  derivátů, 
pak  cellulosy,  škrobu,  cukrův  atd.  R.  1892 
zvolen  byl  dopisujícím  a  r.  1896  řádným 
členem  vídeňské  akademie  véd.  Bnr, 

Skravařov,  Hadrunek,  viz  Kravařov. 

Skrbeň:  1)  S.  (Kirwein),  far.  ves  na  Mo- 
ravě, hejtm.  a  okr.  Olomouc,  pš.  Horka  u  Olo- 


Skrbenský  —  Skrebnickij,  309 

mouce;  122  d.,  913  ob3rv.  č.  (1900),  kostel  |  dorf,  HOttendorf  a  Lanzěnďorf)  v  Dol.  Ra- 
8v.  Floríánat  2tř.  ik,,  iel.  stanice  při  trati  kousich.  Jediným  žijicím  mužským  potomkem 
Olomouc-Kostelec;  dvůr,  pivovar,  sladovna;  jest  Ota  (*  1887). 

a  opodál  hostinec  Křepelka.  —  2)  S.  viz!  S.  z  Hřiště  Lev, sv. pán, arcibiskup  praž- 
Pohořelky  1).  '  ský   (*  12.    čna  1863  v  Hukovicích  na  Mo- 

SkrlMiiUÝ  z  Hřiště,  jméno  šlechtické;  ravč),  studoval  na  benediktinském  gymnasiu 
rodiny  původu  moravského.  Přijmi  S.  přijal ',  v  KremsmQnsteru,  pak  u  piaristů  v  Kromě- 
teprvc  r.l532  Jan  z  Hříště  podle  vsiSkrbeně  •  říži  a  v  1.  1882—84  práva  v  Inšpruce.  Avšak 
u  Olomouce,  jíž  nabyl  dědictvím,  avšak  jed- j  po  odbytém  dobrovolnickém  roce  na  vojně 
notlivi  členové  rodu  toho  připomínají  se  '•  zanechal  práv  a  věnoval  se  stavu  duchov- 
porůznu  dávno  před  tím.  Za  krále  Přemysla  II.  nimu ;  studoval  bohosloví  v  Římě  a  v  Olo- 
byl  Jaroslav  z  Hřiště  r.  1272  přísedícím  ;  mouci  a  r.  1889  byl  vysvěcen  na  kněze.  Pů- 
zem.  práva  olomouckého,  Martin  z  Hřiště  i  sobil  jako  kaplan  v  Dubě  a  v  Mor.  Ostravě, 
vzpomíná  se  r.  1446  jako  majetník  nějakého  j  od  r.  1895  jako  farář  v  Melči,  načež  stal  se 
zboží  v  Senici  u  Olomouce.  Zmíněný  již  Jan  I  kanovníkem  v  Olomouci.  R.  1899  jmenován 
S.  z  Hříště  měl  4  syny:  |ana,  Jaroslava, ;  arcibiskupem  pražským,  nastolen  v  lednu 
Petra  a  Václava.  Jan  (tok.  1593),  který  na-  1900  a  r.  1901  povýšen  na  kardinála.  red, 
byl  dědictvím  panství  hošfálkovského  v  Opav-  Skrbovio^  (Schreiberseifen),  ves  v  Rak. 
ska.  a  Petr  (f  ok.  1595)  neměli  potomků ;;  Slezsku,  hejtm.  a  okr.  Bruntál,  fara  a  pš. 
Václav  měl  sice  syna  Jana,  ten  však  musil  Bratnovice;  49  d.,  343  oby  v.  n.  (1900);  v  blízké 
pro  účast  na  vzbouřeni  stavů  r.  1618  ujíti  ze '  Kunavě  prádelna  na  Iněn.  přízi,  mlýn,  pila 
země.  Tak  trval  rod  S-ch  nadále  pouze  v  Unii  a  myslivna  a  žel.  zastávka  při  trati  Heřmi- 
Jaroslavově.  Ten   zdědil   po  bratru  panství    novy-Vrbno. 

hoštálkovské  a  sám  získal  Šenov,  Vel.  Kun-:  Skr^bnioklJ  Aleksandr  Iljič,  právnik 
čice  a  Ratimov  na  pomezí  Těšínská.  Byl  a  medik  rus.  (♦  1827).  Vystudovav  r.  1849 
zemským  maršálkem  kniž.  Těšínského  a  měl  na  petrohradské  universitě  práva,  poslouchal 
za  manželku  Annu  Morko vskou  ze  Zástřizl;  od  r.  1853  na  derptské  universitě  medicínu, 
zemřel  po  r.  1602.  Z  jeho  pěti  synů  za-  R.  1859  povýšen  na  doktora  lékařství,  načež 
sluhují  zmínky  Jan  (f  asi  1662)  a  Bernard,  studoval  oční  nemoci  v  něm.  klinikách.  Ve- 
Jan.  nejv.  zemský  sudí  v  knížetstvi  Těšín-  liká  kněžna  Jelena  Pavlovna  vyzvala  S-kého, 
ském,  zdědil  po  otci  Šenov  a  po  vymření '  aby  zpracoval  pro  bar.  Haxthausena  mate- 
potomstva  svých  bratrů  panství  Hošfálkovy, '  riály  o  selské  reformě,  dodané  tomuto  J.  I. 
Vel.  Kunčice  a  Ratimov.  R.  1658  povýšen  Rostovcevem.  Práce  S-kého  sloužila  Haxt- 
by]  od  krále  Ferdinanda  III.  do  stavu  svo-  hausenovi  za  základ  jeho  díla  »Die  l^ndliche 
bodných  pánů  v  král.  Českém  a  zemích  při- !  Verfassung  Russlandsc  (Lip.,  1866).  Z  pod- 
pojených.  Potomstvo  Bernardovo  přestě- ;  nětu  Haxthausenova  veliká  kněžna  vyzvala 
hovalo  se  do  nyn.  Pruského  Slezska.  Syny  I  S-kého,  aby  dotčené  materiály  zpracoval 
Janovými  rod  S-ch  rozdělil  se  na  několik  i  i  v  ruském  jazyce,  a  nabídla  se,  že  ponese 
linii,  ale  všechny  vymřely  aŽ  na  potomstvo .  náklady  toho.  V  materiálech  Haxthauseno- 
Karla  Dětřicha,  jemuž  připadl  Šenov  a  vých  S.  shledal  mezery  zaviněné  tím,  Že 
Vel.  Kunčice.  Jeho  synové  KarelFranti  šek  druhý  předseda  redakčních  kommissí  hr.  Pa- 
ajiří  Leopold  zdědili  k  tomu  r.  1727  též  nin  zakázal  tisknouti  zprávy  některých  členů 
Hošťálkovy.  K  tomu  přikoupil  Karel  Fran- ,  kommissí.  Tyto  zprávy  vydány  byly  S-kému 
tisek,  kterýž  byl  od  r.  1738  zemským  hejt-  Miljutinem  v  rukopisech.  Výsledkem  bylo 
manem  v  Těšinsku  a  c.  k.  tajným  radou  a  monumentální  diló  S-kého  Kresfjanskoje  délo 
komořím  (t  1768),  Bartultovice,  Radvanice,  v  carstvovanije  Imp,  Aleksandra  IL  (Bonn, 
Lipinu  a  Řepíště.  Měl  3  syny.  Z  nich  Karel  1862 — 68,  4  sv.),  jež  jest  podrobným  histo- 
Traugott  podědil  Hošfálkovy  a  Vel.  Kun-  rickým  kommentářem  ke  každému  článku 
čice;  jeho  vnuk  t.  jm.  zemřel  r.  1829  bez-  selských  řádů  (;?o/ofeni;)  z  19.  ún.  1861.  Kniha 
dětek.  Druh^  syn  Karel  Leopold  padl  jako  ;  ta  připuštěna  r.  1870  do  Ruska  a  r.  1871 
podplukovmk  V  bitvě  u  Kolína  (18.  čna  1757)  udělena  za  ni  autorovi  od  akademie  nauk 
a  zůstavil  jen  dcery.  Nejmladší  syn  Ota  cena  hr.  Uvarova.  S.  nepřestal  vedle  toho 
Karel  (f  1773)  obdržel  dědictvím  Šenov  a  zabývati  se  studiem  očních  nemocí.  Vrátiv 
byl  zemským  hejtmanem  knížetstvi  Těšín-  se  do  Ruska,  byl  v  1.  1879—80  vyslán  hlav- 
ského.  Od  jeho  synů  Jana  (f  1822)  a  Oty  ním  kurátorstvem  pro  podporu  nuzných  ro- 
(t  1860)  pocházejí  nynější  členové  rodu  S-clí.  din  vojáků  do  rozličných  míst,  aby  poskytl 
Mladší  ze  synů  Janových  Antonín  (f  1882),  lékařskou  pomoc  osleplým  vojákům,  jejichž 
pán  na  Senově  a  c.  k.  komoří,  zůstavil  4  syny:  počet  stoupl  zvláště  v  době  rusko-turecké 
Karla  (f  1866),  Felixe  (f  1898),  Filipa  války.  S.  dokázal  řadou  soustavných  studii, 
(♦  1830)  a  Antonína.  Filip,  který  jest  ma-  že  není  v  Evropě  země,  kde  by  se  ztráta 
jorem  v.  v.,  má  syny  Lva,  arcibiskupa  praž-  zraku  vyskytovala  tak  často  jako  na  Rusi. 
ského  (viz  níže),  a  Hanuše  (♦  1868),  dragoun-  Výsledkem  prací  těch  bylo  založení  kurátor- 
ského  rytmistra,  a  dcery  Ire  nu,  zasnoubenou  štva  cis.  Marie  Alexandrovny  nad  slepými. 
Adolfu  svob.  pánu  ze  Stillfriedu,  a  Marii,  S.  napsal  mnoho  prací  o  slepotě  na  Rusi  a 
manželku  Josefa  sv.  pána  ze  Spiegelfeldu.  —  o  opatřování  slepých,  mezi  nimi  Zur  Blinden- 
Mladší  syn  Oty  Karla  (f  1773^,  Ota,  založil  ýúrsorge  in  Russland,  Philanthropie  und  Bu- 
jinou  linii  S-ch  z  Hříště,  jež  má  statky  (Paas-    reaukratie  (Berl.,   1899).    Mnoho   přispěl  též 


310  Skredsvig  —  Skrejšovský. 

k  založeni  tiskáren  pro  slepé.  S  dilem  o  rus- 1  ústavu  únorovku,  měrou  plnou,  jako  planý 
k]ých  sedlácích  souvisí  práce  jeho  Očetki  i^  dualistický  systém  BcIcrediho.Prušíci.vtrhše 
istoriji  kresfjanstpav  ZapadnoJ Jevropé{>Whst'  r.  1866  do  Prahy,  vyžádali  si  od  starosty 
nik  Jevr.c,  1867).  —  Choť  S-kého   Marija   Bělského  jediného  jim  nenáviděného  S-kého. 


Semenovna  S-kaja  (1843— 1900),  dcera  ge- 
nerálního adjutanta  a  jednoho  z  vychovatele 
ds.  Alexandra  II.  S.  A.  Jurjevičc,  proslula 
na  poli  ňlanthropie  a  věnovala  se  rovněž 
péči  o  slepé.  Podnět  k  tomu  zavdalo  oslep- 


jenž  jim  však  v  poslední  hodině  za  svou 
rodinou  ujel  do  Řezná  a  za  několik  dni 
po  Mikulovském  příměří  oklikou  na  Vídeň 
navrátil  se  do  Prahy.  Při  své  usilovné  práci 
pak  S.  r.  1867  vážně  onemocněl  a  v  Kar- 


nutí  jejího  otce.  V  posledních  15  letech  svého  ;  lov<ch  Varech  hledal  úlevy  od  choroby  žlu- 


života  založila  četná  nadáni  pro  chudé  talen- 
tované žákyně  a  věnovala  vysoké  summy 
i  na  jiné  účely  obecně  užitečné.  Muži  svému 
mnoho  pomáhala  ve  studiích  o  slepotě  na 


čovými  kamínky.  Než  přehmátnuv  se  ve  vodě, 
rozstonal  se  na  smrť,  ale  byl  bodem  ope- 
rativním zachráněn.  Proti  vídeňské  vládě 
Beusta,  potom  Carlosa  Auersperga,  v  níž  či- 


Rusi.  Srv.  >Věstnik  Jevr.<,  19C0.  '  nili  se  Herbst  a  Giskra,  S.  rozpoutal  bez- 


Skredsvlf^  Christian,  malíř  nor.(*  1854). 
Byl  syn  nepatrného  sedláka,  ale  přičinil  se 


ohledný  státoprávní  afoederalislický  bej,  je- 
muž vídeňská  vláda  čelila  brutálními   pro- 


tou  měrou,  že  mohl  od  r.  1874  vzdělávati ;  středky.  V  dub.  1867  vídeňská  vláda  zasta- 
se  v  Paříži  a  umění  francouzské  také  silně  I  vila  >Politik«,  načež  S.  od  6.  dub.  vydával 
naň  působilo.  V  nejstarších  svých  pracích  j  denník  >Correspondenz€;  ale  i  tento  vid.  vláda 
velmi  se  liší  od  norských  naturalistův,  a!e  v  červnu  zastavila,  pročež  S.  vydával  od 
když  se  vrátil  do  své  vlasti,  venkovský  ly-  6.  čna  deník  >Patriot<,  a  od  čce  zase  >Po- 
rismus  a  dětské  vzpomínky  a  tradice  nab3'ly  ,  litik«,  potíraje  stále  Beustův  dualismus,  pro- 
u  něho  vrchu  nad  uměleckou  konvenci.  Přes  váděný  ve  způsobe  oktroyovaného  vyrovnání 
to  cizí  živly  v  jeho  tvorbě  nezmizely,  jak  ;  německé  Vidně  s  Maďary,  vtělený  pak  ně- 
V  technice  tak  v  kolorite.  Jeho  Statek  veVer-  meckou  koterií  v  ústavu  prosincovku  z  okře- 
noix  koupil  Norský  stát,  Korsická  krajina  je  sáné  únorovky.  S.  objevil  se  tehdy  jedním 
v  Museu  Luxemburském.  Zmínky  zasluhuje  z  největších  agitátorů  politických  všech  ná- 
zvláště  jeho  veliký  obraz  Pláně  Gre^ské^  pak  '.  rodů  své  doby.  Pracuje  vždy  jtn  ve  velikých 
6bT7izy:Ballada'yZbloudilédéti]SÍavnostSi*atO'- rysech  a  k  dosaženi  svých  cílů  používaje 
jťins/ftf;  série  aquarell  VÍ3/ťfrifpi5tf;  olejomalby  prostředků  nejvhodnějších,  neznal  při  tom 
Syn  Člověka  a  zvláště  Rodný-  dům  Vinjeův.  zvláště  ceny  peněz  a  nedbal  jich:  zaplatil 
SkreJ,  ves  na  Moravě,  viz  Skryje.  tehdy  na  60.000  zl.  za  ztráty  z  kauci  svých 

Skreje,  vsi  v  Čechách,  viz  Skryje.  listův  ve  prospěch  pražské  chudiny,  za  vy- 

Skrejohov,  vsi  v  Čech.  a  na  Mor.,  viz  |  držování   žalařovaných  redaktorův   a  jejich 
Skrýchov.  rodin,  za  stěhováni  novin  na  venek.  R.  1868, 

Skrejiov,  ves  v  Cechách,  viz  Skrýšov.  I  kdy  S.  spolupůsobil  při  založeni  Živnosten- 
Skrejiovský:  1)  S.  Jan  Stanislav,  vy-  ■  ske  banky  pro  Čechy  a  Moravu,  vláda  vídeň- 
nikající  politik  a  publicista  čes.  i  slovanský,  ská  opět  zastavila  > Politik*,  načež  S.  vy- 
syn  rolníka  (*  6.  led.  1831  v  Libišanech  :  dával  zase  >Correspondenz«  za  prvního  v^- 
u  Hradce  Král.  —  f  14.  říj.  1883  ve  Vídni),  jimcčrťho  stavu  Kollcrova  až  do  r.  1869,  oae 
Vystudovav  gymnasium  v  Praze  a  v  Hradci  kdy  S.,  zakoupiv  si  v  Praze  v  Jindiišské 
Král.,  vykonav  pak  filosof,  a  právnická  studia  \  ulici  dům  č.  7  a  zřídiv  v  něm  tiskárnu,  stále 
v  Praze,  odbyl  státní  zkoušky  a  dvě  rigo- I  už  vydával  nadále  >Politik«,  zápase  r.  1S7D 
rosa.  R.  1852  vstoupiv  db  praxe  u  finanční  s  ministerstvem  Hasnera  a  Potockého,  r.  1871 
prokuratury  v  Praze,  provedl  v  kraji  zatec-  i  s  kabinetem  Hohenwartha.  S.  totiž  okázale 
kém  katastr  za  dva  měsíce  a  oženil  se  r.  1857  nesouhlasil  s  fundamentálními  články  na  zá- 
s  dcerou  statkáře  Wolframa,  Marií,  z  Tmo-  ;  kladč  nčmccko-maďarského  dualismu.  Do- 
ván u  Žatce.  Finanční  ministr  Bruck  povolal  poručoval  ve  své  sněmovní  řeči  odpírati 
S-kého  r.  1858  do  Vídně  do  ministerstva,  vládě  vídeňské  daně  a  berně;  řečnil  na  lido- 
Ale  S.  nehodlal  setrvati  ve  službě  úřední.  ,  vých  táborech,  obklopen  jsa  vojskem,  a  vedl 
Sotvéie  povstal  v  Čechách  nový  ruch  ná-  !  urputný  boj  dále  od  r.  1871  proti  vid.  vládě 
rodní  a  politický,  S.  opustiv  r.  1861  státní  Adolfa  Auersperga,  v  níž  působili  Glaser  a 
službu  pospíšil  do  Prahy  a  vypůjčiv  si  od  Unger,  za  druhého  výjimečného  stavu  Kollc- 
politických  přátel  10.000  zl.,  založil  v  Praze  rova,  jakož  i  proti  maďarskému  ministiu  za- 
německy  psaný  deník  >Politik€,  jehož  prvé  hranič,  hr.  Andrássymu,  proti  německo-ma- 
číslo  vyšlo  14.  září  1862.  V  boji  proti  vládám  ďarské  hegemonii,  ústaváckému  tyrannství, 
vídeňským  za  práva  českého  národa  i  ostat-  jež  delegovalo  na  české  redaktory  německé 
nich  Slovanův  S.  osvědčil  se  vrozenou  mu  soudy  porotni,  prováděje  passivní  opposici 
bezpříkladnou  energií,  houževnatou  vytrvá-  zpříma  rázu  revolučního.  Když  pak  vláda 
lostí,  praktickou  znalostí  a  obrovskou  pra-  vid.  zřídila  r.  1872  >chabrus«  vídeňských 
covitostí.  Zjednav  sobě  spojení  nikon.u  ji-  bank  na  zakupování  velikých  statků  v  Čechách 
nému  neznámá  S.  stal  se  brzy  ve  vnitřní,  v  zemských  deskách  7apsín<ch  a  na  dřlání 
zahraniční  i  finanční  politice  postrachem  ví-  ;  ústúváckc  většiny  na  snémé  če&kém,  S.  jako 
deňských  vlád.  Pocítil  odbojného  S-kťho  ihlavni  jednatel  českého  chabrusu  koupil 
hned  německý  absolutistický  centralismus  statky  Ú holičky,  Zruč,  Ostrov,  Zbraslavice 
a      Rechberga,    oblečený    v   Schmcrlingovu   a  Hodkov  z  ústaváckého  držení  a  dav  pře- 


Skrejšovský. 


311 


psáti  na  nich  váznoucí  hypotéky  z  německých 
peněžních  ústavův  na  české,  prodal  do  roka 
jen  Úholičky  a  Ostrov.  Zruč,  Zbraslavice 
a  Hodkov  mu  ostaly:  nebof  vláda  vídeň- 
ská, rozhodnuvši  se  zničili  S  kého  stfij  co 
stfij,  dala  jej  čtvrt  léta  po  chabrusových 
volbách  zatknouti,  a  započatá  10.  květ.  1873 
vídeňským  krachem  obecná  národohospodář- 
ská krise  zmařila  vůbec  prodej  velkostatkův. 
S.  pobyl  ve  vyšetřovací  vazbě  od  15.  srp. 

1872  do  16.  břez.  1873,  kdy  byl  na  kauci 
10.000  zl.  zatím  propuštěn.  S.  byl  souzen 
pro  zadrženou  prý  insertni  daň,  třebas  pak 
zúplna  zaplacenou,  ostatně  brzy  zrušenou, 
na  základě  §§  197,  200,  201  ad  d  tr.  z.  (Srv. 
Der  Inseratenstempel-Prozess  f.  S.  S.,  Praha, 
1872,  898  str.)   Zemský  soud  v  Praze  8.  břez. 

1873  S-kébo  sprostil  obžaloby,  vrchní  zem- 
ský soud  však  4.  dub.  odsoudil  jej  k  těžkému 
žaláři  na  IV9  roku  a  nejvyšší  soud  změnil 
žalář  na  1  rok.  Zatím  S.  zánětem  pobřišnich 
blan  těžce  onemocněl  a  stonal  po  šest  ne- 
děl na  smrť,  pořídil  i  závět,  odmítnuv  nabí- 
zený mu  prodej  toliko  listu  >Politik<  za 
600.000  zl.;  ale  zotaviv  se,  pobyl  v  Karl. Va- 
rech, načež  8.  říj.  1873  odebral  se  do  těž- 
kého žaláře  v  Praze  u  zemského  soudu  v  novo- 
městské radnici.  Odtud  ze  žaláře  S.  redi- 
goval zvláštní  tajemnou  poštou  svou  ^Politike 
a  jako  >deklarant  z  venkova«  plamenným 
žárem  hlásal  neúnavnou  passivni  opposici, 
jež  ležela  jediné  na  jeho  bedrách.  Za  doby 
žalařování  tohoto  zemřel  1.  dub.  1874  ře- 
ditel závodu  a  velkostatkův  S-kého,  jeho 
svak  rytmistr  Frant.  Wolfram,  načež  při- 
kvačila na  S-kého  i  hrozná  katastrofa  hos- 
podářská. Když  i  jedno  z  dětí  S-kého  ze- 
mřelo a  druhé  stonalo,  chcf  pak  na  smrt 
onemocněla,  byl  S.  toliko  na  hodinu  v  prů- 
vodě žalářníka  a  dvou  strážníků  dovezen  do 
svého  bytu.  Nemocná  chof  bez  vědomí  a 
souhlasu  S-kého  zažádala  potom  sama  o  mi- 
lost pro  něho,  ale  po  mnoha  nedělích  po- 
zdravivši se  a  poznavši,  že  íádost  její  vůbec 
ani  vyřízena  nebyla,  odvolala  ji  telegraficky, 
což  způsobilo,  že  vláda  vid.  mžikem  posta- 
rala se  o  milost  a  telegraficky  do  Prahy  na- 
řídila, aby  S.  ihned  ze  žaláře  byl  propu:štěn. 
S.  však  milosti  nepřijal  a  vzpečoval  se  ode- 
jíti ze  žaláře.  Soud  měl  o  tom  pět  porad 
a  usnesl  se,  oznámiti  S-kcmu,  že  bude 
mocí  ze  žaláře  vyvezen.  S.  trval  na  tom,  že 
odejde  tedy  pěšky,  jak  byl,  v  oděvu  žalář- 
ním. Soud  však  z  obavv,  že  Praha  bude 
bouřlivě  demonstrovati,  dal  S-kého  násilně 
obléci  v  občanský  oblek  a  dne  24.  čce  1874 
v  uzavřeném  povoze  žalářníkem  a  dvěma 
strážníky  dopraviti  ze  žaláře  do  bytu.  Doma 
nasel  S.  po  půldruhaletém  žalařováni  zpu- 
stošení statkův  i  závodu.  V  národe  českém 
ui  byl  zatím  politický  rozklad  pro  passi- 
vitu  a  aktivitu  a  rozkol  stranický,  jenž  vedl 
k  vášnivým  potyčkám  až  i  osobním.  Než 
S.  pokračoval  ve  svém  boji  proti  vládé  ví- 
deňské ve  znamení  příkré  passivni  opposice, 
a  když  r.  1875  vybuchlo  srbské  povstání 
v    Hercegovině    a   r.    1876   strhla   se    proto 


válka  Srbska  a  Černé  Hory  proti  Turecku, 
do  níž  zasáhlo  r.  1877—78  i  Rusko,  S.  octl 
se  ve  svém  živle,  navázav  odbojnou  českou 
politiku  na  osvobozovací  válku  slovanskou. 

V  národě  Českém  děly  se  manifestace  a 
sbírky  pro  Slovanstvo.  S.  sám  zaslal  do 
Černé  Hory  10.000  zl.  a  vyznamenán  byl  od 
knížete  Nikoly  řádem  Danila,  jediným,  iejž 
S.  měl.  12.  led.  1877  objevil  se  generál  Čer- 
ňajev  v  Praze,  provázen  od  S-kého.  Pobyv 
v  pravoslavném  chrámě  u  sv.  Mikuláše  a 
účastniv  se  slavnostní  hostiny,  Čerňajev  byl 
ihned  z  Prahy  a  z  Čech  vypověděn;  přistup 
k  němu  byl  zabráněn.  Když  pak  druhého 
dne  Čerňajev  v  průvodě  svého  přítele,  mil- 
lionáře  Chludova,  odjíždtl  z  Prahy  za  assi- 
stence  policejního  úředníka,  S.  v  Bubenči 
přistoupil  bez  okolkův  k  Čerňajevu  do  coupé 
a  provodil  jej  až  do  Drážďan.  Odtud  prý- 
štily veřejné  a  demonstrativní  styky  S-kého 
s  Ruskem  za  rusko-turecké  války  o  svobodu 
slovanskou  Srbův  a  Bulharův  na  Balkáně. 
S  důsledkem  své  slovanské  politiky  velikého 
slohu  potiral  maďarský  pych  i  vídeňské  násilí. 

V  novoročním  svém  článku  r.  1878  S.  pro- 
mluvil o  >Rubikonu  české  opposice*:  buď 
že  kapituluje  neb  jednotně  půjde  ku  předu 
v  praktickém  prováděni  široké  slovanské  po- 
litiky, opřené  o  Rusko.  Aby  mohl  také  českým 
listem  politickým  zasahovati  do  politického  a 
národního  života,  založil  časopis  >Brous€k<. 
Zatím  číhaly  na  S-kého  důsledky  hmotné 
zkázy  a  s  nimi  tragický  osud.  Obětovav  na  vy- 
dávání >Pokroku«  a  -Brouska* značné  summy, 
S.  octl  se  v  nesnázích.  Otáleje,  buď  nabíd- 
nouti věřitelům  vyrovnání  neb  ohlásiti  úpa- 
dek, hledal  jen  přiročí,  což  stalo  se  osudným. 
Zaopatřiv  si  jinde  osobním  úvěrem  30.000  zl., 
S.  zastavil  svou  tiskárnu  Svatováclavské  zá- 
ložně, a  političtí  přátelé  jednali  o  zřízení  druž- 
stva, jemuž  byly  smlouvami  ze  dne  30.  list. 
a  9.  pros.  1876  od  S-kého  v  zástavu  dány 
»rolitik«,dům  a  tiskárna.  (Srv.:  S.  a  družstvo 
Politik,  Praha,  1878.)  I  nebylo  divu,  že  vším 
tím,  co  předcházelo,  stoupalo  také  velice  du- 
ševní rozčilení  a  roztrpčení  S-kého,  a  to  tím 
více,  že  hospodářské  poměry  ani  za  nového 
družstva  nemohly  býti  uspořádány,  jak  by 
bývalo  žádoucno.  Došlo  konečné  i  k  osud- 
nému osobnímu  setkání  se  S-kého  se  zá- 
stupcem družstva  V.  Tierhicrem,  který  dal 
v  noci  17.  led.  1878  v  tiskárně  rozmetati  člá- 
nek napsaný  S-m;  přitom  Tierhier spadl  se 
schodův  a  poranil  se  na  hlavě.  Na  to  byl 
S.  19.  ledna  zatčen  a  pobyl  ve  vyšetřovací 
vazbě  do  16.  dub.  1878,  kdy  byl  na  kauci 
10.000  zl.  propušttn.  Zcrrský  soud  v  Praze 
dne  12.  říj.  1878  odsoudil  S-kého  k  prostému 
vězení  na  dobu  4  měsíců,  nejvyšší  sord  ve 
Vídni  však  14.  ún.  1879  rozsudek  zrušil  a 
S-kého  obžaloby  zcela  sprostil.  S.  byl  nucen 
1.  září  1878  ohlásiti  úpadek  na  svě  statky 
Zruč,  Zbraslavice  a  Hodkov,  ukončený  teprve 
r.  1883.  Statky  S-kého  byly  prodány,  s  druž- 
stvem pak  byl  veden  soudní  spor,  skončený 
až  v  pros.  1879  smírem.  Vyšed  z  vyšetřovací 
vazby,  S.  založil  vedle  »Slovanskvch  Listťiv<^ 


312 


Skřcmjelice  —  Skřinice, 


německy  psaný  denik  »Epoche€  v  Praze, 
jenž  vycházel  od  16.  čna  1878  a  v  němž  S. 
doporučoval  aktivní  opposici  na  říšské  radě 
a  pěstoval  slovanskou  politiku.  Dne  7.  říj.  1879 
vstoupili  zástupci  českého  národa  do  říšské 
rady.  D&sledkem  toho  S.  zastavil  28.  břez. 
1880  >£poche<,  přesídlil  se  do  Vídně,  založil 
30.  květ.  1880  >Parlamentar«,  dosud  jeho 
dcerou  Martou  vydávaný,  pak  1.  pros.  1880 
deník  >Tribtlne<,  v  němž  obhajoval  dále 
práv  národa  českého  i  ostatních  Slovanův 
rázně  i  řízně,  vzbudil  antisemitismus  veVídni 
na  rozklad  německých  ústavákův,  založil 
r.  1881  politický  klub  rak.  národností  ve  Vídni, 
r.  1883  pak  zvláště  pro  český  lid  ve  Vídni 
spolkový  list  » Věstník*.  Oslaviv  ještě  27.  čce 
1882  svou  stříbrnou  svatbu,  ale  upracovav 
se  usilovnou  a  namáhavou  činnosti  a  stižen 
navalenými  starostmi,  S.  ochuravěl  výdutí 
srdeční ce  a  marně  hledav  vyléčení  v  teplí- 
cích krapinských  a  gastýnských,  skonal  v  53. 
roce  svého  záslužného  a  obrovsky  činného 
života  v  neděli  dne  14.  říj.  1883  o  5.  hod. 
odpoledni,  obklopen  jsa  vdovou  a  7  sirotky 
(jediným  synem  Jaroslavem  Vladimírem 
a  6  dcerami).  Vdova  S-kého  5.  list.  1883  ode- 
vzdala »Tribůne<  d  užstvu  Českých  redaktorů, 
ale  list  byl  družstvem  26.«led.  1884  zastaven. 
Vdova  zemřela  30.  břez.  1891  ve  Vídni  a  byla 
pohřbena  v  Libčicích  vedle  svého  chotě.  S. 
býval  poslancem  na  Českém  sněme,  kdež  míval 
fulminantní  řeči,  obecním  starším  v  zastu- 
pitelstvu pražském,  činným  členem  divadel- 
ního družstva,  jednu  dobu  jako  jeho  místo- 
předseda i  ředitelem  prozatímního  divadla, 
činným  Členem  sboru  pro  zřízení  Nár.  di- 
vadla v  Praze,  byl  měšťanem  pražským,  čest- 
ným občanem  mnoha  českých  měst  a  obci, 
čestným  členem  mnoha  spolků,  vychoval  ce- 
lou publicistickou  školu  v  Praze  a  ve  Vídni, 
působil  své  doby  na  šlechtu  ve  směru  če- 
ském národním,  byl  rozený  opposičník  a 
mistrný  řečník,  muž  obětavý,  politik  státo- 
právní, federalistický  a  Slovan  veliký,  šle- 
chetný vůči  potřebným  žurnalistům  a  stu- 
dentům, pobýval  ve  slovanských  zemích,  tak 
v  Bělehradě,  Záhřebe,  Dubrovníce,  měl  styky 
se  všemi  politiky  předáky  všech  slovanských 
kmenův  doma  i  za  hranicemi.  Politické  práce 
S*kého  tvoří  celou  bibliotéku,  jež  úplná  jest 
dosud  v  držení  jeho  dcery  Marty,  provdané 
za  dra  Karla  Živného  ve  Vídni,  vydavatelky 
»Parlamentára*.  Tamže  jest  bohatá  politická 
korrespondence  S-kého  s  ministry,  státníky 
a  politiky. 

2)  S.  František,  doktor  práv,  spis.  čes., 
měšťan  pražský,  bratr  před.  (♦  1.  srp.  1837 
v  Libišanech  u  Hradce  Král.  —  t  21.  čce 
1902  ve  Vsetíně  na  Mor.).  S.  založil  a  vy- 
dával s  velikým  peněžitým  nákladem  » Svě- 
tozor«  s  »Bazarem*  v  Praze,  měl  tiskárnu  a 
dům  v  Krakovské  ulici,  velkoobchod  dřívím 
v  Podskalí,  velikou  továrnu  na  parkety.  Po- 
zději věnoval  se  notářství  a  vydával  v  Praze 
polit,  časopis  >Východ«,  rázu  krajně  rusofil- 
ského.  S.  byl  též  poslancem  na  českém 
sněme  a  na  radě  říšskc^  v  době  passivní  op- 


posice.  Zůstavil  bezdětnou  vdovu  Kateřinu, 
roz.  Uhlířovou,  osvědčenou  malířku,  do- 
sud žijící  v  Praze. 

Skřemelioe  (Schrems),  město  v  Dol.  Ra- 
kousích,  v  hejtm.  cmuntském,  515  m  n.  m. 
má  2409  obyv.,  z  nichž  je  43  Čechů  (1900), 
okr.  soud,  četn.  stanici,  financ,  stráž,  ps. 
katol.  far.  kostel  a  spořitelnu. 

?křeneř,  Skřeníř:  1)  S.  Nová,  ves 
echách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Nový  Bydžov, 
fara  Hlušíce;  36  d.,  190  obyv.  č.  (1900),  Itř. 
šk.,  popi.  dvůr.  —  2)  S.  Stará,  vest.,  27  d., 
180  obyv.  č.  (1900),  myslivna. 

SkfeiOT,  ves  v  Čech.,  viz  Křeš  o  v. 

Skréta  Karel,  malíř,  viz  Škréta. 

Skrohl^by :  1)  S  ,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Poděbrady,  okr.  a  pš.  Nymburk,  fara  Vele- 
liby;  123  d.,  807  obyv.  č.  (1900).  3tř.  šk.  — 
2)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Rychnov  n.  K.,  okr.  a 
pš.  Kostelec  n.  O.,  fara  Chleny;  36  d.,  184 
obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr.  —  3)  S.,  chybně 
Škrchleby  {Sttrchlowa),  ves  t.,  hejtm«  a 
okr.  Horš.  Týn,  fara  Staňkov  (ves),  pš.  Staň- 
kov  (městečko);  63  d.,  578  obyv.  č.  (1900), 
výroba  košíků  z  vrbového  proutí  a  smrkových 
kořenů  po  domácku. 

Skrohov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Boskovice,  fara  Letovice,  pš.  Rozhraní;  27  d., 
245  obyv.  č.  (1900J. 

Skřib  viz  Skříp. 

Skribent,  z  lat.,  písař,  spisovatel,  ze- 
jména často  v  opovržlivém  smyslu:  pisálek. 

SkrlbonilUi  z  Horšova  Jindřich,  český 
theolog  (♦  ok.  1510—20  —  f  13.  led.  1586 
v  Praze).  Syn  měšťana  plzeňského,  jenž  jme- 
noval se  Plšek,  což  syn  později  si  polatinil 
na  S.,  studoval  dílem  na  akademiích  jiho- 
německých,  dílem  v  Itálii,  kdež  před  r.  1547 
dosáhl  doktorství  obojích  práv.  Záhy  stal  se 
vychovatelem  v  panských  rodinách  kato- 
lických (u  pánů  z  Lobkovic,  Berků,  z  Plavná, 
z  Rožmberka),  byl  též  vychovatelem  arci- 
knížete Karla,  1549  přijat  do  kapitoly  praž- 
ské, v  níž  byl  postupně  děkanem  a  pro- 
boštem. Když  se  jednalo  o  obsazeni  pražské 
metropole,  nabízeno  důstojenství  toto  S-iovi, 
on  však  jeho  nepřijal  a  zůstal  pouze  admi- 
nistrátorem až  do  zvoleni  nového  arcibiskupa 
Antonína  Brusa  z  Mohelnice.  R.  1562  povýšen 
jest  s  bratrem  Matějem  PíŠkem  do  stavu 
šlechtického  s  přídomkem  >z  Horšova*.  S. 
byl  zvláštním  příznivcem  jesuitů,  jejichž  první 
osadu  sám  uvedl  do  koUeje  sv.  Klimcnta 
v  Praze.  Z  jeho  spisův  obsahu  nábožného 
uvádíme:  Katechismus  (v  Prostějově  1552), 
Katechismus  obiirniji  sepsaný  (v  Praze  1556Í 
Také  prý  přeložil  několik  knih  náboženských 
a  zůstavil  Paměti  dějů  souvěký-ch,  jež  se  cho- 
vají v  rukopise  v  archivu  kapitoly  pražské. 

Skřldla,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Krumlov,  fara  Velešín,  pš.  Zlatá  Koruna; 
23  d.,  128  obyv.  č.  (1900). 

SkřlméřOT  {Schrelnetschlag),  ves  v  Če- 
chách, hejtm,  okr.  a  pš.  Prachatice,  fara 
Zbitiny;  22  d.,  146  obyv.  n.  (1900). 

Skřinloe,  Skřínce  {Weckersdorý)^  ves 
v  Čechách   na  potoku   t,  jm.,  hejtm.,  okr., 


Skřínka  —  Skřivan.  313 

tara  a  pš.  Broumov;  225  d.,  1262  obyv.  n. '  zp&sobuji  ve  vlasech  zvláštní  bolestnou  sple- 
(1900),  3tř.  sk.,  četn.  stanice  a  několik  mlýnfi. '  teninu  (polsky  koltun),  V  noci  bývají  často 

SldfiiúUk  viz  Kassetta.  nepokojní,  pobíhají  po  dome,  tropí  hluk  a 

flkfipy  Skřib,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Bo- ;  znepokojuji  domácí  lid.  Pověrčiví  lidé,  chtíce 

flkovice,  okr.  Kunštát,  fara  Bradleny,  pá.  Roz-  jim  se  zavděčiti  nebo  hněv  jejich  usmířiti, 

hraní:  13  d.,  105  obyv.  č.  (1900).  předkládají  jim  oběti,  zvláště  zbytky  jídel, 

Skřlpeo,  nástroj  katovský,  řebřik,  na  kte-  aby  jim  hrnce,  mísy,  talíře  nepotloukli,  anebo 

rém  byli  natahováni  a  mučeni  zločinci  a  ob-  při  dobytku  a  na  jiných  věcech  nějaké  škody 

víněnci,  aby  z  nich  bylo  vynuceno  přiznáni,  neudělali.  Památka  na  s-tky  žije  dosud  ve 

S.  (pince-ne^)  viz  Brejle,  str.  629  b.  mnohých   úslovích,  jako:    >Není    ani    s-tka 

Skřípěly  Skřiple,  ves  v  Čechách,  hejtm.  doma<,  >Je  to  pravý  s.«,  >Aby  tě  s.  vzaU 

a  okr.   Hořovice,   fara   a   pš.   Osov;    29   d.,  a  p.   V  podání  polském  skrzatek  (skrzat, 

180  ob3rv.  č.  (1900),   ňl.  kostel  sv.  Šimona  a  skrzot)   představuje  se  jako   pták,  zvláště 

Judy  (ve  XIV.  stol.  far.),  popi.  dvůr  a  2  mlýny,  jako  zmoklé  kuře,  které  vláčí  křídla  po  zemi. 

Ves  bývala  samostatné  zboží  a  panské  sídlo,  Podobně  i  na  Slovensku.  Věří  se,  že  skrza- 

jei  dostalo  se  (r.  1647)  Mikuláši  z  Gerštorfu,  tek  se  rodí  z  vejce  zvláštního  tvaru,  nosi-li 

a  ten  je  připojil  ke  statku  osovskému.   Kdy  se  určitý  Čas  pod  paždím.  Chodí  na  sýpku  a 

fara  zanikla,  neznámo.  krade  obilí;  za  nepohody  zalétá  do  lidských 

Skřiplna,  bot.,  viz  Scirpus.  příbytků.  Kdo  ho  přijme  pod  střechu,  má 

Skřípov:  1)  S.,  Křípov  (Woc/if/),  far.  z  něho  veliký  užitek;  nosí  mu  obilí  a  roz- 
věs na  Moravě,  hejtm.  Litovel,  okr.  a  pš.  množujejeho  statek.  Slovinci  říkají  mu  škrat 
Konice;  342  d.,  1921  obyv.  něm.  (22  Čechů,  :(škratec)  a  věří,  že  přináší  peníze  a  obili. 
1900),  kostel  Nanebevstoupení  Páně,  5tř.  šk.  ;  Bére  na  sebe  rozmanité  podoby,  zdržuje  se 
a  četn.  stanice.  v  horách  a  hustých  lesích,  a  netrpí,  aby  ně- 

2)  S.,  far.  ves  v  Rak.  Slezsku,  hejtm.  a  kdo  v  lese  hlasitě  pokřikoval.   Možno  si  ho 

okr.  Bílovec;  110  d.,  777  obyv.  č.  (1900),  ko-  zaklínáním  do  služeb  najmouti  nebo  z  vejce 

stel  sv.  Jana  Křt.,  2tř.  šk.,  pš.,  mysli vna  a  od  černé  slepice  vychovati.  U  Chorvatů  sluje 

hájovna.  škrapec  a  ztotožňuje  se  s  divou  ženou.  — 

flkfipov4(ArH>/7tfii),  ves  v  Čechách,  hejtm.  Slovo  s.  zakládá   se    bezpochyby    na  něm. 

a  fara  Žlutíce,  okr.  Bochov,  pš.  Luky;  14  d.,  scrat  (schratt),  jež  označovalo  lesní  bytost. 

76  obyv.  n.  (1900).  V  Čechách  a   v   Polsku   toto  pojmenování 

Skriptor,  vlastně  písař  (viz  Ser  i  p  tor),  přeneseno  bylo  na  bůžka  domového,  který 

titul  úředníka  při  archivu  nebo  bibliotéce,  slul  prvotně  asi  děd,  dziad  nebo  šetek; 

Skřitek  (skřítek,  křítek.  křiste  k),  iv  podáni  slovinském  a  chorvatském  škrat  a 
v  slovanském  bajesloví  bůžek  domový,  jenž  '  škrapec  zachoval  však  více  původní  svůj  vý- 
opatroval  domácnost  a  přinášel  štěstí.  Po-  •  znám  jako  u  Němců.  —  Srv.  H.  Máchal,  Ná- 
tvrzují  to  staré  slovníky  české,  v  nichž  názvy  křes  slov.  bajesloví,  str.  104—106;  Č.  Zíbrt, 
latinských  bůžků  domových  —  larův  a  pe-  S.  v  lidovém  podáni  staročeském  (Praha, 
natů  —  vykládají  se  slovem  skřie tek,  škřie-  1891).  Af/. 
tek;  také  Komenský  (Janua  linguarum)  tlu-  Skřítek  nádherný,  zool.,  viz  Koli- 
moči  latinské  >famulantes  lares  et  penatesc  bříci,  str.  562a. 
po  česku  > posluhující  skřítkové  a  hospo-  SkHvaily  zool.,  viz  Skřivani. 
dařičkové  (šotkové)c.  Vlivem  křesťanství  Skřívali:  1)  S.  Antonín  {*  1818  v  Kru- 
skřítkové  jako  jiná  božstva  pohanská  pře-  cemburce  —  t  1887  v  Praze),  navštěvoval 
tvořeni  byli  v  duchy  zlé,  démonické  a  ďá-  gymnasium  v  Ném.  Brodě,  ale  záhy  věnoval  se 
belské.  V  tom  smysle  praví  se  na  př.  v  stč  obchodu,  byl  prakticky  činný  jako  účetní 
Mastičkáři:  »Pro  tuť  (raasť)  baby  skřiet-  i  korrespondent  v  četných  závodech  obchod- 
kem  k  čertu  vzletie.c  Hus  pak  vytýkaje  du-  nich  i  průmyslových  a  zabýval  se  pilně  stu- 
chovním  povrchnost  při  .modlitbě,  dokládá  diem  obchodních  nauk.  Ód  r.  1848  sídlil 
se  obecného  přísloví:  »Úlomky  hodinných  v  Praze  a  již  t^hdv  soukromě  vyučoval 
slov  zbierá  skřietek«.  Ač  křesťanští  kazatelé  obchodním  naukám,  k.  1856  založil  si  sou- 
a  moralisté  se  snažili  vyhladiti  v  lidu  víru  kromou  školu  obchodní,  která  se  záhy  těšila 
v  s-tky,  přece  se  jim  to  nedařilo;  lid  v  ta-  značné  návštěvě.  Na  škole  učilo  se  od  r.  1860 
jemné  působení  těchto  duchů  věřiti  nepře-  též  česky.  Mimo  to  vyučoval  S  i  na  ne- 
stal. Právě  ze  spisů  mravokárcův  a  kazatelů  dělní  škole  kupecké  a  hlavní  škole  Budeč- 
křcsCanských  dovídáme  se  o  s-tcích  zajímá-  ské.  Jemu  náleží  zásluha  o  vytvoření  českého 
vých  podrobnosti  vážených  z  víry  a  podání  názvosloví  účetnického  a  korrespondenčního. 
lidového.  S'tkové  prý  jsou  duše  děti  ne-  W v da\:  Nauka  o  slohu  kupeckém  (lSA9d.lS66); 
křtěných,  zjevují  se  v  podobě  malých  dětí  PÓčtdřstvt\lS50)\  Obchodní  nauka  {lS51)\Smén' 
nebo  v  jiných  marnivých  postavách,  chrání  kařstvi  (1851);  Účetnictví  jednoduché  {1S64); 
statek  hospodářův,  krmí  a  hlídají  dobytek,  Účetnictví  složité  (1870).  Mimo  to  přispíval 
česaji  koně,  opatrují  drůbež  a  starají  se  vů-  i  do  soudobých  časopisů.  Knihy  jeho  vyšly 
bec,  aby  hospodářství  ve  všem  všudy  dobře  tcž  ve  zpracování  německém.  a.  n. 
prospívalo.  Hrozí-li  domu  pohroma,  pláčem  2)  S.  Gustav,  mathematik  čes.  (♦  11.  led. 
a  kvílením  to  napřed  oznamují,  smíchem  1831  vKrucemburce  —  1 6.  led.  1866  vPrazeV 
zase  věstí  budoucí  dobré  a  šťastné  véci.  Vychodiv  obecnou  školu  v  Kutné  Hoře,  byl 
Komu  nejvíce  přejí  a  užitku  přinášejí,  tomu   určen    k   řemeslu    svého    otce,    koželužství, 


314  Skřivan  —  Skřivany. 

jemuž  také  celý  rok  se  ^  čil.  Teprve  na zakro- 1  malými  deštičkami  a  zadni  prst  u  mnohých 
cení  místního  faráře  dán  na  studie.  V  1. 1848  ,  druhd  prodloužen  jest  v  rovný,  málo  zahnutý 
až  1863  navštěvoval  techniku  v  Praze  a  ve 
Vídni,  r.  1854  vykonav  předpsané  zkoušky 
přijal  místo  výpomocného  učitele  na  reálce 
na  Vídeňce,  předměstí  vídeňském,  r.  1855 
byl  učitelem  na  soukromé  Škole  dra  Bílky. 
R.  1858  svěřeno  mu  vládou  vypracování  orga- 


nehet  (ostruhu).  10.  letka  jen  u  některých 
jest  zakrnělá,  jinak  vždy  vyvinuta.  Ocas 
krátký  jest  mělce  vykrojený.  Zbarveni  jejich 
podobá  se  barvě  pudy;  živí  se  hmyzem  a 
semeny.  Samci  zpívajíce  zvedají  se  kolmo  do 
vzduchu.  Jsou  družní,  jen  v  čas  pářeni  samci 


nisačniho   plánu   pro  vyšší   reálky,    a   když  i  jsou  svárliví.  Hnízdí  se  u  země,  hnízdo  tvoří 

zřízena  takováto  škola  ve  Vídni,  přeneseno  důlek,  vystlaný  travou  a  stébly.  S.  zastou- 

naň  i  vedení  tohoto   ústavu.    R.  1863  jme-  pěni  jsou  ve  více  než  100  druzích  po  Evropě, 

nován    provisorním   professorem  mathema-  Asii  a  Africe;  v  Sev.  Americe  jen  třemi  druhy 

tiky  na  král.  polytechnickém  ústavě  v  Praze;  z  podrodu  s-nůrůžkatých,  v  Austrálii  druhem 

téhož  roku  jmenován  mimoř.  členem  Král.  jediným.  U  nás  hnízdí  tři  druhy:  s-an  polní, 

české  spol.  nauk.    Ač  od  té  doby  pronásle-  lesní  a  chocholouš  (v.  t.).  S.polniM/^ztf</tf 

dován  četnými   nemocemi,  kterým   podlehl  arvensis  L.)  jest  po  stř.  Evropě  vŠude  roz- 

V  35  r.  věku  svého,  byl   přece   neobyčejně  Šííen  v  rovinách,  na  pustých  úhorech,  pis- 

líterárně  činný.  Napsal  kromě  četných  článků  činách  i  rašeliništích,  vřesovištích  i  pobřeží 
v  odborných  listech:    Die   Grundlehren  der   mořském,  jen  ne  v  lesích.  Každý  párek  voU 


ZahUniheorie  (Vid.,  1862);  A:  theorii  řad  be^- 
konečných  (t.,  1862);  Přednášky  o  algebraické 
analysi  (Praha,  1864);  Základové  analytické 
geometrie  v  rovině  (t.,  1864);  v  Král.  české 
společnosti  nauk  vyšlo:  Einjacher  Beweis  des 


si  malý  okrŠlek,  kde  nestrpí  žádného  sou- 
seda. Žde  pobíhá  kráČivě  hbitě,  peří  na  hlavě 
vztyčuje,  hledá-li  hmyz,  mladé  rostlinky  nebo 
semena.  K  odpočinku  volí  hromádku,  patník 
neb  jinou  vyvýšeninu,  ale  nikdy  stromy.  Ve 


Gausschen  Theorems   von  der  Convergeni  un-    vzduchu   se   vznáší   s   roztaženým    ocáskem 
endlicher  Reihen.  prozpěvuje   při   tom   nepřetržitě  třeba  čtvrt 

3)  S.Vilém,  právník  čes.(*  1834  —  f  1875). ,  hodiny  v  jásavých  veselých  trilcích.  Ještě 
Byl  magistrátním  sekretářem  v  Praze.  Do  pozdě  večer  a  časně  z  rána  zní  jemně  zpěv 
»řrávnika€  napsal  stati:  O  Pravdě  Ruské  ntho  od  časného  jara  až  do  konce  července. 
(1866);  Zákonodárství  cara  Aleksěje  Michai-\]\i  v  březnu,  ale  obyčejně  v  dubnu,  klade 
loviče  (1867);  Počátkové  ruského  pravodavstva,  \  do  hnízda  vajíčka  téz  barvy  zemité.  S-an  má 
hledic  obzvláště  ke  kodifikaci  (t.,)  a  ř/vflAtf  mnoho  nepřátel:  kolčavy,  lišky,  ježci,  rýs- 
o  řičeni  průvodním  v  náležitostech  politických  kove,  kuny,  kočky  i  křeček,  z  ptáků  havrani, 
a  o  právě  ^ivnostenskcm,  |  poštolky,  ostříž,  ale  zvlášť  sokolové  v  letu 

4)  S.  Arnošt,  klass.  filolog  čes.  (♦  20.  čce  i  jej  uchvacují.  S-an  jest  velikosti  17  cm,  peří 
1842  v  Lišově).  Studoval  na  gymn.  v  Čes.  I  šedohnědého;  každé  péro  má  světlejší  obrubu 
Budějovicích  a  na  filosof,  fakultě  v  Praze,  a  na  ostnu  skvrnu  tmavší,  černavou.  Krycí 
potom  supploval  na  gymn.  v  Hradci  Král.,  péra  křidel  na  okraji  jsou  rezavá;  na  okraji 
r.  1872  stal  se  prof.  při  gymnasiu  v  Chru- '  křídla  bělavá,  dále  dovnitř  narudlá.  V  pólo- 
dimi,  kde  působil  až  do  r.  1902,  kdy  odešel  i  vici  září  táhne  ve  velikých  společnostech  na 
na  odpočinek.  Vydal:  Slovník  k  Caesarovým\]\h^  ale  až  do  listopadu  trousí  se  s.  v  tahu, 
Pamětem  o  válce  galíské  (Praha,  1887  a  1VU4)  I  a  za  mírné  zimy  někteří  i  u  nás  přezimují. 
a  o  válce  občanské  (t.,  1904);  Latinská  Jraseo-  I  Již  v  březnu  se  opět  vracejí.  S»an  lesní  {A, 
logie  (Chrudim  1893);  Latinská  synonymika  arborea  L.)  má  délku  15  cm^  má  na  temeni 
(t.  1890);  Cvičebnice  ja^^ka  německého  pro  hlavy  podélné,  načernalé  čáiky,  nad  okem 
1.  ročník  obchodních  akademií  (Praha,  1905)  a  oblouček  žlutavý,  až  do  týla  prodloužený, 
opatřil  školní  vydání  Tacitovy  Germanie  (t.,  jinak  jest  jako  předešlý  šedý,  krycí  péra 
1904).  ^  mají  konečky  bělavé,  letky    obruby  světlé 


Skřivan,  ves  v  Čechách,  hejtm,.  Rakovník, 
okr.  a  pš.  Křivoklát,  fara  Velký  Újezd;  61  d., 
457  obyv.  č.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Štěpána 


Zdržuje  se  na  spoře  zalesněných  vřesovištích, 
úhorech,  poblíž  lesů,  zvlášt  jehličnatých,  až 
do  hor.    Zřídka  sedá   na  stromy   a   hnízdí 


(ve  XIV.  stol.  far.),  2  tř.  šk.,  zámeček,  popi. ,  též  na  zemi.  Zpěv  jeho  jest  trilkující  šveho- 
dvůr  a  2  mlýny.  Stávaly  zde  dva  manské  livý,  líbezný  tlukot  skládající  se  z  několika 
statky  a  tvrz,  na  níž  seděli  v  XV.  stol.Cho-  j  rychle  po  sobě  následujících  nestejných  strof, 
daurové  z  Lokte,  v  1.  1545—87  Sekerkové  i  Jest  velmi  oblíben,  též  chován  v  kleci,  která 
z  Sedčic  potom  Chotkové  z  Chotkova,  pro  s-ny  zvlášf  se  upravuje;  má  as  10  cm 
v  1.  1596—1690  Renšpergárové  z  Renšperka.  délky  30  cm  šířky,  28  cm  výšky,  aby  pták 
R.  1748  S.  připojena  k  panství  křivoklát- '  mohl  se  rozběhnouti;  střecha  má  býti  měkká, 
skému.  V  XVII.  stol.  fara  zanikla.  I  pružná,  poněvadž  s.   vždy  rádi  vzlétají.   Ze 

Skřivánek  (Lerchenjeld).  ves  v  Čechách,  I  sev.-v][ch.  Evropy  zalétá  někdy  k  nám  s-an 
hejtm.  a  okr.  Něm.  Brod,  fara  a  pš.  Sloky; ,  podhorní  (A.  alpestris),  Bie. 

26  d.,  184  obyv.  něm.-čes.  (1900),  popi.  dvůr  i     Skfiváakov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Pro- 
a  lihovar.  R.  1810  dostal  se  statek  S.  Ilvnku    stějov,  okr.  Plumlov,  fara  a  pš.  Protivanov; 
íanovi  Rychlému,  za  něhož  tu  založena  ny-    52  d.,  382  obyv,  č.  (1900). 
r.ějsí  ves.  i     Skřivany:  1)  S.,  ves  v  Cechách,  liejtm. 

Skřivani  ^{Alaudidae),   dobří   pěvci    těla  j  a  okr.  Čes.  Brod,  fara  Hradešín.  pš.  Úvaly; 
zavalitého,  jejichž  běhák  i  vzadu  pokryt  jest   40  d.,  2t2  obyv.  č.  (1900).  —  2)  S.,  Kři- 


Skrobiszewski  —  Skry. 


315 


vany,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Nov.  Byd- 
lov.Yara  Smidary;  96  d.,  1309  oby  v.  č.  (ně- 
kolik panských  úředníků  je  NČmcfi,  1900), 
fil.  kostel,  sv.  Rodiny,  2tř.  šk.  Alod.  statek 
(482*39  ka  půdy)  se  zámkem,  dvorem  a  rafů- 
nerii  cukni  Alfreda  Karla  a  Otty  sv.  p.  z  Lie- 
bi^ů.  Stávalo  zde  vlády  či  sidlo  s  {vrží.  R.  1552 
phpominaji  se  na  nové  tvrzi  Zumrfeldové 
jinak  Častlové  zTumnic,  r.  1635  Jan  Gordon, 
jeden  z  vrahů  Valdštei nových,  r.  1654  Zumr- 
feldové,  načež  vystřídala  se  celá  řada  ma- 
jetníků. 

Skiobiszewaki  Jakob,  dějepisec  a  bás- 
ník latinsko-pol.  (f  1628),  byl  kanovníkem  ve 
Lvové  a  napsal:  Vitae  Archiepiscoporum  Hali- 
censium  et  Leopoliensium  (Lvov,  1628).  Dispu- 
tatio  de  praescriptioníbus  (Krakov,  1609)  a  j. 

Skrobočov,  ves  v  Čechách,  hejtm  a  pš. 
Strakonice,  okr.  Volvně,  fara  Krasilov;  13  d., 
98  obyv.  č.  (1900).  ' 

Skrofaloaa  viz  Krtice. 

Skrochowiki  Ignacy,  soudobý  filosof 
pol.,  býval  docentem  krakov.  a  Ivov.  univer- 
sity a  redaktorem  konservativ.  listfi.  Jako 
publicista  obrátil  na  sebe  pozornost  úvahou 
Studjra  do  historyi  nowego  cesarstwa  niemieC' 
kiego  (1873)  a  Wyciec^ka  do  obo^u  Don  Kar- 
losa,  R.  1880  vydal  O  wied^y  ludikiej,  kde 
snaží  se  z  nových  výzkumů  psychologie  tě- 
žiti pro  scholastiku. 

Skrovnloe:  1)  S.  Malá,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Rychnov  n.  K.,  okr.  Kostelec  n.  O., 
fara  Sudislav,  pš.  Brandýs  n.  O.;  26  d.,  118 
obw.  č.  (1900).  —  2)  S.  Veliká,  ves  t., 
85 'd.,  428  obyv.  č.  (19C0),  2tř.  šk. 

Skriioe:  1)  S.  {Skyrit;^),  ves  v  Čechách, 
viz  Sty  fiče.  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Nové 
Město  n.  M.,  okr.  Opočno,  fara  a  pš.  Mezi- 
říčí u  Opočna;  41  d.,  240  ob>v.  č.  (1900) 
Itř.  šk. 

3)  S.,  Skržice,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Kroměříž,  okr.,  fara  a  pš.  Zdounkv;  26  d., 
135  obyv.  č.  (1900). 

Skriin,  Skržín,  Skyřin,  Skyřina  {Skri- 
schina)j  ves  v  Čechách,  hejtm.  Duchcov,  okr. 
Bílina,  fara  Bečov,  pš.  Kozly  u  Bíliny;  42  d., 
238  obyv.,  z  nichž  je  nčco  Čechů;  kaple, 
popi.  dvůr. 

Bkxnbber  viz  Piv  nám  i  c tví,  str.  956  ď. 

Skmpnl  (z  lat.  scrupulum),  váha  lékár- 
nická =  20  granů  =  1*25  g.  —  S-e  (pl.  z  lat. 
scrupulus,  ostrý  kan:ér.ck)  zračí  rozpaky, 
úzkostlivost;  odtud  skrupulosní  tolik  co 
úzkostlivý,  rozpačitý. 

Skmtiniiim  viz  Scrutinium. 

Skmž,  též  skruži,  v  lidové  mluve  zed- 
nické též  ramenát,  jest  kostra  zrobená 
z  prken,  někdy  též  z  trámů,  kterou  se  pod- 
porují klenby  za  stavby,  af  již  jsou  ze  sta- 
vební hmoty  jakékoliv.  S.  musí  býti  tak 
pevná,  by  celou  tíží  klenby  nad  ní  se  na- 
cházející snesla  až  potud,  kdy  klenba  jsouc 
uzavřena  nese  sebe  sama.  Vrchní  povrch 
S-c  musí  býti  stejný  s  lícem  klenby,  pro 
kterou  s.  byla  zhotovena.  Nad  menšími  roz- 
pony u  přímočarých  kleneb  vytvoří  se  s. 
tak,  že  nad  rozponem  rozloží  se  prkna  2*5 


až  3*3  cm  tlustá,  nad  nimi  z  malty  a  úštepků 
cihel  sestrojí  se  nízký  oblouk,  který  zednickou 
Ižicí  srovná  se  do  oblé  plochy.  Je-li  klenba 
vyšší,  vytvoří  se  s.  z  několika  prken  šířkou  nad 
sebe  položených,  které  dohromady  se  drží 
užšími  prkny  nebo  lafmi  na  ně  přibitými. 
Na  prkna  nakreslí  se  oblouk  klenbový  a  ti&t 
prken  tento  oblouk  přesahující  se  odřízne. 
Tyto  s-e  podepřou  se  ze  zdola  sloupy,  svrchu 
položí  se  na  ně  příklopová  prkna,  jejichž 
vrchní  plocha  souhlasí  s  lícem  klenby.  Větši 
se  dělají  se  ze  dvou  neb  více  poloh  prken, 
které  překládají  se  střídavě  přes  sebe  tak, 
aby  přišlo  >plné  na  prázdné«,  po  koncích 
a  uprostřed  sbijí  se  prkna  dráténkami,  jejichž 
špičky  se  ohnou.  Tato  prkna  seříznou  se 
opětně  podle  oblouku  kknby  a  podepřou  se 
sloupy  a  ližinami,  podstavce  se  zkiiži  a  pfes 
S-e  položí  se  zase  příklopová  prkna,  ještě 
větM  s-c  dělají  se  z  trámů,  které  přiměře- 
ném způsobem  sříznou  se  do  klenbového 
oblouku  a  podpírají  se  celým  lešením. mnohdy 
i  na  jehlách  zbudovaným.  Nákladné  s  c  sta- 
vějí se  pod  klenby  mostové,  které  mnohdy 
majíce  veliké  rozpony  vyžaduji  dokonalého 
promyšlení  a  prorýsování  a  vždy  též  pio- 
počítání  konstrukce,  pokud  se  týče  její  sta- 
bility. 

Každé  zaskružcni  klenby  musí  se  uložiti 
tak,  aby  s.  mohla  znt náhlá  a  stejně  v  celé 
ploše  se  snížiti;  z  té  píičiny  mezi  podložně 
sloupy  a  ližiny  podkládají  se  táhlé  dvojité 
klíny,  nebo  se  stavějí  sloupy  do  litinových 
hrnců  naplněných  piskem,  které  při  zpodnim 
dnu  mají  otvory,  kterými  lze  písek  vyškra- 
bovati. Při  odskiužováni  klenby  klíny  se  vy- 
razí nebo  písek  z  hrnců  vyškrabe,  čímž 
všechny  s-e  se  sníží  a  mohou  pak  snadno  se 
rozebrati. 

S-c  pohyblivé,  v  lidové  mluvě  zednické 
>šoupák<,  upotřebuje  se  ponejvíce  u  kle- 
neb válených  tam,  kde  buď  zaklenuté  míst- 
nosti jsou  dlouhé,  nebo  kde  se  vysk\tuje 
více  kleneb  stejných  rozponů  a  stejné  výšky 
závěrku.  Taková  s.  skládá  se  obyčejně  z  jed- 
noho páru  oblouků  skružových,  které  při  vy- 
klenování posouvají  se  po  zpcdních  ližinách, 
když  pás  klenby  nad  nimi  byl  uzavřen.  Těchto 
s-í  užívá  se  jen  při  klenbách  cihelných  a  tu 
b\vá  při  vyklenování  oblouk  se  od  druhého 
vzdálen  na  délku  cihly.  Po  vyklenuti  pásu 
přenášejí  se  s  e  postupně  na  stranu,  kde  se 
ještě  má  klenouti. 

Ssednutí  s-í,  převádtjí-li  se  tlaky  klenbové 
pokud  možno  svislými  vzpěrami  přímo  na 
zemi,  činí  0'005  (r— í^.«,  kde  r  značí  rozpon 
klenbv  a  v  výšku  oblouku  klenbv  v  wm, 
přenášejí- li  se  tlaky  vzpěradlovou  konstrukcí 
na  postranní  pilíře  rebo  zdi  0*01  [r—v). 

Poněvadž  s-e  i  podstavce  pod  nimi  jsou 
pomocné  strojby,  musí  se  vždy  přihlížeti 
k  tomu,  by  pořídily  se  s  nákladem  co  možno 
malVn^  Fkci, 

Skry  \^isiandské  sera  znan.ená  zákoník, 
statut)  nazývaly  se  sbírky  právnich  ustano- 
vení, jimiž  se  řidili  němečtí  ihanzeatští'  kupci 
v  Novoorodě  ve  sv\ch  vnitřních  záležitostech 


316 


Skrydlov  —  SkrzetuskL 


a  částečné  i  ve  stycích  s  Novgorodci.  Usta- 
novení ta  sepisována  byla  na  obecných  sjez- 
dech némeckých  kupců  v  Lubeku.  S.  počaly 
se  objevovati  zároveň  se  vznikem  něm.  ob- 
chodu s  Ruskem  ve  XII.  stol.,  ačkoli  nej- 
starší rukopisy  jejich  pocházejí  ze  XIII.  stol. 
Srovnáni  tčchto  sbírek  s  nejstaršími  kodexy 
lubeckého  práva  ukazuje,  že  s.  jsou  starší 
než  nejstarší  kodexy,  a  rovněž  tak  jazyk  je- 
jich (dolnoněmecký)  že  jest  starší  než  jazyk 
nejstarších  zákonů  lubeckých.  Podle  smlouvy 
s  Novgorodem  z  r.  1270  přiznáno  bylo  ně- 
meckým kupcům  právo  říditi  se  ustanove- 
ními sker  v  záležitostech  týkajících  se  ku- 
peckého dvoru  novgorodsk^ch  Němců  (St. 
Petershof)'  Nejstarší  sepsáni  sker  nalézá  se 
v  archivu  v  Lubeku.  Ž  ostatních  Starých 
textů  důležitý  jest  ještě  kodaňský  a  druhý 
lubecký  (ze  XIV.  nebo  XV.  stol.)-  S.  platily 
v  Novgorodě  až  do  zavření  německého  dvora 
Ivanem  III.  r.  1498.  —  Srv.  Sartorius,  Ge- 
schichte  des  hanseatischen  Bundes  (Gotinky, 
1802—08);  t.,  Urkundl.  Geschichte  des  Ur- 
sprungs  der  deutschen  Hansa  (Hamb.,  1830); 
H.  Behrmann,  De  Sera  van  Nougarden  (Ko- 
daň, 1828);  Riesenkampf,  Der  deutsche  Hof 
zu  Novgorod  (1854);  Buck,  Der  deutsche  Han- 
del  in  Novgorod  bis  zur  Mitte  desXIV.Jhts 
(Petrohr.,  1895);  SchlUter,  Die  Novgoroder 
Skra,  nach  der  Rigaer  Handschrift  heraus- 
gegeben  (v  Učených  Záp.  Jurj.  Univ.  1893); 
Berežkov,  O  torgovlě  Rusi  s  Ganzoj  do  konca 
XV.  v.  (Petr.,  1879). 

Skrydlov  Nikolaj  Ilarionovič,  misto- 
admirál  rus.  (♦  1.  dub.  1844).  Za  války  r.  1877 
až  1878  na  začátku  čce  1877  před  přechodem 
Rusů  přes  Dunaj  na  torpedovce  těžce  zraněn 
a  odměněn  řádem  sv.  Jiří  4.  st.  Velel  pak  roz- 
ličným válečným  lodím,  byl  náčelníkem  prak- 
tického oddílu  minonosek  při  baltickém  loď- 
stvu, hlavním  dozorcem  nad  minami.  Po  válce 
řecko-turecké,  kdy  loďstva  velmocí  stála  ve 
vodách  krétských,  S.  byl  velitelem  loďstva 
ruského.  Byl  pak  velitelem  loďstva  ticho- 
mořského,  při  čemž  se  obeznámil  důkladně 
8  Tichým  okeánem.  Z  hlavního  velitelství 
loďstva  černomořského  a  přístavů  na  Černém 
moři  byl  ustanoven  v  dub.  1904  za  velitele 
loďstva  v  Port  Arthuru  na  místo  admir.  Ma- 
karova  hrdinně  zahynuvšího  výbuchem  admir. 
lodi  »Petropavlovsk€  12.  dub.  1904  ve  válce 
rusko-japanské.  S.  v  čele  loďstva  z  Vladi- 
vostoku  porazil  v  čnu  1904  u  ostrova  Cusimy 
ve  slavné  bitvě  námořní  loďstvo  japanské, 
jež  tím  utrpělo  veliké  ztráty  na  mužstvu  a 
materiálu.  F.V. 

Skrýohov:  1)  S.,  Skrejchov,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Milevsko,  fara  HoduŠín, 
pš.  Opořany;  37  d.,  193  obyv.  č.  (1900).  — 
2)  S.,  Krýchov,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Tábor, 
fara  a  pš.  Malešice;  32  d.,  230  obyv.  č.  (1900), 
2tř.  šk.  a  opodál  popi.  dvůr  Podol.  —  3)  S., 
vsi  t.,  viz  Skrýšov  7)  a  8). 

4)  S.,  Skrejchov,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Dačice,  okr.  Telč,  fara  a  pš.  Studená;  24  d., 
145  obyv.  č.  (1900),  poplužni  dvůr  a  my- 
slivna. 


Skrjr]^.  Skreje:  1)  8.,  ves  v  Čechách g 
hejtm.  Čáslav,  okr.  Habry,  fara  Žleby,  pŠ.  Ho- 
stačov;  54  d..  503  obyv.  č.  (1900),  Itř.  šk.  a 
samota  Okřesanec.  —  2)  S.,  far.  ves  t  při 
Mži,  hejtm.  Rakovník,  okr.  Křivoklát,  pš. 
Slabce;  90  d..  498  obyv.  Č.  (1900).  kostel 
sv.  Michala  arch.  z  r.  1713  (ve  AlV.  stol.  far.), 
2tř.  šk.,  ml^n,  pleteni  lahvových  obalů  a  ob- 
chod s  dřívím.  Ves  připomíná  se  r.  1239 
mezi  zbožím  kláštera  kladrubského. 

3)  S.,  Skreje,  Skrej,  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Mor.  Krumlov,  oícr.  Hrotovice,  fara 
a  pš.  Rouchovany;  44  d.,  264  obyv.  č.  (1900), 
popi,  dvůr,  lihovar  a  mlýn.  —  4)  S.,  vest., 
hejtm.  a  okr.  Tišnov,  fara  a  pŠ.  Olši;  27  d., 
156  obyv.  č.  (1900),  Itř.  Sk.  a  samota  Boudy. 

Skrýiov:  1)  S.,  Sk  rej  Šo  v,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Benešov,  okr.  Neveklov,  fara 
a  pš.  Křečovicc;  12  d.,  66  obyv.  č.  (1900), 
mlýn.  —  2)  S.,  Skrej  sov,  ves  t.,  hejtm. 
Něm.  Brod,  okr.,  fara  a  pš.  Polná;  19  d.,  129 
obyv.  č.  (1900).  Nadační  statek  (144*88  ha 
půdy)  jest  majetkem  nadace  Sozimovské  ne- 
mocnice v  Polné.  —  3)  S.,  Skrej  š  o  v,  ves 
t.,  heitm.,  okr.,  fara  a  pš.  Pelhřimov;  35  d., 
260  obyv.  č.  (1900).  —  4)  S.,  far.  ves  t.,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Sedlčany;  39  d.,  289  ob.  č.  (1900), 
kostel  8 v.  Jana  Nep.  z  r.  1764,  3tř.  šk.  a 
2  mlýny.  Fid.  statek  se  zámkem  a  dvorem 
drží  dědicové  Moř.  kn.  Lobkovice.  Stranou 
popi.  dvůr  Jedle  a  Sv.  Jan,  kde  je  fara.  S. 
byl  až  do  r.  1850  samostatným  zbožím,  na 
němž  ke  konci  XVI.  stol.  seděl  Jan  Krčin 
z  Jelčan,  poč.  XVII.  stol.  Zdeněk  z  Malovic 
(za  něhož  připomíná  se  tu  tvrz),  kol  r.  1760 
Kfeliřové  ze  Zakšova,  za  nichž  na  »ledli€ 
nad  S-em  kaple  rozšířena  (1764)  na  kostel.  — 
5)  S.,  SkrcjSov,  ves  t.,  hejtm.  Sedlčany, 
okr.  Votice,  fara  a  pš.  Jankov;  18  d.,  154 
obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr.  —  6)  S.,  ves  t., 
hejtm.  Tábor,  okr.  a  pš.  Mladá  Vožice,  fara 
Šebířov;  15  d.,  79  obyv.  č.  (1900).  —  7)  S. 
(S krýchov)  Dolní,  ves  t.  při  Nežárce, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Jindř.  madec,  42  d., 
217  obyv.  č.  (1900),  Itř.  Sk.,  mlýn.  —  8)  S. 
(Skrýchov)  Horní,  ves  t.,fara  apš.Jarošov; 
18  d.,  121  obyv.  č.  (1900). 

Skrseozoú,  Křeč  on,  ves  v  Rak.  Slezsku, 
hejtm.  Fryštát,  okr.  a  pŠ.  Bohumín,  fara  Něm. 
Luteň;  103  d.,  1995  obyv.  pol.  (1900),  škola. 

Skrsetuskl:  1)  S.  Rafal,  knihtiskař  pol., 
píšící  se  též  H  o  f  h  a  1 1  e  r  (t  1668),  pocházel 
ze  slech,  rodu  pol.  a  usadil  se  ve  Vídni,  kde 
r.  1555  založil  velkou  tiskárnu,  v  niž  vedle 
několika  poučných  knih  vydal  téŽ  několik 
knih  hebrejských,  prvních  tištěných  ve  Vídni. 
Vydával  se  za  katolíka,  ale  ucfržoval  styky 
s  jinověrci  a  musil  prchnouti  do  Uher,  kde 
zřídil  rovněž  několik  tiskáren.  V  Debreclné 
vydal  první  maďarský  překlad  bible,  který 
dokonal  Petr  Horschi  a  J.  Melius. 

2)  S.  Kajetán  Józef,  historik  polsicý 
(♦  1743  —  t  1806),  cestoval  po  cizině  a  byl 
professorem  ve  Varšavě.  íako  člen  řádu 
piaristů  vyučoval  dříve  v  KÍoczowě,  pak  byl 
proboštem.  Vydal:  Prawiďta  pociatkowe  naukt 
obycxajowéj  {W2Lri,y  1793);  Historyja  polityc\na 


Skrzynecki  —  Skuherský.  317 

(t,  1773,  2  d.) ;  Historyja  politycina  królestwa  \  na  půdu  svobodného  města  Krakova.  Odtud 
Jrancu\.  (t.,  1780,  2  d.};  Historyja  powsiechna  \  odešel  pozdéji  do  Haliče.  Pobyv  pak  ně- 
(t.,  1781);  Ptxxyisy  do  historyi  powsiechnéj  <  kterou  dobu  v  Praze,  odešel  r.  1839  do 
(2.  vyd.,  Vilno,  1783)  a  j.  Belgie  a  vstoupil   tam  do  vojska.    Dán  ďo 

3)  S.  Wincenty,  historik  a  právník  pol.  přikaznosti  —  k  naléháni  Ruska,  Pruska  a 
(*  1745  v  Krakovsku  —  t  1791).  Vstoupiv  Rakouska  ~  žil  v  Brusselu.  až  r.  1857,  ob- 
k  piaristům  byl  učitelem  krasořcčnictvi  v  kol-  držev  k  tomu  od  Rakouska  svoleni,  pře- 
leji  rzeszowské  a  varšavské.  Později  obdržel   sídlil  se  do  Krakova,  kde  zemřel.  J^. 

bohaté  obročí  v  Grodne.  Napsal:  Mowy  Skrsynno,  městečko  v  král.  Polském,  gub. 
o  glównrch  materyjach  politycinych  (Varš ,  radomské,  nad  ř.  Radomčři,  velmi  staro- 
1773-;  Prawo  polityc\ne  národu  polskiego  žitné,  připomínané  v  kronikách  již  ve  XII.  st. 
(1782—84,  2  sv.;  2  vyd.  t .  1787,  2  sv.);  ///-  R.  1294  statky  rozděleny  tak,  že  jednu  část, 
síoryja  królestwa  s\wedskiego  (t.,  1792);  Trak-  Velké  S.,  dostali  cisterciáci  sulejowšti,  dru- 
tatr  miedír  mocarstwami  europejskiemi  od  hou.  Malé  S.  čili  Skrzyňsko,  Duninové 
r. ' i64S^ \asiie^  podíug  lat  por^qdku,  i  prir-    ze  S-na.  Tehdy  každá  část  S-na  měla  svého 


Skrzyneokl  Jan    Zygmunt,    válečník  svou  část   držitelům   části  druhé,  Szydlow- 

pol.   \*  1787   v    Haliči  —  f  12.  ledna   1860  skym,  za  nichž  nastal  úpadek,  tak  že  nyní 

v    Krakově),   studoval    na   universitě    Ivo  v-  má  S.  jen  asi  500  oby  v. 

ské,    po    utvořeni    knižetstvi    Varšavského  SkrxyAskl  Ignác  v,  filosof  pol.  (f  v  první 

vstoupil    (jako    prostý    vojín)   do    řad   pol-  pol.  XVli.  btol.),  byf  professorcm   filosofie 

ských,    r.  1809   vyznamenal   se    v  bop   pod  na  akademii  krakov.  a  nějakou   dobu  pobyl 

Raszynem  a  brzy  potom  za  útok  na  i>ando-  na  Ukrajině.  Vydal  dilo  Ad  Ecclesiam  Ruthe- 

měř   povýšen  na  setníka,  r.  1812  byl  roajo-  nam  Paraenesis  (1616  •,  důležité  pro   dějiny 

rcm,  r.  1813  u  Lipska  velel  praporu.  R.  1814  rus.  církve. 

v  bitvě  pod  Arcis-sur-Aube  zachránil  živOt  8krzypii!^ski    Piotr,    spisovatel    polský 

Napoleonu  I.  Vrátiv  se  zase  do  Varšavy  stal  (♦  1817),  byl  prof.  na  středních  školách  a 

se  plukovníkem  polského  vojska.    Kd\ž  vy-  vydal  populární  Krótk i  rys  historyi pows^ech' 

puklo  povstání,  nabízel  vclkoknižeti  Konstan-  néj  se  třemi  původními  mapami  historickými, 

tinovi  své  služby,  pak  přidal  se  \šak  ke  straně  který  dočkal  se   8  vyd.    Vedle  toho  vydal 

národní;  bojoval  u  Grochowa,  po  kteréž  bitvě  WyMad  abecadia  pol.  (Varš.,  1858;  a  Mów- 

jmenován  byl  (1831)  hlavním  náčelníkem  ma  nictwo  pol.  (t.,  1866,  1873  a  1875). 

místě  RadziwiHa).  Ale  výborný  vQdce  menších  Skržioe  viz  S  k  r  š  i  c  e  3). 

oddílů  neosvědčil  se  jako  generalissimus,  ne-  Skriin,  ves  v  Čechách,  viz  Skršin. 

dovedl  vykořistiti  vhodné  chvíle-  Místo  mc-  8kabloe.(7Vsc/i/em),  ves  v  Čechách,  hejtm., 

čem,  hodlal  prospěti  věci  polské  diplomati-  okr.  a  pš.  Č.  Krumlov,  fara   Svéráz;   12  d., 

ckou  cestou,  intervencí  cizích  mocností  i  vy-  62  obyv.  n.  (1900\  2  mlýny, 

jednáváním  s  Dibičem.    Tcprv  když  se  pře-  Skúdly  i  Škudly,  ves  v  Čechách, hejtm. 

svědčil  o   marnosti   svých   snah,   chopil   se  Pardubice,  okr.,  fara  a  pš.  Přelouč;    29  d., 

zbraně.  Zvítězil  nad  Rusy  pod  Dobami  Wiel-  164  obyv.   č.  (1900'.    Odtud   psali   se  Svit- 

kými  a  Iganiami,  ale  zase  nevyužil  vítězství,  kovští  ze  Skudl. 

nýbrž    ustoupil  před   Dibičem   do   Varšavy.  Skuherský:   1)  S.  František   Alois, 

Opozdiv  se  s  výpravou  proti  gardám  ruským,  lékař  čes.  (^•1794  v  Opočně  —  f  1864 1.).  Gym- 

mamě  proti  nim  pak  operoval.  26.  dne  květ.  nasijní  studia  odbyl  v  Kr.  Hradci,  lékaiská 

1831  ustoupil  na  pravý   břeh  Narve,  ale  ne-  pak  v  Praze,  kdež  také  promovoval.  Po  dvou- 

strhnuv  most,  usnadnil  Dibičovi,  jenž  zatím  lete  praxi  ve  všeob.  nemocnici  pražské  stal 

spojil  se    s  gardovými  pluky,  že   vynutil   si  se  r.  1823  knížecím  lékařem  v  Opočně.  Pro- 

bitvu  v  nevýhodném  pro  Poláky  kraji  u  Ostro-  slul  jako  dovedný  lékař  praktický  a  ncúmorné 

lenkv,  kde   Poláci,  přes   osobní    statečnost  snaze  jeho  se  zdařilo  zříditi   v  Opočně  již 

S-k^ho,  byli  poraženi.    S.  vrátil  se  do  Var-  r.  1835  nemocnici,  k  jcjímuž  zvelebeni  při- 

šavy  a  počal  znovu  vyjednávati    s  Ruskem,  spél  z  valnt    části  vlastními   prostředky.    Za 

Pruskem  i  Rakouskem.    Ale  vojsko  i  lid  již  tím    účelem    vydal    také    zvláštní    Provoláni 

se  odvrátili  od  něho.    Mezi   novým  pořádá-  k  autrpnvm   srdcím   o  potřebnosti  špitálu  pro 

ním  vojska  uplynuly  dva  měsíce.  Proti  Dibi-  nemocné  v  Opoáié  iv  Praze  a  Kr.  Hradci,  l.S4i)'. 

čovi,  jehož  vojsko  trpělo  nemocemi,  nepod-  2)    S     Rudolf,    syn    před.,    raathematik 

niknuto   nic.    I   nástupce    Dibičův    Paskevič  {*  24.  dub.  1821  v  Opočně  —  f  9.  říj.  1863  ve 

bez  překážky  překročil  Vislu.  Polské  vojsko  Vysočanech).  Studia  íjymn.  vykonal  v  Hradci 

uchýlilo  se  na  západ  k  Sochačevu.    Nevole  Král.,  Broumově  a  v  Praze,  načež  pobyv  rok 

všeobecná  přinutila  S-kého,  že  v  srpnu  vzdal  (1848-    na   technice  pražské  odebral  se  do 

se   místa.    Náčelníkem  jmenován  byl  Dem-  Vídně,  aby  studoval  na  tamní  technice  stavi- 

biňski.    S.   sloužil    dále    pod    Dembirtským,  telství.  Avšak  záhy  pocítil  zálibu  v  deskrip- 

podav  tím  pěkný  příklad  sebezapření;   když  tivni  j^^eometrii  a  upozornil   na  sebe  r.  1850 

padla  Varšava,  vstoupiv   do  pluku    "enerála  dvěma  pojednáními:  Die  orthographischc  Pa- 

Kóžyckého,  účastnil  se  s  ním  partisanského  rallel- Perspektive  a  Die  Theorie  der  TheiluníZS" 

boje  a   s  ním   také  přestoupil  22.  září  1831  puncte   als  Beitrag  \ur  Lehre  von   der  freien 


318 


Skuhře  —  Skuhrovskv. 


Perspective,  jež  čteny  a  uveřejněny  byly  vid. 
akademii  věd.  JiŽjako  posluchač  bylassisten- 
tem  prof.  H5niga  a  po  odbyté  zkoušce  se- 
trval až  do  r.  1852  na  místě  tomto.  R.  1853 
povolán  k  učeni  deskriptivni  geometrie  a 
kresleni  na  pražsk  ou  techniku  a  r.  1854  jme- 
nován řád.  professorem  deskr.  geometrie  na 
témž  ústavě.  R.  1861  zvolen  poslancem  za 
okres  chrudimský  a  nasavrcký  pro  zemský 
sněm,  a  jeho  hlavni  snahou  bylo  obnoveni 
a  zlepšeni  ústavu  polytechnického  na  zá- 
kladě rovnoprávnosti.  Byl  dlouholetým  jed- 
natelem >Jednoty  pro  povzbuzeni  průmyslu 
v  král.  Českém«,  kdež  jeho  přičiněním  na- 
byla opět  česká  strana  rozhodujícího  vlivu. 
Založil  nadaci  po  něm  zv.  k  udíleni  bezplat- 
ných obědů  chudým  posluchačům  techniky. 
Napsal  kromě  dvou  uvedených  práci:  Aus- 
Júhrliche  Bearbeitung  der  o^hographischen  Pa- 
rallel-Perspective  (Praha,  1855);  Die  Methode 
der  orthogonalen  Projektion  auf^wei  Ebenen.die 
keinen  rechten  Winkel  einschliessen  (Praha,  1858). 
3)  S.FrantišekZdeněk,  bratr  před., hud. 
theoretik  (*  1830  v  Opočně  —  1 1892  v  Budě- 
jovicích), za  studii  filosofických  v  Praze  navště- 
voval varhanickou  školu  a  krom  toho  v  theorii 
byl  žákem  J.  B.  Kittlovým.  R.  1851  odešel  do 
Vídně,  hodlaje  se  věnovati  lékařství;  záhy 
však  přešel  k  hudbě  docela,  stav  se  nejprve 
učitelem  u  hr.  Hardegga  a  r.  1854  přijav  místo 
ředitele  hudebního  ústavu  v  Inšpruce.  R.  1865 
povolán  byl  do  Prahy  za  ředitele  dvoutříd- 
ního ústavu  pro  církevní  hudbu  (varhanické 
školy)r  kterou  r.  1873  rozšířil  o  třetí  ročník 
pro  vzdělávání  ředitelů  kŮru.  V  čele  význam- 
ného učiliště  toho  S.  získal  si  nepomíjející 
zásluhy,  vypracovav  bedlivé  celý  učební  plán 
jeho;  vedle  praktické  hry  pěstována  na  něm 
důkladná  studia  theoretická,  která  tou  dobou 
na  konservatoři  byla  oborem  vedlejším.  Pro 
chatrné  zdraví  S.  odešel  r.  1890  do  výslužby 
a  nedočkal  se  tudíž  spojení  obou  ústavů  jme- 
novaných, kteréž  realisováno  bylo  r.  1892 
>Jednotou  pro  povznesení  hudby  v  Čechách*. 
Jako  skladatel  S.  po  neprovedené  opeře 
Samo  (složené  roku  1854)  měl  úspěchy  ope- 
rami Vladimír  (1862),  Lora  (1868)  a  Rektor 
a  generál.  Mimo  drobnější  skladby  a  písně  je 
nejcennějším  dílem  jeho  tvorby  orchestrální 
fantasie  Mdj^  ač  skladby  církevní,  před  jinými 
Česká  mše  pro  lid,  dodělaly  se  větší  popula- 
rity. V  oboru  theoretickém  je  nejcennějším 
dílem  jeho  Nauka  o  skladbě  hudební:  I.  O  zá- 
věru a  modulaci  (Pr.,  1880),  II.  O  jednoduchém 
a  dvojitém  kontrapunkte  (1881),  III.  O  imitaci 
kanónu  a  ju^e  (1.  čásf,  1883),  IV.  O  Juie 
(2,  čásf,  1884).  S-kého  Nauka  o  harmonii 
(1887,  vydaná  též  jazykem  německým)  směle 
sic,  ale  velmi  důmyslně  usiluje  o  nový  sy- 
stém harmonický,  ve  spise  samém  pouze  na 
vědeckém  záklaáě  načrtnutý  a  do  praxe  te- 
prve následníky  spisovatelovými  (Knittlem, 
Steckerem)  uvedený  s  pominutím  některých 
zásad  příliš  liberálních.  Z  ostatních  publikaci 
S-kého  jmenovati  dlužno:  Nauka  o  formách 
hudebních  (1879);  Varhany^  jich  t^aří^ení  a 
nachování  (1884);    Theoveticko-praktická  škola 


pro  varhany  a  družici  se  k  teto  Studiem  fur 
Orgel]  posléze  úpravu  27  staročeskf-ch  cho- 
rálův  (1SB6).  Srv.  Vzpomínky  na  pamět  třiceti- 
leté činnosti  Umělecké  Besedy,  1863—93.    7 

Skuhře,  víska  v  Čechách,  viz  Skůr. 

Skuhrov:  1)  S.,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Blatná,  okr.  Březnice,  fara  St.  Roimitál,  pš. 
Rožmitál;  29  d.,  235  obyv.  č.  (1900),  pool. 
dvůr,  mlýn.  —  2)  S.,  far.  ves  t.,  hcjtm.  Čá- 
slav, okr.  a  pš.  Habry;  46  d.,  341  obyv.  č. 
(1900),  kostel  sv.  Mikuláše  (již  ve  XIV.  stol. 
lar.),  2tř.  šk.,  popi.  dvůr  a  2  mlýny.  —  3)  S., 
ves  t.,  hejtm.  Hořovice,  okr.  Beroun,  fara 
Všeradice  (část  Liteň),  pš.  Liteň;  11  d.,  99 
obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr  a  cihelna.  Odtud 
psali  se  Skuhrovšti  ze  Skuhrova.  Za 
Mladotu  ze  Solopisk  připojena  pustá  tvrz 
k  panství  liteňskemu.  —  4)  S.  (RathsdorJ), 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Lanškroun,  fara  a  pš. 
Čes.  Třebová;  109  d.,  568  obyv.  n.  (1900), 
2tř.  šk.  a  fil.  kostel  sv.  Jana  Nep.  z  r.  1762. 
Ves  dostala  se  r.  1292  klášteru  zbraslav- 
skému. —  5)  S.,  ves  t.  při  Vrutickém  po- 
toce, hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Mělník;  29  d., 
172  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr,  2  mlýny  a 
vinice.  S.  býval  samostatné  zboží,  jež  kn.  Lob- 
kovicové  koupili  r.  1796  k  panství  mělnic- 
kému. —  6)  S.,  far.  ves,  kdysi  hrad  a  mě- 
stečko t.,  nad  Bělou,  hejtm.  a  okr.  Rychnov 
n.  K.,  pš.  Solnice;  66  d.,  546  obyv.  Č.  (1900), 
far.  kostel  sv.  Jakuba  z  r.  1717  (ve  XIV.  stol. 
far.),  4tř.  šk.,  četn.  stanice,  bělidlo,  mlýn, 
opodál  slévárna  a  hamry  Růženíny  hutě. 
Naproti  nynějšímu  kostelu  stával  na  skalisku 
hrad,  jenž  byl  ve  XIV.  stol.  sídlem  pánů 
z  Meziříčí,  pak  Puty  z  Častolovic.  R.  1585 
koupil  S.  Benjamin  z  Vlkanova  a  spojil  jej 
se  Solnicí.  —  7)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Sedlčany,  fara  Počepice,  pš.  Vys.  Chlumec; 
30  d.,  159  obyv.  č.  (1900),  mlýn.  —  8)  S., 
ves  t.,  hejtm.  Semily,  okr.  a  pŠ.  Žel.  Brod, 
fara  Nábzi ;  42  d.,  400  obyv.  č.  (1900),  pře- 
dení a  broušení  skla.  —  O)  S.,  osada  t.,  okr., 
fara  a  pš.  Lomnice  n.  P.;  22  d.,  110  obyv.  č. 
(1900). 

ze  SkabrovA,  příjmení  větve  starého 
panského  rodu  z  Moravy  pocházející  a  ve 
XIV.  stol.  v  Čechách  osedlé.  Viz  Mezi- 
řícký  z  Lomnice. 

Skuhro vský  ze  Skuhrova,  příjmení 
staročes.  rodu  vladyckého,  který  pocházel 
ze  vsi  Skuhrova  u  Litně.  Předek  jejich  Vác- 
lav obdržel  r.  1436  Hoholice,  zápisem  drŽel 
také  (1456)  Hradiště  u  Prahy  a  r.  1464  byl 
purkrabím  PraŽ.  hradu.  Žil  ještě  r.  1472, 
prodav  tehda  Stéžov.  Jeroným,  jeho  syn 
(1479),  koupil  r.  1489  Přítočno,  jež  brzo  pro- 
dal, od  r.  1499  držel  Štěchovice  a  jiná  zboží 
kláštera  ostrovského.  V  1.  1498-1500  byl 
místokomorníkem,  asi  od  r.  1504  purkrabím 
hradu  PraŽ.  a  r.  1509  místosudím.  R.  1615 
držel  Chotýšany.  Krištof  (syn  jeho?)  bo- 
joval r.  1529  u  Vidně,  účasten  pak  M^l 
všelijakých  běhů  veřejných.  U  Ferdinanoa  I. 
byl  ve  veliké  přízni  a  potřebován  od  něho 
v  rozličných  kommissích.  Prodav  r.  1538 
Skuhrov,  vyženil  s  Mandalénou  Popovskou 


Skulaf  —  Skupenství. 


319 


z  Bezejovic  statek  t^opovice,  koupil  r.  1547 
klážterstvi  louňovské,  r.  1550  Kunrac  s  Oleš- 
nou,  r.  1552  Žabonosy  a  získal  r.  1554  Otice. 
Od  nčho  sepsány  dva  urbáře,  Pod6bradský 
(1553)  a  Tachovský  (1555).  Zemřel  před 
r.  1560.  Synové  jeho  Václav,  Smil,  Miku- 
láš, Tan  a  Oldřich  rozdělili  se  r.  1566  tak, 
že  dostali  Václav  Krychnov  s  Žabonosy, 
Smil  Domašin,  Mikuláš  Otice,  Jan  19  vesnic 
v  okolí  otickém  a  neveklovskem  a  Oldřich 
Louňovice.  Václav  prodav  r.  1567  svůj  dil 
koupil  r.  1568  od  bratra  Otice  a  v  1.  1569—71 
driel  téi  Brazdim.  Přečkav  syna  Kriátofa 
Přecha  (f  4.  ún.  1572)  a  dceru  Annu  Manda- 
lénu  (t  21.  kvét.  1572)  zemřel  26.  dub.  1574 
bezJétek.  Statek  jeho  spadl  na  bratři  a  sestry. 
Také  bratří  jeho  Smil  (f  1601,  manž.  Be- 
nij^a  z  Řičan),  Mikuláš  (f  1570)  a  lan  ze- 
mřeli bez  potomkův.  Statek  Domašin  r.  1601 
po  smrti  Smilové  pro  dluhy  prodán.  Oldřich 
ujal  po  bratru  Otice,  ale  prodal  je,  pustiv 
i  jiné  statky,  zejména  se  spoludédici  statky 
mateřské  Popovlce  a  Postupice.  R.  1594  dne 
12.  ún.  zavražděn  na  tvrzi  Vitanovicích  od 
Oldřicha  Malovce  z  Malovic  na  Kostelci  a 
tři  jiných  zemanův.  Vdova  Marie  Kristina 
postoupila  r.  1598  Louňovice  Krištofovi, 
staršímu  synu  svému,  začež  obdržela  od 
něho  Libouň.  R.  1603  koupila  statky  Zvěs- 
tov  a  áebiřov.  Zemřela  r.  1614,  odkázavši 
Zvěstov  synu  Oldřichovi  a  Sebiřov  dceři 
Barboře  (provdané  Vítové  ze  Rzavého).  Old- 
řich Sezima  Karel,  poslední  toho  rodu  po 
meči,  ujal  Louňovice  po  brzkč  smrti  Krišto- 
fově  a  pro  účastenství  ve  vzpouře  odsouzen 
r.  1624  k  manství.  Ale  poněvadž  byl  katolík 
a  při  reformaci  dobře  se  potřebovati  dal, 
osvobozen  r.  1635.  Byl  pak  kr.  radou,  hejt- 
manem kraje  napřed  kouřimského  (^1636), 
pak  bechyňského  (1639),  též  býval  ncjv. 
správcem  proňantu  v  král.  Čes.,  soudcem 
zemským,  nejv.  bemikem,  od  r.  1643  král. 
mistoďržícím  a  purkrabím  hradeckého  kraje. 
Zemřel  27.  list.  1647  a  pohřben  u  P.  M. 
Sněžné.  Ženat  byl  1.  s  Dorotou  z  Harasova 
a  2.  s  Kateřinou  z  Kokofova.  Tato  držela 
Umonín  a,  koupila  r.  1640  Cestín  Kostel.  Je- 
douc do  Úmonina  14.  dub.  1656,  utopila  se 
v  potoce  Pachu  pod  Kutnou  Horou.  Jediný 
syn  Oldřichův  Karel  Lev  (*  1626)  zemřel 
před  otcem  a  přečkaly  tohoto  dcery  Lid- 
mila  Mandaléna  (f  1661,  manž.  Karel  Adam 
Lev  z  Říčan)  a  Alžběta  Kateřina  (f  1673, 
manž.  Hanuš  z  Kaiserštcina).  Při  podělení 
po  otci  (4.  list.  1652)  dostala  ona  Louňo- 
vice, tato,  Zvěstov  a  Libouň.  Po  mateři  dě- 
dila ona  Umonín,  tato  Češtin  Kostel.  Úmrtím 
jich  S-vští  vvhasli  i  po  přeslici.  Sčk. 

Skalař  {Pholas  Lister  1687,  Linné  1758\ 
rod  mlžů  vysoce  organisovaných,  zajímavý 
mnoha  zvláštnostmi  v  ústroji  i  ve  způsobe 
života.  Lastury  zející  (nepřiléhavé\  zdobené 
žebry,  jež  v  přední  třetině  chlopni  skořá- 
pečných  vyčnívají  hřebenitc,  bývají  v  do- 
spělém stavu  doplňovány  přídatnými  plo- 
ténkami  vápnitými  (u  rodu  Pholas  tři  na 
straně  hřbetni,  u  jiných  i  ze  zpodu  a  vzadu, 


tak  že  někdy  povstává  i  luurovitý  útvar  na 
šášeň  čili  Teredo  upominající;  jiné  rody  če- 
ledi Pholadidac^  mimo  typické  s-e,  prodělá- 
vají postupným  vývojem  proměnu  čili  meta- 
morfosu  embryonální  tím,  že  jim  v  dospě- 
lém stavu  zakrňuje  noha  a  zvíře  uvnitř  misek 
skořápečných  se  postupem  vzrůstu  posunuje 
do  jiné  polohy,  nežli  kterou  zaujímalo  u  mlá- 
ďat); pod  vrcholy  vyvinut  dovnitř  lastur 
směřující  dlouhý  výčnělek  k  inserci  jistého 
závěsného  svalu,  jenž  poskytuje  vlastně  je- 
diný ňxačni  bod  pro  vak  útrobni,  jinak  je 
tělo  zvířete  ve  skořápce  schopno  dosti  volné 
změnv  místa,  resp.  orientace  v  dutině  lastur. 
Vaz  (ligamcnt)  schází.  Určitá  místa  na  plášti, 
zejména  vytažené  siphony,  světélkuji.  Živo- 
čichové tito  jsou  památní  svou  schopnosti 
zavrtávati  se  do  skal  nebo  dřeva  a  j.  Jistá 
forma  snáší  také  pobyt  v  sladkých  vodách, 
byla-li  do  ústi  řek  zanesena  ve  dřevě,  do 
něhož  se  zavrtala.  Pravých  s-ů  známe  sotva 
25  druhů  z  různých  moří,  zvláště  teplejších; 
mimo  to  ještě  několik  rodů  s  několika  druhy; 
fossilni  od  třetihor.  Bbr. 

Sknld  viz  Norny. 

SknlJaBy,  rus.  městečko  v  gub.  bessarab- 
ské,  na  lev.  bř.  Prutu,  ležící  při  samé  hra- 
nici rumunské  (17  km  severně  od  Jass).  Má 
2538  ob3rv.,  většinou  židů  a  Rumunů;  značný 
obchod.  Pp, 

Bknliitiira  viz  Sochařství. 

Škuner  viz  Schooner. 

Sknnlui  je  oblíbená,  trvanlivá  kožišina 
severo-amer.  smraďocha,  či nga  zvaného  (viz 
Mephitis).  Srst  dosti  dlouhá  má  barvu  tmavě 
hnědou  aŽ  černou,  po  obou  stranách  těla  od 
hlavy  k  zadku  táhne  se  po  bílém  pruhu.  Čer- 
stvé kůže  mají  nesnesitelný  zápach  po  zví- 
řeti, ten  však  lze  odstraniti  chlórem.  Oby- 
čejně vydělaná  kůže  se  rozřezává  a  stepno- 
barcvné  částí  se  sešívají,  tmavých  užívá  se 
za  podšívku  kožichů  a  na  výrobu  rukávniků, 
bílých  částí  jindy  se  neužívalo,  nyní  se  barví 
a  stejně  spotřebují.  V  novější  době  dělají 
dovední  kožišníci  též  rukávníky  a  boa  z  ce- 
lých dvojbarevnýchkožišin,  sestavujíce  vkusně 
jednotlivé  části,  aby  vznikly  pěkné  bílé 
obrazce  na  černé  půdě.  Do  Evropy  doveze 
se  ročně  asi  600.000  těchto  kožišin,  nejvíce 
do  Ruska.  Lš. 

Skapá,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Ra- 
kovník, fara  Rousinov,  pš.  Slabce;  43  d.,  217 
obyv.  č.  (1900). 

SkapÓina  viz  Jihoslované,  str.  386^. 

SkapeÓ  {Skupsch),  ves  v  Čechárh,  hcjtm. 
Teplá,  okr.  Bezdružice,  fara  a  pš.  Čihaná; 
27  d.,  187  obyv.  n.  ^1900),  popi.  dvůr.  S.  bý- 
val samostatná  zboží,  na  němž  připomínají 
se  v  XV.  stol.  vladykové  z  Néšova,  v  XVI.  stol. 
Vykartové  ze  Šanova,  poč.  XVII.  stol.  Jakub 
Podmoklský  z  Prostibofe  a  jeho  synové,  kol 
r.  1670  Vinklerové  z  Heinfelda,  r.  Í705  Stein- 
bachové.  Po  tom  brzy  pif^i  pojen  k  Bezdruži- 
cům.  Stávala  tu  také  tvrz. 

Skapenstvi  neboli  ai^^nei^ačni  stavy 
hmot  v  rozeznávají  se  podle  toho,  jak  hmoty 
reagují  proti  vnějším  silám,  které  mění  hmotu 


320 


Skupice  —  Skuteč. 


ve  tvaru  a  objemu.  Ty  hmoty,  které  reaguji 
velmi  mohutně  proti  silám  působícím  změnu 
objemu  i  tvaru, řadíme  ke  s.  tuhému,  hmoty, 
které  vynikají  velikostí  reakce  pouze  proti 
změnám  objemovým,  slují  kapaliny,  a  ko- 
nečně ony  hmoty,  při   nichž  reakce  proti 
změnám  objemovým  a  tvarovým  jsou  nepa- 
trné, nazýváme  vzdušinami  nebo  plyny. 
Uvedený  zpfisob  dělení  hmoty  ve  tři  s.  uka- 
zuje pouze  kvantitativní  rozdíly  jednotli- 
vých 8.,  což  dosvědčuje  se  jednak  příklady 
hmot,  které  nelze  snadno  zařaditi  v  skupen- 
ství   určité,  jednak   přeměnou    8.   na    téže 
hmotě.  Tak  na  př.  chová  se  smůla  kovářská 
proti  náhlému  úderu  jako  těleso  tuhé,  tříšti 
se  na  kousky.  Položíme-li  však  kousek  této 
smůly  na  misku  a  zůstavíme  pouze  působeni 
tíže,  tu  rozlije  se  za  delší  dobu  tak  jako  ka- 
palina. Podobné  kousek  této  smůly  položený 
do   nálevky  počne   po   delší  době  vytékati 
otvorem  nálevky,  tvoře  při  tom  kapky,  je- 
jichž tvar  úplně  připomíná  kapalinu.  Podobné 
vlastnosti  mají  všechny  látky  sýru  povité  a 
těstovité.  Také  mezi  8-m  kapalným  a  plyn- 
ným nalezen  byl  neurčitý  přechod.  Andrews 
(1860)  zatavil    tekutý    kysličník    uhličitý  do 
skleněné  bomby  a   zahříval   pozvolna  tuto 
látku  původně  ochlazenou.   Při  jisté  tempe- 
ratuře  (32®)  zmizelo  určité  rozhraní  mezi  ka- 
palným  a  plynným   kysličníkem   uhličitým. 
Velmi  zajímavé  pokusy,  kterými  se  ukazuje 
souvislost  s.  tuhého  a  kapalného  a  pouze 
kvantitativný  jejich  rozdíl,  provedli  Tresca 
(1865),    Spring   (1880),    Colson    (1881)    a   j. 
Tresca  stlačoval  olovo  ve  válci,  opatřeném 
na  jedné  půdici  otvorem,  silným  tlakem  a 
ukázal,  že  olovo  tímto  otvortm  vytéká  jako 
kapalina.  Spring  podrobil  práškované  kovy 
ohromným  tlakům  (10.000  a  více  atmosfér) 
a  ukázal,  že  kovy  tyto  slévají  se  na  slitiny 
právě  tak  jako  kovy  tavené.  Podobně  i  dvě 
desky  různých  kovu  mohutně  stlačené  spo- 
jily se  na  ploše  dotvkové  tím,  že  povstala 
slitina  těchto  kovů.  Grunmach  poukázal  na 
zvláštní  deformace  silných  drátů  a  tyči  pod- 
robeních mohutnému  tahu.  Při  zatížení,  které 
již  překročilo  meze  pružnosti,  deformuje  se 
zatížený   drát   náhlým   prodloužením,  které 
připomíná  tok  husté  kapaliny.    Za   obyčej- 
ných  poměrů   tlakových    a   temperaturních 
existují  tedy  některé  látky  jen  v  určitých 
s-ch,  lze  však  změnou  těchto  poměrů  s.  tato 
proměniti.    Novější  pokusy  o  stlačení  plynů 
na  kapaliny  ukázaly  podobně,  že  s.  podmí- 
něno jest  tlakem  a  temperaturou  a  že  tudíž 
nelze  jednotlivá  s.  děliti  od  sebe  jako  stavy 
těles,  které  by  se  lišily  jakostí  svých  vlast- 
ností. Na  základě  molekulové  theorie  o  slo- 
žení hmoty  rozeznávají  se  jednotlivá  8.  hmot 
jen   číselné.    Hmoty   tuhé    charakterisovány 
JSOU   mohutnými  silami   přitažlivými  a  od- 
pudivými, jež  působí  mezi  molekulami.  U  ka- 
palin jsou  molekulové  síly  přitažlivé  značně 
zmírněny,  síly  odpudivé  vynikají  velmi  zře- 
telně při  stlačování  kapalin.   Vzdušiny  cha- 
rakterisovány jsou  nepatrnými  silami  přitaž- 
livými; rozprostraňování  se  vzdušin  vykládá- 


me si  značnými  silami  odpudivými.  W.Cr  o  o- 
kes  sestrojil  řadu  evakuo váných  přístrojů 
skleněných,  kterými  ukázal  rozmanité  vlast- 
nosti elektrického  výboje  v  silně  zředěném 
prostředí.  Mechanické  a  tepelné  účinky  ta- 
kového výboje  Crookes  snažil  se  vyložiti 
zvláštním  8-m  hmoty,  t.  zv.  čtvrtým  8-m  Čili 
hmotou  zářivou.  Ačkoliv  náhled  tento  se 
neujal,  vyskytl  se  přece  v  pozměněné  formě 
v  době  moderní  v  theorii  elektronové,  která 
k  výkladu  zmíněných  zjevů  výboje  elektric- 
kého v  silně  zředěném  prostoru  a  úkazů  po- 
dobných předpokládá  dal.si  dělení  atomu,  nvk, 

8kapl08:  1)  S.,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a 
okr.  Chrudim,  fara  Morašice,  pš.  Herm.  Mě- 
stec; 29  d.,  194  obyv.  č.  (1900).  —  2)  S. 
{Skupiti),  ves  t.,  na  pr.  bř.  Ohře,  hejtm.  Za- 
tec, okr ,  fara  a  pš.  Postoloprty;  39  d.,  393 
obyv.,  z  nichž  nčco  Čechů  (1900),  ťíl.  kostel 
na  hřbitově  sv.  Jana  Křt.  (již  v  době  před- 
husitské far.),  Itř.  ák.,  popi.  dvůr,  ložisko 
hned.  uhlí  a  chmelnice.  Bývaly  od  nepaměti 
samostatné  zboží  kláštera  postoloprtského. 
Nyní  příslušcjí  k  panství  postoloprtskému. 

Skupina  (angl.  group^  frc.  groupe,  něm. 
Gruppe),  v  umění  výtvarném  vůbec  se- 
stavení několika  osob  nebo  předmětů  v  ladný 
celek.  Při  komponování  8-ny  sluší  přihlížeti 
k  tomu,  by  hlavni  osoba  vynikala  a  byla 
jako  taká  charakterisována.  —  S-ny  v  geo- 
logii viz  Geologický  útvar  str.  20— 22. 

Skapinka  (ital.  gruppo,  groppo,  také  grup- 
petto\  hudební  ozdoba,  viz  Obal. 

Skupsoh  viz  Skupeč. 

Skapitlna  slově  v  Srbsku  národní 
shromáždění,  viz  Srbsko,  ústava. 

Skůr,  Skuhře,  víska  v  Čechách,  hejtm. 
Kr.  Vinohrady,  okr.  Jílové,  fara  Kostelec  na 
Křížku,  pš.  Kamenice  u  Jílového;  3  d.,  16 
obyv.  č.  (1890). 

Bkaranovioo  viz  Skoranovice. 

SkoHna,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Jičín, 
okr.  Sobotka,  fara  Markvartice,  pš.  Dolní 
Bousov;  38  d.,  203  obyv.  č.  (1900),  mlýn. 

Skarrllni  (lat.  scurra,  šašek),  šaško  vitý. 

Skary,  Vskury,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Slaný,  fara  Hobšovice,  pš.  Hospozín; 
31  d.,  347  obyv.  č.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Bar- 
toloměje, mlýn  a  stranou  popi.  dvůr  Křo- 
vice. 

Skutarl:  1)  S.  (it.  Scutari,  alban.  SkodrcL, 
tur.  Iškodra)  viz  Skadar. 

2)  S.  (tur.  Úskúdar,  Iskudar,  starověká 
Chrysopolis),  město  v  tur.  vilájeté  cařihrad- 
ském, na  asijském  břehu  Bosporu,  naproti 
Cařihradu  (v.  t.,  str.  157^).  Jest  zde  palác 
sultánův,  četné  mečity,  bazary  a  skladiště, 
veliké  kasárny,  klášter  řvavých  dervišů.  Na 
jihu  od  mčsta  leží  proslulý  tur.  hřbitov 
s  hájem  cypřišovým,  na  kterém  se  po- 
chovávají zbožní  Turci  z  Cařihradu,  aby  od- 
počívali ve  své  pravé  vlasti,  Asii. 

Skated,  starožit.  město  v  Čechách  pod 

Humberským  vrchem,  v  hejtm.  vysokomýt- 

ském,  při  žel.  dr.  Něm.  Brod-Parďubice.  má 

429  d.,  3969  obyv.  č.  (1900),  děkan,  kostel 

I  Nanebevzetí  P.  Marie,  vystavěný  ve  slohu 


SkuteČko  —  Skvorcov. 


831 


fot.  TC  Xni.  nebo  XIV.  stol.  (ve  XIV.  stol. 
fkr.],  kostel  Boiího  TéU  pfi  mést.  Špitále, 
tíloUaém  r.  1391  od  Jana  Smila  Flaíky  x  Par- 
dubic, s  mnohými  náhrobky,  radnici,  5tř.  ák. 
obec.  a  páral,  a  3tf .  tněit.  fik.  pro  chl.  a  div., 
pokroč,  ikolu  průmysl.,  okr.  soud,  íetn. sta- 
nici, poSta,  telegraf,    mést.  nemocnici,   jii 
nileii  nadačni  statek  Prasetin  s  Holetínem, 
2  obč.  lálolny,  okr.  hospodář,  zátolnu,  né- 
kolik  továren  na  obuv,  výrobu  topjt,  2  ci- 
helny, po  domácku  bílé  vyiívání,  lýdea.  a 
několik  výrof.  trhO.    Na  ptedmísti  Pfiby' 
Iot6  opakové  lomy,  v  lese  Horka  a  u  Leá- 
tinky  lomy  na  lulu.  Opodál  klimatické  lázně 
ST.Anna.  Erb:  Červený  štít,  na  ném  dole 
stfib.  hradba  se  stin- 
kami, la  ni  dvč  vele 
B    okny,    cimbuřim, 
čerň.  hůnémi  a  ilat. 
makovicemi    {vy obr. 
č.  3779.).  S.  připomí- 
ná  se   nám   po  prvé 
r.  1289   meii   misty, 
jeí  Václav  n.  postou- 
pil Bedřichovi,  mar- 
kraběti míieiiskému. 
V    té    dobé     město 
s  okolím  aí  k  Pardu- 
Č- 3779.  Zaik  in«>u  SLuiCe.  bíc&m   a   Vys.   Mýtu 
náleielo  ke  komoře 
královské.  Mílo  Tami  kostel  Nanebevzetí  P. 
Marie,  přidělený  k  biskupství  litomyélskému. 
V  těchto  dobách  stával  snad  ještč  hrad  nad 
městem  na  vrchu  Humberce.  Ke  konci  sto- 
letí XIV.  město  dostalo  se  k  panství  rychm- 
barakěmu,  jeí  náleielo  tehdy  pánfim  i  Par- 
dabic.  Pan  Smil  Flaška  z  Pardubic  laloiil  tu 
r,  1391  druhý  chrám, las věčen ý  BoiimuTělu, 
vystavěný  rovněi  v  gotickěm  slohu  od  praí- 
ského  mě£rana  a  stavitele  Peška.  Při  tomto 
chrámě   byl   a    dosud   jest    městský    špitál, 
fc  němui  v  XV.  stol.  méStané  skutcíti  s  po- 
volením krále  Jiliho  zakoupili  část  Holetina. 
Tento    statek   zapsán    byl    v  dsky  zemské 
r.  1460.  R.  1484  přikoupena  byla  jeitč  čásf 
Prasetina.   R.  1466  obec  obdriela  pro  tento 
ipitál    rozličné    milosti.     Od     pani    Aneíky 
I  Chlumu  město  obdrželo  výsady  r.  1600. 
Ifajestátcm  x  r.  1564  obdríelo  třeti  výroční 
trh  a  jiné  trhy.    R.  Iů56  farní  chrám  poví- 
jen bvl   za  děkanský,  u  něho  pak  r.  1749 
kníie  ítěpán  Kinský  zaloiil  špitál  pro  3  chudé 
z    panství    rvchmburského.     Ke    konci    sto- 
letí XVIII.  za  Filipa  Kinského  měsio  dosáhlo 
magistrátu.   R.  1850  S.  stala  se  sídlem  stát-  | 
nich  úfadfi,  pro  něi   město   r.   1853   zbudo- 
valo na  náměstí  úřední  důra  o  dvou  patrech. 
V  XIX.  stol.  město    bylo    dvakráte   sližcno 
velikém  poiárem,  a  to  r.  1862  a  1867.    Při 
onom  vyhořel  i  chrám  Božího  Téla.  Ve  S-tčí 
narodili  se  hudební  skladatel  Václav  Jan  To- 
mááek,  spisovatel  Ant.  Rybička  a  j.;  zde  ze- 
mřel a  pochován  básník  Fr.  Jarom.  Rubeš. 
ňntvAkO,   Skutíčko.    Skutíčko,   ves 
y  Cechách,  hejtm.  Vys.  M^to,  okr.,  fara  a 

e.  Skuteě;  45  d.,  301  obyv.  č.  (1900),  itf. 
..  slabé  lolisko  hned.  uhlí  a  mlýn  Leštínka. 


Na  blízkém  iSibeníčním  vrchu<  konány  do 
r,  1628  popravy. 

Skatštnoit  jest  tolik  jako  pravda,  {est 
poukazem  na  to,  co  jest.  S.  stojí  proti  vý> 
mysifim  a  paralogismtim  rozumu  %  zdajflm 
zkušenosti.  Slovo  S.  jest  výrazem  pro  seznx- 

SkDtkové  apoitoliti  viz  Actus  apo- 

stolorum. 

SkvělooftkK,  zoot.,  viz  Chrysops. 

Skvlrk,  rus.  új.  město  v  gub.  kiievské 
100  km  na  Jz.od  Kijeva,  nad  říčkou  S-rou. 

Má  16.265  obyv.  (pravoslavných,  židův  a  něco 
katolíků).  Nepatrný  průmysl  a  obchod.  Roční 
důchod  městský  35.000  rublů.  Město  zalo- 
ženo bylo  r.  1615;  trpělo  mnoho  za  vojen 
kozáckých a útokv  hajoamákův.  —  Skvirský 
Újezd  má  na  37'20  fcm' 249.273  obvv.(1897,) 
SkrUin  (í/wier/iHy),  ves  v  Čechách,  hcjtn^. 


Tachov,  okr.  Pfimda,  fara  a  pš.  Bor  u  Přimdvi 
"?  d.,  294  obyv.  n.  (1900),  iil.  kostel  sv.  Petra 

Pavla  (ve  XIV.  stol.  far.),  Itř.  Šk.,  popi. 
dvůr,  pila;  zastávka  na  lei.  trati  Svojiín-Bor. 
S.  připomíná  se  jii  v  1.  1115—86.  Ve  XIV.  a 
XV.  stol.  stávala  zde  tvrz. 

BkV0r0ov:l)S.  Ivan  M ichajloviČ, theo- 
log a  kanonista  rus.  (*  1795  -  1 1863).  Byl  pro- 
fessorem  filosofie  v  kiievské  duchovni  aka- 
demii a  bohosloví  v  kijevské  universitě.  Psal 
prvý  o  cirkevnim  právě.  Ještě  dnes 
nepozbyly  významu  práce  jeho  Zapiski  po 
cerkovnomu  ^akonovidéniju  (4.  vyd.  1871)  a 
O  vidaeh  i  stépeňaeh  roditva  (Kijev,  1864). 
V  Trudech  Kíj.  Akad.  1882—83  uveřejněny 
N.  J.  Barsovem  listy  S-a  ke  znamenitému 
pozdĚjí  arcibiskupu  chersonskému  Innoken- 
tiji  Borisovu. 

9)  S.Konstantin  Ivanovic,  spísov. rus. 
(,*  1821—  t  1876),  byl  profes,  duchov.  aka- 
demie kijev.  Hlavní  jeho  spisy  jsou:  l\ái- 
dovanijt  voprosa  ob  aviorí  točininij  i^éitn}-ch 
pod  imenim  Dionisia  Areopagita  (1871);  Bía^. 
Augustin  kak  psicholog  (Kijev,  1870);  fUoto- 
fja  $v,  otcov  i  učitčlej  cerkvi  (íTrudy*  kijev. 
akademie,  1863)  a  j. 

8)  S.  Siěpan  AleksĚjevič,  národo- 
hospodář rus.  1*  1826  —  f  18H8\  byl  profes. 
zemědělské  školy  a  pak  inspektorem  moskev. 
semináfc.  Vydaí:  OpX'  ocinki  po\emeljnych 
ugodij  (Moskva  1862';  Friugotovitdjnyja  své- 
dénija  taksaciji:  kratkija  osnovaiiija  jestist- 
vennoj  istorlji  v  priméniniji  k  seíj/komu  <:ho\- 
jajstvu  il.,  1SC3-;  Osnovanija  sel.  cho^jajstva 
(1..  1865,  3.  vvd.  1874)  a  pod. 

4)  S.  Aleksandr  Ivanovic,  národo- 
hospodář rus.  (•  1348),  profes,  novoaleksan- 
drijského  instilulu.  Hlavni  jeho  práce  jsou: 
Ekonomičeskija  etudy.  I.  EkonomiStíkija  pri- 
Činy  golodovok  i  mčry  k  jich  uslraniniju 
(Petr..  1894':  Osiiúvanija političeskoj  ektmomiji 
(t.,  1898  ;  Ekonomičeskija  osnovanija  \emie- 
délija  -X.,  1900). 

6)  S,  Ivan'  Vasiljevič,  publicista  rus. 
(•  1S35).  vyučoval  na  dívčích  Školách  a  jest 
zástupcem  feditele  dívčího  gymnasia  v  Pe- 
trohradě. V  I.  1880—83  účastnil  se  redakce 
časop.  >Cerkovno-Obščestvennyj  Věstnik<, 
21 


322 


Skvořetice  -^  Skylax, 


v  1.  1884—92  redigoval  »JeženédéIjnoje  Obo- 
zrénijec  a  od  r.  1895  jest  redaktorem  časop. 
>Litěraturnoje  Obozrenije*  a  mésičníku  »0t- 
goloski*.  O  sobe  vydal  V  ^ašČitu  hělago  du- 
chovenstva (s  pseud.  J.  Starcov  proti  spisu 
N.  Jelagina  ^BéIoje  aachovcnstvo  i  jego  in- 
téresyc,  Petr.,  1881);  V  oblasti  praktičeskoj 
ýlosofiji  (sborník  statí,  t.,  1883);  Obior  isto- 
riji  kresřjan  na  Rusi  (t.,  1886);  Rus.  istorija 
(t.,  1894);  ObŠčaja  pedagogika  (7.  vyd.  t., 
1900;  r.  1894  přel.  do  bulharštiny);  Didaktika 
(2.  vyd.  t.,  1900);  Statji  i  i^slédovanija  t., 
1894)  a  j. 

6)  S.  Dmitrij  Ivanovic,  duchov.  spis. 
rus.,  píšící  hlavně  proti  rozkolníkům  (*  1861), 
prof.  černigovského  duchov.  semináře,  hlavní 
spisy  jeho  jsou:  Dionisij  Zobninovskij\  archi- 
mandrit  Troj ickago  Ser gijeva  monastjrrja  (dis- 
sertace,  Tver,  1890);  Paškovcy  v  tverskoj  jepar- 
chiji  (t.,  1893);  Idija  pravoslavija  . . .  (t.,  1895); 
Očerki  tverskago  raskola  i  sektantstva  (Moskva, 
1896J;  Ob  osnovnych  načalach  bexpopovstva  (t., 
1896);  O  racionalističeskom  elemente  v  beipo- 
povščiné  (t,  1897);  Ordin  ije\ujitov  kak  sila 
političeskaja  (t.,  1897);  O  sovremennom  rus. 
sektantstvě  protest  antskago  charakter  a  (t .,  1899) ; 
Kratkij  očerk  i  charakteristika  sovremennago 
staroobrjadčeskago  raskola  v  černigovsko]  je- 
parchiji  (Černigov,  1899). 

7)  S.  Irinarch  Polichronijcvič,  hygie- 
nik rus.,  jenž  obrátil  na  sebe  pozornost  samo- 
statnými názory  v  některých  otázkách  biolo- 
gických, jako  o  mikrobech,  theorii  dyna- 
mismu  a  j.  O  sobě  vydal:  Kurs  praktičeskoj 
gigijeny  (1884—89,  2  části);  Metody  i  planjr 
sanitarnych  i^slédovanij ]  Obščedostupnaja  gi- 
gijena  a  pod. 

Skvořetloo  viz  Skvořetice. 

Skvrna  viz  Mácu  1  a. 

S-ny  posmrtné  viz  Livores. 

Skvrňany,  Škvrňany,  průmyslová  obec 
v  Čechách,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Plzeň; 
149  d.,  1764  obyv.  č.,  34  n.  (1890),  3735  obyv. 
(1900),  4tř.  šk.,  kam.-uhel.  doly  (Důl  Ma- 
xův). S.  příslušely  původně  ke  klášteru 
kladrubskému  a  potom  náležely  obci  Plzeňské. 

Íkvrn^OV,  Skvrňov  i  Škvrnov,  ves 
echách,  hejtm.  Kolín,  okr.  Kouřim,  fara 
Sv.  Vavřinec,  pš.  Církvice  u  Kouřimě;  80  d., 
483  obyv.  č.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Havla  (ve 
XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.  Na  býv.  tvrzi  seděli 
v  XV.  stol.  Zásmučtí  ze  Zásmuk.  R.  1543  S. 
dostal  se  k  Zásmukám. 

Skvmop&snik,  zool.,  víz  Abraxas, 
str.  85  ťi. 

Skwlarzyna  {Schwerin)^  kraj.  město  v  Po- 
znaňsku  při  vtoku  ř.  Obry  do  Varty  a  při 
žel.  dr.  Zb^szyrt-Landsberg  nad  Vartou,  má 
6967  obyv.,  z  poloviny  katolíků  (1900),  ko- 
stel katol.  a  ev.;  továrny  na  škrob,  doutníky 
a  zlatolišty,  par.  pilu  a  mlýn,  chov  dobytka 
a  obchod  s  koňmi. 

8kyo  [skaj],  skotský  ostrov  v  souostroví 
Hebridském,  leží  ve  skupině  t.  zv.  >vnitřních 
Hebrid*  při  severozáp.  pobřeží  skotském  a 
zabírá  1447  Jlrm',  jsa  co  do  velikosti  druhým 
ostrovem  celých  Hebrid.  Úzké  průlivy  Sleat- 


sund.  Loch  Alsh  a  Applecrossund  oddělují 
jej  od  pobřeží  skotského.  Raasayský  Sund 
od  ostrova  Raassye  a  Little  Minch  od  Vněj- 
ších Hebrid.  Skalnaté  a  strmé  pobřeží  roze- 
rváno jest  četnými  zálivy  a  choboty  (Loch 
Snizort,  Loch  Dunvegan,  Loch  Bracadale, 
Loch  Scavaig,  Loch  Slapin),  jež  vynikají  na- 
mnoze velkolepou  scenerií  svých  břehů.  Také 
hornaté  vnitrozemí,  dosahující  na  jihu  v  po* 
hoří  Cuillinském  986  m  výšky,  jest  proslulé 
romantickou  malebností  svých  údolí,  ale 
značná  prostranství  pokryta  jsou  též  chu- 
dými vřesovišti,  malými  jezery  a  bažinami. 
V  geologickém  složeni  půd  v  převládají  porfyr 
a  čedič  a  jen  krajina  přilénajicí  ke  Skotsku 
skládá  se  z  usazenin  kambrických  a  silur- 
ských. Podnebí  jest  přímořské  s  mírnou  zi- 
mou a  chladným  letem,  ale  velmi  vlhké,  tak 
že  orbu  nelze  provozovati  s  úspěchem;  za 
to  však  svědčí  dobře  vzrůstu  trávy  a  pícnich 
rostlin,  tak  Že  chov  dobytka  a  vedle  něho 
rybářství  tvoří  hlavní  zaměstnání  obyvatel- 
stva. Obyvatelstvo,  jehož  zvolna  ubývá 
(r.  1841  b^lo  tu  23.082  duší,  r.  1901  jen 
15.705  duši)  jest  původu  keltského,  kmene 
gaelského,  ale  jen  6124  mluví  výhradné  gael- 
sky,  kdežto  9315  zná  také  jazyk  anglický. 
Administrativně  ostrov  náleží  ke  skotskému 
hrabství  Invernesskému;  hl.  městem  jest 
Portree  (1003  obyv.)  u  Raasayského  sundu. 

Skyetorrlor  [skajtérriór]  (Canis  ýamilia^ 
rius  vertagus  scoticus)^  myslivecký  pes,  po- 
cházející s  ostrova  Skye  a  používaný  k  lovu 
vyder,  k  čemuž  bývá  zvláště  vycvičen.  S. 
jest  asi  60  cm  vysoký,  má  silné  tělo,  dlouhou 
hlavu  se  svislými  boltci,  rovné  běháky,  srst 
huňatou  různé  barvy.  Pes  ten  je  čil^,  od- 
vážný, zmužilý,  plave  dokonale,  prolézá  a 
proslídí  každou  skálu,  jeskyni,  dutinu,  a  na- 
lezne-li  vydru,  vyžene  ji  z  brlohu.       čm. 

Skyfos,  řec,  u  Řeků  pohár,  obyčejné 
veliký  pohár  s  uchy,  jakého  užívali  pův.  pa- 
stýři a  vůbec  obyvatelstvo  venkovské.  Velmi 
často  bývá  Héraklés  zobrazován  se  8-fem 
(na  př.  na  reliéfech:  Zoega  Bassirilicví,  tab. 
68—72),  tak  že  s.  pokládán  bývá  za  vlastní 
nádobu  Hérakleovu  (Athénaios  XI,  600  A, 
Macrobius  V,  21,  Vergil  Aeneis  VIU,  278 
a  Servius  k  tomuto  místu).  Také  Dionysos 
a  jeho  thiasos  bývají  někdy  zobrazováni  se 
s-fem.  Srv.  O.  Jahn,  Beschreibung  d.  Vasen- 
sammlung  in  Mtinchen,  str.  XClX.        Vy. 

Bkyla,  bot.,  viz  Scilla. 

Skylax,  zeměpisec  řecký,  zvaný  podle  ro- 
diště svého  Karvand  v  Karii,  vstoupil  do 
služeb  perského  krále  Dareia  I.,  vykonal  po 
rozkaze  jeho  výzkumnou  plavbu  po  moři 
Erythrejském  až  k  ústí  Inda  a  popsal  ji 
+.  470  př.  Kr.  ve  zvláštním  periplu,  nyní 
ztraceném,  ale  hojně  Hérodotem  užitém. 
Omylem  připisuje  se  jemu  periplus,  podle 
shledání  Gutschmidova  r.  346  př.  Kr.  se- 
psaný, který  však  popisuje  způsobem  tehdej- 
ších plavců  břehy  moře  Středozemního  a  Čer- 
ného (odtud  Pseudo-S.).  Přímých  zlomků 
ze  S-aka  není,  ale  nepřímo  zůstaveny  jsou 
cenné  zlomky  z  něho  ve  zlomcích  Hekataio- 


Skylla  —  Skythové. 


323 


vých  a  a  Hérodota.  Pseudo-S.  vydán  byl 
C  MGilerem  v  Geographi  Graeci  Minorcs, 
samostatně  pak  Fabriciem  (Drážďany,  1849; 
Lip.,  1878).  Pšk. 

Skylla  byla  ve  starořeckém  mythu  zosob- 
něním mořského  víru  při  nebezpečných  úska- 
lích. Podle  Homérovy  Odysseje  trčí  v  moři 
k  nebi  skála  příkrá;  v  nitru  jejím  sídli  S., 
obluda  to  s  pronikavým  hlasem  psím,  s  12 
předními  nohami  a  šesti  dlouhými  krky,  na 
každém  hrozná  hlava  s  trojí  řadou  zubů; 
pouze  přední  část  těla  z  jeskyně  vyniká.  Tak 
S.  ohrožuje  tvory  mořské  i  lodi.  V  téže  úžině 
naproti  řádí  Charybdis  (v.  t.).  Obé  lokali- 
sovány  záhy  v  úžině  Sicilské.  Matkou  S-ly 
jest  Krataiis,  zosobněná  síla  vln  mořských. 
V  mythu  Hérakleově  S.  prý,  když  Héraklés 
se  vracel  se  stády  Geryonovými,  uchvátila 
mu  dobytče,  pročež  ji  Héraklés  usmrtil;  však 
otec  její  Forkys,  upáliv  mrtvolu  její,  opét  ji 
přivedl  k  životu.  Podle  Stésichora  S.  kdysi 
hýla  krásnou  královnou,  již  miloval  Zeus; 
říéra  však  žárlíc  oloupila  ji  o  děti,  pročež 
S.  usadivši  se  v  jeskyni,  ze  závisti  jiným 
děti  utracuje.  Aneb  ji  miloval  Glaukos  neb 
Triton  a  proměnila  žárlivá  Kirké;  neb  Am- 
fitrité  její  podobu  změnila,  když  si  ji  oblíbil 
Poseidon.  V  báji  pak  atticko-megarské  (i  Sa- 
rónský  záliv  měl  své  předhoří  Skyllaion) 
byla  dcerou  krále  megarského  Nisa  (v.  t.).  klk. 

Skyllaion  ( Oppidum  Scyllaeum)^  f  ec.  osada 
v  Bruttiu,  při  sev.  konci  úžiny  Sicilské,  kde 
podle  povésti  měla  Skylla  svoji  skrýši.  Dnešní 
Scilla  (v.  t.). 

Skyllis  viz  Dipoinos  a  Sk y His. 

Skymnos  z  ostrova  Chia,  zeměpisec  řecký 
ve  IV.  stol.  př.  Kr.,  sepsal  nsgirjyrjaLg  ne- 
boli popis  známé  země,  který  však  nás  ne- 
došel. Omylem  připisován  S  novi  pcriplus 
ív.  t.),  iambickými  verši  psaný  a  pocházející 
z  I.  stol.  př.  Kr.,  který  jest  u  velikém  díle 
zachován  a  vydán  v  Hudsonové  a  Mlillcrove 
sbírce  zeměpisců  řeckých.  Ježto  v  mnohých 
částech  těží  ze  ztracených  spisův  Eforových, 
.^pollodorových  i  j.,  jest  tento  Pseudo-S. 
zdrojem  velmi  důležitým.  Psk. 

Skyfin,  Skyřina,  ves  v  Č.,  viz  Skršín. 

Skyrltx  viz  Styřice. 

Skyrl  viz  Škrle. 

Skyro,  ostrov  řec,  viz  Skyros. 

Skyros  (nyní  Skyro),  ostrov  řec,  polo- 
žený téměř  uprostřed  Aegejského  moře,  jenž 
na  208  km*  živí  3200  obyv.  Skládá  se  ze  dvou 
částí,  úzkou  šíjí  spojených  a  hornatých;  jiho- 
vých.  jest  vyšší  (795  m)  než  severní  (368  m). 
Přes  hornatý  povrch  svůj  jest  S.  úrodný, 
zvláště  na  svazích,  a  rodí  vino,  olej  i  pšenici; 
obyvatelé  chovají  ovce  a  zvláštní  druh  ma- 
lých koní.  Nejstarší  obyvatelé  S-ra  byli  Dolo- 
pové,  mezi  nimiž  prý  Achilleus  v  ženských 
šatech  byl  vychován.  K  nim  utekl  se  i  Thé- 
seus  z  Athén  vypuzený  i  byl  po  smrti  ctně 
pochován  a  jako  héros  ctěn.  Když  ze  S-ra 
bylo  provozováno  mořské  loupežnictví,  vy- 
pravil se  r.  469  př.  Kr.  Kimón  proti  nčmu, 
dobyl  ostrova,  přenesl  kosti  Théseovy  do 
Athén   a  prohlásil  S.  za  majetek  athénský. 


Mírem  Antalkidovým  S.  byl  přiřčen  Athé- 
nám a  zůstal  v  rukou  jejich  až  do  dob  císař- 
ských. —  Hlavní  mčsto  t.  jm.  položeno 
bylo  na  vých.  břehu  a  zachovány  jsou  podnes 
zbytky  jeho  Akropole.  Nynější  město  roz- 
kládá se  na  městišti  starověkém.  Dnes  pří- 
sluší S.  k  nomarchii  eubojské.  Pšk, 

Skyrové  viz  Skirové. 

Skyiioe,  ves  v  ^Čechách,  hejtm.  Jičín, 
okr.  Sobotka,  fara  ftitonice,  pš.  Dol.  Bou- 
sov;  28  d.,  141  obyv.  č.  (1900). 

8k3rtalé  (řec.  a:ivzcíA.r]^  hůl\  ve  Spartě 
zvláštní  způsob  tajných  depeší,  jímž  eforové 
udělovali  instrukce  úředníkům  v  cizině  me- 
škajícím, zvláště  vojevůdcům.  Tito  odcháze- 
jíce ze  Sparty  brali  s  sebou  hůl;  jinou,  této 
však  zcela  podobnou,  měli  eforové  ve  Spartě. 
Zprávy  byly  posílány  úředníkům  tak,  že  okolo 
hole  ovinul  se  těsně  úzký,  bílý  řemínek,  na 
nějž  oyla  zpráva  napsána.  Pak  byl  popsaný 
proužek  odvinut  a  poslán  úředníku,  jemuž 
zpráva  byla  určena.  Ten  navinul  jej  kolem 
své  hole,  čímž  dostal  se  proužek  v  dřívější 
polohu  a  bylo  jej  možno  přečísti.      O.J-i. 

Skytaly  (Skytal),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Podbořanv,  fara  a  pš.  Valeč;  42  d., 
284  obvv.  n.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Markéty 
z  r.  1782—84  (ve  XIV.  stol.  far.\  2tř.  šk., 
zámeček  a  popi.  dvůr.  S.  příslušely  na  malé 
přestávkv  k  panství  valečskcmu.  Fara  zanikla 
v  XVII. 'stol. 

Skythové  (Syv^ai)^  v  širším  slova  smy- 
slu obecné  označení  u  starých  Řeků  pro 
všechny  národy  převahou  jízdné,  obývající 
na  nížinách  severně  Černého  moře  a  jezer 
Kaspijského  i  Aralského,  od  ústí  Dunaje  až 
po  záp.  svahy  vnitroasijské  vysočiny  roz- 
prostřených; v  užším  smyslu  zahrnováni  jmé- 
nem S-ťhů  jízdní  i  osedlí  národové  staro- 
věcí bytující  od  Dunaje  až  po  Don,  kteří 
sami  nazývali  se  Skoloty  (2JxoXotot)  a  nic 
neměli  společného  se  Saky  (v.  t.),  kromě 
jízdného  způsobu  života.  Hojné  jsou  etymo- 
logické  pokusy  vysvětliti  jména  S-thů.  Staří 
vedeni  jsouce  toliko  souzvučností,  vykládali 
jméno  S-thů  slovy  ayvzog  a  ayivt^a&aiy  ně- 
kteří novější  němečtí  badatele'  ze  starogoth. 
slovesa  skiutan  =^  stříleti,  MiiUcr  a  podle  něho 
i  Šafařík  odvozoval  je  z  předpokládaného 
ščud  a  prohlašovali  za  národ  finského  pů- 
vodu. V  assyrských  klínopisích  šlovou  Aš- 
(juza  neb  Iškuza,  kteréž  označení  známo 
bylo  i  Isráélitům.  Bližší  poznání  jazyka  skyth- 
ského  ukázalo,  že  byli  národ  původu  írán- 
ského, nejbližší  dnešním  Ossctincům.  Rov 
něž  shledává  se  z  klínopisů,  že  S.,  kteří  po- 
dle Hekataiova  a  Hérodotova  svědectví  ke 
konci  VII.  stol.  př.  Kr.  zaplavili  Přední  Asii, 
byli  pouze  jedinou  vlnou  ve  velikém  příboji 
národův  íránských,  jenž  snad  již  od  polo- 
vice II.  tisíciletí  př.  Kr.  kavkázskými  prů- 
smyky  a  arménskými  údolími  vaíil  se  dt) 
Maíé  Asie,  eufrátských  zemí  i  záp.  frána. 
O  obyvatelstvě  severopontském  pronikly  ně- 
které zprávy  k  Hellénům  již  za  dob  poesie 
homérské,  v  níž  jmenují  se  ^konědojní  mléko- 
jedi«   (yaXantocpáYoi   imrrjuoXYoi).    Tito  srov- 


324 


Skythové. 


máváni  s  Kimmerii  (v.  t),  archaeologické 
pak  zkoumáni  jihoruských  nalezišť  ukázalo, 
ze  obýval  v  severopontských  končinách  až 
do  počátku  XU.  stol.  př.  Kr.  lid  jednolitý, 
repraesentovaný  hroby  způsobu  sice  rozma- 
nitého, ale  vesmés  prostými  železa.  Kol  r.  1200 
př.  Kr.  vzniklo  mocné  hnuti   mezi  národy 
vnitroasijskými,  které  v  konečných  výstřel- 
cích svých  zasáhlo   i  S-thy.    Podle  zprávy 
Aristea  Prokonnéského  uhodili  kdesi 
ve  Vysoké  Asii  Arimaspové  na  Issédony  a 
vypudili  je  z  vlasti,  načež  Issédonové  vrhli 
se  na  S-thy,  tito  pak  na  Kimmeríe.    Doba 
sice  udána  není,   ale  pověst  o  válce  S-thů 
z  Asie  se  vracejících  s  býv.  otroky  nasvěd- 
čuje, že  kolem  r.  600  př.  Kr.  S-thové   na 
Cernon^oři  již  nebyli  pokládáni  za  přistěho- 
valce z  nedávné  doby.  Výsledky  z  prozkou- 
mávání kurhanů  v  krajích  severopontských 
kladou  počátek  skythské  periody  do  r.  ±  700 
př.  Kr.    V  Řecku  prvý  jmenuje  touž  dobou 
S-thy  básník  Hésiodos  (frg.  323  Rzach).    Za 
dob  Hérodotových  Žila  ještě  pamět  o  vpádě 
skythském    do  Cernomoří,   podle  niž   bylo 
S-thům  ustupovati  na  západ  před  Massagcty, 
načež   vpadli    do   země  Kimmerifi,  porazui 
krále  jejich  na  Dněstru,  vypudili  kimmerský 
lid  a  zmocnili  se  země  jeho.  Klínopisy  assyr- 
ské  tvrdíce,  že  již  od  XIII.  stol.  př.  Kr.  zá- 
stupy cizích  příchozích  ze  severu  hrnuly  se 
průsmyky  kavkázskými  do  zemi  arménských  a 
západoiranských,  doplňují  údaje  tyto.  Trvalo 
tudíž  hnuti  národů  v  již  ni  Evropě  po  několik 
století  a  skythský  vpád,  Aristeou  a  Héro- 
dotem   vzpomínaný,    jest   toliko    episodou 
v  delším  vývoji,  jímž  změněny  národní  po- 
měry v  severním  Černomoří.  Chronika  gru- 
zinská  v  hlavních  rysích,  jednajíc  o  osazeni 
Gruzínska  a  Arménie,  dotýká  z  dobrého  ná- 
rodního podání  těchto  události  a  jmenujíc 
Gruzince  vedle  íránských  Arménů,  správně 
označuje,  že  za  vůdcovství  Aríův  účastnili  se 
hnutí  i  živlové  jinokmenni.  Assyrské  zobra- 
zené scény  dokazuji  typem,  krojem  i  zbroji 
příchozích  árijský  jejich  původ,  jejž  nad  to 
nepochybným  činí  jméno  Áriů  jako  jednotli- 
vých části  příchozích  těchto   i  jako  složka 
osobních  jmen  jejich.  Stěhováni  Moschův  a 
Kur|í  do  vých. krajin  maloasijských  ,jež  Assyrii 
na  severozápadě  za  předchůdců  Tigrata  Pile- 
sara  I.  vážně  ohrožovalo,  souvisí  patrně  s  po- 
stupem tímto,  a  nejnovější  zkoumání  (C.  F. 
Lehmann  v  Aktech  XIII.  sjezdu  orientalistů) 
zjišťuje  i  východiště  Arménů  v  Kappadokii, 
kam  tudíž  zaneseni  byli  před  tím  účinkem 
hnutí  v  zemích  severopontských.  Áriové  po- 
stupovali dvojím   směrem:    podél  záp.  po- 
břeží Kaspijského  do  záp.  Irana  a  z  končin 
oxánských     do     krajin     východoíránských. 
Hlavními  repraesentanty   tohoto   stěhování 
byli  s  počátku   VII.  stol.  př.  Kr.  S.,  jejichž 
hlavní  síla  vrhla  se  na  nynější  Arménii.   2e 
byli  toliko  článkem  v  dlouhém  vývoji,  po- 
tvrzují Babyloňané,  kteří  je   nazývali  jako 
Kimmerie  Gimirai.   Oni  sami  zvali  se  Aš- 
Euza   neb   Iškuza   a   usadili  se   kol  jezera 
Urmíjského,  odtud  všechny  okolní  i  vzdá- 


lené kraje  loupeží  najíždějíce.  Král  jejich 
Išpakai  {s^^Jcnaxog)  byl  od  Assyrfi  pora- 
žen, ale  moct  nepozbyl.  Vůdcem  jejich  byl 
později  podleHérodotaMadyas,  syn  Proto- 
thyeův,  v  Protothyeovi  pak  shledal  Windcler 
Bartaiuu  ominálnich  zápisů  v  assyrských 
z  doby  Assarhaddonovy.  O  vpáde  S-thů 
bezprostředné  po  r.  626  př.  Kr.  vědél  i  Bé- 
róssos,  ale  nejmenuje  jich  výslovně.  Tento 
vpád  S-thů  způsobil  veliké  vzrušení  v  Assyrii 
i  v  zemích  sousedních.  Prorok  Jeremiáš 
v  úvodni  řeči  své  leká  se  velikého  neštěstí, 
ze  severu  hrozícího  neznámým  jízdným  ná- 
rodem lučiŠfníkův,  assyrskému  pak  králi 
Ašuritililovi  bylo  pečovati  o  obranu  napade- 
ných krajin  pomezních,  za  kterouž  pfi činou 
ustanovil  v  Babylóně  Nabopolassara  králem 
závislým.  Ašuri^lili  vpád  S-thů  na  sev.  po- 
mezi říše  své  zastavil,  načež  ještě  před  r.  621 
př.  Kr.  hlavní  proud  S-thů  rozdělil  se  dvo- 
jím směrem.  Jeden  oddíl  vpadl  do  Médiet 
kdež  král  Kyaxarés  poražen  a  poplatkem  za- 
vázán, jiný  oddíl  provalil  se  průlomem  eufrát- 
ským  do  Sýrie  a  zplenil  pobřeží  tamní  až 
po  Gázu,  až  jej  na  pomezí  egyptském  farao 
Psammétich  f.  odvrátil  velikými  dary.  Roz- 
dělením tímto  byla  vŠak  moc  S-thův  ochro- 
mena. Kyaxarés  sebrav  síly  své,  vypudil 
je  z  Médie  a  stíhal  do  Arménie,  čímž  S. 
byli  přinuceni  k  bezúspěšnému  spolku  s  As- 
syrii již  dokonávající,  a  když  r.  606  př.  Kr. 
Ninive  padlo,  Kyaxarés  počal  nedlouho  po 
r.  604  př.  Kr.  proti  S-thům  boj  vyhlazující. 
S.  vypuzeni  z  Arménie  a  poraženi  v  roz- 
hodné bitvě  u  Zely  v  Pontu  r.  598  př.  Kr. 
Část  poražených  vrátila  se  do  nížin  jiho- 
ruských, část  smísila  se  s  iránským  obyva- 
telstvem, které  bylo  zaplavilo  Arménii. 

Působením  řeckých  osad  S.  počali  se  tehdy 
civilisovati  a  někteří  z  nich  zaujali  stálá  sídla 
v  krajích  k  zemědělství  příhodných.  Tím 
šířily  se  o  nich  známosti  k  národům  jižněj- 
ším, zvláště  když  Řekové  počali  kupovati 
u  nich  ve  větši  míře  obili.  Dareios  I.  Perský 
obdržev  příznivé  o  S-thech  zprávy  výpravou 
Ariarámnovou,  pojal  úmysl  podmaniti  si  je. 
Slavná  jeho  výprava  skythská  mezi  r.  511 
až  510  př.  Kr.  zjednala  především  zevrubné 
zprávy  o  poměrech  na  severním  Černomoří. 
S  tehdy  dělili  se  ve  S-thy  královské 
(Z  fiaaUTJCoí)  a  ve  S-thy  kočovné  (fofwříeř 
£.),  Královští,  jsouce  náčelníky  národa^ 
obývali  v  úrodném  kraji  a  vykonávali  pan- 
ství nad  podrobeným  obyvatelstvem  domo- 
rodým, jehož  část,  S.  oráČi  {£xv9aí  ágo- 
rřJQBe)  obývali  od  Dněpra  na  záp.  až  k  pra- 
menům Buga  a  Dněstra,  druhá  pak  cisU 
S.  rolnici  (i;  ytcoQyoi)  seděla  podél  1.  břehu 
doln.  Dněpra.  Nad  S-thy  královskými 
vládl  tehdy  král  Idanthyrsos,  nad  kočov- 
nými král  Skopasis.  Vojsko  perské  sou- 
středilo se  u  Kalchédona,  překročilo  průlin 
Cařihradský  na  lodním  mostě  kdesi  u  átenie 
a  Balkán  nepochybně  průsmykem  Šuměn- 
ským.  Přes  Dunaj  položiU  most  Iónové  dva 
dny  plavby  od  ústi  řeky.  Král  Idanthyrsos 
pojal   vhodný    úmysl    obranný.    Spojilť  se 


Slabce  —  Slabý 


326 


s  rftznými  národy  východoevropskými,  zc- 
Cména  se  slovanskými  Badiny  a  Neury,  a 
roxdSli]  vojska  ve  dva  oddíly;  s  jedním  sám 
ustapoval  k  severu,  s  druhým  Skopasis  měl 
bráti  se  k  Donu,  při  čemž  oba  oddíly  vše 
za  sebou  měly  ničiti.  Dareios  dal  se  okla- 
mati a  nedbaje  vedra  ani  obtížných  cest, 
vzdálil  se  od  pobřeží.  Zatím  oba  oddíly  S-thfi 
spojily  se  v  zemi  Neurfiv  a  spěchaly  k  Du- 
naji, aby  zničily  most,  čímž  Dareios  k  ná- 
vratu přinucen.  Výprava  perská  tudíž  zma- 
řena, ale  prospěšným  jejím  následkem  byly 
ztaiené  styky  S-th'ů  s  Řeky,  hlavně  olbio- 
politskými.  Zámožní  S.  zakupovali  se  v  Ol- 
biif  mezi  nimi  i  králové,  Athéňané  kupovali 
ve  velikých  rozměrech  obilí  u  S-thů,  zemi 
S-thd  vznikly  dfiležité  obchodní  cesty  (z  Ol- 
bic  k  ústí  Visly,  proti  Dněpru  k  Lovati  a 
čachonskému  zálivu,  od  Dona  proti  Kamě 
do  záp.  Sibiře\  Skyth  Anacharsis  vážen 
pro  hluboké  vzdělání  své,  v  Athénách  zří- 
zena ze  S-thů  policejní  stráž,  řečtí  učenci 
badali  o  původě  a  o  poměrech  S-thů,  kolem 
Olbie  S.  se  pořečfovali  atd.  Ale  národní 
sila  S-thů  tím  byla  podvrácena  a  již  za  dob 
Alexandra  Vel.  podlehli  Sarmatům  (v.  t.). 
Evropští  S.  zvolna  vymizeli  z  dějin,  ač  ještě 
ve  11.  stol.  př.  Kr.  byli  živlem  důležitým  (po- 
dle nápisných  údajů  t.  zv.  dekretu  Proto- 
genova),  v  Asii  však  spočívalo  jméno  je- 
jich na  kočovných  národech  turánských  až 
do  dob  křesťanských.  Se  jménem  Indo- 
skythů  tito  asijští  S.  vstoupili  i  na  dějiště 
historické,  vyvrátivše  hellénistíckou  říši 
Bakterskou  a  rozšířivše  se  až  do  severo- 
západní Indie.  Za  císařských  dob  nazýváni 
S-thy  veškeří  obyvatelé  Asie  od  Volhy  až 
po  hranice  čínské  a  děleni  pohořím  Imaem 
ve  S-thy  před  Imaem  a  za  nim.  Podrobnější 
zprávy  zůstavil  o  nich  makedonský  kupec 
za  doby  Neronovv  Maés  Titianos,  hlavní  pra- 
men zeměpisce  Claudia  Ptolemaia.       Pšk. 

Uaboe:  1)  S.,  Slávce,  Slabec,  far.  ves 
v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Rakovník;  76  d., 
452  obyv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Mikuláše  (ve 
XrV.  stol.  far.),  5tř.  šk.,  Itř.  soukr.  šk.  žid., 
četn.  stanice,  pš.,  obč.  záložna,  mlýn  a  ne- 
daleko popi.  dvory  Sadlno  a  Bor.  Alod. 
panství  (2125*27  ha  půdy)  se  zámkem  a 
dvorem  drží  Max.  princ  z  Croy.  S.  příslu- 
šely odedávna  z  polovice  ke  Krakovci  a  z  po- 
lovice manství  ke  Křivoklátu,  na  němž  se- 
děli r.  1424  Borňové  ze  Slabec,  v  XVI.  stol. 
Vahančové  z  Vahanče,  pak  Ujezdečtí,  kol 
r.  1670  Mundové  z  Mundenfeldu,  r.  1735 
Frant.  Karel  Vančura  z  Řehníc,  ienž  vystavěl 
tu  zámek,  dále  Helversenové,  Hiídprandtové, 
od  nich  koupil  S.  r.  1847—49  Hugo  hr. 
Nostic  a  ten  je  prodal  Prušákovi  Alexiovi 
kn.  z  Croy-Důlmen.  V  XVll.  stol.  zaniklá 
fara  r.  1720  obnovena.  —  2)S.  Německé, 
viska  t.,  hejtm.  a  okr.  Rakovník,  fara  a  pš. 
Slabce;  8  d.,  27  obyv.  č.  (1900)  Ves  zalo- 
žena r.  1785  a  osazena  osadníky  německými, 
kteří  se  již  počeštili. 

81ab6iO0,vesvČechách,hejtm.aokr.Písek, 
fara  a  pš.  Chrašfany ;  48  d.,  303  obyv.  č.  (1900). 


Slabika  (řec.-lat.  syllaba)  jest  skupina 
hlásek  s  jednou  samohláskou  {dej,  bAh  a  pod.), 
při  čem  jest  míti  na  mysli,  že  v  t.  z  v.  dvoj- 
hláskách jen  jedna  samohl.  je  skutečnou 
samohl.,  a  druhá  má  platnost  průvodní  sou- 
hlásky (na  př.  v  tou  je  jen  o  samohl.),  a  že 
i  hlásky,  které  obyčejně  mívají  platnost  sou- 
hlásek, mohou  se  v  sice  jev  ti  v  samohlás- 
kové funkci  (r  v  br^y,  m  v  sedm,  s  v  psťí. 
Rozeznávají  se  s-ky  přízvučné  a  nepři- 
zvučné  (na  př.  ha-de,  s  přízv.  *a-),  krátk 
a  dlouhé  (má-me),  otevřené  (končící  s^ 
samohláskou,  jako  na>  a  zavřené  (konče 
souhláskou  jako  bůh)  a  j.  Ztý. 

Slabikář  n.  abecedář  nazývala  se  ta- 
bulka, později  knížka,  ze  které  se  učili  žáč- 
kové začátečníci  čísti.  Na  8-i  ve  způsobe  ta- 
bulky (lístek  nalepený  na  dřevěné  destičce) 
býval  nad  abecedou  obrázek  kohoutka,  proto 
slul  8.  také  >kohoutek«. 

Slabina  viz  Hypochondrium. 

Slabisoh,  ves  v  Čechách,  viz  Slavošov. 

Slabomyslnost,  idiotie,  viz  Blbost. 

Slabost  viz  Adynamie,  Asthenie. 

Slaboiovioe  viz  Slavošovice. 

Slabozrakost  viz  Asthenopia. 

Slabsko,  ves  v  Čechách,  viz  Slapsko. 

Slabý  Adolf  Karl,  inženýr,  elektrotech- 
nik něm.  (*  18.  dub.  1849  v  Berlině).  Vystu- 
dovav techniku  ve  svém  rodišti,  stzd  se 
r.  1873  učitelem  na  průmyslové  škole  v  Po- 
stupimi,  r.  1882  professorcm  nauky  o  stro- 
jích a  elektrotechniky  a  r.  1884  ředitelem 
elektrotechn.  laboratoře  na  technice  v  Char- 
lottenburce.  R.  1902  jmenován  professorem 
na  universitě  v  Berlíne.  Účastnil  se,  vládou 
německou  byv  vyslán,  přednášek  a  pokusů 
Marconiho  v  Anglii.  Zřídil  společně  s  býva- 
lým svým  assistentem  změněný  systém  te- 
legrafie bez  drátu.  zv.  systém  S.-Arcoův. 
Tento  zaveden  jest  při  německém  válečném 
loďstvě.  Jest  původcem  názvu  ^jisk^ová  te- 
legrafie* (Funkentelegraphié),  použil  první  za- 
řízení, jím  vynalezeného,  ke  chránění  depeši, 
t.  j.  k  zajištění,  že  tato  přijata  může  býti  jen 
od  přijímací  stanice  předem  určené.  Za  svůj 
objev  jmenován  tajným  radou;  r.  1898  po- 
volán do  panské  sněmovny.  Napsal:  Versuche 
Uber  Kleinmotoren  (Berl.,  i  879);  Kalorimetri- 
sche  Untersuchungen  uber  den  Kreisproiess  der 
Gasmaschine  (t.,  1894);  Die  Funkentelegraphie 
(t.,  1901);  Die  neuesten  Fortschritte  auj  dem 
Gebiete  der  Funkentelegraphie  (t.,  1901'. 

Slabý:  1)3.  František,  malíř  čes.(*  1863 
v  Sazené),  jest  oichovancem  pražské  akade- 
mie, byl  na  akademii  v  Krakově  a  hned  s  po- 
čátku zabočil  na  cestu,  po  které  kráčí  po- 
dnes. Na  vánoční  výstavě  >LJměl.  Besedy« 
v  Praze  r.  1889  vzbudil  pozornost  olejo- 
vou malbou  nevelikých  rozměrů,  velmi  rá- 
zovitou. Byl  to  malý  genre,  děvče  s  ho- 
chem usedlo  do  trávy  pod  korunami  stro- 
ma v,  ale  krajina  i  postavy  byly  přírodě 
velmi  bystře  odpozorovány  a  celek  tvořil 
pleinairistní  studii,  malovanou  sice  volně, 
ale  zároveň  vystiženou  do  všech  podrob- 
ností. Takovým  bystrým   pozorovatelem   a 


326 


Slad  —  Sládek. 


pečlivým  maliřem  zfistal  S.  i  nadále,  a€  ma- 
luje splet  holých  větvi  křovin  a  stromů 
jemně  se  rýsuj icích  na  zažloutlém  zimním 
nebi,  nebo  sytou  zeleň  jarních  paloučků, 
plavé  tóny  klasného  pole  v  poledním  světle, 
pestře  zbarvené  listi  háje  v  jeseni  a  pod. 
I  ve  větších  rozměrech  libuje  si  v  podrob- 
nostech, nepřepiná  však  v  technice,  neni 
úzkostlivý  detailista,  nýbrž  jeho  jemná  malba 
je  toliko  výsledkem  nevšední  jeho  zručnosti, 
S.  vystavoval  skorém  na  všech  jarních  vý- 
stavách pražských,  i  v  » Jednotě  výt  var. 
umělců  českých*.  Jako  illustrátor  vystoupil 
u  vydání  Erbenovy  Kytice  (praemie  »Uměl. 
Besedy «  na  rok  1891\  pro  nakladatelství 
J.Otty  maloval  aquarellem  Čtyři  roční  doby. 
Žije  na  venkově,  v  Sazené,  ve  stálém  styku 
s  přírodou,  a  maluje  květnaté  meze,  bo- 
rové lesíky,  selské  zahrádky,  v  nichž  tyčí 
sléz  své  pyramidy,  barvami  planoucí,  ma- 
ková pole  atd.  Na  výstavě  pařížské  r.  1900 
vyznamenán  byl  čestnou  zmínkou  (mention 
honorablé).  F.H-s. 

2)  S.  Josef,  hospod,  spis.  čes.  (*  1865 
v  Novém  Dvoře  v  Čechách).  Absolvovav 
vyšší  Školu  hospodář,  v  Táboře,  prodělal 
hospod,  praxi  v  Březsku  a  ve  Slabcích  a 
r.  1888  stal  se  assistentem  při  zimní  škole 
hospodář,  v  Rakovníce,  kde  r.  1892  jmenován 
učitelem  školy  rolnicko- chmelařské,  r.  1893 
stal  se  ředitelem  zimní  hospodář,  školy  ve 
Volyni  a  r.  1900  rolnicko -Inářské  školy 
v  Humpolci.  Napsal:  O  néktetý-ch  fasádách 
hospodář,  spravovédy  a  taxace;  Vd{né  nedo- 
statky limntch  škol  hospodář.  (Praha,  1896); 
Některé  povážlivé  \á$ady  nauky  hospodář.] 
Pěstováni  ječmene  pivovarského]  O  chovu  ho- 
spodář, ^vtřat,  díl  I.  a  II.  (Praha,  1899). 

Slad  vyrobený  z  ječmene  průběhem  klí- 
čeni a  hvozdění  (viz  Sladování  a  Pivo- 
varství)  jest  pro  průmysl  pivovarnický  zá- 
kladným, pro  průmysl  lihovarnický  důleži- 
tým výpomocným  materiálem.  Podle  způ- 
sobu výroby  rozeznáváme  s-y  typu  českého, 
vídeňského  a  bavorského,  lišících  se  pod- 
statně ve  svých  vlastnostech,  kteréž  nalézají 
svého  výrazu  v  charakteru  barvy  a  chuti. 
Hodnota  s-u  rozhoduje  za  ostatních  stej- 
ných okolností  o  hodnotě  budoucího  koneč- 
ného výrobku  (piva).  S.  má  býti  čistý  fprostý 
cizích  přímětků),  stejnozrný,  bílku  křehkého, 
bezvadné  čisté  chuti  (podle  způsobu  výroby 
charakteristické), náležitě  zklíčený, vláhy  nízké 
(2  — 67o)»  přiměřené  mohutnosti  cukro- 
tvorné  (český  s.  zcukernatí  při  70**  C  za  15 
až  25  minut,  vídeňský  za  25—35  min.,  ba- 
vorský 35—45  min.),  extraktivný  (75—80%, 
pod  75Vo  jsou  chudší  s-y).  Sládek  posuzuje 
průběh  zralosti  s-u  ve  sladovně  podle  vývoje 
kořínků  a  klíčku  a  rozeznává  pak  »krátký« 
nebo  > dlouhý*  s.  podle  délky  vzrůstu  téchto 
orgánů.  S-y  »přehnané*,  příliš  vzrostlé,  pů- 
sobí mnoho  závad,  neboC  v  nich  daleko- 
sáhlé a  klíčením  vzbuzené  proměny  hromadí 
součástky  zasahující  škodlivě  v  průběh  vý- 
roby piva.  K  výrobě  t.  zv.  >bilých«  piv  ( Weiss- 
bier)  používá  se  s-u  pšeničného.      Chý. 


814d«dek:  1)  S.  Antonín,  spis.  čes. 
(♦  1869  v  Dobrovici).  Vystudovav  na  reálce 
a  české  polytechnice  v  Praze,  stal  se  učite- 
lem měšťanské  školv  na  Kladně.  Vedle  pří- 
spěvků do  časopisů  napsal:  Paméii  města 
Dobrovice  a  jeho  okoli  (Praha,  1900). 

2)  S.  Josef,  práv.  a  spis.  čes.  (♦  1864 
v  Buku  u  Přerova  na  Moravě).  Studoval  na 
gymnasiu  v  Přerově  a  na  české  právnické 
fakultě  v  Praze,  kde  po  odbyté  advokátní 
praxi  stal  se  advokátem.  Vedle  toho  zabý- 
val se  studiem  práva  trestního,  pak  trestnibo 
práva  důchodkového  a  práva  patentního. 
Napsal :  Promlčeni  dle  trestního  práva  (Praha, 
1892);  Nové  rakouské  patentní  právo  ft.,  1899); 
Tiskové  právo  trestní  a  policejní  (t.,  sv.  I. 
1900;  II.  1901);  Dos  ósterreichische  Ge/áils- 
straýgeset\  (t..  1903);  Állgemeine  Rechtsquellen 
des  ósterr,  Administrativverfahvens  (t.,  19041; 
Die  Rejorm  des  ósterr,  Administrativverjah' 
rens  bei  den  Verwaltungs-  und  Finan^-Behór- 
den  (t.,  1904);  Po\emítění  pojíifováni  s  auto- 
nomního stanoviska  (t.,  1902)  a  přel.  z  Bcc- 
carie:  O  zločinech  a  trestech  (t.,  1893). 

Sládek:  1)  S.  Jos.  V.  (Václav),   básník 
a  spis.  čes.  (*  27.  říj.  1845  ve  Zbirové).  Stu- 
doval akad.  gymn.  a  filosofii  v  Praze.  Bol  a 
touha  jej   zanesly   do  Ameriky   (1869 — 70\ 
odkud  se  vrátil  do  Prahy  posilněn  a  známostí 
nových  jazyků  a  literatur  obohacen.  R.  1870 
až  1875  byl  v  red.  >Nár.  Listů*,  od  r.  1871  pro- 
fessorem  angl.  jazyka   na  českoslov.    obch. 
akademii,  pak  i  na  technice,  a  lektorem  na 
universitě,  r.  1873   spoluvydavatelem    »Lu- 
míra«,  jehož   redaktorem  stal  se  r.   1877  a 
řídil  a  vydával  jej  po  21  let  až  do  r.  1898. 
Jest  řádným  členem  České  akademie.  S.  při- 
nesl si  z  Berounska  zpěvnou  duši  svěží  a 
jsa  energický  a  dělný  dal  se  chutě  do  pod- 
niků literárních.  Tehdy  se  připravovalo  roz- 
hraní let  60tých  a  70tých,  revoluce  duchů, 
která  chtěla  přetvořiti  krev  národa  a  pře- 
vratem Života  vytrhnouti  jej  z  obmezenosti 
a  mdloby.   Literární  mládež   okusivši  z   ci- 
ziny rozkoše  volnosti  a  ryze  lidské  hrdosti 
odepřela   poslušnost  poměrům  a  shlukla  se 
v  nadšený  a  veliký   šik,  aby  padla   čínská 
zeď  obmezenosti    národní.    Trojí    pokolení 
básnické  (>Máj«  r   1868,  >Ruch«  I.  r.  1868, 
III.  r.  1873  s  »Anemonkami«  r.  1871)  se  spo- 
jilo.  S.  byl  záhy  uprostřed  všeho  voje.  Po- 
řídil a  vydal  alm.  »Ruch«  I.  a  z  »Lumira« 
utvořil  tábor  většiny  tehdejšího  vynikajícího 
básnictva  českého.  Ve  vlastním  jeho  vývoji 
je  trojí  období:  V  prvém  vládnou  city' více 
osobní,  snivost,  erótiČnost,  neurčité  touhy, 
ale  i  historická  elegie,  bol  z  bídy  národní, 
stud  z  poroby  a  vzletná  bojovnost.  Začal  ve 
»Světozoru<  r.  1867,  v  >Alman.  čes.  stud.* 
(1869),  v  »Ruchu<  a  »Svobodě«  (IV.  roč.). 
Sem  přispěl   zajímavým  projevem  naivního' 
husitství,  písni   Válečnou,    Pravým   výrazem 
toho  období  jeho  jsou  Básně  (1875)  a  Jiskry 
na  moři  (1880).  Jeví  snahu  o  úsečnost,  ob- 
sažnost a  jadrnost,  ale  řeč  trpí  licencemi* 
V  období  druhém  je  básníkovo  zráni  a  vývoj 
ohněm  mužného  života.  Názor  je  jasnější* 


Sládek.  327 

Podstatná  povaha  8-dkova,  dobrotivá  sou- \  Žena  (>Sluncem  a  stínem^),  Stai  osvétské pís- 
citnost,  citovost  neosobní,  nabyla  veliké  po*  nicky,  Sméska^  dětské  básně,  námořnické 
sily  stykem  s  lidem.  Rád  vyhledával  pak  lidi  j  ballady,  selské  a  genrové  figury  Sedlák  Louda, 
malé,  odstrčené,  trpící,  osiřelé  bytosti  a  po- 1  Kantor,  Jan  Lamač,  Hornická,  Tkalcovská 
kleslé  ubožáky^  vůbec  žil  v  ovzduší  ideí  lid-    ballada,  Koleda  a  V  lesním  stínu,  —  Veliký 

význam  S-dkova  zjevu  celého  spočívá  v  sna- 


sk<5bo  dobra.  Sroér  ten  značí  sbírky  Světlou 
stopcu  (1881).  Na  prahu  ráje  (1883)  a  Ze  fi- 


iení  výchovném.  »Ne  knihy,  ne   zpěv,  krev 


vt>ia  Í1884).  Mocí  soucitnosti  rostla  u  vědomí '  musíme  míti  jinou!*  V  tom  je  celá  S-kova 
jeho  velikost  lidské  bídy  tak,  že  se  jí  skep-  pravda  i  blua.  8.  zde  neprotestoval  tolik 
ttcky  kořil.  Poznal,  2e  je  bída  a  pravda  ži-  >  proti  poesii,  jako  proti  slovnému  horlení  a 
vola  víc,  než  jeho  poesie.  Vzlet  básnický  ho  ,  tiskařské  záplavě.  Byl  to  výraz  opravdovosti 
chtél  unášeti  k  slunci,  ale  poznáni  bídy  ho  |  v  názoru  na  život.  S-dkfiv  člověk  je  pevný 
tihlo  dolů  v  stín  země,  a  tajemství  nebes  se  i  a  přesvědčený,  důsledný,  obětavý  a  věrný 
odříkal,  dokud  nuzní  nemají  chleba.  To  smý- 1  až  do  smrti.  Z  věrnosti  uměl  b^ti  bojov- 
žleni  značí  sbírka  Sluncem  a  stínem  (1887).  ným  a  vášnivým.  Jeho  literární  snahy  sou- 
Tu  zvítězil  v  8-dkovi  člověk  nad  básníkem,  středěny  byly  v  »Lumíru«.  Heslem  byla  mu 
Pocítil  odpor  proti  literární  jednostranosti  všestrannost,  širý  evropský  vzduch  a  postup 
českého  snaženi  a  přál  si  jiného,  skutků,  od  t.  zv.  světovosti  k  národnosti.  Sám  tak 
Ale  smířil  se  a  v  třetím  období  všecku  silu  I  od  byronistických  Básní  dospěl  k  písničkám, 
soustředil  v  oboru  písně.  Píseň  dřímala  od  j  Kritickou  jeho  práci  bylo  více  cítiti  než  vi- 
mládi  v  jeho  duši,  budila  se  v  něm  Hálkem,  děti.  Prosou  vyšlo  od  něho:  Ústava  Spoje- 
Bumsem,  Coleridgem  a  veškerou  poesií  ná-  njřch  obci  Severoamerických,  Od  jezera  Michi- 
rodní,  kterou  8.  všude  sháněl  a  pěstoval,  ganského,  Aljred  Tennyson,  První  století  se- 
Byla  to  píseA  prostá,  zpěvná,  lidová  a  dět-    vero-americké  republiky  (v    >Osvětě«,   1871, 


ski,  píseň  radosti  života,  vznětlivá  znělka, 
poesie  v  celku  výchovná.  Selské  písně  (1890) 
roély  ještě  mnoho  umělé  sedlačiny  literární, 
nilady  jsou  místy  nastudovány,  ale  česká 
pravda  uŽ  je  zde.  Dokonalosti  úplné  dosáhly 


1872,  1876),  Dva  Dismasové  a  Jaru  vstříc 
(v  > Lumíru*,  1874).  Na  českém  dvorci  v  Te- 
xasu (t.,  1884),  Můj  pan  šeř  (t.,  1873),  O  E.  A. 
Poeovi  a  jeho  Havranu  (» Květy*,  1873),  Deset 
roků  práce  (^Lumir<,  1883)  a  j.  Vědecký  obor 


Starosvétské  písničky  (1891)  a  Sméska  (t.  x.),\z^&lui^\i']G  Anglická  čítanka  se  slovníčkem  {\%lb). 
Tu  je  lidový  ráz  duše  přesný,  zpěvnost,  Velmi  důležitá  jest  Sdkova  činnost  překla- 
drsnota  v  dobrotě,  potutelnost  i  zbožnost,  |  datelská.  Dala  se  vždy  soustavně  a  vědomě 
ohebnost  i  sila,  mravní  hloubka  v  názoru,  |  k  povznesení  národní  literatury.  Hlavně  dbal 
huiDoniost,  čilá  hravost  nápadů,  nenuce- j  zjevů  novjch  a  význačných.  Z  angličtiny  pře- 
nosí a  jemnost.  Erotika  a  žert  vynikají.  I  ložil  nejvíc.  Knihově  vyšlo:  Bret  Hartovy 
Ceaké  inélky  (1890  se  ^Selskými  písněmi^  a  »Kalifornické  povídky  (1874),  H.  W.  Long- 
Č€ské  písni  (1892)  projevily  básníkovu  sta- j  fellowa»Píseň  oHiawatě«  (1872),  F.  R.Stock- 
rost  o  vlasť  a  její  budoucnost.  Jest  to  vyšjí  \  tona  ^Podivuhodné  stroskotání  se  T.  Hykea* 
poTítícké  posláni  básníkovo  k  národu.  Hcs-  '  (1896),  Th.  B.  Aldriche  »Tragedie  stillwaier- 
ícm  bylo  lepší  vychováni.  Nejsou  tak  poe- 1  ská<  (1898),  Byronovy  >Hebreiské  melodie« 
tické,  za  to  vzletnější  a  akutnéjší.  Zde  básník  1  (1890),  z  Roberta  Burnse  Výbor  z  písní  a 
xccla  nepokrytě  a  upřímně  sloužil.  Písním  ,  ballad  (1892)  a  básně  S.  T.  Coleridgea.  Po 
bylo  porozuměno  a  několik  vydáno  zvlášť  časopisech,  nejvíce  v  >Lumíiu«  množství 
s  nápěvy  od  Sebora  a  Pick\  (1892  Na  ;?řřJwí;  překladů  na  ukázku  z  básníků  anglických 
stráii^  Ku  předu^  Čeití  hoši).  K  těmto  sbír- 1  a  i.  (Bret  Harta  >Blá2en  Fiwe  Forkskýc  a 
káru  se  řadí  písně  dětské.  Zlatý-  máj  (1886),,  »Genllcman  z  LaPortu*,  z  Longfellowa  x^Petr 
SkHvánči pisné  (1889)  a  Zvony  a  ^vonky  (1894j,  |  Velikjř*  a  >Sen  otrokův^,  z  Poea  ^  Leonora*, 
opravdu  naivní  a  přece  umělecké.  Závěrem  >IsrafeU  atd).  V  knize  »Hrdinové  jiného 
tndividuálni  básnické  činnosti  S-kovy  je  světa*  od  K.  V.  Raisa  (1899)  je  pět  překladů 
V  limnim  slunci  (1897).  Básník  si  tu  vyřídil  S-dkových.  Dále  překládal  z  dánštiny,  švéd- 
s  duší  svou  nejdůležitější  otázky  metafysické.  štiny  (Esaie  Tegnérovu  »Piseů  o  Frithiofovi* 
Pokusil  se  také  v  oboru  divadelním  aktov-  ,  [1891],  z  Boyesena,  Liea,  Snoltského,  Blan- 
kou Práce  (»Luroír«,  1888),  jejíž  provozo-  chea),  z  polštiny  Ad.  Mickiewicze  >Konrada 
vání  bylo  zakázáno,  a  v  písních  pohřebních  Wallenroda<  (1891),  z  Asnyka,  Baluckého, 
(»Zvon«,  1901).  —  8.  je  básník  pravý,  lyrik  z  ruštiny,  španělštiny  (andaluský  román 
nežne  tklsvosti,  snivého  toužení,  jemného  Juana  Valery  >Pepita  Ximenes*  1897\  z  ma- 
humoru,  energických  apostrof .  rázovitých  ďarštiny  atd.  Nejslavnější  překlad  S-dkův, 
ballad  a  romanci.  Osobní  jeho  lyrika  zpívá  vynikající  událost  novočeské  literatury,  jsou 
lásku,  bol  a  touhu,  radost  života  a  pláč  *  Dramatická  díla  W.  Shakespeara<,  jichž  od 
soucitu;  na  konci  se  oddává  reflexi,  povzná- 1  r.  1894  do  1904  Čes.  akademie- vydala  nákl. 
Jen  city  idejními  až  k  smíru  se  všim.  Ly-  Qttov^m  19.  Literatura  o  S-dkovi  je: 
rika  vlastenecká  zná  clegii  a  píseň  otročí,  j  Články  ve  » Světozoru*  (1884,  1895 »,  v  »Z1. 
ale  i  vzpoury  a  hymny.  Nejkrásnější  je  jeho  Praze*  (1895),  v  >Osvětě«  (1896),  feuilleton 
lyrika  předmětná.  Do  výboru  poesie  S-kovy  dra  Ed.  Alberta  v  >Politik«  (1891\  v  téhož 
bjr  nálcželv  RUornelly,  báseň  Točič,  U  kla-  Neueste  Poesie  aus  Bóhmen  II.  (1895),  kde 
viná,  V  chýši,  Petr  ivonik,  Vlci,  Hodinr^  Papů  I  jsou  také  oreklady  do  něm  činy,  něco  vČesk 
it  knihy  »Svétlou  stopou*).  Kde  je  máma?,   poesii  XIX.  věku  III.  sv.  a  j.  Jiné  překlady  do 


328  Sladěn  —  Sladkovský. 

němčiny  v  >Politik<  (1901)  od  dra  S.  Vuka- !  filosofických   a   theologických.  Jakkoliv  S. 


dinoviče.  Do  slovan.  jazyků  často  ze  S-dka 

{)řekládáno,  jako  do  chorvatátiny  (Josip  Mi- 
akovič),  do  srbštiny,  polštiny  (K.  Zaleski, 
>Urywky  poetyczne«,  Varš.,  1902),  do  luiické 
srbštiny  (J.  Čisinski  v  »Lužici«,  1901)  a  j.  Vbk. 
2)  S.  Václav,  bratr  před.,  klass.  filolog 
čes.  (♦  20.  led.  1858  ve  Zbiroze).  Studovsíl 
na  akad.  gymnasiu  v  Praze  a  vykonav  na 
praiské  universitě  studia  filosoíická,  pflsobil 
jako  učitel  od  r.  1882—84  na  c.  k.  reál.  a 
vyšš.  gymn.  v  Praze  a  potom  ve  Vys.  Mýtě 
do  r.  1900,  kdy  byl  ustanoven  za  professora 
gymn.  na  Malé  straně.  Literární  práce  jeho 


i  v  Halle  krutě  zápasil  s  nedostatkem  hmot- 
ným, přece  pilně  se  vzdělával  i  literárně,  od 
kollegů  Ruso  přiučoval  se  ruštině  a  pokusil 
se  o  prvni  rozsáhlejší  báseň,  Sóvety  v  ro- 
dině Duíanovejf  alegoricky  v  duchu  heglov- 
ském  řešící  spor  dobra  a  zla.  Vracejíce  se 
z  Německa,  8.  s  Grossmannem  seznámili  se 
s  čelnějšími  literáty  tehdejšími  v  Praze,  kteH 
vesměs  odsuzovali  novou  jazykovou  odluku 
štúrovskou,  k  níž  také  S.  horlivě  přilnul. 
Touto  novou  spisovnou  slovenštinou  S. 
r.  1845  ve  vísce  Rybárech  pod  lázněmi  sliač- 
skými,  kde  byl  panským  vychovatelem,  sic- 


jsou:  Jak  tragikové  řečtí  přispívali  ke  tříbeni  \i\\  Marinu,  rozměrnou  báseň  lyricko-epic- 
náxoruv  o  bofství  (Progr.  gymn.  ve  Spálené  kou  (v  PeŠti,  1846),  v  niž  na  způsob  > Slávy 
u\.tlBS3—B4);  Nákres  řečnictvf  stary-chiProgv J  Dcery ^  opěvá  svou  ztracenou  milenku  a 
gymn.  ve  Vys.  Mýtě,  1884—85);  dále  dů- !  hlásá  národní  evangelium  školy  Štúrovy  (viz 
kladné  Dějiny  řecké  literatury  doby  Wíis- I  Slováci,  literatura).  Ideje  tyto  S.  ješté 
sické  (Praha,  1898);  překlad  Longinova  spisu  I  za  pobytu  svého  v  Rybárech  vtělil  také  do 
>0  vznesenu  slovesném*  (Progr.  gymn.  málo-  jiné  skladby  lyricko-epické,  nazvané  Diť 
Stránského,  1902—04).  Přispěl  také  hojnými  |  van  (v  V.rocn.  alm.  »Nitry«,  185^,  jež,  kreslíc 
články  z  oboru  řecké  literatury  do  Ottova  zidealisovaný  typ  slovenského  člověka  lido- 
Slov.  Nauč.  vého,  znamená  vrchol  tvůrčí  sily  básníkovy 

Sladěn [slédn]DouglasBrookc  Wh eel- 1  (v.  o  skladbě  té  i  o  všech  ostatních  v  sou- 
ton,  spis.  angl.  (*  1856  v  Londýně).  Studo- '  vislosti  níže  článek  Slováci,  literatura), 
val  v  Oxforde,  stal  se  professorem  dějepisu  '  Od  r.  1847  S.  byl  ev.  farářem  v  Hrochoti, 
na  universitě  sydneyské,  od  r.  1897  jest  re-  '  v  téže  župě  zvolenské,  odkud  po  revoluci, 
daktorem  časopisu  »Who's  Whoc  S.  mnoho   v  níž,  jako  mnoho  jiných,  od  maďarských 


cestoval,  jest  cituplným  básníkem  a  dobrým 
dějepiscem.  Z  jeho  spisň v  uvádíme:  Frithjof 
and  Ingebjorg  (lSS2)\  Australian  lyrics  {\?íB2)] 
A  poetry  of  exiles  (1883);  A   summer  chrisť 


povstalců  byl  trýzněn  pro  své  smýšlení  slo* 
vanské,  dostal  se  do  Radvaně  u  B.  Bystřice, 
kde  působil  do  konce  života.  V  Radvani 
vznikly  všecky  další  básně  S-ovy,  z  nicbŽ  roz- 


mas  (1883);  Edward  the  Black  Prince  (1886);  ,  sáhem  předčí  zejména  ^páfomtfrřfwřťirftf, oslava 
The  spanish  Armáda  (1888);  A  Japanese  mar-  \  národního  turcansko-s v. -martinského  val- 
riage  (1895);  Brittany  for  Brittons  (1896);  ného  sjezdu  ze  dnů  6.  a  7.  Čna  1861,  a  Gróf 
The  Admirál  (1898)  a  j.  ^^  Mikuláš  Subič  Zriňský  na  Sihoti  (v   »Pamat- 

Sladlna   viz  Pivovarství,  str.  818d  a  I  niku  Matice  SlovensRé<',  1866),   oslava  j iho- 
Chmelení.  slovanského  hrdiny.  Hojné  drobnější  S-ovy 

Sladké  dřovo,  bot.,  viz  Glycyrrhiza.  verše  lyrické,  vynikající  ohněm  citu  a  vzle- 
81ádkovi6  (pravým  jménem  B  r  ax  a-  tem  obraznosti,  pojaty  jsou  do  jeho  soubor- 
toris)  Ondřej  (*  20.  břez.  1820  v  Kru- t  ných  » Spisů  básnických*  (v B.Bystřici,  1861). 
pině  —  t  20.  dub.  1872  v  Radvani  u  Báňské  ;  jakož  i  do  úhrnného  vydání  v  Nár.  Bíblio- 
Bystřice),  ev.  farář  a  přední  básník  sloven-  i  téce  (díl  LI,  v  Praze,  1878)  a  v  Turč.  Sv. 
ský.  Již  na  ev.  lyceu  šfávnickém  byl  členem  I  Martině,  sv.  I.— II.  (1899  si.).  Životopis  baš- 
ta mního  vzdělávacího  spolku  česicosloven-  níkův  složil  Lud.  Grossmann  (otištěn  při 
ského,  jejž  r.  1836  založilo  šfávnické  stu-  pražském  vydání  »Spisů  básn.<^  a  Janko  Ka- 
dentstvo,  a  pilně  čítal  verše  Kollárovy  a  I  linčák,  Rozpomienky  na  Ondreja  S-a  (Pau- 
Hollého,  které  do  knihovny  studentského  linyho  »Sokol«,  I.,  1862).  Charakteristiku  a 
sdružení  přešly  z  někdejší  šťávnické  »Spo- ,  ostatní  literaturu  předmětu  viz  v  Jar.  Vlč- 
lečnosti  báňské*.  Nouze  hmotná  přerušila  |  kove  Literatuře  na  Slovensku  (^Pr.,  1881)  a 
r.  1838  studie  Sovy.  Až  když  přítel  Ludevít  v  Dějinách  literatury  slovenskej  (Turč.  Sv. 
Grossmann,   pozdější  jeho  životopisec,   dal    Martin,  1890).  Včk, 

mu  jednu  ze  svých  kondic,  S.  vrátil  se  r.  1839  Sladkovský  Karel,  politik  čes.  (*  22.  čna 
doŠťávnice  a  horlivě  tam  organisoval  život  1823  —  t  ^-  břez.  1880).  Pocházel  z  chudé 
spolkový.  S-ovo  domácí  učitelství  šťávnické  pražské  rodiny  krejčovské.  Chodil  do  farní 
mělo  i  na  básnický  vývoj  S-ův  pronikavý  \  školy  maltezské  v  Praze,  po  dvou  letech  pak 
vliv:  domácí  dcerka  Marie  Pišlová,  do  které  vstoupil  do  třetí  třídy  malostranské  vzorné 
se  zamiloval,  stala  se  Musou  první  proslulé  hlavni  školy.  Později  studoval  na  malostran- 
skladby  S-ovy,  Ma''inx.  Nacionalismus  a  slo-  .  ském  gymnasiu.  V  Praze  absolvoval  filosofii 
vanství  S-ovo  plnou  silou  rozvilo  se  na  ev.  I  a  poslouchal  práva.  Studia  právnická  dokon- 
lyceu  v  Prešpurce  zavedení  Ludcvíta  Štúra,  čil  ve  Vídni,  kde  se  i  podrobil  v  1.  1846—48 
kde  S  r.  1840—42  studoval  ev.  bohosloví,  rigorosům.  Za  doktora  práv  byl  promovován 
Takovými  ideály  jsa  naplněn,  otisknuv  již  |  teprve  v  led.  1866  ve  Vídni.  Ke  konci  r.  1846 
také  několik  českých  básní  v  I.  ročníku  alm.  <  S.  vstoupil  do  soudní  praxe  u  magistrátu 
»Nitry«  1842,  S.  r.  1843  odešel  na  univer- '  v  Nov.  Městě  Vid.  Složil  ve  Vídni  politickou 
sítu  do  Halle,  kde  pobyl   rok  na  studiích 'a  soudcovskou  zkoušku  a  chystal  sek  finanční 


S  adkovský.  329 

grokuratuře.  Rodinné  záležitosti  odvolaly  i  se  v  lázních  Šternberských  a  konrčně  ai  do 
o  v  1.  pol.  r.  1848  z  Vidné  do  Prahy.  V  Praze  ;  záři  1860  žil  v  Kolíne  n.  L.,  kde  účastnil  se 
opustil  své  dřivějži  plány  životní  a  oddal  se  obchodnfch  podnikfl  svého  Švakra.Po  vydáni 
veřcjnémn  působeni.  Pro  veřejný  život  přiná-  ;  říjnového  diplomu  r.  1860  nastoupil  dráhu 
ielsiS.  řadu  vy  nikajicich  vlastností.  Byl  vzdě- .  veřejné  činnosti.  Byl  činný  od  1.  říj.  1860 
lanýv  insil  literaturu  českou,  italskou,  fran- '  v  časopise  dra  A.  Krásy,  »Čase«,  pak  byl 
cousskou  a  anglickou,  byl  nezištný,  bezúhon-  od  1.  led.  1862  v  redakci  demokratického 
ného  charakteru,  obétavý,  energický  a  dobrý  •  denníku  >HIasu«,  a  když  >Hlas«  se  spojil 
řečník.  S.  byl  tehdy  prodchnut  ideami  po-  s  >Nár.  Listy c,  S.  stal  se  členem  redakce 
litického  liberalismu  a  demokratismu  videA-  >Nár.  Listů «.  Jako  dobrý  řečník  vystoupil 
ského.  Politický  radikalismus  českého  hnuti  při  různých  slavnostních  příležitostech.  Dne 
revolučního  měl  v  S-kém  jednoho  z  před-  13.  čce  1862  mluvil  při  zasvčcení  praporu 
nich  svých  zástupcův.  V  kvétnovém  a  červ-  pražského  >Hlaholu<,  19.  srp.  1862  při  osla- 
novém  boji  r.  1848  v  Praze  proti  kn.  Win-  vení  Havlíčkovy  památky  v  Borové,  5.  září 
dischgr&tzovi  stál  S.  na  místě  prvním  a  zi-  1865  pfi  svěcení  pomníku  Komenského 
skal  si  obecnou  přízeň  studentstva.  Když  v  Brandýse  n.  0 ,  16.  květ.  1868  při  polo- 
o  svatodušních  svátcích  r.  1848  vypukly  ná-  žení  základního  kamene  českého  národního 
hodné  bouře  v  Praze,  S.  líčastnil  se  boje  divadla  v  Praze,  6.  záři  1869  při  oslavení 
na  barrikádách.  Dne  15.  čna  1848  byl  jako  500leté  památky  M.  J.  Husi  v  Husinci  atd. 
zástupce  studentstva  v  deputaci,  do  Vidně  V  břez.  1861  kandidoval  v  národnostně  smí- 
odealané,  která  měla  ve  Vídni  žádat  za  od-  šeném  okrese vimpersko-volyňském,  ale  man- 
volání   kommandanta  kn.  Windischgrátze  a    datu  nedosáhl.  Teprve  6.  pros.  1862  byl  zvo- 

Subem.  praesidenta  hr.  Lva  Thuna  z  jejich   len   za  poslance  na  český   sněm   v   okrese 
řadů.  Windischgrátz  pokořiv  bouře  pražské   žambersko-králickém.    S.  byl  jako  poslanec 
uvedl  S-kého  mezi  těmi  osobami,  které  mu    dbalýsvýchpovinností,pracóval  hojně.  Z  jeho 
měly  býti  vydány  jako  záruka  míru.  S.  tehdy   řeči  na  zemském  sněmu  promluvených  sluší 
jcšté  byl  ve  Vídni  a  do  Prahy  vrátil  se  te-    uvésti:  10.  břez.  1863  řeč  při  rokovaní  o  ná- 
prve  po  vypuknutí  říjnové  bouře  vídeňské,   vrhu  Fr.  Palackého,  aby  zvolena  byla  kom- 
když  v  Praze  poměry  se  valně  změnily.    S.    misse,  jež  by  prozkounóala  volební  řád,  zdali 
vystupoval  ve  veřejnosti  jako  stoupenec  de-    činí  ve  všem  zadost  požadavkům  spravedl- 
mokraticko-radikálni  strany  proti  politice  ná-    nosti  a  slibům  daným  panovníkem,  20.  břez. 
rodné-liberálni  strany,  provozované  na  sněmu    1863  řeč  při  povšechném  rokováni  o  obcc- 
Hšském.   Ve  smyslu  levice  vídeňského   říš.    nim  zřízení  na  sněmu  král.  Českého,  jedna- 
snému  psal  proti  politice  F.  Palackého  a  Fr.   jící   o  návrhu  na  vyloučení   velkých  statků 
L.  Riegra  články  do  pražského  radikálního    ze  svazku  obci,  20.  břez.  1863  řeč  při  po- 
•  V^cčerniho  Listu«.    Když  po  vypuknutí  říj-    drobném  rokováni  o  obecním  řádu,  12.  pros. 
Qové  revoluce  vídeňské  S.  vrátil  se  do  Prahy,    1865  řeč  při  rokování  o  podáni   adressy  cí- 
dostavil  se  dobrovolně  k  vyšetřující  vojen-    saři,  19.  břez.  1866  řeč  při  generální  debattě 
ské  kommissi  v  Praze,  ale  brzy  byl  od   ni    o  adresse  panovníkovi   v  pťičině  volebního 
propuštěn  a  vyšetřováni    proti    ncmu    bylo    řádu,    7.   pros.   1866    při  jednání  o  podáni 
zastaveno,  když  všem  podezřelým  i  zúčast-    adressy  ve  sněmu  českém.  S.  jako  poslanec 
nivšim   se    na   svatodušních   demonstracích    vždy  působil  v  duchu  demokratickém  a  proti- 
pražských  byla  udělena  milost.  Na  poč.  r.  1849   hierarchickém.  V  ún.  1867  byl  zvolen  členem 
byl  S.  členem   výboru  politické  organisace   zemského  výboru  z  kurie  obcí  venkovských 
^Slovanské  Lípy<  a  ve  smyslu  radikálnč-de-    a  jako  člen   zemského  výboru   byl   v   depu- 
mokratické  strany   působil    mezi    pražským    taci,  která  v  záři   18^)7   slavnostně  z  V^'dně 
studentstvem.     S.    účastnil    se    připrav    ke    převezla  korunovační  klenoty  do  Prahy.  Dne 
spiknuti,  které   pod  vedením   M.  Bikunina   22.  srp.  1868  byl   mezi  tcmi,  kdo  podepsali 
chtělo  proti  všcevropské  reakci   učiniti  vše-    deklaraci.  Když  s  ostatními  opposičními  po- 
evropskou  revoluci,  a  proto,  když  přípravy    slanci   přestal   byli   poslancem,  přestal   býti 
spiknutí  byly  vyzrazeny,  10.  květ.  1849  zajat    členemzemského  výboru,  ze  kteréhožto  úřadu 
a  držen  ve  vyšetřovací  vazbě.    Dne  20.  srp.    od  r.  18)8  dával  plat  mu  náležející  ve  pro- 
1850   byl   odsouzen   pro  velezrádu   k   smrti,    spěch    fondu    i)ro   zbudováni    Nár.    divadla, 
ale  cestou  milosti  trest  ten  byl  mu  změněn    Když  27.  pros.  1874  ustavila  se  strana  mlado- 
ve  20lelý  žalář.    S.  trest  svůj  odbýval  si  na    česká,  S.  byl  zvolen  za  předsedu  sboru  dů- 
pevnosti  olomoucké.    Poněvadž  byl  churav,    věrniků.    R.  1875  by!  na  český  sněm  zvolen 
dlel  zhusta  ve  vojenské  nemocnici  na  zámku    jako  kandidát  mladočeský  za  města  Litomyšl 
na  Hradišti.  Ve  vězení  olomouckém  seznámil    a  Poličku. 

se  S.  s  mnohými  politickými  vězni,  kteří  byli  Jakopolitick\  spisovatel  vystoupil  S.  r.l876 
odsouzeni  pro  účast  na  maďarském  odboji  spiskem:  Výklad  voleb  nástupců  dle  pr^dva  m. 
a  stykům  těm  měl  mimo  jiné  děkovati  za  to,  spravedlnosti,  kterážto  práce  vyšla  též  v  pře- 
že  se  naučil  maďarsky  a  poznal  maďarskou  kladu  německém.  S.  činně  účastnil  se  života 
literaturu.  Dne  10.  květ.  1857  dostal  S.  mi-  spolkového.  Pro  české  zájmy  působil  v  >Jed- 
lost  a  byl  13.  květ.  z  vezení  propuštěn,  po-  notě  průmyslové*,  od  r.  1864  byl  místopřed- 
zději  (11.  říj.  1861)  i  všechny  následky  tre-  šedou  sboru  pro  zbudování  Nár.  divadla. 
stu  byly  mu  prominuty.  S.  vrátil  se  z  vězení  Jako  místopředseda  věnoval  tomuto  sdru- 
do  Cecn,  dlel  nějaký  čas  v  Praze,  pi'c  li:H  3ní  mnoho  času  i  práce.  Organisoval  sbírky 


330 


Sladkovský. 


i  podpory,  až  do  r.  1879  byl  ve  všech  kom- 
missich  divadelního  výboru  i  ve  výboru  sta- 
vebním.  Od  založení  >Svatobora«  byl  v  ře- 
ditelství tohoto  spolku.  R.  1864  S.  byl  zvo- 
len do  sboru  starších  obce  pražské.    S.  ne- 
byl pevného  zdraví  od  r.  1848.  R.  1872  léčil 
se   ve  Švýcarsku,  r.  1879   v  Marienbrunnu 
u  Mnichova,  pak  u  Kamenice  Saské,  od  list. 
1879  byl  trvale  připoután  k  loži.  Zemřel  tu- 
berkulosou.  S.  myšlenkové  náležel  dobé  ra- 
dikálního demokratismu  a  liberalismu  r.  1848. 
Tehdy  naučil  se  agitovati  pro  hesla  svobody, 
osvěty  a  rovnoprávnosti,  tehdy  navykl  si  té 
vášnivé  a  nadšené  opravdovosti  bojovati  za 
ideály,  která  ho  nikdy  neopustila.  Ideje,  kte- 
rými S.  byl  vždy  prodchnut,  jsou:  >rovnost, 
volnost,  vydobytá  práva  svobody  a  svědomí, 
myšlenka,  že  jen  pravdou  může  národ  zví- 
těziti a  že  jen  na  pravdě  má  zakládati  každý 
národ  budoucnost  svou*  a  že  >nejmocnější 
činitel  věku  našeho  je  idea  národnostnic  S. 
bojoval  za  rovnou  všem  svobodu  občanskou, 
za  úplnou  rovnost  a  svobodu  v  zřízení  cír- 
kevním. Chtěl  vždy  úplnou  bezpečnost  osobní, 
svobodu  spolčovani,  svobodný  a  porotními 
soudy  střežený  tisk  veřejný,  hořel  nepřeko- 
natelnou láskou  k  vlastnímu  svému  národu. 
S.  nebyl   národní   chauvinista.    Byl   národ- 
nostně snášelivý.    Nejlépe  ukázal  tuto  svoji 
vlastnost,   když   r.  1879   hájil   proti  mínění 
většiny  pražského  obyvatelstva  práva  Němců 
pražských,  aby  měli  v  obecním  zastupitelstvě 
přiměřený    počet    zástupců    vlastní    volbou 
určených.  S.  všude  žádal  rovnoprávnost  ná- 
rodní a  proto  vystupoval  proti  privilegova- 
nému postaveni  rakouských  Němců.  Pro  ná- 
rodní rovnoprávnost  byl  S.  i  u  vojska.  S  kra- 
jany německého  jazyka  žádal  si  upřímně  na- 
rovnání, ba  pokládal  je  za  nejnutnější  po- 
třebu státního  života.  Aby  smír  mezi  Čech\ 
a  Němci   byl   dosažen,  proto   S.  toužil   pó 
upravení  jazykových  poměrů.  Sám  nevypra- 
coval nijaký    návrh   v  této  věci,  ale  chtěje 
ukázati  smírnou  náladu  Němcům,  byl  by  si 
přál,  aby  Němci  podle  své  vůle  vypracovali 
si  návrh   úpravy  jazykové.    S.   nebyl   proti 
tomu,  aby  soudní  okresy  řídily  se,  pokud 
možno,  podle  národnosti  a  abv  tam,  kde  to 
zeměpisné  poměry  připouštějí,  utvořily   se 
čistě   německé   okresy    vedle    okresů    čistě 
českých,  byl  pro  zásadu,  aby  o  jazyce  úřed- 
níků rozhodovala  většina,  a  na  případné  ná- 
mitky se  stanoviska  státoprávního  odpovídal : 
•Mezi  svézákonným  a  mezi  jenom  samostat- 
ným  územím   národním  je  velký,  nesmírně 
veliký  roždí U.    Stoje  na  zásadě  úplné  spra- 
vedlnosti,  důsledně   byl  zastancem  poměp- 
ného  zastoupení.    Práce   > Výklad  voleb  zá- 
stupců dle  práva  a  spravedlnosti*  je  nejlepší 
a  nejproslulejší  stať  S-kého.    S.  nehlásá  tu 
nijakou    myšlenku  naprosto    novou,   zavádí 
jen  do  Čech  to,  čemu  se  zvláště  v  literatuře 
anglické  naučil,  applikuje  ideu  známou  na 
poměry  české,  doporučuje  pro  české  poměry 
přijetí  návrhu  poměrného  zastoupení,  celkem 
podle   Harea,  a  vidí  pro  země  české  v  při- 
jetí tom   »hlavní  základ  skutečného  prove- 


dení rovnoprávnosti  národní*.  8.  od  r.  1861 
hlásil  se   k  prapoxu   historického   státního 
práva;   ale  více  stál  na  stanovisku  tak  zv. 
práva  přirozeného,  r.  1848  módního.  V  >  Hlasu* 
r.  1863  napsal:   » Nemůžeme  tudíž  výhradně 
a  naprosto  zaujímati  stanovisko  pouze  hi- 
storické, poněvadž  bychom  si   sami   pode- 
psati musili  ortel  smrti,  jenom  pokud  histo- 
rické stanovisko  shoduje  se  s  mocným  du- 
chem  času   nynějšího,   bráněno    musí    býti 
námi  co  pevný  základ,  kdežto  v  opačném 
případě  utéci  nám  se  jest  k  novověkým,  vše 
uchvacujícím  ideám.*    S.  věřil  v  nedilnost 
král.  Českého,  učil,  Že  Čechy  až  do  r.  1804 
se  starou  říŠi  Německou  nebyly  v  jiném  spo- 
jení  nežli  v   mezinárodním,   a   na   základe 
práva,  že  král.  České  po   vymřeni   nynější 
panující  rodiny  má  právo  voliti  si  svobodně 
svého  krále,  dovozoval.  Že  koruna  Česká  je 
individuálností  samostatnou, historickou, své- 
právnou.    Pokud  se  týče  kontinuity  práva 
ústavního,  těšil  se  S.,  že  ani  uherské  země 
nemusí  se  ji  chlubiti,  a  dokazoval,  že  v  tom 
ohlede  jsou  nám  Maďaři  rovni.  S.  odsuzoval 
postup  politiky  české  od  r.  1848  v  otázce 
státoprávní.    Pokládal  v  dobách  pozdějlích 
za  chybu,  Že  r.   1848,  kdy   mělo  býti   nej- 
mocněji hájeno  historické  státní  právo,  dali 
se   Fr.    Palacký   a   dr.   F    L.   Rieger   strh- 
nouti  k    myšlence   »až   do    rozdělení    Čech 
podle   národnosti*,  za  politicky  pochybené 
vyhlašoval,    Že    čeití    poslanci   bez   odporu 
vstoupili  do  říšského  sněmu.    A  jako  nové 
chyby  vůdcům  české  politiky  přikládal,  že 
uznali  říjnový  diplom,  »ač  i  tento  diplom 
choval  v  sobě  porušení  historické  samostat- 
nosti koruny  České«,  a  že  r,  1861   ochotné 
vstoupili  do  Českého  sněmu  zemského  a  do 
říšské  rady*  svolaných  Schmerlinoovými  pa- 
tenty k  veliké  pohromě  koruny  České*.  Po- 
dle S-kého  rozřešení  české  otázky  záviselo 
jen  na  dorozumění  národa  s  dědičným  krá- 
lem a  vnarovnání  státoprávním,  podle  S-kého 
Češi  nemají  s  nikým  jiným  na  světě  co  jed- 
nati nežli  jedině  s  korunou.    Ač   S.  věděl, 
že  český  sněm  založen  je  na  ústavě  oktro- 
jované,  přece  hlásal,  že  český  sněm  je  vždy 
jen  půda  domácí, je  přirozené  naše  zápasišlě 
politické  a  snažil  se,  aby  zahájil  akci  k  roz- 
šíření jeho  kompetence.  S.  v  boji  státopráv- 
ním spoléhal  také  na  pomoc  ciziny.    Nestál 
příkře  proti  Rakousku.  Hlásil  se  k  myšlence 
Havlíčkova  a  Palackého  austroslavismu.   S. 
chtěl,  aby  Rakousko  bylo  úplně  samostatné, 
výhradně  své,  aby  Čechům  zaručovalo  ná- 
rodní   samostatnost    a    provádělo    národní 
rovnoprávnost.  S.  byl  proti  centralismu  Ra- 
kouska, byl  stoupencem  federalismu,  a  proto 
si  přál,  aby  zachování   říše  tím   bylo  dáno, 
že  by  ústava  rakouská  nepohltila  volnost  a 
samostatnost  různých  národů  a  zemí,  n^brž 
že  by  jednotlivým  zemím  neb  jejich  aěje- 
pisným  skupinám   byly   zachovány   a  zaru- 
čeny starobylé  svobody  a  práva  ústavní  a 
všem  národám  jejich  individuality.  O  fcde- 
rativním  programmu  měl  S.  názor,  ie  spo- 
čívá částečně  na  historické  půdě,   a  fc- 


Sladký  —  Sladování.  331 

dcraci  v  Rakouska  formuloval  jako  soustavu  ;  Sladovájii  jest  nejdůležitější  oddíl  práce 
»takových  zřízeni  a  takových  pomčrfi  práv-  pivovarnické.  Namočený  ječmen  za  přístupu 
nich,  jei  stejné  vyhovují  déjepisnému  vě-  ;  vzduchu  a  udržováni  určité  teploty  uvádí  se 
domí  právnímu  rfizných  království  a  zemi  ke  klíčeni  a  za  vhodné  vedených  okolnosti 
Hic  Rakouské,  jakož  i  požadavkům  jejich  ne-  řídí  se  vývoj  k  životní  činnosti  vzbuzených 
rozlučného  a  nerozdílného  mocného  svazku,  orgánů  embrya  (kofínkův  a  kličku)  do  po- 
Boj  za  český  stát  považoval  S.  za  nemalé-  třebné  míry  a  stupné.  K  výživč  orgánů 
havčjši  a  nejdůležitější  politickou  akci.  »Uřivc  ,  těchto  slouží  rozpustné  součástky  v  endo- 
musime  míti«,  napsal,  >svůj  byt,  svůj  stát  a  spermu  (v.  t.)  zrna  ječného  se  nalézající, 
potom  teprv  můžeme  se  starati  o  další  po-  jakož  hlavně  klíčením  (processem  to  fysio- 
iřeby  své«.  Pokud  se  týká  otázky  nábožcn-  logickým')  vzbuzené  změny  součástek  nc- 
ské,  S.  neměl  pro  ni  mnoho  smyslu.  Tam,  rozpustných,  působením  enzymů,  v  zrně  se 
kde  mohl  nejlépe  ukázati  své  názory  nábo-  již  nacházejících,  ale  hlavně  potom  bohaté 
ženské,  pH  pojímáni  Husa  a  pfi  otázce  ži-  se  tvořících,  na  cellulosu  membrán  buněč- 
dovské,  vyhnul  se  stránce  náboženské  a  sta-  ných,  na  škrob,  na  bílkoviny  a  na  tuky. 
vél  se  na  stanovisko  politické  svobody  a  na  Nahromadění  cukrotvorného  enzymu  amy- 
stanovisko  nacionalismu.  V  Husovi  viděl  mu-  lasy  ( diastasy)  jest  podstatný  úkol  s.  a  tato 
čednika  pravdy,  mučedníka  svého  přesvěd-  změna,  jakož  i  všechny  ostatní  využitkují  se 
čeni,  osvoboditele  svého  národa  z  okovů  ne-  pí  i  dalších  průbězích  pivovarnických  (viz 
volnictví  duševního,  jednoho  z  neipřcdnrj-  Rmutováni,  Dekokce).  Změny  chemic- 
ších  a  nejvznešenějších  bojovníků  za  vše  kého  složení  jeví  se  i  ve  změnách  fysikál- 
obecnou  svobodu  lidskou.  Židy  S.  pokládal  ných.  zrno  tvrdé,  houževnaté  zkřehne.  Klí- 
za  politické  a  národní  odpůrce  naše,  za  osoby  čeni  a  vzrůst  kořínkův  a  klíčku  přeruší  se 
protičesky  smýšlející  a  proto  byl  proti  nim;  ve  stadiu  zralosti  surového  sladu  vyhovují- 
o  jejich  náboženské  přesvědčeni  se  nestaral,  cím  potřebám  výroby  piva,  a  to  processem 
Liberalistické  stanovisko  S-kého  v  otázce  hvozděni  (viz  řivo varství).  Vláha  zrnu 
náboženské  zvláště  je  patrné  při  tom,  že  pře-  potřebná,  aby  dostačovala  klíčeni  uměle  ří- 
stoupil  k  pravoslaví.  S.  učinil  tak  i  důvodů  zenému  a  vedenému,  jest  44— 467o»  málo 
politických;  věřil,  že  Rusko  bude  ('echy  po-  vláhypodraiňujenedostatečný  průběh,  mnoho 
liticky  chránit,  budou-ličeši  pravoslavní.  S.  vláhy  poškozuje  i  ječmen  se  »přemočí«).  Tep- 
byl  idealista,  věřil  ve  vítězství  duševní  a  lota  jt-ví  rozhodující  vliv  a  rozeznáváme  také 
mravní,  žádal,  aby  hmotná  síla  podléhala  vedení  hromad  sladových  >na  studenou*  nebo 
vidy  síle  duševní,  nerozum  aby  se  podři-  »na  teplou*  rosu,  t.  j.  vláha  průběhem  se 
zovál  rozumu.  S.  byl  muž  vysoce  charakterní,  vyvinující  (jako  zplodina  proccssu  okysličo- 
srdce  čistého  a  zaníceného  pro  ideály  lid-  vacího  vedle  kyselinv  uhličité)  sráží  se  na 
štva.  Jako  žurnalista  i  jako  řečník  více  pů-  povrchu  hromaď  klíčícího  a  rostoucího  ječ- 
sobil  na  cit  nežli  na  rozum.  Pérem  i  slo-  mene  ve  formě  bohaté  rosy.  Studeně  vedené 
vem  nejvíce  agitoval  pro  probuzení  a  s.  (nejvyšší  teplota  ve  sladě  nepřesahuje  12 
utužení  národního  vědomí.  »Výbor«  z  po-  až  14®  Ri  jest  normální  a  poskvluje  správný 
litických  řečí  a  úvah  dra  Karla  S-kého  slad  za  menší  ztráty  sladovní,  t.  j.  úbytek 
uspořádal  r.  1899  dr.  Servác  Heller  ve  >Sbor-  součástek  cxtraktivných  endospermu,  spo- 
níku  spisů  politických  a  národohospodář-  Iřebovaných  k  vývoji  a  vzrůstu  kořínkův  a 
ských«.  III.  Tbk.       klíčku  (dýcháním)  jest  o  r5  až2  01^„menší 

Sladký  Jan  z  Oujezda,  řeč.   Kozí  na,    než  za  urychleného  s.  teple  vedeného  —  při 
viz  Chodové,  str.  279.  kterémž  i   slad   úhony  na   své   hodnotě  do- 

Sladomel  Vilém,  spis.  čes.  (*  5.  ún.  1S58    znává.    Ztráta  sladovní   kolisá  podle  jakosti 

v    Bílém    Újezdě).    Vystudoval    gymnasium    suroviny   a  průběhu    práce   mezi   20 — 26"  „, 

v  Rychnově  n.  K.  a  theologii  v  Hradci  Král.,    t.  j.  ze  ÍOOfrír  ječmene  vyrobí  se  74  až  SO/f^, 

r.  1884  byl  vysvěcen  na  kněze,  načež,  pobyv    průměrně  77  kg  sladu.  Vedle  difference  vláhy 

kaplanem   v    Rychmburce,   Cerekvici,    Něm.    ztratí    se   při    máčení    1  — ró",,,    při    klíčeni 

Rybné  a  V.  Losenicí,  stal  se  kooperátorem    5— 8^  o,  kořínky  ikvét)  3  r>  -  f)^  q.  Vedle  s.  na 

ve  Vršcích,  administrátorem   v  Chotěšicích    humnech,  v  nich/  obraceni  hromad  děje  se 

a  posléze  farářem  ve  Slatinách  na  Jičínsku,    nejvíce    ručně    (dnes    [)OČinaji    se    zaváděti 

Již  v  semináři  oddal  se  literatuře,  a  to  hlavně    obracovače    na    pohon    elektrický',    nabývá 

dějepisné.  Psal  do  kalendářův  Ottových  různé    většího    rozšiření    s.  t.  zv.   pneumatické. 

povídky  (pseud.:  Albínskv,   Bělo  Újezd-   Jako    předchůdce    dnešních    pneumatických 

ský),    do    »HumorŮ€,   do    Šimáčkova    >Po-    sladoven    jmenujeme     sladovadla    mecha- 

kroku€.    Samostatné  jeho   publikace    jsou:    nicka   Urfusovo,  Valcryho,  bratří  Ječmenů 

Svob.    \ednářstvi   (1890);    Moderní   humanita    (žlábkové  ve   formě  jalousií\  kterými   mělo 

íBrno,  1890);  Svobodné  \ednářstw i  [\?i9h^  2  á.-,    býti   možným   učiněno  s.  na  menší  ploše  a 

Revoluce  (1898).  K  tisku  má  připravený  ruko-    silou  případně  strojní.  Teprve  však  sladovny 

pis  Antické  a  moderní  pohanství  ve  2  dílech.    Francouzů  Mik.  Gallanda  (soustava  cylin- 

Z  překladů  (P.  Alex.  Baumgartnerai  uveřejnil    drická  s  [)ohybem  kolem  osy,  ke  kteréž  ná- 

ve    >Vlasti«    »Mahabhárata«,    »Rámayana*,    leží  též   sladovadlo   Gruberovo,   Heindlovo, 

»0  indickém  divadlec,  »Kniha  mrtvých  sta-    Pieperovo  atd.i,  pak  J.  Saladina  (^soustava 

rých    Aigypfanů«,    M.    Lenzenovy    povídku   jímková,   v   níž   obracení  ^klíčícího   ječmene 

>Nekodas«  a  j.  v.  provádí  šroub;  k  této  soustavě  připomínáme 


332 


Sladový  cukr  —  Sláma. 


ještě  sladovadlo  VOlcknerovo,  Jacobsenovo 
a  j.  v.)  došly  nejen  plné  pozornosti,  ale  po 
náeiitém  zaokonaleni  našly  i  cestu  do  pivo- 
varův.  Dnešní  sestrojeni  vyhovuje  požadav- 
kům kladeným,  kdy  poskytují  výrobu  sladu 
vlastnosti  normálných.  Zásady,  na  ntchi 
pneumatické  8.  spočívá,  jsou:  řiditelný 
podle  té  které  potřeby  a  téch  kterých  okol- 
ností pohyb  (obraceni)  sladu  a  prostup 
vzduchu  náležité  temperovaného  i  na  vla- 
ženého. Výhody  jeví  se  v  nezávislosti  na  ja- 
kosti lidské  sily,  v  menším  prostoru  (stačí 
pětina  plochy  humna),  v  možnosti,  že  lze  po 
cel^  rok  sladovati  (i  v  době  teplejších  mě- 
síců), v  menší  ztrátě  sladovní  a  ve  výrobě 
sladu  prostého  plísně.  Čhý-. 

Sladový  oakr  viz  Maltosa. 

Sladový  výtaiek  {extractum  malti)  vy- 
rábí se  zahuštěním  sladiny  připravené  ze 
sladu  způsobem  asi  tím  jako  v  pivovarech; 
výtažek  se  přecedi  a  odpaří  ve  vakuu  při 
nízké  teplotě  (aby  diastasa  se  nepoškodila) 
do  hustoty  syrupu  nebo  tak  silné,  že  vy- 
stydnuv ztuhne.  S.  v.  vodný  do  konsistence 
medové  odpařený  doporučován  jest  jednak 
jako  látka  snadno  vstřebatelná  a  výživná, 
jednak  jako  lék  k  povzbuzení  tráveni  a  ko- 
nečně také  při  katar  rzích  trubic,  neboť  se 
mu  připisuje,  že  zmírňuje  dráždivé  pocity 
v  hltanu  a  snad  také  v  hrtanu.  Své  v-žky 
přičiňuji  se  nemocným  (horečkou  trpícím) 
k  polévkám  a  slouží  také  k  výrobě  lékárnic- 
kých praeparátá,  jako  jsou  extr.  malti  ferra- 
tum^  chininatum,  cum  calcaria  phosphorica  a  j. 
S.  v.,  který  se  prodává  v  podobě  bonbonů  v 
a  jehož  se  užívá  více  jako  pamlsku  neŽ  léku, 
bývá  obyčejně  vyroben  z  pouhého  cukru 
škrobového  a  třtinového.  Lš.  —  ch, 

Sla^elte,  město  v  záp.  končinách  dán- 
ského ostrova  Sjaellandu  v  amté  sorójském, 
10  km  od  pobřeží  Velikého  Beltu,  na  křižo- 
vatce drah  Kalundborg-Naestvedské  a  Ko- 
daň-Kors6rské,  má  starobylý  chrám  sv.  Mi- 
chala a  8958  oby  v.  (1901);  ze  živností  jeho 
vyniká  pivovarství,  lihovarství  a  obchod 
s  obilím. 

Slab  Džedid,  m.  v  Marokku,  viz  Rabat. 

Slaoh  ze  Hři  vic,  příjmení  staročeské  ro- 
diny vladycké,  jež  pocháiela  ze  Hřivic 
u  Žatce  a  jsouc  jednoho  rodu  s  Kozel- 
kami  ze  H.,  měla  s  nimi  společný  erb 
hříč  (v.  t.)  barvy  stříbrné  na  červ.  štítě. 
Klenot  jrtjich  byla  tři  péra  týchž  barev  (pro- 
střední červ.).  Křestní  jméno  Šlach  (Slavi- 
bor)  objevuje  se  u  nich  r.  1362,  jiný  S.  žil 
r.  1397  a  byl  již  r.  1432  mrtev.  Třetí  S.  žil 
r.  1474.  Na  poč.  XVI.  stol.  rozrodili  se,  ze- 
jména žili  Jan  (1525),  Krištof  a  Albrecht 
(1528)  a  Václav  (1532,  bratr  Janův).  Janovi 
zavražděn  r.  1531  syn  jetřich  od  sedlákův. 
Po  Albrechtovi  zůstali  synové  Delfin  a 
Adam  (1535),  Jan  S.  měl  ještě  čásť  Hřivic, 
kterou  před  r.  1540  prodal  a  od  r.  1561  by- 
dlil v  Praze  (f  c.  1588).  Týmž  časem  žil  Jiří 
(1540—57),  později  žili  Jan  ml.  (1573),  Li- 
tolt  (1579),  Delfin  a  Karel  (ok.  1589). 
V  Čechách  žil  po  to  ti  Jan  Litolt,  jenž  držel 


do  r.  1616  8  mani.  Kateřinou  Šmolcovnou 
dvůr  v  Přistoupimi.  Václav,  jeni  r.  1693—99 
zdržoval  se  v  okolí  pražském  a  r.  1608  býv9\ 
rytmistrem  u  Rudolfa  II.,  přestěhoval  se  pak 
na  Moravu,  kdež  ujal  pozůstalost  po  otci 
Hynkovi  (f  c.  1608)  a  držel  dvůr  v  Borko- 
vanech.  Po  vzpouře  r.  1618—20  odsouzen 
jest  cti  a  statku  a  dán  do  vězeni,  z  něhož 
r.l623  propuštěn.  O  synu  jeho  Janovi  není 
nic  známo.  Rodina  tato  nemajíc  po  r.  1540 
žádných  statků  pozemských,  žila  pořád  v  chu- 
době. Li  polt  o  vi  8-ovi  ze  H.  potvrzen 
r.  1674  z  říšské  kanceláře  starý  jeho  stav 
rytířský.  Frant.  Josef  žil  r.  1740  v  Praze 
v  osadě  sv.  Mikuláše  a  křtil  tu  (1740)  syna 
Adama  Josefa.  František  8.  byl  r.  1814 
purkmistrem  v  Benešově.  Karel  S.  slou- 
žil v  c.  k.  vojšté,  byl  n?posled  majorem 
v  pluku  Mazzuchelli  a  dán  r.  1857  na  odpo- 
činek. Sčk^ 

Sláma  skládá  se  ze  suchých  součástí, 
zvláště  ze  stébel  a  lodyh  hospodářských 
rostlin,  zbývajících  po  vymláceni.  Rozlišu- 
jeme s-mu  podle  druhu  plodin  na  dlou- 
hou (pšeničnou,  Žitnou,  špaldovou)  a  krát- 
kou (ječnou,  ovesnou,  prosnou),  na  s-mu 
z  luštěnin,  na  rovnou  a  drchanou  či 
matenku.  K  s-mě  náležejí  téŽ  ouhrabky, 
droby  a  plevy.  Dlouhá  s.  jest  tvrdá,  ob- 
sahujíc k  507»  buničiny,  kdežto  krátká  a  s. 
z  luskovin  jest  měkká,  hlavně  ke  krmeni 
upotřebená,  a  má  asi  ke  407©  vláknoviny. 
Obilná  8.  liší  se  podstatně  od  luštěninné 
širším  poměrem  úživným  (1:18  žitná  s.), 
ježto  tato  má  poměr  proteinových  látek 
k  uhlohydrátům  1:5  a  jest  tedy  ztravitel- 
nější  a  živnější.  Krmná  hodnota  s -my  závisí: 
1.  na  druhu  plodin  polních,  od  něhož  po- 
chází; 2.  na  dobrotě  půdy,  nebof  s.  z  role 
dobře  zpracované  a  účelně  pohnojené  jest 
cennější,  než  s.  z  půdy  chudé,  mokré  a 
špatně  vzdělávané.  3.  Mnoho  záleží  na  době, 
v  kterou  plodiny  se  sklízejí,  a  na  stupni  je- 
jích zralosti;  raněji  a  za  žluté  zralosti  požaté 
obilí  skýtá  8-mu  živnější  než  obili  za  zra- 
losti mrtvé  nebo  nouzové.  4.  Též  počasí  za 
sklizně  má  vliv  na  živnost  s-my,  což  platí 
hlavně  o  s-mě  luštěninné,  jejíž  jemné  stonky 
a  listí  deštěm  se  vyluhují  a  utrpí  na  nejiiv- 
nějších  součástkách  značné  újmy.  5.  Na  poli, 
v  němž  zasety  byly  do  obilí  jako  ochranné 
plodiny  jetel  a  traviny,  sklidíme  při  pohodě 
prvním  rokem  s-mu,  která  bývá  těmi  pícni- 
nami prorostlá  tolik,  že  usušená  rovná  se 
senu  druhé  jakosti.  6.  S.  nemálo  nabývá  živ- 
nosti tím,  že  se  připravuje  řezáním,  dušením 
nebo  pařením,  čímŽ  zvláště  buničina  změkne, 
7.  S.,  má-li  sloužiti  za  krmi,  musí  býti  prosta 
prachu,  plísně,  rzi  a  sněti.  Vědeckými  vý- 
zkumy (Henneberg,  Stohmann)  i  zkušenosti 
krmná  hoinota  s-my  dosvědčena  a  doká- 
záno, že  přeživavým  dobytkem  ztrávi  se  a 
vyuzitkuje  asi  polovina  všech  živin,  ve  s-mé 
včetně  buničiny  obsažených.  Kolik  živných 
látek  jednotlivé  druhy  s-my  obsahují  a  jaký 
je  v  nich  poměr  úživný  (viz  Krmení),  jeví 
se  v  tomto  přehledu: 


Sláma. 


333 


Druh  8-my 


> 


(A 


V^iívn^ch  látek 


M  9 

> 


a 

9 

n 


a, 
o 


Úiivný  pomér 


^ 


otiroého  obili  (průmérem) 

jarého  obili 

laiténin 

plevy  z  ozimi 

»      z  jařin 

s-my  z  vlČince 

»     s  řepky 


16-4 
15-4 
14-9 
14-3 
14-8 
9-7 
14 


84*6 
84-6 
851 
85-7 
85*2 
90-3 
86 


2-6 

31-5 

341 

1 

3       35-6 

38-6 

1-5 

8      "  31-6 

39-6 

1-6 

36 

31-4 

35 

1-3 

9-0 

32-8 

41-8 

2-0 

4-6 

39-5 

441 

1-8 

3-5 

40 

43-5 

1-6 

45 

5-5 

40 

6 

39-2 

6-3 

41-4 

9-3 

36-0 

7-3 

42-7 

3-5 

34 

8-5 

Zvliáté  jest  potřebí  přidávati  s-iny  dobytku 

Eři  přechodu  z  krmeni  ozimého  v  zelené, 
rmtine-li  jej  vodnatou  krmi,  jako  řepou, 
braroborv,  výpalky  a  p.  Větší  ještě  důleži- 
tosti nabývá  s.  v  letech  suchých,  kdy  za- 
vládne nedostatek  pícnin  a  nuceni  býváme 
krmiti  veškerou  s  mu.  Mezi  přeživavci  brav 
v^uiitkuje  3-roy  zvláště  hrubší  (řepkové,  ře- 
picové, vlčincové  i  obilné  dlouhé)  mnohem 
lépe  neili  skot,  neboť  ovce  svou  špičatou 
tlamou  vybírá  nejjemnější  součástky  s-roy, 
travky,  vrcholy  stébel  (nejsi vnější),  klásky  a 
lusky  i  sem  tam  z  nakydané  s-my  zbylé 
imko«  kdežto  zbývající  hrubší  čásf  hodí  se 
ke  stlaní.  Větší  dávky  s-my  (6—6  kg  denně 
aa  kus  velikého  dobytka)  hodí  se  lépe  pro 
přdivavce  než  pro  koně,  kterým  stačí  iVt 
2Í  2  kg  (pro  hříbata  více);  vepřovému  do- 
bjTtku  8.  jako  krmě  se  neskýtá,  nýbrž  pafi 
se  mu  plevy.  Kravám  lze  též  pro  zimní  dobu 
pařiti  ječné  plevy  s  užitkem,  škoda  jest  jimi 
stláti.  Krmnou  hodnotou  vynikají  též  lusky 
a  plevy  řepkové,  řepicové,  hrachové,  vik- 
vové  a  bobové  (úživný  poměr  těchto  1:2*8, 
řepkových  1:11*4).  Mimo  to  s.  slouží  také 
k  dělání  povřisel,  přikrývání  stohfi  a  snopfi 
(chaperony),  pak  krechet  (řepy,  bramborů); 
krovův  a  hřebenů  střech,  k  výrobě  rohožek, 
sUměnic,  smetáků,  různého  pletiva,  balicího 
papíru  (v.  t.  str.  178 fr);  8-my  užívá  se  též 
při  výrobě  dutých  cihel  a  tašek  přimícháním 
ke  híině.  LM.Z. 

flláaa:  1)  S.  František  Josef  (Boje- 
nicky),  kněz  a  spis.  čes.  (♦  16.  květ.  1792 
v  Bojenicich  u  Bernardic  v  Táborsku  — 
1 6.  srpna  1844  v  Lázních  Mariánských).  Vy- 
studovav gymnasium  v  Budějovicích,  fíiosofii 
v  Praze  a  theologii  opět  v  Budějovicích,  vy- 
svěcen byl  r.  1815  na  kněžství.  Nejdříve  byl 
kaplanem  na  zámku  zelenohorském  u  Nepo- 
muka (1815—18),  potom  v  Prachaticích  (1815 
ai  1825),  posléze  na  Orlice  (1825—32).  R.  1838 
byl  jmenován  farářem  v  Chrasticích  na  pa- 
tronáte orlickém  a  r.  1840  dostal  se  za  dě- 
kana do  Bechyně.  Za  studií  filosofíckých 
v  Praze  nabyl  sebevědomí  národního  a  se- 
známil se  s  ceskoo  literaturou.  Od  té  doby 
slovem  1  skutkem  Šířil  ve  svém  okolí  ná- 
rodní vzděláni  a  pečoval  o  zvelebeni  řeči  a 
literatury  české.  Horlivé  vzdělával  především 
titeraturu  theologickou,  obohativ  ji  několika 


1;121 

1:11*9 

1:3*9 

1:7*4—11*3 

1:2*8—4*5 

1:8*6 

1:11*4 


pěknými  články  v  »Ča8opise  pro  kat.  ducho- 
venstvo* (1830—39),  Jehož  byl  čilým  spolu- 
pracovníkem. Týkaii  se  historie  církevní, 
archaeologie,  morálky,  bohosloví  pastýř- 
ského, homilétiky,  paedagogiky  a  metho- 
diky.  Slyna  jako  výborný  řečník  a  kazatel, 
vypracoval  řadu  poutavých  kázání,  řečí  ne- 
dělních, svátečních  a  příležitostních,  z  nichž 
čásf  vytištěna  byla  ve  sbírce  Sedmero  post- 
nich  káláni,  kteréž  druhdy  činil  Frant,  S., 
bfvalV-  děkan  v  Bechyni  (1867).  Rovnaje  v  Pra- 
chaticích měst.  archiv  a  pořádaje  knihovnu 
a  zámecký  archiv  v  Orlice,  zamiloval  si  do- 
mácí historii  a  napsal  Obrax  minulosti  staro- 
pitného  mésta  Prachatic  (1838);  k  této  mono- 
grafii přinojují  se  jako  doplněk  články:  Zlatá 
stezka  (>CČM.«,  1837)  a  Společnosti  literátské 
(»Čas.  pro  kat.  duch.«,  1837).  Z  drobných 
příspěvků  filologických  sluší  jmenovati  po- 
jednání: Má'li  se  čisti  *na  lesu*  nebo  ^na 
je\u*  (»ČČM.«,  1829)  a  Pokus  o  vysvětleni  čes- 
kých jmen  místních  slabikami  *ice€  a  •vice* 
se  ukončujicich  (t.,  1834)  Kromě  cestopisné 
črty  Procházky  po  jif,  Čechách  (»Č.  Vcela<, 
1 1835)  napsal  článek  biografický  Drobnůstka 
k  uchováni  paměti  zasloužilých  Čechoslovanů 
v  minulosti  (»Květy<,  1843),  obsahující  data 
životopisná  Václava  Petříka  Budějovického, 
vychovatele  kurfiršta  bavorského  Maximi- 
liána  I.  Nesmírné  zásluhy  zjednal  si  S.  zvlá- 
ště svou  neúnavnou  péči  o  vzdělání  a  zušlech- 
tění  lidu  venkovského,  jejž  poučoval  o  roz- 
manitých otázkách  hospodářských  a  praktic- 
kých. V  té  příčině  napsal  pojednání:  O  po' 
hořeni  a  náhradě  škody  (»ČČM.«,  1829);  Slovo 
srdečné  o  itěpnictvi  v  Čechách  {t.,  1830);  Štěp- 
nictvi  v  českých  školách  (» Rozličnosti  Praž.«, 
1830)  atd.  Usiloval  také  o  založení  naučného 
časopisu  pro  lid  venkovský  a  sám  začal  spi- 
sovati populární  knihu  Jaromír  Myslik  ^  A>- 
dbalic,  koež  promlouval  o  rozmanitých  po- 
třebách lidu  vesnického,  podávaje  mu  rady, 
poučeni  a  výstrahy.  Díla  toho  však  neukončil. 
i^  to  znovu  vzdělal  Mejstříkův  poučný  spis 
I  I\ídor,  sedlák  Ihotský,  Sám  vynikaje  lidumil- 
.  nosti  staral  se,  aby  v  místě  jeho  působení 
zřizovány  byly  ústavy  pro  vychování  a  opa- 
;třování  místních  chudých.  Rovněž  knihovny 
i  obecní  a  spolky  čtenářské  k  podnětu  jeho 
,  byly  v  obach  a  městech  zakládány.  Horli- 
vou péči  věnoval  vychováni  mládeže  a  snažil 


334 


Slaměník  —  Slanik. 


se,  zejména  v  Prachaticích,  aby  vyučována 
byla  řečí  mateřskou.  Pro  zábavu  a  poučení 
mládeže  přeložil  několik  povídek  Kr.  Schmida 
do  češtiny  a  psal  pojednáni  paedagogická 
do  rozmanitých  časopisáv,  usiluje  o  rozum- 
nější a  reálnější  vzdělání  mládeže.  Svou  ne- 
únavnou činností  spisovatelskou,  péčí  o  vzdě- 
lání a  osvícení  venkovského  lidu,  příkladnou 
lidumilností  S.  řadí  se  k  předním  kněžím- 
buditelům.  Srv.  A.  Rybička,  Přední  křisitelé 
nár.  čes.,  str.  333—72.  Ml, 

2)  S.  František,  politik  a  spis.  český 
(*  1850  v  Chotěboři).  Gymnasium  studoval 
v  Něm.  Brodě  a  v  Praze,  práva  v  Budapešti 
a  Záhřebe,  kdež  byl  promovován  za  doktora 
práv.  Nastoupil  službu  soudní  v  bývalé  Vo- 
jenské Hranici.  Odtamtud  dostal  se  na  Mo- 
ravu, pak  do  Slezska,  kde  působil  15  let 
Nyní  jest  radou  zem.  soudu  v  Brně.  S.  vy- 
nikl jako  buditel  českého  živlu  ve  Slezsku. 
O  Slezsku  a  pro  Čechy  ve  Slezsku  také  nej- 
více psal.  R.  1889  vydal  Dějiny  TéŠinska^ 
t.  r.  Průvodce  po  Slovensku ^  pak  veliké  ná- 
rodopisné a  kulturní  dílo :  Vlastenecké  puto- 
váni po  Slezsku  (nákladem  J.  Otty).  R.  1890 
počal  vydávati  'Slezskou  kroniku*,  sbírku 
populární  četby  pro  Čechy  ve  Slezsku.  Sám 
do  této  sbírky  napsal:  Zvoňte  na  mraky 
(1890);  U  trúby  Štramberské  (1890);  Pletky 
(1890);  Pán  Lysé  Hory  (1891);  Černá  kněžna 
(1891);  Rytíř  Kobylka;  Z  naši  minulosti;  Od 
potopy  svéta  (1897);  Nebál  se  ani  čerta;  Jak 
se  cikán  věšel  (1898);  Jak  stihal  strýc  Bečka 
mořské  loupe{niky  (1900)  a  j.  Jako  politik  je 
S.  příslušníkem  národní  strany  svobodomy- 
slné a  má  za  úkol  v  straně  té  starati  se  o 
zájmy  slezské.  R.  1891  byl  zvolen  poslan- 
cem na  říšskou  radu  za  městskou  skupinu 
královéhradeckou,  r.  1895  na  sněm  král.  Če- 
ského za  venkovské  obce  rychnovské.  S.  byl 
též  členem  rakouské  delegace.  Tbk, 

Slaménik  František,  spis.  čes.  (*  4.  říj. 
1845  v  Raclavicích  u  Přerova).  Vystudovav 
nižší  reálku  v  Lipníku  a  absolvovav  ústav 
učitel,  v  Olomouci,  dosazen  r.  1863  za  pod- 
učitele  na  dgrčí  hlavní  školu  do  Kroměříže, 
kdež  se  stal  r.  1872  učitelem  německé  mě- 
šfanské  školy  dívčí  a  vytrval  do  konce  r.  1873. 
Od  r.  1874  do  1884  působil  jako  říd,  učitel 
v  Koietíně.  Počátkem  šk.  r.  1884/5  S.  stal 
se  ředitelem  měšf .  školy  chlap,  i  div.  v  Pře- 
rově, kdež  jest  doposud.  Literárně  činným 
byl  po  celou  dobu  svého  působení  škol- 
ského. Od  r.  1880  vydává  Časopis  » Komen- 
ský*, do  něhož  napsal  mnoho  statí,  týkají- 
cích se  věcí  školských  a  učitelských  i  jiných, 
zejména  též  příspěvky  ku  poznání  života 
J.  A.  Komenského  a  jeho  spisů.  Na  oslavu 
300letých  jeho  narozenin  založil  v  Přerově 
museum  Komenského  s  knihovnou,  věnovav 
k  tomu  konci  více  než  5000  svazků  děl  růz- 
ných oborů  vědeckých  i  literatury  krásné, 
jsíkož  i  velkou  čásť  předmětů  vyložených 
v  museu.  Mezinárodni  Společnost  Komen- 
ského v  Berlíně,  v  jejímžto  širším  předsta- 
venstvu S.  zasedá  od  jejího  založení  (1891), 
jmenovala   jej    svým    členem    diplomovým. 


České  učitelstvo  moravské  S.  sjednotit 
v  Ústředním  spolku  jednot  učit.  na  Moravé, 
v  jehož  čele  stál  od  r.  1882  do  1901,  Hdé 
kromě  toho  (od  r.  1872  do  1902)  spolek  kro- 
měřižsko-přerovský.  S.  založil  pro  moravské 
učitelstvo  jubilejní  fond  podporovaci,  sebrav 
za  15  let  téměř  72.000  K.  Osudy  svoje  vy- 
psal ve  V^pominkách  starého  učitele  (v  >Koro.* ). 

SlamosTUk  č.  xylofon,  hudební  nástroj 
u  Rusů,  kozáků,  Tatarův  i  Poláků,  zejména 
pak  u  horalů  karpatských  a  uralských,  poslé2 
u  tyrolských  zpěvákův  oblíbený  a  u  nich 
zvaný  Strohjledel,  také  fíoliharmonika,  Gige^ 
lyra,  hól\erHes  Geldchter.  Skládá  se  z  16 — 20 
laděných  tyčinek  ze  dřeva  jedlového,  tvaru 
poloval  co  veho,  spočívajícicn  na  napiatých 
provázcích  slaměných  nebo  na  delších  ty* 
čích  dřevěných,  slámou  ovinutích.  Tóny  vy- 
luzují  se  dvěma  dřevěnými  paličkami.  S.  je 
nástroj  velmi  starý  a  zmínka  o  něm  vysky- 
tuje se  již  u  Martina  Agricoly  v  1.  pol.  sto- 
letí XVÍ.,  jenž  podává  i  jeho  vyobrazeni  se 
stupnicí  o  25  tonech  od  F  do  /".  Také  Vir- 
dung  ve  své  Musica  getuscht  r.  1511  jej 
uvádí.  V  letech  30tých  XIX.  stol.  koncerto- 
val na  »-u  Jos.  Gusikov  (f  1837  v  Cáchách) 
po  celé  střední  Evropě  s  nevšedním  úspě- 
chem. Nástroj  s-u  podobný  ze  zvučných  tyči 
dřevěných  položených  na  kovovou  vazu  mají 
také  Číňané. 

Slaná :  1)  S. ,  Š  a  j  a  va  (Sajó),  řeka  v  Uhrách, 
prameni  se  na  Trestníku  v  stolici  gemerské 
a  vtéká  pod  Onodem  s  pr.  strany  do  Her- 
nadu.  Zde  svedena  veliká  bitva  mezi  Uhry 
a  Mongoly  r.  1241,  v  níž  Uhři  na  hlavu  po- 
raženi. V  bitvě  té  padli  dva  arcibiskupové, 
mnoho  biskupův  a  světských  pánův. 

2)  S.  (maď.  Sóvár^  Tótsóvdr),  ves  v  uher. 
stolici  šaryšské,  okr.  Široká ;  1472  oby  v.  slovác. 
a  maď.  (1900). 

Slané:  1)  S.,  m.  v  Čechách,  viz  Slaný.  — 
2)  S.,  Slaná,  ves  v  Čechách,  hcjtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Semily;  68  d.,  411  obyv.  č.  (1900), 
2tř.  šk.,  mlýn  a  slabé  ložisko  kamen.  uhh. 

Slane66k  viz  S 1  e  ď. 

Slané  Jesero  Veliké  {Great  Salt  Lake) 
viz  Solné  jezero. 

Slang  [slengl,  an^l.  hantýrka,  jež  ob- 
sahuje slova  a  fráse  jednak  z  pouličního  ži- 
vota londýnského,  jednak  z  rozmanitých  za- 
městnáni, řemesel  a  života  spolkového,  spor- 
tovního, společenského,  literárního,  umělec- 
kého atd.  Téměř  každý  stav  a  každé  povo- 
lání má  svůj  8.,  který  se  dostal  i  do  litera- 
tury. Srv.  The  S.  dictionary,  etymologjcal, 
historical  and  anecdotal  (Lond.,  1866);  Far- 
mer,  S.  and  its  analogu  es  (N.  York,  1891, 
3  sv.);  Barrěre  a  Zéland,  A  dictionary  of  S,, 
jargon  and  cant  (t.,  1893). 

Slanioe,  bot.,  viz  Salsola, 

Slanion  viz  Slanik. 

Slanik  (rum.  Slanicu):  1)  S.,  hor.  mésto 
v  Rumunsku,  v  kraji  práhovském  v  býv.  Va- 
lašsku, na  úpatí  Transsilvanských  Alp  a  žel. 
dr.  Ploješti-8.,  má  4821  obyv.  (1899)  a  bo- 
haté doly  na  kam.  sůl  (roč.  21  millionů  kg), 
jež  jsou  zároveň  donucovaci  pracovnou.  — 


Slaník  —  Slaný. 


335 


2)  Sw,  lázeň,  místo  t.,  v  kraji  Bakáu  v  Mul- 
tanskii;  alkalicko- muríatické  prameny  obsa- 
hujici  ielezo  a  bohaté  kysličníkem  uhličitým. 

fflim*^,  ves  v  Čechách,  nedaleko  Otavy, 
hejtm.,  okr.  a  pá.  Strakonice,  fara  Štěken; 
28  d.,  228  obyv.  č.  (1900),  kaple,  mlýn  a 
popi.  dvůr.  Asi  od  r.  1372  stávala  zde  tvrz, 
sídlo  Pfedoty  z  Řepice. 

Hlanlíftinim:  1)  S.  No  v  i,  městečko  v  král. 
Chorvatsko- slavonském  na  pr.  bř.  Dunaje  na- 
proti vtoku  Tisy  do  Dunaje,  v  županiji  Srěm- 
ské,  okr.  Pazua;  má  3826  obyv.  srbochorvat. 
.1900),  řimsko-katol.  kostel,  pš.  a  na  blízku 
solné  prameny.  —  2)  S.  Star  i,  ves  t.,  890 
obyv.  srbochorvat.  (1900),  řecko  východ,  ko- 
stel. Obyvatelé  živí  se  lovem  ryb  a  výrobou 
rozmanitého  pletiva.  Jsou  zde  zbytky  starého 
zámku,  kdysi  opevněného.  Na  místě  nyněj- 
šího S-u  stávala  již  za  dob  římských  dobře 
stavěná  osada  Ritium^  ve  středověku  byla 
zde  pevnost  Sóvdr  nebo  Dragoševce.  R.  1691 
dobyl  tu  vítězství  nad  Turky  princ  Eugen 
Savójský,  při  čem  padl  velkovezír  Mustafa 
KjdprQH. 

Úanobýl,  bot.,  viz  Salsola. 

SUtnoroteo,  bot.,  viz  Salicomia. 

Slánský:  1)  S.  Mikuláš,  českobratrský 
kněz  a  spis.  (f  27.  září  1542  v  Litomyšli), 
byl  z  těch,  kdo  zažili  založení  Jednoty.  Ko- 
menského Historia  persecutionum  zmiňuje 
se  o  něm,  že  provázel  do  vyhnanství  do  Mul- 
tan  zástup  Bratří,  kteří  r.  1488  z  rozkazu 
krále  Matiáše  m ušili  opustiti  Moravu.  Vrátiv 
se,  byl  správcem  sboru  v  Křižanově  a  Rych- 
nově, posléze  starším  v  Litomyšli.  Byl  též 
členem  užší  rady.  Nekrolog  (Fiedler.Todten- 
buch  der  Geistlichkeit  der  Bóhm.  BrQder) 
znaiňuje  se  o  něm,  že  byl  mužem  mistrných 
přísloví,  znalý  všech  věcí,  pávodu  Jednoty, 
jenž  mládeži  často  vypravoval  o  starých  ne- 
snázích. Od  Bratří  byl  poslán  do  Multan  a 
do  Itálie.  U  vysokém  věku,  pohnut  pamfle- 
tem lutheránského  kněze  Petra  ze  Zasadí, 
odhodlal  se  sepsati,  co  mu  bylo  známo 
o  styku  Jednoty  s  Německem.  Nemoha  sám 
psáti,  diktoval  bratru  M.  Červenkovi.  Zacho- 
val se  dvojí  rukopis  této  zprávy  bratra  S-kého. 
Starší,  ze  XVI.  stol.,  jest  v  univ.  knih.  v  Praze. 
Jest  neúplný.  Úplný  rukopis,  napsaný  v  Lesně 
r.  1630,  jest  zachován  v  Ochranově  v  kvar- 
tovém svazku  rukopisném,  obsahujícím  vedle 
toho  Jafetovy  práce  o  dějinách  Jednoty.  Tuto 
zprávu  o  jednání  bratří  s  Lutherem  otiskl 
z  rukopisu  ochranovského  Gindelv  (Quellen 
zur  Gesch.  der  bGhm.  BrQder,  Vid.,  1859, 
str.  45—58)  spolu  s  něm.  překladem  a  lat. 
originálním  zněním  některých  listů.  Zpráva 
bratra  S-kébo  jest  cenným  pramenem  pro 
poznání  styků  Bratří  s  Lutherem  v  1.  1535 
až  1542.  Text  vypravování  proložen  jest  do- 
pisy od  Luthera  a  Melanchthona  Bratřím  a 
naopak.  SkČ. 

2)  8.  D.  F.,  pseud.  Kynského  Dominika. 

8)  8.  K.V.,j)seud.  K.  Vinařického. 

BlaiUlký  z  Doubravice,  příjmení  staro- 
české rodiny  vladycké,  jež  byla  téhož  rodu 
jako  Tamchynové   a  Vranovští    z    D. 


Íerbu  jelena)  a  pocházela  z  Doubravice  n.  Ú. 
'ředek  jejich  Jindřich  žil  r.  1447  u  Ná- 
choda.  Dobeš,  jenž  r.  1470  žil,  měl  syna 
Jana  (1480).  Dobeš,  syn  tohoto,  koupil 
r.  1508  dvůr  ve  Slaném  u  Náchoda  (v  Klad- 
sku) a  byl  v  1.  1517 — 26  hejtmanem  na  Ná- 
chodě (t  1541,  manž.  Johanka  Třebešovská 
z  Chlen  1 1543).  Synovéjeho  byli  Jan  starší, 
Jiřík,  Bohuslav  a  Jan  mladší.  Jiřík  usa- 
dil se  r.  1540  v  Náchodě  a  vydav  se  r.  1543 
na  vojnu  zapsal  statek  manž.  Kateřině  Šví- 
kovně  z  Loukonos.  Jan  st.  seděl  na  dvoře 
v  Březové  (v  Kladsku),  jejž  r.  1545,  jeda  na 
vojnu.zapsal  ujci  Albrechtovi Třebešovskému. 
Bohuslav  a  Jan  ml.  ujali  po  otci  statek  Slaný. 
Ok.  r.  1589  žili  Albrecht  (sed.  v  Novém 
Bydžově,  r.  1615  naTřesovicích),  Bohuslav 
(na  Slaném,  před  tím  od  r.  1578  na  Něm. 
Čermné,  f  1591)  a  D  o  b  e  š.  Tento  držel  Slaný , 
jejž  prodal  r.  1601  obci  náchodské.  Jindřich 
8.  z  D.  zemřel  r.  1617  v  mládí.  Jan  měl  sta- 
tek Třesovice,  kterýž  zdědili  synové  jeho 
Bohuslav  Benjamin,  Karel,  Dobeš  a 

tan  (1629).  Bohuslav  byl  r.  1633  vojenským 
ommissařem  v  Hradečté.  Albrecht  8.  z  D. 
žil  r.  1677  ve  Vys.  Mýtě,  kdež  r.  1686  ze- 
mřel. O  pozdějších  osudech  této  rodiny  ne- 
dostává se  pamětí.  Sčk, 

Slaný  (Schlart',  nyní  opět  královské  a  ně- 
kdy krajské  město  (rakovnický  kraj),  roz- 
ložené pod  Slánskou  Horou  nad  Červeným 
potokem  při  Pražsko-Duchcovské  dráze  sz. 
od  Prahy,  má  62^5  domů  a  9455  obyv.  (1900), 
z  nichž  je  9391  Čechů  a  64  Němců.  Je  sídlem 
okr.  hejtmanství,  okr.  soudu,  hlav.  berního 
úřadu,  evidenčního  úřadu  katastru  daně  po- 
zemkové, kontrol,  okr.  správy,  financ,  straže, 
revír.  horn.  úřadu,  pošt.,  telegraf,  a  telefon- 
ního úřadu  a  úřadu  cejchovního.  Jsou  zde 
děkanství,  evang.  íiliál.  sbor,  isráélská  obec 
náboženská.  Ústavy  vyučovací:  stát.  vyšší 
gymnasium  (zal.  r.  1658  [piaristské],  obno- 
veno r.  1810  a  1859,  od  r.  1891  státní\  zimní 
škola  hospodářská  (1S94),  obecná  a  měšťan- 
ská chlap,  a  div.  škola,  průmyslová  pokrač. 
a  obchodní  pokrač.  škola,  městská  mateřská 
škola.  Dobročinné  ústavy  jsou:  všeobecná 
veř.  nemocnice,  okr.  chorobinec  (z  r.  1888), 
chudobinec  sv.  Vavřince  (známý  již  ve  sto- 
letí XIV.),  okr.  sirotčinec  .189'9),  okr.  ne- 
mocenská pokladna  pro  okres  slánský  a  novo- 
strašecký.  Vzdělávací  zařízení:  vcř.  knihovna, 
veřejná  čítárna,  museum  v  okresním  domě, 
Musejní  a  literár.  spolek  »Palacký«.  Peněžní 
ústavy:  Obč.  záložna  (1864  ,  okr.  hospodář, 
záložna  «1883',  městská  spořitelna  (1898). 
Čelnější  průmyslové  závody  jsou:  prádelna 
na  bavlnu,  akc.  plynárna  (z  nejstarších  v  Če- 
chách, od  r.  1870),  akciová  strojírna,  továrny 
na  výrobky  měděné,  kovové  a  železné,  na 
velocipédy,  motocykly  a  automobily,  na 
svršky,  akc.  továrna  na  strojená  hnojiva  a 
chemikálie,  kruhová  cihelna,  rozsáhlé  lomy 
na  štěrk  a  j.  Čilý  obchod  s  obilím,  zvláště 
s  ječmenem  do  cizozemska.  Ačkoliv  město 
nalézá  se  uprostřed  slansko-kladenské  pánve 
kamenouhelné,  přestalo  se  pracovati  i  v  je- 


336 


Slaný. 


dinem  dole  Caroli.  Mimo  továrny  je  v  městČ 
asi  530  živnosti,  jež  jsou  seskupeny  v  šest 
společenstev  a  obchodni  grémium.  Obec 
má  318.283  K  jmění  a  726.197  K  dluhů. 
Pamětihodné  budovy  jsou:  děkanský  chrám 
sv.  Gottharda,  p&vodnč  románská  basilika, 
přestavěn  byl  v  gotickém  slohu  za  Václava  II., 
z  části  dosti  nevhodně  obnoven  r.  1782,  po- 
sledně pak  uvnitř  rekonstruován  r.  1890. 
Krásný  portál  s  vraty  s  bohatou  gotickou 
ornamentikou.  Nejzachovalejší  část  je  pres- 
byterium, kde  při  poslední  opravě  objeveny 
byly  nástropní  fresky  ze  XIV.  stol.  a  obno- 
veny maUřem  Heřmanem.  V  kostele  je  cínová 
křtitelnice  z  r.  1511.  Na  věži  zvony:  Gotthard 
z  r.  1494,  Vojtěch  z  r.  1508,  Dominik  z  r.  1521 
a  umíráček  z  r.  1515.  Na  vnější  zdi  směrem 
k  východu  jsou  epitafía  vladyky  ze  Simberka, 
rodiny  Daměrův  a  zajímavé  nápisy  a  pod- 
pisy až  z  XV.  stol.  Vedle  chrámu  stávala 
Pražská  brána,  z  nejkrásnějších  staveb  toho 
druhu  v  Čechách,  r.  1841  svévolně  zbořená. 
Sochařské  ozdoby  z  brány  zazděny  jsou  na 
budově  mateřské  školy  k  bývalé  bráně  při- 
léhající. Na  této  bráně  bývalo  známé  slán- 
ské znamení,  jež  rfizným  způsobem  bývalo 
vykládáno.  Na  severní  straně  náměstí  nalézá 
se  Velvarská  brána  mnohými  znaky  ozdo- 
bená a  z  r.  1465  pocházející.  Klášter  františ- 
kánský s  kostelem  sv.  Trojice,  původně 
gotickým  a  protestantským,  založen  byl 
r.  1655  Bernardem  Ignácem  z  Martinic.  Ko- 
stel, který  je  znesvářen  loretou  nevkusně 
pomalovanou,  má  mohutnou  kupoli  a  tři 
pěkné  oltáře  slohu  gotického,  renaissančniho 
a  barokového.  Na  dvou  menších  oltářích 
jsou  pěkné  obrazy  sv.  Antonína  a  sv.  Fran- 
tiška z  Assisi  školu  Skřetovu  připomínající. 
Na  hlavním  oltáři  obraz  od  Dítěte.  U  klá- 
štera trojí  hřbitov,  na  němž  jsou  oozoru- 
hodné  pomníky  od  Šimka,  Wurzla  a  Salouna. 
C.k.  vyšší  gymnasium,  dříve  piaristská  kollej 
s  kaplí  P.  Marie.  Z  novější  doby  pocházeii 
budovy:  divadlo  občanské  záložny  (1883), 
myní  účelně  upravené,  sokolovna  (1898)  po- 
dle návrhu  arch.  J.  Zeyera  a  okresní  dům 
v  České  renaissanci  vystavěný  podle  plánů 
arch.  J.  Vejrycha  (1902),  v  němž  se  nalézá 
i  museum.  Na  jižní  straně  města  spatřuje  se 
Boži  hrob  z  r.  1662.  K  S-nému  náleží  i  kostel 
sv.  Václava  v  Ovčárech,  V4  ^oď  o^  města 
vzdálený,  pocházející  ze  XIV.  stol.  Vedle 
hřbitovní  zdi  stojí  pozoruhodný  sloup  vinař- 
ský, pocházející  nejspíše  z  2.  pol.  XV.  stol. 
Slánská  hora,  čedičový  vrch  326  m  vys., 
je  nalezištěm  praehistorických  starožitností, 
jež  se  chovají  ve  sbírkách  zemského  musea, 
městského  musea  ve  S-ném  a  £d.  Zahrádky, 
soukromníka  tamtéž. 

Dějiny:  Krajina  v  okolí  S-ného  byla  oby- 
dlena již  v  dobách  předhistorických.  O  tom 
svědčí  četné  nálezy  učiněné  nejen  na  Slán- 
ské hoře  a  v  okolí,  ale  i  na  samém  náměstí 
města  S-ného.  Vznik  S-ného  hledati  dlužno 
ma  staré  obchodní  cestě,  jeŽ  vedla  v  dobách 
mejstarších  od  2atce  a  Loun  ku  Praze  a  již 
označují  mnohé  nálezy  římských  minci  od 


S-ného  směrem  ku  Praze  a  k  Lounům.  Zde 
nedaleko  »8laného  pramenec  při  brodě  po* 
toká  zřídili  ostrovští  benediktini  hospic  a 
postavili  chrám  sv.  Gottharda  i  nejspíš  r.  1136). 
Později  vznikla  zde  osada,  jež  brzy  stala  se 
místem  trhovým  a  sídlem  cúdy  slánské,  jež 
náležela  ke  kraji  pražskému.  Prvm' jistá  zmínka 
o  S-ném  děje  se  r.  1239  v  listině  papeže 
Řehoře  IX.  potvrzující  statky  kláštera  klad- 
rubského v  kraji  slánském.  Na  město  po- 
výšen byl  S.  Václavem  II.  r.  1305  a  pro- 
půjčeno mu  bylo  právo  magdeburské.  V  té 
asi  době  město  opatřeno  bylo  hradbami  a 
branami,  které  brzy  potom  staly  se  příčinou 
velikého  neštěstí,  jež  mladé  vzkvétající  město 
stihlo.  10.  květ.  1371  vypukl  za  trhu  požár, 
který  rychle  zachvátil  všecky  domy  na  ná- 
městí. V  nastalém  zmatku  ucpány  povozy 
a  tlačícím  se  lidem  brány  tak,  že  v  hrozné 
ohnivé  výhní  zahynulo  2000  lidí  domácích 
a  přespolních  a  zničena  byla  všecka  staveni 
v  nešťastném  městě.  Aby  rychleji  zacelena 
byla  hrozná  tato  rána,  Karel  Iv.  propůjčil 
městu  mnohé  výsady  a  rozmnožil  jeho  příjmy. 
Za  válek  husitských  S.  octl  se  brzo  v  proudě 
událostí.  Hned  r.  1420  benediktini  vy  puzeni 
bvli  z  města  a  dosazen  byl  duchovni  pod- 
obojí. Z  kraje  slánského  i  z  města  sebral  se 
veliký  zástup  lidu  a  připojil  se  k  Lounským 
a  Žateckým,  aby  pobořili  klášter  v  Postolo* 
prtech.  Odtud  Slánští  táhli  ku  Praze.  Dru- 
hého dne  po  příchode  jejich  do  Prahy  při- 
trhl k  S-nému  pan  Vilém  Zajíc  z  tíasen- 
burka,  kde  se  položil  táborem  na  Slánské 
hoře.  Odtud  oznámil  Slánským,  Že  Praha 
poddala  se  králi  Sigmundovi  na  milost.  Tím 
zastrašeni,  měšfané  otevřeli  brány  vojsku 
královskému  a  tak  město  uvedeno  lsti  v  moc 
královskou.  Král  dlicí  v  té  době  na  Mělníce, 
uslyšev  o  tom,  vydal  se  ihned  do  S-ného, 
kde  papežský  legat  Ferdinand,  biskup  lucký, 
v  družině  královské  dlící,  dal  v  kostele 
sv.  Gottharda  odstraniti  všecko,  co  připo- 
mínalo bohoslužbu  podobojí.  K  jeho  po- 
pudu byli  také  upáleni  dva  vyznavači  pod- 
obojí, —  jeden  laik  a  jeden  kněz  — ,  kteří 
nechtěli  zříci  se  kalicha.  V  březnu  r.  1421 
město  otevřelo  dobrovolně  brány  vojsku 
pražskému,  jeŽ  táhlo  po  dobytém  vítězství 
od  Chomutova.  Katoličtí  kněží  opět  vypu- 
zeni  a  v  duchovni  správu  dosazen  bývalý 
oltářnik  u  sv.  Maří  Magdalény  a  proslulý 
kazatel  mistr  Křišfan.  V  květnu  r.l422  Slánští 
pomáhali  Pražanům  při  dobýváni  Karlšteina. 
Ve  sporech,  které  vznikly  mezi  Tábory  a 
Pražany,  bylo  zasaženo  i  město  S.  TáDoři 
spojeni  se  Sirotky  přitrhli  k  S-nému  r.  1425 
a  po  dvanáctidenním  odporu  dobyli  města. 
Avšak  ještě  v  ulicích  bylo  bojováno.  Někteří 
obránci  města  utekli  se  na  zvonici,  kterou 
však  Táboří  zapálili,  že  všichni,  kteří  tam 
hledali  útočiště,  v  plamenech  zahynuli.  Mnozí 
měšfané  spálehi  byli  v  masných  krámech. 
Mezi  padlými  byl  i  farář  mistr  KřiŠfan.  Od 
té  doby  město  bylo  táborským  aŽ  do  bitvy 
u  Lipan  r.  1434,  kde  bojovala  i  četa  slánská. 
Po  porážce  Táborů  město  S.  společné  s  Loun- 


Slapsko  —  Slatin.  337 

Skými,  žateckými  a  Lítoméfickými  poddalo  .  veném  poli,  nad  aimi  stKbrni  helmice  s  kFi- 
■e  pioiatímné  vládé  lemské.  v  pioa.  1434  |  dlem  ilatjroi  lipovými  lupeny  vyidobenÝm 
poslové  slaniti    účastnili  se    sjezdu   strany  |  (vyobr,  č.  37B0.J.  Helmici  nčkdy  diiivá  h»uk, 

tibonké  a  airotíi  na  Tábofe.  I  v  pozdějiich  o  jehoi  púvodé  vy- 

dobáďi  S.  lastoupen  pfi  víecb  důleiitčjiích  pravují  se  nčkteré 

iednánich  o  lemi.  Tak  byli  poslové  Sného  povésti.  —  Vynika- 

přitonni  r.  1461    pfi  snfemi  v  Benešově   a  jíci    rodáci  slaniti: 

T.  1452  pH  sněme  v  Praze,  kde  svolen  byl  Jan  Sultys  i  Fels- 

Itfik  t  Podíbrad  la  správce  král.  Českého,  dorfa  (1560—1621), 

Do  rady  páně  správcovy  te  stavu  méstského  Daniel  Vepfek  (1600 

avolen   byl   Bartoi  Ptáček,   měSfan   slánský,  al  1657),   Kar.  Jos. 

S.  byl  Jiříkovi  lavázán  la  mnohé  milosti  a  Biener  z  Bienenber- 

proto  byl  íde  ve  ívláštni  licié,  o  černi  svčdči  ka  (1731—98),  Do- 

dvé  sochv  tohoto  krále  blahé  paměti  i  té  minik  Kvnský(1777 

doby  ve 'S-ném  íachované.    V  1.  1461—72  aíl848),"Frant.Kar. 

obnoveny  byly  hradby  a  postaveny  nčkteré  Hiltner(1796-]S74),                 ^  g,jn 

brány  a  baity.   R.  1482  mčsta  Zatec,  Louny  Karel  Al.  Vioafický         Znak  irěna  sIidíIw. 

a  S.  utvofila  brannou  jednolu  a  v  témi  roce  (1803—1869),  malif 

konán    ve    S-ném    suém    strany    podoboji.  Jos.  Navrátil  (1797—1865),  Josef  Fric  (1804 

V  adálostech  r.  1547  S.  měl  Činné  účastcn-  al  1876),   Prokop  Dvorský  (1806-901,  Jan 

atvi,  jei  odpvkati  musil  itiátou  statků  v  IS  Bernard  {1815-821  a  j.  Srv.  Lacina,  Paméti 

Tsich  a  taplacením   2500  kop  groiů  pokuty,  král. méstaS-ného, >Slaiiaký  Obiof.roč. 1893 

Jen  některé  pHjmy   z  bývalého    rozsáhlého  aí  1903  a  j.                                     A.  Ctibor. 

majetku   byly   S-nému   později   r.  1562  vrá-  SUplkO,  Slabsko,  ves  v  Čechách,  hejtm. 

ceny.    Nejtiie  dolebiv  na  město  S.  události  Tábor,  okr.  a  pk.  Ml.  Voíice;  fara  Vrcholto- 

pobčlohorské.  Slan£trbyli  účastni  pfi  vzpouře  vicc;    15  d.,  97  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvQr. 

T.  1618  a  následky  toho  byly  pro  toto  město  SlWpy  viz  Vodopády, 

tak  veliké,  ie  mčšto  dfive  ičvetoucí  přivedly  81»p]r:  1)  S.,  far.  ves  v  Čechách  nedaleko 

aa  pokraj  záhuby.    Žádné  město  české  ne-  lev.  bf.  Vliavy.  hcjtm.  Smíchov,  okr.  Zbra- 

vypjlo  kalich  utrpěni  tak  hluboko  ke  dnu,  slav;  88  d.,  STT  obyv.  č.  (1900),  kostel  s v.  Petra 

tako  S.    Mistodržici  Jaroslav  Bořita  z  Mar-  a  Pavla   s  krásnými    varhanami,   z  kostela 

tinic,  pán  na  Smečně  a  tudíi  blizký  soused  sv.  Jana   Kft.    na   Zbraslavi    sem   přencse- 

S-ného,  bezohledným  zp&sobem  vyuiitkoval  nými,  4tř.  Ik,.  pš.,  hrnčiřstvi.    Alod.  panství 

pfileiitosti,  která  se  mu  naskytla  k  ziskáui  (2486'50Aii  půdy)  se  zámkem,  dvorem,  pivo- 

panstvi   slánského.     R.   1423   zastaveno    mu  varem,  cihe  nou   dríí  Bedř.  řiS.  hr.   z  West- 

bylo  za  200.000  kop.  K  uhrazeni  nákladu  na  phalenu.    R.  1135-37  vystavěl  zde  Mladota 

správa  města  ponechány  byly  jen  472  kopy  kostel  sv.  Gottharda,  její  i  se  vsi  král  Václav 

pfíjmii  —  celá  Vil  dfivějiich  důchodů,  a  i  ta  daroval  (1292)  klááteru  zbraslavskému,  k  ní- 

poiději  téměř  o  V)  ztenčena.  R.  1638  panstvi  muí   S.  pfisluícly   až  na  malé  přestávkv  do 

slánské  stalo  se  skutečným  majetkem  Mur-  jeho  zruíeni  (1785),   načťi  náležely   náboi. 

tinicú  za  283.000  kop.  Během  třicetileté  váiky  fondu,  od  nčhoije  koupil  Karel  svob.  p.  Korb 

město  bylo  téměř  zničeno.    Jsouc  na  cesté  z  Weidenheimu,  Kostel  sv.Gotthaida  stál  zde 

z  Německa   k  hlavnímu  městu  bylo  mnoho-  do  r.  1693,   načeí  cisterciáci  zbraslavští  po- 

křát   navštíveno    Sasy,  Švédy   a  cisaFskymi,  stavili  nyněUi  kostel.  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtm., 

kteří   s:rádajíci   obyvatelstvo   oloupili   ovse  okr.  a  pš.  Tábor,  fara  Malšice;  35  d.,  290  obyv. 

cenné,   a  co  zbylo,   zničil   několikerý   poiár.  í.  (19001,  2tf.  šk.,  popi.  dvůr,  stanice  místní 

Tři  křííe  za  doby  p  roji  re  for  mace  na  Slánské  eleklr.  dráhy  Táboi-Bechynt.  -   8)  S.,  ves  t., 

hoře  nad  městem  vztyčené  jsou  dosud  zna-  hejtm.  a  okr.  Turnov,  fara  Jenšovice,  pš.  Malá 

kem  nezměrného  utrpení,  jei  obyvatelstvo  Skála,  13  d.,  77  obyv.  č.  (lyooi,  mlýn. 

S-ného  proíilo  po  bilvč  Bělohorské.  Jen  po-  Slaténlos:  1)  S..  ves  v  Čechách  u  Mostu, 

málu  měslo  sbíralo  se  z  těikých  ran.    Ná-  viz  Slatin  ice. 

stuKcJaroslavaBořityJiříBoříta  vrátil  r.  1651  3)  S.,  Zlatěn  i  cc,  S.  Veliká  ^GrotiLa- 
nikffré  svobodv  městu.  Bernard  Ignác  za-  tein  ,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Olo- 
lolil  r.  1655  klaiter  františkánský  a  r.  1658  mouč;  110  d.,  710  obyv.  č.  (19ri0i,  kostel  Ka- 
piaristskou  koUej.  TeprvekekonciXVIll.slol.  nebevz.  P.  Marie.  21r.  šk.,  pš.  a  ielezn,  sta- 
město  začalo  se  vzmáhati  průmyslem  a  zvlá-  nice  při  tr.  Olomouc-Kostclec,  popi.  dvůr, 
šté  lim,  le  se  stalo  důležitou  stanici  poštovní  lázně  se  sirnvmi  prameny, 
iod  r.  1784)  na  silnicích  od  Prahy  ke  Karlo-  Slatin  Rudolf  Karí  (•  1857  ve  Vídni). 
vfm  Varům  a  k  Lipsku.  Úsvit  nové  doby  V  1,  1875-76  cestoval  za  účelem  vědeckým 
probuzeni  českého  livota  byl  záhy  patrný  po  Egyptě  a  Sudáně,  r.  1876  vrátiv  se  do 
i  ve  S-ném.  ceboC  zde  již  r.  1820  hrálo  se  Rakouska  účastnil  se  jsko  rescrvni  důstoj- 
ochotnické  divadlo  česky.  V  XIX.  stol.  město  nik  výpravy  bosenské,  r.  1878  odebral  se 
S.  vzrůstalo  tak,  ie  počet  obyvatelstva  se  opčt  člo  F-gypta.  kde  Gordon  paš  i  jmenoval 
ztrojnásobil.  V  posledních  letech  rozvoj  mě-  jej  mudircm  darským  v  Dár-Fúru  a  r.  1881  gu- 
sta poněkud  ochabl,  čehož  příčinu  hledati  vernérem  celého  Dár-Fúru.  S.  statečné  odo- 
dlnino  hlavně  v  zanedbávání  kommunikacc  lával  mahdistům,  zavedl  pořádek  a  pokoj 
ieleiniční.  —  Erb:  Zemský  střib.  lev  v  čer-  .  ve  své  provincii,  ale  konečně  byl  přece  při- 
OBh  ShrTDfk  Haataf.  ir.  XXllI.  ]4|li  19M.  22 


338 


Slatina  —  Slatiňany. 


nucen  v  pros.  1^83  vzdáti  se  mahdimu  Mu-  i  mlýny  a  ielczn.  zastávka  při  tr.  Bmo-Prů- 
hammedu  Ahmedovi.  Tento  zacházel  s  nim  i  smyk  Viárský.  Sem  náloži  Slatinka  a  Švéd- 
8  počátku  šetrně,  ale  když  S.  pokusil  se  '  ské  valy.  Byla  samotné  zboži  do  r.  1247,  kdy 
o  útěk,  dal  mu  okovy.  Teprve  r.  1895  po- 1  ji  dostali  augustiniáni  v  Olomoucí,  načež 
dařilo  se  S-ovi  uprchnouti  z  vězeni,  přibyl  -  přecházela  z  rukou  do  rukou.  R.  1601 — 03 
do  Káhiry,  kde  chedív  udělil  mu  titul  paše,  i  držel  ji  Ladislav  Popel  z  Lobkovic,  po  ném 
navštívil  svojí  vlast  a  po  2  letech  vrátiv  se  '  Bořita  z  Budce  na  Líšni,  který  ji  přidal  k  pan- 
do Egypta,  vstoupil  do  generálního  štábu  |  štvi  lišeAskému.  —  15)  S.  Dolní,  ves  t., 
anglo-egyptského  vojska.  Sepsal:  Feuer  un^  hejtm.  M.  Krumlov,  okr.  Hrotovice,  fara  a 
Schwert  in  Sudan  (Lip.,  18%).  pš.  Biskupice;  59  d.,  385  obyv.  č.  (1900),  kaple, 

Slatina  viz  Bažiny  a  Rašelina,  309a.    Itř.  šk.  a  popi.  dvůr.  —  16)  S.  Horní,  far. 

Slatina:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  i  ves  t,  hejtm.  a  okr.  Dačice,  pš.  Žcletava; 
okr.,  fara  a  pš.  Král.  Hradec;  92  d.,  616  j  53  d.,  301  obyv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Jiljí, 
obyv.  č.  (1900),  3tř.  šk.,  popi.  dvůr  a  mys-  i  2tř.  šk^,  deskový  statek  panství  budíškovic- 
livna.  Do  r.  1547  držela  S-nu  obec  Králové-  i  kého.  —  17)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Mor. Třebová, 
hradecká,  načež  zde  seděli  Rodovští  z   Hu-    viz  Slatiny  2). 


stiřan,  kteří  tu  vystavěli  tvrz.  Potom  se  tu 
připomínají  (1559)  BohuŠ  Hrušovský  z  Hru- 
šová, od  r.  1563  Dohalští,  r.  1592  Pavel  Hamza 


18)  S.  {Schlatten),  far.  ves  v  Rak.  Slezsku, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Bílovec;  88  d.,  662  obyv. 
větš.  čes.  (1900),  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie, 


ze  Zabědovic  (do  r.  1631),  načež  připojena  |  2tř.  šk.,  mlýn.  Alod.  statek  (493-88 /la  P&dy) 
k  panství  novoměstskému.  —  2)  S.  {Schlada,  i  drží  Josef  Ant.  Richter. 
Schlattau),  ves  t,  hejtm.,  okr.  a  fara  Cheb,  j  Slatina:  1)  S.,  městečko  v  Bosně  sev.- 
pš.  Frant.  Lázně;  31  d.,  375  obyv.  n.  <  1900),  vých.  odBanjaluky;  nejlepší  teplíce  a  kyselé 
2tř.  šk.  —  3)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Kla-  prameny  v  Bosně;  okolí  bohato  střibrnoa, 
tovy,  fara  a  pš.  Chudenice;  21  d.,  108  obyv.  č.  |  zlatou  a  želez,  rudou. 

(1900),  mlýn.  —  4)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  2)  S.,  hl.  město  rum.  kraje  Oltu,  při  pr.bř. 
královice,  fara  Chříč,  pš.  Kozlany;  35  d.,  ř.  Aluiy  ipřes  níž  tu  žel.  most)  a  žel.  dr. 
256  obyv.  č.  (1900),  chmelnice  a  opodál  popi, ;  Bukurešf-Verciorova,  má  7129  obyv.  (1899), 
dvůr  Březko  a  hájovna  na  Jezerech  — 5)  S.,  |  sídlo  prefekta  a  tribunálu,  9  kostelů,  nižší 
S.  nad  Úpou,  ves  t.,  hejtm.  Náchod,  okr.  <  gymnasium,  špitál  a  vinice. 
Čes.  Skalice,  fara  Bohušin,  pš.  Hořička  u  Č.  |  81ati&any,  Slatiňany,  far.  ves  v  Če- 
Skalice;  238  d.,  1148  obyv.  c.  (1900),  3tř.  šk., '  chách,  hejtm.  a  okr.  Chrudim;  160  d.,  1778 
mlýn,  na  blízku  farní  osada  Boušín  a  samota  i  obyv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Martina  (již  ve 
Končiny.  —  6)  S.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  XlV.  stol.  far.),  5tř.  šk.  s  páral.,  klášter  kon- 
Vys.  Mýto,  fara  Zámrsk;  71  d.,  391  obyv  č.    gregace  sester  sv.  Frant.  s  čes.  soukr.  šk. 


(1900),  fil.  kostel  sv.  Petra  a  Pavla;  žel.  za- 
stávka při  tr.  Choceň-Litomyšl.  —  7)  S. 
(Fř7^),  ves  t.,  hejtm.  Prachatice,  okr.  Vimperk, 
fara  a  pš.  Hor.Vltavice;  15  d.,  89  obyv,  n. 
(1900).  —  8)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Roudnice, 
okr.,  fara  a  pš.  Libochovice;  70  d.,  455  obyv.  č. 
řl900),  fil.  kostel  sv.Jana  Nep.  (ve  XIV.  stol. 
far.)  r.  1597  obnovený,  Itř.  šk.  a  železn.  za 


pokrač.  pro  div.,  pš.,  telegraf,  žel.  stanice 
při  tr.  Něm.  Brod-Pardubice,  obč.  záložna, 
výroba  prádla,  mlýn,  cihelna,  opukové  lomy 
a  vinice.  Alod.  statek,  zámek  s  pěkným  par- 
kem, dvůr,  cukrovar,  raffinerie  cukru,  pivo- 
var, továrna  na  uměl.  hnojiva,  majetek  Frant. 
Jos.  prince  Auersperka.  Poblíž  villa» Stadion* 
s  kapli  P.  Marie^    S.  bývaly  zvláštním  stat- 


stávka  při  tr.  Libochovice -Lovosice.  Ves  kem  s  tvrzí,  jež  stála  na  místě  nynějšího 
uvádí  se  r.  1057  jako  jmění  kostela  litomě-  zámku.  Po  prvé  se  nám  připomíná  r.  1349 
řického.    Fara  zanikla  r.  1623.  —  9)  S.,  ves   pod  jménem  Slatina  Svankova.  Tehdy 


t.,  hejtm.  Slaný,  okr.Velvary,  fara  a  pš.  Zvo 
leněves;  84  d.,  601  oby  v.  c.  (1900j,  fil.  kostel 
s v. Vojtěcha  (ve  XIV.  stol.  far.),  popi.  dvůr. 


již  S.  měly  farní  kostql.  Nejstaršími  držiteli 
jejich  byli  František  (1294)  a  Zbyněk  ze 
Slatiňan  (1371).    Od   r.  1386  S.  náležely 


lomy  na  pískovec,  ložisko  kam.  uhlí  a  ka-  { vladykům  z  Tu  ně  chod,  od  nichž  je  získal 
menictví.  —  10)  S.,  ves  t,  hejtm.  Strako- 1  Jan  ze  Stradova.  Tento  odstoupil  ve  sto- 
nice,  okr.  a  pš.  Horažďovice,  fara  Kádov;iletí  XV.  svůj  statek  Alšovi  z  Bítova  a 
61  d.,  357  obyv.  č.(1900),  popi. dvůr, mlýn. -- I  Vítkovi  z  Talmberka.  Tohoto  pofted- 
11)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Strakonice,  fara  ního  rod  dostal  se  v  držení  celých  S-an  od 
a  pš.  Stěkeň;  15  d.,  103  obyv.  č.  (1900).  Ves  r.  1455.  R.  1469  byly  vypáleny  od  Matiáše 
založena  r.  1796.  —  12)  S.  (5t;i/ař/m),  ves  t.,  Uherského  a  byly' ještě  r.  1497  pusty.  Ke 
hejtm.  Horš.  Týn,  okr.  a  pš.  Hostouň,  fara  konci  XV.  stol.  S.  náležely  Sáro vcům  z  Šá- 
Štitary;  36  d.,  185  obyv.  n.  (1900),  mlýn.  Stá-  rova,  kteří  je  prodali  r.  1525  obci  Chrudim- 
vala  zde  tvrz.  —  13)  S.,  far.  ves  t.,  hejtm.,  ské.  Ta  pro  účastenství  známých  bouří  r.  1547 
okr.  a  pš.  Žamberk;  217  d.,  1186  obyv.  č.  i  byla  zbavena  svých  statků,  jež  Ferdinand  L 
(1900),  kostel  Proměnění  Páně  (ve  XIV  stol,  '  t.  r.  prodal  Janovi  z  Pernšteina.  Ten  rovnéi 
far.),  4tř.  šk.  a  mlýn.  Fara  zanikla  r.  1623,  Ještě  t.r. prodal  S.  Lhotským ze  Zásmuk, 
ale  kostel  nynější  vystavěn  r.  1699.  Fara  ob-    od  nichž  je  r.  1554  získali  Fraňkové  z  Li- 


novena  r.  1856. 

14)  S.  (Latein),  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 
okr.  Brno,  fara  Líšeň,  pš.  Slapanice;  157  d., 
1217  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.    nedaleko  dva 


b  echo  v  a.  R.  1575  koupil  S.  Bohuslav  Ma- 
zanec z  Frimburka.  V  tu  dobu  vysta- 
věna nová  tvrz.  R.  1595  koupil  S.  Sigmund 
Karlík  z  Nežetic,  jehož  syn  Jiřík  pro  úča- 


Slatinice  —  Slavata. 


33^ 


Bteostvi  ?  povstání  r.  1618  byl  statků  zbaven. 
R.  1623  koupil  S.  od  komory  král.  Lev 
Burjan  Berka  z  Dube.  Od  Berků  koupil 
S.  Adam  z  Bubna,  jenž  je  prodal  před 
r.  1671  Adamu  Sigmundovi  Puchartovi 
z  Vodérad;  r.  1710  prodány  Karlu  fosefu 
ZumsandovizeSandberka,  pověstnému 
pro  ukrutné  nakládání  s  poddanými.  R.  1732 
koupil  S.  Josef  Krant.hrabč  ze  SchČnfeldu, 
který  je  připojil  k  panství  nasevrckému.  Fara, 
béhéra  ča^u  zaniklá,  byla  r.  1801  obnovena. 

Slatiaioe,  Slatěníce  {Deutsch - Zlatnik 
i  Zladmg\  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr. 
a  pjl.  Most;  33  d.,  244  obyv.  n.  (1900),  kostel 
sv.  Šimona  a  Judy  z  r.  1743  (ve  XIV.  stol. 
far.\  2tř.  ék. 

•latlaka:  1)  S.,  víska  v  Čechách,  viz  S I  a- 
tinky  1). 

2)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Bo- 
skovice, fara  a  pá.  Lctovice;  14  d.,  115  obyv.  č. 
(1900t;  svěř.  statek  se  dvorem  Alex.  hr.  Kál- 
nokvho. 

Blattnky:  1)  S.,  Slatinka,  víska  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Jičín,  fara  Slatiny,  pá. 
MiUčeves;  4  d..  84  obyv.  č.  (1890).  Stávala 
zde  tvrz  a  ve  XIV.  stol.  kostel. 

9)  S.  (Klein»Latein)y  ves  na  Moravě,  hejtm. 
a  okr.  Prostějov,  fara  a  pá.  Slatěnice,  104  d., 
6^  obyv,  ě.(1900),  kaple,  Itř.  ák.  a  myslivna, 
Naleziátě  věcí  bronzových  a  popelnic. 

Blatiiuié  lásné  viz  Raáelinné  lázně. 

Blatliiy  viz  Bažiny  a  Raáelina,  309ď. 

Sutlnj:  1)  S.,  také  S.  Veliké,  far.  ves 
chách,  pH  pr.  bř.  Cidliny,  hejtm.  a  okr. 
ličln,  pá.  Miličcves;  81  d.,  696  obyv.  č.  (1900), 
■ostel  Nanebevzetí  P.  Marie  z  r.  1761—63 
(tc  XIV.  stol.  far.),  2tř.  ák.,  dvůr  a  mlýn. 

9)  S.,  Slatina,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Mor.  Třebová,  okr.  Jevíčko,  fara  Roubanin, 
pé.  Opatovice;  62  d.,  262  obyv.  č.  (1900), 
Itř.  ák. 

SUttla  viz  Slavétin  6). 

SIats,  slavnost  srbská,  viz  Jih  os  lo  váné, 
str.  3806. 

Slatrata  s  Chlumu  a  z  Koáumberka, 

Sřtjmeni  vzácné  a  slavné  rodinv  staročeské, 
terá  zůstávala  ve  stavu  panském  (naposled 
důstojenství  hrabědho  od  prvopočátku.  Erb 
prvotní  čtyři  pruhy  modré  a  tři  zlaté  na 
itícé  rozhojněn  r.  1616  erbem  vymřelých  pp. 
X  Hradce.  (Obraz  prvotního  erbu  u  Paproc- 
k^o  o  st.  pan.  233.)  Soudíc  podle  křest- 
ních jmen  oblíbených  byl  předkem  jejich 
Bleh  (comet\  jeni  iil  na  rozhraní  XI.  a 
XIL  stol  Jeho  synem  byl  Zdeslav  (1130) 
a  tohoto  Bleh  Velký  (1169—93)  řečený 
s  Třebttáova  a  r.  1176—83  správce  hradu 
litoměřického.  Měl  čtyři  syny.  Bleh,  první 
X  nich  (1197—1213),  spřízněný  s  Hroznatou, 
zakladatelem  kl.  teplského,  zdědil  po  něm 
Blehov.  druhý,  Zdislav  (1197),  zdědil  s  brat- 
ří mi  StoUnky,  třetí.  Bun  (1194—1226),  pro- 
dal kl.  doksanskému  Bouáovice,  a  čtvrtý, 
Milota,  připomíná  se  r.  1194.  Zdislav  měl 
syna  Buna  Zdislavice,  jeni  připomíná  se 
r.  1235.  Asi  v  tv  časy  rodina  ta  posud  v  Lito- 
Déřicka  osedla  přestěhovala  se  do  Čáslav- 


ská, kdež  dosáhla  nejvyááího  úřadu  v  kraji 
a  podržela  jej  dědičně  i  s  hojnými  statky 
k  němu  náležejícími.  V  témž  kraji  vyskytuje 
se  r.  1244  Bun  z  Hostovlic,  snad  totožný 
se  Zdislavicem.  V  téroŽ  století  založen  od 
nich  hrad  Chlum,  jižně  od  Čáslavě,  po  němž 
se  jmenovali;  jednotlivci  z  téhož  rodu  sídli- 
\ali  také  na  Smrčanech,  Radonově  a  Pod- 
bořanech. Král  Přemysl  odňal  Blehovi  úřad 
a  pozemky,  na  nichž  vyzdvihl  město  Čáslav, 
a  ponechal  mu  toliko  hradiátě  čáslavské 
s  kostelem  na  něm  a  statky  po  kraji.  Bleh 
žil  jeátě  r.  1282.  Synové  jeho  byli  Mstislav 
(též  Zdeslav,  1282—92),  jenž  zemřel  kdvsi 
před  r.  1310  (náhrobek  v  kostele  čáslavském. 
Hrady  XII.,  300).  Bun  ^1289— 1310)  a  Se- 
zema  (1289  —  1310).  Tito  dva  postoupili 
r.  1310  podací  kostelní  na  hradisti  čáslav- 
ském Německému  řádu.  Asi  v  ty  časy  se 
rozdělili,  onen  měl  Chlum,  tento  Smrčany 
t  j*  1316).  Kromě  nich  připomíná  se  Bleh 
z  Hostovlic,  tuáím,  jejich  bratranec.  .^4.  Páni 
z  Chlumu  na  Moravě  osedlí,  byli,  jak  se  zdá, 
potomci  Sezemovi.  Po  něm  držel  Smrčany 
(1318)  Bleh  a  nazývali  se  po  nich  v  1.  1358 
až  1362  Heřman  a  r.  1386  Sezema.  Jin- 
dřich Huhňa  objevuje  se  od  r.  1366  na 
Moravě,  kdež  držel  Važany,  pak  i  Vrbovec 
a  Chachnovice  (1371).  Synové  jeho  byli  Mí- 
rek (1384— 1416)  a  Bohunek  (1386,  tj.  1392). 
Oba  koupili  r.  1386  Dražůvky.  Onen  měl 
také  Chylce,  zdědil  po  bratru  ótmice  a  držel 
také  Ořechové  a  Kvačíce,  jež  prodal  (1398 
a  1412).  Dražůvky  a  drobné  statky  držel  po 
něm  syn  Jindřich  Mirek  (1427— 48),  jeni 
koupil  také  Bohuslavice  a  Veteřov  (manŽ^ 
Anna  z  Osového].  Svn  jeho  Diviá  seděl  do* 
r.  1464  na  Dražuvkách  a  zemřel  bez  muž- 
ských dědicův  (manželka  Eliáka  ^e  ZvoleV 
B.  Předkem  pp.  Chlumských  v  Čechách  osed- 
Rch  byl  tuáim  Jeniá  (1310—50),  syn  Bun&v. 
Po  něm  se  vyskytuji  bratří  Diviá  (1358  až 
1385),  Vilém  (1360-66),  Procek  (1360, 
t  j.  1372),  Mstislav  Šram  (1360— 98),  Sla- 
vata (1360—90)  a  Jeáek  (1360,  f  j.  1391). 
Ač  se  r.  1360  rozdělili,  přece  na  venek  se 
spolčili  a  statky  odumřelé  padaly  na  živé 
pozůstalé.  Mstislav  seděl  napřed  v  Drobo- 
vicích  a  pak  v  Řimovicích,  ale  držel  také 
Hostovlice.  Měl  syna  Jana  (1398).  Diviá, 
Mstislav,  Slavata  a  Jeáek  koupili  r.  1372  hrad 
Koáumberk,  na  němž  Slavata  sídlíval.  Týž 
zemřel  bez  mužských  potomkův,  jako  i  ostatní 
bratří  mimo  Mstislava  a  Jeáka.  Jeákovi  sy- 
nové byli  Jan,  Vilém,  Beneá  a  Diviá. 
Ti  zdědili  Chlum,  Koáumberk  a  jiná  zboŽi, 
též  Podbořany  a  Damírov,  od  otce  koupené. 
Jan  držel  r.  1399  s  králem  proti  panské  jed- 
notě a  obdržel  od  krále  r.  1411  s  Vilémem 
zboží  pušické  odumřelé,  jakož  i  r.  1412  plat 
na  kl.  vílémovském.  Pozdějái  S-tové  hono- 
sili se  jím,  že  provázel  Husa  do  Kostnice. 
V  1.  1515—23  dali  si  napsati  svědomí  sta- 
rých lidí,  že  Jan  byl  s  Husem  v  Kostnici  a 
otec  týchž  bratří  že  byl  Jindřich  Lacembok. 
Ale  svědomí  ta  nemají  víry,  neb  Jindřich, 
ač  se  psával  i  z  Koáumberka  (snad  jako  po- 


340 


Slavata. 


ručnik),  pocházel  erbem  a  po  předcich  z  Bole- 
slavská, a  Jan  Kepjca,  průvodce  Hus&v,  osedlý 
byl  v  severních  Čechách  a  erbem  od  Slava- 
tovského  rodu  rozdílný.  Ovšem  byli  Jan  Vi- 
lém a  Diviš  přátelé  Husovi  a  zpečetíli  r.  1415 
stížný  list.  Při  dělení  r.  1417  Jan  vzal  Chlum. 
Vilém  a  Diviš  Košumberk  a  Beneš  Podbo- 
řany s  Jeníkovem.  Jan  zemřel  za  potomních 
válek  nezastaviv  muž.  dědicův  z  maní.  své 
Žofky  (t  j.  1453).  Beneš,  ujav  po  něm  Chlum, 
zemřel  nedlouho  před  r.  1461  (manž.  Do- 
rota z  Tloskova)  také  bezdětek.  Vilém  ze- 
mřel 11.  list.  1434  zůstaviv  z  maní.  Markéty 
ze  Stráže  potomstvo.  Diviš  účasten  byl  po 
r.  1436  mnohých  běhů  veřejných,  zejména 
býval  na  sněmích,  naposled  r.  1452  při  volbě 
správce.  Rozrod  potomstva  Vilémova  a  Di- 
višova není  z  pamětí  zřejmý;  nev  me,  Čí  sy- 
nové byli  Václav  (1437—52)  a  Diviš  (1440 
až  1448).  tf)  Vilémovi  synové  Slavata  (1464 
až  1494)  a  Jan  (1454—83)  drželi  polovici 
Košumberka,  k  tomu  nabyli  dědictvím  a 
udělením  odúmrti  r.  1461  hradu  Chlumu, 
Podbořan  a  Jeníkova,  též  r.  1461  věnného 
práva  Doroty  z  Tloskova,  kromě  toho  ku- 
povali drobná  zboží.  Slavata,  jenž  byl  v  1. 1463 
až  1467  hofmistrem  král.  dvoru,  obdržel  r.  1463 
od  krále  zboží  zbýšovské,  r.  1464  Dobré  Pole 
od  manž.  své  Doroty  z  Nemošic  a  skoupil 
po  r.  1467  drahně  statků  v  Čáslavsku  a  Kou- 
řimsku,  zejm.  Lipany,  Češtin  Kostel,  Talm- 
berk  a  Paběnice.  R.  1492  koupil  Kostelec  n. 
Č.  L.  R.  1469  byl  mezi  vyslanými  královými 
ke  sněmu  petrkovskému.  Bratr  jeho  Jan 
držel  Košumberka  polovici,  vydán  r.  1470 
z  Chrudimská  ke  zřízeni  pole  a  zemřel  bez 
muž.  potomkův  (manž.  Anna  z  Dřevěnice). 
Michal,  syn  Slavatův,  přijal  prvni  příjmení 
S.,  byl  yýborný  hospodář  skoupiv  mnoho 
drobných  statků  v  v  okolí  Kostelce  a  Chlumu, 
zejména  držel  také  klášterstvi  sázavské  a 
hrad  Hradiště.  Pro  bohatství  své  a  boha- 
týrskou mysl  byl  pánem  váženým.  Působil 
platně  při  jednání  mezi  stranou  pod  jednou 
a  pod  oboji  (1483),  mezi  šlechtou  a  mésty 
(1515),  potřebován  býval  v  poselstvích  ke 
král.  dvoru  v  Uhrách,  sedal  na  zemském 
soudě,  r.  1517  sám  šestý  byl  hejtmanem 
zemským  a  r.  1523  hejtmanem  kouřim.  kraje. 
Zemřel  r.  1534  odkázav  Kostelec,  Chlum, 
Talmberk,  Sázavu  a  Hradiště  strýci  svému 
Slavatovi  Češtin  Kostel  sestře  své  Markétě 
(manž.  Haška  Zvířetického),  Klučov  a  dvory 
v  Kostelci  manž.  své  Elišce  ze  Sovince.  Jím 
tato  pošlost  vyhasla.  —  b)  Po  Divišovi  dižel 
polovici  Košumberka  Slavata  (tuším  syn), 
jenž  r.  1454  byl  mimo  zemi  a  pak  se  již  ne- 
připomíná. Dédici  jeho  na  konci  XV.  stol. 
byli  bratří  Albrecht  a  Slavata.  Sestra 
jejich  Anežka  vdána  byla,  tuším,  za  Jana  Par- 
dusa  z  Vrátková,  neb  po  synu  svém  Vilé- 
movi Pardusovi  zdědila  Rychmburk.  Potom 
byla  vdána  za  Šťastného  z  Valdšteina.  Ok. 
r.  1488  vdána  byla  za  Bernarta  z  Petrkova; 
po  něm  zdědila  Chroustovice,  jež  dala  bratru 
Albrechtovi.  Ostatní  jmění  přešlo  na  rod 
Valdšteinský.   Albrecht  zemřel   asi  r.  1521. 


Bratr  jeho  Slavata  držel  pak  celý  Košum- 
berk, a  když  dědil  r.  1534  statky  po  strýci 
Michalovi,  byl  pánem  velmi  bohatým.  K  tomu 
koupil  r.  1539  klášterství  podlažické  (f  1539, 
manž.  Jitka  z  Janovic).  Diviš,  syn  jeho  (m£l 
6  sester),  prodal  r.  1541  Hradiště  a  Pod- 
bořany a  oženil  se  v  ten  čas  s  Alžbětou 
z  Hradce,  katoličkou ;  sám  byl  jako  i  všichni 
předkové  od  r.  1415  viry  podobojí  a  zjevné 
přistoupil  k  Jednotě  bratrské.  Bouří  v  1. 1546 
až  1547  účastnil  se  nemalou  měrou,  začei 
r.  1547  krutě  potrestán.  Kostelec  s  klášter- 
ství m  sázavským,  Tehovskem  a  Vrbčany  pro- 
padl nadobro,  Chlum  a  Košumberk  podržel 
v  manství.  Mimo  to  musil  podrobiti  se  do- 
mácímu vězeni  na  Košumberce  kromé  jen 
cest  na  Chlum.  Od  té  doby  octl  se  v  záva- 
dách.  R.  1551  prodal  zboží  radovesické  a 
r.  1552  Talmberk  s  vesnicemi.   Býval  soud- 
cem zemským  a  hejtmanem  kraje  chrudim- 
ského a  dočkal  se  ještě  toho,  že  byla  zboží 
jeho  z  manství  propuštěna.  Zemřel  20.  srpna 
1575  a  pohřben  v  Luži;  manželka  ho  r.  1584 
následovala.   Z   manželstvi  toho   pocházelo 
8  synů  (z  nichž  Slavata,  Michal,  Jan  a  Jáchym 
v  mládí  zemřeli)  a  6  dcer.   Z  těchto  Kate- 
řina vdala  se  za  Jana  z  Boskovic,  Mandalena 
za  1 .  Jana  z  Žerotina  na  Náměšti,  2.  Bedřicha 
z  Žerotina  na  Židlochovidch.  Pozůstali  sy- 
nové rozdělili  se  r.  1577  tak,  že  Adam  vzal 
Češtin  Kostel  s  vesnicemi  jižně  od  Chlumu, 
J  i  n  d  ř  i  ch  Košumberk,  A 1  b  r  e  ch  t  Podlažice, 
Chrast  a  Jeníkov  a  Zachariáš  Chrousto- 
vice.  Rodný  hrad  Chlum  dostal  se  nezná- 
mým způsobem  v  držení  cizích  rodů.   Po- 
tomní hrabata  pocházeli  od  Adama,  potom- 
stvo  ostatních   vymřelo   dříve.  —  aa)  Nej- 
dříve vyhaslo  potomstvo  ZachariáŠovo.  Tento 
byl  ženat  1.  s  Annou  Křineckou  z  Ronova, 
2.  od  r.  1593  s  Eliškou  Robmhápovnou   ze 
Suché,   z  oné  měl  dceru  Mandalénu  Kate- 
řinu (manž.  Bohuchval  Berka  z  Dube),  s  touto 
Krištofa  Šfastného.  Zach.  zemřel  r.  1699. 
Statek  sirotčí  Chroustovice  prodán  r.  ICOO. 
Ze  zbytků  peněz  koupil  Krištof  r.  1616  Pa- 
koměřice  a  s  manž.  Annou  Smolíkovou  ze 
Slavic  dostal  r.  1620  Veliký  BaŠt  a  Bořano- 
vice.   Avšak  všechny  ty  statky  r.  1623—28 
zabrány.  Krištof  odešel  do  Perná  r.  1628  a 
r.  1631  zase  přišel  do  Čech.   Z  Pakoměřic 
obdržel  (1644)  1000  kop  míš.  —  66)  Albrecht 
oženil  se  r.  1579  s  Annou  ze  Smiřic  (tetou 
potomního   vévody    fridlandského),    prodal 
r.  1580  Jeníkov  s  vesnicemi  a  zemřel  r.  1600. 
Synové    jeho    byli    Jindřich,    Jaroslav 
(t  v  mládí)  a  Jan  Albrecht  Jindřich  oženil 
se  s  Markétou  Saloménou  ze  Smiřic,  která 
r.  1618  po  smrti  bratrově  ujímala  se  statků  v 
smiřických.    Když   jí    odevzdáváno    panství 
kumburskc  1.  ún.  1620,  zahynul  Jindřich  při 
známém    výbuchu   v   zámku   jičínském.   Po 
Bělohorské   bitvě   Markéta  se  synem  svým 
Albrechtem  Jindřichem  ujela  do  ciziny 
a  proto  statky  její  Počernice,  r,  1618  kou- 
pené, a  Kšely  zabrány.  R.  1624  povoleno  jí, 
aby  bydlila  na  statcích  Valdšteinských.  Po 
r.  1634  a  1650—54  domáhala  se  navrácení 


Slavata.  341 

fttatkft  smiříckých,  avšak  odmiiténa.  Také   své  stříbrné  véd.  Na  konec  mél  jen  skrovný 

2n  jeji,  jenž  byl  nejvyááim  ve  vojšté  ivéď   statek  Rašovice  (1611).  Býval  radou  kom.  a 
ém,  téboi  navráceni  se  domáhal,  a  když  |  dv.  soudu,  kr.  radou,  v  1.  1594—1601  hejt- 
semřel,  vdova  Emilie  roz. z  Holland-Brederode  I  manem  německých  lén.  Zemřel   r.  1616  a 


opétovala  svou  iádost,  tak  že  jí  500.000  kop 
přiřčcno  (1661).  Peníic  ty  dědil  její  druhý 
maniel  Bohumil  hrabě  Windíschgrfttz.  (Viz 
Bílkovy  Konf.,  652—656.)  Jan  Albrecht  ob- 


dvoje  kázáni  nad  mrtvým  tělem  vykonané 
vydáno  tiskem  (Jungm.,  H.l.  IV.  1686,  1720). 
Byl  ienat  s  1.  Dorotou  Kurcpachovnou 
(t  1686),  2.  Sibylou  z  Mansfeldu  (od  r.  1687, 


driel  r.  1627  od  Valdšteina  statek  manský '  f  9,  Hy  1629).  Z  prvního  manželství  bylo 
Mladějov,  ale  prodal  jej  za  nedlouho,  jakož ,  několik  dcer  (z  nichž  Alžběta  vdána  c.  1591 
i  r.  1628  statek  Kbel,  a  vystěhoval  se  do  ;  za  Jana  Jetřicha  z  Žerotina)  a  synové  Vilém, 
Perná.  Statek  Kbel,  který  mo  Anna  Zuzana    Michal,  Jáchym  a  Adam  Gothelf.  1.  Mi- 


8-tová  z  Rappachu  nezaplatila,  ujal  po  její 


chal  oženil  se  s  Annou  ovdov,  z  Bibršteina 


smrti  (c.  1644),  ale  prodal  jej  zase  r.  1646. —  roz.  Šlikovnou,  která  měla  po  předeálém 
€c)  Tindřich  vyženil  s  Kuňkou  Černčickou  manželu  Nový  Stranov  a  po  předcích  Jindři- 
1  Kacova  statek  Chropyni  na  Moravě,  který '  chovice  {Heinrichsgrůn),  jež  r.  1611  prodala, 
viak  manželka  r.  1595  prodala.  Býval  soud-  Zemřela  31.  pros.  1625,  majíc  věku  svého 
cem  zemským  na  Moravě,  též  kr.  radou  a  asi  73  let.  Avšak  protože  se  v  1.  1618—20 
hejtmanem  kraje  chrudimského.  Paprocký  |  ve  vojenských  věcech  potřebovati  dával  a 
píle  o  něm:  »Óyl  pán  všech  ctnosti  plný,  i  potom  odsouzen  byl  všeho  jmění,  i  toho, 
dolus  a  fraus  nebyla  v  jeho  srdci.<  Vdova  kterého  by  budoucně  dostal,  měl  i  tento 
koupila  r.  1600  Chroustovice  pro  syna  svého  |  statek  propadnouti.  Podržev  Stranov  z  mi- 
DívíSc  Lacemboka  a  vdala  r.  1602  dceru,  losti  do  života,  odešel  r.  1628  ze  země,  ale 
Boicnu  (t  1609)  za  Jana  Zejdlice  z  Šenfeldu.  <  vrátiv  se  r.  1636  přijal  katolickou  viru  a 
Diviš  ujav  zboží  otcovské  prodal  r.  1606  |  uial  zase  Stranov,  jejž  držel  mezi  tím  bratr 
Chroustovice  a  úČasten  byl  potom  mnohých '  Jáchym.  Zemřel  bezdětek.  2.  Jáchym  byl 
běhů  veřejných  a  soukromých,  dav  se  potře- 1  od  r.  1603  v  dvorských  službách  u  císaře 
bovati  za  hejtmana  krajechrudímského,r.  1609  Rudolfa,  a  tuším,  přestoupil  ke  katolictví 
v  poselství  k  moravském  stavflm,  r.  1613  za  ■  již  před  r.  1620.  Stal  se  pak  kr.  radou  a  ko- 
kommissaře  k  opatřeni  země  v  nastalých  po-  mořím,  po  r.  1620  též  válečnou  radou  a 
třebách.  Při  korunování  Ferdinanda  11.  (1617)  nade  vší  armádou  císařskou  nejv.  generál, 
zastával  službu  truksaskou.  Od  r.  1618  stál  ^  kommissařem.  Později  byl  i  hejtmanem  Sta- 
věrně  při  siavech  odpořilých.  od  nichž  jme- 1  rého  m.  Praž.  Po  Marii  z  Valdšteina  (man- 
novin  r.  1619  za  předního  vojenského  kom- '  želce?)  zdědil  Hlubočepy,  jež  r.  1623  prodal, 
roísiaře  v  kraji  chrudimském.  Zemřel  23.  ún.  <  R.  1624  oženil  se  s  Annou  Zuzanou  z  Ra- 
1633.  Poněvadž  byl  také  rytmistrem  ve  vojště,  pachu,  která  koupila  r.  1625  Stěžery  a  r.  1628 
b>l  by  r.  1623  přišel  o  všechen  statek,  ale>  statek  Kbel,  jejž  však  nezaplatila  (f  j.1646). 
ie  přátelé  jej  omlouvali,  že  byl  člověk  tichý '  R.  1627   ujal  statek  Stranov  bratrův,  také 


a  vojenství  nemiloval,  odsouzen  polovice. 
Košumberk  koupil  Vilém  S.  za  taxu  vyšší  a 
zaplatil  jej  hotově.  Ze  summy  trhové  do- 
stala vdova  Veronika  roz.  z  Žerotína  věno  a 


získal  (1628)  statek  Hrušov,  který  r.  1630 
prodal.  Zemřel  bezdětek.  3.  Adam  vychodil 
školy  u  jesuit&v  v  Hradci  a  oženil  se  r.  1626 
v  Pasově  8  Kristinou  Jacobou   z  P6ttingu. 


ostatku  polovici  syn  Jindřich  Vilém, jemuž   Statků  neměl  a  zemřel  bezdětek.  4.  Vilém, 
Vilém,  strýc  jeho,  r.  1634  prodal  statky  Ko-   z  nejznamenitějších  mužů  své  doby  (♦  l.pros. 


iumfc>erk  a  Domanice.  Držel  také  Roubo- 
vice,  byl  c  k.  radou  a  komorníkem,  od 
r.  1630  radou  nad  appellacími,  pak  soudcem 


1572  na  Češtině  Kostele  —  f  19-  led.  1652 
v  Jindř.  Hradci),  vychováván  byl  u  své  báby 
Alžběty   S-tové  z  Hrade :  až  do  její  smrti 


zemským,  mimo  to  býval  hejtmanem  chru-  (1584).  Paní  tato,  z  přísného  katolického 
dímského  kraje  (t  1654).  Ženat  byl  od  r.  1635  rodu  pocházející,  vštípila  mu  lásku  ke 
•  Annou  Polyxenou  Michnovnou  z  Vacinova  I  katolické  víře.  Dojmy  ty  z  mládí  nedovedh 
(f  1650)  a  od  r.  1651  s  Marií  Maximiliánou  |  vykořeniti  učitelé  jeho  bratrští  na  Košum- 
2ďárskou  ze  Žďárn.  Z  manželství  druhého  i  bérce,  Chroustovicích  a  Češtině  Kostele.  Pří- 
narodila  se  mu  (1652)  dcera  Johanka  Bar- 1  buzenství  jeho  s  rodem  Hradeckým  bylo 
bóra,  která  však  zemřela  již  15.  srpna  1657  příčinou,  že  na  náklad  jeho  poslán  r.  1592 
▼  Praze  na  morovou  ránu.  Jměni  její  spadlo  na  cesty  do  Vlach,  a  navštíviv  Benátky,  Pa- 
tedy  na  máteř  ještě  mladistvou,  již  po  druhé  dovu,  Florencii  i  Sienu,  Řím,  Neapol,  Sicílii 
vdanou  za  Františka  KriŠtofa  svob.  p.  Hyzrli  |  a  Maltu  hojně  tu  sbíral  nových  vědomostí. 
X  Chodův  (t  1666).  Na  Chlumku  u  LuŽe  za-  Přebývání  toto  v  katolické  zemi  a  obcování 
ložila  residenci  jesuitskou,  jíž  odkázala  sko-  s  osobami  panského  stavu  odcizovalo  jej 
rcm  všechno  své  jmění.  Zemřela  17.  říj.  1690.  —  i  Bratrské  jednotě,  pobyt  pak  v  Jindřichově 
Jď)  Adam,  nejstarší  syn  Divišův,  ocitl  se  Hradci  od  r.  1596,  jakož  i  obratné  domlou- 
xáhy  v  závadách,  tak  že  prodal  r.  1578  ves-  vání  jesuitů  přimělo  jej  r.  1597,  že  zjevně 
nice  u  Ledče,  r.  1579  zboží  své  v  Dědicích,  i  a  k  největší  žalosti  otce  svého  přestoupil 
potom  Cerhenky,  r.  1588  vesnice  u  Chlumu,  k  víře  katolické.  V  té  pak  horlivostí  a  ne- 
r.  1594  zastavil  Češtin  Kostel,  jejž  r.  1601  snášelivostí  překonal  vrstevníky  z  rodin  staro- 
nadobro  prodal,  r.  1603  prodal  vesnice  katolických.  Směr  tehdejší  protireformační, 
a  Zruče,  a  nemaje  již  nic,  zastavil  r.  1608  jemuž  byl  Vilém  volným  nástrojem,  jakoi 


342 


naváta. 


i  nadáni  jeho  a  obratnost  povznášely  jej  zne- 
náhla a  vysoko.  Aby  ušel  výčitkám  pro  od- 
stoupeni od  bratrství,  vydal  se  r.  1597  na 
cesty    do    Německa,    Dánska,    Hollandska, 
Anglie,  Skotska,  Francie  a  Španěl,  z  nichž 
vrátil  se  r.  1600.   Cis.  Rudolf  přibrav  jej  ke 
dvoru  jmenoval  jej   svým  komořím   a  pak 
maršálkem  dvorským.  Dne  13.  led.  1602  ože- 
nil se  s  Lucií  Otilii,  sestrou  posledního  ne- 
duživého pána  z  Hradce,  jež  mu  r.  1602  za- 
psala panství  strážské,  a  poněvadž  r.  1604 
po  smrti  bratrově  veliké  jmění  jeho  zdědila, 
Vilém  stal  se  spoludržitelem  a  bohatým  pá- 
nem. R.  1604  udéleno  mu  purkrabství  karl- 
šteinské,  1608  vyslán  sám  druhý  na  Moravu, 
aby  Moravany  naklonil  císaři  Rudolfovi,  če- 
hož však  nedokázal.  Když  se  jednalo  r.  1609 
o  vydání  majestátu,  Vilém  sám  třetí  tomu 
odporoval,   ale    maje    proti    sobě    většinu, 
obratně  se  sporu  vyhnul.  Avšak  protože  jed- 
náním svým  nepokrytě  na  jevo  dával,  že  po- 
kládá majestát  za  neplatný,  popudil  na  sebe 
stranu  podoboii.  V  záměry  arcikn.  Leopolda 
a  v  účel   vpádu  pasovského   byl  zasvěcen, 
nicméně  při   tehdejší   rozhořčenosti   iednal 
tak  opatrné,  že  mu  nemohli  viny  dokázati  a 
nálezem  zemského  soudu  opatřen  na  pocti- 
vosti. Při  obnovení  úřadů  zemských  r.  1611 
stal  se  dvorským  sudím,  od  r.  1612  byl  prae- 
sidentem  komory  a  r.  1615  stal  se  nejv.  su- 
dím zemským,   O  volení   Ferdinanda  arci- 
knížete na  krále  českého  staral  se  horlivě, 
ač  ani  on  mu  nebyl  dosti  rozhodný.   Když 
pak  císař  s  králem  odjel  do   Vídně,  Vilém 
zůstal  v  Praze  sám  desátý  jako  král.  místo- 
držící.   V    úřadě   tom    byl   opatrnější,   nežli 
rádcové  císařovi  ve  Vídni.  Nicméně  obecné 
mínění  živené  rozhořčenosti  proti  jeho  osobě 
a  osobní  mstivosti  pokládalo  jej  za  jednoho 
z  původcův  ostrých  nařízení.  Tak  se  stalo, 
že  došlo  návodem  Thurnovým  ke  známému 
smetáni  23.  květ.   1618.   Vilém   byv  z  okna 
vypraven  chytal  se  za  okno  rukou,  ale  do 
ni   tak   tlučen,  že    pustil.   Pádem   rozbil   si 
hlavu   o   římsu  a  tváří   dopadl  na   kámen. 
Krví  jsa  zbrocen  odnesen  polomrtvý  do  domu 
Polyxeny  Lobkovské.  V  domě  jejím  zůstával 
pak  jako  vězeň.  Bavil  se  tu  čtením  a  spisuje 
paměti  své  z  1.  1608—18,  k  nimž  si  býval  na 
místě  a  hojně  dělal  poznámky,  avšak  vídeňský 
dvůr  pokradmo  zpravoval  o  všem  hnutí.  Sta- 
vům donucen  dáti  revers,  že  se  jim  vymsti- 
vati  nebude  (zrušen  císařem   10.  září  1620). 
Obdržev  r.  1619  dovolení,  aby  se  léčil  v  Tep- 
licích a  pobyv  tu  a  na   Duchcové   dlouhý 
čas,  ujel  před  volbou  nového  krále  do  Říše 
a  setkav  se  s  Ferdinandem  11.  ve  Frankfurtě 
ubytován  v  Pasově  u  arciknížete  Leopolda. 
Zde  zůstával  po  dvě  léta  a  vypracoval  plán, 
jak  by  císař  mť]  trestati  povstalce  zabráním 
statkuv,   předložil  jej   ke  dvoru  a  tím    dal 
podnět  ke  konfiskaci  a  bídě  po  ní  následu- 
jící. Fanatismus  jeho   vedl  jej   k   tomu,  že 
jediný  proti  všem  druhům  a  přátelům  svým 
pracoval  o  vyvrácení  starého  zřízení  a  uzá- 
konění ncobmezené  moci  panovnické,  v  níž 
spatřoval  hlavní  prostředek  k  vítězství  kato- 


•    I 


lictví.   Účasten  byl  porad  o  tom  ve  Vídni 
od  r.  1621,  zakrýval   úmysly  své  před  ncj- 
důvěmějsimi   přáteli,  aČ'  s  nimi  i^dost  za 
obnoveni  zřízeni  podpisoval,  a  podav  26.  ún. 
1623   své   dobré  zdáni   přímo    císaři,    radil 
k  vyvrácení  staré  ústavy  stavovské.  Byl  tedy 
z  Čechův  jediným,  jenž  radil  k  nejkrutějším 
trestům.  Dvůr  mu  dopřával  odtud  rozhodu* 
jícího  hlasu  v  poradách  o  obnovené  zřízení, 
opomíjeje  dokonce  jeho   přátele  ze  staro- 
katolických českých  rodin.  Pozdě  poznával, 
že  pomáhal  ku  vládě  cizinců  a  potlačováni 
přirozeného  jazyka,  jejž   upřímně   miloval. 
(Denis,  Čechy  po  Bílé  hoře.)  Přízeň,  kterou 
mu  dvůr  projevoval  dílem  za  jeho  věrnost 
a  utrpení,  dílem  za  služby,  jež  prokazoval 
snahám  po  absolutismu,  byla  veliká.  Z  kon- 
fiskace nevytěžil  ani  on,  ani  manželka  mnoho. 
Dne  12.  záři  1622  císař  povolil  mu  50.000  kop 
náhrady  za  škody  v  1.  1618—21  vzaté,  k  tomu 
připůjčiv  50.000  kop    obdržel  zápis  na  plat 
na  Zbirově,  Točnice  a  Králově  Dvoře.  Při- 
půjčiv 200.000  zl.  v  dlouhé   minci   obdržel 
Í24.  dub.  1623)  zápis  na  mělnické  panství. 
í  konfiskovaných  statků  koupil  jediné  (1623) 
Košumberk,  aby  jej  rodu  zachoval,  a  příle- 
žitý  statek  Domanice,  a  to  ve  vyšší  taxe,  a 
r.  1641  odumřelý   statek   Červenou    Lhotu. 
Za  to  obdržel  hojně  vyznamenáni.    R,  1621 
obdržel  říšské  hrabstvi,  7.  záři  1622  stal  se 
tajným    radou,    r.   1623   nejv.   komorníkem 
kr.    Čes.   Dne   7.  srpna  1625  povoleno  mu 
samému  třetímu,  aby  přede  všemi  úředníky 
hned  po  knížatech  na  sněmích  sedal,  dne 
16.  pros.  1627  propůjčen  rodu  jeho  úřad  děd. 
číšnictví,  stal  se  nejv.  hofmistrem,   r.  1628 
po  smrti  Zdeňka  z  Lobkovic  nejv.  kanclé- 
řem, dne  18.  ún.  1629  rozhojněn  erb  jeho 
(1616  sloučený  s  erbem  Hradeckým),  povo- 
leny   mu   všechny   výsady    rodu    Rožmber- 
ského a  Hradeckífho,  tak  aby  se  psal  vlada- 
řem domu  Hradeckého,  dne  19.  břez.  1630 
jmenován  byl  palatinem  s  hojnými   právy, 
konečnč  (1643)  obdržel  od  krále  španělského 
řád  zlatého  rouna.  Od  r.  1628  stále  přebýval 
při  císařském  dvoře,  odkudž  jej  chtěla  jistá 
strana  vytlačiti.  Ale  přízeň  císařova  byla  ta- 
ková, že  Vilém  zůstával  ve  svém  postaveni 
až  do  smrti  císařovy.  (Výrok  císařův, 'že  je 
jedině  smrf  rozloučí.)  R.  1633  zemřela  mu 
manželka,  ale  Vilém  neženiv  se  zůstal  vdov- 
cem do  smrti.  Když  po  smrti  císařově  Fer- 
dinand III.  se  přistěhoval  z  Prahy  do  Vídně, 
S.  dělil  se  o  práce  v  kanceláři  s  Jiřím  Ada- 
mem z  Martinic,  posavadnim  kancléřem  krá- 
lovým.  Působení  jeho  politické  od  té  doby 
ochabovalo,  za  to  se  oddal  mysticismu,  dav 
se  šáliti  sprostým  dobrodruhem  Gladichem. 
V  starších  letech  maje  kdy  spisoval  své  Pa* 
méti  (v  1.  1637—51  sepsal  14  knih).  Prvotné 
mu  šlo  jen   o  to,   aby  vyvrátil    memoriál 
Thurnův,  sepsaný  po  dedukci  o  spravedli- 
vém zavraždění  Valdšteina,  v  němž  hájeno 
jednání  stavův  r.  1618.  Vilém  vypisoval  proto 
události  1.  1608—19,   ale  pokračuje  ve  své 
práci  (hlavně  působením  J.  Plachého),  ob- 
sáhl i  dějiny  od  r.  1526.  Nejdůležitější  části 


Slavatinskij  —  Slavejkov. 


34S 


Tydány  od  ].  Jirečka  (ve  Vídni  1857  a  1866 
ai  1868  Te  »Starých  pamětech  dějin  čes- 
kých*, kdei  jest  také  podrobný  popis  děl); 
od  téhoi  jest  životopis  ve  » Zprávách  Král. 
č«»ké  spol.  naokc  1876  a  téhoi  Rukověti  II., 
223).  A.  Resek  vydal  v  Rozpr.  spol.  nauk 
T.  1887  Zápisky  Viléma  Slavaty  ^  let  i6ot  ai 
i6oS.  Listy  S-tovy,  z  větši  části  česky  psané 
a  přátel ftm  posílané  (J.  Jireček  v  'Rozpra- 
vách«  1860  a  F.  Tischer  ve  >Sbor.  hi8t.< 
1884—86)  json  dAIežitoQ  studnici  k  poznání 
soavékých  dějin.  Vilém  S.  od  různých  r&zně 
posuzován  byl.  Jisto  jest,  Že  byl  muž  spra- 
vedlivý a  nezištný,  a  čímkoli  se  provinil, 
k  tomu  jej  vedla  jeho  fanatická  mysl  a  je- 
soitská  morálka.  Starší  syn  Vilémfiv  Adam 
Pavel  vychodil  školy  u  jesuitů  hradeckých, 
nabyl  vyššího  vzdělání  v  Salamance  a  Římě 
a  oodržel  pak  od  mateře  za  dil  mateřský 
(vlož.  r.  1628)  Bystřici  a  Chlumec  r.  1615 
koupené.  Oženil  se  r.  1626  ve  Vídni  s  Mar- 
k«ftoa  z  Eggenberka,  ale  za  krátký  čas  po- 
jada  mladá  pani  takovou  nechuť  k  manželu, 
ie  od  něho  odjela  domů.  Pokusy  otcovy  a 
oialovy  o  smířeni  byly  marné.  R.  1632  man- 
žebtvi  vyhlášeno  za  neplatné.  S  bratrem 
svým  odevzdal  (1633)  po  smrti  matčině  Hra- 
dec, 2i rovnici.  Stráž  a  Teleč  otci  svému, 
jenž  měl  podle  jejího  pořízeni  Hradce  a  Ži- 
rovntce  do  smrti  užívati.  Po  smrti  otcově 
Adam  uvázal  se  v  Hradec  a  Žirovnici  jako 
vladař  a  v  statek  Červ.  Lhotu,  k  níž  koupil 
r.  1665  Mnich.  Byl  c.  k.  skut.  kom.,  říšským 
dvorským  radou  a  děd.  číšníkem  a  zemřel 
2.  čce  1657  bezdětek.  (Dopisy  jeho  v  mus. 
kriL  Čes.)  Jáchym  Oldřich,  mladší  jeho 
bratr,  držel  od  otce  (1637)  Stráž  a  Teleč. 
avšak  zemřel  před  otcem  (4.  květ.  1645).  Od 
r.  1629  byl  ženat  s  Františkou  z  Meggau,  jeŽ 
založila  jesuitskou  kollej  v  Telči  (1654).  Od 
r.  1656  držela  Opařany,  jež  postoupila  r.  1665 
synu  svémo  Janu  Jáchymovi.  Byla  pani  ná- 
božná a  dobročinná  (f  22.  záři  1676  u  včku 
66  let).  Synové  jejich  byli  Ferdinand  Vi- 
lém, Jan  Jiří  Jáchym,  Frant.  Leopold  Vi- 
lém a  Jan  Karel  Jáchym.  Ferdinand  byl 
třetím  vladařem,  c.  k.  radou,  kom.,  nejv. 
sudim  dvorským,  tajným  radou  a  misto- 
držicím.  Koupil  r.  1666  statek  Obřistvi,  t.  r. 
Dvorec  v  Jihlavsku  a  brzy  potom  Vřesnou. 
Zemřel  2.  dub.  1673  zastaviv  z  manž.  M.  Ce- 
díte Renaty  hrab.  z  Náchoda  (f  1694)  čtyři 
dcery.  Bratr  jeho  Jan  byl  po  něm  vladařem, 
c.  k.  tajným  radou  a  v  1.  1685—88  nejv.  su- 
dím zemským.  Přikoupil  r.  1673  od  M.  Ce- 
cilíe  Renaty  statek  Dvorec,  jí  manželem  od- 
kázaný, a  r.  1686  Býkovec  k  Telči  a  r.  1685 
Plahový  Ždfar  ke  Hradci.  Zemřel  ve  Velva- 
rcch  1.  čce  1689,  z6staviv  z  manž.  M.  Mar- 
kéty ovd.  Trautsonky,  roz.  z  Rapachu  na 
Hanipachu  tři  dcery.  Po  něm  se  stal  vlada- 
řem bratr  Leopold,  posud  kanovník  pasov- 
ský,  jenž  obdržel  dispens  od  papeže  a  ože- 
nil se  s  M.  Klárou  Apolenou  ovdovělou  hr. 
z  Launay  roz.  ze  Starhemberka.  Po  krátkém 
vladařeni  zemřel  26.  led.  1691,  maje  věku 
52  let,  bezdětek.  Vladařství  a  statky  měly 


se  dostati  bratru  Karlovi,  ale  ten  se  jich  od- 
řekl. Týž  totiž  dne  13.  říj.  1662  na  honu 
u  Telče  zabloudil  v  lese  a  spadl  do  vlčí 
jámy.  Dlouho  tu  volav  o  pomoc  učinil  slib,, 
že  vstoupí  do  řehole,  jestliže  bude  vysvo- 
bozen. Když  tak  se  stalo,  vstoupil  do  řádu 
karmelitáno  jako  »P.  Felix  a  S.  Theresia*^ 
stal  se  pak  téhož  řádu  generálem  v  Římě,  a 
ač  mohl  se  dostati  ke  skvělému  světskému 
postavení  s  dovolením  papežovým,  pohrdl 
světem.  Zemřel  v  Římě  21.  čce  1712,  jsa  této 
rodiny  poslední.  Statky  rozděleny  mezi  dě- 
dičky pozůstalé  (1693)  na  pět  dílů.  Anna 
Lucie  hrab.  ze  Šternberka,  sestra  zemře- 
lých bratří,  obdržela  Žirovnici  a  Stráž,  si- 
rotci po  sestře  její  M.  Barboře,  vdané 
Liechtcnsteinové,  obdrželi  Teleč,  Studenou 
a  Kunžák,  tři  dcery  po  Ferdinandovi  dostaly 
Obřistvi,  Kard.  Řečici  a  Lhotu,  M.  Josefa, 
provd.  Černínova  (t  1708),  M.  Majdaléna, 
vd.  Libšteinská  z  Kolovrat  (f  1700),  a  M. 
Anežka,  vd.  Salmová  (f  1718),  dcery  Jáchy- 
movy, díl  hradecký  (pak  měla  první  Hradec, 
druhá  Chlumec,  třetí  Hanšpach)  a  Jan  Leo- 
pold hrabě  z  FQnfkirchen  (syn  Kate- 
řiny Terezie,  dcery  Jáchyma  Oldřicha) 
Bystřici  s  Chlumcem.  Dcery  Ferdinandovy 
M,  Terezie,  vd.  FQnfkirchenová,  Markéta, 
vd.  hr.  Gótzova,  a  M.  Karolina,  vd.  Trautt- 
mansdorffová  (f  1716),  rozdělily  se  pak  řl694) 
tak,  že  první  dostala  Lhotu,  druhá  Rečici 
(bez  3  vesnic)  a  třetí  Obřistvi.  Sčk. 

BlavatinsklJ  viz  Romanovič-Slava- 
tinskij. 

Slatroe,  ves  v  Cechách  u  Rakovníka,  viz 
Slabce. 

8lAtr66:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Čes. 
Budějovice,  okr.  Sviny  Trhové,  fara  Žum- 
berk,  pš.  Besednice;  52  d.,  301  obvv.  č. 
(1900),  2tř.  šk.,  mlýn.  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Krumlov,  fara  Drbne,  pš.  Kremže; 
37  d.,  272  oby  v.  č.  (1900). 

8latr«JkoT:  1)  S.  Pětko  Rajčov,  po- 
litik a  spis.  bulh.  (*  1827  —  f  1895\  pochá- 
zel z  Makedonie  a  byl  učitelem  v  Trnové, 
ale  pro  satirickou  báseň  na  řecké  duchoven- 
stvo zbaven  místa,  načež  po  34  roky  vyučo- 
val na  r&zných  místech  Bulharska,  při  čemž 
byl  stále  propouštěn,  ano  i  vězněn  (po 
37kráte).  R.  1852  vydal  v  Bukurešti  sborník 
básní  Pésnopojka  tli  ra\lični  pésni^  satir  i  i  ga- 
tanki  na  blgarskij  ja^yk  \a  uveselen'je  na  mla- 
dyti  a  překlad  bajek  Aisópových  Basninik. 
Od  té  doby  pokládán  za  předního  básníka 
bulh.  R.  1855  vydal  v  Petrohradě  Bolgarskija 
pisni  a  od  r.  Í857  byl  s  Krestovičem,  Bur- 
movem,Cankovem,  Ikonomovem  a  j.  spolu- 
pracovníkem časop.  »Blgarska  Knižica«  a  j. 
cařihradských  publikací.  V  1.  1863—65  vy- 
dával satirický  časop.  »Gajda<  (dvakráte  za 
měsíc)  a  r.  1867  založil  týdeník  »Makedonija, 
list  za  politiku  i  knižovnosfc,  nejlepší  z  ča- 
sop. bulh.,  vycházejících  v  Turecku,  budicí 
pod  tlakem  censury  národní  vědomí  v  Ma- 
kedonii. Po  četných  konfiskacích  list  r.  1872 
zakázán  a  S-u  nedovoleno  již  vydávati  časo- 
pisy. Tou  dobou  S.  počal  pracovati  o  země- 


344 


Slavě  Lake  —  Slavic. 


pise  své  vlasti,  kterou  výborně  znal,  ale  ob- 
šírná práce  jeho  shořela  s  veškerým  jeho 
majetkem  ve  Staré  Zagoře  za  války  r.  1877. 
Vedle  toho  S.  otiskl  mnoho  brošur,  povídek, 
veršovaných  sborníkfi,  chréstomatíiii,  histo- 
rických črt,  překládal  z  cizích  spisovatelův 
a  pod.  Jsa  formálně  na  půdě  zákonné,  byl 
v  duchu  revolucionářem  a  opatrně,  ale  velmi 
energicky  podporoval  hnuti  VasilaLevského. 
R.  1874  vrátil  se  do  Bulharska  a  byl  znova 
učitelem,  načež  r.  1879  vydával  ve  Sllvné  tý- 
deník »Blgarsko  Známe*,  potom  »Cělokupna 
Blgarija*,  kde  ohnivě  bojoval  za  sjednoceni 
Bulharska.  T.  r.  byl  členem  trnovského  a 
potom  předsedou  prvního  pravidelného  ná- 
rodního sobrání,  v  1.  1880 — 81  ministrem 
osvěty,  pak  v  kabinetě  Karavelova  ministrem 
vnitř,  záležitostí,  avšak  po  převrate  r.  1881 
musil  prchnouti  do  Vých.  Rumelie,  kde  s  pří- 
telem svým  Karavelovem  a  se  synem  Ivanem 
vydával  časop.  >Nézavisimosť«.  Navrátiv  se 
r.  1883  do  Bulharska,  vydával  se  svým  sy- 
nem a  s  Rizóvem  časop.  >Trnovska  Kon- 
stitucíja«,  hájící  demokratické  zásady  kon- 
stituce bulharské.  V  posledních  letech  svého 
života  S.  žil  v  Sofii  a  jsa  churav  neměl  úča- 
stenství ani  v  politice,  ani  v  literatuře.  Byl 
členem  strany  Karavelova,  dostával  však  od 
vlády  pensi.  S.  byl  z  nejpoctivějších  a  nej- 
šlechetnějších vlastenců  bulh.  Srv.  Pypin, 
Istorija  slavjan.  literatur;  I.  Ivanov,  Blgar- 
skij  periodičeski  pečaf  (Sofía,  1893). 

2)  S.  Ivan,  politik  a  spisovatel  bulh.,  syn 
před.  (*  1853  —  f  1901),  stal  se  r.  1878  hlav- 
ním inspektorem  škol  v  okruhu  sli věnečkem, 
ale  šel  do  výslužby,  když  zástupci  Již.  Bul- 
harska přijali  bez  protestu  ustanoveni  Ber- 
línského kongressu.  Později  zaujímal  různé 
hodnosti  ve  státní  správě  knížetství,  v  le- 
tech 1881—83  žil  v  Plovdivě  jako  emigrant, 
v  1.  1881—83  byl  členem  národního  sobrání 
jako  přívrženec  Karavelova,  r.  1886  byl  na 
krátko  starostou  Sofie  a  od  r.  1889  vyučoval 
na  gymn.  tamže.  Jako  publicista  byl  přívr- 
žencem směru  radikálního  a  obrátil  na  sebe 
pozornost  již  ve  vydáních  svého  otce.  Roku 
1881 — 82  byl  redaktorem  časop.  »Nězavisi- 
mosfc  a  r.  1884  časop.  >Trnovska  Konstitu- 
cija«.  Nějakou  dobu  byl  ministrem  vyučování 
v  ministerstvě  Karavelova.  Psal  také  básně. 

Slatre  Lake  fslév  lék]  viz  Otročí  je- 
zero. 

Slavě  Blver  [slev  rivr],  Otročí  řeka 
viz  Kanada,  str.  885  a. 

Slavétloe:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hcjtm. 
a  okr.  Týn  n.  Vit.,  fara  a  pš.  Neznašov; 
17  d.,  90  obyv.  č.  (1900). 

2)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Krumlov, 
okr.  a  pš.  Hrotovice,  fara  Dalešice;  68  d., 
402  obyv.  č.  (1900),  Itř.  šk.,  dvůr,  myslivna 
a  mlýn. 

Slatrétin:  1)  S.,  městec  nad  ř.Ohří,  hejtm. 
a  okr.  Louny;  102  d.,  610  obyv.  č.  (1900), 
far,  zajímavý  kostel  sv.  Jakuba  Vět.  (již  ve 
XIV.  stol.  far.)f  2tř.  šk.,  pš.,  zastávka  na  trati 
Louny-Libochovice,  popi.  dvůr,  3  mlýny  a 
výroč.  trhy.  Opodál  mariánská  kaple  z  r.  1662. 


S.  byl  r.  1268  trhovou  vsL  Poč.  XIV.  stoL 
dostal  se  vladykám  ze  Rvenic.  Kol.  r.  1340 
dostala  se  jedna  polovice  8-a  Zbyftkovi 
z  Hasenburka,  druhou  od  pánů  s  Vartem- 
berka  odkoupili  (1376)  Vilém  z  Hasenburka 
se  synovcem  Mikulášem,  po  nichž  ta  seděli 
jejich  potomci  do  XVI.  stol.  Potom  se  tu 
připomínají  Sokolové  z  Mor,  po  jejichž  vy* 
mření  S.  dostal  se  (1628)  Arnoldinovi  z  Klár- 
šteina,  potom  rodině  Papazoni  do  r.  1711, 
pak  ryt.  z  Weinberka,  r.  1791  Vincenci  Zess- 
nerovi  ze  Spitzenberka  a  r.  1810  přikoupen 
k  panství  peruckému.  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtnu 
Blatná,  okr.  Březnice,  fara  a  pš.  Bélčice; 
17  d.,  87  obyv.  č.  (1900).  —  8)  S.,  ves  t,. 
hejtm.  a  okr.  Chotěboř,  fara  Borová,  pá.  Ždi- 
rec;  41  d.,  265  obyv.  č.  (1900).  —  4)  S.,  ves 
t.,  hejtm.  a  okr.  Nové  Město  n.  M.,  fara 
Meziříčí,  pš.  Vel,  Jesenice;  81  d.,  466  obyv. 
č.  (1900),  2tř.  šk.,  válc.  mlýn.  —  5)  S.,  ves 
t.,  hejtm.  Pelhřimov,  okr.  Pacov,  fara  Nače- 
radec,  pš.  Lukavec;  46  d.,  272  obyv.  č. 
(1900),  2tř.šk.,  popi.  dvůr,  opodál  ^Slavétín- 
ská  skelná  huf«.  Odtud  pošli  Mazaní  ze 
Slavětína.  —  6)  S.  (Slattin),  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Trutnov,  fara  Chval eč,  pš.  Markoušo- 
vice;  72  d.,  411  obyv.  n.  (1900). 

7)  S.  {Slawathen\  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Dačice,  okr.  Jemnice,  fara  a  pš.  Sla vonice; 
49  d.,  323  obyv.  č.  (1900),  dvůr  popi.  — 
8)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Litovel,  fara  Mě- 
rotín;  55  d..  368  obyv.  č.  (1900),  kaple,  Itf. 
šk.,  pš.,  popi.  dvůr. 

Slatrhostloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Jičin, 
okr.  LibáĎ,  fara  VršČe,  pŠ.  Kopidlno;  78  d., 
526  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr  a  samota 
Blízko  v  nebo  na  Bliikové. 

Slaviboř  viz  Slejboř. 

Slaviee:  1)  S.  (Maiiaýels\  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Teplá,  okr.  Bezdružice,  fara  Horní 
Kozolupy,  pš.  Čebiv;  59  d.,  337  obyv.  n. 
(1900),  íil.  kostel  sv.  Vavřince  (ve  XIV.  stol. 
far.),  mariánská  kaple  z  r.  1822,  popi.  dvůr. 
Stávala  zde  tvrz.  Odtud  psali  se  Vserubci 
a  Smolíkové  ze  Slavíce.  —  2)  S.,  víska 
s  popi.  dvorem  a  hájovnou  t.,  hejtm.  Chru- 
dim, okr.  a  pš.  Nasevrky,  fara  Lícibořice; 
4  d.,  57  obyv.  č.  (1900). 

8)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr,,  fara  a 
pš.  Třebíč;  48  d.,  362  obyv.  č.  (1900),  kaple 
a  popi.  dvůr. 

81a viol  [slavic]  Joan,  spis.  rum.  (*6.1ed. 
1846  v  Uhrách),  studoval  v  Pešti  a  ve  Vídni, 
od  r.  1876  přebývá  v  BukureŠti,  kdež  sj.  L. 
Caragialem  vydává  časopis  » Vatra*.  Vynikl 
jako  básník,  zejména  veselohrami  Fáta  de 
Birdu  (Dcera  starostova,  1870),  tragédiemi 
Gaspar  Gra\iani  (1888),  novellami  a  povíd- 
kami, jež  vyšly  pod  názvem  Novele  din  jw>- 
por  (v  BukureŠti,  1881).  Napsal  též  dílo  děje- 
pisné Die  Rumánen  in  Ungam,  Siebenbúrgen 
und  der  Bukowina  (Těšín,  1881)  a  vydává 
s  Hormuzakim  »Documente  pentru  istoria 
Rominilor*. 

81avi6,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Hra* 
nice,  fara  a  pš.  Drahotuše;  64  d.,  394  obyv.č. 
(1900),  kaple  a  Itř.  šk. 


Slavíček  —  Slavík. 


345 


SU^iétk:!)  S.Josef. právník  čes.  (*  1818 
v  Tiiidch  a  Brandýsa  —  f  1B67).  Studoval  na 
aicad.  (gymnasiu  a  pak  na  univers ité  v  Praze. 
Bjv  r.  1845  povýšen  za  doktora  práv,  šel 
k  advokacu,  r.  1849  vstoupil  vŠak  jako  auskul- 
tant  lem.  soudu  v  Praze  do  státní  služby. 
R.  1851  stal  se  soudním  adjunktem  v  Hradci 
KráL,  r.  1858  pak  v  Hradci  Jindř.  Na  pod> 
sim  r.  1858  povolán  za  řádného  professora 
o  v,  a  trest,  fádu  na  právní  akademii  do 
Preápurka.  Vedle  činnosti  učitelské  zabýval 
se  redigováním  listu  »Zeicschrift  ft&r  Gesetz- 
kimde*.  iC  1861  povolán  na  pražskou  uni- 
versitu za  mimořádného  professora  trestního 
práva  pro  České  přednášky.  Povolání  svému 
véno  val  se  s  horlivostí  takovou,  že  to  pře- 
sahovalo až  jeho  síly,  čimŽ  si  přivodil  brzkou 
smrt.  Vedle  díla  Čifod  ve  studium  trestního 
prdva  (1866)  napsal  několik  rozprav  uveřej- 
něných v  » Právníku*.  V  rukopise  zanechal 
dilo'  Nauka  o  prdvi  trestním  (2  d.). 

d)  S.  Antonín,  malíř  čes.  (*  1870  v  Praze), 
jii  na  gymnasiu  kreslival  do  »SvČtozoru<  a 
»Z1.  Pr&y«  malé  krajinky  (od  r,  1888),  drobné 
a  titérné  náladové  illustrace,  české  motivy 
s  kvetoucími  Štěpy  a  ptáčaty  na  snitkách. 
Pak  oddal  se  studiu  bohoslovectvi,  ai  ko- 
nečně se  věnoval  umělecké  dráze.  Pobvl  ně- 
jaký čas  na  akademii  mnichovské,  vrátil  se 
viak  do  Prahy  a  stal  se  žákem  prof .  Mařáka. 
Mohutná  umělecká  osobnost  tohoto  mistra 
krajináfské  malby  podmanila  sobě  S-čka 
jako  všechny  ostatní  žáky  Mařákovy,  a  první 
obrazy  S-čkovy  jasně  svědči  o  vlivu  tomto. 
Lesní  intericury,  zášeří  hajá,  sloupořadí 
rovných  kmenů  našich  smrČin,  tu  maloval 
S.  jako  následník  MařákŮv,  maloval  to  však 
sp&sobem,  který  dával  tušiti,  že  mladý 
amélec  nechce  zůstati  napodobit elem,  ale 
ie  hledá  sama  sebe.  V  barvě  vždy  indivi- 
doálné  pointované  malby  a  zvláštní  vedeni 
itétce,  volnější,  ovšem  také  méně  jadrné, 
nei  bylo  mistrovo,  poukazovaly  na  samo- 
statné nadání.  S.  vystavoval  na  sklonu 
KIX.  stol.  v  praiském  Rudolfině,  a  jevil  se 
ta  jeitě  jako  odchovanec  školy  Mařákovy. 
Po  smrtí  mistra  Mařáka  zastával  místo  supplu- 
ixiho  učitele  na  krajinářské  škole  pražské. 
A  tu  nastal  v  jeho  uměleckém  tvořeni  obrat. 
Byl  to  rozmach  svérázného  talentu,  a  nové 
obrazv  S-čkovy  hlásaly,  že  umělec  zabočil 
na  dráhu  odlišnou.  Uvolnily  se  jak  jeho  názor 
na  přírodo,  tak  i  jeho  technika.  Na  místě  za- 
lit>eni  v  podrobnostech  tvarův  a  barvy,  jaké 
bylo  patrno  na  lesních  motivech,  lze  pozo- 
rovati příklonnost  k  zachycování  vzducho- 
vých nálad,  ucelených  barevných  harmonií. 
SÍv  stal  se  malířem  plein-airu,  vzduch  a  jeho 

f>rosyceai  světlem  byly  hlavním  obsahem 
ebo  obrazů.  Maluje  nyni  motivy  prosté. 
přimoČámě  ohraničené  pohledy  na  holé 
stráně,  cesty,  lada.  Tu  i  tam  rozsochatý  strom, 
)eřáb,  bříza,  to  vše  zaplaveno  světlem  zapa- 
dajícího slunce,  nebo  cesta  ke  vsi  vedoucí, 
s  perspektivou  uzavřenou  několika  šedými 
střechami  a  massivním  vrcholkem  stromů  a 
pod.    8.  stal  se  členem  umělecké  družiny 


Mánesa  a  vystavuje  hlavně  v  exposicích  této 
družiny,  v  Praze  v  paviloně  pod  Petřínem, 
ve  Vídni,  v  Berlíně,  v  2^hřebě,  v  Mnichově. 
Náleží  mezi  nejvyhraněnější  profily  české 
modemy  naší  doby.  V  listopadu  r.  1904 
spolek  »Manes«  uspořádal  zvláštní  výstavu 
jeho  maleb.  F.H-s, 

81avi6in,  městečko  na  Moravě,  hejtm. 
Uh.  Brod,  okr.  Valaš.  Klobouky;  86  d.,  495 
obyv.  č.  (1900),  starý  kostel  sv.  Vojtěcha, 
3tř.  šk.,  četn.  stanice,  pš.,  telegraf  a  želez, 
stanice  Hrádek-S.  na  tr.  Brno- Vlarský  prů- 
smyk,  5  výroč.  trhův  a  opodál  myslivna 
Jamné.  Nesvěř,  panství  (1132'524  ha  půdy) 
se  zámkem,  dvorem,  pivovarem  drží  Arnošt 
svob.  p.  Lederer-Trattnern.  S.je  stará  osada, 
již  r.  1256  městečko;  v  XVI.  stol.  bylo  zde 
usazeno  mnoho  čes.  Bratři. 

Slavióky,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Třebíč,  fara  Střížov,  pš.  Vladislav;  25  d., 
189  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr. 

SlaVilc  {Lusciola  [Erithacus]  luscinia),  sla- 
vený pěvec,  jenž  tlukotem,  silou  a  plností 
hlasu,  rychlostí  trylkův  a  krásou  flétnového 
zvuku  předčí  všechny  pěvce  ostatní.  Háje, 
křoviny  a  sady  v  rovině,  s  hojným  podro- 
stem trnitým  poblíž  vod  se  zálibou  vyhle- 
dává, černým  vysokým  lesům  a  suchopárům 
se  vyhýbá.  S.  dostavuje  se  v  dubnu  nej ra- 
ději na  místa,  kde  vloni  hnízdil,  samci  oby- 
čejně dříve  nežli  samice.  Šidlozobý  pěvec 
tento  má  v  křídlech  1.  letku  krátkou,  3.  nej- 
delší, oči  tmavohnědé,  peří  nahoře  šedo- 
hnědé, poněkud  do  rezavá,  nad  ocasem 
i  na  ocásku  narezivělé,  vezpod  našedivělé, 
na  hrdle  a  hrudi  bělavé;  dlouhé  nohy 
mají  na  nártech  botky,  délka  těla  měří 
17  cm,  rozkřídleného  25  cm,  ocásku  7  cm. 
Hned  po  příchodu  8.  počne  tlouci,  nejpil- 
něji za  večerního  soumraku  a  za  svítáni : 
jsou  též  noční  pěvci;  ve  zpěvu  lze  rozeznati 
jisté  strofy,  jež  mnozí  pokoušeli  se  vyjádřiti 
slabikami,  jako  kpoi,  ly,  tvoj,  tuj,  cerr  a  pod. 
Uprostřed  června,  když  s-íci  mají  mladé 
v  hnízdě,  zpěv  poznenánlu  umlká,  v  červenci 
pelichají  a  v  srpnu  nás  opouštějí,  přezimu- 
jíce  v  severní  a  střední  Africe.  Jakmile  párek 
někde  se  usadil,  nestrpí  žádného  souseda. 
S.  hnízdí,  kde  se  cítí  bezpečným,  v  houšti- 
nách buď  přímo  na  zemi  neb  jen  5—6  cm 
nad  ní;  sem  klade  4—6  vajíček  bledě  oli- 
vově zelených,  šedohnědé  ďupkovaných,  jeŽ 
souhlasí  s  barvou  opadalého  listi.  Ač  barvou 
i  povahou  svého  bydliště  s.  jest  dobře  chrá- 
něn, prozrazuje  často  plemeno  své  tím,  že 
úzkostliví  rodičové  ze  strachu  vydávají  usta- 
vičný skřek.  Potravou  s-a  jsou  housenky, 
moli,  larvy,  pupy  a  jiný  hmjrz;  na  podzim 
bére  i  bobulemi  zavděk.  K  jiným  ptákům 
chová  se  klidně  a  stává  se  i  k  člověku  velmi 
důvěřivým,  tak  že  dá  se  snadno  chytiti  do 
ok,  špruhli,  poklopcův  a  pod.  Zajetí  dobře 
snáší  a  vydrží  i  8  let  a  více  v  kleci;  krmi  se 
zde  mravenčími  kuklami,  moučnými  červy, 
vejci  a  pod.  V  druhé  polovici  května  možno 
je  držeti  v  kleci  i  venku.  Klec  s  pevnou 
střechou  zavěsí  se  na  chráněná  místa  pod 


346 


Slavík. 


oknem,  aby  k  ni  vitr  a  déáf  nemohly.  S.  roz: 
šířen  jest  hlavně  po  střední  a  jižní  Evropě. 
U  nás  jest  nejhojnější  ve  středních  Čechách. 
Na  západě  Evropy  jest  hojnější  nežli  na  vý- 
chodě. Na  sever  jde  až  do  jižní  Anglie  a 
Dánska.  V  zajetí  nemělo  by  nikdy  více  s-ů 
držeti  se  pohromadě,  ježto  se  překřikují, 
někdy  až  do  úmoru.  S.  uherský  Či  pol- 
ský (L.  [E*]  philomela)  jest  celkem  tmavší 
a  silnější  obecného  a  rozeznává  se  hlavně 
délkou  první  letky.  Obývá  též  střed.  Evropu, 
chybí  v  Anglii  a  Španělsku  úplně;  u  nás  jest 
vzácným  hostem  a  nehnizdi  se  tu.  Žije  ve 
východních  a  severovýchodních  zemích  evrop- 
ských, v  Dánsku,  Skandinávii,  Rusku  a  v  Si- 
biři. Barva  rudohnědě  našedivélá  jest  něco 
tmavější  předešlého,  délka  těla  jest  19  cm, 
rozkřídlen  28  cm^  ocásek  8  cm.  Hnízdo  staví 
a  živí  se  podobně  jako  předešlý;  vajíčka 
jsou  větší  a  kulatější  s  temnějšími  skvrnami. 
V  zajetí  často  se  chová  a  rozeznávají  se 
mnohé  lokální  odrůdy.  Tlukot  jest  silnější 
a  hlubší  než  obecného.  Přilétá  v  květnu  a 
odlétá  v  srpnu.  Bše, 

Slavik,  Slavíky,  víska  v  Čechách,  hejtm. 
Hořovice,  okr.  Beroun,  fara  Tmáň,  pš.  Dvůr 
Král.  u  Berouna;  5  d.,  50  oby  v.  č.  (1900), 
mlýn  a  popi.  dvůr. 

álatrik:  1)  S.  Josef,  houslista  čes.  (*  1306 
v  Jinčích  u  Příbramě  —  tl833  v  Pešti).  Hudeb- 
ního vzdělání  nabyl  u  svého  otce  Antonína, 
učitele,  r.  1815  do  Hořovic  přeloženého,  a 
v  útlém  mládí  okazoval  vynikající  schopnosti, 
že  získal  podpory  hr.  Eug.  z  Vrtby,  jenž  r.  1817 
vyslal  ho  na  pražskou  konservatoř.  Ve  třídě 
prof.  Pixise  S.  vyšvihl  se  nad  ostatní  žáky 
a  veřejným  vystoupením  v  produkcích  ústavu 
r.  1822  a  1823  vzbudil  všeobecný  obdiv.  Po 
absolutoriu  byl  engažován  do  orchestru  sta- 
vovského divadla  pražského,  r.l825  odebral 
se  do  Vidně  zdokonalit  se  u  Maysedera,  na 
jehož  doporučení  přijat  r.  1829  do  orchestru 
dvorní  opery.  Z  Vídně  S.  konal  časté  vy- 
jížďky do  lázeňských  měst  českých  a  kon- 
certoval též  v  Paříži  s  mimořádným  úspě- 
chem. Veliký  vliv  měla  na  něho  hra  Paga- 
niniho,  s  nimž  seznámil  se  i  osobně;  cti- 
žádost pobízela  ho  k  neúmornému  studiu, 
které  podrylo  jeho  zdraví.  Po  skvělých  trium- 
fech ve  Vídni  v  1.  1832—33  odebral  se  ke 
koncertu  do  Pešti,  kde  zemřel,  podlehnuv 
hlavničce.  S  Laubem  a  Fr.  Ondříčkem  S. 
tvoří  trojici  nejgeniálnějších  houslistů  českých 
XIX.  věícu.  Ač  při  útlém  mládí  svém  krátkou 
prodělal  dráhu  uměleckou  a  oderván  byl 
umění  v  době,  kdy  jméno  jeho  vzestupovalo 
k  světové  slávě,  vyhrál  si  přece  přívlastek 
•českého  Paganiniho«  bravourní  technikou, 
která  podle  úsudků  soudobé  kritiky  před- 
stihovala vše,  čím  souvěká  virtuosita  houslová 
mohla  se  vykázati.  S.  napsal  pro  svůj  nástroj 
dva  koncerty  z  Fis-moll  a  H-moll,  dvojkoncert 
z  Fis-dur^  variace  z  F-dur  a  E-dur  s  prův. 
orchestru.  Andante  z  D-dur^  Impromptu  a  j. 
drobnější  skladby  s  průvodem  klavírním  a 
smyčc.  kvartetto.  —  Nejmladší  bratr  2)  S. 
Rudolf  (♦  1823  v  Hořovicích)  navštěvoval 


v  1. 1839  houslové  odděleni  pražské  konser* 
vatoře,  načež  odešel  do  Ruska,  kde  r.  1845 
stal  se  prvním  houslistou  při  divadle  moskev- 
ském. Byl  plodným  skladatelem  v  oboru 
svého  nástroje.  t^ 

3)  S.  Václav  Otakar,  klasa,  filolog  čes. 
(*  27.  záH  1836  v  Údrnicích).  Hlavni  školu 
a  gymnasium  navštěvoval  v  Jičíně  r.  1847 
až  1858,  v  I  1858--60  studoval  klassickoa  a 
slovanskou  filologii  na  universitě  pražské, 
pak  vyučoval  na  ústavě  JungmannovČ  a  pů- 
sobil lako  výpomocný  učitel  na  české  reálce 
v  Praze,  v  1. 1862— 65  jako  supplent  na  gymn. 
v  Ml.  Boleslavi,  v  1.  1865—74  jako  prof,  na 
městské  střední  škole  v  Praze,  při  čemž  byl  též 
předsedou  >Jednoty  čes.  filologů«,  v  1. 1874-99 
jako  ředitel  gymn.  v  Nov.  Bydžově,  o  jehož 
rozkvět  získal  si  veliké  zásluhy.  Odcházeje 
na  odpočinek  vyznamenán  titulem  školního 
rady.  Přestěhovav  se  do  Prahy, vstoupil  r.  1900 
na  žádost  Jilj i  Jahna  v  učitelský  sbor  dívčího 
gymnasia  »  Minervy*  a  stal  se  po  smrti  Jahnově 
ředitelem  tohoto  ústavu.  Vydal  Caeuarovy 
Paměti  o  válce  gallské  pro  potřeby  školní 
(Praha,  1868,  1881,  1885,  1891,  nově  upravil 
Jos.  Pražák,  t.,  1903)  a  slovník  ke  spisům  Caesa* 
rovy-m  (t.,  1884  a  1889).  Řada  článků  S-ov^ch 
z  oboru  didaktického,  paedagogického  a  líte- 
rárně-historického  uveřejněna  byla  v  •Li- 
stech filologických  a  paedagogických*,  je- 
jichž spolu redalČtorem  s  počátku  (než  odešel 
z  Prahy)  byl,  v  programmech  gymn.  novo- 
bydžovského,  ve  >Školc  a  Život ě«  a  j.  Zdě- 
div závětí  K.  Vinařickébo  rozsáhlou  jeho  kor» 
respondenci  z  1.  1820—69,  S.  pokračoval  ve 
vydání  Sebraných  spisů  Vinařického  v  Ko- 
bro vě  »Národní  bibliotéce*  a  ujal  se  nyni 
vydání  celé  Korrespondence  Vinařického^  jejíž 
I.  díl  vyšel  nákladem  České  akademie  r.  1904. 

4)  S.  Jan,  paedagog  a  organisátor  českého 
středního  Školství  na  Moravě  (♦  1842  v  Pře- 
louči), studoval  na  akademickém  gymnasiu 
a  universitě  v  Praze,  načež  působil  r.  1868 
až  1883  jako  professor  na  gymnasiu  v  Král. 
Hradci,  v  1. 1883—87  na  akademickém  gym- 
nasiu v  Praze.  R.  1887  byl  službou  přikázán 
ministeriu  kultu  a  vyučování,  kde  pobyl 
2  léta.  R.  1890  byl  jmenován  ředitelem  akaá. 
gymnasia  pražského,  r.  1891  zemským  Škol- 
ním inspektorem  pro  Moravu.  Nastupuje  na 
úřad  převzal  8  českých  gymnasií  a  3  reálky, 
odcházeje  odevzdal  svému  nástupci  16  čes- 
kých gymnasií,  16  reálek  a  1  dívčí  lyceum. 
Za  jeho  správy  vznikla  totiž  gymnasia  v  Bo- 
skovicích,  Kyjově,  Místku,  Mor.  Ostravě, 
Prostějově,  Strážnici,  Výškově,  Zábfcze  a 
reálky  v  Uh.  Brodě,  Bučovidch,  Jevíčku,  Ho- 
doníně, Holešově,  Kroměříži,  Lipníku,  Li- 
tovli, Velikém  Meziříčí,  Novém  Městě,  Olo- 
mouci, Mor,  Ostravě,  Příbore,  konečně  dívčí 
lyceum  reálné  spolku  >Vesny«  v  Brně.  Za 
své  zásluhy  byl  vyznamenán  rytířským  řá- 
dem železné  koruny  III.  tř.  Moravská  města 
Uh.  Brod,  Bučovice,  Kyjov,  Jevíčko,  Veliké 
Meziříčí,  Nové  Město,  TelČ  ivolila  jej  Čest- 
ným měšťanem.  Napsal:  Zkuiébné  duseshvi; 
René  Descartesa  Úvahy  o  prvni  ňlosofii\  četné 


Slavík. 


347 


pKspévky  v  » Kroku  <  a  »Ča8.  pro  pěstováni 
mathematiky  a  fysiky«,  odborné  posudky  a 
recense  a  j.  AV, 

B)8.  Frant.  Augustin,  dějepisec  a  filolog 
česi,  (^  1846  v  Domašíně  u  Vlašimě).  Studo- 
val niiii  gymnasium  u  piaristů  v  Benelově 
do  r.  1863,  vySáí  akademické  a  fílosof.  fa- 
kulta na  universitě  v  Praze  do  r.  1870,  Vě- 
decké cesty  konaje,  studoval  v  rozličných 
archivech  v  Čechách  a  na  Moravě,  v  Ochra- 
nove, ve  státních  archivech  v  Berlině,  Dráž- 
ďanech, Vratislavi  a  j.  Byl  supplentem  na 
c.  k.  české  rcálce  v  Praze  r.  1870—71,  pro- 
fesftorem  na  městské  průmyslo-hospodářské 
ikole  v  Karlině,  českoslov.  obchodní  aka- 
demii v  Praze,  na  c.  k.  vyáši  reálce  v  Kutné 
Hoře,  na  c.  k.  reál.  gymnasiu  v  Táboře,  a 
kdvi  ministr  Gautsch  zrušil  tam  vyšší  třídy 
reálné,  od  r.  1889  na  Moravě:  prof.  na  c.  k. 
české  reálce  v  Brně,  ředitelem  od  r.  1894  na 
české  reálce  v  Hodoníně,  nejprve  matiční, 
pak  zemské  ai  do  r.  1903,  kdy  ze  zdravot- 
oich  příčin  odešel  na  odpočinek  a  jmenován 
byl  c.  k.  Školním  radou.  Vedle  Činnosti 
ákolní  pflsobil  hned  od  studentských  let 
v  iívoté  národním  a  literárné.  Míval  veřejné 
pfcdnáiky  z  dějin  a  literatury  české.  V  Kutné 
Hoře  založil  s  několika  přáteli  spolek  na  pod- 

fíoru  chudých  studujících  a  r.  1877  archaeo- 
ogický  sbor  •VoceU  pro  zachování  a  pro- 
zkoumáni památek  v  tamní  krajině,  zvláště 
ST.  Barbory  a  j.  v  K.  Hoře.  V  Brně  s  příte- 
lem svým  prof.  drem  Frant.  Kamenickém 
obnovil  >Časopis  Matice  moravské*  r.  1891. 
Typracoval  osnovu  pro  velikou  Vlastivědu  mo- 
ravskou, již  vydává  Musejní  spolek  v  Brně, 
a  ivolcn  hlavním  redaktorem  jejím.  S.  zvo- 
len byl  též  dopis,  členem  České  akademie 
ds.  Františka  Josefa,  Král.  společnosti  nauk 
v  Praze,  čestným  členem  archaeolog.  sboru 
»Voccla<  v  Kutné  Hoře,  > Musejního  spolku* 
v  Brně.  Matice  Hodonské,  čestným  měšťa- 
nem v  Domašíně,  Vlašimi  atd.  Literárně  pra- 
coval nejvíce  o  Jednotě  bratrské  a  českých 
exulantech,  o  Moravě,  místopis  a  věci  s  tím 
spojené.  Samostatně  vydal  mimo  jiné:  Po- 
ÚďJ  na  osvětu  národa  Českého  u  porovnáni 
s  otvétoH  národu  německých  (Praha,  1870); 
D^my  českého  studentstva  (1.  a  2.  vyd.  t., 
1874) ;  O  Jednotě  Bratří  Českých  (v  ^Osvětě 
lidu-,  1874);  Panství  Kutnohorské  (K  Hora, 
18S2;;  Dějiny  DomaŠína  a  jeho  ýamí  osady 
I  Tábor.  1882);  Panství  Táborské  a  poměry 
itko  poddaných  (t.,  1884);  O  Jednotě  bratrské 
v  Čechách  jihovýchodních  (t.,  1888);  Život  a 
piaobení  J.  J.  Ryby  (v  Urbánkové  Bibliotéce 
paedagogické,  Pr.,  1888);  Dějiny  města  Vla- 
Smě  a  jeho  statku  (Tábor,  1889);  Roimitál  a 
jeho  okolí  (t.,  1890);  Morava  a  její  obvody  ve 
Sie^sku  po  Soieté  válce  (Telč,  1892);  ve 
>  Vlasti  vědě  morav.<:  Brněnský  okres  (Brno, 
1897);  Pruské  usilování  o  \emě  České  (v  •Osvě- 
tě*, 1888,  2.  vyd.  Praha,  1901);  Moravské 
Slovensko  od  XVII,  stol.  (Hodonín,  1903).  Po- 
iednánl  a  vědeckých  zpráv  napsal  přes  sto, 
na  př.  v  >Osvětě«  Vlčkově:  B.Jan  Blahoslav 
a  SratH  češti  (úvaha,  1873);  Z  doby  před  na- 


íím  vzkříšením  (1874);  Selské  povstání  v  Če- 
chách r,  f  775  (1876);  Česká  církev  v  Berlíně 
(1876);  Česká  emigrace  r.  1^42— 43  v  Prus- 
kém Slezsku  (1877);  Česká  církev  v  Dráfda- 
nech  (1887);  Národnost  a  nábo{enství,  z  dějin 
českých  exulantův  a  emigrantů  v  Německu, 
k  hnutí  »Pryč  od  feíma<  (1904);  ve  >Svčto- 
zoru«:  Život  B.  J.  Blahoslava  (^1874);  Ochra- 
nov (Herrnhut,  1875);  v  »ČČM.«:  K  literární 
Činnosti  B.  J,  Blahoslava  (z  rukopisů  v  Žita  ve 
a  Zhořelci,  1875' ;  O  skracování  starodávných 
jmen  osobních  a  místních  (s  doklady  historic- 
kými, 1889);  O  výinamu  jména  Čech  (1890); 
ve  >Sborniku  historickém*:  Bratří  Čeští 
v  Lesně  polském  (1883);  ve  »Sborniku  děje- 
pisných prací «:  českobratrská  církev  Nixká 
v  Lufici  (1888);  v  Ottových  illustrov.  •Ce- 
chách*: Táborsko  severní  od  Blaníka  a  Po- 
sáxavsko  (1892);  v  » Památníku  na  oslavu 
100.  narozenin  Fr.  Palackého*  jeho  rodiště 
Hoáslavice  (1898);  nejvíce  pak  v  »Čas.  Ma- 
tice moravské*,  jmenovitě:  Poddanské  po- 
měry na  bývalém  panství  Třebíčském  (1891^^; 
Komenského  rodná  krajina;  Jméno  J,  A,  Ko- 
menský; Která  města  na  Moravě  iměnila  ná- 
rodnost v  posledních  200  letech  nejvíce?  (1892); 
Zaniklé  osady  na  panství  Brtnickém;  O  lite- 
rární Činnosti  /?.  Volného  (1893);  Změna  ná- 
roánosti  České  a  německé  na  Moravě  r,  1880 
af  i8go  (1894);  Kdy  byla  Morava  nejvíce 
zpustošena?  (1895);  Stav  národnosti  čes.  a 
něm,  na  Moravě  r.  777/  (1897);  Zrušení  ro- 
boty na  Moravě  r.  1648  (1898);  Hnutí  v  lidu 
poddaném  na  Moravě  r.  1680  a  opatření  proti 
němu  (1902);  Httutí  v  lidu  poddaném  na  Huk- 
valdsku  r.  lógS  (1903);  Rodiště  J,  A.  Komen- 
ského jest  Komna  (1904);  v  časopise  >Ko- 
menském* :  Didakticko- paedagofiické  \ásady 
J,  Blahoslava  u  přirovnáni  k  ^ásaáám  J,  A, 
Komenského  (1896);  v>Kalendáři  Matice  Ho- 
donské* veřejné  přednáškv  o  Komenském  a 
P.  J,  Safaříkovi  (1896);  O  vidělanosti  národa 
českého  (1897);  v  ročních  zprávách  školních: 
Kutnohorské  příspěvky  k  literatuře  české  (reálka 
tamní,  1877);  Poměry  lidu  poddaného  v  na- 
padni části  moravského  Slovenska  v  polovici 
XVIII,  stol,  (čes.  reálka  v  Hodoníně,  1897); 
Krajina  u  Hodonína  a  Břeclavě  r.  i6gi — 7762, 
s  mapou  z  r.  1762  (t.,  1903)  a  j.  v.  K  vydání 
upravil  B.  J.  Blahoslava  Vady  kaxatelův  f  Pr., 
1876);  z  pozůstalosti  zemř.  V.  Křižka  Z  dějin 
starých  Slovanů  (Tábor,  1883);  Cesty  pana 
Lva  i  Ro\mitála  po  \ápadní  Evropě  r.  í46S 
a{  146-7  (Telč,  1890).  Životopis  S-ův  podal 
dr.Fr.  Bačkovský  ve  >Studentských  Listech* 
r.  1882,  »Kutnohořan*  1879,  »Tábor*  a  »Ceský 
Jih*  1889,  >Moravská  Orlice*  1903;  samo- 
statně v  Hodoníně  r.  1903  a  v  roční  zprávě 
české  vyšší  reálky  tamní  r.  1904  prof.  dr.  AI. 
Kolísek. 

6)  S.  Jan,  politik  čes.  i^*  13.  září  1846 
v  Nov.  Etinku),  vystudoval  práva  a  od  r.  1878 
jest  advokátem  vjindř.  Hradci.  Jako  kandidát 
národní  strany  svobodomyslné  byl  zvolen 
r.  1890  a  pak  r.  1895  městem  Jindř.  Hrad- 
cem za  poslance  do  sněmu  král.  Českého, 
r.  1891  a  1897   do  říšské  rady  za  městskou 


348 


Slavík. 


skupinu  Třeboň-Jindř.  Hradec.  R.  1898  vzdal 
se  řiSského  mandátu  pro  zásadni  neshody 
s  vedením  národní  strany  svobodomyslné. 
Do  sněmu  českého  r.  1901  již  nekandidoval. 
Jako  politik  S.  stál  na  stanovisku  státopráv- 
ním a  demokratickém  tak,  jak  na  něm  stál 
Sladkovský.  Jako  zástupce  uvedeného  stano- 
viska státoprávního  byl  v  zásadni  opposici 
proti  všem  vládám  rakouským.  Nesmiřoval 
se  ani  s  vládou  Badeniho  ani  s  vládou  Thu- 
novou.  Když  strana  mladočeská  nalézala  se 
v  majoritě,  působil  r.  1899  proti  theorii,  aby- 
chom z  nynější  ústavy  vrátili  se  k  říjnovému 
diplomu,  a  pohádal  českou  delegaci,  aby  uží- 
vala ústavních  nařízení  ku  provedení  plné 
autonomie  země  a  to  houževnatě  a  neústupně, 
neslevíc  »ani  zbla  ze  zákonných  uuanoveni*. 
S.  byl  přesvědčen,  že  touto  cestou  možno 
se  přiblížiti  k  provedení  státního  práva.  Ve 
smyslu  této  theorie  své  také  jednal  S.  jako 
poslanec  před  r.  1899.  Proto  vytokal  nepří- 
slušnost říšské  rady  a  příslušnost  zemské 
legislativy  ku  projednáni  předlozen^xh  jí  ná- 
vrhů zákona  16.  bř.  1893  o  kaženi  potravin 
a  9.  čce  1895  o  novém  soudním  řádě.  Také 
bojoval  pro  to,  aby  řešeni  otázky  sociální 
bylo  zůstaveno  zemskému  zákonodárství  s  vy- 
nétim  ovšem  těch  kusů,  které  se  dotýkají 
celé  říše,  kde  by  říše  měla  se  stavěti  proti 
cizině.  S.  byl  zástup.cem  demokratického  po- 
žadavku všeobecného,  rovného  práva  hlaso- 
vacího. Dne  17.  bř.  1893  podal  jménem  ná- 
rodní strany  svobodomyslné  na  říšské  radě 
ve  smysle  tom  návrh.  S.  ukazoval  i  mimo 
parlament,  že  moderní  státy  spějí  ku  prove- 
dení všeobecného,  rovného  práva  hlasova- 
cího, a  dovozoval,  že  lid  český  nemá  žádné 
příčiny  proudu  tomu  stavěti  se  na  odpor, 
nýbrž  Že  jej  má  ze  všech  sil  svých  podporo- 
vati a  snažiti  se,  aby  vědomost  o  povinnosti 
té  pronikla  ve  vrstvy  co  možná  nejširší.  S. 
žádaje  zavedeni  všeobecného  a  rovného  práva 
hlasovacího  navrhoval  i  provedení  poměrného 
zastoupení  >bez  poškození  jednoty  království 
a  bez  dělení  země  i  sněmu  král.  Českého*, 
ve  smysle,  jak  požadavek  ten  zdůvodnil  Slad- 
kovský. S.  působil  pro  své  politické  názory 
slovem,  články  novinářskými  a  brošurami, 
z  nichž  uvádíme:  K  otázce  volební  reformy 
(1896);  Proč  se  dovoláváme  českého  státního 
práva  (1897);  O  rakousko-uherském  narovnáni 
(1897);  Sova  dráha  české  politiky  (1899).  Od- 
stoupiv s  jeviště  politického,  S.  oddal  se 
práci  vědecké.  R.  1903  vydal  knihu:  Slované 
a  Němci  v  staré  áobé^  \ejména  Cl.  Ptolemaia 
Velká  Germania^  v  níž  jako  žák  školy  auto- 
chthonické  snaží  se  dokázati,  že  >Slované  se- 
děli ode  dávna  od  Rýna  až  k  Dněpru  a 
k  Černému  moři,  dělíce  se  na  skupinu  zá- 
padní, sedící  v  Germanii  a  zvanou  Suevy, 
a  východní  v  Sarmatii  zvanou  Borany  (nebo 
Skythy  rolníky)  Nad  Slovany  od  pradávna 
seděli  Němci-Kimmerijci  starých  pramenů, 
kteří  návalem  íránských  kmenů  ustoupili  po- 
zději z  části  do  Asie,  z  částí  dále  do  severní 
Evropy,  zasáhnuvše  podél  Severního  moře 
až  k  ústí  Rýnu  a  do  Belgiec  S.  zamítá  exi- 


stenci Bojů  v  Čechách,  umísťuje  jev  Bavor- 
sku, odkudž  je  vypudili  Markomani.  Tito  byli 
později  usedli  Částečně  při  dolní  Moravě. 
Čechové  podle  S-a  iili  v  Čechách  od  pra- 
dávna. R.  1904  S.  vydal:  O  selské  domovini 
a  \ameieni  předlufpváni  rolnickfck  statků.  Spi- 
sek ten  obsahuje  zároveň  příslušná  návrh 
zákonů.  '  Tbk. 

7)  S.  Alfred,  geolog  čes.  (*  1847  v  Kru- 
šo vících  u  Rakovníka),  studoval  na  reálce 
české  v  Praze,  pak  po  dvě  léta  odbor  che- 
mický na  technice,  potom  na  medicínské 
fakultě  v  Praze.  R.  1873  stal  se  doktorem 
medicíny.  Cestoval  za  studiemi  geologríckými 
v  Německu,  Švédsku,  Dánsku,  Francii,  Anglii, 
v  Alpách  rakouských  i  Švýcarských,  v  Uhrách, 
pak  v  zemích  koruny  České  podrobné.  Byl 
v  1. 1873—79  assistentem  mineralogie  a  geo- 
logie u  prof.  Krejčího,  od  r.  1875  docentem 
palaeontologie  na  Čes.  technice,  r.  1883  roz- 
šířena jeho  venia  docendí  na  půdoznalstvi, 
r.  1886  stal  se  honorovaným  docentem  půdo- 
znalstvi, v  1. 1884—1904  působil  jako  referent 
pro  půdoznalstvi  při  technické  kanceláři  země- 
dělské rady.  R.  1890  byl  jmenován  supplen- 
tem  stolice  pro  mineralogii  a  geologii  na 
c.  k.  čes.  vysoké  škole  technické,  r.  1894 
řádným  professorem  téhož  předmětu.  V  první 
době  vědecké  činnosti  své  zabýval  se  sou- 
stavným studiem  českých  měkkýšů,  o  kte- 
rém předměte  vydal  důkladnou  monografii 
v  » Archive  pro  přírodovědecký  výzkum  Cech« 
(1868).  Hlavním  pak  předmětem  jeho  studia 
jest  půdoznalstvi  a  geologický  výzkum  Čech, 
K  tomu  odnášejí  se  tyto  práce  jeho:  Popis 
třetihornich  stadkovodnich  vápenců  IttchořiC' 
ký-ch  a  kolo^rucl^ch  (> Archiv  pro  přírodověd, 
výzkum  Cech«,  1870);  Naplaveniny  v  okoli 
Byšic^  Lysé  a  Chrudimi  Ct,,  1870);  Ueber  die 
Ďiluvialgerólle  von  Priedland^  Gabel  und  Bóh- 
misch-Leipa (•SiX.zber,  d.  kgl.  b6hm.  Gesellsch. 
d.Wiss.«,  1875);  Die  Ablagerungen  der  GlaciaU 
periodě  und  ihre  Verbreitung  in  Nordbóhmen 
(t.,  1891);  Ueber  die  Gliederung  der  Kreide- 
formation  in  der  bóhmisch-sáchsischen  Schwei^ 
(t.,  1891);  Die  Schichten  des  hercynischen  Pro' 
caen-  oder  Kreidegebietes^  ihre  Deutung  und 
Vergleichung  mit  anderen  Kreidegebieten  (t., 
1891);  Die  Kreideýormation  in  Bóhmen  und 
den  benachbarten  Lándern  (t.,  1892);  Die  Ab- 
lagerungen  der  permischen  Formation  bei  Vla- 
šim (t.,  1892);  Glacialni  doba  v  Č^cháck  (Vý- 
roční  zpráva  Král.  čes.  spol.  nauk,  1896). 
Rozvinul  též  bohatou  činnost  veřejnou.  Při 
zemědělské  radě  české  organisoval  službu 
pedologickou  a  zavedl  hojné  užívání  pouček 
pedologických  a  geologických  v  praxi.  Jest 
znalcem  zemského  soudu  v  Praze  pro  geo- 
logii a  pedologii,  od  r.  1900  členem  sboru 
obecních  starších,  kde  zejména  působí  ve 
správních  radách  vodárny  obecní  i  budoucí 
vodárny  společné,  v  dozorčí  kommissi  pro 
kanalisaci,  ve  zdravotní  radě  městské  a  ve 
školním  odboru.  Od  r.  1902  jest  jednatelem 
Musea  král.  Českého,  r.  1898—99  a  1903—04 
byl  rektorem  české  techniky.  Jest  členem 
mimořádným  Král.  české  společnosti  nauk, 


Slavikov  —  Slavfkovice. 


349 


čkoem  komitétu  pro  přírodovědecký  výzkum 
Čech  a  členem  zkušební  kommisse  pro  učitele 
hospodářských  ákol. 

S)  S.  Vladimír,  soudní  lékař (*3. srp.  1866 
v  Roudnici),  studoval  gymnasium  v  Roudnici, 
lékařství  na  české  universitě  v  Praze,  kde 
byl  r.  1892  na  doktora  promovován.  Od 
r.  1891  iest  assistentem  ústavu  pro  soudní 
lékařství,  r.  1897  stal  se  docentem,  r.  1903 
jmenován  mimořádným  professorem  soud- 
BÍho  lékařství  na  české  universitě  v  Praze. 
Od  r.  1896  iest  téi  soudním  lékařem  zem. 
soudu.  Z  jeno  prací  uvádíme:  O  anthaxu 
m  čioiféka  (»Cas.  čes.  lék.c,  1894);  O  spontán- 
ních a  traumatických  ntpturdch  srdce  {t.^  1895); 
Aáipocire  (t.,  1876);  Rigor  martis  (t.,  1901); 
Exptr,  příspěvek  ku  pohnání  ran  řídnutých  ^.a 
iiva  a  po  tmrii  povstalých  (» Rozpravy  Čes. 
akad.<.  roč  VI.);  O  ru\nottÍ  směru  víodu  a 
priib04Íu(>Lék,  rozhl.c,  1897);  Áetiologie  náhlé 
tmrti  a  ]. 

•)  S.  František,  syn  S-a  6),  přírodo- 
piscc  čes.  (♦  18.  srpna  1876  v  Kutné  HořO, 
studoval  na  ^mnasiu  v  Táboře  a  v  Brně, 
nmversítu  v  Praze,  byl  v  1.  1897—1903  assi- 
stentem nsineralogického  ústavu  české  uni- 
vcrsity,nyní  jest  professorem  gymnasia  v  Žiž- 
kově.  Od  r.  1903  jest  dopis,  členem  Ces. 
akademie.  Pracuje  v  oboru  mineralogie  a 
petrografie,  hlavně  na  základě  materiálu 
cech  a  Moravy.  Napsal:  O  rudonosné  py- 
Toxtnícké  a  biotitické  rule  u  Pohlede  {*Wést. 
Kr.  č.  spol.  nauk«.  1897);  PúXndmky  o  porfyru 
podkoxakopském  (»Rozpr.  Ces.  ak.«,  1900); 
Mineralogické  \prdvy  \e  \dpadní  Moravy  (t, 
1.  1901,  IL  1904);  Několik  xprdv  krystalogra- 
ňektck  (t.,  1901);  Příspěvky  k  pohnání  vy- 
vřelin středočeského  praekambria  (t,  1902); 
Beitráge  ^urKenutniss  der  Ammoniumkaiogen- 
verbinJungen  v»Zeitschr.  f.  Krystallographie«, 
1902),  Ďatolith  pod  Liiticí  u  Berouna  (s  T. 
Fiécicm,  »Věst.  Kr.  č.  spol.  nauk«,  1902); 
Ópod  do  prací  krystalografických  (Praha,  1903 1 ; 
Sově  ndle\y  mtnerdlů  u  Slavkova  (> Rozpravy 
Ces.  aksid.«,  1903);  Dva  kontakty  středočeské 
iuly  s  vápencem  (t.,  1904);  O  kamencčných  a 
krv^výxk  břidlicích  západočeských  (t.,  1904). 
Mimo  to  podává  přehledy  o  české  odborné 
literatuře  v  Časopisech  zahraničních,  sou- 
borné roční  referáty  o  pokrocích  minera- 
logie ve  » Věstníku  Čes.  akad.c  a  jest  přispě- 
vatelem Ottova  Slov.  Naučného. 

ÉUkTikOT:  1)  8.,  Sla Vlkovi ce,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Chotčboř,  fara  Libice, 
pá.  Hor.  Studence;  39  d.,  392  obyv.č.  (1900), 
popi.  dvůr  a  mysli vna.  Bývalá  tvrz  byla  vý- 
chodiátěm  Slavikovcúv  ze  Slavíkova.  — 
9)  S.,  ves  t,  hejtm.  a  okr.  Náchod,  fara 
a  pi.  Hronov  n.  M.;  32  d.,  181  oby  v.  č. 
(1900),  —  3)  S.,  ves  u  Nové  Kdyně,  viz  Sla- 
vikovice  1). 

4)  8.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Litovel,  okr., 
fara  a  pá.  Konice  u  Prostějova;  36  d.,  216 
obyy.  c.  (1900),  royslivna. 

Él&vikoveo  ze  Slavíkova,  příjmení 
staročeské  rodiny  vladycké,  jejímž  prvotním 
sídlem  byl  S  avtkov,  v  býv.  kraji  čáslavském. 


Erb:  dvě  ryby  vodorovné.  Řada  jejich  bez- 
pečná začíná  se  r.  1488—92  Jiřím.  Jeho  snad 
synové  byli  Hynek  (f  1628),  Jan  a  Pavel, 
kteří  se  připomínají  v  tituláři  r.  1534  vyda- 
ném. Jan  držel  Slavikov  a  Dřevíkov  a  po 
mateři  také  Ostře  dek  (+ i.  1640).  Synové  jeho 
byli  Jiřík,  Zdeněk  a  Hynek,  kteří  r.  1542 
sé  dělili.  Zdeněk,  jenž  obdržel  za  díl  Slavi- 
kov a  Dřevíkov,  prodal  od  něho  r.  1646  Stří- 
tež  a  na  zbytku  věnoval  (1550)  manž.  Manda- 
léně  z  Květnice  (f  po  i.  1566).  Jiří  držel  za 
díl  Ostředek  a  zemřel  v  1. 1672—74.  Synové 
jeho  byli  Jan  mladší,  Pavel,  Adam,  Jin- 
dřich, Burjan,  Václav,  Vilém,  Diviš  a 
Bohuslav.  Jan  ujav  Ostředek  prodal  jej 
r.  1572  a  seděl  pak  v  Jirnách.  Pavel  seděl 
napřed  v  Peckách  a  zemřel  r.  1598  v  Kapa- 
je dlích.  Bohuslav  držel  statek  Prakšice  na 
Moravě.  Po  Zdeňkovi  vládli  na  Slavíkově 
synové  Jan,  Jindřich,  Václav,  kteří  r.  1596 
se  dělili.  První  dostal  Dřevíkov,  druhý  Sla- 
vikov, třetí  Zálesí,  po  čemž  Jindřich  věnoval 
manž.  Johance  z  Vodérad.  R.  1615  seděli 
Jan  ml.  na  Slavíkově,  Václav  na  Dřevikově 
a  Zdeněk  na  Dobkově.  Tento  měl  později 
Dřevíkov,  propadl  jej  r.  1622,  ale  přes  to 
jej  prodal.  Jan  odsouzen  k  manství  (1624), 
ale  pro  mnoi(stvi  dluhů  ponechán  mu  a  manž. 
Anně  M.GiglingarovézKnejseŠteinastatek  dě- 
dičně (1628).  Po  onom  zůstal  syn  Jindřich, 
jenž  byl  ok.  r.  1667  hejtmanem  znojemského 
kraje  a  pak  c.  k.  radou.  Držel  na  Moravě 
napřed  Rok\tnici,pak  r.  1667— 71  Nové  Mezi- 
říčko  a  r.  1675  koupil  Ohančice.  Zemřel 
r.  1680  bezdétek,  odkázav  jmění  manželce 
Frant.  Alžbětě  z  Ostešova  (po  druhé  vd. 
Dubské  z  Třebomyslic).  Téhož  času  žili  brati  í 
Jan  Burjan,  František  a  Diviš.  Jan  byl 
ženat  s  Bohunkou  Lukaveckou  z  Lukavce, 
kteiá  měla  do  r.  1642  statek  Horku  na  Sloup- 
nou. Jan  koupil  r.  1642  Voděrady,  později 
měl  také  Pašiněves  a  r.  1653  koupil  Novou 
Pasinku.  Býval  hejtmanem  kouřím,  kraje.  Ze- 
mřel r.  1674.  Pašiněves  dostala  se  dceíi 
M.  Lidmile  provdané  Salazárové  de  Monte 
Albano,  Voděrady  vdově  Alžbětě  Kateřině 
roz.  z  Ilgenau,  ovdovělé  před  tím  Moritzové 
z  Morenbtrka  (f  1696).  V  Kutné  Hoře  žil 
Alexander  S.,  jenž  r.  1681  zemřel,  jsa,  tu- 
ším, té  rodiny  poslední.  Sčk. 

SUyikovloe:  1)  S.,  Slavikov,  far.  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Domažlice,  okr.  Nová 
Kdyně,  pš.  Dlažov;  62  d.,  322  oby  v.  č.  (1900), 
kostel  sv.  Josefa,  3tř.  šk.  S.  bývaly  samo- 
statné zboii,  na  němž  v  XVII.  stol.  seděla 
rodina  Vídršpergárův  z  Vidršpcrka.  V  sto- 
letí XVIII.  stála  zde  kaple,  na  jejímž  místě 
r.  1826  vystavěn  nynéjši  kostel,  jenž  se  stal 
r.  1857  far.  —  2)  S.,  ves  t.,  viz  Slavikov  1). 

3)  S.  (lutukowiti),  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Mor.  Budějovice,  okr.  a  pš.  Jemnice,  fara 
Kdousov;  61  d.,  354  oby  v.  č.  (1900),  fil.  ko- 
stel sv.  Kateřiny,  popi.  dvůr  a  cihelna.  — 
4)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Vyškov,  okr.  Slavkov, 
fara  St.Rousinov,  pš.  NovýRousinov;  110  d, 
586  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.,  telegraf  a  želez, 
stanice  Rousinov-S.  na  tr.  Brno-rřerov.  Od- 


350 


Slavíky  —  Slavjanofilství 


tud  měli  jméno  vladykové  Bitovští  ze  Sla- 
víkovic  (v.  t.). 

Blairiky,  ves  v  Čechách,  viz  Slavík. 

Blavln:  1)  S.,  budova,  kterou  Ant.Veith 
na  způsob  něm.  Walhally  hodlal  vystavěti 
na  Kostelci  u  Liběchova  a  v  ní  postaviti 
24  sochy  znamenitých  Čechů  (viz  Schwan- 
thaler).  —  2)  S.,  hrobka  vystavěná  v  1. 1889 
až  1890  nákladem  Petra  Fischera  na  hřbitově 
vyšehradském  a  určená  pro  české  výtečníky. 
Vejde  se  do  ni  63  rakví.  Posud  byl  do  ni 
uložen  Julius  Zeyer. 

Slavína  Marija  Aleksandrovna,  pro- 
vdaná baronka  Medem,  zpěvačka  ruská 
(*  1858),  vzdělala  se  v  petrohrad.  konserva- 
toři a  debutovala  v  »Aidě<  r.  1879,  načež 
r.  1897  stala  se  sólistkou  rus.  cara.  Vyniká 
pěkným  mezzosopránem,  temperamentem  a 
uměkckým  podáním.  K  nejlepším  výkonům 
jejím  náležejí  Carmen,  Ratmira  v  »Ruslaně 
a  Ludmile*,   Ortruda   v  »Lohengrinu«  a  j. 

Blavinie  viz  Makedonie,  str.  670 a. 

BlaTinská  Jindřiška,  čes.  divadel,  he- 
rečka (*  27.  pros.  1843  ve  Lvově).  Jakmile 
se  mladistvá  Jindřiška  z  Rittersberka,  dcera 
spisovatele  a  překladatele  L.  z  Rittersberka, 
octla  v  Praze,  netrvalo  dlouho  a  nadaná  a 
živá  dívka  jala  se  přes  částečný  odpor  své 
rodiny  toužiti  po  divadelní  karriéře.  Základy 
hereckého  uměni  vštípila  ji  výborná  německá 
herečka  Friederike  Herbst  (1803—66),  která 
ji  také  záhy  připravila  ke  hrám  ve  známém 
Švestkově  divadle  v  Mikulášském  klášteře. 
V  únoru  r.  1863  vystoupila  již  si.  S.,  jež  pro 
divadlo  přijala  rodné  jméno  své  matky,  na 
scéně  prozatímního  divadla  ve  francouzské 
veselohře  »Musí  na  venekc  a  dosáhla  znač- 
ného úspěchu  především  pro  své  vynikající 
přednosti  vnější.  Přes  to  nebyla  engaŽována 
a  musila  se  na  čas  uchýliti  k  německo-české 
společnosti  Walburga-Weseckého,  u  níž  ztrá- 
vila  v  Plzni  zimní  saisonu  1863—64,  vystu- 
pujíc s  úspěchem  také  v  německých  hrách. 
Zde  hrála  Moniku  a  jiné  veliké  úlohy.  V  dubnu 
r.  1864  S.  byla  engažována  k  zemskému  di- 
vadlu, kdež  působila  nepřetržitě  až  do  30.  dub. 
1892,  byvši  povždy  horlivě  dbalá  svých  po- 
vinností. Po  celou  tu  dobu  bylo  s  ní  konáno 
mnoho  pokusů,  tak  že  nedospěla  ku  přesnému 
vyhranění  své  umělecké  individuality.  Hrála 
rólle  všech  oborův  a  každé  ujala  se  s  píli 
a  nejdokonalejší  svědomitosti.  Nejpozoru- 
hodnější postavou  z  posledních  dob  jejího 
uměleckého  působení  byla  Kamilla  Szeder- 
váryová  v  Csikyho  dramatě  » Proletáři*  (1889), 
již  provedla  s  nebývalou  přirozenosti  a  ži- 
votností. JLý, 

Blavlstlka  jest  nauka,  která  se  obírá  Slo- 
vanstvem v  ohledu  linguistickém  i  ethnolo- 
gickém,  archaeologickém  i  historickém,  hi- 
storicko-literárním  i  folkloristickém,  nábo- 
ženském atd.  Zevrubnější  zprávy  o  studiích 
slavistických  viz  či.  Slované  (vzájemnost). 

Blayjanofllstvi  jest  jeden  ze  společen- 
ských proudů  ruských  stol.  XIX.  Vznikl  vli- 
vem filosofie  Schellingovy,  Hegelovy  a  vli- 
vem poesie  romantické.  Hlavními  repraesen- 


tanty  8.  bvli:  Iv.  Vas.  Kirějcvskij  (1806 
až  1856),  jeho  bratr  Petr  V.  Kirějevskij 
(1808  56),  Aleksěj  Štěpanovič  Ch  o  m  j  a  k  o  v 
(1804—60),  Jurij  F.  S  a  m  a  r  i  n  (t  1876).  D.  Va- 
lujev  (t  1845).  Konst  S.  Aksakov  (1817 
až  1860)  a  bratr  předešlého  I.  S.  Aksakov 
(1823—86).  Tento  stal  se  ze  slavjanofilů  nej- 
známější nejen  na  Rusi,  nýbrž  i  v  ostatní 
Evropě.  I.  S.  Aksakov  seskupil  kolem  sebe 
kroužek,  do  něhož  náleželi  Nikita  P.  Gilja- 
rov.Platonov  (t  1887),  J.  N.  Pavlov. 
K.  N.  LeonCjev,  A.  A.  K  i  reje  v  a  S.  F. 
Sarapov.  Literárně  t.  nebylo  nejprve  re- 
praesentováno  samostatně.  Slavjanofilové  při- 
spívali do  >Mo8kvifanina«,  jehož  redakci 
r.  1845  na  čas  vedl  sám  J.  V.  Kirějcvskij. 
Od  r.  1845  vydávali  »Sbornik  D.  Valujeva«, 
pak  od  r.  1846  ^Sborníky  moskevské<.  R- 1856 
založili  »Russkou  Besedu*.  I.  S.  Aksakov 
v  1.  1880—86  vydával  Časopis  »Rusc  a  přítel 
Aksakova  S.  F.  Sarapov  od  r.  1886—89  list 
>Russkoje  dělo«. 

S.  založeno  jest  na  idei  náboženské.  Svět 
slovanskopravoslavný  »Východ«  má  úplnou 
pravdu.  Západ  je  prohnilý  a  lživý ;  byl  poka- 
žen civilisací  němccko-latinskou  a  je  nyní  pln 
nespokojenosti,  hledá  novou  půdu  pro  svoíi 
osvětu.  Půdou  tou  je  pravoslaví.  Osvěta  zá- 
padoevropská jest  jednost  raně  racionafístická, 
byla  založena  na  civilisaci  římské,  jedno- 
straně  spekulativní,  mechanické  a  vnějši.  Zá- 
pad k  sobě  samému  nemůže  se  vrátiti,  proto 
musí  uchýliti  se  na  půdu  pravoslaví.  Západu 
chybí  soulad  mezi  citem  a  rozumem,  mezi 
věrou  a  vědou.  Soulad  ten  nachází  se  v  pravo- 
slaví a  proto  filosofie  musí  býti  založena  na 
půdě  východní,  v  níž  rozumu  pojištěna  je 
svoboda  a  zabezpečen  je  souhlas  víry  a  vědy. 
Základy  křesťanské  fílosofie  spočívající  na 
mravné  svobodné  spekulaci  podle  slavjano- 
filů  podávpjí  spisovatelé  byzantští.  S.  proti 
hynoucímu  světu  románsko-katolickému  a 
germánsko -protestantskému  vztyčilo  ideu 
svéta  řecko  slovanského.  Slavjanofilové  hlá- 
sali, že  Západ  prohřešil  se  na  ideálu  lidstva, 
podle  něhož  stát  má  se  přetvořiti  v  církev 
a  ne  církev  přizpůsobiti  se  má  státu»  a  to 
tím,  že  přijal  křesťanství  v  duchu  státu  Řím- 
ského. Podle  s.  Rusko  na  rozdíl  od  Západu 
přijalo  křesťanství  z  Byzantia,  kráčejícibo 
v  duchu  starého  Řecka,  církev  východní  ne- 
pozbyla své  individuality  a  svobody,  insti- 
tucí všeobecných  sněmů  církevních  rozřešila 
problém,  jak  podržeti  jednotu  církve  a  zá- 
roveň zajistiti  svobodu.  Církev  pravoslavná 
nikdy  nečinila  natluku  na  vůli  lidi  a  nepřála 
si  nikdy,  aby  se,  jako  církev  Hmsko-kato- 
lická,  stala  státem.  Na  Východe  také  stát  ne- 
chtěl býti  svatým  jako  na  Západě  byla  >Svatá 
říše  Římská*.  Slavjanofilové  také  pravoslaví 
prohlašovali  za  náboženství  celého  světa  slo- 
vanského. Podle  8.  západoevropské  státy 
byly  založeny  cestou  výboje,  stát  Ruský  byl 
založen  nejen  výbojem,  nýbrž  i  dobro- 
volným uznáním  vlády.  Proto  základem 
Ruského  státu  ie  pokoj  a  mtr,  základ  států 
západních  násilí  a  nepřátelství*  Vláda  ústa- 


,             Slavjanoserbija  —  Slávka.  351 

vila  se  na  Rusi  za  squhlasu  lidu  a  to  za  úče-  sL);  Masaryk  T.  G.,  S.  Ivana  Vasiljeviče  Ki- 
lem  ochranným,  a  proto   základ    Ruského  rějevského  (Praha,  b.  r.);  Skabičevský  A.  M., 
státu  je  dobrovolnost,  svoboda  a  pokoj.  »Zá-  Historie  literatury  ruské  XIX.  století  (1892, 
pad  ze  stavu  otroctví, c  tvrdil  za  s.  K.  Aksa-  str.  90  a  si.).                                           Tbk. 
kov, 'přecházeje  do  stavu  vzpoury  má  vzpouru  Blayjanoserblja,  tak  slula  v  2.  polov. 
za  svoboda,   chlubí   se   ji    a  vidí    otroctví  XVIII.  stol.  čásf  Nové  Rusi,  osídlená  srbskými 
v  Rusku.  Rusko  pak  stále  ostřihá  vlády,  kte-  kolonisty,  vystěhovavšími   se   z  Uher   a  ze 
rou  samo  uznalo,  ostřihá  jí  dobrovolné,  svo-  Slavonie,  kdež  bylo  jim  snášeti  rozličná  pří- 
hodně, a   proto   v   buřiči  vidí   jen    otroka  koří  pro  náboženství  jejich.    Rozkládala  se 
s  druhé  strany.  Národ  dobrovolně  volá  vládu,  na  východ  od   Dněpru  podle  obranné  linie 
volá  ji  v  osobě  knižete-panovnika,  jakožto  ukrajinské  až  ke  stanicím  donských  kozáků. 
v  nejlepším  výrazu  jejím,  a  vstupuje  s  ni  Hlavní  města  byla  Bachmut  a  pevnost  Bé- 
V  přátelské  svazky.   Je  to   spolek    národu  levskaja  (nyní  Kocstantinograd).            Pp. 
s  vládou,  čili  spolek  země  a  státu.  Země  po-  Blayjanoserbsk,  městečko  v  slavjano- 
volala  sobě  stát  na  ochranu,  obranu;  předně  scrbském  Újezdě  jckatěrinoslavské  gubernie, 
před  vnějšími  nepřáteli,  potom  před  vnitř-  na  pravém  břehu  Doncc,  má  3120  obyv.,  vět- 
ními.   Celé   Rusko   bylo   pod   dvěma  moc-  šinou  rozkolníkfi,  3  učiliště,  4  jarmarky.    S. 
nostmi  —  Země  i  Státu,  dělíc  se  na  dva  založen  byl  r.  1753  přistěhovalými  Srby.  Bý- 
oddíly  —  na  lidi  zemské  a  na  lidi  služebné.*  val  újezdným  městem.  Podnes  užívá  se  názvu 
Tyto  dva  oddíly  spojovalo  a  tvořilo  mezi  slavjanoserbský  Újezd  (má  na  5076  km* 
nimi  svazek  nerozlučný:  víra  a  život,  jimi  176.412  obyv.),  ačkoliv  (od  r.  1880)  jest  újezd- 
stát  stával  se  zemským.   V  takových  pomě-  ním  městem  Lugansk.                             Pp. 
rech  Rusko  nepotřebovalo  garancie,  která  je  Slayjansk,  rus.  město  vízjumském  Újezdě 
zlem.  Kde  je  třeba  garancie,  tam  není  dobra,  charkovské  gub.  (160  km  jv.  od  Charkova), 
Moc  veškerá  tkvi  v  ideálu,  podmínky  a  úmluvy  má  20.340  obyv.  (1903);    stanice  železniční, 
zaručuje  jediné  moc  mravního  přesvědčeni.  18  učilišť;  značný  průmysl  a  obchod.  Nejdfi- 
Ruský  lid  pracoval,  podporoval  stát  hmotně,  ležitějším  předmětem  průmyslu  a  obchodu 
a  bylo-li  potřeba,  chopil  se  zbraně.  Ochran-  jest  sůl;    r.  1897  bylo  v  městě  9  soliváren. 
cem  země  byl  vladař.   Slavjanofilové  proto  Porculánka,  cihelny,  strojírna,  mlýny,  3  jar- 
ruské  zřízeni  obecní  stavěli  proti  západnímu  marky.   Obchod    s    koni.    S.  slul   původně 
zřízeni  rodovému,  kde  starosta  míval  nad-  Tor  a  vzpomíná  se  po  prvé  v  XVII.  stol. 
vládu.  Na  Rusi  podle  slavjanofilů  nebylo  ari-  Za  rozvoj  svůj   děkuje  blízkým  (iVj  versty 
stokracie,  >obšcinný«  byt  na  Rusi  byl  žalo-  vzdáleným)  slaným  vodám  á  jezerům  (nej- 
žen  >na  svobodném  a  vědomém  zřeknutí  se  důležitější  jsou:    Vejsovo,  Repnoje  a  Slěp- 
samovlády,  egoismu,  předpokládajícím  ncj-  noje,  jež  daly  vznik  průmyslu  solařskému  a 
vvšéi   akt   osobni  svobody  a  sebevědomí*,  kromě  toho  užívají  se  v  poslední  době  hojné 
>^odobně  jako  kníže,«  dovozoval  K.  Aksa-  i  nemocnými  (léčí  se  tu  vedle  jiných  nemocí 
kov,  >sbiral  porady,  car  svolával   zemskou  hlavně  křtíce  a  přijice).  Srv.  K.  Sanžarevskij, 
radu  a  zemský  sněm.    Národ  nežádal,  aby  Putěvoditel  k  Slavjanskim  miněraljnym  vo- 
panovnik  ptal  se  po  jeho  míněni.  PanovnÍK  dam;  P.  P.  Semenov,  Rossija  VII.  str.  276. 
nebál  se  otázati  národa  po  mínění . . .  Tázali  a  si.  (Petr.,  1903).                                    Pp, 
se  výborů  všech  stavův;  oni  řekli:  naše  my-  Slayjansky   Dmitrij  Aleksandrovič, 
šlenka  je  taková,  ale  jak  se  líbí  Vašemu  Ve-  vlastně   ďAgrenev,  národní   pěvec  ruský 
ličenstvu.    Ne  osobní  samolibost,  ne  hrdost  (*  1836).  Opustiv  službu  vojenskou  věnoval 
západní  svobody,  nýbrž  oboustraná  upřímná  se  umřní  hudebnímu,  podnikl  r.  1858  první 
touha  po  prospěchu  zde  vládla.*    Slavjano-  uměleckou  pout  po  jižní  Rusi,  potom  ode- 
íilové  volali  Rusko  k  původním  národním  bral  se  do  Itálie  a  do  Paříže,  kdež  zdokonalil 
základům  ruského  života,  jak  prý  tento  život  se  ve  zpěvu,  v  letech  60.  putoval  po  zemích 
byl    před   reformami   Petra  Velikého,   a    to  slovanských,  mezi  jiným  navštívil  též  Prahu, 
v'  Moskvě,  zavrhovali  reformy  Petrovv,  po-  kde  zřídil  si  pěvecký  sbor,  s  nímž  pak  ode- 
ixČvadž  civilisací  západní  porušena  byía  prý  bral  se   do  Ameriky,   odtud    na  Rus   a  na 
tehdy  cívilisace  východní.  Chovali  sympathie  Sibiř.    R.  1884  koncertoval  na  poloostrově 
k  národům  slovanským  na  jihu  i  na  západě,  Balkánském,  potom  v  Německu,  Francii,  An- 
^vláSté  v  době  jejich  boje  za  národní  a  po-  glii,  v  Praze  (1886),  všude  zpívaje  nár.  písně 
litickou  samostatnost.    S.  bylo  v  mnohých  ruské.    Na   cestách   provázela  jej    manželka 
tiáxorech  svých  pochybené.  Idealisovalo  rus-  Olga  Christoforovna,  stálá  jeho  pomoc- 
nou dobu  před  Petrem,  očernovalo   Západ,  nice  v  umělecké  karriéře.  Tato  sepsala:  Opi- 
ové vývody  zakládalo  dedukcí,  ne  indukcí,  sanije  russknj  kresfjanskoj  svaďby  (s  textem 
í^rostý  cit  rozhodoval  při  vývodech  slavjano-  a  svatebními  písněmi,  Mosk.,  1887);  Opisanije 
fil&  nejvíce.  Přes  tyto  chyby  však  s.  má  své  vséch  obrjadov  svadébnago  dnja  (Tver,  1887); 
xásluhy.  Přispělo  k  probuzení  národního  vě-  Pláči  i  pričitanija  po  umeršim  i  po  rekrutam 
^omi,  k  rozšíření  humanitních  a  demokra-  (t.,  1889). 

tických  zásad,  hlásalo  svobodu  slova  a  tisku,  Slávka  {MytUus  L.),  rod  mořských  mlžů 

třeba  musilo  i  pro  to  od  vlády  trpěti.    Re-  s  lasturami  hladkými,  lesklými,  živě  zbarve- 

formy  Alexandra  II.  v  slavjanoňlech  nalezly  nými  (za  živa)  tvaru  klinovitého,  okrajů  při- 

podporovatele.  Srv.:  Durdík  P.,  Slavjanofíl-  léhavých,  ostrých,  celistvých,  svazem  skoro 

ská  strana  na  Rusi  (>Osvěta,  1873,  str.  81  vnitřním,  čárkovitým,  terminálnim  a  zámkem 


352 


Slávko  —  Slavkov. 


zakmělýni;  zvíře  se  vyznačuje  četnými  bra- 
davkovitými  výrfistky  na  ztlustlém  okrají 
pláště  a  mohutně  vyvinutým  byssem.  Známo 
sotva  sto  druhů  žijících  ve  všech  mofích, 
nejvíce  vŠak  v  pásmech  studených  (arktíc- 
kém  a  antarktickém) ;  fossilní  dosti  hojně 
v  třetihorách,  starší  pochybné.  S-ky  iiji  při 
pobřeží  velmi  hromadně;  četní  jedinci  při- 
pojuji se  se  zálibou  navzájem  nebo  na  ka- 
meny a  p.  byssem,  tak  že  tvořívají  obyčejně 
veliké  shluky.  Ve  vŠech  zemích  výskytu  svého 
jsou  8-ky  jedlé;  na  pobřeží  ve  francouzském 
depaitem.  Charente-Inférieure   vývoj  8- vek 

f)odporuje  se  umělým  chovem  již  od  sto- 
ctí  XIII.  K  nám  dovážejí  se  většinou  ze  se- 
verního Německa.  Při  nepříznivých  podmín- 
kách životních  (na  př.  při  špatném  ošetření 
zásilek  živých)  tvoři  se  z  betainu,  jenž  je  ve 
většině  mlžů  přítomen,  lá  ka  příbuzná  Brie- 
gerovým  alkaloidům  ptomainovým,  zvaná 
mytilotoxin  (chemicky  to  je  oxydimethyl- 
betaín),  velmi  prudce  jedovatá,  jejíž  požiti 
i  v  8-kách  vařených  nebo  pečených  způso- 
bilo již  nejednou  i  smrť.  Bbr, 

SlavkQ  Zlatojevič,  pseud.  Petroviče 
Dim.  (v.  t.  4). 

Blavkov:  1)  S.  (ScMaggenwald,  ScMacken- 
wald)^  král.  hor.  město  v  Čechách  v  hejtm. 
falknovském,  okr.  loketském,  má  579  d.,  4072 
obyv.n.  (1900),  děkanský  kostel  s v.  Jiří  z  r.l520 
(ve  XIV.  stol.  far.),  radnici  z  r.  1547,  4tř.  šk. 
obec.  a  3tř.  měšf.  pro  chl.  a  div.,  pš ,  te- 
legraf, četn.  stanici,  lékárnu,  záložnu,  poji- 
šťovací spolek  ze  škod  dobytka;  továrnu  na 
porculán,  porcul.  a  cínové  zboží,  prádelnu, 
2  továrny  na  knoflíky  kovové  a  cínové,  pivo- 
var, mlýn,  pilu,  cihelnu,  doly  na  cínovou 
a  volfrámovou  rudu  a  několik  výroč.  trhů. 
Tu  a  v  okolí  vyskytuje  se  celá  řada  nerostů 
různé  ceny.  Deskový  statek  (403*02  ha  půdy) 
jest  majetkem  měst.  obce  Slavkovské.  S. 
(pův.  Slawkenwaldé)^  v  kraji  loketském,  za- 
loženo bylo  koncem  XII.  nebo  poč.  XIII.  stol. 
Slávkem  z  Oseká  (v.  t.),  jenž  měl  mnoho 
statků  v  Loketsku.  S.  náležel  k  panství  be- 
čovskému.  Již  v  nejstarších  dobách  založen 
v  S-ě  kostel,  jenž  se  po  prvé  r.  1357  při- 
pomíná jako  farní.  Až  do  XV.  stol.  S.  ná- 
ležel pánům  z  Oseká  a  Riesenburka, 
v  té  době  pak  sňatkem  přešel  na  rod  hrabat 
z  Gleichen.  R.  1440  získal  S.  koupí  Jind- 
řich kníže  z  Plavná,  jenž  r.  1502  prodal 
panství  to  Pluhům  z  Rabšteina.  V  té 
době  město  již  značně  vzrostlo  dolováním 
na  cín  a  stříbro,  jež  poskytovalo  ročně  as 
30.000  zl.  čistého  výtěžku.  Ř.  1520  Jan  Pluh 
založil  dolejší  město  a  obnovil  kostel.  R.1540 
Kašpar  Pluh  udělil  obyvatelům  právo 
volné  se  stěhovati.  Týž  pán  v  osudném 
r.  1647  pro  účastenství  na  známém  odboji 
stavů  českých  propadl  všecky  své  statky  a 
tak  S.  s  panstvím  Bečovem  přivtélen  ke  ko- 
moře královské.  Ferdinand  I.  téhož  loku  po- 
tvrdil svobody  městské  a  r.  1548  povýšil  S. 
na  král.  horní  město,  uděliv  mu  horní  řád, 
jiné  tehdy  obvyklé  výsady  a  městskou  pečeť. 
Za  XVI.  stol.  těžení  z  dolů  ještě  se  vzmohlo. 


Č.  8781.  Znak  racstm  SlavkoTA. 


vedle  dnu  a  itřibra  dobývána  i  měď,  z  té 
příčiny  zřízena  v  mésté  druhá  slévárna. 
V  XVII.  stol.  pro  válku  třicetiletou  hornictví 
v  S-ě  velmi  pokleslo.  Tato  válka  přinesla 
S-u  mnoho  běd,  nebof  Slavkovští  přidrželi 
se  v  povstání  r.  1618  stavů  a  r.  1621  hostili 
ve  svých  zdech  Mansfelda.  Proto  r.  1620 
jměni  obecní  bylo  zkonfiskováno  a  konšelé 
pokutováni  na  statcích.  Ježto  však  do  r.  1627 
obyvatelé  města  přijali  víru  katolickou,  byl 
obci  navrácen  majetek  zádušnS  a  konšelé  po- 
kutováni mírně.  R.  1632  obsazen  byl  S.  cí- 
sařským  vojskem.  Nicméně  událostmi  váleč- 
nými S.  utrpěl  tolik,  že  po  válce  r.  1654  bylo 
v  městě  přes  80  stavení  pustých.  Ve  sto- 
letí XVIII.  město  zase  oživlo  průmyslem. 
Z  bývalých  čet- 
ných dolů  za- 
chovalo se  jen 
několik  soukro- 
mých, dolů  na 
čina  wolfram. — 
Erb  (wobr.  č. 
3781.):  'Štít  kří- 
žem na  4  pole 
rozdělený;  1.  v 
horní  polovici 
červené,  v  dolní 
stříbrné  a  vněm 
se  zlat.  korunou 
a  střídajícími 
barvami,  2.  červené  a  v  něm  uprostřed  pruh. 
rozdělený  na  stříbrné,  červené  a  stříbrné 
pole,  3.  černé  a  v  něm  zlatý  lev  s  Červ.  ko- 
runou a  jazykem,  4.  zelené  a  v  něm  křižem 
2  hornická  kladiva  a  přes  ně  vzhůru  hrábě.  — 

2)  S.  (Lagau\  far.  osada  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Krumlov;  32  d.,  157  oby  v.  n.  (1900),  kostel 
sv.  Bartoloměje  (ve  XIV.  stol.  far.),  Itř.  ák. 
S.  byl  r.  1306  sídlo  Bůžkovo  a  jeho  potomků, 
r.  1497  náležel  Ondřeji  z  Mezipotoči,  r  1541 
Matiáši  ze  Šontálu,  r.  1560  Slavkovským 
ze  Skalice  a  Šonova  a  r.  1607  dostal  se 
obci  Krumlovské.  Kostel  založen  r.  1313, 
r.  1787  znovu  stavěn  a  r.  1800  rozšířen.  — 

3)  S.,  vest.,  hejtm.  Sedlčany,  okr.  a  pš.  Vo- 
tice, fara  Janovice  Vrcholtovy;  16  d.,  107 
obyv.  č.  (1900).  Stávala  zde  tvrz  a  statek, 
r.  1360  statek  Adamův,  na  němž  později  5^e 
připomínají  Vidlákové  ze  Slavkova. 

4)  S.  {Austerlit^\  město  na  Moravě  v  hejlm. 
vyškovském  na  Žel.  tr.  Brno^Vlárský  prů- 
smyk,  má  448  d.,  3145  obyv.  č.  (1900),  okr. 
soud,  financ,  stráž,  četn.  stanici,  pŠ.,  telegraf, 
děkan,  kostel  Vzkříšení  Páně  v  1.  1786—90 
zbudovaný,  nádherný  zámek,  vystavěný  od 
Václava  hr.  z  Kounic,  s  kapli  sv.  Křížc» 
s  obrazárnou  a  jinými  památnostmi,  kon- 
gregaci chůd.  škol.  sester  (Notre-Dame)  s  čcs. 
vychovávacím  ústavem  pro  div.  a  3tř.  div. 
školou,  školou  průmyslovou  a  opatrovnou. 
kostel  sv.  Jana  Křt.,  5tř.  obec.  školu,  3tř. 
mčšf.  šk.,  2tř,  průmysl,  školu,  měst.  spoři- 
telnu, cukrovar,  továrnu  na  vatu,  par.  roljn, 
trh  týden,  a  5  výr.  Opodál  města  Bažantnice 
a  popi.  dvfir.  Svěř.  panství  má  3342  Aa  půdy, 
náleží  k  němu  zámek  se  zahradou,  parostr. 


Slavkovice  —  ze  Slavkovských.  353 

pivovar,  sladovna  a  drii  jej  Václav  hr.  z  Kou-  Blavkovloe :   1)  S.,  S 1  o  u  k  o  v  i  c  e,  ves 

nic.  —  8.,  obec  iidovská,  ves  t.,  79  d.,  558  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Chrudim,  fara  a 

obyv.  větš.  čes.  (1900),  Itř.  něm.  šk.  —  S.  pš.Heřm.  Městec;  16  d.,  101  oby  v.  č.  (1900), 

slul  dříve  Neosedlice  a  založen  byl  ve  popi.  dvůr.  Připomínají  se  r.  1228  mezi  zbo- 

XII.  stol.  templáři.    Od  r.  1199  až  do  válek  žím  kláštera  opatovického.  —  2)  S.,  jinak 

husitských  náleiel  německému  řádu.  R.  1528  Budíce,  viska  t., hejtm. Krumlov,  okr.  Planá 

nalezli  zde  útulek  novokřtěnci  vypuzeni  z  Mi-  Hor.,  fara  a  pš.  Černá  (Schwar^bach)  u  Krum- 

kulova,  a  udrželi  se  zde  do  r.  1622.  R.  1572  lova;  9  d.,  79  obyv.  n.  (1890),  váp.  lomy.  — 

mČli  zde  starší  moravských  Bratři   synod.  3)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Písek,  okr.  a  pš.  Miro- 

Památným  stal  se  S.    bitvou   >tří  cišařů<,  vice,  fara  Pohoří;  38  d.,  163  obyv. č.  (1900). 

svedenou  2.  pros.  1805  mezi  Napoleonem  4)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  pš.  Nové 

s  jedné  a  Rakušany  a  Rusy  s  druhé  strany.  Město  u  Žďáru,  okr.  Žďár,  fara  Jámy;  62  d., 

Po  obsazení  Vídně  Napoleonem  13.  list.  1805  204  obyv.  č.  (1900j,  Itř.  šk.,  mlýn. 

ustoupilo  rakouské  vojsko  na  Moravu  a  spo-  SlavkOTSký  ze  Skalice  a  z  Šonova, 

jilo  se  s  ruskou  armádou,  vedenou  Kutuzo-  příjmení  rodiny  vladycké,  jejíž  předek  Jan 

vem  a  soustředěnou  u  Olomouce.  Tato  spo-  obdržel  od  krále  Tiří  (7.  srpna  1469)  maje- 

jená  armáda  měla  83.650  mužů  a  16.000  koní.  stát  na  potvrzeni  erbu  (sokol  modré  barvy 

V    hlavním    stanu    byli    císařové    rakouský  na  červ.  štítě ;  viz  Paprockého  o  st.  ryt.,  299). 

i   ruský.    Koncem  listop.  hnula  se  armáda  V  XVI.  stol.  nabyli  statku  Slavkova  u  Krum- 

rakousko  ruská  k  Brnu,  kamž  blížil  se  také  lova,   který   dědili   po  Šontálských    Jan   a 

Napoleon  s  armádou  asi  65.000  mužů.    Mezi  Pavel,    synové    Burjana    S-kého    ze    Š., 

S-em  a  Brnem  připravily  se  2.  pros.  obě  ar-  z  manž.  Doroty.   Pavel  zemřel  brzo  po  ma- 

mády  k  boji,  a  to  rak.-ruská  zaujala  posta-  teři  a  Jan  dostal  od  otce,  jenž  ujal  Slavkov, 

vení   čelem   k  západu,  v  zádech   majíc   S.,  díl  na  penězích.  Burjan,  byv  po  druhé  ženat 

francouzská  čelem  k  vzchodu.    Plánem  rak.  s  Markétou  ze  Strachovic,  zůstavil  z  ní  syny 

generálů,  pro  něiž  získáni   i  Rusové,   bylo,  Adama, Daniele,Viléma,Jeremiáše,Kaš- 

obejiti   pravé  křidlo  Napoleonovo,   nápad-  para,  Melichara  a  Baltazara,  jimž  umí- 

nouti  jej  z  boku  a  donutiti  jej  k  ústupu  na  ráje  (1578)  odkázal  statek  svůj  vyloučiv  Jana 

sever,  čímž  by  byl  odříznut  od  Vídně.  Avšak  z  dědictví.  Synové  prodali  r.  1584  Slavkov 

Napoleon  prohledl  plán  spojenců,  hlavními  Vilémovi  z  Rožmberka.  Adam  přip.  se  v  ti- 

silami  vrhl  se  na  střed  a  pravé  křídlo  jejich  tuláři  r.  1589  vydaném.  Kašpar  nabyl  r.  1603 

a   donutil  je   k  ústupu.    Střediskem  těchto  Nejepína   a  vypravil  r.   1620  strýce   svého 

bojů  byl  vrch  Prače.  Vítězné  své  sbory  obrátil  Jana  (syna  Aáamova)  na  vojnu.    Za  to  od- 

pak  Napoleon  do  zad  levého  křídla  spojenců,  souzeni  r.  1623  oba.  Jan  propadl  statek  na 

jež  dosud  bojovalo  s  pravým  křídlem  Napo-  Světlíku,  jehož  pak  marně  se  domáhala  sestra 

leonovým.    Zničil  je  a  slavil  úplné  vítězství  jeho  Kateřina  (manž.  Jana  Sudka  z  Dluhé). 

nad  spojenci,  kteří  ztratili  celkem  asi  27.000  Kašpar  byv  odsouzen  k  manství  zemřel  záhy. 

mužů,  180  děl  a  celý  proviant.  Francouzové  Nejepín  obdržel  strýc  jeho  Jindřich  Adam, 

odhadovali  své  ztráty  na  800  mrtvých  a  6000  jenž  r.  1654  z  manství  se  vyplatil  a  Nejepín 

raněných.  Napoleon  získal  vítězství  hlavně  tím,  r.  1684  prodal.   Měl  syna  Františka.   Od 

že  by:itře  rozpoznal  pravý  okamžik  k  útoku  sklonku  XVII.  stol.  neměla  rodina  ta  pozem- 

na centrum  a  pravé  křídlo  spojenců, oslabené  ských  statků.  Mikuláš  Vilém  a  Jan  Anto- 

operaccmi  na  levém  křidle.  Ještě  v  den  bitvy  nín  pro  chudobu  učinili   r.  1695  slib  děd. 

navrhl  rak.  generál  kn.  Liechtenstein  příměří,  věrnosti  u  kraj.  úřadu  v  Čáslavi    Jan  Anto- 

jcž  sjednáno  druhého  dne  l3.  list.)  v  S-ě  a  nín  zemřel  r.  1720  v  Světlé  n.  S.  bezdětek. 

proměněno  v  mír  Prešpurský  (26.  pí.  1805). —  Jan  (syn  Tomášův'   byl  krejčím  v  Golčově 

5)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Holešov,  okr.  a  pš.  By-  Jeníkově  (f   1783)  a  syn  jeho  Jan  ševcem 

střice  p.  Host.,  fara  Bylavsko;    55  d..   446  tudíž  a  později  mošnářem.  Josef  (1790  atd.) 

obyv.  č.  (1900).  —  6)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Uh.  byl    zedníkem     v    Chotéboři,    František 

Hradiště,   okr.  Uh.  Ostroh,   fara  Horněmčí,  i*  1784i,  syn  druhého  Jana,  byl  též  ševcem 

pš.  Nivnice,  144  d.,  744  obyv.  č.  (1900),  itř.  v  Jeníkově,  ač  se  r\tírcm  psával  (1810—34). 

šk.  a  mlÝn.  —  7)  S.  (Schíock),   far.  ves  t.,  Téhož  času  žil  v  Chotěboři  Martin.  V  Praze 

hejtm.   Hranice,   okr.   a  pš.  Lipník;    58  d.,  usadil  se  r.  1818  Jan  i rodilý  z  Jeníkova)  a 

343  obyv.  n.  (1900),  kostel  sv.  Františka,  Itř.  mél  tu  dům.  František  S.  byl  r.lS21  správ- 

šk.,  mlýn  a  samota  Hošnice.  cem  v  Sloupne  a  domáhal  se  uznání  svého 

8)  S.{Schlackau),  far.  ves  a  mor.  enkláva  ve  starého  stavu  (21.  led.  1846i.  Potomstvo  ještě 
Slezsku,  hejtm.  a  okr.  Opava;  146  d.,  1087  žije.  Sčk. 
obyv.  č.  (1900);  kostel  sv.  Anny,  3tř.  šk.,  pš.  ze  SlavkOTikýoh  Karel,  klavírní  vir- 
Alod. statek  (500*34  Atf)  se  sladovnou  drží  Leo-  luos  čes.  [*  1847  v  Bestvíni).  Záhy  začal  se 
pold  hr.  Podstatský  z  Liechtensteina,  jehož  učiti  hudbě  u  houslisty  a  pianisty  Pospí- 
předek  Jiří  Valerián  dostal  jej  r.  1677  darem,  šila,  učitele  Dreyschockova,  pak  u  prof.  Zin- 

9)  S.  Vyšný  {Felsós^alók),  ves  v  uher.  keho  v  Broumově.  Vystoupil  po  prvé  jako 
župě  spišské,  v  okrese  podhradském ;  602  desítiletý  chlapec  v  akademii  pro  chudé 
obyv.slov.  (1900),  řím.-katol.  kostel.  —  10)  S.  školní  dítky  v  Bestvíni,  a  když  se  potom 
Vcřký  (Nagxsialók)f  ves  t.,  okr.  Spišská  So-  odebral  do  Prahy  na  školy  reálné,  vzdělával 
bota;  930  oby  v.  slov.  (1900),  kostel  řím.-katol.  se  dále  u  Dreyschocka  ve  hře  klavírní,  u  ka- 
z  r.  1317  a  evang.,  pš.  pelníka  Vinaře  v  theorii  hudby.  Po  vykona- 

OttAvSIoTBfkMMičBý,  tv.XXm.  28/n  1904  23 


354 


Slavné  —  Slavonice. 


ných  studiích  S.  stal  se  učitelem  hudby  na- 
jme v  různých  rodinách  šlechtických  a  r.  1867 
usadil  se  trvale  v  Praze,  kde  po  prvé  vy- 
stoupil r.  1864  společné  s  houslistou  Engel- 
hardtem.  R.  1870  zahájil  řadu  skvélých  kon- 
certfi  samostatných,  osvědčiv  se  nejen  jako 
výborný  pianista,  nýbrž  i  jakoito  vzdělaný 
hudebník.  S.  byl  první,  který  v  koncertech 
>Umél.  Besedv«  přednásival  cenné  skladt>y 
česHch  mistrň,  především  Smetanovy  »Sny« 
a  > České  tance«,  pak  četné  komposice  To- 
máškovy, Skuherského,  Voříškovy  a  j.,  on 
téměř  první  seznámil  obecenstvo  p  aiské 
s  výtvory  Dvořákovými  a  co  rok  předvádíval 
v  každém  výročním  svém  koncertě  některou 
novinku  původu  domácího.  Jako  virtuos  vy- 
niká bezvadnou  technikou  a  podivuhodnou 
bravurou,  jemným  odlišováním  světla  a  stínu, 
vroucnosti  ve  vynášení  proudQ  melodických 
a  neobyčejnou  paměti.  Žije  v  Praze  jakožto 
učitel  hudby. 

Blavné  {Klein^Labnei)^  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Broumov,  okr.  a  fara  Police  n.  M.,  pš. 
Machov;  32  d.,  183  oby  v.  č.  (1900),  Itř.  Sk  , 
tkalcovství  a  opodál  myslivna.  Ves  založena 
v  2.  pol.  XVI.  stol. 

81aviiioe,S  1  a  vn  íč,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Něm.  Brod,  okr.  Humpolec,  fara  a  pš.  He- 
ralec;  48  d.,  250  obyv.  č.  (1900),  2  mlýny. 

BlavnikOTOi,  rod  kmenových  knížat  čes- 
kých v  X.  stol.  Vládli,  jak  se  zdá,  původně 
kmeni  Zličanů,  ale  v  X.  stol.  panství  jejich 
vzrostlo  za  neznámýcli  okolnosti  na  objem 
mnohem  větší,  zahrnujíc  celé  vých.  Čechy, 
a  S.  také  svými  politickými  i  příbuzenskými 
styky  s  cizinou  stali  se  vážnými  soupeři  Pře- 
myslovců. Přední  jejich  hrady  byly  Kouřim  a 
Libice.  Název  S.  dává  se  jim  ne  podle  praotce 
nějakého,  nýbrž  podle  nejvýznačnější  osob- 
nosti. Za  nejstaršího  známého  příslušníka 
toho  rodu  možno  snad  (soudíc  podle  shody 
jmen)  pokládati  Spytimíra,  který  jmenuje  se 
v  Ann.  Fuld.  k  r.  872  mezi  knížaty  českými, 
válčícími  s  Němci.  Také  >kněz  kouřimský* 
Radislav,  který  někdy  v  1. 922-29  válčil  s  kní- 
žetem Václavem  a  od  něho  u  Žitomíře  byl  při- 
nucen k  podrobení,  byl  patrně  z  rodu  S-ců. 
Zlicko  bylo  podle  toho  jiŽ  na  poč.  X.  stol. 
pod  vrchní  mocí  knížat  pražských.  Potom 
neslyšeti  už  o  nějakých  bojích  na  této  straně, 
nicméně  možno  podle  vší  pravděpodobnosti 
klásti  právě  do  této  doby  veliký  vzrůst  kní- 
žetstvi  Zlického,  jak  jeví  se  v  době  pozdější; 
možná,  že  S.  k  tomu  použili  příhodné  doby, 
když  Boleslav  I.  (929-967)  válčil  s  Němci, 
s  jejichž  královským  domem  naopak  oni 
vstoupili  ve  svazky  příbuzenské.  V  2.  pol. 
X.  stol.  vládl  tam  kníže  Slav  nik  (f  981), 
jehož  sídlem  byla  Libice.  Jeho  panství  pro- 
stíralo se  podle  Kosmy  od  hranic  rakousko- 
bavorských  (krajní  hrady  tu  byly  Chýnov, 
Doudleby.  Netolice)  aŽ  do  Kladska,  od  hranic 
moravských  až  na  levý  břeh  vltavský  (při 
ústí  Berounky)  dovnitř  země;  byly  to  tedy 
celé  dvě  pětiny  Čech.  Rozsah  ten,  jakož 
i  (dosti  nejasné  ovšem)  příbuzenství  Slavni- 
kovo  s  král.  domem  saským  ukazují  na  zna- 


menitou moc  toho  rodu  i  na  to,  že  sávislost 
na  knižetech  pražských  nemohla  býti  nei 
velmi  volná.  Poměr  mezi  obéroa  rody  byl 
ostatně  za  života  Slavnikova  dobrý,  čemuž 
nasvědčuje  také,  že  syn  Slavnlkflv  Vojtěch 
byl  r.  982  jednomyslné  zvolen  za  biskupa 
pražského.  Slavník  sám  byl  podle  souhlas- 
ného znění  pramenů  kníže  řádný  a  vláda  jeho 
byla  šťastna.  Po  jeho  smrti  (981)  ujali  se  dě- 
dictví jeho  synové:  Sobébor.Spytimír,  Pobra- 
slav  (Dobroslav?),  Porej  a  Čáslav;  mladší  je- 
jich bratří  Vojtěch  a  Radim  věnovali  se  stavu 
duchovnímu.  —  Dobrý  poměr  S-ců  ku  Praze 
počal  se  kaliti.  Vzrůst  moci  knížat  českých 
za  Boleslavů  přinesl  s  sebou  snahu,  zničiti 
poslední  zbytek  kmenové  rozdrobenosti  Čech. 
Vojtěch  nejen  že  neuměl  roztržku  váhou 
svého  postaveni  odvrátiti,  naopak  ji  spíše 
urychlil.  R.  995  stály  oba  rody  již  v  otevře- 
ném boji.  S.  hledali  proti  převaze  oporu 
v  cizině,  u  dvora  císařského  a  hlavně  v  Pol- 
sku, kde  právě  tou  dobou  jal  se  mocně  vlád- 
nouti Boleslav  Chrabrý.  Soběbor,  používaje 
ujednaného  příměří,  vypravil  se  s  pomoc- 
nými pluky  českými  k  cis.  Ottovi  IIL,  který 
tehdy  podnikl  s  Boleslavem  Chrabrým  vý- 
pravu proti  Luticům,  a  vyjednával  s  císařem 
i  s  Boleslavem  o  pomoc.  Ale  právě  tím  jen 
uspíšil  konečné  rozhodnuti.  Strana  pro- 
tivná —  Boleslav  II.  byl,  jak  se  zdá,  zrovna 
nemocen  —  na  zprávu  o  tom  přerušila  pří- 
měří a  oblehla  S-ce  na  Libici.  Dne  27.  záři 
995  padla  Libice ;  S.  s  veškerým  lidem  uchýlili 
se  do  chrámu,  avšak  byli  odtud  lstivým  sli- 
bem vyvábeni  a  vesměs  pobiti.  Jediný  Sobě- 
bor, který  dosud  dlel  v  cizině,  ušel  záhabě, 
žil  potom  v  Polsku  a  vrátil  se  r.  1003  s  Bole- 
slavem Chrabrým  do  Čech,  ale  při  vypuzení 
Poláků  z  Prahy  padl  4.  září  1004.  --  Srv.  To- 
mek, O  panství  rodu  Slavnikova  v  Čechách 
(>ČČM.«,  1852);  Loserth,  Der  Sturz  dcs  Hau- 
ses  Slavník  (»Arch.  f.óst.  Gesch.*,  65).  Hý-bi, 

Blavikovloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Tábor,  fara  Stálec,  pš.  Opořany;  38  d.,  244 
obyv.  č.  (1900),  válc.  mlýn. 

BlaTOmir,  staroslovanské  jméno  mužské. 

1)  S.,  kněz  z  knížecího  rodu  Mojmírovců, 
byl  vůdcem  povstalých  Moravanů  proti  Karl- 
manovi  r.  871.   Více  o  něm  neni  známo.  — 

2)  S.,  kníže  obodrický,  byl  dosazen  po  smrti 
kníž.  Drážka  (809)  Karlem  Vel.  v  panství  nad 
Obodrici,  když  však  pokoušel  se  svrhnouti 
nadvládu  franckou,  byl  r.  817  zajat  a  odveden 
do  Cách.  Knížetem  stal  se  syn  DraUcův 
Čadrag  (v.  t.).  Později  chtěl  král  Ludvik 
znovu  S-a  dosaditi  na  stolec  knížecí,  ale  S. 
zemřel  r.  821. 

BlaTOnóevlé  Slavoljub,  pseud.  Luky 
Iliče  (v.  t.). 

BlaTOnioe  (Zlabings),  starobylé  město  na 
Moravě,  blízko  rakouských  hranic,  v  hejtm. 
a  okr.  dačickém,  má  378  d.,  2426  obyv,  n. 
(1900),  far.  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie,  fii* 
kostel  Nejsv.  Těla  Páně,  kostel  sv.JanaKřt., 
5tř.  Šk.  s  páral.,  četn.  stanici,  fín.  stráž,  pš., 
telegraf,  železn.  stanici,  špitál,  lékárnu,  mest. 
spořitelnu,  2  pivovary,  5  mlýnů,  továrny  na 


Slavonie  —  Sled. 


355 


sirky,  hedvábné  stuhy,  čalouny,  stávkové 
zboli,  týd.  a  nékolik  v^r.  trhfi.  Od  8-ic  ke 
Křiianovu  táhne  se  celá  řada  kyselých  pra- 
menů idezitých,  ale  lidé  si  jich  málo  vši- 
mají.  8.  jsou  stará  osada,  podnes  zachovaly 
starobylý  ráz.  Král  Přemysl  II.  udělil  městu 
práva,  jaká  mělo  město  Jemnice,  a  r.  1278 
týž  král  kázal  město  značné  opevniti.  Ve  sto- 
letí XVL  bylo  zde  mnoho  protestantův. 
R.  1645  dobyli  města  Švédové  a  vydranco- 
vali je. 

UaTOnie  viz  Chorvatsko  a  Slavonsko. 

fllavoBin  {Sehnobolin)f  far.  ves  na  Moravě, 
v  hejtm.  a  okr.  olomouckém,  má  105  d.,  1077 
obyv.  věta.  n.  (1900),  kostel  sv.  Ondřeje,  3tř. 
šk.  a  pš. 

fllaTOftOT:  1)  8.,  farní  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Nové  Město  n.  M.;  60  d., 
316  obyv.  č.  (1900),  pamětihodný  kostel 
sv.  Jana  Křt.  z  r.  1553,  dosud  dřevěný  (již 
ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  šk.,  mlýn  a  tkalce v- 
stvi.  —  2)  S.,  viska  t.,  hejtm.  a  okr.  Milev- 
sko, fara  Kovářov,  pš.  Kostelec  u  Milevska; 
4  d.,  69  obyv.  č.  (1900),  zámeček  s  popi. 
dvorem,  pivovarem  a  lihovarem. 

8)  8.  {Schút\endorf),  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Zábřeh,  okr.  a  fara  Mohelnice,  pš.  Zvole; 
64  d.,  333  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk.  a  opodál 
Slavoňovské  železárny. 

ttavoiuiko  viz  Chorvatsko  a  Slavon- 
sko. 

Slavoiov:  1)  S.iSlabisch),  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Ústi  n.  L.,  fara  Čermná; 
20  d„  94  obyv.  n.  (1900).  —  2)  S.,  ves,  kdysi 
městečko  t.,  hejtm.  Ledeč,  okr.  Dol.  Králo- 
vice, fara  Pertholtice,  pš.  Zbraslavice;  49  d., 
356  obyv.  č.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Petra  a 
Pavla  (ve  XIV.  stol.  far.),  opodál  mlýn  Brt- 
ník  a  samota  Nový  Dvůr. 

ttavoiovloe:  1)  8,  Slabošovice,  ves 
v  Čechách,  hejtm.  Č.  Budějovice,  okr.  Lišov, 
fara  a  pš.  Štěpánice;  35  d.,  190  obyv.  č. 
(1900 1.  —  2)  8.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a 
pš.  Klatovy;  30  d.,  165  obyv.  č.  (1900),  kaple 
sv.  Jana. 

Uaviita  'poI.  Siawuta),  rus.  město  v  za- 
slavskcm  Újezdě  volynské  gubernie,  na  pr. 
bř.  Goryně;  stanice  železniční.  8.  příslušela 
knížecímu  rodu  Sanj;cuszků,  kteří  tu  mají  nád- 
herný a  bohatě  upravený  zámek  a  získali  si 
veliké  zásluhy  o  průmysl  zdejší  (soukenictví, 
papírnictví).  Na  blízku  města  jest  hřebčinec. 
Lázně  a  léčeni  kumvsem.  Má  4013  obyv. 
(1897\  '  Pp. 

Bláwathen  viz  Slavčtín  7). 

Blawentslte,  ves,  do  r.  1534  město,  v  prus. 
vlád.  obv.  opolském,  v  kraji  kozelském,  při 
ř.  Klodnici  a  žel.  dr.  Vratislav-Oswiecim, 
má  2383  obyv.  včtš.  katol.  (1900),  katol.  ko- 
stel, zámek  s  parkem,  stavovské  to  panství 
vévodů  z  Újezda. 

BtawlúsídPiotr,  astronom  pol.(i'  1795  ~ 
t  1881),  byl  od  r.  1826  professorem  astro- 
nomie na  universitě  vilenskc  a  od  r.  1825 
do  1847  ředitelem  tamní  observatoře.  Sepsal 
Póczqtki  astronomu  (Vilno,  1826)  a  několik 
stati  'drobnějších. 


flt&wków,  město  v  rus.  gub.  kielecké,  ůj. 
olkuáském,  nad  Bílou  Przemszi,  má  3773  obyv., 
kostel  katol.,  doly  na  železnou  a  olověnou 
rudu,  válcovnu  na  plech. 

flt&wiia  viz  Schlawa. 

S.  L  e.  a.  viz  Sine  loco  et  anno. 

ňeaford  [shTrd],  město  v  angl.  brabstvi 
lincolnském,  na  křižovatce  drah  jihových.  od 
Newarku  upon  Trent,  má  6467  obyv.  (1901), 
lat.  školu,  obchod  hospodářskými  plodinami. 

81eď  {Clupea  Art.\  rodové  jméno  četných 
rybsleďovitých( Clupeidae).  Všecky  druhy 
jeho  mají  tělo  se  stran  zploštělé,  břicho 
v  ostrou,  pilovitou  hranu  smáčklé,  totiž  dole 
na  břiše  řadu  ostrohraných  šupin  s  postran- 
ními, vzhůru  namířenými  křídly,  jinde  na 
těle  šupiny  dosti  veliké,  postranní  čáru  ne- 
zřetelnou, svrchní  pysk  nikoli  prodloužený 
dále  do  předu  než  dolní,  ústa  široká,  bez- 
zubá nebo  slabými  zoubky  v  obou  čelistech, 
často  na  kosti  radličné,  patrové  i  na  jazyce 
ozbrojená,  ploutve  neveliké,  sudé  opravdu 
malé,  hřbetni  nad  břišními  a  ocasní  ploutev 
hluboko  vykrojenou.  O  způsobu  života  viz 
Sleďovité  ryby.  Všecky  s-ě,  jichž  známe 
posud  as  60  recentních  druhů,  dčlívaji  ve 
dva  podrody :  Clupea  Cu v.  s  drobnými  zoubky 
na  patru  a  Alosa  Cuv.  s  patrem  bezzubým. 
K  prvému  podrodu  náleží  ryba  všech  sleďo- 
vitých  a  všech  mořských  ryb  i  u  nás  nej- 
známější, s.  obecný  neboli  slaneček  (C.ha- 
rengus  L.).  Mívá  délku  20—35  cm^  šupiny 
opadavé,  drobné  zoubky  také  na  kosti  rací- 
ličné,  krátké  a  úzké  ploutve  sudé,  ploutve 
břišní  právě  pod  prostředkem  ploutve  hřbetni 
a  barvu  nahoře  modravou  i  nazelenalou,  na 
bocích  a  na  břiše  stříbrobilou  s  odleskem 
barev  duhových.  Četná  plemena  s-ů  žijí 
v  Baltu,  Severním  moři  a  ve  chladnějších 
končinách  Atlant,  okeánu.  Veliká  hejna  jich 
nestěhují  se  na  př.  ze  severu  na  jih  anebo 
jinak,  jak  se  jindy  tvrdí  válo,  nýbrž  obývají 
v  určitých  okresích,  a  to  buď  na  širém  moři, 
buď^  při  pobřežích.  S-i  širých  moří  jsou  nej- 
vCtš  a  pro  rybářství  námořskc  nejdůležitější; 
žijí  u  vzdálenosti  400— 6ro/fm  od  břehů  nor- 
ských a  britských  v  nevelikých  hlubinách  a 
přicházejí  v  čase  tření,  totiž  v  posledních 
dnech  léta,  v  podzimku,  ba  ještě  i  v  zimě 
v  ohromných  zástupech  na  melčiny  při  bře- 
zích. S-i  pobřežní  žijí  v  neveliké  vzdálenosti 
u  souše;  náleží  k  nim  většina  s-ů  baltských, 
kteří  se  trou  v  dubnu  a  květnu  ve  smíšené 
vodě  toho  moře.  Si  se  živí  po  přednosti 
drobounkými  korv^i  mořskými.  Podle  různé 
doby  tření  se  řídí  také  doba  hlavního  lovu 
s-ů;  u  břehů  v  Anglie  bývá  to  na  př.  v  létě, 
u  Norska  na  jaře,  v  létě  i  v  zimě,  v  Baltu 
zejména  od  října  do  března.  Všude  se  loví 
s-i  do  sítí  arci  různým  způsobem  zařízených. 
Rybáři  rozeznávají  >matjesy<,  t.  j.  s-ě  dvou- 
leté, kteří  ještě  se  netřeli,  od  »-ů  >plných«, 
pohlavně  dospělých,  ale  ještě  nevytřelých,  a 
od  s-ů  »prázdných«,  již  vytřelých.  V  obchod 
dostanou  se  si  buď  čerství,  buď  nasoleni, 
uzení  nebo  také  marinovaní.  Z  ostatních  sle- 
ďovitých  ryb  jest  se  slanečkem  nejpříbuz- 


356 


ISledovice  —  Sleeckx. 


néjii  šprota  (C  sprattus  L.),  jež  má  délku 
jen  10—15  cm^  barvu  podobnou  jako  8.,  ale 
patrové  zoubky  jen  na  kostech  patrových  a 
nikoli  také  na  k.  radličné.  Hřbetni  ploutev 
stoji  trochu  dále  nazad,  než  u  s-é  a  břišní 
jsou  pod  prvními  jejími  paprsky  nebo  ještě 
před  nimi.  Šprota  jest  domovem  v  záp.  Baltu, 


obecná  neboli  podmořanka  (Aiosa  vuť 
garís  Trosch.)  dorůstá  délky  30—60  cm  a  má 
barvu  na  hřbetě  zelenavou,  kovově  lesklou, 
na  bocich  žlutavou,  vezpod  střibrobilou  a 
u  otvoru  žabemího  nahoře  velikou  temnou 
skvrnu,  za  níž  bývá  druhdy  3—5  podobných 
skvrn  menších.  Oko  jest  z  čá&ti  kryto  dmi- 


V  pr&livu  La  Manche,  v  Severním  moři  a  >  pavČitými,  poloměsíčitými  víčky  předním  a 
v  Atlant,  okeáně  až  k  Lofotům;  způsob  ži- |  zadním;  na  vnitřní,  konkávni  straně  oblouků 
vota  týž,  jako  u  s-ě.  Prodávají  ji  buď  uze-  žaberníchjsoučetné(po50-120),husté,  dlouhé 
nou,  buď  naloženou  (>ruské  sardinky<).  i  a  tenké  lamelly.  Tato  placka  jest  domovem 
O  ostatních   příbuzných    rybách   mořských  i  ve  Středoz.  moři,   všude    při   záp.  březích 


(podr.  Alosa  Cuv.)  viz  Sleďovité  ryoy. 
Fossilní  s-ě  známe  z  oligocénu  a  miocénu: 
C  crenata  (Heck.)   z   Rakous,  C.  sardinites 


Evropy  a  v  záp.  Baltu.  Majíc  se  tříti,  plove 
v  dubnu  a  květnu  do  řek;  přichází,  ač  zřídka, 
i  k  nám  do  Labe  a  do  Vltavy  až  k  Praze. 


(Heck.)  z  Chorvatska,  C.  Scheuch\eri  Bl.  ze  Ve  větších  řekách  vídati  již  v  říjnu  mladé 
Svýcar,  C.  humilis  H.  v.  Meyer  z  Virtem- 1  placky  zdéli  5  cm;  do  příštího  jara  dorostou 
berska.  Br,     '  délky  10—15  cm  a  pak  do  moře  se  stěhují. 

Bledovloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Sedl- 1  Podobná  placka  malá  (A.flnta  Yarr.;  snad 
čany,  okr.  Votice,  fara  Vojkov,  ps.  Kosová  |  jen  odrůda  placky  veliké)  mívá  délku  jen  30, 
Hora;  21  d.,  150  obyv.  č.  (1900).  |  zřídka  50  cm  a  má  na  vnitřní  straně  oblouků 

Bleďovlté  ryby  {Clupeidae,  viz  Ryby,  tab.  žaberních  lamelly  nečetné  (po  20— 45>,  řídké, 
ni.),  čeleď  ryb  mékkoploutvých  z  podřadí  Iso-  ;  krátké,  silné  a  za  velikou  skvrnou  pří  otvoru 
spondyli.  Mají  po  těle  tenké  šupiny,  ale  hlavu  |  žabeiním  5—6  skvrn  menších.  Tento  druh 
lysou,  ústa  bez  vousků,  hlavu  i  trup  často  |  jest  domovem  všude  v  moři  Baltském,  v  Se- 
vezpod  v  ostrou  hranu  smáčklé  (viz  Slec^, ,  verním  moři  a  kolem  břehů  sev.  Evropy 
v  hořejším  obvodu  úst  vězí  malé  kosti  mezi- ,  víibec.  Obé  placky  se  živi  nejen  korýši,  ale 
čelistní  (praemaxillaria)  a  větší  čelisti  horní  i  menšími  rybami.  Fossilní  naše  A.  bohemica 
imaxillarid).  Ústa  jsou  ozbrojena  ostrými,  |  Fr.  z  křídového  útvaru  (Vehlovicci  náleží 
ale  slabými  zoubky,  jež  někdy  i  scházejí.  Pod  asi  k  rodu  Syllaemus  Cope  (A.  Smitb  Wood- 
dolní  čelistí  není  desky  hrdelně  (gulární).  ward).  Jiné  fossilní  8.  r.  jsou  různé  druhy 
Víčko  žaberní  iest  dokonalé,  otvor  žaberní ;  rodů  Oupea  L.  (viz  Sleď),  Engraulis  Cuv. 
veliký  a  na  obloucích  žaberních  jsou  štíhlé  i  (sardel),  Hatecopsis  Woodw.  a  Diplomystus 
ostny,  potravu  zadržující.  Ploutve  jsou  krátké  ,  Cope,  jehož  pěkně  zachovalé  druhy  pochá- 
a  nízké,  jen  řitní  bývá  dlouhá;  malá  ploutev  !  zeji  z  eocénu  (Wyoming).  Jindy  býval  řazen 
hřbetni  stojí  právě  asi  uprostřed  hřbetu.  Tu-  k  s-tým  rybám  i  rod  Elops  L.  (na  př.  druh 
kove  ploutvičky  s.  r.  nemají.  Měchýř  vzdušní  j  E.  saurus  L.  z  tropických  moří),  pak  fossilní 
jest  veliký,  u  vrátníku  jsou  četná  slepá  střívka  i  ryby  rodů  Elopopsis  Heck.,  Protelops  Laube, 
(appendlces  pyloricaé)  a  jikry  vycházejí  z  těla  |  ParelopsBr.y  Osmeroides  Aq,  a  Hatec  Ag,;  ale 
dokonalým  vejcovodem.  Známe  nad  půl  dru- '  teď  kladou  posléze  uvedený  rod  v  čeleď 
hého  sta  těchto  ryb  obývajících  po  většině '  Enchodontidae  (spolu  s  rody  Enchodut  Ag. 
v  moři;  majíce  se  tříti  stěhují  se  na  pobřežní  j  a  Cimolichthys  Leidy),  ostatní  v  čeleď  Elo* 
mělčiny  a  nezřídka  i  do  řek.  Kdekoli  v  moři  |  pidae,  jež  bývala  jindy  pouhou  podčeledi 
obývají,  žiji   v  ohromných   hejnech   a  z  té  ■  s-tých  ryb,  Br» 

příčiny  i  pro  chutné  maso  náležejí  k  nej- 1     Bleeokx  Jan  Lambrecht  Dominicus, 


důležitějším  rybám  vůbec.  Jsou  dravci,  živící 
se  drobnými  korýši  a  měkkýši.  Ze  známěj- 
ších ryb  náležejí  sem  sardel  (v.  t.),  sleď 
a  šprota  (viz  Sleď),  pak  ještě  s.  r.  pod- 
rodu AJasa  Cuv.  Z  těch  sardinka  {Alosa  s. 


vlámský  spis.  (*  1818  v  Antverpách).  Byl 
r.  1861  professorem  paedagogia  v  Lierii, 
r.  1879  školním  inspektorem,  načež  r.  1885 
usadil  se  v  Brusselu  odebrav  se  na  odpo- 
činek.   Mimo  četné  knihy  školní  a  slovníkv 


Clupea  pUchardus  C.  V.,  C.  sardina  L.)  do- 1  napsal  jazykem   vlámským   mnoho  románb 
růstá  délky  10-  20  cm  a  má  barvu  podobnou   realistických,  ale  prodchnutých  zdravou  mo- 


jako  sleď,  totiž  nahoře  namodralou   a  na- 
zelenalou, vezpod  střibrobilou  se  žlutavým 


rálkou,  jež  dobyly  si  v  Belgii  a  Hollandsku 
trvalých  úspěchův,  ačkoli  8.  není  vždy  dosti 


leskem,  někdy  také  černé  skvrny  podél  po-  originální,  napodobuje  román  anglický.  Menši 
stranní  čáry,  ale  na  rozdíl  od  sleďá  vičko  i  štěstí  měl  se  svými  pracemi  dramatickými, 
žaberní  paprskovitě  pruhované,  hřbetni  plou- ,  byt  i  byly  mnohem  lepší  neŽ  průměrný  re- 
tev  trochu  dále  do  předu  a  břišní  ploutve  {  pertoire  vlámský.  Mimo  to  psal  díla  histo- 
buď  pod  prostředkem  hřbetni  neb  i  za  ním.  i  rická  a  polemiky,  které  svědči  o  hlubokých 
Sardinka  jest  domovem   ve  Středoz.  moři  jeho  vědomostech.   Z  románů  jeho  nejdule- 


i  kolem  břehů  jihozáp.  i  záp.  Evropy  a  živi 
se  drobnými  korýši,  zejména  malými  garnáty; 
do  obchodu  přicházejí  sardinky  solené,  mari- 
nované  a  zejména  v  oleji  zavařené;  >ruské< 
a  severoněmecké  »sardinky «  nejsou  leČ  šproty 


žitější  jsou:  V  ndmořnické  čtvrti,  scény  ze 
života  antverpského  (Antv.,  1856);  Dirk  Meytr 
(t.,  1860);  Tybaerts  a  spoL  (Gent,  1867);  Ptdny 
Peerjanovy  (Antv.,  1867);  z  děl  dramatických: 
Pdn  a  sluha  (Gent,  1867);    Grétny  (t.,  1862); 


a    mladí    sledi.     Placky    mají    také   víčko  |  Btfitne/cťra (Antv.,  1865);  /^íi^(t.,  1866), vesměs 
žaberní    paprskovitě   pruhované ;    placka'  dramata;   Stard  a  nova  Šlechta^  kon^ie  (t^ 


Sleeping  cars  —  Slepci.  357 

1866);  7>jtf^i,draina(t.,  1870).- Z  dél  kriticko- 1  84  oby  v.  č.  (1900),   stenicc   na  trati  Telč- 

literárnich  uvádíme:  Listy  o  literatuře  jci^o-  Sla vonice. 

Xemské  (BtusscI,  1966)]  Jacques  van  Maerlant  Blemen   ve  stavitelství   slově   u  střechy 

(Ant v.,  1866);  Jacques  Cats{t.f  1866);  Theodore  .  nejvrchnější  vodorovná  hrana  střechy  jakožto 

9an  Ryswyxk  (t.tl96T)\  7b//tfiif  (t.,1873);  Ni^o-  průsečnice  dvou  stoupajících  rovin  střechy 

^em^  román  {t,,  1S13);  Alexander  Dumas  ja-  ymdk  zvaná  též  hřeben  (v.  t.,   str.  773  A 

Jroffo  mora/i5řtf  (Utrecht,  1873).  Dějepisná  jeho  nebo  nejvrchnější  bod   střechy  věžové.    S, 

^zjsou:  Karel  VI.  a  Marie  Terezie (GentflSSS);  střechy  mnohdy  se  zdobí,  a  to  u  průběžného 

Josef  //.  a  Jeho  vláda  {t,^  1888);  Vojna  vlastenců  t-e  bývá  to  nejčastěji  plastická  mříže,  u  věŽí 

(t.,  1889);  Jakobfni  v  Belgii  (t.,  1889).  Sebrané  '  bývá  to  korouhvička,  kříž  a  pod.         Fka. 

jeho  spisy  vyšly  v  Gentě  1877—88  v  17  sv.  Slemeno:    1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 

Ueeplniir  oars  [slíping  kars],  angl.  spací  a  okr.  Nová  Páka,   fara  a  pš.  Dolní  Kalná; 

wagony.  42  d..  308  obyv.  č.  (1900).  —   2)  S.,  ves  t. 

SMeplniT  pi^rtner  [slíping-],  angl.  tolik  v  údolí  ř.  Kněžny  při  trati  Častolovice-Rych- 

co  dormant  partner  (v.  t.).  nov,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Rychnov  n.  K.,  fara 

W^chy,  sluchy  (v  mysl. mluvě),  u si  lovné  Kostelec  n.  O.;    36  d.,  246  obyv.  ě.  (1900), 

zvěře  a  psů.                                            čm.  2tř.  šk.,  kaple  a  sadařství.  Ves  oývala  samo- 

ň^idanas  Johannes   neboli  Jan  ze  statné   zboží,    jež    v   XVI.  stol.  přivtěleno 

Sleidy  (Schleidenu),  dějepisec  něm.  (♦1506,  k  RychnoxTi. 

t  31.  říj.  1556  ve  Štrasburce).  Studoval  ve  Slentando,  ital.,  označeni  hud.  přednesu, 
Francii  práva,  r.  1537  vstoupil  do  služeb  krále  tolik  co  lentando  (v.  t.). 
franc.  Františka  I.  a  působil  tu  ve  prospěch  Blepák,  zool.,  viz  Typhlopidae. 
šmalkaldského  spolku.  Jako  vyslanec  franc.  Blepoijsou  osoby  zbavené  zraku  buď  úplně 
krále  účastnil  se  r.  1540  sněmu  v  Hagenau  neb  částečně;  zřídka  kdy  narodí  se  dítě  do- 
a  r.  1541  navštívil  náčelníky  šmalkaldského  cela  slepé;  ponejvíce  vsak  ztratí  dítě  zrak 
spolku.  R.  1542  vrátil  se  do  Německa  a  r.  1545  hned  v  prvních  dnech  zánětem  očí  novoro- 
byl  ve  službách  šmalkaldského  spolku  jako  ženců  {Blenorrhea  neonatorum),  což  možno 
vyslanec  a  jako  dějepisec,  píšící  zcela  vě-  předejíti  vstřiknutim  jedinké  toliko  kapky 
domě  v  duchu  protestantském  a  proticisař-  roztoku  lapisového  do  oček;  taký  způsob 
ském.  V  1.  1551—52  dlel  na  círke/ním  kon-  léčení  sluje  »kredeisování«  (po  lékaři  CredéJ. 
cilu  tridentském.  R.  1555  vydal  své  nejdůle-  Jiné  děti  osleply  buď  bodnutím  do  oček  neo 
iitějši  dílo,  které  zjednalo  mu  jméno  před-  žíravinami,  osypkami,  spálou,  osutinami,  ty- 
ního  dějepisce  XVI.  stol:  De  státu  religionis  fcm,  bolestmi'  hlavy  a  j.  K  soustavné  vý- 
et  reipuílicae  Carolo  V.  caesare  commentarío-  chove  a  učbě  nevidomých  ve  starém  a  střed- 
ním Zi^i  XX  F/.  S.  byl  dějepisec  širokého  roz-  ním  věku  se  nepřihlíželo,  ačkoliv  se  našli 
hledu,  kritický  pracovník,  muž  silného  poli-  i  jednotlivci,  kteří  v  domě  otcovském  byli 
tického  přesvědčení,  jeho  dílo  »De  státu  přiměřeně  vychováni  ■  Saunderson.  Weissen- 
religionis«  etc.  zpracované  nejen  podle  toho,  burg  z  Mannheimu,  Marie  Terezie  Paradízova 
co  sám  zažil,  ale  založené  i  na  materiálu,  z  Vídně  a  j.).  R.  1178  vévoda  bav.Welf  VI. 
poskytnutém  mu  náčelníky  Šmalkaldského  (sám  osleply)  založil  pro  staré  s-ce  asyl  v  Mei- 
spolku,  bylo  až  po  Rankeho,  a  dílem  i  po-  ninkách;  sv.  Ludvik,  král  francouzský,  zal. 
tom,  základem  historické  literatury  o  šmal-  r.  1260  nemocnici  »Qiiinze-Vingts«  v  Paříži 
kaldské  válce  a  českém  povstání  r.  1547.  pro  osleplé  vojíny  křižáckých  válek;  ústav 
Vyšlo  v  mnoha  původních  vydáních  i  v  pře-  ten  trvá  dosud  a  má  i  kliniku  na  léčení  ne- 
kladech.  Českých  dějin  takají  se  18.  a  20.  mocných  na  oči.  Vychovávati  s-ce  k  prak- 
kniha  S  nových  »De  státu  religionis*  etc,  tickému  životu  pokusil  se  po  prvé  Francouz 
v  nichž  se  líčí  boj  Hanuše  Bedřicha,  kur-  Valentin  Hauy  (v.  t.)  r.  1784,  a  od  té  doby 
firšta  saského,  a  Filipa,  lantkrabi  hesského  daluje  se  počátek  výchovy  slepé  mlá- 
proti  císaři  Karlovi  V.  r.  1546  a  1547,  kterc-  dežc;  v  naší  říši  připadl  na  myšlenku  vzdě- 
hožto  boje  se  účastnil  král  český  Ferdinand  I.  lávati  slepé  Jan  Vilém  Kkin  (v.  t.).  V  krá- 
jako  spojenec  Karla  V.  a  stavové  čeští  jako  lovstvích  a  zemích  před  Litavou  je  nyní 
spojenci  kurfiršta  saského  a  lantkrabi  hcs-  11  ústavů  v,  a  to  soukromých  (pouze  dva 
ského.  Partie  v  těchto  věcech  pro  českého  jsou  zemské:  Purkersdorf  u  Vídnč  a  Celo- 
historika  až  na  jediné  místo  nemají  materiá-  vec).  V  zemích  koruny  sv.  Štěpána  jest 
lem  veliké  ceny,  protože  S.  zde  pracoval  po-  7  ústavů,  vesmčs  státních.  V  zemích  koruny 
dle  pramenů,  které  jsou  nám  v  úplném  textu  Sv- Václavské  jsou  3  soukr.  ústavy:  v  Praze: 
dochovány  odjinud,  podržují  však  svfij  vý-  Klárův  100  s-ců  (mateřská  škola,  opakov. 
znám  pro  své  silné  protestantské  a  proti-  bčh,  dílny)  a  ústav  v  Loretánské  ulici  s  76 
císařské  stanovisko,  pro  kolorit  doby  a  pro  détmi.  V  Brně:  135  chovanců  (4třídní  škola, 
sváj  pěkný  sloh.  —  Srv.  H.  Baumcjarten,  utrakv.,  1  tfída  pro  duševně  slabé  nadané, 
Ueber  S.*  Leben  u.  Briefwechsel  iStnisb.,  1  opakovači  běh,  dílny;.  V  Předlitavsku  r.  1900 
1876);  t.  v  •  Allg. Deutsche  Biographie*  (díl  34.,  napočteno  14.875  s-cův,  a  to:  v  útlém  věku 
str.  454  si.);  F.  Horut  a  Z.  V.  Tobolka,  Jo-  235,  ve  veku  mateřské  školy  350,  školou  po- 
hannes  S.  a  české  povstání  r.  1547  i  »Čes.  vinných  1003,  ve  věku  starším  872,  ve  věku 
Čas.  hist.«  II.  91  si.).  dospělém  6048,  staré  osoby  6367  s-ců.  Z  nich 

Wejboř,  Slaviboř,  ves  na  Moravě,  hejtm.  jsou  v  ústavech,  asylech,  chudobincích  a  j. 
Dačice,  okr.  a  pš. Telč,  fara  Radlcov;  19  d.,  ■  zaopatřeni:  ve  věku' mateřské  školy  71,  ško- 


358 


Slepci  —  Slěpcov. 


lou  povinných  341,  ve  veku  starším  264,  ve 
veku  dospělém  280,  staré  osoby  742  s-ci. 
Nepostaráno  nijak  o  13.187  s-cův,  t.  j. 
88fi537o. 

Ústavy  pro  slepé  a  jejich  zařízeni. 
Výchova  úzce  bývá  spojena  s  vyučováním; 
chovanci  přivykají  mravnosti,  čistotě,  po- 
řádku, pracovitosti,  poslušnosti,  způsobům, 
spokojenosti  a  j.  Vyučuje  se  nejen  všem 
předmětům  škol  obecních,  nýbrž  i  jiným, 
a  to  methodou  zvláštní.  Vrcholem  doved- 
nosti učitele  slepých  je  názorné  vyučování. 
Žáci  učí  se  nazírati  všemi  smysly  (vyjma 
zrakem);  pomůcky:  1.  předmět  skutečný, 
2.  model  ve  skut.  velikosti,  3.  model  rozdě- 
lávaci  ve  zmenš.  měřítku,  4.  při  pojmech  do- 
cela jasných  teprve  polorelief.  Psaní  pro- 
vádí se  strojkem,  v  němž  jsou  písmena  z  je- 
hel (lze  koupiti  v  c.  k.  úst.  pro  slepé  ve 
Vídni),  jindy  se  píŠe  rydlem  na  tabulce;  ně- 
kdy píší  i  tužkou  na  zvláštním  řádku,  ale 
takového  písma  Čísti  nemohou.  Čtení  učí  se 
v  čítankách,  kdež  hmatají  ukazováčkem  obou 
rukou.  •  (Čítanky  lze  koupiti  v  ústavech.) 
Kreslí  se  tkanicemi,  motouzy  a  rákosem, 
který  se  připevní  špendlíkem  na  podložku; 
někdy  navoskovanými  nitěmi,  jež  možno  při* 
máčknouti  na  tabulku;  předmět  tento  je  dů- 
ležit  zejména  pro  košíkáře.  V  zeměpise 
konají  vypouklé  mapy  dobré  služby.  V  pří- 
rodopise hmatají  a  rozmlouvají,  přirovná- 
vají za  návodu  učitelova  vycpaná  zvířata, 
ptactvo,  praeparované  obojživelníky  (ne 
v  líhu!)  atd.  V  přírodozpyte  lze  mnoho 
znázorniti;  předmět  tento  mají  s.  nej raději 
ze  všech;  nauka  o  zvuku  se  probírá  dů- 
kladně; elektřina  je  rovněž  zajímá,  o  ní  jsou 
přesvědčeni,  že  nadejde  doba,  kdy  elektřinou 
pomocí  strojku  bude  možno  viděti  (ovšem 
jen  těm,  kteříž  mají  nerv  zrakový  nepo- 
rušen). 

Předůležito  je  tečkové  písmo,  t.  zv. 
Braillovo  (viz  fi raille  Louis).  Každé  pís- 
menko zaujímá  obdélníček,  v  němž  je  možno 
natisknouti  6  teček,  jejichž  polohu  nevidomý 
naučí  se  rozeznávati  hmatem.  Písmo  to  píše 
se  rydlem  do  mřížkovaného  řádku,  který  se 
pošinuje.  Ze  6  teček  možno  sestaviti  různé 
skupiny,  vynecháme-li  některou  tečku.  Zá- 
kladní pravidla  písma  tečkového  (větši  tečkyj 
tvoři  písmeno,  malé  jsou  přidány  k  určeni 
polohy): 


Přidá-li  se  k  nim  dole  v  právo  tečka,  stá- 
vají se  z  nich  noty  čtvrťové  (či  64.): 

•  •       •   • 

•  •       .   •    atd* 


•  • 


Ve  které  oktávě  dotyčná  nota  jest,  určuje 
se  znaménkem;  na  př.  V4  nota  c  v  malé 
oktávě : 


/ 


g 


•    • 


.    .    atd. 


•    •  ..       «.       ».       •• 

h  i  j  k  I  m 

Rovněž  i  noty  pro  slepé: 

atd.,   toto    jsou 

•  •     noty  osminové. 

/ 


•       • 


V  ústavech  pro  slepé  nčS  se  ii(ň  téí  mode* 
lování  z  hlíny,  ručním  pracím  hochů;  v  pří- 
pravce zaujímají  důležité  místo  cviky  chuti, 
čichu,  sluchu,  hmatu,  ^mnastika  prstů,  ohbí 
a  ruky,  Fróblovy  práce,  rozličné  hry  a  j. 

Hudba.  8-pec  není  sice  vrozeným  hudeb- 
níkem, ale  následkem  odloučenosti  od  ostat- 
ního světa  a  zbystřením  sluchu  má  více 
smyslu  a  záliby  pro  hudbu;  zvláště  různé 
rozpoložení  mysli  dovedou  slepí  hudebnici 
vyjádřiti  v  hudbě.  Proto  v  každém  ústavě 
učí  se  nevidomí  hudbě  na  přerozličných  ná- 
strojích, většinou  jen  k  své  zábavě,  méně 
z  povolání. 

Řemeslo.  Nejnovější  směr  ústavů  vycho- 
vacích  je  vyučiti  nevidomé  řádné  řemeslu. 
Již  od  počátku  prováděly  se  v  ústavech  různé 
práce,  jako:  pleteni  rohožek  ze  slámy,  koko- 
I  sových  vláken,  odstřižků  sukna,  dřevených 
tyčinek,  vyplétání  židlí  rákosem,  výroba  sla- 
měných obalů  na  láhve,  lepení  papírových 
sáčků,  výroba  kartáčů,  provaznictví  a  košař- 
ské  zboží.  V  některých  ústavech  jsou  cho- 
vanci pfipovidáni  u  řádného  společenstva  za 
učně  a  tovaryše  podle  zákona.  (V  Brně  jiŽ 
po  15  roků,  v  Praze  teprye  2,  jinde  po- 
sud ne.) 

Vzor    organisace   výchovy    s-cův:    Od 
6.— 10.  roku   mateřská  škola  (ve  2  odděl.), 
s  ručními  pracemi,  za  řízeni  odborníka.  Od 
10.— 19.  roku  v  hlavním  ústavě  (6  rokŮ  ná- 
vštěva školv,  zároveň  práce  v  dílné,  doba 
I  učňovská).  V  pozdějším  věku  práce  u  mistrů, 
'  neb  samostatným  mistrem,  ano  i  ve  společ- 
I  ných  dílnách. 

'  Literatura.  Jan  Schwarz,  O  vychovávání 
slepých  (Ivančice);  K.  Ječmínek,  Trojlístek 
nešťastníků  (Holešov,  1900);  St.  Sekáč,  Vy- 
j  chování  a  vzdělání  8-ců  doma  a  ve  škole 
'(Pr.,  1870);  A.  Špička,  Výchova  nevidomých 
dětí  (Brno,  1904);  Alex.  Mell,  Encyklopidi- 
sches  Handbuch  des  Blindenwesens  (Vídeň, 
1900,  Pichler).  špička, 

'     Blepoi,  lidoví  zpěváci  ruští,  viz  Kalěka. 
,     SlépooT:  1)  S.  Nikolaj  Pavlovic,  plu- 
kovník rus.  (♦  1815  —  t  1851).    Vzdělal  se 
v  kadetní  škole  a  r.  1840  vstoupil  k  niiego- 
I  rodskému  pluku  dragoun,  na  Kavkaze,  kde 
vynikl  chrabrostí,  jmenovitě  od  r.  1845  jako 
velitel  prvního   sunženského    pluku     kozác- 
I  kého,  v  četných  bojích   proti  Šámylovi,  tak 
že  stal  se  postrachem  horalů.    V  pros.  1851 
I  padl  v  řeži  v  údolí  Jechínském,  načež  Miku- 
'  láš  I.  úkazem  ze  dne  29.  pros.  1851  nazval 


Slepence  —  Slepotický. 


359 


k  jeho  poctě  koxáckou  stanici  Sanženakoa 
stanici  Slépcovskou. 

9)  S.  Vasilij  Aleksějevič,  spis.  rus. 
(•  1836  —  t  1878),  pocházel  ic  starobylé  a 
xámoioé  rodiny  gub.  saratovské  a  studoval 
lékařství  na  universitě  moskev.,  ale  záhy,  une- 
sen tehdejším  hnutím  společenským,  vydal 
se  s  tlumokem  na  zádech  mezi  lid.  Proce- 
stoval ták  hlavně  gub.  vladimirskou  a  na- 
sbíral hojně  látky  pro  své  povídky,  jež  počal 
tehdy  otiskovati  v  časop.  >Rus.  Kěč«,  >Sěv. 
PČelá€a»Sovremennik<.  Počátkem  let  60tých 
XIX.  stol.  přestěhoval  se  do  Petrohradu  a 
stal  se  záhy  vynikajícím  členem  tehdejších 
literár.  kroužkfiv,  unášeje  jak  svým  nadáním, 
tak  zejména  osobními  vlastnostmi  výbor- 
ného společníka,  zaníceného  opravdové  pro 
umění.  Záhy  však  počal  churavěti,  a  hicdav 
marně  úlevy  na  Kavkaze,  zemřel  na  statku 
své  matky  ú  Serdobska.  Jeho  Polnoje  Sobra- 
nije  Sočinénij  obsahuje  román  Trudnoje  vremja, 
deset  povídek  z  lidu  a  nedokončený  román 
Chorošij  čelovék.  S.  jeví  se  v  nich  jako  nadaný 
vypravovatel  jemného  vtipu  a  bystrého  talentu 
pozorovacího,  a/e  spíatého  úzkými  tendenč- 
ními názory  své  doby.  Mužíci  jeho  povídek 
líčeni  jsou  se  stránek  směšných,  bez  pod- 
kladu hlubšího,  tak  2e  obrázky  jeho  mají 
ráz  anekdot.  V  románě  >Trudnoje  vremja« 
staví  se  příkře  proti  mírnému  liberalismu, 
zastavujíamu  se  na  poloviční  cestě.    šnk. 

Slepíiiioe  viz  Slepenec. 

tUepMieo  č.  konglomerát  jest  hornina 
usazená,  úlomková,  složená  z  včtších  valounů 
klastického  materiálu  odjinud  přineseného  a 
z  tmele,  vzniklého  na  místě,  jenž  valouny  se- 
tmeluje  v  pevnou  horninu.  Podle  povahy 
valounfi  rozeznáváme  s-nce  pravé  s  valouny 
kulatými  od  brekcií,  obsahujících  klastický 
materiál  v  kusech  ostrohraných.  Valouny 
mohou  náležeti  buď  hornině  jedné  anebo 
několika  (s-nce  póly  gen  ni).  Velikost  va- 
lounů bývá  různá,  od  necelého  centimetru 
až  do  několika  decimetrův  i  více.  Jako  vznikly 
8-nce  z  původního  sypkého  štěrku  vytvoře- 
ním pevného  tmele  mezi  valouny,  tak  opět 
druhotným  rozkladem  tmele  s-née  zpět  mo- 
hou přejíti  ve  štěrky,  jak  vidíme  na  př.  na 
s-ncích  peruckých  vrstev  českého  útvaru  kří- 
dového na  pláních  kolem  Prahy  (nad  Chuchli, 
u  Slivcncc  atd.),  na  mnoha  místech  útvaru 
kamenouhelného,  karpatského  cocénu  na 
Moravě  a  j.  Podle  povahy  tmele  rozeznáváme 
8-nce  křemité,  vápnité,  želczité  atd. 
S-nce  vyskytují  se  ve  všech  útvarech,  vznik- 
nuvše obyčejně  z  materiálu  blízkého,  který 
nebyl  příliš  dlouhým  transportem  na  drobno 
rozbit;  poukazuji  tudíž  včtéinou  na  usazení 
z  vody  proudící,  na  př.  z  toků  říčních,  ač 
nechybějí  ani  snce  mořské.  U  nás  jsou  za- 
stoupeny v  českém  kambriu  (hlavní  hřbet 
Brdský  od  Jíloviště  po  Rokycany  —  s-nce 
třemošenské),  v  moravském  zpodním  de- 
vonu a  kulmu  (okolí  Brna  a  j.\  všude  v  čes- 
kém i  moravském  útvaru  kamcnouhelném  a 
permském,  v  peruckých  a  korycanských 
vrstvách  Českého  útvaru  křídového,  v  kar- 


patském eocénu  ve  vých.  Moravě  i  v  neo- 
genu  sladkovodním  v  sev.-záp.  Čechách.  Z  ci- 
zích zvláštních  odrůd  jest  jmenovati  nagel- 
flue,  8.  třetihor  švýcarských  se  tmelem  váp- 
nitopísčitým  a  valouny  nejrůznějších  hornin, 
kámen  puddingový  z  eocénu  anglického, 
složený  z  valounů  pazourku  a  křemitého 
tmele,  brazilský  cascalho,  t.  ze  křemen- 
ných valounův  a  železitého  tmele  složený, 
jenž  obsahuje  nezřídka  démanty,  zlatonosný 
t.  witwatersrandský  v  Traňsvaalu,  stán 
nejspíše  silurského,  se  tmelem  impregnova- 
ným zlatem  atd.  Fr.  Sl-k. 

Blepé  střevo,  lat.  caecum,  viz  Střevo. 

Slepioe  viz  Kur. 

Slepou  žižalový  (Coecilia  lumbricoides 
Daud.)  viz  Červoři,  str.  65Sa. 

Slepota  (lat.  caecitas,  řec.  anopsia)  může 
býti  buď  úplná  nebo  neúplná,  vrozená  nebo 
během  pozdějšího  života  nabytá.  Vrozená 
t.  mívá  za  podklad  rozmanité  vady  v  ústroii 
zrakovém,  nabytá  s.  pak  může  býti  násled- 
kem rozmanitých  chorob,  zvi.  zánětů,  jako 
je  na  př.  spojivkový  hnisavý  zánět  novoro- 
zenců {plenorrhoea  néonatorum)  nebo  chorobné 
změny  v  rohovec,  duhovce,  cevnatce,  sítnici, 
čočce,  zkrátka  změny,  jimiž  zničena  je  úkon- 
nost  buď  celého  oka  nebo  některé  jeho  pod- 
statné části;  jindy  jsou  to  poruchy  v  nervu 
zrakovém  neb  i  v  mozku  jakožto  ústředí  pro 
percepci  zrakovou,  dále  pak  i  rozmanité  ne- 
moci celkové,  jež  mohou  míti  s-tu  v  zápětí. 
Také  stařecké  změny  (zákaly)  v  čočce  nebo 
v  rohovce  mohou  podmiňovati  neúplnou 
nebo  úplnou  s-tu.  Vyléčení  »-ty  je  možné 
jen  tehdy,  Ize-li  odstraniti  nebo  zlepšiti  ana- 
tomické změny  s-tu  podmiňující,  jakž  možno 
na  př.  při  šedém  zákalu.  Neméně  důležité 
než  vlastní  léčení  samo  je  vhodné  šetření 
zraku  čili  profylaxe,  chránící  ústrojí  zrakové 
před  všelikými  vlivy  škodnými,  jako  je  na  př. 
přílišné,  oslnivé  světlo,  žár  (jako  u  slevačů), 
infekce  a  pod.;  takovouto  vhodnou  profylaxi 
dalo  by  se  zabrániti  až  40*  ^  oslepnutí.  Srv. 
také  zvláštní  hesla  jako  Amaurosis,  Am- 
blyopia,  Blenorrhoea,  Glaukom  a  j.  v. 

Slepotioe.  ves  v  C  echách,  hejtm.  Pardu- 
bice, okr.  Holice,  fara  a  pš.  Moravany ;  76  d., 
436  obyv.  č.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Kříže  (ve 
XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.  S:ávaly  zde  dvě 
tvrze,  z  nichž  na  jedné  v  XV.  a  XVI.  stol. 
seděli  Slepotičti  ze  Sulic. 

Slepotický  ze  Sulic,  příjmení  staro- 
české rodiny  vladycké,  jejímž  erbem  byl  rytíř 
brněný  na  íodi  stojící.  Prvotní  jejich  sídlo 
byly  Sulice  v  bývalém  kraji  kouřimském. 
Tam  seděl  v  XV.  stol.  Přisnak  s  manželkou 
Annou.  Vnuk  jejich  byl  Heřman,  jenž  v  le- 
tech 1457  a  1465  byl  osedlým  v  Kouřimště. 
Od  r.  1466  vvskytuje  se  v  Chrudimsku,  kdež 
ibyl  purkrabím  na  Rychmburce  a  později 
držitelem  Slepotic.  Žilještě  r.  1496.  Svn  jeho 
byl  Jiřík  (1493).  Jiní,  tuším,  synové  byli 
Markvart,  jenž  držel  r.  1513  Zámrsk,  a 
Petr  il524  na  SlepoticíchX  Onoho,  tuším, 
dcerou  byla  Regina,  jež  si  r.  1533  vyměnila 
Zámrsk  zá  vsi  Střitež  a  Hluboký.  Petr  koupil 


360 


Siěpuškin  —  Slevačstvf. 


r.  1543  ves  Bezděkov  a  zemřel  před  r.  1548. 
Synové  jeho  dělili  se  r.  1648.  Jan  dostal 
Jenišovice,  Úkřetice  a  jiné  vesnice,  Jiřík 
Slepotice,  Markvart  Vej  vano  více,  Bezděkov 
a  jiné  vesnice.  Markvart  zemřel  r.  1569,  za- 
staviv vdovu  Johanku  z  Čabic  a  dcery  Annu 
Ívd.  Vrbkovou)  a  Kateřinu  vd.  Lukaveckou, 
:teré  r.  1569  o  pozůstalost  se  rozdělily.  Tiřik 
prodav  r.  1570  Slepotice,  koupil  r.  1671  Hra- 
dištko,  Štěchovice  a  okolní  vesnice  a  k  tomu 
r.  1574  Liber,  již  pak  s  Chotouní  prodal 
(manž.  Anna  z  Lukavce).  Jan  seděl  na  Doma- 
ničích  a  prodal  r.  1574  Bělou.  Heřman 
Diviš,  Jiřikáv  syn,  driel  také  Žezlovice  a 
byl  soudu  nejv.  purkrabství  radou.  Zemřel 
po  r.  1593,  zůstaviv  vdovu  Kateřinu  z  Lub 
a  nezletilé  syny  Jiřího  a  Jana  Bavora. 
Statek  zadlužený  Hradištko  r.  1608  prodán. 
Jiří  koupil  pak  dvůr  v  Horní  Řadiči,  jejž 
však  zase  r.  1612  pustil.  Oba  bratři  zchudli 
pak  tak,  že  r.  1623  nemohli  býti  pokutováni. 
Žili  ještě  ok«  r.  1630  a,  jak  se  zdá,  zemřeli 
bez  potomstva.  Sčk, 

Blépaikln  Fedor  Nikiforovič,  rus. 
bárník  samouk  (*  1783  —  f  1848),  pocházel 
z  jaroslavské  gub.  a  byl  nějakou  dobu  při- 
ručím  v  obchode,  pak  mlynářským  pomoc- 
níkem, načež  přesídlil  se  do  Petrohradu  a 
věnoval  se  obchodu.  Ke  konci  života  měl 
cihelnu.    Pod   vlivem  bajek  Krylova  jal   se 

Esáti  kol  r.  1820  rovněž  verše,  jmenovitě 
ajky,  jako:  Lev  í  Volk;  Byk  i  Komár \  Lev 
i  Bars]  Sobaka,  Osel  i  Koily  (»Otéčest.  Za- 
piski«,  1823),  načež  byl  přijat  do  spisovatel- 
ského kroužku  F.  N.  Glinky.  R.  1826  vydal 
Dosugi  seljskago  fitéija  (2.  vyd.  Petr.,  1826). 
Kniha  měla  znamenitý  úspěch  a  S.  vyzname- 
nán od  akademie  zlatou  raedailli  a  od  Miku- 
láše I.  čestným  kaftanem.  Se  stejným  úspě- 
chem setkaly  se  jeho  další  práce  Seljskaja 
poema\  Čety  re  vremeni  goda  rus,  poseljanina; 
Na  déň  3 O  aug.  i832  g,\  Novyje  dosugi  selj- 
skago iitélja  (1834).  Literární  význam  jeho 
není  značný,  byl  však  přechodním  stupněm 
od  staré  knižné  lyriky  Lomonosova  k  lidové 
poesii  Kolcova. 

Blepýii  (Anguidae),  čeleď  ještěrů  (Sauria), 
jindy  v  podřadí  krátkojazyčných  {Brevilin- 
gula)  kladená.  Mají  tělo  dlouhé  a  válcovité, 
končetiny  krátké  nebo  docela  zakrnělé,  po- 
hyblivá víčka  oční,  zuby  přirostlé  a  zakřivené, 
přední  čásC  jazyka  vykrojenou  a  zatažitelnou 
v  oddíl  zadní  (pochvu)  a  v  kůŽi  hlavy  i  trupu 
kostěné  elementy  {osteodermata) ;  na  rozdíl 
od  scinkův  a  pod.  mají  8.  vždy  lichý  štítek 
týlní.  Někteří  s.  (na  př.  blavoři)  mají  na  boku 
podélnou  rýhu.  Kromě  rodu  OphisaurusDa,\iá.f 
jehož  některé  druhy  také  v  rod  Pseudopus 
Merr.  (v.  t.)  bývají  kladeny,  náleží  v  tuto  če- 
leď především  rod  sšů  (Anguis  L.).  Má  tělo 
bez  končetin,  v  kostře  jen  zbytky  pásma  lo- 
patkového a  pánve,  hlavu  do  předu  zúženou, 
od  trupu  sotva  oddělenou,  ocas  válcovitý, 
vzadu  tupě  ukončený,  na  těle  drobné  a 
hladké  šupiny,  v  čelistech  a  v  mezičelistí 
štíhlé,  zakřivené  a  ostré  zoubky  a  víčka  oční 
pokrytá  drobnými  šupinkami;    také  bubínek 


sluchový  jest  přikryt  Šupinou.  S-ýS  obecný 
neboli  beznoika  (A,  fragilis  L.)  dorůstá 
délky  30—43  cm,  má  na  hlavě  jen  5  větlich 
Štitkův  a  barvu  nahoře  buď  jen  hnědou,  buď 
našedivělou  nebo  narudlou,  na  bocích  skoro 
vždy  rudohnědou,  nezřídka  s  tenčím  pro- 
středním a  dvěma  širšími  tmavšími  pruhy 
podélnými  na  hřbetě;  vezpod  bývá  zřídka 
bělavý,  častěji  žedý  i  černošedý.  Mladí  s. 
mají  nahoře  vždy  1—2  černé  pruhy  podélné 
(odtud  jméno  A,  Uneaius  Laur.)  a  bříško  čer- 
ná vé  ;  leč  tato  tmavá  barva  rozpadá  se  časem 
v  drobné  černavé  body  a  čárky.  Užitečný 
tento  plaz  žije  skoro  po  vší  Evropě  a  obývá 
nejraději  ve  vlhku  v  hustém  křoví,  v  mechu 
a  ve  vysoké  trávě.  Živí  se  hlavně  slimáky, 
dešfovkami  a  měkkými  larvami  hmyzů.  Sa- 
mička snáší  v  srpnu  nebo  v  záři  vajíčka 
s  mláďaty  již  vyvinutými,  jež  ihned  blánitou 
skořápku  vajec  protrhnou,  což  se  někdy  stane 
již  v  kloace,  prve  než  vajíčka  jsou  snesena.  Br, 

Šlesskowski  Sebastyjan,  dvorský  lékař 
a  sekretář  polského  krále  Sigmunda  IIL 
(*  1569  ve  Wieluni  —  f  1648  v  Kališi),  stu- 
doval v  Krakově  a  Itálii,  stal  se  pak  dvor- 
ním lékařem  biskupa  varmijského,  potom 
lékařem  a  sekretářem  královským.  Důleži- 
tější z  jeho  spisů  jsou:  Opera  medica  duo 
(Krak.,  2.  vyd.  161§);  Medicorum  tetras  ope* 
rum  (t.,  1619)  a  j.  S.  byl  zapřísáhlým  nepříte- 
lem Židův  a  napsal  několik  spisů  proti  nim 
a  jejich  lékařům. 

Slet,  veliké  shromáždění  Sokolstva,  při 
němž  obyčejně  se  pořádají  společná  veřejná 
cvičení.  Velikého  ^znamu  národního  nabyly 
s-y  všesokolské,  družící  veškeré  Sokolsťvo 
slovanské,  jež  byly  uspořádány  až  dosud 
čtyři,  vesměs  v  Praze,  a  to  I.  r.  1882  pořa- 
datelstvím Sokola  pražského  vedením  dra 
M.  Tyrše,  dále  II.  r.  1891,  III.  r.  1895  a  IV. 
r.  1901  péčí  České  obce  sokolské.    Schnr. 

Slevačstvi  je  řemeslo  a  odvětví  prů- 
myslové, vyrábějící  předměty  formováním 
a  litím.  Obyčejně  označuje  se  slovem  tím 
prostě  kov  o  Ujec  tví  (v.  t.)  jakožto  nej- 
důležitější odvětví  slevačské.  Kromě  kovů 
zpracovati  lze  litím  do  forem  i  četné  látky 
jiné,  vosk,  sádru,  cement,  sklo  atd.  a  podle 
toho  rozeznáváme  rázné  odbory  8. 

S.  známo  bylo  již  za  starodávna,  zvláště 
slévání  bronzu  a  některých  kovů  jiných.  Slav- 
nými slevači  řeckými  byli  Glaukos  na  ostr. 
Chiu  a  Rhoikos  a  Theodoros  na  ostr. 
Samu.  Od  Řeků  převzali  s.  Římané,  s  úpad- 
kem říše  Římské  upadlo  vŠak  i  s.  tak,  že 
až  na  zvonařství  téměř  úplně  zaniklo.  Nový 
rozvoj  s.  nastal  teprve  v  X.  stol.,  urychlen 
byv  v  XV.  stol.  zavedením  lití  Železa  a  no- 
vých střelných  zbrani.  V  první  čtvrtině  sto- 
letí XIX.  zavedeno  bylo  též  slévání  zinku  a 
v  1.  40tých  t.  stol.  slévání  oceli.  Oproti  tomu 
v  cínařství  užívalo  se  lití  jiŽ  za  časů  řím- 
ských a  lité  nádobí  cínové,  jeŽ  bylo  ve  středo- 
věku značně  oblíbeno,  ustoupilo  v  době  nej- 
novější sklu  a  porculánu. 

Hotovení  slitků,  hlavně  kovových,  vyžaduje 
výkonů  těchto:    1.  tavení  kovu;  2.  hotoveni 


Slevačství. 


361 


«  úpravu  formy;  3.  liti;  4.  vyjímáni  a  čištěni 
slitko.  Nejumélejši  prací  slevačskou  je  for- 
mováni (v.  t.),  jei  vyžaduje  celé  řady  ná- 
stroje (vyobr.  c.  3782.)  a  značné  dovednosti 
i  domyslu.  Při  tom  pomoci  těchto  nástrojů, 
postupem  vyloženým  při  formování,  zafor- 


kov.  Přicházi-li  palivo  s  kovem  ve  styk,  musí 
býti  čisto,  hlavně  prosto  siry.  Užívá  se  proto 
koksu,  z  něhož  však  křemík  přechází  do  kovu 
a  dřevěného  uhlí.  Při  pecech  palácích  čili 
plamencových  spaluje  se  palivo  v  ohništi 
a  plyny  táhnou  přes  kov,  tak  že  se  využitkuje 


dD  o 


CD 


tt 


i 


u 


] 


Č.  37B2.  Náiuoje  tlermiské. 


1 11  iiHiitíiiinniiiiinniitiiiHitiinii. 


muje  se  model,  obyčejně  dřevěný,  někdy 
téi  kovový  (vyobr.  č.  3783.)  do  písku 
v  rámu,  nebo  do  písku  v  půdě  slévárny 

za  použití  rámu, 
n  ebo  se  formuje 
v  hlíně  pomocí  ša- 
b\on  (vyobrazení 
č.  3784.),  kterými 
se  uspoří  model. 
Na  vyformování ! 
předmětů  dutých  j 
možno  jen  v  pří- 
padech zvláštních 
užíti  vlastního  mo- 
delu jako  jader- 
ní ku,  jak  patrno 
z  příkladu  zafor- 
mování  hrnku  s 
uchem  (vyobr.  č. 
3786.)  Obyčejnč 
jádra  hotovi  se 
ve  zvláštních  ja- 
dernících  (vyobr. 
č.  3786.)  nebo  na 

e.  3783.  ZaformoTání  ploiničky    jaderních   Stoli- 

do  chudého  písku.  cich    (vyobr.    c. 

3787.). Tavení  při 
látkách  jako  cement  a  sádra  nahrazuje  se 
úpravou  tekuté  kaše.  K  lití  hodí  se  Jen  kovy 
slévatelné,  totiž  snadno  tavitelné  a  ne- 


^ík 


^f  7 


C.  37S4.  ZaioranoTÍn{  ploché  mísy  •  otevřeným  dnem. 

Vyžadující  zvláštních  příprav  k  roztavení. 
Kovy  značně  se  smršťující  nevyplňují  dobře 
formu  a  hodí  se  k  slévání  jen  v  některých 
případech. 

Tavení  kovů  různí  se  podle  toho,  zdali 
palivo  s  kovem  se  stýká  či  nestýká,  nebo 
■týká-li  se  pouze  s  nádobou,  do  niž  se  vkládá 


jen  asi  15— 207©  tepla  z  paliva.  Topí  se  ka- 
menným uhlím,  ač  pak  něco  síry  přichází 
do  kovu.  Při  tavení  bronzu  topí  se  dřevěným 
uhlím  nebo  dřívím,  při  zvonovině  dřívím 
smrkovým,  hnědým  uhlím,  rašelinou  nebo 
plynem  z  těchto  látek.  Malá  množství  mo- 
sazi, bronzu,  argentanu,  oceli  atd.  taví  se, 
jde-li  o  zachování  ryzosti  kovu,  v  pecech 
kelímkových.  Topí  se  koksem,  kamenným 
uhlím  nebo  plynem.  Kelímky  jsou  buď  hli- 
něné nebo  grantové  z  rozemleté  hlíny  ohni- 
vzdorné, ze  starých  kelímkův  a  grafitu.  Větší 
množství  kovů  snadno  se  tavících  taví  se  také 
v  kotlících  půlkulatých  a  menši  množství  v  ta- 
vících lžících-  tvaru  polokoule,  z  nichž  hned 
se  leje  do  formy.  Tak  se  taví  olovo,  zinek, 
cín  a  různé  komposice.  Kelímky  staré  po- 
krývají se  uvnitř  vrstvou  oxydu  a  křemíku, 
jež  kov  znečišťuje  a  prostup  tepla  ztěžuje. 
Z  peci  vyjímají  se  kleštěmi  (vyobr.  č.  3788.). 
Litina  taví  se  skoro  výhradně  v  pecech  ku- 
polních  čili  šachtových.  Do  šachty,  jež  je 
válcová  nebo  kuželová,  dává  se  kov  a  palivo 
do  vrstev  a  skrze  ně  prohání  se  ze  zpoda 
dmychadlem  vzduch.  Ohnivzdorná  vyzdívka, 

chráněna  zevně 
plechovým  pláš- 
těm, spočívá  na 
podezdívce.  Vý- 
pust je  při  taveni 
zahrazen  hlínou. 
Taví  se  nepře- 
tržitě a  vypouští 
se  vždy,  když 
struska  chrámci 
železo  před  okys- 
ličenim  dostu- 
puje až  k  píšfa- 
lám.Kupolnípec 
Krigarova  liší 
se  od  peci  oby- 
čejné tím,  že  roztavený  kov  sbírá  se  ve 
zvláštním  prostoru  dole  před  šachtou,  od- 
kud vypouští  se  žlábkem.  Pec  Irelandova 
má  šachtu  zúženou  v  místě,  kde  jsou  píšfaly. 
Od  pecí  k  formám   dopravuje  se  kov  při 


362 


Slcvačstvi. 


větSich  pecech,  jde-li  o  malá  mnoiství,  do  I  cích  vrstev  se  tlačí,  zabraOuje  tvořeni  bablin. 
15  kg,  v  slevačských  liicich  (vyobr.  I  Z  téíe  pFičiny  tekutý  kov  často  tahé  se  lisaje 
č.  3 789.) I  pH  mnoiství  do  26  kg  v  ručních  I  do  forem  nebo  fonna  rycble  se  otáčí,  aby 
pánvích  podoby  hrnce,  při  ronoistvich  do  kov  ke  sténám  bvl  hnán  a  veikeré  dutiny 
200  kg  v  pánvich  ve  vidli  (vvobr.  Č.  3790.)  řádné  vyplnil  (liti'centrifngálni).  Jemnijil 
a  při  jeitč  včtií  potfebč  v  pánvich  jcřá-j  drobné  předměty  formují  se  do  společného 


Č.  arae.  Zafornovi 

bových  (vyobr.  č.  3791.).  Pánev  ve  vidli 
nese  nčkolik  dĚlnikQ,  i  nichi  jeden  řidí  liti, 
vétSi  pánve  dopravuji  se  také  na  vozíku. 
Pánve  jeřábové  otáčejí  se  klíčí,  které  se  na- 
sazuji na  čep,  nebo  Šroubovým  soukolím. 
Pánve  ve  veli- 
kých ielezárnách 
při  liti  vůbec  se 
neobracejí,  kov 
vypouSti  se  otvo- 
rem ve  dnĚ,  jeni 
zadMává  se  zá- 
tkou z  ohnivzdor- 
né hlíny.  Nádoby 
na  roztavený  kov  jsou  uvnitř  vymazány  hlí- 
nou a  vyhřívají  se  před  upotřebením.  Vy- 
tékáni strusky  zamezuje  se  různým  způsobem, 
často  plechem,  dřevěným  hřeblem,  deskou, 
která  je  do  pánve  vložena,  nebo  jamkou,  do 
níž  kov  se  vylévá. 

Aby  liti  se  zdařilo,   musí  kov  býti  doble 
tekutý  a  vlekati  do  foimy  la  přiméřeného 


rámu  (vyobr,  t.  3796.)   a  vtok  upravuje  se 
tak,  íe  je  pak  společný.  Žárem  roztaveného 
kovu  vypařuje  se  voda  a  spaluje  se  též  uhlík 
na  sténach  formy,  lak  ie  po- 
vstává mnoho  par  a  plvnů,  jeŽ 
by  formu  rozehnaly,  kdyby  ne- 
byla  řádné   staiena  irouby   a 
dobře  zatiíena  a  kdyby  nebylo 
postaráno  o  rychlé  jejich  od- 
vádění výfuky.  Z  příčiny  pra- 
ví uvedené  vysouSejí  se  formy 
před  litím  ve  zvláitních  suSi- 
cích  komorách  (vyobr.  č.  3797.) 
a  zapaluji  plyny  z  výfukfi  uni- 
kající. Vtékání  kovu  do  formy 
musí  býti  nepřetržité,  jinak  kov 
snadno    oxyduje    a    do  kovu 
vniká  struska  I  bubliny  vzdu- 
chové. Vyplovánisttuskyznač- 
nč  se  usnadňuje,  upraví-lí  se      ,5s=5is, 
vtok  tak,  aby  byl  tangenciální     ř      \_ 
ke  vnitřní  ploše  formy,  k  níž     .  ^ 

pak  struska  je  tlačena,  zůslá-     \5_s!^ 
vajíc   na  povrchu.   Předměty,  f.  _„  „  ..    . 
jež    máji    míti  stěny   husté    a  '^^  v  w.Wch 
rovnoměrně  silné,  jako  na  př. 
lité  sloupy  a  roury  (v.  t.),  leji  se  nejlépe 
na  stojato. 

Vychladnuvši  forma  se  roiebéfe  a  slitek 
se  upravuje.  Otok  a  přilítky  odstraňuji  se 

C.  37m.  ji 

tlaku,  tak  aby  vzduch  rychle  unikal.  Tenké 
předměty,  plotny,  okna  liji  se  prostě  pomocí 
otevřených  forem,  upravených  v  písku  n. 
půdě  před  pecí.  Kov  rozvádí  se  od  peci  l 
od  formy  k  fotmé  pomoci  žlábkfi  v  písku. 
Příklady  mohou  ide  býti  liti  plotny  obyčejné 
(vyobr.  č.  3792.),  plotny  s  drážkou  {vyobr, 
č.  3793.)  a  okenního  rámu  (vyobr,  č.  3794,), 
Při   formách    uzavřených    upravuje   se   vtok 

nad  nejvyšším  místem  formy  (vyobr.  č.  3795,1,  ■  [ei  často  se  vrlíají,  narovnáva"ji"í 
aby   se  dosáhlo   náležitého  tlaku,  a  model  :  paličkami  a  zatřiovánim. 
sám  upraveii  bývá  tak,  že  ve  formě  vytvoří       Sléváni  železa  děje  se  buď  od  vysoké 
íTacená  hlava,   peci   neb  obvčejně  od  peci  sievárnjdcých. 
■  I  Tento  způsob  je   výhodnéjíi,  dosáhnef  ae 


pilkami,    sekáčky,     pilníky,    brusy     a    písek 

prach  uhelný,  jestliže  k  povrchu  příltialy 

pomoci  drátěných  kartáčil.    Plotny  a  mřfie, 

■*■'  * "-■'   '--"      dřevěnými 


pN  aim,  miicaím  rŮ2n$ch  drubA  ielezs, 
uttité  jakosti  a  neiávisloati  na  vysoké  peci. 
Malé  otdobné  předměty,  kujná  litina  atd. 
liji  se  od  pecí  kelímkových,  veliké  kusy  jako 


Č.  síto.  Pántv 

staré  vilce  a  stará  děla  pFitavují  se  v  pccech 
plameocových,  v  obyčejných  slévárnách  uii- 
vajl  viak  skoro  výhradně  peci  kupolaich 
Ztráta  (iaí  pfi  taveni  v  kehmcich  as  10%, 
v  pccecb  plamencových  as  l47oi  v  kupol- 


cené  formy  hotovi  se  proto  le  směsi  iamo- 
tové  moučky,  hlEny  a  grafitu,  formy  trvalé 
bývaji  ocelové  a  tak  upraveny,  aby  snadno 
se  rozebíraly,  jeito  slitek  nesmi   ve  formě 

S 'chladnouti.  Vni- 
ek    formy    vytírá   _■ 

se  blinou,  gralitem     jj^gi^im^mSilr 
nebo  vápnem,  aby 

Eovrcfa  slitku  nebyl 
ublinatý.  Na  zame- 
teni bublin  uvnitf 
slitkův  upravuji  se 
nejfastěji  značně 
vysoké  ztracené 
blavy  nebo  se  Icje 
pod  tlakem  1'  * 

Při  sléván 
sazi    tvoři   se   sli- 
tina při  taveni,  jei  se  děje  výhradní  v  ke- 
límcích. 

Formy  bývaji  pískové  a  hliněné,  veliké 
plotny  mosazné,  z  nichi  se  válcuje  mosazný 
plech,  leji  se  vSak  jeitS  posud  do  forem 
z  ploten  tulových  nebo  pískovcových.  K  pisku 
I  přimíchává  se  '/j— V«  objemu  uhlíku,  něk<^ 
■  ""■"  syrup  atd.,  aby  se  ivýSila  jeho  plastic- 


C.  íws.  1 


Č.  3T!I4.  fnimt  pio  okenni  rám. 

nost.  Leje  se  přímo  z  kelímků  do  forem  sta~ 

íených  zvláitníml  lisy  a  irouby.    Drobných 

předmětů  zaformuje  se  obyčejní  celá  řada 

C.  3791.  Ptncv  jetábovi.  do  spolcčného  rámu  (vvobr.  č.  3796.),  před- 

mCty  sloíité  leji  se  z  několika  d!l&.  jeí  pak 

nich  as  8*/g.  Formy  bývají  nejčastěji  pískovč,    mezi  sebou  se  spojuji.  Slitek  odstraňuje  se 

uiivá  se  však  i  forem  hliněných  a  ph  výrobě   z  formy  hned.  jak  jest  odlit,  aby  nepopraskal' 

hromadné  forem  íelezných  a  měděných.  Také  | 

řři  liti  do  koqutl  časf  formy  je  kovová.: 
ovrch  slitkQ  je  pak,  poněvadi  rychle  chladne, ' 


Č.  ajfZ.  Focma  D 


tvrdil.  Leji  se  tímto  způsobem  kola  (vyobi 
i.  379S.),  válce  mlýnské,  kovadliny  atd.  Znač- 
ného roijiřeni  nabývají  v  s.  íeleza  stroje 
formovací  na  vyformováni  rour,  kol,  hrncův 
a  vfrobkA  hromadných. 

Sléváni  oceli  rozvinulo  se  hlavně  za- 1 
vedením  processu  Bessemerova,  Thomasova  | 
a  Martinova,  při  nichi  sleuač  může  si  přj.  . 
pravit  mnoistvi  tekuté  oceli  téměř  libovolní; ' 
a  není  tak  omezen  jako  pfi  Uti  z  kelímků.  | 
Obtíiné  je  vldk  hotoveni  forem,  jei  vyía-  j 
duje  materiálu  velmi  ohnivzdorného.    Ztra- ' 


C.  3T9S.  Zalumovánl  virce. 

jeito  smrštováni  je  veliké.  Odlitky  vyiadují 
vidy  zpracování  povrchu,  aby  vystoupila 
pčkná  barva  mosazí. 

Také  v  s.  bronzu  skládá  se  slitina  při 
taveni,  jei  se  déje  v  pecech  kelímkových 
nebo  plamencových.  Formy  bývaji  piakové 
a  hljnénč  nebo  při  fabrikaci  pfesek,  polo- 
koulových  zvonků  na  dvéře,  misek  (vvobr. 
'    37'i9,)  atd.  iclezné  nebo  bronzové.    SUtky 

sloiitými  tvary  a  ozdobami  hotovi  se  ipů- 


364 


Sléváni  —  Slezák. 


sobem  tím,  ie  se  hlavni  ČásC  odleje  v  celku 
(na  př.  postava  jezdce)  a  ostatní  části  se 
pak  přišroubuji  nebo  pfínýtuji  (Šavle,  ostruhy, 
třemeni,  uzda  atd.).  Lcje  se  z  kelimků  nebo 
přímo  od  peci  plamencových.  V  případech, 
kde  je  třeba  vyplniti  veliké  formy,  upravuji 


Č.  3796.  Z«fonnováDÍ  drobných  předměte. 

se  nad  vtoky  z  hlíny  a  cihel  nádržky  sběrací, 
jež  před  upotřebením  důkladné  se  vyhřiyají. 
Bronz  málo  se  smršťuje  a  proto  nechávají  se 
slitky  ve  formé,  až  vychladnou. 
*;  Zinek  roztápí  se  v  zazděných  litinových 
kotlích,  z  nichž  se  nabírá  Ižicemi  a  vlévá 
do  forem.  Formy  bývají  nejčastěji  trvalé, 
bronzové,  mosazné  nebo  Železné,  někdy  též 


Č.  3797.  Suiárna  slévárenská. 

pískové  a  hliněné.  Složité  předměty  hotoví 
se  z  částí,  jež  se  pak  skládají.  Před  litím 
vyhřívají  se  formy  důkladně.  Opatrnosti  vy- 
žaduje vlévání  zinku  do  formy,  poněvadž 
kov  ten  snadno  se  okysličuje.  Teplota  při  lití 
nemá  býti  veliká  a  přidává  se  proto  do  te- 
kutého kovu  několik  kusů  zinku. 

Cín  slévá  se  dnes  téměř  jen  ve  slitinách 
(v.  t.).  Tavení  provádí  .se  v  litinových  kotlí- 
cích, tak  jako  při 
zinku,  a  leje  se  vět- 
šinou do  forem 
trvalých,  v  nichž 
kov  pouze  na  stě- 
nách se  nechá  ztuh- 
nouti, kdežto  zby- 
tek se  vylévá,  jde-li 
o  to,  aby  se  nabylo 
předmětů  dutých. 
Materiálem  forem 
bývá  kov,  kámen,  sádra,  dřevo,  lepenka  a  fla- 
nel.  Veliké  předměty,  jako  od pařovací  pánve 
pro  lékárníky,  lejí  se  také  do  forem  písko- 
vých. Formy  se  před  litím  důkladně  vyhří- 
vají, aby  v  nich  cín  rychle  tekl  a  netrhal  jich. 
Stěny  opatřují  se  povlakem  buď  sazovým,  za- 
čazením  od  plamene  nebo  nátěrem  z  hlíny 
nebo  z  křídy,  rozdělané  ve  vodě.  Nátěr  do- 
bře se  vysouší.  Cín  nabírá  se  z  kotlíků  ta- 
vících lžícemi  a  slévá  se  buď  za  horka 
nebo  za  studena.  V  onom  případě  ohřívá 


Č    3798.  Zaformovaifé  kolo 
ielesničniho  votu. 


se  silné  přes  teplotu  taviči  a  slévá  se  do 
formy  vyhřáté,  poněvadž  by  ve  formě  stu- 
dené zkřehl;  ve  druhém  případě  nechá  se 
Í>řed  litím  vychladnouti  téměř  do  ztuhnati  a 
eje  se  pak  do  for- 
my studené.  Tím 
způsobem  hotoví 
se  hračky  a  drob- 
né předměty  méně 
ozdobné. 

Olovo  slévá  se 
při  výrobě  střel, 
broků,    písmenek, 

rour     a     také     jen    t.  8799.  Trvalá  forma  kovová. 

zřídka  ryzí.  Formy 

bývají  pískové  neb  kamenné,  formy  na  kulky 
železné,  tvaru  kleští.  Broky  lejí  se  tím  způ- 
sobem, že  olovo  se  vylévá  na  síto  opatřené 
povlakem,  tak  že  pak  kape  s  výŠe  30—36  m 
dolů  do  vody.  Broky  se  pak  třídí  a  hladí. 
Zlato  a  stříbro  zpracují  se  většinou  ko- 
váním, tepáním,  ražením  atd.  a  lejí  se  pouze 
pruty  jako  základní  tvar  pro  výrobu  drátu, 
plechu  atd.  Taveni  kovu  i  slitin  provádí  se 
výhradné  v  pecech  kelímkových.  Formy  bý- 
vají železné,  někdy  i  pískové  nebo 
ze  sepie.  JPok, 

9livkni  kovů  viz  SlevaČství  a 
Slitina. 
8l6Z,  čtvrtý  žaludek  přežívavcův. 
81éB,  bot.,  viz  Malva. 
81aza  (pol.  Šl^x^,  něm.  Lohé),  řeka 
v  Prus.  Slezsku,  vzniká  z  Malé   a 
Veliké  S-zy,  jeŽ  u  Bobra  vy  se  spo- 
jují, a  po  toku  82'2  km  (směrem  se- 
verním) vlévá  se  s  levé  strany  pod 
Vratislaví  do  Odry. 

81ezak  Leo,  operní  zpěvák  německý 
(*  18.  srpna  1873  v  Šumberku  na  Moravě). 
Ačkoli  byl  jiŽ  zámečnickým  pomocníkem, 
vrozené  nadáni  přivedlo  jej  k  divadlu.  Zprvu 
chtél  se  věnovati  činohře  a  stal  se  statístou 
u  brněnského  městského  divadla.  Pohostin- 
ská hra  barytonisty  Adolfa  Robinsona  způ- 
sobila v  jeho  životě  dokonalý  převrat.  Ro- 
binson jal  se  učiti  jej  umělému  zpěvu  od 
samých  prvopočátkuv  a  společnému  úsili 
jeho  a  jeho  choti  Leonory  podařilo  se  vy- 
křesati jiskru  uměni  z  bohatých  fondů  za- 
čátečníka. R.  1896  vystoupil  8.  s  velikým 
úspěchem  na  brněnském  jevišti  v  rolli  »Lo- 
hengrina«  a  byl  zde  hned  na  tři  léta  enga- 
žovan.  R.  1898  S.  je  již  členem  berlínské 
dvorní  opery,  která  jej  vŠak  na  dvé  léta  za- 
půjčila městskému  divadlu  ve  Vratislavi,  aby 
zde  hojně  zaměstnáván,  mohl  brzy  státi  se 
ozdobou  veliké  operní  scény.  Avšak  iiž 
r.  1901  S.  uchvacuje  obecenstvo  vídeňské 
dvorní  opery  jako  Arnold  v  »Tellu<,  Jan 
Lejdský  v  »Proroku«.  Rhadames  v  »Aidé« 
a  úspěch  jeho  byl  tak  okázalý,  že  ředitel 
Mahler  získal  jej  ihned  pro  Videň,  kdel 
trvale  pak  engažován  od  září  r.  1901.  Před 
tím  S.  zpíval  (1900)  v  londýnském  divadle 
•Covent  Garden*.  Wagnerovy  postavy  v  jeho 
podání  nejsou  posud  tak  působivý  jako 
zpěvní  výkony  jeho  v  operách  vlašských  a 


Slezák  —  Slezsko. 


365 


francouzských.  Zvláště  vyšší  poloha  jeho  ly- 
rického tenoru  je  skvělá  a  přednes  jeho 
tak  prodtěný,  že  v  těch  směrech  S.  jest 
ojedinělý  téměř  zjev  soudobého  divadla.  JLý, 

ffl^¥^V  Antonín,  doktor  lékařství 
(♦  1820  v  Čes.  Třebové  —  f  1868  ve  Vel. 
Sv.  MikaláŠi  v  Uhrách).  Studoval  gymnasium 
v  Litomyšli,  filosofii  v  Brně,  lékařství  ve 
Vídni,  kár  byl  r.  1848  promovován.  Byl  po- 
tom soudním  lékařem  v  Slaném,  r.  1851-53 
prakt.  lékařem  v  Karlině  a  konečně  od  r.  1856 
okresním  fysikem  ve  Vel.  Sv.  Mikuláši 
v  Uhrách,  kdež  zemřel,  odkázav  Čes.  museu 
20.000  zl.  (z  čehož  polovičku  měl  dostati 
»Svatobor«),  ostatní  své  jmění  (dům  s  po- 
zemky v  Uhrách)  určil  na  nadaci  pro  studu- 
jícího' lékařství  české  národnosti  na  pražské 
universitě.  Nadace  tato,  jež  má  základní 
Jmění  20.000  K,  byla  r.  1901  aktivována  a 
jest  ve  správě  české  fakulty  lékařské. 

nesbuk  (lat.  /leit,  řec.  spltn)  je  podélný 
zploštělý  ústroj  barvy  temně  fialové,  přiklá- 
dající se  vypouklou  plochou  k  bránici  mezi 
9.' -11.  žebrem  a  s  druhé  strany  k  žaludku 
i  vrcholku  levé  ledviny.  Na  této  straně  na- 
lézá se  i  t.  zv.  /ii7ii5,  jímž  prostupuji  cévy 
značné  silné,  totiž  tepna  i  žíla  slezinová 
9  pleteněmi  nervovými  a  mízními,  zároveň 
ta  také  je  vázána  odstupy  pobřišnicovými 
k  Žaludku,  bránici  a  tračniku  {lig.  gastro-lie- 
naie,  phrtnico-Uenale^  colico-lienale).  Pod  po- 
břišnícovým  povlakem  nalézá  se  tuhý  obal 
vazivový,  jenž  vysílá  dovnitř  slezinové  hmoty 
trámečky,  hojně  se  tu  rozvětvující,  tak  že 
tím  vzniká  zvláštní  houbovitá  úprava,  cho- 
vající v  sobě  řídkou  dřeň  {pulpa  litnis),  Va- 
ňvový  obal  i  trámečky  obsahuji  hojně  hlad- 
kých vláken  svalových,  dřeň  pak  skládá  se 
ze  tkáně  adenoidní  s  význačnou  úpravou  cev 
krevních  a  mízních.  Drobnohledně  se  tu 
oaimo  jiné  shledávají  rozmanité  přechodné 
útvary  od  krvinek  rudých  k  bezbarvým  (leu- 
kocytňm),  z  čehož  lze  souditi  nejenom  na 
zacházeni  rudých  krvinek,  nýbrž  i  na  jejich 
vvtvářeni;  kromě  toho  vytvářejí  se  tu  jako 
Tsude  v  ústrojích  Ivmfatickýcn  leukocyty. 
Podle  toho  je  s.  v  důležitém  spojení  se  sou- 
stavou krevní  a  z  toho  vysvětlíme  si  také 
veliké  účastenství  její  při  chorobách,  v  nichž 
krevní  ústrojí  jsou  postižena.  S^. 

Nemoci  s-ny.  Pathologii  s-ny  možno 
krátce  vylíčiti.  Ústrojí  to,  jevíc  účasf  na  celé 
řadě  chorobných  processo  podružným  způ- 
sobem, prvotně  neonemocní  téměř  nikdy. 
Známo  jest,  že  při  každém  infekčním  pro- 
cessu  dochází  jednak  pro  překrvení,  jednak 
pro  zánět  dužniny  ke  zduření  t-ny  a  toto 
jest  tak  ustálené,  že  zvětšení  sny  pokládáme 
za  příznak  pathognomický  a  po  něm  diagno- 
stikujeme infekční  ráz  choroby.  Nejzřejmější 
bývá  toto  prudké  zduření  s-ny  (běžně 
prudký  nádor  s-ny  zvané)  při  malarickém 
onemocněni,tyfu,sepsi,  neštovicích  a  chřipce. 
Netoliko  změny  krve  způsobují  toto  zvětšeni 
S-ny,  ale  i  nánle  vznikající  cirkulační  po- 
ručný, kteréž  jsou  následkem  embolie  —  in- 
farkt ledvinový.  Zduření  s-ny  jindy  se  chystá 


pozvolně  a  tehdy  s.  časem  nabývá  velikých 
rozměrů,  tak  Že  vyplňuje  velikou  cásf  břicha  — 
chronický  nádor  s-ny.  Jeho  příčinou  jsou 
některé  choroby  krevní :  leukaemie  a  pseudo- 
leukaemie;  neb  cirkulační  poruchy  (srdeční 
nemoci,  pathologické  processy  jater);  amy- 
loidní  degenerace  a  novotvary.  Vlastní  zánět 
s-ny  jest  velikou  vzácnosti  a  pozorován  bývá 
při  úrazech  a  poranění  ústrojí  toho;  časem 
jei>t  následkem  vmetku  do  arterie  siezinné. 
Jestliže  vmetek  chová  virulentní  mikroby, 
dochází  ke  tvořeni  hlízy  siezinné.  Ta  však 
vzniknouti  může  také  po  provaleni  vředů  v 
a  novotvarův  orgánů  sousedících  (žaludku 
a  střeva).  Novotvary  s-ny  jsou  vzácné  a 
běží  skorém  výjimečně  o  metastasy  nebo 
postup  jich  z  útrob  přiléhajících.  Posléze 
dlužno  vzpomenouti  i  měchožilu,  jehož 
boubele  zřídka  vyrůstají  měrou  nápadnější. 
Uvolněním  závěsných  vazův  a  spojek  do- 
chází k  vysmeknuti  sny  i  polohy  přirozeié 
(bloudívá  s.);  s.  vystoupí  do  dutiny  břišní 
a  jeví  velikou  pohyblivost,  která  vyšetřením 
snadno  může  býti  zjištěna. 

Všecky  uvedené  pathologické  processy 
provázeny  bývají  příznaky  jen  chudými  a 
i  nejasnými;  že  s.  onemocněla,  nejbezpeč- 
něji zjišťujeme  zvětšením  jejího  objemu,  zvý- 
šenou citlivosti  kolem  s-ny,  která  se  zakládá 
dílem  na  napěU,  dílem  na  zanětlivých  změ- 
nách pouzdra.  Časem  nemocný  stěžuje  si  na 
prudké  bolesti,  které  se  šíří  do  levého  ra- 
mene, na  obtíže  trávicí  a  při  velikých  nádo- 
rech i  na  plnost  v  břiše.  Příznaky  ty  pro- 
plétají se  velmi  pestře  s  příznaky  onemoc- 
něni základního  a  nezřídka  mezi  nimi  zani- 
kají. Mx. 

fllezinná  sněť  viz  Anthrax,  str.  439 
a  4-*o. 

81aziniiik,  bot. :  1)  S.  viz  Asplenium. — 
2)  S.,  t.   mokrýš,  viz  Chrysosplenium. 

Slexka  viz  Mích  a  jíl,  str.  268^1. 

81azkin  Petr  Rodionovič,  národo- 
hospodář rus.  (*  1862),  professor  na  technice 
kijevské  (od  r.  1889),  cestoval  po  Americe  a 
navrátiv  se  řídil  práce  při  zakládání  bavlní- 
kových  plantáží  v  zakavkázském  kraji.  Vydal: 
Kuljtura  chlopčatnika  v  Sojedininnych  Statach 
(1887);  O  chlopkovodstvi  v  Zakavka\skom 
kraje  (1889);  K  voprosu  o  vlijaniji  sredy  na 
ra^vitije  koniéj  (1893)  a  j. 

SlézoTÍté,  bot.,  viz  Malvaceae. 

Slezsko,  bývalé  vévodství,  jež  příslušelo 
k  zemím  koruny  České,  děli  se  zeměpisně 
ve  dvě  části,  Horní  S.  a  Dolní  S.  K  Hor- 
nímu S-ku  náleželo  v  první  pol.  XVIII.  stol. 
9  knížetství  (Těšínské,  Opavské,  Krnovské, 
Opolské,  Ratibořské,  Bílské  a  j.)  a  několik 
menších  panství,  k  Dolnímu  13  knížetství 
(Vratislavské,  Břežské,  Hlohovské,  Olešnické, 
Javorské,  Lehnické,  Minstrberské,  Niské^ 
Volovské  [Wohlaul  Zahaňské,Svídnické,Tra- 
chenberské  a  Bytomské).  Nyní  rozděleno  je 
však  politicky  na  dvě  části,  S.  Rakouské 
(Opavsko  a  Těšínsko)  a  S.  Pruské. 

S.  Pruské  {Preus$isch'Schlesien\  pruská 
provincie,  mezující  na  jz.  s  král.  Českým^ 


366 


Slezsko  (Pruské). 


na  j.  s  rak.  vévodstvim  Slezským  a  markrab 
stvim  Moravským  a  na  v.  s  král.  Haličským 
a  Ruským  Polskem,  na  sv.  s  prus.  prov.  po- 
znaňskou, na  s.  s  braniborskou  a  na  z.  s  král. 
Saským,  zabírá  staré  Horní  S.  vyjma  kniž. 
Opavské,  Krnovské, Těšínské  a  j.,  celé  Dolní 
S.  s  hfabstvim  Kladským,  čásf  Horní  Lu- 
žice (Zhořelecko)  a  méři  celkem  40.319  km*. 

Povrch  provincie  jest  jednak  lovinatý, 
jednak  kopcovitý  a  hornatý.  Vétái  čásf  S-ka 
Prus.  náleží  k  slezskému  údolí  podélnému, 
jež  počíná  se  na  hranicích  pruských  u  ř. 
Male  Pěny  a  táhne  se  směrem  západním  po- 
dél Odry  až  k  ústí  Katzbachu  a  odtud  přes 
Bobr,  Zhořeleckou  Nisu  až  k  Černému  Hal- 
štrovu  k  Labi.  S -věrní  hranici  její  tvoří  bra- 
níborsko-slezská  vypnulina  dostupující  neiv. 
výše  v  hornoslezském  Juře  357  m.  Na  jihu 
vsak  tato  vkleslina  se  prodlužuje  na  způsob 
zátoky  mezi  Kladskou  Nisou  a  Odrou  sahajíc 
k  samotným  hranicím  rakouským.  Na  jiho- 
západě zdvíhá  se  znenáhla  do  slezské  pa- 
horkatiny, jež  tvoří  vlastně  předhoři  Sudet. 
Jsou  to  nejprve  osamělé  pahorky  a  kopce, 
jako  Hradecká  hora  (389  m),  Wolfsberg 
(373  m),  Sobotka  {Zobten^  713  m),  Rummels- 
berg  (393  m).  Na  hranici  saské  pne  se  nízká 
pahorkatina  Kdnigshain,  od  níž  na  jv.  zdvíhají 
se  výběžky  Lužické  vrchoviny.  Odtud  na  jv. 
pokračují  hory  Jizerské  kulminující  h.Tafel- 
fichte  (1123  m).  Tyto  odděleny  jsou  průsmy- 
kem  Novosvětským  od  nejvyššího  pásma  su- 
detského,  Krkonoš,  dostupujících  Sněžkou 
výše  1603  m  a  končících  se  na  v.  průsmy- 
kem  Žacléřsko-libovským.  Jejich  předhoři 
na  slezské  straně  tvoří  hory  Katzbašské 
(724  m).  Za  prfismykem  Libovským  táhnou 
se  Sudety  v  několika  pásmech,  j.  pískov- 
cové stěny  Broumovské,  Hejšovina,  sev.  pak 
vrchovina  Waldenburská  (830  m)  s  kameno- 
uhelnou  pánví  dolnoslezskou.  Pokračování 
její  jsou  Soví  Hory  (1014  m),  uzavírající  již. 
kotlinu  kladskou.  Tato  obmezena  je  na  záp. 
Orlickými  horami,  jejichž  vých.  čásf  sluje 
hory  Bystřické,  kdežto  Soví  hory  mají  za 
průlomem  Nisy  své  pokračování  v  horách 
Ky chlebských  (Reichensteinských),  které  sou- 
visí  na  i  v.  se  skupinou  Králického  Sněžníku 
(1422  m).  Jeseníky  zdvíhají  se  sice  na  půdě 
rakouské,  ale  vysílají  své  výběžky  i  na  půdu 
pruskou,  j.  Biskupská  kupa  (899  m).  Odtud 
na  jv.  malá  vrchovina  přechází  v  rovinu 
skoro  úplnou.  Na  druhé  straně  Odry  pnou 
se  již  výběžky  Bezkyd,  k  nimž  náleží  horno- 
slezská kamenouhelná  pánev,  přecházející  na 
sev.  do  vypnuliny  Tarnovické.  Nejv.  místo 
blíže  Odry  se  zdvíhající  jest  Annaberg  (430  m). 

Vodopisné  Prus.  S.  náleží  úplně  poříčí 
oderskému  až  na  malé  výjimky,  a  to  na  záp. 
ř.  Jizeru,  Sprévu  a  Halštrov  spějící  do  Labe, 
a  na  jv.  pohrán.  Vislu  s  Przemszou.  Hlavním 
tokem  jest  Odra,  vstupující  při  vtoku  Opavy 
na  půdu  pruskou  a  opouštějící  ji  nedaleko 
vtoku  Bobra  vy.  Hlavní  jej  i  pobočky  s  pravá 
jsou  Olšava,  Ruda,  Biravka,  Klodnice,  Malá 
Pěna,  Stobrava,  Vejda,  Barycz,  s  leva  Opava, 
Pština,  Osoblaha,  Kladská  Nisa  se  Stěnavou, 


Olava,  Sleza,  Bystřice,  Katzbach  s  Div.  Ní* 
sou  a  za  hranicemi  přijímá  ještě  nejmoc- 
nější svou  pobočku  v  této  části  Bobr  s  pří- 
tokem jejím  Queissou.  Pro  lodi  je  splavna 
toliko  Odra  a  to  počínaje  od  Ratiboře,  tak 
Že  při  zbudování  průplavu  dunajsko* oder- 
ského zbývá  usplavniti  tok  od  hranic  k  Rati- 
boři. Mimo  to  je  tu  jediný  průplav  Klad- 
nický  v  hornoslezské  pánvi.  Podnebí  řídí 
se  hlavně  polohou  krajiny;  oderská  kotlina 
je  nejteplejší,  na  př.  Vratislav  má  prům. 
roční  teplotu  8S  Ratiboř  tolikéž,  Opolí  jii 
8*41*,  ale  Hirschberg  7«,  Wang  v  Krkonoších 
pouze  4*8*.  Srážek  dešfových  ubývá  směrem 
od  hor  do  roviny  a  od  jinu  k  severu;  tak 
na  př.  Bytom  má  69  cm^  Ratiboř  59,  Vrati- 
slav 53,  v  Krkonoších  naproti  tomu  až  116  cm. 

Obyvatelů  bylo  r.  1900:  4,668.867,  z  nichi 
2,226.403  mužů,  2,442.454  žen.  V  náboženství 
mají  většinu  katolíci  počtem  2,569.688,  kteří 
bydlí  hlavně  ve  vlád.  obvodě  opolskéro,vhrab. 
kladském  a  v  okrese  minstrberském  a  fran- 
kensteinském  obvodu  vratislavského  a  okrese 
iandshutském  obv.  lehnického,  dále  2,042.583 
evangelíků,  8689  jiných  křesťanův  a  47.586 
židů;  podle  příslušnosti  59.132  cizincův  a 
to:  50.985  Rakušanů,  2769  Rusů,  1564  Uhrů. 
Co  do  národnosti  převládají  Němci,  dále  je 
tu  podle  úřadního  sčítání  z  r.  1900  1,100.831 
Poláků,  60.517  »Moravcá«,  15.396  Čechův  a 
24.467  Lužických  Srbů.  Rozdíl  mezi  Čechy 
a  »Moravcic  činí  pouze  úřední  statistika, 
ačkoliv  i  sám  Partsch  uznává.  Že  rozděleni 
to  má  význam  pouze  místní.  Podle  pruské 
statistiky  obývají  Čechové  v  Kladsku  ve 
Čtyřech  osadách:  Stroužné  {Strausieney),  Ně- 
mecké Čermné  (Deutsch-Tscherbeney),  Slaném 
{Schlanei)  a  Chudobě  {Cudowa)^  kde  násled- 
kem přílivu  lázeňských  hostů  živel  Český 
ustupuje;  osady  ty  leží  vesměs  při  česRé 
hranici  souvisíce  s  českými  osadami  v  krá- 
lovství. Mimo  to  bydlí  Cechové  ještě  ve  3 
obcích  jižně  od  Střehna,  a  to  v  Husinci,  Podě- 
bradech a  Mehlteueru,  kolonie  evang.  při- 
stěhovalců v  1.  1749—64  založené.  V  téže 
době  vznikly  české  osady  u  Sýcova  (sv.  od 
Vratislavě)  při  hranicích  poznaňské  provincie, 
a  to  Bedřichův  Tibor  {Friedrichs-Tabor),  Malý 
Tábor  a  Čcrmín  (Tschermín),  Národnostní 
hranice  Cechů  v  Prus.  Opavsku  sahají  na 
sev.  až  k  ř.  Pštině,  na  v.  směrem  k  Ratiboři 
skoro  k  Odře,  leč  břehů  jejích  nedosahují, 
a  souvisí  s  českými  sídly  na  rakouské  straně 
v  okolí  Opavy.  Ale  sídla  jejich  jsou  roz- 
dělena 4  německými  osadami,  jež  jdou  rov- 
něž až  k  rakouským  hranicím.  Na  sev.-záp. 
sousedí  s  Němci,  na  sv.  s  Poláky.  Hranice 
polských  sídel  vychází  od  Bohumína,  jde 
ku  Pštině  na  levém  břehu  Odry,  přestupuje 
mezi  Břehem  a  Opolim  Odru  a  jde  na  sev. 
až  k  Sýcovu.  Srbové  sídli  podél  Sprévy  a 
Černého  Halštrovu. 

Zemědělství.  Z  povrchu  provincie  při- 
padalo r.  1900  na  vzdělanou  půdu  2,206.246  ha^ 
zahrady  33.883,  vinice  1324.  louky  353.593, 
pastviny  56.473,  nevzdělanou  půdu  29.262, 
zalesněnou  a  stromy  porostlou  půdu  1,161.893» 


Slezsko  (Pruské). 


367 


na  obydlí  a  dvory  52.278,  cesty,  vodni  hla- 
diny a  j.  136.900  ha.  Skoro  celá  třetína  půdy 
pfíslošela  k  velkostatkům,  nebof  žádná  pruská 
provincie  neměla  tolik  malých  panství ;  ostatní 
dvé  třetiny  náležejí  k  usedlostem  malým  a 
středním.  Nejlépe  se  daří  zemědělství  v  úvale 
oderském  a  na  předhorách  jeho  od  Ratiboře 
ai  k  Lehnici  v  hrabství  Kladském,  ostatní 
čásf  8-ka  je  méně  úrodná  a  proto  tu  pře- 
vládají lesy  a  háje.  Spotřebu  obilí  kryje  si 
provincie  sama,  ba  ovsa  produkuje  ze  všech 
pms.  provincií  nejvíce;  rozsáhlé  jest  pěsto- 
váni lnu  a  bramborů,  zvláště  v  končinách 
méně  úrodných  a  drsnějších;  mezi  Vratislaví 
a  Svídnici  převládá  pěstění  cukrovky;  po- 
hanka se  pěstuje  u  Olavy  a  Vratislavě,  chmel 
a  Minsterberka,  tabák,  víno  u  GrQnberka, 
kdežto  ovocnářství  daří  se  hlavně  ve  střed- 
ním S-ku.  R.  1902  urodilo  se  874.239  t  žita, 
673.385  t  ovsa,  406.832  t  pšenice,  302.952  t 
ječmene,  4,288.960  t  bramborů,  1,029.108  t 
jetele  a  1,297.044  t  sena  a  otavy.  —  Stav 
domácího  zvířectva  1.  pros.  1900  byl 
tento:  320.982  koní,  1,530.503  kusů  hov.  do- 
bytka (proti  r.  1892  o  57,  více),  399.567  ovcí, 
952.651  kusů  vepř.  dobytka  a  219.690  koz; 
162.747  úlů  včel.  Tabáku  urodilo  se  na  108*3  ha 
157  t  v  ceně  117.900  mk.,  vína  15.143  hl 
v  ceně  288.400  mk.  Lesů  mělo  S.  r.  1900 
1,161.093  ha,  z  čehož  889.564  bylo  majetkem 
soukromým,  91.444  obecním  a  151.864  ha 
státním;  nejvíce  převládají  lesy  jehličnaté, 
listnaté  v  oícoli  Odry. 

Nerostné  bohatství  S-ka  jest  ohromné, 
především  je  to  kamenné  uhlí,  které  vystu- 
puje na  povrch  v  silných  flecích  jednak 
v  Hor.  S-ku,  kde  prostoupeno  jsouc  pestr<'ra 
pískovcem,  slínem  a  vrstvami  diluviálními 
zabírá  plochu  1375  km*  velikou,  hlavně  mezi 
Zábřehem  a  Myslovicemi.  Druhá  pánev  dolno- 
slezská  je  v  okolí  Waldenburku,  mezi  star- 
šími formacemi  kamenouhelnými  frcibur- 
skými  a  porfyry  a  melafyry  pohoří  dolno- 
slezského,  mimo  to  ve  svrchní  křídě  kolem 
Queissy.  V  okolí  pánve  hornoslezské,  jež 
rovná  se  největším  pánvím  anglickým,  do- 
bývá se  též  hojně  rudy  železné  a  zinkové, 
jmenovitě  ve  vlád.  obvodě  opolském  a  ko- 
lem Bytomi.  Tu  také  je  nejvíce  huti  a  slé- 
váren. Mimo  to  dobývá  se  tu  mnoho  olo- 
věné rudy  se  stříbrem,  v  pánvi  waldenbur- 
ské  opět  ruda  měděná  a  vitriolová.  V  70 
závodech  pracovalo  r.  1901  104.295  dělníkův 
a  bylo  vytěženo  29,961.123  t  kamen,  uhlí 
v  ceně  261*3  milí.  mk.,  ve  29  závodech  s  1659 
dělníky  945.359  t  hnědého  uhlí  v  ceně  3*7 
milí.  mk.,  v  29  záv.  se  3184  dělníky  485.399ř 
žel.  rudy  v  ceně  3  1  milí.  mk.,  ve  24  záv. 
8  10.296  dělníky  520.100  t  zinkové  rudy  v  ceně  ' 
12*6  míli.  mk.  a  v  181  závodech  s  453  děl- 
níky 42.800  t  olov.  rudy  v  ceně  3*6  milí.  mk. 

Průmyslem  zabývá  se  značné  procento 
obyvatelstva.  Nejdůležitější  je  průmysl  tex- 
tilní. S  českou  oblastí  průmyslu  plátenického 
souvisí  rozsáhlá  oblasf  slezská  zabírající  sev. 
svah  Sudet  od  českých  hranic  až  k  Hlubči- 
cům.    S  timto  odvětvím  spojeno  je  přádel- 


nictví  a  barvířství;  největší  prádelny  na  len 
jsou  v  Libavě,  Landshutě,  Freiburce,  Wal- 
denburce  a  skoro  v  týchž  okresích  jsou  nej- 
větší prádelny  na  bavlnu.  Soukenictví  kon- 
centrováno je  skoro  výhradně  ve  Zhořelci, 
Zahání,  GrUnberku,  Vratislavi,  Frankensteinu 
a  Lehnici,  vyšíváni  a  krajkářství  v  okrese 
hirschberském,  vratislavském,  hlubčickém,  ra- 
tibořském a  j.  V  druhé  řadě  je  to  průmy- 
slové odvětví  závisící  na  těžení  nerostův  a 
jejich  zpracování.  Tak  jsou  tu  sádrové  a  vá- 
pencové lomy  v  Hor.  S-ku,  mramorové  a 
kamenné  lomy  v  okrese  střelickém,  niském 
a  svidnickém,  výroba  cementu  v  Hor.  S-ku, 
hrnčířství  v  okr.  boleslavském,  zahaňském  a 
rothenburském,  porculánový  průmysl  v  okr. 
waldenburském  a  svidnickém,  sklářství  ve 
waldenburském,  kladském,  zahaňském,  bole- 
slavském, hirschberském,  zhořeleckém  a  j., 
dále  těžení  serpentinu,  chrysoprasu,  ame- 
thystu,  topasu  a  jiných  polodrahokamův  a 
j.  v.  Hutnictví  a  zpracování  kovů  soustře- 
děno je  hlavně  v  pánvích  kamenouhclných; 
největší  slévárny  a  továrny  na  stroje  jsou 
ve  Vratislavi,  Ratiboři,  Zhořelci,  Hiohově; 
kol  Svídnice  průmysl  hodinářský.  Dále  je 
důležité  mlynářství  a  cukrovarnictví;  r.  1901 
v  56  cukrovarech  vyrobilo  se  z  1,784.201  t 
cukrovky  265.552  /  surového  cukru  ponej- 
více v  okr.  vratislavském,  břežském,  střelín- 
ském,  svidnickém,  kozelském  a  ratibořském. 
Mimo  to  jsou  tu  zastoupena  všechna  odvětví 
průmyslová,  jako  výroba  papíru,  lepenky, 
provazů,  mýdla,  svíček,  tabáku  a  doutníků 
(Vratislav  a  Olava),  šňupavého  tabáku  (Rati- 
boř), chemikálií,  prachu,  dynamitu,  sirek, 
hřebíků,  vozů,  želez,  vagonfi,  vápna,  cementu, 
hotovení  rukaviček  (okr.  svídnický,  bystřičky, 
hajnovský,  lehnický),  klobouků  (lehnický), 
obuvi  (prudnický),  dále  mlynářství,  naklá- 
dání ovoce,  výroba  šumivých  vín,  kořalky  a 
likérův  a  j. 

Rozvoj  obchodu,  o  nějž  pečuje  9  obchod- 
ních komor,  odpovídá  vyvinutému  průmyslu 
slezskému.  Dopravě  slouží  především  železné 
dráhy  (r.  1901:  3942  km,  z  nichž  3744  km 
státních  drah).  Zvláště  Vratislav  má  výborné 
spojení  na  všechny  strany;  z  ní  vybíhají 
hlavní  trati  na  Sommerfeld,  Hlohov,  Mittel- 
waldo,  Poznaň, Tamo vice,  Břeh  a  Kozel;  dů- 
ležitější trati  jsou  dále  Sommcrfeld-Kohl- 
furt-Lehnice,  Kohlfurt-Kladsko,  Lchnice- 
Nisa-Opolí,  Kozel-Bohumín,  Kozel-Osvětim 
aj.  Vodních  cest  není  mnoho;  toliko  jediná 
Odra  je  splavna,  ale  i  tu  nízký  stav  vody 
ruší  veškeru  dopravu;  Kladnický  proplav  je 
splavný  lodím  o  ino  t.  Hlavní  obchodní  města 
S-ka  jsou:  Vratislav,  Zhořelec,  Hirschberg, 
Griinberg,  I.ehnice,  Svídnice,  Waldenburg, 
Ratiboř,  Bytom,  Katovice  a  Glivice. 

Školství,  ovšem  německé,  je  dobře  opa- 
třeno. Ve  Vratislavi  jest  universita,  dále  má 
S.  39  gymnasií,  8  reáln^'ch  gymnasii,  2  vyšší 
reálky,  10  progymnasii,  2  reálná  progym- 
nasia,  11  reálných  a  47  dívčích  škol,  21 
ústavů  p)ro  vzdělání  učitelů,  z  nichž  11  katol. 
a  10  evang.,  7   pro   vzdělání   učitelek,  4617 


368  Slezsko  (Rakouské). 

T«ř.  jkol  obecnjťli  3  805.l62iáky,pak2ikoly  I  od  jehoi  sev.-v^eh.  stnny  vybíhá  v$bči«h 

rolnické,  4  hospodářské,  pomologický  ústav  osoblaíEký.  Na  jihu  pak  tmí  do  něho  láfes 

a    lesnickou    Školu,    5    škol   lahradnických,  moravský  okies  fulnecký.  Přiroiené  hranice 

3podkováfské,4  obchodní,  2  hornické,  1  ka-  má  proti  Kladsku  a  Moravě  «  Sudetách,  b o i- 

detní,  2  vojenské,  2  babické,  1   ústav  pro  nim  toku  Moravice,  Odry  a  pobočkách  je- 

slepce,  3  pro  htuchonémé,  3  krajkářské   a  jích  Opavě  a  Opavicí  P'oti  Prusku.  T6jin- 

četné  ikoly  průmyslové  a  pokračovaci.  Ve  sko   mezuje  na   a,   s  Prus.  S-kem,  na   láp. 

Vratislavi  jest  museum  výtvarných  umřel  a  s  Moravou,  j.  s  Uhrami,  v.  s  Haliči  a  má  po- 

sleíské  museum  provinciální.  dobu  čtyfuhelnika,  jehoi  íilnl  f    -     -      •■ 


Politicky  ďéli  se  provincie  na  tfl  vládní    Bezkydy,  záp.  Ostiavíce  a  Odra,  severní  jed- 
obvody;  Vratislav  (13.483'63  ícm'  s  1,697.719    nak  Olša,  jednak  Visla,  východní  Bělá  s  vý- 
obyv.).  Lehnice  (13.610-20  k«'  s   1,102.992    bÉiky  Beikydů,  pohořím  Baraniou   Obé  části 
obyv.),Opoli(13.226'3Ďfcm*8l,86B.146obyv.).   bez  moravské  enklávy  osoblaiské,  okoti  Li- 
Sidlo  vrchního  praesi- '  tultovic  a  Životic,  Vlaifovííck,  Suchých  La- 
denta    a    provinciální    zec  s  Hadrunkem,  okolí  Butovic  a  Slatiny 
správy   je    Vratislav,    zabírajících  celkem  316  fc)*',  milí  6153  km'. 
Do    níaké    snémovny  .  t.  j.  1'72%  povrchu  království  aiemi  vfiiské 
poslanců  vysílá  provin-    radě  zastoupených.  S,  je  tedy  nejmeníi  zemí 
cie  66  poslanců,  v  pan-    v  naii  polovinř  mocnáfstvi  Rakousko- Uher- 
ské je  provincie  zašlou-   ského.   Z  této  plochy  připadá  oa  TĚífnsko 
peca  58  členy.  Církevní   22B.232  ha,  ostatek  na  Opavsko.  —  Nejstarší 
správu evang. vede kon-    mapu  S-ka  nasvoji  dobu  dosti  pokročilou 
sistoř   a  gen.   superin-    zhotovil    r.  1661    Martin   Helwig    v   měřitku 
tendcnt   ve  Vratislavi.  ,  1 :  530.000.   R,   i  722  Karel  VI.  povolil  náklad 
Katolíci  podléhají  kní-    na  měření  S-ka.  které  prováděl  Jan  Wolf- 
íeti-biskupu    Vratislav    gang  Wielaod   v  I.  1723—32,  po   jeho   smrti 
skémn,    vyjma    okres    M.  Schubart  1735—40.    Mapa  ta  vyila  jsouc 
Neurode,  Kladsko  a  By.   zpracována  Tobiáíem  Maierem  u  Homanna 
střici  pfisluSejici  k  arci-   v  Norimberce  teprve  r.  1750  a  byla  dlouho 
C.  asDO,  ZnakPi.Slcitka.  bísk.praískému  a  okres    základem  dalSích  edici.    Samostatnou  mapu 
hlubčícký  s  částí  rati-   kniietstvi  Téiinského  zhotovil  evang.  učitel 
horského  nálelejicí  k  arcib.  olomouckému,    v  Téáiné,  Jonas  Nigrini  r.  1'.24,  ale  vláda  za 
Barvy   provincie  jsou  bílá  a  ílutá.    Znak  |  to  autora  potrestala  a  mapu  zkonfiskovala, 
S-ka  (vyobr.  Č.  3800.)  je  černý  orel  ve  zlat. ;  tak  ie  její    exempláře   jsou    velmi    vzácné. 
poli  majicí  na  hlavé  kniíeci  korunu:  na  prsou    V  následujících   dobách   bylo  Rakouské  S. 
je  stříbrný  půlměsíc,  nad  rimí  uprostřed  vy- 1  vydáváno  společně  s  MorsvDU,  pročel  odka- 
niká  stříbrný  křiž.  zujemenakartografii  Moravy  (v. t.,  str. 601]. 

Literatura.  Schrollcr,  Schlesíen.  Eine  '  Z  nových  map  uvádíme:  Czermak  a  Hauser, 
Schiiderung  des  Schlesierlandes  (Hlohov,  i  Specialkarte  von  Osterreichiscb- Schlesíen 
1885—88,  3  sv.);  AI.  Duncker,  Schlesíens  {  1  :288.D00  (3  vyd.,  Opava,  1894). 
Schl5sseru.Burgen(Berl.,I857-84);  Partsch,  I  Horopisně  kaida  čásf  Rak.  S-ka  náleíi 
Litteratur  des  Landes  u.  Volkskunde  der  I  k  jinému  systému  horskému.  Kdeíto  Opav- 
?rov.Schlesien(t.,1892sl.);  Partsch,  Landes- 1  sko  přísluší  k  zemím  sudelským.  Těšínsko 
kunde  der  Prov.  Schlesien  (4.  vyd.,  t.,  1900);  rozkládá  se  na  sev.  svahu  Karpat.  Opavsko 
Sommer,  Schlesien  (2.  vyd.  t.,  1902).  —  K  ná-  ■  náleií  úplné  k  systému  sudetskému,  tak  le 
rodnostním  poměrům;  A.  V.  Šembera,  Jazyk  I  Sudety  tvoři  ráz  celého  kraje.  Slezské  Su- 
moravský  v  prus.  Slezsku  (»ČČM.'.  1842); !  dety  moino  děliti  na  několik  částí.  Ncjsever- 
J.  Hrubý,  Slované  ve  S-ku  (lOsvětat  VIII.,  nějši  jejich  část  jsou  hory  Rychlebské  (Reí- 
1878);  Ir.  Tetzner,  Die  Slawen  in  Deutsch-  chensteinské).  sahající  podle  úsudku  nčktc- 
land  (Brunšv.,  1902);  J.  Vyhlídal,  Cechové  rých  ai  k  rozhiani  mora  v  sko -slezsko -klad- 
V  Pruském  S-ku  (>Vlasf<,  1899,  též  samo- 1  skému,  podte  Partscbe  pouze  k  přechodu 
statně),  kde  uvedena  také  ostatní  literatura. .  landccko-javornickému.  Je  to  nízké,  lesem 
S.  Rakouské,  vévodstvi  a  korunní  země  |  hojně  porostlé  pohoří  ve  střední  výšce  600  h 
česká,  je  zbytek  S-ka,  který  po  mTU  Huberts- '  s  nejv.  Javornikem  (774  m).  Od  zmíněného 
burském  r.  1763  zůstal  Rakousku,  a  zabírá  j  přechodu  aí  k  sedlu  Ostruienskému  (Ram- 
bývalé  vévodstvi  Opavské,  Krnovské,  Těšín-  sovskému,  Spornhauskému)  pne  se  skupina 
ské,  Bílské  a  Vidnavské,  panství  Bruntálské, '  Králického  Sněinika  skládající  se  z  několika 
Albrechtické,  Fryštátské,  Frýdecké,  NĚm. !  pásem  různého  směru.  Pohraniční  hřeben 
Lutyňské,  Bohummské,  Dombrovské  a  Ráj- 1  má  nejvyšší  vrcholek  Fichtlich  1109  m  yys.; 
ské.  Skládá  se  ze  dvou  části,  oddělených  od  .  tu  stýkají  se  hranice  tří  zemí  a  připíná  se 
sebe  hejtmanstvím  místeckým.  Západní,  která  horské  pásmo  táhnouci  se  na  severovfch. 
tvořila  kraj  opavský,  nazývá  se  obyčejně  I  aí  za  hranice  Opavska;  nejv.  je  Lvi  kupa 
Opavskem,  ví cho dní,  bývalý  to  kraj  těěín-  [1040  m),  pak  Bomstein  (981  m),  Černá  h. 
ský,  sluje  Těš'ínskem.  Opavsko  hraničí ;  (814  m).  Nízká  h.  (553  m).  Na  v.  od  sedla 
na  záp.,  sev.  a  sev.-iáp.-vých.  s  Prus.  S-kem,  Ostruženského  počíná  se  Vysoký  Jeseník, 
na  jihových,,  jihu  a  záp.  s  Moravou  a  má  I  jeni  popsán  jest  při  Moravě,  kami  odkatu- 
podobu  obdélníka  vsev -záp.  silně  zúieného, 'jeme.    Nejvyšší  vrchol  je  Praděd  (^^Avafcr) 


Slezsko  (Rakouské).  369 

1490  Ml  a  po  ném  Vyt.  Hole  (1464  m).   Se  Stožkcm  nad  Jablůnko vem  (976  m)  a  tvořící 


1000  Ml.  Nej vyšlí  je  Bárcnfangkoppe  (1216  m)  pahorky  zdvíhají  se  až  u  Ogrodzoně  (379  m). 

a  Orlík  (1205  m),  avšak  severnějlí  Zámecký  Východní  skupina  rozkládá  se  od  vrchoviska 

vrch   má  jíŽ  936  m,  Reinwiesen  mezi  Cuk-  Visly  až  k  pramenům  Bělé.  Nejvyšší  je  Ba- 

mantlem  a  Frývaldovem  757  m   Blíže  hranic  rania  (1214  m),  Magurka  (1129  m),  Malinov- 

pne  se  samostatně  Querberg  (972  m)  a  nad  ská  Skála  (1150  m);  od  téhož  vychází  k  se  v. - 

Cukmantlem     pohraniční    Biskupský     vrch  záp.  pásmo  rovnické  s  nejv.  horou  Rovnici 

i890  w).  Východní  hranicí  Vys.  Jeseníku  jest  (883  m).   Na  sev.-vých.  s  ním  parallelně  po- 

cesta  z  Cukmantlu  přes  Vrbno.  na  j.  směrem  stupujc  Štolo vka  vycházející  od  pohraničního 

k  Rymařovu ;  tu  pásmité.  Žulové  pohoří  Vys.  Klimčoku  (1119  m);  nejv.  je  Stolová  1^1035  w). 

Jeseníku  přechází  do  Malého  či  Nízkého  Jese-  V  těchto   místech  má  pohoří  obyčejně  na 

niku,  jenž  skládaje  se  z  větší  části  z  kulmu,  temenech  rovné  plošiny,   čím  liší  se  od  zá- 

má  ráz  spíše  zvlněné  vysočiny,  od  severo-  padni  skupiny,  jejíž  vrcholky  jsou  ostře  za- 

západu  směrem  k  jihovýchodu  stále  se  nížící,  končeny.  Čela  krajina  níží  se  znenáhla  k  sev.- 

ve  kteréž  vyryly  si  řeky  hluboká  údolí.  Mezi  západu,  až  v  scv.-záp.  cípu  Těšínská  přechází 

Bruntálem  a  moravským  Dvorcem  na  pro-  v  úplnou  rovinu,  jak  vidno  z  poloh  jedno- 

stoře  asi  100  km*  veliké  zdvíhají  se  nad  mírně  tlivých  měst:  Frýdku  (315  m),  Těšína  (308  m), 

zvlněnou  plošinu  kuželovité  vrchy  čedičové,  Skočova  (395  m),  Bílska  (345  m\  dále  Zá- 

z  nichž  nejznámější  a  nejvíce  navštěvovaný  řičí  u  Visly  (252  m),  Stonavé  (244  m),  Fryštátu 

je  Kohlberg  674  m  u  Bruntálu.  V  jižní  části  (239  m);  nejníže  leží  Bohumín  (.201  mu    , 
Opavska    Malý    či    Nízký   Jeseník    přechází       Geologické  poměry  Opavska.^frróv.  vy- 

V  úval  moravsko- oderský,  jenž  dělí  Sudety  čerp.  studii  B.  Máchy,  Geoloj;'.  .v.ývfij:  S-ka, 
od  výběžků  Karpat.  Úval  ten  má  velikou  v  programmu  rcálky  v  M.  Ostiavě,  1904]  J80U 
hisorickou  důležitost,  nebof  tn  vedla  od  totožné  s  poměry  se  v.  Morav  y,jMuebV~odka- 
starodávna  cesta  z  Podunají  k  Baltu  a  nyní  zujeme.  Záp.  čásť  slezsko-moravských  Sudet 
jest  jediným  pojítkem  západní  části  naší  skládá  se  ze  žuly  a  krystallických  břidlic  až 
poloviny  monarchie  se  zeměmi  polskými,  k  čáře  vrbensko-rymařovské,  kdežto  výcb. 
zvi.  s  Haliči.  Na  východní  straně  počínají  již  čásf  složena  je  z  kulmu  a  devonu.  Na  obou 
výběžky  Karpat,  které  prostupuji  celé  Tě-  stranách  jsou  pak  obě  části  lemovány  útvary 
šínsko.  mladšími,  zvi.  diluviem  a  alluvicm.  V  Opav- 

Jižní  hranice  Těšínská  jde  po  hřebenu  Zá-  sku  prostírají  se  tyto  mcz|  Javorníkem  a  Vid- 

padních  Bezkydfi,  které  tvoři  rozvodí  mezi  navou,  kolem  Osóblahy  a  Opayy*.  Zajímavá 

Odrou   a  horní  Vislou  s  jedné,  a  Dunajem  je  hranice  zaledněni,  k  némtli  ukazuji  četné 

a  Šálou  s  druhé  strany.   Tento  hřeben  má  bludné  balvany  u  Vidnavy," Opavy,  Svinova 

nejprve    směr   východní,    načež    se    obrací  a  jinie  se  vyskytující.   Skládají  se  ze  žuly« 

k  sev.-východu;  z  něho  vynikají  některé  vyšší  ze  silur,  vápence  i  čediče.  S  jinými  poměry 

hory,  j.Sulova  (943  m),'M.  Polom  (1058  m),  potkáváme  se  v  Těšínsku,  kde  převládá  útvar 

VeL  Polom  (1067  m),  Jírova  hora  (839  mi,  křídový  a  terciemi  eocén.   Bezkydská  před- 

Solový  vrch  (848  m).  Pouze  na  dvou  místech  hoří   skládají  se   z  vrstvy  zpodni  k j^dy  700 

je  přerušen  jednak  sedlem  u  Starých  Hamrů  až  SCO  m  silné,  nad  níž  pak  vyniká  mohutná 

i475m)  u  vrchoviska  Ostravice,  jednak  prů-  massa  pískovec  střední  křídy.  Svrchní  křída 

smykem  Jablunkovským  (551  m),   d&ležitým  zachovala  se  jen   na  př.  pohrán,  pohoří  na 

strategickým  přechodem,  jenž  usnadňuje  spo-  malém   území.    Ve   středu   u  Jablunkova  je 

jení  mezi  S-kem  a  Uhrami.    Avšak  nejvyšší  přerušena  cocenním   pískovcem  a  slínovou 

vrcholky  zdvíhají  se  v  pásmech  vybíhajících  břidlicí.   Tyto  obklopují  pohoří  na  cele  se- 

od  j.-vých.  k  sev.-z.  od  hlavního  pohoří,  tak  věrní  straně  a  vnikají  údolími   hluboko   do 

že  toto  se  slezské  strany  není  viděti:  Pásma  něho.  Podle  všeho  eocén  pokrýval  celé  po- 

ta  oddělena  jsou  příčnými,  parallelními  údo-  hoří,  a  křída  teprve  následkem  silné  denu- 

lími  Ostravice,  Olše  a  Visly  ve  tři  skupiny,  dače  vystoupila  na  povrch.  Na  něko  ika  mí- 

V  západní  skupině  zdvíhá  se  nejvýše  Lysá  stech  jmenovitě  kol  Těšína,  vyrážejí  erup- 
Hora  (1325  m),  s  jejíhož  holého  temene  je  tivní  horniny,  tešenit  a  pikrit.  Sever  Těšínská 
překrásná  vyhlídka  do  S-ka  a  na  uherské  jest  opčt  pokryt  nánosy  diluviáinimi  a  allu- 
Karpaty;  předhorami  Lysé  Hory  jsou  Ostrá  viálními.  O  kamenouhelném  útvaru  v  sev.- 
(763  mj,  Kikulka  (992  m),  Kičera  (892  m).  záp.  cípu  Těšínská  viz  Morava,  str.  619. 
Na  sev.-vých.  Lysé  Hory  pne  se  Travný  Netvoří-li  obe  části  S-ka  jednotu  horo- 
(1201  m)  spadající  strmě  do  údolí  Moravky,  pisnou,  možno  říci,  že  obě  země  sdružuji 
Druhá  čásf  této  skupiny  vychází  od  Malého  poměry  vodopisné.  nebof  oba  díly  náležejí 
Polomu  a  táhne  se  k  sev.  úzkým  hřbetem  z  valné  části  k  poříčí  oderskému.  Ale  tok 
(Slavíc  1023  m,  Smrkovina  1012  m\  jenž  jejích  poboček  je  značně  rozdílný.  U  řek 
končí  se  Ropicou  (1082  m);  odtud  na  sev.-  Opavska  je  nápadný  směr  jejich  toku  a  náhlé 
záp.  vybíhá  Prašivá  (843  m),  na  s.  Javorový  změny  jeho  v  pravém  úhle,  nebof  všechny 
(1032  wi.                                                              '  řeky  mají  směr  buďjihovýchodní  nebo  scvero- 

Přední  skupinu  ohraničenou  údolím  Olše  východní.    Příčinou   toíío    jsou    dva   směry 

a  Visly  tvoří  horský  hřeben  kulminující  Vel.  vSudetách,  jihovýchodním  postupují  hlavní 

Ott&v  SloToik  Naučný,  sr.  XXm.  29^11  1904  24 


370 


Slezsko  (Rakouské). 


hfebeny  Sudet,  severozápadním  postupuji 
vrstvy.  Tok  Odry  i  Moravice  popsán  jest 
u  Moravy.  Hlavni  přítok  Odry  s  levé  strany 
je  pohraniční  Opava,  okrajná  řeka  moravsko- 
slezských Sudet.  Prýští  se  ze  tří  pramenů, 
z  nichž  dva,  Bílá  a  Střední  Opava,  vznikají 
na  úpatí  Praděda,  třetí  Černá  na  úpatí  Orlíku. 
Spojivše  se  u  Vrbna  (559  m)  tekou  k  jv., 
u  Erbersdorfu  Opava  obraci  se  pravým  úhlem 
na  sev.-vých.  a  spéje  ke  Krnovu  (313  m);  tu 
přijímá  s  leva  Opavici,  vyvérajicí  nedaleko 
prameniska  Černé  Opavy,  načež  méni  svfli 
směr  k  jihovýchodu.  Ve  směru  tom  setrvá 
až  k  svému  ústí  do  Odry  (209  m).  Pod  Opa- 
vou vlévá  se  druhá  větši  pobočka  Moravica, 
sesilená  Hvozdnici.  Ostatní  řeky  slezské 
vtékají  do  Odry  nebo  Nisy  Kladské  za  hra- 
nicemi rakouskými,  jako  na  př.  Javornický 
potok,  Vidnavka,  Osa  a  Prudnik  ve  výběžku 
osoblažském;  největší  z  nich  je  Běla,  pra- 
menící se  na  sev.  patě  Praděda  a  protékající 
hustě  zalidněným  údolím  frývaldovským; 
vlévá  se  pak  nedaleko  m.  Nisy  do  Kladské 
Nisy.  Též  Těšínsko  přísluší  z  většího  dílu 
k  úvodí  oderskému.  Nejsilnější  přítok  je  po- 
hraniční Ostravica,  vyvěrající  v  sedle  staro- 
hammerském  a  spějící  tokem  skoro  přímým 
do  Odry,  do  níž  se  vlévá  u  Hrušové.  Se 
slezské  strany  přibírá  blíže  Frýdku  Moravku, 
jejíž  horni  tok  vyniká  krásou  krajinnou;  tato 
sesílaná  je  Mohelnici;  u  Pol.  Ostravy  vtéká 
do  Ostravice  Lucinka.  Kdybychom  přihlíželi 
k  hlavnímu  směru  Odry,  tu  pravým  prame- 
nem Odry  by  byla  Olša;  tato  vzniká  nedaleko 
vrchoviska  Visly  ujistebné,  teče  směrem  sev.- 
západním,  protéká  Jablunkovem,  kde  přibírá 
Lomnou,  pak  Rzeku,  míjí  Těšín  a  nedaleko 
Fryštátu  pije  Stonávku,  přicházející  od  Pra- 
šivé. Jediný  větší  přítok  s  pravé  strany  je 
Petrovka,  po  jejímž  dolním  toku  jde  říšská 
hranice,  načež  pak  přechází  na  tok  Olše. 
Tato  vt^ká  pod  Bohumínem  (201  m)  do  Odry. 
Visla  pramení  se  na  záp.  svahu  Baráně  z  Černé 
a  Bílé  Visly,  teče  směrem  sev. -záp.  a  otáčí 
se  znenáhla  obloukem  k  severovýchodu. 
U  Ustroně  (356  m)  vstupuje  již  do  roviny 
a  pod  Skočovem  přijímá  s  pravá  Brenicu. 
Nedaleko  Strumeně  tvoří  pak  říšskou  hranici. 

V  této  části  sledují  její  tok  hojné  močály 
a  přibírá  menší  přítoky,  j.  Rajerku,  Jilovický 
potok,  Lobnici  a  konečně  nedaleko  Dědic 
(260  m)  pohraniční  Bělou. 

Podnebí  S-ka  řidl  se  výškovou  polohou, 
která  na  př.  na  Těšínsku  je  příčinou,  že  te- 
ploty ubývá  v  obráceném  poměru,  t.  j.  od 
severu  k  jihu.  Proto  nejstudenějšími  částmi 
S-ka  jsou  Těšínské  Karpaty  a  moravsko- 
slezské Sudety,  kde  teplota  podle  výškové  po- 
lohy mění  se  od  8*  až  na  1*^.  Zvláště  když  za- 
vane mrazivý  severových.  vítr  » Polák*,  klesne 
denně  teplota  v  Nízkém  Jeseníku  až  na  — 30®. 

V  Opavsku  přibývá  teploty  směrem  k  severo- 
východu, v  Tčšínsku  k  sev.-záp.  Opava  ve 
výši  258  m  vykazuje  průměrnou  lednovou 
teplotu— 2*4°,  dubnovou  7•8^  červnovou  ^8•8^ 
říjnovou  102®,  roční  8*4®,  naproti  tomu  Těšín 
(302  m)  má  již  podnebí  chladnější,  nebof  led- 


nová teplota  má  —  3*9**,  dubnová  7-6%  červ- 
nová 18•3^  říjnová  10-3*,  ročni  T9K  V  Su- 
detách  převládají  větry  jihozáp.  a  severozá- 
padní, v  Karpatech  rovněž,  ale  poněvadž 
údolí  jejich  otevřena  jsou  k  severu  nebo 
sev.-západu,  jsou  jednak  vlhČi,  jednak  chlad- 
nější. Proto  i  dešťové  srážky  jsou  zde  hu- 
stější, ve  výšce  330  m  čini  60—79  cm,  počí- 
naje od  výšky  400  m  stoupají  aŽ  přes  100  cm. 
Sudety  máji  ve  střední  výšce  270  m  průměrné 
množství  62  cm.  Tu  opět,  jako  teploty,  tak 
i  dešťových  srážek  ubývá  směrem  k  severo- 
východu. 

Obyvatelstvo.  Obyvatelstva  v  Rak.  S-ku 
přibývalo  poměrně  pravidelně.  R.  1754  bylo 
ho  164.207, 1770:  264.906, 1807:  334.363, 1827: 
396.926,  1857:  462.051,  1880:  565.476,  1890: 
605.649,  1900:  680.422  obyv.,  tedy  na  1  km* 
připadá  132  obyv.  proti  118  r.  1890.  Proto 
S.  ie  nejhustěji  zalidněnou  zemí  z  naší  mon- 
archie. Proti  r.  1890  jeví  se  příbytek  74.773, 
tedy  o  12*35Vo*  Nejhustěji  zalidněny  jsou 
krajiny  v  Opavsku  při  hranicích  pruských 
a  v  iihových.  cípu,  kde  obyvatelstvo  věnuje 
se  hlavně  zemědělství,  nebof  tu  ()rostírá  se 
slezská  Haná.  Ale  i  Sudety  vykazují  značnou 
hustotu  obyvatelstva,  živícího  se  hlavně  prů- 
myslem, tu  však  je  seskupeno  hlavně  v  údo- 
lích podél  řek,  pokud  tomu  úzké  údolí  řeky 
nepřekáží.  Lidnatost  ta  stoupá  tim  více,  ježto 
sev.  čásť  Opavska  pokrývají  lesy  až  s  5lVo 
veškeré  plochy.  Průmysl,  zvláště  těženi  uhlí, 
zvyšuje  lidnatost  sev.-záp.  cípu  Těšínská, 
kde  směrem  k  sev.-vých.  obyvatelstva  ubývá. 
Toliko  průmyslové  Bílsko  čmí  opět  výjimku. 
Skoro  polovina  veškerého  obyvatelstva  Žije 
v  osadách  o  méně  než  2000  obyv.,  takových 
obcí  bylo  r.  1900  416.  Dále  v  68  (t.  j.  13*7% 
veškerých  obcí)  o  2—5000  obyv,  žilo  201.181 
obyv.  (29-6Vo);  v  8  obcích  (l-6«/o  všech) 
o  5—10.000  obyv.  bylo  53.983  obyv.  (7*9Vn), 
v  5  obcích  (l-67o)  o  10—20.000  obyv.  bylo 
83.791  obyv.  (12-3%)  a  v  1  obci  (Opavě)  nad 
20.000,  totiž  26.725  obyv.  Vzhledem  ke  sčítání 
z  r.  1890  jeví  se  r.  1900  úbytek  obyvatelstva 
v  hejtmanství  krnovském  2721,  tedy  4*31%. 
bruntálském  1846  (3-58*/o).  frývaldském  635 
(0*937o)»  tedy  vesměs  v  sev.-záp.  Opavsku; 
za  to  přibylo  v  Těšínsku  a  to  v  hejtmanství 
fryštátském  48.440,  tedy  65*89Voi  těšínském 
12.823  (10-67 Vo)  a  v  Opavsku  pouze  v  hejt- 
manství bíloveckém  4016  (10*917o)-  Přitažli- 
vost průmyslových  měst  dokazují  nejlépe 
města  s  vlastním  statutem.  Opavě  přibylo 
3881  obyv.,  tedy  o  16-977o,  Bilsku  2024  obyv. 
(13-897o),  Frýdku  1663  (22-657J.  V  některých 
hejtmanstvích  je  nápadný  počet  cizích  pří- 
slušníků, jako  na  př.  fryštátském  4237,  krnov- 
ském 2646  a  těšínském  2453  osoby.  R.  1902 
bylo  5625  sňatků,  narodilo  se  29.252  děti, 
z  nichž  2757  nemanželských.  Zemřelo  17.338 
osob.  Nápadný  je  ve  S-ku  příbytek  mužů; 
r.  1890  bylo  ve' S-ku  288.908  mužQ  a  316.741 
žena,  kdežto  r.  1900  bylo  330.828  mužů  a 
349.594  žen. 

Národnostní  poměry  v  Rak.  S-ku  jsou 
spletité,  nebof  na  území  poměrně  nepatrném 


Slezsko  (Rakouské). 


371 


obývají  tři  národjr:  Čechové,  Poláci  a  Němci. 
Hranice  sídel  jejich  jest  nesnadno  vymeziti, 
ponévadi  všechny  th  tiárodnosti  jsou  v  ně- 
kterých krajinách  S-ka  silně  pomíchány.  Sídla 
českého  iivlu  počínají  se  od  prus.  hranic 
sev.  od  Opavy,  obklopují  město  Opavu,  která 
tvofi  národnostní  ostrov  německý,  ovšem 
dosti  smíšený,  a  prostírají  se  na  pruhu  země 
podél  ř.  Opavy  ai  do  Moravy  jsouce  místy 
zúženy  výběiky  sídel  německých.  Ještě  ne- 
snadněji  lze  stanoviti  hranice  iivlu  českého 
a  polského,  poněvadž  tu  není  žádného  urči- 
tého rozhraní  geografického  a  hlavni  známka 
národnostní  —jazyk  —  nedává  nám  bezpečné 
opory.  Přecházif  tu  slezské  náfeči  češtiny 
skoro  neznatelně  do  polštiny  a  obyvatelé  sami 
říkají,  ie  mluví  »po  našemuc,  ale  ani  polštině 
ani  češtině  nedávají  za  pravdu.  To  platí  zvláště 
v  jižní  části  Těšínská  o  usedlém  obyvatel- 
stvu venkovském.  Proto  této  otázce  věno- 
vali pozornost  hlavně  fílologové,  ale  i  jiní 
spisovatelé,  j.  Sembera,  Bartoš,  Prásek,  Po- 
lívka, Bystroň,  Malinowski,  Vyhlídal  a  mn.  j. 
Obyčejně  klade  se  hranice  českého  živlu  vý- 
chodně od  Moravky  zabírajíc  z  valné  části 
území  hejtmanství  frýdeckého,bohumínského 
a  záp.  časC  fryštátského.  Hranici  sídel  v  sev. 
Téšinsku  nelze  vůbec  udati,  nebof  průmy- 
slový obvod  moravsko-ostravský  má  stejnou 
přitažlivost  i  pro  Čechy  i  pro  Poláky.  Od 
Čechů  na  východ  obývají  Poláci,  kterým  na- 
mnoze bývá  přikládán  nesprávný,  ničím  ne- 
odůvodněný nizev  yVasserpolaken,  Němci  sídlí 
kompaktně  v  severním  Opavsku  a  jihozáp. 
Opavsku  podél  moravské  hranice.  Opava  je 
národnostním  ostrovem.  V  Těšinsku  bydli 
v  ostrovech  těšínském,  bilském  a  frýdeckém, 
kde  však  Němci  tvoři  proti  Čechům  menšinu, 
méně  jich  je  v  průmysl,  oblasti  bohu  minsko- 
ostravské.  K  snazšímu  přehledu  národnost- 
ních sídel  a  počtu  jednotlivých  národů  po- 
dáváme tabulku  vyňatou  ze  »Statistisches 
Jahrbuch  fůr  die  Selbstverwaltung  in  Schle- 
sien«  (V.  roí,  1903). 


Ve- 
likost        . 


Poiet 
domiciho 


vatelstva 

40.333 
74.627 
49  351 
130.878 
67.122 
57.8-?? 


Obcovací  řeč 
česká    polská    ném. 


25.940 

406 

19 

35.647 

50 

188 


340 

60.434 

10 

8S.731 

40 

40 


14.053 
13.777 
49.322 
11  243 
67.022 
57.597 


Okr.  hejtmanství 

BiloTcc   (t  enkla> 

vamt) 851 

Bíl.ko  < okolí)    .    .    758 

Bruotil 591 

Fryiuu 356 

Ffývaldov  ....  736 
Krnov  (s  eokl.)  .  533 
Opava  (okolí,  s  en- 

klaTami)  ....    642 

Téiín 1152 

Mésta  s  Tlastním 
seatuiem: 

Bflnko 4-97    16.365  94 

Frýdek 10  23      8.886      4.981 

Opava J^^K  ?*-366      2  60* 

CelWem  s  eokl.     .5153      "663.740  146.358  220.364  296.578 

hec  enkláv  veik.  obyv.  650.676  139911  220.262  274.216 

Jeví  se  tedy  pomér  jednotlivých  národností 
v 7*:  Čechů  22-057„,  Poláků  33-2lVo,  Nčmců 

44-69»;o. 

Co  do  náboženství  Rak.  S.  je  zemí  po- 
měrné jednotnou.  Převládá  náboženství  rím- 
sko-katolické  s  576.498  véřícími,  tedy  84-73"  .. 


62.726  31.911    575  30.222 
130.559  44.518  71.633  14.327 


2.420  13.540 
543  3.362 
598  22.113 


veškerého  obyvatelstva;  ncjryzej.ší  katolická 
hejtmanství  jsou  v  sev.  Opavslcu.  Příslušníků 
evang.  církve  augšpurského  vyznání  je  91.264, 
tedy  13'487o  váech  obyvatelů;  nejrozšířenější 
je  v  Bílsku  městě  a  okolí;  k  církvi  evang. 
reform.  hlásí  se  477  příslušníků  většinou 
v  Krnově.  Židé  soustředěni  jsou  nejvíce  ve 
městech;  jest  jich  11.988,  tedy  l-767o  všeho 
obyvatelstva;  bydlí  nejvíce  ve  městě  Bílsku, 
Těšíně  a  Fryštátě.  Katolíci  slezští  příslušejí 
ke  dvěma  diécésím  a  to  jihovýchodní  dvě 
třetiny  Opavska  k  diécési  olomoucké,  které 
podléhá  archipresbyteriát  v  Opavě  s  8  dě- 
kanstvími. K  vratislavské  diécési  přísluší  celé 
Těšínsko  a  severozápadní  třetina  Opavska; 
zástupcem  vratisl.  knížete-biskupa  je  gene- 
rální vikář  sídlící  v  Těšíně,  jemuž  podřízeny 
jsou  dva  kommissariáty  niský  a  těšínský;  tyto 
se  dělí  na  archipresbyteriaty,  odpovídající 
vikariátům  v  Čechách.  Farnosti  jsou  202, 
klášterů  a  řeholních  sídel  mužských  je  5, 
ženských  9.  Evang.  seniorát  slezský  augšp. 
vyznání  podléhá  superintendenci  moravsko- 
slezské. 

Ve  školství  je  postaráno  dobře  o  ně- 
mecké obyvatelstvo,  ale  českých  a  polských 
středních,  měšťanských  i  obecných  škol  je 
nedostatek.  R.  1903  bylo  ve  S  ku  5  gymnasii 
něm.,  1  české  v  Opavě,  sestátněné  r.  1899, 
a  1  polské  v  Těšíně;  dále  4  reálky  pouze 
německé,  5  německých  ústavů  pro  vzdělání 
učitelů;  od  r.  1904  při  opavském  ústavě  ote- 
vřena česká,  při  těšínském  polská  pobočka, 
avšak  trvání  české  pobočky  dosud  není  za- 
bezpečeno. Dále  bylo  8  kupeckých  pokračo- 
vacich  škol,  2  obchodní,  1  státní  průmyslová, 
7  odborných  průmyslových,  24  pokračovacích 
průmyslových,  1  střední  a  4  nižší  Školy  hos- 
podářískc.  Z  těchto  škol  jsou  české  pouze 
2  průmysl,  pokračovací  a  při  zimní  hospod, 
škole  v  Opavě  zřízeno  české  oddělení ;  ostatní 
jsou  vesměs  německé.  Pro  vzdělání  českých 
dívek  jest  ústav  sester  dominikánek  v  Klim- 
kovicích  a  soukromá  hospodyňská  škola 
v  Kateřinkách.  Obecných  a  mcsfanských  škol 
veřejných  bylo  i.  1903:  545  se  1338  třídami, 
a  to  243  německých,  118  českých,  151  pol- 
ských, 18  něm. -českých,  14  nem.-polských; 
soukromých  škol  celkem  47  se  174  třídami, 
a  to  34  něm.,  5  čes.  a  6  polských.  Z  toho 
připadá  na  méšf.  školy  27,  z  nichž  17  veř. 
a  10  soukromých,  česká  a  polská  Žádná.  Školu 
navštěvovalo  110.466  žáků,  z  nichž  55.225 
chlapcův  a  55.241  dívek,  jež  vyučovalo  2060 
sil  učitelských. 

Vzděláním  stojí  obyvatelstvo  Rak.  S-ka 
za  ostatními  zemčmi  naši  koruny;  čísti  a  psáti 
umí  504.278  obyv.,  pouze  čisti  22.799  obyv., 
a  to  5S56  mužů  a  16.943  žen,  analfabetů 
153.345,  z  nichž  75.796  mužův  a  77.549  žen. 
Percentuálně  umělo  čísti  a  psáti  75'32'  g  mužů, 
72*98"o  žen,  pouze  čisti  l-77'';o  mužův  a 
4-84''  o  žen,  analfabetů  22-9lVo  mužův  a  22-187o 
žen  veškerého  přítomného  obyvatelstva.  Ze 
100  osob  více  než  6let<-ch  bvlo  analfabetů 
?•..  mužů,  7-297y  žen,  obého  pohlaví  7-l57o. 
Znalosti  čteni  a  psaní   ubývá  směrem  k  vý- 


372 


Slezsko  (Rakouské). 


chodu;  největší  procenta  analfabetů  vykazují 
hejtmanství  fryštátské,  těšínské  a  bílské,  tedy 
převážné  polská. 

Orba.  Ze  všech  zemí  mocnářství  Ra- 
kousko-Uherského  S.  má  nejméně  půdy  ne- 
plodné (3*l®/o)i  nicméně  zemědělství  nemá  tu 
významu  takového,  jako  v  Čechách  nebo  na 
Moravě.  Z  rozlohy  země  připadá  na  role 
49*4%,  na  lučiny  5-8*/oi  na  zahrady  1*3%,  na 
pastviny  6'2Vo,  na  lesy  34-27o»  na  bažiny  a 
rybníky  O*O270.  Orba  slezská  závislá  jest  jed- 
nak na  tvářnosti  půdy,  jednak  na  poměrech 
podnebných.  V  horách  na  jihu  převládá  hos- 
podářství lesní,  v  podhůří  lesnictví  a  orba 
zůstávají  vespolek  v  rovnováze  a  teprve  v  niž- 
ších rovinách  rolnictví  nabývá  obecné  plat- ; 
nosti.  Platí  to  jmenovitě  o  záp.  části  S-ka, 
kdežto  v  Těšinsku  právě  střední  kopčina  jest 
krajem  zemědělským  a  roviny  severní  zůstá- 
vají za  ní.  Přirozené  podmínky  nejsou  roz- 
voji orby  celkem  příznivý.  Země  jest  k  sev. 
otevřena  a  úplně  přístupna  studeným  větrům 
severním  a  severových.  a  Jenom  nemnohé 
kraje  poněkud  chráněné  mají  podnebí  trochu 
příznivější.  Nad  to  hory  táhnoucí  se  po  jiŽ. 
a  jihozáp.  hranici  jako  hradba  zadržuji  vláhu 
přicházející  s  větry  severozáp.  a  způsobují 
značné  množství  srážek  dešťových  (v  Těšin- 
sku až  992  mm).  Za  těch  poměrů  podnebí 
jest  drsné  a  zima  dlouhá,  čímž  pracovní  doba 
na  rolích  značnou  měrou  se  zkracuje.  Ani 
přirozenou  úrodností  půda  nevyniká;  v  záp. 
S-ku  skládá  se  v  hornatých  krajinách  ze 
zvětralé  žuly  a  ruly,  ve  středu  ze  zvětralých 
hornin  drobových  a  hlinitých  břidlic  a  jenom 
v  údolí  Opavice  mezi  Krnovem  a  Opavou 
nacházejí  se  úrodné  vrstvy  diluviální,  jež  ná- 
ležejí k  nejžírnějším  ve  S-ku.  V  Těšinsku 
v  krajích  pohorských  tvoří  půdu  zvětralý 
karpatský  pískovec,  k  němuž  dále  na  sever 
přiléhají  mocné  vrstvy  těžkého  nepropust- 
ného jílu,  kter^  pokryt  bývá  jen  tenkou 
vrstvou  ornice  (15—25  cm);  výjimkou  jsou 
tu  toliko  údolí  řek;  tam  alluviální  náplav 
obsahuje  mocnější  vrstvy  ornice,  spočívající 
na  štěrku,  jenž  vodu  dobře  propoušti.  To 
jsou  také  nejúrodnější  kraje  vých.  S-ka,  kde 
úroda  ani  v  mokrých  letech  nedoznává  úhony. 
Celkem  daří  se  orbě  slezské  lépe  v  letech 
suchých,  kdežto  v  dešti vj^ch  bývá  ncúroda. 

V  rozdělení  půdy  převládají  malé  statečky, 
tak  že  veliká  většina  vlastníků  má  pozemků 
jen  do  5  ha,  R.  1902  bylo  celkem  72.791 
držitelů  půdy  v  rozloze  505.979  ha,  kdežto 
6986  ha  bylo  majetkem  veřejným.  Podle  ve- 
likosti bylo  statků:  od  O— Vt  na:  25.498,  od 
0*5—1  ha:  7634,  od  1—2  ha:  10.548,  od  2 
do  5  ha:  13.683,  od  5—10  ha:  6623,  od  10 
do  20  ha:  5355,  od  20—50  ha:  3060,  od  50 
do  100  ha:  244,  od  100—200  ha:  67,  od  200 
do  600  ha:  36,  od  500-1000  ha:  13,  od 
lOOQ-2000  ha:  18,  přes  2000  ha:  12.  Zvláště 
v  Těšinsku  velkostatky  zabírají  obrovské 
prostranství  (43®/.  vší  rozlohy). 

y  zemědělství  slezském  dlužno  rozeznávati 
tři  pásma:  horské,  podhorské  a  rovinné. 
V  pásmě  horském  vlastní   orba  má  význam 


jen  podřízený.  Kamenitá  půda  a  drsné  pod- 
nebí  dopouštějí  pěstovati  jen  jař;  hlavní  plo* 
diny  jsou  tu   oves,  zemcáta  a  zelí.  v  záp. 
S-ku  přistupuje  ještě  ječmen,  jetel  a  jiné 
rostliny  picni.  Malostatkař  v  těchto  krajinách 
nemůže  se  uživiti  toliko  z  orby  a  proto  hledí 
si  ještě  buď  průmyslu  domácího  nebo  práci 
v  lesích.  Velkostatky  těchto  končin  skládají 
se  skoro  výhradně  z  lesův.  I  vzdělávání  pfidy 
je  celkem  primitivní,  poněvadž  mnohdy  není 
ani  potahu  k  oráni  a  strojů  v  těchto  konči- 
nách  užívají  nejvýše  jen  rolnici  velmi  zá- 
možní. Ve  středním  a  rovinném  pásu  jeví  se 
podstatný  rozdíl  mezi  S-kem  záp.  a  východ- 
ním. Kdežto  v  záp.  podhůří  uŽ  orba  nachází 
mnohem  příznivější  poměry  a  poskytuje  ječ- 
mene, ovsa,  žita,  jetele  a  lnu,  ba  na  někte- 
rých místech  i  cukrovky,  ve  vých.  S-ku  vy- 
skytuje se  veliký  rozdíl  mezi  velkostatkem' a 
malým  rolníkem.    Veliké  množství   deště  a 
těžká  nepropustná  půda  jsou  tu  hlavním  ne- 
přítelem rolníka,  vyžadujíce   ke   vzdělávám 
silnějšího  potahu  (oře  se  čtyřmi)  a  dobrého 
nářadí.    Zatím  co  velkostatkář  soustavným 
odvodňováním  zvyšuje  výnosnost  půdy,  rol- 
ník pro  nedostatek  kapitálu  jen  stěží  v  tom 
jej  může  následovati.  Jinak  půda  jmenovitě 
v  alluviálnich  údolích  řek  plodí  pšenici,  žito, 
ječmen,  luštěniny,  oves,  zemČata,  zeli  a  hojně 
rostlin  picních.    V  záp.  S-ku  tyto  kraje  vy- 
kazují také  nejvíce  luČin.  V  rovinách  konečně 
na  záp.  při  mírném  podnebí  a   delŠi   době 
vegetační  daří   se  vedle  obilí  hlavně   řepa 
cukrová,  jeŽ  znenáhla  vytlačuje  i   zemčata; 
naproti  tomu  v  Těšinsku  severní  končiny 
rovinaté   vydány  jsou    zátopám   řek  Visly, 
Odry  i  Olše  a  následkem  toho  orba  zase  tu 
má  význam  jen  podřízený,  kdežto  rossáhlá 
prostranství  zůstávají   pastvinami    a   slouží 
chovu  dobytka  nebo  jsou  pokryta  lesy. 

Veškera  úroda  země  nestačí  k  výživě  oby- 
vatelstva a  S.  jest  odkázáno  na  dovoz  po- 
travin z  jiných  zemí.  R.  1902  byl  stav  sklizně 
tento: 

bylo  oseto  skUseno       jf^j^J^ 


plenice 12.696 

žiu 50.325 

ječmene 28.010 

ovsa 55.726 

hrachu 1.797 

čoiky 42 

vikve 2.491 

bobů ;06 

lnu 1.065 

řepky  ........       648 

máku   .   .       .....         58 

semčat 39.470 

řepy  cukrové    ....   2.936 
řepy  ke  krmeni    .   .    .   3.387 

xeli 1.347 

jetele  (sena  a  otavy)  .  40.751 
smSsky  (vikev,   travt* 

ny,  sel.kukufíc«)aj.  3.067 
jetelového  temene  .  •  1.483 
lučního  sena 80.026 


ha 


241.128  hl 
»  944.431 

>  675,0*7 
»          I,íí84.7a0 

20.301 

>  398 

>  26.438 
»  9.131 

ísemene  2.028 

*  (vláken  5.848 

•  10.085 
»  622 

>  6,050.604 

>  610.640 

>  666.112 
»  49.671 
»         1,112.243 


» 


104.824 

871 

596.629 


189 

18-8 

24  I 

24*8 

11-3 

95 

10-6 

12-9 

1*9 

5-5 

15*6 

9-0 

127-9 

2079  0 

193  4 

1347 

40751 

30S7 
063 
19-9 


Mimo  to  získáno  ještě  3,571.967  q  slámy  ^  Cena 
sklizených  obilin  činila:  pšenice  2,425.800 K> 
žita  8,732.600  K,  ječmene  3,930.900  K  a  ovsa 
6,631.800  K.  Pěstování  některých  rostlin  zne- 
náhla se  zmenšuje,  jmenovitě  řepky^  jcŽ  trpí 


Slezsko  (Rakouské).  373 

soutěži  olejfi  nerostných  a  lnu   následkem  ník&m  přinášejí  značný  užitek,  ale  i  výdělek 

konkurrence  ruské.    Za  to  roste  pěstováni  velikému  počtu  lidí,  kteří  jsou  odkázáni  skoro 

pícnich  xostiin,  jimi  podnebí  dobře  svědčí  a  jen  na  práce  v  lesích.  Cena  ročního  výtěžku 

jei  dávají  celkem  jistou  a  dobrou   sklizeň;  z  lesů  činí  na  8  milí.  K,  z  čehož  polovice  při- 

vedle  červeného  jetele  pěstuje  se  také  voj-  padá  na  mzdy  dělnické. 

těška,  různé  trávy  a  americká  kukuřice  za  Veliké  důležitosti  nabyl  v  zemědělství  pro 

krmivo.   Ke  zvýšeni  výnosu  užívá  se  hojně  velkostatkáře  i  rolníka  chov  dobytka.  Po- 

mrveni  umělými  hnojivy  a  zvláště  ve  vlhkých  měry  přírodní  nejsou  příznivý  pěstováni  obi- 

půdách  vápněni.   Luk  jest  málo  v  poměru  lin,  ale  za  to  výborně   svědčí  pícním  rostli- 

krolim  a  jsou  celkem  zanedbány ; Jen  v  řič-  nám  a  tím  přímo   nabádají   k  chovu  doma- 

nich  údolích  bývají  poměry  lepši.  Důležitým  cích  zvířat.  Chov  koní  v  XIX.  st.  od  zřízení 

faktorem  v  zemědělství  slezském  jsou  četné  státního  hřehčince  v  Opavě  vyvinul  se  dosti 

lihovary  zemědělské,  kteréž  na  jedné  straně  dobře.   Domácí  plémě  ušlechfováno  nejprve 

zpracovávají  plodiny,   na  druhé  pak  svými  koni  orientálskými,  ale  později,  když  rostoucí 

výpalky  poskytují  výborné  krmivo  pro  do-  průmysl  vyžadoval  silnějších  tahounů,  uve- 

bytek.  V  okoh  větších  měst  pro/ozuje  se  ze-  dcno  do  země  těžší  plémě  a  dosaženo  časem 

linářstvi  ve  větších  rozměrech,  jinak  jen  pro  koňstva  silného  a  vytrval(^ho.    Mimo  hřeb- 

domáci  potřebu;  jenom  zelí,  jež  vedle  zemčat  čince   státní  jest  též  několik   soukromých; 

jest   nejdůležitější   potravinou   venkovského  Jarkovice  a  Vlaštovice  slynou  chovem  taž- 

obvvatelstva,  pěstuje  se  i  po  zemědčlsku  na  ných  koní.  V  krajinách  horských  jsou  koně 

polích.  I  ovocnářství  zasluhuje  zmínky ;  r.  1902  malí,  ale  silní  a  vytrvalí.    Mnohem  větší  vý- 

sklizeno  35.240  q  ovoce  jádrového  a  8040  q  znám  má  dobytek   hovězí.    Po  několiker<xh 

peckovic,  avšak  jakosti  tyto  plodiny  nevyni-  pokusech    křížení  převládlo    na   záp.  plémě 

kají  a  spotřebují  se  dílem  v  domácnosti,  dí-  kravařské  a  schwyzské,  kdežto  ve  vých.  S-ku 

lem    na   výrobu    moštu.  Jemnější   ovoce   a  shledáváme  větší  rozmanitost  (plemena  hol- 

vinná  réva  pro  nepříznivé  podnebí  nedaří  se  landské,    schwyzské,    pinzgavské,     algavské, 

vůbec.  Pro  vzdělání  zemědělců  zřízeny  jsou  kravařské).  Na  velkostatcích  chov  skotu  stále 

hospodářské  Školy  v  Her  vino  vcch,  v  Opavě  se  vzmáhá  a  vytlačuje  soustavně  ovce.  Horský 
(zimní)  a  v  Chotěbuzi  u  Těšína.                      <  skot  jest  menší  postavv  a  mívaje  časem  ne- 

Lesů  má  S.  nejvíce  ze  zemí  koruny  České  dostatek    pastvy,    dává    také    méně    mléka. 

(33*82*'/o).   Největší  rozlohu  zabírají  v  Sude-  V  okolí   větších  měst   provozuje  se  mlékař- 

tech,  kdež  tvoři  veliké  souvislé  hvozdy  po  ství,  na   vzdálenějším   venkově   rozsáhlá  je 

horských  hřbetech  se  táhnoucí,  a  v  Bezky-  výroba   másla  a  sýra   (ročně  na   52.000  ^). 

dech,  avšak  tam  souvislost  lesův  osadami  a  Sýrařstvi   však  na  mnohých   místech  kleslo, 

pastvinami  často  bývá  přervána.  Nejvíce  lesů  poněvadž  s  rozvojem  dopravních  prostředků 

v  zemi  připadá  na  hejtmanství  frývaldovské  vzrůstá  příležitost  zpeněžiti  mléko  v  okresích 

(SVZSyd),  nejméně   na   fryštátské   (15'48®/o\  průmyslových    a    hornických.    Chov    ovec 

Státních  lesů  není,  většinou  pak  nacházejí  se  klesá  neobyčejně   rychle  (r.  1880  bylo  jich 

y  rukou  velkostatkářův  a  jen  AAS^U  J^  ma-  33.200,   r.  1890  ještě  17.400,   r.  1900  už  jen 

jetkem    měst    a    obcí;    selské   lesy   zabírají  9600  kusů)  a  proslulé  kdysi  ovčince  jemno- 

16*76*'^.  Nejobyčejnější  strom  je  smrk,  dosa-  rouných  ovce  mají  význam  už  jen  historický, 

bující  až  po  hranici  vegetační  do  výše  asi  Za  to  vzrůstá  chov   koz  v  horách  neustále, 

1300  m,  kdežto  jedle  a  buk,  nejvíce  v  pod-  nebof  pro  horaly  má  chov  těchto  zvířat  větší 

hůři  rozšířené,  nad  900—950  m   nestoupají,  cenu  než  chov  skotu.  Vepřový  dobytek  je 

K  těmto  druhům  druží  se  ještě  sosna,  na-  rozšířen  obecně,  ale  domácího  chovu  neni; 

proti  tomu  dub  a  modřín  mají  už  význam  obyčejně  se  kupují  selata  z  Haliče  a  ve  S-ku 

podřízený.  R.  1895  bylo  ve  S-ku  140.714  ha  jen  odchovávaii  a  vykrmují.  Ve  větších  roz- 

íesů    černoch   a   26.002  ha  lesů    listnatých,  měrech  chov  vepřového  dobytka  bývá  spojen 

V  končinách   pohorských  poráží  se  les  po  se  sýrařstvim,  poněvadž   se  při  tom  dobře 

době  100—120  let,  v  podhůří  po  80  letech,  zužitkují  odpadky  mléčné.    R.  1900  byl  stav 

Výnos  bývá  v  horách  300—1000  m^  z  I  ha  dobytka  ve  S-ku   tento:   koní  29.609,  hově- 

(ve  vých.  S-ku  jen  300—900  m»).  v  nížinách  zího' dobytka  203.788,  ovec  9640,  koz  25.^39, 

300— 800  m».  Dříve  lesy  poskytovaly  namnoze  vepřů  107.420,   drůbeže  556.549,  úlů  19.929. 

jen  palivo  a  dříví  pro  milíře;  ale  od  té  doby,  Pro   chov   dobytka   nemalý   význam    mají 

co  se  vzmohl  průmysl  a  hornictví,  vzrostla  zemědělské  lihovary,  jež  nescházejí  na  žád- 

potřeba  dřiví  užitkového  pro  závody  tovární  ném  velkostatku  a  svými  výpalky  velmi  při- 

a  doly;    mimo  to  nastal  silný  vývoz  do  Ně-  spívají  ke  krmivu  dobytka.  V  horských  kra- 

mecká.    Následkem  toho  vznikly  četné  pily,  jinách,  zvláště   ve    Vých.   S-ku    nachází   se 

závody   na  dřevěné  kolíky,   šindel,   později  mezi  lesy  a  za  nimi,  kde  už  stromoví  se  ne- 
továrny  na  cellulosu,   destillaci   dřeva,  im- ,  daří,  hojně  pastvin,  které  sice  neposkytují 

pregnování   dřeva   a   na   nábytek.    Palivové  sena,  ale  po  celé  léto  stáda  uživí.  Tam  pro- 

dřivi,  dřevěné  uhlí  a  asi  třetina  stavebního  vozuje  se  chov  dobytka  v  salaších, 

dřiví  spotřebuje  se  doma,  ostatek  většinou  Rozsáhlé  jest  také  drůbežnictví  jmeno- 

odcházi  do  ciziny,  hlavně  do   vých.  a  sev.  vitě  chov  husa  holubů;  rovněž  včelařství 

Německa,  jemnější  výrobky  i  do  HoUandska,  utěšeně  se  vzmáhá,  počet  úlů  roste  a  vosk 

Belgie  a  Francie.    Pro  S.  mají  lesy  velikou  i  med  se  vyvážejí.  O  povznesení  hospodář- 

důležitost  hospodářskou,  nebof  nejen  vlast-  ských  poměrů  pečuje  Ústřední  hospodářská 


374 


Slezsko  (Rakouské). 


společnost  pro  české  kraje  ve  vévodství 
Slezském  a  Jednota  českých  hospodářských 
společenstev. 

Lov  poskytuje  kořisti  dosti  vydatné.  V  Su- 
detách i  Bezkydech  vyskytuje  se  jelen  znač- 
ným počtem,  ale  ohrazováním  lesů  nastává 
tu  znenáhla  soustavný  chov  v  oborách  (ročně 
se  odstřeluje  300—350  kusů).  Daněk  chová 
se  jen  v  oborách,  zato  srnci  rozšířeno  v  niž- 
ších polohách  Sudet  i  Bezkydů,  zvláště  v  okre- 
sích těšínském,  frývaldovském,  krnovském, 
bruntálském  a  opavském  (roční  odstřel  1700 
kusův)  a  také  zajíc  hojně  se  vyskytuje  nej- 
více v  rovinách  (ročně  30—40.000  kusĎ). 
Černá  zvěř  chová  se  v  jediné  oboře  v  Hradci 
u  Opavy.  Na  mnohých  místech  uveden  di- 
voký králík,  ale  rozmohl  se  nadmíru,  tak 
Že  se  stal  přímo  zvěří  škodnou.  Z  ptactva 
zastoupen  jest  tetřev.  tetřivek,  někdy  i  je- 
řábek, ale  malým  počtem,  za  to  však  utě- 
šeně množí  se  bažanti,  jichž  do  roka  2000 
až  3000  kusfl  se  odstřelí;  rovněž  hojné  jsou 
koroptve  (ročně  i  O— 30.000  kusfi).  Na  vyso- 
činách Sudet  i  Bezkydů  hnízdívá  sluka,  v  pod- 
hůří však  a  v  rovinách  jen  při  tahu  se  lovi. 
Divoké  kachny  i  husy  a  vůbec  ptactvo  bro- 
dí vé  i  vodní  oživuje  v  četných  hejnech  ryb- 
níky na  Těšínsku,  Fryštátsku  a  Bílecku. 
Z  hvozdů  haličských  a  uherských  zatoulá  se 
časem  do  S-ka  medvěd  nebo  rys,  zřídka 
vlk;  liška  f500  kusů),  jezevec,  kuna  a  tchoř 
(5000  kusů),  vydra  objevují  se  zhusta  skoro 
vesměs  ve  vých.  S-ku.  V  Sudetách  hojný  je 
výr,  v  Bezkydech  vyskytuje  se  téměř  každo-. 
ročně  orel  skalní.  Cena  odstřelené  zvěře  činí 
ročně  na  150.000  K.  Rybolov  jenom  ve 
vých.  S-ku  jest  pozoruhoden.  Rybníky  v  ro- 
vmách  hostí  většinou  kapra,  kdežto  v  ře- 
kách pstruh,  candát,  úhoř,  losos,  štika  jsou 
domovem.  V  posledních  letech  nasazováním 
vzácnějších  ryb  (rýnského  lososa,  kaliforn- 
ského pstruhai  duhového  a  lososového  pstruha 
a  j.),  výtěžek  rybářství  má  se  učiniti  vzác- 
n^šim  a  výnosnějším.  V  záp.  S-ku  rybolov 
v  řekách  skoro  zanikl;  jedovaté  splašky  z  to- 
váren do  řek  vypouštěné  hubí  rybv  i  potěr, 
takže  jenom  Opavaa  B^lá  na  nejvylšim  toku 
živí  pstruhy,  kdežto  v  Moravici  vedle  pstruha 
také  úhoř,  štika,  parma  a  j.  se  vyskytují. 

Nerostné  bohatství  S-ka  jest  velmi 
značné  a  záleží  výhradně  v  nerostech  užiteč- 
ných. Dobývání  drahých  kovů  jest  zjištěno 
již  ve  XII.  stol.  a  kvetlo  ještě  ve  stol.  XVI., 
ale  pro  malou  výnosnost  zaniklo.  Kovy  je 
S.  vůbec  chůdo.  Ani  rudy  železné  nemají 
valné  ceny.  Vyskytují  se  ve  dvou  revírech 
sudetském  a  východním.  Sudetský  revír 
v  okolí  Cukmantlu,  Einsiedlu  poskytoval  sice 
rud  o  40— 50®/o  ryzího  kovu,  ale  nemaje  na 
blízku  hutí,  musil  býti  opuštěn,  poněvadž 
na  větší  vzdálenosti  nesnesl  soutěže  lepších 
rud  cizích.  Naproti  tomu  vých.  revír,  ačkoli 
má  rudy  ještě  horší,  o  16— 207o  kovu,  a 
v  nevýhodném  uložení,  přece  se  udržel,  po- 
něvadž má  v  sousedství  huti,  jež  rudy  jeho 
zpracovávají.  Na  100  dělníků  dobude  tu  ročně 
51.000  q  rud.  Důležitost  nepoměrně  větši  má 


těžení  uhlí, jež  nabývá  velkolepých  rozměrů* 
Větší  díl  pánve  ostravsko-karvínské  Icii  ve 
S-ku.  Z  nepatrných  počátků  toto  těžení  po- 
vzneslo se  tak,  že  r.  1900  poskytlo  4,697.090 1 
uhlí  v  ceně  43,330.000  K.  Z  toho  však  17Vo 
spotřebuje  se  v  závodech  těžařských  nebo 
k  výrobě  koksu  (v  Polské  Ostravě,  Lazech, 
Třinci).  Největší  doly  na  kamenné  uhlí  jsou 
u   Polské    Ostravy,   Hrušová,    Michálkovic^ 
Orlové,  Dombrové,  Laz, Karviná,  Petržvaldu). 
Uhlí   hnědé   těží   se    v  malých   rozměrech 
u  Sórgsdorfu  u  Javorníka  (r.  1900:  1100  t). 
Něco   olova  a  mědi  u  Vrbna  dobývaný  cli 
nemá  důležitosti.   Značně  bohato  je  S.  růz- 
nými kameny  a  zeminami.   Mramor  barvy 
šedé,  zřídka  bílé  nebo  modré,  vyskytuie  se 
u  Supíkovic,  Velikých  Kunčic,  Horní  a  Dolní 
Lipové  a  vyváži  se  do  Německa ;  žula  v  okresu 
vianavském  výborně  se  hodící  ke  stavbám 
i  na  pomníky  rovněž  se  vyváží.   Pískovec 
v  okresích  beneŠovském,  opavském  a  jablun- 
kovském hodí  se  k  výrobě  mlýnských  ka- 
menů, břidlice  hojně  se  láme  v  okoli  Vít- 
kova a  Benešova,  kdežto  břidlice  z  Budišovic 
nejsouc  štěpná  slouží  k  výrobě  různých  před- 
mětů  galanterních.    Vápenec  (u   Žighartic) 
dává  výborné  vápno,  jež  se  vy  vaíi  do  Pruska. 
Pozoruhodná  jsou  t^  některá  minerální 
zřidla,  jmenovité  iódové  zřídlo  v  Dárkově. 
Průmysl   ve  S-ku  podporován  jsa  hoj- 
ností nerostného  paliva  nabyl  velikých  roz- 
měrů a  obsáhl  nejrozmanitější  odvětvi.  R.  1890 
bylo  celkem  11.753  samostatných  Živnostníků, 
nejvíce  v  městských  okresích  opavském  a 
bilském,  potom   v  hejtmanství  krnovském. 
Při  tom  záp.  S.  vyniká  nad  Těšínsko,  neboť 
v   onom  připadá  na  1000  obyv.   samostat. 
živnostníků  44,  kdežto  v  tomto  toliko  21.  Na 
prvém  místě  činnosti  průmyslové  stojí  prů- 
mysl textilní,  jenž  se  provozuje  nejen  v  to- 
várnách, nýbrž  rozsáhlou  měrou  jeŠtě  i  po 
domácku.    Nejrozsáhlejší   jest    soukenictví, 
jehož  hlavním   sídlem  jsou   Krnov  (111.500 
vřeten,  3050  mechanických  stavů)  a  Bílsko, 
mimo  to  Opava,  Skočov,  Odry,  Mikulovkc, 
Bruntál;  v  Bílsku  vyrábějí  se  hl.  módní  látky 
z  česané  příze,  doeskiny,  chevioty,  dámská 
sukna  a  p.  Pro  vývoz  určena  jsou  t.  zv.  »tu- 
recká«,  neb  »orientální«  sukna  pro  Turecko, 
Persii,  Indii,  Tunis  a  Marokko.  Jemných  látek 
vyrábí  nejvíce  Bílsko  (60%).   Surovina  po- 
chází z  Argentiny,  Uher,  Ruska.   Plátenický 
průmysl  rozvinul  se    mocněji  od    poetku 
stol.  aIX.,  kdy  počaly  vznikati  skutečné  to- 
várny.  Hladké  plátno  dříve  vyráběné  ustu- 
povalo od   r.  1824  látkám  vzorkovaným   a 
výrobě  stolního  prádla;  r.  1865  přešlo  se  od 
stavu  ručního  k  mechanickému.  Slezské  vý- 
robky  těší  se  znamenité  pověstí,  jmenovité 
zboží  damaškované  při  vsí  zahraničně  sou- 
těži závodí  šťastně  i  na  cizích  trzích,  kdež 
jest   hledáno.   Nejdůležitějším   sídlem   \e^o 
jsou  Frývaldov,  Benešov,  Bruntál,  Vrbno, 
Andělská  Hora  a  jejich  okolí.   Mnoho  plá- 
těných  výrobků   hotovi  se  dosud  po  do* 
máčku  v  krajinách  pohorských;  30%  vší  vý- 
roby vyváží  se  do  ciziny,  hlavně  do  Ameriky, 


Slezsko  Rakouské).                                             375 

Anglie,  Belgie,   Německa   a  Itálie.   Předeni  počítati  válcovnu  zinku  v  Dědicích,  stavbu 

lnu  (35.000  vřeten)  provozuje  se  v  Bilsku,  j  vozů    železničních   ve    Studénce    a   stavbu 

Lichtwardu,  Vrbné,    Bruntále,   Téiíně,   ale  '  vozů  v  obyčejných  v  Těšíně.  Výrobky  kovov- 

zvolna  klesá  následkem  veliké  soutěže  příze  nického  průnyslu  mimo  domácí  trh  nachá- 

bavlněné  a  diutové  i  následkem  vyšších  cen  zeji  odbytu  za  hranicemi,  jmenovitě  v  Rusku, 

Inu.  A  nad  to  Rakousko   nemá  jemnovlák-  Bulharsku,  Itálii  i  ve  Vých.  Asii;   vývoz  do 

ného  lnu,  tak  že  jemnou  přízi  Anglie  a  Belgie  Ruska  klesá  pro   vysoká  cla  a  soutěž  Ně- 

trh  ovládají.   Niti   vyrábějí   Andělská   Hora,  mecka.  Průmysl  dřevařský  zaměstnává  četné 

Vrbno,  PochmQhl  a  vyvážejí   nčco  zboží  do  pily,  jež  sice  trpí  silně  cizí  soutěži,  ale  přece 

Srbska  a  Rumunska.  Bavlnářský  průmysl  má  hojně   sv<ch   výrobků    vyvážejí    do   ciziny; 

přední  sídlo  své  v  záp.  Těšinsku  ve  Frýdku  mimo   prkna,  lati,  šindel,  vyrábějí  též  sta- 

a  jeho  okolí   (22.240   vřeten,   1200   mechan.  vební    dříví,   dužiny,    parkety    a    dřevěnou 

stavů)  a  v  posledních  letech  vzmáhá  se  dosti  vlnu.  Nejvíce  však  k  vývozu  přispívá  výroba 

rychle;  v  z.  S-ku  Bruntál,  FrÝvaldov,  Benešov,  nábytku   z   ohýbaného    dřeva    (od   r.   1870) 

Andělská  Hora,  Vrbno  zasluhují  zmínky  jako  v  Těšíně,  Bilsku,  Skočově,  jež  rozesílá  tovary 

sídla  tohoto  průmyslu.   Surovinu  poskytuje  své  do  celého  světa.  Vrbno  vyrábí  nábytek 

hlavně  Amerika,  Egypt,  výrobky  určeny  jsou  z  kořánů.  Mimoto  hotovise  bedničky,  rámy 

pro  trh  domácí,  jen  něco  se  vyváží  do  Uher  a  lišty,  kopyta,  jalousie,  sirkový  drát,  tělo- 

a  Haliče.  V  letech    osmdesátých  rozmohlo  cvičné    nářadí    a   j.     Varhany    a    harmonia 

se  v  Bilsku,   Opavě   a  Vrbně    zpracovávání  z  Krnova  vyvážejí  se  do  ciziny,   v  Opavě  a 

diuty,  ale  příze  většinou  pochází  z  Anglie  a  Vrbně  hotoví  se  piana.    Rozsáhlý  průmysl 

Německa.  Látky  hedvábné  a  polohedvábné,  zemědělský    repraesentován  jest  jmenovitě 

jakož  i  hedvábné  stuhv  aksamitové  hotoví  se  cukrovarstvim  a  lihovarstvim.   Cukrovarství 

v  Odrech,  Vítkově  a  Bílovci  (vyvážejí  se  také  vládne   desíti  závody,   z  nichž  2  jsou  raffí- 

do  Německa,  Švýcar,  Anglie  a  Ameriky),  ko-  nerie  a  3  surovárny  s  rafineriemi;  největší 

bercc  a  látky  na  povlaky  nábytkové  v  Bilsku,  závody  jsou  v  Opavě,  Škrochovicích,  Kate- 

Bruntále,  Skočově,  tamtéž  také  houně  a  po-  řinkách  a  Bernai ticích.  Ročně  zpiacuje  se  na 

kryvky.  Krajkářství  kvete  v   Osoblaze.    Pro-  1,900.C00  q  řepy  a  získá  se  z  ní  přes  500.000  q 

vaznictvi  má  sídlo  své  v  Benešově,  Krnově,  cukru,  jenž  z  velikého   dílu  jde  do  ciziny 

Bilsku,  výroba  strojních  výšivek  v  Bruntále,  (do  Orientu).   Lihovarů  jest  91,   avšak  jsou 

Malé  Moravici  a  Messendorfu;  kloboučnictví  z  největšího  dílu  menší  lihovary  zemědělské, 

vOpavěneuhrazujepotřeby  domácí,  zato  vý-  kdežto  veliké  průmyslové  závody   vykazují 

roba  fezů  v  Mikulovicích  pracuje  pro  Cařihi ad,  toliko  Opava,  Třanovice  a  Bilsko;  ratfinerie 

Smyrnu  a   Bejrút.    S  textilním    průmyslem  lihu  pracují  v  Opavě,  Studénce,  Karviné  a 

souvisí  arci    množství  jiných   závodů,   jako  Mostech  u  Těšína.  Značnou  část  vyrobeného 

bělidla,  barvírny,  tiskárny,  appretovny  atd.  lihu  spotřebují  továrny  na  výrobu  rumu,  11- 

Knofiiky  nitěné,  kovové  a  kokosové  zhotovují  kérů,  rosolky,  kterážto   výroba   ve  větších 

v  Odrech,  Bílovci,  Velikých   Albrechticích;  i   menších   závodech   je   rozšířena   po   celé 

zvláště    kokosové    mají    výbornou    pověst,  zemi  a  nachází  odběratele  v  celé  říši.  Pivo- 

Kovovnický  průmysl  zastoupen  jest  přede-  varství  jen  ve  městech  vyhovuje  novým  po- 

všim  důležitém  železářstvím.    Výroba   suro-  žadavkům  (v  Karvíně,  Opavě,  Těšíně),  kdežto 

vého  železa,  jei  v  XIX.  stol.  velmi  se  povzná-  mnohé   venkovské   pivovary    zařízeny   jsou 

sela,    od   počátku   let   sedmdesátých    klesla  posud    velmi    primitivně.   Slad    vyrábějí   si 

následkem  nízkých  cen  a  cizí  soutěže,  takže  pivovary  samy  pro  svou  potřebu,  ale  vedle 

v  záp.  S-ku  výroba  tato  opuštěna   a  tamní  toho  existuji  i  exportní  sladovny  Jež  výrobky 

závody  obmezily  se  na  výrobu   drátu,  hře-  své   vyvážejí   do    Německa,   Skandinávie    a 

biků,  válcovaného   železa,  jemného  plechu,  Švýcar    (Opava,  Těšín,    Bruntál,   Benešov). 

kujného  železa  a  litého  zboží  (nejdůl.  huti  Mlýny  starého   rázu,   mezi   nimiž  jest  ještě 

v  Ludvíkově,  Vrbně,  Buchberkstále,  Brance),  dosti  mlýnů  větrných,  klesají  stále  a  ustupují 

naopak  zase  v   Těšinsku   hutnictví  se    po-  soutěži  velikých  mlýnův  obchodních.  Mimo 

vzneslo   v    Ustroni,    Bašce,   Třinci,    Lesko-  tyto  živnosti  zasluhují  ještě  zmínky  výroba 

vících,  kdež  výroba  surového  železa  stoupá:  cukrovinek,    čokolády    a    oplatek    (Opava. 

mimo  vysoké   peci   závody   tamní   obsahují  Krnov,  Bilsko,  Těšín,  Bruntál),  kávových  ná- 

slevárny,  ocelárny,  kotlárny,  mostárny,  stro-  hražek,  octa,  hořčice,  zboži  těstového  a  uze- 

jovny,  válcovny,  závody  na  výrobu   nýtů  a  nářského.   V  průmysle  keramickém   vyniká 

šroubů,   lokomobil   k   parním   pluhům  a  p.  zpracovávání  mramoru  na  sloupy,  náhrobky, 

Strojnictví   zabývá  se    nejvíce    zařizováním  ornamenty,  stolní  desky,  a  žuly  na  pomníky; 

tkalcoven,  papíren,  lihovarů,  pivovarů,  cukro-  tyto    výrobky   a   vedle    toho    nezpracovaný 

varů,  mlýnův   a   pil,  hospodářských  strojů  v  kámen  vyvážejí  se  do  Německa,  Uher,  Ruská, 

i   šicích   strojův.    Mimo   železo  zpracovávají  do  zemí  Balkánských.    Rozsáhlá  jest  výroba 

se  též  jiné   kovy  a  jejich  směsi;  vyrábí  se  vápna  a  cementu  (Studénka,  Zighartice,  £in- 

měděné  zboží  (v  Bilsku  a  Opavě),  zboží  mo-  siedel,   Vrbno,    Holešov),   jež    čtyři    pětinv 

sazné  (v  Opavě),  chirurgické  piístroje  (v  Bru-  všech  tovarů  vyváží  do  Německa;  dále  zboží 

movicich  u  Krnova),  plechové  nádobí  (v  Pol.  '  hliněného  (v  Hrušově  a  Polské  Lutyni),  cihel 

Ostravě),  zámečnické  výrobky  (ve  Fry státě);  obyčejných  a  chamottových  a  zboží  cemen- 

hodinářstvi  má  sídlo  v'  Opavě,  klenotnictví  tového.  Z  břidlice  budišovické  vyrábějí  roz- 

v  Opavě  a  Osoblaze;  mimo  to  dlužno  sem  manité    předměty    galanterní    á    isolátory. 


376 


Slezsko  (Rakouské). 


Sklárny  pracují  jen  v  Dolní  Lipové  a  ve 
Vrbné.  Koželufství  většinou  provozuje  se 
jen  v  menších  závodech,  větší  továrny  jsou 
v  Opavě,  Frýdku,  TéšínČ,  Jablunkove.  Pro 
vývoz  největší  význam  má  rukavičkářství 
v  okolí  Cukmantlu  a  Frývaldova,  kdež  se 
zpracovává  namnoze  i  materiál  z  Německa 
dovážený,  naproti  tomu  vývoz  obuvi  velmi 
klesl.  Těšín  a  Bilsko  vyrábějí  řemeny  ke 
strojům.  V  papírnictví,  jež  vykazuje  značný 
vývoz,  stojí  v  popředí  Bilsko,  jež  dodává 
407o  vší  výroby,  a  k  němu  druží  se  Krnov, 
Malá  Moravice  a  j. Mimo  rozman. druhy  papíru 
pro  psaní,  tisk,  balení  a  p.  vyrábí  se  lepenka, 
dřevovina  a  cellulosa  (Kylešovice,  Annathal 
u  Vítkova,  Čechovice);  jenom  cellulosu  vy- 
rábějí Ratimov  a  SandhUbel,  Pozoruhodná 
je  též  výroba  kartonáží.  Lučebnický  průmysl 
vykazuje  v  poslední  době  veliký  rozvoj  jme- 
novitě v  Tešínsku.  Továrny  na  sodu  a  různé 
lučebniny  (v  Hrušově,  Petrovicích,  Bohu- 
míně, Bílsku,  Třinci),  ammoniak,  dehet,  naf- 
talin,  benzol  při  výrobě  koksu  (v  Třinci  a 
Pol.  Ostravě),  na  strojená  mrviva,  kyselinu 
sírovou,  salajku,  oleje,  fermeže  a  laky,  barvy, 
aetherické  oleje,  leštidlo,  inkoust,  jedy  a  j. 
zásobuji  značnou  měrou  nejen  ostatní  země 
mocnářství,  nýbrž  vyvážejí  též  mnoho  svých 
výrobků  do  Německa,  Ruska,  Švýcar,  zemí 
Balkánských  a  j.  Velkolepé  jsou  raffinerie 
na  petrolej  v  Čechovicích  u  Dědic  a  v  Bo- 
humíně. Konečně  náleží  sem  výroba  svíti- 
plynu, mýdla  a  svíček,  voňavek  a  zápalek. 
Knihtiskařství  a  umění  polygrafická  stoji  na 
značné  výši  zvláště  v  Těšme.  Rozvoj  prů- 
myslový neobyčejně  podporují  odborné 
školy:  vyšší  průmyslová  škola  v  Bílsku,  školy 
pro  průmysl  textilní  v  Krnově,  Benešově  a 
Bruntále,  dřevařská  škola  ve  Vrbně,  koši- 
kářské  školy  v  Holčovicich  a  Bohumíně,  škola 
pro  průmysl  mramorový  v  Supíkovicích  a 
pro  zpracováni  žuly  ve  Friedeberce. 

Obchod.  Přirozené  bohatství  vede  S. 
k  tomu,  aby  provozovalo  rozsáhlý  obchod 
se  dřívím  a  to  nezpracovaným  a  s  výrobky 
-dřevěnými.  Pozoruhoden  je  též  obchod  s  obi- 
lím, kterýž  vsak  Je  většinou  jen  vnitřní  a 
má  sídlo  své  ve  větších  městech.  Za  hranice 
jde  již  obchod  s  dobytkem.  Ve  velikých  roz- 
měrech trvá  obchod  s  uhlím,  vlnou,  přízí  a 
se  zbožím  koloniálním  (sídlem  jeho  Opava). 
Vedle  toho  vyvinul  se  rozsáhlou  měrou  kom- 
missionářský  a  průvozný  obchod  s  rakouským 
a  uherským  vínem,  ruskými  kožemi  (juchtou) 
a  kožišinami,  tukem,  lněným  semenem,  ha- 
ličskou solí,  jatečným  dobytkem  a  vídeňským 
módním  zbožím.  R.  1890  bylo  9053  samo- 
statných závodů  obchodních,  ale  jsou  to 
většinou  závody  střední  a  malé,  kdežto  velko- 
obchod je  v  ruicou  nemnohých  firem  ve  vět- 
ších městech  usazených.  Podporou  obchodu 
jsou  peněžní  ústavy,  z  nichž  vynikají  Ra- 
kousko-slezský  úvěrní  ústav  pozemkový  a 
Kommunální  ústav  úvěrní ;  vedle  toho  zastou- 
peny jsou  četné  banky  vídeňské  svými  filiál- 
kami. Spořitelen  r.  1900  bylo  23  s  83,247.897  K 
vkladů   (od  80.449  vkladatelů),   6,597.353  K' 


reservnich  fondů  a  1,015.078  K  zvláštních 
fondů  reservnich ;  akciových  společnosti  bylo 
20  s  kapitálem  23,560.000  K.  V  dopravních 
prostředcích  vvniká  S.  stavbou  silnic,  jichi 
r.  1902  bylo:  'státních  407-619  km  (z  toho 
10-328  dlážděno),  okresních  1400-379  km  a 
obecních  2067  km,  Splavných  řek  má  S.  to- 
liko 27  km,  Prvni  železnici  dostalo  8.  r.  1847. 
kdy  1.  čce  otevřena  trať  Severní  dráhy  cis. 
Ferdinanda  do  Bohumína.  Od  té  doby  (do 
1901)  délka  trati  vzrostla  na  576*07  km;  z  toho 
bylo  226-361  km  drah  lokálních  (69*140  km 
státních  a  156-221  soukromých).  R.  1900  do- 
praveno po  železnících  celkem  5,576.212  osob. 
Nejdůležitější  tratí  železniční  jsou:  Vídeň- 
Bohumín  Krakov,  Studénka -Opava,  Olo- 
mouc-Krnov- Opava,  Sternberk-Ziegenhals- 
Krnov,  Ostrá  va-Fridland,  Košice -Bohumín, 
Fridland-Bilsko.  Podíl  S-ka  na  všech  dra- 
hách Rakouska  činí  3*037n;  na  1  km*  připadá 
0115  km  železnic  a  1  Arm  dráhy  na  1149  obyv. 
Telegrafních  čar  bylo  (1901)  1027-8  km 
o  28851  km  drátu,  telegrafních  úřadů  84, 
poštovních  úřadů  209. 

Zřízeni  a  správa.  K  zemskému  zastupi- 
telstvu a  samosprávným  úřadům  náleH  přede- 
vším slezskÝ  sněm  zemský,  který  zasedá 
v  Opavě  a  skládá  se  z  30  poslanců  volených 
na  6  let  a  Jednoho  virilisty  (vratislavského 
biskupa).  Ze  30  poslanců  volí  kurie  velko- 
statkářská  9,  a  to  za  svěřenské  velkostatky 
2,  allodiálni  7,  městská  10,  obchodní  komora 
opavská  3  a  kurie  obcí  venkovských  9.  Zem- 
ský výbor  skládá  se  ze  zemskéno  hejtmana 
a  4  přísedících,  z  nichž  3  volí  hlavni  kurie 
a  1  celý  sněm.  Do  říšské  rady  vysílá  8.  10 
poslanců.  Okresních  zastupitelstev  jako  vČe-. 
chách  není,  ale  pro  každý  soudní  okres  zří- 
zen jest  okresní  silniční  výbor,  který  dbá 
o  udržováni  silnic  a  stavbu  nových.  Všech 
katastrálních  obci  ve  S-ku  je  498,  místních 
697,  mezi  nimiž  26  měst  a  7  městysů.  Cel- 
kem 20  vesnic  mělo  r.  1900  přes  3000  obyv., 
jako  na  př.  Karvín  14.326,  Kateřinky  7046 
obyv.  Zemský  rozpočet  na  r.  1904  finil  na 
řádné  potřeby  5,694.408  K,  na  mimpřádné 
146.160  K,  vydání  celkem  6,840.668  K.  Úhrada 
v  řádných  příjmech  1,947.684  K,  tak  že  při- 
rážkami nutno  krýti  schodek  3,892.884  K. 
Politickou  správu  vede  c.  k.  zemský  prae- 
sidcnt  sídlící  v  Opavě;  jemu  podléhají  tři 
města  s  vlast,  statrtem  Opava,  Frýdek  a 
Bilsko  a  9  hejtmanství  bilovecké,  bilskc 
(okolí),  bruntálské,  frýdecké,  fryštátské,  frý- 
valdovské,  krnovské,  opavské  a  těšínské; 
frýdecké  bylo  teprve  od  1.  říj.  1901  oddě- 
leno od  hejtmanství  těšínského.  Zemská  zdra- 
votní rada  skládá  se  ze  zem.  zdravotního 
referenta  a  8  řádných  členů,  z  nichž  6  jest  na 
návrh  zem.  praesidenta  jmenováno  minister- 
stvem vnitra  a  2  vysílá  zemský  výbor.  V  soud- 
ních záležitostech  podléhá  8.  vrchnímu  zem- 
skému soudu  v  Brně,  jenž  je  druhou  instanci 
pro  S.,  a  dělí  se  na  obvod  zemského  soudu 
v  Opavě  s  15  okresními  soudy  a  obvod 
krajského  soudu  v  Těšíně  se  7  okr.  soudy. 
Finanční   záležitosti  spravuje  c.  k.  finanční 


Slezsko  (dějiny).  377 

feditelstvi  v  OpavČ,  kterému  podléhá  5  hlav.  se  kořisti  nové,  právě  vznikajici  říše  Polské, 
berních  a  19  berních  úřadů,  8  hlavních  a  5  Již  první  křesťanský  kníže  polský  Móšek  I. 
pobočných  celních  úřadův  a  ostatní  finanční  začal  výboj  S-ka  a  r.  990  dobyl  hradu  Němčí 
úřady  podobné  jako  v  Čechách.  Četnických  nad  ř.  Slezou.  Jeho  svn,  Boleslav  Chrabrý, 
stanic  je  88  s  297  důstojníky  a  muži.    Pod '  pak  výboj  dokonal;    Š.  od  té  doby  po  tři 

politickoa  a  finanční   správu  S-ka  přislušejí  staletí  pokládáno  za  čásf  říše  Polské.  I  cír- 

moravské  enklávy,  ale  zem.  poslance  vysí-  kevně  provedeno  odloučeni  od  Čech  zříze- 

laji  do  sněmu  moravského;  rovněž  i  voleb-  ním  biskupství  ve  Watislavi,  jež  po  r.  1000 

nim  obvodem  říšského  poslance  náležejí  kMo-  podřízeno  arcibiskupství  ve  Hnězdně,  nově 
ravě.  Zemský  znak  (vyobr.  viz  titulní  obraz   založenému.    V  letech   následujících   S.  jest 

při  sv.  I.)  je  Černá,  na  právo  hledící  koruno-  jevištěm  bojů  Boleslava  Chrabrého  s  krúM 

váná  orlice  ve  zlatém  poli.  Na  prsou  a  obou  německými,  jimž  pomáhají  také  česká  kni- 

křídlech  skví  se  stříbrný  půlměsíc  zakončený  žata;    ale  kníže  polský  dovedl  svou  državu 

jetelovými  lístky  a  uprostřed  zvedá  se  stři-  v  míru  Budyšínském  1 1018)  zachovati  nezten- 

brný  kříž.  Zemské  barvy  jsou  žlutá  a  černá,  cenou.  Za  těchto  let  také  křesťanství  se  roz- 

Literatura.   Uvádíme  pouze  důležitější  siřilo  po  celém   S-ku,  ale  nedovedlo  přece 

prameny,  ježto  drobnější  články  o  S-ku  roz-  naprosto  udusiti  staré  pohanství :  to  ukázalo 

tronšeny  po  mnoha  časopisech.  K.  Kořistka,  se  po  smrti  Měška  II.  (1034\  kdy  nastalá  an- 

Die  Markgrafschaft  M&hren  und  das  Herzog-  archie  poskytla  příležitost  k  pohanské  reakci, 

thum    Schlesien    (Vídeň,   Olomouc,    1860);  před  jejímž   výbuchem   biskup   vratislavský 

Schirmer,    Heimatskunde   des    Herzogthum  byl  nucen  hledati  spásu   v  útěku.    Zmíněné 

Schlesien  (Bílsko,  1880);  Peter,  Heimatskunde  anarchie  použil  také  český  kníže  Břetislav  I. 

des  Herzogt.  Schl.  (Těšín,  1880);  dále  práce  ke    vpádu   do   Polské   říše;    pronikl   až   ke 

Praskovv,  jm.  Vlastivěda  I.,  II.,  III.  dil   od  Hnězdnu,  když  vítězný  postup  byl  zaražen 

r.  1880;  Sláma,  Vlastenecké  putování  po  S-ku  něm.   králem   Jindřichem   III.,    který    hrozil 

(Praha,   Otto,   1885,   též  něm.  a  pol.);    Die .  vpádem   do  Čech.    Břetislavův  plán   česko- 

Oesterreichisch-Ungar.  Monarchie  in  Wort  polské  říše  byl  tím  zmařen,  jen  »zemiVrati- 

a.  Bild,  Bd.  17.:  Máhren  u.  Schlesien  (Vid.,  slavskou*  potom  podržel.   Jaký  byl  rozsah 

1897);  Partsch.  Schlesien,  I.  Theil  (Vratislav,  této  země,  nesnadno  říci.  Ostatně  už  r.  1064 

1896);  Vyhlídal,  Naše  S.  (»Vlast«,  1900—01,  Břetislav  I.  postoupil  ji  nazpět  pol.  knížeti 

též  samost.,  kde  hojně  literatury  uvedeno).  Kazimírovi   za  roční  plat  30  hřiven  zlata  a 

Pro  geolog,  poměry:   Sůss,  Bau  u.  Bild  der  500  hř.  stříbra.    Pozdější  knížata  polská  se 

Bóhmische  Masse  a  Uhlig,  Bau  u.  Bild  der  zpěčovala   tento   tribut  platiti,  Břetislav  II. 

Karpaten  (otisk  z  Bau  u.  Bild  Oesterreichs,  musil  je  popleněním  S-ka  k  tomu  znova  do- 

Víd.,  1903).  Dále  články  jmenovitě  v  >Čes.  nutiti  (1093),  ale  po  jeho  smrti  (1100)  záva- 

Lidu«,>Vést.«,  »Opav. Týdenníku*,  »Osvětě«,  zek  tento  upadl  v  zapomenuti.   Tak  celé  S. 

>Mat.  Opav.c,  >Našem  Domově«  a  j.  v.  j  stalo  se  zase  plným  příslušenstvím   Polské 

^              ,,  ,  ..  '  říše,  kde  v  té  době  vládl  mocný  kníže  Bole- 

Dejiny  politické.  slav  Křivoústý  1 1102-38).  Po  jeho  smrti  Poí- 

První  tisíciletí  dějin  S-ka  je  nám  zastřeno  ská  říše  rozpadla  se  v  úděly.  Jedním  z  těchto 

neproniknutelnou    rouškou.    Jen    z    neurči-  údělů  bylo  S.,  které  se  dostalo  Vladislavu  I., 

tých  zpráv  antických  historikův  a  geografů  ,  jenŽ  jako  nejstarší  Piástovec  byl  též  pánem 

můžeme  se  dohadovati  jmen  národů,  kteří  Krakovská   a   velikým  knížetem.   Jeho   úsilí 

ve  S-ku  sídlili,  ale  tyto  dohady  nemají  do  provozovati  skutkem   svrchovanost   v   údě- 

sebe  jistoty  apodiktické.   Tak  podle   zpráv  lech  ostatních  vedlo  k  tomu,  že  jeho  bratří 

Strabonových  lze  klásti  sem  kmen  Lugův  a  jej   vypudili  ze   země   a   vrchním   knížetem 

Burů.  Ptolemaios  (ve  II.  stol.  po  Kr.)  zná  tu  uznali  druhého  bratra,  Boleslava  IV.  1 1146). 

kmen  Silingův  a  snad  také  Korkontiův,   ač-  Vypuzený   Vladislav   ani   pomocí    cis.  Kon- 

koli  není  vyloučeno,  že  tito  poslední  sídlili  ráda  III.  nedostal  se  zpět  v  drženi  svých 
na  jihozápadním  svahu  Krkonoš  v  Čechách,  i  zemí;    teprve    po    jeho    smrti    (1163)    Bole- 

Také  doba,  kdy  ve  S-ku  začali  se  usazovati  slav   IV.   postoupil  jeho    synům    Bolesla- 

Slované,  není  známa, Jen  tolik  je  patrno,  Že  vovi   a   Měškovi  území  v  rozsahu   dii.'- 

bylo  to  dříve  než  v  Cechách.  Dětmar  Mezi-  cése    vratislavské.    Tak    počíná    samo- 

borsk^   vypravuje   o   těchto    Slovanech,   že  statný  politický  život  S-ka  a  hned  v  těchto 

hlavním  místem  jejich  pohanského  kultu  byla  počátcích  potkáme  se  s  příznakem,  jenž  dává 

hora  Si^z  (jinak  Sobotka,  Zobtenberg);    od  tušiti  příští  úpadek  S-ka.  Oba  bratří  se  totiž 

tohoto  jména  odvozuje  se  nejčastěji  jméno  o  S.  rozdělili:  mladší,  Měšek,  obdržel  Horní 

celé  země.   Ze  kmenů  slovanských,  ve  S-ku  čásť  S-ka  (Ratibořsko  a  Těšínsko),  Boleslav 

usedlých,  známe  jménem  jen  některé  ze  za-  Dlouhý  ostatní  větší  čásf;  však  musil  později 

kládací  listiny  biskupství  pražského.  Jsou  to  z  ní  odstoupiti  třetímu  bratru,  Konrádovi, 

Bobřané  (při   ř.  Bobře),  Dědošané,  Třebo-  Hlohov,  jehož  po  bezdětné   smrti  bratrově 

váné  a  Slezané  (při  ř.  Sleze),  jejichž  sídla  ve-  hned  zase  se  zmocnil.  Rodinné  poměry  těchto 

smés  umisťujeme  do  západních  končin  S-ka.  Piastovců  nebyly  utěšené.    Syn   Boleslavův 

Podle  znění  svrchu  zmíněné  listiny  S.  přišlu-  Jaroslav  s  pomocí  strýce  Měšíca  vzbouřil  se 

ielo  do  nové  utvořené  diécése  pražské  a  tedy  proti  otci,  který  postoupil  mu  na  doživotí 

nejspíš   také   pod   panství   českého   knížete  Opolsko,  Nisu  s  Otmachovem  a  Kreuzburg 

Boleslava  II.  Ale  na  sklonku  X.  stol.  S.  stává  s  Byčinou.  Jaroslav  musil   však   oddati   se 


378 


Slezsko  (dějiny).*. 


duchovnímu  stavu;  stal  se  r.  1198  biskupem 
vratislavským  a  před  svou  smrti  (1201)  da- 
roval Nisu  s  Otmachovem  biskupství  vrati- 
slavskému. Tak  položen  byl  základ  k  příštímu 
světskému  knížctstvi  biskupů  vrati8la\  ských. 
Opolsko  připadlo  nazpět  otci,  ale  po  jeho 
brzké  smrti  syn  Jindřich  I.  Bradatý  (1202—38) 
byl  nucen  Opolsko  postoupiti  strýci  Měš- 
kovi  Ratib.-těŠínskému.  Silný  tento  panovník 
byl  si  už  dříve  od  Kazimíra  Polského  získal 
Bytom,  Osvětim,  Zátor,  Sever  a  Patinu,  tak 
že  jeho  panství  nabylo  značného  rozsahu. 
Tak  vidíme  poč.  XIII.  stol.  S.  rozděleno  na 
dvě  ještě  dosti  mocná  knižetství :  severozáp. 
čásť,  kde  vládl  Jindřich  I.,  nazývána  piostč 
Skem  anebo  též  Lehnickem,  a  na  část 
jihovýchodní,  jejíž  knížata  nazývána  krátce 
Opolskými.  Od  r.  1202  oba  díly  jsou  si 
navzájem  cizí.  Jindřich  I.  i  MěŠek  uzavřeli 
t.  r.  spolu  smlouvu,  jíž  každý  se  vzdal  i  jmé- 
nem potomstva  dědičného  práva  na  zemi 
druhého.  Jindřich  I.  dal  dokonce  i  opevňo- 
váti  hranice  svého  dílu  prut  i  opolskému 
knížeti  podobnými  zásekami,  iaké  byly  na 
straně  obrácené  k  Čechám.  Oba  díly  nezů- 
staly v  celistvosti  ani  plné  století.  V  Horním 
S-ku  po  smrti  Měškově  (1211)  vládl  jeho  syn 
Kazimír  (1211 — 29),  po  něm  jeho  svnovc 
Měšek  II.  (t  1246)  a  Vladislav  (t  1281).  Sy- 
nové tohoto  rozdělili  se  o  panství  otecké 
tak,  že  Měšek  (f  1307)  obdržel  Těšínsko 
s  Osvětimem  a  Zátorem,  Kazimír 
(t  1306)  Bytomsko  a  Kozclsko,  Pře- 
mek (t  1306)  Ratibořsko  a  Boleslav 
(t  1313)  Opolsko.  Podíl  těšínský  rozpadl 
se  po  smrti  Měškově  na  Těšínsko  a  Osvě- 
timsko,  od  něhož  po  r.  1433  se  oddělilo 
ještě  Zátorsko.  Podíl  opolský  po  smrti 
Boleslava  I.  na  Nemodlinsko  (Falkenberg)^ 
Opolsko  a  Střelicko,  jež  však  Bole- 
slav IV.  Opolský  (t  1473)  po  vymření  vedlej- 
ších linií  sloučil  zase  v  jedno.  Podobnému 
rozdrobeni  propadlo  Dolní  S.  Syn  Jindřicha  I., 
J  indřich  II.  (1238—41)  padl  u  Lehnice  v  boji 
proti  Tatarům,  kteří  tehdáž  zpustošili  celé 
S.  Zanechal  pět  nedospělých  synů,  z  nichž 
druhorozený  Měšek  zemřel  brzy  po  otci. 
Nejstarší  syn  Boleslav  vládl  s  počátku  sám, 
ale  špatné.  Loupežní  rytíři  ohrožovali  bez- 
pečnost v  zemi,  jež  z  pohromy  tatarské  do- 
sud se  nevzpamatovala;  kníže  sám  hověl 
marnotratně  svým  choutkám  a  nepožíval 
žádné  autority.  Když  bratři  dospívali,  roz- 
dělili se  mezi  sebou  tak,  že  Boleslav  po- 
držel S.  dolní  (Lehnicko  s  Hlohovskem, 
Zahaňskem,  Volovskem  a  Javorskem),  kdežto 
Jindřich  III.  (t  1266)  S.  střední  (Vrati- 
slavsko se  Svidnickem,  Minstrberskem,  Oleš- 
nickem  a  Bfežskem).  Kromě  toho  připadla 
Boleslavovi  povinnost  odškodniti  mladšího 
bratra  Konráda,  zvoleného  již  biskupem  pa- 
sovským,  jenž  jinak  pro  případ  bezdětné 
smrti  zděditi  měl  podíl  Boleslavův.  Podobný 
závazek  měl  Jindřich  III.  vzhledem  k  nejmlad- 
šímu bratru  Vladislavovi.  Ale  kdežto  Vladi- 
slav zůstal  věren  svému  kněžskému  stavu 
stav  se  proboštem  vyšehradským  a  r.  1265 


arcibiskupem  sa1cpursk<m,  Kontád  vynutil 
si  na  bratřích  Hlohovsko  se  Zahaňskem  a 
Volovsko  se  Stínavou  la  samostatné  pan- 
ství (1253).  V  podílu  Boleslavově  nové  dé» 
lení  nastalo  po  jeho  smrti  (1278);  nejstaiii 
syn  Jindřich  (f  1296)  obdržel  Lehnicko, 
mladší  Boleslav  (Bolek,  f  1301)  Javorsko 
a  po  smrti  nejmladšího  bratra  Bernarda 
(t  1286)  též  LOwenberg.  Co  jihozáp.  čásf  S-ka 
takto  se  drobila,  mohutnělo  Vratislavsko  pod 
Jindřichem  IV.  (1266-90).   V  semi  vládl 

Cořádek,  města,  zejména  Vratislav,  se  vzmá- 
ala,  četnými  výsadami  jsouce  obdarována. 
Ve  sporu  s  bisk.  vrat.  Tomášem  IL  (1270 
až  1292)  o  svrchovanost  nad  biskupským 
územím  nisko-otmachovským  a  o  60  vesnic 
biskupy  v  pomezném  hvozdě  českoslezském 
založených  vedl  si  Jindřich  IV.  se  ieletnou 
důsledností  a  nelekaje  se  církevnich  trestů, 

f>řinutil  konečně  biskupa  k  podajnosti,  ob- 
ěhnuv ho  v  Ratiboru  (1287).  Jeho  moc  pů- 
sobila dojmem  i  v  Polsku,  kde  po  smrti  kn. 
Leška  Černého  n^ěšfané  krakovští  volali  jej 
k  vládě  a  otevřeli  mu  brány.  Po  jeho  od- 
chodu však  jeho  vojsko  bylo  od  polských 
Piastovců  Boleslava  a  Vladislava  Lokýtka 
poraženo  a  Krakov  pro  něho  ztracen.  Ve 
zmíněném  boji  padl  syn  Konráda  Hlohov- 
ského  Přemek  Stínavsk^  (1289),  jehoi  území 
(Stínavy  a  Górjr)  pak  Jmdřich  IV.  se  zmoc- 
nil. Smrť  lindřichova  (1290)  zabránila  dalším 
boj  ům.  Před  smrtí  Jindřich  I  V.,  jakoby  byl  chtěl 
odčiniti  svůj  dřívější  boj  s  církvi,  postoupil 
biskupům  vratislavským  všechna  práva  knížecí 
na  území  nisko-ot  macho  v  skéfVněmž  odtud 
nabyl  biskup  vratislavský  úplné  svrchovanosti. 
Zemřel  bezdětek  a  podle  zanechané  jeho  zá- 
věti —  pochybného  ostatně  původu  —  měl 
jeho  země  děditij  i  n  d  ři  ch  Hlohovský  (f  1310), 
syn  Konrádův.  Závěti  Jindřicha  IV.  na  odpor 
stála  dědičná  smlouva  s  králem  čes.  (1289) 
a  Václav  II.  také  k  dědictví  se  hlásil,  přijav 
Vratislavsko  lénem  od  svého  tchána  cis.  Ru- 
dolfa I.;  ale  nečinil  žádných  kroků  ke  sku- 
tečnému získání  této  země,  nejspíše  proto^ 
že  jeho  pozornost  byla  obrácena  k  Polsku. 
Ale  Vratislavští  sami  nechtěli  uznati  Jin- 
dřicha Hlohovského  svým  pánem,  a  on  vida., 
že  země  stroji  se  k  brannému  odporu,  ne- 
odvážil se  zapasu  a  ustoupil.  Vratislavsko 
uznalo  pak  za  svého  knížete  Jindřicha  Leh* 
nického.  Jindřich  V.  netěšil  se  dlouho  na- 
bité moci,  jež  vzbudila  závist  jeho  nejbliž- 
ších příbuzných.  Již  r.  1291  rousil  odstoupiti 
z  dědictví  svému  bratru  Boleslavu  Javorskému 
území  pozdějších  knižetství  Mínstrberského 
a  Svídnického  a  Jindřichu  Hlohovskému  Stí- 
navu,  Hajnov,  Boleslavec.  Goru,  Milic,  PoL 
Wartenberg  (Sýcov)  a  Třebnici.  uskočný 
kníže  hlohovský  nespokojil  se  vŠak  tímto 
podílem.  Pomocí  osobních  nepřátel  mezi  dvo- 
řany zajal  Jindřicha  V.  v  lázni  a  dlouhým 
vězením  vynutil  na  něm  odstoupeni  Olei* 
nicka,  Bernstadtu,  Namyslova,  Kreuzburku,. 
Bvčiny,  Konstadtu  a  Landsberku  (1294). 
Zlomen  krutým  nakládáním  v  zajeti,  zemřel 
Jindřich  V.  r.  1296,  zanechav  th  nedospělé 


Slezsko  (dějiny). 


379 


•yny,  kteři  dospévšs  rozdělili  se  o  dědictví 
(1311).  Nejstarší,  Boleslav,  vzal  si  Břež- 
sko  a  po  vypuzení  nejmladšího  neschop- 
ného bratra  Vladislava  též  Lehnicko,  Jin- 


rázu  fiskálního.  Z  pustých  míst,  jež  dříve  ne* 
nesla  užitku,  plynul  knížeti  po  zalidněni 
roční  zisk  ve  formě  úroku,  z  měst  pak 
kromě  toho  ještě  poplatek  tržní  a  plat  za 


dřich  VI.  (t  1335)  Vratislavsko.  Podobně,  to,  že  kníže  se  zřekl  svého  práva  každo^ 
ačinili  synové  Boleslava  Javorského  (f  1301):  ročně  měniti  minci  a  j.  Zakládání  německých 
Bernard  (f  1326)  obdržel  Svídnicko,  Jin-  osad  dalo  podnět  ke  sporům  o  právo  biskup-^ 
dřich  (t  1346)  Javorsko  a  Boleslav  (f  1341)  ského  desátku,  jímž  Jindřich  I.  Bradatý  chtěl 
Minstrbersko.  Avšak  ani  panství  Jindřicha  ušetřiti  nové  osadníky.  Rozhodčí  papežem 
Hlohovského  nepodrželo  svého  velikého  roz- 1  jmenovaní  ustanovili  r.  1227,  že  německé 
sáhu.  R«  1297  Boleslav  Javorský  vydobyl  na  |  obce  mají  odváděti  povinný  desátek  v  pc- 
něm  Boleslavce  i  Hajnova,  kterýžto  poslední '  nězích  (čtvrt  hřivny  z  lánu),  kdežto  ve  sta- 
vrátil  nvfm  svnovcům,  jimž  byl  poručníkem. '  rých  slovanských  vsích  má  zůstati  v  plat* 
Po  smrt]  Jindřicha  Hlohovského  (1310)  pan- '  nosti  starý  obyčej  placení  desátku  v  nátura- 
štvi  jeho  se  rozpadlo.  Dílčí  smlouva  z  r.  1312  i  liích.  Při  stálém  zhoršováni  mincí  byl  pra 
stanovila  sice  rozdělení  jen  na  dvě  části:  |  důchody  biskupské  způsob  poslední  výhod- 
Konrád  a  Boleslav  (f  1322  bezdětek)  nějši  a  biskup  vratislavský  Tomáš  I.,  podpo- 
měli  vládnouti  v  OleŠnici,  Volově,  Na-  rován  jsa  v  té  příčině  duchovenstvem  poU 
m  vslově  a  ve  velkopolských  državách,  iež  <  ským,  byl  by  rád  rozšířil  jej  i  na  nové  obce 
byt  otec  po  smrti  Přemysla  Velkopolského   německé.  Spor  mezi  ním  a  knížaty  přiostřil 


ziskal  (Hnězdno,  Kališ),  ostatní  tři  bratří 
pak  společně  v  západní  části  panství  otec 


se  konečně  tak,  že  Boleslav  II.  biskupa  dal 
jmouti  a  po  šest  měsíců  vězniti  (1256).  Ko* 


kého;  brzy  však  rozdělili  se  tak,  že  Jan  ob- '  nečně  r.  1260  sjednán  byl  smír.  Biskup  při« 
driel  Stínavsko,  Přemek  (f  1331)  Hlo-|  volil  k  všeobecnému  odváděni  desátku  v  pe- 
hovsko  a  Jindřich  (f  1342)  Zahaňsko  i  nězích  v  celé  své  diécési,  začež  dostalo  se 
8  Kroscnskem  a  Poznaň.  Moc  těchto  |  mu  (8.  břez.)  osvobození  poddaných  církev- 
knfiat  záhy  poklesla,  nebot  velkopolské  nich  od  zem.  daní  (vyjma  některé  určité  pří^ 
driavy  během  XIV.  stol.  odpadly  a  kníže  i  pády)  a  od  knížecích  soudů  (vyjímaje  ve  vě« 
Konrád  Olešnický  musil  r.  1323  odstoupiti  |  cech  hrdelních).  Knížata  Boleslav  II.  a  Jin- 
Oletoou  k  Opolsku,  Kreuzburg,  Byčinu  a  j  dřich  III.  vydali  mu  8.  března  1260  toto 
Namyslov  k  Lchnicku.  Takovým  způsobem !  exemČní  privilegium,  později  také  Konrád 
S^  jei  ve  XII.  stol.  představovalo  ještě  silný  i  Hlohovský  a  Vladislav  Ratibořsko- těšínský 
a  ou)cný  celek,  na  počátku  XIV.  stol.  roz-  je  stvrdiji.  I  tímto  upravením  poměru  církve 


padlo  se  na  celou  řadu  menších  knížetství. 
Politický  význam  S-ka  tím  poklesl,  nebof 
stálé  spory  jednotlivých  knížat  znemožňo- 


a  státu  S.  odlišilo  se  od  Polska  a  přiblížila 
se  více  k  říši  Německé  a  k  Čechám.  S  ko- 
lonisaci  ruku  v  ruce  Šla  germanisace:    na 


▼alv  kooperaci  a  samo  o  sobě  bylo  každé   poč.  XIV.  stol.  větší  Část  S-ka  je  proniklá. 


kniietstvi  příliš  slabé,  aby  mohlo  hráti  samo- 
statné nějakou  důležitější  úlohu  v  dějinách. 
Kai^iita  slezští  ve  vědomí  této  své  slabosti 
hledali  oporu  v  nějakém  mocném  sousedovi: 
tím  m<ďiJo  býti  jen  buď  Polsko,  buď  říše 
Česká.  S  Polskem  souviselo  sice  S.  histo- 
ricky, ale  časem  se  mu  odcizilo.  Již  od  smrti 
M&lka  Starého  (1202)   S.  bylo  ponecháno 


živlem  německým.  Německá  jsou  města^ 
mnohé  vesnice,  kláštery  i  z  veliké  části  du- 
chovenstvo světské,  zněmčilé  jsou  dvory  kní^ 
žeci,  kde  propagátory  germanisace  jsou  ze- 
jména kněžny  z  Němec  přišlé.  Také  tento 
f germánský  nátěr  slovanského  státu  je  spo- 
ečný  S-ku  s  Čechami  a  sbližuje  obě  země. 
Knížata  slezská  vábil  lesk  a  moc  pražského 


samo  sobě,  veliká  knížata  polská  nevykoná- 1  dvora:   Jindřich  IV.  Vratislavský  byl  v  do 
vaU  tn  Žádného  vlivu,  tím  méně,  že  v  po-   brém  poměru  k  Přemyslu  II.,  s  nímž  byl  též 
idejích  letech  ústřední  moc  v  Polsku  sa-   spřízněn,  a  krátce  před  svou  smrtí   učinil 
notném   nacházela   se   v  rozkladu.    Téhož  j  s  Václavem  II.  smlouvu,  jíž  mu  zajistil  ná« 
Času  8.  odcizuje  se  také  kulturně,  přizpů-   stupnictví.  Asi  téhož  času  jiný  kníže  slezský » 


sobttjic  se  značnou  měrou  poměrům  svého 
soosedstvi  německého,  zejména  v  sev.-záp. 
Uštech  neboli  Dolním  Sku.  Již  za  synů 
Vladislava   I.   nastává    rozsáhlá    kolonisace 


otmcckL  Na  místech  posud  neobydlených  I  Boleslav  Opolský  (v  Olomouci  1291).  Zásluha 


Kazimír  Bytomský,  stal  se  vasallem  České 
koruny  (1289),  a  když  později  Václav  II.  chy- 
stal se  k  výpravě  do  Krakovská,  přijali  své 
země  od  něho  v  léno  i  Měšek  Těšmský  a 


zakládány  německými  osadníky  vesnice  a 
méfta  podle  německého  práva  magdebur- 
ského. Hlavními  kolonisátory  byla  knížata, 
vedie  nich  znamenité  účastenství  při  uvádění 
německých  osadníků  připadá  klášterům  ci- 


trvalého  výboje  celého  S-ka  náleží  však  Janu 
Lucemburskému.  Pokládaje  se  za  dědice 
Václava  II.,  Jan  psal  se  též  králem  polským 
a  chtěl  tomuto  svému  titulu  dáti  reální  pod^ 
klad;    protestoval   proto   proti   korunovaci 


sterctáckým  a  praemonstrátským.  Kolonisace  Vladislava  Lokýtka  a  strojil  se  k  válce.  K  ní 
dala  se  v  obvyklých  formách  prostřednictvím  sic  nedošlo:  Karel  Robert  Uherský  zpro^ 
iokatora,  usní  v  říši  zjednal  příští  osadníky  i  středkoval  smír,  ale  Jan  vtáhl  pak  přece  do 
a  v  odměnil  za  to  obdržel  v  nově  žalo-  I  8*ka  a  tam  dal  si  obnoviti  pří^u  manskou 
ieoé  obci  dědičné  rychtářství,  statek  osvo-  od  hornoslezských  knížat.  První  učinili  tak 
hozený  od  úroku  a  jiné  výhody.  Pohnutky,,  v  Opavě  (18.  ún.  1327)  Kazimír  Těšínský  a 
jei  vedly  k  uváděni  cizích  osadníkův,  byly  Boleslav  Falkenberský  (syn  Boleslava  I.  OpoK 


380 


Slezsko  (déjiny). 


ského),  den  na  to  Vladislav  Kozelsko-bytom- 
ský  s  bratřimi,  24.  ún.  v  Bytomi  Jan  Osvé- 
timský  a  Lešek  Ratibořský.  A  Jan  ješté  té- 
hož roku  vykonal  akt  své  souverenity,  uděliv 
Ratibořsko  smrti  Leskovou  uprázdoěné  vé- 
vodovi MikuláSi  Opavskému.  T.  r.  6.  dub. 
Jan  učinil  ve  Vratislavi  smlouvu  s  Jindři- 
chem VI.  Vratislavským,  kterou  mu  tento 
svou  zemi  postoupil,  ponechav  si  doživotní 
užívání,  začež  jemu  Jan  dal  Kladsko  a  roční 
důchod  1000  hř.  stř.  Ve  Vratislavi  pak  5.  dub. 
také  Boleslav  Opolský  přijal  svou  zemi  v  léno. 
Smlouvou  Vratislavskou  cítil  se  poškozen 
bratr  vévodův,  Boleslav,  jenž  proto  po  od- 
chodu králové  spolčil  se  s  Janem  Štinav- 
sk^m  a  začal  válku  s  Jindřichem  VI.  Příchod 
králův  zase  obnovil  klid  a  oba  spojenci  mu- 
sili  potom  od  krále  Jana  své  země  vzíti 
v  léno:  Jan  Stínavský  29.  dub.  1329,  Bole- 
slav 9.  května.  Téhož  dne  učinili  podobně 
Konrád  Oleánický  a  Jindřich  Zahaňský;  lis- 
tinou zaručeno  právo  dědické  jejich  muž- 
ským potomkům,  po  případě  bratrům;  vy- 
mře-li  rod  mužský,  má  knížetství  připadnouti 
králi  Českému.  Právo  appellace  k  soudu  krá- 
lovskému dovoleno  v  Lehnicku,  BřeŽsku, 
OleSnicku  a  Zahaňsku  jen  šlechtě,  a  to  ještě 
jen  měrou  omezenou.  Přemek  Hlohovský 
dovedl  si  samostatnost  zachovati;  když  pak 
r.  1331  zemřel,  král  Jan  zmocnil  se  půle  jeho 
území,  odškodniv  nároky  jeho  bratra  Jana 
Stínavského  penězi.  V  držení  druhé  polovice 
Hlohovska  v  letech  následujících  vidíme  kní- 
žata zahaňská.  R.  1335  po  smrti  Jindřicha  VI. 
Vratislavsko  připadlo  králi  českému  v  držení 
bezprostřední.  T.  r.  také  Polsko  vzdalo  se 
(smlouvou  Trenčínskou  24.  srp.  1335)  for- 
málně svých  práv  na  S.,  t.  j.  Vratislavsko, 
Hlohovsko,  Lehnicko,  Břežsko,  Zahaňsko, 
Olešnicko,  Stínavsko,  Opolsko,  Nemodllnsko, 
Střelicko,  Kozelsko,  Bytomsko,  Ratibořsko, 
Osvětimsko  a  Těšínsko  a  také  na  polské 
Mazovsko.  R.  násl.  markrabí  Karel  (IV.)  při- 
měl —  spíše  mírnou  cestou  neŽ  válkou  — 
vév.  Boleslava  Minstrberskélio,  že  přijal  svou 
zemi  od  krále  českého  v  léno  (1336)  pro 
sebe  a  své  mužské  potomky  v  přímé  linii, 
za  to  obdržel  v  doživotní  držení  zemi  klad- 
skou. Jeho  bratr  Jindřich  Javorský  v  týchž 
dnech  učinil  s  králem  Janem  smlouvu,  již  za- 
vázal se  mu  pomáhati  proti  nepřátelům,  za- 
čež obdržel  na  doživotí  Hlohovsko;  zemí 
svou  v  léno  však  nepřijal.  Knižetství  Javor- 
ské  zdědil  po  jeho  smrti  (1346)  synovec 
Boleslav  II.  Svídnický,  jenž  pak  byl  jediným 
knížetem  ve  S-ku,  který  nebyl  českým  va- 
sallem.  Z  příčin  neznámých  nastala  t.  r.  mezi 
ním  a  Karlem  IV.  válka,  v  níž  Kazimír  Pol- 
ský pomáhal  Boleslavovi.  Karel  objevil  se 
osobně  na  bojišti  teprve  r.  1348  a  na  osobní 
schůzi  8  Kazimírem  v  Namyslově  zjednal  mír; 
sám  vzdal  se  svrchovanosti  nad  Mazovskem, 
začež  Kazimír  vzdal  se  zástavního  práva  na 
Kreuzburg  a  Byčinu,  jež  byl  Boleslav  Leh- 
nický  r.  1341  Kazimírovi  zastavil.  Vévoda 
Boleslav  smířil  se  potom  s  Karlem  IV.  také  a 
v  srpnu  r.  1350  zavázal  se  mu,  že  bez  jeho 


svolení  neučiní  žádného  pořízení  o  svých 
zemích.  Dědičkou  Boleslavovou  byla  jeho 
nef  Anna;  ji  zasnoubil  Karel  IV.  nejprve  se 
svým  synem  Václavem,  teprve  rok  starým, 
a  po  jeho  smrti  pojal  jí  sám  za  choť  (27.  kv. 
1350).  Po  smrti  Boleslavové  (1368)  zdědil 
Svídnici  a  favor  syn  Karlflv  a  Annin,  Vác- 
lav IV.  Bezprostřední  majetek  koruny  ve 
S-ku  skládal  se  tedy  po  nastoupeni  Váda* 
vově  z  Vratislavská  s  Namyslovem,  Kreut- 
burgem  a  Byčinou,  z  poloviny  Hlohovska, 
knížetstvi  Svidnicko-Javorského  a  ze  Stínav- 
ska,  jež  připadlo  koruně  po  zadluženém  bez- 
dětném knížeti  Janovi.  Tento  majetek  ztenčil 
se  tím,  že  Václav  odstoupil  r.  1381  svou 
půli  Hlohovska,  Stínavu  i  Goru  v  léno  Přem- 
kovi  Těšínskému  jako  odměnu  za  věrné 
služby  diplomatické.  Nedostatek  silné  vlády 
ústřední  za  panováni  Václavova  dal  vzniíc 
spolku  slezských  knížat,  o  němž  první  zprávu 
máme  z  r.  1387;  srplouva,  podepsaná  14  kní- 
žaty, je  z  r.  1389.  Účelem  spolku  bylo  přede- 
vším chrániti  zemský  mír,  jenž  za  slabé 
vlády  Václavovy  byl  ohrožován  lupiči  a  do- 
mácími boji  (Opolská  válka).  Husitské  hnuti 
nenašlo  ve  S-ku  valně  přívrženců;  proti 
němu  působil  tu  asi  nejvíce  národnostní  mo- 
ment. Slezané  poskytovali  Sigmundovi  značné 
podpory  v  jeho  bolích  s  Čechy,  začež  ovšem 
v  pozdějších  dobách  musili  pykati  výboj- 
nými  vpády  husitských  vojsk  (1426—34). 
V  těchto  bojích  zahvnul  poslední  minstr- 
berský  kníže  z  rodu  l^iastova,  Jan  (1428)  a 
jeho  knížetství  spadlo  na  korunu.  Hrady 
Němčí  a  Otmachov  dostaly  se  r.  1430  do 
rukou  husitů,  kteří  odtud  stále  pustošili  kra- 
jinu. Jiný  husitský  zástup  pod  Polákem  Do- 
bešem Puchalou  usadil  se  v  Kreuzbursku  a 
synovec  krále  polského,  Sigmund  Korybut, 
s  vojskem  v  Polsku  sebraným  v  Glivici,  od- 
kudž činil  výboje  v  Horním  S-ku.  Také  je- 
den z  knížat  slezských,  Boleslav  V.  Opolský, 
spojil  se  s  nimi  k  výbojné  válce.  Záměr  Ko- 
rybutův  byl  zmařen  již  v  dubnu  r.  1431 
ztrátou  Glivice;  Puchala  vSak  teprve  r.  1433 
byl  poražen  a  za  značnou  summu  vydal 
Kreuzburg  a  Byčinu.  Němčí  a  Otmachov^až 
r.  1434  prostřednictvím  zem.  vladaře  v  Če- 
chách, Alše  z  Riesenburka,  vráceny  byly  za 
výkupné  Slezanům. 

Když  Sígmundem  vymřel  po  meči  rod  lu- 
cemburský, S.  uznalo  za  jeho  nástupce  Al- 
brechta Rakouského.  Tím  dostalo  se  do  kon- 
fliktu s  Kazimírem  Polským,  který  byl  také 
kandidátem  české  koruny.  R.  1438  polské 
vojsko  poplenilo  S.  a  knížata  v  Horním  S-ku 
byla  donucena  podrobiti  se  Kazimírovi.  Tato 
převaha  polská  trvala  jen  krátce;  když  v  listo- 
padu r.  1438  Albrecht  jako  korunovaný  král 
českÝ  přijel  do  Vratislavě,  holdovala  mu  tam 
všecnna  knížata  slezská  ai  na  dva.  Po  smrti 
Albrechtově  S.  zůstalo  věrno  jeho  synu.  Na 
sněme  pražském  v  březnn  r.  1441  poslové 
ze  S  ka  odepřeli  účastniti  se  volby  krále  po- 
ukazujíce na  dědické  právo  Ladislavovo. 
Mladičký  král  nemohl  ovšem  ještě  sám  pa- 
novati a'  poručnická  vláda  byla  příliš  slabá. 


Slezsko  (dějiny). 


381 


aby  y  jeho  zděděních  zemích  zjednala  po- 
řádek. Jako  ostatní  země  Ladislavovy  bylo 
i  S.  zůstaveno  zatím  samo  sobě.  Byla  to 
doba  úplného  bezvládí,  kdy  kvetlo  rytířské 
loupeinictvi  a  drobné  války  vnitřní,  proti 
nimž  Slezané  musili  se  uchylovati  k  svépo- 
moci zřizováním  obranných  spolkfl  (lant- 
frídů).  V  této  smutné  době  Poláci  pokusili 
se  znova  nabýti  S-ka.  Již  v  lednu  r.  1440 
král  polský  vyzýval  Vratislavské,  aby  se  při- 
pojili opět  k  jeho  řiši.  Zde  nepochodil,  ale 
s  lepším  zdarem  setkal  se  ve  východním 
S-ku,  kde  r.  1441  kníže  Václav  Zátorský  přijal 
od  něho  zemi  svou  v  léno,  a  bratr  Václavův, 
Jan  Osvětimský.  prodal  své  knížetství  r.  1457 
králi  Kazimírovi.  Tím  obé  tyto  země  byly 
navždy  pro  S.  ztracemy.  Také  Seversko,  jež 
kníže  Václav  Těšínský  r.  1442  prodal  biskupu 
krakovskému  Zbyhněvovi,  odcizilo  se  tím  od 
S-ka.  R.  1453  mlad^  Ladislav  byl  v  Praze 
korunován  a  slezská  knížata  skládala  mu 
hold.  Ale  knížetství  Vratislavské  a  Svídnicko- 
javorské  opírajíce  se  o  svá  privilegia  nechtěla 
holdovati  leč  doma.  Vratislav  ve  svém  od- 
poru ke  kacířské  a  české  Praze  šla  tak  da- 
leko, že  odepřela  složiti  hold  v  ruce  zvlášt- 
ního poselstva,  jež  král  do  S-ka  vypravil,  a 
učinila  své  povinnosti  zadost  teprve  za  osobni 
přítomnosti  Ladislavovy  ve  Vratislavi  (v  pros. 
1454).  V  této  tvrdošíjnosti  musíme  vedle 
žárlivosti  na  svá  práva  spatřovati  též  nená- 
vist k  českému  a  husitskému  vlivu,  jenž  v  té 
době  krále  ovládal.  Jiří  z  Poděbrad  jakožto 
hlavní  repraesentant  tohoto  vlivu  byl  také 
v  německém  S-ku  nejvíce  nenáviděn.  Ale 
prozatím  byl  jeho  vliv  dosti  mocný,  že  mohl 
vnutiti  S-ku  za  zemského  hejtmana  Jindřicha 
z  Rožmberka,  katolíka  sic,  ale  Čecha  nezna- 
lého valně  němčiny.  Tíže  nesli  však  Slezané, 
že  král  dovolil  Jiřímu  z  Poděbrad  vykoupiti 
pro  sebe  v  té  době  zastavené  země  Kladsko, 
Minstrbersko  a  Frankenstein  (1453).  Před- 
časná smrt  Ladislavova  a  volba  Jiřího  krá- 
lem českým  zpásobily  ve  S-ku  mocné  vzru- 
šeni. Především  nelibě  bylo  pociťováno,  že 
volba  byla  vykonána  pouze  českým  sněmem 
bez  otázání  se  ostatních  zemi;  a  pak  osoba 
nového  krále,  jenž  pokládán  za  typického 
představitele  češství  a  husitismu,  zdála  se 
nepřijatelnou.  Slezané  proto  váhali  s  uzná- 
ním —  na  obzoru  objevila  se  kandidatura 
Viléma  Saského  — ,  ale  konečně  r.  1459  vi- 
douce, že  i  stolice  papežská  udržuje  s  Jiřím 
dobré  styky,  Slezané  se  jemu  poddávali.  Ne- 
smiřitelným byl  jen  Baltazar,  vévoda  zahaň- 
ský,  jenž  jako  bývalý  spolubojovník  Němec- 
kého řádu  v  Prusku  přinesl  si  odtud  zášť 
proti  Slovanům,  a  německá  Vratislav,  již 
v  jejím  zápalu  proti  českému  utrakvismu 
bylr.  1453—54  posiloval  známý  františkánský 
mnich  Jan  Kapistrán.  Avšaki  tento  odpor 
brzy  ochabl:  r.  1460  Baltazar  byl  vyhnán  a 
jeho  země  zmocnil  se  bratr  Jan,  kiíížc  pří- 
buzský,  a  také  pyšná  Vratislav  t.  r.  prosila 
za  přiměří  tříleté.  Než  však  vypršelo,  nastal 
obrat.  Dobrá  shoda  Jiřího  s  kurii  se  zhatila, 
došlo  ke  zjevné  roztržce  a  papež  poslal  do 


Vratislavě  svého  legáta,  arcib.  Jeronýma 
z  Kréty  (1462)  a  později  biskupa  Rudolfa 
lavantského  (1465).  Tito  legáti  snažili  se  or- 
ganisovati  ve  S-ku  odpor  proti  Jiřímu  se 
zdarem  celkem  nevelikým;  ke  starým  odpfir- 
cflm  Jiřího,  Vratislavi  a  Baltazaru  Zahaň- 
skému,  jenž  od  r.  1467  zase  se  uvázal  v  drženi 
své  země,  přibyl  jen  Mikuláš  O  polský  a  kní- 
žetství Svidnicko-Javorské.  Rozhodujícím  pro 
S.  bylo  teprve  vystoupení  Matiáše  Korvína 
jakožto  protivníka  Jiříkova.  Hned  potom, 
když  byl  v  Olomouci  zvolen  od  katolíků 
králem  českým,  Matiáš  přišel  do  S-ka 
(v  květnu  1469),  kde  byl  všeobecně  přijat. 
Odporovaly  jen  země  Jiřímu  bezprostředné 
podléhající,  totiž  Minstrbersko,  Kladsko  a 
větší  čásf  Opavska,  kde  zadlužená  knížata 
přemyslovského  rodu  r.  1464  přestala  vlád- 
nouti. (O  spojeni  Opavska  se  S-kem  viz 
Opavsko,  str.  795.)  Po  smrti  krále  Jiřího 
synové  jeho  Viktorin  Opavský  a  Jindřich 
Minstrbersko'  dohodli  se  s  Matiášem.  Tomuto 
nastal  teď  boj  s  Vladislavem  Jagellovcem« 
jehož  jevištěm  bylo  S.  (1474)  a  jenž  ukončen 
byl  konečně  r.  1478  na  sjezde  v  Olomouci. 
Vladislav  postoupil  Matiášovi  Moravu,  S. 
i  obojí  Lužici,  vymíniv  si  právo  po  smrti 
Matiášově  vykoupiti  tyto  země  za  summu 
400.000  zlatých.  Slezané  přistoupila  ke  smlouvě 
Olomoucké  s  podmínkou,  že  v  případě  opět- 
ného připojení  k  Čechám  budou  holdovati 
jen  králi  pra vověrnému ;  kdyby  pak  uherský 
trůn  měl  býti  uprázdněn,  vymínili  si  úplnou 
rovnoprávnost  s  magnáty  uherskými.  Matiáš. 
slíbil  jim  též,  že  je  ponechá  při  jejich  privi- 
lejích.  Ale  jeho  vládu  brzy  pocítilo  S.  těžce; 
po  opojném  enthusiasmu,  s  nímž  Matiáš  byl 
přijat,  dostavilo  se  vystřízlivění.  Matiáš  po- 
třebuje peněz  na  své  války  ukládal  S-ku 
těžké,  nebývalé  daně.  Jeho  vojáci  nezachová- 
vali kázně  a  sužovali  všelijak  obyvatelstvo. 
Ani  dřívější  svobody  nebyly  zachovány:  ome- 
zoval právo  knížat  raziti  minci  a  stavěti  pev- 
nosti, Vratislavským  vnutil  nový  volební  íád 
do  rady  (1475),  jejíž  samostatnost  omezil  v}*- 
miniv  si  dosazování  i  sesazováni  primasa  {der 
Ratsálieste),  svými  hejtmany  ve  S-u  ustano- 
voval ci  zince.  Proto  smrť  Matiášova  (1 490)  byla 
ve  S-ku  uvítána  s  pocitem  ulehčení  a  zraky 
všech  toužebné  obráceny  byly  do  Čech,  kde 
vládl  mírný  Vladislav  Jagellóvský.  Jednání 
mezi  ním  a  S-kem  započato  hned  po  smrti 
Matiášově.  Nesnáze  působila  jen  otázka 
summy,  již  Vladislav  měl  nyní  Uhrám  vypla- 
titi, chtěl-li  ztracené  korunní  země  dostati 
zpět.  Zvolení  Vladislava  králem  uherským 
(11.  čce  1490)  dalo  celé  situaci  jiný  ráz.  S. 
spolu  s  Moravou  a  Lužicemi  byly  zase  spo- 
jeny s  Čechami  osobou  jednoho  panovníka, 
avšak  nerozhodnuto  zůstalo,  panuje-li  v  těchto 
zemích  z  moci  krále  českého  či  uherského. 
Ve  smlouvě  Olomoucké  vymíněná  summa 
Uhrám  nikdy  zaplacena  nebyla,  Vladislav  při 
svém  zvolení  slíbil  Uhrům,  že  S.,  Moravu  a 
Lužice  od  Uherské  koruny  neodtrhne,  přes 
to  však,  když  28.  list.  1498  propůjčil  S-ku 
veliké  privilegium  (t.zv.  Ne  udaker  o  v  ku  po- 


382  Slezsko  (dějiny). 

dle  notáře  Neudakera,  jenž  je  sepsal),  učinil .  poměr  S-ka  k  Čechám  následek  ten,  ie  obé 
tak  z  moci  » krále  Českého*.  Foto  privilegium  |  země  se  postavily  proti  sobč  krajně  nepřá- 
jest  základním  kamenem  stavovského  zřízeni  telsky,  což  vedlo  konečné  i  k  dočasné  roz- 
slezského.  Král  potvrzuje  staré  výsady  při-  luče,  ki-erá  jen  zvláštním  sběhem  okolnosti 
pojil  k  nim  tyto  důležité  novoty:  1.  zavázal :  byla  později  odčiněna.  Za  těchto  pohnutých 
se,  že  nejv.  hejtmana  bude  bráti  jen  ze  slez-  dob,  kdy  zdálo  se,  ie  svazek  mezi  8«kem  a 
ských  knížat ;  2.  že  nebude  ukládati  mimo-  říši  Českou  přestane,  S.  prodělávalo  důle- 
řádných  dani  a  3.  nová  cla  jen  se  svolením  j  žitý  process  vnitřní.  Čtrnácté  století  —  kdy 
knížat  a  stavft  slezských;  4.  slíbil,  že  nebude  |  S.  přivcělováno  bylo  po  kouscích  k  říší 
nutiti  Slezany  k  vojenské  službě  za  hranicí.  České  —  znamená  mu  dobu  největšího  roz- 
6.  potvrdil  jim  právo  neskládati  holdovaci ,  drobeni;  v  XV.  stol.  začíná  sjednocováni, 
přísahy  jinde  než  ve  Vratislavi  a  6.  ustanovil,  I  Jednotlivé  linie  knížecí  vymírají.  R.  1355 
že  spory  krále  s  knížaty  a  stavy  anebo  kní- 1  zemřel  Boleslav,  kníže  kozelsko-bjtomskÝ; 


žat  a  stavft  mezi  sebou  má  souditi  vyšší 
soud  knížecí  (t.  zv.  Fúrstenrecht  n.  Oberrechť), 
složený  z  knížat  a  jejich  radů;  tento  knížecí 
soud  má  býti  zároveň  nejvyšší  instancí  pro 


spor  o  jeho  pozůstalost  byl  vyřízen  tak, 
že  čásf  Bytomska  připadla  zeťovi,  Přemyslu 
Těšínskému,  a  Kozelsko  švakru  posledního 
vévody,  Konrádu  Olešnickému.   O  vymření 


spory  rytířstva  a  měst,  a  má  zasedati  dva-  {linie  minstrberské  (1428)  stala  se  zminka 
krát  do  roka  (v  pondělí  po  ned.  Jubilate  a  již  shora.  Nejvíce  změn  stalo  se  za  Matiáše, 
po  sv.  Michalu)  ve  Vratislavi  a  jednou  (v  pon-  >  který  chtěl  pro  levoboČka  svého  Jana  Kor- 
dělí  po  Třech  králích)  v  některém  městě  |  vína  utvořiti  ve  S-ku  veliké  panství.  Kon- 
hornoslezském.  A  jako  forma  tohoto  přiví-  rad  Olešnícký  musil  mu  r.  1471  postoupiti 
iegia  nasvědčuje  tomu,  že  rozhodující  kruhy  i  Kozelsko,  jež  král  směnil  za  těšínskou  pftli 
dvorské  byly  toho  mínění,  že  dřívější  sou- '  Hlohova  (1479),  a  r.  1485  přinutil  Vikto- 
vislost  S-ka  s  Čechami  je  zase  obnovena,  rina  Opavského  směniti  Opavsko  za  statky 
tak  i  t.  zv.  Kolovratská  smlouva  je  vý-  ve  Slavonii.  Další  Části  tohoto  nového  pan- 
razem  téhož  přesvědčení.  Slezané  nechtěli  štvi  Hunyadovců  měl  býti  ostatek  Hlonov- 
uznati  koadjutorem  a  budoucím  nástupcem  ska,  jenž  po  smrti  Přemka  Hlohovského 
biskupa  vratislavskéhojana  z  Tuřího (Thurzó),  I  (1331)  dostal  se  linii  zahaftské  a  pozdějším 
protože  bvl  Uher.  Spor  mezi  nimi  a  kapitolou  dělením  spolu  s  Krosenskem  tvořil  samo- 
skončen  konečně  3.  ún.  1504  úmluvou,  na-   statné   panství.    Poslední  kníže  hlohovsko- 


z vanou  podle  čes.  kancléře  Albrechta  z  Ko- 
lovrat, jenž  vedle  dvou  slezských  knížat  byl 
ustanoven  za  rozhodčího.  Jan  z  Tuřího  byl 
sice  za  koadjutora  připuštěn,  ale  pro  příště 


krosenský  Jindřich  XI.  zemřel  r.  1476  od- 
kázav svou  zemi  choti  své  Barboře  Bráni* 
borské.  Bylo  to  v  době,  kdy  o  8.  zápasil 
s  Matiášem  Vladislav  Jaeellovský.  Otec  vdovin, 


ustanoveno,  že  biskup  vratislavský  má  po-  markr.  Albrecht  Achilles,  po  nějakém  kolí- 
cházeti  ze  zemí  koruny  České,  jiné  body  sání  přijal  zemi  v  léno  od  Vladislava  Jagel- 
teto  úmluvy  vymezují  přesně,  kdy  lze  použíti  |  lovského  a  tím  přivedl  Matiáše  k  tomu,  že 
církevní  klatby  proti  nedbalým  dlužníkftm, ;  proti  jeho  nárokům  jal  se  podporovati  nej- 
nikazují  shovívavost  vŮ&i  poddaným  a  dluž-  bližšího  mužského  příbuzného  hlohovských 
nikům  v  případě  neštěstí,  zavazují  kapitolu  vévod,  dříve  již  zmměného  Jana  Příbuzsko- 
k  povinnosti  platiti  řádné  berně  a  ustano- 1  zahaňského.  Spor  skončen  r.  1482  tím,  že 
vují,  že  majetek  faráře,  jenž  zemřel  bez  po- 1  Albrecht  Achilles  spokojil  se  postoupením 
slední  vůle,  má  připadnouti  církvi.  R.  1510  {  Krosenska  s  Cilichovem,  Bobersbergem  a 
(11.  led.)  ziručoval  se  však  Vladislav  českým  Sommerfeldem.  Hlohovsko  zůstalo  Janovi, 
stavům,  že  příště  každé  knížetstvi  Slezské,  ale  musilo  pro  případ,  že  by  Jan  zemřel  bez 
jež  mu  připadne,  trvale  připojí  ke  koruně  mužských  potomků,  složiti  jíž  teď  králi  Ma- 
České  a  že  >v  knížetstvi  Slezském  vrchního  ( tiášovi  hold.   Než  divoký  Jan  nemínil  toho 


hejtmana  i  v  jiných  knížetstvích,  jakožto 
Svidnickém,Javorském,  Hlohovskéma  Opav- 
ském, nemá  hejtmanův  usazovati  než  Čechy 
z    království    Českého*.    Za    krále    Ludvíka 


šetřiti:  zasnoubil  své  tři  dcery  třem  princům 
minstrberským  (1487—88)  a  chtěl  přinutiti 
své  poddané,  aby  jim  jakožto  jeho  dědicům 
složili  přísahu  věrnosti.  Matiáš  zakročil  hned 


(1516—26)  nabyl  vSak  časem  vrchu  výklad  vojskem  a  přiměl  vévodu  k  tomu,  že  mu  po- 
uherský.  V  listině  z  r.  1517,  týkající  se  ob-  ■  stoupil  Hlohovsko  za  20.000  zl.  (1488).  Po 
vinění  Valentina,  vév.  ratibořského,  z  penězo- ;  smrti  Matiášově  musil  však  Jan  Korvín  spo- 
kazství,  mluví  se  o  možnosti,  že  léno  rati-  kojiti  se  s  Opavskem,  jež  mu  r.  1501  král 
bořské  spadne  na  korunu  Uherskou.  Tato  |  Vladislav  zase  odkoupil  a  daroval  svému 
zmínka  způsobila  značné  rozčilení  jak  ve  S-ku  j  milci  Kazimíru  Těšínskému  (1616).  Hlohov- 
tak  v  Čechách  a  Hlohovští  slíbili  si  se  stavy  j  sko  zapsal  král  Vladislav  r.  1491  spolu  s  ná- 
českými,  že  budou  k  sobě  věrně  státi  proti  |  roky  na  OleSnicko,  Krnovsko,  Opavsko  a 
nárokům  uherským.  Než  mládí  Ludvíkovo,  \  Kozelsko  svému  bratru  Janu  Albrechtovi  sa 
válka  s  Turky  a  brzká  smrť  jeho  zabránilv,  |  to,  že  tento  vzdal  se  svých  nároků  na  ko- 
aby  král  podnikl  rozhodný  krok  ve  smysle  t  runu  uherskou.  Když  Jan  Albrecht  rok  po- 
naznačeném  a  nástupce  jeho  Ferdinand  I. ;  tom  stal  se  králem  polským,  Hlohovsko  pH- 
prohlásil  vzhledem  k  tomu,  že  je  králem  čes-  padlo  nejmladšímu  bratru  Sigmundovi,  a  když 
kým  a  zároveň  uherským,  nároky  uherské  za  '  i  on  dosáhl  koruny  polské  (1506),  Hlohov- 
odbyté  (1527).  —    Husitismus  měl  tedy  pro   sko   dostalo  se   pod  bezprostřední   panství 


Slezsko  (dějiny). j 


383 


koraný.  R.  1492  zemřel  poslední  vévoda 
oleánický  a  volovský,  Konrád,  a  král  Vladi- 
slav postoupil  jeho  zemé  Jindřichovi  z  Minstr- 
berka  výménou  za  jeho  statky  v  Čechách 
(1495).  Panství  MitiČ  a  Trachenber((  byla  při 
tom  odloučena  od  Oleánicka  a  propftjČena 
králova  komořímu  Sigmundovi  z  Kurzbachu, 
byvde  pfi  tom  vyňata  z  pravomoci  vévodské. 
je  to  první  z  t.  zv.  svobodných  panství  sta- 
vovských. Část  dědictví,  a  to  Volovsko>  sy- 
nové Jindřichovi  prodali  r.  1517  Janu  z  Tu- 
řího, od  něhož  ji  odkoupil  r.  1523  Bedřich  II., 
vév.  lehnicko-břeiský.  Tito  vévodové  leh- 
nicko-břeisko-volovití  a  vévodové  těšínští 
byli  jedinými  Piastovcí,  kteří  se  dočkali  na- 
stoupení rodu  Habsburského.  Na  místo  je- 
jich nastupují  rody  cizí:  vedle  PodébradovcA 
v  Minstrbersku-Olcánici  jsou  to  Wettini  a 
Hohenzollernové.  Wettini  usadili  se  v  Za- 
hafiskn.  Za  krále  Matiáše  divoký  a  neurvalý 
Jan  Přibuzský  s  vojskem  uherským  —  ač 
proti  v&li  králové  —  zmocnil  se  Zahaně  i  osoby 
kntiete  zahaňského,  svého  bratra  Baltazara. 
Neltastnýkníie  zahynul  v  žaláři  přibuzském  — 
prý  hladem  ^  a  Jan,  ned&véřuje  si  Zahaňsko 
zachovati,  prodal  je  saským  vévod&m  Al- 
brechtovi a  Arnoštovi;  král  Matiአ musil  pro- 
dej tento  schváliti  (1472);  po  rozděleaí  wet- 
tinských  zemí  ZahaAsko*  připadlo  větvi  al- 
birtinské,  jež  je  podržela  až  do  r.  1548,  kdy 
Moric  Sasky,  obaržev  hodnost  kuríirštskou, 
mnsil  je  vrátiti  koruně  Čeaké.  Bylo-li  Hohen- 
soltemflm  místo  Hlohovska  spokojiti  se  s  ma- 
lým Krosenskem,  kynula  později  vnukovi 
Albrechta  Achilla,  Jiřímu,  naděje  získati  nej- 
vétái  čásC  državy,  kterou  ve  S-ku  měla  levo- 
hočná  linie  roiu  přemyslovského.  Tato  linie 

P3chásela  od  Mikuláše,  levoboČného  syna 
řemvsla  11.  a  Anežky  z  Kuenringu,  jenž  byl 
vévodou  opavským  (viz  Opavsko).  Jeho  syn 
Mikoláš  II.  obdržel  k  tomu  Ratibořsko.  Za 
potomků  jeho  rozpadla  se  država  přemyslov- 
ská na  podíl  Opavský,  Ratibořský,  Krnov- 
ský a  Rybníčky.  O  osudu  Opavska  bylo  jiŽ 
•vrchu  promluveno;  Rybnícko  a  Krnovsko 
r.  1474  dostal  3  se  v  moc  krále  Matiáše  a 
poslední  držitelé  záhy  potom  zemřeli  bez 
potomků:  Václav  Rybnický  (v  žaláři  v  Klad- 
sku 1479)  a  Jan  III.  Krnovský  (f  v  Loslau 
1483).  Krnovsko  dal  král  Vladislav  v  léao 
Janovi  se  Šelnberka  (1493),  jehož  dědic  Jaro- 
a'av  prodal  je  r.  1533  Jiřím*!  Braniborskému, 
jcni  na  dvoře  krále  Ludvika  těšil  se  neoby- 
dojnému  vlivu  jsa  po  své  mitce  Žoíii  synov- 
cem Vladislavovým.  Z  Přemyslovců  zbyl  uŽ 
leo  v  Ratibořsku  churavý  a  zadlužený  kníže 
Valentin,  po  jehož  smrti  (1521)  na  základě 
dědiČské  smlouvy  Ratibořsko  připadlo  k  Opol- 
ftku.  Hanuš  Opolsko-Ratibořský  byl  však  po- 
slední svého  rodu  a  obdržev  od  kr.  Vladi- 
slava právo  odkáiati  svou  zemi  komukoli 
(1511^,  Vitoupil  v  dědičnou  smlouvu  s  Jiřím 
Braniborským  a  Krnovským  (1526).  Tento 
simér  byl  viak  zmařen  neočekávanou  změ- 
nou na  trůně  českém. 

Po  nenadálé  smrti   Ludvíkově  u  Moháče 
(1526)  8.  stálo   zase  před   tránni   otázkou. 


Z  Uher  od  Jana  Zápolského  byl  tehdy  učiněn 
pokus  S.  připoutati  k  Uhrám,  ale  ve  8-ku 
nebylo  chuti  odtrhnouti  se  od  koruny  České. 
Když  kandidatura  Sij^munda  Polského  uká- 
zala se  býti  beznadějnou,  Slezané  začali  vy- 
jednávati s  are.  Ferainandem,  jenž  8.  října 
1526  byl  zvolen  králem  českým,  ovšem  zase 
bez  účasti  zemi  korunních.  A  když  jeho  po* 
selstvo  přišlo  na  sněm  slezských  knížat  vHlub- 
čicích  (pros.  1526),  usnesl  se  tento  jedno- 
hlasně přijmouti  Ferdinanda  za  dědičného 
pána,  a  to  nezávisle  na  volbě  České  a  na 
uznáni  sněmu  moravského,  s  podmínkou, 
že  bude  chrániti  práv  Slezanů  před  nadvládou 
Cech&,  že  vykoupí  nároky  korunv  uherské 
na  S.  a  Že  potvrdí  výsady  zemské.  R.  1527 
Ferdinand  I.  přijal  ve  Vratislavi  holdováni 
od  Slezanův  a  obdržel  od  nich  na  válku 
v  Uhrách  povolenou  summu  100.000  zlatých 
uherských;  aby  tato  summa  mohla  býti  spra- 
vedlivě rozvržena  na  poplatníky,  proveden 
odhad  všeho  majetku;  tento  odhad  z  r.  1527 
zůstal  po  dlouhou  dobu  základem  slezské 
soustavy  daňové.  Ale  již  tehda  Ferdinand  I. 
dostal  se  do  konfliktu  se  svými  slezskými 
poddanými.  Také  S.  zachvátila  vlna  nábo- 
ženské reformace  německé.  Všeobecná  ná- 
lada doby  směřující  proti  přílišnému  rozpěti 
moci  církevní  a  plynoucím  z  toho  zlořádům, 
odpor  duchů  renaissancí  osmělených  proti 
ztrnulosti  církevního  učeni  a  vzmáhající  se 

Cochybnost  o  správnosti  theorie  i  praxe  ná- 
oženské  připravila  i  ve  S  ku  půdu,  na  niž 
pak  snadno  ujala  se  učcní  reformátorů  ně- 
meckých. Již  r.  1518  spisy  Lutherovy  a  Zwin- 
gliho  byly  ve  Vratislavi  tištěny  a  našly  hojně 
čtenářů.  Biskupové  vratislavští  Jan  z  Tuřího 
(1506—20)  a  Jakub  ze  Salzy  (1520-39)  ne- 
dovedli postaviti  se  novému  hnuti  účinně 
na  odpor,  jsouce  sami  přesvědčeni  o  potřebě 
reformy  v  církvi.  Tak  mohlo  nové  učeni 
ve  S-ku  rychle  se  šířiti.  R.  1524  provedena 
reformace  ve  Vratislavi,  kde  rada  městská 
přikázala  všem  kazatelům  kázati  jen  to,  co 
stojí  v  Písmě  sv.  bez  pozdějších  lidských 
přidavká  a  výkladů;  dominikánský  převor, 
jenž  odepřel  říditi  se  tímto  rozkazem,  byl 
z  města  vypověděn.  T.  r.  zavedli  reformaci 
ve  svých  zemích  Jiří  Krnovský  a  Bedřich  II. 
Lehnickobřežský;  také  Karel  Minstrberský 
pokládán  za  přívržence  nového  učení.  Ve 
S-ku  ukázaly  se  také  škodlivé  zjevy,  jež  re- 
formaci provázely:  novokřtěnectvi  i  selské 
bouře,  jež  musily  b^ti  potlačeny  násilím. 
Šlechtic  z  knížetstvi  Lehnického,  Kašpar 
Schwenkfeld  (v.  t.),  šel  v  některých  věcech 
dále  než  Luther,  přiznávaje  eucharistii  význam 
jen  symbolický,  a  našel  tu  hojně  přívrženců, 
kteří  se  udrželi  až  do  XVIII.  stol.,  vyznaču- 
jíce se  na  venek  zejména  tím,  že  se  zdržovali 
přijímání  svátosti.  Ferdinandi,  za  svého  po- 
bjrtu  ve  S-ku  vydal  (v  květ.  1527)  mandát, 
kterým  všichni  ženatí  kněží  vypovídáni  jsou 
ze  země.  Vévoda  lehnický  a  město  Vratislav 
odepřeli  vyplniti  mandát  královský,  a  král, 
maje  hlavni  zřetel  obrácen  na  Uhry,  ztrpěl, 
že   jeho    rozkaz  vyzněl   na   prázdno.    Méně 


384 


Slezsko  (dějiny). 


povolným  byl  král  v  záležitosti  nástupnictvi 
v  Opoli-Ratiboři.  Tu  se  postavil  proti  sna- 
hám   Hohenzollernským   a    přiměl    Hanuše 
Opolského,   že  smlouvu    učiněnou    odvolal 
(1528);  král  mohl  se  tu  opírati  také  o  stavy 
české,  jimž  Vladislav  r.  1510  byl  se  zavázal 
žádného   knížetství    koruně   České    neodci- 
zovati.   Nicméně  vážná  situace  v  Německu 
a  obava,  aby  Hohenzollemové  se  nepřidali 
k  nepřátelfim  císařským,   nutila  Ferdinanda 
k  po  volnosti.  R.1531  postoupil  Jiřímu  Krnov- 
skému Opolí  a  Ratiboř  v  zástavu  za  183.333 
zlatých,  načež  tento  po  brzké  smrti  Hanuše 
Opolského  (1532)  uvázal  se  v  drženi  obou 
zemí.  Syn  jeho  Jiří  Bedřich  směnil  je  r.  1562 
za  Zahaň»  rříbuz,  Naumburk  a  j.,  jež  r.  1556, 
obdržev  zástavní  summu,  vrátil  koruně.  Opoli 
a  Ratiboř  spolu  s  Mínstrberskem  (jež  Jind- 
řich II.  byl  zastavil  Bedřichu  Lehnickému, 
od  něhož  je  r.  1551  Ferdinand  I.  vykoupil) 
dostaly  se   Isabelle  Zápolské  náhradou  za 
odstoupené  Sedmihradsko  (1552),  byly  jí  však 
brzo  pro  nepřátelské  pikle  proti  Ferdinan- 
dovi I.  odňaty  (1555)  a  přivtěleny  jako  bez- 
prostřední država  ke  koruně.    Minstrbersko 
na  čas  dostalo  se  zas  pod  vládu  Poděbra- 
dovců,  až  r.  1569  stavové  sami  od  zadluže- 
ných knížat  se  vykoupili  a  pod  bezprostřední 
panství  koruny  se  postavili.    Plány  Hohcn- 
zollernfi  nesly  se  ještě  dále;  r.  1537  kurfiršt 
braniborský  Jáchym  učinil  dědičnou  smlouvu 
s   vév.   Bedřichem    lehnicko-břežsko-volov- 
ským,  kterému  byl  kdysi  král  Vladislav  pro- 
půjčil právo  volného  nakládání  se  svou  zemí. 
Ale  Ferdinand  I.,  jako  byl  zabránil  trvalému 
osazení  hohenzollernského  rodu  v  Opolsku 
a  Ratibořsku,   také  zde  smlouvv  neuznal  a 
po  processu,  za  jeho  osobní  přítomnosti  ve 
Vratislavi  konaném,  prohlásil  ji  za  neplatnou 
(1546).   Za  války  šmatkaldské  S.  chovalo  se 
celkem  klidně,  ale  přes  to  ani  pro  ně  neminula 
válka  bez  následků.  Pokojné  chováni  Slezanů 
za  války  nezavdalo  králi  příčinu  k  podobným 
trestům  jako  v  Čechách  a  Horní  Lužici,  ale 
přece  na  podzim  r.  1549  města  v  knřžetstvích 
bezprostředně  králi  podřízených  (Vratislav- 
sko, Svídnicko,  Javorsko  a  Hlohovsko)  byla 
za  své  —  ovšem  neúčinné  —  sympathie  ke 
Šmalkaldskému    spolku,    za    svá    předchozí 
jednání  s  nim  a  za  to,  že  odepřela  králi  po- 
žadovanou pomoc  vojenskou,  potrestána  pe- 
něžitými pokutami   a  uložením  posudného. 
Také  proti  protestantismu  učiněna  některá 
opatřeni:  všechny  tiskárny  až  na  jedinou  ve 
Vratislavi  byly  uzavřeny  a  pro  knihy  pro- 
hlášena nutnou  approbace  nejvyššího  hejt- 
mana,  kterým    byl   v  té    době   vratislavský 
biskup.    R.  1550  vydán  byl  králem  mandát 
proti  kněžím  nemajícím  >řádného«  svěcení, 
což   bylo  lze  vykládati   i   na   protestantské 
kněze  vůbec.    Nicméně  nepozorujeme   žád- 
ného   ustupováni    protestantismu :    naopak 
právě  v  técn  dobách  reformace  našla  si  cestu 
i  do  Těšínská  za  kn.  Václava  Adama.    Fer- 
dinand nechtěl  užívati  násilných  prostředkův; 
ieho  hlavní  úsilí  směřovalo  k  upevnění  moci 
královské.  V  některých  krajích,  jež  po  vymření 


domácích  rodin  knížecích  staly  le  bezpro- 
středním majetkem  koruny,  byl  král  svrcho- 
vaným pánem;  v  těchto  knížetstvích  zastupo- 
vati se  dával  zemským  hejtmanem,  vybíraným 
obyčejně  z  domácí  Šlechty.  Za  to  v  ostatních 
knížetstvích,  kde  ještě  vládli  zvláštní  knížata, 
moc  králova  nebyla  veliká.  Pokus  moc  krá« 
lovskou  rozšířiti  učinil  teprve  ve  větším  slohu 
Ferdinand  I.;  zvláště  příznivá  byla  doba  po 
r.  1548.  Ferdinand  I.  prosadil  také  názor,  ie 
knížata  nemají  práva  činiti  dědické  smlouvy 
s  jinými  panovníky.  Také  rozhodování  o  miru 
a  válce  a  vůbec  vedení  politiky  zahraniční 
spočívalo  jen  v  rukou  králových.  Zástupcem 
královým  ve  8-ku  byl  nejvyšší  hejtman, 
jejž  jmenoval  král.  Z  mimořádných  sjezdů 
knížecích  vyvinul  se  za  jeho  vlády  sněm  kní- 
žecí, jenž  scházel  se  na  rozkaz  králův  a  jc^oi 
usnesení  byla  závazná  pro  celé  S.  Za  Fer- 
dinanda I.  zřízená  byla  také  stálá  spořádaná 
správa  finanční.  Vedle  stavovských  ímančnich 
úřadů  stál  na  počátku  vlády  Ferdinandovy 
královský  zahimeistcr  a  ód  r.  1552  vitz- 
tum  (vicedominus),  podřízený  české  komoře; 
na  místo  tohoto  úředníka  nastoupila  r.  1557 
samostatná  komora  slezská,  která  byla  pod- 
řízena dvorní  komoře  ve  Vídni.  Společným 
úřadem  soudním  byl  oberrecht.  Skládal  se 
jako  knížecí  sněm  že  tři  kurii;  appellace  ke 
králi  ani  v  dědičných  knížetstvích  nebylo  ai 
do  Ferdinanda  I. 

Nastoupení  Maximiliána  II.  (1564— 76)  jako 
všude,  také  ve  S-ku  bylo  provázeno  se 
strany  protestantské  očekáváním  velikého 
obratu  v  její  prospěch;  ale  vskutku  prote- 
stanti dosáhli  jenom  toho,  Že  císař  i  nový 
biskup  vratislavský,  Kašpar  von  Logau  (1562 
až  1574),  kdysi  vychovatel  Maximiliánův, 
přihlíželi  k  vývoji  věcí.  Protestanti  ve  S-ku 
necháni  za  vlády  Maximiliánovy  s  pokojem 
nejsouce  nikterak  od  vlády  tísněni.  A  po- 
dobné poměry  trvaly  v  prvních  letech  vlády 
Rudolfa  II.  (1576-1611).  Dlouhá  doba  klidu, 
již  zakalil  časem  pouze  planý  strach  před 
možným  vpádem  tureckým,  dala  zemi  pří- 
ležitost zotaviti  se  ze  škod,  jež  způsobila 
válečná  léta  XV.  století;  ve  S-ku  vzmohl 
se  zase  blahobyt,  který  pak  na  venek  pro- 
jevoval se  Čilým  stavebním  ruchem,  pod- 
porováním literatury  i  krásného  umění.  Ze- 
jména Břeh  může  z  té  doby  honositi  se  ně- 
kolika pěknými  stavbami  renaissančnimí, 
které  za  svůj  vznik  děkuji  uměni milovnérou 
vévodovi  Jiřímu  II.;  podobně  v  Nise,  Vrati- 
slavi, Olešnici  a  j.;  v  poesii  vynikl  v  té  době 
Frant.  Faber  von  Ktíckrítz,  Joachim  Specbt 
a  j.  R.  1584  provedena  ve  S-ku  gregori- 
ánská  reforma  kalendáře.  Mandát  Ferdi- 
nanda I.  z  r.  1547  přišel  v  zapomenutí  a 
v  zemi  povstalo  zase  hojně  tiskáren,  které 
byly  vesměs  v  rukou  protestantských  .Teprve 
na  začátku  nového  století  ohlašuje  se  proti- 
reformace. Nejprve  v  Opavsku,  kde  ji  pro- 
vádí biskup  olomoucký  Dictrichstein,  známý 
horlivec  pro  věc  katolicismu,  k  iehoŽ  dié- 
cési  tato  část  S-ka  příslušela;  ale  také  ve 
vlastním  S-ku  moc  církevní  přestává  v  té 


Slezsko  (dějiny).  385 


dobé  nečinně  přihlížeti  k  vývoji  věci,  když 

Í>o  mimých  a  nebojovných  biskupech  sto- 
ctí  XVL  přiSU  horlivci  jako  Jan  VI.  (1600 
ai  1608)  a  arcikníže  Karel  Štýrský  (1608  až 
1624).   Ale    pokrok  protireformace  zaražen 


katolicismus  začal  zase  vystupovati  sebe- 
vědoměji  proti  protestantismu.  Ve  S*ku  ka- 
tolická strana  sesilena  byla  přestoupením  kn. 
těšínského  Adama  Václava  a  propůjčením 
Opavska  Karlovi  z  Liechtensteina  (1613).  N&- 


by]  hned  v  začátcích  vinou  známého  sváru  stoupení  Ferdinanda  II.,  jenž  za  následníka 
Rudolfa  II.  s  Matiááem.  Slezané  sledovali  Matiášova  byl  uznán  r.  1617,  očekáváno 
pilné  hned  od  začátku  průběh  osudných  udá-   s  bázní  od  protestantů  slezských.   Povstání 


lostí,  ale  zjevně  se  přidati  na  stranu  Matiá- 


české  r.  1618  doznalo  proto  ve  S-ku  ihned 


sovu  —  jako  Moravané  —  se  neodvážili.  Vy-  ohlasu.   Sněm  slezský   (v  čci   1618)   nařídil 

slali  do  Prahy  poselství,  jež  mělo  přednésti  sbíráni  vojska  (4000  pěších  a  2000  jezdcův), 

četná  »gravamina«  proti  vládě  a  pohroziti,  a  když  na  svoje  stížnosti  obdržel  z  Vídně 
ie  S.  přidá  se  k  Matiášovi,  nebude-li  mu  •  odpověď  odmítavou,  poslal  polovici  vojska 
vyhověno;  avšak  poslové  pozdě  přišedší  ne- 1  k  armádě  české  (v  říjnu).  Na  generálním 
dovedli  díáti  svým  slovům  náležitý  důraz;  |  sněme  v  Praze  (1619)  S.  vešlo  s  ostat- 
smlouva  Libeňská  přiřkla  S.  Rudolfovi,  který  {  nimi  zeměmi   v  konfederaci,  jež  zajištovala 

na  »gravamina«  dal  potom  odpověď  nemi-  jednotlivým    zemím    téměř    úplnou    samo- 

lostivou  a  zápornou  (18.  Čce).  Ani  nové  po-  statnost,  svobodu  náboženskou  a  výhradné 
selstvo  slezské  nepotkalo  se  s  lepším  výsled- 1  právo  evangelíků  k  nejvyšším  úřadům.  Stará 

kero  a  tu  Slezané,  obdrževše  na  svůj  nový  otázka  volby  krále  rozřešena  v  ten  způ- 
stižnýspís  opět  odpověď  zápornou  (16.  pros.),  I  sob,  Že  každé  zemi  přiřčen  jeden  hlas,  Ce- 

usnesli  se  (o  letnicích  1609)  odepříti  berni  chám  pak  dva.  27.  srpna  provedena  tímto 
a  posudné  a  smluvili  se  se  stavy  českými ,  způsobem  volba  Bedřicha  Falckého  králem 

0  defensi  (13.  čce),  kterou  strana  straně  při- 1  českým,  jenž  pak  v  únoru  1620  přijal  ve  S-ku 
slibovala  vojenskou  pomoc  ve  případě,  že  holdováni  stavův  a  knížat.  Události  válečné 
by  nékdo  rušiti  chtěl  náboženskou  svobodu  během  r.  1620  přivedly  však  k  brzkému 
obou  zemi.  Po  příkladě  Čechů  také  Slezané  pádu  panství  Bedřichovo;  v  listopade  vi- 
cbtěli  si  vymoci  majestát  na  ochranu  prot.  dime  >zimniho  krále<  po  druhé  ve  S-ku, 
náboženství  a  Čechové  je  podporovali,  ne-  ale  jako  poraženého  a  z  Čech  vyhnaného, 
chtíce  dříve  rozpustiti  svůj  branný  lid.^  Ru-  Nějaký  čas  Bedřich  Falcký  vzbuzoval  zdání, 
dolf  II.  povolil  i  v  tom  (20.  srp.  1609)'  Ma-  Že  hodlá  ze  S-ka  organisovati  nový  boj 
jestátem  zajišťuje  rovné  právo  protestantův  s   vítězem    bělohorským,    obdržel    také    od 

1  katolíků,  dovoluje  stavěti  prot.  školy  a  ko-  sněmu  slezského  (v  pros.  1620)  berni,  ale 
fitely  i  konati  bohoslužby  a  pro  přiŠtí  časy  sli-  poznav  beznadějnost  situace,  opustil  brzy 
buje  ustanovovati  nejvyššího  hejtmana  zem-  potom  zemi.  S.  opuštěné  vidouc  nezbytí 
ského  jen  ze  světských' knížat  slezských.  Ru- ,  vrhlo  se  pak  v  náruč  Janu  Jiřímu  Saskému, 
dolf  — jak  známo— povolil  jen  z  donuceni  a  s  nimž  smluvilo  t.  zv.  Drážďanský  akkord 
nerad  a  r.  1611  se  pokusil  vynucené  koncesse  (28.  ún.  1621).  Slezané  musili  prositi  za  od- 
vzítt  nazpět.  Ale  vpád  pasovského  vojska  do  puštění  a  slíbiti  věrnost  Ferdinandu  II.,  roz- 
tech,  který  měl  k  tomu  dopomoci,  se  nezdařil,  pustiti  své  voisko,  zaplatiti  600.000  duk.  ná- 
^eixi  stavové  jali  se  zbrojiti  a  volali  na  po-  hrady  válečné  a  zajistiti  katolíkům  ochranu 
moc  Matíáše  i  Slezany.  U  těchto  také  začalo  a  bezpečí;  za  to  kurfiršt  slíbil  jim  obnoveni 
»e  pOné  zbrojení.  al<í  než  mohla  slezská  po-  privilegií,  ušetření  od  vojska  a  ochranu  pro 
moc  přijíti  do  Čech,  bylo  tam  již  rozhod-  případ  porušení  náboženské  svobody.  Císař 
noto:  Rudolf  ustoupil  a  koruna  česká  volbou  akkord  potvrdil,  ač  mu  ústupky  kurfirštovy 
stavů  českých  přešla  na  Matiáše.  Slezané  jej  byly  přílišné.  Nepříjemnosti  způsoboval  Sle- 
uznali,  ale  starý  spor  o  úČast  vedlejších  zemi  zanům  ještě  Jan  Jiří  Krnovský,  jenž  už  v  pře- 
českých  při  volbě  krále  obnoven  znovu  a  S.  dešlých  letech  byl  pokládán  za  vůdce  slez- 
hodlalo  tenkráte  užíti  příznivé  situace  k  do-  skýchprotestantův,  ač  jeho  postavení  ve  S-ku 
salení  větší  samostatnosti.  Když  Matiáš  při-  bylo  rázu  pochybného.  Jiří  Bedřich  Krnovský 
jel  do  Vratislavě,  aby  při  al  holdování,  bylo  zemřel  totiž  r.  1603  bezdětek  a  po  něm  dědil 
mu  odpíráno  potud,  až  povolil  zřízení  zvláštní  kurfiršt  braniborský  Jáchym,  jenž  přenechal 
kanceláře  slezsko-lužické  jakožto  nejvyššího  Krnovsko  svému  druhému  synu  Janu  Jiřímu, 
úřadu  správního  a  stavům  slezským  a  lužic-  Císař  popíral  však  oprávněnost  závěti  Jiíího 
kým  dal  právo  navrhovati  personál  kance-  Bedřicha  a  neuznal  Jana  Jiřího,  jenž  však 
Jířc,  totiž  vicekancléře,  sekretáře,  dva  rady  uvázal  se  v  držení  Krnovská  necekaje  na 
pro  kancelář  a  dva  pro  appellaČní  soud  praž-  definitivní  rozhodnutí  pře.  Pro  svoje  úča- 
ský  k  rozsuzování  appeilací  ze  S-ka  a  Lužic  stenství  v  povstání  dán  byv  nyní  do  klatby 
t7.  říj.  1611\  Tato  zvláštní  kancelář  neměla  a  z  akkordu  vyloučen,  podnikl  dobrodružný 
však  dlouhého  trvání;  na  ustavičné  stížnosti  pokus  obhájiti  ve  S-ku  věc  Bedřicha  Falc- 
se  strany  České  Matiáš  r.  1616  ji  sloučil  kcho,  a  teprve  když  v  míru  Mikulovském 
*  kanceláři  českou.  Nepřátelské  napětí  mezi  ztratil  posledního  spojence,  Bethlena  Gábora, 
Čccha*ri  a  S-kem,  způsobené  těmito  sepa-  složil  zbraň  a  unikl  ze  země.  Jeho  spornv 
ratístickými  snahami,  odstranilo  teprve  spo-  nárok  na  Krnovsko  ovšem  padl  a  knížetství 
lečné  nebezpečenství,  jež  ohrožovalo  pro-  toto  propůjčeno  Karlovi  z  Liechtensteina 
tcstantismus  v  obou  zemích.  Jako  v  Oecbárh  (1622).  V  letech  následujících  S.  zakusilo 
tak  i  ve  S-ku  za  posledních  let  Matiásových  s  dostatek  hrůz  válečných.  R.  1626  protáhli 

Ottflv  SlovDik  Nftueaý,  iv.  XXIII.  2/13  1904.  25 


386  Slezsko  (dějiny). 


jim  za  sebou  do  Uher  Mansfeld  a  Valdštein, 
r.  1627  přezímovalo  zde  vojsko  protestantské 
od  Mansfelda  opuSténé  a  Valdltein.  Země 
utrpěla  škody  na  5  millionů  zlatých  a  kromě 


však  přece  příměti  císaře  ke  slibu,  ie  v  dě- 
dičných kníietstvích  nebude  nikdo  nucen 
ke  změně  viry  ani  pro  viru  vypověděn,  a  ke 
svoleni,  aby  v  Hlohově,  Svidnici  a  Javoru 


toho  po  odchodě  Mansfeidských  mnozí  byli  \  mohli  protestanti  mimo  zdi  městské  vysta- 
pokutováni,  že  poskytovali  podporu  a  pro-  věti  si  kostely.  Protestantská  kníiata  slezská 
viant  voják&m  Mansfeldovým,  ač  činili  tak  ^  i  jejich  zemč  a  město  Vratislav  ponechána 
často  jen  z  donuceni;  jména  65  přibita  na  při  svých  svobodách,  jaké  měla  před  válkou, 
šibenici  a  jmění  jejich  zkonfiskováno,  protože  Po  skončeni  války  začalo  se  bezohledné 
spolu  s  Mansfeldskými  opustili  S.  Zároveň  <  s  prováděním  protireformace.  Protestantští 
počala  se  následkem  toho  působením  legáta  I  faráři  v  knižetstvích  bezprostředně  pod  krá- 


Caraťfy  v  1.  1628—29  protireformace  v  dě- 
dičných knižetstvích  (Svidnice,  Javor,  Opolí 
a  Ratiboř  propůjčeny  r.  1625  princi  Ferdt- 


lem  stojících  vyhnáni  z  far;  týi  osud  stihl 
r.  1666  také  učitele  protestantské.  Prote- 
stanti  podrobeni  katolickým  zákonům  man- 


nandovi);  protestantští  kazatelé  vypovídáni,  |  želským,  nuceni  k  zachováváni  katol.  svátků  v 
měšťané  nuceni  přinášeti  zpovědní  lístky  i  i  k  účasti  na  ceremoniích;  r.  1661  nařízeno, 
a  p.;  rovněž  tak  v  Zahaňsku,  jež  r.  1627  {  ustanovovati  protestantským  sirotkům  za  po- 
prodáno  bylo  Valdšteinovi.  R.  1632  Sašové  j  ručníky  jen  katolíky.  Odpadnutí  k  protestan- 
pod  Arnimem  opanovali  S.  a  r.  1633  přitáhl  '  tismu  přísně  trestáno.  Hlavifími  pomocníky 
tamtéž  ValdŠtein,  abý  místo  boje  konal  tu  :  při  této  rekatolisaci  byli  jesuite,  kteří  již 
svá  pověstná  jednáni  se  Sasy  a  Švédy.  Sle-  před  třicetiletou  válkou  byli  uvedeni  do  bi- 
zané  předcházející  protireformaci  dohnáni !  skupského  města  Nisy,  ale  teprve  po  vítěz- 
bylí  k  tomu,  že  jali  se  hledati  ochrany  '  stvi  nad  českým  povstáním  se  rozmohli  za- 
u  svých  souvčrců;  9.  srpna  1633  knížata  oleš-  I  kládánim  kolfejí  v  Hlohově,  Lehnici,  Opolí, 
nicky,  lehnický  a  břežský  ujednali  >k on-  Opavě,  Svídnici,  Zahání  a  Vratislavi;  mimo 
junkci«  na  ochranu  saského  akkordu.  Na  |  to  měli  ještě  některé  residence  a  missie.  Ve 
podzim  ValdŠtein  přerušil  jednání  a  vypudil  Vratislavi  pro  překážky  Činěné  od  protestant- 
Sasy  ze  S-ka,  jež  celé  dostalo  se  do  moci  ského  měšťanstva  vykázán  jim  král.  hrad, 
císařské.  Valdštejnské  spiknuti  mělo  ve  S-ku  ,  kde  zařídili  si  gymnasium  a  konali  i  před* 
svou  krvavou  dohru.  Generál  Schaffí^otsch,  i  nášky  filosoíícké  a  theologické.  Zásluhou  rek* 
protestant  a  Slezan,  byl  také  kompromittován  tóra  P.  Bedřicha  Wolfa,  rodem  z  Livonska, 
a  zatčen;  na  zprávu  o  tom  dva  pluky  císař-  'dvoř.  kaplana  císařova,  zřízena  při  kolleji 
skése  vzbouřily  a  evangeličtí  měšťané  v  Opavě  universita  (1702)  zprvu  jen  o  fakultě  theolo- 
nevědouce  o  katastrofě  chebské  přidávali  |  (lické  a  filosofické.  Protireformace  podporo- 
se  k  nim.  Vzpoura  vojenská  utišena  gene-  vána  byla  také  tím,  že  protestantismus  po- 
rálním  pardonem,  ale  měšťané  provinili  po- 1  zbyl  své  opory  na  knížecích  dvorech  slez- 
trestáni  smrtí.  Vítězství  Arnimovo  u  Linden-  ských.  R.  1647  vymřeli  Poděbradovci  a  jeiidi 
buše  (1634)  znovu  vzbudilo  důvěru  Slezanů;  :  země,  OleŠnice,  dostala  se  lénem  zeti  posíed- 
jali  se  jednati  se  Sasv  bez  ohledu  na  císaře,   ního  knížete,   Silviu   Nimrodovi  Virtember- 

Í'ehož  důchody  ze  S-ka  zastavili,  ale  mír  skému,  po  jehož  smrti  (1664)  jeho  tři  synové 
^ražský  (1635)  přinesl  jim  trpké  zklamáni,  o  zemi  se  rozdělili.  Novému  knížeti  byla 
Císař  uražen  jednáním  Slezanů  se  Švédy  a  j  však  odňata  vyŠší  jurisdikce,  jakož  i  právo 
Sasy  nechtěl  ani  slyšeti  o  obnovení  akkordu  samostatně  dávati  zákon]^  a  ukládati  daně. 
a  povolil  jen  na  odpros  amnestii  a  svobodu  |  S  týmž  omezením  propůjčeno  bylo  stavov- 
náboženskou  toliko  knížatům  a  Vratislav- '  ské  panství  Trachenberg  gen.  Hatzfeldovi 
ským;  v  ostatních  částech  S-ka  dáno  ob-  (1641)  a  Minstrbersko  Janu  Weighardovi 
čanům  na  vybranou  buď  se  pokatoličiti  anebo  z  Auersperka  (1653).  V  Těšínsku  již  r.  1625 
do  tří  let  se  vystěhovati.  Vratislav  ztratila  vymřeli  Piastovci  po  meči  knižetem  Bedři- 
heitmanství  v  knižetství  Vratislavském  a  jen  I  chem  Vilémem,  ale  po  něm  vládla  aŽ  do 
velikou  obětí  peněžitou  (30.000  tolarů  a  od-  smrti  sestra  jeho  Eliška  Lukrecie  (f  1653), 
puštěni  dluhů)  dosáhla  od  Ferdinanda  III.,  načež  Těšínsko  jako  odumřelé  léno  připadlo 
že  vyňata  z  politické,  soudní  i  vojenské  právo- 1  koruně  a  bylo  v  pozdějších  letech  udělováno 
moci  hejtmana  vratislavského  a  že  ušetřena  '  lénem  členům  císařské  rodiny.  R.  1675  ze- 
byla  posádkou  císařského  vojska  (1639).  Po  mřel  poslední  Piastovec,  Jiří  Vilém  Leh- 
tomto  nezdaru  S.  mělo  ve  válce  účastenství  «  nickobřežský.  K  dědictvi  po  něm  hlásil  se 
jen  trpné.  Švédové  několikráte  protáhli  zemí,  na  základě  zmíněné  smlouvy  z  r.  1537  ve- 
obsadili  některá  města  a  způsobili  tu  značné  ■  liký  kurfiršt  braniborský,  ale  po  dlouhém 
škody.  Když  zahájeno  jednání  o  mír,  Sle-  jednáni  dal  se  odbýti  krajem  svobodinským 
zané  zkrušeni  předešlým  nezdarem  netřou-  (1686).  Vzájemné  dohodnuti  bylo  uspíšeno 
fali  si,  leč  tajně,  jednati  se  Švédy  a  prote-  '  nebezpečenstvím,  jeŽ  hrozilo  Braniborsku  od 
stantskými  knížaty  o  zlepšeni  svého  stavu.  ;  Ludvíka  XIV.,  a  svn  kurfirštův  Bedřich,  aby 
pxenstjerna  chtěl  prvotně  S.  získati  pro  ,  shodu  usnadnil,  slíbil  tajně,  že  po  svém  na- 
Svédsko,  později  zam;^šlel  přiřknouti  je  kur- '  stoupeni  Svobodtnsko  zase  císaři  vrátí.  Ale 
firštu  braniborskému  jako  odškodné  za  jeho  když  po  smrti  otcově  měl  slib  svůj  vyplniti, 
nároky  na  Pomořansko,  ale  pro  rozhodný  ;  zdráhal  se  a  musil  býti  k  tomu  r.  1695  do- 
odpor  cis.  vyslanců  k  tomu  nedošlo.  Při-  j  nucen;  pokládal  však  od  té  doby  celou  dH- 
mluvě  protestantských   knížat    podařilo    se  '  vější  úmluvu  za  neplatnou  a  své  nároky  na 


Slezsko  (dčjiny)«                                               387 

tyto  části  S  ka  obnovil,  ačkoli  platnost  jim .  val  o  správních  věcech  hlasovánim  a  zem. 
prozatím  zjednati  nemohl.  Tak  zmizeli  ai  na  I  hejtmanu  zbylo  jen  předsednictví  tohoto 
jednoho  protestanti  s  kniiecích  stolcfl  slez-  kollegia.  Od  r.  1664  jest  tento  úřad  zase 
ských,  nicméně  lid  setrvával  při  svém  nábo- !  v  rukou  vratislavských  biskupův  a  od  r.  1719 
2enstvi,  účastně  se  tajných  bohoslužeb,  které  !  nebyl  vůbec  obsazen,  ježto  jeho  pravomoc 
vykonávali  vyhnaní  a  v  horách  se  skrývající '  svěřil  císař  řediteli  >oberamtu<,  hr.  SchafT- 
faráři,  anebo  chodě  prese  všechny  zákazy  do  gotschovi.  Také  stavovský  sněm  pozbyl  své 
prot.  kostelů  v  pohraničních  vsích  luiick^ch,  důležitosti,  neboť  jeho  kompetence  omezena 
saských  nebo  braniborských.  Protestanti  dou- '  byla  na  rokování  o  postulátech  vládních; 
fali  od  Josefa  I.  (1705—11)  zmírnění  proti-  knížata  přestala  osobně  účastniti  se  jednáni 
reformační  praxe  a  za  ně  přimlouval  se  též  a  dávala  se  zastupovati  svými  rady.  Postu- 
král  pruský  Bedřich  I.  a  celý  corpus  evan-  laty  vládni  týkaly  se  většinou  dani;  stavům 
gelicorum  říšského  sněmu.  Nejúčinnější  pod-  ponechána  repartice  i  vybírání  dani,  což  dalo 
póru  poskytlo  ovšem  nenadálé  objevení  se  se  pořád  podle  starého  odhadu  z  r.  1527; 
švédského  krále  Karla  XII.,  jenž  na  výpravě  teprve  r.  1721  začato  s  prováděním  nového 
z  Polska  do  Sas  bezohledně  protáhl  S-kem  odhadu,  jenž  však  nebyl  ještě  dokončen, 
(1706)  a  na  cestě  vyslechl  mnohé  prosby  a  když  Bedřich  II.  Pruský  vtrhl  do  S-ka.  Také 
stížnosti  slezských  protestantů.  Čtyři  pluky  průmysl  utrpěl  v  XvII.  stol.  těžkou  ránu 
švédské  obsadily  několik  měst  slezských,  vystěhováním  mnoha  protestantův.  Na  roz- 
mezí nimi  i  důležitý  Hlohov.  Obava,  aby  voj  obchodu  neblaze  působily  události  za- 
prchlivý  Kare]  XII.  nerozmnožil  řady  ne-  hraniční.  Zvolení  kurnršta  saského  králem 
přátel  císařových  v  soudobé  válce  o  španěl-  polským  mělo  za  následek,  že  obchod  s  Pol- 
ské dědictví,  vedla  dvůr  vídeňsky  k  povol-  skem  z  veliké  části  přešel  do  rukou  saských. 
nosti,  když  král  Švédský  jakožto  úoistník  Monopol  solní  učinil  konec  vznosnému  ob- 
Vestfálského  míru  vystoupil  s  požadavkem,  chodu  se  soli  haličskou.  Oochodni  styky 
aby  ustanovení  míru  ve  prospěch  prote-  s  Ruskem  zničeny  Petrem  Velikým,  jenž 
stantův  byla  zachovávána.  Tak  došlo  ke  všechen  vývoz  z  Ruska  obrátil  do  Archan- 
smlouvě  Altranstádtské  r.  1707.  Císař  slíbil  gelska  a  Petrohradu,  a  založením  společnosti 
ve  knížetstvích  Lchnickém,  Břežském,  Volov-  pro  obchod  s  Ruskem  v  Berlíně  (1725).  Ve 
ském  a  Olešnickém  (jež  měla  r.  1648  svá  Španělsku  pak  zatlačeny  slezské  výrobky 
vlastní  protestantská  knížata)  obnoviti  prot.  textilní  do  pozadí  rozkvětem  průmyslu  a 
konsistoře  a  vrátiti  odňaté  kostely.  V  Minstr-  obchodu  ve  Francii.  Vláda  snažila  se  od- 
bersku  vráceno  protestantům  devět  kostelů,  pomoci  tomuto  úpadku  obchodu  ve  S-ku 
V  ostatních  zemích  slezských  povoleno  luthe-  zřízením  kommerčního  kollegia  ve  Vra- 
ránům  konati  soukromě  bohoslužby  pro  pří-  tislavi  (1716),  jehož  merkantilni  politika  zpro- 
slušníky  jedné  domácnosti,  vyučovati  děti  vážena  byla  úspěchem  jen  částečným, 
protestantskými  učiteli  buď  doma  neb  na  za-  Po  smrti  Karla  VI.  (1740)  pruský  král  Be- 
hraničních  školách,  vykonávati  krtiny, svatby,  dřich  II.  vystoupil  s  nároky  na  Krnovsko, 
pohřby  i  mimo  S.,  jen  když  katolickému  fa-  jeho  příbuznému  Janu  Jiřímu  kdysi  odňaté, 
ráři  budou  zaplaceny  poplatky.  Duchovním  a  na  dědictví  po  knížatech  lehnicko-břežsko- 
protestantským  dovoleno  poskytovati  všude  volovských,  odůvodňuje  tyto  své  požadavky  ve 
poslední  útěchu  náboženskou.  Ve  sporech  zvláštní  tištěné  právní  dedukci.  Neomezoval 
manželských  uznáno  církevní  právo  augš-  se  všs^k  jen  na  tyto  krajiny,  nýbrž  požadoval  S. 
purské  konfesse,  při  smíšených  manželstvích  celé  neb  aspoň  > dobrou  část<  jeho,  nabízeje 
ponecháno  náboženské  vychování  děti  sou-  za  to  Marii  Terezii  svou  pomoc  proti  jejím 
kromému  dohodnutí,  upuštěno  od  nařízení  nepřátelům.  Nečekaje  ani  na  výsledek  jed- 
dávati  evang.  sirotkům  katolické  poručníky.  nání,  vtrhl  (16.  pros.  1740)  do  S-ka,  zmocnil 
Nikdo  již  neměl  býti  nucen  ke  změně  víry,  se  tu  pevnosti  Hlohova  (9.  bř.  1741),  po- 
ani  k  účasti  při  katolických  obřadech.  Počet  razil  armádu  Neippergovu,  z  Moravy  sem 
kntií  při  třech  kostelích,  r.  1648  povolených,  přispěchavši ,  u  Molvic  (10.  dub.  1741)  a 
neomezován  již  a  dovoleno  zříditi  při  nich  obsadil  S.  až  k  ř.  Nise,  jsa  od  protestant- 
žkoly.  Švédský  plnomocník,  bar.  Henning  ského  obyvatelstva  všude  ochotně  přijat, 
von  Strahlenheim,  jeož  spolu  s  cis.  kommissi  Po  krátkém  příměří  (v  říj.  a  list.)  zmocnil 
pečoval  o  vykonáni  smlouvy,  vymohl  ještě  se  ostatní  Části  S-ka  a  Kladska,  vtrhl  na 
povolení  ke  zřízení  nových  lutheránských  Moravu  a  do  Čech,  kde  u  Chotusic  porazil 
kostelů  v  Zahání,  Hiršberku,  Landshutě,  Mi-  znova  vojsko  rakouské  pod  Karlem  Lotrin- 
liči, Těšíně  aFryštátě  {Gnadenkirchen).  Císař  skýra  (17.  kv.  1742i  a  přiměl  tak  Marii  Te- 
[osef  I.  katolíkům  v  náhradu  za  vrácené  ko-  režii,  zároveň  od  Bavorův  a  Francouzů  tís- 
stely  založil  na  svůj  náklad  nové  fary  (jo se-  něnou,  k  míru,  jenž  na  základě  praelimináře 
finské).  —  Také  ve  věcech  politických  doba  Vratislavského  definitivně  smluven  v Ber- 
po  míru  Vestfálském  přinesla  značné  ukrá-  líně  (28.  čce  1742).  Mírem  tímto  celé  S. 
cení  svobod  stavovských.  Samospráva  slez-  až  na  knižetství  Těšínské  a  části  kní- 
ská,  jejíž  hlavním  představitelem  byl  zemský  žetství  Opavského,  Krnovského  a  Ni- 
hejtman,  vybíraný  z  počtu  světských  knížat,  skcho  stalo  se  součástkou  království 
utrpěla  velikou  ujmu  r.  1628,  kdy  zem.  hejt-  Pruského.  Na  tomto  stavu  nezměnily  nic 
manu  bylo  přidáno  několik  radů  králem  jme-  ani  druhá  válka  slezská  (1744—1745)  ani  válka 
novaných.  Takto  utvořený  oberamt  rozhodo-  sedmiletá  (1756—63). 


388  Slezsko  (dějiny). 


S.  pod  vládou  pruskou  doznalo  znač- 
ných zmén  ve  spravČ  zemské.  FUrstentagy 
i  zem.  btav.  snémy  přestaly.  Bedřich  U.  usta- 
novil zvláštního  ministra  pro  S.,  rozdělil  je  na 
48  krajů,  dal  zhotoviti  nový  katastr,  jenž  byl 


poleonově  na  Rusi  naálo  i  ve  S*ku  svou 
ozvěnu.  V  následující  rozhodné  válce  S.  bvlo 
také  na  čas  jevištěm  války  (vítězství  BlQcnc- 
rovo  nad  Katzbachem  1813).  Po  skončeni 
války  provedeny  nové  změny  ve  správě.  S. 


potom  základem  nové  soustavy  daňové (1743);  rozděleno  při  tom  na  čtyři  vládni  okresy: 
pro  venkov  daně  přímé:  daň  pozemková,  |  vratislavský,  lehnický,  opolský  a  reichen- 
servis  (za  osvobozeni  od  ubytováni  vojska), .  bašský  (tento  r.  1820  zrušen,  cásť  |eho  při- 
dán z  řemesel  {Nahrungssteuer),  v  městech  {  vtělena  k  okresu  vratislavskému  a  část  k  leh* 
nepřímá  daň  akcís  ze  zboží  dováženého  nickému),  v  jejichž  čele  stál  praesident,  ve 
i  z  některých  výrobků  řemeslnických.  Dále  Vratislavi  pak  oberpraesident.  Společnými 
prohlášeny  za  mouopol  sůl  (1756),  tabák  pro  celou  provincii  bylo  konsistorium  pro 
(1765),  káva  (1781)  a  dříví  k  palivu  (1782).  zál.  duchovní  a  provinciální  školní  kol- 
Povinnost  branná  prohlášena  za  všeobecnou  I  eg  i  um.  Justice  oddělena  od  městské  správy 
měrou  tou,  jako  byla  v  jiných  provinciích  (Stadtgerichte),  bývalé  oberamtsregierunsen 
pruských.  Ve  Vratislavi  a  Hlohově  zřízeny  '  přeměnčny  v  obeilandcs^erichte.  Zaveden 
Kriegs-  a  Dománenkammer  (1741)  ja- ,  nový  systém  berní  (daň  pozemková,  živno- 
kožto  centrální  úřady  pro  záležitosti  finančni  stenská,  kolková  a  všeobecná  daň  třídní), 
i  vojenské,  jimž  podřízeni  byli  na  venkově  R.  1821  počato  s  vyvažováním  povinností 
landráte  a  v  městech  steuerráte.  Jako  selských  proti  vrchnostem.  R.  1823  zavedeny 
pobočný  úřad  fungovala  při  nich  coliegia  v  Prusku  provinciální  stavovské  sněmy-  Ve 
medicinae  et  sanitatis.  V  soudnictví  po-  S-ku  skládal  se  stav.  snem  (podle  zfízeni 
nechal  starému  oberrechtu  jen  spory  mezi  I  z  27.  bř.  1824)  z  knížat  a  stavovských  pánů 
knížaty  a  zeměmi;  v  první  instanci  soudily  { (8),  zástupců  rytířstva  (36),  měst  (28)  a  ven- 
i  nadále  vrchnosti  a  městské  magistráty,  jako  |  ková  (14);  jeho  sídlem  byla  Vratislav.  Sněm 
soudy  druhé  instance  zřízeny  soudní  dvory  ,  byl  otevřen  2.  říj.  1825  a  zároveň  majorátni 
(Oberamtsregierung)  ve  Vratislavi,  Hlohové  a  <  panství  Kynast  povýšeno  na  panství  sta- 
Opolí  (odkudž  r.  1756  přeložen  do  Břehu),    vovské. 

s  nimiž  byla  spojena  Oberkonsistoria  pro,  Za  vlády  Bedřicha  Viléma  IV.  (1840—61) 
zál.  duchovní.  Pro  snazší  reformu  soudnictví ,  S.  účastnilo  se  také  revolučního  ruchu  let 
král  je  oddělil  od  administrace  a  ustanovil '  1848—49,  ve  Vratislavi,  Svídnici  a  j.  došlo 
zvláštního  ministra  justičního.  Katolíkům  za-  ke  krvavým  výtržnostem.  Králem  oktroyo- 
bezpečen  v  míru  Berlínském  status  quo  a  |  vána  ústava  (5.  pros.  1848)  a  nové  zřízení 
prohlášena  volnost  náboženská.  Zlepšení  do- 1  provinciální  (11.  bř.  1850).  R.  1851  s  nastalou 
znalo  také  poštovnictví,  postavené  pod  správu  reakcí  prov.  sněmy  zase  svolány  (viz  Prusko, 
oherpostmei stera.  Bedřich  II.  staral  se  též  str.  869).  Za  válek,  jež  vedl  pruský  král 
o  povznesení  zemědělství  zaváděním  nových  \  Vilém  I.  (1861—88)  s  Rakouskem  (1866)  a 
odvětví  hospodářských  (vinařství,  hedváb-  Francií  fl870\  Slezané  osvědčovali  své  sym- 
nictví)  nebo  zdokonalováním  starých  (ovoc-  pathie  s  politikou  pruskou.  Ve  stavu  knížat 
nářství).  K  zlepšení  úvěru  založen  s  podpo- '  a  svobodných  pánů  nastaly  za  vlády  rodu 
rou  státu  Mvévni  A^idiV  Schleshche  Landschajt.^  HohenzoUernského  tyto  změny:  Minstrber- 
Také  školství  bylo  zlepšeno,  najmě  zásluhou  sko  vykoupil  stát  r.  1791  od  Karla  Jos. 
opata  zahaňského  Felbigera.  Jesuité  i  po  zru-  z  Auersperga,  Olešnicko  přešlo  r.  1792  po 
Šení  řádu  zůstali  ve  S-ku  jakožto  Priester  vymření  virtemberského  rodu  na  zetě  posl. 
des  kón,  Schulinstitutes,  svěřeno  jim  vyučo-  vévody,  Bedřicha  Augusta  Brunšvicko-ltlne- 
vání  a  statky  jejich  (počtem  64)  postaveny  burského  a  r,  18H4  na  korunního  prince 
pod  dozor  vratislavské  komory.  »K6n.  Schul-  pruského.  Knížetstvi  Zahaňské  koupil  r.  1785 
institut*  zrušen  r.  1800  za  Bedřicha  Viléma  III.  od  Lobkoviců  Petr  Biron,  vév.  kuronský, 
(1797—1840),  jeho  majetek  konfiskován  stá-  po  něm  dědily  je  jeho  dcery,  po  smrti  nej- 
tem,  ale  slíbeno,  že  ho  bude  užito  k  účelům  mladší  z  nich  pak  její  syn  Napoleon  Louis 
katolického  školství.  Po  porážce  pruské  de  Talleyrand-Périgord.  Stavovské  panství 
u  Jeny  Francouzové  obsadili  S.  (1806—08),  \  Blština  od  r.  1765  dostalo  se  v  drženi  rodu 
při  čemž  na  rozkaz  Napoleonův  strhli  opev- ;  Anhaltsko-KCthenského,  r.  1825  bylo  pový- 
není  Vratislavě.  V  míru  Tylžském  S.  bylo  seno  na  knížetstvi  a  r.  1847  přešlo  na  Jan^ 
ponecháno  králi  pruskému  a  stalo  se  pak  Jindřicha  z  Hochberku. 
účastným  reforem,  jež  prováděl  sv.  p.  Stein:  S.  Rakouské  (od  r.  1742).  Pro  části  S-ka, 
zavedení  samosprávy  městské  a  živnostenské  jež  zbyly  Marii  Terezii  po  míru  Berlínském, 
svobody  (1808),  zrušeni  poddanství  (1810),  zřízen  byl  královský  úřad  v  Opavě,  jehož 
saekularisace  klášterův  a  p.  Universita  ve  prvním  praesidentem  byl  hr.  Bedřich  Haugvic. 
Frankfurtě  n.  O.  byla  spojena  s  Vratislav-  |  Ten  koupil  r.  1743  panství  bilské,  jež  Marie 
skou(1811).  Hodnost  zvláštního  ministra  pro  Terezie  vyprostila  ze  svazku  s  Těšínském  a 
S*  přestala,  správa  země  svěřena  vládám  podřídila  bezprostředně  pod  korunu.  R.  1752 
(Regieruug)  ve  Vratislavi  a  Hlohově  (odkudž  bylo  pak  panství  toto  povýšeno  na  knížetstvi 
r.  1809  byla  přenesena  do  Lehnice),  jež  na-  Stavovský  veřejný  konvent,  jenž  zastupoval 
stoupily  místo  dřívějších  komor.  S.  splývalo  Rakouské  S.,  skládal  se  z  5  členů,  zástupec 
tak  pozvolna  s  ostatním  státem  Pruským,  knížat  těšínského,  opavsko-krnovského  a  bil- 
Válečné  nadšení  v  Prusku   po  nezdaru  Na-   ského,  biskupa  vratislavského  a  z  voleného 


Sliač  —  Slídy.  389 

xástupce  stavů  v  opavsko-krnovských.   Cisa-  •  kamenu,  padoucnici  a  některých  chorobách 
řové  rakouátí  svolávali  každoročně  na  tři  dni    ženských. 

jmenované  poslance  na  t.  zv.  >knížeci  snčmc,  I     Blio  jest  projev  v51e,  jímž  někdo  zavazuje 
kde  předsedal  zástupce  těšínského  knížete  I  se  k  určitému   plněni    neb    opominutí.   S. 

Sterý  byl  z  cis.  rodu)  a  předkládány  postu- '  o  sobě  nemívá  účinků  právních;  teprve  při- 
ty  císařské.  Reformní  snahy  Marie  Terezie !  jetím  jeho  druhou  stranou,  v  jejímž  záimu 
také  ve  8-ku  se  uplatnily  (viz  Rakousko, i  byl  učiněn,  vzniká  smlouva,  kteráž  zakládá 
Btr.  182).  Robotni  patent  pro  S.  vydán  byl !  pro  slibujícího,  ač  jsou-li  splněny  ostatní 
6.  čce  1771.  Za  Josefa  II.  zrušeny  staré  za- 1  podmínky  právním  řádem  stanovené,  právní 
kóny  zemské  a  zaváděny  zákony  pro  celou  '  závazek,  jenom  výjimečně  zavazuje  i  jedno- 
fiši  společné,  8.  podřízeno  nově  zřízenému  strany  a.  bez  projevu  souhlasné  vůle,  jak 
appeUaČnímu  soudu  v  Brně,  zemská  vláda ;  zejména  uznáno  bylo  v  právě  římském  s  ji- 
zrušena  a  8.  administrativně  spojeno  s  Mo- ;  stými  omezeními  pro  a-y  (poUicitatió)  uci- 
ravou.  Zvláštní  sněmy  však  zůstaly.  Země  něné  ve  prospěch  obce,  dále  a-y  ve  pro- 
rozdělena  na  kraj  opavsky  a  těšínský.  Te-  spěch  některých  božstev  {votum),  Toto^  pra- 
prre  r.  1849  8.  zase  v  ohledu  správním  od-|  vidlo  přijala  též  moderní  zákonodárství,  tak 
loučeno  od  Moravy  a  dostalo  svou  zvláštní ,  i  právo  rakouské,  podle  něhož  jednostraný  a. 
zemskou  vládu.  (Jen  na  krátký  čas,  od  15.  list.  není  závazným  (g  861  rak.  obč.  z.).  Ve  smysle 
1860  do  29.  bř.,1861,  8.  bylo  opětně  spojeno  netechnickém  zovou  se  a-y  též  smlouvy,  při 
%  Moravou.)  Ústava  rakouská  z  r.  1849,  jež  i  nichž  toliko  jediná  strana  jest  zavázána 
vedle  'říšského  sněmu*  ponechávala  takej  k  plnění,  které  má  teprve  v  budoucnosti  státi 
zemské  sněmy,  byla  uŽ  20.  srp.  1851  zrušena,   se  skutkem;  v  tom  smysle  mluvíme  o  a-u 


anil  byla  vešla  v  život,  a  v  patentu  z  31.  pros 
alibeno  pouze  v  důležitých  případech  svolá- 
vati poradní  sbory,  co  však  ve  skutek  uve- 
deno nebylo.  Teprve  r.  1860  a  1861  obno- 
vena ústava,  zároveň  s  únorovým  patentem 
vyšla  zemská  zřízení  pro  země  mimouherské, 
kdež  určena  kompetence  a  sestavení  zem- 
alcých  sněmů.  Tento  řád  doznal  pro  S  změny 
zákonem  z  22.  list.  1875.  V  2.  pol.  XIX.  stol. 
sačalo  v  Rakouském  8-ku  probouzeti  se  ná- 
rodní uvědomění  slovanské,  což  vedlo  k  po- 


darovacím  a  a-u  o  zřízeni  věna,  k  jejichž  plat- 
nosti žádá  se  podle  zákona  ze  dne  25.  čce 
1871  Č.  76  ř.  z.  spisu  notářského. 

S.  o  vstoupení  v  manželství  (zasnou- 
bení, sponsalia)  není,  ani  byl-li  druhou  stra- 
nou přijat,  právně  závazný ;  nedodrženi  jeho, 
stalo- li  se  bez  dostatečného  důvodu,  zava- 
zuje toliko  k  náhradě  skutečné  škody,  kterou 
druhá  strana  utrpěla  (§  46  rak.  obč.  z.),  ni- 
koli však  k  zaplacení  smluvené  pokuty,  byla-li 
tato   pro    případ   nesplnění   a-u    umluvena 


litickému  zápasu  s  německými  aneb  zněm- !  (§  45.  rak.  obč.  z.). 

čilými  třídami  obyvatelstva,  jeŽ  dovedly  si  I  V  právě  církevním  vyskytují  se  též  a-y 
v  samosprávných  sborech  dobýti  většmy.  I  řeholní  (vofď),  jimiž  zavazuie  se  někdo  k  po- 
Zápas  tento  až  posud  neskončil  se  ve  pro-  i  slušnosti  vůči  vrchnosti  řádové  {votum  oboe- 


spěch  slovanské  národnosti,  jíž  na  škodu  je 
také  rivalita  mezi  obyvatelstvem  Českým  a 
polským.  Nyní  na  zemském  sněme  jsou  z  31 


dientiae),  k  zachováni  čistoty  (v.  castitatis)  a 
k  chudobě  (v.  paupertatis),  S-y  tyto  jsou  bud 
jednoduché  {vota  simpUcia\  jež  zavazují  je- 


poalancŮ  jen  3  Čechové  a  3  Poláci.  nom  řeholníka,   ale  ne   řad,   anebo   slavné 

Literaturu  vis  v  Zíbrtově  Bibliografii  |  (y.  lo/ťmnm),  při  nichž  členství  k  řádu  to- 
htavně  11.  č.  5881 — 6433  a  na  j.  m.  Zejména:  liko  papežskou  dispensi  může  býti  zrušeno. 
Stenzel,  Gesch.  Schlesiens  (Vrat.,  1853);  Grůn-  Též  podle  práva  rakouského  má  složeni  slav- 
hagen,  Gesch.  Schlesiens  (Gotha,  1884);  t.,  ných  a-ů  řeholních  právní  důležitost  potud, 
G.  Sch.  unter  Friedrich  II.  (Vrat.,  1890— 02);  Že  a.  chudoby  zbavuje  způsobilosti  učiniti 
Wuttke  K.  Friedrichs  Besitzergreifung  v. '  poslední  pořízení  (§  573  rak.  obč.  zák.)  a 
Schles.  (Lip.,  1842—43);  Rachfanl,  Organi- !  omezuje  způsobilost  k  právům  a  k  právním 
aation  der  Gesammtstaatsverwaltung  Schle-  činům,  a.  čistoty  pak  zakládá  absolutní  pře- 
siens  vor  dem  dreissigjáhrigen  Knege  (t.,  kážku  manželství,  kteráž  nepomíjí  ani  vylou- 
1894) ;  GrQnha|ren-Markgraf,  Lehns- u.  Sesitz-  cením  zrádu  nebo  vystoupením  z  církve 
nrkunden  Schlesiens  (t.,  1881);  Palm-Krebs,  i  katolické  (§  63.  rak.  obč.  zák.).  J,V 

Acta  publica.  Verhandlungen  u.  Korrespon-       SUbkOT  viz  Lipkov  1). 
denzen  der  schl.  FQrsten  u.  StSlnde.  1620—27  '     Sllbky,  podle  pověry  moravských  Valachů 
(Brno,  1872 — 85V,    Dušek,  O  připojení  kní-lduše  nevěrných  nevést,  které  v  podobě  bí- 
ielstvi  slez.  (»ČČM.«,  1885);   Prásek,  Vlasti- '  lého  ptáka  zdržuji  se  v  lesích   a  zpívajíce 
véda  Slezská  a  četné  práce  menší;   Sláma,   táhlem  zvukem  tú-tú^  zavádějí  pocestné. 
Děj.  Těšínská  (1889).  Srv.  dále  hesla  Čechy,       SUbo^loa  viz  Slivonice. 
Rakousko,  Opavsko  a  pod  jmény  jedno- >     Sliďáoi,  pavouci  slídiví,  viz   Lyco- 
tUrých  knížetstvi  slezských.  J.F,      sidac. 

nlaói  dříve  Rybářské  koupele  (maď.  I  8Uď4k  třásnitý,  pavouk,  viz  Dolo- 
Szliács),  lázeňské  místo  ve  zvolenské  sto-lmedes. 

lid  a  okr.  v  Uhrách,  leží   na  vrchu  Sliači       Slidló,  nyní  již  vzácný  pes   myslivecký, 
(359-92  m  n.  m.)  nad  lev.  břehem  Hrona  a   sloužící  k  vyslídéní  a  honění  zvěře.      črn. 
při  Žel.  dr.  Zvolen -Březno,  asi  V4  hodiny  od       Slidnaa  viz  Hlad  o  v  6). 
svolena,  má  teplá  vřídla  (22**— 25**  R),  jichž       Blidy,    min.,  viz   Lithionit,   Meroxen, 
se  užívá  jako  koupelí  při  slabosti  čivů,  při    Muško  vit. 


393 


Sligo  —  Slimýši. 


BligO  [slájgój:  1)  S.,  hl.m.  irského  hrab- 
ství  t.  jm.  u  zátoky  t.  jm.,  při  výtoku  jez. 
Gillu,  stan.  trati  Mullingar-Longtord-S.,  má 
10.862  obyv.  (1901).  Svou  výstavností  působí 
pěkným  dojmem.  Má  zříceniny  opatství  ze 
XUI.  stol.,  katol.  kathedrálu,  nebof  je  sídlem 
katol.  biskupa,  pěkné  veřejné  budovy,  lat. 
školu,  kláštery  a  j.  V  prflmyslu  převládá  vý- 
roba mýdla  a  svíček,  obchod,  zvláště  po- 
břežní, je  velmi  čiU,  zejména  s  obilím,  má- 
slem a  plátnem,  dále  značný  rybolov. 

2)  S.,  irské  hrabství  v  pro  v.  connaught- 
ské  v  sev.-záp.  Irsku,  při  atlantském  pobřeží, 
mezující  na  v.  s  hrab.  Leitrimem,  na  jv. 
s  Roscommonem,  na  jz.  a  z.  s  Mayo,  zabí- 
rajíc 1870  km*  a  majíc  84.022  obyv.  (1901. 
proti  111.578  r.  1881).  Povrch  jeho  je  z  valné 
části  písčitá  rovina,  toliko  místy  úrodná, 
ohraničená  na  záp.  pohořím  Ox  (nejv.  Ko- 
ckalongy  542  m\  na  v.  poh.  Bralieve,  kdežto 
sev.-vých.,  přiléhající  k  zálivu  S.,  prostupuji 
pahorky,  z  nichž  nejvyšší  je  Bcnbulben(525  m). 
Hlavní  řeky  jsou  pohrán.  Moy,  vlévající  se 
do  zál.  Kilala,  Owenmore  a  Ushin,  odvodňu- 
jící jez.  Arrow,  na  sev.-vých.  rozlévá  se  jez. 
Gill.  Obyvatelstvo  živí  se  hlavně  chovem 
hovéz.  dobytka,  ovcí,  vepř.  dobytka,  méně 
zemědělstvím  (pěstuje  len,  oves),  dále  rybo- 
lovem; prfimysl  není  skoro  žádný.  Do  angl. 
parlamentu  vysílá  hrabství  2  poslance. 

SlimáoL    Jménem  slimáka  (lat.  Umax) 
čili   plže    nahého    označujeme   jakoukoli 
formu   plžů,  jež   nemá  ulity  zevně  patrné; 
buď  je  skořápka  vyvinuta  rudimentárně  a  za- 
kryta přerostlým  pláštěm  částečně  nebo  do- 
cela anebo  schází  úplně.  S  plži  nahými  setká- 
váme se  ve  všech  skupinách  plicnatých  plžů 
pozemních  a  ty  jmenujeme  právě  8-áky  v  užším 
slova  smysle;    někdy  nabývají  konvergencí 
formy  naprosto  nepříbuzné  překvapující  zevní 
podobnosti.  Mimo  pulmonaty  jsou  tvary  nahé 
dosti  hojny  mezi   plži  zadožabrými,  ze- 
jména ve  skupině  Gymnobranchiat  a  z  části 
i  mezi  t.  zv.  Pteropody.   Mezi  předoŽabrými 
je  podobný  zjev  nadmíru  vzácný:  mimo  formy 
parasitismera   pozměněné   uvésti  lze  jediný 
íod  mořsKý  Rhinidogloss   Titiscania   z  pří- 
buzenství Neritid.  Bbr, 
Slimnle,  zool.,  víz  Zoarces. 
Slimýii   {Hydroidea,  viz  tab.),   řád   láč- 
kovců   {Coelenieiata,   Cnidaria)   z  třídy   sli- 
mýš  o  vitých  {Hydroioa).   Živočichové  pře- 
vahou mořští,  rozměrů  těla  nevelikých  (méně 
než  1  mm  až  několik  cm\  u  nichž  rozezná- 
váme tvar  dvojí:  póly  po  vitý  (polypi  slimý- 
^ov\ť\,Hydropolrpi)  a  medusovitý  (medusy 
slimýšovité,  Hydromedusae  či   Craspe- 
dota).    Polypi  jsou  obyčejně  tvarem  used- 
lým   (odchylný    případ    u    rodu  Nemopsii), 
medusy   tvarem   volným.   Polypi  mají  tělo 
vřetenovité,  na  přídě  a  na  zádi  zúžené,  opa- 
třené tykadly,  obyčejně  na  přídě  ve  věnci 
postavenými  neb  až  po  těle  roztroušenými, 
lista    nalézající    se    na    vrchole    kuželovité 
přídy  vedou  do  jednoduché  dutiny,  dutiny 
gastrovaskulární.  Tykadla  polypů  jsou  jed- 
noduchá,  plná,  někdy   paličkovitá   či   opa- 


třená hlavičkou  se  shloučenými  tam   buň* 
kami  žahavými.  Počet  jich  bývá  značnější, 
neb  jest  umenšen  až  na  2  (rod   Lar)   neb 
1  (rody  Monohrachium   a   Clathro\oon),  Vý- 
jimkou tykadla  scházejí   frod  Hrdríchthys, 
cizopasíci  zevně  na  mořské  rybě  Seriola^  po- 
sud málo  prozkoumaný).  Polypi  množí  se  pu- 
čením i  tvoří  tak  trsy  dočasné  nebo  trvalé. 
Medusy  mají  tělo  jemné,  průsvitné,  zvon- 
covité,  s  rourou  ústní  {manubrium)  ve  střední 
ose  dutiny  zvoncové  se  nalézaiící.  Od  okraje 
zvonce,  vodorovně  směrem   k  rouře    ústní 
prostírá  se  prstencovitá  blána,  plachetka 
či  velům.  Jest  ústrojem  pohybu  a  význač- 
ným znakem  medus  sUroýŠovitých  (odtud  je- 
jich jméno  Craspedota).  Na  okraji  zvonce 
nalézají  se,  pravidelně  jsouce  rozloženy :  ty- 
kadla, skvrny  oční  (při  základě  tykadel)  a 
ústroje  rovnováhy,  statocysty,  s  t.  zv.  stato- 
lithy,  původem  ze  vnější  nebo  vnitřní  vrstvy 
tělní.  Tykadla  jsou  plná  nebo  dutá,  bývají  bo- 
hatá buňkami  zahavi^mi,  shloučenými  na  urči- 
tých místech,  jsou  dlouhá  nebo  krátká,  jedno- 
duchá neb  různě  upravená  (na  př.  rod  Pec- 
tyllis  má  tykadla  příssavkovitá),  bývá  jich 
někdy  značný  počet  (na  př.  Berenice  capil- 
lata)  neb  jest  počet  jich  umenšen  až  na  2 
(na  př.  Dicodonium,  Dissonema)  neb  1  (na  př. 
rod  Steensirupia)  neb  jsou  tykadla  vůbec  za- 
krnělá (rod  Amalthea),  Nervstvo  medus  jest 
jednak  obvodní,  roztroušené  po  těle  v  sou- 
vislosti se  svalstvem,  jednak  ústřední,  slo- 
žené ze  dvou  kruhů  nervových,  umístěných 
v  okraji  zvonce  tak,  že  jeden  jest  vnější, 
druhý  vnitřní.  Vnější  opatřuje  ústroje  smys- 
lové, vnitřní  hlavně  svalstvo  plachetky.  Ústa, 
opatřená  někdy  přívěsky  různě  upravenými, 
vedou   do  dutiny  gastrovaskulární,  na   níŽ 
rozeznáváme  Čásť  střední  a  čásf  obvodní, 
složenou  z  kanálů  paprskovitých,  úzkých  až 
vakovitých,  pravidelně  rozbíhajících   se  od 
části  střední  k  okraji  zvonce,  kdež  spojují 
se  v  kanál  obvodní.    Výjimkou  scházejí  ka- 
nály paprskovité,  po  případě  i  kanál  obvodní 
(rod  Solmaris).  Medusy  isou  nositeli  žláz  po- 
hlavních, buď  samčích,  ouď  samicích.   Žlázy 
ty  jsou  uloženy  pravidelně,  buď  na  stěně 
roury  ústní,  buď  na  kanálech  paprskovitých. 
Medusy  jsou  převahou  obyvateli  moří,  řídcí 
jsou  zástupci  sladkovodní  (Halmonises^  Lim' 
nocodium,  Limnocnida),  Rozeznávati  lze  tyto 
podřády  s-šů:  I.  Hydrida  (Eieutheroblastea), 
Vyskytují  se  jen  ve  tvaru  polypovitém,  pu- 
čením dávají  trsy  dočasné,  množí  se  pohlavně 
vytvořením  vaječníkův  a  varlat  v  pupenovi- 
tých  vychlípeninách  vnější  stěny  tělní.   Vý- 
značným zástupcem  jest  ve  sladkých  vodádi 
žijící  nezmar  {fíydra^,  II.  Leptolida.  Po- 
lypi pučením  vytvořuji  trsv  trvalé,  na  nichŽ 
rozeznáváme  kořenovitý  základ,  stonek  a  je- 
dince. Dutiny  jedinců,  stonku  a  základu  jsou 
mezi  sebou  spojeny.   Základ  a  stonek  mají 
chitinovitý  obal  či  periderm,  jedinci  pak 
buď  nemají  schránky  neb  mají  kalichovitoa 
schránku  peridermáíní  (jedinec  zove  se  by- 
dranth,  schránka  hydrotheca).  Na  trsech 
pučením   vznikají    medusy,   a  to  buď  na 


Slimýši. 


391 


stonku,  základu  neb  na  jedincích  neb  nazvlášt- 
nich  jedincích  bez  úst  a  tykadel  č\  na  t.  zv. 
blastostylech.  Medusy,  obyčejné  na  témž 
trsu  jednoho  pohlaví,  po  čase  od  trsu  se 
utrhají,  stávají  se  volnými  a  dávají  cestou 
pohlavní    vznik    generaci  nepohlavni,   totiž 
polypfim.  Vidno,  že  v  pfípadech  význačných 
panuje  tu  rodozměna.  Jinde  však  jest  rodo- 
zroéna  méně  či  více  potlačena;   medusy  zfi- 
stávají   na  trsu,  neb  ústrojnost  jejich  jest 
méně  Či  více  potlačena   (meduso idy),   až 
sklesají  na  pouhé  nosiče  žláz  pohlavních,  go- 
nophory,  po  případe  sporophory.  Jako 
X vlastnost  uvádíme  plípad  u  rodu  Dicoryne, 
u  néhož  sporophory  od  trsu  se  odtrhují  a 
stávají   se    volnými.    V    řidších    případech 
i  u  medus  vyskytuje  se  pučeni.    Nové  me- 
dusy puči  pak  buď  na  rouře  ústní  {Rathkea, 
Ulita,  Satsia)  neb  na  kanálech  paprskovi- 
tých   (Tliaumantias)    neb   na   okraji    zvonce 
i  EitPíheria)  neb  i  při  základě  tykadel  (Cory- 
morpha),  U  medus  známe  i  případy  množení 
délenim:  u  rodu  Phiatidtum  a  u  rodu  Gastro- 
blasta,  jenž  se  vyznačuje  velikou  schopností 
regenerační  a  vytvořuje  tvary  podivné,  s  vět- 
ším počtem  rour  ústních.   Polypi  i  medusy 
jsou  na  témže  stupni  tvarovém  či  morfolo- 
gickéro.  Odchylná  ústrojnost  medus  od  po- 
í>'pft  jeví  se  pak  býti  výsledkem  toho,  že 
jsou  nositeli  žlaz  pohlavních.  Rodozměna  pak 
tu  vzniká,  když  v  kruhu  životním  nalézá  se 
množení  nepohlavni  i  množeni  pohlavní,  kte- 
réž se  dostavuje  pozdně.   Jestliže  množení 
pohlavní  dostavuje  se  záhy.  jest  rodozměna 
potlačena,  i  vyskytují  se  pouze  medusy,  ač 
v  některých  případech  množeni  nepohlavni 
ještě  úplně  pfekonáno  není  (pučící  n  dělicí 
se  medusy).    Pokud   rodozmtna  nebyla   vy- 
zkoumána, popisováni  byli   polypové  a  me- 
dusy k  sobě  náležející  pód  zvláštními  jmény 
rodovými,  pojmenováni  toto   pak   vede   se 
posud    v   líčeních   soustavných.    Jsou    však 
i   případy   složitější,    tak   že    na   př.  polyp 
BougainviUea  souvisí  různými  druhy  svými 
8  rody  medus  Margelis  a  Hippocrene,  Tento 
podřád lze  rozděliti  na  dvě  skupiny:  1.  Gym- 
noblastidae.Jedincipolypfi  nemají  tu  scnrá- 
nck,  množení  pohlavní  děje  se  volnými  me- 
dusami neb  usedlými  medusoidy,  gonophory 
nebo  sporophory,  nemajícími  schránky  peri- 
dermálni.  Nledusy  volné   náležejí  pravidlem 
do sku piny  Anthomedusae( OceUatae\ mají 
4— 8 kanálů  paprskovitých,  skvrny  oční  zevně 
při  základě  tykadel  a  žlázy  pohlavní  na  rouře 
ústní.    Význačné  čeledi  polypú  jsou:    Clavi- 
dae,  Cory-nidae,  BougainvUliidae,  Eudendriidae, 
Hydractinidoe  (zde   zajímavá   rúznotvárnost 
jedinců).   Podocorynidae,    Tubulariidae.    Vý- 
značné čeledi  medus  jsou:  Codonidae,  Tiari- 
doš^  Margelidae,  Cladonemldae.  2.  Calypto- 
blastidae.  Jedinci  polypfi  mají  schránku  {hy- 
drotheca),  do  níž  se  mohou  vtahovati;  mno- 
žení pohlavní  děje  se  medusami  volnými  neb 
usedlými    medusoidy    neb    gonophory    neb 
sporophory,  uzavřenými  ve  schránce  pcrider- 
málni  {gonotheca),  otvírající  se  teprve  v  době 
pohlavního  uzrání.  Medusy  volné  pravidlem 


náležejí  do  skupiny  Leptomedusae  (Vest- 
culataé)  zvané,  mají  rfizný  aŽ  veliký  počet 
kanálů  paprskovitých,  někdy  skvrny  oční, 
obyčejně  vrak  ústroje  rovnováhy,  statocysty, 
váčky  to  původu  cíctodermálního,  žlázy  po- 
hlavní pak  uloženy  jsou  na  kanálech  paprsko- 
vitých. U  některých  medus  této  skupiny  vy- 
skytuje se  zvláštnost,  že  kanál  obvodní  otvírá 
se  na  vei^ek  zvláštními  otvory  na  papillách 
(exkrcčními?).  Hlavní  čeledi  polypů  jsou: 
CampanulariidaCy  Lafoěidae,  Haleciidae,  Sertu- 
lariidae,  Plumulariidae  (u  této  čeledi  význačný 
polymorfismus:  jedinci  živní,  zakrsalí  jedinci 
žaháví  neb  lepkaví  s  podivuhodným  pohybem 
amoebovitým  a  gonophory,  někdy  ve  zvlášt- 
ních schránkách,  t.  zv.  corbulách).  Hlavni 
čeledi  medus  jsou :  Thaumantiidae^  Eucopidae, 
Aequoreidae.  III.  Trachylida.  Vyskytují  se 
jen  ve  tvarech  medusovitýfh.  Medusy  mají 
tykadla  plná  (na  rozdíl  od  předešlých,  jeŽ 
pravidlem  mají  tykadla  dutá),  žahavý  pás 
okrajni  a  tělesa  ústrojů  rovnováhy  t.zv.  sta- 
tolithy  původu  entodermálniho.  Rozděluji  se 
na  dvě  skupiny:  1.  Trachomedusae.  Me- 
dusy mají  okraj  nerozdělený,  tykadla  přímo  na 
okrájí,  kanály  paprskovité  4-8,  ústroje  rovno- 
váhy, statocysty,  jsou  přeměněná  tykadla  scho- 
vaná ve  váčcích  otevřených  nebo  zavřených, 
žlázy  pohlavní  jsou  uloženy  nakanáU  ch  papr- 
skovitých. Z  čeledí  význačný  jsou:  Trachyne- 
midae,  Geryoniidae,  Aglaundeíe.2.  Nar  co  me- 
dus a  e.  Jedinci  mají  okraj  zvonce  laločnatě 
rozdělený  a  tykadla  nad  okraj  posunutá, 
každé  pak  tykadlo  spojeno  s, okrajem  žláb- 
kovitou  sponou  (peronium).  Ústroje  rovno- 
váhy jsou  přeměněná  tykadla,  iež  jsou  volná, 
neuzavřena.  Kanálů  paprskovitých  bývá  8—  32, 
žlázy  pohlavní  jsou  na  rouře  ústní.  Význačné 
čeledi:  Solmaridae,  Aeginidae^  Cunanthidae. 
Tvary  poslední  čeledi  mají  larvy,  jež  žijí  ze- 
vně na  těle  jiných  medus  neb  v  dutině  ga- 
strovaskulární  matky  neb  jiných  medus,  dá- 
vají pučením  nové  medusy,  načež  tyto  i  matka 
stávají  se  pohlavnimi.  111.  Graptoloidca 
(Craptolití),  tvary  vyhynulé,  trsy  tvořící, 
zvláštní  ústrojností  a  se  zvlášním  způsobem 
množení.  Podrobně  viz  o  nich  ve  článku 
Graptolity.  IV.  Hydrocorallinae.  Tvary 
jejich  tvoří  trsy  celistvé  neb  rozvětvené  s  vá- 
penitou  kostrou  obalnou,  s  polypy  různo- 
tvárnými  živnými  (gastrozoidy)  a  chápavými 
(dactylozoidy)  a  s  gonophory.  Podrobně  viz 
o  nich  v  hesle  Hydrocorallinae.  —  Lit.: 
Hincks,  Natural  nistory  of  the  British  Hv- 
droid  Zoophytes  (Lond.,  1862,  2  sv.);  AÍl- 
man,  A  monograph  of  the  Gymnoblastic 
or  Tubularian  Hydroids  (t.,  1871);  Allman, 
Report  on  the  Hvdroida  dredged  by  H.  M. 
S.  Challenger  (Challenger  Reports,  1883  a 
1888);  Haeckel,  Das  System  der  Medusen. 
I.  Die  Craspedoten  (Jena,  1879—80);  Weis- 
mann,  Die  Entstehung  der  Sexualzellen  bei 
Hydromedusen,zugleichalsBeitrag  zuř  Kennt- 
niss  des  Baues  und  der  Lebenserschcinun- 
gen  dicser  Gruppe  (t.,  1883);  Brooks,  The 
fift-history  of  the  Hydromedusae:  A  dis- 
cussion   of  the  origin  of  the  Medusae  and 


392 


Slimýšovití  —  Slinné  žlázy. 


of  the  signiíicance  of  mctagenesis  (»Meni. 
Boston  Soc.  Nat.  Hist.«,  1886);  Browne,  On 
British  Hydroids  and  Medusae  (»Proc.  Zool. 
Soc.«,  Lond.,  1896  a  1897);  Chun,  Coelente- 
rata  (Bronna  Klassen  und  Ordnungen  des 
Thier-Reichs,  2.  vyd.  1897  a  si.);  Yves  Dela- 
ges  a  Edgard  Hérouard,  Traité  de  zoologie 
concréte.  Les  Ccelentérés  (Pař.,  1901).      Se, 

SlimýioTlti  {Hydro^oa),  třída  láčkovcfi 
(Coelenterata  t  Cnidaria)^  zahrnující  živo- 
čichy, jejichž  význačné  znaky  jsou  tyto:  ne- 
mají jícnu  povstalého  vchlípenim  vnější 
vrstvy  tělní»  v  dutině  gastrovaskulárni  není 
přehrádek  a  žláz  vláknitých  (gastrálních  neb 
mesenteriálních  filamentA),  žlázy  pohlavní 
povstávají  ve  vnější  vrstvě  tělní.  Náleží  sem 
dvé  řádů:  1.  S  li  myši  {Hydroided)\  2.  tru- 
b  cj  š  i  iSiphonophora). 

slin  (angl.  marl,  fr.  marné ^  něm.  Mergel, 
rus.  ruchljeuít  mergelj)  jest  vápenec  celistvý, 
obyčejně  zřetelně  břidličnatý,  velmi  těsně 
smíšený  s  látkami  hlinitými,  jež  celou  jeho 
hmotu  pronikají,  dodávajíce  mu  vzhledu  ze- 
mitého, matného.  Procentuální  složení  s-fi 
jest  rozmanité;  příměs  hlinitých  látek  činí 
obyčejně  20—60%.  Vedle  toho  obsahují  s-y 
příměsi  drobných  zrnek  křemenných,  šupi- 
nek slídových,  kysličníků  železa  i  manganu  a 
látek  ústrojných;  podle  příměsí  bývá  i  barva 
8-ů  různá;  obyčejně  jest  světle  šedá,  jindy 
od  kysličníků  železa  nažloutlá,  rezavá  nebo 
narudlá,  od  větší  příměsi  kysličníků  man- 
ganu neb  od  látek  bituminosních  temně 
sedá  až  černá.  Na  lomu  s.  jest  matný,  ze- 
mitý: na  vzduchu  zvláště  odrůdy  se  značnou 
příměsí  hlinitých  látek  se  rozpadávají  ve 
hranaté  kousky.  V  kyselině  solné  n.  j.  se 
rozpouští  uhličitan  vápenatý  a  příměsi  zů- 
stávají jako  nerozpustný  zbytek.  Jak  přiro- 
leno,  vyskytují  se  četné  přechody  od  s-ů 
jednak  k  čistším  vápencům,  jednak  ke  hlini- 
tým břidlicím,  jílům  i  slinitým  pískovcům. 
Jemnozrná  až  zemitě  celistvá  povaha  su  jest 
velmi  příznivá  zachování  zkamenělin  v  něm, 
i  bývá  fauna  neb  flora  slinovitých  sedimentů 
v  nejrůznějších  útvarech  značně  bohatá. 
Známé  příklady  s-ů  jsou:  měďnatá  břid- 
lice, t.  j.  bitumínosní  a  minerály  měďnatými 
impregnovaný  s.  ze  svrchního  permu  v  Du- 
rynsku,  lithografický  vápenec  ze  svrch- 
ního útvaru  jurského  u  Solenhofenu  v  Ba- 
vorsku, četné  s-y  útvaru  křídového  v  sev. 
Čechách  a  zemích  sousedních,  na  př.  glau- 
konitický  s.  v  cenomanu  (vrstvách  kory- 
canských)  i  ve  mladších  vrstvách  malnic- 
kých,  opuka,  bělavý  to  nebo  světle  žlutavý 
s.  hrubě  deskovitý  z  Bílé  Hory  u  Prahy  i  čet- 
ných jiných  nalezišC,  s.  bakulitový  čili  bře- 
zenský  a  j.;  dále  se  vyskytují  sedimenty  sli- 
níte hojné  v  třetihorách,  na  př.  v  neogenu 
jihomoravském.  Kromě  užití  podmíněného 
speciálními  vlastnostmi  jednotlivých  výskytů 
(lithografického  kamene  k  reprodukci,  méď- 
naté  břidlice  k  těženi  mědi,  opuky  za  sta- 
vivo) hlavního  užitku  poskytují  s-y  jako  mi- 
nerální hnojiva,  ktcra  půdám  chudým  na  I 
kysličník  vápenatý  jej  dodávají,  čímž  půda' 


stává  se  sušší,  teplejší,  méně  vazkou  a  mnohé 
pochody  větrací  doznávají  změn  příznivých 
pro  kulturní  rostliny.  Fr,  S/-fr. 

vanSUnsrelAJidt:!)  v.S.Picter  Černě- 
li s.  malíř  nizoz.  (♦  1640  v  Lejdě  —  f  1691  t,). 
Byl  žákem  G.  Ooua  a  maloval  jak  portraity, 
tak  zejména  jemně  provedené  gcnrv  ze  ii- 
vota  vyšší  společnosti  i  ze  života  mě^fáctva, 
vynikající  duchaplnou  charakteristikou,  zdra- 
vou barvitosti  i  humorem,  po  způsobu  Franse 
Mierise  staršího  Mnoho  prací  však  nezane^ 
chal,  pracovalf  velmi  zvolna  a  neustále  pi- 
loval na  svých  obrazech.  Tak  o  hlavním 
svém  obraze  Meermannova  rodina  (v  Louvrů) 
pracoval  tři  léta.  V  Louvrů  pařížském  jsou 
ještě  jiné  jeho  podobizny  a  genry,  pak 
v  Uffiziích  ve  Florencii  (Ďéti  pouštéjicf  mjr» 
dlinové  bubliny)f  v  Londýně,  v  Mnichové, 
Amsterdame  {Hodina  ^évu).  Zvěřině  (Hous- 
lista), Kodani,  Drážďanech  {Obchod  dr&be^' 
oknem)  a  j. 

2)  v.  S.  S  i  m  o  n,  státník  níz.  (*  1664  v  Dord- 
rechtě  —  f  1736  t.).  R.  1690  stal  se  taiem- 
nikem  státní  rady  a  svěřeno  mu  několilceré 
diplomatické  poslání  za  válek  Ludvíka  XIV., 
zejména  vyjednával  s  Marlboroughem.  Byl 
vůbec  znamenitý  diplomat  a  znalec  nizozem- 
ského práva  státního.  Za  doby  Walpoleovy 
byl  spojencem  Anglie  a  zasazoval  se  vždy 
o  politiku  míru.  Zastupoval  republiku  v  Lon- 
dýně a  ve  Vídni.  Jeho  Staatkundige  geschrif- 
ten^  v  rukopise  po  dlouhou  dobu  užívaná 
učebnic^  nizozemského  státního  práva  pro 
nizozemské  vladaře,  byly  vydány  teprve 
r.  1784—85  ve  4  sv.  v  Amsterdame  od  P. 
Schoutena.  Srv.  životopis  od  Thorbeckea 
(Haag,  1843). 

81iiig«ii«yer  Ernest,  malíř  bclg.  (*  1823 
v  Loochristy  u  Gentu  —  t  1894).  Byl  žákem 
Wapperovým  v  Antverpácn  a  maloval  mnoho 
obrazů  historických  a  genrových,  vynikají- 
cích znamenitou  technikou.  Nejlepší  z  nich 
jsou:  Ztroskotáni  lodi  Le  Vengeur  (1845,  mus. 
v  Kolíně  n.  R.);  Smrt  kapitána  Jakobsena; 
Námořni  bitva  u  Lepanta\  Smrt  Nelsonova 
u  Tra/algaru]  Filip  Dobrotivý-  v  bitvé  u  Brou- 
wershavenu  (1852);  Lékař  Vesalius  ve  vojšté 
Karla  V.  (mus.  v  Brusselu);  Poslední  dni  Pom- 
pě j  (1890).  V  paláci  des  Académies  v  Brus- 
selu maloval  dvanáct  nástěnných  obrazů 
z  poliiických  a  kulturních  dějin  belgických. 

Slinné  il4sy  {glandulae  sativaíes)  jsou 
tři  páry  hroznovitých  žláz  při  dutině  ústní, 
z  nichž  příuánice  (parotis,  v.  t.)  nalézá  se 
za  sáni  při  zevním  zvukovode,  žláza  pod- 
jazyčna  {glandula  sublingualis)  na  dne  du- 
tiny ústní  pod  jazykem  a  žláza  podsá- 
nová  (glandula  submaxillaris)  při  dolním 
kraji  saňovém.  Jsouce  vtěsnány  do  úžlabin 
mezi  kostí  a  svaly,  činné  zvláště  při  žvýkání, 
žláiy  ty  mají  polohu  velmi  nepokojnou.  Vý- 
vod žlázy  podjazykové  {ductus  submaxillaris 
s,  Whartonianus),  do  něhož  vcházej!  téŽ  ně- 
které drobné  vývody  žlázy  podjazykové.  ústi 
se  do  dutiny  ústní  na  bradavce  podjazykové, 
ostatní  vývody  podjazykové  žlázy  (ductus 
Rivini)  pak  ústi  se  přímo  ve  sliznici  dna  du- 


Slinotok  —  Slitina,  393 

tiny  ústní;  nejvétái  z  nich  nazývá  se  také 'hyb,  musí  vzniknouti  náležitý  moment  otá- 
dmchiš  Bartholini,  Cevstvem  a  nervstvem  jsou  ■  čivý  účinkem  proudů  v  ném  indukovaných 
9.  ž.  bohaté  opatřeny  a  je  to  zejména  sym- '  a  vlivem  pole  magnetického.  Ke  vzniku 
pathicus,  čiv  lícní  (Jacialts)  a  chufový  {jglosso-  proudů  indukovaných  pak  je  nutno,  by  vo- 
pharyngems%  jež  prostřednictvím  rozm.  ple-  diČe  rotoru,  spojené  v  uzavřený  proudovod, 
teni  žlázy  ty  nervstvem  opatřuji.  Drobno-  při  otáčení  v  poli  magnetickém  silokřivky 
hlednou  skladbou  liší  se  žlázy  poněkud.  Tak  .  protínaly  fviz  Indukce  fysikální).  Měl-li  by 
obsahuji  zrnéčka  {aeini)  žlázy  příušné  stejno- ;  rotor  tutéž  rychlost  úhlovou  jako  točivé 
mémé  buňky,  jež  liái  se  jen  podle  toho,  zda  j  pole  magneticicé,  nenastalo  by  protínáni  silo- 
se  vyšetřuje  žláza  v  období  klidu  či  po  vy-  |  křivek,  jinými  slovy,  neindukoval  by  se  v  něm 
datné  činnosti,  kdežto  žlázy  podjazykové  a  žádný  proud,  a  tím  nevznikl  by  ani  otáčivý 
podsáňové  mají  dvojí  druh,  totiž  buňky  moment  —  rotor  by  setrval  v  klidu.  Je  tedy 
lesklé,  v  světlosti  zrnéčka  převládající  a  sliz  |  nevyhnutelno,  by  rotor  indukčního  motoru 
(mudn)  obsahující,  a  pak  při  stěnách  zrnéčka  otáčel  se  volněji  než  točivé  pole  magnetické; 
umístěné  poloměsíčité  shluky  buniček  drob-  obé  se  tudíž  rozchází  o  jistý  počet  obrátek 
nějžich,  zrnitých.  Dříve  se  myslilo,  že  slinv  »  —  n, ,  běží  tedy  ne  synchronně  (soudobě), 
jsou  pouhý  jakýsi  nitrát  krevní  šfávy.  která!  >  nýbrž  asynchronně.  Odtud  i  název  těchto 
v  prostorkách  kol  jednotlivých  zrnéček  hojně  motorů.  Svého  minima  dosahuje  a.  při  chodu 
se  nalézá.  Podrobnými  pokusy,  zvláště  mě-  na  prázdno  a  Činí  u  dobrých  strojů  méně 
řenim  poměrů  tlakových  v  cevstvě  a  vývo-  než  iVoi  roste  pak  s  přibývajícím  zatížením 
dech  žlázových,  jakož  i  podrobnými  lučeb-  elektromotoru  na  průměrnou  hodnotu  5*/o* 
nimi  a  drobnohlednými  výzkumy  výměšků  a  to  úměrně  s  proudem,  indukovaným  v  ro- 
jednotlivých  žláz  o  sobě  se  zjistilo,  že  vý-  toru.  Ve  výpočtu  asynchronních  motorů  má 
měšky  ty  připraveny  jsou  činností  buniček  s.  svůj  význam;  je  v  určitém  vztahu  k  účin- 
žlázových,  kteréž  při  tom  i  zacházejí,  a  že  nosti,  momentu  otáčení,  užitečnému  effektu, 
povaha  i  množství  vyměšovaných  slin  mění ;  k  otepleni  v  rotoru  atd.  VPk, 

se  podle  innervace.  S.  v  lodním  strojnictvi  viz  Propeller. 

Bllaotok(salivace,5ia/orr/io«d)  vizPtya-  Slípka  vodní  {Gallinula  cMoropus),  či- 
li smus.  perný   brodivý    pták    z    řádu    jeřábovitých 

Slinta^ka  viz  Kulhá vka.  [Grui/ormes),  z  čeledi  slípek  {RallUaé),  jenž 

Sliny  (lat.  saUva,  řec.  sialon)  jsou  řídká  :  dostavuje  se  v  dubnu,  někdy  jíž  koncem 
i  čirá  tekutina  ústní  povahy  alkalické,  vymě- 1  března  na  rybníčky  hojně  porostlé  ostřicí, 
šovaná  slinnými  a  slizovými  žlázami  dutiny  rákosím,  orobíncem  a  vrbovím,  s  vodou  dosti 
ústní.  Od  těchto  smíšených  slin  je  nutno  '  hlubokou.  Kuželovit^  přímý  zobák  je  žlutý, 
odlišovati  8.  čisté,  odměšované  jednotlivými  |  u  kořene  červený;  lysinka  nad  zobákem  a 
žlázami  slinnými.  Tu  pak  shledáváme,  že  od-  '  oko  jsou  červené.  Peří  jest  načernale  šedé, 
měšek  pří ušnicový  obsahuje  jako  nej vyznač- '  na  hřbetě  poněkud  naČervenalé,  vezpod 
nější  součástku  ptyalin;  ve  žláze  podjazy- ;  tmavošedé.  Mohyjsou  žlutozelené,  dlouhými 
kove  a  podsáňové  je  ptyalinu  méně,  za  to  '  prsty  vezpod  zploštělými  opatřené.  Délka 
tím  více  slizu  (mucinui,  pročež  odměšek  je-  těla  31  cm,  šířka  60  cm,  ocásek  6  cm.  Důvě- 
jich  je  vazký.  Průměrné  množství  slin  denně  řivý  pták  kráčí  a  běhá  velikými  kroky  lehce 
odmešovaných  páčí  se  na  1*5  /;  je-li  přílišně  a  svižně;  šplhá  i  po  stéblech  rákosí  obratně 
zvýšeno,  mluvíme  o  slinotoku  (j>tyali$mus  do  výše;  plove  kývajíc  hlavou  a  veslujíc  křídly 
n.  sialorrhoea).  Význam  slin  záleží  především  a  nohama  obratně  a  hbitě  se  noří.  V  nebez- 
V  tom,  že  suchá  potrava  v  ústech  při  žvý-  péčí  vystrkuje  jen  hlavu  po  oči  nad  hladinu 
kání  jimi  se  provlhčuje  a  stává  způsobilou  vodní,  létá  rychle,  ač  mdle  a  výborné  se  umí 
k  utváření  i  pozření  sousta.  Druhý  nemenši  skrývati.  Kde  v  párku  se  uhnízdi,  nestrpí 
úkol  pak  připadá  ptyalinu,  jenž  působí  soudruha,  bráníc  se  tlučením  křídel  a  škrá- 
diastaticky,  štěpením  škrobovin,  tak  že  se  báním.  Do  hnízda  plovoucího  z  trsu  listi  rá- 
pak  stávají  způsobilými  k  trávení.  košového  klade  až  10  vajec  bledé  červenavě 

Slip,  angl.,  rozchod,  též  skluz  (něm.  žlutých,  hnědé  a  šedě  kreslených.  Mláďata 
ScWí</>/i<«^),sluje  v  elektrotechnice  v  theo-  s  černou  vlnou  se  zobáčkem  stále  pro  po- 
riiasynchronních  motorů  poměr  rozdílu  počtu  trávu  nataženým  sleduji  rodiče,  žádostivě 
obrátek  synchronních  (n)  a  skutečných  {n^)  pipkajíce.  V  říjnu  vydají  se  s-ky  na  cestu 
.      .  ,x,  .  ,  .       .    t  'n  —  w,      na  jih.    Živí  se  drobnými  měkkÝši,  korýši, 

k  otáčkám  synchronním,   tedy   a^——^.    hmyzem  vodním   i  listím  a  plody   vodních 

T.  zv.  synchronní  počet  obrátek  vyplývá  fostlin.  Maso  nemají  chutné.  S-ky  rozšířeny 
2  počtu  pólů  motoru  (P)  při  daném  počtu  T^-i"  ^^^  v  18  druzích  po  vší  zemi.  V  Přední 
period  ip)  za  1  vteřinu  podle  vzorce  í,"^"'  ??  Ceylonu  a  Barmě  vyskytuje  se  ve- 

dle naši  8-ky  jestě  jižněji   s.  indická   (G. 
«  ==-^.60=  120^    .  phoenicura),  v  Africe   s.   zakrslá  {G,  angu- 

£_'  *  P   '  lataK  G.  nesiotis  na  ostrově  Tristáu  da  Cunha 

nelétá. 
Indukční  elektromotor  nemůže  prakticky  do-       Slitina    f  fr.   aHiage,   něm.   Legierung)  je 
sáhnouti  tohoto  počtu    obratů,  jak   patrno    spojení   dvou  neb   i  více  kovů  s  kovy  neb 
z  následující  úvahy:  Aby  rotor  (t.  j.  pohyb-    i  s  některými  nekovy.  Spojení  toto  jest  tak 
liva  čásf  motoru)  vůbec  uveden  byl  v  po-    dokonalé,    že    součásti    slévané    přecházejí 


394 


Slitovnice  —  Sliven 


v  úplně  nové  těleso,  jehož  složeni  ^ak  není  i  věné  násady,  jež  při  vnořeni  do  tekutého 
stejnorodé  a  mikroskopem  lze  dobře  roze- 1  kovu  ihned  ubelnatj.  Toato  suchou  destillad 


znáti  zrnitý  základ  slitiny,  střidajíci  se  ne- 
pravidelně se  součástkami  jinými.  Od  che- 
mických sloučenin  liší  se  tim,  že  oboustrané 
poměry  vah  nejsou  závislé  na  chemických 
váhách  atomových.  Od  mechanických  směsi 
liši  se  8-ny  opětně  tím,  že  rozdělení  jednot- 
livých součásti  jest  možné  jen  cestou  che- 
mickou (na  př.  spálením  jednotlivých  sou- 
části), a  dále  tim,  že  vlastnosti  s-ny  nejsou 
bezprostředně  závislé  na  jednotlivých  jejích 


tvoří  se  plyny,  jež  prostupují  tekutými  kovy 
a  napomáhají  důkladnějšímu  smísení.  K  %\é^ 
váni  obzvláštní  schopnost  mají  tyto  kovy: 
měď,  cín,  zinek,  olovo,  stříbro  a  zlato,  nikl, 
kobalt,  chróm,  hliník  a  antimon.  Také  s-ny 
kovů  s  nekovy  často  se  nyní  připravuji,  na 
př.  8-ny  železa  s  uhlíkem,  manganem  a  j. 
Nejdůležitější  s-ny,  jichž  i  v  průmyslu  i  v  ře- 
meslech hojně  se'  používá,  jsou  s-ny  mědi: 
n-.osaz,  musivni  zlato,  bristolový  kov,   cej- 


součástech  a  jeví  se  úplně  samostatně  jako  chovní  kov,  kov  delta,  tombak,  mannheim* 
vlastnosti  těles  úplně  nových.  Tak  na  př.  I  ské  zlato,  talmové  zlato,  zvonovina,  délovina, 
každá  8.  může  míti  větší  bod  tání,  větší  pev- ,  bronz  strojový,  mincovní,  umělecký,  fosfo- 


nost  nebo  tvrdost  než  kter<koli  kov,  z  né< 
hož  s.  povstala,  což  u  smési  možné  není. 
S-ny  povstávají  obyčejně  ve  stavu  tekutém 
za  vyšších  teplot.  Za  obyčejné  teploty  s-ny 
bývají  ponejvíce  jako  jiné  kovy  pevné.  Mož- 
nost spojovati  kovy  v  snu  jest  podle  jed- 
notlivých jejich  vlastnosti  nestejná.  Některé 
slévají  se  snadno  a  za  každých  poměrů,  jiné 
toliko  za  určitých  podmínek  a  některé  ne- 


rový,  hliníkový,  křemíkový  a  manganový,  air- 
gentan,  kov  ložiskový  a  j.  S.  cínu  je  známý 
kov  britannia  a  8.  olova  četně  používaná 
liteřina.  Vedle  těchto  8-in  objevuji  se  i  s-ny 
kadmia,  vizmutu,  platiny,  rtuti,  palladia  a 
dosti  často  i  stříbra  a  zlata.  Nejvíce  nachá- 
zejí použití:  bronz,  mosaz,  kov  britanský  a 
liteřina.  VČa, 


S-ny    antimonové    viz    Antimonové 
mají  naprosto  schopnosti  k  slévání.   Vedle  |  slitiny, 
těchto  jednotlivých  vlastnosti   kovů    hraje  \     Slitovnioe,  zlatá  deska,  kterou  byla  při- 
při  sléváni  nemalou  úlohu  i  teplota.  Tak  na  'kryta  archa  úmluvy  (v.  t.). 
př.  železo  slévá  se  snadno  a  za  každých  po-       81iva  viz  Prunus. 

měrů  s  manganem,  chrómem,  wolframem,  Sliven,  Slivno  (tur.  Islimje),  krajské 
niklem,  kobaltem,  zlatem,  platinou,  hliníkem, ,  město  v  Bulharsku  ve  V^ch.  Rumelii,  leží 
antimonem  i  cínem,  ale  nesnadno  a  za  vět-  pod  šedými,  vráskovitýroi  skalami  Balkánu 
šíbo  žáru  s  větším  množstvím  mědi  a  toliko   280  m  n.  m.  a  má  24.542  obyv.  větš.  Bulharů 


za  určitých  poměrů  se  zinkem.  Vůbec  za 
obyčejných  poměrů  nedosáhne  se  8-ny  že- 
leza s  Olovem  nebo  stříbrem.  Pokud  se  t^ká 
vlastnosti  s-in,  možno  je  přehledně  stano- 


ť1901).  Město  skládá  se  ze  3  čásU;  vlastní 
S.  je  původu  novějšího  (tureckého)  a  má 
17  džamiji,  z  nichž  4  zůstaveny  jsou  boho- 
službě islámské.  Na  západ  od  stfedu  města 


viti  v  tčchto  bodech:  1.  sléváním  obdržíme  '  leží  čtvrť  Klucochór  (íut.  Kadykói^  fec,  Kri- 
tělesa  křehčí,  než  je  nejkřehČí  kov  při  slé-  iochor)^  ryze  bulharská,  protékaná  horským 
vání  použitý;  2.  tvrdost  s-in  je  vždy  větší  potcktmKorudžou  (v  létě  docela  vyschlým; 
než  tvrdost  kovů  k  sléváni  použitích;  vně-  'na  vých.  asi  2  minuty  od  vlastního  města 
kterých  případech  možno  tvrdost  s-in  rych-  ,  leží  čtvif  Novoselo,  plná  višňových  a  moru- 
lým  ochlazením  ještě  zvýšiti;  S.tažnost  s-in  '  šových  zahrad  s  obyvatelstvem  bulharským, 
jest  menší  než  tažnost  kovů  k  slévání  po- ,  S.  jest  sídlem  bulharského  biskupa,  brigád* 
užitých;  4.  měrná  váha  8-in  jest  jiná  než  ta,  j  niho  velitelství,  má  reálné  gymnasium,  prŮ- 
již  podle  měrných  vah  slévaných  kovů  sta- |  myslovou  školu,  tiskárnu,  2  továrny  na 
noviti  he;  5.  bod  táni  u  sin  jest  vždy  nižši,  sukno,  9  lihovarů,  tkaní  koberců,  hedváb- 
ncž  je  u  kovu  nejtíže  tavitelného,  jehož  bylo  nictví,  chov  bourcův,  a  tu  jakož  i  v  okolí 
k  slévání  použito.  S-ny  obyčejně  připravují  značné  pěstováni  víra  a  růii.  Nad  městem 
se  přímým  sléváním.  Příprava  s-in  není  tak  !  veliká  bílá  budova,  státní  to  továrna  na  sukna 
snadná,  jak  se  na  prvý  pohled  zdá,  a  potře-  |  (roč.  240  dělníků,  kteří  vyrobí  240.000  m  ba- 
bujc  rozhodně  zkušenosti  a  opatrnosti.  Ně-  řevných  suken  pro  vojsko  a  četnictvo  v  Bul- 
kdy  jest  i  velmi  obtížná,  a  to  hlavně  tehdy,   harsícua  vTuiecku).  Počátkem  minulého  stol. 


mají-li  se  slévati  kovy,  které  spolu  těice  se 
spojují.  V  malém  připravují  se  s-ny  v  ke- 
límcích tavících,  ve  velikém  v  peci  taviči. 
Při  slévání  nutno  zabrániti  všemu  okysliČo- 


bylo  ve  S-vnu  hlavním  zaměstnáním  obyva- 
telstva puškařství;  100  řemeslníků  bylo  po- 
vinno odváděti  vládě  iríěsíčně  600  pušek. 
Mimo  to  bylo  město   důležitým  střediskem 


vani,  což  obyčejně  děje  se  vrstvou  boraxu,  i  obchodu  se  žitem  a  v  létě  se  tu  konaly  vc- 
rozloženou  na  povrchu  s-ny.  Poněvadž  oby-  liké  výroční  trhy.  Za  našich  dnŮ  S.  náleží 
čejně  se  stává,  že  čásf  kovu  s  nenasyceným  k  prvním  městům  v  Bulharsku  pro  svou  sou- 
boraxem  sloučí  se  v  podvojné  sole  a  tím  ztráta  kenickou  a  hedvábnickou  industrii  a  tkaní 
na  kovu  je  dosti  citelná,  upotřebuje  se  místo  kobercův. Jméno  S-vna  připomíná  se  po  prvé 
něho  uhelný  prach,  ale  to  jen  u  těch  kovův,  u  Aiaba  Idrisiho  (r.  1154),  u  ByzantincQ  ve 
u  kterých  není  obava,  ie  by  se  spojily  s  uhlí-  XIII.  a  XIV.  stol.  ve  foiroě  /)  HxilBvof  ja- 
kém ve  sloučeniny.  Průběh  práce  jest  ten, '  kožto  důležitý  bulharský  hrad  nedaleko  po- 
že  kov  nesnadno  tavitelný  taví  se  předem  a  |  mezí.  Tehdy  obyvatelstvo  zabývalo  se  hlavně 
tavitelnější  přidá  se  později  již  roztavený.  ,  tkaním  suken  (aba).  Veliké  převraty  přinesla 
K  míchání  tavených  kovů  používá  se   dře-   ruská  válka  r.  1829,   v  níž  Turci   ve  3hod* 


Slivenec  —  Sliz.  395 

bitvě  poraieni  a  přinuceni  k  ústupu  Po  míru  i  sir.  104  [Praha,  1883J).  —  Kateřina,  vdova 


včt&í  část  obyvatelstva  bulhatského  vystěho- 
vala se  t  Rusy,  tak  ie  obyvatelstvo  kleslo 
s  24.000  na  10.000  duší. 

SlÍTMieo:  1)  S.,  far.  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Smíchov,  okr.  Zbraslav,  pŠ.  Chuchle;  163  d., 
886  oby  v.  č.  (1900),  kostel  Všech  svatých 
vystavěný  ve  slohu  románském,  v  presbyteriu 
starožitně  malby  na  skle,  4tř.  šk.,  mlýn,  lo- 
liako  lelez.  rudy  a  lomy  na  černý  a  červený 
mramor.  Nadační  statek  (285*56  ha  pfidy)  se 


jeho,  darovala  (1298)  podací  kostela  sv.  Lin- 
harta v  Praze  klášteru  sv.  Anny  tudíž.  Děti 
měli  několik,  a  to  syny  i  dcery.  Ze  synů 
zůstal  toliko  Albert,  dcery  sluíy  Alžběta, 
Jaroslava,  Anna  a  Herka.  Albert  (1260 
až  1298)  založil  r.  1298  oltář  v  kostele  praž- 
ském, k  němuž  daroval  ves  Máslovice.  Jméni 
jeho  (Poděhusy)  přešlo  pak  na  pány  z  Cim- 
burka  (v.  t.) 
Slivnioa,  nepatrná  víska  v  Bulharsku  asi 


dvorem  drži  ryt.  řád  křižovnikŮ  s  červenou  ,  30  km  sev.-záp.  od  Soůe,  se  155  obyv.  S. 
hvězdou  v  Prase.  Samoty  na  Kurandě,  ve  známa  bitvou  dne  17.,  18.  a  19.  list.  1885 
Skále,  Cikánka  (hostinec)  a  Horův  mlýn.  S.  |  mezi  Bulharskem  a  Srbskem.  Srv.  Bulhar-^ 
jest  od  r.  1253  na  malou  přestávku  majetkem  ,  sko,  str.  912a, 

rádo  křiiovnického.  —  9)  S.,  vsi  u  Ml.  Bole-  Slivno:  1)  S.  Dolní,  také  Slivenec, 
slavě^  viz  Slivno  1)— 3).  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  Ml.  Boleslav,  okr. 

SUTioe,  far.  osada  v  Čechách,  hejtm.  a   N.  Benátky,  pš.  Kropáčova  Vrutice;   85  d.» 
okr»  Přibram,  pš.  Milín;    8  d.,  56  obyv  č.   622  obyv. č.  (1900),  kostel  sv. Františkán  1808 
(1890),   kostel  sv.  Petra   a  Pavla  (far.  před 
r.  1362),  3lř.  šk.  Kdysi  zde  stávala  ves,  která 
náležela  k  arcibiskupství.    R.  1636  založeny 


přestavěn  (ve  XIV.  stol.  far.),  4tř.  šk.,  popi. 
dvůr,  výroba  cihel  a  tašek. —  2)  S.  Horpi, 
Slivenec,  ves  t,  fara  Dolní  Slivno;   71  d.. 


rde  kostelní  knihy.  R.  1623  zaniklá  fara  ob-   462  obyv.  č.  (1900),  ňl.  kostel  sv.  Martina 
novena  r.  1647.  Srv.  Milín.  j  bisk.  (ve  XIV.  stol.  far.),  popi.  dvůr.  Z  toho 

ÉUWn  {Schíieben),  město  v  prus.  prov.  j  neb  onoho  S-na  pocházeli  panové  ze  S li vn a. 
saskě,  vlád.  obv.  meziborském,  v  kraji  scnwei- I  Ve  XIV.  stol.  H.  S.  drželi  pánové  z  Veit- 
nickém,  při  Žel.  dr.  Falkenberg-Beskov,  má  mile,  pak  Žitovličti  ze  SHvna.  z  nichž  Kateřina 
1564  obyv.  (1900),  obv.  soud,  pivovar,  hrnčíř-  prodala  tvrz  s  částí  vsi^ke  Kosatkám.  Dol- 
stvl,  ikálcovstvi  a  chmelařství.  |  nimu  S-nu  říkávalo  se  Slivenek.  —  8)  S. 

ze  SliTna,    příjmení   staročeské   rodiny  i  Malé,  Slivenec.  Slivínko,  ves  t.,   fara 

panské  záhy  vymřelé,  jež  pocházela  ze  vsi ,  Slivno  Dolní;  24  d.,  165  obyv.  č.  (1900). 

Slivna  u  Benátek  a  zvala  se  také  z  Pode-  j     4)  S.,  město  bulh.,  víz  Sliven. 

hus.Ok.r.  1223  žili  bratří  Albert  a  Rudolf,       SliTonioe,  Slibovíce:  1)  S.,  ves  v  Če- 

X  nichž  onen  (1223—40)  byl  od  r.  1234  sudím   chách,  hejtm.  Strakonice,  okr.  Horažďovice, 

xemským,    r.   1237—39   sudím   dvorským   a    fara  a  pš.  Záboří  u  Blatné;  30  d.,  183  obyv.  č. 

r.  1240  zemským  komorníkem  (manž  Herka).  ,  (1900).  —  2)  S.,  Šlibovice,  ves  t..  hejtm. 

Syno%é  jeho  byli  Jaroš  >Velký«  (1237—71)   Poděbrady,  okr.  Kr.  Městec,  fara  Lovčice; 

a  Epa  (1241).  Jaroš  držel  Slivno  v  prvních  \  20  d.,  217  obyv.  č.  (1900),  pš.,  telegraf,  cukro- 

Ictecb,  později  měl  Poděhusy  u  Kutné  Hory,  |  var  a  popi.  dvůr.    Stávala  zde  tvrz,  na  níž 

ve  kteréž  krajině  prodal  r.  1265  ves  Pněv  >  seděli  r.  1437  Jindřich  a  Frydman  ze  Sloupna. 

a  naposled  také  hrad  Pušperk,  který  byl  po-  >  R.  1490  koupil   S.  Burjan  Apolon   předek 

jmenoval  po  svém  erbu  (Fuchsberg).  Po  prvé   šlikovských  ze  Skřivan. 

připomíná  se  v  listině  r.  1237  a  to  v  komon-  ^     Sli^ovloe    je  kořalka,    která  se   vyrábí 

stvě  krále  Václava  L,  po  druhé  r.  1239  opět   v   některých    zemích   slovanských,  zejména 

při  králi,  po  třetí  r.  1241    v  průvodě  krále   v   Chorvatsku,    v  Bosně   a   na   Moravě   po 

vracejícího  se  do  Čech  po  v>- puzeni  Tatarů   domácku,  v   novější   době  též  v  Čechách, 

z  Moravv.  V  1.  1239—48  byl  král.  číšníkem,   avšak   zde   po   továrnicku    (v  Třtbenicích, 

Za  sporů  Václava  I.  s  kralevicem  Přemyslem  Jabkenicích),   ze  švestek.    Švestky   se   rez- 

Jaroš  jest  připomínán  stále  po  boku  králově. ,  mačkají  celé  i  s  peckami,  nechají  kvasiti  a 

K.  1253  novým   králem   Přemyslem  II.  byl   zkvašená  zápara  se  pak  destilluje.  Vedle  1  hu, 

jmenován  purkrabím  hradu  Pražského,  kterýž  který  povstane  kvašením  cukru,  a.  obsahuje 

úřad  zastával  do  r.  1264  jsa  stále  připomínán   též  silici  hořkomandlovou  a  nčco  málo  kyano- 

v  průvodě  králově.  U  Kressenbrunnu  (12.  čce   vodíku,  které  povstaly  kvašením  amygdalinu, 

1260)  velel  zástupu,  v  jehož  středu  byla  ko-   obsaženého  v  jádrech.    Čerstvá  s.  má  chuf 

loubev  9V.  Václava.  (Viz  Palackého  Děje  II.  |  ostrou,    skoro    odpornou;    teprve    delším 

1..  39.)  R.  1264  stal  se  purkrabím  na  Lokti,   ležením  nabývá  příjemné  vůně  i  chuti,  zá- 

V  lé  době  Jaroš  počíná  se  psáti  z  Pušperka  '  roven  zhnédne(  původně  je  bezbarvá).  Prudce 

{Wksperch^  Fuchsptrk).  R.  1267  byl  chebským   jedovatý  kyanovodík,  třeba  ie  je  ho  v  s-ci 

purkrabím.    Poslední  zprávu   o  něm   máme  ,  nepatrné  množství,  může  býti  při  nemírném 

z  r«  1271,  kdy  se   podepsal   na  míru   mezi   požíváni  8.  příčinou  otravy,  jakož  jsou  toho 

Přemyslem  II.  a  Štěpánem  IL  Uherským.  Ze-    známy  případy.   Velmi  zhusta  prodává  se  s. 

mřel  nepoch>bně  26.  ún.  1272   u  věku  asi '  nepravá  vyráběná  z  lihu,  vody  a  silice.    U. 

60  let.    Herm.  Jireček   má  za  to,  že  tento       Élivovioová  silice  je  smišenina  silic  a 

(aroi  jest  totožný  s  Jaroslavem  ze  Stern-  |  estherů,  které  se  užívá  na  výrobu  nepiavé 

b c řka,  domněUm  vítězem  nad  Tatary  u  Olo-   slivovice,  hlavní  součástka  je  aldehyd  ben- 

rooDce.  (Srv.  Fierm.  JireČek,  Pan  Jaroš  ze  S.   zoový.  LŠ 

f.C.  Mat.  M.«    XII,    95J;   .Sbor.  klubu  hist.*, '     8iis  živočišný  viz  Hlen.i 


396 


Šlizieň  —  Slizovky. 


állsl^ú  Stefan,  spis.  polský,  posel  na 
sněme  konvokacijném  r.  1696,  potom  refe- 
rendář  litevský  a  starosta  krewský,  maráálek 
tribunálu  litevského  r.  1706.  V  mládi  sloužil 
u  praporu  husarského,  účastnil  se  výprav 
hetmana  Jana  Sobieského,  jež  vylíčil  v  epické 
básni  fíaraci  krwiq  tureckq  w^p^acony,  albo 
relacYja  dwuletnich  prac  wojska  koronnego 
(Vilno,  1674). 

811sk4  kyseUna,  COOH  .  {CHOH)^ . 
COOfíf  vzniká  při  oxydaci  galaktosy,  mléč- 
ného cukru,  dulcitu  a  různých  látek  na  ga- 
laktose  založených;  oxydaci  provádíme  kyse- 
linou dusičnou,  při  čemŽ  8.  k.  přímo  se  vy- 
lučuje. I  poznáváme  galaktosu  podle  toho,  že 
poskytuje  s-kou  k-nu,  a  podle  množství  kyse- 
liny té  můžeme  souditi  i  na  množství  galaktosy 
obsažené  v  látce  původní.  S.  k.  jest  krystal- 
lický  práSek  tající  při  213*;  ve  vodé  rozpouští 
se  malo,  v  lihu  se  nerozpouátí.         Plyik. 

Sllmatka.  zool.,  viz  Myxine. 

Slisnlo^  (lat.  membranae  mucosaé)  jsou 
slizne  blány,  povlékající  vnitřní  povrch  ústrojí 
a  útrob,  jež  buď  přímo  nebo  nepřímo  na 
povrch  téla  se  otvírají.  Sem  náleží  spojivka 
oční  či  conjunctiva,  dutina  středního  ucha 
s  trubici  Eustachovou,  pásmo  zažívací,  dv- 
chadla,  ústrojí  močové  i  pohlavní.  Tam,  kde 
tyto  ústroje  ústi  se  na  povrchu  téla,  jako  např. 
na  vičkách  očních,  v  chřípi,nosnim,nebo  na 
pyscích,  8.  přechází  v  kůži.  Úprava  i  drobno- 
hledná skladba  s.  liši  se  podle  ústroje  i  místa 
velmi  podstatně,  vždy  však  shledáváme,  že 
povrchní  vrstvu  tvoří  poblánice,  skládající 
se  jako  pokožka  z  buněk  epithelových,  kte- 
réžto na  rozdíl  od  kožních  nikdy  nezroho- 
vatějí.  Pobláničný  povlak  může  se  skládati  buď 
jen  z  jednoduché  vrstvy  buněk  epithelových 
anebo  z  mnohých  vrstev  nad  sebou  nahro- 
maděných; dále  rozeznávají  se  tu  též  buňky 
rozmanité  podoby  od  dlaždicovitých  až  po  vál- 
covité, jež  pak  mohou  býti  na  některých 
místech,  jako  na  př.  v  průdušnici,  také  opa- 
třeny mihavými  řasinkami.  Pod  poblánicovým 
povlakem  shledáváme  pojivo  slizničné  se 
žlázkami,  adenoidnim  pojivem  a  význačným 
rozvětvením  cev  i  nervů,  někdy  také  i  zvláštní 
vrstvu  hladkých  vlakének  svalových.  Povrch 
8.,  jenž  bývá  na  některých  místech  řasnatý, 

Í'evivá  se  pouhému  oku  pro  hojnost  drobno- 
iledných  bradavek  a  klků  sametovitým.  Pro 
hojnost  krevních  cev  bývá  barva  8.  červe- 
navá  s  význačnými  odstíny  podle  jednotlivých 
ústrojů.  —  Nejčastější  onemocnění  s.jsou 
jednoduché  záněty,  jejichž  prvé  období  pro- 
jevuje se  hojným  překrvením  a  bohatým 
vyměšováním  nebo  stékáním  slizu,  pročež 
bylo  také  vůbec  jenom  katarrhem  nazváno. 
Nlezi  další  změny  možno  zvláště  v  průběhu 
provleklých  zánětů,  také  v6bec  jen  katarrhů 
jmenovaných,  čítati  rozmanitá  zbytnění  či 
hypertrofie,  jindy  úbyty  čiatrofie;  dále  sluší 
též  uvésti  rozmanité  záněty  a  vřidky  povahy 
specifické,  jako  na  př.  pochody  tuberku- 
losní,  difteritické,  kruposní,  luetické  a  j.  v. 
Léčení  podle  toho  musí  býti  ovšem  vždy 
přiměřeno  povaze  onemocnění. 


Blisoplod,  bot.,  viz  Pittosporum. 

SUsoanl,  zool.,  viz  Blenniidae. 

SlisoTky  (lat.  M^xotnycetes  Wallr,,  My 
eetoxoa  DeBy.,  něm.  Schleimpil\€,  Pilitkiere), 
skupina  nejnižších  organismů,  stojící  na  roz- 
hraní říše  živočišné  a  rostlinné.  Kejčastéji 
kladou  se  jako  samostatná  třída  mezi  nej- 
nižší rostliny  stélkaté  (Thallophyta),  Ve  stavu 
vegetativním  8.  tvoři  nahé  plasmatícké  roassy, 
namnoze  pouhému  oku  viditelné,  ba  nejednou 
obrovských  rozměrů  dosahující  {Fuligo), 
Massy  ty,  zvané  plasmodia  (viz  P  las  mo- 
dlu m),  jsou  povahy  slizo vité  (odtud  název  8.) 
a  schopné  samostatného  pohybu  amoebo- 
vitého.  Barvu  mají  nejčastéji  bílou  neb  na- 
žloutlou, řidčeji  čistě  žlutou,  oranžovou,  čer- 
venou neb  olověně  šedou.  Ačkoli  některé 
odstíny  žluté  přechází vají  do  zelena,  přece 
ani  u  těch  ani  u  druhých  forem  není  chloro- 
fyllu.  Jsou  tudíž  plasmodia  odkázána  na  vý- 
živu z  látek  organických,  již  pohotově  jsou- 
cích. S.  až  na  malé  výjimky  jsou  vesměs 
saprofytické,  t.  j.  iejich  plasmodia  vyživuji 
se  z  odumřelých  těl,  a  to  rostlinných.  Ve 
shnilém  dřevě  lesním,  mezi  odpadlými  vět- 
vemi a  lisy,  též  v  kůře  stromové  vegetují 
plasmodia,  ovšem  pokud  podklad  takový  jest 
dostatečně  vlhký  a  také  teplota  přiměřená. 
Proto  nejvíce  8-vek  ajeiich  plasmodií  obje- 
vuje se  po  lesích  v  měsících  letních,  zvláště 
po  deštích  déle  trvajících.  Plasmodia  tvoří  buď 
provazce  slizovité,  sífovitě  spojované  nebo 
ploské,  rozlité  massy,  sem  tam  otvory  prola- 
mované, jež  ve  štěrbinách  a  mezerách  sub- 
strátu se  rozprostírají.  Massy  ty  nebo  provazce 
mění  neustále  svflj  tvar  (pohyb  amoebov.), vy- 
sílajíce tu  i  onde  výběžky  čili  panožky(pseudo* 
pódia),  do  nichž  ostatní  protoplasipa  se  vlévá. 
Výběžky  navzájem  nebo  s  větvemi  mohou 
splývati,  jakož  vůbec  dvě  plasmodia  stejno- 
rodá (téhož  druhu]  mohou  se  spájiti,  ne  však 
dvě  plasmodia  různorodá  (různých  druhů). 
Uvnitř  plasmodií  panuje  Čilé  proudění  (cir- 
kulace). Zvláště  nápadné  jest  v  úzkých  vět- 
vích plasmodia;  vnitřní  protoplasma  tu  po- 
hybuje se  v  intervalech  pravidelných  střídavě 
kú  předu  a  zase  zpět,  unášejíc  četná  drobná 
jádra  a  zrnéčka  (mikrosomata)  proudem 
svým,  kdežto  vnější,  trochu  hutnější  vrstva 
neúčastni  se  proudění, ale  ovšem  jest  schopna 
stažení  a  roztaženi,  po  případě  nadýmá  se 
místy  v  panožky  čili  pseudopodie,  do  nichŽ 
y2Lk  řidší  proudící  plasma  se  vlévá.  Plasmodia 
při  svém  pohybe  s  místa  na  místo  mohou 
cizí  tělíska  do  svého  nitra  přijímati  a  pokud 
tato  jsou  stravitelná  (škrob,  bílkoviny],  též 
ve  vakuolách  stravovati,  nestrávené  neb  ne- 
stravitelné částečky  pak  zase  z  těla  svého 
vydávati.  Amoebovitý  pohyb  plasmodií  ovlá- 
dán jest  vydatně  rozmanitými  činiteli  vněj- 
šími, a  to  světlem,  teplem,  rozdíly  vlhkosti 
a  koncentrace  žjvin.  Pokud  tyto  v  podkladě 
nechybějí,  plasmodia  pohybuji  se  od  světla 
pryč  (negativní  heliotropismus)  a  k  místfím 
vlhčím  (positivní  hydrotropismus),  setrvávají 
tudíž  v  podkladě.  Jakmile  však  výživa  se 
ukonči  nebo  v  jistém  směru  vázne,  plasmodia 


SLIZOVKY  (MYXOMYCETES). 


v. 


k(.    L   jlrnnt   tmmraai*    Ari..   JtC    plodnka;     (bt.   n.   Ctrmi 

K.  m.  ■  [V.    ZHUú  ww  /Vn.,   TlMni  •  *ýtnni   sbt.  V.  .Str  -         .        . 

L  HrficmlsTf  fyMnJtm  BmU.,   Bi«f«   plvdnldi    aír.   VH.  l^áimimm  fmrimttmm  Stl^^.,  prita  »Milel; 

_    »n.    _ _^     .mýntimm   Alt.   1  Sdm.,  >  alker^  pcÍM,  *  piéta  BliJdel,  f  Tlttn^alv.  DL  ď-- 

bi» .-  dW.  X.  Crďrarú  ttrifrrmú  Átrad.,  c  aladaln,  »  «áa(  tUImL  VytiDwjk  (br.  IX. 
■       ■■   ■         irWtiT  pCdiile  dUiIí --       .- 


ú  alkm  OC.  tUmiimm 


OTTĎV    SLOVKfK    NAUČNf . 


i::.  SI 

's  ::i 


:-  '::o 


-  .f 


"•  í"-' : 


-^1^ 


-■-  ^ 

-  '  Y  'I 

'  --  -':  a 

-1.    '  T 

-*«  J        ^ 

"■-ti 

'"'  --  ::i 
-■:•  ij-, 


'  .'   .     ~  'I 

.     V4 

"  -  :^^  v. 

r  • .'       * 

"  '  v.;     '     »  I 

::% . 

^-  ne' 


Slizovky.  397 

CÁbudoa  vlastnosti  právě  opačných  a  pohy- ,  větveni,  v  rozich)  ve  větši  puchýře  (uzly^ 
tup  se  ke  světla  a  k  mistům  sušším,  čimi  noJť),  jeŽ  celé  zrnéčky  vápennými  jsou  vypl- 
p*Trozcné  ocitnou  se  záhy  na  povrchu  sub-  něny,  jak  to  nalézáme  v  rodě  P/ir^tf''<"'<i  tra- 
stráttx.  Zde  pak  nahlouči  se  v  kompaktnější  i  terium,  Fuligo  a  jiných.  Ve  stěně  rodu  Pe- 
síďovíté  massy,  z  nichž  vytvoři  se  jednotlivé  i  richaena  uloženy  jsou  krystallky  oxalátu  vá- 
ztb  fraraieDtaci  četnější,  často  hustě  pohro- '  penného.  Úplně  bez  vápna  jsou  na  př.  plod- 
oadě  smoučené  plodnice  čili  výtrusnice  (spo-  \  nice  rodů  Ťrichia^  Arcyria^  Stemonitis^   Co^ 


rjM^my  sporocyita).  Podnět  k  tomu  zavdává 
rychtejši  nebo  pomalejší  vysýchání  (vypařo- 
váni, traosspirace^  příslušných  hmot  plasma- 
clckých.  V  nejjeanoduššim  případě  {Ucea, 
Tutmlina)  na  povrchu  budoucí  plodnice,  po- 
sed nahé,  rosolovitě  měkké,  vyloučí  se  blána 
ftéca  výtrusnice),  načež  vnitřní  plasma  roz- 
r-idne  se  ve  veliký  počet  drobných,  jedno 


matricha  a  j.  Pamětihodné  jest  zvláště  vlá- 
šení  v  rodu  Trichia,  jež  stavbou  svou  a 
funkcí  připomíná  mrštníky  (elateres)  mechft 
jatrovkovitÝch.  Rozdíl  tvarozpytný  jest  však 
značný,  neboť  mrštníky  iatrovek  odpovídají 
buňkám,  kdežto  vlášeni  rodu  Tríchia  jest 
pouhá  vyloučenina  z  protoplasmy.  Jsou  to 
rourky,  nejčastěji  tvaru  vřeteno  vitého,  neb 


adcmých, blanou  obklopeních výtrusů(spor).    dlouze    válcovittho,  s   přiostřenými    konci. 


\a  nzrilých  přisedlých  výtrusnicích  posléze 
blina  na  temeni  (tam  začasté  tenčí)  pukne 
\  výtrusy  ven  se  vypraŠují. 


na  jejichž  povrchu  vnějším  táhnou  se  ztlust- 
liny  šroubovitč  vinuté  (v  jednom  i  několika 
závitech  páral  lei  nich).    U  jatrovek  mrštníky 


lindy  vytvoři  se  plodnice  stopkaté  tím,  Že ;  naopak  opatřeny  jsou  spirálovitými  ztlust- 
rlásmátický  zárodek  plodnice  uvnitř  vyloučí  |  linami  na  vnitřní  straně  stěn^.  V  obou  pří- 
Tultý  válcovitý  s  podkladem  spojený  sloupek, ;  pádech  však  ztlustliny  zvvšuji  hygroskopický 
rd  néml  pak  zbylá  massa  plasmatická  vzhůru  ,  eífekt  vláken,  způsobujíce  zkrucováni  jich 
vr  povynese,  načež  na  samém  vrcholku  jeho   při  nejmenším  vysýchání  neb  naopak  zase 


;bidopi  se  blanou  a  uvnitř  rozpadne  se  ve 
rřtnisy  ( Orcadella).  Tak  vůbec  tvoři  se  stopky 
těškcrýcb  forem  stopkatých.  V  rodech  Cn- 


při  vlhnutí,  čímž  (u  Tríchia)  jednak  výtrus- 
nice za  zralosti  snadněji  se  otvírají,  jednak 
výtrusy  i  bez  proudů  vzduchových  (pouhými 


k-iria^  Dictydium  s  plodnicemi  stopkatými,  rozdíly  vlhka)  mechanicky  čas  od  času  ven 

■   rode   Qathroptychium   s  přisedlými   další  se  vyprašují.    Hygroskopická   ostatně  jsou, 

>krok  záleii  v  tom,  že  stěna  plodnice  ne-  jenom  Že  měrou  slabší,  též  vlášení  jiných 

oTOoměrné  ztloustne,  tak  Že  vznikají  pásko-  I  druhů  s-vek,   na  př.  u  Arcyría,  kdež  tvoři 

r.té  neb    nitovité  ztlustliny,   často  sifovitě  '  hustou  síf  vláken,  někdy  připevněnou  ke  ka- 

fpojované  a  v  rozich  uzlinami  opatřené,  vy-  líŠkovité  ztlustlé  zpodní  části  stěny.    Síf  ta 

Vhajici  nejednou  z  okraje  kalíŠkovitě  ztlustlé  i  při  vysýchání  plodnice  elasticky  se  nadýmá. 

:podni  (oékdy  též  svrchní)  části  stěny.  V  me- 1  propouštějíc  otvory  svými  výtrusy.  Vlakenka 

Lerich  mezi  ztlustlými  partiemi  blána  zůstává  této  sítě  bývají  opatřena  zevně  buď  kolci^ 

'jenká    a  záhy   se  ztuší   (obliteruje),   otvory  ostny  nebo  lištnami  prstenovitými  až  půl- 

;ik  takto   povstalými  čas  po  čase  výtrusy  kruhovitými.  Rod  Hemitrichia  spojující  v  ka- 

':a  se  vyprašují.  Patrně  celé  to  zařízeni  má  ,  pillitiu  svém  znaky  rodů  Tríchia  i  Árcyría^ 

a  účel  regulovati  vysev  spor.  jeví  ovšem   silnější   pohyby   hygroskopické 

Tatai  funkce  přísluší  také  t.  zv.  vlášení  než  Arcyria,  slabší  však  než  Tríchia,  poně- 

capiUitium),  jeŽ  u  vyšších   forem   s-vek  ja-  vadž  rourky  jako  u  této  nejsou  volné,  nýbrž 

f aiio  další  součást  plodnice  přistupuje.  Vlá-  v  souvislou  síf  spojené.   U  mnohých  s-vek 

wa:  skládá  se  z  rourek  dutých  neb  solidních  několik  plodnic  sestupuje  se  ve  vyšší  celek, 

P'oraicú,  jednoduchých  neb  rozmanitě  roz-  t.  zv.  souplodí  čili  aethalium,  jež  také 

Trtvených,    opatřených    nejednou   ve   svém  začasté  zvláštní  společnou  blanou  bývá  kryto 

průDéhu    nebo    v    místech    rozvětvení    uzly  (/^w/i^o  vťirúiní).  Při  tom  začasté  stěny  jedno- 

«i><íiV  Probíhajíc  massou  výtrusnou  leží  buď  tlivých   výtrusnic  záhy   obliterují   a  vlášení 

rolné  mezi  nimi(7r»c/»tf)nebo  výběžky  svými  i  výtrusy  sousedních  výtrusnic  pak  v  jednu 

iiid  to  připíná  se  ke  stěně  (nejčastěji  zpodku)  hmotu  splývají. 

výtrusnice.    Pokračuje-li   stonek    v   podobě  Vývoj  s-vek  jest  t«  nto:  Z  výtrusů  po  krat- 

t.  IV,  sloupku  (columella)  do  vnitra  výtrus-  ším    neb    delším    odpočinku,    začasté    vŠak 

Tsxct,  pak  též   vlášení   bývá  ke  sloupku  na  hned,   vyklíčí   ve  vlhku  vířivý  výtrus  (zóo- 

aěkolika   méně  četných  místech  připevněno  spora)  jcdnojaderný,   jenž  po  kratším   neb 

Stemonitis,  Didymium,  Diachea).  U  celé  če- 1  delším  pohybu  pozbude  brv  a  pohybuje  se 
teoi  Caleariaceae  vylučují  se  krystallky  neb  pak  amocboidnč. Tak  povstanou  myxamoeby^ 
iméčkz  uhličitanu  vápenatého  buď  ve  stčné,  jež  dělením  se  rozmnožují.  Za  nepříznivých 
Ttsp,  na  jejím  vnějším  povrchu,  nebo  ve  okolností  vířivé  výtrusy  i  myxamoeby  mohou 
Ronkn  a  sloupku  {Didymium,  Diachea,  Spu-  pomíjejícně  obdati  se  blanou,  Čímž  povstá- 
marias  anebo  též  ve  vlášeni.  Jednotlivé  kry-  vají  stavy  odpočinku  zvané  mikrocysty. 
sallky  v  tenkých  vlakénkách  \capHlitia)  mají  Z  těchto  za  příznivých  okolností  opět  vý- 
ra př.  některé  druhy  rodu  Didrmium,  celé  stoupí  vířivý  vytrus,  jenž  se  chová  dále  tak, 
likxT  zrnéček  v  rourkách  vlášení  jsou  u  zá-  jak  nahoře  bylo  uvedeno.  Myxamoeby  roz- 
líTjy^  fádu  Physareae^  buď  že  rourky  v  ce-  množivše  se  hojně,  posléze  sestupují  se  do- 
*ra   svém   průběhu   jimi  jsou    prostoupeny  hromady,  přikládají  se   k  sobě  a  navzájem 

flaáfciinfj),  anebo  že  tenké  jinak  rourky  roz-  splývají  ve  větši  vícejaderné  amoeby,    malá 

ífinají  *c   místy  (nejčastcji  v  mistech   roz-  to  plasmodia,  jež  dalšim  splýváním  a  výživou 


398 


Sližany  —  Sloh. 


vzrostou  až  na  plasmodia  veliká.  Tato  pak 
posléz  poskytují  výtrusnice.  Pohlavní  rozplo- 
zování  u  8-vek  úplně  chybí.  Za  nepříznivých 
okolností  (na  př.  za  silného  a  rychlého  vy- 
sýchání podkladu)  plasmodia  mohou  promě- 
niti se  v  pomíjející  stavy  odpočinku,  t.  zv. 
sklerotia.  Takové  tvoří  se  na  př.  u  druhu 
Fuligo  variant  (Aethalium  septicum),  jehož 
žlutá  plasmodia  žijí  v  třísle  a  pak  v  podobě 
velikých,  kusu  másla  podobných,  rosolovitých 
chuchvalců  (t.  zv.  tří  šlový  květ)  nad  po- 
vrch třísla  vylézají,  aby  daly  vznik  souplodím 
(aethaliím).  Plasmodium  tu  vyschne  začasté 
na  rohovitou  massu,  jež  skládá  se  z  četných 
okrouhlých  částí  buňkám  podobných.  V  rodu 
Chondrioderma  difforme  plasmodium  rozpadá 
se  v  četné  kulaté  části  po  iobné.  Navlhčením 
sklerotia  přejdou  nazpět  v  plasmodia. 

K  s-kám  též  jako  zvláštní  skupina  bývají 
počítány  některé  řormy,  jeŽ  netvoří  plasmo- 
dií,  nýbrž  t.  zv.  pseudoplasmodia.  Tato  jsou 
též  schopna  aktivního  pohybu,  jen  že  sklá- 
dají se  z  četných  drobných  amoeb  původně 
volných,  pak  k  sobě  pouze  přiložených.  Ve 
skupině  Acrasieae  posléze  Část  amoeb  vy- 
tvoří pevnou  stopku  buněčné  struktury,  po 
níž  ostatní  amoeby  vzhůru  vylézají  a  tam 
přemění  se  v  nahou  hromádku  (sorus)  vý- 
trusů. Oitud  též  název  pro  tuto  skupinu 
Sorophoreae,  —  Více  k  pravým  s-kám  blíží 
se  jeden  parasitický  organismus  zvaný  Plas- 
modiophora  brassicae  (v.  t.).  /í. 

Sllian/y  ves  na  Moravě,  hejtm.  Kroměříž, 
okr.  Zdounky,  fara  a  pš.  Morkovice;  117  d., 
675  obyv.  č,  (1900),  popi.  dvůr  a  samoty 
Jezírko  a  Obora. 

Sloane  fslón]  Hans,  botanik  angl.  C**  1660, 
t  1753),  studoval  lékařství,  provázel  r.  1689 
vévodu  z  Albemarlu  najamaiku,  stal  se  r.  1727 
životním  lékařem  krále  Jiřího  II.  a  brzo  po- 
tom předsedou  král.  společnosti.  Z  jeho  sbírek 
přírodovědeckých  bylo  založeno  Britské  mu- 
seum (viz  British  Museum,  str.  711^). 
Sepsal:  Catalogus  plantarum^  quae  in  insula 
Jamaica  sponte  proveniunt  (Lond.,  1696); 
A  voyage  to  the  islands  Madeíra,  Barbadoes 
and  Jamaica  (t.,  1707—25,  2  sv.). 

Sloboda,  v  Rusku  název  rozličných  osad. 
Na  staré  Rusi  nazývali  se  s-mi  nejen  ves- 
nice svobodných  lidí,  nýbrž  i  osady  nalé- 
zající se  za  městskými  hradbami;  odtud 
názvy:  jamská  s.  (předměstská  ulice  jam- 
ščiků,  viz  ČI.  Jam),  kupecká  s.  (torgovaja 
3.),  vojenská  s.  {soldatskaja  s.,  osada 
vysloužilých  vojáků).  Na  Malé  Rusi  nazývaly 
se  s-mi  vesnice  podobné  českým  Lhotám. 
Byly  to  nově  zakládané  vesnické  osady,  je- 
jichž obyvatelstvo  osvobozováno  bylo  —  od- 
tud pejich  název  —  na  řadu  let  od  povin- 
nosti vůči  pánovi  (kolonisátoru,  osadcikovi) 
i  od  daní.  S-dy  zakládaly  se  obyčejně  na 
liduprázdných  místech,  na  př.  v  lesích,  za 
účelem  kolonisování  půdy.  Jednotlivci  obra- 
<:eli  se  k  hejtmanovi  kozáckému  nebo  plu- 
kovníkovi s  prosbou,  aby  jim  vydal  universál 
^listinu)  na  místo  a  dovolil  jim  vystavěti 
mlýn  a  založiti  slobodku.  Obdržev  universál, 


kolonisátor  (osadčik)  takový  stával  se  úplným 
vlastníkem  sdy.  Na  vystavěných  chatách  vzty- 
čován  byl  kříž,  na  němž  naznačováno,  na 
kolik  let  sedláci  osvobozeni  od  břemen.  Kdyi 
na  Malé  Rusi  zavedeno  krepostné  právo  (sel- 
ské poddanství),  mnohé  z  takových  s-od 
upadly  v  podJanstvi  k  původnímu  koloni- 
sátoru. —  O  slobodských  kozácích  viz 
ČI.  Kozáci,  str.  10336.  ~  Nyní  nazývá  se 
na  Rusi  s-dou  veliká  ves,  kde  jest  více  než 
jeden  chrám,  kde  bývají  trhy  nebo  kde  jest 
sídlo  volostné  správy.  S-dou  nazývá  se  i  prů- 
myslová, továrni  vesnice,  jejíž  obyvatelstvo 
téměř  ani  se  nezabÝvá  orbou. 

Sloboda  Daniel,  evang.  farář  (*  20.  pros. 
1809  v  Uh.  Skalici  —  t  10.  list.  1888  na  Ro- 
savě).  Studoval  v  Prešpurce,  kdež  byl  čle- 
nem slov.  společnosti  založ,  při  lyceu  za  pří- 
činou vzdělávání  řeči  československé.  R.  1833 
ordinován  a  ustanoven  kaplanem  ev.  faráře 
v  Myjavě.  R.  1837  stal  se  farářem  na  Ru- 
savě  pod  Hostýnem  na  Moravě,  kdei  pů- 
sobil  až  do  smrti.  S.  se  zvláštní  láskou  při- 
lnul k  vědám  přírodním  a  vydal  Rostlbuipt 
(1852,  nákl.  »Mat.  Čes.«),  jakýsi  druh  botanic- 
kého klíče.  Mimo  to  S.  přispíval  do  >Zory«, 
do  »Hronky«,  do  »Zpěvanek<  Kollárových 
i  Sušilových,  do  časopisů  polit,  a  j.  VI.  1862 
až  1863  vydával  Besídku  čtendřskou.     Vek. 

Blobodskojf  rus.  úi.  město  v  gub.  vjat- 
ské,  nad  ř.  Viatkou,  ma  10.052  obyv.  (1897), 
9  chrámů,  2  kláštery  (1  muž.,  1  žen.),  Ženské 
gymnasium,  nemocnici,  městskou  banku,  45 
továren  a  závodův  (vinopalnu,  sirkárnu,  pivo- 
var, 4  koželužny,  9  závodů  kožišnických  a  j.), 
obchod  obilím,  hlavně  ovsem  a  lněným  se- 
menem. 

Újezd  slobodský  má  na  27.418  km* 
218.246  obyv.  (asi  5000  Votjaků,  4000  Ta- 
tarů). Čásf  severní  je  lesnatá,  čásf  jižní  bez- 
lesa,  vzdělaná.  Množství  řek  a  říČek  (Vjatka, 
Kama,  Čepca,  Kobra  a  j.).  Zemědělství  a  vče- 
lařství. Průmysl  železářský  a  vydělávání  koží. 

Bloíi,  stil  (z  lat.  5f//tfs,  pisadlo,  rydlo)  jest 
v  obecném  aesthetickém  smysle  označeni 
pro  osobitý  aesthetický  charakter  umělec- 
kého díla.  V  tomto  smysle  užívá  se  ozna- 
čení toho  jednak  absolutně,  když  pravíme, 
že  umělecké  dílo  má  s.,  jest  slohové,  t.  j.  má 
určitý,  v  sobě  jednotní^  ráz  (uměleckou  své- 
ráznost),  jednak  relativně,  když  mluvíme 
o  různých  druzích  s-u  podle  dob,  národův, 
uměleckých  látek,  techniky  a  jiných  činitelů, 
jež  spolu  podmiňují  charakter  uměleckého 
díla  (na  př.  s.  v  uměních  výtvarných).  V  už- 
ším smysle  užívá  se  slova  s.  pro  označeni 
osobitého  způsobu,  jímž  spisovatel,  básník, 
řečník,  učenec  vtěluje  sve  myšlenky,  city 
atd.  ve  slovesnou  formu.  S.  slovesný  pod- 
míněn jest  přirozeně  všemi  činiteli,  jež  spolu- 
působí při  vytváření  slovesného  díla,  tudíž 
zvláště  osobností  samého  tvůrce,  dále  obe- 
censtvem, pro  něž  dílo  určeno,  podnětem  a 
tendenci  díla,  místem,  řeči  jako  látkou  slo- 
vesného dila  a  hlavně  věcným  obsahem.  Po- 
měr s-u  a  osobnosti  tvůrce  slovesného  díla 
klassicky  vysloven  slavnou  větou  Buffonovou: 


Sloha  —  Sloni. 


399 


Le  style  c*est  Fkomme  mime  fs.,  tof  Člověk 
sám).  Ve  s-u  jako  v  celém  slovesném  dile 
obrali  se.  vlastně  měla  by  se  obrážeti  celá 
iodividualita  spisovatele,  básníka,  řečníka, 
Q6&ncc.  Kde  této  své  ráznosti  není,  kde  s 
dev3rplynt]1  z  vnitřní  povahy,  mluvíme  o  ne- 
dostatku s-u,  o  bezslohovosti;  kde  s  jest 
poaze  přiučen,  o  manýře.  Základní  pod- 
mínky dobrého  s-u  jsou:  věcná  jasnost  a 
pravaivostf  průhledné  uspořádáni  a  přesvěd- 
čivá  síla,  úplné  ovládání  řeČi  a  jemný  cit 
pro  rozmanité  odstíny  v^razA  i  forem,  osob- 
nost věcí  svou  zcela  zaujatá  a  v  ní  žijící. 

S.  stavitelský  jest  přísné  provedení  a 
hnaotiié  vyjádřeni  jisté  všeobecné  myšlenky 
▼c  všech  dílech  stavitelských  i  ve  viech  je- 
jích podrobnostech,  které  pak  na  sobě  nese 
výraz  vnitřního  cítění  a  duševního  jednáni, 
ano  i  výraz  celé  povahy  svého  tvářce  tak 
viditelně  a  nápadně,  že  každého  jednotlivce 
poznati  lze  podle  dokonalosti,  jaké  v  tomto 
nměni  do!^hl.  Umělecké  dílo  stavitelské,  ač 
otMahoje  tytéž  částky  jako  jiné  dílo   oby- 
čejné, V3^iká  zvláštní  úpravou,  kde  katdá 
£ástica  má  svAj  účel,  který  zase  jest  nazna- 
čen  formou  nejvhodnější,  a  tím  hned  na 
první  pohled  od  díla  obyčejného  jako  něco 
vy  Mlho  se  rozpozná  a  uplatni.  Stavitelský  s 
jest  s  celou  bytosti  lidskou  v  každé  době 
tak  srostlý,  že  kdyby  umělecký  tvůrčí  duch 
sháněl  se  po  tvarech  a  formách,  chtěje  vy- 
jádřiti city,  nansanuly  by  se  mu  mimovolně 
tvary  a  formy,  do  kterých   veškerý   národ 
své  myšlenky  a  city  nejraději  vkládá  a  ve 
kterých  také  jenom  své  znázorněné  myšlenky 
shledává  a  proto  stavitelský  s.  jest  věrným 
odleskem  veškerého  žiti  každého  národa  a 
ircadlem,v  němž  spatřuj :  se  celý  jeho  duševní 
stav  od  prvních  umělec,  počátků  p  )stupně 
dále  ai  k  ieho  nejvyšší  dokonalosti  a  slávě, 
ano  ai  i  k  jeho  úpadku,  tvoříc  tak  nehy- 
noacf  kamenný  pomník  jeho  zdatnosti  a  vv- 
apělosti,   po  případě  jeho   poroby.    Každý 
vsdétaný  národ,  jenž  měl  stálá  obydlí  a  ja- 
kési náboženství,  také  i  zvláštním  způsobem 
atavěl,  vloživ  do  staveb  svůj  vlastní  charakter, 
avé  vlastní  vyjádření,  svůj  vlastní  s.  Poně- 
vadi  za  nejvýznačnější  stavby  mohou  poklá- 
dány   býti   stavby  chrámDvé,   ustanovujíce 
nejvyšší  hranici,  kam  až  duch  lidský  povznésti 
se  může,  a  kde  člověk  nejvíce  k  duševní, 
umělecké  práci  pohádán  bývá,  jest  nejpří- 
hodnějším děliti  stavitelské  8  y  podle  nábo 
ienstvi.    Podle    náboženství    rozeznáváme: 
1.  t-y  předkřesfanské,   2.  s-y  křesťan- 
ské   a    3.   s-y   muhammedánské.    Mezi 
předkřesfanské  s-y  náleží  s.  indický,  čín- 
ský, perský,  egyptský  a  klassický,  t.  j. 
řecky  a  římský;  mezi  křesťanské  s-y  po- 
titi se  s.   byzantský,  románský,  go- 
tický a  renaissanční ;  ze  s-ů  muham- 
médánských   vyniká  nejvíce   s.    maurský 
(srv.    Architektura    str.  670  st.).   Kaldý 
s  těchto  t-fl  má  své  osobité  zvláštnosti,  své 
okrasy,  proporce,  a  dospěl  podle  své  povahy 
větiiho  nebo  menšího  zdokonalení  a  rozšířeni, 
na   néi  působily  i  poměry  přírodní.    Fka. 


Blohay  sloka  viz  Strofa. 

Slohovéda  (stilistíka)  jest  systema- 
tické sestavení  pravidel  slovesného  slohu, 
zvláště  pokud  podmíněna  jsou  povahou  řeči. 
Systematika  tato  jest  většinou  dědictvím  ze 
starověku  a  řízena  bývá  hlavně  praktickými 
účely.  Potřebuje  značného  zdokonaleni  a 
jemnějšího  propracování,  k  Čemuž  zvláště 
přispěti  může  literární  historie  sbíráním  a 
účelným  tříděním  dané  látky  slohové. 

8lo^  n.  plast  (něm.  /vř<5ř{,  odkud  čes./^r), 
nazývá  se  v  hornictví  ložisko  uhlí  nebo  rudy 
souběžné  s  vrstvami  je  omezujícími. 

Sloka,  sloha  viz  Strofa. 

Sloman  Robert  Miles,  hamburský  rej- 
dař  (*  1783  v  Yarmouthu  v  Anglii  —  f  1867 
v  Hamburce).  Záhy  přišel  do  Hamburku, 
kdež  jeho  otec  William  S.  r.  1793  se  usadil 
založiv  tu  reidařství  posud  kvetoucí.  Za  vlády 
Francouzů  byl  S.  z  Hamburka  vypověděn, 
ale  vrátil  se  tam  r.  1814  a  získal  si  tu  ve- 
liké zásluhy  o  správu  obecní,  zejména  pro- 
hloubením Labe,  pak  účastenstvím  při  změně 
ústavy  z  r.  1860  a  j.  S.  byl  z  prvních,  jenž 
užíval  při  stavbě  lodi  konstrukce  železné. 
Veliký  jeho  obchod  přešel  po  jeho  smrti  na 
jeho  syna. 

Slomiek  A nt on, spis.  slovinský,  viz J iho- 
slované,  str.  413. 

Sloni  {Elephantidae)  jest  Čeleď  ssavců  cho- 
botnatých.  z  níž  posud  žijí  jen  dva  druhy: 
slon  africký  a  indický.  Větší  počet  druhů 
žil  v  době  třetihorní  a  také  vyhynul.  Mno- 
hými zvláUnostmi  ve  skladbě  lebky,  ve  stavbě 
chodidla  nohy  a  v  úpravě  chrupu  8.  liší  se 
od  ostatních  ssavců  kopyt natých.  Na  lebce 
slonů  jeat  veliká  mezičeíisť,  nosní  kosti  tak 
malé.  že  jsou  až  zakrnělé;  v  kosti  čelní  jsou 
veliké  dutiny.  Čelisf  zpodní  krátká  a  silná 
pohybuje  se  od  zadu  ku  předu.  Ve  chrupu 
s.  měli  původně  28  zubů  { .  S .  i .  ]  bez  špi- 
čáků. Za  to  přední  zuby  jsou  vyvinuty  v  mo- 
hutné kly,  buď  v  čelisti  horní  nebo  v  obou 
dvou.  Stoličky  měly  původně  hrbolaté,  které 
splývaly  v  příčné  lištny,  jichž  bývá  někdy 
až  27.  Rod  nejprimitivnější,  mastodon  (v.  t.), 
měl  kly  hoření  i  dolení  a  hrbolaté  stoličky 
jako  ve()ř,  3  v  každé  čelisti.  V  zoologickém 
oddělení  Jardin  des  Plantes  v  Paříži  a  pak 
v  Natural  Museum  v  Londýně  jsou  posta- 
veny celé  kostry  mastodontů  7  m  dlouhé  a 
5  m  vysoké,  s  kly  4  m  dlouhými. 

S.  nyní  žijící  (slon  indický,  africký  a 
pak  vyhynulý  mamut)  vyvinuli  se  v  době 
nejipladšich  třetihor  v  jižní  Asii  a  stěhovali 
se  pak  odtud  do  Afriky  a  Evropy  (mamut); 
v  pozdější  době  diluviální  přešli  do  Sev. 
Ameriky.  Slon  má  v  mezičelisti  2  veliké  kly 
až  2'5  m  dlouhé  a  v  dospělém  věku  ^  90  kg 
těžké,  jež  se  skládají  z  jemné  hmoty,  nazvané 
slonovina.  Špičáků  nemá  a  stoličku  pouze 
jedinou,  velikou,  z  tenkých  desek  složenou; 
u  slona  indického  jsou  tyto  desky  obdélní- 
kové, kdežto  stoličky  slona  afrického  i  sou 
z  desek  kosočtverečných.  Žvýkáním  stolička 
se  omílá,  napřed  po  částech  vypadává  a  ze 
zadu  pozvolna  novou  stoličkou  bývá  nahra- 


400 


Slonim  —  Slonovina. 


zena.  Za  první  stoličkou  jest  totiž  v  čelisti  za- 
loženo ještě  5  stoliček  malinkých,  z  nichž  vždy 
následující  pozvolna  nahrazuje  předcházející 
opotřebovanou.  Drahocenná  slonovina  klů  slo- 
ních přiváži  se  do  Evropy  a  Ameriky,  hlavně 
z  Afriky,  a  to  průměrně  ročně  asi  770.000 /f^?; 
tomu  za  obět  padne  ročně  asi  50.000  slonů, 
tak  že  slon  africký  jest  blízek  úplnému  vy- 
hynutí. S.  žijí  ve  stádech  o  30—200  kusech, 
kdež  jeden  samec  připadá  asi  na  8  samic; 
doba  březnosti  samic  trvá  20Vt  niěsíce.  Živí 
se  potravou  rostlinnou:  listím  stromů,  rýží, 
cukrovou  třtinou  atd.,  čímž  způsobují  domo- 
rodcům na  polích  veliké  škody.  Denně  spo- 
třebuje 70—80  kg  potravy  (sena,  rýže,  řípy) 
a  proto  se  nehodí  za  domácí  zvíře  ku  prá- 
cím hospodářským,  iežto  výkony  jeho  práce 
jsou  mnohem  menši  než  cena  potravy  jím 
spotřebovaná.  Slon  indický  žije  v  Indii  na 
úpatí  Himalájí,  na  poloostrově  Malace  a  na 
ostrovech  Ceylonu,  Javč,  Sumatře  a  Borneu. 
Slon  africký  žije  v  střední  Africe;  v  Kapsku 
byl  již  vyhuben.  V  době  diluviální  žil  v  celé 
Evropě  a  Asii  mamut  (v.  t.).  Podrobně 
o  životě  slonů  viz  dr.  P.  Durdík,  Sedm  let 
na  Sumatře.  Sx. 

Sloním,  rus.  új.  město  v  grodenské  gub. 
při  řece  Ščaře;  má  19.895  obyv.  (1901),  z  nichž 
65%  židů,  197o  pravoslavných,  127o  katol., 
37o  muhamm.;  3  učiliště;  průmysl  a  obchod 
značně  se  vzmáhají.  Máť  S.  důležitý  přístav 
na  vodní  cestě  z  moře  Baltického  do  Čer- 
ného, utvořené  splavnou  Ščarou  a  průplavem 
Ogiňského  (v.  t.),  a  jest  stanicí  trati  Ba- 
ranoviči-Bělostok.  S.  má  starou  historii; 
r.  1241  zničili  jej  Mongolové,  v  XIV.  stol. 
knižetství  Slonimske  připojeno  k  Litvě. 
Často  konány  tu  bývaly  generální  sněmy  li- 
tevské.  Znamenitě  povznesl  S.  v  XVIII.  štol. 
veliký  hetman  litevský  Michal  Ogiňski  (palác 
jeho  je  dnes  bazarem).  K  Rusku  připojen 
byl  S.  r.  1795  a  byl  s  počátku  městem  gu- 
bernským.  —  Slonimský  Újezd  má  na 
7237  km*  229.504  obyv.  (1897).  Pp. 

glonlmsldj :  1)  S.  Zin  o  vij  (vlastně  Cha- 
jim  Zelig-Jakovlevič),  učený  žid  (*  1810 
v  Bělostoku),  vynalezl  počítací  stroj,  za  nějž 
dostal  r.  1845  Demidovskou  praemii.  Přední 
učenci  vyhledávali  styky  se  S-kým  a  Hum- 
boldt  představil  jej  králi  pruskému,  jenž 
chtěl  jej  povolati  na  stolici  mathematikv 
na  některé  universitě.  Vjrnalezl  také  malý  při- 
stroj sčítací  a  odčítací,  jímž  možno  bylo  na- 
hraditi ruská  počitadla.  Od  r.  1861  vydával 
ve  Varšavě  časop.  »Gacefira«,  věnovaný  po- 
třebám židovstva,  pro  něž  vydával  též  spisy 
v  ryzí  starohebrejštině,  jako  Me\iath  haně- 
ýesch  (o  nesmrtel.  duše,  Varš.,  1852);  Jisode 
ha-ibbur  {^T\nc\py  žid.  kalendáře,  1852);  Choch- 
math  haschin^  (geometrie,  t.,  1866)  a  j. 

2)  S.  Leonid  Ludvik  Zinovjevič, 
publicista,  syn  předešlého  (♦  1850  ve  Var- 
šavě), studoval  práva  v  Kijevě  a  záhy  počal 
přispívati  do  rázných  časopisů  rus.,  načtž 
v  1.  1875—79  vedl  politický  oddíl  časop. 
»Rus.  Mir<,  jejž  pak  také  redigoval.  Koncem 
r.    1882  ; :  al    se    stálým    spolupracovníkem 


»Věstniku  Jevropy*.  Háji  rus.  »obščiny«,  ale 
staví  se  proti  theoriim  Juzova  a  ostatních 
národníků,  jakož  i  proti  jednostrané  poli- 
tice finanční  a  národohospodářské,  sledující 
cíle  obohaceni  kapitalistův  a  podnikatelů  na 
újmu  lidu.  Mezi  jiným  potírá  také  theorii 
Marxovu  a  jeho  stoupencův,  ukazuje  na  její 
nelogičnost,  staví  se  proti  krajnostem  zlaté 
měny  atd.  Psal  také  o  otázkách  všeobecné 
kulturních.  Stati  jeho  rozptýleny  jsou  po 
časopisech.  O  sobě  vydal:  ďmstvennoje  ra^* 
strojstvOy  jego  xnačenije  v  pravě  grafdanskom 
i  ugolovnom  (Petr.,  1879);  Poiemeljnaja  sob- 
stventtosf  s  točki  \rěnija  Ifuduščago  gra^dan* 
skago  ulofenija  (1885) ;  Osnovnyje  voprosy 
polit iki  (1889);  Ochrana  kresťjanskago  le- 
mlevladěnija  i  néobchodimyja  lakonodaiélj' 
nyja  reformy  (1892);  Ekonomičeskoje  učenije 
Karla  Marksa  (1898,  něm.  výtah  statí  o  Mar- 
xovi, Berl.,  1897  a  1899). 

Sloni  noha,  bot.,  viz  Elephantopus. 

Sloni  řeka  víz  Olifant. 

Slonové  pobřcži,  Pobřeží  slonoviny, 
též  Zubní  pobřeží  zvané,  v  Horní  Guineí 
v  záp.  Africe,  prostírá  se  mezi  Pepřovým  a 
Zlatým  pobřeiím  od  mysu  Palmového  (C  Pal* 
mas)  až  k  mysu  Trojhrotovému  (C  TYes  Puri" 
tas\  náležefíc  z  větší  Části  Francouzům, 
z  menší  části  Angličanům.  Jméno  má  od  slo* 
noviny,  která  odtud  kdysi  hojně  se  vyvážela. 

Slonovina  (lat.  ebur^  fr.  ivoire,  něm.  El/en- 
bein)  jsou  kly  slona,  jichž  se  užívá  jako  velmi 
cenné  suroviny  řezbáfské  a  soustružnické, 
v  rozšířeném  smysle  užívá  se  názvu  8.  i  pro 
kly  jiných  zvířat,  hodí-li  se  k  týmž  účelům 
jako  kly  slona.  Nejcennější  s-nu  poskytuje 
slon  africký,  jehož  kly  dosahuji  někdy  i 
3  m  délky  a  přes  100  kg  váhy,  takové  jsou 
však  velikou  vzácností,  zejména  v  době  no- 
vější, kdy  slonů  stále  ubývá  následkem  lovů 
pořádaných  právě  pro  s-nu,  tak  Že  v  kraji- 
nách blíže  ku  pobřeží  africkému  není  slonům 
dopřáno  dosáhnouti  nejvyššího  stáří  a  vý- 
voje klův.  Obyčejně  přicházejí  do  obchodu 
kly  vážící  pouze  několik  kg.  Kly  slona  indic- 
kého jsou  mnohem  menší  než  afrického.  Klv 
sloní  jsou  mírně  zahnuté,  u  kořene  duté, 
tato  dutina  sahá  někdy  dosti  hluboko,  čímž 
cena  zubu  se  snižuje,  plného,  hutného  konce 
klu  užívá  se  na  výrobu  koulí  na  kulečníky, 
kdežto  tlustší,  ale  dutá  čásf  se  rozřezává  na 
desky  a  sloupky  a  zpracuje  na  střenky,  kno- 
flíky, klávesnice,  hřebeny  a  různé  výrobky 
jiné.  S.  má  chemické  složení  jako  jinž  kost, 
je  však  velmi  hutná,  houževnatá,  dosti  pružná, 
výborně  se  zpracovává  řezáním  a  soustruho- 
váním, pěkně  se  i  leští;  barvu  má  bílou,  ča- 
sem však  žloutne,  dá  se  však  dosti  snadno 
vybíliti,  na  př.  kysličníkem  vodičitým.  Žlout- 
nutí je  zároveň  známka  pravosti  s-ny,  lišit 
se  tím  od  napodobenin,  které  svojí  bílou 
barvu  zachovávají;  význačnou  je  též  pro  pra- 
vou s-nu  zvláštní  siťovitá  kresba  ne  sice 
ostře  vyznačená,  ale  přece  zřetelná,  t.  2V. 
»guillochirka<,  na  příčném  řezu  klu.  Vedle 
klů  slonů  právě  zabitých  přicházejí  též  do 
obchodu  kly  náhodou  nalezené,  pocházející 


Sloop  —  Slota.  401 

od  slonů  zdechlých  před  delší  neb  kratší  i  sucha  dobře  soustruhovati  a  leštiti;  též  možno 
dobou,  mimo  to  i  kly  ze  země  vykopané,  po- !  je  snadno  různě  barviti,  na  závadu  je  jejich 
cházejíci  od  zvířat  dávno  zahynulých;  s. !  křehkost;  knoflíky  z  nich  vyrobené,  nyní  váe- 
>mrtvá«  je  vjschlé.,  tvrdší,  na  povrchu  roz- 1  obecně  u  nás  místo  kostěných  užívané,  při 

pukaná.  S.  »živá«  lépe  se  zpracovává,  časem  I  vyklepáváni  šatstva  velmi  snadno  se  přerazí, 

však  v]^robky  z  ni  zhotovené  následkem  vy-  '<  Před  lety  vyváželo  se  od  nás  veliké  množ- 
sýcháni  dostávají  trhliny.  U  africké  s-ny^  ro- '  ství  těchto  knoflíků  do  Spoj.  Obcí. 
zéznávají  obchodníci  dva  druhv:   1.  Bílou;     Napodobenin  s-ny  je  při  její  oblibě  a 

neprůhlednou,  měkkou,  která  se  hodí  na  vzácnosti  veliké  množství.  Nejvěrněji  napo- 

výrobu  koulí  a  klávesnic,  a  2.  tvrdou  prů-  dobí  ses.  celluloidem  (v.  t.)  anověji  t.  zv. 

Svitavou  ze  záp.  Afriky,  ze  které  se  dčlaji  galalitem,  t.  j.  sýrovinou  smíšenou  s  al- 

různé  výrobky  řezbářskc.  Kly  slona  indic-  j  kalickými  sloučeninami  a  zvláštním  způso- 

kého  (ze  Siamu)  poskytují  sice  s-nu  hou-  bem  zpracovanou;  podrobnosti  výroby  za- 

ževnatou,  cennější  africké,  ale   nemaji   pro  chovávaji  továrny  v  tajnosti.  K  nam  přivá- 

obchod  a  průmysl  evropský  velikého  významu,  zejí  se  hotové  výrobky  z  Německa.    Ž  cel- 

jednak  tím,  že  jsou  malé  a  pak  tím,  že  ani  luloidu  nebo  galalitu  vyrábějí  se  i  napodo- 

nestači  ke  krytí  spotřeby  indické  a  čínské,  beninykorálů,  žel voviny,  rohoviny,  některých 

Do  Činy,  kde  jsou  velmi  dovední   řezbáři  polodrahokamů  a  j.  S.   nepravá  dělá  se  též 

s-ny  a  ícde  spotřeba  této  suroviny  je  veliká,  z  klihu  prohněteného  s  práškem  kosti  nebo 

tak' že   ke  kryti  jejímu  nestačí  s.  indická,  pravé  s-ny  (vyrobeného  z  odpadků)  a  tvrze- 

dovážejí  se  od  staletí  kly  mamutí  ze  Sibiře,  ného  přísadou  kamence  neb  síranu  hlinitého, 

které  z  části  dovážejí  se  i  do  Evropy.    Ma-  Též  perčoviny  vybílené  a  s  nějakým  bílým 

mutí  kly  nalézají  se  v  náplavu   u    dolního  práškem  prohnětené  užívá  se  někdy.    Né- 

toku  velikých  řek  sibiřských,  kde  bývají  nč-  které  z  těchto  napodobenin  mají  vzhled  skoro 

kdy  odkryty,  podemele-li  řeka  při  povodni  týž  jako  s.  a  jsou   zároveň   i  tak  houžev- 

svoje  břehy,  nebo  bývají  vyhledávány  ko-  naté  a  pružné.                                          Li. 

paním   v   náplavu.   Kly   mamutí   mívají   při  Sloop   [slúp],  angl.,  šalupa,  jednostěi- 

délce  3 — 4  m  váhu   70—100  kg,  mají   však  nová  lodice  pro  plavbu  pobřežní.  S.  o  f  war, 

menší   cenu   než    kly  sloní,  poněvadž  jsou  tolik  co  korveta. 

tvrdé,  křehké  a  mají  hluboké  trhliny  podélné  Sloot  [slot]  Maria  Christina  Nicolette, 

i  soustředné  (na  příčném  řezu),  následkem  spisovatelka  holi.  (*  1853  v  Samarangu).  Od 

toho  bývá  jich  pouze  asi  třetina  upotřebí-  r.  1871  bydlí  v  Amsterdame  a  pod  pseudo- 

telna;   Často  bývají  též  silně  zbarveny,   le-  nymem  Mathilde  a  Meloti  de  Jáva  vy- 

iely-li  blízko  rud  železitých  nebo  méďnátých.  dala  četné  romány  svědčící  zvláště  o  bystrém 

Klv  mamutí  jsou  silně  zahnuty  do  oblouku,  pozorování  života  koloniálního  a  vynikající 

Ž  druhů  s-ny  v  rozšířeném'  slova  smysle  morálkou  velmi  ryzí.  Proto  nabyly  značného 

nejdůležitější  jsou  kly  mrože,  které  bývají  rozšířeni  v  Nizozemsku  a  v  Belgii  a  také  do 

50—100  cm  dl.,  slabě  zahnuté,  poskytuji  su-  němčiny  byly  překládány.    Uvádíme  z  nich: 

rovinu  velmi  hutnou  a  tvrdou,  cena  jejich  De  jonk  vroúw  van  Groeneurode;  De  dochter 

je  však  snížena  tím,  že  dutina  (vyplněná  říd-  van   den   resident;    De  gesliederde  schUderij\ 

kou  kostí)  sahá  velmi  hluboko,  tak  že  jen  Verdwenen\    Hermelijn    atd.,   pak   historický 

malá  čásf  je  upotřebitelná.  Kly  hrocha  po-  román  Van  slaaf  tot  vorst  a  cestopisné  dílo 

dobají   se   tvarem   klům  kančim,  jsou  však  Het  land  van  Walter  Scott  (s   illustracemi, 

mnohem  větší,  2—4  kg  těžké;   užíti  lze  jen  Schiedam,  1887). 

špičky,  proto  lze  hotoviti  z  nich  jen  výrobky  Slopné,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Holešov, 

menši,  které  jsou  však  velmi  cenné,  pone-  okr.    a    pš.    Vyzovice,   fara    Újezd;    92    d., 

vadž    nežloutnou   jako   pravá   s.;    dříve    se  577  obyv.  č.  (1900),  kaple  a  Itř.  šk. 

z  nich  vyráběly  umělé  zuby.  Zuby  narvala  Slota  (Slotta)  Jiří,  básník  a  spis.  česko- 

mají  pro  obchod  malou  důíežitost.  Tupě  ku-  slovenský,  známý    spisovatelským    jménem 

želovité  zuby  ze  zpodní  čelisti  vorvaně  po-  Rajecký   (♦  24.  břez.  1819   v  Rájci   v  župě 

skytují  surovinu  pevnou,  trvanlivou,  avšak  trenčanské  —  f  3.  říj.  1882  na  faře  pustovo- 

žlutou.    Všechny  tyto  druhy  mají  pro   ob-  dčracké  v  stol.  nitranské).  Studoval  gymna- 

chod  význam  malý,  spotřeba  kryta  je  hlavně  sium  v  Žilině  a  v  Prešpurcc,  r.  1838  vstoupil 

pravou  s-nou  z  Afriky,  které  se  vyváží  ročně  do  semináře  brněnského,   kde    r.   1842  vy- 

asi  800.000 /fg"  (srv.  Afrika,  str.  392ťi),  kdežto  svěcen  na  kněze,  načež  kaplanoval  v  Mout- 

Vých.  Indie  i  s  ostrovy  Sundskými  posky-  ničích  a  potom  v  Šaraticich.  Za  ministerstva 

tuje  asi  20.000  kg.  Thunova   S.   vyzván   byv,    aby   se   věnoval 

Rostlinná  s.  jsou  tvrdá  semena  někte-  školství  slovenskému  v  Uhrách,  podrobil  se 

rých  palem  (srv.  Phytelephas\  která  jsou  zkouškám  státním  z  řeči  a  literatury  česko- 

nyní  hlavní  surovinou  na  výrobu  knoflíků,  slovenské,  načež  ustanoven  za  učitele  gymn. 

zejména  u  nás.  Tato  semena,  t.  zv.  kame-  v  Báňské  Bystřici,  kde   působil   do   konce 

náče,  přivážejí  se  hlavně  z  Columbie  a  Ecua-  škol.  r.  1861.  Ze  zdravotních  příčin  vrátil  se 

doru.    Podle  původu  a  jakosti  rozeznává  se  k  duchovni  správě  a  dosazen  byl  za  faráře 

mnoho  druhů  pojmenovaných  nejčastěji  po-  na  něm.  faru  v  Tužině  (ve  stol.  nitranské), 

dle   vývozního   místa.   Kamcnáče   vyznačují  Když  pak  po  r.  1861  Slováci  založili  >  Matici 

se  velikou  tvrdostí,  lze  je  řezati  pouze,  když  Slovenskou<,stal  se  jejím  jednatelem.  R.  1867 

byly  déle  máčeny  ve  vodě,  za  to  lze  je  za  jmenován  byl  školdozorcem  okresu  bojnic- 

OttiT  Slomfk  Nanteý  vt,  XXIU.  3/12  1904.  26 


402 


Slotov  —  Sloup. 


kého,  r.  1870  přestéhoval  se  do  Trnavy,  kde 
zvolen  za  ředitele  »Spolku  sv.  Vojtěcha<,  a 
pĎsobil  zde  horlivé  po  Slet;  od  r.  1879  byl 
děkanem  pustovoděrackým.  S.  byl  výborný 
kazatel,  zasloužil  se  velice  o  rozšířeni  osvěty 
mezi  katol.  Slováky,  hlavně  vydáváním  a 
rozšiřováním  dobrých  populárních  knih.  S. 
jest  na  Slovensku  znám  jako  básník  lyrický; 
básně  jeho  psány  jsou  po  většině  jazykem 
spisovným  čes.,  méně  v  nářečí  slovenském, 
jsou  směru  dílem  vlastenecko -národního, 
dílem  náboženského;  některé  jsou  i  písně 
milostné.  Básnické  spisy  jeho  vyšly  v  Nár. 
Bibliot.,  seš.  425—31  (Praha,  1881).  O  sobě 
vydal:  Památka  vysvěceni  nové  buáovy  c,  k, 
katol.  stát,  vy  i,  gymnasia  Báňsko- By střického 
(t.,  1868);  Velké  poselství  kné^e  katolického, 
8  básní  (t.,  1856)  a  některé  áuchovni  řeči.  Od 
r.  1854  redigoval  časopis  >Cyrill  a  Method«, 
po  jeho  zaniknuti  od  r.  1860  čas.  >Sloven. 
národní  učitel*  s  přílohami  »^kola  domáca< 
a  >Zrcadlo  maličkých*,  v  1. 1872—76  kalendář 
>Pútník  sváto  vojtěšský*  a  spolkový  orgán 
>Katolické  noviny*.  Srv.  »Osvěta*,  1882, 
str.  1046. 

Slotov  (Schlotten),  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Dvůr  Král.  n.  L.,  okr.  Jaroměř,  fara  Herm a- 
nice,  pš.  Kukus;  46  d.,  417  obyv.  větš.  n. 
(1900). 

Bloudeniny  sluji  látky  povstalé  slouče- 
ním dvou  neb  více  prvků  chemických  v  ur- 
čitých poměrech.  Příčinu  slučivosti  prvků 
předpokládáme  ve  zvláštní  síle,  kterou  prvky 
jsou  obdařeny  a  kterou  zoveme  chemickou 
příbuzností  (viz  Affinita).  Chemická  příbuz- 
nost působí  pouze  při  nejužším  dotyku  těles, 
pročež  při  působení  hmot  v  sebe  užíváme 
alespoň  jedné  ve  formě  tekuté  nebo  plynné. 
{Corpora  non  agunt  nisi  fiuiáa.)  Mnohé  prvky 
slučují  se  spolu  při  těchto  podmínkách  již 
za  poměrův  obyčejných,  jindy  nutno  slučo- 
váni povzbuditi  popudem  vnějším,  pomocí 
energie  tepelné,  světelné,  elektrické  atd. 
Některé  prvky  neslučují  se  přímo,  k  jejich 
s-nám  dospíváme  indirektně,od  jiúých  prvků 
neznáme  posud  s-in  buď  s  jistými  prvky 
aneb  vůbec  žádné.  Stálost  vzniklých  s-in 
jest  různá  a  podle  snadného  neb  obtížněj- 
šího rozkladu  jejich  rozeznáváme  s.  stálé 
a  nestálé.  Slučování  prvků  neděje  se  v  po- 
měrech libovolných,  nýbrž  v  poměrech  zcela 
určitých  nezměnitelných  (rozdíl  od  směsi). 
Tatáž  s-na  má  vždy  stejné  sloučenství,  t.  j. 
skládá  se  z  týchž  prvků  v  tomtéž  procento- 
vém poměru,  ať  byla  získána  jakkoli,  kým- 
koli a  kdekoli.  Slučují-li  se  dva  prvky  ve 
více  poměrech,  při  stejném  množství  prvku 
jednoho,  množství  prvku  druhého  lze  vy- 
jádřiti jednoduchým  poměrem  racionálným. 
Tvoří-h  na  př.  clva  prvky  A  ^  B  více  s-in, 
povstávají  tyto  buď  tak,  že  jeden  atom 
prvku  A  sloučí  se  s  1,  2,  3  atd.  atomy 
prvku  /?,  aneb  opačně  1  atom  prvku  B  spojí 
se  s  1,  2,  3  atd.  atomy  prvku  A,  Poměr  obou 
prvků  v  různých  s-nach  jest  vyjádřitelný 
čísly  celými.  Symbolicky  označujeme  s.  tím, 
že  píšeme  vedle  sebe  značky  prvků  v  s-nách 


obsažené  a  poměr  atomů  vyjadřujeme  čísly 

dole  na  pravé  straně  značek. 
Vzorec  vody:  H^O 

chlórovodika:  HO 

cukru  třtinového:  C,,/f„On. 

Vzorci  konstituČními  snažíme  se  vystihnouti 
vnitřní  složení  a  vazby  ve  s-nách.  Na  př.: 

Q^^SyQ^  kyselina  sírová, 

CH^CH^  OH  aethylalkohol, 
CH 
CH^\CH ^ 

CH 

S.  jednotlivých  prvků  dělíme  na  skupiny, 
z  nichž  nejdůležitější  jsou  v  anorg.  chemii: 
kysličníky,  kyseliny,  zásady,  soli; 
v  org.  chemii:  uhlovodíky,  alkoholy, 
aldehydy,  kyseliny  atd.         B,  Kufma. 

Sloučili,  viska  v  Čechách,  hejtm.  a  okt. 
Strakonice,  fara  Volenice,  pš.  Katovice;  8  d., 
73  obyv.  č.  (1900). 

Blous^h  [slau],  město  v  angl.  hrabstvi 
buckinghamském,  stanice  dráhy,  jež  zde  od- 
bočuje do  Windsoru,  vzdáleného  na  3  fcm, 
má  11.461  obyv.  (1901),  cihelny,  květinářství. 
Na  silnici  mezi  S-em  a  Windsorem  posud 
stojí  dům,  v  kterém  žil  William  Herschel, 
a  hvězdárna,  kterou  si  zde  zbudoval  a  v  níž 
postavil  veliký  teleskop. 

SloukoTloo  viz  Slávko  víc e  1). 

Sloup  (lat.  columna,  fr.  colonne,  angl.  co- 
lumn,  něm.  Sáule^  rus.  stolh  n.  kolona)  tvoři 
svislou  podporu  (buď  dřevěnou,  buď  že- 
leznou neb  i  kamennou),  která  má  za  účel 
přenášeti  břemena,  pochodíci  z  konstrukcí 
stavebních.  Rozumí  se,  že  následkem  nestejné 
pevnosti  materiálu  je  s.  kamenný  vždy  roas- 
si vnější  než  železný.  Železné  s-y  bávají  ne- 
jen význačný  svou  Štihlosti,  ale  i  tím,  že  se 
sestrojují  obyčejně  duté.  Důvod  k  tomu  je 
ten,  že,  chceme-li  využitkovati  Železo  s  pří- 
pustnou jistotou  násobnou,  byli  bychom 
omezeni  na  průřezy  příliš  nepatrné,  jeŽ  by 
oku  nelahodily.  Proto  ponechává  se  vnitřefc 
dutý,  hmota  soustředěna  je  na  obvodě  a 
tím  i  čelíme  vzpěrnému  namáháni.  Kamenné 
s-y  jsou  původu  nejstaršího.  Dřevěných 
užívá  se  buď  jen  z  kulatého  dřiví  nebi  brá- 
něného —  avšak  vždy  se  jich  užívá  jen  u  kon- 
strukcí, sestrojených  na  dobu  poměrně  krát- 
kou —  tedy  u  konstrukcí  prozatímních.  Nej- 
starší kamenné  s-y  shledáváme  v  památkách 
starých  Indů,  Peršanův,  Egypťanův  a  Řekův. 
Řecké  s-y  svojí  ušlechtilostí  byly  základem 
slohů  pozdějších:  římských  a  renaissančních. 

U  každého  s-u  dlužno  rozeznati  tři  hlavní 
součásti,  t.  j.  patku  (basis),  dřik  a  hla- 
vici čili  kap  i  tel.  Nad  hlavicí  uloženo  je 
kládí.  Při  daných  výškách  praktikuje  se  věc 
tak,  že  celá  v^ška  (na  př.  výška  od  patra  k  pří- 
zemi) rozdělí  se  na  5  dílů,  z  nichž  4  zpodni 
připadnou  na  s.  a  vrchní  1  díl  na  kladL 
U  římských  s-ů  toskánských,  dórských  a 
iónských  s  postamenty  tato  výška  rozaělí  se 
na  19  dílů,  ze  kterých  4  nejzpodnějšl  při- 


SLOUPY  I. 

Stítodónikf  řád  z  chrámu  Apolla  Epiktma  u  F^aleie. 


I    ZchramuvDélu        I 

jmijiiM  ^    Parlhcnon. 

I         P^^      r. 


-í-^ ř 


OTTOV  SLOVNtK  NAUČNÍ. 


Ve»l.Mi  priv.  Yjhraiti.i. 


SLOUPY  II. 

Přehled  sloupor^ch  fidů  iJmsk^cK 


Kg^~-~g  . 


u. 


frl 


P»T»liÍn*m)(  Domu)  Mil .  rroJanahíi.KDnMllcgiKlimpaalnlri 


Sloup. 


403 


paoaji  na  podnoi  (postament),  3  horní  díly 
na  kladl  a  zbývajicich  12  středních  dílů  na 
t.  samotný,  u  s-&  korinthských  a  koropo- 
sítních  na  32  dílfi  a  připadá  na  podnož  7, 
na  t.  20  a  na  kladí  5  dílfi.  Z  v^Šky  s-u  ob- 
drží se  modul  (poloměr  s-u  při  patce), když 
se  tato  výška  rozdělí 

a  finského  slohu  toskánského  na  14  dílfi, 
u  slohu  dórského »    16    » 

>  »       iónského >    18    > 

>  >       korinthského   a   římsk. 

čili  kompositniho  .  .  .  >  20  » 
Jeden  takový  díl  je  pak  modul;  ten  dělí  se 
bnď  na  12, 18,  30  nebo  100  dílfi  a  tyto  dílky 
siovon  party.  Výška  hlavice  u  s-u  toskán- 
ského, ddrského  a  iónského  ěini  1  modul, 
u  s-a  korinthského  a  římského  2 V«-2Vs  mo- 
dulu. U  všech  8-fi  jsou  patky  1  modul  vy- 
soké4 

Dórský  8.  je  z  řeckých  (t.  zv.  klassic- 
kých)  památek  stavitelského  uměni  nejstarší 
avyskytnje  se  (na  př.:  ve  chrámě  vPaestum, 
Parthenónu  v  Athénách,  ve  chrámě  neměj - 
ského  Zeva  atd.)  v  rfizných  poměrech  (srv. 
chrám  Poseidónfiv  vPaestum  na  tab.III. při  či. 
Architektura).  U  tohoto  slohu  vyskytuje 
se  geíson  (římsoví  na  horní  části  kladí)  jen 
ve  tormé  článkované  desky.  Vlys  opatřen  je 
trlglyfy  (desky  s  pot  rojným  ryhováním),  a 
to  &k,  ít  nad  každým  s-em  a  v  mezeře  mezi 
s*y  je  po  jednom,  mezi  nimiž  jsou  hladké, 
skoro  Čtvercové  plochy,  t.  zv.  metopy.  Pod 
trígtyfy  jest  destička  se  6  kapkami.  Někdy 
bývaly  na  metopách  bohaté  ozdoby  (srv.  na 
teie  tabulce  »Parthenón«).  Nejzpodnější  čásf 
kladl  zove  se  architrav,  na  němž  bývaly 
nápisy.  Kladí  podepřeno  je  s-y,  jejichž  zá- 
kladm  tvar  je  kruhový,  na  obvodě  vybraný 
čili  vybrázděný  (kanelovaný).  Těchto  ryh  je 
po  obvodě  na  celou  výšku  dfíku  16,  18 
nebo  20.  S.  je  dole  silnější  a  s  výškou  ubývá 
i  jeho  tloošfky.   Tuto  vlastnost  s-u  jmenu- 

Í'einc  entasis  (ujímání).  Hlavici  tvoří  kru- 
lOTý  pod  válek  (echinus)  a  čtvercová  deska 
{ahaois).  Vzdálenost  s-fi  činila  IV^— 1*/,  dol- 
ního průměru,  výška  s-u  t.  j.  dřiku  i  s  ka- 
pítelem  byla  v  době  rozkvětu  as  5Vt  (Par- 
tbenón),  na  starších  nebo  provinciálních  pa- 
mátkách i  méně,  ano  až  i  jen  4  dolní  prfi- 
méry  (na  př.  chrám  v  Korinthu^,  na  pozděj- 
Sich  stavbách  ai  přes  6  dolních  prfiměrfi 
(na  př.  chrám  v  Délu). 

Iónský  s.  rovněž  jako  dórský  vyskytuje 
se  ve  zbytcích  starých  chrámů  řeckých  (ve 
chrámě  Athénině  v  Priéně  atd.)  v  rfizných 
obměnách.  Geison  je  převislý  a  opatřen  bo- 
hatými ozdobami,  někdy  i  zubořezem.  Vlys 
íe  hladký  nebo  skulpturou  opatřen  a  vyzdo- 
ben perfetovcem.  Architrav  rozdělen  ve  tři 
vodorovné  pásky,  z  nichž  horní  bývá  někdy 
zdoben  listovcem  nebo  vaječníkem.  Hlavice 
opatřena  je  malou  deskou,  čtvercového  pfi- 
doryso^  jež  je  zdobena  listovcem.  Pod  deskou 
json  přechodní  převislé  podvojné  spirály 
(závitnice),  mezi  něŽ  vložen  je  vaječník. 
Dřik  opatřen  je  po  obvodě  ponejvíce  24  ka- 
nelorami,    mezi    nimiž  vystupují  jen    úzké 


.  stezky  (žebra).  Kanelury  jsou  dole  i  nahoře 

I  ukončeny   půlkruhovitě.    Dřík    spočívá    na 

I  patce,  skládající  se  ponejvíce  ze  dvou  žláb- 

jkovnic,  mezi  něž  vložen  obloun.  —  Tak 

vytvořena  je   t.  zv.  iónská  base,   kdežto 

u  s-fi  jiných  přichází  pod  nimi  čtvercová 

deska  podkladní  a  slově  patka  attická  (srv. 

na  téže  tabulce  >Erechtheion«).  Vzdálenost 

s-ů  ve  sloupořadí  činila  od  l  Va  do  2  dolních 

průměrů. 

Korinthský  s.  není  jiŽ  tak  původní  jako 
oba  s-y  předešlé,  nýbrž  jest  to  sdruženi  pře- 
dešlých s-ů  a  mimo  to  bohaté  ozdobeni  je- 
jich. Vyvinul  se  v  pozdější  době  v  Korinthu 
bohatostí  slynoucím  a  nádheru  milujícím.  Gei- 
son opatřeno  je  zubořezem,  vlys  je  hladký  a 
architrav  jako  u  iónského  s-u  vytvořen  je 
třemi  pásky.  Dřík  rovněž  opatřen  je  24  kane- 
lurami,  patka  podobá  se  attické  basi  slohu 
předešlého.  Hlavice  vytvořena  je  jako  dvoj- 
neb  trojnásobný  listový  kalich  s  iónskými  vo- 
lutami  (závity^  jež  vyskytují  se  jen  v  náro- 
žích vložené  oesky  jako  podpory  abaku.  Aba- 
cus  jest  na  rozích  nad  volutami  seříznut  a 
ke  středu,  kde  jest  na  něm  umístěna  růžice, 
jest  dovnitř  stažen.  Nejozdobnější  řecká  ko  • 
rinthská  hlavice  nalézá  se  na  pomníku  Ly- 
sikratově  (v.  t.),  jtž  vytvořena  je  žebro- 
vanými  listy  akanthovými  (srv.  Akanthos). 
Jednodušší  formu  vykazuje  hlavice  chrámu 
Apollónova  v  Milétě.  Korinthský  s.  jest 
mnohem  štíhlejší  s-u  iónského.  Vzdálenost 
s-ů  měří  2Vs  průměru  zpodního. 

Sloh  starých  Římanů  vytvořen  je  na 
základě  slohu  řeckého.  Pozdější  stavitelství 
vytvořilo  své  s-y  renaissanční  a  gotické. 
Že  i  při  železných  s-ech  vyhledávají  se  mo- 
tivy dekorativní,  jež  se  opírají  o  motivy  po- 
psané, netřeba  podotýkati  (srv.  též  Archi- 
tektura, str.  673  si.).  Sp. 

Seskupení  s-ů  se  vším,  co  k  nim  náleží, 
totiž  kládím,  podstavcem,  po  případě  i  ar- 
chivoltami a  s-y  archivoltovými,  též  i  lisé- 
nami  a  pilíři  v  určitém  a  pravidelném  po- 
řádku slově  sloupovým  řádem.  Těchto 
řádů  jest  tolik,  kolik  jest  druhů  s-ů;  tak 
jest:  řád  starodórský  č.  řecko-dórský, 
řád  novodórský  č.  římsko-dórský,  řád 
toskánský,  iónský,  korinthský  a  řád 
kompositní. 

Jsou-li  s-y  seskupeny  v  řadu  a  je-li  nad 
nimi  vodorovné,  ničím  jiným  než  s-y  pod- 
porované kladí,  zoveme  je  sloupořadím, 
jsou-li  však  sloupy  architektonicky  spojeny 
s  pilíři,  mezi  kterými  pnou  se  oblouky  zvané 
archivolty,  slově  takové  uspořádání  poslu- 
pím.  Na  tabulce  I.  naznačen  jest  řád  staro- 
dórský z  chrámu  Apollóna  Epikuria  u  Figaleie, 
na  tabulce  II.  jsou  vyznačeny  řády  s-ů  to- 
skánského, dórského,  iónského,  korinthského 
a  kompositniho.  V  ostatním  poukazuje  se 
na  odbornou  literaturu.  Fka. 

Sloup:  1)  S.,  Pirkštein  {Bůrgstein\  far. 
es  v  Čechách  v  romantické  krajině,  hejtm. 
).  Lípa,  okr.  Hajda,  má  174  d,,  1074  obyv.  n. 
(19C0),  kostel  sv.  Kateřiny  (ve  XIV.  stol.  far.), 
5tř.  šk.,  špitál,  sirotčinec,  pš.,  telegraf  a  žel. 


^" 


404 


Sloup  —  ze  Sloupna. 


stanici,  pojíšfujici  spolek,  továrnu  na  zrcadla 
a  zlatolišty,  několik  továren  na  bavlněné 
láiky,  .tibkárnu  kartonĎ,  barvírnu,  2  mlýny  a 
po  aomácku  broušeni  zrcadlového  skla.  Alod. 
panství  (2486*86  ha  půdy)  se  zámkem,  při 
němž  park  a  kaple  sv.  Jana  Nep.  (rodinná 
hrobka),  továrnou  na  zrcadlová  skla  a  rámy, 
pilou  a  pivovarem  drží  Aug.  hr.  Kinský  ze 
Vchynic  a  Tetova.  Nedaleko  vsi  pískovcová 
skála  »Einsiedlerstein«,na  níž  poč.  XIV.  stol. 
Čeněk  z  Ojvína  vystavěl  hrad,  po  němž  se  také 
psal.  Po  něm  držel  hrad  Hynek  Berka  z  Dube, 
jehož  syn  Hynek  prodal  S.  (r.  1412)  Hanu- 
šovi Velfovi  z  Varnsdorfu.  Potom  se  tu  při- 
pomíná Mikeš  Pancíř  ze  Smojna,  jenž  jej 
držel  ještě  r.  1455.  Dědicové  jeho  prodali  S. 
(1471)  Vilémovi  z  Ilburka  a  tento  opět  Ber- 
kům z  Dube,  potom  držen  k  Lipému.  Tito 
vystavěli  r.  1596  pod  starým  hradem,  Luži- 
čany  pobořeným,  zámek  nový  a  vládli  zde 
do  r.  1616,  kdy  jej  s  Annou  Berkovnou  vy- 
ženil Jan  Abraham  ze  Sahlhausu.  Po  něm 
dědil  jeho  bratr  Volf,  jemuž  po  bitvě  Bělo- 
horské vzat  v  plen  a  prodán  (1623)  Zdeňkovi 
Lvovi  Libšteinskému  z  Kolovrat.  Po  smrti 
tohoto  (tl640)  koupila  S.  (1647)  druhá  jeho 
manželka  provdaná  hraběnka  z  Kokořova. 
Petr  Frant.  Kokořovec  z  Kokořova  prodal 
S.  (1710)  hr.  Kinským  ze  Vchynic.  —  2)  S., 
osada  t.,  hejtm.  a  okr.  Zbraslav,  fara  u  Sv.  Ki- 
liána, pš.  Davle;  31  d.,  219  obyv.  č.  (1900), 
poplužní  dvůr  a  zámeček,  vystavěný  kdysi 
v  XVIII.  stol.  Osada  náležela  od  nepaméti 
klášteru  ostrovskému. 

3)  S.,  městečko  na  Moravě,  v  hejtm.  bo- 
skovickém, okr.  blanském,  má  66  d.,467  ob.č. 
(1900),  krásný  poutničky  far.  kostel  Matky 
Boži,  kapli  sv.  Salvátora,  3tř.  šk.,  pš.,  četn. 
stanici,  mlýn  a  3  výr.  trhy.  S.  proslul  svými 
jeskyněmi  (viz  Morava,  str.  607  a).  Po  r.  1728 
počali  sem  putovati  poutníci,  když  Karel  hr. 
z  Roggendorfu  dal  přenésti  sem  z  kláštera 
minoritu  v  Brně  sochu  P.  Marie,  chovanou 
s  počátku  v  dřevěné  kapli,  načež  v  1.  1751 
až  1754  Karolina  hr.  z  Roggendorfu  vysta- 
věla nynější  krásný  chrám. 

4)  S.  (pol.  S4upsk^  něm.  Stolpé)^  kraj.  město 
v  prus.  vlád.  obv.  kozlínském  nad  ř.  Slupou 
a  při  želez.  dr.  Stargard-Gdansko  a  Nový 
Štětín-S.,  má  27.293  obyv.  (1900),  katol.  a 
3  evang.  kostely,  mezi  nimi  zámecký  a  velký 
kostel  Mariánský  (r.  1311  vystavěný)  s  věží 
48  m  vys.,  novou  radnici,  zámek,  gymnasium 
a  reálku,  továrnu  na  nábytek,  prádelnu  vlny, 
tkaní  plátna,  par.  mlýny  a  pily,  výrobu  škrobu 
a  jantarového  zboží,  oochod  s  cířívím,  lihem, 
lososem  a  po  moři.  20  km  odtud  při  ústí  ř. 
Slupu  přístav  Stolpmtinde.  S.  připomíná 
se  JIŽ  v  XI.  stol. 

Slonp  z  Chotětic,  příjmení  staročeské 
rodiny  vladycké,  jejíž  prvotní  erb  byl  lev, 
později  chrt  (vyobrazen  v  »Kosmografii«). 
R.  1378  žili  bratří  Přibík  S.  a  Kuneš  Balek 
držíce  Chotětice  a  Prčice  a  statek  Šlapanov. 
Oboje  pak  měl  Kuneš  do  r.  1405  se  synovci 
svými  KriŠtofem,  Benešem,  Janem,  Při- 
bíkem   a  Otíkem.    Beneš   měl  Šlapanov 


ještě  r.  1414  a  Jan  držel  r.  1424  Kvascjovice, 
Jiný  Jan  vpadl  r.  1448  s  Poděbradskými  do 
Prahy  a  zemřel  ok.  r.  1463.  Dědicem  jeho 
byl  prý  Jan,  jenž  ještě  r.  1476  žil  maje  Šla- 
panov. Ř.  1522  žil  Ondřej  a  syn  jeho  Petr 
prodal  se  sestrami  r.  1548  Střítež,  Olešnou 
a  Kunrac.  Žil  iešté  r.  1551,  Kromě  této  ro- 
diny měli  totéž  příjmení  také  někteří  z  rodu 
ÍiŠtěrbských  z  Blatná,  zejména  r.  1 544  bratři 
an  a  Šebestián,  kteří  drželi  ves  zápisnou 
Jrňany  (Šeb.  v  tituláři  r.  1589)  a  po  nich  ji 
měl  Sigmund  S.  (Erb:  medvědi  nohy  ."I  SČk. 

Sloupá  (pol.  S^upiec,  néro.  Stolpe),  pobřežní 
řeka  v  Záp.  Pomořanech,  pramení  se  u  Sie- 
rakowic  ve  vlád.  obv.  gdaňském  a  po  toku 
150  km  dl.  vlévá  se  u  Stolpmúnde  do  Bal- 
tického moře.  Daleko  před  svým  ústím 
splavna  je  pro  vory. 

Bloupatka,  bot.,  viz  Stylidium. 

BloupatkoTÍté,  bot.,  viz  Stylidíaceae. 

Slonpeneo  {Lupeny),  ves  vČechách,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Krumlov;  8  d.,  86  obyv.  n. 
(1900),  popi.  dvfir  Drslavice. 

Sloupáni  čili  sloupořadí  slově  archi- 
tektonická úprava,  kde  sloupy  stojíce  v  řadě 
vedle  sebe  jsou  překryty  společným  kládím. 
Tato  úprava  nacházela  se  již  na  starých  řec- 
kých chrámech,  a  tu  bývalo  umístění  8.  různé: 
nejpůvodnější  řecké  chrámy  měly  sloupy  jen 
na  přední  straně,  kdežto  podélné  stěny  vyční- 
valy až  do  jejich  přední  roviny  —  chrámy 
s  antami.  Postrádalo-li  přední  uspořádání 
toto  prodloužení  postranních  stěn,  s.  musilo 
se  končiti  na  rozích  též  sloupem  a  tak  po- 
vstal chrám  s  prosty  lem;  opakova)o-li  se 
toto  uspořádáni  též  na  zadní  straně,  slul 
takový  chrám  chrámem  s  amfiprostylem. 
U  velikých  chrámů  byl  některý  z  těchto  tři 
druhů  kolkolem  ještě  obklopen  8-m  a  ta- 
kový slul  chrám  s  peristylem  nebo  chrám 
peripterální.  Viz  Prostylos,  Amfiprosty- 
los,  Peripteros  a  Sloup.  Fka, 

ze  Sloupna,  příjmení  staročeského  rodu, 
který  nosil  na  štítě  plechovnici,  druhdy  i  dvě. 
Příjmení  si  obrali  od  tvrze  a  vsi  Sloupna 
u  Nového  Bydžova.  Záhy  se  rozvětvili  a  tak 
povstaly  větve  Heřmanských  nebo  Plesů  v, 
Kordulův  a  Sadovských  (viz  zvláštní 
články  o  nich),  jejichž  předkové  skrývají  se 
ve  vladykách  sídlí  vších  ve  XIV.  stol.  na  Heř- 
manicích.  Plese  a  Dubenci.  K  nim  patřili  též 
Herynkové  ze  S.,  kteří  si  přibrali  k  plechov- 
nici herynka.  Pešek  ajošt  (Ješek?)  bratří 
seděli  r.  1357  na  Semonicích;  onen  se  psal 
r.  1371  z  Varty.  Věněk  psal  se  r.  1396 
až  1405  z  Bělídl  a  držel  statek  v  Semonicích. 
Na  počátku  XV.  stol.  přešli  do  Moravy. 
Mikeš  Šesták  maje  tu  sestru  vdanou  koupil 
r.  1407  Zavořice,  jež  r.  1412  prodal.  Václav 
ze  S.  vyženil  tu  s  Markétou  z  Chlumu  Kva- 
číce, jež  r.  1412  prodal.  R.  1420  sám  několi- 
kátý opověděl  Pražanům  v  příčině  nábožen- 
ských novot.  Jan  H.  byl  r.  1448  s  těmi,  kteří 
vpadli  do  Prahy,  držel  pak  léno  v  hrab.  Klad- 
ském, jež  r.  1450  prodal;  kromě  toho  mél 
Kobylníky  na  Moravě  ještě  r.  1467.  Věnék 
H.  měl  v  Čechách  Vidov,  jejž  zapsal  r.  1473 


Sloupne  —  Sloup  Zamboniho. 


405 


strýci  svému  Václavovi  Plesoví,  později  měl 
statky  ve  Frankensteinsku,  na  nichž  r.  1482 
vénoval.  Vanék  H.  měl  r.  1497  Hnojnice. 
Marta  a  Kateřina  sestry  ze  S.  měly  podil 
jak^^si  na  Šardičkách,  který  Kateřina  (vdaná 
za  Mikuláše  z  Karviná)  po  smrti  Martině  (1562) 
prodala.  —  Kromě  toho  byla  rodina 
Peřin fi  v  ze  S.,  o  nichž  neni  známo, 
xda  byli  téhož  původu,  jako  pře- 
dešli. Sčk, 

fllonpaé.  Sloupný,  Sloupno, 
ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Chotě- 
bof,  fara  Libice,  pš.  Hor.  Studenec; 
18  d.,  161  obyv.  č.  řl900). 

810iq9|]iloe,  také  S.  Dolní  a 
Horní  (jméno  po  potoku  Slúpnici), 
far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Lito- 
myšl; 451  d.,  2812  obyv.  č.  (1900}, 
kostel  sv.  Mikuláše  (ve  století  XIV. 
far.)  r.  1712  přestavěn,  4tř.  šk.,  kláš- 
ter milosrdných  sester  Karla  Borr. 
s  kapli  P.  Marie  Bolestné  a  2tř.  soukr. 
Šk.  pro  dívky,  pš.,  četn.  stanice,  ně- 
kolik mlj^nfl,  pila,  výroba  cihel,  Iněn. 
oleje,  plátna  a  v  Hor.  Sci  evangel. 
kostel,  fara  a  obec.  Alod.  statek  (967*7  ha) 
drží  měst.  obec  Litomyšlská  od  r.  1516.  S. 
darována  klášteru  zbraslavskému,  od  něho  ji 
koupil  Vítek  ze  Švábenic  a  z  Heřroanic,  jenž 
ji  zapsal  klášteru  zderazskému.  Ve  vsi  stá- 
valo vladyěi  seděni. 

Slonpao:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  viz 
Sloupne.  —  2)  S.,  vest.,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Nový  Bydžov,  fara  Metličany;  92  d.,  754 
obyv.  ě.  (1900),  2tř.  šk.  a  válc.  mlýn.  Nadač. 
statek  (1036*55  ha)  se  zámkem  (při  něm  kaple 
sv.  lana  Nep.),  dvorem,  pivovarem  drží  klášer 
benediktinský  u  sv.  Markéty  v  Břevnově  od 
r.  1672.  Na  bývalé  tvrzi  seděl  r.  1380  Věnek 
z  rodu  těch,  kdo  se  nazývali  Plesové  Heř- 
manští,  Kordulové, 
Sadovští  a  Heryn- 
kové  zeSloupna.  Ve 
XIV.  a  v  XV.  stol. 
S.  rozděleno  na  ně- 
kolik statků,  jež  ro- 
ku 1516  skoupeny 
k  panství  chlumec- 
kému; r.  1549  od- 
prodáno Janu  Kluč- 
kému  z  Libodržic, 
po  jehož  potomcích 
se  uvádějí  (1610) 
Jindřich  Materna 
X  Kvělnice,  r.  1637 
rod  Oesfours. 

fllonpnýy  ves  v 
Čechách,  viz  SI  o  up- 
ne. 

SlOUpOTilUi,  dří- 
ví, z  kterého  se  zho- 
tovuji sloupy,  črn. 

Sloapská  Jes- 
kjraé  v.  Morava, 
fttr.  607tf. 


spojených  a  ve  tvaru  přímého  váice  sesta- 
vených. Ve  vyobr.  č.  3801.  obdélníky  šikmo 
čárkované  znamenají  ploché  kotouče  zinkové, 
obdélníky  bílé  jsou  destičky  podobné,  avšak 
mědéné.  Na  desku  zinkovou  položí  se  kou- 
sek plsti  nebo  flanelu  nasáklého  zředěnou 


Cm  Ln 


^Ca 


-Z/^ 


Č.  3S01.  Sloup  Voltťiv. 


Sloitp    VoltAv  jest   batterie   voltových 
článká  (srv.  Článek  galvanický)  za  sebou 


Č.  3802.  Koruna  článkfl. 

kyselinou  sirovou,  na  ten  pak  klade  se  deska 
měděná.  Dvě  tyto  kovové  deskv  oddělené 
kapalinou  představuji  Voltův  článek;  kla- 
dou-li  se  p^  jednotlivé  tyto  články  na  sebe, 
tak  že  měď  vždy  se  stýká  se  zinkem,  po- 
vstane s.  V.  Uspořádáni  článků  Voltových 
ve  sloup  neosvědčuje  se  z  důvodů  praktic- 
kých. Kyselina  tlakem  hořejších  desek  z  plsti 
vytéká  a  vzliná  mezi  dotýkající  se  kovy, 
mimo  to  jest  sestavováni  a  rozbírání  s-u 
nepohodlné.  Proto  již  Volta  užíval  svých 
článků  ve  tvaru  sklenic,  opatřených  elektro- 
dami zinkovými  a  měděnými  a  spojoval  ta- 
kovéto články  v  batterii.  Tuto  >korunu  článků« 
(couronne  de  tasses,  crown  oj  cups)  ukazuje 
vyobr.  č.  3802.  nvk, 

Slonp  Zamboniho  podobá  se  uspořá- 
dáním svým  úplně  sloupu  Voltovu.  Články 
jeho  jsou  složeny  ze  dvou  kotoučků  papíru, 
z  nichž  jeden  jest  potřen  barvou  »zlatou« 
(slitina  mědi  a  zinku)  a  druhý  barvou  >stří- 
brnou«  (slitina  cínu  a  zinku).  Papíry  položí 
se  kovovými  povrchy  k  sobě  a  takovýchto 
párů  naklade  se  na  sebe  několik  set  do  tru- 
bice skleněné,  tak  že  povstane  válce  končící 
se  na  jednom  konci  papírem  >zlatým«  a  na 
druhém  konci  papírem  >stHbrným<.  Kapa- 
linu v  těchto  článcích  zastupuje  vlhkost 
hygroskopického  papíru.  Sloupu  tohoto  užívá 
se  jen  k  účelům  elektrostatickým,  tedy  ni- 
koliv ke  zjednáni  proudu,  jak  tomu  jest  při 
sloupě  Voltové.  Póly  s-u  Z.  vedou  se  na  př. 
ke  dvéma  isolovaným  elektrodám  kovovým, 
které  mají  tvar  dvou  rovnoběžných  destiček. 
S-em  nabiji  se  obě  destičky,  jedna  positivně 
{.spojená  s  papírem  >zlatým<),  druhá  nega- 
tivné (spojená  s  papírem  »stfíbrným<),  a  to 
při  velikém  množství  článků  na  vysoký  rozdíl 
potenciálný.  Uraístí-li  se  uprostřed  mezi 
oběma  destičkami  lístek  pozlátka  (nebo  te- 
paného aluminia),  obdržíme  tak  velmi  citlivý 
elektroskop.  Srv.  Elektroskop.         nvk. 


406 


Sloužetín  —  Slováci  (statistika). 


Slontetiii,  Služetin  {Lusading),  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.,  okr.  a  fara  Teplá,  pš.  Rájov; 
31  d.,  182  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk.  a  Pod- 
horní  mlýn.  Ves  příslušela  r.  1273  klášteru 
tepelskému. 

Jllováol,  větev  slovanská,  kteráž  spolu 
s  Cechy,  Moravany  a  Slezany  tvoři  skupinUi  za- 
hrnovanou pod  názvem  Čech  os  1  o  vanu.  Sídla 
S-ákfi  prostírají  se  hlavně  na  Slovensku, 
t.  j.  v  severních  Uhrách  a  na  tak  zvaném 
Slovácku,  t.  j.  v  jihových.  cípu  Moravy 
mezi  Karpaty  a  ř.  Moravou,  kolem  Uher. 
Brodu,  Uher.  Hradiště,  Napajedel,  Veselí 
a  Strašnic,  pak  v  Dolních  Rakousích 
východně  od  čáry  Valčice-Cáhnov.  Jelikož 
o  S-cich  moravských  bylo  pojednáno  v  či. 
Morava  (v.  t,  str.  641 — 643),  přihlíženo 
v  násl.  pouze  k  S-ákům  uherským. 

Kompaktní  území  obávané  S-áky  uher- 
skými prostírá  se  po  16  stolicích,  v  10  sto- 
licích mají  S.  převahu:  v  prešpurské,  tren- 
čanské,  nitranské,  turčanské,  tekovské,  orav- 
ské,  liptovské,  zvolenské,  spišské  ašaryšské; 
v  menšině  jsou:  v  hontské,  novohradské, 
gemerské,  abaujtornánské,  zemplinské  a  už- 
horodské.  Avšak  širší  území,  na  němž  S.  svá 
sídla  zaujímají  souvisle  s  kompaktem,  zabírá 
částečně  ještě  6  stolic:  komárenskou,  pešf- 
skou,  borsodskou,  ostřihomskou,  bělehradskou 
a  berežskou.  Mimo  to  jsou  S.  roztroušeni  po 
celých  Uhrách,  v  Sedmihradsku  i  v  Chor- 
vatsku-Slavonsku, tvoříce  větší,  menší  ostrovy 
s  obyvatelstvem  míchaným:  s  Maďary,  Ru- 
muny, Srby,  Chorvaty,  Němci  a  Slovinci. 

S.  přebývající  v  severních  hornatých  kon- 
činách slují  Horniaci,  v  nížinách  a  rovi- 
nách Dolniaci,  osadnici  na  rovinách  střed- 
ních a  jižních  Uher  Dolňozemci.  Mezi  se- 
bou rozeznávají  se  S.  podle  nářečí  a  kroje. 
S  narážkou  na  výslovnost  svého  nářečí  mají 
také  zvláštní  přezdívky,  jako:  Sotáci,  Co- 
páci,  Trpáci,  Krekáci. 

Počet  Slovákfiv  a  Jiná  statistika. 

Podle  úředního  sčítání  z  r.  1900  vykazuje 
kompaktní  oblast  slovenská  v  Uhrách  v  10 
stolicích,  kde  S.  mají  převahu,  1,749.415,  pak 
v  6  stolicích  smíšených,  v  nichž  S.  jsou 
v  menšině,  86.517,  tedy  ceckem  v  Širší  ob- 
lasti slovenské  1,835.932  duší.  Mimo  to  na- 
chází se  v  roztroušených  po  Uhrách  ostro-  I 
věch  a  osadách  163.937,  v  Sedmih radech ; 
2296,  v  Chorvatsku-Slavonsku  17.476  duši 
slovenských.  A  tak  úhrnem  vykazuje  po- 
slední sčítání  v  království  Uherském  S-ák5 : 
2,019.641.  V  to  zahrnuto  jest  i  10.897  vojínů, 
kteří  za  S-áky  se  hlásili,  nepočítáno  vŠak  asi 
600  Turčanů,  kteří  se  zdržují  v  Rusku  za  ob- 
chodem, a  450.000—500.000  S-áků  v  Ame- 
rice. Ve  skutečnosti  je  S-áků  v  samých 
Uhrách  mnohem  víc,  než  úředně  se  udává, 
neboť  veliký  je  počet  odrodilcův,  takřka 
všichni  slovenští  zemane  a  většina  intelli- 1 
gence  vydávají  se  za  Maďary,  ve  smíšených  | 
pak  okresích  S.  umějící  maďarsky  počítáni 
JSOU  za  Maďary.  Již  v  r.  1850,  kdy  celé  obce 
zemanské,  ač  v  nich  snad  ani  jediná  duše 


maďarsky*  neuměla  mluviti  (nal  př.  Král* 
Leh  Ota  v  Liptově),  označovaly  se  za  Maďary  t 
napočteno  jen  1,656.311  slovenských  dusí. 
lak  nespolehlivá  byla  a  jest  úřední  statistika 
v  Uhrách  vzhledem  k  jazyka  národností,  vy- 
svítá z  toho,  že  £.  Fenyes  ve  své  statistice 
udává  r.  1842  počet  S-ákův  ve  2469  ob- 
cích na  1,687.266  a  r.  1847  na  1,722.005; 
tedy  o  30.945  více  než  8  let  později  a 
o  65.694  vice  než  3  léta  později  bvlo  zjiš- 
těno. R.  1890  úředně  napočteno  bylo  S-aků 
1,910.279,  tedy  za  10  let  vzrůst  109.362  a 
vlastně  percentuální  úpadek  z  11*0  na  10'5. 
Že  to  číslice  nespolehlivá,  vidno  z  toho,  že 
v  ryze  slovenské  stolici  oravské  udává  se 
počet  S-áků  r.  1890  na  96-27o.  ale  r.  1900 
pouze  94'77o.  Takovýto  úpadek  slovenského 
Živlu  zaznamenán  jest  i  v  ostatních  stolicích 
slovenských,  ač  tomu  ve  skutečnosti  tak  není, 
neboC  maďarisace  doposud  žádných  výsled- 
kův  u  lidu  slovenského  nevykazuje.  Je  to 
pouze  výsledek  osobních  zájmů  v  a  nátlaku. 
Percentuální  vzrůst  S-áků  dopuštěn  je  je- 
nom ve  stolici  nitranské  (ze  72*8  na  73*07o)» 
prešpurské  (z  50-6  na  61'07o\  spišské  (z  67-1 
na  57*97o)»  všude  na  vrub  Němců.  Podobný 
vzrůst  S-áků  udal  se  v  Zadunají  ve  čtyřech 
stolicích.  Avšak  nalézáme  také  jednu  stolici 
v  Předdunají,  totiž  ostřihomskou,  kde  stati- 
stika úřední  uvádí  vzrůst  S-áků  na  úkor 
Maďarů,  totiž  z  8*2  na  S'6%  t.  j.  ze  6432 
duší  na  7491 .  Nejvíce  přibylo  S-áků  v  Chor- 
vatsku-Slavonii,  ze  13.638  na  17.476,  t,  j.  ze 
0-6  na  0;77o. 

S.  usídleni  jsou  v  království  Uherském 
větším  počtem  asi  v  3070  osadách,  z  toho 
samé  osídlení  kompaktního  Slovenska  má 
v  16  stolicích  2809  osad.  Severní  stolice  ná- 
sledkem hornatosti  půdy  jsou  obydleny  řid- 
čeji než  jižní  kraje  rovinatější.  Kdežto  na  př. 
v  Liptově  připadá  na  1  km*  36'6  duší,  v  Oravě 
42-1,  v  Turci  46-3,  má  již  Nitra  77*7,  Přeš. 
purk  70-2  duší  na  1  kmK  Počet  S-áků  v  jed- 
notlivých stolicích  podle  statistiky  z  r.  1900: 


Stolice 


vích  o  oby- 
vatelstva 


Slovákfl 


.  I 


V  celistvé  oblasti: 

1.  Prešpurská     .   .   . 

2.  Nitranská    .   .   .   . 

3.  Tekovská    .   .   . 

4.  Hontská  .... 

5.  Novohradská     . 

6.  Zvolenská  .   .   . 

7.  Turčanská  ,   .   . 

8.  Trenčanská    .   . 

9.  Oravská  .... 

10.  Liptovská  .   .   . 

11.  Gemerská   .   .   . 

12.  Abaujtornánská 

13.  Spišská    .... 

14.  Šaryšská  .... 

15.  Zemplinská 

16.  Užhorodská    .   . 


367.502 
428.296 
165.122 
130.734 
239.097 
124.420 
61.966 
287.665 
85.009 
82.159 
183.784 
196.462 
172.091 
174.470 
327.993 
153.266 


164.585 

312.601 

94.879 

57.315 

64.287 

111.050 

38.233 

266.763 

80.487 

79.938 

74.517 

45.072 

99.557 

116.141 

106.114 

42.876 


Slováci  (povaha). 


407 


Stolice 


I  Viebo  oby- 
▼atelstra 


Slováků 


V  éirái  oblasti: 


17.  Komár  enská  .   .   . 

180.000 

10,011 

18.  Ostřihomská  .   .   . 

87.651 

7.491 

,  19.  Bélehradská  .  .   . 

203.935 

3.721 

20.  Pcáfská 

1.614.299 

58.533 

21.  Borsodská  .... 

257.586 

9.338 

22.  Bereiská  .... 

208  589 

;        991 

S  vétáimi  ostrovy: 

1     1.  Vesprimská    .   .   . 

222.024 

;      1.758 

2.  Báčskobodrožská  . 

765.779 

1    30.068 

3.  Békéáská     .... 

278.731 

'    64.467 

4.  Biharská 

577.312 

,      7.152 

5.  S^abolčská  .... 

288.682 

2.066 

6.  Szilagyská  .... 

207.293 

2.873 

7.  Aradská       .   .    .    .  i 

'    386.160 

,      5.600 

,     8.  Csanádská  .... 

140.007 

,    17.274 

'     9.  Torontálská  .  .   . 

609.362 

14.969 

1  10.  Temešská    .... 

476.242 

2.977 

11.  Krašovskoseverin-  , 

1         ská 1 

1    443.001 

3.831 

Podle  náboženství  S.  přiznávají  se  většinou 
k  víře  řim.-kat,  mnohem  ménč  k  ev.  augšp. 
vyznání  a  néco  je  řecko-kat.  ve  východních 
stolicích.  V  16  stolicích  slovenských,  mají- 
cích vieho  obyvatelstva  3,170.026  (v  tom 
S-ákft  1,749.415),  je 

řim.-kat 2,083.118 

cv.  augip.  v 416.249 

fecko-kat 286.185 

iidá 174.432 

aneb  v  %  poměru: 

na  sáp.     na  v^ch. 

řim.-kal 780        427 

cv.  auglp.  v 14*7  7*4 

řecko-kat 01        240 

židů    .  ...  .4-4         7-9 

Z  tohoto  přehledu  také  vidíme,  že  východní 
kraje  8-ákA  jsou  obsazeny  židj  více  než  zá- 
padní. Číselný  poměr  příslušníků  rozličných 
národnosti  na  Slovensku  (v  16  stolicích)  je 
tento : 

na  sáp.    na  výcb. 

S-áků 62-2  29  5 

Maďarů 29  3  491 

Malorusů 0*0  141 

Némců 7-6  62 

S.  osídleni  jsou  po  městech  a  městečkách, 
po  vesnicích  a  kopanicích  (lasech).  Ve  mě- 
stech a  zvláště  méitečkách  zrno  měšťanstva 
je  sice  slovenské,  ale  úřednictvo  a  učitelstvo 
ve  službě  státní,  stoliční,  církevní  nebo  pri- 
vátoi  je  neslovenské,  obyčejně  odrodilé;  tak- 
též intelUgence  a  všecko  židovstvo  jsou  při- 
vrlend  ouiďarstva.  Slovenská  města  na  se- 
veru naskrze  nejsou  lidnatá,  Často,  byt  i  sídla 
stolice,  velmi  nepatrná;  tak  Sv.  Martin,  hlavní 
a  sídelní  město  turČanské  stolice,  měl  r.  1900 
všech  obyvatelů  3357;  Dolní  Kubin,  sídlo 
oravské  stol.,  1674;  Sv.  Mikuláš,  sídlo  liptov- 
ské stolice,  2993.  Větší  města  jsou  v  jižních 
krajScb  rovinatých  a  pak  báňská  a  spišská 


města  se  4000—16.000  oby  v.  Největší  sloven- 
ská města  jsou  na  Dolní  zemi,  mezi  nimi 
Sarvaš   (S^arvas)    s    25.773    obyv.    (S-ákův 
17.771)  a  Csaba  s  37.547  (S-áků  27.488),  ale 
i  Budapešť  má  25.168  S-áků.  Je  také  dosti 
vesnic  na  Slovensku,  které  jsou  větší,  než 
leckteré  sídlo  stoliČni:  Bošáca  v  trenčanské 
stol.  má  3488,  Morav.  Lieskové  4181,  Ma- 
řiková  v  téže  stolici  4157,  Očová  ve  zvolen- 
ské  st.  3117,  vedle  ní  Detva  6495  duší.  — 
Kopanice  a  lazy  jsou  rozloženy  na  návrších, 
stráních  a  v  úbočích,  větší  či  menši  skupinv 
domkův  a  dvorů,  které  povstaly  na  mýtinácn 
lesův  a  křovin.  Někde  kopanice  a  lazy  tvoři 
celé  vesnice,  tak  že  kopaničáři  tvoří  často 
velikou  většinu   obyvatelstva  obce;  taková 
je  Mytava  s  10.639  a  Stará  Tura  se  6104  duší. 
V  Uhrách  je  ženského  pohlaví  jen  o  málo 
více  než  mužského;   na  1000  mužských  při- 
padá 1009  Ženských.   Příčinou  této  většiny 
jsou  S.,  ježto  u  nich  připadá  na  1000  mužů 
1064  žen;  a  zde  jsou  to  opět  východní  sto- 
lice, které  hlavně  trpí  nedostatkem  mužských 
všude  v^še  lOVoi  které  odnímá  Amerika.  Tak 
Šariš  vykazuje  1135  žen  na  1000  mužů,  Zemp- 
lin  1123,  Abauj  1120,  ale  i  z  trenčanské  stol. 
mnoho  mužských  je  v  cizině  (v  Americe  a 
jako  dráteníci  po  světě),  neboť  i  zde  je  pře- 
bjTtek  žen  1162,  kterýž  poČet  převyšuje  jen 
město  Báňská  Štiavnica  v  hontské  stolici: 
1189  žen,  ježto  v  báních  mužstvo  hyne.  Vdov 
na  Slovensku  je  průměrně  6'47o  všeho  oby- 
vatelstva. Zvláštní  úkaz  je,  že  děti  na  západ- 
ním Slovensku  je  méně  (16*9*/«)  nc^  na  vý- 
chodním (17*5*/«),  ačkoliv  tam  je  více  man- 
želstev (39-9^/0)  než  tuto  (38-473),  kde  právě 
mnoho  mužstva  schází  (v  Americe^  Je  tedy 
na  východě  v  chudších  krajích  větši  plod- 
nost  Žen,  než  na  západě  v  krajích  zámožněj- 
ších.   Tak    chudý    Užhorod   má    19%   dětí, 
Zemplín  17*8,  Šaryš  17*6,  naproti  tomu  zá- 
možný Hont  14-7,  Novohrad  16-9V«  dětí,  ač- 
koliv Hont   má  manželství  47*2,  Novohrad 
43-27o,  kdežto  Užhorod  pouze  36*2,  Zemplín 
37-6  a  Šaryš  370Vo«   Že  na  východě  je  více 
svobodných  (55-27«)  než  na  západě  (53*77o)i 
toho  vinou  jest  vystěhovalectví,  kter^  odvádí 
nejvíc  mužských,  a  to  mládencův.  Úkaz  ne- 
plodností  v  jižních  stolicích   vysvětluje   se 
tím,  že  tam  panuje  nemrav,  míti  pouze  jedno 
nebo  dvě  děti,  což  S.  převzali  od  svých  sou- 
sedů, maďarských  Palóců.    Více  dětí  u  jed- 
něch   rodičů    vůbec    málo    kde    je    viděti, 
v  Hontě  již  i  stolice  obírala  se  touto  smut- 
nou otázkou,  ale  bez  úspěchu. 

Povaha  tělesní  i  duievní. 

S.  jsou  lid  tělesně  zdravý,  pilný  a  vytrvalý 
v  práci,  skromný  v  požadavcích  tělesních. 
Mužští  jsou  průměrné  postavy  střední,  žen- 
ské něco  menší,  ale  v  severnídi  krajích  v  Ta- 
trách a  ve  Zvoleně  chlapi  bývají  velmi  často 
postavy  vysoké.  Na  severu  převládá  pleť  plavá, 
oči  modré  a  sivé,  na  jihu  pleť  tmavá,  oči 
černé.  V  severních  stolicích  je  slovenský  lid 
povahy  měkké  a  dobromyslné,  v  jižních  po- 
vahy ohnivé,  prudké.    S*ák  je  nábožný,  ka- 


408 


Slováci  (obydlí). 


tolíci  bývají  často  aí  bigotní.  Svůj  osud 
snáší  trpélivé,  neleká  se  žádné  práce  sebe 
těžší  a  přizpůsobuje  se  všem  okolnostem. 
Jinak  jest  i  vzdorovitý,  uminéný,  konserva- 
tivný,  novotám  nesnadno  přístupný,  k  intel- 
ligentům  uzavřený  a  nedůvéřiv^,  bohužel 
k  židům  sdílný.  Naproti  > pánům « je  pokorný, 
pochlebný,  ale  i  potutelný,  poněvadž  od 
nich  často  bývá  klamán  a  vykořisťován.  Je 
rozvážlivý,  chladný,  ale  pak  rozhodný  a  vy- 
trvalý. Za  každé  dobrodiní  je  velmi  vděčný, 
pamatuje  si  to  a  hledí  se  odsloužiti.  Je  po- 
hostinný, přejný  a  uctivý.  Avšak  urážky  ne- 
rad odpouští  a  dlouho  na  ně  vzpomíná.  Ku 
příslušníkům  jiných  národnosti  v  Uhrách 
žádné  záští  nechová,  ač  od  Maďarů  musí 
snášeti  dosti  rozličných  výsměšků.  Nábo- 
ženské nesnášelivosti  mezi  lidem  není,  ač 
někdy  katolíci  na  evangelíky  a  naopak  dosti 
úkosem  hledí.  Proklínání  a  hřešení  S-ák  má 
dosti  hodnou  zásobu,  a  to  ještě  i  z  dob  po- 
hanských ;  novější  převzal  od  Maďarův.  Oplz- 
lých řečí  rád  užívá  beze  studu,  ačkoli  ve 
skutcích  chová  se  mravně.  Rád  se  posiluje 
při  ^ráci  kořalkou,  ač  opilství  není  řídké,  ale 
nemírné  pití  lihových  nápojů  přece  není  tak 
všeobecné,  jako  u  mnohých  národů  pokro- 
čilejších. Cizí  řeči  snadno  si  osvojuje,  tak 
Že  je  veliké  procento  S-áků,  kteří  mluví  ně- 
kolika jazyky;  běžná  je  maďarština,  něm- 
čina, srbština,  posledně  i  angličtina.  Ke  své 
mateřštině  však  lne  houževnatě,  vřele  mi- 
luje vlast  svou,  kterou  opouští  jen  v  nej- 
větší nutnosti.  Z  Ameriky  většinou  se  vrací 
po  letech  domů  s  ušetřeným  jměním  a  s  bo- 
hatými zkušenostmi. 

Obydlí. 

Slovenské  vesnice  a  města  rozkládají  se 
podél  řek  a  potoků,  vedle  silnic  a  cest,  proto 
mají  formu  obyčejně  podlouhlou.  U  silnice 
nebo  nábřeží  tvoří  se  hlavni  ulice  neb  i  ná- 
městí, návsí,  od  nichž  stranou  rozbíhají  se 
ve  městech  a  ve  větších  vesnicích  postranní 
ulice  a  uličky.  Uprostřed  obce  na  náměstí 
nebo  návsi  je  kostel  neb  aspoň  zvonice,  avšak 
též  často  stranou  obce  zvláště  na  návrši; 
kostely  jsou  zděné,  obyčejně  obehnané  zdí, 
zvláště  kostely  stavěné  v  gotickém  slohu, 
husitské,  kterýchž  je  na  Slovensku  veliký 
počet.  Málo  je  vesnic,  kde  by  nestál  jeden 
neb  i  několik  zděných  kaštielů,  sídel  a  kurií 
zemanskÝch.  Domy  a  chalupy  stavěny  jsou 
z  materiálu  pevného  nebo  ze  dřeva.  Zdivem 
je  kámen,  pálená  cihla  a  války  (vepřovice, 
t.  j.  cihly  jen  na  slunci  usušené).  Zděné  domy 
kryjí  slámou,  někde  rákosem,  šindelem,  taš- 
kami, břidlicí,  méně  plechem.  Na  severu,  kde 
stavebního  dřeva  (jedle,  smrk)  je  hojnost, 
stavějí  se  domy  spíše  ze  dřeva  a  kryjí  se  šin- 
delem, na  jihu  v  nedostatku  a  při  drahotě 
stavebního  dřeva  staví  se  z  kamene  a  cihel, 
na  rovinách  v  nedostatku  kamení  jen  z  cihel 
surových  nebo  pálených  a  kryje  se  slámou 
a  rákosem.  Dřevěných  staveb  rok  co  rok 
ubývá,  zvláště  ve  městech,  kde  úředně  na- 
řízeno jest  stavěti  pouze  z   materiálu  ohni- 


vzdorného. Jak  se  severu  na  jih  počtu  dře- 
věných staveb  ubývá  a  naopak,  jak  na  se- 
veru dřevěné  nad  zděnými  ještě  převládají, 
vidíme  z  těchto  dat  statistických:  r.  1900 
bylo  domů: 

v  stolici               sdénýcb  dřevených 

oravské 1.023  16.477 

liptovské 3.536  9.672 

trenčanské 17.808  26.767 

nitranské 55.615  2.393 

prešpurské 43.199  697, 

v  prešpurské  ovSem  bez  města. 

Způsob  stavby  dřevěných  domŮ  a  chalup 
nese  svůj  ráz  slovensky,  který  se  jeví  hlavně 
ve  slohu  a  výzdobě  štitŮ.  Rozloha  domův  a 
hospodářských  stavení  a  tedy  celého  »gaz- 
dovského  dvoru «  má  též  svůj  domácí  ráz, 
tak  že  domy  a  dvory  jedné  vesnice  stavěny 
jsou  podle  stejného  systému  a  proto  mnohé 
slovenské  vesnice,  zvláště  na  rovině,  vypa- 
dají uniformované.  Domy  ukládají  se  k  sobě 
ve  formě  velikého,  ale  obrácehého  L ;  v  předu 
je  příbytek,  za  nim  komora,  sýpka,  stáje, 
kůlna  a  pak  napříč  humno  (stodola).  Oby- 
čejně sýpka  {sypdreň)  stojí  na  návsi  u  vody, 
neb  »na  záhumni*,  aby  byla  isolována  a 
ochráněna  před  ohněm.  Svoje  dřevěné,  často 
i  zděné  chalupy  stavějí  si  sedláci  za  po- 
moci sousedů  samí.  Příbytky  slovenských 
rolníků  jsou  obyčejně  rozestaveny  tak,  že 
předek  zaujímá  izba  (spetlica),  za  ni  je  pit- 
vor, kterým  se  vchází  do  domu  {iý^vania^ 
pribytok).  Z  pitvora  vedou  jedny  dvéře  >na 
predok«  do  izby,  druhé  »na  zadok«  do  ko- 
mory. Dvůr  je  vpředu  otevřený  aneb  je 
uzavřený  vraty  pro  vozy  a  dobytek  a  bra- 
nickou (dverci)  pro  lidi.  V  lidnatých  ob- 
cích, kde  rodina  (pokrevenstvo)  se  rozmáhá, 
postaví  se  na  jednom  dvoře  několik  pří- 
bytků za  sebou;  takovému  dvoru,  zvláště 
když  je  dvěma  sousedům  společný,  říká  se 
ulička.  Izba  má  dvě  okna  (o^/oArx)  ve  frontě 
a  jedno  postranní  do  dvora.  Strop  {povála) 
je  z  prken  neb  i  z  latí;  prkna  spočívají  na 
trámech,  které  nese  pak  jeden  příční  trám 
{gerenda).  Podlaha  je  nedlážděná,  jen  udu- 

f)aná  z  hlíny,  pouze  zámožnější  dovolují  si 
uxus  prkenné  dlažby.  V  koutě,  mezi  nárož- 
ními okny,  stojí  stůl,  kolem  něho  lavice,  na- 
proti, podél  zadní  stěny  postel,  v  zadním 
koutě  pec  na  pečení  chleba  zaujímající  čtvr- 
tinu izby;  za  stolem  v  koutě  připevněna 
almárka,  v  niž  se  uzavírají  písně  a  modli- 
tební knihy,  na  ní  u  katolíků  soška  neb  obraz 
nějakého  svatého,  nad  okny  po  stěnách  po- 
lice s  věšáky,  na  nich  rozloženo  a  rozvěšeno 
brnčené  nádobí,  někde  i  ve  velikém  počtu, 
ve  frontě  mezi  okny  zrcadlo  a  po  stěnách 
obrazy, svatých  a  biblických  výjevů  (u  kato- 
líků). Úpravě  loží  věnují  ženy  velkou  pozor- 
nost. V  posteli  spávají  manželé,  děti  za  pcd. 
Vedle  pece  ke  dveřím  kdysi  bývaly  kozoby 
(krby),  ze  kterých  se  osvěcovala  a  ohřívala 
izba.  Dnes  peci  a  krby  ustupují  moderním 
kamnům  a  sporákům.  V  pitvoru  je  na  stranu 
k  izbě  před  otvorem  do  peci  ohniště  {ohni- 
sko), na  němž  ženy  připravují  pokrmy  v  hrn- 


Slováci  (zaměstnáni). 


40^ 


čich  rozestavených  kolem  ohně.  V  komoře 
je  spíže,  ale  slouží  také  za  ložnici  čeládce. 
Z  pitvora  vede  řebřikem  výstup  na  pfidu 
{pojdy  vy-ika);  komínů  domy  většinou  nemají, 
kouř  vychází  otvorem  na  půdu  nebo  dveřmi 
ven.  Před  domovem  na  ulici  jest  ohrazená 
zahrádka,  kdež  si  dívky  pěstuji  květiny. 

Zaměstnání,  výživa,  průmysl,  obchod. 

S.  jsou  národ  rolnický  a  pastýřský,  proto 
i  jejich  zaměstnání  točí  se  nejvíc  kolem  živ- 
nosti hospodářské,  avšak  následkem  veliké 
rozdílnosti  půdy  ne  všude  s  výsledkem  příz- 
nivým. Na  úrodných  rovinách  prešpurských 
a  nitranských  cení  se  nejeden  sedlák  na  sto- 
tisic  korun.  Větší  majetky  na  Slovensku  na- 
lézají se  od  století  v  rukou  aristokracie, 
kléru  a  fundací,  drobnější  statky  jsou  ma- 
jetkem zemanův,  ale  ze  všech  přešlo  již  ve- 
liké procento  do  vlastnictví  židův  a  ještě 
větší  procento  drží  židé  v  arendě.  V  krajích 
hornatých,  kde  je  hojnost  pastvy,  je  chov 
dobytka  hlavni  oporou  výživy.  Cho\'ají  krávy 
a  ovce,  pak  koně,  voly  a  vepře,  méně  kozy, 
z  drůbeže  husy  a  slepice,  méně  kachny.  Pa- 
sení dobytka  {statku)  svěřuje  se  pastýřům, 
kteří  jej  na  jaře  vyženou  na  hole  a  tam  se- 
trvají až  do  pozdní  jeseně,  pokud  je  sníh 
nebo  mráz  nesežene  dolů.  Důležitý  pro  slo- 
venské hospodářství  je  chov  ovcí,  jež  zvláště 
v  Tatrách  dávají  znamenité  mléko,  z  něhož 
pak  se  dělá  prosluly  s^r  a  brindza.  V  každé 
obci  gazdové  vysílají  na  jaře,  obyčejně  na 
Ďura  (sv.  Jiří),  své  ovce  společně  pod  do- 
hledem a  opatrováním  pastýřů  z  professe, 
t.  zv.  valachů,  dohoř  na  salaš.  Valaši  by- 
dli na  pastvě  ve  srubené  kolíbe,  vedle  niž 
v  blízkosti  stoji  plotem  ohrazený  koš  i  ar, 
v  němž  shromažd\ijí  své  stádo  třikrát  denně 
k  podoju.  Valaši  podřízeni  jsou  bačovi  a 
hoch  asi  12 — 161etý,  honelník,  zastává  učně, 
pak  na  stráž  mají  nčkolik  bílých  huňatých 
psů  ovčářských.  Bača  v  dřevěné  nádobě, 
putere,  z  Čerstvě  nadojeného,  ale  v  kotlů 
ohřátého  mléka  klagá  sýr  a  presuje  oštiep- 
ky,  zbylé  mléko,  zinčicu,  slévá  pak  do 
sudu.  Sýr  i  žinčíca  rozdělují  se  majitelům 
ovcí.  Vetší  obec  má  i  nčkolik  salašů;  ně- 
který zámožný  gazda  má  i  sám  svůj  salaš. 
Průměrně  vyrobí  se  sýra  na  Slovensku  až 
25.000  ^  v  ceně  28.000  K. 

Hospodářství  v  chud<xh  krajinách  nevy- 
náší tolik,  co  by  stačilo  k  výživě  početné 
rodiny;  hmotný  nedostatek  nutí  lid  vyhle- 
dávati si  jiná  zaměstnání,  třebas  i  v  cizině. 
Poněvadž  v  sev.  Uhrách  žně  bývají  o  4— 6 
týdnů  později  než  v  jižních,  S.  chodívají  na 
polní  práci  na  uherské  Dolniaky,  do  Rakous, 
Moravy  i  do  Čech.  Z  jara,  jakmile  začíná 
slunéčko  ohřívati,  odcházejí  Oravci,  Liptáci 
a  Trenčané  do  světa  za  výdělkem.  Obyčejně 
jdou  ve  skupinách,  jež  vedou  faktoi  i,  kteří 
práci  opatřili.  Zvláštní  jsou  mezi  nimi  kose  i, 
kteří  koncem  května  s  kosou  na  pleci  pu- 
tují k  žírným  nivám  dolnozemským,  odícud 
se  vracejí  po  sv.  Jané  nebo  na  Petra  a  Pavla. 
V  zimě  mnoho  mužsk<ch  pracuje  jako  drevo- 


rubači  v  lesích  při  káceni  jehličnatých  stro- 
mů, které  z  haluz  osekané  spouštějí  s  grú- 
ňov  (vysokých  skalních  vrchů^  prtěmi  da 
doliny,  kde  je  z  kůry  oloupaji.  Tyto  klády 
dovážejí  se  vozidly  k  řece,  kde  je  pltnici 
sbíjejí  a  vážou  do  pltí  (vorů)  a  plaví  po 
řekách  Váhu,  Oravě,  Hrone  k  Dunaji.  Na 
pltích  vozívají  též  náklad:  prkna,  tyčky,  šin- 
del a  j. 

Mezi  zaměstnání,  která  S.  si  vyhledávají,, 
náležejí:  uhliari,  kteří  pálí  v  lese  dřevo  na 
uhlí,  vápenící  pálí  v  primitivních  pecech 
vápno  a  pak  rozprodávají  po  okolních  ob- 
cích; banníci  vydávají  se  do  uhelných  dolft 
(bání)  na  práci,  avšak  k  polním  pracím  do- 
stavují se  vždy  v  pravý  čas  domů;  tesaři,, 
zedníci  a  j. 

Domácím  průmyslem  zabývá  se  oboje 
pohlaví  i  děti,  a  býval  kdysi  zaměstnánín^ 
mnohem  výnosnějším,  dokud  fabriční  výrobky 
nedělaly  mu  konkurrenci.  V  některých  od- 
větvích domácího  průmyslu  vyvinuli  se  pro- 
slulí specialisté,  jak  jednotlivci,  tak  i  celé 
obce,  neb  i  celé  kraje,  jako  jsou  slovensko- 
lupčanští  nožiari,  haličtí  (Novohrad)  hrn- 
čiari  aneb  hornooravští  tkalci.  Dřevěný 
průmysl  domácí  zabývá  se  hotovením  ku- 
chyňského nářadí,  hospodářského  nářadí  a 
nástrojů  a  rozličných  dětských  hraček.  Mnozi 
valaši  na  salaších  vyřezávají  ozdobné  před- 
měty často  s  uměleckým  vkusem  a  doved- 
ností. 

Výroba  textilního  zboží  tvoří  nicméně  dů- 
ležitou částku  domácího  průmyslu  na  Slo- 
vensku. Tkáčstvo  (tkalcovství)  je  zaměst- 
náním všeobecně  rozšířeným,  zvláště  v  zimě.. 
V  Oravě  a  Liptově  jednotlivci  dodávají  lidu 
surový  materiál  a  pak  hotový  odebírají.  Tito 
zavedli  v  Oravě  průběhem'  10  let  asi  500 
krosen  nejnovějšího  systému,  čímž  tkaní  se 
urychlilo  a  zdokonalilo,  tak  že  dnes  lid  tká 
zboží  bílé  i  kanafasové.  Sukno,  které  lid  doma 
tká,  je  drsnější  než  sukno  postavové  od  ře- 
meslníků, súiceníků,  a  výrobci  prodávají  je 
na  trzích  na  selské  haleny  a  nohavice,  od- 
kud má  i  název  halenové  sukno.  Bývá 
barvy  bílé,  šedé  a  černé.  Vedle  sukna  tícají 
také  pokrovce  nebo  z  ústřižků  hadrů  ko- 
berce. Kde  se  více  sukna  natká,  vydržuji 
si  společnou  valchoven.  Pytlikárstvo  je 
odvčtví  tkáčstva,  které  hotoví  pytlíky  pra 
mlynáře.  Pytlikáři  jsou  na  Myjavě  v  nitran- 
ské stolici  a  v  Lieskovci  v  ťrenčanské  sto- 
lici, kde  asi  45  rodin  tká  pytlíky.  Dnes  to- 
vární výroba  hedvábných  pytlíků  zatlačuje 
tento  domácí  průmysl. 

Co  ženy  šatstva  pro  sebe  potřebují,  to  si 
také  doma  samy  pošijí,  avšak  na  vyhotovení 
mužského  kroje  jest  třeba  cvičených  kraj- 
čířů,  kteří  odCvy  nejen  šijí,  ale  také  je  šřiu- 
rami  a  vyšíváním  ozdobuji  (cifrují). 

Vyšívání  provádí  se  na  Slovensku  ve  ve- 
likém rozsahu.  Vyšívají  Ženy  a  dívky  pro 
výzdobu  svého  kroje  obojího  pohlaví.  Vy- 
šívá se  více  méně  —  až  na  Turcc  —  ve 
všech  stolicích,  nejskvostněji  v  prešpurské 
a  v  nitranské,  i  v  trenčanské  vkusně  a  jemně 


410 


Slováci  (zaměstnání). 


v  mnoha  technikách.  Slovenské  Ženy  vyší- 
vají bílé  prádlo  ze  lnu,  konopi,  muŠehnu, 
sifonu,  perkálu,  kartounu  atd.  Ozdobovaci 
materiál  je  pamuk,  hedvábí,  zlatá  a  stříbrná 
nit,  šik,  haraš,  kopřivová  nif  a  pod.  Orna- 
menty jsou  bohaté  motivy  tvarQ  lineálných, 
geometrických,  rostlinných  a  figurálních,  ale 
i  fantastické  arabesky.  Techniky  vyzdobo- 
vací  jsou  přerozmanité,  jejich  precisnost  pře- 
kvapuje. Slovenské  výšivky  známy  jsou  již 
po  celé  Evropé  i  v  Americe.  Byly  s  počátku 
prodávány  pod  rozličnými  jmény  (jako  za 
maďarské,staroněmecké,perské,arabskéatd.), 
ale  dnes  jejich  pravý  původ  není  jíž  ne- 
známý. Sbírkami  slovenských  starých  i  no- 
vých výšivek  honosí  se  dnes  již  skoro  každé 
museum  evropské  i  mnoho  sběratelů  sou- 
kromých. Od  15—20  let  vede  se  akce  na  po- 
vzneseni výroby  slovenských  výšivek,  ve 
kteréžto  příčině  s  největším  zdarem  působí 
v  Uhrách  aristokraticky  spolek  pod  protekcí 
prešpurské  arcikněžny  Isabelly,  jejíž  jméno 
nese.  Tento  spolek  zařídil  po  slovenských  ob- 
cích vyšívací  školy  vedené  odbornými  uči- 
telkami, kde  selky  ve  vyšívání  se  zdokona- 
lují a  pro  spolek  pracují. 

K  vÝzdobě  slovenského  kroje  lidového  ne- 
xbytne  jsou  čipky  (krajky),  proto  čipkár- 
stvo  kvete  na  mnoha  místech  na  Sloven- 
sku. V  některých  vesnicích  všechny  selky 
dovedou  plésti  paličkované  krajky,  někde 
se  tím  zanášejí  jen  jednotlivé  osoby.  Avšak 
ruční  práce  vic  a  více  ustupuje  krajkám  fa- 
bričním,  proto  i  tento  průmysl  víc  a  více 
klesá.  V  novější  době  lid  plete  krajky  háč- 
kované. Podle  prastarého  způsobu  pletou 
krajky  v  okolí  města  Trenčína;  je  to  ruční 
pletení  na  malých  krosencích.  Na  tento  způ- 
sob pletou  ještě  pásy  k  ženskému  kroji 
v  Hontě. 

Z  hliněného  průmyslu  provádí  se  hrnčiar- 
ství  ještě  na  mnoha  místech  jako  průmysl 
domácí.  V  Gemeru  jsou  celé  obce  (hrnčiar- 
ske  dědiny),  které  svoje  zboží  na  vozích 
rozvážejí  po  krajině  na  prodej  a  to  raději 
za  obili  než  za  peníze.  Hrnčíři  hotoví  vedle 
nádob  rozličné  velikosti  a  formy  též  kachle 
s  olověnou  polevou. 

Skláři  aneb  obločiari  chodíš  nůší  skle- 
něných tabulí  na  zádech  a  s  metrem  v  ruce 
provolávajíce  >obloky  (okna)  dajte  robit,  ob- 
toky !<  Přiřezávaji  do  oken  sklo,  kterého  si 
byli  v  skleněných  hutích  aneb  v  obchodech 
xadovážili. 

Drotárstvo,  drotárčína  (drátenictví)  je 
specialitou  stolice  trenčanské,  kde  je  86  drá- 
tenických  obcí  (drotárské  dědiny), ačkoliv 
mnoho  drotárů  vychází  i  ze  Spišské  Ma- 
gury.  Nejvíc  drotárů  máTurzovka(350mužŮ) 
a  Zákopče  (260  mužů).  Původně  drotáři  vy- 
hotovili si  doma  zásobu  ^boží  (košíky,  pasti, 
tácky  a  pod.),  se  kterým  a  s  krůtkou  drátu 
k  tomu  vydali  se  na  daleké  cesty  do  světa 
sirého.  Na  svých  potulkách  zboží  prodávali 
a  spravovali (droto váli)  rozbité  hrnce,  misky 
i  randlíčky.  Po  nějakém  čase  drotár  vrátil 
se  s  vydělanými  penězi  domů.  Tento  způsob 


průmyslu  a  obchodu  domovního  provádí  se 
dosud,  jen  že  přibrali  ke  svéma  drátěnému 
zboží  také  tovar  plechový.  Avšak  dnes  vý- 
roba i  prodej  zboží  děje  se  hlavně  zpŮso* 
bem  tím,  že  rozumnější  a  při  tom  poclnika- 
vého  ducha  dráteník  založí  si  dílnu  v  ně- 
kterém velikém  městě  v  Evropě  nebo  v  Ame- 
rice, kde  zaměstnává  několik  dráteníků  kra- 
janů buď  jako  společníky  nebo  jen  jako 
tovaryše  a  pak  hotové  zboží  dává  vypro- 
dávati chasníkům  cestou  podomního  ob- 
chodu na  místě  nebo  po  okol!  a  zásobuje 
je  dalším  zbožím  poštou  nebo  drahou.  Po 
určitém  čase  vy  prodavač  se  vrátí  ke  svému 
majstrovi  a  vydá  mu  počet  ze  svého  kup- 
čení. Výtěžek  děli  se  mezi  mistrem  a  pro- 
davačem na  polou,  aneb  tento  dostane  od 
onoho  smluvený  honorář,  se  kterým  pak  po- 
dívá se  na  krátký  čas  domů  ke  své  rodině. 
Tam  vyplatí  dluhy,  obnoví  chalupu  a  uvede 
vše  do  pořádku  i  rozmnoží  své  hospodářství, 
které  za  jeho  nepřítomnosti  spravuje  žena. 
Když  si  dráteník  dost  nahospodařll,  vzdá  se 
řemesla  a  obchodu  a  zůstane  doma  sám  gaz- 
dovati.  Dráte nických  dílen  je  takřka  po  ce- 
lém světě  veliký  poČet,  hlavně  ve  velkomě- 
stech (v  Budapešti,  ve  Vídni,  v  Praze,  ve 
Varšavě,  v  Moskvě,  v  Petrohradě,  v  Oděsse, 
v  Berlíně,  v  Lipsku,  v  Mnichově,  v  Ham- 
burce,  v  Paříži,  v  Londýně,  v  New  Yorku, 
v  San  Francisku,  v  Chicagu  atd.).  Mnozi 
z  nich  jsou  boháči  a  vytvořili  ze  svých  dílen 
celé  továrny  i  otevřeli  krámy  na  drátěné  a 
plechové  zboží,  jež  jest  solidní  a  dovedně 
pracované.  Chlapci  již  v  6.— 10.  roce  vydávají 
se  s  otcem  neb  se  svým  mistrem  na  cesty 
a  vydrží  3—4  léta  ve  světě,  odkud  vydělané 
peníze  zasílají  domů  rodičům.  Avšak  dnes 
ve  velikých  městech  v  nedostatku  výdělku 
spouštějí  se  na  žebrotu. 

Z  nitranské  a  prešpurské  stolice  chodí  do 
Vídně  a  do  Prešpurku  veliký  počet  zelcni- 
nářův  (a  zvláště  zeleninářek),  ktefí  tam 
prodávají  zeleniny  a  ovoce  buď  na  veřejném 
trhu  nebo  podomním  obchodem.  —  Z  již- 
ních stolic,  hlavně  z  okolí  Krupiny,  vyjíž- 
dějí do  severních  krajů  čerešniari  s  třeš* 
němí  a  později  i  s  jiným  ovocem.  Z  jara 
nitranští  semiačkári  a  cibulárí  dům  od 
domu  nabízejí  cibulku  a  rozličná  semena.  — 
Z  okolí  Myjavy  vycházejí  chlapi,  hus  i  ar  i, 
po  Slovensku  zakupujíce  všude  husy,  které 
v  hejnech  ženou  a  dodávají  do  Vídně. 

Na  základě  domácího  léčeni  v  turčanské 
stol.  vyvinulo  se  t.  zv.  olejkárstvo,  t.  j. 
podomní  léčení,  které  provozovali  Turčané 
v  Rusku  a  v  Hollandsku.  Ovšem  olej  kari 
putovali  ještě  za  dobrých  starých  časů  se 
svými  oleji  a  pepři^  proti  rozličným  nemo- 
cem  a  neduhům  lidí  a  zvířat  i  byli  prosla- 
ven i  jako  výteční  felčaři.  Z  olejkářů  povstali  pak 
š  e  f  r  a  n  í  c  i,  kteří  pod  rouškou  prodeje  šafránu 
nabízeli  též  galanterní  zboží.  Dnes  šefraníci 
dělají  podomní  obchody  s  rozličným  zbožím, 
hlavně  střižním  a  galanterním,  naloženým 
v  nůších  aneb  ve  vozich,  po  Turecku,  Ru- 
munsku, Polsku,  nejvíc  v  Ku^ku  a  na  Sibiři 


Slováci  (zvyky  a  obyčeje). 


411 


ai  po  Vladivostok,  také  záhy  zjevili  se  v  Man- 
diusku  a  rozložili  své  obchody  v  Charbině 
a  Port  Arthuni.  Někteří  šefranici  mají  ve- 
liké obchody  (krámy,  sklepy,  sklady,  maga- 
zmy),  k  tomu  své  mužstvo,  které  jejich  to- 
var dovážený  od  velkoobchodníkův  a  továr- 
níků rozprodávají,  putujíce  ode  vsi  ke  vsi. 
Vitchni  iefraníci  mluví  dobře  rusky  a  ne- 
chávají si  růsti  dlouhé  vousy  i  vlasy  i  šatí 
se  podle  způsobu  ruského.  Šef raník  obyčejně 
celý  svůj  mladý  věk,  někdy  až  do  40—60  let 
Života  svého,  tráví  na  cestách  se  zbožím  po 
Rusku  a  pak  se  značnými  úsporami  vrátí  se 
do  svého  rodiště,  kde  zařídí  si  hospodářství. 
Následkem  šefranictví  je  lid  v  Turci  velmi 
sámoiný.  Sama  banka  >Tatra<  v  Turč.  Sv. 
Martine  mění  ročně  100.000  rublů,  které  še- 
franíci  domů  donesou  aneb  ženám  pošlou. 
Šafraniků  bylo  kdysi  do  tří  tisíc,  dnes  je 
jich  sotva  600,  nebof  obchod  ten  také  klesá. 

Od  10-16  let  některé  obce  v  okolí  Piešťan 
v  nitranské  stolici  pilně  vyšívají  pro  výdělek 
rozličné  předměty  pro  panskou  potřebu,  je- 
jich výrobky  pak  přicházejí  na  prodej  v  lá- 
zeíkských  místech  cestou  obchodu íkŮ-kra* 
mářŮ,'  hlavně  židŮ,  aneb  sedláci  sami,  jak 
mužští  tak  i  Ženské,  výsivkárí  a  výšiv- 
kárky  nakoupí  si  nebo  naberou  do  kom- 
misae  výšivek,  pak  pouštějí  se  do  světa  s  ba- 
tohy naplněnými  tímto  vyšívaným  zbožím 
a  nabízejí  je  chodíce  dům  od  domu  po  celé 
monarchii,  hlavně  v  Čechách  a  na  Moravě. 
Podobně  putuji  čipkári  s  krajkami,  avšak 
tito  zajdou  si  1  za  hranice,  zvláště  do  Bul- 
hardca  a  Rumunska,  kde  nalézají  hojný  odb3rt. 

Klobučíari  prodávají  klobouky  pletené 
ze  slámy  nebo  ze  dřevěných  lyk.  Košíkáři 
roznášejí  na  prodej  košíky  nejvíc  české  vý- 
roby po  Uhrách,  Bosně,  ale  zajdou  si  i  do 
Itálie.  Sklenkári  nabízejí  sklenice,  láhve  a 
jiné  zboii  skleněné,  jež  nosí  v  koši  naložené 
na  hlavách. 

Na  Slovensku  není  nouze  ani  o  hudce 
(muzikanty),  neboť  vedle  ofíiciálních  band 
cikánských,  kterých  je  stabilních  i  toulavých 
v  každé  stolici  několik,  i  slovenští  sedláci  a 
řemeslníci  dovedou  bez  not  zharmonisovati 
si  na  klarinetě,  houslích  a  base  slovenské 
pisné,  kterými  obvesel  ují  svatebčany  nebo 
rozehřlvají  buiarou  mládež  ve  skočném  tanci. 

Po  vesnicích  na  Slovensku  je  málo  řemesl- 
níků z  povolání  a  jen  sem  tam  nějaký  krá- 
mek se  smíšeným  zbožím,  obyčejně  židov- 
ský, spojený  s  krčmou.  Avšak  asi  od  10  let 
zavádějí  se  potravní  spolky,  které  spravují 
iotelli^enti  křesťanšti,  obyčejně  knčží  a 
ortele.  Ve  městech  má  již  řemesUiictvo  pře- 
vahu nad  Jiným  zaměstnáním,  neboť  měšťané, 
byf  měli  í  své  hospodářství,  přece  jsou  vy- 
učení také  nějakému  řemeslu,  ale  přečasto 
■e  stává.  Že  takový  řemeslník  spíše  své  ře- 
meslo zanedbá,  než  by  opustil  polní  práci, 
židů  řemeslníků  je  poměrně  máio,  neboť 
věnuji  se  raději  obchodním  spekulacím,  proto 
obchodní  krámy  ve  městech,  hospody,  krčmy 
a  hostince  jsou  nejvíc  v  rukou  židovských, 
podobně  i  velkoprůmysl,  továrny,  pálenice. 


mlýny,pily,dřevokupectví.  Vláda  židům  všude 
dává  přednost  a  poskytuje  rozličné  výhody, 
třeba  na  úkor  živlu  slovenského.  Ovšem 
mnohé  řemeslo  a  průmysl  ve  slovenských 
rukou  velice  vzkvétá,  jako  koželužství  (gar- 
biari)  v  Liptovském  Šv.  Mikuláši,  které  vy- 
šinulo se  na  fabrikaci  ve  velikém  (7  továren 
a  několik  dílen)  a  stalo  se  prvním  svého 
druhu  v  Uhrách.  Známí  jsou  též  brezovští 
(Nitra)  garbiari,  jichž  je  tam  hojný  počet. 
Podobně  kožišnici  {kuŠnieri)  liptovsko-sv.- 
mikulᚊtí  jsou  hledáni  pro  své  bund^,  ko- 
žichy, čepice  a  pod.,  které  dodávají  silně 
do  Polska  a  Ruska.  Výtečný  nábytek  z  ohý- 
baného dřeva  hotoví  továrna  na  nářadí  v  Turč. 
Sv.  Martině.  Dále  je  v  slovenských  rukou 
továrna  na  papírovou  dřevo  vinu  v  Ružom- 
berku  jakož  i  pivovar  v  Turč.  Sv.  Martině. 
Všechno  akcionářské  společnosti.  Českoslo- 
venskými penězi  vystavěná  a  moderně  zaří- 
zená akciová  továrna  na  cellulosu  v  Turč. 
Sv.  Martině  nedostala  od  vrchnosti  koncesse, 
pokud  i(ebyla  postoupena  do  židovských  ru- 
kou. Národnímu  domu  v  Turč.  Sv.  Martině 
upravenému  na  hotel  vrchnost  odepřela  li- 
cenci na  právo  výčepu,  kdežto  leckterý  právě 
přivandrovalý  žid  obdrží  licenci  takovou  pro 
svou  putiku  ihned.  Pak  je  nepatrný  počet 
rozličných  továren  a  podniků  soukromých. 
Ve  slovenských  rukou  je  též  několik  peněž- 
ních ústavů,  v  jejichž  čele  stojí  banka  >Tatra« 
v  Turč.  Sv.  Martině. 

Zvyky  a  obyčeje. 

Rodina  a  mládež.  V  jednom  domě 
bydlí  i  několik  rodin,  t.  j.  staří  rodiče  se 
svými  vnuky  i  pravnuky.  Hlavou  rodiny  je 
nejstarší  muŽ,  který  spravuje  a  řídí  rodinu 
i  hospodářství.  Pracovati  musí  každý,  kdo 
umí,  každý  má  svou  práci  určenou.  Muži 
mají  ve  všem  přednost  před  ženskými,  i  při 
jídle  muži  zasedají  za  stůl,  ženy  jen  tehda, 
když  je  místo.  Muži  pracují  kolem  hospo- 
dářství, v  zimě  provozují  nějaký  průmysl  neb 
opravují  staveni,  nářadí  neb  chodí  někde  na 
výdělek;  ženy  obstarávají  domácnost  a  ku- 
chyni, v  zimě  předou  len,  konopí  a  vlnu, 
tkají  plátno  neb  sukno,  vyšívají  a  pod. 

Pokrm  S-áků  je  jednoduchý,  ale  záživný, 
počet  jídel,  která  do  týdne  stereotypně  še 
střídají,  je  nepatrný,  ale  »na  hody<  (O  svát- 
cích) neb  o  svatbě,  o  krtinách  a  podobně 
umějí  ustrojiti  mnoho  rozmanitých  jídel, 
která  jsou  podle  krajů  rozličná.  V  chudých 
krajích  je  hlavní  potravou  zemák  a  zeli  (ka- 
pusta) a  pak  solené  skopové  {baranie)  a  ho- 
vězí maso  (solčnina\  též  uzená  vepřovina 
a  skopovina  (udenina^  suché  maso)  málokde 
schází.  Pak  rádi  jedí  kaši,  kroupy  a  strovu. 

Z  mouky  dovedou  připravovati  rozmanitá 
']iá\z{pirohyt  halušky ^reiance,  štrúdle^kulašu); 
z  rázové  mouky  pekou  chléb,  ze  pšeničné 
koláče.  Rádi  pijí  kořalku  {pálenku)^  při  mimo- 
řádných příležitostech  hriato  (kořalku  vaře- 
nou s  cukrem  a  skořicí);  vína  je  dosti  v  již- 
ních stolicích,  avšak  pivo  selský  lid  málo  pije. 

Žena  v  šestinedělích  leží  >v  kúte«,  t.  j. 


412 


Slováci  (zvyky  a  obyčeje). 


na  posteli  v  koutě  jizby  za  plachtou  pově- 
šenou od  stropu  k  zemi  kolem  postele.  Při- 
buznéi  sousedky,  přítelkyně  navštěvují 
postelkjni,  aby  uviděly  novorozeňátko  a 
obdařily  ji  hriatými  praženicí,  koláčem,  pe- 
čenkou, štrudli  a  pod.,  čímž  ovšem  navzájem 
ona  počastuje  hosti.  Koho  chtějí  rodiče 
děcka  miti  za  kmotry,  t.  j.  za  křestného 
otce  a  matku,  tomu  pošlou  brzo  po  narozeni 
dítěte  v  láhvi  hriato.  Do  týdnu  je  křest,  a 
je-li  to  kluk,  zvláště  první,  vystrojí  táta  chý- 
rečné  (slavné)  krtiny  (krŠtenia).  Nazve  si  kmo- 
trovce,  sousedy  atd.  a  spolu  se  veselí  za 
zpěvův  a  přípitká.  Po  dvou,  třech  týdnech* 
matka  jde  do  chrámu  k  úvodu  {na  vádky, 
na  vád\ku)  poděkovat  se  pánu  Bohu  za  šťastný 
porod. 

Výchova  dětí  je  přísná  a  děti  vedou  se 
hned  k  rozličným  pracím,  nejvíc  k  pasení 
dobytka  a  hydiny  (drůbeže).  Od  6.  do  12.  roku 
chodí  do  školy,  pak  u  evangelíků  bývají  vy- 
učovány a  připuštěny  ke  sv.  oltářní  (ke  >zpo- 
vědi<),  což  odpovídá  biřmování  u  katolíků. 
Potom  hoch  může  jíti  někde  iVLpaholka  (po- 
honiče)  nebo  na  řemeslo  do  učení,  děvČe 
pak  do  služby  nebo  k  dětem  za  varovkyni 
(chůvu).  Ve  14.— 16.  roce  děti  vstupují 
do  vesnické  chasy  a  stávají  se  již  hochy 
{šuhajmi^  parobkjr^  mládenci),  děvčence  dív- 
kami {dievkami^  pannami).  Hoch  vstupující 
do  řady  mládenců  musí  se  jim  vděčiti,  t.  j. 
dáti  zpropitné.  Děvče  přicházející  po  prvé 
mezi  dospělejší  děvčence  musí  se  podobně 
vděčiti,  a  pak  jiŽ  může  se  hoch  »s  mládenci 
vodifc  a  dívka  s  pannami  Od  té  doby  na- 
stávají nováčkům  všechny  výhody  a  povin- 
nosti mládeže  (dětvy):  mohou  účastniti  se 
všech  vesnických  zábav,  her,  zvykův  a  oby- 
čejů. Děvčata  scházejí  se  v  zimě  na  přást- 
kách  (priadky),  kam  za  nimi  přicházejí  mlá- 
denci a  všelijak  spolu  se  baví.  V  masopustě 
(ýašiangy)  mládenci  vydržují  častéji  tance 
s  muzikou  po  krčmách,  jindy  v  roce  jen  po 
nedělích.  S.,  ačkoliv  mají  i  některé  tance 
cizí,  valčík,  polku,  nejraději  tančí  svoje  vlastní. 
Všeobecně  známý  tanec  je  maďarským  jmé- 
nem zvaný  >čardáš«,  který  však  lid  tanči 
odchylně  od  pánův  i  svým  jménem  nazývá: 
bystrý,  frišký,  rezký;  dále  oblíbené  tance 
jsou  strašiak,  ručníkový,  káčerovy, 
kohútový,  makový  neb  stupkový,  lo- 
patkový tanec,  kalamajka  aodzemok 
[haj duchova f).  Mnohý  kraj  má  i  tance  svoje 
vlastní,  jinde  neznámé.  O  vánocích  na  štědrý 
večer  prozpěvují  pod  okny  nábožné  písně, 
podobně  na  Sylvestra  novoroční,  chodí 
s  Betlémem  a  třikrálovou  hvězdou,  též  s  ha- 
dem, pak  s  Lucijí,  s  maškarami  a  Mikulášem. 
Na  Smrtnou  neděli  vynášejí  na  tyčce  ustro- 
jenou Mořenu  a  házejí  ji  do  vody.  Den 
sv.  Josefa  je  první  jarní  den  a  v  nejbližší 
nedčli  (květnou)  dívky  chodí  s  novým  Ic- 
tom,  t.  j.  s  vrbovou  ÝČtviČkou  nebo  smrčko- 
vým stromkem  opcnileným  a  skořápkami 
vajec  vyzdobeným.  Na  velikonoční  pondělí 
žádná  dívka  neobejde  se  suchá,  neboť  časně 
z  rána  mládenci  chodí   v  houfech  dům  od 


domu,  kde  mají  dívky  »po  kúpani«  n.  na 
>oblévačky<,  t.  j.  polévají  je  vodou,  začei 
dostane  každý  po  malovaném  vejci  {kraslice^ 
krdf leníce).  Na  den  sv.  Ducha  (»Turice«  n. 
>Rusadlie<)  časně  ještě  za  noci  mládenci 
dívkám  >stavajú  máje<,  t.  j.  zasazují  do 
země  před  obydlím  dívek  štíhlé  jedUčky. 
V  předvečer  sv.  Jana  Křt.  mládež  chodí  na 
návrši  Vajana  pálif,  t,  j.  zapalují  ohne 
pozpěvujíce  příležitostné  písně. 

Mládenec  může  míti  milenku  (frajerku)  a 
choditi  k  ni  na  zálety,  divka  může  míti  mi- 
lence (Jrajera)  a  přijímati  jeho  zálety.  Milenci 
dávají  si  navzájem  rozličné  dárkjr,  prsteny » 
pentle,  ručníky  a  pod.  V  sobotu  si  obyčejné 
každá  divka  svého  hocha  podperí  (dá  mu 
péro  z  květin  za  klobouk),  a  když  mu  také 
vyšije  košili,  to  si  pak  šuhaj  hrdě  po  dědiné 
vykračuje.  Záletnictví  je  jen  milkováni,  pouhá 
hra,  marnivost  mládeže,  aniž  z  toho  násle- 
duje, že  si  hoch  některou  frajerku  vezme  a 
holka  Že  se  za  některého  frajera  provdá,  ale 
obyčejně  se  tak  stává.  Přes  tyto  záletnické 
obyčeje  dívky  přísně  dbají  své  panenské  či- 
stoty a  poctivosti.  Proti  tomu  prohřešují  se 
málokdy.  Vyplývá  to  z  mravopočestnosti 
lidu  slovenského,  u  něhož  ctnost  a  nevinnost 
je  všeobecně  ctěna,  naproti  tomu  dívka,  která 
se  zapomněla,  je  přísně  posuzována  i  veřejné 
trestaná  a  hanobena. 

Ženěni  a  vdávání.  Jakmile  děvče  se 
narodí,  již  matka  stará  se  o  její  výbavu  shro- 
mažďujíc kus  po  kuse  do  truhly,  aby  pak» 
až  potřeba  nadejde,  mohla  miti  všechno  po- 
hotově, neboC  praví  přísloví,  že  děvče  »do 
siest ého  roku  češ,  do  dvanáctého  rež,  do 
osmnáctého  střež  a  po  dvaciatom  dakuj  tomu, 
kto  ti  ju  vyvedie  z  domu«.  —  Děvčata  vdá- 
vají se  po  16.  roce,  mužští  po  18.  roce,  avšak 
děvčence  vdávají  se  někdy  i  ve  14.,  mužští 
nejraději  jen  po  vybaveni  vojenské  služby. 
Slovenské  dívky  rády  se  vdávají  a  starých 
panen  je  jen  velmi  málo.  Mužský  ožení  se 
každý,  starých  mládenců  vůbec  není.  Ani 
vdovec  neni  dlouho  samoten.  Ovšem  vdov 
pro  nedostatek  mužských  je  dosti. 

Když  mládenec  s  dívkou  chtějí  se  vzíti  a 
rodiče  obou  stran  nemají  ničeho  proti  tomu» 
následují  formality  námluv,  oddavek  a  svatby, 
ustálené  starými  obyčeji,  které  na  Slovensku 
nejsou  všude  stejné,  ale  právě  velmi  roz- 
dílné. Manželství  z  lásky  uzavírá  se  mezi 
slovenským  lidem  dosti  málo.  Obyčejně  jsou 
to  zájmové  kombinace.  Do  majetného  domu* 
kde  do  gazdovstvi  mužská  pomoc  schází, 
nevydají  dívku  ven  z  domu,  ale  vezmou  ho- 
cha k  dívce  na  pr (stupky  {na  prístačky)^  U  }. 
hoch  se  tam  přižení. 

Průběh  svatby  je  v  hlavních  rysech  po- 
dobný české  a  moravské,  avšak  ve  sloven- 
ské je  zachováno  mnoho  starožitných  a  pů- 
vodních zvykův  a  zvláště  přiměřených  ipevft 
svatebních. 

Mládenec,  který  chce  se  ženiti,  chodi  na 
vohlady,  je  sám  vohTačom,  aneb  vysílá  jednu, 
dvě  Ženy  z  příbuzenstva  vohtaéky  na  zvědy 
{na  prepačky^  na  přezvědy),  neb  vyšle  je  hned 


Slováci  (písně,  kroje  lidové). 


413 


nzmlonv^lX iot^eraf  ohnisko  i  nohovárať).  Když 
námluvy  dopadly  přiinivé,  následuji  pytaky^ 
kde  pytač  a  oddavac  mladý  párek  spolu  za- 
snoubí. Od  toho  času  jest  on  oddanec  {ve- 
renec,  slúbente)  a  ona  oddanica  {verenica,  slú- 
benica),  A  kdyi  dělají  se  již  přípravy  ke 
svatbě  a  první  ohláška  v  kostele  odzněla, 
stává  se  on  nUadý-m  lafóm  {fenichom,  mlado- 
fenichom)  a  ona  mladuchou. 

Na  svatbu  chodí  zváti  příbuzenstvo  a  sou- 
sedstvo  obou  stran,   t.  z  v.  zvdčit  kteří  pak ,  i  dolinách.    S-ák  je  vždy  a  všude  poeticky 


vody  bývají  valné.  Po  pohřbu  je  kar  v  domě 
smutku,  kde  se  uhosti  a  zapíjejí  ve  vzpomín- 
kách na  nebožtíka.  Srv.  Pavel  Dobšinský, 
Prostonárodní  obyčaje,  pověry  a  hry  slo- 
venské (1880). 

Písni. 

S.  jsou  národ  velmi  zpěvný.  Zpívají  při 
práci  i  za  odpočinku,  ve  hrách  i  při  tanci, 
v  žalu  i  veselí,  na  cestě  i  doma,  na  horách 


tvoři  svatební  drufinu^  v  niž  hodnosti  a  funkce 
vyznačeny  jsou  podle  starodávného  pořádku, 
který  přísně  se  zachovává. 


naladěn  a  rád  opěvuje  v  přírodě  vše  až  do 
maličkostí:  hory,  doly,  skály,  kvítky,  stromy 
i  živočichy.    Obyčejně  zpěv   svůj   započíná 


Mládež  jsou  dru\bové  a  družice,  ostatní  jsou  pozorováním  přírodních  předmětáv  a  úkazův, 
svatové  (svaty^  svátky,  svadobnice).  ale  hned  zvrtne  na  své  okolí,  lidi  milé  i  ne- 

Funkctonáři  jsou  na  svatbě  pytaČ,  oddavač  milé,  svou  práci  a  jednání,  své  úmysly,  zá- 
(starejši)  plní  přání  a  děkováni  a  řídicí  celou  rmutek  a  radost,  svou  minulost  ď  budouc- 
švatbu,  dále  Široká  {starejiia)^  prvý-  družba  ,  nost,  příhody  a  nehody.  Proto  obsahem  svým 
u,  prvd  drufica,  pak  kuchařka.  První  družba,  slovenské  písně  jsou  přerozmani  té.  Nalézáme 
vcdemladuchunasofraf  (oddavky),první  dru-  v  nich  hojně  písní  elegických,  milostných, 
žica  mladého  zaťa.  Starejšia  začepčí  mla- :  výpravných  (ve  formě  oallad),  pracovných 
duchu,  která  po  sobáši  stává  se  nevěstou.  <  a  často  zjeví  se  v  nich  i  zdařilý  humor  i  mnohé 
Svatba  trvá  tři  až  čtyři  dni,  někde  i  více,  I  zrno  zdravé  filosofie  prostonárodní.  Obsahu 
po  ten  čas  se  jí  a  pije,  zpívá  a  tančí.  Ho-  '  písní  odpovídají  pak  jejich  nápěvy,  které  jsou 
stina  je  na  fruštik  na  oběd,  na  olevrant ;  tak  rozmanité,  že  tolik  rozdílných  motivů 
(svačinu)  i  na  večeru.  Pije  se  hriato,  někde  I  hudebních  není  tak  snadno  nalézti  v  písních 
víno.  Jídla  musí  býti  tolik,  aby  každá  svatova  jinojazyčných.  Vzpomínky  zvláště  zasluhují 
mohla  za  batoh  koláčů,  šfrúdel,  pečenek, '  jejich  stupnice  starocírkevní,  ovšem  pozmě- 
ovoce  odnésti  si  domů.  Hudba  hraje  po  celý  i  něné  jiŽ  vlivem  stupnic  moderních.  Tyto 
čas,  provází  také  před  kostel  k  sobáŠi  i  zpět.   staré  stupnice  dodávají  slovenské  lidové  písni 

Pověry,  nemoc  a  smrť.  Rozličné  akty  jistého,  zvláštního  rázu,  který  od  českých 
svatby  přeplněny  jsou  pověrečným  pozoro-  nápadně  se  liší.  Lid  zpívá  své  písně  podle 
váním  a  výkony,  jakož  vůbec  i  celý  život  libovůle,  bez  určitého  taktu,  jednohlasné, 
S-áků  a  jejich  konání  obemknuto  je  nesčísl-  avšak  v  trenčanské  stolici  v  okolí  Puchová 
nými  pověrami,  pocházejícími  ovšem  ze  sta-  |  také  trojhlasně  ve  sborech,  všechno  téměf 
rých  dob.  A  jak  silně  lid  věří  v  nadpřirozené  |  v  lydické  stupnici,  která  jinde  skoro  cele  se 
síly  a  úkazy,  tak  i  veškeré  své  jednání  v  ži-    —  ^'^-     -^  ^^  —       .-_^-  ^__:i.i__^_  __y-.„ 

voté  zařizuje  a  spravuje'  podle  pověr,  pří- 


sloví a  pořekadel,  kterých  má  ohromné  množ- 
ství a  v  nichž  uloženy  jsou  mnohé  perly 
lidové  ňlosoíie  a  mra vo védy.  Sebral  je  Ad. 
P.  Záturecký,  Slovenská  přísloví,  pořekadla 
a  úsloví  (vydala  Čes.  akad.,  1897).  K  povér- 
čivosti  druží  se  veliké  bohatství  rozprávek, 
báji  a  pověstí. 

V  chorobě  S-ák  všemožně  se  přemáhá 


'  ztratila.  Ovšem  v  tomto  trojhlasém  zpěvu 
nelze  hledati  nějakých  útvarův  uměleckých: 
provázející  {přikládat)  hlas  bére  tercii,  třetí 
hlas  {drk)  toniku  a  dominantu.  I  to  je  zvlášt- 
nosti tohoto  kraje,  že  každý  verš  písně  za- 
číná jen  jeden  zpěvák  a  teprve  při  druhé 
sloze  připojí  se  sbor.  Gregoriánské  stupnice 
a  rhythmické  zvláštnosti  dodávají  lidovým 
písním  slovenským  rázu  typického. 
Textův  i  nápěvů  je  veliké  množství,  které 
a  pracuje,  pokud  síla  stačí,  a  jen  "když  už  našly  řadu  sběratelů,  i  vyšlo  jich  již  hojně 
nevtád^e,  pak  ulehne.  O  nemocné  starají  se  tiskem.  Nejúplnější  sbírkou  jsou  >Slovenské 
icny  velice  i  všechny  sousedky,  bližší  i  vzdá- 1  spevy«,  v  nichž  vyšlo  doposud  výše  1400 
lenejší,  přicházejí  opáčit  chorého  a  každá  má  |  nápěvů  s  texty,  ačkoliv  celé  kraje  jsou  v  této 
nějakou  radu  nebo  lék  po  ruce.  V  každém  přičíně  ještě  neprozkoumány.  Některé  písně 
domě  mají  nasušeno  v  zásobě  léčivých  rošt-.,  s  nápěvy  vydal  L.  Kuba  v  díle  » Slovanstvo 
lín.  Lékaře  povolávají  jen,  když  je  už  s  ne-  \  ve  svých  zpěvech*  kniha  III.  Viz  též  Milana 
mocným  zle,  aby  mu  na  rychlo  pomohl.  Licharda  »Šesf  vencov  zo  slovenských  ná- 
S  amirajídmi  loučí  se  s  velikým  žalem  a  I  rodních  piesni*  (Turč.Sv.  Martin,  1900.;  lan 
nářkem.  Mrtvolu  umyjí  a  převíekou  do  či-  Kollár,  Zpěvanky;  Matica  Slovenská,  Sbor- 
stých  šatů.  Mládence  a  pannu  vystrojí  do  nik  slovenských  národních  písní  (I.  1870, 
svátečních  šatů  jako  ženicha  nebo  nevěstu  '  II.  1874);  Liter.  řeč.  spolek  >Slavia*  v  Praze, 
a  rakev  nesou  a  vyprovázejí  družbové  a  dru-  '  Písně  slovenské  (1880). 
žičky  vystrojené  jako  ke  sňatku.  Po  celý  Čas, 


pokud  mrtvola  leží  v  domě  smutku,  bližší 
t  vzdálenější  chodí  nad  mrtvolou  modliti  se 
a   zpívati    nábožné   písně.    O  pohřbe   ženy 


Slovenské  kroje  lidové. 

Na  Slovensku  je  mnoho  krojových  skupin, 
které  různí  se  od  sebe  formou,  látkou,  bar- 


z  pokrevenstva,  zvláátě  nejbližší  vykládají  v o\x  a  výzdobou  (viztab.).  Kroj  lidu  sloven- 
nad  rakví  (hlasitě  naříkajíce)  a  zvelebuji ,  ského  byl  za  starých  dob  všude  stejný,  avšak 
dobré  vlastnosti  zesnulého.    Pohřební  pru- '  časem   vyvíjel    se    vlivem   vnějších   proudů 


414 


Slováci  (kroje  lidové). 


kultarnich.  Zemanstvo  i  měšťanstvo  sledo- 
valo módy,  které  kdy  po  Evropě  se  roz- 
mohly, a  lid  opičil  se  po  nich.  V  zámožných 
krajinách  jsou  kroje  pestré  v  barvě,  nád- 
herné v  látce  a  bohaté  ve  výzdobě,  proto 
úbory  takovéto  bývapí  též  nákladné.  V  nád- 
heře oblibuje  si  zvláště  mládež;  staří  odí- 
vají se  skromněji.  Hlavní  výzdobou  sloven- 
ských krojů  jsou  výšivky,  šňůry  a  krajky  a 
málo  je  krojů,  kde  kroj  postrádá  vší  ozdoby. 
Slovenští  sedláci  nosí  dlouhé  vlasy  roz- 
česané na  pútec,  který  je  rozděluje  na  dvě 
stejné  strany.  Ve  Zvoleni  a  Gemeru  zaplé- 
tají si  vlasy  nad  ušima  do  dvou  i  do  ctvř 
vrkočů.  Dnes  již  mladší  vrstva,  která  byla 
na  vojně,  střihá  si  vlasy  na  krátko.  Obhcej 
holí  si  na  hladko  a  jen  sousedící  s  Maďary 
nechávají*  si  růsti  fúzy.  Košela  sahá  níže 
pasu,  ale  ve  Zvoleni  i  Novohradě  chlapské 
košile  jsou  tak  krátké,  že  zahalují  pouze  prsa 
a  ostatní  tělo  zůstává  až  po  pas  obnaženo. 
Rukávy  jsou  široké  a  na  konci  otevřené; 
novější  dobou  ujímají  se  košile  s  úzkými 
rukávy,  na  zápěstí  do  obálku  staženými. 
Tyto  lid  zove  německými;  tam  ty  slo- 
venskými. Kolem  hrdla  vine  se  úzký  o  bo- 
jok,  někdy  též  schází.  Od  hrdla  do  polou 
prsů  táhne  se  průřez  ráz  porok  (rozpa- 
rek), který  se  na  obojku  svazuje  šňůrkou. 
Vyšívání  zdobí  košili  na  obojku,  rukávech, 
někde  vůkol  rozporku  a  na  obalcích.  Zpodni 
čásf  těla  odívají  gatě,  které  v  létě  nosí  se 
samotné  i  bez  nohavic.  Severní  kraje  máji 
gatě  delší  a  uŽší,  jižní  kratší  a  širší.  Gatě 
obtočené  kolem  lýtka  navlékají  do  noha- 
vic. S.  nosí  všeobecně  úzké  přiléhavé  noha- 
vice ze  sukna  barvy  bílé,  modré,  černé,  šedé 
a  hnědé,  ale  nosí  se  také  někde  z  činovatč. 

V  dřiku  upevňují  se  nohavice  řemenem, 
opašníkem,  avšak  přes  košili  a  nohavice 
stahují  se  ještě  opaskem  z  tvrdého  ře- 
mene, složeného  ve  dvoje.  Na  jihu  opasky 
jsou  úzké  o  2 — 3  prackách,  na  severu  ši- 
roké o  4—8  prackách  a  zde  bývají  všelijak 
bohatě  vyzdobovány.  Prsa  chrání  si  laj  bli- 
kem (v  různých  krajích  má  různá  jména: 
driečnikf  hrucel^  pracnik^  vesta^  náprsnik)^  který 
je  v  prešpurské  a  nitranské  stolici  z  látek 
hedvábných  (brokátových),  jinde  soukenný. 

V  Trenčíně  a  v  Oravě  je  pěkně  vyšívaný  a 
knoflíky  vycifrovaný.  V  chladném  počasí 
zaměňují  ho  koženým  kožuškem  (kami- 
solem).  Oba  jsou  bez  rukávů.  Jak  mužští,, 
tak  i  ženské  oblékají  na  bručel  kabát,  který, 
jsa  z  rozličné  látky  a  v  rozličném  střihu  ho- 
toven, v  různých  krajích  i  různá  jména  při- 
jímá, jako:  kabaňa,  kahanica^  ga^ajka^  kaca- 
bajkaj  visitka  atd.  Tento  vrchní  šat  bývá  vy- 
šívaný a  šňůrovaný,  i  barevnými  výložky 
okrášlený.  Jsa  pozdního  původu,  není  všude 
znám.  Nejběžnější  svrchní  šat  je  halena, 
někde  i  huna  zvaná.  Haleny  jsou  ze  sukna, 
barvy  bílé,  černé,  hnědé  a  šedé,  tvaru  kabá- 
tového, po  stranách  s  klínovitými  šosy.  Ha- 
lenu často  zaměňuji  za  dlouhou  a  širokou 
širicu  vrecového  (pytlového)  střihu,  kterou 
také  často  oblékají  přes  halenu.    Ve  stude- 


ných severních  stolicích  novyhuutelný  je 
kožuch,  avšak  S*ák  nosívá  jej  i  proti  horku, 
obrátiv  jej  vlnou  na  vrch,  a  tenda  prý  ko- 
žuch chladí.  KoŽuchy  Icrouii  préroami 
ovčími,  kozlečimi,  liŠČimi,  také  vydrou.  Nej- 
oblíbenější barva  blány  je  dubová  (hnědá)  a 
bílá.  Kožišníci  (kušnieri)  jsou  vyučeni  mi- 
stři, kteří  dovedou  i  velmi  pěkné  vyšívati 
kožichy  barevnými  pruhy  řemincovými  nebo 
pamukem,  také  vyzdobiti  řemíncovou  appli* 
kácí  a  mosaznými  kroužky.  Do  nedávná  všude 
mužští  přehazo\ali  si  přes  plece  jako  svá- 
teční oděv  roentéku,  kterou  nosily  také 
ženské,  avšak  nepřehozenou,  nýbrž  ruce 
v  rukávech  provlečené.  Mentéky  byly  někde 
kraťoučké,  někde  dlouhé  až  po  paty,  barvy 
temnomodré  a  černé,  málokdy  bledomodré 
a  bílé;  látkou  bylo  sukno  s  beraní  podší  v- 
kou.  Dnes  mentéky  jsou  jen  slavnostním 
oděvem  svatebním;  kdo  jí  nemá,  vypůjčí  si, 
třeba  byla  stará  a  ošumělá,  avšaíc  míti  ji 
musí.  Všude  znám  byl  také  dolomán,  be- 
keš,  u  žen  pak  ještě  Špencer,  jubka, 
reklík.  —  Klobouky,  kterými  mužští  po- 
krývají si  hlavy,  jsou  na  Slovensku  forem 
přerozmanitých.  Jsou  malé  širáčky  i  velké 
širáky,  strechovce,  vysoké  homolky  a 
do  nedávná  bývaly  cylincfrovité  hromovce. 
Klobouky  jsou  z  černé  plsti,  ale  v  jižních 
stolicích  užívá  se  také  slamennáků.  Mlá- 
denci zastrkují  si  za  Širáky  péra  kohoutí, 
páví  nebo  pštrosi  a  volavčí.  Mnohý  mláde- 
nec honosí  se  v  neděli  také  celou  kytici 
květů  přirozených  neb  koupených,  kterč  mu 
milenka  každou  sobotu  večer  daruje.  V  zimě 
klobouk  zamění  se  čiapkou  z  černé,  někdy 
bílé  beránčiny,  b  ar  ani  co  u.  Hrdlo  chrání 
si  šátkem,  nejraději  černým  hedvábným^ 
který  ovíjejí  kolem  hrdla.  Ruce  odívají 
v  mrazu  rukavicemi  soukennými  nebo  kože- 
nými. Kolem  kloubů  nastrkují  pak  pletené 
{drugané)  zápustky.  Na  Slovensku  vše- 
obecně rozšířenou  obuví  byly  krpce,  avšak 
dnes  v  zámožných  krajích  za  krpce  se  stydí 
a  nosí  raději  boty,  čižmy,  štible  a  to* 
pánky  z  rozličné  kůže.  Avšak  nosí  i  ple- 
tené z  vlny  nebo  sešívané  ze  sukna  pa- 
puče, krpce,  pančuchy, střevíce.  Obuv 
je  s  nepatrnými  odchylkami  pro  oboje  po- 
hlaví všude  stejná. 

Slovenská  děvčata  na  znamení  své  svo- 
body a  ctnosti  panenské  chodí  s  hlavami 
obnaženými.  Opak  toho  jsou  jen  výjimky 
v  dolním  Trencansku  a  horním  Nitransku, 
kde  dívky  s  nepokrytou  hlavou  ukázati  se 
nesmějí.  Vlasy  na  čele  ve  dvé  pútcem  pře- 
dělené  hladce  začesávají  si  do  zadu,  kde  je 
u  krku  splétají  do  vrkočů  (kornic,  zpu- 
stů,  ocásků).  Vrkoče  ozdobují  pentlemi. 
Ke  zvláštním  příležitostem  připevňují  si  na 
vrch  hlavy  venček  ze  zahradních  neb  umě- 
lých květin.  Řádnou  ozdobou  hlavy  je  parta 
rozličných  forem  a  rozmanité  výzdoby.  S  party 
visí  dolů  zády  množství  pestrých  stuh.  rarty 
již  zanikají.  Vdané  Ženy  na  znamení  své  pod- 
danosti pečlivě  si  vlasy  zahaluji  Čepcem. 
Úprava  ženských  vlasů  pod  Čepec  je  v  kaŽ- 


KROJE  SL 


1.  Ženil  I  Kvban  a  mni  iv  Biin.  stol.  Nitra.  U.  Ž.na  a  muí  í  Dělvy,  st.  Zvolen.   3.  Žcna:| 
I  IVzinkii.  st.  1'riSpork.   6.  Mui  z  Hliibiikč  «  žena  i  Krásna,  st.  Nitra.    7.  Šohaj  z  Viátul-. 

hradi,  »[•  1> 
ottOv  slovník  sauCkV, 


[OVACKÉ. 


I  Toiuby  a  mui  z  Clíinan,  st.  Trcnčin,  4.  Zena 
I  n  Pušpurka  a  mui  i  Bcftové,  st,  Uihorod. 


(j^ímun.   5.2,na 

o"/Síin 

c  a  n 

Divka  a  á.ihaj    z 

Sktíhí 

Slováci  (národnostní  poměry). 


415 


dém  kraji  způsobu  jiného.  Ženy  rozčesávají 
si  vUsy  též  uprostřed  čela  na  pĎtec,  avšak 
vzado  otáčejí  je  na  drátky,  dřivka,  obálky 
rozličné  konstrukce,  pod  nimiž  forma  hlavy 
úplné  se  ztrácí.  Podle  jejich  úpravy  pak 
I  účes  má  rozličná  jména:  na  grgulu,  na 
obálku,  na  dromlu,  naveroá,  na  kytu, 
na  kyku  atd.  Odznakem  vdané  ženy  je 
čepec  (kápka).  Na  Slovensku  nacházíme 
v  uilváni  množství  čepcfi  rozmanitých  forem, 
]«i  rojily  se  jako  nutný  následek  frisur  zá- 
padní Evropy  ve  veku  XV.  a  v  Časech  po- 
sdéjáích.  Čepec  záleží  ze  dvou  dílů,  z  dienka 
a  z  náčelníka  C;^^^!!!^^),  který  zdobí  krajka. 
Miadé  Ženy  věnuji  mnoho  peněz  a  času  na 


zahalující  tělo  je  rubáč.  Je  to  konopná 
nebo  lněná  košile  vrccové  formy  bez  rukávů, 
která  jen  tkaničkami  visí  na  plecích;  záleží 
ze  dvou  částí:  vrchní  slově  Stanka  (driek) 
a  zpodni  odolok.  Plece  a  ramena  zakrývá 
opiecko  (rukávce),  jehož  obojok  ob- 
jímá hrdlo,  pod  ním  rozparek  svazuje  se 
šňůrkou,  pentlí,  nebo  spíná  se  špendlíkem. 
Rukávy  jsou  otevřené  nebo  k  rameni  sta- 
iené  do  obálku.  Obojek  často  bj^vá  opa- 
třen vyšívaným  a  krajkovým  okružim,  kře- 
slem, který  někdy  je  uzoučký,  někde  zase 
spadá  až  přes  plece.  Vůkol  obálku  rozklá- 
dají se  krajky,  tacle.  Opiecko  (rukávce] 
málokde  bez  vyšíváni  se  obejdou  a  bývají 
největší  parádou  děvčat,  která  na  nich  osvěd- 
čuji veškerý  talent  svého  vyšívacího  uměni 
a  vynakláaají  na  ně  své  peněžní  úspory. 
Sukně  soukenné  rozšířeny  jsou  po  celém 
Slovensku  v  několika  barvách,  nejčastěji 
v  modrét  černé  a  zelené.  Nosí  je  v  zimě  a 
ve  svátky.  V  létě  chodí  v  letnicích  (kytlě, 
gecelě)  z  tenké  látky,  lněného  plátna  nebo 
kartounu.  Jak  tyto,  tak  i  ony  musí  v  pravi- 
delných ř^ách  složeny  dolů  spadati.  Někde 
sukně  jsou  krátké,  sotva  kolena  zahalujíce 
(Nitra,  PrcSpurk),  jinde  dlouhé  až  po  paty 
(okoli  BoŠace  v  Trenčínsku,  Bielice  v  Ni- 
transkn).  Se  sukní  nerozlučný  je  živo  tok 
l^brucel),  jsa  k  ni  přišit  a  v  Prešpurku, 
Nitře,  Trenčíně  překrásně  vyšíván.  Lajblík 
je  jii  na  sukni  nezávislý,  ale  také  delŠi.  Na 
sukni  připínají  v  pasu  fertuchu,  jakožto 
parádný  lat,  bohatě  vyšívanou;  do  roboty 
berou  zástěrku  ^záponu).   V  Trenčíně  a 

▼  Nitře  obestíraji  se  dvěma  zástěrkami, 
zpředu  a  ze  zadu  kasanicí  (odolok).  Barva 
aástér  je  převážně  modrá,  jen  někde  bílá. 
Kde  nejsou  ve  zvyku  zástěry  vyšívané,  tam 
je  kupuji  aspoň  květnaté,  tištěné,  tlače- 
nice (farbenice).  V  dřiku  stahuji  se  pá- 
sem, pleteným  zbarasu,vlny  nebo  pamuku. 

▼  Nitře  i  tkaným  lísterovým  ale  pak  he- 
zounce vyšívaným.  Ve  sváteční  nebo  sva- 
tební Čas  ženské  zahalují  si  h]a\u  polkou 
(uteráč.  Šatka,  ručník),  vdané  na  čepec. 
Pdlka  je  asi  3  m  dlouhý  pruh  bílého  platná 
(nebo  mušelinu,  Šifónu,  batistu,  tylanglé\ 
který  v  týle  uváže  se  tak,  že  oba  konce  spa- 


dají po  zádech  až  níže  pasu.  Konce  ozdo- 
beny jsou  vyšíváním  a  skvostnými  krajkami. 
Do  roboty  uvazují  si  na  hlavu  šátky,  ruč- 
níky, čtvercové  formy.  Mimo  to  přehazují 
na  sebe  přes  hlavu  též  veliké  ručníky,, 
zvláště  do  města  nebo  do  kostela.  Obyčejně 
jsou  barvy  bílé  a  v  hořejším  cípu  bohaté 
vyšívané,  v  novější  době  rozšířily  se  ručníky 
pestré  i  vlněné.  Kolem  hrdla  ovinuji  si 
šátky  na  hrdlo  (hustky)  nebo  kosiČky 
(diagonálně  prostřižené  polovice  malých 
šátků).  Ode  dávných  dob  lokly  pokrývá 
odevačka  (odedza,  okrúcačka,  pla- 
hdtka,  loktuša).  Nosí  se  přehozena  od 
chrbta  (hřbetu)  na  loktech  a  konce  přidržuji 
se  v  předu  rukama.  Dnes  již  málokde  je  ji 
potřebováno,  užívá  se  jí  jen  za  obřadné 
roucho  v  kostele,  při  sobáši  (sňatku),  křtu 
a  o  úvodě.  Proti  dešti  ženské  opatřují  se 
bílým  obrusem  (plachta, presteradlo),. 
který  složený  a  na  rameně  převěšený  beroíi 
s  sebou  do  kostela  neb  do  města  a  do  něhož 
v  čas  potřeby  celé  se  zahalují.  —  Měšťanský 
a  řemeslnický  kroj  do  nedávná  ve  všem  sho- 
doval se  s  krojem  lidu.         Pavel  Sochán. 

Národnostní  poměry.' 

R.  1844  sněm  uherský  dal  Uhrám,  úředně 
až  dotud  Hungaria  zvaným,  jméno  Ma- 
gyarország  (Maďarská  zemc).  Už  v  tomto 
názvu  vyznačeno  je  politické  a  národní  sna- 
žení maďarské:  pomaďarštiti  celé  Uhry.  Bez- 
ohledná maďarisace  provádí  se  zvláště  od 
vyrovnáni  (1867).  Národnostní  zákon  z  r.  1868^ 
dílo  Deákovo,  prohlašuje  sedm  uherských 
národův zajeden  politický  národ;  maďarština 
jest  úřední  řečí  státní  a  samojediná  řeči  uher- 
ského sněmu. 

Na  slovenské  půdě  je  33  gymnasií,  6  reálek^ 
16  učitelských  ústavů,  4  právnické  akademie,. 
1  hornická  a  lesnická  akademie,  2  theolo- 
gické evangelické  akademie,  5  katol.  a  1  řccko- 
katol.  seminář,  několik  klášterních  ústavů  a 
přes  140  škol  odborných,  vesměs  to  školy 
maďarské,  na  nichž  studujícím  slovenským 
mluviti  slovensky  přísně  je  zakázáno.  Je-U 
kter^  studující  usvědčen  z  panslavismu,  je 
podle  zákona  vyloučen  ze  školy;  profcssoři 
a  ředitelé  neštíti  se  prohlédati  kufry  studu- 
jících, a  najdou-li  slovenskou  knihu,  vylučují 
žáka  pro  —  panslavismus. 

Stejně  jako  školy  maďarisuií  i  církve.  Na 
území  slovenském  je  šest  Katolických  bi- 
skupův. To  bývají  Maďaři  neb  odrodilci.  Se- 
mináře jsou  ryze  maďarské.  Bývaly  při  nich 
slovenské  knihovny,  ale  ty  jsou  nyní  odstra- 
něny. Slovenský  kněz  za  celá  studia  slo- 
vensky se  neučil  a  začasté  neovládá  řeči  lidu 
ani  tak  jako  čeledín.  Také  kláštery  jsou  ma- 
ďarské a  klášterní  Školy  vynikají  šovinismem. 

Ale  i  autonomní  církev  evangelická  augš- 
purského  vyznání  dala  se  do  služeb  maďa- 
risace. Visech  evangelíkův  aug.  vyzn.  v  Uhrách 
(bez  sedmihradskvch  Sašův)  jest  asi  1,086.0(  0. 
Z  těch  je  asi  čOO.ÓOO  Slovákův,  235X00  Ntm- 
cův  a  250.000  Maďarův,  a  přece  takto  složená 
církev  je  služkou  maďarisace. 


416 


Slováci  (národnostní  poměry). 


Celé  Uhry  se  Sedmihrady  délí  se  na  63 
stolice  (župy).  Stolici  spravuje  stoličný 
výbor,  jenž  je  zvolen  od  lidu  a  má  i  ně- 
kolik úředníkův  od  vlády  vyjmenovaných; 
lidového  Živlu  je  nepomérně  více.  Na  čele 
je  župan,  vládnu  navržený  a  králem  po- 
tvrzený; úřad  jeho  je  podoben  úřadu  našich 
mistoaržitelův.  Při  stoličném  výboru  je  sto- 
iičný  úřad,  z  výboru  vybraný,  jenž  úřaduje 
ve  stoličném  méstě  jsa  veden  podžupanem. 
Stolice  se  dělí  na  okresy  a  tyto  spravuje 
úřad  slúžnovský.  Služný  je  funkcionář  li- 
dový, jakoby  okresní  starosta,  a  jsou  mu 
přiděleny  práce,  jako  u  nás  hejtmanům  a 
•okresním  starostům  dohromady.  Slúžnov* 
.skému  úřadu  jsou  podřízeny  obce.  Obce  si 
volí  rychtáře  z  terna,  jež  sestavil  služný; 
můžeme  vlastně  říci,  že  sám  služný  jmenuje 
rychtáře.  Veliká  obec  anebo  několik  malých 
dohromady  mají  tajemníka,  jemuž  se  říká 
notár.  Toho  platí  obce,  i  volí  si  jej,  ale 
voli  tak,  jak  káže  služný.  Notáři  jsou  >apo- 
átolyc  raaďarisace.  Celou  obec  drží  notár 
v  kleštích,  a  starosta,  jenž  podpisuje  nesroz- 
umitelné maďarské  listiny,  je  ubohý  slu- 
žebníček notárův.  Notár  bývá  často  též  po- 
štovním a  matrikarem  (t.  j.  státní  funk- 
cionář zapisující  každé  narození  i  úmrtí  a 
oddávající  snoubence).  On  ví,  kdo  který  ča- 
sopis čte,  kdo  kterou  knihu  koupil,  kdo 
objednává  od  slovanských  firem;  jeho  bojí 
se  národní  kněz,  učitel,  hostinsl^  i  řezník  a 
krejčí,  neboť  každému  z  nich  muže  škoditi, 
jedněm  na  karriéře,  druhým  na  živnosti.  Volby 
obecní,  stoličné  i  sněmovní  jsou  v  rukou  no- 
tárův a  celého  apparátu  stoličného,  v  jehož 
službách  je  též  četnictvo. 

I  soudy  slouží  maďarisaci;  obsílka  je  ma- 
<farská,  protokol  a  rozsudek  maďarský.  Advo 
katům  soudcové  nedovolují,  aby  obhajovali 
slovensky.  Veškeří  úředníci,  učitelé,  knéží 
urychluji  svůj  postup,  jestliže  maďarisují. 
Pozemkové  knihy  jsou  maďarské,  darmo  by 
do  nich  slovenský  sedlák  hleděl. 

Na  železnicích,  poštách  a  telegra- 
fech je  všecko  maďarské,  tak  nápisy,  jízdní 
řády  a  všecky  tiskopisy.  Slovenského  slova 
neuvidíš.  Na  žádném  úřadě  slovenském  ne- 
požaduje se  znalost  slovenštiny,  ba  mnoh^ 
úředník  zapře,  že  umí  slovensky,  aby  neupadl 
v  podezření,  že  je  tajný  pansláv,  roz.  slo- 
venský národovec. 

Slovenské  telecyrammy  docházejí  zkomo- 
leny, proto  S.  telegrafuji  obyčejně  maďarsky 
nebo  německy.  Summa  peněz  musí  se  na 
poštovní  poukázce  napsati  maďarsky.  Adressa 
na  dopisech  může  býti  ovšem  slovenská, 
ale  i  nejnárodnější  S.  psávají  z  pravidla  po- 
slední poštu  maďarsky. 

I  v  průmysle  a  obchodě  se  maďarisuje. 
Živnostenský  list  je  maďarský,  firmy  se  za- 
pisuji maďarsky  nebo  maďarsko  slovensky. 
Řemeslník  si  vyvěsí  na  domek  tabulku  ma- 
<farskou,  ne  proto,  že  by  to  zákon  ukládal, 
ale  bojí  se,  že,  kdyby  měl  tabulku  slovenskou, 
nedá  mu  výdělku  notár,  myslivec,  žid  a  žádný 
•úředník.  Notárům  na  tom  zaleží,  aby  v  >jejich« 


obcích  byly  nápisy  vesměs  maďarské;  pro- 
jdete mnohé  dědiny  ryze  slovenské  a  kde 
jaký  nápis,  všecko  maďarské.  Hostinský  musí 
podle  ministerského  nařízeni  psáti  obchodní 
knihy  maďarsky,  aby  prý  finanční  úředníci 
mohli  kontrolovati.  Pokračovací  (učňovské) 
školy  jsou  maďarské. 

Na  Slovensku  je  množství  zemanů,  i  mezi 
Žebráky  je  najdeme.  Když  r,  1848  byla  zru- 
šena robota,  zemane,  práci  nezvyklí,  dali  se 
do  služeb  maďarisace.  Přijali  totiž  úřady  a 
sinekury,  kde  nadále  dělali  pány,  utiskovali 
lid,  pohodlně  pracovali  i  lenoŠilia  vedlejšími 
příjmy  rozmnožovali  své  služné. 

Židé  slouží  maďarisaci  důvtipem  svým 
i  kapitálem.  Žurnalistika  je  bezmála  všecka 
v  rukou  židův.  Ale  za  svou  pomoc  jsou  Židé 
takřka  pány  Uher. 

Jako  kdysi  u  nás  němčina,  tak  nyní  ma- 
ďarština v  Uhrách  nosí  na  sobě  signum  pan- 
skosti,  kouzlem  panskosti  odcizujTse  slečny, 
paní,  zemane,  měšťané  ...  A  tak  můžeme 
říci,  že  >lepší  společnost*  jest  z  nejvydat- 
nějších madkrisatorův. 

Dále  slouží  maďarisaci  zvláštní  spolky. 
Felsó  Magyarors^ági  kultur  egyesúlet  (Horco- 
uherský  kulturní  spolek),  u  Š-áků  podle  za- 
čátečných písmen  Femka  zvaný,  působí  na 
Slovensku  asi  tak  jako  u  nás  Schulvereih. 
Má  po  městech  odbory  a  jejich  pomoci  za- 
kládá maďarské  školky  mateřské,  maďarské 
knihovny,  mad^rské  spolky  zpévácké,  rozši- 
řuje maďarské  časopisy,  odměňuje  učitele 
stipendiemi  za  vynikající  horlivost  v  učení 
maďarštině  a  organísoval  též  odváženi  slo- 
venských dětí  (ponejprv  r.  1874  a  od  té  doby 
ještě  pětkrát)  do  území  maďarského,  aby  sě 
tam  odrodily  zcela. 

R.  1898  vznikl  V  Budapešti  Ors^dgos  nem- 
leti s\óvetség  (Krajinské  národní  sdružení), 
jehož  úkol  je  pěstovati  vlasteneckého  (roz. 
maďarského)  ducha  po  >krajích  cizími(!)  ná- 
rodnostmi obydlených*.  Cizí  národnost,  tak 
říkají  národům  nemaďarským  i  ministři  ve 
svých  nařízeních.  Národ  jsou  toliko  Maďaři, 
ostatní  národové  uherští  jsou  jen  národ- 
nostmi. Šovéni  vidí  v  obyvatelstvu  uherském 
už  jen  Maďary  říkajíce  S-ákům  slovenští  Ma- 
ďaři, Rumunům  rumunští  Maďaři  atd.  Kdo  se 
v  Magyarországu  narodil,  je  Maďar,  a  není-li, 
jest  vlastizrádcem.  Kdo  maďarský  chléb  ji 
(a  maďarský  chléb  jí  každý  obyvatel  Ma- 
gyarországu), musí  maďarsky  mysliti,  ma* 
ďarsky  cítiti,  maďarsky  mluviti.  Takovéto 
myšlenky  čteme  každodenně  v  maďarských 
žurnálecn  a  sofistiku  maďarské  státní  idey 
zpracoval  zvláště  Vojtěch  Grilnwald,  rodilý 
S-ák    ze    Sv.    Antonina   v  hontské   stolici. 

Dále  se  do  lidu  slovenského  vnáší  ma* 
ďarský    duch  Časopisy  slovensky   psanými. 

V  Budapešti  vychází  obrázkový  týdeník  zá- 
bavný a  poučný,  zvaný  >Vlasf  a  Svet<;  je 
psán  řečí  slovenskou,  ale  v  duchu  roaďu-ském. 
Obecni  notáři  se  starají  o  jeho  rozšířeni  a 
je  to    též  nejrozšířenější    list   >8lovensk^«. 

V  časopise  tom  se  místo  Slovensko  říká 
Horňáky,  místo  S-ák  Horňák,  místo  Jan  Jánoš; 


Slováci  (školství).  417 

podávají  se  podobizay  ministráv  a  maď.  spi-  i  ještě  ve  školách  evangelických.  Slovenským 
sovateláv.  ale  za  celá  léta  není  tam  jméno  ,  evangelíkům  jest  česka  bible  Kralická  knihou 
národního  spisovatele  slovenského.  :  posvátnou,  tradice  jejich  jsou  srostlé  se  jmé- 

Stejné  jsou  psány  >Slovenské  Noviny*, !  nem  Husovým  a  Českých  bratři,  a  to  je  za- 
politidcý  deník  v  Budapešti.  jisté  pevný  základ  národnosti.  Jsou  mada- 

Ř.  1880  založen  byl  spolek  k  maďarštěnl  roni,  kteh  nepromluví  slovenského  slova, 
jmen.  Tisíce  S-ákův,  Rumunův  a  j .  odvrhli  ale  modlí  se  české  modlitby  a  zpívají  z  čes- 
jméno  svého  otce  a  dali  si  jméno  maďarské,   kého  zpčvníku  Třanovskcho. 

R.  1898  vyšel  zákon,  podle  něhož  mají  se       Povinná  docházka  školní  trvá  šest  let,  od 
obcim  nemadlarským  dáti  jména  maďarská.  \  6.   do   12.  Prázdniny  na  dědinách  čtyřmě- 
§  1.  zní:    Obec  může  miti  jen  jedno  úřední ,  síční  (ve  skutečnosti  pěti-  až  šestiměsíční), 
(roz.  maďarské)  jméno.  Podle  §  2.  dává  ta-  i  ve  městech  a  městečkách  dvojměsíčni. 
kove  jméno  ministr  vnitra.  I     Výsledky  vyučování  slabé,  zaviněné  nejvíc 

KonečnémaďarisujeS-áky  i  vojsko,  peněžní    maďarisaci.    Doslovné   papouškování   z  pa- 

ústavy,  maďarské  slavnosti  ve  slovenských  i  měti  je  pořád  dominující.  Názor  neopanoval 

městech,  maďarské  pomníky  a  j.   Kar,  Kálal, '  dosud  svého  práva.  R.  1900  umělo  v  Uhrách 

v  čísti  a  psáti  toliko  49*47o«  ve  skutečnosti  je 

Školství  na  Slovensku.  poměr  ještě  smutnější.   S.  pfi  všem  útisku 

Školy  obecné.  S.  říkají  škole  obecné  stojí  nad  tímto  průměrem, 
lidová  [^ludová)  nebo  též  pospolitá  (=:  oby  Učitelé  vzdělávají  se  tak  jak  u  uás  na 
čejná).  Dělí  se  pak  obecné  školy  na  církevní  .  nižší  střední  škole  a  čtyřročnikovém  učitel- 
(konfessijní),  státní  a  obecní  (obcí  vydržo-  ském  ústavě.  Na  těchto  školách  se  sloven- 
vané).  Církevní  se  dělí  opět  na  evangelické  štině  nevyučuje  a  tak  jsou  na  Slovensku 
a  katolické.  Máme  pak  řadu:  1.  školy  evan-  učitelé,  kteří  neznají  ani  slovenského  pravo- 
gelické,  2.  katolické.  3.  státní,  4.  obecní,  pisu.  Kdo  zná,  naučil  se  soukromě.  Vůbec 
5.  obecní  n.  evang,  státem  podporované.        jc  na  Slovensku  pramálo  lidí,  kteří  správně 

R.  1899  bylo  v  16  sloven,  stolicích  škol:  prší  slovensky.  R.  1895  odbíralo  ze  2800  slo- 
evangelických  augš.  vyzn.  596,  evang.  helv.  venských  učitelův  jediný  vychovatelský  ča- 
vyzn.  351,  řim.-katolických  2014,  řecko-kato-  sopis  '>Dom  a  Školu<  toliko  128.  Smutné  to 
liékých  410,  židovských  117,  státních  342,  svědectví!  Učitelských  spolků  konfessijní 
obecních  190.  soukromých  45,  spolkových  24.    učitelé  nemají  scházejíce  se  toliko  jednou 

Podle  vyučovací  řeči  bylo:  sloven.  519,  do  roka  k  poradám  malého  významu.  V  ná- 
rusínskÝch  35,  maďarských  2076, německých  6,  rodní  život  učitelé  zasahují  velmi  slabě ;  jsou 
slovensko-maďarských  US9,rusínsko-maďar-  plni  opatrnosti,  plni  bázně,  nikoli  bez  pří- 
ských  192,  německo-maďarských  117.  činy.  Přece  vŠak  má  Slovensko  i  mezi  uČitel- 

Učitelňv  bylo  4933,  z  nichž  946  y^l6'3  7o)  stvém  několik  výborných  pracovníků  národ- 
nemělo  učitelského  vysvědčení,  ponejvíce  to    nich  a  literárních. 

řemeslnici  neb  chalupníci.  Pisatel  této  stati  V  16  slov.  stolicích  bylo  r.  1899  4933  uči- 
zná  v  drátenickém  kraji  učitele,  jenž  pu-  telův,  874  učitelek  a  570.026  Školní  mládeže, 
tuje  před  lety  po  Uhrách  zašel  si  pro  al-  Podle  zákona  z  r.  1891  či.  XV.  má  býti 
mužnu  na  faru  v  Turzovce.  Farář  vyzkoušel  v  každé  obci,  v  městě  i  dědině,  opatrovna. 
si  ho  ze  čtení,  psaní  a  rátání,  a  když  si  po-  Ale  r.  1899  bylo  jich  v  16  slov.  stol.  toliko  274. 
tom  vandrovuí,  rodem  z  Moravy,  přinesl  do-  Vyučovací  řeč  je  maďarská  a  návštěva  je 
movský  list  a  doklad,  že  je  Icatolík,  farář  povinna  od  tři  do  šesti  let.  Pěstounkami  bý- 
ustanovil  jej  učitelem  se  služným  120  zl.  vají  nejčastěji  rodilé  Maďarky.  Často  již 
ročně.  Působí  —  hledíc  na  tamní  poměry  —  z  první  návštěvy  vratejí  se  dčti  domů  s  po- 
dosti  dobře.  zdravením:  Dičirtešik  a  Jezus  Kristus.  Vůbec 

R.  1902  vyšlo  ministerské  nařízení,  podle  po  slovenských  dědinách  často  mládež  školní 
něhož  i  na  školách  konfessijních  musí  býti  pozdravuje  jazykem  maďarským.  Opatrovny 
týdně  nejméně  18  hodin  maďarských.  Jsou  lid  jim  podle  maďarského  říká  óvody)  jsou 
tedy  V4  nebo  Vj  vyučovacích  hodin  maďař-  na  Slovensku  na  to,  aby  se  děti  pomaďařily 
ské  a  je  tedy  vlastně  nesprávné  říci,  že  jc  dříve,  než  si  oblomí  jazyk  mateřský, 
na  Slovensku  519  škol  slovenskvch  a  1189  Měšťanské  školv,  jichž  jest  na  Sloven- 
slovensko-maďarských;  jsou  to  školy  ma-  sku  asi  20,  jsou  státní  a  tudiz  maďarské, 
ďarsko-slovenské.  Jenom  ty  školy  jsou  ryze  Maji  šest  tříd  a  přijímají  žáky  od  10  let. 
Slovenské,  kde  vyučuje  učitel  nezkoušený.  Středních  škol  Slováci  nemají.  Mimo- 
maďarského  slova  neznalý.  Ale  i  takovíto  řádně  vyučuje  se  rdzným  jaívkiím  evrop- 
jsoa  donucováni  učiti  maďarsky  a  i  onen  ským,  ale  slovenštině  toiiko  v  Hán.  Bystřici, 
učitel  v  drátenickém  kraji  bývalý  vandrovní,  a  to  pro  nadaci  založenou  národem  sloven- 
od  r.  1902  vyučuje  maďarštině.  ským.  Vzdělání  podávají  proto  chatrné.  Roku 

R.  1904  vláda  chvstá  nový  školský  zákon.  1S74  maďarská  vláda  zrušila  vyšší  evangelické 
podle  něhož  stolicný  správní  výbor  bude  gymnasium  ve  Velké  Revúci  a  r.  1375  nižší 
míti  právo  disciplinárně  zakročiti,  suspen-  evangelické  v  Turč.  Sv.  Martině  a  katolické 
dovati  a  trestnímu  soudu  udati  učitele,  který    v  Klášteře  pod  Zniovem.  Kar,  Kálal, 

by  neprokázal  zákonem   předepsaného  pro-       Již  z  toho,  co   svrchu  pověděno,   vysvítá 
spěchu  z  maďarštiny.  s  dostatek,  že  o   národní,  kulturní   a  li- 

Nej více  národního  ducha  slovenského  jest   terární  potřeby  S-áků  špatně  jest  posta- 

OttOr  SloTBik  Naučný,  st.  XXIII.  7/12  1S(M.  27 


418 


Slováci  (jazyk). 


ráno  a  že  Maďaři  všem  snahám  v  tomto 
směru  co  možná  největší  dělají  překážky. 
Nejkřiklavějším  dokladem,  jak  vláda  maďar- 
ská potlačuje  a  pronásleduje  národní  snahy 
vlastenců  slovenských,  mohou  býti  dějiny 
Matice  slovenské,  kteráž  byvši  založena 
r.  1862  po  přikladu  Matice  české  obrala  si 
za  úkol  >vydávati  a  rozšiřovati  slovenské 
knihy  a  umělecké  výtvory,  pořádati  rozho- 
vory o  předmětech  vzdělavatelných,  zaklá- 
dati sbírky  literární,  umělecké,  vědecké,  pří- 
rodopisné a  starožitnické,  jakož  i  podporo- 
vati národní  učence  a  umělce  a  vypisovati 
odměny  a  ceny  za  vědecká  a  umělecká  dila<. 
Stanovy  >Mat.  slov.<  byly  21.  srp.  1862  úředně 
potvrzeny  a  4.  srp.  1863  konalo  se  v  Turč. 
sv.  Martině  1.  valné  shromáždění  za  velikého 
účastenství;  bylof  přihlášeno  již  984  členftv, 
na  hotovosti  složeno  29.862  zl.,  upsáno 
54.039  zl.  (biskup  Moyses  složil  2200  zl., 
bisk.  Strossmayer  a  opatT.  Červen  po  lOOOzl., 
císař  daroval  1000  zl.).  Za  předsedu  zvolen 
biskup  Moyses,  za  místopředsedy  ev.  biskup 
K.  Kuzmány  a  archidiakon  Jan  Országh,  za 
tajemníky  P.  Mudroi^  a  Mích.  Chrástek,  po- 
kladníkem Tomáš  Červen.  Byl  to  velmi  slibný 
počátek,  který  opravňoval  k  velikým  nadě- 
jím, ale  naděje  tyto  bohužel  příliš  záhy  byly 
zklamány.  »Matice  slov.c  ťozvíjela  činnost 
horlivou,  vydávala  cenné  a  důležité  spisy, 
jako:  >Letopis«  věnovaný  pracím  vědeckým, 
hlavně  historickým  (1864—74,  11  ročníků), 
»Sborník«  (díl  I.  a  dílu  II.  sv.  1.),  »Archiv 
starých  československých  listin*,  jejž  sesta- 
voval Fr.  V.  Sasinek,  >Slovenskou  čítanku* 
o  dvou  dílech  (1864  a  1865)  a  j.  Náhle  však 
byla  » Matice  slov.*  r.  1875  uherským  mini- 
sterstvem zrušena,  sbírky  zavřeny,  peníze 
sebrány  do  státní  pokladny,  do  budovy  ma- 
tiční usídlen  okresní  soud  a  dozor  na  vše 
svěřen  vládnímu  kommissaři.  Za  důvod  uve- 
deno mimo  jiné,  že  prý  >tento  spolek  od 
svého  trvání  nic  jiného  nedělal,  než  snažil 
se  sloužiti  jistému  směru,  a  to  politickému, 
který  je  po  celém  světě  znám  jako  směr 
panslávský*.  V  tu  dobu  páčil  se  majetek 
> Matice  slov.«  na  95.867  zl.  (bez  sbírek  mu- 
sejních a  skladu  knih),  mimo  to  měla  > Ma- 
tice* dům  se  zahradou  —  což  všecko  bylo  jí 
konfiskováno.  red. 

Jazyk. 

Slovenský  jazyk  jest  skupina  dialektův 
úzce  spřízněných  se  skupinou  česko-morav- 
sko-slezskou,  ozývajících  se  v  severozápad- 
ních župách  Uherska.  Tato  skupina  dialektů 
není  nikterak  jednostejná,  nýbrž  vyznamenává 
se  velikou  rozmanitostí  a  pestrosti.  Pouze 
skupina  středních  dialektů,  ze  které  byl  zvo- 
len nynější  spisovný  jazyk  slovenský,  vyzna- 
menává se  jistými  význačnými  zvláštnostmi, 
které  dodávají  tomuto  jazyku  jakési  svéráz- 
nější místo  mezi  slovanskými  jazyky  vedle 
jazyka  českého.  Uvádí  se  začasté  veliká  řada 
osobitých  zvláštnosti,  charakterisujícich  jazyk 
slovenský,  ale  tu  třeba  rozeznávati  příznaky 
význačné,  sahající  do  dávných  dob,  dokazu- 


jící osobitý  vývoj  jmenovitě  hlásek  praslo* 
vanských,  a  příznaky  ukazující  jednak,  že 
jazyk  slovenský  zachoval  starší  stupeň  ve 
vývoji  (nepřchlasované  hlásky,  nestálené 
hlásky),  aneb  dále  pokročil  ve  vývoji  jazy* 
kovem,  jmenovitě  v  tvarosloví  (pŮsobcniin 
analogie  pronikají  a  zevšeobecňují  se  novo- 
tvary;  dat.  loc.  ruUe  m.  praslov.  ruci^  1.  os. 
sg.  pracs.  vesměs  na  -»r.  nesiem,  ne  pou^e 
u  jisté  skupisy  sloves  jako  v  češtině). 

Rozeznávají  se  tři  hlavni  skupiny  dialek- 
tické: 1.  západní,  2.  střední,  3.  severový* 
chodní.  Západní  skupina  přimyká  se  co 
nejúže  k  jazyku  česko-raoravsko-slezskému 
a  postrádá  hláskoslovných  příznaků,  před- 
pokládajících osobitý  vývoj  praslovanských 
hlásek.  Podle  toho  mohlo  by  se  předpoklá- 
dati, že  tato  západní  skupina  šla  od  pradávna 
cestou  odchylnou  od  skupiny  střednj.  Jmeno- 
vitě má  tato  západní  skupina  shodně  s  češti- 
nou: 1.  za  praslov.  s  -e:  U{,  posely  ven^  instr. 
sg.  \amkem^  oknem;  2.  instr.  sg.  ujmen  rodu 
ženského,  u  zájmena  osobního  a  ve  flexi  slo- 
žené konči  se  na  -t<:  rybú^  velkú^  /lí,  mnú 
atd.  Odchylně  od  češtiny  a  společně  s  ostatní 
slovenštinou  má  i  západní  skupina:  1.  d^ 
z  praslov.  dj  proti  čes.  i\  2.  /  samohlasné 
vesměs  za  praslov.  //»/-,  kde  v  češtině  jest 
vedle  /  v  jistých  případech  /w,  jen  místy  vy- 
skytuje se  v  některých  dialektech  slunko, 
tlustým  a  naopak  někdy  i  na  Moravě  v  různo- 
řeči  zlínském  sťnečko  a  p.;  3.  r  zachovává 
se  nezměněně  před  měkkými  hláskami,  ač 
jiné  hlásky,  zvláště  zubnice,  se  měkčí  před 
měkkými  samohláskami,  také  před  e  z  pů- 
vodního e  di  z  b  v  daleké  většině  dialektů 
slovenských,  ba  namnoze  se  mění  f,  ď  v  c\ 
ť/f.  —  Tento  západní  dialekt  rozléhá  se 
v  Uhrách  v  župě  prešpurské,  nitranské,  tren- 
čanské  a  v  části  župy  oravské,  mimo  to 
v  Dol.  Rakousích  od  Voltic  k  Streženicím 
a  v  jihovýchodním  koutě  Moravy.  Trnavský 
dialekt  této  skupiny  byl  ke  konci  XVIII.  a 
poč.  XIX.  stol.  od  Bernoláka  a  jeho  školy 
povýšen  na  jazyk  spisovný. 

Střední  dialekt  slovenský  má  odchylně 
od  západního  dialektu:  1.  za  praslov.  0:0 
(/o(,  von),  kdežto  za  praslov.  b  jest  e,  stejné 
tedy  jako  v  ruštině,  a  odchylně  celkem  od 
západoslovan.  jazyků  vůbec,  jenom  v  horní 
luž.  bývá  tu  též  pravidlem  o  {ro^,  wan\. 
Zvláštní  jest,  Že  mimo  to  bývá  za  8  někdy 
též  a  jako  v  jazyce  srb.-chorv.:  ddfď^  daská, 
machf  ra^  vedle  doska^  moch,  ro\,  ale  do{ď 
se  nevyskytuje.  Též  za  b  jest  a  v  Tan  vedle 
len,  V  příponách  některých  bývá  o  m.  e  za 
praslov.  b:  orol^  osol,  ovos,  starčok,  2.  Instr. 
sg.  jmen  rodu  žen.  u  zájmena  a  ve  fiexi  složené 
končí  se  na  ou:  rybou ,  tou,  mnou,  velkou.  Dů- 
ležitý jest  jiný  jev  hláskoslovný.  Kdežto  če- 
ština shodně  s  pol.  a  j.  má  za  or,  ol  -|-  cons. 
jednak  ra,  la  (ráiaé,  lačný)  jednak  ro,  lo  (roťy 
rósti,  rokyta,  loni,  loket),  slov.  zvláště  střední 
má  téměř  vesměs  ra,  la :  m^-,  rast,  rafeň,  ra- 
kýta,  loket,  lani,  vedle  loket,  loni.  Bohužel  není 
dosud  pevně  stanoveno,  pokud  i  do  které 
míry  jest  ten  jev  rozšířen  po  slov.  dialektech. 


Slováci  (jazyk). 


419 


Za  praslov.  nosovku  A  jest  celkem  v  krátkých 
slabikách  'tf,  ď,  ve  dlouhých  ia  (mesiac\  po 
retoiclch  d:  pátá,  frebá,  tedy  jakási  přehláska 
původního  *a,  za  kterou  bývá  místy  čisté  e, 
téi  v  Mpadnich  a  zvlááté  ve  východních  dia- 
lektech.   Za  praslov.  *  jest  v  krátkých  sla- 
bikách V  [e\  ve  dlouhých  iV.    V  některých 
západních  podřečích  prešpurské  a  nitianské 
stol.  bývá  tu  nékdy  /  (i)  jako  v  češtinč,  asi 
vlivem   českým,  jako    v   rozšířeném    hrich. 
Takové  i  vyskytuje   se   též   ve   východních 
dialektech,  a  tu  bude  jiného  snad  p&vodu, 
jako  opét  v  podřečích  severních  vlivem  pol- 
ský-m  bývá  'a  (calý).  Jinak  bude  třeba  vyklá- 
dati řťi,   místy  id   v  gemerské   župě.   Připo- 
menuté d  bývá  dále  za  *a  jmenovitě  v  dial. 
gemcrském,  a  v  tom  třeba  shledávati  jakousi 
přehlásku.  Vyskytuje  se  i  v  jiných  ještě  pří- 
padech, též  za  páv.  e  {mád)  a  j.    Hláska  o 
prodlužuje  se  ve  středních   nářečích   v  uo 
(psané  ú),  kdežto  v  západních  se  zachovává  d, 
a  ve   východních  ó   přešlo  v  u.    Hláska  y 
splynula    s   í,   rfizní   se    od   něho  jen   tím, 
2e    nemčkčí    předchozí    souhlásky;   jen    na 
ojedinělých    místech    se    zachovalo.    Kvan- 
tita jest   ve  slovenštině   namnoze   odchylná 
od  če&tiny:  bývá  krátká  za  českou  dlouhou 
i  naopak   Cna  př.  kráva,  raná  a  j.);    ostatně 
tu  se  odchyluji  namnoze  již  východní  dia- 
lekty české,  jako  polenský,  a  dialekty  mo- 
ravské.   V  této  příčině  jmenovité  jsou  dia- 
lekty prozkoumány  měrou  ještě  velmi  ne- 
patrnou. Ve  tvarosloví  pronikly  hojné  novo- 
tvary a  nastala  podobná  unifikace  jako  v  dia- 
lektech   česko- moravsko -slezských.    Třeba 
xvláště  poznamenati,   že  v  nom.  pl.  u  jmen 
rodu  muž.  pronikla  hojné  koncovka  koUektiv: 
tratia,  chlapovta,  mufovía,  ordčia^  Tudia,  ho- 
stia,   kde  v  západních  dialektech  se  udržel 
tvar  starý:  pánové,  tudé.  Koncovka  nom.  acc. 
pl.  jmen  rodu  Žen.  bývá  dlouhá:  deld^  tlovd 
(snad  podle  deldm,  dtldch).  V  gen.  pí.  bývá 
▼  koncovce  hláska  dlouhá:  miest,  rýh,  \řn  atd. 
Ve  flcxi   >8loiené«  bývá  silnější   vliv  řiexe 
sijmenné,  zvláště   loc.    sg.   dobrom,    bofom, 
V  praes.  1.  sg.  vesměs  se  ujala  koncovka  m, 
v  1.  pl.   vedle   obyčejné  koncovky   me  téi 
mo,  my*  —  Toto  střední  nářečí  zaujímá  do- 
lejší  čásť  župy   oravské,  župu   turčanskou, 
liptovskou,  zvolenskou,  tekovskou,  hontskou, 
novohradskou  a  čásť  župy  gemerské. 

Východní  nářečí  podlehlo  silnou  mě- 
rou sousedním  jazykflm  slovanským,  zvláště 
polštině.  Tímto  vlivem  pozbylo  kvantity  a 
pHzvuk  ustálil  se  na  slabice  předposlední, 
}ak  též  v  některých  severouherských  dia- 
lektech malonisk^ch.  Mimo  to  vliv  polský 
projevil  se  ještČ  jinde,  zvláště  za  r  samo- 
hlasné  bývá  ar\  umartx^  \amo  a  j.  V  gen.  a 
loc  pl.  bývá  jako  v  sousedních  maloruských 
dialektech  koncovka  och\  Mopoch,  ^enoch.  Na 
jazykovém  pomezi  polském  v  severní  pohra- 
niční části  župy  trenČanské,  oravské,  spiš- 
ské vyvinuly  se  jakési  smišené  dialekty  slo- 
venské a  polské.  Na  východě  na  jazykovém 
poroexi  maloruském  v  iupé  zemplinské  vy- 
vinulo se  pfediodni  nářeci  slovensko-malo- 


ruské,  t.  zv.  sotácké.  O  těch  dialektech 
byla  vedena  i  polemika,  zvláště  o  koloni- 
stech ze  zemplinské  župy  usazených  v  jižních 
Uhrách  v  župě  báčskobodrožské.  Srv.  »Ná- 
rodop.  Sb.  čsl.<  IH  ,  65  si.;  >Listy  filolog.* 
XXV.,  404  si.,  a  pojednání  V.  Hnatjuka,  Slo- 
váky čy  Rusyny  v  .Zap.  nauk.  tov.  im. 
Sevčenka*,  sv.  42. 

Slovenštině  bývá  namnoze  vykazováno  sa- 
mostatné místo  v  čeledi  slovans*kých  jazyků 
vedle  jazvka  českého.  Jazykovědccky  snažil 
se  to  odůvodniti  hlavně  prof.  T.  D.  Florin- 
skij,ale,  jak  kritika  ukázala,  s  nezdarem.  Srv. 
recensi  prof.  Fr.  Pastrnka  v  » Listech  filolog.* 
XXV.,  215  si.    Důvody   uváděné  především 
od  Florinského  jsou  nestejné  závažnosti  a 
průkaznosti.    Většina  jich    dokazuje   pouze 
tolik,  že  slovenština  udržela  se  v  starší  fasi 
v  hláskoslovném  vývoji,  na  které  se  udržely 
namnoze  též -východní  dialekty  české,  kdežto 
západní  dialekty  pokročily  dále  v  rozkladu 
hlavně  hlásek  měkkých,  ale  vedle  toho  v  slo- 
venštině   samé    pozorují    se    počátky    toho 
vývoje:   á,  e  z  'a  za  praslov.  a.    Nejdůleži- 
tější příznaky  uh.  slov.,  jež  sahají  do  dáv- 
ných dob,  jsou   1.  záměna  praslov.  8  hlás- 
kou o,  které  však  jest  vlastní  pouze  střed- 
ním dialektům  slovenským   a  nejvýchodněj- 
ším   dialektům,   sotáckému,   kdežto   ostatní 
východní   dialekty  a  dialekty   západní    mají 
shodně  s  čes.  a  ovšem  též  pol.  e.  Proto  třeba 
předpokládati,  Že  západní  diakkty  jmenovité 
v  dávných  dobách  měly  zvláštní  svůj  vývoj 
nezávislý  na  střední  slovenštině.  2.  Za  pra- 
slov.  dj  jest   ve   všech    dialektech   sloven- 
ských di.  V  jazyce  čes.  bylo  podle  svědectví 
Kijevských  a  Pražských  zlomků  i  aspoň  již 
v  X.— XI.  stol.  Ovšem  nalézáme  toto  ^  také 
v  jiných  dialektech  západoslovanských,  v  lu- 
žické  srbštině  a  kašubštině.    Ale  všude  tu 
právem  se  předpokládá,   že  toto  {  se  vyvi- 
nulo z  někdejšího,  všem  západoslovanským 
jazykům  společného  d\.   3.  Za  praslov.  tht 
jest  v  slov.  tit  {dlhr,  tlstý),   kde  v  češtině 
bývá  vedle  tlt  též  ilut  {dlúhý,  tlustý),    V  té 
příčině   bývají  však  i  v  ostatních  západo- 
slov.  jazycích   rozdíly  ne  nepatrné:   kdežto 
v  dolnoluŽ.   bývá  jako   v  čes.  a  pol.:    diug, 
sfup^   ťtusty,  jest   v  horní    luž.    do4h^  stoipy 
toisty.    Proto  správněji  bude  pokládati  slo- 
venštinu s  V.  Jagičem  za  jedno  křídlo  vedle 
češtiny  jako  křidla  druhého  a  celek  jakožto 
jednotku  uprostřed  skupiny  jazyků  slovan- 
ských. Ale  tu  vždy  bude  třeba  ostře  odlišo- 
vati západní  slovenštinu  od  střední,    taktéž 
východní  skupinu:  v  jedné  /e(,  instr.  sg.  rwAií, 
mnú,  v  druhé  /of,   instr.  sg.  rukou,  mnou,  — 
Nejnověji  bylo  hlásáno  nové  učení:    S.  pů- 
vodně vůbec  prý  nenáleželi  k  západním  Slo- 
vanům, přistěhovali  se  do  nynějších  svých 
sídel  jinou    cestou,   než   západní    Slované, 
totiž  cestou  jižní,  branou  dunajskou,  pro- 
dlením doby  pak,  hlavně  za  posledních  pěti 
set  let  byli  >počeštěni<  potud,  že  nynější 
jejich  spisovný  a  najmnoze  i  lidový  jazyk 
jest  skutečně    českému   nejbližší.   S   touto 
theorií  vystoupil  dr.  Samo   Czambel   ve 


420  Slováci  (literatura). 

spise  >S.  a  icn  reč<  (Budapešf,  1903).  Ale;  Ev.  kaěži,  utiskovaní  a  pronásledováni  mocí 
vystoupil  s  důvody  velmi  chatrnými,  zvláště  I  církevní  i  světskou  (pohnutlivý  obraz  strádáni 
jazykové  důvody  uváděné  pro  bližší  prý  spo- 1  tehdejších  podal  prostém  veršem  Štěpán  Pi- 
jitost  slovenštiny  s  jihoslovanskou  větví  ne-  lařik  v  knížce  »Lo8  Pilaříka  Štěpána*  sluieb- 
obstoji  před  vážným  forem  kritiky  vědecké,   nika  Boha  Pána<    1666),  obmezují  se  hlavné 


Z  těchto  jest  zjevno  jen  tolik,  že  tento  spi- 
sovatel velmi  nedostatečně  se  obeznámil  se 


na  kancionály  a  knihy  nábožensky  vzdělá- 
vatelné.  Takový  byl  na  př.  Jiří  Třanovský 


1899).  Systematický  výzkum  slovenské  dia- 
lektologie  podnikl  Fr.  Pastrnek,  podával  po 
několik  let  důkladné  zprávy  v  »Slovenských 


slovanskou  jazykovědou.  Srv.  rozbor  knihy  j  (1591—1637),  Slezan  původem,  jenž  svým  no- 
Czambelovy  od  Fr.  Pastrnka  ve  » Věstníku  vým  krajanům  sestavil  a  vydal  »Citharu  šanc- 
České  akademie  věd«  XIII.  (leden  1904,  torům  neb  Žalmy  staré  a  nové«  (1635).  kniha 
str.  1.  si.).  I  podnes  populární.    Ale  jsou  již  i  záblesky 

Vývoj  slovenského  jazyka,  na  kolik  to  ^  jiných  zájmů,  které  jdou  dále,  za  obor  cír- 
vůbec  možno  vyličovati  na  základě  skrov-  kevni.  Daniel  Hor ěička  na  př.(j- 1709),  jenž 
ných  památek  starších,  psaných  spisovným  ,  vydal  také  Komenského  »0rbispictu8«,  v  kni- 
jazykem  českým,  i  ráz  nynějších  dialektů  žečce  >Neoforum  latino-slavonicum.  Nový  trh 
slovenských,  jest  dosud  ještě  vyšetřen  a '  latinsko-slovenskýc  (1678)  podávaje  rozbor 
vypsán  měrou  nedostatečnou.  Podle  stár- '  československých  přísloví  a  pořekadel,  před- 
šich  materiálů  vylíčil  Fr.  Pastrnek  hlásko-  sílá  ohnivou  chvalořcč  našeho  jazyka,  trpce 
sloví  slovenské  v  >Beitrage  zur  Lautlehre  kára  odrodilství  a  důrazně  vyzývá  vlažné 
der  slovakischen  Sprache  in  Ungarn«  (ve  I  krajany,  zejména  zemanské,  aby  řeč  rodnou 
Zprávách  filosof.-histor.  třídy  vídeňské  aka-   horlivé  pěstovali. 

demie  věd  sv.  115,  roku  1888).  Potom  podal  |  Vedle  strany  evangelické  katolický  tábor 
zevrubný  obraz  jak  spisovného  jazyka  ny-  protireformační,  soustředěný  hlavně  v  sídle 
nějšího,  taktéž  dialektů  T.  D.  Florinskij  propagandy  jesuitské  v  Trnavě,  přetiskuje 
v  IL  sv.  svých  Lekcí  o  slovanském  jazyko-  a  obměňuje  agitační  literaturu  přicházející 
zpytě  {Lekciji  po  slavjanskomu  jaiyko^aniju,  z  Čech  nebo  z  Německa  —  dogmatické  há- 
Kijev,  1897).  Tu  podána  také  bibliografie  dání  o  víru,  křiklavé  vyličováni  trestů  pekel- 
praci  o  slovenštině,  jakož  i  materiálů  pro  '  ných  a  polemiku  osobní.  Z  dlouhé  řady  těch 
výzkum  dialektů  (str.  220—344).  Z  novějších  ;  spisovatelů,  jejichž  působení  většinou  spadá 
spisů  nejdůležitější  jest  od  Olafa  Hrocha  již  do  století  XVIII.,  vyniká  trenčanský  hor- 
Studien  von  der  slovakisch-kleinrussischen  livec  Štěpán  Dubnicai  a  prešpurský  pavlán 
Sprachgrenze  im  Óstlichen  Ungarn  (Chri- '  Alexandr  Máčaj,  jehož  >Chlcby  prvotin* 
stiania,  1897)  a  téhož  Weitere  Studien  (t.,   (1718)  jsou  první  objemná  postilla,   vydaná 

katolickým  S-ákům. 

První  půle  věku  XVIII.  protestantům  slo- 
venským dala  dva  zajímavé  zjevy  literární: 
Pohradech*  1893— 95.  Podrobný  výpis  dia- '  kazatele  Krmana  a  Béla,  Daniel  Krman 
lektologie  slovenské  zůstává  dosud  jedním  (1663—1740),  mnohozkoušený  vyhnanec,  po- 
z  nejdůležitějších  desiderií  naší  vědy.     jpa.   dle  bratrského  překladu  pořídil  nové  vydáni 

bible,  pěstoval  prosodii  časomérnou,  mluv- 
Llteratura.  nici  českou,  dějepis  slovanský,  popsal  své 

Soustavná  práce  literární  jazykem  česko-  |  poselství  k  švédskému  Karlu  XII.  a  vzletnými 
slovenským  na  Slovensku  počíná  se  sice  až  verši  českými  oslavoval  náš  »obzvláštni,staro- 
ve  věku  XVII.  za  doby  protireformační  a  dávný,  slovanský*  jazyk.  Naučné  práce  jeho 
hlavním  popudem  jejim  jsou  zájmy  a  potřeby  jsou  však  vesměs  latinské.  Matěj  Bél  (1684 
náboženské,  podle  nichž  na  dlouhou  dobu  až  1749),  opravdový  polyhistor,  pokouší  se 
dělí  se  také  oba  tábory:  protestantský  a  kato-  o  úplný  obraz  země  uherské  po  stránce  děje- 
lický.  Nicméně  život  duševní,  pokud  projevuje  I  pisné,  zeměpisné  i  národopisné  a  pořizuje 
se  národním  jazykem,  hlásí  se  mezi  S-áky  \  sbírku  všech  historických  pramenů  k  děje- 
mnohem  dříve.  Již  záhy  po  r.  1440,  kdy  Jan    pisu  Uher. 

jiskra  z  Brandýsa  se  svými  husity  obsadil  S  volnějším  životem  po  stránce  náboženské 
župy  slovenské  v  severních  Uhrách,  čeština  j  a  sociální  za  doby  josefinské  nastává  i  na 
stává  se  řečí  veřejného  života,  ujímá  se  Slovensku  živější  prouděni  slovesné, 
v  městských  knihách  a  listinách  diploma-  |  Mezi  protestanty  houževnatě  se  udržuji 
tických,  zjednává  si  přístup  do  sněmu  a  ke  staré  tradice  jednoty  literární  s  Čechy  a 
dvoru  královskému,  ozývá  se  s  kazatelen  a ;  Moravany.  Bohuslav  Tablic  (1769—1832), 
v  písních  chrámových.  Přes  to  však,  že  za-  Jiří  Palkovič  (1769— 1850)  a  Štěpán  Leška 
jisté  i  husitská  literatura  česká  na  Slovensko  (1757—1818)  vstupují  mezi  spolupracovníky 
si  proklestila  cestu,  o  vlastní,  domácí  čin-  Puchmaierovy  první  novočeské  školy  bá»- 
nosti  literární  z  té  doby  nezachovalo  se  stop  |  nické;  Jiří  Rybay  (1754—1812),  přítel  Do- 
žádných.  brovského,  pilné  v  jeho  smvslu  zabývá  se 

Také  století  XVI.,  kdy  na  Slovensko  vniká  slovanským  jazykozpy tem  a  folklórem;  Michal 
reformace  Lutherova,  utvrdilo  jen  a  rozšířilo  Semian  (1741—1812)  píše  o  domácích  déji« 
panství  českého  jazyka  ve  správě  veřejné  a  nach,  Pavel  Valašky  (J742 — 1824)  vedle 
v  ev.  bohoslužbě,  vlastní  produkci  slovesnou  Tablice  pěstuje  historii  literární,  Ladislav 
však  nezplodilo  ještě.  Ta  vzniká  teprve  ve  I  Bartholomaeides  (1754— 1835Waměstnává 
stol.  XVII.  se  zeměpisem,   Augustin  Doležal  (1737  až 


Slováci  (literatura).  421 

J802)  pokouší  se  o  filosofující  drama  (Pa- .  staré  Velké  Moravy,  právě  tak  na  dvanáct 
metná  celému  světu  tragoedia  ...  [o]  prvních  zpěvů  dělí  a  rozvrhuje  látku  jako  Vergiliova 
rodičA  pádu,  1791),  a  skupinu  naučných  1  >Aeneis«.  Hollý  zcela  podle  Homéra  a  Ver- 
spolapracovnikfi  kupí  kolem  svého  revuál-  gilia  svět  lidí  spájí  se  světem  bohů,  lidi  ty- 
ního  časopisu  »Stare  noviny  literního  uměni*  pickjr  allegorisuje,  bohy  typicky  zosobňuje, 
(v  BáĎské  Bystřici  1785—86)  Ondřej  Plachý  strojí  dlouhé  stereotypní  řeči,  líčí  dlouhé 
(1755—1810*).  Chudí  kazatelé  evangeličtí  ze  stereotypní  souboje,  a  všecko  ve  stejné  ne- 
svých  skrovných  prostředků  rozvíjejí  vše- 1  konečné  řadě  časoměrných  hexametrů.  Ty- 
stranou  činnost  slovesnou.  pem  hrdinské  dokonalosti  v  jeho  Svatoplu- 

Také  katolický  tábor  se  hlásí.  Pojítkem  kovi  byl  mu  Achilleus,  děje  a  slávu  před- 
Hternich  snah  protireformačních  s  produkci  povídá  jako  Kalypsó  Odysseovi  (V),  nebo 
nového  věku  je  františkán  Hugolín  Gavlo- ( Teiresias  (XI),  nebo  Kirké  (XII\  nebo  vAe- 
vič  (1712—87),  jehož  přeobšírná  didaktická  !  neidě  Jupiter  své  dceři  slávu  Říma  (I);  má 
skladba  veršovaná:  Valaška  škola  mravuv  poslybohův,jakýmijsouvIliaděIris,vOdyssei 
stodola  (1755)  vrchol  moudrosti  životní  spa-  Hermes,  v  Aeneidě  Mcrcurius;  rozdvojuje 
třuje  ve  stoickém  sloučení  antického  huma-  bohy  podle  osobních  zájrafiv,  jako  v  Iliade 
nismu  se  středověkou  mravoukou  mnišskou.  jsou  protektoři  Trójských  a  bozi  antitrójští; 
Předchůdcem  organisované  školy  katolických  má  lkáni  nad  mrtvolami,  jako  v  Hladě  (XVI, 
spisovatelů  slovenských  pak  je  Josef  Ignác  XXIV)  nářek  nad  Patroklem  nebo  Rektorem 
Haj  z  a  (1754—1836),  štiplavý  cpigrammatik,  a  v  Aeneidě  (IX,  X)  matčino  a  otcovo  bě- 
psavý  didaktik  i  anekdotář, tendenční  romano*  dováni  nad  synem;  má  napodobeni  známého 
pisec  a  popularisátor  dogmatických  nauk  své  katalogu  (II.  II,  Aen.  VII);  má  líčeni  rozlo- 
církvc,  zené   v  děj    na  způsob   známého   štítu  (II., 

Nové  sdružení  slovenské,  trnavské  >Tova-  XVIII,  Aen.  VIII),  voru  (Od.  V :  loď),  oblékáni 
riistvo  littcrného  umeftá*,  po  vzoru  českém  se  a  zbrojení  (II.  XI);  má  rozvedená  epická 
1792  v  život  uvedl  Antonín  Bernolák  (1762  přirovnání,  ustálené  obraty  a  příznačná  epi- 
ai  1B13),  tvůrce  nového  spisovného  jazyka  thcta  atd.,  atd.  Právě  tak  podrobně  tytéž 
S-áků  katolických,  založeného  na  domácím  i  vzory  a  předlohy  bylo  by  lze  vyčísti  v  dal- 
náfcČi  oblasti  západní  skladatel  první  jeho  ších  obou  epopejích,  Cynllomethodiadi {1S35, 
mluvnice  a  slovníku,  rovněž  podle  vzorů  v  6  zpěvích)  a  5/ipoW  (1839,  také  v  6  zpěvich) 
českých.  Literaturu,  veden  jsa  probudilým  nebo  místa  a  osoby  z  Theokrita.  Pseudotheo- 
védomtro  kmenovým,  chtěl  míti  samostatnou,  krita  a  Vergilia  vHoUého  Selankách(íS35—3t\ 
přiblížiti  ji  lidu,  demokratisovat  ji;  také  pro-  z  Tibulla,  Propertia  a  Ovidia  v  Elegikh  (1839 
paganda  církevní  a  řevnivost  na  krajany  až  1840)  a  z  Horatia  v  Ódách  (v  týchž  letech). 
protestantské,  přidržující  se  tradic  husitských  A  přece  přes  to  všecko,  přes  to,  že  veškeré 
a  českobratrských,  byla  jedním  z  popudův,  vychování  v  trnavských  zdech  seminárních, 
jakoi  zajisté  také  tehdejší  pokleslost  spisov-  celý  Život  na  klidném,  zcela  neromantickém 
ného  jazyka  českého,  jemuž  experimenty  dolním  Pováží,  úplná  odloučenost  od  vlivův 
Pohlovými  a  Šimkovými  hrozil  úplný  rozklad  velkých  středisk  duševních  a  literárních  od- 
forroální.  Nicméně  Bernolák  sám  spisy  svými  kazovaly  jej  na  vlastní  studium  a  hloubání,  — 
lidu  zůstal  vzdálenější  než  jeho  předchůdci,  ve  verších  Hollého  pod  jejich  chladným  na 
a  stejné  vzdálena  vrstev  prostonárodních  •  oko  hávem  antickým  zřetelně  lze  vycítili 
sůstala  vlastně  celá  jeho  škola,  fada  pisatelů  novověkého  romantika,  a  to  především  žáka 
populárně  církevnicn  děl,  objemných,  pěkně  Kollárova,  o  osm  let  staršího,  než  byl  jeho 
tUtěných,  bohatě  dotovaných,  ale  málo  čte-  učitel.  Nehledíc  k  jeho  rousseauovské  lásce 
nýcb;  všecka  téměř  obmezovala  se  na  úzký  k  přírodě  a  jeho  arkadismu,  jímŽ  touží  po 
obor  konfcssijní  věrouky,  mravouky  a  apolo-    mythickém   zlatém  věku   Člověčenstva;    ne- 

g etiky.  Opravdově  lidóvv  spisovatel  školy  hledíc  k  jeho  romantické  zálibě  v  studiích 
<rno)ákovy  byl  pouze  Jiří  Fándli  (1754  bájeslovných,  které  jej  vodou  do  Indie  jako 
ai  1810),  jehož  hospodářské  knížky,  psané  společné  kolébky  starých  Slovanův;  nehledíc 
duchem  praktického  josefinismu  a  s  vše-  k  jeho  herderovskému  ideálu  humanitnímu 
stranosti  kraraeriusovskou,  prostonárodně  je  to  hlavně  pojímání  myšlenky  slovan- 
íířily  užitečné  vědomosti  a  s  nimi  zároveň  ské,  co  Hollého  básně  původní,  vesměs 
to,  co  zakladatel  školy  samým  učeným  diplo-  vzniklé  až  po  druhém  vydaní  »Slávy  Dcery* 
malisováDÍm  téměř  úplné  zakrýval:  kmenové  z  r.  1824,  prese  všecky  separatistické  od- 
uvédoměni  národní  a  lásku  k  světu  slovan-  chylky,  činí  stoupencem  Kolláiovým.  Od  něho 
skérau.  Hollý  vzal  zosobněné  Slovanstvo  v  podobě 

Jediné  jméno,  jež  z  celé  školy  Bcrnolákovy  bohyně  Slávy;  od  něho  rozhledy  po  roz- 
literatuře  zůstalo,  je  Jan  Hollý  (1785— 1849),  ložitém  celku  slovanského  plemene  a  elegii 
odchovanec  semináře  trnavského.  Hollý  nad  odervanými  haluzemi  severními;  od  něho 
i  v  Čechách  je  znám  jako  nejdůslednější  nářky  na  nesvornost  a  odrodilství  Slovanův; 
v  literatuře  naií  přívrženec  antického  klassi-  a  od  něho  jediný  nato  lek:  slovanskou  vzá- 
cisma  v  poesii.  Jeho  tři  hrdinské  epopeje,  jemnost.  Jen  v  jednom  Hollý  zůstal  věren 
jcho  selanky,  ódy  a  žalozpěvv  činí  dojem  prostonárodnímu  (i  učenému,  jako  Krman 
pestré  mosaiky  látkových  i  formových  rem i*  a  slovenští  josefinisté)  mínění  domácímu: 
niscenci  ze  čteni  řeckých  a  římských  klas-  Kollárovi  všichni  bratrští  kmenové  byli  Slo- 
sikt.  Hollého  Svatopluk  (1833\  epos  z  dějin    van é;HollémuviichniSlované jsou  Slováci. 


422 


Slováci  (literatura). 


Proto  píše  svým  západoslovenským  nářečím, 
neboť  v  ném  spatřuje  nejzachovalejší  zbytek 
někdejšího  společného  jazyka  všech  Slo- 
vanův. Přes  to  Hollý  do  života  nepronikl. 
Domácímu  čtenářstva  vadil  jeho  klassicismus, 
české  literatuře  jeho  podřečí.  Kusy  z  Hollého 
poesii  obecenstvu  českému  upravil  vroucí 
básníkův  ctitel  Karel  Vinařický. 

Počátkem  let  čtyřicátých  XIX.  stol.  hlásí 
se  ve  slovenském  snažení  literárním  proni* 
kavý  obrat,  jenž  se  pojí  hlavně  ku  Preš- 
purku  a  ke  jménu  Ludevíta  Štiira.  Prešpurk 
se  svým  ev.  lyceem  už  od  let  soustředil  hoj- 
nost slovenského  i  slovanského  studentstva: 
tam  vedle  proslulých  později  mužů  domá- 
cích, KoUára,  Šafaříka,  Benediktiho  a  j.,  jak 
známo,  vystudoval  i  Fr.  Palacký.  Vedle  učitel- 
ských sil  zvučného  jména  do  Prešpurka  vá- 
bila i  lycejní  stolice  jazyka  a  literatury  česko- 
slovenské, obsazená  Jiřím  Palkovičem,  a  stu- 
dentské literární  jednoty,  z  nichž  zejména 
Jednota  slovenská  v  letech  třicátých  vzrostla 
v  samovzdélavatelnou  Společnost  velikého 
významu. 

Významu  toho  nabyla  od  Ludevíta  Stúra 
(1815—66),  Trenčana  rodem,  ducha  nevšedně 
nadaného,  idealisty  nejryzejšího  zrna,  jenŽ 
r.  1840,  vrátiv  se  se  studií  universitních  v  Halle, 
pokračoval  v  počaté  již  předtím  organisaci 
prešpurské  mládeže  slovenské  v  jakýsi  druh 
literárních  a  národních  jansenistů:  Slovensku 
vychovával  řadu  pracovníků,  kteří,  potlaču- 
jíce veškerá  hnuti  osobni  erotiky,  touhu  po 
domácím  krbu  a  karriéře  občanské,  celou 
duši  měli  se  věnovati  literatuře  svého  lidu 
a  jeho  národnímu,  mravnímu  a  sociálnímu 
obrození.  Ideály  své  Štúr  družině  prešpurské 
vštěpoval  jednak  jako  náměstek  Palkovičův 
na  lyceu,  jednak  v  literární  Společnosti, 
kterou  vzorně  zorganisoval.  Pracovali  pilně, 
chodili  mezi  lid,  cestovali  ku  příbuzným  ná- 
rodům slovanským,  folklorisovali,  samostatně 
tvořili.  Nacionalismus  Kollárovy  » Slávy  Dce- 
rv<,  vědecké  výtěžky  Šafaříkových  •Slovan- 
ských Starožitností «  a  lidová  Musa  >Zpie- 
vanek<  staly  se  denním  chlebem  školy  Stú- 
rovy.  Jaký  duch  původně  vanul  literární  ško- 
lou Štárovou,  ukazuji  jeho  vlastní  české 
verše,  Kuzmányho  báňskobystřický  časopis 
»Hronka«  (1836—38),  studentské  almanahy 
»Plody  zboru  učenců  řeči  českoslovanské  pre- 
šporského*  (1836)  i  »Jitřenka  čili  výbornější 
práce  učenců  československých  levočských* 
fl840)  a  první  ročník  Hurbanovy  >Nitry« 
(1842).  Vzájemnost  slovanská,  lidovost  a  hou- 
ževnatá jednota  písemného  jazyka  s  Čechy 
a  Moravany,  na  niž  proti  odloučeným  S-á- 
kům  katolickým  Štúrovci  kladli  hlavní  váhu, 
byly  stálé  motivy  jejich  prací  literáních.  Ale 
renaissance  slovenská  nebyla  sama:  na  do- 
mácí půdě  stýkala  a  utkávala  se  s  probouze- 
jícím se  živlem  maďarským.  Ježto  pak  živel  ten 
raěl  za  sebou  tradice  státní,  moc  úřední,  školy, 
podporu  hmotnou  a  hlavně  urozenou  i  měšťan- 
skou společnost,  soutěž  záhy  stávala  se  ne- 
rovnou. S  kulturním,  ústavním  a  samospráv- 
ným ideálem  novomaďarským:  země  koruny 


Svatoštěpánské  proměniti  nejen  v  Jednotný 
stát  s  jednotnou  osvětou,  nýbrž  i  v  jednotný 
národ  mluvící  jednou  řeči  —  veliké  nebez- 
pečí dolehlo  na  nemaďarské  národnosti 
v  Uhrách,  a  zejména  pátým  desítiletím,  s  mo- 
hutnějšími snahami  odnárodnovacimi,  také 
S  ákům  nastala  křížová  cesta  nových  utrpěni. 
V  těchto  těžkých  chvílích,  r.  1843  a  1844, 
v  Štúrovi  zrodila  se  a  uzrála  myšlenka,  která 
literatuře  naší  na  Slovensku  vztvčila  nové 
účely  a  zejména  po  stránce  formální  vtiskla 
ji  ráz  nový,  rovnající  se  revoluci  od  základu. 
Aby  oslabil  výtku  spojenectví  zahraničního, 
nedomácího,  a  k  národnímu  jazyku  připou- 
tal odrodilou  domácí  šlechtu,  aby  ve  vrst- 
vách lidových  vlastním  jejich  jazykem  pro- 
budil vědomí  národní;  aby  evangelíky  slo- 
venské literárně  sjednotil  s  odloučenou 
Bernolákem  intelligenci  katolickou;  aby 
samorostlým,  volným  rozvojem  kmenových 
zvláštnosti  každé  větve  slovanské  uspíšen 
byl  ideál  všeslovanské  kulturní  jednoty: 
Ludevít  Štúr  odhodlal  se  opustiti  společný 
od  staletí  s  Čechy  jazyk  spisovný  a  novou 
řeč  literární  ustrojiti  z  domácího  obecného 
jazyka  podkarpatského,  jak  ve  středních  lu- 
pách slovenských  typ  jeho  zachoval  se  nej- 
věrněji. Za  takových  důvodův  a  takovýái 
naději  Štúrova  slovenština  byla  uvedena  do 
literatury.  Herderova  theorie  poesie  piosto* 
národní  jako  jediného  pravého  vzoru  básni- 
ctví, a  důsledek  její:  lidová  řeč  jako  nejvěr- 
nější výraz  národní  individuality;  Kollárovy 
vývody  o  zachovalosti,  přednostech  a  půva- 
bech dialektu  slovenského,  a  ústupky,  jei 
mu  básník  >Slávy  Dcery*  činil  v  jazyce  spi- 
sovném ;  Šafaříkovo  vymezeni  odlišných znaků 
nářečí  podkarpatskách  a  nauka  jeho  o  Ta- 
trách jako  středu  Slovanstva;  applikace  filo- 
sofie Heglovy  na  kulturní  rozvoj  člověčen- 
stva, v  němž  Slovanstvu  připadne  vrchol  a 
v  tom  zase  S-ákům  poslední  slovo;  vedle 
toho  praktické  potřeby  politické,  vzděla- 
nostní,  lidové;  shoda  nového  ideálu  parti- 
kularistického  s  novým  pojímáním  ideje  slo- 
vanské (tedy  směs  nauk  přejatých,  přimyšle- 
ných  i  vymyšlených)  —  to  vše  tvořilo  pod- 
nět nové  řeči  literární,  kterou  především 
evangelickým  S-ákům  v  Uhrách  r.  1844  ustro- 
jil Ludevít  Štúr.  Je  přirozeno,  že  krok  ta- 
kový vzbudil  obecný  veliký  rozruch.  Mladá 
generace  domácí  vesměs  s  nadšením  přijala 
a  prováděla  Štúrovu  reformu;  starší,  sku- 
pení hlavně  kolem  Kollára,  a  literární  Čechy 
i  Morava  kladli  tuhý  odpor.  Prudká  pole- 
mika trvala  několik  let,  do  níŽ  nad  jiné  hor- 
livě zasáhl  Musejní  sbor  pražský  souborem 
autoritativních  » Hlasů  v  o  potřebě  jednoty 
spisovného  jazyka  pro  Čechy,  Moravany  a 
Slovákjr*  (1846).  V  knize  té  zejména  vý- 
značný jsou  hlasy  Kollárův  a  šafařikův.  Ideá- 
lem Kollárovým  bylo  poČet  literárnSch  ja- 
zyků slovanských  co  možná  zmenšovati,  — 
zde  přirůstal  nový,  podle  míněni  jeho  zby- 
tečný; ideálem  Kollárovým  byla  řeč  vytří- 
bená, vysoce  vzdělaná,  prošlá  tisíciletým  cvi- 
kem osvěty  antické  í  moderní,  poněvadž  řeč 


Slováci  (literatura).  423 


taiková  jíi  sama  sebou  byla  mu  svědectvím 
a  zárukou  vysoké  vzdělanosti,  —  zde  jazyk 
vzatý  z  vrstev  nejzpodnějŠich,  který  dlouhou 
cestu  cviku  kulturního  měl  teprve  před  se- 
bou; ideálem  Koltárovým   bylo  co  nejširší 


purce  vycházel  od  r.  1845  do  1848;  a  z  části 
i  v  Hurbanových  ^Slovenských  Pohřadech«, 
jež  od  r.  1846  s  přestávkou  tiskly  se  až  do 
r.  1852. 
Byla- li    podle    nauk    Štúrových  vrcholem 


ot>ecenstvo  literární,  velikého  rozhledu  a ,  poesie  píseň  prostonárodní,  přirozeně 
velikých  cilA,  které  by  chápati  mohlo  evrop-  jeho  stoupenci  ideálu  tomu  se  snažili  při- 
ské  stanovisko  spisovatelovo,  —  zde  byla  blížiti  se  co  nejvíce.  Velká  většina  družiny 
drobná  Itteraturka,  jejíž  zájmy  sahaly  toliko !  Štúrovy  básni  v  duchu  i  formách  domácí 
od  PreSpurka  po  Kolice  a  která  malé  obe-  písně  lidové,  kterou  pilně  studuje  zároveň 
censtvo  své  teprve  pracně  si  m ušila  tvořiti,  se  vší  ostatní  prostonárodní  poesií  slovan- 
A  podobně  Šafařík.  Jemu  platnými  důvody  skou,  —  tedy  obdobný  asi  proud,  jak  jej 
literami  jednoty  československé  byla  staro-  v  Čechách  zahájili  Hanka,  Čelakovský,  Ka- 
dávná  jednota  národní  i  jazyková  od  českého  ,  marýt,  Turinský,  Vacek- Kamenický,  Chme- 
Rudohoří  až  po  Komárno;  jednota  cthnická  a  i  lensicý,  Erben,  Kalina  a  ostatní  přívrženci 
zeměpisná:  jednota  společných  tradic  cyrillo'  ,  tohoto  směru.  Nejvěrněji  umělecké  úmysly 
methodéjských,husitských  a  protestantských;  Štúro vy  vystihovali  dva  z  jeho  stoupenců, 
jednota  ideálů  národních  od  doby  obrozen-  z  nichž  jeden  vlastně  z  učitele  stal  se  žákem 
ské.  Uznával  sice  rozdíly  mezi  starší  fasí  mistrovým:  Samo  Chalupka  a  Janko  Kráf. 
jazykovou,  zachovanou  na  Slovensku,  a  po-  Samo  Chalupka  (1812  -^83)  byl  ze  staré 
króčiJejši  formou  jazyka  v  Čechách  anaMo- 1  rodiny  spisovatelské,  jejíž  několik  pokolení 
ravé,  dopouštěje  spisovatelům  slovenským,  pracovalo  hlavně  v  oboru  lutherské  theo- 
aby  > šetříce  podle  možnosti  přijatých  od  '  \og\e.  Horní  Lehota  pak,  vesnička  na  zvo- 
starodávna  grammatických  forem  a  neraě-  lenském  Pohroní,  kde  stála  dědičná  fara  této 
nice  pravopisu*  v  lexikálním  a  v  jistém  smyslu  '  rodiny,  byla  jako  stvořena  pro  básníka,  jenž 
I  syntaktickém  ohledu  čili  v  látce  jazyka  více  cil  svůj  spatřoval  v  umělecké  imitaci  písně 
na  krajany  své  S-áky  nežli  na  Čechy  ohled  lidové:  v  okolí  Horní  Lehoty  (kde  pozděii 
mé]i«, .  ..  ale  pouze  »potud,  pokud  by  se  u  Chalupky  meškala  také  Božena  Němcová), 
tím  iádoud  jednota  nerušila«,  nebot  »o  vzá-  vzdálené  ruchu  světa,  je  typ  lidu,  konser- 
jemnosti  v  literatuře  .. .  bez  jednoty  spisov-  vativní  v  jazyce,  kroji,  způsobu  života,  ná- 
nného  jazyka  ani  řeči  býti  nemůže*.  Šafařík  zoru  a  hlavně  písni,  věrně  přechovávaje  staré 
nevěřil,  ze  by  bez  velikých  středisk  literár-  ballady  a  lyrické  popěvky  ještě  z  dob  ture- 
nich,  bez  prostředků  hmotných,  sbírek,  museí, ,  ckých  nátisků  XVII.  století,  které  pronikaly 
knihoven,  vlastních  škol,  universit,  akademií,  |  na  sever  až  v  ta  místa.  Toto  prostředí 
bez  politické  svobody  a  národní  volnosti  j  v  poesii  Chalupkově  proniklo  záhy.  Jeho 
bylo  lze  vážně  pomýšleti  na  samostatnou  skladby  z  r.  1846  (na  př.  Syn  vojny ^  pod  po- 
literaturu  a  samostatnou  kulturu  slovenskou; !  zdejším  názvem  Ko\ak  přešlý  dnes  už  i  do 
jemu  při  vši  úctě  a  lásce,  kterou,  jak  praví,   školních  výborů  Českých,  nebo  Likavský  vď 


chová    k    obecné    mluvě   lidu    slovenského 
(z  něhož  sám  se  zrodil),  obrat,  jejž  v  přiro- 


leň)  jsou  reální  motivy  ze  života  skutečného 
nebo  z  živé  tradice  v  lehounké  formě  zpěvné, 


zeném  vývoji  jazyka  literárního  způsobil  která  buď  již  předem  je  myšlena  na  některý 
Lodevít  Štůr,  zdál  se  býti  obratem  »od  známý  nápěv  prostonárodní  anebo  bezděky 
Iliady  k  abecedě«.  k  němu  přiléhá.    Zejména  v  imitaci  lidové 

Nicméně  vývoje  již  nebylo  lze  zastaviti.  Ze  ballady  Chalupka  měl  vzácné  štěstí.  Roman- 
snab  individualistických,  z  touhy  po  samobyt- 1  tiká  života  hajduckého  v  domácích  horách 
nosti  a  lidovosti,  které  tolik charakterisujíslo-  za  dob  předtereziánských,  nájezdy  turecké 
vanské obrození,  r.  1844  vznikl  nový, desátý  do  severních  Uher,  místní  tradice  pověstí, 
slovanský  jazyk  literární.  Sluší  opakovati  vý-  pojících  se  ke  karpatským  starým  hradům 
•lovně:  jazyk,  nikoliv  literatura.  Nebot  ta ,  a  zámkům  a  kterou  Chalupka  po  štúrovsku 
i  po  jazykové  odluce  duchem,  rázem,  ba  i  for-  I  prodlužoval  až  do  dob  velkomoravských,  — 
mou  od  společného  celku  československého  to  byly  nejvděčnější  jeho  motivy.  A  nejen 
iftstalaneodlučitelna:  kultur  ní  jednota  Čechů,  forma,  i  pojetí  je  čistě  lidové:  známá  napo- 
MoravanŮ,  Slezanův  a  S-ákti,  jako  od  sta- 1  vídává  a  nedopo vídaná  kresba  pouze  v  hlav- 
leti,  tak  i  dnes  trvá  a  trvati  bude  dále.  Ne-  j  nich  rysech,  al  fresco,  aby  podnícené  obraz- 
klamně  svědčí  o  tom  výroky  předních  spiso-  nosti  zbyla  nejvděčnější  práce:  po  svém  do- 
vateiů  slovenských:  samého  Štúra,  Hodže,  celovati,  co  verš  pouze  naznačil,  a  dále  osoby 
H Urbana,  Záborského,  Kalinčáka,  Dobšin-  kreslené  docela  v  názoru  prostonárodním: 
skcho,  Viklorina,  Paulinyho-Tótha  a  jiných, ,  pán,  ncpán,  domácí  i  ciií,  nynější  i  dávný,  — 
a  určitě  svědčí  o  tom  od  let  čtyřicátých  všecko  pojímáno  s  charakteristickou  naivno- 
také  veškerá  literární  produkce  slovenská,  stí,  s  niž  člověk  lidový  i  věci  a  vztahy  sebe 
jejímž  jádrem  je  právě  slovesná  práce  školy  odlehlejší  si  představuje  podle  sebe.  Pouze 
Slúrovy.  Valná  část  belletrie  školy  Štúrovy,  tendenční  skladba  A/orAo.' vymyká  se  z  tohoto 
pokud  nevyšla  ve  vydáních  samostatných,   rámce. 

uložena  je  v  prvních  pěti  ročnicích  Hurba-  Janko  Krář  (1822—76)  Šel  touže  cestou, 
nova  atmanahu  »Nitra«  1842—53;  ve  Štůrově  jenže  se  na  ní  octl  hned  od  samého  počátku, 
»Orlu  Tatranském*,  jenž  jako  belletrístická  ne  teprve  po  přípravě  pseudoklassické.  Když 
pHÍohapolítických»NárodníchNovin«  vPreš-   z  rodného  Liptova  r.  1840  přišel  do  Přeš- 


424  [Slováci  (literatura). 

purka,  záhy  stal  se  Štúrov^m  miláčkem:  za-  vděčný.  Botto  tehdy  (r.  1847)  zachytil  hlavní 
ubil  se  mu  měkký  rodný  dialekt  Králův  (lip- 1  motiv  a  ostatek  potom  zpracoval  v  obšírnou 
tovština  je  nejvýraznější  nářečí  slovenské) ,  skladbu  Smrť  Jánošíkova,  Nazývá  ji  romancí, 
i  vzácné  jeho  improvisační  nadání  básnické,  |  je  to  však  řada  ballad  a  elegii  v  duchu  pro- 
tak  že  v  Královi  spatřoval  příštího  pravého  '  stonárodnim.  Jenže  měkká,  passivní  povaha 
básníka  slovenského,  jak  si  jej  podle  svých  •  Bottova  látku  pojala  také  zcela  měkce  a  pas- 
theorií  představoval.  Také  mimo  Prešpurk  j  sivně.  Svůj  junácký  život  Jánošík  zde  má  již 
jméno  Kráfovo  rychle  se  šířilo.  Sotva  první  j  za  sebou:  shledáváme  se  s  nim  jen  v  žaláři 
jeho  verše  přinesla  Hurbanova>Nitra<r.  1844, 1  a  na  popra visti,  kde  těžce  dumá,  žalosti,  se 
přes  to,  že  byly  psány  slovenštinou,  na  Mo- '  světem  se  loučí.  Nezná  se  k  vině;  rozrážel 
ravě  a  v  Čechách  způsobily  hluboký  dojem  j  pouze  pouta  svých  strádajících  bratři  a  mstil 
a  vedle  veršů  Máchových  prohlašovány  za  uráženou  ideální  spravedlnost.  Báseň  má 
nejgeniálnější  výtvory  nové  poesie  naší.  Janko  hojně  živlů  samorostlé  prostonárodní  román- 
Krář  už  povahou  byl  osobnost  originální,  tiky,  hojně  malebných  partií  přírodního  lí- 
kus  bohéma  a  snílka  zároveň.  V  Pešti,  jako  I  cení,  ale  také  hojné  stopy  studii  knihových, 
advokátní  koncipient,  celé  dni  potuloval  se  !  Zejména  je  to  Máchův  »Máj«,  od  Štúrovců 
mezi  lidem  na  ulicích,  aniž  slova  promluvil,  i  přímo  zbožňovaný,  který  komposici  Bottova 
a  v  noci  psal  verše,  které  obyčejné  hned  I  >Jánošíka<  byl  patrným  vzorem.  V  menších 
zase  páHl.  Na  venkově  rovněž  bloudil  s  místa  \  balladách  svých  Butto  rád  symbolisoval  a 
na  místo,  noci  trávil  s  pasáky  při  ohni,  na-  allegorisoval.  Děj  dávala  pohádka  nebo  místní 
slouchal  jejich  pohádkám,  a  sám  jim  oplátkou  I  pověst  a  podložený  smysl  byla  básníkova 
popularisoval  fabule  dramat  Shakespeareo-  !  idea  tendenční.  Tak  na  př.  v  krásné,  goe- 
vých,  jejž  téméř  celého  znal  z  paměti.  Ta-  thovskv  komponované  balladě  Povést  be^ 
kovým  způsobem  dostal  se  pěšky  až  do  konca  (z  r.  1850)  báchorkovitý  děj  kryje  sym- 
Bessarabie.  A  podobně  originální  byla  i  Krá-  bol  slovanského  obrození.  A  tato  vlastnost 
lova  poesie.  Téměř  samý  motiv  pohádkový,  (nikoli  na  úkor  stránce  umělecké)  vrací  se 
ve  zpěvném,  úseČném  podání  ballad  lido-  |  i  v  Bottově  lyrice  situační, 
vých  s  pozadím  démonické  vášně  a  temných.  Po  této  trojici,  a  vlastně  s  ní  zároveň,  ná- 
mystických  sil  přírodních.  Všecko  je  ne  pouze  sleduje  dlouhá  řada  epikův  a  lyriků  v  duchu 
pověděno  a  malováno,  nýbrž  takřka  z  nitra  prostonárodním,  jež  zde  nám  lze  charakte- 
vyrváno,  všecko  téměř  samocharakteristika  j  risovati  toliko  rysy  nejhlavnějšími.  Jan  Fran- 
básníkovy  vlastní  povahy:  jeho  samotářství,  j  cis  c  i,  v  literatuře  známý  pseudonymem  Jánka 
jeho  těkavosti,  jeho  náruživé  lásky  ku  pro-  Rimavského  (*  1822),  z  Gemeru  rodem, 
stému  lidu.  Drobné  Krářovy  popěvky  lyrické  i  vedle  Jánka  Krále  v  Prešpurku  vévodil  mla-. 
pak  jsou  imitace  prostonárodní  písně  zrovna  dým  veršovcům,  odkud  potom  r.  1844  po 
k  nerozeznání  věrné.  Štúrově  odstranění  s  professury  spolu  s  ji- 

Vedle  jmen  Sama  Chalupky  a  Jánka  Krále  i  nými  přešel  do  Levoče  a  tam  utvořil  nové 
obyčejně  se  ozývá  i  jméno  třetí:  Jan  Botto  |  středisko  jeho  ideí.  Ballad  nepsal;  za  to  však 
(1829 — 81).  Pocházel  z  Gemeru,  také  z  lidu;  byl  první  ze  Štúrovců,  jenž  sbíral  a  tiskem 
a  ač  nebyl  z  prešpurských,  nýbrž  z  levoč-  vydal  slovenské  pohádky  (1845)  a  hhodnou 
ských  studentů,  přece  i  jej  záhy  získaly  a    lyrikou  svou  šťastně  závodil  s  písní  prosto- 


pronikly  theorie  Štúrovy.  Nebásnil  mnoho 
(praxe  jeho  inženýrská  málo  přála  poesii), 
ale  verše  jeho  jsou  zralé  plody  rozeného 
básníka.  Zejména  jeden  motiv  je  to,  s  nímž 
srostlo  jméno  Bottovo:  zidealisovaný  hajduk 
tatranský   Jánošík.    Opravdu    zidealisovaný; 


národní.  Pohádky  domácí  pokládal  za  ne- 
změněný veky  obraz  praslovanské  vzděla- 
nosti a  ve  zneuznaném  hrdinovi  Popelvárovi 
spatřoval  vtěleno  vlastní  uičení  Slovenska, 
které,  jako  nejmladší  syn  v  báchorce,  zvítězí 
nad    osudem    světa...    Pozdější    úřednická 


nebot  z  historického  Jiřího  čili  Ďura  Jano- ;  karriéra  (postoupil  až  na  župana)  Francisciho 
šiaka,  jejž  lipt.-sv.-mikulášský  kriminální  tri-  odvedla  od  poesie.  Slibnou,  ale  také  jen 
bunál  r.  1713  jako  vůdce  tlupy  loupežnické  prchavou  episodu  básnickou  představuje 
odsoudil  na  šibenici,  Bottův  hrdina  má  pouze  Janko  Matuška  (1821 — 77),  Oravec  půvo- 
jméno.  Jeho  Jánošík  je  tradicionální  postava  ,  dem.  V  letech  čtyřicátých  psal  téměř  samé 
lidu,  po  staletí  strádajícího  v  porobě  a  své-  i  ballady,  některé  z  nich  (jako  na  př.  Fúchov' 
voli  panské,  prostonárodní  rek  tragických  i  ská  skala  téže  látky  co  Erbenův  »Pokladc) 
osudů  životních,  obr  télem  a  dítě  srdcem,  i  motivův  evropských,  a  přece  původního  po- 
slovenský  Ilja  Muromec,  jenž  bohatým  bral  ;  jetí.  Od  Matušky  je  také  znárodnělá  píseň 
a  chudým  dával,  na  studie  posílal  nemajetné  I  AVxí/  Tatrou  sa  bliska^  hromv  divo  bijú^  vzniklá 
hodné  studenty  a  provdával  nemajetná  hodná  '  r.  1844  za  demonstrativního  odchodu  části 
děvčata,  slovem:  se  svými  dvanácti  pomoc-  Štúrovců  z  Prešpurku  do  Levoče.  Pozdější 
niky  jako  všudepřítomná  pohádková  spra-  služba  úřednická  a  dlouholetá  choroba  utlu- 
vedlnost  po  svém  summárním  způsobu  vy-  milý  v  něm  básníka.  Balladista  a  lyrik  byl 
plňoval  mezery  trestního  zákoníka,  nadržu-  také  spoluredaktor  »Slovenských  Novin* 
jícího  privilegované  moci  a  na  pospas  vy-  Bohuslav  Nosák  s  literárním  pseudonymem 
dávajícího  vrstvy  porobené,  a  naturalisticky  Nezabudov  (1822 -77).  Zkazky  o  Polednici, 
řešil  kus  sociální  otázky.  Před  samým  ro-  o  otvírajících  se  skalách,  o  začarovaných  zám- 
kem 1848,  který  chystal  se  ji  řešiti  cestou  cích  atd.  a  zejména  Kam^ik^  obšírná  veršo- 
zákonodárnou,  látky  takové   byly   nad  jiné  >  váná  pověst  z  dob  Matiáše  Korvína,  v  No- 


Slováci  (literatura). 


425 


Bákovi  oaily  obratného  zpracovatele,  nová 
Hterároi  slovenština  Štúrova  pak  velebitele 
nad  jiné  horlivého.  Jeho  Spevy  tatranské 
X  r.  1846  isou  veršovanou  apologii  lidového 
jazyka  v  íiteratufe:  s  nim  a  jím  vzdělanost 
vnílcne  do  posledních  ztracených  vesniček; 
on  získá  mésta,  panská  sídla  i  zámky;  on 
národa  dobude  všech  neuvědomělých,  vlaž- 
ných neb  odrodilých.  Ještě  výše  rozhoroval 
se  druhý  spolupracovník  »Nár.  Novin«,  Petr 
Kellner,  v  literatuře  pod  pseudonymem 
Záboje  Hostinského  (1823—73).  Vedle 
svých  ballad,  podkládaných  temnými  allego- 
riemi,  v  měkkých  lyrických  věštbách  zrovna 
tak  horuje  veršem,  jako  ve  filosofických  úva- 
hách horoval  prosou.  Hostinského  Dumy  na 
Tatrách  na  př.  hlásají  silnou,  víru,  ie,  jako 
Tatry  byly  kolébkou  slovanských  národů, 
tak  znovu  stanou  se  východištěm  obrodných 
myšlenek  světových,  které  zatím  tají  se  v  hlu- 
bině domádch  výtvorů  prostonárodních.  Po- 
dobně věštil  ev.  farář  Pavel  Dobšinský 
(1828—85),  a  jakkoliv  ohlašované  nové  vzdě- 
lanosti světové  nestvořil,  přece  vytrvalou 
činnosti  svou  folkloristickou  nejvíce  ze  všech 
étůrovců  zasloužil  se  o  tento  positivní,  vděčný 
obor.  Jeho  objemná  sbírka  slovenských  po- 
hádek i  jeho  zevrubné  vypsání  prostonárod- 
ních obyčejův  a  celého  způsobu  života  lido- 
vého na  Slovensku,  jak  je  podnikl  v  pozděj- 
ších letech,  jsou  prače  velmi  cenné.  Z  ostat- 
ních příslušníků  této  skupiny  jmenujeme 
Josefa  Janču,  jenž  zveršoval  delši  pohádku 
Milinú^  vypravování  o  bohatém  kupeckém 
šejdíři,  jenoŽ  nepolepšila  ani  boufe  mořská, 
ani  loupežníci,  ani  zakletí  v  čarodějném 
zámku,  nýbrž  pouze  sebeobětování  nejmladší 
dcery  Miliny;  dále  Jakuba  Graichmana, 
který  stal  se  jaksi  officiálním  balladistou 
školy,  ač  i  hojných  jeho  pokusů  nic  nepro- 
niklo nad  úroveň  pouze  dilettantskou;  a  po- 
sléze Ladislava  Pauliny  ho,  jehož  objemná 
balladická  skladba  o  Hrdoioifi  z  r.  1847,  který 
se  zlým  duchem  ve  spolku  zničiti  chtěl  rod- 
nou obec,  zahubil  však  sebe,  alle^orisujc 
sociální  i  politický  stav  předbřeznového  Slo- 
venska. Jak  vidno,  motivy  stále  tytéž,  směr 
týi,  forma  táž. 

To  byla  štúrova  skupina  básníků  v  duchu 
prostonárodním.  Co  vykonali,  vykonali  hlavně 
před  r.  1848;  pokud  pak  později  vracejí  se 
ku  práci  poetické,  věrně  zůstávají  na  svém 
stanovisku  původním.  Kromě  snad  jediného 
Sama  Chalupky  však  plně,  podle  slibných 
počátků,  nadání  svého  nerozvil  z  nich  žádný. 
Za  to  máme  jméno  jedno,  které  do  poslední 
chvíle  života  zachovalo  pnižnost  básnické 
tvořivosti  a  přede  všemi  jinými  b^vá*  uvá- 
děno, kdykoliv  je  řeč  o  poetické  práci  školy 
Šlúrovy.  Je  to  Ondřej  Sládkovič,  skuteč- 
ným příjmením  svým  Braxatoris(1820— 72\ 
bet  odporu  nejsi  mé  jší  a  nejucelenější  talent 
ze  všech,  kteří  sedali  u  nohou  mistra  po- 
luňského.  Ale  Sládkovič  je  živá  ironie  osudu. 
Silni  individualita  jeho  nedala  se  spoutati 
obecným  směrem  předpisovaným.  Zatím,  co 
jtni  veršovali  o  strašidlech  a  dracích,  kou- 


zelných princeznách  a  zakletých  zámcích 
s  allegorií  i  bez  allegorie,  co  horovali  o  pří- 
štích velikých  výtvorech  domácí  Musy,  — 
Sládkovič  z  plné  duše  zpíval  o  lásce,  o  sku- 
tečné lásce  osobní  ke  skutečné,  živoucí  dívce, 
kterou  nešťastně  miloval  ohněm  svých  dva- 
citi  let  a  kterou  dokonce  dovolil  si  zbožňo- 
vati podle  všech  pravidel  romantického  uměni. 
To  však  po  rozumu  tehdejších  názorů  Štú- 
rovských  byl  národní  zločin  neb  aspoň  ne- 
odpustitelný přepych,  ježto  odváděl  od  vlastni 
práce  národní,  a  veliká  báseň  Sládkovičpva, 
lyricko-epická  Marina^  zavržena  jsouc  Stú- 
rovským  spolkem  »Tatrínfm«  jako  poesie 
lascivní  a  západnická,  r.  1846  vyšla  nákladem 
soukromým.  Odmítavé  stanovisko  k  básni  ne- 
vytrvalo  však  dlouho.  KdyŽpo  nějakém  desíti  • 
letí  volalo  se  po  sebraných  básních  SládkoviČo- 
vých,  tíž  soudcové,  kteří  kdysi  >Marínu«  zamí- 
tali, v  dílech  básníkových  přáli  si  ji  míti  na  mí- 
stě prvním.  »Marína«  je  lyricko-epická  báseň 
velikého  slohu,  báseň  malého  děje  a  obšírných 
reflexi,  komponovaná  se  stálým  zřetelem  ke 
Kollárově  »Slávy  Dceři«,  jejíž  je  vlastně  ob- 
měnou, s  tím  toliko  rozdílem,  že  Sládkovič 
upiatou  znělku  zaměnil  za  volnější  strofu 
Puškinova  »Oněgina« .  I  osobní  podnět  k  básni 
byl  podnětu  »Slavy  Dcery«  podoben.  Mladý 
ev.  bohoslovec  zamiloval  si  sličnou  dcerku 
v  měšťanské  rodině  šťávnické,  kde  vyučoval, 
a  když  na  dalších  studiích  v  Halle  se  do- 
věděl, že  dívka  dala  plednost  svazku  výhod- 
nějšímu, opěvá  ztracenou  Marii  nejprve  jako 
bytost  pozemskou  a  potom  jako  zjev  ideální, 
vzletlý  do  říše  duchů.  Báseň  je  plna  milých 
portraitů  milenky  a  teplých  genrových  ob- 
rázků, jichž  Marína  je  středem,  a  zejména 
plna  vroucích  úvah  o  očišťující  a  povznáše- 
jící moci  lásky  a  věčné  mladosti  duse,  o  kráse 
i  dcbru,  jež  z  ní  se  pramení;  báseň  však  je 
plna  i  mlhavých,  hyperbolických  exaltaci 
všech  prvotin  poetických.  Nicméně  v  Če- 
chách ještě  r.  1863  Bohumil  Janda  >Marínu« 
Sládkovičovu  klade  hned  vedle  »Slávy  Dcery*. 
Co  Sládkovič  v  ^Maríně*  pouze  napověděl, 
to  plně  a  krásně  dopověděl  ve  svém  Déť 
vanu^  napsaném  ještě  do  r.  1847  v  půvabném 
sliačském  kraji,  nedaleko  hor  dčtvanských, 
kde  přebývá  nejsvéráznější  lidový  typ  slo- 
venský. >Dětvan«  jest  ustrojen  po  byronsku. 
Nejpivc  volný  Život  na  horách,  všechno 
kouzlo  přírody  karpatské,  ve  dne  i  v  noci ; 
potom  milostná  selanka  výkvětu  těch  hor, 
dokonalého  šuhaje  Martina  se  selskou  kra- 
savici Elenou;  posléze  tragický  omyl,  v  němž 
jonák  zabije  loveckého  sokola  králova  a,  za- 
volán jsa  k  výslechu,  zalíbí  se  Matiáši  Kor- 
vínovi  (z  doby  této  populární  na  Slovensku 
postavy  je  děj),  jenž  mládence  dá  zařaditi 
do  svého  Černého  pluku.  Sládkovič  v  >E)ět- 
vanu<  projevil  stejně  dokonalé  umění  malíř- 
ské jako  sílu  kontemplativní.  Obě  hlavní 
osoby  jsou  sice  romanticky  idealisovány:  on 
vtělené  hrdinství  a  zároveň  cit  přímo  dětinně 
čistý;  ona  něžná,  až  přeněžnělá,  a  při  tom 
neobyčejné  vyspělosti  duševní,  —  básník  ve 
všem  prostonárodním,  jako  všichni  Štúrovc', 


426 


Slováci  (literatura). 


spatřoval  jen  ideál  dokonalosti.  Za  to  však 
jednotlivé  kusy  a  výjevy,  jako  hry  a  tance 
děvčat,  život  pastýřský,  salaS  za  noci  v  ho- 
rách, zvolenský  trh  výroční,  námluvy,  život 
verbířský  atd.,  ve  své  prostoté,  pravdivosti 
a  životni  plastice  jsou  opravdu  klassické. 
Sladko vič  v  >Détvanovi<  pro  uměleckou  ty- 
posaci  lidového  života  domácího  provedl 
víc  než  všichni  ostatní  básnici  štúrovští  do- 
hromady. A  stejně  mnoho  provedl  i  v  re- 
flexivní části  »Dětvana<.  Lid  svůj  pojímá 
jako  šťastný,  bohatý  materiál,  ale  neuvědo- 
mělý, nesváj.  Hrstka  intelligence  nad  jeho 
hlavou  snuje  své  programmy  a  theorie,  láme 
si  jeho  hlavu,  —  kdežto  lid  sám  minulost 
si  strojí  po  svém,  s  přítomností  je  spokojen, 
má-li  jen,  čím  by  se  nasytil,  a  budoucnost 
ho  nezajímá.  Je  konservativní  ve  všem  způ- 
sobu Života  a  houževnatě,  ač  neuvědoměle, 
zachovává  i  svůj  jazyk.  A  o  všech  těch  po- 
kladech nepřebraných,  které  v  sobě  chová, 
lid  ten  nemá  ani  tušení.  V  jeho  zpěvu,  hudbě, 
tanci,  kroji,  kresbách,  řezbách,  domácím  prů- 
myslu atd.  jsou  zárodky  velké  budoucnosti 
umělecké;  v  jeho  duraávém,  bystrém  umu 
dřímají  poklady  příštích  velkolepých  soustav 
myšlenkových;  v  jeho  patriarchálním  životě 
rodinném  jsou  základy  příštího  nového  ži- 
vota společenského.  íc  to  v  podstatě  totéž 
horování,  jako  ve  Stúrově  škole  vůbec: 
»Dětvanem«  (po  prve  otištěným  v  V.  ročn. 
alm.  ^Nitry€,  1853)  poesie  školy  Štárovy  do- 
spěla vrcholu,  a  básní  tou  i  Sládkovič  vlastně 
pověděl  vše,  co  literatuře  chtěl  pověděti  no- 
vého. Ostatní  skladby  jeho,  zejména  větší 
příležitostné,  mají  význam  pouze  historický. 
Vedle  poesie  veršované  štiirovská  novel- 
listika  byla  dvojí:  romanticko-historická  a 
ze  života  soudobého  se  zabarvením  satiric- 
kým. První  druh  šel  ve  vyšlapaných  cestách, 
jimiž  po  stopách  Waltera  Scotta  před  tím 
v  Čechách  kráčeli  hlavně  Jan  z  Hvězdy, 
Klicpera,  Tyl  a  Chocholoušek.  Za  to  však 
nový  živel  a  nové,  originální  pojetí  v  no- 
vellu  slovenskou  uvedl  Janko  KalinČák 
(1822—71),  rodem  z  Turce,  pozdější  ředitel 
ev.  gymnasia  v  Modře  a  v  Těšíně  a  znovu- 
zakladatel  belletristického  »Orla«  v  Turč. 
Sv.  Martině  r.  1870.  Kalinčák  vyšel  ze  studia 
belletrie  polské,  zejména  miláčka  tehdejších 
vrstev  čtoucích,  Michala  Czajkowského.  Jeho 
•Pověsti  kozácké*,  »Wernyhora«,  »Kirdžali« 
v  letech  třicátých  a  počátkem  čtyřicátých 
byly  něco  nového:  silné  vášně  a  kamenná 
nečitelnost  ohromných  postav  kozáckých; 
volný,  nespoutaný  život  někdejší  svobodné 
kozácké  společnosti;  teplá  symbolika  všech 
zjevů  přírodních  i  zádumčivý  lyrismus  citový, 
rozlitý  po  celém  ději,  a  rhapsodická,  afori- 
stická  řeč,  —  to  vše  mladé  Štůrovce  elektri- 
sovalo.  Czajkowského  nejprve  překládali,  po- 
tom napodobovali.  Do  toho  oboru  spadá 
řada  novell  Kalinčákových,  z  látek  domácích 
i  cizích  {Boikovciy  Síilkov  hrob^  Bratova  ruka, 
Serbianka);  jsou  to  v  postavách  i  ději  zrovna 
otisky  novell  Czajkowského,  jenže  bledší  a 
krotši,  jako  každý  duplikát.  V  tom  tedy  není 


hlavní  význam  Kalinčákův.  Vedle  Czajkow- 
ského však  átúrovci  čítali  také  jiné  spiso- 
vatele polské:  Mickiewiczova  >Pana Tadeáše«, 
Rzewuského,  Chodika,  v  nichž  ožívala  origi- 
nální zapadající  vrstva  staré  společnosti  pol- 
ské: drobná  domácí  šlechta  »zástěnková«. 
A  tato  lektura  v  Kalínčákovi  oživila  vzpo- 
mínky z  mládí,  na  zemanské  dědiny  turčan- 
ské,  na  bezmeznou  hrdost  »pánů  bratři*  ze 
starožitného  rodu  při  kapse  sebe  prázdnější; 
na  tvrdošíjné,  dlouhé  jejich  spory  a  dispu- 
tace diplomatickou  pololatinou  o  věci  na- 
prosto malicherné;  na  hlučné  volby  samo- 
správného úřednictva  čili  »reŠtavrácie«,  k  nimi 
přípravy  trvaly  měsíce  i  léta;  na  komické 
zemské  insurrekce  na  obranu  hranic  vlasti, 
které  se  končily  před  prvním  výstřelem  atd.. 
atd.  Práce  Kalinčákovy  ze  života  tohoto  za- 
padajícího drobného  zemanstva  slovenského, 
jemuž  smrtelnou  ránu  zasadila  demokratická 
konstituce  z  r.  1848,  jsou  jádrem  činnosti 
jeho  novellistické.  Zejména  jedna  z  nich, 
Reštavrácia  (vylíčení  starých  župních  voleb), 
je  taJc  sytý,  živý,  zrovna  nepřeložitelně  origi- 
nální obraz  pohyblivého  života  starozeman- 
ského,  s  dlouhou  galerií  osob  a  tisíci  lido- 
vých úsloví,  že  málo  co  podobného  máji 
literatury  slovanské. 

Druhý  novellistický  obor  školy  Štúrovy 
byl  satirický  obraz  ze  života  přítomného. 
Látky  na  Slovensku  k  němu,  jako  všude 
jinde,  bylo  ovšem  hojně.  Stavovská  nadutost, 
nesnášelivost  národní  i  náboženská,  malo- 
městské šosáctví,  malichemictvi  a  všecky 
ostatní  výpary  stojatých  vod  společenských 
podávaly  thémata  velmi  vděčná.  Do  těchto 
boláků  ze  Štúrovců  zařízli  způsobem  ne- 
ohroženým hlavně  dva  lidé.  Uvedený  ui 
Ladislav  Pauliny  svou  groteskní  drobno- 
malbou  na  pranýř  postavil  typ  slovenského 
Kocourkova,  a  Jozef  Miloslav  Hurban  (1817 
až  1888)  několikrát  nemilosrdně  vyfotografo- 
val maloměstskou  společnost  domácí.  Mladý 
Hurban,  sám  theolog,  neostýchal  se  r.  1847 
napsati  na  př.  slova:  Náš  život  slovenský 
nejvřce  kulhá  proto,  poněvadž  jej  posud 
vedli  téměř  samí  theologové;  oni  nám  na- 
stavěli tulik  knih  a  ideálů  všeslovanských, 
že  jsou-li  knihy,  plány,  ideály  štěstím  národů, 
my  S.  bychom  byli  nejšCastnějším  národem 
na  světě.  NaŠe  národnost  je  čistě  theolo- 
gická. Pokud  v  čelo  nedostaneme  genia  sociál- 
ního, dotud  v  národnosti  své  budeme  pou- 
hými nedochůdčaty.  To,  co  máme  posud, 
zrodilo  se  pouze  ve  světnici  a  má  význam 
hlavně  pro  světnici . . . 

Po  revoluci  a  reakci,  jež  také  na  Slovensku 
podvázala  takřka  veškerý  život  duševní,  po- 
čátkem let  šedesátých  hlásí  se  nový  ruch. 
Vedle  ožilého  novinářstva  politického,  vedle 
obnoveného  slovenského  Školství  a  široce 
založeného  literárního  spolku  *  Matice  sloven- 
ské* (1862—76),  jejímž  zasloužilým  prvním 
předsedou  byl  báňskobystřický  biskup  Štěpán 
Moyses  (1797—1869),  jsou  to  hlavně  alma- 
nahy  >Concordia«  (1858)  a  >Lipa<  I—UI  (1860 
až  1864),  v  Budíne  vydávané  Josefem  Vikto- 


Slováci  (literatura).  427 

r  i  ne  m  (1822— 74),  a  časopis  >SokoU  (1860  i  Prohloubiti  vlastní  tvorbu  literami  a  zvýšiti 
až  1861\  rediffovaný  Pavlem  Dobšinským  požadavky  umčlecké  usilovala  řada  spiso- 
a  odtud  fadu let,  spolu  s  humoristicko-sati-  vatelů  mladších.  Svetozár  Uurban,  pseudo- 
rtckým  »Černokňažnikem<,  vedený  Vilémem  ,  nymem  Vajanský  (*  1847),  od  veršů  (Tatry 
Paulinym-Tóthem  (1826-77);  Hálkův  «  mor^,  1879;  Z;>o</jtf-mtf,  1884;  ra/w.l  ^'86  a  j.}, 
almanah   »Máj«   a   Mikovcfiv  »Luroír<   byly   kde  formou  novou,  na  českých  modernicn 

vzorech  vytříbenou,  odívá  zejména  staré  vše- 
slovanské  ideály  školy  Štúrovy,  přešel  k  no- 
velle  a  románu,  kde  tkví  hlavni  jeho  význam. 


jim  vzorem.  V  publikacích  těch  i  ve  vydá- 
ních knihových  stará  Škola  Stúrova  pojí  se 
s  dorostem  novým.  Ze  starších  Ondřej  Slad 


kovič  »národnim  eposemc  Svátomartiniada  Učil  se  od  ruských  realistů,  hlavně  od  Tur- 
oslavil  založení  >Matíce«  a  jin9u  skladbou  !  geněva,  a  realistická  je  také  kresba  jeho 
podobnou  jubileum  Mikuláše  Šubide  ZriA-  osob,  jichž  řadu  uvedl  do  slovenské  belle- 
ského;  Ludevít  Žello  (1809—73),  KoUárův  trie:  typického  odrodilého  zemana, typického 
famulus,  ve  formě  eposu  romantického  a  ,  zbohatlého  semitu, typického  passivnihoidea- 
r  duchu  »Slávy  Dcery «  opěval  boje  někdej-  listu  staré  školy ;  moderní  praktické  snaživce, 
áího  severního  Slovanstva  s  Némectvem  |  převrácené  vychovávané  fiflenky,  tupý,  všemi 
v  Pádu  Mdiducha;  Karel  Kuzmány  (1806  zanedbávaný  a  šálený  lid.  Proti  tomu  sku- 
al  1866)  otiskoval  své  vzletné  ódy  a  hymny;  tečnému  rubu  spisovatel  staví  ideální  líc: 
Michal  Miloslav  Hodža  (1811—70),  na  jehož  přirozenou  dobrotu  a  dřímající  v  něm  po- 
rozumnýcb  zásadách  češtině  se  přiblížil  a  na  klady  duševní  slovenského  člověka,  pracovní 
ten  Čas  se  ustálil  slovenský  pravopis,  hlu-  encreii  a  um  jednotlivých  jasných  hlav  a 
boké  dumy  své  ukládal  do  Vieroslav(na,  rov-  I  zárodky  nové  šlechty  ducha,  která  vzorným 
něi  obměny  >Slávy  Dcery*  (zůstal  v  ruko-  životem  rodinným  a  ryzí  snahou  vzdělanostni 
pise);  Jonáš  Záborský  (1812—76)  v  četných  spasí  národ.  2  Vajanského  novell  mnohé 
skladbách  svých,  látkou  hlavně  z  dějin  rus-  vyŠlv  také  po  česku,  a  rovněž  česky  byla 
k\^ch,  pokoušel  se  o  drama  historické,  ne-  vydána  i  nejobšírnější  práce  jeho,  román 
dostihl  vlak  Svátoslavičovcův  Petra  K eU- \  Suchá  ratolest  z  r.  1SS4. 
nera;  a  po  veteránu  Janu  Chalupkovi  Pavel  Országh,  pseudonvmem  Hviezdo- 
(1791—1871),  jehož  první  pokusy,  ještě  po  slav  (♦  1849),  je  reflexivní  lyrik  nevsedni 
Česku  psané,  spadají  do  let  třicátých,  veselo-  hloubky  a  štastný  básník  epický.  Také  on 
hni  slovenskou  na  literární  výši  pozdvihnouti  vyšel  z  pilného  studia  novější  poesie  české, 
se  snažU  lan  Palárik  (1822—70).  V  novel-:  vedle  níž  polští  a  maďarští  romantikové  naň 
listice  pak  vedle  povídky   společenské  ze- '  měli  silný  vliv.  V  posledních  dvaceti  letech 

{'ména    genre    historický     pěstovali    Vilém  '  však  jde  cestou  samostatnou,  bohatým,  sy- 
^auliny-Tóth  a  Samuel  Tomášik  (1813 ,  tým,  nádherným  veršem  dumaje  o  osudech 
až  1887),  skladatel  pisně  fíej  Slované,  |  svého  národa  a  kresle  genrové  obrázky  z  jeho 

Z  mladších  veliké  naděje  nad  jiné  vzbu- 1  Života  skutečného.  V  lyrice  své  Hviezdoslav 
zoval  Ludevít  Kubáni  (1830— 69)  jako  lyrik,  od  melancholické  resignace  a  pessimistic- 
eptk  {Raá^iwitíovna,  veršovaná  povídka  by- 1  kého  stesku  nad  smutným  stavem  sloven- 
ronská),  romanopisec  (nedokončený  Ka//f<xf^,  ského  lidu  přechází  v  pevnou,  zrovna  apo- 
z  dob  Jiskrových)  i  humorista;  nebylo  mu  kalypticky  nezdolnou  viru  v  jeho  vykoupení, 
váak  dbpřáno  uzráti.  Celkem  léta  1860—80,  které  však,  podle  míněni  básníkova,  nevyjde 
jakkoli  politicky  i  kulturně  čilá  a  také  na-  ze  slabých  sil  vlastních,  nýbrž  z  přímé,  zá- 
ukově  (hlavně  v  »Letopisech«  Matice  Sloven- 1  zračné  pomoci  boží.  Z  vrstev  prostonárod- 
ské)  snaživá,  v  poesii  tyla  ze  starých  zásob,  nich  Hviezdoslav  čerpá  vděčnou  látku  také 
Živíce  se  mízou  školy  Štúrovy.  ,  ve  své  epice.    Velká  báseň  Hájnikova  {ena 

V  posledních  20  letech  vystupuje  nov^ ;  rozvirá  krásy  horské  přírody  podtaterské  a 
dorost  básnický,  jehož  činnost  posud  trvá.  předvádí  řadu  osob,  vyrostlých  ve  volném 
Za  téŽkÝch  zkoušek,  jež  v  životě  politickém  prostředí  lesním;  E^o  Vlkolinský  uvádí  na 
a  nároaniro  v  uplynulém  čtvrtstoletí  dolehly  ves,  do  mnohohíavé  slovenské  rodiny  ze- 
na uherské  S  áky,  oporu  hledali  jednak  manské,  s  barvitým  a  pestrým  pozadím,  ori- 
V  opětné  těsnější  vzájemnosti  s  Čechy,  jednak  ginálních  starodávných  zvyklosti  a  obyčejův; 
▼  prohloubení  vlastni  tvorby  literami.  Prvním  a  jiné  drobnější  genry  vedou  nás  na  rodná 
slovesným  výrazem  snahy  po  kulturní  jednotě  luka  a  pole  a  v  jejich  prostý,  však  básníkovu 
bvla  obnovená  » Nitra*  dra  Josefa  Miloslava  srdci  blízký  život.  Hviezdoslav  při  vší  reál- 
ríurbana,  jenž  r.  1876  a  1H77  vracel  se  nosti  barev,  jimiž  maluje,  i  v  epice  jest  idea- 
k  původním  ideálům  mladosti,  starým  jed-  lista;  je  v  něm  něco  ze  starého  herderov- 
notnýro  jazykem  spisovným  chtě  vypěstovati ,  ského  nadření,  jak  je  v  názoru  na  lid  pře- 
velikou společnou  literaturu  a  tím  i  pevnou  jala  a  vypěstovala  škola  Štúrova. 
opora  doma  v  nastalém  poníženi  politickém.  Za  to  skutečný,  neidealisujici  fotograf  lidu 
Pohříchu  sily  jeho  a  prostředky  jeho  spolu-  slovenského  je  noveilista  Martin  Kukučin 
pracovníků  na  to  nestačily,  a  »Nitra«  r.  1877,  ;MUDr.  Matěj  Benciir,  ♦  1860).  Od  dvacíti 
Vil.  ročníkem  svým,  nadobro  zašla.  Myšlenka  let  tvoří  své  portraity,  genry,  arabesky  a  no- 
a  snaha  znovu  probuzená  v^ak  udržuje  se  při  velly,  v  nichž  s  překvapující  věrností  a  roz- 
životé,  hojné  potravy  nalézajíc  ve  vzájemném  tomilým  humorem  zachycuje  sedláky  a  selky, 
styku  osobním  obou  větví  a  zůstávajíc  stá-  Švarné  hochy  i  čtveračivá  děvčata,  komické 
lým  programmem  příznivější  budoucnosti.     '  vesnické  živnostníky,  originální  faráře,  kan- 


428  Slovacius. 

tory  i  kostelníky,  šibalské  rychtáře,  cikány  ,  obojí  a  velmi  pilný  spisovatel  theologický, 
i  židovské  krčmáře.  Zaměstnání  nedélní  i  syn  truhláře  turnovského  Martina  Slo- 
i  všední,  celý  takřka  občanský  rok,  vesnice  vačka  a  Ludmily  Semíkovy,  byl  vy- 
V  létě  i  v  zimé,  od  křtu  až  po  pohřeb  zrcadlí  chován  ve  víře  podobojí  a  r.  1575  vstoupil 
se  v  pracích  Kukučinových.  Poslední  dobou  na  universitu.  Knézem  stal  se  r.  1581  a  vedl 
se  zdarem  pěstuje  i  obor  cestopisný  ze  slo- '.  pak  duchovní  správu  r.  1583  v  Ostrove  na 
vanského  jihu,  kde  žije  svému  povolání.  Moravě,  r.  1686  v  Hradišti  n.  Jizerou,  r.  1589 

Z  ostatních  vrstevníkův  uvádíme  ještě:  ve  Strénicích,  odkud  přešel  do  Rožďalovic 
Elenu  Maróthy-Soltészovou,  icjíž  obšírný  :  a  tu  byl  děkanem  v  1.  1590—1620;  t.  r.  asi 
dvousvazkový  román -Proři/7rMť/M  (1894),  také  zemřel.  Zprvu  spisoval  traktáty  theologicko- 
po  česku  již  vydaný,  je  pozoruhodný  pokus  polemické  a  vzdélavatelné,  ke  konci  života 
reálné  vykresliti  život  a  snahy  domácí  od-  ;  obíral  se  skoro  výhradně  exegesí  biblických 
rodilé  společnosti  zemanské  a  naznačiti  textů,  čítaných  lidu  o  rozličných  slavnostech 
ideální  cíle,  k  nimž  by  mělo  směřovati  jeho  "  výročních.  Tak  r.  1686  vydal  O  trojím  při- 
obrozeni;  Terezu  Vansovou,  pilnou  pěsto-    chodu  Krista  Pana  k  pokolení  lidskému  ^krÁlkÝ 

spis  o  stavu  manželském .  R.  1689  spis  o  věčném 


vatelku  četby  zábavné;  Ludmilu  Podjavo- 
rinskou,  jejíž  hladké  verše  vedle  prchavých 
nálad  osobních  mají  i  leckterý  tón  vážně 
přemítavý;  J.  Somolického,  zdařile  napo-  !  O  poklone  jména  Jesus,  mďli  konána  býti  a 


manželství  Krista  a  církve.    R.  1590  náleží 
polemický  asi  spis  (proti  dílu  br.  Lukáše). 


dobujicího  píseň  lidovou;  Tichomíra  Mil- 
kina,  uměle  oživujícího  rozměry  antické,  a 
Martina  Sládkovičova,  jenž  od  otce  zdědil 


Deset  artikulůVf  sebraných  \e  slov  nařízeni  ve- 
čeře Pani  o  přítomnosti  a  učíváni  těla  a  krve 
Kristovy.   Tu   po  předmluvě  položen  i  list 


vzlet  národního  žalmisty.  Albrechta    Zdeňka    Kaplíře    ze   Sulevic    na 

Posléze  také  snahy  naukové  docházejí  opět  Brodcích  a  Velkých  Horkách  ke  spisovateli, 
soustavné  organisace  hlavně  v  nově  založené  R.  1598  vyd.  O  dvojím  přirození  osobj'  Kri- 
>Musejni  společnosti  slovenské*  v  Turč.  |  stovx  a  Rozjímání  o  ouřadu^  osobě  a  skutcích 
Sv.  Martině,  jejíž  bohaté  sbírky  knižní,  staro-  Sj-na  Božího.  R.  1603  vyd.  kázání  pohřební 
žitnické  a  národopisné  i  vědecký  >Sborník<  nad  tělem  p.  Jindřicha  st.  Křineckého  z  Ro- 
podávaji  důkaz  probudilé  snahy  vzdělanstva  nova  (padl  před  Budínem  13.  list.  1602), 
domácího:  zachovati  a  prozkoumati  vše,  co  k  čemuž  připojil  kázání  nad  Viktorinem  Kři- 
hledi  k  minulosti  i  přítomnosti  národa.  Jména  neckým,  zemř.  v  březnu  1602.  R.  1605  (2.  vyd. 
A.  Kmetovo,  J.  Holubyho  a  f  P*  Křiž-  1618)  náleží  spis  Každodenní  modlitby  po- 
kovo  na  př.  také  v  Čechách  mají  zvuk  známý  bodným  pannám,  paním  a  vdovám.  R.  1610 
a  dobrý.  Rovněž  řada  svazků  sv.-martinských  Modlitby  obecné.  T.  r.  Kákaní  neb  rozjímání 
»SlovenskýchPohfadů«  (letos  již  XXIV.  roč.),  o  bídnosti  a  nestálosti  vezdejšího  fivoř^,  o  ra- 
obětavě  vydávaných  Josefem  Škultétym,  dosti  a  slávě  věčné  nebeské.  Od  r.  1613  počal 
obsahuje  úctyhodný  kus  práce  literární,  ze-  vydávati  rozličné  výklady  na  čtení  a  evan- 
jména  generace  starší, vedle  nichž  novější  mě  gelia,  napřed  každodcních  celoročních  řečí 
síčník»Hlas<(VIr.),  původně  vUh.  Skalici  vy-  všedních  ze  Star.  i  Nov.  zákona,  potom  řečí 
dávaný  drem  Pavlem  Blahem,  nyní  pak  v  Ru-  adventních  a  masopustních,  posléze  postních, 
žomberku  drem  V.  Srobárcm,  kupě  kolem  R.  1615  vyd.  Vysvětlení  prosté  bibli  malé,  jinak 
sebe  dorost  mladší,  vyšlý  hlavně  z  nedáv-  řečí  ^  obojího  ^ákona  Božího  na  ka^dý  den 
ných  realisticko- pokrokových  proudů  praž-  nedělní  a  všední  celého  roku  (v  Praze  u  Mat. 
ských  a  ideí  tolstovských.  hlásá  potřebu  Pardubského);  díl  II.  dokončil  již  po  smrti 
praktické  úsilí  osvětné  především  obraceti  S-iově  Jan  Rosacius  Hořovský  i^tiskem  J. 
k  nejširším  vrstvám  lidovým  a  káže  nezbyt-  Ctibora  Kbelského  r.  1620\  Oba  ty  díly  jsou 
nost  sebepoznáni,  sebekritiky  a  vnitřního  rozsáhlé  folianty.  R.  1615  vydal  ještě  spisek 
obrozeni  mravního  u  vší  intelligence  domácí,    rázu  polemického  proti  kalvinistům,  Rojjí- 

Z  úhrnných  studií  předmětu  viz  zejména:  maní  o  předivčdéni  a  vyvolení  Bo\ím  k  véč- 
literárně  historické  úvody  B.Tablicovy  k  jeho  i  nému  spasení  a  Historii  o  utrpení  a  smrti  ne- 
•  Poeziím*  I— IV  (Vacov,  1806  si.);  P.  J.  Safa-  vinné  Syna  Boyho.  Do  r.  1616  posléze  nále- 
říkovu  Geschichte  d.  slav.  Sprache  u.  Lite-  zejí  Výkladové  řeči  adventních.  Kákaní  na 
ratur,  g44sl.  (Budín,  1826);  dr.J.M.Hurban,  s/^yno5ř  vzkříšení  a  Výklad  řeČí  provodních^ 
Slovensko  a  jeho  život  liteiárny  (>Slov.  Po-  což  snad  bylv  částkv  úhrnného  Vysvětlení 
hrady«,  Uh.  Skalica,  1846  si.);  dr.  S.  Czambcl,  biblí  malé.  Srv.  Jir.  II.',  233— 234;  J.  V.  Šimák, 
Čeština  a  českoslovenčina  v  Uhrách  do  pol.    Turnov  11. ,  219—220.  JATr. 

XVI.  veku  (Příspěvky  k  dějinám  jazyka  slo-  2)  S.  (Slovák)  Pavel,  člen  Jednoty 
venského,  Budapetf, 1887),  a  Jar.  Vlček,  Lite-  bratrské,  učil  se  při  sboru  boleslavském, 
ratura  na  Slovensku  (Praha,  1881),  Dějiny  kdež  i  jáhnem  učiněn  (1592).  Před  tím  účastnil 
literatury  slovenskej  (Turč.  Sv.  Martin,  1890)  se  již  překladu  Mat.  Cyra  »Historie  Jana 
a  staf  Literatura  slovenská  (» Slovensko*,  Leria  o  plavení  se  do  Ameriky,  kteráž  i  Bra- 
praemie  »Dměl.  Besedy*  pražské  na  r.  1901,  silia  slově*  (vyd.  1590)  a  přeložil  L.  Lava- 
jejíž  znění  v  podstatě  přijato  do  tohoto  tera  kázání  troje  o  drahotě  a  hladu  (1691). 
článku).  \čk.       Sotva  S.  byl  ordinován   za  jáhna,  mínil  se 

Blovaoins:  1)  S.  Václav,  též  Václav  oženiti,  což  mu  ovšem  nepovoleno,  mimoto 
T  urnovský  (nebo  V.  Martinides  Tur-  shledány  na  něm  škodlivé  vady,  tak  že  zbaven 
novský  nazývaný  podle  rodiště),  kněz  pod-    na  čas  své   hodnosti   a   teprve   r.  1596  stal 


Slovácko  —  Slované  (počet,  sídla,  rozdélení).  429 

se  knězem  (opět  s  M.  Cyrem).  Správcem  du-  taciho  materiálu,  nehledě  ani  na  to,  Že  počet 
chovnim  byl  pak  v  Lanškroune,  kdež  i  r.  1604  S-nů  také  buď  úmyslnč  rozmanitými  prakti- 
zemfeL  Členem  rady  užší  byl  od  r.  1601.  Rok  kami  pfimo  se  stlačuje,  aneb  správné  sčítáni 
před  tím  sestavil  iÚ  traktát  o  moru  a  zemé-  zavedením  do  sčitacích  archu  t.  zv.  »řeČi 
třeseni.  Srv.  Jir.  IL,  232 — 233.  JNk,       obcovací*    místo    »řeči   mateřské*    znemoi- 

UovAoko,  území  v  jihových.  Moravě,  kde  ňuje.  Pro  r.  1900  dr.  Lubor  Niederle  na  za- 
liji Slováci.  kladě  úředních  sčítáni  a  minimálních  odhadů 

Slovák  Pavel  viz  Slováci us  2\  vypočítal,  že  S-nĎ  jest  136.987.518;  doplniv 

fllOTUlé  vedle  Indů,  Němců  (^Germanů)  však  pravděpodobně  výsledky  sčítáni  tak  zi- 
a  Románů  jsou  nejčetnější  árijský  neb  skaného,  dospěl  k  číslu  138,59L800.  (Srv. 
indoevropský  kmen  národní.  Sídla  jejích  >Kolik  bylo  Slovanů  r.  1900?«  »Slovan.pře- 
zaujímají  ohromná  prostranství  (v  Evropě  hled,«  roč.  V.,  1903).  Čísla  tato  pro  konec 
více  neí  krajiny  Němců  a  Románů  dohro-  roku  1904  jest  zvětšiti  asi  o  8  millionů,  tak 
mady),  sahajíce  od  západního  břehu  okeánu  že  dnes  počet  S-nů  kolísá  asi  mezi  145  až 
Tichého  přes  Sibiř  a  roviny  ruské  ku  bře-  147  milliony.  Němečtí  statistikové  udávají 
hům  moře  Baltického,  Jaderského,  Aegej-  S-nů  mnohem  méně.  Tak  nejnověji  A.  L. 
ského  a  Černého  a  vnikajíce  na  západě  přes  Hickmann  (1904)  jen  132  milí.  Šafařík  čítal 
Odru  a  Labe  k  horám  Šumavským,  najiho-  r.  1S26  všech  S-nů  55,270.000  (Gesch.  d.  slaw. 
xáp.  pak  hluboko  do  Alp  až  za  prameny  řek>'  Sprachc  etc),  v  r.  1842  (Slov.  Národopis^ 
Sávy.  Kdežto  v  Evropě  obývají  namnoze  území  78,691.000;  Léger  r.  1887  (Le  monde  slavě) 
buď  úplně  sami  aneb  cizorodými  živly  po-    101,^4.000. 

měrně  jen  milo  promisené,  v  Asii  (v  Sibiři  Podle  rozložení  sídel  svých — asouvislých 
a  v  krajinách  středoasijských)  jsou  kolonisty  s  tím  i  rozdílů  jazykových,  kulturních  i  hi- 
mezi  obyvatelstvem  plemene  ponejvíce  žlu-  storických  a  j.  —  S.  áělí  se  na  tři  veliké 
tého,představujice  tu  panující  národ.  Značný  skupiny,  totiž  na  Sny  i4.  východní,  B.  zá- 
jest  také  počet  S-nů  v  Americe  (hlavně  ve  padni,  C.  jižní.  Každá  z  těchto  skupin 
Spoj.  Obcích)  usedlých.  Sousedy  S-nů  v  Ev-  rozpadá  se  pak  zase  na  oddíly, 
ropě  jsou  na  straně  severní  drobnější  kme-  A.  S.  výctiodní:  k  nim  náléži  nejčetnější 
nové  žlutého  plemene,  zejména  pak  Finové,  národ  slovanský  Rusové,  již  dělí  se  na 
na  severozápadě  nejbližší  příbuzní  S-nů  Lo-  Velkorusy,  Malorusy  (Rusíny)  a  Bělo- 
tyši  a  Lit  váné,   na  západě   Němci    (kteří  již   rusý. 

v' dřevních  dobách  hluboko  vnikli  do  těla  B.  S,  západní:  1.  Čcchoslované  (Če- 
slovanskcho  spolu  s  Maďary  a  Rumuny  roz-  chove,  Moravané,  Slezáci  a  Slováci),  2.  Po- 
dělivše S-ny  geograficky  ná  severní  a  jižní),  láci  (s  Kašuby,  zbytky  to  dřevních  Pomo- 
na  jihozápadě  Italové,' Albánci,  Řekové  a  řanů)  a  3.  LužiČtí  Srbové  ("poslední  to 
Turci;  na  jihovýchodě  S.  sousedí  s  rozma-  zbytkové  mohutné  větve  S-nů  Polabských 
nitými  kmeny  kavkázskými  as  mongolskými !  neb  Baltických,  k  nimž  vedle  Srbů  náleželi 
Kaimyky  a  Kirgizy.  Četní  tito  sousedé  S-nů  Obodrici  a  Veleti  čili  Lutici). 
tvoří  i  četné  větší  nebo  menší  ostrovy  v  ce-  C.  S.  jižní:  1.  Slovinci,  2.  Srbochor- 
lině  slovanské.  (Podrobnosti  viz  pod  jmény   váté,  3.  Bulhaři. 

jednotlivých  národů  slovanských  na  přísluš-  O  sídlech  a  poctě  jednotlivých  skupin  a 
ných  místech  t.  d.).  Kdežto  na  východě  větví  slovanských  podává  přehled  tato  ta- 
S-nům  půdy  stále  přibývá,  na  západě  daleko  bulka  sestavená  na  základě  výše  uvedené 
ustoupili  od  původních  svých  hranic.  práce   dra  L.  Niederle.    Podrobnější  zprávy 

Kolik  jest  Snů,  určitě  stanovili  posud  i  v  tomto  směru  jest  hledati  pod  přísluš- 
možno  není.  Neniť  s  dostatek  přesného  sčí-   nými  hesly. 


}  Slované 


I 


_         .—    _  _  -  .           _  --  V>cch 

výchoiliii  ^.ipadni  ji/ni  i>iovunů 

í                   ^      *  Ru?o^é      ;  Poláci  Čecho-  Liiž.  >rl^^- .    ,  BulhaH  :    Movínci  ^"* 

I  >Iované  í?rpuvc  chorvalc 

v  Rusku  (evrop«.kcm  ' 

i  asijském  I     .   .   .  ci.Cmm-í.í-K)  <»,5<Xi.rH>.>  —         '  —  —  —                  —  100,500.íH)0 

v Rakousko-Uhersku  3>i'  .023«i  4,_r.o.i52''  T.«.í7ó.0í8*i  —  ;1.44-.13líi-  -             1,19L'.78')»  LU674.124 

ve  stitech  Balkán.  .  —  -  —  4.415  0U0«  *.71o.(«k:.**           —  9,130-000 

v  Némecku    ....  —  3,45<:».'Ji»l   i  114. 3C0  lOS.í>s+  —                                         —  3,673.394 

v  Itálii -  -  --  —                  40.KiO  40.r00 

v  Americe .(lOf-Oft  1,5'V).000    ■  .=VK».fiOO  -  'J50.0CK)*!  —  '       1«m».(mo  L',6íi0.000 

jinde 'O.íXHí  íóMrf}  SťHHí*.'  —  —          i  135. '"Oí^            20.0>:»  320.000 


"Z 


bci  doplňků  .   .  95.165.023      ls,7o4.t53      S... 39.347       lř)y.8s4      >s,lu7.13l    !  fS.V)  OOa      l,352.7;š0      13'),987.518 
•  pravdčpodob-  i  - 

nýmdoplAk^m  | 

dra  Niederle   .  95,30'.».0O0      19.12d.OoO   |  9,500.r00   j  155.S00     8,210.000   |  4,850.000      1,450.000      13S, 591.800 


«)  V  Přediitavsku  3.375  576.  v  Z  ilitavsku  420.447.  —  2.  V  Haliči.  -  '-  V  tom  poftě  i  KaSubové.  — 
*)  V  Přediitavsku  (  •  Čechách,  na  Moravě,  ve  Slezsku,  ve  Vi'lní  a  j.)  5.955379;  v  Zalitavsku  (v  Uhrách") 
2,0  9.641  (Slováků).  -  ^  V  l»řcdlitavskii  711. 3S2.  v  Za  it.tvsku  2,73').749.  —  « j  V  Boiné  a  Hercegoviné  l,7«)0  OuO, 
na  Černé  Hoře  215.000,  v  Srbsku  J,25».Oy».  v  Turecku  25^.000.  —  ^i  V  tom  počte  zahrnuto  i  nékolik  tisíc 
SrbochorvatA  •jinde*  obVv.ijících.  —  **)  V  Bulh.irsku  2.S25.«íO;\  v  Rumeiii  a  Cařihra-ié  oOO  00 ',  v  Makedonii 
1,200.000,  v  Dobrudií  a  ve  Valalsku  9J.00J.  —  *)  V  Přediitavsku. 


430 


Slované  (náboženství,  původ). 


Podle  náboženství  jsou  S  v  ohromné 
vétšině  pravoslavní  (Rusové, Srbové,  Bul- 
haři), řirasko-katolické  víry  jsou  Poláci, 
Chorvaté  a  Slovinci  skoro  napořád,  Čecho- 
slované  většinou  (Čechové,  Moravané  a  Sle- 
zané velikou  většinou),  Lužičti  Srbové  men- 
šinou a  něco  Bulharů,  řecko-katolické 
víry  (sjednocení)  jsou  Malorusové  (hlavně 
jen  v  Rakousko-Uhersku)  a  někteří  Srbové; 
k  evangelíkům  náležejí  Lužičti  Srbové 
většinou,  z  čechoslovanů  Slováci  asi  třeti- 
nou, ostatní  počtem  poměrné  nepatrným; 
k  muhammedanismu  hlásí  se  hlavně 
srbsko  chorvatská  šlechta  v  Bosně,  Herce- 
govině a  v  Turecku  (ve  Starém  Srbsku)  a 
Bulhaři-Pomáci.  Drobných  sekt  nejvíce  jest 
v  Rusku. 

Ze  všech  slovanských  jazyků  mezi  S-ny 
v  poslední  době  nejvíce  se  šíři  ruština. 
Dobrovolně  mezi  jižními  S-ny  a  Čechoslo- 
vany,  mezí  rus  Poláky  jako  jazyk  státní.  ^P/?. 

Jak  a  kde  S.  povstali,  jest  záhadou,  kterou 
dosud  positivně  rozřešiti  nelze.  Domníváme 
se  však,  že  původ  S-nů  byl  pravděpodobně 
asi  tento:  Dávno  před  narozením  Kristovým, 
aspoň  2000  let  před  ním,  rozložena  byla  už 
po  Evropě  vrstva  obyvatelstva,  které  mlu- 
vilo jazyky  příbuznými,  vyvinutými  ze  spo- 
lečné prařeci  t.  zv.  árijské  neb  indoevrop- 
ské.  Jazykově  bylo  tedy  obyvatelstvo  to, 
třebas  už  rozpadlé  na  řadu  oddělených  celků, 
původně  jednotné,  ale  anthropologicky  ni- 
koliv. Po  této  stránce  vidíme,  že  vrstva  ta 
už  v  dobách  předhistorických  složila  se  z  řady 
typů  tělesné  dosti  odchylných,  z  nichž  ně- 
které byly  vyznačeny  lebkou  poměrně  dlou- 
hou, jiné  krátkou  (dolichocefali  a  brachy- 
cefali),  jedny  světlou,  druhé  tmavou  komplexí 
(barva  očí,  vlasův  a  pleti).  Jednotlivé  jazy- 
kové části  nebo  kmeny  árijské  participovaly 
různě  na  těchto  typech,  v  celku  však  vidíme, 
že  u  těch  Áriů,  kteří  seděli  v  severních  po- 
lohách Evropy,  převažovaly  typy  dlouholebé 
a  světlé  (blondini  sivoocí  a  modroocí),  u  těch, 
kteří  ve  středním  hornatém  pásmě  žili,  že 
vynikly  typy  brachycefalní,  u  jihoevropských 
opět  dlouholebci,  ale  s  komplexí  tmavou 
(bruneti),  povstalí  asi  smíšením  se  starším 
plemenem  středozemským. 

V  obvodě  této  vrstvy  árijské  vznikli  také 
S.,  a  to  tak,  že  podobně  jako  Germani  a 
Gallové  na  západě  neb  Illyrové  a  Thrákové 
na  jihu  díflferencovali  se  jazykově  od  ostat- 
ních v  samostatný  i  místně  oddělený  celek, 
jenž  zůstal  nanejvýše  po  jistou  dobu  ještě 
sloučen  s  pozdějšími  kmeny  baltskými  (Litvo- 
lotyši  a  Prusy).  Ale  kolem  r.  2000  př.  Kr. 
toto  oddělení  pokročilo  tak,  že  asi  v  této 
době  smíme  už  předpokládati  existenci  zvlášt- 
ního národa  slovanského,  ač  nevíme  určitě, 
kde  seděl,  jak  široko  se  rozprostíral  a  s  kým 
na  hranicích  se  stýkal.  Někteří  soudí,  že 
prvotní  sídlo  Praslovanů  bylo  kdesi  při 
středním  a  dolnim  Dunaji,  odkudž  národ 
později  rozšířil  se  na  celý  Balkán,  do  Alp, 
do  východní  poloviny  Německa,  do  Polska  a 
střední  Rusi.    Za  důvody  pro  to   uvádí  se 


řada  starých,  domněle  slovanských  názvů 
topografických  z  Podonají,  dále  se  ukazuje, 
že  jméno  řeky  Dunaje  je  společné  všem 
S-nům,  i  těm,  kteří  a  něho,  pokud  z  historie 
víme,  nikdy  neseděli,  ukazuje  se,  že  některé 
tradice  zachované  u  starých  kronikářů  rus- 
kých a  polských  (letopis  Kijcvský  tv.  Nesto- 
ryv,  kronika  Kadtubkova  a  Bogucbwaiova 
a  j.)  přímo  vyvádějí  S-ny  ze  staré  Illyrie  a 
Pannonie.  A  konečné  nověji  na  pomoc  se 
přivádějí  i  důvody  archacologické  způsobem 
tím,  že  vznik  památek,  které  náležejí  asi  nej- 
starší kultuře  slovanské,  hledá  se  v  Podu- 
nají,  v  Uhrách.  Tak  soudí  na  př.  prof.  J.  I.. 
Píč,  hlavní  soudobý  zástupec  theoric  o  po- 
dunajské kolébce  S-nův.  Ale  většina  slavisiů 
nesdílí  tohoto  míném  a  s  větším  právem  ne- 
klade kolébku  S-nů  na  jih,  nýbrž  na  sever 
od  Karpat,  do  kraje  mezi  těmito  horami  a 
Baltickým  mořem  v  jednom  a  mezi  Vislou  a 
středním  Dněprem  ve  druhém  směru.  Tam 
vedou  všechny  vážnější  zprávy  historické  a 
vůbec  celý  systém  rozchodu  národů  slovan- 
ských, tam  také  nomenklatura  (»jazyk  zcmě*> 
od  prvních  známých  dob  je  nejryzeji  slovan- 
ská. Archaeologicky  ovšem  tuto  kolébku  do- 
ložiti nelze.  Ale  archaeologie,  přihlédneme-li 
blíže  a  kritičtěji,  není  ani  s  to,  aby  doložila 
kolébku  podunajskou,  a  vůbec  je  dnes  ještě 
daleka  toho,  aby  otázku  východiska  S-nů 
mohla  rozřešiti.  Blíže  o  tom  vŠak  zde  vyklá- 
dati nelze  (srv.  níže  Archaeologie  slo- 
vanská). 

S.  povstali  tedy  nejspíše  v  Zakarpatí  na 
prostoře  dosti  veliké.  Tam  kdesi  mezi  Odrou 
a  Dněprem  byla  jejich  kolébka,  a  tam  seděli 
jistě  už  v  dobách  před  Kristem,  třebas  hi- 
storicky doloženi  jsou  nesporně  teprve  v  L 
až  II.  stol.  po  Kr.,  a  to  ještě  ne  pod  nyněj- 
ším obecným  jménem  >S-nů«,  nýbrž  pod 
jménem  Venedů,  Vendů  (lat  Venedae^  řec. 
OvBvéSai)^  které  jim  dali  sousedé  na  západě, 
Germani  nebo  Gallové.  Někteří  z  těch,  kdo 
uznávají  kolébku  podunajskou,  upírají  sice 
slovanskost  těchto  Venedu v,  uvedených  v  Za- 
karpatí v  I.  stol.  Pliniem  a  Tacitem,  v  II.  ze- 
jména Ptolemaiem  (tak  prof.  Píč),  ale  míněni 
toto  jest  na  jisto  nesprávné.  I  výklad  sta- 
rých zpráv  i  kontinuace  jména  toho  v  ústech 
Němců  (Winden)  ukazuje  nesporně,  že  název 
označoval  národ  slovanský,  a  to  S-ny  vůbec. 
Druhý  všeobecný  názfev  >S.«  vystupuje  v  hi- 
storii o  něco  málo  později,  a  to  nejspíše  uŽ 
u  Ptolemaia  v  pokažené  formě  kmenového 
názvu  Suovenů  (Zovoprjvoi),  zřejmě  teprve 
v  VI.  stol.  v  historiích  Jordána  a  Prokopia 
a  ve  sporném  traktátu  Caesaria  Nazianskeho 
{Sclavení,  Sclavini,  Sclavi,  ZxXafitjvoi,  SnU- 
§01  atd.).  Původu  je  nejasného.  V  starších 
dobách  vykládalo  se  jméno  od  >slávy«  (»S.« 
tolik  jako  »slavní«),  později  hlavně  na  zá- 
kladě výkladu  Dobrovského  od  >slova<  (tolik 
jako  »mluvici«,  >ti,  kdo  navzájem  si  roz- 
umějí*, oproti  těm,  kterým  rozaméti  nelze 
a  kteří  nazváni  byli  »néroci«  od  stsl.  némi). 
Ale  nejstarší  slov.  forma  jména  zni  SÍo»énifn^ 
pl.  Slovené  a  ukazuje  tvarem  na  jméno  to- 


Slované  (rozsídlení). 


431 


pickiS,  odvozené  od  nčjakého  názvu  mistniho. 
Ale  cen  zjistiti  dosud  se  nepodařilo.  Zdá  se 
váak,  ie  jméno  S.  nebylo  původně  názvem 
obecném,  nýbrž  ie  náleželo  jen  části  národa 
(zejni<^a  jižní),  a  že  teprve  později  rozšířilo 
se  na  celek.  Šafařík  a  po  něm  mnozí  soudili 
jc&tč,  ie  vlastním  domácím  názvem,  kterým 
viichni  8.  sami  se  označovali,  bylo  jméno 
Srbové  (na  zákl.  zprávy  u  Prokopla  lil.  14 
o  starém  slov.  názvu  Enógoi).  Ale  domněnka 
tato  je  velmi  pochybná.  Pozdější  jména  jed- 
notlivých slov.  kmenů  historických  vyskytuji 
se  teprve  později.  Lze  však  důvodně,  ač  ne 
vidy  se  stejnou  jistotou  nebo  pravděpodob- 
nosti, viděti  již  v  řadě  jiných  jmen  starově- 
kých kmenů  Zakarpatí  větve  slovanské,  na 
př.  v  Herodotových  Neurech,  sedících  na 
horním  Dněstru  a  Bugu,  a  Budínech  v  Pode- 
sni  (?),  ve  Strabonových  a  Tacitových  Lu- 

fiecn,   v   Ptolemaiových    Sabocích,    Kosto- 
ocích,  Sulonech  a  zejména  Veltech  v  Po- 
baltí a  Suovenech. 

Kdy  a  jak  S.  z  pravlasti  se  rozšířili  do 
svých  pozdějších  sídel  historických,  rozlože- 
ných po  ohromném  prostranství  východní, 
střední  a  jižní  Evropy,  jest  opět  jeden 
z  největších  a  nejtěžších  problémů  historie 
slov.,  v  němž  ostatně  nikdy  nedoděláme  se 
plné  jistoty.  Že  by  byli  S.  autochthonisty 
v  Německu,  sedíce  odedávna  mesi  Vislou, 
Dunajem  a  Rýnem,  je  mínění,  které  sice 
v  XVIII.  a  XIX.  stol.  hojné  bylo  zastáváno 
(blavnimi  zástupci  jsou  ještě  dnes  na  př. 
Bo^slawski,  K^trzji^ski,  Sasinek,  Slavik, 
Majcwski  a  j.),  ale  jež  je  v  odporu  s  prag- 
matickou historií  a  podepřeno  důvody  chyb- 
nými, nejvíce  chybným  etymologick^í  m  vý- 
kladem topografícké  a  ethnologické  nomen- 
klatury staré  Germanie.  Totéž  platí  o  theo- 
ríích,  jei  hájily  autochthoniku  S-nů  na  jihu 
na  Dravě,  Sávě,  na  Dunaji  a  na  Balkáně 
í^dncs  ještě  Boguslawski,  Partyckij,  V.  M. 
řlorínákij,  Růžic,  Sasinek,  Geržetič,  Žunko- 
vič  atd.).  Proti  těmto  theoriím,  jež  podnes 
houževnatě  se  opětují  (také  Šafařík  nebyl 
jich  zcela  prost),  povstala  právem  v  XIX.  stol. 
silni  reakce,  zosobněná  především  v  němec- 
kých učencích  KaŠp.  Zeussovi  a  Karlu  MQllen- 
hoflTa,  k  niž  ze  slovanských  přiklonili  se  Řeh. 
Krek,  nověji  J.  Smirnov,  A.  Pogodin,  F. 
Braun,  A.  Brdckner,  K.  Wachowski,  St.  Sta- 
nojevíč,  j.  Radonié  a  j.  Reakce  ta  drží  se 
Ttce  méně  přímo  historie,  neuznává  S-nů 
tam,  kde  jich  prameny  přímo  neuvádějí,  a 
následkem  toho  neuznává  postup  S-nů  na 
zipad  před  V.,  na  jih  do  Uher  před  V.  nebo 
na  Balkán  před  VI.  stoletím,  kde  vpády  S-nů 
doloženy  výslovně  od  r.  527  po  Kr.  (Proko- 
pios  Are.  hist.  18,  B.  Goth.  III.  40). 

Ale  naproti  tomu  nelze  neuznati,  Že  ve 
starých  zprávách  historických,  ve  starověké 
míabii  nomenklatuře  a  i  v  materiálu  archaeo- 
logickém  |e  celá  řada  dat,  jež  se  staví  proti 
tak  pozdmma  postupu  S-nův.  Ostatně  jest 
a  pnori  přiroxeno  souditi  na  postup  časnější. 
Vidyf  qI  v  II.  stol.  po  Kr.  je  slovanský  ná- 
rod v  21akarpati  označen  jako  kmen  nad  jiné 


veliký  {{ikyiazov  Bihfog  u  Ptolem.)  a  jeho  vzrůst 
a  expansivní  sila  b^*la  zajisté  aspoĎ  tak  ve- 
liká, jako  sousedních  Germanův.  Od  I.  a 
II.  stol.  vidíme  také,  jak  počíná  v  Zakarpatí 
rozruch,  způsobený  expansí  severních  náro- 
dův,  a  tlakem  tím  jednotliví  kmenové,  v  čele 
Germani,  počínají  postup  na  jih  a  na  východ. 
Byla  by  při  tom  účast  S-nů,  jichž  se  pohyby 
ty  silně  dotýkaly,  nepřirozená?  A  jak  si  vy- 
ložíme jinak  podivný  zjev,  že  v  VI.  stol.  po- 
Íednou  S.,  postupujíce  usilovně  i  do  střední 
iusi,  sedí  v  celé  východní  Germanii,  v  ce- 
lém Podunají,  ve  valné  části  Balkánu  — aniž 
se  jejich  kolébka  vůbec  vyprázdnila  —  než 
tím,  že  šíření  a  zaujetí  nových  sídel  dala  se  už 
postupně  dávno  před  tím?  Při  náhlém  roz- 
chode v  V.— VI.  st.  musilo  by  Zakarpatí  zůstati 
prázdno  S-nů!  Tento  důvod  už  a  priori  mluví 
velmi  vážně  pro  šíření  časnější.  A  vidíme-li 
nyní  mezi  barbarskými  kmeny,  které  v  II.  aŽ 
V.  stol.  účastní  se  stěhování  národů  v  Ger- 
manii, Dacii  a  na  Balkáně,  jména  slovanská, 
vidíme-li,  že  ve  mluvč  jejich  vyskytuji  se  ná- 
zvy tvarů  slovanských  a  v  místní  nomenkla- 
tuře tu  a  tam  jména  rázu  zřejmě  slovan- 
ského, ba  vidíme-li  na  mapě  Peutingerské, 
zhotovené  nejpozději  v  III.— IV.  stol.  po  Kr., 
Venedy  v  Dacii  a  u  Dunaje,  pak  netřeba  se 
zavírati  vývodu,  že  S.  sice  autochthoni  v  Po- 
dunají a  na  Balkáně  nebo  v  Germanii  nebyli, 
ale  že  začali  do  končin  těch  se  šířiti  už 
dávno  před  V.— VI.  stol.  Ale  ovšem  postup 
jejich  nešel  jednou  velikou  vlnou,  nýbrž  jen 
místně  postupovali  a  vybíhali,  ponecnávajíce 
vedle  sebe  dosti  místa  jiným.  S  tohoto  hle- 
diska ve  vých.  Germanii  nebo  Dacii  před 
V.  stol.  byli  sice  už  S.,  ale  vedle  Germanů 
nebo  Thrákův  a  Sarmatů.  Stanovisko  to  ne- 
slavisuje,  co  slovanské  nebylo,  a  nevylučuje 
Neslovany. 

Přihlédneme-li  nyní  k  jednotlivostem  a 
k  tomu,  jak  se  vytvořily  tři  veliké  skupiny 
S-nů  západních,  jižních,  východních  a  v  nich 
řada  historicky  známých  kmenů,  můžeme  si 
o  tom  sestrojiti  dnes  obraz  takový:  V  ja- 
zykové jednotě  slovanské,  rozložené  v  Za- 
karpatí, projevila  se  v  určité  době  vývoje 
značná  dialektická  differenciace,  na  základě 
jíž  celek  konečně  se  rozpadl  na  3  veliké  sku- 
piny S-nů  západních,  jižních  a  východních. 
Tato  differenciace  jazyková  byla  jistě  z  části 
podmíněna  a  také  podporována  i  místním 
šířením  a  oddělováním  větví  z  původního 
celku  úže  spojeného.  Šlof  šíření  S-nů  z  pra- 
vlasti přirozeně,  jak  territorium  ukazuje,  smě- 
rem trojím:  na  západ  k  Labi,  na  jih  k  Du- 
naji a  na  východ  k  Dněpru,  Donu  a  horní 
Volze.  Kdy  a  jak  toto  šíření  nastalo,  nedo- 
vedeme dnes  pověděti.  Z  důvodů  výše  na- 
značených chováme  jen  přesvědčeni,  že  to 
nebylo  náhle  v  V.— VI.  stol.  po  Kr.,  nýbrž 
už  dříve,  ba  místy  snad  už  dávno  před  Kri- 
stem. Aspoň  se  zdá,  jakoby  archaeologické 
důvody  poukazovaly  k  lomu,  že  záp.  S.  byli 
v  části  vjchodní  Germanie  už  v  průběhu 
I.  tisíciletí  př.  Kr.  a  že  v  téže  době  zaujali 
už  i  severní  čásf  Uher.  Historické  vážné  do- 


432  Slované  (archaeologie). 


klady  nejdou  však  pfed  řimskoa  dobu  císař- 
skou. Siřeni  závěrečné  a  veliké  směrem  na 
západ   spadá   ovšem   teprve  do   doby,  kdy 


národ  ruský.  Postup  těchto  S-nů  je  nám 
nejméně  znám.  V  VI.  stol.  po  Kr.  jisté  sahali 
už  k  Donu  a  na  severu  k  horni  Oce  a  Volze. 


Němci  východní  Germanii  opustili,  což  se  V  té  době  vidíme,  jak  jižní  jejich  část  spo- 
stalo  v  průběhu  II.— IV.  stol.  V  tu  dobu  asi  jena  byla  v  jakýsi  bliže  neznámý  celek  pod 
opuštěné  kraje  definitivně  byly  osazeny  S-ny  jménem  Antův,  o  severních  však  prameny 
tak,  že  v  VI.  stol.  západní  S.  seděli  až  po  mlčí.  Teprv  arabské  zprávy  z  IX.  a  X.  stol., 
řeku  Labe  a  Sálu  a  přes  Čechy  a  Morava  ;  Konstantin  Porfyrogennétos  z  X.  a  konečné 
k  Dunaji.   Ale  ani  tu  siření  se  nezarazilo  a   nejvíce  první  letopis  domácí  (t.  zv.  Nesto- 


máme  z  dob  Karla  Velikého  a  následujících 
bezpečnou  řadu  dokladů,  že  S.  místy  sla- 
běji,  místy  silně  pronikli  i  za  tuto  hranici. 


rův),  sestavený  ve  formě  nám  zachované 
v  Kijevě  poč.  XII.  stol.,  podávají  nám  o  vý- 
voji, jejž  zatím  východní  S.  prodělali,  řadu 


Nová  rozsáhlá  sídla  a  řada  pohybů  přivodily  ;  bezpečných  zpráv,  z  nichž  můžeme  souditi, 
také  další  vnitřní  rozvoj  větve  západní,  z  ně- '  že  na  konci  I.  tisíciletí  zaujato  měli,  rozpa- 
hož  se  vyloučily  1,  skupina  kmenů  polských  dajíce  se  na  řadu  kmenův,  ohromné  pro- 
V  Povislí,  2.  skupina  kmenů  v  Polabí  a  v  Po-  \  stranství  od  Karpat  až  po  Ilmeň,  OkovskÝ 
moři,  jejíchž  poměr  k  Polákům  není  dosti  les  a  horni  i  střední  Don.  fak  daleko  seděli 
jasný,  3.  skupina  srbská  mezi  Šálou  a  Bo- !  na  západ,  nelze  dnes  ještě  určiti.  |ádro  bylo 
ořou,  přítokem  Odry,  a  4.  skupina  Česká  na  Dněpru  a  tam  také  povstal  v  Kijevě 
(československá)  od  Šumavy  a  Krušných  Hor  první  veliký  stát  ruský.  Stalo  se  to  však 
k  Dunaji  a  asi  Ipole.  jako  u  Bulharů  zasáhnutím  elementu,  který 

Větev  jižní  počala  svůj  historický  postup  >  podle  všeho  nebyl  původu  slovanského,  totiž 
jistě  aspoň  v  prvních  stol.  po  Kr.,  postupujíc  opanováním  veliké  dněprovsko-ilmenské  drá- 
podél  některých  přítoků  dunajských  (hlavně  hy  obchodní  od  skandinávských  Rusův, 
asi  Tisy  a  Prutu)  na  jih.  Na  Balkán  S.  činili  Literatura.  Hlavním  dílem  starším,  po- 
po  delší  dobu  výboje,  aniž  však  se  tam  usa- '  sud  každému  nezbytným,  jsou  pro  poznáni 
zovali.  Teprv  od  ví.  stol.  mane  bezpečné  I  počátků  slovanské  historie  dosud  Slovanské 
doklady,  že  zaujímali  sídla  pevná  a  trvalá,  starožitnosti  P.  J.  Šafařika,  vydané  v  Praze 
při  čemž  vidíme,  že  r.  451  ohrožovali  už  Caři-  r.  1836  (2.  vyd.  1862—63).  Vedle  něho  ze 
hrad.  V  VíJ.— VIII.  stol.  slovanské  osídlení  starších  knih  důležitý  jsou  K.  Zeuss,  Die 
Balkánu  bylo  dokonáno  a  zaujaty  byly  jimi  Deutschen  und  ihre  Nachbarstámme  (Mni- 
celý  severozápadní  cíp,  Srbsko,  Bulharsko,  chov,  1837).  Po  dobé  Šafaříkově  dlouho  ni- 
valné  části  Makedonie  a  kecka  (Thessalic,  kdo  se  nepokusil  o  celkové  zpracováni,  aČ 
Epiru,  části  Lakónie).  Ba  i  na  ostrovech  nechybějí  práce,  z  nichž  některé  vynikají  svojí 
řeckých  a  v  M.  Asii  ocitly  se  osady  S-nův. '  methodou,  jiné  množstvím  materiálu,  třebas 
Zároveň  s  tímto  pohybem  na  Balkán  zaujaty  nemethodicky  zpracovaného,  a  novými  myš- 
byly  i  kraje  východoalpské,  a  to  zhruba  asi;  lenkami.  K  oněm  náležf  především  K.  MQl- 
pó  čáru  Linec,  Úže,  Taury,  Glockner  a  odtud  lenhoff,  Deutsche  Alterthumskunde  (Berl., 
obloukem  přes  cíp  Tyrol  k  Pontebbé.  Kon- ;  I— III,  1870—92)  a  v  jeho  směru  i  Krek  Ř., 
cem  VI.  stol.  ohrožovali  i  sev.  kalii.  Celé  .  Einleitung  in  die  slav.  Literaturgeschichtc 
toto  pásmo  jihoslovanské  od  Alp  až  po  Černé  (2.  vyd.  St.  Hradec,  1887)  a  T.  Ma  retič,  Sla- 
moře  a  s  ním  ovšem  i  čásf  vnitřní  v  dolních  .  veni  u  davnini  (Záhřeb,  1889).  K  těmto:  Vo- 
Uhrách  a  Sedmihradcch  bylo  asi  jazykové  ■  cel.  Pravěk  země  české  (Praha,  1866— 68V,  A. 
blízké,  tvoříc  nepřetržitý  pás  sourodých  dia-  Šembera,  Záp.  Slované  v  pravěku  (Vid., 
lektů,  z  nichž  teprve  během  další  doby  vy-  1868,  dodatky  1871);  Hilferding,  Drevnějšij 
tvořila  se  1.  na  západě,  od  Alp  do  Pannonie  period  istoriji  Slavjan  (>Věstn.  Jevr.«,  1868); 
skupina  slovinská,  2.  mezi  Dravou,  Sávou,  V.  KQtrzyrtski,  O  Slowianach  mieszkaj^- 
Dyrrhachiem  a  .Moravou  skupina  chorvato-  cych  niegdyá  mi^dzy  Reném  a  Lab^  (Krakov, 
srbská  a  3.  mezi  Moravou  a  Černým  mořem  1899),  Germania  wielka  i  Sarmacya  nadwis- 
skupina  bulharská,  k  níž  náleželi  patrně  i  S.  i  ?aňska  (t.,  1901);  J.  Perwolf,  Slavjane,  jich 
v  Makedonii  a  Řecku.  Srbochorvaté  nepřišli,  vzaimnyjaotnošenija(Varš.,1888);  Ed.  Bogu- 
jak  dříve  se  soudilo  na  základě  klamné  zprávy  I  si  a  wski,  Historya  Síowian  (Krakov-Var- 
císaře  Konstantina  Porfyrogennéta,  teprve .  šava,  I.  1888,  II.  1899)  a  Metoda  i  árodki 
v  VII.  stol.  a  nerozrazili  jako  klín  jednotné  poznania  czasów  przedhist.  w  przeszloáci 
pásmo  slovinsko-bulharské  (theorie  .Miklosl-  Slowian  (Krakov,  1901;  něm.  Berl.,  1902). 
chova\  nýbrž  zároveň  a  souvisle  s  ostatními  Mezi  novější  kritické  práce  náleží  AI.  Pogo- 
postoupili  do  svých  sídel  historických.  To,  din,  Iz  istoriji  si  .vj.  peredviženiji  (Petrohr., 
co  je  odlišuje  od  Slovincúv  a  Bulharů,  je  1901)  a  F.  Braun,  Razyskanija  v  oblasti  goto- 
prodiiktem  historie  pozdější  Za  to  je  důle-  slavj.  otnošeniji  (I.,  t.,  1899).  Nové  celkové 
žito  podotknouti,  že  na  utvoření  bulharského  zpracování  prvotních  dějin  slovanských  po- 
národa  veliký  podíl  má  politické  sjednocení,  číná  vydávati  L.  Niederle:  Slovanské  staro- 
jež  přivodilo  opanování  těchto  vých.  S-nův  žitnosti  (^Praha,  I.  1902,  II.  1904).  Srv.  téhoi 
od  tureckého  kmene  Bulharů  r.  679.  Od  nich    O  původu  S-nů  (t.,  1896).  Me. 

tito  S.  přejali  i  společné  jméno. 

Touž  dobou,  jako  obě  jmenované  větve,  Archaeologie. 

šířila  se  poslední  včtcv  S-nů  z  kolébky  své       Poněvadž  o  původě  a  šíření  se  S-nů  v  do- 
směrem  na  východ.    Z  ní  vytvořil  se  jediný   bách  nejstarších  historie  spolehlivých  zpráv 


Slované  (archaeologie).  433 


nám  neposkytuje,  nastupuje  na  jeji  místo 
pfcdeviím  archaeologie  předhistorická  jako 
věda  samostatná.  Minéni  archaeologfi  v  otázce 
slovanské  ovšem  valnČ  se  rozcnázeji,  ano 
trvá  posud  spor,  co  vĎbec  možno  v  archaeo- 


na  sever  do  Pomořan  a  Meklenburska,  ko- 
nečně na  východ  do  Haliče  a  odtud  nebo 
ze  Slezska  přes  Karpaty  do  severních  Uher. 
Při  tom  budiž  d&razně  vytknuto,  že  tato 
velká,  kulturně  a  národnostně  jednolitá  oblast 


logii  dávati  S*nám.  Byli  to  hlavně  němečtí  tvořila  pouze  západní  a  menši  čásf  tehdejší 
praehístorikové,  kteří  ne  bez  tendenčního '  vlasti  S-nQ,  která  nepochybně  ještě  daleko 
zbarvení  přisuzovali  S-nfim  mezi  Labem  a  !  na  východ  se  rozprostírala.  Otázka,  v  jakých 


Odrou  usedlým  pouze  t.  zv.  kulturu  hradištní 
{Burgwat!typus)t  starší  kulturu  zejména  polí 


kulturních  faších  S.  v  této  východní  oblasti 
žili,  zejména,  zda  měli  téŽ  svou  význačnou, 


popelnicových  prohlásili  za  germánskou.  Na- 1  jednotnou  kulturu  a  společný  obřad  po- 
proti  tomu  slovanští  archaeologové  hájili  hřební,  nedovedeme  dnes  uspokojivě  roz- 
vi^ty  these  o  slovanskosti  pop.  poli  typu  řešiti,  nedostává  se  nám  i  tu  ověřených  a 
lužicko- slezského,  ovšem  více  se  stanoviska  dobře  zpracovaných  nálezfi. 
territoriálniho  a  historického.  Teprve  v  po- '  Přikročime-Ii  pak  k  odůvodnění,  proč  kult. 
sledním  desítiletí  podařilo  se  českým  archaeo-  \  polí  pop.  přisouditi  sluší  jediné  S-nům,  bude 
log&m  na  základě  ryze  archaeologickém  roz-  nám  přihlížeti  nejprve  ke  všeobecnému  vy- 
řešiti spornou  otázku  definitivně  ve  smysl  i  stupování  polí  pop.  a  pak  k  výsledkům 
ten,  že  kultura  polí  pop.  typu  luŽ.-slezského  |  archacol.  badání  v  Čechách.  Co  se  týče  vše- 
přináleží  jedině  S-num.  obecného,  celkového  rozšíření  kult.  lužické 

Vůči  tomuto  důležitému,  základnímu  po-  a  její  mladší  fase  t.  zv.  kult.  slezské,  lze 
xnatku  ustupuje  ovšem  na  misto  podřízené  konstatovati  ten  význačný  fakt,  2e  ve  všech 
rozpor  o  kolébce  kultury  polí  pop.,  kte- 1  končinách,  kde  v  době  předhistorické  vy- 
roul  jedni  kladou  do  končin  podunajských  stupovala  kult.  polí  pop.,  setkáváme  se  v  raní 
v  Uhrách,  odkud  kultura  tato  přenesena  byla  !  době  historické  s  obyvatelstvem  slovanským. 
S-ny  do  Lužice  a  Slezska,  druzi  ji  kladou  hned    Nejdůležitější  důkazy  však  čerpáme  toho  času 

Í)ůvodně  do  Lužice  a  Slezska.  Proti  thesi  o  ko-  z  našich  českých  nálezů  předhistorických. 
ébce  uherské  mluví  ten  závažný  moment,  že  Tu  dlužno  předem  poznamenati,  že  žádná 
stará  popelnicová  kult.  lužická  iest  příliš  ze  všech  zemí  slovanských  není  archaeolo- 
samostatná  a  svérázná  a  že  nemáme  nikde  gicky  probadána  tak  důkladně  jako  Čechy,  a 
spojek  ani  místních  ani  vývojových  (místní  Že  tyto  svou  polohou  a  svým  ohromným 
etapy,  fase  přechodní)  poukazujících  na  pře-  bohatstvím  praehistorickým  jsou  půdou  tak- 
sídleni  národa  z  uherského  Podunají.  Na-  i  fka  klassickou  nejen  pro  archaeologii  naší 
proti  tomu  systematický  rozbor  nejstarší  vlasti,  nýbrž  i  pro  arch.  celé  střední  Evropy, 
keramiky  typu  lužického  dosvědčuje,  že  zejména  co  se  tyče  dob  nejstarších.  Přiro- 
V  době  bronzové  utvořilo  se  na  dnešním  zené  pak  v  české  archaeologii  přetřásána 
území  lui.-slezském  působením  vlivů  obchod-  byla  vždy  především  otázka,  co  z  našich  ná- 
nich  jisté  kulturní  centrum  s  vlastní  rázo- .  lezů  pravěkých  náleží  S-nům  a  kdy  přišli 
vitou  keramikou  (lužickou),  která  jeví  četné  i  první  S.  do  Čech.  Vzhledem  k  vylíčenému 
vztahy  ke  kult.  horno-italské.  Zároveň  do- 1  territoriálnímu  rozšíření  kultury  poli  pop. 
stavila  se  i  změna  ritu  pohřebního,  totiž  pokládána  tato  i  u  nás  všeobecně  a  jaksi 
spalování  mrtvol.  Obdobná  kulturní  a  ob- 1  apriorně  za  kulturou  slovanskou,  ale  věcné 
cbodni  centra  povstala  v  téže  skoro  době  |  odůvodněni  této  these  podařilo  se  teprve 
v  podunajských  krajinách  uherských  (bron-    v  době  nejnovější. 

zová  kult«  uherská)  a  na  rakouském  území  i  Obraz,  který  nám  nynější  stav  arch.  ba- 
alpském  (kult.  hallstattská).  Předchůdkyní '  dáni  poskytuje  o  vystoupení  národa  polí 
kult.  luiické  byla  hlavně  ve  Slezsku  t.  zv.  pop.  a  jeho  dalším  kulturním  v<voji  v  Če- 
kultura  přechodní  (přechod  z  doby  kamenné,  chach,  jest  v  celku  tento:  Na  sklonku  kul- 
do  bronzové),  která  rovněž  vděčí  za  svůj  pů-  |  tury  únětické  (starší  bronzová  doba  se  skrče- 
vod  obchodu, a  to  s  krajinami  jižními  a  se- 1  nými  kostrami),  tedy  někdy  v  1.  pol.  1.  tisíci- 
vrruimi,  i  bylo  podle  všeho  území  slezsko- '  letí  př.  Kr.,  vtrhl  do  sev.  Čech  nový  národ, 
luiické  pro  svou  příznivou  zeměpisnou  po-  jenž  své  mrtvé  spaloval  a  pole  popel,  rázu 
lohu  od  pradávna  vhodnou  půdou,  kde  se  |  lužického  (mladší  doba  bronzová)  nám  za- 
soustředily  a  v  samostatné  kultury  domácí  |  nechal.  Lid  ten  usídlil  se  s  počátku  na  terri- 
rozvinuly  cizí  prvky  kulturní  obchodem  sem  *  toriu  severočeském,  kde  si  záhy  podmanil 
přenesené.  Zda  zmíněné  území  v  době  ještě !  starší   obyvatelstvo,  které    bylo   ve  středu 


starší  (v  neolithu)  osídleno  bylo  četněji,  po- 
věděti nemůžeme,  scházif  nám  spadající  sem 
archaeol.  materiál  téměř  úplně. 


země  ještě  dosti  četné  a  které  sice  za  ne- 
dlouho kulturu  přistěhovalců  si  přivlastnilo, 
avšak  starý  svůj  ritus  pohřební,  později  arci 


Co  se  týče  rozlohy  poli  pop.,  tu  vidíme,  |  valně  degenerovaný,  až  do  L  stol.  po  Kr.  si 
ie  tato  v  mladší  své  fasi,  t.  zv.  slezské,  roz-  zachovalo.  Teprve  v  L  stol.  po  Kr.  nastalo 
šířila  se  daleko  za  hranice  původní  své  vlasti,  úplné  (kult.  a  rituální)  splynuti  starších  oby- 
a  to  na  východ  do  Saska  až  po  Sálu,  na  jih  \  vatelů  s  četnějším  a  zdatnějším  národem  polí 
do  Čech,  Moravy  a  Rakous  směrem  k  Alpám,  i  pop.  (Viz  ČI.  Popeln  ice.)  Jižní  Čechy  až  do 
na  sever^  do  Braniborska  a  od  Havoly  přes   I.  stol.   po   Kr.  zalidněny   byly    pokolením 

zvláštním,  které  své  nebožtiky   pohřbívalo 
v  mohylách;  bylo  nejspíše  původu  keltského. 


stfední  Odm  až  k  Toruni  na  Visle  s  cen- 
trem oa  Odře  a  v  Poznaňsku;  podél  Labe 


Otaév  Slvvaik  Naučný,  «▼.  XXm.  12^2  1904.  28 


434 


Slované  (archaeologie). 


Když  národ  mohylový  vymizel  (asi  v  II.  stol. 
po  Kr.),  jižní  Čechy  zfistaly  téraéř  neoby- 
dleny až  do  V.  nebo  VI.  stol.  po  Kr.,  kdy 
opět  zalidněny  byly  přílivem  obyvatelstva 
ze  se  v.  Čech;  od  Ví.  stol.  pak  setkáváme  se 
v  celých  Čechách  již  jen  s  národem  jediným, 
8  prvotními  příslušníky  poli  pop.  Nepřihlí- 
žíme zde  ke  dvojímu  episodickému  obsazeni 
sev.  Čech  asi  v  I.  stol.  př.  Kr.  (národ  s  kult. 
laténskou)  a  v  V.  nebo  Ví.  stol.  po  Kr.  (osad- 
nici s  kult.  merovejskou),  kteréž  vymyká  se 
ze  všeobecného  rámce  archaeol.  vývoje. 

Nejstarší  kulturu  polí  pop.,  t.  zv.  lužickou 
(mladší  bronzovou),  vystndala  pozvolna  kult. 
rázu  slezského,   v  niŽ   vystupují   již   první 

f»ředméty  železné;  kult.  slezská  trvala  do 
.  stol.  po  Kr.  Další  období  vývoje  reprae- 
sentuje  kult.  římská  a  dělí  se  všeobecně  ve 
fasi  starší  (dobřichovskou;  II.  a  III.  stoL  po 
Kr.)  a  mladší  (třebickou;  IV.  a  V.  po  Kr.). 
Konečně  následuje  podle  běžného  míněni 
kult.  t  zv.  hradištní,  která  po  IX.  stol.  do- 
sáhla největšího  rozkvětu.  O  vzniku  kult. 
římské  můžeme  podle  svědectví  typických 
hrobů  přechodních  a  na  základě  hojného 
keramického  materiálu  ze  sidlišf  bezpečně 
usouditi,  že  kult.  tato  nebyla  do  Čech  při- 
nesena národem  novým,  cizím,  nýbrž  že  tu 
běží  o  vývoj  kulturní  na  domácí  půdě,  způ- 
sobený hromadným  vnikáním  prvků  římské 
kult.  ze  zemi  sousedních  do  Čech.  A  jiŽ  naše 
kultura  římská  to  byla,  která  tajila  ve  svém 
lůně  též  i  první  stopy  t.  zv.  kult.  hradištní. 
Hlavni  známky  keramiky  hradištní  jako  hrnco- 
vitou  podobu  nádob  s  ovalenými  okraji,  orna- 
ment vlnicovýa  vtlačený  (drobné  kosočtverce, 
hvězdy  a  pocl.),  ano  i  zvláštní  materiál  slídou 
silně  prcmíšený  a  výrobu  na  kruhu,  to  vše 
nacházíme  již  v  naŠi  kult.  římské.  Vlnovky 
(zejména  mnohonásobné)  vystupuji  typicky 
v  kult.  dobřichovské,  ornamenty  vtlačené 
v  kult.  třebické,  i  můžeme  tvrditi,  že  zárodky 
kult.  hradištní  sahají  zpět  až  do  II.  st.  po  Kr. 

Zánik  kult.  římské  klade  se  u  nás  obyčejně 
na  konec  V.  stol.,  avšak  these  tato  nevysti- 
huje přesně  skutečnost.  Ke  konci  V.  stol. 
pozorujeme  ovšem  rychlý  úpadek  kultury 
římské,  nicméně  nelze  hovořiti  o  substituci 
nebo  výměně  kult.  římské  nějakou  zcela  no- 
vou fasí  kulturní,  nastalaf  po  V.  st.  pouze 
značná  degenerace  kultury  fím.  násKdkem 
hmotného  úpadku  a  prořidnutí  obyvatelstva, 
které  nepochybné  zavinily  nepřátelské  ná- 
jezdy cizích  národů  do  Čech.  Náhlé  kulturní 
vzkříšeni  znamenáme  koncem  IX.  stol.,  načež 
v  X.  až  XII.  stol.  skomírající  stará  kultura 
opět  překvapujícím  a  do  jisté  míry  i  své- 
rázným způsobem  rozkvetla;  jde  tu  ostatně 
již  o  dobu  ozářenou  prvními  jasnými  paprsky 
historickými  (kult.  doby  knížecí). 

Z  vylíčeného  právě  stavu  archaeologického 
jsme  poznali,  kterak  národ  polí  pop.  od 
svého  vniknuti  do  Čech  nepřetržitě  zde  sídlil 
až  do  historické  doby  knížecí,  z  čehož  vy- 
plývá nezvratně,  že  rozhodně  tvořil  mohut- 
nou haluz  velikého  národa  slovanského  lid 
ten,  který  do  sev.  Čech  prvotně  přinesl  kult. 


luž.  a  pole  pop.  zde  zakládal,  který  po  absor* 
bováni  neČetných  zbytkův  autochthonniho 
obyvatelstva,  jakož  i  po  vymizeni  pokolení 
mohylového  samojediný  celé  Čechy  trvale 
opanoval  a  tolik  stop  vzácné  kulturní  vy- 
spělosti a  národní  samostatnosti  nám  zůsta* 
vil.  A  byl-li  národ  poli  pop.,  který  do  Čech 
vtrhl,  původu  slovanského,  leží  na  snadé 
i  další  soud,  že  také  všichni  ostatní  přísluš- 
níci kultury  polí  pop.  rázu  tužicko-siezského 
zajisté  byli  o.  Ostatně  možno  i  mimo  Čechy 
v  celku  sledovati  u  kult.  polí  pop.  tentýi 
postup  v^ojový  (kult.  římskou  a  hradištni) 
jako  u  nás. 

Velmi  důležitý  materiál  pro  studium  ra- 
ného vystupovaní  prvků  hradištních  v  naši 
kultuře  římské  obsahuje  přehojná,  avšak  do- 
sud neu veřej něná  keramická  kořist  z  vý* 
kopu,  kteiý  podnikla  » Společnost  přát.  stár. 
česk.«  na  rozsáhlém  sídlišti  římském  (z  IL 
až  V.  stol,  po  Kr.)  v  Podbabě.  Jiná  důleži- 
tější sídliště  s  keramikou  VI.— VIII.  věku 
známe  z  Michle,  Broučkova,  Třeboule,  Vlkova 
u  Smiřic  a  Zabrušan.  Důležitá  sem  spada- 
jící hradiště  jsou  libické,  levohradecké,  šá- 
recké, butovické,  na  Cimburku,  Hrádek  (u  Čás- 
lavě), strakonické  a  svákovské  u  Soběslave. 
Ze  žárových  uvádíme  hroby  u  Chedrbí  na 
Čáslavsku,  u  Bechyně  (»na  Šově<),  u  Břišfan 
na  Hořicku  a  u  Rybové  Lhoty. 

O  způsobe  pohřbívání  sluši  podotknouti. 
Že  původní  ritus  spalování  mrtvol  udržel  se 
v  Cechách  všeobecně  až  do  konce  IX.  stol. 
po  Kr.,  kdy  zatlačen  byl  pohřbíváním  koster- 
ním, nepochybně  následkem  křesťanství  právě 
zavedeného.  Tak  povstaly  naše  kostrové  hroby 
řadové,  které  vykazují  vyvinutou  keramiku 
hradištní  (hrnce  s  vyvalenými  okraji  a  pod 
hrdly  obyčejně  okrášlené  vlnovkami)  a  známé 
esovité  záušnice,  provenience  nejspíše  vý- 
chodní, ač  s  typickým  eso  vitým  zakonče- 
ním náramkův  a  náušnic  setkáváme  se  oje- 
diněle již  v  době  římské,  hojněji  v  kul- 
tuře merovejské.  Mrtvoly  ukládány  do  hrobů 
natažené  na  znaku,  s  hlavou  orientovanou 
k  západu;  obloženi  hrobů  (kamenné  nebo 
dřevěné)  nalézáme  jen  výjimkou.  Hroby  té- 
hož rázu  jako  u  nas  jsou  pak  typické  pro 
S-ny  i  v  jiných  krajích  S-ny  osídlených, 
pouze  Čím  dále  jdeme  k  východu,  tím  více 
vystupují  mezi  milodary  věci  rázu  a  původu 
orientálního,  zejména  krásné  práce  ze  stříbr- 
ného a  zlatého  fíligránu. 

Bohužel  nelze  ve  východních  zemích  slov, 
poměry  archaeol.  nazpět  stopovati  přes  dobu 
podotknutých  kostr.  hrobů  (a  současných 
s  nimi  mohyl  žárových)  s  takovou  bezpeč- 
ností jako  v  Čechách  a  západních  krajích 
s  kult.  polí  pop.  —  Zejména  v  PoWku  a 
Rusku  vytěžilo  se  sice  ze  starších  fasí  množ- 
ství materialii,  avšak  souborně  zpracovány 
ještě  nebyly,  pročež  ani  celistvý  obraz  jejicn 
arch.  souvislosti  nemůžeme  podati. 

Shrneme-li  stručné  vše,  co  jsme  zde  uvedli, 
dospíváme  k  závěru,  že  sire  předhistorícká 
archaeologie  dnes  nedovede  ieště  rozřešiti 
otázku  o  původu  a  šířeni  S-nů  v  celku  a  se 


Slované  (bajeslovi).  435 


stanoviska  jednotného,  avšak  pokročilejši  stav 
české  arch.  umoiňaje  nám  alespoň  částečné 
roxřešeni  palčivé  této  otázky  ve  smysl  ten, 
ie  kultura  poli  pop.  typu  luz. -slez.  byla  ne- 
pochybné  kulturou   specificky    slovanskou. 


v  domě  nově  zbudovaném  štěstí  a  blahobyt 
rozmohly  se  teprve  tehdy,  kdy  i  v  něm  ze- 
mřela hlava  rodiny,  která  se  stala  ochráncem 
domovým.  Starodávné  zvyky  a  obvčeje  při 
stavbě  nového  domu  to  potvrzují.  V  dobách 


Literatura.  Niederle,  Lidstvo  v  době  před-  pohanských  bývali  skutečně  živi  lidé  zazdi- 
hi8t.,8tr.483;t.,Slovanskéstaroiitnosti,dilI.,  I  váni  do  základQ  nových  budov,  později  se 
část  II.,  str.  476;  Píč,  Výzkum  středočeský  j  to  naznačovalo  jen  symbolicky,  jmenovitě 
a  >Pam.  arch.«  XVIII.,  str.  393;  Buchtela,  |  obětováním  zvířat.  Rovněž  při  stahováni  do 
Vorgeschichte  BOhmens  (9 Věstník  slovansk.  |  jiného  bytu  konaly  se  významné  obřady.  Ve 
star.«  III).  B-a,     |  starém  příbytku  vyhrabalo  se  na  krbu  šíravě 

Qi     m  .uA  k.  I  •!      r  '  "^^'»  vložilo  se  do  nového  hrnku,  přikrylo 

SlovanSKd  bajesiovu  |  čistým  ubrusem  a  s  prosbou,  aby  domový 

Historické  zprávy  o  náboženství  a  báječ- :  provázel  rodinu  do  nového  bytu,   neslo  se 
ných  představách  starých  S-nfi  jsou  příliš   v  nové  obydlí,   kde  uhlí  vysypáno  na  krb. 


nahodilé  a  kusé,  aby  bylo  možno  z  těchto 
úryvkovitých  trosek  budovati  souvislý  systém 
bajesloví  slovanského.  O  idololatrii  Polab- 
ských S-nfi  byla  zaznamenána  sice  svě- 
dectví podrobnější,  ale  autoři  jejich,  větším 


Domovému  předkládala  se  zároveň  jídla, 
jako  chléb,  sfil  a  mléko,  aby  přenesl  svou 
ochranu  také  na  nové  sídlo.  Domový  (v.  t.) 
m<*l  rozmanitá  jména;  nejstarší  zdá  se  býti 
děd   (děduŠka   domovoj«   did,  didko, 


dílem  cizozemci  neumějící  slovansky,  nedo- j  dziad  a  p.)f  čími  se  zřejmě  původ  jeho  od 
statečně  jsouce  informováni  způsobili  svými  |  dědův  a  předků  naznačuje.  Významem  řadí 
zprávami  nemalé  zmatky.  Hojnějšího  mate- ;  se  k  němu  téŽ Jméno  še^ek,  šotek  (od  iet, 
riálu  poskytuje  slovanský  folklór,  velmi  bo-   šiet  =  stařec).  Dědové  byli  prvotně  vyobrazo- 


hatý  a  rozmanitý,  jehož  třeba  však  užívati 


váni  malými  soškami;  tato  představa  se  udr- 


se  střízlivou  opatrností  a  hlavně  tehdy.  když.  želá  a  byla  podnětem  nového  názvu  ludci 
nalézá  oporu  ve  zprávách  a  svědectvích  Star- I  (ludk i,  lužki,  luckové,  krasnoludi  a 
ších.  !  krasnoludcij.    V  národním  podání  Luiic- 

I  kých   Srbů  zachován  je   nejvěrněji   prvotní 
význam  jejich  jako  zboiněných  předků.  Vy- 


S.  věřili  a  věří,  že  duše  lidská  je  bytost 
docela  rozdílná  od  těla,  která  může  i  za  živo- 
byt! tělo  opustiti,  což  se  stává  jmenovitě 
ve  snu.  Bylo  i  míněni.  Že  ze  spícího  člověka 
vychází  duch  (yjedogonja),  který  opati  u je  za- 
tím jeho  majetek  a  chrání  ho  před  útoky 
jiných  duchů.  Myslilo  se  také,  že  žijí  lidé, 
z  nichž  za  noci  duše  vychází,  bére  na  sebe 
rozmanité  podoby  a  moří  lidi  spící.  Takovým 


skytují  se  ještě  jiné  názvy  pro  démony  do- 
mové, jako  huožik,  ubož^ta  domowe, 
hospodářiček  {choijajin)  p  1  ó  n,  p  1  i  v  n  í  k, 
zrnek  či  zmok  ap.  Cizího  původu  jsou 
jména  skřítek  (z  něm.  scrať)  a  koUk,  ko- 
boit  z  nčm.  Kobold). 
Zbožňovány  byly  nejen  du.^e  předkův,  nýbrž 


lidem  se  říkalo  můra  (v.  t.).  Duše  jiných  lidí !  duše  zemřelých  vůbec.  Z  této  dušepocty  vy- 
mohla se  zase  proměniti  ve  vlka;  z  názoru  |  tvořena  byla  řada  rozmanitých  démonů.  Staří 
tohoto  povstaly  hojné  pověsti  o  vlkodla-'  S.  klaněli  se  a  obětovali  vilám,  které  často 
cích  (v.  t.),  o  nichž  se  zmiňují  již  staré  pí-  se  připomínají  ve  spojeni  s  Perunem,  Vo- 
semné  památky  slovanské.  Po  smrti  každého  losem  a  jinými  bohy  slovanskými.  Ctění  vil 
člověka  duše  vychází  z  těla  v  rozmanitých  nejen  se  udrželo  áž  posud  u  slovanských 
podobách,  ptačích  nebo  zvířecích,  a  zůstane  národů,  nýbrž  bohatě  se  rozvinulo.  Fantasie 
buď  tam,  kde  žil  a  působil  ncbožtik,  nebo  se  lidu  soustředila  na  nich  svou  silu  tvůrčí  a 
vzdaluje  tu  na  slunce,  měsíc  nebo  hvczdy,  vyzdobila  je  půvabnými  zkazkami,  zvláště 
tu  do  lesů,  vod,  hor,  oblakův  a  moří.  Často  1  v  národní  poesii  jihoslovanské.  Na  prvotní 
musí  duše  zemřelých  za  trest  blouditi  po  j  původ  jejich  ukazuje  podání,  že  jsou  to  vlastně 
světě  a  ukazuje  se  v  podobě  světélka;  od  ;  duše  zemřelých  dívek  a  nevést.  O  těsném 
tud  mají  původ  rozšířené  pověry  o  bl udic- i  jejich  spojeni  s  rodinou  svědci  také  víra,  Že 
kách  a  světýlkách.  Nékdy  duše  zemře-  každý  počestný  člověk  má  svou  vílu  pose- 
lých  lidi  proměňuje  se  v  upíry,  kteří  vy-  stři  mu,  která  ho  slále  ochraňuje.  Sídlem 
ssávaji  krev  spícím  lidem.  V  podání  tom  vil  jsou  lesy,  pole,  vody  a  oblaka.  VyliČují 
uložena  je  představa,  že  duše  mrtvých  touží  so  jako  krásné,  věčně  mladé  ženy  bledých 
po  lidské  krvi,  kterou  nabýti  mohou  sebe-  li<  i  s  dlouhými  vlasy,  bíle  oděné.  Oči  jejich 
vědomí.  Duše  zemřelého  předka  žila  i  nadále  sviti  jako  blesk,  h!as  mají  tak  milý  a  sladký, 
v  nejužším  spojení  se  svou  rodinou,  která  ji  že  kdo  jej  jednou  uslyši,  nemůže  ho  zapo- 
krmila  a  hostila  na  mohylách  i  doma.  Ze  menouti.  Krá>a  jejich  vůbec  na  člověka 
mřely  starosta  rodiny  ctěn  byl  pak  jako  bů-  svůdně  působí;  kdo  vílu  uviděl,  touží  po  ni 
žek  domový,  který  ochraňuje  svůj  rod  a  vy-  z  celé  duše  a  nesmírnou  touhou  také  hyne. 
zaduje  služeb  i  úcty  jrho  členil  jako  za  živa.  Prvotně  žily  s  lidmi  v  srdečném  přátelství, 
Tak  vyvinul  se  kult  předkův  u  S  náv  pomáhaly  jim  žíti  obilí,  kositi  trávu,  krmiti 
obecně  rozšířený.  O  ctění  bůžků  domových  dobytek,  stavěti  domy;  naučily  je  i  orati, 
zmiňují  se  staré  památky,  při  čemž  se  do-  síti,  louky  zavodňovati,  ano  i  mrtvé  pohřbí- 
kládá,  že  se  jim  obětuje,  poněvadž  se  věří,  '■  váti.  Odměnou  za  svou  pomoc  žádaly  jen 
že  mohou  člověku  mnoho  prospěti.  Žádný  něco  pokrmu,  kterého  v  noci  požívaly.  Kdo 
dům  nemohl   býti   bez  ochrany   domového;   ji. n  něco  dobrého  prokázal,  toho  štědře  ob- 


436 


Slované  (bajeslovi). 


darovaly.  Stávaly  se  zlými  a  nepřátelskými 
jen,  kdyí  byly  podráídény  nebo  zneuctěny; 
pak  se  kruté  mstily,  posílajíce  na  lidi  ne- 
moci, oslepujíce  je  nebo  poraňujice  střelou, 
od  níž  nebylo  pomoci.  Dívky,  aby  si  je  na- 
klonily, předkládají  jim  rozličné  plody  polní, 
květiny,  pestré  stužky  a  p.  Stejného  významu 
jsou  rusalky  (v.  t.). 

Báječné  bytosti  vilám  a  rusalkám  podobné 
vyskytují  se  u  S-nů  severních  a  západních 
s  různými  jmény  a  s  vlastnostmi  poněkud 
jinak  zbarvenými.  Jsou  to  především  divo- 
ženky,  na  jejichž  souvislost  s  duchy  domo- 
vými ukazují  mnohé  povésti  (viz  Divé  ženy). 
Na  rozdíl  od  nich  představuji  se  lesní 
ženky  a  panny  jako  krásné  dívky,  oděné 
bílým  rouchem,  se  zlatými  neb  zelenými  vlasy 
a  8  věncem  z  lesních  květin  na  hlavě;  jinak 
jsou  svým  významem  s  divoženkami  co  nej- 
těsněji sdruženy,  tak  jako  slibka  (na  Mor.) 
a  manija  (u  Malorusů),  o  nichž  se  myslí, 
že  jsou  duse  dívek,  které  milenci  věrnost 
zrušily  nebo  jej  se  ^věta  kouzly  zpro vodily. 
Neliší  se  od  nich  také  mnoho  bóža  tošč 
(u  Luž.  Srbů),  která  svým  dojemným  nářkem 
oznamuje  rodině  nějakou  nehodu,  smrf,  požár 
nebo  povodeň.  Jsou  to  jen  různé  názvy  místní 
pro  bytosti  původně  stejnorodé.  Starého  pů- 
vodu jest  jméno  poludnice  (přezpolnica, 
przypoludnica  a  p.).  Poludnice,  srovná- 
vané v  stč.  slovnícícn  s  dryadami,  mají  po- 
dobu bílých,  vzdušných  paní,  zjevují  se  na 
polích,  ochraňují  obilí  a  trestají  toho,  kdo 
je  svévolné  plouhá.  Činnost  svou  vyvíjely 
zvláště  v  době  žní.  Odznakem  jejich  byl  srp, 
proto  se  jim  také  říká  serpolnice  (serpjel- 
lyje,  ser  pel  a  p.).  V  poledne,  kdy  ženci 
opustili  pole,  opatrovaly  požaté  obilí  před 
zloději.  Později  staly  se  strašidly  pro  děti 
a  přibájeny  k  nim  bytosti,  jako  klekán ice, 
pulnočnice  aj.  U  Rusu  říkalo  se  polní 
bytosti  ochraňující  obilí  polevik  nebo  bé- 
lun.  Věřilo  se,  že  polevik  (polevoj)  utíká 
před  ranami  srpu  a  kosy,  a  kryje  se  v  těch 
klasech,  které  ještě  zůstávají  státi;  s  posled- 
ními klasy  dostává  se  do  rukou  žencových 
a  s  posledním  snopem  dožinkovým  přivezen 
bývá  do  stodoly.  V  lese  vládl  lěšij  (v.  t.), 
v  moři,  řekách,  jezerech  a  rybnících  vodník 
(v.  t.).  Kult  bůžků  lesních,  polních  a  vodních 
u  starých  S-nů  potvrzují  hojná  svědectví 
historická.  Duchy  naplněna  byla  nejen  pří- 
roda na  zemi,  nýbrž  také  tělesa  nebeská  a 
zjevy  oblačné  byly  jimi  oživeny.  O  zbožňo- 
váni slunce,  měsíce  a  hvězd,  hromu, 
blesku  a  větru  u  S-nů  často  se  zmiňují 
starší  spisovatelé. 

S  kultem  duší  a  předkův  u  S-nů  těsně  sou- 
visí i  víra  v  božství  sudby.  Prokopios  za- 
znamenal, že  S.  a  Antové  o  osudu  (fifiap- 
líévrj)  ani  nic  nevědí,  ani  se  nedomnívají,  že 
má  nějakou  moc  nad  člověkem,  nýbrž  když 
jim  smrť  hrozí,  buď  že  nemocí  jsou  stiženi 
nebo  do  války  jdou,  slibují,  že  za  záchranu 
přinesou  obět;  vyvázše  pak,  co  přislíbili, 
obětují  a  domnívají  se,  že  tou  obětí  záchranu 
si  zjednali.    Zprávě  Prokopiově  sluší  zajisté 


rozuměti  tak,  že  8.  nebyli  slepými  fatalitty, 
nýbrž  věřili,  že  nad  životem  a  smrtí  vládne 
božstvo,  které  lze  obětmi  si  nakloniti.  O  bož- 
stvu sudby  u  S-nů  zmiňují  se  staré  památky, 
a  představy  o  něm  jsou  dosud  v  národní 
tradici  velmi  svěží.  Staří  S.  modlili  se  rodu 
a  rožanicím  a  přinášeli  jim  za  obět  chléb, 
sýr  i  med.  Domnívali  se  tedy,  že  sudba  člo- 
věka záleží  v  první  řadě  na  rodu,  t.  j.  dě- 
dech a  předcích,  a  na  matce  rožanici  (ro- 
dičce). Úloha  >rodu<  jako  dárce  osudu  zne- 
náhla vymizela,  a  zbyly  jen  >rožanice«,  je- 
jichž duše  byly  po  smrti  zbožněny  a  před- 
stavovány jaico  bytosti  určující  osud  novo- 
rozencův. Poněvadž  se  věřilo,  že  narozeným 
dětem  sudbu  určují  či  usuzují,  říkalo  se  jim 
také  sudjenice,sudice  (soienice, nar^BČ- 
kUice,  urisnice  oářecógitoitig).  Oba  názvy 
rožanice  (rodjenice,  rojen  ice)  i  sudjentcé 
udržely  se  až  posud  v  lidovém  podáni.  Ná* 
zory  o  nich  a  jejich   působení  jsou   nejen 
živé,  nýbrž  i  dechem  starobylosti  posvěcené. 
Představují  se  jako  přívětivé  stařenky  bíle 
oděné,  obyčejné  tři.   Přicházejí  za  noci  do 
světnice,  kde  matka  s  nemluvnětem  leií,  za- 
sednou za  stůl  a  v  úsečných  výrocích  určují 
sudbu.  Všeobecně  se  věří,  že  možno  dary  a 
obětmi  nakloniti  si  je  k  příznivému  výroku; 
proto  prostíral  se  pro  ně  čistě  stŮI,  na  který 
se  kladl  chléb,  sůl,  máslo,  víno  a  p.    Před- 
stava o  sudbě  byla  později  změněna  poně- 
tím o  náhodě,  t.  i.  Štěstí   neb  neštěstí  na- 
hodilém,  neočekávaném.    Osud   narozením 
určený  nebyl  tím  úplně  odstraněn,  nýbrž  jen 
modifikován.  Tak  povstala  představa©  sreči 
u  Srbův  a  o  dolji  u  Rusův.  Sreča  poskytuje 
tomu,   komu   je  přidělena,   veškeré   blaho, 
opatruje  jeho  pole  a  pase  mu  stádo.   Ale 
sreča  jest    neien    »dobra,  junačka«,    nýbrž 
i  >zla,   huda,  loŠa<.  V  národních  písních  a 
pořekadlech  často  sreča  uvádí  se  posud  ve- 
dle Boha  jako  bytost  zvláštní,  na  př.  »S  vama 
došla    svaka   sreča    i    sam    Gospod    Bog«. 
Dolja  liši  se  od  sreče  hlavně  tím,  že  zacho- 
valo se  v  ní  u  větší  míře  ponětí  sudby  ro- 
dem člověku  udělené,  tedy  nezbytné  a  ne- 
změnitelné. —   V   době   křesťanské   všichni 
bůžkové  pohanští  nabyli  rázu  démonického, 
člověku    nepřátelského     nebo    se    změnili 
v  duchy  zlé:  běsy,  čerty  a  p. 

Staří  S.  neustrnuli  jen  na  této  nižší  formě 
kultu,  téměř  všeobecně  rozšířeného  také 
u  národů  jiných,  nýbrž  od  ctění  démonů 
přešli  k  bohopoctě  a  idololatrii,  ano  do- 
spěli i  k  víře  v  jednoho  nejvyššího  boha. 
Dosvědčuje  to  Prokopios  (ze  VI.  stol.),  po- 
dle něhož  S.  a  Antové  v  sousedství  říše  By- 
zantské věřili,  »Že  jeden  jen  bůh,  správce 
blesku(Ti7s'  dazQftnrjg  í/yfnovpyoř),  jest  vládce 
všech,  a  že  mu  obětují  býky  a  Žert  vy  všecky. 
Ctí  také  řeky,  nymfy  a  jmá  podobná  bož- 
stva*. Jméno  tohoto  nejvyššího  boha,  měl-li 
jaké,  doloženo  není.  Ježto  se  jmenuje  správ- 
cem blesku,  odpovídá  mu  ze  známých  bohŮ 
slovanských  nejvíce  hromovnik  Perun  (v.t,). 
Vedle  boha  hromovládce  S.  ctili  boba  slunce 
Dažboga  (v.  t.).  DaŽbog  byl  prý  syn  Sva- 


Slované  (bajeslovi). 


437 


roga,  který  se  ztotoiňuje  s  řec.  Héfaistem; 
jest  to  asi  učená  kombinace,  liný  syn  Sva- 
rogfiv  jmenuje  se  S varožic,  bůh  ohně.  V  Ki- 
jeve  stíkla  ještě  modla  Striboga,  p&vodce 
vétm  (větry  jsou  jeho  vnuci),  a  Mokoáe; 
památka  této  bohyně  zachovala  se  v  podáni 
scveroruském,  kdei  se  vypravuje,  že  Mo- 
kola  zjevuje  se  o  velikém  postě,  chodí  po 
domech  a  dohliii  na  pradleny.  Pod  její 
ochranou  ic  střiž  ovci;  proto  klade  se  do 
nAick.  jimiž  ovce  se  stříhají,  na  noc  kousek 
vlny  za  obět  Mokoái.  S.  jako  národ  pastýř- 
ský a  zemědělský  vytvořili  si  téŽ  zvláštního 
boiha  stáda,  Vol  osa,  Velesa.  Rusové  vzdá- 
vali mu  velikou  poctu  a  dokládali  se  ho 
vedle  Peruna,  že  budou  zachovávati  ujednané 
smlouvy  s  jinými  národy.  Kníže  Vladimír 
pftjav  křest  kázal  modlu  jeho,  které  se  lid 
klaněl,  vhoditi  do  řeky  Pocajny.  Pod  ochra- 
nou Volosovou  bylo  nejen  stádo,  nýbrž 
i  obil!  a  rostlinstvo,  jehož  stádo  potřebuje. 
Na  jiin!  Rusi  udržela  se  stopa  oběti  mu  po- 
skytovaných. O  žních  nechává  se  totiž  na 
poli  hrstka  zavinutých  klasfi,  Čemuž  se  říká 
•nechati  Velesovi  hrstku  zlatých  klasů  na 
bradn«,  nebo  >zavinouti  Velesovi  bradu*. 
Veles  byl  znám  také  starým  Čechům ;  prvotní 
význam  jeho  vŠak  se  zapomněl  a  slova  »ve- 
Ies<  užívá  se  v  stč.  textech  pouze  ve  smysle 
»bés,  zlý  dnch«.  Pocta  Velesa  přešla  v  době 
křesfanské  na  <:v.  Blažeje,  patrona  stáda. 

Povšechnou  charakteristiku  idololatrie  po- 
lab^ch  8-nŮ  podává  kronikář  Helmhold 
<se  XII.  stol.)  těmito  slovy:  >Mezi  mnoho- 
tvárnými bytostmi  bohů,  jimž  pole,  lesy,  žaly 
1  rozkoše  přiděluji,  uznávají,  že  jeden  bůh 
v  nebesich  ostatním  vládne  a  jsa  velmi  inocný 
toliko  o  nebeské  věci  pečuje,  ostatní  paíc 
bohové,  kteří  ho  poslouchají  majíce  přidě- 
leny jistě  úkoly,  z  krve  jeho  prý  povstali,  a 
kaidy  z  nich  tím  je  vznešenější,  čim  je  bližší 
onomu  bohu  bohův.«  Zpráva  Helmholdova 
flouhlasi  sice  s  Prokopiovou  o  ctění  jednoho 
nejvyššího  boha  u  8-nfi,  ale  určité  genea- 
logii bohův,  jak  ji  Helmhold  předpokládá, 
odporuji  jiná  svědectví,  a  Helmhold  odpo- 
ruje si  sám,  neboť  vedle  onoho  nejvyššího 
bona  pečujícího  pouze  o  věci  nebeské,  o  němž 
ae  tuto  jen  zmiňuje,  na  jiném  místě  dosti 
podrobné  vyličuje  kult  Svantovita.  jejž 
rovnéi  nazývá  bohem  bohů.  Svantovit  byl 
ctěn  na  ostrově  Ráně  v  posvátném  městě 
Arkoné;  jsa  proslulý  svými  věštbami  a  silou 
vitéistvi,  obdržel  prvenství  mezi  všemi  bohy 
slovanskými  a  jmin  byl  za  boha  bohů.  Ze 
všedi  okolních  krajin  slovanských  žádáno 
ho  za  věštby  a  do  jeho  svatyně  posílány 
byly  odevšad  ročně  hojné  poplatky.  Svatyně 
jdho  byla  dřevěná  a  velmi  vkusné  vystavená. 
V  ní  stéla  ohromná  socha  Svantovitova  se 
Čtyřmi  hlavami,  z  nichž  dvě  pohlížely  vpřed 
a  dvě  vzad.  Vlasy  a  vousy  měla  ostřihané, 
v  pravici  držela  roh  různým  druhem  kovů 
vykládaný,  levici  opírala  o  bok.  Příznakem 
božské  hodnoty  Svantovitovy  byl  meč  po- 
divuhodné velikosti,  jehož  pochvu  a  jilec 
2dobUo  vzácné  vykládáni  stříbrné.  Zasvěcen 


mu  byl  bílý  kůň,  kterého  opatroval  sám  nej- 
vyšší  kněz,   požívající  královské  úcty.    Měl 
i  na  jiných  místech  přemnohé  svatyně,  které 
spravovali  knězi  podřízení.   Na  počest  jeho 
každoročně   po  žních  konala  se   velkolepá 
slavnost  obžinek,  k  níž  se  scházelo  ohromné 
množství  lidu  z  celého  ostrova  a  okoH,  aby 
mu  obětovali  a  slavnostních  věšteb  i  hodu 
se  účastnili.    Věštby  vztahovaly  se  hlavně 
na  zdar  nebo  nezdar    úrody  příštího  roku. 
Když  Valdemar,  král  dánský,  Arkony  dobyl, 
chrám  Svantovitův  byl  zbořen,  socha  jeho 
z  města  vyvlečena,   na  kusy  rozbita  a  spá- 
lena.   Kult  Svantovitův  obsahuje  zajímavou 
směs  živlů  zemědělských  a  vojenských.  Ryze 
zemědělská  jest  slavnost  obžinek  v  jeho  sva- 
tyni, zejména  způsob  věštby  budoucí  úrody. 
Připravil   se    totiž  k  slavnosti    také   koláč 
sladký  okrouhlého  tvaru  a  velikosti  takové, 
že  téměř  se  rovnal  vzrůstu  člověka.  Kněz  po- 
staviv jej  mezi  sebe  a  lid,  tázal  se  přítom- 
ných, zdali  ho  vidí.  Když  odpověděli,  že  vidí, 
projevoval  přání,  aby  ho  napřeš  rok  neviděli. 
Věřilo  se,  že  tímto  obřadem  žádal  za  hoj- 
nější  úrodu    v   příštím    roce.   Týž   způsob 
věštby  o  budoucí  úrodě  posud  se  zachovává 
o  vánocích  u  Malorusův  a  Bělorusův,  u  Jiho- 
slovanů  v  Hercegovině,  v  Makedonii  a  Bul- 
harsku, znám  jest  i  mimo  území  slovanské 
v  Livonech  a  na  řeckých  ostrovech,  kamž 
dostal  se  asi  od  S-nů.  Celá  slavnost  obžinek 
charakterisuje  Svantovita  jako  boha  přírod- 
ního, dárce  hojné  úrody.  Na  jeho  ráz  vojen- 
ský a  bojovný  ukazuje  zase  příznak  jeho, 
meč  podivuhodné  velikosti  a  posvátný  kůň, 
na  němž  válčil  proti  nepřátelům  své  boho- 
služby;  samo  jméno  Svantovit,  t.  j.  svat^ 
neb  mocný  vítěz,  potvrzuje  jeho  héroj- 
ský  charakter.  Zdá  se  tedy,  že  kult  Svanto- 
vitův, jak  jej  shledali  kronikáři  křesfanští  ve 
své  době,  povstal  splynutím  kultu  nějakého 
staršího  boha  přírodního  —  snad  Peruna  — 
s  kultem  héroa  domácího  proslaveného  v  bo- 
jích proti  nepřátelům.   Celá  idololatrie  Po- 
labanů  v  té  formě,  jak  o  ní  referuji  spiso- 
vatelé křesťanští,  má  v  pravdě  ráz  podivu- 
hodné směsi  starších  představ  náboženských 
o  bozích  přírodních  s  kultem  héroů  domá- 
cích.  Z  teto   zvláštní   povahy   modloslužby 
Polabanův   v   době   před  jejich   pokřténíin 
možno  si  vyložiti,  proč  bohové  jejich  mají 
ráz  docela  jiný  než  ti,  o  kterých  se  zmiňují 
staré  památky  ruské.  —  Lokální  modly  se 
Svantovitem  sourodé  byly  Póre  vit  s  pěti 
hlavami,  Kugievit  se  sedmi  hlavami  a  Ge- 
ro vit.  Svantovitovi  podobá  se  dále  Triglav, 
ctěný  ve  Štětině  a  Volyni.  Ve  chrámě  jeho 
velmi  uměle  vystavěném  stála  socha  se  třemi 
hlavami,  jejichž  oči  a  rty  byly  zakryty  zla- 
tým závojem.  Byl  mu  zasvěcen  kůň,  z  něhož 
se  věstilo  jako  z  koně  Svantovitova.    »Tri- 
glav<  bylo  sotva  vlastní  jméno  boha,  nýbrž 
jen  pojmenování  modly,  která  měla  tři  hlavy 
a  byla  místní  obdobou  Svantovita.  Svaro- 
žice,  jejž  texty  ruské  jmenují  bohem  ohně, 
uctívali  lutičti  Rataři  jako  svého  předního 
boha  a  vystavěli  mu  v  Retře  na  hradě  Ra- 


438 


Slované  (vzájemnost). 


digosti  ozdobný  chrám,  v  němž  stála  socha 
jeho  brněnim  strašně  oděná;  vedle  ni  byly 
tam  ještě  jiné  modly,  patrně  sochy  héroQ 
domácích.  Kult  jeho  by\  pak  přenesen  na 
Radigasta  (v.  t.).  V  písemných  památkách 
uváději  se  ještě  jiná  božstva  jako  Pripé- 

§ala,  což  znamená  asi  >PribyhvaU  a  Po* 
aga,  bezpochyby  místo  >Budigoj«;  byli 
to  spíše  héroové  neŽ  bohové.  Vjdíe  dobrých 
boha  polabští  S.  znali  prý  také  Černoboha, 
pft vodce  zla  a  neštěstí;  při  kvasech  proná- 
šena byla  zbožná  přání  nejen  ve  jménu  do- 
brého boha,  nýbrž  i  Černoboha.  O  ctění 
bohyň  u  S-nA  zmiňuji  se  sice  staří  kroni- 
káři, ale  kromě  M okose  doložena  je  pouze 
Živa  (Siwa)  u  Helmholda. 

Bohům  přinášely  se  oběti  (trěby,  žert  vy) 
záležející  ze  zvířat,  zvláště  dobytka  hovězího 
a  ovci,  a  z  plodin  polních.  Jsou  doloženy 
i  oběti  lidské.  Obětnikem  byl  prvotně  sta- 
rosta rodu,  pak  kníže;  východní  S.  znali  též 
věštce  (vlichvy),  kteří  tlumočili  vůli  bohů 
z  rozmanitých  zjev&v  a  znamení,  u  severních 
S*nů  vyvinul  se  zase  zvláštní  stav  kněž- 
ský, který  požíval  veliké  úcty  i  moci.  Vý- 
znamná období  roční  oslavována  byla  slav- 
nostmi. Především  slavila  se  doba  sluno- 
vratu zimního;  přežitky  této  slavnosti  udr- 
žely se  u  všech  národů  slovanských  v  ob- 
řadech, které  se  spojuji  s  kraČunem  (nej- 
kratším dnem),  koledou  (z  lat.  calendae)^ 
ovseňem  (useněm),  badn jakém  a  p.  Na 
jaře  konala  se  veliká  slavnost  na  počest  pří- 
rody probuzené  ze  zimního  spánku;  zbytkem 
jejím  jsou  zvyky  vynášeti  mařenu  (mořenu) 
a  choditi  s  máji  (litem).  K  poctě  zemřelých 
slavily  se  o  letnicích  svátky  rusalné,  které 
nastoupily  místo  divějších  dziadů.  Nejhluč- 
něji byl  oslavován  slunovrat  letní;  zbytky 
této  slavnosti  zachovaly  se  posud  v  lidových 
obřadech  označovaných  názvy  k  upal  o,  ja- 
řilo, krěs,  sobotíca  a  p.  —  Srv.  Máchal, 
Nákres  slov.  bajeslovi  (Praha,  1891);  L.  Lé- 
ger,  La  mythologie  slavě  (Pař.,  1901).      Ml. 

Slovanská  vzájemnost  (panslavismus). 

Slovanská  vzájemnost  je  slovo,  kte- 
rého po  prvé  užil  |an  Kollár  r.  1830  v  »Roz- 
pravách  o  j měnách,  počátkách  i  starožitno- 
stech národu  Slavského  a  jeho  kmenůc. 
J.  Kollár  také  podal  tento  výměr  slovanské 
vzájemnosti:  Podle  něho  slovanská  vzájem- 
nost spočívá  v  tom,  >by  všecky  národní 
větve  společnou  měly  Čásf  duchových  plodův 
svého  národu,  by  vzájemně  kupovaly,  četly 
ve  všech  slovanských  nářečích  vydané  spisy 
a  knihy.  Každé  nářečí  aby  nový  život  z  dru- 
hého čerpalo,  aby  se  omlazovalo,  obohaco- 
valo a  vzdělávalo,  a  přece  na  druhá  nesá- 
halo, aniž  na  sebe  sáhati  dávalo,  nýbrž  aby 
vedle  všech  ostatních  na  své  vlastní  půdě 
dále  stálo.  Při  vzájemnosti  zůstávají  všechny 
kmeny  a  nářečí  nezviklaně  na  svém  starém 
místé,    pomáhají  však   vzájemně   spojeným 

f)ásobením  a  závoděním  >r^květu   společné 
iteratury  národní:  vzájemnost  není  zde  kvě- 
tinou, nýbrž  bohyni  květin,  která  rozmanité 


květiny  siíe,  sází,  pěstuje,  zalfvá  a  ochraňuje, 
a  jich  pyl  k  nové  spanilé  směsi  pořádá*. 

Vzájemnost  slovanská  ve  smysle  Kollárové 
ie  pojem  novodobý.  Ale  I  v  dobách  starších 
Ixe  mluviti  do  jisté  míry  o  vzájemnosti  slo* 
vanské  nebo  lépe  řečeno,  lze  najiti  půdu, 
z  níž  novodobá  vzájemnost  slovanská  vyrů- 
stala. 

V  dobách  dávných  všichni  národové  slo- 
vanšti byli  si  vědomi  svého  společného  pů- 
vodu a  zvláště  příbuznosti  svých  jaxykŮ.  Vě- 
domí to  u  nich  sílilo,  když  vlivem  huma- 
nismu slovanští  spisovatelé  počali  se  zabývati 
řeckými  a  římskými  spisovateli  a  nachíazcU 
ve  spisech  jejich  zprávy  o  S-nech.  Ve  veřej- 
ných projevech  slovanských  v  literatuře, 
zvláště  dějepisné  a  u  slovanských  spisova- 
telů grpmmatik  nalézáme  doklady,  že  mezi 
národy  slovanskými  nikdy  nevymizelo  vě- 
domi společného  původu  a  jazykové  příbuz- 
nosti. 

Mezi  Čechy  vědomí  společného  původu 
S-nů  datuje  se  ode  dávna.  Křišfan  v  le- 
gendě své,  pocházej  id  z  konce  stol.  X.,  jest 
si  vědom  slovanství  Čechů,  podobně  autor 
»Utrpení  sv.  Vojtěcha  mučenníka«  (z  XI.  st.). 
Tak  zvaný  Dalimil  v  kronice  poučuje,  ie 
Lech  i  Čech  jsou  příbuzní,  a  ie  pocnázeji 
ze  země  »v  srbském  jazyku,  iiežto  Chorva^ 
jest  jmě«.  Petr  Žitavský,  když  vypravuje 
o  Elišce  rozradostněn  poznamenává  :>Sejdou 
se  zajisté  u  krále  a  pod  jedním  vladařem 
budou  se  radovati  ti,  kteří  mnoho  se  neliší 
v  jazyku  slovanském.  Nebof  ti,  kdož  týmž 
jazykem  mluví,  více  se  miluji  a  přátelštěji 
se  objimaji.<  Příbik  Pulkava  z  Radenina 
o  původu  S-nů  tvrdí:  U  věže  Babylonské 
nastalo  spletení  jazyků.  »Tam  také  řeč  slo- 
vanská vzala  počátác:  dle  ní  národové  téhož 
jazyka  S.  se  nazývají.«  Za  hnutí  husitského 
vědomí,  že  Čechové  jsou  Členy  velké  rodiny 
slovanské,  silné  proniká  v  projevech  veřej- 
ných. Pražané  v  manifestu  do  českách  krajů 
v  r.  1420  připamatovávaji:  Němci  >by  žádné 
příčiny  neměli,  avšak  na  náš  jazyk  vždy  se 
zlostnic;  a  jako  sú  našemu  jazyku  učinili 
v  Rýnu,  v  Míšní,  v  Prusech,  a  jej  vyhnali, 
takéž  nám  mienie  učiniti  a  obsésti  miesta  vy- 
hnancóv<.  Neznámý  původce  spisku  » Krátké 
spbránie  z  kronik  českých  k  výstraze  věmýďi 
Čechov*  v  XV.  stol.  radí  otevřeně  Čechům 
k  politice  slovanské.  Neznámý  spisovatel 
úmrtní  knihy  duchovenstva  českobratrského 
s  pýchou  citoval  v  spise  svém  Čásf  dopisu 
Filipa  Melanchthona,  psaného  B.  Martinovi 
Abdonovi  (f  1537)  v  Praze:  » Národ  slovan- 
ský po  mnoho  věkův  široce  vládl  a  ještě 
vládne,  velikým  dílem  Evropy  a  Asie:  A  tuto 
okolo  nás  v  Polště,  v  Čechách  i  v  Moravě, 
uměním,  právy,  náboženstvím,  řády,  soudy, 
zvykem  v  bojích,  květem  rytířstva  slavně 
vyzdoben  jest.<  M.  Konáč  z  Hodíštkova 
vydávaje  r.  1647  >Judyth«  věnoval  ji  •uro- 
zenému panu  Janovi  Hoděiovskému  staršímu 
z  Hodějova,  obecného  dobrého  a  jasyku 
slovanského  milovníku*.  Stejný  názor  o  pů- 
vodu národů  slovanských  jako  t.  zv.  Dalimil 


Slované  (vzájemnost). 


439 


má  kronikář  Martin  Kuthen.  O  slovanských 
nářečích  dĎkladnéj|í  známost  projevil  Jan 
Blahoslav  ve  své  České  grammatice,  doko- 
nané r.  1571.  Matouš  BeneáovskÝ  v  obou 
svých  kniikách  > Gramatice  česke«  (1577) 
i  v  »Kniice  slov  českých  vyložených,  odkud 
svfii  počátek  maji»  totiž  jaký  jich  jest  rozum« 
C1587;  roxhovořil  se  o  jazycích  slovanských. 
v  prvním  spise  soudí,  že  Čechové  pochá- 
zejí z  kmene  illyrského  a  ie  mají  touž  řeč, 
která  jest  áiroko  po  světě  rozšířena,  ve  spise 
druhém  pak  vypravuje:  »Český  jazyk  není 
obsažen  toliko  v  samé  české  zemi,  nýbrž 
vice  nežli  sto  zemi  jest,  v  kterých  našim 
jaLzykem  slovanským  mluví:  česká,  moravská, 
slezská,  lužická,  prvni  polská,  druhá  polská 
zemé,  mazurská,  podleská,  první  ruská,  bílá 
Ros,  volynská,  kyjovská^  severská,  kašubská 
zemé  a  mnohé  v  království  polském.  Potom 
v  knížectví  moskevském  krajiny  mnohé.  V  ná- 
rodu srbském  pod  Turkem  také  mnoho  zemi. 

V  království  uherském  a  v  království  dal- 
matském,  chorvatském,  bulgarském,  slavon- 
ském,  bosůanském.c  Vědomí  svého  původu 
slovanského  projevoval  Daniel  Adam  z  Ve- 
leslavína dávaje  tisknouti  na  knihách  jím 
vydaných,  že  isou  vydány  pro  blaho  vlasti 
a  všeho  národu  slovansKého,  a  šíře  vlast- 
ními historickými  spisy  poučeni  o  původu 
Čechů,  přejímané  z  kronikářů  starších,  že 
Čech  i  Lech  jsou  bratří.  Silné  slovanské  vě- 
domí měl  jesuita  Bohuslav  B albín,  jak  do- 
svědčuje zvláště  jeho  >Dissertatio  apologeti- 
ca  pro  lingua  slavonica  praecipue  bohemica« 
^1672).  V.  J.  Rosa  v  >Grammatica  linguae 
Bobemicae«  (1672)  doporučuje  učiti  se  češ- 
tině a  odůvodňuje  doporučování  své  tím, 
ic  jazyk  ten  iest  nejen  půvabný  a  jadrný, 
nýbri  Ie  i  celým  světem  téměř  prý  se  jim 
číověk  dorozumí.  Na  Slovensku  grammatik 
Daniel  Krman  (1663—1740)  těmito  distichy 
projevil  své  míněni  o  jazykové  příbuznosti 
S-nů: 

•Chvéla  bodii  tobé,  nái  pFedobrý  Boie,    s  uk  velikého 

dobrodiní, 
ic  nelcleal  sál  i  dokonce  jasirk  — 
N<S  JMyk  obivláltot,  Maroda vai  dosti,  slovanaký, 
jftRi  Jatykftr  plodná  je«t  v  tvété  máte  jiných : 
6e*k^,  ďiorvaiský,  ruský,  polsky  a  moravkký, 
bolgaraký,  srbský  jtoo  s  ného,  jsou  i  jiné!« 

Pavel  Doležal  v  »  Gram  mat  i  ca  slavicobo- 
hemica«  (1746^  pokládá  jazyk  slovanský  za  ja- 
zyk z  nejstarobylejších  a  z  nejrozšířenějších. 

Mezi  luiickýmiSrby  překladatclsv.Písma 
dosrbštiny  Michal  Frencel  (1628-1706)  šífil 
poučeni  o  příbuznosti  slovanských  jazyků  a 
o  společném  původu  S-nů. 

Také  a  Poláků  nikdy  nevyhaslo  vědomi 
o  jejich  původu  slovanském  a  o  jejich  jazy- 
kové příbuznosti  s  jinými  národy  slovan- 
skými* Kronikář  Martin  Gallus  (1110—35) 
vU  io  Poláci  mluví  slovansky,  a  Polsko  na- 
zývá severní  části  slovanské  země,  podobně 
krakovský  biskup  Matouš  (1150)  za  čásf 
Slavonie  prohlašuje  Rusko,  Polsko  a  Čechy. 

V  Dtueoszově  »Historia  Polonica«  (1480) 
propuká  vědomí  společného  původu  S<nů  a 
jich   velikého   rozšířeni.   Kronikář   B.  Wa- 


powski  řl450— 1635)  Poláky,  Čechy,  Rusy, 
Bulhary,  Choř  vaty,  Srby  a  Bosňáky  zove  li- 
dem jednoho  jazyka  a  jedné  krve  a  shrnuje 
je  pod  jméno  S.  M.  Bielski  ve  své  polské 
kronice  celého  světa  (1550)  a  M.  Kromer 
r.  1555  v  knize  >De  origine  et  rébus  gestts 
Polonorum«  chlubí  se  rozlehlosti  sídel  slo- 
vanských, příbuzností  jazyků  a  společným 
původem  národů  slovansKÝch.  Stanovisko 
obou  těchto  kronikářů  plrejímaji  pozdější 
kronikáři  polští.  L.Gór  ni ck  i  r.  1566  v  knize: 
>Dworzanin  poIski«  píše  :> Všechny  ty  jazyky, 
polský,  český,  ruský,  chorvatský,  bosenský, 
srbský,  racky,  bulharský  a  ostatní  byly  dříve 
jediným  jazykem,  jako  byl  i  jediný  národ 
slovanský*.  M.  Sennik  r.  1568  v  Herbarzi 
tvrdí,  2e  »polská  řeč  je  dcera  řeči  slovan- 
ské* a  S-ny  pokládá  za  kmen  starobylý. 
St.  Sarhicki  ve  svých  Annales  r.  1587  divá 
se  na  dějiny  polského  národa  jako  na  Část 
dějin  všech  S-nů,  mezi  nimiž  Poláci  zaují- 
mají první,  význačné  místo  a  úkol  Poláků 
vymezil  jako  hlavních  ochránců  slovanské 
konfederace.  R.  1593  primas  arcibiskup  St. 
Karnkowski  s  hrdosti  dokazoval  kráh  Sig- 
mundovi,  že  vládne  nad  S-ny,  rozprostíra- 
jícími se  po  celém  světě,  v  Asii,  v  Evropě 
a  v  Africe.  V.  Paprocki  ve  všech  pracích 
svých  jeví  vědomí  slovanské,  J.  Kochanow- 
ski  počínaje  báseň  svoji  s  tendencí  silně 
protiněmeckouaslovansky  uvědomělou  vzývá 
>slovanskou  musou*.  Františkán  W.  D^bo- 
t^cki  ve  spise:  >Wywód  jedynowlasnego 
paústwa  áwiatac  (1633)  má  za  to,  že  slovan- 
ský jazyk  je  nejen  na  světě  nejrozšířenější, 
ale  i  nejstarší.  A.  W^gierski  r.  1652  raduje 
se,  ie  reformace  započala  se  nejdříve  u  S-nŮ, 
a  že  jazyk  S-nů  se  »rozprostirá  v  různých 
nářečích  široko  a  daleko  v  Evropě  a  v  Asii<. 
Najihuslovanském,ažna  Bulhary,  bylo 
také  od  dob  dávných  rozšířeno  vědomí  o  spo- 
lečném původu  S-nů  a  jazykové  jejich  pří- 
buznosti. Benediktin  L.  Crěvič  (=  Červa) 
(1490—1622)  pokládal  Čechy,  Poláky  a  Dal- 
matince  za  lidi  » jednoho  a  téhož  jazykac. 
Chorvat  B.  Georgijevié  r.  1544  pozname- 
nává, že  slovansky  mluví  se  v  Chorvatsku, 
Dalmácii,  Rusku,  Valachii,  Srbsku,  Čechách, 
Polsku  a  i  Turci  jazyka  slovanského  užívají. 
Georgiievič  věděl,  ie  v  zemích  těch  užívá  se 
různých  nářečí  slovanských.  T.  A.  Andra- 
ševiČ  r.  1545  (»Ad  optímates  Polonos  ad- 
monitio«)  byl  nadšen  rozlehlosti  sídel  slo- 
vanských a  byl  přesvědčen,  že  jazyk  slo- 
vanský předčí  ostatní  národy  rozprostíraje 
se  od  moře  Ledového  k  Jaderskému,  od 
řeky  Labe  k  moři  Černému.  Slovinec  Sig. 
baron  Herberštein  r.  1549  v  knize  »Rerum 
Moscoviticaruro  commentarii<,  která  zvláště 
na  Rusi  byla  čtena,  hlásal,  že  slovanský 
jazyk  je  rozšířen  široko  a  daleko.  Adam 
Bohorič  ve  své  slovinské  mluvnici  r.  1584 
otiskl:  » Zimní  volné  hodinky  o  latínsko- 
kraňském  písemnictví,  po  způsobu  latin- 
ského jazvka  srovnaném,  z  něhož  se  lehko 
pozná  příbuznost  moskevského  (ruského), 
rusínského,  polského,  Českého  a  lužického 


440 


Slované  (vzájemnost). 


jazyka  s  dalmatským  a  chorvatským<  a  v  před* 
lúluvé  vyložil:  >Nemyslim  pak  jménem  slo- 
vanským  lid  nějaký,  skrytý  v  nepatrném 
kraji  a  určitými,  poměrné  úzkými  mezemi 
ohraničený,  nýbrž  jmenuji  a  rozumím  tím 
jménem  všecky  kraje  a  lidi,  kde  se  buď  slo- 
vansky mluví,  nebo  kde  jsou  slova  vespolek 
co  nejstejnějéiho  významu,  neb  a  nichž  jest 
jasně  patrno,  že  jsou  jaksi  v  bratrství  a  v  pří- 
buznosti se  slovanským  jazykem. <  F.Vrančič 
(Verantius)  ve  svém  pětijazyČném  slovníku 
r.  1595  mezi  nářečími  slovanského  jazyka, 
rozprostírajícími  se  široko  a  daleko  v  Evropě 
a  v  Asii,  od  moře  Jaderského  do  neznámých 
končin  půlnočních,  na  první  místo  staví  jazyk 
>dalmatinský€.  Jinde  Vrančič  zastává  theorii 
o  původu  jižních  a  západních  S-nů  ze  sever- 
ních končin  a  hlásá,  Že  není  většího  národa 
a  jazyka  na  světě  nad  slovanský.  Dubrov- 
nican  M.  Orbini  sepsání  své  italské,  nekri- 
tické všeslovanské  historie:  >Il  regno  degli 
Slavi,  hoggi  corrottamente  detti  Schiavoni 
historia«  (1601)  podjal  se  z  lásky  »k  svému 
slovanskému  národuc  a  chtěl  v  knize  své  do- 
kázat, jak  rozsáhlé  slovanské  državy  vznikly, 
se  vyvíjely  a  jak  S.  vždy  byli  lidé  zname- 
nití a  slavní.  V  XVII.  stol.  zrodil  jih  slo- 
vanský apoštola  myšlenky  slovanské,  Jiřího 
Křižaniče  (*  1617).  Tento  katolický  kněz, 
Chorvat  podle  národnosti,  seznal  z  autopsie 
i  z  knih  svět  slovanský.  V  nejdůležitějších 
dílech  svých  >  Gramatice*  a  »Politice«  vy- 
ložil míněni  své  o  myšlence  slovanské.  Kri- 
žanič  těžce  nesl,  že  jazyky  slovanské  jsou 
pokaženy,  že  S.  honí  se  za  cizinou,  že  jsou 
málo  uvědomělí  a  Že  až  na  Rusko  úpí  pod 
cizi  vládou.  Križanič  v  Rusku  viděl  »jediný, 
nezávislý,  organisační  element  slovanského 
světa*.  Přál  si,  aby  ruský  car  upřímně  se 
staral  o  prospěch  celého  slocanského  ná- 
roda, žádal,  aby  slovanšti  vladaři  nebrali  si 
ženy  z  ciziny  a  své  dcery  za  cizáky  nepro- 
vdávali,  uvažoval  o  rozdvojení  církve  ve  vý- 
chodní a  západní  a  doporučoval  sjednoceni 
katolicismu  s  pravoslavím.  Chtěl  pracovat 
o  vzděláni  slovanského  jazyka  sepsáním  gram- 
matiky  a  slovníka  a  vycfánim  všeslovanské 
historie.  Križanič  dokonce  vymyslil  gramma- 
tiku  jakéhosi  ideálního  literárního  jazyka 
všcslovanského,  jemuž  by  rozuměli  všichni 
S.  Básník  J.  Palmotič  (1606—57)  nejednou 
uhodil  na  slovanskou  strunu  (např.  >Glas€). 
Také  básník  J.  Gundulič  v  eposu  »Osman« 
(1627)  projevuje  silné  cítění  slovanské  a 
zvláště  velebí  i  hrdiny  polské  a  jihoslovanské. 
Ivan  Lucič  ve  své  dosti  kritické  historii 
»De  regno  Dalmatiae  et  Croatiae«  (1666)  jest 
si  vědom  přibuznostijazyků slovanských aspo- 
lečného  původu  S-nů,  Dubrovnický  básník 
N.  Džordžič  (ok.  1695)  silně  cítil  slovansky 
a  byl  přesvědčen,  že  jeho  rodný  jazyk  za- 
ujímá ohromná  prostranství  od  moře  Jader- 
ského k  Ledovému,  k  hranicím  Číny  a  Éersie. 
J.  bar.  Valvazor  r.  1689  (»Ehre  des  Her zog- 
thums  Krainc)  napsal,  že  ruština  s  řečí  v  Kra- 
jině zcela  je  podobná  a  téměř  ťíplně  stejná. 
Na  počátku  XVIII.  stol.  básník  J.  Kavanin 


zbásnil  mimochodem  starou  látku,  jak  tři 
mladí  bratří  Dalmatinci,  vyšedše  na  sever, 
založili  tam  tři  říše,  říši  Českou,  Ruskou  a  Pol- 
skou. Františkán  A.  KaČič-Miotič  v  >Raz- 
govor  ugodni  národa  slovinskego*  byl  pro- 
dchnut slovanskou  myšlenkou  svých  vrstev* 
níků.  Slovinec  Ivan  Žiga  Po  po  v  i  č,  který 
znal  i  všecka  západní  nářečí  slovanská  (1705 
až  1774)  přál  si,  jak  svědčí  jeho  spis  »UDter- 
suchungen  vom  Meere«  (1750),  seznati  veš- 
keru slovanštinu  a  chtěl  pomáhati  8-nům 
v  jejich  roztříštěnosti  k  jednotě  aspoň  jed- 
notným pravopisem.  Athonský  mnich  Paysij 
r.  1762  v  Historii  slovensko- bulharské  pro- 
jevuje dříve  řídké  mínění,  že  Bulhaři  Jsou 
S.  jako  S-n^  jsou  Rusové  a  Moskovci,  š.  na 
Baltu  a  Adrii. 

Mezi  Rusy  nebylo  v  starších  dobách  vě- 
domí o  společném  původu  a  jazykové  pří- 
buznosti S-nů,  o  rozšíření  jejich  sídel  příliš 
silné.  Co  ve  XII.  stol.  napsal  o  původo 
S-nů  ruský  letopisec  Nestor,  to  bylo  opa- 
kováno později  až  do  stol.  XVIIÍ.  skoro 
všemi  ruskými  kronikáři.  2e  jisté,  třeba  že 
slabé  vědomí  slovanské  u  Rusů  bylo,  lze 
souditi  z  té  okolnosti,  že  na  Rusi  i  v  době 
před  Petrem  Velikým  byly  čítány  některé 
spisy  druhých  S-nů,  vědomím  slovanským 
prodchnuté.  Reformy  Petra  Velikého  sblížily 
Rusko  více  s  ostatní  Evropou,  a  tím  i  s  ostat- 
ními národy  slovanskými.  Rusové  počali 
o  S-nech  více  se  dovídati,  poznávali  jejich 
dějiny,  jazyk  a  jejich  přítomny  stav.  Tíra 
vědomí  slovanské  na  Rusi,  dříve  u  přirov- 
nání k  S-nům  jižním,  Polákům  a  Čechům 
velmi  slabé,  počalo  síliti. 

Vědomí  mezi  S-ny  rozšířené  o  společném 
původu  S-nů,  jejich  jazykové   příbuznosti, 
rozšířenosti  jejich  sídel  a  slávě  jejich  minu- 
losti od  2.  pol.  XVIII.  stol.  sesílilo  a  pře- 
rodilo se  v  novodobou  myšlenku  slovanskou. 
Vlivem  francouzské  revoluční  filosofie,  kterou 
S.    poznávali   jednak    přímo,   jednak    pro- 
střednictvím Němců,  zrušeny  byly   organi- 
sace  podle  církví  a  podle  příslušnosti  k  zemi, 
a  uvolněna  byla  cesta  organisování   podle 
národností.   Slovanšti   národové  stávají  se 
národnostně  uvědomělými,  kvas  hnutí  nacio- 
nálního  počíná  se  u  nich  šířiti.    Vliv  učení 
Rousseauova,  v   Evropě  tehdy  obecně  roz- 
šířený, jest  patrný  i  na  S-nech.  Vlivem  uČcní 
Rousseauova  Němci  mluví  přátelsky  o  S-nech, 
poněvadž  v  nich  vidí   příklady   pro  tbeorie 
Rousseauovy.    Všeobecné    rozšířený    sm^sl 
v  historickém    badáni    pro    doby    dávné  a 
temné  nese  s  sebou,  že  i  Neslované  věnují 
pozornost  dějinám  a  Životu  starých  S-nú. 
Nový  kritický  směr  biblických  stu aii,  rcprae- 
sentovaný  professorem  orientálštiny  v  G<)tÍD- 
kách,  J.  D.  Michaelisem,  posiluje  studium 
jazyků  slovanských.  Historické  studie,  které 
repraesentuje  A.  L.  Schldzer,  obírají  se  mi- 
nulostí slovanskou  a  sílí  myšlenku  slovanské 
jednoty.  Němci  pro  svoje  badáni  filologická 
a  pro  studium  minulosti  své  potřebuji  zna- 
losti slovanské  filologie  a  historie  a  proto 
povzbuzují  k  studiu  odborů  těch. 


Slované  (vzájemnost). 


441 


Prvni  veliký  český  buditel  Jos.  Dobrov- 
ský je  jako  védec  hlasatelem  slovanské 
ideje.  Studoval  slovanské  dějiny,  badal  o  slo- 
vanských jazycích,  jako  poselstvi  z  Čech  po- 
silal  národům  slovanským  Časopisy  >Slavin< 
a  >Slovanka<.  Jako  dřivějií  slovanšti  kroni- 
káH  byli  nadšeni  rozlehlosti  sidel  slovanských, 
tak  rozlehlosti  jejich  byl  nadšen  i  Dobrovský. 
Vidél,  ic  8.  za  jeho  doby  vládli  v  rusko- 
ftlovanském  kmeni,  a  rusko-slovanským  kme- 
nem od  moře  Černého  až  k  moři  Ledovému, 
toal,  ie  S.  zavírali  smlouvy  na  hranicích 
Čínské  řiše,  posílali  úkazy  ve  své  řeči  do 
končin  vice  neŽ  200  mil  vzdálených  a  širo- 
kých, činili  objevy  v  moři  světovém  mezi 
Asii  a  Amerikou.  Dobrovský  si  přál,  aby  S., 
jako  to  mají  Němci,  byli  v  jazyce  sjedno- 
ceni, aby  uznali  vládu  jednoho  nářečí  nad 
ostatními.  Dobrovský  byl  i  pro  jednu  ortho- 
grafii  n  všech  S-nfi.  Dobrovský  šel  i  dále  a 
netaji]  se  touhou,  aby  S.  byli  spojeni  v  jed- 
nom státu,  a  doufal,  že  S.  ke  spojení  tomu 
dobou  dojdou. 

Předchůdce  Dobrovského  a  přece  jeho  žák 
F.  V.  Durych,  badatel  na  poli  fílologie  a 
historie  slovanské,  obíral  se  i  dávným  živo- 
tem starých  S-nfi  a  proti  Dobrovskému  sna- 
žil te  dokázati,  že  S.  měli  i  svoji  samostat- 
nou kulturu  vedle  vlivů  cizích,  které  na  kul- 
turu tu  působily. 

?(a  jihu  slovanském  znalec  Dobrovského 
prací,  pracovník  o  prvém  katolickém  pře- 
kladu sv.  Písma,  Slovinec  Jurij  Japelj,  hle- 
dat t.  zv.  »hlavnÍ€  slovanštinu  čili  matku  slo- 
vanských jazyků  a  přišel  r.  1799  k  poznání, 
ie  takové  matky  není,  že  žijí  toliko  dcery, 
»jei  pak  by  se  měly  jako  sestry  znáti  a  ruce 
si  podati,  což  se,  bohužel,  nedčjec.  Japelj 
ve  spise,  v  rukopise  chovaném,  v  >Slavische 
Spiacblehre*  formuloval  určité  návrhy,  jak 
by  sa  jeho  doby  sblížení  8-nŮ  na  poli  kul- 
tomim  mělo  se  uskutečniti.  >Dovoluji  si  pro- 
jeviti otcům  a  oblažitelům  zemí,  vladařum,€ 
navrhoval,  »své  přáni  nejvroucnější,  aby  se 

go  sdružení  a  sblížení  sester  po  širém  světě 
ydliclch  založil  dopisující  učený  spolek, 
a  možno-li,  také  umožnilo  slovanským  lite- 
rátům cestování. «  J^pelj  za  úkoly  tohoto 
učeného  spolku  pokládal:  1.  Najíti  výrazy 
všem  iaxykom  společné,  2.  universální  slovan- 
ský slovník,  3.  srovnávací  mluvnice,  4.  všem 
S-nům  srozumitelné  písmo,  na  př.  slovinská 
bohoričica,  6.  malá  srovnávací  mluvnice  slo- 
vanská pro  každé  nářečí:  co  si  musí  na  př. 
Ros  zapamatovati,  aby  se  naučil  češtině,  pol- 
štině atd.  Japelj  byl  přesvědčen,  že  prove- 
dením tohoto  jeho  návrhu  by  se  dosáhlo, 
že  S.  by  byli  všude  doma,  obchodní  styky 
by  se  mezí  nimi  upevnily,  vědy  a  uměni  by 
jrn  tiskaly.  Japelj  sám  zanechal  v  rukopise 
srovnávací  mluvnici  slovanskou. 

Spolapracovnik  Japelj ů v  při  katolickém 
překlade  sv.  pisma,  Slovinec  Blaž  Kumer- 
dej,  bvl  zastancem  mínění,  aby  8.  měli  spo- 
lčil ný,  jednotný  jazyk.  Sám  vypracoval  mluv- 
nici'  takového  idealného  jazyka  všeslovan- 
skéfao.  která  uchována  je  nam  v  rukopise. 


Jos.  Jungmann,  v  řadě  druhý  vůdce  čes- 
kého obrození,  byl  prosáknut  novodobou 
myšlenkou  slovanskou.  Jurgmann  včřil  ve 
velikou  budoucnost  S-nu  a  utvrzoval  se  ve 
víře  té  zvláště  politickými  událostmi.  Když 
zvítězilo  Rusko  nad  Napoleonem  I.,  Jung- 
mann jakož  i  jeho  vrstevnici  s  hrdostí  hlásil 
se  jako  S-an  k  Rusku  a  kojil  se  naději,  že 
Rusové  >slovanské  jméno  zv^ší«.  Jungmann 
si  přál,  aby  S.  sjednotili  se  jazykově  podle 
vzoru  svých  západních  sousedů  Němců.  Za 
společný  jazyk  slovanský  chtěl  míti  ruštinu, 
jazyk  nejmocněiší  ratolesti  slovanské.  Jung- 
mann také  uvažoval  politicky  o  S-nech.  Jeho 
přáním,  jako  obhájce  mínění,  že  pro  národy 
nejlepší  jest  » moudré  samodržectví*.  bylo, 
aby  S.  pod  ruským  vůdcovstvím  tvořili  stát 
jediný.  Jungmann  nebyl  v  Čechách  za  své 
doby  s  míněním  svým  osamocen.  Mínění 
jeho  za  jeho  vůdcovství  v  Českém  životě 
ovládalo  všechen  život  český. 

Slovinec  Bart.  Kopitar  byl  prodchnut 
myšlenkou  slovanskou.  Cítil,  že  S.  jednotlivě 
ničeho  neznamenají  a  vybízel  k  tomu,  aby 
pohromadě  drželo  to.  co  pohromadě  držeti 
musí.  Kopitar  jako  vědecký  pracovník  byl 
by  si  přál,  aby  » Wiener  JahrbQcher  fůr  Lite- 
ratuře, jež  po  nějakou  dobu  redigoval,  staly 
se  orgánem  západních  slavistů,  dělal  si  na- 
děje na  zřízení  »slavische  Central- Akademie*, 
•Academie  slavě*,  >Société  slave«  v  Ra- 
kousku, kdy  ještě  nebyla  zřízena  akademie 
německá,  Dobrovskému  navrhl  vydávání  slo- 
vanské encyklopaedie,  hlásal,  že  S.  mohou 
psáti  svá  nářečí  podle  přikladu  starých  Řeků, 
ale  »jednotvárnou  abecedou  a  bez  tuctu  růz- 
ných pravopisů*. 

Vzrůstání  slovanské  myšlenky  sesileno  a 
utvrzeno  bylo  u  S-nů  poznáním  zápasu  ná- 
rodní emancipace.  Poznáni  to  dostalo  se 
fnŮm  z  Němec  prostřednictvím  Čechů  P.J. 
afaříka  a  J.  Kollára.  První  léta  XIX.  stol. 
v  Německu  nesou  charakter  boje  němectvi 
proti  francouzství.  Idea  národní  dala  v  Ně- 
mecku vznik  boji  proti  Francii,  vedenému 
v  literatuře,  ve  škole,  ve  spolcích  i  na  tri- 
bunách řečnických.  Nenávist  ke  všemu  fran- 
couzskému do  mass  chrlily  tehdy  německé 
časopisy,  hlásaly  odpor  k  starým  řádům  a 
volaly  po  jednotě  Německa,  chtěly  svobodu 
v  nejširším  toho  slova  smysle  a  věřily,  že 
té  dobýti  je  možno  jen  spojením  všech 
Němců,  sjednocením  všech  německých  sil 
zápasných.  Idea  jednoty  Německa  byla  tehdy 
úhelný  kámen  německého  názoru  světového. 
Professoři  v  čteních  svých  hlásili  se  k  idei 
jednoty  jako  k  idei  základní,  studentské 
spolky  byly  zakládány  ve  znamení  svobody 
a  jednoty.  Duševním  střediskem  uvedeného 
hnuti  v  Německu  byla  universita  jenská.  Na 
ní  byli  žáky  P.  J.  Šafařík  (1816)  a  hned  po 
něm  J.  Kollár  (1817-19).  Šafařík  i  Kollár, 
když  odcházeli  do  Jeny,  byli  již  dotknuti 
ideami  své  doby,  znali  hesla  svobody  i  ná- 
rodnosti, hlásili  se  k  hnutí,  jemuž  tehdy  vé- 
vodil J.  Jungmann.  V  Jeně  vlivem  nového 
prostředí  názory  své  sesílili,  doplnili  a  pro- 


442 


Slované  (vzájemnost). 


pracovali.  Oba,  Šafařík  i  Kollár,  vzdělávali 
se  v  Jené,  oba  slyšeli  skoro  tytéi  učitele, 
oba  měli  v  otázce  slovanské  tytéž  názory, 
oba  v  otázce  vzájemnosti  slovanské  stali  se 
mezi  8-ny  nejvlivuplnějši  třeba  že  ne  oba 
mérou  stejnou.  Šafařík  byl   vědec,  Kollár 
básník,  Šafařík  byl  přístupný  odborníkům, 
Kollár  vzdělancům  vůbec,  Šafařík  byl  uza- 
vřenější, klidnější  a  úzkostlivější,  Kollár  ote- 
vřenější, odvážnější,  povrchnější  a  vášnivější. 
Šafařík  byl  učenec,  Kollár  spíše  žurnalista. 
Povahy  obou  vysvětlují  nám,  proč  Kollár 
stal  se  Šafaříka  vlivuplnějším.  Působeni  Ša- 
faříkovo  i  Kollárovo,  hlásání  ideí  v  Jeně  vy- 
hraněných spadá  v  tutéž  dobu  přes  to,  ze 
v  Jeně  oba  nebyli  zároveň,  n^brž  těsně  za 
sebou.  Šafařík  byl  passivnějŠí,  Kollár  ne- 
dočkavější a  bojovnější.  Kdvž  přišli  z  Jeny, 
oba  měli  o  otázce  slovanské  stejné  názory. 
Oba  byli  nadšeni  velikosti  Slovanstva,  na- 
plněni důvěrou  v  ruské  slovanství,  v  snahy 
Alexandrovy,  doufali,  že  zbraněmi  ruskými 
vystaví  se  veliká  říše  slovanská,  v  jejímž  cele 
bude  státi  ruský  car.  Budoucně,  před  r.  1848, 
jejich  názory  o  otázce  slovanské  omezovaly 
se  na  pole  literární.   Kollár  vyložil  v  téže 
době  své  názory  o  literárním  panslavismu 
r.  1837  ve  spise  (Jeher  die  literarische  Wechsel- 
seitigkeit  iwischen  den  verschiedenen  Stdmmen 
und  Mundarten  der  slavischen  Nation,  Šafařík 
hned  po  vyjití  se  spisem  projevil  svůj  sou* 
hlas,  radě  ic  přeložení  spisu  do  ruštiny.  Práce 
KoUárova  tudíž   tlumočí  i  Šafaříkovy  my- 
šlenky o  literární  vzájemnosti  slovanské  (viz 
Kollár,  str.571.).  Myšlenky  Kollárovy  došly 
vřelého  ohlasu.  Chorvat  Lj.  Gaj  stal  se  je- 
jich hlasatelem  na  jihu,  Tomáš  Pavlovic 
mezi  Srby  působil  v  duchu  vzájemnosti.  Kniha 
německy  r.  1844  byla  vydána  po  druhé,  do- 
čkala se  dvakráte  překladu  do  ruštiny,  pře- 
vedena byla  do  srbštiny  a   češtiny,  a  slo- 
vanští buditelé  jako  St.Vraz,  U.  Jarník,  M. 
Majar,  A.   Krempel  a  j.   nevycházeli  z  na- 
dšení nad  prací,  již  jmenovali  »Evangelium 
slovanskéc.  Kollár  vsak  nepůsobil  na  kmeny 
slovanské   jen    svoji   literami   vzájemnosti, 
nýbrž  také  svojí  produkcí  básnickou,  svojí 
•Slávy  dcerou*.  Na  Slovensku  J.  Hollý  nej- 
více byl  prosycen  ideami  Kollárovými   po 
všeslovanství  a  ke  konci  let  20tých  a  na  poč. 
30tých  byla  Kollárových  stoupenců  mezi  Slo- 
váky dlouhá  řada.  Předchůdci  školy  Štúrovy 
a  jeho   škola  sama  vyrostli  pod  vlivem  a 
v  názorech  Kollárovy  slovanské  vzájemnosti. 
S.  Chalúpka,  K.  Štúr,  S.   Godra  jsou 
Kollárovci,  k  nim  druží  se  vůdce  školy  nové 
na  Slovensku  L.  Štúr,  obklopený  Kuzma- 
nym,  Hurbanem,  A.  H.  Škultétym,  Hodžou 
a  O.  Sládkovičem.  Kollárovy  myšlenky  o  slo- 
vanské vzájemnosti  mezi  Srby  Lužické  při- 
nášeli studenti  lužicko-srbští  z  Prahy.   Oni 
seznámili  se  s  jeho  spisy  v  Praze  a  v  duchu 
jejich   působili   ve   své  otčině.   Od    r.   1839 
Kollár  sám  listy  i  zasíláním  svých  knih  zí- 
skával  si   mezi  Srby   lužickými   stoupence. 
Jan  E.  Smoleř  a  J.  P.  Jordán  stali  se  tam 
hlasateli  Kollárovy  literami  vzájemnosti  slo- 


vanské. Slovanský  jih  podléhal  KoUárovým 
myšlenkám  o  vzájemnosti  slovanské  brzy  po 
návratu  KoUárově  z  Jeny.  Od  r.  1819  v  P<át 
stál  Kollár  s  Jihoslovany  v  Živém  spojeni. 
Osobně  působil  na  studenty,  seskupoval  je 
kolem  sebe,  a  později,  když  loučili  se  s  Pešti, 
prodlužoval  styk  svůj  s  nimi  dopisy,  zasílá- 
ním knih  a  návštěvami.  Chorvat  Gaj  r.  1830 
ve  spise  Kratka  osnova  horvatskoslovenskoga 
pravopisanja  hlásil  se  k  myšlence  Kollárovy 
literární  vzájemnosti,  a  když  stal  se  otcem 
illyrismu,  mohl  Kollára  směle  zváti  dědem 
svého   dítka.   Vždyf  iliyrism   vytryskl  také 
z  poznání  slabosti  a  malosti  národa,  vŽdyf 
i   on   opíral  se  o  ideu  slovanskou,  jen  ic 
uznával,  aby  dříve  působilo  se  k  sjednocení 
Chorvatů  s  nejbližšími  druhy  slovanskými. 
Velká  Illyrie  měla  obsahovati  celéjihoslovan* 
stvo,  k  Illyrům  měli  náležeti  Slovinci,  Chor- 
vati,  Slavonci,  Dalmatinci,  Bosóáci,  Černo- 
horci, Srbi   i  Bulhaři;  jejich   jazykem  mél 
býti  písemný  jazyk  chorvatský  slitý  s  jazy- 
kem nové  srbské  literatury.  KoUárova  lyra 
nebudila  jen  Čechy,  ale  i  Jihoslovany.  Ve 
znamení  »-Slávy  dcéryc  pěli  básníci  jihoslo- 
vanŠtí,  ve  znamení  vzájemnosti    slovanské 
působili  jihoslovanšti  vědci.  Preradovič,  Ku- 
kuljevid,  Dimitrovič,  Kaznačič,  Pučid,  Babo- 
kié,  Pavlovic,  Pačič,  Teodorovič,  A.  Krempel, 
J.  Drobnic  a  j.  byli  stoupenci  Kollárových 
názorů  o  vzájemnosti  slovanské.   V  Haliči 
byl  Lvov  středem  literátů,  kteří  seznamo- 
vali se  s  Kollárovou  myšlenkou  vzájemnosti 
slovanské.  Především  prostřednictvím  K.  V. 
Zapa  a  P.  Koubka  dovídali  se  spisovatelé 
Ivovští  o  snahách  českých.  Ustav  Ossoli ir- 
ských byl  středem  vzdělanců  polských  i  ru- 
sínských.   A.   Bielowski,  L.  SiemieAski,  K. 
Szajnocha,  Ž.  Pauli,  J.  a  A.  Borkowski,  W. 
Chl^dowski,  Zielinski  a   i.  setkávali   se  ve 
Lvově  8  Rusiny  M.  Šašicěvičcm,  J.   Holo- 
vačkám.  J.  Vahilevičem,  N.  Ustyanovičem, 
Ilkevičem,  Minčakevičem  a  j.,  navzájem  dá- 
vajíce na  jevo  sympathie  s  Kollárovou  ideou 
vzájemnosti  slovanské.  Na  Ukrajině  zapustily 
práce  Kollárovy  mocně  kořeny.  Charkov&ti 
intelligenti  s  nadšením  čítali  Kollárův  spis 
o  vzájemnosti,  kroužek  slavjanoňlů,  z  nichi 
vyšli  Srezněvskij  a  Kostomarov,  živě  debat- 
tovali  o  spisech  Kollárových.  Kostomarov* 
když  r.  1845  přišel  do  tójeva,  měl  již  v>'- 
pracovaný  plán  pro  řešení  slovanské  otázky. 
Přijímal  ÍCollárovu  literární  vzájemnost,  aíe 
rozšířil  ideu  tu  i  na  pole  politické  a  toužil 
po  utvoření  jedné  slovanské  federace  pod 
protektorátem  cara  ruského,  federace,  v  ni2 
zachráněny   by  zůstaly   národní  zvláštnosti 
jednotlivých  větví  slovanských.  Tato  myšlenka 
dala  vznik  kijevskému  >  Bratrstvu  sv.Cyrílla 
a  Methoděje«  a  prodchla  jednoho  z  nejlep- 
ších básníků  slovanských,  Tarasa  Ševčenka. 
Vliv  prací   Šafaří ícových   na  S-ny   byl 
menší  a  pozvolnější  vlivu  spisů  Kollárových. 
Bylo  to  proto,  že  Šafařík  neskládal  jako  Kollár 
ani  básní,  ani  nadšených  a  žurnalistických 
pojednání,  nýbrž  vydával  díla  vědecká.  V  1. 
1836—37  vydal  Šafařík  Slovanské  štaroi[itnosti. 


Slované  (vzájemnost). 


443 


kniho,  která  te  stala  8-nAin  zřídlem  obrany 
v  jeíich  boji  8  NČmectvem.  V  »Starožitno< 
sttchc  šafařik  položil  si  hlavni  úkol  doká- 
zali, ie  »8«  seděli  v  Evropě  jiŽ  před  naro- 
zením Kristovým,  a  to  nejen  na  omezeném 
územt  vj[ch.  Evropy,  nýbrž  v  celém  rozsáh- 
lém kraji  od  Baltického  moře  k  moři  Jader- 
skému a  Černému^  od  Visly  až  k  Donu*. 
»Staroiitnostmi«  podal  Šafařík  dťikaz  o  rovno- 
cenné starobylosti  S-nů  s  Germany,  Gally, 
Italy  a  Reky  v  Evropě.  >Starožitnósti  slo- 
vanské* působily  vlivně  na  slovanské  vzdě- 
lance. By  Iv  přeloženjr  do  polátiny  i  němčiny 
a  částečné  do  srbátiny  a  ruštiny.  Posílily 
silně  národní  vědomi  mezi  S-ný.  Větiiho 
rosiířeni  než  > Slovanským  starožitnostem* 
dostalo  se  Šaiařikovu  Slovanskému  národo- 
pUa,  Byla  to  kniha  určená  slovanské  pfi- 
tomností,  v  niž  Šafařík  za  cil  si  vytkl  sou- 
měrné a  snadně  zobraziti  polohu  a  rozvět- 
veni celého  kmene  slovanského  uprostřed 
jiných  kmenů  plemene  indoevropského  a 
severského,  t.  j.  zevrubně  vymeziti  sídla  slo- 
vanská. Zjiátěni  vykonal  Šifařík  čistě  fílo- 
logicky.  Jazyk  byl  mu  identický  s  kmenem, 
řeč  s  názvem  národ.  Jazyk  dělil  se  na  mluvy, 
mluva  na  řeč  atd.  Šafaříkovy  názory  o  roz- 
iiřeni  Slovanstva,  projevené  v  >  Slovanském 
národopise*  doály  v  1,  pol.  XIX.  stol.  obec- 
ného přijeti.  Česky  Safaříkův  >Národopis« 
vyšel  neiednou,  mezi  Rusy  byl  čten  ruský 
překlad  knihy,  mezi  Poláky  polský  a  na  jihu 
slovanském  vliv  >Národopisu<  Šafaříkova  a 
Kollárova  spisu  »Ueber  die  Wechselseitig- 
keit«  byl  pokládán  za  stejně  významný.  Ša- 
fafik  a  Kollár  společnou  prací  postavili 
programm  otázce  slovanské.  Šafařík  doká- 
zal rovnocennou  starobylost  8-nů  v  Evropě 
s  Germany,  Gally,  Italy  a  Řeky,  a  ukázal 
rozlehlost  kmene  slovanského  v  minulosii 
i  přítomnosti,  Kollár  vykouzlil  lep&í  budouc- 
nost Slovanstva  a  navrhoval  prostředky,  ji- 
miž k  budoucnosti  té  lze  dojíti.  Kollár  po- 
stavil veliký  sen  před  očí  národů  slovan- 
ských, a  také  proto,  že  postavil  sen,  těšil  se 
velikému  souhlasu. 

R.  1846  ozvala  se  proti  slovanskému  pro- 
erammu  Kollárovu  do  jisté  miry  opposice. 
rŮvodcem  a  repraesentantem  opposice  té 
byl  Čech  Karel  Havlíček.  Havlíček  byl 
jiúio  student  horlivým  stoupencem  Kollá- 
rovy  slovanské  myšlenky,  a  jako  takový  hle- 
děl Havlíček  poznati  z  literatury  i  z  auto- 
psie  svět  slovanský.  Havlíček  pilně  vzdělával 
se  vedic  literatury  německé  i  na  literatuře 
národů  slovanských,  z  autopsie  poznal  Čechy, 
Moravu,  Slovensko,  Halič,  ve  Vídni  sezná- 
mil se  s  tužbami  Jihoslovanů  a  prodlel  delší 
dobu  na  Rusi,  zvláště  v  Moskvě,  kde  mčl 
příležitost  i  o  Bulharech  něčemu  se  naučiti 
od  bulharského  studenta.  Havlíček  tak  dů- 
kladně připraven  vystoupil  r.  1846  článkem 
•Slovan  a  Čech*,  otištěným  v  > Pražských 
Novinách*  proti  povrchnímu  pojímáni  Kollá- 
rovy  ideje  vzájemnosti  slovanské  a  do  jisté 
míry  i  vědomě  přimo  proti  této  idei,  kterou 
pokládal  za  myšlenku  doby  nové.  Když  byl 


Havlíček  na  Rusi  vychovatelem,  vyrostl  tam 
v  něm  jako  odchovanci  směru  liberálního 
odpor  proti  ruskému  systému  vládnímu  a 
odpor  proti  ruským  snahám  po  universální 
monarcnii,  zakrývaným   myšlenkou   slovan- 
ského bratrství,  a  již  na  Rusi  byl  Havlíček 
přesvědčen,  že  není  možno,  aby  všichni  ná- 
rodové slovanští  žili   v  bratrské  lásce.   Na 
Rusi  Havlíček  viděl,  že  Čechové  nemohou 
jíti  mimo  styky  kulturní  ani  s  Rusy  ani  s  Po- 
láky, a  že  jen  s  Jihoslovany  pojí  je  více  nežli 
zájmy  literární.  Napsal  toto  své  přesvědčení 
dne  22.  květ.  1844  z  Moskvy  K.  V.  Zapoví: 
>S  'liry  neb  snad  Jihoslovany  nyní  nejvíc 
sympathisuji  a  naději  mám,  že  budu  ještě 
tenkrát  syropathisovat,  až  se  odtud  navrá- 
tím.  S  Poláky  a  Rusy  nechci  mít  nic  . . . 
mám  chuť  dokázat,  že  Kusové  a  mutatis  mu- 
tandis  Poláci  nejsou  naši  bratří,  jak  je  jme- 
nujeme, ale  mnohem  větši  nepřátelé  a  ne- 
bezpečnější naší  národnosti   než  Madáři  a 
Němci.  Jazyky  jejich  a  literatury  můžeme  po- 
užit, jak  chceme,  ale  všechno  strejčkováni 
s  nimi  na  stranu.   Sic  to  špatně  vypadne.* 
Havlíček  také  již  na  Rusi  přišel  k  mínění,  že 
předpoklady  Kollárovy  slovanské  myšlenky 
nejsou  zcela  správné,  a  již  na  Rusi  pojal 
myšlenku,   později   v  Čechách  své  názory 
otevřeně  vyložiti.  Havlíček  učinil  tak  v  článku 
vSlovan  a  Čech*   a  postavil   článkem    tím 
v  otázce  slovanské  nový  programm,  který  po- 
zději, r.  1848  doplněn  byv  Fr.  Palackým,  jest 
až  do  doby   nejnovější  S-nům  rakouským 
programmem  vůdčím.  Havlíček  v  článku  »Slo- 
van  a  Čech*  nevystoupil  proti  myšlence  vzá- 
jemnosti slovanské,  nýbrž  jen  proti  jejímu 
povrchnímu  pojímání  a  proti  její  abstrakt- 
nosti. Ukazoval  na  to,  že  mezi  8-ny  má  býti 
vzájemnost  na  poli  literárním,  ale  dovozo- 
val, že  taková  vzájemnost  jest  ještě  pium 
desiderium,  a  ne  skutečnost.    KoUára  pak 
opravoval  v  tom,  že  zdůrazňoval,  že  S.  ne- 
jdou jeden  národ,  nýbrŽ  že  jsou  kmen,  který 
se  skládá  ze  čtyř  samostatných,  mezi  sebou 
nespojených  národů.  Proti  Kollárovi  Havlíček 
dokázal,  že  mezi  těmito  národy  není  možná 
bratrská  láska.   Hlavně  spor  Poláků  s  Rusy 
byl  mu  důvodem,  že  mezi   S-ny   bratrské 
lásky  nebylo  a  býti  nemůže.   Havlíček  také 
vystoupil  proti  ruským  snahám  po  získáni 
S»-nů  k  říši  Ruské  a  důrazně  žádal,  aby  každý 
národ  slovanský  vedl  svůj  vlastni  život  a  ni- 
kdy se  nechtěl  vzdáti  dobrovolně  své  samo- 
statnosti. Ve  větši  vzájemnost  nežli  literární 
Havlíček  věřil  jen  mezi  Čechv  a  Jihoslovan^r* 
!  Viděl,  že  tito  dva  národové  slovanští  mají 
společné  inieressy,  a  tv  že  je  povedou  k  bliž- 
šímu spojení.  Jako  důsledkem  těchto  zásad 
došel  Havlíček  kmyšlenceaustroslavismu. 
:  On  první  u  nás,  dvě  Icta  před  Fr.  Palackým, 
vyslovil  myšlenku:  >Mocnářství  Rakouské  jest 
nejlepší  garantie  k  zachováni  naši  a  Ilirské 
národnosti,  a  čím  výše  vzroste  moc  císařství 
l  Rakouského,  tím   mocněji  stoji  naše  národ- 
nosti.* Rozkvět  S-nů  Havlíček  viděl  v  síleni 
<  a  vzrůstání  jednotlivých  slovanských  národů. 
I  Havlíček   r.  1846  myšlenku  austroslavismu 


444  Slované  (vzájemnost) 


vyslovil  maje  na  očích  saahy  ruské,  Fr.  Pa- 
lacký v  dubnu  r.  1848  austroslavistický  pro- 
graram  HavličkAv  podepřel  novým  důvodem. 


Poláci  by  se  rádi  stali  Rusfim  bratry,  ne 
však  jejich  nevolníky.  Staszíc  nebyl  v  dobé 
své  v  názorech  sv^ch  mezi  Poláky  osamo- 


Byl  hlasatelem    austroslavisrou   nejen  jako  '  cen.  Společnost  přátel  nauk  ve  Varšavě,  stře* 


Havlíček  vzhledem  na  snahy  ruské,  ale  vzhle- 
dem i  na  tehdejší  snahy  vsenčmecké.  Proti 
snahám  německým  v  Rakousku  viděl  nej- 
větší garantii,  aby  národnost  národů  slovan- 


disko  učencův  polských,  byla  prodchnuta 
za  časů  Staszicových  ideou  vzájemnosti  slo- 
vanské. Ve  Varšavě  tehdy  pracoval  filolog 
B.  Lindě,  který  prohlásil:  » Mezi  evropskými 


ských  mohla  prospívati  a  zůstala  bez  po-  '  jazvky  jedním  z  nejobšírnějších  a  nejbohat 


hromy. 

Bulhaři  ke  konci  XVIII.  a  na  počátku 
stol.  XIX.  nebyli  zachváceni  jako  jiní  náro- 


šich  jest  jazyk  slovanský.  Nebof  od  Kam- 
čatky  až  do  Labe,  od  moře  Baltického  ai 
k  Adriatickému,  prostírá  se  jeden  a  týž  jazyk, 


dové  slovanšti  myšlenkovým  hnutím  západo-  ačkoli  na  mnoho  zvláštních  druhův  rozdé- 
evropským.  Ůpěli  pode  jhem  tureckým  a  liti-  '  leny.  Všechny  tyto  druhy  jsou  sobě  tak  po- 
skemfanariotským,byliintellektuálně,  mravně  I  dobny,  jako  potomkové  jedné  matky  osedlí 
i  hospodářsky  porobeni.  S  ostatními  národy  po  rozličn^^ch  krajinách.  Příliš  dlouhá  vzdá- 
slovanskými  nebyli  skoro  v  žádných  stycích.  |  lenost  rušíc  svazky  vzájemného  obcování, 
S.  ostatní  neměli  také  ani  ponětí,  co  jsou  činí  nás  jedny  druhým  cizími,  tak  že  konečné 
Bulhaři.  Dobrovský  ještě  pokládal  bulhar- !  zapomíná  bratr  na  bratra.c  Lindě  byl  by  si 
štinu  za  nářečí  srbské,  Kopitar  r.  1815  o  bul-  přál  sblížení  jazyků  slovanských  a  domníval 
harštině  věděl  velmi  málo,  Šafařík  přes  to,  se  dokonce,  ze  jazyky  slovanské  tak  splynou, 
že  v  letech  20tých  již  Vuk  Karadžič  in- !  že  povstane  jeden  jazyk  slovanský  a  ie  S. 
formoval  veřejnost  o  bulharštině  a  o  Bul- 1  aspoň  latinkou  píšící  budou  užívati  jedné 
barech,  nedovedl  určiti  sídla  i  počet  Bulharů   universální  abecedy.  Vzájemnost  slovanská 


a  uvésti  v  »Národopise«  svém  řádnou  ukázku 
bulharštiny,  Kollár  ve  své  » Slávy  dceři«  na 
Bulhary  zapomněl  skoro   úplně  a  Havlíček 


našla  tehdy  opěvovatele  v  J.  P.  Woroniczovi. 
Po  nastoupení  Mikuláše  I.  na  trůn  ruský 
utuchly  mezi  Poláky  myšlenky  vzájemnosti 


r.  1846  soudil,  že  Bulharové,  kteří  stojí  osa-  |  slovanské.  Poláci  za  Mikuláše  přestali  doufat 
měli,  připojí  se  k  Srbům.  Vlivem  Rusů  od  '  v  Rusko.  Násilně  hleděli  r.  1830 — 1831  pro- 
konce  let  20tých  a  vlivem  druhých  jižních  |  vésti  svoji  myšlenku  znovuzříditi  starou, 
S-nů  počaly  i  mezi  Bulhary  ujímati  se  my-  |  ztracenou  Polsku,  ale  hnuti  to  minulo  se 
šlenkykultumí  vzájemnosti  slovanské.  Z  Čechů  I  účinkem.  Vůdcové  Poláků  pak  jako  emi- 
k  rozšíření  a  ujmutí  této  ideje  mezi  Bulhary  !  granti  zastávali  polský  ideál  a  vystupovali 
platně  přispěl  v  letech  SOlých  Konst.  J  i- •  proti  Rusku.  Podporovali  každou  revoluci 
rcček.  |a  každé  hnutí  protiruské,  ale  u  příležitosti 

Mezi  Poláky  idea  vzájemnosti  slovanské  I  své  politické  ideály  ve  skutek  vtěliti  se  ne- 
neyyrostla  nikdy  v  strom  košatý.  U  Poláků  dočkali.  Nové  jejich  povstání  r.  1863  pod- 
známky  novodobé  idey  vzájemnosti  slovanské  '  rylo  valně  půdu  víře  v  možnost  znovuzřízení 
počaly  se  jeviti  po  r.  1795,  kdy  samostatnost  i  dávného  Polska  mezi  Poláky  samými, 
jejich  státu  byla  pohřbena.  Poláci  nemohli  I  Mezi  Rusy  novodobá  idea  vzájemnosti 
zapomenouti  na  svobodnou  svoji  minulost '  slovanské  počala  vyrůstati  vlivem  většího 
a  snili  o  obnovení  ztracené  svobody.    Hle-  :  styku  Ruska  s  evropským  západem.  Ty  před- 


dali  v  naději  své,  sami  jsouce  slabí,  pomoc 
u  silnějších.  Někteří  z  Poláků  pomoc  tu  oče- 
kávali od  Ruska  Sbratřenim  s  Ruskem  dou- 


stavy,  které  na  Rusi  byly  rozšířený  před 
koncem  XVllI.  stol.  o  Slovanstvu,  braly  za 
své  tím,  že  Rusové  cestovali  do  zemi  slo- 


fali  obnoviti  ztracenou  Polsku.  Polský  kníže   vanských  a  poznávali  je.    Tak  r.  1810  mezi 


Adam  Czartoryjski,  když  dlel  u  dvora  <:ara 
Alexandra,  co  chvíli  mu  připamatovával,  že 
by  Polska  měla  býti  od  Ruska  obnovena,  a 


Srby  vykonal  cestu  D.  N.  Bantyš-Kamen- 
skij,  který  velebil  Srby  a  prohlásil:  >Jazyk 
serbskij  proischodja  ot  odnogo  kornja  s  ros- 


když  povadly  naděje  Poláků  ve  vyplnění  tužeb  sijskim,  soveršenno  pochodit  na  nego,« 
se  strany  velikého  Napoleona,  naděje  v  Rusko  v  1.  1800,  1801  a  1802  cestoval  po  Sasku, 
u  Poláků  sílily.  Těsně  po  utvoření  králov- '  Rakousku  a  Itálii  málo  uvědomělý  Rus  F.  P. 
ství  Polského  v  srpnu  r.  1815,  Stanislav  :  Lubjanovskij  a  v  1.  1805—10  ruský  dů- 
Staszic  nejmladším  S-nům  ze  všech  národů  |  stojnik^  Vladimír  Broněvskij  viděl  Dal- 
evropských,  zvláště  pak  Rusům  a  Polákům, '  macii,  Černou  Horu  a  prošel  od  Terstu  skrze 
na  základě  jejich  minulosti  a  rozlehlosti  sídel  ;  Korutany,  Krajinu,  Chorvatsko,  Uhry,  Halič, 
věštil  jasnou  budoucnost.  Staszic  tvrdil,  že  Polsku  do  Petrohradu.  Broněvskij  vyslovil 
pád  Polsky  sblížil  Poláky,  kteří  od  Ruska  pro  i  svoji  radost  nad  tím,  že  »od  Terstu  doPetro- 
svobodu  své  vlastí  čekali  spásu  s  Rusy.  Staszic  hradu  všude  vládne  slovanský  jazyk,  a  na 
SI  přál,  aby  Rusové  ze  všech  S-n6  utvořili  ■  tom  prostranství  původní  obyvatele  jsou 
jeden  veliký  politický  celek.  Na  Rusko  tehdy  většinou  S.«.  Broněvskij  silně  cítil  slo- 
se  pohlíželo  se  sympathiemi  a  s  nadějemi  vansky.  Ukazoval  na  Dalmatince,  Černou 
od  všech  S-nů,  pohlíželo  se  i  od  Poláků,  Horu  a  jejich  poměr  k  Rusku  a  nezdráhal  se 
kleři  Rusku  byli  více  nakloněni  nežli  Něm-  raditi,  aby  car  Alexander  nespouštěl  s  oČí 
cum.  Staszic  snil  o  tom,  že  Rusko  přijme  tyto  národy,  dojímala  ho  láska  Srbů  k  Rusku 
plán  sjednotiti  S-ny,  a  že  sjednoceni  to  za-  |  a  byl  by  si  přál,  kdyby  Rusko  Srbům  po- 
počne  zřízením  Polska.   Staszic  ukazoval,  že '  mohlo  k  svobodě  a  lepší  budoucnosti.  Hro- 


Slované  (vzájemnost). 


445 


névskij  pomýšlel  na  slovanskou  federaci 
s  Ruskem  v  čele.  R.  1804  literát  V.  N.  Ka- 
raxin  u  dvora  carského  obracel  zřetel  k  uti- 
skovaném S-nfim,  a  když  Srbové  žádali  rus- 
kou vláda  o  pomoc,  radil,  aby  se  Srb&m, 
krvi  i  náboienstvim  Rus&m  podobným,  po* 
flkkytla.  Karazin  si  přál,  aby  Kusko  s  Rakou- 
skem stálo  v  nepřátelství  a  aby  zřízeno  bylo 
cisařstvi  objímající  končiny  od  moře  Jader- 
ského do  Albánie  a  Makedonie  a  na  druhé 
strané  jižní  (arbsko-chorvatské)  země  rakou- 
ské«  V  čele  dsařstvi  mél  státi  jeden  z  bratři 
Alexandra  I.  Karazin  ani  BronČvskij  nebyli 
osamotnéli  se  svými  názory.  Jejich  myšlenky 
jsou  myilenkaroi  jejich  vršte vnikO. 

Védomí  slovanské  v  XIX.  stol.  mohutnělo 
dále  na  Rusi  vlivem  historických  a  filologic- 
kých směrfi  vědeckých.  Kajsarov,  Žák  Schló- 
zer&v,  přispěl  mezi  Rusy  k  tomu,  že  počali 
se  obírati  vědecky  starožitnostmi  slovan- 
skými. Kancléř  Rumjancev  počal  organiso* 
váti  na  poČ.  XIX.  stol.  archivní  výzkum  na 
Rosi«  Rusko  počalo  se  vice  stýkati  s  vědec- 
kým světem  západním.  Rusové  nejen  byli 
v  písemním  styku  s  vědeckými  pracovníky 
na  západě,  ale  cestovali  i  rádi  na  západ  a 
vitalí  mezi  sebou  návštěvníky  ze  západu. 
Novou  historickou  školu  na  Rusi  zahájil  Ka- 
ramsin.  který  vykonal  mnoho  k  poznáni  S-nů 
na  Rusi,  V  letech  20tých  a  30tých  XIX.  stol. 
Tlivém  liberalismu,  na  Rusi  zapouštějícího 
kořeny,  počaly  se  jeviti  sympathie  pro  svo- 
bodu S  nQ.  Porobené  S-ny  osvoboditi,  bylo 
heslem  tehdejších  let.  Tajné  spolky  politické 
byly  tehdy  prodchnuty  ideou  vzájemnosti 
slovanské.  Jeden  ze  spolků  těch,  >Obščestvo 
soJediněnnvchSlavjan<, patrně  založený  r.  1823 
dělostřeleckým  poručíkem  Borisovem,  vypra- 
coval úplný  programm  sjednoceni  Slovan- 
stva. Jeho  členové  toužili,  aby  všichni  S. 
spojili  se  »ve  federaci  se  zachováním  vzá- 
jemíné  neodvislosti<.  Střed  zemí  spolkových 
melo  činiti  město,  slovanská  stolice,  kde  by 
se  setkávali  a  bydlili  poslanci  všech  S-nů  v. 
Město  to  mělo  býti  i  sídlem  ústřední  vlády. 
Břehy  Hic  oživeny  měly  býti  přístavy.  Spo- 
lek měl  t  svojí  pečet;  bylá  osmihraná  a  na 
rozích  b^la  vyryta  jména  zemi  slovanských, 
jel  by  naleželý  k  budoucí  slovanské  federaci. 
Rusko,  Polsko,  Čechy,  Morava,  Dalmácie, 
(rbarvatsko,  Uhry  se' Sedmihrady,  Srbové 
s  Valacbii  a  s  Multany  měly  tvořiti  celek 
obydlený  asi  30  milliony  S-nů.  Spolků  taj- 
ných s  podobným  programmem  bylo  na  Rusi 
jc^tě  několik,  ale  když  po  smrti  cara  Alex- 
andra v  pros.  r.  1825  zosnovaly  povstání, 
setkaly  se  s  pronásledováním  od  cara  Miku- 
láše, netrpícího  tajných  spolků  revolučních. 
K  vědeckému  projevováni  sympathii  k  Slo- 
vanstvu vládni  kruhy  ruské  nikdy  nechovaly 
se  odmítavě.  Když  KOppen,  který  v  letech 
20tých  byl  v  Rakousku,  v  Praze  a  ve  Vídni 
a  setnámíl  se  s  Kopitarem  a  Dobrovským, 
vstOQpil  do  služeb  Šišková  a  měl  na  něho 
mocnější  vliv,  pomýšlelo  se  v  rozhodujících 
kruzích  mských,  aby  učeni  slavisté  ze  západu 
byH  přizváni  k  účasti  při  pracích  ruské  aka- 


demie, jediné  to  tehdy  repraesentantk^  sla- 
vistických studií  na  Rusi.  Ale  původm  plán 
změn^'n  byl  v  tom  smysle,  že  Rusové  měli 
se  v  cizině  pro  slavistiku  připraviti.  Na  konci 
let  30tých  byla  také  slavistika  opatřena  mla- 
dými silami  ruskými.  O.  M.  Bodjanskij,  Srez- 
něvskij,  P.  J.  Preis  a  V.  J.  Grigorovič  stali 
se  prvními  professory  slavistiky  na  Rusi.  — 
Za  cara  Mikuláše  1.  v  otázce  slovanské  pů- 
sobil u  ministra  osvěty  Uvarova  M.  Pogo- 
din,  navrátivši  se  z  dvou  cest  mezi  S-ny 
(1839  a  1842).  Působení  Pogodinovo  ukazuje, 
Že  na  Rusi  existovala  myšlenka,  hleděti  si 
S-nŮ  s  nadějemi  na  Rusko  tehdy  pohlíže- 
jících a  sympathii  jejich  užíti  ve  prospěch 
politiky  ruské.  Pogodin  S-nům  a  zvláště 
Rusku  věštil  budoucnost.  Podle  něho  Rusko 
mělo  se  ujmouti  slaboch  větvi  slovanských, 
utiskovaných,  především  slovanských  větvi 
v  Rakousku.  S^  rakouští  prý  nemají  pro 
útisky  k  Rakousku  sympathii  a  obracejí  oči 
své  k  velké  slovanské  říši  východní.  S.  jižní 
v  Turecku,  zvláště  Bulhaři  utlačovaní  Turky 
a  Řeky,  potřebovali  by,  aby  si  jich  Rusko 
hledělo,  vzděláni  mezi  nimi  šířilo  a  i  diplo- 
maticky pro  ně  působilo.  Stejnou  cestou 
měla  by  vláda  zahájiti  působnost  mezi  Srby 
a  Rusiny.  Pogodin  byl  pro  smír  s  Poláky. 
Oni  jako  S.  nemají  býti  zahlazeni,  nýbrž  pod- 
porováni v  snaze  po  vzděláni.  Ruský  jazyk, 
soudil  Pogodin,  je  tak  mohutný  a  obsahuje 
v  sobě  toiik  vlastností,  náležejících  všem  slo- 
vanským nářečím  o  sobě,  že  může  se  po- 
kládati za  jejich  přirozeného  představitele 
a  sám  sebou,  bez  všelikých  násilných  opa- 
třeni, dříve  nebo  později  stane  se  všeobec- 
ným literárním  slovanským  jazykem  jako 
u  některých  plemen  bylo  kdysi  nářečí  bul- 
harské a  v  záp.  Evropě  latinské.  Všechna 
nářečí  musí  dříve  přinésti  ruskému  jazyku 
daň  svými  slovy,  obraty,  formami  a  »násled- 
kem  toho  neni  potřebí  rušiti  Oku  nebo  Kamu 
proto,  aby  se  stala  Volha  plnější «.  A  v  duchu 
Kollárově  dával  důvěrný  přítel  Šafaříkův, 
Pogodin,  návrhy  k  realisováni  slovanské  vzá- 
jemnosti. Doporoučel  vydání  historické  gram- 
matiky,  slovníku,  písní  slovanských,  přísloví 
atd.,  přimlouval  še  za  podporovaní  předních 
slavistů  slovanských,  žádal,  aby  ve  školách 
ruských  vykládalo  se  pravdivě  o  Slovanstvu, 
Tím  vším  měli  býti  pro  Rusko  získáni  hlavně 
Poláci  a  mělo  býti  zabráněno,  aby  je  proti 
Rusku  nezískalo  Prusko.  Co  přál  si  Kollár, 
splněni  toho  na  ruské  vládě  žádal  Pogodin. 
Ve  Varšavě  měl  vycházeti  časopis  všeslovan- 
ský,  informující  o  všech  S-nech  ve  všech 
slovanských  nářečích,  v  Lipsku  mělo  býti 
zřízeno  ústřední  knihkupectví  ruské,  slovanšti 
paedagogové  a  vědci  měli  býti  do  Ruska 
povolaní,  sen  KoUárův  měl  se  státi  skutkem, 
jenže  Pogodin  ve  vzájemnosti  literární  viděl 
jen  první  krok  k  snahám  dalším.  To,  co  spo- 
jeno by  bylo  literárně,  mělo  dojíti  i  spojeni 
politického:  »Z  povinnosti  máme  jen  vě- 
deckou účast  při  S-nech,  ale  dále,  co  Bůh 
dá,  to  i  bude,«  zakončil  Pogodin  svůj  druhý 
dopis  z  r.  1842  k  ministerstvu.    Přátelský 


446 


Slované  (vzájemnost). 


kruh  Pogodinňv,  slavjanofilé,  v  ruské 
společnosti  šifili  též  myšlenku  vzájemnosti 
slovanské.  Neznali  sice  aokonale  a  d&kladné 
národů  slovanských,  ale  dali  k  nim  na  jevo 
sympathie  své  za  bojů  národů  slovanských  za 
politická  a  národnostní  práva.  Jako  demo- 
kraté sympathisovali  s  národy  slovanskými, 
)ako  hlasatelé,  ie  v  pravoslaví  jest  jediná 
pravda,  doufali  a  žádali,  aby  všichni  S.  stali 
se  pravoslavnými.  Pravoslav!  postavili  za 
ideál  veškerému  Slovanstvu.  Básník  slavja- 
nofilů  Chomjakov  dal  projev  slovanským 
sympathiím  slavjanoůlů  zvlááté  svoji  básni 
»Orel<,  v  níž  mimo  jiné  pravil:  >Jsmef  rodní 
bratří,  děti  jedné  matky,  bratřím  bratrské 
objetí,  k  hrudi  hruď,  ruka  s  rukou !«  Ruské 
stanovisko  o  vzájemnosti  slovanské  doplnil 
a  vletech  60tých  vyslovil  V.J.  Lamanskij. 
Navrátiv  se  z  cest  po  zemích  slovanských 
stal  se  hlasatelem  nového  názoru  v  otázce 
slovanské.  Lamanskij  byl  přesvědčen,  že  S. 
repraesentuji  zvláštní  historický  typ  a  mají 
své  místo  v  osudech  civilisace,  ale  byl  ne- 
spokojen se  stavem  Slovanstva  let  60tých. 
Lamanskij  viděl  malost  jednotlivých  národů 
slovanských  a  cítil  veliké  nebezpečenství 
hrozící  národům  těm  zvláště  od  Němců,  ale 
nechtěl  malosti  a  nebezpečenství  tomu  čeliti 
tím,  čím  čeliti  chtěl  J.  Kollár.  Lamanskij 
zavrhl  ideu  Kollárovy  vzájemnosti  slovanské 
a  žádal,  aby  S.  byli  proniknuti  plemennou 
ideou  a  aby  rozhodli  se  pro  společný  všem 
orgán  spojení  a  činnosti.  Tímto  společným 
všem  S-nům  orgánem  měla  býti  ruština.  La- 
manskij působil  literárně,  aby  S.  přijali  ruštinu 
za  svůj  jazyk  literární  a  viděl  v  uskutečnění 
tohoto  názoru  svého  jedinou  cestu,  na  níž 
jednotlivé  části  Slovanstva  skutečně  stanou 
se  částmi  jednoho  mohutného  celku.  »Je 
nutno, <  pravil  Lamanskij,  >aby  ruština  stala 
se  nositelem  velikých  počátků  lásky  a  svo- 
body, nevyhnutelným  činitelem  všelidské 
osvěty.* 

S  vývojem  novodobé  idey  vzájemnosti 
slovanské  souvisí  a  zároveň  s  ni  se  vyvíjela 
nauka,  obírající  se  Slovanstvem  v  celku  i  ve 
všech  jeho  částech,  v  jeho  projevech  národ- 
ního typu,  zabývající  se  minulosti  i  přítom- 
ností Slovanstva,  poučující  o  S-nech  v  jejich 
vztazích  linguistickém,  ethnologickém,  ar- 
chaeologickéro,  historickém,  historicko-lite- 
rárním,  folkloristickém,  náboženském,  cír- 
kevně historickém  atd.  Nauka  ta  nazývá  se 
slavi štika  čili  sla«^janovědění.  Pojem 
této  nauky  u  všech  S-nů  není  úplně  stejný. 
Každý  národ  slovanský  pojem  slavistiky  oby- 
čejně zužuje,  mysle  při  pojmu  slavistiky  na 
ostatní  S-ny  vyjma  národ  svůj.  Slavistika 
obírá  se  také  poučením  o  těch  národech  ne- 
slovanských,  kteří  se  S-ny  byli  a  jsou  v  těs- 
ném spojeni.  Vlastními  zakladateli  slavistiky 
jsou  Češi,  vedle  nich  v  slavistice  nejvíce  zá- 
sluh si  získali  Slovinci  a  Rusové.  Slavistika 
pěstována  byla  nejprve  mimo  university, 
v  40tých  letech  XIX.  stol.  stala  se  předmě- 
tem na  školách  vysokých  v  Rusku.  Vlivem 
srovnávacího  jazykozpytu   dostala  se    i  na 


university  neslovanské.  Od  r.  1840  ve  Francii 
byla  slavistika  přednášena  na  Collége  de 
France  a  v  těchie  letech  jednalo  se  o  stolio 
slavistiky  v  Berlině.  Dnes  slovanské  kathedrv 
jsou  v  Kakousko-Uhersku :  v  Praze,  Vídní, 
Št.  Hradci,  Budapešti,  Čemovicích,  Krakove, 
Lvově  a  Záhřebe,  na  Rusi  v  Moskvě^  Petro- 
hradě, Varšavě,  Charkově,  Kázaní  a  Odésse, 
v  Německu  v  Lipsku,  Berlině  a  Vratislavi, 
v  Anglii  v  Oxforde.  Ve  1e  toho  na  mnoha 
universitách  jinde  obírají  se  zvláště  profes- 
soři  srovnávacího  jazykozpytu  studiemi  sla- 
vistickými. Nejvýše  stojí  dnes,  pokud  se  oř- 
ganisace  slavistiky  týče,  university  rakouské. 
Slavistika  pěstuje  se  na  nich  tím  způsobem, 
že  jednotlivé  oabory  slavistiky  jsou  rozdě- 
leny mezi  několik  odborných  stolic.  Ruská 
slavistika  stoji  za  slavistikou  rakouskou. 
Nemá  (až  na  Varšavu)  odborných  stolic  pro 
různé  odbory  slavistiky,  n^brž  jen  stoUci 
jednu:  »slavjanovéděnije<.  átolice  tato  byla 
od  šotech  let  omezena  na  přednášky  1.  o  srov* 
návaci  filologií  jazyků  slovanských,  2.  o  slo- 
vanské ethnografii,  3.  o  slovanských  staro- 
žitnostech a  archaeologii,  4.  o  všech  litera- 
turách slovanských.  Pro  dějiny  slovanské 
existují  zvláštní  >pomocné«  kursy  o  dějinách 
slovanských  při  odboru  historickém.  Touto 
organisací  slavistických  studii  na  Rusi  trpí 
odbornost.  Proto  od  r.  1897  volá  se  na  Rusi 
v  této  otázce  po  odpomoci.  R.  1897  prof. 
P.  A.  Lavrov  Žádal  rozdělení  stolice  slavi- 
stiky v  stolice  různé,  jeho  následovali  r.  1898 
T.  Florinskij  a  r.  1901  K.  J.  Grot.  Vědců 
pracovavšícb  v  oboru  slavistiky  je  dlouhá 
řada.  Mezi  Cechy  jsou  to:  F.  Durvch, 
G.  Dobner,  F.  Pelzel, Jos.  Dobrovský,].  Jjúng- 
mann,  P.  J.  Šafaíík,  V.  Hanka,  F.  L.  Cela- 
kovský.  F.  Palacký,  J,  Kollár,  J.  E.  Vocel, 
K.J.  Erben,  V.  Nebeský,  J.  Hanuš,  A.  V.  Sem- 
bera,  M.  Hattala,  J.  Gebauer,  L.  Geitler,  A, 
Macenauer,  H.  Jireček,  V.  Křížek,  J.  Perwolf, 

F.  Koiinek,  J.  L.  Píč.  A.  Patera,  J.  Kolář, 
J.  Polívka,  F.  Menčik,  V.  Dušek,  F.  Pastrnek, 
J.  Máchal,  E.  Kovář,  V.  Vondrák.  J.  Zubatý, 
J.  Horák,  J.  Lego,  F  Vymazal,  J.  Karásek, 
Jar.  Vlček,  F.  Prusík,  ¥.  lokl,  J.  Jakubec, 
V.  Flajšhans,  E.  Smetánka,  V.  Tille  Fr.  Černý, 
J.  Rank,  J.  Kalousek,  J.  Haněl,  J.  Čelakovský, 
K.  Jireček,  J.  Peisker,  L.  Niederle,  T.  G.  Ma- 
saryk, B.  Rieger,  Č.  Zíbrt,  K.  Kadlec,  P.  Pa- 
páček,  J.  Goll.  J.  Pekař.  V.  Novotný,  J.  Bidlo, 

G.  Friedrich,  F.  Kameniček,  L.  K.  Hofman, 
K.  Krofta,  Z.  V.  Tobolka,  E.  Jelínek,  A.  Černý, 
J.  Holeček,  Jar.  Hrubý,  J.  Kalas,  R.  Pokorný, 
F.  Jezbera,  K.  Štěpánek,  B.  Prusík  atd. 
U  Slováků:  L. Štúr,  F. Sasinek,  Sv. Hurban- 
Vajanský,  J.  Škultéty,  P.  Křižko,  J.  Kvačala, 
J.  L.  Holuby,  J.  Botto.  U  Poláků:  J.  Polocki, 
J.  Jablonowski,  A.  Naruszewicz,  Lindě,  Dol^ga* 
Chodakowski,  Majewski,  Rakowiecki,  Bandt- 
kie,  L.  Surowiecíci,  V.  Maciejowski,  A.  Ku- 
chá rski,  T.  Lelewel,  Szajnocha,  A.  Mickiewict, 
A.  Chodžko,  J.  Baudouin  deCourtenay.  A,  A. 
Kryňski,  K.  Appel,  S.  L.  Ptaszycki,  J.  L.  Los, 
R.  Baudouin  de  Courtenav,  A.  BrQckner, 
V.  Nehring,  L.  Malinowski,  Á.  Kalina,  j.  Kar- 


Slované  (jazyk). 


447 


lowicz,  A.  KryAski,  ).  Bystroň,  K.  HaDkiewicz, 

tLeciejewski,  S.  Ciszewski,  W.  K^trzyAski, 
.  ZawiliAski,  A.  Kirkor,  J.  Kopernicki,  W. 
Boguslawski,  B.  Grabowski,  A.  Parczewski, 
M.  Žmigrodzki.    Mezi   Srby   luiickými: 

Í.  P.  Jordán,  J.  Smolef,  M.  Hórnik,  E.  Muka, 
.  B.  Nyčka,  M.  Andricki.  U  Siovincfi: 
arnik,  Vodník,  B.  Kopitar,  Miklosich,  J.  Krek, 
r.  Levstik,  M.  Můrko,  J.  Šumán,  D.  Trsten- 
jak,  V.  Oblak,  S.  Rutar,  K.  Strekcl,  Nachtigal, 
mesiSrbochor  vaty :  Vuk  S.  Karadžič,  L.  Gaj, 
J.  Daničič,  St.  Novakovič.  N.  Krstič.  N.  Dušic, 
r.  Srečkovič,  D.  a  M.  Medakovič,  J.  Pavlovic, 
J.  Rovarac,  Č.  Mijatovič,  J.  Kukuljevič-Sakcin* 
ski,  F.  Rački.  V.  Jagič,  S.  Ljubič,  A.  Pavič, 
Matkovič,  J.TkalČič,  M.  Mcsié,  St.  Stanojevič, 
L.  Stojanovid,  J.  Milčetič,  J.  Radonič,  T.  Matic, 
T.  Marctió,  T.  Smičiklas,  B.  Sulek.  F.  Val- 
javec,  F.  Celestin,  M.  Šrepel,  M.  Reáetar, 
F.  Balič,  A.  Bělič.  Fr.  Řadič.  Mezi  Bulhary: 
A.Teodorov.  K.  A.Šapkarev,  J.  D.  Šišmanov. 

D.  Matov,  B.  Conev.  J.  Ivanov,  V.  N.  Zlatarski. 
N.  Načov.  P.  Panajotov,  G.  Balasčev.  U  R  us ů : 
A.  Ch.  Vostokov.  Kalajdovič.  Jermolajev. 
O.  M.  Bodjanskij.  J.  J.  SreznČvskij.  P.  I.  Preis. 
V.  L  Grigorovič,  M.  P.  Pogodin,  A.  F.  Hilfer- 
ding,  A.A.Majkov,  A.  A.  Kotljarevskij,  A.  A. 
Kooibinskij,  P.  A.Lavrovskij.  V.  V.  Makušev. 
Bilbasov,  O.  Miller.  V.  I.  Lamanskij,  A.  N. 
Pypin.  A.  Sokolov,  M.  P.  Pctrovskij,  A.  í. 
Smimov,  N.  A.  Popov.  A.  S.  Budilovič.  F.  J. 
Uspenskij,  T.  D.  Florinskij,  R.  F.  Brandt. 
M.  J.  Sokolov,  F.  F.  Ziffel,  K.  J.  Grot,  J.  S. 
Palniov,  P.  A.  Syrku,  v.  N.  Speranskij.  J.  S. 
Annenkov,  A.  G.  Seroenovič.  F.  M.  Utomin, 
A.  L.  Petrov,  í.  I.  Sokolov,  G.  M  Kujarev. 
A.  Lipovski,  A.  Pogodin,  N.  Jastrebov,  V. 
Korablev,  G.  Ilinskij,  P.  A.  Kulakovskij,  A.  A. 
^chmatov,  F.  í.  Leontévič,  N.  Sumcov,  A. 
ArcbangcUkij,  V.  Regel,  N.  Karé  je  v,  P.  Mil- 
jukov,  J.  Filevič,  J.  Kulakovskij,  J.  Smirnov, 
A.  Sobolevskij.  F.  Fortunatov,  V.  Miller, 
P.  A.  Lavrov,  G.  A.  Voskresenskij,  V.  N. 
Malinin.  V.  V.  Kačenovskij,  M.  G.  Chalanski], 
V.  N.  Močutskij,  A.  Alexandro  v,  L.  Mazing, 
A.  Jadmirskij,  A.  Storoženko,  M.  Popruženko. 
£,  Pétuchov,  A.  Stepovič,  A.  Jasinskij,  N. 
áljakov,  K.  Radčenko,  V.  Francev,  S.  Kul- 
bakin,  D.  Abramovič  atd.  Mezi  Rusíny: 
A.  J.  Dobrjanskyj.  J.  Holovackyj,  A.  Petru- 
azewics,  I-  Verchratskyj,  O.  Ohonovskyj,  J. 
^a^anovič,  £.  Kaluznicki.  A.  Kolessa,  E.  Ko- 
zák, Iv.  Franko.  Mezi  Némci:  A.  SchlOzer. 
K.  Anton,  J.  Engel,  Hacquet.  Zeuss,  F.  Ade- 
innff,  G.  Herder,  A.  Schleicher,  R.  Abicht, 
A,   Lcskicn,  J.  Schmidt,   A.    Bezzenberger. 

E.  Windisch,  Brugmann.  Osthof,  Mcyer.  Ber- 
ncker,  LudwÍg,FXorentz,  F.  MQller,  R.Schol- 
vtn.  W.  Wollner,  Th.  Schiemann,  T.  Lippert, 
A.  Bacbmann  aj.  UFrancouzA:  Cyprien 
Robert,  L.  Léger,  A.  Denis,  René-Taillandier, 
A.  Boué,  A.  Rarobaud,  D'Avnl.  Picot,  A. 
Meillet,  A.  Leroy-Beaulieu,  A.  Chéradame, 
J.  Eisemann,  de  VogQé,  A,  Courriére,  Hau- 
mant.  Monnet,  J.  Martinov,  A.  Lapótre.  Mezi 
Vlachy:  G.  Ascoli,  D.  Pezzi.  D.  Liniano,  D. 
GaispoH,  Angelo  de  Gubematis,  V.Guyon, 


mezi  Rumuny  J.  Bárbulescu,  J.  Bogdan. 
U  Angličanu:  John  Bowring.  J.  Gardn- 
Wilkinson,  W.White,  W.  Wingfield,  A.  Stan- 
ley, W.  R.  Morfill,  J.  Taylor,  A.  Wratislaw, 
A.  Hardy,  Fr.  LUtzow.  Mackenzie  Wallace, 
Evans  Turner,  C.  Edmund  Mauríce.  Mezi 
Dány:  K.  Smit,  V.  Thomsen,  H.  Pedersen, 
u  Švédů  J.  A.  Lundeli,  A.  Jensen,  u  Noru 
Olaf  Broch,  u  Finfi:  J.  Mikkola  a  u  Maďarů 
O.  Ásbóth.  První  sjezd  slavistů  byl  pro- 
jektován na  r.  1904  do  Petrohradu,  ale  byl 
pro  válku  ruskojďpanskou  odložen.  O  litera- 
tuře slavistické  poučuje  od  r.  1900  co  rok 
vydávaná  kniha:  »Slavjanověděnije.  Sistě- 
matiČťskij  ukazatel  trudov  po  jazykoznaniju, 
literatuře,  etnografiji  i  istoriji«.  V  úvodu  kaž- 
dého ročníku  tohoto  díla  nalezneš  seznam 
časopisů,  přinášejících  pojednáni  z  oboru 
slavistiky.  Srv.  též  níže,  str.  453 ^i. 

Literatura.  J  Perwolf:  Slavjané,  jich 
vzaimnyja  otnošenija  i  svjazi  (Varš.,  1888, 
II.);  A.  Pypin,  Panslavism  v  prošlom  i  na- 
stojaščem(»Vé8tnikJevropv«,1878,V.3l2sl.V, 
t..  Litčraturnyj  panslavism  (t.,  1879,  III.  591  si.); 
t.,  Russkoje  slavjanověděnije  v  XlXm  sto- 
létii  (t.,  1889.  IV.  238  si.);  J.  Perwolf,  Vývin 
idey  vzájemnosti  u  národů  slovanských  (Praha, 
1867);  J.  Ivanov,  Slavjanskata  vzaimnost 
v  borbite  i  caborite  (>Bilgarski  Pregled*  V., 
1899,  kn.  V.  VIL);  M.  Můrko,  Kollárova  vzá- 
jemnost  slovanská  (v  sborníku  Jan  Kollár, 
Vid.,  1893,  201  si.);  Z.  V.  Tobolka,  Vývoj 
myšlénky  slovanské  ve  veku  novém  v  Slo- 
vanském sjezdu  r.  1848  (Praha,  1901,  3  si.); 
J.  Perwolf,  Slovanské  hnutí  mezi  Poláky 
r.  1800—30  (»Osvéta«,  1879.  89  si.);  t.,  Slo- 
vanská myšlénka  na  Rusi  (t,  1879.  527  si.); 
Fr.  Ilešič,  Vzájemnost  českoslovinská  v  minu- 
losti (»Slov.  Přehled*  II.,  170  si..  IV.  463  si.); 
P.  Kulakovskij,  Illirizm  (Varš.,  1894);  J.  Ja- 
kubec, K  počátkům  studii  slavistických  v  sto- 
letí XVIII.  (»Li8tj  filol.«  XXVni.,  459  si.); 
J.  Franko.  K  dějinám  česko-rusínské  vzá- 
jemnosti (»Slov.  Přehl.«  lll..  156  si.);  K.  J. 
Grot,  Ob  izučeniji  Slavjanstva  (Petr.,  1901); 
L.  Niederle.  Slavistika  na  Rusi  (»Slov.  Přehl.« 
III..  161  si.);  A  Budilovič,  Obščeslavjanskij 
jazyk  (Varš.,  1892);  F.  Jokl.  O  jazyku  vše- 
slovanském(»Athenaeum«X.);  V.A.  Francev, 
Očerkipoistorijičešskagovozrožděnija(Varš., 
190^.  Tbk. 

Jazyk. 

Slovanskéjazyky  tvoří  význačnou  sku- 
pinu v  čeledi  indoevropské.  Pomér  slovan- 
štiny k  ostatním  jazykům  indoevropským  bý- 
val vykládán  různě.  Ode  dávna  býval  jasný 
a  bezpečný  pouze  užší  svazek  slovanštiny  se 
skupinou  litevskou  čili  baltickou,  tak  že  se 
spojovaly  ve  skupinu  užší.  odlišnou  od  ostat- 
ních jazyků  indoevropských,  a  mluví  se  o  sku- 
pině litu-slavské  čili  balto-síavské.  Tato  sku- 
pina pak  od  samého  počátku  srovnávacího 
výzktimu  jazykův  indoevropských  spojovala 
se  blíže  zvláště  se  skupinou  germánskou  — 
tak  to  činil  s  počátku  sám  zakladatel  srovná- 
vacího jazykozpytu,  Fr.  Bopp,  a  potom  jme- 


448 


Slované  (jazyk). 


novité  mluvil  o  skupině  lituslavsko-germanské 
čili  severoevropské  Aug.  Schleicher.  Mimo 
to  již  Boppovi  stala  se  zjevnou  řada  styČ' 
ných  bodů  slovanštiny  s  čeledí  asijskou  čili 
árijskou,  tak  že  je  potom  spojoval  úže  než 
8  jgermanštinou.  Schleicher  vysvětloval, 
znázorňoval  vývoj  zvláštních  jazyků  indo- 
evropských  rozrůstáním  pralidu  indoevrop- 
ského,  vypodobňoval  je  obrazem  stromu. 
Nejdříve  prý  rozčinil  se  pralid  do  tři  celků: 
árijského,  pelasgického  a  slovansko-german- 
ského;  ten  pak  lešté  v  době  předhistorické 
se  rozvětvil;  odstoupil  nejdříve  národ  ger- 
mánský, ostatek  zůstal  po  dlouhý  čas  ještě 
pohromadě,  a  i  ten  se  rozpadl  ve  dvě  větve, 
litevskou  a  slovanskou. 

Tuto  t.  zv.  theorii  rodokmenovou  zvrátil 
potom  po  velmi  důkladném  rozboru  příbu- 
ženských  svazkův  indoevropských  jazyků  Joh. 
Schmidt  ve  spisku  »Die  Verwandtschatts- 
verháltnisse  der  indogermanischťnSprachen< 
(1872).  Ani  tento  jazykozpytec  nepochybuje, 
že  lituslavská  skupina  není  žádnému  indo- 
eviopskému  jazyku  tak  blízká  jako  germán- 
skému, ale  neuzavirá  se,  že  mimo  to  má 
lituslav.  nemálo  společných  příznaků  jazyko- 
vých s  jazyky  árijskými.  Slovanština  speci- 
álně má  mnoho  společného  s  eránštinou, 
jako  vůbec  S.  i  zeměpisně  jsou  bližší  Erán- 
cům,  jsou  tu  i  jisté  společné  zvláštnosti 
lexikální,  z  nichž  nejvýznačnější  jest,  že  stejné 
mají  jméno  pro  Boha  a  pozbyli  stejně  jména 
pro  Boha  diSjiS,  které  všem  ostatním  jazy- 
kům indoevropským  jest  společné;  mají  dále 
shodné  názvy  pro  oddavky,  svatbu,  stejně 
jmenují  umění  ptsati,  a  tu  se  slov.  namnoze 
odchyluje  od  lítev.  (název  boha,  pbsati),  jakož 
s  druhé  strany  se  tu  odchyluje  eránština  od 
sanskrtu.  Joh.  Schmidt  ukazuje  zjevně,  že 
jazyky  národů  zeměpisně  bližších  více  se 
srovnávají  než  národů  vzdálenějších, že  vede 
nepřetržitá  cesta  od  sanskrtu  skrze  jazyky 
eránské  k  slovanštině  a  odtud  k  litevštine 
a  dále  ke  germanštině.  Lituslavský  jazyk 
nelze  odtrhnouti  ani  od  skupiny  árijské  ani 
od  germánské,  nýbrž  tvoří  organický  pře- 
chod od  árijských  jazyků  ke  germánským. 
{ako  není  zeměpisných  hranic  mezi  Asií  a 
Dvropou,  tak  mizí  i  stanovená  hranice  mezi 
asijskou  a  evropskou  větví  plemene  indo- 
evropského.  Jim  učenci  snažili  se  spojo- 
vati theorii  Schleicherovu  » rodokmenovou* 
s  theorii  Schmidtovou  »přechodní<,  »vlni- 
vou«,  tak  zvláště  Aug.  Leskien  v  úvodě 
svého  spisu  »Die  Declination  im  Slavisch- 
litauischen  und  Germanischen*  (1876)  a  po- 
zději ještě  Delbrtick,  »Einleitung  in  das 
Sprachstudium«  (1884).  Plným  právem  bylo 
od  těchto  jazykozpytců  poukazováno  na  ne- 
popiratelný fakt,  že  jednotlivé  jazyky  tvoří 
určitou  jednotu  přesně  uzavřenou  od  jazy- 
kův  ostatních.  Není  na  př.  jazyka,  o  kterém 
by  mohlo  býti  pochybováno,  zda  má  býti 
pokládán  za  germánský  či  slovanský  atd. 
Germanština,  slovanština  atd.  tvořily  sou- 
vislé, uzavřené  celky  v  dávných  již  dobách, 
a  uvnitř  jich  vyvinuly  se  časem  jednotlivé 


dialekty.  Možno  připouštěti  přechodní  theorú 
pouze  potud,  že  jazyky  indoevropské  ťvoHly 
souvislý  celek  v  prastarých  dobách,  ale  pGK 
zději  vyvinuly  se  mezi  nimi,  následkem  vý* 
voje  historického,  pevné  hranice,  zvláště  vli- 
vem stěhování  velikých  mass.  Bvl  ješte 
jistý  moment,  na  který  již  poukli  Joh. 
Schmidt.  který  přispěl  k  ostrému  ohraničení 
určitých  jazykových  celků.  Dialekty  tvořici 
nepřetržitý  přechod  od  dialektu  k  clialektu . 
od  jedné  skupiny  jazykové  ke  druhé,  na- 
mnoze zamkly  následkem  různých  poměrů 
historicko-politických,  též  náboženských,  kdyi 
jistý  kmen  nabyl  |>řevahy  politické  a  kulturní 
a  vnutil  sousedním  kmenům  svůj  dialekt. 
DelbrOck  popřel  dále  ještě  průkaznost  dů- 
vodů, které  se  uváděly  ve  prospěch  užších 
svazků  příbuzenských:  společně  zachované 
jevy  jazykové,  společný  materiál  lexikální 
nemohou  býti  důkazem  užší  souvislosti  dvou 
jazyků,  než  už^i  souvislost  dokazovati  mohou 
leda  jevy  takové,  které  byly  provedeny  ve 
dvou  neb  více  skupinách  v  mladší  době  spo- 
lečné. A  tak  vzniká  skepse  proti  všem  téměř 
konstrukcím  o  vzájemných  poměrech  jazy- 
kův  indoevropských,  a  nepochybnou  zůstává 
pouze  skupina  lituslavská  vedle  asijské  čili 
mdo-eránské.  TotéŽ,  že  jenom  společně  pro- 
vedené novotvary  mohou  býti  důkazem  užsi 
souvislosti  dvou  neb  více  jazyků,  dovodil 
současně  ještě  K.  Brugmann  v  >Internatío* 
nale  Zeitschrift  fUr  allgemeine  Sprachwissen- 
schaft*  I.  1884. 

Stanovení  poměrů  mezi  jednotlivými  slo- 
vanskými jazyky  a  nářečími,  jich  tříděni  bylo 
úkolem  slovanského  jazykozpytu  od  samého 
jeho  počátku,  a  pokusy  o  takové  tříděni 
předcházely  počátky  slovanské  jazykovědy; 
ovšem  nezakládaly  se  prvotně  na  kriteriích 
jazykových,  nýbrž  hisioricko-geografických 
Pomijíme  pokusy  různých  učenců  XVŮ.  a 
XVIII.  stol.  O  systematickou  klassifíkaci  za- 
loženou na  důkladnější  znalosti  jazykův  a  ná- 
řečí pokusil  se  první  Jos.  Dobrovský,  ale 
i  on  měl  tu  prvotně  podkladem  zpráw  sta- 
rých dějepiscův  o  S  nech  a  Antech,  odvo- 
lávaje se  na  Dobrovského  Fort.  Durich 
r.  1795  v  Biblíotheca  Slavica  I.  rozdělil  S-ny 
ve  dvě  hlavni  větve  a  uvedl  charakteristické 
jejich  příznaky.  Veřejně  vystoupil  Dobrov- 
ský sám  stručně  r.  1806  ve  svém  »Slavíně< 
(str.  363  si.),  nemnohem  urČitěji  r.  1814 
v  >Slovance«  I.,  a  teprve  r.  1818  provedl 
úplnou  klassifikaci  ve  2.  vyd.  své  >Geschichte 
der  bóhmischen  Sprache  und  Literatur* 
(str.  30  si).  Rozdělil  slovanské  jazyky  ve  dvě 
skupiny,  do  první  započetl  a)  ruštinu,  b)  sta- 
rou církevní  slovanštinu,  c)  illyrštinu  v  Bul- 
harsku, Srbsku,  Bosně,  Dalmácii,  d)  choř- 
vátštinu,  e)  víndŠtinu  v  Krajině,  Korutanech, 
Štýrsku  a  v  jihozápadních  krajích  Uherska; 
do  druhé  řady  započetl  a)  slovenštinu,  b)  češ- 
tinu, c)  lužičtinu  horní,  d)  lužičtinu  dolnf, 
e)  polštinu.  V  přehledné  tabulce  udává  pak 
hlavní  příznaky  obou  větví,  celkem  tak,  jak 
je  20  let  před  tím  byl  již  v  soukromém  do- 
pise sdělil  Fort.  Durichovi: 


Slované  (jazyk). 


44^ 


I.  II. 

1.  r^x^f  roven,  robota ^      1.  rox',  roven ^  robota^ 
rast¥  roštu 

2.  í^-  2.  vy- 

3«  moiČi,  noič^  noč  3.  moci^  noc 

4.  raiOt  moiiti  4.  radlo^  modliti 

5.  lemljo,  kuplju  5.  ^emfa,  kupju. 

Toto  klassifikaci  pak  poněkud  propracova- 
nější a  doplněnou  opakoval  r.  1822  ve  svých 
vlnstitutiones  linguae  s1avicae.<  Jmenovitě 
byla  k  těmto  příznakům  dodána  další  hlásko- 
slovná  xvláštnost 

I.  II. 

6.  ivé^da,  evét  6.  gvé\da,  kvit 
a  některé  zvláštnosti  lexikální 

L  n. 

7.  řf  7.  ten 

8.  pepel  8.  popel 

9.  ptico^  studence  9.  ptak^  studnica 
10.  detnico  10.  pravica. 

Tento  první  vážný  pokus  o  klassiíikaci 
slov.  jazyk  A  narazil  na  odpor  tehdejších  ja- 
sykozpytců  slovanských,  námitkv  činili  jme- 
novitě Kopí  t  ar  a  V  o  sto  kov.  Zvláště  tento 
ve  svém  spise  >Razsužděnije  o  cerkovno- 
stavjanskom  jazykě<  r.  1820  poznamenal,  že 
ruština  částečně  se  vymyká,  má  jmenovitě 
společně  se  II.  větví  roz-  a  vy-  a  podle  toho 
moino  předpokládati,  ze  ruský  jazyk  tvoři 
střed  mezi  větvi  jihovýchodní  a  západní,  že 
ruské  plémě  sídlilo  kdysi  uprostřed  mezi 
plemenem  východním  a  západním,  ale  blíže 
K  prvnímu.  Tu  byly  zárodky  nové  klassiíikace 
tnalistické,  nicméně  dualistická  klassiíikace 
driela  se  po  dobu  nejnovější.  Propracoval 
je  podrobněji  potom  P.  J.  Šafařík  a  pro- 
vedl po  podrobnějším  seznáni  jazykův  a  ná- 
řečí uovanských  drobnější  změny,  odloučil 
srbétinu  od  jazyka  círk.-slov.,  jihovýchodní 
skupinu  rozdělil  v  »Serbische  LesekÓrnerc 
r.  1835  ve  dvě  skupinv  >illyrskou€  a  >rusko- 
bulharskou*.  bulharštíně  přisoudil  místo  sa- 
mostatné, spojiv  ji  úže  s  círk.-slov.  jazykem 
v  »Staroiitnostecn  slovanských«,  slovenštinu 
spojil  úže  s  češtinou  v  oddíl  českosloven- 
ský. Podle  Šafařika  roztřídil  celkem  slovan- 
ské jaxvky  J.  Gebauer  v  Ricgrově  Slovníku 
Naučném,  VIII.,  645  a  toto  roztřídění  bylo 
pak  přejato  do  Pypinových  Dějin  slovan- 
ských literatur. 

Ale  tato  dualistická  klassiíikace  nebyla 
uznána  a  přijata  všeobecně.  Palacký  již 
rozdělil  Sny  r.  1836  v  I.  s  v.  svých  německy 
psaných  > Dějin  národa  českého*  a  stejně 
potom  r.  1848  v  I.  sv.  českého  jich  zpraco- 
váni ve  tři  veliké  skupiny,  a  sice  provedl  tu 
dfisledně  mínění  Šafařikovo  ze  >Serb.  Lese- 
kOmer«:  1.  ruština  a  bulharština;  2.  jiho- 
západní: srb.,  chorvat.  a  korutan.;  3.  severo- 
západní Čilí  lešská.  V  Rusku  ujalo  se  mínění 
Vostokova  o  středním  postaveni  ruštiny  mezi 
skupinou  západní  a  jižní.  Jmenovitě  NaděŽ- 
din  podrobil  klassinkaci  Dobrovského  ostré 
kritice  v  »JahrbOcher  der  Literatur*  r.  1841 
sv.  95.  Maksimovič  přisoudil  rovněž  ruš- 

OtlftT  SloTofk  NsoeDý,  rr,  XXUI.  13^12 1904. 


tině   zvláštní    samostatné   místo  a  postavil 

Croti  ni  skupinu  jihozápadní  a  severozápadní, 
a  rozdělil  ruštinu  ve  dvě  části:  1.  jihoru- 
skou,  2.  severovjřchodní  (velkorus,,  bělorus.\ 
a  postavil  je  do  jedné  řady  vedle  skupiny  3. 
jihozápadní  a  4.  severozápadní  (Istorija  drev- 
něj  russkoj  slovesnosti  I.,  1839,  Načatki  rus- 
skoj  filologiji  1848).  Potom  jmenovitě  Srez- 
něvskij  provedl  podrobněji  tripartici:  1.  vý- 
chodní: aj  velkorus.,  b)  malorus.;  2.  jihozáp.: 
a)  círk.-slov.,  b)  bulh.,  cj  srb.  a  chorvat., 
d)  korut. ;  3.  severozápadní:  a)  pol.,  b)  polab., 
c)  luž.,  ď)  Čes.,  e)  sloven.,  a  to  v  pozoru- 
hodné recensi  Šafaříkova  Národopisu  v  » Žur- 
nále minist.  národ,  prosvěščenijac  r.  1843 
sv.  38,  potom  ještě  tamže  r.  1845  sv.  48.  Ze 
starších  jazykozpytcfl  německých  obíral  se 
důkladně  slovanskými  jazyky  jmenovitě  Aug. 
Schleicher,  v  pojednáni  >Kurzér  abriss  der 
geschichte  der  slavischen  sprache«  v  r.  1858, 
kterýmž  zahájil  nový  jazykovědecký  orgán 
>6eitrage  zur  vergleichenden  Sprachťor- 
schung«,  podrobil  klassifíkaci  Dobrovského 
zevrubné  kritice,  potom  pak  r.  1865  v  po- 
jednání »Kratkij  očerk  doistoričeskoj  žizní 
sěverovostočnago  otděla  indógermanskich 
jazykovc  rozeznával  čtyři  skupmy:  1.  bul- 
harskou, 2.  srbsko-slovinskou,  3.  ruskou, 
4.  západoslovanskou.  V  té  knize  ukázal,  ja- 
kým  způsobem  'podle  jeho  mínění  rozrostl 


Slovanslý 
praJEJjyk  <^ 


srbsky  ^ 
fHavjanéký' 


biilharslý 


č.  3803.  Rodokmeo  jaxykO  slovantkých 
(podle  Schleichera). 

se  původní  jazyk  praslovanský.  Později  Schlei- 
cher změnil  tento  výklad,  a  to  v  dělení 
větve  západoslovanské;  podle  spisu  »Laut- 
und  Formenlehre  der  polabischen  Sprache« 
(1871)  rozpadla  se  ve  dvě  hlavní  skupiny: 
1.  lešskou,  2.  českou;  lešská  pak  a)  ve  vý- 
chodní, polskou,  b)  západní,  polabskou;  česká 
ve  a)  východní,  Československou,  b)  srbsko- 
lužicKOU.  Dělení  slovanštiny  v  různé  dialekty, 
jazyky  jinak  vylíčil  potom  Gj.  Daničid 
v  I.  sv.  >Radu  jugoslavenske  akademije* 
(1867)  položiv  za  základ  různé  osudy  praslov. 
dj.tj,  Kuský  slavista  A.  Kočubinskij  uznal 
sice  ve  svém  spise  »K  voprosu  o  vzaimnych 
otnošenijach  slavjanskich  narěčij  (1877—78, 
»Zapiski  novorossij.  univ.«  sv.  23  a  25),  že 

29 


450 


Slované  (jazyk). 


jest  nemoino  tříditi  slovanské  jazyky  v  jisté  |  dobách  jiŽ  bylo  zemépisné  rozděleni  slov.  ja- 
skupiny,  vétve,  seskupovati  je  podle  rodo-  i  zyků  přibližně  totéi  jako  dnes:  jazyk  český 
kmenu,  nebof  již  se  stanoviska  každého  blížil  se  jednak  k  jazykům  jihoslovanským, 
jednotlivého  jevu  jazykového,  hlavně  hlásko-  jednak  lužickému  a  polskému,  stýkal  se  rov- 
něž na  východě  s  jazykem  ruským.  Schema- 
ticky Joh.  Schmidt  znázornil  poměry  ^ov.  ja- 
zyku obrazcem  kruhu  f  vyobr,  č.  3804.).  Před 
diíferenciaci  a  indiviaualisaci  jednotlivých 
nářečí  v  jazyky,  dříve  nei  S.  ze  svých  pradáv- 
ných vlastí,  severně  a  východně  od  Karpat 
a  nad  Dněprem  položených,  se  vystěhovali 
na  západ  a  jih,  byly  ještě  nezměněny  skupiny 

1.  4/t  O'  a  2.  ť/,  ř  4"  ^  '•i  3.  užívalo  se  vedle 
sebe  vy*  a  i{i,  bylo  4.  prý  veskrze  ert,  ele,. . 
árá,  álá.  Znenáhla  Šířily  se  jisté  změny  hlás- 
kové r&znou  měrou,  tj,  dj  přešlo  u  západních 
S-nů  mezi  radii  Aid  2i  E.W  v  ts  (c),  d^  2l  '}, 
Schéma  Schmidtovo  nevystihuje  úplně  sku- 
tečných poměrů  mezi  jednotlivými  jazyky, 
tak  na  př.  polabština  jest  svým  nasaíismem 
I  bližší  polštině,  kašubštině  třeba  vykázati 
;  zvláštní  místo,  nebof  některými  jevy  jest 
;  bližší  polabŠtině,  jmenovitě  svým  gard,  hamá 
proti  pol.  grod,  brona.  Mohl  by  se  snad 
ještě  znázorniti  poměr  jednotlivých  dialek- 
tův,  které  také  svým  původem  sahají  na- 
šlo vného,  dostaneme  pokaždé  jiné  skupení, !  mnoze  do  dob  praslovanských.  A  tak  mohl 
ale  míní,  Že  jest  možná  jenom  obecná  syste- lby  se  utvořiti  jiný  obrazec.  (Viz  vyobr. 
matika  jazyků  podle  stupně  jejich  konserva-  č.  3805.) 

Tato  theorie  došla  více  méně  uznáni  vše- 
obecného a  souhlasu,  a  udržuje  se  až  po  dobu 


C.  3804. 


tivnosti  neb  individuálnosti,  a  tento  stupeň 
určí  se  součtem  jevů  v.  Qn  tedy  pokouši  se 
řešiti  otázku,  který  slovanský 
jazyk  jest  starší  a  konser vá- 
ti vnější.  Ta  otázka  rozhodne 
se  prostou  většinou  hlasů  při 
součtu  shod  a  růzností.  A  tak 
Kočubinskij  řeší  tuto  otázku 
ve  prospěch  ruštiny:  tento 
jazyk  má  největší  nároky  a 
právo  na  staršinstvo;  ruský 
jazyk  jest  nejbližší  slov.  pra- 
jazyku,  pravý  >chraniter  sla- 
vjanskoj  proetničeskoj  star- 

šiny«. 

Rodokmenovou  theoríi  úpl- 
ně zvrátil  Joh.  Schmidt  ve 
spise  »ZurGeschichted.indo- 

řrermanischen  Vocalismus«  II. 
1875).  Provedl  důkaz,  Že  ne- 
lze vůbec  stanoviti  pevných 
hranic  podle  určitých  kriterií 
mezi  slovanskými  jazyky,^  na- 
opak že  jeden   přechází  ve 
druhý;   že   marnými   a  bez- 
výslednými zůstanou  všecky 
pokusy  osvětlovati  rozmani- 
tost slov.  jazykův   a   nářečí 
pomocí  rodokmenův.  Ani  je- 
den jazyk  nevzešel,  nezrodil 
se  z  jiného,  než  všecky  ja- 
zyky a  dialekty  vytvořily  se 
znenáhla  z  jednoho  ovšem  ko- 
řene, jednoho  společného  jazyka  cestou  zne- 
náhlé diíferenciace  a  individualisace  jistých 
črt  a  zvláštností,  kteréž  měl  v  zárodku  již  spo- 
lečný  praiazyk  v  dobách  předhistorických. 
Schmidt  domnívá  se,  že  v  předhistoriclcých 


y^^y^. 


'^^y  joTfj^ 


Č.  3805. 

nynější,  ač  se  ozvali  a  ozývají  také  závažní 
hlasové  ji  popírající.  Tak  jmenovitě  Leskien 
ozval  se  proti  ní  v  úvodě  svého  spisu  »Die 
Declination  im  slavi8ch>litauischen  und  ger- 
manischen«,  popřel  závažnost  některých  kri- 


Slované  (jazyk). 


451 


teríi  uváděných  od.  Joh.  Schmidta,  a  snažil 
se  spojovati  tbeorii  přechodní  srodokmeno- 
voa.  Také  jiní  naprosto  neuznávají  t.  zv.  ná- 
řeči  přechodních, mezi  nimi  Baadouin  de 
Courtenav  (Uebersicht  der  slavischen 
Sprachenwelt,  1884),  naopak  podle  jeho  mí- 
něni, zajisté  správného,  lze  vesměs  téměř 
přesně  rozhraničiti  jednotlivé  jazyky  slovan- 
ské, na  př.  češtinu,  polštinu,  ruštinu,  ba  též 
velkoruštinu  a  maloruŠtinu  a  j.,  jinak  pak 
ěiní  nemožnými  vývody  oněch  učenců  po- 
zdější stěhování,  kolonisace.  A  tak  jsou  ne- 
možný genetické  klassifikace,  ovšem  jmeno- 
vitě theorie  rodokmenová,  nebylo  společného 
prajazyka,  ani  východního,  ani  severozápado- 
slov.,  ani  jihoslovanského.  Dialekty  zdánlivě 
přechodní,  které  nyní  nalézáme  na  pohra- 
ničních územích  mezi  jednotlivými  většími 
skupinami  jazykovými,  nelze  pokládati  za 
přechodní,  nýbrž  za  smíšené,  které  se  roz- 
vinuly v  době  historické  následkem  míšení 
pomezního  obyvatelstva,  jakož  i  následkem 
r&zných  vlivů  kulturně  pohtických.  S  druhé 
strany  V.  Jag  id  vyslovil  úplný  souhlas  s  pře- 
chodní theoríi  (Ein  Kapitel  aus  der  Ge- 
schichte  der  sUdslav.  Sprachen,  » Archiv  f. 
slav.  Phil.€  XVII.,  47  str.  Einige  Streitfra- 
gen.  Verwandtschaftsverháltnisse  innerhalb 
der  slav.  Sprachen,  t.,  XX.,  a  ještě  XXII., 
str.  11  si.}.  Souhlasně  s  Joh.  Schmidtem 
V.  Jagič  předpokládá,  že  jest  nvnější  rozpo- 
loženi slov.  jazyků  celkem  totéž  jako  v  do- 
bách předhistorických,  S.  šířili  se  znenáhla 
z  evropského  severovýchodu  na  západ  a  jih, 
jednotliví  kmenové  šířili  se  v  témž  sesku- 
pení, jak  byli  seřazeni  v  pravlasti.  Celá  sev.- 
západní  skupina  má  něco  shodného,  společ- 
ného, Čímž  se  patrně  odlišuje  od  skupiny 
severovýchodní,  stejně  jihoslovanská  sku- 
pina ma  řadu  jazykových  zvláštností,  jimiž 
se  odlišuje  od  skupiny  severozápadní  i  od 
skupiny  severovýchodní. 

Obě  tyto  theorie,  jmenovitě  rodokmenová, 
menší  měrou  přechodní,  počítaly  především 
s  abstraktními  jevy  jazykovými,  zakládaly  se 
na  jevech  jazykových  a  neobracely  náleži- 
tého zřetele  na  skutečné,  reální  faktory,  na 
vliv  politického  a  sociálního  života  ve  vývoj 
kmene,  ve  vzrůst  národa,  ve  scelení  něko- 
lika skupin  v  celek  kulturně  politický.  Do 
jisté  míry  ovšem  poukazovali  na  to  Aug. 
Leskien  a  Joh.  Schmidta  Leskien  jmenovité 
již  poukazoval  na  to,  že  byly  indoevropské 
jazyky  rozraženy  někdy  národnostmi  cizími, 
ale  ani  on  nebral  v  náležitou  úvahu,  že  ná- 
rodové indoevropští  zabírajíce  nové  a  nové 
kraje,  nezaujímali  země  liduprázdné,  než 
setkali  se  v  nich  s  obyvatelstvem  domoro- 
dým, mluvicím  jazykem  jiným,  cizím,  a  že 
jazyk  staršího,  usedlého  obyvatelstva  měl 
nepochybně  jistý  vliv  na  jazyk  nového  při- 
stěhovatele  a  dobyvatele.  Tyto  myšlenky 
podrobněji  rozvedl  H.  Hirt  r.  1894  v  po- 
jednání >Die  Verwandtschaftsverháltnisse  der 
Indogermanen«  (>Indogerman.  Forschungen* 
IV.).  Poukazoval  na  vývody  jiných  věd,  prae- 
historie  a  anthropologie,  že   původní  oby- 


vatelstvo evropské  nebylo  novými  dobyva- 
teli vyhubeno,  ale  podrobeno  a  podmaněno, 
žilo  dále  jako  více  méně  četná  vrstva  otrocká, 
částečně  i  nezávisle,  noví  dobyvatelé  ne  osa- 
zovali nových  krajů  ve  velikých  massácb, 
nýbrž  byly  to  někdy  jen  více  méně  četné 
tlupy  válečné;  vliv  tohoto  cizího  ob3rvatel- 
stva  jeví  se  nejpatrněji  v  tom,  že  indoevropští 
národové  osedlí  v  Evropě  nenáležejí  k  jed- 
nomu plemeni,  nýbrž  anthropologicky  velmi 
silně  se  liší.  Vliv  jejich  měl  by  také  jeviti 
se  na  vývoji  jazyka  dobyvatelova,  a  Hirt  illu- 
struje  to  hlavně  na  iazycich  románských. 
Vysvětluje  pak  veliké  dialektické  skupiny 
indoevropských  jazyků  tím,  že  byl  jazyk  indo- 
evropských  dobyvatelů  přenesen  na  domácí 
podrobené  obyvatelstvo  cizojazyčné  a  že  jazyk 
domácího  obyvatelstva,  jazyk  otroků  zauii- 
majících  jisté  místo  v  rodinách  dobyvatelů, 
měl  vliv  na  jazyk  pokolení  dorůstajícího. 
Známý  to  a  hojně  pozorovaný  jest  zjev,  že  ja- 
zyk mění  se  hlavně  v  generacích  dorůstají- 
cích. Tak  snažil  se  Hirt  vysvětlovati  různý  a 
jmenovitě  r>xhlý  vývoj  jednotlivých  jazykův 
indoevropských.  Tuto  hypothesi  applikoval 
potom  na  vývoj  jazyků  slovanských,  jmeno- 
vitě jihoslovanských  Lj.  Stojanovič  (»Gla8 
srpske  kraljevske  akademije*,  sv.  52.).  Podle 
jeho  mínění  jazyky  slovanské  nabyly  zvlášt- 
ního svého  rázu  nikoliv  v  původní  své  pra- 
vlasti, nýbrž  na  území  později  zaujatém  mezi 
obyvatelstvem  cizím  pod  vlivem  cizího  jazyka, 
a  sice  nabyl  jazyk  tím  značnějších  rysů  zvlášt- 
ních, čím  četnější  bylo  domorodé  obyvatel- 
stvo proti  podmaniteli.  Tím  způsobem  Sto- 
janovič vysvětloval  především  utvořeni  dvou 
slovanských  jazyků  na  Balkánském  polo- 
ostrově. Mimo  ten  pokus  nebylo  užito  Hir- 
tovy  theorie  na  vysvětlování  různého  vývoje 
jazyka  slovanského.  A  sotva  lze  říci,  že  po- 
kus Stojanovičův  byl  zvlášf  zdařilý.  Zamlouvá 
se  na  první  pohled  velice,  že  bulharští  na 
nabyla  zvláštního  svého,  tak  odlišného  rázu 
následkem  velikého  počtu  domorodého  oby- 
vatelstva, se  kterým  musila  zápasiti,  a  sotva 
zápas  ten  dobojovala,  musila  podniknouti 
nový  zápas  s  jiným  cizím  jazykem  bulhar- 
ského dobyvatele.  Ale  na  základě  jazykových 
památek  možno  nyní  zjevně  doličovati,  že 
bulh.  nabvla  zvláštních  svých  typů  (t.  j.  po- 
zbyla deklinace  označujíc  pády  pomocí  před- 
ložek až  na  skromné  zbytky,  nabyla  členu 
postpositivniho,  pozbyla  infinitivu)  poměrně 
pozdě,  v  dobách,  kdy  jazyk  autochthonního 
obyvatelstva,  jakož  i  bulharských  čet  váleč- 
ných dávno  již  byl  vymřel.  Třeba  ještě  podo- 
tknouti, že  zvláštnosti  tyto  nejsou  obmezcny 
jenom  na  bulharštinu,  nýbrž  vysk\'tují  se  na- 
mnoze ještě  v  jihovýchodních  dialektech  král. 
Srbského  a  že  zasahuji  v  úpadku  llexe  jmenné 
i  dále  na  západ,  až  do  dialektů  Kosova  pole. 
Touto  theorii  sotva  možno  uspokojivě  řešiti 
otázku  o  vývoji  zvláštních  dialektických  sku- 
pin. Nelze  vymeziti  jevy  jazykové,  které  mohly 
vyvinouti  se  z  jazyka  samého  bez  vnějšího 
působení  jiných  faktorů,  cizích  jazykův,  od 
jevů,  které  mohly  se  vyvinouti   pouze  zasa- 


452 


Slované  (jazyk). 


hováním  živlu  cizorodého.  Vždyť  také  post- 
positivní  člen  vysvětluje  se  některými  učenci 
z  povahy  jazyka  samého,  a  neuznává  se  nut- 
ným vliv  cizí.  Jest  to  tím  obtížnější,  když  nikte- 
rak neznáme  jazyk  onoho  obyvatelstva  domo- 
rodého, předslovanského.  Nalézáme-li  však 
v  některých  slovinských  dialektech  aspiráty 
ph't,  th'S  m.  jasných  6,  d:  grath,  \of  —  gen. 
\obá^  můžeme  snadně  spatřovati  tu  jev  ne- 
slovanský  a  vliv  nějakého  cizího  živlu  ethnic- 
kého,  nejspíše  germánského,  shledati  v  tom 
následek  ethnického  smíšeni  slovanského 
obyvatelstva  s  německým.  Podobně  shledá- 
vají se  sledy  vlivu  ostjackého  iazyka  na  řeč 
ruských  osadníků  v  Sibiři;  shledává  se  vliv 
finských  dialektů  na  některé  dialekty  severo- 
ruské,  ve  kterých  místo  <f,  i,  {  se  ujaly  hlásky 
c,  5,  \  aneb  obě  řady  se  smísily.  Takových 
příkladů  dalo  by  se  uvésti  více;  i  v  pře- 
hlásce, která  ve  fonetickém  rázu  jazyka  čes- 
kého provedla  takové  rázovité  změny,  spa- 
třuje se  vliv  cizí,  německý.  Kdyby  jazyky, 
hlavně  nynější  dialekty  slovanské  zevrubněji 
se  prozkoumaly  se  stálým  zřetelem  na  vý- 
sledky historické  ethnografie,  dospělo  by  se 
zajisté  k  vývodům  vážnějším  a  přesnějším.  To 
bude  také  úkolem  příštího  studia. 

Poměry  mezi  jednotlivými  slovanskými  ja- 
zyky, většími  skupinami  jazykovými,  nejsou 
dosud  úplně  vyjasněny,  aneb  aspoň  nedo- 
spělo se  ještě  k  jednomyslnějšímu  souhlasu 
v  jednotlivých  otázkách.  Vede  se  na  př.  živý 
spor  o  poměru  maloruštiny  k  velkoruštině; 
poměr  makedonských  dialektů,  jakož  i  dia- 
lektů v  jihovýchodních  krajích  král.  Srbského 
jednak  k  buíharštině,  jednak  k  srbštině  jest 

Eosud  předmětem  živých  sporů  vědeckých, 
porny  jest  neméně  poměr  slovenštiny  k  češ- 
tině a  v  novější  době  uvažuje  se  horlivě 
o  poměrech  různých  jazyků  západoslovan- 
ských,  jmenovitě  kašubštiny,  jednak  k  pol- 
štině, jednak  k  polabŠtině;  též  poměr  lu- 
žické  srbštiny  dolní  i  horní  k  sousedním  jazy- 
kům slovanským  jest  předmětem  vědeckých 
úvah.  Severozápadní  jazyky  slovanské  ne- 
tvoří daleko  jednotný  celek  takový,  jako 
skupina  jihoslovanská,  nemluvě  již  ani  o  sku- 
pině východní,  ruské.  Neshodují  se  úplně 
ani  v  jediném  důležitějším  jevu  hláskoslov- 
ném,  třebas  mají  vesměs  za  praslov.  tj  —  c, 
různí  se  značně  v  záměně  praslov.  dj:  v  jed- 
něch jest  starší  ťř^,  v  jiných  mladší  x,  a  to 
podle  všeho,  alespoň  podle  svědectví  Kijev- 
ských  a  Pražských  zlomků  hlaholských,  bylo 
aspoň  v  Češtině  if  již  v  X  — XI.  stol.  —  Fr. 
Lorentzv  pojednání  »Das  gegenseitige  Ver- 
háltniss  der  sog.  lechischen  Sprachen«  (v  > Ar- 
chiv f.  slav.  Philol.«,  XXIV.)  rozeznává  vedle 
skupiny  československé  ještě  tři  jazyky  samo- 
statné: 1.  lužickou  srbštinu  (která  jest  snad 
s  česko-slov.  v  užších  stycích),  2.  polštinu 
a  3.  baltickou  skupinu  {ostseewendisch)^  která 
se  děli  ve  dvě  části,  rozdělené  Odrou,  lu- 
tickou  a  pomořskou;  z  oné  jest  nám  do  jisté 
míry  znám  jen  dialekt  polabský  z  LQnebur- 
ska,  z  této  žijí  posud  vymírajíci  dialekt  Slo- 
vinců  a  kašubština.  Jiný,  Kazimierz  Nitsch, 


v  článku  >Sto8unki  pokrewieňstwa  j^zykó^r 
lechickich*  (»Materyaly  i  prače  kom.  j^xy- 
kowej  Akad.  Umiej.«,  III.)  dovozuje  proti 
Lorentzovi,  že  polabština  a  kašubština  s  pol- 
štinou tvoří  jeden  celek,  skupinu  lechickou, 
a  vedle  této  stanoví  skupinu  lužickou  a  sku- 
pinu československou.Shodně  nejnověji  Bau- 
douin  de  Courtenay  ve  článku  »Kurzes 
Resumé  der  Kašubischen  Fragc«  (>  Arch  i  v  f. 
slav.  Phil.«,  XXVI.)  má  za  to,  že  polština, 
kašubština  (pomořanský  jazyk)  a  polabština 
tvořila  jednotné  území  jazvkové  >1ešské«v 
které  jistými  společnými  zvfáštnostmi  lišilo 
se  od  ostatních  jazykových  území  slovan- 
ských. Toto  pak  území  rozpadlo  se  ve  tři 
území  zvláštní:  1.  polské,  2.  pomořanské  a 
3.  polabské. 

Nejlépe  jest  podle  posavadního  stavu  vědy 
rozeznávati  tři  hlavni  skupiny  slov.  jazyků: 
1.  jižní,  2.  východní  a  3.  severozápadní. 

Rozeznáváme  v  jižní  skupině:  1.  bulbar- 
štinu  se  starou  církevní  slovenštinou;  2.  srb- 
sko-chorvatský  jazyk:  a)  štokavŠtinu,  b)  ča- 
kavštinu,  3.  slovinštinu.  Ve  skupině  vý- 
chodní: 1.  velkoruský  jazyk:  a)  severoruské 
dialekty,  b)  jíhovelkoruské  dialekty,  c)  bélo- 
ruštinu;  2.  maloruský  jazyk.  Ve  skupině  se- 
verozápadní: 1.  Československý  jazyk:  a)  češ- 
tinu, b)  slovenštinu;  2.  polský  jazyk;  3.  ka- 
šubštinu ;  4. polabétinu;  5.  dolnolužický  jazyk; 
6.  hornolužický  jazyk. 

Vlastní  srovnávací  grammatiky  slovanských 
jazyků  posud  nemáme.  Velké  dílo  Miklosi- 
chovo  >Vergleichende  Grammatik  der  sla- 
vischen  Sprachen«  sv.  I.— IV.  (I.  sv.  2.  vyd, 
1879,  II.  sv.  1875,111.  2.  vyd.  1876,  IV.  2.  vyd. 
1883)  jenom  ve  II.  sv.  Kmenoslovi  a  IV.  sv. 
Skladba  srovnává  jednotlivé  jevy  po  slovan- 
ských jazycích,  v  I.  sv.  Hláskosloví  a  v  III.  sv. 
Tvarosloví  vypisuje  se  hláskosloví  a  tvaro- 
sloví vždy  každého  slovanského  jazyka  zvláště, 
ovšem  podle  jednotného  plánu.  Novější  ma- 
teriály, však  hlavně  jen  pro  hláskosloví  a 
tvarosloví,  jsou  zpracovány  v  díle  T.  D.  Flo- 
rinského  Lekciji  po  slavjanskomu  jazyko- 
znaniju,  I.  1896,  II.  1897,  ale  i  tu  jsou  seřa- 
zeny grammatiky  jednotlivých  slovanských 
jazyků,  jižních  ve  sv.  I.,  severozápadních  ve 
sv.  II.  Cirkevně-slovanský  jazyk  a  ruský  jazyk 
v  nejširším  slova  toho  smysle  jsou  vyňaty 
z  toho  díla,  neboť  v  Rusku  9slavjanovědč- 
nije«  i  v  učebném  rozvrhu  universitním  ob- 
jímá pouze  jižní  a  severozápadní  náhody  a 
jazyky  slovanské,  ruština  pak  spolu  s  círk.- 
slov.  jsou  samostatné  pro  sebe,  jsouce  při- 
rozeně předmětem  studii  podrobnějších. 
V  těchto  dílech  zaznamenána  jest  pečlivě 
celá  dotyčná  literatura,  zaznamenány  ne- 
jenom práce  grammatické,  ale  i  sbírky  mate- 
riálů jak  pro  historickou  mluvnici,  tak  též 
pro  hlubší  seznání  dnešních  dialektů.  Gram- 
matická  literatura  pro  jazyk  ruský  (velko- 
ruský, běloruský  a  maloruský)  zaznamenán 
jest  ve  spise  A.  J.  Sobolevskeho,  Lekciji  po 
istoriji  russkago  jazyka  3.  vyd.,  1903.  Ústřed- 
ním orgánem  pro  slovan.  filologii  jest  >Ar- 
chiv  fUr  slavische  Philologie«,  jehol  vychází 


Slované  (právo)  —  Slovcov, 


453 


pod  vedením  V.  Jagiče  již  XXVI.  svazek. 
Práce  ze  slovanského  jazykozpytu  nalézají 
místa  v  odborných  vědeckých  časopisech, 
v  >]zvéstijích  otdélenija  russkago  jazyka« 
Petrohradské  akademie  věd,  v  českých  » Li- 
stech filologických*,  v  pol.  » Pracích  fílolo- 
gicznÝch<,  » Ruském  filolog,  věstníku*,  v  ja- 
zykovědeckých  listech  cizojazyčných,  hlavně 
německých,  v  publikacích  různých  slovan- 
ských aiikademii  věd  a  mimo  to  především 
CÍ8.  akademie  věd  ve  Vídni.  Jsou  také  sou- 
borné bibliografické  přehledy  prací  o  slo- 
vanském jazykozpytě  od  A.  A.  Kotljarev- 
skébo  (Drevnjaja  russkaja  pisjmennosf  ;Opyt 
bibliologičeskago  izloženija  istoriji  jeja  iz- 
učenija.  I.  Obšceje  istoričeskoje  obozrěnije, 
Istorija  izučenija  drevně-slavjanskago  i  dřev- 
ncnisskago  jazykov  i  pisjma.  >Sočiněnija« 
IV.),  V.  Jařice  (Bibliographische  Uebersicht 
aaf  dem  Gebiete  der  slavischen  Philologie 
und  Alterthumskunde  seit  dem  J.  1870.  » Ar- 
chiv fOr  slav.  Phil  «  I.)  a  Fr.  Pastrnka  (Bi- 
bliographische Uebersicht  tiber  die  sla- 
vísche  Philologie  1876—91.  >  Archiv  f.  slav. 
Phil.c  XIII.  Supplementband.).  Staly  se  dále 
pokusy  o  pravidelné  výroční  přehledv  od 
několika  professorů  české  university  (>  Věst- 
ník slovanské  filologie*  I.— II.,  1901—02)  a 
zároveň  podobný  podnik  petrohradské  aka- 
demie nauk.  jpa. 

Právo. 

Slovanské  právo  jakožto  celá  soustava 
práva  platného  kdysi  u  S-nů,  není  podnes 
leitc  známo  a  má  teprve  vědeckým  badáním 
býti  konstruováno.  Dosud  známe  jen  jedno- 
tlivé instituty  práva  slovanského  (na  př.  rodin- 
nou obec  čili  zádruhu,  pozemkovou  obec  čili 
občinu,  obecnou  poruku,  kooperační  svazky 
a  j./,  aváak  ani  ty  nejsou  nám  dostatečně 
známy,  a  zejména  charakteristické  jejich 
zvláštnosti,  jimiž  by  se  lišily  od  podobných 
právních  řád&  konstatovaných  u  jiných  ná- 
rodů. Při  studiu  dějin  slovanského  práva 
musíme  rozeznávati  dva  časové  oddíly: 
1.  dobu  starší,  kde  S.  se  nalézali  ještě  ve 
společných  pravlastech,  2.  dobu  pozdější, 
kde  se  rozdělili  na  jednotlivé  státy.  Pro  dobu 
prvou  běží  o  společné  (všeslovanské)  právo, 
ve  druhé  době  jen  o  společné  slovanské 
právní  základy,  z  nichž  vycházel  další  vývoj 
jednotlivých  práv  slovanských.  Pro  dobu 
starší  správo  praslovanské)  budeme  musiti  se 
spokojiti  8  pouhým  vybudováním  jisté  ať 
více  či  méně  dokonalé  soustavy  společného 
práva  slovanského.  O  historickém  vývoji, 
změnách  právních  jevá,  nemaže  podle  po- 
vahy věci  (pro  nedostatečné  prameny)  býti 
ani  řeči.  Teprve  ve  druhém  období  můžeme 
stopovati  vývoj  práva  jednotlivých  slovan- 
ských národův  a  s  tím  zároveň  změny,  jež 
nastávaly  ve  slovanských  právních  institu- 
tech a  normách  společných  všem  národům 
slovanským.  Budeme  musiti  konstatovati  ne- 
icn  pouhé  změny  právních  jevů,  nýbrž  i  ie- 
jich  příčiny,  zákony  vývoje,  a  to  není  prače 
lehká.     Neustále   budeme    musiti   přihlížeti 


k  právní  historii  národů  sousedních,  s  nimiž 
S.  přišli  do  stykův  a  od  nichž  mohli  reci- 

f>ovati   nové  právní  živly.    Až  bude  známa 
épe  historie  recepce  práva  římského  v  jedno- 
tlivých evropských   státech  a  zemích,  dále 
recepce  práva  německého  a  vůbec  západo- 
evropského, jakož  i  historie  vlivů  práva  cír- 
kevního na  jednotlivá  národní  práva  a  ko- 
nečně i  historie  právních  vlívův  asijských, 
bude  úkol  historiků  slovanského  práva  mno- 
hem  snadnější.    Zatím   jednotliví    slovanští 
národové  pěstují  historii  svého  práva  vlast- 
ního.   Na  Rusi  zavedeny  byly  stolice  dějin 
ruského  práva  již  universitním  řádem  z  r.  1863, 
a  literatura  tohoto  předmětu  roste  zvláště 
od  70.  let  XIX.  stol.    Na  slovanských  uni- 
versitách  rakouských    (české   a  haličských) 
přednášejí  dějiny  práva  českého  a  polského 
zvláštní  professoři  teprv  od  let  osmdesátých 
XIX.  století.    Také  na  universitě  záhřebské 
(zřízené  r.  1874  z  býv.  právní  akademie)  před- 
nášky dvou  professorů  věnovány  jsou  ději- 
nám chorv.,  resp.  uhersko-chorvatského  práva 
(veř.  i  soukr.j).   Nejmladší  vysoká  škola  slo- 
vanská, na  niž  zavedeny  přednášky  z  oboru 
domácích  právních  dějin  (od  r.  1902),  jest 
sofijská.    Kathedry  dějin  slovanského  práva 
(srovnávacího  práva)  měly  sice  zavedeny  býti 
v  Rusku  již  podle  univ.  řádu  z  r.  1863,  avšak 
pro  nedostatek  sil  zřízeny  nebyly  (výjimka 
na  krátkou  dobu  v  Oděsse,  kae  přednášel 
Bogišič,  a  na  univ.  varšavské,  kde   dosud 
přednáší  Zigel).  Na  české  univ.  zřízena  r.  1899 
docentura  tohoto  předmětu.    Také  na  univ. 
bělehradské  konány  do  nedávná  přednášky 
o   dějinách  slovanského   práva.  —   Novější 
informační  pomůcky  týkající  se  dějin  slov. 
práva  jsou   tyto:    Kadlec,  Několik   kapitol 
z  oboru  slovanského  práva  (>Osvěta«,  1894); 
t.,  O  úkolu  právního  dějepisu  slovanského 
(t.,  1896);    t.,  O  potřebě  slovanských  práv- 
ních  starožitnosti    (Pocta    podaná    Českou 
fakultou  právnickou  dru  Ant.  ryt.  Randovi, 
1904);    Balzer,  Historya  porównawcza  praw 
stowiartskich  (Lvov,   1900);    Zigel,  Slavjan- 
skoje  právo  (v  rus.  Encyklop.  slovníku  Brock- 
hause-Jefrona) ;  Kadlec,  Základní  otázky  slo- 
vanských právních  déjin  (» Sborník  věd  práv- 
ních a  státníchc  I.,  1901;  psáno  se  zřetelem 
k  posléze  uvedeným  pracím  Balzera  a  Zigela). 
Jediný    novější    spis    pojednávající   stručně 
o  právních  dějinách  jednotlivých  slovanských 
národů  jsou  Zigelovy  Lectures  on  slavonic 
law  (Lond.,  1902).  —  Co  se  týče  práva  jed- 
notlivých slov.  národů,  viz  či.  Čech  v,  str. 
452—539;    Morava,  str.  696—705;   Chor- 
vatsko a  Slavonsko,  str.  343—346;  Jiho- 
slované,  str.  383—389;  Polsko,  str.  155 
až  163;  Rusko,  str.  290—346.  -dle. 

Slovanská  Úpa  viz  Lípa  Slovanská. 

Slovanaký  ijesd  viz  Sjezd  slovanský. 

SlOTOOT  Petr  Andrejevič,  dějepisec 
sibiřský  (♦  1767  —  f  18^3),  byl  prof.  tobol- 
ského  duch.  semináře  a  proslul  jako  kazatel. 
Pro  jedno  kázání,  v  němž  ostře  horlil  proti 
životu  petrohrad.  vyšších  kruhů,  vězněn  byl 
ve  Valaamském  klášteře,  ale  na  mocnoa  pří- 


454 


Slovcova  —  Slovensko. 


mluvu  petrohr.  metropolity  a  j .  hodnostářflv 
ustanoven  r.  1795  prof.  alexandro-něvského 
semináře,  později  sloužil  v  kanceláři  statni 
rady  a  při  ministerstvě  obchodu.  R.  1808 
pro  podezřeni  z  úplatnictví  přidělen  kan- 
celáři sibiřského  gen.  gubernátora,  kde  sloužil 
do  r.  1830.  Dlouhou  dobu  byl  ředitelem  ná- 
rodních škol  v  irkutské  gub.  a  přičinil  se 
značně  o  šířeni  osvěty  v  udu.  Hlavní  jeho 
práce  Istoričeskoje  obo^rénije  Sibiři  ^1838  a 
1844,  2  d.,  2.  vyd.  1846)  založena  jest  na 
studiu  archivů  a  podává  cenné  a  úplné  zprávy 
o  mnohých  stránkách  života  sibiřského.  Ve- 
dle toho  vydal  Pisma  o  5f6iri  (Petrohr.,  1826); 
Progulki  vokrug  Toholska  v  io3o  g.  (Moskva, 
1834).  Množství  prací  jeho  rozptýleno  jest 
po  časopisech.  Psal  také  básně,  jako  >po- 
8lání«  svému  příteli  M.  M.  Speranskému  a 
»pochva]ná  slova«  loannu  VasiljeviČi  IV.  a 
Mininu  i  Požarskému,  Kitajec  v  Petérburgi 
a  K  Sibiři.  Srv.  Abramov,  P.  A.  S.  Biograíi- 
českij  očerk  (Tobolsko,  1858);  Pypin,  Istorija 
rus.  etnogranji  (Petr.,  1892^  a  j. 

fllOTOOTaJekatěrina  Aleksandrovna, 
spisovatelka  rus.  (*  1838  —  f  1866),  byla 
dcera  nižšího  úředníka  permského  a  r.  1859 
otiskla  v  »Rus.  Věstníku«  pěknou  [)ovidku 
Ljubov  ili  dru{ba  (s  pseud.  Kams  kaj  a),  na- 
čež seznámila  se  s  I.  S.  Aksakovem,  jenž 
nazýval  ji  > váženým  filosofem  pustých  kam- 
ských  břehů«.  v  jeho  časop.  »Děň«  otiskla 
několik  historicko-íilosof.  statí.  Pozděii  otiskla 
v  >Rus.  Věstníku*  a  o  sobě  román  Moja 
suďba  a  j.  práce,  většinou  anonymně  neb 
8  pseudonymem. 

810T66,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Poděbrady, 
okr.,  fara  a  pš.  Král.  Městec ;  93  d.,  628  oby  v.  č. 
(1900),  fil.  kostel  sv.  Martina  (ve  XIV.  stol. 
tar.),  2tř.  šk.,  cihelna  a  poblíž  Nový  Dvůr. 
S.  byla  původně  majetek  biskupův,  později 
kláštera  zderazského,  jenž  ji  držel  do  r.  1420, 
načež  stala  se  zbožím  pánů  světských  a  v  sto- 
letí XVI.  připojena  k  Dymokurůin. 

SlOTénloe:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Benešov,  okr.  Vlašim,  fara  Radošovice,  pš. 
Divišov;  28  d.,  163  obyv.  č.  (1900),  mlýn.  — 
9)  S.  Dolní,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  Č. 
Budějovice,  okr.  Lišov,  pš.  Štěpánovice  u  Bu- 
dějovic, 44  d.,  268  obyv.  č.  (1900),  kostel 
sv.  Mikuláše  (ve  XIV.  stol.  far.).  —  3)  S. 
Horní,  ves  t.;  41  d.,  224  obyv.  č.  (1900), 
2tř.  šk.  a  par.  mlýn. 

Sloveiuiká  literaiara  viz  Slováci. 

Sloventká  matloe  viz  Slováci,  str.  418. 

810T6iitkOv  širším  smvslu  značí  území, 
ve  kterém  přebývají  Slováci,  t.  j.  čásf  vý- 
chodní Moravy,  jež  sluje  S.  Moravské  ne- 
boli Slovácko,  a  čásť  Uher,  kteráž  sluje  S. 
Uherské  čili  S.  v  užším  smyslu.  O  Š«ku 
Moravském  viz  či.  Morava. 

S.  Uherské  (viz  příloha)  v  sev.  Uhrách 
leží  mezi  48"  a  50»  sev.  šířky  a  mezi  167/ 
až  23Vj^  vých.  délky  Gr.,  má  tvar  podlouhlý 
směrem  od  severovýchodu  k  jihozápadu.  Jest 
užší  ve  své  východní  polovici  a  širší  v  zá- 
padní. Měří  v  délce  537  /cm  a  v  největší 
šířce,  t.  j.  od  západních  Bezkydů  na  hranicích 


uhersko-slezských  od  severozápadu  směrem 
jihovýchodním  až  po  Zombor  při  Sečanech 
v  Novohradě,  tedy  asi  jejím  středem,  přes 
200  km.  Na  severu  a  severozápadě  Karpaty 
tvoří  přirozené  hranice  S-loi,  na  západě  pak 
řeka  Morava  počínaje  od  Skalice  až  po  Děvin; 
jsou  to  zároveň  geografické  hranice  Uher. 
Východní  a  jižní  hranici  přesně  stanoviti 
nelze,  poněvadž  Slováci  misí  se  zde  s  Málo- 
rusý  a  Maďary  a  statistika  provádí  se  pod 
úředním  nátlakem  ve  prospěch  živlu  maďar- 
ského. Podle  této  statistiky  první  obcí  s  vět- 
šinou slovenského  obyvatelstva  je  na  vý- 
chodě Hutá  v  užhorodské  stolici,  na  západě 
Soslední  je  Uhorská  Ves  v  prešpurské  stol. 
íejse věrnějším  bodem  je  vrch  Polica  při 
Horní  Zubrici  v  oravské  stolici;  nejjižnější 
obcí  s  většinou  slovenského  obyvatelstva  je 
Sloven.  Meder  v  nitranské  stol.  Jazykové 
hranice,  mezi  nimiž  Slováci  (v.  t.)  svou 
úředně  připuštěnou  většinou  převládají,  ve- 
dou nás,  když  je  od  západu  na  východ  sle- 
dujeme, od  riochštetna  dolů  řekou  Moravou 
až  k  Dúbravce,  odtud  východním  směrem 
k  Ivánke,  potom  severním  ke  Slovenskému 
Gurabu,  odkud  s  malými  výběžky  na  jih  hra- 
nice stále  vede  na  východ,  přestupuje 
u  Středy  řeku  Váh  a  zároveň  i  hranici  preš- 

ř>urské  stolice,  pak  probíhá  nitranskou  sto- 
icí  a  teprve  u  Urmína  zabíhá  podél  řeky 
Nitry  na  jih,  tvoři  výběžek  až  po  Sloven. 
Meder,  vrací  se  pak  překročivši  řeku  Žitvu 
v  tekovské  stolici  kolem  Beleku  na  sever 
k  Vráblům,  odkud  jde  zase  směrem  východ- 
ním přes  řeku  Hron  nad  Levice,  pak  hont- 
skou  stolicí  přes  Merovce,  Hrušov  k  Plach- 
tincům,  dále  novohradskou  stol.  na  Sklabinu 
u  Baláž-Ďarmot;  odtud  směrem  severový- 
chodním nad  Lučenec  ke  Keresztúru  přes 
hranice  gemerské  stol.  na  Čerenčany  u  Ri- 
mavské Soboty  přes  řeku  Rimavu  směrem 
až  k  Betliaru  nad  řekou  Slanou  blízko  Rož- 
ňavy,  potom  přestoupí  hranice  stol.  spišské 
ke  Stilbachu  pořád  směrem  severovýchod- 
ním až  po  Kolinovce  nad  řekou  Herňádem; 
zde  otáčí  se  na  jih  kol  Fizéru  na  Kazmir 
do  zemplinské  stol.,  kde  pak  ubírá  se  na 

:  severovýchod  ke  vtoku  Ungu  do  Laborce, 
jde  dále  užhorodskou  stol.  údolím  Ungu  ai 

!  po  obec  Hutu;  zde  obrací  se  směrem  severo- 
západním a  jde  oklikami  přes  zemplinskou 
stolici  až  po  Regetovku  pod  Bezkydy  v  ša- 
ryšské  stolici  na  hranicích  Haliče. 

Avšak  hranice  pomezí,  které  Slováci  sou- 
visle ovšem  obývají,  jsou  i  podle  úřední 
statistiky  docela  jiné,  mnohem  rozsáhlejší. 
Podle  téže  statistiky  je  >maďarských<  obci 
smíšených  se  slovenskými  obyvateli  veliký 
počet,  a  když  osady  tyto  stopujeme,  shle- 
dáváme, že  kraje  obývané  Slováky  v  nepře- 
tržité souvislosti  s^ají  na  východ  po  Še- 
redné v  užhorodské  stol.  (ba  až  po  Muka- 
čevo  v  berežské  stol.).  Čímž  přirůstá  Slová- 
kům na  délce  jejich  rozlohy  10  km^  což  pak 
činí  spolu  547  km.  Avšak  na  jih  Slováci  roz- 
prostírají se  souvisle  mnohem  víc,  ovšem 
smíšeni  s  Maďary  nebo  Němci  a  Srby,  a  to 


Slovensko  (praehistoríe  a  archaeologie)*  455 

přes  celoa  stolici  komárenskoo  a  ostřihom-  i  po  Kr.  obsadili  severní  kraje  Uher.  Čtvrtá 
skou  podél  Dunaje  přes  stolici  bělehradskou  hypothesa  chce  dokázati,  le  Slováci  jsou 
a  pe^skoa.  sahajíce  v  této  až  po  Orkény, :  zlomkem  bulharsko-slovinské  včtve  jižních 
podél  Dunaje  až  dole  na  jih.  I  Slovanfl,  kteří  bývali  v  Zadunajsku  a  mezi 

Národopisné  hranice  S-ka  jsou :  na !  Dunaj em  a  Tisou.  Dle  téže  these  dnešní 
severu  a  severovýchodě  Halič,  odkud  v  třen- !  Slováci  nebyli  by  původním  kmenem  ani 
čanské,  oravské  a  spišské  stolici  stýkají  se !  v  V.  stol.,  nebof  vrstva  bulharsko-slovinská 
s  Poláky,  ve  spišské,  šaryšské,  zemplinské  a  přicházející  ve  IV. — Vi.  stol.  od  jihu  dosedla 
užhorodské  s  Malorusy,  kde  na  úkor  těchto  I  na  vrstvu  staroslovanskou  kmene  polského, 
se  rozšiřuji,  na  jihu  pak,  kde  Slováci  všude '  která  už  dávno  před  tím  pod  Karpatami  se- 
míchají  se  s  Maďary,  hranice  národnostní  I  děla.  K  těmto  pak  během  století  přidružo- 
někde  ustupuje,  někde  postupuje.  Skutečná  váli  se  zpoza  Karpat  roje  kmene  zapadoslo- 
hranice  jazyková  by  zajisté  padla  jižněji,  vanského,  z  něhož  po  tatarském  plenu  udal 
kdyby  pohraniční  Slováci,  umějící  také  ma-  se  větší  příliv  na  uprázdněná  místa  v  se- 
dlářsky mluviti,  nebyli  statistikou  označo-  |  verních  Uhrách.  Z  toho  vidíme,  že  o  pradobé 
váni  za  Maďary.  Na  jihozápadě  Slováci  sou-  >  Slováků  žádných  positivních  vědomostí  ne- 
sedí nebo  se  mísí  také  s  Němci,  zvláště  po- '.  máme,  všechno  jsou  jen  pouhé  domněnky, 
dél  Dunaje  a  podél  hranic  Dol.  Rakous.  Na ;  které  ještě  i  vzájemně  si  odporuji, 
severozápadě  jsou  sousedy  Moravané  a  se- |  Archaeolo^^ické  památky  objevené  doposud 
rerněji  Slezané.  Uvnitř  území  S-ka  jest  ně-  j  v  Horních  Uhrách  podávají  nám  též  ještě 
kolik  osad  Němců,  kteří  byli  zde  osazováni .  jen  málo  světla  o  dobách  dávno  minulých 
králi  uherskými  již  od  XIII.  stol.;  jsou  to'  i  nám  bližších.  Archaeologické  nálezy  zdejší 
hlavně  města  spišská  a  báňská  a  pak  několik  prozrazuji,  že  tu  žili  lidé  již  ve  starší  době 
obcí  v  turčanskcS  nitranské  a  tekovské  sto- 1  kamenné  a  že  tato  doba  trvala  zde  déle  než 
lici,  které  stále  se  slovakisují.  Kdysi  jich '  jinde  v  Evropě.  Též  bronzová  doba  končila 
bylo  ještě  více,  i  po  jin;^ch  stolicích,  ale  ti  <  se  zde  mnohem  později  a  také  později  za- 
se Již  všichni  dávno  poslovcnštili.  '  činala  se  doba  železná.  Avšak  kultura  bron- 

roměry  přírodní,    statistiku   obyva-!zová  vyvíjela  se  zde  mohutně  jako  domácí 

telstva,  průmyslu,   obchodu   atd.   viz    a  samostatný   průmysl   lišící   se   svými  vý- 

V  ČI.  Uhry.  ;  robky  od  jiných  výrobků  bronzových  v  Ev- 

-,.-.,  u       I     I  I  ropě.  Že  Keltové  nebvvali  na  pomezi  dneš- 

?  Praehistoríe  a  archaeologle.  I  „j^o  S-ka.  důkazem  toho  jest,  že  jsou  zde 

S.  nebylo  nikdy  útvarem  politickým  ani  i  řídké  stopy  železné  kultury  latěnské,  jejíž 
celkem  geografickým  a  jeho  jazyková  hra-  i  nosiči  přece  byli  Keltové.  Stopy  ty  hustěji 
nice  stále  se  měnila.  O  pomezí  dnešního  S-ka  ukazují  se  jen  v  krajích  blíže  k  Dunaji  leží- 
v  pravěku  až  do  doby  historické  dějepisci  cích.  Je  pravdě  podobno,  že  kultura  bron- 
nezanechali  nám  žádného  záznamu  hodno-  ;  zová  na  Hor.  Uhrách  ještě  za  celé  století 
věrného,  proto  i  to  málo,  co  dnes  víme,  Jsou  :  pokojně  se  vyvíjela,  když  kolem  dokola  roz- 
všechno  pouhé  domněnky.  Badatelé  uvádějí  ličnými  směry  obchodních  drah  proudila  jiŽ 
rozličné  národní  kmeny,  které  prý  zde  vy-  kultura  železná.  Proto  možno  takřka  s  urči- 
střídaly  se  v  pravěku.  Z  těchto  jmenovitě  tostí  tvrditi,  že  upotřebování  železa  na  Hor. 
dlužno  vzpomenouti  Keltů,  kteři  přicháze-  '  Uhrách  padá  již  do  doby  historické,  t.  j.do 
jíce  od  západu,  usazovali  se  v  dnešních  časů  výbojů  římských,  kdv  obyvatelé  zdejší 
středních  Uhrách  poblíž  údolí  Dunaje,  avšak  seznámili  se  s  dokonalejší  zbroji  římskou  a 
v  severních  Uhrách  asi  dlouho  neprodleli,  i  začali  hustěji  užívati  kovu,  z  něhož  byly 
Z  german;:kých  kmenů  suevští  Kvádové  po:  zbraně  ty  hotoveny. 

delší  čas  seděli  v  západní  části  S-kaaMar-.  Že  v  severních  Uhrách  Slované  byli  již 
komani  v  jihozápadní.  Potom  proháněla  se  před  nar.  Kr.,  tomu  nasvědčuji  pohřebiště 
Horními  Uhrami  celá  řada  různých  severních  *  a  pole  popelnicová  a  v  nich  objevené  ná- 
kmenů.  Pak  v  následujících  stoletích  vnikali  doby  a  předměty  typu  slovanského  (lužicko- 
na  čas  od  západu  Rugové,  od  jihu  Gotové  slezskéhoi  a  pak  předměty  z  mladsi  doby 
a  Gepidové,  od  východu  Hunové,  Avaři  kultury  bronzové.  Míněni  to  také  potvrzují 
a  konečně  Maďaři,  kteři  zde  i  zůstali.  četné  kopce  a  skály  nesoucí  jména:  Hrádok, 

Původ  Slováků,  jakož  i  čas  jejich  osíd-  Hradisko,  Hradiště,  jež  skutečné  kdysi  byly 
lení  v  Horních  Uhrách  je  doposud  hádán-  hrady  aneb  osady,  a  kde  též  nalezeny  byly 
kou.  kterou  rozřešiti  pokoušejí  se  histori-  předměty  bronzové  bez  přítomnosti  železa, 
kove,  archaeologové  i  filologové.  Poněvadž  Vyšno-Kubínské  pohřebiště,  kde  ležely  vedle 
v  historických  pramenech  nikde  neni  o  tom  popelnic  typu  lužicko-slezského  kadluby  na 
zmínky,  vznikají  domněnky  a  proto  o  této  slévání  bronzových  předmětů,  které  se  našly 
otázce  vedou  spor  zástupci  několikera  hy-  i  v  samých  popelnicích,  dokazuje,  že  týž 
pothes.  Jedni  z  nich  opírajíce  se  o  kroniku  národ,  který  zde  pochoval  popel  svých  ze- 
Nestorovu  tvrdí,  že  Slováci  jsou  ve  svém  mřelých,  prováděl  bronzový  průmysl.  Podle 
domově  autochthoni.  Druzí  praví,  že  jako  toho  byli  to  tedy  Slované. 
větev  kmene  českoslovanského  osazovali  se  Když  pak  uvážíme  tvrzení  svrchu  uvedené, 
le  Zakarpatí  na  jihu  pod  Karpaty  ještě  před  že  v  Hor.  Uhrách  kultura  bronzová  příliš 
nar.  Kr.  Třetí  míní,  že  Slováci  jen  v  době  dlouho  trvala,  poněvadž  železo  zde  pozdě 
velikého  stěhování  národů  v  V. — VII.  stol.   ve  známost  přišlo,  přece  i  tak  popelnicová 


456 


Slovensko  (dějiny). 


pole  se  svou  kulturou  bronzovou  padají  před 
dobu  římských  výbojů  v  Uhrách,  t.  j.  před 
nar.  Kr.  a  tak  tedy  i  existenci  Slovanů  v  kra- 
jině severo-uherské  již  v  době  této  uznati 
dlužno.  Přečetná  hradiska  z  doby  pozdější 
s  kulturou  železnou  jak  svým  vnějším  ústro- 
jem i  svým  obsaiiem  dokumentuji  s  jistotou 
přítomnost  Slovanů  v  severních  Uhrách.  — 
Srv.  Niederle,  Národopisná  mapa  uher.  Slo- 
váků podle  sčítání  z  r.  1900  (Praha.  1903); 
Csaplovics,  Gemalde  v.  Ungarn  (Pešť,  1829); 
Csaplovics,  Topographisch-statistisches  Ar- 
chiv des  Kónigreichs  Ungarn  I.,  II.  (Vid., 
1821);  Fr.  Sasinek,  Die  Slowaken.  Eine 
ethnogr.  Skizze  (Turčan.  Sv.  Martin,  1876, 
2.  vydání  v  Praze);  Rud.  Pokorný,  Z  potulek 

go  Slovensku  (Praha,  1883-85);  Slovensko, 
bornik  statí  věnovaných  kraji  a  lidu  slo- 
venskému. Prémie  Uměl.  Besedy  na  r.  1901; 
Rakousko-Uherská  monarchie  slovem  i  obra- 
zem sv.  V.  a  VI.;  Dr.  Samo  Czambel,  Slováci 
a  ich  reč  (Budapešť,  1903).     Pavel  Sochán, 

DSjIny. 

Politické  dějiny  S-ka  možno  počíti  prv- 
ními známkami  o  Slovanech  sídlících  v  dnešní 
Moravě  a  krajích  sousedních,  totiž  ve  S-ku 
a  v  Pannonii.  Tito  kmenové  tvořili,  jak  se 
zdá,  jeden  národ  slovanský.  Připomínají  se 
nám  po  prvé  za  Karla  Vel.,  ale  jaký  byl  po- 
měr těchto  slovanských  kmenů  k  říši  Francké, 
ze  zmínek  těch  nevysvítá.  Za  Ludvíka  Pobož. 
převahu  nade  všemi  těmi  kmeny  získal  si 
kmen  sídlící  v  dnešní  Moravě.  Od  té  doby 
dějiny  S-ka  souvisí  s  dějinami  říše  Velko- 
moravské. Základ  k  této  říši  položil  Mojmír, 
jenž  žil  v  1.  pol.  IX.  stol.  T^en  učinil  kolem 
r.  830  útok  na  Pribinu,  slovanského  knížete 
v  říši  na  východ  od  Moravy  až  k  řece  Hronu 
se  prostírající,  který  měl  sídlo  v  Nitře.  Pře- 
mohl jej  a  území  jeho  přivtělil  k  říši  Mo- 
ravské. Příčinou  této  výpravy  Mojmírovy 
byly  bezpochyby  obavy  o  politickou  samo- 
statnost, ježto  Pribina  příliš  horlivě  podpo- 
roval missionářskou  činnost  kněží  franckých, 
kteří  se  šířením  slova  Božího  šířili  i  poli- 
tickou nadvládu  franckou.  Pribina  utekl  se 
k  pannonskému  markraběti  Ratbodovi, 
kdež  přijal  i  křest.  Později  obdržel  od  Lud- 
vika Němce  v  léno  a  r.  847  v  úplné  vlast- 
nictví území  při  řece  Žale,  jež  vtéká  do  jezera 
Blatenského.  Tak  vznikla  v  Dolní  Pannonii 
křesťanská  říše  slovanská,  jejímž  střediskem 
byl  hrad  Moosburk  (S^alavár).  Církevní  svr- 
chovanost v  tomto  území  náležela  arcib.  salc- 
purskému.  Po  smrti  Pribinově,  jenž  byl  zabit 
v  boji  s  Moravany,  nastoupil  vládu  v  Dolní 
Pannonii  syn  Pribinův  Kocel  (asi  861).  Zatím 
v  říši  Moravské  pomocí  franckou  sesazen 
byl  Mojmír  a  dosazen  Rostislav,  za  jehož 
vlády  synovec  jeho  Svatopluk  vykonával  ve 
východní  části  říše,  tedy  na  S-ku,  panství 
samostatné.  Rostislav  z  důvodů  politických 
pozval  do  říše  Moravské  slovanské  věro- 
zvěsty CyrillaaMethoda,  jejichž  zásluhou 
křesťanství  se  slovanskou  bohoslužbou  roz- 
šířeno  i  na  S-ku,  kde  však  již  za  Pribiny 


položeny  základy  k  nové  víře  missionáři  franc- 
kými. Slovanská  bohoslužba  zavedena  i  v  Dolní 
Pannonii  zásluhou  knížete  Kocela,  na  jchoŽ 
dvoře  dlel  také  r.  869  Method,  jmenovaný 
právě  arcibiskupem  pro  Pannonii  a  Moravu, 
tudíž  i  pro  S.  Qrkevní  slovanština  cyriUo- 
methodéjská  byla,  jak  se  zdá^  jiná  řeč  než  tau 
kterou  mluvili  obyvatelé  říŠe  Velkomoravské. 
Byla  jí  však  bezpochyby  tak  příbuzná,  že  jí 
obyvatelé  velkomoravští  dobře  rozumélL 
V  říši  Moravské  zatím  zase  nastala  xměna 
na  trůně.  Svatopluk  zradil  Rostislava  a 
vydal  jej  v  ruce  Němcům  (870).  Moravané 
však  se  zbouřili  proti  německému  nadvládí, 
Svatopluk  pak  zradiv  Němce  postavil  se  v  čelo 
vzpoury  a  dosedl  na  trŮn  moravský  (871). 
Svatopluk  zvelebil  znamenitě  moc  své  říŠe, 
získav  bezpochyby  též  Dolní  Pannonii  po 
smrti  Kocelově  (asi  873).  AvŠak  samostat- 
nému církevnímu  zřízení  moravskému  zasadil 
smrtelnou  ránu  potlačováním  slovanské  boho- 
služby. Jeho  přičiněním  Wiching,  zarytý  ne- 
přítel slov.  bohoslužby.  jmeno\^  byl  bisku- 
pem suífragánem  v  Nitře,  což  ovšem  mělo 
značný  vliv  na  jazykovou  stránku  bohoslužby 
na  S-ku.  Svatopluk  zemřel  r.  894.  Vrchní 
vlády  ujal  se  nejstarší  syn  Moj  mír  11.,  mladší 
Svatopluk  II.  a  třetí  neznámého  jména  do- 
stali úděly.  Nešváry  bratří  seslabovaly  řiši, 
útoky  z  Německa  daly  se  častěji  a  castěji 
a  od  jihu  blížilo  se  nejvážnější  nebezpečí, 
totiž  od  Maďarů,  kteří  kol  r.  895  usadili  se 
v  nížině  uherské.  R.  902  Mojmír  II.  ještě 
odrazil  útok  Maďarův,  ale  r.  905  neb  906 
Maďaři  dobyli  říše  Moravské  a  jižní  částí 
dnešního  S-ka.  Země  byla  hrozně  zpusto- 
šena a  všecko  církevní  i  státní  zřízeni  zni* 
Ceno.  Severní,  hornaté  S.  pro  svoji  nebo- 
stinnost  zůstalo  Maďary  nedotčeno. 

Zprávy  o  S-ku  v  X.  st,  jsou  velmi  skrovné. 
Byla  domněnka,  že  Boleslav  I.,  kníže  Český, 
po  porážce  Maďarů  u  Augšpurka  r.  955  do- 
byl Moravy  i  sev.  Uher,  ale  pravděpodob- 
nější  jest,  že  Maďaři  uhájili  S-ka  až  asi  do 
r.  1000,  kdy  S-ka  dobyl  Boleslav  Chrabrý, 
král  polský.  Po  jeho  smrti  r.  1025  nastaly 
v  Polsku  spory,  jichž  využil  král  uher.  Ště- 
pán sv.  k  opětnému,  nyní  již  trvalému  opa- 
nování S-ka.  Týž  král,  horlivý  šiřitel  kře- 
sťanství, dal  S-ku  i  novou  organisaci  cír- 
kevní, připojiv  je  k  nové  založené  arcidiéc^i 
ostřihomské  (r.  1000).  Počet  kostelů  značné 
rozmnožen.  Novoty  v  politickém  zřízení  Ště- 
pánem zavedené  dotkly  se  ovšem  i  S-ka,  jež 
jako  ostatní  Uhry  rozděleno  na  župy,  jejichž 
střediskem  byly  župní  hrady.  Největší  byla 
župa  zvolenská,  rozkládající  se  v  místech, 
kde  dnes  panuje  nářečí  středoslovenské;  za- 
bírala tedy  dnešní  župy  oravskou,  liptovskou, 
turčanskou,zvolenskou,  část  tekovskéaboot- 
ské.  Župní  zřízeni  způsobilo  značný  převrat 
ve  společenském  životě  na  S-ku,  nebof  z  úřed- 
níkův a  služebníků  nažupních  hradech  zaměst- 
naných vyvinula  se  ponenáhlu  úřednidcá 
šlechta,  jež  zatlačila  starou  rodovou  a  do- 
stala ve  svou  moc  obyvatelstvo  žijící  v  pří- 
slušných územích  hradních.    Z  dob  prvních 


Slovensko  (déjiny). 


457 


nástupcA  Šté pánových  nemáme  žádných  zpráv 
o  S-ku  Důležitým  jest  teprve  Gejza  II. 
(1141—61),  který  uvedl  do  dnešní  spišské 
iupy  osadníky  némecké  z  dolního  Porýní. 
Tím  byla  zvolenská  župa  národnostně  od- 
tržena od  Polska.  Měl  tedy  Gejza  II.  při  této 
kolonísaci  snad  i  plány  politické. 

Veliký  hospodářský  a  národnostní  význam 
pro  S.  má  vpád  Tatarů  r.  1241.  S.  bylo  jím 
s tíženo  ic  všech  krajin  nejhůře,  mnoho  obyva- 
telstva pohy  nulo  neb  před  nepřítelem  uprchlo. 
Mnohé  osady  byly  úplně  vylidněny.  Po  od- 
chodě Tataru  Bela  IV.  i  jeho  nástupci  tento 
úbytek  obyvatelstva  nahrazovali  povoláváním 
německých  kolonistů,  jeŽ  lákali  propůjčo- 
váním práv  Jakých  domorodci  nikdy  neměli. 
Přikladu  panovníků  následovali  ovsem  i  vel- 
moži světšti,  biskupové  a  kláštery.  Moc  po- 
sledních Arpádovců  byla  slabá,  takže  říše 
vnitřně  upadala.  Náčelníci  jednotlivých  žup 
OSVOJ iU  si  ve  svých  okresích  neobyčejnou 
moc  na  úkor  moci  královské.  Na  S-ku  osvojil 
si  takovou  moc  Matouš  Čák  (Csáky),  pří- 
jmím Trenčanský,  správce  župy  trenčan- 
ské  a  nitranské.  Týž,  pocházeje  z  domácí 
šlechty  slovenské,  způsobil  po  vymření  Arpá- 
dovou (1301),  že  koruna  uherská  nabídnuta 
českému  králi  Václavovi  II.,jenž  se  jí  však 
xřekl  ve  prospěch  syna  svého  Václava  III. 
Ten  odměnil  se  Matoušovi  tím,  že  daroval 
mu  hrad  Trenčín,  dotud  královský.  Když 
Václav  r.  1305  koruny  uherské  se  vzdal,  Ma- 
touš vzpíral  se  uznati  kandidáta  papežem 
vnucovaného,  totiž  Karla  Roberta  zAn- 
jou,  žádaje  svobodnou  volbu  nového  krále 
na  sněme  řádně  svolaném.  Když  Karel  Ro- 
bert většinou  přece  byl  uznán,  Matouš  chtěl 
z  území  svého  zříditi  snad  panství  samo- 
statné. Dal  již  raziti  svoji  minci.  Byl  sice  od 
Karla  Roberta  poražen  u  Rozhanovec  v  župě 
áary^ské  r.  1312,  ale  odporu  se  nevzdal  až 
do  své  smrti  r.  1321.  S.  přivtěleno  zase 
k  Uhrám.  Domácí  Šlechta  za  krátko  se  od- 
cizila a  lid  od  té  doby  utlačován  od  pánů 
cizí  národnosti.  Anjouovci  pokračovali  v  usa- 
zováni německých  kolonistů  na  S-ku.  Za 
Karla  Roberta  vedle  jiných  královských  svo- 
bodných měst  založena  a  německým  obyva- 
telstvem osazena  byla  Kremnice,  jež  nadána 
horním  právem.  Ludvik  I.  rozdrobil  župu 
zvolenskou  v  nynější  Župy,  jež  osazeny 
takřka  souvisle  osadníky  německými.  V  XV. 
a  XVI.  stol.  nebylo  takřka  jediné  obce  na 
S-ku.  v  níž  by  nežilo  aspoň  několik  rodin 
německých. 

Dějiny  S-ka  nevyznačují  se  od  vpádu  ta- 
tarského žádnými  událostmi  bouřlivějšími. 
Teprve  války  husitské  vytrhly  S.  z  klidu. 
Vojska  husitská,  bojující  proti  králi  Sig- 
mu n  d  o  v  i,  chtěla  způsobiti  tomuto  pohromu 
i  v  Uhrách  a  proto  ve  dvacátých  a  třicátých 
letech  XV.  stol.  pronikla  na  plen  daleko  do- 
vnitř 8-ka,  až  do  žup  tekovské,  hontské, 
tarčanské  a  liptovské.  Ještě  větši  vliv  Čechů 
na  S.  nastal  po  smrti  krále  Albrechta 
<1439u  Tehdy  královna  Eliška  počala  se 
djimati  práv  syna  svého    Ladislava   Po- 


hrobka proti  Vladislavovi  III.,  králi  pol- 
skému, jehož  maďaršti  stavové  zvolili  svým 
králem.  Hlavm'm  zástupcem  jejím  stal  se 
český  šlechtic  Jan  Jiskra  z  Brandýsa,  jejž 
Eliška  j  menovala  vrchním  hejtmanem  krajin 
podtatranských.  Ale  vojska  musil  si  opatřiti 
sám.  Najal  si  tedy  roty  vojenské  (v.  t.), 
jichž  se  v  Čechách  po  válkách  husitských  po- 
tulovalo veliké  množství.  Z  jednotlivých  jejich 
hejtmanů  vynikli  Jan  Talafús  z  Ostrova, 
Petr  z  Radkova,  bratří  Komorovští  a  j. 
Jiskra  záhy  opanoval  svými  rotami  všecka 
větši  města  na  S-ku,  zejména  báňská,  vyni- 
kaje při  tom  nejen  jako  válečník,  nýbrž  i  jako 
politický  správce.  Lidé  jeho  zakládali  na  roz- 
ličných místech  pevnůstky,  z  nichž  opano- 
vávali  celé  okolí.  I  podnes  zachované  opev- 
něné kostely  (nyní  »husitské«  zvané)  zaklá- 
dány byly  od  příslušníků  rot  Jiskrových  a 
podporovaly  kdysi  šíření  husitského  učení 
na  S-ku,  čímž  připravena  půda  pozdějším 
náboženským  změnám  na  S-ku.  Vedle  bojov- 
níků hrnuli  se  k  Jiskroví  z  Čech  a  Moravy 
i  mírní  osadníci,  kteří  se  usazovali  v  župě 
gemerské,  hontské,  novohradské,  zvolen ské, 
liptovské,  trenčanské  a  nitranské.  Pojmeno- 
vaní míst  i  tvářnost  obyvatelstva  v  těchto 
župách  dosud  upomíná  na  tento  původ.  Když 
král  Vladislav  III.  r.  1444  u  Varny  padl,  Jan 
Jiskra  setrval  v  odporu  proti  Hunyadovi, 
neuznávaje  ho  za  správce  království  Uher- 
ského. Připravil  mu  několik  porážek,  z  nichž 
nejbolestnější  byla  u  Lučence  (7.  září  1451). 
R.  1453  Jan  Jiskra  z  rozkazu  krále  Ladislava 
rozpustil  své  roty.  Vedle  Jana  Jiskry  hájil 
práv  Ladislavových  též  Pankrác  ze  S v.  Mi- 
kuláše, jenž  opanoval  Župu  turčanskou  a 
pomezí  Moravy  a  Rakous,  kdež  si  počínal 
dlouho  jako  samostatný  panovník.  Když  La- 
dislav  Pohrobek  ujal  se  samostatně  vlády, 
počaly  na  S-ku  časy  klidnější,  zejména  když 
poslední  zbytky  vojenských  rot  českých  pod 
hejtmanem  Janem  Švehlou  byly  poraženy 
(1466). 

Bitva  u  Moháče  (1526)  způsobila  zase  obrat 
k  horšímu.  Nastal  v  Uhrách  spor  o  trůn  mezi 
Ferdinandem  I.  a  Janem  Zápolským, 
vévodou  sedmihradským.  Na  S-ku  Němci 
přidrželi  ss  Ferdinanda,  slovenská  šlechta 
Jana  Zápolského.  Boje  ze  sporu  vzešlé  ode- 
hrály se  z  velké  části  na  Sku.  Když  sokové 
se  smířili,  S.  připadlo  Ferdinandovi,  ale  po- 
koje tím  krajina  nedosáhla,  nebof  již  počalo 
se  blížiti  nebezpečí  turecké,  rovněž  sporem 
tím  přivolané.  R.  1543  Turci  obsadili  Ostři- 
hom  a  jiná  města  S-ku  blízká,  a  od  té  doby 
po  dlouhý  čas  S.  vydáno  bylo  v  šanc  úto- 
kům tureckým,  tak  že  samostatnosti  uhájily 
jen  hornaté  krajiny  karpatské.  Přes  tyto 
strasti  duševní  život  na  S-ku  nehynul  ná- 
sledkem hojných  styků  s  Čechy.  V  XVI.  st. 
šířila  se  totiž  na  S-ku  reformace  Lutherova 
a  tu  přicházeli  sem  z  Čech  a  Moravy  četní 
kazatele  a  učitelé  lutherského  vyznání.  Slo- 
vanský živel  na  S-ku  byl  tím  ovšem  posí- 
len, nepřímo  ještě  více  válkami  tureckými. 
Venkovští  obyvatelé  utíkali  totiž  před  ne- 


458 


Slovensko  (déjiny). 


Sřitelem  do  opevněných  měst,  obydlených 
lěmci.  Tito,  bojíce  se  o  svoji  dríavu,  ne- 
chtěli přijímati  uprchlíkA  národnosti  neně- 
mecké,  byli  však  k  tomu  přinuceni  zákonem 
přijatým  na  zemském  sněme  r.  1563.  Tento 
zákon  byl  na  sněmích  r.  1605  a  1608  roz- 
šířen tak,  že  Slováci  i  Maďaři  do  měst  při- 
jati stali  se  s  Němci  úplně  rovnoprávnými. 
Jakmile  Němci  pozbyli  svých  národnostních 
výsad,  počali  počtem  i  významem  svým  kle- 
sati. Značně  posílen  byl  slovanský  Živel  na 
S-ku  po  bitvě  Bělohorské  (1620).  Tehdv 
mnoho  protestantských  exulantů  Českých 
usadilo  se  na  S-ku,  zejména  v  západních  žu- 
pách, ježto  protestantům  v  Uhrách  zabezpe- 
čena byla  svoboda  vyznáni  mírem  Vídeň- 
ským r.  1606  a  pak  na  sněme  šoproňském 
r.  1626.  Povstaly  však  z  toho  spory  mezi 
katol.  a  protest,  stavy  uherskými,  ježto  sta- 
vové katol.  potvrdili,  že  svoboda  vyznáni  vzta- 
huje se  pouze  na  protestanty  uherské,  ni- 
koliv na  cizozemce. 

Po  celé  XVII.  stol.  S.  stíháno  bylo  nepo- 
koji válečnými.  Nejzhoubněji  dotkly  se  ho 
bouře  Bočkajovské  (1604—06,  viz  Bocs- 
kai).  Sotva  že  přešly,  vzbouřily  seBethleni 
Gábor  (v.  t),  za  jehož  povstání  (1619—29) 
S.  vytrpělo  mnoho  od  rot  Valdšteinových, 
Mansfeldových  i  tureckých,  jež  pomáhaly 
Bethlenovi.  Také  povstání  Jiřího  Rákóczyho 
(1646—66)  a  T6k61yho  (1678—82)  dotkla 
se  S-ka.  Za  těchto  bouři  slovenská  Šlechta 
se  svým  poddaným  lidem  přidržela  se  po- 
vstalců, ježto  se  jí  znechutily  absolutistické 
snahy  vlád  vídeňských.  Za  Lopolda  I.  S. 
utrpělo  mnoho  též  náboženskými  perseku- 
cemi.  Když  však  pokořeno  bvlo  povstání 
Františka  II.  Rákóczvho  (1703—10,  v.  t.) 
a  když  Josef  I.  vrátil  Chrám  svobodu  vy- 
znáni, nastal  pro  S.  čas  pokoje,  který  po- 
trval až  do  r.  1848.  Skč, 

Rok  1848,  který  byl  bouřlivou  předzvěstí 
svobodného  ústavního  života  ve  všech  snad 
zemích  střední  Evropy,  dal  boji,  kter^  již 
od  let  se  odehrával  na  sněme  uherském, 
nové  formy  a  naučil  užívati  pro  tento  boj 
nových,  vydatných  zbrani  moderního  života 
konstitučního.  Maďaři  v  r.  1848  a  již  dříve 
bojovali  o  politickou  svobodu  své  země  a 
o  svá  práva  proti  vídeňskému  absolutismu, 
t.  j.  ne  o  svobodu  všeho  uherského  národa, 
nýbrž  jedině  o  práva  maďarské  a  pomaďa- 
řené  aristokracie.  Tohoto  boje  nijak  téměř 
se  neúčastnili  nemaďarští  národové  zemi  ko- 
runy Uherské  a  nejméně  Slováci  sami,  kteří  až 
do  r.  čtyřicátého  osmého  neměli  vlastně  žád- 
ného politického  života.  Ozývala-li  se  přece 
na  uherském  sněmu  slova  obhajující  práva 
slovenského  národa,  bylo  to  jediné  zásluhou 
L.  Štúra,  který  byl  r.  1847  a  1848  poslan- 
cem uherského  sněmu.  Jinak  všechno  ná- 
rodní hnutí  slovenské  bylo  až  do  dob  břez- 
nových povahy  ryze  literární  a  jazykové, 
zcela  obdobně  jako  v  Čechách. 

Teprve  maďarská  revoluce  vzbudila  ohlas 
i  na  S-ku,  vyvolala  silnější  hnutí  lidové,  jež 
vedlo  k  protirevoluci,  k  boji  pro  Habsburskou 


monarchii.  Politické  ideály  Štúrovy  již  před 
boji  roku  osmačtyřicátého  obracely  všechno 
své  zřeni  k  jedinému  tehdy  státu  slovan- 
skému, k  Rusku.  Rusko  mělo  býti  Slovákům 
ne  pouze  mocnou  oporou  mravní,  nýbii 
přímo  zakladatelem  velikého  slovansk^o 
státu,  v  němž  by  nalezli  své  bezpečné  místo 
i  Slovici.  Čelily  proto  snahy  a  tužby  Štúrovy 
stejně  proti  vládČ  pešfské  jako  proti  vládé 
vídeňské.  Ale  skutečné  utvářeni  poměrův 
ukázalo  se  mocnějším  než  politické  ideály, 
které  ke  všemu  nezapustily  ani  kořenů  svých 
v  půdě  širokých  vrstev  lidových.  Boje  roku 
čtyřicátého  osmého  postavily  Slováky  před 
rozhodnutí,  ke  komu  se  připojiti,  neboť 
v  passivitě  zůstati  nemohli  a  samostatně  po- 
stupovati byli  slabí.  Maďaři  nebo  vláda  rodu 
Habsburského  ?  Slováci  rozhodli  se  pro  Vídeň 
a  proti  Maďarům.  Ale  nerozhodli  se  na  ráz 
a  ne  hned  v  té  příkrosti,  v  jaké  posléze 
vrcholil  jejich  odpor.  Sice  již  v  březnu  1848 
Štúr  a  zejména  evangelický  farář  dr.  Hurban 
rozvinuli  silnou  agitaci  pro  slovensko-dyna- 
stickou  politiku  ve  Vídni.  A  záhy  přenesli 
agitaci  svou  a  hlásání  nových  cest  politických 
i  domů,  na  S.  Dr.  Hurban  putoval  po  círk- 
vích lutheránských  a  v  kostelich  s  lotzatelen 
vyzýval  lid,  aby  stál  věrně  při  národní  my- 
šlence slovenské  a  při  císaři.  Pořádal  tábory 
i  veřejné  schůze  lidu.  Ale  přes  nejúsilnějši 
práci  hnutí  národní  nenalézalo  valného  ozvuku 
a  účasti  v  myslích  širokých  mass  lidových. 
Půda  pro  ně  nebyla  dostatečně  připravena. 
Mimo  to  náboženského  antagonismu  mezi 
katolíky  a  lutherány  na  S-ku  obratně  využí- 
vali Maďaři  a  jejich  pomocnici  mezi  Slováky, 
aby  vylíčili  celé  národní  hnutí  slovenské  té 
dooy  za  věc  jenom  lutheránskou,  s  niž  ka- 
tolíkům není  co  činiti,  ba  která  je  jim  ne- 
bezpečna. A  ostře  proti  maďarského  rázu  celé 
hnuti  nabylo  právě  tím  a  podobným,  ještě 
horším,  nenávistnějším  postupem  Maďarů. 
Štúr  ještě  31.  břez.  1848  v  úvodním  článku 
svých  novin  se  radoval,  že  konečně  byla 
dána  lidu  svoboda  politická,  a  požadoval  ien 
doplněni  její  zaručením  svobod  národních. 
Přes  to  počátkem  dubna  iiž  peŠfská  vláda 
vyhlásila  náhlý  soud  pro  slovenské  stolice  a 
slovenská  města.  Ač  nebylo  nejmenšího  dů- 
vodu k  podobnému  vládnímu  opatření,  a  ač 
byl  velmi  patrný  jeho  provokačni  úkol,  Slo- 
váci dosud  nezměnili  svého  postavení  k  Ma- 
ďarům. Stále  snad  ještě  doufali,  že  aspoň 
politické  svobody  budou  pro  všechny  občany 
zemí  koruny  Uherské.  A  spoléhali,  ze  cestou 
svobod  politických,  ne  cestou  násilí,  si  vy- 
mohou  svobody  národní,  jež  jim  Pešf  stále 
odpírala.  V  té  náladě  ještě  byly  stilisovány 
národní  požadavky  —  prvý  politicky  pro- 
gramm  slovenského  národa  —  v  manifeste, 
jenž  byl  přijat  10.  květ.  1848  na  schůzi  v  Lip- 
tovském Sv.  Mikuláši. 

Žádosti  v  manifeste  formulované  měly  býti 
vymáhány  klidným  postupem.  Mely  býti  před- 
kládány shromážděním  stoličným,  sněmu, 
uherské  vládě,  palatinovi  a  králi.  Slováci 
sice  v  manifeste  si  stěžovali  do  staletých 


Slovensko  (dějiny). 


459 


ťi&trkfiv  a  útiskův.  Ale  spolu  se  nabízeli  za- 
pomenonti    na    staleté   Iďivdy   a   odpustiti 
QJafmitelfitD,  vyzývali  všechny  uherské  ná- 
rody k  rovnosti  a  bratrství.  Maďaři  je  tomu 
ovScm  odpověděli  zle.  Kossuthfiv  > Pešti  Hir- 
Iap«  odkázal  stručně  Slováky,  chtěji-li  míti 
v  Uhrách  práva  (národní),  aby  si  jich  do- 
byli. A  vláda  pešfská  odpověděla  vysláním 
vojska  na  S.  a  stíháním  předákův  a  mluvčích 
slovenského  hnuti  národního.  Štúr,  Hurban, 
Hodia    musili    utéci,   jiní    byli   pozatýkáni. 
Nebof  věcně,  obsahově  byl  manifest  Maďa- 
rflm,  kteři  se  snažili   o  samostatný,   jed- 
notný uherský  stát,  nepřijatelný.   Nepoža- 
doval jenom   svobody  tisku  a  uspořádání 
agrárních  poměrfi,  nýorž  i  práva  slovenčiny 
v  úřadech  obecních,  stoličních,  soudních,  ve 
školách,  církvi.  Požadoval  však  i  všeobecný 
sněm  bratrských  národů  uherských,  na  němž 
by  byl  každý  národ  jako  národ  zastoupen 
a  jehož  jednací  řečí  by  byly  řeči  všech  ná- 
rodů  uherských.  Tedy   instituce,  která  by 
bvla  napfíč  státní  jednotě,  jak  o  ní  snili 
Maďaiří.  Mimo  tento  ústřední  sněm  Slováci 
v  manifeste  žádali  i  národní,  osobitné  sněmy 
podle  národnostního  rozhraničení.  Konečně 
poiadovali  i  slovenskou  universitu,  sloven- 
ské  velení  a  slovenské   vůdce  při  národní 
gardě.  Byl  tedy  manifest  hodně  sebevědomý 
a  vzhledem  ke  skutečné  politické  moci,  kte- 
rou Slováci  měli,  radikální.  Bylo  jisto,  že 
vlastní  silou  nedobudou  ani  trochu  význam- 
nější části  svých  požadavků.  Nezbývalo  proto 
Slovákům  nci  hledati  pomoci  a  opory  zvenčí. 
A  tu  doufali  pomocí  vídeňského  absolutismu 
dojiti  svobody,  >pomocí  Němců  státi  se  či- 
nitelem ve  Slovanstvě«.  Aspoň  základní  ráz 
další  jejich  politiky  r.  1848  a  1849  byl  nejen 
protimaďarský,  nýbrž  i  dynastický  a  služebný 
vídeňské  vládě.   Ovšem  i  tu  hledali  Slováci 
pomoci  a  přispění  u  ostatních  slovanských 
národů   Rakouska.   Hodža,  Hurban   i  Štúr 
byli  v  Praze  a  agitovali  tu  pro  věc  sloven- 
skou; z  Prahy  tsScé  byla  organisována  druhá 
a  třeti  výprava  slovenských   dobrovolníků. 
Hurban  byl  i  v  Záhřebe,  kde  mluvil  na  chor- 
Tatském    sněme,    jejž    pohnul   k    usnesení 
oiroouti  se  Slováků  při  vyjednáváni  s  Ma- 
dary.  Ale  nejvíce  a  nejmarněji  přece  se  opí- 
rali Slováci  ve  svých  bojích  proti  Maďarům 
o  Vídeň,  a  to  časem  i  proti  vůli  vídeňské 
Tlády. 

Z  Vídně  byla  organisována  prvá  výprava 
slovenských  dobrovolníků,  lež  18.  září  vtrhla 
do  Nitranská,  na  Myjavu.  Vojenskými  jejími 
vůdci  byli  Bloudek,  Zach  a  Janeček, 
účastnili  se  ji  Hodža  i  Hurban.  V  lidu  ozbro- 
jený postup  proti  Madarům  nenalezl  dosti 
ohlasu.  Tak  nejvyšší  počet,  jehož  dosáhlo 
vojsko  slovenských  dobrovolníků  —  ke  všemu 
ještě  necvičené  —  dostupoval  sotva  osmi 
tisíc.  Že  přes  to  Slováci  domohli  se  vítězství 
nad  Madary  fu  Březové,  22.  září),  stalo  se 
jen  překvapením  vojska  uherského.  Již  28. září, 
tedy  po  10  dnech  od  počátku  výpravy,  slo- 
venšti dobrovolnici,  proti  nimž  se  postavilo 
i  vojsko  císařské,  byli  poraženi  a  rozehnáni 


u  Vrbového.  Ale  ani  nezdar  ani  neupřím- 
nost Vídně  nezpůsobily  na  slovenské  straně 
ochablost.  V  říjnu  již  na  novo  Hodia  orga- 
nisoval  v  Praze  dobrovolníky  pro  novou  vý- 
pravu na  S.  A  Bloudek  vymohl  si  v  listo- 
padu od  vídeňské  vlády  dovolení  organiso- 
vati  slovenské  dobrovolníky,  jichž  sestavil 
17  setnin.  K  nim  připojily  se  ve  Slezsku 
4  setniny  císařského  vojska  a  oddělení  jízdy. 
V  čelo  výpravy  byl  vyslán  cis.  major  baron 
Lewartowski.  3.  pros.  tato  výprava  vytrhla 
přes  Jablunkovský  průsmyk  do  severních 
Uher.  U  Budatína  srazila  se  11.  pros.  s  voj- 
skem uherským,  nad  nímž  dobyla  vítězství. 
Byla  však  přes  to  vytlačena  zpět  do  Slezska, 
kde  připojila  se  k  císařskému  vojsku,  jež 
bylo  pod  velením  generála  Gótze.  S  ním 
vtrhla  nově  do  Uher,  zvítězila  opět  u  Buda- 
tína a  obsadila  slovenské  kraje.  Zatím  v  lednu 
1849  Hodža  s  Janečkem  vtrhli  se  svými  dobro- 
volníky do  dolního  Pováží.  Po  těchto  úspě- 
ších, které  ovšem  byly  jen  dočasné,  byla 
utvořena  13.  led.  v  Turč.  Sv.  Martině  sto- 
liční  rada  (národní).  Bloudkovým  dobrovol- 
níkům bylo  svěřeno,  aby  kryli  zásobování 
části  císařského  vojska  a  udržovali  pořádek 
ve  slovenských  krajích.  Konečně  přece  však 
byl  Bloudek  nucen  —  po  bitvě  u  Kápolny  — 
rozpustiti  své  dobrovolnické  čety.  Tím  bez 
úspěchu  skončil  branný  odpor  Slováků  proti 
maďarskému  násilí. 

V  dalších  svých  krocích   o   národní  svá 
práva   Slováci   neopouštěli   již   cesty    míru. 
Připínali  naděje  své  na  získání  svobod  ná- 
rocfních  k  přízni  djrnastie  a  vídeňských  vlád, 
jimž  osvědčili  svoji  věrnost  a  jimž  přinesli 
oběti  i  na  životech.  Dne  20.  břez.  1849  Hur- 
ban v  čele  slovenské  deputace  mamě  do- 
máhal se  slyšení  u  císaře  v  Olomouci,  aby 
splněny   byly   základní   národní  požadavky 
slovenské,  zejména  aby  bylo  uskutečněno 
t.  zv.  >okolí«,  t.  j.  územně  národní  osamo- 
statnění Slováků.  Stejnou  žádost  opětovali 
Slováci  v  >prosbopise«,  jejž  podali  17.  záři 
1849  vídeňské  vládě  (min.  Bach)  o  uspořá- 
dání věcí  slovenských.  Nedosáhli  ovšem  ani 
touto  cestou  ničeho.  Centralistická,  německy 
absolutistická  vláda  Bachova  mohla  míti  nej- 
méně chuti  zařizovati  Slovákům  novou  ko- 
runní zemi  a  udělovati  neněmeckým  náro- 
1  dům   svobody  národní.    Vše,  čeho   získali, 
I  bylo,  že  vláda  připustila  hojněji  slovenský 
'  živel  k  úřadům.  A  i  to  jistě  bylo  méně  v  ocí- 
\  měnu  za  věrnost  a  dobré  služby,  osvědčené 
^  v  dobách  revolučních,  jako  spíše  proto,  že 
'  slovanský,  tedy   i  slovenský   lid   v  dobách 
I  vládniho  útlaku  byl  poddajnější  a  dodával 
'  nejspíše  spolehlivé  muže  do  služeb  vládních. 

{inak  musí  li  i  Slováci  mlčeti.  Po  celou  dobu 
Machova  absolutismu  nebylo  o  nějakém  li- 
I  dovém  hnutí  národním  na  S-ku  ani  potuchy. 
\  Teprve  r.  1859  vyvolal  aspoň  na  poli  cír- 
I  kevnim  hnutí  národní,  když  protestantským 
patentem  byla  vrácena  evangelickým  církvím 
,  v  Uhrách  autonomie.  Slovenští  národní  pra- 
I  covníci,  v  jejichž  předních  řadách  opět  byli 
Hurban  a  Hodža,  snažili  se  využíti  nové  orga- 


460 


Slovensko  (dějiny). 


nisace,  aby  jich  chránila  proti  agitaci  o  unii 
mezi  slovenskými  lutherány  a  maďarskými 
kalviny.  Nebof  bylo  jisto,  že  unie  by  se  rov- 
nala odnárodněni  všeho  církevního  života 
mezi  evangelickými  Slovákv.  Při  neobyčej- 
ném význame,  který  měl  národní  ráz  církev- 
ních obcí  evangelických  pro  Slováky,  byl 
odpor  proti  unii  pochopitelný  a  blahodárný. 
Ovšem  osobni  oběti  musily  mu  býti  přine- 
seny mnohé;  zejm.  Hodža,  Hurban  i  jiní 
byli  vydáni  mnohým  příkořím  se  strany  ma- 
ďarské. 

Vlastní  politický  ruch  mezi  Slováky  vyvo- 
lalo přirozeně  teprv  obnovení  ústavního  ži- 
vota v  celé  říši.  Již  6.  čna  1861  Slováci  schá- 
zejí se  v  Turčanském  Sv.  Martině,  aby  for- 
mulovali své  národní  požadavky,  aby  nově 
stanovili  svůj  politický  programm.  Od  mani- 
festu z  r.  1848  liší  se  memorandum,  ze- 
jména pokud  jde  o  poměr  k  Maďardm.  Je 
méně  vypjaté  a  sebevědomé  a  vůči  Maďa- 
rům je  v  tóně  mnohem  smířlivější  než  byl 
manifest.  Manifest  ještě  mluvil  o  macešství 
Uher  vůči  Slovákům,  o  potupě  a  zhanobení 
slovenské  řeči  a  národnosti  a  nabízel  jen 
velkomyslně  zapomenutí  a  odpuštění  starých 
křivd.  Memorandum  dovolává  se  již  společ- 
ných zájmů  hmotných  i  duchovních,  mluví 
o  lásce  ke  společné  vlasti,  o  »jedné  rodině 
všech  národů  v  uherské  zemi«  a  o  společ- 
ném jejich  poslání:  >brániti  západní  vzdě- 
lanost proti  barbarským  národům  východu 
a  spolu  brániti  a  pro  další  budoucnost  za- 
chovati samostatnost  svoji  proti  hltavému 
vlivu  západu«.  Věcně  memorandum  požaduje 
rovnoprávnost  národní  jednak  zákonitým 
uznáním  osobnosti  národa  slovenského  a 
oprávněnosti  řeči  slovenské,  jednak  rozděle- 
ním hornouherských  stolic  podle  národnosti, 
jímž  by  vzniklo  slovenské  okolí.  V  okolí  byla 
by  slovenština  výhradní  řečí  jednací  v  úřa- 
dech veřejných,  v  církvích  i  ve  škole.  Ovšem 
s  náležitým  omezením  chtělo  memorandum 
uznalí  i  státní  řeč  maďarskou.  Memorandum 
okamžitého  zisku  ovšem  nemohlo  přinésti.  Ze- 
jména nepůsobilo  valně  na  uherském  sněme, 
jemuž  byly  podány  proti  memorandu  pro- 
testy stoličných  zastupitelstev,  ovládaných 
Maďary  a  jejich  ochotníky.  Proto  Slováci 
obrátili  se  znovu  do  Vídně.  Podali  zvlášt- 
ním poselstvem  12.  pros.  1861  panovníkovi 
»prosbopis<,  jenž  opakoval  žádosti  memo- 
randa, připojeného  ostatně  k  prosbopisu,  a 
zejména  připomínal  sliby  vídeňských  vlád 
o  územní  samostatnosti  Slováků,  Ovšem  ani 
prosbopis  nesetkal  se  s  úspěchem. 

Více  úspěchů  kynulo  Slovákům  z  období 
politiky  kulturní,  jejíž  cesty  nyní  nastoupili 
a  setrvali  na  nich,  až  maďarisační  násilí 
vládní  znemožnilo  další  podnikání  tohoto 
směru.  Starali  se  o  svoje  školství,  jež  --  vý- 
hradně konfessijní  —  bylo  svou  správou 
v  rukou  lidu.  Měli  i  tři  konfessijní  gymnasia, 
založili  (r.  1863)  Matici  Slovenskou  (viz 
svrchu  str.  418.)  a  j. 

Když  vydán  byl  r.  1868  hlavně  z  iniciativy 
Deákovy  zákon  o  národní   rovnopráv- 


nosti, zdálo  se,  že  jím  zaručuje  se  vskutku 
nemaďarským  národům  aspoň  minimum  práv 
jejich.  V  uvedeném  zákoně  praví  se  přece: 
Poněvadž  podle  základních  zásad  ústavy 
všichni 'občané  Uher  tvoří  jediný  politický 
národ,  v  němž  každý,  jednotlivý  občan,  ať 
je  již  příslušníkem  kterékoli  národností,  je 
rovnoprávným  Členem  státu;  poněvadž  dále 
tato  rovnoprávnost  může  býti  upravena  zvlášt- 
ními pravidly  pouze  potud,  pokud  jde  o  uží- 
vání řečí  v  zemi  obvyklých  v  úřadech,  a  jen 
pokud  to  vyžaduje  (a  připouští)  jednota  země, 
praktická  možnost  vlády,  správy  a  přesného 
vykonávání  justice  —  proto  rozhodujtež  tato 
ustanoveni  o  úředním  užívání  různých  řeči, 
ponechávajíce  nedotčenu  všechnu 
ostatní  rovnoprávnost  ve  všech  je- 
jích směrech:  Následkem  politické  jed* 
noty  národa  má  od  nynějška  maďarská  řeČ, 
která  je  řečí  státní,  býti  také  jedinou  řeči 
sněmu.  Zákony  budou  vydávány  v  řeči  ma- 
ďarské; budou  však  vydávány  jejich  authen- 
tické  překlady  ve  všech  řečech  národnosti 
zemi  obývajících.  Úřední  řeČí  zemské  vlády 
ve  všech  oborech  správy  bude  od  nynějška 
maďarština.  —  Jinak  byla  rovnoprávnost  ná- 
rodní zákonem  z  r.  1868  skutečně  připou- 
štěna; na  př.  vnitřní,  jednací  řečí  stoličnich 
výborů  má  býti  vedle  maďarštiny  také  řeč 
příslušného,  nemaďarského  národa,  žádá-li 
za  to  aspoň  pětina  členů  výboru.  Ale  praxe 
zákona  o  národní  rovnoprávnosti  zle  zkla- 
mala. Právě  v  nejbližší  dobu  po  jeho  vydáni 
spadá  počátek  hrubé,  bezohledné  a  násil- 
nické  maďarisace  vládní. 

Theoreticky  nejpříkřeji  a  nejjasněji  pro- 
klamoval novou  cestu  Vojtěch  Grttnvald, 
sám  rodem  Slovák,  ve  svém  spise  »Felvi- 
dék«  (1878).  Podle  něho  probuzení  a  uvě- 
domění národů  nemaďarských  je  nebezpečím 
pro  maďarský  stát.  Zejména  je  —  podle 
něho  —  nezbytno,  aby  v  Uhrách  neexisto- 
vala žádná  jiná  kultura  mimo  maďarskou. 
Pro  Grtinvalda  je  vyloučeno  získati  Slováky 
nebo  se  s  nimi  vyrovnati;  jediný  je  proti 
nim  prostředek:  vyhladiti  je;  chtě^i-li  se  Ma- 
ďaři zachovati  jako  národ,  musí  se  sesi- 
lovati  stále  assimilací  živlů  jinonárodních. 
V  politické  praxi  rady  GrUnvaldovy  zname- 
naly vyhlazovací  kulturní  boj  proti  Šlová* 
kům,  jenž  se  počal  také  v  polovici  let  sedm- 
desátých. R.  1874  a  1875  byla  zrušena  3  kon- 
fessijní (katolická  i  evangelická)  gymnasia 
slovenská,  jediné  to  střední  školy,  jež  Slo- 
váci měli.  R.  1875  byla  rozpuštěna  »Sloven- 
ská  Matice*  a  jmění  její  (na  200.000  K)  kon- 
fiskováno státem.  R.  1879  bylo  zavedeno  po- 
vinné vyučování  maďarštině  na  školách  obec- 
ných; r.  1883  byl  vydán  maďarisační  zákon 
o  středních  školách. ód  útlaků  ve  věcech  škol- 
ských byl  již  jenom  krok  k  hotovému  lou- 
pení dětí,  aby  byly  převedeny  do  krajů  ryze 
maďarských  a  zde  pomaďarstěny.  R.  1874 
byla  uspořádána  prvá  výprava  (400)  sloven- 
ských dětí,  jež  byly  vylákány  od  svých  ro- 
dičův a  dány  na  vychování  rodinám  madkr- 
ským.  R.  1887  vypravena  opět  expedice  (190) 


Slovensko  (dějiny).  461 

délí,  r.  1888  vypraveno  86  dětí,  na  výpravu  j  váci  nemají  vétšiny  ani  v  jediném  biskup- 
čtvrtou  zjednáno  již  jen  16  détí.  Teprv  zase  ství.  A  při  tom  mezi  příslušníky  evangelické 
na  pitou  výpravu  r.  1892  podařilo  se  získati  augšpurské  konfesse  je  v  celých  uhrách 
vice  slovenských  détí  (174),  na  šestou  r.  1900  I  málo  nad  10%  Maďarů!  Jiný  ze  zpásob"!, 
opét  ien  24  děti.  Tento  lup  dětí  slovenských  kterým  vláda  zajišťuje  si  vliv  na  život  cír- 
provádl  maďarisačni  spolek,  zvaný  Femka  I  keviií,  udává  zákon  z  r.  1898.  Vláda  posk\ 


(Felsó  yfoffrarorsxági  kultur  egyesUlet\  ale 
dochází  při  tom  podpory  vládní.  (Ještě  na 
výpravu  r.  1900  vláda  Szellova,  jež  přece 
zahájila  aspoA  formálně  mírně 


iší  postup  vůči 
f)   Rozumí  se, 


tuje  totiž  státní  podporu  duchovním,  kteří 
mají  menši  příjem  než  1600  K  (a  to  je  na 
Slovensku  většina  evangelických  duchov- 
ních\  A  zákon  z  r.  1898  v  či.  8.  a  9.  určuje, 
Slovákům,  poukázala  3000  Kí)  Rozumí  se,  že  této  podpory  nesmi  se  dostati  duchov- 
Že  i  ostatních  oborů  správy  Maďaři  využi-  ním,  kteří  jsou  v  podezřeni  ze  smýšlení 
vaji  v  boji  proti  národům  nemaďarským.  Do- 1  státu  nepřátelského,  t.  j.  kteří  nejsou  ochoť 
sahuji-li  v  oboru  správy  vyučovací  úspěchů  nými  nástroji  maďarisace. 
přímých,  bezprostředních  ničením  sloven-  j  Jsou  tedy  až  potud  nejnovější  dějiny  Slo« 
ského  Školství,  dovedou  využívati  správy  vaků  vlastně  dějinami  trvalého  maďarisač- 
justiční,  aby  zastrašovali  neb  aspoň  se  mstili  I  niho  útlaku  vládního  ve  všech  oborech  ve 
na  slovenských  národních  pracovnících.  Ře- 1  řejného  života,  za  něhož  Slováci  byli  nuceni 
téz  politických   processů  proti  slovenským    k  politické  passivitě.  Teprv  silnější  hnutí 


efe<nkŮm  podnes  se  nepřetrhl.  Ba  politická 
orrupce  justice  došla  v  Uhrách  až  tam,  Že 
r.  1898  neostýchal  se  ministr  spravedlnosti 
Erdély  vyslovit  porotním  soudům   uznáni, 


odboje  proti  vládě  mezi  samými  Maďary,  za- 
ložení katolické  strany  lidové  r,  1894  v  od- 
vetu za  protirírkevní  Doj  vlády  způsobilo  po 
letech  zase  prvé  aktivní,  třeba  že  ne  samo- 


ie  pomáhaly  vládě  potlačovati  národní  agi-  statné  volební  vystoupeni  Slováků.  Lidová 
táce,  t.  i.  že  soudily,  jak  si  vláda  pro  své  |  strana  dobře  pozorovala  nespokojenost,  která 
politické,  maďarisačni  úČely  přála.  K  tomu  byla  proti  vládě  na  S-ku  obecná.  Chtěla 
ipiak  také  dovedla  vláda  upraviti  složeni  po-   proto  Slováků  i  ostatních  nemaďarských  ná- 


rot.  Zákonem  z  r.  1897  připouští  k  úřadu 
porotce  jen  občany,  kteří  umějí  maďarsky. 
Nejdéle   vzdoroval    maďarisačnim   vlivům 


rodů  v  a  jejich  roztrpčeni  využiti  pro  svoje 
cíle.  Proto  pojala  do  svého  programmu  slib 
vymáhati  nemaďarským  národnostem  práva. 


itvot  církevní,  zejména  život  církví  evange-  i  zaručená  jím  zákonem,  slib  snažiti  se  o  ná- 
lických,  jež  svou  autonomií  byly  poněkud  rodní  rovnoprávnost  aspoň  v  mezích  zákona 
chraoény  proti  vládnímu  násilí.  Ale  od  let  z  r.  1868.  Před  novými  volbami  strana  li- 
devadesátých  maďarisačni  expansi vnost  státní  dová  skutečně  v  nezávazných  rozhovorech 
správy  proniká  i  sem.  Již  r.  1890  ministr  kultu  vyjednávala  s  některými  slovenskými  pra- 
a  vyučování  Csáky  vydal  (26.  ún.)  v  této  ten-  covníky.  I  mandáty  Slovákům  slibovala.  Ale 
denci  nařízení  o  křestm'ch  oznámkách.  R.  1894  ujednání  officiálné  dohody  se  slovenskou 
pfijat  byl  zákon  o  povinném  sňatku  civilním  stranou  národní  se  vyhýbala.  Přes  to  do- 
a  xákon  o  státním  vedení  matrik;  r.  1895  sáhla,  že  při  volbách  r.  1896  jeji  kandidáti 
došla  uzákoněni  vládní  předloha  o  svobodě  ,  docházeli  na  S-ku  dosti  podpory,  zejména 
vyznáni.  Jimi  zjednal  si  stát  velmi  značný  I  v  krajích  katolických.  Upřímně  však  se  slo- 
vu v  na  správu  drkevní  a  zavedl  zejména  venskou  věcí  nesmýšlela,  jak  nejlépe  ukázal 
maďarštinu  do  všech  evidenčních  listin  o  ro- '  její  tisk.  Vydávala  záhy  i  slovenské  listy,  ale 
dinném  životě  (vedení  matrik,  prohlášky).  jakmile  redaktoři  jejich  začali  kdy  opravdu 
Spolu  r.  1894  zasažen  byl  i  národní  ráz  cir-  i  psáti  ve  smysle  národněslovenskem,  vedení 
kevnich  obcí  lutheránských.  Celé  Uhry  bvly  '  strany  zakročovalo.  Proto  bylo  přirozeno,  že 
ai  posud  rozděleny  ve  čtyři  distrikty  (bi- '  na  S-ku  důvěra  v  novou,  Hdovou  stranu 
skupstvi),  %  nichž  předdunajský  obvod  měl  (klerikální),  víc  a  více  klesala.  Jediné,  co 
85%  Slovákův  a  167o  Němcův  a  Maďarů,  bylo  společného  Slovákům  se  stranou  lido- 
Měli  tedy  lutheránšti  Slováci  jedno  biskup-  vou,  byl  pouze  —  ovšem  z  různých  dů- 
»tvi  skutečně  svoje,  slovenské.  V  něm  du-  vodu  —  odpor  proti  církevním  zákonům. 
chovní  i  učitelé  konfessijnich  škol  ve  svém  Jakmile  však  církevní  zákony  přešly  z  jed- 
národním  snaženi  a  práci  mohli  se  opírati  nání  ve  sněmovně  v  praxi  denního  života, 
o  církevní  shromáždění.  Ale  i  mimo  svůj  odpor  vůči  nim  stal  se  pro  dohlednou  dobu 
distrikt,  na  generálním  konvente,  slovenští  beznadějný,  pozbyl  akutnosti  a  tím  oslabeno 
zástupci  jakožto  zástupci  celého  jednoho  i  jediné  vlastně  pojítko  mezi  Slováky  a  ma- 
drkevniho  obvodu  měli  význam  dos^i  značný. '  ďarskou  stranou  lidovou. 
Pravé  a  jedině  tímto  způsobem  aspoň  na  poli  Proto  r.  1895  tím  spíše  a  tím  většího  do- 
drkevnito  Slováci  rcpraesentovali  se  ještě  šla  ohlasu  myšlenka  spojení  utlačovaných 
jako  národ.  Aby  tomu  zabránili,  Maďaři  pro-  národnosti  nemaďarskýcn.  Myšlenka  byla  ne- 
vedli nové  seskupení  distriktů.  10.  pros.  1894  nová.  Již  memorandum  r.  1861  vystihovalo: 
kráJ  sankcionoval  v  Jedlové  zákon,  kterým  »Zájmynárodaslovenského,  pokud  jdeosvo- 
dva  slovácké  senioráty  byly  odloučeny  od  jbodu  občanskou,  jsou  stejné  se  zájmy  všech 
distriktu  přcddunajského  a  přivtěleny  ob-  národů  uherských,  pokud  jde  o  svobodu  ná- 
vodu tisskéoQU.  Za  to  byly  připojeny  před-  rodní  se  zájmy  všech,  dosud  zákony  utlačo- 
diraajskéma  distriktu  3  senioráty  maďarské.  <  váných  národů,  zejména  Rusínů,  Rumunů, 
Touto  geometrií  bylo  dosaženo,  že  dnes  Slo-   Srbů  a  Hrvatů,«  Ale  teprve  r.  1893  staly  se 


462 


Slovenský  jazyk  —  Sloveso. 


konkrétní  pokusy  o  využiti  této  společnosti 
zájmové.  10.  a  11.  čna  t.  r.  sešli  se  ve  Vídni 
zástupci  neraaďarských  národností  Uher,  aby 
jednali  o  společném  postupu  proti  Mad^rům. 
14.  a  15.  list.  1893  konala  se  již  dtuhá  jejich 
schůzka  v  Pešti  a  tu  byl  smluven  společný 
programm  práce  obranné.  Konečně  10.  srpna 
1895  došlo  na  sjezd  nemaďarských,  utla- 
čovaných národností  v  Pešti,  ícde  smlu- 
ven byl  společný  programm  politicky  ná- 
rodní. I  tento  programm  připouští  maďar- 
skou řeč  státní,  t.  j.  přednéjší  místo  řeči 
maďarské  v  centru  při  vyšších  úřadech.  Při 
tom  však  Rumuni,  Slováci  a  Srbové,  kteří 
byli  zastoupeni  na  sjezde,  nespokojovali  se 
s  mírou  rovnoprávnosti,  aspoň  na  papíře  již 
zaručovanou  zákonem  z  r.  1868.  Požadovali 
ve  svém  území  úplnou  svobodu  a  aby  správ- 
ním i  soudním  úřadům  a  školám  byl  dán 
v  autonomních  obvodech  ráz  příslušné  ná- 
rodnosti. Dále  slíbili  i  domáhati  se  autono- 
mie Sedmihradska  a  rozšíření  autonomie 
Chorvatska  a  Slavonska. 

Zatím  však  již  i  do  vnitřního  života  slo- 
venského pronikaly  nové  proudy,  které  přímo, 
svou  prací  vlastní  i  nepřimo  vlivem  na  ostatní 
dodaly  i  zevnímu  životu  politickému  trochu 
nové  tvářnosti.  V  r.  1897  konaly  se  již  prvé 
přípravy  k  organisaci  slovenského  dél- 
nictvasocialné  demokratického,  k or- 
ganisaci to,  která  sice  dotud  zejména  na  poli 
národním  by  nemohla,  i  kdyby  se  již  roz- 
vinula, osvědčiti  svůj  vliv  a  moc,  ale  o  jeiíž 
význam  v  budoucnu  bude  se  opírati  splňování 
národních  požadavků  slovenských,  pravdě- 
podobně stejně,  jako  je  tomu  s  českými  po- 
žadavky v  krajích  německých  a  zněmčených. 
Větši  význam  pro  dnešek  mělo  hnutí  mlá- 
deže, jež  ozvalo  se  poprvé  r.  1896  na  schůzce 
pořádané  o  martinských  ročních  slavnostech. 
R.  1898  mládež  vystoupila  již  s  vlastním  li- 
stem (»Hlas«)  a  formulovala  přesněji  své  na- 
zírání a  rozdíly  od  nazírání  starých.  Hnutí 
mladých  kladlo  od  prvých  počátků  veliký 
důraz  na  mravní  obrození  slovenského  lidu, 
na  zlidovění  slovenské  politiky,  na  vlastní 
práci  hospodářskou,  zkrátka  ve  všem  na  spo- 
léháni na  vlastní  síly.  Tím  nutně  se  stavělo 
Í)roti  nejasnému  rusoíilství  starých,  kteří  spo- 
éhali  a  opírali  konečnou  záchranu  S-ka 
o  Ruskou  říši  a  její  hmotnou  moc.  Při  tom 
hnutí  mladých  rostlo  pod  vlivem  českého 
realismu  a  iiž  tím  učilo  se  konkrétněji  chá- 
pati a  ceniti  československou  vzájemnost, 
snažilo  se  opírati  se  o  českou  práci  kulturní 
a  nalezlo  odvahy  uváděti  ve  svých  časopi- 
sech prakticky  češtinu  jako  řeč  spisovnou 
vedle  slovenštiny. 

Vším  tím  byla  upravována  půda  k  samo- 
statné politické  aktivitě  Slováků  a  pozvol- 
nému,třeba  v  prvé  době  nepatrnému  jejímu 
zdaru.  Ovšem  i  zevní  okolnosti  usnadnily 
tento  obrat.  R.  1899  nastoupila  vláda  Szel- 
lova,  která  formálně  snažila  se  ukazovati 
svoji  politiku  za  méně  násilnou  vůči  nema- 
ďarským  národnostem.  Úřady  povolovaly  tu 
i  veřejné  schůze  a  tábory  lidu  slovenského, 


čímž  jistě  spolupřispělo  se  ke  vzbuzení  po- 
liticko-národního  zajmu  v  širokých  vrstvách 
slovenských.  Jinak  však  ve  školské  politice 
nezměnilo  se  ničeho.  Žádost  za  povoleni 
ke  znovuzaložení*  Slovenské  MaUce«  byla  za- 
mítnuta a  jmění  její  proti  právu  konfisko- 
vané vláda  podržela  dál;  odepřeno  bylo  i  po- 
voleni k  založeni  nižšího  slovenského  gym- 
nasia. Za  to  r.  1902  ministr  vyučování  Vlasiics 
vydal  nařízení,  kterým  do  všech  (obecných!) 
i  konfessijních  škol  zavádí  se  vyučováni  ma- 
ďarštině 18  až  24  hodin  týdně!  A  konečné 
na  podzim  r.  1904  ministr  V3^čovánÍ  Berze- 
viczy  podal  školskou  předlohu,  jejíž  přijetí 
ohrozí  slovenské  školství  všechjio.  Ustano- 
vuje se  jí  neméně,  než  že  všude,  kde  je 
pouhých  20  dětí  ze  všech  školou  povinných 
maďarské  národnosti,  musí  býti  madkrština 
řečí  vyučovací  Rovněž  všechny  školy  po- 
kračovací  smějí  být  jediné  maďarské.  Mimo 
to  učitel,  nevykáže- 1  i  u  dětí  Šest  let  školu 
navštěvujících  dostatečnou  znalost  maďar- 
štiny, podléhá  trestům  disciplinárním  iaŽ 
i  propuštění  a  ztráty  nároku  na  pensi).  Ale 
ani  hrubých  represálií  nevzdala  se  mao^r^á 
politika  za  nynějšího  svého  kursu.  Politické 
processy  i  pro  volební  agitaci  i  proti  zvole- 
ným zástupcům  Iidu,jež  uherský  sněm  ochotně 
vydává  soudnímu  stihání  pro  »pobuřováni 
proti  národnostic,  nevymizely  z  denního  po- 
řádku. A  tak  jediný  zisk  nového  kursu  bylo 
při  volbách  r.  1901  zvolení  čtyř  slovenských 
národních  poslanců  z  počtu  as  50  mandátů, 
jež  připadají  na  území  slovenské.  Tento  vo- 
ebni  úspěch  umožnil  zákon  z  r.  1899  o  či- 
stých volbách. 

Jinak  nyní  maďarisuje  se  na  S-ka  více  a 
úskočněji  i  nebezpečněji  ještě  než  prve.  Ma- 
dkři  bedlivě  sleduji  všechno  hnutí  slovenské 
a  povšimli  si  i  styků  československých  a 
vznikajícího  kulturního  vlivu  českého  na  život 
slovenský.  A  tomu  snaží  se  čeliti  proti  svému 
obyčeji  také  duchovně.  V  těchto  službách 
jsou  publikace  dra  Czambela  (»Minulostt 
přítomnost  a  budoucnost  Československé  ná- 
rodní jednoty*  a  >Slováci  a  ich  reč<),  jeŽ  se 
snaží  dokázati,  Že  Slováci  jsou  samostatný 
národ,  že  slovenština  není  podřečim  češtiny, 
a  prakticky,  že  Slováci  mají  zájem,  neopirati 
se  v  ničem  o  českou  literaturu;  za  to  rádi 
Slovákům,  aby  opírali  se  o  maďarskou  litera- 
turu a  přejali  z  ní  statni  ideu  maďarskou: 
Cesta  to,  která  by  ve  svých  důsledcích  rau- 
sila  nezbytně  vésti  k  odnárodněni  Slováků. 

Vcházejí  tedy  Slováci  do  nového  století 
za  poměrů  dvojnásob  těžkých:  starému  sou- 
stavnému hmotnému  násilí,  jemuž  až  posud 
odolávali  sice  s  napjetim  svých  všech  sil, 
ale  přece  se  zdarem,  staví  se  proti  nim 
i  úskočné  násilí  duchovni,  jakým  je  klam, 
na  němž  se  zakládají  svody  Csambelovy, 
jenž  chce  Slováky  úplně  osamotniti,  aby  osa- 
moceni musili  dobrovolně  hledati  styky  kul- 
turní s  Maďary.  G.  ŽJ, 

Slovenský  Jazyk  viz  Slováci. 

Sloveso  (z  lat.  verbum  t  řcc.  éijft-or,  podle 
staršího  pojmenování  časoslovo)  jest  část 


1 


Sloveanost  ^  Slovník. 


463 


řeči,  kterou  se  vyjadřuje  nějaký  déj  nebo 
«tav  jako  vétový  phsudek  (jdeme^.hoři).  Sku- 
tečným s-scm  je  vlastně  jen  8.  určité  {ver- 
bum finitum)^  totiž  takový  tvar  s-sa,  který 
sám  vyjadřuje  mluvnickou  osobu  podmětu 
(jdu,  jdei^  jde  atd,);  s.  neurčité (ver^iíin  in- 
ňnitum),  jeí  této  určitosti  nemá  (t.  j.  parti- 
cipia a  infinitivy:  JJa,  ied,  šel^  jitiy  jit),  blíží 
se  Spiše  jménu  a  nabývá  schopnosti,  vyjadřo- 
vati větový  přisudek,  nehledíme-li  k  ojedi- 
nělým připad&m  t.  zv.  užívání  absolutního 
^na  př.  vstávat ! 'm^  vstávej y  vstávejte!),  jen 
v  urcitÝch  spojeních  větových  {šel  jsem,  on 
Šely  budu  choditi).  Míra  rozdílů,  jež  rozl.  ja- 
zyky s-sem  rozeznávají,  je  v  rozl.  jaz^^cich 
roifičná:  jsou  to  mluvnické  osoby,  čísla, 
rod  jmenný  (mužský  a  ženský  rod  z  části 
liil  na  př.  s.  semitské)  i  slovesný,  časy, 
způsoby,  jakost  děje  č.  vidy  a  j.  Na  př. 
čtslo  lisí  starší  jazyky  indoevr.  trojí  jed- 
notné, množné,  dvoii),  mladší  jen  dvojí,  li- 
tevšiina  v  3.  os.  neUši  vůbec  čísla;  vidové 
rozdíly  vyvinuly  z  jazyků  indoevr.  jazyky 
slov.  nejhojněji  {kvetl,  rh^^vetl,  ro\kvital,  kvi- 
távaí  atd.),  ale  nevyrovnají  se  na  př.  litev- 
štině  schopností  tvořiti  s-sa  faktitivni  {ne- 
chal ro\kvésti  a  pod.  v  lit.  jedním  s-sem); 
řečtina  a  latina  V3nnnuly  si  na  př.  plusquam- 
perfectum,  latina  futurum  exactum,  které 
jiné  jazyky  dovedou  vystihnouti  leda  opisem; 
skutečné  passivum  (neopsané)  vyvinuly  si 
z  jazyků  indoevr.  jen  řečtina  a  jazyky  árijské, 
ale  řečtina  jen  v  aoristě,  jazyky  árijské 
mimo  kusý  aoríst  jen  v  přítomnem  Čase; 
atd.  Podle  původu  a  významových  rozdílů 
s-sa  všelijak  se  děli:  liší  se  s-sa  původní 
\nesu,  biji)  a  odvozená,  tato  zase  odvozená 
od  sloves  (deverbativa:  nosim,  nosívám  a  p.) 
a  ode  jmen  (denominativa:  bičuji  od  bič,  bé- 
ifm  od  bílý');  přechodná  {transgressiva:  pá- 
lím) a  nepře chodná  {intransgressiva:  ho- 
Hm);  s*sa  jednodobá  (punktuální, /m/iVď : 
střelit)^  trvací  {durativa:  nesl),  opětovací 
{íterativa  stříleí)^  opakovači  (Jrequentativa: 
střilivai) ,  dokonavá  {perjectiva :  s-sa  j edno- 
dobá  a  s-sa  j ako  přinesl,  rozsekal) ,  nedoko- 
navá (imperjectiva:  nesl,  sekal),  počínavá 
inckoattva:  vadnu,  umírám)  a  pod.  Srv.  Ča- 
sováni, Časy  graramatické.  Číslo 
(V  granu),  Rod.  Ztf', 

AoTSSapst,  slovo  přijaté  z  ruštiny,  zna- 
mená v  širším  smysle  literaturu  vůbec,  ve 
smysle  užším  literaturu  krásnou  čili  b el- 
letrii  (v.  i.). 

Uoviaoi,  národopis  viz  Jihoslované, 
str.  365—372.  jazyk  t.,  str.  391  si.,  litera- 
tura t^  str.  403  si. 

Uo Vtnská Matioa  viz  Matice,  str.  989^. 

Slovník  (angl.  dictionary,  fr.  dictionnaire, 
pol.  s^ownik,  rus.  slovarj^  srb.  rječnik),  sbírka 
slov  abecedně  uspořádaná  s  připojeným  vý- 
kladem nebo  překladem.  Podle  obsahu  neb 
účelu  rozeznáváme  tyto  s-y: 

1.  S.  jazykový,sIovni  čili  linguistický, 
vůbec  lexikon  zvaný,  obsahuje  veškerou 
zásobu  slov  některého  jazyka,  sebranou  jednak 
z  pramenů  písemných,  jednak  ze  živé  mluvy 


lidu.  Ke  každému  slovu  bývá  přidán  buď 
překlad  do  jiného  jazyka,  nebo  výklad  jeho 
významu,  etymologie  a  fraseologie.  Vznik 
těchto  s-ů  padá  do  XVII.  stol.  K  nejznameni- 
tějším s-ům  toho  druhu  náležejí :  italský  Voca- 
bulario  della  Crusca  (1612),  veliký  s.  akademie 
francouzské  (1694)  a  španělský  s.  akademie 
madridské  řl726— 39),  dále  vekkú  s-y  poří- 
zené od  jednotlivců:  franc.  od  Littréa,  an- 
glické od  Richardsona,  Worcestera, 
Webstera,  Lathamovo  vydání  s-u  John- 
sonova,  české  Jungmannův,  Kottův  a 
Gebauerův  (staroč.),  slovanský  Mikloši- 
čův,  polský  Lindeův,  rus.  Daljův,  Srez- 
něvského,  srb.-chorv.  Daničičův,  něm. 
Adelungův  a  Tak.  Grimma,  Diezův  ety- 
molog, s.  jazyku  románských,  s-y  jazyků  vý- 
chodních atd.  (Podrobnější  udání  viz  u  jed- 
notlivých jazyků.) 

Jsou  pak  i  speciální  s-y  jazykové,  jež  mají 
rozličná  jména:  glossarium  nazývá  se  s., 
který  obsahuje  slova  zastaralá,  temná  nebo 
jen  u  některého  spisovatele  obvyklá,  idio- 
tikon  přináší  slova  z  některého  nářečí,  ety- 
mologikon  s  výkladem  etymologickým,  sy- 
nonymikon  s  výrazy  podobného  smyslu, 
s-y  obsahující  názvosloví  a  í. 

2.  S.  naučný  n.  encyklopaedický, 
zkrátka  téžencyklopaedie,  studnice  veške- 
rých vědomostí,  poskytující  poučeni  o  všech 
věcech,  které  mohou  zajímati  vzdělaného 
čtenáře.  S-y  toho  druhu,  při  nichž  osvědčil 
se  nejlépe  pořádek  abecední,  vyskytují  se 
již  koncem  XVII.  a  na  zač.  XVIÍI.  stol.,  na 
př.  Efr.  Chambersa  »Cyclopaedia  or  Uni- 
versal  Dictionary  of  arts  and  sciencesc  (1728) 
a  Zedlerův  »Grosses  voUstándiges  Uni- 
versal-Lexicon  aller  Wissenschaften  und 
KQnstec  (1731—50,  64  sv.  a  4  doplňky).  Ve- 
liký lozruch  způsobila  slavná  »£ncyclopédiec, 
kterou  vydávali  Diderot  (v.  t.)  a  D^Alem- 
bert  (Pař.,  1751-72,  28  sv.,  5  sv.  dopl.)  a 
po  níž  následovala  celá  řada  encyklopaedií 
francouzských,  jako:  »£ncyclopédie  métho- 
dique«,  vyd.  Panckouke  a  Agasse  (1782 
až  1832,  166  sv.),  »£ncyclopédie  moderne< 
(1823—32,  24  sv.),  »Encyclopédie  du  XIX e 
siéclec  (1836—59, 29  sv.,  nové  vyd.  od  r.  1883, 
75  sv.),  >  Grand  Dictionnaire  uni  v.  du  XIX « 
siěclec  vyd.  P.  Larousse  (1864—76,  16  sv.X 
dopl.  2  sv.),  >Grande  £ncyclopédie«  (od 
r.  1885,  31  sv.)a  j.  V  Anglii  vyšly:  proslulá 
>Encyclopedia  Britannica<  (1771,  3  sv., 
9.  vyd.  1875—89,  25  sv.,  10.  vyd.  1902),  Ree- 
sova  >Cyclopaedia«  (1802-19,  45  sv.), Brew- 
sterova  >Edinburgh  Encyclopaediac  (  810 
až  1830,  18  sv.),  »English  Cyclopaediac  (1866 
ažl868,23sv.),  Chambersova»Cyclopaedia< 
(n.  vyd.  1888—92, 10  sv),  v  Americe  výtečná 
Stoddardova  >Encyclopaedia  Amerícana< 
(1883  si.,  1889  4  sv.  dopl.),  »New  American 
Cyclopaedia€  (1858-62, 16  sv.),  Johnsonova 
>Universal  Encyclopaedia«  (1874—78,  4  sv., 
n.  vyd.  1898)  aj.  V  Německu  založili  Ersch 
a  Gruber  obšírnou  »Allgem.  Encyklopaedie 
der  Wissenschaften  u.  KUnste*  (od  r.  1818 
až  do  r.  1893  vyšlo  167  sv.)  a  mimo  to  vy- 


464  Slova 

cházi  několik  t.  zv.  konversačnich  s-ů  '  dobná  spojeni  jmen  8  předložkami  jako  slo\ 
(Konversationslexika),  z  nichž  jsou  nejrozší-  [  rfizná  {do  mésta\  ač  i  v  nich  mamě  celk 
fenčjši:  Brockhausúv  (1903  14.  vyd.,  16  sv.), '  s  jediným  pi^zvukem  hlavním  (na  předložce 
Meyeráv  (1897  5.  vyd.,  17  sv.,  4  dopl.),  Pie-  Podle  rozličných  vlastností  s-va  děli  se  vro: 
rerúv  (1893  7.  vyd.,  12  sv.),  Spamerův  ličné  dnihv.  Lišíme  8- va  jednoduchá  (p« 
(1892  2.  vyd.,  8  sv.)  a  j.  Ze  slovanských  s-ů  viVtm,  tam)  a  sloicnú,  (bcho-slovi,  velika-no 
naučných  buďtež  uvedeny:  český  Riegrův  po-torHfOtče-ndf^^s-vd,  o  ne  bná  (jména  v  ne 
»Slovnik  naučný<  (1860-74, 10  sv.,lsv.  dopl.))  širším  smysle  slova,  zájmena  a  slovesa) 
>Ottův  Slovník  Naučnýc  (od  r.  1888  ai  neohebná  (příslovce,  předložky,  spojk; 
1904  23  sv.);  polská  Orgelbrandova  >En-  citoslovce),  s-va  přízvučná  a  nepř 
cyklopedyja  powszechnac  (1859—68,  28  sv.,  zvučná  (enklitická  a  proklitická,  která  p< 
2.  vyd.  1878,  11  sv.),  Wišlického  »Encyklo-  dle  pHzvuku  vlastně  tvoří  celek  se  s-ve: 
pedyja  ogólnac  (1877,  12  sv.)  a  »Wielka  en-  předchozím  nebo  následujícím),  8-va  d< 
cyklopedyja  powszechna  illustrowana  (od  máci  a  cizí  atd.;  i  zde  však  v  jednotlivýc 
r.  1890,  posud  nedokonč.),  ruské:  >Russkij  případech  podle  rozličného  stupně  vzdělal 
enciklopedičeskij  slovarjc,  vydávaný  I.  N.  |  mluvnického  i  podle  rozličných  názorfi  býi 
BerczinÝm  (1873 — 76,  16  sv.)  a  »Enciklopedi- '  rozlišování  nestejné,  zejména  přihlížíme- 
českij  slovarjc,  jejž  vydávají  Brockhaus-Jefron  k  původu  jednotlivých  slov,  nikoli  ke  dne 
(1890—1904,  60  sv.)  kromě  některých  men-  nímu  jejich  rázu  řna  př.  dnes^  s.  na  prv: 
Ších  8-ů.  pohled  jednoduché  a  neohebné,  je  ve  ski 

Dále  vyšly  v  Evropě  tyto  encyklop.  8-y:  tečnosti  8.  složené  ze  dvou  akkusativů,  ^5iift- 
V  Itálii:  »Nuova  Lnciclopedia  popolare«  >den  tento«;  8-va  docela  zdomácnělá  bývs 
(1841—51,  6.  vyd.  1875—89,  25  sv.),  »Enci-  i  původu  cizího,  na  př.  jablko ^  chmel,  lichv 
clopedia  universalec  (1868—70,  5  sv.);  ve  musím),  V  mluvnictví  přihlíží  se  předevii 
Španělsku:  >Enciclopedia  moderna«  (1840  ke  tvaru  a  významu  s-va.  Tvarem  slov  \ 
až  1851, 34  s v.);  v  Portugalsku  >Diccionario  obírá  nauka  o  tvoření  slov  ve  svém  nejsi 
universal  portuguez  illustrato*  (1882,  4  sv.), '  šim  rozsahu,  vyhledávajíc  a  učíc,  jaké  je 
»Diccionario  popular  historico,  geographico  podoby  a  jak  se  mění  kořen  různých  slo 
etc.c  (1876—90,  16  sv.);  v  Nizozemsku:  t.  j.  ona  část  hlásková,  která  je  spole6 
»Allgemeene  Nederlandsche  Encyclopedie«  celé  jisté  skupině  slov  mezi  sebou  příbu 
(1865 — 68,  15  sv.),  >Geillusstreerde  Encyclo-  ných  (na  př.  ved-  voď  vaď  v  č.  vedu,  vodi\ 
pedie«  (1868—82,  15  sv.);  v  Dánsku:  Nor-  přivádím  atd.,  pr-  per-  v  č.  při,  pro,  prc 
disk  Conversationslexikon €  (3.  vyd.  1890,  pře-  z  *per^  před  z  ^per-dt  atd.),  jak  ten' 
6  sv.);  ve  Švédsku:  »Svensk  Konversations-  kořen  se  rozvíjí  v  kmen,  t.  j.  onu  část  hlá 
Lexikone  (1845—51,  4  sv.).  kovou,  která  je  společná  jistým  s-vům,  tv< 

3.  Jsou  četné  s-y  speciální,  které  podá-  řičím  spolu  určitou  skupinu  mluvn:ck< 
vají  poučení  z  některého  odboru  neb  od-  (na  př.  vodl^  v  č.  voditi,  vodim^  vodiš^  vodi-t 
větví,  jako:  bohosloví,  fílosofíe,  dějepisu,  atd.),  jak  i  v  rozsahu  kmene  takto  odvoz 
práva,  věd  přírodních,  zeměpisu,  lékařství,  ného  vznikají  podružné  kmeny  užšího  ro 
umční,  věd  technických,  s-y  životopisné  (na  sáhu  (na  př.  kmen  voditeU  v  vóditel,  voditei 
př.  Gubernatisův,  Vapereauův,  Vengerova)  voditelný  atd.),  jak  konečně  ze  kmene  vzí 
a  m.  j.  kají  s-va  hotová  v  oné  podobě,   v  jaké  \ 

Slovo  jest  část  mluvené  řeči,  tvořící  po-  objevují  v  mluvě  skutečné  (voť//m,  voJi's  atd 
dle  významu  a  přízvuku  jakýsi  celek  v  sobě  V  příčině  tohoto  vývoje  s-va  rozličné  jazyl 
uzavřený,  schopný,  aby  buď  sám  o  sobě  lidské  značně  mezi  sebou  se  rozcházejí:  j se 
stačil  na  vyjádřeni  nějaké  myšlenky  (na  př.  jazyky,  v  nichž  kořen  sám  se  jeví  (vždv  nel 
m/í.' /^5i/ žtfnfrťx/),  nebo  aby  se  s  jinými  s-vy  pravidlem)  jako  s.  hotové,  při  němí  lec 
spojoval  ve  větu  {bratr  \  včera  \  přijel  \  domu),  přízvukem,  slovosledem,  připojováním  sU 
Ve  skutečnosti  jest  ovšem  často  nesnadno  jiných  a  pod.  jeví  se  rozličné  rozdíly  mlu 
rozlišiti,  zda  máme  činiti  jen  se  s-vem  jedi-  nické,  které  v  jiných  jazycích  bývají  vysl 
ným,  či  se  slovy  různými,  tvořícími  dohro-  hovány  rozličnými  změnami  kořene  a  kmei 
mady  jakousi  skupinu  slov:  podle  přizvuku  (tak  na  př.  čínština;  i  první  počátky  mlui 
i  určitého  významu  poznáváme  na  př.,  že  dětské  sem  náleží),  a  zase  jazyky,  kte 
otčenáš  jakožto  označení  modlitby  Páně  je  mají  stavbu  s-va  vysoce  vyvinutou  (na  p 
s-vcm  jediným  na  rozdíl  ode  dvou  slov  ve  jazyky  indoevropské  i  semitské),  lišíce  s 
vokai.  otče  náš!,  ale  jsou  i  případy,  kde  tyž  mezi  sebou  zase  způsoby  a  prostředky,  jim 
útvar  jazykový  lze  bez  podstatné  změny  vý-  svoje  s  va  tvoří.  1  jazyky  jednotlivé,  san 
znamové  podle  přízvuku  vysloviti  jako  s.  bývají  v  základech  stavby  svých  slov  n 
jťdinc  i  jako  s-va  dvč  (/?rťii'ť/^/'Oííofrn>^,s  hlav-  stejné  a  nedůsledné:  tak  na  př.  nalézán 
ním  přízvukem  na  slab.  první,  a  pravdě  po-  v  jazycích  indocvr.  i  s-va  hotová,  která  n 
dobný  s  hlavními  přízvuky  dvěma\  Obyčejně  obsahují  ničeho  mimo  sám  kořen  (na  př.  U 
platí  za  s.  jediné,  co  v  tom  kterém  jazyce  r  >jdi<  z  pův.  ez),  nalézáme  ve  stejných  funí 
bývá  psáno  jako  samostatná  část  řeči,  ač  cích  i  kmeny  (na  př.  lat. /eg'^  »čti<,  týž  kmc 
způsob  psaní  bývá  v  té  příčině  i  v  jazyce  co  v  legi-s^  l^git,  legite  z  *  lege-sl^  *  lege-\ 
tcmže  neustálený  i  nedůsledný;  v  češtině  * /eg^ř-fe),  a  pravidlem  ovšem  s-va  ze  kmer 
na  př.  píšeme  spojení  slovesa  se  záporným  vytvořená  zvláštními  koncovkami  (lat.  legl 
ne-  v  jediné  slovo   {neprší),  ale  úplně   ob-   >ctiŽ€  z  lege-tod).   —   Významem  s-va 


Slovo  i  dělo  gosudarevo  —  Slovo  o  Polku  Igorevě. 


^ 


vlastně  soahrn  váeho,  co  vyjadřuje  s.  urči- 
tého tvani  ve  větě  (na  pf.  vodite  atd.);  ale 
rozeznává  se  tu  význam  slov  ve  smysle  slov- 
níkovém (lexikálním)  a  mluvnickém.  Ve 
smysle  slovníkovém  rozumí  se  významem 
s-va  vše,  co  může  znamenati  jisté  s.  v  roz- 
ličných větách,  při  čem  se  nedbá  při  s-vech 
ohebných  rozdílů  významových,  podmíně- 
ných jejich  tvarovými  rozdíly  podle  čísla, 
pádu,  osoby  atd.;  ve  smysle  mluvnickém 
rozumí  se  významem  slov  úkol,  kterému 
slouií  určitá  s-va  (na  př.  spojky,  předložky) 
anebo  mluvnické  tvary  slov  ohebných  (na  př. 
nominativ,  imperativ,  3.  osoba  atd.)  jakožto 
části  věty;  jest  přirozeno,  že  často  obé  nedá 
se  rozlišiti.  Zty. 

S.  čestné  viz  Čestné  slovo. 

SlOTO  1  dělo  goradaravo,  tak  nazý- 
valy se  na  Rusi  v  XVIII.  stol.  trestné  činy 
namířené  proti  panovníkovi  (velezrada  a  ura- 
žení Veličenstva).  V  Uloženi  ji  Aleksěje  Mi- 
chajloviče  z  r.  1649  nazývají  se  »velikoje 
gosudarevo  dělo«.  Za  Petra  I.  byla  za  vele- 
zradu  a  urážku  Veličenstva  pokládána  vše- 
liká poznámka,  v  níž  se  kritisovala  činnost 
panovníkova.  Na  s.  I  d.  g;.  uložen  byl  trest 
smrti  a  každý  měl  povinnost  rovněž  pod 
trestem  smrti  udati  toho,  kdo  se  dopustil 
dotčeného  činu.  V  Preobraženském  prikaze 
udání  se  vyšetřovala.  V  krátké  době  rozší- 
řilo se  udavačství  tak,  že  uznáno  za  potřebno 
stanoviti  blíže  pojem  s-va  I  d-la  g[-va  (úkaz 
z  r.  1713).  Než  ani  tak  nezamezeno  udavač- 
ství. Ani  ve  vlastni  rodině  nebyl  nikdo  jist. 
Teprve  Kateřina  II.  brzo  po  vstoupeni  na 
trůn  (úkazem  z  19.  říj.  1762)  zavedla  ve  věci 
jistou  nápravu,  ač  povinnost  udávati  poli- 
tické delikty  nebyla  odstraněna.  Srv.  Se- 
mevskij,  S.\  d.  (2.  vyd.,  Petr.,  1884);  Jesi- 
pov,  Gosudarevo  dělo  (Dřev.  i  Novaja  Ros- 
sija,  1880,  č.  4.). 

SlOTO  O  Polka  Igorev6,  drahocenná 
památka  starorus.  poesie  umělé  i  národní, 
neobjasněná  posud  úplně  co  do  textu  i  pů- 
vodu. V  podstatě  jest  to  neveliká  historická 
báseň,  napsaná  kolem  r.  1188  pod  přímým 
vlivem  událostí  dějinných,  dotvrzených  leto- 
pisy jak  v  celku,  tak  i  v  některých  jedno- 
tlivostech, jež  odrážejí  se  též  v  pozdějších 
památkách,  jako  vZadonštině  aj.  Rukopis 
shořel  při  požáru  Moskvy  r.  1812  a  pocházel 
podle  odhadu  znalců  ze  a VI.  stol.  Měl  název 
Jrojičeskaja  pésň  o  pochode  na  polovcev  udélj- 
nago  kňa^ja  Novagoroda-Séverskago  Igorja 
Svjatoslaviča  (podle  prvního  vyd.,  Moskva, 
1800).  První  zpráva  o  jeho  nalezení  objevila 
se  v  hamburském  časop.  >Spectateur  du 
Nord«  (říj.,  1797)  s  poznámkou,  že  památka 
objevena  byla  přede  dvěma  roky  a  že  možno 
ji  přirovnati  k  nejlepším  básním  Ossiano- 
vým.  Táž  zpráva  opětována  v  předmluvě  zmí- 
něného prvního  vydání.  Podle  poznámky  na 
sedmé  stránce  předmluvy  rukopis  náležel 
hr.  Aleksěji  Ivanoviči  Musinu-Puškinu,  který. 
Jak  později  se  ukázalo,  získal  jej  z  kláštera 
jaroslavského.  Hr.  Musin-Puškin  za  pomoci 
znalců  palaeografie  a  rus.  jazyka  Malino v- 

OttAvSloTBik  Naučaý,  sr.  XXm.  14/12  1904. 


ského,   Bantyše  -  Kamenského   a  j.   pořídil 
vlastni   opis,  maje  zřetel  k  rozděleni  slov, 
vět,  k  zaciteČním  písmenům  atd.  Tento  opis 
do  prvního  vyd.  stále  se  opravoval  a  po- 
skytl předlohu  k  dalším  opisům,  z  nichž  je- 
den hrabě  věnoval  Kateřině  II.  Tato  kopie 
se  zachovala  a  byla  vydána  Pekařským  (1864) 
a  přesněji   Simonim    (»Drevnosti   i  Trudy 
Moskov.  Archeol.  Obščestva«,  1889).  Zacho- 
valy se  také  některé  překlady  do  novoruš- 
tiny  s  důležitými  zprávami  o  pův.  textu.  Po 
ztrátě   rukopisu  objevily  se  zprávy  o  něm 
z  péra  býv.  vlastníka  a  jiných  osob, Jež  ruko- 
pis viděly,  ale  namnoze  si  odporující,  neboC 
nikomu    nenapadlo    poříditi   věrnou    kopii 
písma.  Jisto  iest,  že  psán  byl  běžným  pís- 
mem bez  rozděleni  slov  s  písmeny  nad  řádky 
a  že  nebyl  bez  omylů  v  a  chyb,  podobaje  se 
v  tom  ostatním  rukopisům  památek  staro- 
rus. Odtud  vytrvalé  úsilí  rus.  učenců  stano- 
viti přesné  text,  ve  kterémžto  úsilí  vynikl 
hlavně  Dubenskij  (1844),  Tichonravov  (1866 
až  1888),  Ohonovskij  (1876),  PotěbĎa  (1878), 
Barsov  (1887—90)  a  Kozlovskij  (1890).  Báseň 
sama  přes  neveliký  rozsah  vyniká  rozmani- 
tostí a  bohatostí  obsahu,  líčíc  stručně  nejen 
události  ncšfastného  pochodu  kn.  Igora  proti 
Polovcům  (1186),  ale  též  události  z  Knížecích 
rozbrojů,   pochodů  v   a   šťastných   bitev    od 
nejstarších  dob,  tak  že  má  ráz  národní  epo- 
peje, založené   na   nár.  dějinách  a  složené 
obratným  historikem  básníkem,  jenž  žil  nej- 
spíše na  kníž.  dvoře  kijevském,  ale  pobyl 
také  u  jiných  knížat.  Vedle  historických  de- 
jův  obsahuje  hojně  podání  o  pěvci  Boja- 
novi,  o  Velesovi,  o  Chorsu-slunci,   o  Daž- 
bogu  a  j.  upomínek  na  doby  pohanské.  Pra- 
vost památky  této  nepodléhá  nyní  pochyb- 
nosti, nebof  má  mnoho  společného  s  ostat- 
ními památkami  starorus.  a  jmenovitě  s  poesii 
národní,  které  stojí  blízko  celým  svým  vněj- 
ším složením.  Spisovatel  znal  národní  epos 
ruský,  znal  i  ženské  písně,  oplakávající  padlé 
v  bitvě  i  provázené  cinkotem  zlata.  Při  tom 
nebyla   mu  neznáma  ani  domácí  literatura 
letopisná,  ani  cizí,  zastoupená  tehdejšími  rus. 
překlady.   O  umělém   složení   básně  svědčí 
její   stavba   z  jednotlivých,   dobře   rozvrže- 
ných částí  a  knižné   výrazy,  vyskytující  se 
v  jedné  řadě  s  ryze  lidovými  obraty  písní 
národních.  Přes  to,  že  mluva  častým  přepi- 
sováním nabyla  místního  zabarvení  (novgo- 
rodsko-pskovského),  zachoval  se  nám  v  básni 
ryzí  odlesk  rus.  literárního  jazyka  stol.  XII., 
který   shledáváme  v   letopisech,  v  poučení 
Vladimíra  Monomacha  a  j.  Literatura  o  pa- 
mátce té  jest  velmi  bohatá.   Obzor  její  po- 
dává J.  V.  Barsov  v  díle  S.  o  P.  I.  (1887  až 
1890,  3  d.),  I.  M.  Ždanov  (^Litěratu^a  S-va 
o  P.  I.€,  1880)  a  P.  V.  Vladimirov  (S.  O  P.  I., 
Kijev,  1894,  čásf  I.).  Básnický  překlad  novo- 
ruský  pořídil  Sěrjakov  (1803),  Palicyn  (1808), 
Jazvickij  (1812)  a  Levíckij  (1813).  Karamzin, 
jenž  viděl  originál  rukopisu,  podal  ve  svých 
dějinách  obsah  básně  a  některé  vysvětlivky. 
R.  1819  Požarskij  vydal  překlad  s  kommen- 
tářem  a  otiskem  textu.  V 1.  30tých  až  60tých 

30 


4Ó6 


Slovosled  —  Stowacki. 


XIX.  stol.  Kačenovskij,  Davydov,  Bělikov, 
Senkovskij  a  j.  útočili  na  pravost  památky, 
tvrdíce,  že  pochází  ze  stol.  XVm.  neb  ze 
scholastické  školy  kijevské  stol.  XVII.  Pra- 
vosti její  hájil  tehdy  Butkov  a  jmenovitě 
M.  A.  Maksimovič,  jenž  první  srovnal  mnohá 
místa  8  poesii  národní,  zejména  s  písněmi 
malorus.  Nové  vydáni  S-va  pořídil  Sněgirev 
(>Rus.  Istoričeskij  Sbomikc,  1838)  a  r.  1841 
Sacharov  podal  podrobný  obzor  překladů, 
vydání  a  literatury  S-va  (»Skazanija  rus. 
národa*).  Dubenskij  r.  1844  pořídil  rovněž 
vydáni  a-va  s  kommentářem  podle  starých 
památek  a  s  úplným  slovníkem  slov,  v  pa- 
mátce se  vyskytujících.  S-vem  o  P.  I.  za- 
býval se  též  Buslajev  a  Ger  bel,  jenž  vedle 
svých  »Priměčanij«  (1846)  se  zajímavou  před- 
mluvou vydal  též  veršovaný  překlad  (1860), 
snaže  se  vystihnouti  rozmanitost  mluvy  a 
rozměr  originálu.  Delarju  přeložil  S.  hexa- 
metry  (1839),  Maj  rozměrem  národních  po- 
hádek (1850).  Jiný  překlad  pořídil  Minajev 
Í1846).  Kn.  P.  Vjazemskij  ve  svých  »Zamě- 
ianijach  na  S.*  (1851)  hledal  vliv  Homérův 
na  autora  a  r.  1875  vydal  celou  knihu  svých 
»Zaměčanij«  s  mapami  a  snímky.  Solovjev 
ve  svých  dějinách  první  projevil  donměnku 
o  pokaženi  textu  (1853).  Srezněvskij  vydal 
souborný  text  ZadonStiny  se  zajímavými  vy- 
světlivkami, týkajícími  se  S-va  (>Izvěstija« 
akademie,  1858).  Se  západoevropskými  bás- 
němi srovnal  S.  Polevoj  (»Opyt  sravnitělj- 
nago  obozrénija  dřevnějších  pamjatnikov  na- 
rodnoj  poeziji  germanskoj  i  slavjanskoj«, 
1864),  kdežto  O.  Miller  rozebral  vnitřní  ob- 
sah S-va  (>Opyt  istoričeskago  obozrěnija 
rus.  slovesnosti*,  1865).  Bestužev-Rjumin 
prozkoumal  zprávy  letopisův  o  pochode  Igo- 
rově (»0  sostavě  rus.  lětopisej*,  1868).  R.  1864 
Pekarskij  nalezl  ve  státním  archive  rukopis, 
naleževši  kdysi  Kateřině  II.  a  pořízený  před 
prvním  vydáním  S-va.  Tichonravov  vydal 
památku  s  opraveným  textem  a  palaeogra- 
fickou  kritikou  (1866  a  1868).  R.  1870  Erben 
vydal  český  překlad  »Dvé  zpěvů  starorus- 
kých,  totiž:  O  výpravě  Igorově  a  Zadpn- 
štinac  (Praha,  1869).  Zajímavý  rozbor  této 
práce  uveřejnil  N.  A.  Liavrovskij  (»Žurnal< 
min.  nár.  osvěty,  1870).  T.  r.  A.  N.  Majkov 
v  časop.  »Zarja«  otiskl  veršovaný  překlad 
s  poznámkami  a  r.  1874  objevil  se  v  »Rus. 
Věstníku*  překlad  Bicvnův  rovněž  se  zají- 
mavým kommentářem.  řečlivé,  bohatými  po- 
známkami opatřené  vydání  obstarával  Oho- 
novskij  (Lvov,  1876).  Důležitá  jest  práce 
A.  J.  Smirnova,  jenž  podal  rozbor  celé  lite- 
ratury S  va  a  podrobil  je  výzkumu  v  růz- 
ných směrech  (1877).  V.  F.  Millei  první  pro- 
nesl domněnku,  že  mythologický  živel  S-va 
přejat  jest  z  památek  jihoslov.  >Vzgljad  na 
S.  o  P.  I.«,  1877),  což  vyvolalo  opět  celou 
literaturu.  Uvádíme  z  ní  práci  Potěbňovu 
(»i*ilologičeskija  Zapiski*,  1877—78),  v  níž 
restaurován  don  nělý  pravopis  památky  sto- 
len XII.  a  S.  srovnáno  s  národními  písněmi. 
Ve  šlépějích  Potěbňových  kráčel  Andrijevskij 
(»Izslědovanije  těksta  pěsni  o  Igorju  Svjato- 


slavicu*,  Jekatěrinoslav,  1879—80)  a  j.  Ob- 
jasniti některá  nejasná  místa  S-va  snažil  se 
Gonsiorovsklj  (»Žumal«  min.  nár.  osvěty, 
1884).  Nejdůležitější  a  nejobsažnější  jest  vsak 
zmíněné  již, dílo  J.  V.  Barsova  »8.  o  P.  l^ 
kak  chudožestvennyj  pamjatnik  kijevskoj  dra* 
žinnoj  Rusi«,  v  němž  paxnátka  všestraně  pro- 
zkoumána a  podáno  mnoho  nového  mate- 
riálu. Z  pozdějších  badatelů  sluší  uvésti  ješté 
Kozlovského  (yPaleografiěeskija  osobennosti 
pogibšej  rukopisi  S-va  O  P.  I.<  v  >Drevno- 
sfach  i  Tnidach*  moskev.  archaeol.  společ- 
nosti, 1890),  A.  V.  Longinova  a  P.  Vladimí- 
rova, jenž  vvdal  zmíněnou  již  svoji  lekci 
o  S-vě  o  P.  1.  (1894).  U  nás  vedle  Erbena 
vydal  již  r.  1821  čes.  i  něm.  překlad  S-a 
Hanka  s  historícko-filolog.  poznámkami, 
při  čemž  užil  svého  vvšeslovanského*  písma. 
Znova  vydal  je  Hattala  s  Čes.  překl.  (Praha, 
1858).  Snk. 

Slovosled  jest  pořádek,  ve  kterém  jed- 
notlivá slova  a  části  větv  po  sobě  ve  větě 
následuji.  Každý  jazvk  má  8.  více  nebo  méně 
ustálený  a  zachovávání  pravidel  s-u  jest 
důležitým,  ovšem  často  i  zanedbávaným  mo- 
mentem jazykové  správnosti.  Jest  lišiti  s. 
obvyklý  (tradicionálníj,  t.  j.  pořádek,  ve 
kterém  slova  a  části  vety  stávají  v  jistých 
druzích  vět  obyčejně,  neni-li  příčin,  aby  se 
skupily  pořádkem  neobvyklým  (na  př,  bratr 
to  nezapomněl  vyříditi)  a  s.  příležitostní 
(okkasionální),kde  některá  čásf  věty  pro  větši 
důiaz  anebo  z  jiné  příčiny  jest  posunuta  na 
místo,  na  kterém  by  sice  nestála  {bratr  to 
vyříditi  ne\apomnél\  to  vyříditi  bratr  ne^a- 
pomnél;  vyříditi  to  bratr  ne^apomnéí);  příčin, 
působících  rozličné  změny  obvyklého  s-u  a 
často  se  křižujících,  jest  ve  mluvě  živé  tolik 
a  bývají  tak  jemné,  že  studium  3-u  jest  úko- 
lem dosti  nesnadným.  To  jest  i  příčinou,  že 
podrobná  pravidla  s-u,  zt;jména  u  jazyků  ži- 
vých, nebývají  obyc^ejně  s  pípou  určitosti 
známa.  —  Srv.  E.  Berneker,  Die  Wortfolgc 
in  den  slav.  Sprachen  (Berl.,  1900).      Z^/-, 

Slowaokl:  1)  S.  Piotr,  astronom  pol. 
ze  XVI.  stol.,  píšící  se  podle  rodiště  Zda- 
koviensis  (f  1588  v  Krakově).  Byl  žákem 
krakov.  akademie,  kde  vykládal  pak  prosodii. 
R.  1572  dosáhl  doktorátu  filosofie,  načeŽ  stu- 
doval v  Itálii  lékařství  a  po  třech  letech 
vrátil  se  na  krakov.  akademii.  Měl  činné 
účastenství  při  opravě  kalendáře.  Vydal: 
Schreib-Kalender  auý  iSS3  J,  (Vratisl.,  1582); 
Neues  und  altes  Schreib-Kalender  aufdas  Jahr 
iS84  (t.,  1584). 

2)  S.  Euzebiusz,  spis.  pol.  (♦  1772  — 
t  1814),  byl  profes,  poesie  a  feČnictví  na 
vilenské  universitě.  Přeložil  z  Voltairea  Hen* 
Hadu  (Varš.,  1803)  a  vydal:  O  potr^ebie  do- 
skonalenia  j^yków  narodowych  i  u^ywaniu 
mowy  ojc\YStéj  w  wykiad^it  nauk  (1809); 
O  (yciu  i  pracach  ticxpnych  Josefa  C{echa 
(Vilno,  1811).  Po  jeho  smrti  vydána  jcno 
D\iUa  z  poiostafy-ch  rfkopismónf  ^ebrane  (t., 
1824—26,  4  d.)  a  Prawtdia  wymowr  i  poe^yi 
wyifte  i  d^iel  E,  S-kiego  pr^ex  /.  S^ydlow 
ikiego  (t.,  4.  vyd.,  1847;, 


StowackL 


467 


3)  S.  Jali  US  z,  syn  před.,  básník  polský, 
přední  zástupce  básníků  polské  emigrace  po 
nešťastném  povstání  r.  1830—31  (*  23.  září 
1809  v  Krzemieáci  gub.  podolské  —  t  3*  dub. 
1849  v  Pařiii).  Matka  S-kého  Salomena 
Januszewská  vynikala  živým  temperamen- 
tem  a  obrazností.  Po  smrti  manželově  vrá- 
tila se  s  děckem  do  Krzemieňce,  ale  provdala 
se  záhy  za  Augusta  Becua,  profcssora  uni- 
versity vilenské  a  přítele  otce  S-kého,  člo- 
věka zámožného,  ale  povahy  nepěkné.  Jeho 
dcery  přilnuly  k  maceše  i  k  mladému  S-kému 
apřimnou  láskou,  vážíce  si  tohoto  jako  ge- 
niálního chlapce  básníka.  Skutečně  S.  iiž 
jako  hošík  osmiletý  modlil  se  ve  vilenském 
chrámě  sv.  Jana,  aby  Bůh  dal  mu  život  třeba 
ncjtrpčí,  ale  poetický,  aby  byl  po  celý  život 
třebas  nepovšimnut,  ale  po  smrti  aby  jeho 
sláva  byla  nesmrtelnou.  Tato  autorská  do- 
mýšlivost a  samolibost  provázela  S-kého  po 
celý  život,  ale  nebyla  neplodnou,  neboť  jsouc 
spojena  s  nevšedním  nadáním  a  s  tvůrčí  buj- 
nou obrazností,  podněcovala  jej  k  činům  no- 
vým a  novým.  Rodina  Becuova  byla  v  přá- 
telských stycích  se  Šniadeckými,  mocnými 
osobnostmi  na  universitě,  a  salon  její  na- 
vštěvovali spisovatelé  z  tábora  klassikův  i  ro- 
mantiků s  Mickiewiczem  v  čele.  Když  ve 
vilenské  universitě  nastala  krise  a  objeven 
studentský  spolek  »Filaretůc,  Mickiewicz  a 
mnozí  jeho  přátelé  r.  1823  byli  uvězněni  a 
pak  posláni  do  vnitřních  gubernií.  Mezi  pro- 
fessory  našlo  se  málo,  kdo  by  s  tímto  opa- 
třením byl  souhlasil.  Ale  mezi  těmi  nemno- 
hými byl  i  Becu.  S.  tehdy  byl  ještě  gymna- 
sistou.  Měsíc  před  vypověděním  Mickiewicze 
z  Vilna  otčím  S-kého  byl  zasažen  bleskem, 
načež  vdova  přestěhovala  se  opět  do  Krze- 
mieáce.  S.  dokončil  zatím  studia  ve  Vilně 
(1828),  přijížděje  k  matce  pouze  na  prázd- 
niny. Za  těchto  prázdninových  cest  spřátelil 
se  s  přírodou  a  seznámil  se  s  jihoruským 
lidem  a  krajem.  Tou  dobou  mladistvý  básník 
mnoho  se  namáhal,  aby  zařídil  život  svůj 
poeticky,  aby  se  podobal  některému  z  hrdin 
Byronových.  Od  přírody  byl  slabý,  hezký, 
s  ruměncem  na  tvářích,  náchylný  po  otci 
k  souchotinám,  zamlklý,  hrdý  a  milostným 
vášním  přístupný.  První  láskou  jeho  byla 
Luisa,  dcera  Ondřeje  Šniadeckého,  rovněž 
nadšená  ctitelka  Byronova.  fsouc  však  starší, 
bavila  se  s  nim  jako  s  jinochem,  v  němž  po- 
střehla neobyčejné  nadání,  neboť  byla  za- 
milována do  ruského  důstojníka  Rimského- 
Korsakova,  jenž  padl  v  turecké  válce  pod 
Varnou  (1828).  Luisa  odebrala  se  do  Tu- 
recka hledat  jeho  ostatkův  a  spřátelila  se 
v  Cařihradě  s  M.  Czajkowským  (Sadykem 
pašou).  Se  S-kým  rozešli  se  chladné.  Tento 
nepodal  jí  při  loučení  ani  ruky,  tváře  se  le- 
dové lhostejným.  Potom  odjel  do  Varšavy 
a  vstoupil  do  státní  služby  jakožto  kance- 
lář, úředník,  podřízený  ministerstvu  financí, 
ale  neosvědčil  se.  Všímalť  si  více  činnosti 
básnické.  Dne  17.  (29.)  listopadu  1830  vy- 
puklo ve  Varšavě  povstání  a  S.  jako  ohnivý 
vlastenec,   vychovaný    v    duchu    národního 


obrození,  nemohl  zůstati  nečinným.  Proslul 
tehdy  svými  plamennými  bábuickými  vý- 
zvami k  nerovnému  boji,  v  němž  pro  těles- 
nou slabost  a  vrozenou  nechuf  k  věcem  vo- 
jenským nemohl  míti  činného  účastenství. 
Matka  obávajíc  se  právem  o  jeho  osud  ve 
Varšavě,  poslala  mu  směnku  na  Dráždány  a 
S  použiv  těchto  peněz  opustil  svoji  vlasC 
navždy,  co  zatím  osud  její  rozhodoval  se 
zbraněmi  pod  Varšavou.  S.  po  celý  život 
cítil  výčitky  svědomí,  že  nezahynul  jako  Spai- 
ťan  v  pol.  Thermopylách  {Grób  Ágamem* 
nonďjy  a  ještě  dva  roky  před  smrti  napsal,  Že 
jest  nehodný,  poněvadž  prchl  před  útrapami. 
Koncem  r.  1831  ocitl  se  v  Paříži  mezi  vvni- 
kajícími  členy  emigrace  pol.,  rozštěpené  na 
potírající  se  strany  politické.  Za  těchto  poli- 
tických, neplodných,  škodlivých,  v  záhuba 
vedoucích  bojů  dovršilo  se  volně  a  bez  pře- 
kážky literární  a  duševní  obrození,  vyskytlo 
se  několik  básnických  geniův,  upevnilo  se 
vědomí  národní,  duševní  a  kulturní  svéraz- 
nosti,  která  potrvala  i  tehdy,  kdy  vyhasly 
naděje  na  statní  samostatnost.  Básníci  emi- 
grace nerozlišovali  své  činnosti  literární  od 
politické,  upadali  v  polský  messianismas, 
prohlašujíce  polský  národ  za  Bohem  vyvo- 
lený, nejpřednější  na  zemi.  Časem  tyto  kraj- 
nosti  pominuly,  ale  vykonaná  jimi  práce, 
přední  plody  poesie  polské  z  1.  pol.  XIX.  sL 
jsou  posud  nevyčerpatelnou  duševní  stravou 
nových  pokolení.  S.  byl  nejvýznačnějším  zá- 
stupcem romantických  básníků  pol.  emigrace 
a  činil  nároky  ne-li  na  přední,  tedy  na  stejné 
s  Mickiewiczem  místo  v  literatuře.  Prvenství 
ovšem  náleží  tomuto.  Sám  S.  neměl  za  ži- 
vota mnoho  ctitelův  a  nároky  jeho  zůstá- 
valy nepovšimnuty.  Sláva  jeho  upevnila  se 
teprve  po  jeho  smrti  a  vzrůstala  jmenovité 
od  2.  pol.  60tých  let  XX.  stol.  Literární  čin- 
nost jeho  dělí  Spasowicz  na  tří  období:  dobu 
mladických  pokusů  (1829 — 31),  dobu  moc- 
ného rozmachu  tvůrčích  sil  a  cest  (1831—41) 
a  konečně  léta  mysticismu  a  úpadku  (1842 
až  1849),  kdy  s  Mickiewiczem  stal  se  členem 
náboženské  sekty  Towiartského.  Již  první  po- 
kusy jeho  vynikaly  slohem  a  veršem  a  do- 
cházelv  chvály.  Upadaly  však  záhy  v  zapo- 
menutí, což  nemálo  roztrpčovalo  S-kéno,jen2 
věnoval  vše,  co  mohl,  z  matčiných  příspěvků 
na  jejich  otištění.  Mickiewicz  choval  se 
k  S-kému  velkopansky  jako  k  člověku  mla- 
dému, jejž  znal  z  let  chlapeckých.  Nazýval 
jeho  poesii  chrámem,  jemuž  se  nedostává 
božství.  S.  vykládal  si  to,  jako  by  Mickiewicz 
upíral  mu  básnické  nadáni.  Ještě  větší  rozlad 
mezi  oběma  básníky  nastal,  když  Mickievtrícx 
otiskl  v  listop.  r.  1832  třt-tí  část  ^Dziadůc, 
ve  které  vystupuje  jako  nejhorší  odpůrce 
Novosilccva  lékař,  zasažený  potom  bleskem 
za  okolnosti,  za  kterých  zahynul  Becu.  Ne- 
oprávněným skutkem  tímto  byla  dotčena 
matka  S-kého,  s  níž  Mickiewicz  udržoval 
přátelství  i  po  smrti  druhého  jejího  muže, 
a  S.  chtěl  jej  vyzvati  na  souboj,  odjel  však 
do  Genevy,  aby  zastínil  matku  proti  všem 
klevetám  svojí  slávou.    Z  této  touhy  vznikl 


468 


Stowacki. 


Karban,  drama,  založené  na  skutečné  udá- 
losti; již  S,  hyl  Bvédkem,  totiž  na  koruno- 
vaci Mikuláše  I.  «a  krále  pol.  (1829)  a  na 
roziifené  tehdy  povésti  o  spiknuti  proti  němu, 
řízeném  ze  sklepeni  chrámu  varáav.  Hrdina 
dramatu  jest  osobou  ^myšlenou.  Stoji  na 
stráli  v  carských  pokojích  a  chystá  se  k  atten- 
tátu,  ale  v  rozhodném  okamžiku  padá  do 
mdlob,  úmysl  jeho  jest  prozrazen  a  on  hyne. 
V  práci  této  S.  zobrazil  sama  sebe.  V  prv- 
nich  dvou  jednáních,  netýkajících  se  spik- 
nuti, vylíčil  svůj  život,  poměr  k  Šniadecké 
(Laura),  kterak  se  mu  zprotivil  život  se  všemi 
radostmi.  Papež  místo  požehnáni  nabádá  ho 
k  poslušnosti  k  ustanoveným  vrchnostem, 
tak  že  rozejde  se  s  náboženstvím  a  vystoupí 
na  Montblanc.  Tři  ostatní  dějství  věnována 
jsou  vlastnímu  spiknuti.  S.  tímto  dílem  chtěl 
zápoliti  s  Mickiewiczem,  rozdíl  však  mezi 
nimi  jest  ten,  že  tento  ideál iso val  skuteč- 
nost, líčil,  co  skutečně  prožil  a  přetrpěl, 
kdežto  S.  vylíčil,  co  sám  vymyslil.  Nicméně 
práce  jeho  co  do  formy  a  plastického  vylí- 
čeni jednotlivých  osobnosti  historických  ná- 
ležejí k  nejlepším  plodům  dramatické  litera- 
tury pol.,  tak  že  s  počátku,  když  se  objevila 
anonymně  v  Paříži  (1833),  byla  připisována 
Mickiewiczovi.»Kordyanem«  konči  se  období 
mladistvých  pokusů  8-kého,  vyznačujících  se 
silným  vlivem  Byronovým.  Druhé  obdobi  čin- 
nosti jeho  vyznačuje  se  podivuhodnou  fantasii, 
působící  živelní  silou,  nespoutanou  reflexí. 
S.  neočekávané  dovede  spojiti  protilehlé 
ideje,  dojmy,  zvuky,  rozechvi vajíci  aesthe- 
tícký  cit  Při  tom  vládne  přejemným  vku- 
sem, aristokratickými  návjyky,  pohrdáním, 
náklonností  k  samotářstvi,  odporem  proti 
každému  hnusu,  proti  luze,  ač  se  souhlasem 
věku  názory  jeho  byly  ryze  demokraticKé, 
ano  i  republikánské.  Sám  se  vyjádřil  v  do- 
pise ke  své  matce:  'Obraznost  moje  jest 
zdrojem  všech  mých  neštěstí  a  všeho  pozem- 
ského blaha,  poněvadž  jsem  opravdu  sfasten, 
že  vládnu  mocí  tvořiti  vymyšlené  události.* 
Žije  jako  samotář,  neměl  náležitých  zkuše- 
nosti a  mnohé  muail  přejímati  od  svých  ob- 
líbených básníků.  Dovedl  dokonale  napodo- 
biti sloh  a  způsoby  svých  vzorů.  Podobal  se 
břečtanu,  pnoucímu  se  kol  mohutných  pňů. 
Krásu  hledal  i  v  přírodě,  vyhledával  byt 
8  pohledem  na  Montblanc,  rád  dlel  v  ženské 
společnosti,  zahrával  si  s  ženami,  ale  po- 
střehl-li  v  nich  náklonnost  k  sobě,  odvracel 
se  od  nich.  K  probuzení  vlastni  vášně  po 
třeboval  odporu.  Tak  se  stalo,  že  zamiloval 
se  do  Marie  Wodzické,  nepříliš  krásné,  ale 
vtipné  dívky,  výborné  pianistky,  které  kořil 
se  též  Chopin.  Úsilí  obou  bylo  marné.  Výlet 
do  hor  r.  1834  dal  8-kému  podnět  ke  zna- 
menité idyllické  básni,  oplývající  krajino- 
malbou  a  něžnými  city  a  dokončené  r.  1338  ve 
Florencii.  Z  té  doby  pochází  téŽ  drama  Bal- 
ladyna,  čerpané  z  pravěku  polských  dějin  a 
protkané  kouzelným  živlem  na  základě  ná- 
rodních písní  a  pověstí  v  rouše  ballady,  do 
kterého  oděl  je  Mickiewicz  a  první  roman- 
tikové. Jest  to  vlastně  kouzelná  báchorka, 


připominajici  vliv  Shakespearův,  již  8.  sám 
nazývá  anostovským  Žertem  a  v^améchem 
logice  a  pořádku,  fiohatstvi  a  bupost  fan- 
tasie jest  zde  tak  bohatá  a  okouzlující,  2e 
práce  těší  se  dosud  značné  oblibě,  podobně 
jako  ostatní  dramata  8-kého.  Z  těch  napsal 
v  Genevě  práce  iJUa  Weneda  a  Mca^epa,  Ona 
sahá  do  doby  jeŠté  vzdálenější  než  »Balla- 
dyna«.  Učíc  příchod  prvních  dnáinniků  Lechům 
kdežto  tato  líčí  Mazepu  jako  páže  krále  Jana 
Kazimíra,  ztrestané  za  milostné  pletky  při- 
vázáním k  divokému  koni  na  svobodu  pn- 
štěnému.  Hlavní  osoba,  vojvoda,  mstící  se 
Mazepovi,  přejata  jest  od  Calderona  a  po- 
doba  se  spíše  mystickému  Spanělovi  než 
pol.  ma(;nátu.  Dramata  8-kého  trpi  vůbec 
slabou  konstrukcí  a  nedostatečným  zdůvod- 
něním činů  svých  hrdin,  ač  autoru  nelze 
upříti  talentu  a  dramatického  smyslu,  pro- 
zařujícího v  rychlém  spádu  děje,  uchvacují- 
cího diváka.  Pobyv  tří  roky  v  Gene  v  é,  S. 
jal  se  cestovati  po  Itálii,  Řecku  a  Východě. 
Do  Říma  zval  ho  jeho  strýc,  malíř  T.  Janu- 
szewski,  choC  dcery  dra  Becua.  S  počátku 
byl  nemile  dotčen  papežským  nátěrem  no- 
vého Říma.  Klonil  se  více  k  Římu  pohan- 
skému. Jejž  marně  v  duchu  snažil  se  obno- 
viti. S  ODčma  světy  smířil  ho  nový  známý  — 
S.  Krasiňski,  jenž  měl  vůbec  ohromný  vliv 
na  další  tvorbu  S-kého.  Byl  o  tři  roky  mladší, 
ale  zralejší  a  hlubší.  Dovedl  na  ráz  oceniti 
bohatost  a  rozmanitost  obraznosti  8-kého, 
jejž  stavěl  v  té  příčině  nad  Mickiewicse,  ač 
postřehl  též  mnohé  ženské  rysy  jeho  povahy. 
Oba  básníci  bloudili  po  zříceninách  starého 
Říma,  při  čemž  KrasiAski  oduševňoval  mu 
» mramorové  tváře  starých  Římanů  vulka- 
nickou duší  našeho  véku<  (předmluva  k  »Bal* 
ladyněc).  Oba  sblížil  též  bol  nešťastné  lásky. 
Rozloučiv  se  s  Krasiňským  8.  odjel  do  Nea- 
pole a  odtud  s  Brzozoweským  a  Holyůským, 
kteří  opatřili  mu  prostředky,  do  Řecka, 
Egypta  a  Jerusalema.  Z  této  cesty  zachovaly 
se  veršované  úryvky,  překvapující  svojí  bar- 
vitosti a  výstižnosti  v  líčeni  přírody.  Navštívlv 
hrob  Agamemnonův  v  Myténách  a  Athény» 
pobyl  v  Káhiře,  na  Nilu,  slezl  pyramidy,  na 
cestě  do  Sýrie  podroben  byl  karanténě  v  pís- 
čité poušti  £1  Aríši,  navštívil  boží  hrob,  kde 
probděl  celou  noc  u  vtržení  a  slzách,  po- 
zoruje, že  stává  se  věříam  křesťanem,  vstou- 
pil na  Libanon  a  Aniilibanon,  navštívil  xři- 
ceniny  Balbecké,  zavřel  se  dobrovolná  na 
šest  neděl  do  libanonského  kláštera  Belcheš- 
banu  a  v  čnu  r.  1837  vrátil  se  z  Uejrúta  přes 
Cypr  do  Livoma.  načež  usadil  se  na  půl- 
druhého roku  Vf  Florencii.  Z  té  doby  po- 
cházejí jeho  práce  Otec  stífenfch  morem 
v  El'Artii,  povídka,  proniknutá  fatalistickou 
odevzdanosti  do  vůle  boží,  dále  zmíněná 
idylla  W  Siwajcaryi,  protkaná  vzpomínkami 
na  Wodzickou,  a  AtóieUi^  báseň  psaná  bi- 
blickým slohem  a  dýšící  pod  závojem  mlha- 
vosti  do  duše  rozechví  vajíci  tesknotou  a 
beznaděj n ostí.  Silně  mystické  dílo  toto  velmi 
se  zalíbilo  Krasiáskému,  tak  že*  navrhoval, 
aby  na  pomník  8-kého  dala  se  pouze  dvě 


Stowadd. 


469 


slova:  aatora  Anhelliho.  Spisovatel  Uči  v  ni 
utrpěni  polského  národa  po  r.  1831,  kd^ 
je<nii  dostali  se  na  Sibiř,  jiní  stali  se  emi- 
granty. V  snČiných  pláních  sibiřských,  mezi 
kočujícími  Ostjaky  se  stády  sobů  zástupcem 
ofňvyiši  pravdy  jevi  se  ostjacký  šaman,  pro- 
rok a  čarodéj.Vypovédéni  nemaji  této  pravdy. 
Ve  itčsti  byli  by  dobrými  lidmi,  ale  neštěstí 
učinilo  je  spatnými  a  škodlivými.  Rozdělili 
se  na  tři  nepřátelské  strany,  kontušové  šlech- 
tice, demokraty,  usilující  o  náhlý  převrat,  a 
na  lidi  přijímajíci  bez  odporu  muČednictví. 
Tímto  severním  peklem  šaman  provádí  mla- 
dého vypovězen ce  Anhelliho,  jeji  zvolil  si 
za  oběť  vykoupeni  celého  národa.  Anhelli 
v  podstatě  jest  sám  S.  Základem  básně  jest 
mystická  idea  dobrovolného  utrpení,  vyku- 
pujícího hříchy  národa  a  zachraňujícího  jej 
před  smrti  v  budoucnosti.  Anhelli  hrozně 
trpi  a  uzavře  se  v  temnotě,  v  úplné  osamě- 
losti«  Nastane  nekonečná  polární  noc,  v  níž 
zahyne  sám  Šaman,  žena  Anhelliho,  ano 
í  tento,  pozbývaje  při  smrti  poslední  jiskry 
naděje,  potřebné  budoucím  pokolením.  Při 
se  věrni  záři  }ede  pak  po  jeho  hrobě  ohnivý 
jezdec,  zvěstující  radostnou  zprávu  o  vzkří- 
šení národů.  Ve  Florenci  S.  byl  přední  osob- 
nosti v  mezinárodni  společnosti  a  měl  úspěch 
jmenovitě  u  žen.  Ocera  bohatého  statkáře 
Aniela  Moszczyúská  upontala  vážně  jeho 
srdce,  ale  ro:dil  majetku  nedovoloval  S  kému 
osázeti  se  o  jeji  ruku.  S.  byl  přilié  hrdý, 
ač  jeho  žádost  nebyla  by  bývala  odmítnuta. 
Nikdo  z  obou  stran  neodhodlal  se  k  prvnímu 
kroku,  ale  zatim  na  S-kého  přikvačilo  ne- 
štěstí: matka  jeho  a  strýc  Januszewski  z  po- 
littdcfch  přičiň  byli  uvězněni.  Tím  S.  přišel 
o  malé  podpory,  skýtané  mu  matkou.  Zprávu 
toto  přinesl  mu  přítel  Krasiúski.  S.  pospíšil 
do  Paříže,  kde  tiskl  své  práce,  aby  našel 
obživy  u  franc.  listů.  Brzo  potom  Aniela 
MoszczyAská  zemřela.  Spisovatel  vylíčil  ji 
v  bástu  Bemionfski,  Obavy  S-kého  o  matku 
i  strýce  záhy  se  rozptýlily.  Ona  byla  osvo- 
t>ofena,  tohoto  stihlo  krátké  vypověděni. 
V  Paříži  S.  nalezl  staré  přátele,  rozdrobené 
Dm  několik  stran.  Monarchisté  kupili  se  ko- 
lem A.  Czartoryského,  klerikálové  bojovali 
proti  skeptikům  a  atheistům,  většina  pak  za- 
bývala se  plánv  násilných  převratů  za  pomoci 
selského  lidu.  d.  neměl  ve  sporech  stran  úča- 
stenství a  věnoval  se  literatuře.  Tou  dobou 
•blížil  se  s  Mickiewiczem,  účastnil  se  večera 
na  jeho  počest  a  improvísoval  při  obědě 
nadšenou  zdravici.  Mickiewicz  odvětil  rovněž 
improvizaci  a  dosavadní  nepřátelé  podali  si 
pravice.  8.  uznával  prvenství  Míckiewiczovo 
podle  let  a  zásluh,  avšak  mezi  básníky  ne- 
uznával íiného  poměru  mimo  rovnost.  Přá- 
telé Mickiewiczovi,  jimž  samolibost  S-kého 
se  nelíbila,  chtěli  věnovati  Mickiewiczovi 
pohár  a  požádali  S-kého,  aby  sám  mu  jej  do- 
ručil. Myslili,  že  uzavřené  přiměří  mezi  bás- 
níky povede  k  trvalému  míru.  Ale  vybídnutí 
staío  se  formou  nevhodnou  a  S.  odmítl,  ne- 
hodlaje, jak  pravil,  uznati  se  vasallem.  Žur- 
nah^dcý  boj,  jenž  pak  následoval,  dovršil 


novou  neshodu.    Přátelé  Mickiewiczovi  tlu- 
močili pozdrav  S-kého  na  večírku  Mickie- 
wiczově  v  tom  smysle,  jakoby  S.  sklonil  se 
před  Mickiewiczem,  ale  tento  neuznal   ho 
básníkem.   Mickiewicz  nezasáhl  ani  slovem 
do  těchto  sporův  a  o  S-kém  vůbec  mlčel. 
Nezmínil  se  o  něm  ani  ve  svých  přednáškách 
v  Collěge  de  France.    S.  vykládal   si   toto 
mlčení  jako  podporu  svých  nepřátel.  Tehdy 
k  radě  Krasiúského,  aby  »přidaval  více  Žluči 
ke  svému  blankytu  a  působil  nejen  na  srdce, 
ale  i  na  játra  hdi«^  vystoupil  jako  bojovník 
se  svým  »Beniowským«.   O  tomto  konfede* 
rátovi  (*  1741  —f  1786)  zachovalo  se  podáni, 
že  byl  zajat  Rusy  a  vypověděn  na  Kamčatku, 
ale  vzbouřil  se,  prchl  a  dostal  se  na  Mada- 
gaskar, kde  stal  se  králem  tuzemců.  V  básni 
tento  Beniowski  jest  podle  přikladu  Byro- 
nova  Don  Juana  pouhou  nitkou,  na  níž  na- 
vlečeny jsou  krajinomalby,    typy,   humori- 
stické obrázky,  lyrické  výlevy,  ostré  výpady 
proti  aristokratům  a  pokrytcům,  proti  čle- 
nům i  vůdcům  vystěhovaleckých  klubů,  kri- 
tikům, recensentům  a,  především  proti  sa- 
mému Mickiewiczovi.  Účinek  básně  byl  ohro- 
mující a  sám  S.  očekával  vyzváni  na  souboj. 
Mickiewicz  toho  neučinil,  ale  učinil  tak  člen 
emigrace  a  kritik  Ropelewski,  jenž  však  v  čas 
ustoupil.   S.  zůstal   vítězem  a  mnohým   se 
zdálo,  že  teprve  nyní  nastoupil  vlastní  dráhu. 
V  básni  převládá  satira,  ale  jest  v  ní  též 
mnoho  živlu  erotického,  vyvolaného  nejen 
Anielou,  ale  i  Jeannou  Bobrovou,  jíŽ  se  kdysi 
kořil  Krasiáski  a  která  seznámila  se  se  S-kým 
jako  s  jeho   intimním  přítelem,  aniž   tento 
dříve  byl  věděl  o  jejich  poměru.   Poslední 
období  tvorby  S-kého  nese  stopv  vlivu  To- 
wlaúského.   Spisovatel  s  počátku  odmítal 
jeho  učení,  ač  byl  silně  nakloněn  mysticismu, 
ale  v  čci  r.  1842  vstoupil  do   ieho  sekty, 
smířil  se  s  Mickiewiczem,  jako  vůbec  změnil 
se  silně  ve  své  povaze,  jal  se  nenáviděti  vše, 
co   připomínalo   byronismus,    přestal    býti 
hrdý,  vzdal  se  všeho  přepychu.  Na  rozdíl  od 
ostatních  členů  psal  dále  básně,  ale  zcela 
nahodile  pokládaje  se  za  pouhý  nástroj  vyš- 
šího nadšení.  Následek  toho  byl  úpadek  ta- 
lentu, jaký  jeví  se  v  pracích  Ksiad^  Marek; 
Srdnrny    sen    Salomei ;     Genesis    {   ducha   a 
v  nedokončené  epické  básni  Král- Duch,  Ve 
všech  probleskují  jiskry  podivuhodného  na- 
dání, ale  smysl  prací  těch  jest  nejasný.  Po- 
slední  líčí   polské  vladaře  z  rodu  Piastů  a 
oslavuje  jejich  vlastnosti,  jichž  neměli.    Ně- 
která místa  shodují  se  s  učením  Nietzscho- 
vým  o  nadčlovéčství.  Ale  ani  učeni  Towiaň- 
ského  neuspokojilo  S-kého  plně.  Jsa  v  duchu 
stále  revolucionář,  neschvaloval  programmu 
Towiaúského,    usilujícího  zjednati   nápravu 
působením  na  mysli  vládnoucích  osob,   Mi- 
kuláše 1.,  papeže  atd.,  ale  přidržel  se  zásad 
deiTttncratického  spolku,  očekávaje  spásu  od 
násilných  převratů.    Krasiúski  obával  se  to- 
hoto   proí^raramu    a  vydal  r.  1846  v  Paříži 
>tři  žalmy«,  kde  radil  odhoditi  »hajdamácké 
nože«.  S.  napsal  odpověď  i  tehdy  netištěnou), 
v  níž  sarkasticky  posmíval  se  »Šlechtickému 


470 


Stowaczyňski  —  Složeniny. 


synku«  za  jeho  bázlivost,  dodávaje,  ie  my-  j  vodu),   aneb   z  jiného   dfivodu    důlelitého 
álenka  boii  často  rodila  se  v  krvi  a  nebyla   Stalo-li  se  s.  k  8.  po  pravé  a  věřiteli  bylo 


nesena  anděly.  Polské  povstání  r.  1846  v  Ha- 
liči bylo  potlačeno  pomoci  samých  sedlákA 
a   tak    události    samy    rozhodly,   kdo  byl 
v  právu.  Krasiňski  však  neodpustil  S-kému 
jeho  poslání  a  věnoval  mu  ostrý  »ialm  boluc 
(Pialm  ^alu).  Tehdy  S.  jii  uhasínal  rychle 
postupujícími  souchotinami.  Uvítal  ještě  re- 
voluční hnutí  r.  1848  iako  krok  ke  znovu- 
zKzení  Polska, pospíšil  do  Poznaně,  ale  pruská 
vláda  přiměla  ho   k  návratu.   Na  zpáteční 
cestě  setkal  se  ve  Vratislavi  s  matkou  a  pak 
odjel  do  Paříže,    kde   záhy   skonal.   Spisy 
S-kého,  tištěné  za  jeho  života,  vyšly  v  Lip- 
sku (1862,  4  d.).  A.  Malecki  napsal  životopis 
S-kého  a  vydal  jeho  posmrtná  díla  (Lvov, 
1866,  3  d.).    Nejúplnější  prací  o  S-kém  jest 
dílo  F.  Hoesicka,  Zycie  Juljusza  S-ego,  bio- 
grafia  psychologiczna  (Krakov,  1896  a  1897). 
Srv.  též  Pypin  a  Spasowicz,  Historie  literatur 
slovanských  a  Brtickner,  Geschichte  der  pol- 
nischen  Litteratur.  Básně  S-kého  přeloženy 
jsou  do  všech  čelnějších  jazyků.   O.  Mokrý 
podal  výbor  básni  S  kého  v  >Poesii  světové* 
(1876  a  1880,  2  sv.),  překlad  »Balladyny*  a 
•Lilly  Wenedy*  (ve  »Sborn.  svět.  poesie*  1893 


sděleno,  osvobozuje  dlužníka  od  jeho  po- 
vinnosti a  převádí  nebezpečí  předmětu  plnění 
na  věřitele.  S.  k  s.  jest  tudíž  povinností 
dlužníka,  chce-li  se  ubrániti  žalobě  věřitele 
o  plnění  a  chce-li  se  zbaviti  nebezpečí  (na  př. 
zkázy  nebo  ztráty)  předmětu  plnění;  neboť 
nebezpečí  to  stihá  dlužníka  potud,  pokud 
řádným  plněním  věřiteli  věc  dlužnou  neode- 
vzdal (neplatil).  ~  Za  jistých  okolností  mfiŽe 
deposíci  cenných  papirflv  u  soudu  nahraditi 
deposice  u  Rakousko-uherské  banky.  Způsob 
8.  k  s.  řídí  se  tím,  co  jest  předmětem  plněni; 
ide-li  o  odevzdáni  věci,  kteráž  se  nehodí 
k  tomu,  aby  v  uschování  v  přesném  slova 
smysle  soudem  převzata  byla,  odevzdává  se 
v  opatrování  soudní  způsobem  tím,  že  se 
požádá  o  ustanoveni  osoby,  kteráž  by  — 
jako  soudní  orgán  —  věc  převzala  (sekve- 
stor).  Srv.  Depositni  řízeni.  kh. 

Sloteniny  (Ut.  composita)  jsou  v  mluvnic- 
tví  slova  složená  ze  slov  dvou  nebo  více.  Liši- 
vají  se  s.  vlastní, jichž  první  čásf  není  slovem 
o  sobě  hotovým,  ohnutým,  nýbrž  kmenem 
{holo-hlavÝ\  kuro^ptev)^  a  s.  nevlastni  čili 
s přezky,  jež  se  skládají  z  hotových  slov 
a  1896).  Některé  ukázkv  čteme  ve  Vy  mazalově   {tý-den,    gen.   téhodne;    pan-tdta;' jedenáct 


»Slovan.  poesii*. J.  Goll  otiskl  ve  »Světozoru« 
překlad  povídky  »Otec  morem  schvácenýchc 
(1869),  kterou  také  O.  Mokrý  přeložil  ve  svém 
výboru.  Fr.  L.  Hovorka  přeložil  »Mazepu«. 
Fr.  Kvapil  přel. » Ženevskou  romanci*  (>Slov. 
Sborník*,  1885),  E.  Vávra  »Rusálku*  (»Rod. 
Kronika*,  1864),  A.  Stašek,  jenž  pojednal  ob- 
šírně o  S-kém  v  »Osvěté*  (1872),  přeložil 
•Anhelliho*  (^Květy*,  1872),  J.  Roth  »Hrob 
Agamemnona*  (»Rod.  Kronika*,  1864^,  Fr. 
Žherský  » Hymnus*  a  »Jana  Bielického*^» Svě- 
tozor*, 1875)  a  j.  Snk, 

Slowaosyúskl  A  n  d  r  z  é j ,  statistik  a  geo- 
graf polský,  studoval  na  universitě  varšavské, 
f)0  r.  1831  odebral  se  do  Francie,  kde  spo- 
eČně  s  Moreauem  pracoval  o  dějinách,  sta- 
tistice a  zeměpise  států  v  evropských.  Důle- 


Z  jeden  na  deut\  oka-mfent);  spřežky  se  liší 
od  skupin  samostatných  slov  jednak  tím,  že 
mají  přlzvuk  hlavni  jediný  a  aspoň  pravidlem 
význam  nějakým  způsobem  na  rozdil  od 
skupiny  slov  samostatných  rozlišený  {tý-^den 
se  liší  přizvu kem  i  významem  od  ř>^[f  ]  den). 
Se  stanoviště  historického  tento  rozdíl ovŠem 
nelze  podrobně  provésti:  i  ve  spřežkách  první 
čásf  ztrnutím  ráda  nabývá  povahy  kmene 
{tý'dne  m.  tého^dne,  pan^tdty  m.  pana-tdty) 
a  napodobením  složenin  vlastních  i  hláskové 
podobny  kmene  {yeliko-noc  ze  staršího  veliká* 
noc).  Činívají  se  i  rozdíly  podle  částí  řeči, 
jež  se  objevuji  v  jednotlivcích  částech  slo- 
ženin: jsou  s.  ze  jmen  (nolo-hlavý^  vétro* 
plachy  pan'táta)y  ze  zájmeně  se  jménem  •(>^- 
áeň)  neb  i  ze  dvou  zájmen  (ten-to,  ten*tjr(). 


žitější  jeho  práce  jsou:  lygodnik  emigracyi  i  ze  slov  neohebných  se  jmény  a  slovesy 
(Pař.,  1834);  Praga^  rys  historyc\ny  (t.,  1835);  {s-oustOy  pra-otec,  nečumím,  ^ď-i^^Wtm),  z  tvarů 
Dykcyonarx  historyc^no-statystycino-geogra-  \  slovesných  a  jmen  (drí^-greile^  lam-iele^o)  a  j. 
fic{ny  Polski  (t.,  1835V,  Cinq  statistiques  géné-  S.  skutečnř  délívají  se  i  podle  významového 
.    .     «,  .    -«««    -  JN  poměru  obou  částí:   liší  se  s.  spojovací 

(Wi/c/io-w^m)^ «— hluchý  a  němý),   určovací 
(první  člen  blíže  určuje  člen  druhý:  tmavo* 


rales  de  la  Púlogne  (t.,  1838,  4  d.). 

Sloieni  k  soudu  (deposice).  Je-li  kdo 
povinen  k  plnění  nějakému  vůči  druhému, 

musí  plniti  tak,  aby  to  odpovídalo  smlouvě, ! /iW4;^>»  tmavě  hněd^,v«/í^o-fiocB  veliká  noc, 
příp.  zákonu  neb  rozsudku,  a  musí  plniti  i  sit^/io-H/y^s jako  sníh  bílý)  a  přivlastňo- 
právě  té  osobě,  kteréž  jest  plněním  povinen, ;  vací  (sfo-rtof  Jíra  =  mající  100  noh,  holthhlavÝ'^ 
.    ,.«  — ? f  — !_..:  — 1 1 !.,«.:  ..X     njajici  holou  hlavu).  —  V  jazycích  indoevr. 

bývaly  rozl.  8.  asi  od  pradávna  v  obyčeji; 
ze  8-in  jmenných  zejm.  hojně  vyvinuly  se 
8.  se  samohl.  -o-  na  konci  prvního  slova, 
které  pochází  od  kmenů  na  •(>-«  ale  napodo- 
bením se  šiří  ke  kmenům  ostatním  (na  př. 
ř.  aYQo-vófiog  > venkov  obývající*  ze  km.clygo*, 
al^  i  NtKc-iíax^f  »vitězně  bojující*  ze  km. 


tudíž  peníze  musí  poslati  neb  odevzdati  vě- 
řiteli, věc  prodanou  odevzdati  kupci  a  pod., 
jinak  povinnost  není  splněna  po  zákoně.  Vý- 
jimkou může  dlužník  zhostiti  se  povinnosti 
své  tím,  že  to,  co  jinak  věřiteli  by  dáti  musil, 
složí  k  soudu  s  účinkem  týmž,  jakoby  plnil 
přímo  věřiteli.  Soud  tu  jaksi  zastupuje  vě- 
řitele. S.  k  8.  s  vylíčeným  právním  účinkem 


místo  má  v  tom  případě,  že  nelze  dluhivtxá-;  č.  holo-hlavý  ze  km.  Ao/o-,  ale  i  i/rcAo- 
splniti  (zaplatiti)  z  té  příčiny,  že  věřitel  jest  I  jedy  ze  km.  mrcha-),  S.  v  jazycích  indoevr. 
neznám  nebo  nepřítomen,  nebo  když  s  na-  snadno  vznikaly  a  zanikaly  (mimo  S.,  kto^ 
bídnutým  plněním  není  spokojen  (bez  dů-   se   držely  pro   nějak  zvi.   určitý   význam); 


Složiti  se  —  Slučevskij. 


471 


proto  přes  celkovou  jednotnost  tvořeni  s-in 
skoro  neni  takových,  která  by  byla  ve  více 
jaxydch  indoevr.  zachována  ([ale  na  př.  sem 
náfeii  slov.  goťpodh^  staroind.  d{SS'patii, 
»pán  rodu<).  Jazyky  slov.  máji  některé  pra- 
staré s.  (jako  medv'idh  »medojedc,  svo-bodt 
»své-pán<,  moto*vq\9  > motaný  provaz «,  dri- 
koib  >dfevénýk(!il«'ai.);  z  nejvetši  části  jsou 
však  slov.  s.  původu  pozdějšího,  namnoze 
i  napodobeny  podle  cizích  jazyků  (na  př. 
hojné  zbytečné  s.  v  n.  Češtině,  jako  páro* 
Miroj,  podle  něm.  Dampímaschine,  paroloď 
pocfie  Dampfschiff  atd.).  Ztý". 

Sloiiti  se  (v  mysl.  mluvě),  když  si  ulehá 
vČtií  zvěř  lovná,  jeleni,  srnčí;  sloiené  zvíře, 
kdyi  střelené  dokonalo.  črn, 

Él0ik>  v.  Komponenta. 

S.  papíra  viz  Papír,  str.  183a. 

fllotnolrrété,  bot.,  viz  Compositae. 

Uullioa  {Schlumniti\  viska  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  pŠ.  Krumlov,  faraSveraz;  13  d., 
67  obyv.  n.  (1900).  V  XV.  stol.  připomínají 
se  zde  S.  a  Slubičky. 

fllnbjaaé  nebo  Sfubljané  (podle  Safa- 
řika,  Sebr.  spisy,  II.,  616),  spíše  asi  Siup- 
jané  (podle  W.  Boguslawského),  větev  Slo- 
vanů luiických,  v  pramenech  často  (po  prvé 
r.  948)  vzpomenutí  pode  jmény  Selp^li,  Sel- 
poli,  SdpuU,  Sídla  jejich  kladou  se  do  poříčí 
ř.  Schlubc  {ScMaube,  v  listině  z  r.  1301  Slube 
jmenované),  jež  vtéká  do  Odry  s  lev.  bř. 
TvčtiiDou  vody  své  napájejíc  kanál  Bedřicha 
Viléma);  na  jih  sahali  až  k  Blatům  (Spree- 
waii),  Pp. 

SlttOk.  rus.  ůj.  město  v  minské  gub.  při 
ř.  Slučí.  Má  14.180  obyv.,  kteři  vedle  polního 
hospodářství  provozuji  sadařství  a  zahrad- 
oictví  (proslulé  hrušlgr);  3  továrny  (známé 
xboii  hrnčířské);  značný  obchod  s  obilím, 
iBem,  lněným  semenem  a  s  dřívím.  Pět  veřej- 
ných a  několik  soukromích  učilišť,  mezi  nimi 
mtdlské  gymnasium,  několik  pravoslavných, 
katolický  a  dva  evangelické  kostely;  syna- 
goga. S.  připomíná  se  po  prvé  r.  1116,  kdy 
spalen  byl  od  minského  knížete  Glěba.  Ve 
stol.  XV.  (dostav  r.  1441  od  Kazimíra  Ja- 
eellovce  právo  městské)  byl  z  neppředněj- 
«ch  mést  Litvy  a  střediskem  knížecího  údělu 
sluckého.  Na  poč.  XVI.  stol.  trpěl  nájezdy 
Tatarů.  Unie  dlouho  zde  nechtěla  se  ujmouti 
majic  odpůrce  v  samých  knížatech.  Ve  sto- 
letí XVII.  stal  se  S.  majetkem  rodiny  Radzi- 
wiltů,  za  nichž  rozmohlo  se  v  něm  kalvin- 
stvi.  Gausman,  Istoričeskij  očerk  g.  S-a 
(•Minskija  Gub.  VědomostÍ€,i878).  —  Újezd 
slacký  má  na  2101  km}  261.047  obyv.    Pp, 

Slnoi  jméno  dvou  rus.  řek:  1)  S.,  pravá 

Eobočka  Goryně  (Horyně).  Vzniká  nedaleko 
ranic  haličských  blíž  Basilije  u  vsi  Čucheli 
a  ústi  pod  Dombrovici  náležejíc  celým  svým 
496  ibfi  dl.  tokem  do  gub.  volyňské.  Přijimá 
mnoho  menších  řek,  zejména  s  lev.  břehu 
(tak  Chomoru  a  Korčik).  Teče  krajem  úrod- 
ným a  hojně  zalidněným  Splavnosti  vadí 
ř»rahy;  lodi  nese  teprve  od  vesnice  Čiževky 
pod  Volvňsk^m  Novohradem).  S.  bývala  za 
váldí  pofsko-kozáckých  Často  hranicí,  odtud 


i  maloruské  přísloví:  »Oj  ty,  Lase,  po  S. 
našefc  —  2)  S.,  levá  pobočka  Pripeti  v  gub. 
minské;  pramení  se  severně  od  Slucka,  měří 
170  km,  z  nichž  85  splavných.  S  prav.  břehu 
přijímá  Moroč.  Pp. 

SludevsldJ:  1)  S.  Konstantin  Kon- 
stantinovič,  básník  rus.  (♦  1837  —  t  8.  říj. 
1904),  pocházeje  ze  šlecht,  rodu,  vzdělal  se 
v  kadetní  škole  a  v  akademii  gen.  štábu,  ale 
r.  1861  opustil  službu  vojenskou,  žil  několik 
let  za  hranicemi,  jmenovitě  v  Paříži,  Berlíně 
a  v  Heidelberce,  kde  dosáhl  r.  1865  dokto- 
rátu. Navrátiv  se  do  Ruska,  sloužil  v  mini- 
sterstvě  vnitř,  záležitostí  a  státních  statků, 
načež  r.  1891  stal  se  hlavním  redaktorem 
úředního  listu  »Pravitěljstvennyj  Véstnik<. 
Byl  také  členem  rady  hlavní  správy  tisku  a 
měl  dvorský  titul  hofmistra.  Literární  činnost 
zahájil  r.  1857,  načež  v  letech  60tých  sto- 
letí aIX.  upozornil  na  sebe  zdařilými  bás- 
němi, jako  Statuja;  Afemjisskij  irec)  Ves- 
teUka  a  j.,  které  náležejí  dosud  k  nejlepším 
jeho  plodům  a  vyvolaly  jednak  nadšené  pro« 
jevy  Turgeněva  a  A.  Grigorjeva,  jednak  staly 
se  předmětem  satirických  útokův  »lskry«. 
Tyto  byly  příčinou,  že  S.  na  delší  dobu  se 
odmlčel.  Teprve  r.  1866  vystoupil  se  třemi 
brošurami  Javlenija  rus,  ^t^ni  pod  kritikoju 
estitiki  (Petr.,  1866--67),  namířenými  proti 
theoriim  Pisareva  a  Čemyševského,  a  r.  1878 
vydal  jako  přílohu  »Nov.  Vremene*  sbírku 
básní  V  sněgach.  Úspěch  knihy  povzbudil  ho 
k  nové  činnosti,  S.  jal  se  psáti  ballady,  my- 
stérie a  j.  básně  epické  i  lyrické,  jež  paJc  vy- 
dány ve  4  knihách  (t.,  1881—90).  Vedle  toho 
psal  povídky  a  romány,  jako  Virtuosy  (t., 
1882);  Zasíréličiki  (t.,  1883);  S3  ra^ska^a  a  j., 
z  nichž  největšímu  úspěchu  těšil  se  Professor 
beismertija  (t,  1892),  směs  belletrie  s  nábo- 
žensko-filosoíickými  úvahami.  Provázel  též 
několikráte  velkokn.  Vladimíra  Aleksandro- 
viče  na  cestách  a  popsal  cesty  ty  v  knihách 
Po  severu  Rossiji  (t.,  1888)  a  Pú  sivero-iapadu 
Rossiji  (t.,  1897).  Pro  divadlo  napsal  Gorod 
upra\dňajetsja  (s  V.  A.  Krylovem)  a  Pověr- 
iennxi  Puškin  (1899).  Vedle  toho  vydal  Kniiki 
mojich  starších  détij  (Moskva,  1890—92)  a  bro- 
šury  Istoričeskoje  \načenije  sv,  Sergija  (t.,  1891) 
a  Gosudarstvennoje  \naČenije  sv.  Sergija  i  Tro- 
jicko-Sergijevskoj  lavry  (t.,  1889  a  Petr.,  1892). 
Sebrané  spisy  jeho  vyšly  s  názv.  Sóbranije  so- 
činénij  (t.,  1898,  6  d.).  Básnická  činnost  S-kého 
posud  není  oceňována  jednostejné.  Platon 
Krásno  v  věnoval  jí  nadšenou  úvahu,  nazývaje 
básníka  králem  soudobé  poesie  rus.  Poaobně 
ApoUon  Korinfskij  (»Poezija  K.  K.  S-kagoc, 
t.,  1900).  Jiná  část  tisku  chová  se  k  básnické 
činnosti  jeho  zdrželivé.  R.1899  akademie  ne- 
přisoudila  S-kému  praemie  Puškinské,  jak 
navrhoval  referent  N.  A.  Kotljarevskij,  ale 
většinou  hlasů  dostalo  se  mu  » čestného 
uznáni «.  Příčina  nejednostejnosti  v  posud« 
cích  vězí  v  tom,  že  S.  má  vedle  básní  zda« 
řilých  také  mnoho  veršů  všedních,  ano  i  pro« 
saických.  V  mystických  pracích  dochází  časem 
k  nesrozumitelnosti  (Eloa),  básně  polemické 
a  humoristické  trpívaji  těžkopádností  formy« 


472 


SÍIučí  hlava  —  Sluchátko. 


NapiTOti  tomu  překvapuje  samostatnost  a  roz- 
manitost jeho  tvorby,  jež  jest  sk^itečným  od- 
leskem jeho  duše.  V  poslední  době  vzbudily 
neobyčejnou  pozornost  jeho  Pésni  i^  ugolka^ 
v  nichž  dospěl  k  plné  tvůrčí  svobodě*  po- 
vznášející na  značnou  výši  jeho  lyrickou  ná- 
ladu. .  Snk, 
.  2)  S. Vladimír  Konstantinovič^  práv- 
ník rus.  (*  1844).  Vystudovav  na  učilišti 
právních  věd,  zastával  postupně  funkce  ná- 
městka (fovtfr/i(*)  prokurora  okružného  soudu 
(ve  Vorončži  á  v  Petrohradě),  náměstka  před- 
sedy okružného  soudu  (v  Petrohradě),  po- 
mocníka státního  sekretáře  říšské  rady  a  ná- 
městka vrchního  prokur ora  trestního  kassač- 
niho  departementu  senátu;  od  r.  1897  jest 
vrchním  prokurorem  tohoto  departementu. 
Š.náleiU  k  úředníkům,  jimž  připadl  úkol  pro- 
váděti prakticky  soudní  reformu  ze  20.  list. 
1864.  Od  r.  1883  zaujímá  stolici  trestního  ří- 
zeni na  učilišti  právních  véd  a  od  r.  1893 
v  Aleksandrovské  vojensko-právni  akademii 
v  Petrohradě.  Byl  též  členem  kommisse  pro 
sestaveni  nového  trestního  zákoníka  (viz 
Rusko,  str.  316 d)  a  pro  revisi  soudních  zá- 
konů, jakož  i  jedním  ze  zakladatelů  petro- 
hradského právnického  spolku,  po  nějaký 
Čas  předsedal  i  v  trestním  jeho  odděleni. 
Napsal  Učebnik  russkago  ugolovnago  processa 
(I.  Sudovstrojstvo,  1891,  II.  Sudoproizvod- 
Stvo,  1892,  2.  vyd.  1895)  a  pomůcku  k  před- 
náškám Úgolovno-processucUjnaja  kasuistika. 
Četné  jsou  jeho  články  časopisecké. 

Slnoi  hlava  viz  Caput  gallinaginis. 

ze  Slnh  Hubojedáti  a  CidlinŠtí  viz 
Cidlin^ký  ze  Sluh. 

Blulia,  ves  v  Čech.y  viz  Sluhy. 

BlnllOT,  ves.v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Kla- 
tovy, fara  Chlistov,  pŠ.  kolinec;  10  d.,  56 
oby  v.  č.  (1900).   . 

álnhové  P.  Marie  viz  Se  rvi  té. 

Sluhy,  Sluha,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Karlín,  okr.  Brandýs  n.  L.,  pŠ.  Měsíce;  89  d., 
655  obyv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Vojtěcha  (ve 
XIV.  stol.  far.),  původ,  v  román,  slohu  vy- 
stavěný, 5tř.  škola,  cihelna,  poplužni  dvůr, 
mlýn.  Ves  připomíná  se  jiŽ  r.  1238.  Stávala 
zde  tvrz,  na  niž  ve  XIV.  stol.  seděli  před- 
kové Cidlinsk]^ch  ze  Sluh  (v-  t),  r.  1458 
Zachař,  předek  bluzských  z  Chlumu,  a  poč. 
XVI.  stol.  Myškové,  ze  Žlunic,  od  r.  1590 
Sturmové  z  Hyršfeldu,  od  r.  1598  Holanové 
z  Jiljova,  od  r.  1615  Bryknárové  z  BrukŠteina, 
r.  1621  zabrány  S.  Ernfrydovi  z  Berbistorfu 
a  náležely  později  Beníkům  z  Petrstorfu.  Od 
r.  1656  náležejí  ke  Ctčnicům. 

Bluoh  jest  smysl,  jímž  pojímáme  dojmy 
zvukové.  Dojmy  tyto  dělíme  podle  kvantity 
na  zvuky  a  šelesty.  —  Vnímání  zvuků  děje 
se  podle  Helmholzovy  theorie  hlemýžděm, 
totiž  příčnými  vlákny  basilárni  membrány 
v  hlemýždi,  vnímáni  šelestů  pak  pravdě- 
podobně orgánem  Cortiho.  Mluva  lidská  není 
ničím  jiným,  než  kombinaci  hudebních  tónů 
(samohlásek)  a  šelestů  (souhlásek).  Podle 
toho  vyšetřujeme  tudíŽ  funkci  sluchovou: 
1.  mluvou,  t.  j.  řečí  lidskou  hlasitou  i  šepta- 


nou ;  2.  hudebními  tóny,  pomod  ladiček  neb 
jiných  nástrojů;  3.  šelesty,  pomoci  hodinek 
a  pod.  Percepce  sluchová  čí  slyšení  děje  se 
dvojím  způsobem,  a  to  dovozem  vzduchu 
vnějším  zvukovodem,  bubínkem,  řetězem  ků- 
stek do  vnitřního   ucha,  ^  dovozem   kostí 
lebečních  (dovoz  kraniotympanální)  k  cen- 
trálnímu ústředí.   Normální  ucho  slyší  hla- 
sitou mluvu  v  uzavřené  místnosti  ze  vzdále- 
nosti 100  m,  šepot  ze  vzdálenosti  20  m,  jedním 
i  druhým  uchem  zvlášť.   Za  obyčejných  po- 
měrů našich  pokládáme  ucho  za  normálně 
slyšící,  rozumi-li  jemnému  šepotu  ze  vzdále- 
nosti 6—10  m.   Je  radno,  aby  každý  jedno- 
tlivec všímal  si  své  funkce  sluchové,  a  po- 
zoruje-li  nějaké  snížení,  aby  ihned  obrátil  se 
k  lékaři  o  radu  a  dal  si  svůj  s.  vyšetřiti. 
Předejdou  se  tím  velmi  ča^o  váiné  následky. 
To  však  je  možno  jen  u  lidi  dospělých.  Děti, 
a  to  hlavně  v  útlém  věku,  snížem  s-u  ne- 
pozoruji   Proto  je  povinností  rodičův,  aby 
všímali  si  děti  v  nejútlejším  věku,  a  povin- 
ností  učitelův,   aby    v  pokročilejším    věku 
svých  svěřenců  k  této  strance  přihlíželi.  Včas- 
ným rozpoznáním  nedoslýchavosti  neb  i  úplné 
hluchoty  bylo  by  zachráněno  mnoho  Udi  od 
vážných  následků  nedoslýchavosti,  ba  i  od 
hluchoty  a  hluchoněmosti.  S.  u  nejmenších 
děti  mohou  vyšetřiti  rodiče  sami  způsobem 
tím,  že  za  zády  dítěte,  mladšího  jednoho 
roku,  když  dítě  má  pozornost  upoutanou  na 
nějaký  předmět  a  nepozoruje,  co  se  za  ním 
děje,  zapísknou  neb  zazvoní  a  pozoruji,  zda 
dítě  reag[uje.  V  případě  příznivém,  kdyi  dítě 
slyší,  mají  rodiče  dítě  týmž  způsobem  zkou- 
šeti i  ve  spaní  a  pozorovati,  zda  se  probudí. 
Slyší-li  dítě  skutečně,  jistě  na  tak  intensivni 
zvuky  reaguje  a  se  probudí.  Pakli  na  ně  ne- 
reaguje, jistě  jest  značně  nedoslýchavé  neb 
i  úplné  hluché.  Zkoušku  takovou  nutno  ovšem 
opakovati  několikráte.    Ale  při  tom  nesměji 
rodiče  z  přirozené  lásky  snažiti  se  dítě  upo- 
zorniti na  to,  co  se  kolem  něho  děje,  aby 
se  ohlédlo.    Klamou  tím  sami  sebe  a  při- 
pravují dítě  o  schopnost  slyšení  a  pojímáni 
nejdražšího  snažení  duše-řeči.  U  děti  dospělej- 
ších mohou  rodiče  neb  učitelé  přesvědčiti  se 
o  8-u  způsobem  tím,  že  postaví  dítě  najeden 
konec  pokoje,  obrátí  je  uchem,  které  chtějí 
zkoušeti,  k  sobě,  a  když  druhá  osoba  druhé 
ucho  jemu  zahradila,  pronášejí  z  druhého 
konce  pokoje,  ze  vzdálenosti  5—6  m,  jedno- 
tlivá slova  nejprve  hlasitě,  aby  je  díle  opa- 
kovalo.   Opakuj e-li  slova  hlasitě  pronesená 
správně,   pak  pronášejí   z  téže   vzdálenosti 
i  slova  šeptaná.    Rozuml-li  dítě  ze  vzdále- 
nosti asi  6  m  jemnému  šepotu  každým  uchem 
zvlášf,  pak  mohou  předpokládati,  že  dítě  slyší 
správně.    Neslyší-íi  z  té  vzdáleností,  je  ne- 
doslýchavé. V  tom  případě  je  radno  vyhledati 
lékařskou  pomoCj  ježto  včasným  zakročením 
a  odstraněním  příčiny  možno  dítě  zachrámti 
od  hluchoty  neb  hlucnoněmosti.  Příčinou  ne- 
doslýchavosti jsou   zbytnělé   tonsilly,   ade- 
noidní  vegetace  a  zbytnění  dol.  lastur,     P  Va, 
Sluchátko  (lat.-řec.,stethoskop)  je  při- 
stroj konstrukce  jednodušší  neb  i  slo 


je  pn- 
litejši, 


Sluchový  čiv  —  Sluky. 


473 


jíraí  moino  ye  vyšetřovati  zvakové  zjevy 
skrytých  ústrojů  lidského  těla,  jako  na  př. 
-zvtucy  srdeční,  Šelesty  dýchací,  srdeční  ozv^ 
ptodn  a  i-  v.  mnohem  zřetelněji  a  přesněji 
nelli  pouhým  nchem. 

Blílohovf  Mt  viz  Acusticus,  Čiv,  str. 
769*  a  Čivstvo,  str.  779*. 

SlialS,  téi  Sluys  [slajs]  (fr.  VÉclusé),  m. 
v  okrese  middelburském  v  nizoz.  prov.  Zee- 
laadu,  pH  zál.  Zwinu,  nyní  pískem  zanese- 
ném»  nedaleko  belgických  hranic,  spojené 
prfiplavem  s  Braggy,  má  2386  obyy.  (1899^, 
4ivicich  se  hlavně  zemědělstvím.  Pokud  S. 
roělo  spojení  se  Severním  mořem,  náleželo 
mezi  přední  města  ílanderská.  Když  vŠak 
2wln  zanesen  byl  v  XV.  stol.  pískem,  po- 
zbylo v&eho  významu.  Blíže  S  u  svedena  byla 
32,  čna  1340  námořní  bitva,  v  níž  angl.  král 
Eduard  III.  zničil  loďstvo  francouzsko- janov- 
ské. 

Sl«lca  viz  Sluky. 

ÉlnJíOTf  vl.  jménem  Jakub  Vojta,  vyni- 
kailcl  herec  Čes.  (*  25.  čce  1847  v  Zlukové 
a  Veselí  n.  L.  ^  \  11,  břez.  1903  v  Praze). 
Bvstrý  rolnický  synek  dán  ze  soběslavské 
híavnt  školy  na  gymnasium  v  Jindř  Hradci, 
kde  po  prvé  jako  kvintán  přišel  do  divadla, 
kdyl  zavítala  sem  na  podzim  r.  1864  Čížkova 
společnost  divadelní.  Hlavní  milovnické  a 
hrdinné  rolle  hrál  u  ni  oblíbený  Frant.  Po- 
korný, jehož  hra  a  zjev  působily  tak  neodo- 
latelně na  mladého  studenta,  že  jeho  živá 
mysl  byla  jím  navždy  spoutána  v  kouzlo 
divadla.  Vojta  zanechal  studia  a  odebral  se 
brzy  za  společností  do  Třeboně,  kde  vy- 
-stoupil  po  prvé  25.  led.  1865  v  úloze  Miloty 
z  Dědic  Hálkova  ^  Závise  z  Falkenštejna*. 
Plných  deset  let  ztrávil  u  cestujících  spo- 
lečností. Jméno  S.,  jež  mu  Pokorný  poradil 
podle  ieho  rodiště,  stalo  se  z  nejznámějších 
na  českém  venkově.  Mimo  tříletou  vojen- 
skou přestávku  v  Josefově  (1869—71)  pobyl 
Q  Ciika,  Stránského,  Pokorného  (jenž  pře- 
vzal společnost  Stránského),  Kramuele.  Po 
odbyté  službě  vojenské  vrátil  se  ke  Kramue- 
lovi.  od  něhož  pak  brzy  přešel  k  nejčelnější 
společnosti  české,  Švandově  (1873)  a  od  něno 
ke  3tankovskému.  Již  v  té  době  S.  hrával 
s  úspěchem  nejčelnější  hrdinné  úlohy  teh- 
dejimo  repertoiru.  Dne  16.  led.  1875  vy- 
stoupil po  prvé  na  scéně  prozatímního  di- 
vadla v  roUi  hraběte  Strsíhla  v  Kleistově 
vKatince  HeÍlbronnské«  a  byl  ihned  enga- 
iován.  V  té  době  byly  to  především  jeho 
skvělé  vlastnosti  fysické,  kterými  vítězíval. 
Byl  plnokrevný  mužný  zjev  postavy  mohutně 
složené,  pravý  hrdina,  jadrného,  otevřeného 
tóon,  a  podával  se  prostě  a  beze  všech  íiness, 
což  někdy  působívalo,  zvláště  se  začátku, 
i  dojmem  jisté  nehybnosti.  Avšak  rychle  se 
roienrával  a  jeho  umělecký  význam  zcela 
patrně  stoupal.  V  nejbližších  letech  již  vy- 
hranila se  jeho  osobnost  ve  zjev  zcela  ty- 
pický: jeho  doménou  stal  se  přímý  muž, 
beze  lsti  a  falŠe,  který  přímo  kráčel,  nebo 
řítil  se  la  hlasem  svého  nitra,  za  ideou, 
nebo  v  nadšeni,  nedbaje  světa  a  jeho  úkla- 


dů v.  Tento  hlavní  rys  nesl  se  všemi  jeho 
výkony  a  každá  jeho  postává  ať  jíž  v  rytíř- 
ském krunýři  nebo  ve  fraku  či  v  haleně  vy- 
růstala pevně  z  této  základny.  Pťoto  zdáfo 
se  také,  že  S.  obmýšlí  své  výkony  nemno- 
hým počtem  odpozorovaných  životních  de- 
tailů, ale  přes  to  každá  jeho  postava,  pokud 
se  kryla  s  touto  jeho  uměleckou  individua- 
litou, která  z  valné  části  bylá  jeho  vlastni 
osobní  barvou,  byla  Životným  výtvorem  kaž- 
dým svým  krokem  a  výdechem.  V  té  době, 
která  hraničí  od  r.  1875  k  letům  1887—90, 
byly  nejčelnějšími  jeho  výkony  Závis  z  Fal- 
kenštejna,  Žižka,  Bnitus,  Othello,  Koriolan, 
Dvořák,  Mydlář,  Tomeš,  Karjagin,  Lorenzo, 
Derblay  a  j.  S  rostoucí  nadvládou  realismu 
na  scéně  a  s  přibývajícími  léty  S.  prohlu- 
boval pozorněji  a  pozorněji  svoje  výkony, 
dostavovala  se  také  podrobnější  kresba  po- 
stav a  především  jalo  se  spolupůsobiti  uměl- 
covo cítící  srdce,  které  se  vyjadřovalo  tóny 
vzácně  působivými,  vroucími  a  prochvěRmi 
teplem  nejryzejšího  přirozeného  zvuku.  Jed- 
nou z  prvních  rolli  toho  druhu  byl  jeho 
Strouhal  ve  »Světě  malých  lidí«  (1890),  nej- 
působivějšími a  nejvýraznějšími  postavami 
tohoto  studia  byli  Pešek  v  » Emigrantu* 
(1898)  a  především  výborný  Henčl  (1899). 
S  hlubokým  procítěním  dostavil  se  i  bodrý 
humor  (Lopez  v  >Sudím  zalamejském*,1897). 
Avšak  na  samé  výši  života  i  umění  S.  za- 
chvácen těžkou  chorobou,  která  nejen  zni- 
čila všechny  naděje  v  další  jeho  bohatou 
činnost  uměleckou,  ale  připravila  jej  konečně 
i  o  život.  Po  dvouletém  churavění  musil  se 
vzdáti  činného  členství  Nár.  divadla,  s  nimž 
se  rozloučil  dne  14.  pros.  1901  v  úloze  cí- 
saře Františka  ve  > Zkoušce  státníkově*.  Ke 
konci  r.  1902  stal  se  ředitelem  nově  zreor- 
ganisovaného  holešovického  divadla»Uranie<, 
kde  zvláště  pečoval  o  řádné  zastoupení  české 
a  slovanské  literatury  dramatické,  jakož 
i  o  uváděni  nadaných  domácích  spisovatelů 
na  scénu.  Mimo  divadlo  S,.  vykonal  vysoce 
záslužný  čin  založením  »Ústřední  Jednoty 
českého  herectva*  (1885).  Jeho  přičiněním 
uskutečnilo  se  také  divadelní  oddělení  Ná- 
rodopisné výstavy  (1895J.  Napsal  některé 
své  vzpomínkv  a  přeložil  také  Dančenkovu 
hru  >Šťastný  člověk*.  JLý, 

Slnkovln  {Scolopaddae)  tvoří  čeleď  bah- 
ňáků  vrtavých  {Limicolaé)  v  řádu  kulíkovi- 
tých  {Charadrii/ormes).  Žiji  as  ve  140  dru- 
zích po  všech  dílech  světa.  Vyznačují  se  dlou- 
hým, měkkým,  obl^m,  citlivým  zobákem,  po- 
dle jehož  tvaru  děli  se  na  3  podčeledi.  Pod- 
čeleď  Scolopacinae  vyznačuje  se  okem 
daleko  nazad  pošinutým;  krk  mají  krátký, 
trup  zavalitý  pokryt  jest  hustým  peřím.  Sa- 
mičky neliší  se  valně  od  samců.  Nohy  isou 
nízké;  zadní  prst  buď  chybí,  neb  jest  krátký, 
vysoko  vkloubený.  S.  zdržují  se  v  lesích 
s  měkkou  vlhkou  půdou,  ale  nikoli  v  mo- 
křadech. Zde  též  hnízdi  a  vedou  život  velmi 
skrytý.  Bie. 

Sluky,  jichž  po  vší  zemi  as  30  druhů  jest 
rozšířeno,  zastoupeny  jsou  u  nás  druhy  čtyřmi 


474 


Slunce. 


S-ka  lesni  liSi  se  od  ostatních  tři  druhů  lýtkem 
▼předu  ai  po  patu  opeřeným  a  odděluje  se 
jako  zvláJtni  rod  oa  sluk  bahennich  rodu 
Gallinago  s  lýtky  nad  patou  kolkolem  ly- 
sými. Některé  exotické  druhy  ěioi  však  pře- 
chod mezi  oběma,  tak  že  možno  i  všechny 
čítati  k  témuž  rodu  {Scolopax), 

S-ka  lesni  {Scolopax  rusticola),  bahňák, 
jichž  většina  krajinami  našimi  jen  přelétá 
v  tahu  z  jihu  na  sever.  Přilétají  po  párecti 
neb  jednotlivě,  nikdy  v  souvislých  houfech, 
letíce  jen  za  noci.  Za  dne  8-ka  vyhledává  nej- 
osamělejší a  nejtemnější  místa,  odkud  jen 
za  soumraku  vychází  na  volná  místa,  lesní 
luka,  paseky  a  pastviny.  Živi  se  hlavně  žíža- 
lami, larvami  hmyzu  a  plži,  jež  hledá,  zapou- 
štějíc zobák,  na  konci  velmi  citlivý,  až  po 
nozdry  do  země.  Přímý  tento  zobák  nejméně 
dvakrát  delší  hlavy  má  svrchní  čelist  o  něco 
delší  než  zpodni,  na  konci  je  zploštělý  s  kno- 
ňikovitou  špičkou  tak  měkkou,  že  na  mrtvých 
ptácích  vysycháním  jeví  důlky.  Pták  nese 
zobák  vždy  k  zemi  obrácený,  chůzi  má  skrče- 
nou, plazivou,  dosti  rychlou,  ale  nevvtrvalou. 
Let  jest  pozvolnější  než  u  jiných  sluk,  pták 
může  jej  však  zrychliti  neb  zmírniti  a  do- 
vede obratně  mezi  stromy  a  keři  klikatě  se 
obraceti;  neletí  výše  než  15  m.  Byla-li  s. 
náhle  vyplašena,  jsou  pohyby  křidel,  temně 
šustícicn,  rychlé  a  prudké.  Zvláštní  jest  let 
při  tokání,  jenž  provádějí  12^15  m  nad  zemi 
a  jenž  trvá  as  V4  hodiny.  Za  teplých  večerů 
samečkové  provádějí  různé  obraty  v  letu, 
na  potkání  na  sebe  i  dorážejí  a  i  k  zemi  se 
svalí.  V  dubnu  nebo  květnu  mezi  mechem 
a  travou  na  vlhkých  lesních  místech  stavějí 
za  kmenem  z  mechu  a  zvadlého  listi  hnízdo 
v  podobě  prohlubně,  do  něhož  snášeli  4 
(zřídka  3)  vejce,  na  půdě  bledě  rezavě  žlutá, 
šedě  neb  rudohnědě  skvrnitá.  Mláďata,  po 
18  dnech  vylíhlá,  hned  po  oschnuti  běhají; 
rodiče  sice  při  překvapení  křikem  a  jako 
ochromeným  letem  je  prozrazují,  tato  umějí 
však  velmi  dobře  se  krýti.  Barvou  s.  vůbec 
dobře  ie  chráněna,  tak  že  přikrči-li  se  v  su- 
chém listí,  snadno  se  přehlidne.  Barva  peří 
jest  rzivohnědá  se  skvrnami  černými,  vezpod 
8  tmavšími  proužky  příčnými.  Význačné  jsou 
veliké  černé  leskle  oči  ležící  vysoko  a  na- 
zad pošinuté  na  zploštělém  temeni  hlavy. 
Nohy  jsou  nízké,  statné,  trup  tlustý,  ocas 
krátký.  Při  rozčepejřeném  zvláštním  letě 
v  toku  jest  s-ka  dosti  podobna  sůvě,  až  na 
hlas,  jenž  v  toku  u  samečkův  i  samiček  jest 
siplavý,u  samečků  temné  mroukáni.  V  úzko- 
sti s-ka  vyráží  zvláštní  zvuk  >čéčé«;  temným 
»étč«  vzlétá  večer.  Tah  podzimní  počíná  se 
koncem  záři  a  trvá  přes  říjen,  konči  listo- 

Í>adem.  S-ka  střílí  se  obyčejně  v  tahu,  jako 
ahůdka.  Délky  má  30  cm.  U  první  veliké 
letky  jest  malé,  tuhé,  špičaté  pírko,  jehož 
užívá  se  v  drobnomalbě  na  vedení  nejjem- 
nějších čárek  vláskovitých.  tllavní  hnízdiště 
sluky  jsou  řídce  zalidněné  tiché  lesy  severní 
Rusi.  Jen  zřídka  hnízdí  ve  Francií  a  Anglii, 
podobně  u  nás  a  v  Německu. 

Ležák  či  s-ka  střední  {Gallinago  maior 


Bp.)  má  zobák  na  špici  poněkud  zplo&télý, 
délku  těla  28  cm,  křidel  13  cm,  peří  jest 
černohnědého  a  rezavého,  se  čtyřmi  širokými 
žlutými  pruhy  na  hřbetě.  Jsouc  hojná  v  sev. 
Rusku,  objevuje  se  jen  vzácně  u  nás.  Maso 
má  velmi  chutné.  O  sluce  otavní  viz  Be* 
kasina.  Názvem  »kozlÍkc,  který  se  připo- 
juje též  bekasině  pro  mekavý  zvuk,  jaký  malé 
8.  vydávají  při  záletném  kroužícím  letu, 
když  náhle  pod  Šikmým  úhlem  45^  roztaže- 
nými křidly  ocasními  as  dvě  vteřiny  v  letu 
padají  a  tím  chvěním  a  cukavým  pohybem 
křidel  zurčící  zvuk  způsobují,  označujeme 
nejmenší  druh  sluk,  jen  zvía  drozda  (c;a//i- 
nago  gallinula  Bp.),  která  má  na  kovově  lesk- 
lém hřbetu  tři  žlutavorezavé  podélné  pruhy. 
Domovem  jsouc  v  Sibiři,  Japanu  i  Africe 
hnízdi  se  též  na  rašelinách  šumavských,  ač 
jest  vzácnější  než  bekasina.  Bie. 

Slanoe,  lat.  Sol,  řec.  rjUog  (0),  ústřední 
těleso  naši  soustavy  oběžnic,  největší  pra- 
men světla  a  tepla,  s  jehož  zaniknutím  i  ži* 
vot  na  zemi  jednou  zanikne.  Rozměry  s.  jsou 
ohromné.  Přijmeme-li  za  parallaxu  slu* 
neční  (v.  t.  str.  206—208)  hodnotu  8'8C" 
(nejpřesnější  hodnota  je  8"*796),  plyne  z  ni 
pro  střední  vzdálenost  středu  8.  od  středu 
země  23.420  rovníkových  poloměrů  zemských 
čili  149,398.000  km,  pro  střední  zdánlivý  prů- 
měr 32'  3"  nebo  108-66  průměrů  zemských  = 
1,383.000  Irm,  pro  objem  1,310.162  kouh  zem- 
ských nebo  1,419.175  trillionů  Irm',  pro  hmotu 
324.439  hmot  zemských,  pro  hutnost  0*25 
hutnosti  zemské  nebo  1*4  hutnosti  vody. 
Pro  větší  poloměr  a  menší  hutnost  je  tíže 
na  povrchu  s.  27krát  tak  veliká  jako  na  zemi, 
urychleni  činí  269  m.  S.  otáčí  se  v  témŽ 
směru  jako  země  asi  za  25  dní  5  hod.  36  min. 
jednou  kolem  své  osy  nakloněné  o  83^2* 
k  rovině  ekliptiky.  Poněvadž  země  pohybuje 
se  kolem  8.  v  ellipse,  mění  se  vzdálenost  s. 
od  země  mezi  162  (v  červnu)  a  147  (v  lednu] 
milliony  Irm  a  zdánlivý  poloměr  mezi  15'  46 
a  16'  18". 

Dalekohledem  pozorovati  můžeme  na  s-ci 
temné  a  jasné  skvrny,  zrnitost  povrchu,  úkazy 
v  ovzduší  slunečním  a  úkazy  před  kotoučem 
slunečním.  Temn  é  skvrny  bývá  často  i  pou- 
hým okem  viděti,  pozorujeme-li  s.  temnem 
sklem  anebo  skrze  mračno  nebo  blízko  ob- 
zoru. Skvrny  ty  mění  se  co  do  velikosti,  do 
počtu  i  trvaní.  Obievení  těchto  skvrn  stalo 
se  teprve  po  vynalezení  dalekohledu  a  sice 
zabývali  se  pozorováním  jich  ]an  Fabricius, 
Scheiner  Kristo  f,  Galilei  a  Thomas  Harriot 
nezávisle  na  sobě.  Fabricius^ a  Galilei  po- 
znali ihned,  že  skvrny  jsou  na  povrchu  s.  a 
že  8.  se  otáčí  kolem  osy ;  Scheiner  ustanovil 
první  dobu  rotace  s.  a  polohu  rovníku  slu* 
nečního  promítaje  obraz  s.  na  papír.  I  po- 
dnes  užívá  se  ke  studiu  zjevů  na  8-ci  vý- 
hodně promítání  obrazu  s.  na  bílé  stínítko, 
ač  možno  i  pomocí  temných  skel  pozorovati 
s.  dalekohledem  přímo.  Laugier  dokázal  ve 
2.  čtvrti  XIX.  stol.,  že  skvrny  mají  vlastní 
pohyb.  Carrington  a  Sp6rer  shledali,  ie 
skvrny    od   rovníku  vzdálené   pohybují  se 


Slunce. 


475 


k  oejbliiifmu  pólu.  Kdežto  nejmenií  skvrny 
(t.  zv.  póry)  trvají  velmi  krátce,  skvrny  ve- 
liké bývá  vídati  velmi  dlouho,  i  18  mésiců 
(1840—41,  Young).   Ačkoli   místní  vznikání 
a  vývoj  skvrn  zdá  se  miti  příčiny  nahodilé, 
nepra videlné,  přece  v  celkovém  vyskytováni 
skvrn  jeví  se  pevná  doba  (perioda),  jit  zjistil 
nejprve  Samuel  Heinrich  Schwabe  dlouho- 
letými pozorováními.   Rudolf  Wolf   sebral 
veškerý  materiál  pozorovací  a  tak  bylo  mu 
moino  sledovati  stav  skvrn  ai  do  XVI.  sto- 
letí. Abv  rfizná  pozorováni  mohl  srovnávati, 
vymyslil  vyjadřování  pomoci  t.  zv.  >čisel  re- 
lativnjch«.  Jsou  to  průměrv  všech  čísel,  která 
pro  jednotlivé  dny  každého  roku  vypočtena 
byla  podle  vzorce:  r  — tf  (lO/r+/),  kde  a 
inačí  osobního  činitele,  jenž  se  urČí  korre- 
spondujícími  pozorováními,  g  počet  skupin 
skvrn,  /  součet  skvrn  v  těchto  skupinách. 
Takto   vypočtená    »Čisla  relativní*   udávají 
pro  kadáý  den  skutečný  stav  činnosti  slu- 
neční. Čísla  relativní  jsou  přibližně  úměrná 
povrchu,  který  skvrny  zaujímají.  Přehled  re- 
lativních čísel  ročních  viz  v  Grussově  >Z  říše 
hvézd<,  str.  337  a  Čísel  měsíčních  v  »Hand- 
buch   d.  allgem.  Himmelsbeschreibung«  od 
Herm.  Kleina  (Brunšvik,  1901)  na  str.  32—34. 
Wolfovi   podařilo    se    určiti   střední   dobu 
periody  slunečních  skvrn  na  něco  přes  11  let, 
střed  X  celé  řady  nynější  je  11*18  let.  Perioda 
kolísá  mezi  8  a  16  lety,  i  zdá  se,  že  se  tu 
jeví  výsledek  tři   rázných   period   na  sobě 
nezávislých^  60.  80,  170  let,  jak  mínil  Wolf. 


i        Léta 

maxima 

Léta 

maxima 

minima 

•Jcvm 

minima 

•kvm 

1746-0 

1750-3 

1833-9 

1837*2 

1756*2 

1761-5 

1843-5 

18481 

1766-5 

1769-7 

1856-0 

18601 

'     1775-6 

1778-4 

1867-2 

1870-6 

1784-7 

17881 

1878*9 

1883-9 

1798-3 

1804-2 

1889-6 

1892-6 

1810-6 

1816*4 

1900*6 

1904 

1823-3 

1829-9 

Příčina  periodicity  skvrn  není  posud  známa. 
Někteří  hvězdáři  hledají  ji  v  působení  oběž- 
nic, hlavně  Jupitera,  Venuše  a  Merkura.  Ale 
zdá  se,  Že  příčina  je  ve  s-ci  samém,  ve  foto- 
sféře  a  ve  ztrátě  tepla  s.  Všeobecnou  po- 
zornost vzbudila  periodicita  skvrn,  když  se 
ukázalo.  Že  činnost  sluneční  souvisí  s  magne- 
tismem zemským.  Také  tu  přísluší  V^ž^olfovi 
zásluha,  Že  statisticky  dokázal  souvislost  pe- 
riody skvrn  se  zářemi  severními.  Nejzřetel- 
něji jeví  se  souvislost  počtu  skvrn  s  veli- 
kosti denní  změny  magnetické  deklinace, 
zvláště  při  znázornění  grafickém  křivkami. 
Wolf  shledal  střední  periodu  změn  deklinace 
11*33  roku.  Skvrny  nejsou  na  povrchu  s. 
všude  stejně  Četné;  na  blízku  rovníku  jeví  se 
zHdka,  iakož  i  za  40.*'severni  a  jižní  šířky.  Nej- 
častější jsou  v  pásmech  mezi  10.*^  a  30.*"  sev.  a 
íižni  sířkv.Na  veliké,  vy  vinuté  skvrně  rozeznati 
lze  i  mar^m  zvětšením  velmi  tmavé  nepravi- 
delné vnitřní  jádro  (umbra)  a  obklopující  je 


kraj  zvaný  polostín  (penumhra),    íádro  jest 
nejspíše  prohloubené  a  jádro  i  polostín  jsou 
velmi  rozčleněny.  Polostín  má  vzhled  Četných 
vláken,  jeŽ  jako    křoviny    visí    nad   jamou 
z  části  ji  zakrývajíce.  Jádro  není  úplně  temné, 
(černé),  což  je  patrné  ze  srovnání  s  Merku- 
rem a  Venuší  přecházejícími  před  s-m,  tu 
jeví  se  šedým.  Langley  udává,  že  jádro  předčí 
úplněk  světlosti  500krát.  W.  Herschel  odha- 
doval světlost  jádra  na  0*007,  světlost  polo- 
stínu  na  0*47  průměrné  světlosti  sluneční. 
V  jádru  skvrny  bývá  někdy  viděti  malé  kru- 
hovité skvrny  (Dawesovy),  temnější  než  jádro 
a  vedle  nich  jasnější  skvrny  jako  závoj.  Po- 
doba skvrn  je  velmi  rozmanitá,  při  malém 
zvětšení  kruhovitá,  při  větším  zvětšení  mnoho- 
úhelníková.  Veliké  skvrny  obyčejně  trvají 
nejdéle,  někdy  mění  se  den  ode  dne,  ano 
i  za  hodinu.   Často  jádra  se  dělí,  povstávají 
světlé  pruhy  jako  mosty  oďlělujicí  jedno- 
tlivé části,   ro  obvodě  polostinu  pozorovati 
lze  ustavičné  prouděni  hmoty  svíticí.  Někdy 
skvrny  jeví  jakýsi  pohyb  kroužící  a  vlákna 
mají  tvar  závitnic,   jiŽ  za  několik  dní  pozo- 
rování přesvědčíme  se,  Že  skvrna  na  s-ci  po- 
hybuje se  od  východu  na  západ  úžíc  se  při 
tom,  až  zmizí  docela,  a  po  14  dnech  objeví 
se  na  kraji  východním.   Celkem  skvrny  vy- 
skytují se  ve  skupinách,  ojedinělé  skvrny 
větší  JSOU  úkazy  řídkými.  Někdy  i  sou  skvrny 
neobyčejně  veliké;  pozorovány  byly  skvrny 
o  zdánlivém  průměru  2^  neb  o  skutečném 
85.000  km,  tedy  7krát  větším  než  u  země. 
Největší  průměr  skvrny  pozorován  byl  r.  1858, 
asi  230.000  /rm  =  18  průměrům  zemským. 
Ve  vidmu  skvrn  slunečních  je  ví  se  temné 
čáry  rozšířenými,  a  to  v  maximu  i  v  minimu 
skvrn;  rozšířené  čáry  kovů  byly  četnější  v  mi- 
nimu než  v  maximu  periody.  Jádro  skvrny 
vyzařuie  jen  0*54  tepla  okolní  jasné  plochy, 
polostín  0-80.  Jasné  skvrny  obklopují  oby- 
čejně skvrny  temné  a  nazývají  se  pochod- 
němi, Chr.  Scheiner  zpozoroval  je  nejprve. 
Jeví  se  jako  větší  nebo  menší  skvrny  neb 
uzly;  často  vybíhají  jako  žilky  světelné,  jež 
nejlépe  viděti  jest  uprostřed  s.    Zdá  se,  že 
jsou  předchůdci  skvrn  temných.  Secchi  zpo- 
zoroval několikráte  pochodně  na  kraji  slunce 
vynikající  na  1"  (370  km)  přes  okraj  a  po- 
kládá je  proto  za  místa  vyvýšená.  A.  Wolfer 
zkoumal  rozdělení   pochodní   po  2  roky  a 
shledal,  že  vyskytovaly  se  v  pásmě  omeze- 
ném na  sever  a  jih  od  rovníku  20*^  šířky.  Pak 
ukázalo  se,  že  celkem  všechny  skupiny  po- 
chodní seskupeny  byly  kolem  dvou  proti- 
lehlých míst  na  8-ci,  kdežto  pozdější  skupiny 
(po  červnu  1889)  se  tak  nechovaly  a  jevily 
se  nezávislými  na  usínající  činnosti  sluneční 
kolem  rovníku.  Z  vynikajícího  lesku  pochodní 
soudí  SpGrer,  že  jsou  to  místa  vyšší  teploty 
na  8-ci. 

Pozorujeme-li  svítící  povrch  8.  (foto- 
sféru)  výborným  dalekohledem  za  přízni- 
vého vzduchu,  shledáme,  že  není  jedno- 
tvárný, nýbrž  že  je  z  r  n  i  t  ý,  skládaje  se  jakoby 
ze  zrnek  rýže  (Dawes),  velmi  lesklých,  tvaru 
nepravidelného,  rozložených  na  půdě  tem- 


476 


Stonce. 


nějši.  Při  malém  zvětšeni  vypadá  povrch  s. 
jako  drsn^  papír  kresUcf  nebo  jako  sražené 
mléko.  Ph  větším  zvětšeni  vypadají  zrna  jako 
kulaté,  nepravidelné  hmoty  prflměni  370  aŽ 
740  km.  Za  pfíznivého  vzduchu  možno  je 
rozlišiti  tato  zrna  na  menší  zrníčka  průměru 
asi  150  km.  Podle  Langleve  tvoři  tato  zrnička 
asi  pětinu  povrchu  a  vysílají  767©  světla  slu- 
nečního. Značný  pokrok  v  poznání  s.  učiněn 
byl  od  lé  doby,  kdy  Tanssen  počal  s.  foto- 
grafovati, a  nyni  nemme  dne,  aby  s.  na  ně- 
kolika místech  země  nebylo  fotografováno. 
Na  fotografiích  je  zřetelně  viděti,  že  světla 
slunečního  rychle  ubývá  od  středu  ke  kraji 
následkem  pohlcování  v  ovzduší  slunečním. 
Pickering  a  Strange  shledali  r.  1874  tyto 
světlosti:  ve  středu  s.  =  1,  v  Vio  ^^  středu  s= 
0*992,  v  0*5  od  středu  =  0*913,  v  0*76  od 
středu  —  0-788,  na  kraji  —  0*374.  H.  C  Vogel 
shledal  různé  ubývání  světlosti  pro  různé 
barvy  vidma,  a  sice  přibývá  absorpce  od 
konce  červeného  k  fialovému,  z  čehož  jde, 
že  má  8.  jiné  zbarvení  na  kraji  než  ve  středu. 
Světlosti  pro  hlavni  barvy  vypočetl  takto: 
fialová  barva  0*481,  tmavomodrá  0*534,  modrá 
0*577,  zelená  0*557,  žlutá  0-666,  červená  0*794. 
To  znamená,  že  světlo  vycházející  ze  středu 
9.  absorpcí  (pohlcováním)  v  ovzduší  sluneč- 
ním zmenšeno  je  na  udanou  míru.  Na  ohromné 
rozměry  ovzduší  slunečního  ie  to  pohlco- 
vání malé.  Také  pro  chemické  paprsky  pro- 
vedl Vogel  měření  podobné. 

Také  otázka,  zdali  různé  strany  s.  vyza- 
řují stejné  množství  tepla,  byla  zkoumána  a 
shledáno  bylo,  že  jedna  strana  je  teplejší  než 
opačná,  a  shledaná  perioda  27*68  dne  a  roz- 
díl mezi  maximem  a  minimem  vyzařování 
tepla  0-7«  C. 

O  Co  roně  v.  t.  str.  642.  Dodati  sluší,  že 
se  22.  led.  1898  podařilo  p^i  zatmění  s.  v  Indii 
fotografovati  vidmo  Corony  a  změřiti  pak 
délku  vlny  zelené  čáry  (1474  K.)  X  =  5303*26. 

Mezi  Coronou  a  fotosférou  (obyčejnou  vidi- 
telnou hranicí  9.)  je  vrstva  10"  aŽ  15",  jež 
byla  nazvána  chromosférou.  Skládá  se 
hlavně  ze  žhavého  vodíku.  Při  úplných  za- 
tměních 8.  jest  ji  jen  nedokonale  viděti  jako 
červený,  tenounký  oblouk  u  kraje  měsíce, 
dokonale  však  spektroskopem,  kdykoli  8. 
sviti,  jak  nejpive  shledal  Secchi.  Nemá  výšky 
všude  stejné  a  u  kraje  8.  svití  nejvíce.  Na 
vrchu  jeví  se  četné  vrcholky,  jsou  to  místa 
vodíku  vzedmutá.  Vidmo  chromosféry  jeví 
mimo  jasné  čáry  vod  kove  žlutou  čáru  blízko 
čar  /)„  D„  označenou  Z>,  a  příslušící  heliu 
(Frankland).  Plyn  obsažený  ve  vzácném  clé- 
veitu  (Hillebrand  1890)  má  vidmo,  v  němž 
jeví  se  čára  D, ,  a  to  podvojná  (Runge  C). 
Po  tomto  objevu  dokázali  G.  E.  Hale  a  Hug- 
gins,  že  čára  />,  ve  vidmu  chromosféry  je 
též  podvojná.  Z  toho  jde,  že  plyn  v  cléveitr 
je  týž  jako  helium  v  ovzduší  8.,  nyni  ovšem 
radium,  je-li  helium  podle  Ramsaye  prvek 
a  helium  sloučenina. 

Q  protuberancích  v.  t. 

Úsudky  o  fysickém  stavu  8.  Velmi  četná 
pozorováni  dosavadní  nevystačuji  na  úplné 


vysvětleni  všech  úkazův  a  na  tak  zvanou 
theoru  8.,  prostou  všech  náxáitek.  8.  jest 
asi  plynná  koule,  v  jejíchž  vnitřních  vrstvách 
je  teplota  velmi  vysoká.  Následkem  nesmír- 
ného tlaku  jsou  tyto  plynné  vrstvy  blízky 
stavu  tekutiny.  Zevně  obklopuje  toto  jádro 
vrstva  žhavých  mračen  vjriařujícich  světlo 
(fotosféra}, které  vznášejí  se  vjemném  ovzduM 
žhavém.  V  této  vrstvě  200—300  mil  vysoké 
proměňuji  se  jasné  čáry  vidma  slunečního 
v  temné  (Fraunhoferovy).  A.  Schmidt  však 
soudí,  že  celé  8.  je  spojitá  hmota  plynná  a 
viditelný  kraj  8.  že  jest  účinkem  lomu  světla 
v  obalu  plynném,  téhož  hustoty  zevnitř  na 
venek  nepřetržitě  uoývá.  Podle  Henry  A.  Ro- 
landa  nacházejí  se  v  ovzduší  8.  (též  ve  chromo- 
sféře nad  ní  a  v  protuberancích)  tyto  prvky: 
Železo  (přes  2000  čar),  nikl,  titan,  mangan, 
chróm,  kobalt,  nhlík  (200  čar),  vanadium,  cir- 
kon,  cer,  vápník  (75),  scandium,  neodidym, 
lanthan,  yttrium,  niobium,  molybden,  palla- 
dium, magnesium  (20),  sodík,  křemík,  stron- 
tium,  baryum,  hliník  M),  kadmium,  rhodium, 
erbium,  zinek,  měď  (2),  stříbro  (2),  béry  lilu  m 
(2),  germanium,  cín,  olovo  (1),  kalium  (1\ 
radium.  Je  pochybno,  zda  jsou  na  8-ci:  iri- 
dium, osmium,  platina,  ruthenium,  tantal, 
thorium,  wolfram,  uran.  Ve  vidmn  8.  nejsou: 
antimon,  arsen,  vizmut,  bór,  dusík,  caesium, 
zlato,  indium,  rtuť,  kostik,  rubidium,  selen, 
síra,  thallium,  praseodymium.  Ještě  nepro- 
zkoumány jsou  prvlty:  bróm,  chlór,  iód, 
fluor,  kyslík,  tellnr,  gallium,  thuHum,  ytter* 
bium  atd. 

(k>rona  je  části  zevního  obalu  8.  a  pro- 
stírá se  do  vzdáleností  takových,  že  je  ne- 
snadno pokládati  ji  za  skutečné  ovzduší. 

Zda  jsou  skvrny  sluneční  skutečně  pro- 
hlubně ve  fotosféře,  je  poněkud  pochybno,  ale 
dřívější  mínění  Wilsonovo,  že  jsou  ohiomné 
nálevkovité  prohlubně  od  povrchu  8.  až 
k  temnějším  vrstvám  vnitřním,  ie  ínylný. 
Snad  jsou  to  jakési  strusky  (Zólíner)  nebo 
mraky  (Špórer).  Také  není  rozhodnuto,  zda 
všechna  pásma  povrchu  mají  stejnou  dobu 
rotační.  Voung  pokládá  za  jisto.  Že  rovní- 
kové vrstvy  rychleji  se  otáčejí  a  že  toto 
urychlení  je  zbytkem  z  doby  dřívější. 

Ž  ohromné  energie  sluneční  vyzařované 
nepřetržitě  do  prostoru  světového,  připadá 
na  zemi  jen  225,000.000tý  díl,  podle  poměru 
průřezu  povrchu  zemského  s  povrchem  koule. 
jejíž  poloměr  je  střední  vzdálenost  země  od 
s.  Tento  nepatrný  zlomek,  o  sobě  však  ne- 
smírně veliký  podíl  na  záření  8.,  je  skoro 
jediným  pramenem  vŠí  mechanické  práce  na 
zemi.  Podle  délky  vln  rozeznáváme  záření 
světelné,  tepelné,  lučebné  a  elektro- 
dy namické.  Scheiner  a  Wilsing  pokusili  se 
dokázati  zářeni  elektrodynamiclte,  ale  bet 
úspěchu.  Tím  je  sice  dokázáno,  že  elektrické 
vyzařování  s.  nesahá  aŽ  k  povrchu  zem- 
skému, avšak  nikoli,  Že  by  ze  8.  vůbec  ne- 
vycházelo. Paprsků  chemických  užívá  se 
hlavně  ve  fotografii,  která  koná  hvězdářství 
důležité  služby,  ale  ve  příčině  kvantitativní 
nemají  posud  významu.   Záření  světelné 


Slunéčka. 


477 


srovnáváno  bylo  od  pokusů  Bouguerových 
s  umělými  svétly.  Podle  G.  MOllera  můžeme 
z  léchto  viech  pokusů  spuditi,  že  světlo  slu- 
neční rovná  se  svétlu  220.420  svíček  normál- 
nich  angl.  ve  vzdálenosti  i  m,  Fizeau  a  ^ou- 
cault  nalezli  fotograficky,  ie  stře  dpi  zdánlivá 
svétlost  povrchu  slunečního  je  146krát  včtéí 
ndt  světla  Drummondova  a  asi  3krář  tak  ve- 
liká jako  světlost  elektrického  světla  oblou- 
kového. Langley  shledal,  že  t.  je  5300krát 
světlejší  než  světlo  tekutého  železa.  Podle 
Bonda  a  ZdUnera  je  s.  569.5p0krát  jasnější 
nei  měsíc  v  úplňku.  Tef  světlo  sluneční  nejsil- 
něiii,  jež  známe.  Zářeni  tepelné  je  zvláště 
dftWiité,  poněvadž  souvisí  s  otázkou  teplo^ 
slunečnL  Řešeni  otázky  té  spojeno  je  s  veli- 
kými obtížemi,  poněvadž  posud  bezpečně  ne- 
víme, jak  závisí  účinek  záření  na  absolutní 
teplotě.  Vezmeme-li  za  základ  zákon  Stefa- 
na v,  dala  by  se  teplota  s.  určiti  ze  záření, 
kdyby  byla  známa  zářivost  látky  sluneční. 
Poněvadž  jí  neznáme,  klademe  tuto  záři- 
vost *■  1,  a  označujeme  takto  určenou  te- 
plotu sluneční  jako  effektivní  (Le  Chate- 
íier).  lako  pravou  teplotu  sluneční  ozna- 
čuje Violle  teplotu,  kterou  by  mělo  těleso 
xdánlivé  velikosti  sluneční,  které  by  při  stejné 
zářivosti  jako  s.  ve  stejném  čase  vyzařovalo 
stejné  teplo.  Vůbec  nelze  z  úkazů  záření 
vypočisti  skutečnou  teplotu  ve  fotosféře  slu- 
neční, i  kdybychom  měli  přesný  ohled  na 
pohlcováni  tepla  v  ovzduší  zemském,  nýbrž 
jen  teplotu  tělesa  absolutně  černého,  které 
má  stejný  zdánlivý  průměr  jako  s.  a  stejnou 
zářivost.  Nemíníme  udávati  hodnot  pro  in- 
tensita záření  slunečního,  které  četní  pozo- 
rovatelé z  |>ozorování  vypočetli.  Podle  Schei- 
nera  je  pravdě  velice  podobný  výsledek,  že 
sářeni  9.  na  hranici  ovzduší  zemského  činí 
4  jednotky  tepelné  (kalorie)  za  minutu  na 
1  cm\  dopadají-li  na  tuto  plochu  paprsky 
•luneční  kolmo.  S  tou  t.  zv.  konstantou 
slnnečni  Scheiner  vypočetl  efTektivni  te- 
plotu t.  na  7000^  C  a  myslí,  že  toto  číslo 
není  nesprávné  o  +  1000^  C  Pro  pohlcováni, 
tepla  nad  fotosférou  zvyšuje  tuto  hodnotu 
na  7760*  C,  která  přísluší  pravé  konstantě 
sluneční  6  kalorií.  Veškeré  t-m  za  rok  vy- 
zářené teplo  udává  Scheiner  na  58  X  10*31  g 
kal.,  což  by  odpovídalo  ubývání  teploty  slu- 
neční za  rok  o  3*,  klademe-li  měrné  teplo 
látky  sluneční  =  1.  Takové  ubývání  tepla, 
i  menši,  bylo  by   za  doby  historické  jistě 

gozorováno,  je  tedy  třeba  mysliti  na  ná- 
radu.  Nezbývá,  než  přijmouti  theorii  Helm- 
holtzovuv  která  i  příčinu  tepla  slunečního 
nenucené  vysvětluje.  Podle  této  theorie  je 
to  kl^ní  látky  sluneční  ke  středu,  tedy 
jeěté  pokračující  zhušCování,  jeŽ  nahrazuje 
ztráta  tepla  vyzařováním.  Heimholtz  doká- 
zal, it  kdyby  se  zmenšil  průměr  s.  o  0*0001, 
tedy  zdámivě  o  0*2",  dostačilo  by  to,  aby 
se  nahradilo  teplo  na  6000  let.  Podle  nej- 
novějšího mínění  je  snad  přítomnost  radia 
na  slunci  pramenem  energie  sluneční. 

Před  jasným  kotoučem  slunečním  pozoro- 
vati lze  někdy  jevy,  z  nichž  některé  jsou 


nevysvětlené.  Vstoupí-li  měsíc  před  9.,  na- 
stape  zatmění  s.,  jehož  počátek  a  konec 
Ue  vypočt^i  napřed.  Ale  nevypočítatelná  a 
nevysvětlena  jsou  řídká,  ale  podivuhodná 
náhlá  zateměni  9.,  t^  že  možno  je  pouhý.9^ 
Qkem  pozorovati,  arci  za  (lebe  úplně  jas- 
ného. Vedle  s.  je  pak  viděti  větší  hvězdu 
(Venuši)  pouhým  okem.  Z  toho  jde,  že  pří- 
čina zjevu  je  kosmická,  mimo  ovzduší  zem- 
ské, snad  mračno  kosmické.  Také  vlasatice 
někdy  pohybují  se  mezi  zemí  a  s-m  a  vše- 
obecně nebývá  jich  před  kotoučem  sluneč- 
ním viděti,  jen  pfi  vstqpu  a  po  výstupu 
z  něho.  Někdy  bývá  viděti  před  s-m  jasné 
skvrny,  asi  vločky  sněhové.  Ještě  o  mnohých 
jiných  úkazech  jsou  zprávy  zachovány. 

Ze  8.  má  vliv  na  některé  úkazy  na  zemi, 
jest  jisto.  Souvislost  s  magnetismem  zem- 
ským a  severními  zářemi  je  dokázána.  Avšak 
pod  názvem  >činnost  sluneční*  rozuměti  jest 
soubor  úkazů,  jevících  se  jako  skvrny,  po- 
chodně a  protuberance.  Může  se  státi,  že 
prochází-li  skvrna  středním  poledníkem  s., 
nastává  na  zemi  povrch  magnetický.  To  do- 
kazuje pak,  že  na  s-ci  dějí  se  na  skvrně  té 
a  v  sousedství  výbuchy,  povstávají  protu- 
berance a  záře  polární.  Skvrna  však  nebo 
skupina  skvrn  může  přecházeti,  aniž  se  na 
zemi  něco  mimořádného  stane,  pak  přechází 
skvrna  klidně  poledníkem  a  kotoučem  slu- 
nečním. Skvrny  všeobecně  způsobují  proudy 
na  zemi  a  to  ve  směru  poledníků,  kdežto 
ve  směru  kolmém  (od  východu  k  západu) 
nepůsobí  rušivě  na  telegrancké  vedeni.  Také 
mezi  teplotou  na  zemi  a  skvrnami  jeví  se 
souvislost,  ale  dosud  nelze  na  ní  zakládati 
nějaké  předpovědi.  Tím  méně  jest  arci  po- 
sud odůvodněno  mínění,  že  by  činnost  slu- 
neční ovládala  meteorologii  ovzduší  zem- 
ského. Jet  asi  jedním  z  četných  činitelů;  jak 
mocným,  ukáže  asi  budoucnost. 

S.  centrální  čili  ústřední  je  prý  stá- 
lice, kolem  které  všechny  stálice  jedne  sou- 
stavy se  pohybuji  tím  způsobem,  jako  oběž- 
nice kolem  8.  Tento  pohyb  stálic  kolem 
ústředního  tělesa  je  však  domněnkou,  které 
zkušenost  nepotvrdila.  V  širší  známost  uvedl 
tento  název  Mádler  spisem  >Zentralsonne« 
(1846,  2.  vyd.,  1847),  jen  že  nemínil  tím  ně- 
jaké ústřední  těleso,  nýbrž  domnělé  těžiště 
soustavy  stálic,  k  níž  čítal  i  naše  8.  a  mléč- 
nou dráhu.  Z  vlastního  pohybu  stálic  hleděl 
toto  těžiště  určiti  a  shledal,  že  by  připadlo 
do  hvězdy  Alcyone  v  Plejádách  nebo  blízko 
ní.  Ale  tato  theorie  Mádlerova  nenalezla  sou- 
hlasu hvězdářův  a  odborníci  tito  jí  zamítli. 
Viz  Kosmogonie,  str.  924.  Později  ujal  se 
prací  těch  Maxwell  Halí  v  pojednání  >The 
sidereal  systém «  (>Mem.  Astr.  Soc.«  43, 1877) 
a  Revision  v  >Monthly  Not.«  (47, 1887)  a  do- 
šel toho  výsledku,  že  sice  neexistuje  t.  cen- 
trální, ale  že  snad  naše  slunce  se  pohybuje 
kolem  bodu  (Oh  37 ««  rekt.  a  26**  32*  dekl.  pro 
1850)  asi  za  20  millionů  let. 

8.  půlnoční  viz  PĎlnočni  slunce.  VRý'. 

Slanédka  [CoccinelUdae)  jest  Čeleď  brouků 
kyjorohých  tvaru  těla  velmi  význačného,  pólo- 


478  Slun. 

kaloTÍtého  nebo  mirné  podlouhlého,  barvy 
objí.  červenožluté  s  ferDými,  řidčeji  avčt- 
Ifmi  skvrnami,  nebo  černé  se  skvrnami  bí- 
lými či  ilutými.  Tykadla  vkloubena  jsou  pod 
postranním  krajem  nebo  píednimi  rohy  Čel- 
ními nebo  meii  očima  a  daji  se  sloiiti  v  rýhy 
na  ipodni  strané  hlavy;  jsou  většinou  jede- 
náctičlená  s  paličkou  troj-  i  viccČlEnou. 
Nohy  daji  se  pewnÉ  k  tiilu  piitáhnouti.  Přední 
kyčle  jsou  pMčné,  Šikmo  postavené,  zadní 
příčné  v  zadu  obloukovité  zaokrouhleni;.  Na 
stehnech  po  celé  délce  jest  rýha  pro  holeně. 
Chodidla  jsou  čtyfčlená  se  3.  Článkem  velmi 
malým  a  ve  článku  druhém  ukrytým.  Za- 
deček má  pét  ai  iest  volných  krouikú  bfii- 
nich;  kroužek  1.  jest  veliký.  Pro  celou  čeleď 
jest  velmi  význ^ČDO,  ie  brouci,  dotkneme-li 
se  jich,   v^'pouStéji   z    kolen    tlutou    šfávu. 


mnoiil.  Miicoiravá  s.  pronáaledujice  mi 
jsou  velmi  nliiečna  a  byly  v  dob£  pos1e< 
druhy  australské  právě  jen  la  tím  dČelf 
aby  hubily  mjíce,  lavádény  do  St-v.  Att 
riky.  Některé  druhy  pronásledují  tél  roitt 
a  puchýFnatky.  Ke  s-k&m  býloíravfm  ai 
lejí  léi  Děktefi  ikfldci.  Co  se  týče  sonsti 
s-ek,  byla  tato  často  měnčna  a  není  poi 
jeitě  ustálena.  Dělíme  je  na  tři  podéele 
Lithophilinac  vyznačenou  pFede  tíi 
dlouhým  3  ČI.  chodidlovým,  tak  le  chodi 
jsou  zjevně  Ctyrčlená.  Druhy  evropské  s 
náleícjic!  pKsJuícjí  oblasti  mofe  Stlei 
lemniho  a  zpQiob  jejich  iivota  nen!  je 
znám.  2.  Epilachninae  mají  tykadla  sp 
mezi  očima  vkloubena  a  iucbvy  na  ko 
několika  zuby  opatřeny,  na  koření  bez  lu 
Podčeleď  tato  jest  biložravá.  Obsahuje 


{CoecineUidaťt. 


iOatciiitlIa  Upmefaí 


Brouci  dospěli  i  jejich  larvy  jsou  dílem 
iraví,  dílem  býlolravi.  Larvy  jsou  těla  po- 
dlouhlého, často  pesifc  zbarveného  svrchu 
často  se  itétinatými  bradavkami  nebo  trno- 
vítými,  časlo  rozvětvenými  výběžky.  Hlava 
jest  šikmo  skloněna,  nese  trojčlcná'  tykadla 
a  za  nimi  většinou  tfi  aí  čtyři  očka  jedno 
ducha.  Makadla  čclistni  jsou  crojčlená,  pys- 
ková  dvojčlenú.  Holenč  jsou  delSÍ  než  stehna, 
ke  konci  se  ponrnáhlu  ztenčuji ;  chodidla 
jsou  malá  drápkovitá,  silně  zakřivená  a  na 
kořeně  většinou  oíuhťná  ni'bo  rozšířená. 
Dospěvši  Uirva  upevňuje  se  zadním  koncem 
a  joii  svlečená  pokožka  shrnuta  jest  kol  zad- 
ního konce  kuklv-  U  něktcrích  rodů  i-šak 
kukla  jest  po  ccIi-  své  délce  kryta  larvovou 
koži  prasklou  na  hFlietě,  S.  rozšířena  jsou 
po  celém  svistí;  kalaloy  z  r.  1875  uvádí 
přes  100  rodů  o  144'*  druzích,  od  té  doby 
vžak  počet  popsaných  druhů  značně  se  roz- 


lij iCHiliKOTiit  tiptulKlatai' 

4  rody,  z  níchi  tfi  iijí  v  Evropě,  Nejdu 
iilěiši  jest  Lasia  Muls,,  která  má  drápky 
doprostřed  rozčisnuty,  na  koFeně  bezioi 
kovité  rozšiřeniny.  L.  viginlidnopunclata 
jest  tém  ř  polokulovitá,  svrchu  jemně  ^ 
tiskic  pýřitá.  nahnědle  Červená,  ílutofervi 
nebo  červenavě  žlutá,  na  hlavě  často  s  tn 
vým  temenem,  štít  s  černou  skvrnou  up 
střed  nebo  3  tečkami,  nebo  téměř  celý  čeř 
štiiek  zhusta  černý  a  krovky  velmi  prom< 
livě  černě  tečkované,  aí  celé  červené.  Dé 
3 — 4  mm.  Jest  na  lukách  velmi  obecná 
velmi  škodlivá  hicince,  kterou  dospělý  bro 
i  larva  ožirá.  Tato  jest  tlustá,  ilutobíli, 
hruili  a  na  zadečku  dlouhými  větvitými  > 
běžkv  ozbrojená, mezi  nimiž  je  černě  skvrní 
Podcelcď  3.  Coccinellinae  má  tyka( 
spíše  před  očima  vkloubená  a  na  koře 
Žuchev  zub.  Obsahuje  pravá  ».,  která  t 
jako  jejich  larvy    Živi  so  milcemi  a  děli 


Slunečné  hodiny  —  Sluneční  soustava. 


v  celou  řadu  skupin.  Jednu  i  nich  tvoři  rodyi 
dHve  v  rod  Coecinella  a  Hippodamia  zahrno- 
vané. Z  dmha  sem  náleiejlcícb  nejobyč. 
jest  C  Meptempunctata  L,,  s-ko  sedmi- 
tečné; jest  polokulovité  čeroé,  na  hlavé  a 
itité  ilutobile  skvrnité  s  krovkami  červeno- 
tlutými  idobenjmi  3  íemými,  skvrnami  na 
plose  kaldé  z  nich  a  spolefnon  skvrnou 
při  ítítku.  Čelné  barevné  odrftdy  lie  vidy 
snadno  poznati  po  velikosti  (55— B  mm)  a 
itlastlém  postranním  kraji  krovek.  Roiáířcno 
jest  po  celé  EvropĚ  i  Aaii  a  sev.  polovinĚ 
Afriky.  C.  qui nquepunctata  L.,  s-ko  pSti- 
teČné,  podobá  se  předešlému,  ale  má  po- 
stranní kra)  kroveČný  mnohem  méní  itíustlj; 
iná  na  kaidé  krovce  dvé  a  pfi  štítku  1  spo- 
lečnou Černou  skvrnu.  Vel.  3'S— 5mm,  Roi- 
iiřenopo  Evropě  i  Sibiři.  Ke  druhům  vkresbí 
nejproménlivíjšim  náleží  C.  kleroglypMea  L.. 
•-ko  popsané.  Od  ostatních  druhii  liií 
se  Čern$nii  epimerami  stFedoprsnimi.  Kresba  i 
jest  buď  ferná  na  hnědavě  iluié  pQdé  nebo 
■vřtlá  na  černé  půdě.  Stejné  proménliva  jest  | 
C  conglobata  s-ko  kolové.  Z  rodfi  pří-i 
božných  třeba  jmenovati:  Mlcratpis  Rotb., 
Éájrňa  Muls.,  Anatis  Muls.,  Hippodamia  Muls. 
a  Anitorticta  Dnp.  ďOrb.  l^pk. 

Wlxmubni  bodlny  vii  Gnómónika. 
niui«6nlos,  bot.,  viz  Helianthus. 
Ilmtsinlk  (angl.a  fr.  parasol,  rus.  lonlik), 
■třechovitý  úbor  ca  ochranu  před  sluncem, 
jeji  začaly  nositi  dámy  kolem  r.  1770  ve 
Francii,  odkudí  záhy  dostal  se  k  nám.  Úprava 
jeho  byla  a  jest  podobná  jako  u  deštníku 
(v.  t.),  jen  ie  bývá  povlečen  látkou  avétlou. 
fllonsdiiiiotut&vajesonbor  váech  téles, 
jel  ovládá  pfitallivá  sila  ústředního  tělesa, 
slunce.  Slunce  není  sice  srdcem  vesmíru, 
jak  je  nazval  Tbcón  ze  Smyrny,  ale  přece 
srdcem  organismu.  j(?hoi  rozsahu  a  bohatství 
nemáme  posud  úplně.  Také  posud  neznáme 
podstaty  tajemné  přitažlivosti,  jel  panuje 
mezi  hmotami  a.  s-Vy-  Kolem  slunce  obíhaji 
oběínice  (planety)  ve  dráhách,  jeí  jim  vyká- 
zány jsou  zákonem  gravitačním.  Menši  tělesa, 
měsíce  nebo  druíice  (satctlity,  trabanty)  pro- 
vázejí obéinice  na  dráze  kolem  slunce  obíha- 
jjce  při  tom  kolem  svých  středů  (oběinic) 
ve  drahách  také  přesně  udaných.  Přisluínik;^ 
S.  a-vy  m&ieme  roztfjditi  lakto:  1.  ústřední 
téteso,  obrovské  slunce;  2.  vnitřní  oběžnice 
Merkur,  Venuše,  Země  s  1  měsícem  a  Mars 
se  2  mésici;  3.  roj  malých  občínic  (asteroid, 
planetoid)  za  drahou  Mariovou,  jejichž  počet 
31.  řij.  1903  překročil  číslo  550;  z  nich  jen 
planetoida  433.  .Ero3«,  objevená  Wittem 
13.  srp.  1898,  činí  výjimku,  neboC  dráha  jeji 
je  mezi  drahou  ZernČ  a  Marta,  ona  sama 
pak  je  bližší  Zemi  neŽ  Mars;  vzdálenost  od 
slunce  činí  1'45S111  polomčrů  dráhy  zemské, 
doba  oběhu  643*1  dne;  4.  skupina  velikých 
oběžnic:  Jupiter  s  5  měsíci,  Saturn  a  kruhy 
a  8  měsíci,  Uran  se  4  mSsíci  a  Neptun 
s  1  mésícem;  5.  neznámý  počet  tfles  mlho- 
vitých,  vlasatic  (komet.  18  periodických)  a  me- 
teoritO,  metcorfi,  které  obíhají  kolem  slunce 
ve  drahách  velmi  výstředních. 


Ponévadi  rozdil  ve  velikosti,  hmotě  a  vzdá- 
lenosti i  mezi  velikými  oběžnicemi  )e  veliký, 
je  nesnadno  sestaviti  příhodnou  mapu  celé 
%.  s-vy.  Volime-li  za  pr&měr  dráhy  Merku- 
rovy  jenom  1  em,  činí  prúmér  diáhy  Neptu- 


Ci>.  SSOT.  SluEieíDi  KDitn*. 

novy  80  cm.  Vyobr.  Č.  3807  inázorí^uje  podle 
možnosti  s.  s-vu.  Vyjádfime-li  hmotu  slunce 
číslem  1.000,000.000,  obdržíme  pro  hmotu 
Merkura  119,  pro  hmotu  Marse  323,  pro 
hmotu  Venuše  2445,  pro  hmotu  Země  3056, 
pro  hmotu  Urana  44.248,  pro  hmotu  Neptuna 
52.378,  pro  hmotu  Saturna  285.580,  pro 
hmotu  Jupitera  954.610  a  pro  součet  hmot 
všech  občšnic  1,342.759,  i  £ehol  poznáme. 


480 


Sluníčko  —  Slunivky. 


ie  součet  hmot  všech  obéinic  činí  asi  Vno 
hmoty  sluneční. 

Mnozí  pokoušeli  se  vyhledati  určité  vztahy 
mezi  vzdálenostmi,  hmotami  a  občhv  planet, 
což  se  jim  i  podařilo,  ale  vztahy  takové  ne- 
vyjadřuji zákona  přirodniho.  Známa  je  řada 
6sel,  podle  niž  měla  se  řiditi  vzdálenost 
8  větších  planet  od  slunce  a  při  niž  plane- 
toidy  zaujímaly  místo  jednotlivé  planety  (jako 
její  trosky),  pod  jménem  zákona  Titiova  nebo 
řady  Bodeho.  Řada  čísel  0, 3,  6, 12,  24,  48 . . . 
zvětšených  o  číslo  4  měla  udávati  přibliinou 
vzdálenost  oběžnic,  tedy  Merkura  O  -f-  4  —  4, 
Venuše  3  +  4  =  7,  Země  6 +  4  — 10.  Marsa 
12  +  4  — 16,  planetoid  24  +  4  =  28.  Jupitera 
48  +  4  —  52,  Saturna  96  +  4  =  100,  Urana 
192  +  4  =  196,  Neptuna  384  +  4  —  388.  Až 
do  objeveni  Neptuna  shodovala  se  čísla  řady 
té  se  skutečnými  vzdálenostmi,  ale  pak  na- 
stala značná  neshoda. 

Merkur  a  Venuše,  jež  jsou  bliže  Sluncí  nei 
Země, sluji  oběžnicemi  dolními,  ostatní 
horními.  Dolní  oběžnice  přicházejí  do  kon- 
junkce se  sluncem  dvakrát,  před  sluncem  a 
za  nim;  první  sluje  konjunkce  dolní,  druhá 
horní.  Dolní  oběžnice  nepřicházejí  se  sluncem 
do  kvadratury  a  do  opposice.  Oběžnice  dolní 
viděti  je  před  východem  slunce  jako  jitřenky 
(Fosforos)  a  po  západě  slunce  iako  večer- 
nice (Hesperos)  a  oosahují  pak  největší  elon- 
§ace  od  slunce.  Horní  oběžnice  vstupují  jen 
o  konjunkce  horní  se  sluncem,  ale  pHchá- 
zeji  v  protilehlém  místě  své  dráhy  v  oppo- 
sici  se  sluncem,  pří  tom  vycházejí  počátkem 
noci,  vrchoU  o  pAlnoci  a  zapadají  při  vý- 
chodě slunce.  Humboldt  navrhl,  aby  se  oběž- 
nice dělily  na  vnitřní  a  vnější  podle  toho, 
zda  jsou  uvnitř  prstenu  planetoid  mezi  Mar- 
tem  a  Jupiterem  či  vně.  Ze  soustav  slunečních, 
které  pro  slunce  a  oběžnice  byly  sestaveny, 
totiž  egyptské,  Ptolemaiovy,  Koprníkovy  a 
Tychonovy,  seznána  byla  pravou  soustava 
Koprníkova  čili  heliocentrická. 

O  postupném  pohybu  celé  s.  s-vy  k  sou- 
hvězdí Herkula  viz  Apex.  Newcorob  přijal 
ve  své  práci  uveřejněné  1899  za  rektascensi 
apexu  277°-5  a  za  deklinaci  +  36®.         VRý, 

Slanidko,  bot.,  někdy  též  název  rostliny 
Calendula  ofjicinalis,  měsíček  zahradní, 
viz  Calendula. 

Slanivky  {Helioi^oa),  iest  skupina  prvoků 
(Frotoxoa),  tvořící  podtřidu  panožců  (Sarco- 
dina).  Mají  tělo  obyčejně  kulaté,  buď  nahé 
(na  př.  Actinophrys  neb  Actinosphaerium,  vy- 
obr.  viz  při  těchto  heslech)  neb  opatřené 
křemitou  schránkou;  bývají  to  nejčastěji 
jednotlivé  kousky  křemité  rfizného  tvaru  a 
různého  uspořádání;  leží  obyčepě  isolovaně 
na  povrchu  těla  {Ácanthocystts,  viz  vyobr. 
při  tomto  hesle),  řidčeji  schránka  jeví  se  ja- 
Kožto  koulička,  složená  ze  mřížek  {Clathru- 
lina,  viz  vyobr.  při  tomto  hesle).  Též  roso- 
lovité schránky  jsou  známy.  Pseudopodie 
jsou  jemné  a  velmi  tenké,  paprskovité.  Slouží 
pohybu  a  uchvacování  potravy.  U  některých 
druhu  jsou  pseudopodie  opatřeny  osou 
z  tužšího  plasmatu,  jsou  to  t.  zv.  axopodie. 


Myriophryg  paraáoxa  má  mezi  axopodiemí 
dlouhé  brvy.  Na  pseudopodiích  lze  pozoro- 
vati prouděni  zrnek.  Skladba  obyčejné  vyka- 
zuje vrstvu  vnějši  (ectoplasma)  a  vrstvu 
vnitřní  (endoplasma).  Ectoplasma,  v  níž  po- 
trava se  ukládá,  jest  tak  silně  prostouplé 
vakuolami,  že  má  vzhled  až  pěnovitý.  Va- 
kuoly  nepulsují  vždycky.  U  některých  jest 
jich  velmi  mnoho.  Jádro  jest  nejméně  iedno 
(u  Actinophrys)  nebo  několik  (u  rodu  NmcU- 
aria)  aneb  značný  počet  (u  Actinosphaerta 
až  500);  jest  obyčejně  kulaté.  Mimo  vakuol^ 
a  jádra  bývají  v  tělesném  plasmatě  rftzna 
zrnka,  kapky  tukové  a  zelené  řasy.  Množení 
děje  se  dělením  jednoduchým  neb  několikrát 
opakovaným,  konjugací  a  spálením,  tvorbou 
spor,  pučením  a  rozpadem.  Hustým  zievem 
jest  encystace;  cysty  bývají  ze  hmoty  křemité 
neb  rosolovité.  Spory  bývají  někdy  opatřeny 
bičíky  (u  Acanthocysttt  vždy  dvěma).  Typické 
druhy  množení:  1.  A.  Dělení,  a  to  u  AcHna- 
phrys:  Dříve  než  se  počne  děliti  ve  dví, 
pseudopodie  se  zatáhnou  a  střední  jejich 
nitkovitá  substance  se  rozplyne;  jádro  se 
dělí  mitoticky,  a  když  se  rozdělí,  zaškrti  se 
celé  tělo,  obě  poloviny  se  oddělí  a  každá 
pro  sebe  vytvoří  nové  pseudopodie.  To  jest 
děleni  ve  stavu  volném.  Totéž  se  můŽe  díti 
ve  stavu  encystace;  jádro  se  děli  rovněž 
mitoticky;  dceřiné  cysty  vejdou  ve  stav 
klidu,  v  němž  vytrvají  po  několik  dní,  a  pak 
z  nich  vyjde  malá,  jednojaderná  s-ka.  — 
B,  Mnoient  u  Acanthocystis:  Ta  má  ve  středu 
těla' centrální  těleso,  silně  světlo  lámajíc!  a 
intensivně  barvitelné;  jádro  jest  jedno,  ex- 
centrické. Ono  centráim  těleso  zastává  úlohu 
centrosomatu  a  jádro  zde  prodělává  zvL  dě- 
leni mitotické.  —  2.  Konjugace.  Zástupce 
Actinophrys  sol  podle  studií  Schaudinnových. 
Každé  individuum  má  1  centrální  jádro; 
nejprve  jedno  nebo  několik  individuí  se  en- 
cystuje;  konjugace  děje  se  však  jenom  mezi 
dvěma  jedinci,  i  když  iich  jest  v  cystě  více. 
Dvě  individua  pozbudou  axiálních  vláken, 
pak  celých  pseudopodií,  obdají  se  společnou 
tlustou  schránkou  rosolovou  a  klesnou  ke 
dnu;  každé  individuum  v  cystě  vyvine  svou 
zvláštní  membránu.  Potom  jádro  počne  mi- 
toticky se  děliti;  když  obě  poloviny  jádra  se 
rozstoupí,  proximálni  pfilka  směřuje  k  centru 
a  utváří  se  v  jádro;  distální  p&lka  obdá  se 
nepatrným  množstvím  plasmatu,  dá  vznik 
malé,  kulaté  buničce  s  jádrem  silně  se  bar- 
vicím, jež  představuje  vlastně  jen  shloučdc 
chromatinu,  a  poznenáhlu  zajde  jako  směrné 
tělísko  ve  vejci  Metazoi.  Membrána,  dělící 
individua,  se  rozplyne,  jádra  přibližují  se 
k  sobě  až  posléze  úplně  splynou.  Tím  vznikne 
jediná  cysta  s  jedním  jádrem,  jež  mitoticky 
se  děli,  a  vzniknou  zase  dvě  individua,  ]á 
se  promění  v  cysty,  které  trvají  po  nějaký 
Čas  ve  stavu  klidu.  3.  Pučeni.  Typem  jest 
Acanthocystis,  Centrální  těleso  vfibec  pučeni 
se  neúčastní,  pseudopodie  se  nezatahují  a 
jádro  dělí  se  přímo,  jádro  m&Že  několikrát 
po  sobě  přímo  se  itěliti,  ale  centrální  tělisko 
zůstává  stále  j  edno.  Cásf  plasmatu  8  části  jádra 


Slunj  —  Slup. 


481 


oddělí  »c  v  podobč  kulatého  pupenu  od  ma- 
teřského ivftetc  i  s  určitým  množstvim  kře- 
mitých  jehliček.  To  trvá  2—4  hod.  Jedno 
zvlfc  maže  dáti  vznik  až  24  pupen&m;  ty 
nékdy  zQstávají  po  nějaký  čas  ve  spojeni 
8  mateřským  zvířetem  tvoříce  tak  dočasné 
kolonie.  Po  pučení  obyčejně  nastává  dělení 
mateřského  jedince  ve  dví.  Nově  vzniklé  pu- 
peny nemají  ani  centrálního  tělesa  ani  pseudo- 
podií.  Podle  Schaudinna  lze  rozeznávati  čtverý 
zpfisob,  jak  se  chovají  pupeny  nově  vzniklé: 
a)  Pupen  klesne  ke  dnu  na  3—4  dni,  pak 
vzniknou  pseudopodie  a  individuum  začne 
se  pohybovati  a  vyživovati  z  jádra,  pak 
vznikne  centrální  tělísko,  b)  Z  pupenu  ně- 
kolikerým přímým  dělením  vyvinou  se  nové 
pupeny,  c)  Pupen  opouští  křemitou  schránku 
jakožto  Hagellospora  se  2  bičíky;  pohybuje 
se  pomalu,  pak  stává  se  amocbovitým,  vy- 
tvořuje Široké  pseudopodie,  lobopodie,  na- 
čež se  zakulatí  a  vytvoří  svou  křemitou 
schránku.^) Pupen  opouští  křemitou  schránku 
přinao  jako  lobopodiospora.  —  4.  Množení  roz- 

Cadem.  Vytvoří  se  flagellospory  se  dvěma 
ičiky.a  tó  buď  za  encystace  nebo  bez  této. 
Někteří  zástupci  s-vek  žijí  volně,  někteří  jsou 
přirostlí,  buď  žijí  ojediněle  nebo  tvoří  ko- 
lonie. Někdy  tvoří  kolonie  dočasné,  určené 
ke  sháněni  potravy  větších  rozměrů,  na  niž 
by  jednotlivá  s-ka  nestačila  (na  př.  Actino- 
9pkaeríum),lJ  s-vek  existuje  také  plastogamie, 
zvláštní  druh  splynutí,  které  obyčejně  před- 
chází konjugaci;  při  tom  o  potravu  vůbec 
nejde,  a  splývají  buďto  jenom  pseudo- 
podie, nebo  též  plasma,  ale  jádra  zůstávají 
netknuta. 

S  žijí  výhradně  ve  sladkých  vodách, 
zřídka  jen  v  moři. 

Co  se  týče  systému,  dělí  se  na  4  hlavni 
skupiny:  I.  Desmothoraca,  lež  se  vyzna- 
čuji tim,  že  křemitá  jejich  schránka  jest  tvo- 
řena z  jednotlivých  souvislých  součástí  a 
představuje  mřížovitou  kuličku.  Stonek  bud 
jcst  přítomen  neb  není.  Náležejí  sem  fam. 
CUtthruUnídae  s  rodem  a  druhem  Clathrulina 
eiegans,  II.  Chalarothoraca  mají  křemitou 
kostru  složenou  z  oddělených  částí;  hlavními 
zástupci  jsou  rody:  Acanthocystis^  Raphidio- 
phryt,  PompholyxophrySy  Ciliophrys.  III.  Chla- 
mydophora,  kteréž  nemají  křemité  kostry, 
nýbrž  jen  měkkou  schránku  rosolovitou;  zá- 
stupci jsou  rody  Heterophrys  a  Sphaerastrum. 
IV.  Aphrothoraca,  skupina  s-vek  s  tělem 
nahým,  amoebovitě  proměnným  aneb  trvale 
kulovatým.  Nejznámější  její  rody  jsou:  Acti- 
notphaeriumt  Acttnophrys^  Nuclearia,  Vampy- 
rtlía  ctc. 

Literatura.  A.  Brauer,  Ueber  die  Ency- 
stirung  v.  Actinosphaerium  Eichhorni  Ehrbg. 
(»ZcÍlschr.  f.  wiss.  Zool.«,  sv.  68.,  1894);  F. 
Schaudinn,  Ueber  das  Centralkorn  der  He- 
líozoen,  ein  Beitrag  zur  Centrosomenfrage 
(»Verhandl.  d.  deutsch.  zoot.  Gesellscbaft  zu 
Bonn<,  1896);  t.,  Ueber  die  Copulalion  von 
Actinophrys  sol.  Ehrbg.  (»Sitzungsb.  d,  kgl. 
preuss.  Akad.  d.  Wiss.<,  Berlin,  1896 1;  R. 
Hertwig,   Ueber    Kerntheilung,    Richtungs- 

OttAv  Slovník  Naučný,  ■▼.  XXní.  20  12  1904. 


kórperbildung  und  Befruchtung  von  Actino- 
sphaerium Eichhorni  Ehrbg.  (»Abh.  d.  math.- 
phys.  Klasse  d.  kgl.  bayr.  Akad.  d.  Wiss.c, 
sv.  19.,  1899);  A.  Lang,  Lehrbuch  der  ver- 
gleichenden  Anatomie  der  wirbellosenThiere. 
Protozoa  (1901).  MBbr. 

SllinJ,  město  v  království  Chorvatsko-sla- 
vonském  v  županiji  modrušriecké  při  lev. 
bř.  ř.  Koraný,  má  9186  obyv.  srbochorvat.  a 
větš.  katol.  (1900),  řím.-katol.  kostel,  starý 
zámek,  okr.  soud.  poštu  a  telegraf,  stanici. 

Slimka  (Leucaspius  delineatus  Sieb.;  viz 
vyobr.  11.  na  příloze  u  či.  Kaprovité  ryby) 
jest  rybka  kapr  o  vitá  (čel  Cyprinidaé)  a 
jediný  druh  svého  rodu  {^Leucaspius  Sieb.). 
Dor&stá  délky  jen  6—12  cm  a  má  barvu  na- 
hoře do  zelenavá  hnědou  nebo  žlutavou,  na 
bocích  i  na  břiše  stříbrobílou  a  v  zadní  .po- 
lovině boků  podélný  pruh  šedomodrý.  Ústa 
jsou  šikmo  dolů  rozeklána,  bez  vouskfl, 
trup  jest  málo  se  stran  smáčkly,  ale  mezi 
ploutvemi  břišními  a  ploutví  řitní  aŽ  ostrý, 
postranní  čára  neúplná,  totiž  jen  as  na  8 — 12 
šupinách  za  víčkem.  Krátká  hřbctní  ploutev 
jest  již  na  zadním  svahu  hřbetu,  trochu  delší 
řitní  ploutev  se  počíná  ještě  pod  posledními 
paprsky  ploutve  hřbet  ní.  Na  kostech  pože- 
rákových  jest  až  po  5  štíhlých  zubech  se  za- 
křivenými a  vroubkovanými  konci  v  1—2  řa- 
dách U  nás  objevena  s.  po  prvé  v  »nebe- 
ských<  rybnících  na  Třeboňsku;  žije  v  ře- 
kách, rybnících  a  vodách  rašelinišť  v  jiho- 
východní Evropě,  zejména  v  Rusku,  pak  i  ve 
vých.  Prusku,  v  Brunšvicku  i  dále  také  až 
v  záp.  Německu.  Dobou  tření  jsou  měsíce 
duben  a  květen.  Bř. 

Slunohled  viz  He.lioskop. 

Slanomér  viz  Heliometr. 

Slnnopll  viz  Heliografie. 

Slunovrat  (lat.  sohtitium,  t.  j.  »stání 
slunce*)  je  doba,  kdy  slunce  jest  odkloněno 
nejdále  od  rovníku  na  sever  neb  jih,  tedy 
doba,  kdy  slunce  o  polednách  stoji  nejvýše 
a  nejníže  nad  obzorem,  kdy  je  den  nejdelší 
a  nejkratší,  23.  čna  a  21.  pros.  První  doba 
sluje  s.  letní;  slunce  nalézá  se  na  počátku 
znamení  Raka,  kterýžto  bod  nazývá  se  bo- 
dem 8-u  letního,  nebo  krátce  letním  bo- 
dem, poněvadž  dnem,  kdy  slunce  jím  pro- 
chází (23.  čna),  nastává  astron.  léto  na  se- 
verní polokouli  zemské.  Na  blízku  bodu  toho 
je  hvězda  t]  Blíženců.  Druhá  doba  sluje  s. 
zimní,  poněvadž  dnem  21.  pros.,  kdy  vstu- 
puje slunce  ve  znamení  Kozorožce,  nastává 
u  nás  astr.  zima.  Bod  ten  sluje  bodem  s-u 
zimního,  zimním  bodem.  VRý* 

Slimovratnost  viz  Heliotropismus. 

Slap,  jímka  ze  dvou  fošen  u  lodi  připev- 
něná, do  které  při  plavení  dříví,  kde  voda 
jest  mělká,  naházejí  se  polena  z  lodi,  aby 
se  ji  tíže  ubralo,  dřeva  ta  však  neodpla- 
vala.  Črn. 

Slap,  chybně  Cule  (Zulb)^  městečko  na 
Moravě,  hejtm.  Znojmo,  okr.  a  pš.  Jarosla- 
vice;  246  d.,  1330  obyv.  n.(1900),  far.  kostel 
Jména  P.  Marie,  4tř.  šk.,  mlýn  a  dva  výroč. 
trhy. 

31 


482  Slupca  —  Sluzský. 

Shipoa  (rus.  Slupcy),  új.  město  v  kališské  chař,  který  sedel  na  Slivné  před  r.  1458, 
gub.  nedaleko  hranic  říše  Německé,  na  sil- ,  získal  statek  Sluhy,  jenž  mu  r.  1464  ve  daky 
nici  z  Varšavy  do  Poznaně  vedoucí;  celnice;  zemské  vložen,  avšak  zdá  se,  že  Jej  Ctibor, 
má4136  ponejvíce  polských  obyvatelů.  Město,  svn  jeho,  prodal,  neb  týž  seděl  r.  1488  na 
založené  r.  1290  biskupem  poznaňským  Ja-  řvonětopech,  a  s  Janem,  synem  svvm.  pro- 
nem  Gorhiscm,  nadáno  bylo  mnohými  svo- ,  dal  část  svou  Buciny;  také  míval  Cečclicc. 
bodami.  R.  1331  zpustošeno  křižáky. V  S-cích 'Jan  dotčený  koupil  před  r.  1520  Tuchomé- 
ukazuje  se  domek,  v  němž  r.  1707  obýval  i  řiče,  jež  r.  1544  bratřím  Ctiborovi,  Vác- 
Karel  II.,  král  švédský.  —  Slupečky  Újezd  lavovi  a  Janovi  (synům  jeho?)  ve  dsky 
má  83.873  obyv.         '  Pp.     I  vloženy.    Cftibor  skoupil  r.  1550  díly  bratří 

Slnpečný  {Luppetsching),  ves  v  Čechách, ;  svých  a  k  tomu  získal  r.l557  Suchdol,  v  le- 
hejtm.  Kaplice,  okr.  Vyš.  Brod,  fara  a  pš  těch  1559—61  patero  dílů  na  Chrašťanech  a 
Frimburk;  25  d.,  154  obyv.  n.  (1900),  Itř.  s  bratřími  r.  1562  oboje  Čičovicc,  R.  1572 
šk.,mlín.  V  XVI.  a  XVII.  stol.  sídlo  Sudku  koupil  Roblín  a  r.  1675  část  Kněževsi.  Po- 
z  Dluhé.  třcbován  nejednou  v  poselstvích  a  kommis- 

Slaploe  (t.  c.  sloupck\  ve  stavitelství  ^  sích  zemských.  Václav  sloužil  r.  1547  králi 
vodním  součásC  zařízení  na  hrazení  vody  Ferdinandovi  proti  SasŮm  a  při  korunování 
v  náhonech  k  strojům  vodním,  ve  splavech  krále  Maximiliána  konal  službu  jako  vacht- 
a  pod.  stavbách,  která  přijímá  tlak  vodní  od  mistr  měst  PražskVch  Držel  r.  1549  Psářc, 
stavidel,  hradidel,  hradel,  jimž  jest  oporou,  r.  1558  Vodochoďy  a  r.  1559  Vétruáicc 
S.  jsou  dřevěné,  zděné  a  železné ;  železných  ,  (f  1566).  Jan  měl  statek  v  Potlýštíně.  Včtru- 
uživá  se  zejména  při  jezech  pohyblivých  (viz  šice  držel  potom  Jan  mladŠi,  bezpochyby 
Jezy).  Plk,       Václavův  syn  (1572  až  ca.  1589).    Po  Ctibo'- 

Slupleo,  ř.  v  Pomoř.,  viz  Sloupá.  ;  rovi   byli   bratří    Šťastný,    Karel    a    Sig- 

Slapjané  viz  Slubjané.  mund.    1.   Šťastný   dostal  za  díl  ČíČovice, 

Stupsk,  m.  v  Pomoř.,  viz  Sloup  4).  k  nimž  r.  1588  přikoupil  statek  OtŮv  tudíž. 

Sluiovloe,  městečko  na  Moravě,  hejtm.  '  Zemřel  již  před  r.  1590  zůstaviv  z  manž.  Ka- 
Holešov,  okr.Vyzovice;  185  d.,  973  obyv.  č.  i  teřiny  Hamzovny  ze  Zabědovic  (f  1608)  syna 
(1900),  far.  kostel  sv.  Jana  Křt.,  3tř.  šk.,  pš  ,  Jana  Benjamina.  Týž  prodal  r.  1596  statek 
obč.  záložna  a  2  mlýny.  Na  starém  hřbitově  :  svůj  v  KnéŽevsi.  R.  1606  získal  Tuchomě- 
stával  starožitný  chrám,  k  němuž  vedlo  80  řiče,  ale  prodal  r.  1607  Úholičky.  Se  strýci 
schodů;  na  jeho  místě  vystavěn  (r.  1814)  j  svými  zdědil  po  Adamovi  Mstidruhqvi,  po- 
chrám  nynější  'sledním  z  Chlumův  z  Ch.,  statek  Újeidec 

Sluitioe,  far.  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  I  u  Mladé  Boleslave,  kterýž  r.  1612  prodali, 
okr.  C.  Brod,  pš.  Škvorec;  63  d.,  408  obyv.č.  I  R.  1615  prodal  TuchonŽřice  i  Čičovicc  a 
(1900),  kostel  sv.  Jakuba  (ve  XIV.  stol.  far., ,  držel  pak  KolcČ,  který  r.  1623  nadobro  pro- 
V  nynější  podobě  z  r.  1747),  4tř.  šk.,  mlýn  ;  padl  a  v  chudobě  zemřel.  (Scst  a  jeho  Ka- 
a  popi.  dvůr.  Stávala  zde  tvrz.  Ve  XI\^  stol.  j  teřina  vdaná  Zapská  na  Ctiněvsi.)  2.  Karel 
seděla  zde  rodina  Roštů,  Stachů,  Rynartfi,  |  dostal  při  dělení  Tuchoměřice,  též  Vono- 
od  r.  1455  seděl  zde  Jan  z  Čepě,  r.  1473  pro-  klasy,  Solopisky  a  Roblín  (tyto  r.  1588  pro- 
dal je  }an  z  Říčan  Jílkovi  Ryboví,  od  r.  1519  |  dal),  r.  1590  koupil  Zlýčinu,  ale  pustil  potom 
držela  je  rodma  Pechancu  z  Královic,  po  ,  Tuchoměřice  bratrovi  a  drŽcl  Hostivici  a 
nich  Skalští  z  Dubu.  R.  1623  zabrány  a  pro- '  Chrašfany.  Tyto,  tuším,  prodal.  Zemřel  ok 
dány  Karlu  kn.  Liechtcnšteinovi  a  ten  je  I  r.  1600  zůstaviv  vdovu  Johanku  Vlkovou 
připojil  ke  Škvorci.  R.  1716  vyhořel  zdejší  ■  z  Kvítková  a  syny  Adama  a  Jindřicha,  za 
kostel.  jejichž  nezlctilosti  Hostivice  prodána.  Adam 

Slater  Claux,  sochař  nizozemský,  žil  při  i  ujal  pak  Suchdol  a  věnoval  na  něm  manž. 
dvoře  burgundského  vévody  Filipa  Smělého,  i  Kateřině  ze  Zabědovic  (mladší).  Zemřel  ještč 
jehož  dvorním  sochařem  se  stal  r.  1390  a  1 1.  r.  a  Jan  Benjamin  zděd  v  Suchdol,  pustil 
jehož  náhrobek  provedl  r.  1404  v  Dijonč.  Jiná  jej  dotčené  Kateřině.  Jindřich  neměl  statku 
znamenitá  jeho  práce  jest  t.  zv.  studné  Síoj-  I  a  zemřel,  tuším,  nedlouho  po  r.  1615.  3.  Sig- 
{išova  v  býv.  kartusiánském  klášteře  tamtéž  |  mund  dostal  za  díl  Suchdol  (a  od  bratra 
z  r.  1399.  ujal  Tuchoměřice),  koupil  r.  1586  Uhy,  byl 

Sluys  viz  Sluis.  r.    1595   berníkem   kraic   slánského,    koupil 

Sluzský  z  Chlumu,  příjmení  starožitné  ;  r.  1601  ves  Statenici,  kterou  pustil  r.  1602 
rodiny  české,  jež  pocházela  z  rozvětveného  |  zase  strýci  Václavovi,  a  zemřel  r,  1606  (manž. 
rodu,  jsouc  téže  krve  jako  Chlumové  (viz-l.  Johanka  Otovna  z  Losu,  2.  Alžběta  ze 
Chlum  z  ChlumuO,  Lacembokové,  Vcse  |  Vchynic).  Dcera  jeho  M.  Anna  vdaná  Val- 
líkové,  Litoborští,  Všcjamšti  a  Rati- |  kounova  zdědila  všechny  , statky  otcovské 
bofští  z  Ch.  Všchni  tito  pocházeli  z  hradu  (Tuchoměřice,  Suchdol  a  ÚholiČky),  pustila 
Chlumu  nad  Nepřcvážkou  v  Ml  Boleslave  a  I  pak  Tuchoměřice  a  Úholičky  strýci  Janovi 
byli  jednoho  štilu,  červeného  a  stříb.  stup-  |  Benjaminovi  (1606)  a  Suchdol  dostal  se  sy- 
ňovitě  ro^dčlcného.  Snad  náležejí  ku  před-  nům  Karlovým.  4.  Kromě  dotčených  bratři 
kóm  S-ch  bratří  Jaroš,  Jan  a  Hynek,  kteří  žili  ke  konci  XVI.  stol.  ještě  Jindřich  (1589 
obdrželi  r.  1420  zápisem  Ovčáry  a  Zahrádku,  v  tit.  na  Tuchoměřicích),  jenž  r.  1593  xe- 
Jaroš  a  Hynek  sloužili  pozdť*ji  Pražanům,  od  mřel,  zůstaviv  dceru  Mandalénu,  a  Jan.  Tento 
nichž  obilrželi  Makotíasy.  Jisto  jest,  že  Za- 1  mčl   Klecany  a  zemřel  ok.  r.  1603.    Svnové 


Služatecký  —  Služba  státní. 


483 


jeho  byli  Václav.  Karel,  Jiřík  (r.  1607  né- 
kile  v  ciziné),  Ctidruh  a  Benjamin,  Vác- 
lav koupil  r.  1602  od  strýce  Statenici,  pro- 
dal r.  1607  s  bratřiroi  Klecany.  Zemřel  ok. 
r.  1612  zflstaviv  nezletilého  syna  Jana  Vác- 
lava, fiři  a  Ctidruh  seděli  r.  1614  na  Vodo- 
chodech.  Z  dotčených  pěti  bratfí  žil  nejdéle 
Ctidrtih,  jenž  r.  1623  propadl  všechen  svůj 
itatek  fddm  v  Praze).  Jiříkův  syn  byl  Jan 
Ladislav,  r.  1641  pán  na  Vodochoďech  a 
r  1664  vlastník  dvorce  v  Osluchově  (manž.  1. 
EvaFraveinka  z  Podolí,  2.  Kateřina  Radecká, 
potom  vdaná  Winklhoferova  a  naposled  Ce- 
tenská).  DéU  jeho  byly  Václav  Vilém,  Jan 
Ferdinand,  Jiří  Vratislav,  Anna  Majda- 
léna  (oó  r.  1666  manž.  Jana  Dobřenského 
I  Dobřenic)  a  Ludmila  Polyxena  (vdaná  Krá- 
líkova, r.  1680  zase  provdaná  za  Jana  Mi- 
chala Nortzc,  c.  k.  hačíra),  které  r.  1673  dě- 
lily se  o  pozůstalost  mateřskou.  Václav  Vi- 
lém koupil  r.  1671  manský  statek  Tetín,  kte- 
rýž zase  r.  1675  prodal.  Z  pozdějších  dob 
nedostává  se  pamětí  o  této  rodině,  která 
bezpochyby  koncem  XVII  stol.  vymřela.  Sčk, 

Blaiataoký  ze  Služatek,  příjmení  ro- 
dmy  vladycké,  jejíž  erb  a  klenot  byly  dvě 
stříb.  střely  křížem  přeložené  na  červ.  štítě. 
Předek  jejich  Martin  (tuším  svobodník)  ob- 
držel 31.  čce  1493  erb  od  krále  Vladislava 
a  příjmení  po  dvoru  svém  u  Pelhřimova. 
Týl  lil  jcšté  r.  1502.  R.  1529  žili  Jan  st.  a 
Jan  rol.,  též  v  ty  časy  Hynek,  držíce  Lhotky. 
R.  1651  oddělil  se  Hynek,  syn  n.  Janův,  od 
strýcův  Matěje  ajan  a.  Matěj  měl  pak  příjmí 
Hynek  a  držel  r.  1556  Lhotky.  R.  1558  Jan 
starší  koupil  díl  statku  Ihoteckého  od  Vita, 
svého  bratra.  Krištof  Hynek,  držitel  Lho- 
tek, obdržel  25.  list.  1627  majestát  na  po- 
tvrzeni svého  starožitného  erbu.  Synové  jeho 
Krištof  a  Jan  Jindřich,  učinivše  slib  dě- 
dičné poddanosti  u  krajského  úřadu  bechyň- 
ského.  prodali  r.  1682  dvůr  Lhotky  Janovi 
Karlovi  Mateřovskému  z  Mateřova.  Pozděj- 
ších pamětí  se  o  nich  nedostává.         Sčk, 

81iii4tkj:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Ledeč,  fara  a  pš.  Světlá  n.  S.,  20  d., 
146  obyv.  č.  (1900).  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Pelhřimov,  fara  Chvojnov;  19  d., 
145  obyv.  č.  (1900),  mlýn  a  popi.  dvůr  Pořič. 

Služba  itátní  jest  služební  poměr  mezi 
státem  a  osobami,  které  b\ly  od  panovníka 
nebo  jeho  jménem  od  orgánů  státních  usta- 
noveny, aby  za  určitou  odměnu  v  oboru  pů- 
sobnosti jim  vymetené  za  stát  vykonávaly 
vůči  jeho  přísluéníkům  jeho  práva  a  povin- 
nosti Pokud  se  tyče  různých  kategorií  stát- 
ních služeb  a  zřízenců,  může  se  rozeznávati 
mezi  ófedniky  vojenskými  a  civilnimi,  mezi 
ářednik\*  soudními  a  správními  a  učiteli  na 
■titnlcU  ÚBtavtch,  mezi  službami  vyššími  a 
ntiHini  fslužbou  konceptní,  technickou,  kan- 
celářskou, účetní,  kassovni,  manipulační, 
slažbou  sluhův  atd.V  Kdo  uchází  se  o  s-bu 
s.,  má  prokázati  způsobilost  vykonávati  sbu, 
o  DtŽ  ftc  žádá,  rak.  státní  občanství,  zákonný 
vék  (zpravidla  dokončený  18.  a  nepřekročený 
40.  r.),  bezúhonný  život,  a  po  případě  dosta- 


tečné příjmy  pro  dobu  bezplatné  s-by.  Ko- 
nečně nesmějí  úředníci  téhož  úřadu  býti 
spolu  v  blízkém  příbuzenství  nebo  švakrov- 
ství.  Vysloužilým  poddůstojníkům  jsou  ur- 
čitá místa  buď  vyhrazena  nebo  jim  přísluší 
před  jinými  uchazeči  přednost.  S.  s.  liší  se 
značně  od  obyčejné  služební  smlouvy,  a  to 
jednak  povinnostmi  zřízenci  uloženými,  jed- 
nak jeho  právy.  Zřízenci  státní  mají  svědo- 
mitě plniti  své  povinnosti,  šetřiti  zákonův  a 
platných  nařízení,  zachovávati  služební  po- 
slušnost, počínati  si  vždy  s  naprostou  ne- 
stranností,  chovati  se  slušně  ke  stranám,  še- 
třiti úředního  tajemství,  zdržovati  se  zaměst- 
nání vedlejších,  která  by  byla  na  újmu  vý- 
konu úředních  povinností,  odporovala  váž- 
nosti s-by  neb  uváděla  v  pochybnost  jejich 
nestrannost,  dále  nesmějí  samovolně  opustiti 
8-bu  a  přijímati  dary  ve  věcech  úředních. 
K  právům  státních  zřízenců  náleží  hlavně 
zvláštní  ochrana,  státem  jim  poskytovaná,  a 
pak  služební  požitky  a  zaopatření  pro  pří- 
pad stáří  a  neschopnosti  ke  s-bě,  jakož 
i  pense  jejích  vdov  a  sirotků.  Služební 
požitky  civilních  úředníků  státních  skládají 
se  ze  základního  platu,  z  aktivního  přídavku 
(ve  tř.  XL  až  V.),  pokud  se  týče  funkčního 
přídavku  (ve  tř.  IV.  až  L),  a  konečně  z  ně- 
kterých jiných  příjmů  (starobních  přídavků, 
diet,  příspěvků  na  přesídlení  atd.).  Tito  úřed- 
níci vřaděni  jsou  podle  zák.  z  15.  dub.  1873, 
č.  47.  ř.  z.,  do  11  hodnostních  tříd  a  podle 
zák.  z  19.  září  1898,  č.  172.  ř.  z.,  činí  iejich 
roční  základní  plat  v  korunách:  v  XL  tř. 
1600,  1800,  2000;  v  X.  tř.  2200,  2400,  2600; 
v  IX.  tř.  2800,  3000,  3200;  v  VIII.  tř.  3600, 
4000,  4400;  v  VII.  tř.  4800,  5400,  6000;  v  VI.  tř. 
6400,  7200,  8000;  v  V.  tř.  10  000,  12.000;  ve 
IV.  tř.  14.000;  ve  III.  tř.  16.000;  ve  II.  tř. 
20.000  a  v  I.  tř.  V  4.000.  Jak  viděti,  jest  v  niž- 
ších třídách  několik  stupňů  platu  a  postup 
do  vyššího  stupně  děje  se  ve  3  nejnižších 
třídách  po  4  a  v  ostatních  třídách  s  několika 
stupni  po  5  letech  ztrávených  v  téže  třídí*. 
Úředníci  3  nejnižších  tříd  dostanou  dále  po 
16  a  20  letech  vysloužených  v  téže  tfídé 
starobní  přídavek  po  200  K.  Aktivní  přídavky 
úředníků  vídeňských  ve  tř.  XI.  až  V.  vymě- 
řeny jsou  podle  uvedeného  zákona  z  r.  1873 
ročními  částkami  600,  800,  1000,  1200,  1400, 
1600  a  2000  K;  tytéž  přídavky  úředníků  v  mě- 
stech s  více  než  50.000  obyv.  rovnají  se  60%, 
v  městech  s  10.000  až  50.000  ob\v.  a  v  ni- 
kterých  místech  lázeňských  60Vo  a  v  ostat- 
ních místech  40*/^  vídcň.  přídavku.  Funkční 
přídavky  stanoveny  jsou  zmíněným  zákonem 
z  r.  1898  velmi  různě  a  činí  na  př.  u  před- 
sedv  ministerstva  (I.  tř.)  ročně  28.000  K, 
u  ministrů  (11.  tř.)  20.000  K,  u  místodržitele 
v  Praze  (lil.  tř.)  26.000  K,  u  místodržitele 
v  Brně  (lil.  tř.)  16.000  K  atd.  Elevové,  aspi- 
ranti,  praktikanti  a  auskuitanti  nejsou  vřa- 
děni do  nikteré  třídy  a  požívají  adjutanebo 
slouží  zdarma.  Služné  jiných  zřízencův  upra- 
veno jest,  a  to:  professorŮ  na  vysokých 
školách  zákonem  z  19.  září  1898,  č.  167  ř.  z., 
učitelů  na  středních  školách  zákonem  z  tc- 


484  Služba  vojenská  —  Služebnost. 

hož  dne,  č.  173  ř.  z.,  učitelů  státních  ústavův  |  (liturgii  s v.  Jana  Zlatoústého,  Vasilije  Vel.  aj.), 
učitelských  zák.  z  téhož  dne,  č.  174  ř.  z.,  odkud  sluje  také  litu  rgiar  i  on.  Mnohdy  ob- 
učitelstva  při  stát.  živnostenských  ústavech  sáhuje  také  poučeni  diákonovi,  kterak  slou- 
vyučovacích  zák.  z  téhož  dne,  č.  175  ř.  z.  Žiti  s  knězem  večerní  a  jitřní  bohoslužby 
O  požitcích  sluhů  a  mužstva  stráže  bezpeč- 1  Vedle  toho  ve  s.  jsou  pojaty  rfizné  obřady, 
nosti  jedná  zák.  ze  26.  pros.  1899,  č.  255  ř.z.  —  |  jako  nad  neboŽtikem,  modlitby  po  přijímání 
Pense  civilních  státních  úředníků,  učíte- 1  atd.  Poněvadž  některé  obřady  a  modlitby 
lův  a  sluhů,  jakož  i  pense  vdovské  a  si-  mění  se  podle  dnů,  s.  obsahuje  také  církevní 
rotčí  upravuji  zákony  ze  14.  květ.  1896,  *  kalendář  (misjaceslov)  a  na  konci  poučení 
č.  74  ř.  z.,  a  9.  dub.  1870,  č.  47  ř.  z.  Ná-  pro  nepředvídané  případy  v  bohoslužbě.  8. 
rok  na  požitky  ty  nastává  zpravidla  teprve  I  byl  z  prvních  bohoslužebných  knih  a  s  po- 
po  s-bě  lOleté,  Pense  zřízence  po  lOleté  i  čátku  jednotlivé  exempláře  nesouhlasily,  tak 
8-bě  činí  40%  základního  platu,  nejméně  však  I  že  sněm  r.  1666  při&toupil  k  úpravě  jeho, 
u  úředníka  800  K  a  u  sluhy  400  K  ročně,  a  S.  archijerejskij  obsahuje  obřady,  jeŽ  při 
zvyšuje  se  za  každý  další  rok  o  27o  téhož  mši  přísluší  konati  pouze  archiierejovi,  pro* 
platu.  Pense  vdovy  po  úředníku  III.  až  I.  tř.   čež  s.  tento  sluje  též   >činovnik  archijerej- 


rovná  se  6000  K  a   po  úřednících  XI.  aŽ 
IV.  tř.  800, 1000, 1200,  1400,  1800,  2400,  3000 


a  4000  K.  Vdova  po  sluhovi  dostává  třetinu   k  užívání  věci  cizí,  kteréž  přísluší  individu 


jeho  služného,  nejméně  však  400  K  ročně. 
Kromě  toho  náleží  vdově  po  zřízenci  pro 
jeho  děti  až  do  24.  roku,  resp.  do  jejich  dří- 
vějšího zaopatření  příspěvek  na  vychováni 


skagQ  svjašČennosluženijac. 
81iii6l>il08t  (lat.  servitus)  jest  věcné  právo 


álně  určité  osobě  neb  určitému  pozemku; 
obsah  práva  s-i  může  býti  různý,  vždy  však 
odpovídá  mu  toliko  negativna  povinnost 
vlastníka  věci  služebné  a  osob  třetích,  ne- 


Nemají-li  děti  po  zemřelém  zřízenci  ani  matky,  >  brániti   oprávněnému   v   působení    na  věc. 


obdrží  jako  společnou  sirotčí  pensi  polovici 
pense  vdovské,  které  požívala  nebo  byla  by 
požívala  jejich  vlastní  nebo  nevlastní  matka. 
Stal- li  se  zřízenec  nezpůsobilým  ke  s-bě  před 
10  lety,  náleží  mu  resp.  jeho  vdově  nebo  si- 
rotkům zpravidla  pouze  odbytné.  Dále  pří- 
sluší pozůstalým  po  státním  zřízenci  čtvrt- 


pokud  se  týče  zdržeti  se  používání  věci  v  ji- 
stém směru.  Podle  oprávněného  subjektu 
dělíme  s-i  na  osobní  (servitutes  personarum)^ 
jež  poskytují  právo  k  věci  výhradně  určité 
osobě,  jako  právo  poživací  (ususfructus)  a 
právo  užívání  (usus),  dále  na  s-i  pozemkové 
{servitutes  praediorum)^  při  nichž  jeden  po- 


letní  úmrtné.  —  K  účelům  pensijním  platí  zemek  (služebný,  praedium  servieni)  slouží 
státní  úředníci  a  učitelé  příspěvek  ve  výši  potřebám  jiného  sousedního  pozemku  panu- 
3Vo  základního  platu.  —  O  služebním  poměru  |  jícího,  tak  že  každý  dočasný  vlastník  tohoto 
kancelářských  pomocníků  jedná  nařízení  min.  I  jest  oprávněn  užívati  služebného  pozemku 
z  19.  čce  1902,  č.  145  ř.  z.,  a  zák.  o  organi-  v  určitém  směru.  Podle  povahy  panujícího 
sací  soudů  z  27.  list.  1896,  Č.  217  ř.  z.  Tito  j  pozemku  rozeznáváme  pak  s-i  pozemkové 
přijímají  se  na  výpověď  a  jejich  měsíční  plat  >  polní  (serv,  praediorum  rusticorum\  jako  s. 
činí  nejméně  75  K  a  nejvýše  160  K.  Osobní  i  cesty,  braní  vody,  pastvy,  lámati  kámen,  ká- 
poměry  poštmistrův  u  pošt  neaerárních  a  ceti  stromy  a  j.,  a  s-i  domovní  {serv,  prae- 
jejich  požitky  upravuje  nařízení  min.  obch.  diorum  urbanorum)^  jako  právo  sváděti  vodu 
z  19.  kv.  1900,  č.  87  ř.  z.  Viz  též  či.  Disci- 1  dešťovou,  právo  kladení  trámu  do  zdi  sou- 
plinárni  předpisy  a  Finanční  stráž.»/B/.  I  sedního  domu,  právo  na  světlo,  vyhlídku, 
Sluftba  vojenská,  branná,  ve  zbra- ;  zápověď  vyšší  stavby  aj.  Méně  důležité  jest 
nich,  zahrnující  veškeré  povinnosti  a  výkony  I  rozeznávání  s-í  podle  obsahu  práva  na  af- 
příslušníků  vojskových,  rozpadává  se  hlavně  '  fir  máti vné,  t.  j.  oprávnění  k  nakládáni 
ve  dvoje  větve  hlavní:  s-bu  válečnou  a  s  věcí  v  některém  směru, a  na  negativné, 
S-bu  v  míru  a  má  několikeré  odvětví  po-  opravňující  k  zákazu  určitého  používání  věci 
jmenované  podle  doby,  druhu  zbraně,  roz-    se  strany  vlastníkovy,  dále  na  s-i  nepřc- 


vyzvědačská,  obstarávaná  u  velitelstva  ar- 1  jsou  vázány  na  oprávněný  subjekt,  tak  ic 
mády  zvláštní  kanceláří  složenou  z  důstoj- '  nemohou  býti  převedeny  na  jiný  pozemek 
níků  gener.  štábu,  jimž  k  ruce  jest  polní  čet- 1  jako  panující,  pokud  se  týče  na  jinou  osobu, 
nictvo.  S.  posádková  platí  pro  posádky  a  to  ani  ne  na  dědice,  dále,  Že  jsou  právy 
a  třídí  se  hlavné  ve  s-bu  kasami,  strážní,!  nedělitelnými;  v  té  příčině  činí  výjimku  jen 
dozorčí,  nemocniční,  zdravotnickou  právo  poživací  {ususjructus),  kteréž  Jest  ide* 
(viz  Lazaret).  S.  praesenční  (viz  Prae-iálně  {pro  parte  indivisa)  dělitelné,  a  téi 
senční  služba).  Podle  druhů  vojska  je  s.  může  býti  jinému  aspoň  co  do  výkonu  po- 
pěchotní,  jezdectva,  dělostřelecká,  zá- 1  stoupeno.  —  K  ochraně  práva  s-i  poskytuje 
kopnická,  vozatajská.  Hospodářská  od-  se  oprávněnému  žaloba  proti  rušiteli  zvaná 
větvi  jsou  s.  účetnická,  intendanční  ai  actio  conjessoria^  jež  jest  korrelátem  negatomi 
zásobovací.  FM,       žaloby  vlastnické,  a  směřuje  na  uznáni  práva. 

Služebník  (cjiyíKeÓHHKb),  u  Rusů  jméno'  odstranění  stavu  jeho  obsahu  odporujícího, 
církevní  knihy,  obsahující  hlavní  bohoslužby   po  případě  též  na  náhradu  vzešlé  škodv,  ve 


Služetín  —  Smáland. 


485 


právě  římském  pak  ještě  na  plněni  jistoty, 
ie  žalovaný  nebude  oprávněného  ve  výkonu 
S-i  příště  rušiti  {cautio  de  amplius  non  tur- 
bando),  J.  V. 

Sliiietin:  1)  S.,  chybně  Lužetin  (Lůse- 
tin,  Lusatin),  ves  v  Čechách,  hejtm.  Králo- 
vice, okr.  Manětín,  fara  Krašov,  pš.  Nová 
Sázava;  21  d.,108  obyv.  n.  (1900).  Připomíná 
se  již  r.  1186  jako  zboží  klást,  kladrubského.— 
2)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Teplá,  viz  Sloužetín. 

Stuiawo  (rus.  Slufev\  mostecko  v  új.  vloc- 
lavském  gub.  varšavské,  při  samé  hranici  ně- 
mecké; má  3760  obyv.  skoro  napořád  pol- 
ských. Pěkný  kostel  a  zámek.  Ruský  celní 
úřad.  S.  jest  kolébkou  polské  rodiny  Slu- 
žewských.  Pp. 

Slniin,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Prostějov, 
okr.  Plumlov,  fara  a  pš.  Čechy  u  Prostějova; 
40  d.,  290  obyv.  č.  (1900). 

Služný  (maď.  s^olgabiró),  úředník  uher- 
ský. Viz  Slováci,  str.  416ťi,  a  Uhersko. 

Slza  Kristova  viz   Lacrima  Christi. 

Slzičky  P.  Marie,  bot.,  viz  Dianthus. 

Slzné  kaménky  viz  Dacryolithy. 

Slznik,  slzečnik,  důlec  pod  světly  (oči- 
ma) jeleni  zvěře,  asi  25  mm  hluboký,  pota- 
žený tenkou,  jemné  svraštělou  kožkou,  v  němž 
shromažďuje  se  žlutavá  látka  mastná,  lojo- 
vitá,  t.  zv.  jelení  bezvar,  příjemně  zaváně- 
jící; s.  jest  zvláštností  zvěře  jelení.       črn. 

Slzný  bod  viz  Oko,  str.  699a. 

Slzotok  viz  Dacryorhoca. 

Slzo  vod  (duetu  s  naso-lacrymalis)  převádí 
slzy  do  dutinv  nosní  tím,  že  spojuje  spojiv- 
kový  vak  oční  s  dolním  nosovodem.  Začíná 
se  ve  vnitřním  koutku  očním,  t.  zv.  slzným 
vakem  isaccus  lacrrmalis,  dakryocYstis),  do 
něhož   bývají   slzy   vssávány   dvěma    trubin- 
kami   slznými   {canaliculi  lacrymales',  kteréž 
počínajíce  v  slzném  bodě  při  vnitřním  konci 
každého   víčka  stejně  jako   slzný    vak   jsou 
srostlé   se    svalstvem    víčkovým,  tak  že   při 
svíráni   a  rozvírání   víček   střídavé   se  rozši- 
řují  a  stlačují,  čímž  slzy   v  jezírku   slzném  I 
naihromaděné  včerpávají  se  do  slzného  vaku  ! 
Vlastní  s.  jest  jen   z   malé   části   vložen   do 
průchodu   kostního.    Dolní  jeho  díl  má  jen  • 
po  zevní  straně  stěnu  kostní  jsa  po  vnitřní  ; 
straně  tvořen  sliznici.  kteráž  posléze  vybíhá 
v   mírnou   řásku,  jež  snadno    k  tužší   stěně 
postranní  se  přichlípí   a   tak  včerpávání  slz ; 
do  8-u  při  pohybech  víčkových  usnadňuje.  —  ' 
Z    chorob    jsou    nejdůležitější    zúženiny    či  I 
striktury,   pak    záněty    ( Dakryocvstitis)    buď' 
prudce  probíhající  anebo  provleklé  s  hnisá-  ' 
ním   spojené,  jež   mohou  způsobiti   i  hlízky  : 
nebo  píštělc,  a  léčí  se   soustavným   sondo-  I 
váním  aneb  i  operací. 

Slzy   'lat.  lacrymae    jsou  kapky,  čiré  te-  ! 
kuliny,  jež  za  jistých  stavu  kanou  přes  okraje  I 
víčkové   a   pfcs  tváře.    Slaná  tato  šťáva,  jež  i 
obsahuje  99^  ^  čisté  vody,  zavlažuje  celý  spo- 
jivkový  vak  oční,  tak  ze  na  pr.  vička  noiiou  ; 
po  předním  oddíle  očním  zcela  snadno  klou- 
zati, při  čemž   rohovka  je  přimčícně  zavih- 
čována.  S.  vyměšovány  jsou  slznými  žlázami, 
ktcrcž  mají  v  celku  podobu  bochníčkovitou, 


naléhajíce  v  t.  zv.  slzné  jamce  kosti  čelní 
v  každé  očnici  na  klenbu  spojivkovou  a  čá- 
stečně také  na  bulbus  oční  v  místech,  kte- 
ráž přibližně  se  nalézají  nad  zevním  kout- 
kem očním.  Žlázy  ty  jsou  povahy  hroznovité 
a  listí  se  větším  počtem  samostatných  vý- 
vodů do  horní  klenby  vaku  spojivícového. 
Ježto  na  vnitřním  kraji  víček  očních  se  ústí 
řadou  Žlázky  Meibomské  navlhčujíce  olejna- 
tým  svým  výměškem  tyto  kraje,  nemohou 
přes  ně  vodnaté  s.  se  přelíti  jsouce  takto 
za  obvyklých  okolností  zadržovány  ve  vaku 
spojivkovém,  což  patrno  je  na  př.  i  před 
vypuknutím  pláče,  kdy  hojně  nahromaděné 
s.  ve  vaku  spojivkovém  tlačí  se  mezi  víčky  a 
předním  oddílem  očním  a  při  pootevřených 
víčkách  tvoří  tu  zřejmou  vrstvu  tekutiny,  dodá- 
vajíce očím  výrazu  skleného  a  podmiňujíce 
nejasné  viděni.  Pošinováním  víček  roztírá  se 
do  slz  čásf  olcjnatého  výměšku  Meibomských 
žlázek,  tak  že  touto  směsí  povléká  se  i  přední 
oddíl  oka,  jenž  takto  nabývá  zvláštního  lesku. 
S.,  které  se  ne  vypaří,  dostanou  se  do  t.  zv. 
slzného  jezírka  při  vnitřním  koutku  očním, 
odkudž  je  vssávají  slzné  trubinky  do  slzného 
vaku  a  slzovodu.  Větší  podráždění  spojivky 
má  v  zápětí  hojnější  vyměšování  slz,  čímž 
na  př.  dráždicí  prach  splachuje  se  do  slz- 
ného jezírka  nebo  přes  okraje  víček  do  tváří; 
hojnější  vyměšování  slz  však  může  býti  pod- 
míněno také  dojmy  duševními,  na  př.  lítosti, 
hněvem  a  pod.,  ale  také  radosti.  Přetékání 
slz  přes  okraje  víčkové,  na  př.  při  ucpání 
trubinek  slzných  nazývá  se  epifora. 

Slzy  svatého  Vavřince  víz  Perseidy. 

Sm,  chemická  značka  pro  samarium. 

Sm.,  bot.  zkratek,  jimž  jsou  označováni: 
James  Edward  Smíth  a  William  Smith. 

Smaalenene,  Smálencne,  amt  v  nor- 
ském stiftě  christianském,  na  vých.  pobřeží 
Christianského  fjordu,  při  dolním  Glommenu, 
hraničící  na  v.  aj.se  Švédskem,  měří  4113  A-m' 
a  má  136.298  obyv.  (1900).  Pobřeží,  k  němuž 
se  druží  četné  ostrovy  a  liskali,  je  silně  čle- 
nité. Skoro  celý  amt  je  nížina  s  úrodnou 
půdou,  tak  že  náleží  k  nejlépe  vzdělaným 
krajinám  Norska,  kde  se  pěstuje  hlavně  ječ- 
men i  pšenice;  ale  i  rozsáhlé  lesy  tvoří  bo- 
hatství krajiny.  Vedle  zemědělství  věnuje  se 
obvvatelstvo  chovu  dobvtka,  rvbolovu  a  tě- 
žcni  kovu.  Hl.  m.  je  Frederikshald. 

Smadek,  zool.,  víz  A  m  mody  tes. 

Smaha  v  lék.  viz  Naevus. 

Smála  viz  Duár. 

Sm&land.  kraj.  v  již.  Švédsku,  přiléhající 
k  Baltickému  moři  íi  skládající  se  ze  tří  lánů, 
kalmarského,  kronoberského  a  jónkópin- 
ského,  zabírá  celkem  30.579  /rm*,  z  čehož 
8*6°  „  f)řjpadá  na  vodní  hladinu,  a  má  560.000 
obyv.  Úrodná  pobřežní  nížina  přechází  na 
sev.  a  scv.-záp.  znenáhla  v  mírnou  pahorka- 
tinu, sahající  až  k  již.  břehu  jez.  Vettern- 
ského,  bohatou  na  rudy,  tak  že  hlavním  za- 
městnáním obyvatelstva  je  hornicivi  a  s  nim 
souvisící  průmysl  j.  železářství.  Jnuno  S-u, 
t.  j.  malá  země,  vznikla  od  četných  drob- 
ných území,  na  něž  se  S.  dělil. 


486  Smalcius  —  Smaltování. 

Smalolai  Valentin  (♦  15)2  v  Gotii5  —  Učník  arsenový.  Vyskytují  se  na  žilách  rud- 
t  1622).  nazýval  se  vlastně  Schmalz.  Po  i  nich  se  stříbrem  a  j.  kovy  (v  Jáchymově 
otci  Mikuláši  psal  se   někdy  Theophilus   hojně,  v  Příbrami  pořidku,  na  Harcu  zvláště 


Nicolaides.  Náleží  k  nejčelnějším  spisova- 
telům sociniánským  ve  Velkopolsku.  Navště- 


u  Andreasberka,  v  saských  horách  Krušných 
u  Schneeberka)  i  samostatně  (Dobšiná  na 


voval  školy  v  Německu  a  ve  Štrasburce  se-  Slovensku)  a  na  ložích  rud  manganových 
známil  se  s  Ondřejem  Wojdowským,  známe-  |  (Riechelsdorf  v  Hessensku).  Kde  s.  se  vy- 
nitým  spisovatelem  theologickým,  k  jehož  skytuje  ve  větším  množství,  těží  se  hornicky 
nabádáni  odešel  r.  1592  do  Polska  a  usadil  i  připravuji  se  z  něho  praeparáty  kobal* 
se  ve  Šmiglu.    Tam  stal  se  rektorem  školy.    tové.  Fr.Sl^k. 

Za  krátko  naučil  se  polštině,  zejména  když  |  Smaltováni  (emailování)  známo  bylo 
se  oženil  s  polskou  šlechtičnou.  R.  1598  stal  ^  již  od  nejstarších  dob,  neboř  předměty  umě- 
se  kazatelem  sboru  v  Lublině,  od  r.  1605  až  lecké  a  ozdobné  již  ve  st;irovčku  krášleny 
do  smrti  zastával  týž  úřad  v  Rakowě.  Jesuité,  I  byly  různými  povlaky  barevných  skel  čili 
s  kterými  ustavičně  se  potýkal,  hleděli  ho  emailů.  U  národů  západoasijských,  dálcuCi- 
ponížiti  šířením  lichých  zpráv,  přes  to  však  ůanův  a  Japoncův  předměty  umělecké  tim 
S.  nabyl  zvučného  jména  doma  i  za  hraní-  způsobem  zdobené  objevovaly  se  v  dobách 
cemi,  zejména  v  Hollandsku.  S.  jest  auto-  prvního  jejich  vývoje.  Kdy  S.  umělecké  bylo 
rem  mnoha  spisů  polemických  i  nábožen-  přeneseno  do  Evropy,  nelze  bezpečně  určiti, 
ských,  jež  psal  jazykem  latinským,  němec-  ale  že  již  v  dobách  uměleckého  rozkvětu 
kým  a  polským.  Nejznámější  spis  jeho  jest  Řecka  mnohé  předměty  s-m  zdobeny  byly, 
De  divinitate  Jesu  Christi  (Raków,  1608),  který  ]  jest  jisto,  neboť  dokladem  k  tomu  jsou  mnohé 
byl  také  přeložen  do  polštiny  (autorem  sa-  umělecké  předměty  z  těch  dob,  které  nyní 
mým),  do  němčiny  a  hollandštiny.  Z  ostat-  v  různých  museích  jsou  uloženy,  Rekové 
nich  vyniká  ještě  nové  vydání  a  částečně  (patrně  převzali  ozdobné  s.  od  Egyptanů. 
i  nový  překlad  Nového  Zákona  (t.,  1606).  Římský  spisovatel  PliniuszmiĎuje  se  ve  svých 

Šmallingerland,  obec  v  nizoz.  prov.  spisech  na  několika  místech  o  barevných 
fríské,  okr  heerenvcenském,  má  v  6  místech  sklech,  jimiž  byly  zdobeny  různé  předměty. 
10.259  obyv.  (1889),  živících  se  orbou  a  cho-  Později  z  Řecka  a  Itálie  rozšířilo  se  umělecké 
vem  dobytka.  s.  po  čelnějších  místech  Evropy.   Ve  staro- 

Smallthome  [smóldhorn],  město  v  angl.  |  věku  a  středověku,  jakož  i  v  novověku  až 
hrab.  staíTordském  (stř.  Anglie),  sv.  odStoke,  ,  do  poč.  stol.  XIX.  používáno  bylo  s.  toliko 
má  6263  obyv.  (1901).  Rozsáhlá  výroba  zboží  i  ke  zdobení  předmětdv  uměleckých.  Teprve 
hliněného.  '  počátkem   zmíněného   století   zavedlo  se  s. 

Smalt,  email,  viz  Smaltováni.  i  v  průmysle  a  slouží  nyní  k  mnoha  účelům 

S.  zubní  viz  Email  zubní.  i  technickým,  hlavně  však  k  pokrývání  před* 

Smaltin,  kyz  spížový  '(něm.  hornický  metů  železných,  aby  zabráněno  bylo  různým 
název  Speiskobali),  náleží  do  skupiny  pyri-  chemickým  změnám,  jimž  železo  podrobeno 
tové,  t.  j.  mezi  regulárně  krystallujíci  bisul-  Jest  ptisobením  vzduchu,  vody  a  jiných  čini- 
fidy  kovů  skupiny  železa.  Krystally  mají  oby-  { telů.  Tovární  výroba  smaltovaného  zboži  roz- 
čejně  ráz  krychlový,  zřídka  pentagbnálně  do-  >  šířena  jest  teprve  asi  60  roků.  Příprava 
dekaedrický;  mnohdy  jevi  vzrůst  nepraví-  smaltů  podle  jejich  upotřebení  jest  tedy 
dělný.  Kusový  s.  vyskytuje  se  v  aggregátech  dvojí,  a  to  příprava  smaltů  pro  účely  tcch- 
pletených,  hroznovitých,  ledvinitých,  nebo  nické  a  umělecké.  Smalty  pro  účely  těch- 
bývá  zrnitý  až  celistvý.  Barva  jest  cínově  j  nické  musí  býti  pevné,  bílé,  lesklé  a  tvořiti 
bílá  do  Šeda,  na  povrchu  bývá  s.  obyčejně  |  na  předmětech  hladkou  plochu,  pro  účely 
temnošedě  naběhlý;  vryp  jest  šedočerný.  umělecké  musí  býti  snadno  tavitelné,  lesklé, 
Štěpnost  není  zřetelná,  tvrd.  .S— 6,  hust.  6*3  hladké  a  podle  potřeby  intensivně  zbarvené, 
až  7.  Lučebně  jest  s.  isomorfní  směs  arše-  Pro  výrobu  smaltů  užívá  se  nejvíce  skla 
nidu  kobaltu  CoAs^  s  obdobným  arsenidem  sodnato-vápenatého  neb  sodnato  olovnatého, 
niklu  NiAs^,  v  níž  kobalt  převládá  nad  nikl  Kyseliny  křemičité  k  výrobě  emailů  používá 
a  obyčejně  bývá  přimíšeno  též  něco  síry  a  se  z  křemene  neb  živce,  alkahi  z  různých 
železa,  rovněž  souivárně.  Přibýváním  niklu  sloučenin,  a  to  draslíku  z  potaše,  dřevě- 
s.  přechází  ve  chloanthit  čili  bílý  kyz  ni- |  ného  popela  a  síranu  draselnatcho,  pak  sodíku 
klový.  Oba  kyzy  jsou  si  podobny  k  neroze-  ze  soli  kuchyňské,  sody  a  j.  alkalických 
znání  a  ve  všech  zevních  vlastnostech  shodný ;  zemin  dodávají  sloučeniny:  vápenec,  dolomit, 
toliko  větráni  jejich  poskytuje  kriteria  k  jich  křída  nebo  ma^jjncsie.  Ze  sloučenin  olovnatých 
rozeznávání:  s.  pokrývá  se  větraje  růžovým  'používá  se  ve  s.:  kysličníku  olovnato-olovi- 
náletem  květu  kobaltového  čili  erylhrinu  '  čitého  čili  minia  a'  běloby  olověné.  Vedle 
Cog-ťiSoOg .  8 //j  O,  chloanthit  náletem  zeleným,  těchto  základních  surovin  používá  se,  aby 
složeným  z  annabcrgitu  (květu  niklového)  se  dosáhlo  bělosti  a  neprůhlednosti  smaltů 
AVg/^SjOg .  8 //jO.  Oba  kyzy  pá.eny  jsouce  na  kysličníku  ciničitého  nebo  popela  cínového 
uhlí  snadno  tají  a  vydávají  dýmy  kysličníku  a  kostní  moučky  z  niž  v  tom  směru  pů- 
arsenového;  kobalt  a  nikl  projevuji  se  za-  sobí  toliko  netavítelný  fosforečnan  vápenatý, 
barvením  perličky  boraxové  i  fosforečné  neb  Z  látek  tavících  nejdůležitější  jest  bóra.\. 
obvyklými  reakcemi  na  mokré  cestě.  V  ky-  Aby  se  dosáhlo  různého  zabarvení,  používá 
selině  dusičné  se  rozpouštějí,  vylučujíce  kys-  '  se  ve  s.  kysličníků  těžkých  kovů.  Tak  Žluté 


Smaragd  —  Smečno.  487 

zabarveni  dávají:  kysličník  antimonový,  stři-  děje  se  v  peci  muflové,  jež  skládá  se  zecha- 

brnatý,  železitý  a  uranový;  červené  zabar-  mottové   neb  železné  litinové  plotny  pokryté 

veni:  kysličník  železitý  s  kysličníkem  cini-  kolkolem,  vyjma  přední  stranu,  chamottovou 

čitým;  růžové  zabarvení  vzniká:  kysličníkem  neb  železnou  litinovou  mutii.  Přední  otevřená 

zlatovým  s  kysličníkem  ciničitým  a  stříbrná-  strana  slouží  ke  vkládáni  přcdmétuv  a  opatří 

tým;  hnědé:  kysličníkem  žclezitým  a  hlini-  se  silnými  plechovými  dvírk)-,  aby  teplo  ne- 

tým ;  z  e  1  e  n  é  dává :  kysličník  chrómitý  a  měď-  mohlo  unikati.  V  této  peci  dosáhne  se  snadno 

natý;  modré,  kysličník  kobaltnatý;  černé:  červeného  žáru,  v   němž   předměty   smalto- 

kysíičaik    železitý    s    kysličníkem    niklitým.  váné  se  vypálí.  Takto  smaltované  předměty, 

Z  těchto  barev  možno  připraviti  velmi  mnoho  neŽ  přicházejí  do   obchodu  na  místech  nc- 

odstínů.  Ku  přípravě  emailů  jsou  však  nutný  smaltovaných   buď  dehtem    se   černí    nebo 

i  látky  odbarvujíci.    K  tomu   slouží   slouče-  barví.                                                         VČa. 

niny,  jež  za   velikého   žáru    pouštějí   kyslík,  Smaragd,  min.,  viz  Bcryll. 

týipak  okysličuje  látky   barvicí  a  promění  Šmarda,  přístavní  místo  na  Dunaji  v  rum. 

je  buď  ve  sloučeniny  prchavé   luhlí   a  látky  kraji  Vlasca,  viz  Giurgiu. 

organické  spálí  se  v  kysličník  uhličitý)  anebo  Smarta,  nábož.  sekta  bráhmanů  v  Indii, 

převádí  je  ve  vyšší  sloučeniny  kyslíkové,  jež  která  pokládá  Višnu  a  Sivu  za  jedinou  bytost, 

nebarví.  Nejvíce  užívá  se  k  tomu  Icdku  dra-  obdařenou  moci  tvůrčí  i  rušivou, 

selnatého  neb  sodnatého.  Smeaton    [smíťn]   John,    inženýr    angl. 

Ve  s.  rozeznávají  se  dvč  hmoty  emailové  (*  1724  v  Austhorpě  —  f  1792  v  Londýně). 

a  to:  1.  základní  hmota,  jež  přímo   kov  Studoval  práva,  později   věnoval   se   vědám 

pokrývá  a  na  povrchu  svém   jest  pórovitá;  technickým.  Od  r.    1750  hotovil  přesné  pří- 

2.    hmota    krycí    čili    glazura,    jez    jest  stroje  fysikální  a  astronomické.   R.  1751  sc- 

viastnim  emailem,   přitaví   se  na  hmotu  zá-  strojil  počitadlo  k  měřeni  vykonané    dráhy 

kladní  a  tvoří  pak  s  ní  jeden  celek.     Každá  u  lodí.  Jemu  se  přičítá  vynález  Franklinovy 

z  těchto  hmot  má  své  zvláštní  složení.  Hmota  desky  (viz  Lejdská  láhev  str.  816».    Pro- 

základní  skládá  se  obyčejně  z  křemene,  živce,  vedl   některé  opravy  na  hydraulických  stro- 

bóraxu  a  z   některé   sloučeniny    alkalických  jích  a  dosáhl  tím  zvýšení  výkonnosti  o  30Vo 

zemin.  Hmota  krycí  skládá  se  ze  všech  látek  (srv.  Parní    stroj,  str.  251  b  sl.\   Po  stu- 

výše  jmenovaných.    Čím   více   kyseliny  kře-  dijních  cestách   po    Evropě  stavěl   průplavy 

micité  se  použije,  tím  trvanlivější,  ale  i  méně  a  mosty  v  Anglii  a  ve  Skotsku.  Od  něho  jest 

tavitelnou  obdržíme  glazuru,  průplav  mezi  Firthem  of  Forth  a  Clydem, 

Výroba    smaltů.    Suroviny   nejprve  se  světlárna  eddystonská  a  spurnská,  vodovod 

rozmělní  na  t.  zv.  stoupách  n.i  prásek  a  po  v  Greenwichi  a  Dcptfordě.   Napsal:  A  nar- 

přesném    odvážení    jednotlivých    látek   celá  rative  of  the  building   and   a   description  of 

smčs  dobře  se  promíchá.  Hmota  základní  se  the    constructiun  oj  the  Eddrstone  Ughthouse 

vytaví  v  různých  nádobách  v  peci   muílové.  (Londýn.  1791). 

Hmota  krycí  taví  se  na  zvláštní  peci  tyglové.  Smédioe  viz  Smedčice. 

Pec  ta  skládá  se  z  9  —  26  tyglů,  do  nichž  se  Smečka,  konopná  šňůra  sloužící  k  vodění 

nasype  emailová  směs.  V    hilém   žáru  směs  loveckých    psů;  s.  psů,    určitý    počet  psův 

se  roztaví  a  otvory  ve  dne  tyoju  prokapává  určených  pro  některý  výkon  honební;  tlupa, 

roztavená  glazura  na  desku  litinovou,  odkud  láje  honičů,  parforsníků,  štváčů  i  j.    Čni. 

se    stahuje    do    připravených    nádob     Jiný  8me6no,  S mečen,  město  v  Čechách  při 

způsob  tavení  jest  v  t.  zv.  pcccch  vanových,  žel.    dr.    Praha-Chomútov.    v   hejtm.   a  okr. 

Chamottová  vana  naplní  se  emailovou  směsí  slánském,  má  185   d  ;  2531   obyv.   č.  (1900), 

a  rozehřeje  se  do  bilého  žáru,  až  obsah  je5t  děkan,  kostel  Nejsv.   Trojice  (ve  XIV.   stol. 

roztaven.    Potom    otevíe  ře  otvor  k  vypou-  tar.,  od  r.  1672  děkan.),  5tř.  šk.,  opatrovnu, 

štění  a    roztavená   glazura    vypouití   se    do  špitá',  pš.,  telegraf,  čctn.  stanici,  občan,  zá- 

připravené  nádoby  s  vodou.  Hmota  základní  ložnu  a  cihelnu.  A!od.  panství  (^6149  ha  půdy), 

i  krycí  se  pak  na  stoupách  opětné  rozmělní  k  němuž  nálfži  zámek  s  parkem,  dvůr,  ovčm, 

a  na    mlýnech    kamenných    neb   bubnových  bažantnice,  obora  s  vysokou  zvěři,   pivovar, 

s  vodou  na  řídkou  kaši  rozcmele.  majetek  Jindr.  hr.    Clam-.Martinice.    Zámek, 

S,  vlastní:  Na  kaši  rozemletá   hmota  zá-  před  nimž   stojí  2   obelisky  z   r.  1700,  tvoří 

kladní    i    glazura    slouží    přímo    k    polévání,  čtverhran,  jest   obehnán   příkopem,   má  ráz 

Předměty  ke  s.   určené   zb.ivi   se   všech  ne-  stavby  ze  XVL  stol.,  věž  s  got.  kapli  sv.  Anny 

čistot    a   kysličníků    kyselinou    sirovou    neb  pochází    z  r.   1460.    V    zámku   je   knihovna, 

fluorovodikovou  ve  zředěném  rozti  ku.  Takto  sbírka  rytin,  v  rodinné  síni  podobizny  pánů 

připravené    předměty    se    polévají     nejprve  z  Martinic,  archiv  důležitý  pro  dějiny  XVIL 

hmotou  základní,  poznenáhlu  vysuší  na  spo-  století  zejména  chová  sé  tu  deník  Jaroslava 

raku  a  zataví  v  červeném  žáru  v  peci  muflové,  Bořily  z   Martinic  (z   r.   1597 — 1619)    a  jiné 

potom  polévají   se  glazurou,  vysuší  a  opětně  památnosti.   Erb   městský:  v  červeném  štítě 

v  peci  muflové  přitaví.  Polévání  děje  se  způ-  dvě  bílá  lekna  s  kořeny,  jež  drží  dva  bílí 

sobem  tím,  že  dělnik  nanese  železnou  smál-  lvi.  Ve  XIV.  a  počátkem  XV.  století  připo- 

tovanou  neb    dřevěnou   lžící   tolik  emailové  mínaji  se  tu  vladykové  ze  Smečna,  r.  1416 

tekutiny  na  kovový  přcdmťt,  kolik  k  pokrytí  koupil  S.   .Markvart  z  Martinic,  syn  jeho  Bo- 

jeho  jest  třeba,   a  ruztřásá  ji    potud,  až  na  íita  vystavěl  r.  1460   nynější  zámek.    Když 

předměte  rovnoměrně    se   rozloží.    Zatavení  ze  synů  nejmladší  Jan  zemřel,   rozdělili   se 


488  '  Smedčice  —  Směna. 

o  S.  po  polovici  bratři  jeho  Markvart  a  členem  král.  akademie  v  Londýně.  Napsal: 
Vilém.  Syn  pak  Vilémův  Hynek  zapsal  svou  On  the  statě  in  which  animal  matter  is  utuatly 
polovici  synům  Markvartovým.  Nejstarší  \Jound  in  fossile;  On  the  galvanic  properties 
z  nich  Jan  vyprosil  (r.  1510)  majestát,  ic  ^  of  metallic  elementary  bodies  with  a  descriptlon 
dosavadní  ves  S.  povýšena  na  městečko  z  oj  a  new  chemicO'mechanical  hattery  (Lond., 
r.  1515  Muncifaj  {Mons  ýagi)  povýšeno  na  !  1840);  On  the  production  o/  electrotXP^s;  On 
město.  Při  dělení  zboií  smečenského  r.  1536  the  cause  ofthe  reduction  oý  metalsjrom  their 
dostal  S.  Jan,  vnuk  Markvartův.  Syn  jeho  salts  by  the  voltaic  clrcMi7(t.,  1843— 44);  Stw 
Jiřík  převzal  S.  (1571)  a  přestavěl  (r.  1587)  application  of  electricity  to  fwrgen' (t.,  1845V, 
kostel.  Po  Jiříkovi  dědil  S.  strýc  jeho  Ja-  Elements  of  electro-metallurgy  (t.,  1851). 
roslav  Bořita  z  Martinic.  Tento  přikoupila  SmeeŮT  článek  galvanický  viz  ČI á- 
konfiskované  panství  města  Slaného  a  ještě  '  nek  galvanický,  str.  785  «. 
jinými  šťastnými  okolnostmi  získal  veliké  Smegma,  řec,  je  bělavý  nebo  žlutavý 
jměni.  Když  pak  jeho  rod  po  meči  vymřel  maz  ostře  zapáchající,  jenž  vymfšován  jsa 
(r.  1798)  Frant.  Karlem  říš.  hr.  z  M.,  panství  zvláštními  žlázami  mazovými,  nalézá  sou  muže 
smečenské  sňatkem  M.  Anny  přešlo  na  Karla  |  ve  předkožkovém  vaku  za  žaludem  pyjovým, 
Jos.  z  Clamu,  od  kteréžto  ddby  drží  S.  hra-  '  úženy  pak  mezi  poštiváčkem  a  malými  pysky, 
bata  z  Clam-Martinic.  S.  Dolní  slulo  do  Vněm  objeveny  byly  zvláštní  ba  cil  ly  smeg- 
r.  1882  Muncifaj,  od  kteréžto  doby  jen  S.  mové.  podobné  oacillĎm  tuberkulosníra. 
K.  1622  založeny  kostelní  knihy  a  r.  1639  Smékov  viz  S  něho  v. 
bylo  město  od  nepřátel  vypáleno,  při  čemž  Sméla,  méstys  v  rus.  gub.  kijevské,  lij. 
shořely  originály  všech  privilegií.  |  čerkaském,  nad  ř.  Tjasraincm  a  při  ícl.  dr. 

Smédčloe,  S mečíce,  ves  v  Čechách,  |  Bobrinskaja-Cerkasy,  má  15.195  obyv.  (1897), 
hcjtm.  a  okr.  Rokycany,  fara  a  pš.  Dejšina;  3  chrámy  pravosl.,'l  katol.,  1  protest.,  syna- 
42  d.,  240  obyv.  č,  (1900),  kaple  a  mlýn  gogu,  4  nemocnice,  divadlo;  3  knihtiskárny, 
Telín.  V  XVI.  stol.  seděli  na  zdejší  tvrzi  6  cukrovarů  a  rafřinerií;  obchod.  V  okolí 
Malešičtí  z  Poutnova.  R.  1581  dostaly  se  objeveno  mnoho  starožitností,  z  doby  ka- 
obci  plzeňské.  |  mcnné  a  bronzové,  jež  v  1.  1879—83  vyko- 

Sméded:  1)S.  Malý,  SmědcČek  {Klein-  pal  hr.  Bobrinskij. 
Zmietsch),  ves  v  Čechách,  hejtm.  Krumlov,  '  Sména  v  obecném  smysle  znamená  tolik, 
okr.  Chvalšiny,  fara  Ktiš,  pš.  Vel.  Smědeč;  co  výměna  naturální,  totiž  dávku  něja- 
23  d.,  241  obýv.  n.(1900).  —  2)  S.  Veliký  '  kého  předmětu,  přímo  nebo  nepřímo  k  uko- 
(Gro55-Z.),  ves  t. ;  36  d,  202  obyv.  n.  (1900),  jení  lidských  potřeb  schopného,  za  jiný  ta- 
Itř.  šk.,  pš.  Obě  vsi  byly  původně  majetkem  ,  kovy  předmět  bez  zprostředkování  peněz, 
kláštera  zlatokorunského.  V  nynějších  vyspělých  poměrech  národohos* 

•mederevo  (Semendria,  Semendra,  i  podářských  jsou  »-ny  naturální  zjevy  vyji - 
řim.  Aureus  mons,  později  Smedris),  krajské  mečnými,  jen  ve  styku  s  některými  divokými 
město  a  důležitá  pevnost  v  království  Srb-  ( kmeny  africkými  Evropan  ješťé  obchoduje 
ském  v  romantické  a  vínem  bohaté  krajiné  takovým  způsobem,  nabízí  na  př.  ručnice 
při  vtoku  Jesavy  do  Dunaje  a  žel,  dr.  Ve-  !  nebo  rozličné  věci  ozdobné  za  slonovinu  a  j. 
lika  Plana-S.,  má  6912  obyv.  (1901),  sídlo  V  cestopisech  afrických  cestovatelů  najdou 
biskupa  a  stát.  úřadů,  2  kostely,  nižší  gym-  se  toho  různé  doklady.  Tu  tedy  vůbec  zna- 
nasium,  bankovní  ústav,  rybářství,  plavectví,  mená  s.  protivu  koupě  resp.  prodeje  za  pe- 
tu   a   v   okolí   značné  pěstování    vína,   čilý   níže.  Už  římšti  právníci  —  jak  svědčí  krásné 


obchod,  zvláště  vývoz  prasat  a  obilí  (r.  1894:  I  místo    z    Paula    převzaté    do   Justinianovv 

305.078  q).  S.  bývalo  v    I.   1430-59   sídlem  sbírky  (L.  1  D  18.  1)  —  chápali   dobře.  íc 

knížat  srbských,  z  nichž  Jiří   Brankovié  vy-  užíváním  peněz  na  místo  jedné  původní  s-nv 

stavěl  zde  (r.  1430)  pevný  hrad  se  24  včžcmi  naturální  (na  př.  ovci  za  určité  množství  obilí) 

a  opevnil  mčsto.  Ve  válkách  tureckých  město  vstupuje  vždy  dvojí  koupě  resp.  prodej  (pro- 

bylo  častěji  obléháno,  zejména  r.  1439, 1459  dám  ovci  méné  potřebnou  za  peníze  a  pe- 

a  1690;  r.  1717  dobyl  ho  princ  Eugen,r.  1738  '  nezi  koupím  obilí),  že  však  tato  vetší  sloii- 

padlo  v  moc  Turků,  kteří  tu  měli  do  r.  1867  tost  jednání  jest  obecnč  výhodnčJM.  protože 

posádku,   načež   pevnost  přešla  na  Srbsko.  ■  8.  naturální  spojena  jest  s  nemalými  obti- 

Smédovloe  viz  S  nedoví  co.       ^  žerní,   mám-li   vždy  toho  najiti,   kdo    nejen 

Smedrov,  Smedcrov,   ves   v   Čechách,  věc  mně  zbytnou  potřebuje,   nýbrž  zároveň 

hejtm.  Plzeň,  okr.   fara  a  pš.  Bio  více;  26  d.,  též  věc  mně  potřebnou  prodati  může,  kdežto 

160  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr  a  mlýn.  v  podobě  peněz  každý  béřc  a  dává  statek 

8meé   fsmij   Alfred,  lékař  a  fysik  angl.  hodnoty    všem    známé    a    poměrně    pevné. 

(*  1818  v  Cambcrwcllu  u  Londýna  —  f  1877  o  němž  ví,  že  za  něj  kaidc  chvíle  jiné  opa- 

t.^i.  Odbyv  studia  lékařská  na  universitě  Ion-  třiti  si  může.    Peníze  tedy  přejímají  službu 

dýnskc,  věnoval  se  praxi  a  později  přednášel  obecného  prostředkovatcle   s-ny  c.  obcc- 

chirurcii   na   lékařské    škole    v   Aldersí^atc-  ného    měnidla.    V    národohospodářském 

Streetu  v  Londýně.  Sestrojil  galvanický  člá-  smysle  zahrnuje  se  však  v  pojem  sny  vše- 

nck,  jenž  po  něm  má  své  jméno  (viz*  Člá-  liký  obor  jednání,  záležejících  v  dávce  a  ná- 

nek  galvanický,  str.  785  a),  od  něho  též  hradě,   af  tato  záleží  v  penězích  či  něčem 

pochází  nynější  způsob  tisknutí  anf^lických  jiném.  Spadají  tedy  v  obor  směnných  smluv 

bankovek.    Za  své  zásluhy  jmenován  r.  1841  rovněž  tak  pouhé  sny  naturální,  jako  koupě 


Směnečné  právo  —  Směnka. 


489 


a  prodeje  i  smlouvy  námezdní  (koupě  a  pro- 
deje služeb)  a  útvary  hospodářského  života, 
xaloženého  na  s-nách  v  tomto  širším  smysle 
vůbec,  zoveme  hospodářstvím  směnným 
nebo  téi  obchodovým.  I  tvoří  ony  protivu 
ku  prvotním,  byf  u  každého  národa  dlouhé 
věky  trvavším  tvarám  t.  zv.  uzavřeného  hos- 
poaářstvi  domácnost  ního,  ve  kterém  každá 
jednotlivá  domácnost  vyrábí  to,  co  v  mezích 
jejích  vlastní  příslušníci  její  potřebují,  a 
spotřebuje  jen,  co  členové  její  vyrábějí, 
aniž  s  jinými  domácnostmi  vchází  ve  styky 
směnné.  Přirozený  přechod  k  hospodářství 
peněžnímu,  t.  j.  k  takovému,  v  němž  pro- 
nikne určité  obecné  ménidlo,  tvoří  ob- 
dobí, v  němž  se  objevují  s-ny  naturálné. 
Pokud  tyto  panuji,  závisí  uskutečnčni  každé 
jednotlivé  s-ny  na  výsledku  ryze  individu- 
álního odhadování  potřebnosti  i  vzácnosti 
(spotřební  hodnotyi obou  předmčtů,  o  je- 
jichž s-nu  jde,  každou  z  obou  ve  směnné 
jednání  vstupujících  stran.  I  dojde  ke  s-ně 
tím  snáze,  čím  více  si  cení  každá  strana 
předmět  od  druhé  nabízen^',  co  do  potřeb- 
nosti a  vzácnosti  u  přirovnaní  s  tím,  jejž  ona 
podává.  Jakmile  směnné  hospodářství  stane 
se  pravidelným,  zvláště  když  pronikne  určité 
ol)ecné  menidlo  a  počne  spolupůsobiti  sou- 
těž mezi  nabízeči  a  poptavači,  stanou  se 
všeliké  zevní  předměty,  schopné  potřebám 
lidským  sloužiti,  pokud  jich  není  nazbyt 
(hospodářské  statky  ve  smysle  národního 
hospodářství),  nositeli  jisté  objektivně  mož- 
nosti č.  schopnosti  odbytu  za  určité  množ- 
ství jiných.  Této  objektivně  možnosti  —  lze 
též  říci:  kupní  síle  — ,  jež  v  cenc  dochází 
konkrétního  výrazu,  říkáme  pak  hodnota 
směnná.  (Viz  Hodnota.)  Bj, 

Směnečné  právo  v  objektivnem  smysle 
jest  souhrn  zvláštních  norem  upravujících 
směnečný  styk,  t.  j.  poměry  poutající  se 
k  vydáni  a  oběhu  smvnky:  jako  takové  jest 
zvláštním  oborem  [jus  speciále)  práva  sou- 
kromého a  jeví  se  býti  soujmem  zvláštních 
předpisu  vnitrně  souvislým  a  soustavně  uspo- 
řádaným. Pres  to  nepostihuje  však  poměrů 
směnky  se  týkajících  v  celém  jejich  rozsahu, 
nýbrž  jen  v  jednotlivých  stránkách,  pokud 
toho  právě  hospodářské  úkoly  směnky  po 
úsudku  zákonodárce  vyžaduji.  I  nastupují  tu- 
díž v  nedostatku  zvláštních  norem  směncčně- 
právních  také  při  poměrech  směnečných 
normy  všeobecné.  S.  p.  nelze  o  sobě  poklá- 
dati za  užší  obor  práva  obchodního,  nýbrž 
za  právo  zvláštní  jemu  koordinované,  a  po- 
užíti bude  tudíž  pramenu  práva  obchodního 
podpůrně  na  poměry  směnečné  jen  tehdy, 
když  zároveň  jeví  se  býti  poměry  obchod- 
ními lobch.  věci  podle  či.  1.  obch.  z.t. 

Sedes  mateři ae  \no  rakouské  s.  p.  jest 
všeobecný  řád  směnečný  z  25.  led.  1S50 
(srv.  Směnkai.  K  tomu  přistupují  ještě  ně- 
které další  normy  speciální,  tak  zejména  na- 
řízení minist.  z  2.  list.  1858  o  jednotlivých 
některých  otázkách  t.  zv.  Norimberské  no- 
velly),  zákon  z  19.  čna  1872  o  zastoupení  při 
podpisu   směnky    t.  zv.  novclla  Jasiúskcho) 


a  j.  Povinnost  kolkovaci  upravena  jest  pro 
směnky  zákonem  z  8.  břez.  1876. 

Co  do  cizozemských  zákonodárství  smě- 
nečných lze  podle  základních  zásad  jimi  při- 
jatých rozeznávati  trojí  jejich  oblasf :  1.  ob- 
last práva  francouzského  zakládajícího  se 
v  Code  de  commerce  z  r.  1807;  náleží  sem 
mimo  právo  ve  Francii  a  osadách  platné  s. 
p.  hollandské,  španělské  a  většiny  států  bal- 
kánských; 2.  oblasť  práva  anglického  zaklá- 
dajícího se  podstatně  v  právních  obyčejích 
r.  1882  v  Anglii  kodifikovaných;  zásady  ty 
platí  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.  nekodiíiko- 
vány  jako  právní  obyčej;  3.  oblasf  práva  ra- 
kousko-německého  zakládajícího  se  ve  vše- 
obecném směn.  řádě;  toto  jest  podkladem 
nejčelnějším  moderním  zákonodárstvím:  tak 
s-mu  p-vu  švýcarskému,  skandinávskému 
(t.  j.  dánskému,  švédskému  a  norskému), 
italskému,  uherskému  a  nejnověji  též  bul- 
harskému (1898),  japanskému  (1899)  a  rus- 
kému (1902). 

V  zemích  koruny  Uherské  (kteréž  jsou 
ve  s-m  p-vě  jakož  v  soukromém  vůbec  vůči 
nám  cizinou)  platí  směn.  řád  z  5.  čna  1876 
k  našemu  právu  těsně  přiléhající.  V  Bosně 
a  Hercegovině  platí  směn.  zákon  z  24.  čna 
1883  taktéž  našemu  právu  blízký  s  jistými 
úchylkami  domácím  poměrům  hovícími.  //m«. 

Sménednik  (trassát)  viz  Směnka. 

Sméneóný  řád  viz  Směnečné  právo 
a  Směnka. 

Sménka  {cambium,  angl.  bili  of  exchange^ 
promissory  notě,  fr.  lettre  de  change^  billet 
a  ordre,  něm.  Wechsel,  rus.  vekselj)  jest  cenný 
papír  vykazující  určité  formální  náležitosti, 
v  němžto  vydatel  buďto  činí  platební  pe- 
něžný  slib  anebo  platební  pcněžný  příkaz  ve 
prospěch  osoby  v  listině  vyznačené  (remit- 
tentaj  a  pozdějších  nabyvatelů  listiny.  S-ku 
obsahující  platební  slib  zoveme  vlastní,  s-ku 
obsahující  platební  příkaz  s-kou  cizí  č.  vy- 
danou vtratta);  vydatel  této  zove  se  tras- 
sant  (směnkovateli  a  ten,  komu  se  v  ní 
příkaz  platební  uděluje,  trassát  (směneč- 
ník'.  S.  jest  ordrepapírem  t.  zv.  zákonným, 
může  býti  totiž  indossována,  i  když  neobsa- 
huje —  ač  to  jest  pravidlem  —  doložku  na 
řad  (orJre);  indossace  směnečně  ťičinná  jest 
jen  tenkráte  vyloučena,  je-li  ve  s-nce  vý- 
slovně zapověděna,  zejm.  t.  zv.  zápornou 
ordrcdoložkout  »nikoli  na  řad«),ve  kterémžto 
případě  označujr  se  s.  jakožto  rekta- 
směnka  (Srv.  Rektapap  íry.) 

Historicky  lze  s-ku  konstatovati  již  od 
XI.  stol.  ve  městech  severoitalských  obcho- 
dem slynoucích;  prvotně  vyskytuje  se  ja- 
kožta  s.  vlastni  splatná  na  místě  od  místa 
vydání  Tuznvm  ídisíantia  ioci^viz  Distanční 
směnka',  sloužíc  zejména  prostředkování 
piatu  iia  místa  vzdálená;  to  dělo  se  zvláště 
pomoci  bankéřů  icampsores)  veřejně  autori- 
so váných,  kteří  vůči  tomu,  kdo  u  nich  za 
tím  účelem  peníze  složil  (remittent), 
zvláštní  listinou  (Cíímt/i/m)  se  zavazovali  částku 
tu  vyplatiti  na  místě  určeni  buď  sami  nebo 
svými  obchodními  přáteli.  Vedle  s-ky  vlastní 


490 


Sménkovatel  —  Smerinthus. 


lze  již  od  Xili.  stol.  shledati  s-ku  cizí  č. 
tra t tu;  byl  to  p&vodně  dopis  campsorcra 
vydávaný  {litera^  carta  tracta)^  jimi  tento 
(trassant)  poukazoval  svého  obchodního 
přítele  v  místč  určeni  (trassáta),  aby  vlastni 
s-ku  trassantem  současně  vydávanou  vypla- 
til remittentovi  nebo  podle  jeho  příkazu 
(ordre)  osobé  jiné.  Vzhledem  k  tomu  pak, 
že  v  dopise  tomto,  remittentovi  spolu  se 
s-kou  odevzdávaném,  docházel  závazek  camp- 
sorĎv  vyznačení  úplnéjšího  než  ve  s-nce  a 
dopoušténa  v  jeho  základe  postupem  doby 
remittentovi  i  postihací  žaloba  na  trassanta, 
když  trassát  s-ku  nevyplatil,  upouštčno  při 
platech  distančních  vůbec  od  vydávání  s-ky 
vlastní  a  užíváno  výhradné  zmíněného  do- 
pisu jakožto  podkladu  směnečného  práva 
i  závazku.  Když  pak  místní  směnečný  obchod, 
kde  pro  s-ku  vlastní  působiště  zůstalo  vol- 
ným, značně  byl  obmezován  kanonickým  zá- 
kazem úroků  jsa  pokládán  za  lichvu,  tratta 
ovládla  směnečný  obchod  téměř  úplně.  Vy- 
tvořením se  právních  ústavu  indossamentu 
čili  gira  (srv.  Giro)  a  akceptu  (srv.  Akcept) 
ve  stoletích  následujících,  zejména  XVII., 
dovršen  rozvoj  základních  dogmatických  zá- 
sad práva  směnečného  na  úroveň  celkem  až 
posud  v  zákonodárstvích  směnečných  zacho- 
vanou. 

Ve  všech  zemích  obchodem  směnečným 
se  vykazujících,  zejména  v  Itálii,  Francii, 
Španělích  a  zemích  Německých,  vydány  více 
méně  obšírné  předpisy  sménečněprávní,  tak 
zvláště  ve  statutech  městských,  později  pak 
jakožto  t.  zv.  směnečné  řády;  z  těchto  jme- 
novati jest  zejména  slavnou  Ordonnance  du 
commerce  z  r.  1673,  směn.  řád  pro  země 
Rakouské  z  r.  1763,  příslušný  oddíl  v  Prus- 
kém Landrechtu  a  v  Code  de  commerce. 

Značně  arci  směnečný  obchod  při  mezi- 
národní své  tendenci  trpěl  roztříštěností  zá- 
konné úpravy  i-ky,  což  vedlo  v  popředí  mezi 
státy  v  Německém  bundu  spojenými  k  uni- 
fikačním  snahám.  Výsledkem  jich  bylo  r.  1847 
sestoupeni  konference  v  Lipsku,  jež  vypra- 
covala v  základě  osnovy  pruské  návrh  řádu 
směnečného,  Jenž  ve  státech  zúčastněných 
postupně  byl  prohlášen  za  zákon.  V  Rakousku 
stalo  se  tak  cis.  pat.  z  25.  led.  1850  čís.  51 
ř.  z. 

S.  vyznačuje  se  v  právní  své  úpravě  zvláštní 
přísností  [rigor  cambialis),  a  to  po  stránce  jak 
hmotně,  tak  formálně  právní.  To  jevi  se  již 
ve  přesných  ustanoveních  o  podstatných  ná- 
ležitostech s-ky  (ČI.  4,  7  a  96  sm.  ř.)  o  úko- 
nech předepsaných  k  zachováni  a  výkonu 
práv  směn.,  zejména  o  pracscntaci  a  prote- 
staci  s-ky  (či.  19,  20,  24,  41,  43),  v  krát- 
kých lhůtách  promlčecích  a  obmezení  důvodů 
promlčeni  přerušujících  (či.  77.—  80.),  zejména 
pak  ve  vyloučení  obran  z  osob  směnečných 
předchůdců  nabyvatele  s-ky  (či.  82.).  Co  do 
předpisů  processních  srovnati  jest  §íí  555 
až  559  civ.  soud.  ř.  Závazky  směnečné  děli 
se  na  přímé  a  nepřímé  Čili  postihací 
(regressní);  ve  přímém  závazku  jsou:  akcep- 
tant  tratty,  vydatel  s-ky  vlastní  a  jejich  smě- 


neční rukojmí  řavalisté),  v  nepřímém  t.  zv, 
předchůdci  majitele  s-ky,  totiŽ  indossanti  a 
při  trattě  tcž  trassant,  jakož  i  jejich  avalisté. 
Směnečný  regiess  č.  postih  jest  dvojí:  pro 
nezaplacení  s-ky  (či.  41  si.,  98  č.  6),  a  iji- 
fcřovací  (ČI.  25  si.);  tohoto  jsou  opět  dva 
případy:  pro  nepřijetí  tratty  (či.  25—28)  a 
pro  ntjistotu  přímého  dlužníka  (či.  29,  98 
č.  4). 

Vedle  hlavního  rozděleni  s-nek  na  vlastni 
a  cizí  různi  se  8  ky  téŽ  podle  své  doby  pla* 
tcbní  na  s  ky  denní  (na  určitý  den  splatné, 
\iz  Denní  směnka\  s-ky  na  viděnou 
{a  vista)  neb  určitý  čas  po  viděné  splatné, 
datos-ky  (v.  t.),  a  s-ky  tržní  neb  veletržní 
o  trhu  neb  veletrhu  splatné.  S-kou  na 
vlastní  řád  (W,  an  eigene  Ordré)  zove  se 
s.,  v  niž  trassant  sám  udává  se  za  rcmittenta, 
vydanou  vlastní  {trassirť eigener  W.)  pak 
taková,  v  níž  trassant  sám  se  označuje  tras- 
sátem.  Uměstěnou  č.  domicilovanou 
jest  tratta  obsahující  místo  splatnosti  různé 
od  trassátova  bydliště  ve  s-ncu  udaného,, 
vlastni  s.  pak  mající  místo  splatnosti  různé 
od  bydliště  vydatele  ze  s-ky  patrného;  pra 
s-ky  takové  platí  některé  normy  zvláátni 
(či.  24,  43,  99). 

K  doplnění  srovnati  jest  zejména  články: 
Giro,  Akcept,  Adressa  (2)  podpůrná). 
Protest.  Hmn. 

S.  depositni  č.  depotní  viz  Deposilni 
směnka. 

S.  lodní  viz  Půjčka,  str.  974  tf. 

S.  námořní  viz  Právo,  str,  bil  b. 

Sménkovatel  (trassant)  viz  Směnka. 

Smerdnik,  slov.  název  Semmeringu 
IV   t.) 

Smerdis  (řec.     ftř>dt(r)  viz  Bardés. 

Smerdy  (v  lat.  listinách  z  polského  území 
smardif  smardones^  \murdon€s)y  v  rus.  a  pol- 
ském právě  název  nižších  vrstev  obyvatel- 
stva, jmenovitě  sedláků.  Viz  Rusko, str.  296 
a  297. 

Sméřenka  sluje  přímka  myšlená  středem 
střílny  čili  průstřelný  v  násypu  předprsně  a 
sloužící  k  upravení  střílny  vzhledem  na  směr, 
kterým  se  bude  stříleti  z  ni.  FM, 

Smerinthni  Latr.,  zubokřidlec,  jest 
rod  motýlů  z  čeledi  lyšajů  lišici  se  od  pří- 
buzných sosákem  krátkým,  slabým  a  mezi 
makadly  ukr\tým  a  tykadly,  která  nejsou 
zakončena  háčkovitou  brvou.  Křidla  jsou  vy- 
krajována. Motýli  tito  lítají  v  noci  a  pro 
krátkost  sosáku  nemohou  ssáti  šfávy  kvétni 
v  letu,  jako  ostatní  lyšajové.  Housenky  máji 
povrch  zrnitý,  jsou  barvy  zelené  s  bílými 
nebo  červenými  pruhy  šikmými;  hlava  jest 
zašpičatělá  a  konec  těla  nese  silný  růžek. 
Objevují  se  od  srpna  a  zakukluji  se  v  zemi; 
kukla  nemá  zvláštního  obalu  pro  sosák.  Mo- 
týlové od  kver.  do  čce.  Z  5  druhů  evrop- 
ských v  Čechách  3.  S.  ocelíata  L.,  z.  očko- 
vaný, je  nápadný  karmínově  červenou  bar- 
vou zadních  křídel  a  velikým  modrým  okem 
pavim,  pročež  jej  také  nazývají  pavim  okem 
večerním.'  Zelená,  na  bocích  bíle  pruho- 
vaná housenka  žije  na  vrbách  i  jablonich. 


Smérnice  —  Smetana. 


491 


S.  populi  L.,  z.  topolový,  jest  popelavě 
hnčdý  s  nezřetelnými  tmavšími  páskami  příč- 
nými^ zadní  na  kořené  s  dlouhými  narudle 
hnédými  chloupky.  Housenky  jsou  žlutavé 
zelené,  se  šikmými  bílými  čarami  na  bocích; 
žiji  na  topolech  a  vrbách.  S.  tiliae  L.,  z.  li- 
pový, má  přední  křídla  žlutavé  nebo  zele- 
navé hnědá  se  2  olivovými  skvrnami  upro- 
střed a  bélavou  skvrnou  v  rohu;  křidla  zadní 
svrchu  zelenavc  bílá  nebo  žlutavá  s  černou 
páskou  na  pokraji,  vczpod  červenavá  s  bé- 
lavou páskou.  Housenka  má  na  bocích  šikmé 
čáry  narudlé,  dole  žluté.  Na  lipách,  ale  i  na 
jilmech,  břízách,  oUích  a  jasanech.     Kpk. 

Smérnloa  viz  Rayon  a  srv.  Pravítko 
průzorné. 

Směrováni  viz  Rayonováni. 

Sméiné  jest  poznaná  neškodná  převrá- 
cenost, namnoze  tedy  tolik  jako  komické 
^v.  t.t,  jindy  však  slovo  to  pronáší  se  bez 
aesthetického  hodnocení,  jakéž  náleží  komic- 
kému, a  platí  o  předmětech  sešinuvších  se 
jii  na  úroveň  sprostého.  A  mnohdy  opct 
užívá  se  ho  s  příhanou  a  trpkostí  o  vidné 
nepřístojnosti. 

Smetana,  mléčný  tuk,  který  se  tvoří  ustá- 
ním neb  odstředováním  mléka  kravského  a 
z  něhož  dělá  se  máslo  (v.  t.j. 

Smetana,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Vys.  Mvto,  fara  Újezd  u  Chocně;  13  d.. 
71  oby  v.  č.'(1900). 

Smetana:  1)  S.  Josef  František,  pří- 
rodopisec  a  historik  čes.  (*  11.  bř.  1801  ve 
Svinišfanech  —  t  18  ún.  1861  v  Plzni).  Stu- 
doval v  Hradci  Kr.  a  r.  1819  odebral  se  do 
Prahy  na  studia  filosofická,  r.  1823  vstoupil 
do  řádu  praemonstrálu  v  Teplé  a  r.  1826 
VNsvěcen  bylina  kněžství.  V  1.  1829—31  byl 
kaplanem  v  Uterem  u  Bezdružic.  Podrobiv 
se  r.  1S31  zkouškám  z  věd  přírodních  a 
z  malhematiky  stal  se  profcssorcm  na  i^ym- 
nasiu  plzeňském,  kdež  převzav  po  profes- 
soru  Vojtěchu  Sedláčkovi  přednášky  o  ja 
zyce  českém  na  gymnasiu,  ujal  se  tohoto 
vlasteneckého  odkazu  celou  duší.  Ve  šle- 
chetné snaze  šířiti  opravdové  vzdělání  do 
nejširších  vrstev,  S.  obětoval  i  nedělní  od- 
půldne,  shromažďoval  do  poslucháren  v  <íym- 
nasiu  učně,  tovaryše  a  mistry  a  podával  jim 
výklady  z  věd  přírodních,  jež  oživoval  zají- 
mavými experimenty.  Tyto  nedělní  před- 
nášky S-novy  byly  počátkem  nedělní  prů- 
myslové školy,  jež  r.  1840  v  Plzni  byla  zří- 
zena. Tehdy  začal  se  obírati  také  literaturou: 
<lo  »Hiasá  vlastenců*  r.  1832  napsal  ódu  na 
Františka  I.  a  během  let  napsal  slušnou  řadu 
básni,  jež  vynikají  vroucím  citem  a  ušlech- 
tilými myšlenkami,  ale  také  ironií  a  břitkou 
satirou.  Osvětná  činnost  S-nova  zračí  se 
nejvíce  ve  velikých,  samostatných,  českých 
>pisech  naukových.  Již  r.  1834  vyšel  Obra^ 
starého  svéta^  to  jest  všeobecná  politická  hi- 
storie prvního  veku  od  počátku  společnosti  lid- 
ské af  ku  pádu  ^á padni  říše  římské.  Spis  tento 
>neobyčejné  potěšení*  způsobil  samém^u  Pa- 
lackému, jenž  neváhal  vzdáti  mu  v  >CCM.« 
xaslouženou  chválu,  jako  spisu   ve   všelikém 


ohledu  zdařilému  a  výbornému.    Rok  1837 
přinesl   Základy  hvé\doslovi   čiii   astronomie ^ 
první    to    pozoruhodný    spis    astronomický 
české  literatury.    O  prázdninách  r.  1842  S. 
putoval  krajem  plzeňským  a  klatovským,  aby 
vyšetřil,  jaíc  kde  jest  národnost  česká  za- 
chována (výsledek   svého   zkoumání    podal 
v  článku:  Pomůcka  k  národopisné  mapě  král. 
Českého  v  »ČČM.«,  1843),  a  vida,  jak  mládež 
česká  se  odnárodňuje,  nemajíc  dostatek  škol, 
kde  by  se  jí  vátěpoval  jazyk  mateřský,  po- 
zdvihl varovného  hlasu  v  číánku:  Slovo  o  vr- 
chováváni  mládeže  české  i^»Čas.  pro  kat.  duch.*, 
1843),  kde  důtklivě  vyložil  nutnost,  aby   na 
všech  školách  byla  dosazena  řeč  česká  ve 
svá  práva.    V  článku:    Zdali  jest  osvěta  lidu 
obecného  nebeipečna  církvi  a  státu  (t.,   1835) 
S.  vykládá,  že  pokrok  jest  účinem  osvěty  a  že 
osvěta  ani  státu  ani  církvi  nebezpečna  býti 
nemůže.  R.  1842  S.  vydal  nové  dilo  vědecké: 
Silozpyt  čili  fysika,  po  Sedláčkových  základech 
přírodnictví  první  úplný,  na  výši  vědy  stojící 
spis,  jenž  své  úloze  vyhověl  výborně  i  co  do 
obsahu  i  co  do  formv.  Ukázkv  sv<'ch  histor. 
studií  pak  podával  v  >CCM.*  a  jiných  články: 
Boj  Fridricha  Barbarossy  s  .\filánsk\'mi]  KleO' 
patra \   Tajeni   křižácká)    Zlomky   \    události 
veku   středního;    Víté^stvi   Čechů    nad   Tatary 
r.  1241  B.  Novy-  svátek  Plzeňský j  psanými  ves- 
měs s  přesností  vědeckou  a  slohem  lahod- 
ným.   R.  1846   S.  vydal  trojdílný  Všeobecný 
dějepis  občanský,  jenž    už   r.   1834    mél   býti 
odevzdán  tisku,  kterému  však  censura  činila 
překážky    pro    »svobodomyslné    myšlenky*, 
tak  že  Š.  rozmrzen  vzal  svůj  spis  zpět.  >  Vše- 
obecný dějepis*  proslavil  jméno  S-novo  nej- 
více a  to  právem:    »Jeho  dějiny  jsou  psány 
s  citem  vřelým  a  projevují,  jak  vroucně  srdce 
jeho  cítilo  s  bližním,  jak  s  nim  sdílelo  slasf 
i  žal.  Ano,  nejeví  se  nám  ve  spise  tom  sucho- 
párný kronikář,  ale  pravý   lidumil   a   učitel 
národní*.  Za  takového  neúnavného  působení 
stihla  S-nu   pohroma.    Vraceje  se   za   mlha- 
vého počasí  z  Lochotina  12.  pros.  1844  spadl 
s  kolmé  stěny  na  kamenný  stůl  a  těžce  se 
poranil,  tak  že  teprve  po  novém  roce  mohl 
zase  svůj  úřad  nastoupiti.  Zotaven  S.  oddal 
se  svým  pracím  vědeckým,  z  nichž  vytržen 
byl  znovu   rokem   1848.    Unesen   jsa    vírem 
politickým  S.  přijal  úTad   starosty   plzeňské 
»Lípy  Slovanské*  a  účastnil  se  slovanského 
sjezdu    v   Praze,   vydal    řadu   vlasteneckých 
provolání  a  pracoval   horlivě  o  zavedení  a 
provádění  rovnoprávnosti  obou  jazyků  zem- 
ských v  Cechách.    Když  pak  zásada  rovno- 
právnosti ve  školách  skutečně  začala  se  pro- 
váděti, S.   byl    z   prvních,   kdo    na   vyzvání 
vládní  sepsaíi  české  učebnice.  Vydal  r.  1852 
Počátky  silozpytu  čili  fysiky  pro   n/f 5i   gym  - 
nasia  a  realky  a  chystal  i  přírodopis,  který 
bohužel  zůstal  v  rukopise  (chová  se  v  klá- 
šteře v  Teplé?.    Násilným  utlumením  jarého 
ruchu ,  vzbuzeného  rokem  1848,  nastala  i  S-novi 
doba  trapných  svízelův,  ano  i  pronásledo- 
vání. S.  byl  dán  dokonce  pod  policejní  do- 
hled jako  osoba  státu  nebezpečná,  a  ke  všem 
strastem  přidružila  se  jiná  ještě  pohroma  — 


492  Smetana. 

S.  oslepl!  Nékolik  let  bylo  mu  tráviti  v  trapné  I  úkol,  spis  totiž,  který  měl  prospěti  obecné 
slepotě,  vzdáti  se  svého  úřadu  i  všech  svých  osvětě.  Ke  konci  r.  1848  vymohl  si  bydliti 
práci  a  studii.  V  té  době  setkal  se  napo-  ,  mimo  klášter,  aby  pohodlněji  mohl  se  vé- 
sledy  s  Tylem,  jenž  r.  1856  na  smrť  nemo-  novati  supplentuře  mu  udělené  na  nové  zří- 
cen do  Plzně  bvl  přivezen  a  11.  čce  tam  zeném  gymnasiu  novoměstském.  Politická 
skonal.  Dojemná  piseň  S-nova  doprovázela  reakce,  která  následovala  po  osmačtyřicátém 
ho  na  posledni  cestě.  R.  1857  S.  odhodlal ;  roce,  připravila  jej  však  jak  o  místo  na  gyro- 
se  k  nové  operaci  a  byl  21  dub.  operován  >  nasiu,  tak  o  každou  naději»  udržeti  se  na 
se  zdarem  prof.  Hasnerem.  Vletech  1850  až  ,  universitě:  ani  zdarma  už  mu  nebylo  dovo- 
1856  S.  musil  ovšem  na  delši  čas  zříci  se  |  léno  filosofii  tam  přednášeti.  Stal  se  redak- 
spisovatelské  činnosti  vědecké,  přes  to  vy-  torem  politického  listu  > Unione,  založeného 
kazují  ona  léta  některé  důležité  práce:  Při-  ,  Palackým  a  jeho  přáteli  a  v  listé  tom  ozná- 
spévek  do  německo- českého  slovníku  vědeckého  i  mil  —  dohnán  k  tomu  byv  vnějšími  okoU 
nd^voslovi^  články  O  zkamenělých  stromech  nostmi  —  své  vystoupení  z  řádu  a  církve, 
v  okolí  pl:{eňském  a  Z  čeho  jsou  komety  a  po-  i  dříve  ovšem,  než  svftj  životni  úkol  viděl  pro- 
sléze  některé  články  do  Riegrova  Slovníku  veden.  Oznámeni  způsobilo  v  Praze  sensaci. 
nauč.  Počátkem  r.  1861  S.  roznemohl  se  zá-  S.  byl  veřejnými,  na  dveřích  kostelů  nale- 
nétem  plic  a  zemřel  záhy  potom.  Pochován  pěnými  vyhláškami  vyobcován  z  církve.  Ne- 
byl na  hřbitově  u  sv.  Mikuláše  v  Plzni,  kdež  moc,  které  před  tím  uŽ  jeho  sestra  podlehla, 
r.  1874  postaven  mu  pěkný  pomník.  V  ro-  přinutila  S-nu,  že  se  vzdal  redakce* Union u< 
dišti  zasazena  pamětní  deska  r.  1883.  Srv.  a  odjel  (1850)  do  Allony,  kde  přijal  místo 
Životopis  od  K.  V.  Seydlera  v  »Koledě«  vychovatelské,  ale  pfslední  den  téhož  roku 
(Olom.,  1877),  životopis  od  dra  (.  E.  Šfast-  vrátil  se  těžce  nemocen  do  Prahy,  kde  za- 
ného  ve  »Věstniku  českých  prof.*,  1902 — 04,    nedlouho  zemřel. 

a  ve  »Květech<,  1903.  Přehled  veškeré  čin-  i  Povahou  jsa  naladěn  pro  filosofické  pře- 
nosti  (básnické  i  vědecké)  S-novy  v  »Listech  myšlení,  S.  nadchl  se  filosofií  Hegclovou, 
filolog.*,  1903.  Básně  S-novy  vyjdou  r.  1905;  Ijeho  myšlenky  pak  šířil  naturalistickou  for- 
korrcspondence  S-nova  vyšla  v  »HlíHce«,  mou  ná  universitě  a  jimi  prodchnuty  jsou 
1903.  JEŠý,      ,  i  jeho  spisy,  ve  kterých  pokouší  se  filoso- 

2)  S.  Augustin,  filosof  čes.  (*  14.  čna  l  ficky  pochopiti  přírodu,  dějiny  i  náboženství. 
1814  v  Praze,  kde  byl  otec  jeho  kostelníkem  Všechny  spisy  S-novy  stavěny  jsou  na  my- 
u  sv.  Jindřicha  —  f  30.  led.  1851  t.).  Po  stu-  šlence,  že  současná  doba  a  její  lidstvo  jsou 
diích  gymnasijních  S.  vstoupil  do  řádu  kři-  přechodem  z  materiální  minulosti  k  ideální 
žovníků  s  červenou  hvězdou  v  Praze,  kde  ;  budoucnosti :  všude  jest  vývoj,  přerod  a  po- 
dokonal  tehdejší  dva  ročníky  filosofie,  načež  krok,  přerušovaný  katastrofami,  po  kterých 
studoval  theologii;  r.  1835  složil  slavné  sliby  i  vývoj  na  vyšším  stupni  znova  začíná.  Tím 
řeholní  a  r.  1836  vysvěcen  byl  na  kněze.  Již  '  vývojem  prošla  příroda:  z  nekonečné  pů- 
před  složením  slib&  vznikly  sice  v  jeho  spc-  i  vodní  jednoty  rozvily  se  světy,  na  nich  život 
kulativní  mysli  některé  náboženské  poch\b-'a  z  něho  člověk.  Ze  sil  přírodních  vyvinul 
nosti,  zvláště  o  přípustnosti  věčného  zatra- 1  se  duch,  až  i  duch  lidský.  I  přes  člověka 
cení,  a  studium  filosofie  i  osobni  vlastnosti  |  půjde  vývoj  dále,  po  něm  v  nadsmyslnéra 
jeho  duchovních  vychovatelů  pochybnosti  světě  přijde  bytost  ideová  a  po  ní  cito\á. 
ty  ještě  přiostřily,  ale  S.  překonal  je  důvč-  V  dějinách  lidstva  přirozený  kořen  jeho  tvoří 
rou  v  lepší  pochopení  věci  v  budoucnosti.  |  černé  plemeno,  nepřekročivši  stupeň  života 
Po  vysvěcení  musil  sice  dvakrát  jako  kaplan  '  přírodního,  výše  pokročilo  plémě  žluté  a 
na  venek:  nejprve  do  Dobřichovic,  odkud  ještě  výše  pronikl  ideál  lidstva  v  plemeni 
brzo  se  vrátil  do  Prahy  a  složil  druhé  filo-  |  bílém;  Američan  a  Australan  jsou  jen  marné 
sofické  rigorosum,  načež  bylo  mu  zase  Prahu  '  pokusy  ideálu  tomu  se  přiblížiti.  1  Evropa 
opustiti  a  v  Chebu  kaplanovati.  I  odtamtud  sama  představuje  takový  vývoj:  Rekové  a 
však  brzo  se  dostal  zpct  do  Prahy,  když  ze-  po  nich  Římané  jsou  prvním  pokusem  o  svo- 
mřeljerau  nepříznivý  představený  řádu;  vy-  'bodu  člověka,  středověk  zprostředkoval  spo- 
konav  studijní  cestu  po  německých  univer-  jení  mezi  ideami  orientálními  a  západnickými, 
sitách,  stal  se  r.  1842  adjunktem  filosofické  němectví  pak  povzneslo  rozum;  němectví 
stolice  u  prof.  Exnera  na  universitě;  r.  1846  '  zajde  ve  slovanství,  kterému  se  podaří  po- 
a  1847  supploval  filosofii  za  téhož  profes-  !  vznésti  se  k  ideálu  lidstva,  k  vládě  lásky  a 
sora.  Vflmi  čile  S.  účastnil  se  ruchu  v  r.  1848.  '  umění ;  pak  nastane  konec  těchto  dějin.  Také 
Jako  děkan  filosofické  fakulty  měl  k  poslu-  ve  filosofii  S.  sleduje  vývoj:  v  orientální 
chačům  svobodomyslnou  immatrikulační  řtč,  filosofii  člověk  po  prvé  své  vědomí  si  uvě- 
13.  břcz.  pak  —  ve  zřejmém  už  odporu  domil,  v  západní  filosofii  (empirické)  zajímal 
k  představenstvu  svého  rádu  —  promluvil  se  o  obsahy  vědomí  a  v  nové  filosofii  spo- 
slavnostní  pohrobní  řeč  za  akademiky,  kteří  jeno  jest  vědomí  s  obsahem  jeho  v  jednotu; 
za  bouří  pouličních  ve  Vídni  padli.  Liberální  za  tuto  filosofii  se  dále  nepřijde:  všechny 
názory  a  důsledné  prováděná  liberální  praxe  úkoly  filosofie  vyčerpali  Kant,  Fichtc,  Schel- 
vzdalovaly  S-nu  víc  a  více  duchovního  a  '  ling,  Hegel  a  Herbart.  Filosofie  tato  dá  tcprv 
klášterního  stavu  a  svobodomyslné  proudy  i  náboženství  jeho  praktickou  cenu  tím,  ie 
r.  1848  dovolily  mu  rozhodnouti  se,  že  opustí  '  pochopíc  podstatu  člověka  f»co  jest«)  pH- 
křižovníky,   ovšem    až    vykoná   svůj    životní    vede  jej  k  tomu,  »co  má<  konati.  NáboUn- 


Smetana. 


493 


štvi  S.  nezavrhuje,  ale  nevěří  v  áředni  ka- 
tolictví,  nÝbri  v  náboienstvi  humanitv,  ke 
kterému  jest  křesťanství  pouze  základem, 
pouie  abstraktní  formuli,  kterou  teprve  filo- 
sofie uvede  v  prakticko  život.  Jest  to  nábo- 
ienství,ke  kterému  se  hlásili Schiller  a Goethe, 
Herder  a  Leasing  i  jini  filosofové.  »Ctim 
vyfói  moci  lidského  života,*  praví  S.,  »a  po- 
névadi  s  božstvím  vážně  to  myslím,  poně- 
vadž ono  celou  mou  duái  proniká  a  všechno 
mé  iití  zaměstnává,  proto  nemůže  mi  býti 
v  životě  po  ruce  jako  nějaké  řemeslo,  z  ně- 
hož bych  žil,  a  proto  nemohu  dělati  z  něho 
hastroie,  aniž  mohu  odívati  ie  v  nějakou 
skutečnost,  mimo  v  láskyplné  slovo  a  v  lásky- 
plný ěin»  jak  to  také  jmenovaní  mužové  uci- 
iiili.«  Fiosofická  cena  myšlenek  S-nových 
neleží  v  jejich  originálnosti,  nýbrž  v  dfisled- 
nosti,  s  jakou  je  v  praxi  životni  prováděl. 
Spisy  S-novy.  Vedle  starších  článků  časo- 
piseckých S.  napsal :  D!e  Bestímmuttfí  unseres 
Vateriandes  Bóhmtn  (Praha,  1848);  Die  Be- 
dtmtmng  det  gegenwártigen  Zeitalters  {t.^  1848); 
Die  Katastrophe  u.  derAusgang  der  Geschichte 
der  Philosophie  (Hamburk,  1850');  Der  Geist, 
sein  Emtstehen  u.  sein  Vergehen  (Praha,  1865) ; 
GeMchtckte  eines  Exkommuniiirten  (autobio- 

fiňc  vydaná  A.  Meissnerem,  Lip.,  1863). 
toho  do  čestinv  přeloženo:  Die  Bestim- 
mung  uns.  Vaterf.  Bdhmen  ve  >Stud.  sbor- 
níku*. 1897;  Die  Bedeutung  des  gegenw. 
Zeitalters  a  Die  Katastrophe  (u  Laichtra, 
1903),  memoiry  dvakrát  (Praha,  1863,  a 
v  > Knihovně  Samostatnosti*,  1901).  Názory 
S-novÝmi  obírali  se:  se  stanoviska  Herbar- 
tovy  filosofie  Dastich  v  > Kroku*,  1865,  na 
náboženskou  a  národnostní  jeho  filosofii  upo- 
zornil Masaryk  v  >Naáí  Době*,  1897,  o  pří- 
rodní filosofii  psal  Em.  Rádi  v  >Čes.  Mysli*, 
1899,  filosofii  jeho  vykládali  F.  Krejčí  v  »Be- 
sedách  Času*,  1900,  a  Soukup  v  >Paedag. 
Rozhledech*.  1900.  ER. 

3)  S.  Bedřich,  největší  český  umělec  hu- 
dební, tvůrce  moderní  české  hudby  národní 
(♦  2.  bř.  1824  v  Litomyšli  —  f  12.  kv.  1884 
v  Praze).  Rodina  jeho  pocházela  z  Hořicka; 
otce  jeho  František  S.  (*  26.  říj.  1777  — 
t  12.  čna  1857),  syn  bednářův  ze  Sadové, 
byl  sládkem  na  různých  místech  a  získal 
zejména  nájmem  pivovaru  v  Nise  v  Prus. 
Slezsku  na  zač.  XIX.  stol.  značného  jmění, 
jeboi  později  v  Chvalkovicích  u  Jaroměře  za 
finančního  patentu  z  největší  části  pozbyl, 
načež  v  Nov.  Městě  n.  M.,  v  Litomyšli  a 
hlavně  v  Jindř.  Hradci  nenáhle  si  opět  po- 
mohl tak.  Že  r.  1835  koupil  svobodnický 
statek  v  RůŽkové  Lhotici  u  Čechtic.  Po  9  le- 
tech však  statek  ten  musil  prodati  a  najal 
pivovar  v  ObHství  u  Mělníka,  kdež  zrušení 
propinačnlch  závazků  zbavilo  ho  posledních 
zbytků  jmění,  pročež  poslední  léta  svá  od 
r.  1852  trávil  u  svého  syna  .^ntonína,  sládka 
T  Nov.  Městě  n.  M.  František  S.,  muž  pod- 
nikavý, rázn^  a  přísný,  ale  živé  Ictory  a  ve- 
selý, miloval  hudbu  a  divadlo  a  podporoval 
také  časně  se  hlásící  hudební  nadání  svého 
prvního  syna  Bedřicha,  jenž  se  mu  v  po- 


slední den  masopustní  narodil  jako  třinácté 
z  jeho  20  dětí,  jako  třetí  pak  z  oněch  desíti^ 
které  pocházely  z  jeho  třetího  manželství 
s  Barborou  Linkovou  (*  1790  —  f  20.  záři 
1864  v  Ml.  Boleslavi),  dcerou  pojezdného 
v  Miletině.  Hned  v  Litomyšli  malý  Bedřichy 
prvním  učitelem  svým  Ant.  Chmelikem  cvičen 
ve  hře  na  housle  a  na  klavír,  začal  kompo- 
novati (valčík,  kvapík)  a  pětiletý  hrál  již 
f>rvní  housle  v  kvartettě,  o  rok  později  pak 
4.  říj.  1830)  přednesl  veřejně  klavírní  úpravu 
ouvertury  k  >Němé  z  Portici*  v  akaaemii^ 
již  litomyšlští  studující  pořádali  v  den  jmenin 
císařových,  s  úspěchem  tak  skvělým,  že  od 
té  chvíle  pokládán  za  hudební  zázračné  dítě. 
V  Jindř.  Hradci  (1831—35)  učil  se  hudbě 
u  ředitele  kůru  a  varhaníka  Jikavce,  který 
ho  brzo  i  ve  zpěvu  vycvičil  tak,  Že  mohl 
jako  sopranista  zpívati  v  kostele.  V  městě 
tom  S.  začal  také  r.  1834  navštěvovati  gym- 
nasium, a  když  pak  r.  1835  rodina  ods^o- 
vala  se  do  Růžkové  Lhotice,  pokračoval 
v  Jihlavě,  ale  jen  po  jeden  semestr;  roku 
násl.  dán  bvl  na  gymnasium  do  Něm.  Brodu, 
a  to  opět  do  >  par  vy*  (primy),  aby  s  bratrem 
(Antonínem)  byl  pospolu.  Jihlavský  jeho 
učitel  hudby  jmenoval  se  Matucha,  v  Něm. 
Brodě  cvičil  se  S.  sám.  R.  1^39  zapsán  do 
>syntaxe*  (kvarty)  Akad.  gymnasia  v  Praze, 
?\i  nevalně  prospíval  zde  ve  studiích,  ba 
v  létě  i  Školu  nedbale  navštěvoval;  mnohem 
horlivěji  zabýval  se  hudbou,  učil  se  klavíru 
(u  Batky),  hrál  (s  kamarády  Butulou,  Kost- 
kou, Vlčkem)  kvartetta,  jeŽ  z  nedostatku  not 
sám  psával  z  paměti  podle  toho,  co  právě 
v  zahradních  koncertech  na  Žofíně  nebo 
jinde  byl  slyšel.  Po  roce  poslán  do  Plzně^ 
aby  pod  dozorem  svého  bratrance,  P.  Jos. 
Fr.  S-ny  (v.  t.),  opakoval  kvartu.  Zde  stu- 
doval s  počátku  8  dobrým,  později  opět  se 
slabším  úsp>ěchem  (jen  z  dějepisu  míval  vý- 
borné známky),  ale  přece  r.  1843  dokončil 
svá  studia  gymnasijní  (tehdy  61etá).  V  Plzni 
horlivěji  a  horlivěji  pěstoval  hudbu ;  byl  znám 
jakožto  nejlepší  pianista  v  městě,  jenž  studo- 
val nejmodernější  skladby  klavírní  (Liszta, 
Thalberga,  Henselta  a  j.),  s  nimiž  vystupo- 
val i  ve  veřejných  produkcích,  hrál  sou- 
kromě v  kvartettech,  vyučoval  hře  klavírní, 
ba  také  pilně  komponoval,  ačkoliv  theore- 
tické  vědomosti  naprosto  mu  scházely  (v  »Či- 
ri^ch  temnotách  duchovního  vzdělání  hudeb- 
ního*, jak  sám  pravil  o  čtyřruční  ouvertuře 
z  r.l842).  Konečně  S-nova  touha  po  hudbě, 
v  níž  spatřoval  »svůj  život  a  svou  spásu*, 
zvítězila  (za  přímluvy  bratrance  prof.  S-ny) 
nad  otcovým  přáním,  aby  se  věnoval  dráze 
úřednické.  Po  prázdninách  byl  šťasten,  že 
» nenáleží  již  světu  studentskému,  nýbrž  hu- 
debnímu*, ale  od  otce,  jenž  utrpěv  neúro- 
dami  veliké  ztráty  nemohl  ho  již  podporo- 
vati, dostal  jednou  navždy  20  zl,  když  v  říjnu 
1843  do  Prahy  odcházel,  byl  tudíž  nadále 
odkázán  na  vlastní  výdělek,  i  zápasil  pak 
nejednou  s  opravdovou  nouzí.  KdyŽ  se  mu 
po  2  měsících  podařilo  najmouti  klavír,  cvičil 
se  neúnavně,  chtěje  se  především  státi  vir- 


494 


Smetana. 


tuosem.  Paní  Anna  Kolářová,  choC  financ, 
inspektora,  u  niž  poslední  čas  bydlil  v  Plzni, 
uvedla  ho  r.  1844  k  proslulému  hudebnímu 
paedagogovi  Jos.  Prokschovi  (v.  1. 1),  u  né- 
hož  tehďy  dcera  její  Kateřina  byla  na  byte 
a  v  učení.  Uslyšev  S-nu  hráti,  chválil  sice 
Proksch  jeho  jemný  úhoz,  ale  vytknul  mu 
čirý  nedostatek  theoretického  vzdělání  a  při- 
jal ho  pak  za  soukromého  žáka  v  oboru 
tom,  ovšem  za  honorář  (zlatku  za  hodinu), 
jejž  chudý  učeň  zatím  platiti  nemohl  a  te- 
prve v  letech  pozdějších  pozvolna  splácel. 
Houslista  Jos.  Nesvadba  (v.  t),  s  nimž  se 
S  tehdy  důvěrně  spřátelil,  uvedl  ho  do 
kruhů  uměleckých  a  seznámil  také  s  Bedř. 
K  i 1 1 1  e  m  (v.  t.),  ředitelem  konservatoře,  který 
právě  v  době,  kdy  hmotná  tíseň  S-nova  se 
dovršila,  zjednal  mu  místo  učitele  hudby 
u  hr.  Leopolda  Thuna  s  300  zl.  ročního  platu 
a  úplným  zaopatřením.  Nyní  mohl  S.  bez 
starosti  pokračovati  ve  svých  hudebních  stu- 
diích; k  Prokschovi  docházel  ovšem  jen 
v  zimě,  přes  léto  však,  jež  tráví  val  s  hra- 
běcí  rodinou  na  venkově  (v  Ronšperku, 
v  Nov.  Benátkách  a  v  blízkém  Bon  Repos), 
pracoval  svědomitě  na  spoustách  kompo- 
sičních úkolů  nejrozmanitějších  forem,  tak 
že  ho  Proksch  pokládal  za  žáka  přímo  vzor- 
ného. Do  konce  tohoto  vyučování  spadá 
první  komorní  skladba  S-nova,  Klavirni  so- 
náta (1846).  V  čnu  1847  opustil  dům  Thu- 
novský  chtěje  si  zabezpečiti  umělecké  posta- 
vení, aby  za  chof  pojmouti  mohl  pianistku 
Kateřinu  Kolářovou,  kterou  miloval  již  za 
svého  pobytu  v  Plzni  a  která  zatím  nastou- 
pila na  jeho  místo  u  Thunů.  Virtuosství 
mělo  býti  jen  prostředkem  k  získání  místa 
kapelnického  neb  učitelského.  Ale  snahám 
S-novým  nikterak  se  nedařilo,  ač  byl  již 
z  koncertů  znám  jako  výborný  pianista;  né- 
ícolik  hudebních  kondic  vynášelo  mu  tak 
málo,  že  nemohl  si  opatřiti  ani  klavír  a  cvi- 
čiti musil  u  přátel.  V  největší  tísni  obrátil 
se  S.  na  jaře  1848  s  plnou  důvěrou  k  Fr. 
Lisztovi  (v.  t.),  jenž  netoliko  přijal  dedi- 
kaci  zaslaných  mu  Six  morceaux  caractéri- 
^tiques  pour  piano  s  ujištěním,  že  náleží  k  nej- 
výtečnéjším  toho  drjhu  skladbám  poslední 
doby,  nýbrž  i  o  jejich  vydání  tiskem,  jako 
S-novo  op.  l.se  postaral  (1851).  Brzo  vyvi- 
nuly se  nejpřátelštější  styky  mezi  slavným 
mistrem  světového  jména  a  mladým  začá- 
tečníkem českým;  S.  nejednou  (1857,  1859) 
byl  hostem  Lisztovým  ve  Výmaru,  a  kdy- 
koliv Liszt  od  té  do  >y  zavítal  do  Prahy, 
nejvíce  stýkal  se  vždy  se  S-nou,  na  něhož 
měl  vliv  tak  hluboký  a  rozhodný,  Žc  S.  již 
T.  1857  vyznal:  »Nepatřim-li  také  íc  tčm  šťast- 
ným, kteří  se  přímo  nazývají  Vašimi  Žáky, 
přece  Jste  můj  mistr,  a  Vám  děkuji  za 
všecko,<  a  zůstal  pak  po  celý  další  život 
svůj  neobmezeným  ctitelem  Lisztovým.  Za 
bouří  r.  1848  byl  S.  členem  Národní' gardy; 
jí  a  Studentské  legii  věnoval  pochody  a  za 
svěžích  dojmů  hnutí  toho  začal  skládati  své 
první  dílo  orchestrální.  Slavnostní  ouverturu 
JD'dur^  op.  4.), po  prvcprovozovanou  v  dubnu 


roku  násl.  V  říj.  1848  konečné  otevřel  S. 
vlastní  svůj  hudební  ústav,  jenž  prospíval 
tak,  že  Kateřina  Kolářová  (*  6.  bř.  1827 
v  Klatovech)  mohla  se  jii  27.  srp.  1849  státi 
S-novou  chotí.  Ze  čtyř  dcer  z  tohoto  man- 
želství (Bedřiška,  Gabriela,  Žofie,  Kateřina) 
jen  třetí,  Žofie,  byla  odchována;  provdala 
se  r.  1874  za  lesního  Jos.  Schwarze  a  ze- 
mřela 18.  ún.  1902.  Brzo  S.  vynikl  jako  pia- 
nista též  v  komorních  produkcích,  jež  po- 
řádal s  houslistou  O.  KdnigslOwero  a  s  celli- 
stou  Ant.  Traegem;  jednu  z  nich  navštívil 
i  císař  Ferdinand,  jenž  pak  Snu  na  dopo- 
ručení Prokschovo  koncem  r.  1850  ustanovil 
svým  každodenním  předchrávačem.  Do  této 
doby  (1849—1856)  ze  S-nových  komposic 
náleží  především  řada  skladeb  klavírních, 
zejména  Listy  do  památníku,  z  nichž  část 
vydána  r.  1851  tiskem  (»Stammbuchblátter«), 
pak  polky  (koncertní,  salonní,  poetické,  ve- 
dle skutečně  taneční  pro  >Nár.  bcaedu*  1849 
složené),  dále  četné  transkripce  a  úpravy 
klavírní,  určené  k  potřebě  školy.  R.  1854  po- 
vstala u  příležitosti  sňatku  císařsk.  čtyřvětá 
Slavnostní  symfonie  na  Haydnovu  hymnu,  je- 
jíž dedikace  vSak  přijata  nebyla  a  která  po 
prvé  provedena  26.  ún.  1855  v  prvním  veli- 
kém samostatném  koncertě  S*nově.  Na  pod- 
zim r.  1855  jako  >upomínka  na  geniální  dítě 
Bedřišku,  která  záhy  v  5.  roce  věku  svého 
zemřela  na  šarlach<  a  svým  hudebním  nadá- 
ním budila  úžas,  složeno  klavirni  trio  {  G-motí, 
hrané  po  prvé  22.  listopadu  r.  1855  a  od 
pražské  kritiky  málo  příznivě  přijaté,  za  to 
však  Lisztem  (za  jeho  pobytu  v  Praze,  u  pří- 
ležitosti provozování  jeho  Ostřihomské  m§c 
o  sv.  Václave  1856)  zvláště  pochválené;  dí- 
lem tím  o.svědčil  se  S.  jako  vyspělý  mistr. 
R.  1856  přijal  na  radu  Alex.  Drcyschocka 
pozvání  do  Goteborgu  ve  Švédsku,  aby  se 
uvázal  v  řízení  nově  se  tvořícího  Spolku  pro 
klassickou  hudbu  (»Sállskapet  fór  klassisk 
Sangmusikc).  Odešel  tam  nejprve  (11.  říj. 
1856)  sám,  teprve  rok  na  to  (3.  září  1857) 
i  s  rodinou.  Na  této  druhé  cestě  do  Švéd- 
ska navštívil  též  Liszta  ve  Výmaru.  Hmotné 
postavení  S-novo  v  Goteborgu  (1856—60 
bylo  velmi  příznivé;  neboť  mimo  mésični 
plat  100  tol.  šv.  od  jmenovaného  spolku 
i  vlastní  koncerty  a  soukromá  klavírní  škola 
vynášely  mu  značný  peníz.  Ale  jako  umělec 
cítil  se  s  počátku  úplně  osamocen;  hudební 
poměry  shledal  »přcdpotopní<,  vkus  obe- 
censtva nedospěl  ani  k  Beethovenovi,  nej- 
novější skladatelé  byli  docela  neznámí.  V^k 
právě  proto  lákalo  S-nu  široké  pole,  na  némt 
působiti  mohl  pro  zvelebení  vkusu  a  pro 
pokrok  v  umění;  předváděl  skladby  Mendcls- 
sohnovy,  Schumannovy,  Lisztovy,  Wagnc- 
rovy,  pokud  nedostatečnost  uměleckých  pro- 
středků, zejména  dilettantského  orchestru 
to  připouštěla,  a  tato  jeho  pokrokáfská  hor- 
livost nejen  žc  imponovala  veřejnosti,  ale 
nesla  i  ovoce,  tak  že  na  konci  druhé  sai- 
sony  mohl  si  říci  a  s  radostí  sděliti  I  Lisz- 
tovi, že  dráha  je  ražena.  S.  sám  stal  se  záhy 
miláčkem  obecenstva  góteborgského;  skla- 


Smetana.  495 

datelská   čianost  jeho   vedle   dirigentské  a  z  míst  takových  těžiti  i  v  Pi^dané  nevěstě  a 

učitelské  oťscm  neležela  ladem.  Mimo  éctnc  v  Libuši,  a  že  jakýsi  pokus  o  nčj    i^mystnč 

klavimt  skladby,  z  nichž  uvádíme  hlavně  I  učiněn  i  v  symfonické  básni  Valdštýnuv  tď 
SílriftK  (včno/ané  Kláře  Schu  man  no  ve ),  Ki/-' í»or;  četné  klavírní  polky,  jež  lidový  tance 

Itf^M,  koncertni  etudu,  transskripci  Schubertovy  česk^,  teprve  v  30tých  letech  do  áirlí  veřej- 

pisné  *Der  Seugierige^    a   opět   daUí    řadu  nosti  uvedený,  podobným  způsobem  hudebné 

|Po/£lr,  složil  v  Goteborgu  tři  symfonické  básně  ,  idealisovaly,  jako  Chopinovy  mazurky  tance 

podle  vzoru  Lisztova,  jimiž  zcela  otevřeně '  polský,  byly  ovšem  již   vážným  činem  umě- 

hlisil  se  rocfi  příslušníky  t.  zv.  »výmarského  >  Icckým.  Zásadní  a  soustavná  snaha  směrem 

kruhu*  čili » no voněmecké  školy*  :nic/i<iri///.  tím  jeví  se  však  teprve  na  začátku  let  60tých 

ťpodle  Shakespearovy  historie,  1858),  Valď  ,  ve  skladbách  na  česká  slova  komponovaných. 

Ibý^iív   tábor   (podle   Schillcrovy   předehry,  I  Ludevít    Procházka  (v.  t.),   bývalý   S-nův 

1859)   a  Hakon  Jarl  (podle  Oeblenschlá;;e-  žák,  jenž  ho  po  návratu   ze  Švédska  uváděl 

rovy  tragédie,  I8ól).   Za  to  rodinné  štěstí  do  české  společnosti  literární  a  umělecké, 

8*novo   nemělo  trvání;  chot  jeho  již  delší  již  r.  1860  byl  vymohl  na  něm  slib,  že  složí 

doba  plicním  neduhem  churavějící  zatoužila  české  mužské  sbory;  slibu  tomu  dostál  m'str 

s  drsného  severu  po  domovu,  a  když  se  s  ní  brzo   po   založení   Hlaholu  a  ne  bez   vlivu 

8.  vracel  do  Prahy,  zemřela  19.  dub.  1859  skla  Jcb  P.  Křížkovského  Třemi  jeidci  a  Odro- 

r  Drážďanech.   Léto    S.   ztrávil  v  Čechách,  dílcem.  Ale  Procházka  opatřil  mu  také  libret- 

kromě  14denniho  výletu  na  lipský  Musikfest  tistu:  Karla  Sabinu  (v.  t.),  jehož  Branibor)- 

a  k  Lisztovi  do  Výmaru.  Když  pak  po  roce  v  Čechách  S.  složil  od  ledna  1862  do  dubna 

opět   přijel   na   prázdniny   do   vlasti,  slavil  1863.    Při  tom  bral  se  cestou  novou;  proti 

▼  Obnstvi  10.  čce  1860  druhý  sňatek  svůj  obecným  tehdy  názorům  dospěl  k  přesvěd- 
•  Barborou  Ferdinandiovou  C^  10.  list.  cení,  že  >napod3bcním  melodického  spádu 
1840  v  Černých  Budcch  u  Sázavjr,  dosud  ži-  a  rhythmu  našich  lidových  písni  nevytvoř- 
Jicl).  Z  manželství  toho  pocházejí  dvě  dcery,  se  žádný  národní  sloh.  nanejvýš  siabé  na 
Zdenka  (provdaná  za  lesmistra  Hey<lu^ka)  podobení  písni  těch  samotných,  o  drama  • 
a  Božena  (provd.  za  ředitele  panství  Grá^a).  tické  pravdě  ani  nemluvě,*  hudebni  prvky 
Ale  S.  z&stal  ve  Švédsku  již  jen  rok;  byla  zpěvů  těch  byly  mu  jen  stavivem  při  budo- 
to  především  mocná  touha  jeho  proniknouti  vání  nových,  vyšších  útvarů  uměleckých.  Tím 

▼  hudebním  světě  jako  skladatel,  což  ovšcm  ovšem  narazil  na  tuhý  odpor  v  českých  kru- 
s  Goteborgu,  kde  ani  všechny  své  symfo-  zich  hudebních,  zejména  u  části  české  kri- 
oické  básně  nemohl  provésti  orchestrálně,  tiky,  kdežto  německé  kritice  zase,  tehdy  na- 
bylo  naprosto  nemožné;  zvěsti  pak  o  zH-  veskrz  konscrvativní,  vadil  vůbec  jeho  mo- 
zení  samostatného  českého  divadla  a  vůbec  děrní  směr.  Zbýval  mu  tudíž  jen  užší  kruh 
o  novém  českém  ruchu  i  na  poli  umělec-  přátel  a  ctitelů  soustředěný  tenkráte  přede- 
kéro  vábily  ho  do  Prahy,  po  níž  ostatně  vším  v  Umělecké  besedě,  mezi  jejímiž  zakla- 
i  druhé  choti  jeho  se  zastesklo,  i  doufal  dateli  (1863)  sám  byl  a  jejíž  hudební  odbor 
nyní  pevně,  že  nalezne  z  le  ono  působiště,  učinil  ho  prvním  svým  předsedou.  Mezitím 
Jehož  sobě  tak  vroucné  přál.  Březnem  1861  S.  byl  nucen  žiti  ze  svých  švédských  úspor; 
sakoačil  svou  činnost  gOteborgskou  a  roz-  neboť  umělecká  cesta  do  Německa  a  Hol- 
loučiv  se  se  svými  přáteli  a  žáky,  v  dubnu  landsva  na  konci  r.  1861  poskytovala  mu  jen 
dobyl  si  skvělých  uměleckých  úspěchů  ně-  málo  příležitosti  hráti  veřejně,  a  dva  samo- 
kolika  koncerty  ve  Stokholmc,  na  zpáteční  statné  koncerty,  jimiž  vleJnu  1862  se  před- 
cestč  hrál  tci  v  NorkOpin^u  a  pak  ještě  stavil  pražskému  obecenstvu  nejen  J£ko  pia- 
jednou  v  Goteborgu,  a  19.  kv.  1861  vrátil  nista,  ale  také  jako  skladatel,  způsobily  mu 
se  kooečně  do  Prahy.  Hudební  ruch  praž-  i  hmotnou  ztrátu.  Odhodlal  se  tedy  v  březnu 
»ký  byl  arci  zevně  nepoměrně  živější  a  bo-  1862  k  nové  dvouměsíční  návštěvě  Góte- 
halii  nci  v  GOteborcru,  ale  S.  přece  záhy  borgu,  kdež  koncerty  a  dočasné  vyučování 
poznal,  že  i  zde  uplatnění  svých  pokrokových  přinesly  mu  nemalé  úspěchy  jak  umělecké, 
ideálů  uměleckých,  prohloubení  a  povzne-  tak  peněžité.  Když  pak  r.  1863  při  změně 
seni  obecného  vkusu,  bude  mu  třeba  doma-  ředitelstva  Prozatímního  divadla,  otevřeného 
halí  se  houževnatým  bojem,  a  to  nejen  ,  18.  října  1862  za  kapelnictví  Jana  Nep.  Maýra 
v  roxměrcch   mnohem  větších,  ale  i  za  těž-  (v.  t.),   ukázalo   se,   že   rozhodující   činitelé 

Sch  oběti  uiobniho  blaha.  Vždyf  na  rodné  (především  intendant  dr.  Fr.  L.  kieger)jsou 

dě  kynul  mu  nad  to  jeitě  jiný  vysoký  cil:  pro  ponechání  Maýra,  ačkoli  v  hudebnictvu 

chtěl  se  státi  tvůrcem  a  or<^anisátorcm  hu-  českém  byla  značná,  a  to  oprávněná  oppo- 

debniho  uněni  v  národním  duchu  českém  sice  proti  němu  a  zahájena  Uměl.  besedou 

a    tak    navždy    vyvrátai    světem^   rozšířený  zvláštní  akce  ve  prospěch  S-nův,  zabezpečil 

předsudek,  ie  hudební  nadání  Čechů  stačí  si  zklamaný  mistr  existenci  opětným  otevřc- 

poQte    na    umění    výkonné.  Jednak   dojmy  ním  svého  hudebního  ústavu  (v  září  1863), 

ěeském  venkově  v  mládí  zažité,  jednak  aby  započíti   mohl  také  v  Praze  své  refor- 


▼liv  doby,  která  iRroenem,   Martinovským)  mátorské  dílo  na  poli  koncertním  a  divadel- 

obracela   pozornost   k  lidovým   pisním,  vy-  ním,jak  svého  času  byl  slíbil  Lisztovi,  »u  puhu 

■▼ěduji,  že  sem  tam  vyskytu/e  se  ráz  národní  dirigentského  i  pérem  spisovatelským*.  Stal 

bezděčné  již  v  starších  skUilbách  S-nových  s';  v  říjnu  1863  sbormistrem  Hlaholu,  v  Umě- 

(i  \vX  40tých  a  50tých),  tak  ic  ir.ohl  poz  loji  Iccké    bcs-jdé   pečoval   o   hudební   čásť   pa- 


496  Smetana. 

matné  oslavy  300.  narozenin  Shakespearo-  objasnil,  chtěl  S.  původně  složiti  jen  jedno- 
vých(23.  dubna  1864),  k  níž  složil  také  vzletný  aktovou  >operettu«,  která  mu  však  pod  ru- 
Slavnostni pochod,  řídil  jeji  tři  abonnentni  kon-  kama  vzrostla  na  skvostnou  komickou  operu 
čerty  (28.  pros.  1864,  4.  bř.  a  16.  kv.  1865),  plnou  bujného  ruchu  a  neodolatelné  komiky, 
které  se  staly  významnou  událostí  v  hudeb-  i  jadrný  to  obraz  venkovského  života,  ale  přece 
ním  životě  pražském  a  k  nimž  byl  si  již  naveskrz  hudebně  ušlechtilý  a  jemný.  Že  ze- 
r.  1862  připravil  půdu  bojovn]^m  článkem  I  vnější  úspěch  >Prodané  nevěsty*  hned  při 
O  našich  koncertech  v  hudebním  časopise  I  prvních  představeních  nebyl  tak  okázalý,  jako 
»Slavoji«,  a  v  srpnu  1865  v  Pešti  při  otevření  |  při  >Braniborech<,  zavinila  hlavně  doba  nc- 
konscrvatoře  a  premiéře  >Sv.  Alžběty*  od  |  valně  příznivá:  hrozilat  na  dvou  stranách 
Liszta  nejen  dosáhl  svoleni  k  provedení  díla  i  válka,  která  tři  neděle  potom  slnitcčně  vy* 
toho  v  Praze,  nýbrž  autor  stanovil  si  i  pod- 1  pukla.  Ale  několik  představení  (v  prvním  roce 
minku,  že  oratorium  jeho  dirigovati  nemá  od  premiéry  bylo  jich  10)  stačilo,  učiniti 
nikdo  jiný,  než  S.,  což  také  se  stalo  20.  dubna  |  >Prod.  nevěstu*  tak  populární,  že  od  té  doby 
1866.  Mezitím  S.  jako  hudební  referent  »Nár.  i  ani  jediný  rok  nescházela  vrepertoiru,  r.  1882 


Listů*  (od  květ.  1864  do  dub.  1865)  smutný 
stav  opery  Prozatímního  divadla  podrobil 
zasloužené  kritice  a  zároveň  ve  třech  feuil- 


dožila  se  stého,  r.  1892  dvoustého,  r.  1895 
třistého,  a  r.  1903  čtyřstého  představení,  ho- 
nosí se  tudíž  úspěchem,  jaký  nikdy  nemělo 


letonech   téhož  listu    Veřejný  i{ivot  hudební  \  žádné  jiné  dramatické  dílo  české.   Původní 


v  Fra^e  (v  červnu  a  čci  1864)  naznačil  i  cesty, 
kterými  by  umělecký  ústav  moderní  a  ná- 
rodní bráti  se  měl.  Naléhal  na  soustavné 
podporování  tvorby  domácí  a  na  předvá- 
děni nejznamenitějších  děl  cizích,  klassických 
i  romantických  (proti  panujícímu  jednostran- 
nému kultu  italské  opery)  a  žádal  umělecky 
odušcvněné  podání  každé  opery.  >Opery  ne- 
smějí býti  musikální  produkce,  kde  jen  se 

zpívá,  aby  se  zpívalo,  kde  dostačí,  aby  vše  |  slova  Jos.  Wenzigem  původně  němecicy  na- 
šlo v  takte  a  nic  nevázlo,  kde  vždy  hlavni  psaná  a  Erv.  Špindlerem  zČeŠtěná  a  po  prvé 
věcí  jest  taktovka.  Opery  musejí  se  povznésti  |  dávaným  při  slavnosti  založeni  Nár.  divadla 
na  drama,  při  němž  zapomínáme  na  ze- 1 16.  kv.  1868,  došel  přímo  nezdaru,  jejž  pak 
vnější  mašinérii  vedení.*  Těmito  u  nás  ten-  |  po  celý  svůj  život  nesl  těžce.  Ačkoli  »Da]i- 
krát  novými,  >wagneriánskými<  zásadami  zne-   bor*  sotva  byl  »wagnerovštější*  (mimo  pro 


mluvený  dialog  nahradil  S.  r.  1870  recitativy, 
když  byl  Již  před  tím  přikomponoval  ne* 
které  nové  zpěvy  a  tance  a  rozdělil  prvotní 
dva  akty  na  tři.  Po  válce  r.  1866  družstvo, 
které  převzalo  správu  Prozatímního  divadla, 
jmenovalo  S-nu  prvním  kapelníkem,  čími 
konečně  splněno  bylo  dávné  jeho  toužebné 
přání.  Za  to  jako  skladatel  hned  s  následu- 
jící svou  operou,  s  Daliborem,  složeným  na 


nikavější  užití  příznačných  motivů),  za  to 
však  rozhodně  češtějši,  než  »Braniboři*  svého 
času  tak  nadšeně  přijatí,  přece  narazil  na 
osudné  neporozumění,  poněvadž  přes  pod- 
statnou různost  látek  a  slohových  podmínek 
posuzován  byl  podle  měřítka  tendyjiž  obecně 
oblíbené  >Prod.  nevěsty*,  a  o  S-novi  pak 
tvrzeno,  Že  opustil  jím  samým  zahájený  směr 


přátelil  si  neohrožený  S.  pro  všechnu  bu- 
doucnost kapelníka  Maýra,  jenž  ovšem  byl 
pouhým  zkušeným  routinierem  beze  všeho 
uměleckého  posvěceni ;  ten  pak  provozování 
Braniboru  v  Čechách  se  vzpíral  a  strojil  jim 
průtahy,  tak  že  později  komponovaní  >Tem- 
pláíi  na  Moravě*  od  Karla  Šebora  je  pře- 
dešli (19.  říj.  1865),  a  na  konec  musil  S.  svou 

operu  nastudovati  a  dirigovati  sám.  V  díle  i  český  a  nyní  pokračuje  prý  tam,  kde  Wag- 
tom  ukládal  sice  svým  uměleckým  náborům  '  ner  přestal.  Po  léta  přátelé  S-novi  marně  bo- 
ještě  velikou  reservu,  aby  se  hned  první  svou  ;  jovali  proti  takovým  lichým  předsu  ikům, 
operou  nestal  obecenstvu  nepřístupným ;  ale  které  vrcholily  v  Pivodově  pověstném  slově, 
sytost  a  svěžest  jeho  hudby  formálně  vytři-  '  že  »Dalibor«  je  »nezáživna  cizota« ;  teprve 
bene,  dramaticky  živé  a  v  lidových  scénách  i  po  smrti  autorově,  5.  pros.  1886  v  Nár,  di* 
nepopiratelně  česky  zbarvené  zjednala* Braní- I  vadle  vzácná  hudební  krása  a  dramatická 
borům*  při  premiéře  5.  ledna  1866  úspěch  pravda  ušlechtilého  díla  plné  pronikla  a  uČi- 
nadmíru  skvělý,  u  nás  tenkráte  neslýchaný, ,  nila  je  navždy  reperloirni  operou.  V  K  1871 
tak  že  novinka  ta  během  prvního  roku  dá-  až  1872  S.  napsal  Lí^iis7,  opět  na  text  Wen- 
vána  14krát.  Nebylo  pochybnosti,  že  »Brani- ;  zígův.  V  této  své  mistrovské  skladbě  přiblí- 
bory*  položen  pevný  základ  dramatické  hudbě  žil  se  svému  ideálu  hudebního  dramatu  mno- 
české,  ač  o  cestách,  kterými  by  se  bráti  měla,  hem  více,  než  v  kterékoliv  jiné  opeře,  a 
mimo  S-nu  nikdo  neměl  jasného  ponětí.  Již  I  ovšem  nicméně  také  českost  hudby  byla  v  ní 
30.  května  1866  provedena  druhá  zpěvohra  stejně  na  postupu;  mělaC  býti  po  výtce  slav - 
S-ňova,  Prodaná  nevěsta  rovněž  na  Sabinův  |  nostní  zpěvohrou  nad  běžný  rcpertoire  po» 
text  složená.  Když  totiž  »Braniboři«  byli  ho-  vznesenou  a  dokonalý  apparat  divadelní  před* 
tovi  (1863),  vyslovována  domněnka,  že  autor  |  pokládající,  určenou  k  otevření  velikého  Nár. 
jejich  jakožto  umělec  směru  nejvážnějšího  a  divadla  tenkráte  arci  ještě  dalekému.  AvŠak 
k  tomu  »wagnerián«  nedovedl  by  napsati  právě  tou  dobou,  kdy  genius  S-nů v  dostoupil 
operu,  jejiž  nedostatek  nejvíce  byl  pociťo-  vrcholu  svého  tvořeni  dramatického,  vzpja- 
ván:  operu  lehčího,  obecně  přístupného  slohu  nul  tuhý  zapas  mezi  odpůrci  a  přivrienci 
a  rozhodně  českého  prostonárodního  rázu;  i  S-novými,  jenž  na  několik  let  rozvířil  a  roz- 
aby  to  vyvrátil  a  zároveň  své  myšlenky  o  ná- '  vášnil  celý  náš  veřejný  Život.  Fr.  Pivoda 
rodní  hudbě  novým,  přesvědčivým  dokladem    (v.  t.),  jenž  do  »Prod.  nevěsty*  byl  horlivým 


Smetana. 


497 


stoapencem,  od  »Dalibora«  však  ještě  horli- 
véjšiin  protivníkem  mistrovýnit  zahájil  (články 
svými  v  >08VČtč«  1872)  boj,  jenž  nemířil  jen 
na  S*novy  lákladni  názory  o  hudbě  drama- 
tické (jc^bo  >wagneriánstvi«),  ale  ve  spojeni 
s  t!m  popíral  i  ceskost  ieho  skladeb  a  jeho 
celého  snaženi  uméleckeho  vůbec,  ba  v  po- 
chybnost bral  i  jeho  vlastenecké  a  národní 
smyšleni.  Nejbližším  cílem  útokfi  těch  bylo 
ov^em  odstranění  S-ny  z  kapelnictví  a  návrat 
Maýrfiv  do  divadla,  tenkráte  jako  ředitele; 
i  prohlašován  tudíž  S.  přímo  za  Škádce  České 
opery  a  za  překážku  zdárného  rozvoje  naší 
dramatické  hudby.  Na  mistrově  straně  byla 
tehdy  (1872—74)  většina  žurnálové  kritiky, 
zejména  odborný  časopis  >Hudebni  listy* 
L.  Procházkou  redigovaný,  a  když  (koncem 
r.  1872'!  listu  toho  se  zmocnil  Pivoda,  ovšem 
i  nový  Procházkův  časopis  »Dalibor«.  Zje- 
vem nejodpornějším  při  tom  ovšem  bylo,  že 
otázka  cistě  umělecká  zavlečena  konečně  i  do 
»trannických  bojů  politických  a  stoupenci 
8-DOvi  Šmahem  prohlášeni  za  »Mladočechy<, 
jen  aby  listy  staročeské  byly  nuceny  pomá- 
hati mistrovým  odpůrcům.  Za  poměrů  těch 
rausil  si  S.  přáti,  aby  s  novou  operou  vy- 
stoupil a  znova  si  dobyl  přízně  té  části  obe- 
censtva, která  se  -  Daliborem*  a  nepřízni- 
vými posudky  o  něm  neb  i  politickými  hesly 
dala  zastrašiti.  Zvolil  si  k  tomu  francouzskou 
veselohru  Mallefillovu  Dvě  vdovy,  na  libretto 
£m.  ZQnglem  zpracovanou,  z  niž  vytvořil 
svěží  konversační  zpěvohru  uhlazeného  slohu 
salonního,  jejíž  hudba  zajisté  i  vkusu  nejšir- 
šího obecenstva  byla  přístupna.  Úspěch  pre- 
miéry 27.  bř.  1874  byl  sice  rozhodný,  ale 
přece  i  tenkráte  vytasila  se  čásf  lu-itiky 
Synovi  nepříznivá  s  výtkou  »wagnerianismu« 
a  nedostatečné  českosti,  při  >Dvou  vdovách* 
ovšem  ještě  mnohem  méně  pochopitelnou, 
než  kdysi  při  9Daliboru«.  S.  později  (1877) 
prosu  dialogu  přeměnil  na  recitativy  a  roz- 
množil í  lidové  výjevy.  V  1.  1866—74  S.  při 
svém  zaměstnání  kapelnickém  mohl  kompo- 
novati vedle  tři  oper  ovšem  jen  málo  jiných 
skladeb;  přece  všsdc  z  větších  prací  povstaly: 
mužský  sbor  Rolnická,  smíšený  Česká  píseň^ 
SlavH0ttmi  předehra  (na  oslavu  zakládáni  Nár. 
divadla  16.-  kv.  1868),  vesměs  r.  1868,  a  hu- 
dební průvod  ke  dvěma  Živým  obrazům,  Rx' 
bář  a  Lihuun  soud  r.  1869.  Později  ovšem 
1  vzpomenuté  právě  útoky  na  jeho  umění 
1  na  jeho  postavení  kapelnické  olupovaly 
8-nu  o  potřebný  duševní  klid,  aŽ  konečně 
jeho  útle  ústrojí  tělesné  stálým  rozčilováním 
a  roztrpčovántm  dotknuto  bylo  v  samých 
úkladech.  V  letě  r.  1874  nastalo  rozrušeni 
nervů,  které  brzo  vedlo  nejprve  k  ohluch- 
nuti ucha  pravého,  později  též  k  ochuravění 
levého,  ai  náhle  v  noci  ze  20.  na  21.  říj.  1874 
byt  S.  úplně  a  navždy  zbaven  sluchu,  právě 
v  okamžiku,  kdy  jako  50letý  muŽ  stá  v  plné 
síle  svého  tvoření  a  v  plné  dokonalosti  svého 
uměni.  Nezbývalo  mu,  než  vzdáti  se  místa 
kapelnického.  Nástupcem  S-novým  stal  se 
dosavadní  druhý  kapelník  Adolf  Čech,  jenž 
odtud  ve  shodě  s  mistrem  studoval  a  diri- 

OicAv  Slomik  Naueiiý,  tv.  XXIU.  22^2  1904. 


goval  jeho  opery,  kdežto  Maýr  konečně  na- 
stolen jako  ředitel.  Tímto  katastrofálním 
obratem  nastala  nová  doba  v  Životě  S-nově, 
plná  osobního  utrpení  a  odříkání,  jež  mu 
ukládala  ztráta  sluchu  a  její  rozmanité  ná- 
sledky, ale  zároveň  úžasně  plodná  na  poli 
hudebního  tvoření,  k  jehož  výsledkům  nyní 
byl  odkázán  i  existenci  svou,  a  jemuž  se  také 
celý  věnoval,  pokud  choroba  mu  dovolovala. 
S  počátku  oddával  se  naději,  že  nemoc  ne- 
bude nevyléčitelná,  a  nejen  že  podroboval 
se  léčení  (u  specialisty  prof.  Zoufala)  v  Praze, 
nýbrž  vyhledával  na  jaře  1875  i  pomoci  pro- 
slulých lékařů  mimo  Čechy,  ve  Vircpurce 
(Troeltzsche)  a  Vídni  (PoUitzera),  což  umožnil 
mu  výtěžek  jednak  z  vlastního  jeho  koncertu, 
jednak  ze  soukromé  produkce  od  někdejších 
žáků  S-nových  z  kruhů  šlechtických  u  hra- 
běnky Eleonory  Kounicové  pořádané.  Když 
pak  všechna  naděje  na  uzdraveni  mizela,  od- 
hodlal se  S.  opustiti  Prahu  nadobro.  Poměr 
jeho  k  divadlu  byl  nyní  tak  upraven,  že  dostá- 
val 1200  zl.  (od  r.  1883  1600  zl.)  za  provozo- 
vání čtyř  prvních  oper  (>Braniborů«,  »Prod. 
nevěsty*,  »Dalibora<  a>Dvou  vdov*);  byl  to 
jeho  jediný  příjem  stálý,  poněvadž  krátká 
doba  jeho  kapelnictví  (8  let)  nezjednala  mu 
nárok  na  výslužné  z  pensijního  fondu  diva- 
delního. Za  další  opery  ujednány  tantiémy, 
jinak  odkázán  byl  na  honoráře  nakladatelské, 
celkem  arci  nevalné.  Na  štěstí  však  mohl  se 
v  létě  1875  uchýliti  do  Jabkenic  (u  Ml. 
Boleslave),  kdež  u  své  dcery  Žofíe,  choti  les- 
mistra  Schwarze,  nalezl  útulné  zátiší  a  lásky- 
plné ošetřování  v  kruhu  rodinném,  a  odkud 
ostatně  dosti  často  dojížděl  do  Prahy.  Osud 
svůj  nesl  s  podivuhodnou  trpělivosti  a  pruž- 
nosti, ba  s  roztomilým  humorem;  sílilo  ho 
vědomí,  že  schopnost  jeho  skladatelská  ztrá- 
tou sluchu  neutrpěla,  ro  letech  byl  se  totiž 
opět  obrátil  k  hudbě  instrumentální  a  právě 
v  době  ohluchnuti  svého  pracoval  na  sym- 
fonické básni  18.  list.  1874  dokončené;  byl 
to  Vyšehrad,  jenž  jako  velebný  zpěv  nadše- 
ného rhapsoaa  vykouzluje  staroslavné  sídlo 
knížecí  v  plném  lesku  báje  a  dějin,  ještě 
v  prosinci  následovala  svěžími  proudy  te- 
koucí Vltava,  během  roku  příštího  pak  pa- 
theticky  vzrušená  Šárka  a  barvitý  náladový 
obraz  Z  českých  luhu  a  hájů.  Po  tříleté  pře- 
stávce tato  řada  Táborem  (1878),  mohutnou 
to  fantasií  na  bitevní  zpěv  husitů,  k  niž  bez- 
prostředně se  pojí  Blaník  (1879)  jakožto  ví- 
tězná oslava  znovuzrození  českého  národa, 
jásavě  vyznívající  jednak  úvodním  thematem 
•Vyšehradu*,  jednak  posledním  veršem  písně 
husitské,  dovršena  na  šestidílný  cyklus  nade- 
psaný Afá  vlast  (městu  Praze  věnovaný),  který 
jako  mistrovské  dílo  vysloveného  rázu  osob- 
ního i  národního  sám  o  sobě  již  by  stačil 
zabezpečiti  tvůrci  svému  čestné  místo  mezi 
nejpřednějšími  skladateli  doby.  Vedle  tohoto 
velkolepě  budovaného  cyklu  symfonického 
S.  vytvořil  r.  1876  rovnocenné  smyčcové 
kvartet  to  Z  mého  fivota  (E-molí),  skvostné 
dílo  komorní  s  programmem  hluboce  dojem- 
ným:  podalf   v  něm   hudební   ohlas   svých 

32 


498 


Smetana. 


vlastních  osudA  životních,  od  šťastného  mládí 
až  po  ohluchnutí.  Také  ke  klavíru  vrátil  se 
nyní  S.  a  napsal  6  bravurních  skladeb  cha- 
rakteristických se  společným  názvem  Sny 
(*Réves«,  1874—76),  pak  České  tance  (1877 
až  1879),  které  vedle  čtyř  polek  přinášejí  též 
deset  jiných  lidových  tancfi  (Furiant,  Sle- 
pička, Oves,  Medvěd,  Cibulička,  Dupák,  Hu- 
lán, Obkročák,  Sousedská  a  Skočná).  Ko- 
nečně na  konci  tohoto  období  (1874—80) 
vznikla  také  obě  dua  pro  housle  a  klavír 
Z  domoviny.  Vokální  hudbu  však,  v  niž  se 
byl  S.  od  >Dvou  vdov*  po  celá  2  léta  od- 
mlčel, mimo  několik  sborá,  zejména  Píseň 
na  moři  (1877)  a  Véno  (1880,  k  jubileu  »HIa- 
holu*),  a  pěti  Večemich  pisni  (Málkových,  1879) 
zastupuji  dvě  komické  zpěvohry  z  venkov- 
ského života.  Hubička  a  Tajemství,  »HubiČka« 
složena  v  1.  pol.  r.  1876  na  libretto  Elišky 
Krásnohorské  (v.  t.)  podle  stejnojmenné 
povídky  Karoliny  Světle  a  po  prvé  prove- 
dena 7.  list.  1876  s  tak  skvělým  všestraným 
úspěchem,  že  během  prvního  roku  svého 
dosáhla  největšího  počtu  představeni  ze  všech 
děl  S- nových  (20)  a  ihned  stala  se  operou 
po  >Prod.  nevěstě*  nejpopulárnější.  Jakožto 
první  komická  opera  S-nova  naveskrz  pro- 
komponovaná  a  tudíž  jednotným  proudem 
orchestrovým  nesená  znamenala  ovšem  po- 
stup na  dráze  k  hudebnímu  dramatu  podle 
názorfiv  autorových,  ale  látka  její  zase  při- 

f>ouštěla,  ba  přímo  žádala  stejně  syté  barvy 
idové,  české,  jako  kdysi  >Prod.  nevěsta*; 
zároveň  ukázala  po  prvé  také  v  oboru  vo- 
kálním, že  S-nova  choroba  nikterak  se  ne- 
dotkla svěžesti  jeho  fantasie  a  jeho  humoru. 
Odtud  její  úspěch.  Jiný  osud  mělo  však  •Ta- 
jemství*, skládané  (opět  na  text  £1.  Krásno- 
horské) v  1.  1877  a  1878.  V  něm  dramatický 
sloh  S-nflv  v  oboru  zpěvohry  komické  do- 
sáhl výše  svého  vývoje,  zejména  široce  za- 
loženým a  nádherně  provedeným  prvním  ak- 
tem. A  jako  hudební  charakteristika  osob, 
situací  a  nálad  i  v  podrobnostech  byla  svrcho- 
vaně plastická,  tak  vynikla  nová  opera  též 
deklamací  českého  slova,  ještě  pečlivější  a 
ještě  výraznější  než  v  >Hubičce<.  Umělecké 
přednosti  ty  oceněny  byly  sice  plně  v  kru- 
zích hudebnických  a  tež  zevnější  divadelní 
úspěch  premiéry  18.  září  1878  byl  velmi  příz- 
nivý, ale  nejširší  obecenstvo  přijalo  novinku 
právě  pro  to,  co  v  ní  znamenalo  opětný  po- 
krok, celkem  dosti  chladně,  tak  že  si  přízně 
jeho  teprve  během  let  musila  nenáhle  dobý- 
vati. Konečně  přiblížila  se  chvíle,  ke  které 
byl  S.  zraky  své  toužebně  obracel  po  celá 
dvě  desítiletí  svého  působení  v  Praze  po  ná- 
vratu z  ciziny,  otevření  totiž  velikého  Nár. 
divadla.  Jeho  >Libuší<  11.  čna  1881  slavnostně 
zahájeny  hry  v  novém  domě.  Obavy  mistrovy, 
že  ji  stihne  týž  osud  nepochopeni,  jako  kdysi 
•Dalibora*,  na  štěstí  se  nesplnily.  Jednak 
právě  v  posl.  letech  S.  byl  sám  valně  při- 
spěl k  povznesení  hudební  úrovně  obecen- 
stva nejen  sv^mi  operami,  ale  i  skladbami 
instrumentálními,  jednak  dokonalost  před- 
staveni po  stránce  hudební  i  scénické  u  nás 


posud  nebývalá  spolu  s  radostnou  náladou 
okamžiku  zvyšovala  vnímavost  posluchačstva. 
tak  že  zpěvohra  ze  všech  S-nových  neípu- 
krokovější,  o  níž  sám  řekl,  ie  »stoji  v  kaž- 
dém ohledu  výš*,  měla  úspěch  skvělý  a  trvalý, 
z  vážných  oper  jeho  největší  a  ostatně  jen 
>Prod.  nevěstou*  a  »HuDtčkou<  předstižený. 
Proto  také  brzo  autorovo  pft vodní  přání,  aby 
9Libušc«  zůstala  zpěvohrou  slavnostní.  Če- 
muž zajisté  dokonale  odpovídá  i  celkový  ve- 
lebný klid  hudby  icjí  při  vší  živosti  a  prav- 
divosti dramatického  ruchu,  ustoupiti  mnsilo 
obecnému  naléháni  a  dílo  to  vřazeno  do  běž- 
ného repertoiru.  Dávný  sen  S-nův,  že  sám 
bude  svou  »Libuši<  dirigovati,  ovšem  ne- 
uskutečněn; vždyť  dokonce  neslyšel  z  n!  ani 
jediného  tónu.  A  přece  ještě  jednou,  ač 
hluchý,  řídil  alespoň  předehru  její,  v  kon- 
certě po  požáru  Nár.  divadla  (12.  srp.  1881) 
ve  prospěch  nové  stavby  28.  záři  t,  r.  pořá- 
daném; byl  to  jeho  poslední  výkon  dirigent- 
ský, kdežto  jako  pianista  rozloučil  se  s  praž- 
ským obecenstvem  již  před  tím  4.  led.  1880 
ve  svém  koncertě,  připomínajícím  jeho  pa- 
desátiletou činnost  uměleckou  (přednesem 
Chopinova  Noctuma  a  vlastní  polky),  s  ve- 
řejností vĎbec  pak  v  Pisku  4.  říj.  1881.  Po- 
slední období  S-nova  Života  (1881—84)  za- 
hájeno skladbou  čertovy  steny t  dohotovenou 
na  jaře  1882.  Libretto  (opět  Elišky  Krásno- 
horské) nepřipouštělo  další  vývoj  slohu  dra- 
matického nad  »Tajem8tví< ;  za  to  romantika, 
která  v  obou  předcházejících  komických  ope- 
rách byla  buď  pouhým  lehkým  přídechem 
anebo  jen  zevně  do  děje  zasahovala,  v  ♦Čer- 
tově stěně*  živlem  rytířským  a  zejména  ďá- 
belským (čertem  v  lidově  českém  podáni) 
ovládla  přímo  podstatu  hry  a  tím  hudbě 
kladla  zvláštní  úkoly,  které  ovšem  umění 
S-novo  řešilo  mistrovsky.  Bohužel  divadlo 
nevšedním  scénickým  ootižim  při  nedbalé 
vůbec  výpravě  novinky  věnovalo  tak  malou 
péči,  že  nedostatky  zevnějšího  provedeni 
vnitřní  hodnotu  a  bohatost  hudby  zastřely 
a  po  premiéře  (29.  říj.  1882)  již  jen  čtyři  další 
představení  následovala,  po  nichž  9Čertova 
stěna*  na  řadu  let  úplně  zmizela  z  reper- 
toiru. S.  neúspěch  ten  tím  tíže  nesl,  čím 
skvělejší  byla  krátce  před  tím  oslava  stého 
provozování  »Prod.  nevěsty*  (5.  kv.  1882'i, 
při  níž  zahrnován  byl  nadšenými,  srdečnými 
ovacemi.  Musilo  se  mu  zdáti,  že  divadlo  a 
obecenstvo  v  > Čertově  stěně*  spatřuje  úpa- 
dek a  ochabováni  jeho  uměni.  A  přece  tvftrčt 
síla  jeho  fantasie  zůstala  posud  úplně  nepo- 
rušená přes  to,  že  právě  v  dot>ě,  kdy  skládal 
•Čertovu  stěnu*,  začal  si  stěžovati  na  rostoucí 
nesnáze,  jež  mu  při  práci  způsobovala  hlu- 
chota. Ale  ještě  před  premiérou  opery  té, 
již  v  létě  1882,  zmocňovala  se  S-ny  skliče- 
nost  a  tíseň  plynoucí  z  vědomi,  že  %  hlu- 
choty povstává  nervová  choroba,  která  by 
ohroziti  mohla  všechno  originální  tvoření,  a 
v  listop.  t.  r.  po  akutních  záchvatech  afasie 
zvěděl  dokonce,  že  není  vyloučeno  ani  ne- 
bezpečí šíleností.  Za  takových  okolností  S. 
navzdor  varovným  hlasům  lékařským  skládal 


Smetana. 


49^ 


své  Druhé  smyčcové  kvartetto  (D^moU)  od  pod- 
xhnu  1882  do  jara  1883;  sám  nazval  je  po- 
kračováním  kvartetta  prvního,  a  skutečně 
iest  jakýmsi  zakončením  oné  hudební  auto- 
Diof|Ttfie,  nebof  umělecká  osobnost  S-nova 
projevuje  se  v  díle  tom  naposled,  ováem  pod 
závojem  chmurné  nálady  velikého  trpitele. 
introdukce  a  polonéia  pak,  dokončená  v  září 

1883  jako  první  díl  zamýšlené  orchestrální 
suity  Proniky-  karnevaly  znamená  již  ústup 
tirAro  sliv  mistrovy,  partitura  vSak  prvních 
výstupů  Komické  zpěvohry  Violy  (na  slova 
Kltáky  KrásQohorské  podle  Shakespeareova 
»Večéra  třikrálového«),  jež  od  jara  1883  in- 
strumentoval  podle  skizzy  z  r.  1874  pochá- 
zející, víc  a  více  jevila  stopy  vzmáhající  se 
choromyslnosti,  až  konečně  na  sklonku  ledna 

1884  ustal  v  práci  nadobro.  DuSevní  i  tělesný 
stav  S-nův  horSil  se  tak,  že  2.  bř.  1884,  když 
v  Trase  koncertem  oslavovány  jeho  60.  na- 
rozeniny, nemohl  býti  již  přítomen;  20.  dub. 
dopraven  přispěním  starého  přítele  svého 
Jos.  Srba  do  pražského  ústavu  pro  choro- 
m3f8lné,  kdež  12.  kv.  1884  po  4.  hod.  odp. 
dokonal  svůj  život  bohatý  na  veliké  činy 
umělecké  i  na  veliká  utrpení.  Byl  slavně  po- 
hřben 15.  kv.  na  Vyšehradě. 

Význam  S  nův  nespočívá  jen  ve  vzácné 
výii  a  mnohostrannosti  jeho  osobního  na- 
dání a  umění,  kterým  se  řadí  mezi  přední 
skladatele  XIX.  stol.,  nýbrž  také,  a  to  přede- 
vším, ve  zpfisobu,  jimž  blahodárně  zasáhl  do 
historického  rozvoje  české  hudby.  Byl  přede- 
vihn  umělec  veskrze  moderní,  jenž  hlavni 
úkol  svfij  spatřoval  v  práci  pokrokové,  v  po- 
vznášeni jak  umění  samotného,  tak  i  obec- 
ného smyslu  pro  ně.  Bylo  přirozeno,  že  hu- 
debník, jenž  z  hloubi  přesvědčení  Liszta 
nazýval  mistrem  svým,  jenž  pokrok  umění 
v  tom  smysle,  jak  onen  »učil  o  něm  tak  ve- 
lebně, tak  pravdivé«,  učinil  svým  uměleckým 
vyzniiním  víry,  stal  se  jednak  přívržencem 
programmní  hudby,  tehdy  ještě  zle  kaceřo- 
vane,  a  získal  sobě  i  zásluhy  o  její  vývoj 
v  oboru  symfonickém  i  komorním,  jednak 
přidal  se  ve  velikém  sporu  o  podstatu  opery 
zásadně  ke  směru  R.  Wagnera,  v  němž  viděl 
^skutečného  reformátora,  jenž  s  dramatickou 
pravdou  bral  to  opravdověji  než  všichni  pro- 
tivníci jeho  dohromady*  a  s  nimž  ve  svých 
kritikách  žádal,  aby  opera  byla  především 
drama.  Neváhal  také  na  výtku,  že  náleží 
k  »novoněmecké  školc<,  říci  přímo:  »Ano, 
známe  ná-H  novoněmecká  Škola  pokrok,  tož 
jí  náležím,  alespoň  se  snažím  tak  psáti,  jak 
to  citim,  na  nic  Jiného  se  neohlížeje.*  Proto 
také  příslušenství  kesměru,ienž  bojoval  proti 
kaidé  Šabloně, jemuž  >staré  formy  dozpívaly*, 
nemohlo  tak  silného,  osobitého  ducha  uči- 
niti pouhým  napodobitelem ;  Liszt,  Chopin, 
Wagncr  byli  S-novijen  východiskem  k  plnému 
rozvoji  vlastni  individuality  umělecké,  na  niž 
jím  samým  i  jeho  obhájci  vždy  právem  byla 
kladena  váha  proti  odpůrcům,  vinícím  ho 
z  napodobení  vzorů  prý  »cizáck$ch«,  nečes- 
kých. Vždyť  právě  česko št  hudby  ve  smyslu 
S-nové  nebyla  ani  možná  bez  odvrácení  se 


od  starých,  tradici onálnich  názorů.  Domnění 
předchůdcův  a  vrstevníků  jeho,  že  českost 
vázána  je  na  prosté  formy  lidového  uměni, 
které  nanejvýš  možno  napodobiti,  transkri- 
bovati,  variovati   atd.,  že   však   nesnáší   se 
s  nejvyššími,  nejsložitějšími  útvary  moderní 
hudby  symfonické  a  dramatické,  skladatel 
cyklu  > Vlasti*,  kvartetta  >Z  mého  života*, 
'Libuše*,  v  nichž  heslo  jeho  'modernost  a 
českost*   došlo   skvělého   uskutečněni,   vy- 
vrátil jednou  navždy,  smířiv  ony  domnělé 
spory  mezi  myšlenkou  národní  a  snahou  po 
pokroku  historicky  památnými  uměleckými 
činy,  jichž  schopen  byl  jen  genius  duchem 
lidu  svého  prodchnutý.  Co  všem  jen  poně- 
kud moderněji  smýšlejícím  hudebníkům  čes- 
kým již  v  posl.  letech  60tých  bylo  jasno,  že 
v  S-novi  sluší  spatřovati  zakladatele  naší  ná- 
rodní hudby,  došlo  tím  dokonalého  stvrzení. 
Prozíravost  S-nova  jevila  se  i  v  tom,  že  první 
zjednal  českému  slovu  zpívanému  též  pravý 
český   zvuk.     Hned    od    počátku    sice   vý- 
razná deklamace  byla  mu  požadavkem  samo- 
zřejmým, ale  »Libuší«  počínaje  pojímal  ji  ve 
smysle  prosodie  přízvučné,  již  tím  na  poli 
hudebním  dopomohl  k  vítězství  nad  dosa- 
vadní bezzásadnou  libovůlí.  A  jakožto  moudrý 
vychovatel  obecného  vkusu  neochvějně  krá- 
čející za  jasným  cílem,  ony  ústupky,  jeŽ  obe- 
censtvu divadelnímu  činiti  uznal  za  dobré 
v  'Braniborech*,  v  dalších  operách  svých  ne- 
náhle  bral  nazpět;  v  >Libuši<  ovšem  pro  lepší 
budoucnost  v  Nár.  divadle  určené   přestal 
ukládati  si  takovou  reservu.  Ostatně  ani  toto 
dílo  nepokládal  za  poslední  slovo  své;  toužil 
po  příležitosti  napsati  ještě  tragickou  operu 
velikého  slohu,  ale  to  již  nebylo  mu  přáno.  — 
S.  vynikal  také  jako  umělec  výkonný.  Byl 
dirigentem,  jenž  dovedl  vdechnouti  hudeb- 
nímu sboru  jím  řízenému  svého   ducha  a 
strhnouti  jej  s  sebou,  k  vlastnímu  vzletu,  a 
pianistou,  jenž  se  vzácnou  technikou  spojo- 
val zejména  jemný  úhoz  a  procítěný  přednes, 
tak  že  náležel  k  nejlepším  interpretům  Cho- 
pinovým,  íako  správce  opery  Prozatím- 
ného  divadla  přes  to,  že  pravomoc  měl  jen 
nevelikou,  a  to  v  nejhorší  době,  kdy  letní 
saisony  arén  ní  způsobovaly  záplavu  operet  t 
a  frašek,  pro  povznesení  umělecké  úrovné 
české  opery  a  pro  povzbuzení  domácí  pro- 
dukce učinil  za  8  let  víc,  než  jeho  odpůrci, 
pokud  byli  při  vesle.  Vliv  S-nův  na  sou- 
dobé  skladatele   české    byl   s   počátku 
pouze  jednostraný.   Neboť  kdežto  populár- 
nost 'Prodané  nevěsty*  mocně  vábila  k  ná- 
sledování, tak  že  záhy  vznikala  řada  komic- 
kých oper  a  opcrett  (zahájená  Blodkovou 
>  V  studni*  již  r.  1867),  jež,  celkem  sice  leh- 
čího zrna,  přece  jevily  zřejmou  snahu  co  do 
lidového  českého  rázu  kráčeti  cestami  S-no- 
vými,  zůstal   mistr  ten  jinak  skoro  docela 
osamocen,  ba  žalostný  osud  »Dalibora*  od- 
váděl  naše   tehdejší   dramatické  skladatele 
v  oboru   vážném   od   modernějších   názorů 
spíše    k   eklekticismu   běžné   veliké   opery, 
v  němž  vrch  měly  vlivy  Mcyerbeerovy,  ač 
někdy  také  Verdiovy  nebo  Gounodovy  zře- 


500 


Smetanka  —  Smidary 


telné  prorážely.  Teprve  v  letech  70tých  zmé- 
nila  se  situace,  když  zejména  v  Ant.  Dvo- 
řákovi (v.  t.)  a  v  Zd.  Fibichovi  (v.  t.)  S. 
našel  d&stojné  spolupracovníky.  Dvořák  Jenž 
S-novu  hudbu  programmni  a  dramatickou 
doplňoval  absolutní  hudbou  na  poli  symfo- 
nickém a  komorním,  pěstoval  brzo  nejen  ve 
svých    komických    lidových    operách,    ale 
i  v  oboru  instrumentálním  český  směr  po- 
dle přikladu  S-novaa  později,  ovšem  teprve 
po  smrti  tohoto  mistra,  obrátil  se  dokonce 
i  k  hudbě  programmni  a  k  modernějšímu  po- 
jímáni skladby  zpěvoherni.  Fibich  zase  sym- 
fonickou báseň  pěstoval  hned  z  mládí,  po- 
kračoval pak  ve  snahách  S-nových  co  do  vý- 
voje slohu  dramatického  vůbec  a  vzhledem 
k  dokonalé  deklamaci  českého  slova  zvlášť, 
a  první  uhodil  na  český  lidový  tón  balladový 
ve  svých  melodramatech.  —  Dokud  S.  žil,  jen 
málo    skladeb   jeho    proniklo    do    ciziny, 
na  př.  kvartetto  >Z  mého  života«,  klavírní 
trio,  některá  čísla  cyklu  »Vlasti«  (zejména 
» Vltava «)   a   ouvertura   >  Prodané   nevěsty « 
(jako    >ouvertura  veseloherní<).    Celá   tato 
opera  dávána  r.  1870  v  Petrohradě  a  r.  1873 
v  Záhřebe  a  zde  í  tan;  od  obecenstva  příz- 
nivě byla  přijata;  ale  ruská  kritika  psala  o  ní 
tak  příkře,  ba  odmítavě,  že  neúspěch  ten  ná- 
ležel k  nejtrpčím  zkušenostem  S-novým.  Po- 
kus uvésti  >Prod.  nevěstu«  do  Komické  opery 
pařížské,  učiněný  po  prvé  již  r.  1869  sklada- 
telem samotným,  se  nezdařil.   Za  to  r.  1881 
provedeny  »Dvě  vdovy*  v  Hamburce  a  došly 
rozhodnéno  uznáni.   Ale  teprve  po  nadmíru 
skvělém  pHjelí  čtyř  představení  »Prod.  ne- 
věsty* a  dvou  >Dalibora<,  jež  na  jevišti  Mezi- 
národni hudební  a  divadelní  výstavy  ve  Vídni 
na  začátku  čna  1892  provedl  ensemble  Nár. 
divadla  z  podnětu  tehdejšího  ředitele  F.  A. 
Šuberta,  otevřela  se  mimočeská  jeviště  S-no- 
vým operám,  z  nichž  některé  na  německých  di- 
vadlech zjednaly  si  pevné  místo  v  repertoiru. 
Literatur  a.  Kommentovaný  katalog  všech 
skladeb  mistrových   v  chronologickém   po- 
stupu zároveň  s  životopisnou  črtou  obsahuje 
spis  dra  K.  Teige  Skladby  Smetanovy  (1893), 
tvořící  první  dil  Příspěvků   k  životopisu   a 
umělecké  činnosti  mistra  B.  S-ny.  Druhý  díl 
jsou  rovněž  Teigem  vydané  Dopisy  Smeta- 
novy (1896),  z  valné  časti  již  v  letech  80tých 
v  »Daliboru«  otištěné.    V<tahy  ze  zápisků 
S-nových  uveřejnili  J.  Srb-Debrnov,  Z  den- 
níků  Bedř.  Sny   (1902),  a  Lad.  Dolanský, 
Bedř.  S.  v  1.  1840—47  (.Naše  Doba«,  1903). 
Dokumentární   zprávy   O   rodu    a    rodičích 
Bedř.  S-ny  podal  dr.  Alois  HniliČka  (>Světo- 
zor«,  1898).  Kritiky  a  články  S-novy  z  »Nár. 
Listů*  (1864—65)  a  ze  >Slavoje«  (1862)  oti- 
štěny jsou   v  knize  Ot.  Hostinského:  Bedř. 
S.  a'  jeho    boj    o    moderní    českou    hudbu 
i  1901),  vyličujicí   hlavně    desítiletí  1864—74 
a  obsahující  také  výběr  statí  o  S-novi  psa- 
ných za  léta  1870—1894.  S  pominutím  článku 
časopiseckých  sluší   uvésti   dále  tyto  samo- 
statné spisy  o  S-novi,  o  jeho  uměni  a  době 
jednající:  O.  Hostinský,  O  nynějším  stavu  a 
směru  české  hudby  (1885);  El.  Krásnohorská, 


Bedř.  S.  Nástin  životopisný  i  působeni  jeho 
umělecké  (1885);  Em.  Chvála,  Čtvrtstoletí 
české  hudby  (1887);  dr.  V.  V.  Zelený,  O  Bedř. 
S-novi  (posmrtné  vydání  článkfi  časopisec- 
kých s  úvodem  Julia  Zeyera,  1894);  Broni- 
slav Wellek,  Friedrich  S.  (1895);  F.  V.  Krejčí, 
Bedř.  S.  (1900);  dr.  Zd.  Nejedlý,  Bedř.  S. 
(1903).  Hikjr. 

Bmetenka,  bot.,  viz  Leo nto don. 

Bmetánka  Emil,  filolog  český  («  1875 
v  Horní  Krupé).  Studoval  na  gymnasiu  v  Něm. 
Brodě  a  Kolíně,  filologii  na  čes.  universitě 
v  Praze,  v  1.  1897—99  supploval  na  české 
reálce  v  Praze,  v  1.  1899—1901  byl  skutcč. 
učitelem reálky mladoboleslavské aod  r.  1902 
jest  professorem  na  stát.  průmyslové  ákole 
v  Praze.  R.  1901  promovován  na  doktora 
filosofie  a  r.  1904  habilitoval  se  za  docenta 
čes.  jazyka  a  literatury  na  čes.  universitě 
v  Praze.  Kromě  menSich  prací  napsal  tyto 
rozpravy:  Adj.  aávtrbta  na  ^o  a  -i  v  staro- 
čeítiné  (»Listy  filolog.*  roč.  XXII);  Kdy  byU 
skládána  česká  Alexandreis  (t,  roč.  XXVI^: 
K  postille  Chelčického  (t.roč.  XXX);  O  stáři 
českého  ifaltáře  (t.,  roč.  XXX);  Počátky  slov. 
jaiykoxpytu  v  čfc/i^ir/i  (Literatura  čes.  XIX.  st.. 
díl  I.);  O  staročeských  Životech  svatých  Otců 
(» Věstník  král.  č.  spol.  nauk«,  1904);  spol. 
s  prof.  J.  Vlčkem:  Stručné  dčjiny  literatury 
české  {?r.,  1905);  a  vydal  Chelčického  Póstiliu 
(»Comenium*,  díl  I.  1900,  dil  11.1903). 

Smethport  [smčdzpórtj  viz  Mac  Kean. 

Smethwlok  [smědzik],  m.  v  angl.  hrab- 
ství  staffordském  (stř.  Anglie),  předměstí  Bir- 
minghamu,  má  54.560  o^v.  (1901).  Veliký 
průmysl  železářský  a  oceláraký,  to  v.  na  stavbu 
strojů,  sklárny  a  chemické  závody. 

Smldiklas  Tade,  přední  historik  chor- 
vatský, řádný  professor  záhřebské  university, 
předseda  a  archivář  Jihoslovanské  akademie. 
Napsal:  Povtest  Hrvatske  (v  > Matici  Hrv.«, 
sv.  II.  1879,  sv.  I.  1882);  Dvijestogodišnjica 
oslohodjenja  Slavonije  iLdil:  Slavonija  i  druge 
hrvatske  :{emlje  pod  Turskom  i  rat  oslobo- 
djenja,  1891;  11.  díl:  Spomenici  o  Slavoniji 
u  XVI!.  vijeku  {1640-1702],  1891;  Díla  Ji- 
hosl.  ak.  kn.  11.);  Život  i  djela  Franje  Rač- 
koga  (1895,  Dila  Jihosl.  ak.,  kn.  15.);  Obrana 
i  ra\vitak  hrvatske  národně  ideje  od  tygo  do 
iSSS  god.  (>Rad  Jihosl.  ak.c.  kn.  80.);  Misii 
i  djela  biskupa  Strossmayera  (t.,  kn.  89.);  Ži» 
vot  i  djela  Ivana  Kukuljeviča  Sakcinskoga  (t.. 
kn.  110.).  Ve  sbírce  Monumenta  spéct,  hist. 
Slav.  mcrid.,  sv.  30.  (Scriptores,  vol.  IV.)  S. 
vydal  dílo  Balt.  Adama  KrČeliée  Annuae, 
1748—1767  (r.  190!). 

Smidary,  město  v  Cechách  při  ř.  Cidltné 
a  žel.  dr.  Chlumec- Poříčí  a  S.-Vys.  Veselí, 
v  hejtm.  a  okr.  novobydiovském,  má  219  d., 
1880  oby  v.  č.  (1900),  far.  kostel  sv.  Stanislava 
po  ohni  r.  1769  vystavěný,  Stř.  šk.  s  páral., 
četn.  stanici,  pš.,  telegraf,  strojírnu,  2  válc, 
mlýny  a  výroč.  trhy.  Alod.  panství  (1422*61  ha 
půdy)  se  zámkem  (při  něm  park),  dvorem, 
drži  Jan  šl.  z  Czjžků.  Erb  měst.  (vy obr. 
č.  3808.):  v  červeném  štítě  brána  s  dvěcrta 
stříbr.  věžemi.  Stávala  zde  tvrz  a  ve  XIII.  st. 


Smidt  —  Smíchov. 


501 


sUlek  kapitoly  pražské,  r.  1330  seděli  na  tvrzi 
pánové  z  Vartemberka,  r.  1360  Heslin  z  Tur- 
gova,  r.  1388  Markvart  z  Vartemberka,  r.  1413 

Jan  Ohništko  ze  Smi- 
dar,  v  XVI.  stol.  drže- 
ny k  Bydžovu  a  po 
jejich  odprodáni  při- 
pomínají se  tu  Zviře- 
tičti  z  Vartemberka, 
od  r.  1558  Zylvarové 
z  Pilníková,  kteří  zde 
vládli  do  bitvy  Bělo- 
horské. R.  1562  S. 
povýieny  na  město  a 
od  r.  1629  drženy  ke 
knižetstvi     Fridlant- 

Č.3808,  Zoak  méxa  Smidar .  skémU.  Po  konfiskaci 

Valdšteinových  stat- 
kQ  darovány  S.  cis.  plukovníku  Janovi  Gor- 
donovi,  po  jehož  smrti  koupil  je  Rudolf  hr. 
z  CoUoreda,  při  kterémžto  rodě  zfistaly  do 
r.  1810. 

8ai4t  Heinrich,  spis.  něm.  {*  1798  — 
t  1867),  psal  námořní  novelly,  histor.  ro- 
mány, t  nichž  nejznámější  jest  Micha^t  de 
RuUtr  (1846,  4  sv.)  a  dramata. 

Éodci^lska  Józe  fa,  spisovatelka  polská, 
▼tz  Dobieszewski. 

Émli^«l8ld  Adam,  polský  v&dce  parti- 
sánsk^ch  rot  na  poč.  XVIIl.  stol.,  byl  po- 
slední potomek  velkopolské  šlechtické  ro- 
diny erbu  Lodž.  Vojenskou  svoji  činnost 
zahájil  pod  Sobieským  na  výpravě  pod  Cho- 
tin  r.  1673.  V  dějinách  proslul  hlavně  váleč- 
nými činy  za  války  severní.  Když  Karel  XII. 
vtrhl  do  Polska,  S.,  tehdy  již  číšník  korunní 
a  starosta  hnězdenský,  sehnal  dvacet  pra- 
porů jízdy  a  s  nimi  statečně  potíral  Švédy 
a  straníky  nově  zvoleného  krále  Stanislava 
Lcszczyňského.  R.  1706  přispěl  k  vítězství 
nad  Švédy  pod  Kaliszem  a  zajal  hrab.  Josefa 
Potockého  s  celou  jeho  rodinou.  Ale  láska 
k  zajaté  dceři  Potockého  2ofíi  převedla  jej 
na  stranu  protivnou ;  propustiv  Potockého, ' 
přidal  se  kLeszczyňskému,  jemuž  pak  věrně 
sloužil  až  do  konečného  vítězství  Augusta  II. 
Potom  podrobil  se  (1714)  vítězi,  došel  amne- 
stie a  strávil  ostatek  svého  věku  klidným  ži- ' 
votem  venkovského  šlechtice.  Jeho  vojenské  ' 
činy  zjednaly  mu  v  národě  velikou  slávu,  jež 
dlouho  žila  potom  i  po  jeho  smrti  v  četných 
povídkách  a  písních.  —  Rzewuski  oslavil  jej 
povídkou  >Adam  Š.,  starosta  gniežnienski* 
(1852).  —  Srv.  Wójcického  článek  v  »Tygod- 
nilni  niust*  (1863,  Vlil,). 

ÉBl^l^Old  Marcin,  proslulý  theologický 
spisovatel  polský  z  řádu  jesuita  (*  1562  ve , 
Lvové  —  f  1618  v  Kaliszi),  studoval  na  aka- 
demii vilenské  a  v  Římě,  kde  dosáhl  hod- 
nosti doktorské.  Navrátiv  se  do  vlasti,  byl 
učitelem  theologie  a  filosofie  na  různých 
školách  svého  řádu.  Vedle  celé  řady  polemi-  \ 
ckých  spisů  namířených  proti  jinověrcům 
sepsal  Logiku  (Ingolstadt,  1618).  jež  došla 
uznán!  a  rozšířeni  nejen  v  Polsku,  n$brŽ 
i  v  Anglii  a  ve  Francii.  Polsky  vydal  m.  j. 
též  právnické  dilo  O  lichwie  r  wydirkach  etc. 


(Krak.,  1604;  7.  vyd.  1640).  Po  jeho  smrti 
vyšlo  pak  ještě:  Priestrogi  do  sumienia  nale- 
iqce  od  jednego  mUohtika  oici{x\ny  wydane 
(1622). 

Smioli  kř^óOTitý,  vyvolávaný  dojm^ 
i  Ihostejnýipi  a  třeba  i  trapnými,  nejčastěji 
se  pozoruje  u  hysterických.  Kír. 

Smlohaeiui  Antonín,  maliř  český 
(*  1704  v  Praze  —  f  1770  v  Lounech).  Od- 
dal se  latinským  studiím  a  cvičil  se  pak 
v  uměni  malířském.  Podle  zvyku  své  doby 
vydal  se  na  cesty,  putoval  Německem  dč> 
Itálie,  kde  ztrávil  několik  let.  R.  1741  byl 
v  Neapoli.  S.  náleží  k  umělcům  XVIIL  stol., 
kteří  na  základě  svého  školského  vzdělání 
klonili  se  ke  studiím  archacologickým,  po- 
kládajíce se  za  zvláště  povolané  znalce  sta- 
rého uraěni  výtvarného.  S.  kupoval  rytiny 
i  kresby  italských  mistrův,  sbíral  listy  a 
rukopisy  vlašské,  a  sbírka  těchto  nachází 
se  v  knihovně  kláštera  praemonstrátů  na 
Strahově.  Navrátiv  se  do  vlasti  S.  malo- 
val dekorativní  obrazy  v  kostelích  a  klášte 
řích,  z  nichž  sluší  uvésti  freska  nástropní 
v  august.  klášteře  v  Ročově,  představující 
výjevy  \e  fivota  Panny  Marie  (1750—60).  Jako 
pravý  eklektik  napodobil  tu  hlavně  veliké 
mistry  dekorateury  z  doby  renaissance,  při- 
mísiv do  svých  komposicí  něco  nabubřelé 
nádhery  doby  rokokové.  V  koloritu  je  rovněž 
pouhým  epigonem  a  nikoli  původní,  po- 
kud lze  souditi  ze  stavu  fresek  výše  uve- 
dených, r,  H'S. 

SmiohoT,  město  v  Čechách  a  nejstarší 
předměstí  pražské.  S  Prahou  spojen  jest 
třemi  mosty;  dvěma  kamennýma:  Františ- 
kovým a  Palackého  a  jedním  železným  pro 
dráhu  s  lávkou  pro  pěší.  Rozkládá  se  na 
680  ha  19  a  po  levém  břehu  Vltavy.  Přidě- 
leny jsou  k  němu  tyto  bývalé  samoty,  vět- 
šinou někdejší  vinice:  Barví  řka,  BoŽinka, 
Brabcová,  Brentová,  Březinka,  Budánka,  Cih- 
lářka,  Cisařka,  Čečelička,  Červená  Zahrada, 
Demartinka,  Fialka,  Hibšmonka,  V  Hliništích. 
Hromádková,  Hřebenka,  Kailová,  Kanclířka, 
Kessnerka,  Klamovka,  Klavírka,  Klikovka, 
Klimentka,  Kneislovka,  Na  Knížecí,  Kobro vá, 
Konvářka,  Koulka,  Králodvorská,  Kulíška, 
Ladronka,  Laurová,  Malvazinka,  Maxmiliánka. 
Měchurka,  Mlynářka,  Mrázovka,  Nesypka,  Ni- 
kolajka,  Okrouhlík.  Oštipka,  Palata  Horní  a 
Dolní,  Paliarka,  Peletka,  Pertramka,  Perni- 
kářka,  Plátenicc,  Polidorka,  Popelka,  Pro- 
vaznice, Prsténka,  Ráj,  Santoška,  Skalka, 
Šalamounka,  Šmukyřka,  Spiritka,  Subrtka, 
Turbová,  U  Tří  Kamenů,  Václavka,  Vcč- 
kerka,  Voianka,  Voskářka,  Vyšinka,  Za- 
hrádka, Zámečnice,  Zatlanka  a  Závěrka. 
Domů  měl  S.  r.  1904  1100,  obyvatelů  53.345 
(Čechů  49.376,  Němců  3463,  jiné  národnosti 
538;  22.066  muž.  pohlaví,  25.069  žen.  pohlaví; 
podle  náboženství  bylo  51.347  římsko-katol., 
807  evangel.,  1165  židovského,  11  jiných  vy- 
znání a  21  bezkonfessijnich;  místních  přísluš- 
níků 2938,  cizinců  304,  tuzemců  do  obce  ne- 
příslušných 43.893).  Přímé  daně  činí  v  městě 
1,261.536  K,   obec.  přirážek  581.555  K,  čin- 


502 


Smíchov. 


žovní  přirážka  86.000  K.  Obecni  přirážky  činí 
487p,  okresní  127o    a  školní  okresní  10%. 
Obecni  náklad  na  školství  české  činí  ročné 
229.512  K.   na  školství    německé   16.274  K. 
V  místě  jest  okr.  hejtmanství,  okr.  soud, 
hlavní  berní  úřad,  farní  úřad  (farář,  tři  kap- 
lani a  12  katechetů),  policejní  kommissařství, 
finanční  stráž,  okr.  četn.  velitelství,  jedno 
gynmasium    české,    druhé    německé,   státní 
průmyslová  škola,  4  měst.  školy  české,  jedna 
německá,  9  obec.  škol  českých  a  2  německé, 
tříd  českých  105,  němec.  18,  učitelů  českých 
110,  němec.  20,  školnxh  dětí  českých  6234, 
němec,  (většinou  české  národnosti)  917.  Pa- 
mátné stavby  a  místa:  Basilika  sv.  Václava, 
hřbitovní  kostel  sv.  Petra  a  Pavla  (s  veli- 
kým  hřbitovem)    na    Malvazinkách,   kostel 
nejsv.  Trojice  s  bývalým  hřbitovem  malo- 
stranským, kostel  a  klášter  sester  nejsv.  Srdce 
Ježíšova,  kostel  a  klášter  benediktinek  sv.  Ga- 
briela, klášter  milosrdných  sester,  několik 
školních  kapli,  12  školnicb  budov,  bývalá 
c.   k.   botanická   zahrada,   rozsáhlá   Kinská 
zahrada,  Doubkovy  sady,  Švandovo  divadlo, 
aréna,  městská  elektrárna,  dvě  vodárny.  Celé 
město  jest  elektricky  osvětleno;  městem  jde 
elektrická  tramway.  Nádraží  na  trati  Praha- 
Brod  n.  Lesy  a  Praha- Most-Moldava.  Život 
spolkový  jest  velmi  vyvinut,  tak  že  město 
čitá  nepřehlednou  řadu  spolků  odborných, 
zábavných,  podpůrných  a  vzdělávacích;  jme- 
nujeme toliko  ťojišťujicí  spolek  sv.  Václava 
o   20.000   členech,   Slavín  o   5000   členech, 
Bratrstvo  smíchovské  o  2000  členech,  obč. 
besedu,  klub  svobodomyslný,  klub  smí  chov. 
poplatníků,  Národ,  jednotu  katolickou,  která 
provozuje  známé  pašijové  hry,  zpěváčky  spo- 
lek >Lukes«,  řemeslnickou  besedu,  odbory 
Ústřední  Matice   školské,  Národní  jednoty 
pošumavskc  a  severočeské.  Sokolské  spolky 
»Tyrš«,  spolky  vysloužilecké,  střelecké,  ha- 
sičské, výherní  atd.  —  Průmysl.  S.  náleží 
k  nejpokročilejším   městům  v  Čechách  po 
stránce  průmyslné.  První  místo  přísluší  tu 
továrnám    Ringhoíferovým,   které    náležejí 
k  největším  svého  druhu  v  Rakousku;  za- 
ujímají 9*5  ha  a  skládají  se  z  vagónky,  kot- 
lárny  a  slévárny.  Zakladatelem  jest  Fr.  Ring- 
hoffer  (v.  t).  R.  1873  továrny  tyto  zaměst- 
návaly 2200  dělníků,  78  úředníků.   Po  vše- 
obecné krisi  r.  1873  počet  dělníků  klesl  na 
900.  Potom  továrna  začala  se  zase  vzmáhati, 
tak  že  r.  1898  měla  3118  dělníků.  272  úřed- 
níkův a  41  sluhů.  Nová  krise  nastala  r.  1901, 
tak  že  r.  1904  pracovalo  pouze  na  800  děl- 
níků. Továrny  prosluly  svou  zvláštní  konci- 
Hantností  vůči  dělnictvu  jednak  ve  příčině 
platu  (vydělal  si  tu  některý  dělník  až  na  200  K 
týdně),  jednak  různým  zařízením  soóálním, 
tak  že  tu  nalézáme  pense  pro  sestárlé  děl- 
níky, pro  jejich  vdovy  a  sirotky,  pohřební 
příspěvky,  ba  i  pojištění  úrazové  a  nemo- 
censké dávno  před  zákonitou  realisací  těchto 
instituci.   Následek  toho   byl,  že,  ač  všude 
stávky  se  rozmáhaly,  továrny  Ringhofferovy 
nikdy  stávky  neprodělaly.  Akcionářský  pivo- 
var, z  největších  v  Čechách,  založen  r.  1869 


a  požívá  nejlepší  po  plzeňském  pověsti, 
R.  1904  vařil  půl  miflionu  hJ  piva.  Pražsko- 
smíchovská  továrna  na  kartouny  založena  byla 
r.  1872,  skončila  však  v  těchto  letech  veli- 
kým schodkem  a  byla  zbořena.  Dále  připome- 
nouti dlužno  továrnu  na  kartouny  I.  Rtchtra» 
umělecké  Uthografické  továrny  V.  Pícka  a 
Koppeho,  která  hlavně  zabývá  se  výrobou 
sv.  obrázků,  továrnu  Kohoutovu  na  mKny, 
Klugeho  na  cukrovinky,  továrnu  Smékalovu 
na  stříkačky  a  hasičské  náčiní,  továrnu  Kel- 
lerovu  a  Křížkovu  na  truhlářské  práce,  Vyn- 
dyšovu  na  tělocvičné  náčiní,  akciové  spo- 
lečnosti na  zpracování  plechu,  městskou 
elektrárnu,  vodárnu  a  plynárnu. 

Historické  památky  smíchovské.  Za 
doby  rozkvětu  okolí  smíchovského  vystavěl 
v  rozkošně  položené  a  v  libosadech  ukryté 
části  S-a  při  řece  Vltavě  hrabě  Slavata  asi 
ke  konci  XVII.  stol.  nádherný  palác,  umě- 
leckým vkusem  vyzdobený,  z  něhož  zbyly 
dvě  památky:  portál,  vzácný  výtvor   umě- 
lecký, a  fontána,  jež  nyní  zdobí  sad  smí- 
chovský proti  zahradě  Kinského,  nedaleko 
bývalé  brány  Újezdské.  Portál,  renaissančni 
to  zbytek  bývalého  paláce,  ozdoben  dvčma 
v  pravdě  umělecky  provedeními  medvědy, 
kteři  nesou  znaky  Viléma  SÍavaty  a  jeho 
manželky  Kateřiny  roz.  hraběnky  z  Mont- 
fořtů,  byl  zbořen  a  odstraněn  r.  1903.  Proti 
nynější  radnici  sousedi  s  basilikou  sv«  Vác- 
lava Buquoika,  letohrádek  kdysi  hraběte 
Buquoie,  jehož  ji2ni  část  zbořena,  aby  zí- 
skáno bylo  místo  pro  kostel.  Ve  středním 
zachovalém  pavillonku  jest  krásná  malba  na 
omítce  z  r.  1729  od  malíře  Václava  Rainera. 
Pozadí  t.  zv.  >les{ka«  tvoříval  starobylý  dům 
Eggenberk  se  zahradou;    náležel   někdy 
knížatům  z   Eggcnberka,  později  knížatům 
ze  Schwarzenberka.  Z  ostatních  staveb  mimo 
budovy  v  zahradě  botanické,  jež  jesuité  po- 
stavili na  majetku  v  XVIII.  stol.  získaném, 
které  však  i  s  botanickou  zahradou  již  byly 
zrušeny,  aby  postoupily  místo  stavbám  mo* 
derním;  vysoce  zajímavý  je  letohrádek  Ber- 
tramka, v  níž  Mozart  skládal  svou  operu 
>Don  Juane   V  zahradě,  zřízené  při  leto- 
hrádku vkusem  tehdejší  doby,  dlíval  Mozart 
u  svého  přítele  Duška,  přijímaje  ve  společ- 
nosti hostitele  svého  i  jeho  vynikající  choti 
návštěvy   uměleckého    a   hudebního  světa. 
Pokoj,  kde  dlíval,  na  naše   časy   zachován 
v  podobě,  již  měl  za  pobytu  Mozartova,  V  do- 
lejší části  Kinského  zahrady  stojí  letohrádek 
slohu   vlašského,  v  němž   umístěno  je  ná- 
rodopisné museum;  chová  v  síních  bo- 
hatě zdobených  výtvory  umělecké,  zejména 
sochu  bohyně  Psychy  z  carrarského  mra- 
moru od  Canovy,  Vlastu  od  Maxe  a  jiná 
cenná  díla  sochařská.  Starobylá  vodárna 
pražská  z  XV.  stol.,  vysoká  to  věž  na  ostrově 
Vltavském  u  dolejšího  mlýna  smíchovského, 
mohutnou  silhouettou  svou  připomíná  ny- 
nějšímu věku  nejdávnější  doby  8-a.  Kostel 
sv.  Jakuba  (později  podle  hlavního  oltáře 
sy.  Filipa  a  Jakuba)  stál  okolo  r.  1200  na 
Újezdě  pod  Petřínem  za  branou  Střeleckou 


Smíchov. 


503 


neb  Koáiřskou,  potom  (1341)  Kartouzskou; 
při  něm  byl  hřbitov  ohrazený,  dvfir  i  zahrada 
farnif  r.  1380  dosti  hojná  osádka.  Původní 
kostelík  románský,  později  kostel  sv.  Jakuba 
v  Zahradách,  skládal  se  z  polokruhové  apsidy 
a  čtverhrané  lodi,  jejíž  původní  podoba  změ- 
něna při  pozdější  úpravě  r.  1749  prolome- 
ním oken.  Z  té  doby  pocházelo  také  copové 
průčelí  se  sochou  žehnajícího  Spasitele  a 
sochami  sv.  patronů  chrámu,  jakož  i  ostatní 
přístavky.  Apsida,  jejíž  okrouhlá  střecha  na 
vrchole  zdobena  byla  křižem,  mívala  pů- 
vodně dvě  okna,  která  později  zazděna;  také 
románské  podřímsí  její  znesvářeno  při  pře- 
stavbě. Věž  podle  všech  známek  zprvu  dře- 
věná na  mohutné  podezdívce  přistavěna  te- 
prve ve  XIV.  stol.;  při  r.  1360  činí  se  zmínka 
o  zvonici.  Hořejšek  věže  přizděn  r.  1749. 
Ve  zpodní  části  věže,  dříve  klenotnici  ko- 
stelní, zřízena  potom  sakristie.  Při  úpravě 
r.  1791  a  ještě  později  zasypáno  podnoži 
původního  kostela  do  úrovně  silnice  Zbra- 
slavské, že  se  pak  do  lodi  sestupovalo  po 
schodech.  Uvnitř  kostela  bylo  pět  oltářů, 
z  nichž  hlavni  sv.  Filipa  a  Jakuba,  vedlejší 
Panny  Marie  Pomocné,  sv.  Barbory,  sv.  Pro- 
kopa a  sv.  Jana  Nep.  Ve  věži  visely  tři  zvony, 
které  nyní  hlaholí  dědině  mrtvých  na  Mal- 
vazinkách, kam  také  přeneseny  k  nově  zří- 
zenému kostelu  sochy  z  průčelí  kostelíka 
sv.  Jakuba.  Kostelní  nářadí,  zejména  staro- 
bylostí vynikající  ciborium  z  r.  1549  a  cíno- 
vou křtitelnici  z  r.  1550,  chová  nyní  farní 
chrám  sv.  Václava,  rovněž  i  ostatní  boho- 
služebné předměty  a  obřadní  roucha.  Hřbi- 
tov kolem  kostela  zrušen  r.  1791;  r.  1831 
i  s  kostnicí  úplně  odstraněn.  Od  té  doby 
še  pochovávalo  na  hřbitově  malostranském 
do  r.  1884.  Fara,  při  níž  podací  měly  jep- 
tišky svatojiřské,  připomíná  se  r.  1333;  ná- 
ležela městskému  děkanátu  pražskému.  Fa- 
rářem byl  r.  1333  Svatoslav;  r.  1360  založil 
ve  svém  farním  kostele  oltář  Panny  Marie 
a  pojistil  oltářníku  při  něm  12  kop  gr.  dů- 
chodu. Oltářnikem  byl  od  1.  led.  1360  po 
20  roků  Jan  Kuncmann  Détřichův  z  Prahv. 
K.  1361  farářoval  Mikuláš,  r.  1368  Ždáň, 
s  nímž  faru  směnil  Jiří,  plebán  z  Hradce. 
Jiří  smčnil  opět  r.  1370  s  Petříkem,  farářem 
ve  Velké  Vsi  v  Prachensku.  Po  Přibíkovi 
1370 — 76)  připomíná  se  farář  .Martn  (od 
r.  1376—80  a  snad  i  dále).  Martin  měl  spor 
s  Janem  Kuncmanem ;  nepřipouštěl  ho  ani 
ke  kostelu.  Od  r.  1396  do  r.  140S  byl  fará- 
řem Tomáš.  Ve  válkách  husitských  vzal  i  ko- 
stel nějakou  škodu,  neboť  Pražané,  zabravše 
celé  tehdejší  Kartouzsko,  majetek  ducho- 
venský kláštera  plaského  i  probošta  mělnic- 
kého, zmocnili  se  zároveň  dilu  svatojiřského 
a  s  nim  kostela  sjeho  zádušim,  ke  kterému 
viničním  desátkem  poplatná  byla  také  osada 
Košířská.  Ke  kostelu  Pražané  od  té  doby 
dosazovali  faráře  podle  své  vůle,  málo  toho 
dbajíce,  že  tak  učinili  také  administrátoři 
konsistoře  pod  jednou,  tehda  v  Žitavč  pro- 
dlévající. Čteme  k  r.  1431,  že  zemřel  farář 
u  sv.  Jakuba  na   Újezdě,  Jan,  přijmim  Vše- 


dobré;  nástupcem  jeho  jmenován  kněz  Mi- 
kuláš Švarc  z  Nymburka  od  konsistoře  v  2i- 
tavě  po  návrhu  abatyše  svatojiřské,  která 
nepřistoupila  s  některými  ještě  sestrami  ke 
čtyřem  artikulím  Pražským  a  proto  dlela 
mimo  Prahu.  Farář  tento  a  snad  i  jeho  před- 
chůdce nikdy  ke  kostelu  se  nedostali.  Pra- 
žané staroměstští,  zůstávajíce  od  r.  1421  ne- 
přetržitě v  držení  S-a  Kartouzského  až  do 
r.  1547,  vykonávali  podací  ke  kostelu  a  usta- 
novovali faráře  utraíkvisty.  Zatím  dostalo  se 
záduší  několika  odkazů,  mezi  nimi  nejzna- 
menitějšího r.  1513  od  Marty,  vdovy  po 
Floriánu  Malcovi,  řezníku;  dárovalať  tato 
matrona  kostelu  sv.  Jakuba  svůj  masný  krám. 
Vinice  někdy  farářova,  od  Pražanů  r.  1421 
zabavená,  vrácena  také  farnímu  beneíiciu, 
k  němuž  Staroměstští  dosazovali  kněze  pod- 
obojí, r.  1562  opět  práva  nabyvše.  Právo 
toto  utvrzeno  po  r.  1591,  když  Pražané  znova 
zakoupili  S.,k  důchodům  mostu.  Ještě  r.  1619 
uvádí  se  kostel  sv.  Jakuba  podle  seznamu 
kostelů  ve  státním  archive  drážďanském  jako 
nekatolický.  Po  bitvě  Bělohorské  patronát 
kostela  zůstal  městům  Pražským,  i  když  r.l622 
S.  postoupili  Michnovi.  Za  nastalé  katolické 
reformace  přidělen  byl  kostel  sv.  Filipa  a 
Jakuba  jako  filiální  kostelu  sv.  Václava  na 
Malé  straně  ť^^nyní  zrušenému).  R.  1702  du- 
chovní správa  svěřena  jesuitům,  kteří  již 
před  tím  působili  jako  missionáři  ve  vino- 
hradech kolem  Piahy,  té  doby  pod  správou 
c.  k.  úřadu  hor  Vmičných.  Ř.  1749  zřízena 
znova  fara  při  kostele  sv.  Jakuba  a  přikázány 
ji  osady  S.,  Radlice,  Zlichov,  Hlubočepy  a 
Červený  mlýn.  Zlichov  s  Hlubočepy  vyfařen 
teprve  r.  1872.  Malým  a  tmavým  svým  pro- 
storem nedostačoval  vetchý  již  kostelík  íilipo- 
jakubský  potřebě  osadníků  města,  mohutně 
vzrůstajícího;  proto  po  odsvěcení  r.  1891 
zbořen;  farním  kostelem  pro  S.  i  Radlice 
stal  se  nový,  prosiorný  chrám  sv.  Václava, 
při  němž  také  pěkná  fara  zbudována.  —  Ko- 
stelík sv.  Jana  Evangelisty,  jinak  sv.  Jan 
Odraný,  stával  okolo  r.  1360  v  levo  od 
brány  Kartouzské  vně  zdí  Menšího  města  za 
>hladovou  zdí*.  O  jeho  podobě  a  zařízení 
zpráva  se  nezachovala.  Poslední  zmínka  o  něm 
děje  se  r.  1427;  tehda  byl  již  vymazán  z  li- 
stiny kostelů  farních;  pobořen  nejspíše  v  bou- 
řích husitských.  Při  kostelíku  v  zahradě  stál 
dvůr  probošta  mělnického,  proto  také  říkali 
kostelíku  »sv.  Jan  v  zahradě  Mělnické*.  Ve 
dvoře  bydlil  r.  1365  probošt  Jan  s  bratry 
Vítkem  a  Vitoldem  z  Landšteina.  Kostelík 
byl  chudý.  Při  visitaci  r.  1380  shledána  křti- 
telnice dřevěná,  děravá.  Osádka  byla  malá; 
osadníci  znali  se  vespolek,  jmenujíce  se  jen 
křestními  jmény.  Z  farářů  jsou  známi:  Ku- 
neš  (t  1365),  Rynart  z  Rohatce  ( Ryneš)  r.  1365 
až  1377,  Bohuslav  Crispus  (Kadeřavý)  r.  1377 
až  1378,  potom  farář  v  Řevnicích;  r.  1378 
až  1380  a  dále  Tomáš,  před  tím  farář  v  Zá- 
běhlicích a  v  Řevnicích;  nebydlil  při  kostele, 
nýbrž  měl  za  sebe  střídníka,  Petra  z  Prahy ; 
r.  1383  byl  farářem  Prokop,  r.  1397  Oldřich, 
r.  1400-08  Jan  Kobvla,  od  r.  1408  Gerlach, 


504 


Smíchov. 


po  něm  do  r.  1411  Tomáš,  v  1.  1411—12 
Matéj,  větší  mansionáf  choru  P.  M.  na  hradě 
Pražském.  —  V  klášteře  kartusiánském, 
jenž  r.  1419  podlehl  zkáze  a  po  némž  na 
S-ě  zbyla  památka  jen  v  názvu  ulice  Kar- 
touzské, zachovaly  se  zprávy  o  těchto  pře- 
vorech:  před  r.  1356—60  převor  Michal, 
r.  1374—79  Jan,  r.  1388  Albert,  r.  1404  Heř- 
man a  r.  1410  Markvart.  —  Podrobnější  viz 
Fr.  Hansi,  Smíchovsko. 

Stavby  z  doby  novější.  Chrám  sv. 
Václava.  Na  hlavni  třídě  smíchovské  proti 
radnici,  kde  asi  někdy  při  klášteře  Kar- 
touzském stával  velebný  chrám  mariánský 
a  později  v  zahradě  letohrad  hraběte  Buquoie, 
pne  štíhlé  věže  k  nebi  překrásná  basilika 
sv.  Václava,  nový  farní  chrám  smíchovský, 
k  němuž  slavnostně  dne  18.  záři  1881  základ 
položen;  stavba  dokončena  r.  1885.  V  ušlech- 
tilých tvarech  vlašské  renaissance  mohutná 
basilika  jeví  se  jako  skvostný  pomník  zbož- 
nosti a  obětavosti  zastupitelstva  a  obyva- 
telstva vzkvétajícího  města,  Jemuž  jest  nej- 
f přednější  ozdobou.  V  prĎčeh  basiliky  o  třech 
odích  strmí  po  stranách  portálu  do  výše 
60  m  dvě  věže,  provedené  ve  svých  nejho- 
řejších částech  ve  slohu  korinthském  s  je- 
hlancovitými  střechami,  mědi  pobitými ;  konči 
se  pozlacenou  báni  s  křižem.  Do  svatyně 
vede  v  průčelí  hlavní  portál,  nad  nímž  v  polo- 
kruhovém poli  zříti  majolikový  reliéf  sv.  Vác- 
lava se  dvěma  anděly,  a  dva  postranní  por- 
tály, nad  nimiž  jsou  reliéfy  sv.  Anežky  a 
blahosl.  Hroznatý.  Reliéfy  modeloval  pražský 
sochař  Šimek,  v  raajoliku  provedeny  ve  Flo- 
rencii. Nad  postranními  reliéfy  jsou  dva 
výklenky  pro  sochy,  mezi  nimi  kruhové  okno, 
kde  na  skle  malována  Madonna  s  Ježíškem. 
Portály  provedeny  z  pískovce  hořického, 
rovněž  i  dolejší  podnoží  kolem  celého  chrámu 
na  vnějšku  až  po  okna  postranních  lodi; 
ostatní  částí  zbudovány  z  cihel  a  omítnuty, 
rovné  plochy  mezi  pilastry  a  okny  z  liso- 
vaných cihel  neomítnuty.  Hlavní  pilastry  na 
vnějšku  postranních  lodí  jsou  v  řádudórském, 
vysoké  lodi  v  řádu  iónském.  Na  straně  vý- 
chodní končí  se  hlavní  loď  apsidou  polo- 
kruhovou. Severní  apsida  lodi  postranní 
spojena  s  kaplí  křestní,  apsida  lodi  jižní  se 
sakristií.  Obě  mají  zvláštní  vchody.  Obě  po- 
stranní lodi  kryty  černým  plechem,  apsida 
plechem  měděným,  hlavní  loď  břidlicí.  Před 
průčelím,  k  němuž  vede  několik  rozsáhlých 
stupňů,  jest  prostranná  kamenná  plocha, 
z  niž  se  vchází  hlavním  vchodem  do  před- 
síně chrámové.  V  předsíni  zobrazeno  na 
jedné  straně  stvoření  Adama,  na  druhé  stvo- 
ření Evy.  V  postranních  kaplích  na  právo 
oltář  s  hlavou  Kristovou;  na  stěně  vytesána 
na  mramorové  desce  píseň  » Hospodine,  po- 
miluj ny<;  v  levé  kapli  oltář  s  obrazem 
sv.  Františka,  nad  ním  obraz  sv.  Václava, 
po  straně  na  mramorové  desce  vytesána  píseň 
»Svatý  Václave*.  V  předsíních  ve  zpodní 
části  věží  jsou  barevna  okna  s  obrazy  sv.  Jo- 
sefa a  Panny  Marie.  Loď  hlavní  oddělena 
od  postranních  po  každé  straně  čtyřmi  mo- 


hutnými sloupy  žulovými  s  vrstvou  čer\'c- 
ného,  jemně  hlazeného  mramoru  umělého. 
Patky  a  iónské  hlavice  sloupů  vytesány 
z  carrarského  mramoru.  Strop  hlavni  lodi 
jest  rovný,  kassettový,  překrásně  polychro- 
movaný  a  zlacený.  Sklenuté  postranní  lodi 
mají  stropy  skvostně  ozdobené  v  podobě 
hvězdnateho  nebe.  Na  vnějšku  postranních 
lodí  spatřuje  se  na  každé  straně  po  šesti 
barevných  oknech  .s  obrazy  sv.  apoštolů. 
Postranní  lodi  osvětleny  jsou  nahoře  čtrnácti 
oknv  s  figurálními  malbami,  provedenými 
podic  kartonů  Sequensových.  Apsida  hlavni 
lodi  skví  se  krásnou  mosaikou  podle  návrhu 
professora  Trenkwalda  v  Inápruku  prove- 
denou: Spasitel  se  skupinou  světců,  s  jedné 
strany  sv.  Václav,  na  druhé  sv.  Ludmila, 
dále  sv.  Petr  a  Pavel,  sv.  Prokop  a  sv.  Vojtěch. 
Pod  mosaikou  prof.  Sequens  namaloval  čtyH 
obrazy  ze  Života  sv.  Václava.  Vítězný  oblouk 
ozdoben  mosaikovými  obrazy  andělů.  Hlavní 
loď  ozdobena  jest  řadou  krásných  mosaik, 
postranní  lodi  10  velikými  obrazy  předsta- 
vujícími hlavní  výjevy  ze  života  Kristova. 
Malby  navrhl  a  provedl  v  tempeře  S.  Rudl. 
Hlavní  oltář  zasvěcen  sv.  Václavu  a  umístěn 
ve  hlavní  apsidě.  Má  podobu  sarkofágu  z  bí- 
lého carrarského  mramoru.  Nad  ním  pne  se 
dřevěný  pozlacený  baldachýn,  spočívající  na 
čtyřech  iónských  sloupech,  S  baldachýnu 
visí  věčná  lampa,  kolem  ni  čtyři  lampy  mensu 
po  obou  stranách  oltáře  mimo  to  šest  lamp. 

V  mramorové  stěně  oltářní  na  sarkofágu 
upraveno  mramorové  tabernakulum,  jehož 
bronzová  dvířka  okrášlena  jemně  ciselo- 
váným  Kristem  na  kříži.  V  severní  apsidě  vy- 
zdobené skvostnou  malbou  voskovou  od  prof. 
Pimera,  znázorňující  korunovaci  P.  nutrie, 
postaven  oltář  mariánský  z  bílého  mramoru 
carrarského,  vyložený  napodobeným  červe- 
ným mramorem.  Oltářní  obraz  Madonny  od 
prof.  Sequense  jest  kopii  Madonny  v  basilice 
St.  Maria  Maggiore  v  Římě.  V  apsidě  jižní 
lodi,  bohatě  vyložené  černým  umělým  mra- 
morem a  vyzdobené  voskovou  malbou  Na> 
nebevstoupení  Páně  od  Rudla,  zřízen  oltář 
s  překrásným  sousoším  z  bílého  mramoru: 
Kristus  na  kříži  se  dvěma  anděly  po  stranách 
klečícími,  zdařilá  práce  domácích  umělců 
prof.  Suchardy,  sochařů  Šimka  a  Vosmika. 
Ve  hlavní  lodi  stojí  vkusná  kazatelna  z  mra- 
moru z  okolí  terstského.  Ke  zvýšení  mocného 
dojmu,  jejž  působí  vnitřek  basiliky,  přispívá 
mohutný  a  zároveň  líbezný  hlas  velikých 
varhan  od  bratří  Riegrů  v  Krnově  ve  Slezsku. 

V  křestní  kapli  jest  Křtitelnice  z  carrarského 
mramoru  s  víkem  bohatě  ozdobeným  a  po- 
zlaceným, jež  ozdobeno  sochou  sv,  Jana  Křt. 
Pode  dvěma  barevnými  okny  s  obrazy  Krista 
a  sv.  Jana  Křt.  stojí  dřevěný  oltář  sv.  Cy- 
rilla  a  Methoděje;  obrazy  ze  života  jejich 
krášlí  stěny  kaple.  Nářadí  kostelní,  boho- 
služebné píedměty  a  roucha  obřadní  jsou 
většinou  od  dobrodinců;  vynikají  skvostnou 
úpravou  i  uměleckou  cenou.  V  obou  věiich 
chrámových  zavěšeny  zvony,  iei  kromě  jed- 
noho darovala  obec  Smíchovská.  Ulity  v  Lu- 


Smíchov. 


505 


blani  podle  nákresů  archit.  Barvítia  a  modelů 
řezbáře  Ed.  V^eselého.  Patronát  chrámu  i  be- 
nefida  má  smíchovské  městské  zastupitelstvo 
od  r.  1878;  dříve  náležel  Praze.  —  Hřbi- 
tovní kostel  8V.  Filipa  a  Jakuba  na 
Malvazinkách  vystaven  v  1.  1894—96  ve 
slohu  ryze  románském.  Základem  jeho  je 
prodloužený  kříž.  V  průčelí  portálu  lze  spatřiti 
obnovenou  sochu  Spasitele,  jež  stávala  také 
v  průčelí  zbořeného  kostela  sv.  Filipa  a  Ja- 
kuba na  S-é;  nad  kryptami,  které  zřízeny 
po  stranách  kostela  o  jedné  lodi,  vlídné 
kynou  rovněž  známé  sochy  sv.  Filipa  a  Ja- 
kuba ze  starého  kostelíka  smíchovského, 
odkud  přeneseny  i  zvony  do  štíhlé  véže 
nad  chrámem.  Vnitřek  kostela  upraven  jedno- 
duše. Rozsáhlý  hřbitov  u  chrámu  má  krásnou 
polohu  a  pečlivou  úpravu.  —  Kaple  Nejsv. 
Trojice  na  Nesypcc.  Při  silnici  a  cesté 
k  Břevnovu,  ve  vinici  někdy  >Nes5rpce«,  která 
náležela  na  počátku  XVIII.  stol. Jiřímu  Maxm. 
Nesybovi  a  manželce  jeho,  Barboře  Apolonii, 
oba  manželé  r.  1732  založili  kapli  Nejsv. 
Trojice  a  učinili  nadání,  aby  smíchovský 
farář  každou  sobotu  v  kapli  za  duše  jejich 
obětoval  mši.  Slušně  zařízená  kaple  měla 
dva  oltáře:  hlavní  Nejsv.  Trojice,  vedlejší 
Pannv  Marie.  V  pozdější  době  založeny  při 
DÍ  ještě  dvě  jiné  nadace.  Již  r.  1784  nařízeno, 
atiy  byla  zrušena.  Nadace  a  všecko  boho- 
služebné zařízení  připadlo  náboženskému 
fondu.  Po  r.  1821  sloužena  tam  opět  občas 
mše  sv.  V  novější  době  odbourána  Částečně 
kaple  z  příán  kommunikačních.  Že  zachovala 
se  z  ní  na  naše  časy  jen  přední  polovice, 
která  náleží  nyní  majetniku  dvora  proti 
kapli—  Chrám  a  klášter  Nejsv.  Srdce 
Pána  Ježíše.- V  bývalé  zahradě  hraběte 
Claryho  a  na  pozemcích  usedlosti  »Kobrové< 
(kdysi  vinice  Krištofa  Kobra  z  Kobersperku, 
pro  účastenství  ve  vzpouře  dne  21.  čna  r.  1621 
na  Staroměstském  náměstí  sfatého),  sestry 
Nejsv.  Srdce  Ježíšova  přistavěly  r.  1872 
k  letohrádku  klášter  s  kaplí  Srdce  Páně. 
R.  1884  zbudovaly  tam  nový,  gotický  kostel, 
u  kláštera  zřízena  také  budova  pro  školu  a 
pensionát.  V  klášterní  soukromé  škole  s  prá- 
vem veřejnosti  vyučuje  se  česky,  v  pensio- 
náte poskytuje  se  chovankám  vzděláni  z  růz- 
ných oborů.  Gotický  kostel,  do  něhož  se 
vchází  z  třídy  Karlovy,  jest  o  jedné  lodi 
8  nevysokou  věží  na  záp.  konci.  Zasvěcen 
Nejsv.  Srdci  Ježíšovu.  Na  hlavním  oltáři 
stojí  socha  Srdce  Ježíšova,  oddělena  zá- 
bradlím, jež  zdobí  postavy  andělů  s  odznaky 
umučení  Páně.  V  lodi,  do  níž  sestupuje  se 
po  několika  stupních  s  vyvýšeného  presby- 
táře, jsou  dva  gotické  oltáře  P.  Marie  a  sv. 
Josefa,  r.  1898  postavené;  prostora  tato 
určena  jen  pro  jeptišky  a  chovanky.  Obe- 
censtvu přístupna  část  kostela,  přiléhající 
ke  hlavni  lodi  v  pravém  úhlu.  Je  to  kaple 
sv.  Jana  Nep.,  do  níž  se  vchází  od  levé 
strany  hlavnino  oltáře.  V  průčelí  stojí  socha 
sv.  lana  Nep.,  nad  níž  umístěn  krásný  obraz : 
Ježíš,  pastýř  dobrý,  práce  malíře  Lercha, 
rodáka  snuchovského.  Klášterní  kaple  v  pří- 


zemi chová  vzácnou  památku:  ostatky  sv.  mu- 
čednice Flavie  Viktorie,  uložené  ve  skle- 
něné rakvi.  Obličej,  ruce  a  nohy  provedeny 
z  vosku;  tělo  s  ostatky  uměle  spojenými 
zahaleno  ve  skvostné  roucho.  Mrtvola  tato 
původně  uložena  v  katakombách  římských; 
s  kamennou  deskou,  pod  níž  odpočívala, 
darovala  ji  klášteru  J.  V.  císařovna  Maric 
Anna.  V  hovorně  kláštera  spatřiti  velice 
cennou  památku:  obraz,  představující  stádo 
u  řeky;  je  vyšit  hedvábím  tak  obratně,  Že 
se  vše  na  něm  malbou  býti  zdá.  Ženský 
klášter  v  Tyrolsku  pracoval  o  něm  18  let 
a  daroval  jej  císařovně  Anně,  od  níž  vě- 
nován klášteru.  Uměle  vyšívaná  roucha  ko- 
stelní, práce  jeptišek,  ku  podivu  krásné, 
s  klenotnici  kláštera  a  převzácnými  předměty 
mají  cenu  značnou.  —  Kostel  sv.  Ga- 
briela při  klášteře  benediktinek. 
V  nejzazí  části  zahrady  Kinského  vystavěn 
r.  1889  klášter  benediktinek  ze  zbožného 
odkazu  millionu  zlatých  hraběnky  Gabriely 
Sweerts-Sporkové  a  při  něm  r.  1891  krásný 
chrám  sv.  Gabriela  ve  slohu  románském. 
Chrám  záleží  ze  dvou  lodí.  Apsidu  má 
značně  vyvýšenou;  pod  ní  vine  se  klášterní 
ochoz,  pod  ním  v  úrovni  chrámu  prostranné 
loubí,  kde  vchod  do  krypty,  v  které  uloženo 
k  věčnému  odpočinku  tělo  ušlechtilé  dobro- 
dějky  chudých  a  štědré  zakladatelky  kláštera. 
Bohatý  portál  je  zároveň  hlavním  vchodem 
do  chrámu,  nad  ním  jsou  sochy  sv.  Bene- 
dikta a  sv.  Scholastiky.  Mezi  apsidou  a  po- 
stranní lodi  stojí  věž  43  m  vysoká,  v  níž  za- 
věšeny harmonické  zvony.  Na  straně  epi- 
štolní je  vchod  do  sakristie,  nad  nim  obraz 
sv.  Benedikta  a  sv.  Scholastiky.  Proti  sa- 
kristii po  straně  evangelia  odděluje  pres- 
bytář od  choru,  určeného  pro  sestry  kláš- 
terní, pěkně  pvovedená  mříž,  na  niž  visí 
veliký  RříŽ  s  Kristem.  Po  starém  způsobe 
dřevěný  strop  hlavní  lodi  je  vlastně  pouhé 
trámoví  krovu.  Stěny  lodi  ozdobeny  obrazy 
a  malbami,  jež  provedeny  vesměs  od  mnichu 
beuronských;  vynikají  zvláštním  rázem,  ne- 
zvyklým sice,  ale  jinak  zbožně  oduševnělým. 
Jsou  to  po  pravé  straně  obrazy  sv.  Vojtěcha, 
sv.  Václava  a  sv.  Ludmily,  po  levé  sv.  Petra, 
sv.  Pavla  a  sv.  Jana  Křtitele  kromě  světic 
z  řádu  benediktinek.  Nad  chorem  zříti  ve- 
liký obraz  >Pietas€.  V  malé,  klenuté  a  jen 
dvěma  okny  skrovně  osvětlené  postranní 
lodi  zasvěcen  oltář  sv.  Benediktu  a  s v. Scho- 
lastice; na  zdech  isou  obrazy  sv.  Josefa  a 
sv.  Jana  Nep.  Chrám  tvoH  s  přilehlým  kláš- 
terem, postaveným  rovněž  ve  slohu  román- 
ském, mohutný  čtverhran.  Budovy  obklopuje 
rozsáhlá  zahrada,  vysokou  zdí  obehnaná.  — 
Klášter  Milosrdných  sester  sv.Karla 
Borromejského  upraven  r.  1869  z  bývalé 
továrny  na  obuv  (č.  304  v  Husově  třídě  na 
S-ě),  již  sestry  zakoupily.  Zřídily  při  něm 
také  domácí  kapli,  >Srdci  Páně<  zasvěcenou, 
při  ní  po  straně  evangelia  kapli  pro  lid;  obě 
JSOU  slušně  vyzdobeny.  Nyní  jest  klášter 
asylem  služebným  dívkám  bez  práce,  jimž 
sestr\'  poskytuji  výživy  a  přiměřeného  vzdě- 


506 


Smíchov. 


láni,  než  si  opět  práci  najdou.  —  Za  krásnou 
a  rozsáhlou  zahradou  Kinského,  která  r.  1902 
od  města  Prahy  a  Smíchova  byla  od  knížete 
Kinského  zakoupena  a  ve  veřejný  sad  pro- 
měněna, vystaven  veliký  ústav  pro  hlu- 
choněmé, kde  jest  na  150  dětí  cvičeno, 
za  městem  vystavěna  Českou  spořitelnou  nád- 
herná budova  pro  slepce  s  velikou  za- 
hradou, žatou  vystavěl  okres  veliký  okresní 
chorobinec  pro  80  chovancfi,  dále  veliká 
infekční  městská  nemocnice  a  městský 
chudobinec.  —  Smíchovské  divadlo 
mělo  z  pražských  divadel  úlohu  po  zemském 
nejvýznačnější.  Již  koncem  let  šedesátých 
pražská  společnost  i  SmíchovStí  navštěvovali 
ochotnické  divadlo  >u  Eggenbergu*  'na  po- 
zemcích fořti ňkačních.  Když  pak  různé  po- 
kusy divadelních  společností  v  tomto  sále 
setkaly  se  s  netušeným  výsledkem,  Pavel 
Švancia  ze  Semčic,  dříve  regisseur  a  dra- 
maturg zemského  divadla,  se  svou  choti 
Eliškou  Peškovou,  spisovatelkou,  vystavěli 
r.  1871 1.  zv.  arénu  na  S-é,  dřevěné  a  pri- 
mitivní letní  divadlo,  kde  hráno  pod  širým 
nebem.  V  aréně  hrány  s  plným  úspěchem 
všechny  genry  divadelní  a  podnik  Švand&v 
prosperoval  víc  a  více,  zejména  když  k  let- 
nímu divadlu  přistoupilo  r.  1881  též  divadlo 
zimní  t.  zv.  »Švandovo«  na  nádvoří  Nolčova 
tehdy  domu  »U  Libuše*  na  hlavní  třídě. 
Obě  divadla  plněna  hlavně  obecenstvem 
pražským  a  domohla  se  záhy  postaveni  ne- 
obyčejně důležitého,  stavše  se  jednak  dra- 
matickou Školou  pro  dorost  herecký  zem- 
ského divadla,  jednak  zkušební  půdou  pro 
české  autory-začátečníky.  Přímo  neb  okli- 
kami dostah  se  ze  S-a  do  Prahy  V.  Slukov, 
A.  Sedláček,  Fr.  Šípek,  í.  Šmaha,  J.  Fran- 
ko vský,  M.  Anger,  E.  Vojan,  R.  Polák,  J. 
Pták,  A.  Pštross,  R.  Innemann,  M.  Ryšavá, 
H.  Kvapilová,  H.  Benoniová,  K.  Málková  atd. 
Dramatičtí  autoři  čeští  s  veliké  části  debu- 
tovali svými  prvními  pracemi  na  S-ě,  prve 
než  připuštěni  byli  na  veliké  jeviště  zemské. 
0(>era  divadla  smíchovského  byla  po  dlouhou 
dobu  nejlepší  z  českých  vůbec  mimo  scénu 
zemskou;  Smetanovou  Hubičkou  otevřeno 
»Švandovo  divadlo*  v  říjnu  r.  1881  za  bouř- 
livých ovací  přítomnému  komponistovi.  De- 
finitivním otevřením  Nár.  Divadla  r.  1883 
ovšem  význam  předměstské  scény  klesl, 
zimní  divadlo,  trochu  neútulné  a  nepohodlné 
pak  zejména  po  požáru  Vídeňského  Ring- 
theatru  navštěvováno  méně  a  méně,  až  r.  1884 
přestalo  se  v  něm  hráti  denně  a  hráno  jen 
v  neděli  a  ve  svátek.  R.  1885  stará  aréna 
ustoupila  stavebnímu  ruchu  a  hráno  nadále 
s  malou  společností  toliko  v  divadle  zimním. 
R.  1891  otevřena  aréna  nová  v  městských 
sadech  před  železničním  mostem,  mnohem 
úpravnější  a  nákladnější.  Doba  rozkvětu 
vrátila  se  vŠak  teprve  r.  1897,  kdy  vymanilo 
se  divadlo  ze  své  nehybnosti  posledních  let 
a  návštěva  divadla  počala  opět  vzrůstati. 
Když  pak  též  přikročeno  k  účelné  přestavbě 
zimn.  divadla  rozsáhlými  adaptacemi  v  domě 
»u  Libuše«,  jenž  zatím  přešel  v  majetek  zetě 


zemřelého  Pavla  Švandy  dra  A.  Koldinského, 
divadlo  nabylo  opět  svého  dřivějšHio  vý- 
znamu hlavně  zásluhou  dra  Karla  Švandy, 
syna  zesnulého.  Z  vynikajících  hereckÝ<± 
sil  posledních  let  nutno  tu  jmenovati:  Mar. 
Kohoutovou,  Luisu  Kauckou,  Fr.  Hessovou, 
Hannu  Jelínkovou,  Emmu  Táborskou,  V.  Tá- 
borského, A.  Jiřikovského,  A.  Charváta,  K* 
Liera  a  dlouholetého  vrchního  regisaeura  a 
správce  celého  divadla  Jana  Kubika.  V  po- 
slední době  stal  se  specialitou  smích,  divadla 
lehký  genre  operetty  a  francouzského  vaude- 
villu  se  soubrettou  Mař.  Zieglerovou  v  čele. 
Dějiny.  První  historickou  zmínku  o  kra- 
jině nynějšího  S-a  podává  k  r.  1297  soudobý 
kronilcář  zbraslavský,  vypravuje  při  líčeni  ko- 
runovace krále  Václava  11.  mezi  jiným,  2e 
vystavěn  byl  pro  vzácné  hosty  veliký  palác 
korunovační,  ovšem  dřevěný,  »mezi  horou 
Petřínem  a  břehem  Vltavy  na  místě  polním, 
rovném  a  utěšeném*.  Kanovník  Beneš  Kra- 
bice z  Veitmile,  který  kroniku  svou  psal 
v  r.  1372—75,  označuje  toto  místo  určicěji 
»mezi  horou  Petřínem  a  vsi  Zlíchovem  nad 
břehem  řeky  Vltavy t.  Mnohem  dříve  však 
máme  bezpečnou  zprávu  o  podměsti  praž- 
ském Újezdě,  kde  stál  okolo  r.  1200  kostel 
sv.  Jakuba  (pozdější  fílipo-jakubský  kostel 
farní) ;  k  němu  vykonávaly  podací  právo  jep- 
tišky u  sv.  Jiří  na  hradě  Pražském,  jimž  v  té 
krajině  náležely  nějaké  dědiny.  JinÝ  kostel 
sv.jana  Ev.,  jinak  8v.  Jan  Odraný,  stál  v  témž 
podměsti  v  zahradě  probošta  mělnického  při 
bráně  Střelecké,  později  Kartouzské.  Koyž 
z  nařízení  cis.  Karla  IV.  r.  1360  Menši  město 
Pražské  značně  bylo  rozšířeno  a  obehnáno 
zdí  po  Petříně  až  k  Vltavě,  zůstaly  za  hra- 
dební zdí  vně  Menšího  města  oba  kostely 
i  s  osádkou  při  kostele  sv«  Jakuba,  mezi  jeho 
ohradou  a  branou,  tehdy  již  Kartouzskou. 
Osada  obdržela  jméno  Újezd.  Na  městišti 
nynějšího  S-a  stál  však  již  před  tím,  něco 
dále  od  osady  svatojakubské,  dvůr  poplužni 
se  sady  ovocnými  a  s  mlýny  při  řece  Vltavě 
jednak  na  straně  újezdské,  jednak  na  protěj- 
ším břehu  v  Podzderazi,  spojenými  jezem. 
Dvůr  se  vším  příslušenstvím  koupil  r.  1341 
král  Jan  Lucemburský  od  Temla  (Tomlína) 
z  Hory  za  400  kop  grošů;  založiv  tam  dne 
1.  ún.  1342  pro  mnichy  kartusiány  klášter, 
zbudoval  při  něm  nádherný  goticKý  kostel 
Panny  Marie  s  převorstvím  a  s  domky  pro 
24  mnichy.  Vše  i  s  hospodářskými  budovami 
a  rozsáhlou  zahradou  bylo  obehnáno  zdL 
Odtud  jméno  kláštera  > Zahrada  Panny  Marie 
na  Újezdě*.  Ohrada  kláštera  sahala  do  ny- 
nějšího tržiště  přes  botanickou  zahradu  k  ulici 
Komenského.  Klášterní  chrám  byl  obrácen 
průčelím  k  cestě  vedoucí  na  Zbraslav,  kde 
nyní  Kinského  třída.  Že  u  kláštera  při  cestě 
ke  Zbraslavi  neb  v  okolí  jeho  lidé  svá  obydli 
měli,  to  s  jistotou  lze  souditi.  Za  ohradou 
kláštera  při  této  cestě  byla  kovárna;  tam 
odbočovala  od  cesty  zbraslavské  po  r.  1348 
velmi  oživená  cesta  ke  KarlŽteinulnyni  ulice 
Kartouzská).  Mlýny,  dříve  Temlovv,  potom 
klášterní,  prodávali  mniši  r.  1377  právem  zá- 


Smíchov. 


507 


kupnim  pod  úrok  mlynářům  pražským.  Blíže 
mlýnfi  na  újezdském' břehu  mčl  kryté  skla- 
diáté  na  dhvl  klášter  strahovský,  něco  niže 
výtoň  klážter  břevnovský.  Na  západ  od  silnice 
proti  zahradě  klášterní  mniši  vysázeli  roz- 
sáhlé viníce  až  ke  Zlíchovu.  Nedlouho  před 
lim  prostíral  se  ještě  les  nejen  tam,  nýbrž 
i  po  obou  stranách  potoka  Motolského  a 
Radlického.  Po  r.  1357,  když  cis.  Karel  IV. 
rozkázal,  aby  na  návrších  kolem  Prahy  za- 
kládaly se  vmicc,  mniši  Štípili  novou  vinici 
na  rozhraní  údolí  vltavského  a  radlického,  kde 
nyní  Konváfka,  a  velikou  vinici  za  nynější 
záhradou  Kinského,  která  náležela  klášteru 
planému  již  r.  1146.  V  ní  b^l  dvůr,  při  něm 
kostelík  a  obydlí  mnichů  cisterciáku  z  klá- 
itera  plaskéhó,  kteří  měli  na  blízku  ves  So- 
bin; r.  1288  ji  postoupili  Rudlinovi  Holému  a 
manželce  jeho  Hildegundě  na  čas  života, 
r.  1306  prodali  Bedřichu  Bavorovi  za  200  kop 
16  gr.  právem  zákupnim;  také  ves  Řeporyje 
prodali  týmž  právem  r.  1341  vdově  Rudlina 
BUIunca,  nechavše  si  tam  dvůr  nově  posta- 
vený.^ vinici  plaskou  hraničila  u  Košíř  vi- 
nice o  výměře  80  strychů,  která  náležela  na 
začátku  A  V.  stol.  Václavu  Lauterbachovi  od 
Srpů  na  Starém  m.  Pražském;  zvána  horou 
Srpovou.  Chmelnice  kláštera  prostíraly  se  na 
severní  straně  potoka  KoŠiřského.  Ke  zboží 
klášternímu  dáno  i  několik  vsí  dále  od  klá- 
štera roztroušených;  v  okresu  s-ském  ves  Zli- 
cbov  s  podacím  kostelním,  se  dvorem,  vinici 
a  lidmi  poddanými,  polnosti  v  Hlubočepích, 
Hánovský  dvůr  se  dvěma  poplužími  v  Buto- 
vicich  a  půl  háje  v  Dalejích.  Za  klášterními 
chmelnicemi  od  potoka  Košířského  až  k  pří- 
vozu vyšehradskému  byla  v  rovině  při  řece 
klášterní  pole,  jimž  se  říkalo  >Břeh  Panny 
Maríe«.  Převor  kláštera  kartusiánského  dal 
je  rozměřiti  dne  22.  led.  1386  na  24  díl^  po 
24  korcich«  určil  místa  ke  stavěni  obydlí  po 
15  groších,  jež  s  příslušném  dílem  poíe  i  mě- 
stištčm  pro  skládání  dřiví  při  řece  Vitavě 
pronajal  na  dlouhá  léta  lidem  z  jiných  osad. 
Nové  osadě  dáno  od  směsi  lidi  z  různých 
míst  osedlých  jméno  Smiechov.  V  území 
nynějšího  S-a  stával  také  podle  určitého  vy- 
značení hranic  z  r.  1387  hrádek  Kugelweit. 
Téhoi  roku  pronajal  klášter  plaský  vinici 
Bvou,  Elmu)  řečenou,  vedle  vinice  pana 
Škopka  (z  Dubér)  proti  klášteru  kartusián- 
skcmu  s  jedné,  proti  lesu  neb  hoře,  na  které 
stál  hrádek  Kugelweit,  s  druhé  strany.  Hrá- 
dek, zdá  se,  vystavěn  kolem  r.  1355  pro  Dě- 
třicha  z  Poltíc  (Portic),  odjinud  z  Kugel- 
weito.  biskupa  mindenského  (ve  Vestfálsku). 
později  arcibiskupa  magdeburského,  kancléře 
císaře  Karla  IV.;  sídlil  v  Praze  od  r.  1355  a 
v  dobé  té  vykonával  podací  kostela  butovic- 
kého.  Hrádek  připomíná  se  v  urbáfich  města 
plaskéhó  ještě  v  XVI.  stol.,  nárožnímu  domu 
proti  zahradě  Kinského  říká  se  posud  >u  hra- 
du«.  Písemná  zmínka  o  S-ě  vyskytuje  se  jed- 
nak r.  1402  v  perkmistrovských  knihách  hor 
Viničních,  kde  na  listě  C,  19.  čteme  o  chmel- 
nici mečířově  na  8-ě,  jednak  r.  1421.  R.  1406 
zapsáno  v  deskách  dvorských:    >lJmřel  byl 


Janek,  syn  Buzkův,  po  němž  zůstal  plat 
v  Tenči  a  chmelnice  blíže  Kartouz  (na  S-ě). 
I  bylo  v  Menším  městě  Pražském  provoláno 
9.  dne  měsíce  května  r.  1406,  má-li  kdo  lepší 

Frávo  k  těm  věcem  nežli  král,  aby  se  hlásil, 
hlásila  se  Kačka,  vdova  po  Bůžkovi,  chmel- 
nici že  jí  koupil  Buzek,  někdy  manžel  její,  a 
že  toho  chce  dokázati  s  dostatek  svědomím 
a  právem  tím,  jehož  jiní  purkrechtíci  (zákup- 
nici)  na  S-ě  Kartouzském  užívají.  Jan,  pro- 
kurátor kartouzsky,  pravil,  že  kartusiáni  mají 
ke  chmelnici  lepší  právo,  než  kdokoli  jiný, 
a  to  darováni  královského.  Ale  zboží  to  do- 
stal r.  1407  Otík  z  Hrádku.c  Ke  S-u  vzta- 
huje se  zajisté  zpráva  o  předměstí  pražském : 
R.  1410  Sigmund  z  předměstí  pražského  pro- 
dal ctihodnému  děkanu  a  kapitole  pražské 
tři  kopy  platu  ročního,  holého  a  věčného, 
který  měl  na  dědinách  Mackových  (Marce- 
li na  Stacha)  v  Třebotově,  jak  někdy  Han- 
ko v  i,  řečenému  Bohatý  z  Prahy,  otčímu 
jeho,  v  deskách  zapsány  b;ly.«  R.  1419 
v  srpnu  od  zbouřeného  lidu '  pražského  vy- 
drancován klášter  kartusíánský,  pobořen  a 
spálen.  Že  po  něm  ani  po  chrámě  Panny 
Marie  nezůstalo  stopy.  ByliC  kartusiáni  známi 
sice  svou  učenosti,  ale  také  nečeským  smý- 
šlením i  odporem  proti  novotám  nábožen- 
ským. R.  1420,  když  císař  Sigmund  Prahu 
obléhati  se  strojil,  oddíl  Pražanu  přeplavil  se 
12.  čce  na  stranu  smíchovskou;  bliže  zříce- 
nin kláštera  kartouzského  přepaden  odděle- 
ním vojska  uherského,  podstoupil  nerovný 
boj,  v  němž  na  čtyřicet  Pražanů  zabito,  šest- 
náct zajato  a  v  ležení  Sigmundově  upáleno. 
Se  mnohými  potopily  se  na  útěku  lodi.  Tof 
skrovné  zprávy  o  osudu  S-a  té  doby.  Zboži 
klášterů  kartouzského  a  plaskéhó  rozptýleno 
v  husitských  válkách  nadobro.  Polí  a  vinic 
klášterních  ujali  se  Pražané,  okolní  vesnice 
zapsal  císař  Sigmund  za  půjčky  a  ú sluhy  ně- 
kterým věrným  zemanům.  Dílu  kláštera  jep- 
tišek svatojiřských,  kde  uvádí  se  r.  1417  a 
1419  nad  lidmi  poddanými  rychtář  Vítek, 
zmocnili  se  rovněž  Pražané  s  ostatním  zbo- 
žím duchovním;  zabrali  také  zahradu  pro- 
bošta mělnického  se  dvorem,  vinicemi,  lidmi 
poplatnými  a  jiným  příslušenstvím.  Dobro- 
volnou úmluvou  mezi  městy  Pražskými  Staro- 
městští nedlouho  potom  (1429)  nabyli  zabra- 
ného majetku  klášterního,  jenž  spravován 
odtud  úřadem  mosteckým.  Vinice  však  vy- 
ňaty z  jeho  pravomoci;  prodány  již  r.  1421 
až  1424  měšCanům  pražským,  náležely  od  té 
doby  pod  správu  perkmistrovského  úřadu 
hor  Viničných.  Vinice  kláštera  plaskéhó  roz- 
děleny r.  1421  na  sedm  rovných  dílů.  Jeden 
díl  s  polovicí  spáleného  dvora  koupil  voštník 
Václav;  po  něm  dědil  jej  r.  1429  syn  Jan, 
r.  1468  vdova  po  něm;  dalším  držitelem  byl 
Jan  Vlčihrdlo  ze  Všehrd  (ještě  r.  1498).  Jinou 
část,  jíž  se  říkalo  >v  Káji«,  koupil  staroměst- 
ský soused  Šimon  Moudrý.  Také  části  vinice, 
dříve  kartouzské,  říkalo  se  ^v  Ráji«;  koupil 
ji  r.  1421  Václav  Houžvička.  Velikou  vinici, 
kdysi  kartouzskou,  získal  koupí  měšťan  praž- 
ský Martin  ze  Žumberka;  kolem  r.  1456  na- 


508 


Smíchov. 


byl  jí,  nepovědomo  jakým  způsobeni,  král 
Jiří  z  Poděbrad.    Poplužní  dvůr  S.  (bývalý 
Břeh  Panny  Marie),  nepatrná  víska  při  něm 
a  trh  na  dřiví  náležel  s  přívršími  nad  Radli- 
cemi, Jinonicemi  a  Košířemi  ke  statku  jino- 
nickému, jejž  s  Butovicemi  Staroměstští  spra- 
vovali.  Měšťané  pražští  měli  na  blízku  po- 
různu domy,  zahrady  a  chmelnice.   R.  1454 
připomíná  se  na  S-ě  rychtář  Václav  Strniště, 
později  rychtář  Jakub,  soused  novoměstský 
1491—97.   Staroměstští  drželi  zboží  kláštera 
kartouzského  a  plaského  nepřetržitě  od  r.l420. 
Dii  svatojiřský  vrátili  však  jeptiškám  z  poru- 
čení krále  Vladislava  r.  1497.    R.  1536  stalo 
se  mezi  městy  Pražskými  porovnání  o  toto 
zboží  klášterní  řádem  takovým,  aby  důchody 
z  něho  oběma  městům  byly  společné,  správu 
však  aby  vedli  Staroměstští;    Ferdinand  I. 
potvrdil  to  majestátem  z  25.  dub.  1544.  Ale 
již   r.  1547  zkonfiskoval   městům   Pražským 
pro  vzpouru  všecky  statky,  mezi  nimi  Staro- 
městským duchovenské  zboží  kartouzské  a 
plaské,  statky  venkovské,  Jinonice  i  Butovice, 
a  dvory  popluŽní  na  S-ě;  obci  Menšího  města 
Pražského  mlýn  Petržilkovský,  jejž  obec  kou- 
pila r.  1523  od  Jana  Zajista    R.  1561  vrátil 
mlýn  se  vším  příslušenstvím  Malostranským, 
aby  si  z  něho  zřídili  vodárnu.    Také  Staro- 
městským dal  opět  statky  dříve  kláštera  kar- 
touzského i  plaského,  aby  z  důchodů  jejich 
město  dláždili,  silnice  a  cesty  kolem  města 
opravovali.  Podle  privilegia  císařského  r.  1562 
Pražané  všech  tří  měst  oprávněni  byli  >grunty 
kartouzské  rozdělané  nebo  nerozdělané,  které 
před  tím  drželi,  jedni  druhým  prodávati,  do 
knih  perkmistrovských^apisovati  a  v  celnici 
clo  vybírati*.   Butovice,  linonice  a  čásř  S-a 
s  dvory  kmetcími  ztratili  však  Pražané  na- 
dobro. Smíchovskou  čásf  a  jiný  majetek  ně- 
kdy pražský  koupil  od  komory  královské  Vít 
Lišovský  z  Průchodu  za  93  kopy  gr.,  čásf 
jinonickou  a  butovickou  Martin  Smil  ze  Sto- 
ješic,  něco  majetku  zbylo  královské  komoře. 
Od  Lišpvského  koupil  S.  r.  1567  Jan  Kuto- 
vec  z  Úrazu  a  na  Hlubočepích,  hofrychtéř 
J.  M.  královské.  R.  1591  prodal  »dědictví  své 
ve  vsi,  řečené  S.,za  Kartouzskou  branou  nad 
Zahradami  obci   Starého   města  Pražského, 
zvláště  úřadu  mostu  Pražského  za  3000  kop 
gr.  č.<.  Obec,  rozdělivši  ještě  téhož  roku  po- 
zemky na  záhony,  prodala  je  osadníkům  smí- 
chovským a  pronajala  některým  sousedům 
pražským.    Náleželo  tedy  městům  Pražským 
ke  konci  XVI.  stol.  skoro  celé  nynější  území 
S-a;  jen  poplužní  dvůr  smíchovský  s  někte- 
rými dědinami  a  vinicemi  při  něm  držel  té 
doby  Albrecht  Pfefrkorn  z  Otopachu  a  na 
Jinonicích,  kde  knihy  purkrechtní  a  viničně 
pro  tu  čásf  S-a  vedeny.  Několik  jen  usedlostí 
u    kostela    svatojakubského    měly  jeptišky 
svatojiřské,  něco  dědin   královská  komora. 
Mimo  dvůr  panský  bylo  a)  na  S-ě:  pět  kmet- 
cích  dvorů  (č.  d.  28,  61,  52,  45,  39),  dvě  cha- 
lupy (č.  d.  46  a  druhá  při  č.  61),  krčma  (č.  34), 
kovárna  a  plavecká  hospoda  s  kolnou  TČ.  37 
a  41);    h)  na  Kartouzsku  Čili  v  Zahraaách: 
kostel  sv.  Jakuba  se  hřbitovem,  fara  (č.  70), 


hospoda  (Č.  13),  cilielna,  kovárna  (č.  71),  cel- 
nice (č.  64),   mlýn  (č.  90\  vodárna  (č.  88 1. 
devět  chalup  a  domků.  Veškeří  držitelé  po- 
zemků v  a  budov  platili  podle  nařízení  panů 
Staroměstských  a  Novoměstských  z  r.  1569 
do   důchodů  mostu   Pražského  úrok   roční 
v  celnici  smíchovské.   Malá  osada  tato  pod 
ochranou  měst  Pražských  ukrývala  se  v  ze- 
leni zahrad  v  utěšené  rovině  vltavské.  Na  zá- 
padní straně  ji  lemovaly  mírným  svahem  se 
sklánějící  pahorky,  pokryté  vinicemi,  zahra- 
dami a  chmelnicemi.  Prostřed  vinic  a  zahrad 
ke  konci  XVI.  stol.  bohatí  měšťané  pražští 
I  a  rodiny  šlechtické  prodlévající  v  Praze  při 
I  dvoře  Rudolfa  II.  zakládali  útulné  letohrádky. 
Z  nich  některé  později  zcela   zanikly   neb 
obráceny  k  účelům  jiným,  na  př.:  Buc^uoika, 
Vratislavka,  Kounicka,  Eggenbcrg  a  j.;  jen 
několik  odlehlejších  se  zachovalo,  na  př.: 
Kon várka,  Kesnerka,  Koulka,  Peltramka  (Per- 
tramka),  Hřebenka,  Mlynářka,  Klaroovka,  De- 
martinka  (vlastně  Don-Martinka),  Zámečnice 
a  j.    Klidnému  rozkvetu  svému  však  osada 
dlouho  se  netěšila.  Dne  15.  ún.  1611  Pasovšti. 
nemohouce  jinudy  do  Prahy,  přitrhli  údolim 
KoŠířsk^m  na  8.  ku  bráně  Újezdské,  jíž  se 
zmocnili.    Před  tím  spálili  celnici,  některá 
stavení  na  Kartouzsku,  pokazili  mnohé  leto- 
hrádky a  uměle  založené  zahrady.   Kdykoli 
pak  přitrhly  k  srdci  království  válečné  zá- 
stupy, zakusil  vždy  nejprve  jejich  návalu  ne- 
chráněny  S.   Po   bitvě  Bělohorské  nastaly 
v  drženi  S-a  nemalé  změny.    Pfefrkorn,  je- 
muž náležel  poplužní  dvůr  smíchovský,  ze- 
mřel  sice  před  bitvou  Bělohorskou  a  před 
konfiskacemi,  ale  odsouzen  přece  r.  1621  ke 
ztrátě  cti  a  jmění.   Čásf  jeho  jmění  získala 
koupí  dcera  jeho,  Johanka  Žďárská  z  Oto- 
pachu a  na  Razících  od  kniŽ.  Karla  z  Liechten- 
steina;   nemohouc  jich   udržeti,  prodala  je 
r.  1623  se  smíchovským  poplužnim  dvorem 
Pavlu  Michnovi  z  Vacinova,  smutně  pověst- 
nému král.  radovi.  I  Pražané  musili  mu  r.  1622 
postoujjiti  S.  za  700  korcův  ovsa,  které  si  ze 
zásob  císařských  pro  císařské  vojsko  od  něho 
vypůjčili.  R.1633  Pražané  marně  žádali  krále 
Ferdinanda  II.,  aby,  vrátí-li  Michnovi  oves. 
ve  S.  opět  uvázati  se  mohli.   Část  tato  zů- 
stala již  při  Jinonicích,  které  Michna  koupi 
získal.  Taková  byla  tvářnost  S-a  vXVII.stoL, 
v  době  30leté  války,  jejíŽ  svízele  postihlv  ci- 
telně díl  pražský  u  brány  Újezdské,  oddělena 
jen  zdí  od  Prahy,  hlavního  dějiště  tehdcjŠicfi 
události. 

Pomalu  jeu  zotavil  se  S.  z  pohrom  válec- 
ných;  domy  nejvíce  pobořeny,  vinice  zkaženy 
a  letohrádky  vypáleny.  Ke  konci  XVII.  stol. 
opět  jinak  se  utvářely  poměry  majeticové. 
Čásf  S-a,  dříve  Michnova,  přešla  r.  1684 
v  majetek  knížat  Schwartenberských,  v  jichž 
držení  zůstala  do  zrušeni  patnmoniálnich 
jurisdikcí.  Pražské  neb  mostecké  jurisdikci 
podléhalo  bývalé  Kartouzsko,  někdy  du- 
chovní majetek  klášterů  kartouzkého  a  plas- 
kého; vinice  na  tomto  díle,  pokud  držiteli 
byli  Pražané,  slušely  k  c.  k.  jurisdikci  fiskátni 
nebo  vinohradské,  kdysi  dfadu  hor  Viničních ; 


Smil  —  Smilaceac. 


509 


nijakou  část  mely  také  jeptišky  svatojifské, 
néco  dědin  iflstafo  majetkem  král,  komory. 
V  dobé  té  lastavil  se  vjvoj  S-a,  sevfen  poaty 
ifiieni  patHmoniálniho  a  někdejiím  právem 
vrchnosti  nad  poddanými.  Nesvědčily  mu  ani 
tehdejší  válečné  doby.  R.  1741  spojeni  t^an- 
couiové  B  Bavory  vtrhli  do  Prahy;  obklíčeni 
zvláíté  se  strany  smíchovské  vojskem  cisaf- 
skjm,  činili  časté  výpady,  jimií  trpěly  nej- 
více letohrady  smíchovské.  Ve  válce  sedmi- 
leté zaloieny  na  výáinách  u  S-a  ai  ke  Zli- 
chovu  od  Prusů  náspy  a  batterie  k  dobývání 
Prahy;  tu  ováem  vedlo  se  i  S-u  nevalnč. 
Dne  20.  čna  1757  vojsko  cisař-ské  učinilo  bra- 
nou Újezdskou  výpad  a  zahnalo  po  prudkém 
boji  Prušáky  až  k  výšinám  Bělohorským.  Po- 
tom sice  S.  uííval  pokoje,  zůstal  viak  přece 
osadou  dosti  nepatrnou.  R.  1785  napočteno 
jen  60  čišel,  mezi  nimi  byly  tu  a  tam  coz- 
trou^ny  jií  tkalcovny,  továrna  na  klobouky, 
i  barchány  (barchenty).   Od  té  doby  však 


praiské  neb  mostecké  39  dornG  rovnčí  s  1 484 
obyvateli,  k  c.  k.  liskální  neb  vinohradské 
juiisdikci  45  domů  se  710  obyv.,  k  jurisdikci 
svatojiřské  5  domů  se  188  obyv.  K  jurisdikci 
zemské  tzibule  9  domŮ  se  72'obvv..  k  bube- 
nečské 2  domy  se  34  obvv.  Od  r.  1838,  kdy 
S.  reskriptem  Ferdinanda  V.  z  15.  led.  1838 
povííen  za  fiředměsti,  pozorovati  opět  či- 
lejší jeho  vzrůst.  V  r.  1843  měl  93  domy, 
107  dvorců,  vinic  a  hospodářských  statků, 
dohromady  200  čísel  s  2453  obyv.;  také  ně- 
kolik továren  jií  stálo:  kartounky  bratfí  Por- 
gesů,  Jerusalemova  a  Przíbramova,  v  nichž 
pracovalo  600  dělníků,  dvě  bělidla  se  40  dél- 
túky,  Bayerlova  továrna  na  porculán  se  156 
dělníky,  Bicrenreiterova  továrna  na  cukr 
s  28  dělníky,  papírna  s  10  dčlniky  a  Hetco- 
gova  továrna  na  olovený  cukr.  Z  řemeslníků 
a  Živnostníků  té  tlohy  bylo  86  obuvniků,  14 
hostinských,  10  zahradníků,  9  krcjčů,  7  truh- 
lářů, mimo  to  dva  obchodníci,  čtyři  kramáři 
a  vetešníci.  Vystavěním  řetězového  mostu 
cis.  Františka  I.  r.  1 83*1—41  dosaieno  výhod- 
nějšího spojení  předměstí  S-a  s  Prahou,  Na- 
stal proto  utěšený  ruch  stavební,  k  dosavad- 
ním továrnám  přidružily'  se  nové,  rozsáhlé 
závody,  vzniklo  víc  a  vicc  domů  i  živnosti; 
5.  nabýval  ráiu  města.  Uvolněním  svazku 
poddanského  město  vyšinulo  se  pak  rázem 
I  pout  dosud  je  svírajících  a  postavilo  se  do 
přední  řady  obcí  pokroku  milovních.  V  době 
probuzení  národního  r.  1848  a  1849  byli  I  na 
S-ě  v  čele  ruchu  vlasteneckého  mužové 
opravdoví;  prospěchu  obecného  pamětliví, 
dbali  o  roívoj  í  rozkvět  otčiny  své.  Z  té 
doby  pocháii  městský  znak  ívyobr.  i.  3S09.1, 
složený  ze  znakft  bývalých  jurisdikci.  Pod- 
kladem jeho  jest  znak  král.  hl.  města  Prahy; 
štít  se  lvem  na  lovo  značí  bývalou  stavov- 
skou jurisdikci,  itit  v  právo  s  věii  a  círabu- 
fimkníž.schivarienberskou  jurisdikci,  ozdoba 
hořejší  c.k.  jurisdikri  vinohradskou.  K.lfi57 
S.  měl  již  237  domii.  Po  vystavěni  dráhv  zá- 


padní vzrůstal  rychle  ruch  obchodní  a  živ- 
nostenský, v  potdějií  době  akciových  spo- 
lečnosti rucli  stavební  tak,  že  r.  1870  stálo 
již  350  domů.    V  té 
době  povstaly  ulice: 
Libušina,  Přemyslo- 
va, Karlova,  Husova, 
Jeronýmova,  Králov- 
ská a  dělnická  osada 
Mrázovka.  Ponáhlém 
úpadku  všech  živno- 
sti a  obchodů  r.  1873 
ochabla   sice   stavba 
domů,  nikoli  však  na 

jako  jinde.  Právě 
v  obdobi  tom  zřízeno 
do  r,  1880  pTckrásné  f.  ^^^^ 

nábřeží  císaře  Ferdí-       Znik  utiu  Smíchav*. 
nanda,  vznikly  ulice: 

Resslova,  Purkyňova  a  mnoho  jiných  ulic  do- 
plněno stavbami.  Tehda  vvstavčn  také  ka- 
menný most  Palackého.  V  r.  1880  byly  na 
S-ě  503  domy  a  24.984  obvv..  r.  1890  v  678 
domech  33.646  obyv.  V 1. 1901—04  pobořeny 
dvě  továrny  (kartounky),  upraveno  nábřeží 
mezi  mostem  Palackého  a  Františkovým  a 
vystavěna  v  těchto  místech  celá  řada  domů, 
jimž  padla  za  obět  i  botanická  zahrada. 

Literatura.  Fr,  Zoubek,  Smíchovské  upo- 
mínky historické  (>Památky  archacol.>);  Jos. 
Bťihm,  .Monografie  města  S-a;  R.WunS,  Pa- 
mátník okres,  zastupitelstva  smíchovského; 
Fr,  Hansi,  Smíchovsko  a  Zbraslavsko  (Praha, 
1899);  J.  Pauly.  Památník  města  S-a  (t., 
1898J.  Ply. 

Bmil,  bot.,  viz  Helíchrysum. 

BmU  z  Křemže  Jan.  bojovník  táborský. 
byl  zeman  jihočeský,  jehož  zboží  Křemž'e 
s  hradem  Hus  zvaným  obklopeno  bylo  do- 
kola zbožím  rožmberským  a  bylo  závislé  na 
tomto  rodě.  Jméno  jeho  připomíná  se  nám 
po  prvé  r.  1422.  V  té  době  byl  S.  ve  službě 
při  dvoře  p.  Oldřicha  z  Rožmberka  na  Krum- 
lově. Brzy  potom  byl  z  rozkazu  téhož  pána 
vsazen  do  vězení  na  Krumlově,  není  však 
známo,  provinil-lí  se  skutečně  či  byl-li  jen 
nevinně  pronásledován.  Pozdčji  byl  z  vězeni 
na   rukojemství    propuštěn,    načež    vrhl    se 

proud  zuřící  tehdáž  války  občanské  a  jako 
spojence  Táboritů  válčil  proti  Oldřichovi 
Rožmberskému,  jehož  šfastnými  podniky 
svými  i  pokořil.  Konečně  byl  lstí  a  zradou 
zajat  a  po  delším  vězněni  z  rozkazu  pana 
Oldřicha    z    Rožmberka    mečem    popraven 

Krumlově  na  počátku  roku  1447.  Byl  ob- 
žalován z  paděláni  listin,  vina  jeho  však  není 
určitě  prokázána.  Synové  S-ovi,  Pfibík  ajiřl 
z  Křť-mže.  vedli  s  pány  z  Rožmberka  o  dě- 
dictví po  otci  spor,  jenž  rozřešen  teprve  pro- 
střednictvím Jiřiho  z  Poděbrad  r.  1455.  Viz 
Theodor  Wafrner,  Jan  S.  z  Křemie(.CČM.<. 
'388,  str.  169  —  194'. 
BmiltM9tí9(Asp<tragtKeae),pít:8t\ipovUé 
,  chicstovilé,  podčeleď rosthn  hlijovitých 
(Uliactae),  obsahující  buď  pnulé  kře  nebo 
"  mnoholetého  oddenku  pučicipolokře,  které 


510 


Smilacina  —  Smilov. 


se  popinaji  dilem  úponkami  listň,  dílem  vět- 
vemi kolcatými.  Listy  obyčejně  2řadé  n.  té- 
měř střícné  a  často  vídyzelené  mají  obyčejné 
zakřivený  řapík  a  nad  pochvou  zhusta  2  při- 
ponky,  a  v  Čepeli  3—7  obloukovitě  podél 
sbihajiclch  silných  žil.  Drobné,  často  zele- 
navě bílé  květy,  skládající  obyčejně  okoliky 
buď  v  paždi  lupenfi  nebo  listenů,  jsou  2dome, 
zřídka  obojaké,  okvětí  6-  n.  3plátečného  a 
plátků  obyčejně  prostých.  Obojaký  květ  má 
6,  prašný  3,  6  n.  více  tyčinek,  na  mí  sté  nichž 
jest  v  květu  pestikovém  několik  staminodií. 
Semeník  má  obyčejně  sedavé  3  blizny  a  v  kaž- 
dém z  3  pouzder  po  1—2  visutých  vajíčkách, 
a  dorůstá  v  bobuli  1— ósemenou,  semen 
t] US tobí léčných  s  podlouhlým  zárodkem.  S. 
obývají  zvláště  teplá  pásma  obou  polokouli 
rody  Rhipogonum,  Heterosmilax  a  Smilax^ 
kterýžto  má  většinu  všech  asi  200  druhů, 
převahou  amerických  a  také  již  z  doby  třeti- 
horni  hojnými  otisky  listů  známých.    Děd, 

Smilaoma,  bot.:  1)  S.,  pstroček,  rod 
rostlin  lilijokvětých  z  podčel.  chřestovitých 
či  i>íes\Mpov\tjctí{Ásparagaceae  či  Smilaceae) 
syn.  rodu  Majanthemum  Wigg.  (v.  t.). — 
2)  S.,  přestupniČka,  rod  rostlin  z  téže 
podčel.,  stanovený  botanikem  Desfontaine- 
sem  a  zahrnující  asi  20  druhů  rostoucích 
v  Asii  a  Sev.  Americe. 

Smllax  Tournef.  (vyobr.  č.  3810.),  pře- 
stup (něm.  Stechwinde),  rod  rostlin  lilijóvi- 
tých  z  podčeledi  Smilaceae,  keř  vždyzelený, 
popínavý  n.  polokeř  nízký,  vypouštějící  buď 
z  oddenku  n.  z  uzlatého  hustě  mrcasatého 
kořenu  hojné  dlouhé  větve  oblé  n.  hranaté, 
zprohýbané  a  kolcaté,  jimiž  jako  réva  po  ji- 
ných dřevinách  pne  se  do  výše.  K  tomu  při- 
spívají úponky,jeŽ  bývají  po  stranách  řapiku 
listů  2řadých  vejčitých  často  srdčitě  vykro- 
jených n.  střelovitých,  koŽovitých  a  někdy 
běloskvrnatých.  Dvoudomé  okoličené  kvítky 
mají  prostoplátečné  okvětí  a  buď  6  (zřídka 
7—15)  tyčinek  nebo  semeník  se  6,  3—1  nitko- 
vitými  patyčínkami.  Bobule  jsou  asi  zvící 
hrachu  a  barvy  rozmanité.  S.  roste  v  hor- 
kých a  mírných  pásmech  celého  světa  té- 
měř 190  druhy,  řazenými  k  podrodům  Ne- 
mesia,  Coilanthus,  Pleiosmilax  a  Eusmilax. 
K  tomuto  náleží  evropský  druh  S  aspera  L., 
p.  bodlavý  (svlačec  Mat.  Vel.),  z  pobřeží 
moře  Jaderského  a  většina  ostatních  druhů 
převahou  amerických.  Tyto  prospívají  jednak 
mladými  pazoušky  a  listy  požívanými  jako 
zelenina,  jednak  šlahouny  a  větvemi,  z  nichž 
pletou  se  koše  a  p.,  neb  upravují  se  hole 
nebo  slouží  na  místě  provazů.  Hlavní  užitek 
poskytují  však  kořeny,  které  pod  jménem 
sassaparilla  n.  sarsaparillla  jako  lé- 
čivo kdysi  zvláště  proslulé,  odměšování  moči 
a  j.  podporující,  zasílají  se  v  otepích  do  ob- 
chodu. Kořeny  tyto  as  2  m  dlouhé  a  upro- 
střed nejtlustší  dobývají  se  nesnadno,  po- 
něvadž S.  roste  v  houštinách  lesních  a  v  ba- 
řinách,  a  obsahujíce  mnoho  škrobu  a  až 
l*87o  glykosidu  (pariglinu),  mají  při  nedo- 
statku zápachu  sliznatou  chuf  draslavou. 
Sassaparilla  vyváží  se  hlavně  z  přístavů  ame- 


rických Hondurasu,  Tampico,  Veracruxu, 
Caracasu  a  j.,  po  nichž  jest  v  obchodech 
i  pojmenována  (na  př.  Sartap.  de  fíondmrai) 
a  pochází  zejména  z  amerických  drabů  S. 
medica  Chara.  et  Schlechtd.  z  Mexika,  S. 
ojficinalis  H.  et  B.,  8.  papyracta  Duhám,  S. 
syphilitica  H.  et  B.  a  S.  psevdosyphilitica 
Kunth.,  vesměs  z  tropické  Jižní  Ameriky, 
jako?  i  ze  S.  (Semesia)  China  L.,  z  Číny  a 
z  Vých.  Indie.  Tento  druh,  jehož  kořeny 
jako  lék  proti  přijici  jiŽ  r.  1526  byly  přive- 
zeny Portu^lci  do  Evropy,  jest  v  Orientě 
dotud  velmi  oblíbeným  lá^ivem,  jinde  pro- 
středky účinlivějšími  dnes  nahrazeným.  S, 
znám  jest  asi  45  druhy,  zvláště  otisky  listů 
již  z  dobyt  řetihorní,  a  pěstuje  se  jako  ozdobný 
keř  i  v  icruhulich.  Děd. 

SmllM  [smajlsj  Samuel,  moralista  angl. 
(♦  1816  v  Haddmgtonu  ve  Skotsku  —  f  1904 
v  Londýně),  byl  původně  ranlékařem,  načež 
se  věnoval  Žurnalistice,  od  r.  1845  byl  sekre- 
tářem rozličných  společnosti  železničních; 
žil  od  r.  1866  v  ústraní  na  venkovském  svém 
sídle  v  Blackheath.  8.  nebyl  ethik  theore- 
tický,  nýbrž  mužem  praktické  moudrosti  ži- 
votní. Na  konkrétních  případech  vvkládá 
o  mravních  podmínkách  k  boji  existenénimu, 
klada  hlavni  důraz  na  sebekázeň  a  sílu  vůle. 
Neobyčejného  úspěchu  dosáhl  svým  dilem 
> Svépomoc*  (1860),  kteréž  vzniklo  z  předná- 
šek, jež  S.  konal  v  přátelském  kroužku.  Ná- 
.sledovala  kniha  o  Spořivostí  (lá75),  kde  uka- 
zuje na  důležitost  a  účely  bohatství.  Citovéji, 
jemněji,  poněkud  se  zmírněným  požadavkem 
bezohledného  imperativu  sebekázně,  pojaty 
jsou  jeho  studie  Charakter  (1874)  a  Povin- 
nost (1880).  Cyklus  těchto  prací  t  oboru  prak- 
tické éthiky  zakončuji  charakteristiky  nazvané 
Život  a  prače  (1887).  Mimo  to  napsal  dějiny 
Hugenotů,  The  Huguenots^  their  settíements  in 
England  and  Jreland  (4  vyd.  1876);  The  ffugue- 
nots  in  France  (1873) ;  Railway  property  ( 1 849) ; 
Liýe  of  George  Stephenson  (6.  vyd.  1864); 
Workmens  earningSy  strikes  and  wages  (1861); 
Lives  of  engineers  (nově  1874,  5  sv.);  Uves 
oý  Boulton  and  Watt  (\%(ib)\  Men  of  invention 
and  industry  {1%2>A)\  Publisher  and  his  friends 
(1891).  Do  češtiny  přeloženo  »Život  a  práce*, 
^Charakter*,  >Zaklad  blahobytu^,  >Povin- 
nostc,  »Svépomoc«,  ^Vlastní  silou*. 

Smllka,  bot.,  viz  N  a  r  d  u  s. 

Smilkov,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Sedlčany, 
okr.  Votice,  fara  ArnoŠtovice;  40  d.,  33y 
oby  v.  č.  (1900),  pš.,  čctnická  stanice,  2  mlýny. 
Alod.  panství  (1325'71  ha  půdy)  se  zámkem 
(při  něm  kaple  sv.  Anny),  dvorem,  cihelnou 
a  vápenicemi  drží  Aug.  z  Doerrů.  Stávala  zde 
tvrz,  na  níž  v  1.  poL  XVI.  stol  seděli  Sá- 
dlové ze  Smilkova,  Vejhákové  z  Koutů, 
Těmínové  z  Těmic,  ke  konci  XVI.  stol.  Beř- 
kovští  ze  Sebířova,  v  1. 1601-97  pánové  z  Talm- 
berka,  r.  1701  koupil  S.  Krištof  Karel  Vora- 
čický  z  Paběnic,  jehoŽ  potomci  tu,  na  malé 
přestávky,  seděli  ještě  v  XIX.  atol. 

Smilov:  1)  S.  {SmHau\  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Něm.  Brod,  okr.  Stoky,  fara  a  pS. 
Štěpánov;  49  d.,  278  oby  v.  včtš.  n.  (1900), 


Smilová  —  Smilovice 


511 


ikfobirDB  a  popi.  dvflr.  V  XVI.  stol.  sed£1i   Sk.,  pé.,iel.  zaatávlta  na  tr.  Olomouc-Kinov- 

na  sdejilm  tDoii  Sraolovitl  le  Smolová,  od  |  Opava,  mlýn. 

r.  1694  Miteovitl  i  Nemyíle,  naíei  r.  16281      Smllovi  viz  Srn  i  lov  4). 

pHpojen  8.  ke  Střiteii.  —  a)  S.  iSchmiedlety      flmllovlo*:  1)  S.,  ves  v  Cechách,  hejlm. 

TM  t.,  hejtm.  a  okr.  Žlutice,  fara  Brloiec, ,  a  okr.  Ml.  Bolealav,  fara  Rejike,  pl.  Luití- 


pi.  Stídrí;  22  d-  115  obyv.  n.  (1900).  PH- 
pomini  M  jii  r.  tl96  pFi  zakládáni  cistercíác. 
kláitera  v  Maitoví.  -  3)  S.  {MůMendorý, 
pflv.  SmUtndorf),  ves  t.  u  Kadaní,  vii  Múh- 


nice;  32  d..  241  obyv.  č.  (1900).  Stávala  ide 

tvrí.  —  2)  S.,  ve«  C,  hejtnv  Kut.  Hora,  okr. 

pi.  Uhl.  Janovice,  fara  Uíicc;  38  d.,  258 


Příbram,  okr.  Ďobříi,  fara  Chlum,  pi.  I 

4)  8.,  Smilová  (.%fti>t«i7),  far.  ves  na  Mo- ,  Knín;  5  d.,  28  obyv.  č.  (1900),  mlýn  s  plloii. 

rart,  hejtin.  Šternberk,  okr.  Líbavá;  105  d.,  1  Ves  darována  r.  1046  kláiteru  bfevnovskému. 

734  obyv.  n.  (1900),  kostel  sv.  Jana  KFt.,  2tř.  1  V  XVI.  stol.  stála  zde  tvrz.  na  nli  aedd  Jan 


512  Smilovy  Hory  —  Smiřice. 

Siudcnůvcskf  Hořeiovcc  z  Liboiina.  —  4)  S.,  I  i  k  á  (ústava),  str.  696  a.  —  S.  a  ve  Francií 
ves,  hejtm,,  okr.,  fara  a  pl.  Týn  n.  Vit.;  44  '  juge  ďe  paix  vii  Francie  (státní  sFiieni), 
cl.,  243  obyv.č.(t90Dl.  R.  1366  majetek  kápi-  sir.  499  a.  —  S.  s.,  mírový  soudce 
toly  Týnské.  —  8)  S.  Nové,  ves  t..  hejtm.  v  Rusku  v.  l.,str.  342  h. 
a  okr. 'Louny,  Tara  Vinaříce,  pi.  Roíov;  25  Bmlrói  Boadj  viz  Rozhodčí  sondy, 
d.,  153  obyv.  e.  (1900).  -  6)  S.  Staré,  ves  amirOlit  Alcksandr  Filippovíč,  knih- 
t.,  7  d.,  41  obyv.  č.  (1900);  popi.  dvflr  a  mlýn.  kupec  a  nakladatel  rus.  (•  1795  —  t  1857). 
Stávala  zde  tvrz.  vstoupil  jako  13!etý  chlapec  do  knihkupectví 

7)S.(pol.5'ifiiVoii*ii:«i,  ves  veSleisku.hejtm,, '  a  bno  stal  se  hhvnim  pomocníkem  petro- 
okr.  Téiin,  fara  Tfiteí,  pš.  Komoml  Lhota;    hrad.  knihkupce  Plavilíčikova,  jehoi  livod 
86  d.,  492  obyv.  pol.  (1900),  ikola  a  mlýn.;  r.  IS23  pfevzal.    S.  seznámil  se  a  mnohými 
SinU0V7  Hory  viz  liorv  15).  spisovateli,  jako    s    Žukovským,    Puikinem, 

SmllBtTO,  t61csni-  obcováni.  Krjriovem  a  j.    R.  1K33  vydal  sborník  NovO' 

S.  násilné  viz  Násilnč  smilstvo.  kJjc   jako    upomínku    na   svtí   přesídleni    na 

S,  pokrevní  neboli  zprznůni  krve  (íit-  NĚvskíj  prospekt  a  na  účastenství  při  tom 
eeslus).  Trestní  lákon  rozeznává  z  I  o  Č  i  n  zmínSných  spísoi'at<.'l&.  R.  1834  zaloiíl  řasop. 
izprznéni  krve*,  t.  j.soulois  pfibuinými  vpo- :  •Bibliotéka  dlja  Ětřnija>.  který  pol oi i  1  základ 
koleni  vstupujícím  a  sestupujícini  (v  ascen- .  poidéjiím  velikém  mřsičníkům  rus.  ZárovcA 
denci  i  descendenci),  nechat  pochází  z  rodu  vydával  spisy  vynikajících  spisovalelft  tehdej- 
manielského  nebo  nemanielského  (£1. 131),  a  áich,  pi^i  černi  proslul  neobyčejnou  štidrosti. 
přestupek  a-va  s  příbuznými  a  seSvakfe-  PuSkmovi  platil  na  pf.  la  kaidý  veri  dnhát 
nými,  t.  j.  s.  bratrů  se  sestrami  plnorolnými  a  za  biseh  >Husar<  (•Bibliotéka  dlja  čtSnija*, 
a  polorodnými,  s  manžely  rodičů,  déii  nebo  1834)  vyplatil  mu  1200  rub.  Tato  štědrost 
bratrů  a  sester  (či.  501).  Zákon  tresce  zlo-  a  jmenovité  důvčra  k  obchodním  pfátelAm 
Čín  9-va  pokr.  íaláfem  6mésíčnini  i  jedno- 1  přivedla  ho  konečné  na  mizinu.  Po  jeho 
ročním,  přestupek  a-va  vezením  aí  do  tři  smrti  vydán  Sbornik  litěraturnych  atat*j«, 
mésícú.    Trestnost  s-va  pokr.  jest  odůvod- '  obsahující  vzpomínky  spisovatelů  na  nčho. 

..■-..    ■    alci  se  stáno-    Od  r.  1838   vvdával  také  za  redakce  Greče 

i.    Viz  téi  In-    a  Polevého  časop.  >Syn  otéčestva<,  Anastas- 
cest.  jevič  sestavil   velmi  cenný  Icatalog  iRospis 

S.  proti  přirozenosti  nebolí  s.  ne-  ras.  knigam  dlja  Čténija  iz  tiibliotéki  A.  S-ac 
přirození-.    Trestní  zákon  pokládá  za   ».   (1828—32").  Šuk. 

proti  přiroz.  a.  se  zvil'aty,  t.  zv.  sodomií  Smlrok,  min.,  viz  Korund. 
I  v.  t,.  fr.  btstiaUti,  rus.  skoťoto\3tvo >  a  s.  s  oso-  Smlfloe,  mésto  v  Čechách  239  m  n.  m., 
bami  téhož  pohlaví,  t.  zv.  s.  homoscxu-  v  úrodnč  krajiné  při  Labi  a  íel.  dr.  Pardu- 
álni  a  tresce  je  jako  zločin  léikj-m  ialáfem  bíce-Líbava  o  Sadová-S.,  hejtm.  Král.  Dvůi 
1  — 5letým,  jsou-lí  tu  prítéiujici  okolnosti  n.  L,,  okr.  Jaromí-f,  fara  lloíolllavy;  194  d.. 
5— lOletým,  po  případe  i  ialáfem  10-20Ietým  2:í02  obyv.  č.  (1900),  6tř.  obec.  a  měit  ík., 
(ČI.  129).  pi.,  telegraf,  čcln.  stanice,  lékárna,  spoří- 

S.    homosexuální    rozeznáváme    dvojí;    s.   telna,  láiožna,  lihovar,  umel,  vale.  mlýn  a  5 
iiiuíů  s  muži  neboli  paederastii  a  a.  íen    výroč.  trhů.  Panství  S.,  Hofinčvcs  s  Ccrek- 
sc  Ženami,  t.  zv.   tribadií   noho   lásku  les-    vicí  a  Třebovéticcmi   má    47S5'06  ha    pŮdy 
bickou.    Oba  tyto  druhy  s-va  jsou  pfivodu   náleží  k  nému  zámek  s  kaplí  sv.  Epifana. 
prastarého;  setkáváme  sé  s  nimi  bud  u  osob,    dvůr,    parostr.   pivo- 
lei  pfirozcným  zpfisobcm  pud  pohlavní  uko-    var,  cukrovar,  krubo- 
jiti  nL'mohou   ~   s   homosexuálním    s-vem    vá  cihelna,  dilna  na 
i  u  mužů   vyžilých  —  au  Udí  stižených  po-    opravu  strojů,  osobní 
hlavní    zvrácenosti   —  u    duSiivnS    abnorm-    majetek  J.  V.  císaře, 
nich.  Rg.       Přes  Labe,  jež  tu  tvoři 

SmiatlMns,  příjmí  Apotlóna  ctěného  ve  několik  ramen,  dfc- 
městé  Smínthč  v  Tróadě.  Káiev  jest  odvo-  věné  a  kamenné  mo- 
zovatí  od  Dfjifttu?  myš,  jež  prý  mtla  v  kultu  sty.  Erb  mt'stský  ^vy- 
ApoUónové  symbol  včílccký;  krotké  myši  ol>r.  č.  3811.);  Cerve- 
ehovány  v  jeho  chráme  a  sochy  jeho  zobra-  ný  .štít.  v  nf-m  u  zpodu 
zuji  ApoUóna  s  mvší  v  ruce  nebo  pod  no-  voda  Labe,  přes  m 
hou.  '  klk.       dřeviny  most;  z  vody 

amlllthaBjestro.lmy.ši,jchožjcdinýilruh.    vyniká  stříbrná  livli-  f.  asn. 

S.   vagus   Keys.,   dosahuje   délky    6  cm.    Má    na   o  lícch   stoncích,  ^"^t  ">^"«  smiik. 

srsf  jemnou,  šcdoílutou,  s  črrnými  pruhy  na    majiciniikaidi-mslon. 

hřbcií;;  rypáček  a  iioiky  jíou  bili',  ilije    v  si  -    ku  :ři  lupeny,  iíývalá  tvrz  jest  kolébkou  moc- 

veiovychodní  Evropo  a  v  Asii.  Sx       nc-ho  kdysi  rodu  Smířických  le  Smiřic 

Smiř   čili   narovnáni    viz    Narovnání,    (v.  t.).  Za^a^^ováni  krále  Ladislava  sedel  idť 

Smlrfttlofl,  ves  v  Ci-cbách,  hejtm,,  okr.  a    Hušek  Siřííckz  Lužan.  po  něm  dědila{r.  1495' 

pš.  Strakonice,  ("aru  Kra^i.-lov;  13  d..  L^  ob.  č.    S.  jtho  nianžulka  a  po  ní  její  4  sestry  rovným 

(19001,  kapie  1'.  Maric,   2  mlvnv.  dílem.    R.  149S   skoupil    veškeré   podíly 'na 

SmirSt  Bondoe,  jinalt  mírový  soudce.   S-cich  Mikuláš  Trika  z  Lípy,  jehoi  rod  vlád: 

angl.  justice   of  peace.   viz   Biítanníe   Ve-    zde  ai  na  malou  přestávku  (pánové  z  Žero- 


Smiřický.  513 

tíná)  po  celé  XVI.  a  1.  pol.  XVII.  stol.  Po  ;měl  platné  účastenství  Jako  o  sněme  r.  1442, 
pádu  Adama  Erdm.  TrČky  odňatv  Trčkfim  |  poselství  k  císaři  r.  1444  a  jednání  s  pape- 

veškeré  statky  a  darovány  (r.  1636;  generálu  žem  r.  1445  a  1446,  sněmováni  v  Pelhřimove 
Matyáši  z  Gallasu.  Z  potomků  jeho  Jan  Josef '  r.  1446.  Po  ztečení  měst  Pražských  r.  1448 
založil  (r.  1700)  v  zámku  kostel.  Jeho  dcera  byl  zvolen  k  jednáni  smírnému  mezi  stra- 
Maríe  Terezie  provdala  se  za  Jana  Leopolda   námi,  a  když  jednáni   se   zmařilo,  stál   po 

z   Paaru;  jeho  syn   pak  Jan  Václav  prodat  straně  Strakonické  až  do  míru  Viišteinského. 

(1780)  zboží  smiřické  cis.  Josefu  II.,  načež  R.  1451  byl  na  sjezde  Benešovském,  r.  1452 

byly  S.  komorním  panstvím  do  r.  1863,  kdy  při   volbě  správce,   jemuž    přidán    k    radě. 

je  koupil  Jan  Liebieg  a  pak  cis.  rod.  fond.  Krále  Ladislava,  jehož  příchod  Čechové  tou- 

R.  1859  objeveno  zde  pohanské  pohřebiště,  žebně  očekávali,  zrazoval,  aby  do  Čech  ne- 

Smlřioký  ze  Smiřic,  příjmení  staročeské  jezdil  a  vrtké  víře  české  se  nesvěřoval,  leč 

rodiny,  která  byla  naposled  v  panském  stavu,  by  přijel  s  mocí  dostatečnou.  Úklad  ten  byv 

Erb:  štít  pokosem  polovičný  svrchu  stříbrný,  vyzrazen  přivedl  jej  k  pádu.  (Viz  Palackého 

u  zpodu  černý  (u  Paprockého  omylem  čeř-  Děje  IV.  ťi,  290.)   R.   1453,  dne  7.  září,  sfat 

vený),  nad  helmou  křidla  složená  týchž  ba-  na  Starém  městě  pod  pranéřem  a  tělo  jeho 

rev.Původiště  jejich  byla  tvrz  Smiřice  u  Král.  pochováno  u  křižovníkův.  Pořízení  jeho  po- 

Hradce  a  téhož  erbu  byli  i  zemane  ze  Žalu-  slední  (6.  září)  svědčí  o  povaze  dobromyslné 

nova.  Smiřic  nabyli  ok.  r.  1406.  Jan  ze  S.  a  spravedlivé,  kterouž  nelze  uvésti  v  soulad 

připomíná  se  od  r.  1415  spolu  s  Hynkem  s  událostmi  r.  1427  a  1453.  Bratr  Janův  měl 

(tuším  bratrem).  R.  1417  ukazoval  s  otcem  syny  Jana   a    Hynka,    kteří   měli    statky 

před  nejv.  maršálkem  čtyři  klenoty  a  štíty  v  Hradečtě;  Hynek  seděl  na  Smiřicích  ještě 

přirozené  po  předcích.  R.  1420  přidal  se  ke  r.  1467  (f  již  1476,  manž.  Kateřina  z  Mile- 

straně  podobojí.  Když  Mělničtí  r.  1421  Pra-  tíná).  Sirotci  zůstalí  po  Janovi  starším  byli 

ianům  se  poddali,  dán  jim  Jan  za  hejtmana,  pod  poručenstvím  Markéty  z  Michalovic  ma- 

V  následujících  letech  válčil  po  boku  Praž-  teře,  Zdeňka  ze  Šternberka  (jenž  je  olupo- 
ské  strany,  r.  1423  zvolen  na  sněme  Svato-  val)  a  p.  z  Rabšteina.  Král  Ladislav  vyplatil 
havelském  za  jednoho  z  hejtmanův,  r.  1425  |  od  nich  Roudnici,  Helfenburk  a  Encovany 
byl  mezi  opravci,  kteří  Pražany  a  Tábory  '  a  ostatek  (Jestřebí  a  Housku)  Zdeněk  po- 
mířili.  Moc  jeho  velmi  vzrostla,  když  arci-  stoupil  (1466)  Markétě  a  synům  Václavovi 
biskup  Kunrát  dal  se  mu  v  ochranu  s  pan-  a  Jindřichovi.  Onen  spravoval  statky  sám, 
stvim  roudnickým.  Jan  pachtě  se  odtud  po  ale  zemřel  ok.  r.  1470  zůstaviv  vdovu  Kate- 
jmění  dal  se  od  strany  pod  jednou  svésti  ke  Hnu  ze  Svojšina  a  jedinou  dceru  Mandalénu 
zradě.  Spojiv  se  s  jinými  vpadl  6.  záři  1427  (manž.  Mikuláš  Kaplíř  ze  Sulevic).  Jindřich 
náhle  do  Prahy  a  dostali  se  zrádně  až  na  sloužival  králi  Bedřichovi,  jenž  jej  prý  (27.  ún. 
Staroměstské  náměstí.  Naděje,  že  se  oby-  1475)  vyzdvihl  do  panského  stavu  říšského 
vatclstvo  k  nim  přidá,  je  zklamala  a  v  boji  (na  to  majestát  10.  řij.  1475  pro  Čechy,  pra- 
následujícím  poraženi.  Jan  dav  se  na  litěk  vost  toho  jest  ještě  zkoumati);  jisto  jest,  že 
k  Týnskému  kostelu,  skrýval  se  několik  dní  rod  S-ch  od  XV.  stol.  počítán  byl  ke  stavu 
v  kaplanském  domě,  ale  odtud  vzat  do  vě-  panskému.  Jindřich  potřebován  v  poselstvích 
zení,  z  něhož  sice  chtěl  uniknouti,  ale  záměr  (1469  do  Polska),  r.  1470  zřizoval  pole  v  Bole- 
jeho  překažen  a  Jan  dáu  do  pout.  Teprve  slavště,  r.  1477  poslán  od  krále  do  Horní 
v  lednu  1428  unikl,  podplativ  strážné,  na  Lužice,  aby  tu  zjednal  mír.  R.  1475  koupil 
Roudnici.  Pražanům  se  proto  vysmíval.  Držel  Liblice,  ale  prodal  Jestrebi.  Žil  ještě  r.  1487; 
pak  s  Tábory,  ale  byl  i  v  dobrém  srozumění  zemřel  buď  téhož  neb  násl.  roku  a  pocho- 
s  katolíky  v  Lužici  á  Míšni.  Škodě  Pražské  ván  v  Lysé.  Vdova  Kateřina  Mašfovská 
straně   hubil    r.    1428    Litoměřicko    velice,  z  Kolovrat  zemřela  teprve  r.  1529.  Jindřich 

V  boji  ustal  teprve,  když  mu  koněm  rozbita  zůstavil  čtyři  syny  a  dcery  Elišku  (t  1499, 
noha.  S  Pražany  učinil  mír  dne  4.  říj.  R.  1433  od  r.  1487  manž.  Přecha  z  Češtíc),  Anežku 
a  1435  byl  na  sněmích  v  Praze,  potřebován  řmanž.l.Jirí  z  Gutštcina,  2.  Samuelz  Hrádku), 
pak  v  poselstvích,  jako  zejména  r.  1434  do  Elišku  ijinak  Lidmilur  f  1548,  manž.  1.  Ber- 
Řezna  k  císaři.  Uznal  ochotně  Sigmunda  za  nart  z  Valdšteina,  f  1517,  2.  Jindřich  z  Gut- 
krále,  což  mu  vyneslo  zápis  na  mnohé  du-  štcina,  t  c.  1527,  3.  Jiří  Křinecký  z  Ronova 
chovní  vesnice  (21.  září  1436).  Také  volil  od  r.  1536),  Markétu  i^manž.  Čeněk  Škvo- 
krále  Albrechta,  u  něhož  byl  r.  1439  v  po-  řecký  z  Klinšteina),  Johanku,  Mandalénu  a 
selství  v  Petrovaradíně.  Po  smrti  téhož  krále  Annu  (ty  se  daly  do  kláštera).  Synové  Jan, 
držel  se  stranou  Menharta  z  Hradce,  příto-  Albrecht,  Sigmund  a  Jaroslav  Jindřich 
men  byl  sněmovním  jednáním  potomních  rozdělili  se  ok.  r.  1498  tak,  že  první  a  třetí 
dob,  volen  r.  1440  sám  druhý  za  hejtmana  dostali  dohromady  Lysou.  Albrecht  býval 
kraje  boleslavského,  v  němž  držel  Bezděz  a  při  dvoře  krále  Matiáše  Uherského  a  hrdin- 
od  r.  1432  Housku,  rovněž  byl  od  r.  1440  sky  bojoval  s  Turky.  Když  však  srozuměl, 
hejtmanem  v  Litoměřicky,  kdež  držel  Roud-  že  by  ho  chtěl  potřebovati  ve  válce  proti 
nici  a  Helfenburk  a  od  r.  1445  Jestřebí.  Byl  Čechům,  vzal  odpuštění  a  navrátil  se  domů. 
také  s  těmi,  kteří  volili  Albrechta  Bavor-  Rozděliv  se  pak  s  bratrem  (1503)  dostal  za 
ského,  a  poslán  k  němu  s  jinými  do  Kouby,  díl  Lyscu,  kdež  zemřel  9.  ún.  1505  tuším 
aby  s  ním  jednal  o  přijetí  české  koruny,  neženat.  Lysou  dědila  po  něm  matka.  Jaro- 
Také  v  potomních  jednáních  a  poselstvích  slav,  bratr  jeho,  obdržel  r.  1503  za  díl  Mile- 

OttŮT  SloTBfk  Nau£aý,  tr.  XXIII.  24112  1904.  33 


514  Smiřický. 

vice,  jež  r.  1509  prodal.  I  oa  zemřel  bez- 1  poslán  do  Vlach,  aby  uvítal  arcikn.  Maxi- 


détek.  Od  ostatních  dvou  pošly  dvé  pošlosti: 
A.  Pošlost  Housecká.  Jan  koupil  od 
bratra  polovici  Housky  (1498),  ale  prodal  ji. 
Byl  pak  purkr.  hradu  Praž.  Zemřel  31.  led. 
1506  a  pohřben  v  Lysé.  Z  manž.  Voršily 
2  Buchova  měl  kroraé  dcer  Mandalény  (maní. 
1.  Jan  Vančura  z  Řehnic,  2.  Jaroslav  Beř. 
z  Šebiřova),  Johanky  a  Anny  (manž.  Mikuláš 
Vančura  z  Řehnic)  syny  Jindřicha,  Ladi- 
slava a  Václava.  Václav  zemřel  před  r.  1625 
a  statek  jeho  padl  na  bratří.  Jindřich  zemřel 
ok.  r.  1530  zůstaviv  z  manž.  Pumy  Tetourky 
z  Tetova  syna  Hanuše  Viléma.  Tento 
délil  se  r.  1530  se  strýci  dostav  1700  kop 
na  svůj  díl.  Koupil  pak  statek  Brusy,  který 
spadl  potom  (1549)  na  sestru  jeho  Kateřinu, 
manž.  Jana  Mikuláše  Hasišteinského  z  Lob- 
kovic. Ladislav  dostal  přiděleni  Liblice, jež 
r.  1544  prodal.  Z  manž.  své  Anny  z  Tetova 


miliána  ze  Španěl  s  mani.  se  vracejícího. 
Provázel  jej  z  Janova  do  Mantovy,  odkudi 
vypraven  k  papeži  do  Říma.  Pro  své  platné 
služby  vyznamenán  nejednou.  R.  1554  s  ce- 
lým svým  rodem  přijat  do  panského  stavu 
(ač  se  k  němu  počítají  již  v  tituláři  vyda- 
ném r.  1534),  r.  1558  povolán  do  zem.  sondu, 
od  r.  1570  byl  maršálkem  dvorským,  od 
r.  1587  hofmistrem  dvoř.  (Viz  Paprockého 
o  st  pan.,  322— 323.)  Při  dělení  obdržel  Škvo- 
rec,  který  později  pustil  bratru  Albrechtovi, 
r.  1555  oženil  se  s  Kateřinou  z  Hasenburka, 
r.  1558  odprodal  Kvétnici,  ale  koupil  t.  r. 
Kostelec  n.  Č.  L.  s  rozsáhlým  panstvim.  na 
jehož  zaplacení  prodal  r.  1562  ByŠice  a  kou- 
pil r.  1572  Říčany.  R.  1574  mu  doprodáno 
zboží  zápisné  skalické,  r.  1575  koupil  Kvét- 
nici, r.  1576  Liblice,  r.  1577  Kuří,  r.  1579 
Uhříněves,  Tuchoraz  a  Chrast,  r.  1584  Ko- 


(sestry   předešlé)   měl  kromě   dcer  Voršily  vač  (tento  postoupil  r.  1586  synům  Jindři- 

(manž.   Jáchym    Beřkovský   ze   Šebiřova)   a  chovým),  r.  1588  Komořice,  r.  1589ritko- 

Markéty  (manž.  Arnošt  Hasišteinský  z  Lob-  vice,  Koloděje  a  Sibřinu.  V  Kostelci  vysta- 

kovic)  syny  Sigmunda  a  Václava,  kteří  věl  nový  zámek  s  kostelem*  ve  kterémž  zřídil 

r.  1545  statek  Liblice  vložili  ve  dsky.  Ne-  hrobku.  Nemaje  dětí  zřídil  ze  svého  jmění 


majíce  statku  dali  se  do  služeb.  Sigmund 
sloužil  Krist.  Madruzimu,  biskupovi  trident- 


nápadní  statky  pro  nejstaršího  z  rodu.  (Viz 
Bílk.   Konf.,   525.)   Zemřel   18.  list.   1697,   a 


skému,  a  byv  od  něho  vypraven  proti  Tur-  Kateřina,  jež  držela  Koloděje,  Vinoř,   Ctě- 

kům  upadl  v  zajetí,  z  něhož  se  nevrátil.  Vác-  j  nice  a  Kbel,  r.  1604.   Potomci  bratří  žili  ve 

lav  sloužil  vojensky   proti  Turkfim,  a  byv  dvou  pošlostech:  a)  PoŠlost  Náchodská: 

raněn  do  hlavy  ohluchl  z  toho,  a  vrátiv  se  Albrecht  dostal  z  pozůstalosti  po  otci  Sig- 

domů   měl  dvorec  ve   Lstiboři  (1571—84).  ,  mundovi  Náchod  a  Miletin,  k  němuž  získal 

Zemřel   maje  věku  svého  asi  60  let  a  po-  od  bratra  Škvorec.   Miletin  prodal  r.   1565 

hrben  v  kostele  Istibořském.  —  B.  Sigraund  !  koupi  v  r.  1560  Hosty  ni.   R.  1566  vytáhl  do 

v  dětských  letech  byl  pacholetem  u  biskupa  Uher  proti  Turku  a  vrátiv  se  zemřel  r,  1567. 

varadského,  pak  byl  při  král.  dvoře  v  Bu-  i  Z  manž.  Hedviky  z  Hasenburka  (f  28,  břez. 

díně  a  po  smrti  krále  Matiáše  vrátil  se  do  \  1592),  měl  dva  syny  a  dcery  Marušku  (Mar- 

Čech.  (Viz  Paproc.  o  st.  pan.,  319.)   Byl  vý-  kétu,  t  22.  čce  1593,  manželku  Viléma  z  Vald- 

tečný  hospodář.  Jsa  r.  1514  rukojmí  za  Jana  šteina  a  matku  knížete  Fridlandského),  Annu 

Svojanovského   z   Boskovic   stal    se   spolu-  (manž.  od  r.  1579  Albrecht  Slavata)  a  Kate- 

držitelem  Hrubé  Skály  a  znenáhla  skoupil  i  řinu  (pani  na  Zásadce,  manž.  1.  Jan  Lukáš 

díly  ostatních   rukojmí.   R.  1530  dostal  od  ze   Žerotína.   2.  Jan   z   Říčan).   Mladší    syn 

strýcův  ByŠice  za  dil,  Jindřich  z  Klinšteina  Jaroslav  zemřel  jiŽ  před  r.  1583.  Václav, 

zapsal  mu  Škvorec  (1532),  pak  koupil  Mile-  starší  syn,  držel  po  otci  Náchod  a  Škvorec. 

tín,  Poličany  a  Hořice,  r.  1542  šest  vesnic  Byv  při  smrti  otcově  nezletilý,  zůstával  pod 

okolo   Hořic,   r.  1544  Náchod  a  Visemburk  poručenstvím  strýce  Jaroslava,  od  něhož  byl 

(t  1548).   Z  první  manž.  N.  z  Boskovic  měl  dán  na  učení  do  Vlach.   Vrátiv  se  byl  ně- 

syna,  který  brzo  i  s  mateři  zemřel,  z  druhé  jaký  čas  číšníkem  u  arcikn.  Karla  v  štýr- 

manž.  Kuňky  z  Fictum  měl  tři  syny  a  dcery  ském  Hradci.   Poručnik  mu  koupil  r.   1582 

Markétu  (f  1575,  manž.  Sigmund  Brozanský  Ratibořice.  Dosah  r.  1585  let  oženil  se  r.  1587 

ze  Vřesovic),  Kateřinu  (manž.  Bernart  Žehu-  s  Dorotou  Holickou  ze  Šternberka,  dédič- 

šický  z  Nestajova),  Anežku  (manž.  1.  Václav  kou^Léštna,  a  zemřel  v  létě  r.  1593.  Kromě 

Kordule   ze  Sloupna,  f  1559,  2.  Jan  Jestřib-  dcery   Kateřiny    zůstavil   syna   Albrechta 

ský  z  Riesenburka^  Saloménu  (manž.  Čeněk  Vác  láva.  Tento  by  I  pod  poručenstvím  strýce 

Míčan   z   Klinšteina)  a   čtyři  jiné,  které  ze-  Sigmunda,  jenž  mu  přikoupil  (1601)  Riesen- 

mřely  v  panenství.  Jaroslav  (*  ca   1513),  burg.   R.  1611  stav  se  po  smrti  faroslavové 

nejstarší  syn  Sigmundův,  byl  pán  od  mládi  nejstarším  v  rodině  zdědil  Kostelec  a  koupil 

ke  všem  rytířským  skutkům  nakloněný.  Slouže  Třebešov.  Zemřel  24.  dub.  1614,  maje  věxo 

králi   Ferdinandovi  jako  číšník  táhl  s  ním  svého  přes  23  let,  neženat.  Protože  byl  hor- 

r.  1540  do  Gentu,  stál  při  něm  věrně  v  1.  1546  livý  vyznavač  viry  podobojí,  složeno  na  jeho 

a  1547,  a  vyznamenav  se  u  MQhlbeika  hned  smrť  drahně  zpráv  a  kázáni  (Jungmann,  Hist. 

v  poli  s  jinými  od  císaře  Karla  na  rytířství  lit.  IV.  195, 1685— 1707).  —  »)  Pošlost  Skal- 

pasován.  R.  1548  jel  s  arciknížetem  Maximi-  ská.  Jindřich  dostal  z  pozůstalosti  otce  Sig* 

liánem  do  Španěl,  ale  musil  se  vrátiti  pro  munda  Hrubou  Skálu  s  Navarovem  a  Semity 

smrf  otcovu,  aby  spravoval  pozůstalost.  Dva-  a  Hořice.  R.  1557  vyměnil  si  několik  vesnic 

krátě  (1543  a  1553)  provázel   arciknéžny  při  od  Rohožce,  r.  1559   koupil  Trosky,  r,  1562 

přínosu,  r.   1551  s  bratřími  svými  a  jinými  Milovice,  r.  1567  Lhotu  Sarovcovu,  r.  1668 


Sniimov. 


615 


ÚHbtce.  Zemřel  r.  1569  z&sUviv  vdovu  Elišku 
X  Valditeina  (t  1596,  manž.  2.  Aleš  Berka 
z  Dabé),  tri  syny  a  dceru  Annu  Kateřinu 
ímanL  1.  Jaroslav  z  Vartemberka,  2.  Jáchym 
Ondřej  Slik).  Jaroslav  Jan,  druhý  syn  Jind- 
řicháv,  mé\  po  otci  Úlibice.  V  mládi  pro- 
jiidél  cixi  terně,  byl  pak  Číšníkem  u  arci 
knxiete  Ferdinanda  a  pak  u  císaře  Rudolía. 
27.  květ.  1588  v  noci  přišel  na  Malé  straně 
Praiské  nešťastným  pádem  k  úrazu,  z  něhož 
po  krátkém  čase  zemřel.  Pochován  u  sv.  Mi- 
kuláše. Albrecht  Vladislav,  mladší  jeho 
bratr,  v  mládí  procestoval  několika  zeměmi 
a  byl  pak  komorníkem  arciknížete  Maximi- 
liána,  jejž  i  do  Polska  provázel.  Za  díl  měl 
HoHce,  koupil  r.  1694  Holovousy  a  po  bra- 
trovi držel  Ulibice.  Zemřel  r.  1602  bezdětek, 
z& staviv  vdovu  Barboru  z  Lobkovic.  Sig- 
mond,  nejstarší  syn  Jindřichův,  byl  číšní- 
kem pří  dvoře  císaře  Maximiliána  až  do  jeho 
smrti  a  pak  u  císaře  Rudolfa.  Po  otci  měl 
Skálu»  koupil  r.  1591  Dub,  zdědil  r.  1597 
ohromné  nápadní  statky,  koupil  r.  1601  Kto- 
von  a  r.  1607  Kumburk.  Po  bratru  Albrech- 
tovi zdědiv  všechen  Jeho  statek  náležel  k  nej- 
bohatším pán&m.  Zemřel  27.  květ.  1608  na 
Malé  straně  Pražské  nedocházeje  50  let  a 

Cohřben  v  Kostelci  (manž.  Hedvika  z  Hašen- 
urka,  t  31.  břez.  1610).  Jaroslav,  nejstarší 
jeho  syn,  ujal  s  otcovskými  také  nápadní 
statky,  dostal  r.  1608  v  zástavu  Mochov,  jejž 
tase  prodal,  1609  koupil  H  radistko  a  Nevrá- 
tice.  R.  1610  oženil  se  s  Annou  Eliškou  ze 
Zap,  ale  zemřel  již  16.  ún.  1611  na  Skále. 
Pohřben  v  Kostelci.  Nápadní  statky  dostaly 
se  po  něm  Albrechtovi  Václavovi,  otcovské 
bratřím  Albrechtovi  Janovi  (♦  17.  pros. 
1594)  a  Jindřichovi  Jiří,  z  nichž  tento  byl 
sice  starší,  ale  na  rozumu  nedostatečný.  Strýc 
a  poruČnik  jejich  Albrecht  Václav  koupil 
jim  r.  1612  zboží  žlunické  a  r.  1614  Lhotu 
Turskou,  když  pak  r.  1614  zemřel,  dědili  po 
ném  Náchod  a  Škvorec  a  Albrecht  nápadní 
statky.  Panství  svá  Albrecht  znamenitě  roz- 
šířil. R.  1615  koupil  Malou  Skálu,  též  získal 
Dyrookory,  Chřenice  a  polovici  Turnova. 
Byl  horlivý  a  rozhodný  \7znavac  víry  pod- 
ODOJi  a  proto  z  původáv  povstání  r.  1618. 
Byl  v  tajných  radách  s  hr.  Thurnem  při 
smetáni  mistodržícich,  na  nčŽ  ruku  vložil 
(23.  květ.).  Potom  zvolen  od  stavův  mezi 
direktory  a  správce,  založil  mezi  nimi  bra- 
trství, jehož  znakem  bylo  srdce  s  modrou 
stužkou,  vyjednával  s  cizími  mocnostmi  vy- 
HČQJe  přičmu  povstání  a  žádaje  pomoci.  Ko- 
nečně pobouzel  stavy  k  boji  dokládaje,  že 
lépe  jest  částky  jmění  opykati  s  poctivostí, 
ncili  s  posměchem  přijíti  o  všechno.  V  mě- 
síci záři  vypravil  lid  svůj  do  ležení  před  Bu- 
dějovice, do  něhož  dne  29.  záři  odjel  sám 
o  90  koních,  maje  dvořany  a  čeleď  bíle  a 
červeně  odéné.  Tu  však  se  roznemohl  a  dal 
se  k  léčeni  dovézti  do  Prahy,  kdež  18.  list. 
1618  zemřel.  Protože  již  žádného  jiného  dě- 
dice mužského  nebylo,  leč  jen  Jindřich,  mčla 
Eliška  Kateřina,  prvorozená  jeho  sestra. 
býti   poručnicí,  ale  ta  byla  asi  od  r.  1606 


pro  milostné  pletky  s  člověkem  selského 
rodu  vězněna  na  Kumburce.  Proto  se  ujala 
poručenství  mladší  sestra  Markéta  Salo- 
ména  vdaná  za  Jindřicha  Slavatu  z  Chlumu, 
a  to  vedle  výpovědi  zemského  soudu.  Tu 
Ota  Jindřich  z  Vartemberka  sebrav  lid  vy- 
svobodil Elišku  z  vězení,  s  ní  se  oddal  a 
mocně  v  některé  statky,  zejména  Kumburk 
s  Jičínem  se  uvazoval.  Zemské  vládě  opíral 
se  mocně  a  teprve  r.  1620  poslušen  byv  obe- 
slání král.,  vzat  na  závazek.  Slavata  s  kommis- 
saři  k  tomu  zřízenými  odebral  se  pak  do  Ji- 
čína, aby  se  v  něj  uvázali.  Následoval  známý 
výbuch  (1.  ún.  Viz  M.  Pavla  Skály  Historie 
česká),  v  němž  i  Eliška  i  Slavata  zahynuli. 
Markéta  spravovala  pak  statky  až  do  bitvy 
Bělohorské.  Potom  kvapně  odjela  do  Slezska 
vzavši  s  sebou  též  bratra.  Při  hrdelní  kom- 
missi  26.  dub.  1621  odsouzen  zemřelý  Al- 
brecht Jan  všeho  jmění  a  památka  jeho  na 
věky  prokleta.  Statky  sice  ujaty,  ale  Albrecht 
z  Valdšteina  jako  nejbližší  příbuzný  Jindři- 
chův obdržev  poručenství  na  něm,  dal  se 
14.  čna  na  statky  zvésti  a  odporoval  nespra- 
vedlivé konfiskaci  tak  vydatně,  že  bylo  s  ním 
jednáno  o  smlouvu.  Tato  vyjednána  a  2.  list. 
1622  došlo  k  rozdělepí.  Valdšteinovi  pone- 
chány Kumburk  a  Ulibice,  Semily,  Hořice, 
Skály  a  Trosky,  Dub  a  Fridštejn,  císaři  za- 
nechány Dymokury,  Žlunice  a  Náchod.  Ko- 
stelec, Uhříněves  a  Škvorec  do  dělení  ne- 
pojaty. Ty  prodal  Valdštein  21.  led.  1623 
Liechtenšteinovi.  Jindřich  byv  r.  1627  Vald- 
šteinovi v  Hamburce  vydán,  přivezen  do 
Bělé  a  potom  na  Hrubé  Skále  se  sv^m  prac- 
ce ptorem  slušně  ubytován.  Zemřel  7.  dub. 
1630  jsa  té  rodiny  poslední  a  pochován 
v  Týně.  Markéta  žila  ještě  r.  1654  domáhajíc 
se  statkův  smiřických,  avšak  marně,  teprve 
dědicům  r.  1661  přiřčeno  600.000  kop.  (Viz 
Bílkovy  Konf.,  524— 555.)  Ze  Smiřic  psali 
se  též  Kapounové,  ale  byli  jiného  rodu  a 
erbu  (viz  Kapoun  ze  Smiřic).  Sčk. 

Smlmov:  1)  S.  Michajil  Pavlovic,  hi- 
storik rus.  (t  1877),  studoval  na  historicko- 
íiloloi^ickém  oddělení  paedagogického  insti- 
tutu. Dosáhl  stupně  magistra  rozpravou  Sudby 
Červonnoj  tli  Galickoj  Ruti.  R.  1868  stal  se 
doktorem,  podav  disscrtaci  Jagajlo  Jakov 
Vladislav  i  pervoje  sojedinénije  Litvy  s  Polšeju, 
Později  byl  jmenován  professorem  ruské  hi- 
storie na  novorossijskc  universitě. 

2)  8.  Apollon  Ivanovic,  filosof  ruský 
(♦  1838  —  1 1902),  byl  profes,  university  ká- 
zán ské  a  vydal  o  sobě  díla:  Filosoflja  Ber  kli 
(1877);  Istorija  anglijskoj  etiki  (I.  díl,  Kazaň, 
1880);  Estetika  kak  nauka  o  prekrasnom  v  pri- 
rodé  i  iskusstvé  {t.,  1894);  Estitičeskoje  \nače- 
nije  jormv  v  proi^vedénijach  prirody  i  iskus- 
štva  (t.,  189  0.  Přidržuje  se  v  nich  empiric- 
kého směru  anglic.  psychologie.  S.  snaží  se 
vyšetřiti,  co  jest  krása  a  cit  krásy,  jaké  před- 
mčty,  fakty  a  události  nazývají  se  krásnými 
a  jaké  fysiologické  a  psychologické  processy 
v  nás  vyvolávají. 

3)  S.  Aleksandr  Ivanovic,  literární  hi- 
storik rus.  (♦  1842),  vystudoval  v  duch.  aka- 


516 


Smirnov. 


demii  kijevské  a  na  universitě  oděsské.  Od 
r.  1880  jest  profes,  rus.  literatury  na  univer- 
sitě Varšav.  Vedle  četných  práci  z  dějin  rus. 
literatury,  otištěných  v  >Žurnale«  min.  nár. 
osvěty,  >Filologičeských  Zápiskách*,  »Izvě- 
stich«  varŠav.  university  a  j.,  upozornil  na 
sebe  dissertaci  O  Slově  o  polku  Igorevé  (1879). 
Jest  také  redaktorem  a  vydavatelem  casop. 
>Rus.  Filologičeskij  Věstnik«. 

4)  S.  Vasilij  Dmitrijevič,  orientalista 
rus.  (♦  1846),  absolvoval  na  petrohradské  uni- 
versitě fakultu  východních  jazykův.  Obrav 
si  za  speciálné  studium  jazyky  osmánské, 
podal  r.  1873  magisterskou  dissertaci  z  té- 
hož oboru  a  stal  se  docentem  pro  sloves- 
nost  turecko-tatarskou  na  universitě  petro- 
hradské. R.  1875  cestoval  po  prvé  po  Tu- 
recku, jednak  aby  nabyl  praktických  vědo- 
mosti o  živé  řeči  turecké,  jednak  aby  se  se- 
známil s  bohatstvím  tureckých  biblioték 
v  Cařihradě.  Podav  r.  1887  doktorskou  dis- 
sertaci, stal  se  řádným  professorem  svrchu 
jmenovaného  oboru.  Vydal  mnoho  článků 
časopiseckých,  z  větších  děl  vyniká:  Obra^co- 
vyja  proi^vedénija  osmanskoj  literatury  (Petr., 
1891);  Očerk  istoňji  osmanskoj  literatury  (t., 
1892);  Opisanije  tureckich  rukop*sej  kollekciji 
učebna go  otd.  vostočnych  ja^ykov  pri  min, 
inostr.  děl  (Collections  scientifiques  de  Tln- 
stitut  des  langues  orientales,  Vlil:  Manu- 
scrits  turcs). 

6)  S.  Dmitrij  Dmitrijevič,  spisovatel 
rus.  (*1855\  studoval  v  duch.  akademii  pe- 
trohradské a  byl  po  dva  roky  missionářem 
v  Japane,  načež  r.  1892  zřekl  se  kněžské  hod- 
nosti. Překládal  církev,  knihy  do  japanštiny 
a  vydal  Rukovodstvo  k  i^učeniju  japonskago 
jazyka  (Petrohr.,  1890);  Joann  Matvějevič 
Vnukov  mnogobolě^nénnyj  i  jego  bla^ennaja 
končina  (t.,  1900)  a  j. 

6)  S.  Ivan  Niko  laj  evič,  vynikající  hi- 
storik a  ethnograf  rus.  (♦  1856  v  Arině  —  f  1904 
v  Kazani).  Jsa  syn  duchovního,  obdržel 
středoškolské  vzdělání  v  kazanském  duchov- 
ním semináři,  z  něhož  r.  1874  vstoupil  na 
historicko-fílologickou  fakultu  kazanské  uni- 
versity. Po  absolvování  university  r.  1878 
ponechán  byl  v  universitním  svazku  jako 
stipendista  a  kandidát  na  stolici  všeob.  dějin. 
R.  1881  byl  v  Kazani  habilitován,  r.  1884  jmeno- 
ván mimoř.  a  r.  1886  řád.  professorem  všeobec- 
ných dějin.  Již  jako  student  zabýval  se  S. 
se  zálibou  dějinami  slovanských  národů.  Vý- 
sledkem těchto  studií  jsou  práce:  Očerk  isto- 
riji  Chorvatskago  gosudarstva  do  podčiněnija 
jego  Ugorskoj  koroně  (>Uč.  Zap.  Kaz.  Univ.«, 
1880);  Otnošenija  Venéciji  k  gorodskim  ob- 
ščinam  Dalmaciji  s  XI í.  do  pol.  XIV.  v.  (ma- 
fjist.  dissertace,  2  sv.,  v  Kazani  1881  a  1884); 
Gorodskija  obščiny  Dalmaciji  v  X.—XIl.  ve- 
kách (*Í\irn.  Min.  Nar.  Prosv.*,  18S2);  Žemle- 
vladěnije  v  Charvát ij i  i  Dalmaciji  v  X. — A7.  vv. 
(t.,  1883);  Prošloje  i  buiuščeje  duchovnoj  v^aim- 
nosti  Slavjan  (řeč,  Kazaň,1885);  Očerki  kulj- 
turnoj  ^i\ni  ju^nych  Slavjan  (»Uč.  Zap.  Kaz. 
Univ.,  1899—1904;  též  separ,  3.  seš.,  Kazaň, 
1900—1904).  Jiným  polem,  na  němž  S.  pra- 


coval, byla  historie  a  ethnografie  povoliských 
jinorodcfi  finského  plemene  a  mimo  to  před- 
historická  čili  t.  zv.  prvobytná  archaeologie. 
Hlavním  dílem  S-a  na  tomto  poli  jest  prače 
Vostočnyje  Finny^  istorikO'etnograJ!ceskii  oČerk 
(2  sv.  o  dvou  částech:  sv.  I.  Privolfskafa  tli 
Bulgarskaja  gruppa,  Čásf  1.  Čeremisy,  čís.  2. 
Mordva\  sv.  II.  Prikamskaja  ilt  Permskaja 
gruppa,  č.  1.  Voťaki,  č.  2.  Pen^jaki;  v  »l2v6sr. 
Kaz.  Obšč.  archeol.,  ist.  i  etn.«,  sv.  VII.  až 
XL,  v  1.  1889—93).  Dílo  toto,  jel  bylo  po- 
ctěno od  Akademie  nauk  r.  1896  Uvarovskou 
cenou  a  od  Cis.  rus.  geogr.  spolku  zlatou 
medailli  a  přeloženo  do  franc.  jazj^ka,  zalo- 
ženo jest  nejen  na  tištěném  materiále  o  Fi- 
nech, nýbrž  i  na  přímém  studiu  autorové. 
Jest  to  nejdůležitější  historicko-ethnografická 
práce  o  vytčeném  předměte.  Z  ostatních 
spisů  a  článků  S-a  uvádíme:  Zámětki  o  ni- 
kotorych  osobennosfach  by  ta  Kalmykov  Astrách, 
gub,  (>Uč.  Zap.  Kaz.  Un.,  1882);  Ra^itijt 
otnosenij  \avojevatělej  k  pokorennym  v  drtV" 
něm  mirě  (t.,  1886);  Neskol jko  slov  o  russ, 
vlijaniji  na  inorodcev  v  predělach  Ka\.  kr^ja 
(^Izv.  Kaz.  Obšč.  arch.,  ist.  i  etn.«,  sv.  VI., 
1889);  Nabroski  i{  istoriji  finskoj  kulj  tury 
(>Etnogr.  Obozr.<,  1891);  DoistoriČeskaja  ar- 
cheologija  v  Skandinaviji^  Germaniji^  Franciji 
i  ítaliji  (»lzv.  Kaz.  Obšč.  arch.,  ist.  i  etn., 
sv.  X.,  1892);  ZnaČenije  uralo-altajskago  mira 
v  obraiovaniji  i  istoriji  russkoj  národnosti 
(Věstník  i  Bibliotéka Samoobrazovanija,  1903. 
č.  35—36);  Doistoričeskoje  prošloje  Povolija 
(sborník  Povolžje,  N.  Novgorod,  1903).    dle. 

7)  S.  Vasilij  Sergéjevič,  malíř  ruský 
(*  1858  —  t  1890},  byl  žákem  akademie  pe'- 
trohradské,  která  vyznamenala  ho  zlatou  me- 
dailli za  obraz  Kn{i[e  Michajil  Černigovskij 
v  hordě  a  poslala  jej  za  hranice.  S.  navštívil 
hlavni  střediska  zapadoevrop.  uměni  a  stu- 
doval umění  antické,  byzantské  i  renais- 
sanční.  Z  jeho  obrazův  uvádějí  se  hlavně 
SmrtNeronova  a  Vité^stvi  Pompejovo  nad  Octa- 
viem. 

8)  S.  Aleksandr  Vasiljevič,  spis.  rus., 
vzdělal  se  v  duchov.  akademii  kazaůské  a 
jest  profes,  bohosloví  na  kazanské  univer- 
sitě. Hlavní  jeho  práce  jsou:  Kniga  Jenocha 
(magisterská  dissertace,  Kazan,  1888 v,  *Va- 
gornaja  propovéď  Ijisusa  C/irf5řfl(Volsk,  1888); 
Christianskij  pedagog  Jan  Amos  Komenskij 
(t.,  1892);  Otnošenije  jevangeljska^o  nravo- 
učenija  k  ^akonu  Mojisejevu  i  k  učentju  kni{- 
nikov  i  far  ise  jev  po  nagornoj  propovědí  Christa 
(t.,  1894);  Sovremennyje  idéaly  vospitanija 
(t.,  1896);  Messianskija  ofidanija  i  vérovanija 
iudéjev  okolo  vremen  ijisusa  Christa  (doktor- 
ská dissertace,  Kazaň,  1899). 

9)  S.  Aleksandr  Vasiljevič,  barytonista 
rus.  (*  1870),  sloužil  ve  vojště,  ale  věnoval 
se  od  r.  1870  dráze  umělecké,  r.  1897  vy- 
stoupil v  Marijinském  divadle  v  Petrohradě 
a  dosáhl  značného  úspěchu  v  úlohách  Wolf- 
rama  (Tannháuser),  Valentina  (Faust),  jakoŽ 
i  v  »Oněfíinu<,  »Aidě«,  >Pikové  dámě«  a  j. 
R.  1900  vystupoval  s  úspěchem  též  v  Nár. 
divadle  v  Praze. 


Smirnova  —  Smith.  517 

Smlmova:  1)  S.  AleksandraOsipov- ,  vy zdobeninékoUka staveni, vydávajících  první 
na,  spisovatelka  rus.,  rozená  Rossetova  |  svědectví  o  jeho  vkusu.  Koupiv  r.  1490  dům 
(•  1810  —  t  1882),  byla  dvorní  dámou  ca-  !  Hrádek  v  Kutné  Hoře  dal  jej  vystavéti  a 
rcvny  Marie  Feodorovny  a  Alexandry  Feo- '  krásným  kamenickým  dílem  vyzdobiti.  Asi 
dorovny,  téšic  se  značné  přízni  jejich.  Po- ;  v  týž  čas  dal  vystavěti  kostel  sv.  Trojice  za 
xději  provdala  se  za  N.  M.  Smirnova,  ge-  ;  městem,  jak  se  spatřuje  posud,  a  to  vše 
nerálniho  gubernátora  kalužského  a  pak  pe-  ;  z  vlastního  měšce.  Držel  při  městě  rozličné 
trohrad.  rohybujíc  se  stále  v  liter,  kru-  i  grunty  šosovní,  též  r.  1494  dám  v  Kolíně, 
zich,  sblížila  se  s  Žukovským,  Puškinem,  Go-  ale  pí  o  nákladné  stavby  býval  také  druhdy 
gólem,  Lermontovem,Vjazemským.  Chomja- '  v  závadách.  Ke  konci  živobytí  dosáhl  ne- 
kovem, Aksako  vy  aj.  Upomínky  své  oti^sko-  |  známým  způsobem  rozšíření  erbu,  totiž  při- 
vála v  >Rus.  Archívě«,  kde  také  po  její  |  dáním  do  štítu  rozděleného  chrta  a  sokola 
smrti  vydána  větší  část  její  obsáhlé  korre- 1  (spatřuje  se  v  témž  kostele).  Umřel  r.  1601 
spondence.  O  sobě  vyšly  její  Zapiski  (Petr.,  Ihned  po  sv.  Blažeji  (4.-6.  ún.)  a  pohřben 
1895 — 98),  obsahující  četné,  někde  nedosti !  u  sv.  Trojice,  kde  též  uložena  byla  dcera 
spolehlivé  zprávy  o  Puškinovi,  Lermontovu, ;  jeho  Lidmila  (f  10.  list.  1494).  Manželka  jeho 
Mikuláši  I.  a  j.  Anna  následovala  ho  1.  pros.  1505  a  leží  též 

2)  S.  Sofja  Ivanovna,  spisovatelka  rus.  u  sv.  Trojice.  Jak  se  zda,  měl  několik  synfiv, 
(*  1852),  literárně  činnou  byla  velmi  záhy,  z  nichž  jeden  neznámého  jména  již  před 
otiskujíc  své  romány  v  časop.  >Otěčestven-  r.  1524  zemřel,  a  dcery,  jež  vdaly  se  do  zá- 
nyja  Zapiski«.  O  sobě  vyšly  Ogoňok  (Petr.,  možných  rodin  horských.  Krištof,  jak  se 
1875  a  1890);  Sol  lemli  (t./l872);  Popečitél  zdá  nejstarší  syn,  ujal  dftm  Hrádek,  jejž  za- 
mčebnago  okruga  (t.,  1874);  Sila  charakteru  psal  r.  1519  Heřmanovi  Zvířetickému.  Byl 
(t^  1876)  a  U  přistáni  (t.,  1880).  Menší  po-  nepokojné  mysli  a  měl  proto  ústrky  s  měst- 
vidky  vydala  ve  sbírce  Povésti  i  ra^skaiy  ským  úřadem.  V  tituláři  r.  1534  vydaném 
(t.,  1897).  Z  dramat,  prací  největšího  úspěchu  ještě  se  připomíná.  Pavel,  erckaféř,  jenž 
dosáhl  E>évjatyj  val  (1899).  V  poslední  době  I  r.  1532  zemřel  od  zbití  zrádného  u  kostela 

Í)íše  feuilletony  pro  >Novoje  Vremja*.  S.ná-  i  sv.  Barbory,  byl  snad  jeho  bratr.  Jiným  snad 
eži  ku  předním  soudobým  spisovatelkám  bratrem  byl  Jan,  jenž  zemřel  r.  1533.  Poně- 
ms.,  vynikajíc  vtipem  a  nevšedním  nadáním,  vauž  potom  nikdo  téhož  jména  se  nepřipo- 
ač  naděje,  vzbuzené  prvními  pracemi  jejími,  míná,  zdá  se,  že  rodina  ta  vyhasla  netrvavši 
nesplnily  se  zcela,  nebof  spisovatelka,  vlád-   ani  sto  let.  '  Sčk. 

nouc  literárním  vkusem,  nemá  prohloube-       8mišeiiiiia  viz  Mixtura. 
ného  názoru  a  causerie  její  časem  dotýkají       Smišovioe  viz  Z  míso  více. 
se  jen  vnější  stránky  věci.  Šnk.  Smítal  Antonín,  spis.  čes.-něm.  (♦  1863 

Smiiek  Jan  a  syn  jeho  Jan  Krištof,  v  Paloníně  u  Litovle  —  f  1897  ve  Vídni), 
ryjci  čeští,  byli  v  Praze  činní  od  r.  1630  až  Studoval  gymn.  ve  Valaš.  Meziříčí  a  v  Olo- 
1752.  Dlabač  zaznamenává  26  rytin  rozmani-  mouci.  Avšak  zanechav  studií,  pobýval  po 
tých  druhů,  allegorií,  záhlavních  listů,  zna-  4  léta  v  rodišti,  začátkem  let  80tých  odešel 
kův  atd.  Z  nich  buďtež  uvedeny:  1.  podo-  do  Prahy,  kdež  mu  Neruda  zaopatřil  místo 
hi:{na  Karla  /K,  1654  Jo.  christ.  Smischek  v  redakci  »Nár.  Listů*,  nějaký  Čas  byl  úřed- 
sculps.  Pragae;  2.  podobizna  Ferdinanda  III.,  \  níkem  banky  >Slavic«,  potom  vstoupil  do  re- 
z  téže  doby;  3.  idhlavť  ^  i3  vyobra:^ení  w  knize  dakce  »Politik*  a  >Hlasu  Národa*.  V  těchto 
Dioptra  Geodaetica  od  P.  Valentina  Stan-  listech  a  ve  >Švandu  dudákovi*  jest  celá  řada 
sela  S.  J.,  kterážto  kniha  rozdávána  byla  při  jeho  feuilletonův  a  drobných  sícizz,  jež  pro- 
slavné  veřejné  dissertaci  pana  Krištofa  Fer-  zrazovaly  bystrého  ducha,  duši  neobyčejně 
dinanda  Turka  ze  Sturmfeldu  r.  1654  v  kol-  citlivou,  zvláště  pro  ty,  kdo  tak  strádali  jak 
leji  Karlově  v  Praze;  4.  sedm  výjevů  dle  kre-  on.  S.  byl  obratný  stilista,  o  čemž  svědčí  též 
seb  Fabiána  Harovníka  k  veselohře  >Nád-  překlady  z  Nerudy,  Němcové  a  Šafařika.  Poč. 
hera*  —  Jo.  chr.  Smischek  sculps.  Prag.  Fa-  let  90.  odebral  se  do  Vídně  a  psával  do 
bian  Harownig  del.  1660;  5. /wí/g^ni^GenřiV/řitf  »Neues  Wiener  Tagblatt*,  »Neues  Wiener 
Versovico-Securorum  (znaky  rodu)  Vršovec  Journal*,  »Frankfurter  Zeitung*  a  j.  feuille- 
Sekerka  ze  Sedčic  z  r.  1661;  6.  Kaple  lore-  tony  a  črty  stejně  duchaplně,  maje  hluboký 
tánská  v  Hajku  u  Prahy,  Obraz  Panny  Marie  soucit  s  trpícími  a  poníženými.  S.  napsal  je- 
a  pohled  na  kapli  ryl  již  r.  1630  Jan  S.;  diny  větší  román:  Die  Familie  Kobisan^ktcrf 
7.  Sv.  Norbert,  dvakráte,  atd.  Sbírka  rytin  vyšel  u  Mindena  v  Drážďanech;  román  Der 
J.  K.  S-ška  nachází  se  v  knihovně  kláštera  Ministercandidat^  čerpaný  z  česk.  polit,  života, 
strahovského.  F.H-s.       zůstal  nedokončen.    S-ovy  feuilletony  vyšly 

Smíšek  z  Vrchoví šť,  příjmení  staročeské  ve  Vídni  r.  1901  a  výbor  jejich  vyšel  zaro- 
rodiny  erbovní,  kteráž  nosila  na  modrém  ,  veň  v  Praze  u  Pekla  překl.  Josefa  S-a,  jeho 
štítě  stříbrného  jednorožec.  Erbu  dostalo  se  '  bratra.  Srv.  Pelclovy  >Rozhledy«  (1897,  46), 
jim  v  2.  polovici  XV.  stol.  Téhož  erbu  (ač  '  Václavkovy  Dějiny  města  Vsetína  (1901, 
snad  krví  rozdílní)  byli  Libeničtí  a  Ven- '  XXIII).  Vek. 

celíkové  z  V.  (viz  Vencelík).  První  toho  i  Smith  [smidz]:  1)  S.  Adam,  nejslavnější 
erbu  byl  Jan,  bohatý  Horník  a  erckaféř,  jenž  mezi  zakladateli  novověké  vědy  národohospo- 
nabyv  jmění  kupováním  rudy  a  jiným  způ-  j  dářské  (♦  5.  čna  1723  ve  skotském  městě 
sobem  nemalé  jeho  části. užil  k  uměleckému  \  Kirkcaldy  —  f  17.  čce  1790   v  Edinburce), 


518 


Smith. 


studoval  na  universitě  v  Glasgowě  a  Oxforde, 
r.  1751  obdržel  stolici  logiky  a  r.  1752  mo- 
rální filosofie  na  universitě  glasgowské,  kterýž 
úřad  r.  1764  složil  za  příčinou  cest,  na  néž 
se  odebral  s  mladým  vévodou  Buccleughem. 
Ztráviv  při  té  příležitosti  delší  čas  v  Paříži, 
vešel  tu  ve  styky  s  hlasateli  nového  učeni 
národohospodářského,  nazvanými  později 
fysi okr aty,  zejména  9  Quesnayem  aTur- 
gotem.  Po  návrate  do  vlasti  bydle  v  rodišti 
svém  a  v  Londýně,  pracoval  o  svém  díle 
národohospodářském,  r.  1778  obdržel  jedno 
ze  tři  řídicích  míst  při  vrchním  celním  úřadě 
v  Edinburce,  kdež  takd  zemřel,  byv  ještě 
r.  1787  poctěn  zvolením  za  rektora  university 
glasgowské.  Věčitá  sláva  S-ova  zakládá  se 
na  dvou  spisech,  totiž  Theory  oý  moral  sen- 
timents  (Theorie  mravních  pocitů,  1.  vyd. 
1759)  a  Inquiry  into  the  nature  and  causes  oý 
the  wealth  oý  nations  (Vyšetření  povahy  a 
příčin  bohatství  národů,  1.  vyd.  1776).  K  těm 
řadí  se  nemnoho  menších  pojednáni,  z  části 
pouhých  zlomků  prací  nedokončených,  jež 
teprve  po  smrti  S-ové  rukou  přátelskou  byly 
vydány.  Svými  oběma  základními  spisy  zasa- 
huje tedy  S.  do  dvou  oborů  vědeckých,  do 
éthiky  a  politického  hospodářství;  platnost 
samostatného  tvůrčího  ducha  má  v  obou, 
však  dosah  její  v  politickém  hospodářství 
jest  bez  přirovnání  větši.  Bylř  zde  jeho  vliv 
tou  měrou  určujícím,  že  S.  byl  obecně  uzná- 
ván zakladatelem  řečené  vědy,  až  teprve  asi 
za  sto  let  po  vydání  >Inquiry«  došlo  k  ze- 
vrubnějšímu vyjasnění  jeho  poměru  k  fysio- 
kratům,  následkem  čehož  porůznu  i  vůdčí 
původnost  S-ova  zvláště  na  prospěch  Tur- 
gotův  byla  popírána,  ač  nikoliv  právem  (srv. 
cl.Fysiokratism  a  zejm.  spisJ.Feilbogena, 
S.  und  Turgot,  Vid.,  1892).  Obě  výše  jme- 
novaná díla  S-ova  spadala  formálně  v  rámec 
učebné  látky  jeho  přednášek  universitních, 
kteréž  se  rozpadaly  ve  čtyři  díly:  přirozenou 
theologii,  éthíku,  přirozené  právo  a  politiku. 
V  »Theory  of  moral  sentimentsc  ie  zpraco- 
ván díl  druhý,  v  »Inquiry«  hospodářská  část 
čtvrtého.  Sluší  tu  však  hned  vytknouti,  že 
obsah  posléz  řečeného  díla  nevyčerpává  se 
pouhou  politikou  národohospodářskou  v  ny- 
nějším běžném  slova  toho  smysle,  t.  j.  vý- 
kladem všeobecných  pravidel  jednání  (maxim) 
veřejné  moci  vzhledem  k  hospodářství  ná- 
rodnímu, nýbrž  tři  prvé  z  pěti  knih,  na  něž 
dílo  se  dělí,  obírají  se  theorií,  tedy  typic- 
kými jevy  života  hospodářského,  jejich  sou- 
vislostmi a  pravidelnostmi.  A  právě  ony  tvoří 
památnou,  trvale  uzákladňujicí  čásť  slavného 
díla,  jehož  4.  kniha  pojednává  o  politice  ob- 
chodní, pátá  o  ňnančnim  hospodářství  stát- 
ním, hlavně  daňovém.  Ideové  spojeni  obou 
proslavených  spisů  S-ových  záleží  v  jeho 
základním  názoru  světovém,  kterýmž  S.  tkvi 
v  myšlenkovém  okruhu  společensko-íiloso- 
fickém  svojí  doby.  Jet  pak  názor  tento  indi- 
vidualistický  (srv.  či.  Individualismus), 
iežto  také  A.  S.  spatřuje  přirozený  řád  spo- 
lečenský ve  volném  uplatňování  individuál- 
ných  potřeb  a  snah,  jež  veřejná  moc  obme- 


zovati má  a  smí  pouze  potud,  aby  nevybo- 
čilo  z  mezi  spravedlivé  šetrnosti  ke  snanásn 
a  žádostem  jiných,  stejně  oprávněným.  Liší 
však  se  A.  S.  od  rozhodných  zástupcův  in* 
dividualismu  XVIII.  stol.  především  tím.^e 
nespatřuje,  jako  právě  mnozí  z  nich,  pouhé 
osvědčování  eg  o  ismu  za  jediný  základ  při- 
rozeného řádu  společenského  (to  z  prvého 
jeho  díla  nejzřejměji  vysvítá),  nýbrž,  ie  jen 
pro  obor  hospodářský  uznává  zištnost  jed- 
notliveckou  (selýinterest),  v  mezích  spravedli- 
vého zřetele  na  stejné  oprávnění  bližního 
udržovanou,  jako  přirozený  a  také  pro  dobro 
obecné  dostatečný  princip  organisačni.  Vtéch 
mezích  pak  arci  důvěřuje  zcela  po  způsobu 
vrstevníkův  i  on  optimisticky,  ie  účinkováním 
individuálných  snah,  bez  zasahování  upravu- 
jící, donucující  a  zabraňující  působnosti  státu, 
dosáhne  se  nejlepšího  prospěchu  všeobec- 
ného. Druhý  rozdíl  od  materialistických  filo- 
sofů doby  a  zejména  též  od  fysiokraťů  záleií 
v  tom,  že  S.  jest  doktrinářem  o  mnoho  méně 
tuhým  a  radikálním  než  oni,  tak  ze  ochotně 
dopouští  výjimky  z  důsledné  applikace  své 
theorie,  ano  spíše  naznačuje,  že  jen  během 
času  k  plné  platnosti  dojiti  může.  Konečné 
vyznamenává  se  tím,  Že  předvádí  svému  čte- 
náři hojně  přikladův  a  dokladů  historických, 
což  bylo  pnčinou,  že  později  nejeden  ze  spi- 
sovatelů národohospodářských,  od  abstrakt- 
ního rázu  starší  nauky  se  odvracejících  í  i  také 
Roscher,  spoluzakladatel  t.  z  v.  školy  histo- 
rické), přisuzoval  S-ovi  vlastní  počátky  t,  xv. 
methody  historické,  totiž  methody,  která  na 
podkladě  široké  zkušenosti  buduje  všeobecná 
poznání.  To  však  správno  nebylo.  S.  podrob- 
nější poučky  vyvozuje  ze  všeobecných  vět 
svého  základního  učeni,  jeho  methoda  jest 
tedy  deduktivná;  skutečnosti,  které  uvádí, 
jsou  pouhé  příklady  k  řečeným  poučkám, 
nikoliv  jejich  návěty.  Jeho  sloh  jest  při  tom 
v  nejlepším  smysle  populární  a  spolu  s  ostat- 
ními u veden j^mi  vlastnostmi  klíčem  k  tajem- 
ství velikého  jeho  úspěchu.  Že  A.  S.  ve  svém 
základním  mínění  společensko-filosofickém 
nebyl  závislý  na  fysiokratech,  dokázal  nález 
zlomku  S-ova  konceptu  z  r.  1755,  tedy  z  doby, 
než  ještě  fysiokraté  se  svými  naukami  na  ve- 
řejnost vyšli.  Již  tu  S.  požaduje,  aby  v  lále- 
žitostech  lidských  volný  průchod  dal  se  při- 
rozenému průběhu  a  praví,  že  stát  od  stupňů 
barbarství  k  nejvyššímu  blahobytu  může  se 
povznésti,  aniž  k  tomu  bude  potřebí  čeho  ji- 
ného než  míru,  snesitelného  daňového  břemene 
a  dostatečné  právní  ochrany.  To  právě  jest 
vůdčí  zásada  liberalismu  hospodářského,  kte* 
Týi  již  před  Sem  měl  v  samé  Anglii  tlumoč- 
níky, tak  jako  jednotlivé  obory  života  hospo- 
dářského své  dovedné  zpracovatele.  Teprve 
však  fysiokraté  dovedli  vybudovati  theorii 
národohospodářskou  na  půdě  jednotných  zá- 
kladních východišf,  ve  všech  částech  souvis- 
lou, leč  pro  jednostranosti  jejich  míněni 
o  čistém  výnosu  (srv.  Fysiokratism]  příliš 
jednostranou  a  proto  prese  všecky  plodné 
podněty  tak  záhy  překonanou.  Na  rozdíl  od 
spisovatelů,  kteří  po  dva  věky  před  ním  po- 


Smith.  519 

skytovali  naukovou  oporu  politice  právě  od  žadavku  svobody.  Naznačeným  svým  již  ve- 
S-a  nazvané  merkantihstickou  a  hledali  zdroje  likým  vlivem  svého  dila  A.  S.  stal  se  mno- 
hmotného  blahobytu  národů  v  drahém  kovu,  hem  více  zakladatelem  liberálního  směru  ná- 
na  rozdíl  od  fysiokratfi,  kteři  utkvěli  na  před-  rodohospodářské  vědy  i  politiky  neŽ  jeho 
stavě  o  pAdě  jako  jediném  zdroji  přebytko-  <  předchůdci  stejného  mměnihájici.  On  také  ne- 
vých  výnosů.  S.  postavil  v  té  příčině  do  po-  opíral  svou  přímluvu  pouze  o  základní  před- 
předi  lidskou  práci,  jež  za  zužitkováni  sil  stavu  přirozeného  řádu  společenského,  nfbri 
půdy  vytvořuje  tím  více  hmotných  prostředků  dovedl  i  i  opříti  o  důvody  prospěchové.  V  na- 
k  ukojení  potřeb  lidských  (statkůY  čím  do-  uce  o  daních  bývaly  zvláStě  do  popředí  sta- 
konaleji  sama  jest  pro  hospodářský  účel '  věny  jeho  základní  zásady  daňové  jako  do- 
xorganisována  a  čím  větši  měrou  si  sama  i  mněie  klassické.  Vpravdě  nepověděl  tu  však 
vytvořila  prostředků  k  další  výrobě.  Účelná  '  mnohem  více  než  jiní  před  ním,  aniž  se  vy- 
bospodářská  organisace  práce  provádí  se  její  hnul  neurčitostem  právě  v  nejdůležitější  for- 
dělbou.  A  S.  nebyl  první,  který  dělbu  práce  muli,  totiž  o  míře  spravedlivého  rozděleni 
pomal  a  ocenil,  ale  nikdo  před  ním  neučinil  |  daní.  Uvaroval  se  však  toho,  aby  z  půdy  své 
to  touž  měrou  pronikavě  a  v  tak  těsném  theorie  vyvinul  nějaký  ideálny  systém  da- 
vztahn  k  celku  hospodářského  Života.  Pro-  nový  (jako  učinili  radikálně  fysiokraté).  nýbrž 
dukty  práce  určené  k  tomu,  aby  s  větší  neb  obmezil  se  na  kritiku  panujících  soustav  da- 
meoši  trvalostí  sloužily  jako  prostředky  vý- 1  novech  s  hlediště  řečených  zásad.  Vypraco- 
robní,  jsou  kapitálem.  Jeho  množství  určuje  '  val  však  spolu  pod  zjevném  vlivem  fysiokra- 
meze  pro  možnost  produktivného  vynaložení  tickým  nauku  o  přesouvaní  daní  (srv.  Pře- 
práce.  Bohatství  národů  záleží  tedy  ve  množ-  sou  vání  daní).  Vyhýbaje  se  vůbec  ostrým 
štvi  statků,  jež  každoročně  znova  pomoci  >  důslednostem  neubránil  se  také  tomu,  že 
práce  a  kapitálu  se  vyrobí.  I  přirozenou  cenu  '  mnohé  z  nauk  jeho  přímo  usnadňovaly  od- 
statkův  určuje  práce  k  jejich  výrobě  po- '  chylné  výklady.  I  sám  socialismus,  hledě 
tfebaá.  Cena  tržní  sice  kolísá  podle  nabídky  k  S-ovu  učeni  o  práci  jako  zdroji  a  míře 
a  poptávky,  ale  průměrný  stav  její  —  cena  ^  hodnot,  čerpal  ze  S-a  a  jeho  nejbližších  ná- 
přirozená  —  jest  určen  náklady  výrobními !  sledovníků  posily  a  mohl  s  jistým  oprávně- 
a  ty  se  určuji  právě  prací,  přímou  a  nahro- 1  ním  chlubiti  se,  že  jest  pouným  pokračova- 
madénou  (kapitálem).  Tu  však  ovšem  S.  uvádí  •  tělem  jeho  nauky  a  že  ji  teprve  vede  k  ná- 
do  nákladů  výrobních,  jež  musí  v  ceně  vý-  ležíte'  důslednosti.  To  vše  nemění  nic  na 
robku  dojíti  uhrazeni,  ještě  jednoho  činitele,  skutečnosti,  že  S.  vytyčil  dráhu,  na  niž  po 
totíi  náhradu  za  přenecháni  půdy  k  výrobě  '  celé  století  vývoj  vědy  doplňováním,  opra- 
(rentu  pozemkovou),  kteráž  ani  přímo  ani  ne-  '  vo váním  a  přestavbami  se  pohyboval.  Díla 
přímo  na  práci  se  nezakládá,  nýbrž  jest  pouhý  I  soustavného  podobně  mohutného  účinku 
následek  soukromého  vlastnictví.  Všickni  |  věda  národohospodářská  po  S-ovi  nevytvo- 
úČastnici  výroby  —  dělník,  kapitalista,  vlast- ,  řila.  Ostatně  vede  od  S-a  přímá  stopa  vlivu 
nSk  pozemkový  —  musí  za  svou  řečenou  k  Malthusovi  (v.  t.)  a  od  toho  zase  k  Dar- 
áčast  míti  z  hrubého  výnosu  výroby  důchod,  j  winovi.  —  V  >Theory  of  moral  sentiments« 
jehož  podle  panujících  poměrů  za  své  úča-  \  S.  vychází  od  pudu  druhu  zcela  jiného,  nežli 
stenstvi  očekávati  mohou.  Důchod  jalco  podíl  jest  zištnost,  z  niž  se  prýští  hospodářská  ko- 
sa výsledku  výrobním  jest  tedy  trojí:  dů- '  nání  lidská.  Naše  úsudky  ctnost  schvalující 
chod  z  práce,  d.  z  kapitálu  a  renta  pozem- ,  (S.  mluví  o  pocitech,  >sentiments<,  ježto  po- 


ková (kterou  teprve  nástupci,  především  Mal- 
thos  a  Rlcardo,  pojali  jinak  než  S.,  totiž  jako 
rentu  diflerenčni,  jen  příznivějším  pozemkům 
připadající;  srv.  Renta).  Průměrná  mzda  sice 


dle  něho  původ  našeho  souhlasu  s  ctností 
není  v  rozumu)  prýšti  ze  sympathie,  kterýmž 
slovem  on  vyrozumívá  vrozenou  člověku  ná- 
klonnost vmýšleti  se  v  postaveni  osob  tře- 


stoupá  úměrně  s  blahobytem  obecným,  řídíc  |  tich  a  v  city  jejich  tomu  přiměřené.  Dílo  to, 
se  v  jednotlivých  odvětvích  práce  podle  na-  ač  nemělo  epochálního  významu  S-ovy  >In- 
bidky  a  poptávky;  ale  lidský  pud  rozplozo-  <  quiry«, přece  mu  zjednalo  trvalé  čestné  místo 
vaci  uvolňuje  se  při  stoupající  mzdě,  způso-  v  dějinách  ňlosoňe  a  potud  jeví  se  co  do  cel- 
buje  tak  rozmnožení  nabídky  sil  pracovních,  {  koveho  postaveni  v  dějinách  vědy  jistá  při- 
jimž  se  stlačuje  mzda  na  míru  k  obživě  nut- .  buznost  mezi  S-em  a  starším  vrstevníkem 
noQ  (základ  k  t.  zv.  železnému  zákonu  mzdo-  ,  jeho  D.  Humem,  kterýž  rovněž  zůstavil  stopy 
vému,  u  Turgota  již  z  hrubá  utvořený,  u  Ri- 1  svého  hlubokého  hádavého  ducha  v  dějinácn 
Carda  konečně  v  té  podobě  formulovaný, ,  obou  věd,  jen  že  mocnější  v  dějinách  filosofie 
▼  jaké  ho  pak  agitaČně  vykoristil  Lassalle).  nežli  vědy  národohospodářské.  S-ova  >In- 
Celkem  však  během  dob  i  mzda  i  bczpracná  quiry<  byla  přeložena  do  většiny  vzdělaných 
renta  pozemková  stoupá,  oboji  na  újmu  dů-  jazyků.  Výklad  a  ocenění  její  nalezne  se  ve 
chodu  kapitálového.  V  penězích  tedy  bohat-  všech  spisech  o  dějinách  vědy  národohospo- 
stvi  národů  nezáleží  a  bláhové  jest  vyhledá-  dářské  a  ve  všech  větších  soustavných  dílech 
váti  měřítko  jeho  vtom,  je-li  bilance  ob-  o  vědě  té.  V  českém  jazyce  srv.  překlad  Ingra- 
chodu  zahraničného,  vývozu  a  dovozu  zboží,  mových  Dějin  vědy  národohospodářské.  Bf. 
příznivá.  Závisí  spíše  na  příznivé  bilanci  spo-  2)  S.  James  Edward,  botanik  anglický 
tfeby  a  výroby,  pokud  totiž  lato  poskytuje  (*  1759  v  Norwichi  — f  1828  t),  byllékařem 
přebvtky  k  rozmnožení  kapitálu.  —  Hospo-  v  Londýně,  později  v  Norwichi,  zabýval  se 
dářsko-politické  zásady  S-ovy  vrcholí  v  po-   soustavným  studiem  rostlin  britských  i  cizich 


520  Smith. 

a  byl  presidentem  londýnské  společnosti  Lin- ,  i  vtipně  za  postuláty  politického  liberalismu, 
néovy.  Zakoupil  od  dědiců  Linnéových  jeho   reformní  bili,  emancipaci  katolíkův  a  j.  Z.  dél 

jeho  vynikají:  Letters  on  the  tuhject  of  the 
catholics  to  my  brother  Abraham  who  Itpes  in 
the  country^  by  Peter  Piymley^  které  se  do- 
čkaly Četných  vydání,  a  vynikají  sílou  dia- 
lektickou i  satirickou,  a  Elementary  tketches 
oj  moral  philosophy  (Lond.,  1850  a  1866), 
v  nichž  zpracoval  přednášky  o  praktické  filo- 


herbář,  sbírky  ostatní,  knihovnu  a  rukopisv, 
coi  vše  spolu  se  sbírkami  S-ovými  dostalo 
se  později  koupi  Linnéově  společnosti.  Bo- 
tanik Alton  pojmenoval  jemu  ke  cti  rost- 
linný rod  Smithia.  Vydal:  Píantarum  icones 
hactenus  inedit ae  plerumque  ad  plantas  in  her- 
hario  Linnaeano  conservatas  delineatae  (Lond., 


1789—91,  s  75  tab.);  Icones  pictae  píantarum  '  sofii,  jeŽ  konal  v  Londýně  r.  1804—06.  Sou- 
rariorum  (t.,  1790—93,  s  18  tab.);  English  bo-  '  kromě  byla  jeho  díla  často  vydána,  tak  r.l863 
tany^  or  coloured  figures  of  british  Hants  (t., ,  ve  3  sv.  v  Londýně  a  r.  1869  v  1.  sv.  tamie. 
1790—1814,  36  sv.  s  2592  tab.,  jež  provedl  |  Životopisy  od  dcery  jeho  lady  Hollandové 
Jam.  Sowerby);  Flora  britannica  (t.,  1800— 04, 1  (Lond.,  1855f  2  sv.;  nové  vyd.  1874)  a  Stu- 
3  sv.i;  Compendium  florae  britannicae  (t.,  arta  J.  Reida  (t.,  1884,  4.  vyd.  1896).  Srv. 
1800);    Exotic  botany  (t.,  1804—05.  2  sv.  se   Macaulay,  Memoirs  of  Sydney  S.  (1847). 


120  tab.);  An  introduction  to physiological  and 
systematical  botany  (t.,  1807,  8.  vyd.  t.,  1838, 
něm.  od  J.  A.  Schultesa,  Vid.,  1819);  A  gram- 
mar  of  botany  (t.,  1821,  něm.  Výmar,  1822); 
The  english  flora  (t.,  1824—36,  5  sv. ;  v  5.  sv. 
zpracoval  mechy  a  lišejníky  W.  J.  Hooker  a 
houby  M.  J.  Berkeley). 

3)  S.  William    Sidney,    admirál   angl. 
(♦  1764  v  Londýně  —  f  1840  v  Paříži),  vstoupil 


6)  S.  James,  básník  angl. (♦1775  — tl839)t 
proslavil  se  humoristickými  básněmi  a  paro- 
diemi. Se  svým  bratrem  Horacem  vydal 
r.  1812  Rejected  adresses^  fzávL  zdařilých  pa- 
rodií na  Byrona,  W.  Scotta,  Wordswortha, 
Southeye  a  jiné  přední  básníky  té  doby, 
kteréžto  sbírky  vyšlo  16  vydáni.  Podobnou 
sbírku  8  názvem  řforace  in  London  vydal 
r.  1813.  Posmrtné  vydání  jeho  spisĎv  s  bio- 


r.    1777    do    válečného    námořnictva   an^l.,    graíiii  napsanou  jeho  bratrem  Horacem  vy- 
r.  1780  stal  se  poručíkem  a  r.  1783  fregatnim  '  slo  r.  1841. 

kapitánem.  Vstoupil  do  služeb  švédských  a  7)  S.  Horace,  bratr  před.,  spis.  an^l. 
tureckých,  avšak  po  vypuknutí  války  an-  |  (*  1779  —  f  1840).  Společně  s  bratrem  Ja- 
glicko- francouzské  vrátil  se  do  služeb  an-  mesem  napsal  p2,Toá\G  Rejected  ad dresses^ 
glických  a  18.  pros.  1793  spálil  franc.  loďstvo  ,  jimiž  si  zjednal  jméno.  Věnovav  se  úplné 
a  arsenál  vToulonu.  Potom  jako  velitel  fre-  literatuře  nap?al  jako  náslcdovatel  W.  Scotta 
gaty  »Diamond<  znepokojoval  franc.  pobřeží,  I  mnoho  románů  historických,  vynikajících  slo- 
až  byl  r.  1796  zajat.  R.  1797  však  uprchí  hem  uhlazeným  a  zauzlením  poutavým,  ale 
z  Paříže,  vrátil  se  k  angl.  loďstvu  a  byl  jme-  |  postrádají cícíi  originality.  Jmenujeme  z  nich; 
nován  velitelem  i^dově  lodi  >Tiger«,  s  nii^  Brombleiye  house;  Tor  HUl\  Zillah\  Walter 
odplul  do  Středoz.  moře.  Spolu  s  bratrem  Colyton\  Reuben  Apsley;  Jane  Lomax\  The 
svým  Jamesem,  angl.  vyslancem  v  Czfi- ^,  moneyed  man;  Adam  Brown;  Arthur  Arundel; 
hradě,  přiměl  Portu  ke  spolku  s  Anglií,  aby  I  Loře,  a  tale  of  Venice  a  j.  Za  nejlepší  jeho 
vypudili  Napoleona  z  Egypta.  Potom  znepo-  i  práci  pokládá  se  Address  to  the  mummy, 
kojoval  břehy  syrské,  r.  1799  bombardoval'  8)S.Joseph  (Joe),  zakladatel  Mormonů 
Alexandrii  a  donutil  Napoleona,  aby  upustil   (v.  t.). 

od  obléhání  Akky.  R.  1801  vrátil  se  do  An-  9)  S.  William  botanik  angl.  (•  1808 
glie  a  dosáhl  zde  nejvyšších  důstojností,  byv  i  v  Bolnamere  —  f  1857  v  Corku),  byl  profes- 
r.  1810  jmenován  admirálem  a  r.  1830  gene-  \  sorem  na  universitní  kolleji  v  Corku  (Queen'5 
ral-lieutenantem  a  vrchním  velitelem  námoř-  College),  zabýval  se  soustavným  studiem  brit- 
ních  sborů.  Pro  zápletky  v  processu  královny  ských  rozsivek  a  vydal  o  nich:  A  synopsit 
Karoliny  opustil  později  Anglii  a  usadil  se  of  the  british  Diatomaceae  (Lond.,  1853—56, 
v  PaiHži.  Srv.  Barrow,  Life  and  correspon-  2  sv.  s  62  tab.). 
dence  of  Sir  W.  S.  S.  (Lond.,  1847,  2  sv.).       10)   S.  William,   učenec   angl.  (♦    1813 

4)  S.  William,  geolog  angl.  (♦  1769  —  v  Londýně  —  t  1893  t,).  Studoval  nejprve 
t  1839  v  Northamptoné),  byl  zeměměřičem  1  práva,  pak  filologii,  v  1. 1853—69  byl  exami- 
a  zabýyal  se  studiem  geologie.  Náleží  mezi  nátorem  z  jazyků  klassických  při  universitě 
nejpřednější  badatele  v  oboru  geologie  strati-  londýnské,  r.  1869  stal  se  členem  senátu  uni- 
graíické,  studoval  sled  vrstev  zemských  v  An-  i  versitniho.  Vedle  toho  redigoval  od  r.  1867 
glii,  vydal  r.  1790:  Tabular  view  of  the  Bri-  >Quarterly  Review*.  Hojnými  svými  pracemi 
tish  Strata  a  r.  1815  geologickou  mapu  An- '  přispěl  platně  k  rozkvětu  studií  klassických 
glie,  jež  činí  epochu  v  dějinách  geologie  |  v  Anglii.  Sepsal:  Dictionary  of  Greek and  Ro^ 
britské.  man  antiquities  (Lond.,  1840—42, 3.  vyd.  1891, 

6)  S.  Sidney,  angl.  satirik  a  spis.  poli-  2  d.);  Dictionary  of  Greek  a^id  Roman  Wo- 
tický  (♦  1771  ve  Woodfordu  v  Essexu  —  graphy  and  mythology  (t.,  1844—49,  3  d.); 
f  1845  v  Londýně),  studoval  v  Oxforde  boho-  i  Dictionary  of  Greek  and  Roman  geography 
sloví  a  farářoval  pak  na  venkově,  až  se  stal    illustrated  by  numerous  engravings  on  wood 


kanovníkem  u  sv.  Pavla  v  Londýně  (1831). 
R.  1802  založil  s  Jeffreym  a  Broughamem 
v  Edinburce  časopis  >Edinburgh  Review«. 
Byl  ze  strany  whigů   a   bojovsii    výmluvně 


(t.,  1854—67,  2  d.,  2.  vyd.  1870,  k  tomu  atlas, 
t.,  1875).  S  Georgem  Grovem  a  za  přispěni 
hojných  spolupracovníků  redigoval  Dictio- 
nary of  the  Bible  (t..  1860—63,   3  d.,  1.  dil 


Smith.  521 

vyšel  ve  2,  vydání  r.  1893).  Pozdéji  pořídil ,  jmenován  předsedou  dolní  sněmovny,  ktc- 
strnčnčiii  vydání  těchto  svých  prací  lexiko- 1  rýžto  úřad  zastával  velmi  obratně.  Viz  Max- 
graííckych  pro  potřeby  Školské  a  napsal  ně-  well,  Life  and  times  of  the  right  honorable 
kolik  kompendii  pro  studující.  Dále  uveřej-   W.  S.  (Lund.,  1893). 

nfl:  Coptousand  critical  English- Latin  dictio-  14)  S.  Benjamin  Leigh,  polární  cesto- 
íitfry,  dílo  sloiené  ve  spolku  s  Hallem  (t., ,  vatel  angl.  (*  12.  bř.  1828),  studoval  v  Cam- 
1870);  Historka!  atlas  o/  ancient  geography^  \  bridgei  a  věnoval  se  právnictvi.  Ale  při  tom 
bitíical  and  classical,  pořízený  spolu  s  G.  Gro-  obíral  se  horlivě  i  přírodními  vědami  a  pod- 
vem  (t,  1872—75);  Dictionary  of  Christian  nikl  několik  cest  na  sv5j  náklad  do  polár- 
antiquiťteSy  pokrač.  Dictionary  of  the  Bible,  nich  končin.  Na  první  cestě  r.  1871  určil 
pořízené  ve  spolku  s  Cheethamem  (t.,  1875  polohu  Špicberk  o  tři  stupně  východněji, 
ai  1880,  20.),  a  Dictionary  of  Christian  bio-  než  kam  se  do  té  doby  kladly.  Na  třetí  cestě 
graphy  sects  atd.  (t.,  1877—87,  4  d.).  Přeložil  r.  1873  zachránil  Nordenskjóldovu  výpravu, 
též  do  angličiny  některé  spisy  Fichteovy.  ,  R.  1880  stanovil  polohu  západního  pobřeží 
11)8.  Robert  Payne,  orientalista  angl.!  Země  cis.  Frant.  Josefa  až  k  39°  v.  d.  Ale 
(•  1818  —  t  1896).  Studoval  v  Oxforde,  I  na  páté  výpravě  r.  1881  ztroskotala  se  mu 
r.  1857  byl  jmenován  zástupcem  bibliotekáře  I  jeho  loď»Eira<  a  S.  dostal  se  stěží  násl.  roku 
slavné  knihovny  Bodleyovy,  r.  1865  profes-  na  člunech  na  pobř.  Nové  Země,  odtud  byl 
sorem  theologie  v  Oxforde,  r.  1871  děkanem  pomocnou  výpravou  zachráněn, 
kapitoly  v  Canterbury.  Z  jeho  spisů  vyniká:  16)  S.  Alexander,  básník  angl.(*  1830  — 
.5,  tyrilliy  Alex.  archiep.  commentarii  in  Lucae  f  1867),  syn  chudých  rodičů,  kteří  ho  ne- 
Evang,  quae  supersunt  syriace  (Oxf.,  1858);'  mohli  postlati  na  střední  školu,  dán  byl  do 
TTie  third  part  of  ecclesiast.  history  oý  John,  továrny,  kde  kreslil  vzorky.  Záhy  jal  se  sklá- 
bisk,  of  Ephesus  (t.,  1860),  angl.  překlad  syr-  dáti  básně,  ale  první  jeho  sbírka  Life  drama 
ského  textu;  Catalogi  codicum  russ,  BibJ,  (1853)  potkala  se  s  nezdarem,  prozrazujíc 
Bodleianae,  pars  sexta,  codices  syriacos^  car-  nevyspělost  a  nedostatečné  vzdělání  básní- 
shmnicos,  mendaeos  complectens  (t.,  1864);  od  kovo,  jenž  příliš  otrocky  napodobil  Keatsa 
r.  1865  pracoval  na  svém  nejdál,  spise  TTie-  a  Tennysona.  R.  1854  S.  stal  se  sekretářem 
soMrui  SyriacuSy  slovníku  latinsko-syrském  university  edinburské  a  seznámiv  se  zde  se 
,1.,  1868—95).  Vedle  toho  vydal  též  některé  ^  Sydneyem  Dobellem  vydal  s  ním  básně  Son- 
spisy  theologické  a  kázání.  nets  on  the  tvar  (1855),  ohlas  to  války  krym- 

12)  S.  G  o  Id win,  spis.  angl.  a  politik  (*  1823  ské;  mimo  to  vydal  ještě  City  poems  (1S57), 
v  Readingu  v  Anglii),  byl  prof.  novověkého  epickou  báseň  Edwin  oý  Deira  (1861)  a  ně- 
QČjepisu  na  unív.  v  Oxforde.  Za  války  sev.-  kolik  spisů  prosaick^ch:  Dreamthorp  (1863); 
amer.  prohlásil  se  rozhodně  jako  zastance  stá-  A  summer  in  Skye  (l865)  a  Alfred  Hagarťs 
t&v  amerických  a  r.  1868  stal  se  prof.  angl.  household  (1865).  Sloh  jeho  spisů  prosaických 
dějin  na  nově  zal.  univ.  v  Ithace  (státu  N.  chválí  se  jako  malebný,  uhlazený  a  původní. 
York}.  R.  1871  přestěhoval  se  do  Kanady  a  16)  S.  Reginald  Bos w ort h,  angl.  hi- 
lije  v  Torontě.  Z  přečetných  jeho  prací  vy- j  storik  (♦  1839)  Z  jeho  spisů  vynikají:  Mo- 
ntkaji :  Irish  history  and  Jrish  character  ( 1 86 1 ,  hammed  and  Afoham medanism  ( 1 875) ;  Carthage 
nové  vvd.  1885);  Lectures  on  modem  history  and  ihe  Carthaginians  {1%1%)\  Róme  and  Car- 
\  \Z(yV\'The  Empire,  a  series  oý  letters  (1863);    thage  (1880). 

Kelations  between  Engtand  and  America  {1869);  17)  S.  George,  assyriolog  angl.  (♦  184# 
TTtree  English  statesmen:  Pym^  Cromweli  and  v  Londýně  —  f  1876  v  Aleppě).  Vyučiv  se 
Fitt  fl867,  2.  vyd.  1882);  Lectures  on  the  study  mědiryjectví,  ryl  pro  Henry  Rawlinsona  ně- 
of  history  (2.  vyd.  1865 1;  History  of  England  které  klinopisy  a  oblíbiv  si  studium  klíno- 
ďown  to  the  Rejormation;  Political  destiny  of  pisné,  pomoci  Rawlinsonovou  ustanoven  byl 
Canada  (1879);  The  conduct  of  England  to  při  assyriologických  sbírkách  Britského  mu- 
íreland  {1SS2);  Canada  and  the  Canadian  ques-  sea.  Tu  pohroužil  se  zplna  do  přebohatých 
tion  (1891);  History  of  the  United  States  pokladů,  jež  chová  v  sobě  knihovna  krále 
1893  i;  Essays  on  questions  of  the  rfťir(1893);  Assurbanipala  (v.  t.),  a  došel  k  překva- 
Oxford,  her  coUeges  (1894);  The  united  king- ,  pujícím  výsledkům,  které  mu  pojistily  vyni- 
dom  (1899)  a  j.  kající    místo    mezi   assyriology.    Tak  zjistil 

13)  8.  Williaro  Henry,  státník  angl.  z  nápisů  Tiglata  Pilesara  III.,  že  současně 
(♦  1825  v  Londýně  —  f  189l),  byl  syn  knSi-  vládli  judští  králové  Ahaz  a  Azarjá  s  isráél- 
kupce  a  vlastníka  novinářského  obchodu,  skými  králi  Pekahem  iHoseou,  a  sassyrským 
Věnoval  se  obchodu  svého  otce,  při  čemž  králem  Tiglatem  Pilesarem  III.,  čími  poťvr- 
sí  všímal  politiky.  R.  1868  byl  zvolen  do  |  zena  nepřesnost  chronologie  biblické,  zjistil 
dolní  sněmovny  za  Westminster  proti  Johnu  zatměni  slunce,  jež  assyrská  chronika  připo- 
Stuartu  Míliovi.  Disraeli  (Beaconsfíeld)  svěřil !  mina  v  roce  limmu  ^uzanského  Purisagall, 
ma  r.  1874  úřad  sekretáře  pokladu,  r.  1877  >  k  r.  763  př.  Kr.,  čímž  zjednán  chronologický 
prvního  lorda  admirality  (ministra  námoř.).  podklad  assyrskému  ksmonu  eponymu,  a  ob- 
Lord  Salisbury  učinil  jej  r.  1885  státním  se-  jevil  r.  1872  klínopisnou  zprávu  o  potopě, 
kretářem  války,  r.  1886  prvním  sekretářem  |  Uveřejniv  hojná  assyriologická  pojednáni 
pro  Irsko.  V  srpnu  1886  v  druhém  minister-  I  v  časopisech,  vydal  r.  1871  v  Londýně  prvé 
stvé  Salisburyho  stal  se  kancléřem  pokladu,  veliké  dilo  své  Hts tory  of  Assurbanipal  trans- 
T.  r.  obdržel  titul  prvního  lorda  pokladu  a   lated  of  cuneiform  inscriptions,  načež  vydá- 


522 


Smith  —  Smithson. 


vatelé  časopisu  »Daily  Telegraphc  jej  vyzvali, 
aby  podnikl  výzkumnou  cestu  do  Ninive.  S. 
r.  1873  na  prvé  cestě  prozkoumal  hlavně 
ssutinný  pahorek  Kujundžik,  při  černi  ob- 
jevil další  části  knihovny  Assurbanipalovy, 
a  pokračoval  r.  1874  na  druhé  cesté  své. 
Mezitím  vydal  správu  o  své  cestě  (Assyrían 
discoveries.  Lond.,  1875),  jež  dožila  se  sed- 
mera vydáni  a  přeložena  i  do  němčiny  bar. 
Em.  Boeklinovou  (Lip  ,  1898),  a  klínopisnou 
zprávu  o  potopě  (Chaldaean  account  of  Ge- 
nesis, Lond.,  1875,  vydáno  již  po  šesté;  něm, 
překl.  Friedr.  Delítzsche,  Lip.,  1876).  Třetí 
cestu  podnikl  S.  r.  1876  do  Babylónie,  ale 
přinucen  vrátiti  se,  když  v  Bagdádě  vypukl 
prudký  mor,  a  zemřel  na  cestě  zpáteční.  Vy- 
davatelé »Daily  Telegraphu«  darovali  veškery 
památky  S-em  objevené  Britskému  museu. 
Literární  pozůstalost  Sova,  Assyria  from 
the  earliest  times  to  the  ýall  of  Nineveh  a  The 
History  of  Babylonia,  obě  ve  sbírce  »Ancient 
history  from  the  monuments«,  pak  klínopisné 
dílo,  ač  nedokončené,  The  History  oj  Senná- 
cheiib  vydal  (Londýn,  1877  a  1878)  A.  H. 
Savce.  Pik, 

18)  S.  William  Robertson,  orienta- 
lista  angl.  (*  1846  —  f  1894),  byl  prof.  he- 
brejštiny na  Free  Church  College  v  Aber- 
deeně,  ale  pro  některé  články  v  »Encyclo- 
paedia  Britannica*,  napsané  v  duchu  vědecké 
kritiky  o  otázkách  Starého  zákona,  přinucen 
vzdáti  se  toho  místa  (1881),  načež  r.  1883 
jmenován  professorem  arabštiny  na  univer- 
sitě cambridgeské.  Hlavní  jeho  práce  jsou: 
The  old  Testament  in  the  Jewish  church  (Edinb., 
1881,  2  vyd.  1892);  The  Prophets  of  Israél 
and  their  pláce  in  history  (t.,  1882,  2.  vyd. 
1895);  Kinship  and  marriage  in  early  Arabia 
(Cambr.,  1885);  Lectures  on  the  religion  of 
the  Semites  (Edinb..  1889,  2.  vyd.  1894). 

Smith  Sophus  Birket,  historik  dánský 
(*  1838),  studoval  v  Kodani  medicínu,  súčast- 
nil  se  r.  1864  války  dánsko-německé,  načež 
přijal  místo  v  universitní  knihovně,  kdež  se 
stal  r.  1893  vrchním  bibliotekářem.  Zároveň 
byl  archivářem  universitního  archivu  a  pri- 
vátním bibliotekářem  krále  Kristiána  IX.  Vě- 
noval se  studiu  starších  dánských  dějin  a 
literatury.  Většinu  svých  článků  uveřejnil 
v  >Danske  Samlinger  íor  Historie,  Topogra- 
phie,  Personál- og  Liter aturhistoriec.  Z  jeho 
vydání  starších  dánských  spisů  vynikají:  Lu- 
dus  de  sancto  Kanuto  duce  (Kod.,  1868);  7b- 
biae  Komedie  (t.,  1887);  Peder  Helgelunds  Su- 
sanna  og  Calumnia  (t.,  1890);  Niclaus  Ma- 
nnels  Satiře  om  den  syge  Messe  (t.,  1894). 
Nejdůl.  jeho  spis  jest  biografie  nešťastné 
dcery  Kristiána  IV.  a  manželky  říš.  hofmistra 
Ulfeldta:  Leonora  Cristina  Grevinde  Ulfeldts 
Historie  (t.,  1879—81,  2  sv.).  Vydal  též  zají- 
mavý vlastnoruční  popis  věznění  této  ženy: 
Den  fangne  Greffwinne  Leonorae  Christinae 
Jammers  Minde  (t.,  1887,  4.  vyd.). 

Smltluion  [smidzs'n]  Jamés  Lenis  Ma- 
cie,  přírodozpytec  angl.  (*  1766  v  Londýně  — 
1 1829  vjanově^.  Byl  nemanželský  syn  Hugha 
Sraithsona,  vévody  northumberland.,  a  studo- 


val v  Oxforde  vědy  přírodní,  mineralogii^  geo- 
logii a  chemii.  R.  1787  stal  se  členem  Royai 
Society  a  vydal  několik  vědeckých  rozprav 
ve  >Philosophical  Transactions  oftheRoyal 
Society*,  >Philo8ophical  Magazíne c  a  >Thom- 
son's  Annals  of  Philosophy«.  Žil  pak  v  roz- 
ličných zemích  evropskjrch,  najmě  v  Partii, 
stýkaje   se    s    vynikajícími    učenci,    zvláště 
s   Aragem.    V  posledním  pořiteni   odkázal 
120.000  liber  sterl.  svému  synovci  H.  J,  Hun- 
gerfordovi  s  podmínkou,  kdyby  tento  zemFel 
bezdětek,  aby  jmění  připadlo  Spoj.  Obdm 
sev.-amer.    na   založeni   vědeckého    dstavtu 
Avšak  po  smrti  Hungerfordově  činil  soud  lord- 
kancléřský  námitky  proti  platnosti  posledni 
vůle,  tak  že  došlo  k  processu,  jejž  Spoj.  Obce 
r.  1838  vyhrály,  načež  pokladnímu  úřadu  wa- 
shingtonskému  bylo  vyplaceno   i   s   úroky 
757.298  doll.  Zvláštním  usnesením  kongressu 
ze  dne  10.  srp.  1846  byl  z  těchto  peněz   za- 
ložen ústav  zv.  Smithsonian   Institution  for 
the  increase  and  diffusion  of  knowled^,  jejž 
organ  iso val    r.   1847    prof.    Henry.    Účelem 
ústavu  jest  dílem  podporovati  vědecké  vý- 
zkumy, dílem  obohacovati  vědu  sborníky  vě- 
deckými, hlavně  přírodovědeckými,  zprávami 
o  nových  vynálezích,  přednáškami,  knihov- 
nou, přírodovědeckým  museem  a  sbírkami 
uměleckými.  Sídlem  ústavu  jest  Washington 
a  jeho  předsedou  president  Spoj.  Obcí.  Ústav 
vydává  od  r.  1848  Smithsonian  Contributions^ 
od  r.  1846  Annual  Reports,  od  r.  1862  Miscel- 
laneous  Collections,  od  r.  1884  Annual  Report 
oj  the  U.  S.  Nat.  Museum,  od  r.  1875  BuUe^ 
tin  oj  the  Nat.  Mus.,  od  r.  1878  Pi^oceedings 
of  the  Nat,  Mus,,  od  r.  1892  Speciál  BuUe- 
tins,  od  r.  1879  Annual  Reports  oj  the  Bureau 
of  American  Ethnology^  od  r.  1877  Contribu- 
tions  to  North  American  Ethnology  a  od  r.  1900 
Annuals  of  the  Astro-physical  Observátory^  jeŽ 
rozesílá  zdarma  všem  universitám »  učeným 
společnostem  a  ústavům  světa.  Mimo  to  vy- 
držuje 500  magnetických  pozorovacích  stanic 
po  celé  severo-amencké  pevnině,  v^méňuje 
zajímavé  a  vzácné  vědecké,  antikvami   neb 
jiné  předměty  a  jest  po  této  stránce  stfe- 
diskem  kommunikace  všech  učených  společ- 
ností světa;  posléze  udržuje  vědeckou  kor- 
respondenci  s  učenci,  badateli  a  vědeckými 
ústavy.  Ústav  založil  několik  museí,  jako  Nd^ 
rodni  museum,  největší  to  přírodovědecké  a 
ethnograf.  sbírky  se  zvi.  zřetelem  k  amer. 
přírodním   vědám  a  kultuře  indiánské,  pak 
Bureau  of  American  Ethnology,  Bureau  of  m- 
ternational   Exchanges  a   vydržuje    Národní 
zoologickou  zahradu,  astroíysikálni  observa- 
toř a  bibliotéku  o  155.000  sv.,  zatím  v  bu- 
dově kongressu  umístěnou.    Fondy  ústavu 
uloženy  jsou  v  pokladním  úřadě  vlády  Spoj. 
Obcí  na  67o  úrok  a  mimo  to  dostává  ústav 
od  kongressu  ročně  690.400  dolL  subvence. 
Vedle  presidenta  stoji  v  čele  ústavu  presi- 
dent nejvýš,   soud.   dvoru,  ministři,  ^ener. 
státní  zástupce  a  gen.  poštmistr.  Hlavni  moc 
výkonná  spočívá  v  rukou  sekretáře,  jímž  jest 
nyní  S.  P.  Langley.  Srv.  Rhees,  The  Smith- 
sonian Institution.  Documents  relative  to  tts 


Smithsonit  —  Smlouva.  523 


origin  and  history  (1879 V,  t.,  S.  and  his  be- 
qvest  (1880);  Goode,  Tne  Smithsonian  In- 
•titutlon  1846—96  (1897). 

SmltíMOnlt,  též  kalamin  uhličitý, jest 
nerost  z  isomorfní  skupiny  klencových  uhli- 
Čitaná,  soutvarý  s  vápencem;  krystalluje  tu- 
díž y  klencích  a  jeví  dokonalou  stépnost  po- 
dle klence  základního.  Krystally  zřídka  bý- 
vají dokonalé,  častěji  jsou  drobná  individua 


právo,  na  druhé  povinnost,  po  případě  zá- 
roveň každé  ze  stran  právo  i  povinnost  (s-vy 
jednostraně  n.  oboustranČ  závazné). 
Podle  formy  projevu  vůle  jsou  s-vy  kon- 
sensuálné,  reálné  a  literárné,  podle 
toho,  zda  stanou  se  závaznými  (perfektními) 
prostým  projevem  souhlasných  vůlí,  neb  sku- 
tečným odevzdáním  předmětu,  neb  teprve 
zhotovením  listiny.   Mezi  konsensuálné  ná- 


seskupena  v  aggregátý  hroznovité  a  ledví- 1  leží  na  př.  s.,  kterouž  jeden  zavazuje  se  dru- 
níté»  aneb  jest  s.  jemnozrný  až  celistvý.  |  hému  nějakou  véc  půjčiti;  s.,  kterouž  věc  se 
Tvrd.  5,  hust.  4'1— 4"6.    Nejčistší   krystally   půjčuje,  jest  reálni.    Občanský   zákon   zná 


jsou  čiré,  obyčejně  však  bývá  s.  naišedlý, 
modravý,  zelenavý;  na  vrypu  vždy  bílý.  Zcela 
Čistý  s.  jest  uhličitan  zmečnatý,  ZnCO^^  se 


Čtyři  druhy  smluv  reálních:  dání  věci  do 
schování,  do  zástavy,  zápůjčku  a  půjčku  věci. 
Z  konsensuálních  smluv  uvádí  některé  zvláště, 


64*8Vo  kysličníku  zinečnatého  a  35'2Vo  l^y-  j^l^o  n^  pl^*  zmocněni,  nájem,  námezdní  s-vu, 
seliny  uhličité,  bývá  však  isomorfně  přimíšen  |  darovací  s-vu.  Poněvadž  —  jak  shora  uve- 
ahličitan  vápenatý,  horečnatý,  železnatý,  man-  {  děno  —  předmětem  s-vy  může  býti  vše,  co 
ganatý  a  kademnatÝ.  V  kyselinách  šumí  a  i  pro  stranu  právo  ze  s-vy  nabývající  má  jaký- 
snadno  se  rozpouští,  na  uhlí  dává  nálet  zin-   koli  zájem  rozumný,  nemůže  zákon  všechny 


kov^.  Vyskytuje  se  na  rudních  ložiskách 
spolu  8  jinými  rudami  zinkovými  a  s  olově- 
nými, obyčejně  ve  vápendch,  kde  druhotně 


možné  druhy  smluv  vystihnouti  a  stanoví 
proto  jistá  všeobecná  pravidla  v  příčině 
všech   smluv,  která  platí  nejen  pro  druhy 


vnikly,  původní  vápencovou  hmotu  zatlaču-  smluv,  pro  které  zákon  zvláštní  předpisy  ob- 
jíce,  hlavně  sfalerit  a  galenit  a  přeměnou  sáhuje,  ale  i  pro  druhy,  jichž  takto  zvláště 
sfalerítu  vytvořil  se  s.,  hemimorfit  atd.;  ta-  neupravuje,  t.  zv.  s-vy  i n nominální. 
kovými  nalezišti  jsou  Rabelj  a  Blajberk  v  Ko- ,  Zvláštní  druh  tvoří  t.  zv.  abstraktní  s-vy, 
mtanech,  Olkusz  a  Tarnowice  v  Prus.  Hor.  zavazující  prostě  k  plnění,  aniž  jest  ve  formě 
Slezsku,  Altenberg  u  Cách  a  j.;  dále  na  ži- |  svy  vytknuta  příčina  závazku.  V  jiných 
lách  jako  produkt  přeměny  sfalerítu,  dříve  ,  s-vách  vždy  taková  příčina  obsažena  jest  a 

PořicÚíu  též  na  Moravě  u  Borovce  nedaleko  i  býti  musí;  tudíž  vytknuto  býti  musí,  proč 
ernštýna.  Jest  z  nejdůležitějších  rud  zineč-  '  na  př.  se  zavazuji,  že  někomu  splatím  jistou 
natých.  Fr.Sl-k.       částku,  na  př.  při  zápůjčce  af  ústní  af  pí- 

Émltiliímd  (Smithova   úžina),  průliv  semni   s-vou    ujednané.    Ve    směnce    vsak 
v  Sev.   ledovém  moři  v  sev.-amer.  arktic- :  akceptant  zavazuje  se  prostě,  že  zaplatí  jistou 
kémsouostrovispojujíci  moře  Baffinovosmo- I  Částku,  aniž  musí  uvésti,  proč. 
řem  Kaneovým  a  uzavřený  na  v.  pobřežím       Poněvadž  s.  vždy  aspoň  jedné  ze  stran 
Grónska  a  to  Zemí  Prudhoeovou,  která  jako  ^  působí  závaznost,  mohou  osoby,  jeŽ  po  zá- 

foloostroy  vybíhá  k  záp.,  a  na  záp.  Zemí '  koně  k  samostatným  právním  jednáním  ne- 
ilesmerovou  a  Grínnellovou.  Na  nejužším  |  jsou  způsobilé,  pouze  se  svolením  zákonného 
místě  je  pouze  25  km  široký.  S.  objevili  i  zástupce,  příp.  též  soudu  platně  učiniti  s-vu, 
r.  1616  Bylot  a  Baffin,  prozkoumán  až  k  78^  kterou  k  něčemu  se  zavazují.  Osoby,  které  roz- 
s.  š.  byl  teprve  r.  1852  Inglefieldem.  Výprava  umu  nemají,  a  děti  mladší  sedmi  let,  nemohou 
Kancova  (r.  1854)  a  Hayesova  (1860—61)  ne- !  samy  vůbec  ani  slíbiti  a  slib  přijmouti  platně. 
mohla  pro  plovoucí  led  S-em  proraziti,  což  Jiné  osoby  k  samostatným  právním  jednáním 
však  po  prvé  zdařilo  se  Hallovi  r.  1874,  po   nezpůsobilé  mohou  samy  platně  učiniti  aspoň 


něm  sev.-amer.  expedici  Naresa,  Markhama 
a  Stephensona  r.  1875,  Greeleyovi  r.  1881  a 
skoro  všem  jejich  následovníkům.  V  1.  1898 
až  1902  byl  častěji  navštěvován,  jmenovitě 


s-vý,  když  přijímají  slib,  daný  pouze  k  je- 
jich prospěchu;  jinoch  smluv  platnost  závisí 
od  dodatečného  sounlasu  zákonných  zástupců, 
příp.  i  soudu. 


Země  Ellesroerova.  Tak  jeho  okolí  zkoumal  Předmětem  S'vy  může  býti  vše,  co  jest 

Sverdrnp  (srv.  Nová  země  na  severu,  Praha,  v  obchodě;  tedy  dání,  jednání,  nejednání  či 

1904;,  S,  si  zvolil  za  východiště  svých  vý-  opominutí.  Slibuje-li  se  něco  objektivně  (fy- 

prav  i  Peary.  sicky  nebo  právně)  nemožného  neb  nedovo- 

ff»*14wllr,  bot.,  viz  Peucedanum.  leného,   nevzniká   s.,   povinnost    plniti,   ale 

tadollTa  jest  projev  vůle  dvou  stran  smě-  může  býti  slibující  za  to  povinen  k  náhradě 

řujici  k  tomu,  aby  jedna  druhé  z  nich  k  ně-  Škody,  neb  aspoň  —  když  Žádné  viny  nemá  — 

čemu  bvla  povinna.  Vykonání  toho,  k  čemu  k  vydání  toho,  oč  by  byl  bezdůvodně  obo- 

strana  (slibující)  jest  povinna  (předmět  s-vy)  hacen.  I  když  s.  platně  vznikla,  pozbývá  plat- 

nazývá  se  plněním.    Povinnost  smluvená  nosti,  když  před  splněním,  předmět  její  z  ob- 

roftic  le  vztahovati  ke  všemu,  oč  někdo  může  chodu  se  vyloučí  (na  př.  zapovědí  prodeje 

míti  rozumný  zájem,  třebas  zájem  ani  ma-  neb  vývozu).   Vždy  však  nutno  s-vu  plniti 

ietkový,  ani  penězi  ocenitelný  není.    Zákon  aspoň  potud,  pokud  to  možno.   S-mi  oby- 

zavazuie  osobu,  jež  s-vou  cosi  slíbila,  aby  čejně  vzniká  právní  poměr  jen  mezi  stranami 
slib  splnila.  8.  jest  tudíž  závazek  dobrovolné 'Smlouvajícími  se;  s.  mezi  stranami,  kde  se 
převzatý  oa  rozdíl  od  závazků,  jež  ze  zákona  j  slibuje  něco  osobě  třetí,  jest  výjimečně  platná, 

přímo  sé  odvozují.  S.  zakládá  na  jedné  straně  t.  j.  při  s-vě  o  pojištění  na  případ  smrti  ve 


524  Smlouva. 

prospěch  třetího  a  při  mandátu »  když  plno-  sepsáni  listiny  o  8-vě,  přibráni  svčdků,  pH- 
mocnik  přijal  příkaz,  třetímu  něco  plniti;  temnost  kněze  nebo  politického  úředníka. 
tento  třetí,  by  Mi  od  jedné  neb  druhé  smluvní  Co  do  vnitřních  podmínek  platnosti  s*vy 
strany  zpraven  o  tom,  má  právo,  plnomoc- )  sluší  uvésti  tyto  zásady.  Vůle  obou  stran 
nika  neb  zmocnitele  Žalovati.  musí  se  shodovati  v  předmétě  plněni.  Před* 

Podle  toho,  zdali  se  zavazuje  pouze  jedna  mět  s-vy  musí  býti  vyznačen  aspoň  tak  určitě, 
strana  druhé  k  plnění,  neb  obé  strany  plnění  |  abv  aspoň  na  základě  zákonných  předpisů 
navzájem  si  slibují,  rozeznávají  se  s-vy  je  dno- 1  bylo  lze  právní  poměr  posouditi  a  rozsou- 
strané  od  oboustraných.  S-vy  obou- 1  diti.  Kdyby  projev  každé  ze  stran  směřoval 
strané  jsou  tudíž  vždy  ňplatné;  hospodářskou  I  k  něčemu  jinému,  nevzešla  by  s.  pro  ne* 
příčinou  slibu  jedné  strany  jest  záměr  dosíci  shodu  projevů  (leda  by  šlo  o  pouhý  t.  zv. 
slibu  strany  druhé,  tudíž  plněni  za  plnění,  j  lapsus  calami\  neboC  pochybnou  s-vu  dlaino 
Rakouský  zákon  ztotožňuje  však  důsledně  I  vykládati  tak,  by  neobsahovala  odporu  a  pla- 
s-vy  jednostrané  s  bezúplatnými,  což  správ-  tila.  Při  s-vách  jednostraně  závazných  má 
ným  není  vždycky,  poněvadž  při  posuzování,  se  v  pochybnosti  za  to,  že  zavázaný  spise 
zda  s.  jest  bezúplatná,  hledí  se  hlavně  k  tomu, ,  zavázati  se  chtěl  k  onomu  plněni,  kteréž  jest 
zda  pouze  jedné  straně  prospěch  se  slibuje,  |  mu  méně  obtížné.  Při  s-vách  oboustraně  zá- 
kdežto  při  s-vě  jednostrané  hlavně  opět  |  vazných  vykládá  se  nejasné  vyjádřeni  na 
k  tomu,  zda  pouze  jedna  strana  k  něčemu  škodu  toho,  kdo  se  vyjádřil  nejasně.  Slova, 
se  zavazuje.  I  jichž  ve  s-vě  použito,  mají  býti  vykládána 

Forma  smluv  jest  vedlejší,  leda  že  zákon    v  obyčejném  význame  svém,  neni-li  důvodu 
neb  vůle  stran   určitou   formu   předepsaly.  I  pro  odchylky;  nejen  na  význam  jednotlivých 
Záleží  jen  na  tom,  aby  vůle  projevena  byla  |  slov,  ale  i  na  jejích  souvislost  dlužno  hle- 
srozumitelně,  určitě  a  vážně.   V  praktickém  I  děti,  a  po  případě  použito  budiž  k  výkladu 
životě  nelze  ovšem  pokládati  formu  za  něco    i  jiných  pomůcek,  na  př.  předběžných  jed- 
podrízeného,jak  dobře  praví  pořekadlo:  c/ťirfl   nani  a  listin.  Vždy  budiž  hleděno,  dopátrati 
pacta  boni  amid.    Praktická  opatrnost  káže,  i  se  úmyslu  stran.  Kdyby  při  souhlasném  pro- 
dobře  věc  ujednati  a  ujednané  v  listinu  se-  jevu  stran  vůle  obou  vědomě  shodně  směřo- 
psati.  Listina  o  s-vě  má  výhodu  nejen  jako    vála  k  něčemu  jinému,  než  co  se  projevuje 
důkaz  o  tom,  že  s.  toho  obsahu  se  stala,  ale  jako  vůle,  bylo  by  to  jednáni  na  oko  (simu- 
také  proto,  že  ústní  ujednání,  jež  se  stala  |  lace).  Při  posuzování  platnosti  simulovaného 
při  spisování  listiny,  avšak  s  listinou  nesou-  >  jednání  dlužno  hleděti  ke  skutečné  vůli  stran, 
hlasí  neb  nové  dodatky  obsahují,  neplatí  nic       Jednostraný  omyl  činí  někdy  s-vu  neplat- 
vůči  znění  listiny.  Písemná  s.  vyžaduje  pod- 1  nou.  O  omylu  mluví  se  tehdy,  když  projevy 
pisu  obou  stran.  Ujednaly-li  strany  pro  ob-  j  stran  se  shodují,  ale  projev  jedné  stranv  ne- 
chod  nějaký  výslovné  písemnou  s-vu,  není    odpovídá  její  skutečné  vůli.    Na  př.  n^kdo 
s.  před   podpisem   stran  ujednána;    ovšem  i  koupí  dům  od  A,  maje  za  to,  že  dům,  kterýž 
byly-li  sepsány  a  podepsány  o  obchodě  hlavní  I  koupiti  chtěl,  mu  (A-oviJ  náleží,  kdežto   té- 
boďy,  zakládají  tyto  t.  zv.  punktace  (s.  pro-    muž  náležel  dům  vedlejší;  dům,  o  který  mu 
zatímná)  práva  á  závazky  v  nich  obsažené,    šlo,  náleží  B-ovi.  Zde  nejde  o  omyl  v  osobé. 
Kdo  neumí  neb  nemůže  psáti,  musí  napsati    kteráž  jest  lhostejná,  dle  o  omyl  stran  domu; 
znamení  ruky  přede  dvěma  svědky,  z  nichž  |  byl  koupen  dům  jiný,  než  bylo  zamýšleno, 
jeden  jeho  jméno  napíše.  Listiny  o  právních  .Jestliže  druhý  viděl,  že  kupec  se  mýh,  aneb 
jednáních,  zřizované  od  slepců  neb  od   hlu-   jestliže  omyl  přímo   neb   nepřímo  způsobil 
ch>ch,   neumějících  čísti,  neb   němých  ne-    nepravými  údaji,  aneb,  byl-li  kupec  uveden 
umějících  psáti  a  jednajících  vlastním  jmé-  ^  v  omyl  nepravými  údaji  osoby  třetí  a  druhý 
nem,  musí  býti  zřízeny  ve  formě  notářského   na  bezprávném  tomto  jednání  podil  měl  aneb 
aktu.  Následkem  opominutí  této  formy  není    o  něm  věděti  musil,  může  osoba  v  omyl  uve- 
právní  jednání  samo  sebou  neplatno,  ale  li-    děná  svému  závazku  platnost  upírati,  když 
stina  nečiní  žádného  důkazu.  Legalisace  pod- !  omyl  týká  se  hlavní  věci  nebo  podstatné  její 
pisů  strany  smlouvající  se  třeba  jest  pouze,    vlastnosti,  ke  které  úmysl  zejména  se  vzta- 
pokud  prohlášení  její  sloužiti  má  za  základ    hoval  a  také  byl  projeven.    Týká-li  se  omvl 
pro  zápis  do  knih  pozemkových.    S.  může   osoby,  kteréž  slib  byl  učiněn,  platí  tytéž  za- 
býti  tudíž  platně  ujednána  projevem  ústním,  I  sady,  pokud   by   bez  omylu   s.  vůbec  neb 
písemným  ^dopisy),  písemným   souhlasným  i  aspoň  tím  způsobem  nebyla  bývala  učiněna, 
projevem  (písemnou  s-vou),  notářským  aktem,  '  Tytéž  zásady  platí    v  případě,   když  strana 
před  soudem  (soudním  smírem)  i  mimo  soud,  I  slibující  donucena  byla  ke  smlouvě  bázni  ne- 
před  svědky  nebo  bez  nich.  Projev  vůle  může   spravedlivou  a  odůvodněnou.  V  těchto  při- 
se  státi  i  mlčky  jednáním  takovým,  jež  ne- 1  pádech  omyl  neb  donuceni  příslušné  straně 
připouští  žádného  rozumného  důvodu  k  po- |  zavázané  dává  právo,  nevázati  se  na  s-vu. 
chybnosti  o  tom,  když  všechny  okolnosti  se  1 1.  j.  prohlásiti  s-vu  za  neplatnou.    Ovšem, 
uváži.  Podle  obchodního  práva  dlužno  vzhle-    to,  co  ze  s-vy  takové  obdržel,  musí  vrátiti 
dem  na  význam  a  účinek  jednání  a  opomi- 1  V  každém  případě  ten,  kdo  uskutečnil  s-vu 
Butí  zřetel  vzíti  na  zvyky  a  obyčeje,  v  ob- ,  lstí  neb  nespravedlivou  bázní,  musí  státi  za 
chodním  styku  platné.  Jsou  ovšem  případy,  |  škodné  následky. 

kde  zákon  předpisuje   určitou   formu   pod  j     Perfekce   s-vy  nastává  tou  chvíli,  kdy 
ztrátou  platnosti  s-vy,  na  př.  notářský  akt, '  slib  učiněný  byl  přijat,  buď  již  před  nabid- 


Smlouva  —  Smolař. 


525 


kou  nebo  po  ni.  Nebyl-li  ku  přijeti  slibu 
stanoven  žádný  čas,  musi  ústni  slib  bez  prů- 
tahů přijat  b^i,  ab^  vznikla  s.  Při  slibe  pi- 
semném  musí  přijeti,  Jsou-li  obě  strany  v  témž 
místě,  státi  se  a  slibujicimu  oznámeno  (>zná- 
mým  uČiněno<)  býti  ve  24  hodinách,  nejsou-li 
v  témž  místě,  v  době,  které  třeba  ke  dvojná- 
sobnému zodpověděni.  Před  uplynutím  těchto 
zákonných  lhůt  aneb  jinak  platně  stanovené 
lhůty  nemůže  slib  býti  odvolán.  Podle  ob- 
chodního zákona  musí  při  obchodech  mezi 
vzdálenými  osobami  oíferta  přijata  býti  až 
do  té  chvíle,  kdy  oťferent  při  řádném  včas- 
ném odeslání  odpovědi  dojití  její  očekávati 
může.  Dojde-li  později,  třeba  včas  byla  ode- 
slána, může  ofTerent  odmítnouti  přijímací 
prohlášení,  když  tak  učiní  bezprostfedně 
potom,  kdy  došlo.  Jsou-li  všechny  podmínky 
perfekce  splněny,  platí  s.  za  ujednanou  v  té 
chvíli,  kdy  přijímací  prohlášení  za  účelem 
odeslání  od  oblata  odešlo.  Dojde-li  odvoláni 
návrhu  druhé  strany  dříve  než  návrh  neb 
současně  s  ním,  pokládá  se  návrh  za  platně 
odvolaný;  totéž  platí  o  prohlášení  přijíma- 
rím.  Závazek  vznikající  z  (nepřijaté)  oťferty 
obchodníka  přechází  v  pochybnosti  na  jeho  dě- 
dice. Podle  občanského  zákona  jest  otázka 
perfekce  s- vy  mezi  nepřítomnými  dosti  sporná. 
Lhůtu  ku  přijetí  slibu  a  oznámeni  téhož  dlužno 
asi  čítati  od  chvíle,  kdy  nabídka  došla  oblata, 
ne,  kdy  ji  skutečně  četl,  neboť  zákon  určuje 
krátkou  lhůtu,  kdežto  skutečné  čtení  bv 
mohlo  nastati  po  případě  za  několik  dni; 
offerenta  pak  jest  pokládati  za  vázána  po 
dobu,  čítanou  od  dojití  nabídky  oblata  do 
chvíle,  kdy  došla  přijímací  odpověď  (ne,  kdy 
ji  offerent  skutečné  zvěděl).  Podle  jiného  vý- 
kladu však  rozhoduje  zjevné  prohlášení  při- 
jetí, nikoliv  ony  skutečnosti,  které  za  účel 
mají  dodání  tohoto  prohlášení  offcrentovi. 
Nabídka  jest  vůbec  neodvolatelná  a  taktéž 
i  přijímací  prohlášeni  v  těchto  mezích  časo- 
vých. 

Splnění  s-vy  odpovídati  musí  obsahu 
ujednání  co  do  času,  místa  a  způsobu.  Po- 
slední den  lhůty  čítá  se  celý  ve  prospěch 
osoby  zavázané.  Práva,  určen-li  den  pro  to, 
nabývá  se  již  s  počátkem  určeného  dne. 

S.  perfektní  a  jinak  platná  není  odvola- 
telná;  váže  stranu,  po  případě  obč  strany  ke 
sphiění  slíbeného. 

Ke  zrušení  oboustrané  s-vy  jest  třeba, 
aby  obě  strany  o  tom  souhlasně  se  usnesly, 
leda  že  výslovně  úmluvou  neb  zákonem  právo 
k  jednostranému  zrušení  s-vy  jest  vyhrazeno. 
Jinak  neplnění  se  strany  osoby  zavázané 
dává  druhé  straně  právo,  naléhati  na  přesné 
splnění  s-vy  a  na  náhradu.  Při  s-vách  úplat- 
ných místo  má  t.  zv.  správa  za  vady  před- 
mětu plnění. 

Při  oboustraných  s-vách  může  ta  která 
strana  domáhati  se  zrušeni  s-vy  pro  t.  zv. 
zkrácení  přes  polovici  ceny  obecné  (pokud 
nejde  o  obchody  i,  když  neobdržela  ani  po- 
lovici toho  podle  obecné  ceny,  co  druhé 
straně  dala.  Nepoměr  cen  posuzuje  se  podle 
chvíle  uzavření  s-vy.  Druhá  strana  může  s-vu 


v  platnosti  zachovati  tím,  že  nahradí  schodek 
až  do  ceny  obecné.  Právo  to  promlčuje  se 
ve  3  letech. 

S.  předběžná  {pactum  de  contrahendo^ 
jest  ujednání  dvou  osob,  že  příště  spolu 
s-vu  učiní.  Také  tato  s.  jest  závazná,  jestliže 
určeny  doba  ujednání  a  podstatné  kusy  s-vy 
a  poměry  mezi  tím  se  nezměnily  tak,  že  tím 
účel  výslovně  určený  neb  z  okolností  vysví- 
tající byl  zmařen,  aneb  důvěra  jedné  nebo 
druhé  strany  zmizela.  Vůbec  pak  musí  na 
splnění  takového  slibu  naléháno  býti  do 
roka,  jinak  právo  zaniká.  Všeobecné,  ne- 
určité odřeknutí  se  námitek  proti  platnosti 
svy  nemá  účinku.  kh. 

S-vy  podle  práva  římského  viz  Kontrakt 
a  Pactum. 

SmoJnOy  kdysi  tvrz  v  býv.  kraji  boleslav- 
ském, původní  sídlo  ryt.  ze  Smojna. 

Smokovoe:  1)  S.  Dolní  (něm.  Nieder- 
SchmekSf  maď.  Alsótátrafúred),  lázeň,  místo 
v  Uhrách,  ve  stolici  spišské,  okr.  Spišská 
Sobota;  11  obyv.(1900),  pš.,  telefon.  R.  1881 
založeny  zde  lázně.  —  2)  S.  Nové  (něm. 
Neu-S.,  maď.  Újtátrajured\  lázeií.  místo  t.; 
24^  oby  v.  (1900),  pš..  telefon,  miner.  vody, 
léčebný  ústav  pro  chorobné  na  plíce;  četné 
villy. 

Smokowiki  Wincenty,  malíř  polský 
(*  1797),  byl  žákem  akademie  petrohradské 
a  prof.  kreslení  při  universitě  vilenské,  po- 
zději lékařem  ve  Varšavě.  Z  jeho  obrazů  vy- 
nikají: Jan  Kochanowski  s  Urs^ulkou;  JageUo 
s  Jadwigou  a  Lidové  scény.  Zabýval  se  též 
ryjectvím  a  uvedl  do  Polska  dřevoryt.  Ve- 
hké  oblibě  těšila  se  jeho  Alba^  provedená 
tužkou  a  křídou.  Byl  činný  také  literárně  a 
napsal  životopisy  několika  umělcův. 

Smokvoň,  bot.,  viz  Ficus. 

Smola  viz  Smůla. 

8mol4k,  dřevo  pryskyřičnaté,  louč  prys- 
kyřičnatá.  cm. 

8mol4k,  zool.,  viz  Pissodes. 

Smolaf  Gotthard,  přírodovědec  čes. 
(*  1863  v  Jičíně),  studoval  vědy  příiodni  na 
české  universitě  v  Praze,  r.  1887  složil 
zkoušky  státní,  působil  potom  jako  učitel 
na  ústavech  středních,  od  r.  1895  na  stát- 
ním gymn.  v  Jičíně.  Výzkumné  cesty  vyko- 
nal hlavně  r.  1902,  1903  a  1904  po  museích 
větších  měst  predlitavských,  do  Terstu,  Ve- 
rony, Mnichova  a  Drážďan.  Věnoval  se  růz- 
ným oborům  přírodovědným,  hlavně  mine- 
ralogii a  botanice  a  osvědčil  se  cennými  pra- 
cemi. Hlavní  jeho  práce  a  pojednání:  Při- 
spévek  k  vypočítáváni  srostlic  a  výklad  o  pO' 
:(oruliodiiem  srůstáni  krystalů  pyritových  {S  3 
tab.  ve  Zprávě  čes.  gymn.  v  Budějovicích, 
i  1890);  Sékteré  nové  úlohy  mathematické  kry- 
stalografie (se  2  tab.  ve  Zprávě  gymn.  v  Ji- 
číne. 1901);  O  roiborech  kvétních' {s  8  tab.> 
a  O  symbolickém  počitáni  (t.,  1897);  Rostlino- 
pis  pro  nifši  odděleni  střednich  škol  (Praha, 
1903);  Illustrovaný  klič  botanický  pro  potřeby 
školni  [t.,  1905).  Vedle  toho  různá  pojednáni 
v  odborných  časopisech,  zejména  ve  > Věst- 
níku čes.  professorů<  r.  1899, 1901,  1904,  ve 


526 


Smoleč  —  Smolensk. 


> Vesmíru*  r.  1888,  v  >Přirodé  a  5kole« 
F.  1904,  v  Ottově  Naučném  slovníku. 

8mole6:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Mi- 
levsko, okr.  a  pá.  Bechyné,  fara  Sudoměřice; 
28  d.,  177  obyv.  č.  (1900),  zastávka  elektr. 
dráhy  Tábor-Bechyné.  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Písek,  fara  a  pš.  ChráJšfany;  52  d., 
380  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvflr,  iivcové  lomy, 
mlýn  a  myslivna. 

Šmolek  nazývají  se  přirozená  vulkanická 
skla  s  řídkými  nebo  žádnými  vtroušeni* 
námi  krystaiíickými;  tyto  náležejí  křemení, 
alkalickým  živcům,  slídě  i  augitu.  Základní 
hmota,  v  níž  vtroušeniny  pořidku  jsou  ulo- 
ženy, dílem  jest  pouhé  sklo,  dílem  obsahuje 
mikrolithy  nejrůznějšího  tvaru  a  kostrovité 
tvary  vzrůstové.  Makroskopicky  jest  8.  oby- 
čejně temný,  hnědý,  narudlý,  nazelenale  šedý 
až  černý,  lesku  skelně  mastného  nebo  smol- 
ného, na  hranách  průsvitný;  láme  se  lastur- 
natě. Lučebně  jsou  s-lky  obyčejně  totožný 
s  nejkyselejšími  vyvřelými  horninami,  s  kře- 
mitými  porfyry  a  liparity,  majíce  jako  tyto 
přes  70%  kysličníku  křemičitého;  liší  se  od 
nich  pouze  větším  množstvím  vody,  primárně 
ve  sklu  obsažené,  jež  dosahuje  někdy  aŽ  přes 
7Vs7o«  S.  se  vyskytuje  dílem  ve  starších  útva- 
rech ve  spojení  geologickém  s  jinými  odrů- 
dami křemitých  porfyrů,  tak  zvláště  na  saské 
straně  hor  Krušných  v  útvaru  permském 
u  Míšně,  Tharandtu  a  j.,  dílem  ve  třetihorách 
a  mezi  recentnimi  vyvřelinami  jako  varieta 
křemitých  trachytů  (Island,  ostrov  Arran  při 
Skotsku,  okolí  Šfávnice  v  Uhrách,  vrchy 
Euganejské  v  severní  Itálii).  S-y  andesitové 
a  k  jiným  basičtějším  horninám  náležející 
jsou  vzácný.  Fr.  Sl-k, 

Smolensk,  gubernské  město  rus.při  řece 
Dnépru,  175  m  n.  m.;  hlavní  část  města  roz- 
kládá se  na  levém  břehu ,  příkře  k  řece  spa- 
dajícím. S.  jest  důležitá  železniční  křižovatka 
(trati:  Moskva-Brest,  Riga-Orel,  S.-Dankov). 
V  poslední  době  značně  roste,  majíc  (1903) 
57.405  obyv.  (r.  1863:  23.000,  1897:  46.899), 
z  nichž  84-6Vo  pravosl,  8-l7o  židů,  5-87o  kat. 
Jest  sídlem  gubernských  a  újezdních  úřadů 
politických  1  soudních,  generálního  kom- 
manda  XIII.  armádního  sboru  a  arcibiskup- 
ství. Má  6  středních,  27  jiných  škol  (celkem 
4379  žáků);  museum  hist.-archaeol.;  rozsáhlé 
zbytky  starého  opevnění  z  doby  Borisa  Go- 
dunova  a  ^královskou  pevnostc,  vystavěnou 
Poláky  za  Sigmunda  III.  (1611).  Z  četných 
kostelů  vyniká  kathedrální  Nanebevzetí  Panny 
Marie  (ve  XII.  stol.  založený,  1611  pobořený, 
1772  obnovený)  se  slavným  obrazem  Smolen- 
ské  Matky  Boží;  dále  chrám  sv.  Petra  a  Pavla, 
sv.  Jana  a  sv.  Michala  Archanděla  (všeckny 
ze  XIII.  stol.).  Tři  kláštery.  Pomníky  vojny 
r.  1812,  podplukovníka  P.  Engelharda  a  kom- 
ponisty M.  I.  Glinky.  Průmysl  a  obchod 
značnč  se  zvelebuje,  čemuž  napomáhá  příz- 
nivá poloha  města.  Celkem  jest  tu  40  tová- 
ren a  závodů,  jež  vyrobí  skoro  za  1'/,  milí. 
rublů  zboží  (kůže,  hedvábné  látky,  klobouky, 
mýdlo,  svíčky);  obchod  s  obilím  a  výrobky 
města  i  kraje.    Oddělení  Říšské  banky  a  j. 


ústavy  finanční.  Roční  důchod  města  obná^ 
1,234.000  rublův.  —  S.  jest  z  nejstarších  mést 
ruských.  V  IX.  stol.  bylo  hlavním  městem 
slov.  Krivičů.  Od  r.  1054  jest  střediskem 
zvláštního  knížetství.  Prvním  knížetem  byl 
syn  Jaroslava  L,  Vjačeslav.  Nabyvši  veliké 
moci  za  Rostislava,  vnuka  Vladimíra  Mono- 
macha  (ve  XII.  stol.),  vzkvétá  obchodem  a 
mocně  působí  na  Novgorod  i  Polock.  Ve 
XIII.  stol.  význam  jeho  však  klesá.  Tatarfim 
podrobilo  se  r.  1274.  Ve  XIV.  stol.  po  sta- 
tečné obraně  Svjatoslava  Ivanovice  konečné 
(1404)  opanuje  S.  kníže  litevský  Vitold;  tehdy 
knížetství  proměněno  jest  ve  vojvodství  a 
skládalo  se  ze  dvou  krajů,  t.  smolensk^o  a 
starodubského.  K  Litvě  přísluší  S.  do  r.  1514, 
pak  až  do  r.  1611  k  Rusku  (v  XVI.  stol.  měl 
prý  200.000  obyv.),  v  1.  1611—54  k  Polsku. 
Sigmund  III.  založil  tu  zvláštní  latinské  bi- 
skupství (vedle  arcibiskupství  pravoslavného 
od  starodávna  trvajícího,  za  polských  dob 
však  i  uniatskými  biskupy  obsazovaného), 
jež  s  úpadkem  Polského  státu  pozbylo  vý- 
znamu a  konečně  bylo  jen  pouhým  titulem. 
Od  r.  1654  S.  náleží  jíž  nepřetržitě  k  říši 
Ruské.  S.  trpěl  často  obležením,  též  požáry, 
hladem,  morem,  cholerou  i  zemětřesením. 
Ve  válce  franc.-ruské  dobyl  S-a  po  těž- 
kém boji  (18.  srp.  1812)  Napoleon.  Na  zpá- 
tečním pochode  marně  se  tu  snažil  znova 
zorganisovati  své  vojsko.  Srv.  Pisarcv^  S, 
i  jego  istorija  (1894);  ProŠloje  i  nast.  gor. 
S-a  (1899). 

Smolenský  Újezd  má  na  3214  i^m*  156. 114 
obyv. 

Smolenská  gubernie  ležive  středním 
pásmě  Ruska,  tvoříc  přechod  od  gubernií 
běloruských  k  velikoruským.  Měří  56.042*6  km\ 
Hraničí  lía  západě  s  gub.  mohilevskou,  viteb- 
skou  a  pskovskou,  na  severu  s  tverskou,  na 
východě  s  moskevskou  a  kalužskou,  na  jihu 
s  černigovskou  a  orelskou.  Náležejíc  k  středo- 
ruské  vyvýšenině,  jest  ve  vých.  části  rovi- 
natá; záp.  část  prostoupena  je  pásmy  chlumů, 
jež  tvoří  rozvodí  přítoků  Dviny  a  Dněpru. 
Nejvyšší  body  dosahuji  výše  300  m.  Půda 
na  severozápadě  jest  hlinitě  pí sčitá«  na  jiho- 
východě písčitá.  Geologicky  náleží  východ 
gubernie  k  útvaru  kamenouhelnému,  západ 
k  vrstvám  devonským.  Mnoho  jezer;  v  po- 
rěČském  a  bělském  Újezdě  veliké  močály; 
četné  jsou  i  třasaviny  (slatiny)  porostlé  me- 
chem, často  neprostupné  a  nebezpečné.  Řeky: 
Dněpr  s  přítoky  Vopi,  Vjazmou  a  Děsnou, 
Západní  Dvina  s  přítoky  Mežou  a  Obšou, 
Kasplí,  pobočka  Volhy  Vazura  s  Gžatí,  po- 
bočky Oky  Ugra  a  Moskva.  Podnebí  jest  ne- 
stálé; největší  teplo  +316^0,  největší  zima 
—  33-5  C  (roční  prům.  teplota  -f  4*7**).  Ze- 
jména na  jaře  a  na  podzim  časté  mlhy.  Oby* 
vatelstva  jest  1,561.068  (z  čehož  mužů  742.170); 
podle  národnosti  42*37©  Velkorusů  (ve  vých. 
polovině)  a  46*7 7o  Bělorusů  (na  záp.);  podle 
náboženství  91^U\  pravoslavných,  lVt%  roz- 
kolní ku  v,  asi  po  VtVo  katolíkův  a  židův.  Oby- 
vatelstvo živi  se  polním  hospodářstvím  (asi 
31-27o  půdy  orné.  38-67o  lesm  [sUomy  jehlic- 


Smoleňski  —  Smoleř. 


527 


natél,  18-47o  luk  a  pastvin,  2-67.  jinak  se 
zužitkuje,  ostatek,  9*2'/o,  jest  půdy  neplodné). 
Pěstuje  se  žito,  oves,  pohanka,  ječmen,  bram- 
bory, len  (k  účelům  průmyslovým  hlavně 
v  Újezdě  vjazemském  a  syčevském),  konopi 
(v  roslavelském  a  jelninském ;  semeno  i  vlákno 
jsou  důležitým  předmětem  obchodu  [stře- 
disko m.  Dorogobuž]);  sadařství,  zahradni- 
ctví; chov  dobytka  nevyniká;  včelařství,  v  dří- 
vějších dobách  velmi  značné,  je  v  úpadku. 
Z  nerostů  dobývá  se  kamenné  uhlí,  ohni- 
vzdorná hlína,  fosforit  a  okr.  Velmi  mnoho 
lidí  jde  z  domova  za  výdělkem  i  do  továren 
a  závodův.  Z  dorogobužského,  gžatského  a 
vjazemského  Újezdu  odcházejí  tesaři,  z  po- 
réčského  kameníci,  z  juchnovského  havíři 
a  studnáři,  většinou  tíhnouce  k  Rize.  Tová- 
ren a  závodů  jest  1762  (s  roč.  výrobou  zboží 
za  14  mill.  rublů);  prádelny  a  tkalcovny  ba- 
vlny vyrobí  zboží  za  2*7  mill.,  244  olejny  za 
3  mill.,  43  pily  za  1*5  mill.,  41  lihovar  za 
985.000,  28  závodů  zabývajících  se  zpracová- 
ním lnu  za  799.000  rublův.  Poslední  dobou 
počíná  se  pěstovati  sýrařství.  Obchod,  ač- 
koliv smolenská  gubernie  ježí  na  staré  ob- 
chodní cestě,  spíše  upadá.  Uzemím  probíhají 
trati:  moskevsko •  brcstská,  rižsko-orelská, 
syzransko-vjazemská,  novotoržská  a  moskev- 
sko-vindavská.  Silnice  mají  331  km  délky. 
V  gub.  smol.  jsou  celkem  1492  školy  (z  če- 
hož 22  střední)  se  78.739  žáky.  Gubernie 
smol.  dělí  se  na  12  Újezdů,  jimž  dala  jména 
újezdní  města  S.,  Bělyj,  Dorogobuž,  Duchov- 
ščina,  Jelnja,  Juchnov,  Gžatsk,  Kiasnyj,  Po- 
rěčje,  Roslavl,  Syčevka,  Vjazma.  Pp. 

Smoleňski  Wtadyslaw,  historik  polský 
(*  1851),  studoval  na  právnické  fakultě  var- 
šavské university.  Zabýval  se  původně  bás- 
něním,  později  věnoval  se  studiu  historic- 
kému. Jeho  práce  v  tom  oboru  vynikají  ši- 
rokým pojetím,  pilným  zpracováním  a  spo- 
lehlivostí. Z  jeho  spisů  vvniká:  Stan  i  sprawa 
Žydów  polskich  w  XVI í I,  n\  (1876);  Maio- 
wiecka  s\lachta  m»  poddaňxtwie  probosic^ów 
polskich  (1878);  Drobná  s-{lachta  w  królew<twie 
Folskiem  (1879;;  Šw.  Stáni s-law  iv  swietle  naj- 
nows{ej  krytyki  historyc^nej  il878);  S-{lachta 
w  swietle  wlasnych  opinij  (1880  a  1881) ;  Wiara 
w  \\'ciu  sp6^ec{enstwj  polskie^o  w  epoce  je- 
\uickíej  (1883);  S\koiy  histon'c\ne  w  Polsce 
(1886);  Pr^ewrot  umysioivy  ir  Polsce  w,  XVIII. 
(1891);  Ostatní  rok  sejmu  wiekiego  i  1896)  a  j. 

SmolensklJ:  1)  S.  (Smolcmc)  Kon- 
stantin, generál  a  politik  řcc.(*  1842  v  Athé- 
nách). Byl  syn  bývalého  ministra  vojenství 
Leonida  S-kého.  (Také  jeho  bratr  Miku- 
láš byl  ministrem  vojenství  1895—97.)  Na- 
vštěvoval vojenské  učiliště  v  Brusseíu  po 
6  let,  načež  r,  1864  vstoupil  jako  důstojník 
do  řeckého  délostřelectva.  R.  1869  účastnil 
se  povstání  na  Krétě,  načež  odešel  do  Ně- 
mecka a  Francie  a  účastnil  se  války  fran- 
couzsko-německé.  R.  1885—86  řídil  opevňo- 
vání  hranic  řeckých  proti  Turecku.  Za  války 
řecko-turecké  r.  1897  velel  třetí  brigádě  a 
jediný  ze  všech  řeckých  důstojníků  vynikl 
chladnokrevnosti,    rozmvslem    a    odvahou. 


Proto  stal  se  velmi  populárním.  Po  válce 
stal  se  ministrem  vojenství,  nesplnil  však 
nadějí  v  něj  kladených.  Ukázal  se  stranic- 
kým při  vyšetřování  příčin  nezdaru  poslední 
války  a  při  povyšování  důstojníkův.  Důstoj- 
nický  stav  řecký  poškodil  tím,  že  dal  se  zvo- 
liti za  poslance  do  sněmovny,  čímž  do  ar- 
mády vnesl  boje  politické.  Pro  přímé  ne- 
shody s  králem  a  korunním  princem  vy- 
stoupil r.  1898  z  ministerstva,  avšak  r.  1903 
přijal  opět  ministerství  vojenství. 

2)  S.  Perez,  žid.  publicista  a  romanopisec 
(*  1842  u  Mohileva  na  Rusi  —  f  1886  v  Me- 
raně).  Záhy  osiřev  vedl  život  velmi  dobro- 
družný, potloukaje  se  jako  rabbínský  učeň 
po  městech  a  vesnicích  litevských.  R.  1862 
dostal  se  do  Oděssy,  kdež  vydal  první  svoje 
práce  v  moderní  hebrejštině.  R.  1868  usadil 
se  ve  Vídni  a  založil  revui  >Haša*har<  (Ji- 
třenka), jež  měla  veliký  vliv  na  rozvoj  he- 
brejštiny, seskupivši  kolem  sebe  značný  po- 
čet spisovatelův  a  básníků  novohebrejských. 
Ve  svém  článku  Am  Olam  (Věčný  národ) 
i  jiných  S.  brojí  proti  úzkoprsému  dogma- 
tismu rabbínskému,  jakož  i  proti  upřilišeným 
reformám  školy  moderní,  zastávaje  se  renais- 
sance  židovstva  historického  a  národního. 
Svými  velikolepými  myšlenkami,  pronáše- 
nými vždy  slohem  vznešeným,  prudkou  kri- 
tikou sociálních  vad  i  hlubokou  virou  v  bu- 
doucnost Isráéle  S.  staví  se  takřka  v  řady 
židovských  proroků.  Z  jeho  románů  vyniká 
Hatoéh  Bedarkey  Hašajim  (Zbloudilý  na  ces- 
tách života),  je  to  autobiografická  historie 
bludného  moderního  Žida.  Také  ostatní  vy- 
značují se  podivuhodnou  obrazností,  živým 
popisem  a  plynným  slohem.  V  posledních 
svých  spisech  háji  myšlenku  sionismu.  Ně- 
které jeho  práce  byly  přeloženy  do  ruštiny 
a  němčiny. 

Smolenskoje,  osada  v  tomské  gub.,  bij- 
ském  új.  se  znamenitým  průmyslem  (37  to- 
váren a  závodů;  dvakrát  týdně  trhy;  desíti- 
denní  jarmark  vlistop.;  obrat  100.000  rub.); 
značný  příliv  přistěhovalců.  5000  obyv.    Pp, 

Smoleř:  1)  S.,  Jan  Ernst  (u  xNěmců 
Schmaler),  lužický  buditel  a  spis.  í*  3.  bř. 
1816  v  tuéu  v  Pruské  Hor.  Luž.  —  f  13.  čna 
1884  v  Budyšíně.  Byl  syn  vesnického  učitele 
Jana  Karla  S-e,  jehož  dům  byl  ryze  srbský, 
i  dostalo  se  mu  od  dětinství  vychování  srb- 
ského. První  popud  k  uvědomění  srbskému 
však  (podle  svědectví  Jenčova)  dal  mu  jeho 
německý  professor  na  budyšínsícém  gymnasiu, 
Mag.  Hoffmann,  který  jednou  (bylo  to  r.  1831) 
patnáctiletého  studenta  S-e  se  vyptával  na 
aorist  a  duál  v  lužické  srbštině.  Když  mu 
S.  na  to  nedovedl  odpověděti  uspokojivě, 
měl  jej  Hoffmann  k  tomu,  aby  po  tom  dále 
pátral.  I  vydal  se  S.  do  Klukše  k  H.  Zejle- 
rovi,  který  již  tehdy  slynul  jako  znalec  a 
pěstitel  lužické  srbštiny  (vydalť  již  před  tím 
r.  1830  německou  mluvnici  hornolužičtiny); 
zde  ovšem  dostal  žádoucí  poučení  —  a  od 
té  doby  neustal  pěstovati  svou  mateřštinu, 
s  láskou  badati  její  zvláštnosti  a  krásy  a 
s  horlivostí  buditi  lásku  k  ní  i  u  svých  kra- 


528  Smoleř 

jan5.   Činil  tak   nejprve   ▼  užším   kroužku,  \  ských  jazykfl,  kdyby  mu  byla  na   nékteré 
mezi  svými  srbskými  spolužáky  a  soudruhy ,  pruské  universitě  nabízena.   Tak  od  r.  1S41 
na  gymnasiu.  Vyžádal  si  dovolení  od  rektora,  I  nacházíme  S-e  zase  na  universitě  Vratislav- 
aby  směl  dvakrát  za  týden  u  sebe  shromaž-   ské,  kdež  záhy  náležel  k  nejhorlivějším  po- 
ďovati  gymnasisty  srbského  rodu  a  společně  sluchačflm  Fr.  Lad.  Čelakovského,  který  sem 
s  nimi  vzdělávati  se  v  srbštiné.  Rektor  sice  ;  byl   r.  1842  povolán  za  professora  slovan- 
minil  >jak  S.   v  autobiografii  uvádí),  že  to   ských  jazyků.  Čelakovský  oblíbil  si  mladého 
bude  zbytečné  počínáni,  poněvadž  prý  lu-   Lužičana  podobně,  jako  Purkyně,  i  vzal  jej 
žická  řeč  beztoho  ve  20— 25  letech  vyhyne,  is  sebou   hned   o   prázdninách   r.  1842    do 
ale  dovolení  přece  udělil.  Mnohem  přiznivěj-   Prahy.  Také  Polsko  v  těch  letech  S.  navSti- 
šiho  míněni  nebyl  ani  vyšší  ev.  farář  budv-    vil.    Zatím  S.  již  také  zahájil  svou  činnost 
šinský,  H.  Lubjenski,  k  němuž  S.  na  poradu   literární.  Již  r.  1838  měl  v  hlavních  rysech 
se  odebral  věda,  že  on  jediný  čas  od  času   hotovou  svoji  velikou  sbírku  lidových  písní 
vydává  srbské  náboženské  knížky.  Tím  však   hornolužických  a  dolnolužických  i  zadal  ji 
S.  nedal  se  odstrašiti:  po  všecka  léta  svých   zhořelecké  Učené  společnosti,  která  právě 
gymnasijnich  studií  probíral  se  svými  druhy   tehdy  vypsala  cenu  za  nejlepší  sbírku  luiic- 
srbskou  mluvnici,  čítal  v  lužickém  překlade   kých   písní.    Soví   bvla  cena  také  skutečně 
bible  a  zpíval  i  rozbíral  lidové  písně.  S.  totiž   přiřknuta,  ale  on  pen^z  nepřijal,  poněvadž  si 
již  tehdy   počínal   si    všímati   plodů   lidové   Společnost  vymiňovala  vydání  sbírky,  a  ru- 
tvorby  duševní,  sbíraje  o  prázdninách  písně,   kopis  si  vyzvedl.    Tu   mu  dopsal  tajemník 
pohádky,  pověsti,  přísloví  atd.  Tuto  Činnost   Společnosti,  L.  Haupt,  že  by  mu  dal  k  po- 
rozvinul  zejména  za  dob  svých  studii  na  uni-   užití  sbírku  lužických  písni  ještě  z  r.  1770» 
versité  vratislavské,  kam  se  odebral  po  velko-   kdyby  se  s  ním  spojil  k  vydání  své  sbírkv; 
nocích  r.  1836,  a  to  na  ev.  fakultu  theolo-   k  tomu  se  nabízel  opatřiti  nakladatele.  6. 
gickou.    Ve  Vratislavi  stýkal  se  s  polskými    dobromyslně  přijal  Hauptovu  nabídku  a  uza- 
studenty,  od  nichž  nabyl  první  znalosti  pol-    vřel  s  ním  smlouvu.    Haupt  nakladatele  ne- 
štiny  a  mezi  nimiž  cílilo  jeho  národní  a  slo-    našel,  ale  S-ovi  samému  nabídl  se  knihkupec 
vanské   uvědomění.   Poněvadž   tehdy  právě    Gcbhardt  v  Grimmě,  že  by  sbírku  jeho  vy- 
studovalo ve  Vratislavi  nčkolik  Luf.  Srbů,    dal,  připojí-li  k  ní  německý  překlad.    S.  zá- 
S.  umínil  si  založiti  srbský  studentský  spo-    tím  již  se  přesvědčil,  že  Haupt  srbsky  vůbec 
lek;  k  němu  připojili  se  i  němečtí  studenti    neumí  a  že  sbírka  jeho  nemá  ceny  (byl  to 
z  Lužice,  a  tak  povstal  >Spolek  pro  lužickou    Antonův  opis  sbírky  důstojníka  Btinaua,  kte- 
řeč  a  déjiny«    s  odbory  srbským  a  němec-    rou  S.  dostal  k  použití  od  Lubjenského)  — 
kým.  Činnost  spolku  zahájena  Š-ovou  před-    ale  nechtěl  smlouvu  rozvázati,  i  svěřil  Haup- 
náškou  o  lužickosrbských  lidových  písních,    tovi  za  polovici  honoráře  metrické  zpraco- 
Záhv  potom  pozval  k  sobe  S-e  Jan  K.  Pur-    vání  doslovného  německého  překladu  písni. 
kynŽ,  jenž  tehdy  působil  na  universitě  vrati-    To  bjyla  veškera  Hauptova  práce  při  sbírce, 
slavské,  zval  jej   potom    k  pravidelným  ná-    na  ml  paraduje  jmúno  jeho  na  předním  mi- 
vštěvám,  ba  koncčnč  vzal  jej  vůbec  k  sobe   stč.  Je  to  tedy  sbírka  S-ova;  vyšla  ve  dvou 
do  domu.    Osobní  vliv  Piirkyňův,  jeho   bo-   svazcích  pod  názvem  Pčsnički  horných  a  del- 
hatá  slovanská  knihovna,  četné  návštěvy  vy-    nvch  Lu{iskich  Serbow  (Grimma,  1841  a  1843). 
nikajících  Slovanu    v  dome  Purkyňově,  vše   je  to  základní  kámen  lužické  ethnograíie;  ob- 
to  blahodárné  působilo  na  vzrůst  a  prohlou-    sáhuje  kromě  331  hornolužických  a 200  dolno- 
bení    slovanského    včdomí  a  vědění   S-ova.    lužických   písní  i  první  sbírku  luŽických  po- 
Počátkcm  r.  1840  absolvoval  theologii  i  hle-    hádek,  báchorek  a  pověstí,  sbírku  přísloví  a 
dal   si,    než   by   se    mohl    státi    duchovním    pořekadel,   popisy  zvykův  a  obyčejův  lužic- 
V  srbské  Lužici,  místo  vychovatele,  jež  také    kých,    obydli,   krójův    atd.,  sbírečku  pověr, 
našel  u  německého  šlechtice  v  Horním  Slez-   konečně  i  první  soustavnou  topografii  a  stati- 
sku.  Nežli  však  místo  nastoupil,  přispěla  ná-    štiku  lužickou  s  národopisnou  mapou  obou 
hoda  k  tomu,  že  se  dal  drahou  zcela  jinou.    Lužic.    Před  tím  již  vydal  srbsko-německé 
Tehdy  přijel  do  Vratislave  nový  pruský  král    rozmluvy:    ^íaf}■  Serb,  abo  Serbske  a  ncmske 
Bedřich  Vilém  I\^,  ahy  [iřijal  hold  slezských    roimnUvjeuja  [huá\sin,lS4l)  d.  Némsko-serbski 
stavů.    Ceremonáíem  jeho   byl  baron  Still-    sluwnik  (t.,  1843\  Tehdy  také  přeložil  sj.  .A. 
fried  (pozdější  hrabě  Alkantara>,  jejž  S.  znal    Wařkem  »Ohlas  písní  ruských*  a  sám  Kralo- 
jakožto   předsedu  zhořelecké  Učené  společ-    dvorský    rkp.:    oba   překlady   vyšly    později 
nosti  a  jemuž  překládal   do   němčiny   staré    v  Praze:  Fr.  LaJ.  Čelakovského  Wothiós  pésni 
listiny  české;  ten  S-e  vyhledal  a  zvěděv  od    ruskich  (1846'*,  Kralo- Du*órski  Rukopis  {1S52^K 
něho,  že   míní    přijmouti   místo   vychovatel-    Když  mu   v  květnu   r.  1842  dr.  J.  P.  Jórdan 
ské,  radil  mu,  aby  podal  králi  žádost  zaudé-    psal,   že   koncem   června  přestane   vydáx^ati 
lení  stipendiu  ke  studiím  slavistickým.  S.  žá-    >Jutničku*,  přiměl   Zejleře   (který  tehdy  již 
dost  podal  a  skutečně  obdržel  ze  soukromé    působil  v  Lazu.  kam  také  S-flv  otec  byl  pře- 
pokladny  královské   stipendium  i očních  400    ložen),  aby  přijal  redakci  týdenníku,  jenž  by 
tolarů   s    podmínkou,   že   bude   každoročně    nahradil   Jutničku*.  Tak  počala  od  července 
královskému  kabinetu  podávati  zprávy  o  svých    1842   v  Budyšině  vycházeti  >TydžeAska  No- 
slovanských   studiích,  že  bude   podle  mož-    wina  ,  jejimž   skutečným    zakladatelem  jest 
nosti  o  prázdninách  navštěvovati  slovanské    S.    —  Oď   Purkynu   i    Čelakovského   zvěděl 
země  a  že  později  přijme  professuru  slovan-    o  >Matici  České,  i  umínil  si  po  jejím  vzoru 


Smoleř. 


529 


založiti  » Matici  Srbskouc.  Sestavil  návrh  sta- 
nov a  předložil  jej  ve  středu  po  velikono- 
cích r.  1845  shromážděným  vlastenc&m  v  Bu- 
dyšíně,  kteří  jej  radostné  přijali.  Stanovy  za- 
dány prostřednictvím  dra  Klina  a  schváleny 
koncem  r.  1846.  Když  pak  získáno  i  potvr- 
zení jich  od  pruské  vlády,  Mačica  Serbska 
ve  středu  po  velikonocích  r.  1847  zahájila 
svou  činnost.  S.  zvolen  za  redaktora  jejího 
vědeckého  orgánu,  >Časopisu  Mačicy  Serb- 
skeje«,  jejž  potom  redigoval  až  do  r.  1852.  — 
Studia  si  ivistická  na  universitě  vratislavské 
skončil  r.  1844;  za  2  léta  potom  přesídlil  se 
do  Lipska,  kdež  vstoupil  do  redakce  Jordá- 
nových ^Jahrbilcherc  a  založil  akademický 
•Slovanský  spolek*,  v  némž  se  scházeli  Lu- 
iičtí  Srbové,  Poláci  a  Čechové.  Když  zava- 
nul čerstvý  dech  roku  1848,  přestěhoval  se 
do  Budyšína,  kdež  rozvinul  činnost  buditel- 
skou  všemi  směry.  Sem  přenesl  »JahrbQcher 
fQr  slavische  Literatur,  Kunst  und  Wissen- 
schaft-í,  jež  od  Jordána  převzal  a  jež  vydá- 
val nejprve  od  r.  1848—49  a  po  tříleté  pře- 
stávce znova  od  r.  1852— 5d.  Ještě  dvakráte 
potom  pokusil  se  o  německy  psaný  list  slavi- 
stický: v  1.  1862—64  vydával  »Zeitschrift  fUr 
slavische  Literatur,  Kunst  und  \Vissenschaft« 
a  v  1.  1865—68  >Centralblattcr  fíir  slavische 
Literatur  und  Biblio(Traphie«.  Od  čce  1848 
převzal  redigování  »Týdenní  Noviny*,  změniv 
ji  v  list  politický.  Povznesl  ji  rázem  tak,  že 
iza  měsíc  počet  předplatitelův  se  zdvojnáso- 
bil. R.  1849  změnil  název  listu  v  >Tydienske 
Nowiny*,  jež  následujícího  roku  převzal  ve 
svůj  náklad,  přijav  před  tím  saské  poddan- 
ství a  budyšínské  méšfanství.  R.  1851  založil 
si  vlastni  knihkupectví,  které  se  stalo  stře- 
diskem duševního  života  Lužických  Srbů, 
R.  1854  dal  svému  týdenníku  název  >Serbske 
Nowiny<,jcž  pak  vydával  po  celý  svůj  život 
a  jimiž  znamenité  přispěl  k  rozš.řeni  národ- 
ního uvědomění  v  Lužici.  V  Budyšíně  stal 
se  vůbec  hlavou  veškerého  národního  ruchu 
lužického  —  všude  spatřujeme  stopy  jeho 
činnosti  aneb  aspoň  jeho  iniciativy.  I  k  drobné 
práci  přihlížel, počínaiezakládatisrbskéspolky 
po  lužickém  venkově.  V  době  saské  revoluce 
r.  1849  S.  spolu  s  jinými  vlastenci  se  při- 
činil ve  svém  časopise  i  osobním  vlivem  o  to, 
aby  Srbové  zůstali  věrni  královskému  domu; 
zejména  odmítl  také  revoluční  návrhy  Baku- 
nina,  který  po  Slovanském  sjezde  pražském 
přijel  osobně  do  Budyšína  a  S-c  vyhledal. 
Odměnou  za  věrnost  královskému  domu  sas- 
kému  obdržtíil  Srbové  některé  fdost  maléi 
ústupky  ve  školství  iviz  Srbové  Lužičtí) 
a  stanoveno,  aby  korunní  princ  Albert  na- 
učil se  srbsky;  byl  nridělen  k  posádce  budv- 
šínské  a  za  jeho  učitele  srbštiny  povolán  S. 
Když  v  téže  rlobě  zavedena  na  budyšínském 
gymnasiu  lužická  srbítina  jako  nepovinný 
předmět,  S.stal  se  tu  r.  1^50  prvním  učitelem 
lužickosrbské  reri,ji/.  vyučoval  do  r.  ls59.  — 
Jako  nakladatel  S.  přinesl  mnoho  obětí  ze- 
jména lužickosrbskému  časopis'  ctvu:  v  1.  IsóS 
až  l>í59  vydával  při  Srbských  Novinách  Mě- 
sačnvPřidawk '•  -redakci  M.  Horníka',  v  1.  1S60 

OttftY  Slovník  Naučný,  sv,  XXIII.  C/l  1505 


až  1881  (s  přestávkou  r.  1878)  belletristický 
měsíčník  >Lužičan«,  jejž  sám  redigoval  v  le- 
tech 1864—65  a  1874  -  81,  v  1.  1877—81  svým 
nákladem  vydával  or^án  mladé  generace 
»Lipu  Srbskou«  (na  niž  jest  jmenován  jako 
zodpovědný  redaktor,  ale  ve  skutečnosti  byl 
redaktorem  Muka  a  po  něm  Bart)  a  od  r.  1882 
>Lužicu<,  jež  vznikla  sloučením  »Lužičana« 
a  >Lípy  Srbskéc,  konečně  od  r.  1881  připojil 
k  Srbským  Novinám  přílohu  >Serbski  hospo- 
dař*. Aby  vzbudil  zájem  největších  dvou  ná- 
rodů slovanských  o  Lužické  Srby  a  získal 
mravní  i  hmotnou  podporu  pro  národní  snahy 
a  podniky  lužickosrbské,  vydal  se  třikrát  do 
Polska  a  Ruska.  Nejprve  r'  1859,  pak  na  slo- 
vanský sjezd  v  Moskvě  1867  a  konečně  na 
sklonku  života  r.  1881 — 83.  Po  moskevském 
sjezde  vrhly  se  na  něj  a  soudruha  jeho 
(dra  P.  Duonana)  německé  noviny,  vytlou- 
kajíce z  účastenství  dvou  zástupců  LuŽ,  Srbů 
při  moskevských  slavnostech  kapitál  zejména 
proti  S-ovi  a  proti  národu  lužickosrbskému 
vůbec.  Poslední  slovanská  cesta  S-ova  sou- 
visela hlavně  se  záležitostí  matičního  domu. 
R.  1873  totiž  koupil  v  Budyšíně  na  vlastní 
risiko  pro  Matici  —  jejímž  předsedou  byl  od 
r.  1872  —  nárožní  dům  s  velikým  dvorem, 
maje  na  mysli  zbudování  velikého  národního 
domu  na  tomto  místě.  V  domě  tom  založil 
si  také  r.  1875  vlastni  knihtiskárnu.  Sbírky 
na  dům  však  scházely  se  měrou  tak  skrov 
nou,  že  na  domě  stáíe  vázl  veliký  dluh.  Vy- 
dal se  tedy  S.  r.  1881  (s  Hórnikem)  do  Var- 
šavy, aby  zde  získal  příznivce  nejen  Matici, 
nýbrž  i  >Towařstwu  pomocy  za  studowacych 
Se'bow<  a  jiným  potřebám  lužickým.  Zde 
našel  otevřená  srdce  pro  srbské  národní  po- 
třeby, za  to  v  Petrohradě,  kam  následujícího 
roku  z  Varšavy  se  odebral,  došel  velikého 
zklamáni.  V  Rusku  (kdež  jeho  syn  Jan  stu- 
doval a  dcera  jeho  provdána}  zdržen  byl 
chorobou  až  do  jara  1883;  za  tu  dobu  na- 
vštívil kromě  Petrohradu  Kijev,  Moskvu,  Nižní 
Novgorod  a  Kazaň.  Do  Lužice  vrátil  se  úplné 
podlomen  a  v  červnu  následujícího  roku  ze- 
mřel. Byl  to  nesmírně  energický  a  ideální 
muž,  v  němž  jako  v  ohnisku  soustředěno 
bylo  takřka  celé  lužické  probuzení.  Jemu 
píným  právem  přísluší  název  patriarchy  lu- 
žickosrbského  národa  a  vzkřisitcle  lužicko- 
srbského  jazyka;  počalf  se  vším  nadšením 
a  úsilím  pracovati  v  době  úplné  stagnace  na 
Lužici,  kdy  i  vlastenci  jako  Lubjenski  po- 
zbývali naděje  v  budoucnost  lužickosrb- 
ského  národa  a  skládali  ruce  v  klín.  V  té 
době  S.  rázem  probudil  spíci  a  postavil  lu- 
žické znovuzrození  na  základ  lidový  a  slo- 
vanský. Lidové  písně  lužické  vydává  pravo- 
pisem analogickým,  sestaveným  na  základě 
pravopisů  příbuzných  jazyků  slovanských, 
jímž  před  tím  již  vydal  německo-srbské  roz- 
mluvy —  a  celé  další  dílo  probuzenské  za- 
kládá na  vzorech  slovanských,  jež  mu  po- 
skytovalo hlavně  probuzení  české  a  jihoslo- 
vanský  iilyrismus.  A  dílem  tim  vyplňuje  celý 
svůj  život,  nedávaje  se  od  něho  odvésti  ni- 
čím, ani  chorobou,  ani  zápasem  o  hmotnou 

34 


530 


Smolík. 


existenci,  ani  skvělými  nabídkami  z  cisiny. 
Počátkem  let  šedesátých  bylo  mu  nabízeno 
gymnasijní  učitelství  v  Moskvě,  pak  profes- 
8ura  slovanských  řečí  při  universitě  charkov- 
ské  a  varšavské,  ale  S.  vše  odmítl.  —  Kromě 
uvedených  spisů  v  uloženo  jest  mnoho  prací 
8-ových  hlavně  v  >Časopise  Mač.  Serb.« 
(řada  článků,  směřujících  k  ustálení  lužického 
pravopisu)  a  >LuŽičanu«.  K  Jakubově  důle- 
žité knížce  »Serbske  Home  Lužicy«  (1848) 
napsal  úvodní  stát  >Serbski  lud  a  kraj«.  Dále 
vyšly  od  něho  tjrto  spisy:  MtUa  serbska  réč- 
nica  (Bud..  1850,  2.  vyd.  1852,  3.  vyd.  1861); 
Fřiručna  kniha  k  lóhkemu  nawuknjenju  serb- 
skeje  réče  (t.,  1864,  jen  1.  seš.);  Wučeňska 
kniha  iu{iskO'Serbskeje  réče  (t.,  1854,  jen  1.  seš.); 
Kajka  je  wučba  athanasianskeho  symbola  wo 
třečej  wosobje  w  Bójstwje  a  kak  su  ju  serbscy 
bohosiowcy  réčnje  ^ťf/rří/Wi  (t.,  1864);  Wo  sio- 
wjanskich  méstnych  mjenach  w  Homej  ž,uficy 
a  wojich  wu\namje  (srbsko-německy,  t.,  1867); 
Stawi^ny  iu\isko-serbskeie  literatury  (překlad 
z  Pvpinovy  a  Spasowiczovy  Historie  slovan. 
liter,  s  důležitými  poznámkami  a  doplňky, 
t,  1881).  Dále  německé  překlady  Hilferdin- 
fjových  spisů :  Die  sprachlichen  Denkmáler  der 
Drevjaner  unďGlinjaner  Elbslaven  im  Lúne- 
burger  Wendlande  (t.,  1857),  Bosnien,  Reise- 
ski^\en  aus  dem  Jahre  i85y\  Geschichte  der 
Serben  und  Bulgaren  (2  d.,  t.,  1856  a  18b8).  — 
S.  sám  napsal  svůj  Životopis  r.  1881  na  pa- 
mátku Wlad.  Pobóg  Górskemu ;  autobiografie 
tato  nebyla  posud  v  celku  uveřejněna;  užil 

Í'í  W.  Boguslawski  ke  svému  článku  »Jan 
Cmest  Smoler*  (» Bibliotéka  Warszawska«, 
1885)  a  před  tím  již  častěji  Alfons  Par 
czewski  v  životopise  S-ově  v  »Kiosech«  1881 
(a  ve  zvi.  otisku  1883).  Kromě  této  sepsal 
S.  později  ještě  obšírnější  autobiografii,  kterou 
uveřejnil  H.  Imiš  ve  své  brošuře  >Der  Pan- 
slavismus«  (Anhang  II.  »Aus  J.  C.  Schmaler's 
eigener  Biographic).  Viz  též  nekrolog  od 
K.  A.  Jenče  v  »Čas.  Mač.  Serb.«  1884. 

2)  S.  Marko,  syn  před.  (♦  21.  pros.  1857 
v  Budyšíně),  převzal  po  smrti  otcově  knih- 
tiskárnu i  redakci  ^Srbských  Novin*,  jež  do- 
sud vydává,  z  největší  části  sám  piŠe  a  ze- 
jména také  pravidelně  opatřuje  překlady  no- 
vellislických  a  povídkových  prací,  hlavně  slo- 
vanských. Jako  nakladatel  srbských  knih  a 
časopisů  zaujímá  vynikající  místo  v  řadě  nej- 
zasloužilejších soudobých  patriotů  luŽických, 
s  nimiž  také  horlivě  pracuje  v  různých  vla- 
steneckých spolcích,  hlavně  v  »Matici  Srb- 
ské*, v  >Towařstwu  pomocy  za  studowacych 
Serbow*  a  v  budyšínské  Besedě.  Jeho  ná- 
kladem vycházejí  zejména  dvě  přílohy  Srb- 
skách novin,  »Serbski  Hospodař*  a  »Pomhaj 
Bóh«,jeho  nákladem  řadu  let  vydávána  byla 
»Lužica*  atd.  Čný, 

Smolík:  1)  S.  Josef,  roathematik  a  nu- 
mismatik čes.  (*  5.  list.  1832  v  Nov.  Byd- 
žově), studoval  gymnasium  v  Broumově  a 
na  Starém  městě  v  Praze,  kdež  věnoval  se 
na  fakultě  filosofické  mathematice  a  fysice 
a  podrobil  se  státní  zkoušce  r.  1856.  R.  1857 
jmenován    suppl.    prof.    na    novoměstském 


gymn.  v  Praze  a  r.  1864  skutečným  proC  na 
vyšší  reálce  v  Pardubicích,  r.  1871  zvolen  S2 
prof.  na  měst.  vyšším  reál.  gymnasiu  malo- 
stranském v  Praze,  odkud  povolán  r.  1872 
na  českosl.  akademii  obchodní.  Zde  působil 
do  r.  1893,  kdy  se  odebral  na  zasloužený 
odpočinek.    Kromě   knížky  Nauka  o   slohu 
(1856)  vydal  Arithmetiku  pro  nr(iť  ^mnasium 
(1862—64).  Vy-konné  počtdřstvi  pro  3.  třidu 
reálky.  Algebru  pro   vyŠií  gymn,   a   reáOeu, 
knihy  vesměs  c.  k.  ministerstvem  schválené, 
pak  Rovnice  /.  a   2,  stupně   a   Kupecké  po- 
čtdřstvi pro  českosl.  akad.  obchodní  (1874). 
V  odborném  časopise  »2iva<   mimo  články 
o  hvězdářství  uveřejnil  Mathematikové  v  Če* 
chdch   od  \alo{en(  university  Prai^ské  (I.    díl 
od  1348—1622,  vyšlo  též  o  sobě  1865),  a  když 
»Živa<  stala  se  vědeckým  sborníkem  Musea 
král.  Ces.,  podal  tam  rozbor  spisů  Jana  Marka 
Marci  >De  longitudine  seu  differentia  intcr 
duos  meridianos . . .«  a  >Labyrinthus  in  qua 
via  ad   circuli   quadraturam  . . .  exhibetttr« 
(1871);  v  programmu  reál.  gymn.  malostran* 
ského  pojednal  o  díle  Caramuela  z  Lobko- 
vic >Mathesis  biceps  vetus  et  nova*  (1872  a 
1873).  —  Články  genealogické,  praehistorické 
a  numismatické  uveřejňoval  v  »Paroátkách 
archaeol.  a  místop.*  od  r.  1864,  zejména  jako 
jednatel   Sboru    archaeol.   Mus.    král.    Čes. 
v  1.  1873—93,  v  kteréž  době  od  r.  1878—84 
byl  sám  >Památek<  redaktorem.    Obšírnější 
tam  popisy  a  pojednání  až  do  r.  1904  týkají 
se  nálezů   minci   v  Čechách  a  na  Moravě. 
Samostatné   jeho    práce   numismatické   vy- 
tištěny v  »Rozpravach<  České  akademie  cis. 
Františka  Josefa  pro  vědu,slovesnost  a  uměni 
(I.  třída),   totiž   Pražské  groše  a  jejich    dily 
(1894);    Denáry   údélných   kn(fat  na   .Sforavé 
(1896);  Ndtei  denáru  v  Chrdštanech  u  č.  Brodu 
(1897)  a  Dena}y  Boleslava  /.,  //.,  ///.  a  Vladi- 
voje  (1899).  Do  Památníku  na  oslavu  SOlctého 
panování  J.  V.   cis.   a   krále   Františka  Jo- 
sefa I.,  vydaného  Českou  akademií  (1898), 
napsal  dvě  stati,  t.  Domácí  ar chaeolog i e  přeď 
historickd  a  Domdci  numismatika,  V  díle  >Dic 
Oesterreich.-Ungarische  Monarchie  in  Wort 
und  Bild«  jest  od  něho  pojednání  Das  Můni^ 
wesen  in  Bóhmen  (1891).  S.  jest  mimoř.  čle- 
nem Král.  české  společnosti  nauk  ve  třídě 
mathem.-přirodovědecké  (od  r.  1865)  a  České 
akademie  ve  třídě  filosof.-právn.-historické 
(od  r.  1897).  V  Museu  král.  Čes.  jest  kusto- 
dem sbírky  numismatické  (od  r.  1883)  a  byl 
spolupracovníkem  Naučného  slovníku  Rieg- 
rova  i  Ottova. 

2)  S.  Vincenc  Ruprecht,  sochař  Čes, 
(*  28.  říj.  1857  v  Sychrově  —  f  30.  čna  1902 
v  Praze  po  dlouhé  a  trapné  nemoci).  Vyučil 
se  řezbářství,  jež  v  kraji  sychrovském  kvete. 
R.  1887  přistěhoval  se  do  Prahy,  kde  nej- 
prve byl  zaměstnán  u  řezbáře  jos.  Hrubeše, 
pak  též  modelovati  počal.  V  Rudolfinč  vy- 
stavil první  plastickou  práci,  sošku  Benei 
Heřmanóv.  R.  1892  provedl  Madonnu  (reliéfní 
poprsí  dekorativné)  a  rok  potom  ^rt^t^  jako 
protějšek.  Pak  svěřeno  mu  zhotoveni  pamětní 
desky  na  dům  cis.  pop,  233— III,,  kde  bydlil 


Smolík  —  Šmolka. 


531 


Heroda.  Pro  Národopisnou  výstavu  pracoval 
o  četných  figurínách  krojových  i  intérieuro- 
▼ých.  Na  m&tském  museu  praiském  zasa- 
leny  jsou  jeho  medaillonové  podobiiny  hrdlit 
čes^fch.  Poslední  dilo  jeho  jest  Křtí[  s  hlavou 
Kristovou.  Jeho  nadáni  směřovalo  více  ku 
pracím  řásu  dekorativního,  a  jako  samouk 
▼  sochařském  uměni  zápasil  s  technikou 
modelovací  i  s  plastickou  formou,  snaže  se, 
mby  si  osvojit  nezbytnou  zručnost  v  ovlá- 
dáni hmoty.  F.  H-s, 

Smolík  ze  Slavic,  příjmení  staročeské 
rodiny  vladycké,  jejíž  předkové,  r.  1329  Lev, 
r.  1374—87  Beneda,  r.  1379  Hrdibor,  r.  1394 
Lev,  drieli  tvrz  a  ves  Slavíce  u  Stříbra.  Erb 
jejich  byl  pruh  na  štítě  napříč  a  nad  hel- 
mou boncí  koule.  V  Plzeňsku  žila  větev  Vie- 
rubcáv,  z  nichž  Hrdibor  (1421-70)  držel 
Slavíce  a  bratří  Oldřich  (1409—39;  a  Lvík 
(1416—48)  Úněáov  a  zápisná  zboží,  jež  jim 
král  Sigmund  pro  pomoc  ve  válkách  zapsal. 
Bratří  Erazim  a  Jan  vystěhovali  se  do  Ra- 
kovnicka, kdež  koupili  r.  1418  Senec.  Erazi- 
mův syn  Tan  (1437)  byl  předkem  Šest  řin- 
ku v  ze  S.  Týž  prodal  Senec,  získal  r.  1454 
část  Hořeáovic  a  r.  1470  seděl  na  Telčích. 
Nástupce  jeho  r.  1527  byl  Jindřich  a  po- 
slední té  větve  Václav,  jenž  zapsal  (1531) 
Telce  mateři  své  Eufrozině  z  Martinic.  Pře- 
dek SmoHkfiv  bvl  Jan,  jenž  držel  r.  1416 
hrad   Eisenberk.  Synové  jeho   byli  Jan   a 
Sigmund,  kteří  drželi  také  Rvenice.  K.  1445 
prodali  Stankovice  strýci  svému  Janovi  Se- 
stHnkovi.  Sigmund  žil  ještě  r.  1459.  Nástup- 
cem jeho  byl  Petr  (1481),  jenž  před  r.  1493  I 
semřel.  Hanuš  a  Jiřík,  synové  jeho  nezle- 1 
tili,  byli  pod  poručenstvím  Smila,  strýce  I 
svého,  jenž  držel  Rvenice.  Sigmund  zemřel ' 
ok.  r.  1513  odkázav  Eisenberk  a  část  svou  I 
Jiřetina  do  rodu    Hochauzar&v.  Jiný  Sig- 
mund koupil  ok.  r.  1510  Kopisty,  jež  r.  1533 
Bedřich  a  Jiří,  bratří  jeho,  a  strýci  jejich 
fan  a  Jiři  (tuším  Sigmundovi  synové)  pro- 
dali.  Také    prodali  Rvenice.   R.    1543   žili 
s  nich  ještě  Bedřich  a  strýc  jeho  Jiří;  tento 
•eděl  r.  1547  a  1556  na  Hnidousích.   V  ty 
časy  zchudli,  ale  zase  si  pomohli  ke  jmění, 
když  Kateřina  z  Harasova,  manželka  Zdeň- 
kova, koupila   Veliký   Bašt  (1595)  a  bratr 
jeho  Bedřich  s  manž.  Marjanou  z  Adlaru 
(t  1597)  vyženil  statek  Méšice.  Bedřich  pro- 
dav r.  1600  Měšice  koupil  ok.  r.  1603  Mokro- 
psy, jež  r.  1620  prodal.  Zdeněk  přejav  Bašt 
od   manželky  získal   r.   1612   Bořanovice  a 
Sedlec,  jež  odkázal  manželce  (f  1620).   Ale 
r.  1622  všechny  ty  statky  zabrány  a  dceři 
jeho  Anně  vdané  za  Krištofa  Šťastného  Sla- 
▼atu  nic  nedáno  z  pozfistalosti  otcovy.  Be- 
dřich zemřel  r.  1621  zfistaviv  z  manž.  Kate- 
finy  z  Duban  syny  Jiřího  Albrechta  a 
Bedřicha,  z  nichž  onen   oženil  se  s  Kate- 
řinou ovdov.  Peryknářkou  roz.  ze  Zábédo- 
▼ic  (t  1623).  Oba  žili   v   chudobě,  ale   po 
frantovsku,  Bedřich  ještě  r.  1630.        Sčk. 

ftmolia;  1)  S.  (Pechburk),  někdy  hrad 
v  vesnice  Lestné  v  osadě  hořepnické  (okr. 
pacov.).  Ves  S.  uvádi  se  již  r.  I299  při  pan- 


ství hořepnickém,  r.  1316  Hartman  ze  Smo- 
lina. R.  1542  seděli  na  někdejším  hradě 
svobodníci,  zejména  Jakub  dědiník  z  Lest- 
ného.  Polohu  zapomenutého  Pechburku  či 
S-a  objevil  A.  Sedláček.  Srv.  jeho  Táborsko, 
str.  215.  Fr,  Teplý-, 

2)  S.  (Mohlei$)y  ves  na  Moravě,  hejtm.  Hu- 
stopeč,  okr.  Židlochovice,  fara  Mediov,  pš. 
Pohořelice;  64  d.,  407  obyv.  větš.  n.  (1900), 
kaple  a  Itř.  šk. 

Smolina,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Uh.  Brod, 
okr.,  fara  a  pš.  Valaš.  Klobouky,  43  d.,  23^ 
obyv.  č.  (1900),  Itř.  šk. 

ÉmollBCl,  kmen  Obodriců  (v.  t). 

Smolinec,  min  ,  viz  Uranin. 

SmollTeo:  1)  S.  Mladý,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Blatná,  fara  Budislavice,  pš. 
Kasejovice;  69  d.,  425  obyv.  č.  (1900),  kaple 
sv.  Vavřince,  popi.  dvůr  a  2  mlýny.  —  2)  8. 
Starý,  ves  t.,  fara  Hvožďany;  80  d.,  464 
obyv.  č.  (1900),  kaple  Pozdv.  sv.  Kříže,  2tř. 
šk.  a  statek  s  popi.  dvorem.  Stávala  zde  tvrz. 

Šmolka  viz  Meconium. 

Šmolka:  1)  S.  Franciszek,  politik  pol. 
(*  5.  list.  1310  v  Kaluszi  —  f  4.  pros.  1899 
ve  Lvově).  Pocházel  z  rodiny  důstojnické  a 
úřednické.  Otec  jeho  byl  Polák,  matka  Něm- 
ky ně.   Vychován   byl   nejprve   u  svého  dě- 
dečka F.  Némethyho,  od  r.  1823  u  své  ovdo- 
vělé matky  ve  Lvové.  Studoval  práva,  která 
absolvoval  r.  1831.  Za  doktora  práv  byl  pro- 
movován  r.  1836.  R.  1840  stal  se  advokátem 
ve  Lvově.  S.  záhy  staral  se  o  otázky  ve- 
řejné  a  stal  se  stoupencem  vlasteneckého 
demokratismu  polského.  Účastnil  se  od  r.l832 
spolu  s  Rošciszewskim,Tyszkiewiczcm,  Wisz- 
niewskim   a    Dawidem   v   tajném    sdružení 
» Mladá  Polska<    a   pracoval   k  osvobození 
vlasti  a  znovuzřízení  staré  Polsky.  Toto  tajné 
sdružení  bylo  vyzrazeno,  a  Členové  jeho  byli 
pozavíráni.  Také  S.  byl  r.  1841  zatčen  a  po 
čtyři  léta  vězněn  ve  vazbě  vyšetřovací.  Byl 
uznán  vinným  velezrády  a  odsouzen  k  smrtil 
Ale  k  vykonáni  rozsudku   nedošlo.   S.  byl 
amnestován,  propuštěn  na  svobodu,  ale  byl 
zbaven  doktorského  titulu  i  advokatury,  jichž 
nabyl  zase  teprve   r.  1848.    S.  zdržoval  se 
politického  života  až  do  březnového  hnuti 
r.  1848.  Jako  muž  oblíbený  byl  r.  1848  po- 
staven v  čelo  revolučního  hnutí  ve  Lvově. 
Pod  jeho  vlivem  a  dozorem  byla  sepsána 
19.  bř.  1848  petice  k  panovníkovi   o  potře- 
bách a  požadavcích  Haliče.   S.  stal  se  čle- 
nem   »Rady  narodowej*  a  byl  v  čnu   1848 
zvolen  v  Lubaczowě  poslancem   do  prvního 
říšského    sněmu    rakouského.    Na    říšském 
sněmu   byl   zvolen   mistopraesidentem,  stal 
se  členem  ústavního  výboru  a  pak  i  členem 
užšího  výboru,  z  ústavního  výboru  vyvole- 
ného.  S.  hlásil  se  k  liberálním  a  demokra- 
tickým zásadám  své  doby  a  hlasoval  proto 
na  snčmu  s  levicí.  Radil,  aby  Rakousko  vzdalo 
se  dobrovolné  zemi  italských,  o  něž  musí 
přijíti,  a  když  maďarská  deputace  žádala  za 
připuštěni  do  sněmu,  S.  přimlouval  se  za 
její  připuštění.  Když  vypukla  říjnová  revo- 
luce, S.  zůstal  ve  Vidní,  hleděl  mírniti  vášně 


532 


Smolkov  —  SmoUett. 


lidu  8  úspéchcm  dosti  malým.  Když  dr.  St ro- 
bách opustil  praesidentstvi  sněmovny,  S.  za- 
sedl jako  mistopraesident  na  jeho  místo  a 
byl  12.  říj.  1848  zvolen  praesidentem  sně- 
movny. Vedl  si  energicky,  ale  nepodařilo  se 
mu  čeliti  vojenským  opatřenim,  podniknu- 
tým proti  zbouřené  Vídni.  V  Kroměříži,  kam 
byl  sněm  říáský  přeložen  proti  vĎli  S-kově, 
byl  22.  list.  1848  zvolen  na  novo  praesiden- 
tem sněmovny.  Jako  praesident  při  změně 
trůnu  2.  pros.'  1848  stál  v  čele  deputace  po- 
slanců, z  Kroměříže  se  odebravši  do  Olo- 
mouce a  pak  do  Prahy.  Při  druhé  volbě 
praesidenta  20.  pros.  1848  S.  nebyl  již  zvolen. 
Hodnosti  té  dosáhl  však  znovu  20.  led.  1849. 
S.  při  jednání  o  návrhu  říšské  ústavy  vy- 
stoupil energicky  pro  §  1.  hlásající,  že  veškerá 
moc  ve  státě  pochází  z  lidu.  S.  jako  před- 
seda sněmovny  odmítl  vládě  účast  při  roz- 
puštěni říš.  sněmu  v  břcz.  1S49  a  p^ote^toval 
proti  rozpuštění  jakožto  skutku  nezákon- 
nému. Nabídku  vlády,  aby  se  účastnil  při 
Bracích,  týkajících  se  zemského  zřízení  pro 
íalič,  nepřijal.  Odebral  se  do  Lvova  a  od- 
dal se  tam  advokatuře.  Po  vydání  říjnového 
diplomu  r.  1860  na  novo  S.  vstoupil  do  po- 
litické arény.  V  ún.  1861  byl  vyslán  v  tří- 
člené  deputaci  do  Vídně  vysloviti  požadavky 
Haliče,  pak  zvolen  byl  do  sněmu  zemského 
a  z  toho  do  říšské  rady.  S.  byl  tehdy  hor- 
livým zastancem  fedcralismu,  působil  pro 
autonomii  a  samosprávu  Haliče  a  to  pro  ta- 
kovou, jakou  moly  Uhry.  Stal  se  jednou 
z  význačných  hlav  federalistického  hnuti  v  Ra- 
kousku, řro  svoji  energii,  řečnický  talent, 
hezkou  postavu  a  rozhled  byl  váž^  n.  R.  lSt>3 
S.  zrazoval  od  polského  povstání  a  zjednal 
si  tím  nepřízeň  mezi  po  vstávším  i  Poláky.  Od 
r.  1.S63  až  do  r.  186Ó  S.  neúčastnil  se  z  dů- 
vodů lodinných  politiky.  Teprve  v  list.  1S65 
ucházel  se  opět  o  zemský  mandát  a  dosáh- 
nuv ho  30.  září  r.  1868  vystoupil  ve  sntinč 
v  otázce  židovské  pro  zásadu  svobody  a 
rovnoprávnosti.  Za  ministerstva  Potockcho 
a  Hohenwarta  r.  1870  a  187 1  S.  púsdbil  pro 
své  federalistické  názory  v  říšské  radé.  Pod- 
poroval na  této  cestě  Cechy  a  f)řá!  vyrov- 
nání s  nimi.  Jeho  cílem  bylo  spojiti  politiky 
polské  s  českými  a  spojením  tím  jiti  proii 
dualismu  a  pro  federalismus.  K.  187^  S.  byl 
zvolen  vicepracsidentem.  od  r.  18M  iiž  Jo 
r.  l«9l»  b\l  praesidentem  poslanecké  sné- 
iiiovnv  řišVké  rady.  Od  r.  1S82  byl  sUuieč- 
ným  laj.  radou.  V  březnu  r.  IS^K^  z  důvodu 
zdravotních  vzdal  se  mandátu.  V  dub.  lS9;i 
byl  jmenován  čkncm  panské  sněmovny.  S. 
nruěastnil  su  však  již  politického  ruchu  a 
žil  v  •isiraiíi  ve  Lvuvé.  Srv.  K.  Wiilniann, 
¥.  S.  Něniecký  xýlah  z  části  a/,  po  r.  l^AO 
\\d[.\  >.  l.ip-.ne: .  Tbk. 

2)  S.  S  t  a  ::  .  >i ;.  u  ,  s\  n  před.,  hi>to;ik 
pv>!s;;\'  ■'*'  1^"".  I.'!;i\cis:lni  studia  koiial 
v  í.iotinkácii  \ «.  i.fT. ;:^'.  {irosiulélio  ^'<-i  uianislv 
Waitze.  R.  l"^7."i  ria.Miito  .a',  si  na  uiiiv.  kra- 
kovské, k.  1^"7'.  j;!-.'n)*.áii  prulessoieni  děi;:i 
rakouských  a  [m»  suhIí  i.!v;t.  Szuiski-iio  za- 
ujal stoíici  dějin  í;oUkv(:ii    1SS3'.  ( >d  v.  l^vl 


zastává  úřad  gener.  sekretáře  krakovské  aka- 
demie. Z  četných  prací  S-ových  uvedeny 
buďtež  zvláště  tyto:  Henryk  Brodat}'  (Lvov, 
1872);  Polnische  Annalen  íis  \um  Anfange  dts 
XI 1 1.  Jahrkunderts  (t.,  1873);  Pócxqtki  feuda- 
liímu  (1874);  Ferdinand  /.  Bemúkungen  um 
dit  Krone  von  Ungam  (Vid.,  1876);  Arehiwa 
w  W.  K$,  Póxnaňskitm  i  w  PruMteck  (Krakov. 
1875);  O  pojedu,  ^adaniu  i  stanowisku  historyi 
(>Ateneum€\  1879);  Testament  Boles4ama 
Kr^'wou$tego  (Krakov,  1880);  Mies\ko  Starý 
i  jego  wiek  (Varšava,  1881);  Uwagi  o  pier- 
wotnem  uatroju  Polski  Piastowskiej  (Krakov, 
1881'>;  Sikice  historycine  (Varšava,  I.  1882, 
II.  1883);  J,  S^ujski  (Krakov,  1883);  W/rf?- 
ciowiekouui  roc\nice  (t.,  1886);  Kiejstut  i  Ja- 
gieUo  (t.,  i 8^8);  Sajdawniej>ie  pomniki  d\iejO' 
pisarstwa  ruskoliteivskiego  (t.,  1889);  Jan  Dlu 
gosi  (společně  s  M.  Bobrzyňským,  t.,  1894). 

StanolkOT  {Smolkau),  ves  ve  Slezsku,  hejtm. 
a  okr.  Opava,  fara  Hrabyně,  Háje;  68  d., 
635  obyv.  č.  (1900),  škola  a  zámek  (kdysi 
tvrz),  popi.  dvůr. 

Smollett  Tobias  George,  romanopisec 
angl.  (*  v  bř.  1721  v  Dalquhurnhousc  u  Rcn- 
tonu  [DumbaitonshireJ  —  f  21.  října  1771 
v  Montenero  u  Livorna),  byl  vychován  na 
universitě  j^lasgowské  a  stuáovai  medicínu, 
hodlaje  státi  se  lékařem.  lako  19letý  hoch 
opustd  lékaře,  u  něhož  praktikoval,  a' odešel 
do  Londýna,  maje  v  kapse  rukopis  tragédie 
The  regicide  a  doufaje  věnovali  se  literatuře; 
byl  však  zklamán  ve  svých  nadějích  a  musil 
přijmouti  mis! o  podranlékafe  na  válečné  lodi 
a  sloužiti  v  Záp.  Indii,  odkud  se  vrátil  r.  1746. 
Rozvinul  pak  bohatou  spisovatelskou  činnost: 
psal  romány,  hry  divadelní,  cestopisy,  knihy 
dějepisné,  básně  lyrické  i  sairické'  Satirv 
jeho,  bičující  mimo  jiné  zubožený  stav  loď- 
stva, vynesly  mu  i  žalář.  S  podrytým  zdra- 
vím opustil' Anglii  a  odebral  se  do  Itálie, 
kdež  zemřel,  napsav  prve  nejkomičtější  ze 
svých  dél,  Humphrey  Clinkcr,  Z  děl  jeho  nej- 
význačnější a  literárně  nejcennější  jsou  ro- 
mány:  Roderick  Random  (1748);  Peregrint 
Pickle  1751);  Ferdinand  Count  Fathom  (1753'»; 
Sir  Lancelot  Grcavcs  (1762)  a  Tlie  expedition 
oj  řlumphrev  Clinker  '1701'.  Ve  svých  romá- 
nech S.  liči  mnohé,  co  sám  zažil,  a  podává 
obraz  soudob\ch  mravů,  zvláště  niž>ích  tříd; 
tendence  jeho  prací  jest  místy  realistická, 
místy  hunioiisticko-saiirická,  ale  charakteri- 
stika osob  bývá  zběžná  a  často  povrchni  a 
neiiostalck  i>e\  něho  plánu  a  určité  kompo- 
sice skoro  úplný;  jsou  to  dobiodružstvi  řa- 
zená jen  na  nit  lidského  života.  V  »Rodc- 
lichu  Kaiulomovi^*  a  v  >Peregrinu  Pickleovic 
jsou  leky  dobromy^lni  a  humorní  lidé,  sti- 
háni >[)atnýni  osudem;  » Humphrey  Clinker* 
má  nejvíce  humoru  situačního  i  charakter- 
nihíí.  /jiusob  psaní  S-ova  bývá  živý  a  zá- 
i  avný,  ale  časio  nevkusný  a  ncŠicchtOnv 
Z  ostatních  j)rari  S-ov\ch  s-oji  za  zmínku 
f listovy  :  r  Enahind  (^Lond.,  1758,  4  sv.)  a 
přckiad  -.  Díin  Ouijola<.  Souborně  vydal  dila 
:e:iu  Mvoir  í..  1s:l\  S  sv.!,  lom.ány  Saints- 
buiv  ;t..  1N'.>.'',  1-  sv.  .  M  v.  llannav.' The  life 


Smolná  —  Smotrickij. 


533 


of  T.  S.  {i.,  1887);  Smeaton,  Tobias  S.  íNew 
York,  1897).  Sld. 

Smolná,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Mor.  Tře- 
bová, okr.  a  pš.  Jevíčko,  fara  Opatovice; 
29  d.,  166  obvv.  č.  (1900). 

flmolllé  č.  itrné  knihy,  do  nichž  krevní 
písaf  v  mačirnách  výpovédi  a  kšafty  muče- 
ných tapisoval. 

Smolnlea,  far.  ves  v  Cechách,  hejtm.  a 
oVr.  Louny.  pš.  Chlumčany;  95  d.,  671 
obvv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Bartoloměje  řve 
XIV,  stol.  far.),  2tř.  šk.,  cihelna  a  mlýn.  Od 
r.  1337  zboií  klást,  roudnického,  od  r.  1436 
driel  S-ci  Matěj  Louda  z  Chlumčan,  potom 
inéšfand  lounští,  jimž  r.  1547  zabrána  a  pro- 
dána áebestiánovi  zVeitmile. 

SmolniÓka,  bot.,  viz  Viscaria. 

Smolnik  fněm.  Schmólnit^,  maď.  S^omol- 
nok),  báňské  město  v  Uhrách  v  kotlině  kol- 
kolem horami  obklíčené,  na  žel.  dr.  Margit- 
falu-S.,  ve  stolici  spišské,  okrese  hnilcckém, 
má  2555  obyv.  něm.,  slov.  a  maď.  (1900), 
řiro.-katol.  a  evang.  kostel,  pš.,  král.  horní, 
lesni  a  tabákové  ředitelství,  hlav.  úřad  pru- 
bířský. Poblíž  Smolnické  hutě  (něm. 
SchmóMtihúUe,  maď.  Siomolnokhuta)  s  3704 
obyv.  věta.  něm.  (1900),  vydatnými  doly  na 
stříbro,  měď,  antimon  a  želez,  rudu,  vyso- 
kými pecemi.  Dále  Schmólnitzer  Rot 
s  doly  na  síru,  sirný  květ  a  modrou  skalici. 
Ve  8-u  bývala  mincovna  na  ražení  měděných 
peněz. 

Saolotely,  Smolotyly,  Smolety,  ves 
v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Příbram,  fara  Ma- 
ková, pš.  Milín;  90  d.,  662  obyv.  č.  (1900), 
2tf.  šk.,  4  mlýny  a  pila.  Alodiální  statek 
(712*74  ha  pfldy),  k  němuž  náleží  zámek 
6  Kaplí  a  parkem,  dvůr,  pivovar,  par.  mlýn, 
drii  od  r.  1899  Florián  Hernych.  Opodál  na 
kopci  far.  osada  Maková  (v.  t.).  Ve  S-lech 
stávala  tvrz  a  ves  sama  rozdělena  (1336^  na 
DčkoUk  statků,  potom  manství  ke  Křivoklátu. 
V  XV.  stol.  připomíná  se  zde  Buzek  ze  Smolo- 
tel,  Přcdborové  z  Radejšína  (do  XVL  stol.), 
od  r.  1543  Vykartové  ze  Šanova,  od  r.  1605 
rodina  Chanovských  z  Dlouhévsi  (do  konce 
XVil.  stol.),  od  r.  1809  sv.  pánové  Hennigc- 
rove. 

SmolOTy  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.,  fara 
a  pš.  Domažlice;  14  d.,  69  obyv.  č.  (1900), 
▼ýroba  rozličného  dřevěného  zboží. 

8niolOTÍ6i,  nis.  městečko  v  gub.  minské, 
ůj.  borísovském,  v  lesnatém  kraji  při  dráze 
brestsko- moskevské.  Náleželo  kdysi  slavnému 
Konstantinu  z  Ostrogu.  Má  600  obyv.  Pp. 

SmoloTSký  viz  ámolovský. 

Smorgoň,  nis.  městečko  v  gub.  vilenské, 
új.  ošmjaaském,  při  žel.  dr.  Lib-Romen>k, 
má  10.200  obyv.  (mnoho  židů),  kteří  zaměst- 
návají se  průmyslem  a  obchodem  (44  kože- 
lažen,  2  lihovary).  V  S-i  bývala  škola  pro 
▼ýcvik  medvědů  (vyváželi  se  do  záp.  Evropy), 
saložená  kníž.  Radziwillem,  posměšně  zvaná 
•smorgoóskou  akademií*.  Pp. 

InorodAky  Aleksandr  Pavlovic, 
spis.  rns.  (*  1850),  práce  jeho  dotýkají  se 
UaTně  gub.  minské,  jako:  Prostranstvo  i  go- 


roda  Minskoj  gub,  (Minsk,  1888);  Po  povodu 
So-létija  vo\sojediněnija  uniatov  s  pravoslavnoj u 
cerkovju  (t.,  1889);  Osušenije  Polésja  (t.,  1889); 
Kustarnyje  promysly  minskoj  gub.  (t.,  1890); 
Geograflja  minskoj  gub.  (s  mapou,  t.,  1894); 
Minskoj  teatr  i  jego  prošloje  (t.,  1891)  atd. 

Smorzando  [-cándo]  a  smorzato  [-cáto], 
zkrác.  5mor^.,  označeni  hudebního  přednesu, 
značí  způsob  ochabující,  znenáhla  od- 
umírající. 

SmotrioklJ  Meletij,  bohoslovec  jihorus. 
(♦  kol.  1578  —  t  27.  pros.  1633  v  derman 
ském  klášteře),  byl  syn  městského  písaře, 
jenž  napsal  předmluvu  a  verše  pro  bibli 
ostrožskou  (1581).  Kn.  Konstantin  Óstrožskij 
dal  jej  k  jesuitům  do  Vilna,  načež  S.  cesto- 
val po  Německu.  R.  1610  vydal  ve  Vilně  po- 
lemický spis  proti  uniatům  a  latiníkům  ^^97- 
roff,  to  jest  Lament  jedrney  sw.  pows\echney 
apostolskiey  wschodniey  cerkwie^  oplývající 
vroucností,  přes  to  však  záhy  počal  kolísati, 
a  ač  byl  členem  vilenského  pra  vosi.  bratr- 
stva, jal  se  tajné  vyjednávati  s  uniaty.  Vedla 
ho  k  tomu  touha  po  smíru  obou  církví.  Ne- 
shody měly  býti  urovnány  na  veřejné  schůzi, 
které  však  pravoslavní  neobeslali.  Vida  ne- 
možnost smíru  S.  vstoupil  do  pravosl.  klá- 
štera a  vynikl  v  něm  přísným  životem,  načež 
stal  se  archimandritou  vilenským  a  arcibisku- 
pem polockým.  Jeho  kázání  nad  hrobem  Kar- 
povičovým  z  té  doby  pokládá  se  za  vzor  teh- 
dejší jihorus.  prosy  kazatelské.  V 1, 1620—23 
vydal  několik  polských  nábožensko-polit.bro- 
šúr  polemických.  Řoncem  r,  1623  S.  odebral 
se  do  Cařihradu  a  Palestiny,  odkud  vrátil  se 
koncem  r.  1625.  Nesl  těžce  účast  lidu  ve  správě 
církevní  a  vymohl  si  u  patriarchy  zrušení  ně- 
kterých rus.  bratrství,  což  vzbudilo  proti  němu 
jítření,  takže  do  Vilna  vrátiti  se  již  nemohl. 
Později  stal  se  převorem  dermanského  klá- 
štera, pří  čemž  musil  přijmouti  unii  (6.  čna 
1627),  což  v  samém  Římě  přijato  s  radosti. 
Přes  to,  že  jeho  přijetí  unie  vykonáno  tajně, 
pověst  o  tom  pronikla  do  lidu  a  mnozí  mniši 
opustili  svěřený  mu  klášter.  R.  1627  S.  svolal 
sněm,  na  němž  pracoval  ke  smíru  církvi,  a 
pak  vydal  spis  Apologia  peregrinatiey  do 
Kraiów  wschodnych  (Lvov,  1628),  kde  vy- 
kládá, Že  sbíral  zprávy  o  pravé  církvi,  a 
mimochodem  líčí  výhody  podrobení  se  Římu. 
Kniha  vyvolala  proti  němu  opět  nevoli  v  lidu 
a  S.  musil  veřejně  odříci  se  knihy  jako  bludné, 
načež  rychle  odjel  z  Kijeva  a  ohlásil  protest 
proti  vynucenému  odřeknutí  se  knihy.  Od 
té  doby  cele  oddal  se  vlivu  jesuitů.  R.  1629 
vydal  spis  Paraenesis  albo  napomnienie  do 
národu  ruskiego  a  proti  Andreji  Mužilovskému 
spis  líxethesis ...  to  iest  Rojprawa  mied^y 
Apologia  y  Antidotem  (Lvov,  1629),  za  který 
dostalo  se  mu  názvu  pol.  Cicerona.  T.  r. 
účastnil  se  ještě  sněmu  pravosl.  s  uniaty  ve 
Lvově,  ale  po  nezdaru  snah  svých  uchýlil  se 
úplné  do  kláštera.  S.  byl  výborný  filolog  a 
jeho  Grammatika  (Vilno,  1618)  přečkala 
dlouho  svého  autora,  byla  nejednou  otiš- 
těna a  sám  Lomonosov  učil  se  z  ní  ještě. 
Byla  na  svoji  dobu  výbornou  pomůckou.  Srv. 


534 


Smotrič  —  Smrčiny. 


A.  N.  Cadinov,  Očerk  istoriji  jaiykoznanija 
(Voronéž,  1872). 

8motrl6:  1)  S.,  řeka  v  gub.  podolské; 
prameni  blíže  Felština,  teče  od  se  v.  k  jihu 
a  vtéká  pod  Kamencem  Podolským  do  Dné- 
stni,  majíc  152  km  délky.  —  2)  S.,  ruské 
mésto  v  gub.  podolské^  v  új.  kameneckémi 
při  řece  t.  jm.;  má  3149  oby  v.,  2  pravósl., 
1  katol.  kostel,  synagogu.  Mnoho  vodních 
mlýnů.  Připomíná  se  již  ve  XII.  stol.  R.  1240 
poplenili  je  Tataři;  r.  1448  dostalo  právo 
m&tské.  Pp- 

SmradákOT  viz  Smrdákov. 

Smradávky,  S  m  r  a  ďá  vka,  S  m  r  a  ďá  t  k  a, 
Leopoldov  {Leopoldsthal),  pékně  položené, 
ale  zanedbané  lázně  se  sírnými  prameny  na 
Moravě  u  Buchlovic  v  hejtm.  a  okr.  uh.-hra- 
dišfskcm. 

Smradlavto,  bot.,  viz  Olax. 

Smraďooh,  zool.,  viz  Mephitis. 

Smradovna  viz  Bili  chov  2). 

Bmrdek:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Chrudim,  okr.  a  pš.  Nasevrky,  fara  Žumberk; 
32  d.,  224  obyv.  č.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Anny, 
popi.  dvůr.  Ve  S-čku  byla  již  na  počátku 
5aV.  stol.  tvrz,  na  níž  seděl  Vilém  Křeš  ze 
Smrčku.  Nástupce  jeho  Arnošt  ze  Smrčku 
podepsal  r.  1415  stižný  list  ke  sboru  kost- 
nickému. R.  1437  připomíná  se  tvrz  již  jako 
pustá;  po  r.  1443  obnovil  ji  Apolon  z  Kři- 
van,  jemuž  Krištofor  Křeš,  syn  Arnoštův, 
byl  S.  postoupil.  Po  něm  zdědil  tvrz,  dvůr 
popi.  a  ve  Švihově  dvory  kmecí  Jan  Horyna 
z  Houbic.  Koncem  XV.  stol.  S.  připadl  k  pan- 
ství žumberskému,  r.  1529  Petrovi  ze  Soutic. 
R.  1580  zdědil  S.  po  matce  své  roz.  Marii 
Janovské  ze  Soutic  Václav  Robmháp  ze  Suché, 
pán  na  Ohebi  a  SeČi,  avšak  prodal  je  již  po 
6  letech  Ojířovi  z  Vacovic.  S.  stal  se  sice 
samostatuým  sídlem,  ale  tvrz  už  vystavěna 
nebyla,  pustla  víc  a  více,  a  dnes  není  po  ní 
ani  stopy.  Ot,  Svoboda, 

2)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Nové  Město, 
okr.  Bystřice  nad  Peršt.,  fara  a  př.  Nedvč- 
dice;  18  d.,  111  obyv.  č.  (1900). 

Smrdok  Antonín,  professor  na  české 
technice  v  Brně  (*  10.  pros.  1859  v  Brodku 
na  Moravě).  Vystudovav  českou  reálku  ma- 
tiční v  Prostějově,  věnoval  se  studiu  stavi- 
telství inženýrského  na  čes.  technice  v  Praze. 
Po  absolvování  byl  po  4  léta  assistentem 
prof.  K.  Petrlíka.  Prakticky  činným  byl  v  tech- 
nické kanceláři  inž.  V.  Plenknera  a  v  1. 1888 
až  1902  u  firmy  Vojt.  ryt.  Lanny  v  Praze. 
Projektoval  a  vystavěl  přístav  libeňský,  kar- 
línský a  čásf  holešovického,  zúčastnil  se  vod- 
ních staveb,  hlavně  staveb  komorových  pla- 
videl a  pohyblivých  jezá  na  Vltavě  a  Labi, 
s  počátku  jako  stavbyvedoucí,  později  jako 
chef  oddělení  kanalisačního  firmy  Lannovy. 
R.  1893  vypracoval  pro  firmu  Lanna-Verin- 
govu  generální  projekt  průplavu  dunajsko- 
vltavského  a  pro  firmu  Lannovu  projekt  ka- 
nalisovdni  Vltavy  a^  Labe  z  Budějovic  přes 
Prahu,  Mělník  do  Ústi  n.  L.  Projekt  tento 
dostal  první  cenu  a  pf  ijat  byl  vládou  za  pod- 
klad k  dalším  pracím.   R.  1902  odevzdal  mi 


nistru  obchodu  vlattni  generdini  projekt  pr^ 
plavu  íabsko-dnisterského,  podrobně  propra- 
covaný a  obsáhlým  elsď>orátem  technickým 
doložený,  v  němž  dokaiuje  možnost  a  vý- 
hodnost provedeni  části  průplavu  z  Pardubic 
přes  Choceň,  Čes.  a  Mor.  Třebovou,  Olo- 
mouc k  Přerovu,  při  čemŽ  157  komorových 
plavidel  dříve  projektovaných  zmenšil  na  32. 
R.  1902  jmenován  řádným  professorem  sta- 
vitelství vodního  na  české  technice  v  Bmé. 
R.  1903  zaloiil  technickou  sekci  moravského 
říčního  a  prňplavniho  spolktt  v  Brně.  Napsal 
a  samostatně  vydal:  Canai  du  Centre  in  Bel-^ 
gien  (Lip.,  1888)';  Plavidla  komorovd^  idvihadia 
lodni^  ^ele^mce  lodní  (v  jaz.  Českém  i  němec- 
kém, Praha,  1894);  spolupracoval  na  Plenk- 
nerově  knize:  Uplavniní  řek  methodou  kana» 
lisačni  a  do  >Technického  prflvodce«  od 
prof.  Červeného  a  Rehořovského  napsal  ka- 
pitolu O  technickém  x^kldddni.  Kromě  toho 
psal  četné  články  do  odborných  i  denních 
časopisů  českých  i  německých  a  přispívá  do 
Ottova  Slovn.  Nauč.  články  z  oboru  stavi- 
telství vodního. 

SmrdenskOy  viska  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Ledeč,  fara  a  pá.  Lipnice  u  Ledče;  4  d,, 
21  obyv.  č.  (1900). 

8mr6i:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Se- 
mily, okr.,  fara  a  pš.  Želez.  Brod;  32  d..  210 
obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.,  mlýn.  —  2)  S.,  ves 
t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Turnov,  fara  Loučky; 
44  d.,  245  obyv.  č.  0900). 

Smrdlny  (ňěm.  Fichtelgebirge^  u  dom.  oby- 
vatelstva Fichtelberg,  lat,  ^^ons  pinifer),  hor- 
ská skupina  ve  středu  česko-něm  vysočiny, 
pojmenovaná  podle  smrkových  IcsŮ,  které 
kdysi  pokrývaly  celý  její  povrch,  zasahující 
jen  malou  částí  na  území  Čech  ve  výběžku 
Ašském  a  v  Chebsku,  bývá  nesprávné  nazý- 
vána horským  uzlem  čcsko-německé  vysočiny. 
Souvisíf  sice  S.  na  sv.  s  Halštrovskými  ho- 
rami a  prostřednictvím  těchto  i  s  Rudoho- 
řím,  na  sz.  přecházejí  skoro  neznatelně  mOnch- 
berskou  planinou  ve  Francký  Les,  ale  na  jz. 
ostře  jsou  odděleny  od  Franckého  Jury  a  na 
jv.  rovinou  nábsko-odravskou  od  Českého 
Lesa.  Zabírají  tudíž  území  mezi  Bayreuthem 
(342  m\  Neuenmarktem  (350  m),  \ÍUnchber- 
gem  (333  m),  Rehau  (531  m),  Mitterteichcm 
(520  m),  Chebem  (448  m)  a  Keranathem  (463  w), 
pokrývajíce  plochu  as  990  km^  velikou.  Celá 
skupina  skládá  se  z  jednoho  vnitřního  hře- 
benu, k  němuž  se  připínají  na  obou  stranách 
dva  vnčjši,  jihovýchodní  a  severozápadnL 
Vnitřní  hřeben,  složený  hlavně  z  ruly,  žuly 
a  svoru,  dosahuje  největší  výáe  Schnee- 
bergem  (^v.  t.  3)  1051  m  a  jižnějším  Ocbaen- 
kopfem  (1023  m).  Tento  hřeben  spadá  k  ». 
a  j.  strmě,  kdežto  na  v.  přechází  ponenáhlu 
ve  vysočinu  mírné  zvlněnou  o  prflm.  výice 
550  m,  která  děli  výběžky  obou  vnějších  pásem. 
Jihovýchodní  pásmo  sahající  až  k  české  hra- 
nici kulminuje  Steinwaldem  (940  mj.  V  Če- 
chách končí  se  rovněž  druhý  hřeben  sev.- 
záp.,  Waldsteinský,  v  němž  nejvýše  strm! 
Vel.  Waldstein  (878  m)  a  Kornberg  (830  w). 
'  V  geologickém  složeni  převládá  hlavně  ve 


Smrčka.  535 

středním  hřebenu  rula,  žula  a  svor,  ale  vý- 1  zely  dvě  pošlosti.  A,  Pošlost  radeninská. 
chodni  část  prostoupena  je  kulmem  a  kam-  Petr  získal  ok.  r.  1511  Radenín  a  jiná  zboží, 
brickou  břidlicí,  na  níž  kolem  Chebu  a  Ohře  |  ale  prodal  s  bratřími  Zlukov  Kateřině  kněžně 
spočívají  vrstvy  oligocenní.  V  jihovýchodě  i  Minstrbcrské.  Žil  ještě  r.  1525.  Skrze  jeho 
proráží  rula  i  čedič.  Velmi  zajímavé  jsou  S.  >  tři  syny  poálost  tato  se  rozdělila,  a)  Pošlost 
po  stránce  vodopisné,  nebof  jsou  rozvodím  oblajovská:  Jiřík  dostal  r.  1529  od  bratří 
tří  evropských  veletokův  a  dvou  umoří,  i  díl  Oblajovic  a  Sedlce  u  Hrobů  a  žil  ješié 
V  hluboké  rokli  mezi  Schneebergem  a  Och- ,  r.  1564.  Synové  jeho  byli:  1.  Jan  (naposled 
senkopfem  rozkládá  se  ve  výši  779  m  nejstarší)  vyženil  Vodici  s  Markétou  z  Hrádku, 
Smrkové  jezero  {Fichtelsee)^  slatina,  jež'  k  níž  koupil  r.  1577  Střítež.  Zemřel  r.  1591 
napájí  prameny  Mohanu,  tekoucího  na  z.  do  bezdětek  a  odkázal  zboží  své  manželce  (po- 
Rýna.  V  pramenných  potocích  této  řeky  pě-  zději  vdané  Vrchotické,  f  1622).  2.  Petr 
stuje  se  německá  perlorodka.  Ze  zmměné  •  (1577  nezletilý,  1589  mladší,  pak  nejstarší) 
slatiny  odvádí  dále  vodu  na  j.  Smrková  '  držel  po  otci Óblajovice,  jež  mu  vojáci  r.  1619 
Na  ba  (Fichtel-Nab),  plynoucí  do  Dunaje,  nadobro  zkazili.  Zavřel  se  pak  na  Táboře, 
Rovněž  na  úpatí  Schneebergu  vyvěrá  Ohře,  a  tu  zemřel  maje  70  let  věku.  Dědicům  jeho 
spějící  na  v.  do  Čech  a  od  jejich  pramenů  (Jiříkovi  ml.  a  třem  dcerám)  zboží  jejich 
7  km  severněji  vzniká  Sála,  obracející  se  k  s.  ,  r.  1622  zabráno.  3.  Oldřich  vzav  za  dil  pe- 
Podnebí  Sin  je  dosti  drsné,  mlhy  a  sněhové  níže  zakoupil  se  v  Kratošicich,  spravoval  ok. 
vánice  časté,  jediné  teplé  měsíce  jsou  srpen  r.  1590  Radenín  a  koupil  r.  1590  Hořice, 
a  září.  Pozdní  mrazy  a  časný  podzim  dovo-  jež  r.  1595  Bohuslav  (syn  jeho?)  prodal, 
lují  ve  vyiších  polohách  pouze  pěstění  bram-  4.  Mikuláš  držel  Domamyšl,  nazýval  se 
borů,  ovsa  a  lnu.  Naproti  tomu  rulová  hlína  r,  1615  nejstarším  a  zemřel  ok.  r.  1620.  Syn 
živí  výborně  lesy,  tak  že  dřcvorubectvi,  zpra- j  jeho  Jiří  účastniv  se  povstání  ujel  r.  1620 
covávání  stav.  dříví,  sbírání  lesn.  plodů,  jako  '  ze  země,  pročež  statek  Domamyšl  jemu  a 
brusinek  a  j.,  nabývají  ve  výživě  obyvatel-  Janovi,  bratru  nevinnému,  a  sestře  Alžbětě 
štva  velikého  významu.  Na  místě  starodáv-  (manž.  Jana  Vád.  Grysla)  náležitý  zabrán 
ného  hutnictví  rozmohlo  se  tkalcovství,  sklář-  (1622).  Podle  starých  vývodův  byl  syn  jeho 
ství,  knořiikářství,  výroba  porculánu  a  hlazeni  (z  Markéty  Bořanovské  z  Bytyšky)  Václav 
kamenů,  k  čemuž  domácí  rula  znamenitě  se  Sylvester.jenž  dědil  (1656)  po  strýci  Oldři- 
hodí.  Proto  jsou  také  S.  dosti  hustě  zalid-  chovi  statek  Hořice.  Prodav  jej  r.  1661  byl 
něny,  nebof  na  1  km^  připadá  80  obyv.  Ny-  radou  soudu  nejv,  purkrabství,  prodal  r.  1662 
nějši  obyvatelstvo  jest  úplné  německé,  ač-  Hořejší  Čermnou  po  mateři  zděděnou  a  kou- 
koliv  hojné  názvy  místní,  j.  Ólsnitz,  Redwitz,  pil  r.  1662  Lukavec,  jejž  zase  r.  1664  prodal. 
Lamitz,  Wondreb  a  j.,  svědčí  jasně,  že  S.  Ok.  r.  1664  stal  se  kr.  radou,  úředníkem 
byly  v  dřívějších  dobách  osídleny  obyvatel-  podkomořího  při  deskách  zem.,  pak  sedal 
stvem  srbským.  V  posledních  dobách  vzrůstá  na  komor,  a  dvoř.  soudě  a  naposled  byl 
čilá  návštěva  turistů,  přes  to,  že  turistické  místopísařem  (1674—92).  V  1. 1666— 68  držel 
partie  S-in  nevynikají  zvláštními  zajímá-  Drachkov,  1668—71  Čečelice,  r.  1669  koupil 
vostmi.  Srv.  Zapf,  Fichtelgebirksalbum  (Hof,  Bosyni,  1672  Hrádek  n.  P.  (f  2.  bř.  1700, 
1894);  Gradl,  Die  Ortsnamen  am  Fichtelg.  manž.  1.  Lidmila  Netvorská  z  Březí,  2.  Zu- 
•  Cheb,  1892';  cest.  průvodci  od  Meyenberga  zana  Maximiliana  ovdov.  Markvartova,  roz. 
a  Griebena,  Častolárka,  j  c.  1717).  Synové  jeho  zemřeli 

Smrdka  Josef  Kristián,  violoncellista  v  mládí.  Dcerv  (z  1.  manž.)  byly  Alena  Mar- 
český  (♦  23.  břez.  1766  —  t  28.  dub.  1793  kéta  (od  r.  1677  manž.  Petra  Kostomlatského 
v  Londýně).  Prvniho  vzdělání  dostalo  se  zeVřesovic  la  Regina  (manž.  Ferd. Jiří  Vražda), 
mu  v  Bechyni,  potom  přijat  za  zpěváka  při  z  nichž  tato  otce  nepřečkala.  b)  Oldřich 
chrámě  křižovnickém  v  Praze,  pak  se  do-  (^1567  nejstarší),  druhý  syn  Petrův,  dostal  za 
stal  do  domácí  kapely  hr.  Černína  a  konečně  díl  Radenín  a  býval  hejtmanem  kraje  be- 
povolal  jej  kn.  Lamberk  do  Vídně  za  kon-  chyňského.  Zemřel  28.  dub.  1578  a  pohřben 
certního  mistra.  R.  1788  podnikl  umel.  cesiu  ve  Hrobech  (manž.  Dorota  z  Malovic).  Syn 
do  ciziny,  pobyl  až  do  r.  1792  v  Paříži,  od-  jeho  Petr  zemřel  již  28.  bř.  1580  a  vdova 
tud  za  revoluce  uchýlil  se  do  Londýna,  kde  Kateřina  z  Malovic  spravovala  Radenín;  pak 
iil  až  do  smrti.  S.  pro  svůj  nástroj  složil  jej  spravoval  Oldřich  starší.  Petrovi  synové 
několik  koncertův  a  sonát.  Oldřich  (mladší)  a  Adam  rozdělili  se  tak, 

Smrdka  ze  Mnichu,  příjmení  staročeské  že  onen  měl  Radenín,  tento  Nužbela  Sedlec, 
rodiny  vladyrké,  která  pocházela  ze  vsi  Mni-  Oldřich  koupiv  r.  1599  Spytice,  prodal  Ra- 
chu u  Kard.  Řečice.  Předek  jejich  Jan  (1397)  denín,  avšak  Spytice  potom  také  prodal, 
byl  r.  1407—12  purkrabí  na  větším  hradě  Adam  vyzdvihl  si  na  svém  statku  nové  sídlo 
v  Přiběnicích.  Potomek  jeho  Herman  (1447  ve  Hrobech.  Zemřel  před  r.  1622  a  statek 
až  1466)  sloužil  pánům  Hradeckým.  Jeho  snad  jeho  zabrán.  Oldřich,  bratr  jeho,  domáhal  se 
synové  byli  bratří  Oldřich,  Jindřich,  Mi-  peněz  z  něho  ještě  r  1625.  Potomkův,  tuším, 
kuláš  a  Petr  (1483 1,  kteří  drželi  Březinu  a  neměli,  c)  Jan,  třetí  syn  Petrův,  obdržel 
Záluží.  Jindřich  odděliv  se  žil  r.  1401  ve  Zlu-  r.  1529  za  díl  Hořice.  Zemřel  r.  1558  a  po- 
kove.  Oldřich  zemřel  po  r.  1496.  On  a  Mi-  hrben  ve  Hrobech.  Potomci  jeho  (vnukové 
kuláš,  který  měl  r.  1504  Obdénice,  neměli,  po  synu  Janovi .>),  Petr,  Mikuláš,  Jiřík  a 
tuším,  potomkův.    Z  ostatních  dvou  pochá-    Adam    prodali   r.   1590   Hořice   Oldřichovi 


536  Smrčná  —  Smrk. 


staršímu.  Mikuláš  scdČl  pak  ve  Lhotě  Hru- 
šové a  oženiv  se  r.  1595  s  Alenou  Vrcho- 
tickou  z  Loutková  dosáhl  později  Pluhového 


Smrdov:  1)  S.,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Čáslav*  okr.  a  pS.  Habry;  87  d.,  576  obvv.  Č. 
(1900).  kostel  sv.  Jana  Kft.  (ve  XlV/stol. 


Žďáru,  odkudž  r.  1618  povstání  podnecox^al. '.  far.),  evang.  kostel  a  3tř.  šk.  S.  byl  do  sto- 
Jiři  koupil  ok.  r.  1591  zase  Hořice,  nazýval '  Icti  XVII.  městečkem.  Poblíž  kostela  stávala 
se  r.  1607  starším  a  pak  nejstarším.  Zavřev '  kdysi  tvrz,  k  niž  základy  dány  nejspíše  kon- 
se  se  syny  na  Táboře  a  vyslav  syna  Adama  {  cem  XIII.  stol.  pány  z  Lichtenburka.  Na  zač. 
s  vojském  stavovským  do  Moravy  a  Kakf)us, '  XIV.  stol.  rozprodávaje  statky  lichnické  vy- 
zemřel  před  r.  1628.  Synové  Oldřich  a  ,  měnil  Remunt  z  Lichtemburka  S.  klášteru 
Adam  odsouzeni  k  manství  (1623).  Oba  pře-  I  vilímovskému.  Klášter  v  XV.stol.  vedl  dlouhé 
stoupli  na  katolickou  víru  (1628)  a  drželi '  spory  se  sousedem  svým  Alešem  z  Čihostě 
Hořice  společně  ještě  r.  1636.  Oldřichovi,  o  S.  Spory  skončeny  r.  1418  a  S.  zůstal  klá- 
jcnž  po  bratru  podědil  statek  ten,  r.  lř;50  :  štcru  nadále.  V  té  áobě  seděl  na  Se  Beneš 
z  manství  propuštěn.  Zemřel  r.  Ihbh  odkázav  ;  ze  Smrdova,  který  r.  1394  koupiv  Tupadly 
všechen  svůj  statek  strýci  Václavovi  Sylvě- '  a  obdržev  od  bratra  svého  Mikuláše,  opaia 
strovi.  vilímovského,  Bačkov  a  Zboží,  stal  se  zakla- 

B.  Jindřich  měl  syna  Oldřicha  (staršího),  datelcm  rodu  vladyk  Tupadlských.  Když 
jenž  koupil  Obděniée  a  r.  1545  Trkov  a  zdě-  ;  r.  1421  klášter  vilimovský  bvl  husity  vy  vřa- 
dil r.  1548  Krašovice.  Zemřel  po  r.  1552.  Sy- ;  cen.  S.  připadl  k  Lipnici,  ód  té  doby  tvri 
nové  jeho,  Jindřich,  Jan  a  Petr,  rozdělili  pustla.  V  XVI.  stol.  nacházíme  S.  pří  pan- 
se  r.  1557  tak,  že  první  vzal  Obděnice,  druhý  ;  ství  světclském.  Při  konfiskaci  statků  Trč- 
Trkov  a  třetí  Krašovice.  Obděnice  držel  pó  kových  r.  1638  S.  připadl  hraběti  Valdštei- 
Jindřichovi  r.  1581  Oldřich  mladší  a  r.  1ÓS7 
Alžběta  Smrčková  z  Kokořova.  Petr  byl  že- 
nat  s  Afrou  Malovcovou  z  Chýnova  a  ze- 
nířel  po  r.  1^^)05.  Měl  jedinou  dceru  Elišku, 
která  se  vdala  r.  1609  za  Jana 
z  Bukovan  a  zemřela  r.  16'. 

tek  svůj   Zdeňkovi  Malovci  z  Chýnova.   Jan   a  okr.  Kaplicc,  fara  Soběnovj  pš.  Bescdnice; 
Trkovský  byl    ženal    s  Dorotou    Holankou  |  20  d.,  110  oby  v.  č.  '1900i. 
7.  Jiljova,  prodal  Trkov  a  seděl  pak  v  Želizi       Smřidi  viz  M řičí. 
(1577).    Zemřel   před   r.  Ió87   zíistaviv  syna       Smřidno  viz  Mričná. 
Václava,  jenž   držel   ok.  r.  1589  Cečelice.       Smrk  (/'/cf a,  něm.  Hc/iře),  rostl,  rod  řádu 
R.  1622  odsouzen  polovice  jmění,  ale  statek  |  nahosemených  jehličnatých  \Comterae).    Má 
mu  zabrán  všechen.    Právo  své  na  polovici  i  listy  t.zv.  jehlici  jednotlivé.smáčknutě4hrané, 
prodal  r.  162'.»  s  Lirlmilou  vdanou  Tyzlovou,  I  hrotité,  spirálně  na  větvích  spořádané,  nikdy 
dcerou  svou,  ale  pojištění  na  peníze  dostala  !  dvouřadé.  Prašná  pouzdra  pukají  podél.  Šu- 
1/idmila   teprve   r.   1638    a  též  pohiedanost    piny  šišek  dozrálé  dřevnaté,  na  konci  ne- 
matcře  své  Marjany  roz.  z  Kberka.  Právo  to    ztlustlé,    mnohem    delší    svých    listenů,    na 


novi  a  zůstal  trvale  při  Světlé.  Ot,  Svoboda. — 
9)  S.  Nový,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Pelhři- 
mov, okr.  Pacov,  fara  Staré  Viklantice,  pš. 

lou  dceru  Elišku,    Lukavec;  10  d.,  86  oby  v.  č.  (1900).  -    3)  S. 

ina  Bukovanského  ;  Starý,  ves  t..  31  d.,  192  obyv.  č.  il900). 

25  odkázavši  sta-       SmrhOT,  ves  v  Čechách  při  Malši,  hejtm. 


oJkázala  pak  synům  Janovým  z  pošlosti  doma- 
myšlské,  Jiř.  Jindřichovi  a  Václavovi  Sylve- 
s  rovi. 

C    Kromě   těchto   pošlosti   byla   ve   sto- 
letí XVI.  ještě  jedna,  ze  které  pocházel  Jan, 


vnitřní  straně  povyduté,  na  ose  setrvávající  a 
s  ni  posléz  opadávající.  Křidla  ostávají  na 
semenu.  Celkem  11  druhů,  z  nichž  toliko 
1  evropský:  P.  excelsa  Link  {P.  vulgaris  Lk., 
Abies  picCii  Milí.,  Pinns  abies  L.),  S.  (gemeine 


1515—20  purkrabě  na  Zvikově.  Ten  zemřel  j  F/c/i/ď,  Roth-,  Pcch-^  Schwar\'Tannc\.  Jest  to 
pfed  r.  1540  zůstaviv  vdovu  Elišku  ze  Stern-  >  strom  32—57  m  vys.,  1-2  m  tlustý,  s  korou 
bcrka.  Blízký  jeho  příbuzný  byl  .\ mošt,  jenž  |  šupinatou,  červcnohnědou,  korunou  kuželo- 
prodal  Dobřémilice  a  Kvašfov.  Jan,  syn  jeho.  [  vitou  z  větvi  rovnovážných  a  větviček  dílem 
tyto  statky  il548)  ve  dsky  vložil  a  seděl  I  visutých.  Š  šky  jsou  podlouhle  válcovité,  13 
v  1.  1571—81  na  Lašovicích.  Sčk.      j  až  16  cm  dl.,  svisle  dolů  visící,  opadavé;  šu- 

Smrdná:  1)  S.,  ve^  u  Něm.  Brodu,  viz  i  piny  zpředu  vyhlodaně  zubaté.  S.  skládá  roz- 
Smržná.  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Prachatice,  sáhlé,  panující  lesy  hornatějších  krajin,  sahá 
okr.  a  pš.  Vimperk,  fara  Bohumilico;  127  «1.,  u  nás  v  Krkonoších  až  po  hranici  stromo- 
ISl  obyv.  č.  (1900',  popi.  dvůr.  —  3)  S.,  ,  vc-hfi  vzrůstu.  V  Alpách  vystupuje  až  do 
viska  t..  hejtm.  a  okr.  Ledeč,  fara  a  p.s,  i  výšky  přes  1K»0  m.  Jako  v  nížinách  skládá 
.Světlá;  5  d.,  óó  obyv.  č.  \^1900i,  zastávka  na  boruvice  veliké  lesy,  tak  s.  tvoří  lesnatý 
t.ati  Světlá- Kácov.  porost   vysokých   rovin   a  pohoří,  ve  střeď. 

SmrCné.  Smrcny:  1)  S.,  Dolni,  ves  na  lívroptr  zejména  na  Harcu,  Smrčinách,  Rudo- 
Moiúvó.  liejtm.  a  okr.  Jihlava,  fara  a  pš. .  liori,  Žumavě,  Krkonoších,  Alpách  a  j.  P.  fli^ 
Trhová  Hrtnicc;  3o  d.,  117  obyv.  č.  (190o  ,  i  Link  i^.-ltíVs /rtA\2  Khrh.V  s.  bílý  (něm.  U'iřisi- 
nilýn. —  2)  S.  Horní,  ves  t.,  ííejtm.  a  okr.  : //V/i/r,  amerikanische  Schimmelfichté)  vyzna- 
Trci)íc,  fara  r.hlum,  ps.  Kamenice;  11  d.,  75  čuie  se  bťloscdým  zbarvením  jehlic  a  velmi 
obyv.  c.  (l-^VO).  ■  malými  šišticemi.  Koste  od  Kanady  aŽ  do  Ka- 

ŠmrdákoT,  Smradákov  iSmrdák;^  ves  j  roliny  v  Scv.  Americe  a  vystupuje  vysoko 
v  Cechách,  hejtm.  C.  Lipa,  okr.  Mimoň,  fara  I  vpohořích.  IU'1  kolem  r  ITOOzaveden  v  Evropě 
Vartenberk,  ps.  Brni'^tč;  14  d.,  S4  obyv.  n.  j  jako  oz<Jobny  sirom  a  pěstuje  se  u  nás  zhusta 
Cl900\  opodál  popi.  (iviir  Sediiště.  '  v  parcích.  P.  msi\i  I.k.  \  Abies  Mariana  Desf.\ 


Smrk  —  Smršť.  537 

s.  černý,  a  P,  ruhra  Lk.  (Abies  americana  jeho  rovná  se  80%  dříví  bukového,  jako 
Gaertn.),  t.  Červený,  dodávají  výtečné  sta-  I  dřiví  užitkové  a  řemeslné  poskytuje  vydat- 
vební  dřevo  Američanům  a  výhonky  prvního  I  nou  tčibu  lesní  a  jako  stavivo  jest  lepší  jedlo- 
slouii  také  iako  přísada  k  pivu.  Oba  stromy  I  vého,  taktéž  prkna  dokonale  átipatelná  hodí 
u  nás  sázejí  se  jako  ozdobné  v  sadech.  P.  i  se  k  výrobě  šindele,  dužin,  pro  bednáře,  lu- 
«rftfii/^tj  Lk.(^ít>5  o.  L.),t.  východní  (něm.  bare  a  p.  i  k  pálení  uhlí.  Kůra  smrková 
Sapindusfichte ,  orientaiische  Fichte)  roste  i  slouží  k  vydělá\niní  kozí  a  z  pryskyřice  vy- 
v  Oriente.  Jest  to  strom  krátce  jehličnatý,  rábí  se  terpentýn,  smůla  a  kopt.  rro  lesní 
Telmi  krásný,  až  25  m  vys.,  jehož  prysky-  hospodářství  jest  s.  nejvhodnější  ze  všeho 
řiče  zove  se  sapindové  slzy.  Také  u  nás   stromoví.  črn, 

se  pěstuje.  Vm.  Smrk:  I)  S.,  pův.  Na  smrku,  ves  v  Če- 

8.  v  lesnictví  tvoří  bud  pouhé  smrčiny  chách.  hejtm.  Kut.  Hora,  okr.  Uhí.  Janovice, 
anebo  s  jedlí,  borovicí,  modříny  neb  různými  I  fara  Úžíce,  pš.  Církvice  u  Kouřimě;  19  d., 
lupenáči  porosty  smíšené,  jsa  nejdůlcžitěj-  124  obyv.  č. (1900).  Připomíná  se  již  r.  1291. — 
šim  stromem  hospodářství  lesního.  Roste  I  2)  S.,  ves  t.,  he^tm.  rodbofany,  okr.  Jese- 
i  vysoko  na  horách  a  snáší  i  drsné  podnebí;  nice,  fara  Chmelištná,  pš.  Čistá  u  Královic; 
v  nižinách  přestává  růsti  ve  věku  asi  70  let ,  10  d.,  37  obyv.  n.  (1900). 
a  poskytuje  zvláště  na  půdách  vlhkých  špatné  ^  3)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. Třebíč, 
dřevo,  které  Často  již  na  pařezu  hnije  a  pod-  |  fara  a  pš.  Vladislavy  34  d.,  273  obyv.  č.(1900). 
léhá  chorobě  t.  z  v.  července,  pocházející  od  Smrkov,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Sedlčany, 
drobnohledné  houby  {Nycíotnyces  Juscus)^  při  okr.  Sedlec  n.  dr.,  fara  Borotín,  pš.  Jisteb- 
čemž  dřevo  zčervená,  ztrácí  tvrdost  a  sou-  nice;  27  d.,  160  obyv.  č.  (1900),  mlýn. 
družnost,  až  posléze  se  rozpadá  v  drobivou  i  Smrkoveo,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Stra- 
bmotu.  S.  nejlépe  prospívá  v  půdě  prahorní,  konice,  okr.  Horažďovice,  fara  Hradešice, 
xvětráním  žuly,  ruly  nrbo  svoru  utvořené,  pš.  Malý  Bor;  32  d.,  209  obyv.  Č.  (1900), 
▼íce  písčité  než  iílovité  a  mírně  vlhké,  ale  ;  mlýn  a  panský  rybník, 
v  půdé  suché,  vápeníte,  jílovíté  nebo  pisec-  ámrkovloe :  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
naté  se  mu  nedaří.  Kvete  obyčejně  v  květnu  okr.  a  pš.  Pisek,  fara  Putim;  79  d.,546  obyv.  č. 
a  semeno  zralé  má  již  v  říjnu,  opadává  pak  (1900).  —  2)  S.  Nové,  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
nejčastěji  v  březnu;  prázdné  suty  ostávají  Novj^  Bydžov,  fara  Chomutice,  pš.  Oitroměř; 
na  stromech  až  do  jeseně.  Semeno  spadlé  31  a.,  171  obyv.  č.  (1900),  myslivna.  —  3)  S. 
nebo  zaseté  na  jaře  klíčí  záhy  a  za  4—6  Staré,  ves  t.,'  při  Javorce,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
týdnů  vyrůstá  z  něho  rostlinka  nesoucí  oby-  Nový  Bydžov,  fara  Staré  Ohnišťany;  109  d., 
éejně  9  lístků  semennich  v  přeslenu,  které  674  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.,  mlýn.  Alod. 
▼  přiŠ:ím  jaře  opadávají.  Mladý  smrček  tvoří  statek  ('567*98  ha  půdy)  se  starobylým  zám- 
obyčeině  ještě  téhož  léta  vrakový  výhon  a  kem  (v  Podlesí)  a  dvorem  drží  ť  erdinand 
v  třetím  roce  vyvíjí  první  větvové  přesleny.  Dressler.  Na  zdejší  tvrzi  připomínají  se  v  le- 
V  ůtlcm  mládí  trpívá  mrazy  i  parnem  a  nej-  těch  1454—82  Petr  Kdulinec  z  Ostroměře, 
▼ice  plevelem,  který  jej  dusí;  ale  jakmile  {  r.  1504  Matiáš  Libák  z  Radovesic,  v  1.  1518 
svými  větvemi  půdu  zastínil,  roste  hbitě,  až  1548  pánové  z  Pernšteina,  potom  pánové 
Mezi  30.^40.  rokem  bývá  jeho  přírůstek  nej-  Wachtlové  z  Pantenova,  r.  1623  S.  prodány 
^ětši,  v  60.— 60  r.  počíná  ploditi  dobré  se-  Albrechtovi  z  Valdšteina,  po  jeho  smrti  staly 
měno,  do  výše  přirůstá  ještě  v  80—100  i  více  se  komorním  statkem,  r.  pak  1824  koupil  je 
letech  a  dosahuje  věku  i  přes  300  let.   Peň  Josef  Dressler. 

jeho  je  Štíhlý,  rovný,  30—36  m  vys.,  kuželo- '  Bmrkovnik,  bot.,  viz  Goodyera. 
▼itý;  četné  a  dlouhé  větve  v  mládí  odstá- '  Smršť,  větrný  sloup  (franc.  trombe), 
▼aji  rovnovážně,  ve  stáří  však  jsou  více  svislé  jest  prudký  vzduchový  vír  vybíhající  ve  tvaru 
a  tvoři  se  pněm  korunu  jehlancovitou.  Smrči-  nálevkovité  trubice  nebo  mechu  z  oblaků  v 
nám  velmi  škodí  hrabáni  steliva,  nebof  tím  a  sahající  k  zemi.  Podle  toho,  kudy  úpati 
poraněny  a  zhoubným  účinkům  mrazu  a  parna  takových  včtrných  sloupů  kráčí,  zdali  přes 
vydány  bývají  kořeny  mělce  i ozložené ;  taktéž  hladinu  vodní  nebo  přes  povrch  suché  zemé, 
jim  velmi  škodivaji  vichřice,  vyvracejíce  siro-  rozeznávají  se  s-é  vodní  a  s-ě  pozemní.  S-é 
gnoví  tím  snadněji,  čím  půda  je  rozmočenější  vodní  (vyobr.  č.  3812.)  objevují  se  hlavně 
a  obrost  hustší.  Zvěř  ráda  ukusuje  výhony  v  nižší  a  střední  zeměp.  šířce.  Jsou  to  sloupy 
mladších  a  ohr3rzuje  kůru  odrostlejších  a  100-1000  m  vysoké,  mající  průměr  od  několika 
starších  smrčků  a  z  hmyzu  v  mládí  nejvíce  až  do  100  m,  jež  bývají,  vyskytují-li  se  vedle 
je  ohrožují  zobonosky,  larva  chrousta,  po-  sebe,  vespolek  spojeny  velkolepými  vodními 
zději  hlavně  housenky  bekyně,  kůrovci  í  j.  klenbami.  Pod  nimi  moře  se  bouří,  vře  a  kypi ; 
S.  pěstujeme  ponejvíce  v  pouhých  smrči-  jako  u  vodometu  bývá  voda  a  pěna  u  paty 
nach,  ale  dosti  často  i  v  smíšených  poro-  s-ě  vyhazována  .do  značné  výše.  S.  bývavy- 
stech.  Nové  smrčiny  zakládáme  někdy  zase-  plněna  vodními  kapkami  a  vodním  práškem; 
tím  semen,  ale  nejčastěji  sazbou  2-3letých  vysoký  její  sloup,  kdyby  se  skládal  celý 
sazenic  vypěstovaných  ve  školkách;  vzrůstá-  z  vody,  nemohl  by  býti  ani  tlakem  celé  atmo- 
jící  miazioy  musí  pak  obezřele  podle  po-  sféry  vyzdvižen  do  výše.  S.  má  pohyb  to- 
tiebv  se  prořiďovati  a  probírati.  Dřívísmrkové  čivý  a  postupný  a  je  viditelná,  když  se  v  ní 
je  ilutobílé  až  červenobílé,  lehké,  pružné,  srážejí  páry  ve  vodu.  Někdy  zdá  se  býti  pře* 
aěkkéfVlákna  poněkud  hrubého;  výhřevnost   rušenou,  tak  že  jest  viděti  pouze  nálevku 


540  Smrtonoš  —  Smržovka. 

u  Chtelnice),  františkán  a  cirk.  spis.  Česko-  dal:  Popsáni  některých  ssavců  (Praha,  1855); 
slovenský.  Mčl  pověst  dobrého  kazatele,  a  Věneček  ^e  školních  pisni  (t.,  1856):  Dějiny 
ke  kazatélstvi  vrátil  se  také  po  třileté  pře-  města  Sobotky  a  jeho  okoU  (1872);  Místopis 
stávce  (1689—92),  kdy  v  Malackách  byl  guar-  okresu  soboteckěho  {1S72)\  Zeměpis  Čech  (1872); 
diánem.  Obě  knížky  S-ovy:  Poklad  serannský  Přírodopis  člověka  a  fivočichů;  Fysika  (1873). 
(Žilina,  1691)  a  Kúnšt  dobré  umřití  (Trnava.  8mriiO«,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 
Í697)  utvrzují  ve  víře  katolické  po  způsobe  okr.  Prostějov;  288  d..  1646  obyv.  č.  (1900), 
českých  postili  protireformačních;  »Poklad€  kostel  sv.  Petra  a  Pavla,  4tř.  šk.,  pš.,  mlýn 
je  tištěn  normálním  jazykem  spisovním,  a  samota  Hrázka.  Připomínají  se  r.  1131, 
»Kunšt«  pak  už  znatelně  je  prostoupen  dia-  kdy  kapitola  olomoucká  měla  tam  3  lány. 
Icktem.  Srv.  Jar.  Vlček,  Dějiny  české  litera-  Od  r.  1309,  kdy  také  je  zmínka  o  faře,  čásf 
tury,  II.,  1,  str.  36—40  a  51—52.  Věk.       vesnice  příslušela  k  panství  plumlovskému, 

Smrtonoi  viz  Mars.  čásf  jiná  náležela  bratřím  Vojtěchu,  Mikulá- 

Smri  {Sforchella  L.),  houba  ze  třídy  vřec-  šovi  a  Ingramovi  z  Otaslavic,  kteří  prodali 
katých  {Ascomycetes),  podtřídy  hub  terčo-  r.  1355  svůj  majetek  olomoucké  kapitole, 
ploďých  (viz  Discomycety),  řádu  chřapá-  jež  jej  poručila  r.  1360  Milotovi  z  Náměště, 
cův  (//e/ve//^cď/,  viz  Houby,  str.  693a).  Plod-  Jinou  čásf  držel  Všebor  z  Náměště,  který 
nice  jest  dužnatá,  křehká,  o  třeni  i  klobouku,  však  zboží  své  rozprodal,  zvláště  dv6r  a  23 
jenž  je  protažen  do  déiky,  nese  řasy  i  žebra  dvorcQ  pánům  z  Kravař,  kteří  majetek  měli 
pospolu  se  spojující  a  je  buď  přirostlý  ke  až  do  r.  14i7.  Majctníci  se  změnili  až  r.  1595, 
třeni  po  celé  délce  (rod  Morchelia  Dill.  v  užš.  vše  připadlo  k  Plumlovu  do  rukou  Karla 
slova  smysle)  nebo  jest  zvonkovitý  a  ohkli-    kn.  z  Licchtensteina. 

čuje  hořejšek  třeně  pochvovitě  jsa  s  nim  Bmržioký  Michal  Pěčka  z  R  ad  o  stí  c 
spojen  jenom  na  hrotu  (rod  Verpa  Swartzl.    viz  Počká. 

Ve  stěně  klobouku  jsou  uložena  vřccka  vál-  Smržná,  Smrčná  (Simmersdorj),  far.  ves 
covitá  buď  o  8  výtrusech  a  otvírají  se  víč-  v  Cechách,  hejtm.  Něm.  Brod,  okr.  Stoky, 
kem  {.\forcheUa)y  noho  jen  o  dvou  vytru-  pš.  Osobí;  77  d.,  773  obyv.  větš.  n.  (1900), 
šech  (Verpa),  Výtrusy  jednoduché,  ellipso-  kostel  sv.  Mikuláše  (ve  XIV.  stol.  far.>,  3tř. 
vité,  o  1  —  2  velikých  kapkách  tukových;  para-  šk.,  továrna  na  duté  sklo  a  broušeni  skla, 
fysy  mezi  vřecky  tlusté,  válcovitě  kyjovité.  2  škrobárny,  2  mlýny  s  pilou  a  šindelnou 
Podhoubí  jemní.',  vláknité  rozlézá  se  v  opa-  a  výroba  rukavic.  Ves  založena  kol.  r.  1240. 
da.ém  listí,  mechu  i  půdě.  35  druhů  veskrze  Smriov:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
jedlých,  28  v  Evropě.  Nejobyčejnější  naše  Dvůr  Král.  n.  L.,  okr.  Jaroměř,  fara  Cibuz, 
druhy  jsou:  S.  obecná  (M.  esculenta  Pcrs.,  pš.  Smiřice;  44  d.,  298  obyv.  č.  (1900),  kaple 
viz  výobr.  č.  17ťi,  17^  na  tab.  Houby  jedléi  P.  Marie.  —  2)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Třeboň, 
o  třeni  dutém,  bélavém,  na  povrchu  otru-  okr.,  fara  a  pš.  Lomnice  n.  Luž..  57  d.,  342 
bičném,  dole  tlustším,  až  9  cm  vysokém,  2  až  obyv.  č.  il900>  —  3)  S.,  ves  t.,  hejtm.  Tur- 
3  cm  širokém.  Vejčitý  klobouk  je  na  vrcholku  nov,  okr.,  fara  a  pš.  Ces.  Dub;  51  d.,  269 
stlačen,  uvnitř  je  dutý,  pokryt  jamkami  ne-    obyv.  č.  (1900\  Itř.  šk. 

pravidelnými,  okrouhlými  i  hranatými,  o  žeb-  4)  S.  Dolní,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
rech  ostrohraných, barvy  světle  hnědé.  Roste  Boskovice,  fara  Deštná,  pš.  Rozhraní;  41  d., 
okraj  lesa  a  pod  křovinanii,  i  v  zahradách,  279  obvv,  č.  (1900).  Část  obce  Bahna.  — 
na  jaře.  Z  nejoblíbenějších  hub  jedlých.  S.  5)  S.  Horní,  osada  t.,  hejtm.  Mor.  Třebová, 
špičatá  [M.  conica  Pers.)  má  klobouk  kůže-  okr.  Jevičko,  fara  Deštná,  pš.  Brněnec  {v  Ce- 
lovitý,  do  4  cm  vysoký,  hnt^dý  až  čcrnavý,  chách);  34  d.,  192  obyv.  č.  (1900\ 
o  jamkách  úzkých, prodloužených, čtyřrohých.  Smržovioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Do- 
do  podélných  řad  sestavených.  Jako  předešlý,  mažlice.  okr.  a  pš.  Nová  Kdyně,  fara  Loučim; 
S.  česká  {Verpa  bohemica  Schrotcr)  o  iřeni  ?.0  d.,  176  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr  a  mlýn. 
válcovitém,  nejprve  plncm,  pak  dutém,  křch-  V  XVII.  slol.  seděli  na  samostatném  ^zboži 
kém,  do  14  cm  vysokém,  do  2  cm  širokém,  Příchov.ští  z  Příchovic.  v  XVIII.  stol.  Cerni- 
bělavém,  otrubiČném.  Klobouk  do  4  cm  vy-  nové.  r.  1834  hrabata  Stadiónové,  r.  1838 
soky,  vnitř  bělavý,  vně  okrový  nebo  barvy  Fr.  Vác.  Veith,  r.  1844  kn.  z  Hohenzollern- 
kožité    o   rasách   hustých,  vlnitě  zprohýba-    Sií?marin^cn. 

ných.  V  lupenat<'ch  lesích  časně  na  jaře  a  Smržovka  (.^/orc^cns/ern),  městečko  v  Če- 
také  na  podzim.  Š-e  jsou  chutným  pokrmem;  rhách  na  žel.  dr.  Liberec-Tannwald-Sum- 
buď  se  pojídají  za  čerstva  nebo  se  podél  buik  a  S.-Josefodol-Maxdorf,  hejtm. Jablonec 
rozkrajují,  na  nif  navlékají  a  na  vzduchu  n.  N.,  okr.  Tannwald;  763  d.,  6539  obyv., 
suší.  Druh  s-ů  jedovatých  není  znám;  ale  z  nichž  na  300  C.  (1900),  far. kostel  sv.  Michala 
uškoditi  mohou  s.  staré  a  pak  ty,  ktcrc  arch.  i  r.  1849  far.),  4tř.  šk.  obec.  (Am  Hof), 
rostly  v  půdě  píilis  mokré;  ty  mají  dužinu  3iř.  lu  kostela)  a  3tr.  (v  Kleinpolen),  prů- 
vodnatou,  tižcc  ztravitclnou  a  mohou  zpú-  myslová  pokrač.  šk.,  četn.  stanice,  finanční 
sobiti  dávení  a  průjem.  Bd.       stráž,  pš..  tcloi^rať,  telefon,  lékárna,  peněžní 

Smrž  Jan  Vác,  spis.  ccs.  pro  mládež  ústavy,  prádeina  bavlny,  mlýn,  několik  zá- 
(*  1835  v  Dol.  Lochově  u  Jičína).  Studoval  vodu  na  výrobu  skleněného  a  ozdobného 
na  reálce  v  Jičíně,  v  Ml.  Boleslavi,  na  učitel,  zboží  a  sklen,  perel,  knoflíků  a  obchod.  Alod. 
ústavě  v  Král.  Hradci,  konečně  stal  se  řídí-  panství  (438-'82  ha  půdy)  s  pivovarem,  skel- 
cim  učitelem  v  Dol.  Bousově.   Sepsal  a  vy-    nými  huťmi.  par.  a  vod.  pilami  drží  hr.  Des- 


Smuglewicz  —  Smutek.  541 

fours-Walderode.  S.  povstala  v  XVII.  stol. ;  vislá  na  surovině  a  na  způsobu  přetápění, 
na  panství  semilském.  R.  1735  vystavěn  tu  '  Světlé,  lepší  druhy  se  prodávají  pod  jménem 
dřevěný  kostel  a  r.  1766  přestavěn  z  kamene,  kalafuny.  S.  bedn.  obsahuje  vždy  jcšté  nej- 
8iniig'lewioz,  jméno  polské  rodiny  ma-  méně  1%  silice  terpentýnové,  větší  množství 
lířské,  z  niž  vynikli:  1)  S.  Lukasz  (*  1709  ,  silice  je  na  závadu,  uživá-li  se  s-ly  k  poža- 
na  Žmudi  —  f  1780  ve  Varšavě),  byl  dvoř-  ,  hováni  sudů  pivních;  k  tomuto  účelu  vy- 
nim  malířem  krále  Augusta  III.  a  maloval ,  hledává  se  s.  světlá,  průsvitavá,  ani  křehká 
hlavně  podobizny,  z  nichž  nalézají  se  v  ga-  ani  lepkavá.  Křehká  se  snadno  oddrobuje 
\eťú  áráiď^nské  podobi:i[na  Augusta  III.  a  jeho  a  přichází  do  piva;  lepkavá,  obsahující  větší 
manželky  (v  korunovačním  ornáte).  —  2)  S.  ,  množství  silice,  dodává  pivu  terpentýnové 
Franciszek,  syn  před.  (♦  1745  ve  Varšavě —  chuti.  V  pivovarech  spotřebuje  se  největší 
1 1807  ve  Vilně).  Pečlivě  byv  vychovánu  otce  množství  s-ly  bednářské,  krom  toho  se  jí 
odešel  r.  1763  do  Říma,  kde  v  druhém  roce  užívá  ke  zvyšování  tření,  na  výrobu  laciněj- 
svého  pobytu  získal  první  cenu  akademickou,  ších  pokostů,  početního  vosku,  mýdla  pry- 
o  kterou  se  byl  ucházel  též  franc.  malíř  David. '  skyřičného.  Kalafuna  a  s.  bedn.  snadno  se 
Požívaje  podpory  krále  Stanislava  Augusta  S.  zmýdelňuje  poskytujíc  měkké,  lepkavé  mýdlo, 
ztrávil  dlouhou  dobu  v  Římě  a  v  jiných  mé-  kterého  se  užívá  buď  za  přísadu  do  laciněj- 
stech  iialských,  zdokonaluje  se  ve  svém  umění  ších  mýdel  tukových,  nebo  v  papírnách  ke 
podle  vzorů  tamních.  V  té  době  zhoiovil ,  klížení  papíru  (zároveň  se  síranem  hlinitým). 
nákresy  maleb  a  ozdob  v  lázních  Titových  S.  bedn.  roztápí  se  při  90  až  100®  C,  roz- 
V  Římě  (60  listů  ve  velikém  foliu,  ryl  Car- '  poušti  se  v  absolutním  alkoholu,  chlóro- 
loni)  a  v  jiných  budovách  a  vymaloval  ne-    formu,  sírouhliku. 

kolik  obrazů  historických  barvami  olejovými.  S.  ševcovská  vyrábí  se  z  hustých  sou- 
R.  1785  vrátiv  se  do  Varšavy,  maloval  obrazy  částek  dehtu  dřevěného,  zejména  z  dehtu 
pro  chrám  basiliánův  a  brzo  potom  pozván  získaného  suchou  destillací  louče  a  kůiy 
do  Vilna  maloval  tam  mnoho  obrazův  histo-  pryskyřicí  bohaté.  Z  dehtu  oddělí  se  destil- 
rických  i  kostelních.  Vrátiv  se  opět  do  Var-  lací  nejdříve  součástky  lehčí,  těkavější,  kte- 
šavy  zůstal  tam  až  do  pádu  říše  Polské,  za-  rých  se  užívá  různým  způsobem,  hustý  zby- 
bývaje  se  hlavně  kresbou  obraiů  ^  déjin  pol-  tek  se  pak  ještě  v  otevřených  kotlích  vyvaří 
skjřch,  kteréhož  díla  však  nedokončil.  R.  1797  do  takové  houštky,  že  stydnutím  ztuhne, 
stal  se  professorem  na  akademii  vilcnské,  S.  ševc.  je  černá,  neprůhledná,  při  mrazu 
kdež  zQstal  až  do  smrti.  Z  četných  jeho  prací,  křehká,  při  obyčejné  teplotě  lepkavá,  užívá 
jimiž  S.  >obL-  zjednal  čestné  místo  mi-zi  ma-  se  jí  ke  smolení  dratví,  aby  nabyly  tuhosti, 
líři  polskými  a  jichž  Ed.  Rastawiecki  ve  svém  a  k  vysmolování  lodí.  S.  vyrobená  ze  zbytků 
Slowniku  malarzów  polských  uvádí  182,  vy-  ;  po  destillací  dehtu  kamenouhelného  podobá 
níkají:  Přisahá  Košcius^kova  na  namésti  kra-  i  se  více  asfaltu  a  také  se  jí  užívá  za  náhradu 
kovském   r.  i/f)4    (osoby  jsou  tu   portraito-    asfaltu  přirozeného.  Lš. 

vány);  Litevšti  venkované;  Krjkoviáci a  Lubli-  Bmatednik,  zool.,  viz  Luperus. 
ňané]  Pohled  na  Kr^esiawice;  Smrť  gen.  Jakuba  Bmutek  slově  jednak  sklíčenost  mysli 
Jasiňikého  a  j.  Kromě  toho  nacházejí  se  po-  (zármutek),  jednak  její  projev.  Projev  s-tku 
různu  kostelní  obrazy  Sovy  v  klášteřích  nejsilnější  bývá  nad  mrtvolou  nebo  nad  hro- 
basiliánů,  augustiniánu,  pavlánů,  karmclitánů,  bem  a  u  všech  národů  vyskytuji  se  smuteční 
bernardinek  a  j.,  v  metropol,  chrámě  sv.jiří  písně  i^srv.  Naenia),  jimž  v  církvi  ka- 
ve  Lvově  obraz  Kristus  učí  lid,  ve  Vilně  tolické  odpovídá  rek  v. cm.  Někdy  k  projevu 
v  kathedr.  chrámě  19  velikých  obrazij,  v  Krze-  takového  s-tku  bývají  zjednány  »plačky«, 
mieňci  podobizna  Hugona  KoUataje  atd.  -  t.  j.  plačící  ženy,  jež  na  Východě,  u  Slovanův 
3)  S.  Lucyjan,  bratr  před.,  malíř  al  fresco,  a  u  jižních  Vlachů  spíše  křikem  než  pláčem 
vymaloval  několik  pěkných  obrazů  v  taiícutě  plni  dům,  v  němž  odpočívá  zesnulý,  při  po- 
(v  zámku  i  v  kostele  dominikánském)  a  jinde,  hrbu  za  rakvi  následujíce  s  pláčem  a  kvíle- 
Smuhy,  zool.,  viz  Sciacnidae.  ním.  Národové  nevzdělaní  tak  jako  staří  ná- 

Smůla  bednářská  vyrábí  se  z  prysky-  rodové  kulturní  dávali  výraz  svému  s-tku 
řiče  stromů  jehličnatých,  zejména  z  tcrpen-  dokonce  i  krvavým  znetvořením  těla.  Oby- 
týnu,  t.  j.  polotekuté  pryskyřice,  která  vy-  vatelé  Nikobar  spalují  majetek  zesnulého, 
prýštila  ze  smrků  nebo  borovic  zúmyslně  jehož  žena  musi  na  jeho  hrobě  dáti  si  utiti 
poraněných.  Tenlo  tcrpcntýn  destilluje  se  kus  pistu.  Dříve  vdova  a  sluhové  knížete 
s  vodou,  vodní  páry  odnášejí  s  sebou  silici  musili  obětovati  vlastni  život  na  znamení 
terpeniýnovoii,  která  při  tom  b\vá  hlavním  s-tku  a  jest  asi  uříznutí  prstu,  jež  také  u  ně- 
výrobkem;  zbytek  » vyvařený  terpentýn*  se  kterých  Indiánů  jest  obvyklé,  jakýmsi  výkup- 
přetápí,  aby  se  z  něho  vyhnaly  zbytky  silice  ným  z  této  povinnosti.  Ňa  ostrovech  Havaj- 
a  vody,  při  tom  zároveň  krystallické  kyseliny  ských  býval  při  smrti  panovníkově  každému 
pr}'skyřičné  píeměni  se  v  hmotu  beztvárnou;  poddanému  vyražen  některý  přední  zub  neb 
čím  (iůkladnéjsí  je  tato  proměna,  tim  prů-  uíiznuty  obě  uši.  Namnoze  prolévána  krev 
svitnější  je  pak  s.  Stejným  způsobem  jako  na  hrobě  místo  obětování  prstův  a  u  Lake- 
vwařenv  terpentvn  znracuie  se  .samovolně  daimoňanú  mužové  i  ženv  na  hrobě  zesnu- 
vyteklá  a  na  stromech  zaschlá  pryskyřice  lého  krále  rozrývali  si  trny  a  jehlicemi  čela. 
(galipot\  S.  bedn  má  barvu  blcdězlutou.  Posledním  zbytkem  takového  projevu  s-tku 
světle  hnědou  až  černohnědou,  barva  je  zá-    jest  obyčej  stříhání  vlasův  i  vousů.  Národov*' 


542 


Smuten  —  Smyk. 


vzdělaní  projevují  s.  svflj  odkládajíce  pestrou 
«  křiklavou  parádu,  nosíce  šat  určité  smu- 
teční barvy  neb  určité  odznaky,  vyhýbajíce 
4ie  váemu  veselí  a  všem  zábavám,  a  to  po 
určitý  čas,  kter^  sám  také  zove  se  s.  Smu- 
teční barvy  oývají  většinou  barvy  temné, 
a  zvláště  černá,  jako  již  u  Řeků  a  Římanů, 
později  také  u  křesťanů.  Za  to  Egypťané 
truchlili  v  barvě  žluté,  u  Číňanů  jest  barva 
bílá,  modrá  a  šedivá  barvou  s-tku.  U  Slo- 
vanů byla  smuteční  barvou  bílá,  což  se  udrželo 
<lo  dneška  u  Lužických  Srbů.  U  nás  jest 
•obecné  barva  černá  znamením  s-tku  t.  zv. 
hlubokého,  v  době  následující  pfímo  po 
truchlivé  události,  kdežto  pro  dobu  pozdější, 
t.  zv.  polosmutek.,  stačí  barva  šedivá. 

Při  smrti  panovníkově,  jeho  choti  neb 
vdovy  zavádí  se  t.zv.  zemský  s.  as.  dvorní, 
při  čemž  upouští  se  ode  všech  veřejných 
zábav  a  divadelních  představení,  prapory 
spouštějí  se  do  polou  žerdi,  s  budov  veřej- 
ných i  soukromých  vztyčují  se  Černé  pra- 
pory, —  jež  i  při  úmrtí  osob  vynikajících,  ba 
i  soukromých  vlají  s  budov  jejich  a  veřejných, 
—  kostelní  zvony  zvoní  denně  po  určitý 
'čas,  úředníci  a  důstojníci  nosí  černé  pásky 
na  levém  rameni,  úřední  dopisy  pečetí  se 
^emě  a  pod.  Dvorní  s.  tvoří  čásť  dvorní 
•etikety,  podle  které  je  zvykem  u  jednotli- 
vých dvorů  při  úmrtí  knížecích  osob  míti  s. 
Doba  dvorního  s-tku  je  stanovena  zvláštními 
pravidly  podle  hodnostního  stupně  nebožtí- 
kova. Výjimkou  stanoví  se  nařízením  vrch- 
ního ceremonáře.  Dv.  s.  jeví  se  předně  přede- 
psaným smutečním  oblekem  (také  černými 
rukavičkami,  černými  vějíři,  flórem,  listov- 
ními papíry  s  černou  obrubou,  černými, 
bezlesklými  postroji  koní  atp.\  pak  tím,  že 
všecky  rušné  slavnosti  dvorní,  návštěva  di- 
vadel atd.  odpadají.  Někdy  dv.  s.  z  nej- 
vyššího rozkazu  na  některý  den  se  přeruší.  — 
Smuteční  rok  vdovský,  který  již  u  Ří- 
manů, býval  předepsán,  vztahuje  se  na  po- 
tomstvo, jež  by  snad  bylo  lze  iešté  očeká- 
vati. Podle  rakouského  obč.  zákona  §  120 
omezuje  se  na  6  měsíců  pro  vdovu  netéhot- 
nou,  kterážto  doba  na  základě  lékařského 
vysvědčeni  může  býti  zkrácena  na  dobu 
3  měsíců.  Podle  §  121  překročení  tohoto 
zákona  nemá  sice  v  zápětí  neplatnost  nového 
sňatku,  ale  žena  pozbývá  všech  výhod  vze- 
šlých z  manželství  prvého.  Doba  s-tku  u  nás 
trvá  obyčejná  rok  za  rodiče,  při  čemž  půl 
Toku  nosí  se  s.  hluboký,  půl  roku  pólo 
smutek;  méně  za  příbuzné  ostatní. 

S.  církevní  viz  Církevní  smutek. 

Bmateň,  bot.,  Phyllanthus  č.  Emblica 
<v.  t.) 

Smatenský  Sv.,  pseudonym  Rypáčka 
Fr.  Jar. 

Bmatilka,  zool.,  viz  Melecta. 

Smatný  Jan,  pseud.,  viz  Hraše  Jan. 

Smyčec  (ital.  areo,  franc.  archet,  něm.  Bo- 
gen)  jest  přístroj  hudební,  jimž  vyluzuje  se 
tón  při  nástrojích  strunných,  odkud  zovou 
se  také  smyčcovými  na  rozdíl  od  jiných, 
při  nichž  tón   vzbuzuje  se   škubáním    nebo 


drhnutím  struny  neb  úderem  na  ni.  S.  skládá 
se  z  hůlky  ze  dřeva  velmi  tvrdého,  potalené 
žíněmi,  jež  možno  šroubem  na  konci  tyče 
upevněném  (t.  zv.  žabkou)  podle  potřeby 
utáhnouti.  Ke  zvÝšení  nutného  třeni  natí- 
rají se  žíně  před  početím  hry  kalafunou. 
Předpisy  houslové  hry,  jako  a  punto  d*arco 
(horním  koncem  s-Čce)  neb  »uiabky«  vyia- 


dují  hry  velmi  lehké,  po  případě  velmi  tvrdé 
a  úsilné.  Původ  s-čce  dlužno  hledati  s  pů- 
vodem houslí  v  Asii  a  prvn!  s-čce  byly  z  leh- 
kého bambusu  nebo  prutu  rákosového  silné 
ohnutého  v  oblouk  a  spiatého  svazkem  žíni 
neohrabaně  připiatých,  teprve  později  při- 
dána žabka,  jež  však  s  počátku  s  holi  bývala 
z  jediného  kusu  dřeva.  Teprve  počátkem 
XVIII.  stol.  užíváno  šroubu  na  konci  holi, 
tak  ie  napětí  žíni  mohlo  býti  regulováno. 
Značně  zlepšil  úpravu  s-čce  Giuseppe  Tar- 
tini  (1740\  který  dal  jel  dělati  ze  dřeva  mno- 
hem lehčího,  narovnal  hůl  smyčcovou  úplně, 
zkrátil  hlavici  a  část,  kterou  hráč  drii  v  ruce, 
ohranil,  aby  s.  mohl  držán  býti  pevněji.  Tvar 
s-čce,  jak  nyní  se  hotoví,  pochodi  od  franc. 
houslaře  Fran^.  Tourtea,  který  první  začal 
užívati  tvrdého  i  lehkého  dřeva  brazilského 
(v  1.  1775—80).  Podle  něho  hotoví  se  s-čcc 
houslové  v  délce  74—75  cm^  violové  v  délce 
74  cm,  cellové  72—73  cm  a  přiměřené  sil- 
nější. Počet  žíní  s-čce  kolísá  mezi  175  250, 
podle  jejich  tloušťky.  Výrobky  Tourteovy. 
za  něž  platí  se  až  3000  fr.,  dosud  nejsou 
předstiženy  J.  B.  Vuillaume  (1798—1875)  ho- 
tovil také  holi  kovové.  S-čce  hrubší,  jako 
kontrabasové.  dělávají  se  ze  dřeva  bukového, 
žabky  z  ebenového  nebo  bukového.  Vedle 
s-čců  Tourteoyých  vynikají  Lafleurovy,  J. 
Henryho,  P.  Simonovy  a  Gandovy  v  Pařiti, 
pak  Schwarzovy  ve  Štutgartě.  Srv.  J.  Guth, 
Historická  studie  o  s-čci  (»Dalibor«,  n., 
1880). 

Smyčka  František,  pří  rodopisec  český 
(*  1870  v  Drahanovicích  na  Moravě),  studo- 
val na  gymn.  v  Olomouci,  pak  na  ces.  uni- 
versitě v  Praze,  v  1. 1894—99  byl  assistentem 
Musea  král.  Českého  u  prof.  Fnče,  od  r.  1902 
jest  prof.  na  gymn.  v  Prostějově.  Pracuje 
o  výzkumu  fauny  devonských  vrstev  u  Čele- 
chovic  na  Moravě,  nalezl  a  zjistil  železo  po- 
větření  u  Staré  Bělé  a  zjistil  výskyt  Želvy 
evropské  na  Ostravsku.  O  tom  hlavně  jed- 
nají práce:  Devonští  trilobiti  u  Čelechovic  na 
Moravě  (ve  spisech  České  akad.,  1895);  Z>«- 
vonšti  brachiopodi  u  Čelechovic  na  Moravi  (t., 
1897) ;  Zpráva  o  prvnim  moravském  ^ele^e  po* 
vétronim^  nalepeném  u  Staré  Bělé  (Programm 
reál.  gymn.  v  Mor.  Ostravě,  1899);  Erster  Bt- 
richt  uber  das  Vorkommen  der  europáischen 
Sumpýschildkróte  im  Flussgebiete  der  Oder-  im 
Máhren  und  Schlesien  (ve  spisech  Kiál.  čes, 
uč.  spol.,  1900);  Novéjíf  ndlep^  v  čelechovském 
devonu  (»Věstnik  klubu  přírodověd,  v  Pro- 
stějově*, 1904). 

8myk,  k  dopravě  zdělaného  dřiví  v  ho- 
rách sloužící,  jest  buď  pozemní  pruh  upra- 
vený a  podle  potřeby  i  vyhloubena  na  po- 
vrchu píidy,  po  kterém  dřeva  samočinné  po 


Smynthurus  —  Smyrna. 


543 


stráni  se  smýkají,  anebo  dřevěný  žlab,  oby- 
čejné 1—1*5  m  široký  a  asi  1  m  hluboký,  ze 
4—8  trámft  sbitý  na  pevném  podkladě,  silně 
nakloněný,  ve  kterém  diHvi  se  spoušti  a  smý- 
kioim  dopravuje  i  několik  kilometrů  daleko 
přes  rokliny,  skaliska,  údolí,  potoky  i  řeky 
s  vYsokých  hor  až  k  cestám  nebo  splavným 
vooim,  po  kterých  pak  dále  se  odváži  nebo 
plavi.  S.  dřevěný  spočívá  buď  na  lešení  nebo 
se  opirá  o  nějaké  vyčnívající  skalisko  a  pod.; 
v  hořejší  části  mívá  největší  spád,  dále  mír- 
nější a  u  konce  bývá  vodorovný  neb  i  vy- 
S^iený,  aby  smýkaná  dřeva  se  zadržovala, 
á-li  t.  dosUtečný  spád  (30—50*^^,  smýká  se 
dřiví  za  sucha,  při  menším  špádě  jen  po 
dešti,  anebo  se  Žlab  vystýlá  sněhem  a  při 
mrazu  polévá  vodou,  aby  byl  skluznější,  a 
je-lí  spád  nedostatečný,  zavadí  se  voda  do 
ilabo,  který  musí  býti  upraven  tak,  aby  ne- 
prosakovala.  Ke  smýkáni  paliva  zřizují  se  s-y 
slabší  nežli  pro  výřezv  a  musí  záhyby  a  za- 
táčky býti  tím  protáhlejší,  čím  delší  dříví 
má  býti  smýkáno.  crit. 

Smjmtlmms  Latr.,  podrepka,  jest  rod 
inpinašck  z  čeledi  t.  jm.,  význačný  tykadly 
4čfen^roi,  za  3.  či.  lomenými  s  či.  posledním 
▼elmi  dlouhým,  často  kroužkovaným.  Malinké 
téio  (někdy  jen  0*3  mm,  zřídka  až  3  mm  dt.) 
jest  kulovité,  hlava  dolfi  prodloužená  a  zadek 
■loien  ze  2  kroužká.  Žijí  na  rostlinách  i  na 
▼odě.  Z  Čech  známo  13  druhů.  Srv.  J  Uzel, 
áopinušky  země  České  (»Vést.  Kr.  č.  spol. 
iutak«,  1890).  Kpk, 

flmjrnia  (tur.  Ismir),  nejdůlež.  obchodní 
přislav  v  Malé  Asii,  hl.  město  sandžaku 
C.  jm.  v  tur.  viláj.  aidinském,  na  38*  26'  s.  š. 
m  27*  9*  v.  d.  na  záp.  pobřeží  M.  Asie,  na 
konci  zátoky  70  km  hluboké;  do  této  vléval 
ae  Gedíz-čáj,  antický  Hermos,  poněvadž  však 
sv^mi  nánosy  ohrožoval  přistav,  odveden  byl 
přímo  do  moře.  Město  zdvihá  se  amíithea- 
trálně  na  úpatí  Pagu,  t.  j.  pahorku  věnče- 
ného zříceninami  sďedověké  tvrze  na  miste 
antického  hradu.  Z  moře  skýtá  S.  překrásný 
pohled,  kterému  však  neodpovídá  vnitřek 
města,  jako  všech  měst  orientálních.  Nejlepší 
tísti  je  nábřeží  >marina<,  okrášlené  kavár- 
nami a  hotely  a  » Francká  třida«  ve  francké 
^vrtt,  jediná  rovná,  široká  a  dlážděná  ulice. 
K  této  čtvrti  přiléhají  řecká  a  arménská 
čtvrt.  Na  svazích  pahorku  rozkládá  se  tu- 
recké město  8  úzkými,  špinavými  ulicemi,  ob- 
klopující Židovské  ghetto.  Nejživějšími  částmi 
S-ny  jsou  bazary,  kde  prodávají  se  evropské 
M.  asyrské  výroblcy,  pak  okolí  celnice  a  skla- 
diiC  při  vnitřním  přístave.  Výstavných  budov 
vyjma  budovu  generál,  guvernéra  tu  není,  ani 
ineáity,  počtem  20,  ničím  nevynikají,  dáte  je 
tu  řada  muhammed.  modlitebnic  a  klášterů, 
6  katol.,  2  arménské,  13  řeckých  kostelů, 
8  protest,  kaple,  několik  křesf.  klášterů,  sy- 
nagogy a  krásný  muhammed.  hřbitov.  Oby- 
vatelstvo, jehož  jest  201.016  duší,  skládá  se 
t  dobré  poloviny  z  Řeků,  dálo  z  Turků,  Ar- 
ménů, Židův  a  konečně  podle  jedněch  z  5000. 
podle  druhých  ze  13.000  Franků,  nejv.  Vlachů, 
Francouzů,  Rakuáanů,  Malfanů.  S.  je  sídlem 


arcibiskupa  římsko-katol.,  arménského  a  řec- 
kého, generál,  guvernéra  provincie,  appellač. 
a  obchodního  soudu,  turecké  a  francouzské 
obchodní  komory,  mnoha  konsulů  (mezi  nimi 
rak.-uher.  generálního  konsula),  filiálky  Otto- 
mánské  banky  a  Crédit  Lyonnais,  pošty  ra- 
kousko-uher.,  německé,  ruské,  francouzské, 
anglické  i  řecké.  Pro  vzdělání  dítek  je  tu 
několik  ústavů,  mezi  nimiž  škola  rakouských 
mechitaristů.  Při  řecké  t.  zv.  škole  evange- 
lické je  malé  museum  starožitností.  Průmysl 
Í'e  nepatrný,  neboť  ani  proslulé  smy renské 
Loberce,  jejichž  zvláštní  cena  záleží  v  barvě, 
nepletou  se  ve  městě,  nýbrž  po  domácku 
v  okolních  vesnicích.  Nejvíce  je  odbírají 
Francie,  Anglie  a  Spoj.  Obce  scv.-amer.  Za 
to  obchod  je  vysoce  vyvinutý,  ježto  S.  je 
jediným  moderně  zařízeným  přístavem  Malé 
Asie  a  konečnou  stanicí  dráhy  aidínské  a 
smyrensko-konijské  a  četných  cest  karavan- 
ních.  Vyvážejí  se  duběnky,  již.  ovoce,  ječ- 
men, koberce,  opium,  bavlna,  sladké  dřevo, 
tabák,  olivový  olej ;  dováží  se  rukodílné  zboží, 
rozličné  látky,  káva,  kůŽe,  cukr,  železo,  máslo, 
kamenné  uhlí,  rýže,  petrolej  a  j.v.  Cena  vy- 
vezeného zboží  udává  se  pro  r.  1900  na 
440*6  milí.  piastrů,  dovoz  na  275  milí.,  avšak 
ve  skutečnosti  dovoz  rovná  se  vývozu.  Hlavni 
podíl  na  obchodě  má  Anglie,  pak  Spoj.  Obce 
sev.-amer.,  Rakousko-Uhersko,  Francie  a 
Rusko.  Paroplavební  spojení  má  S.  se  všemi 
hlavními  přístavy  Středozemního  moře.  — 
S.  pokládána  za  město  původem  aiolské,  za- 
ložené z  nedaleké  Kymy  na  půdě  lydské, 
nad  ústím  pobřežní  řičky  Melea.  Ale  záhy 
vzmáhati  se  počal  ve  S-ně  živel  iónský,  S. 
pak  sama  jmenována  na  místě  prvém  mezi 
městy,  jež  přela  se  o  česf  býti  rodištěm  Ho- 
měrovým.  Znenáhla  lónové  nabyli  ve  S-ně 
převahy  a  přistoupili  v  VII.  stol.  př.  Kr.  ke 
společenstvu  dvanáctera  iónských  měst;  po- 
zdější pověst  vyprávěla,  že  S.  odňata  byla 
Aiolům  zradou.  Ale  iónské  S-ně  zahrozila 
záhy  přemoc  Lydův,  až  jí  dobyl  a  ji  pobořil 
král  Alyattés;  odtud  S.  po  ťi  téměř  století 
živořila.  Teprve  stratég  makedonský  Auti- 
gonos  zbudoval  ji  znovu  na  nynějším  měs- 
tišti,  téměř  4  km  dále  původního  města,  na- 
čež nová  S.  rychle  jala  se  zastiňovati  i  Efcsos. 
Za  římských  dob  S.  byla  z  nejpřednějších 
měst  maloasijských  a  ozdobovala  se  nádher- 
nými stavbami.  R.  178  po  Kr.  obořena  byla 
prudkým  zemětřesením,  ale  péčí  cis.  Marka 
Aurelia  rychle  zbudována  znovu.  Za  byzant- 
ských dob  S.  byla  důležitým  přístavem,  který 
udržel  se  v  moci  Rhomaeův  až  do  r.  1424, 
Na  krátko  zmocnili  se  jí  r.  1083  mořský  lou- 
pežník Čachas  a  r.  1402  Timur,  ale  ušla  tehdy 
zkázy,  která  postihla  jiná  slavná  města  malo- 
asijská. R.1424  dob>l  S-ny  sultán  Murad  íl., 
od  kteréž  doby  jest  pod  panstvím  tureckým. 
Významu  ji  vsak  neubylo  a  již  v  XVll.  stol. 
pokládána  za  přední  přístav  maloasijský  s  čet- 
ným obyv.  křesťanským,  zvi.  řeckým  a  levant- 
ským,  k  němuž  v  XlA.  stol.  přibyli  Četní  Ra- 
kušané, Vlaši,  Francouzi  a  Američané.  V  čci 
a  pros.  1880  postižena  byla  S.  zemětřesením. 


544  Smyrnium  —  Snář. 

Smymiiim  L.,  ti  o  min  (něm.  yíyrrhen^  Smyth  fsmidz]:  1)  S.  William  Henry, 
kraut),  rod  rostlin  okoličnatých  z  podČeledi  hydrograf  a  astronom  angl.  (♦1788  veWcst- 
Smyrneae,  známý  jako  bylina  21etá  zvýší   minsteru  — f  1865  v  Aylesbury).  Učil  Scku- 

1  m,  kořene  vřeteno  vitého,  dužnatého  a  ío-  pectvi,  r.  1805  vstoupil  k  válečnému  námoN 
dyhy  přímé,  lysé,  nahoře  větevnaté,  rfizno-  nictvu  anglickému,  r.  1822  svéřeno  mu  od 
listé,  s  květy  žlutými  n.  žlutozelenými,  často  vrchního  velitelství  ohledání  a  vyměřeni  Si- 
polygamick^mi.  Kalich  jest  kraje  nepatrného  cilie  a  r.  1823  Sardinie  a  pobřeží  moře  J a* 
a  koruna  plátků  kopinatých  n.  elliptičných,  derského.  R.  1830  zřídil  si  hvězdárnu  v  Bed* 
celých,  zakončitých,  s  koncem  vehnutým.  fordu,  kdež  9  let  věnoval  se  astronomickým 
Dvojnažky  jsou  malé,  po  stranách  stažené,  pozorováním,  která  pak  r.  1839  zpracovaU 
polonažek  ledvinoyitč  kulatých,  5žebrých,  R.  1853  povýšen  na  contreadmirála.  Napsal: 
ieber  3   prostředních   ostře   vyvstávajících,  ,  Memoir  descriptive   of  the  re$ourcet,  innabi* 

2  pobočních  obroubených  a  nevýrazných.  S,  l  tants  and  hydrography  o/Sicity  and  its  islandt 
roste  v  Evropě  jižní  a  částečné  i  střední  |  (Lond.,  1824);  Sketch  of  the  prezent  ttate  of 
druhy  S.  per/oliatum  Milí.,  t.  křídlatý,  a  the  island  oj  Sardinia  (t.,  1828):  Cycleoý  ce- 
S.OÍus  atrumL.ifíipposelinum  Olusatrum?].),  Icsttal  objects^  for  the  use  o}  navály  milítarjr 
t.  černý  (smyrna  n.  petržel  macedon-  ^and  prhate  astronomers  (t.,  1844,  2  sv.);  The 
ská  Mat.  Vel.,  ital.  macerone).  Oba  m2L\i\iO'  \  yfediterranean,  a  memoir  physical^  hUtoricai 
řen  černý  n.  černavý,  vůně  a  chuti  velmi  and  nautícal  (t.,  1854);  Speculum  Hartwellia' 
kořenné  a  dříve  v  lékařství  užívaný.  Kořenů    num  (t.,  1860). 

tromínučerného.obsahujícího  mléčnou  ostrou  I  2)  S.  Charles  Piazzi,  hvězdář  anglický 
šťávu,  užívá  se  jako  petržele,  proČeŽ  druh  ten  (*  3.  led.  1819  v  Neapoli  —  f  21.  lin.  1900 
i  v  zahradách  se  pěstuje.  Děd,       v  Edinburce),  syn  před.,  byl  v  1.  1835 — 46 

Smysl  (lat.  sensus)  jest  nástroj  čili  orgán  ,  jako  pomocný  astronom  člnn"^  na  Mysu  Do- 
čití,  kterým  podráždění  nervové  vede  se  až  |  bré  Naděje  a  změřil  tam  La  Cailleův  oblouk 
do  center  mozkových,  kdeŽ  přeměňuje  se  |  stupňový,  od  r.  1846  byl  král.  hvězdářem  pro 
v  pocit.  Obyčejně  uváděnou  pětici  s-ův  i  Skotsko  a  ředitelem  hvězdárny  v  Edinburce. 
(chuf,  čich,  hmat,  sluch,  zrak)  lze  rozšířiti  R.  1857  svěřeno  mu  bylo  zařízení  meteoroK 
podle  toho,  jak  se  kdy  kvality  pocitů  proti  prací  pro  Skotsko,  konal  r.  1856  pozorováni 
sobě  vymezují,  a  tak  lze  mluviti  na  př.  na  Teneriffě,  r.  1864  a  1865  v  Egyptě  a  v  )e- 
o  tlako8-u,  svalos-u,  s-u  pro  rovnováhu  a  těch  1881—82  na  Madeiře.  Vydal  astr.  pozo- 
tělos-u  s  jeho  výslednicí,  pocitem  životním  rování  konaná  v  Edinburce  (AnnaU  of  the 
čili  vitálním.  Ale  přece  schází  s.  pro  důležité  R.  Obs.  Edinb.,  sv.  Ví— XIV,  1847—77),  na- 
agencie  přírodní,  jako  elektřinu  a  magnetis- I  psal :    Three  cities  in  Russia   (Lond.,  1862); 


mus,  které  teprve  myšlením  odkrýváme. 
V  tomto  vytčeném  rozumu  s.  jest  tolik  jako 
čidlo.  Jest  však  ješté  význam  druhý:  s.  jest 
schopnost  čidlem  čiti  a  čidlo  jest  orgánem 


Our  inheritance  in  the  great  pyramid  (t, 
1864,  4.  vyd.  1880,  franc.  od  Moigno,  1875; 
ve  spise  tomto  vykládá,  že  veliká  pyramida 
je  dílo  vnuknuté  Bohem  a  Že  v  ní  jaksi  na- 


s-u.  (Viz  Čidla  a  Čiti.)  před  uloženy  byly  největší  vynálezy  fysikální 

Bmyslnost  viz  Smyslovost.  i  a  astronomické,  jakož   i   míry   všehomira); 

Smyslev,  Z  mys  lov,  ves  v  Čechách,  Life  and  work  at  the  great  pyramid  (Edinb., 
hejtm.  a  okr.  Tábor,  fara  a  pš.  Chýnov;  i  1867,  3  sv.);  Antiquity  and  intellectual  man 
15  d.,  128  obyv.  č.  (1900).  S.  bylo  původní  í  (t.,  1868);  Madeira  meteorologie,  (t,  1882); 
sídlo  rytířů  ze  Smyslová.  Madeira  spectroscopic.  (t.,  t.  r.).    Zdokonalil 

Smyslovost  značí  po  stránce  noétické  |  astr.  nástroje,  přístroje  spektrální,  elektr. 
soubor  podmínek  daných  naší  tělesnou  kon-  hodiny  pozorovací  atd.  Četná  pojednáni  od- 
strukcí  při  tvoření  poznání.  Všechny  dojmy  born^,  pozorování  a  poznámky  obsažena  jsou 
jsou  smyslové,  ježto  jsou  nám    prostřed-    v  odborných  časopisech.  Viý. 

kovány  pomocí  smyslů;    smyslnými   stá-       8n,  t.  j.  stannum,  chem.  značka  pro  cÍB 
vají   se   svým  libým  prízvukem   pocitovým,    (v.  t.). 

Vyhledávání  lahody  v  dojmech  jest  smysl-       SnaggS  viz  Mississippi,  str.  426fl. 
nost.  Snake  Zslands   [snék  ájlends]  viz   An- 

Smyslové  orgány  viz  Čidla.  guilla. 

8myftlJaJev(CMuniJiHeB'B)Dmitrij  Dmi-  Snake  Biver  [snck  rivrj,  Hadí  řeka, 
trijevič,  dějepisec  rus.  (*  1828  —  f  1893),  j  také  Sos  ho  ne  River  zvaná,  viz  Lewis2). 
pracoval  hlavně  o  dějinách  permského  kraje  '  Snář  (lat.  somniarium),  kniha,  podávající 
a  v  1.  1870-79  byl  předsedou  gubernské  výklady  snů.  Staří  se  domnívali,  že  sny  po- 
zemské správy.  Založil  »Sbornik  Permskat^o  cházeji  od  bohů,  kteří  jimi  lidem  oznamuji 
Zemstva*,  jehož  vydal  34  sv.,  a  redigoval  svou  vůli.  Ale  sny,  jako  véštby  vŮbec,  zhusta 
neúřední  čásf  >Peimských  Gub.  Vědomostí*,  bývaly  nejasné,  bylo  třeba  je  vykládati.  Ho» 
Z  jeho  prací  uvádíme:  Permskij  Sborník  mér  uvádi  vykladače  snů  společné  8  véšld 
í  Moskva,  1858  a  1860);  Istočniki  i  posobija  a  knčžími.  Jejich  umění  záleželo  v  dohadu, 
dlja  i^učenija  Perm,  kraja  (Perm,  1876);  Na  založeném  na  jistých  zkušenostech,  %  nichl 
vuti  k  Sinaju  (t.,  1878);  Mertvoje  more  i  Píz- '  se  pak  tvořila  jakási  pravidla  obecná.  Tak 
lestina  (t.,  1S77);  Sborník  statéj  o  Perm.  gub,  vzniklo  vykladačství  snů,  oncirokr itika^ 
it.,  1891);  Ukaiatělj  statéj  o  Perm.  gub.  (t.,  Ze  zápisů  vykladačů  snových  pak  povstaly 
18S5)  a  j.  8-e.   jejich  výklady  jsou  složeny  «e  samých 


Snědek  —  Snégirev. 


545 


symbol ft v  a  allegorí),  a  zajitnavo  jest  pátrati 
po  vinika  jejich,  při  čemž  přicházíme  až 
k  nejstarším  dobám  a  k  významným  vzta- 
hftm  Člověka  s  přírodou.  První  známý  s. 
složil  vrstevník  Sokratův,  Athéňan  Antifón. 
Ale  ještě  po  něm  působili  v  Řecku  lidé, 
kteří  podle  jakýchsi  záznamů  za  plat  vyklá- 
dali tazatelům,  co  znamená  jejich  sen,  jakto 
čint  posud  na  př.  vykladačky  karet  a  čtenáři 
planet.  Mladší  Antifonta  byl  Panyasis 
z  Halikarnassu,  který  ve  dvou  knihách 
o  snech  rozdělil  sny  v  určité  druhy.  Alex- 
andra Vel.  doprovázel  na  výpravách  vykladač 
snů  Aristandros  z  Telmessy,  skladatel 
S-e*  První  s.,  který  se  nám  dochoval  a  byl 
základem  hojných  prací  dalších,  napsal  Ar- 
te  mi  doros  z  Eíesu  (v.  t.).  S-c  řecké  byly 
zatlačeny  arabskými,  což  se  stalo  asi  v  době, 
kdy  si  arabští  orientálci  vynutili  pozornost 
Evropy.  U  Arabů  vykladacství  domohlo  se 
významu  tajemné  vědy,  zvané  ilm  et  tabir, 
védou  vykladačskou.  Tito  vykladači  hoiné 
čerpali  ze  s-ů  řeckých,  zejména  z  Artemidora, 
s  nimi  8.  Sir  inu  v  často  nápadně  se  sho- 
duje. Mnoho  vzali  též  ze  s-ův  ^^gyptských. 
Lišili  se  však  od  demokratických  Řekův  tim, 
že  dávali  snům  rozdílný  význam  podle  stavu, 

Í*emuŽ  náležel  snící.  Sny  králův  a  knížat  po- 
dádali  za  platnější  a  důležitější  všech  jiných 
a  ve  s-ícb  především  k  nim  hleděli.  Podávali 
také  návod,  jak  oživiti  sny  zapomenuté.  Z  ori- 
entálních pramenů  čerpali  středověké  s-e  po 
mnohá  století,  ba  čerpají  z  nich  posud.  La- 
tinou šířily  se  jejich  zásady  i  mnohé  výklady 
k  různem  národům  evropským  a  byly  tu  tim 
vítanější,  čím  pověrečnější  byl  středověk. 
Zvláštní  oblibě  těšil  se  s.  neznámého  autora, 
zvaný  s.  Slaidův  (somniarium  Slaidae),  Bez- 
pochyby z  tohoto  pramene  pochází  taícé  nej- 
starší známý  s.  český,  jejž  pro  krále  Vác- 
lava IV.  složil  Vavřinec  z  Březové  a  jejž 
v  pol.  XVI.  stol.  vydal  Václav  Hájek  z  Li- 
bočan  a  r.  1581  znova  vytiskl  pražský  tiskař 
Dačický^  Test  zajímavo,  Že  z  této  knihy,  jež 
jinak  hleděla  především  ke  králi  a  osobám 
vznešeným,  přešlo  mnoho  výkladů  snových 
do  lidu  a  že  tak  vznikla  část  posavadniho 
podání  lidového.  V.  Hájek,  vydávaje  s.  mistra 
Vavřince,  praví  v  dedikaci,  že  to  činí  proto, 
» abyste  časem  sobě  to  za  kratochvíli  přečtli«. 
Zcela  jinak  věří  s-ům  učený  lékař  a  mathe- 
matik  Hieronymus  Gard  ano  (v.  t.\  jenž 
vydal  r.  1562  v  Basilejí  Somniorum  synesio' 
rum  omnh  generis  insomnia  explicantes  libri 
jwatuor.  Tento  s.  přeložil  do  němčiny  lékař 
[aúcub  Huggelin,  a  obě  knihy  značně  se  roz- 
íířily  a  bylý  dobře  známy  také  v  Čechách. 
Také  rukopisné  s-e,  jež  se  nám  zachovaly  ze 
stol.  XV.  í  zdob  pozdějších,  jistě  pocházejí 
ze  značné  části  od  lékařů,  vyský tajíce  se 
u  rozprav  a  spisů  lékařských,  kalendářů, 
planetářů  a  p.  Cardano  tak  je  přesvědčen 
o  významnosti  snů,  že  radí,  má  li  kdo  sen, 
íenž  značí  nemoc,  aby  hned  počišfoval  tělo 
a  varoval  se  všeho,  co  by  mu  mohlo  škoditi, 
má-li  sen,  jenž  značí  smrť,  aby  učinil  po- 
slední pořízeni  atd.  K  seznání  středověkách 

Ottét  Slovník  Kančoý  •▼.  XXIII.  8/1 1906. 


názorů  jest  jeho  kniha  studnici  v  pravdě  bo- 
hatou. A  názory  ty  v  krátkých  výtazích  a 
překladech  přešly  znenáhla  až  na  věk  náš, 
znova  jsouce  na  různých  místech  přetisko- 
vány, po  případě  též  opatřovány  hrubými 
rytinami  a  pošetilými  výklady  o  vlivu  planet 
na  člověka.  Do  novodobé  vzdělanosti  zapadá 
v  s-ích,  u  lidu  posud  velmi  oblíbených,  stín 
středověké  tmy,  kterou  v  nich  pomáhá  udržo- 
vati hlavně  loterie.  U  nás  nedlouho  po 
prvním  tahu,  konaném  ve  Vídni  21.  říj.  1752, 
oblevují  se  krátké  vejklady  o  d&milém  ^ddni 
snuv,  skr^e  které  jeden  kafdjr  buď  sám  sobi 
nebo  jinému  vyloditi  mufe,  iako(  i  numera, 
které  dle  yy\namendn{  snu  do  loterie  se  sd^eti 
miHou,  Čím  větší  kde  bída  hmotná  i  duševní, 
tím  více  se  tam  s-ům  důvěřuje.  Srv.  F.  V. 
Vykoukal,  O  snech  a  výkladech  snů  (Praha, 
1898);  Pfaff,  Das  Traumleben  (Postupim, 
1873);  Graífunder,  Traum  u.  Traumdeutung 
(Hamb.,  1894).  FVV. 

Snédek,  bot,  viz  Ornithogalum. 

Bnddovios,  Smědovice  (Schnedowitx), 
ves  v  Cechách,  hejtm.  Duba,  okr.  apš.  Štětí, 
fara  Chcebuz;  80  d.,  357  oby  v.  n.  (1900), 
kaple,  2tř.  šk.,  mlýn  a  chmelnice.  Alod. 
statek  (287*69  ha  půdy)  se  zámkem  a  dvorem 
drží  Aug.  MQller.  Na  býv.  tvrzi  seděl  r.  1519 
Vlk  z  Kvítková  a  jeho  potomci,  r.  1628 
Gerštorfové,  Vlkové  z  Kvítková,  od  r.  1685 
rodina  Clary,  Václav  hr.  z  Oppersdorfu 
(t  1784),  Prokop  Hartmann  z  Klaršteina,  od 
r.  1801  Jakub  Veit. 

Sneeky  m.  v  nizoz.  pro  v.  Frísku,  při  záp. 
bř.  jezera  t.  jm.,  stan,  trati Stavoren-Leu- 
warden,  spojeno  s  Harlingen  parní  drahou 
a  parníky  s  cel^m  okolím;  má  12.078  oby  v. 
(1899),  5  kostelů,  gymnasium,  výrobu  kovo- 
vého zboží;  čilj^  obchod  s  máslem,  sýrem, 
dobytkem  a  obilím. 

Snefra,  prvý  král  IV.  (Memfidské)  dy- 
nastie egvptské,  dobyl  poloostrova  Sinaj - 
ského.  Od  něho  pocházejí  nejstarší  dvě  p  y- 
ramidy  (v.  t.). 

Bněgítev:  I)  S.  Ivan  Michajlovič, 
spis.  rus.  (*  1793  —  f  1868),  studoval  na  uni- 
versitě moskevské,  kdež  se  stal  potom  pro- 
fessorem  římské  literatury  a  starožitnosti, 
zabýval  se  však  hlavně  starožitnostmi  rus- 
kými, obzvláště  církevními,  a  ruskou  národní 
slovesností.  Z  jeho  prací  uvádíme:  Russkije 
v  svojich  poslovicach  i  pogovorkach  (národní 
přísloví  a  pořekadla  ruská,  Moskva,  1831—34); 
Russkije  prostonarodnyje  pra^dniki  i  sujevér- 
nyje  obrjady  (ruské  prostonárodní  svátky  a 
pověrečné  obyčeje,  t.,  1837—39);  LuboČnyja 
kartinki  (t.,  1844  a  1861);  Russkija  naroď 
nyja  poslovicy  i  pritči{t,  1848);  Nov^j  sborník 
russkich  poslovic  (t.,  1857);  Russkaja  starina 
v  pamjatnikach  cerkovnago  i  gra^danskago 
lodčesíva  (t.,  1848—54,  2.  vyd.  1851—57); 
Pamjatniki  drevnjago  chudofesíva  v  Rossiji 
(t.,  1850);  Pamjatniki  moskovskoj  drevnosti 
(t.,  1842—45);  Moskva.  Podrobnoje  istoričeskoje 
i  archeologičeskoje  opisanije  goroda{t»^  1865). 
Kromě  toho  S.  sestavil  historicko-archaeolo- 
gický  popis  téměř  všech  moskevských!  pod- 

35 


546  Sneháttan  —  Snellen. 

moskevských  monastýrů  a  chrámů,  nékolik '  švýcarské.  Po  jeho  smrti  vydány  jeho  před- 
biografií,  byl  spolupracovnikera  >Drevnostéj  |  nášky  o  přiroz.  právu:  Natyrrecbt (L^ngn^u, 
Rossijskago  gosudarstva*    (napsal    tam    I.,    1857.  Bern   1859;    nove   vyd,  [od   Hodlera] 
IV.  a  V.  oddíl),  pořídil  nové  vydání  .Slova  ,  1877  a  1885). 
o  polku  Igorevé«  (1838)  a  j.  I     3)   S.    Karl,    mathematik   a   fysik    nénu 

9)S.  Veniamin  Aleksějevič,  spis.  rus.  (*  1806  v  Dachsenhausenu  —  f  1886  v  Jcnó) 
(♦1841 —  f  1889),  studoval  na  duchovni  aka- :  R.  1829  stal  se  professorem  na  gymnasiu 
demii  a  na  universito  v  Kazani.  Hlavní  jeho  |  v  Drážďanech,  r.  1844  na  universitě  v  Jcné. 
práce  jsou:  Učenije  o  Ucé  Ijísusa  C/ir/5řfl  v /jer- 1  Napsal:  Einleitung  in  die  Differtntial,  u.  Jn- 
vyje  tri  veka  christiansiva  (Kazaft,  1S11)\  \  tef^ralrechnung  {L\psko,  ISAd-lSSí);  Lehrbuck 
Spirití^m,  kak  filo50jskO'religio\naj a  doktrína  der  Geometrie  (t.,  1856 — 1858);  Newton  und 
v»Pravosl.  Sobesědniku«1871);  NtfMÍffloíe/o-  d.c  mechamsche  Saturwissenschajt  (1-,  1858); 
véké  (t.,  1876);  Psychohfdja  i  logika  (t.,  1876);  Nikolaus  Kopemikus  Qena,  1873). 
Son  i  snovidénija  (t.,  1875);  Fiiiologičeskoje  Snellaert  fsnélártj  Ferdinand  Aug^u- 
učenije  o'sné  i  snovidénijach  (t.,  1882  a  1884);  stin,  spis.  vlámsk^  (♦  1806  v  Courtrat  — 
Metafixika  í  filoxofija  (1890  si.)  a  j.  ;  t  1872  v  Gentu).  Byl  vojenským  lékařem  ve 

3)  S.  A.  F., právník  rus.  Napsal  Rukovodstvo  I  službách  nizozemských  ai  do  r.  1835.  Potom 
k  poinaniju  ^akonov  (Moskva,  1894)  a  vydal '  odebral  se  do  Belgie,  kde  spolu  se  Serrurem, 
sbírku  proccssů  četných  států  pod  názv  Ledeganckem,  Willemsem  a  j.  literáty  hájil 
Stidébnyja  dramy  (t.,  od  r.  1893).  práva  jazyka  vlámského,  ohrožená  reakci  po 

Snebkttan,  hora  ve  Skandinávii  2306  m  revoluci  r.  1830;  byl  ze  zakladatelů  spolku 
vysoká,  viz  Doorefjeld.  >De  taclis  gansch  Hct  volk«  vedoucího  hnutí 

Snéhotioe,  Snihoticc,  ves  na  Moravě,  vlámské  a  s  Blommaertem  způsobil  r.  1840 
hejtm.  a  okr.  Prostéjov,  fara  a  pš.  Brodek;  |  první  všeobecnou  petici  za  zrušení  jaiy- 
29  d.,  160  oby  v.  č.  i  kových   zákonů.   S.    napsal    řadu    cenných 

Snélío  v,  S  mého  v,  ves  v  Čechách,  hejtm.  prací  jazykem  vlámským,  vynikajícím  uhla- 
Semily,  okr.  Žel.  Brod,  fara  Bzí  (Nabzí),  pš.  zenou  formou  i  obsahem.  Hlavní  z  nich  jsou: 
Malá  Skála;  42  d.,  281  obyv.  č.  (1900).  |  Over   de   nederlandsche   dichtkunst  in   Belgie 

Bnéhale  viz  Strnad.  '  I  (Brussel,  1838),  od  počátku  až  po  smrf  AI- 

Snell:  1)  S.  Ludwig,  právník  a  politik  berta  a Isabelly;  Oi/í/tfv/atfm5cAe//e<iťreH(Genl, 
něm.-švfc.  (♦  1785  vIdsteiněvNassavsku  —  1848),  se  znamenitým  úvodem;  Oude  cn 
t  1854 'v  KUssnachté).  V  1.  1809—17  byl  nieuwe  liedjes  (t.,  1864);  pak  francouzsky 
učitelem  gymnasia  ve  svém  rodišti,  načež  |  Histoire  de  la  littérature  Jlamande  (Brusseí, 
se  stal  ředitelem  gymnasia  ve  Wetziaru.  Po  i  1849,  také  vlámsky  Kort  begrip  eener  ge- 
karlovarských  usneseních  byl  však  pro  svou  |  schiedenis  der  nederduitsche  letterkunde  (Anlv., 
svobodomyslnost  úřadu  zbaven.  R.  1824  1849  a  pozd.) ;  De  la  position  de  la  langue 
odešel  do  Londýna,  od  r.  1827  konal  v  B^l-  flamaade  en  Belgique  (t.,  1865);  Pohrneš  néer- 
sileji  přednášky.  Po  červencové  revoluci  |  landais  du  XI Ve  siécle  de  Jean  van  Boendale^ 
r.  1830  zasazoval  se  horlivě  o  polit,  reformu  Hein  van  Aken,  etc.  avec  une  introduction  ki- 
Švýcarska,  r.  1831  postavil  se  v  čelo  rcpu- '  storique  et  des  notes  critiques  (t.,  1869)  Jeho 
blikánu,  a  když  nabyl  obČ.  práva  v  kantoně  Vlaemske  bibliographie  {Sent,  1851  a  1857J  jest 
curišském,  byl  zvolen  do  velké  rady.  Po  za-  nejlepší  a  nejobšírnější  dílo  toho  druhu, 
ložení  university  v  Curichu  obdržel  tam  I  V  1.  1840—43  S.  vydával  »Kunst-en  Lclter- 
professuru;  později  přešel  na  univ.  v  Bernu,  blad«,  po  smrti  Willemsově  redigoval  2.vy- 
kde  přednášel  statni  a  mezinárodní  právo,  dání  jeho  »Reinaert  de  Vos«  (Gent,  185u), 
Dostav  se  tu  do  sporu  s  panující  stranou,  I  jakož  i  poslední  svazky  >Bclgisch  Museum*, 
musil  r,  1836  opustiti  kanton,  načež  se  mimo  to  vydal  ve  sbírce  starovlámských  bás- 
zdržoval  v  Curichu  a  pak  v  Ktlssnachtu.  i  níků  vydávané  akademii  Alexanders  geesten 
Kromě  menších  spisů  namířených  částečně  od  Maerlanta  (1860— 61,2  sv.)a^eť/er/awí/j^tf 
proti  ultramontanismu  napsal  Handbuch  Jes  gedichten  uit  de  14.  eeuw  (1869).  Srv.  H. 
schwei^er.  Staatsrechts  {C\xr,^\%'i9~A%,2  sv.).    Consciencc,  Biographic  de  S.  v  »Annuaire 

2)  S.  Wilhelm,  bratr  před.  (*  1789  vid-  de  TAcadémic  royale  de  Belgique*  z  r.  1873 
steině  —  f  1851  v  Bernu).  Byl  vyšetřujícím  '  a  Bouchery,  Levensschets  von  F.  A.  S. 
soudcem   u  krimin.    soudu   v    Dillcnburgu.    (Antv.,  1877). 

Pro  spis  o  nassavských  doménách  bylk  pod-  Snellen  Herman,  oční  lékař  ni20z.(*  1S34 
nčtu  vlád.  pracsidenla  Ibla  zbaven  svého  I  v  Zeystč).  Vzdělav  se  v  Utrechtě  v  lékařství, 
úřadu.  V  Dcrptu  obdržel  sice  r.  1819  pro- '  habilitoval  se  tu  r.  1862  jako  docent  očního 
fessuru,  avšak  pro  denunciaci  Iblovu  musil  lékařství  a  stal  se  r.  1877  jako  nástupce  Don* 
se  jí  vzdáti.  S.  odešel  do  Švýcar   a  byl  tu    dersův   professorem   a   ředitelem    nizozcm- 


ncjprvc  professorem  v  Basileji,  r.  1833  pak 
na  univ.  curišskc  a  od  r.  1834  ná  bernské. 
Jako  starší  jeho  bratr  znepřátelil  se  S.  s  pa 


ského  ústavu  pro  nemoci  oční.  R.  1899  V7.dal 
se  professury  ve  prospěch  svého  syna,  tak- 
též Hermana  S-a  ml.,  ponechav  si  jenoro 


nujicí  stranou  v  Bernu  a  obviněn  byv  z  vele- '  ředitelství  očni  nemocnice.  Vynikl  pokusnými 
zrády,  musil  opustiti  kanton.  Odebral  se  do  '  pracemi  o  zánětech  očních  a  vytčením  kli- 
Basilejska,  kde  zvolen  do  zemské  rady.  Po  '  nických  mcthod  fysikálních  i  fysiologických 
rcíormč  bernské  ústavy  vrátil  se  do  Bernu,  i  k  určování  úkonnosti  ústroji  zrakového. 
S.  jest  zakladatelem  nové  vlivné  právní  školy    Z  četných  prací  jeho  mimo  hollandskc  budtei 


Snellius  —  Sněti. 


547 


uvedeny:  Optotypi  ad  visum  deierminandum 
(4.néin.  vyd.  Berlín,  1873);  GUichieitige  mon- 
okulárt  PrAJung  beider  Áugtn  mittels  farbiger 
Sekproben  (1877);  Sympathische  Ophthalmie 
(1881);  A  historícal  essay  on  the  development 
oj  our  present  knowledge  of  glaucoma  (1891, 
téí  nčm.);  The  methods  of  [determining  the 
acuteness  oj  vision  (Filadelfia*,  1897)  a  j.  v. 

fln^Uins  Wiliebrord,  správněji  Snell 
van  Roijen,  mathem.  holi.  (♦  1691  v  Lejdé  — 
t  30.  řij.  1626  t.).  Jeho  otec  Rudolf,  též  zna- 
menitý  roatheraatik  (♦  8.  říj.  1546  v  Auden- 
wateru  —  t  2.  brez.  1613  v  Lejdé),  byl  prof. 
mathematiky  v  Lejdě.  S.  Wiliebrord  věnoval 
se  mathematice  s  takovou  horlivosti,  že  již 
r.  1608  pracoval  na  sestavení  ztraceného  díla 
Apolloniova:  De  sectione  determinata.  Vzdě- 
láni své  prohloubil  cestami  po  stř.  Evropě 
setnámiv  se  s  Tycho  Brahem  a  Keplerem, 
s  nimž  později  udržoval  stále  spojení.  R.  1613 
po  smrti  svého  otce  převzal  místo  jeho 
v  Lejdě.  Objevil  zákon  lomu  podle  něho 
natv.  (viz  Dvojlom,str.  260tf),  řešil  již  r.  1617 
problém  čtyř  bodů  (viz  Pothenotova 
úloha),  Jež  později  připisována  Pothenotovi. 
8.  prvDi  provedl  měřeni  zemského  pole- 
dníku triangulaci  (viz  Měřeni,  str.  124 ^),  mě- 
řil čásf  mezi  Alkroarem  a  Bergen  op  Zoom. 
Bohužel  pro  použiti  přístrojů  ještě  nedoko- 
nalých byl  výsledek  seznán  později  nepřes- 
ným. Napsal:  De  re  nummaria  (Lcjda,  1613); 
Ěratosthenes  Batavus  (t.,  1617);  Coeli  et  side- 
rum  iff  eo  errantium  observationes  hassiacae 
(t^  1618);  Cychmetria  (t.,  1621);  Tiphys  Ba- 


tavus [t,,  1624);  Doctrinae  triangulorum  cano- 
lib.  IV  (t.,  1627}. 
Sa^llmaiiil  Jan  Vilém,  publicista,  filosof 


a  státník  finský  (*  1806  v  Štokholmě  —  f  1881), 
byl  rodem  Sved,  ale  přesídlil  se  v  útlém  věku 
s  rodiči  do  Finska,  kdež  studoval  v  Abo, 
později  v  Helsingforsu,  z  politických  důvodů 
opustil  r.  1838  Finsko  a  zdržoval  se  ve  Švéd- 
sku a  v  Německu,  avšak  r.  1842  se  vrátil  a 
vénoval  se  vydávání  politických  časopisů. 
Po  nastoupeni  Alexandra  II.  byl  jmenován 
prof.  mravovědy  a  soustavy  věd  při  univer- 
sitě helsingforské.  Pro  svoji  horlivou  činnost 
politickou  byl  jmenován  r.  1863  senátorem 
a  chefem  financ,  departementu,  v  kterémžto 
postavení  vymohl  Finům  příznivá  jazyková 
nařízeni.  R.  1868  pro  neshody  s  gencr.  gu- 
vernérem zřekl  se  svých  úřadů,  avšak  účastnil 
se  ještě  váech  sněmovních  zasedáni.  Jeho 
četné  spisy  vydány  souborně  pod  názv.  Sam 
lade  arbeten  (Helsmgf.,  1892—98,  10  sv.j.  Ve 
filosofii  klonil  se  k  Hegelovi.  Srv.  Th.  Rein, 
Johan  Wilhelro  S.  (t..  1895—99,  2  sv.). 

Snem  čili  t.  zv.  zákonodárný  sbor  má 
v  jednotlivých  státech  v  různých  dobách  ráz- 
nou podobu.  Jinak  vypadají  sy  ve  státech 
moderních,  jinak  v  bývalých  státech  stavov- 
ských a  jinak  v  dobách,  jež  předcházely  státu 
stavovskému.  Ne'*ledíme-li  ke  s-ům  národů 
starověkých,  pozorujeme,  že  nejstarší  s-y 
evropských  států  jsou  buď  shromážděni  ce- 
lého národa,  veškerého  svobodného  obyva- 
telstva (takové  jest  např.  ruské  včče),  anebo 


sbory  rázu  aristokratického,  na  nichž  zastou- 
pen byl  jen  výkvět  národa  {consilia^  conven^ 
tus  optimátům,  principům,  procerum,  sapien- 
tum).  Takové  byly  na  př.  už  s-y  anglosaské, 
známé  pode  jménem  witenageraóte  (shro- 
máždění moudrých  lidí).  Tyto  sněmy  aristo- 
kratické byly  vlastně  jen  radami  panovníků, 
jež  panovníka  nevázaly.  Leckde  povstal 
z  těchto  poradných  sborů  panovníkových 
{curia)  v  pozdější  době,  když  účastenství 
v  nich  vedle  velmožů  (praelátův  a  baronů) 
domohla  se  i  nižší  šlechta  a  města,  stavov- 
ské s-y,  t.  j.  zákonodárné  sbory,  složené 
z  repraesentantů  privilegovaných  tříd  národa, 
stavů  (status  et  ordincs,  états  et  ordres).  Roz- 
šířením bývalých  královských  rad,  kurii,  po- 
vstaly na  př.  s-y  kastilské,  jak  svědčí  název 
jejich  cortes.  Na  stavovských  s-ech  zastou- 
pena byla  buď  veškera  šlechta,  vyšší  i  nižší, 
osobně  (t.  j.  každý  šlechtic  měl  právo  na  s. 
se  dostaviti)  anebo  právo  osobního  účasten- 
ství náleželo  jen  šlechtě  vyšší,  kdežto  šlechta 
nižší  zastoupena  byla  poslanci,  deputáty. 
Města  podle  povahy  věci  ovšem  jinak  ne- 
mohla s-ů  se  účastniti  než  skrze  své  zástupce. 
Na  principu  zastoupení  skrze  poslance  za- 
kládá se  anglický  parlament,  který  se  skládá 
od  XIV.  stol.  ze  dvou  domů  (house),  ko- 
mor čili  sněmoven,  domu  lordů  fsně- 
movny  panské)  a  domu  obecných  (sně- 
movny poslanecké).  Podobně  jako  par- 
lament anglický  vyvinul  se  i  řipský  s.  uher- 
ský, který  od  r.  1608  skládá  se  rovněž  ze 
dvou  sněmoven.  Analogickou  organisaci  mají 
i  moderní  i^šské  s-y  jiných  států,  na  př.  ra- 
kouská říšská  rada.  Vedle  říšských  resp. 
zemských  s-ů  konávaly  se  ve  starých  stavov- 
ských státech  s-y  čili  sj*ízdy  provinční 
(v  Čechách  krajské  sjezdy,  v  zemích  uher- 
ských komitátní  kongregace,  ve  Fiancii  stavy 
provinční,  v  Polsku  sněřníky).  —  O  s-ícn 
jednotlivých  států  srov.  či.  Britannie  Ve- 
liká (str.  692  a  si.),  Čechy  (str.  479,  508  a 
si.,  611  a  512,  530—532),  Francie  (str.  492, 
494,  497),  Kastilie  (str.  ^2),  Polsko  fstr. 
158ťi,  159fr,  160a,  162fl),  Rakousko  (str. 
184^,  187—189,  190  a  si.,  196*  a  si.,  204, 
206,  214  si.,  225  si.),  Říšský  sněm  německý, 
Rusko  (str.  299.  310^  a  311)  a  jiné. 

S.  církevní  viz  Koncil. 

S.  říšský  viz  Říšský  sněm. 

gnémovna  viz  Sněm. 

8néť  viz  Gangraena. 

S.  slczinná,  uhlák,  viz  Anthrax. 

Šnéť,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Ledeč,  okr. 
Dol.  Královice,  fara  a  pš.  Zahrádka;  58  d., 
410  obyv.  č.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Petra  a 
Pavla  (ve  XIV.  stol.  far.).  Ves  založena  od 
kapituly  vyšehradské. 

Bnéti  (Ustilagineae),  čeleď  pravých  hub 
s  vlákny  přihrádkovanými  (Mycomycetes),  nej- 
blíže příbuzná  s  čeledí  rzi  (Uredineae,  viz 
Rzi).  Jako  rzi  žijí  i  s.  parasiticky  v  pletivech 
vyšších  rostlin  jednoděloŽných  i  dvoudělož- 
ných,  na  nichž  způsobují  pathologické  zjevy, 
známé  pode  jménem  snětivosti.  Význačná 
vlastnost  této  choroby  záleží  v  tom,  že  ple- 


548  Si 

tiva  přísluin^ch  řásti  roatiiuných  ae  zraii  a 
místo  nich  objeví  se  černá  hmota,  íprvu  ncj- 
čaatéji  maílavá,  nejednou  odporní  pichnouci. 
Maisa  ta  skládá  se  výhradné  z  velikého  po- 
čtu v^trusQ,  v  néi  se  rozpadlo  bezbarvé  pod- 
houbí pAvodně  v  třch  místech  raeii  buňkami 
i  uvnitř  buněk  hostitelových  bujejici.  Nejpa- 
mátnejji  příklady  poskytují:  Uttilago  eario 
(snét  obilná),  jei  niři  celá  kvčtenství  roz- 
manitých trav,  také  kulturních,  na  př.  ovsa, 
ječmene  a  pšenice,  Tilletia  earies  (a.  maz- 
lavá), jeí  celý  vnitřek  obilek  pšeničných 
mění  v  páchnoucí  mazlavou  hmotu,  Uttilago 
maxdii  (s.  kukufičná),  jei  způsobuje  na 
rozmanitých  částech  kukuřice  (listech,  stéb- 
lech, plodech)  boulovité  nádory,  pozdgji  zcela 
tmavým  práikem  výtrusným  naplněné,  Uro- 
cjTíth  oceulta  (s.  silenková),  jei  ničí  vnitřek 
pouzder  praěníkových  rozmanitých  rostlin 
silénkovitých  a  plni  je  místo  prášku  pylového 
prážkem  výtrusným.  Vílrusy(téí  chlamydo- 
spory  zvané)  obyčejné  klíči  po  delíi  dobé  od- 

řočinku  neb  alespoň  v  tom  případě  snadnéji. 
fedpokladem  jest  ovéem  náleiité  vlhko 
(vlhká  rolni  půda).  Výsledkem  toho  klíčeni 
viSak  není  vegetativní  podhoubí,  nýbri  iltvar 
v  prvních  počátcích  icmu  sice  podobný,  ale 
lakrsalý,  vzrůstu  obyčejně  obmezeného,  ihned 
rozplozováni  sloužící,  1.  zv.  prvokliček  čili 
promycelium.  Jest  to  vlakénko  jen  několi- 
kráte delSÍ  neíli  Široké,  buď  úplně  bez  při- 
hrádek (v  řádu  TiUetitM)  anebo  třemi  ai 
čtyřmi  přihrádkami  napřič  rozdělené  (v  řádu 
UslUagintaé).    V  onom   případě   na   temeni 


krátkým  mflstkem  (anastomosou)  a  v  tomto 
spojeni  odpadávaj  i  s  konce  promycelia.  V  dm- 
hém  případě  t  kaldé  buňky  prvokličkn  vy- 
puč! po  straně  po  jedné  konidii  elUptičné 
al  podlouhle  elliptičné.  Prvokliček  této  ňprsvy 


oddHcních.    a-0  U.liliiio  i/í.trm    fl  Wilu,  fch-ífel 
»  ro.toku  llniÉm  T  níkolikrnbunííný  pr«klie.í  (piWBK^ 


vlakénka  vypučí  věnec  itihlýchlkonidii  (téí 
aporidie  zvaných),  téměř  dlouze  vřetenovi- 
tých,  v  počtu  4  až  12,  jeí  po  dvou  spoji  se 


iklopcn*  ItBiilá 

shoduje  se  Jplně  a  tím,  který  se  tvoří  u  ral 
(Oredineae)  při  klíčeni  zimních  výtrusů  (te. 
leutospor).  Odtud  nejbliíSi  příbuznost  t-ti 
a  rzi.  Spondie  ve  vodě  leíici  jsou  schopny 
vyrůsti  hned  v  kliční  vak  velmi  útlý  ieni 
můíe  vrflsU  do  patřičné  iivné  rostliny  ho- 
stitele), jinak  víak  bei  kontaktu  s  touto  do- 
sáhnuv jisté  délky,  odumírá.  Ve  výživnťch 
tekutinách  sporidie  řádu  Uuilagineat  rozmno- 
žuji se  jako  pravé  kvasnice  pučením,  u  ně- 
kterých pak  druhů  dokonce  prvokliček  za  těch 
podmínek  můie  vyrůsti  v  bohatě  rozvětvené 
podhoubí,  z  jehoi  četných  buněk  po  straně 
nové  a  nové  aporidie  vznikají,  jei  samy  dále 
se  rozmnožuji  pučením,  U  včtiiny  %-Ů  vSak 
prvokliček  ve  výživných  půdách  setrvává  ve 
své  lakrsalé  podstatě,  jak  to  též  bei  výjimky 
nalezeno  u  rzi.  Tím  prvokliček  jeví  s«  jako 
útvar  sloužící  převáíně  rozplozováni,  jenf 
jen  v  ojedinělých  případech  ztrácí  obmeiený 
svQj  vzrůst  a  mohutnějším  vzrůstem  svím 
a  rozvětvováním  připodobňuje  se  typickému 
ač  plodonosnému  podhoubí  (L.  I.  Čelakov- 
ský).  Prvokliček  s-ti  i  rzí  jest  do  jialé  míry 
totožný  s  basidiemi  hub  stopkový  tru  sých 
{Basidiom^eetti).  Poněvadž  vSak  vzniká  jako 
podhoubí  kličenim  z  výtrusů  (chlamydospor 
teleutospor)  a  i  jinak  mívá  charakter  pod- 
houbi,  mohl  by  se  nazývali  (ne  ve  »mysle 
Brefeldově)  polobasidiem  {hemiÍMÍdiunÍ\  a 
tudii  a.  a  rzi,  které  nyní  kladou  se  mezi  Ba- 
sídiomycety,  mohly  by  se  klárti  před  tyto 
ve  zvlážtni  skupinu  Hemibatidii  nebo  Html- 
batidhmycettt.  —  Otlé  kliční  vaky  vtniklé  ze 
spondii  primárních  anebo  pučením  z  těchto 
vzniklých  sporidii  sekundárních  u  četných 
«-ti  mohou  vrůsti  do  svého  hostitele  na  libo- 
volném místě,  at  již  hostitel  teprve  se  vy- 


Snětivost  —  Šniadecki. 


549 


viji  nebo  jest  dospělý.  Přiklad  poskytuji: 
tísttíago  maydis  a  rozmanité  druhy  rodu 
Eftfyiomat  já  cizopasí  na  mčsičcich  (Gt/en- 
€htia\  na  prysky řnicích  atd.  U  jiných  s-ti 
viak  klični  vaky  jsou  jen  s  to,  aby  vnikaly 
do  kiičnich  rostlinek,  jak  bylo  pokusně  zji- 
iténo  na  př.  pro  rfizné  druhy  rodů  Ustilago, 
Tliietia  a  Uricystis,  parasitujicich  na  travi- 
nách. V  tom  pfípadč  podhoubí  vrostlé  do 
klični  rostliny  sleduje  jeho  vzrůst  směrem 
do  výle,  odumírá  v  dolejších  svých  částech 
a  posléze  v  některé  hoi^eiŠi  partii  hostitele 
tvoři  výtrusy.  —  Podhoubí  s-tí  bývá  složeno 
%  jemných  vláken  dlouze  článkovaných.  V  rodě 
Entjrloma  rozrůstá  se  výhradně  v  prostorách 
mezibuněčn^ch  (intercellulámich),  u  jiných 
drnhů  vysílá  také  do  vnitra  buněk  skrovné 
neb  četnější  větévky  potravu  čerpající  (t.  zv. 
haustoria  čili  čerpadla^.  Nejvydatněji  roz- 
růstá se  však  podhoubí  uvnitř  buněk  těch 
části,  kde  později  mají  se  vytvořiti  výtrusy. 
Tyto  pak  vznikají  přímo  přeměnou  celého 
podhoubí ,  totii  tak,  že  větévky  mycelia  nejprv 
se  rozdělí  nově  vsunutými  přihrádkami  v  četné 
buůky  sondečkovitě  naduřující  Jejichž  blány 
rosolovitě  se  rozplynou  a  jejichž  obsah  každý 
pro  sebe  na  periferii  vytvoří  tuhou  blánu, 
stěnu  výtrusů.  Mezi  tím  zruší  se  působením 
parasita  též  stěny  příslušných  buněk  hosti- 
telových, až  pod  pokožkou  intaktni  neb  vů- 
bec pod  zevními  vrstvami  parasitem  nedo- 
tčenými nalézá  se  jen  a  jediné  tmavá  massa 
výtrnsná.  —  Za  zralosti  výtrusy  mají  ve  stěně 
vrstvu  nejzevněji  tlustší,  tuhou,  hnědě  zbar- 
venou (extMr/yorťum).  Odtud  tmavá  barva  massy 
vy  tmsné.  Exosporíum  může  býti  buďto  hladké 
nebo  bradavkami,  ostny,  lištnami  zevně  po- 
sázené. V  rodech  Urocystis  a  Thecaphora 
bývá  několik  výtrusů  spojeno  v  klubíčko, 
▼  rodech  Doassansia  a  Sphacelotheca  dokonce 
klubíčko  jest  obklopeno  tuhou  korou  persi- 
stující. 

K  obmezení  snětivosti  obilin  nutno 
míti  na  zřeteli  toto:  Doporučuje  se  užiti 
k  výsevu  obilek,  na  nichž  nelpi  výtrusy.  Za 
tím  účelem  bére  se  zrno  s  polí  co  možná 
prostých  snětivosti  nebo  máčí  se  pšeničné 
a  j.  zrno  v  mořidlech,  jejichž  podstatou  jest 
roztok  skalice  modré.  Š  prospěchem  jest 
také  střídati  na  polích  každým  rokem  kul- 
turní rostliny,  poněvadž  výtrusy  druhým  ro- 
kem ve  vlhké  půdě  klíčící  poskytnou  spori- 
die,  které,  nenaieznou-li  příslušného  hostitele, 
vyklíčí  sice,  ale  zajdou,  tak  že  třetího  roku 
již  netřeba  obávati  se  houfné  infekce,    /c. 

SaétlTOSt  u  rostlin  viz  Snčti. 

SaMtAka,  bot,  viz  Galanthus. 

Saétka:  1)  S.  (něm.  Schneekoppe),  nejv. 
hora  v  Krkonoších  a  celých  Sudetách,  1603  m 
vysoká,  viz  Čechy,  str.  21b,  —  2)  S.  viz 
Schneeberg  a  Sněžník. 

Baéimá  Jdpa  (Sehneealpe),  horská  sku- 
pina v  Dolnorak.  Alpách,  na  hran.  štýrsko- 
rakouské,  při  pramenech  Muřice,  1904  m  vys. 

Saétná  6ára  viz  Sníh  a  Hory.  str.  648. 

SaMaét  na  Sněžném,  ves  v  Cechách 
na  úpatí  Orlických  hor,  hejtm.  a  okr.  Nové 


Město  n.  M.,  fara  Nový  Hrádek,  pš.  Sedlo- 
ňov;  109  d.,  617  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.  a 
tkalcovství. 
Bnéiné  Jámy  viz  Cechy,  str.  21  b, 
BnUaik  {Schneeberg):  I)  Veliký  S.  Krá- 
lický {Spieglitier  S,\  nejv.  vrcholek  v  IGad- 
ských  horách,  1423  m  vysoký,  na  rozhraní 
Čech,  Moravy  a  Prus.  Slezska,  má  na  vrchole 
svém  meteorologickou  stanici  a  rozhlednu 
cis.  Viléma  (r.  1899). 

9)  Vysoký  S.  Děčínský,  nejv.  vrchol 
v  Děčínských  Stěnách,  záp.  od  Děčína,  blíže 
saských  hranic,  723  m  vysoký.  Z  rozhledny 
33  m  vys.  krásná  vyhlídlca  na  okolní  česko- 
saské Švýcarsko. 

3)  S.  Vídeňský,  horská  skupina  v  Dolno- 
rakouských  Alpách  v  hejtm.  neunkírchen- 
ském,  oddělená  údolím  Švarcavy  od  Raxalpy, 
dosahuje  největší  výšky  vrcholkem  Kloster- 
wappen  2075  m,  kdežto  druhý  Kaiserstein 
je  2061  ffi  vysoký.  Pro  pěknou  vyhlídku  je 
hojně  navštěvován  zvi.  z  Vídně,  pročež  byla 
tu  r.  1897  zřízena  ozubená  dráha  a  několik 
útulen. 

4)  S.  (Krainer  5.),  nejv.  hora  v  se  v.  Krasu, 
na  hran.  kraňsko-chorvatské,  1796  m  vys., 
s  krásnou  vyhlídkou.  Východiskem  návštěv- 
níků je  Sv.  Petr  na  jeho  sev.-záp.  úpatí;  na 
hoře  zřízeny  jsou  2  útulny. 

Snéinik  (Schneeberg),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Děčín,  fara  a  pš.  Jílové  u  Dě- 
čína; 103  d.,  492  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk., 
cihelna  a  myslivna.^ 

Bniadeokl:  I)  S.Jan,  mathematik  a  filo- 
sof pol.  (♦  1756  v  Poznaňsku  —  f  1830  v  Jaszu- 
nech),  vzdělal  se  v  kollegiu  Lublaňského 
v  Poznani  a  na  universitě  krakovské,  kde 
dosáhl  doktorátu,  načež  vyučoval  v  akademii. 
Zde  upozornil  na  sebe  Koft^taje,  jenž  si  jej 
velmi  oblíbil  a  svěřil  mu  pro^essuru  v  gym- 
nasii nowodworském,  avšak  Š.  vzdal  se  záhy 
místa  a  podnikl  r.  1778  vědeckou  cestu  do 
Němec,  Hollandska  a  Francie.  Nejvíce  pra- 
coval v  Gotinkách  a  Lejdě.  V  Paříži  dostalo 
se  mu  skvělé  nabídky  pro  Španělsko,  avšak 
S.  vrátil  se  do  vlasti  a  stal  se  prof.  mathe- 
matiky  a  pak  též  astronomie  v  akademii 
krakovské.  Zároveň  stal  se  tajemníkem  aka- 
demie, členem  lady,  inspektorem  a  organi- 
sátorem školství  venkovského.  Založiv  vlastní 
observatoř,  uveřejňoval  výsledky  svého  ba- 
dáni v  publikacích  »MonatIiche  Correspon- 
denzc  (Vid.,  1802).  Události  r.  1796  přerušily 
jeho  vědeckou  činnost,  již  nabyl  zvučného 
jména,  tak  že  r.  1801  jmenován  byl  z  prvních 
členů  varšavské  společnosti  nauk.  Když  ra- 
kouská vláda  jej  pensionovala,  podnikl  opět 
cestu  za  hranice  a  navštívil  čelnější  obser- 
vatoře, načež  Czacki  a  Koil^taj  povolali  ho 
za  správce,  observatoře  na  universitě  vilen- 
ské.  Zde  S.  přičinil  se  nemálo  o  rozkvět  nauk 
mathematických  a  hvězdářských,  které  pě- 
stoval jazykem  mateřským,  pečuje  stále  o  jeho 
zdokonalení  a  ryzost.  Do  r.  1814  byl  rekto- 
rem university  a  r.  1825  uchýlil  se  na  sta- 
tek svého  bratra  do  soukromí.  Vědecké  práce 
jeho  jsou:    Rachunku  cUgebraic^nego  teorrja 


550                                                Sniadów  —  Sníh. 

pr^vstosowana  do  Hnij  kr^ywrch  (Krak.,  1753,  .Vj</;?/i(t..l854);  Dorp5verhaJen{t,)\  DeMeettet' 

2  d.);  Geograftja  ciyli  opisanie  matematYC{ne  knecht   (t.,    1855};    Amanda\    Dodor  MarcMS 

í/p-CíMř  íiVm/ i3.  vyd.  Vaiš.,  1818,  rus.  přckl.  (Turnhout,  1858;;  De  gouden  Willem  (Antv^ 

1817).    Obč  dila  byla  prvními  v  pol.  litera-  1866);    De  Geu^en  in  de  Kempen  (Turnhoat, 

túře  a  stála  na  výši  své  doby.    Vedle  men-  1875, 'J sv.) ;  ATťir Jťi(*s  Bosch,  1869"^;  De  Schter* 

ších  rozprav  z  trigonometrie  (1817)  a  pod.  s//;>^r  (Turnhout,  1881),  vesměs  jazykem  vlám- 

vydal  úvahy  O  Koperniku  (VarŠ.,  1802,. přel.  ským.    Nejlepší  jeho  veselohra  jest  Čestný 

do  francouzštiny,  anglič.  a  vlaštiny j,   Žywot  kři{  (vlám.,  Warcghcm,  1878J.  Sebrané  jeho 

literacki  H.  Kai^qtaja  (Vilno,  1814);    Zrwot  spisy  vyšly  v  6  sv,  v  Turnhoutu  v  1. 1882 — 87. 

Poc\obuta   1810);    O  logice  i  retoryce  řl814v,  2)  S.  August,  spis.  vlámský,  bratr  před. 

Filo\ofija   úmyslu   lud^kiego  (1821)   atd.    Se-  (*  1825   v  Bladclu  —  f  20.  list.  1904  v  Ant- 

branť-  spisy  vyšly  ve  Vilnc  (1814— 'J2,  4  d.).  verpách).    Byl  zprvu  typografem,  pak  žurna- 

Doplněné   vyď.  pořídil    M.  BabiAski   \^Varš.,  listou  a  od  r.  1845  redaktorem  listu  >Handels- 

1837—39,  7  šv.).  Srv.  lýž,  PamiQtniki  o  Janic  blad«    v  Antverpách,   orgánu  hnutí  katolic- 

S-m   (Vilno,,1865,   2  d.^  a  J.  I.  Kraszcwski,  kého  a  protivojenského.  Vedle  úmorné  práce 

Listy  Jana  S-ego    w   sprawach  publicznych  žurnalistické  zabýval  se  spisovatelstvím  a  na- 

od  r., 1788  -1830  pisane  (Poznaň,  1878).  psal  řadu  práci,  jeŽ  učinily  jej  velmi  popu- 

2)  S.  Jt^drzéj,  lékař  a  chemik  pol.,  bratr  lárnim,  zejména  proto,  že  obral  sobč  za  před- 

před.  (*  1768  —  f  1838),  studoval  v  Krakove  mět  minulost  národa  a  venkovské  národní 

a  za  hranicemi  (1791-96),  jmenovitě  v  Pavli,  zvyky  a  obyčeje.  První  jeho  díla  Chudý  ucitd 

Edinburce  a  ve  Vídni.  R.  1797  stal  se  prof.  (Antv.,  185Í),  Parta  (t.,  1856),  Juffer  Klepper* 

chemie  ve  Vilnč,  načež  r.  18lil2  povolán  ke  maw,  scény  ze  života  podloudníků  (^Haarlem, 

správě  kliniky  vnitřních  nemocí.  Hlavní  jeho  1860),  vesměs  jazykem  vlámskym  psaná,  vy- 

práce  jsou:    Poc\atki  chemii   iVilno,    ISOO;  nikají   bohatým   dějem,   přirozeným   slohem 

3.  vyd.  t.,  1817  i;  7\'oryja  jestestw  organic\ny'ch  a  hojností  episod.  Potom  následovaly  De  Voet 

(Varš.,  1804)   a   mnoho    menších    pojednání  branders  o/  de  Franschen   in  NoorďBraband 

v  časopisech,  jako  O  ji^yc^^nem  wychoivaniu  /jřyjř  ('s  Bosch,  1871),  energické  a  pittorcskni 

d\ieci  ^^1805);     O  pokarmach^   napojach    atd.  scény  z  dob  franc.  okkupacc,  histor.  román 


(1815).  M.  Baliiíski  vydal  je  rovněž  souborně  Antwerpen  in  Brandy  tajereelen  míř  den  jahrt 

(Varš.,  1840,  6  d.'.    S.  redigoval  též  humo-  7576"  (Antv.,  1876^^  aj.  V  posledních  pracích 

ristický  časop.  ^Brukowe  Wiadomosci-s.  Zá-  S-ových,  jako   Fáta  Morgaua   (Antv.,  1887), 

sluhy  jeho    o    nauky   lékařské    a   chemické  On^e  Boeren  ,t.,  1889),  Folklóre  van  Kempen- 

v    Polsku    vysoce    se   cení.    Jeho    >Teoryja  land  ^Gent,  1891 1,   přes  dokonalost  slohu  a 

jestestw*    rozviji    zásady    Brbwnovy    a    má  pikantnost  myšlenek  síla  produktÍNTií  značné 

v  jednotlivostech  posud  platnost  v  biologii,  ochabla  a  žurnalista  nabyl  vrchu  nad  romano- 

Byla  též  přeložena  do  něm.  a  do  franc.  Srv.  piscem,  neboť  práce  t}'  podobají  se  spíše  zá- 

Z.  Kramsztyk,  Teoryjii  jestestw  (t.,  1874-.  bavným  kronikám  než  románům.  Sebr.  spisy 

Sniadów  \x\is.  Sh.-idtn'o\  městečko  v  rus.  jeho  vyšly  ve  2u  sv.  v  Antverpách  1876—86. 

gub.  a  új.  lomžskčm;  má  1364  obyv.;  katol.  Srv.  Hámelius,  Histoire  politique  et  littéraire 

kostel   dřevěný  a  got.   synagogu.    Původně  du  mouvement  llamand  (Brussel,  1897). 

slulo  Smolodowo:  dnešní  jméno  má  z  po-  Bnig^revskiJ  Aleksandr  Vasiljevič, 

čátku  XVIII.  stoieli,   kdy  tehdejší    držitelé  sochař  rus.   \^  1840  v   Petrohradě^,   r.  1858 

jeho  jesuité  vymohli,   že  povýšeno  bylo   na  vstoupil   na  akademii  umění,   kdež;  studoval 

město.                                                          Pp,  s  výborným  prospěchem  a  získal  několik  cen, 

ániatyn,   město   v  Haliči,   při  hranic^rh  načež  podnikl  cesty  do  Německa,  Švýcarska, 

Bukoviny   na  lev.  bř.   Prutu   a  žel.  dr.  S.-  Itálie,   navštívil   Paříž,   Londýn   a   usadil  se 

Zalucze  nad  Czereraoszcm,  má  11.500  obyv.,  v  Úimě,  kde  provedl  sochy:  Slepý  mu\ikant\ 

z  nichž  je  polovina  Rusínův,  ostatní  Němci  Zvédavd  divka\    Chlapec  neapolský  hrající  na 

a   Poláci   (1900),    řím. -katol.,    řecko-vých.    a  bocceto  a  skupiny:  V  bureau;  Dívka  černoška 

armen.  katol.  kostel,  hejtmanství,  okr.  soud,  bavící  svého  bratříčka.    Vrátiv  se  r.  1875   do 

poštu,  telegraf,  špitál,  chorobinec,  pivovar,  Petrohradu  S.  dostal  titul  akademika  za  sochu 

koželužství,    čilý    obchod    s    obilím,    vejci,  Oifeus  krotí  \yéř  hrou   na  harfu.    Mimo  to 

s  koňmi  a  hovězím  doh\tkcm.  S.  je  znám  od  zasluhuji  zmínky  jeho  poprsí  generálův  .V.  D, 

dob   římských,    bývala  tu   římská  osada   na  Skobcleva  a  /.  V.  Gurka  a  j. 

hranicich  Dacie;    v  XI.  stol.  vydíiali  město  Snih  jest  atmosférická  srážka,  jež  se  tvoři 

knížata  ruská,  r.  1340  dostalo  se  město  k  Pol-  podle  týchž  zákonů  jako   déšf  \y,  t.).   Při 

sku  a  již  tehdy  slynulo  obchodem.    K.  144S  teplotě   pod  bodem   mrazu  pára  nesráži  se 

Kazimír  IV.  udělil  městu  právo  německé.  v    podobě    vodních    kuliček,   nýbrž    přijímá 

Snieders:    1)    S.   Jean    Renier,    spis.  tvar  jemných  ledových  jehliček, jež  stávajíce 

vlámský  í*  ISTJ  v  Bladelu  —  ý  18S8  v  Turn-  se  těžvimi  a   překonávajíce  odpor    vzduchu 

houtu>.    Byl    lékařem,   ale  vedle   toho    psal  klesají  k  zemi,  i)ři   čemž  splývají  nebo  při- 

mnoho  ron;ánu,   novell  a  divadelních  kusu.  biraji  částice   níže   ležící,  a  čím  delší  cestu 

v  nichž   jeví  se   velmi   obratným    pozorova-  konaji,  tim  vttšimi  jsou.  Neliší-li  se  teplota 

tělem.     Spisy  jeho   i  dramata  setkaly  se  j;ík  piilis  od  bodu  mrazu,  vzduch  obsahuje  znač- 

V  Belgii,  tak  v  Holkmdsku  se  značným  úspč-  nější  iiinožstvi  páry  vodní  a  jednotlivé  hojně 

chem.    Nejlepší   z  nich  jsou:    Hct  Kind  met  vznikajici  jemné   řástice   ledové   zvětšuji  se 

den  helm   ^^Antv.,  lí>52  •,    De  hut  van   Wartje  agglomerací   a  akkiystallisací  ve   větší  pře- 


Sníh. 


551 


divá  jehliček  Íedov<ch,  »vločky  sněhové*. 
Velmi  četné,  ozdobné  a  symmetrické  tvary 
snebovÝch  ňgurek  náležejí  vesměs  k  sou- 
stavě klencové  č.  hexagonálni.  Tvoří  se 
všechny  kolem  4  os,  z  nichž  3  vedlejší  přilé- 
hají k  sobe  v  úhlech  60'^  a  čtvrtá  hlavni  stojí 
oa  těchto  kolmo  v  bodě  průsečném.  Roz- 
manité vločky  sněhové  roztřídili  podle  tvaru 
Scoresby  r.  1820,  J,  Glaisher  r.  1855  a 
G.  Hellmann  r.  1893,  kterýžto  poslední  ro- 
zeznává dva  hlavní  tvary,  a  to:  I.  deskovité 
sněhové  krystally  s  převládajícím  vývojem 
v  rovině  vedlejších  os;  II.  sloupkovité  kry- 
stally dosti  rovnoměrně  vyvinuté  podél  v^ech 
os,  při  čemi  hl.  osa  jest  poněkud  větší  nežli 
jsou  osy  vedlejší.  V  prvním  skupeni  možno 
rozeznati:  1.  paprskovité  hvězdy;  2.  šesti- 
strané  plošky ;  3.  kombinace  hvězdiček  a  plo- 
šek. Ke  sloupkovitým  tvarům  >sněžinek«  ná- 
ležejí: 1.  hranoly;  2.  jehlany;  3.  kombinace 
tvarfi  deskovitých  a  sloupkovitých.  Z  pada- 
jících vloček  sněhových  objevují  se  nejčas- 
těji  tvary  hvězdiček  a  plošek,  asi  v  poctě 
ř07o  všech  tvarů  pozorovaných,  řidší  jsou 
tvary  hranolů  a  jchlanců;  tyto  vyskytují  se 
celkem  za  nižší,  ony  poměrně  za  vyšší  tep- 
loty vzduchu.  Tvar  sněhových  krj^stallů  bývá 
tím  pravidelnější,  čím  klidnější  jest  vzduch 
a  čím  menši  výška,  se  které  padají;  mlha 
působí  tvary  drsné,  vítr  sněžinky  promíchává 
a  drobí.  Padá-li  husté  s.,  spojuje  se  několik 
sněžinek  v  jeden  »chomáč^,  tak  že  s.  k  zemi 
přichází  v  kusech  větších.  Sněhové  cho- 
máče mají  průměr  8—12  cm,  kdežto  průměr 
největáích  sněhových  hvězd  činí  7—8  mm. 
Jinak  mají  hvězdičky  celkem  průměr  2*4  mm, 
plodky  1'3  mm;  při  průměru  2  mm  činí  váha 
2*3  mmg,  při  1  mm  pouze  0*6  mmg,  kterýmžto 
poměrem  váhy  ku  ploše  vysvětuje  se  po- 
malé padáni  sněhu  za  klidné  povětrnosti.  S. 
zaujímá  objem  mnohem  větší  neŽ  voda.  Ve 
sněhu  vyskytuji  se  mnohé  dutiny  a  mezery 
naplněné  vzduchem,  jež  povstávají  nerovno- 
měrným kladením  vloček  na  sebe.  Čerstvě 
napaalý  s.  do  výše  10  cm  dá  jenom  1  cm 
vody,  čili  hustota  sněhu  jest  0'10  až  0  08; 
teprve  starší,  usazenější  s.  má  vetší  hodnotu 
vodní.  Působením  slunce  s.  na  povrchu  taje 
a  pokrývá  se  ledovou  korou,  když  roztavená 
voda  v  noci  opětně  zmrzá,  kaežto  uvnitř 
sněhu  tvoři  se  ledová  zrna,  kterýžto  vyjev 

test  podobný  tvoření  se  fírnu  a  ledovců  na 
lorách (viz  Ledovce).  Vilr  přenášející  sypký 
s.  s  místa  na  místo,  působí  velikou  nerov- 
nost pokrývky  sněŽm;  veliké  místní  závěje 
sněhové  znesnadňují  dopravu,  usazením  hoj- 
ného sněhu  v  lesích  povstávají  polomy.  Š. 
iest  hlavní  srážkou  pásu  studeného,  v  mír- 
ném páse  padá  pravidelně  v  zimě,  pokud  te- 
plota se  udriuje  pod  O*;  po  různu  vyskytuje 
se  též  na  jaře  a  na  podzim.  Hranice  jeho, 
táhnoucí  se  celkem  podél  30*^  zeměp.  šířky, 
překročuje  v  rovinách  jenom  na  né'kterých 
místech  obratmky,  jako  v  Mexiku,  na  záp. 
pobřeií  Již.  Ameriky,  v  Číně  u  Kantonu, 
kdežto  v  podnebí  přímořském,  jako  v  záp. 
Evropě,  ustupuje  aŽ  k  45"  s.  i.    Klimatické 


a  hospodářské  důležitosti  nabývá  s.  pouze 
v  krajinách,  kde  padá  ve  větší  hojnosti  a 
kde  sněhová  vrstva  zůstává  delší  dobu  le- 
žeti. Poněvadž  s.  je  špatný  vodič  tepla,  při- 
krývka chrání  půdu  zemskou  od  přílišného 
ochlazení.  Půda  ho*á  promrzá  do  hloubky 
mnohem  větší  než  půda  posněžená.  Naproti 
tomu  vznikají  vyzařováním  tepla  do  pro- 
storu světového  nad  pokrývkou  sněhovou 
za  dlouhých  nocí  zimních  velmi  tuhé  mrazy. 
Zimy  bez  sněhu  bývají  obyčejně  mírnější 
nežli  zimy  sněživé.  Zima  nad  sněhem  za- 
vdává podnět  ke  zhuštění  a  k  anticyklonál- 
nímu prouděni  vzduchu;  v  krajinách  posné- 
žených  pozoruje  se  následkem  většího  vy- 
pařování též  větší  poměrná  vlhkost  vzduchu 
nežli  v  krajinách  holých;  v  bařinatých  kraji- 
nách vyšší  zeměp.  šířky  utuhlá  posněŽená 
půda  v  zimě  jest  pro  dopravu  příznivější 
nežli  v  době  letní.  Leží-li  mnoho  sněhu,  děje 
se  jeho  tání  na  újmu  teploty  vzduchu  a  ne- 
může oteplování  půdy  rychle  pokračovati; 
v  krajinách  s  hojným  sněhem  dostavuje  se 
otepleni  na  jaře  značně  později  neži  v  kra- 
jinách s  maKm  množst\ím  sněhu.  Zima  pro- 
dlužuje se  do  jara  a  vývoj  rostlinstva  se 
zpožďuje.  S.  netaje  sluncem  při  teplotě  pod 
bodem  mrazu;  všeobecné  taní  se  počíná, 
zvyšuje-li  se  teplota  nad  bod  mrazu  přícho- 
dem teplého  vzduchu.  Ve  chladných  horách 
s.  taje  později  než  v  teplejších  rovinách  a 
nížinách,  na  polích  otevřených  rychleji  neŽ 
v  lesích.  Déšf  urychluje  odchod  sněhu.  Zimní 
vláha  neztrácí  se  jako  vláha  letni  odpařová- 
ním a  zvlažovánim  rostlin,  nýbrž  vniká  hlu- 
boko do  země,  kde  po  delší  dobu  se  udržuje 
činíc  pozdější  vysušení  půdy  nesnadným. 
Též  prameny  a  řeky  napájejí  se  hlavně  vla- 
hou zimní,  zvláště  bylo-íi  hojně  sněhu  a 
mohl-li  tento  bez  překážky  do  země  vnik- 
nouti. Naproti  tomu  bývá- li  půda  zamrzlá  a 
děje-li  se  tání  sn^hu  rjchle,  může  býti  pří- 
činou veliké  vody.  Nebezpečí  povodně  na 
menších  řekách  hrozí  za  každé  tuhé  zimy, 
i  při  nevelikém  sněhu  mohou  řeky  silně  se 
rozvodniti,  nastane-li  náhlé  táni  spojené 
s  deštěm  a  třenicemi  ledu.  V  Čechách  vy- 
skytují se  častěji  povodně  sněhové  nežli 
povodně  lijákové.  U  velikých  toků  řek  za- 
mrzajících v  zimě,  jako  u  Volhy,  sibiřských 
veletoků  a  j.,  bývají  každoroční  tání  sněhu 
a  odchody  ledu  piovázeny  velkolepými  po- 
vodněmi. —  Kdežto  v  nížinách  pokrývka 
sněžní  dobou  letní  úplně  mizí,  ustupuje  v  ho- 
rách do  nejvyšších  pater.  Označujeme  s., 
který  slunce  nemůže  ani  v  letě  odstraniti, 
za  trvalý  č.  věčný  a  nazýváme  krajní  pás, 
ve  kterém  se  vyskytuje,  hranici  sněhovou 
č.  sněžnou  čáru,  rozeznávajíce  klimatic- 
kou sněžnou  čáru  jakožto  hranici  souvis- 
lých sněhových  polí  od  orografické  sněžné 
éary,  vyznačující  polohu  jednotlivých  sněho-. 
vých  poli  udržujících  se  za  příznivých  oro- 
graf.  podmínek  jako  ve  slujích,  hlubokých 
údolích  po  celý  rok.  Poněvadž  výška  sněžné 
čáry  není  závislá  pouze  na  teplotě,  nýbrž  téí 
na  hojnosti  srážek  vodních  a  na  podmínkách 


552 


Snihotice  —  Snoilsky. 


orografických,  nekryje  se  ve  svém  průběhu 
8  isothermou  0%  nýbrž  často  od  ní  se  od- 
chyluje. Pod  rovníkem  (Quito)  nalézá  se 
u  výškové  isothermy  -f-  3*0®,  ve  Vých.  Al- 
pách u  —  3'0®,  na  Špicberkách  u  —  10*. 
Prům.  roční  teplota  na  sněhové  hranici  bývá 
tím  nižší,  čím  kontinentálnějši  jest  podnebí 
a  čím  menší  jest  zimní  množství  sněhu. 
Kdežto  na  rovníku  drži  se  sněžná  čára  stále 
v  téže  výši,  stává  se  kolísání  této  Čáry  bě- 
hem roku  tím  větší,  Čím  větší  jest  roční  pro- 
měna teploty  .Největší  výška  klimatické  sněžné 
čáry  činí  asi  6000  m  a  nenalézá  se  na  rov- 
níku, nýbrž  v  suchém  podnebí  subtropickém, 
v  záp.  části  And  Peruánských  na  18*  j.  š.  a 
na  Kuenlinu  na  36^  s.  š.  Na  suché  straně 
horstev  nalézá  se  sněžná  čára  ve  výši  větší 
nežli  na  mokré,  jako  na  Himálaji  na  severní 
suché  straně  ve  výši  5600  m,  na  již.  mokré 
4000  m,  na  Kavkaze  na  sv.  straně  3600  m,  na 
jz.  straně  ve  výši  2900  m.  Uvnitř  Skandinávie 
sněžná  čára  sahá  do  výše  větší  nežli  na 
vlhkém  pobřeží  Norska.  Ve  Vých.  Alpách 
výška  této  čáry  nalézá  se  od  2500—2900  m. 
Celkem  ubývá  nadmořské  výšky  sněhové 
hranice  směrem  od  rovníku  k  točnám,  jež 
se  6000  m  v  pásech  subtropických  snižuje 
se  na  Ohňové  Zemi  pod  54*'  j.  š.  na  960  m, 
na  Špicberkách  pod  77**  s.  š.  na  400—500  m. 
Sněžné  pokrývce,  jež  má  velikou  důležitost 
pro  půdu,  rostlinstvo,  prameny  a  odtok  vody 
v  řekách,  věnuje  se  nyní  zvláštní  pozornost, 
že  každé  zimy  určuje  se  systematicky  její 
výška,  její  rozšíření  i  doba,  po  kterou  se 
udržuje.  C.  k.  hydrografický  úřad  ve  Vídni 
vydává  týdenní  mapy  výšek  sněhových  pro 
poříčí  rak.  Dunaje,  a  c.  k.  hydrografické 
oddělení  zemské  v  Praze  mapy  sněhových 
výšek  v  rak.  povodí  Labe.  Z  literatury  viz: 
H.  Fischer,  Die  Aequatorialgrenze  dcsSchnce- 
falles  (Lip.,  1888);  Ratzel,  Die  Schneedecke 
(Stutgart,  1888);  Vojejkov,  Der  Einřluss  der 
Schneedecke  auf  Bodcn,  Klima  und  Wetter 
(Vid.,  1889);  Hellmann,  Schneekrystalle(Berl., 
1893);  Bentley,  Wilson  A.,  Studies  among 
the  snow  crystals  atd.  v  »Monthly  Weather 
Reviewc  1902  (Washington,  1903).        Ag. 

Snlhotioe  viz  Sněhotice. 

Snímek  viz  Faksimile. 

S.  v  právu  jest  doslovný  opis  notářského 
spisu  (aktu),  opatřený  ověřovací  doložkou 
notářovou,  která  stvrzuje,  že  opis  srovnává 
se  s  prvopisem  spisu,  nalézajícího  se  v  uscho- 
vání notářově,  a  uvádí  osobu,  k  jejíž  žá- 
dosti, i  datum,  kdy  s.  vyhotoven  byl.  No- 
tářské listiny  obyčejně  zůstávají  v  uschování 
notáře,  kterýž  je  vyhotovil;  stranám  smějí  býti 
vydány  pouze,  pokud  zákon  to  výslovně  při- 
pouští. Aby  strany  měly  v  ruce  doklad,  vy- 
dávají se  jim  k  jejich  žádosti  s-mky,  kteréž 
jsou  zrovna  tak  veřejnými  listinami,  jako 
pivopisy,  předpokládaje,  že  opatřeny  jsou 
všemi  podstatnými  náležitostmi  předepsa- 
nými, K  těmto  podstatným  náležitostem  patří 
především  požadavek,  že  s.  vydávati  smí  jen 
ten  notář,  u  něhož  prvopis  úředně  jest  uscho- 
ván. S.  musí  dále  označen  b<ti  jakožto  s. 


na  rozdíl  od  pouhého  opisu.  S.  vydán  býti 
smí  pouze  osobám,  na  zhotoveni  listiny  zúčast* 
uěným,  není-li  v  prvopise  nic  jiného  stáno* 
véno,  a  i  těmto  pouze  po  jednom  vyhoto- 
vení. Po  druhé  smí  straně  oprávněné  s.  vy- 
dán býti  jen  se  souhlasem  osob  na  aktu 
zúčastněných,  nebo  když  prokáže  se  amorti- 
sace  8-mku  ztraceného,  neb  sond  tak  nařídí. 
Příslušná  žádost  podává  se  u  sborového 
soudu  L  stolice,  v  jehož  obvodě  notář  sídli. 
V  ověřovací  klausuli  dupllk&tu  musi  býti 
uvedeno,  že  jde  o  duplikát  atd.  s-mku,  jalcoi 
i  vytčen  důvod  vydání  duplikátu  atd.  Na  prvo- 
pisu  notářského  aktu  musi  býti  vyznačeno 
vydáni  s-mku,  jeho  duplikátu  atd.  fcstliže 
notářská  listina  obsahuje  několik  právních 
jednání  samostatných,  m&že  na  žádost  s. 
vydán  býti  pouze  ohledně  toho  kterého  jed- 
nání právního.  Notář  povinen  jest  obstarati 
8.,  jenž  není  větší  3  archů,  nejdéle  ve  třech 
dnech,  je-li  delší,  v  přiměřené  lhůtě.  Na  lik- 
navost v  tomto  směru  lze  si  stěžovati  u  no- 
tářské komory.  kh. 

Snob,  angf.,  duchaprázdný  hejsek,  hrající 
si  na  vznešeného,  snoblsm,  chování  s-a. 
Thackerav  vylíčil  ve  svém  románě  >Thc 
Book  of  S-s<  s  rozkošným  humorem  celou 
řadu  s-ů,  t.  j.  lidi  ješitných  a  lživé  a  ne- 
upřímně zdvořilých.  Dnešní  smysl  slova  toho 
je  poněkud  Širší  a  zahrnuje  hloupé  lidi  s  fa- 
lešnými předsudky,  kteří  chtíce  jeviti  se  ta- 
kými, jakými  nejsou,  a  pachtíce  se  po  nej- 
novější módě,  stávají  se  směšnými. 

Snoilsky  Karl,  hrabě,  básník  švéd.(^  1841 
ve  Štokholmě  —  f  19.  kv.  1903  t,).  Studoval 
v  Upsale  a  věnovav  se  karriéře  diplomatické 
byl  členem  švédsko-norského  vyslanectví 
v  Paříži  (1865)  a  v  Kodani  (1875).  R.  1879 
opustil  tuto  dráhu  a  zdržoval  se  dosti  dlouho 
ve  Florencii  a  v  Drážďanech  zabývaje  se  vý- 
hradně literaturou.  Od  r.  1876  byl  Členem 
švédské  akademie,  od  r.  1890  vrchním  bí- 
bliotekářem  král.  knihovny  ve  Stokholmé. 
jako  student  vystoupil  se  svazkem  básni 
Smádikter  (1861),  v  nichž  jevil  se  již  jako 
silný  talent,  načež  následovaly  Orchidéet 
(1862),  Dikter  (1869)  a  Sonetter  (1871),  jimiž 
postavil  se  v  čelo  souvěkých  básníků  švéd- 
ských vůbec,  lyriků  zvláště.  Potom  vydal  až 
r.  1881  Nya  dikter,  Dikter  (3  Samlingcn, 
1883)  a  čtvrtou  Dikter  (4  Samlingen,  1887). 
Básnické  dílo  S-kého  vyniká  bohatou  obraz- 
ností, hlubokým  citem  a  všeobecnou  sym- 
pathii,  zvláště  soucitem  pro  bídné  a  nepa- 
trné. Vedle  toho  tvoři  ideál  duševní  i  poli- 
tické svobody  ohnisko  jeho  básní,  ve  kteréž 
příčině  vynikají  jeho  ballady  a  epické  obrazy, 
plné  krásných  forem,  bohatého  koloritu  a 
vlasteneckého  zápalu.  Do  němčiny  přeložil 
výběr  jeho  básní  Ad.  Stern  (Drážď,,  1891). 
S.  přeložil  také  mistrným  způsobem  Goe- 
thovy  >Ballady«  do  švédštiny  (1876)  a  získal 
sobě  čestné  Jméno  v  oboru  numismatiky  a 
bibliografie.  Články  své  uveřejňoval  v  Aktech 
král.  knihovny  a  v  Aktech  švédské  akademie. 
Od  r.  1897  nevyšlo  od  něho  nic  nového;  za- 
býval se  sice  ještě  překládáním  z  Byiona  a 


Snopek  —  Snovači. 


553 


Swinbarnea,  ale  básnická  jeho  žila  vyschla 
jU  před  desitiletlm. 

n^ptk  František,  kněz  a  spisov.  čes. 

SaS.  záři  1863  v  Kunovicích  bHÍ  Uh.  Hra- 
Ité),  studoval  do  r.  18 V  2  na  gymnasiu  v  Uh. 
Hradiéti,  pak  v  Olomouci,  kde  r.  1876  byl 
vysvěcen.  Byl  kooperátorem  na  různých  mí- 
stech arcídíecése;  r.  1888  stal  se  expositem 
ve  Svébohově  a  r.  1893  kurátem  v  Blazicich 
pod  Hostýnem.  R.  1898  svěřena  mu  bvia 
správa  kníi.  arcib.  archivu  kroměřižského. 
V  prásdných  chvílích  obíral  se  d&kladněji 
prameny  dějin  cyrillo-methodějských,  najmě 
se  stanoviska  dogmatiky  a  kanonického  práva. 
Zejména  r.  1881  studoval  o  obřadě  cyrillo- 
methodějském  (vyšly  pouze  Částky:  Řád  své- 
ctni  vodr  třikrdlopé  v  >Čas.  kat.  duch.«  a 
Hospodine pomituj  ny  v  brněnském  >Obzoře«) 
a  zároveň  psal  Článek:  Nauka  církve  a  učeni 
SP.  CyriUa  a  Methodéje,  uveřejněný  ve  •Sbor- 
níku velehr.c  II.  sv.;  r.  1886  uveřejnil  v  Rez- 
kově »Histor.  sborníku*:  Pannonské  legendy 
a  mnick  Chrabr;  r.  1896  O  nékterý-ch  nesrou- 
malostech  v  pann,  legendách  (»Sbomik  hist. 
kroužku*,  seš.  5.)  a  Ze  studii  cyrHlo-metho- 
déjských  (»Čas.  mat.  mor.«);  r.  1897  ve  svazku 
VI.  >5borníku  velehrad.«  staf:  List  pa- 
peže Hadriana  II,  v  pann.  legendé  a  bulla 
Jana  Vlil,  Industriae  tuae^  s  dodatkem :  Sv.  Me- 
thodéf  a  Pseudoisidorovy  dekretaly,  též  článek: 
Hrob  a  ostatky  sv,  Cyrílla,  apoštola  slovan- 
Mkého,  r.  1900  v  »Čas.  kat.  duch.<  O  právo- 
msoenosii  sv,  Cyrilla  a  Methodéje  na  Moravě 
r.  863 —SÓy,  r.  1892  napsal  obšírnou  re- 
censi dila  dxa  Pastrnka  Dějiny  slovanských 
apoštolů  Cyrilla  a  Methoda  pro  >Hlídku<  a 
r.  1904  nedotištěné  dosud  Studie  cyrillome- 
títodéjské,  kdež  na  pravou  míru  uvádí  hypo- 
thesu  prof.  Lavrova  a  dra  Vondráka,  Že  pan- 
nonské legendy  jsou  prací  Klimenta,  biskupa 
slovanského.  Ve  svém  nynějším  úřadě  napsal 
r.  1899-1903  pro  »Hlídku«:  K  opravám  diplo- 
tmatáře  moravského  a  r.  1901  a  1902  pro  »Čas. 
Mat.  mor.c  Lechnerovy  dodatky  diplomatdře 
moravského.  R.  1903  vyšla  tamtéž  staf:  Nová 
akta  kardinála  Ditrichštejna,  příspěvek  k  cír- 
kevní topografii  moravské;  r.  1904  Ňád  cír- 
kevni  kunštatsko-me^iřický  ^  r,  iSy6  a  r.  1905 
vyjde  Článek:  Zemské  sněmy  moravské  ^  r,  1624 
a  1626.  Přispíval  do  » Hlasu*,  >Obzoru<, 
»CCM.*  a  j. 

teoponiOTf  Snopouše,  ves  v  Čechách 
pří  Úhlavě,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Přeštice,  fara 
bol.  Lukavice;  37  d.,  234  obyv.  č.  (1900),  popi. 
dvůr.  Ve  XIV.  stol.  byly  zde  dvě  tvrze,  na 
nichž  připomínají  se  v  XV.  stol.  Snopoušovští 
s  Čečovic  a  Snopoušovští  z  Bořku. 

Saerrl  Stnrlnson  viz  Island,  str.  795^ 
a  796  it. 

•nonek  Hnrir^iije  [snuk]  Christian, 
oricntalísta  a  cestovatel  holi.  {*  1857  v  Ooster- 
koutu  v  sev.  Brabantě).  Studoval  r.  1874 
ai  1880  v  Lejdě  theologii  a  orientálské  ja- 

Ea  r.  1880  vydal  doktorskou  dissertaci 
Wdckaansche  feest.  Pak  studoval  ještě  ve 
burce  a  r.  1881  jmenován  učitelem  mu- 
hammedánských  instituci  na  škole  pro  nizo- 


zemsko-východo-indické  úředníky  v  Lejdě. 
R.  1884  podnikl  badatelskou  cestu  do  Arábie, 
kde  v  přestrojení  arabského  učence  ztrávil 
celý  rok  zdržuje  se  v  Džiddě  a  Mekce.  Vý- 
sledky této  cesty  uložil  v  hl.  svém  díle  Mekka 
(2  sv.  8  obrázkovým  atlasem,  40  podobiz- 
nami a  lithograňemi  ^  Mekky,  Haag,  1888  až 
1889).  R.  1888  na  vyzvání  vlády  nastoupil 
vědeckou  cestu  do  nizozemské  Indie  a  je 
teď  professorem  v  Batavii,  a  zároveň  před- 
sedou Bataviaasch  Genootschap  van  Kunsten 
en  Wetenschappen,  Mimo  přečetné  Články 
v  listech  odborných  vydal :  De  beteekenis  van 
den  Islám  voor  ^ijne  belijáers  in  Oost- Indie 
(Lejda,  1883);  Mr,  L,  W,  C,  van  den  Berg*s 
beoefening  van  het  mohammeáaansche  recht 
(Amst.,  1884);  Der  Mahái  (něm.,  1886);  Fesť 
gabe  ^um  stebenten  internationaien  Orienta- 
listenkongress  (Mekkanische  Spríchwórter  und 
Redensarten,  Haag,  1886);  De  Islám  (v  >De 
Gids*,  1886);  C.  Lanábergs  Studien  geprůft 
(Lejda.  1887);  Bilder  aus  Mekka  (t.,  1889); 
Studien  over  Atjéhsche  klank-en  sQhriftleer  (Ba- 
tavia.  1892)  a  De  Atjéhers  (Lejda,  1894, 2  sv., 
s  atlasem  obrázkovým). 

Bnov:  1)  8.,  řeka  v  gub.  černigovské,  po- 
bočka Desny;  je  224  km  dl.;  na  jaře  plaví 
se  po  ní  dhvL 

2)  8.,  kdysi  městečko,  nyní  ves  v  gub. 
minské,  v  új.  novogrudeckém,  blíže  trati 
Brestsko-moskevské  dráhy.  Pp. 

SnoTaM  {Ploceidae)  jsou  pěvci  pěnkavám 
podobní,  od  nichž  se  liší  desíti  letkami  ruč- 
ními. 320  známých  druhů  přísluší  hlavně  tro- 
pům, kdež  obdivováni  jsou  jako  největší 
umělci  mezi  živočichy.  Hnízdiště  jejich  ná- 
ležejí k  nejvýznačnějším  zjevům  krajin  tro- 
pických, bijí  z  daleka  do  oči,  hnízda  jsou  velmi 
rozmanitá  a  podivuhodně  uměle  setkaná 
z  čerstvých  zelených  travin  ohebných.  Ro- 
zeznávají se  dvě  veliké  skupiny:  s.  praví 
{Ploceinae),  jichž  110  druhů  až  na  5  indic- 
kých a  6  madagaskarsk^ch  forem  náleží 
tropické  Africe,  pak  zrn  ojed  i  či  pénkavy 
nádherné  (Spermestinae),  jichž  zná  se  220 
druhů,  35  žije  v  již.  Asii,  jeden  na  Mada- 
gaskaru, 45  v  Austrálii  a  139  v  Africe.  Ze 
8-čů  pravých,  žijících  pospolitě  a  stavějících 
velmi  umělá  hnízda,  jsou  největší  s.  do- 
bytčí (Textor);  létají  na  způsob  špačků  kol 
pasoucího  se  dobytka,  jemuž  sbírají  cizopas- 
níky,  neb  hledají  ve  výmětech  hmyz  a  sta- 
vějí na  stromech  v  celých  koloniích  nepo- 
řádně z  větviček,  trávy,  peří  a  listí  kulo- 
vitá hnízda,  jež  obkličují  trny  a  větvemi. 
Černou  a  červenou  barvou  vyniká  MalimbuSy 
jenž  v  záp.  Africe  staví  v  popínavých  pal- 
mách hnízda  kfivuli  podobná  s  dlouhou  trou- 
bou a  prohání  se  v  korunách  lesních  stromů. 
Nejvýznačnější  s.  rodu  Ploceus^  obyčejně 
čemožlutí  neb  jako  vrabci  zbarveni  staví  vi- 
sutá, kulovitá,  lahvovitá  neb  křivulovitá 
hnízda  ve  větších  společnostech  i  s  jinými 
druhy,  zavěšují  svá  hnízda  na  vějíře  palem 
kokosových,  na  větve  nad  vodou,  neb  v  ko- 
runách Adansonií.  V^  čas  sucha  přelétají  a 
zapadají  jako  špačkové  na  noc  do  rákosí. 


554  Snovídky  —  Soave. 

Východní  Baya  (P,  megarhynchiii)  upev-  rokku.  Egyptě,  jejich  vliv  však  zasahojc i  do 
ňuje  hnízda  i  na  střechách  domorodců  v  Ben-  Súdánu  (Vadáj),Senegalska  a  Somálska.  Mimo 
gálsku.  O  zpévu  nemůže  býti  u  s-Čů  řeči,  Afriku  objeven  byl  vliv  tčchto  fanatikfiv 
jen  cvrkají,  syčí,  gakrují.  Pro  klec  jsou  s.  I  i  v  Arábii  (Jemenu)  a  v  Mesopotamii.  Méli 
velmi  vděčnými  a  vytrvalými  ptáky.  S  peřím  |  neblahý  vliv  na  mnohé  africké  výpravy,  na  pK 
více  méně  zdobným  spojují  malé  potřeby,  na  Rohlfsovu  do  oasy  Kufry  (srv.  Afrika, 
berou  zavděk  jednoduchým  opatřením  a  hor-  str.  4046).  Měli  snad  i  jakýsi  vliv  na  hnutí, 
livě  stavějí  umělá  svá  hnízda  a  některé  druhy  jeŽ  vyvolal  r.  1881  Muhammed  Ahmed  cl 
odměňují  ošetřovatele  i  hojným  potomstvem.  Mahdí.  Srv.  Duveyrier,  La  Confrérie  musul* 
Zrnojcdi  liší  se  od  předešlých  velmi  krát-  mane  de  Sidi  Mohammed  ben  Ali  el  Senoussi 
kou  první  Ictkou;  rychle  létají  a  stavějí  uza-  (Pař.,  1884);  Rinn,  Marabouts  et  Khouan 
vřená  hnízda  s  otvorem  postranním  i  na  (Alžir,  1885);  Depond  et  Coppolain,  Les  Con- 
blízku  obydlí  lidských,  živí  se  semeny  trav  freries  religieuses  musulmanes  (t.,  1S97); 
a  v  obojím  pohlaví  málo  se  liší.  Z  nejzná-  Rohlfs,  Kufra  (Lip.,  1881). 
mějších  druhů  jest  bengalist  tečkovaný  Snyders  jsnajdrs]  Frans,  malif  nixos. 
(//flfcro^gťfťim^wť/ťii/a), ptáček červenýjhnědo-  (♦  1579  v  Antverpách  —  f  1657  t.).  Byl  iá- 
křídlý,  hojně  bíle  tečkovaný,  ve  vých.  Indii,  kem  Pietra  Brueghela  mladšího  a  H.  vanBa* 
Ceylonu,  na  Jávě  hojný,  u  nás  v  kleci  často  ví-  léna  a  maloval  s  počátku  ovoce,  později  iví- 
daný.  Podobně  žijí  A  man  diny  (5)?erm<ř5/e4),  řata.  Byl  přítelem  i  spolupracovníkem  Ru« 
mail  ptáčkové,  skrovněji  zbarvení,  žijící  as  bensovým,  v  jehož  obrazech  ma!ova]  mrtvou 
v  70  druzích  po  Africe,  tropické  Asii  a  přírodu  i  zvířata.  Vlivem  Rubensovým  kooa* 
Austrálii.  Nejznámější  jest  indický  rýžov-  ponoval  také  veliké  obrazy  honebni,  plné 
nik  (5.  ory\ivora)t  velikosti  stehlíka;  od  íigur  lidských  i  zvířccich,  zvláště  pak  iivé 
jeho  jemně  Šedého,  vczpod  bledě  růžového  scény  zvířat  zápasících.  Četné  jsou  jeho  ob- 
peří  ostře  se  odlišuje  černé  temeno  hlavy,  rázy  zelinářských,  rybářských  a  zvěřinářsk\^ch 
brady,  krovky  svrchní,  ocas  a  bílé  zpodní  i  krámů,  ptáků,  zvířata  v  ráji  a  pod.  Jeho  práce, 
krovky  ocasní;  tváře  jsou  černě  vroubené  a  vynikající  skvělým  koloritem,  jsou  rozšířeny 
zobák  červený.  Rýžovník,  jenž  někdy  příjemně  po  galeriích  ve  Vídni,  Mnichově,  Drážďanech* 
zpívá,  jest  ve  své  domovině  zlým  hubitelem  Gothě,  Berlíně,  Petrohradě  a  i.  Figury  vob- 
polí  rýžových,  v  zajetí  však  jest  vděčný  chovu;  I  rázech  jeho  malovali  buď  RuDcns  nebo  Jor- 
vyskytují  se  též  ptáci  liplně  bílí.  Bše,     \  daens,   Honthorst  nebo  Mierevelt,    Z  prací 

SnoTldky,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vyškov,  |  Sových  uvádíme:  Lov  Diany  (s  Rubenscm); 
okr.  Bučovice,  fara  Nemotice,  ps.  Korýčany;  >  Zápas  kohoutu  (v  Praze,  Rudolfinum  a  menŠí 
85  d.,  485  oby  v.  č.  (1900),  2tř.  šk.,  2  mlýny,  v  Berlíně);  Daniel  v  jámě  lvové  (Vídeň);  Lo9 
2  pily,  cihelna,  rubačství  v  panských  lesích,  na  jelena-,  Lov  na  kance  i^v  Praze,  Rud.); 
nedaleko  myslivna  a  pod  vrchem  » Hrádkem*  Vstup  :^viřat  do  archy  úmluvy  \  Vnitřek  ku* 
krásné  údolí  s  pověstnou  studánkou  »Bez- 1  chyné\  Kůň  a  jiní  čtvernofci]  Opice,  veverka 
dýnka*.  a  papoušek  s  ovocem  i Louvre);  Koncert  koček 

Snowdon  [snóďn],  nejv.  horská  skupina  a  koncert  ptáků  (Ermitáže  v  Petrohr.);  ZátiH 
v  angl.  knížetství  Waleském,  v  hrab.  carnar- '  (v  Praze,  Rud.)  a  j. 

vonském,  skládá  se  z  pěti  vrcholů,  odděle-       8.  O.,  zkratek  lat.  =  síwe  obligo^  bez  ob- 
ných  od  sebe  hlubokými   stržemi;   nejvyšší    liga  (v.  t.). 
vrchol  Moeb-y-Wyddha  je  1085  m   vysoký.       8d,  dán.,  jezero. 
Vzestup  na  horu  je  usnadněn  ozubenou  dra-       Sdalosand  (SC3lasund)  viz  Dagó. 
hou  z  Llanberis.    Kymricky  S.  sluje  Eryri,       8o&ne  [són]  viz  Son. 
t.  j.  Orlí  hora.  I     Soane  I  són]  John,  architekt  angl.  (♦  1762  — 


(Senúsi,  Sinusija),  nábožen-  f  1837  v  Londýně).  Byl  s  počátku  cihlářem, 
ská  sekta  muhammedánská,  rozšířená  hlavně  ,  pak  stavitelským  dělníkem  u  Georgea  Dance, 
v  sev.  Africe.  Hlavním  úkolem  jejím  jest  oči-  i  později  u  HoUanda,  u  nichž  se  také  učil  sta- 
Štění  islámu  a  návrat  k  původnímu  učení,  i  vitelství.  Potom  studoval  na  král.  akademii, 
dále  boj  proti  křesťanům.  Vznikla  z  velikého  1  vzdělával  se  r.  1777  v  Itálii,  po  svém  návrata 
řádu  Kadria,  jejž  založil  ke  konci  XVIII.  stol.  řídil  veliké  stavby,  jako  Anglickou  banku, 
Sidi  Abd  Alaziz.  Druhým  náčelníkem  tohoto  palác  S.-Jamesk^%  parlament  a  mn.  j.,  a  r.  181S 
řádu  byl  Ahmed  ben  Idris,  po  jehož  smrti  jmenován  jedním  ze  tří  vrchních  stavitelův 
(1833)  členové  řádu  se  rozdělili.  Jedna  čásf  korunních.  Od  r.  1809  byl  pr o f.  architektury 
zvolila  náčelníkem  r.  1835  učence  {talib)  Sidi  na  král.  akademii  v  Londýne  a  vychoval  znač- 
Muhammeda  bna  Si  Ali  ben  Senúsi  (*  1791  —  nou  řadu  žáků.  R.  1833  zřídil  ze  svých  uměl. 
tl859).  Odtud  název  sekty.  Muhamed  ben  Se-  ,  sbírek  veřejné  museum,  na  jehož  udržováni 
núsi  šířil  své  reformní  ideje  nejprve  v  Mekce,  a  rozmnožování  věnoval  30.000  lib.  st.  Zane- 
kdež  však  nenašel  porozuměni.  Významu  na-  chal  zajímavé  paměti,  \femoirs  1,1834). 
byla  sekta  jím  založená  teprve  r.  1885,  když  Soap  [sóp],  angl.,  mýdlo, 
střediskem  jejím  sestála  oasa  Džerbúb,  též  Soares  Antonio  da  Fonseca  viz  da» 
DŽarabúb  zvaná  (na  záp.  hranicích  oasy  Sívy,    Chagas. 

ve  vilájelě  tripolském).  Po  smrti  zakladatele  I  Soave  f-áve[,  ital.,  něžně,  půvabně, 
sekty  stal  se  náčelníkem  jejím  syn  jeho  Sidi  o  hudebním  přednesu,  také  soavemente. 
Muhammed  el  Mahdí.  S.  rozšířili  se  v  Africe  Soave  [-áve],  m.  v  ital.  prov.  veronské, 
hlavně  v  Tripolsku,   Fezánu,  Alžírsku,   Ma-   circond.  San  Bonifacio,  při  trati  Verona- Vi- 


Soave  —  Sobehr.  555 

cenza,  má  středověký  ráz  a  3942  oby  v.  (1901),  I  Akobo,  načež  pode  jménem  Pibor  spěje  na 
jako  obec  5343.  Vinařství.  |  sev.  ke  stoku  s  Upenem.   S  obou  stran  se- 

8oaT9  Francesco,  učenec  a  spis.  ital.  siluji  jej  přítoky:  s  pravá  Gelo,  jejž  Neu- 
(♦  1743  v  Luganě  —  f  1806  v  Pavii).  Pfisobil  ,  mann  prohlašuje  také  za  řeku  zřídelnou,  a 
na  univ.  v  Parmě,  později  byl  prof.  filosofie  ,  kterýž  protéká  jezero  Tata,  dále  Bela,  vlévá- 
v  Miláně.  R.  1802  stal  se  řéd.  lycea  v  Mo-  !  jící  se  do  ramena  Mokvaie  a  spojující  se 
deoě,  odkudž  přišel  do  Pavie  za  prof.  ideo-  zvláštním  ramenem  s  Gelem ;  v  levo  přichází 
logie.  Snahy  jeho  nesly  se  ku  povzneseni  od  jihu  Neubari,  nejspíše  řeka  totožná  s  Ru- 
n;irodniho  vzděláni  a  rozšíření  osvěty  i  k  mo-  i  zim,  od  Wellbyho  objeveným.  Také  od  Pi- 
dernisováni  zastaralých  paedagogických  fo-  '  boru  odbočuje  mocné  rameno  Geni,  vléva- 
rcm.  K  tomu  cíli  psal  Novelle  morali  (1780),  jící  se  pod  Nasserem  do  S-u.  Od  stoku  obou 
mravoučné  povídky  značné  v  Itálii  rozšířené,  těchto  řek  nazývá  se  řeka  většinou  S.  (ač 
2  ostatních  spisův  uvádíme:  Ricerche  intonto  I  vyskytují  se  také  četná  jména  jiná),  ubírá  se 
all'  istitu\ione  naturale  di  una  societa  e  di  una  četnými  oklikami  na  sev.-záp.  a  vlévá  se  na 
tingua  (Milán,  1772);  Rifjlessioni  Intorno  Visti-  9^  21'  s.  š.  a  31*  40'  v.  d.  u  tvrze  Su  do 
tu\ione  d*una  lingua  universale  (Řím,  1774)  a  Nilu.  Při  ústí  jest  za  normálního  stavu  vody 
učebnici  tehda  na  všech  universitách  ital.  na  150—300  m  široký,  ale  za  velké  vody  při- 
zavedenou  Jstitu\ioni  di  logica^  metafislca  ed  I  vádí  do  Nilu  takové  spousty  vody,  že  prý 
etica  (Pavie.  1804,  4  sv.).  Veškery  jeho  spisy  jej  i  zastavuje.  V  tu  dobu  jest  pohodlně 
(mezi  nimi  i  pěkné  překlady  řeckých  a  řím-  splavný,  na  250 /rm  od  ústí^  jindy  však  četné 
ských  klassiku)  vydány  v  Miláně  r.  1815—17.  ,  mčlčiny  plavbu  znesnadňují.  —  Srv.  Austin» 

Soave  Poláno  Pietro  viz  Sarpi.  '  Survey  of  the  S.  Region  (»Geogr.  JournaU 

8ob  (Rangifer  tarandus  Sund.)  jest  ssavec  1901);  AJourney  from  Omdurman  to  Mome 
náležející  mezi  dvoukopytníky  parohaté  {Cer-  basa  via  Lake  Kudolf  (t.,  1902);  Fórster,  Die 
vina).  Samec  i  samice  mají  parohy  na  konci  neuestenForschungen  imSobatgebiete(»Glo- 
p^stovité  vctevnaté;    u  kořene  parohů  jsou   bus<,  sv.  79,  1901). 

dva  výběžky  lopatovité,  jimiž  odhrabuje  snih.  8ob61ce,  Sobšice,  far.  ves  v  Čechách 
S.  jest  asi  tak  veliký  jako  jalovice;  přední  j  při  Javorce,  hejtm.  Nová  Páka,  okr.  Hořice, 
čásf  těla  jest  silnější  než  zadek.  Hlava  jest  |  pš.  Ostroméř;  104  d.,  609  oby  v.  č.  (1900), 
ku  předu  skloněna.  Tělo  jest  kryto  srsti  kostel  sv.  Prokopa  (ve  XIV.  stol.  far.\  5tř. 
šedohnědou,  jež  se  prodlužuje  na  laloku  šk.,  válcový  mlýn,  dvůr  a  žel.  zastávka  při 
krčním  v  dlouhou  hřívu.  Žije  v  sev.  krajinách  trati  Ostroměř-Jičin.  U  kosteía  stojí  knížecí 
polárních,  v  Evropě,  Asii  a  Americe  (sev.-  zámek,  bývalý  fil.  klášter  řehole  kartusiánů 
amer.  odrůda  kar ibu,  karibou)  mezi  52"  valdických  u  Jičína.  R.  1895  odkryty  zde 
až  80''  s.  š.  Seveřané  jej  chovají  pro  užitek  jámy,  v  nichž  nalezen  keltický  meč  s  poch- 
jako  zvíře  domácí,  neboť  jim  poskytuje  mléko  vou  a  jehlice.  Stávala  zde  tvrz  se  statkem, 
a  tahá  sáně;  také  maso  má  velmi  dobré.  Na  na  niž  připomínají  se  v  XVI.  stol.  Zviřetičii 
svobodě  žije  ve  stádech  o  mnoha  stech  kusů  z  Vartemberka,  od  r.  1584  Dohalští  z  Do- 
a  živí  se  rostlinami,  zvláště  lišejníky.    Sx,       halíc;  r.  1627  prodány  S.  Albrechtovi  z Vald- 

8ob  (Co6b\  řeka  ruská,  levá  pobočka  Šteina,  po  jeho  smrti  dostaly  se  ke  klášteru 
Bagu;  prameni  v  gub.  kijevské  nad  vesnicí  kartouzskému  veValdicích,  po  jehož  zrušení 
Zozovem  a  ústi  v  gub.  podolské  u  městyse  dostaly  se  nábož.  fondu,  od  něhož  je  kou- 
Ladyiina.  Pp,       pili  kn.  Trauttmansdorffové.^ 

8ob46oVy  Sováčov,  Zobáčov,  ves  na,  Sobéboř,  Soubor,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Litovel,  fara  Chu-  okr.,  fara  a  pš.  Ledeč;  28  d.,  200  obyv.  č. 
dobin;  57  d.,  320  obyv.  č.  (1900),  mlýn.  (1900),  výroba  šindele  a  samota  Vostojavka. 

SobákOTi  ves  v  Čechách, he i tm.  Čes.  Lípa,   Na  blízku  stával  hrad  Lacembok. 
okr.  Mimoň,  fara  Světlá,  pš.  Osečná;  22  d.,       Sobaotri  viz  Eg  o  ismus. 
122  obyv.  č.  (1900).  8obé6ice  viz  Sob  etice  3). 

Bóbákiiya  [šóbáňa],  též  Sóvár,  maď.,  viz  SobédraŽ,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Slaná  2).  Milevsko,   fara   a  pš.  Kostelec    u  Milevska; 

Sobat,  pravý  přítok  Nilu  ve  Vých.  Sii-  42  d..  347  obyv.  č.  (1900),  myslivna. 
daně,  vzniká  na  8'  38'  s.  š.  a  33*  11'  v.  d.  Sobédmhy  [Soborten),  ves  v  Čechách, 
stokem  zřídelných  řek  Upena  čili  Báro  a  Pi-  hejtm.,  okr.  a  pš.  Teplice,  fara  Krupka;  114  d., 
boru.  Upeno,  podle  mohutnosti,  ne  však  1929  obyv.  velš.  n.  (1900),  kaple,  4tř.  šk., 
podle  délky  hlavni  tok,  sbírá  vody  své  na  továrna  na  zboží  prymkáfské,  hnědouhelné 
jihozáp.  okraji  vysočiny  Habešské  v  kraji-   doly  a  vápenice. 

nach  bure  i  Gore,  ubírá  se  potom  od  vých.  Sobehr,  také  Sib ér  neb  Z ubair,  egyptský 
k  záp.  a  přijímá  v  právo  Jokau  a  Sonka-Ma-  lovec  otroků  (♦  kol.  r.  1835  v  Sendi  —  f  kon- 
keir,  v  levo  Aluru;  na  jižní  straně  odbočuji  cem  let  70tých  XIX.  stol.  v  Káhiře).  Pocházel 
četná  ramena,  jež  dílem  opět  s  hlavním  to-  ze  kmene  Arabů  Džaálijínských,  byl  zprvu 
kcm  se  spojují  (na  př.  Addura),  dílem  smě-  písařem  egyptské  vlády  v  Chartúmu,  pak  ve 
řují  na  jihozáf).  k  Piboru  (na  př.  Mokvai).  službách  obchodníka  s  otroky  Ali  Abá  Omo- 
Pibor  plameni  se  podle  Bottega  mezi  6"  až  riho.  Jakožto  obchodník  samostatný  shro- 
7°  s.  š.  sev.  od  jez.  Rudolfova  a  sluje  na  máždil  kolem  sebe  značné  množství  pomoc- 
vrchovisku  svém  Džuba,  záhy  však  obrací  níků,  s  nimiž  podnikal  hotové  výpravy  vá- 
86  sev.-záp.  až  po   7'  48'  s.  š.   maje  jméno   léčné.  Tak  podrobil  si  kmen  Arabů  Risegat- 


556  Soběhrady  —  Sobek. 

ských  na  i  v.  od  Dár-Fúru  a  znepokojoval  od  pradávna  ke  hradu  Kynžperka;  v  XVLstoL 
i  sultána  dar-fúrského  Mubammeda  elHasina. '  vystavena  zde  tvrz.  R.  1666  dédÚi  S.  jesalté 

Zakročením   generálního    guvernéra   egypt-  šejnovští,  po  jejichž  zrušeni  pfípadly  ke  la>- 

ského  Súdánu  Ismáíla  paše  8.  stal  se  mudí-  stelu  šejnovskému  (bohosudovskému). 

rem   čili   místodiiitelem  provincie  Bahr-el-  3)  S.,  far.  ves  na  Moravé,  hejtm.  Hranice, 

Gazál,  a  po  porážce  vzbouřených  Arabfi  Rise-  okr.  Lipník;^  97  d.,  566  oby  v.  č.  (1900),  kostel 

^atských  mistodržícim  nové  provincie  Šekky.  Nanebevzetí  P.  Marie,  2tř.  šk.,  pš.,  četn.  sta- 

V  boji  se  sultánem  dár-fúrským  Brahúmem  nice  a  čásf  obce  Symře. 

Koiko  (od  r.  ISTS"!  S.  byl  značně  podporován  Sob^k,  os.  iméno  stč.,  Soběslav, 

od  Ismáila  paši,  tak  že  sultána  porazil  na  hlavu  Sobek:   1)  Š.  Matouš  Ferdinand  vis 

na  podzim  r.  1874  u  Menovási.    Sultán  sám  z  Bilenberka  Matouš  F. 

v  boji  padl  a  S.  jmenován  guvernérem  nové  2)  S.  František,  historik  český  (*  1844 

provincie   dár-fúrské.    Poněvadž   však  jeho  v TrpišovicichuLedče),  studoval  na  gymnasiu 

moc  stále  rostla,  zdál  se  egyptské  vládě  ne-  v  Něm.  Brodě  a  Kr.  Hradci,  potom  na  fakoltě 

bezpečným,  vlákán  r.  1875  do  Káhiry,  kdež  filos.  v  Praze  (1866—69),  načež  byl  vycho- 

nenápadně,   ač  se  všemi  poctami,  zdržován  vatelem  v  rodinČ  generála  Jiřího  Stratimiro- 

až  do  své  smrti.  Jeho  syn  Suleimán,  který  viče,  od  3.  bř.  1872  suppl.  učitelem  na  stát 

následoval  po  svém  otci  jakožto  mistodržici  gymn.  v  Třebíči,  od  6.  čna  t.  r.  skut.  učitelem 

Dár-FiSru,  byl  přes  to,   že  r.  1879  Egvpfa-  na  ob.  reálce  v  Rakovníce,   od  1.  záři  1877 

nům   se   poarobil,   15.  čce  t.  r.  zavražděn,  prof.  na  reál.  gymnasiu  v  Chrudimi,  r.  1891 

Srv.  Slatin,  Feucr  u.  Schwert  im  Sudan  i,Lip.,  stal  se  ředitelem  c.  k.  gymn.  v  Kolíně,  r.  1893 

1896).  ředitelem  gymnasia  v  Truhlářské  ul.  v  Praze. 

Sobéhrady  viz  Soběhrdy.  Cestoval  po  všech  zemích  koruny  Česicé,  po 

Sobéhrd  Mnišovský  zeSebuzina  a  rak.  Alpách,  Haliči,  sz.  Uhrách  (zvi.  v  Tatrách), 

z  HorŠteina  Rafael,  právník  a  spis.  čes.  Slavonsku,  Srbsku,  Německu.  Literami  práce 

(♦  1580  v  Horšové  Týně  —  f  1644).  Studoval  jeho  rázu  belletristického  vyšly  porůznu,  ně- 

V  Praze  u  jesuitů,  v  Paříži,  v  Římě  a  dosáhl  které  v  >Obrazich  života*  r.  1872,  v  Urbán- 
doktorátu  právnického  v  cizině.  Vrátiv  se  kove  >Nové  knih.  mládeže*  r.  1875  Život  dítek 
stal  se  král.  tajemníkem  Melchiora  Klesla,  na  venkově]  práce  rázu  poučného  (z  oboru 
tehdy  mistodržiciho  v  Rakousich.  Přídomku  grammatiky,  methodiky,  zeměpisu  a  dějepisu, 
svrchu  uvedeného  dosáhl  r.  1611,  rok  potom  folklóru)  v  »Pokroku*,  v  »Komenském«,vpro- 
stal  se  radou  nad  appellacemi  v  Praze  na  grammech  ústavů,  kde  působil,  kritiky  v  Pni- 
lavici  doktorské,  r.  1637  na  lavici  rytířské  sikově  >Kroku<,  Zeměpis  pro  hospodaře  (I.  L. 
a  r.  1640  místokomorníkem  desk  zemských.  Kober),  hojně  rozšířené  učebné  knihy  pro 
Byl  výkonným  činitelem  za  protireformace  nižší  tř.  Škol  středních:  Všeobecný  ^eměpis^ 
na  Moravě  i  v  Čechách  a  měl  arciknížete  díl  I.  (5.  vyd.  1900  v  Pr.),  11.  (5.  vyd.  1902 
Ferdinanda  III.  vyučovati  češtině.  Pomáhal  v  Pr.),  III.  (»Popis  mocn.  Rak.-Uherského«, 
Paprockému  v  úpravě  českého  znění  Dia-  3.  vyd.  1903  v  Chrudimi)  a  Dějiny  všeobecné^ 
dochu  {Roiprava  o  klditeřich  a  opatech  v  krdl.  díl  I.  (5.  vyd.  1900),  II.  (4.  vyd.  .1900)  a  DI. 
Českém  v  Diadochu  260—380,  IV.  308;  při-  (4.  vyd.  1902),  dále  Dějepis  mocn.  Rak.-Uk, 
psáno  arcibiskupu  pražskému  Zbyňkovi  Ber-  (4.  vyd.  1896),  jenž  upraven  jest  po  největ- 
kovi  z  Dube),  složil  návod  k  psaní  česky  šim  díle  věcně  a  často  i  slovně  podle  prací 
(Constructio  seu  strues  Tritemiana,  1628,  rkp.  Tomkových. 

v  Upsale)  a  540  básní  latinských,  zvi.  epi-  Sobek  z  Jezera,  příjmení  staročeské  ro- 

grammat.  Srv.  Jirečck,  Rukovčfll.  235-236.  diny  vladvcké,  která  pocházela  ze  vsi  Jezera 

Soběhrdy,  Soběhrady,  ves  v  Čechácn,  v  osadě  ókrouhlické  u  Benešova.    Erb  štít 

hejtm.,  okr.  a  pš.  Benešov,  fara  Poříčí;  31  d.,  nadél  polovičný  bílý  a  Červený,  klenot  křidla 

193  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.  obec,   evang.  červ.  a  bílé.    Křestným  jménem  S.  (Sobě- 

kostcl  (zal.  1786)  a  Itř.  soukr.  šk.    R.  1534  slav)  nazýval  se  r.  1388—1411  driitel  Jezera 

prodal  S.  Adam  ze  Sobčhrd  Janu  Havlasovi  a  potomci  přijali  je  za  příjmení.    Jan  držel 

z  Kamenice.  r.  1466  Veltruby  u  Kolína,  Jindřich  r.  1490 

Sobéohlapy  viz  Soběchleby  2<.  mčl  vsi  na  Pardubicku  v  zástavě,  Jan,  syn 

Sobéohleby:    1)  S.  {Oberkleě),    far.  ves  Janův,   držel  ok.  r.  1500  Jezero   a  Václav 

v  Čechách,   hejtm.   a   okr.  Podbořany,   pš.  do  r.  1548  Hor.  Poměnice.  Bohuslav  koupil 

Blšanv;    94  d.,   704  obyv.  n.   (1900),   kostel  r.  1553  polovici  Jezera,  na  němž  seděl  jcítě 

sv.  Jiří   (ve  XIV.  stol.  far.),   2tř.  šk.,   popi.  r.  1580.  R.  1582  drželi  ;e  Václav  (od  r.  1584 

dvůr,  mlýn  a  hájovna.    Zaniklá  fara  r.  1857  ženatý  s  Johankou   Mirkovnou  ze  Solopisk] 

obnovena.     Ves  již   ve    XIV.  stol.   osazena  a  Krištof.  Onen  žil  ještě  r.  1603  a  v  diieni 

Ncmci. —  2)  Sj,  Sobcchlapy  [Sobochleben),  Jezera  následoval  (syn)  Bohuslav.  Tento  ze- 

ves  t.,  hejtm.  Ústí  n.  L.,   okr.  Chabařovice,  mřel  před  r.  1621  zAstaviv  vdovu  Důbru  roz. 

fara  a  pš.  Bohosudov;    69  d.,  1015  obyv.  n.  z  Kostelce  a  dceru  Annu.  Tato  se  sestrami 

(1900),  ložiska  hned.  uhlí  a  mlýn.    Nadační  otcovými  prodala  Jezero  (1621)  mateři,  jež 

statek  (477*66  ha)   se  dvorem   a  pivovarem  r.  1625  zemřela.  Nedlouho  potom  vyhasl  rod 

kostela  šejnovského,    od  něhož  jej   koupila  ten  i  po  přeslici.                                      Sek. 

r.    1902    mostecká    těžařská    společnost    za  Sobek  z  Kornic,  příjmení  starožitné  ro- 

440.000  K.  V  blízkých  lesích  zříceniny  hradu  diny  slezské,  jejíž  původiště  byly  Komice 

Gciersperku  (Supí  Hory.    Ves  příslušela  v  knížctství  Opolském   a  erb  prvotní   i^čer- 


Sobek. 


557 


vený  Stit  a  na  něm  na  třech  stupních  zlatý 
kusý  kfU  bes  horního  ramene)  rozšířen  a 
polepšen  r.  1716  erbem  svob.  pp.  Rauthen. 
ťrvotni  klenot:  stařec  ▼  červeném  rouše  se 
xU  pasem  a  červ.  čepici  s  šedivým  lemová- 
nim  a  zl.  třapcem.  Po  Komicích  psali  se 
r.  12S6  bratří  íešek  a  Přibyslav  a  r.  1390 
Jaroslav,  Vemek,  Jakuš  a  Hanoušek»  ale  ne- 
jisto,  zda  byli  předkové  Sobk&v.  A,  Prvni 
jejich  příjmení  bylo  Bélik;  tak  se  jmenovali 
1  bratři  Jan,  Sobek  (Soběslav)  a  Matěj, 
kteři  získali  r.  1434  Třebovici  (tu  pak  Matěj 
1451  prodal).  Jan  B.  stranil  Matiáši,  králi 
oherakému,  od  něhož  učiněn  hejtmanem 
▼  Homim  Slezsku  a  tim  i  správcem  Kozel- 
aka  a  HluČína.  Jeho  erbem  zdoben  jest 
III.  kvatem  zemských  desk  opavských  (1486). 
Nabyl  asi  v  ty  časy  Hlučína,  před  tím  (1482) 
Hlínicka.  Po  smrti  králově  uvržen  do  vězení, 
a  abjr  došel  milosti  krále  Vladislava,  po- 
stoupil mu  r.  1492  se  synem  Václavem 
vieho  svého  zboží.  Dotčený  Václav  obdržel 
od  krále  Matiáše  KeleČ  na  Moravě  odňatj^ 
pp.  z  Boskovic  a  postoupil  jei  pak  Janovi 
bratru,  od  něhož  asi  r.  1492  vyplacen.  Sobek, 
jejich  příbuzný,  připraven  jest  asi  tehda 
o  Bohumín,  který  r.  1486  koupil,  držel  pak 
Vladěnín  v  Pruském  Opavsku  a  od  r.  1495 
TlumaČov  na  Moravě  (f  c.  1512,  manž.  Markéta 
z  Drahotouie).  Synové  jeho  byli  Smil  a 
Hynek.  Tento  obdržev  za  díl  Tlumačov 
zdědil  po  bezdětném  bratru  Vladěnín,  jejž 
prodal.  Prodav  r.  1526  Tlumačov,  koupil 
c.  r.  Veselí  íu  Strážnice).  Synové  jeho  Smil, 
Jan  a  Václav  zemřeU  bez  potomkův  a  po 
smrti  Václavově  dostalo  se  Veselí  (1578) 
synftm  sestry  Johanky  vdané  Tetourové 
z  Tetova.  --  B.  Česká  pošlost  má  po- 
čátek od  Mikuláše,  který  koupil  r.  1487 
rychtu  ve  Skutči  a  držel  téz  šosovni  grunty 
při  Chrudimi.  Synové  jeho  byli  Jindřich, 
Absolon,  Bernart  a  Burjan.  Jindřich 
byl  r.  1512  purkrabí  na  Lichtemburce,  r.  1525 
hejtmanem  na  Smiřicích,  prodal  ok.  r.  1534 
s  bratří  mi  statek  při  Skutči.  R.  1530  koupil 
Trhovou  Kamenici,  asi  v  ty  časy  Lipku  a 
vesnice  mnohé  v  horách.  Zemřel  před  r.  1536 
bezdětek  a  o  statek  jeho  podělili  se  bratři. 
(O  Burjanovt  vizniže.^  Bernart  obdržel  při 
rozdělení  tvrz  Lipku,  ale  prodal  r.  1548  Bláto 
a  r.  1557  Lipku  (manž.  Kateřina  ze  Stříteže). 
Absolon  ujal  Trhovou  Kamenici  a  žil  ještě 
r.  1565  (manž.  Lidmila  ze  Stranová).  Kame- 
oici  držel  po  něm  Adam,  jenž  se  připomíná 
ještě  v  tituláři  r.  1589,  a  pak  Jan  (1603),  jenž 
prodal  r.  1613  DoL  Bradlo.  Po  povstání  od- 
souzen k  manství,  a  když  před  r.  1624  zemřel, 
statek  Jeho  odumřelý  zabrán.  Vdově  Anně 
M.  z  rrvmburka  sice  věno  přisouzeno,  ale 
nedočkala  se  vyplaceni.  V  Čechách  rodina 
ta  lanem  nadobro  vyhasla.  —  C  Ve  Slezsku 
žilir.  1486-1503  Albrecht,  1603  hejtman 

Ea  Opavsku,  Baltazar  (1489  v  OleŠnicku), 
ebestián  (1527  hejtman  na  Vikšteině), 
Václav  Bějik  (1533  na  Namsiavi),  Mikuláš 
(1545  hejtman  na  Hlučině).  Václav  nabyl 
ok.  r.  1523  statku  Ropice  v  Těéinsku.  TamŽe 


bydlil  Sigmund  (1561  na  Hor.  Němčících). 
Jiřík  starší  držel  r.  1591  Ropici  a  Jiří  ml. 
Koňskou  a  Blahotskou ;  na  oné  seděl  r.  1599 
Mikuláš  a  r.  1632  Karel,  který  měl  též 
Koňskou  a  v  nájmu  Bílsko.  Syn  jeho  Jan 
Jiří  prodav  Koňskou,  držel  pak  Záblatí  a 
Kobeřice;  tyto  prodali  r.  1679  synové  jeho 
Karel  Hynek,  Vilém  Bohumil  (pak  skrze 
manž.  Annu  Zuzanu  ovd.  Bergerovou  roz. 
ze  Sulíkova  pán  na  Psářích)  a  Frant.  Vilém. 
Tento  držel  Dolní  Žibřidovice,  jež  zůstavil 
synovi  Krištofovi  Vilémovi,  ale  r.  1740 
prodány.  Bratří  Jindřich  ajiří  obdrželi 
od  Ferdinanda  II.  panský  stav,  jenž  jim  ma- 
jestátem ze  26.  srp.  1637  potvrzen,  a)  Jindři- 
chovi potomci  byli  Jiří  Karel  (1673  na 
Grodci),  Karel  (do  r.  1701  s  manž.  na  Javoří) 
a  Bedřich  (*  1680  —  t  1768).  Tento  vy- 
stěhoval se  do  Pomořan,  kdež  potomci  drzS 
statky  v  kraji  kaminském  a  barkovském» 
jsouce  ve  stavu  svob.  pánův  a  víry  evange- 
lické. —  h)  Jiří  byl  žcnat  s  Annou  Skrben- 
skou  ze  Hříště  a  měl  syna  Rudolfa,  jenž 
dědil  po  mateři  Ropici  a  držel  také  R  udic  i 
a  Landek.  Byl  r.  1674  zemským  sudím  a 
r.  1693  hejtmanem  v  Těšínsku  (manŽ.  Helena 
Marklovská).  Syn  jeho  Rudolf  držel  Rudici, 
Landek  a  Éobrky  a  byl  kancléřem  v  Těšín- 
sku (t  1720,  manž.  Helena  Rostkova).  Skrze 
syny  jeho  založeny  dvě  pošlosti:  ad)  Pan- 
ská pošlost:  Maximilián  Jindřich,  starší 
syn,  prodal  Rudici  a  Landek,  avšak  koupil 
r.  1741  Slatinu  řu  Bílovce)  a  r.  1760  Stablo- 
vice  a  Uhlířov.  Byl  hofrychtéřem  kníž.  Leh- 
nického,  pak  radou  vrchního  úřadu  a  na- 
posled taj.  radou  a  praesidentem  dvorské 
kommerČní  kommisse  ve  Slezsku  (f  1771, 
manž.  Karolina  Rogojská  z  Rohoznika  f  1770). 
Synové  Josef  (♦  1740).  Kajetán  (*  1746), 
Jan  (♦  1747),  Maximilián  (♦  1749,  t  1778) 
a  Frant.  Karel  a  dcery  dědily  po  mateři 
Slatinu  (kterou  od  r.  1765  držela)  a  prodali 
ji  (1772).  Kajetán  byl  soudcem  zemským 
v  Opavsku  a  též  souacem  manského  soudu 
olom.,  pak  předsedou  zem.  soudu  opav.  a 
zem.  hejtmanem  (f  4.  dub.  1813,  manž.  Aloisie 
Kyselovská  z  Kyselova  f  1805).  Syn  jeho 
Ignác,  zem.  hejtman  a  předs.  zem.  soudu 
opav.,  zemřel  20.  srp.  1832  zastaviv  z  manž. 
Františky  Serafiny  roz.  hrab.  Falkenhainky 
syna  Viktora  (♦  1830),  jenž  byl  r^tmistrem 
v  c.  k.  vojště  a  držitelem  Stablovic  a  Uhlí- 
řova (t  13.  říj.  1888  bezdětek).  Sestra  ieho 
Aloisie  vdala  se  r.  1846  za  Karla  svob.  p.^ 
ze  Skal  a  z  Velké  Lhoty.  Syn  jejich  Karel 
(♦  1850)  přijat  od  Viktora  za  syna  a  maje- 
státem císaře  Františka  Josefa  (22.  říj.  1880) 
povoleno  mu,  aby  odlože  svůj  erb  užíval 
Sobkovského  a  psal  se  svob.  pán  8.  Skal 
z  Kornic.  Má  potomstvo.  —  hh)  Hrabec  i 
pošlost.  Karel,  druhý  syn  Rudolffiv,  držel 
košentín  (v  Prus.  Sle^.)  a  koupil  r.  1712 
panství  ratibořské.  Majestátem  z  1.  říj.  1716 
vyzdvižen  jest  do  hrab.  stavu  kr.  Čes.,  pak 
byl  hejtmanem  v  Opolsku  a  Ratíbořsku  a 
c.  k.  Uj.  radou  (t  17.  led.  1738).  Synové 
jeho  byli  Rudolf  Josef  na  Košentiné,  Felix 


558 


Soběkury  —  Sobernheim. 


ia  Karel.  Košentin  držel  po  Rudolfovi  Karel 
Jindřich,  jenž  r.  1781  po  tetě  Heleně  zdědil 
Brantice  a  Býkov,  ale  prodal  je  r.  1783. 
Ratiboř  drželi  napřed  Karel  a  po  jeho  smrti 
Felix,  jenž  byl  tajným  radou,  hejtmanem 
zemským  a  předsedou  repraesentace  v  Ko- 
rutanech a  od  r.  1763  praesidentem  vrch- 
ního úřadu  ve  Slezsku,  koupil  r.  1744  Bu- 
diškovice  ve  Znojemsku,  jež  r.  1760  zase 
prodal  (t  ok.  1769).  Syn  jeho  Jan  Karel 
prodal  r.  1776  Ratiboř  a  byl  pak  radou  při 
vrchním  úřadě  (manž.  Maximiliána  Skrben- 
ská  ze  Hříště  f  1798).  Synové  jeho  Jan 
Karel  (♦  1784,  f  c.  1836)  a  Antonín  (»  1785) 
byli  této  pošlosti  poslední.  —  />.  Z  rodiny 
této  rozvětvené  Žili  kromě  těchto  pošlosti: 
Bludovšti  zK.  pocházející  z  Bludovic  v  Tě- 
šínsku,  držíce  v  XVI.  stol.  také  Bělou  a 
Sucholazec,  Hůrečti  zvaní  po  Hftrkách 
(Gůrkách)  v  Těšinsku  (žili  až  do  XIX.  stol. 
v  Těšinsku),  Hynalové,  kteří  r.  1641  vy- 
mřeli, Kl  o  chove  (v  XVI.  stol.  v  Těšinsku), 
Rymultavšti  v  Opolsku  a  Těšinsku  a  Ro- 
hovatí v  Opolsku.  Sčk. 

S.  z  K.  Burjan,  doktor  práv  a  přední 
áiřitel  nauky  Lutherovy  v  první  době  u  nás. 
Studia  konal  ve  Vitemberce  při  samém  vy- 
stoupení Lutherově,  tu  pak  úzce  přilnul  ne- 
jen k  nauce,  nýbrž  i  k  hlasateli  jejímu.  Do- 
sáhnuv hodnosti  doktorské  vrátil  se  r.  1521 
do  Prahy,  kde  k  svému  potěšení  shledal  již 
veliké  množství  mužfi  stejně  smýšlejících, 
kteří  brzo  v  obci  se  rozmohli  na  celou  stranu. 
Pro  ně  a  na  dalíí  šíření  nového  učení  pře- 
ložil ještě  toho  roku  několik  spisů  Luthe- 
rových,  jež  tajně  tiskl  na  zpfisob  letákův 
u  P.  Severina  (záchov,  v  stud.  knih.  olo- 
moucké: D.  3/.  Luther  před  velebnosti  ctsařskú 
i  přede  všemi  knij{atv  Řiše  k  napomenuti 
jich  . . .  odpovéd  dává;  D.  M.  Luther  pro  kterú 
přičinu  papežské  knihy  spálil)  Lutherovo  kdiani 
o  Novém  yikonč  aneb  o  posledním  kšajtu  Krista 
Pána  na  sv.  večeři^  t.  j.  o  mši  sv.  ve  Vitem- 
berce učiněné).  Podle  zpráv  Bartoše  písaře  S. 
učiněn  byl  kancléřem  staroměstským  asi 
tehdy,  kdyŽ  strana  novotářů  nabyla  převahy 
(v  březnu  1523);  k  úřadu  tomu  hodil  se  ne- 
jen svým  vzděláním,  ale  i  nadáním  diploma- 
tickým. Proto  ho  shledáváme  vedle  Hlavsy 
též  v  poselstvu,  vypraveném  do  Vídeňského 
Nov.  Města  za  Karlem,  knížetem  minstrber- 
ským,  k  jednání  o  výpravě  proti  Turkům. 
Bývaje  i  prostředníkem  mezi  Prahou  a  Vitem- 
berkem,  S.  opatřil  doporučným  listem  admini- 
strátora církve  podobojí,  Havla  Caheru,  když 
z  jara  r.  1523  ubíral  se  k  německému  refor- 
mátorovi. Když  pak  Luther  následkem  té 
návštěvy  Pražanům  poslal  list  (dne  15.  čce) 
o  volbě  služebníků  církevních,  S.  hned  jej 
přeložil  do  češtiny  (O  voleni  pravých  slu- 
^ebnikuo  v  cierkvi  sv,)  a  je^tě  koncem  t.  r. 
rozšiřoval  jej  po  Praze.  Že  užil  v  překlade 
slov  satiricky  míněných  »o  knězích  špiko- 
vaných  a  probolených*,  dostalo  se  mu  pře- 
zdívky dr.  Špik  (Bartoš,  str.  60).  Po  roce 
vlády  strany  nové  konscrvativci  nabyli  opět 
převahy,  a  tu  S.  mezi  prvními  uvězněn  proto, ' 


že  obeslal  si  Caheru,  jenž  zatím  náležel  opět 
ke  straně  podobojí,  a  že  rau  i  vyhrožoval. 
Obeslán  *  byv  totiž  v  srpnu  1624  do  rady 
zbaven  kancléřství  a  zatčen.  Luther  byl  zprá- 
vou o  tom  velmi  dojat  a  poslal  mu  potc§ný 
list  (Bartoš,  str.  123  si.).  Propuštěn  byv  te- 
prve 4.  květ.  1526  S.  vyobcován  z  Prahy  a 
uchýlil  se  na  Moravu.  Tu  měl  nějaké  styky 
s  novokřtěnci,  ale  zvU  s  Bratřími,  nebof  pře- 
ložil do  němčiny  jejich  konfessi  z  r.  1532 
pro  markrabí  Jiřího  Braniborského.  KdvŽ 
(ednota  podruhé  jednala  8  Lutherem,  S.  i  áo 
Vitemberka  provázel  Augustu  (1536).  V  Olo- 
mouci r.  1539  dokonal  suchý  a  opatrný  pře- 
klad Jana  Kariona  Knihy  kroniky  k  čemuž 
ho  pobídl  biskup  bratrský  Martin  Michalec 
a  p.  Jan  z  Lipé  (vyd.  v  Litomyšli  u  Alex- 
andra Aujezdského,  opravená  i  doplněná  do 
smrti  cis.  Maxmiliána  II.  od  Dan.  Ad.  z  Vele- 
slavína vyd.  opět  r.  1584  a  1602),  O  dal- 
ších osudech  jeho  bylo  by  třeba  blíže  pá- 
trati. (Jireček,  Ruk.  II.,  236—239;  Jar.  Vlček. 
I.,  str.  359  si.)  JNk. 

Sobékury,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Přeštice,  fara  Dnešice,  pá.  Merklín;  63  d,, 
507  oby  v.  č.  (1900),  kaple,  Itř.  šk.  a  mlýn. 
Připomíná  se  r.  1239  jako  majetek  kláštera 
kladrubského. 

Sobélioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Kroměříž,  fara  a  pš.  Rataje;  49  d.,  208  obyv.  č. 
(1900). 

Sobénioe,  Soví  nice,  Sově  nice  {Sobe- 
nitx,  Sobenx),  ves  v  Čechách,  na  úpatí  hory 
Sedla,  hejtm.  a  okr.  Litoměřice,  fara  Býčko- 
vice,  pš.  Ploskovice;  66  d.,  376  obyv.  n. 
(1900),  fil.  kostel  Petra  a  Pavla  (ve  XIV.  stol. 
far.),  2tř.  šk.,  pálení  cihel,  2  mlýny  a  chmel- 
nice. R.  1363  připomíná  se  Nešpor  ze  So- 
běnic.  V  XVII.  stol.  zanikla  fara.  Blíže  vsi 
u  paty  Sedla  nalezeny  byly  starožitné  bronzy. 

Sobénov:  1)  S.,  S ob  inov,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Chotěboř,  fara  a  pš.  Sopoty; 
54  d.,  433  obyv.  č.  (1900),  Itř.  soukr.  ev.  šk., 
žel.  zastávka,  tkalcovstvi  a  sif kováni;  samota 
Z  vol  ano  v.  —  2)  S.  {Oemau),  far.  ves  t,, 
hejtm.  a  okr.  Kaplice,  pš.  Bcscdnice;  88  d., 
579  obyv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Mikuláše  (ve 
XIV.  stol.  far.),  v  blízkém  lese  »Hájku«  mešní 
kaple  P.  Marie  čili  Panna  M.  v  hájku,  2tř. 
šk.  —  3)  S.,  Zátoň,  chybně  Ebenau  {Ebe- 
nauj  Oemau,  Ottau),  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Krumlov,  fara  Zátoň;  24  d.,  145  obyv.  n. 
(1900^. 

Sobéraz,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Jičín,  fara  a  pš.  Radim;  58  d.,  307  obyv.  ě, 
(1900),  mešní  kaple  sv.  Petra  a  Pavla.  V  1. 
1627—1850  příslušenství  Radime. 

SiJberle,  ves  v  Čechách,  viz  Záboří. 

Sobernheim,  město  v  prus.  vlád.  obv. 
koblcnckém,  kraji  kreuznašském,  nad  ř.  Nahé 
a  při  želez,  trati  SaarbrUcken-BingerbrUck, 
má  3313  obyv.  (1900),  katol.  a  evang.  kostel, 
staré  hradby,  veliký  got.  spolec.  kostel 
(z  XV.  stol.),  starou  kapli  řádu  maltánského, 
obvod,  soud,  pro^ymnasium,  reálku,  výrobu 
papíru,  knoflíků,  plechového  zboii,  kartonáží, 
punčoch  a  pěstování  vina  a  tabáku. 


Soběslav.  559 

Soběslav,  české  jméno  osobni,  zejména  byl  zapleten  kněžic  Břetislav,  syn  Břetislava  II., 
jméno  dvou  knížat  českých.  '  tehdy  již  pro  rQzné  pikle  uvězněný.  Břetislav 

1)  S.  I.,  knižc  čes.  (♦  ok.  1090  —  f  14.  lin.  oslepen,  ostatní  účastníci  potrestáni  smrtí.  Ke 
1140),  čtvrtý  syn  Vratislava  II.  a  Svatavy  i  konci  života  S.  snažil  se  zabezpečiti  stolec 
Polssé,  pHpommá  se  po  prvé  r.  1107.  Když  knížecí  svému  synovi,  i  neváhal  za  tím  účelem 
olomoucký  kníže  Svatopluk  svrhl  jeho  bratra  i  jednati  proti  dřívější  vymoženosti  (z  r.  1126). 
knížete  Bořivoje  II.,  S.  spolu  s  ním  odeíel  i  R.  1138  vyžádal  si  od  Konráda  III.  pro  něho 


do  vybnanstvi  ke  knížeti  polskému  Bole  Pá- 
vovi III.  Odtud  po  celou  řadu  let  vedl  život 
velmi  dobrodružný.  Účastnil  se  výpravy  Bo- 


leno, a  dal  jej  také  od  shromážděni  panstva 
v  Sadské  přijmouti  za  svého  nástupce.  Zemřel 
v  Hostinném,  kde  právě  přihlížel  k  opevňo- 


lesUvovy  do  Čech  r.  1110  proti  Vladisla-  vánívýchodních  hranic.  Jeho  manželka  Adléta, 
▼ovi  I.  a  mohl  po  siuiření  obou  knížat  vrá- 1  jež  zemřela  brzo  po  něm  (15.  září  1140),  dala 
titi  se  do  vlasti,  kde  dostal  za  úděl  Žatecko.  i  mu  pět  dítek:  Vladislava,  Oldřicha,  Sobě- 
Ale  jii  r.  1113  nastalo  mezi  Vladislavem  a  I  sláva  (II.)  a  Václava  (11.")  a  dceru  Marii,  jež 
8-em  za  vzájemné  ncdftvér^  nové  nepřátel- ,  provdána  byla  za  Leopolda  IV.  Rakouského, 
8tvi.  S.  přičítaje  vinu  nepřízně  bratrovy  vel- 1  potom  za  Heřmana,  kniž.  korutanského. 
moli  Vackovi,  dal  jej  úkladně  zavražditi '  2)  S.  II.,  kníže  čes.  (f  29.  ledna  1180),  syn 
(v  Čnu  1113),  načež  uprchl  do  Míšně.  Tam  před.,  vládl  v  Čechách  od  r.  1173—79.  Pro- 
xajal  jej  kastelán  hradu  Donína  a  dal  jej  za-  šel  trpkou  školou  života.  Když  po  smrti  jeho 
vczti  do  Sas,  ale  S.  vybavil  se  po  měsíci  ze  i  otce  domohl  se  trůnu  Vladislav  II.,  S.  ode- 
sajeti,  i  utekl  se  opět  do  Polska.  Odtud  pře- '  šel  s  bratřimi  do  Němec.  R.  1148  pokusil  se 
padl  se  zástupem  branného  lidu  r.  1114  město  i  za  nepřítomnosti  Vladislavovy  zmocniti  se 
Kladsko  a  vypálil  je.  Teprve  v  břez.  r.  1115  Čech,  ale  byl  při  tom  zajat  a  uvězněn  na 
podařilo  se  mu  zase  smířiti  se  s  Vladislavem  |  Přimdč,  odkudž  teprve  r.  1150  podařilo  se 
1  obdržel  za  úděl  Hradecko  a  o  něco  pozdčji  mu  prchnouti.  Uchýlil  se  opět  do  Němec  na 
(téhoi  r.  1115)  na  mistč  Hradecka  Brněnsko  dvůr  Bedřicha  Barbarossy.  R.  1161  učinil 
a  Znojemsko,  uprázdněná  právě  smrtí  knížat,  nový  pokus,  dobýti  si  aspoň  údělného  kni- 
Tam  8.  o2enH  se  (ok.  r.  1119)  s  princeznou  |  žctstvi,  i  opanoval  náhlým  přepadením  Olo- 
uherskou  Adlétou,  dcerou  ArpádovceAlmoŠe.  mouč.  Vladislav,  nemoha  ho  přemoci,  při- 
AIc  jii  r.  1123  nastaly  nové  neshody  s  Via-  vábil  jej  líčenou  smířlivostí  lstivě  do  Prahy, 
dislavem;  S.  zbaven  údělu  a  uchýlil  se  nej-  a  tam  zajal  jej  a  uvěznil  na  Přimdě.  Teprve 
prve  do  Němec,  potom  zase  do  Polska.  Když  ,  po  13  letech  nadešla  S-ovi  příznivá  doba. 
se  byl  r.  1124  marně  ucházel  o  pomoc  vév. '  Když  Vladislav  II.  odstoupil  vládu  v  Čechách 
saského  Lothara,  odešel  k  Jindřichovi  Groj-  svému  synu  Bedřichovi,  císař  Bedřich  na 
skéiDU  do  Lužice,  až  zpráva  o  nemoci  kní- 1  prosby  Oldřicha,  S-ova  bratra,  přinutil  kni- 
ieCe  Vladislava  I.  povolala  jej  zpět  do  Čech.  žete  Bedřicha,  že  S-a  propustil.  S.  dostavil 
8.  přišed  smířil  se  s  bratrem  prostřednictvím  se  pak  spolu  s  Bedřichem  a  Vladislavem  a 
matčiným. ^i  byl  po  jeho  smrti  (12.  dub.  1125)  jinými  Přemyslovci  na  říšský  sněm  do  No- 
Ii2nán  od  Čcchčv  za  knížete.  Proti  tomu  však  rimberka  a  tam  dosáhl  toho,  že  císař  usta- 
pozdvihl  se  Ota  Olomoucký  a  vyžádal  si  po- ,  novil  jej  na  místě  Bedřichově  v  Čechách,  ne 
moc  od  nově  z/oleného  krále  německého  však  králem,  nýbrž  pouze  knížetem.  V  Čc- 
Lothara.  Když  S.  nechtěl  se  podříditi  soudu  chách  S.  byl  uvítán  r.  1173  od  lidu  s  velikou 
Lotharovu,  Lothar  vytrhl  v  ún.  1126  do  Čech,  př.zni.  A!e  brzy  se  ukázalo,  že  novému  kní- 
ale  byl  u  Chlumce  poražen  a  přinucen  s  ce- 1  žeti,  který  tolik  let  ztrávil  v  žaláři,  nedostává 
lýro  vojskem  vzdáti  se.  Ota  padl,  Lothar  mu- 1  se  zkušenosti  politických  pro  těžkou  dobu 
sil  uznati  S  a  a  nevměšovati  se  již  do  vnitř-  tehdejšího  zápasu  s  papežem  a  císařem.  Stoje 
nich  pomčrů  v  Čechách.  S.  žil  potom  po  ,  na  stranč  císařské  podnikl  r.  1176  vpád  do 
celý  další  čas  své  vlády  s  Lotharem  III.  Rakous,  ale  pustošení,  jehož  vojsko  jeho  se 
i  s  jeho  nástupcem  Konrádem  III.  v  dobrém  dopouštělo,  vzbudilo  proti  němu  všeobecnou 
poměru.  Na  výchoJč  vedl  příbuzenský  svazek  nelibost.  Papež  Alexander  111.  dal  jej  do 
a  uherským  králem  Belou  lil.  k  těsnčjšímu  klatby,  ano  i  cis.  Bedřich,  smířiv  se  tehdy 
sbliiení  Čech  a  Uher,  ba  dokonce  i  k  roz-  s  papežem,  odvrátil  se  od  něho  a  naklonil 
trice  8  dávným  spojencem  S-ovým  Bolesla-  se  Bedřichovi,  jemuž  r.  1177  udělil  Čechy 
vem  UI.  Ze  sporů  o  trůn  uherský  vznikla  v  léno.  Bedřich  s  podporou  vcvod  rakous- 
r.  1131  válka  s  Poláky,  kteří  podporovali  kých  počal  boj,  který  se  skončil  rozhodnou 
kněiicc  Borisa.  Válka  vedena  s  obvyklým  i  bitvou  u  Prahy  (na  Bojišti)  27.  led.  1179.  S. 
v  té  době  pustošením  a  skončila  se  teprve  držel  se  ještě  nějaký  čas  na  pevném  hradě 
r.  1136.  Uvnitř  S.  zdárně  pečoval  o  udrženi  Skále,  ale  na  konec  musil  i  odtud  prchnouti 
pokoje  a  zvelebení  země.  Opevňoval  pohra-  a  zemřel  r.  1180  v  cizině.  S  manželkou  svojí 
niční  hrady,  zvelebil  Prahu  i  Vyšehrad,  jme-  Eliškou  Polskou  neměl  dítek.  —  S.  byl  muž 
Bovité  tamní  chrám,  byl  bcdliv  pořádku  proti  dobrosrdcčoý,  ale  statečný,  nedostávalo  se 
sbajnélé  Šlechtě,  udržoval  v  celt'  zemi  pevný  mu  však  rozvahy  a  zkušenosti  politické.  Pro- 
řád.  Na  Moravě  dal  Olomoucko  V^áclavovi,  slul  přísnou  spravedlivostí  a  hájením  zájmů 
aynu  někdy  knížete  S/alopluka,  jiné  úděly  i  nižších  vrstev,  proto  dostalo  se  mu  posmčš- 
pooechal  v  prvních  letech  beze  změny.   Po-    ného  příjmí  »kníže  selské*.  WW. 

slednf  pokus  svrhnouti  jeho  vládu  udal  se       Soběslav,  město  v  Čechách,  v  hejtm.  tá- 
r.  1130  spiknutím  o  jeho   bezživotí,    v  nčž    horském,  při  ústí  potoka  Černovického  do 


560 


Soběslav. 


• 

Lužnice,  na  dráze  cis.  Frant.  Josefa.  Skládá 
se  z  vnitřního  města,  Táborského  a  Vesel- 
ského předměstí.  Ve  442  d.  žije  tu  3771  obyv. 
(1754  mužů,  2017  žen),  z  těch  je  5  Polákův, 
ostatní  Cechové;  3636  katol.,  3  starokatol., 
4  evang.  ref.  a  128  židů  (1903).  8.  leží  v  kot- 
lině (403  m  n.  m.),  obklíčené  mírnými  svahy 
vys.  Českomoravské  a  otevřené  jeaině  k  jihu 
do  roviny  Třeboňské.  Výstavností  svou  po- 
skytuje vzhled  úpravného  města  jihočeskéno. 
S.  bývala  ohrazena  příkopy  a  zdmi,  jež 
z  části  se  zachovaly;  2  brány  vězné  vsak 
byly  v  1.  pol.  XIX.  stol.  zbourány.  Z  budov 
na  prvním  místě  vyniká  got.  chrám  sv.  Pe- 
tra a  Pavla.  Nejstarší  část  jeho  jest  sakri- 
stie —  původní  to  kostelík;  k  němu  zaČ. 
XIV.  stol.  připojen  byl  chrám  nynější,  dvoj- 
lodní,  se  vzácnou  klenbou  sklípkovitou.  Pravý 
postranní  oltář  ozdoben  jest  Brandlovým  ob- 
razem Krista  na  kříži.  VěŽ  vzala  za  své  při 
vpádu  Táborův  do  S-ě;  r.  1444  opravili  ji 
zedníci  Petr  a  Prokop,  ale  po  30  letech  za- 
ložena byla  věž  nová,  na  jejíž  dokončení 
zjednáni  byli  r.  1485  Beneš  z  Trhových  Svín 
a  Burka  z  Tábora.  Cibulovitá  báň  nvnějŠi 
pochází  z  r.  1750.  V  jz.  koutě  náměstí  stoií 
starodávný  gotick^jj  kostelík  sv.  Víta,  též 
dvojlodní,  nesoucí  nad  triumf,  obloukem 
štíhlou,  osmihranou  vížku.  Pochází  ze  zač. 
XIV.  stol.  Vedle  něho  míval  místo  své  špitál 
soběslavský.  V  prostřed  XV.  stol.  kostel 
i  špitál  zpustly;  kostel  byl  potom  opraven, 
ale  neušel  přece  zkáze,  byv  zrušen  r.  1785  a 

Erodán  na  potřebu  soukromou.  R.  1901  koupil 
udovu  tu  »Spolek  pro  znovuzřízeni  kostela 
sv.  Víta«  a  pečlivě  se  stará  (zásluhou  purk- 
mistra J.  Mrázka),  aby  tato  umělecká  stavba 
byla  obnovena  a  zachována.  Na  hřbitově  dal 
postaviti  boháč  sob.  Zachariáš  Marek  Mar- 
kovský  kostel  s v.  Marka,  kterýž  r.  1651 
posvěcen  bvl  Arnoštem  z  Harrachu.  V  ko- 
stele visí  obrazy  Zach.  Marka  Marko vského 
(f  1670)  a  příbuzného  jeho  Petra  Vojt.  Hof- 
manna  (f  1687).  Hrad,  jejž  posud  hlídá 
tvrdá  okrouhlá  věŽ,  určen  byl  Petrem  Vokem 
na  školy,  ale  r.  1634  Ferdinand  III.  věnoval 
jej  městu,  kteréž  tu  zřídilo  pivovar.  Na  ná- 
městí upoutává  pozornost  dům  »U  černého 
orla«,  vystavěný  r.  1564  majetníkem  jeho 
Řehořem  Smrčkou.  —  V  S-i  nalézá  se  c.  k. 
okr.  soud  a  berní  úřad,  kommissařství  financ, 
stráže,  notářství,  poštovní  úřad  a  stanice  čet- 
nicka.  V  okr.  zastupitelstvě  zasedá  18  či., 
v  obecním  30.  Děkanství  zdejší  přísluší  do 
vikariátu  soběslavského.  Do  r.  1848  židé  ne- 
směli se  usazovati  v  S-i;  nyní  máji  tu  svou 
obec  náboženskou  se  synagogou  a  školou. 
S.  náleží  k  doplňovacímu  okresu  75.  pluku. 
Vyučovací  ústavy  jsou  tu:  c.  k.  ústav  ke 
vzdél.  učitelů,  měšťanské  školy  chl.  a  dívčí, 
spojené  s  6tř.  obecnými,  a  průmyslová  škola 
pokračovací.  Všeobecnému  vzdélání  (vedle 
25  spolků)  slouží  veřejná  knihovna  (1653 
spisů)  spojená  s  čítárnou;  museum  r.  1897 
založené  a  spolkem  spravované,  umístěné 
ve  vlastním  domě  (býv.  Rožmberském),  vy- 
stavuje pěkné  sbírky  nerostův  a  peněz,  pa- 


mátky archaeologické,  yjiivky  blaUké,  ko- 
zácke  a  třeboňské,  má  selskou  síň  případsé 
upravenpu,  obrazárnu  a  umělecké  oddél.  prA* 
myslové,  což  vše  uspořádal  K.  Lustig,  fed. 
škol.  Na  městské  radnici  chová  se  bohatý 
archiv  městský,  srovnaný  Jos.  Lintneresn. 
Z  dobročinných  ústavů  sluší  jmenovati  opa- 
trovnu,  dále  městskou  nemocnici  a  chudo- 
binec (jeho  fond  80.417  K),  všeobecný  ústav 
chudých  (7751  K),  nadace  (3100  K).  okr.  po* 
kladnu  nemocenskou  a  stravovnu.  Dfileiítejii 
závody  průmyslové  jsou:  parostrojni  právo* 
váreční  pivovar,  mechanická  tkalcovna  na 
látky  hedvábné,  ruční  tkaní  látek  hedváb- 
ných, sametův  a  plyšů  pro  firmy  vídeňské, 
pfetárna  zboží  trikotového,  3  mlýny  válcové 
a  j.  Obchodu  slouií  4  trhy  výroční,  několik 
dobytčích  a  trhy  týdenní  (ve  čtvrtek),  hlučné 
zvláště  po  žních;  též  pošta,  telegraf  a  te- 
lefon, stanice  dráhy  cis.  Fr.  Jos.  a  ústavv 
peněžní:  městská  spořitelna  a  okr.  hospod, 
záložna.  Soběslavská  obec  sama  je  vlastní- 
kem deskového  velkostatku  o  výměře  1036  ha 
76  tf,  jehož  cena  páčí  se  na  1,500.000  K. 
V  obecních  lesích  (turnus  lOOletý)  pěstuje 
se  smrk  (507o)i  borovice  (457o)f  ostatně  jedle, 
dub  a  bříza.  Rybníky  obecni  (dříve  četné) 
dílem  jsou  pronajaty,  dílem  proměněny  na 
louky. 

D  ěj  i  n  y.  Okolí  8-ě  obydleno  bylo  od  pra- 
dávna; svědčíc  o  tom  Škvárové  valy  na  Sva- 
kově, hroby  u  Lhoty  Rybové  a  j.  Zakladate- 
lem S-ě  byl  (podle  iména  soudíc)  Soběslav; 
ale  kdo  to  byl  a  kdy  žil,  sotva  se  vypátrá* 
8.  dostala  se  snad  již  ve  Xlil.  stol.  v  maje* 
tek  pánů  z  Rožmberka.  R.  1293  srovnával 
v  S-i  Jindřich  z  Rožmb.  spor  jakýs  mezi  klá- 
šterem vyšebrodským  a  sirotky  po  Jindři- 
chovi z  Kosové  Hory.  Pánové  z  Rožmb.  vidy 
štědře  se  měli  k  8*i,  zvláště  k  záduší.  Ko- 
stely soběslavské  nesou  jejich  znaky.  Petr, 
Jošt  a  Jan,  bratři  z  RoŽmb.,  s  některými  se- 
many  v  kolatuře  soběslavské  bydlícími  a 
s  měšfanv  soběsl.  vykázali  r.  1367  plat  na 
druhého  kaplana,  kteréžto  nadání  obnoveno 
bylo  r.  1371.  Když  Rožmberkové  se  rosdžliU 
(1374)  o  zboží  své,  dostala  se  8.  Oldřichovi, 
jenž  sem  podal  (1378)  za  faráře  kn.  Vítka  se 
Zelče.  Umíraje  (1390)  Oldřich  odkázal  špi- 
tálu soběsl.  tvrz  Chlebov  se  dvorem.  Syn 
jeho  Jindřich  udělil  (1390)  8'Ským  za  úplatek 
96  kop  gr.  č.  svobody  takové,  jako  měla 
města  královská,  osvobodil  jim  20  lánů  polí 
od  starodávna  k  městu  přiměřených,  daroval 
jim  odúmrf  a  dovolil,  aby  odvolání  šlo  od 
soudu  městského  do  Budějovic  a  teprv  po- 
tom před  vladaře  Rožmberské;  vyminil  si 
však  jmění  tčch,  kteří  pro  vraždu  od  města 
uběhli,  a  vojenskou  pomoc.  Město  bylo  po- 
tom ohrazeno  hradbami,  do  nichž  pojat  byl 
i  hrad  soběslavský.  TéŽ  pečet  městská 
(znak,  vyobr.  č.  3816.),  která  do  té  dobv 
nesla  prostý  štítek  s  rfiží  pětilistou,  roshoj- 
něna  byla  městskou  branou,  otevřenou,  s  vi- 
sutou mříží  a  spuštěným  mostkem  xvodi- 
tým,  chráněnou  2  věžemi;  Štít  s  rožmb.  rfiži 
umístěn  jest  mezi  věže.  Jindřich  s  Rožmb. 


Soběslav. 


561 


č.  $ai6. 

Zamk  mésta  Sobéslavé. 


véznil  ni  hradě  S-i  (1394)  krále  Václava  IV., 
téi  násl.  roku  (1395)  sešli  se  tu  přední  čle- 
nové jednoty  panské.  Za  těchto  nepokojných 

časů  kolikrát  ukládá- 
no bylo  o  S  ,  a  Žižka, 
přední  odpovědník 
rožmberský,  zdržoval 
se  tu  v  okolí.  R.  1412 
zemřel  Jindřich  z  R., 
zanechav  devítiletého 
syna  Oldřicha  pod 
poruČnictviro  ČeĎka 
z  Vartemberka,  jenž 
prodal  (1414)  S-sk^m 
dvůr  Petřín  s  podmín- 
kou, aby  oni  platili 
klášteru  louňovické- 
mu  ročně  100  gr.; 
z  toho  úroku  propu- 
stil S.  probošt  Jan  za 
12  kop  gr.  č.  r.  1436.  Založením  Tábora 
vznikl  Rožmberkům  mocný  nepřítel.  Oldřich 
z  R.,  chtěje  Tábor  ten  rozplaiiti,  oblehl  jej, 
a  e  byl  sam  poražen ;  za  to  bratrstvo  tábor- 
ské hubilo  rožmberské  statky.  8.  byla  první 
na  ráně.  Na  podzim  r.  1420  přepadli  a  vy- 
pálili Táboři  8.  prvně;  rok  potom  zmocnil 
se  ji  Žižka  a  kázal  pobořiti  hradby  i  věž  ko- 
stelní; po  bitvě  u  Lipan  (1435)  Táboři  spálili 
S.  po  třetí,  Oldřich  zase  mstil  škody  své  na 
Táborských,  kde  a  jak  mohl.  Záští  to  pře- 
stalo mezi  nimi  teprve  tehdy,  když  se  spojili 
proti  jednotě  Poděbradské.  Ladislav  Pohro- 
bek udělil  (1454)  8-i  trh  výroční  na  pondělí 
po  Povýšení  sv.  kříže.  Za  Jiřího  Poděbrad- 
ského nastaly  boje  v  okolí  8-ě  nanovo;  ne- 
boť Jan  z  Rožmb.  přidržel  se  krále  Jiřího 
proti  jednotě  Zelenohorské.  8.  byla  proto 
(1467)  vyzbrojena  a  osazena  lidem  válečným. 
Ale  po  mnohých  škodách  a  domluvách  již 
násL  roku  (1468)  Jan  z  R.  opustil  krále,  ba 
postoupil  hradů  svých  Choustnika  a  S-ě 
Ziieňkovi  ze  Šternberka  na  čas  války.  Mě- 
žt^nům  vedlo  se  zle  pod  poručnikovánim 
šternberským,  ač  byli  poddaní  rožmberští,  a 
velikou  radost  měli,  když  se  ho  r.  1481  zba- 
vili. Po  ukončení  válek  s  Matiášem  Korvi- 
ncm  vzmohl  se  ve  městě  opět  blahobyt;  mě- 
šťané zvelebovali  domy  své,  vystavěli  si  rad- 
nicí na  náměstí  vedle  kostela  sv.Vita,  opravili 
oba  chrámy,  věž  i  hrad.  Záduši  rozhojněno 
bylo  nábožnými  odkazy.  Již  r.  1462  Jan 
z  Rožmb.  obdařil  kaplanstvi  2  kopami  platu, 
k  čemuž  přidal  farář  Petr  úroky  ze  svých 
vsí,  I  statek  obecní  valně  se  rozmnožil. 
K.  1480  8.  koupila  pustou  ves  Lhotu  na 
Lcjči  (1467  vypálenou)  od  Bohuslava  Ojíře 
z  Očedělic,  r,  1496  ves  Radimov  od  Jiříka 
Vity  od  Dubu  a  matky  jeho  Kláry  z  Bydlína; 
U'i  Petr  z  Rožmb.  postoupil  Soběslavským 
f  1314)  půl  vsi  Záhoří  a  díl  svůj  v  Ridimově. 
Za  pokojných  těch  časů  měšťané  hleděli  si 
řemesel,  hospodářství  polního,  chmelařeni  a 
rvbnikaření,  napodobujíce  v  tom  vrchnost 
sVou.  R.  1523  král  Ludvik  vysadil  S-i  2  trhy, 
jeden  v  pondělí  po  sv.  Brikcí,  druhý  po  Ob- 
rácení sv.  Pavla  na  víru.  Století  XVL  uply- 

Ouiv  hlmfSk  Smatmf,  tr.  XXSB.  Í2n  1905. 


nulo  v  míru,  a  jenom  to  se  změnilo  v  okolí 
soběslavském,  že  Újezd  nedvědický,  jejž  ztra- 
tili Táborští  po  válce  šmalkaldské,  koupen 
byl  pro  pány  z  Rožmberka.  V  odměnu  za 
věrnost  Ferdinand  L  potvrdil  (1549)  S-i  pri- 
vilegia z  r.  1390,  změniv  jen  to,  aby  appel- 
lace  z  nálezu  budějovického  šla  před  krále 
samého;  r.  1555  dovolil  S-i  pečetiti  voskem 
červeným.  Na  posledního  Rožmberka,  Petra 
Voka,  vzpomínají  S-ští  dosud  vděčně;  ne- 
boť Petr  Vok  udělil  jim  mnohé  výsady 
(1594),  prodal  jim  (1594)  za  10.000  kop  gr.  č. 
bývalý  Újezd  nedvědický  a  při  své  smrti  roz- 
kázal založiti  v  S-i  >školu  Rožmberskou*. 
Škola  ta,  umístěná  v  hradě,  neprospívala  a 
zač.  války  třicetileté  zanikla.  R.  1597  S.  kou- 
pila ves  Lhotu  Rybovou  od  Jeronýma  Ma- 
kovského  a  r.  1613  Zvěrotice  od  Jindřicha 
Opršala  z  Jetřichovic.  R.  1605  Rudolf  II.  do- 
volil S-i  konati  trhy  na  dobytek.  V  S-i  bylo 
tenkrát  bohatství,  jemuž  neuškodilo  ani,  že 
(1598)  půl  města  lehlo  popelem.  Válka  třiceti- 
letá uvedla  město  do  zkázy.  S.  podle  vrch- 
nosti své  (Petra  ze  Švamberka)  musila  jiti  se 
stavy  českými,  ale  již  týden  po  bitvě  Bělo- 
horské oznámila  Zdeňkovi  z  IColovrat  do  Bu- 
dějovic, že  se  dává  v  ochranu  J.  M.  C.  Hned 
potom  přitáhl  Marradas  do  S-ě  a  rozložil  tu 
a  po  okolí  lid  svůj,  obléhaje  Tábor.  Sobě- 
slavští měli  na  starosti  spížování,  poselko- 
vání,  průtahy  a  přípřeže,  i  peněžité  půjčky, 
a  vydali  na  vojsko  tisíce  kop,  na  které  za- 
staveny jim  byly  pouze  Myskovice  a  Lhota 
Hrušová.  R.  1622  soběslavský  farář  podobojí 
Prokop  Cetorazský  přestoupil  na  katolictví; 
ale  ze  S-ě  vyzdvižen  byv,  nahrazen  jest  fa- 
rářem Janem  Vrabliciusem.  R.  1626  působili 
v  S-i  missionáři  Adam  Kravařský  a  Jan  An- 
taly. Císař  Ferdinand  II.,  ohlédaje  se  na  zá- 
sluhy Soběslavských,  zanechal  jim  statky  je- 
jich a  potvrdil  jim  (1628)  privilegia  stará, 
ovšem  s  jistými  výhradami.  R.  1639  ubytoval 
se  v  S-i  >nejvyšši<  Myslík  a  zle  hospodařil; 
nejhůře  však  bylo  r.  1645,  kdy  ležely  v  S-i 
4  pluky  lidu  císařského,  a  ti  vojáci  prý  >sami 
brali*.  V  soupise  z  r.  1653  jeví  se  hrozný 
obraz:  ve  městě  ze  118  domů  byly  3  poho- 
řelé a  18  pustých,  na  předměstí  z  92  domů 
bylo  10  pohořelých  a  55  pustých.  R.  1660 
panství  třeboňské  (a  s  ním  i  S.)  přešlo  v  moc 
rodu  Schwarzenberského ;  první  držitel,  Jan 
Adolf,  potvrdil  S-i  privilegia  r.  1669.  Po 
válce  třicetileté  oddechlo  si  město,  ale  bý- 
valý blahobyt  už  se  v  něm  neuhostil;  aby 
aspoň  trochu  živnosti  městské  se  zlepšily, 
cis.  Leopold  (1678)  dovolil,  aby  po  každém 
ze  4  trhů  výročních  dne  následujícího  konal 
se  trh  dobytčí.  Války  o  dědictví  rakouské 
zanechaly  v  S-i  památku,  totiž  sbor  dělo- 
střelců,  jenž  tu  vytrval  až  do  r.  1826.  Za 
válek  francouzských  město  trpělo  znovu  prů- 
tahy vojenskými  (1799  Rusové,  1805  Fran- 
couzi), vedle  jiných  pohrom,  které  země  naše 
stihly.  Časté  ohně  a  následující  potom  pře- 
stavby (na  poč.  XIX.  stol.)  změnily  tvářnost 
města  úplně ;  štíty  domovní  byly  odstraněny, 
loubi  na  náměstí  zazděna,  domky  okolo  ko- 

36 


562 


ze  Soběslave  —  Soběsuky. 


stela  strženy,  hřbitov  přeložen,  brány  zbo- 
řeny. Tou  dobou  kvetlo  v  S-i  soukenictví, 
punČochářstvi,  kožišnictví,  tkalcovstvi;  nyní 
však  ta  řemesla  zanikla.  Nový  život  způso- 
bila v  S  i  dráha  a  ústav  učitelský.  J*  Lintner. 

Okres  soběslavský  měří  242  km*  a  Žije 
v  něm  18.186  oby  v.;  Čechů  18.167,  Němci  2, 
Poláků  5,  cizinců  12.  Počet  obydlených  domů 
2671,  neobydlených  94.  V  okresu  jest  1  město ; 
celkem  40  obci  mistnich  a  49  katastrálních. 

ze  Sobéslavé  Jan  viz  Musophilus. 

Sobéslavloe,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Tur- 
nov, okr.  Č.  Dub,  fara  Vlastibořice,  pš.  Svi- 
jany- Podolí;  48  d.,  288  oby  v.  č.  (1900)»  2tř. 
šk.  a  samota  Strano  v. 

Soběslavská  práva.  V  rukopise  archivu 
města  Prahy  č.  993  na  1.  242  zapsána  je 
právní  památka  za  nápisem:  »Tyto  kniehy 
vybrány  jsú  z  listóv  a  z  práv  Velikého  města 
Pražského,  kterýmiž  listy  a  právy  kniežata 
a  králové  darovali  též  město  Pražské,  totižto 
milostmi  a  svobodami  ode  všech  obtieženi 
nade  všecka  jiná  města. «  Jest  to  právní  kniha 
staroměstská  o  181  článcích,  kterou  v  době 
mezikráloví  po  r.  1439  některý  přehorlivý 
zastance  svobod  hlavního  města  s  vědomím 
rady  staroměstské  na  základě  starších  pra- 
výcn  i  smyšlených  pramenů  sestavil.  Tehdy 
správa  obce  Staroměstské  i  mnoha  měst  do- 
stala se  do  rukou  Pražanův  a  hlavně  jejich 
purkmistra  Pešíka  z  Kunvaldu.  Zmocnili  se 
tehdy  královských  úřadů:  purkrabství  praž- 
ského, podkomořství,  mincmistrstvi  a  urbu- 
rářstvi  a  obsazovali  svobodně  v  Praze  i  po 
městech  rady  a  úřady.  Hledíce  pro  budouc- 
nost zabezpečiti  si  toto  mocné  a  svobodné 
postaveni,  dali  sobě  sepsati  práva,  jeŽ  prý 
jim  kníže  Soběslav  neb  někteří  králové  nebo 
páni  zemští  udělili.  Podle  těchto  t.  zv.  S-kých 
práv  má  na  př.  purkmistr  pražský  prý  právo 
spravovati  zemi  v  sirobě,  kdvž  by  dědice 
v  Čechách  nebylo  ke  knížetství.  Kdyby  mělo 
kníže  voleno  býti,  má  prý  purkmistr  pražský 
právo  svolati  pány,  města  i  zemany  do  Prahy, 
a  kdyby  se  o  to  dělili,  kdo  má  býti  kníže- 
tem, tu  má  za  zvoleného  pokládati  se  ten, 
ke  komu  konšelé  pražští  s  obci  přistoupí, 
a  zvolený  kníže  má  přísahati  prve,  nežli  do 
Prahy  přijede,  že  chce  šetřiti  svobod  a  práv 
pánů,  měst  i  vŠcch  zeman.  Kdyby  kníže  dal 
na  svou  zemi  sáhnouti  bezprávně,  mají  páni, 
města  a  zemane  k  městu  Pražskému  přistou- 
piti a  se  brániti  křivdě,  která  by  se  jim  dala. 
Město  Pražské  nemá  se  spravovati  podko- 
mořím, aniž  jiným  úředníkem,  nýbrž  jediné 
knížetem.  V  Praze  purkmistrem  nemá  býti 
Němec,  a  vůbec  Němci  cizozemci  nemají  ani 
v  Pražském  městě,  ani  v  českém  knížetství 
úředníky  býti  učiněni,  nýbrž  za  hosti  mají 
držáni  býti  atd.  Kromě  těchto  »svobod€, 
o  nichž  ovšem  není  pochybnosti,  že  ze  star- 
ších dob  nepocházejí,  nýbrž  mají  základ  v  hu- 
sitských válkách,  většina  ustanovení  této 
ř)rávni  památky  obsahuje  předpisy  z  privi- 
egií  a  statut  skutečně  vydaných,  a  to  českým 
jazykem  podané,  což  přispělo  nemálo  k  je- 
jímu rozšíření.  Skoro  v  žádném  právním  ko- 


dexu městském  XV.  stol.  památka  ta  ne- 
chybí a  do  doby  habsburské  dovolávali  se 
ustanovení  jejich.  Dobner  sic  nacházel  jejich 
obsah  směšným,  nazvav  je  »nestvůramí  práv- 
m'mic  {monstra  Iegum\  a  i  Dobrovský  poklá- 
dal je  za  »sméšnou  slátaninu  z  národní  záSti « 
udělanou;  ale  sepsání  toto  prese  všechnu 
tendenČnost  nebylo  horší  ani  lepšf,  neŽU 
nmohé  jiné  podobné  právní  knihy,  které  pů- 
vod práva  v  nich  Učeného  kladly  do  áedc 
dávnověkosti ,  obsahovaly  mnoho  smysle- 
ného,  nesprávného  a  sporného  a  přes  to  vše 
došiv  veliké  vážnosti  a  značného  rozšiřem. 
Nezávadná  část  vyšla  ve  Výboru  z  literatury 
české  II.,  str.  315.  JČ, 

BobéstiaiisklJ  Ivan  Mi chajlovič, právní 
historik  ruský  (•  1856  v  Tiflise  —  f  189f> 
v  Charkově).  Absolvovav  na  charkovské  udI- 
versitě  práva,  vstoupil  r.  1878  do  soudní 
služby  v  tifliském  soudním  dvoře.  Jíž  po  roce 
však  službu  tu  opustil  a  připravoval  se  jako 
stipendista  charkovské  university  k  profes* 
suře  pro  slovanské  právní  dějiny.  R.  1885 
a  1886  meškal  na  kommandirovce  za  hrani- 
cemi. Poněvadž  zatím  novým  studijním  ř^- 
dem  z  r.  1884  stolice  dějin  slov.  práva  na 
ruských  universitách  zrušeny,  8.  připuštěn 
v  záři  1887  za  docenta  právních  dějin  rus- 
kých na  chark.  universitě.  Prvý  svůj  vědecký 
spis  Krugovaja  poruka  u  Stavjan  po  drtvnim 
pamjatnikam  jich  \akonodatéljtíva  S.  vydal 
r.  1886  v  Praze.  Na  základě  druhého  opra- 
veného a  doplněného  vydání  této  práce 
(v  Charkově  1888)  S.  byl  jmenován  magi- 
strem státního  práva.  R.  1890  stal  se  mimo> 
řádným  a  r.  1893  po  doktorské  dissertaci 
Učenija  o  nacionaljnych  osobennosCach  ckarak' 
téra  i  juridičeskago  byta  dřevních  Siapjan 
(Charkov,  1892)řá»lným  professorem  ruských 
právních  dějin.  Poslední  spis  S  kého  vzbudil 
pro  originální  myšlenky  autorovy  ve  slaví- 
štice  veliký  rozruch.  Charkovský  »Historicko- 
filolog.  spolek*  věnoval  památce  8  kého  vzpo- 
mínku >Ivan  Michajlovič  S.«  (Charkov,  1896), 
kde  ocenéna  prof.  Dřínovém  vědecká  čin- 
nost Ského. 

Sobésuky:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Přeštice,  okr.,  fara  a  pš.  Nepomuky;  54  d., 
368  obyv,  č.  (1900),  mlýn  a  popi.  dvůr.  — 
2)  S.  (Sobiesak),  far.  ves  t.  při  Ohři,  hejtm. 
a  okr.  Zatec;  34  d,,  193  obyv.  n.  (1900),  ko- 
stel sv.  Martina  (ve  XIV.  stol.  far.),  špitál 
s  kaplí  sv.  Rocha,  3tř.  šk.,  pŠ.,  četn.  stanice, 
mlýn,  ložisko  hned.  uhlí,  chmelnice  a  ky- 
selka. Alod.  statek  (270*47  ha  půdy)  se  zám- 
kem (z  r.  1640),  dvorem  a  chmehiícemi  drií 
Karel  Stieber  ze  Sturzenfeldu.  Původně  sedali 
zde  vladykové  ze  Soběsuk,  kteří  měli  tu 
podací.  K.  1547  připomínají  se  mezi  statky 
Ferdinandem  I.  obci  Žatecké  konůskovanýrai. 
Poč.  XVn.  stol.  seděl  na  zdejší  tvni  Vilém 
Doupovec  z  Doupova,  jemuž  S.  z  trestu  oi 
kráiov.  komory  zabrány  (1620)  a  r.  1623  pro* 
dány  Schmiedovi  ze  Schmiedbachu.  R.  1679 
připojeny  ke  zboží  vikleiickému.  R.  1866  na- 
lezeny tu  popelnice  a  kostěné  věci.  R.  1645 
založeny  zde  kostelní  knihy. 


Soběšice  —  Sobětický. 


563 


8)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Kroměříž, 
okr.,  fara  a  pá.  Zdounky;  49  d.,  252  oby  v.  č. 
(1900),  2tř.  ák.  a  popi.  dvůr.  —  4)  S.,  ves 
t.,  hejtm.  Prostějov,  okr.  a  pá.  Plumlov,  fara 
Krurosín;  54  d.,  364  obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk. 
Prvnim  drii tělem  jmenuje  se  retr  z  Kravař 
r.  1391,  načež  r.  1411  Jindřich  z  Kravař  a 
r.  1459 Jiří  z  Kravař.  E.MůUer. 

SobUio«:  1}  S.,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
a  okr.  Pisek,  fara  Radobytce,  pá.  Čížova 
u  Pisku;  13  d.,  86  obyv.  č.  (1900).  —  2)  S., 
ves  t.,  hejtm.  Suáice,  okr.  a  pá.  Kaáp.  liory, 
fara  Bukovnik,  136  d.,  955  obyv.  č.  (1900). 
meánl  kaple  P.  Marie  (z  r.  1848),  5tř.  šk., 
3  mlýny  a  popi.  dvůr. 

9)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Brno, 
fara  Obrany,  pá.  Král.  Pole;  83  d.,  733  obyv.  č. 
(1900),  2tř.  Ik.  a  myslivna.  Býval  tu  filiální 
kostelík  mezi  1.  1716—18  jesuity  vystavěný, 
ale  Josef  U.  jej  zruáil.  E.  Múllfr. 

SobéiiByVes  v  Čechách  při  Sázavě,  hejtm. 
Kut.  Hora,  okr.  a  pá.  Janovice  Uhlíř.,  fara 
Zdebuzeves;  37  d.,  316  obyv.  č.  .1900),  fil. 
kostel  sv.  Michala  (ve  XIV.  stol.  far.,  2  mlýny 
a  popi.  dvůr  »Nový  Dvůr*.  Bývalá  tvrz  byla 
rodným  sídlem  Soběáínských  ze  Sobě- 
áína. 

Sobéiovio^y  Sobiáovlce,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Beneáov.  okr.  Neveklov,  fara  a  pá. 
Netvoříce;  12  d.,  71  obyv.  č.  (1900).  R.  1310 
majetek  kláátera  ostrovského. 

Bobétioe:  1)  8.  (ZobietitO,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Kadaň,  okr.  Přisečnice,  fara  a  pá.  Suni- 
pcrk;  26  d.,12l  obyv.  n.  (1900),  želez.  ruda.  — 
2)  8.,  ves  t,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pá.  Klatovy; 
32  d.,  240  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr,  mlýn.  i 
Na  zdejáí  tvrzi  připomínají  se  ve  XIV.  stol.  | 
předkové  Soběiických  ze  Sobětic  (v. t.).—  I 
8)  S.,  S  o  bečice,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Týn ' 
n.  Vit.,  fara  Modrá   Hůrka,  pá.  Bukoviko;  i 
19  d.,  125  obyv.  č.  (1900). 

BobéHéký^  ze  Sobětic,  příjmení  staro- 
žitné rodiny  vladycké,  která  pocházela  ze 
Sobětic  u  Klatov  a,  jak  se  zdá,  byla  stej- 
ného rodu  8  Loubskými.  Ok.  r.  1359  Žili 
Jindřich,  Teáek  a  Heřman,  tuáím  bratři, 
driice  také  Koryta  a  Vícenice.  Jindřich  za- 
loiil  v  klatovském  klááteře  kapli  sv.  Doroty 
a  rodinný  pohřeb  (f  j.  1380).  Heřman  měl 
syoa  Albrechta,  jenž  se  oddal  duchovnímu 
stavu  (1365).  Prokop  ze  S.  byl  místopísa- 
řcm  kr.  Čes.  (1380—83),  a  jsa  poruČnikem 
déti  n.  Kunáe  S-kého,  prodal  Sobětice  Při- 
bikoví.  fanek  (1406  jeátě  u  Klatov)  byl 
r.  1413  podkomořím  arcibiskupovým,  jenž 
mu  zastavil  r.  1415  Týn  n.  Vit.  Jeho,  tuším, 
synové  byli  Jan  (1433-48),  Jindřich  (1433 
ai  1468),  Racek,  Václav  a  Aleš,  kteří 
drieli  Týn  n.  Vit.  Později  jej  měl  Jindřich 
sám  a  kromě  toho  držel  s  bratřími  a  Janem 
a  Vilémem,  synovci,  okolo  r.  1455  hrad 
Třcbcl,  který  r.  1460  prodali.  Z  těch,  kteří 
xůstali  na  Soběticích,  pocházel  jeden,  který 
zradil  Tábory,  Plzeů  obléhající  (1434)  a  proto 
mu  jaz^k  týlem  vytrhli.  Sobětice  držel  r.  1448 
Jindřich  8  Oldřichem  aprodali  je  r.  1473. 
Zmocnili  se  jich  Klatováti,  ale   odsouzeni. 


abv  jich  postoupili  Kunce  Sobětické 
z  Němčíc  a  Vilémovi,  muži  jejímu.  Na 
poč.  XVI.  stol.  seděli  tu  bratři  Aleá  a  Mi- 
kuláá,  kteří  r.  1514  o  Sobětice  a  Kosmačov 
se  dělili.  Aleá  přidržel  se  r.  1520  zhoubcův 
a  proto  statek  jeho  vypálen.  Jak  se  zdá,  byK 
Mikulááovi  synové  Jan  (1536,  f  j.  1656),  Ml- 
kuláá  (od  r.  1531  purkrabě  ve  Vilharticich, 
)Ozději  seděni  m  v  Dobřanech,  f  j.  1555)  a 
indřich  (1527  atd.).  Aláovi  synové  snad 
byli  Václav  a  Jindřich  (1536),  kteří  r.  1543 
se  dělili.  Václav  měl  díl  Sobětic,  na  němž 
věnoval  mani.  Markétě  z  Pruku.  Na  Sobě- 
ticích vládl  potom  Jan  (1569),  jenž  zemřel 
před  r.  1589  zůstaviv  vdovu  Kateřinu  a  ne- 
zletilého syna  Oldřicha;  tento  byl  pod  po- 
ručenstvim  sestry  své  Anny,  byl  r.  1620  ryt- 
mistrem  ve  vojátě  stavovském,  ale  přes  to 
zůstal  v  drženi  Sobětic  do  smrti  (f  1635). 
Statek  ten,  který  připadl  pěti  synům  Oldři- 
chovým, koupila  r.  1636  vdova  Voráila  S-ká 
z  Kadova  a  prodala  jej  r.  1651.  —  Jindřich, 
bratr  Václavův,  pustil,  jak  se  zdá,  díl  svůj 
bratrovi,  oženil  se  r.  1566  s  Lukrecii  z  Ja- 
novic (t  1599)  a  žil  pak  v  Unhoáti.  Synové 
jeho  byli  Mikuláá,  Aleá  (oba  v  Dobřa- 
nech), Kriátof  (v  Berouně)  a  Jáchym 
(v  Unhoáti).  Tento  byl  ženat  s  Annou  z  Tu- 
rovce  a  žil  jeátě  r.  1631.  Jiný  Jáchym  byl 
ženat  s  Annou  Muchkovnou  z  Buková  (f  1672), 
která  po  bratru  Volfovi  dědila  statek  Tcho- 
řovice,  aváak  ten  měl  v  moci  Vilém  Jin- 
dřich S.  ze  S.,  tuáím,  manžel  mladái  její 
sestry  Doroty.  Jáchvm  měl  několik  dětí,  syn 
Jan  potuloval  se  ok.  r.  1665  po  světě.  Druzí 
synové  Adam  Maximilián  a  Václav  Mi- 
kuláš se  sestrami  Lidmilou  (zase  vdanou 
S*kou  ze  S.),  Kateřinou  (vd.  Sádlovou)  a 
Saloménou  Maximiliánou  (vd.  Raáinovou) 
ujali  r.  1673  statek  mateřský.  Václav  (na 
Podmoklech  a  Bohově)  byl  ženat  s  Kateři- 
nou Ungárovou  z  Rábu  a  zůstavil  syny  Jana 
Jindřicha,  Jana  Karla,  Jana  Maximiliána, 
ana  Viléma  a  Jana  Václava  a  tři  dcery. 
1.  Jindřich  byl  od  r.  1698  ženat  s  Johannou 
Markétou  Bukovanskou  z  Bukovan,  která  kou- 
pila r.  1715  Bernartice  (t  1727).  Seděl  později 
na  dvoře  horním  ve  Stupčicích  (f  20.  břez. 
1729).  Syn  jeho, Jan  Josef  seděl  napřed 
v  Obrátících  a  Ústojově  a  později  v  Osné 
(t  20.  ěna  1757,  manž.  od  r.  1722  Anna  Jo- 
hanna  Glacovna  ze  Starého  Dvora).  Synové 
jeho  byli  Jan  Karel  Maximilián,  Jan  Josef 
(důstojník  ve  vo.átě  jeátě  1795),J.  Antonín 
aj.  Frantiáek.  Tento  přiáeí  skrze  mani. 
Růženu  Bechynku  z  Lažan  (1779)  ke  jmění 
a  držel  statek  Cartle.  Syn  jeho  Frantiáek 
(♦  1794)  zemřel  r.  1848  v  Uhrách  zůstaviv 
syna  Frantiáka  (t  1855).  Dotčený  Karel, 
syn  Jana  Josefa,  měl  statek  v  Trhovém  Stě- 

gánově,  syn  jeho  Jan  sloužil  v  c.  k.  vojátě. 
ratr  jeho  Josef  zakoupil  se  r.  1787  v  Štěpá- 
nově a  r.  1792  ve  Vlaáimi  (f  1829).  Po  něm 
zůstaly  dvě  dcery.  —  2.  Jan  Karel  byl  ženat 
od  r.  1719  8  Isabellou  Amabilii  Pemklovnou 
ze  Šenraitu,  již  umíraje  (1738)  odkázal  dvůr 
svůj  v  Kozlově.  Zemřela  6.  říj.  1762.  —  3.  Jan 


564 


Sobětuchy  —  Sobieski. 


Václav  byl  ženat  od  r.  1716  s  Annou  Siby- 
lou Pfefrkornovou  z  Otopachu  a  b^^dlil  r.  1725 
až  1734  v  Milevsku.  Syna  měl  Jana  N.»  tuším 
téhož,  který  byl  farářem  u  sv.  Víta.  —  4.  Jan 
Vilém  bydlíval  ve  Stupčicích  a  Bohově  a 
zemřel  ok.  r.  1759  (manž.  Zuzana  Dvořa- 
kovna  z  Boru  na  Zvéčově).  Syn  jeho  Jan 
Antonín  byl  r.  1759  poručíkem  u  granát- 
níků,  r.  1790  plukovníkem,  r.  1795  ^enerál- 
majorem.  —  Kromě  těchto  připommaji  se 
někteří,  které  nelze  vřaditi  do  vývodu,  ze- 
jména Florián,  jenž  byl  r.  1665  hejtmanem 
u  délostřelstva  a  Ženat  s  Lidmilou  Fran- 
tiškou S-kou  ze  S.  (t  ok.  1678).  Syna  měl 
Jindřicha.  Zdali  ještě  potomci  této  rodiny 
žijí,  není  známo.  Sčk, 

Bobétuohy :  1)  S.,  vtss  v  Cechách,  hejtm. 
Ml.  Boleslav,  okr.  Nové  Benátky,  fara  a  pš. 
Předměřice  n.Jiz.;  16  d.,  106  obyv. č.(1900).  — 
2)  S.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pá.  Chru- 
dim; 22  d.,  191  obyv.  č.  (1900). 

Bobétniy  ves  v  Cechách,  hejtm.  ICrál. 
Hradec,  okr.,  fara  a  pš.  Nechanice;  35  d., 
193  obyv.  č.  (1900),  Itř.  šk.  R.  1603  připo- 
míná se  jako  samostatné  zboží  Bořků  z  Do- 
halic. 

Bobld^wldiJ  Vasilij  Tarasovič,  ná- 
rodohospodář rus.  (*  1838),  ukončiv  odborná 
studia  na  univ.  kijevské,  pobyl  delší  dobu 
za  hranicemi,  načež  byl  professorem  na  les- 
nické akad.  a  pak  na  Petro vské  zemědělské 
a  lesnické  akad.  v  Petrohradě.  V  1.  1881 
až  1887  byl  ředitelem  lesn.  ústavu  tamže  a 
konečně  členem  lesn.  komitétu  při  minister- 
stvě  státních  statků.  Vedle  vynikajícího  a 
horlivého  účastenství  na  lesn.  sjezdech  na- 
psal množství  odborných  studií,  jako:^  Opyt 
rairabotki  nékotorych  voprosov  po  lésnoj  ta- 
ksaciji  (»Sel.  Chozjajstvo  i  Lésovodstvo<, 
1866);  .Watérialy  dlja  lésnoj  statistiki-^načenije 
podsočki  chvoj nych  dérevjev  v  lésnom  cho^jaj- 
stvé  (»Rus.  Sel.  Chozjajstvo*,  1869) ;  Materiály 
dlja  lésnoj  geografiji  Rossiji  —  granicy  jestésť 
vennago  rasprostranénija  v  Rossiji  lipy^  ostro- 
listnago  klena  i  jaseňa  (»Ježegodnik<  petrohr. 
lesnic,  institutu,  1886);  O  lésnoj  torgovlé  Ros- 
siji s  Germanijej  \a  posUdnije  gody  (» Lésnoj 
ŽurnaU,  1890);  Lésnoje  délo  v  carstvovanije 
imp.  Aleksandra  III.  (t.,  1894)  a  mn.  j. 

Soblčka:  1)  S.  Josef,  právník  český 
(♦  14.  břez.  1841  v  Třeboni).  Studoval  gymna- 
sium v  Č.  Badéjovicích  a  r.  1867  dosáhl 
hodnosti  doktorské,  R.  1876  povolán  do 
kníž.-arcib.  konsistoře,  kde  r.  1877  jmenován 
konsistornim  radou.  Od  r.  1889  jest  syndi- 
kem metropolitní  kapitoly  a  od  r.  1881  syn- 
dikem nadace  Štépánčiny,  kterou  založila 
šlechta  na  počest  sňatku  korunního  prince. 
Býval  také  spolupracovníkem  » Právníka*,  do 
něhož  mimo  články  rozpravné  přispěl  prak- 
tickými případy.  Dr.N. 

2)  S.  Václav,  právník  a  spis.  čes.  (*2l.čce 
1845  v  Římově  u  Čes.  Budějovic  —  t  12.  září 
1881  v  Praze).  Studoval  na  gymn,  v  Budě- 
jovicích, práva  na  univ.  pražské,  r.  1868  jme- 
nován auskultantem,  r.  1870  soud.  adjunktem 
na  Smíchově,  pak  v  Ml.  Boleslavi  a  od  r.  1871 


v  Praze  u  c.  k.  zem.  soudu.  Byl  jednatelem 
'Právnické  Jednoty <  a  spolupracovníkem 
»Právníka<,  v  néml  mimo  několik  rozprav- 
ných  článků  (v  roč.  Xll.,  XHI.  a  XVIII.) 
uveřejnil  časté  případy  praktické.  R.  1873 
svěřen  mu  též  překlad  nového  trestního 
řádu.  —  Byl  činný  také  belletrísticky,  na- 
psal několik  veseloher,  z  nichž  jedna  (ano- 
nymně) provozována  i  na  Prozatímním  di- 
vadle v  Praze.  Dr.-V. 

3)  S.  Jaroslav  (♦  1849  v  fomové).  Po 
studiích  na  gymn.  v  C  Budějovicích  a  na 
universitě  v  Praze  věnoval  se  dráze  učitelské 
na  reáL  a  vyš.  gymn.  v  Táboře;  r.  1872  stal 
se  vychovatelem  v  rodině  hr.  Kounice^  po- 
tom byl  supplentem  a  pak  professorem  na 
reál.  a  vyŠ.  gymn.  v  Praze  (ve  Spál.  ul.). 
R.  1890  povolán  byl  do  ministerstva  kultu 
a  vyučování  k  mimořádné  službě,  v  niž  se- 
trval až  do  r.  1892,  kdy  jmenován  byl  ře- 
ditelem akadem.  gymnasia,  r.  1895  povolán 
za  člena  zemské  školní  rady,  r.  1898  vyzna- 
menán titulem  vládního  rady  a  r.  1899  jme- 
nován zemským  škol.  inspektorem  pro  školy 
obecné  a  měšf.  a  ústavy  učitelské.  Bvl  pó 
dlouhá  léta  jako  ředitel  a  pokladník  >Jednoty 
čes.  mathematiků<  činným  ve  správě  toho 
spolku,  pro  jehož  časopis  napsal  různé  pří- 
spěvky, posudky,  úkoly  a  j. 

4)  S.  Konstantin,  právník  čes.  (*  1878 
v  Praze).  Absolvoval  akademické  gymnasium 
v  Praze  a  studoval  na  universitách  v  Praze, 
Krakově  a  ve  Vídni.  Promovován  na  doktora 
práv  v  Praze  r.  1902.  Přednášel  ve  spolku 
»Všehrd€  v  Praze  v  1.  1900—02  o  státních 
formách,  o  parlamentarismu  a  o  samosprávě. 
Napsal  r.  1903  za  příčinou  předložení  osnovy 
zákona  o  úpravě  lékárnictví  říšské  radě  Člá- 
nek Nynéjsi  stav  našeho  lékárnictvi  do  Časo- 
pisu »Právník<.  R.  1904  pfedložil  sjezdu  práv- 
nickému práci  Kritika  dosavadní  soustavy 
samosprávy  a  cesty  budoucího  rozvoje.   Dr..V. 

SoMesak  viz  Soběsuky  2). 

Sobieska  Wola  (S-ká  Lhota),  ves 
v  Rusku  (v  král.  Polském),  v  gub.  lublinské 
Kolébka  rodiny  Sobieských.  Pp, 

Sobleského  itit,  scutum  SobiesU,  maic 
souhvězdí  v  mléčné  dráze  na  jižní  polokouli 
nebeské,  mezi  273*56'  — 282*^19'  rektascensc 
a  4«  54'— 14^*57'  jižní  deklinace  č.  mezi  Hadem. 
Střelcem  a  Orlem  fsrv.  Mapu  jižního  nebo 
při  ČI.  H vězdoznalství).  Obsahuje  podle 
Goulda  33  hvězd  až  do  7.  velikosti;  z  nich 
jedna  je  velikosti  4.,  jedna  mění  se  z  veli- 
kosti 5.  do  9.  Kirch  našel  r.  1681  v  sou- 
hvězdí tom  ještě  zvláštní  skupení  hvězd.  Ku 
poctě  polského  krále  Jana  III.  Sobieskcho 
nazval  je  Hevelius  jeho  jménem. 

Sobieski,  jméno  šlechtické  rodiny  polské, 
erbu  Janina,  osedlé  ode  dávna  v  Lubclsku. 
První  známá  osobnost  z  toho  rodu  jest  Se- 
bastián S.,  v  1.  pol.  XVI.  stol,,  jehož  dvěma 
syny  Vojtěchem  a  Stanislavem  rozdělil  $c 
rod  S-kých  na  dvě  linie.  Potomstvo  Stani- 
slavovo udrželo  se  aŽ  do  našich  dob,  ale 
nenabylo  v  dějinách  většího  významu.  - 
Mnohem  vice  vynikla  větev  druhá.  Syn  Voj- 


Sobieszczaóski  —  Sobk. 


565 


lěchftv  Marek  S.  (t  1607),  korouhevnik  ko- 
runní (od  r.  1581)  a  vévoda  lubelský  (od 
r.  1697),  proslul  ve  všech  válkách  tehdejších 
jako  neohrožený  bojovník  a  vyznamenával 
se  ohromnou  silou  télesnou.  U  králA  Štěpána 
Bátoriho  a  Sigmunda  III.  byl  ve  veliké  váž- 
nosti. —  Jeho  syn  Jakub  S.  (♦  1596  — 
t  1646)  vynikl  jako  diplomat  a  spisovatel 
historický.  V  mládí  mnoho  cestoval,  prošel 
téméř  všechny  zemé  záp.  Evropy.  Navrátiv 
se  do  vlasti  stal  se  r.  1628  korunním  krá- 
ječem, r.  1638  vévodou  betzským,  r.  1641 
vév.  ruským  a  nedlouho  před  smrtí  kaste- 
lánem krakovským.  Byl  velmi  obratný  diplo- 
mat a  králové  Sigmund  III.  i  Vladislav  IV. 
užívali  ho  k  nejdůležitějším  posláním.  R.  1621 
účastnil  se  jednáni  o  mír  s  Turky,  později 
vyjednával  o  příměří  se  Švédy,  r.  1635  byl 
poslán  v  diplomatické  akci  do  Německa, 
r.  1643  opět  ujednal  příměří  se  Švédy  a  byl 
činný  i  při  jednáni  o  mír  Vestfálský.  Byl 
muž  zdravého  úsudku,  zkušený,  vynikajícího 
vzdělání  a  slynul  jako  přední  polský  řečník 
své  doby.  Napsal  veliké  historické  dílo  Com- 
mentariórum  heVi  Chotimensis  libri  třes  (vyšlo 
v  Gdaňsku  1646;  přel.  též  do  polštiny.  Nové 
vydáno  Kondratowiczem  ve  sb.  Dziejopis 
kraj.).  Jiné  jeho  spisy  jsou:  Dwie  podró{e 
Jakoba  S-ego,  ojca  króla  Jana  III.,  odbyte 
po  kraiach  europejskich  w  latách  i6oy  -  i3 
i  t63S  {tá.  Raczyriski  v  Poznani  1833);  In- 
Mtrukcy-ja  Jakoba  S-ego  etc,  daná  panu  Or^ 
chowskiemu  \e  strony  synów  (Varš.,  1784;  po- 
sledně t.,  1865».  Jeho  řeči  z  části  vyšly 
v  Danejkowiczově  Swadze,  jeho  Diiennik  ro- 
kowaé  \  poUami  s\wedikimi  w  S^umdorfie 
( 1643)  vydán  v  Bibl.  litewskiei.  —  Z  jeho 
čtyř  synfiv  vvnikli:  nejstarší  Marek  S.  a 
král  Jan  lII.  (*  2.  čna  1624  —  f  17-  ^na  1696; 
viz  Jan  69).  Marek  S.,  muž  ducha  rytířského, 
proslavil  se  statečnosti  v  kozáckých  bojích 
pod  Zborovem-BeresteČkem,  ale  r.  1652  upadl 
pod  Batovem  do  zajeti  tatarského.  Chmel- 
nickij  vykoupil  jej  s  jinými  Poláky  od  Ta- 
tarů a  dal  je  postínati.  Král  ^an  III.  měl 
s  manželkou  svoji  Marií  Kazimirou  (f  1716 
v  Blois  ve  Francii)  3  svny  a  4  dcery.  Synové 
byli:  Jakub  Ludvík  S.  (♦  1667  -  f  1737), 
Alexander  Benedikt  (f  1714)  a  Kon- 
stantin Vladislav  (♦  1680  —  f  1726). 
Z  dcer  zasluhuje  zmínky  Terezie  Karolina 
»•  1676  —  1 1731),  manželka  kurfiršta  bavor- 
ského Maxmiliána.  Jakub  Ludvík  S.,  nej- 
starší syn  krále  Jana,  měl  podle  jeho  přání 
státi  se  nástupcem  jeho,  ale  všechny  kroky, 
jež  otec  podnikl,  aby  jeho  volbu  zaoezpečil, 
selhaly.  Jakub  neuměl  si  získati  obliby  u  šlechty 
a  císař,  na  nějž  S.  v  tc  příčině  spoléhal. 
nepodporoval  volbu  jeho  dostatečně.  Za 
AugU!>ta  11.  žil  Jakub  v  Olavě  ve  Slezsku; 
když  však  Karel  XII.  opanoval  za  války  se- 
verní r.  1704  Polsko  a  chtěl  provésti  jeho 
volbu  za  krále,  August  II.  dal  jej  i  s  jeho 
bratrem  Konstantinem  zrádně  zajmouti  a  pro- 
pustil jej  teprve  po  míru  Altranstadtském 
r.  1706.  Jakub  S.  žil  pak  v  Olavě  a  Žólkwi, 
později   v  CzQstochowě.    Jím    vymřela   tato 


větev  rodu  S-kých,  nebof  Jakub  S.  měl  s  man- 
želkou Alžbětou  Amalií  Neuburskou  jen  dcery, 
z  nichž  Marie  Klementina  (♦  1702  — 
t  1735  v  Římě)  provdala  se  za  anglického 
praetendenta  Jakuba  Edvarda  Stuarta.  — 
Srv.  Archiwum  Francuskie  do  Jana  III.  (ed. 
Waliszewski,  Krakov,  1879);  Acta  Jana  S-ego 
(ed.  Kluczycki,  1880);  Listy  Jana  III.  (Bibl. 
Myszkowskich  ed.  Helcel,  1862);  Szajnocha, 
Opowiedanie  o  królu  Janie  III.  (Žitomíř,  1860); 
Zawadzki,  Jakob  i  Konstanty  S.  (Lvov,  1862).— 
O  Marii  Klementině  srv.  K.  Szajnocha  (Szkice 
historyczne,  Lvov,  1854). 

SobiMSOSaúskl  Fraňciszek  Maksy- 
milijan,  spis.  pol.  (♦  1814  —  f  1878),  pra- 
coval při  redakci  časop.  »Kwartalnik  na- 
uko wy«  a  »Dziennik  Powszechny«  a  dlouho 
cestoval  za  hranicemi.  Hlavní  jeho  práce 
jsou :  Wiadomoici  historyczne  o  s^tukach  pi^k- 
nych  w  dawnéj  Polsce  (Varš.,  1847-49, 2  d.  s  ry- 
tinami); Rys  hÍ5toryc\nO'Statystyc\ny  w\rostu 
i  stanu  miasta  Wars^awy  od  najdawniejsiych 
ciasów  do  1847  ^'  (t-1  1848);  Žycie  i  sprawy 
Kr\ysitofa  Arcisxewskiego  (1850);  Joachima 
Bielskie^o  dals^y  ciqg  Kroniki  po^skiéj  (t., 
1851).  V  časop.  uveřejnil  mnoho  statí  z  dě- 
jin Varšavy  a  mimo  to  značně  doplnil  dílo 
Kondratowicze-Syrokomly  »Historyja  litera- 
tury polskiéj«  (2.  vyd.  t.,  1874,.. 

BObiiiy  ves  v  Čechách,  hejtm.  Kladno,  okr. 
Unhošf,  íaraa  pš.  Hostivice;  13  d.,  139  obyv.č. 
(1900).  R.  1854  objevena  na  blízku  mohyla. 

Sobinov:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  viz  So- 
běnov. 

2)  S.,  město  uher.,  viz  Sabin  o  v. 

Sobiiky,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Přerov,  fara  PenČice;  21  d.,  198  oby  v.  č. 
(1900),  kaple,  popi.  dvůr  a  váp.  lomy. 

Sobiiovio^  viz  Soběšovice. 

Sobiiovský  z  Šinovic  (též  Šebiáov- 
ský  z  Senoví c),  příjmení  starožitné  rodiny 
slezské,  jež  pocházela  z  neznámých  Šinovic 
a  pak  držela  statek  Soběšovice  u  Těšína. 
Poslední  jeho  držitel  byl  Kašpar  (1581), 
jenž  pak  držel  Petrov  a  prodav  jej  žil  ve 
Fryštátě.  Jak  se  zdá,  byl  syn  Jindřichův 
z  Hedviky  Sedlnické;  těchto  syn  (a  tedy 
Kašparův  bratr)  byl  Krištof,  jenž  hospo- 
dařil na  dvoře  při  Veselí  na  Moravě.  Synem 
jednoho  z  nich  snad  byl  Jan,  jenž  měl  r.  1616 
Fryštát  v  zástavě.  Krištol  měl  svna  Jiříka 
a  tento  zase  syna  Jiříka  mladšího.  Janovi 
a  občma  Jiříkům  vydala  r.  1638  Eliška  Lu- 
krecie,  kněžna  těšínská,  svědomí  o  jejich 
starožitném  rodě,  protože  Jiřik,  jsa  c.  k.  voj. 
hejtmanem,  žádal  za  vyzdvižení  do  stavu 
panského,  což  mu  10.  říj.  1639  povoleno. 
Později  usadil  se  v  Čechách  a  koupil  dům 
v  Praze,  kdež  byl  hejtmanem  novoměstským 
a  radou  dv.  a  kom.  soudu.  Zemřel  r.  1664 
zůsiaviv  vdovu  Saloménu  Lidmilu  z  Palm- 
berka.  Potomci  Janovi,  jak  se  zdá,  zůstali 
v  Tčšinsku;  tu  žili  r.  1699  Jiří  Ferdinand, 
r.  1718  Kašpar  a  r.  1761  Adam  sed.  v  Hor. 
Bludovicích.  Sek, 

Sobk,  také  Sobek  nebo  Sebak,  Šebek, 
řec.  Suchos,  staroegyptský  bůh  vodstva,  je- 


Sobolevskij. 


567 


9)  8.  Michajil  Nikolajevič,  národo- 
hospodář ruský  (*  1869),  studoval  práva 
▼  Moskvé,  v  L  1892—%  přediiášel  národo- 
hospodáfstvi  na  obchodní  škole  moskevské 
a  r*  1899  jmenován  byl  profes,  téhož  před- 
mětu na  universitě  tomské.  Vydal:  Mobilita' 
eija  xeme^noj  sobitvennosti  i  novoje  tičenije 
Mgrarnoj  potit iki  v  Germaniji  (dissertace. 
1898) ;  Očerki  vsemimoj  istoríji  for^oWt(  Moskva, 
1899);  Kommerčeskaja  geografija  Rossiji  (t., 
1900)  a  j. 

Sobol^TsklJ:  1)  S.  Sergej  Aleksan- 
d  r  o  v  ič,  biblioffraf  a  humorista  rus.  (*  1803  — 
t  1870),  slouiu  v  moskev.  archivu  zahranič, 
záležitosti  a  od  r.  1828  cestoval  za  hranicemi, 
kde  poloiil  základ  k  obsáhlé  knihovně.  Na- 
vrátiv se  do  vlasti  založil  v  Petrohradě  prá- 
delnu bavlny,  ale  od  r.  1862  žil  stále  v  Moskvě. 
Byl  blízký  přítel  Puákinův  a  Mickiewiczfiv, 
kteří  váiili  si  jeho  rad  a  pokynfiv.  R.  1826 
překazil  souboj  mezi  Puskinem  a  hr.  F.  J. 
Tolstým  a  často  pomáhal  velikému  básníku 
ve  věcech  peněžních  i  domácích,  urovnávaje 
jmenovitě  jeho  spory  s  odpArci.  »Rus.  Archiv* 
otiskl  něícteré  jeho  práce,  jmenovitě  jeho 
verše  a  vtipy  (1874,  1881,  1884,  1888,  1891, 
1892).  O  sobě  vydal  Jumaty  i  kamer-furjer- 
skijt  fumair,  i6gS^rj4j  (Moskva,  1867). 
Srv.  nekrolog  v  >Rus.  Archive*  (1870)  a  Be- 
rexin-Šinajev,  Moje  znakomstvo  i  perepiska 
v  S-im  (t.,  1878). 

•)  S.  Aleksěj  Ivanovic,  přední  té  doby 
filolog  ros.  (*  7.  led.  1867  v  Moskvě).  Všecka 
svoje  studia  konal  v  rodném  městě.  R.  1882 
dosáhl  hodnosti  magistra  ruské  filologie  na 
základě  dissertace  l^slédovanija  v  oblasti  rus* 
skoj  grammatiki  (1881)  a  byl  jmenován  pro- 
fessorem  ruského  jazyka  a  písemnictví  na 
universitě  kijevské.  Již  r.  1884  dosáhl  hod- 
nosti doktora  ruské  filologie  na  základě  dis- 
sertace Očerki  ťf  istoríji  russkago  ja^ka, 
R.  1888  byl  pak  po  odchodě  V.  Jagiče  po- 
volán na  universitu  petrohradskou,  kdež  do- 
sud pftsobí.  R.  1900  byl  jmenován  řádným 
členem  cis.  akademie  věd  v  Petrohradě  a 
r.  1902  byl  zvolen  za  přespolního  člena  České 
akademie  věd.  Literární  a  vědecká  činnost 
S*kébo  jest  vdmi  plodná  a  rozsáhlá.  Těžiště 
její  leží  v  zevrubném  prozkoumání  jazyka 
ruského,  jak  hlstorickéno  jeho  vývoje,  tak 
i  nynějšího  jeho  stavu,  a  rovněž  i  dialekto- 
logie.  Ale  mimo  to  S.  pfisobí  s  velikým  zda- 
rem na  poli  starší  literami  historie  ruské  a 
drkevně-slovanské,  v  pomocných  vědách, 
v  palaeografii,  neméně  také  ve  studiu  lido- 
vých tradic  ruských,  zdárně  zasáhl  také  do 
všeobecné  grammatiky  slovanské  a  do  gram- 
matiky  jednotlivých  jazyků  slovanských. 
V  první  své  větši  práci  »Iz8lědovanija  v  ob- 
lasti russkoj  grammatiki*  (Varšava,  1881, 
otisk  t  »Rus.  filolog,  věstn.*)  byly  roze- 
brány některé  zvláštní  tvary  st.-rus.  i  novo- 
rus.  jazyka:  koncovka  gen.  sg.  a  noro.  acc. 
pl.  ^,  tvary  dvumja  a  p.,  dat,  loc,  instr.  pl. 
a  jmen  na  -janin^  o  tlexi  s  ožcné,  koncovka 
3.  w^,  a  pl.  praes.  a  j.  Tu  projevil  se  na 
ráz  jazykozpytec  velice  bystrý,  dokonale  zna- 


jící  jazyk    ruský  podle  všech   přístupných 
pramenuv,  obeznámený  neméně  s  iinými  slov. 
jazyky,  jakož  i  s  výsledky  srovnávací  gram- 
matiky  slovanské  a  indoevropské.  Nedlouho 
potom  vydané   >Očerki  iz  istoríji  russkago 
jazyka*  (Kijev,  1884,  »Universit.  Izvěstija« 
1884  a  samostatně)  způsobily  ve  vývoji  lin- 
guistiky  ruské  epochu.  Na  základě  podrob- 
ného a  pečlivého  výzkumu  řady  staroruských 
památek  XII.— XV.  stol.  rozeznal  tu  S.  dvě 
skupiny  podle  jistých  zvláštnosti  dialektic- 
kých a  vylíčil  nářečí  jím  nazvané  »haličsko- 
volynské*,  předchůdce  to  jazyka  malorus- 
kého,  a  nářečí  pskovské  ve  XIV.  stol.  Ve- 
dle řady  různých  drobných  statí,  jmenovitě 
v  »Rus.   filolog,   věstn.*   (zvláště    Statji  po 
slavjanorusskomu  jairku^  1883  a  j.)  S.  pokra- 
čuje  ve  studiu   staroruských  památek;  vý- 
sledky takových  studií  shrnul  v  knize  Lekciji 
po  istoríji  russkago  ja^ka  (Kijev,  1888),  a  lu 
podán  jest  po  prvé  podrobnější  obraz  vývoje 
jazyka  ruského,  sestrojený  na  dokumentár- 
ním základě  památek  jazykových.  Touto  kni- 
hou zajistil  si  slávu  nejlepšího  znalce  jazyka 
ruského  a  místo  v  nejpřednější  řadě  jeho 
zkoumatelův.  Vylíčena  tu  fonetika  starorus- 
kých dialektů,  vývoj  hlásek  v  jazyce  ruském, 
tvaroslovné  zvláštnosti  jeho  a  historický  v^- 
voj  tvarů  v  jazyce  ruském.  Shrnuty  tu  dále 
výsledky  o  poměru  dialektů  ruských  v  době 
staré,  o  vývoji  jednotlivých  dialektů,  zvláště 
též  o  vývoji  maloruského  jazyka  z  t.  zv.  ná- 
řečí »haličsko-volynského<,  odchylného  od 
starého  kijevského,  coŽ  vedlo  k  silným  pole- 
mikám vědeckým,  jejichž  poslední  ohlas  jest 
spis  A.  Krymského   >Filologija  i  pogodin- 
skaja  gipoteza*  (Kijev,  1904).   >Čteni  o  dě- 
jinách ruského  jazyka*  stala  se  příruční  kni- 
hou velmi  hledanou  a  váženou,  od  autora 
opětně  přepracována  a  doplněna  vyšla  ve 
druhém  vydáni  r.  1891  a  ve  3.  vyd.  r.  1903. 
Hlavní  vývody  o  vývoji  dialektů  ruských  zů- 
staly taldPka  doslovně  tytéž  ve  vydání  po- 
sledním jako  v  prvním.  Vedle  řady  drob- 
něišich  rozprav  jazykozpytných  S.  věnoval 
zvláštní  pozornost  živým  dialektům  velko- 
ruským,  běloruským  a  maloruským,  shrnul 
výsledky  dosavadních  studií   dialektologic- 
kých  ve  zvláštní  rozpravě  v  časopise  >Živaja 
Starina*  r.  1892,  kde  vyčerpal  všecky  dia- 
lektologické  a   folkloristické  sbírky   ruské, 
potom  r.  1897  ve  zvláštní  knize  Opyt  ruukoj 
diaUktologiji  (Vypusk  1.:  Naréčija  vdikorus- 
skoje  i  b&orusskojé),  která  se  stala  nezbytnou 
pomůckou  každému,  kdo  se  hlouběji  zabývá 
studiem  jazyka  ruského.  Od  té  doby  ovšem 
význam  ruských  dialektů  nadmíru  pokročil 
a  prohloubil  se,  a  těmto  četným  mladším 
dialekt ologům  dal  S.  knihou  svou  potřebný 
návod  a  spolehlivou  rukověf.  Studium  sta- 
rých ruských  památek  vedlo  S-kého  od  studií 
jazykovědeckých   jednak    ke  studiu    písma 
starých  památek,  ku  pracím  palaeografickým, 
jednak  ku  poznání  spisů  důležitých  literárně- 
historicky,   k    edicím    památek   neznámých 
aneb  málo  známých  a  ke  studiu  starší  lite- 
rární   historie    ruské,  doby   předpetrovské. 


568 


Sobolewski  —  Sobóiščikov. 


Palacografické  jeho   publikace  jsou:  Pcdeo- 
grafičeskije  snimki  s  russkich  rukopisej  XII — 
XVII  vékov  (Petr.,  1901);   Slavjano-russkaja 
paleografija  I. —II.  (1901—02).   Studium  pa- 
mátek literárních  vedlo  jednak   k   ocenění 
vzdělanosti  ve  starém  Rusku,  sem  spadá  jeho 
spisek  Obraiovannosf  Moskovskoj  Rusi  XV— 
XVII  vékov  (2.  vyd.  1894),   kde  spis.  značně 
se  odchýlil  od  obvyklého  nazíráni  na  staré 
Rusko    Moskevské,   k    charakteristice    této 
starší   literatury:    Osobennosti   russkich  pere- 
vodov    do-mongolskago    perioda;    Ii    istoriji 
russkoj  perevodnoj  literatury  \  a  odtud  dále 
k  ocenění  neruských  vlivfi  na  vývoj  písem- 
nictví ruského,  jihoslovanského  v  době  po- 
zdější, když  Jihoslované  úplně  byli  podro- 
beni tureckému  jhu  Ju^noslavjanskoje  vlija- 
nije  na  russkuju  pis*mennosť  v  XI V, -XV.  vě- 
kách (1894),  a  potom  západního:  Zapadnoje 
vlijanije  na  literaturu  Moskovskoj  Rusi  XV— 
XVII  vékov  (1899),  kde  byla  ukázána  veliká 
řada  památek,  která  před  dobou  Petra  Vel. 
pronikla  do  ruského  písemnictví  prostřed- 
nictvím polským,  též  běloruským,  aneb  přímo 
z  latiny,  menší  měrou  z  němčiny.  Nové  pře- 
pracované a  doplněné  vydání  těchto  studii 
vydáno  bylo  nedávno  akademií  petrohrad- 
skou Perevodnaja  literatura  Moskovskoj  Rusi 
XIV.— X Vil,   vékov.    Bibliografičeskije  mate- 
riály. Studium  starého  písemnictví  ruského 
vedlo    dále   ke  studiu   starého  písemnictví 
cirkevně-slovanského,  pokud  památky  jeho 
se  zachovaly  zvláště  v  pozdějších  přepisech 
ruských;  sem  náleží  důležité  pojednání  Dřev- 
nija  cerkovno-slavjanskija  stichotvorenija  i  jich 
\načenije  dlja  istoriji  jaT^yka  (v  čas.  »Biblio- 
graf«,  1892  a  potom  bulh.  v  »Sbornik  za  ná- 
rodní umotvorenija«,  sv.  XVI. -XVII.);  ob- 
jeveni a  rozbor  překladů  z  originálů  latin- 
ských, jejichž  vznik  položil  na  západ,  na  Mo- 
ravu, Cerkcvno-slavjanskije  teksty  moravskago 
proischofdénija  (v  43.  sv.  >Rus.  filolog,  věst- 
nika<).  Dále  pak  zasáhl  přímo  do  dějin  sta- 
rého círk.-slov.  písemnictví  rozpravami:  Še- 
stodnév  Kirilla  filosoja  (»Izvěstija  otděl.  rus. 
jazyka«,  sv.  VI.  ses.  2.);  Jepiskop  Konstantin 
(»Sbornik  za  nar.  umotvor.«,  XVIII.).  S.  ne- 
obmezil  se  pouze  na  studium  jazyka  a  pí- 
semnictví ruského,  ale  zasáhl  také  se  zdarem 
do  jazykovědy  církevně-slovanské  a  srovná- 
vací slovanské.  Zde  třeba  uvésti  přední  jeho 
práce:    Zvuki    cerkovno - slavjanskago  jazyka 
(1888);  Drevnij  cerkovno- slavj anskij  ja^yk.  Fo- 
netika (1891).  Z  řady  hojných  recensí  spisů 
2  těchto  oborův  a  drobných  článků  v  od- 
borných časopisech  tištěných   buďtež   uve- 
Kieny   dva   články   z   doby   nejnovější:    Zur 
Frage  uber  das  slavische  ch  (> Archiv  f.  slav. 
Phii.«,  XXVI.);  Zur  Chronologie  der  Lautver- 
dnderungen  (t.),  kde  rozbíraje  slova  pén^d^ 
a  p.  dospívá  k  výsledkům  pro  starověk  slo- 
vanský důležitým.  Tím  není  ještě  vyčerpána 
vědecká  činnost  S-kého.   O  studium   lido- 
vých tradic  ruských  získal  si  veliké  zásluhy 
velkolepým  vydáním  sbírky  národních  písni 
velkoruského   lidu:  Velikorusskija  narodnyja 
pésni  v  7  silných  svazcích  (1895—1902).  Se- 


brány tu  národní  pisné  výpravné,  lyrické  aitd. 
a  do  obvyklých  kategorii  zařazeny  xc  starých 
zápisů  XVIII.  stol.,  jakož  i  ze  všech  novéj- 
ších  sbírek  ze  všech  krajů  v  od  břehŮ  Ledo- 
vého moře  až  po  břehy  moře  Kaspického. 
Jsou  také  některé  drobnější  stati,  tišténc 
jmenovitě  v  časopise  »Živaja  Starina*.  Pře- 
hojný jest  počet  recensí  dél  jazykozpytnýcfa, 
literarně-historických  a  též  ethnografickýcb, 
jichž  vypočisti  nelze  v  stručném  náčrtku  ži- 
votopisném, jpa, 

Sobolawskl:  1)  S.  Ludwik,  filolog  a  li- 
terární historik  pol.  (♦  na  Litvé  —  f  1^9 
ve  Vilné),  byl  mimoř.  profes,  a  bibliotekáf  exn 
na  universitě  vilenské.  Vedle  pojednám  časo- 
piseckých vydal  o  sobě:  Wypisy  iadúskie 
(Vilnjo,  1826);  Wypisy  iaciňskie  lawierajqce 
w  sobie  giówne  rysy  historyi  staroíytnéj  (t.. 
1827).  Jeho  rukopise  z  oboru  liter,  dějin  po- 
užil při  svých  pracích  Jocher. 

2)  S.  Ignác y,  hrabě,  politik  pol.(*  1770  ~ 
t  1846  v  Quartu  u  Janova).  Byl  zprvu  ve 
službách  vojenských,  načež  byl  sekretářem 
polského  vyslanectví  v  Paříži.  Po  rozděleni 
Polska  žil  v  soukromí,  až  r.  1806  jmenován 
sekretářem  st.  rady  nově  zřízeného  velko- 
vévodství  Varšavského  a  r.  1811  poUc.  mini- 
strem. R.  1813  přidružil  se  k  vojsku  fran- 
couzskému a  dostal  se  jako  zajatec  u  Lipska 
do  Petrohradu.  Byv  propuštěn  stal  se  r.  1815 
stát.  sekretářem  král.  Polského,  kterýž  úřad 
zastával  až  do  r.  1822.  Potom  r.  1825  jme- 
nován ministrem  spravedlnosti,  ale  po  ne- 
zdařeném polském  povstání  r.  1830  a  1S3I 
odjel  do  Itálie,  kdež  pak  zůstal  až  do  smrti. 

3)  S.  Eduard,  hud.  sklad.  něm.  (♦  1804 
v  Královci  —  f  1872  v  St,  Louis  v  Sev,  Ame- 
rice). Studoval  v  1.  1821—24  v  Dráž<^ecb, 
byl  pak  ředitelem  hudby  v  Královci,  v  le- 
tech 1854—68  div.  kapelníkem  v  Brémách, 
načež  r.  1869  odebral  se  do  Ameriky.  Tam 
zdržoval  se  nejprve  v  Milwaukee,  pak  v  St. 
Louis,  kde  působil  ve  fil harmonické  společ- 
nosti. Z  četných  jeho  skladeb  dlužno  uvésti 
opery:  Prorok  i  Chordsdnu\  Kamala;  Imo- 
gen\'Velleda  a  Žifka;  pak  oratoria:  Jan  Křti- 
tel; Jan  a  Spasitel  a  Laiar;  posléze  melodra- 
mata: Pygmalion;  Kleopatra  a  Orfeus  a  Vo- 
něla. Díla  S'kého  jsou  většinou  práce  veími 
umělé  a  složité,  jsouce  přístupny  jen  vzdě- 
laným hudebníkům.  S.  napsal  také  několik 
hudebních  brošur,  jako:  Oper  nickt  Drama 
(Brémy,  1857);  Das  Geheimniss  der  neuesten 
Schule  der  Musik  (Lip.,  1859);  Reaktionáre 
Brieje  (Královec,  1854)  a  j. 

Sobolí  hory  (rus.  Soboljnyja  gory)  ^  SibiH, 
v  gub.  tomské,  v  kuzněckém  okruhu;  rozsocha 
pohoří  zvaného  Kuzněcký  Ala-tau.        Pp. 

Soboli61kov  (Co6ojiBii^HKOB%)  Vaši  lij 
Ivanovic,  architekt  a  bibliofil  rus.  (♦  1813 
ve  Vitebsku  —  f  1872),  vystudovav  i^ymna* 
sium,  sloužil  v  gubemském  úřadČ  svého  ro- 
diště, pak  ve  Veřejné  knihovně  v  Petrohradě; 
jako  soukromý  posluchač  vystudoval  archi- 
tekturu na  akademii  uměni  a  spolu  doplňo- 
val vzdělání  své  v  tomto  oboni  čtením  od- 
borných děl.    Vědomosti  svých  používal  ke 


Sobolusky  —  Sobotka.  569 

zveiebeDÍ  vefejné  knihovny,  jejíi  f  itárna  a .  SobotUti  (maď.  S^obothí),  městečko  na. 
po  požáru  r.  1862  celá  budova  podle  jeho  :  Slovensku,  ve  stolici  nitransko,  okr.  Senica, 
návrbfi  byla  upraveni.  Napsav  jii  r.  1S58  po  ;  má  2496  oby  v.  včti.  slov.  (1900),  t  nichž 
navrátí  i  ciziny  spis:  Ob^or  boljiich  bibliolék  '  mnoho  je  t.  zv.  Habánů  {v.  1.);  fíin.-kat.  a 
c  Jevropf,  sepsal  poidéji  celou  fadu  popu-  ,  evanz.  kostel,  poítu. 

lárnich  eiánkfiv  o  architektuře,  v  nichí  ze-  ,  Sobotka:  1)  S.,  starobylé  mésto  v  Če- 
jména  vilmal  si  věci,  jei  dQlelityjsou  s  oble-  chách  v  hcjtm,  jičínském,  se  179  d.  a  2548 
dem  ria  pohodli  a  zdravotní  poméry  obyva-  obyv.  č.(1900}.  M£sto  jest  sídlem  okr.  soudu. 
telných  budov  v  severním  podnebí.  Spia  '  posty,  telegrafu,  četn.  stanice,  má  krásný 
Pečnnje  mastértívo  (1865)  vzbudil  pozornost  |  goticky  děkan,  koste!  sv.  Maří  Magdal.  lve 
na  svřtovd  výstavě  paHíské.  Zemřel  jako  i  XIV.  stol.  far.l,  obnovený  od  Oldřicha  Fe- 
architekt  Veřejné  knihovny  a  kustos  umě-  IJxe  i  Lobkovic  r.  1595,  starobylou  budovu 
teckifho  odděleni,  nedočkav  se  dokončeni  solnice,  přeměněnou  v  divadlo,  starobylý 
Hm.-katol.  duchovní  konsístoře,  stavěné  po-  děkan,  dam,  na  západě  města  na  mírném 
dle  piánu  jeho.  Pp.       vrchu  hrad   Humprecht  (v.  t,\   v  podobě 

BobolURkf  viz  Sovolusky.  turecké  věie  vystavěný;    z  novějSich  budov 

Sebolaay  viz  Sovolusy.  vyniká  městská  radnice,  okr.  a  panský  dům. 

Sobor,  rus.:  1.  shromážděni,  zvi.  cír-  Jsou  zde  5tř.  obec.  a  3tr.  měif.  ik.  pro  chl. 
kevni,   pak   sněm,   viz    Rusko,   atr.  310Í  a.  a  dívky,    průmyslová 
311'i;  2.  hlavní  chrám,  kathedcála.  '  pokrač.  íkola.   špitál 

■obortOH  v.  SobÉdruhy.  ,  založený  r.  1599  Oldři- 

■obota  (hebrejsky  Sabbdt,  syrochald.  iábes,  chem  Fcliícem  z  Lob- 
Ist.  sabbítívm),  iestý  den  v  témdni.  U  židů  kovic,  okr.  a  hospO' 
je  s.  zasvěcena  úctě  boží  na  památku  atvo- <  dář.  záložna,  týdenní 
feni  světa  a  den  ustanovený  k  odpoíinku.  a  výr.  trhy  hlavně  na 
2idovský  iábcs  počíná  se  jii  večerem  v  pá-  obili.  Obyvatelé  iivi 
tck  a  trvá  do  večera  dne  druhého  až  po  ,  sťmalým  průmyslem, 
chvíli,  kdy  se  objeví  hvězdy  na  nebi.  (Srv.  drobnými  řemesly, ze- 
Sabbát.)  S,  před  svátky  velikonočními  slově  'jména  obuvnictvím, 
a  iidů  velikou  a-tou  a  kaidý  sedmý  rok,  dále  zemědčUtvím. 
kdy  před  zbořením  jeru  sále  mského  chrámu  Bývalý  průmysl  sou- 
nesmíla  se  vzdělávati  role  a  dluhy  bývaly   kenický  a  plátenický  t.  3bib. 

odpouitěny,   slul  rokem  sobotním.    Také    zanikl.   Tu   a  v  okolí         Znik  mdu  Saboiky. 
kfestané  slavivalí  g  počátku   a-tu  jako  den    čedičové  lomy.   Erb 

svátečni,  ale  za  krátko,  již  za  časŮv  apoítol-  měst.  (vyobr.  č.  3S18.):  v  modr.  ítitě  stfib. 
ských,  zvolena  neděle,  jakožto  den  z  mrtvých  měst.  hradba  se  stinkami,  branou otevř.  a  zla- 
vstáni  Kristova,  kdežto  a.  zasvěcena  poctí  ,  tou  mřiž!  vyzdviženou;  za  hradbou  dvě  měat- 
Patiny  Maiíe.  U  starých  Římanů  a.  věnována  ,  ské  věže,  každá  a  oknem  a  cimbuřími  z  kaž- 
bohu  Saturnovi,  odkudž  její  jméno  diei  Sa-  dého  okna  visí  na  zl.  řetěze  zl.  Štítek  s  čeř- 
tuml,  v  řeči  dolnoněmecké  dosud  Zaturdag,  vénou  hlavou  sviní  (znak  pp.  z  Šclnberka); 
Saterdaeh.  angl.  Saturday.  Německé  Samitag  mezi  včiemi  ilít  rodu  LobJeovickébo.  —  S. 
jezestaréhornoněmčínySamiaííiicJežvzaiklo  jest  původu  velmi  starého.  Jii  r,  1178  a  1346 
le  Sabtattiag.  —  S.  bílá  viz  Bílá  sobota.  ,  až  1437  počítala  se  mezi  61  měst,  kde  se  od- 

■obote:  1)  8.  Rimavská  viz  Rímav- ;  váděla  zemépanská  daň.  Tehdy  S.  byla  mě- 
aká  Sobota.  —  S)  S,  Spiiská  viz  Spií-  stem  hrazeným,  obehnaným  hlubokým  při- 
ská  Sobota.  ,  kopem,  a  vedly  do  ní  3  brány.  Hradby  po- 

■obotalaa,  misty  také  sobotáres  neb  bořeny  (1430)  za  válek  husitských  katolickými 
sobotárec  (z  lat.  nrMtffďíii)  nazýval  se  dříve  pány,  sedícími  na  Kosti.  Z  trestu,  že  ii:ěSfani; 
ikolni  plat  na  nižiich  obecných  školách,  jejž  přilnuli  k  husitství,  katoličtí  páni  Zajícové 
žáci  samí  v  sobotu  přináiívali  učitelům.  ,i   Hascnburka    odňali   jí    veškeré    pozemkv. 

SobotáH  (sobotní  křestané)  viz  Sab-  Od  Jana  z  Šelnberka  vysazena  městu  svó- 
bat^riové,  str.  466<z.  bodá,   by   o   svých   statcích   říditi    mohli,    a 

■obottoK  viz  Subotíca,'  majestát,  jímž  S.  povýšena  na  město  a  ob- 

■obotioo:  1)  S.,  Sobuííce,  Sobočice,  dařena  pečeti.  R.1506  město  obdrželo  maje - 
ves  v  Čechách,  hcjtm.  Kolín,  okr.  Kouřim,  stát  na  clo,  z  něhož  by  se  zaplatilo  ohrazeni 
fara  a  pS.  Zásmuky;  47  á..  286  obyv.  č.  města.  R.  1582  a  1601  Oldřich  Felix  z  Lob- 
(1900).  —  3)  S.  {Katharint/eid),  ves  t.,  hejtm.  kovic  daroval  měštanfim  les  a  právo  na  va- 
Turnov,  okr.,  fara  a  pS.  Č.  Dub;  10  d.,  72  řeni  piva,  vystavěl  kostel  a  vSemoíní  se 
obyv.  č.  (1900).  Ves  založena  r.  1780  na  po-  staral  o  rozkvět  města.  Nástupkyně  jeho  Po- 
lemcich  zrušeného  dvora.  lyxena   potvrdila    sice    městu   svobody,   ale 

■oboUn  iZůptau),  far.  a  průmysl,  ves  na  odírala  mu  výsadu  na  vařeni  piva.  Z  toho 
Momvě  v  hejtm.  iumperském,  okr.  wiesen-  povstaly  dlouhé  spory  a  soudy,  až  konečnú 
bcríkém,  na  tr.  S.-Zábřeh,  má  177  d..  1350  stalo  se  narovnáni  v  ten  rozum,  že  měífané 
obyv.  n.  (19001,  kostel  sv.  Vavřince,  3tř.  ék.,  směli  jen  páliti  kořalku,  prodávati  víno  a 
pi.',  telegraf,  četn.  stanici,  nemocnici;  doly  odpustili  vrchnosti  716  zl.,  jei  dluhoval  Her- 
na žel,  rudu,  hutí,  železárny  na  hrubé  a  válc.  man  Černín  z  Chudenic  měst.  obci.  Za  vpádů 
ždeio.  litÍDU  a  žel.  zboží,  mlýn.  švédských  město  mnoho  utrpělo  a  několi- 


570 


Sobotka. 


krát  vydrancováno,  zejména  r.  1639.  Nemálo 
utrpélo  požáry  r.  1712,  kdy  skoro  celé  mčsto 
vyhořelo,  r.  1747  a  1832.  R.  1604  za  lepáích 
Časů  měšCané  koupili  dvůr  od  Petra  Plota 
z  KovaČina.  Za  války  pnisko-rakouské  r.  1866 
zakusilo  město  mnohé  svízele. 

2)  S.  {Zobten,  Z.  am  Bergé),  město  prus.  ve 
vlád.  obv.  vratislavském,  v  kraji  svidnickém, 
na  sev.  úpatí  hory  t.  jm.,  při  iel.  tr.  Vrati- 
slav-Str6bel,  má  2346  obyv.  (1890),  obvod, 
soud,  2  katol.  a  evang.  kostel,  radnici,  mu- 
seum, špitál,  výrobu  hospodář,  strojů,  par. 
pilu,  rukavičkářství  a  trhy  na  obilí. 

3)  S.  {Zobtenberg)y  osamělý  vrch  (718  m 
n.  m.)  v  Prus.  Slezsku,  ve  vlád.  obv.  vrati- 
slavském, nejsevernější  výběžek  Sovího  po- 
hoří (na  východ  od  Svídnice).  Jméno  po- 
chodí od  staroslovanského  obřadu  sobotek 
(viz  Kupalo),  jenž  tu  byl  konán  za  dob  po- 
hanských. Na  vrchu  stával  loupežnický  hrad 
r.  1471  pobořený,  na  jehož  místě  vystavěna 
r.  1702  kaple. 

Sobotka:  1)  S.  Ferdinand,  čes.  básnik- 
samouk  (*  1.  dub.  1835  v  Nouzovském  mlýně 
u  Velimě  —  1 1899  v  Kasanicich).  Vychodiv 
obecnou  školu  v  Kolíně,  vyučil  se  řemeslu 
mlynářskému;  v  18  letech  přišel  nešfastnou 
náhodou  o  zrak  a  tu  trudné  chvíle  ukraco- 
val  si  básnictvím,  dávaje  si  jednak  předčítati 
nejnovější  literární  plody  básníků  Českých, 
jez  téměř  všecky  uměl  nazpamět,  jednak  sám 
skládaje  zdařile  básně,  z  nichž  některé  byly 
uveřejněny  v  >Lumíru«  (na  r.  1858—62)  a 
Alfredem  Waldauem  (»Bí5hm.  Naturdichterc) 
přeloženy  do  němčiny,  jiné  pak  vyšly  v  »Kvě- 
techc  (1866).  Básně  jeho  mají  formu  uhlaze- 
nou a  jsou  prodchnuty  hlubokým  a  oprav- 
dovým citem  vlasteneckým,  v  pozůstalosti 
jeho  našla  se  ještě  báseň  Ze  (aÚře. 

2)  S.  Primus,  spis.  čes.  (*  1841  v  H.  Nou- 
zově), bratr  před.,  studoval  na  akad.  gymn.  a 
na  universitě  (klass.  a  slov.  ňlologii)  v  Praze, 
v  1.  1866—68  byl  vychovatelem  u  bar.  Do- 
břenského  v  Potštýně,  v  1.1869—79  u  T.  ryt. 
z  Neuberka  v  Cejticích  u  Ml.  Boleslave,  v  1. 
1879—84  redaktorem  »Světozora<,  od  r.  1884 
jest  officiálero  české  univ.  kanceláře.  Kromě 
hojných  příspěvků  roztroušených  po  časo(>i- 
sech  sepsal:  Rostlinstvo  a  jeho  vj^ptam  v  nár, 
pisnich,  pověstech  atd.  (1879,  vydala  Matice 
česká);  Výklady  prostonárodní  (l%^2)\  Krato- 
chvilnd  historie  mést  a  mist  v  ^em(ch  koruny 
Svatováclavské  (1884);  přeložil:  Tom  Jones 
zFieldinga(1872,3d.);  Evangelina  z L o n g- 
fellowa  (»Svět.  poesie«,  1877);  £noch  Ar- 
den  z  Tennysona  (2.  vyd.  u  J.  Otty,  1892); 
DuSevni  fivot  ^{yiřat  z  Roman  esa  (»Mat. 
lidu*,  1886);  V  nejtemnější  Aýrice  ze  Stan- 
leye  a  Emin  pasa  z  J.  M.  Jephsona  (1890 
až  1891,  společně  s  G.  Dórnem  a  £1.  Krásno- 
horskou).  S.  pracoval  již  za  studii  universit- 
ních v  redakci  Riegrova  Slovníku  Naučného, 
v  1. 1886—92  redigoval  »Matici  lidu*,  jest  od 
počátku  spolupracovníkem  a  od  r.  1897  re- 
daktorem Ottova  Slovníku  Nauč. 


( 


3)  S.  Jan,  vynikající  mathematik   český 
♦  1862  v  Řepnikách  v  Čechách),  studoval 


do  r.  1881  na  něm.  reálce  na  Kampe  v  Prase, 
v  1. 1881—86  (s  přerušením  jednoročním  pro 
voj.  službu)  na  české  technice  a  universitě 
v  Praze,  v  1. 1886—91  byl  assistentem  deskr. 
geom.  na  č.  technice,  r,  1890—91  zároveň 
supplentem  na  státní  průmyslové  Škole. 
v  1. 1891—92  poslouchal  přednášky  na  tech- 
nice v  Curichu  (na  nadáni  Gertnerovo,  pro- 
Cůjčené  na  2  léta,  ročně  600  zl.),  r.  1892—  93 
yl  supplentem  deskr.  geom.  na  č.  technice, 
r.  1893—94  řádným  posluchačem  university 
ve  Vratislavi,  od  r.  1894  až  do  konce  února 
1897  supplentem  na  reálce  ve  4.  okrese  ve 
Vídni,  od  r.l896  zároveň  assist.  deskr.  geoni. 
na  vídeňské  technice,  od  1.  břez.  1897  do 
konce  záři  1899  mimoř.  prof.  deskr.  Reom., 
novější  geometrie  a  granckého  počítaní  na 
technice  ve  Vídni,  pak  aŽ  do  31.  břez.  1904 
řád.  prof.  deskr.  geom.  na  české  technice 
v  Brně;  od  1.  dub.  1904  jest  řád.  prof.  asa- 
thematiky  na  české  universitě  v  Praze.  N:i- 
psal:  Poznámka  ke  \námé  jedni  větě  geome- 
trické  (»Čas.  pro  pěst.  math.  a  fysiky*,  1886); 
Ueber  Krummung  und  Indikatricen  der  Heli' 
koide  (>Sitzungáber.*  vid.  akad.,  1892);  Ueber 
developpable  Berúhrungsfláchen  an  windschiefe 
Helikoide  (9Monatsheííe  f.  Math.  u.  Phys.*, 
1893);  Beitrag  ^ur  Konstruktion  von  umge* 
schriehenen  Developpablen  f.  an  Fláehen  2.  Oira^ 
des,  2.an  Rotationsfláchen  (t.,  1893);  Zur  Kon- 
struktion der  Oskulationshyperboloide  wind- 
schieýer  Fláehen  (» Zprávy*  Král.  české  spolcČ. 
nauk,  1893);  ueber  Berůhrungskurven  der 
Schraubungsregelfiáchen  mit  Cylinderfláchen  \t., 
1893);  Einige  Konstruktionen  be^iglich  der 
Schraubungsfldchen  (»Sitzungsberíchte«  vid. 
akad.,  1893);  Einige  Krúmmungshalbmesser- 
Eigenschaýten  der  Kegelschnitte  (> Zprávy* 
Král.  čes.  spol.  nauk,  1894);  Beitrag  %ur  Kon- 
struktion der  Krůmmungskugeln  an  Rammkur- 
ven  (»Sitzunesber.*  vid.  akad.,  1895);  Kon* 
struktion  von  hyperoskulierenden  Kugein  an  ku- 
bische  Raumkurven  (>Monatshefte  f.  Math.  u. 
Phys.«,  1895);  Ueber  einige  Au/gaben  €uts  der 
Arithmographie  (Programm  reáll^  ve  4.  okrese 
vídeňském,  1895);  Einige  Konstruktionen  be^ 
lůglich  der  Schnittkurven  von  Umdrehungfá- 
chen  mit  Ebenen  (»Sitzungsb.*  vid.  akad.,  1896); 
Eine  Auýgabe  aus  der  Geometrie  der  Beavegunf 
und  ihr  Zusammenhang  mit  einigen  cyklome* 
trischen  Au/gaben  (»Monatshefte  f.  M.  u.  Ph.«, 
1897);  Zur  Infinitesimalgeometrie  einiger  Pian- 
kurven  (» Zprávy*  Král.  čes.  spol.  nauk,  189$); 
Beitrag  lur  infinitesimalen  Geometrie  der  In- 
tegralkurven  (»Sitzungsb.*  vid.  akad.,  I89í^); 
Zur  Perspektive  des  Kreises  (>Monatshefte  f. 
M.  u.  Ph.*,  1899);  Beitrag  xur  Perspektive  des 
Kreises  und  anschliessend  \ur  Konstruktion  áer 
Achsen  uná  Kreisschnitte  jur  Fláehen  2.  Gra^ 
áes  (»Sitzungsb.*  vid.  akad.,  1900);  Zur  rech- 
nerischen  Behanálung  der  Axonometrie  (> Zprá- 
vy* Král.  čes.  společ.  nauk»  1900);  Úvahy 
o  grafickém  integrováni  differenciálnich  rovuic 
hlavně  linearných  /.  řádu  (»Čas.  pro  pěst. 
math.  a  fys. *,  1901) ;  Některé  konstrul^e  axono- 
metrické  (>  Věstník*  III.  sjezdu  čes.  přírodo- 
zpytců,  1901);   Axonometrische  Darstellungen 


Sobotka  —  Socialismus. 


571 


aus  {wti  Rhsen  und  Koordinatentransjorma- 
tionen  (»Zprávy«  Král.  čcs.  spol.  nauk,  1901); 
PHspévek  k  sestroj  ovdní  kuželoseček  dvojndsobni 
se  dotýkajfdek  (^Cas.  pro  pést,  math.  a  fys.*, 
1902);  Zuř  Konstruktion  von  Krůmmungskreisen 
und  Aehsen  bet  Kegelschnitten^  welche  durch 
S Punkte  oder  S  Tangenten  gegšben  siwrf (•Zprá- 
vy* Král.  čes.  spol.  nauk,  1902);  Zur  Krúm- 
nutng  der  Kiegelschmttevoluten  und  Konstruk- 
tion des  Kegelschnittes  durch  S  benachbarte 
Punkte  (t.  1902):  O  n-úhelnicich  a  a-strandch 
v  polof\e  perspektivné  a  o  konfiguraci  rovinné 
soustavy  sil  y  rovnovd^e  (•Roxpravy«  České 
akad.,  1902);  Zu  den  quadratischen  Lósun- 
gen  des  Normalenproblemt  von  Kegelschnitten 
(»Zprávy«  Král.  čes.  spol.  nauk,  1903);  Ueher 
Jaseiner  Fldche  2.  Grades  umschriebene  Viereck 
't,,  1903);  Zur  Kcnstruktion  von  Oskulations- 
hyrperboloiden  an  windschiefe  Fláchen  (t.,1903); 
Zum  NormcUenproblem  der  Kegelschnitte  (>Sit- 
zungsb.c  vid.  akad.,  1903);  Po\ndmky  k  cen- 
trélnému  p  omitdni  koule  (>Ča8.  pro  pěst. 
math.  a  fy8.«,  1903);  Zur  Ermittelung  der 
Krúmmung  bei  Kegelschnitten^  welche  durch 
S  Punkte  oder  S  Tangenten  gegeben  sind 
^»Zprávy€  Král.  čes.  spol.  nauk,  1904);  Zur 
konstruítiven  Áu/lósung  der  Gleichungen  2,,  S. 
ir.  4*  Grades  (t.,  1904).  Práce  S-kovy  vyni- 
kají jasnosti^  vzornou  vědeckou  přesnosti  a 
naprostou  originálností.  Jest  vědcem  ve  ve- 
likém stila  a  jeho  geometrická  pojednáni 
staví  jej  do  první  nidy  nejznamenitějších 
pracovníků  na  poli  geometrického  badání 
naší  doby.  AP, 

Sobátm,  obyč.  v  množ.  č.  sobótki, 
«  Polákft  slavnost  svatojanská,  viz  K  upal  o. 

Sobotai  kHsťaaé  viz  Sabbatariové, 
str.  466  ď. 

Sobota!  iftůra,  hebr.  enbr  (té2  erub\ 
iĎftra  nebo  drát  v  Židovských  městech,  jež 
nejsou  ohrazena  zvláštní  zdí;  bývá  tažena 
dam  od  doma  a  alici  od  ulice  a  v  prostoru 
tomto  jest  dovoleno  v  den  sobotní  míti  v  ru- 
kou i  v  kapsádi  to,  co  židilkm  jinak  jest  za- 
pověděno toho  dne  nositi. 

Sobotovloo,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Husto- 
pečt  okr.  Zidlodiovice,  fara  Syrovice,  pš.  Raj- 
hrad; 79  d.,  612  obyv.  č.  (1900,>,  radnice,  Itř. 
ik.,  popi.  dvflr  a  dva  mlýny. 

Éobotta  Johan  nes,  anatom  něm.  (*  1867 
v  Berlíně).  Lékařství  vystudoval  v  Berlině 
svláště  za  vedeni  Waldeyerova,  r.  1892  stal 
se  prosektorem  ústavu  pro  srovn.  anatomii, 
mikroskopii  a  embryoíogii  ve  Vircpurce, 
r.  1895  habilitoval  se  tu  pro  anatomii  a  r.  1903 
stal  se  prof.  mimoř.  Napsal  četné  práce  em- 
bryolo^^cké,  jmenovitě  Die  Bejruchtung  des 
WlrbeHhiereies  (1897);  Die  Furchung  des  Wir- 
beitMereies  (1898);  pak  Atlas  und  Grundriss 
der  Histologie  und  mikroskopischen  Anatomie 
des  Menschen  (1900);  Atlas  der  descriptiven 
Anmtomie  des  Menschen  (1900)  a  Grundriss 
der  descriptiven  Anatomie  des  Menschen  (1904). 

Sobral  (dříve  Jan uana),  m.  v  brazil.  státě 
Ceará,  na  ř.  Acara^u,  má  přes  10.000  obyv. 
živicích  se  zemědělstvím,  cukrovarnictvím, 
lihovamictvim  a  koželužstvim.    Přístav  jeho 


je  125  km  vzdálený  Gamo s sin.,  s  nimž  S. 
je  spojen  drahou. 

Sobrando  (maď.  S^obrdnciO^  okr.  městečko 
v  Uhrách  v  stolici  užhorodské,  má  1143  obyv. 
větŠ.  slov.  (1900 ,  poštu  a  sirné  prameny, 
užívané  k  pití  a  ke  koupelím. 

Sobranlo,  bulh.,  zákonodárné  shromáž- 
dění, sněm  v  Bulharsku  (v.  t.  898a). 

Bobrarbo,  býv.  republika  a  pak  hrabství 
špan.  mezi  ř.  Aragonem  a  Gallegem.  Když 
nabylo  většího  rozsahu,  povýšeno  bylo  na 
království,  jehož  poslední  král  Ramiro,  ne- 
manž.  syn  krále  navarrského,  přijal  r.  1031 
titul  kr.  aragonského.  Srv.  A  r  a  g  o  n  i  e, 
str.  584  K 

Bobreoot  [sobikó],  také  surcot,  sorcos, 
sorquaine,  frc,  svrchní  šat,  jejž  nosívali 
mužští  i  ženy  přes  šat  zpodni  zvaný  cotte 
(v.  t.).  U  mužů  byl  asi  totéž,  co  schaperun 
nebo  bliauld  ve  stol.  XIII.  U  žen  býval  to 
šat  svrchní  vpředu  otevřený  a  částečně  se- 
šněrovaný; později,  ve  stol.  XIV.  a  XV., 
byl  to  dlouhý  skvostný  šat  bez  rukávA,  s  ve- 
likými otvory  pro  ruce,  sahajícími  až  pod 
boky,  tak  že  bylo  viděti  štíhlou  tailli.  U  krku 
býval  s.  silně  vystřižen,  tak  že  visel  toliko 
na  ramenech. 

Sobrlqnot  [sobriké],  fr.,  přezdívka,  po- 
tupné, hanlivé  příjmí. 

Bobmsan  viz  Zabružany. 

Sobiloo  viz  Sobčice. 

8oba61oo  viz  Sobotice  1). 

Bobulky,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Kyjov;  182  d.,  845  obyv.  č.  (1900), 
2tř.  šk. 

Soooolaati  [sokko-1,  správněji  zocco- 
lanti  od  \occolo,  sandál  s  dřepěnou  podiví 
ital.  venkovani!!,  větev  řehole  františkánské 
t.  zv.  observantů,  jejichž  kongregace  založena 
r.  1368  v  Paolncci  di  Foligno.  Viz  Bosá c i. 

Soooiia  ísokkus],  lat.,  u  Římanů  nízký, 
lehký  střevíc  bez  řemení,  pfivodu  řeckého. 
Nošen  byl  pouze  po  domácku  a  v  pozdější 
době  často  bohatě  zdoben  drahokamy.  Vedle 
toho  byl  a.  charakteristickou  obuví  komedie, 
podobně  jako  kothum  tragédie.        O.J-i, 

SoolaUamna  jest  nauka  o  zřízení  spole- 
čenském, založeném  na  společném  vlastnictví. 
Nauka  ta  v  menších  rozměrech  častěji  byla 
uváděna  také  v  praxi.  Avšak  které  předměty 
mají  tvořiti  vlastnictví  společné,  ke  kterým 
předmětfim  vlastnictví  soukromé  vztahovati 
se  nemá,  o  tom  vyskytují  se  názory  rAzné. 
Společné  vlastnictví  jest  charakteristickým 
znakem  začátků  společnosti  lidské.  Jedno- 
tlivec nevystupuje  tu  jako  osobnost,  nýbrž 
pouze  jako  součást  svého  kmene.  Kmen  je 
vlastníkem  všeho,  co  přímo  nesrostlo  s  oso- 
bou jednotlivcovou,  jako  na  př.  jeho  zbraně. 
Rozdělováním  kmene  v  menši  celky  dochá- 
zelo k  rozdělování  společného  jmění,  až  no- 
sitelem jeho  stala  se  jednotlivá  rodina,  resp. 
hlava  rodiny,  muž.  Soukromé  vlastnictví, 
které  se  takto  vyvinulo,  zavdávalo  záhy  pod- 
nět k  nespokojenosti  a  k  zakročováni  moci 
státní.  Jedním  s  nejznámějších  zákonných 
opatřeni  starého  věku,  omezujících  značně 


572  Socialismus. 

vlastnictví  soukromé,  jest  t.  zv.  jubilejní !  zory  Platónovými  a  názory  kommunistfi  kře- 

rok  zákonodárství  mojžišského,  podle  kte-  sCanských  je  zásadní  rozdíl:   Platónovi  žlo 

rého  každého  50.  roku  měl  všechen  majetek  o  to,  aby  za  pomoci  svého  zřízeni    pfívedl 

vrácen  býti  původnímu  vlastníkovi,  všechny  společnost  lidskou  k  rozkvětu  pokud  možno 

dluhy  měly  býti  prominuty  a  všichni  otroci  největšímu,  —  náboženským  sektám  naproti 

vlastního   národa   měli   býti   propuštěni  na  tomu  společné  vlastnictví  ke  předmětům  spo- 

svobodu.   Není   pochybností,  že   provádění  třeby  mělo  sloužiti  jedině  k  potlačováni  všech 

tohoto  ustanovení  bylo  by  zabránilo  vzrástu  zájmů  světských  a  přiblíženi  se  ideálům,  vy- 

majetkových  rozdilův  a  rozporů  mezi  členy  tvořeným  na  základě  biblickém.  Také  ráz 
národa  židovského.  Soukromé  vlastnictví .  těchto  obcí  naproti  státu  Platónovu  jest  jiný 
k  půdě  odstraněno  také  zákonodárstvím  při- '  Platónovo  zřízení  je  více  místní,  vypočtené 

pisovaným  Lykurgovi  ve  Spartě,  kde  půda  na  město  s  jeho  obvodem    —   řecký   stál; 

byla  rozdělená  stejným  dílem  mezi  jednotlivé  zřízení   sekt  náboženských  a  řádů  jest  však 

Sparfany,    kteří    ji    však    nesměli    ani    dáti  mezinárodni. 

v   zástavu,  ani   zciziti.   Výborná   organisace  Ucel,  kteiého  sekty  náboženské  svým  kom- 

Sparty  a  vliv,  jakého  se  domohlo  město  toto  munismem  sledovaly,  nutně  přivedl  je  ihned 

nade  všemi   ostatními   městy   řeckými,   ne-  v  konflikt  s  ofňciální  církvi:  vždyf  šířily  svoje 

mohly  zůstati  bez  vlivu  na  smýšleni  v  Řecku,  názory  o  potlačování  zájmů  světských  právě 

tak  že  není   divu,  že  dosti  často  vyskytují  v   době,  do   které   spadá  největší   rozmach 

se    tam    návrhy  na   zavedeni   oprav   zřízeni  světské  moci  církve  římské.  Pronásledování 

společenského.   Z  návrhů  těch  jest  nejzná-  sekt  kacířských,  prováděné  na  popud  církve 

mější  systém  Platónův  (427—347  pr.  Kr.),  mocí  státní,  jest  tudíž  přímo  pronásledová- 

uložený  ve  spise  >0  státě*.   Platón  chce  ve  ním  snah  a  požadavků  komraunistických  se 

svém  státě  zavésti  jakýsi  dualismus  systému  strany  společnosti,  která  založena  jest  na  pod- 

inajetkového.  Lid  ovládaný  má  nadále  míti  kládě  vlastnictví  soukromého,  a  která  nemíní 

vlastnictví    soukromé;    naproti    tomu    třída  tento  podklad  změniti, 

vládnoucí,  t.  zv.  strážci,  má  býti  vlastnictví  Z   kacířských   sekt,   které    chtěly    zavésti 

soukromého   zbavena,   poněvadž    soukromé  společenské  vlastnictví  ku  předmětům  spo- 

vlastnictví  ji  korrumpuje.  Poněvadž  pak  nej-  třeby,  jsou  nejznámější  Valdenští  a'*Albi- 

mocnějším  popudem  k  získávání   vlastnictví  genšti.    v  jižní   Francii   a  v   scv.   Itálii  ve 

soukromého  jest  sňatek  a  rodina,  Platón  pro  Xll.  stol.  velmi  rozšířeni,  fratricelii  vsev. 

třídu   strážcův  odstraňuje   rodinu  a   zavádí  Itálii  ve  XIII.  stol.,  beghardi  v  Německu 

společenství  žen  a  společnou  výchovu  dětí  ve  XllI.  a  lollardi   v  Anglii  ve  stol.  XIV. 

pod  dozorem   úředním.   Strážce  pak  rozdě-  Čím  mocnější  jednotlivé  tyto  sekty  byly,  tím 

luje  Platón   na  bojovníky  a  filosofy,  z  nichž  spíše  hleděly  názory  svoje  uváděti  v  život. 

tito  mají  býti  vlastními  vladaři.  Třeba  Platón  A  že  při  tom  nešlo  pouze  o  názory  nábo- 

nezabraňoval  nikomu  schopnému  přístup  do  ženské,  nýbrž  že  sektářské  hnuti   mělo  zá- 

třídy  strážcův,  přece  jenom  kommunismus  klady  sociální  neméně  silné,  nasvědčuji  vc- 

jeho  jest  omezen   na  třídu   přesně   ohraní-  liké  bouře   selské,  které  zvláště  se  jmény 

cenou,    a  je-li    Platón   počítán    n:ezi    před-  fratricellů  v   Itálii  a  lollardů  v  Anglii  jsoíi 

chůdce  s-mu,  děje  se  tak  hlavně  proto,  že  spojeny,   a   ve   kterých   stav    selský   hleděl 

prohlašuje    soukromé    vlastnictví   za   hlavní  střásti  jho  poddanství.  Mezi  tyto  sekty  sluší 

závadu  ideální  společnosti.  Jinak  kommunis-  také  počítati  Tábory,  Adamity  a  české 

mus  jeho  vztahuje  se  výhradně  ku  předmě-  Bratry,  o  nichž  podrobněji  promluveno  na 

tům  spotřebním,  jednak  proto,  že  »strážci«  příslušném    místě.   Nejvyvinutějším   plodem 

mají   býti   vůbec  zbaveni   výrobní    činnosti,  kommunistického    hnuti    sektařského    jsou 

aby    mohli   úplně   oddati    se   vládě,  jednak  zvláště  obce  moravských  Bratří,  založené  na 

proto,  že  ve  starověku,  v  době  jednoduché  monogamii  a  společné  domácnosti  a  spolcč- 

výroby,  zespolečenštění   prostřeidků   výrob-  ném  vlastnictví  ke  všem  statkům.   Zde  po- 

nich  nebylo  by  mělo  za  následek  větší  změny  číná  se  již  přihlížeti  i  ke  společné  výrobě, 

ve  zřízení  společenském.  Obce  tyto  hospodářsky  značně  prospívaly, 

Zůstala-li  theorie  Platónova  skoro   úplně  příslušníci  jejich  vyznačovali   se  vzděláním 

na  papíře  —  zcela  ojedinólé  pokusy,  uvésti  na  tu  dobu  neobyčejným.  Císařským  paten- 

ji   v  život,  žalostně  ztroskotaly  —  vyvinulo  tem  z 'J2.  září  1622  byly  však  obce  ty  zrušeny 

se  společné  vlastnictví    k   předmětům   spo-  a  členové  jejich  rozehnáni.  —  Na  podkladě 

třcbnim  v  náboženských  sektách,  a  pře-  náboženském  byla  založena  ve  stol.  XVIII. 

.šlopotom  do  původního  křesťanství 'V. t.).  a   XIX.    celá    řada    kommunistických    obcí, 

Čím  vicc  vzrůstaly  obce  křesťanské,  čím  smí-  zvláště  v  Sev.  Americe,  z  nichž  však  většina 

šenějši    byla  společnost,   v   obcích   těch  se-  po  nedlouhém  trvání  zanikla. 

hkupená,  tím  více  ustupovalo  společné  vlasi-  V  novém  veku  není  již  význačnějších  orga- 

nictvi   přcflmětů   spotrebnich    milosrdenství  nisaci  založených   na  vlastnictví  společném. 

a  almužnictvi.  .Myšlenky  kommunistické  však  Myšlenka    ta    však    neupadá   v  zapomenuti; 

nezanikly,  ]vn  že  z  církve  křesťanské  ofhciální  naopak  stává  se  víc  a  více  jednak  předmětem 

přešly   (Jo    ncoíTiciálnich   sekt    —    myšlenek  úvah  a  theorii,  jednak   cílem  velikých  hnulí 

kommunistických  zmocnili  se  kacíři.  Vedle  lidových.  Úplně  vypracované  systémy  zřízení 

nich    pak    kommunismus   prováděly    i    řády  společenského,  založeného  na  vlastnictví  spo- 

nábožcnské  v  klášteřích.  Ovšem   mezi  ná-  léčném,  obsaženy  jsou   v  t.  zv.  románech 


Socialismus.  573 

o  státe.   Nejznáméjší  z  nich,  protože  jaksi   v  rukou  moc,  a  kdož  nejvíce  mohli  by  při- 
základni  a  vzor  všech  pozdějších  jest  pro-   spěti  k  jeho  změně;  že  tedy  jejích  dovolá- 


slulý  spis  Tomáše  Morea  O  nejlepší  ústave 
státu  a  nového  ostrova  Utopie  (1516),  v  níž 
vylíčen  je  vzor  kommunistického  státu.  More 
však  nezakládá  kommunismus  na  pojmech 


vání  se  dobré  vflle  lidí  nutně  musí  vyzníti 
na  prázdno.  Pro  tyto  vlastnosti  í  tito  theore- 
tikové  s-mu  nazýváni  bývají  socialisty-uto- 
pisty.  Zástupy  jejích  stoupenců  buď  vůbec 


morálních,  nýbrž  ukazuje  k  hospodářským  i  vymizely,  buď  scvrkly  se  na  nepatrné  sekty; 
a  sociálním  výhodám  tohoto  zřízení,  které  '  myšlenky  jejich  vykonaly  sice  veliký  vliv  na 
přinesevšem  Členům  společnost  i  úlevy  v  práci,  ■  generaci  současnou,  oplodnily  generace  ná- 
větší  blahobyt  a  větši  svobodu.  Peníze  z  Utopie  sledující;  ale  v  celistvosti  své  přejaty  ne- 
jsou odstraněny;  každý  odevzdá  výrobek  svůj  byly.  Názory  Fourierovy  a  Saint-Simonovy 
do  veřejného  skladiště,  každý  může  si  vzíti  ve  Francii  byly  značně  zatlačeny  vystoupe- 
z  veřejného  skladiště,  co  potřebuje.  Právě  i  ním  P.  }.  Proud  ho  na  (v.  t.),  jenž  kladl 
tuto  volnost  More  pokládá  za  záruku,  že  i  hlavní  váhu  na  organisaci  směny  vyloučením 
nikdo  nevezme  si  více,  nežli  skutečně  potře-  obchodu  a  založením  zvláštní  banky,  která 
buje.  More  však  nenaznačuje  prostředků,  by  zprostředkovala  směnu  výrobků  na  zá- 
kterými  společnost  dosáhla  by  této  organi-  kládě  stanovené  hodnoty  pracovní.  Naproti 
sace,  jím  tak  vychválené.  Jeho  Utopii  zřídil  tomu  L.  Blanc  (v.  t.  3)  vyžadoval,  aby  stát 
lidumilný  panovník,  ale  More  sám  nevěří .  poskytováním  úvěru  umožnil  sdružením  dél- 
příliš  v  existenci  takových  panovníkův.  Mo-  '  nickým  zakládání  vlastních  dílen,  ve  kterých 
rcova  Utopie  nebyla  však  pouze  vzorem  po-  pracovalo  by  se  na  společný  zisk,  a  ze  kte- 
zdéjších  románů  v  o  státě;  ona  jim  vtiskla  i  rých  délnictvo  by  soutěžilo  s  vykořisfujícím 
také  svoje  jméno.  Utopie  je  nyní  název  pro  I  systémem  kapitalistickým.  Význam  však  jak 
vymyšlená  zřízení,  k  jichž  uskutečnění  ne-  I  Proudhonův,  tak  Blancuv  utrpěl  nezdařeným 
dostává  se  prostředkuv.  Celá  skupina  lite-  prováděním  jejich  projektův. 
ratury  socialistické  nazývá  se  utopickou,  po- :  Vítězně  prorazily  si  však  do  všech  zemí 
něvaďž  založena  jest  na  vymyšlených  úplných  cestu  myšlenky  socialistické  z  Německa,  kde 
a  dokonalých  zřízeních  společenských,  k  jichž  dostaly  pevný  podklad  filosofický  i  hospo- 
provedeni  naznačovány  jsou  prostředky  buď ;  dářský.  Jan  Karel  Rodbertus  prohlásil  za 
libovolné  nebo  nedostatečné.  K  románu  Mo-  kořen  hospodářského  zla  své  doby  okolnost 
reovu  řadí  se  přímo  Tomáše  Campanellytu,  že  mzda  dělníkova  zůstává  omezena  na 
Stát  sluneční  (1623),  v  němž  potřebná  doba  krytí  nutných  potřeb  životních,  kdežto  vý- 
pracovní  naproti  Moreovým  6  hodinám  odha-  konnost  práce  stále  stoupá.  Aby  zlo  bylo 
dována  jest  na  4  hodiny,  a  celá  řada  uto-  odstraněno,  Rodbertus  vyžaduje,  aby  děl- 
pických  spisů  menšího  významu.  Známější  nictvu  byla  zaručena  jedna  třetina  stoupají- 
mezi  nimi  jsou  More lly ho  Ba5i7iaí/tf  (1753),  čího  výsledku  práce  jeho.  Za  tím  účelem 
Cabetova  Cesta  do  Ikarie  (1840)  a  Bell  a-  má  býti  cena  zboží  stanovena  zákonem  po- 
myho  Pohled  na^pét  {lSSS).Č\m  více  s.  šířil  dle  práce,  při  čemž  podle  povahy  průmyslo- 
se  v  myslích,  tím  více  přirozeně  upadal  vý-  vého  odboru  platila  by  určitá  summa  práce 
znám  utopií;  a  mél-li  na  př.  Cabet  na  vrstev-  normálního  druhu  za  normální  den  pracovní; 
niky  svoje  vetší  vliv,  nepocházel  tento  z  jeho  tomuto  ocenění  výrobku  odpovídal  by  papí- 
>Ikarie«,  nýbrž  spíše  z  ostatní  jeho  činnosti  rovy  peníz  pracovní —  poukázka  — ,  za  kte- 
za  uskutečněním  snah  kommunistických.  Vý-  rou  by  dělník  dostal  zboží,  jakého  potře- 
znám  novějších  románů  takových  spočívá  buje,  ve  veřejných  skladištích.  Avšak  vlastní 
výhradně  v  tom,  že  formou  přístupnou  hledí  vývoj  theorie  s  mu  sepiat  jest  se  jmény  Karla 
smířiti  odpůrce  s-mu  s  ideami  socialistic-  Marxe  a  Bedřicha  Engelsa  (v.  t.).  O  theorii 
kými  a  že  vnikají  i  do  vrstev  jinak  s-mu  jejich  bylo  již  zde  promluveno;  na  tomto 
málo  přístupných.  místě  budiž  z  ní  uvedeno  jen  toto:  Soutěž, 

Myšlenky,  roztroušené  ve  fantastických  zuřící  mezi  jednotlivými  producenty,  stlačuje 
románech  o  státě,  přimykají  k  celým  svým  míru  ziskovou  u  jednotlivých  podniků,  nivel- 
soustavám  filosofickým  a  hospodářským  theo-  lisuje  ji;  zároveň  však  dohání  podnikatele 
retikové  na  poč.  XIX.  stol.:  Fourier,  Saint-  ke  zvětšení  podniku.  Tím  však  výroba  bere 
Simon,  Owen,  jejichž  názory  blíže  byly  již  na  se  stále  víc  a  více  ráz  společenský,  jenž 
vyloženy.  Všichni  uznávají  výhody  výroby  '  dostává  se  v  rozpor  s  přivlastňováním  si  vý- 
strojcvé,  vyžaduji  dalšího  vybudování  kapita-  robku  jednotlivcem.  Rozpor  tento  vzrůstá 
listickťho  systému  hospodářského  a  výroby  v  epochu  sociální  revoluce,  v  níž  nastane 
ve  velkém.  Vycházejíce  z  kritiky  soustavy  vy  vlastnění  soukromých  podnikatelů.  Vy- 
soukromohospbdářské  a  budujice  na  sociální  vlastnční  toto  provésti  v  zájmu  celku  a  tak, 
filosofii  XVIII.  stol.,  věří,  že  správnou  vý-  aby  nadále  všemu  vykořisťování  bylo  zabrá- 
chovou  lidstva,  poučováním  ho  o  výhodách  neno,  jest  úkolem  třídy  dělnické,  která  do- 
výroby  společenské  pro  celou  společnost  stane  se  k  vládě.  Nezbytnou  podmínkou  to- 
dospějí  svých  cíluv,  a  že  nové  zřízení  spo-  hoto  okamžiku  jest  organisace  dělníků  v  samo- 
lečenské  zmocní  se  svéta  »jako  zloděj  v  noci*  statnou  stranu  politickou.  Marxovi  není  tedy 
(Owcn).  Všichni  přehlížejí,  aneb  aspoň  značně  s.  požadavkem,  vyvozeným  z  nějakého  abs • 
podceňují  skutečné  činitele  života  sociálního;  traktního  ideálu  rovnosti,  nýbri  jest  nut- 
nikdo  z  nich  nechce  viděti,  že  nynější  stav  ným  výsledkem  vývoje  poměrů  výrobních, 
je  docela  výhodný  právě  pro   ty,  kdož  mají  Jak  výslovně  praví,  nepokládá  za  úkol  theo- 


574 


Socialisté. 


retiků  t-mu  vymýšleti  systémy,  které  zůsta- 
nou nutně  utopiemi,  nýbrž  uvědomiti  si  prostě 
hnuti,  které  se  odehrává  před  zraky  našimi. 
Třeba  jak  se  strany  rfizných  škol  národo- 
hospodářských (zejména  Bdhm-Bawerka),  tak 
i  z  vlastního  tábora  marxistického  (zvi.  Bern- 
steinem)  nesprávnost  různých  části  theorie 
Marxovy  byla  dokazována,  jest  ji  přece  do- 
sud pokládati  za  vládnoucí  theorii  s-mu. 

Jak  shora  jsme  řekli,  sociahstické  zřízeni 
společnosti  v  novém  věku  nebylo  pouze  před- 
mětem různých  úvah  theoretických,  nýbri 
stalo  se  i  cílem  veUkých  hnuti  lidových.  Tak 
vzniklo  v  době  anglické  revoluce  v  XVII.  stol. 
kommunistické  hnuti  Levellův,  které  vy- 
prostilo se  úplně  z  vlivu  náboženského  a 
spočívalo  zcela  na  podkladech  hospodář- 
ských. Revoluce  francouzská  zavdala  podnět 
ke  spiknuti  Babeutovu  s  tendencemi  kom ' 
munistickými.  Sem  sluší  také  zařaditi  hnuti 
ch artistické  v  Anglii  v  1.  30tých  XIX.  stol, 
jakož  i  pařížskou  kommunu  z  r.  1871.  Ve- 
dle těchto  náhle  vzrostšich  a  náhle  opět  za- 
niknuvších resp.  potlačených  hnuti  lidových 
ve  všech  moderních  zemích  průmyslových 
organisuje  se  průmyslový  proletariát,  aby 
dobyl  politické  moci  ve  státě  a  aby  změnil 
zřízení  společenské  ve  smysle  socialistickém. 
Typem  těchto  politických  stran  jest  s  o  c  i  á  I n  i 
demokracie  (v.  t.). 

Částí  8-mu  jest  t.  zv.  s.  agrární,  poklá- 
dající soukromé  vlastnictví  k  půdě  za  zdroj 
sociálních  vad  a  domáhající  se  zespolečněni 
půdy.  Renta  pozemková  je  důchod  zcela  bez- 
pracný,  který  vzniká  a  vzrůstá  jednak  z  po- 
vahy půdy  samé  (úrodnost),  jednak  z  přičm 
sociálních  (vzrůst  měst,  poptávka  po  bytech, 
vzrůst  populace  a  tím  vzděláváni  pozemků 
méně  úrodných,  které  na  cenu  plodin  maii 
vliv  rozhodující).  Poněvadž  takto  stoupání 
renty  pozemkové  vytvořeno  je  společností, 
má  společnost  právo,  přisvojití  si  n*ntu  po- 
zemkovou dani,  po  případě  převzíti  půdu 
úplně  ve  svoje  vlastnictví,  aby  renty  po- 
zemkové dostalo  se  celé  společnosti.  Před- 
ním hlasatelem  agrárního  s-mu  jest  Henry 
George,  jehož  theorie  byla  vyložena  při 
jméně  jeho.  Hnutí  agrárně-sociální  nedo- 
znalo nikdy  většího  rozmachu;  na  massy  li- 
dové zůstalo  bez  vlivu,  i  jest  omezeno  na 
úzký  kruh  theoretikův,  kteří  nyní  spokoj  ují 
se  požadavkem  více  méně  hlubokých  opa- 
tření reformních. 

Jménem  s-mu  bývají  naznačovány  ještě 
jiné  směry,  na  které  vlastně  název  ten  dobře 
se  nehodí.  Tak  jest  běžný  název  s-mu  kře- 
sťanského, který  opět  délivá  se  na  s.  evan- 
gelický a  katolický.  Tento  s.  však  nedomáhá 
se  změny  společenského  zřízení,  nedomáhá 
se  sociafisace  prostředků  výrobních  ani  spo- 
třebních, nýbrž  chce,  aby  dnešní  společnost 
byla  na  nynějších  svých  základech  tak  zre- 
formována,  aby  vrstvy  střední  i  délnictvo 
se  s  ní  smířily.  Za  tím  účelem  nevyžaduje 
jenom,  aby  svépomocí  i  opatřeními  státními 
prováděny  byly  reformy  sociální,  nýbrž  aby 
dělnictvo  křesťanskou  výchovou  bylo  odvra- 


cováno od  požadavků  socialistických  a  pře* 
svědčováno  o  nutnosti  a  správnosti  zákUdft 
dnešní  společnosti. 

Rovněž  neobsahuje  požadavky  socialistické 
t.  zv.  s.  kat hed rovy.   Proti   učeni  školy 
manchesterské,  že  všeobecná  soutéi,  ovlá> 
daná  pudem  po  sebezachováni^  sama  sebou 
způsoDÍ  harmonický  řád  a  spravedlivé  uspo- 
řádá vzájemné  vztahy  lidí  a  že  úkolem  státu 
jest  pouze  odstraňovati  překážky  této  vše- 
obecné soutěže,  s.  kathedrový  okazuje,  kte- 
rak není  možno  všechny  problémy  hospo- 
dářské řešiti  z  jediného  principu,  z  egoisma. 
Ale  i  kdyby  tomu  bylo  tak,  ukazuje  dnctšni 
zřízení  společnosti,  ze  by  nedošlo  tím  k  Žá- 
dané harmonii;  naopak  slabší  by  byl  vydán 
v  soutěží  na  pospas  silnějšímu.  Aby  k  tomu 
nedošlo,  je    potřebí   zakročeni   státu,   jenž 
jest  nejvyšším  orgánem  práva  a  prostředkem 
spravedlnosti.  S  postupem  civilisace  rozši- 
řuje se  také  obor  působnosti  státu,  ač  tím 
nijak  není  zabraňováno  svépomoci.   Kathe- 
droví  socialisté,   z  nichž    nejznámější    jsou 
Schaffle,  Wagner,  Schmoller,  Brentano,  BQ- 
cher,  Philippovich,  Gide,  domáhají  se  tedy 
dalekosáhlé  reformy  sociální.  Prováděni  oprav, 
kathedrovými  socialisty  žádaných,  nazývá  se 
často  s-mem  státním.  Název  tento  přiklá- 
dán bývá  mimo  to  také  snahám,  směřujícím 
k  tomu,  aby  stát  co  možná  nejvíce  ovládal 
výrobu,  a  domáhajícím  se  tudíž  postát ňováni 
výroby.   Proto  zejména  postátňováni  želez- 
ných drah  a  dolŮ,  zavádění  monopolů  stát- 
ních a  p.  prohlašováno  bývá  za  s.  státní,  i  když 
se  děje  za  účely  fiskálními,  i  kdvŽ  má  tim 
býti  posílena  vláda,  opatřující  základy   ny- 
nějšího zřízení  společenského.  Že  to  s  vlast- 
ním s-mem  nemá  nic  společného,  je  zřejmo. 

Literatura  s-mu  se  týkající  byla  uvedena 
u  jednotlivých  hesel.  K  doplnění  jejímu  uvá- 
díme: Kautsky-Bernstein,  Geschichte  des  S. 
in  Einzelndarstellungen ;  Laveleve,  S.  naši 
doby;  Limanowski,  Dějiny  sociálního  hnuti 
v  Evropě  v  19.  stol.;  Sombart,  S.  asociální 
hnutí  v  19.  stol. ;  Fabianská  pojednání  o  s-mu ; 
Modráček,  Marxův  názor  na  dějiny  a  s.; 
Bernptein,  Předpoklady  s-mu  a  úkoly  sociální 
demokracie ;  Menger,  Das  Recht  auf  clen  voUen 
Arbeitsertrag ;  t..  Stát  budoucnosti.     LWr, 

Soolalisté  viz  Socialismus  a  Soci- 
ální demokracie.  — S.národní  čili>Česká 
strana  národně  sociální*  jsou  příslušnici  po- 
litické strany  české.  Pokud  dělnictvo.  x  ně- 
hož po  většině  socialistické  strany  se  rekru- 
tuji, nemělo  v  Rakousku  příležitost,  aby 
činně  účastnilo  se  vedeni  záležitosti  veřej- 
ných, zachována  byla  jednotnost  politické 
strany  sociálně-demokratické.  KdyŽ  vŠak  va> 
lebni  opravou  z  r.  1896  dělnictvo  bylo  po- 
voláno také  k  volebnímu  osudí  a  když  v  par- 
lamentě čeští  poslanci  sociál ně-demokratíčti 
prohlásili,  že  neisou  stoupenci  českého  práva 
státního,  vznikl  proti  sociální  demokracii 
v  zemích  českých  odpor,  jenž  došel  výrazu 
v  utvoření  nové  strany  t.  zv.  národně-soci* 
ální.  Jak  zejména  nové  strany  vyplývá, hle- 
děla spojiti  programm  státoprávní  s  požadavky 


Sociální  —  Sociální  demokracie. 


575 


8ocIaIÍ8tick^mí.  Jsouce  ostatními  českými 
stranami  politickými  podporováni  v  zápasu 
proti  sociální  demokracii,  s.  n.  nemohli  s  do- 
statečným důxazem  vystupovati  s  požadavky 
socialistickými.  Tím  se  stalo,  že  klesá  vý- 
znam strany  národnč-sociálni  pro  dělnictvo. 
Za  to  jeji  radikální  stanovisko  nacionálni 
získalo  jí  stoupence  zejména  v  maloživnost* 
nictvQ.  tak  Že  kdyŽ  t.  n.  súčastnili  se  voleb 
do  raay  ří&ské  r.  1901,  dobyli  při  nich  pěti 
mandáťo,  x  nichž  tři  bylv  prve  v  držení  so- 
ciální demokracie.  S.  n.  účastni  se  také  voleb 
do  snémA  zemských  i  do  obecních  zastupi- 
telstev, oviem  vzhledem  k  platným  řádům 
volebním  bezúspěšně.  Ústředním  orgánem 
strany  této  jest  >Ceská  Demokraciec  (re- 
Haktor  Píchl  ,  prve  deník,  nyní  týdeník.  — 
Také  v  Němčen  byli  s.  n.  organisováni  ve 
straně  za  vedeni  pastora  Naumanna,  který 
hleděl  smířiti  sociální  demokracii  s  imperia- 
listickým  monarchismem  německým.  Když 
pokus  ten  selhal,  strana  se  rozpadla.  Část 
stoupenců  iejícb  přešla  do  tábora  sociální  de- 
mokracie (GOhrej,  část  splynula  se  svobodo- 
myslným 8družem'm. 

Sociální,  z  lat.,  společenský. 

Socláiiii  demokraola  jest  název  poli- 
tické strany,  domáhající  se  socialistického 
zřízení  společenského.  V  následujícím  po- 
dáme stručný  přehled  vývoje  strany  této 
v  jednotlivých  zemích. 

L  Némecko:  Základ  s.  d.  německé  možno 
nledatí  ve  svazu  kommunistů,  kteří  Marxo- 
vým a  Engelsovým  manifestem  kommuni- 
stick^m  z  r.  1847  ohlásili  svoje  zásady  a  cíle 
a  přičiftovali  se  v  různých  městech  němec- 
kých o  vybudování  socialistických  spolků 
dělnických,  neb  aspoň  se  v  nich  účastnili 
činně.  V  reakci,  která  následovala  po  revo- 
luci r.  1848,  byly  různé  spolky  potlačeny  a 
hnutí  samo  utlumeno.  Teprve  počátkem  let 
60tých  hnutí  znovu  oživlo.  Londýnská  svě- 
tová výstava  r.  1862,  již  navštívili  i  někteří 
dělníci,  vyvolala  myšlenku  sjezdu  dělnického, 
jehož  pořádání  svěřeno  bylo  komitétu  děl- 
nickému v  Lipsku.  Tento  obrátil  se  se  žá- 
dosti o  podporu  na  Ferdinanda  Lassalla 
(v.  t,),  jenž  r.  1863  založil  » Všeobecný  ně- 
mecky spolek  dělnický«,  a  rozsáhlou  agitaci 
po  celém  Německu  zjednával  mu  členy.  Agi- 
tace tohoto  spolku  domáhala  se  podpory 
státu  pro  výrooní  sdružení  dělnická  a  zave- 
deni všeobecného  práva  hlasovacího,  aby 
dělnictvo  nabylo  moci  ve  státě,  a  mohlo  pro- 
vésti požadavek  svůj  samo.  Naproti  všeobec- 
nému spolku  dělnickému  Liebknecht  počal 
v  duchu  marxistickém  organisovati  samo- 
statné spolky  dělnické,  které  na  sjezde  svazu 
konaném  v  Norimberce  r.  1868  přijaly  za 
svůj  programm  mezinárodní  associace  děl- 
níclÉé.  Když  pak  jednak  tyto  Liebknechtem 
a  Bebelem  vedené  spolky  nabývaly  víc  a 
více  půdy,  jednak  mezi  Lassallovci  vznikly 
vnitřní  různice,  viděli  tito.  že  nutná  jest  do- 
hoda. I  došlo  r.  1869  ke  sjezdu  v  Eisenachu, 
kde  zbudována  byla  sociálně-demokratická 
strana  dělnická.  Tím  však  Lassallovci  nezmi- 


zeli 8  politického  jeviště.  Frakce  jejich,  se 
sjednocením  nespokojená,  vystupovala  na- 
ciále  samostatně,  ba  měla  ještě  do  počátku 
let  70tých  v  dělnictvu  stejně  mnoho  přívr- 
ženců, jako  eisenaššti.  Když  po  volbách  do 
říšského  sněmu  r.  1874  poslanci  obou  frakcí 
lépe  se  poznali  a  když  začalo  vládou  pro- 
vozované pronásledování  socialistův  obou 
směrů,  svolán  byl  na  r.  1875  společný  sjezd 
do  Gothy,  kde  provedeno  sjednocení.  Strana 
přijala  název  » Soci  a  lištička  dělnická  strana 
Německa«.  Po  sjednocení  strana  rychle  rostla. 
Jeji  mohutnějící  tisk  přiváděl  jí  stále  nové 
pnvržence.  Aby  vzrůst  s.  d.  zarazily,  vlády 
něm.  použily  některých  attentátů  v  té  době 
spáchaných  k  vydání  výjimečného  zákona 
>proti  obecně  nebezpečným  snahám  t.  d.<, 
který  r.  1878  sněmem  říšským  byl  přijat. 
Vláda  využitkovala  moci  ji  poskytnuté  krajní 
měrou:  potlačovala  tisk  socialistický,  roz- 
pouštěla spolky  dělnické,  nepovolovala  schůze, 
vypovídala  známé  agitátory  z  míst  průmy- 
slových, vláčela  je  po  vězeních.  S.  d.  uchý- 
lila se  s  ústředním  listem  »Der  Sozialdemo- 
krat«  za  hranice,  nejprve  do  Curichu,  po- 
zději do  Londýna.  Také  sjezdy  svoje  konala 
jednak  ve  Švýcařích,jednak  v  Dánsku.  Avšak 
účelu,  kterého  zákon  proti  s.  d-ii  měl  do- 
síci,  dosaženo  nebylo.  Socialismus  šířil  se 
právě  za  nimbu  mučednictví,  při  každých 
volbách  vzrůstal  počet  hlasův  odevzdaných 
pro  s.  d-ii,  vzrůstal  i  počet  poslanců  jejich. 
Když  ^k  při  volbách  konaných  r.  1890  s.  d. 
dosáhla  více  než  1,400.000  hlasův  a  dobyla 
35  mandátů,  byla  bezúčinnost  zákona  patrná, 
a  zákon  proti  t.  d-ii  po  pádu  Bismarckově 
nebyl  již  obnoven.  Od  té  doby  vývoj  t.  d. 
v  Německu  nebyl  rušen.  Strana  koná  kaž- 
dého roku  sjezd,  z  nichž  sjezd  v  Erfurtě 
r.  1891  přijal  nový  programm,  úplně  ve 
smysle  marxistickém.  Přes  programmové  roz- 
pory, které  v  lůně  strany  vznikly  (nejen 
v  otázce  agrární,  nýbrž  i  v  otázce  politiky 
obchodní  i  celého  dalšího  vývoje)  s.  d.  stále 
roste  a  Šíří  se.  Při  volbách  r.  1903  bylo  pro 
ni  odevzdáno  v  Německu  3,010.472  hlasův  a 
zvoleno  81  poslancův.  V  poslední  době  t.  d. 
účastní  se  také  voleb  do  sněmů  zemských 
a  dosáhla  přes  omezené  právo  volební  v  ně- 
kterých zemích  značných  úspěchův.  Stejně 
je  tomu  pii  volbách  do  zastupitelstev  obec- 
ních. Více  nežli  60  denních  listů  vedle  celé 
řady  listů  méně  často  vycházejících  šíří  zásady 
s  a.»  nehledíc  ani  k  velikému  počtu  brošur 
i  větších  děl.  Rozpočet  8.  d.  za  r.  1904  činil: 
příjmy  648.895-76  mk.,  vydání  625-367-08  mk. 
II.  Rakousko.  Socialistické  hnutí  děl- 
nické v  Rakousku  datuje  se  vlastně  teprve 
od  r.  1867,  kdy  zavedena  aspoň  jistá  volnost 
ve  spolčováni  a  shromažďováni.  Rakouské 
dělnictvo  zejména  v  Praze,  v  Brně  a  ve  Vídni 
dychtivě  přejalo  myšlenky  Lassallovy,  na  je- 
hož narozeniny  11.  dubna  1869  vyšel  první 
socialistický  list  v  Rakousku,  Oberwinderova 
»Volksstimme«.  Postup  socialismu  byl  však 
v  Rakousku  mnohem  pomalejší  nežli  v  Ně- 
mecku. Vadilaf  tomu  jednak  opozděnost  Ra- 


576 


Sociální  demokracie. 


kouska  ve  vývoji  průmyslu,  jednak  rozdíly 
národnostni,  které  agitaci  značně  ztéžovaly. 
Neni  tudiž  divu,  že  vláda  troufala  si  vystou- 
piti be  vši  ostrostí  proti  prvrím  pokusům 
s.  d.  v  Rakousku.  Přes  to  podařilo  se  straně 
uspořádati  13.  pros.  1869  před  budovou  říš- 
ské rady  ohromnou  demonstraci,  ktrrá  vy- 
mohla vydáni  zákona  koaličního.  Na  počátku 
iet  70tých  došlo  však  k  roztržce  mezi  socia- 
listy, z  nichž  9mírní<  hleděli  dosici  pro 
dělnictvo,  čeho  v  dané  chvili  dosici  se 
mohlo,  kdežto  :>*radikálové«  odvracejíce  se  od 
parlamcntarismu  a  zákonných  reforem,  do- 
mnívali se,  že  možno  spoléhati  pouze  na  ná- 
silí. Křídlo  toto  bylo  scsíleno  hlavně  Mosto- 
vým listem  »Freiheit<,  který  po  potlačení  so- 
cialistického tisku  v  Německu  vydáván  byl 
v  Lond<-nč  a  v  Rakousku  hojně  šířen.  Ra- 
dikálové dostali  také  ústřední  list  » Rakouské 
socialistické  strany  dělnické*  >Zukunrt«  do 
svých  rukou,  a  splývali  znenáhla  s  anar- 
chisty. Stoupenci  jejich  byli  hlavně  v  reví- 
rech uhelných,  mezi  dělnictvem  textilním  a 
ve  Vídni.  K  jisté  shodě  mezi  oběma  tábory 
došlo,  když  vláda  uvalila  r.  1884  na  Vídeň 
výjimečný  stav  a  když  všechny  vůdčí  osoby 
ve  hnutí  buď  pozavírala  nebo  vypověděla 
z  Vidně.  V.šichni  shrnuli  se  kol  časopisu 
^Gleichhcit€,  jejž  r.  1886  začal  vydávati 
dr.  Adler.  K  officiální  shodě  došlo  pak  na 
sjezde  v  Hainfeldě  r.  1889,  kdež  přijat  také 
programm,  shodující  se  v  podstatě  s  pro- 
grammem  erfurtským.  Programm  hainfeUlský 
byl  pak  znovu  zpracován  na  sjezde  ve  Vídni 
r.  1901  a  zní  nyní  takto: 

•Sociálně -demokratická  strana  dělnická 
v  Rakousku  domáhá  se  pro  veškerý  lid,  bez 
rozdílu  národnosti,  původu  a  pohlaví,  osvo- 
bození z  pout  hospodářské  závislosti,  od- 
stranění politického  útisku  a  povzneseni  z  du- 
ševního zakrněni.  Příčina  těchto  nedůstoj- 
ných poměrů  není  v  jednotlivých  politických 
zařízeních,  nýbrž  v  té  skutečnosti,  ovládající 
a  podmiňující  bytnost  všech  poměrů  spole- 
čenských, že  pracovní  prostředky  jsou  mo- 
nopolisovány  v  rukou  jednotlivých  íiržitclův. 
Vlastník  pracovní  síly,  třída  dělnická,  upadá 
tím  ve  velmi  tísnivou  závislost  na  držitelích 
pracovních  prostředkův  i  půdy,  třídě  velko- 
statkářské  a  kapitalistech,  jichž  politické  a  hos- 
podářské panství  vyjádřeno  je  dnešním  tříd- 
ním státem.  Pokrok  technikv,  rostoucí  sou- 
střeďováni výroby,  vlastnictví  a  hospodářské 
moci  v  rukou  kapitalistův  a  ka[>italistických 
skupin  připravuje  stále  širší  vrstvy  drive 
samostatných  malých  živnostníkův  a  ma'o- 
rolníkíiv  o  jejich  výrobní  prostředky  a  vrhá 
jo  přímo  či  nepřímo  v  závislost  kapitalistův, 
jako  jejich  námezdní  dOlníky,  zřízence  anebo 
jejich  zadl uzence.  Se  vzrůstem  počtu  prole- 
tářů stupňuje  se  však  také  jich  vyssávání, 
čimž  vzniká  stále  větší  protiva  mezi  životní 
úrovni  vž<ly  širších  vrstev  lidu  dělného  a 
inczi  rychle  stoupající  výnosností  vlastní  jejich 
práce,  jakož  i  hromadivším  se  bohatstvím, 
jimi  samými  vytvořeným.  Cím  více  však  vý- 
voj kapitalismu  rozmnožuje  řady  proletariátu. 


tím  více  ho  také  nuti  a  činí  schopnějším, 
aby  zahájil  proti  němu  boj.  Zatlačováni  vý- 
roby provozované  jednotlivci  činí  vlastnictví 
soukromé  stále  zbytečnějším  a  Škodlivějším, 
současně  však  s  tím  se  vytvářejí  nutné  du- 
ševní a  hmotné  podmínky  pro  nové  fonny 
společenské  výroby  na  základě  společenského 
vlastnictví  prostředků  výrobních.  Zároveň 
pak  si  proletariát  uvědomuje,  že  musí  tento 
vývoj  podporovati  a  urychlovati,  Že  cílem  tn 
musí  býti  převod  pracovních  prostředků  ve 
společenské  vlastnictví,  a  že  prostředkem 
jeho  boje  za  osvobozeni  třídy  dělnické  je 
dobyti  politické  moci.  Nositelem  tohoto  nut- 
ného vývoje  může  býti  jen  třídně  uvědomělý 
a  k  třídnímu  boji  zórganisovaný  proletariát 
Proletariát  politicky  organisovati,  naplňo- 
vati ho  vědomím  o  jeho  poměrech  a  úko- 
lech, učiniti  a  udržeti  ho  boje  schopným: 
tof  vlastni  programm  sociálně-demokratické 
strany  dělnické  v  Rakousku,  k  jehož  pro- 
vedení strana  použije  všech  účelných  a  při- 
rozenému právnímu  vědomí  lidu  odpovída- 
jících prostředkův.  Sociálně-demokratická 
strana  dělnická  v  Rakousku  bude  vidy  ve 
všech  politických  a  hospodářských  otázkách 
hájiti  zájem  proletariátu  a  působiti  proti  ja- 
kémukoli zatemňováni  a  zahalováni  protiv 
třídních,  jakož  i  proti  využitková vání  dělnictva 
ku  prospěchu  stran  měšfáck^ch.  Sociálně- 
demokratická strana  dělnická  v  Rakousku 
je  stranou  mezinárodni.  Ona  odsuzuje  nad- 
práví  národů  právě  tak,  jako  nadpráví  rodu, 
pohlaví,  majetku  a  původu,  a  prohlašuje,  že 
boj  proti  vykořisťováni  musí  býti  mezinárodni, 
jako  jest  vykořisťování  samo.  Ona  odsuzuje 
a  potírá  ťeškeré  omezování  svobodv  projevu 
a  smýšlení,  jakož  i  duševní  poru^nikování 
se  strany  církve  i  státu.  Ona  se  domáhá  zá- 
konité ochrany  životní  úrovně  tříd  pracují- 
cích a  bojuje  za  dosažení  pokud  možno  nej- 
většího vlivu  proletariátu  ve  všech  směrech 
veřejného  života.  —  Vycházejíc  z  těchto  zásad, 
žádá  sociáině-demokratická  strana  dělnická 
v  Rakousku  zejména:  1.  Všeobecné,  rovné, 
přímé  a  tajné  právo  hlasovací  ve  státě,  zemi 
a  obci  pro  všecky  příslušníky  státě  bez  roz- 
dílu pohlaví  20.  rokem  stáři  počínajíc;  po- 
měrné zastoupení;  prováděni  voleb  v  den 
zákonného  klidu  práce;  tříleté  období  zá- 
konodárné s  dietami  pro  zvolené.  2.  Přímé 
zákonodárství  lidu,  a  to  jak  ohledně  práva 
činiti  návrhy  zákonů,  tak  práva  návrhy  tyto 
zamítati:  sebeurčeni  a  samosprávu  lidu  ve 
státi',  zemi  a  obci.  3.  Zrušení  všech  zákonův, 
omezujících  právo  svobodného  projevu  smý- 
šlení, zejména  zjednání  úplné  svobody  tisku 
zrušením  řízení  objektivního  a  omezení  vol- 
ného prodeje  tiskopisův:  zrušeni  všech  zá- 
konův, omezujících  právo  spolčovací  a  shro- 
mažďovací.  4.  Zrušení  všech  omezení  volného 
stěhováni,  zejména  všech  zákonův  o  tuláctví 
a  postrku.  5.  Utvoření  a  provedení  zákona, 
na  základě  jehož  by  přísně  trestáni  byli  úřed- 
nici, omezujíc'  práva  jednotlivců  nebo  spol- 
kův.  6.  Zajištění  nezávislosti  soudů,  bezplat- 
nost  právní  ochrany  a  právního  zastoupení; 


Sociální  demokracie.  577 

odškodáování  nevinně  zatčených   a  odsou-  dobytí  všeobecného,  rovného  a  přímého  práva 
zených;    volbu  porotců  na  základě  všcobec-  hlasovacího  do  sborů   zákonodárných   i  za- 
nčbo»  rovného,  přímého  a  tajného  volebního  stupitelstev  obecních.    K  usnadnění  agitace 
práva.  Podřízeni  všech  občanů  státních  řád-  mezi  různými  národy  sjezd  vídeňský  z  r.  1897 
ným  zákonům  i  soudům;   odstranění   trestu  i   ofíiciálně  uznal,   co   aspoň  v  Čechách  již 
smrti.     7.  Státní  a  kommunální   organisaci  od  let  bylo  praktikováno:   zrušil  jednotnou 
služby  zdravotní;  poskytnutí  bezplatné  lékař-  stranu  rakouskou  a  zbudoval  svaz  samostat- 
ské  pomoci  a  léku.    8    Prohlášeni  nábožen-  ných   sociálně-demokratických   stran   české, 
sivt  za  věc  soukromou ;   oddělení  církve  od  německé,  italské,  polské,  rusínské  a  jihoslo- 
státu;  prohlášeni  církevních  a  náboženskj^ch  vanské.    Každá   z  těchto   stran   koná   svoje 
společností  za  soukromá  sdruženi,  spravující  sjezdy  každé  dva  roky,  kde  usnáší  se  o  vnitř- 
své  záležitosti  samostatně;    povinný  sňatek  nich   záležitostech    týkajících   se   jednotlivé 
občanský.    9.  Povinnou,  bezplatnou  a  svět-  strany.   Změny  programmu  vyhrazeny  Jsou 
skou  Školu,  jež  potřebám   a  vývoji  jednotit-  sjezdu  celořišskému,   který   koná  se  každé 
vých  národův  úplně  by  vyhovovala;   posky-  dva  roky,  a  vyřizuje  mimo  to  všeobecné  zá- 
továni    učebních   prostředkův  a   zaopatření  ležitosti  agitace,  taktiky  a  organisace.  V  Ra- 
v  obecných  školách  všem  dětem,  jakož  i  těm  kousku,    rozháraném    sváry    národnostními, 
žákům  vyšších  učebných  ústavů,  kteří  jeví  bylo  životni  otázkou  pro  8.  d-ii,  aby  rozře- 
schopnosti  k  dalšímu  vzdělání.  10.  Nahrazení  šila  pro  sebe  otázku  národnostní  a  aby  ve 
všech  nepřímých  daní  a  jiných  dávek  vze-  zmatcích  rakouských  v  otázce  národnostní 
fttupnou  dani  z  přijmu  a  majetku,  jakož  i  vze-  zaujala  pevné  stanovisko.  To  učinila,  přijavši 
stupnou  daň  z  dědictví.  11.  Nahrazení  s*á-  na  společném  sjezde  brněnském  následující 
lého   vojska   lidovou   obranou,   výchovu   ke  programm  národnostní: 
všeobecné   brannosti;    všeobecné   ozbrojeni  » Vzhledem  k  tomu,  že  národnostní  spory 
lidu,  rozhodování  o  válce  a  míru  zastupitel-  v  Rakousku  ochromují  každý  politický  po- 
stvem  lidu.    12.  Odstranění  všech  zákonův,  krok  a  všechen  kulturní  vývoj  národů  v  Řa- 
jiroiž  poškozována  je  žena  naproti  muži,  af  kousku,  že  tyto  spory  vyplývají  především 
v  právu  soukromém  nebo  veřejném.  13.  Osvo-  z  politické  opozděnosti  našich  veřejných  zří- 
bozem'   hospodářských   družstev  dělnických  zeni  a  že  tu  zejména  pokračování  ve  spo- 
ode  všech  břemen  a  omezování,  iež  činností  rech  národnostních  jest  prostředkem,  jimž 
jejich  překáží. —Jako  minimum  ocnrany  dél-  vládnoucí  třídy  upevňují  své  panství  a  brání 
nictva  Žádá  sociálně- demokratická    strana  každému  silnějšímu  projevu  skutečných  zájmů 
dělnická  v  Rakousku:    1.   úplnou  svobodu  lidových  —  sjezd  prohlašuje:  Konečné  upra- 
koalični,  zákonné  uznáni  organisaci  odboro-  vení   národnostní  a  jazykové  otázky  v  Ra- 
vých,  postavení  dělnictva  zemědělského  na  kousku  ve  smysle  rovného  práva,  rovnocen- 
roveň  průmyslovému,  zrušení  čelednich  řá-  nosti  a  rozumu  jest  především  požadavkem 
dŮv.  2.  Osmihodinový  maximální  den  pra-  kulturním,  a  je  proto  životním  zájmem  pro- 
covni  bez  výhrad  a  výjimek.  3.  Zákaz  počni  letariátu;   upravení   toto  jest  možno  toliko 
práce  žen  a  mladistvých  dělníkův.  4.  Úplný  ve  státě  skutečně  demokratickém,  založeném 
nedělní  klid,  trvající  aspoň  36  hodin.  5.  Přísné  na  všeobecném,  rovném  a  přímém  právu  hla- 
prováděni   zákazu  živnostenské   práce   dětí  sovacím,  v  němž  budou  všechna  feudální  pri- 
pod    14   let;   dostačitelné  ochranné  zákony  vilegia    odstraněna,    nebot   jen    v    takovém 
pro  učně  a  mladistvé  dělníky.  6.  Vyloučení  útvaru  společenském  mohou  přijíti  k  plat- 
práce  Žen  ze  závodů,  ženskému  organismu  nosti  třídy  pracujicí,  jež  v  pravdě  stát  a  spo- 
zvlásC  škodlivých.  Všechna  tato  ustanovení  lečnost  udržují.    Péče  o  rozvoj  národnostní 
platí  pro  závody  všech  stupňů  (velkoprůmysl,  osobitosti   všech   národů   v   Rakousku   jest 
dopravní  živností,  řemesla,  obchod  a  domácí  možná  pouze  na  základě  rovného  práva  a 
průmysl,  zemědělství  i  lesnictví).    7.  Vybu-  při  odstranění  všeho  potlačování;   proto  je 
dováni  továrního  inspektorátu,  rozmnožení  nutno  potírat  především  všechen  byrokra- 
insptktorův,    opatřených    mocí    výkonnou,  tický  státní  centralismus,  právě  tak  jako  feu- 
spolupůsobeni    dělnických    organisaci   jako  dální  privilegia  zemí.    Za  těchto  podmínek, 
kontroly  při  provádění  ochranného  zákono-  ale  jen  za  těchto,  bude  možno  přivoditi  v  Ra- 
dárství  pro  dělnictvo  zvolenými  inspektory  kousku   místo  národnostního  sváru  národ- 
a  inspektor  kam  i.  Podnikatelé,  kteří  překročí  nostní  pořádek,  a  to  s  uznáním  těchto  vůd- 
zákon  o  ochranném  zákonodárství  dělnickém,  číchzásad :  1.  Rakousko  jest  přetvořiti  v  demo- 
buďteŽ  stiháni  přísnými  tresty,  které  nesmějí  kratičký,  národnostní  stát  spolkový.    2.  Na 
býti  proměněny  v  pokuty  peněžité.  Pojišfo-  místo  historických  zemí  korunních  jest  utvo- 
vani  dělnictva  budiž  podrobeco   pronikavé  řiti  samosprávné,   národnostně    ohraničené 
reformě  a  doplněno  zavedením  všeobecného  obvody,  jejichž   zákonodárství  a  správa   by 
pojišCováni  pro  případ  stáří  a  neschopnosti  byla  opatřována  národními  komorami,  vole- 
ku  práci*  jakož  i  zaopatřením  vdov  a  sirot-  nými  na  základě  všeobecného,  rovného  a  při- 
kuv a  jednotně   zorganisováno  pod   samo-  mého  práva  hlasovacího.   3.  Všechny  samo- 
správou pojištěných.*  správné   obvody   jedné    a   téže    národnosti 
Sjezd  hainfeldský  nejen  že  sjednotil  8.  d-ii  tvoří  dohromady  jednotný  národnostní  svaz, 
v  Rakousku,  nýbrž  programmem  svým  při-  spravující  své  národnostní  záležitosti  úplně 
pravil  jí  pevnou  půdu,  na  které  s.  d.  rychle  autonomně.  4.  Právo  národnostních  menšin 
se  rozvíjela*    Předním  její  cílem  bylo  a  jest  budiž  chráněno  zvláštním,  říšským  parlamcn- 

Otttt  SloYBik  Nmatoý,  tv.  XXm.  tQf I  1904.  37 


578 


Sociální  oekonomie  —  Sociální  otázka. 


tem  usneseným  zákonem.  5.  Neuznávajíce 
žádného  nadprávi,  zavrhujeme  požadavek 
statni  řeči;  pokud  jest  nutná  řeč  prostřed- 
kovací,  ustanoví  říšský  parlament.  Sjezd  ja- 
kožto orgán  mezinárodní  s.  d.  v  Rakousku 
vyslovuje  přesvědčení,  že  na^  základě  téchto 
vůdčích  zásad  jest  dorozumčni  národů  možno ; 
prohlašuje  slavnostně,  že  uznává  právo  každé 
národnosti  na  její  národnostní  existenci  a 
národnostní  vývoj;  že  však  národové  mohou 
dosicí  každého  pokroku  své  kultury  jen 
v  úzké  vzájemné  solidaritě,  nikoli  vsak  v  ma- 
licherných sporech;  že  zejména  dělnictvo 
všech  jazyků  v  zájmu  kaŽdé  jednotlivé  ná- 
rodnosti, jakož  i  v  zájmu  celku  pevně  trvá 
na  mezinárodním  sbratření  a  společném  boji, 
a  že  svůj  politický  a  hospodářský  boj  musí 
vésti  v  jednotném  sevřeném  šiku.« 

Na  základě  tohoto  programmu  s.  d.  v  Ra- 
kousku účastnila  se  voleb  do  říšské  rady 
v  kurii  městské  i  venkovské,  hlavně  však 
v  kurii  všeobecné.  Zde  soustředila  na  sebe 
r.  1901  přímých  hlasů  201.862  a  3984  voli- 
telův;  ovšem  dobyla  vzhledem  k  volební  geo- 
metrii všeobecné  kurie  pouze  10  mandátův. 
Větší  váha  nežli  ve  volbách  spočívá  v  tisku, 
který  stále  se  šíří,  ač  ovšem  s  poměry  ně- 
meckými nelze  jej  vůbec  srovnati.  Vedle 
pěti  aenních  listů,  z  nichž  dva  jsou  české 
(*Právo  Lidu«  v  Praze  [red.  Němec]  a  •Děl- 
nické Listy*  ve  Vídni  |red.  Steiner]),  dva 
německé  a  jeden  polský,  hlásá  ideje  s.  d. 
celá  řada  týdenníkův  i  listů  častěji  vycháze- 
jících. Česká  s.  d.  má  mimo  to  i  vlastní  revui 
měsíční  >Akademiic  (red.  Modráček). 

III.  Ostatní  země.  Jinak  nežli  v  Německu 
a  v  Rakousku  mají  se  poměry  ve  všech  té- 
měř ostatních  zemích.  Ve  Francii  s.  d.  jest 
rozdělena  na  dvě  veliké  skupiny  Guesdovce 
(marxistické)  a  Jaurěsovce  (reformní),  které 
děli  se  opět  v  četné  frakce.  Přes  tuto  růz- 
nost s.  d.  nabyla  ve  Francii  velikého  vlivu, 
a  v  poslední  době  vykonává  na  vládu  i  vliv 
přímý.  Všeobecné  a  rovné  hlasovací  právo 
zjednalo  s.  d-ii  většinu  i  v  zastupitelstvech 
obecních  ve  velké  řadě  větších  měst  a  míst 
průmyslových.  —  Italská  s.  d.  vyznačuje 
se  tím,  že  obsáhla  nejen  dělnictvo  průmy- 
slové zvláště  v  Itálii  severní,  nýbrž  že  vnikla 
hluboko  i  v  dělnictvo  zemědělské.  I  v  Itálii 
v  poslední  době  došlo  k  roztržce  ve  dva 
proudy,  z  nichž  mírnější  repraesentován  jest 
Turatim,  radikálnější  Ferrim.  Přes  to  při 
volbách  r.  1904  počet  hlasů  pro  s.  d-ii  ode- 
vzdaných se  zdvojnásobil  a  dobyto  bylo  32 
mandátův.  —  Zvláštní  postavení  s.  d.  má 
v  Anglii.  Tam  ode  dávna  whigové  i  toryové 
hleděli  získati  si  přízeň  délnictva  jednotli- 
vými koncessemi  —  se  střídavým  ostatně 
štěstím.  Dělnictvo  samostatné  strany  netvo- 
řilo, jsouc  spokojeno  s  tím,  čeho  pro  ně 
obě  jmenované  strany  dobyly.  Hodné  pozdě 
a  poměrně  hodně  zvolna  vnikaly  do  dělnictva 
anglického  myšlenky  s.  d.,  a  i  nyní  není  so- 
cialismus v  Anglii  repraesentován  jednotně. 
Vedle  Socialdemocratic  Federation  (Hynd- 
man)  působí  Independent  Labour  Party  i^Keir 


Hardie),  i  zvláštní  Fabián  Society  (Shaw. 
Webb)  po  většině  z  intellígence  se  rMmto- 
jící.  V  poslední  době  odborové  organisace 
zasáhly  do  poměrů  politických,  i  utvořily  ko- 
mité k  repraesentaci  dělnictva  ve  sborn  zá- 
konodárném. —  S  anarchisty  jest  vésti  s. 
d-ii  ještě  tuhÝ  zápas  ve  Španělska  a  dosud 
i  v  Hollandsku,  aČ  zde  myšlenka  parla* 
mentarismu  nabývá  i  mezi  délnictvcm  víc  a 
více  půdy,  a  tím  i  postavení  8.  d.  Pfi  zmínce 
o  8.  d-ii  hollandské  (Van  Kol,  Troelstra 
sluší  vzpomenouti  zejména  péče,  kterou 
strana  ta  věnuje  hnuti  spoleČenstevnírau. 
V  tom  ji  předčí  snad  jediné  Belgie  (Van- 
dervelde),  kde  zvláště  konsumni  dmístra 
jsou  8.  d-ii  silnou  finanční  i  morální  oporou 
v  jejím  boji  za  všeobecné  a  rovné  právo  hla- 
sovací. —  Také  v  zemích  skandinávských 
s.  d.  vzrůstá;  neposledním  znakem  vzrůstu 
jejího  jest,  že  starostou  kodaňským  jest  n3mí 
stoupenec  8.  d.  —  Zcela  jiné  poměry  jsou 
v  Rusku.  Tam  s.  d.  jest  vládou  stihána; 
veřejná  organisace  není  přípustná,  jest  tedy 
přirozená  organisace  a  agitace  tajná,  která 
ovšem  nemůže  zůstati  bez  vlivu  na  ráz  a  po- 
vahu celého  hnuti.  Myšlenkám  8.  d.  pří- 
stupno jest  nejvíce  dělnictvo  židovské  a  pol- 
ské v  záp.  Rusku,  jakož  í  průmyslové  děl- 
nictvo v  některých  městech  vnitrozemských. 
Poněvadž  školská  intellígence  ruská  nemá 
příležitost  uplatňovati  se  při  absolutistickém 
régimu  v  životě  veřejném,  má  s.  d.  ruská  ve 
svých  řadách  poměrně  více  školské  intclli- 
gence  nežli  s.  d.  jinde.  Tisk  8.  d.  ruské  vy- 
cházi  z  tajných  tiskáren  anebo  pašovány 
jsou  tam  ruské  tiskopisy  socialistické  vychá- 
zející hlavně  v  Londýně,  v  Curichu  a  v  Ge- 
nevě.  —  Ze  států  mimoevropských  jsou  to 
zejména:  Spojené  Obce  sev.-amer.,  ve  kte- 
rých s.  d.  pronikla  již  tak  daleko,  že  mohla 
postaviti  již  i  sčitacího  kandidáta  píi  volbé 
presidentově,  aniž  musí  se  obávati  fiaska. 
Při  volbě  r.  1904  její  kandidát  Debs  dosáhl 
více  než  600.000  hlasův.  —  Úrodnou  půdou 
pro  s.  d-ii  jsou  také  kolonie  francouzské 
a  anglické  a  v  poslední  době  i  Japansko. 

Literatura:  Horáček, Počátky  dělnického 
hnutí  v  Čechách;  Steiner, Utrpení  8.  d.česko- 
slovanské  a  postup  strany  v  Rakousku;  Meh- 
ring,  Geschichte  der  deutschen  Sozialdemo- 
kratie.  LW>. 

Soolálni  oelLonomi%  {SociaIókonomie)jtst 
véda  společenská,  jež  nevychází  od  indivi- 
dualistickdho  hospodářství,  njbrž  od  potřeb 
veškerenstva,  a  proto  neposuzuje  hospodář- 
ské výsledky  jen  podle  množství  produkce, 
nýbrž  i  podle  toho,  jak  produkty  k  ukojeni 
lidských  potřeb  jsou  rozděleny. 

Soolálni  otázka.  Různé  příčiny  spole- 
čenské mají  za  následek.  Že  určité  vrstvy 
společnosti  lidské  ve  svém  vývoji  fysickém 
i  duševním  jsou  zdržovány,  že  neudržuji  ve 
vývoji  krok  stejný  s  vrstvami  druhými.  Jest 
přirozeno,  že  v  téchto  vrstvách  nepřižni  věji 
situovaných  vzniká  snaha,  aby  poměry  jim 
škodlivé  byly  změněny,  aby  zřízeni  společ- 
nosti bylo  uzpůsobeno  tak,  by  potřeby  je- 


Sociální  otázka.  579 

jich  co  možná  nejúplněji  a  nejdokonaleji ,  a  aby  zdraví  dělnikovo  bylo  náležitě  chrá- 
byly  ukojeny.  Soubor  těchto  snah  ve  spojeni  něno  před  škodlivými  následky  procestu 
8  pokusy,  jimiž  má  býti  dosaženo  nápravy,  pracovního  (dlouhé  doby  pracovní,  práce 
nazýváme  s  o-kou.  fak  patrno,  není  8.  o.  |  noční,  práce  v  nezdravých  místnostech,  práce 
otázkou  jednotnou,  zvláště  není,  jak  často  >  při  nebezpečných  strojích).  Podrobnější  viz 
pokládává  se  zato,  jediné  otázkou  dělnickou,  ve  článcích  Dělnická  hygiena,  Dělnická 
Jest  ovšem  pravda,  že  v  novější  době  otázka  obydlí.  Dělnická  otázka,  Dělnické 
dělnická  zatlačila  všechny  ostatní  s.  o-ky  koalice,  Dělnické  pojišCováni,  Děl- 
do  pozadí,  jednak  proto,  zejí  účastná  jest '  nické  zákony  ochranné,  Socialismus, 
početně  mnohem  větší  Čásf  společnosti,  nežli  Otázka  maloživnostenská  jest  rázu 
ostatních  s-ch  o-zek,  jednak  proto,  že  po-  |  jiného.  Stejně  sice  jako  otázka  dělnická 
stavení  třídy  dělnicko  vyžadovalo  a  vyžaduje  |  i  otázka  maloživnostnická  vyvolána  bvla 
nejvíce  nápravy,  kdyžtě  rozpory  mezi  za- !  hlavně  rozvojem  kapitalismu,  zvláště  velikého 
mestnavateli  a  třídami  zaměstnanými  a  tím  kapitálu  průmyslového ;  kdežto  však  ot^ka 
i  překážky  vývoje  třídy  dělnické  jsou  nej-  j  dělnická  živena  jest  hlavně  tím,  že  kapita- 
větší.  Nicméně  vedle  dělnictva  jsou  ještě  |  lismus  využívá  pracovní  síly  dělníkovy,  sluší 
jiné  vrstvy  dnešní  společnosti,  jež  mají  pří-  jádro  otázky  maloživnostnické  hledati  v  té 
činu  k  nespokojenosti,  a  jejichž  > otázky c  I  okolnosti,  že  dnes  malému  živnostníkovi  ve- 
jsou  částí  důležitou  s.  o-ky.  Je  to  zejména ,  likým  kapitálem  jest  zabraňováno  plné  vy- 
otázka  malého  živnostníka,  malého  rolníka,  j  užití  pracovní  síly  jeho.  Veliký  kapitál,  velko- 
úřednika  a  v  neposlední  řadě  otázka  ženská.  ,  průmysl,   opatřil  se   všemi  moderními  pro- 

Jest  třeba  uvésti  některé  charakteristické  středky  výrobními,  snížil  náklady  výrobní 
momenty,  týkající  se  vzniku  a  povahy  jed-  na  jednotlivý  výrobek  vynaložené  na  mini- 
notlivých  těchto  otázek.  mum,  poměrně  vyšší  mzdou  a  vůbec  lepšími 

Právní  řád  v  poměru  mezi  zaměstnáváte-  podmínkami  pracovními,  hlavně  pravděpo- 
lem  a  dělníkem  zásadně  vidí  pouhý  sou-  dobně  větší  trvalostí  poměru  námezdního 
kromý  poměr  smluvní,  jehož  obsah  řídí  se  přivábil  k  sobě  dovednější  a  spolehlivější 
úolně  vůli  obou  smluvních  stran;  přehlíží :  dělnictvo,  pevnější  posicí  hospodářskou  opa- 
v^k,  že  pouze  vůle  jedné  ze  stran  smluvních, ;  třil  si  snadno  úvěr,  nákupem  ve  velkém  a 
vůle  zaměstnavatelova,  jest  skoro  úplně  ne-  po  případě  hotovým  placením  zjednal  si 
omezena,  že  však  vůle  dělníkova  není  ni-  ;  lacinější  suroviny.  Všemi  těmi  prostředky 
kterak  volna.  V  pravidelných  případech  děl-  ozbrojen  vystupuje  nyní  jako  konkurrent 
nik  vcházející  ve  smlouvu  námezdní  jest ,  malého  živnostníka.  Tento  nebývá  s  to,  aby 
takřka  ve  stavu  neodolatelného  donucení;,  v  jakosti  a  v  ceně  zboží  konkurroval  s  ve- 
on  musí  prodati  svoji  sílu  pracovní,  poně-  :  likým  průmyslem  —  je  zatlačován  s  trhu.  — 
vadž  je  to  obyčejně  jediný  jeho  majetek,  Malý  živnostník  není  však  ve  své  existenci 
jehož  zpeněženi  má  opatřiti  dělníku  a  jeho  ,  ohrožován  pouze  konkurrencí  shora,  nýbrž 
rodině  nejnutnější  výživu.  Naproti  dělníkovi  stejně  je  mu  nebezpečna  konkurrence  zdola, 
zaměstnavatel  v  obyčejných  případech  jest ,  Dělníci  průmysloví,  kteří  ve  velkozávodech^ 
ve  výhodě,  poněvadž  jednak  nabídka  pra-  z  jakýchkoli  důvodů  nemohou  delší  dobu 
covních  sil  bývá  větši  nežli  poptávka  po  dostati  práci,  zařizuji  se  často  jako  samo- 
nich,  jednak  zaměstnavatel  není  v  daném  statní  podnikatelé,  doufajíce,  že  vydělají 
okamžiku  se  svou  výživou  odkázán  jediné  aspoň  tímto  způsobem  peníze  potřebné  ke 
na  využití  pracovní  síly  dělníkovy  a  může  krytí  potřeb.  Nemohouce  obyčejně  soutěžiti 
tedy  vyčkati  příhodnější  konjunktury  na  trhu  s  velikým  kapitálem,  jsou  nuceni  soutěžiti 
pracovním.  Dělník,  nemoha  čekati,  jest  nu-  s  malými  živnostníky,  již  dříve  zařízenými, 
cen  prodati  sílu  pracovní  za  podmínek  sebe  Tím  se  stává,  že  v  některých  oborech  vý- 
nepříznivějších.  Nízká  mzda  a  dlouhá  doba  robních  roste  počet  malých  živností;  ty  však 
pracovní  podrývají  jeho  zdraví,  zdržují  ho  nabývají  rázu  takřka  proletářského.  Tato 
ve  vývoji  duševním.  Ještě  horší  stav  však  hrozící  proletarisace  tvoři  otázku  maloŽiv- 
nastane  dělníkovi,  když  z  jakýchkoli  důvodu  nostnickou.  Malí  živnostnici  chtějí  posice 
nemůže  pracovní  síly  využíti,  buď  že  byla  •  své  uhájiti  směrem  dvojím;  jednak  vydržeti 
trvale  (úraz  s  trvalými  následky,  invalidita)  soutěž  s  velikým  kapitálem,  jednak  zameziti 
nebo  dočasně  (úraz  s  dočasnými  následky,  neb  aspoň  obmeziti  soutěž  v  malé  živnosti 
nemoc)  zničena  neb  aspoň  snížena  (úraz  samotné.  V  onom  směru  mají  jim  pomoci 
s  částečnou  neschopnosti  výdělečnou,  stáří),  zvláště  společenstva  svépomocná,  která  ve 
buď  že  není  pro  ni  místa  na  trhu  pracovním  velikém  nakupuji  surovinu  a  stroje  potřebné, 
(nezaměstnanost),  Je-li  dělník  ve  svém  vý-  aby  opatřila  lacinější  prostředky  pracovní; 
voji  zdržován  při  nízké  mzdě,  jest  ovšem  tím  jiná  společenstva  zřizují  skladiště,  odbirají 
více  zdržován  vněm,  nemá-li  vůbec  důchodu,  zboží  členy  vyrobené  a  obstarávají  prodej 
Snahy  směřující  k  odstranění  tohoto  stavu  jeho,  upozorňujíce  mimo  jiné  stálými  výsta- 
nesou  se  přirozeně  směrem  dvojím:  jde  i  vámi  koupěchtivé  obecenstvo  na  domácí  vý- 
jednak  o  to,  aby  dělníkovi  byl  určitý  dů- ■  robu;  jiná  opatřují  malým  živnostníkům  úvěr 
chod  zaručen  za  všech  okolností  (pojišťování  |  ručíce  za  dobytnost  pohledávek  za  nimi,  nebo 
pro  případ  nemoci,  úrazu,  stáři  a  invalidity  na  jméno  společenstva  jim  jej  poskytují.  Ve 
i  nezaměstnanosti),  jednak  o  to,  aby  podíl  |  směru  druhém  pak  vyžadují  jistou  kvalifikaci 
dělníkův  na  výtěžku  pracovním  byl  zvýšen,  (průkazyzpůsobilosti)  a  omezují  pokud  možno 

» 


580  Sociální  politika. 

přistup  k  Živnosti  příslušné  (stanovený  po- ,  jest  vetší  nežli  počet  mužův,  jednak  proto 
čet  učňův).  že  hospodářská  situace  mužova   často  ne- 

Hrozicí  proletarisacc  jest  vůbec  jádrem  dovoluje  mu,  aby  vcházel  v  manželství  a  aby 
s.o-ky  středních  stavův.  U  malých  živnost-  z  výdčlku  svého  vyživoval  Ženu  a  dčti.  Tyto 
niku  stejně  jako  u  střední  třídy  v  zemi'-  neprovdané  ženy  jsou  odkázány  na  výdélek 
dčlstvi.  Ta  dostala  se  do  tísně  hlavně  způ-  prací  vlastni.  Jde  pak  o  to,  jakým  způsobem 
sobem  dvojim.  Usnadněná  kommunikace  od-  možným  učiniti  ženě  samostatný  výdělek, 
stranila  její  výhradné  panství  na  trhu  do-  aby  tím  jednak  nebylo  ohroženo  zdraví  její, 
máčím,  prese  všechny  celní  hranice  zemč-  jednak  aby  konkurrénci  svou,  levnější  silou 
dělství  více  méně  strženo  bylo  do  viru  trhu  pracovní,  nevytlačila  ze  zaměstnáni  muže. 
světového  a  musí  přizpůsobovati  se  jeho  Na  ochranu  zdraví  ženy  ve  výrobě  průmy- 
cenám;  obchod  s  obilím  výrobcům  obilnin  šlové  zaměstnané  vydány  jsou  zákony,  kté- 
vyrván.  Přes  stoupající  ceny  plodin  výtčžek  rými  zakazuje  se  činnost  jejich  při  výrobe 
zemědělce  nevzrostl  v  poměru  stejném.  Na  organismu  ženskému  zvláště  škodlivé,  anebo 
druhé  straně  však  vzrostly  jeho  potřeby,  kterými  aspoň  se  omezuje  (zejm.  zákaz  práce 
Nejenom  že  stoupla  jeho  míra  životní,  vyža-  noční,  zákaz  práce  přes  určitou  dobu  pra- 
dující  ukojení  celé  řady  nových  potřeb,  ne-  covní,  zákaz  práce  po  určitou  dobu  před 
jenom  že  stouply  i  ceny  předmětů,  které  porodem  a  po  porode).  Pokud  pak  jde 
zemědělec  vždy  musil  kupovati  -—  zemčdél-  o  ochranu  pracovní  sily  mužovy  před  soutěži 
štvi  utrpělo  hlavnč  svým  zadlužením.  Tím  ženskou,  organisace  dělnické  hledí  buď  do- 
pak  jest  hlavně  vinno,  že  z  nemovitého  ma-  stati  ženy  do  svého  středu  neb  utvořiti  pro 
jetku  musí  býti  v  penězích  hrazeny  dědické  ně  organisace  zvláštní,  ve  kterých  ženy  pra- 
podily,  připadající  na  sourozence  hospoda-  cující  jsou  poučovány  o  jednotnosti  zájmů 
rovy;  mimoto  roste  zadlužování  při  častých  svých  s  pracujícími  muži  a  o  nutnosti  soli- 
převodech  majetkových,  nehledíc  ani  k  ne-    darity  s  nimi. 

hodám  nepředvídaným  a  nezaviněným,  ani       V  pojednání  tomto  šlo  o  to,  abychom  na- 

ke  špatnému  hospodařeni  v  jednotlivých  při-   značili  hlavní   složky   s.  o-ky,    a'  abychom 

pádech.    Drobení   statků   selských   má  pak    vytkli  jejich  charakteristické  známky.  Pokud 

v  zápětí  na  jedné   straně  vzrůst   latifundii,   jde  o  bližší  detaily  jednotlivých  otázek  zde 

na  druhé  straně  rozmnožování  prolctářsk^ch   nadhozených,  poukazujeme  k  příslušným  he- 

cxistencí  zemědělských,   malých  chaliipniků,    slfim  samotným.  Tam  také  uvedena  jest  vždy 

baráčníkův.    Snahy  po  zachování  středního    nejdůležitější  literatura.  LWr. 

stavu  zemčdělského  nesou  se  tedy  přede-       Sooiálni  politika  jest  činnost  přispiva- 

vším  k  tomu,  aby  hospodářství  více  vynášelo,   jící  k  řešeni  otázek  sociálních.  Pojem  s.  p-ky 

což  má  býti  způsobeno  jednak  opatřeními    zhusta  bývá  nesprávně  omezován  hlavně  ve 

moci   veřejné  (politika   celní),   jednak   své-   směru  dvojim.    Pokládá  se  totiž  často  za  s. 

pomoci  (intcnsivnčjší  způsob  hospodářství,    p-ku  pouze  Činnost,  přispívající  k  řešeni  otázky 

společenstva  I  na  zakoupeni  společných  strojů,    dělnické.  Tento  omyl  souvisí  patrně  se  zto- 

lepších    druhů   semene,    dobytka    k  chovu,  >  tožňováním   otázky  dělnické  s  otázkou  so- 

prodej  a  zpracování  mléka  a  pod.],  besídky    ciální  vůbec.  Z  důvodů,  které  byly  uvedeny 

vzdělávací,  kursy  výchovné).    Mimo  to  všaíc   již  ve  článku  o  sociální  otázce,  s.  p.  nutně 

jde    o    udržení    celistvosti    statků    velikosti    všímati  si  musí  dnes  nejvíce  třídy  dělnické; 

střední;    tomu  má   napomáhati  vyžadovaná   omezování  pojmu  s. p-ky  na  třídu  dělnickou 

změna   práva   dědického,    omezeni   volnosti   zaviněno  bylo  také  částečně  tím,  že  právě 

disposiční   nad  statkom    pro  případ   úmrtí,    vzhledem  k  této  třídě  přechod  od  dřívější 

jakási   svěřenská  vázanost  statků   selských,    nevšímavosti  k  nynější  poměrné  péči  o  třídu 

ochrana  před  nuceným  prodejem  poskyto-    dělnickou  byl  příliš  náhlý.    Ale  jako  otázka 

váním    levného     nevypověditelného    úvěru    sociální  není  zplna  vyčerpána  otázkou  děl- 

u  velikých  zemských  a  státních  ústavu  (banky   nickou,  tak  také  s.  p.  neol)mezuje  se  na  třídu 

hypoteční).  dělnickou,  nýbrž  všímá  si  nebo  má  si  všímati 

V  poslední  době  hojně  se  mluví  o  s.  o-zcc    i  všech  tříd  ostatních.  Které  z  tříd  těch  vě- 

intellijiícncc,  o  stoupající  její  proietarisaci.    nována   bude   pozornost  největší,    není   ve 

Zde  zdroj  proletarisacc  je  dvojí:  jednak  ve-    všech  poměrech  stejné.  Obyčejně  momentem 

liký  nadbytek  školské  intelligence,  čímž  vzniká    rozhodujícím  jsou   poměry  mocenské  v  da- 

značná   nezaměstnanost    a    snižováni    mzdy    ném  prostředí  a  v  dané  době.  Napoleon  III. 

značnou  nabídkou;   jednak  ta  okolnost,   že    obstarával  práci  nezaměstnanému  dělnictvu, 

školská  intelligence  obyčejně  odkázána  jest    aby   v    dělnictvu    měl   pevnou   oporu   proti 

na  pevný  plat.  služné,  a  že  stoupáni  tohoto    vrtkavé  a  nespolehlivé  bourgeoisii;  Bismarck 

neděje  se  tak  rychle,  jako  stoupáni  cen  po-    vytvořil  v  Německu  základ  pojišťovacího  zá- 

třcb  životních.   I  zde  hledí  se  odpomoci  zlu    kónodárství  dělnického,  aby  odvrátil  dělnic- 

vyžadovánim  vetší  kvalifikace  na  jedné  straně    tvo  německé  od    strany  sociálně-demokra- 

a  zlepšováním   hmotného   postavení  intelli-    tické.    V  obou  těchto  případech  s.  p.  byla 

^ence,  zvláště  úřednictva  veřejného  na  strano    prováděna  ve  prospěch  dělnictva,  aby  toto 

druhé.  spiato  bylo   s  určitým    systémem    vládním. 

Otázka  ženská  pak  jako  s.  o.  vzniká  tím,    Chce-li  se  však  vláda  opírati  o  vrstvy  jiné, 

že  veliká  řada  žen   se  neprovdává,  jednak    obrátí  činnost  sociál  ně- politickou   na   pole 

proto,  že  u  nás  počet  žen  sňatku  schopných  jiné.    V  Rakousku  zejména  všímáno  jest  si 


Sociální  republika  —  Societates. 


581 


více  stavu  třcliho:  t.  p.  jest  prováděna  ve 
prospčch  malého  iivnostnika  a  stavu  sel- 
ského. 

Má  se  také  za  to,  že  s.  p-ku  může  prová- 
déti  pouze  stát  nebo  země,  tedy  instituce 
opatfené  moci  zákonodárnou.  Jest  ovšem 
pravda,  že  8.  p.  těchto  celká  jest  nejdfiteži- 
téjif:  neboť  tyto  organ isace  pfedeváim  vlád- 
nou značnými  prostředky  hmotnými;  mimo 
to  zahrnuji  v  sobě  všecnny  třídy,  na  které 
s.  p.  může  se  vztahovati.  Nejdůležitější  před- 
ností íejich  však  jest,  že  sociál né-politick^ 
akt  záiconodárný  vztahuje  se  na  všechny  při- 
siušoíky  určité  třídv  na  velikém  tcrritoriu. 
Ale  nesmi  se  přehlednouti,  že  ani  sociálně- 
politická  činnost  státu  a  zemi  není  vyčerpá- 
vána akty  zákonodárnými.  Stát  na  př.  je  so- 
ciáhié«poIiticky  Činn^,  nejen  když  vydává  zá- 
kony o  poj  šfováni  délnictva,  o  nutnosti 
prflkazu  způsobilosti  při  nastoupení  živnosti 
řemeslné,  o  zákazu  dělitelnosti  statků  sel- 
ských, o  úlevách  vojenských  u  vlastníkův 
usedlosti  určité  velikosti  atd.,  nýbrž  i  když 
vstupuje  ve  smlouvu  námezdní  s  dělnictvem 
zaměstnaným  v  dílnách  státních,  když  přihlíží 
ke  smlouvám  námezdním,  ve  které  se  svým 
délnictvem  vcházejí  dodavatelé  státní,  když 
zadává  práce  pro  ústavy  státní  domácím 
roaloživnostníkům,  když  zřizuje  pojišťovací 
ústavy  za  nízké  praemie  pojišťující  pro  pří- 
pad ohně,  povodně,  krupobití,  dobytčího 
rooru  atd.  Stejně  je  tomu  se  zemi. 

Již  na  těchto  příkladech  jest  patrno,  že  s. 
p.  nemusí  býti  vidy  aktem  zákonodárným, 
z  čehož  plyne,  že  nemusí  vycházeti  vždy  od 
státu.  Naopak  poznává  se  v  poslední  době, 
že  velmi  důležitou  činnost  sociálně  politic- 
kou mohou  vyvíjeti  obce.  Ovšem  tato  čin- 
nost jejich  u  přirovnání  s  podobnou  činnosti 
státu  jest  skrovnější  jed naic  pro  skrovné  pro- 
středky obci,  jednak  pro  jejich  omezený  obor 
působnosti.  Nejdůležitější  v  tomto  směru  Jest 
činnost  obce  ve  prospěch  délnictva  obecního: 
úprava  minimální  mzdy  a  maximální  doby 
pracovní,  stálost  a  prágmatičnost  poměru 
námezdního,  určitá  dovolená,  opatřováni  lev- 
ných a  zdravých  obydlí  jsou  tak  hlavní  články 
tohoto  programmu.  Činnost  obce  může  všaic 
blahodárně  zasahovati  i  dělnictvo jiné:  obec 
může  kontrolovati  pracovní  podmmky  u  do- 
davatelův obecních,  může  podporovati  orga- 
nisace  dělnické,  starající  se  o  členy  neza- 
městnané. To  vše  v  jednotlivých  obcích, 
zvláště  francouzských,  již  se  provádí  a  všude 
se  osvědčuje.  Jiné  obce  také  malým  živnost- 
níkům opatruji  levné  dílny,  poskytují  jim  la 
ciný  pohon,  obstarávají  jednotlivcům  nebo 
společenstvům   stroje  na  úvěr.   K  sociálně- 

?olitické  činnosti  obecni  dlužno  také  zapo- 
ístj  stavby  lidových  levných  lázní,  noclehá- 
ren a  útulen,  podělování  školní  mládeže  po- 
mftckami  učíebními  i  potřebami  životními, 
xřizování  poptaváren  po  práci,  nákup  nejdů- 
ležitějších potřeb  životních  ve  velikém  a  pro- 
dej jejich  za  cenu  nákupní  neb  i  rozdávání 
jich  osobám  potřebným  atd.  Touž  činnost 
raohou  však  rozvíjeti  i  jednotlivci,  po  pří- 


padě sdružení  jich,  pokud  ovšem  prostředky 
jim  toho  dovolují.  Zde  již  častěji  jest  patrno. 
Že  tato  činnost  není  nezištná.  Neboť  sdru- 
žení zabývající  se  stavbou  levných  bytů  děl- 
nických mnohdy  hledí  z  podniků  svých  míti 
zisk;  jednotliví  podnikatelé,  zavádějíce  t.  zv. 
opatření  pro  blaho  dělnictva,  hledí  si  tím 
způsobem  udržeti  kmen  stálého,  spolehli 
vého  a  povolného  délnictva,  které  snáší  bez 
odporu  různá  obmezeni  na  jiné  straně.  Ale 
tyto  vedlejší  záměry  pro  naši  otázku  nejsou 
rozhodné.  Ukázali  jsme  již  shora.  Že  ani  stát, 
když  zákonodárstvím  provádí  s.  p-ku,  nečiní 
tak  vždy  z  důvodů  zcela  nezištných. 

Není  možno  na  tomto  místě  uváděti  de- 
taily 3.  p  ky.  Vtom  směru  dlužno  poukázati 
ke  článkům  věnovaným  jednotlivým  otázkám 
sociálním  a  k  literatuře  tam  uvedené. 

V  oboru  s.  p-ky  získal  si  značné  zásluhy 
německý  » spolek  pro  s.  p-ku«,  který  mate- 
riálem z  různých  oborů  značně  posloužil  jed- 
nak k  rozšíření  poznání  sociálně-politického, 
jednak  k  uspíšení  různých  sociálně-politic- 
kých  počinů  vládních.  LWr. 

•oolálnl  republika,  tak  nazývána  jest 
zejména  u  národů  románských  organisace 
společenská,  jejíhož  zavedení  domáhají  se 
strany  socialistické. 

Soolatlv,  sociativný  instrumentál 
viz  Instrumentál. 

Soolda  (též  soccida,  socita,  socíum. 
soccium,  contractus  socidae)  je  zvláštní 
druh  společenské  smlouvy  (odtud  název  ze 
soeietas)^  týkající  se  dobytka.  Záleží  v  tom, 
že  jedna  strana  —  vlastník  dobytka  —  dává 
druhé  straně  —  nájemci,  resp.  uživateli  do- 
bytka — -  na  jistou  dobu  určitý  počet  kusů 
dob3rtka  k  užíváni  s  tím,  že  nájemce  musí 
dobytek  živiti,  za  to  však  že  mu  náležejí 
užitky  z  něho  (mléko,  máslo,  hnůj,  z  ovcí 
i  čásť  vlny),  o  plemeno  pak  (telata,  hříbata, 
jehňata,  kůzlata)  že  obě  strany  (vlastník  s  ná- 
jemcemj  se  děli.  Smlouva  tato  známa  byla 
již  starému  právu  římskému  {pecora  partia- 
ria^  pecus  in  commune  pascendum  datum), 
v  právě  německém  známa  jest  pode  jménem 
Viehverstellungsvertragt  v  Bosně  a  Hercego- 
vině pod  názvem  napollca.  V  jednotlivých  ze- 
mích vyskytují  se  rozličné  odchylky  této 
smlouvy.  Srv.  Kadlec,  Agrární  právo  v  Bosně 
a  Hercegovině  (Praha,  1903),  str.  56. 

Booletas,  lat,  společnost.  Viz  či.  So- 
cietates. —  S.  leonina  jest  taková  spole- 
čenská smlouva,  při  níž  jednomu  společníku 
má  připadnouti  veškeren  zisk,  druhému  pak 
veškerá  škoda.  Název  vzat  jest  z  Aesopov>' 
bajky,  kde  lev  (na  lovu  s  jinými  zvířaty)  po- 
držuje  kořist  sám,  odtud  obrat  >lvi  podíU. 
S.  leonina  může  obstáti  nikoli  jako  smlouva 
společenská,  nýbrž  jako  darovací.  —  S.  Jesu, 
Tovaryšstvo  Ježíšovo,  název  řádu  jesuit- 
ského, viz  Jesuité. 

Sooletat^s,  společnosti,  jsou  smluvená 
spojeni  dvou  nebo  více  osob  k  určitému  ma- 
jetkovému podniku;  8.  rozeznávají  se  od 
spolků,  korporaci,  tím,  ie  nejsou  právnickou 
osobou  samostatnou,  od  svých  členů  rozdíl- 


582 


Société  —  Society. 


nou,  což  jest  právně  důleiito  zejm.  ve  směru 
tom,  ie  jměni  společenské  nepřestává  býti 
majetkem  zúčastněných  společníků.  Smlouva 
společenská  byla  iii  v  právě  římském  kon- 
traktem konsensualnÝm,  dostačovalaf  k  plat- 
nosti její  pouhá  neformální  úmluva,  kteráž 
jak  co  do  předmětu  společného  podniku, 
tak  co  do  podílů,  jimiž  jednotliví  společníci 
jsou  na  něm  zúčastněni,  mohla  míti  obsah 
přerozmanitý.  Neplatnou  byla  však  t.  zv.  so- 
cietas  leonina  (v.  t.).  Podle  předmětu  jsou  s. 
omnium  bonorum^  iež  vztahují  se  na  veškerý 
majetek  (i  budoucí),  dále  societas  negotiationh^ 
společnost  k  provozování  obchodu,  societas 
quaestuSt  společnost  výdělková,  societas  unius 
rei^  společnost  vzhledem  k  jedinému  Jednání 
neb  věci.  Značné  důležitosti  bvly  v  Římě  s. 
publica norum,  společnosti  přejímající  v  pacht 
státní  příjmy  z  daní,  poplatkfiv  a  cel,  kteréž 
vládnouce  bohatými  prostředky  finančními 
domohly  se  i  mocného  vlivu  na  správu  zá- 
ležitosti státních. 

Ze  smlouvy  společenské  vzchází  pro  kaž- 
dého společníka  povinnost  plniti  umluvené 
příspěvky  a  práce,  uhraditi  škodu  zaviněnou 
{culpa  in  concreto)  a  vydati  vše,  čeho  nabyl 
pro  společnost  nebo  z  jmění  společného. 
Naproti  tomu  společník  má  právo  na  ná- 
hradu nákladu  v  zájmu  společnosti  učině- 
ného, jakož  i  škody,  kterou  jednaje  za  spo- 
lečnost utrpěl  bez  své  viny.  Dále  mají  spo- 
lečníci podíl  na  zisku  a  ztrátě  podle  poměru, 
jenž  určen  jest  smlouvou  a  nemusí  nutně  od- 
povídati velikosti  příspěvků.  Žaloba  směřující 
k  provedení  těchto  nároků  zove  se  actio  pro 
socio.  Na  venek  nemá  societas  samostatné  exi- 
stence jako  právnická  osoba,  z  čehož  plyne 
důsledek,  že  vůči  třetím  osobám  jsou  za 
dluhy  osobně  zavázáni,  a  pokud  jde  o  po- 
hledávky, oprávněni  toliko  společníci  sami, 
buď  všickni,  jednali-li  společně  neb  skrze  zá- 
stupce, jímž  může  býti  též  některý  společník, 
buď  jednotlivě,  byli-li  činní  sice  v  zájmu  spo- 
lečnosti, ale  za  okolností,  při  nichž  nebyly 
splněny  podmínky  přímého  zastoupení. 

Societas  zaniká  kromě  ze  všeobecných  dů- 
vodů (smlouvou,  splněním  rozvazovací  vý- 
minky, projitím  stanoveného  času,  dosaženim 
smluveného  účelu  nebo  jeho  nemožností) 
též  smrti  jediného  účastníka,  na  jehož  místo 
může  dědic  nastoupiti  ien  ujednáním  nové 
smlouvy  společenské,  dále  ztrátou  veškerého 
majetku  a  jednostranou  výpovědí,  která  však 
nesmí  býti  dána  v  dobu  nevhodnou. 

V  moderních  právech  došla  instituce  tato 
neobyčejného  rozvoje  ve  společnostech 
obchodních,  z  nichž  nejdůležitějšími  jsou: 
společnost  veřejná,  při  kteréž  všickni 
společníci  jsou  za  dluhy  společnosti  zavázáni 
přímo  a  osobně  celým  svým  majetkem,  či.  85 
rak.  obch.  z.;  společnost  kommanditní, 
při  níž  způsobem  naznačeným  ručí  jen  jeden 
nebo  někteří  společníci  (komplementáři), 
kdežto  ostatní  (kommanditisté)  jsou  zavázáni 
sice  též  přímo  a  osobně,  ale  jen  do  určité 
summy,  do  vkladu  (či.  150  obch.  z.);  spo- 
lečnost   kommanditní   na  akcie,    při 


niž  vedle  komplementářů  ručí  ostmtní  jen 
neosobně,  kapitálem  na  akcie  rozděleným 
ČI.  173.  obch.  z.  Sporné  jest,  zda  k  s.  Či  ke 
korporacím  náleží  akciová  společnostt  při  niž 
celý  společenský  kapitál  jest  road^en  na 
akcie  a  všickni  členové  jsou  súčastněni  to- 
liko vklady,  akciemi,  neručíce  osobně  za 
dluhy  společnosti,  kterál  jest  spravována 
zvláštním  představenstvem.  >souc  i  proti  tře- 
tím osobám  zcela  samostatnou;  tak  jest  tonou 
též  při  výrobních  a  hospodářských  společen- 
stvech, jež  byla  v  Rakousku  upravena  záko- 
nem z  9.  dub.  1873  č.  70  říš.  z.  J.  W 

Sooiété  [sosjété]»  franc, společnost. — 
S.  anonyme  [s.  anonym]  viz  Anonymní 
společnost.  ~  S.  asiatique  [•  aztatik] 
viz  Asijské  společnosti,  str.  875^.  —  S. 
de  secours  mutuel  [s.  ď  skůr  mytyél], 
společnost  ku  vzájemné  pomoci,  jsou 
podpůrné  pokladny  francouzské  původu  až 
středověkého.  Jsou  buď  s-s  autorisées,  spo- 
lečnosti zákonem  uznané,  a  s-s  approuvées, 
sp.  povolené.  Ony  z  nich  sice  podléhají  větši 
kontrole,  ale  mají  také  větši  piáva,  kdežto 
tyto  podléhají  toliko  všeobecným  zákonům 
spolkovým.  S-s  autorisées  byly  uspořádány 
zákonem  z  26.  břcz.  1852,  podle  něhož  směji 
udíleti  podpory  toliko  při  nemoci,  úrazu, 
invaliditě  a  pohřbu,  a  toliko  za  zvlážtnich 
okolností  mohou  také  dávati  rentu.  Před- 
sedu takové  společnosti  jmenuje  vláda.  — 
S.  des  missions  évangéliques  [s.  dé 
misjónzevánželik],  evangelická  missijni 
společnost  francouzská  obou  vyznání 
se  sídlem  v  Paříži,  odkudž  zove  se  takc  Pa- 
řížská misse.  Založena  byla  r.  1833  a  po- 
čala svoje  dílo  mezi  Basuty  a  působením 
Gallandovým  a  Grandpierreovým  vzrostla 
tak.  Že  pracuje  dnes  ve  většině  franc.  ko- 
lonii, zvi.  Senegalu,  na  Tahiti,  na  ostrovech 
Loyalty,  nověji  také  na  Madagaskaru.  Má 
28  stanic  a  34  missionáře.  Od  r.  1887  má 
v  Paříži  zvláštní  missijni  dům  pro  výchovu 
missionářů  a  vydává  svůj  orgán  >Journal  des 
missions  evangéliques«  v  Paříži.  —  S.  du 
Sacré-Coeur  [s.  dy  sakré  kOr]  viz  Sacré- 
Coeur  a  Baratová.  —  S.  Generále  do 
Transports  Maritimes  á  Vapeur  [s.  že- 
nerál  d'  transpór  maritim  a  vap5rj,  rcjdař- 
ská  společnost  pro  námořní  doprava  se 
sídlem  v  Marseilli,  založená  r.  1865.  Provo- 
zuje plavbu  mezi  Marseilli  a  Alžírem,  Sene- 
galem, Brazílií  a  La  Platon.  Operuje  k^í- 
tálem  18.000  akcií  po  500  francích  s  výno- 
sem 6Vo  a  má  23  parníků  celkem  o  35.246 
reg.  tůnách. 

Sooiety  [sosajíti],  angl.,  společnost.  — 
S.  for  the  Propagation  of  the  Gospel 
in  foreign  parts  [s.  fór  dxl  propag&'n 
af  dzi  góspel  in  fórin  párts],  angl.  společ- 
nost pro  šíření  evangelia  v  cizích  zemich« 
zkráceně  S.  P.  G.  Je  to  první  missijni  spo- 
lečnost vůbec  a  založena  byla  působením  an- 
glikánských biskupů  r.  1701  za  příčinou  missii 
mezi  Indiány  a  černými  otroky  v  koloniích. 
Byla  s  počátku  pod  vedením  arcibiskupa 
canterburského  majíc  ráz  přísně  náboženský. 


Society  Islands  —  Sociniáni. 


583 


První  missionáfi  odebrali  se  do  Bostonu,  ale 
když  po  r.  1783  přestalo  spojeni  se  Spoj. 
Obcemi,  soolečnost  obrátila  se  do  zapadni 
a  jilni  AírikVt  Austrálie,  Indie,  nověji  i  do 
Činy  a  fapanu.  tak  že  dnes  náleží  k  nejvét- 
iím  missiinim  společnostem.  Zaloiilať  157 
biskupství,  má  ve  svých  službách  7000  du- 
chovních a  obrátila  na  křesf.  viru  přes  3  mil- 
liony  duli.  Zbudovala  také  četné  školjr  a 
kostely  a  vydržuje  několik  seminářů.  Jejími 
Ofi^y  jsou  listy  >The  Mission  Field<  a 
^Oua^terly  Papcrs*.  -  S.  of  Friends  [s.  af 
frends],  angl.,  společnost  přátel,  původní 
a  vlastni  název  sekty  kvakerské,  viz  Kva- 
keři. 

SooUtj  ZtUnds  [•  ájlendsj  viz  Tahiti. 
So^^ty  ▼•rs^s  [•  versisj,  angl.(u  Fran- 
couzů vtr$  de societě),  společenské  verše, 
báseň  příležitostná. 

Sooily  lat.,  u  Římanů  obyvatelé  většiny 
nelatinských  měst  ve  střední  a  dolní  Itálii, 
kteří,  podrobivše  se  Římanům,  neobdrželi 
práva  občanského.  Požívali  značné  samo- 
správy, ale  politika  zahraniční  byla  jim  za- 
kázána úplně  a  dále  byli  zavázáni  ke  službě 
vojenské  ve  vojsku  římském  pod  zvláštními 
prapory  {cohortes  sociorum;  viz  Římané, 
str.  784^.  Též  dodávali  lodi  a  námořnictvo. 
Rozeznávati  jest  mezi  nimi  dvě  kategorie; 
jednak  přináleželi  k  nim  t.  zv.  s.  focderati, 
jejichž  poměr  k  Řimu  upraven  po  pokoření 
jich  zvláštní  smlouvou  (^foedus),  zaručující 
jim  samostatnost,  ovšem  omezenou,  jednak 
náležejí  sem  obce,  jejichž  právní  postavení 
k  Římu  bylo  určeno  usnesením  senátu  neb 
xákonem  v  komítiích  přijatým  {ehitatet  li- 
berae  sine  foedere).  Časem  jednotlivá  města 
spojenců  dostávala  právo  latinské  a  r.  89 
pf .  Kr.  zákonem  M.  Plautia  Silvana  a  C.  Pa- 
pi ria  Carbona  uděleno  \šem  Italikům  plné 
právo  občanské.  —  Vedle  toho  byl  název 
socius  Čestným  titulem  cizích  králů  s  Římem 
spojených.  O.J-i, 

Sooia:  1)  S.  August, chirurg  něm. (*  1837 
ve  Vcvcy  —  t  1899  v  Basileji).  Vzdělav  se 
v  lékařství  v  Basileji, Vircpurcc,  Praze, Vídni, 
Paříií  a  v  Londýně,  habilitoval  se  r.  1861 
v  Basileii  pro  chirurgii  a  stal  se  tu  r.  násl. 
prof.  téhož  oboru.  Vynikl  stejně  jak  badatel, 
operatér  i  učitel,  kterýž  mezi  prvými  zavedl 
na  své  klinice  antisepsi  a  ze  svého  od  Jeleni 
vůbec  vytvořil  ústav  vzorný.  Mimo  zdoko- 
nalení oper.  method  na  útrobách  břišních  a 
na  voleti  budtež  uvedeny  zvláště  zkušenosti 

Ícbo  z  válečné  chirurgie.  Mimo  výroční  zprávy, 
cteréž  ze  své  kliniky  vydával,  napsal  zejména 
Kritgtchirurgische  Erfahrungen  (1870—72). 

2)  S.  Albert,  semitista  něm.  ^*  1844  v  Ba- 
sileji —  1899  v  Lipsku).  Studoval  v  Basileji, 
Genevě,  pak  na  některých  universitách  něm. 
oríentálské  řečí,  v  1.  1868—70  cestoval  po 
Orientě,  kde  studoval  najmě  arabské  dia- 
lekty, syrštinu  a  řeč  kurdskou.  R.  1871  ha- 
bilitoval se  na  univ.  v  Basileji,  r.  1873  jme- 
nován mimořádném  prof  a  t.  r.  podnikl  no- 
vou  cestu  na  Východ.  R.  1876  povolán  za 
řád.  professora  do  Tubink,  r.  1890  do  Lipska, 


kde  působil  až  do  své  smrti.  S.  byl  spolu- 
zakladatelem něm.  spolku  Palestinského  a 
v  1.  1878—85  vydával  »Wissenschaftliche 
[ahresberichtcc  téže  společnosti.  Hlavní  jeho 
dila  jsou:  Dle  Gedichte  des'Alkama  a(fahl 
(s  překladem,  Lip.,  1867);  Arabische  Sprích- 
wórter  und  Redensarten  (Tubinky,  1868);  Pa^ 
laestina  und  Syritn  (v  Baedekrově  sbírce  ce- 
stopisů, Lip.,  1871,  3.  vyd.  1891);  Der  neu- 
aramáische  Dialekt  des  Tur  *Abdin  (s  E.  Pry- 
mem,  Got.,  1881,  2  sv.);  Die  neu-aramáischen 
Dialekte  von  Urmia  hit  Mossul  (texty  a  pře- 
kladv,  Tub.,  1882);  Arabisclie  Grammatik 
(4.  výd.  Berl.,  1899);  Die  Inschrift  des  Kónigs 
Meta  von  Moab  (s  R.  Smendem,  Freib.  v  Br., 
1886);  Kurdische  Sammlungen  (s  E.  Prymem, 
Petrohr.,  1887—90);  Zum  arabischen  Dialekt 
von  Marokko  (Lip.,  1893);  Der  arabische  Dia- 
lekt der  Honwára  (s  H.  Stummem,  t.,  1894); 
Die  Silvahinschrijt  (Freib.vBT,,  1899).  S  Kautz- 
schem  přeložil  S.  Nový  zákon  (Freib.  v  Br., 
1890)  a  účastnil  se  vydání  Gesenius'  Hand- 
w5rterbuch  Uber  das  Alte  Testament  (12.  vyd. 
zpracoval  Fr.  Buhl,  Lip.,  1895).  Mimo  to  S. 
psal  četné  články  do  >Zeítschrift  der  Deut- 
schen  Morgenlándischen  Gesellschaft«. 

SoolniáSii  slově  křesťanská  sekta,  jejíž 
členové  byli  přívrženci  učení  Laelia  a  Fausta 
Socina,  ktefí  první  dali  unitářům  či  antitri- 
nitářům  ráz  jednotný  a  církevní.  Laelius 
Socinus,  vlastně  Lelio  Sozzini  {*  1525 
v  Sieně  —  f  1562  v  Curichu)  pocházel  ze 
starého  právnického  rodu  italského  a  stu- 
doval práva  zabývaje  se  při  tom  horlivě  otáz- 
kami náboženskými,  tehda  moderními.  Chtěje 
zevrubněji  se  poučiti  o  naukách  Luthercm 
hlásaných,  jal  se  studovati  bibli  v  hebrej- 
ském a  řeckém  originále,  ale  stal  se  proto 
podezřelým,  tak  že  byl  nucen  ok.  r.  1544 
prchnouti  z  Itálie.  Cestoval  pak  po  Francii, 
Anglii,  Nizozemí,  Německu  a  Švýcarsku  ob- 
cuje všude  s  mnohými  učenci  a  reformátory, 
jako  s  Bullingerem  v  Curichu,  Melanchtho- 
nem  ve  Vitemberce  a  j.  Usadil  se  pak  v  Cu- 
richu. Avšak  svými  názory  náboženskými,  jež 
sice  nehlásal  veřejně,  nýbrž  ukládal  jen  ve 
spisech  a  dopisech  příbuzným,  zjednal  si 
mnoho  nepřátel  jak  mezi  katolíky  tak  mezi 
protestanty  a  jen  s  těží  ušel  protestantským 
soudům  kacířským,  kdežto  inkvisice  zabavila 
jeho  majetek  v  Itálii.  R.  1558  odebral  se  do 
Polska,  kde  došel  valné  obliby,  tak  že  i  král 
Sigmund  dal  mu  doporučující  list  do  Itálie. 
Socinus  se  tam  odebral,  aby  uspořádal  dě- 
dictví po  otci,  a  vrátil  se  do  Curichu,  kdež 
za  nedlouho  zemřel.  Myšlenky  svoje  uložil 
hlavně  ve  spisech:  Diálogus  inter  Calvinum 
et  Vatícanum,  kdež  staví  se  proti  trestu  smrti 
kacířů ;  De  sacramentis  a  De  resurrectione  car- 
porum  (v  knize  Fausti  et  Lelii  SociniTracta- 
tus  aliquot  theologici,  1664).  Přívržencům 
Socinovým  dal  pevnější  základy  teprve  sy- 
novec jeho  Faustus  Socinus  (♦  1539 
v  Sieně  —  t  •^^  břez.  1604  ve  vsi  Lucíawi- 
cích  u  Krakova;,  který  také  myšlenky  Lae- 
liovy  dále  siřil.  Jako  strýc  studoval  také  práva, 
ale   dopisy  strýcovými  z  Curichu  byv  upo- 


584  Socinianismus  —  Sociologie. 

zornčn  na  otázky  náboženské,  také  piinč  jimi  vypověděni.  Odebrali  se  pak  dílem  do  Nizo- 
3C  obíral.   R.  1559  byl  nucen  uchýliti  se  do  zemí,  kde  splynuli  s  příbuznými  arminíány, 
Francie  a  ž  1  3  roky  v  Lyoně,  po  smrti  strý-  dílem  do  Anglie,  kde  viak  nesméli  konati 
cově  však  odebral  se  doCurichu  chtěje  za-  svých  bohoslužeb  a  obecně  zváni  byli  uni- 
chrániti  spisy  strýcovy.  Studicrn  jich  byl  při-  táři,   dílem    do  Uher  a  Sedmihradska,  kde 
veden  do  téhož  směru  myšlenkového.  Když  však  teprve  za  Josefa  II.  nabyli  práv  stejných 
pak  pronásledování  náboženské  v  Itálii  se  s  jinými  sektami  křesfanskými.  Z  valné  časti 
utišilo,  vrátil  se  do  Itálie  a  žil  v  přízni  velko-  rozšířili  se  také  v  Sev.  Americe.   V  Sedmi- 
vévody  toskánského  Františka  do'  Medici  na  hradsku  je  dnes  asi  55.000  unitářů   ve  104 
dvoře  ve  Florencii.  Po  12  letech  musil  znova  obcích  se  120  pastory,  s-nům  svým  učením 
prchnouti  před  inkvisicí  a  odebral  se  nejprve  nejbližších,  kdežto  v  Anglii  a  v  Sev.  Amc- 
r.  1574  do  Basileje,  pak  r.  157S  do  Sedmi-  rice,  kdež  nejvíce  vynikajícími  hlasateli  jsou 
hradská,  kd3  byl  rozhodčím  ve  sporu  Fr.  Da-  Biddlc,  Channing,  Martineau  a  j.,  rozvinuli 
vida  (v.  t.  15  a  Davidovci  2'  a  Giorgia  učení  sociniánské  ještě  dále. 
Blandraty  (v.  t.).  Ze  Sedmihradska  odešel  Hlavní  zásady  socinianismu  jsou:    Písmo 
r.  1579  do  Polska,  kde  po  značném   i  dlou-  svaté  jest  sice  zřídlem  poznání  pravdy,  ale 
hém  úsilí  a  po  odstranění  vniterných  neshod  jen  {)otud,  pokud  nepříčí  se  rozumu;  proto 
podařilo  se  mu  zorganisovati  unitáfc  a  od-  učení  jeho  jest  v  podstatě  racionalistické  a 
půrce  učení  o  Trojici.    Středem  nové  této  zejména  zavrhují  se  církevní  nauky  o  prae- 
sekty  po  něm  s.  zvané  bylo  zprvu    město  destinaci,  dědičném  hříchu  a  sv.  Trojici  ja- 
Raków.  Po  nastoupení^na  trůn  Štěpána  Bá-  kožto  protirozumné.  (Srv.   Antitrinitáři.) 
thoriho   Socinus    opustil    Krakov   r.  1583  a  Kristus  jest  člověkem,  mocí  božskou  k  účelu 
přesídlil  st»  do  vsi  Pawlikowic,  kdež  se  oženil,  spasení  lidského  obdařeným  a  za   odměnu 
Od  r.  1587  žil  opět  v  Krakove  a  r.  1588  byl  poslušenství  svého  a  své  mučednické  smrti 
na  synodě  v  Břestu  í.itcvském,  kde  s  úspě-  povzneseným  na  hodnost  velebnosti  božské, 
chem  disputoval,  tak  že  všechny  unitáře  do-  Ducha  sv.  pokládají  s.  toliko  za  moc  boŽ- 
stal  na  svou  stranu.  Ale  když  v  Krakově  od  skou.  Hříchu  prvotního  není,  toliko  jest  dě- 
protivníkú    náboženských   zakoušel  trpkých  dičné  zlé  a  dědičná  náklonnost   ke    zlému, 
příkoří  a  r.  159S   dokonce  od   krakovských  jež  však  nikomu  nemůže  býti  za  vinu  poklá- 
studentů  nelidsky  byl  ztrýzněn  jakožto  kacíř  dána.  Svátosti  jsou  obřady  užitečné,  ale  ni- 
byv  z  lože  vyvlečen,  ač  nemocen,  a  voděn  koli  absolutně  nutné.   S.  sami  zvou  se  uni- 
pó  ulicích,  a  když  i  dům  jeho  byl  zpleněn  táři.  —  Srv.  Trechsel,  Die  protestant íschen 
a  rukopisy  mu  zničeny,  přesídlil  sé  do  I.uc-  Antitrinitarier  (Heidelb.,  1839-44);  Fock,  Der 
řawic  u  Krakova  ke  šlechtici  Abrahamu  Blort-  Socinianismus  (Kiel,  1847,  2  sv.);  A.  Réville, 
skému,  kdež  zemřel.   Jeho  synovec  Wyszo-  Histoire  du  dogme  de  la  divinité   de  Jésus 
waty  vydal  jeho  sebrané  spisy  v  1,  a  2.  svazku  Christ  (Pař..  1876)  ;Ferencz,Kleiner  Unitarier- 
Biblioťhecafratrum  Polonorúmi  Amster.,16ó6  spiegel  (Vid.,  1879);  Ilarnack,  Lehrbuch  der 
a  sl.i.   Po  smrti  Faustinově  začal  kvésti  so-  Dogmcncrcschichte,    sv.    3.    (3.    vyd.    Freib. 
cinianismus,  který  stal  se  náboženstvím  hlavně  v  Br.,  1894);    Sembrzycki,  Die  póln.  Refor- 
šlechtickým,  přičiněním  různých  vynikajících  mierten  unď  Unitarier  in  Preussen  (Královec, 
Poláku,  z  nichž  hlavní  byli  Valentin  Smál-  1893).  Mimo  to:  Przykorius,  Vita  Fausti  So- 
ci us  (v.  t.),  který  napsal  5'J  rúznvch  del  na  cini  (Krak.,  1636);  Ilígen,  Symbola  ad  vitam 
obranu  socinianismu,  Jan  Vol  kel,' kazatel  ve  ct  doctrinam  Í^.Socini  (^Lip.,  1826—40, 3  seš.); 
Szmiglu    (f    1618),    Krist  jf  Ostorodt.  ka-  Trechsel,  Lelio  Sozzini  (Heidelb.,  1844);  Bar- 
zatel  v  Buskowě  u  Gdaňská  '.f  1611),  Joro-  nat,  Lolio  Socin  i.Lausanne,  1894);  I.uckfiel, 
nym  Moskorzowski  (t  1625),   Adam    Go-  Der  Sozinianismus  und  seine  Entwickelung 
síawski,  Ondřej  Wojdowski,  Ondřej  \Vo-  in  Grosspolen  (Halle,  1892);  Levickij,  Soci- 
lan,  Petr  Morszkowski,  Jan  Crell,  nejlepší  nianstvo  v  Poljšě  i  jugo-zapadnoj  Rusi  v  XVI 
ze  sociniánských  spisovatelů,  Jonáš  Schl  i  ch-  i  XVII  vv.  (Kijev,  1882'»;    Budrin,   Antitrini- 
ting,  Martin  Ruarus  a  Ondřej  Wyszowaty  tariji  šestnadcatago  veka  (Kazaň,  1886). 
a  j.    Na  základě  spisů   Faustových  byl  pak  Soolnianismus  viz  Sociniáni. 
r.   1605   sestaven    sociniánský    Katechismus  Sooinova  doložka  {cautela  neb  clausula 
rakowský,  Catechesis  ecclesiarum  polonicarum  Socini)^  známá  obecnému  právu,  záleží  v  tom, 
(pol.  1605,  lat.  1609,  něm.  1739)  a  z  obcí  so-  že  zňstavitel,  který  vykázal  nepominutelnému 
ciniánských    nejvíce  kvetl   Ralvów   se   svým  dědici  více,  než  Čini  jeho  povinný  díl,  může 
<:;ymnasicm  bonorum  artium  (^zal.l600\  jakož  platně  naříditi,   že  nepominutelný  dědic  má 
na  počátku  XVII.  stol.  socinianismus  nejvíce  obdržeti  Vf^tší  dil  jen  tehdy,  nechá-li  si  líbiti 
se  rozmohl  moha  šířiti  se  docela  volně.  Za-  obmczení  nebo  příkaz  týkající  se  celku.  Do- 
vedením jesuitů  do  Polska  počalo  však  jeho  ložka  tato   nazvána  byla   po  ital.  právníku 
pronásledování  a  r.  1627   zničen   byl  kostel  Marianu  Socinovi  mladším  (f  1556  v  Sieně), 
v  Lubline,  r.l638  škola  rakowská  a  za  Jana  Srv.   §  774  obč.  zák.  rak.    Viz  též   či.  Ne- 
Kazimíra,  od  r.  1648,  vypovídáni  kazatelé  a  pomiň  uteln v  dědic, 
učitelé  sociniánští.  Když  pak  r.  1657  ve  vojně  Sooinns  Laelius  a  Faustus,  sektáři, 
švédsko-polské  někteří  s.  se  uchylovali  pod  viz  Sociniáni. 

ochranu  švédskou,  bylo  to   celé  sektě  při-  Sooiolog^ie    je    věda    o    společnosti 

čteno  za  velezradu  a  r.  1658  na  říšském  sněme  (lidské)  a  jejím  životě, 

ve  Varšavě  s.  pod  trestem  smrti  ze  země  Společnost  jest  obecným  souhrnem  (lid- 


Sociologie. 


585 


ských)  jednotlivcův  organicky  a  účelné  v  ce- 
lek spojených  a  přirozené  organisovaných. 
Organi&ace  tato  je  velmi  složitá.  Nejen  že 
jsou  jednotlivé  organisace,  na  př.  rodinná 
rodová,  kmenová,  národová,  dále  organisace 
rozumová,  mravní,  náboženská,  hospodářská, 
politická,  státní,  vojenská  a  p.,  nýbrž  všecky 
tyto  organisace  jsou  ve  vzájemné  souvislosti, 
souhlase,  vzájemné  působnosti  a  protipůsob- 
nosti,  tak  že  stav  jedné  odpovídá  navzájem 
stavu  druhých:  stav  hospodářský  na  př.  stavu 
rozumovému,  politickému,  mravnímu.  Jsou 
nad  to  seřazeny  nebo  navrstvcny  v  celkovou, 
obecnou  organisaci  společenskou.  A  tak  se 
nám  společnost  jeví  jako  organisace  organi- 
saci. Tato  organisace  pak  ve  svém  celku 
i  částech  žije,  pozměňuje  se  a  vyvíjí  se. 
Dnešní  rodina  na  př.  liší  se  od  rodiny  starší, 
širší  (na  př.  hellénské  nebo  staroslovanské), 
liái  se  od  rodiny  divošské  nejen  svou  po- 
vahou fysickou  a  hospodářskou,  ale  i  mravní ; 
hospodářská  organisace  společnosti  prošla 
od  dob  primitivních  do  dnešních  proměnou 
velmi  znatelnou;  vojenství  vykazuje  ve  svém 
vývoji  zřetelné  fase;  a  tak  všecky  části  spo- 
lečenské sou8ta\7,  všechny  jevy  společenské, 
celý  život  společenský  je  podroben  vývoji. 

Vzhledem  k  tomu  s.  je  véda  o  organi- 
saci a  vývoji  společnosti. 

Ve  shodě  s  tím  s.  pohlíží  na  společnost 
se  dvou  iihlft  zorných,  s  dvojího  hlediska: 
fádoslovného  a  vývojeslovncho,  sta- 
tického a  dynamického,  jak  se  vyjadřuje 
Comte*  statického  a  kinematického,  jak  se 
x-yjadřuje  Giddings.  S  hlediska  statického 
«.  pozoruje  přirozený  řád  společnosti,  vzá- 
jemné pQsobení  a  protipůsobení  různých 
částí  soustavy  společenské,  stálý  souhlas 
prvků  společenských,  nikoli  pouhé  seřazeni 
organisaci  podle  sebe  ani  pouze  přítomný 
řád.  nýbrž  hledí  především  k  tomu,  co  je 
podstatného  v  soustavě  společenské  všech 
dob.  S  hlediska  vývojeslovného  přihlíží ' 
k  vývoji  a  přeměně  prvkův  a  organisaci  spo- 
lečenských, k  stálému  pohybu  ve  společnosti. 

Existence  společnosti  je  podmiňována  a  ' 
udržována  různými  činiteli  a  silami,  po-' 
dobně  vývoj  společnosti  je  podmiňován  urči- ' 
tými  silami  hybnými  a  déjetvornými.    Pod- 
minky  a  síly  ty  záleží  jednak  ve  fysickém  , 
prostředí  (vliv  pŮdy,  vody,  potravy,  podnebí  i 
a  p.  ,  jednak  v  biologických  činitelích  (na  př. 
vlastnosti  rabové),  hlavně  však  v  duševních  ' 
a  to  zejména  sociálních  vlastnostech  člově-  i 
kovech  (na  př.  v  sympathii,  ve  vědomí  dru- 1 
hovéro,  v  touze  po  vládě,  ve  snaze  po  dělbě 
práce  a  p.),  a  konečně  v  prostředí  společen- ; 
ském   (na  př.  organisace  nějaká,  jakmile  se 
ustavila,  vykonává  vliv  na  jiné  části  soustavy 
společenské  i  na  celek).  Proto  s.  po  stránce 
statické  studuje  také  činitele  a  síly,  jež 
podmiňují   existenci  společnosti   a 
společnost  udržují,   po  stránce   dyna- 
mické pozoruje   síly,  jež   určují    a  fídí 
vývoj  a  pokrok  společnosti. 

Z  methodických  příčin  lze  s-ii  rozčleniti 
na  dvě  čisti,  statiku  a  dynamiku,  jak  chcěl 


Comte,  ale  lze  také  výklad  statický  a  dyna- 
mický při  jednotlivých  otázkách  do  značné 
míry  spojiti  —  nazírání  statické  a  dynamické 
jsou  jen  dvojí  stránkou  jednoho  a  téhož  po- 
chodu poznávacího.  S  toho  hlediska  lze  for- 
mulovati věc  tak,  jak  činí  prof.  Masaryk,  že 
s.  vykládá  o  tom,  »co  společnost  za 
stálého  vývoje  udržuje*. 
I  S.  je  věda  samostatná,  poněvadž  má 
'svůj  vlastní  obor  vědní:  jevy  společen- 
ské. Jevy  společenské  tvoři  samostatnou 
kategorii  vědní  právě  iako  jevy  fysické,  bio- 
logické, psychologické  a  j.  A  jako  o  těchto 
jedná  fysika,  biologie,  psychologie,  tak  o  je- 
vech společenských  jedná  8.,  ovšem  metho- 
dou  svou. 

S.  není  souhrnem  disciplin  duchovědných, 
není  souhrnem   speciálních  věd  sociologic- 
kých, jakými  jsou  na  př.  národní  hospodář- 
ství,   státověda,   ethnologie,    nýbrž   je    ab- 
straktní,  všeobecnou  a  základovou 
vědou   o  společnosti,  v  tomto  smysle: 
Abstraktní  věda  je  vědou   o  prvcích  a  zá- 
kladech jednotlivých  konkrétních  předmětů 
(čili  jednotlivin)    nebo    kategorií    takových 
předmětů.  Takovou  vědou  abstraktní  je  na  př. 
všeobecná  biologie,  jež  jedná  o  podstatných 
jevech  životních  společných  organismům  at 
živočišným  ať  rostlinným,  jedná  o  zákonech 
a  principech  tohoto  života;   tyto  podstatné 
jevy,  principy  a  zákony  si  abstrahuje  z  po- 
zorování života  jednotlivých   živoucích  by- 
tostí, ale  neobirá  se  popisem   a  výkladem 
těchto  jednotlivých  organismů  zvláště:   na- 
proti  tomu   zoologie  a   botanika   obírá   se 
zvláště   soustavou   oněch  jednotlivin   (živo- 
čichův a  rostlin)  a  popisuje  i  vykládá  jejich 
složení  a  život  zvláště.  K  vědeckému  výkladu 
těchto  konkrétních  jednotlivin  slouží  za  pod- 
klad právě  poznatky  biologické  o  všeobec- 
ných a  základních  jevech  životních   v  roz- 
manitých jejich  formách.  Tak  zoologie  a  bo- 
tanika jsou  vědami  konkrétními,  jejichž  při- 
rozeným podkladem  je  všeobecná  biologie. 
Podobně  se  má  věc  se  s-ii.   S.  obírá  se  zá- 
kladními jevy  společenskými,   prvky  sociál- 
ními, pátrá,  jaká  jsou  >podstatná  fakta,  pří- 
činy nebo  zákony,  jež  jsou  společný  společ- 
nostem všeho  druhu,  za  všech  dob«  (Giddings, 
Základy  8.,  38).    Jevy  tyto  jsou  buď  prostší 
nebo  složitější,  ale  vžay  mají  určitou  míru 
i  abstraktnosti  i   všeobecnosti.   Tak  na  př. 
i  při  tak  poměrně  prostém  jevu  jako  je  trest, 
je    míra    abstraktnosti :    existují    jednotlivé 
tresty,   z  nich  abstrahujeme  podstatu  a  po- 
vahu trestu  vůbec;  zároveň  jev  trestu  je  vše- 
obecný  ve  všech   společnostech.    Podobně 
na  př.  z  různých   forem  rodinných,   z  roz- 
manitého složeni  společenského  (rodového, 
kmenového,  metronymického,  obecního  aj.), 
z  rozmanitého  zřízení  společenského  (poli- 
tického, právního,  hospodářského,  rozumo- 
vého, uměleckého,  mravního)   s.  dopátrává 
se  podstaty  společenského  složeni  a  zřízeni, 
jakož  i  obecných  zásad,  jimiž  toto  složení 
a  zřízení  se  spravuje.   Takové  obecné  po- 
znatky sociologické  týkající  se  jak  řádu  tak 


586 


Sociologie. 


vývoje  společenského,  jsou  pak  podkladem 
speciálního  studia  v  konkrétních  vědách  so- 
ciologických, jakými  jsou  na  př.  ethnologie, 
historie,  oekonomika,  státověda  a  i.  Učiti 
někoho,  praví  Giddings,  kdo  nezná  těchto 
základních  zásad  sociologických,  národopisu, 
historii,  politickému  hospodářství  a  theorii 
o  státě  jest  právě  tak,  jako  učiti  hvězdářství 
nebo  thermodynamice  někoho,  kdo  nezná 
Newtonova  zákona  o  pohybu.  Spolu  pak 
*  s  konkrétními  vědami  sociologickými  8. 
slouží  t.  zv.  praktickým  disciplinám  socio- 
logickým: politika  například  musí  budovati 
jak  na  podkladě  všeobecné  s.,  tak  na  spe- 
ciálních odborech  =  státovědě,  oekonomice, 
historii. 

V  soustavě  a  stupnici  věd  abstraktních 
8.  zaujímá  místo  za  psychologii.  Postaveni 
8.  v  soustavě  vědní  znázorni  tento  přehled: 

'  Vědy  [ 


theoretické 


•v 

.Z  o  u 

<  O  MM 
>»0  O 

^  e  ď 

>         I 


o 
u 

^  c 

s 

JI 


abstraktní: 

1.  mathema- 
Uka 

2.  mechanika 

3.  fysika 


konkrétní: 
geometrie 

na  př.  astronomie 
»     (geofysika) 


4. 
5. 


7. 


chemie 
biologie 


ř>sycho- 
ogie 

sociologie 


>    mineralogie 
•     botanika, 
zoologie 


na  j>f.  psycho- 
logie dětská, 
ps.  určitých  typA 

na  př.  populacio- 

nistika, 

národopis 

historie 

stát  o  véda 

oekonomika 


praktické 


na  př.  deskrip- 
tiva 

obory  techno- 
logie 

na  př.  zootech- 

nika, 

medicína, 

(hygiena) 

paedagogika 


na  př.  politika 

(společenská 

i  statni), 

discipliny  vojen- 

sice  a  p. 


K  duchovédnému  oboru  náleží  dále  jazyko- 
zpyt,  aesthetika,  logika,  filosofie  a  éthika. 

V  nejtěsnější  souvislosti  je  8.  s  psycho- 
logii: člověk  jtí  zároveň  jedincem  pro  sebe 
i  členem  společnosti  a  jevy  společenské  jsou 
zároveň  jevy  duševními.  Sociolog  chtěje  vy- 
kládati jevy  společenské,  je  nucen  často 
obraceti  se  k  psychologii  o  pomoc;  při  vý- 
kladě zločinu  na  př.  je  potřebí  také  psycho- 
logického rozboru  o  přirozené  povaze  lidské 
vzhledem  k  jednání  dobrému  a  zlému;  nebo 
při  výkladě  rozmanitého  sdružování  spole- 
čenského je  třeba  psychologického  rozboru 
citů  společenských,  sympathie  a  včdomí  dru- 
hového, souchténi  a  p.;  výklad  o  formách 
a  vývoji  náboženství  neobejde  se  bez  roz- 
boru citu  a  představ  náboženských.  A  tak 
psychologie  je  vůči  8-ii  vědou  podkladnou 
a  nástrojnou,  ale  ovšem  obě  dvě  védy  jsou 
od  sebe  odlišné  a  samostatné,  každé  běží 
o  něco  jiného:  psychologii  na  př.  o  cit  sym- 
pathie, 8-ii  o  rázné  projevy  a  formy  spole- 
čenského soucítění  a  souchtění.  T.  zv.  psycho- 
logie sociální  není  žádnou  védou  samostat- 
nou, jako  by  jí  nemohla  býti  psychologie 
©ekonomická,   nýbrž  značí  jenom  název  pro 


práce,  v  nichž  jevy  společenské  nebo  dě- 
jinné vykládají  se  zevrubněji  s  hlediska  psycho- 
logického. Také  t.  zv.  rodová  psychologie 
{Vólkerpsychologie)  }c  jenom  neracionálný  ná- 
zev, za  nímž  se  nekryje  iádná  véda  samo- 
statná, nýbrž  práce  o  řeči,  mythu  a  mravu 
s  hlediska  jednak  psychologického,  jednak 
sociologického. 

Nemálo  slouží  8-ií  také  védy  přírodní  a 
z  nich  nejvíce  biologie.  Chce-li  sociolog  vy- 
kládati o  působeni  činitelů  přírodních  na 
společnost,  bére  poučení  také  z  příslušných 
véd  přírodních,  aby  mohl  stanoviti  vliv  půdjr, 
vzduchu,  podnebí,  potravy  a  p.  oa  společ- 
nost. Při  posuzováni  vlivu  křížení,  endo- 
gamie  a  p.  je  nezbytno  znáti  biologické  poučky 
o  křížení  a  konsanguinitě.  Při  studiu  svazků 
rodinných,  volné  lásky,  prostituce  prospívá 
znalost  fysiologických  poznatkův  o  pudu  po- 
hlavním. Učeni  o  dědičnosti  má  veliký  vý- 
znam sociologicky  nejen  pro  jednotlivé  jevy 
sociálně  pathologické  (na  př.  vzhledem  k  alko- 
holismu), nýbrž  i  v  otázce  dědičného  cha- 
rakteru národů.  Společenská  populace  jest 
také  organisací  těl,  tato  organisace  tvoři  při* 
rodní  zaklad  společnosti.  Nejen  věcné  svými 
poznatky,  nýbrž  i  methodou  mohou  přirodni 
vědy  býti  8-ii  poučením,  pokud  mohou  v  roz- 
boiu  složitých  svých  jevu  podávati  vzor  so- 
ciálnímjevům  ještě  složitějším.  Ovšem  dlužno 
se  varovati  pouhého  analogísováni.  Zejména 
analogické  srovnáváni  mezi  organismem  živo- 
čišným a  mezi  společností  jako  »organismem* 
vedlo  mnohé  sociology  na  scestí.  Mathema- 
tika  věcně  slouží  8ii  při  indukci  statistické 
počtem  pravděpodobnosti,  methodicky  svou 
přesnosti;  ale  nelze  8-ii  zpřesňovati  převá- 
děním jevů  společenských  na  mathematickc 
formule,  jako  bylo  činěno  v  psvchologii  nebo 
I  v  oekonomice  (na  př.  u  P.  fi.  Wicksteeda 
I  The  alphabct  ot  economic  science). 
i  Met  hody  sociologické  jsou  rozmanité. 
Především  běží  o  pozorování  jevů  spole- 
čenských, jejich  konstatování  a  rozbor.  Po- 
zorování týicá  se  celého  širého  kruhu  fakt 
a  jevů  sociálních,  nejen  případů  neobyčej- 
ných a  nápadných,  nýbrž  především  přípaaů 
všedních,  každodenních,  jež  právě  pro  svou 
obyčejnost  unikají  pozornosti.  Pozorovati 
můžeme  jevy  jednotlivé,  na  př.  určitou  sebe- 
vraždu, analysovati  její  příčiny  psychopatho- 
logické  a  sociální,  náboženské  a  j.  Pozoru- 
jeme dále  různé  případy  téhož  projevu, 
na  př.  různé  druhy  sebevražd  nebo  různé 
druhy  trestův,  abychom  nabyli  přesného 
názoru  o  podstatě  jevů.  Pozorování  m6že 
se  konati  buď  kvalitativně  nebo  kvantita- 
tivné, takto  zvláště  při  jevech  hromadných. 
Při  hromadném  pozorování  na  ruku 
je  statistika,  která  sice  nemůže  nahraditi 
sociologické  analysy,  ale  dobře  slouží  k  po- 
znáni intensity,  rozšířeni  vzestupnosti  nebo 
sestupnosti  jevů.  Již  při  tomto  pozorováni 
rázných  druhů  jevů  poměrně  jednoduchých 
srovnáváme  je  navzájem.  Methodv  srovná- 
vací užíváme  s  prospěchem  ivláŽ:é  při  je- 
vech složitých,  srovnáváme  jednotlivé  insti- 


Sociologie. 


587 


tuce,  na  i>ř.  rodiny,  ústavy,  vlády,  národy 
a  p.  Srovnáváni  vede  ke  klassifikaci,  k  ut ří- 
ci čni  společenských  jevů  v  přirozené  sku- 
piny, třídy,  kategorie.    Takové  utříděni  zá- 
roveň mfiie  býti  ustupnčním.  Máose  různé 
stupnice .  jevů  sociálných  od  jednoduchých 
až    k  nejsloiitčjiim ;    srovnejme  jen   na  př. 
jednoduchou  soustavu  hospodářskou  u  ná- 
rodů primitivních  postupem  až  k  oekonomii, 
průmyslu  a  světové  tržbě  moderních  národů, 
srovnejme  kulturní  stupně^  srovnejme  stupně 
v  soustavě  měst  starých  i  nových  a  p.  Srov- 
náváním   a   tříděním    dospíváme    k    určení 
typů,   t.  j.  určitých   sociálních  jevů  jako 
rcpraesentantů  celého  druhu;  ve  státě  Lud- 
vika XIV.  můiíme  na  př.  spatřovati  typ  státu 
absolutistického.    Srovnáváním    a    tříděním 
sociolog  dochází  k  ustanoveni  empirických 
vieobecnin  a  posledních  kategorii  spole- 
čenských jevů;    srovnáváním  a  poznáváním 
různých  a  podobných  vlastnosti  dostupuje 
k  poznání  podmínek,  příčin  a  sil  spravujících 
sociální  řád  a  společenský  vývoj,   i  jeví  se 
mu  soustava  sil  a  příčin  velmi  složitou,  slo- 
iitějši  než  ve  včdách  přírodních,  účinky  so- 
ciální jsou  způsobovány  množstvím  soupříčin, 
jejíchž  klassiíikace  napříčiny  hlavni,  podružné, 
příležitostné  je  nutná.    Vedle  indukce  s. 
užívá  i  dedukce,  jednak  k  odvození  zásad 
spcciálnějiích,  jednak  deduktivný  postup  roz- 
vinuje se  v  konstruktivnou  metnodu,  v  me- 
thodu  psychologické  a  sociologické  syn- 
thcse.  Souborem  svých  mithod  s.  hledí  se 
dopracovati  nejvšeobecnčjáích  zásad  spravu- 
jících  řád    a   vývoj   společnosti,    čili   t.  zv. 
zákonů  společenských.    Mluvíme  zde  o  zá- 
konech týmž  právem,  jako  se  v  přírodních 
Tčdách  mluvi  o  zákonech  přírodních,   a  to 
proto,  ie  člověkova  činnost  rozumová,  citová 
i  volná,   že  člověkovo  chtění  a  jednání,   že 
chtěni  a  jednání   společnosti  je  právč  tak 
determinováno  svými  určitými  příčinami  a 
silami  jako  je  příroda  svými;  svobodu  lidské 
vůle  dlužno  chápati  ve  smysle  determinismu, 
ov^em  ne  determinismu  iheologického.    Ne- 
vadí, že  stanoviti  zákony  tyto   pro  velikou 
složitost    sociálního    dějství  je    nesnadnější 
nežli  zákony  přírodní   a  Že  za  daného  vě- 
deckého stavu   v  8-ii  nemohou  posud  býti 
tak    určité.    Také    dlužno    přihlédnouti    ke 
stbpni  všeobecnosti  těchto  jednotlivých  zá- 
konů  společenských   a  lišiti    i  zákony  em- 
pirické od  zákonů  posledních.    Ale  ovšem 
neběží  v  s-ii  jen  o  výklad  kausálních  zá- 
konů, nýbrl  i  o  výklad  teleologický,  účelo- 
slovný.  Jako  se  dnes  i  v  přírodních  védách 
přijímá  empirická  teleologie,  tak  rovněž  v  8- i  i 
JSOU    oprávněny   otázky   po   účelnosti   jevů 
společenských;    účelnými  jeví  se  právě  (pro 
empirickou  teleologii)  i  jevy,  u  nichž  takový 
zřetel  zaráží  —  otroctví   na  př.   mčlo   svou 
účelnost,  absolutismus  moderního  státu  také, 
natož  jevy  pokrokové.    Odtud  je  jen  krok 
k  otázce  po  smysle  společenského  vývoje 
a  iiti.   Také  o  tom  pokouši  se  vědecká  s. 
dáti  si  vysvětleni,  pokud  její  empirické  pro- 
středky dovolují,  a  nepřenechává  úvahy  o  tom 


nějaké  metafysice  dějin.  Otázka,  jaký  má 
smysl  společnost  a  její  vývoj,  jest  otázkou 
pro  smysle  života  člověkova  vůbec.  »Sraysl 
života,  smysl  mého  života  nutně  je  také  smy- 
slem společnosti,  ve  které  a  se  kterou  pro- 
žívám čásf  historie*  (Masaryk).  S  hlediska 
empirické  teleologie  na  př.  Giddings  stanoví, 
že  cílem,  za  nímž  společnost  existuje,  že 
funkcí  společenské  organisace  jest  rozvíjeti 
vědomý  život  a  vytvářeti  lidskou  osobnost 
stupni  vyššími  a  vyššími,  až  dospěje  ideálu, 
jejž  zveme  humanitou,  človčctvím  (Giddings, 
Základy  8.,  483). 

S.  jako  samostatná  věda  ustavuje  se  te- 
prve v  posledních  desítiletích.  Ovšem  po- 
čátky myšlení  sociologického  sahají  až  do 
starých  dob;  v  historických,  éthických  a 
politických  spisech  starověkých  naskytují  se 
jednotlivé  sociologické  myšlenky,  ale  jedno- 
tlivé myšlenky  neznamenají  ještě  samostatné 
vědy.  Prvé  soustavnější  vědecké  uvažování 
o  společnosti  dochovalo  se  nám  v  Platóno- 
vých spisech  Státě  a  Zákonech  {Politeia  a 
Nomoi)  a  v  Aristotelově  Politice.  V  těchto 
spisech  naskýtá  se  již  pozorování,  třídění  a 
sevŠeobecĎování  společenských  fakt,  ale  zřetel 
je  přece  více  obrácen  ke  státu  než  k  celé 
společnosti,  poznatky  theoretické  od  prak- 
tických ncisou  dosti  odlišeny.  Ve  středním 
věku  nenalézáme  žádného  soustavného  zkou- 
mání sociologického,  ale  přece  studium  církve 
a  křesfanstvi  připravovalo  půdu  pro  chápání 
dějstva  i  nepolitického  a  pro  pojem  pokroku. 
Názor  středověký  na  dějstva  lidská  nepo- 
strádá jisté  velikosti.  Obraz  jeho  odráží  se 
dobře  ve  spise  Bossuetově  >Discours  sur 
rhistoire  universelle*.  V  novém  věku  pře- 
vraty církevní  a  politické,  nové  objevy,  po- 
kroky vědecké  a  technické  dávaly  mnoho 
podnětu  také  k  úvahám  společenským,  ze- 
jména pojem  pokroku  a  vývoje  začíná  se  vy- 
nořovati jasněji.  Ovšem  i  tu  poznatky  socio- 
logické JSOU  nejprve  obsaženy  ve  spisech 
historických,  politických  a  filosofických  a 
týkají  se  namnoze  konkrétných  odborů  socio- 
logických. Macchiavelli,  Bačo,  Hobbcs,  angličtí 
moralisté,  filosofický  právník  Grotius  hledají 
příčiny  mnohých  jevů  společenských.  Nej- 
význačnější hlavou  sociologickou  XVIII.  stol. 
je  Vlach  Vico  (Giovanní  Battista  V.),  jenž 
prokázal  s-ii  neocenitelnou  službu  svým  po- 
jetím společenské  zákonitosti  a  svou  theorií 
vývojovou  o  třech  stadiích,  jimiž  každá  spo- 
lečnost a  lidstvo  prochází,  aby  se  k  nim  zase 
vrátilo,  ovšem  ve  vyšším  stupni  (Príncipi  di 
una  scienza  nuova  ďintorno  alla  commune 
nátura  delle  nazioni,  r.  1725,  1730  a  17441, 
V  Anglii  Ferguson  a  Gibbon  v  historii  a  Adam 
Smith  v  národním  hospodářství  myslí  záro- 
veň sociologicky.  Jmenovitě  Smith  v  Theorii 
o  mravních  citech  a  v  zápiscích  »0  soud- 
nictví, policii,  důchodu  a  prostředcích*  po- 
kouší se  nalézti  základní  hybnou  silu  spole- 
čenskou a  nastiňuje  úplnější,  byť  ještě  ne- 
dokonalou soustavu  společenskou.  Ve  Francii 
připravuje  půdu  Comteovi  proslulý  Turgot, 
jenž  anticipuje  Comteův  zákon  o  rozumovén* 


588 


Soci  US  —  Soča. 


vývoji  lidstva,  podle  něho  Condorcet  a  so-  r  na  tomto  místě  moino  ani  nejstničnéjsimi 
cíální  filosof  Saint-Siraon.  August  Comte  rvsy  nastíniti  sociologické  prouděni  dob  po- 
(V  »Cours  dc  philosophic  positive^  1830 --42)  sledních.  Budiž  tu  jenom  ještě  vzpomenuto 
je  zakladatel  novodobé  soustavné  s.  ab- 1  jmen,  jako  jsou  Fouillé,  Letoumeau,  Coste. 
straktní,  usiluje  o  poznání  přirozené  povahy, !  dc  Grecf,  Bagchot,  Mackenzie,  Vincent,  Ward, 

*'?•  »«  JI  1"  A.'    '      t  1  •  C*    -  -  -  11        T>_A&.^_         0^1__      _       TI*_     _  »      ¥í «.      —  J  1[T*11         • 


příčiny  a  zákonň  společnosti  jako  harmonic- 
kého v  sobě  celku,  a  to  na  základě  pověři- 


Small,  Patten,  Sales  y  Ferré,  Posada,  Villarí, 
Vignolli,  Vanni,Morselli,  Dilthcy,  Stein,  Men- 


telného  positivistického  poznáni  s  vylouče-  ger,  Simmel,  Novikov,  Kovalevskij,  Laviov, 
ním  veškeré  metafysiky.  Comte  především  Michajlovskij,  Čičerin,  Karěiev.  V  Rakousku 
zpracovává  sociologickou  dynamiku.  V  Anglii  t  německých  sociologů  vedle  Mengra  zašlu- 
v  XIX.  stol.  Benlham  přispívá  k  pojetí  spo-  hují  zmínky  GumplowiczaRatienhoTer.  Unás 
lečnosti  přirozené  oproti  politické.  Filosofie  i  myšlení  sociologické  jeví  se  jednak  v  historii 
('omteova  dochází  v  této  zemi  rychlejšího :  (Palacký  zároveň  sociologickým  myšlením 
pochopení  nežli  ve  vlasti:  Milí,  Kewes,  Grote  |  prohluboval  historii),  jednak  v  jiných  obo- 
jsou  toho  důkazem.  Zároveň  přírodovědecké  I  rech  konkrétních  a  praktických  'V  národ- 
theorie  evoluční  mocně  působí  také  na  roz- i  ním  hospodářství,  právních  vědách).  Studium 
voj  myšlení  sociologického.  Na  pCidě  této  abstraktné  s.  u  nás  zavedl  a  způsobem  směro- 
vzníká  největší  po  Comteovi  sociolog  Her-  datným  pěstuje  T.  G.  Masaryk,  jehoi  vlivem 
bert  Spencer.  Jako  Comte  tak  i  Spencer  byl  počíná  se  tvořiti  mladší  škola  sociologická, 
vzdělán  všemi  abstraktními  vědami  před-  K  zevrubnějšímu  poučení  o  podstatě  a 
cházcjicími  s-ii  i  konkrétními  vědami   pří- 


rodními a  praktickými  technickými,  a  bu- 
duje své  učení  sociologické  na  podkladě 
velikolepé   soustavy   filosofické.   Společnost 

j<íj 


methodách  8.  srv.  Masarykovy  úvahy  (Ruko- 
vět  s.  atd.,  >Naše  Doba^  VIII.,  seš.  1.,  2.,  3. 
a  9.,  10.,  11.,  12.);  Giddingsovu  úvodní  úvahu 
v  Základech  s.  Pro  dějiny  s.  srv.  P.  Jane- 
je  mu  částí  existence  a  dějství  vesmírného, !  tovy  Dějiny  vědy  politické  a  Barthův  spis 
její  zákony  jsou  ve  shodě  a  zrovna  deduk-    Geschichte  der  Philosophie  als   S.   O  sou- 


cemi  z  obecných  zákonů  řídících  svět  fysický  dobých  pracích  sociologických  poučuje  roční 
a  organický.  Společnost  jest  mu  organismem  j  sborník  >Année  sociologique*  (vyd.  Durk- 
s  dělbou  práce  po  způsobe,  jaký  je  v  jednot- '  heimem).  Nejčelnější  časopisy  sociologické 


livém  organismu,  se  soustavou  udržující  (prů- 
myslovou ,  rozdělující  (obchodní;  a  ř ulicí 
(politickou  a  náboženskou ).  Naproti  Comteovi 


jsou:  > Revue  internationale  de  8.«  {reá. 
Worms  ;  ^  American  Journal  of  Sociology c 
(red.  Smalií;  »Zeitschrift  fůr  Socialwissen- 
pencer  více  zpracovává  sociologickou  sta- !  schaft*  (red.  Wolf).  U  nás  literatury  socio- 
tiku,  jež  mu  znamená  výklad  o  společen- 1  lo;jické  všímají  si  častěji  »Sborník  véd  práv- 
ských  silách  v  rovnováze,  ovšem  v  pohyblivé  j  nich  a  státníchc  a  »Česká  Mysl«.  K  biblio- 
rovnováze.  Comte  a  Spencer  dali  potomním  |  grafii  srv.  článek  Bř.  Foustky  v  Almanachu 
.studiím  sociologickým  dva  směry:  onen  více    >Slavie<  1901—02.  BFka. 


historický,  tento  více  přírodovědný.  Směrem 
vice  přírodním  (ve  smysle  ortranismické  ana- 
locíie;  postupuje  v  s-ii  na  př.  Lilienfeld,  A. 
SchííHle  iBau  und  Leben  des  sociálen  KOr- 
pcrs),  z  novějších  ve  Francii  na  př.  René 
Worms,  v  Německu  na  př.  Ruppin  a  Schall- 


Sooins,  lat.,  společník,  spojenec, 

druh;    s.    doloris,    lat.,   spolutrpitel. 

(Viz  též  Socii.) 

Socoa  [-koa]  viz  Sain t -Jean  5:  ^de  Luxl 

Soooniuioo  [sokonůsko],  departemente 

v  mexickém  státě  Chiapasu,  při  hran.  Guate- 


žinaté,  četnými  přesypy  a  lagunami  vrou- 
bené. Povrch  departementu  je  pokryt  z  valné 
části  lesy,  v  nichž  obývají  nečetni  Indiáni, 
náležející  ke  kmeni  Majů.   Běloši  a  mišenci, 


lois  de  Timitation;  La  lo^^ique  sociále;   Les 

lois  sociales)  a  Durkheima  .Les  rc^les  de  la 

méthode  sociologique;  Dc  la  división  du  tra- 

vail  ,  jimž  jde   především   o   to,  aby  určili 

prvotný  a  nejzákladnější  jev  sociálny,   po-   jichž  je  s  Indiány  kolem  15.000  duši,  věnuji 

dobně  jako  Němci  Stammlerovi.  Oba  směry  i  se  hlavně  pěstění  kakaovníku  a  kávovníku. 

snaží  se  sloučiti  výborný  americký  sociolog    Hl.  m.  je  Tapachula,  jediný  přístav  San 

Giddings  v  The  principles  ot  sociology,  také    P>enito,  též  S.  zvaný,  odkud  vyváží  se  mnoho 

do    češtiny  přeložených.    Nejen  theoretické  i  kakaa. 

poJnéty,  .'i'c  spolu  i  složilěj.^í  a  intensivnéjši  i     Sooorro  'sokórro^:  1)  S.,  ostrov,  vii  R c- 


villa-Gigeďo. 

2)  Nuestra  Seňora  de  S.,  býv.  hlav.  m. 
departementu  Santanderu  v  jiho-amcr.  re- 
publice Columbii,  blíže  pr.  břehu  ř.  Suarezu, 


sijolečenský  život  dob  moderních  vede  při 
rozenř  k  tomu,  že  se  pěstuji  studia  socio- 
10}:;ická  po  všccli  končinách  civ. lisovaného 
světa.  Zejména  hojně  zpracovávají  se  jednot- 
livé problémy  monoiíraficky.  Zároveň  .a  do  '  má  20.000  oby  v.  (1892)',  kteří  se  živí  hlavně 
značné  míry  vlivem  al)strakťních  studií  socio- 1  zemědélstvím/jmenovitě  pěstěním  bavlníku, 
logických '  počínají  velmi  se  prohlubovati  I  pletením  slam.  kloboukův  a  obchodem  s  in- 
konkrétní  odbory  sociologické   (dějiny,  ná-    digem. 

rodní    hospodářství,    ethnologie,   státbvěda       Soootra  I-kótraj  viz  S  oko  tra. 
a  j.).   Plodnými    ukázaly   se  také  jednotlivé       8o6a  (it.  honio,  lat.  Sontius),  hl.  řeka  po- 
ďyf  jednostrané)  thcorie  socialistické.  Není  i  kněžněného  hrabství  Gorice  a  Gradišky,  pra- 


Sočbina  —  Sodalith. 


589 


menicí  se  v  Julských  Alpách  ve  v>ši  900  m, 
teče  klikaté  smčrem  jižním.  Prvni  větši  pří- 
tok s  pravé  strany  je  Koritníca  spějící  od 
Předělu,  s  leva  pak  Idrija.  U  Gorice  vstu- 
puje do  nížiny  furlanské  a  přijímá  s  leva 
Vipavu.  Dolní  tok  nazývá  se  Sdobba.  U  Za- 
gradu  S.  počíná  se  děliti  v  hrdla  a  přibírá 
tu  Ter  (Tbnre,  lat.  Turris)  tekoucí  z  Itálie  a 
sestlenou  pohraniční  Nadiží  {Natisone)^  která 
vysílá  jedno  samostatné  hrdlo  přímo  do  moře 
(q  Aquileje).  S.  vlévá  se  proti  Miramare, 
8  km  jiině  od  Monfalcone,  do  zál.  Terst- 
ského.  Tok  její  je  133  km  dlouhý  a  splavný 
pouze  nedaleko  ústí.  S.  pokládaná  byla  za 
nejmladší  řeku  rakouskou,  která  prý  teče 
teprve  400  let  nynějším  svým  řečištěm.  Byl 
to  Kandler  a  hlavně  v.  Czoernig,  kteří  se  za- 
bývali historii  toku  Soče  (srv.  Der  Isonzo 
afs  der  jttngste  Fluss  Europas  v  »Mitth.  d. 
gcogr.  Ges.  in  Wien<,  1876).  Podle  míněni 
jejidi  rozlévalo  se  na  hor.  toku  Soče  jezero, 
které  vytékalo  NadiŽou  do  moře  u  Aquileje, 
ale  sřícenou  horou  byl  tok  tento  přerušen 
a  horní  tok  Soče  oddělen.  I  na  středním  toku 
bylo  jezero,  jehož  voda  odtékala  podzemní 
Řekou  {Timavo)  do  moře.  Když  však  kanál 
se  propadl,  S.  s  Vipavou  prodrala  se  přímo 
na  jih  nynějším  korytem,  které  pak  v  nížině 
furlanské  ustupovalo  víc  a  více  k  východu, 
tak  Že  ze  záp.  hrdel  delty  vznikly  samostatné 
řekv.DomněnkuCzoernigovuopravilO.Gump- 
recht  (Der  mittlere  Isonzo  u.  sein  Verháltnis 
zum  Natisone,  Lip.,  1886),  zpCisobem  tím.  Že 
na  konci  terciéru  Nadiža  tekla  do  Soče  údo- 
lím Starého  sela.  V  době  předledové  Nadiža 
počala  se  uhýbati  k  jihu.  Za  ledové  doby 
sočský  ledovec  vyplňoval  celé  údolí  Soče  a 
zasahal  až  do  údolí  Starého  sela  a  v  údolí 
nadižském  až  k  Sedlu.  Jeho  bystřiny  vyté- 
kaly údolím  sočským  a  zářezem  Robič-Štu- 
ptca.  V  postglaciální  době  Nadiža  tekla  již 
svým  korytem  stupickým,  v  údolí  starosel- 
ském  vznikl  nový  tok,  pobočka  Soče.  Ny- 
nější poměry  byly  už  v  pozdním  starověku. 
SooMiia  nazývá  se  v  Hercegovině,  na 
Černé  Hoře  a  v  Boce  kotorské  odměnai  kte- 
rou okradený  veřejně  slibuje  tomu,  kdo  mu 
oznámí  zloděje.  Ten,  kdo  se  přihlásí.  Že  vy- 
rradi  zloděje,  sluje  sokem.  Boji-li  se  sok 
pomsty  zlodějovy,  postupuje  tajně  a  pošle 
k  podezřelému  prostředníka,  jemuž  říkají 
sokodrŽica,  též  sokodržacse  vzkazem,  aby 
s  okradenýmse  vyrovnal.  Tak  ani  okradený  ani 
zloděj  neví,  kdo  je  sok.  Sokodržac  chodívá 
i  k  soudu  a  oznamuje,  Že  zná  člověka,  který 
vi  o  zloději,  a  že  je  zlodějem  ten  a  ten. 
Soudu  nesmi  však  řečený  prostředník  soka 
prozraditi,  a  soud  nesmí  na  to  po  obyčejo- 
vém právě  ani  naléhati.  Nepořídí- li  sokodržica 
nic  u  zloděje,  zvyšuje  okradený  s-nu,  někdy 
až  í  do  třetice,  ba  i  po  čtvrté,  tak  že  s.  bývá 
vyšši  ntí  cena  ztracené  věci.  Konečně  sok 
vystoupí,  a  dokáže-lí,  že  podezřelý  je  vinen, 
obdrží  okradenÝ  ztracenou  věc  i  náhradu 
útrat;  nepodaří-li  se  sokovi  důkaz,  platí 
útraty.  (Vii  Rječnik  Vuka  Karadžiče;  H.  li- 
reček,  Slovanské  právo  v  Čechách  a  na  ^fo- 


ravě  a  Prove,  Bogišič,  Zbornik  sadašnjih 
pravnih  običaja,  a  j.)  Také  staré  právo  české 
znalo  instituci  soků  (accusatores).  Byli  to 
lidé,  kteří  se  zvláště  zabývali  sliděnim  po 
zlodějích.  Znenáhla  však  rozmohlo  se  sočeni 
i  na  újmu  lidí  dobrých,  poněvadž  sokové 
často  podezřívali  neprávem.  Proto  vystupo- 
váno proti  sokům  křivě  udávajícím  (viz  H. Ji- 
reček.  Slov.  právo.) 

8o61  (též  Dachovskij  posad),  vesnice 
v  černomořské  gubernii  na  břehu  Černého 
moře,  při  ústí  říčky  S.;  má  1800  oby  v.,  pří- 
stav, okružní  úřady,  celnici;  pro  krásné  okolí 
a  velmi  teplé  podnebí  (4-13*6"  průměrná 
roční  teplota)  četně  navštěvované  klimatické 
místo;  mořské  koupele  a  sirné  prameny. 
Mnoho  vinic.  Na  blízku  hospodářsko- sada ř- 
ská  zkušební  stanice.  —  Sočinský  okruh 
má  na  2720  km^  13.153  obyv.  Pp. 

Soda  přirozená  vyskytuje  se  pouze  jako 
nálet  a  výkvět  na  ornici  i  na  různých  horni- 
nách, vznikajíc  obyčejné  spolupůsobením  roz- 
kládajících se  látek  ústrojných,  jež  dodávají 
kysličník  uhličitý.  Tak  vykvetá  na  ornici  na 
četných  místech  jižní  Moravy  (Hevlín  u  Znoj- 
ma, Mikulovsko.  Břeclavsko)  a  hojněji  v  obou 
nížinách  uherských;  dále  ve  směsi  s  tronou, 
t.  j.  uhličitanem  sodnatým  s  jednou  mole- 
kulou vody  krystallové,  usazuje  se  na  dnech 
jezer  sodových  (Egypt,  Vých.  Indie,  Kali- 
fornie). Umělé  krystally  jsou  jednokloné, 
podle  roviny  souměrnosti  (klinopinakoidu) 
tlustě  tabulkovité,  obrysu  kosodélníkového; 
jsou  čiré,  ale  větráním  rychle  stávají  se  bí- 
lými a  neprůhlednými,  pozbývajíce  části  své 
vody  krystallové.  Tvrd.  1— iVs,  hust.  1*4  až 
1'5.  Fr.Sl'k.  —  S  chemického  stanoviska 
o  sodě  viz  Natrium.  K  průmyslovým  úče- 
lům používá  se  sody  k  výrobě  m^dla,  skla 
obyčejného  a  vodního,  papíru,  v  barvířství, 
v  běličství,  v  metallurgii  a  k  přípravě  růz- 
ných sloučenin  sodnatýcb. 

Sodales,  lat.,  u  Římanů  členové  nějakého 
sdružení,  zejména  sdružení  náboženského, 
na  př.  s.  Augustalčs  (víz  Augustales).  Od- 
tud také  moderně  u^ívá  se  toho  výrazu  na 
př.  o  členech  vědeckých  sdružení,  seminářův 
universitních  atd. 

Sodallta  (z  lat.\  sodalitium,  sdružení, 
přátelský  kroužek. 

Sodalitas  Oeltioa,  také  S.  Rhenana, 
slově  akademie  založená  r.  1490  ve  Vormsu, 
přičiněním  Konráda  Celtisa  od  Jana  Dal- 
berga  (v.  t.  2). 

Sodalith,  minerál  krystallující  v  soustavě 
krychlové,  a  to  podle  souměrnosti  figur  lep- 
taných v  hcmiedrii  tetraedrické.  Krystally 
s-u  jsou  obyčejně  dvanáctistěny  kosočtve- 
rečné,  často  dvojčatne  srostlé;  podle  tvaru 
tohoto  jest  s.  též  štípjatelný.  Tvrd.  6^!^,  hust. 
2*2— 2-4.  Jest  čirý,  bílý,  šedý  i  modrý,  lesku 
skelného,  poněkud  mastného,  zvláště  na  plo- 
chách lomných.  Jest  křemičitan  a  chlorid  hli- 
nitosodnatý  Na^Al^Si^O^^Cl ^  coŽ  obsahuje 
37147^  kysličníku  křemičitého,  31*60  hlini- 
tého, 25*60  sodnatého,  7*31  chloridu  sod.  Taje 
nesnadno,  kyselinou  chlorovodíkovou  se  roz- 


590 


Soda-powder  —  Soderman. 


kláda  i  vylučuje  křemičitý  rosol.  Vyskytuje 
se  pouze  v  horninách  vyvřelých:  '  kusový 
v  ncfelinických  syenitech  u  Ditró  v  Sibiftsku 
(modrý),  při  fjordu  Langesundském  v  již. 
Norsku;  krystallovaný  na  Vesuvu,  v  Albán- 
ském pohoří.  Jest  též  mikroskopickou  sou- 
částkou mnohých  hornin,  u  nás  na  př.  če- 
diče řipského  a  některých  zvi.  žilných  hornin 
v  českém  Středohoři.  Fr.Slk, 

Soda-powder  fsóda  pauďr],  angl.,  šu- 
mivý prášek. 

Bodán,  ves  v  Cechách,  viz  Sado  v. 

Boddoma  viz  Bazzi. 

Soden:  1)  S.  (S.  am  Taunus),  far.  ves 
a  lázeňské  místo  v  prus.  vlád.  obv.  wies- 
badenském,  v  kraji  hóchstském,  na  úpatí 
Taunu  a  při  želez.  tr.  Hóchst-S.,  má  1765 
oby  v.  (1900),  katol.  a  ev.  kostel,  pěkné  upra- 
vené a  navštěvované  lázně  s  teplými  slanými 
zřídly,  jichž  užívá  se  k  dobývání  soli,  ke 
koupelím  a  k  pití.  —  2)  S.  (S.-Stolzen- 
berg),  město  t.  ve  vlád.  obv.  kasselském, 
kraji  schlUchternském,  při  ústí  Salky  do  Kin- 
zigu,  při  žel.  dr.  Frankfurt-Bebra,  má  973 
oby  v.  (1900),  nový  katol.  kostel,  zámek;  to- 
várny na  parkety,  sici  stroje,  nábytek,  přízi, 
lázně  se  solnými  vřídly  a  na  blízku  zříceniny 
zámku  Stolzenberku.  —  3)  S»,  Sooden. 
ves  v  bavor.  vlád.  obv.  dolnofranckém,  okresu 
obernburském,  mezi  lesy,  s  441  obyv.  (1900); 
lázně  se  solnými  prameny.  —  4)  S.  an  der 
Werra,  viz  Sooden. 

Soden,  šlechtická  rodina  staroněm.,  jež 
se  připomíná  již  ve  XII.  stol.  Dnešní  členové 
její  usedlí  jsou  Částečně  v  Bavorsku,  částečně 
ve  Virtembersku.  Dělí  se  na  větev  svobod- 
ných pánů  a  na  včtev  hraběcí.  Z  rodiny  svo- 
bodných pánů  vynikli  hlavně:  1)  František 
sv.  p.  S.,  podpluicovník  a  dějepisec  (*  1790  — 
t  1869),  účastnil  se  Napoleonských  válek. 
R.  1825  byl  v  souboji  poraněn  a  zchromen 
na  ruce;  opustil  pro  to  stav  voj.  a  přestě- 
hovav se  do  Norimberka  věnoval  se  studiu 
dějin  tohoto  města.  Vydal  mnoho  spisů,  ob- 
sahujících hlavně  hojnost  kulturně-hist.  ma- 
teriálu, trpících  však  nedostatečným  zpraco- 
váním pramenů,  zejména:  Beitráge  ^ur  Gesch. 
der  Reformation  (Norimb.,  1855);  Kriegs-  u. 
Stttengesch.  Núrnbei  gs  vom  Ende  des  i6.  Jahrh. 
bis  {wr  Schlacht  bei  Breitenfeld  i63i  (t ,  1860 
až  1862,  3  sv.);  Gustav  Adolf  u.  sein  Heer  in 
Súddeutschland  (t.,  1865— 69.  3  sv.).  —  2)  Heř- 
man sv.  p.  S.,  theolog  protest.  (*  1852  v  Cin- 
cinnati).  Stal  se  kazatelem  v  Berlíně,  r.  1889 
docentem  a  r.  1893  mimořádným  professo- 
rem  na  universitě  tamtéž.  Z  jeho  spisů  exe- 
getických  a  křesť.-sociologických  vynikají: 
Reformation  u.  sociále  Frage  (v  Baum- 
gartenových  »Evang.- sociálen  Zeitfragen*, 
Lip.,  1891);  Die  Schrijten  des  Neuen  festa- 
ments  in  ihrer  áltesten  erreichbaren  Textge- 
stalt  hergestfillt  (Berl.,  1902,  2  sv.)  —  3)  Ju- 
lius sv.  p.  S.,  diplomat  něm.  (*  1846),  stu- 
doval pravá,  vstoupil  do  virtemb.  justiční 
služby,  účastnil  se  války  r.  1870—71,  načež 
byl  něm.  konsulem  na  různých  místech,  po- 
sléze v  Petrohradě.    R.  1885  jmenován  byl 


guvernérem  něm.  osady  v  Kamerunu,  kdei 
vynikl  svoji  mírumilovností  a  podporováním 
hospodářskýeh  prospěchů  něm.  osadníkft. 
r.  1890  guvernérem  v  ném.  vých.  Africe; 
avšak  již  r.  1892  vzdal  se  tohoto  úřadu  pro 
neshody  s  vládou.  Účastnil  se  pak  politic- 
kého života  v  rodném  Virtembersku,  kdcŽ 
r.  1900  se  stal  král.  kabinetnim  chefem  a 
později  ministrem  tahr.  záležitosti.  —  Zakla- 
datelem hraběcí  linie  (r.  1790)  byl  4)  Fried- 
rich Julius  hrabě  8.,  vynikající  spisovatel 
{*  1764  v  Ansbachu  —  f  1831  v  Norimbcrc»). 
Študoval  práva  a  byl  činným  jako  úředník 
ve  službách  markr.  braniborsko-ansbašského, 
později  krále  pruského.  Vystoupiv  r.  17% 
pro  své  politické  smýšleni  ze  služeb  prus- 
kých, žil  nějaký  Čas  na  svých  statcích,  po- 
zději v  Erlankách,  pak  v  Norirabercc.  Z  vě- 
deckých spisů  uvádíme :  Die  Natiottalóktmomie 
(Lip.,  Aarau,  Norimb.,  1805—24,  9  sv.).  Bás- 
nické spisy  jsou  dramata  Iňe$  de  Castro 
(Dessava,  llSA)\Anna  Boley^n  (Norimb.,  1791); 
Bianca  Capello  ^erl.,  1791);  Oie  Deutsche 
Hausmutter  a  j.  Založil  divadlo  v  Bamberce 
(1802)  a  ve  Vircpurce  (1804),  jež  sám  řídil. 

Sttderhamn,  přístavní  m.  ve  švéd.  Unu 
Gcfleborg,  při  zátoce  SOderřJarden  Botnic- 
kého  zál.,  kon.  stan.  pobočné  trati  Kilafors- 
Stugsund,  jenž  je  vnějším  přístavem  pro  S., 
má  11.258  obyv.  (1900).  Čilý  vývoz  železa  a 
dřiví,  v  okolí  četné  parní  pily. 

SttderhJ^lm  [sóderjelm]  larl  Werner, 
liter,  historik  finsko-švéd.  (♦  1859  ve  Vi- 
borgu).  Studoval  v  Helsingforsu  a  r.  1886 
habilitoval  se  na  univ.  tamže,  načež  r.  1894 
jmenován  mimoř.,  r.  1899  řád.  prof.  ger- 
mánské a  románské  filologie,  jimž  je  dosud. 
Z  jeho  prací  uvádíme:  Om  Johann  Eliat 
Schlegel,  társkildt  som  lustspelsdiktare  (1884); 
De  saint  Laurent.  Poemě  anglo-normand  (Pař., 
1888);  Afartial  d*Auvergne  ach  hans  kárleks- 
domar (\SS9)\  Germaniska  och  romaniska  sprák" 
studier  (1892);  Syare  finsk  novellistik,  jaJcoŽto 
úvod  ke  sbírce  Finska  NovelUster  (1894); 
Axel  Gabriel  Sjóstróm  och  hans  vittra  virír- 
samhet  (1895);  Ueber  die  Akcent verschiebung 
in  der  altfran^ósisch^n  Konjugation  (1895); 
Finlands  yngre  finská  literatur  (1895);  Jean 
Gatineaus  Gedicht  uber  den  heiligen  Martin 
(1899).  Mimo  to  S.  vydal  Mémoires  de  la  So- 
ciété  Néophilologique  á  Helsingfors  fl893  a 
1897)  a  Neuphilologische  Mitteilungen  (1893 
násl.)  a  působil  značně  pro  rozUření  litera- 
tury finské.  Konal  také  četné  studijní  cesty 
po  Německu,  Rakousku  a  Francii. 

Stfderktfping  [-čdping],  staré  město  švéd- 
ské v  Iřinu  Óstergótland,  nedaleko  ústi  prů- 
plavu Gótského,  stan.  trati  S.-Norrk5ping, 
má  nyní  pouze  1922  obyv.  (1900),  ale  ve 
středověku  náleželo  k  předním  raéstům  Švéd- 
ska, kde  častěji  odbývány  říšské  snémy. 

Sttderman  August  Johan,  hudebník 
švéd.  (♦  1832  ve  Štokholmě  —  f  1876  t). 
Studoval  na  konservatoři  v  Lipsku  u  Rich- 
tera a  Hauptmanna  a  r.  1854  stal  se  kapel- 
níkem na  Mindre  Teater  v  Štokholmě,  r.  1860 
sbormistrem  a  r.  1862  místokapelníkem  král. 


Sodermaniand  —  Sodovka. 


591 


opery.  S.  byl  vedle  l.indblada  i  nejoriginál- 
néjSich  skladatele  švédských  a  přes  všechen 
vliv,  kterým  naň  působili  ivláští  Mendds- 
aohn  a  Scnumann,  dovedl  wchovati  své  hudbĚ 
rái  národní.  Z  jeho  skladeb  nejEdaFitcjJíjsou: 
hudba  ku  Brúíloptl  pá  Uljáia,  operetu  Hin 
Ondet  tárospin,  ouverluríi  k  Panné  Orléan- 
aké,  fada  mužských  iború  a  pitni,  pak  i  jeho 
polAstalosti  ballady  Tannháater.  Čtrtiý  rytíř, 
Pouf  do  Kevelaeru  (pro  aólový  hlas  s  prQvo- 
dem  orcheslrul,  mSe  se  sdli,  sborem  a  or- 
chestrem a  j. 

SSdennuiland,  krajina  ve  atf.  Švédsku, 
ubirajicí  lizemi  meii  mořem  Baltickým,  jei. 
Malaren  a  Hjelroarcn,  které  s  výjimkou  scv.- 
vých.  části  náteiejíci  k  lanu  štokholmskému 
tvoři  samostatný  lan  sCdermanlandský.  ve- 
liký 6S41  km'  s  167.428  obyv.  |,ii)00).  Povrch 
jeho  je  sice  rovina  pokrytá  četnými  jeicry 
a  rozsáhlými  lesy.  ale  přes  to  S.  náleli  k  nej- 
úrodnéjiím  a  nejlépe  vidélaním  krajinám 
stf.  Švé.lska.  Pouze  na  j.  idvihá  so  nizké 
lesnaté  poh.  KolmSrden.  Obyvatelstvo  iivi 
se  hlavní  orbou,  lukařstvim  a  chovem  do- 
bytka; hojnou  výiiTU  skýtají  také  rybnatá 
jezera  a  rozsáhlé  lesy.  méně  prflmysl,  v  némí 
nejvice  vyniká  Eskilstuna  s  výrobou  oceli. 
Hl.  m.  je  NykOpinc  (v.  t.>. 

Udartalga  [-iclje].  m.  ve  ivéd.  lanu  šiok- 
holraském,  sian.  trati  Stokholm- Goteborg, 
při  průplavu  t.  jm.  spojujicim  jez.  Malaren 
a  Mařen  s  mořem  Baltickým,  ma  8207  obyv. 
(1900).  Pro  svou  krásnou  polohu  je  oblibené 
letni  místo  s  hojnými  villami  a  léč.  ústavem; 
továrny  na  sírkv.  íelcznó  vozy  a  olej. 

Sodík  viz  Nktriura. 

Sodlun,  tolik  co  Katrium  (v.  t.l. 

Bodnaté  aoU  viz  Natrium,  str.  1066^. 

SodODlA,  i^tarovéké  měslo  v  údolí  Sid- 
dim  arab.  Sadbám,  t.  j.  sSI)  v  Palcsliné. 
Podle  bible  (1.  Mojí.  !■),  24  si.)  S.  spolu 
s  mésteni  Gomorrá  v.  t.;  a  třemi  jinými 
byla  zničena  oUnčm  a  sirou,  jelto  Hospodin 
zanevřel  na  města  ta  pro  mnohé  nepravosti 
obyvatelů  jejich.  Videcký  výklad  zkázy  Srny 

Sodoma  viz  Bazzi. 

BodomlOt  ^"'''^tv*'  nepřirozené  se  zviraty. 
Rakouský  trestní  zákon  rozeznává  v  či.  129 
dva  způsoby  zločinu  smilstva  nepřirozeného: 
smilstvo  se'  zvifaiy  a  s  osobami  téhož  po- 
hlaví, neboli  smilstvo  h'imosexuaini(viz  Pac- 
derastic.  Tribadie.;  francouzšti  autoři 
íovou  S  ii  smilstvo  homose.^cuálni,  první 
způsob  smilstva  nepřirozeného  nazývají  bestia- 
lité.  —  S.  jisl  původu  starého,  již  ve  Starém 
zákoně  jest  řeč  o  poblouzeni  tom,  za  nří  byl 
ustanoven  trest  smrti.  Za  našich  dnú  jest  a., 
aspoň  v  kulturních  státech,  zjevem  poměrní- 
řidSim.  časlěji  se  pfiháií  u  některých  náro- 
dův  asijských,  u  vojínů  za  dlouhých  po- 
chodů krajinami  neobydlenými  a  u  pastýřů 
v  horách.  Kak.  trestní  zákon  tresce  zločin  a. 
těžkým  žalářem  l-ólctým  (či.  130  .      Ri;. 

■odonutvl  viz  Sodomie. 

Sodové  vodní  aklo  viz  Natrium,  sir. 
1068  a  Sklo.  str.  274J, 


■odOVkK  je  nejjednodušší  minerální  voda 
umčlá,  sloiení  nedosti  určitého,  silné  nasy- 
cená kyselinou  uhličitou,  chuti  příjemné 
oivéžujici.  Připravuje  se  tak  jako  šumivé 
limonády  a  šumivá  vína,  le  čistá  voda 
pramenitá  nebo  voda  destíUovaná  nasytí  se 
kyselinou  uhličitou  a  přidá  se  na  1000  dílů 
vody  1  5—3  díly  nějaké  soli.  obyčejná  sody. 
Do  obchodu  přícházi  v  láhvích  opatřených 


závérem  příklopovvra  (vyobr.  č,  3819.), 
kuličkovým  (vyobr^  č.  3820.)  neb  sifo- 
novým (vyobr.  Č'.  3821.),  nebo  uzavřených 
zátkami,  jel  se  k  hrdlu  přitahuji  drátem. 

S.  nabyla  značného  rozStfeni  koncem  sto- 
letí XIX.',  hlavně  rozvojem  továren  na  kyse- 
linu uhličitou  a  pokroků  chemie,  právĚ  tak 
jako  umělé   minerální  vodv  vůbec.   Výroba 


známa  byla  již  ve  století  XVI.,  ale  zůstala 
dlouho  ve  stadiu  pokusúv.  ai  teprve  Struwe 
r.  1821  v  Dráidánecti  založil  továrnu  na  vody 
minerální.  Z  těchto  počátků  vyvinul  se  láhy 
celý  průmysl  výroby  8-ky  a  Šumivfch  ná- 
pojů. Jen  výroba  umělých  minerálních  vod 
léčivých,  vyžadující  důkladných  vědomostí 
chemických,  zůstala  v  rukou  odbornikS,  ne- 
nabyla však  dosud  toho  rozsahu,  jako  vý- 
roba vod  přepychových. 


592  Sodovka. 

Na  vvrobu  s-ky  béfe  so  čistá,  mékká  voda  vyboala  i  láhvi,  jakmile  by  tlak  m  překročí], 
studnicná.  Voda  organ ick5'mi  látkami  zne- .  Píeferpáváni  kyaehny  uhíičité  iplynoicmii 
fiátfná  musí  se  čisiili  buď  destillaci  neb '  do  sméBOvaČe  je  dosti  obtiiné  a  idlouhavč. 
aspoň  filtrací  a  výroba  se  lim  vidy  idcaiujc,  Směsovač  je  roédéa^,  uvnitf  silné  pocíao- 
Aby  dcstillovaná  voda  nabyla  určité  chuti,,  vany  a  opatřen  mčsidlem  o  4  ktidlech.  Na- 
pMdávaji  se  různO  soli,  nejčaslíji  fosforečnan  <  hole  umistén  je  na  něm  manometr,  otvor 
sodnatý,  síran  sodnaty  a  uhličitan  sodnatý. '  víkem  lakrvi^-  pro  plníni  vodou  a  kohout 
Voda  kyselinou  uhličitou  nasycená  perlí  10  na  v^pouiténi  viduchu,  dole  roidvojcné  po- 
ai  15  minut  i  dt-lc.  Voda  bohatá  volnjm '  trubi  vypouitéci,  jeí  vede  ku  strojam  plai- 
vzduchem  íumi  a  perli  mnohem  více,  protoie  cim  a  látkovacim.  Pohon  michadla  i  tlakové 
vzduch  snáic  a  mocníjí  se  vybavuje,  tak  i  pumpy  vviadoval  by  silu  3—4  lidi  a  dčje  se 
ic  mnohdy  pu  otevřeni  láhve  ai    i  třetina   proto  vidy  strojař. 

obsahu  vyráíí   ven,  kdcilo   ibytck   v  láhvi       Přistroj  se  samočinn$'n)  vývojem  (wobr. 
biio  se  vypeili.  Volný  vzduch  p&sobi  také   t.  3823.  a  3S23.ii)  je  poněkud  draiii,  ^naci 

sila  viak  se  uspoH.  Skládá 


Í3)  a  pumpy  {4).  Plyn 
vháni  se  vlastni  expansi 
do  smísovače.  Celý  při- 
stroj namontován  je  na 
stůl  a  laujimá  málo  místa. 
Steny  v  yvi  novace  musí 
býti  značnč  silné,  protoíc 
v  ném  povstává  tlak  8—9 
atm.,  a  dobře  vyloteny 
olovem. Míchadlo  uvidíse 
1  .  3S22.  I-IÍ.....J  p.."povv  Jo  pohybu  klikou.  Křida 

a  kyselina  sírová  vpravuji 
při  delším  leženi  nepriinivě  na  jakost  výrobku,   se  do  vyvinovače  ivlástními  otvory,  vchodu 
zvláStĚ  pfí  limonádách    Množství   přidavkti   tĚsné  zádčlanými  a  pro  bezpečnost  upraven 
řídí  se  chuti  a  zvyklosti  obecenstva.  Za  oby-  je  na  ném  vždy  ventil  pojišťovací  a  mano- 
čeiné  teploty  a  středního  tlaku  atmosféríc-   metr.  Kyselina  uhličitá  prochází  regulačním 
kého  voda  pohlti  jen  tolik  kyseliny  uhličité,   kohoutem  >,->)  a  zachycovačem  křídy  itf)  do 
kolik  má  sama  objemu.  Aby   se   přesylila.   nádob  pracích,  dokonaleji  upravených  neí 
přivádí  se  ve  styk  s  kyselinou 
uhličitou  pod  tlakem,  při  nizké 
teplotč  a  la  stálého  míchání. 
Výroba  s-ky  a  iuinivy'ch  vod 
provádí  se   buď   přístroji,  jeŽ 
samy  si  vyrábfji  kysdinu  uhli- 
čitou, nct>o  přístroji,  při  nichž 
se  uiivá  uhličité  kyseliny  te- 
kuté. Těmito  pracuje  se  levnřji 
a  pohodlnčji  a  proto  onen  druh 
přistrojfl  jii  skoro  úplnč  vy- 


edvojiho  druhu: 
1.  t.  IV.  přístroje  pumpo- 
vé,  3.  příst        • 


oje 


.   Přiai 


pumpový  {vyobr.  č.  3822.)  sklá- 
dá se  z  vyvinovačc  i,i)  a  nádob 
na  praní  (rl  kyseliny  uhličité, 
plynojemu  (3)\  tlakové  pum- 
py (-/),  jež  vháni  kyselinu  uhli- 

vinovai'  opatřen  je  měsidlcm 

a  pfittiíá  do  nčho  kyselina  olo-        t.  as; i.  pn.-.ro'  -^Javkuv;  pro  .-íinoiinDí  -ívoj.  i, Pohled  iptřdu.. 

vi'noH  trubkou  z  malé  nádoliky 

vv.^if  poloícnO,  Bývá  íclezný  neb  mčdĚný,vv-    pfí  stroiích  pumpových.  Směsovače  někte- 

l'.)7en  uvnitř  olovem,  a  rozkládá  sl'  v  nf-m  něj-    rích  přístrojů  bývaji  opatřeny  nádobkou  (7\ 

•'astrji  práškovity  magnesit,  řidčeji  práškovitá   z   niž    podle    potřeby    připouští    se    roztok 

křiiia  kyselinou 'sírovou  pončkud  zfedf:nou.   solný.    Plyn    í  voda  vedou  se  trubkami  ke 

Maiá  trubka  v  poslední  láhvi  promývací  za-    stroji  rátkovacímu.  Pumpa  (J)  mohla  by  při 

sazená  do  prostředního  hrdla  je  jaksi  po- '  tfchto  přístrojích  odpadnouti,  a  přidává  se 

jišCovacim  ventilem  a  zároveii  manometrem,  jen  proto,  aby  se  vyuíitkovati  mohl  i  zby- 

aby  vý-voj  plynu    ditl   se  klidné  a  voda  se   tck  kvsclinv  uhličité.    Hfidel  její  spojen  je 


Sodový  dynamit  —  Soest. 


PHstrojc  piacujici  s  pouiitím  tekuté  kyše- 
iav  ubliéité  upravuji  se  podobné.  Misto  vy- 
ače  uujimá  láhev  s  tekutou  kyselinou 
uhličitou,  zafiteni  prad  odpadá,  piávč  tak 
i  pumpa.  Plyn  jde  z  láhve  akne  nádobu  ex- 
panzní, jL-i  tvol^  jaksi  zásobník,  do  jednoho 


nebo  dvou  smĚsovaffl.  Novější  přístroje  to- 
hoto druhu  lafizeny  jsou  tak,  aby  pokud 
moiná  uspofila  se  prače  mechanická  a  na- 
hradila se  účinkem  tlaku  kvseliny  uhličité. 
Tak  přistroj  ve  vyobr.  č.  3324.  skládá  se 
I  láhve  A  s  kyselinou  uhličitou,  z  nii  tato  po 


í.  SS24.   PfltUDj  tedovV, 


otevřeni  ventilu  vypouštčcího  nniká  venti- 
lem redukčním  r  pod  tlakem  aa  5  alm.  do 
nidrlky  vodni  C  a  nádoby  impregnační  D. 
Do  nádoby  C  vniká  voda  potrubím  skrze 
cedník  buď  od  pumpy  nebo  pfimo  z  vodo- 
voda.  Kohoutkem  na  nástavku  vypouští  se 

OnÉrSlonfkKaiiCi^.  >r.  XXm.  Ittl  IW 


,  vzduch.  Voda  z  části  nasycená  kyselinou 
uhlič.  teče  v  nádobč  D  pfes  mísy,  ňasyii  se 
ilpinč  a  vede  se  ze  zpodku  trubkou  ku  pff- 
strojQm  plnicím,  je-li  tfeba,  upravuje  se  píi 

I  nádobé  C  zvláštní    pFiničaovaČ   pro   roztoky 

I  solné.  Aby  zařízení  ještě  více  se  zjednodu- 
šilo, vynechává  se  pfi  moderních  pfistroiich 
i  nádoba  impregnační  a  impregnuje  se  přímo 
z  láhve  a  kyselinou  uhličitou  voda  naplnčná 
do  lahvi  obchodních.  Nejd&leiitěiŠi  čaatí  ta- 
kov<ích  přÍEtroji^  bývá  pak  zařízeni  záikovaci. 
Pro  vfrobu  íumivých  limonád  je  tFeba 
vody  zvláSti-  čisté  a  čistého  cukru,  jinak 
limonáda  se  zakaluje  a  kazi.  Přídavkem  růz- 
ných extraktů,  malinového,  citrónového,  ana- 
nasového atd..  nabývá  se  nápoje  různé  chuti. 
Přidáníni  extraktů  vinných  upravují  se  šu- 
mivá vina,  sekt  a  umělé  šampaĎské.  Láhve, 
zvlášté  při  umélých  šumivých  vínech,  neuza- 
viraji  se  obyčejně  závěrkami  mechanickými, 
nýbrit  zátkami  korkovými. 

Při  výrobě  léčivých  minerálních  vod  misi 
se  vidy  destillovaná  voda  vedle  analysy  a  po- 
třebným mnoístvim  minerálních  látek,  im- 

I  pregnuje  se  pak  pod  tlakem  kyselinou  uhli- 
čitou a  plni  se  do  lahvi.  Tímto  způsobem 
lze  napodobiti  veškeré  vody  minerální,  a  je 
výrobek  jakosti  mnohem  stálejší  nei  vooa 
přirozená.  JPok. 

Sodový  djuamit  {Sodadynamit.  Wetter- 
dvnamjl)  skládá  se  ze  3  d.  dynamitu,  2  d. 
sody.  Má  menši  silu  explosni  a  tišeji  vybu- 
chuje (vizDynamit,  Hornictvi,  str.  596fl). 
Bosimaoken  Friedrich, průmyslník  něm. 
(*  1848  v  Drtíschede  u  Iserlobnu).  Byl  v  1. 1SÍ2 
ai  1876  továrníkem  nástrojů  v  Remscheidu 
a  napsal  učebnici  okrouhlého  písma,  jei  po 
prvé  v  Německu  zavedl.  Potom  studoval  vý- 
voj pisma  a  navštívil  za  tou  příčinou  všecky 
vynikající  knihovny  v  Německu,  Francií, 
Anglii,  Itálií  a  Rusku.  Výsledkem  těch  studií 
byl  spis  Das  deitttckt  SchríJtweMen  und  die 
Notwendigktit  seiner  Rejorm  (Bonn,  1681). 
Zaloiil  v  Bonnu  velikou  továrnu  psacích  a 
pisárenských  potřeb  (S-ovapera), 
8o«rAbfty&  [súrabája]  viz  Surabaja. 
Sosit  [sóst],  hl.  ta.  kraje  t.  jm.  v  prus 
vlád.  obvodu  arnsberském.  jv.  od  Mlinsteru, 
ielez.  uzel  trati  MUnster-S.,  DUsscldorf-S., 
S.-Oltbergco  prus.  stát,  drah,  v  úrodné  ro- 
vině Bttrde,  má  1Ů.J21  obyv.  (1900Í.  z  nichi 
7107  katol.,  sídlo  berního,  katastr,  úřadu. 
okr.  soudu  a  filiálky  Říš.  banky  Z  9  cvang. 
kostelů  vyniká  got.  chrám  Wiesenkirche 
r.  1314  zaloiený.  v  XV.  a  XVI.  stol.  zbudo- 
vaný a  v  I.  1850— NI!  ubnovcný,  s  krásným 
oltářem;  dále  je  tu  katol.  rom.  chrám,  syna- 
goga, evang,  kázat,  seminář,  evang.  učit.  se- 
minář, archígymnaeium,  vyšší  dívčí  Škola, 
zimní  rolnická  škola,  provinciální  ústav  pro 
hluchoněmé,  pro  slepce,  sirolíínec,  nemoc- 
níce a  j.  Z  prQmyslu  vyniká  íelezářství  (vál- 
covny, tov.  na  nýty,  huti),  dále  jsou  tu  tov. 
na  doutníky,  plechové  zboii,  hosp,  stroje, 
cukrovary,  lihovary  a  silný  obchod  s  objlim 
a  zemědělakýmí  próduktv.  Ve  středověku  ná- 

i  leíel  S.  k  přednun  mčstům  říše  a  jako  mčsto 


594 


Soetbeer  —  Sofála. 


hanzovni  vzkvétalo  blahobytem,  mčlof  20.000 
až  30.000  oby  v.  Jeho  méstským  právem  (Jus 
Susatense^  srv.  Městské  právo,  str.  174*), 
sepsaným  v  I.  1144  a  1165  řídila  se  i  jiná 
raésta,  j.  Hamburk  a  Lubek.  Ve  XII.  stol. 
příslušel  k  panství  arcib.  kolínského,  od  ně- 
hož se  r.  1441  odtrhl  a  poddal  se  Adolfovi, 
vévodovi  klevskému  a  hraběti  Marky;  za 
sporů  těchto  došlo  r.  1444  k  obléháni  S-u, 
při  čemž  se  zvláště  ženy  vyznamenaly  (Soe- 
ster  Fehdé),  Další  dějiny  splývají  s  dějinami 
Marky.  Srv.  Hansen,  S.,  seine  AltertUmer  u. 
SehenswQrdigkeiten  (S.,  1890). 

Soetbeer  [sótbér]  Georg  Adolf,  nár. 
hospodář  něm  (*  1814  v  Hamburce  —  f  1892 
v  Gotinkách).  Uveřejniv  spis  z  obch.  politiky 
Des  Stader  Elb^olU  Unprung^  Fortgang  und 
Bestand{\l^mh.,  1839),  stal  se  r.  1840  knihov- 
níkem kommerční  knihovny  v  Hamburce, 
r.  1843  konsulentem  kommerční  deputace 
tamže,  r.  1872  professorem  ad  honores  a  taj. 
vlád.  radou  v  Gotinkách.  Jmenovitě  má  zá- 
sluhy o  zavedení  nynější  zlaté  říšské  měny 
v  Německu.  Napsal:  Kommentare  \um  MúnX' 
u.Bankgeieti  (Erl.,  1874—76);  Edelmetallpro- 
duktion  II.  Wertverháltnii  ^wischen  Gold  u. 
Silber  seit  der  Entdeckung  Amerikas  .  . .  (Go- 
tha,  1879);  Materialien  ^ur  Erláuterung  u,  Be- 
urteilung  der  wirtschaýtHchen  EdelmetaHver- 
háltnise  ii.  d.  Wdhrungsfrage  (2.  vyd.  Berl, 
1886);  Litterafumachweis  uber  Gelď  ii.  Mún^- 
wesen  insbes,  uber  den  Wáhrungsstreit  í8jí—gt 
(t.,  1892);  překlad  J.  St.  MillovCch  » Zakládá 
národního  hospodářství*  (4.  vyd.  1881)  a  j. 

So^ol,  Seul,  Seoul  [šaulj  (t.  j.  >hl.  mě- 
sto*, čínsky  Han-jang,  Han-gang,  t.  j.  >sev. 
strana  ř.  Hanu«),  hl.  m.  císařství  Korejského, 
leží  na  37»  3ť  s.  š.  a  127*  7'  v.  d..  5  fcm  od 
ř.  Hanu,  která  u  Chemulpa,  45  km  vzdále- 
ného, vlévá  se  do  Žlutého  moře.  Poloha  S-u 
je  velmi  malebná,  neboť  na  sev.  straně  věn- 
čen jest  Han-šanem,  na  v.  Kuan-linem,  kdežto 
uprostřed  vlastního  města  zdvíhá  se  čedi- 
čový vrch  Puk-šan  (>sev.  hora*)  395  m  a  Žu- 
lový Nam-šan  (»jiŽ.  hora*)  260  m  vysoký. 
Vnitřek  města  však  působí  smutným  do- 
jmem, neboť  domky  ponejvíce  o  jerlnom  po- 
schodí, zbudované  z  bambusu  a  hlíny  a  slá- 
mou kryté,  jsou  stěsnány  mezi  úzkými,  křivo- 
lakými  a  špinavými  uličkami.  Pouze  dvěma 
hlavními  ulicemi,  vedoucími  od  sev.  k  jihu 
a  od  záp.  k  v^ch.  přes  celé  město,  lze  pro- 
jeti vozem.  Na  křižovatce  jejich  zdvíhá  se 
dřevěná  zvonice  čong-kak,  s  níž  dává  se 
znamení  k  uzavřeni  městských  bran,  a  panuje 
nejčilejší  život.  Vlastní  město  obklopeno  je 
zdi  4—8  m  vysokou,  z  části  rozpadlou,  16  km 
dlouhou,  kterou  vedou  4  větši  a  4  menší 
brány  do  rozlehlých  předměstí.  Město  má 
nyní  elektrické  osvětlení  a  elektr.  dráhu  do 
říčního  přístavu  Riong-sanu.  Zajímavějších 
staveb  je  v  S-u  málo;  jediný  starý  císařský 
palác,  zabírající  plochu  2600  m*  velikou,  obe- 
hnaný zdí  12  m  vysokou,  skládá  se  z  nádher- 
ných kamenných  budov  a  krásného  parku; 
dále  je  tu  nový  palác  císařský,  chrám  císař, 
předkfi,  katol.  kostel,  rozpadlá  pagoda.  V  pol. 


XIX.  stol.  S.  měl  asi  150.000  obyv.,  nyni  má 
193.606  ob>  v.  (1902),  výhradně  Korejec.  Před 
válkou  rus.-jap.  byl  nepatrný  počet  cizin- 
cův, a  to  přes  2000  Japanců,  málo  oblíbe- 
ných u  domácího  obyvatelstva,  něco  Rusův, 
Američanův  a  Angličanů,  hlavně  členů  di* 
plomatických  úřadů,  neboť  S.  byl  sídlem  zá- 
stupce Ruska,  Japanu,  Číny,  Anglie,  Francie, 
Spoj.  Obcí  sev.-amer.,  Itálie,  Německa  a  Bel- 
gie.  Obchod  zabývajid  se  hlavně  prodejem 
domácích  výrobků,  anských  látek  a  koloniál- 
ního zboží,  jmenovitě  kovových  předmětů, 
není  značný.  Zboží  dopravuje  se  z  Chemulpa 
buď  drahou  30  km  dlouhou,  zbudovanou 
společností  americkou,  nebo  po  řece  Hanu, 
splavné  až  k  Riong-sanu  lodím  prostředni 
nosnosti;  nyni  Japanci  zřídili  trati  do  Fu* 
sánu,  Vidžu  a  chystají  stavbu  do  Gcnsanu.  — 
S.  stal  se  hl.  městem  Koreje  po  sbořrnt  staro- 
bylého města  Šunt  o  r.  1392  od  Japancův. 
R.  1637  pobořen  byl  od  Mandžuů.  Cizincům 
otevřen  byl  teprve  r.  1883.  Za  války  čínsko- 
japanské  byl  obsazen  japan,  vojskem  v  Čnu 
1894  a  násf.  roku  vyklizen.  Na  počátku  války 
rusko-j  a  panské  přirazilo  japan,  vojsko  rych- 
lými pochody  k  S-u  jeité  v  únoru  1904.  Za- 
jalo malou,  několik  set  mužů  čítající  ruskou 
posádku,  jež  měla  chrániti  vyslanectví,  a  od- 
zbrojilo beze  všeho  odporu  6000  mužů  ko- 
rejského vojska.  Na  to  zřízena  v  S-u  provi- 
sorní vláda  japanská  a  císař  korejský  držen 
jest  pod  dohledem.  V  té  době  poškozen  byl 
také  požárem  císařský  palác.  Nu, 

Soeur  [s6rl,  fr.,  sestra,  také  sestra  klá- 
šterní, jeptiška.  —  S-8  converses  [sdr 
k^věrsj,  tolik  co  Beaty  (viz  Beata  2).  — 
S-s  de  la  charitě  ísór  d*la  šaritéj,  milo- 
srdné sestry  (v.  t.). 

Sofa,  arab.,  značí  u  orientálů  dřevěný  vý- 
stupek, určený  k  seděni,  nebo  dfevěné  se- 
dadlo vůbec,  pokryté  koberci.  U  Turků  jme- 
nují 8.  také  předsíň  a  Čekárnu,  po  třech  stra- 
nách sedadly  opatřenou.  V  jazycích  evrop- 
ských slovo  to  má  význam  nízké  pohovky 
(kanape),  obyčejně  vzadu  i^  po  stranách  s  le- 
nochem, pro  dvé  neb  i  víc  osob,  kteréhož 
nábytku  užíváno  již  v  XVII.  stol. 

Sofála,  město  a  krajina  na  jihových. 
pobřeží  africkém  v  portug.  kolonii  Mozam- 
bické  (Estado  ďAfrica  Orientaí),  jihozáp,  od 
ústi  řeky  Zambezi,  na  20<>  12'  j.  s.,  leii  při 
chobot  ovitém  ústí  říčky  S-ly,  i  skládá  se 
z  města  evropského  s  domy  kamennými  a 
sešlou  pevnosti  a  z  osady  domorodců.  Při- 
stav sofálský  jest  mělký  a  přístupný  toliko 
malým  lodím.  Nezdravé  podnebí  a  konkur- 
rence  Beiry,  odkudž  vede  železná  dráha  do 
vnitrozemí  ke  zlatonosným  dolům  Manickým 
a  kde  nyni  parníky  kotvi,  vypudily  odtud 
značnou  část  obyvatelstva,  tak  2e  nyni  S. 
má  asi  1300  duší,  většinou  mulatův  a  černo- 
chův. Největšímu  rozkvětu  těšila  se  za  pan- 
ství arabského  (od  poČ.  stol.  XIIA  kdy  v  po- 
zadí jejím  kvetlo  dolování  na  slato,  a  také 
za  panství  portug.  (od  r.  1505)  bývaia  důle« 
žitým  tržištěm  pro  slonovinu,  hroši  zuby, 
kůže,  ryby,  želvovinu,  zlato,  měď,  gummu  a 


Soféné  —  Sofia, 


595 


podzemnici  olejnou.  V  nejnovější  dobé  po- 
klesla a  nyní  jest  důležitá  již  jen  jako  sta- 
nice kabelová  mezi  Durbancm  a  Adenem. 

Soféné  {£oq>fiVrj),  krajina  ve  starověké 
Arménii  na  levém  břehu  horního  Eufratu, 
jenž  ji  odděloval  od  Kommagény  a  Měli- 
tény,  tudíž  v  západní  části  roviny  horno- 
tigridské.  Za  dob  nástupcův  Alexandrových 
S.  byla  státem  samostatným  spolu  s  Menší 
Arménii.  Tigranés  Veliký,  král  armén- 
ský, spojil  ji  s  říší  Velkoarmenskou.  Fšk. 

Boíflonl,  ital.,  viz  Bórová  kyselina. 

Soffitta,  ital.,  ve  stavitelství  zove  se  pod- 
hled na  Hmsu,  nadpraží  oken  nebo  dveří, 
podhled  na  oblouk  pásů,  na  architrav,  nebo 
podhled  na  dřevěný,  po  případě  štukový 
strop.  Do  s-ty  zakresluje  se  veškerá  archi- 
tektura, a  to  nejčastěji  orthogonálně  na  roz- 
vinuté plochy.  —  V  divadlech  jmenují  se 
s-tou  závěsy  představující  nejčastěji  strop  se 
zřetelem  na  použité  kulisy  perspektivně  na- 
malovaný nebo  jiné  závěsy,  výpravě  jeviště 
odpovídající,  které  v  ulicích  svrchu  přes  je- 
viště se  rozvěsí  a  slouží  ke  zdánlivému  uza- 
vření prospektů  svrchu.  fka. 

SofLa  (řec.  aoqia),  moudrost.  Viz  též 
Sofie. 

8ofla:l)S.,  dříve  Srčdec,  hl.  m.knížetství 
Bulharského,  leží  skoro  v  srdci  Balkánského 
poloostrova  na  křižovatce  starodávných  cest 
mezi  Bělehradem  a  Cařihradem,  Aegejským 
a  Černým  mořem,  na  42®  41'  s.  š.  a  23"  20' 
v.  d.,  ve  výši  550  m  n.  m.  Rozkládá  se  ho- 
dinu cesty  od  levého  břehu  Iskeru,  v  úrodné 
kotlině  Sofijsko  pole,  60  ^m  dlouhé  a  20 /cm 
široké,  táhnoucí  se  od  sev.-záp.  k  j.-vých.  a 
uzavřené  na  sev.-vých.  výběžky  Etropolského 
Balkánu,  na  jz.  Vitošou  (2200  m),  od  S-ie 
pouze  7  km  vzdálenou.  S-ie  dotýká  se  hlavni 
trať  Východní  dráhy  a  vycházejí  odbočky  na 
sv.  do  Varny  a  na  jz.  do  Radomíru  směrem 
na  Kystendil.  Pro  svou  vysokou  polohu  a 
blízkost  hor  S.  má  podnebí  rázu  kontinen- 
tálního. Město  dělí  se  na  řadu  čtvrtí,  mahald, 
namnoze  s  tureckými  názvy  a  rozpadá  se  na 
staré  a  nové  město.  Staré  město  bylo  dů- 
kladně regulováno,  tak  že  zmizely  tu  špinavé 
ětvrti,  jako  židovská  a  cikánská,  která  byla 
přenesena  k  nádraží;  nové  město  původu 
úplně  moderního  má  široké,  rovné  ulice 
s  dlážděnými  chodníky.  Domy  jsou  nejvíce 
jednopatrové,  často  zahradami  obklopené. 
Z  důležitějších  budov  sluší  uvésti  vynikající 
nad  město  chrám  sv.  Sofie,  jenž  připomíná 
se  již  r.  1329  jako  metropolitní  kostel  srě- 
decký;  je  to  massivní  cihlová  stavba  s  kupolí, 
zemětřeseními  však  silně  poškozená.  Na 
blízku  stával  starobulharský  klášter,  později 
turecká  kasárna,  pod  nimiž  byl  labyrinth  pod- 
zemních chodeb,  kde  odkryty  zajímavé  sarko- 
fágy; nyní  se  tu  vypíná  chrám  Alexandra 
Nevského;  dále  je  tu  kathedrála  bulharské 
metropolie,  1  katol.,  1  protest,  kostel  a  sy- 
nafi^oga.  Z  četných  tureckých  džamijí  pone- 
chaná Turkům  Banja-baši-džamisi  s  kupoli 
a  minaretem,  kdežto  ostatní  byly  zrušeny, 
jako    Černá    džamije    s    obrovskou    kupolí. 


GQldžami,  » růžová  džamija«,  přeměněná 
z  chrámu  sv.  Jiří,  nejstaršího  kostela  v  S-ií 
vůbec,  Golema  (Velká)  džamija  s  9  kupolemi 
a  j.  Ze  světských  budov  vyniká  především 
knížecí  palác  uvnitř  nádherně  zařízený  na 
úhledném  náměstí  Alexandrovském  {Alex- 
androvska  gradina\  vroubeném  výstavnými 
budovami  ministerstva  vojenství,  hotelu  Bul- 
garie  a  j.  Dále  uvádíme  vesměs  moderní  bu- 
dovy radnice,  Národní  banky  bulharské,  so- 
branje,  justičního  paláce,  nového  divadla, 
kadetni  školy,  gymnasia,  nových  lázní  a  pod. 
Z  pomnikův  uvésti  dlužno  pomníky  padlým 
Rusům  r.  1877  a  1878,  diákona  Vasiía  Lev- 
ského  a  rus.  cara  Alexandra  II.;  mimo  to 
jsou  tu  pěkné  sady,  elektrická  dráha  a  elek- 
trické osvětlení.  Obyvatelstva  mluvícího  vět- 
šinou bulharsky  bylo  (r.  1901)  67.920  duší 
a  co  do  počtu  rychle  ho  přibývá,  při  čemž 
živel  bulharský  nabyl  rozhodné  převahy.  Za- 
bývá se  pilně  obchodem,  ale  průmysl  je  do- 
sud neznačný,  obmezuje  se  hlavně  na  do- 
mácí výrobu  jako  plátenictví,  soukenictví, 
koželužství,  vyšívání  a  hotovení  filigránov^ch 
výrobků  stříbrných.  S.  je  sídlem  knížecího 
dvora,  nejvyšších  státních  úřadů,  sobranje, 
bulhar.  metropolity,  řím.-katol.  arcibiskupa, 
rak.-uh.,  belgického,  srbského,  anglického, 
italského,  řeckého,  rumunského  gener.  kon- 
sula,  francouzského  konsula,  ruského  diplom, 
agenta  a  tureckého  cis.  kommissaře.  Dále  je 
tu  vedle  uvedeného  gymnasia  reálka,  vyšší 
dívčí  škola,  národní  knihovna,  státní  tiskárna, 
bulh.  ústav  pro  meteorologii,  přírodovědecké 
museum,  zoolog,  zahrada  a  j.  Universita  so- 
fijská  vzniknuvší  v  1. 1882—92  skládá  se  z  fa- 
kulty histor.-filologické,  fysikálně-mathema- 
tické  a  právnické  a  mela  r.  1903—04  776  po- 
sluchačů, z  nichž  100  posluchaček:  knihovna 
univers,  vykazuje  46.430  sv. 

Dějiny.  S.  byla  založena  cis.  Trajanem 
na  místě  osady '  thráckého  kmene  Serdův 
v  okolí  sídlícího  a  stala  se  pod  názvem 
Serdica  Ulpia  hl.  městem  řím.  provincie  Dacie. 
Rozkvet  této  doby  připomíná  mnoho  nale- 
zených minci  v  Serdice  ražených.  Druhý  roz- 
květ Serdiky  spadá  do  IV.  stol.,  kdy  byla 
hl.  m.  provincie  Dacie  Mediterranee;  tehdy 
sám  císař  Konstantin  Veliký  rád  tu  prodlé- 
val a  dokonce  ji  svým  sídelním  městem  uči- 
niti chtěl.  R.  343—344  konal  se  zde  důležitý 
koncil  biskupů,  zabývající  se  otázkou  učení 
ariánského.  Ale  r.  447  Serdica  byla  spálena 
Huny.  Na  poč.  středověku  připomíná  se 
Serdica.  také  v  pozdějších  pramenech  Sardica 
zvaná,  jako  byzantská  pevnost  pohraniční, 
až  r.  809  dobyl  jí  bulharský  kníže  Krum. 
Tehdy  změněn  byl  název  Serdiky  ve  slovan- 
ský tvar  Srédec,  podle  bulh.  výslovnosti 
Srjadec,  od  slov.  sréda,  z  čehož  pak  vznikl 
byzantský  název  Triadit^a.  V  X.  stol.  připo- 
míná se  tu  biskupství,  zajisté  z  nejstarších 
v  Bulharsku.  Za  válek  bulharsko-byzantských 
Srědec  uhájil  se  r.  987  slavně  útoku  cis.  fea- 
silia  II.  Pod  byzantskou  vládou  v  1.  1018  až 
1186  Srědec  býval  východištěm  vojenských 
výprav  proti  západu.  Ve  XII.  stol.  zažil  mnoho 


596  Sofian  —  Sofijsk. 

svizelů.  Tak  uherský  král  Bela  III.  spojen  derními  širokými  ulicemi  a  staré  části  ro£sta 
j sa  se  Štěpánem  Nemanjou  vy drancovalr.il 83  byly  nové  upraveny  tak  dflkladnč.  Že  ráz 
město  a  uloupil  ostatky  sv.  Jana  Rylskcho,  města  i5plnč  byl  pozměněn.  Zbudováním 
jež  však  byly  r.  1187  na  zvláštní  žádost  ci-  dráhy  Bčlehrad-Cařihrad  a  odboček  jejích 
saře  Isáka  Angela  opět  vráceny  k  tomu  cíli, '  oživil  se  značně  ruch  obchodní,  ktcrj  za- 
aby  byly  uklidněny  mysli  Bulharů  pobouřené  ,  jisté  bude  stoupati,  zvláště  po  uklidnění  bal- 
povstáním  Petra  a  Asěna  v  Trnově.  R.  1189  i  kánských  poměrů,  následkem  znamenité  po- 
křižáci  třetí  výpravy  tudy  táhnoucí  našli  Sré- 1  lohy  na  Balkánském  poloostrově,  jak  na  to 
dec  místem  opuštěným  a  zbědovaným.   Na-  '  poukazují  již  na  př.  Boué  (r.  1854),  Kanitz, 


posled  tu  táhlo  byzantské  vojsko  r.  1190  a 


ireček  a  mn.  j.   Srv.  K.  JireČck,  Cesty  po 


čtyři  roky  potom  cař  Asěn  obsadil  město  a  Bulharsku  (Praha,  18881;  t.,  Das  FOrstenthum 
odvezl  tělo  sv.  Jana  Rylského  do  Trnová.  Bulgarien  (t.,1891);  J.  J.Touiimský,  Z  dneš- 
Od  té  doby  máme  o  Srědci  zprávy  týkající  I  ního  Bulharska.  I.  S.  (»Osvěta«,  1892). 
se  hlavně  církevních  poměrů.  Koncem  sto-  !  2)  S.,  přístav,  město  v  Marokku,  viz  Safí. 
letí  XIV.  počíná  se  užívati  pro  Srědec  názvu  Bofian  Jakub,  příjmím  Walkenbcrgcr, 
S.  (podle  chrámu  sv.  Sofie),  jenž  se  ujal  tak,  rod.  z  Vodftan,  povýšen  byl  v  Praze  za  ba- 
že i  pokusy  v  nové  době  o  znovuzavedení ,  kaláře  r.  1666,  potoín  vedl  správu  škol,  ic- 
starého  názvu  skončily  se  nezdarem.  Pod  tu-  |  jména  fídil  školu  latinskou  na  Menším  méstě 
řecké  panství  S.  dostala  se  r.  1382;  noví  j  Pražském  r.  1574,  kdy  vydal  spisek  O  andé* 
vládcové  pochopivše  výhodnou  polohu  S-ie  |  Ikh,  věnov.  p.Vilémovi  z  Rožmberka  a  p. Vrat. 
učinili  z  ní  hl.  město  celého  poloostrova  ,  z  Pernšteina.  Ordinován  byv  za  kněze,  byl 
mimo  Bosnu  a  Řecko;  po  celá  čtyři  století  |  kaplanem  v  Brumově  r.  1578  u  Zdeňka  Kavky 
sídlili  zde  beglerbegové  Rumelie,  kterým  |  Říčanského.  Tu  byl  by  rád  všecko  kněžstvo 
podřízeno  bylo  26  sandžakbegův.  Turecké  na  panství  přivedl  k  svému  vyznáni  augšpur- 
obyvatelstvo  rychle  se  množilo,  tak  že  ve  skému.  Později  byl  farářem  na  panství  Bohu- 
stol.  XVII.  město  mělo  ráz  úplně  turecký,  i  sláva  z  Michalovlc  a  tehdy  vydal  v  Praze 
avšak  jinak  těšilo  se  poměrnému  blahobytu,  |  u  D.  Sedlčanského  r.  1594  spisek  Kořen  Jesse 
jak  o  tom  svědčí  dubrovnická  kolonie  ku-  rozkvetlého  spaseni  lidského  v  ráji  duchovnim, 
pecká,  která  měla  koncem  XVI.  stol.  obchodní  ,  ^  néhof  ovoce  církev  sv.  při  památce  adventu 
spojení  na  všechny  strany.  Vedle  Dubrov-  Páni  přijímá,  r.  1596  pak  vytištěna  jeho 
čanů  posílen  byl  kupecký  živel  ve  městě  |  knížka  (v  Praze  u  B.  Waldy)  Advent  a  štědrý 
španělskými  židy,  již  se  zde  počali  usazovati  í/tfři  Všemohoucího ,  o  čem{  rozmlouvají  dvé 
od  XVI.  stol.  Ale  když  suchozemský  obchod  osoby,  kazatel  a  vřmf  křesťan.  Zvláště  zná- 
mezi  Adrií  a  Dunajem  poklesl  a  námořský  'mým  stal  se  S.  r.  1602,  kdy  navrhován  byl 
se  počal  vzmáhati,  blahobyt  S-ie  upadal,  od  administrátora  podobojí  mistrům  při  uni- 
K  tomu  připojily  se  různé  svízele,  jako  mor  versitě  za  kazatele  do  jejich  kaple  Betlémské, 
v  1.  1811  a  1837,  zemětřesení  v  1.  1818  a  Tu  měl  proti  sobě  celou  stranu,  že  se  sklonil 
1858,  jímž  zkaženy  b^ly  památné  budovy,  a  tehdy  k  podobojím;  proto  měl  býti  ustano- 
konečně  po  vyhořem  seráje  (paláce)  begler-  ven  napřed  jen  zatímně  za  byt,  a  kdyŽ  ncj- 
begova  r.  1816  hodnost  nástupců  begler-  j  vyšší  kancléř  Zdeněk  z  Lobkovic  chtěl  ho 
begů,  valijů  brzo  byla  zrušena.  R.  1860  S.,  '  podporovati  proti  vůli  patronův,  marně  o  to 
kde  převládala  ve  vyšších  školách  řečtina  a  usiloval.  Stal  se  za  to  farářem  v  sousedství 
pouze  v  nižších  bulharština,  odtrhla  se  od  Betléma,  u  sv.  Jiljí.  Tu  zemřel  asi  r.  1610. 
řeckého  patriarchátu;    myšlenka  osvobození   (Jir.  II.,  239.)  JNk, 

šířila  se  víc  a  více  v  okolí  sofijském;  do  této  '     Sofie  (ze  :  ocpia.  Moudrost),  něm.  a  fr. 

Vs        "  " 


doby  spadá  poprava  diákona  Vasila  Levského  I  Sophie^  angl.  Sophia,  rus.  Co*ia,  pol.  Zofija^ 
z  Karlova,  mučedníka  za  svobodu  Bulharska.  Zo5/^,čes.Zq;ře,jm.  ženské.  —  O  cařihradském 
Hodina  osvobození  nadešla  ve  válce  rusko-  |  chrámě  sv.  S.  i^Ayia  ^o(fia),  nyní  mcŠitě,  viz 
turecké,  za  níž  23.  pros.  1877  obsazena  byla  Aja  Sofia,  pakCařihrad,  str.  155^a  přil. ke 
S.  Rusy  pod  gener.  Gurkem,  a  po  zřízení  či.  Architektura  (tab.  VL). 
knížetstvi  Bulharského  S.  stala  se  hl.  mě-  '  Sofienhaiii,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Rum- 
stem.  Dne  1.  čce  1879  uvítala  ve  svých  zdech  |  burk,  okr.  Warnsdorf,  fara  Dol.  Grund,  pš. 
svého  knížete.  Ostatní  dějiny  viz  Bulhar-  I  Horní  Grund;  19  d.,  127  obyv.  jn.  (1900). 
sko,  str.  910  si.  S  počátkem  nové  aery  Bul-  Sofirathal:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  viz 
harska  nastala  pro  Š-ii  nová  doba  rozmachu,  Řeka  Černá.  —  2)  S.,  továrna  na  bavln,  a 
jak  o  tom  nejlépe  svědčí  vzrůst  obyvatel-  j  lněné  látky,  bělidlo,  pš.  a  žel.  stanice  při  tr* 
štva.  R.1881  S.  měla  20.501  obyvatelů  mlu- '  Coceň-Halbstadt-Broumov  u  Dědova  t., 
vících  neméně  než  23  jazyky;  r.  1888  vzrostl  hejtm.  Broumov,  okr.  Teplice,  fara  Police 
počet  obyvatelstva  na  30.428,  z  čehož  připa-  n.  M.;  5  d.,  37  obyv.  n.  (1890). 
dalo  na  Bulhary  20.257,  španělské  židy  5102,  Sofiero,  letohrad  švédského  krále  při  Ore- 
cikány  1231,  Turků  bylo  pouze  336,  neboť  sundu,  6  fcm  od  Helsingborgu,  obHbené  letní 
tito  většinou  před  rusko-turcckou  válkou  '  sídlo  královské  rodiny, 
z  města  uprchlí  a  z  valného  dílu  již  se  ne- !  Sofljevka,  ruská  osada  verchnědněprov- 
navrátili.  K.  1893  S.  měla  již  47.000  obyv.  a  |  ského  iSjezdu,  jekatěrinoslavské  gubernie; 
Dřib]^valo  jich  stále  až  k  číslu  nynějšímu,  stan.  žele  z.;  má  4  trhy  a  okolo  10.000  obyv. /^. 
Též  i  vzhled  města  se  změnil  na  prospěch       Sofljsk,  ruská  osada  sibiřská  v  chaDarov- 


knížecí  residence;  vznikly  nové  čtvrti  s  mo- 


ském  okruhu  Přímořské  oblasti  na  prarém 


Soňsma  —  Sofoklés. 


597 


ofehu  AmurUi  s  922  oby  v.,  založená  r.  1859. 
Do  r.  18%  byl  S.  městem  okružním.    Pp, 

SoflsmAy  řec.,  jest  úsudek,  jehož  závěr 
úm3rslně  vyyozen  jest  záludou,  aby  způsoben 
byl  klam.  Úmysl  klamati  jest  význakem  s-t 
a  líSí  se  tak  odparalogismu,  závěrů  to,  které 
jsou  chybně  učiněny  mimovolně.  K  řešeni 
s-t,  aby  totiž  chyba  byla  nalezena  a  v  přesné 
logické  formě  vytknuta,  jest  potřebí  mnohdy 
bystrého  důvtipu.  Oblíbeným  cvikem  my- 
éleni  byla  a -ta  v  megarské  škole  Euklidové, 
kteráž  vůbec  byla  dialekticky  založena  k  há- 
jeni eleatického  principu,  že  smyslům  pravda 
nenáleží.  Zkušenost  měla  býti  uvedena  ad 
nbsardum  atento  ráz  mají  více  méně  všechny 
iftpletky  soflstické.  Theorie  s-t  zajímala  i  sa- 
mého Aristotela,  jenž  se  jí  obíral  ve  spise 
l!U.t)'2m.  oo9)i0rtf!ot  (o  důkazech  sofistických). 

Éoflnuui  viz  Súfismus. 

Sofisté  slově  skupina  řeckých  fílosofů 
v  době  Períkleové  a  Sokratově,  kteří  charak- 
terisováni  jsou  předně  tím,  že  vystupovali 
jako  učitelé  praktické  státní  moudrosti,  a  po 
drahé  lim,  ie  položivše  důraz  na  subjektivis- 
mos,  stali  se  zakladateli  kritiky  poznání.  Meta- 
fytika  čili  po  způsobe  tehdejším  mluveno  fy- 
sika zůstávala  mimo  jejich  badací  cíle,  třeba 
2e  jednotlivci  oboru  toho  dobře  byli  znalí. 
V  eleatské  škole  a  jinde  (na  př.  u  Hérakleíta) 
známou  u  rozvedenou  myšlenku.  Že  věci  naší 
skoŠenosti  se  mění  a  že  v  nich  není  trváni, 
pojali  za  svou  a  provedli  ji  ve  svém  sensua- 
íismu  v  plných  důsledcích.  Podle  stanoviska 
jejich  všechno  poznání  se  děje  pomocí  smyslů. 
Jsou- li  však  výpovědi  tohoto  (podle  nich)  je- 
diného zdroje  poznání  nejistý,  pak  není  obecně 
xávazného  věděni,  ke  skutečné  jsoucnosti, 
k  absolutnu  nikdy  nepronikneme.  Poznání 
jest  naprosto  subjektivní.  Proto  není  vědy 
jakož  poznání  pravdy,  nýbrž  jsou  jen  do- 
mněnky a  dohady  o  věcech.  Chápeme  věci 
jen  podle  povahy  smyslův  a  každý  zase  zvlášf 
podle  povahy  své  organisace.  Zničte  oko  a 
2ničíte  barvu,  praví  Prótagoras.  Předměty 
stávají  se  takými,  jakými  pro  nás  jsou,  že 
přicházejí  ve  vztah  k  našemu  organismu.  Kri- 
teríon  pravdy  leží  v  člověku,  a  to  v  člověku 
empirickém,  v  jeho  smyslech,  náladách,  ná- 
zorech dne  a  ne  v  myšleni  nutném  a  závaz- 
ném. Proto  vyslovuje  Prótagoras  zásadu,  že 
člověk  jest  měřítkem  všech  věcí.  Pro- 
vádcli  kritiku  poznáni  směrem  novodobé 
aesthopsycholosie  jak  na  ten  čas  nejlépe 
mohli,  ale  ke  skutečné  spekulaci  filosoncké, 
k  abstrakci  zkušenost  přesahující  a  ke  kri- 
tice pojmuv  povznésti  se  nedovedli.  Zůstali*li 
zde  jednostranými,  iest  přece  nepopiratelný 
jejich  význam  a  zásluha  v  tom,  že  ukázali  na 
nedostatečnost  starého  dogmatismu  a  že  pro- 
vedli zcela  přesné  rozlišeni  věci  a  představy 
o  věci.  Netvořili  školu  vyšlou  z  autority  mi- 
stra jednoho.  Že  však  se  v^^skytli  v  rozlič- 
ných končinách  řecké  oblasti  mužové  tohoto 
subjektivismu  ve  stejném  čase,  jest  okolnost, 
která  dokazuje,  že  myšlenky,  které  pronášeli, 
byly  již  pohotovým,  leč  posud  neproslove- 
uym  majetkem  doby.   To  jmenovitě  se  tkne 


jejich  zasáhnuti  ve  veřejnÝ  správní  život,  kde 
dovedli  zaujmouti  pro  sebe  veřejnost  a  strh- 
nouti k  sobě  hojné  přívržensťvo,  cestujíce 
v  končinách  řeckých  a  vyučujíce  za  plat. 
Naivnost  názorův  o  jednotě  mravnosti  byla 
životem  politickým  a  sociálním  otřesena, 
rozličné  hodnocení  týchž  činův  samo  sebou 
každému  se  vtíralo  při  tak  četných  ústavách 
větších  a  menších  republik  městských.  Bylo 
tudíž  snadno  vnésti  subjektivismus  do  mravo- 
uky individuální  i  společenské  a  ukázati  na 
nejistotu  a  kolísavost  pojmu  o  ctnosti  ob- 
čanské i  politické.  S.  zasáhli  i  v  tento  obor 
ideový  a  jejich  přičiněním  pěstěný  zde  sub- 
jektivismus vyvinuje  vědomí  o  právě  indivi- 
dua. Dospěli  v  tomto  směru  k  rozlišeni  zá- 
kona psaného  a  přirozeného,  k  potíráni  ne- 
rovnosti a  výsad  mezi  lidmi,  ba  i  k  boji  proti 
otroctví  jakožto  stavu  přírodě  se  příčícímu. 
Kallikleova  >panská  morálka*  a  právo  silněj- 
šího jest  —  třeba  že  v  jiné  formě  -—  také 
jen  týž  princip.  Rozklady  své  dovedli  pode- 
příti hladkou  výmluvností,  která  přecházívala 
v  nesený  tón  deklamační.  Byli  znamenitými 
rhétory  a  všichni  obírali  se  theorií  řečnickou. 
Sílu  své  dialektiky  kladli  do  toho.  Že  proti 
každému  tvrzení  stavěli  tvrzení  opačné  a  věc 
chabou,  chatrnými  důvody  podepřenou,  při- 
váděli přece  k  vítězství,  tak  že  ne  neprávem 
vytýká  se  jim,  že  nehleděli  tak  přesvědčo- 
vati, jako  spíše  přemlouvati.  Ale  i  v  tomto 
směru  povznesli  se  nad  pouhou  rabulistiku 
k  úvahám  theoretickým.  Dialektické  jejich 
úsilí  vedlo  je  k  rozlišování  významu  a  plat- 
nosti slov  a  tak  stali  se  zakladateli  neien 
synonymiky,  ale  i  grammatiky.  V  otázkách 
theologických  stáli  na  stanovisku  rozumo- 
vých výkladů,  rušíce  i  zde  všechen  dogma- 
tismus. Charakteristický  jest  na  př.  výrok 
Kritiův,  že  bohové  jakožto  strážcové  pořádku 
a  trestatelé  vin  jsou  výmysly  moudrých  zá- 
konodárcův, kteří  zbásněnou  autoritou  bohů 
chtťli  zastrašovati;  Prodikos  a  jiní  ještě  vy- 
kládali, že  představy  bohů  povstaly  z  uctí- 
vání blahotvorných  živlův  a  darův  přírody. 
Nejpřednějšími  z  nich  jsou  Gorgias,  Hip- 
pias.  Prodikos,  Kritias,  Kalliklés.  V  dobách 
pozdějších,  počínaje  od  Hadriana,  slovo  ao- 
(fLarrjg  bylo  jaksi  úředním  titulem  řeckých 
rhétorŮv.  K  lit.  viz  Funk-Brentano,  Les  so- 
phistes  grecs  et  les  sophistes  contemporains 
anglais  (Pař.,  1879).  Zb, 

Soflstika,  z  řec,  včoomé  dokazování  ne- 
pravdy všelijakým  kličkováním. 

Stfflingen,  far.  ves  ve  virtemb.  kraji  du- 
najském, okresu  ulmském,  při  žel.  tr.  Ulm- 
Sigmarinky,  má  3393  oby  v.  (1900),  zámek; 
továrny  na  uměl.  hnojiva  a  tuky  a  umělou 
vlnu,  uměl.  mlýny  a  průmysl  bavlněný.  Kdysi 
bývalo  bezprostředním  říšském  opatstvím 
jeptišským  a  r.  1810  připaalo  k  Virtem- 
bersku. 

Sofoklés,  vedle  staršího  Aischyla  a  mlad- 
šího Euripida  největší  tragický  básník  řecký 
(*  kolem  r.  496  př.  Kr.  v  attické  dědině  Ko- 
lonu, asi  půl  hodiny  vzdálené  od  Athén  — 
t  r.  406—5  za  archonta  Kallia).    Otec  jeho 


598 


Sofoklés. 


Sofillos,  vlastník  dílny  zbrojířské,  byl  mui 
zámožný  a  opatřil  synovi  pečlivé  vychování. 
S.  vzdélal  se  ve  všech  odvétvich  básnické 
literatury,  vyučil  se  hudbě  u  slavného  učitele 
Lampraa  vyznal  se  též  znamenité  ve  výko- 
nech  gymnastických   a  tanečních.   Neméně 
skvělé  duševního  nadáni  byly  dary  tělesné, 
zdraví  a  spanilost.    V  16  letech  svého  věku 
zaváděl  jinošský  sbor,  pějící  paian  na  oslavu 
vítězství   salaminského;    zručným   hudební- 
kem osvědčil  se  později  na  jevišti  v  úloze 
pěvce  Thamyrida  s  lyrou  v  ruce  ve  stejno- 
jmeném  kuse  a  gymnastickou  obratnost  uká- 
zal, představuje  Nausikau,  bavící  se  s  dív- 
kami hrou  míčem,  v  dramatě  nXvvxqiai.  Také 
melodie  ke  zpěvným  a  hudebním  částem  svých 
dramat  skládal  sam  po  příkladě  starších  mi- 
strč.   Květ  jeho  života  spadá  v  dobu  nej- 
krásnějšího rozvoje  politického  a  uměleckého, 
jemuž  se  těšily  Athény  za  moudré  správy 
Perikleovy.  Ale  v  politice  nevynikal  S.  nad 
prfimér  obyčejných  řádných  občanův,  ač  ně- 
kolikrát v  životě  zastával  jakousi  úlohu  poli- 
tickou. Dvakrát  byl  stratégem,  po  prvé  prý 
v  odměnu  za  úspěch  své  >Antigony«,  kdy 
s  Perikleem  účastnil  se  války  samské  (441 
až  439).  Jako  hellénotamias  spravoval  též  ně- 
jaký   čas    společnou    pokladnu    athénských 
symmachů  (443—442);  r.  411   ocitl  se  snad 
též  v  oligarchickém  sboru  deseti  probulů,  ale 
celkem  nestaral  se  příliš  o  ruch  politický  a 
i  v  dramatech  svých  velmi  málo  místa  do- 
přál narážkám  na  soudobé  poměry.  Pro  vlíd- 
nou, snášelivou  povahu   byl   ze   skrovného 
počtu  vynikajících  Athéňanů,  kteří  žili  a  ze- 
mřeli bez  nepřátelství     O  přátelském  jeho 
poměru    k  staršímu    soku   jeho   Aischylovi 
máme  svědectví  v  Aristofanových  »2abach<, 
a  že  i  činnost  mocného  soupeře  svého,  jímž 
byl  Euripidés,  sledoval  bez  řevnivosti,  do- 
kazuje nejen  okolnost,  že  v  ledačem  podal 
se  jeho   vlivu   co    do   uměleckého   tvoření, 
nýbrž  i  způsob,  jak^m  veřejně  osvědčil  svou 
pietu  k  jeho  památce  krátce  po  jeho  smrti 
v  cizině.  Také  s  dějepiscem  Hérodotem  byl 
osobné  znám  a  věnoval  mu  báseň  v  55.  roce 
svého   veku;  z  díla  jeho   použil   některých 
zpráv  ve  svých  dramatech.    Krása  a  důstoj- 
nost jeho  postavy  zračí  se  v  zachované  soše 
básníkově    v  lateránském    museu.    Ze  synů 
jeho  lofón  pěstoval  rovněž  tragédii,  zvláště 
však  vynikl  v  dramatickém  umění  vnuk  jeho 
S.  mladší.    S.  byl  nadšený  ctitel  krásy,  a 
k  tomu  se  odnáší  pověst,  plynoucí  asi  z  ně- 
kterého komika,  že  v  pozdním  věku  zasnou- 
bil se  ještě  po  druhé  se  Sekyóňankou  Theó- 
ridou;   s  ní  prý  měl  syna  Aristóna,  jehož 
synem  byl   prý  S.  ml.,  jenž  se  tčšil  zvláště 
něžnc  přižni  dědově.  Dovídáme  se  též  o  do- 
mácích sporech  stařičkého  básníka  se  synem 
loíóntem,    ale    nesnadno    rozhodnouti,    co 
pravdy  jest  na  příslušných   zprávách.    Byv 
prý   pohnán   lofontem    před   soud    fratorů, 
jako    by   pro   duševní    ochablost    nebyl   již 
schopen  spravovati  domácí  jmění,  obhájil  se 
tím,  že  soudcům  přednesl  jistou  Čásf  ze  svého 
drnmnťi    >Oidipa    Ko!ónského«,    následkem 


čehož  prý  byla  žaloba  zamítnuta.  Athénám 
zůstal  věren  po  celý  Život  a  neopustil  jich 
nikdy,  by  ozdobil  svou  přítomnosti  dvůr  né* 
kterého  z  cizích  vladařů.  Na  rozdíl  od  mlad- 
šího vrstevníka  svého  Euripida  zachoval  si 
víru  v  národní  božstva  celkem  nedotčenou 
rozmanitými  pochybnostmi  rationalistů,  jak- 
koli jeho  životní  názor,  zvláště  v  posledních 
letech  života,  nebyl  nikterak  optimistický. 
Staří  vypravují  o  zázračném  jeho  styku 
s  Asklépiem,  k  jehož  cti  složil  paian;  byl  prý 
též  knězem  lékařského  héróa  Amyna  a  za- 
světil chrámek  Hérakleovi  Oznámci.  Jako  ho- 
stitel Asklépia  obdržel  po  smrti,  kdyiAthé- 
ňané  mu  přiřkli  hérojské  pocty,  jméno  De- 
xión.  Pověsti  ty  zakládají  se  as  na  tom,  ie 
poetické  postavy  řeckých  božstev  obetkány 
jsou  v  dílech  S-leových  nezkalenou  září  krásy 
a  vznešenosti  a  že  v  uměleckém  líčeni  pla- 
stických jejich  postav  ze  všech  básníků  Ho- 
mérovi  stojí  nejblíže.  Stařičký  básník,  do 
poslední  téměř  chvíle  života  činný,  byl  po- 
chován v  rodinné  hrobce  11  stadii  od  Athén 
při  cestě  k  Dekelei.  Odchod  jeho  a  Euri- 
pidův  provázeli  tesklivou  vzpomínkou  dva 
sUvní  básníci  komičtí:  Aristofanés  v  >2a- 
bách<  a  Frynichos  ve  ztraceném  kuse  »Mu- 
sách«.  S.  po  prvé  vystoupil  na  jevišti  r.  468 
(4.  r.  77.  olympiády)  tetralogií,  k  niž  podle 
pravděpodobné  domněnky  Lessingovy  nále- 
želo drama  TViptolemos,  a  zvítězil  hned  při 
prvém  závodě  nad  starším  mistrem  tragic- 
kým Aischylem.  Vítězství  podle  zprávy  Piu- 
tarchovy  přiřkl  mu  Kimón  s  ostatními  stra- 
tégy, když  právě  se  navrátil  do  Athén 
z  ostrova  Skyra.  Od  té  doby  často  doby) 
ceny  prvé  (18-  až  20král),  jindy  druhé  a  ne- 
klesl nikdy  na  místo  třetí.  Osobniho  vj^stu- 
pováni  na  jevišti  záhy  zanechal  pro  slabost 
hlasovou.  Počet  složených  kusův  udává  Sui- 
das,  a  sice  bylo  prý  123  tragédií  a  satyr- 
ských  dramat.  Látkou  nejvíce  jich  se  odná- 
šelo k  trojským  pověstem,  obsaženým  v  Ho- 
mérových  eposech  a  básních  kyklickych; 
mimo  lo  čerpal  též  z  kruhu  bájí  thébských, 
z  bájí  o  Argonautech,  o  Hérakleovi  a  s  ob- 
zvláštní zálibou  z  bájí  staroattických.  Úpl- 
ných tragédii  máme  7,  z  nichž  jen  u  dvou 
jest  zjištěna  doba  provozování.  Aias  obsahuje 
líčení  posledtiich  osudů  saiaminského  reka, 
héróa  epónyma  jedné  z  attických  fyl.  Látku 
S.  přejal  z  Lescho;y  Malé  Iliady.  Již  Aischy- 
los  vzdělal  dříve  tutéž  látku  v  »Thráčan* 
kách«.  Básník  náš  již  v  tomto  kuse,  jenŽ  jest 
as  ze  zachovaných  nejstarší  (sbor  měl  tu  asi 
ještě  12  mužův),  ukazuje  své  bohaté  umění 
povahopisné,  jímž  u  leků  jeho  harmonicky 
se  druží  síla  k  slabosti,  dojmy  srdečné  a 
tklivé  k  projevům  nezlomné  vůle  a  hrdin- 
ného sebevtdomí.  První  ^ást  dramatu  tohoto 
končí  se  katastrofou,  dobrovolnou  smrti 
Aiantovou;  čásf  druhá  má  za  základní  mv* 
šlenku  pohřeb  očištěného  reka.  Na  snadě 
jest  srovnáni  tohoto  dvoudílného  dramatu 
se  Shakespeareovým  >Juliem  Caesarcm*.  A»- 
tigoné,  as  z  r.  442—1,  předvádí  děj,  nazna- 
čený v  závěrečné  scéně  Aischylových  >Scdmi 


S.foklés, 


599 


proti  Thébám*.  Hrdinská  dcera  zemřelého 
Oidipa  umírá  za  to,  že  proti  zákazu  Kreonta, 
nového  vládce  thébského,  pohřbila  tělo  pad- 
lého bratra  Polyneika,  dávajíc  tak  přednost 
nepsaným  zákon&m  božským  před  lidskými. 
Jest  to  drama  charakterní  svrchované  účin- 
nosti a  posud  na  jevišti  provozované  s  úspě- 
chem. Elektra  obsahuje  děj,  jejž  vzdělal 
Aischylos  v  >Choéforách<  a  Euripidés  v  >Élek- 
tře<.  Básník  vede  si  ve  stavbě  dramatu  svého 
samostatně  a  velmi  umělecky  jak  po  stránce 
povahopisné,  tak  co  do  postupu  výjevův  a 
střídavých  kontrastů  v  situacích  a  citech. 
Také  prostředek,  jímž  Élektra  poznává  svého 
bratra,  jest  volen  šfastněji  než  u  Aischyla. 
Skvostná  jest  cpická  čásf,  líčící  domnělou 
smrt  Orestovu  při  závodech  pythijských, 
šťastná  myšlenka,  Že  Klytaiméstra  klesá  před 
Aiglsthem,  čímž  značně  jest  zmírněn  hrozný 
dojem  jejího  zavraždění.  Nicméně  nelze  upříti, 
že  pojetí  Aischylovo,  a  něhož  nepřirozená 
pomsta  synova  nad  matkou  stíhána  jest  Eri- 
nyemi,  jest  přirozenější  a  mravnější.  Oidipus 
král  těšil  se  vedle  Antigony  obzvláštnímu 
obdivu  starých.  Aristoteles  klade  jej  za  pří- 
klad takových  kusů,  jež  mistrnou  osnovou 
událostí  a  výjevů  působí  již  při  čtení  moc- 
ným účinkem,  aniž  teprve  třeba  viděti  je  na 
jevišti.  Podkladem  děje  jest  hrozný  osud 
Oidipův,  jenž,  stav  se  bez  viny  otcovrahem 
a  manželem  vlastní  své  matky,  odhaluje  po 
úsilném  pátráni  dCsnou  pravdu.  Myšlenka 
slepého  osudu  jest  jaksi  temným  pozadím 
scény,  avšak  děj  básníkem  zosnovaný  jest 
povahy  ryze  lidské,  psychologické.  Tragická 
ironie,  vznikající  z  odporu  mezi  illusemi  osob 
a  skutečným  nebo  nadcházejícím  stavem  věcí, 
jest  tu  vyjádřena  velmi  účinně.  Toto  drama, 
právem  vysoko  ceněné  od  starých  i  nověj- 
ších kritikův,  podlehlo  v  závode  S-leově 
s  Aischylovým  sestřencem  Filoklecm.  Tra- 
chiňanky^,  kus  pojmenovaný  podle  sboru  dí- 
vek městečka  Trach'ny,  kde  děj  se  odehrává, 
líčí  záhubu  Hérakleovu,  již  mu  řízením  osudu 
bezděky  připravila  ruka  věrné,  milující  man- 
želky Déianeiry.  Utrpení  Hérakleovo  jest  po- 
vahy více  fysické  než  mravní;  avšak  konec 
reka,  klesajícího  z  nenadání  ranou  osudu,  a 
jeho  oddanost  v  neodvratné  ustanoveni  vyšší 
moci  budí  v  čtenáři  vyšší  z.ijem;  podobné 
osud  Déianciřin,  klesající  v  záhubu  násled- 
kem bezděčného  pochybení,  jest  bolestným 
dokladem  nicoty  všech  snah  lidských  proti 
vyššímu  řízeni.  Filoktétés,  drama  charakterní 
v  svrchovaném  slova  smyslu,  podává  skvělé 
svědectví  o  svěži  tvořivosti  básníkově  při 
samém  sklonku  života.  Bylo  provozováno  za 
archonta  Glaukippa  r.  409  př.  Kr.  Ze  zpráv 
htarvch,  jež  nás  došiv  o  obsahu  a  složení 
podobných  kusů,  jež  složili  Aischylos  a  Euri- 
pidés, třeba  souditi,  že  dílo  S-íeovo  umě- 
lecky vysoko  je  převýšilo.  Obsahem  kusu, 
k  němuž  básník  čerpal  látku  z  kyklického 
eposu  Malé  Iliady,  jest  snaha  Odysseova, 
provázeného  mladým  Neoptolemem,  synem 
Achilleovým,  aby  chorý  Filoktétés  pres  svou 
nenávist  k  vůdcům   řeckého   vojska  dal  se 


dopraviti  k  Trojí  a  šípy  svými,  po  Hérak- 
leovi  zděděnými,  rozhodl  osud  obléhaného 
města.  Přednost  pojetí  S  leova  záleží  hlavně 
v  tom,  že  spojiv  k  dosažení  cíle  dvé  tak  roz- 
dílných povah,  lstivého  Odyssea  a  upřím- 
ného, klamu  prostého  jinocha,  dosáhl  jednak 
zajímavého  a  veleúčinného  kontrastu,  jednak 
se  vyhnul  různým  pravděnepodobnostem, 
s  nimiž  bylo  zápasiti  oběma  básníkům  ostat- 
ním. Utrpení  Filoktétovo  jest  líčeno  nejen 
po  stránce  fysické,  nýbrž,  a  to  hlavně,  i  mo- 
rální a  naplňuje  nás  hlubokou  účastí  s  osu- 
dem těžce  zkouše;iého  reka.  Drama,  jež  v  ce- 
lém průběhu  svém  se  pohybovalo  v  mezích 
snah  a  vášní  ryze  lidských,  končí  se  způso- 
bem nadpřirozeným,  působením  boha  na  stroji 
{deus  ex  machina).  Toto  rozluštění  nelze 
klásti  na  stejný  stupeň  s  mechanickým  po- 
stupem Euripidovým.  Bylo  nutné,  měl-li  S.  za- 
chovati důslednost  povahopisu  Filoktétova  a 
s  druhé  strany  vyhověti  mythickému  podání. 
Oidipus  Kolónský  byl  uveden  na  jeviště  te- 
prve po  smrti  básníkově  od  vnuka  jeho 
S-lea  ml.  r.  401.  Starý  trpitel  po  svízelném 
životě  nachází  útočiště  v  Kolónském  háji 
Eumenid  nedaleko  Athén  a  byv  přijat  pod 
záštitu  od  Thésea,  umírá  slavně  na  attické 
půdě,  usmířen  s  osudem,  aby  v  odměnu  za 
prokázané  pohostinství  stal  se  po  smrti  At- 
tice  ochranným  héróem.  Kus,  složený  z  řady 
zajímavých  episod,  jest  sice  nejméně  drama- 
tický ze  všech  tragedií  S-leových,  ale  velmi 
tklivý  po  stránce  citové  a  pln  ušlechtilých 
projevův  attickcho  vlastenectví,  nejkrásnější 
pomník,  jejž  stařičký  básník  postavil  Kolonu, 
svému  rodišti  (viz  í.  stasimon  v.  668—719). 
Jakožto  žák  Aischylův  S.  přejal  od  něho 
některé  prostředky  dramatického  umění,  jež 
však  přivedl  na  vrchol  dokonalosti.  Látka 
jeho  kusů  náleží  výlučně  v  obor  mythický, 
jehož  podáni  přijímá  a  vzdělává  s  šetrností 
a  věřící  myslí  posvěceného  básníka,  střeha 
se  používati  jeviště  k  polemice  proti  němu 
se  stanoviska  filosofického.  Osoby  S  leovy 
stojí  na  ideálně  výši  homérské  poe>ie;  vzne- 
šená jejich  síla  zjemněna  jest  tklivějšími  rysy 
lidské  přirozenosti;  jsou  to  postavy  s  vlast- 
ním výrazem  a  bohatým,  měnivým  životem 
du.ševniin.  Dramatická  oekonomie  u  S-lea 
vyznačuje  se  snahou  až  úzkostlivou  po  pravdě- 
podobnosti a  přesném  spojeni  příčinném  mezi 
jednotlivými  výjevy.  Náhodě  básník  r.esvěřil 
úkolu  žádného.  Děj  přirozeně  se  rozvíjí  z  po- 
vah jednajících  osob,  jež  zdánlivě  jednají  svo- 
bodně, nejsouce  si  vOdomy  vyšší  moci  osudu, 
v  pozadí  se  tajícího.  Jeho  trai^^édie  vyniká  na- 
proti Aischylově  též  zápletkou  obiatnč  zo- 
snovanou,  obraty  uměle  přivozenými  (peri- 
petiemi; a  výjevy  poznávacími  (anagnórisemi) 
a  vzhledem  k  Euripidovi  přirozeným  rozuz- 
lením c.ěje,  a  právem  se  nazývá  spletitou  na 
rozdíl  od  jednoduchých  skladeb  velikého  jeho 
předchůdce.  K  tomu  přispívá  i  povahopisné 
jeho  umění.  S.  umí  sdružovati  v  účinném 
kontraste  povahy  silnější  se  slabšími  (Anti- 
goné  a  Isméné;  Élektra  a  Chrysothemis ; 
Odysseus  a  Neoptolemos  atd.)  a  připojovat 


60  O  Soíoniáš  —  Sofronij 

k  hlavním  rekům   osoby  řádu  nižšího,  vedle  |  the  (1874)  a  novější  literaturu  v  Bursianové 

nichž  význam  oněch  tím  více  vyniká.  Celko-  lahresbericht  etc.  1897  str.  75,  1898  sir.  416, 

vou  povahu  svých  osob  označil  sám  podle  1899  str.  125  a  j.  po  r&znu  v  této  sbírce.  Sdk^ 

citátu  Aristotelova  (Poiet.  25.)  řka,  že   liči  Sofoniái,  řecko-lat  Sophonias  za  he- 

lidi,  jací  mají  býti,  na  rozdíl  od  Éuripida,  brejské  Zefanjá,  jeden  ze  dvanácti  »mefi- 

jenž  je   představuje  takovými,   jací   jsou.  šich«  proroků,  syn  Chusův,  vnuk  Gedaljfiv, 

Sbor  S-leův,  ač   rozsah  jeho  zpěvů   obme-  vystoupil   za   krále  JosiáŠe  jakožto   prorok 

zen,  mívá  přec  důležitou  úlohu  v  ději.  V  jeho  a  předpovídal  soudný  den  Jahvův  a  pád  Ni- 


projevcch  vznešenost  náboženských  a  mrav* 
nich  názorů  se  pojí  k  výrokům  rázu  osob- 


nive.  Napsal  malou  knihu  o  třech  kapitolách, 
z  nichž  třetí  sotva  je  authcntická;  v  prvých 


niho,  nezřídka  naivního,  ba  i  sobeckého,  ve  dvou  kára  modloslužbu,  nemravy  kněil  a 
shodě  se  zvláštní  osobitostí  sboru,  v  každém  vrchností.  Líčení  jeho  je  mdlé  a  rozvláčné, 
dramatě  jinou.  Po  stránce  hudební  S.  zavedl  avšak  prosaická  jeho  řeč  je  prosta  chal- 
prý  tóninu  fryžskou,  dotýkající  se  svými  daeismů  blížíc  se  nejvíce  Jeremiášovi, 
účinky  jemnějších  strun  srdce.  U  S-lca  jest  Sofonisbé,  dcera  kartha^inského  voje- 
značný  rozdíl  mezi  mluvou  dialogickou  a  ly-  vůdce  Hasdrubala,  syna  Giskova,  byla  pŮ- 
rickou.  Vůbec  však  básnický  jeho  výraz  tra-  vodně  zasnoubena  Masínissovi,  králi  Massy- 
gickým  leskem  a  vznešeností,  nezřídka  i  za- 1  láv  v  Numidii,  později  však  byla  provdána 
vinutostí  smyslu  vysoko  stojí  nad  obyčejným  '  za  numidského  krále  Syfaka.  Tento,  jenž  byl 
hovorem,  drže  se  as  uprostřed  mezi  mluvou  slíbil  spojenectví  Scipionovi  k  chystané  vý- 
Aischylovou  a  Euripidovou.  Ke  konci  vy-  pravě  do  Afriky  (206  př.  Kr.\  vlivem  S-by 
tkněme  ještě  novoty,  jimiž  S.  po  stránce  ;  zrušil  spolek  s  Římany  a  přidal  se  ke  Kartha- 
technické  přispěl  ke  zdokonalení  tragédie:  t  giňanům.  Naproti  tomu  odmítnutý  Masinissa 
1.  Zanechav  tetralogického  spojování  vniter- 1  spojil  se  s  Římany  a  porazil  r.  203  Syfaka, 
ného,  jal  se  skládati  kusy  samostatné;  2.  za-  jenž  spolu  se  S-bou  byl  zajat.  Tímto  zpŮ- 
vedl  třetího  herce;  3.  počet  choreutů  zvýšil  sobem  dobytou  S-bu  pojal  Masinissa  la  man- 
z  12  na  15  a  obmezil  rozsah  lyrických  části  želku.  Scipio  však  Žádal  za  vydání  S-by,obá- 
V  tragédii,  při  čemž  však  pisně  sborové  úzce  vaje  se,  že  by  mohlé  Masinissu,  jako  kdysi 
se  přimykají  obsahem  k  dramatickému  svému  Syfaka,  odvrátiti  od  spojenectví  s  Římem, 
okolí.  Také  malbu  dekorací  značné  zvelebil.  Masinissa,  chtěje  S-bu  zbaviti  možné  potupy, 
Ze  ztracených  jeho  kusíi  zachovány  jsou  poslal  jí  pohár  jedu.  Tragický  osud  Sbin  byl 
nám  sice  fragmenty  dosti  četné,  ale  velmi  předmčtem  dramat  četných  spÍ8o\atelúv  ci- 
kusé,  tak  že  nesnadno  jest  na  jejich  základě  zich  (^Trissino  r.  1514,  Mairet  1629,  Corncille, 
souditi  o  stavbě  příslušných  kusů  v.  Mimo  Lantin,  Voltaire  1770,  Lohenstein,  Hersch, 
dramata  složil  tcž  několik  elegií,  paianův  a  Geibel  a  j.)  i  českých  (B.  Guldencr,J.  Dur- 
l^rosaichc  dilo  o  sboru,  což  vše  ztraceno.  dík»Karthaginka<\Srv.  Feit,  S.  inGcschichtc 
Ccskc  překlady:  od  Fr.  Šohaje  Antigona  u.  Dichtung  (Lubín,  1880);  Andrá,  S.  in  der 
iPraha,  1851,  2.  vvd.  1862)  .a  Edip  král  (t.,  franzósischen  Tragoedie(Opolí,  1881);  Fr.  Zá* 
1856);  od  Jindř.  Ňiederle  Élektra  (t.,  1868)  krejs  v  >Osvétě<,  1882,  849  si.  a  943—956. 
ix  Aias  (t.,  1869,  2.vyd.  1886)  s  krásným  úvo-  i  Sófrón,  řecký  básník  mimů  (viz  Mimus), 
dem  o  řecké  tragédii;  Tragédie  Sleovy;  pocházel  podle  zprávy  Suidovy  ze  Syrakus 
sv.  I.:  Jos.  Král,  Antigona;  Jos.  Končinský,  a  žil  v  době  Xerxově  a  Euripidové.  Mimy 
Oidipus  na  Koloně;  Petr  Ďurdík,  Trachi-  jeho  dělily  se  podle  osob  na  mimy  mužské 
ňanky  (t.,  1883);  sv.  II.:  Jos.  Král,  Filoktétés;  fiř^oí  avÓQfioL)  a  ženské  (fi.  yuvatxttoi),  kte- 
Jos.  Končinský,  Král  Oidipus  (t.,  1892);  P.  ré>to  rozdělení  snad  pochází  od  Apollodóra 
Durdík,Filoktéiés(t.,  1891);  Jos.  Král,  Élektra  |  (ze  II.  stol.  př.  Kr.),  jenž  psal  k  básním  jeho 
(t,  1897).  O  českých  pojednáních  S-lea  se  kommentář.  Mimy  S-ovy  sepsány  byly  pro^ 
týkajících  viz  v  Sládkových  Děj.  literatury  sou  a  to  dialektem  dórským  a  vynikaiy  ži- 
řecké,  str.  216.  Vydání  textová:  od  Jos.  Krále,  vou  a  realistickou  charakteristikou  osob.'  Pro 
Aias  (Praha,  1885);  s  poznámkami  (t .  1884);  tuto  přednost  svou  byly  oblíbenou  četbou 
Antigona  s  pozn.  (2.  vyd.  1888);  Élektra  Platónovou.  Mimo  fragmenty,  většinou  ncpa- 
s  pozn.  (1889).  Hojná  jsou  vyd.  cizojazyční',  trne,  zachovány  nám  nékterctituly  jeho  mimů, 
zvi.  německá:  od  Erfurdta-Hermanna  (Lip.,  jako:  "^AyYflog,' (*^ovvn'&tj^ag,  ri(i'»vti^,  */1Xiti^^ 
1817—48);  Dindorfa  (Oxf.,  1860);  WunÚQTdL-  Uy.tGtQiai,Sití>^07t6vog,nivd'fgd  *Iad^átovuau 
Weckleina;  dále  buďtež  jmenováni  Schneide-  Jakousi  představu  o  mimech  S  ových  mů- 
win-Nauck  u  Weidmanna,  WolfT-Bellermann  žeme  si  učiniti  podle  idyll  Thcoknlových  a 
u  Teubnera,  Wecklein  v  Mnichově  a  j.  Řecký  ,  mimiamliů  Héróndových,  v  nichž  leckde  jest 
text  s  pozn.  a  angl.  překladem  od  Jebba.  napodoben;  také  na  římského  satirika  Pcrsia 
Něm.  překl.  pořídil  Donner,  franc.  BaUaguet  •  měi  S.  vliv.  Srv.  O  Jahn  v  prolegomcnech 
(Hachettc),  Leconte  de  Lisle  (Lemene)  a  j.,  kvyd.Persia;  Steitz,  Des  mimes  dc  S.(Štras- 
angl.  Campbell,  Whitelaw.  Lexicon  Sophoc-  |  burk,1851);  Fiihr,  Dc  mimisGraccorum  (Ber- 
leum  vydal  EllendtGenthe  (Berlín,  1882J.  i  lín,  1860);  Hauler,  Der  Mimus  von  Epicharm 
Scholia  Elmsley-Dindorf  íOxf.,  1825-52),  bis  S.(Xenia  Austriaca,  1893, 79  si.);  H.  Reich, 
Papageorgios  u  Teubnera.  Z  pojednáni  budiž  i  Der  Mimus,  díl  I.  (Berlin,  1903).  O.y-í. 
uvedena  klassická  studie  Lessingova  Leben  '  SofronlJ :  1)  S.,  pop  rjazanský,  básník 
des  Sophoklcs;  ostatně  odkazujeme  na  Index  rus.  z  XV.  stol.,  viz  Rusko,  str.  217a- 
comment.  Sophocl.  ab  a.  1836  cdit.  od  Gen-        2)  S,  biskup  vračanský,  světským  jménem 


Sófronios  —  Sognefjord, 


601 


Stojko  Vladislavo  v,  druhý  buditel  bul- 
liarský,  viz  Bulharsko,  str.  909 ^  a  896 &, 
Paysij,  Konst.  Jircčka  »Ccsty  po  Bulhar- 
sku* (str.  535)  a  Pvpin  Spasowicz  (čes.  pře- 
klad) str.  91  a  114.' 

Sófronios:  1)  S.,  církevní  spis.  ke  konci 
IV.  stol.  Již  jako  chlapec  napsal  De  laudibus 
Bethlehem^  později  pak  přeložil  několik  spisů 
svého  přítele  Jeronýma  (zejména  De  viris 
illustribus)  do  řečtiny. 

2)  S.,  patriarcha  jerusalemský  [ř  <i41  nebo 
644 »,  vynikající  protivník  monofysitúv.  Na- 
rodil ^e  v  Damašku,  v  Alexandrii  učil  se 
rhétonce  a  filosofii.  V  ranném  mládí  vstou- 
pil do  kláštera.  Záhy  dostal  se  do  sporu 
s  patriarchou  Kyrem,  tvrdč,  že  Kristus  byl 
dvojí  přirozenosti  a  že  tudíž  působil  dvojím 
způsoi)cm,  jako  člověk  a  bůh.  Účastnil  se 
také  činně  sporu,  který  měl  alexandrijský 
patriarcha  Jan  Milostivý  s  monofysity.  Opu- 
stiv klášter,  odebral  se  áo  je;  us  ilcma,  kdež 
záhy  (r.  ()34)  byl  zvolen  patriarchou.  Ve  sporu 
monofysitském  byl  i  íláic  ii;erárně  č;nný. 
Byl  též  v  písemném  stvku  s  !;atriarciiou  caři- 
hradským Serj^icm  a  biskupem  římským  Ho- 
noriem,  nechtěje  souhlasili  s  llérakliovou 
>Ekthesí«,  jež  měla  sjednotili  monotysity 
s  církví.  Když  Jerusalema  r.  ().i6  dobyli  Sa- 
lacéni,  S.  vymohl  křcsfanůra  svobodu  vý- 
konů náboženských.  Památka  je.io  jako  světce 
pravosl.  církve  světí  se  11.  i24.!  března. 

SófroniskoB,  otec  Sókiatův.  fezbář. 

Sófronisté  (cohf.QoviaT((ii  sluii  dozorci 
mládeže  v  gymnasiích  athénských.  IJylo  jich 
10  a  voleni  b\li  každoročně  cheiroionií 
(v.  t.)  po  jednom  z  každé  fyly.  Za  úřad  svůj 
byli  placeni  drachmou  denně.  V  době  fimské 
voleno  bylo  bez  ohledu  na  fyly  6  s-tů  a  právě 
tolik  neb  jen  4  hyposófronisté.     0,J-i. 

Sófrosyné,  řec,  rozmyslnost,  opatr- 
nost, sebeovládání  v  náruživoslech  a  váš- 
ních; zdrželivost,  pak  mravnost  vůber.  U  Pla- 
tóna jako  zvi.  ctnost.  Viz  Platón,  str.  S6«1<i. 

Sofia,  zkomolené  turecké  .^lovo  z  per- 
ského súchte^  >spálený«,  značí  v  Tuiccku  žáka 
theolo«5Íe  a  prav  některé  medrcsy  čili  vy- 
soké školy,  jenž  takorka  hoří  touhou  po 
pravdě.  S-tů  je  veliký  počet,  zvláště  v  Caři- 
hrade  a  v  Káhiie,  kde  jsou  nejslavnější  mu- 
hammedánské  medresy.  Po  několika  zkouš- 
kách dostávají  t  tul  moll  a  čili  meulá,  du 
chovní,  a  stává ií  se  pak  z  nich  ulemové 
ív.  t."u  kněží  a  soudcové.  S-tové  vycházejí 
obyčejně  z  nižších  tííd  obyvatelstva  a  bý- 
vají stejně  horlivými  ochránci  mravů  a  zvyků 
starotureckých  jako  zarytými  nepřáteli  všech 
novot  evropských,  zvláště  ve  správě  veřejné 
a  v  soudnictví.  Nezřídka  hrávali  vynikající 
úlohu  ve  vzpourách  proti  vládních. 

Sog^amOBO,  býv.  sídelní  město  tlirokra- 
tického  státu  Suíijanvjxiho,  velekněze  Cib(':ů. 
leží  v  depart.  UoNácá  jihu-amcr.  republ.  Co- 
lumbie, nad  ř.  Chicamoclia.  ir.á  asi  10.000 
oby  v.  živících  se  hlavně  obcho<lem  a  země- 
dělství m. 

Sog^diana  <  stúrojx-rsky  Su^uda,  <  y- 
diav¥f,  pozd.  Sojíhdi,  krajina  starověká  mezi 


řekami  Amu  a  Sýřeni  ve  Střední  Asii,  pro- 
tékaná Polytimétem  Cn.Zerafšán).  Na  záp.byla 
nížinou  namnoze  písčitou,  podél  však  řek  a 
v  oasách  úrodnou,  vých.  čásf  prostoupená 
rozsochami  Pamira,  Belora  a  Thianšána  měla 
ráz  horské  krajiny  s  četnými  tvrdými  hrady 
na  vysokých  vrcholcích  horských.  Obyvatelé 
byli  původně  čeledi  turánské,  mezi  něž  pro- 
nikli Iráňané  původu  indoevropského,  kteří 
vládli  zemí  po  způsobu  feudálních  knížat 
středověkých.  Za  Kýra  III.  (v.  t.)  S.  připadla 
k  říši  Perské.  R.  328-326  př.  Kr.  podmanil 
si  ji  tuhými  boji  Alexander  Vel.  a  učinil 
Róxanu,  dceru  sogdianského  knížete  Oxyarta, 
chotí  svou.  Peršané  i  Makedonové  zakládali 
v  S-ně  osady  vKýruschata,  Alexandruschata) 
a  také  králové  bakteršií  podporovali  živeí 
řecký.  Ale  ve  II.  stol.  př.  Kr.  počaly  vpády 
kočovníků,  nejprve  Bílých  Hunů,  iimiz  S.  ve- 
lice utrpěla.  Hl.  město  Marakanda  ožilo 
v  nyn.  Samarkandě  (v.  t.).  Srv.  Tomaschek, 
S.  (Sitzungsber.  d.  Wien.  Ak.,  phil.-hist.  Cl., 
sv.  78  >.  Pšk. 

Sog^dianofl  (Sekyndianos,  Sogdios, 
Sogdaios!,  král  staroperský, syn  Artaxerxa I. 
a  choti  jeho  Aloguny,  zavraždil  r.  424  př.  Kr. 
nevlastního  bratra  svého  Xerxa  II.  ív.  t.)  a 
prohlásil  se  králem,  oddávaje  se  však  nemírné 
ukrutnosti,  svržen  jiným  nevlastním  bratrem 
Ochem  a  7.  pros.  424  př.  Kr.  popraven.  Pšk. 

Soggetto  [sodžětto],  z  lat.  subjecium,  pod- 
ložka, podklad,  v  hudbě  text,  jej',  dlužno 
uvésti  v  hudbu. 

Sog^lasije,,  rus. .  shromáždění;  sou- 
hlas. —  S.  Cernobolskoje  viz  Cerno- 
bolskoje  soglasije.  —  S.  Danilcvskoje 
v  z  Op.  nilo  vskoje  s  o;;  las  i  je. 

Sogliani  [soljánij  Giovanni  Antonio, 
malíř  Ital.  (*  1492  ve  Florencii  —  t  1544). 
Byl  iákem  Lorenza  di  Credi,  jejž  záhy  před- 
čil svou  originálností:  později  napodobil 
velmi  zdařile  Fra  Hartolommea.  Z  obrazů 
jeho  uvádíme:  Sv.  Martin  (v  kost.  San  Mi- 
chele  'n  Orto  ve  Florencii);  Sv.  Tři  králové 
^-^an  Domenico  da  F^iesolei;  Pán  Kristus, 
apoštolům  nohy  umrvajici  iSanta  Maria  dal 
Fosso  v  An^hiari):  Soe  se  svými  f^yny  vy- 
stiipujč  i  archy  a  Kain  a  Ábel  \\  kathedrale 
pisské  ,  obrazy  zajímavé  charakteristikou 
hlav  a  krajinomalDou;  Seposkvrnéné  početí 
P.  Maric  (ve  Florencii);  Judita  s  hlavou  Holo- 
Jernovou;  Stéti  sv.  Jana  Krt.  (v  Neapoli)  a  j. 

il  Sogliaro  ;soljáro|  viz  Gatti  1). 

Soglio,  itai    název  pro  Sils  (v.  t.). 

Sognefjord  saunefjórdj,  z  nejkrásn.  a  nej- 
Vťtšich  fjordů  na  záp.  pobřeží  norském, 
17H  km  dl.,  3—6  km  .sir.,  při  ústí  1241  m, 
ve  vnitřku  930—1030  m  hluboký.  Poněvadž 
se  zalévá  hluboko  do  poloostrova,  obklopen 
je  na  svém  konci  mohutným  pohořím,  j.  Jo- 
íunfjeldem  a  Josledalsbrae  s  rozsáhlými  le- 
dovci; pohoíi  toto  spadá  k  moři  sráznými, 
HOO  -2000  m  vys.  stěnami.  Tu  také  dělí  se 
v  četné  pobočné  fjordy,  jako  Fjárlandsfjord, 
k  němuž  se  bliži  ledovec  až  do  vý.še  42  ».', 
dále-  Soíjndaisfjord,  Lvsterfjord,  Aurlands- 
fjord  a  Narofjord.  Po  S-u  plují  parníky. 


602  Sohair  —  Socha. 

Sohair,  arab.  básník,  viz  Zuhair.  [líné  —  t  1890  v  PUtzchenu   u  Bonnui.  Uyl 


Soham  [sóhem],  m.  v  angl.  hrabství  cam- 
bridgeském, při  dráze  Ely-Newmarket  trati 
Great-Eastern-Railway,  má  8319  obyv.  (1901), 
obchod  s  uhlím,  ovocem  a  sýrem. 


od  r.  1847  žákem  svého  strýce  Karla  S-a 
(v.  1. 1)  v  DUsseldorfé,  konal  mnohé  cesty  a 
počal  pak  malovati  obrazy  náboiensko-hi- 
storické,  jako:   Kristus  na  rozbouřeném  moři 


Sohar,  přístav  v  Omanu  (Arábie),  při  zál.  I  (1853,  gal.  dOsseld.);  Kristus  na  koře  OHvet 
Ománském,  2Z0km  sev.-záp.  od  Maskatu,  má  |  ské  (1855);  Genovefa  (1853).  Záhy  vSak  přešel 
dobrou  rejdu,  pevnost  a  24.000  obyv,,  kteří  k  malbě  genrové  v  koloristickéro  směru  ikoly 
se  živí  jednak  rolnictvím,  nebof  okolí  S-u  belgické  a  francouzské,  vynikaje  charakterístí- 
je  velmi  dobře  vzděláno,  jednak  tkaním  látek  kou  i  kresbou  svých  prací.  Z  tčch  uvádíme: 
a  výrobou  kovových  předmětfi.  Otázka  svědomí  (1864.   Kunsthalle  v   Karls- 

Sohland,  průmyslová  vesnice  v  saském  |  ruhe) ;  Porada  u  advokáta  (1866,  mus.  v  Lip- 
hejtm.  budyšmském,  při  českých  hranicích   sku);  Poprsí  válečníka  le  XVII,  stol,   (1869, 


nad  Sprévou,  stan.  trati  Liberec-Bischofs 
werda  Sas.  stát.  drah,  má  5115  obyv.  (1900), 
průmysl  plátenický  a  bavlnický.  tov.  na 
knoflíky,  parní  pily. 


gal.  v  Drážď.)  a  j.  Od  r.  1874  S.  působil 
jako  učitel  na  akademii  dtlsseldorfské.  Jeho 
obraz  Poslední  pomazaní  zůstal  nedokončen. 
Sohnoke:  1)  S.  Ludwig  Adolf,  mathe- 


Stfhíe,  ves  na  Moravě,  viz  Žílina.  matik  něm.  (*  1807  v  Královci  v  Prusku  — 

Sohm  Rudolf,  právník  něm.  (♦  1841),  stu-   t  1853  v  Halle).  R.  1833  stal  se  doktorem 
doval  práva  na  univ.  v  Roztokách,  Berlině,  |  fílosofie,  r.  1835  řád.  prof.  matheroatiky  na 
Heidelbercc  a  Mnichově,  r.  1866  habilitoval    univ.  královecké.  Napsal:  ^amm/aui^  yoni4if/- 
se   v   Gotinkách,   byl   mimoř.  prof.  tzmtéi^   fcaben  aus  der  Dijfetential- u,  Integritlrechnung^ 
řádným  ve  Freiburce,  Štrasburce  a  Lipsku.   (Halle,  1S50);  Analytische  Vorlesungen  {t.^l^\ 
S.  účastnil   se   prací   při   vydáváni   nového  ^  až  1854);   Bibliotheca   mathematica   (t..  1854, 
občanského  zákoníka,    leho  četné  spisy  tý-   dokončeni  od  W.  Engelmanna). 
kají  se  hlavně  dějin  pravá  německého.    Ze- |     2)   S.   Leonhard,  fysik  a  krystallograt 
jména  vynikají:    Der  Pro\ess  der  Lex  Sa/ica  I  něm.,  syn   před.   (♦  1842  v  Halle   n.   S.   — 
(Vým.,  1867);  Fránkische  Reichs-  m.  Gerichts-  '  f  1897  v  Mnichově).  Byl  prof.  experimentální 
verfassung  (t.,  1871);  Da$  Verháltnis  v.  Staat ,  fysiky    na   technice    v    Mnichově.    Pracovní 
«.  ATirc/if  (Tub.,  1873);  Lejť /?i6wtfnfl(Monum.   hlavně  ve  zjevech  kapillárních,   v  meteoro- 
Germ.  histor.,  Hannover,  1883); /«5řiřiiřio«eii   logii  a  v  oboru  elektřiny.   Napsal:    Theorie 
ť/es  r(5m. /?ccAřs(ll.  vyd.  Lip.,  1903);  AT/rc/itfn-    ť/tfr  Krystallstructur  (Lip.,  1879);    Ursprunfr 
geschichte  im  Grundriss   (13.  vyd.   t.,   1903);^  der  Gewitterelektricitát  u.  gewóhnl,  Elektr.  á 
Die    Entstehung   des   deutschen    Stádtewesens  '  Atmospháre  (Jcna,  18851. 
{i.^\.9>9Qi)\  DasRecht  der  Eheschliessung{W^m,,\     Soho  [sohój,  předměstí  Birminghamu  se 
1875);    Irauung  u.   Verlobung  (t.,  1876);   Die  i  světoznámou  továrnou  na  lokomotivy. 
obligát orische  Zivilehe  (t.,  1880).  i      Sohostov,    pův.   Psohostov,   'obecně 

Sohn:  1)  S.  Karl  Ferdinand,  malíř  ,  Souš  to  v,  kdysi  i  Sehostov,  Sobustov 
něm.  (♦  1805  v  Berlíně  —  t  1867  v  Kolíně  a  j.,  chybně  Sehustov,  ves  v  Čechách, 
n.  R.).  Studoval  r.  1823  na  akademii  v  Ber-  jhej:m.  Domažlice,  okr.  Nová  Kdyně,  fara  a 
líně, pak  r.  1826  šel  za  Schadowem  do  UQssel-  pš.  Dlážďov;  32  d.,  205  obyv.' č.  (1900), 
dorfu,  a  hned  jeho  první  obraz  Rinaldo  a  I  myslivna.  Od  XIV.  stol.  tu  byl  hrad.  Drii- 
Armida  (nyní  v  gal.  dUsseldorfské)  setkal  se  telí  hradu  neb  vsi  byli  r.  1379  Drslav  a  Vol- 
s  velikým  úspěchem.  R.  1830  cestoval  se  i  fart,  r.  1397—1401  Ondřej,  r.  1420  Vol  far  t 
Schadowem  po  Itálii  a  Nizozemsku  a  potom  I  a  r.  1496 — 1510  Mikuláš  z  BěSin.  Zdá  sr, 
zdržoval  se  v  Paříži.  S  počátku  S.  maloval  Že  r.  1520  zpu.^tčn.  Král  Ludvík  zapsal  S. 
po  výtce  sujety  antické,  pak  se  zálibou  scény  I  Heřmanovi  Janovskému  z  Janovic,  je- 
z  novověkých  básníků,  jako  Tassa,  Goethea  hož  synové  se  r.  1539  dělili.  Smil,  jfdcn 
a  j.  Byl  zvláště  mistrem  v  karnaci  a  v  malbě  z  nich,  dostal  pustý  hrad  S.  a  potomci  jrho 
postav  Ženských,  pak  vynikal  jako  dámský  (Oldřich  a  pak  Krištot)  seděli  tu  na  ivni 
portraitista.  í  prací  jeho  uvádíme:  Diana  a  |  nove  vyzdvižené.  R.  1623  zabrán  S.  a  prodán 
.<4frřťieon  (1833); /?omřo  fl  Jw/iV  (1836  i  později  I  Zdeborovi  Fřichovskcmu  z  Přichovic. 
několikrát);  Tasso  a  obé  Leotwry  {IS'69,  gii\.^  Oá  tohoto  koupil  jej  (1628)  Diviš  Koc 
dQsseld.);  Lorelei;  pak  romantické  sujety,  z  Dobrše  a  připojil  jej  k  Bystřici.  Od 
jako  Dáma  krajíci  na  loutnu  (1832,  nár.  gal.  sklonku  XVII.  stol.  naležel  k  Miloťicfim.  SČk. 
berl.);  Donna  Diana  (1840,  mus.  v  Lipsku)  Sohraa  (pol.  Zychory^  Zyory)^  město 
a  j.  R.  1832  S.  byl  jmenován  prof.  akademie  v  Prus.  Slezsku,  ve  vlád.  obv.  opolském. 
dUsseldorfské  a  působil  velmi  na  rozvoj  dUs-  \  kraji  rybníčkem,  nad  ř.  Rudkou,  stanice  žcK, 
scld.  malířské  .školy.  Oba  jeho  synové  Ri-  má  4311  obyv.,  vétá.  katol.  í  1900),  obv.  soud, 
chard  (♦  1834)  a  Karel  (*  1845)  vynikli  katol.  a  ev.  kostel;  par.  mlýny,  solné  pra- 
rovněž  jako  malífi,  Karel  zvláš  ě  jakožto  gen-  '  měny,  průmysl  železářský  a  obchod  s  obilím, 
rista  a  malíř  podobizen.  Hlavní  práce  tohoto  Sohastov  viz  Sohostov. 
jsou:  Mladá  Španělka  sestupující  po  schodech  '  Sooha  (lat.  a  W^statua^  něm.  Standbild  n. 
(18S0);  Při  dessertu  (1882);  Polní  kvity;  Starý-  Bildsáule),  postava  lidská  zhotovená  plasticky 
svatební  obyčej  (1886) ;  Přímluva  sestřina  (1893);  z  mramoru,  pískovce  a  jiných  kamenů,  z  kovu\ 
Přípravy  k  slavnosti  (1897).  i  ze  dřeva,  z  hlíny,  z  mastku  atd.,  se  vScch 

2)  S.  Wilhelm,  malíř  něm.  (♦  1830  v  Ber-   stran  volná.  Rozlišují  se:  sochy  portraitní 


Sochackij  —  Sochanskaja.  60S 

(podobiiny  v  celé  postavě),  buď  v  životni  •  učitelskou  pi4pravku  v  Lučenci,  kde  však  byl 
velikosti  nebo  zmenšené  (sošky,  statuetty),  »pro  panslavismus*  z  uherských  škol  vylou- 
a  zvětšené  (kolossy,  kolossálni  sochy);  čen.  Obrátil  se  do  Čech,  kde  od  r.  1881  po 
sochy  ideální,  postavy  svatých  a  světic,  \  tfi  léta  studoval  na  maliřské  akademii  v  Praze 
bobfiv,  allegorick^ch  představ,  vybájených  a  zároveň  navštěvoval  jako  mimoíádný  žák 
osobnosti  atd.  Ale  nazýváme  též  pomníky  přednášky  na  fílosofícké  fakultě  české  uni- 
S-mi,  i  když  tobrazuji  více  než  postavu  toho,  versity;  pak  prodlev  jeden  rok  na  maliřské 
k  jehož  cti  pomník  postaven.  Tak  najmě  akademii  v  Mnichově,  dal  se  na  studium  sto- 
tvoři  sochy  jizdecké  zvláštní  skupinu;  bi^vá  I  venského  folklóru,  zvláště  krojův  a  ornamen- 
to  vladař  nebo  vojev&dce,  jemuž  se  dostává  tiky  lidové,  jak  se  jeví  ve  vyšívání,  keramice, 
sochy  jízdecké.  Pravzorem  byla  s.  impera-  dřevořezich  a  pod.  Sestavil  si  tak  velikou  a 
tóra  Marka  Aurelia  v  Římě.  Novější  doba  |  vzácnou  sbírku  originálů,  kreseb  a  fotografii, 
oblibila  si  typ  ten  s  nemnohými  změnami,   s  kterou  pak  uspořádal  samostatné  výstavy 


jednak  co  do  kroje  oslavencova  (v  renais- 
sand  italské  soudobý  kroj  čili  výzbroj,  v  XVII. 
a  XVIII.  stol.  antikisujici  kroj  ve  Francii, 
Nizozemí  a  v  Německu,  v  XIX.  stol.  návrat 
ke  kroji  historicky  věrnému),  jinak  co  do 


(také  v  Praze  v  Náprstkově  Průmysl,  museu 
r.  1889),  propaguje  tak  všemožně  zájem  o  li- 
dové umění.  O  slovenských  krojích,  vyší- 
vání, keramice  a  folklóru  napsal  již  mnoho 
článků  (též  illustrovaných)  v  rozličných  časo- 


realistniho  ponětí  osoby  oslavencovy  i  koně,  I  pisech  a  publikacích  slovenských,  českých 
jeni  se  stal  důležitou  součástkou  takové  |  (zejména  v  pracmii  »Uměl.  Besedy*  na  r.  1901 
sochy.  Často  názvem  s.  míněno  i  poprsí  (bu-  <  >Slovensko<  a  v  >Ottově  SI.  Naučném«  či. 
sta)  nebo  poloviční  postava,  jako  vůbec  po-  'Slováci),  též  i  německých  a  maďarských, 
mnik,byf  obsahoval  i  několik  soch,  tedy  sku- '  i  vydává  vzory  slovenského  vyšíváni  a  jiných 
pinu  (sousoší).  Národové  kulturní  ve  sta-  ornamentů  jako  předlohy  tiskem.  Od  r.  1893 
rém  věku  zobrazovali  bohy  a  panovníky  často  '  žije  v  Turč.  Sv.  Martině. 
jako  trůnící  (sedici),  ale  také  stojící.  Nyní  Soohanskaja  (pseud.  Kochanovskaja) 
vídáme  též  sochy  učencův,  umělců,  politiků  |  Naděžda  Stěpanovna,  spisovatelka  rus. 
sedící  (Jungmannův  pomník  v  Praze),  na  ná-  (♦  1825  v  charkovské  gub.  —  f  1884),  po- 
hrobcích od  starodávna  též  sochy  ležící,  cházela  ze  šlechtické  rodiny,  ale  záhy  po- 
Sochy  ideální  (na  př.  s.  Svobody  v  přístave  i  zbyla  otce,  načež  matka  dala  ji  do  charkov- 
new-ýorskéro,  Bavaria  v  Mnichově  a  j.  v.)  ského  pensionátu.  Stísněné  poměry  nedovo- 
bývají  zároveft  rozměrů  kolossálních.  Sochy  lovaly  jí  dosíci  vyššího  vzdělání,  tak  že  usa- 
roalé  (statuetty)  znázorňují  po  výtce  allegorie  dila  se  v  rodné  aědince  Makarovce  v  izjum- 
nebo  genrovité  postavy  a  typy,  však  též  podo-  ském  Újezdě,  kde  žila  do  smrti,  oddávajíc  se 
bizny.  Moderní  sochařství  nerozlišuje  ani  co  literatuře.  R.  184^  poslala  Plctněvu  povídku 
do  rozměrŮv  ani  co  do  komposice  mezi  s-mi  Grafiha  D. . .,  ve  které  Pletněv  postřehl  ne- 
portraitnimi  a  ideálními  a  snaží  se  také  po-  všední  talent,  pročež  navázal  se  spisovatel- 
mníkové  sochy  vytvářiti  zcela  nezávisle  na  kou  písemné  styky,  vyžádav  si  od  ni  živoio- 
starŠích  viorech  (Rodin,  pomník  občanů  ca-  pis.  Tato  skvělá  autobiografie,  líčící  živě 
laíských.Antokolskii.Ivan  Hrozný  atd.)  F.H-s.    psychologii  samoty  a  život  v  pensionáte  i  na 

S.  u  kuše  viz  Kuše.  —  S.  (rádlo),  ve  venkově,  mohla  vyjíti  teprve  po  padesáti 
starém  Rusku  daůová  jednotka.  Viz  Rusko,  letech  (» Rus.  Obozr^nije«,  1896).  Pleměv  byl 
str.  313tf.  u  vytržení  a  dal  životopis  čisti  Žukovskému 

SoolULOldJ  Pavel  Afanasjcvič,  spis.  a  cárevně  Marii  Alexandrovně.  R.  1862  po- 
ruš, v*  1765  —  1 1809),  byl  profes,  klas.  nlo-  dařilo  se  S-ké  navštíviti  Petrohrad,  kde  byla 
logie  na  universitě  moskevské  a  vedle  ně-  Pletněvem  nadšeně  přijata  a  uvedena  k  ca- 
kolika  odborných  spisův  a  překladův  otiskl  řevně,  která  ji  obdarovala.  V  literárním  světe 
hojně  ód.  Vydával  časop.  »Prijatnoje  i  po-  nab^la  zvučného  jména  povídkou  G^jA-a  (1856) 
leznoje  preprbvoždénije  vremeni«  (1793— 98j,  a  jmenovitě  nejlepší  svoji  prací  Pošlé  oběda 
»lpokrenailiutěchíljuboslavija« (1799— 1801),  v  gosfach  (>Rus.  Vtstnik*,  1858;.  Z  pozděj- 
> Novosti  rus.  literatury*  (od  r.  1802)  a  j.,  ších  prací  uvádíme  ještě  KirHla  Petrov  i  Na- 
kolem  nichž  soustředil  nejlepší  tehdejší  spi-  stasja  Dmitrova  (osobě  Petr.,  1886);  Ljubila 
sovatele.  jako  Žukovského,  Naréžného  a  pod.    (1858);  Starina  (1861);  Davňaja  vstréča  (1S62); 

8oolutd6V  (pol.  Sochaciew),  új.  mésto  Sláva  Bogu,  čta  mu^ik  lapotku  splel  (lidová 
ruské  (v  býv.  král.  Polském)  v  gub.  varšav-  komedie,  1871)  a  pod.  Souborné  práce  její 
ské  nad  řekou  Bzurou  na  silnici  varšavsko-  vyšly  s  názvem  fV)vťf5//í Moskva,  1863,  z  části). 
poznaůské;  stanice  nové  Železné  dráhv;  má  Po  její  smrti  objevily  se  ještě  Stěpnaja  ba- 
5968  obyv.  (mnoho  židů);  za  dob  polských  ryiňa  sorokovjrch  godov  (>Rus<,  1885);  Sumě- 
8.  býval  znamenitým  městem,  na  počátku  rečnyje  ra\skaiy  (i.,  1885)  a  obšírná  korre- 
XIV.  stol.  i  sídelním  městem  zvláštního  kní-  spondence  s  Aksakovy  (»Rus.  Obozrěnije« 
f^tví,  Jež  s  korunou  polskou  spojil  Kazi-  a  >Rus.  Archiv*,  1897).  Práce  S-ké  vynikají 
mír  IV.  v  městě  jsou  zříceniny  starého  zámku,  živou  barvitostí  a  bezprostřední  znalostí  ven- 
dvě  školy.—  Sochačevský  Újezd  mana  kovského  života,  s  jehož  některými  výstřelky, 
1059*6  krn^  64.315  oby  v.  Pp.       jako  s  rodinným  dcspotismem  a  j.  spisova- 

SoolUUk  Pavel.  akad.  malíř  a  spis.  (*  1862  telka  jaksi  se  již  smířila.  Tato  okolnost,  jakož 
ve  Vrbici  [v  Liptově]  na  Slovensku  .  Stu-  i  náklonnost  její  ke  starobylosti  sblížila  ji 
doval   v  Lipt.  Sv.  Mikuláši,  v  Kežmarku  a   s  táborem  slavjanofiláv,  ač  smířliyá  tendence 


čO  I  Sochařství. 

její  nevznikla  z  abstraktních  theorii,  nýbrž  i  váži.  Zprvu  úplné  ovládáno  zákony  architck- 

jest  výronem  živého  cítění,  vyrovnávajícího  '  tury,    schématické,    ztrnulé,    vyprošťuje    se 

jizvy  vlastního  utrpení  a  strádání.  S.  i  v  hru-  ;  v  menších  dílech  svých  z  vlivu  přísné  cti- 

bých  formách  skutečného  života  na  venkově  kcty  náboženské  i  státní  a  nabývá  í»vo!no$t.% 

dovedla  najíti  poesii  a  zachytiti  ji  v  rcalistic-  tak  že  se  tu  setkáváme  i  s  genroviiými  soi- 

kých  obrazech,  jimž  vadí  místy  pouze  okol-  kami   (t.   z  v.    Vesnický   starosta   na   přiklad), 

nost,  že  spisovatelka  líčí  své  hrdiny  jako  lidi  Jinak   bylo    s.   c<^yptské    umčnim    převážné 

neobyčejné  mravní  síly,  podobající  se  hrdí-  slavnostním,  chrámovým  a  palácovým.  Obrov* 

nům  bylin  neb  náboženských  legend      Snk.  ské  sochy  bohíi,  bohyň,  králá,  báječných  ivoríi 

Sochařství,  odvětví  výtvarných  umění  mythických  (sfingy),  rozměrné  reliéfy  n*  zdech 
(spolu  s  malířstvím  a  stavitelstvími  Sochař  chrámových  i  v  hrobech  jsou  při  tom  pra- 
zobrazuje  z  kamene,  hlíny,  ze  dřeva,  z  kosti  i  covány  velmi  dovedně,  provedeny  pečlivé, 
nebo  z  kovu  a  jiných  hráot  postavy  lidské,  čisté  a  hladce  i  z  nejtvrdších  kamen  O  ižuly, 
zvířata  nebo  jiné  přírodní  tvary  způsobem  porfyru,  syenitu").  Ač  lidské  postavy  jsou 
tím,  že  je  vytváří  ve  všech  rozměrech  těles-  vlastně  jenom  podle  jakýchsi  pravidel  geo- 
nosti.  buď  v  přirozené  velikosti,  nebo  změn-  metricky  konstruovány  (schématické),  egy  pr- 
šené i  zvětšené,  a  to  buď  zcela  uvolněné  ské  s.  odlišuje  různé  typy  podle  národnosti, 
nebo  toliko  částečně  z  plochy  vystupující  věku,  pohlaví  atd.  a  zobrazuje  zvířata  velmi 
(socha,  reliéf).  S.  obsahuje  rozličné  způ-  rázovité.  Přes  to  zůstává  loto  umíní  mono- 
soby  zpracovací,  a  tak  rozeznává  se  lijectví,  tonní,  opakuje  stále  tytéž  postoje  a  tvary  a 
kamenictví,  ciselérství,  řczbářství,  glyptika,  neznajíc  volného  výrazu  života,  také  nedo- 
toreutika  (tepáni  z  kovu),  atd.,  všecky  tcch-  yoluje  umělci,  aby  svou  individualitu  pro- 
niky bývají  však  zahrnovány  v  pojmu  pla-  jevil  (viz  Egypt,  str.  428). 
štiky,  a  rovněž  užívá  se  ve  stejném  vše-  Velmi  blízké  egyptskému  je  s,  babylón- 
obecném  smysle  názvu  skulptura.  ské,  s  assyrským  dzce  spojené.  Babyloňané 

S.  jest  umění  prastaré,  počátky  jeho  spa-  neužívali  tvrdých  kdmcnů,  jichž  nebylo  v  al- 

dají  mimo  meze  dějin   lidské  vzdělanosti  a  luvíální  rovině,  kde  stálo  hlavní   město  říše 

ztrácejí    se    v    pravěku.    Zprávy    a    zmínk\  Babelu,  a  s.,  sloužíc  jako  v  Egyptě  přcde- 

o  vzniku  s.  v  literaturách  vzdělaných  národů  všim  architektuře,  uskrovúovalo  se  hmotami 

náležejí  do  říše  báji  a  mythických  legend,  mckčimi,  dřevem,  mastkem,  alabastrem  a  hli- 

Lépe  lze  sledovati   vývoj   s.  v   uměleckých  nou.  Z  dřevěných  soch  a  řczeb,  jichí  bývala 

pokusech  žijících  národů  nekulturních  nebo  dojista  veliká  hojnost,  nezachovalo  se  sko- 

kulturně    posud    newspělých.    Spisovatelé  ^^em    nic,   za   to    rozměrné  reliéfy,    hluboce 

starého  věku  vypravuji,  že  s  počátku  umělci  t  v  alabastru  řezané,  které  byly  nalezeny  ve 

snažili  se  vytvořiti  lidskou  hlavu   z  kamene  I  zříceninách  Chorsábádu,  v  Kujundžiku,  v  Ni- 

nebo  ze  dřeva,  spatřujíce  v  ní  symbol   du-  niveajinde,  prozrazuji,  že  babyíónsko-assvrŠti 

ševního  života.    V  řeckém  uměni  zachovaly  sochaři  měli  smysl  pro  realistické  utváření  po* 

se  takové  sochy  bez  těla,  koly  nebo  p  liře  doby  lidské  a  zvířecí.  Tak  postoje  a  pohyby 

s  lidskou    hlavou,   pod    názvem    her  my,   a  těl  jsou  volnější,  ncŽ  ve  skulpturách  ei4vpt- 

tento  tvar  zachoval  se  i  v  pozdějším  výspě-  ských.  svalstvo  vystupuje  reliéfem  jadinéj- 

Icm  umění  řeckém  s  některými  doplňky   a  šim.  Zvláště  dobře  znázorňovali  lva,  tiké  jako 

přídavky.    Živé  mysli  mladistvé  stačí  velmi  ,  mythického  tvora  s  křídly  a  mužskou  hlavou, 

povšechný  a  prostý  památníkový  útvar  k  na-  rovněž  tak  býka.  Jinak  jest  uspořádáni  právě 

značeni  zvláštní  individuality,  ať  božské  nebo  tak  schématické,  jako  v  Egyptě,  postavy  na 

lidské.  Obdobné  pokusy  a  náběhy  k  sochař-  relicfech  obyčejné  v  profilu,  ale  figury  ne- 

skému  umění  nacházíme  u  obyvatelův  ostrovů  ukazuji  obou  ramen,  jako  u  Egypfandv,  aspoň 

Tichého  okeánu.  najmě  Sandwichských,  kdež  nikoli  vždycky,  nýbrž  profilace  odpovídá  sku- 

také  hlava  lidská,    mnohdy  pouze   bizarrné  tečnému  pohledu  se  strany.   Postavy   králů, 

naznačená,  je  podstatnou  částí  výtvoru,  který  bohů,  báječných  tvorů  střídají  se  s  výjevy 

se  podobá  kmeni  zhruba  otesanému.    Vyšší  bitevními,  ani  genrovité  skulptury  nescházeje 

stupně  vývoje  ukazuje  plastické   umění  sta-  jako  na  př.  honby,  rybolov,  stáaa  s  pastevci 

rých  národův  amerických  (v  jižní  a  střední  atd.  (Srv.  Babylónie,  str.  30  si.,* 

části).    Mexické  skulptury  kamenné,  t.  zv.  Volnějším  ve  zpracováni  hmoty  jeví  se  s. 

práce  Aztekův,  reliéfy  z  Palenque  a  jiných  indické.  Také  Indové  používali  s  počátku, 

míst,  prozrazují  schopnost  správně  odměro-  a  to  po  staletí,  dřeva  za  materiál  stavební 

váti  rozměry,  ač  také  ještě  převládá  mon-  i  skulpturní,  neboř  zachované  kamenné  stavby 

strosní  přetvořování  jednotlivých  částí  těla  jejich  napodobují  konstrukce  dřevěné,  a  so- 

a  bezuzdá  fantastičnost,  která  je  výsledkem  chy  rovněž   poukazuji   na  techniku    řcxbář- 

mythologických    představ    a    náboženského  skou.  Jsouc  také  tu  ve  službách  náboženství, 

učeni  těchto  národův.    Příznačný  jest  nad-  s.  indické  vyvinulo  se  hlavně  jako  podruinc 

bytek  špcrkových  okras,  jimiž  lidské  postavy,  umění  dekorativní.  Setkáváme  se  v  podzem- 

jinak  organicky  vytvářené,  jsou  skórem  po-  nich  chrámech  s  četnými  reliéfy  a  sochami 

kryty.  bohův  a  bohyň,  na  pilířích  vytesáni  jsou  sc- 

Vclmi  vyvinuté  bylo  s.  u  národa  egypt-  dici  lvi,  hlavy  slonů  s  choboty  upraveny  jako 

ské  ho.    Převládá  v  uměleckém   životě  tou  hlavice  pilastruv  i  sloupův.    Lidské  postavy 

měrou,  ze  je  nerozlučně  spojeno  s  architek-  sedící    (v   dřepu)   i   stojící   provedeny  jsou 

túrou,  slouží  této,  ale  také  ji  všude  dopro-  měkce,  v  pohybech  rozmanitých,  často  pře- 


Sochařství. 


605 


mržtčných  skrouceninách,  za  to  dosti  lad- 
ných, smyslných  tvarů.  V  reliéfech  spatřu- 
jeme postavy  takO  s  předu,  nejen  v  profilu. 
Cdkem  s.  indické  jest  méně  klidné  a  vážné, 
nei  egyptské  a  babylónsko -assyrské,  po 
stránce  technické  však  vyspělejší',  svižnější. 
Některé  chrámové  stavby  (v  Karli,  v  EUoře, 
v  Kabúlu,  Madrasu,  v  Dehli,  na  Ceyloně  a  j ) 
vyidobeny  jsou  velmi  bohaté,  až  nemírně 
kamennými  skulpturami,  které  svou  všepo- 
krývajici  ornamentací  připomínají  americké 
památky  aztecké.  Zženštilý  ráz  indického  s. 
jc  proti  uměni  egypt.  a  mesopotamskcmu 
TŠude  patrný. 

Sochařské  uměni  starých  kulturních  národů 
těchto  datuje  se  z  dob  velmi  dávných,  k<Jy 
v  Evropě  ještě  nelze  najíti  stop  nějaké  kul- 
tury pokročilejší,  tak  Že  doba  vzkvétajícího 
uměni  egyptského  za  > staré  řiše<  je  v  Evropě 
dobou  předhistorickou.  Číňane  osobuji  si 
nárok  na  nejstarší  kulturu,  ale  zůstali  také 
v  uměni  sochařském  nejvíce  pozadu.  Je- 
jích iáci,  Japanci,  jsou  o  několik  století  za 
svými  učiteli,  které  jinak  předstihli  na  poli 
uměleckého  průmyslu  a  v  malířství.  S.  těchto 
východo-asijských  národů  na  stupni  nám  zná- 
mém je  půvoau  novějšího,  jeho  začátky  sa- 
hají do  XII.— XIV.  stol.  po  Kr.  Egyptské  s. 
však  bylo  již  4000  roků  př.  Kr.  značně  vyvi- 
nuto, a  památky  nám  zachované  jsou  tak 
nejstaršími  skulpturami,  které  známe.  Assyr- 
sko-baby Iónské  s.  poznali  jsme  z  nálezů  po- 
cházejících z  dob  as  700  př.  Kr.,  perské  a 
médské  datuji  se  ze  VI.  stol.  př.  Kr.,  rovněž 
tak  indické.  Foiničané  a  Židé  pěstovali  s. 
v  XI.  a  X.  stol.  př.  Kr.,  ale  nutno  si  připo- 
menouti, že  zobrazování  lidské  postavy  bylo 
u  Židb  rituálně  zakázáno,  jako  později  u  vy- 
znavačův islámu. 

Vlivy  východo-asijského  s.  byly  patrný 
také  u  národa  řeckého,  ale  již  v  VI.  stol. 
př.  Kr.  řecké  %  osvobodilo  se  od  těchto 
vUvův  akolem  r.  450  počíná  se  klassická  doba 
řeckého  s.  Ve  II.  stol.  př. Kr.  Římané  stá- 
vají se  dědici  řeckého  uměni  a  tím  přejímají 
téi  řecké  s.,  zůstávajíce  jeho  napodobiteli. 
(Srv.  též  Řekové.  513  si.  a  Římané,  803  si.) 

Řecké  a.  vyspělo  v  každém  směru  k  do- 
konalosti tak  podivuhodné,  že  pokládáno  až 
na  naše  časy  za  nepřekonatelné.  Vzorný 
smysl  pro  krásu,  najmě  lidského  těla  (Ře- 
kové byli  národ  krásný,  a  byli  své  souměr- 
nosti a  krásy  sobě  včdomi),  vytříbený  vkus, 
uroírněnost  fantasie,  realistické  ppjetí  skuteč- 
nosti, spojené  s  nadáním  idealisačním  —  vše 
to  hlavně  uplatňovali  v  a. 

V  době  t.  zv.  předhomérské  a  homérské 
(IX.  stol.  př.  Kr.)  řecké  s.  jest  inspirováno 
uměním  asijským.  Vyvinovalo  se  povlovněji 
oeŽ  architektura  a  sklon  k  realismu  jeví  se 
v  něm  již  od  prvopočátků.  Nejstarší  řecké 
sochy  znázorňují  Apolióna,  z  nich  nejzná- 
mější jc  t.  2 v.  ApoUÓH  Tenejský,  Je  to  po- 
stava mladého  muže  s  dlouhými  vlasy,  v  sty- 
lisovaném  účesu,  ruce  volně  svislé,  prsty 
přivřené,  postoj  klidný,  levá  noha  pošinuta 
vpřed,  jakoby  v  kroku,  obě  nohy  však  na- 


šlapuji na  plnou  patu.  Sochy  tohoto  rázu 
nalezeny  po  celtm  Řecku.  V  reliéfech  (meto- 
py  ze  Siilinuntu)  spatřujeme  postavy  po- 
dobné egyptským  neb  assyrským,  tělo  v  pro^ 
filu,  ramena  a  hlavy  en  facc  (s  předu). 
R.  1811  nalezené  skupiny  ze  štítů  chrámu 
Athény  na  ostrově  Aiginském  (nyní  v  mni- 
chovské pinakothéce,  restauroval  Thorwald- 
scn)  znázorňují  další  stupeň  řec.  s.,  mnohem 
pokročilejší  než  umční  asijské.  Od  VI.  stol. 
př.  Kr.  Athény  nabývají  důležitosti  jako  sídlo 
umělecké  školy,  která  tvořila  již  samostatné. 
Sedící  postavy  bohyně  Pallady,  jichž  v  no- 
vější době  vykopán  větší  počet  na  samé 
Akropoli,  jsou  již  mnohem  životnější,  než 
podobné  sochy  v  Milétě  nalezené.  Skupinu 
tyrannobijců  (Harmodios  a  Aristogeitón)  od 
sochaře  Anténora  uloupil  Xerxés;  Kritios  a 
Nésiótés  zhotovili  nové  sousoší,  jehož  rep- 
lika zachována  v  národním  museu  neapol- 
ském.  Náhrobky  (reliéfy)  zachovaly  se  u  ve- 
likém počtu,  dva  opatřeny  jsou  nápisy  se 
jmény  umělců,  stélé  Aristionova^  kterou  pro- 
vedl Aristoklés  (postava  ozbrojence  >hop- 
lita«),  a  stélé  zobrazující  muže  oděného  chi- 
tonem  (jak  svému  psa  podává  saranče),  na 
níž  jako  sochař  jmenuje  se  Alxénór  z  Naxu. 

Literatura  řecká  oplývá  jmény  socha- 
řův, kteří  se  proslavili  různými  pracemi 
již  v  tomto  období;  ale  údaje  tyto  nelze  ni- 
čím doložiti,  legendární  zkazky  smíšeny  tu 
s  pravdou,  a  dlouhá  řada  sochařů  řeckých, 
o  jejichž  výtvorech  vypravuje  ještě  Pausa- 
nias  řečený  periégéta  (t.  j.  průvodce),  do- 
svědčuje, že  sice  díla  jejich  byla  kdysi  známa, 
ale  že  záhy  zanikla,  ncbof  se  nezachovala  ani 
v  pozdějších  replikách.  Při  tom  Řekové 
o  mnohých  sochařích  bájili  zcela  vědomě, 
připisovali  na  př.  Daidalovi  velikou  družinu 
žáků,  kteří  podle  jejich  zpráv  žili  v  době  hi- 
storické, a  pod.  Archaické  a.  řecké  bylo  nad 
to  záhy  napodobováno  a  mnoho  skulptur  nese 
ráz  archaistický,  t.  j.  umělkovaně  staro- 
žitný, jako  na  př.  Artemis  v  Neapoli  (po- 
chází z  Pompej)  a  j.  v.  Na  rozhraní  archaické 
doby  klassické  vyskytují  se  jména  tří  umělců: 
Myrón,  Kalamis  a  Pythagoras.  Ale  jen 
ocf  prvního  z  nich  známe  kopie  (neboli  re- 
pliky, t.  j.  vždy  znovu  opakovaná  díla)  nebo 
vyobrazení  na  reliéfech  a  vásách,  tak  zvláště 
sochy  dhkobola. 

Prvních  dřevěných  soch  řeckých  {xoana) 
neznáme,  podlehly  zkáze,  ani  akrolithy 
(dřevěné  sochy  s  kamennými  částmi,  hla- 
vami atd.)  se  nezachovaly.  Na  ostrovech  řec- 
kých sochaři  pracovali  v  mramoru,  na  pev- 
nmě  záhy  odlévali  svá  díla  v  bronzu.  Sochy 
byly  obyčejně  polychromovány,  malovány 
(i  kamenné,  jak  lze  souditi  ze  zbytků  zbar- 
vení, dosud  patrného)  neb  aspoň  různým 
zbarvením  svého  materiálu  nabývaly  vzezření 
polychromního.  Z  vápence  dosti  měkkého 
tesané  či  spíše  řezané  sochy  starší  doby  byly 
vždy  pomalovány,  v  době  nejslavnější,  za 
Feidia,  t.  zv.  chryselefantiny  vzbuzovaly 
podiv  vrstevníků.  Na  dřevěné  kostře  upev- 
něny části  obnaženého  těla  a  hlavy  vyřezané 


606  Sochafství. 

ze  slonové  kosti,  vlasy,  roucha  atd.  byly  ze'  S.  hellénisma  libovalo  si  ve skupinácb, jeho 
zlata  tepány  a  ješté  užito  jiných  kovův  i  ka-  technika  dosáhla  značné  jemnosti,  umélcirádi 
mene  a  malováni,  aby  se  nabylo  effektů  .  se  honosí  svou  zručností  a  realisticky  propra- 
vclmi  nádherných,  jak  zvídáme  ze  starých  co vávaji  jednotlivosti,  j.  na  př.  vlasy,  zbraně 
zpráv.  Nezachóvalof  se  žádné  dílo  takové,  a  nástroje,  šat  R.  1879  vykopané  reliéfy 
Tesáni  z  mramoru  a  lijectví  zatlačilo  těch-  v  Pergamu  lze  pokládati  za  vrcholné  výkony 
niky  kombinované  a  zároveň  prováděni  soch  v  tomto  směru  a  za  nejvirtuotnčjší  práce  an- 
vitezů  v  gymnických  hrách  přivedlo  řecké  tického  s.  Slavná  je  též  skupina  Laokoónta 
sochaře  k  volnému  a  věrnějšímu  znázorňo-  (vyobr.  viz  L  a  ok  oón),  jež  vznikla  asi  na  roz- 
váni lidského  tela,  než  bývalo  kdykoli  dříve,  hraní  ll.a  I.stol.př.  Kr.;  jakopfivodci  jmeno- 

V  Ai^^ině,  Argu.  Sekyóně,  Athénách  atd. !  váni  jsou  Agésandros,  Athénodóros  a 
vznikly  proslulé  školy;  Dipoinos  a  Skyl-  Polydórosz  Rhodu.  Apollónios  a  Tau- 
lis,  Káilón,  Onatas,  Kanachos,  liagclái-  riskos  z  Trall  vytesali  skupinu  řeč.  Far- 
das   a  j.  jmenováni  jsou  jako  slavní  mistři,  neský  býk  ytoro   Famese,  vyobr.  viz  při  či. 

Doba'  kdy  v  Athénách  vlád    Periklés,  při-  Farncská   sbírka),  nalezenou  jako  Lao- 

vcdla  řecké  s.  k  prvnímu  rozkvětu.  Kalamis,  koón  v  XVI.  stol.  (nyní  v  národ,  museu  nea- 

jehož  dila  prozrazovala  obratnost  a  půvab  polském). 

komposice  spolu  s  láskou  k  přírodě,  je  před-  Dob\tím  Tarcntu  a  Syrakus  (212)  Římané 

chůdce  největšího  mistra  řeckého.  Feidias  po  prvé  ukořistili  větší  počet  řeckých  soch, 

^v.  t.)  působil  v  Athénách  za   Kimóna,  pak  pak  za  Aemilia  Paula  (168)  a  Muminia  (146>. 

jako  přítel  Periklcův  o  výzdobě  Akropole,  za  SuUy  a  Pompeia  výrobky  řeckého  s.  staly 

Z  prvních    jeho    prací    bvla    kovová    socha  se  zbožím  exportním,  do  Řima  pravidelně  do- 

Athény,  zvaná,  ale  mylné,   Promachns    ^bo-  váženým.    Římské  s.  domorodé  nacházelo 

jovnás  neboť  zobrazovala  bohyni  ozbrojenou,  se  před  lim  pod  vlivem  vzorů   foinických  a 

ale  klidně  stojící.  Pozlacený  hrot  jejího  oštěpu  egyptských,  etruské  umění  však  záhy  jiŽ  na- 

spatřovali  prý  plavci  na  moři  již  u  předhoři  podobilo  vzory  řecké.    Za  imperatorů  řím- 

Sunia.  Pak  následovala  nejslavnější  jeho  díla,  ských  od  Augusta  až  po  Hadriána  řečti  so- 

Zeus  na  trůně  sedící  \  0\\mpú  vl  Athéně  Par-  chaři  b>li  v  Itálii  četné  usazeni,  tak  na  př. 

thenos  v  Parthenóně  athénském  (provedena  ApoMíSnios,  Diogenés,  jenž  vyzdobil  Pan- 

r.  438),  obě  sochy  byly  chryselefantiny,  obě  iheon,   Agasias,   od   něhož   pochází   t,  zv. 

zničeny,    a  toliko   z  mincí   (Zeus)  a  z  men-  borghesky  sermíř  (nyní  v  Louvrů,  vyobr.  vix 

šich  sošek  (Athéné)  známe  povšechný  jejich  Agasias),  virtuosni  dílo  umění  sochařského, 

vzhled.  Za  to  spatřujeme  v  kusých  zbytcích  Etruské  umění  sochařské  zabývalo  se  hlavně 

vnější  výzdoby  Parthenónu  díla,  na  něž  Fei-  modelováním  hliněných  náhrobkův  a  kovo- 

dias  působil  buď  přímo,  buď  vlivem  svým  lijectvím.    V   Řimě    císařském    však    vládlo 

jako  učitel  a  mistr  družiny,  která  prováděla  vlastně  umění  řecké.    V  prvním  století  řím. 

metopy.  vlys  a  oba  štíty  itympana).   Nejzná-  impéria  vznikly  známé  sochy   Belveder ského 

mějši  ze  žákii  Fcidiovýčh  byl  Alkamenés.  Apollóna  (vyobr.  viz  přílohu  ke  či.  Apollo n), 

Z  téže  doby  pocházejí  zachované  skulptury  t.  zv.  Diany  Versaillské  (vyobr.  viz  při  či.  Ar- 

z  Erechthcia,    reliéfy  z  chrámku   Niké  ibo-  temis)  a   Venttše  Medicejtké  —  dila  mnoho- 

hyně  vítězství),  z  chrámu  Apollóna  ve  Figa-  krátě  reprodukovaná  a  často  za  nejslavnější 

Icii  a  z  náhrobku  v  Gjolbaši  v  Lykii  (héróon,  a  nejcennější  celého   starověku   pokládaná, 

od  r.  1882  ve  Vídni).   Slavné  jsou  karyati-  Archaisujíci  plastiky  za  času  Hadrianova  stý- 

dy,  nesoucí  kryt  jižní  předsíně    Krechtheia  kají  se  však  již  s   prvními  výtvory   s.  křé- 

V  Athénách,  lidem  prostě   nazvané  >hai  ko-  sfanského. 

rai«  (ott  xÓQai  —  děvčata).   Za  dílo  Alkamc-  Ve  starokřesfanském  uměni  dominuje 

novo    pokládány    sochy    v    západním    štítě  malířství,  také  v  podobě  uměni  musivniho 

chrámu  Zevova  v  Olympii ;  vých.  štít  provedl  čili  mosaikového  plastika  ustupuje  před  ním 

prý  Paiónios  z  Mcndy,  od  něhož  zacho-  :i  zakrňuje  ve  východní  říši  Římské,  skorém 
válo  se  zjištěné  dílo,  Niké  Messénskd.  Po  Fei- ,  úplně  mizí  v  Byzanci  (v  dařihradé),  poblíže 

diovi  největším  sochařem  byl  vrstevník  jeho  země,  kde  před  půl  tisíciletím   dosáhlo  vý- 

Polykleitos   ze  Sekyónu.  Jeho   Dory/oros  voje  tak  mocného. 

(muž  s  oštěpem)  zván  je  kanón,  t.  j.  pravzor  V  prvních  stoletích  středověku  výtvarné 
rozměrů  lidského  těla.  jiná  socha  athléta  je ',  umění  evropské  nacházelo  se  v  úpadku  a  S. 
Diadumenos  (jinoch  uvazující  siná  čelo  pásku  *  na  severní  straně  Alp  sotva  zasluhuje  slouti 
vitězc).  Také  ve  IV.  stol.  př.  Kr.  Athény  a  uměním.  V  Itálii  ani  v  tomto  období  odvě- 
Sck\»'>n  jsou  sídla  vyvinutého  sochařského  kých  zápasů  mezi  stěhovavými  národy  s.  ne- 
uměni řeckého.  V  hlavním  městě  Hellady  zaniklo  docela,  četné  vzorv,  třebas  jen  zlomky 
pracovali  tehdy  Skopas  a  Praxitelés,  antického  umění,  zůstávaly  na  očích  nových 
v  áekyóně  Lysippos.  Vzácně  příznivý  osud  pokolení  a  působily  na  tvořivost  nově  vzni* 
zachoval  nám  dílo  Praxitclovo  v  originále,  kajícího  církevního  umění  křesťanského. 
je  to  Hermes  s  malým  Dlom-sem  (vyobr.  viz  V  Čechách  je  sochařských  prací  z  této 
při  či.  Praxitelés).  Z  Lysippových  soch  doby  poskrovnu,  zachovaly  se  toliko  menší 
athléta  znám  je  Apoxynmenos  (jinoch  po  zá-  plastiky,  bronzové  krucifixy,  řezby  z  kosti, 
pase  stirá  si  hřeblem  prach  s  pravé  paže,  ale  i  vtěchto  malých  plastikách  patrnvjsou 
replika  ve  Vatikáne,  vyobr.  viz  při  či.  Ly-  stopy  staré  tradice  rímsko-řecké.  Ve  XÍI.  a 
sippos).                                                          '  XIII.'  stol.  po  Kr.  české  s.  zkvétalo  tak  uté- 


Sochařství. 


607 


iené,  ie  vxácné  jinak  památky  z  této  doby 
(tympanon  od  sv.  |iři  na  hradě  Pražském. 
z  braný  Juditina  mostu,  kostela  hrusického, 
kostela  sv.  Jakuba  v  Hoře  Kutné,  kostela 
v  Zábofi)  s  dostatek  potvrzuji  zprávy  leto- 
piscfiv  a  kronikáffiv  o  bohatém  vyzdobeni 
staveb  sochařskou  prací.  Ale  teprve  ve  sto- 
letí XIV.  české  a.  nabylo  důležitosti  a  také 
samostatnosti,  jak  toho  důkazem  jsou  pro- 
slulá kovová  socha  sv,  Jiři  na  hradě  Praž- 
ském, poprsí  na  triforiu  chrámu  svatovít- 
ského, socha  sv.  Václava,  sochy  na  staroměst- 
ské věži  mostní,  z  XV.  stol.  pak  pochází 
socha  Panny  Marie  s  Je^iskem  z  kaple  na 
radnici  staroměstské,  socha  Spasitelova  na 
radnici  kutnohorské  (od  mistra  řezbáře  Ja- 
kuba). 

V  Německu  činný  byl  v  XI.  st.  opat  Bern- 
ward,  zanechav  v  Hildesheimě  práce  z  kovu 
4 dvéře  8  reliéfy,  sloup).  V  Sasku  nacházejí 
se  ve  Freiberce  (v  Rudohoři)  na  t.  zv.  »zlaté 
fortné<  sochy  z  kamene  velmi  uměle  vyte- 
sané,dále  památný  jsou  skulptury  ve  Wechsel- 
burku.  V  It;ilii  Niccoló  Pisano  (v  polovině 
XII.  stol.)  vynikal  značnou  dovedností  i  vý- 
raznosti svých  postav  a  po  něm  následovali 
uměld  vysokého  nadáni  a  také  značného 
realismu,  jako  Giovanni  Pisano,  syn  Nic- 
colův,  Andrea  Pisano  (^oi'Oif>^;H>r/tf/ ba tti- 
stería  ve  Florencii),  O rcagn a  (řo^^mo/rti/i/m 
hlavního  oltáře  v  Orsanmichele  t.),  Jacopo 
della  Qnercia,  Ghiberti,  Donatello 
jsou  pak  mistři  XV.  věku,  jimž  na  sever  od 
Alp  nenf  rovných.  Znali  již  dobře  antiku 
i  přírodu,  Donatello  na  př.  liboval  si  v  rea- 
listickém podáni  předmětů  zabíhajícím  do 
krajnosti  Qcho  David).  Desiderio  da  Setti- 
gnano  a  Benedetto  da  Majano  jsou  vý- 
borní portraitisté,  vyšli  ze  školy  Donatellova 
realismu.  Luca  della  Robbia  modeloval 
hliněné  reliéfy,  vypaloval  je  a  poléval  ba- 
revně. K  těmto  velikým  umělcům  nelze  při- 
rovnávati sochaře  německé,  kteří  při  veške- 
rém sklonu  k  realismu  nedovedli  vytvořiti 
postav  tak  životných  a  zároveň  lepotvárných, 
jako  mistři  vlašti.  Přes  to  řezbáři  a  kameníci 
Adam  Krafft  v  Norimberce,  Hans  Brůgge- 
man  ve  Šlesviku,  Tilman  Riemenschnei- 
der  z  Vircpurka,  Michal  Pacher  z  Tyrol 
zasluhuji  zmínky  jako  sochaři  technicky' vy- 
spělí, jimž  ovšem  tradice  a  požadavky  cír- 
kevní nedovolovaly,  aby  ve  svém  umění  do- 
spěli k  samostatnému  pojímání  přírody.  V  de- 
tailech probuzuje  se  u  nich  jakýsi  zdravý 
realismus,  ruce,  nohy,  svalstvo  trupu,  vržení 
rouch  prozrazují  studium  skutečnosti,  ale 
dlouho  ještě  sty  lisují  vlasy  i  vousy  svých 
postav,  a  také  draperie  v  povšechném  rázu 
zůstávají  uměle  vykombinovány.  Vit  Stwosz 
(St  os  s) v  Norimberce  proslul  jaíco  mistr  řezby, 
ale  zároveft  jako  nepokojný  občan;  žil  též  a 

Pracoval  v  Krakově  (srv.  Poláci,  str.  57^. 
ctcr  Vischer  byl  výborný  kovolijec  (ná- 
hrobek sv.  Sehaida  v  Norimberce,  postavy  ry- 
tiř&  na  hrob^  á^»  Maximilíána  I.  v  Inšpruce), 
a  na  počátku  XVI.  věku  s.  v  dílnácn  zvo* 
Darů  v  a  pnškařů  spolčovalo  se  s  technikami 


řemeslnými  k  dílům  velmi  půvabným,  umě- 
lecky cenným,  jak  ukazuji  děla  (bombardy, 
pušky  tarasnice)  téiu  doby,  krásně  zdobená 
reliéfovými  obrazci  a  okrasami,  a  zvony 
s  bohatou  dekoraci  plastickou.  Mistr  Tomáš 
Jaroš  Brněnský  byl  za  krále  Ferdinanda  I. 
puškařem  na  hradě  Pražském  i  zvonařem, 
jeho  dílem  jest  fontána  v  královské  zahradě 
na  Hradčanech  {\pivajici  fontána;  srv.  též 
zlomek  pušky  [těžkého  dělaj  z  r.  1547,  nyní 
v  národním  museu  v  Pešti,  se  znakem  města 
Domažlic). 

V  pracích  mistrů  posledně  jmenovaných 
hlásila  se  již  renaissance  k  životu,  ale  v  pod- 
statě byli  ještě  pod  vlivem  gotiky.  Dřevěné 
řezby  polychromovali,  opatřujíce  je  nejprve 
nátěrem  křídovém  nebo  vrstvou  plátna,  v  níž 
provedli  jemnější  modelaci  a  pak  je  malo- 
vali a  zlatili.  I  kamenné  skulptury  barvili, 
jako  zvykem  bylo  jiŽ  za  vlády  slohu  román- 
ského. 

Touže  dobou,  v  XVI.  stol.,  s.  v  Itálii  do- 
stoupilo vrcholku  své  slávy,  kráčejíc  tak 
ruku  v  ruce  s  malířstvím  a  stavitelstvím. 
Giov.  Fr.  Rustici  a  Andrea  Contucci,  ře- 
čený Sansovino,  vyšli  z  Florencie,  odtud 
počal  svojí  dráhu  nejmocnější  zjev  v  říši 
soch.  umění,  Michel  Angelo  Buonarroti. 
Benvenuto  Cellini,  zlatník,  ciseleur  a  kovo- 
lijec, Lombardi  v  horní  Itálii, Jacopo  Tatti, 
žák  Contncciho,  též  řeč.  Sansovino,  v  Be- 
nátkách, kráčeli  vesměs  v  jeho  šlépějích. 
Giovanni  da  Bologna  spokojoval  se  býti 
jeho  napodobitelem,  tak  že  po  Mich.  Ange- 
lovi není  v  Itálii  sochařů  samostatnějších  a 
svérázných.  M.  Angelo  nebyl  přímý  realista, 
ale  jeho  znalost  anatomie  lidského  tčla  byla 
dokonalá  a  nejsmělejší  postoje  jeho  soch 
neodporují  možnosti  pohybů  skutečně  pozo- 
rovaných. Při  tom  M.  Angelo  ovládal  tech- 
niku sochařskou  s  jistotou  a  smělosti  bez- 
příkladnou, zacházel  s  dlátem  nadmíru 
obratně.  Vytvořoval  si  nové  typy,  liboval  si 
v  gigantních  tvarech  a  mohutných  rozměrech 
tělesných,  vlévaje  do  svých  soch  vždy  libou 
harmonii  obrysův  a  rhythmických  pohybů. 
Stal  se  průkopníkem  malebného  směru  v  s. 
Lorenzo  Bernini  nebo  Alessandro  AI  gard  i 
jsou  proti  němu  titěrní  a  přepiaií,  a  v  XVII.  st. 
bylo  to  právě  maniristni  napodobování  jednak 
Angelovské  mohutnosti,  jinak  Sansovinské 
graciosnosti,  čemu  všude  tleskali.  Adrian  de 
Vries,  Nizozemec  a  žák  Giov.  da  Bologna, 
žil  a  pracoval  za  Rudolfa  II.  a  za  Valdšteina 
v  Praze  (zde  v  uměl.  prům.  museu  bron\ový 
kůň,  v  měst.  museu  bron\,  socha  Herakléa^ 
jiné  práce  ve  Vídni  atd.).  Dekorativní  půso- 
bivost a  bravurní  modelace  nahrazovaly  ve- 
likost a  důstojnost  výrazu  velikých  mistrů 
renaissance,  sochy  jsou  lepotvárné,  virtuosně 
provedené,  ale  prázdné,  více  koketní  než 
úchvatné.  Také  volba  předmětu  podléhá  pro- 
měně. Sochy  světcův  a  světic,  pokud  je  so- 
chaři pro  církevní  potřeby  dodávají,  jsou 
mnohdy  pojaty  velmi  světsky,  za  to  setká- 
váme se  s  četnými  sochami  bohův  a  bohyň 
antických,  únosy  najád  a  nymf,  skupiny  mi- 


608  Sochařství. 

lostAé  nebo  i  lascivnc  jsou  zjevem   obyčej-  pak   na   hřbitovy,    slouží-li   soukromnikůni. 

ným.   tu   i  tam  Merkur,  Theseus.    f  lérákiós  Mocnáfi  a  vladafi  zaměstnávají  sochafc  bu- 

poskyiuji   příležitost  ke  znázornění    mužské  dovánim   velikých  pomníku,  mnohdy  velmi 

krásy  a   sily.    Obnažené   télo  lidfké  vitézi,  šablonovit>ch/konvence  nastupuje  na  místo 

draperie  mizí.  vynalézavosti  umčlecké  a  %,  nabývá  w  svých 

Ve  ?'rancii  již  v  XVi.  sto!,  vznikla    škola  ncjvět?ích  a  nejnákladnějších  výtvonch  rázu 

Fontainebleauská«  a  vynikali  Jean  Gouj  on  a  jakéhosi  umem  ofíiciálniho.  Tak  jeví  se  až 

Germain  Pilon,  za  iJudvíka  XIV.  Krangois  do   skionu    XIX.  stol.   hlavné   v    Némecku, 

Girardon,    l'ierre    Pi:gct,    Anloine   Coy-  v   Rakousku,    v   Rusku,   oživne    ve   Francii 

sevox,  kteří  rovnéž  následuji  italské  vzory  pod  vlivem  naturalismu,  je  v  Itálii  více  umé- 

z  doby  vrcholné  renaissance,  ale  přeměňují  leckym  průmyslem   ve  velkém   a  vá:idc  se 

je  po  svém  zj)úsobó  v  díla  ryze  francouzská,  zdokonalením  své  techniky  jak  v  tesání  ka- 

graciosnějši  a  také  pončkud  divadelně  at\k-  mene   tak   v  lití   z  kovu   přece  ustupuje  sc- 

tovanéjši,  než  jsou  italská.    Nicméně  od  té  sterskému  umění  malířskému;  mimo  pomníky 

doby  francouzské  s.  udríelo  se  na  předním  a  náhrobky  netvoří  než  >architektonické  vý- 

místě  v  soutěži  evropské  a  zachovalo  si  tloSré  zloby  *  a  drobné  práce  sošnické  pro  komnaty 

tradice  svoje  podnes  i  jest  stále   v  přímém  králův  a  šlechticů.  Tu  i  tam  povstane  uraé- 

styku  s  pf  irodou,  co  se  dotýká  podáni  tě-  !ec.  nadšen  antikou,  imituje  sochy  bohův  a 

lesného  zjevu,  a  stále  duchaplné  a  vynalé-  bohyň.  Afrodité,  Psýché,  Nymfy,  Ámazonkv, 

zavé  ve  svých  námětech.  ;enské  postavy  kiásy   velmi  pravidelné,  ale 

V  Nizozemí  vynikl  Frani;.  Oii  (J  nes  nov,  cliiadné  opět  všude  vycházejí  z  dílen  sochařů, 
řečený  il  Fiamminjro,  a  jeho  žák  Aiius  ijuel-  ktcři  jimi  dokazují  svoji  znalost  antiky  ado- 
linus^.  sáhuji  státn-ch  cen  a  stipendii.  Opět  sochaři 

V  Čechách    mimo    uviděného    Adr.   dc  putují  do  Říma,   do   sbírek  antik,  abv  tam 
Vries  líracovaii  v  12.  pol.  XVI.  stol.  též  Alex.  seznali  pravzory  dokonalosti  sochařské.  Od 
Colin  {hrobka  královská  a  sv.  \íta  v  Praze  času  lorda  Flgina.   který  odnesl  z  athénské 
Jako  zvonaf   piosiul   Brikci  z   Cinperka.  Akro;olc  nejzachovalejší  zbytky  sochaře- 
R.  1572  zhotovil  zničenou  nyní /ftf.^Mii  v  Lou-  liciů,  řecké  s.  stálo    Jc   uznaným   vrcholem 
ncch  Vincenc  Strasryba,  staroměstský  pri-  [>1  stického  umění  a  zobecnělo  mínění,  že 
mátor  Krociu  z  Drahobejle  dal  sdělati  mra-  nelze  je  překonati.  Canova  v  Itálii, pak Fran- 
morovoc,   rovnřž  i)oborenou  kašnu,  bohatě  couz  Chaudct.   Španěl  don  José  Alvarez. 
zdobenou,  na  .Staroměst.   rynku    (1590—91,  Angličan  Flaxman,VlachTencrani,  Němec 
zbytky  v  měst.  museu  ]^ra2ském\  f^ravilěpo-  Dannecker  a  j.    v.  tvořili    uhlazená  diU 
dobně  od  sochařů  v  ašskvch.  Pro  (echy  na-  unylé  krásy.  Nad  ně  vyniká  Thorwaldsen, 
stala     pak     doba     /.vlastního     rozkvětu     s.  dánský  uměkc  [y  Itálii  zvaný  Torrc  di  Val- 
v  XVllI.  stol.  Jan  a  Ferdinand  Rrokoffové,  distano).     Pak    nastupují    Schwanthalcr 
Matěj   Braun   z  Braunu   vytvořili   nádher-  v  Mnichově,  Václav  Levý,  náš  první  sochař 
nou  galerii   kamenných  skupin    na  Karlově  od  času  RrokotTův  a  Brauna,  a  četná  družina 
mostě  v  Praze,    a  jejich   dila  sama   o  sobě  německých  sochařů,  kteří  ani  za  vlády  ro- 
dostačují.  áby  vtiskl :i  českému  8.  této  doby  mantismu  neopouštěli  klassickc  vzory,  smě- 
ráz  umění  vyspělého.  S;in  komposice,  výraz  sujíce  kanén  itcké  kiásy   s  prvkv   své  pro- 
tváíí  a  jícst  poněkud  einfatitký  a  i^roveden!  buzené    uvědomělosti   germánské,    \'   Praze 
vždy  virtuosní  vyznamenávají  lyto  i^ráce  před  pracovali   bratíí  Maxové   úplně   ve  smysle 
mnohými  sochami  soudobými  v  Německu,  této  školv  německé.  Levv  vvšinul  se  nad  né 
kde  si   libovali   v  usedlejším   kliuu   a  spolu  svou   vřelejší   procilěnosti  i  icctinickou   do- 
antikisnjicí  monumentálnosti.  Ondřej  Schlíl-  konalostí. 

ter  v  Berlíně  a  Jiří  Rafael  Donner  ve  Vídni       Také    v    s.    realismus   působil    převratně, 

rcpraestntují  toto   období.    VideúsKý   mistr  ot(  vřel  oči  umělců  pro  skutečnost  a  odviátil 

má  více  lemperamcntu  a  smyslu  pro  ladnost  je  od  akademické  šablony,  jakož  i  od  lichého 

linie.    Nová    renaissance    vsak,    totiž    obrat  napodobování  antiky.    P.  J.  David  v  Paříži 

k  řeckému  s.  jako   ke   vzoru    nově   objeve-  mrl  veliký  vliv,  jeho  žáci  v  Belgii  (Fraikin, 

nému,  způsobila  i  jinde  jakési  uklidněni,  vy-  Neefs,  Simonis)  i  ve  Francii  nazírali  zcela 

střídala  snahu  po  malebnosti  snahou  po  mo-  jinak   na  přírodu,   nelekali  se  její  pravdy  a 

numentáinosti.   Dějiny  s.  stávají  se  piik  (iě-  snažili  se  b\t»  také  pravdivými.  Jsou  to  pravě 

jinami  pomníků.  Již  mistři  ilal.  lenaissanee  oni.  kteří  zasluhuji  jména  klassicistů,  nebof 

Donatello  (ji\dťckJ  socha  GattameLiU-  v  Pa-  zachovali    slavné   tradice    francouzského   s. 

(lově)  a  Vrrocchio  (taková  tť7,  Colleoni  v  lU:-  mnohem  lépe,  než  přívrženci  antiky. 
nátkách)  postavili  jakési  pravzory  monumen-        Houdon  a  David  ď.Anjjers  jsou  již  znační 

lálniho  pomniini  na  oslavu  zasloužilých  osob  realisté,  úč   se    přidržují   mnohých   formaht 

soudobých  ntbo   bývalých,  majíce  na  očich  starsílio    s.,    Carpeaux,    Mercié,    Dela- 

vzory  riniské  a  zpracovávajíce  je  realismem  planche.  Chápu,  Barrias,  vybírají  si  rádi 

nově  probuzeným.  Klassický  vzor  řecký  na-  námětv  staré  školy  (Merciě   Davida,  Barrias 

bývá  pak  převahy  nad  smyslem  pro  skuteč-  Spartaka  atd.',  ale  zároveň  všímají  si  života, 

nost,  za  to  klesá  porozumění  pro  s.  a  záliba  jak  kolem  proudí,  i  lidí  žijících:  Falguiere, 

v  jeho   výtvorech  v  širsirh  kruzích  obecen-  Dalou,  Dubois  nestarají  se  příliš  o  antiku, 

štva;   s.  dává  se  do   služeb   státu   a  vlády,  Frémiet   nehlásí   se  k  ní  vftbcc,  a  je  vý- 

má-li  tvořiti  díla  pro  veřejnost,  uchyluje  se  borný  modelleur  zvířat  jako  Barye,  všichni 


SochařstvL 


609 


však  modeluji  lidská  těla  věrné  podle  vidě- 
ného, ncpřetvořují  a  nepřetvářejí  přírody, 
ale  hledají  v  ní  vše  rázovité  a  podstatné. 
Konečně  přichází  Rodin,  hlásaje  úplnou  ne- 
závislost sochaře  na  jakýchkoli  vzorech  minu- 
losti, virtuosni  modeleur,  který  úmyslně  po- 
hrdá váim,  co  se  zove  technickou  vyspě- 
lostí. Bartholomé  (hřbitovní  pomník  Brána 
smrti)  kráčí  podle  něho,  hledí  si  techniky, 
ale  jinak  pohrdá  starým  uměním,  jako  Kodin, 
a  snaží  se  stejně,  ab}r  ho  nikdy  nepřipomí- 
nal. Nová  hesla  zaznívají.  S.  žádá  pro  sebe 
právo  býti  malebným,  chce  vystihovati  první 
dojem  viděného  předmětu  (impressionismus 
v  a.)  a  snaží  se  dosíci  eííektů  často  zcela 
neplastických  (lesku,  jiskření,  pohyblivosti 
povrchu  atd.)  prostředky  plastickými  (mo- 
delaci  drsnou  a  nepropracovanou'  atd.).  S. 
uvolnilo  tím  pouta  akademismu,  ale  nepře- 
mohlo  zcela  konvencí,  poddávajíc  se  mód- 
nímu smčru  často  příliš  ochotně. 

V  Německu  lze  znamenati  po  válce 
X  r.  1870 — 71  značný  rozmach  s.,  vzniká  ve- 
liké množství  pomníků  na  památku  padlých, 
na  oslavu  Viléma  I.  a  jeho  generálů.  Jsou  si 
však  skorém  všechny  podobny  a  není  mezi 
nimi  díla  vynikajícího.  V  Berlíně  Vilém  II. 
dává  postaviti  vítěznou  aleji  Siegesallee  v  Oboře 
(Thicrgarten)  s  řadami  pomníků  vladařů  Ho- 
heozollerských.  Begas,  Siemering,  Hund* 
ricser,  BrUtt,  Schaper  a  j.  při  takových 
pracích  přibírali  z  francouzského  realismu, 
co  se  jim  zdálo  prospěšného,  Zumbusch, 
Weyr  a  Tilgner  ve  Vídni  jsou  jim  po- 
dobni, posledně  jmenovaný  přibližuje  se  však 
francouzskému  s.  nejvíce,  má  živější  letoru 
a  hbitější  ruku  neŽ  Severončmcí. 

České  a.  XIX.  věku  opustilo  vzory  ně- 
mecké, jichž  si  nevšímali  již  V.  Levý  a  Boh. 
Schnirch,  a  vlivem  malíře  Jos.  Munesa  při- 
kročilo k  utvoření  rázovitého  typu  českého, 
jak  jej  formuloval  J.  V.  Mysl  bek.  Základ 
je  realistní,  a  neilepší  práce  Myslbekovy 
ukazuji  mistra  jako  žáka  přírody,  kterou 
mohutnýma  rukama  uchvacuje  a  ztělesňuje. 
A.  Popp,  A.  Procházka,  Hergesel,  Mau- 
der  a  z  mladších  též  Sucharda  sledují  jeho 
cestu,  Sucharda  pak  opouští  vůbec  tradice 
akademie  a  hledá  styky  s  modernou,  kterou 
zastupují  žáci  a  napodobitelé  Rodinovi.  Pří- 
jezd tohoto  umělce  do  Prahy  a  výstava  jeho 
prací  zde  zahájená  utvrzují  českou  modernu 
sochařskou  v  jejím  směru;  Mařatka,  Ša-; 
loun,  Bílek  ř*  1872  v  Chýnově),  Halman, 
Kafka  a  mladší  umělci  z  akademie  i  z  uměl.- 
prům.  školy  v>éli  jsou  úplně  prosti  aspiraci, 
aby  soupeřili  s  antikou,  staví  se  na  základy 
vlastni  silou  položené.  Malebnost  a  dekora- 
tivnost  jsou  cílem,  realistické  vystiženi  sku- 
tečnosti při  lehkém  a  svižném  zpracování 
hmoty  jsou  prostředkem  tohoto  s.  Také 
v  Néniecku  a  v  Rusku  rozšiřuji  se  vlivy 
sochařské  moderny.  V  carské  říší  nedařilo 
se  s.  ve  středověku  proto,  že  v  pravo- 
slavné církvi  z  dob  ikonokiastŮ  trvala  nechuf 
proti  plastickému  zobrazování  svatých.  Te- 
prve počátkem  XIX.  stol.  vyrůstá  ruské  a. 

OoAy  SloToik  Hmutnýt  sr.  XXm.  19a  1906. 


Z  pAdy  cizími  vlivy  připravené.  Francouz 
Falconet  je  tvůrcem  pomníku  Petra  Vel., 
Martos,  B.  Orlovskij,  Mikěšin,  Klodt 
pracují  vesměs  podle  západních  vzorů,  a 
též  Ántokolskij  podléhá  vlivům  fran- 
couzského realismu  v  a.  Drobnější  plastika 
rovněž  sleduje  snahy  realismu,  a  tak  i  mo- 
dernistni  hnuti  nachází  zástupců  v  Paříži 
vyučených  (Trubcckoj:  srv.  Rusko,  str. 
279  si.). 

S.  po  stránce  technické.  Dílo  sochař- 
ské, trojdimensionální  jako  skutečné  těleso, 
vzniká  zpracováním  hmoty,  kamene,  kovu, 
dřeva,  hlíny  atd.,  kterážto  hmota  různými 
nástroji  a  manipulacemi  nabývá  tvarů,  jaké 
umělec  vymyslil.  Kámen  tesá  pomocí  dlát 
a  palice,  vrtá  a  ryje  kovovými  nástroji,  hladí 
smirkem,  pemzou,  chagrinem  (rybí  koži). 
Dřevo  zpracuje  dláty  a  noži  (viz  Ře žhář- 
ství), poddajnější  hmo  y  (mastek,  alabastr) 
krájí  a  vyřezává.  Kov  bývá  v  a.  zří  Jka  zpra- 
cován v  obyčejném  svém  stavu,  t.  j.  za  tuha 
(řezby  v  železe,  stříbře, zlatě,  viz  Ryjectví), 
ale  obyčejně  taven  a  tak  do  kadlubů  (forem) 
vléván  (lijectví).  Z  hlíny  sochař  hněte  svá 
díla,  rozmělniv  jíl  plavený  a  čištěný  vodou 
do  té  míry,  aby  jednak  bylo  lze  bez  zvlášt- 
ního úsilí  jej  zpracovati,  jinak  aby  jíl  za- 
choval tvary  jemu  dané.  Činnost  tato  slově 
modelování,  sochař  používá  při  tom  rukou 
a  prstů  jakož  i  kovových  nebo  dřevěných 
škrabátek  (špachtlí,  z  něm.  Spachtel),  Za 
naší  doby  každá  činnost  sochařská  počíná  se 
modelováním  z  hlíny  nebo  vosku  nebo  též 
z  hmoty  uměle  připravené  (plasteliny),  byf 
i  konečné  dílo  mělo  býti  kamenné  nebo  ko- 
vové. Sochař  pořídí  si  model  a  provádí 
pak  tento  v  určeném  materiále  i  v  žádoucích 
rozměrech.  Hliněný  model  totiž  bývá  pro- 
veden buď  v  rozměrech  pozdějšího  originálu 
kamenného,  kovového  atd.  nebo  je  menši. 
Tak  sochaři  k  pracím  značně  rozměrným 
robivaji  model  menší  (návrh,  skizzu),  pak 
model  pon  ocný  (v  životni  velikosti)  a  ko- 
nečně pak  případný  model  ve  velikosti  žá- 
dané, na  př.  dvojnásobné  skutečné.  Takové 
veliké  modely  stávají  se  nutnými,  jde-li 
o  provedení  sochy  v  kovu,  pro  kamenné 
stačí  model  menši.  Řekové  a  z  novějších 
mistrů  Michel  Angelo  Buonarroti  pracovali 
často  bez  modelu,  pouze  poJle  malé  skizzy, 
avšak  sám  veliký  mistr  renaissance  přesvědčil 
se,  že  taková  práce  jest  obtížná  a  že  vede 
ke  ztesání  balvanu,  t.  j.  Že  postupem  práce 
snadno  uteše  z  materiálu  vrstvy  pfíliš  značné 
a  dílo  tak  zkazí.  Proto  modelováni  je 
hlavním  výkonem  umělce  sochaře.  Pomocí 
nákresů  nebo  drobnějších  hliněných  skizz 
sochař  nanáší  hlínu  s  počátku  zhruba,  ubírá 
nebo  přidává  podle  poznané  potřeby,  mění 
podle  libosti  na  tvarech,  postoji  atd.,  až  na- 
bude modelu  zamýšlené  tvářnosti  a  propra- 
covanosti. Dokončený  model  bývá  odléván 
(sádrou),  ač  lze  jej  také  vypáliti.  To  stává 
se,  když  socha  má  býti  terracottou  (franc. 
terre  cuite,  it.  terra  cotta),  poněvadž  však 
hlína  při  pálení  i  schnuti  se  smršfuje  a  tvary 

39 


^10 


Sochockij  —  Sochor. 


své  mění,  jest  odléváni  sádrou  pomfickoa 
nejobyčejnější.  Potom  nutno  model  přenésti 
ve  hmotu  definitivní,  v  kámen,  dřevo,  kosf, 
kov  atd.  Hmota,  již  lze  zpracovati  řezacími 
nástroji,  upraví  se  jako  balvan  nebo  špalek 
v  žádoucích  rozměrech.  Kámen,  na  př.  mra- 
morový tes,  postaví  se  vedle  modelu  tak, 
aby  ani  dosti  málo  se  nepohnul.  Jde  pak 
o  zjištění,  kolik  hmoty  nutno  utesati.  Punkto- 
váním  zjistí  se  jednotlivé  body  nejvíce  vy- 
stupující. Nad  modelem  zavěsí  se  v  jisté 
vzdálenosti  dřevěný  rámec  čtyřhraný,  po 
stranách  rozdělený  na  stejné  díly,  očíslo- 
vané; nad  balvanem  upevni  se  podobný  rá- 
mec, buď  téže  velikosti  a  téhož  rozdělení, 
má-li  býti  socha  týchž  rozměrů  jako  model, 
nebo  poměrně  menší  či  větší;  s  jednotlivých 
bodá  rámce  spuštěna  jsou  olověná  závaží, 
podle  nichž  lze  jednotlivé  body  modelu  pře- 
nésti v  přiměřených  vzdálenostech  na  balvan. 
Počne  se  určováním  nejvýznačnějších  bodů 
modelu  (na  př.  temene  hlavy,  jako  nejvyššího 
bodu,  ramene,  loktův  atd.).  Změřením  verti- 
kální i  vodorovné  vzdálenosti  těchto  bodův 
od  šňůrek  kolmě  svislých  vynese  se  bod 
za  bodem  na  plochy  balvanu,  vrtáním  do 
hloubky  a  odtesáním  kamene  se  odkryje. 
Z  balvanu  vystupuje  tak  socha  ve  všeobec- 
ných svých  rozměrech,  nejprve  plošně  ohra- 
ničených, pak  přibýváním  dalších  zjištěných 
bodův  i  co  do  tvaru  svých  podrobněji  a  po- 
drobněji. Tak  lze  stálým  vyměřováním  no- 
vých bodů  v  menších  vzdálenostech  od  sebe 
zcela  mechanicky  vypracovati  sochu  z  ka- 
mene do  té  míry,  že  je  věrnou  odlikou  mo- 
delu. Tato  práce  punkto  vání  nevyžaduje  tedy 
uměleckého  nadání,  jako  spíše  důvtipu  a 
řemeslné  zkušenosti,  umělci  ponechávají  pro- 
vedení její  kameníkům  (it.  scarpelUnf)  a  při- 
stupují teprve  na  konec  sami  s  dlátem  před 
sochu,  aby  odstranili  zbylé  potud  vrstvičky, 
mezi  puníctováním  nevyšetřené  body  a  pro- 
vedli modelaci  do  všech  jednotlivostí  s  do- 
statečnou jemností.  V  mramorových  lomech, 
na  př.  v  Carraře.  provádí  se  v  dílnách  tako- 
véto punktování  podle  zaslaného  modelu 
zcela  po  řemeslníčku,  umělci  dodá  se  socha 
již  skorém  vypracovaná,  by  ji  dokončil.  Jiný 
způsob  přenesení  modelových  rozměrů  na 
balvan  je  novější  dobou  oblíbené  vyměřo- 
vání pomocí  kružítka  {Greif\irkel ^  Taster^ 
lirkel).  Postupuje  se  podobně,  jako  při  užíváni 
rámce,  vyšetří  se  totiž  rozloha  a  vespolný  po- 
měr tří  vrcholných  bodů  na  modelu  a  na 
balvane,  od  nichž  nanášejí  se  pak  nové  a 
nové  body  zcela  po  způsobe  měření  geodae- 
tického  (triangrulace).  Něm.  sochař  Toberentz 
v  Berlíně  vynašel  zvláštní  stroj  k  usnadnění 
punktování,  který  prý  dobře  se  osvědčil.  — 
Pro  lití  vypracuje  se  podle  modelu  dutá 
forma  (kadlub),  při  menších  sochách  podle 
starého  způsobu  též  se  modeluje  voskem 
na  jádro  z  hmoty  ohnivzdorné.  Žhavý  tekutý 
kov  roztaví  vosk  a  vyplní  mezery  tím  vzniklé, 
tak  že  lze  dosíci  litiny  velmi  jemné,  vrstva 
kovu  zůstane  tenká.  Ve  starověku  sochaři 
vyznali  se  v  lijectví  velmi  dobře,  také  středo- 


věcí mistři  lili  ze  spčži  i  z  roosaii  velmi  do- 
vedně, poněvadž  znalost  techniky  se  udržo- 
vala y  řemesle  zvonařském  a  puškařském, 
tehdy  zkvétajícim.  F,H't, 

Soohool^J  (Sochocki)  JuHan  Vasilje- 
vič,  mathematik  rus.  (*  1842),  studoval  na 
universitě  petrohradské,  kde  se  stal  pak  pro- 
fessorem.  Hlavní  jeho  práce  jsou:  Téorija 
intégralnych  vyčetov  s  nékotorymi  prUa^eni- 
jami  (1868);  Ob  opredétennych  intégralaeh 
i  funkci) ach,  upotrebljajemvch  pri  ra^loj[enijach 
v  rjady  (1873);  Vysšaja  algebra  (1882);  réo- 
rija  Čišel  (1893);  Načalo  obíčago  najboljšago 
délitélja  v  priménéniji  k  téoriji  délimosti  alge- 
brajičeskich  čišel  (1893)  a  mn.  j.  Jest  předse- 
dou petrohrad.  mathemat.  společnosti,  jejichž 
prací  čile  se  účastní. 

Soohor  {říebel,  Brechstange),  dřevěná  neb 
železná  tyč,  bidlo,  kyj,  používaný  za  páku 
(v.  t.)  ke'  zdvíhání,  nošeni,  k  páčeni  před- 
mětů. Bývá  na  konci  přišpiČatélý  neb  roz- 
šířený a  ztenčený,  by  pod  těleso  nebo  do 
spáry  pohodlně  dal  se  vsunouti.  —  S.  v  pla- 
vectvi  {Ruderstange\  dlouhá  dřevěná  tyč, 
bidlo,  opatřené  na  jednom  konci  kovanou 
špičkou.  Upotřebuje  se  ho  k  odstrkáváni 
vorův  a  lodí.  —  S.  řídící,  sochůrek  ř.,  viz 
Lafeta,  str.  5516. 

Soohor:  1)  S.  Václav,  malíř  čcs.  (•  7.  říj. 
1855  v  Oboře  u  Loun).  Studoval  na  školách 
reálných  v  Lounech  a  v  Rakovníce,  pak  stal 
se  žákem  malířské  akademie  v  Praze,  odkud 
odcestoval  do  Mnichova  a  posléze  do  Paříže, 
kde  vstoupil  do  Školy  Carola  Duranda. 
Jeho  pařížský  pobyt  zůstavil  v  jeho  umělec- 
kém profilu  nejmarkantnější  rysy,  a  S.  ie  z  re- 
praesentantů  malířství  českého  vyspělého  za 
vlivu  malířství  francouzského.  Francouzský 
realismus  stal  se  jeho  credem,  ano  silné, 
zdravé  umění,  které  k  přírodě  lne  s  veškerou 
poctivosti  a  vřelostí  umělcovy  individuality, 
podmanilo  si  S-a  na  první  ráz  a  nadobro. 
Radost  ze  skutečnosti,  ze  světa  tvarův  a  ba- 
rev, jaké  oko  malířovo  postřehuje,  radost 
ze  všeho,  co  samo  silné  a  zdravé  již  zjevem 
svým  svědčí  o  životní  síle,  o  křepkostí  a 
zdatnosti,  ta  radost  ze  světa  a  zároveň 
z  vlastní  tvůrčí  síly  vyzařuje  z  každého  díla 
S-ova.  Na  světové  výstavě  v  Paříži  r.  1889 
visel  obrovský  jeho  obraz  Slavnost  Bofiho 
Téla,  a  byl  to  malíř  franc.  Alfred  Philippe 
Roli,  který  nikoliv  jako  učitel,  ale  jako  druh 
a  přítel  působil  na  tuto  malbu.  Proudy  světla^ 
atmosféra  parného  dne  i  s  prachem  a  čmou- 
dem oblévaly  tu  skupiny  lidu,  kněze  pod 
baldachýnem,  jízdní  četu  »SokoIac  atd.,  věrně 
podle  přírody  odpozorovanou  scenerii  a  byl 
to  první  veliký  český  pleinair  své  doby.  Na  Žo- 
fíně  a  r.  1891  na  jubilejní  výstave  obraz  ten 
budil  všeobecnou  pozornost.  Ale  již  dřivé 
S.  přihlásil  se  bravurně  malovanou  podobi^noM 
francouzského  plukovníka  (colonel  Daily)  na 
jarní  výstavě  v  Rudolfině.  R.  1891  připojil 
k  těmto  obrazům  ještě  několik  portraitů  (čísla 
katalogu  yýst.  304,  306,  308,  309  a  74),  pak 
obraz  V  Idini  a  Začátek  palbnr  (husaři  7.  pluku 
opěšali  zahajují  střelbu),   rozději  namaloval 


Sochovice  —  Sója. 


611 


za  názvem  V  polích  obrovský  gen  re,  pasačku 
s  kravou,  k  nimž  přistupuje  chasnik,  vše 
v  životní  velikosti.  Touto  malbou  chtéi  uká- 
zati, jak  ovládá  svoje  umění,  řemeslnou 
stránku  jeho,  úplně  a  souverainně,  naznačiv 
již  v  >BožímTčle<,  že  v  přemáhání  technic- 
kých obtíží  a  zpracovávání  velikých  ploch 
obra?.ových  záleží  jeho  sila.  Zalíbení  v  malbě 
vojenských  výjevů  došlo  nejpronikavějšího 
výrazu  v  díle  Srážka  ji\dy  u  Siře\etic  u  Král, 
Hradce  r.  1866,  Na  platné  právě  tak  rozměr- 
ném, na  jakém  maloval  »Boží  Tělo*  (6X9  m), 
S.  vylíčil  seč  jízdy  v  neblahé  bitvě  Hradecké, 
útok  rak.  dra<íonu  na  modré  drafiony  pruské. 
Obraz  je  majetkem  císaře  Františka  Josefa  I. 
a  zavěšen  v  c.  k.  armádním  museu  ve  Vídni. 
Jeho  výstava  v  Praze,,  v  bývalcm  posádko- 
vém kostele  sv.  Vojtěcha  u  Prašné  brány, 
r.  1902  byla  z  uměleckých  exposic  pražských 
nejčetněji  navštívených.  Téhož  roku  S.  pro- 
vedl podobiznu  pražského  starosty  dva  Vlád. 
Srba  (V  zasedací  síni  na  radnici  staroměstské). 
Tou  dobou  pracuje  o  velikém  obraze  Batterie 
mrtvých  z  r.  1866.  Z  jeho  podobizen  šlech- 
ticá,  důstojníků  atd.  sluší  uvésti  portrait  kn. 
Ferdinanda  Lobkovice  (v  zasedací  síni  země- 
dělské rady  král.  Českého\  F.H-s. 

2)  S.  Eduard,  bratr  před.,  architekt  čes. 
(♦  1862  ve  Vlčí-Citolibech  u  Loun'.  Vystu- 
dovav s  vyznamenáním  rcálku  v  Rakovníce 
vstoupil  na  českou  techniku  v  Praze,  byl 
posluchačem  berlínské  techniky  a  žákem  aka- 
demie umění  ve  Vídni.  Věnoval  se  studiu 
střeíiověké  architektury,  odcestoval  r.  18S9 
do  Francie,  a  kdvž  r.  1S90  obdrlel  cc^tovné 
stipendium  kr.  hl.  města  Prahy  na  studium 
gotiky  v  severní  Francii  a  v  An^^lii,  pokra- 
čoval ve  svých  cestách  na  sever,  jako  pak 
r.  1891  s  novou  nadaci  se  ODrálil  na  jih,  aby 
sc^mal  f:^otiku  jižní  Francie,  Španělska  a 
maurskě  stavitelství  tam  i  v  severní  Africe. 
Podnikl  tři  cesty  k  Sahaře,  přes  Tlemsén 
(v  Alžírsku),  Lamběse  a  Tebesu,  podporován 
centrální  kommissí  uměleckých  památek  v  Pa- 
říži. Za  pobytu  v  Paříži  pracoval  u  mistrů 
de  Baudot  a  Garniera,  [)rovedl  kresby  pro 
publikaci  >Cháteau  de  Picrrefonds«  (Zámek 
v  P.:  a  podrobná  merení  na  kathedrájách 
v  Remeši  a  Amiensu.  Vrátiv  se  do  Cech 
účastnil  se  přípravných  prací  na  výstavě  ná- 
rodopisné r.  1895.  Provedl  stavbu  vesnického 
kostelíka  ve  výstavní  dédiné  v  Král.  Oboře, 
několik  kostelů  nových  a  restauroval  kostel 
dominikánů  v  Praze,  kapli  v  Týně,  staré 
věže  v  Rakovníku  a  j.  v.  V  Řevnicích  založil 
novou  viilovou  čtvrt  a  provedl  tu  řadu  ori- 
ginálních bcdov,  které  jsou  na  okrasu  obce, 
o  jejíž  zvelebení  S.  jako  člen  obec.  zastupi- 
telstva získal  si  nemalé  zásluhy  (^založením 
školy  průmyslové,  pokračovací  a  pletařské\ 
S.  je  členem  okres.  v<boru  zbraslavského, 
dopisujícím  členem  c.  k.  centrální  kommisse 
ve  Vídni  a  živnostenským  kommissařem  spo- 
leč.  v  Řevnicích.  ^  F.H-s, 

Soohovioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Blatná, 
okr.  Březnice,  fara  a  pš.  Mirovice;  8  d.,  91 
obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr. 


Soi-dlsant  [soadizán],  fr.,  tak  zvaný, 
tak  řečený,  domnělý. 

Soig^ies  [soaĎí],  m.  v  belg.  prov.  henne- 
gavské,  stan,  trati  Brussel-Quiévrain  a  S.- 
Houdeng,  má  10.124  obyv.  (1900).  Z  kostelů 
vyniká  rom.  chrám  sv. Vincence  ze  XII.  stol., 
dále  je  tu  klášter  založený  r.  650,  kolem  ně- 
hož vzniklo  nynější  město,  radnice,  kollej, 
průmysl,  škola;  textilní  průmysl  a  lomy. 

Soirée  [soaré],  fr.,  večer,  večírek,  ve- 
černí společnost,  zhusta  taneční  zábava 
menšího  a  intimního  rázu;  pak  slově  také 
s.  dausante^  večírek  taneční. 

Soissons  [soasonj:  1)  S.,  hl.  město  arrond. 
t.  jm.  ve  fr.  dep.  Aisne,  na  1.  bř.  ř.  Aisne, 
křižovatka  Východ,  a  Severní  dráhy,  sev.- 
záp.  od  Remeše,  má  10.568  obyv.  (1901),  jako 
obec  13.240  obyv.  Ze  slavné  minulosti  S-u 
zbylo  několik  památných  staveb  středově- 
kých, jako  nádherná,  nyní  obnovená  kathe- 
drála  z  XII. — XIII.  stol.,  románský  chrám 
sv.  Petra  z  Xli.  stol.,  Saint  Léger,  nyní  kaple 
semináře,  kdežto  chrám  sv.  Medarda  a  Saint- 
Jean  de  Vignes  jsou  pouhými  zříceninami, 
zvláště  tento  má  krásnou  fagadu  ze  XIII.  stol. 
s  2  vysokými  věžemi,  ale  nyní  jsou  v  něm 
umístěny  vojenské  pekárny.'  Akademie  zalo- 
žená v  XVII.  stol.  zanikla  za  revoluce.  Dále 
je  tu  kollej,  veliký  a  malý  seminář,  knihovna, 
museum  a  ústav  pro  hluchoněmé.  S.  je  sí- 
dlem biskupa,  civilního  a  obchod,  soudního 
tribunálu  a  obchod,  komory.  Průmysl  neni 
značný,  za  to  zemědělství  v  úrodném  okolí 
je  na  vysokém  stupni;  pěstuje  se  obilí,  cu- 
krovka a  zelenina;  proto  ve  městě  bývá  čilý 
obchod  s  těmito  plodinami.  —  S.  vznikl  ze 
starodávného  hl.  města  pallského  kmene 
Suessoniů,  jež  slulo  Xoviodunum.  Za  římské 
vlády  byla  Augusta  Suessoniorum  křižovatkou 
vojen,  silnic,  pročež  mívala  silnou  posádku 
a  sídlívali  tu  římští  praefekti,  jako  Aétius 
i  Sva^^rius.  Když  pak  Syagrius  byl  r.  486 
u  S-u  poražen  od  Chlodvika,  S.  stal  se 
sídelním  městem  Francké  říše.  R.  751  Pi- 
pin  povýšen  tu  byl  na  krále.  Ve  středo- 
věku S.  sdílelo  osudy  s  hrabstvím  téhoŽ 
jména,  jsouc  hl.  městem  krajiny  zv.  Soisson- 
nais,  části  to  Ilc-de-France.  Jako  křižovatka 
vojen,  silnic  měl  S.  velkou  důležitost  ve 
válkách  r.  1814  a  1870. 

2)  S.,  h rab s tví  franc,  bylo  postupně  ma- 
jetkem rodin  de  Bar,  de  Nesle,  de  Chátillon, 
de  Couci,  de  Luxembourg-Saint-Pol,  až r.  1487 
sňatkem  Marie  de  Luxembourg  s  Františkem 
z  Bourbonu  hrabětem  z  Vendómu  přešlo 
v  drženi  rodiny  Bourbon-Vendómské,  později 
Bourbon-Conďéské,  jejíž  pozdější  členové 
přijali  název  hrabat  ze  S.  (v.  t.). 

de  Soissons,  hrabata  franc,  nazývající  se 
tak  podle  hrabství  S-u.  Byla  to  větev  Bour- 
bonu (viz  de  Bourbon,  str.  494,  a  Eugen 
Savojský,  str.  802ťi). 

Soja  Savi  (něm.  Sojabohne),  rod  rost- 
lin lu.stinatých  ze  skupiny  fazolovitých,  v  Če- 
chách dosti  známý  druhem  S.  hispida  Moench 
(S.  japonica  Savi),  jenž  tu  asi  před  30  lety 
doporučován   a  zaváděn   byl  jako  vydatná 


612 


.  il  Sojaro  —  Sojka. 


picni  bylina.  S.  h,  pocházi  z  východní  tropic- 
ké a  teplejší  Asie,  kdež  ve  Vých.  Indii,  v  Čině, 
na  Molukkách  a  v  Japanu  hojně  se  pěstuje. 
Lodyha  jej  i  i  více  než  1  m  vysoká  jest  pfimá, 
prohýbaná,  hranatá  a  hustě  obrostlá  tuhou 
srsti  dolti  směřujici.  Listy  zdéli  dlouhých  řa> 
piká  složeny  jsou  ze  3  vejčitých,  měkkých, 
chlupatých  lístků  v  a  máji  nepatrné  kopinaté 
palisty.  Z  paždí  listů  vynikají  strbouly  fialo- 
vých květů  podepřených  2  listeny  a  slože- 
ných z  5zubého  kalicha,  jehož  2  hořeni  lístky 
jsou  přes  polovici  srostlé.  Pavézka  jest  krátko- 
nehetná,  vcjčitá;  křídla  jsou  úzká  přiléhajíce 
k  rovnému  tupému  člunku.  Z  10  tyčinek  jest 
zadní  oddělená.  Ze  semeníka  o  krátké  bcz- 
vousé  čnelcc  vyrůstá  lusk  podlouhločárko- 
vitý,  srpovitý  a  ryšavé  srstnatý,  asi  4  cm 
dlouhý,  s  2 — 5  zakulatclými  běíavými,  žlu- 
tými n.  černými  a  na  pupku  hnědými  se- 
meny oddělenými  přehrádkami  houbovi- 
tými. Z  rozvařených,  osolených  a  povařenou 
rýží  promíšcných  zrn  sóje  Japanci  upravuji 
kaši  miso,  již  po  2dcnnim  kvašeni  užívají 
jako  pfikrmu  i  po  2  měsíce.  Kromě  toho 
dělají  ze  semen  sojových  poněkud  uvaře- 
ných, osolených  a  s  tlučí  pšeničnou  a  ječ- 
nou smíchaných  jakousi  kaši,  kterou,  když 
se  zakvasila,  vodou  prolévaji  a  proměšují, 
načež  po  2—3  měsících  slévají  z  ní  břečku 
na  povrchu  usazenou,  sója  zvanou,  oblíbe- 
nou jako  omáčka  na  pcčeně  a  zasílanou  v  ne- 
prodyšných krabicích  i  do  Kvropy.  S.  seje 
se  tu  dó  řádků  poč.  května,  jednotí  a  oko- 
pává se  a  uzrává  pouze  v  příznivých  letech 
skýtajíc  po  1  ha  až  35  q  zrna,  které  chová 
asi  35**/.,  bílkovin  a  17'7o  škrobu.         DéJ. 

il  Sojaro  viz  Gatti  l). 

SoJčl  hora  (Sojkina  gora\  107  m  nad 
moře  vyvýšená  část  břehu  Čuchonského  zá- 
livu v  gub.  i  új.  petrohradském.  R.  1708 
marně  pokoušeli  se  zde  Švédové  vysaditi 
voisko.  Pp, 

Sojenioe  v.  S udice. 

Sojka  {Garrulus  glandarius  6p.),  smělý  a 
hbitý  pták  z  čeledi  havranů,  jenž  zřídka  klidně 
posedí  na  stromě,  při  potulkách  pitvorné  se 
tváři,  chocholku  na  hlavě  tu  vzpfimuje,  tu 
hladce  k  hlavě  přikládaje.  Na  zemi  jen  ne- 
snadno hopkuje,  kolísavý  let  má  nepravi- 
delný, nejraději  přelétá  jen  od  stromu  ke 
stromu.  Loupeživý  pták  tento  plení  obratné 
hnízda  ptáků  menších,  i  drozdů,  vejce  vypiji, 
hnizdouše  sežirá,  ano  i  mladé  koroptve  po- 
chytává.  Krahulíkovi  se  staví,  jestřábu  však 
vžuy  podlehne.  Hlas  její  jest  drsné  >ré  rréc, 
jež  ozývá  se  lesem.  Napodobí  téi  hlasy  ji- 
ných ptákii,  mňouká,  v  kleci  naučí  se  i  slova 
pronášeti.  Mimo  ptáky  a  vejci  živí  se  s.  růz- 
ným hmyzem,  dešťovkami,  oříšky,  žaludy, 
bukvicemi,  jeřabinami  i  různým  ovocem; 
vyklubává  i  nezralé  obilí  na  poli.  Nalézá-li 
na  podzim  hojné  plodů,  snáší  se  houfně  a 
skrývá  ve  skulinách  stromů  nebo  pod  zvad- 
lým listím,  aby  se  pozdéji  vracela  k  svým  zá- 
sobárnám. Do  hniz'ia,  jez  staví  na  rozličných 
mísiech,  na  stromech  a  vyšších  keřích 
v  kmenu  dutém  neb  u  země,  snáší  5—7  ze- 


lenavých vajec,  8  tečkami  šedohnědý  mi, 
z  nichi  ¥17  dnech  lihnou  se  mláďata.  S. 
jest  u  nás  hojná  v  horách  i  nížinách;  ze  se- 
veru a-ky  v  zimě  vyhledávají  krajiny  mír- 
nější a  přelétaji  do  jižní  Evropy  ai  sev. 
Afriky;  táhnou  v  záři  a  říjnu,  zpét  v  březnu 
a  dubnu.  Vyskytuji  se  ve  všech  vhodných 
lesích,  na  sever  až  po  stř.  Švédsko,  na  jih 
do  zemi  kol  Středoz.  moře.  S.  má  zobák 
silný,  vpředu  poněkud  hákovitě  zakfívený, 
jest  barvy  světle  rezavé,  na  hlavě  má  cho- 
cholku z  pírek  bělavÝch  s  načemalým  prouž- 
kem na  ostnu;  zpodek  hrdla  a  nad  ocasem 
peři  bilé,  ruční  letky  černé  s  bílou  obruboa, 
krajní  krycí  péra  křídla  zdobena  příčnými 
pruhy  modrými  a  černými.  Délka  těla  15  cm, 
křidla  17  cm^  ocasu  15  cm.  Zná  se  as  15  druhfl 
sojek  rozšířených  v  různých  poříčích  sever- 
ního mírného  pásma  Starého  světa.    Bie. 

Sofka:  1)  S.  Matěj,  hud.  skladatel  čes. 
(♦  1740  ve  Vilímové  v  Čáslavsku  —  f  1^17 
t.).  Prvním  základům  hudby  učil  jej  bezpo- 
chyby vilimovskÝ  učitel  Antonín  Ma^auer, 
načež  příznivec  jeho,  majitel  panství  viíiraov- 
ského  hrabě  Ig.  Arnošt  Caretto  Millesimo, 
dal  jej  na  studia  humanitní,  po  4  letech  pak 
pro  vzácné  jeho  nadáni  hu>lebni  odevzdal 
jej  k  učeni  Janu  Scb.  Bachovi.  S.  studoval 
pak  nauku  o  harmonii  a  kontrapunkt,  a  kdyi 
později  Bach  ochuravěl,  u  Jana  Segerta 
v  Praze.  Zde  učil  se  také  hře  na  varhany, 
v  níž  záhy  vynikl  tak,  že  nabyl  pověsti  nej- 
lepšího varhaníka  své  doby.  Přes  různé  a 
čestné  nabídky  S.  nepřijal  žádného  místa, 
nýbrž  sloužil  svému  hrabécímu  příznivci  ja- 
kožto kuchyňský  písař  až  do  své  smrti,  tím 
spise,  ježto  měl  v  této  službě  hojnou  příle- 
žitost zabývati  se  hudbou  vůbec  a  sklada- 
telstvim  zvláště.  Byl  také  kapelníkem  hudeb- 
niiio  sboru,  jejž  hrabě  Millesimo  vydržoval. 
Z  žáků  uvádíme  V.  Doležálka,  který  sesta- 
vil katalo;;  jeho  skladeb,  a  známého  J.  H. 
Voříška.  S.  byl  z  nejplodnějších  skladatelů 
své  doby  a  napsal  neméně  než  300  skladeb, 
z  nichž  40  slavnostních  mši\  8  litanii^  2  re- 
kviem,  2  Te  deum,  přes  100  offeriori:,  gra- 
dualů^  ai'ii\  Magnificate^  Veni  sancte  a  prať 
ludie  i  fugy  na  varhany.  Plodnost  tato  byla 
následkem  neobyčejného  improvisačního  ta- 
lentu S  ková.  spojeného  s  důkladným  vzdě- 
láním theoretickým,  tak  že  S  dovedl  i  nej- 
nesnazší  thema  provésti  buď  hned  s  patra 
■  nebo  písemně,  vždy  však  umělecky.  Co  rok 
S.  psal  p)ro  vilimovský  kostel  mši  ke  svátku 
sv.  Václava.  Kostelní  skladby  S-kovy  vyzna- 
čují se  průhledností,  náboženským  odíišev- 
néním  i  vznešeností  připomínajíce  svým  přís- 
ným kontrapunktickým  provedením  mistra 
Bacha. 

2)  S.  Jan  Erazim,  spis.  českv  (*  1826 
v  Praze  —  f  27.  srp.  1887  ve  Vídni).  Absol- 
vovav  fjymn.  u  Piaristů,  vstoupil  na  filos.  ta- 
kuitu  v  Praze  a  r.  1848  účastnil  se  s  J.  V. 
Kričem  boje  na  barikádách,  načež  byl  nucen 
opustiti  Prahu.  Žil  po  nčkolik  roků  v  cizině, 
hl.  v  Itálii.  Navrátiv  se  oddal  se  úplně  lite- 
ratuře. Mimo  příspěvky  do  časopisů  zábav- 


Sojková  —  Sokalskij. 


613 


ných  a  poučných  napsal  několik  básniček 
do  Fricova  almanachu  >Lada  Niola<  (1855). 
Pokus  vydávati  čas.  »JasoĎ€  (1859),  jakož 
i  (1862)  rodinnou  kroniku  >Posel  míruc  se 
mu  nezdařil,  oba  hsty  již  po  několika  číslech 
zanikly.  Z  literární  činnosti  dlužno  uvésti 
spis  Naši  mulové,  biografie  a  charakteristiky 
mužův  slovanských  (Praha,  1862),  obsahující 
16  životopisů  spisovatelů  novočeských  a  4 
jinoslovanských,  jenž  jest  zajímavý  potud, 
pokud  S.  vypravuje  ze  své  zkušenosti.  Při 
tom  vypomáhal  mu  Sabina.  Vedle  toho  vy- 
dal Nad  hrobem  K.  Havlíčka  Borovského  (Pr., 
1861),  Starjř  vék,  obraz  déjin  od  nejstarší 
doby  až  do  ukončení  válek  sCimbryaTeu- 
tony  (Pr.,  1S62\  Po  neúspěších,  jež  ho  v  Praze 
stíhaly,  odebral  se  do  Vidné,  kde,  vstoupiv 
do  tiskové  kanceláře  vládní,  obstarával  výtahy 
a  překlady  z  českých  novin;  takto  působil 
dlouhá  léta  a  odešel  do  pense  s  titulem  cí- 
sařského rady. 

3)  S.Jan  (pseud.  Hanuš  Heřmanský), 
spis.  čes.  (*  9.  říj.  1863  v  Nov.  Teleckové 
na  Moravě).  Absolvovav  gymnasium  v  Třebíči 
a  v  N.  Brodě,  vstoupil  do  semináře  v  Brně, 
kde  byl  r.  1887  vysvěcen  na  kněze.  R.  1894 
stal  se  farářem  ve  Zwingendorfě  v  Dol.  Ra- 
kousich,  r.  1899  povýšen  na  č.  universitě  za 
doktora  práv.  Počátkem  r.  1901  povolán  b\l 
do  Prahy  za  chefredaktora  > Katolických 
Listůc,  ale  po  roce  vrátil  se  na  svou  faru 
do  Dolních  Rakous.  Vydal:  Pape^  souverain 
(Praha,  19ulj.  Vedle  toho  přispíval  do  >  Věst- 
níku*, >Duchovního  Rádce«,  >Obrany<,  po- 
vídkami do  >Kat.  Listů«,  >Kříže«  a  >Marie« 
a  dále  napsal  delší  stať  o  pojišťování  rolnic- 
kém čili  Rolníkova  pense^  o  Pojišťováni  rolnic- 
kého délnictva.  Přeložil  některé  povídky,  jako 
>Volba  srdce«,  >Jesuita*,  »Hrdost  a  krásac. 

Sojková  Berta,  roz.  Zimmcrmannová 
(*  10.  ún.  1860  v  Přerově  na  Mor.),  navště- 
vovala klást,  školu  přerovskou  a  industriální 
kurs  v  Olomouci.  Záhy  s  velikýni  zájmem 
pěstovala  vyšívání  spojené  s  ornamentikou 
národní,  v  čemž  zvláště  ji  podporovali  dr.  Jin- 
dřich Wankel  a  prof.  J.  Havelka;  sbírala  na 
svých  cestách  po  Moravě  pilně  výšivky  lidu 
slovenského  a  vydala  první  toho  druhu  u  nás 
sbírku:  Vyšívání  lidu  slovanského  na  Moravě 
(Olom.,  18S5,  ve  třech  seš.  se  36  barvotisko- 
vými  tab.,  k  nimž  kresby  na  kámen  provedla 
samaX  S.  dala  také  podnt-t  Em.  hr^  Pót- 
tingovi  k  založení  známého  dívčího  >Ustavu 
hr.  P6ltinga  v  Olomouci*. 

8oJmonov:l)S.  Fedor  Ivanovič,moře- 
plavec  a  h\drosraf  rus.  {*  1682  —  f  1780). 
Vstoupil  r.  1708  do  moskevské  mathema- 
ticko- plavecké  školy,  načež  po  tri  léta  dlel 
v  Hollandsku,  aby  se  prakticky  vycvičil  v  ná- 
mořnictví. R.  1719  stal  se  lieutenantem  v  rus- 
kém námořnictvu  a  byl  ještě  se  dvěma  druhy 
poslán  k  ohledání  pobřeží  a  přístavů  moře 
Kaspického.  S.  prozkoumal  jižní  a  západní 
břeh,  kdežto  severní  a  východní  prozkoumali 
kníže  Bekovič  a  lieutenant  Kožin.  Celou  mapu, 
kterou  po  prvé  zjištěna  pravá  podoba  a  po- 
loha Kaspického  moře,  zhotovil  S.    R.  1726 


S.  skončil  své  práce  na  Kaspickém  moři, 
načež  byl  přeložen  k  baltickému  loďstvu. 
R.  1739  byl  jmenován  generálním  válečným 
kommissařem  s  důstojnosti  viceadmirála. 
T.  r.  vydal  tiskem  popis  svých  prací  na 
Kaspickém  moři.  O  něco  později  stal  se  vice- 
praesidentem  admirálského  kollegia.  R.  1740 
byl  zapleten  v  afiTairu  A.  P.  Volynského  a 
poslán  na  Sibiř  (do  Ochotska),  ale  po  dvou 
letech  se  vrátil  a  obdržel  opět  své  hodnosti. 
R.  1757  byl  jmenován  tajným  radou  a  gu- 
bernátorem  Sibiře,  kterýžto  úřad  zastával 
šest  let.  Poslední  část  života  ztrávil  v  Moskvě. 
Vedle  četných  map,  hlavně  hydrografických, 
sepsal  hojné  spisy  zeměpisné  i  jiné,  zejména 
o  Sibiři.  Srv.  Berch,  Žizněopisanija  pervych 
rossijskich  admiralov  ili  opyt  istoriji  rossij- 
skago  flota. 

2)  S.  Michajil  Nikolajevič,  básník  rus. 
(♦  1851  —  t  1888).  Básně  jeho,  většinou  hu- 
moristické, objevovaly  se  v  časop.  pod  růz- 
nými pseudonymy  a  r.  1891  byly  vydány 
s  názvem  Nédopétyja  pésni. 

Sojotl,  plémě  asijské,  usedlé  po  obojí 
straně  hranice  rusko- čínské  v  usiňském  kraji, 
uzavřeném  poh.  Sajanským,  Altajem,  Tan- 
nuolou  a  Ergik  Targak-tajgou,  dělí  se  na 
dvě  části:  na  vlastní  S-ty  a  Urjanchce.  Ne- 
jsou čistého  původu,  nýbrž  jsou  to  míšenci 
turecké  a  finské  čeledi. a  mluví  řeči,  jež  se 
blíží  jednak  turecké,  jednak  samojedské.  Neni 
jich  ani  50.000.  Pp, 

Sojovloe  viz  Sovojovice. 

Sojiia  cl-Gází  (SCgQd,  Sej  id),  hl.  m. 
kazy  S.  v  sandžaku  ertogrulském  v  tureckém 
vilájetu  chudávendikjárském  v  M.  Asii,  má 
přes  17.800  obyv.  V  S-u  je  pochováno  mnoho 
frygijských  králů,  mezi  nimi  známý  Midas, 
dále  je  tu  hrob  zakladatele  mystické  sekty 
Sejída  el-Battal  el-Gází  a  klášter. 

Sok  (v  právn.)  viz  Sočbina. 

Sok,  levá  pobočka  Volhy  v  gub.  samař- 
ské; je  320  km  dl.,  z  čehož  asi  30  km  jest 
splavných.  Ve  vodě  jeho  obsaženo  jest  mnoho 
siry  (jsouf  při  pramenech  S-u  četná  sirná  a 
naftová  zřídla).  Největší  pobočka  (s  pravá) 
Kandurga.  Pp. 

Sokal,  město  ve  vých.  Haliči  nad  ř.  Bu- 
gem  a  při  žel.  dr.  Jaroslav-S.,  má  9609  obyv., 
větš.  pol.  (1900),  sídlo  okr.  hejtmanství, 
soudu,  bernardinský  klášter  s  poutnickým 
kostelem  P.  Marie,  starožitný  zámek,  parní 
mlýn,  plátenictví  a  zemědělství.  Město  zalo- 
ženo r.  1424  od  mazovského  a  ruského  kní- 
žete Semovita  a  nadáno  právem  magdebur- 
ským. Trpělo  velice  nájezdy  Tatarů,  zejména 
r.  Í519,  kdy  na  blízku  porazili  vojsko  polské, 
a  r.  1551,  kdy  S.  spálili.  R.  1702  opanovali 
S.  Švédové  a  poplenili  klášter.  Židé,  koři- 
stíce z  válečných  pohrom  města,  hojně  se 
zde  usazovali  a  r.  1755  zařídili  zde  knihtis- 
kárnu. —  Okr.  soud  má  96070  km*  a 
70.178  obyv.  (1900).  —  Okr.  hejtmanství 
měří  1335  km*  a  má  100.155  obyv.,  větš.  rus. 
(1900). 

SokalsUJ  (CoicaJibCKÍň):  1)  S.  Petr  Pe- 
tro vič,  spis.  a  komponista  rus.  (*  1830  — 


614 


Sokl  —  SokoU 


1 1887),  vzdělal  se  na  universitě  charkovské 
a  byl  redaktorem  časop.  >Odésskij  Věstnikc. 
Napsal  opery:  Maria  {Ma\epa)\  Majskaja  noč 
a  Taras  Bulba,  Jeho  kantáta  Pir  Petra  Veli- 
kago  byla  vyznamenána  hudeb,  spolkem  pe- 
trohradským (1860).  Vedle  toho  vydal  cenné 
a  obsáhlé  dílo  Russkaja  narodnaja  mu\yka 
(Charkov,  1888).  Menši  jeho  práce  rozptý- 
leny jsou  po  časopisech,  jako  O  buduščnosti 
rus.  mu^yki  (>Bajan«,  188Q)  a  pod. 

2)  S.  Ivan  Petrovi č,  národohospodář 
rus.  (♦  1830  —  t  1896),  byl  profes,  univer- 
sity charkovské,  kde  v  1.  60tých  XIX.  stol. 
těšil  se  značné  oblibě.  Z  jeho  spisfi  nejdů- 
ležitější jsou  dissertace  O  inaČenijt  sovmést- 
ničestva  v  oblasti  promyšlennosti  (1853)  a  An- 
glosaksonskaja  seljskaja  obšČina  (1872),  jakož 
i  dílo  Reforma  na  očeredi  (1895),  v  němž  jevi 
se  stoupencem  bimetallismu.  V  1.  1882 — 85 
vydával  »Statističeskij  Listokc.  Publicistické 
stati  uveřejňoval  s  pseud.  Dněprovskij. 

Sokl  (z  fr.  socle,  něm.  Sockel)  viz  Patka. 

Sokna,  největší  osada  v  tripolské  oase 
DŽotře  (v.  t.).  Má  2000  obyv.  a  navštívena 
byla  několikráte  Evropany,  jako  Hornensa- 
nem,  Barthem  a  naposled  Kohlfsem,  jehož 
na  cestě  do  Kufry  doprovázel  náš  krajan 
dr.  A.  Stecker. 

Sokodriao,  sokodržica  viz  Sočbina. 

Sokol,  zool.,  viz  Sokolovi  ti. 

Sokol,  jedn.  tělocvičné,  viz  Sokolstvo. 

Sokol,  časopis  věnovaný  zájmům  českého 
Sokolstva.  Založen  r.  1871  a  redigován  drem 
M.  Tyršem,  byl  vydáván  >Sokolem€  praž- 
ským až  do  r.  1876  a  potom  opět  od  r.  1881. 
R.  1885  převzal  redakci  Jar.  Stýblo,  r.  1887 
dr.  Jos.  Scheiner,  který  ji  vede  až  posud.  S. 
vychází  jednou  za  měsíc  o  3  arších.  S  týmže 
názvem  vychází  i  odborný  list  tělocvičný  slo- 
vinský, chorvatský  a  polský. 

Sokol:  1)  S.,  někdy  hrad  v  Čechách,  viz 
Sokolčí. 

2)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Olo- 
mouc, fara  a  pš.  Dub  u  Olomouce;  39  d , 
202  obyv.  č.  (1900). 

Sokol:  1)  S.  losef,  virtuos  na  housle  a 
skladatel  čes.  (♦  1821  v  Březně  u  Ml.  Bole- 
slave —  t  1858  v  Petrohradě).  Byl  syn  ran- 
hojiče, který  sám  záhy  učil  svého  nadaného 
synka  hře  na  housle,  na  piano  a  varhany, 
tak  že  hošík  již  jako  lOletý  veřejně  vystu- 
poval. Přičiněním  hr.  Kounice  S.  dostal  se 
r.  1831  do  pražské  konservatoře,  kdež  záhy 
také  do  skladby  se  pustil,  tak  r.  1834  při 
koncertě  konservatoře  hrál  svoje  vlastní  ada- 
gio.  R.  1835  složil  svěží  a  ohnivou  ouverturu^ 
plnou  harmonie  a  melodie,  která  byla  rok 

Eotom  při  korunovaci  krále  Ferdinanda  Do- 
rotivého  provozována  na  hradě  Pražském, 
za  osobního  řízeni  skladatelova.  R.  1837, 
v  posledním  roce  svých  studií  na  konserva- 
toři, složil  druhou  ouverturu^  pak  rondo  pro 
housle  a  symjonii^  kterou  při  vystoupení 
z  konservatoře  sám  řídil,  a  to  s  nejlepším 
úspěchem.  Touže,  dobou  složil  operu  Lear 
na  libretto  německého  básníka  Hornera. 
R.  1839  povolán  do  Vilny  za  ředitele  orche- 


stru, odtud  r.  1841  odebral  se  do  Petrohradu 
jakožto  houslista  orchestru  Hermannova,  po- 
zději jako  člen  orchestra  Straussova,  který 
tam  se  svou  kapelou  přibyl  z  Vídně.  Bohužel 
podryl  sobě  pitím  lihovin  zdraví  a  zemřel 
mlád,  zanechávaje  vdovu  Rusku,  které  pak 
ujal  se  orchestr  StraussŮv,  pořádá  v  v  jejt 
prospěch  veliký  koncert.  Práce  S-ovy  svědci 
o  tom,  že  by  S.  byl  za  poměrů  příznivějších 
jistě  býval  z  nejlepších  instrumentálních  skla^ 
datelův  své  doby.  O  hudební  pozůstalosti 
S-ově  nic  není  známo  a  z  uveřejněných  prad 
dlužno  ještě  uvésti  písně  Obrax  me  milenhr 
(v  hud.  sbírce  Věnec)  pro  tenor  a  Slayikůiř 
ohlas  (tamže)  pro  soprán.  Srv.  »Dalibor« 
1858,  1.  roč.  č.  6,  E.  MeliS:  S.  Josef,  bio- 
grafie; Aug.  W.  Ambros,  Das  Conservato- 
rium  in  Prag.  Eine  Denkschrift  (Praha,  1858, 
str.  79) ;  Magazín  fQr  die  Litteratur  des  Aus- 
landes  (1868,  č.  18). 

2)  S.  I  osef,  paedagog  a  spis.  čes.  (*  4.  čce 
1831  v  Hor.  Jelení).  Vychodiv  ob.  školu  ve 
svém  rodišti,  stal  se  v  Í5  letech  učit.  přiru- 
čím  v  Cuclavi,  r.  1848  vstoupil  v  Kr.  Hradci 
do  nižší  reálky,  potom  do  ústavu  uČit.,  po 
jehož  absolvování  odešel  na  techniku  do 
Prahy.  Pro  nedostatek  hmotný  opustil  po 
roce  Prahu,  stav  se  r.  1853  učitelem  v  Ko- 
stelci n.  Orl.,  r.  1860  v  Herm.  MěstcL  Zde 
v  kníž.  rodině  Kinských  vyučoval  soukromé 
dítky  Češtině  a  napsal  učebnici  Schule  der 
bóhm,  Sprache  (Litomyšl,  1862\  která  se  do- 
čkala 10  vyd.  Od  r.'l867  působil  na  Smí- 
chově, odkud  r.  1873  povolán  na  vzornou 
školu  při  c.  k.  ústavě  učit.  v  Praze.  T.  u 
pozván  byl  od  řed.  Jana  Šťastného  do  kom- 
misse  pro  zpracovaní  nových  čítanek  pro 
školy  obecné  a  měšťanské  a  nauk  mluvnic- 
kých. Poněvadž  tehdy  z  hotové  literatury  vý- 
běr vhodných  článků  nebyl  snadný,  napsal 
sám  pro  čítanky  mnoho  drobnjjch  věci  ver- 
šem i  prosou.  Celkem  vydáno  čítanek  7  dílů, 
a  sice  složil  S.  s  Janem  Lepařem  a  J.  Šťast- 
ným 5  dílů  Čítanky  pro  Školy  obecné  a  s  J. 
Lepařem,  J.  Šťastném,  drem  A.  Tillem  a  K. 
Tieftrunkem  dva  díly  Čítanky  pro  Školy  mě- 
šťanské. Také  složil  a  vydal  společně  s  Le* 
pařem  a  Šťastným  Mluvnici  pro  školy  obecné 
a  mést.  (3  d.).  Vedle  toho  vydal  o  sobě: 
Věcné  učeni  na  školách  obecných  (Praha,  1869 
až  1871,  3.  přeprac.  vyd.:  Základové  věcného 
učeni,  t..  1874);  Počátky  mluveni  járkem  ně' 
meckým  (t.,  1869);  Úvod  k  jazyku  německému 
(t.,  1875);  Průvodce  četby  mravoučné  (t.,  1885 
až  1887,  2  d.).  R.  1882  vzbudil  na  sjezde 
učit.  v  Plzni  pozornost  řečí:  >České  dítě 
patří  do  české  školy  €  a  r.  1884  v  Brně:  >Jak 
vychovávati  národ*.  Výbor  z  těchto  a  jiných 
přednášek  vydal  pod  titulem:  Národ  a  jeho 
vychováni  (Vel.  Meziříčí,  1888)  a  Úvahy  a 
řeči  X  oboru  vychováni  národního  (Smíchov, 
1890);  Dějepisné  učeni  ve  Škole  obecné  (1., 
1891—94);  Učme  se  rusky  HFnhsi,  1900).  Mlá- 
deži pak  věnovány  tyto  spisy:  Dějepisná  čí" 
tanka  pro  mláde^  dospělejší  (Pr.,1866,  4.  dopl. 
vyd.  1892);  povídky:  Stará kniha^ Sestry \  Boď 
lak  a  rů{e;  ZrnéČka  áo  sráečka;  Touha  po  štěstí 


Sokol. 


615 


(Pr.,  1887,  2.  vyd.  1898);  Malému  rozoumku 
(t.,  1898);  dále  napsal  brošuru:  J.  A.  Ko- 
menský (t.,  1892);  Epištoly  o  době  husitské  (U 
1890.  2.  vyd.  1899)  a  j.  R.  1869—75  byl  spolu- 
redaktorem  paedag.  časopisu  > Škola  a  živote 
a  společně  s  Frant.  Šimáčkem  založil  časopis 
pro  mládež  >Jarý  Věk*  (1883—99),  v  němž 
učinil  prvý  pokus  šířiti  v  mládeži  znalost 
slovanských  jazyků,  zejména  ruštiny.  K  této 
mnohostrané  činnosti  literami  druží  se  S-ova 
činnost  politická.  V  1.  1885—99  byl  členem 
sboru  obecních  starších  král.  hl.  m.  Prahy, 
r.  1895—1901  byl  poslancem  na  sněme  král. 
Českého,  od  r.  1891  pak  je  poslancem  na 
radě  říšské  za  městskou  skupinu  pardubic- 
kou, náležeje  k  radikálnímu  křídlu  strany 
mladočeské. 

3)  S.  Antonín  H.,  žurnalista  a  spis.  čes. 
{♦  1847  v  Neslovicích  u  Ivančic  —  f  14.  kv. 
1889  v  Brně).  Studoval  na  gymnasiu  v  Brně 
a  ve  Vídni  a  již  jako  student  přispíval  do  teh- 
dejší >Hvězdy<  básněmi,  povídkami  původ- 
ními a  přeloženými,  vedle  toho  do  Mikov- 
cova  >Lumíra<,  do  >Morav.  Orlice«,  do  brněn- 
ského satir,  listu  »Vosy€  a  do  »Besídky  čte- 
nářské*. Po  založení  > Veselých  listů*  v  Brně 
(1866)  S.  byl  vedle  Fr.  Vymazala  jejich  hlav- 
ním spolupracovníkem.  Potom  přesídlil  se  do 
Prahy  a  stal  se  členem  redakce  »Politik«  a 
>Nár.  Pokroku*.  Když  tento  byl  zastaven, 
vstoupil  do  redakce  chrudimské  > Koruny*, 
potom  přešel  do  >Pokroku*,  kde  setrval  do 
r.  1883,  kdy  se  stal  chef-redaktorem  >Mor. 
Orlice*.  Hlavni  S-ova  činnost  literární  po- 
hybovala se  v  drobné  povídce  humoristické 
i  vážné  a  na  poli  dramatickém,  kde  se  do- 
dělal svými  veselohrami  úspěchu  dosti  příz- 
nivého. Z  povídek  dlužno  uvésti:  Tvídé  pa- 
lice (Praha,  1873,  2.  vyd.  1896  u  ].  Otty); 
Z  doby  komety  (t.,  1873.  2.  vyd.  1895  u  J. 
Otty);  O  {ivých  a  mrtvých  (t.,  1881);  z  veselo- 
her: Farisejci  (t.,  1880);  Starý  vlastenec  (t., 
1880);  Štéperka  (t.,  1881);  Kleopatřin  prsten 
(t.,  2.  vyd.  1898);  Posestrima;  Výletníci  di  Pan 
Gellineíc  a  spol.^  pojednávající  ve  formě  dra- 
matické o  palčivé  otázce  školské  (nebyla  při- 
puštěna k  provozování).  S.  redigoval  také 
>Slavii*  a  » Humor.  Listy*. 

4)  S.  Karel  Stanislav,  žurnalista  a  spis. 
čes.,  syn  S-a  2)  a  bratr  Vilmy  S-ové  (v.  t.) 
(♦  1867  v  Herm.  Městci).  Absolvovav  gym- 
nasium vstoupil  na  čes.  universitu  v  Praze, 
kde  r.  1890  u  příležitosti  affairy  s  deskou 
Husovou  na  Museu  byl  relegován,  načež  ab- 
solvoval fakultu  filosofickou  ve  Vídni.  Nyní 
působí  v  Praze  politicky  a  literárně.  Od 
r.  1889  s  Ant  Hajném  vydával  reformní 
>Časopis  čes.  studentstva*,  jímž  bylo  vyvo- 
láno t.  zv.  pokrokové  hnutí  mezi  student- 
stvem; r.  1893  založil  s  J.  Škábou  čas.  >Nové 
Proudy*,  jejž  tehdejší  mistodržitel  Fr.  hr. 
Thun  zastavil  při  vyhlášení  výjimečného 
stavu,  namířeného  hlavně  proti  hnutí  po- 
krokovému. Tehdy  byl  zatčen  a  vyšetřován 
pro  velezrádu,  postaven  před  porotu  česko- 
budějovickou, ale  9  hlasy  osvobozen.  Potom 
vzat  do  vyšetřovací  vazby  pro  domnělý  tajný 


spolek  zv.  »Omladina€  a  odsouzen  r.  1894 
výjimečným  soudem  na  2Ví  roku  do  žaláře. 
Anmestie  za  ministerstva  Badeniova  zkrátilr. 
mu  trest  o  3  měsíce.  S.  účastnil  se  založení 
časop.  >Neodvislo8t*,  přeměněného  pak  v  » Ra- 
dikální Listy*,  jichž  byl  po  dvakráte  redakto- 
rem. R.  1890  založil  a  od  té  doby  vydává 
sbírku  moderní  četby  >  Vzdělávací  bibliotéku* 
a  od  r.  1901  vydává  měsíčník  >Kroniku«.  S. 
psal  úvahy,  studie  politické  i  společenské, 
kritiky  divadelní  a  j.  Náleží  k  zakladatelům 
strany  státoprávní,  jež  organisovala  se  samo- 
statně, když  strana  mladočeská  nastoupila 
politiku  opportunní. 

6)  S.  E.,  vlastně  Karel  Elgart,  spis.  čes. 
(*  1874  v  Ivančicích  na  Mor.),  působil  zprvu 
jako  učitel  v  Jaroměřicích  a  nyní  na  dívčí 
škole  > Vesny*  v  Brně.  Napsal:  román  Slunce 
(část  I.  v  >Lumíru*,  1904  a  časC  II.  Dvojí 
květ  ve  >Kvétech*  pode  jménem  Pavla  Dvo- 
řáka). Samostatně  vydal:  Děti  (Brno,  1904) 
a  menší  belletristické  práce  v  »Lumíru«, 
>Zvonu*  a  v  ^Rozhledech*. 

Sokol,  příjmení  několika  rodin  staročes- 
kých. 1)  S-ové  z  Lamberka,  staromorav- 
ská  rodina  erbu  kozí  hlavy  (později  v  ko- 
runě), prvotně  pocházející  z  Knínic,  které 
Jaroslav  r.  1349  držel  a  před  r.  1364  pro- 
dal, získav  před  tím  zboží  březnické,  na 
němž,  tuším,  vystavěl  hrad  Lamberk.  Zemřel 
před  r.  1390,  zůstaví  v  syny  Arkleba  a  Jaro- 
slava. Příbuzný  jejich  (snad  synovec)  byl 
Jan  S.  (1396),  jenž  potom  držel  Lamberk. 
Sloužil  králi  Václavovi,  dobrodružil  v  rozlič- 
ných výpravách,  jako  r.  1402  u  Jihlavy  a 
r.  1403  proti  olomoucké  kapitole.  Od  krále 
Václava  obdržel  v  Čechách  hrad  Skalici 
(1403),  ztekl  r.  1407  a  obsadil  Lávu,  z  niž 
nemohl  býti  vytištěn,  leč  jen  vyplacením,  a 
r.  1409  škodil  Cáhlavským.  Syn  jeho  Miku- 
láš donucen  v  Brně  (1421)  zapsati  se  proti 
husitům,  avšak  opustiv  Moravu,  stranil  jim 
zjevně,  a  přidav  se  k  bratrstvu  Táborskému, 
obsadil  Červenou  kečici,  odkudž  vyjel  r.  1431 
s  bratrem  do  Rakous  na  víno,  ale  u  Bejdova 
poražen  a  bratr  jeho  upadl  v  zajetí.  Koupil 
ok.  r.  1434  hrad  Vartemberk,  obdržel  od  cí- 
saře Sigmunda  některá  zboží  (1437)  a  úČast- 
niv  se  několika  běhů  veřejných,  žil  ještě 
r.  1441.  Zůstavil  dcerám  svým  Kateřině  (vd. 
z  Riesenberka)  a  Anežce  hrad  Falkenburk 
u  Jablonného  a  několik  vesnic.  —  2)  S-ové 
z  Mor,  rodina  prvotně  lounská,  jejíž  předek 
byl  Vaněk  S.  (1435-71).  Týž  aneb  snad 
synové  jeho  obdařeni  erbem  (hák  železný 
bez  násady)  a  přijati  později  do  stavu  vla- 
dyckého.  Synové  jeho  byli  Jan  (1466—96)  a 
Jindřich  (1471).  Onen  měl  syny  Václava 
(1483—1532)  a  Jiříka  Knapa  (1582—1541). 
Václav  koupil  ok.  r.  1509  Vršovice  a  získal 
později  Slavětín,  ale  měl  s  Lounskými 
ústrky,  v  nichž  měl  podíl  syn  jeho  Jan,  pro 
které  se  pak  vyprodali  z  města.  Václav 
(t  1532)  měl  z  manž.  Veroniky  z  Vlkové  syna 
Jana  (1507—35),  jenž  byl  ženat  s  Martou 
Hruškovnou  z  Března  (f  1550).  Těchto  sy- 
nové byli  Albrecht  (1513— 51),  Jiřík  (1535 


^16 


Sokolčí  —  S<^oInictví. 


až  1566),  Václav  (1535—69),  Adam  (1535 
až  1546).  Ti  koupili  r.  1637  Cernčice.  Po 
smrti  Albrechtové  (t4.ún.  1551)  a  Adamově 
(t  j.  1557)  ostatní  drieli  Vršovice  a  Slavětin 
se  strýcem  Janem.  Jiři  zemřel  25.  dub.  1565 
a  Václav  r.  1569  (manž.  Anna  ze  Hřivic).  Po 
Albrechtovi  zůstal  syn  Jan  starší  (1565, 
t  22.  kv.  1597,  manž.  Marjana  z  Citová),  po 
Václavovi  synové  Sigmu nd  (1589, f  27.  led. 
1608,  manž.  Lidmila  ze  Šlovic),  Albrecht 
(1580,  t  19.  břez.  1619,  manž.  Anna  z  Dou- 
pova),  Jan  mladší  (1573—91, manž. Johanka 
z  Hertenberka)  a  Mikuláš  (t  1565).  Jan 
starší  měl  za  díl  Vršovice,  jež  postoupil  Ja- 
novi mladšímu,  ale  ten  je  r.  1589  prodal. 
Týž  r.  1586  zastavil  i  Slavětin,  díl  svůj  a 
bratří.  Po  vyplacení  rozdělili  se  o  Slavětin, 
ale  Jan  mladší  získal  díl  svých  bratři  (1591). 
Statek  ten  zdědil  po  něm  (f  20.  břez.  1591) 
syn  jeho  Václav,  jenž  jej  vzdal  r.  1600 
strýcQm  svým  a  brzo  potom  zašel.  Albrecht 
a  Šigmund  rozdělili  se  r.  1601  o  Slavětin. 
Tento  odprodal  svou  čásf  Černčic  a  zemřel 
po  r.  1608.  Syn  jeho  Jan  prodal  r.  1612 
svou  polovici  Albrechtovi,  ale  když  Albrecht 
19.  břez.  1619  zemřel,  zdědil  Slavětin,  jejž 
jen  krátce  držel.  Zemřel,  tušim,  1.  list.  1620, 
jsa  té  rodiny  poslední.  Jmění  jeho  spadlo  na 
Annu  z  Hostie,  vdanou  Holanovou,  která 
r.  1623  Slavětin  prodala.  (Podrobný  vývod 
zpracován  v  rukopise  Fr.  Štědrého,  faráře 
v  Slavétíně.)  Sčk. 

SokolČi  i  Sokol,  kdysi  hrad  v  Čechách 
nad  Dvořákovým  mlýnem  u  Děkanských 
Skalen.  R.  1541  připomíná  se  jako  zbořený 
na  býv.  panství  novohradském. 

Sokolefi,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Poděbrady,  fara  Předhradí;  125  d.,  848 
obyv.  č.  (1900),  2tř.  šk.  Ve  XIII.  stol.  připo- 
míná se  jako  manství  sokolníků  královských. 

Sokoli,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.,  fara 
a  pš.  Třebíč;  24  d.,  153  obyv.  č.  (1900),  to- 
várna na  papír,  2  mlýny  a  popi.  dvůr. 

Sokoli  hory  (rus.  Sokoljiy  Sokolovy  n. 
Sokskíja  gory)^  vysočina  v  gub.  samařské, 
vroubí  levý  břeh  Volhy  mezi  ústím  řek  Soku 
a  Samary  v  délce  asi  32  km.  Kraj  tento  spolu 
s  protilehlými  horami  Žigulevskými  přináleží 
k  nejkrásnějším  v  Povolži,  ba  v  celém  Rusku. 
Místy  nalézá  se  v  S-ch  horách  čistá  síra.  Pp. 

Sokolka,  ůj.  město  ruské  v  gub.  groden- 
ské,  blíže  říčky  t.  jm.;  má  8156  obyv.  (1901), 
z  polovice  ži<iů,  ostatek  ponejvíce  katolíci 
(Poláci);  tři  školy.  15  závodů  (vyrobí  jen  za 
15.000  rublů  zboží).  Stanice  trati  Varšava- 
Vilno.  —  Sokolkovský  Újezd  má  na 
2606  fcm'  111.339  obyv.  Pp, 

Sokolnice,  sokolnická,  falcona,  fal- 
conet  (fr.  faucorty  Jauconneau)^  starodávné 
dčlo,  o  němž  vzhledem  k  neustálenosti  vý- 
razů pro  hrubé  střelby  oněch  dob  nelze 
určitč  říci,  jak  vypadalo,  ale  zdá  se,  že  asi 
bylo  podobné  harcovnici  (v.  t.).  Srv.  Dělo, 
str.  240.  FM. 

Sokolnioe,  far.  ves  na  Moravě,  v  hejtm. 
a  okr.  brněnském;  173  d.,  1355  obyv.  č. 
(1900),  kostel  Pozdvižení  sv.  Kříže,  3tř.  šk.. 


četn.  stanice,  íin.  stráž,  pl.,  telegraf,  telefon* 
stanice  žel.  na  tr.  Brno-Přerov,  záložna,  opo« 
dál  dvůr  Vladimirov  a  dějiště  proslulé  bitvy 
tři  císař^  (Slavkov  1805).  Nesvěř,  panství  za- 
ujímá 1305*8  ha  půdy;  náleŽi  k  němu  krásný 
zámek  s  parkem  a  bažantnici,  dvůr,  parostr. 
pivovar  se  sladovnou,  cukrovar,  mlýn,  ci- 
helna, majetek  Vladimíra  hr.  Mitrovského 
z  Mitrovic  a  Nemysle.  S.  příslušela  od  pra* 
dávna  ke  klášteru  třebíčskému,  který  prodal 
statky  v  S-ci  Kunštátsk^ro,  Bitovským  a  Ži- 
diochovským;  pak  držel  zfcK>ií  Beneš  z  Bos- 
kovic a  r.  1507  postoupil  je  Vilémovi  z  Pem- 
šteina,  načež  majitelé  se  začasto  měnívali^ 
ai  r.  1705  je  koupili  Dietrichšteinové  a  od 
nich  hrabata  Mitrovšti.  Tvořila  dřevně  samo* 
statné  panství,  k  němuž  příslušely:  Horákov, 
Kobylnice,  Ponětovice,  Telnice  a  díl  fiříko- 
vic,  S.  s  tvrzí,  dvěma  dvory,  mlýnem,  pivo- 
varem, sladovnou  a  hvozdem.  Mezi  Si-ci  a 
Telnicí  dobojováno  2.  pros.  1805,  kdyŽ  Fran- 
couzi mezi  3.  a  4.  hod.  odpol.  zajali  u  sýpky 
sokolnické  přes  8000  Rusův.  Poblíž  stávala 
ves  Dunajovice,  v  XV.  stol.  pustá.    E,  MůUer. 

Sokolnioki  Míchat,  znamenitý  generál 
pol.  (♦  1760  v  PoznaĎsku  —  f  1816  ve  Var- 
šavě). Vzdělal  se  v  kadetni  škole  ve  Var- 
šavě, načež  jako  poručík  vstoupil  do  sboru 
inženýrského.  R.  1787  stal  se  kapitánem  a 
prof.  vojenské  topografie  ve  Vilně.  Později 
cestoval  po  Německu,  Francii  a  Itálii  a  r.  1792 
stal  se  podplukovníkem.  R.  1794  účastnil  se 
povstání  a  na  vlastní  útraty  zřídil  pluk  střelců. 
Vyznamenal  se  v  bitvách  u  Radzyminu  a  Ka- 
mionky,  účastnil  se  výpravy  do  Velkopolska, 
na  ústupu  pak  byl  zajat  a  odveden  do  Petro- 
hradu. Ke  konci  r.  1796  dostal  se  na  svo- 
bodu a  odešel  do  Paříže,  kdež  se  oddal  stu- 
diím. R.  1800  vstoupil  do  podunajské  legie, 
jíž  velel  generál  Kniaziewicz  a  jeŽ  tvořila 
čásf  armády  gen,  Moreau.  Když  r.  1801  mezi 
Francií  a  Rakouskem  ujednán  byl  mír  a 
Kniaziewicz  opustil  vojenskou  službu,  S.  vedl 
zmíněnou  legii  do  Itálie,  kdež  se  spojil  s  legií 
polskou.  Když  franc.  armáda  po  vitčzstvi 
u  Jen  v  r.  1806  vtrhla  do  Polska,  S.  stal  se 
velitelem  oddílů  v  okolí  Gdaňská.  Ve  válce 
r.  1809  vyznamenal  se  neobyčejně  v  bojích 
s  přesilou  rakouskou,  avšak  byv  obležen 
v  Sandoměři,  musil  pro  nedostatek  střeliva 
a  potravy  čestně  kapitulovati.  R.  1810  stal 
se  divisionářcm  a  byl  povolán  do  Paříže, 
kdež  stal  se  členem  národního  Institutu. 
R.  1812  provázel  Napoleona  do  Ruska.  Při 
obležení  Paříže  r.  1814  velel  četě  chovanců 
vojenské  školy  pařížské.  Po  abdikaci  Napo- 
leonově vrátil  se  do  Polska  a  vstoupil  do 
nově  utvořené  armády  král.  Polského.  Byl 
též  literárně  činný  a  vydal  několik  spisů 
technických  i  jiných  jazykem  franc,  i  pol- 
ským. Také  několik  rytm  od  něho  se  za- 
chovalo. 

Sokolniotvi  (fr.  fauconnerie,  něm.  Faik* 
nereiy  řeUkonerié),  t.  j.  pěstování  honby  po- 
mocí vycvičených  lapacích  ptáků,  jmenovité 
sokolů,  bývalo  oblíbenou  zábavou  panovní- 
kův i  šlechty.    Za  kolébku  jeho  pokládá  se 


SokolnictvL  617 

Indie,  kde  bylo  známo  jiŽ  asi  400  let  př.  Kr. ;  později   než  Semeno vská,   podle  všeho  asi 


Odtud  dostalo  se  přes  Persii  na  Balkánský 
poloostrov.  Syn  římského  císaře  Avita  zavedl 
prý  8.  v  Římě,  odkud  rychle  se  rozšířilo  na 
západ.    Všeobecně  počalo  se  rozšiřovati  od 


r.  1650.  Bylo  to  za  Alexeje  Michajloviče,  kdy 
8.  na  Rusi  nejvíce  kvetlo,  a  kdy  také  cela 
hierarchie  osob  pečovala  o  chov  loveckých 
ptákfi  pro  panovníkovy   hony.   Všichni  lo- 


doby  velikého  stěhováni  národů  (IV.a  V.  st). !  večtí  ptáci  v  carských  sokolnách  rozděleni 
Karel  Veliký  upravoval  honbu  pomoci  so-  na  odděleni  (statji),  v  jejichž  čele  stáli  so- 
kolů v  zákonech  a  zapovídal  ji  lidem  nesvo-  kolnici  náčelni  [načalj ny je  sokol jniki)\  jim 
bodným.  Velikého  rozkvětu  dosáhlo  8.  po  pak  byli  podřízeni  sokolnici  prosti,  řa- 
křižáckÝch  válkách,  zejména  ve  stol.  XIV.  j  doví  {rjadovyje  sokoljniki)^  krečetníci  a 
Z  císaře  římskoněm.  byl  nejobratnějším  so-  jestřábníci.  V  čele  veškeré  sokolnické  správy 
kolníkem  své  doby  Bedřich  11.,  který  napsal  |  stál  (již  od  r.  1550)  dvorský  úředník  zv.  so- 
dokonce  spis  De  arte  venandi  cum  iiw6u5  ,  kolj  nič  i  j,  vedle  něhož  pro  správu  honů  po- 
(Augšpurk,  1596;  s  jinými  spisy  vydáno  od  ;  mocí  psů  zřízen  úřad  lovčího  {lovčij),  So- 
Schneidera,  Lip.,  1788).  Ve  Francii  skvělou  koljničij  měl  pomocníka  zv.  podsokoljničij, 
dobou  s.  bylo  jmenovitě  panováni  Lud-  !  Za  sokolnicí  dosazováni  byli  obyčejně  jen 
víka  XIII.  V  Čechách  pěstovalo  se  s.  ještě  I  urození  bojaři.  Někdy  býval  úřad  sokolničiho 
ve  stol.  XVII.  Ve  stol.  XVIII.  počalo  vůbec  spojován  s  úřadem  lovčího  v  jedné  osobě, 
v  celé  Evropě  vycházeti  z  módy  a  udrželo  |  Chov  loveckých  ptáků  záležel  v  jejich  krmeni, 
se  nyní  na  západě  ještě  v  Anglii,  Hollandsku,  léčeni  —  podléhalif  zhusta  nemocem,  zejména 
Francii  a  částečně  i  v  Německu.  V  nejno- ;  očním  —  ahlavně  v  dressu  řek  účelům  honby, 
vější  době  objevují  se  leckde  (i  v  Čechách)  •  Krmili  je  masem  hovězím,  skopovým  a  nej- 
snahy  obnoviti  opět  s.,  byf  jen  jako  vzácný  |  více  holubím.  Kdyby  nebyli  sedláci  měli  po- 
zjev.  Zajímavé  zprávy  o  š.  na  Rusi  podává  vinnost  dodávati  pro  panovníkovy  sokolny 
nám  publikace  Nik.  Kutěpova  o  honbách  |  zdarma  holuby,  bylo  by  bávalo  vydržování 
nis.  panovníků  (3  sv.:  I.  VelikokňažesUaja '  loveckých  ptáků  velmi  nákladné.  BývaloC 
i  carskaja  ochota  s  X.  po  XVI  věk,  2.  vyd.  podle  svědectví  Kotošichina  v  sokolnách  na 
1896  v  Petrohradě;  II.  Carskaja  ochota  na  3000  loveckých  ptáků.  Dressura  sokolův  a 
Rusi,  XVII.  věk,  2.  vyd.  1898;  III.  Imperator- ;  jiných  loveckých  ptáků  bývala  velmi  pracná, 
skaja  ochota  na  Rusi. konec  XVII.  i  XVIII.  věk, '  Aby  tyto  dravce  ochočili  a  učinili  je  posluš- 
t.,  1902).  Na  Rusi  pěstováno  bylo  s.  od  sa-  nými,  sokolníci  mořili  je  hladem  a  nedali 
mého  počátku  státního  života.  Zavedeno  tam  jim  po  několik  dni  a  nocí  spáti,  až  ptáci 
bylo  asi  od  varjažsk<ch  knížat  z  dálného  úplně  zmalátněli.  Když  tento  prvý  stupeň 
severu,  kde  se  dařil  nejlepší  druh  loveckých  dressury  (rus.  dériaňje)  byl  odbyt,  pokrývali 
sokolů,  t.  zv.  /alco  arcticus,  islandicus,  hiero-  hlavu  ptáka  čapkou  (něm.  Falkenhaube,  fr. 
faico,  rus.  krečet.  Již  o  Olegovi  máme  zprávu,  c/iťi;?tfron,  rus. /co/paciofr,  v  terminologii  XVII.  st. 
že  v  Kijevě  pod  horou  zřídil  v  Sokolji  dvůr  klobučok),  na  nohy  dávali  mu  obnožky  (rus. 
sokolí.  Ruská  Pravda  zmiňuje  se  o  loveckých  obnoscy,  fr.  jets),^  t.  j.  kožená  pouta,  a  ne- 
ptácích,  sokolech  a  jestřábích.  Ve  XII.  stol.  chávali  bez  potravy  a  spaní  24  hodmy,  načež 
mluví  o  nich  Vladimír  Monomach  ve  svém  sundali  čapku  a  krmili  ho  nějakým  ptákem. 
Poučení  synům.  Také  na  dvoře  carů  mo- '  Potom  počali  sokola  vnaditi  (rus.  vabiť},  ne- 
skevských  provozováno  bylo  s.  Lovecké  chávajice  jej  lítati  z  jisté  vzdálenosti  na  ruku 
ptáky  »pomykalÍ€,  t.  j.  chytali  na  vzdáleném  sokolníkovu,  na  niž  ležel  kus  masa  nebo  za- 
scveru  v  Závoločí  fv  Pocíviní)  a  na  Pečoře  bitý  pták  nebo  pták  sice  živý,  avšak  spou- 
a  hlavně  po  březích  Bílého  moře,  zvláště  na  taný.  Při  vnadčni  sokolník  znenáhla  zvětšoval 
pobřeží  Murmanském,  Zimním  a  Tčrském  a  vzdálenost,  v  níž  sokol  se  hnal  po  vnadidle. 
na  Nové  zemi  a  později  (v  XVII.  stol.)  i  v  Si-  Když  byl  lovecký  pták  náležitě  vycvičen 
biři  lidé  zv.  pomytčici,  kteří  se  sdružovali  v  sokolně,  dressura  děla  se  na  volnem  pro- 
ve  vatahy  (artěle)  počtem  až  i  40,  ba  více  stoře.  Aby  však  pták  neuletěl,  vnadili  jej 
osob;  včele  jejich  stál  ataman.  Z  pomytčiků  s  počátku  na  dlouhém  provázku  přivázaném 
skládaly  se  na  severu  ruském  leckde  celé  k  obnožkám.  Po  těchto  cvičeních  mořili  so- 
vesnice  a  slobody.  Pomytčici  pokládáni  byli  kola  opětně  nespaním,  a  teprve  když  ho  na 
za  sluhy  panovníkovy,  a  to  ^úročníkyc.  Ód  třetí  noc  nechali  trochu  odpočinouti,  počali 
ostatních  sedláků  lišili  se  tím,  že  byli  svo-  další  dressuru  bez  provázku, avšak  v  dlouhých 
bodni  a  platili  panovníkovi  jen  >úrok«(obrokJ  poutech.  Potom  vnadili  sokola  >ke  koni<, 
v  určitém  počtu  nachytaných  sokolů.  Každá  t.  j.  učili  ho  létati  na  ruku  sokolníka  sedi- 
obec  dodávala  panovníkovi  s  počátku  oby-  čího  na  koni.  Po  těchto  procedurách  sokol 
čejně  jen  3  sokoly  do  roka,  a  to  »penm<  přestal  báti  se  lidí,  koní  a  psů.  Teprve  pak 
(živé).  Později  úrok  byl  zvyšován.  Jen  vyji-  učili  sokoly  loviti  ptáky.  —  Podrobně  popi- 
mečně  pomytčici  chycené  sokoly  také  cvičili  suje  dressuru  sokolů  ve  vesnici  Falkenwerthé 
a  dopravovali  je  do  Moskvy  už  vycvičené,  ve  Flandřích  Brehm  ve  svém  Životě  zvířat 
Obyčejně    zabývali    se   cvičením    loveckých    (čes.  překlad  Nekutův,  dílu  II.  [PtáciJ  sv.  I., 

Íítákův  osoby  jiné,  t.  zv.  sokolníci.  Za  úče-  str.  565  a  si.). —  Literatura,  narmond,  Mi- 
cm  této  dressury  zřízeny  byly  ve  vsích  Se-  roir  de  la  fauconnerie  Í1635);  Dunover  dc 
menovském  a  Kolomenském  v  carských  léto-  Noirmont,  Histoire  de  la  chasse  en  France 
hradech  {potéénxj  dvoř)  dvě  veliké  sokolny  (1867,  3  sv.);  Magaud  ďAubusson,  La  fau- 
(krečatnt).  Sokolna  Kolomenská  zřízena  bylá   connerie  au  moyen  áge  (Pař,  1879);  de  Mo- 


618 


Sokolník  —  Sokolov. 


raix,  Le  véritable  fauconnier(1883);  Schlegel 
a  Verster  van  Wulverhorst,  Traité  de  faucon- 
nerie  (Lejda,  1845—53);  Salvin  a  firodrick, 
Falconry  in  Xhe  British  isles  (2.  vyd.,  Lond., 
1873);  Freeman  a  Salvin,  Falconry,  its  claíms, 
history  etc.(t.,  1859);  Faichtinger,  Geschichte 
der  Falkcnjagd  (Lip.,  1878).  -dle. 

Sokolník  čili  so kolář  i/alconarius\  viz 
Sokolnictví. 

Sokolnikl,  ves  v  Haliči  v  hejtm.  a  okr. 
Ivovském  (asi  4  km  od  Lvova),  má  2613  obyv. 
pol.  (1900),  i4m.-katol.  kostel  a  Želez,  miner. 
zřídlo. 

Sokolnjpj,  u  rus.  osadníků  jméno  Sa- 
chalinu  (v.  t.). 

Sokolomy,  Sokolom:  1)  S.  Dolní  nebo 
Velké  {Salbnuss)t  ves  na  Moravě,  hejtm.  Li- 
tovel, okr.  a  pš.  Unčov,  fara  Dolní  Dlouhá 
Loučka;  47  d.,  321  obyv.  n.  (1900),  kaple  a 
2tř.  šk.  —  2)  S.  Horní  nebo  Malé  {Aichen), 
ves  t,  fara  Šumvald;  35  d..  240  obyv.  n. 
(1900),  kaple  a  popi.  dvůr.  R.  1590  a  1612 
připomíná  se  zde  tvrz. 

Sokolov  viz  Sokolów  2). 

Sokolov:  1)  S.  Ivan  Aleksějevič,  ryjec 
rus.  (*  1717  —  t  1757),  vzdélal  se  v  umě- 
lecké škole  akademie  nauk  a  záhy  předstihl 
své  učitele,  načež  stal  se  v  brzku  sám  učite- 
lem na  akademii  a  přičinil  se  nemálo  o  roz- 
voj rus.  ryjectví.  Pochází  od  ného  množství 
podobizen,  z  nichž  za  nejlepší  uznává  se 
portrait  Petra  III.  a  nékoliíc  pohledu  ^  koru- 
novace carevny  Al{béty  Petrovny,  D.  Rovin- 
skij  vypočítává  63  jeho  rytiny  (>Polnyj  slo- 
varj  rus.  graverov*). 

2)  S.  Petr  Ivanovic,  malíř  rus.  (*  1753  — 
t  1791),  byv  od  kn.  Golicynové  propuštěn 
ze  svazku  poddanství,  vzdělal  se  v  akademii 
petrohr.  a  dosáhl  zde  vyznamenání  za  obraz 
Vladimir  a  Rogněda,  R.  1773  poslán  byl  do 
Říma  a  r.  1778  dosáhl  titulu  akademika  za 
obrazy  Merkur  a  Argus  (v  museu  Alexan- 
dra III.)  a  Daidalos  připíná  křídla  Ikarovi 
(v  museu  akademie  petrohrad.).  Vyučoval 
také  nějakou  dobu  v  akademii  petrohr.,  ale 
smrt  skosila  příliš  záhy  tento  nevšední  ta- 
lent. 

3)  S.  Petr  Ivanovic,  bibliograf  ruský 
(*  1766  —  1 1836),  byl  členem  a  tajemníkem 
rus.  akademie  a  napsal  Načaljnyja  osnovanija 
ros.  gramn^atiki  (5.  vyd.  Petr.,  1808);  Pčela, 
tli  sobranije  ra:(nrch  statéj  v  stichach  i  pro\ě 
(t.,  1805);  ObšČij  cerkovno-slavjano-rossijskij 
slovarj  (t.,  1834,  2  d.)  a  j.  Přeložil  také  Odys- 
seu (Moskva,  1788  a  1815)  a  Metamorfosy 
Ovidiovy  (1808). 

4)  S.  Aleksandr  Jegorovič,  cestovatel 
rus  (♦  1780  —  t  1819),  účastnil  se  v  1. 1798 
až  1799  pochodů  v  Itálií  a  r.  1802  poslán 
osvobodit  ze  zajetí  gruzinského  careviče  Kon- 
stantina, načež  v  T.  1806—08  nalézal  se  při 
rus.  armádě  v  Multanech  a  Valašsku.  R.  1816 
přidělen  byl  k  rus.  vyslanectví  v  Persii  a  po- 
psal cestu  do  Teheránu,  kterýžto  cestopis 
uložen  ve  státním  archive.  Stejně  podrobně 
popsal  svoji  cestu  na  Kavkaz  Putéšestvije 
moje  v  Imeretiju  atd.  (»Čtěnija<  moskevské 


společ.  dějin  a  starožitnosti,  1873).  Popis 
tento  obsahuje  mnoho  podrobností  k  ději- 
nám a  topografii  Zakavlází.  S.  skončil  sebe- 
vraždou. 

6)  S.Petr  Fedorovič,  malíř  rus.  (*  1791, 
t  1847),  vzdělal  se  v  akademii  petrohradské, 
kde  dosáhl  vyznamenání  za  obraz  Audro- 
maché  pldče  nad  padlým  Hektorem.  Později 
vynikl  v  aquarelle.  Jmenovitě  slaví  se  jeho 
portraity,  vyznačující  se  ladností  barev,  věr- 
nosti a  ušlechtilou  kresbou. 

6)  S.  Aleksandr  Petrovič,  dějepisec 
rus.  loďstva  (♦  1816  —  f  1^58),  sloužil  při 
válečném  loďstvu  a  pak  v  ministerstvě  ná- 
moř.  Znám  jest  obsáhlými  spisy  Letopis  kru- 
šenij  i  po(arov  sudov  rus.  ýlota  po  t8S4  g.\ 
Ru%.  morskaja  bibliotéka  (Petr.,  1883,  první 
pokus  námoř.  bibliografie  za  r.  1701—1851); 
Sévernaja  ekspedicija  1^33—43  g.  (t..  1851): 
Projekt  Lomon  osová  i  ekspedicija  Čičagova 
(t.,  1854);  Bering  i  Činkov  (t.,  1849)  a  j.     Šnk. 

7)  S.  Vladimir  (1818— 69)  viz  Joann  7). 

8)  S.  Nikolaj  Nikolajevič,  chemik  rus. 
(♦  asi  1820  —  t  1877  v  Petrohrade).  Studovav 
nejprve  práva,  oddal  se  později  přírodním 
vědám  a  r.  1847  odebral  se  do  světoznámého 
giessenského  laboratoria  Liebigova.  Tam  se 
Streckercm  odkryl  mezi  jiným  kyselinu  gly- 
kolovou.  R.  1852  odebral  se  do  Paříže,  kdež 
pracoval  v  laboratořích  Gerhardtově  a  Rcg- 
naultově.  Od  té  doby  byl  vřelým  zástupcem 
a  šiřitelem  nových  tehdy  ideí  Gerhardto- 
vých  a  Laurentových.  Později  zabýval  se 
i  studiem  minerálů  a  jejich  umělé  přípravy 
i  byl  ustanoven  docentem  mineralogie  na 
>hornic  škole  í  konservátorem  v  rus.  akademii 
nauk.  Zároveň  zařídil  si  s  prof.  Engelhard- 
tem  soukromé  laboratoríum  vyučovací,  v  němž 
vyučoval  podle  methody  Liebigovy  a  jež  tě- 
šilo se  neobyčejné  návštěvě.  Byv  pak  jme- 
nován docentem  (prepodavatélem)  chemie  na 
universitě,  založil  s  Engelhardtem  první 
v  Rusku  >Chimičeskij  ŽurnaU,  který  vychá- 
zel v  1.  1859—60  a  v  němž  vyšla  rozprava 
o  současných  směrech  v  chemii  ( O  sovremen- 
nom  napravleniji  chimiji)^  svědčící  o  plné  síle 
jeho  kritického  talentu.  Veliký  theoretický 
význam  v  počátku  let  60tých  mělo  jeho  ob- 
jevení glycerinové  kyseliny.  R.  1864  stal  se 
professorem  na  universitě  v  Odčsse,  kde 
založil  veliké  laboratoríum  a  odkud  uve- 
řejnil svou  práci  o  kyselině  mléčné  z  /?-iódo- 
propionové  (O  moločnoj  Idsloté^  polučajemoj 
i^  fi-iodopropionovoj  kisloty).  R.  1872  přešel 
do  Petrohradu  na  lesní  a  zemědělský  ústav, 
kde  pracoval  a  vydal  s  Lačinovem  studii 
O  působeni  ammoniaku  na  aceton.  Jeho  veli- 
kou zásluhou  jest,  že  se  rozšířilo  na  Rusi  jii 
ke  konci  padesátých  let  vyučování  moderní 
chemii,  založené  na  unitárných  názorech 
Gerhardtových  a  Laurentových,  kdežto  ve 
Francii,  rodišti  a  působišti  oněch  znameni- 
tých chemiků,  názory  jejich  byly  ofíiciálné 
vzaty  za  základ  vyučováni  teprve  v  letech 
80tých  XIX.  stol.  Řada  prací  S-a  uveřejněna 
byla  v  » Žurnále  ruské  fys.-chcmické  spolcč- 
nosti«,  v  jejímž  10.  svazku  se  nalézají  i  j^o 


Sokolov.  619 


nekrology,  sepsané  od  Menšatkina  a  Laci- 
nova. Bnr, 

O)  S.  Petr  Pctrovič,  matíř  rus.,  syn 
S-a  5),  (♦  1821  —  t  1899),  vzdélával  se  né- 
jakou  dobu  v  akademii,  ale  byl  vlastně  samouk 


petrohr.,  načež  záhy  proslul  jako  výborný 
portraitista.  Pracuje  skoro  výhradně  v  aqua- 
relle.  R.  1859  dosáhl  hodnosti  akademika  a 
od  r.  1881  jest  členem  >peredvižnikŮ€,  je- 
jichž výstavy  pilně  oběsila.   Nejlépe  se  mu 


a  vynikl  rovněž  jako  otec  v  aquarelle.  Ze- 1  daří  podobizny  dámské  a  zhusta  zvěčnil  štět- 
jmena  znamenitě  uměl  zachycovati  lidské  >  cem  osobnosti  carské  rodiny.  Ukázky  jeho 
i  xvtřecí  typy,  vynikaje  při  tom  obratnosti  |  prací  nalézají  se  v  museu  Alexandra  III. 
kresby  a  harmonii  barev.  V  1.  1877—78  byl '  v  Petrohradě  a  v  Trefjakovské  galerii  v  Mo- 
při  rus.  armádě  a  vyznamenán  svatojirským  skvě.  Od  r.  1892  jest  kustodem  musea  pc- 
křižem  za  udatnost.  R.  1893  dosáhl  od  rus.   trohr.  akademie. 

akademie  nejvyšší  hodnosti,  titulu  akade- I  14)  S.  Nikolaj  Kir  i  Ho  vič,  duch.  spiso- 
mika.  Za  nejlepší  jeho  práce  pokládají  se  í  vatel  ruský  (♦  1835  —  f  1874),  vzdělal  se 
illustrace  k  >Lovcovým  zapískáme  Turgeněva  v  duch.  akademii  moskevské  a  za  hranicemi, 
a  k  básním  Někrasova.  Některé  z  nich  vy-  načež  přednášel  církevní  dějiny  a  církevní 
dány  byly  ve  zvláštních  albech.  Z  obrazů  právo  na  akademii  a  na  universitě  v  Moskvě, 
vynikají  koňsky  trh  (v  Tretjakovské  ^lerii ,  Z  jeho  studií  uvádíme  Učrefdénije  patriar- 
v  Moskvě)  a  podobizna  spisovatele  S,  Térpi'  j  šestpa  v  Rossiji  (>Pribavlenija  k  Tvorenijam 
goreva  (v  museu  Alexandra  III.)  |  sv.  Otěcc);    O  duchovenstvě  v  drevněj  Rossiji 

10)  S.  Pavel  Petrovič,  malíř  rus.,  bratr   (t,  1860);  O  suďbé  nauki  cerkov.  pravá  (jizvě- 


před.  t*  1823),  byl  žákem  K.  Brjullova  v  aka- 
demii  petrohr.   a   r.  1864   dosáhl   hodnosti 


stija«   moskev.  university,  1868);   0'vlijaniji 
cerkvi  na  istoríčeskoje  ra\vitije  pravá  (t.,  1869). 


akademika  za  obraz  Sv.  rodina.  Později  vě-  Zvláštní  pozornosti  těšily  se  jeho  úvahy 
noval  se  rovněž  aquarellu.  Z  obrazů  jeho  O  načalach  i  ýormach  duchov,  suda  (>Pravosl. 
uvádějí  se  TYojka  (v  museu  Alexandra  ÍII.); ,  Obozrěnije*,  1870);  Duchovnoj  sud  v  drevněj 
Vypravováni  bfv,  vojáka  a  j.  !  cerkvi  v  pervyje  tri  veka  christianstva  i  v  pe^ 

11)  S.  Ivan  Ivanovic,  malíř  rus. (♦  1823),  riod  vselenskich  soborov  (t,  1870)  a  pod.  Po 
byl  v^xhován  v  moskev.  šlechtic,  ústavě,  po- ,  jeho  smrti  vyšlo  dílo:  Ii  lekcij  po  cerkov, 
zdej  i  navštěvoval  petrohrad.  akademii.  Od '  právu.  Vypusk  I.  Vveděnije  v  cerkov,  právo, 
r.  1849  cestoval  po  Kavkaze,  zobrazuje  aqua-  Vyp.  IL  Sistéma  kanoničeskago pravá  {MoskvdL, 
rellem  místní  památky  a  typy.    Navrátiv  se ,  1875). 

r.  1852  do  Petrohradu,  dosáhl  vyznamenání '  15)  S.  Dorimedont  Dorimedontovič, 
za  obraz  Prodej  otrokyň  na  vých.  břehu  Čer-  inženýr  rus.  (*  1837  —  f  1896),  byl  profes 
ného  moře.  Od  r.  1854  žil  na  Malé  Rusi.  Z  té  sorem  na  Nikolajevské  inženýrské  akademii 
doby  pocházejí  jeho  obrazy  SenoseČ  a  Kav-  \  a  na  technice  petrohrad.  Z  jeho  prací  zaslu- 
káiiti  horalé  číhají  na  rus,  parník.  Od  té  hují  zmínky:  Opisanije  perestrojki  \áaníja 
doby  S.  hojně  cestoval  jak  po  Rusku,  t^k ,  yfíchajlovskago  teatra  (Petr.,  1873^;  Goroá* 
i  za  hranicemi,  navštívil  Carihrad,  Německo,  skaja  Aleksandrovskaja  boljnica  (t.,  1884); 
Francii  a  Španělsko.  Hodnosti  akademika  Stěny  (ve  sborníku  >Graždanskoje  Zodče- 
dosáhl  r.  1857  za  obraz  Kavká^iti  cikáni,  stvO€,  t.,  1892)  a  mnoho  studií  v  odborném 
načež  r.  1860  stal  se  professorem  za  obrazy  listě  >Zodčij«.  S.  byl  členem  technického 
Pohled  na  yý-ch.  břeh  Černého  moře;  Děti  hra-  i  komitétu  ministerstva  vnitř,  záležitosti,  řídil 
jíd  si  na  carihrad.  hřbitově;  Cestou  k  odvodu  přestavbu  budovy  pošty  a  telegrafu  v  Petro- 
a  Malorus.  dívky^  hááající  i  vínku  (v  petrohr.  \  hradě,  stavbu  Marijinské  tržnice  tamže,  che- 
Zimnim  paláci).  Vedle  olejomaleb  vynikají  i  mické  laboratoře  mnohých  nemocnic  na  pa- 
také  jeho  aquarelly.    Mimo  jmenované  uva-  i  matku  Botkina  a  j. 

dějí  se  ještě  z  jeho  obrazů  Noc  svato-l  16)  S.  Aleksandr  Aleksějevič,  spis. 
janská;  Cikánský-  tábor  na  Kavkaze;  Jitro  po  rus.  (*  1840),  byl  povoláním  herec  a  od 
svatbě  na  Malé  Rusi;  Vesnická  svoboda;  Kob-  r.  1850  počal  psáti  povídky  (přes  700),  div. 
\ar;  Česáni  viíni;  Návrat  :{  trhu;  Maloru i ká  ^  hry  (přes  25)  a  úvahy,  jako  Téatraljnyja  bo- 
svatba;  Maloruska  s  áéckem;  V  okolí  Caři-  lota  (román,  Petr.,  1867  a  častěji,  přel.  též 
hraáu  a  j.  S.  vyniká  původnosti,  procite- ,  do  něm.);  Be^krovnoje  ubijstvo;  Krestnik  Petra 
ností  a  vkusem,  kteréžto  vlastnosti  získaly  |  Vel,;  Car  Baba;  Bělyj  General  i přelož,  do 
mo  nemálo  přátel.  franc);  Na  sud  prisja^nych  atd.   Vedle  toho 

12)  S.  Avdij  Ivanovic,  slavista  ruský  napsal  asi  500  bajek,  otištěných  s  pseudon. 
<*  1824  —  1 1893),  byl  nějakou  dobu  profes.  Někrylov.  Humoristické  črty  jeho  dochá- 
slov.  nářečí  v  Kazani  a  pak  inspektorem  i  zejí  značné  obliby,  tak  že,  lidyž  r.  1868  po- 
gymnasii.  Redigoval  »Saratovskij  Spravočnyj  stavil  se  v  čelo  časop.  >Peterburgskij  Li- 
Listok<  a  »Saratovskija  Gub,  Védomostic.  stok«,  tento  záhy  získal  na  10.000  předplati- 
Vydal:  Krále  dvoř  skaja  rukopis  i  sud  Lj  ubuši  telúv,  ač  dříve  neměl  úspěchu.  Kol  r.  1880 
(1846);  Ob  istoričeskich  narodnych  pěsňach '  S.  vstoupil  do  red.  časop.  >Petěrburgskaja 
serbov  (1854);  Čerty  nravov  i^^  rus.  byta  Gazeta*,  kde  pod  různými  pseud.  uveřejnil 
v  XVII,  v,  (1890);  Slavjanskija  ska^ki  (ně-  množství  humorist,  veršův  a  článkův.  Vy- 
kolik  vyd.)  a  j.  dává  též  časop.  >Sufler«. 

13)  S.  Aleksandr  Petrovič,  malíř  rus.,  17)  S.  Fedor  Fedorovič,  historik  rus. 
syn  S*a  6)  a  bratr  S-a  9)  a  10)  (•  1829),  vzdělal ,  (♦  1841).  Studoval  na  univ.  petrohradské, 
se  na  moskev.  malířské  škole  a  v  akademii   Stav  se  magistrem,  byl  jmenován  prof.  staro- 


620 


Sokolová. 


věké  historie  na  univ.  petrohradské  a  záro- 
veň v  historicko-íilologickém  institute,  kde 
přednášel  též  o  státních  a  náboženských 
starožitnostech  řeckých.  Pracoval  hlavné 
v  epigrafice  řecké  a  jeho  zásluhou  se  stalo, 
že  mladí  učenci  posíláni  jsou  vládou  ruskou 
do  Řecka,  aby  se  zdokonalili  v  archaeologii 
a  epigrafice.  Z  cenných  jeho  spisů  vyniká: 
Afinskoje  postanovlenxje  v  čest  Aristomacha 
Argosskago  (>Žurn.  Min.  Nar.  Pr.c,  1879); 
č.  11);  V  oblasti  drevněj  istoriji  (t.,  1897— 99); 
GomerovskiJ  vopros  (t.,  1868);  Zaméčanija 
o  spiskách  dani  sojit^nikov  afinskich  (Trudy 
2-go  archeol.  sjézda);  Tretje  stolétije  do  R, 
Chr.  (>Žurn.  Min.  Nar.  Pr.<,  1886)  a  j. 

18)  S.  Arsenij  Aleksandrovič,  právník 
rus.  (*  1849  —  1 1898).  Byl  prvým  sibiřským 
(tobolským)  gub.  prokurorem.  Bojoval  mnoho 
s  gubernátorskou  zvůli  (1883—84);  boj  ten 
skončil  se  sice  odvoláním  S-a,  avšak  po  roce 
senát  uznal  vinným  gubernátora.  Po  více 
než  20  let  S.  zabýval  se  prakticky  i  theore- 
ticky  studiem  processnich  norem  předběžného 
vyšetřování,  avšak  vydal  jen  filosofickou  část 
svého  široce  založeného  díla,  Praktičeskoje 
rukovodstvo  dlja  sudébnych  slédovatélej  (sv.  I. 
až  IIL,  1891—98).  Vedle  této  hlavní  práce 
uveřejnil  rozličné  cenné  články  v  časopisech 
>Jurid.  Věstnik«  a  >Žurnal  gražd.  i  ugol. 
pravá  «. 

19)  S.  Vasilij  Aleksandrovič,  duch. 
spis.  rus.  (♦  1851),  jest  professorem  duchov. 
akademie  moskev.  a  vedle  četných  pojednáni 
v  odborných  listech  vydal  o  sobe;  Re/or- 
macija  v  Angliji  (Mosfeva,  1881,  magister, 
dissertace);  O  vlijaniji  christianstva  na  byt 
jevropejskago  obščestva  (t.,  1882);  Christian- 
stvo  i  Islám  (t.,  1885);  Jeli^aveta  Tudor ^  ko- 
roleva  anglijskaja  (Sergijev  Posad,  1892); 
Mo\nO'li  pri\nat  \akonnost  ijerarchiji  staro- 
katolikov?  (t.,  1893);  Partament  religiy  v  Či- 
kago  (t.,  1894);  Ijerarchija  anglikanskoj  jepi- 
skopaljnoj  cerkvi  (t.,  1897,  doktor,  dissertace, 
jež  vyvolala  živý  zájem  a  byla  přel.do  angl.); 
O  sojedinéniji  cerkvej  (t.,  1898)  a  j. 

20)  S.  Aleksčj  Petrovič,  íysik  ruský 
(♦  1854),  studoval  v  Moskvě  a  za  hranicemi, 
jmenovitě  v  Berlíně,  načež  přednášel  na  uni- 
versitě varšavské  a  pak  moskevské.  Práce 
své  uveřejňoval  v  učených  zápiskách  mosk. 
university  (O  galjvaničnoj  poljariT^aciJi  elek- 
trodový 1881;  Raboty  Geljmgoljca  po  elektri- 
čestvu  v  svja^i  s  chimijej,  1882),  v  >Žurnale« 
rus.  fys.-chem.  společnosti  (Opytnoje  i^slédo- 
váni  je  električeskich  kolebanij  v  elektrolitach^ 
1887,  doktor,  dissertace;  K  téoriji  krivoj 
diffrakcionnoj  tétki^  1883;  Kritika  metody 
Vinkeljmana-Ščegljajeva  dlja  opredélenija  di- 
električeskich  jrostojannych^  1892)  a  j.  Ně- 
které práce  uveřejnil  též  v  »Journ.  de  Phy- 
sique*  a  ve  >Wiedem.  Ann.  d.  Phys.  u.  Chem.<. 

21)  S.  Matvěj  Ivanovic,  slavista  ruský 
(♦  1855),  jest  prof.  rus.  jazyka  a  slovesnosti 
na  universitě  a  vydal:  Materiály  i  \amétki po 
starinnoj  slavjanskoj  literatuře  {ISSS>,  magister, 
dissertace,  vyznamenaná  cenou  Uvarova); 
Perepisnyja  knigi  kostromskago  Ipatijevskago 


monasfy-rja  i:>gó  g.  (s  kommentáfem);  Sláva 
Rossijskaja,  komedija  Ij24  g,  (1892)  a  |. 
R.  1891  vydal  Sobranije  sočinénij  Jurija  Kru 
faniča  a  neznámý  do  té  doby  spis  J.  Kriia- 
nidc  O  sojedinéniji  cerkvej, 

22)  S.  Nikolaj  AleksČjevič.  geolog 
rus.  (*  1856),  studoval  na  universitě  petro- 
hradské a  r.  1881  jmenován  kustodem  oniv. 
geologického  kabinetu,  načež  stal  se  geolo- 
gem geol.  komitétu  v  Petrohradě.  Práce  jeho 
uveřejněny  jsou  hlavně  v  »Trudech«  petrohr. 
společnosti  přirodozpytcův.  Uvádíme  z  nich: 
Djuny,  jich  ohrazováni  je  ^  raiyitije  i  vnutren^ 
néje  strojenije  (1894,  magister,  dissertace,  do- 
plněna a  vydána  též  nem.);  Nifnétretičnrja 
otlo^enija  juf.  Rossiji  (v  publikacích  geolog, 
komitétu,  1893,  doktor,  dissertace);  O  proiš^ 
cho{déniji  limanov  juf,  Rossiji  (t.,  1895)  a 
mn.  j.,  týkajících  se  geol.  výzkumu  jekatě- 
rinoslavské  gub.  atd. 

23)  S.  Michajil  Jevgenijevič,  spis. 
rus.  {*  1860),  vzdělal  se  v  duch.  akademii 
kazanské  a  vydal  mimo  jiné:  Starorusskijt 
solnéčnyje  bogi  i  bogini  (Simbirsk,  1887),  dilo 
nekritické;  Kratkaja istorija filosofiji  (t..l889); 
Byliny^  istoričeskija,  vojennyja^raxpojniČji  i  vo- 
rovskija  pésni^  ^apisannyja  v  Saratovskoj  gub, 
(Petrovsíc,  1896);  Velikorustkija  svadébnyja 
pésni  i  pričitanija^  ^apisannyja  v  Saratov,  gub, 
(Saratov,  1898). 

24)  S.  Nikolaj  Matvějevič,  spis.  rus. 
(*  1860),  jest  znám  jako  básník,  kritik  a  na 
slovo  vzatý  překladatel.  Vydal  sbírku  básni 
Stichotvorenija  (Petr.,  1899)  a  úvahy  illju^ija 
poetičeskago  tvorčestva.  Epos  i  lirika  gr.  A,  K, 
Tolstago  (1890) ;  Lirika  J.  P,  Polonskago  (t., 
1899)  a  j.  Vedle  toho  překládal  Schopen- 
hauera  a  Kanta.  Přeložil  též  J.  Holečka  •Zá- 
jezd na  Rus«  a  vydal  jej  s  názvem  Rossija 
i  Západ  (I.  část  t.,  1901,  a  11.  čásf  v  *Rní, 
Věstníku*,  1902).  Navštíviv  r.  1903  Prahu, 
zajímal  se  horlivě  o  naŠe  kulturní  snahy.  Nej-* 
nověji  vydal  publicistické  stati  Ob  idéjach 
i  idéalach  russkoj  intélligenciji  {190A},    Šnk. 

Sokolová  Vilma,  čcs.  spisovatelka  pro 
mládež  f*  1859  v  Kostelci  n.  Orl.\  dcera 
J.  Sokola  2),  navštěvovala  vyšší  dívčí  školu 
a  ústav  učit.  v  Praze,  byla  učitelkou  na  Smi- 
chove  a  pak  na  vzorné  škole  při  c.  k.  ústavě 
učitelek  v  Praze.  Nyní  jest  choti  prof.  Dan, 
Seidla  v  Písku.  S.  napsala  mnoho  zdařilých 
básni,  povídek  do  >Štěpnice*,  »Jarého  Věku«, 
•Ženských  Listův*,  z  nichž  mnohé  pode- 
psány pseud.  Vilma.  O  sobě  napsala:  Ma* 
ten  douška  (Pr.,  1889);  Pozdravy  x  lesu  a  poli 
(t.,  1890);  Pouť  mladých  Čechů  výstavou  (t., 
1891);  sbírku  básní  Veselé  hlásky  (t.,  1893, 
u  Otty);  povídky  z  Valašska  a  Slovenska 
Okénka  do  srdečka  (t.,1895);  Rozehrané  strunky 
(t.,  1899);  Vétřikova  píšťalka  (t.,  1899);  Za 
slunce  a  mra^u  (t.,  1904);  za  jeji  redakce 
vyšla  dvakráte  sbírka  »Divči  svět*  (t.  1893 
a  1899).  Též  přel.  román  Eleny  Maróthy- 
Šoltésové  >Proti  proudu*  (Pr.,  1899,  u  J.  Otty, 
>Žen  bibl.*  č.  1.).  Některé  básně  a  povídky 
její  přeloženy  do  choř  v.  a  polštiny,  též  do 
němčiny  od  A.  Krause  (ve  řeuill,  »Politik«). 


Sokolovec  —  Sokolovsky. 


621 


Sokolovfo:  1)  S.  Dolní  také  S  ok  o  lo- 
ve s,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Chotěboř, 
fara  a  pé.  Libice;  30  d.,  ISOobyv.  č.  (1900). 
Asi  Vi  liod  odtud  stával  hrad  Sokolov.— 
2)  S.  Horní,  Sokol  oves  Vrchní,  ves  t.; 
7  d ,  46  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr. 

Sokoloirló  (tur.  Sokoili)  Meh  med  pasa, 
aiátník  tur.  (♦  1509  —  f  1579),  pocházel 
z  Herc^oviny  (z  hradu  Sokol  na  stoku 
Pivy  a  Tary,  podle  jiných  z  Trebinje),  byl 
djakem  v  klášteře  mileševském  (viz  Mi  le- 
se va)  a  dostal  se  s  jinými  jinochy  do  Caři- 
hradu,  kde  byl  nucen  ve  sboru  pážat  pře- 
stoupiti k  islámu.  V  1.  1546—51  byl  již  ad- 
mirálem (kapudan-paŠou),  r.  1551 — 55  sídlil 
v  Soíii  zastávaje  důležité  místo  beglerbega 
rumelského  a  proslavil  se  na  bojištích  uhei- 
ských  i  perských,  pak  stal  se  členem  koUegia 
vezirů  a  konečnč  r.  1565  mocným  velko- 
vezírem  (srv.  Selím  2)  aŽ  do  li.  říj.  1579, 
kdy  byl  zavražděn  bosenským  derviáem.  Za 
nebo  byla  r.  1557  znovuzřizena  autokefalní 
církev  srbská  v  Péči,  jejíž  první  dva  patri- 
archové byli  bratr  a  synovec  Mehmeda  S-e 
{viz  Peč,  str.  380).  Zajímavé  zprávy  o  tom 
podal  Konst.JireČek  v  Jagičové  »Archivu€  IX., 
2'>1  si.  a  Ivan  Kukuljevič-Sakcinski  zařadil 
jei  dokonce  mezi  slavné  Chorvaty  (ve  spise 
»01asoviti  Hrvati  proálih  vjekova«,  vyd.  Ma- 
tici HrvaUkou,  1886).  Čy, 

SokolOTioe,  kdysi  ves  s  tvrzí,  nyní  popi. 
dvůr  u  Komárova  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Hořovice.  V  XVI.  stol.  byla  pustou. 

MclLOlovití(Falconidae)  tvof  í  čeleď  ptactva 
lahrnujici  všechny  denní  dravce  vyjma  supy, 
od  nichž  se  liší  opeřenou  hlavou  a  krkem, 
pak  pomérné  deUimi  prsty,  ostrými  a  velmi 
zakřivenými  drápy  opatřenými.  V  ocase  mají 
všichni  12  per  rýdovacích.  Potrava  jejich 
jsou  různá  zvířata;  mnozi  loví  obratlovce, 
líni  hmyz,  výjimkou  spokojují  se  i  zdech- 
linou PoKkají  i  kosti,  chlupy  i  peří  kořisti 
své.  jež  slouží  k  zažíváni,  načež  je  v  podobě 
chuchvalců  vyvrhuji.  Na  300  známých  druhů 
podle  plastiky  těla  i  způsobu  života  děli  se 
na  několik  skupin,  podčeledi;  náležejíf  sem 
tnimo  pravé  sokoly  [Falconinae):  káně  a  orli 
(ButeoniJae),  jestřábi  {^Accipitrinoť),  sokolové 
supi  (Polyborinaů)  a  orlosupi  {Gypaětinae), 
Praví  sokolové  {Falconinae)  vyznačují  se 
zoubkovitým  vroubkem  před  koncem  zobáku, 
jenž  zapadá  do  výkroj  ku  v  dolní  čelisti.  Roz- 
šířeni jsou  as!  v  60  liruzích  a  dvou  rodech 
po  vit  zemi  a  pokládají  se  za  nejušlechtilejší 
dravce;  Živíf  se  ien  živou  kořistí,  překonají 
eleganci  a  rvchíosti  letu  všechny  ostatní 
dravce.  Létají  rychlými  údery  křídel,  nevzná- 
šejí se  nikdy  ve  spirálách  a  nepronásledují 
kořist  svou  z  úkrytu,  nýbrž  pronásledují  ji 
do  únavy  a  vrhají  se  pak  s  výše  rázem  na 
kořist,  kterou  s  jistotou  uchvacuji.  Hnízdo 
jejich  bývá  ve  vrcholech  stromů,  na  skalách 
nebo  věžích  v  městech.  Vejce  jejich  na  re- 
zavohnědé  půdě  nesou  temnější  skvrny,  čímž 
se  rozeznávají  od  vajec  jiných  p'áků  dravých. 
Dalším  znakem  sokola  (Falco)  jsou  zakula- 
cené chřípě.Z  druhů  jest  nejproslulejší  středo- 


evropský zástupce  sokol  stěhovavý  (F, 
peregrinus),  obývající  od  vysokého  severu  až 
po  jižní  pásmo  všechny  díly  světa.  V  tropech 
volí  k  obývání  horstva,  na  severu  vyskytuje 
se  i  v  nížině  a  na  ploché  tundře.  U  nas 
hnízdí  nejraději  v  lesích  mezi  příkrými  ska- 
lami. Ve  volných  polích  však  má  vydatnější 
lov,  tak  že  od  hnízdiště  svého  denně  pod- 
niká daleké  výlety.  V  tundře  hnizdívá  na 
ploché  zemi,  druhdy  i  na  věžích  lidnatých 
měst.  Volí  rád  hnízda  po  jiných  ptácích, 
dravcích,  volavkách  nebo  havranech;  je-li 
obsazeno,   vyhání  je   náailím.    Kořistí   jeho 

Í*sou  ptáci  od  velikosti  skřivana  až  do  divoké 
:achny  i  husy,  zvláště  však  koroptve.  V  hor- 
ských lesích  loví  i  tetřevy  a  tetřívky,  v  mo- 
čálech sluky,  čejky,  kachny  i  husy.  Statečně 
vrhá  se  i  na  dropy;  uchvacuje  ptáky  jen 
v  letu,  nebof  poranil  by  se  sám  prudkým 
nárazem  na  ptáky  dlící  při  zemi.  Co  uchvátí, 
ztravuje  vždy  ve  volném  prostoře,  pročež 
káně  a  luňáci  druhdy  naň  se  vrhají,  by  mu 
odňali  kořisf.  Na  vyplašeného  ptáka,  nad 
nějž  se  vznesl,  vrhá  se  s  úžasnou  rychlostí 
šikmo  shora.  Štíhlým  tělem, dlouhými  úzkými 
křídly  a  tenkým  ocasem  vyznačuje  se  před 
jinými  dravci.  Sedí-li,  zatahuje  hlavu  těsně 
mezi  ramena.  Pták  tento  30—40  cm  dl.  po- 
zná se  již  z  daleka  po  bílé  hrudi  a  černých 
pruzích  licousových;  má  Žluté  ozobí,  lysou 
kůži  u  oka  i  nohy  též  žluté.  Na  hřbetě  jest 
peří  šedé  s  Četnými  tmavšími  pruhy  příč- 
nými; po  stranách  krku  barva  narezi vela,  na 
břiše  žlutavá;  na  břiše,  rouších  jsou  tmavší 
pruhy  příčné.  Ocas  popelavý  má  7—9  příč- 
ných pruhů.  Ostatně  sokol  stěhovavý  liší  se 
podle  krajiny  barvou  i  velikostí.  Dříve  býval 
sokol  tento,  velmi  ceněný,  poslušný  a  pří- 
chylný,  cvičen  k  lovu.  Menši  jelio  obraz  před- 
stavuje ostříž  {F,  subbuteo),  nejrychlejší 
z  evropských  dravců,  létá  lehce  a  střelhbitě 
a  předstihne  všechny  naše  ptáky  i  vlaštovky 
a  rorýse.  Skřivani  bojí  se  ho  tak,  že  jak  ho 
spatři,  k  zemi  padnou  a  rukou  chytiti  se 
nechají.  Mimo  polní  ptactvo  chytá  hmyz. 
Vlaštovky  před  ním  úzkostlivě  se  skrývají 
v  rákosí  a  jinde.  Někdy  ostříž  loví  v  parku. 
Mláďata  krmí  v  letu.  Lože  své  ostříž  opouští 
dosti  pozdě  z  rána,  krouží  nad  lesem  a  po 
výchotJu  slunce  dá  se  na  lov  v  polích,  sle- 
duje mnohdy  mysliveckého  psa  a  uchvátí 
menši  ptáky  myslivci  před  nosem.  Hnízda 
používá  též  nejraději  cizího.  V  záři  a  říjnu 
nás  opouští,  v  dubnu  se  vrací.  Samec  bývá  30, 
samice  34  cm  dlouhá.  Konce  dlouhých,  úz- 
kýchy  zašpičatělých  křídel  sahají  až  za  ocas. 
Hrdlo  jest  bílé,  pod  okem  na  líci  černý 
pruh.  Hruď  nažloutlá  jest  s  dlouhými  skvr- 
nami nahnědlými,  břicho  narezivělé.  Mezi 
sokoly  řadí  se  též  raroh  (v.  t.),  poštolka 
(v,  t.)  a  dřemlík  (v.  t.).  Bše. 

SokolOTka  (pol.  Sokoiówka\  městečko 
v  Haliči,  v  hejtm.  zločovském,  okr.  Olesko; 
2626  obyv.  vétš.  rusín.  (1900),  řecko-katol. 
far   kostel,  starožitný  zámek  a  pošta. 

SokoloTSklJ:  1)  S.  Vladimír  Ignafje- 
vič,  básník  rus.  (*  1808  —  t  1839),  již  jako 


622 


Sokolovský  —  Sokolowski. 


student  psal  básně  a  pro  jednu  z  nich  vězněn 
v  Šlissefburské  pevnosti.  R.  1837  byl  pro- 
puštěn na  svobodu  a  usadil  se  ve  Vologdě, 
kde  redigoval  gubernské  >Vědomosti«.  Za 
nejlepší  jeho  báseň  pokládá  se  Miro\danije 
(Moskva,  1832).  Zvláštní  pozornosti  těšila  se 
též  báseň  Ra^rušenije  Vavilona,  O  sobě  vydal 
ještě  Raxska:{y  sibirjaka  (t.,  1833). 

2)  S.  Aleksandr  Lukič,  spis.  ruský 
(*  1837),  jest  znám  jako  neúnavný  překla- 
datel Shakespeara,  z  něhož  přel.  22  her  pro 
soubor  spisů  Shakespearových,  vydávaný 
N.  A.  Někrasovem  a  N.  V.  Gerbelem.  Po- 
zději pořídil  sám  jednotný  překlad  všech 
dramat  Shakespearových  a  vydal  jej  s  cen- 
ným a  obšírným  kommentářem  s  názvem 
Sekspir  v  ptrevodě  i  objasnéniji  (Petr.,  1898, 
8  d.).  Vydal  také  encyklopaedii  pro  mládež. 

3)  S.  Pavel  Aleksandrovič  (♦  1842), 
agiární  historik,  bibliotékář  carské  veřejné 
bibliotéky,  napsal:  Očerk  istoriji  seljskoj  ob- 
ščiny  na  séveré  Rossiji  (Petr.,  1877);  Ekono- 
mičeskij  bjrt  \emleáéljčeskago  naselenija  Rossiji 
i  koloniiacija  jugovostočnych  stepej  před  kré- 
postnym  pravom  (t.,  1878);  Očerk  ekonomi- 
českago  by  ta  lemleděljčeskago  naselenija  Jevro- 
pejskoj  Rossiji;  Ssudo-sberegatéljnyja  tovaris- 
čestva  po  ot\yvam  literatury  (1889);  Déjatélj- 
nosť  :{emstva  po  ustrojstvu  ssudo^sberegatěljnych 
tovariščestv  (1890);  Opy  ty  kuljturnoj  délatéij- 
nosti  lemstva  v  oblasti  seljskago  cho^jajstva 
(1899). 

Sokolovský  ze  Sokolova,  šlechtická 
rodina.  Dlužno  rozeznávati  dve  rodiny  t.  jm., 
z  nichž  jedna  sídlila  ve  Slezsku,  druhá  v  Pol- 
sku. Byly,  jak  se  zdá,  původu  společného. 
Slezská  rodina  měla  v  erbu  červený  štít 
a  v  něm  zlatý,  dorůstající  měsíc,  nad  nímž 
a  pod  nímž  jest  kříž.  Také  na  helmici  jest 
zlatý  měsíc  a  nad  ním  kříž.  Přikrývka  Čer- 
vená a  zlatá.  Původním  sídlem  jejich  byl 
hrad  Zucklau  neb  Sokolov  zvaný  v  kraji 
olešnickém.  Později  připomínají  se  též  v  Rati- 
bořsku  a  Těšínsku.  Ve  XIV.  stol.  připomí- 
nají se  vOlešnicku  Konrád,  Filip  a  Bartoš 
S-všti  ze  S.,  jejichž  příbuzenský  poměr  však 
není  znám.  Ke  konci  XVI.  stol.  koupí  získali 
panství  čechovické  v  Těšínsku  bratří  Abra- 
ham a  Joachim  S-vští  ze  S.,  usedli  v  Rati- 
boři, synové  Abrahama  S-kého  ze  S.  a  jeho 
manželky  Alžběty,  roz.  Oračovské  z  Přiby- 
slavic.  Později  držel  to  panství  sám  Abra- 
ham, jenž  je  r.  1608  postoupil  své  manželce 
Man  dálen  ě,  roz.Petrovičovně,  řečené  Char- 
vatovně  z  Vetše.  Týž  Abraham  byl  r.  1605 
povýšen  do  šlechtického  stavu  českého. 
V  knížetství  Těšínském  připomínají  se  ještě 
v  2.  pol.  XVIIl.  stol.  někteří  členové  rodiny 
této  ve  službách  arciknížecích.  Polská  ro- 
dina měla  v  erbu  štít  a  v  něm  napřič  polo- 
ženou osekanou  větev  s  dvěma  pahýly  po 
každé  straně.  Na  větvi  havran  v  právo  obrá- 
cený, držící  v  zobáku  prsten.  Na  helmici 
dva  rohy  a  mezi  nimi  havran  s  prstenem 
v  zobáku.  Členové  této  rodiny  připomínají  se 
též  v  Čechách  a  na  Moravě.  R.  1483  vyšel 
z  Polska  Stanislav  S.  ze  S.  a  usadil  se 


v  Čechách,  získav  statek  při  městě  Kym* 
burce.  Podle  F.  F.  ProchMkových  MiscelL 
(393)  náležel  k  této  rodině  i  Martin,  bratr 
Tomáše  Mi  ti  se  (v.  t.),  jenž  prý  po  dědovi 
svém  přijal  přijmi  S.  ze  S.,  byl  bakalářem 
a  obratným  veršovcem  lat.  (Srv.  Jirečkovu 
Ruk.  I.,  189  fFalco]  a  Rybičkův  či.  v  Riegrové 
SI.  N.  V.,  373.)  —  Na  Moravě  připomíná  se 
nám  r.  1590  Martin  S.  ze  S.  jako  písař  men* 
šiho  práva  zemského,  jenž  měl  několik  syndv 
a  dcer.  R.  1611  koupil  statek  Popeliň  od 
Viléma  z  Roupova  Ludvik  S.  ze  S.,  snad 
syn  předešlého,  prodal  jej  však  brzy  zase 
zpět.  Konečně  se  připomíná  Jan  Ludvik 
S.  ze  S.,  poručík  u  cis.  kyrysníků,  který 
r.  1671  svůj  statek  Přílepy  u  Holešova  prodal 
panu  Maximiliánovi  Řikovskému  z  Dobříc. 
Jeho  rodová  příslušnost  není  však  přesně 
zjištěna.  Skč. 

SokOlów:  1)  S.,  okr.  městečko  v  Haliči, 
hejtm.  Kolbuszowa,  má  4509  oby  v.  pol.  (1900), 
řím.-katol.  far.  kostel,  poštu,  telegraf.  Město 
založeno  r.  1569  a  nadáno  právem  magde- 
burským. V  čci  1904  v  době  děsných  veder 
skoro  celé  vyhořelo  (600  domů),  zejm.  shořely 
kostel,  radnice,  školy  a  budovy  úřední.  — 
Okres  má  27.095  obyv.  pol.  (1900). 

2)  S.  (rus.  Sokolov),  új.  město  v  gub. 
siedlecké  vých.  od  Varšavy,  při  trati  Sie<flec- 
Malkin,  na  říčce  Cetinji,  má  7246  obyv.  (1897), 
2  katol.  a  1  pravoslavný  kostel,  synagogu, 
rozsáhlý  cukrovar.  Byl  proslulý  výrobou  ko- 
berců, pláten  a  hedvábných  látek;  nyni  oby- 
vatelstvo živi  se  obuvnictvím  a  koŽišnictvím.— 
Újezd  sokotowský  má  na  1291  km* 
68.008  obyv. 

Sokolowka  viz  Sokolovka. 

Sokolowskl:  1}  S.  (Falconius)  Tomáš, 
jeden  z  předních  šiřitelů  antitrinitářských 
názorů  na  Litvě,  byl  ok.  r.  1563  dvorským 
kazatelem  Mikuláše  Radziwilla  ve  Vilně. 
Účastnil  se  horlivě  disputací  antitrinitářů 
s  malopolskými  kalvinisty  (zejm.  v  Krakově 
v  říj.  1563).  Proti  bratrskému  učeni  o  Trojici 
vydal  spis,  na  nějž  r.  1566  napsal  odpověd 
br.  Jan  Rokyta  (v.  t.).  Srv.  Bidlo,  Jednota 
Bratrská  v  prvním  vyhnanstvi,  II.,  69  a  si. 

2)  S.  Stanislaw,  znamenitý  kazatel  pol. 
(*  1537  —  1 1593),  dosáhl  r.  1562  v  Krakově 
mistrovství  a  stal  se  sám  později  prof.  theo- 
logie. Když  vstoupil  na  trůn  Štěpán  Báthori, 
bvl  povolán  ke  dvoru,  později  stal  se  kanov- 
níkem krakovským,  vyšší  hodnosti  však  od- 
mítl. Sebrané  spisy  S-kého  vyšly  pod  názv. 
Stanislai  Socolovii  Can.  Cvac.  apud  Stejano 
P,  R.  Concionatoris  opera  (Krak.,  1591\ 

3)  S.  Jakob,  malíř  pol.  (♦  1784  —  ^'\^Z1), 
V  domě  otcovském  dostalo  se  mu  vzděláni 
velmi  pečlivého,  načež  S.  sám  se  učil  malíř- 
ství, ve  kterémž  uměni  nabyl  značné  zruč- 
nosti. Také  rytím  se  zabýval  a  zhotovil  ně- 
kolik rytin  (podobizen)  spisovatelů  varšav- 
ských. Podle  jeho  nákresů  provedeny  rytiny 
k  dílu  barona  de  Bricken  Mémoirt  Jescriptif 
sur  la  foret  de  Biaiowie^a  (VarŠ.,  1828),  jakoi 
i  k  Witowského  Pustelniku  i^  Krakowskitgo 
pr\edmieécia.    S.  také  lithografoval  zvi.  zví- 


Sokolská  soustava  —  Sokolstvo. 


623 


řata,  jako  psy  a  krávy  a  posléze  velký  ná- 
kres vzletu  na  saních  do  Willanowa  na  po- 
peiečni  středu  r.  1821  pod  názv.  Le  mercredi 
des  cendres^  ou  partie  des  traineauxá  Willanów 
Fan  íSst,  Kreslil  také  královské  náhrobky 
v  kathedrále  krakovské  a  návrh  k  pomníku 
kníž.  Josefa  Poniatowského,  aquarelly  i  kari- 
katury. 

4)  S.  Maryan,  spis.  pol.  (*  1839  v  Czy- 
zewé\  studoval  ve  Varšavě,  v  Krakově, 
v  Pcáti,  v  Heidelberce  a  ve  Vidni,  načež  stal 
se  prof.  děiin  nméni  na  krakov.  škole  umě- 
lecké. Pokládá  se  v  Polsku  za  předního  zá- 
stupce vědeckého  směru  v  oboru  dějin  umění. 
Vedle  četných  pojednání  časop.  vydal  Ruiny 
na  ostrowie  je^iora  Lednicy  (>PamÍQtnik  aka- 
demie krakov.«,  1876).  ve  kterémžto  díle 
značně  přispěl  k  objasnění  prvotin  pol.  civi- 
Hsace,  dále  rozpravu  Hans  Sues  von  Kulm- 
bach  i  jego  mistry  Jacopo  dei  Barbaři  (>Spra- 
wozdania  komysyi  do  badania  historyi  sztuki 
w  Polsce*,  1883);  Wystawa  obraiów  stanech 
mistriów  w  Sukiennicach  krakowskich  (Krakov, 
1883);  \Vystawa  ^abytków  i  cxasótv  Jana  lil, 
(t.,  18S4t;  O  dekoracyi  wermt^tryiej  drewu ta- 
ných koicioiów  Kobylin  i  Libuc{a  (t.,  1884); 
O  malarstwie  ruskiem  (Lvov,  1886)  a  mn.  j. 
Přičinil  se  nemálo  o  věcný  způsob  psaní 
v  otázkách  uměleckých,  kde  dříve  vládl  v  Pol- 
sku pouhý  dilettantismus, a  pozvedl  nejednou 
svého  hlasu  i  při  řešení  úkolĎ  časových 
\  Pomnik  Micki€wic\a  a  Konkurs  na  pomnik 
Mickiewicxa,  1883  a  1885  a  pod.).         Snk, 

B)  S  Aujjustí*  1846),  historik  pol.,  na- 
psal: Stosunki  polskoc\eskie  \a  c^asów  wojen 
hussyckich[»Dz\eTinAit.€^lS6S):  Ostatní  obroňcy 
hussyty^mu  w  Polsce  (1870);  O  sejmie  c\tero- 
Jetnim  (1892)  a  posléze  D\ieje  Polski  ilustro- 
wane  na  podstawie  najnowsjych  badaň  histo- 
ryčených  (1898)  ozdobené  hist.  obrazy  Matěj- 
kovými a  j. 

Sokolská  sovstava  tělocvičná  jest  dí- 
lem dra  Mtr.  Tyrše  a  cvičitelského  sboru  So- 
kola Pražského,  s  ním  působivšího.  Obsa- 
žena jest  v  díle  Základy  tělocviku  od  dra  M. 
Tyrše  (Praha,  1870).  Jdouc  v  duchu  soustavy 
Ravcnsteinovy  lisi  se  od  této  vlastním  zá- 
kladním délidlem,  přihlížejícím  k  poloze  těla 
cvičencova  při  cvičení,  na  rozdíl  od  délidla 
daného  nářadím.  (Viz  Tělocvik.) 

BokolsklJ  (CoKOďbCKÍd)  V 1  a  d  i  m  i  r  V  i  k- 
torovíč,  právní  historik  rus.  (*  1848/.  Ab- 
solvoval r.  1868  práva  na  univers,  derptské. 
Z  doby  té  pochází  jeho  něm.  spis  Beitrag 
pir  Lehre  von  den  Eigenthumsverbrechen  nach 
dem  Ulomeni  je  des  Zaaren  Altxei  Mich.  v. 
Jahre  í64!)  (1^68;.  Pobyv  nějaký  čas  za  hra- 
nicemi, byl  r.  1870  povolán  jako  soukromý 
docent  d^in  rus.  práva  na  univ.  kijevsk£>u. 
Zahajovací  přednáškou  byla  Vstupitéijnaja 
lekci ja  o  dogovorach  Russov  s  Grekami  (»Kij. 
Univ.  Izv.í,  1870,  č,  4.).  Po  dissertacich  ma- 
gisterské a  doktorské:  Glavnéjšije  momenty 
v  istoriji  povaljnago  obyska  (t.,  1871,  č.  5—11, 
též  separ.^  a  istorija  narušenij  ustavov  moněť 
nych  (t.,  1874^  přešel  S.  r.  1874  na  Démidov- 
ské  právnické  lyceum  jako  prof.  všeobecných 


(srovnavadch)  dějin  práva,  vedle  čehož  před- 
nášel i  právo  římské.  V  Jaroslavi  napsal: 
Vvedénije  v  kurs  vseobŠčej  istoriji  pravá  (>  Vre- 
mennik  Děmid.  Jur.  Liceja«,  1874,  kn  VIII); 
O  \naceniji  véščatHej  pravá  v  pervobytnych 
obšcestvach  (1875);  K  učeniju  ob  organi^aciji 
semji  i  rodsťva  v  dřevnějších  obšcestvach.  prC" 
imuščestvenno  u  Keljtov  i  Germancev  (>Zurn. 
Min.  Nar.  Prosv.c,  1881);  Archaičeskija  jormy 
semejnoj  organiiaciji  u  Kavk.gorcev  (t.,  1881); 
O  vlijaniji  keljtičeskago  i  germanskago  pravá 
na  sistému  kar  i  pokajanij  \apadnoj  cerkvi  (t., 
1882).  R.  1885  S.  přešel  na  univ.  oděsskou, 
kde  přednášel  právo  státní  a  správní  a  dě- 
jiny římského  práva  a  po  odchodu  Leonto- 
vičově  z  Oděssy  jest  i  prof.  ruských  práv- 
ních dějin.  Hlavní  spisy  S-kého  jsou:  Poso- 
bije  pri  i\učeniji  vnéšnéj  istoriji  rimskago  pravá 
(Jaroslav,  1875;  Moskva,  1877);  Kratkij  učeb- 
nik  russkago  gosudarstvennago  pravá  (1890); 
Russkoje  gosudarstvennoje  právo  ( 1 892) ;  Očerk 
istoriji  rimskago  pravá  v  rannij  period  sreď 
nich  vékov  (>Žurn.  Min.  Nar.  Prosv.c,  1891); 
O  charaktere  i  \iiaČeniji  Epanagogi  (»Vizan- 
tijskij  Vrcraennik*,  1894);  Grekorimskoje právo 
v  ulo^eniji  carja  Vachtanga  VI.  (»Žurn.  Min. 
Nar.  Prosv.c,  1896). 

SokolstTO  má  původ  svůj  v  pohnuté  době 
národního  obrození  lidu  českého.  Jakmile 
po  uvolnění  tlaku  vládního  počátkem  šede- 
sátých let  XIX.  stol.  v  Čechách  nadešel  Živý 
ruch  veřejný  a  zejména  spolčovací,  vznikl 
r.  1862  po  příkladě  německého  spolku  prvý 
Český  spolek  tělocvičný  v  Praze  přičiněním 
cvičenců  tělocvičného  ústavu  Schmidtova, 
s  drem  Mír.  Tyršem  v  Čele,  s  pomocí  obou 
bratří  Grégrův  i  Em.  Tonnera.  Prvá  valná 
hromada  nového  spolku  konána  byla  dne 
16.  ún.  a  prvým  starostou  zvolen  Jindřich 
FUgner.  Cvičení  zahájeno  5.  břez.  v  tělo- 
cvičně J.  Malýpetra  v  Panské  ulici  vedením 
dra  Tyrše.  Tehdejší  ruch  vzbuzený  mocně 
se  projevujícím  vědomím  národním  brzy  roz- 
šířil účel  spolku  z  pouhého  cvičení  tělesného 
na  důležitý  úkol  národní,  na  odchováni  ráz- 
ného, sebevědomého  a  otužilého  mužstva 
českého,  k  čemuž  značně  přispěli  zejména 
Tyrš  a  FUt^ner  mocným  vlivem  a  osobním 
příkladem  svým.  Horlivá  činnost,  okázalé  vy- 
stupování a  vlastenecký  duch  spolku  získal 
jemu  v  krátké  době  všeobecné  přízné  a  po- 
zornosti, tak  že  v  něj  zanášeny  rozmanité 
ušlechtilé  záměry  a  snahy  omlazeného  ná- 
roda, z  uichi  zejména  zásada  rovnosti  a  bratr- 
ství v  něm  nalezla  nejvděčnější  půdu,  a  když 
členové,  povzbuzeni  vřelou  touto  účastí  všech 
vrstev,  přijali  i  zvláštní,  tehdejšímu  duchu 
odpovídající  kroj  podle  vzoru  garibaldistův 
a  junácký  název  »Sokolc,  nebylo  žádného 
podniku  národního,  který  by  se  byl  lépe 
zamluvil  v  srdci  všeho  národa.  Neobyčejném 
důvtipem  dra  Tyrše  a  jeho  spolupracovníků 
vypracováno  především  znamenité  názvosloví 
tělocvičné,  jež  dnes  jest  podkladem  slovan- 
ského názvosloví  tělocvičného,  a  dán  i  zá- 
klad k  vlastní  soustavě  tělocvičné.  Dne  1.  čna 
1862   konáno   prvé   veřejné   cvičení    v  sále 


624 


Sokolstvo, 


»u  Apolla*  a  zasvěcen  tu  prvý  prapor  so- 
kolsky. Příklad  Prahy  nezůstal  bez  následo- 
váni, ještě  r.  1862  založeno  v  Čechách  a  na 
Moravě  8  jednot  sokolských,  a  to  v  Brně, 
Jaroměři,  Jičíně,  Kolíně,  Kutné  Hoře,  Nové 
Páce,  Příbrami  a  Turnově.  Nezměrnou  obě- 
tavostí Filgnerovou  dostalo  se  >Sokolu  Praž- 
skému* r.  1863  nádherné  vlastní  tělocvičny, 
jež  stala  se  zdrojem  soustavné  práce  a  seme- 
ništěm ruchu  sokolského,  který  za  nedlouho 
uchvátil  nejen  Čechy,  ale  i  ostatní  země  slo- 
vanské, jež  podle  příkladů  oněch  uvedly 
v  život  jednoty  sokolské.  V  Krajině  byla 
to  Lublaň,  jež  r.  1864  zřela  prvou  slovinskou 
jednotu  sokolskou,  v  Polsku  Lvov  r.  1866 
a  u  Chorvatů  Záhřeb  r.  1874.  Již  r.  1865 
učiněn  též  pokus  o  založeni  sokolské  jed- 
noty v  Americe  v  St.  Louis,  jež  sice  za- 
nikla, ale  brzy  potom  vznikly  jednoty  nové, 
jež  staly  se  základem  dnešní  rozvětvené 
organisace  S-va  amerického.  Prvý  mnoho- 
slioný  náběh  S-va  v  popředí  českého  života 
veřejného  byl  sice  nenadále  ohrožen  úmrtím 
Fíignerovým  (16.  list.  1865)  a  nastavší  tísní 
finanční,  ale  přičiněním  horlivých  jeho  stou- 
penců, zejména  dra  Tomáše  Černého, 
dra  Tyrše,  G.  2ižky,  V.  Černého  a  j.  poda- 
řilo se  zachrániti  veliké  dílo  Fíignerovo,  když 
tu  přikvapil  válečný  r.  1866,  jenž  na  čas 
ochromil  veškerou  činnost  spolkovou  v  Če- 
chách. Dr.  Tyrš  použil  sice  příležitosti  té 
k  branné  organisaci  v  S-vu  a  zřízeni  sborů 
dobrovolnických,  pro  něž  vypracoval  po- 
drobné řády,  ale  odporem  vlády  nedošlo  ku 
provedení  myšlenky  té.  Pohromy  válečné 
mely  neblahý  vliv  na  rozvoj  celé  věci  ná- 
rodní a  také  snahy  sokolské  nevyšly  beze 
ztráty.  Mnohé  z  jednot  roztříštěny,  všechny 
seslabeny  v  činnosti  své,  avšak  prese  všecko 
netoliko  se  udržely,  ale  i  pevněji  než  kdy 
jindy  zabezpečily  si  budoucnost  svou.  Kon- 
cem r.  1866  zbylo  celkem  21  jednot,  o  je- 
jichž činnosti  podány  zprávy  ve  »Sbornících 
sokolských*  r.  1866,  1867  a  1868  drem  T>r- 
šem  vydávaných.  Po  útrapách  válečných  přišli 
dnové  politických  persekucí,  v  nichž  i  S-vu 
dostalo  se  těžkých  ústrků  bezohledným  ob- 
mezováním jeho  činnosti,  což  však  nevadilo 
jeho  vzrůstu,  naopak  sesililo  jen  důvěru  v  ně 
a  oblibu  v  lidu  českém,  tak  že  r.  1871  žilo 
opět  130  jednot.  V  době  té  dr.  Tyrš  dovršil 
veliké  dílo  své  vydáním  >Základů  tělocviku*, 
jimiž  český  tělocvik  povznesl  na  moderní 
stanovisko  odpovídající  národnímu  duchu  a 
potřebě  lidu  našeho.  Spolu  jal  se  vydávati 
časopis  >Sokol*,  v  němž  vytkl  a  zdůvodnil 
úkoly  a  cíle  S-va:  >tělesné  a  z  části  i  mravní 
vychování  a  šlechtění  všeho  národa,  odcho- 
vání jeho  k  síle,  statečnosti,  ušlechtilosti  a 
brannosti  zvýšené*.  Zároveň  učiněn  náběh 
k  utvoření  ústředního  svazu  a  svolání  sjezdu 
veškerého  S  va  do  Prahv,  což  však  zmařeno 
nepřízní  vlády  tehdejší.  R.  3869  odhalen  byl 
na  hřbitově  olšanském  pomník  zbudovaný 
S-vem  Jindř.  FQgnerovi,  při  čemž,  jakož 
i  dříve  (1868)  při  slavnosti  položení  základ- 
ního kamene  k  Nár.  divadlu  po  prvé   uká- 


zalo se  S.  ve  veliké  početné  síle  své.  R.  1874 
byl  zřízen  na  podnět  J,  Otty  Sokolem  Praí* 
ským  pomník  Žižkův  na  poli  Přibyslavském* 
Rokem  1873  nastal  ve  veškerém  veřejném 
životě  v  Čechách  smutný  obrat.  Přehnaný 
lesk  slavnostní,  radostné  opojeni  přede^ 
šlých  let  ustoupily  mdlobě  a  nečinnosti, 
způsobené  rozervalostí  politickou  i  finanční 
krisí.  Doba  ta  byla  i  S-vu  těžkou  zkouškou 
ohněm.  Jednoty  sokolské  nedaly  se  sice 
strhnouti  v  domácí  spory  politické,  ale 
všeobecný  úpadek  smetl  celé  jejich  řady 
s  povrchu,  mnohé  neodolaly  různým  prou- 
dům na  jejich  místo  se  tlačícím  a  zaméňo* 
vány  ve  spolky  hasičské  a  pod.,  ale  jádro 
přece  zůstalo  zdravé  a  neporušené.  »Sokol 
Pražský*  maje  v  čele  vzorného  starostu  dra 
Tomáše  Černého  a  malá  hrstka  oddaných 
jednot  na  venkově  vzdorovaly  neochv^né 
bouřím,  i  když  společný  list  »bokoU  r.  1877 
vycházeti  přestal  a  tím  i  spol  čné  pojítko 
všeho  S-va  ztraceno.  Počet  jednot  r.  1875 
sklesl  na  70.  Byl  to  však  opět  zjev  Tyršův 
a  jeho  družiny,  jež  udržovala  ducha  a  na- 
ději v  řadách  sokolských  v  těchto  těžk<ch 
dobách.  Když  konečné  tíseň  ulevila  a  v  Če- 
chách nastal  obrat  k  lepšímu,  vzpružen  i  ruch 
v  jednotách  sokolských  a  již  opět  zfiti  bylo 
v  nich  horlivý  život.  V  lednu  r.  1881  počato 
opět  za  redakce  dra  Tyrše  s  vydáváním  časo- 
pisu >Sokol*  a  na  r.  1882  svolán  do  Prahy 
první  slet  všesokolský,  jeni  osvěžil  nadobro 
všechny  poklesle  síly.  Sletu  účastnilo  se  76 
jednot  s  1'  00  členy  a  o  veřejném  cvičení  na 
ostrově  Střeleckém  cvičilo  velením  dra  Tyrše 
na  720  Sokolův.  Významnou  touto  manife- 
stací, kteréž  se  účastnilo  i  S.  jihoslovanskč, 
zahájena  nova  doba  v  dějích  S-va.  (Zdařilou 
upomínkou  na  tento  slet  jest  >Památník  So- 
kola Pražského*  vydaný  red.  F.  Tallowitze  a 
Jos.  Mallera.)  Účinek  slavnosti  jevil  se  na 
všech  stranách,  r.  1882  stoupl  počet  jednot 
na  120,  zkušenosti  let  minulých  vedly  k  ná- 
ležitému upravení  činnosti,  tělocviku  věno- 
vána odtud  největší  pozornost  a  staráno  se 
též  o  řádný  dorost  cvičitclský.  Již  r.  1884 
S  mohlo  ve  velikém  počtu  odvážiti  se  zá- 
jezdu do  Polska,  do  Krakova,  a  tím  zahájiti 
významné  výpravy  k  utuženi  stykův  a  vzá- 
jemnosti slovanské.  Dne  8.  srpna  1884  mnoho- 
slibný rozvoj  na  okamžik  zaražen  úmrtím 
důmyslného  organisátora  dra  M.  Tyrše,  ale 
věc  sauia  zakotvila  na  půdě  české  již  příliš 
pevně,  aby  byla  zanikla  s  tvůrcem  svým. 
Ve  stopách  Tyršových  nastoupena  žáky  jeho 
další  cesta  a  ihned  po  této  ztrátě  přistou- 
peno k  budování  tuhé  organisace,  jež  měla 
jednak  sblížiti  jednoty,  zorganisovati  jejich 
činnost  a  upraviti  jednotný  jejich  postup. 
Prvý  krok  učiněn  r.  1884  zřízením  zupnim, 
a  to  župou  Tyršovou  na  středním  Labi,  za 
niž  následovaly  župy  další,  tak  ie  r.  1887  stály 
již  veškeré  jednoty  v  Čechách  a  na  Moravě 
v  župních  svazích.  Vzájemný  dohled  a  styk, 
společná  cvičení  veřejná,  úřady  cvičitclské  a 
pod.  měly  za  následek  zjevné  zvýieni  činnosti 
a  povznesení  celé  věci.  R.  1886  pořádán  »So- 


Sokolstvo. 


625 


kolem  Prai.«  prvý  kurs  cvičitelský  pro  veškeré 
jednoty.  Zároveň  obrácen  zřetel  na  budo- 
váni télocvičen  vlastních,  účelu  vyhovujících. 
Na  r.  1887  svolán  druhý  slet  viesokolský  do 
Prahy,  učiněny  k  němu  nejrozsáhlejší  pří- 
pravy, ale  zákaz  vládni,  oklestivší  prosramm 
na  nejmenší  mim,  zmařil  uspořádáni  sletu. 
Zmar  ten  nezradil  však  S.  americké,  aby  ne- 
vypravilo se  do  vlasti  vedením  A.  Volen- 
ského,  K.  Štulíka  a  J.  Čermáka.  Příchod  je- 
jich byl  nadšeně  uvítán,  v  Čes.  Brodě  na 
rychlo  uspořádány  závody  za  veliké  účasti 
&va  pod  mohylou  lipansícou,  jež  osvědčily 
vysokou  vyspělost  řad  sokolských.  Zákaz 
sletu  vzbudil  jen  větší  úsilí  a  rozšířil  činnost 
v  jednotách.  Po  letech  ohnivého  nadšeni  na- 
dešla i.'oba  tuhé  práce  a  přímé,  věcné  kri- 
tiky, jei  dosáhla  odstranění  mnohých  vad  a 
hlubšího,  vážnějšího  pojímání  úkolů  sokol- 
ských. Dne  24.  břez.  1889  konána  ustavující 
valná  hromada  České  Obce  Sokolské, 
ve  kteréž  veškeré  župy  v  Čechách  sdruženy 
v  jediný  celek,  obdobně  zřízena  r.  1892  Mo- 
ra vsko-Slezská  Obec  Sokolská.  Péčí  těchto 
dvon  velikých  svazků  dosaženy  v  krátké 
době  mnohé  zdárné  úspěchy,  jednotnost  ve 
vystupováni,  v  povelech,  jednota  správy  spol- 
kové, zavedeno  povinné  sčítání,  každoroční 
měsíční  běhy  pro  výcvik  cvičitelů,  vydány 
odborné  knihy,  zvýšen  dozor  nad  činností 
veškerou.  Obzvláštní  zřetel  obrácen  na  vý- 
chovu mládeže  Škole  odrostlé,  dorostu,  kte- 
rému poslcytnuta  příležitost  k  tělesnému  a 
mravnímu  vývoji  v  tělocvičnách.  Výmluvným 
výsledkem  snahy  té  staly  se  slety  všesokol- 
ské,  uspořádané  v  Praze  r.  1891  u  příleži- 
tosti zemské  výstavy  jubilejní  a  r.  1895  o  vý- 
stavě národopisné.  Onoho  zúčastnilo  se  7000 
Sokolů  mimo  300  hostí  z  Polska  a  200  Jiho- 
slovanův;  o  veřejném  cvičeni  v  Král.  Oboře 
vystoupilo  2300  cvičencův.  III.  sletu  vše- 
sokolského  r.  1895  účastnilo  se  7500  Členů, 
na  cvičišti  na  pláni  Letenské  cvičilo  pak  4300 
cvičencův.  Při  sletech  těch  pořádány  též  od- 
borné výstavv.  Obou  sletův  účastnili  se  též 
zástupcové  francouzských  gymnastů,  čímž 
význam  sletů  jako  důležitých  pojítek  českého 
národa  s  cizinou  tím  více  se  povznesl.  Od- 
vetou za  návštěvy  ty  podnikány  S-vem  četné 
zájezdy  do  Franae  k  sjezdům  tamních  jednot 
ttíocvičných,  a  to  r.  1889  do  Pařiže,  r.  1892 
do  Nancy,  r«  1894  do  Lyonu,  r.  1895  do  Pé- 
rigueux,  r.  1900  do  Paříže,  r.  1901  do  Nizzy, 
r.  1902  do  Mansu,  r.  1904  do  Arrasu.  Ná- 
vitěvami  těmi  obohacena  i  značně  látka  cvi- 
čební podle  vzorů  cizích.  Ani  slovanských 
zemi  nezanedbáno  a  pořádány  obrovské  vý- 
pravy r.  1888  do  Lublaně,  r.  1892  do  Lvova, 
r.  1897  do  Celje,  r.  1903  do  Lvova  a  r.  1904 
do  Lublaně,  iež  se  staly  výmluvnými  mani- 
festacemi vzájemnosti  slovanské.  Cenným 
doplůkem  soustavy  tělocvičné  stala  se  i  jízda 
na  koni,  zvláštními  odbory  jízdními  pěsto- 
vaná se  zdárným  úspěchem.  Vyspěvši  vy- 
sok'i  na  dráze  tělesné  výchovy,  S.  počalo 
obraceti  sřetel  svůj  i  Ir  mravní  výchově 
svého  členstva  a  širších  vrstev;   v  resoluci 

OttAv  Skmilk  Nauaiý,  fv.  XXm.  2Qiri  IMf. 


>8vatováclavské«  r.  1895,  přijaté  na  valném 
sjezde  ^Č.  O.  S.«,  vysloveno  přání,  aby  snaha 
o  mravní  povznášení  jednotlivcův  kráčela 
stejně  s  výchovou  těla,  ke  kterémužto  cíli 
mají  při  jednotách  býti  zřizovány  knihovny 
vybraného  obsahu  vzdělávacího,  v  členstvu 
buzen  zájem  pro  odbirání  a  čtení  dobrých 
knih,  pořádány  poučné  přednášky  a  vycházky. 
K  provedení  těchto  návrhů  zřízen  při  >Č. 
O.  S.€  odbor  vzdělávací,  který  zorgani- 
soval  práci  tu  prostřednictvím  oborů  jednot 
a  žup  a  zasáhl  velmi  účinně  ve  všeobecnou 
činnost  vzdělávací  v  národě,  dav  podnět 
k  založení  četných  knihoven,  veřejných  čítá- 
ren, upravením  práce  přednáškové  a  pod. 
Výronem  snahy  té  bylo  vydávání  časopisu 
»Svědomí«,  žel,  že  příliš  krátké.  R.  1896  do- 
plněna organisace  sokolská  zřízenim  Svazu 
ceskoslovanského  S-va,  v  němž  Česká 
i  Mora  vsko-Slezská  Obec  Sokolská  a  župa 
Dolnorakouská  nalezly  pevné  pojítko.  K  obsta* 
rávání  a  řízení  práce  cvičební  zřízena  ústřední 
rada  technická  z  vynikajících  zkušených  od- 
borníků, jíž  svěřen  úkol  zdokonalovati  sou- 
stavu a  methodu  cvičební.  Též  zorganisována 
péče  o  jednoty  v  území  národnostně  ohro- 
ženém přikázáním  jednot  těch  silným  jedno- 
tám uvnitř  země  a  zřízením  velikých  fondů 
podpůrných,  sloužících  zejména  Íc  podpoře 
staveb  tělocvičen.  R.  1898  počato  s  vydává- 
ním úředního  orgánu  Svazu,  >Věstníku 
Sokolského*,  a  zvýšena  snaha  rozšířiti 
tělocvičný  ruch  do  Širších  vrstev  národa  ze- 
jniéna  rozmnožením  cvičení  dorostu  a  žen, 
zřízením  ženských  odborů  tělocvičných  při 
jednotách.  K  povznesení  ducha  i  Života  so- 
kolského na  Moravě  zahájeny  veliké  výpravy 
do  různých  končin  Moravy  r.  1898  výletem 
do  Vel.  Meziříčí  a  Hodslavic  (2060  účast- 
níků), po  němž  následovaly  další  r.  1899  na 
Macochu  a  do  Třebíče,  r.  1900  do  Litovle, 
Zábřehu  a  Olomouce,  r.  1902  do  Mor.  Ostravy. 
Vliv  těchto  hromadných  výprav  na  uvědo- 
mění lidu  moravského  zejména  v  ohroženém 
pomezí  jest  zjevný  a  nepopiratelný. 

R.  1901  uspořádán  v  Praze  IV.  slet  vše- 
sokolský,  jehož  průběh  a  rozměry  vyšinuly 
se  daleko  přes  meze  všech  podniků  dřívěj- 
ších a  potvrdily  neobyčejný  vzrůst  věci. 
Sletu  účastnilo  se  na  12.000  členů,  cvičeni 
ve  velkolepé  aréně  na  Letné  6500  borců, 
800  žen  a  1700  hochů.  Mimo  to  dostavilo  se 
k  němu  několik  set  Sokolů  polských,  chor- 
vatských, slovinských  a  bulharských  vedle 
zvláštního  poselstva  černohorského  a  gym- 
nastů francouzských  a  dánských.  Neobyčej- 
ného významu  nabyla  slavnost  ta  účasti  čet- 
ného poselstva  městské  rady  pařížské  s  před- 
sedou jejím  p.  Daussetem,  jež  dala  podnět 
k  užším  přátelským  stykům  obou  hlavních 
měst,  Paříže  a  Prahy.  R.  1904  rozšířena  Česká 
Obec  sokolská  na  Moravu,  Slezsko  a  Dolni 
Rakousy,  kdežto  Svaz  poimouti  má  ve  svůj 
okruh  veškeré  slovanské  Š.,  čímž  organisace 
sokolská  bude  doplněna. 

Dnešní  stav  S-va  ieví  se  v  těchto  číslidch: 
koncem  r.  1903  bylo  v  zemích  koruny  Sv.- 

40 


626 


Sokol-Tfima  —  Sokoto. 


václavské  a  v  Dol.  Rakousich  630  jednot 
sokolských  sdružených  ve  Svazu  čcskoslo- 
vanského  S-va,  a  to  v  Čechách  467,  na  Mo- 
ravě  a  Slezsku  154,  v  Dol.  Rakousich  9.  Jed- 
noty ty  měly  51.505  členů,  cvičilo  v  nich 
průměrně  11.950  členů,  6300  dorostu  (mezi 
14.— 18.  r.),  4000  íáků,  6202  ženy  a  2600  žákyň. 
Cvičitclů  bylo  3032,  vlastních  tělocvičen  80. 
Jednoty  ty  pořádaly  r.  1903  celkem  284  ve- 
řejných cvičení,  1742  výletů  a  2426  před- 
nášek. Orgánem  Svazu  jest  čtrnáctideník 
•  Věstník  sokolský*  vydávaný  v  Praze  red. 
R.  Bílka.  Mimo  to  vychází  měsíční  revue 
>SokoU  v  Praze  red.  drem  J.  Scheinerem  a 
celá  řada  menších  listů,  j.  > Prapor*  v  Ko- 
líně, »Sokolský  zpravodaj*  v  Plzni,  >Tyrš* 
v  Kroměříži,  a  dále  ^Věstníky«  župní.  V  Ko- 
líně vychází  pak  každoročně  >Sborník  So- 
kolský* red.  A.  V.  Pragrem  obsahující  ze- 
vrubná data  z  jednot  a  žup  sokolských.  Vedle 
Svazu  českosl.  S-va  působí  i  několik  českých 
jednot  sokolských  v  Německu,  Francii  a 
Uhrách.  Velikého  rozšířeni  došla  věc  so- 
kolská mezi  českými  vystěhovalci  v  Ame- 
rice, kteří  ve  všech  svých  větších  sídlech 
po  příkladě  staré  vlasti  zřizují  své  sbory  so- 
kolské. Sbory  ty  sdružily  se  r.  1877  v  >Ná- 
rodní  jednotu  Sokolskou*,  jež  sídlí  nyní 
v  New-Yorku  a  má  36  sborů  s  3327  členy  a 
4  sbory  Sokolek.  Sdružení  to  koná  občasně 
v  různých  místech  Spoj.  Obcí  sev.-amer.  své 
závody  a  sjezdy  a  vydává  orgán  >Sokol  Ame- 
rický* redigovaný  nyní  drem  J.  Rudišem-Ji- 
čínským.  Dějiny  >mr.  Jedn.«  a  sborů  k  ni 
náležejicich  popsány  jsou  zevrubné  v  obsáh- 
lém díle  >Památník  Nár.  Jednoty  Sokolské 
ve  Spojených  státech*  vydaném  r.  1904  v  New- 
Yorku.  Vedle  sdružení  toho  samostatně  stojí 
sokolská  župa  ^FQgner-Tyrš*  s  12  jednotami, 
se  sídlem  v  Chicagu,  vydávající  odborný  list 
>Borec«  red.  F.  Martínka  a  J.  Košaře  a  >Jed- 
nota  dělnických  amerických  Sokolů*  se  síd- 
lem v  New-Yorku  s  12  sbory,  vydávající  od- 
borný list  >  Besídka  Sokolská*  red.  Jos.  C. 
Stuchlíka. 

Po  příkladě  a  vzoru  S-va  českého  zřízeny  — 
jak  uvedeno  —  i  sokolské  jednoty  v  jiných 
zemích  slovanských,  jeŽ  přijaly  jak  zásady 
tak  i  soustavu,  názvosloví,  kroj  a  celé  zří- 
zení českého  S-va.  Stav  jejich  r.  1903  jevil 
se  takto:  V  Haliči  polské  bylo  10.'S71  So- 
kolů ve  106  jednotách,  z  nichž  32  mělo 
vlastní  tělocvičnu  a  35  své  volné  cvičiště. 
Cvičenců  bylo  182.  Jednoty  ty  tvoří  svaz  pod 
názvem  >Zwi^žek  polskich  gimn.  towarzystw 
sokolích*,  jehož  sídlo  jest  ve  Lvově.  Spol- 
kový orgán  >Przewodnik  gimnast.  Sokol* 
vycnází  ve  Lvově  red.  A.  Durského.  Sokol- 
ských jednot  polských  v  Německé  říši 
jest  90  se  4117  členy,  z  nichž  1760  cvičí. 
Ústřední  spolek  >Zwi^zek  sokoli  w  partstwie 
niemieckiem*  sídlí  v  Poznani,  kdež  vydává 
red.  K.  Rzepeckého  svůj  list  >SokoU.  —  S. 
slovinské  má  14  jednot  v  Krajině,  Gorici  a 
Istrii  s  1930  členy.  Odborný  list  »Slovenski 
Sokol*  vydává  Sokol  lublaňský  red.  dra  V. 
Murnika.    R.  1904  uspořádán  byl  v  Lublani 


sjezd  sokolskj^  za  obrovské  účasti  všech  slo- 
vanských jednot  —  S.  chorvatské  má 
v  Chorvatsku,  Slavonii  a  Dalmácii  28  jednot 
se  4500  členy.  R.  1904  seskupily  se  jednoty 
ty  v  »Savez  hrvatskich  sokolskich  društava* 
se  sídlem  v  Záhřebe,  kdež  vychází  též  od- 
borný list  » Sokol*  řízený  drem  F.Bučarcm.— 
Mimo  jmenované  země  působí  porůznu  so- 
kolské jednoty  i  v  Bulharsku,  Srbsku  a  na 
Rusi,  kdež  v  poslední  době  zahájen  čilý  ruch 
sokolský  přičíněním  českých  učitelů  tělo- 
cviku z  řad  sokolských  vysílaných.  Společ- 
ným pojítkem  viech  jednot  slovanských  má 
býti  Svaz  Slovanského  S-va,  o  jehož  zřízeni 
právě  se  pečuje.  —  Vix  Dějiny  Š-va  v  prvém 
20tiletí  od  dra  Scheinera  (Pr.,1887)  a  téhož  Dě- 
jiny S-va  ve  sborn.  > Rádce  Sokolský*  (Praha, 
nákladem  Čes.  Obce  Sok.).  Schnr. 

Sokol-T&ma  (vlastně  Tůma)  František, 
žurnalista  a  spis.  čes.  (^  2.  kv.  1856  v  Bene- 
šově u  Prahy).  Studoval  na  gymn.  ve  svém 
rodišti,  ale  odešel  k  div.  společnosti  Kra- 
muelově.  Pobyv  u  divadla  10  let,  oddal  se 
s  doporučením  dra  Jos.  Durdíka  recitováni 
děl  básníků  čes.  po  Čechách,  Moravě  a  Slez- 
sku. Z  té  doby  datují  se  drobnější  liter, 
jeho  práce  v  rozlič.  časopisech.  Od  r.  1893  vy- 
dával čas.  >RadhošC«,  nyní  >Ostravan<.  R.  1896 
cestoval  po  Itálii,  r.  1898  po  mor.  Valaš- 
sku, aby  poznal  život  horalů  v  zimě,  r.  1901 
až  1902  po  zemích  jihoslovanských  v  Rak.- 
Uhersku,  po  Černé  Hoře,  Bosně  a  Hercego- 
vině, r.  1904  navštívil  Ameriku,  kde  na  st.- 
louiské  výstavě  byl  slavnostním  řečníkem, 
a  na  zpáteční  cestě  zastavil  se  ve  Francii  a 
Německu.  Literární  činnost  S-a-Tůmy  ievi 
se  v  hojných  přednáškách  veřejných,  v  bcl- 
letríi  a  dramatické  literatuře,  k  niž  látku 
sbírá  po  většině  ze  skutečného  života  mo- 
ravského, zejména  z  Ostravska.  O  sobe  vy- 
dal: Hlad,  veršovaná  povídka  (Mor.  Ostrava, 
1895);  Obětovaná,  román  (t„  1895);  SudUu 
valašská  povídka  (Pr.,  1898,  u  J.  Otty);  Sa 
rumech  Histi,  verš.  povídka  (Mor.  Ostrava, 
1898);  Soucit,  charakt.  studie  o  1  jedn.  ze  ži- 
vota valašských  horalů  (poctěno  II.  cenou 
při  konkursu  dram.  v  Brně  a  hráno  v  Nár. 
div.  brněnském  r.  1902);  Na  šachtě,  Sdílný 
román  z  Ostravska  (Praha,  1901—03);  Pau- 
kdři,  charakterní  studie  lidu  val.  o  3  jedn. 
(t.,  1904;  hráno  v  Brně  r.  1904). 

Sokoto  (Sokotó,  Sokkatu,  Sakatu): 
1)  S.,  felátská  říše  v  záp.  Sddáné  v  Africe, 
největší  z  bývalých  t.  zv.  států  Hausských< 
rozkládá  se  mezi  13*  30'  —  7**  40'  s.  á.  a 
4«  35'  _  130  30'  v.  d.  a  zabírá  asi  324.000  kmK 
Hranice  její  nelze  určiti  přesně,  poněvadž 
některé  krajiny  jsou  sultánu  sokotskému  pod- 
řízeny bezprostředně,  jiné  jsou  v  závislosti 
velmi  volné.  Celkem  možno  říci,  že  moc  sul- 
tánova sahá  na  j.  až  po  řeku  Binue,  na  vých. 
k  Bornu,  na  záp.  k  Nigiru  a  na  sev.  k  Sa» 
haře.  Jižní  končiny  říše  jsou  hornaté,  kdei 
hory  dosahuji  výše  přes  2000  nt,  kdoíto  na 
sev.  od  11**  s.  š.  rozkládá  se  většinou  ná- 
horni  rovina,  sklánějící  se  znenáhla  k  sev.  a 
sev.-západu.  Z  řek  mohutný  jsou  toliko  po- 


Sokotora  —  Sokotra. 


627 


braniční  Bmuc  a  Nigir,  k  nimž  spěji  četné 
mcnii  toky  na  záp.,  jihozáp.  a  jih  (S.,  Ka- 
duma),  jenom  Thaba,  vlévající  se  do  Koma- 
dugu,  vysílá  vody  své  k  jezeru  Čadskému. 
Podnebí,  zvířena  a  květena  jsou  súdánské. 
Obyvatelstvo,  počtem  10—12  millionfi  duší, 
tvoři  převážnou  většinou  Hansové,  náležející 
k  súdánsk]^m  černochům,  k  nim  pak  druzi  se 
něco  Mandingfi,  Tuárikft,  Sonrhá)tiv  a  Arabfi. 
Panujícím  však  kmenem  jsou  Fulbeové  čili 
Fclátové,  žijící  dílem  ve  městech,  dílem  po 
venkově  jako  pastevci,  ale  málokde  udrželi 
se  nesmíšeni.  Výživu  opatřuje  si  obyvatel- 
stvo orbou,  řemesly  a  obchodem;  pfi  tom 
Hansové  jsou  hlavně  obchodníky  a  řemesl- 
níky, kteří  při  tom  mimořádné  provozují 
orbu,  kdežto  Fulbeové  zabývají  se  chovem 
dobytka.  Orba  mezi  živnostmi  nevyniká,  po< 
aěvadž  podnebí  iest  celkem  suché  ^5  měsíců 
v  roce  neprší  vfibec,  doba  deštivá  trvá  od 
konce  dubna  do  poč.  října)  a  doba  vegetační 
ob  mezena  jest  toliko  na  dobu  deštivou. 
Uoxélé  zavlažování  provádí  se  toliko  kolem 
měst  S  ta  a  Kana.  Pěstují  se  proso  (sor- 
ghum),  rýže,  vynikající  prý  v  okolí  S-ta  zna- 
menitou jakostí,  něco  kukuřice  a  pšenice, 
podzemnice  olejna,  gero  (Pennisetum  spica- 
tum),  boby,  yamové  (jámové)  hlízy,  bataty, 
maniok,  sesam,  znamenitá  cibule,  cukrová 
třtina,  z  níž  však  se  nevyrábí  ani  cukr  ani 
lihoviny,  kolokasie,  pepř,  banány,  palma 
olejna  a  vinná,  dýně  {Lagenaria  vulgarii), 
bavlna,  která  bv  při  svědomitějším  pěsto- 
váinl  mohla  nabýti  velikého  významu,  kapok 
{Eriodendron  aHfractuosum\  indych  a  henna; 
s  akacií  sbírá  se  něco  gummy.  Kolové  oře- 
chy, odtud  vyvážené,  přicházejí  sem  obcho- 
dem z  jinj^ch  krajin,  v  chovu  dobytka  nej- 
dfiležitějši  místo  zaujímá  skot,  dále  chov 
ovec.  méně  koz;  koním  nesvědčí  podnebí, 
xa  to  však  osel  jako  soumar  je  na  severu 
obecně  rozšířen.  Velbloud  jest  domácím  zví- 
řetem toliko  v  sev.  krajinách  stepnatých, 
kamž  přichází  prostřednictvím  arabských  ob- 
chodníkův; ale  velmi  snadno  podléhá  pod- 
nebí. Rozsáhlý  je  chov  drůbeže,  nejvíce  ka- 
chen a  vedle  nich  í  krůt;  na  mnohých  mí- 
stech chová  se  též  pštros.  V  průmyslu  zaujímá 
přední  místo  texttinictví,  nacházející  dobrou 
surovinu  v  domácí  bavlně.  Dále  následuje 
vyděláváni  a  barveni  koží,  jakož  i  výroba 
zboží  řemenářského  a  sedlářského,  potom 
průmysl  kovovnický,  výroba  zbraní  i  klenotů 
<j>rácc  mnohdy  uměle  tepané  a  ryté).  Roz- 
sáhlé Je  též  hrnčiřství,  výroba  rohoží  a  košů, 
lýčených  provazův  a  lan.  Řemeslníci  sdruženi 
jsou  v  c^cby.  Obchod  jest  velmi  živý,  ale 
obrací  se  znenáhla  na  jih  k  pobřeží,  kdežto 
dříve  vedl  se  přes  Saharu  ke  Středomoří. 
Nejživější  trhy  mají  však  dosud  sev.  města, 
jmenovitě  Káno.  Vyvážejí  se  bavlna  a  látky 
bavlněné,  kůŽe  a  kožené  zboží,  slonovina, 
pštrosi  péra,  kolové  ořechy,  pryskyřice,  in- 
dych, rohoie,  otroci;  naproti  tomu  dovoz 
ODSahuje  látky  bavlněné,' vlněné  i  hedvábné, 
koberce.  Železné  zboží,  nepravé  klenoty,  skle- 
něné výrobky,  kávu,  cukr,  střelný  prach,  sůl, 


koně,  kauriové  mušle,  koření.  Umělých  cest 
není  a  doprava  provádí  se  karavanami.  — 
Sultanát  Sokotský  založil  kol.  r.  1802  Oth- 
mán  dan  Fódio,  jenž  do  r.  1808  skoro  všecky 
země  Hausské  uvedl  pod  moc  svou  a  nějakou 
dobu  vládl  i  v  záp.  Bornu;  hrob  jeho  v  Stě 
podnes  jest  předmětem  veliké  úcty  a  láká 
k  sobě  četné  poutníky.  Nástupci  jeho  až  na 
malé  ztráty  udrželi  zděděné  panství  v  pů- 
vodním rozsahu,  avšak  postupu  Evropanů 
dělících  se  o  Afriku  odolati  nedovedli.  R.  1885 
a  opět  1890  sultán  úmluvou  povolil  Britské 
společnosti  Nigirské  monopol  obchodu  po 
obou  stranách  Nigiru  i  Binue,  jakož  i  vytě- 
žování nerostův  a  konečně  r.  1903  po  ně- 
kterých rozmíŠkách  území  sokotské  obsazeno 
vojskem  anglickým.  Počítá  se  nyní  za  čásf 
britské  državy  Nigerie.  —  2)  S.,  město 
v  předešl.,  v  sev.-záp.  končinách  říŠe,  270  m 
n.  m.,  při  stoku  řek  Gulbi-n-Ríma  čili  S-ta 
a  Gulbi-n-Gandi,  zbudováno  bylo  kol.  r.  1810 
a  r.  1818  značně  rozšířeno.  Vystavěno  jest 
zcela  nepravidelně  s  domy  hrubými  a  ne- 
čistými, tak  že  na  Bartha  i  Monteila  činilo 
dojem  chudoby  a  sešlosti.  I  dvůr  sultánský 
zbudovaný  v  arabském  slohu  a  domy  vel- 
možů jsou  zanedbány,  poněvadž  sultán  zdržuje 
se  zde  jen  velmi  zřídka,  obyčejně  jednou  za 
rok.  Mešitu  vystavěnou  (podle  vzoru  egypt- 
ského) za  dob  Clappertonových  (1824)  nalezl 
Barth  (1 853)  už  v  rozvalinách.  Celek  obklopen 
je  chatrnou  hradbou  5—6  m  vysokou.  Za 
hradbami  jest  předměstí  Bado.  Okolí  jest 
velmi  dobře  vzděláno,  uměle  zavlažováno  a 
poskytuje  mnoho  rýže  a  cibule.  S.  není  mě- 
stem obchodním  a  význam  jeho  záleží  v  tom, 
že  jest  hradbou  proti  kmenům  severním  a 
náboženským  středem  Fulbeů.  Obyvatelů, 
jejichž  počet  kdysi  byl  odhadován  na  120.000, 
jest  nyní  jen  20—22.000  duší. 

Bokotora  viz  Sokotra. 

Bokotra,  Sokotora,  britský  ostrov  ve 
vých.  Africe  237  km  v^ch.-sev.-vých.  od  mysu 
Rás  Asír  íGuardafui),  východního  to  cípu 
pevniny  africké,  rozkládá  se  mezi  12^  19'  až 
12**  45'  s.  š.  a  53**  23'  -  54*36'  v.  d.  Gr.  a  za- 
bírá 3579  itm«;  délka  jeho  měří  130 /cm,  prů- 
měrná šířka  30—38  km.  Pobřeží  jest  jedno- 
tvárné, málo  rozčleněné,  toliko  na  sev.  pro- 
hýbá se  poněkud  na  jih  tvoříc  záliv  Karm- 
sicý.  Mimo  úzký  lem  pobřežní,  který  jest 
nízký,  zabírá  celý  ostrov  mocná  hornatí  na, 
složená  v  jádru  svém  z  krystallických  břidlic, 
Žuly,  porfyru  a  dioritu;  na  nich  spočívá 
mocná  planina  vápencová  500—600  m  vysoká 
zdvíhající  se  stupňovitě  do  vnitrozemí  a  jí 
vévodí  Bitmolech,  jenž  pne  se  do  výše  1420  m. 
Hlubší  brázdy  lidoíni  vykazují  hojné  prameny 
a  potoky,  podél  kterých  nejbujnější  rostlin- 
stvo se  kupí.  Podnebí  jest  rovnoměrné  bez 
značného  kolísání  teploty,  ale  horké  a  vlhké; 
jenom  vnitrozemské  planiny  máji  teplotu 
něco  mírnější.  Hlavni  doba  tropických  dešfů 
připadá  od  dubna  do  června,  kdežto  od  října 
do  prosince  dostavuji  se  pršky  po  druhé,  ale 
mnohem  slaběji;  nicméně  záp.  třepina  ostrova 
jest  celkem  suchá.  Vegetace  jest  bujná  hlav'"' 


628 


Sokové  —  Sokrates. 


bliŽe  vod,  ale  suché  končiny  na  západě  po- 
kryty jsou  rostlinstvem  pustinným  a  planiny 
vnitrozemské  máji  často  ráz  savanny  s  buj- 
nými travinami  a  hustým  porostem  křovin 
vidy  zelených,  pokrývajících  horská  úbočí. 
Uprostřed  těchto  vynikají  stromovité  cucur- 
bitacee  {Dendrosycios  socotranay  dracaeny, 
AJenium  multiflorum  připomínající  vých.  po- 
břeží africké;  charakteristickým  zjevem  jsou 
Boswellia  a  Balsamodendron,  jež  ukazuji  k  již. 
Arábii,  jakož  i  Aloe  socotrina.  Mimo  to  daři 
se  na  pobřeží  datlovnik,  na  planinách  orán- 
žovník  a  granátová  jablka.  Celkem  květena 
S-ry  připomíná  Jednak  rostlinstvo  habešské, 
jednak  jihoarabské.  Z  větších  zvířat  divokých 
zasluhuji  zmínky  toliko  cibetka  a  divoký 
osel.  Obyvatelstvo  počtem  na  12.000  duší 
skládá  se  jednak  z  domorodc&v  obývajících 
na  vnitrozemských  planinách,  a  přistěhova- 
lých Arabů,  Somálá,  Indův  a  černochů  (vět- 
šinou  uprchlých  otroků),  kteří  jsou  vespolek 
smíšeni  v  různých  stupních.  Domorodci  po- 
kládají se  za  potomky  jihoarabského  kmene 
Mahrů,  kteří  jazykem  i  zvyky  nápadně  se 
liší  od  Arabů  vlastních.  Nicméně  obvyklým 
jazykem  na  ostrově  jest  arabština  a  panují- 
cím náboženstvím  islám.  Domorodé  obyva- 
telstvo zvané  podle  svého  kočovného  života 
též  beduíny,  jest  lid  pěkně  urostlý,  silný, 
dobromyslný,  poctivý  a  velmi  pohostinský, 
obývá  z  velikého  dílu  v  jeskyních  a  zabývá 
se  napořád  chovem  dobytka,  jen  občas  do- 
stavuje se  na  pobřeží,  aby  směnným  obcho- 
dem opatřil  si  různé  potřeby ;  domácími  zví- 
řaty jeho  jsou  velbloud,  novězí  dobvtek, 
osel,  ovce  a  kozy,  kdežto  drůbež  je  vzácná; 
lovu  neprovozuje.  Obyvatelé  přímořští  vedle 
chovu  dobytka  zabývají  se  poněkud  i  orbou, 
pěstujíce  datlovnik,  boby,  melouny  i  tabák, 
a  provozují  čilý  obchod  s  loďmi  plujícími  do 
Vých.  Indie.  (Přední  zboží  obchodní  jsou 
máslo,  pryskyřice,  cibet,  dračí  krev.)  Nejdů- 
ležitějším místem  jest  Tamarida  na  sev. 
pobřeží.  —  Ve  starověku  S.  slula  Dioskorides 
(zkažením  tohoto  jména  vznikl  nynější  ná- 
zev), měla  dosti  četnou  kolonii  řeckou  a  po- 
měrně dlouho  uchovala  též  křesťanství. 
R.  1506  obsadil  ostrov  portugalský  admirál 
Albuquerque,  aby  odtud  bránil  loďstvu  egypt- 
skému vstup  do  Indického  okeánu,  ale  záhy 
zmocnil  se  ho  imám  maskatskÝ,  načež  přešel 
v  držení  šejcha  kešínského.  Angličane,  pro 
něž  S.  jako  stráž  u  zálivu  Adenského  má 
značný  význam,  zabrali  ji  přes  odpor  šejchův 
r.  1835  pro  uhelnou  stanici,  ale  bizo  ji  opu- 
stili; teprve  r.  1876  zvláštní  úmluvou  se  sej - 
chem  získána  pro  Velkou  Britannii,  r.  1886 
úředně  obsazena  a  spojena  administrativně 
8  Adenem.  —  Robinson,  Socotra,  a  descrip- 
tion  of  the  island  (Lond.,  1878);  Schwein- 
furth,  Das  Volk  von  S.  (»Unsere  Zeit«, 
1883);  Kossmat,  Geologie  der  Inseln  So- 
cotra, Semha  und  Abd-el-Kúri  řVíd.,  1902); 
Jahn,  Die  Mehrisprache  in  Stiaarabien  (t., 
1902);  Mtiller,  Die  Mehri-  und  Soquotri-Spra- 
che  (t,  1902). 
Sokové  viz  Sočbina. 


Bókratés:  1)  S.  (^  aai  470  v  Athénách,, 
t  399  př.  Kr.  t.),  velduch  starověké  filosofie, 
syn  řezbáře  Sófroniska  a  porodní  báby  Kai- 
narety.  Vzdělal  se  obyčejným  způsobem 
řeckých  jinochův  a  zprvu  věnoval  se  timi>iii 
svého  otce;  ještě  za  doby  Pausaniovy  (kol 
150  po  Kr.)  stálo  u  vchodu  k  Akropoli  sou- 
soší Charitek,  pocházející  prý  od  S-ta,  a  jest 
dosti  možná,  že  reliéf  podobny  v  novější 
době  tam  objevený  a  do  století  IV.  př.  Kr» 
se  hlásící,  jest  s  ním  identický.  Avšak  stu- 
dium věd,  dále  spisů  filosofických,  možná 
styk  s  Anaxagorovým  stoupencem,  Arche- 
laem,  a  elejským  filosofem  Parmenidem,  ne- 
gativně vliv  mocného  působeni  sofistů,přede- 
vším  však  naskrze  filosofická  individualita 
vlastni  nedaly  S-tovi  setrvati  v  zaměstnáni 
zprvu  zvoleném,  nedaly  mu  ani  plné  se  vě- 
novati veřejným  záležitostem,  nýbrž  pudily 
Íej  cele  oddati  se  působeni  filosofickému, 
^okud  víme,  S.  účastnil  se  tři  výprav  vojen- 
ských: k  Potidaii  (432—429),  k  Délu  (424)  a 
k  Amfipoli;  v  bitvě  u  Potidaie  zachránil  prý 
poraněnému  Alkibiadovi  Život  i  zbraň,  ve 
všech  pak  bojích  těch  osvědčil  jak  stateč- 
nost, tak  klid.  Neohroženým  klidem  a  sta- 
tečností mravní  vynikl  taktéž  ve  veřejné  pů- 
sobnosti své,  a  to  jak  za  vlády  t.  zv.  30  ty- 
rannů,  tak  proti  demagogickým  živlům,  které 
r.  406  po  bitvě  u  Arginus  žádaly  ztrestáni 
vůdců  loďstva,  jejichž  prý  vinou  jednak  Čásf 
námořních  bojovníků  utonula,  jednak  veliká 
čásf  utonulých  zůstala  nepohřoena.  Ale  ve- 
řejně  S.  vystupoval  poměrné  málo,  spise  ži- 
vota veřejného  se  vzdaloval  a  soukromým 
obcováním,  filosofickými  rozhovorv  se  svými 
spoluobčany,  především  pak  s  mláaeži  athén- 
skou snažil  se  o  mravní  i  intellektuální  zdo- 
konalení těch,  kdo  s  nim  se  stýkali,  a  para- 
lysováni  neblahého  vlivu  sofistů.  Toto  jdio 
působeni  mělo  v  zápětí,  že  se  utvořil  dosti 
veliký  kruh  nadšených,  namnoze  i  jinak 
vynikajících  >žákŮ«  S-tových,  to  získalo  mu 
přátelství  nejednoho  předáka  athénského 
(Períklea,  Alkibiada,  Kritia  atd.),  to  dalo  pod- 
nět ke  vzniku  pozdějších  »s<Skratických<  škol 
filosofických,  to  dalo  lidstvu  Platóna.  Ard 
totéž  působeni  zase  8-tovi  samému  vyneslo 
nenávist  uražené  ješitnosti  a  domýšlivosti 
těch,  které  S.  svým  neodolatelným  způsobem 
dialogu  poučil  o  nutnosti  skromného  úsudku 
o  vědomostech  jejich  a  věděni  lidském  vfibec^ 
to  mu  dále  pro  jistou  jeho  podobnost  vnější 
způsobilo,  že  od  »širokého  obecenstva^  po- 
kládán prostě  také  za  »jednnho  ze  sofistfi«, 
jenž  »kazi  mládež«,  totéž  působeni  mu  ovšem 
nadělalo  ze  sofistů,  rhétorů  a  jejich  láků  za- 
ryté nepřátele  a  jistý  sklon  v  tomto  půso- 
beni k  aristokratismu,  či  spíše  odpor  proti 
demagogickému  řáděni  dodával  mu  idioi 
nepřítele  demokratie  athénské,  a  toto  půso- 
beni konečně  mu  přivodilo  ialobo^  v  díÍ 
viněn  byl  z  nevěrectví,  zaváděni  ci^ch  bož- 
stev a  kaženi  mládeže.  Formálně  Žaloba  po- 
dali a  zastupovali:  Meletos  ^snad  syn  bás- 
níka téhož  jména,  jejž  připomíná  Aristoíanéa 
v  »2abách<),  Anytos,   xoámý  demagog  a 


Sokrates. 


629 


bohatý  obchodník  kožem i,  a  Lykón,  řečník 
a  asi  také  demagog.  S.  hájil  se  před  soudem 
klidné  a'  dfistojnČ,  počínaie  si  ne  jako  obia* 
lovaný,  n<bri  jako  člověk,  který  jest  si  vědom 
zásluh  svj^ch  o  obec.  První  hlasováni  heliastů 
(o  vině  ČI  nevině  obžalovaného)  dopadlo  po- 
měrně pfixnivě:  většina  sice  vyslovila  se  pro 
vinu  8-tovu,  ale  větSina  ta  byla  poměrně 
nepatrná,  a  byla  naděje,  že  S.  smrti  ujde. 
Ale  když  proti  návrhu  žalobcovu  na  trest 
hrdla  S.  měl  navrhovati,  co  podle  svého  mí- 
nění za  trest  si  přisuzuje,  a  když,  nejsa  si  vě- 
dom, než  zásluh,  navrhl  si  vyznamenání  (doži- 
votní zaopatřeni  v  prytaneiu,  kterého  dostá- 
valo se  osobám  neobyčejně  o  stát  zaslouži- 
lým), a  pokud  o  pokutu  by  se  jednalo,  k  do- 
mluvám přátel  leda  k  pokutě  3000  drachem 
piý  chtěl  přistoupiti,  nelibě  tím  jsouce  do- 
tčeni porotci  velikou  většinou  (360  hlasy) 
rozhodli  pro  trest  smrti.  Ale  k  popravě  hned 
dojiti  nemohlo,  poněvadž  posvátná  loď  na 
Délos  vypravená  se  nevracela.  Proto  S.  ztrávil 
ještě  30  dní  ve  vězení,  jsa  navštěvován  svými 
přáteli  a  Žáky,  kteří  marně  přemlouvali  ho 
k  útěku.  Když  konečně  nadešel  den,  kdy  loď 
se  navrátila,  S.  mužně  a  klidně  podrobil  se 
trestu  smrti  (vypití  čiše  bolehlavu),  dojemně 
se  rozloučiv  se  svými  Žáky. 

S.  učení  svého  nezanechal  nám  v  nějakém 
vlastním  spise.  O  životě  i  učení  jeho  máme 
jediné  zprávy  od  žáků  jeho  a  některých  po- 
zdějších spisovatelů.  Hlavním  pramenem  jsou 
nám  díla  Xenofóntova  (zvi.  >Apomnemoneu- 
mata«  a  »Symposion«)  a  dialogy  Platónovy. 
Pokud  zpráv  o  životě  S-tově  se  tkne,  jest 
mezi  oběma  těmito  spisovateli  shoda,  leda 
ie  kresby  S-ta  u  Platóna  jsou  jemnější.  Ale 
pokud  tkne  se  nauky  filosofické,  dávno  po- 
znáno, že  Platón,  zvi.  v  pozdějších  rozmlu- 
vách, ústy  Stovými  mluví  vlastně  sám  a 
přednáší  svá  učeni  filosofická,  a  nesnadno 
říci»  do  které  míry  a  kterým  snad  učením 
mistrovým  byl  veden  k  vlastnímu  prohloubeni, 
či  zdali  snad  vůbec  —  někde  lze  to  zjistiti  — 
nepodává  jen  své  filosofie  vlastní.  U  Xeno- 
fónta  pro  prostší  formu,  pro  apologetickou 
tendenci  jeho  spisů  a  hlavně  pro  výši  filo- 
sofické spekulace  mnohem  menší  věn  se,  že 
spíše  máme  dochováno  učeni  S-tovo  ne- 
zídealisované ;  ale  zase  namítá  se,  že  snad 
leckde  mistra  svého  nepochopil,  že  příliš 
jednostraně  kladl  důraz  na  éthické  půso- 
beni a  učení  S-tovo  a  konečně  že  leckde 
kynísmus,  k  němuž  Xenofón  se  klonil,  pro- 
bleskuje v  jeho  líčeni  S-tovy  nauky  (K.  Joel, 
Der  echte  u.  unechte  Sokrates,  1893,  1901). 
V  této  nesnázi  jaks  taks  zvláště  sice  skrovné, 
ale  důležité  některé  zprávy  Aristotelovy  na- 
pomáhají, i  můžeme  tresf  filosofie  S-tovy  na- 
značiti asi  takto: 

Na  S-tovu  filosofii  nesmtme  nazírati  jako 
na  nějakou  »soustavu  filosofickou*.  Nevznikla 
z  theoretické  potřeby  a  nerozvíjela  se  z  theo* 
rrtického  zájmu,  nebyla  > přednášena*  nebo 
předváděna  soustavně,  nýbrž  vznikajíc  ze 
skutečných  potřeb  soudooých,  připínala  se 
k  příležitostným   událostem  a  předmětům. 


Od  skutečných  příhod  a  případů  vycházeje 
S.  v  rozhovoru  se  sv^mi  phiteli  a  odpůrci 
snažil  se  vésti  je  k  hlediskům  vyšším  a  správ- 
ným. Především  vždy  a  všude  na  mravní 
stránku  klada  důraz,  žáky  své  povzbuzoval 
k  samostatnému  rozvoji  vlastnímu  právě  na 
poli  filosofie.  Nechtěl  do  žáků  vkládati  něco 
svého,  skromně  tvrdí  val,  že  neplodí  sám  m}-- 
šlenky  filosofické,  ale  že  u  jiných  pomáhá 
myšlenkám  těm  k  porozeni.  (Odtud  vtipně 
celkovou  svou  meihodu  zval  prý  »maieu- 
tikou*  =  babictvím.)  Skromnost  uvědomělá 
vůbec  jest  charakteristikon  Činnosti  S-tovy 
i  měla  základ  v  hlubokém  přesvědčení  jeho 
o  nicotnosti  a  omezenosti  poznání  lidského. 
Člověk  podle  S-ta  nemůže  říci,  že  by  opravdu 
a  v  plném  toho  slova  smysle  něco  věděl,  a 
vrchol  moudrosti  člověku  dosažitelné  jest 
býti  si  vědom  této  nevědoucnosti.  Uvědo- 
mělá tato  skromnost  vlastní  ovšem  tím  více 
dávala  S-tovi  možnost  prohlédnouti  neskrom- 
nou duchaprázdnost  jiných,  zejména  sofistův, 
i  bylo  zvykem  S-tovým,  že  dával-li  se  v  roz- 
hovor s  jiným,  upřímně  vyznával,  že  o  ně- 
které otázce  nemá  jasného  ponětí,  a  stavčl 
se,  jakoby  poučení  pevně  očekával  od  osoby, 
se  kterou  hovořil.  A  když  tento  soudruh  jeho 
nebo  protivník  ochotně  ze  své  moudrosti 
S-tovi  uštědřil.  S.  stálými  otázkami  a  úva- 
hami podrobuje  »poučení«  ono  zkoumání 
zevrubnějšímu,  pokaždé  ukázal  s  rozličných 
stránek  jeho  nesprávnost,  nedokonalost  a 
odhalil  tak  nevědoucnost  osoby,  která  chtěla 
poučiti,  domnívajíc  se,  že  vše,  oč  šlo,  dobře 
vi.  (S-tova  ironie.)  Pravé  vědění  by  nutně 
podle  S-ta  skládalo  se  z  přesných  a  jasných 
pojmuv  a  proto,  pokud  člověku  vůbec  lze 
přiblížiti  se  ideálnímu  vědění,  jest  nezbytno, 
aby  usiloval  o  vyjasnění  a  určité  vymezení 
pojmů,  nebof  ty  jsou  něco  pevného,  nezá- 
vislého na  subjektu,  jsou  krátce,  obecně 
platné  u  všech  lidí  a  po  všechen  čas.  A  proto 
S-tovo  uvažování  filosofické  jevilo  se  po- 
každé jako  úsilí  najiti  přesnou  definici  ji- 
stého zjevu,  o  němž  se  soudruhy  nebo  pro- 
tivníky hovořil.  Při  tom  pak  jak  k  dosažení 
tohoto  konečného  cíle  hovorů  svých,  totiž 
přesné  definice,  tak  i  k  vyvrácení  mínění  ci- 
zích S.  nejradéji  užíval  postupu,  jak  oby- 
čejně se  říká,  induktivního,  t. j.  přesněji 
řečeno,  vyhledávaje  příklady  a  analogické 
zjevy  k  tomu,  oč  mu  šlo  (a  to  obyčejné  pří- 
klady nehledané,  prostinké),  z  této  exem- 
plifikace  induktivně  vyvozoval  si  obecnější 
poučku,  již  pak  zase  konkrétně  applikoval 
na  případ,  o  který  právě  šlo.  V  tomto  smysle, 
jak  vyloženo,  možno  pokládati  (s  Aristote- 
lem) S-ta  za  původce  dvou  vědoslovných 
forem,  definice  a  indukce. 

Celkový  ráz  filosofie  8-tovy  od  doby  Cicc- 
ronovy  určuje  se  celkem  správně  jako  od- 
vrácení se  od  kosmologické  filosofické  spe- 
kulace dřívější  k  anthropologické  éthice. 
Tomu  nesmi  se  rozuměti  tak,  jakoby  S.  vůbec 
nebyl  se  staral  o  jiné  otázky  filosofické,  než 
jediné  o  éthické.  Naopak,  ačkoli  zúmysla  vy- 
hýbal se  metafysickemu  spekulováni,  přece 


630 


Sokrates. 


i  on  o  původě  světa  přemýšlel  a  pro  účel- 
nost zjevů  v  tomto  světě  se  nalézajících  (na 
př.  podivuhodnou  stavbu  organismův  a  je- 
jich části)  byl  přesvědčen,  že  svět  jest  dílo 
>  Rozum u«  {q^góvíjaig)  a  Rozum  ten  že  vládne 
světem  a  všecko  určuje  podle  své  libosti. 
Poměr  tohoto  Rozumu  k  bohům,  v  něž  S. 
věřil,  zevrubněji  neurčil  si,  vykládaje  jen.  Že 
bohové  jsou  neviditelní  právě  tak,  jako  duše 
lidská,  a  jen  z  působeni  jejich  že  existenci 
jejich  lze  nám  vysouditi. 

V  éthice  S.  hlásal  optimistický  intellek- 
tualismus,  jsa  přesvědčen,  že  vlastně  každý 
člověk  jen  dobro  chce,  ale  Často  jednak  ne- 
maje pravého  poznáni,  co  jest  vskutku  dobro, 
jednak  nemaje  náležité  znalosti  prostředků 
k  provedeni  nebo  dosažení  poznaného  do- 
bra, páše  zlo  nebo  špatnosti.  Negativně  vy- 
jadřoval to  větou,  že  vědomě  a  dobrovolně 
nikdo  nehřeší,  a  positivně,  že  ten,  kdo  vskutku 
ví,  co  jest  dobré,  nemůže  nic  jiného  ko- 
nati anebo  při  konáni  svém  sledovati.  Dů- 
sledkem toho  jest,  že  třeba  zase  usilovati 
o  přesné  pojmy  o  mravnosti  a  mravných 
činech  čili  že  ctnost  záleží  ve  věděni  o  tom, 
co  jest  správné  a  mravné,  a  že  tedy  jest 
učitelná.  V  provedení  pak  základního  tohoto 
názoru  S.  dochází  —  au  Helléna  to  nepře- 
kvapuje —  k  utilitarismu.  Správné  a  mravné 
jednáni  nutně  musí  míti  cílem  a  způsobo- 
vati pravý  prospěch  lidí,  totiž  blaženost 
(ivdatiiovia).  Ryze  hellénsky  splývá  S-tovi 
v  jediný,  identický  pojem:  pravé  dobro 
(dya9óv)t  krásno  (xaXov)  a  pravé  užitečno 
(có^fZiftov,  29'7<'^ř^ov);  ctnost  jest  pochopeni 
toho,  co  člověka  opravdu  činí  blaženým.  Ve 
vnějších  statcích  nezískáme  trvalé  slasti  a 
pravé  blaženosti,  neboť  pravá,  trvalá  blaže- 
nost nezáleží  v  nahodilém  štěstí  (tvtvxia), 
nýbrž  v  klidném  svědomí  a  trvalém  blahém 
rozpoložení  mysli  {evTcga^ia).  Nejvyšší  slasf 
záleží  ve  vědomi,  že  stáváme  se  lepšími  a  že 
máme  přátele,  s  nimiž  stykem  navzájem,  oni 
i  my,  stáváme  se  lepšími.  I  ve  státě  vlada- 
řem měl  by  býti  ten,  kdo  má  vědění  ctnosti, 
a  hlavní  ctností  jeho  má  býti  oblažování  pod- 
daných. 

K  hloubce  a  velikosti  intellektu  družil  se 
u  S-ta  nejen  mravný  život,  úplnč  shodný 
s  jeho  ideálem  mravnosti,  ale  i  jemný  takt, 
jimž  zvláště  vyhnouti  se  dovedl  jistým  či- 
nům. Tomuto  vytříbenému  úsudku  mravnímu, 
který  vyvinul  se  jaksi  ve  zmocněný  mravní 
pud,  sám  S.  říká  daimonion,  t.  j.  cosi 
polobožského;  jest  prý  to  vnitřní  hlas,  jenž 
varovně  v  něm  se  ozývá,  kdykoli  jest  toho 
třeba,  a  S.  neváhal  přičítati  mu  božsky  pů- 
vod a  vždy  ho  poslouchati.  S  opravdovou 
zbožností  S.  spojoval  ryzost  mravův  a  sta- 
tečnost v  každé  příčině.  V  soukromém  ži- 
votě velmi  se  uskrovňuje  a  prostě  žije  — 
bylot  jeho  heslem:  ničeho  nepotřebovathjest 
božské,  nejbližší  tomu  potřebovati  co  nej- 
méně —  nepohrdal  po  způsobe  svobodných 
Athéňanů  ani  banausickou  prací  a  nepod- 
ceňoval jí.  Proti  obvyklému  míněni  řeckému 
prohlašoval  za  žádoucí,  aby  ženám  dostalo 


se  lepšího  vzdělání,  poněvadž  jsou  velmi 
učelivé  a  schopny  jako  muli  přijmouti  po- 
učení. Hájil  práva  a  nutnosti  podrobovati 
kritice  všecko,  co  se  dochovalo,  váecky  auto- 
rity, zařízení  a  předpisy  státní  atd.  V  obco- 
vání jsa  přívětivý  a  veselý,  rovněž  jako  ducha- 
plný, od  žáků  svých  vřele  byl  milován  ne- 
méně než  ve  své  rodině.  Co  bývá  vypravováno- 

0  nesrovnalostech  jeho  rodinných  (o  diga- 
mil,  o  >zlé«  Xanthippě  atd.),  odkázáno  bliž* 
ším  zkoumáním  dávno  již  v  říši  výmyslů,  je- 
jichž pramen  byly  zajisté  svévolné  šprýmy 
komikův  attických  a  nekritíčnost  a  pachtěni 
po  anekdotách  pozdějších  pisatelů  řeckých. 
Jediné  snad  by  bylo  připustiti,  že  S.  pro 
neustálou  Činnost  svou  nlosofickou  na  ve- 
řejných místech  (tržišti,  palaistrách  atd.)  jakož 
i  zahloubanost  do  otázek  filosofických,  která 
stupňovala  se  prý  někdy  až  do  zapomína- 
vosti  na  vše,  co  kolem  něho  se  dalo,  snad 
méně  rodiny  své  si  všímal,  než  měl.  Avšak 
žádn^  z  autorů  době  S-tově  blízkých  ne- 
mluví o  zanedbávání  děti  (měl  8.  tři  syny  V 
naopak  jsou  u  Xenofónta  doklady  péČe  o  je- 
jich mravní  vychování,  a  žádný  o  ncctno* 
stech  Xanthippin^^ch,  naopak  Platón  líčU 
kterak  v  posledních  okamžicích  ve  vezeni 
S-tově  naříká  nad  jeho  smrtí. 

V  zevnějším  vzezřeni  a  wstupováni  S-tové 
bylo  leccos,  co  vrstevníkům  jevilo  se  málo 
pěkným  a  co  křiklavě  kontrastovalo  s  vnitř- 
kem a  hloubkou  i  krásou  myšlenek  a  jed- 
nání. Rozpor  mezi  málo  krásnou,  spíše  smysl* 
nou  fysiognomii,  ošacením  atd.  a  mezi  vnitřní 
hodnotou  byl  Athéňanům  neméně  nápadný 
a  podivný  {cttonov)  neŽ  rozdíl  mezi  prostýta 
způsobem  hovoru  a  hlubokými  myšlenkami 
od  S-ta  vyvozovanými.  Pro  skladatele  ko- 
medií attických  ovšem  byla  tu  vítaná  pří- 
ležitost ke  icarikování  a  také  jí  hojně  po- 
dle zvyku  starověké  komedie  použili;  arci 
jak  vrstevníkům  S  ta  hlíze  neznajícím,  tak 
i  vzdáleným  věkům  tím  poskytli  zkreslený 
obraz  jak  o  působnosti  filosofické,  tak  o  sou- 
kromém a  rodinném  jeho  životě.    Kritičtěji 

1  zjednaný  obraz  působnosti  a  života  S-tova 
zřetelně  ukazuje  nám  v  něm  jak  velikána 
mravního,  tak  filosofa,  jehož  vystoupení  za- 
hajuje novou  epochu  ve  filosoni  řecké. 

Literaturu  velmi  hojnou  o  Životě,  půso- 
beni a  filosofii  S-tově  nejlépe  viz  u  E,  Zel- 
lera,  Philosophic  d.  Griechen  (II,  1.  č.  4.  vyd., 
Lips.,  1889,  str.  1  si.)  a  Oberwega-Heinze'hOy 
Grundriss  d.  Gesch.  d.  Phil.  (I.,  9.  vyd.  BerL,. 
1903,  str.  121  si.).  Z  monografií  uvádíme: 
R.  Králík,  Sokrates  nach  d.  Qberlieferuneen 
seiner  Schule  (Vid.,  1899],  R.  POhlroann,  So- 
krates und  sem  Volk  (Mnichov,  1899),  Ad, 
Menzel,  Untersuchungen  zum  Sokrates-Pro- 
cesse  (Sitzungsberichte  d,  Wiener  Ak,  d.  W» 
svaz.  146,  1902);  Alfr.  Fouillée,  La  philo- 
sophie  de  Socrate  (Pař.,  1874,  2  sv.);  C.  Piat» 
Socrate  (Pař.,  1900);  Antonio  Labriolat  La 
doltrina  di  Socrate  (Neapol,  1871);  G.  Grole,. 
History  of  the  Grece  (VllI.  svaz.,  kap.  68^ 
Ostatně  srv,  líčení  v  kterýchkoli  větších  át- 
jinách  staré  filosofie.  ča. 


Sókratikové  —  Solanaceae. 


631 


2)  S.  Scholasticus,  spis.  řecký  a  právnik 
(♦  kol  380  po  Kr.  v  Cařihradé  —  f  PO  roce 
440),  ícst  spisovatelem  církevních  déjin,  ob* 
sabuiicích  dobu  306->439.  Dílo  má  7  knih. 
Vydáni:  Hossey  (Oxford,  1853, 3  sv.)  a  Bright, 
(t..  2  vyd,.  1878). 

SókratlkOTé  sluji  iáci  a  stoupenci  So- 
kratovi. Jedni  nauky  mistrovy  vérnč  se  při- 
driovali,  jako  Xenofón,  Símmias,  Kebés, 
Aischin<^  aj.,  druzí  nauku  tu  poimově  dále 
rozvíjeli  více  ménč  samostatná.  Námět  &  lo- 
gických a  éthických  vynesl  Sokrates  dosti, 
aby  se  o  jich  zpracování  a  skoncování  my- 
iieni  bylo  mohlo  pokouáeti.  Takto  povstaly 
školy:  megarská  založená  Eukleidem,  kyrén- 
ská  zaloiená  Aristippero,  škola  kynická  An- 
ti«tbenem,  elejski  raidónem  a  akademická 
utvořeni  Platonem. 

BókratOTa  iroai*  viz  Sokrates  1). 

Sol :  1)  S.«  italský  bůh  slunce,  ctěn  v  Římě 
na  yuirínále  vedle  chrámu  Quirinova,  kdež 
proto  r.  293  př.  Kr.  L.  Papnius  Cursor  dal 
zříditi  první  sluneční  hodiny.  Jiná  svatyně 
jeho  byla  v  obvodu  velikého  cirku  pod  Aven- 
tinem;  net>of  S,  jenž  sám  se  ubírá  jako 
otčiník  po  nebes  báni,  byl  též  ochráncem 
otéinictvi  v  cirku.  S.,  jenž  na  vše  s  výšin 
nebeských  zírá,  ví  též  o  vscm  skrytém;  tak 
již  den  před  vraždou  Caesarovou  od  6.  hod. 
večerní  skryl  svou  tvář  a  ctěn  jako  Indiges 
dne  8.  srpna.  Podobně  jeho  zásluhou  od- 
kryto kdysi  spiknutí  za  Nerona.  Jemu  svě- 
řovány v  ochranu  též  hroby;  S.  Juvans,  Ae- 
temus,  Sanctissimus  často  vzýván  o  pomoc. 
Mince  Antoniovy  a  Octavianovy  měly  jeho 
obraz  v  podot>ě  ozáfené  hlavy;  na  jiných 
rodinních  mincích  vvskýtá  se  jako  mladistvý 
vozataj  s  hlavou  v  záři  paprsků.  Jmdy  zobra- 
zován jako  S.  Oriens  zejména  na  mincích 
Vespasiana  a  Traiana,  kteří  na  dálném  vý- 
chodě zvítězili;  v  tom  smysle  též  kolos  Ne- 
ronův  od  Vespasiana  předělán  na  sochu 
S-ovu.  linde  vedle  něho  bývá  Aurora,  jež 
sluje  též  jeho  dcerou,  a  Luna  (v.  t.).  V  cirku 
v  Římě  býval  mu  zasvěcen  obelisk  (nyni  na 
Piazza  del  Popolo),  podobně  obelisk  od 
Augusta  na  poli  Martově  postavený  (nyní 
oa  Monte  Citorio)  na  pamět  vitězstvi  nad 
Eoyptcm.  —  Za  doby  císafské  orientální 
D&or,  že,  jako  slunce  na  nebi,  tak  císař 
vládne  na  zemi,  značně  působil  v  rozvoj 
kultu  boha  S-a  ve  spojem  s  kultem  císařů. 
Začátkem  IIL  století  byl  to  zejména  císař 
Heliogabalus  (v.  t.),  původně  kněz  slu 
neěniho  boha  v  Emese  v  Sýrii,  jenž  kult 
sv^o  boha  přenesl  do  Říma.  Tento  deus 
S.  Eiagabal  ctěn  symbolicky  v  kuželovitém 
kameni  tmavém,  jenž  s  nebe  spadnuv  měl 
prý  různé  tajné  značky  a  vy  výšeniny.  Kámen 
tento  převezen  do  Ř.íma,  kdež  bohu  zřízen 
nádherný  chrám  na  Palatině,  v  němž  jako 
v  náboienikém  stfedisku  sneseny  veškeré 
posvátné  památky  římské  (Palladium,  ancilia, 
oheň  Vestin,  obras  Kybelin  a  j.);  orgiastickou 
bohoslužbu  jeho  řídil  nádherným  nákladem 
i  nadále  sám  císař.  Za  chof  boha  určena 
nejprv  Pallas,  pak  panenská  bohyně  kartha- 


ginská.  Druhý  chrám  Heliogabalus  mu  po- 
stavil ve  svých  předměstských  sadech,  kamž 
osobně  boha  svého  ve  slavnostním  průvodě 
převážel,  načež  konány  velikolepé  hry  v  cirku 
a  divadle  v  témže  parku.  Po  smrti  Helio- 
gabalově  kámen  opět  odvezen  do  Emesy  a 
kult  sám  málo  stop  na  západě  zanechal.  — 
Ustálenější  byl  kult  boha  S-a  od  dob  Aurc- 
liánových.  Tento  nejen  obnovil  chrám  v  Eme- 
se, nýbrž  zřídil  i  nový  chrám  nádherou  orien- 
tální na  Quirinále;  na  jeho  mincích  sluje  S. 
InvictuSy  Dominus  imperii  Romani^  za  ztěles- 
něni boha  toho  pak  odtud  pokládán  císař 
římský.  klk, 

2)  S.,  pátá  slabika  staré  guidonskc  sol- 
misace  z  XI.  stol.,  iež  při  cvičeních  pěvec- 
kých připadala  na  pátý  stupeň  každého  hexa- 
chordu.  U  Francouzův  a  Vlachů  s.  značí 
tón ^,  tudíž  s.  diése  značí  tón  gis,  s.  diěse 
majeur  =  gis  dur  a  s.  diěse  mineur^ 
gis  moll. 

3)  S.,  mince  v  Peru  (v.  t.,  str.  571*1).  — 
Ve  Francii  (z  lat.  solidus)  od  konce  XI.  stol. 
mince —  12  deniers;  srv.  Sou. 

8oL,  zkratek  zool.,  viz  Solandcr  Dan. 

Bola  fld«,  lat,  t.  j.  toliko  vírou  (bu- 
deme očištěni).  Slovíčko  sola^  jež  vložil  Lu- 
ther  v  listě  k  Řím.  3,  28,  sice  podle  smyslu, 
ale  nikoli  podle  textu  správně,  stalo  se  hes- 
lem lutherské  reformace. 

8olam«n  mis^ris  soolos  habiii«««  ma- 
lomniy  lat.,  útěchou  jest  nešťastným,  že  měli 
společníky  neštěstí.  Hexametr  utvořený  po- 
dle konce  Aisópské  bajky  o  zajících  a  žá- 
bách. 

8ol4ft,  paseky  na  Moravě,  hejtm.  Valaš. 
Meziříčí,  okr.  Rožnov,  fara  a  pš.  Veliké  Kar- 
lovice; 23  d.,  182  oby  v.  č.  (1900),  Itř.  šk. 

Solanae^ae,  lilkovité  (Sachtschatten- 
gewáchse\  čeleď  srostloplátečných  rostlin 
dvouděložných.  Jsou  to  kře  a  byliny  s  listy 
střídavými,  jednoduchými  n.  zpefenými,  bez- 
palistými  a  s  květy  jednotlivými  n.  ve  vrcho- 
lících, vijanech  n.  latách  postavenými,  pravi- 
delnými,, obojakými.  Kalich  (,3—5-)  namnoze 
Sklaný  n.  5zubý,  vytrvaly  n.  opadavý.  Koruna 
nálcvicovitá,  zvonkovita  n.  kolovitá,  Sklaná, 
v  poupěti  řasnatá  n.  řásnitě  chlopnitá,  opa- 
dávající. Tyčinek  5  prostých.  Čnělka  1  jedno- 
duchá. Plod  mnohosemený,  bobule  n.  to- 
bolka na  přehrádkách  n.  kolkolem  obříznutě 
pukající.  Kel  v  bílku,  spirálni  n.  rovný.  Cel- 
kem asi  1500  druhů  v  teplém  a  mírném 
pásmě,  obsahujících  zvláštní  alkaloidy  narko- 
ticky  působící.  Mnohé  z  nich  jsou  rostliny 
působivé,  léčivé  n.  jedovaté.  Dělí  se  na 
2  podčeledi:  1.  Solancae,  vlastní  lilko- 
vité, s  bobulovitým,  nepukavým,  šťavnatým 
plodem.  Sem  náležejí  rody:  Solanum  (lilek), 
Pkytalis  (mochyně),  Sicandra  (lilik),  Atropa 
(rulík).  Mandragora,  Lycium  (kustovnicc), 
Capsicum,  Cestrum,  2.  Datureae,  durma- 
novité,  mají  plod  tobolku,  s  rody:  Datura 
(durman),  řfyoscyamus  (blín),  Scopolia,  Nico* 
/lana  (tabák),  Peřun/^s  (petúnie).  Mnoho  druhů 
pěstuje  se  u  nás  jako  ozdobné  rostliny  v  za- 
hradách i  pro  užitek  v  zahrádkách  a  na  pc* 


632 


Solander  —  Solanum. 


lích.  Podrobněji  viz  o  jednotlivých  ro- 
dův.  Vm. 

Boland«r  Daniel,  pfírodopisec  švédský 
(♦  1736  v  Norrlandu  —  t  1782  v  Londýně), 
byl  žákem  Linnéovým,  s  botanikem  Bank- 
sem  účastnil  se  první  cesty  Cookovy  (1768 
až  1771),  byl  pak  bibliotékářem  při  Museu 
v  Londýně.  Uveřejnil  práce  soustavné  o  měk- 
kýších a  polypech  a  vydal  dílo  zoologa  S. 
EÍlise  o  polypech. 

Bolan^ae  viz  Solanaceae. 

Solaneo,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Valašské 
Meziříčí,  okr.  Rožnov,  fara  Hutisko  (část. 
Karlovice),  pš.  Hutisko;  166  d.,  1076  obyv,č. 
(1900),  Itř.  ák.  K  obci  příslušejí  četné  pa- 
seky a  samoty. 

Bolanin,  Č^^H^^NO^^^  jest  glykosid  nalé- 
zající se  v  Solanum  nigrům,  S,  dulcamara^ 
S,  verhasci foliům^  S.  lycopersicum  a  v  kličkách 
bramborů;  z  těchto  lze  s.  vyjmouti  kyselinou 
octovou  a  z  roztoku  sraziti  ammoniakem;  ve 
sraženině  obsažený  s.  čistíme  rozpouštěním 
v  lihu.  S.  zahřát  s  kyselinami  minerálními 
štěpí  se  ve  směs  cukrův  a  solanidin.  S. 
tvoří  jemné  jehly  při  244®  taiící,  v  horkém 
lihu  dobře  rozpustné.  Jest  jedovatý.     P/^ife. 

Bolano,  špan.,  teplý  jihovýchodní  a  jižní 
vítr,  vanoucí  v  Jižním  Španělsku  od  června 
do  září  a  podobný  sciroccu. 

Bolanto  viz  Soluntum. 

Bolaniim,  I  i  1  e  k  (něm.  Ndc/ifsc/iaf/f  it,  s  tab.), 
rostl,  rod  čeledi  lilkovitých  {So'anaceae).  Cel- 
kem asi  400  druhů  vyznačujících  se  kalichem 
Sdílným  neb  Sklaným;  korunou  kolovitou, 
Sklanou,  prašníky  skloněnými,  prostými,  je- 
jichž pytlíčky  pukají  buď  na  konci  derou 
anebo  v  sekci  Lycopersicum  podélnou  do 
vnitř  obrácenou  štěrbinou.  S.  lycopersicum  L. 
{Lycopersicum  esculentum  Milí.),  rajské  ja- 
blko, pasvice  obecná,  jablko  mi- 
losti č.  zlaté  {Parád iesapjel,  Liebesapjel), 
jest  bylina  jednoletá  až  2  m  vysoká,  rozvět- 
vená, žláznatě  chlupatá,  s  listy  sivými,  pře- 
trhávaně  zpeřenými  a  lístky  zpeřeně  stří- 
hanými, zapáchající.  Koruna  žlutá  ve  více 
než  S  uštů  rozeklaná,  zdéli  kalicha.  Pochází 
z  Již.  Ameriky  a  pěstuje  se  všeobecně  v  ku- 
chyňských zahradách  pro  jedlé  plody,  kte- 
rých buď  čerstvých  n.  naložených  n.  i  na 
povidla  vařených  upotřebuje  se  k  dělání 
známé  omáčky.  (Srv.  též  Lycopersicum, 
str.  504.)  —  S.  dulcamara  L„  pot  měch  uť, 
psinky  sladkohořké  n.  vodní  n.  čer- 
vené, vrbka  sladká,  červené  psí  víno, 
myší  dřevo  (Bittersúss),  roste  namnoze  dosti 
hojně  ve  vlhkém  křoví,  u  potoků,  v  příko- 
pech vodních  a  jinde.  Jest  to  polokeř  1—3  m 
vys.,  s  kmenem  dřevnatým,  větvemi  bylin- 
nými, opletavými  n.  položenými.  Listy  bý- 
vají vejčito-podlouhlé,  zašpičatělé,  celokrajné, 
nedělené  n.  hoření  dvěma  odstálýnú  oušky 
střelov.té.  Vrcholíky  zdánlivě  postranní,  lato- 
vité,  dole  rozkladitě  vidličnaté.  Stopky  plodní 
ke  konci  ztlustlé.  Koruny  dosti  veliké,  fia- 
lové, na  zpodu  uštů  se  2  zelenými  tečkami. 
Bobule  šarlatové,  veliké  jako  hrách,  jedovaté. 
Rostlina  obsahuje  dulcamarin  a  solanin;  zvlá- 


ště zelené,  jami  větévky  {stipites  dmJcamarae) 
sbírají  se  pro  lékárny  a  slouží  jako  silný,  lé- 
čivý prostředek  (extractum  dulcamarae)  proti 
prsním  nemocem,  vyrážkám,  vředům.   Také 
v  zahradách  lze  ho  upotřebiti  k  oplétání  be- 
sídek a  sten. —  S.  tuherosum  L.,  brambor, 
zemce,  zemák,  lilek  bobál  {Kartoffel,  Erď 
'^Pf^^^  pochází  z  chilských  Kordiller  z  Arai  - 
riky  a  u  nás  sází  se  všeobecně  na  polích 
jako  nejdůležitější  hospodářská  plodina.  Jest 
bylina  Z  dm  ?lí  \  m  vys.,  s  oddenkem  hlizo- 
nosným,  lodyhou  bylinnou,  na  kteréž  vyrů- 
stají listy  přetrhovaně  lichozpeřené.    Květy 
sestaveny  jsou  ve  vrcholíku  konečném,  vid- 
ličnatém,  dlouhostopečnéro.   Květy  mají  ko- 
runy  veliké,   bledě  fialové   n.  bílé.    Bobule 
žlutě  zelené,  ač  trochu  jedovaté,  lze  jako 
okurky  nakládati  v  octě.  Každá  rostlina  vy- 
vinuje veliký  počet  mnohdy  značně  velikých, 
škrobo vitých  hlíz  na  kořenech,  jež  všeobecně 
u  lidu  nazývají  se  brambory  n.  zemčaty  atd. 
Tyto  obsahují:  2l7o  škrobu,  2^L  cellulosy, 
1%  bílku,  4*/^  rozpustných   uhlohydrátůva 
solí  a  727o  vody,  v  menším  množství  aspa- 
ragin  S  jedovatý  alkaloid,  solanin,  kterýžto 
však   více  vyskytuje  se   v  nati   a  plodech. 
Cena  bramborů  řídí  se  obsahem  vody,  65  až 
80Vo-  Brambory  jsou  vedle  obilin  nejdůleži- 
tější  potravinou  v  Evropě  a   milliony   lidí 
jsou  denně  odkázány   na   ně,  zvláště  třídy 
chudší.    Připravují  se  rozličným  způsobem; 
vaří  se,   pekou  se  a  jinak  z  nich  dělají  se 
jídla.  Mimo  to  vyrábí  se  z  nich  škrob  bram- 
borový jak  v  domácnostech,  tak  ve  zvlášt- 
ních továrnách,  u  nás  zejména  v  pohorských 
kraiinách.   Dále  slouží  k  výrobě  lihu  a  pá- 
lenky.   Při  hospodářství  užívá  se  jich  také 
ke  krmení  dobytka,  mnohdy  i  zelená  nať. 
Uschlá  naf  zapaluje  se  na  polích  a  poskytuje 
popel  hnojivo,  podobně  jsíko  zbytky  po  vý- 
robě škrobu.    Naf  obsahuje  draslo  a  proto 
uiíváse  jí  k  výrobě  potaše.  Na  popálenmy  při- 
kládají se  rozkrájené  n.  rozmačkané  brambory 
syrové  ke  zmírněni  bolesti.  Sázení  bramboro 
neděje  se  ze  semen,  nýbrž  rozkrajují  se  hlízy 
tak,  aby  měl  každý  odřezek  t,  zv.  očko  (pu- 
pen). Pěstuje  se  u  nás  mnoho  (asi  přes  500) 
plemen,  odrůd,  jež  nejčastěji  zovou  se  jarni 
(rané),  letní  a  pozdzimní,  pak  rozlišuji    se 
podle  tvaru  (na  př.  rohlíčky),  podle  barvy 
(bílé,  růžové  atd.),  podle  chuti,  podle  obalu 
atd.  Časně  z  jara  i  v  zimě  dovážejí  se  k  nám 
spíše  jako  pochoutka  z  již.  Evropy.  (Srv.  též 
Brambory.)  —  S.    utile   Klotscb.,    1.    uži- 
tečný, jest  rostlina  blízce  příbuzná  bram- 
boru;   roste  v  Mexiku   i  ve  značné   výšce 
(3000  m  n.  m.).    Má  rovněž  jedlé  hlízy;    na- 
šeho podnebí  však  nesnese.  —  S.  esculentum 
Dun.,  1.  jedlý,  jest  rostlina  africká  a  jiho- 
americká. Hladkolistá  forma  této  S.  meloni' 
gena  L.  a  ostnitá  S.  insanum  L.  má  plody 
10—13  cm  dl.  a  6  cm  tlusté,  pHmé  n.  okor- 
kovitě  ohnuté,  fialové  n.  červené,  šťavnaté. 
Zvláště  první  odrůda  pěstuje  se  v  již.  Evropě, 
ve  Španělsku,  kolem  Říma  a  Neapole,  také 
na  polích.  I  u  nás  někdy  v  zahradách  možno 
viděti  tento  druh.  Plody  (v  Itálii  sv.  melan- 


uTTvv  ai.ovatK  nauCnv. 


SO 


^v^ 


4^  ''fp 


NUM. 


5<i  ňft 


VeUicn  v^''*  -r^ui 


Solany  —  Solární.  633 


zany)  vaři  se  ve  vodě  a  pozbývají  narko- 
tických  látek  a  délá  se  z  nich  omáčka  a  j. 
Druhá  ostnitá  forma  pokládá  se  za  škodli- 
▼ou.  —  S.  Quitoense  Lam.,  pomoranče 
X  Quita,  jest  polokeř  až  2  m  vys.,  rostoucí 
v  Feru  a  v  Quité.  Malé,  pomorančám  po- 
dobné plody  isou  v  domova  oblíbeny  jako 
ovoce,  v  Anglii  se  pěstuje.  S.  viride  F(irst. 
z  Nov.  Zealandu,  S.  oleraceum  Rich.  z  Jižní 
Ameriky,  jež  má  plody  malé  bobulky,  a  S. 


otisk  1852),  Pohledu,  Světlé  n.  5ď\.,  klášteře 
opatovickém  a  vUémovském,  o  sobě  pak  vydal: 
Paměti  města  Humpolce  {Frdhz,  1863);  Dějepis 
m.  Hradce  Králové  «.  L.  a  biskupstvi  Hradec- 
kého (t.  1870].  R.  1861  zvolen  bvl  od  archaeol. 
sboru  Ces.  Musea  dopisujícím  cleném,  r.  1864 
od  Sboru  pro  vědecké  vzdělání  řeči  a  lite- 
ratury české  při  témž  museu  dopis.  Členem 
a  r.  1865  čest.  měšťanem  obce  humpolecké. 
Bolarl:   1)  S.,  také  Solario  Andrea 


Hcdiftorum  Jacq.  jsou  kulturní  plodiny  ve  své  (♦  ok.  r.  1460  v  Miláně  —  t  po  r.  1515),  maliř 
domovině  a  jejich  listy  jedí  se  jako  zelenina,  i  ital.  Vzdělával  se  od  r.  1490  v  Benátkách 
S.  taxicarium  Rich.  roste  v  Jižní  Americe,  u  G.  Belliniho,  později  hlavně  podle  Leo- 
kdei  domorodci  užívali  jedovatých  kořenů  narda  da  Vinci  V  1. 1507—09  byl  činný  v  Pa- 
le napouSténí  šipův.  8.  anthropophagorum  fili.  HX^^vni  jeho  ái^B.  jsou:  Nanebevieti  Panny 
Scero.  (borodina)  jest  keř  asi  iVt  »»  vys.,  Marie  v  Certose  u  Pavie  (r.  1576  dokončil 
jehož  bobule  používá  se  k  přípravě  omáčky  j  Bern.  Campi);  Ecce  homo  a  Odpočinek  na 
a  zvláště  k  >bokale«,  čímž  domorodci  ostrovů  útěku  (mus.  Peldi-Pezzoli  v  Miláně);  Hlava 
Fidiijských  rozumějí  pokrm  z  lidského  masa  { Jana  Křtitele  (v  Louvrů  v  Pař.)  a  Salomé 
a  přiroišenin  rostlinných  s  omáčkou  z  plodů  (gal.  v  Oldenburce).  Mimo  to  provedl  též 
této  rostliny,  jež  pokládá  se  za  hlavní  oko- 1  několik  obrazů  podle  nákresů  Leonardových 
fenéni.  S.  marginatum  L.,  S.  robustum  Wendl.  v  Ambrosiáně  milánské  a  maloval  portraity 
a  jiné  druhy  z  Jii  Ameriky  pěstují  se  u  nás  i  jako  obraz  Man.  Sjoriy  (v  Casa  Parego 
pro  krásné,  různě  rozčleněné,  zbarvené  listy  |  v  Miláně). 

jako  dekorativní  rostliny  v  zahradách.  S.  »/- '  2)  S.  Cristoforo,  řezbář  a  architekt  ital. 
grum  L.,  1.  obecný  n.  psinky,  roste  na  (♦  ve  2.  polovině XV.  stol.  v  Miláně  —  f  po  r. 
pustých  místech,  v  půdě  rolní  a  zahradní,  I  1523),  bratr  před.,  nazýv.  il  Gobbo  (»hrbáč<J. 
na  návsích,  u  cest.  Má  kořen  lletýv  lodyhu  I  Z  prvních  jeho  známých  prací  jest  socha  Krt- 
bylinnou,  přímou,  větevnatou,  listy  vejčité  \  stova  pro  kathedrálu  milánskou.  R.  1490  pro- 
n.  skoro  Shrané  n.  kosnikovité,  chobotnato- '  vázel  svého  bratra  Andreu  do  Benátek,  kde 
zubaté  až  vykrajované.  Vrcholíky  zdánlivě  po- ,  zhotovil  sochu  Evy  a  basrelieý  Sv,  Jiři  pro 
stranni  okolíkov.té,  krátkostopečné.  Stopky  |  chrám  della  Caritá.  Záhy  však  vrátil  se  do 
plodů  ke  konci  ztlustlé,  posléz  dolů  sehnuté.  Milána,  kde  se  stal  architektem  Ludvika 
Koruny  bílé,  zřídka  lilákové.  Bobule  kulatá.  Sforzy;  r.  1498  zhotovil  náhrobek  jeho  a  jeho 
By  lina,' jako  ostatní  druhy,  obsahuje  solanin  a  \  choti  Beatríce  ďEste,  v  Sta  Maria  delle  Grazie. 
je  proto  jedovatá. U  nás  rostou  podle  Celakov- !  odkudž  však  sochy  náhrobku  toho,  náležející 
skélio  3  odrůdy:  l.geminum,  černý,  2.  ala- \  k  nejkrásnějším  pracím  S-ho,  byly  r.  1564 
tum,  červený  a  3.  villosum,  huňatý.  Vm,  \  přeneseny  do  Certosy  u  Pavie.  Po  smrti  Lud- 
S.  furiosum  v  lék.  viz  Paris.  víka  Sforzy  S.  odebral  se  do  Říma,  pak  vrátil 

Solany,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Roudnice,  se  do  Milána,  kdež  měl  dokončiti  Braman- 
okr.  Libochovice,  fara  Třebivlice,  pš.  Tři-  tova  Sv.  Ambrože.  R.  1519  byl  jmenován 
blice;  65  d.,  422  oby  v.  č.  (1900),  íil.  kosteť  architektem  kathedrály  milánské  zároveň  se 
s¥.  Markéty  (far.  ve  XIV.  stol.),  3tř.  šk.,  popi. '  Zenalem  a  účastnil  se  vynikajícím  způsobem 
dvůr.  Na  bí^valé  tvrzi  seděli  ve  XIV.  a  XV.  st.  I  uměleckých  prací  skulpturálních,  ač  mnohé 
SolŠti  ze  5ulevíc,  z  nichž  dcery  Václava  Sol- 1  sochy  byly  mu  připisovány  neprávem.  K  jeho 
ského  ze  Sulevic  prodaly  S.  Děpoldovi  z  Lob-  pracím  však  náleží :  sv.  Helena,  Judita^  sv.  Petr, 
kovic,  za  jehoi  potomků  připojeny  k  Libo-  sv.  Lt/ci>,  sv.  Agata  a  znamenitý  Kristus, 
chovicům.  V  XVIL  stol.  fara  zanikla.  Bolarló  Pavao  (♦  1781  —  f  1821)  viz 

Solař  Jeroným  Jan  Nep.,  spis.  čes.  Jihoslované,  str.  490d  a  491  ď.  Od  něho  je 
(•  3.  kv.  1827  v  Jindř.  Hradci  —  f  1877  v  klá- ,  též  lit.-hist.  dílo  Pominak  knji^eskij  (1810)  a 
šteřc  želivském).  Vystudovav  gymn.  a  ňlo-  hist.  spis  Rimljani  siavenstvovavši  (Budín, 
soťli  v  čes.  Budějovicích,  vstoupil  r.  1847  do   1818). 

kláštera   praemonstr.   v   Želivě,    kde   přijal       Solarlo  Andrea  viz  Solari  1). 
jméno  Jeroným.  R.  1850  složil  slavné  sliby.       Solárium,  lat.,  hodiny  sluneční  (srv. 
načež   r.  1852  vysvěcen  v  Král.  Hradci  na   Hodiny,  437 a  a  Gn (Srno nika), 
kofze.  Působiv  5  let  jako  professor  nagym-       Bolárni,  z  lat,  sluneční,  ke  slunci  se 
oasio   německobrodském   žil    potom    trvale   vztahující. 

v  kláiteře  želivském.  Od  r.  1853  přispíval  do  S.  chemie  zabývá  se  zkoumáním  látek 
časopisů,  zejména  do  >Cyrilla  a  Methoděje*  součástek  slunečních  hlavně  pomocí  spektro- 
(v  Báňské  Bystřici)  a  » Hlasů  katol.  jednoty*  skopie  (srv.  Kirchhoff  1). 
<v  Brněli,  jednak  básněmi  duchovními,  jednak  S.  konstanta,  množství  tepla  slunečních 
překlady  nymnův  a  breviářů  rozličných  řádů,  paprsků,  dopadajících  kolmo  na  plochu  1  cm* 
dále  piál  do  >Blahoyěsta<,  Mikovcova  »Lu-  za  1  min.  Teplo  toto  vyjadřuje  se  v  malých 
fnsra«  a  >Živy€  {Stříbrné  doly  u  Něm,  Brodu),  kaloriích  (viz  Aktinometrie,  str.  664,  In- 
Kdyipak  počaly  vycházeli  »Památky  archaeo-  solace,  sir.  672).  Srv.  té2  Slunce,  str.  477  a. 
logické*,  uveřejnil  v  nich  četná  pojednání  a  S.  motory  č.  sluneční  stroje  (Sonnen- 
monografie  o  Sěm.  Brodu^  Lipnici  (zvláštní   maschinen),  zařízení,  kterými  tepelná  energie 


634 


Solárný  olej  —  Soldanelia. 


paprsků  slunečních  mčni  se  v  energii  mecha- 
nickou neb  elektrickou.  První  myšlenka  o  je- 
jich sestrojeni  připisuje  se  Eukleidovi 
(300  př.  Kr.),  Archimedovi  a  Hérónovi 
z  Alexandrie.  Pravého  rozřešeni  dosaženo 
teprve  po  vytvoření  mechanické  theorie  tepla, 
a  to  hlavni  zásluhou  Mouchota  a  Erics- 
sona.  Princip  s-ch  motorů  jest  tento:  Slu- 
neční paprsky  pomocí  reflektoni  (kužele, 
paraboloidu)  soustředí  se  v  určité  místo  (v  osu 
kužele,  v  ohnisko  paraboloidu),  kdež  umístěn 
jest  parní  kotel  stroje  parního,  topící  těleso 
stroje  kalorického  nebo  thermoelektrická 
batterie  článků.  Tepelným  účinkem  paprsků 
vyvíjí  se  u  prvních  dvou  energie  mechanická, 
v  případě  třetím  energie  elektrická.  Celé  za- 
řízeni musí  připouštěti,  aby  byl  sledován 
Cohyb  slunce,  což  děje  se  ozubenými  koly 
urf^  ručně  nebo  strojem  hodinovým.  F  ran- 
ého t  pomocí  zrcadla  odrážel  paprsky  slu- 
neční na  parní  kotel.  Poněvadž  tento  nebyl 
chráněn  proti  ztrátě  tepla  zpětn](m  vyzařo- 
váním, stroj  jeho  jevil  účinnost  jen  malou. 
Mouchot  poznal  tuto  vadu  a  proto  obklopil 
parní  kotel  pláštěm  skleněným,  jenž  tepelné 
paprsky  sluneční  sice  propustil  na  kotel, 
zpátky  však  nikoliv.  Stroj  Moucbotův  posta- 
vený r.  1860  v  Toursu  měl  kuželovitý  re- 
flektor s  vrcholovým  úhlem  90®,  složený 
z  jednotlivých  plechů  na  jedné  straně  silné 
postříbřených.  V  ose  kužele  umi>těn  byl 
parní  kotel,  skládající  se  z  měděných  lour, 
jež,  aby  teplo  lépe  pohlcovaly,  byly  natřeny 
sazemi.  Ozářená  plocha  kotlů  měřila  3*8  m*  a 
byla  kryta  skleněným  pláštěm.  Reflektor 
s  parním  kotlem, byl  otočný  kol  osy  vodo- 
rovné a  svislé.   Účinnost  stroje  byla  87'/,  a 


Č.  3825.   Solňrni  motor  Pifréáv. 

dával  za  1  hod.  5100  /  páry  o  normálním 
tlaku  31  kg,  Vyobr.  č.  3825.  podává  zařízeni 
8  ho  motoru  Pifréova:  P  značí  reflektor 
skládající  se  ze  dvou  kuželů,  které  opět  slo- 
ženy jsou  z  měděných  pásů  na  jedné  straně 
galvanicky  postříbřených,  K  parní  kotel, 
chráněný  pláštěm  skleněným,  r  parní  roura, 
odvádějící  páru  z  kotle  do  parního  stroje, 
ab  ozubené  soukolí.    Celek  jest  otočný  kol 


svislé  osy  XX  a  vodorovné  osy  4.  R.  1902 
postaven  v  Kalifornii  u  Los  Angelos  s.  stroj 
o  15  HP  k  účelům  hospodářským  a  k  elek- 
trickému osvětlovám'.  Reflektor  měl  vnější 
otvor  o  průměru  10  m  a  vnitřní  o  průroém 
5  m  a  složen  bvl  z  1788  kosů  zrcadlových. 
Parní  kotel  měl  vodní  obsah  670  /  a  za  Iho- 
dinového  ozářeni  přišel  do  tlaku  12  atmosfér. 
Pohyb  celého  stroje  prostředkoval  hodinový 
stroj.  K  výpočtu  stroje  slouží  data  Pouille- 
tova,  jež  odhaduji  množství  tepla  dopadající 
kolmo  na  plochu  1  m*  po  dobu  1  min.  pro 
Paříž  na  10  kalorií,  pro  Alžír  na  18  kalorií 
(kilogrammovÝch). 

S.  rok  v.  Kok  (tropický,  sluneční). 

S.  světlo,  tak  nazývalo  se  původně  světlo 
elek  tr  ické. 

Bolárný  Ol«J  (Solarůr)  je  vedlejším  vý- 
robkem při  výrobě  paraflnu  z  pyropisiťu, 
podobá  se  petroleji,  má  však  silný,  nepří- 
jemný zápach,  vyžaduje  lamp  zvláštní  kon- 
strukce, nemá-Ii  pfi  hořeni  čaditi;  můžeme 
jej  pokládati  jakožto  svítivo  za  předchůdce 
petroleje.  Zkušeností  nabytých  v  Německu 
při  výrobě  s-ného  o-e  bylo  s  prospěchem 
užito  v  Americe  při  zakládáni  prvních  rafflncrii 
petroleje.  Nyní  je  vytlačen  petrolejem.  Li, 

BSlai^ina  viz  Dagó. 

Boloa,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  a  okr.  Fry- 
štát,  fara  a  pš.  Karviň;  70  d.,  1002  oby  v.  věťš. 
pol.  (1900)  živících  se  prací  v  uhel   dolech. 

Boloy  (CojibAu),  m.  v  rus.  gub.  pskovské 
v  Újezdě  porchovákém,  nad  ř.  Seloní,  má 
5256  obyv.,  z  nichž  2158  rozkolniků.  S.  při- 
pomínají se  již  r.  1390.  Jméno  své  mají  od 
množství  solných  pramenů  v  okolí.  Nyní 
jsou  důležitém  obchodním  střediskem  na  len, 
jehož  prodá  se  zde  ročně  někdy  až  za  2  m:lL 
rublů.  Ostatní  průmysl  jako  koželužství,  bar- 
vířství.  provozuje  se  dosud  po  domácku. 

Bolóek,  Soleček,  Solec,  Soleč  Malý, 
ves  v  Čechách,  hejtro.  a  okr.  Mnich.  Hradiště, 
fara  Bosen,  pš.  Kněžmost;  6  d.,  82  obyv.  č. 
(1900),  popi.  dvůr.  Bývalá  tvrz  byla  rodným 
sídlem  Studiu  ze  Solečka;  v  XVI.  stol.  drželi 
S.  Vančurové  z  Řehníc. 

Boldan  František,  básník  čes.  (^  1873 
v  Soběsukách  u  Prostějova).  Vystudovav 
učitelský  ústav  stal  se  učitelem  obecných, 
pak  měšť.  škol,  nyní  působí  na  obchodní 
škole  Přerově.  Za  účelem  dalšího  vzděláni  a 
studia  cizích  řečí  cestoval  po  Německu,  Hol- 
landsku,  Švýcarsku,  Francii,  Anglii  a  Itálii. 
Vedle  veršovaných  příspěvků  časopiseckých 
(v  »Mod.  Revuic,  »Srdci«,  »Mor.  Revui«, 
»Čase«,  >Moravě«,  yNivěO  samostatné  vydal 
sbírku  veršů:  Soumraky  (Pr.,  1901);  Z  mého 
panoptika  (t.,  1902). 

Boldan^Ua,  dřípatka  [Drottelbluwu,  AI- 
penglóckchen),  rostl,  rod  čeledi  prvosenkovi* 
tých  {Primulaceaé),  Byliny  s  korunou  zvonko- 
vitou,  5klanou,  uštů  přímých,  třisňovitČ  mne* 
hoklaných.  Prašniky  prodlouženým  spojidlem 
ošpičatěné.  Tobolka  válcovitá,  odvrhnuvší 
krátké  víčko  i  se  čnělkou,  na  ústí  v  několik 
zubů  se  rozštěpující.  Ve  vlhkých  stinných 
lesích,  zvláště  na  bařinných  místech  a  na  ra* 


Soldani-Benzi  —  Soléc. 


6J5 


ielíoách  v  jii.  Čechách,  na  Moravě  u  (ihlavy 
roste  S.  montana  Wild.,  d.  horní.  Jest  to 
byhDka  asi  1  dm  vys.,  s  krátkým,  mrcasat^m 
oddenkem.  Listy  přixemni  jsou  okrouhle 
ledviokovité,  méfce  vroiibkované,  korovité, 
tmavozelené,  vezpod  bledší  a  černě  tečko- 
vané. Stvoly  sokolikem  konečným  3-7kvě- 
tým  Stopky  kvétni  jemně  ilaznato-pyřité, 
s  květy  nícimi.  Koruna  nálevko  vito -zvonko- 
vttá,  asi  do  poloviny  6klaná,  světle  fialová 
8  tmavéimi  prouiky,  mezi  nitkami  tyčinek 
5  šupinek,  tyto  zdéli  nitek,  vej čito- podlouhlé, 
delší  než  široké,  k  hořejšku  klinovitě  zúžené 
a  vykrojené,  mezi  sebou  volné.  Mimo  tento 
drun  vyskytují  se  v  Alpách  zvláště  na  hra- 
nici věcného  sněhu:  S.  alpina  L.,  8.  pustila 
Baum^.  (viz  tab.  Alpské  květiny).  S.  mi- 
nima  Hoppe,  S.  pirolae folia  Sch.  K.     Vm. 

Sol4aal-BMlsl  [-ci]  M  as  s  i  m  i  1  i  a  n  o,  so- 
chař a  médailleur  ital.  (♦  1658  ve  Florencii  -- 
t  1740).  Jako  chlapce  jevil  mnoho  nadáni 
nmcleckého  modelováním  hliněných  soch, 
jei  barvil.  Jeho  kopie  Nanebtvieti  Panny 
J/tfHtf  obrátila  naA  pozornost  Gius.  Arrighiho, 
který  vial  jej  k  sobě  do  učení.  Velkovevoda 
Cosimo  lll«  poslal  jej  do  Říma,  kdež  byli 
mu  učiteli  malíř  Čiro  Ferri  a  sochař  Ercole 
Ferrata.  Záhy  S.  vynikl  jako  médailleur  a 
zhotovil  zvláště  pro  švédskou  královnu  Kri- 
stinu medailtie  obou  svých  učitelů,  pak  kardi- 
nálů A\\pUna^  Chigiho  a  Rospigliosiho,  Po- 
volán byv  do  Florencie  zhotovil  zde  reliéf 
Stéti  $v.  Jana  a  poslán  pak  do  Paříže  pro- 
vedl tu  pro  Ludvika  XIV.  velikou  medailli 
Herkules  bojujici  s  hydrou,  R.  1686  vrátil  se 
do  Florencie,  zhotovil  tu  četné  medaillc, 
malé  figurky  a  reliéfy  ze  zlata  a  stříbra.  Po- 
slcdni  jeho  práce  jsou  skvostné  hron\ové 
kandeldbry  v  chráme  dell'  Annunziata,  reli- 
kvidř  v  chrámě  S.  Maria  Madd.  de*  Pazzi  ve 
Flo-encii,  náhrobky  Marcantonia  Zondadariho 
a  Manuela  de  Villena  pro  velkovév.  Ferdi- 
nanda Toskánského  a  í2  poprsí  a  3  sochy 
^  bronzu  pro  kn.  Jos.  Adama  z  Liechten- 
steina. 

Soldáty  ír.  [soldáj  a  něm.,  volák.  Pů- 
vodně it.  soldato  značí  člověka  dostávají- 
cího za  službu  žold,  tedy  doslovně  vlastně 
žoldnéř.  F.yf. 

Soldát:  1)  S.  Hynek,  mathematik  čes. 
(•  17.  pros.  1850  v  Opořanech  u  Tábora). 
Absolvovav  gymn.  v  Litoměřicích  a  filosofii 
na  untv.  v  Praze,  supploval  na  L  čes.  reálce 
v  Praze,  na  zemské  reálce  v  Telči,  r.  1879 
stal  se  prof.  na  reálce  v  Kutné  Hoře,  po 
roce  na  h  Čes.  reálce  v  Praze,  kde  působil 
do  r.  1895,  kdy  jmenován  ředitelem  státní 
reálky  v  Pisku.  S.  uveřejnil  četné  články 
a  recense  v  >Cas.  pro  pěstování  math.  a 
fysiky*,  v  »Paedagogiu<,  ve  » Věstníku  čes. 
professorftc,  jehož  první  dva  ročníky  redi- 
goval společně  s  tr.  Bílým,  a  v  >Ottově 
Slovníku  Naočném«,  publikoval  r.  1872  studii 
y.  A.  Komenského  Fysika  s  rozborem  a  čá- 
stečným překladem  tohoto  spisu;  ve  výr. 
zprávě  L  české  reálky  pražské  pojednal: 
Ó  jednotné  terminologii  a  fraseologii  mathe- 


matické  (1891)  a  O  irisem  knihovny  a  četby 
ifdkovské;  dále  zpracoval  Algebru  pro  vyšší 
třídy  středních  škol  (ve  vydání  pro  gymn.  a 
pro  reálky,  Pr.,  1901,  2.  vyd.  1903). 

2)  S.  Alois,  bratr  před.,  cirk.  spis.  čes. 
(♦  1862  v  Opořanech  u  Tábora).  Vystudovav 
gymn.  v  Táboře,  bohosloví  v  Praze,  byl  r.  1886 
vysvěcen,  načež  byl  kaplanem  v  Rokycanech, 
r.  1888  stal  se  adjunktem  bohoslovecké  fa- 
kulty, jsa  při  tom  též  katechetou  při  akad. 
gymnasiu  v  Praze,  r.  1893  stal  se  doktorem 
theologie,  r.  1902  supplentem  stolice  pro 
právo  cirk.  a  křesf.  sociologii  a  r.  1903  mimo- 
řádným prof.  týchž  předmětů.  Pracoval 
hlavně  v  oboru  dějin  výchovy  dorostu  kněž- 
ského v  Cechách,  v  liturgii,  právě  církev., 
v  dějinách  uměni  církevního,  píše  hlavně 
do  >Časop.  katol.  duchovenstva*,  » Pastýře 
duch.«,  »Methoda«,  >Sborníku  hist.  kroužku«, 
»Vlasti«  a  j. 

Soldaténkov  Kozma  Teren fjevič, 
nakladatel  rus.  (♦  1818),  byl  štědrým  pod- 
porovatelem uměni  a  založil  v  Moskvě  pro; 
slulou  galerii.  Ve  svém  moskev.  vydavatel- 
ství, jež  vedl  se  vzácnou  nezištnosti,  vydal 
soubor  spisů  Bělinského,  Kavclina  a  j.  spisov. 
rus.,  jakož  i  nákladná  vědecká  díla  cizí,  We- 
berovy vleobec.  dějinv,  Mommsenovy  řím. 
dějiny,  Schmidtovy  dějiny  paedagogiky  a 
mn.  pod. 

8oldat««oar-těskai,  it.,  vojínstvo,  vo- 
jáctvo,  vojsko,  zcela  pořádné,  u  nás  však 
značí  ve  smysle  nepříznivém,  téměř  potup- 
ném, voj  sbéř  bezuzdnou,  bez  kázně  a  která 
si  počíná  zpupně  a  vy  díra  vě  vůči  občan- 
stvu. FM. 

Soldau,   město  pruské,  viz  Dzialdów. 

Boldin  (pol.  Zoayň),  kraj.  město  v  prus. 
vlád.  obv.  frankfurtském  nad  jezerem  t.  jm. 
a  při  želez.  dr.  Stargard-Kostřin,  má  5960 
oby  v.  (1900),  obvod,  soud,  starý  dóm,  kostel 
býv.  kláštera  dominikánského,  radnici;  to- 
várnu na  hospodář,  nářadí  a  stroje,  par.  pilu 
a  mlékařstvi. 

Soldo,  v  mn.  čísle  sold  i,  bývalá  měděná 
početní  mince  italská,  dosud  namnoze  uží- 
vaná, 20.  část  liry  odpovídající  asi  francouz- 
skému sou. 

Sol  ďor  neb  sol,  franc.  peníz,  viz  Sou. 

dal  Sole  Gi  ován  ni  Giuseppe,  malíř 
ital.  (*  1654  v  Bologni  —  f  1719).  Byl  žá- 
kem svého  otce  Antonia  Maria  dal  S. 
(1597  - 1684),  malíře  krajin,  pak  se  vzdělával 
u  Canutiho  a  L.  Pasinellího.  Maloval  nej- 
prve zdařilé  krajiny,  později  obrazy  histo- 
rické a  některé  obrazy  oltářní.  Práce  S-ovy 
byly  hledány  po  celé  Evropě  a  S.  povolán 
ke  dvoru  polskému,  pozdéji  anglickému.  Ryl 
též  podle  obrazů  Pasinellího  i  vlastních  a 
byl  i  vynikajícím  učitelem  svého  uměni. 

Soloa,  mořský  jazyk,  zool.,  viz  Pla- 
te jsi. 

Soloo:  1)  S.,  také  S.  Hrubý,  Soleč, 
ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Mnich.  Hra- 
diště, fara  Bosen,  pš.  Kněžmost;  23  d.,  138 
oby  v.  Č.  (1900),  fil.  kostel  Nanebevzetí  P.  Maric 
(ve' XIV.  stol.  far.),  popi.  dvŮr,  mlýn.  Stávala 


636 


Soleček  —  Solenoid. 


zde  tvrz  a  far.  kostel,  jehož  podací  vykoná- 
vali zdejší  zemane  a  Malobratřičtí.  Z  těchto 
jmenují  se  Jan  Literát  a  syn  jeho  Váeslav. 
Potomci  jejich  psali  se  Vyšehnévští  ze 
Šolce.  —  2)  S.  Malý,  ves  t.,  viz  Solček. 
3)  S.,  ves  v  Haliči,  v  hejtm.  a  okr.  droho- 
byčském  se  1244  oby  v.  rusin.  (1900)  a  stát. 
solivarnou. 

Boleóek,  ves  čes.,  viz  Solček. 

Soleónlkl  Boljšije  (Soleczniki),  malá 
nyni  osada  v  b^v.  král.  Polském,  v  gubernii 
a  Újezdě  vilenském,  již.  od  Vilna,  uvádí  se 
často  v  kronikách  pode  jménem  Salseniken 
a  Salt^eniketty  nebof  němečtí  křižáci  za  válek 
s  Litvou  mnohokráte  ji  napadali. 

le  Solili  [solěj],  pařížský  politický  deník, 
založený  r.  1873  od  Ed.  Hervé,  člena  akade- 
mie, lest  orgánem  strany  orléanistické. 

Boleill^t  [solejé]  Paul,  cestovatel  franc. 
(♦  1842  v  Nimes  —  f  1886  v  Adenu).  R.  1865 
a  1866  cestoval  po  Alžíru,  r.  1871  prošel  al- 
žírskou Saharou  a  v  1.  1873  a  1874  chtěl  se 
dostati  do  Tuátu,  aby  navázal  obchodní  styky 
se  Súdánem,  ale  pronikl  jen  až  do  Ain- 
Saláhu.  Potom  agitoval  neúnavně  pro  dráhu 
transsaharskou  z  Alžíru  do  Senegambie  a 
cestoval  za  tou  příčinou  po  Senegalu.  R.  1881 
byl  v  Oboku  na  zátoce  Adenské  za  posláním 
jisté  franc.  obchodní  společnosti  a  založil 
tam  panství  francouzské,  jakož  i  položil  zá- 
klad ke  stykům  Francie  se  zeměmi  souse- 
dícími v  jižní  Habeši.  R.  1882  navštívil  Kaffu. 
Chystaje  se  k  nové  výpravě  do  Šoy  zemřel. 
Napsal:  Exploration  du  Sahara  centrál  (1874); 
Vavenir  de  la  France  en  AJrique  (1875); 
VAfrique  occidentale  (1877);  Les  voyages  et 
découvertes  de  Paul  S.  (1881);  Obok,  le  Choa, 
le  Kaffa  (1886);  Voyage  á  Ságou  iSjS—lg 
(1887).  Srv.  Gros,  Paul  S.  en  Afrique  (Pař., 
1888);  Gravier,  Voyage  de  Paul  S.  á  TAdvar 
1879—80  (t.,  1902). 

Solen  L.,  rod  mlžů  z  řádu  Heterodonta 
z  čeledi  Solenidae.  Má  protáhlou  skořápku 
t.  jm.,  podobnou  pochvě  nožové,  na  předu 
i  na  zadu  zející.  Temeno  skořápky  jest  na 
předním  konci,  zámek  má  dvé  hácko vitých 
zubů  na  levé  misce  a  jeden  na  pravé,  rourky 
sifonálni  jsou  krátké  a  srostlé.  Rod  tento 
zahrnuje  četné  druhy  žijící  skoro  ve  všech 
mořích,  jakož  i  četné  druhy  vyhynulé.  Druhy 
žijící  zavrtávají  se  silnou  nohou  svou  do 
písčitého  dna,  některé  jsou  jedlé  neb  slouží 
za  vnadidlo.  V  mořích  evrop.  obecným  dru- 
hem jest  S.  vagína  L.  (střenka  mořská 
pochvatá),  12*6  cm  dl.,  2*1  cm  vys. 

Soleng^  Karel  a  Václav  viz  Jiho- 
slované,  str.  460. 

Solenhofen  viz  Solnhofen. 

Solenioe,  ves  v  Čechách  při  Vltavě,  hejtm. 
a  okr.  Příbram,  fara  Technice;  pš.  Dol.  Hbitý; 
26  d.,  168  obyv.  č.  (1900).  Ves  připomíná  se 
r.  1142  mezi  zbožím  kláštera  sedleckého. 

Solenni,  z  lat.,  slavnostní. 

Solenobia  Z.  jest  rod  molů  nápadně  vy- 
značený tím,  že  samičky  jsou  bezkfidlé.  Sa- 
mečkové mají  vlnatou  hlavu,  postrádají  ma- 
kadel,  sosáku  i  oček  jednoduchých;  tykadla 


jsou  krátká.  Larvy  jsou  podobny  larvám  vako- 
nosů,  uzavřené  v  krátkém  pouzdře,  do  kte- 
rého též  samička  snáší  vajíčka.  Zajiroavo  je, 
že  některé  druhy  mohou  se  též  rozmnožo- 
váti  parthcnogeneticky.  Nacházíme  je  na 
zdech,  plotech,  kůře  stromů,  skalách  atd. 
Z  9  druhů  evropských  7  známo  z  Čech.  Nejob. 
S.  triquetrella  ZU.,  motýlek  je  šedý,  se  za- 
dečkem načernalým  a  předklidly  bělavč  šedě 
mřížkovanými.  Rozpěti  15  mm.  Pouzdro  je 
trojhrané,  z  různých  odpadků  zhotovené.  Kpk, 

Boleno  don  Brandt.,  rod  amer.  hmyzo- 
žravců  z  čel.  Centetinu,  příbuzné  našim  jež- 
kům. Druh  jeho  S,  paradoxu^  Brandt  liší  se 
od  našeho  ježka  tím,  že  má  kosf  luketni  a 
vřetenní  a  pak  holenní  a  lýtkovou  volné  a  slu- 
chové kůstky  leží  na  zpodu  lebky  volně  bez 
kulovité  schránky  kostěné  {bulla  ossea).  Jest 
asi  30  cm  dlouhý,  šupinkatý  ocas  má  tutéž 
délku.  Tělo  pokryto  jest  srstí  štětinovitou, 
barvy  černohnědé.  Žije  na  ostrově  Haiti.  Sx. 

8olonosr*>troi(Aplacophora  I,  skupina 
měkkýšů,  jež  spolu  se  skupinou  Polyplaco- 
phora  (zástupce  rod  Chiton)  tvoři  třída 
Amphineura.  Tvary  sem  náležející  mají 
tělo  čcrvovité,  vůbec  pak  stavbu  těla  zvláštně 
jednoduchou.  Náležejí  sem  dvě  čeledi:  Chac- 
todcrmatidae  a  Neomeniidae,  jejichž 
zástupci  jsou  rody  Chaetoderma  a  Neomenia, 
Podrobné  o  ústroj nosti  a  j.  jednají  hesla 
Chaetoderma  a  Neomenia. 

8olenosrlypli*f  zool.,  viz  Hadi. 

Solenoid  původně  podle  Ampěrea  sou- 
hrn stejné  velikých  proudo vodičů  kruhových 
o  poloměru  nekonečně  malém;  roviny  těchto 
kruhových  závitů  byly  kolmo  k  ose  pfímé 
nebo  křivé,  která  spojovala  středy  jejich. 
Vzdálenost  jednotlivých  závitů  byla  neko- 
nečně malá.  V  praxi  elektrotechnické  znači 
8.  každý  vodič  elektrický,  šrouboví  tě,  spirá- 
lovitě v  závity  otočený,  tedy  na  př.  cívka 
s  navinutým  isolovaným  drátem,  spirálné 
péro  a  pod.  Procházi-li  s-em  elektrický  proud, 
tu  8.  stává  se  magnetem,  jehož  póly  určíme 
podle  Ampěreova  pravidla  takto:  Plujeme-li 


Č.  3826.  SokQoid. 

ve  směru  elektrického  proudu  a  zároveň 
díváme  se  neustále  na  osu  8-u,  objeví  se 
severní  pól  vždy  po  ruce  levé.  Ve  vyobr. 
Č.  3826.  vyznačen  jest  praktický  jednoduchý 
tvar  s-u.  Opeřené  šipky  naznačují  vtok  a 
výtok  proudu  elektrického,  kdežto  ostatní 
čáry  znači  průběh  silokřivck  magnetických, 
vlastně  proudových.  Jak  z  vyobr.  viděti,  silo- 
křivky  t^to  vybíhají  ze  severního  pólu  5, 
protékají    vzdušným    okolím    a    vracejí    se 


Solenuphrya  —  Solfatara. 


637 


jiinim  pólem  J  xpét  do  i-u,  tvořice  tak  uza- 
vřený obvod.  Počet  silokřivek  připadající 
na  1  cm^  pr&řexo  uprostřed  s-u  čiU  magne- 
tická intensita  H  v  jeho  středu  určí  se 


H^ 


10./ 


Výraz  tento  platí  pro  s.,  jehož  rozměr  dél- 
kový převládá  nad  poloměrem.  Magnetická 
intensita  s*u  v  libovolném  bodě  na  ose  se 
nalézajícím  a  to  ve  vzdálenosti  x  od  středu 
s-u  měřené  vyjádří  se  přesně: 


2%  ni 

^=10-./- 


-+4 


\r'  +  (x  +  4)« 


(*-4) 


»  značí  počet  závitfi,  ť  intensitu  proudu  elek- 
trického v  am pérech,  /  délku  a  r  poloměr 
s-u  vyjádřené  v  cm,  Kočfíicient  vlastni  in- 
dukce čili  samoindukce  nvedeného  s-u: 


L  = 


10./ 


kdci  q  značí  prfiřez  s-u.  Vloži-li  se  do  s-u 
jádro  železné,  tu  třeba  výrazy  uvedené  ještě 
násobiti  ^,  t.  j.  magnetickou  permeabilitou 
železa.  Bro\, 

Solsnopbrya  Clap.  a  Lachm.,  nátevník 
ronrkatý  {Suetorid)  z  čel.  Acinetidat\  jest 
opatřen  ssacími  rourkami  nerozvětvenými, 
uspořádanými  v  chomáčky.  Má  tělo  kryté 
obalem,  nemá  stonku,  má  větáí  počet  pulsu- 
jících vakuol.  Žije  jednotlivě,  ne  v  koloniích. 
Hlavním  zástupcem  jest  %.era$sa  Clap.;  jest 
žlutě  zbarvená,  tvaru  oválního,  a  žije  na  ko- 
řenech vodních  rostlin.  MBbr. 

SolsmostomaLacép.,  rod  chvostožábrých 
r>b  (vis  Lophobranchii;  nyní  také  pod- 
řadí Hemibranchiiy,  jenž  má  na  rozdíl  od  ji- 
ných rod  A  té  skupiny  ploutve  viecky,  ano 
hřbetní  ploutve  2,  pak  veliký  otvor  žaberní, 
tak  že  jej  z  té  příčiny  kladou  i  ve  zvláitní 
čeleď  (So  lenoš  to  midae).  Má  také  ústa 
v  rourka  prodloužena;  tělo  jest  krátké,  se 
stran  smáčklé,  pod  tenkou  koži  dosti  veli- 
kými deskami  kostěnými  pokryto,  první,  delší 
břbetni  ploutev  jest  tvrdá,  základní  část  nižii 
druhé  hřbetní  i  řitní  ploutve  jest  vyvýšena, 
ocasní  ploutev  dlouhá,  vzadu  khnovitá,  dlouhé 
ploutve  břišní  jsou  těsně  jedna  u  druhé  a 
trestají  u  samic  ve  vak  pro  potěr.  V  Indic- 
kém okeánu  žijí  toliko  3  druhy  tohoto  rodu; 
nejznámější  jest  S.  cyanoptenim  Bleek.  zdéli 
10  cm  (samci  bývají  menší)  a  barvy  hnědé 
t  drobnými  skvrnkami  bílými  i  černými.  Br, 

•oUat,  mořský  průliv  dělící  ostrov  Wight 
tíiž-  Anglie)  od  pevniny  a  vedoucí  do  zátoky 
ŠOQthsmptonske.  Pobřeží  jeho  je  opatřeno 
hojné  majáky. 

ÍMst  Frederich,  básník  kaUlanský 
(^  1339  v  Barceloně  —  j  1895  t.),  známý 
pod  ptendonymem  Serafi  Pitarra.  Byl pA- 
irodoé  hodinářem,  a  ačkoli  již  r.  1860  pial 


lidové  veselohry,  saynety  a  parodie  v  kata- 
lanském  nářečí,  zabýval  se  svým  řemeslem 
až  do  r.  1871.  Byl  pak  neobyčejně  plodný  a 
napsal  přes  100  divadelních  kusA,  z  nichž 
nejlepší  je  kastilské  drama  Batalla  de  Reinas^ 
poctěné  cenou  5000  fr.  Z  ostatních  zasluhují 
zmínky:  Los  jóyas  de  Rour,  Lo  dir  de  la 
geut,  Lo  monjo  negra,  Judas  de  Keriot,  Cura 
de  moro.  Velikou  fantasií  vynikají  také  jeho 

Covídky  Dot\ena  de  Jrare  (1896).  Jakožto 
ásník  lyrický  dobyl  několikrát  první  ceny 
Cři  hrách  květinových.  Mimo  jiné  vydal  sbírku 
ásni  Singlois  poetichs, 
Solsri  Giorgio,  malíř  a  sochař  italský 
(♦  na  poč.  XVI.  stol.  v  Alessandrii  —  f  1587). 
O  jeho  životě  známo  toliko,  že  vzdělal  se 
hlavněpodle  Raffaela  a  že  pracoval  pro  špan. 
krále  Filipa  II.  v  Escuriale,  jakož  i  pro  vé- 
vodu savojského  Karla  £manuela.  S.  byl 
velmi  dovedný  portraittsta  a  obrazy  jeho  vyni- 
kají sytým  koloritem.  Z  prací  jeho  uvádíme 
Panna  Maria  ochranitelka  (kost  sv.  Františka 
v  Alessandrii)  a  P.  Maria  se  sv.  Vavřincem 
(u  DominikánA  v  Casale). 

Bolssmss  [solěm]:  1)  S.,  m.  ve  ír.  dep. 
Nord,  arrond.  Cambrai,  nad  ř.  Selle,  stan. 
Severní  dráhy,  má  5509  (1901),  jako  obec 
6081  obyv.o  Zbytky  benediktin,  kláštera  založ, 
r.  705.  Tkalcovny  na  batistové,  závojové 
látky,  kapesníky  a  i.,  četné  cukrovary.  — 
2)  S.  u  Sablé,  dep.  Sarthe  ve  Francii,  slavný 
klášter  brnediktinA  zal.  r.  1010,  stal  se  r.  1556 
kommendou,  odevzdán  byl  r.  1657  maurinAm 
a  zrušen  r.  1790.  Klášter  ten  s  památným 
chrámem  zakoupen  byl  r.  1832  od  učeného 
Guérangera,  a  povýšen  r.  1837  opět  na  opat- 
ství.  Guéranger  obnovil  zde  řeholní  život 
benediktin  A  a  povznesl  jej  tak,  že  odtud  vy- 
šla celá  řada  učencAv,  umělcAv,  ale  i  jiných 
klášter  A  francouzských  (Ligugé  1853,  sv.  Mag- 
daléna v  Marseille  1865,  Silos,  Glanseuil^ 
Fontanelle  a  Wisc^ues),  jež  ovšem  nyní  za 
ducha  protiklášterniho  r.  1902  byly  uzavřeny. 
Srv.  A.  Guépin,  S.  et  Dom  Guéranger  (Le 
Mans,  1876);  Bibliographie  des  Bénédictins  de 
la  Congrégation  de  France  (S.,  1889).  AŽ, 

8oleiir«  [sol6r],  fr.  jméno  Solothurnu 
(v.  t.). 

Bol-fa  slově  v  hudbě  mutace  slabik  gui- 
donské  solmisace,  podle  níž  na  tónu  C  dlužno 
vysloviti  nikoli  sol,  nýbrž  fa  (v.  Solmi- 
sace). 

Solfatara  (ital.;  fr.  souýriére,  sir  ni  š  tě). 
Přecházi-li  sopka  po  zvýšené  činnosti  ve  stav 
dočasného  neb  úplného  klidu,  mění  se  co 
do  množství  i  jakosti  plyny  vycházející  z  je- 
jího jícnu  i  boicA.  Během  erupcí  pozorují  se 
v  jejich  exhalacích  vedle  par  vodních  siro- 
vodík, kyselina  siřičitá,  páry  sirné,  chloro- 
vodík, chlorid  ammonatý  i  ammoniak,  kyse- 
lina bórová,  kysličník  uhličitý,  fosfor,  fluor 
a  j.;  z  počátku  činnosti  erupiivní  a  při  vý- 
toku  proudA  lávových  emanace  plynné  máji 
teplotu  přes  500^  C,  jsou  úplně  suché  a  je- 
jich chemická  povaha  jest  vyznačena  velikou 
gře vahou  bezvodých  sloučenin  chlóru,  svlá* 
ih  chloridu  soimatého  vedle  sledA  fluoru. 


638 


Solfeggio  —  Solferino. 


fosforu  a  brómu.  Pozdéji  v  jícnu  a  vždy  též 
uprostřed  proudu,  kdvž  teplota  emanaci 
klesla  na  300—400*0,  skládají  se  tyto  z  par 
vodních,  obsahujících  asi  O'l**/oo  kysličníku 
siřičitého  a  0-97oo  chlorovodíku  a  též  siro- 
vodík; kysličník  siřičitý  jim  dodává  zvlášf 
pronikavé  štiplavého  zápachu.  Když  proudy  se 
ochladily  asi  na  100®  C,  obsahuji  vedle  veli- 
kých spoust  par  vodních  chlorid  ammonatý, 


u  Sasso  a  Laderello  v  Toskáně.  S-ry  mění 
se  konečně  v  moffety  (v.  t,)»  když  exha- 
lace sirovodíku  i  kysličníku  siřičitého  zcela 
zmizely  a  pouze  kysličník  uhličitý  s  parami 
vodními  neb  pouhý  jest  vvdechován.    Pi. 

Bolfegglo  r-fbdžo],  ital.;solf6g6  [-í6žj,  fr., 
slově  cvičný  hudební  kus  pro  zpév,  avšak 
bez  textu,  tak  že  všecky  noty  zpívají  se  buď 
na  hlásku  jednu  (na  př.  tf)  neb  hlásky  různé, 


P1EM0NT5KAARM4PA 

7/cínsfo 


Q/y/sjé 


7  oO:  •čts/a  armdď.jdoru  ntA.a  /fxt/zc, 
7-  ó.  ^cís/a  c/msfpifffio/tfs/ř/fc/t. 

t,  3827.  Bojiité  u  Solferina. 


též  pouhý  ammoniak  a  mnoho  sirovodíku. 
V  posledních  dvou  stupních,  jeŽ  nazývají  se 
též  kyselé  a  ammoniakalné  fumaroly,  setrvá- 
vají odpočívající  nebo  zanikající  sopky  po 
dlouhé  doby  a  stadium  této  činnosti  sopečné 
zove  se  solfatarové  podle  typického  pří- 
kladu Solfatary  ve  Flegrejských  polích 
u  Pozzuoli  (v.  t.).  Jiné  příklady  s-ry  jsou 
Volcano  (též  selen  a  kys.  bórovou)  u  města 
Lipari  (srv.  Liparske  ostrovy),  Chillan 
v  Chile,  Demavend  v  Persii.  Obsahují  někdy 
zvlášf  mnoho  kyseliny  bórové,  jako  Volcano 
(v  novější  době  zaniklé)  a  t.  zv.  soffioni 


I  hlavně  na  jména  tónfi  «/,  re,  m/,  fa,  sol,  la, 
\si,  aby  začátečník  se  naučil  interval&m  a 
;  správné  intonaci,  jakož  i  vokalisací,  aby  na 
každou  hlásku  dovedl  utvořiti  dobr^  tón.  S. 
slouží  také  ke  studiu  předem  všech  druhů 
passáží  a  koloratur.  Výborní  zpěváci  a  učitelé 
zpěvu,  jako  Concone,  Lablache,  Crescentini, 
Benelli,  Bordogni  (vyd.  HauptnerX  Leo  (v  Lé- 
vesque  a  Bécherových  Solfeges  d'ítalie),  Pa- 
nofka  (op.  85—90)  a  j.,  napsali  také  výteČoá 
s-ia. 

Solferino,  městys  v  ital.  prov.  Mantova. 
^  a  distriktu  Castiglione,  na  návrší  3  hod.  cesty 


Solfernus  —  Soli. 


639 


od  Gardského  jezera  na  jih,  rovnéi  tak  da- 
leko od  Mincia  na  záp.,  s  1338  oby  v.  (1901). 
S.jest  památné  porážkou,  kterou  zde  24.  čna 
1859  Qtrpéla  rakouská  armáda  od  spojené 
armády  piemontské  a  francouzské.   Situaci 
na    veder   před    bitvou    znázorňuje   vy  obr. 
č.  3827.  Asi  160.000  Francouzův  a  Piemon- 
fanQ  stálo  proti  150.000  Rakušanům.   Podle 
disposice  ze  dne  22.  čna  mely  rakouské  sbory 
dosáhnouti  Lonata,  Castiglione  a  Mezzany  a 
vydati  se  na  pochod  dne  24.  čna  mezi  9.  a 
ló.  hod.  dop.   Spojenci,  kteři  vétšim  dílem 
dne  22.  a  23.  oopočívali,  vydali  se  na  po- 
chod  24.  čna  jil  o  2.  hod.  ranní,  a  to  ve 
3  kolonnách.  Francouzsky  IV.  sbor  (Niel)  na- 
razil o  7*3.  hod.  na  přední  stráže  IX.  sboru 
rakouského  u  Medole.  II.  sbor  francouzsky 
(Mac  Mahon)  na  týž  sbor  rakouský  na  silnici 
vedoucí  do  Guidizzola.   I.  sbor  francouzský 
srazil  se  s  V.  rakouským  u  Solferina.   Ná- 
sledkem vhodného  rozděleni  sborů  při  po- 
chodu Francouzové  snadno  mohli  se  rozvi- 
nouti a  byli  s  to,  aby  vždy  s  velikou  přesi- 
lou odrazili  útoky  rakouských  sborů  IX.  a 
III.  u  Medole  a  Guidizzola,  jež  byly  vedeny 
sice  velmi  udatné,  ale  osamoceně.  Francouz- 
ská bitevní  čára  rozvinula  se  pak  s  tímto 
úmyslem:   IV.  a  III.  sbor  měl  zaměstnávati 
rak.  armádu  n  Guidizzola,  kdežto  II.  sbor  měl 
s  I.  a  s  gardou  útočiti  u  8-na  na  rakouské 
pravé  křidlo.  Podle  disposicí  vrchního  veli- 
telství  rakouského  měla  2.  armáda  (Schlick 
s  VIII.,  V.,  I.  a  VIL  sborem)  držeti  se  u  8-na, 
kdežto   1.  armáda  (Wimpffen   s  IX.,  III.   a 
XI.  sborem)  měla  k  uvolnění  2.  armády  úto- 
čiti podél  veliké  silnice,  vedoucí  k  Monte- 
chiaru.  Piemontská  armáda  a  rak.  VIII.  sbor 
(Benedek)  tvořily  na  pahorcích  u  Pozzolenga 
isolovanou  Čásf  bitvy.  Mezitím  co  francouz- 
ský I.  a  U.  sbor  a  garda  útočily  na  rakouský 
V.  sbor  (podporovaný  postupně  I.  a  VII.  sbo- 
rem), unavila  se  již  1.  armáda  rakouská  udat- 
nami, avšak  nesouvislými  útoky  a  neměla  již 
sily,  aby  přemohla  IV.  a  III.  sbor  francouz- 
ský.  O  Vs^.  hod.  odp.  ustoupila   a  strhla 
s   sebou    2.   armádu    i    rozhodně    vítězný 
VIII.  sbor  Benedekův.  Celá  rakouská  armáda 
ustoupila  pomalu  k  Veroně.  Dne  8.  čce  bylo 
smhiveno  přiměří  ve  Villafrance,  po  němž 
následoval  mír  v  Curíchu.  Rakousko  odstou- 
pilo Lombardsko  Napoleonovi  III.,  který  je 
postoupil  králi  sardinskému  za  Savojsko  a 
Nizzu.  Bitva  tato  jest  mezníkem  v  politických 
dějinách  naií  říze;   o  následcích  jejích  viz 
Rakousko,  8tr.l48tf  a  1966.  Jak  byla  krvavá, 
o  tom  svědčí  ztráty  armády  rak.  (22.000  m.^, 
francouz.  (12.000  m.)  a  piemont.  (5521  m.). 
Srv.    Duquet,    La    bataille    de    S.    (Paříž, 
1«97).  Skč. 

Solf^nuui,  duchovní  román  středověký, 
složený  prý  původně  od  jakéhosi  Frygonia, 
doktora  jerusalemského,  jazykem  arabským, 
z  překladu  latinského  rozšířil  se  po  literatu- 
rácb  národních  v  záfK  Evropě.  Obsahuje  ob- 
iímé  líčeni  pře  mezi  říší  pekelnou  a  Bohem 
proto,  že  svrhl  ďábly  s  nebe  a  na  jejich 
místo  tam  usaditi  mini  Adama  s  jeho  po- 


tomstvem. Název  má  podle  předního  řečníka 
pekelného,  Luciferem  do  nebes  poslaného, 
a  postup  jednání  před  Bohem  děje  se  úplně 
podle  pravidel  kanonického  práva  jakoby 
před  papežem.  Kancléřem  jest  archanděl  Ra- 
fael, obhájcem  Michael.  K  potvrzení  nálezu 
se  připojuje,  aby  ďáblové  do  nebe  již  nikdy 
nebyli  připuštěni  (obsah  ve  Voigtovych  >Acta 
litteraria«  II,  64  si.).  Ve  vypravovaní  vložen 
bývá  jiný  román,  známý  jako  »Život  Ada- 
můvc.  Do  češtiny  přeložen  poč  stol.  XV., 
rukopisů  zachováno  několik  (z  r.  1437  v  Č. 
Museu).  Jazykem  obnoveným  uchystán  do 
tisku  od  Václ.  Hájka  z  Libočan,  vyJ.  od 
Sixta  z  Ottersdorfu  v  Praze  1553  (u  J.  Ko- 
sořského),  v  Olomouci  1564  (u  Gtinthera), 
opět  v  Praze  1600,  v  Opavě  1721.  Výňatky 
v  »Hlasateli<  J.  Nejedlého  II,  304-333.  Hojnost 
opisův  (i  zlomkův)  a  několikerý  tisk  svědčí 
o  veliké  oblibě  knihy  jak  pro  živé  a  obratné 
vypravování,  tak  pro  sympathický  té  době 
obsah.  Srv.  Jireček,  Ruk.  II.,  239  si.    JNk. 

Solger  Karl  WilhelmFerd.,  aesthetik 
a  ňlosof  něm.  (•  1780  —  f  1819),  professor 
v  Berlíně,  náleží  směru  Schellingovu,  napsal: 
Erwin,  pter  Gespráche  uber  das  Schóne  und 
die  Kunst  (1815,  2  sv.);  Philosoph,  Gespráche 
(1817);  Vorlesungen  uber  Aetíhetik  (vyd.  Heyse, 
1829)  a  přeložil  Sofoklea  (3.  vyd.  1837).  Li- 
terární pozůstalost  jeho  a  korrespondenci 
vydali  Tieck  a  Fr.  v.  Raumer  (1826,  2  sv.). 

Bolhaus  ze  Solhauzu  viz  Sahlhaus. 

8oli.  Z  historického  postupu  vývoje  po- 
znatků v  a  názorů  o  sólech  jest  zřejmo,  že 
s  nimi  úzce  souvisí  i  vývoj  nejdůležitějších 
chemických  theorií.  S.  náležejí  k  látkám, 
které  v  praxi  jsou  již  dávno  známé.  Původně 
nebylo  rozdílu  mezi  zásadou,  kyselinou  a  solí. 
Do  pol.  XVII.  stol.,  kdy  Glauber  připravil 
s.  uměle  (síran  sodnatý),  byly  známy  s. 
vyskytující  se  jen  v  přírodě.  Neutrálné,  zá- 
sadité a  kysele  s.  rozeznával  prvý  Roulle, 
avšak  též  často  zaměňoval  s.  s  Kyselinami. 
Baumé  neuznával  roztřídění  soli  podle 
Roullea  a  tvrdil,  že  jediné  neutrální  s.  jsou 
skutečné  sloučeniny,  kdežto  zásadité  s.jsou 
směsi  neutrálních  solí  se  zásadami,  kyselé 
pak  směsi  neutrálních  solí  s  kyselinami, 
kvantitativně  prvně  studoval  s.  Wenzel, 
sledoval  jmenovitě,  vzájemné  působení  dvou 
solí  v  sebe  (na  př.  síranu  sodnatého  v  du- 
sičnan vápenatý),  vynašel  určité  zákonité 
vztahy  při  těchto  vzájemných  reakcích,  po- 
měry množství  kyselin  neb  zásad  v  sebe  úcin- 
kujicích  ještě  nerozeznal.  Tyto  poměry  snažil 
se  později  vystihnouti  Richter,  při  výzkumu 
o  zastupování  stříbra  v  jeho  sólech  mědí  a 
této  zinkem  počítá  již  srovnomocnými  množ- 
stvími. Práce Wenzelo vy  i  Richterovy  nabývají 
náležitého  významu  teprve  pozdéjšími  pokusy 
a  dedukcemi,  které  učinil  slavný  chemik  Ber- 
zelius,  jenž  souladně  s  názory  Lavoisie- 
rovými  a  Daltonovými  vybudoval  nauku 
o  rovnomocninách,  ekvivalentech. 

Podle  hypothesy  dualistické  pokládány 
s.  za  sloučeniny  zásaditých  kysličníků  s  ky- 
selými kysličníky  na  př.  v  síranu  měďnatém, 


640 


Soli  —  Solidago. 


kysličník  měďnatý  s  anhydridem  kyseliny  si- 
rové. 

Podle  hypothesy  elektrochemické,  je- 
jímž horlivým  zastancem  byl  Berzelius,  roze- 
znávány v  sólech  části  elektronegativni  (an- 
hydridv  kyselin)  a  elektropositivni  (zásady); 
domýšleno,  že  obě  části  opačnými  elektři- 
nami v  sólech  vzájemně  jsou  vázány. 

Podle  theorie  unitární  (Laurent  a 
Gcrhardt),  podle  niž  v  složité  látce  veškeré 
prvky  společně  vlivem  svým  se  projevují, 
pokládají  se  s.  na  př.  siian  měďnatý  za  urči- 
tou sloučeninu  mědi,  síry  a  kyslíku. 

Theorii  kyselin  vodíkových  (Davy- 
Liebig-Mendělejev)  vysvětluje  se  sůl  jako 
kyselina,  v  níž  vodík  nahrazen  jest  kovem. 

S.  povstávají  vzájemným  působením  ky- 
seliny a  zásady,  a  to  v  poměru  zcela  určitém. 


Na  OH 

fnatriuinhydroxyd,  sásada) 

HCl 

(chlorovodík,  kyselina) 


NaCl 

(chlorid  sodnatý,  sfil) 

fí^O 

(voda) 


S.  rozeznáváme:  neutrálné-normálné, 
aneb  převládá- li  v  nich  ještě  kyselina,  ky- 
selé, jestliže  zásada,  zásadité.  Od  kyseliny 
sírové  H^SO^  lze  odvoditi: 

iV^504 -»  normáln^  síran  sodnatý, 
Nťi^SO^  =  kyselý  síran  sodnatý, 
B/,( 0/^)4504 —.zásaditý  síran  vizmutový. 

Rozmanitost  soli  jest  ještě  mnohem  větší  za 
různých  kombinaci  vícesytných  kyselin  a  více- 
sytných  zásad.  Spojením  několika  neutrálních 
soli  v  sloučeniny  určitých  stoechio metrických 
poměrův  a  stálých  krystallických  forem  po- 
vstávají t.  zv.  podvojné  s.,  na  př.: 

yfgSO^  .  K^SO^  .6H^0,  schOnit; 
KCl .  MgSO^ .  3  ^,0,  kainit. 

Sloučenstvi  toto  trvá  jen  v  pevném  stavu, 
v  roztocích  podvojné  s.  skýtají  charakteri- 
stické reakce  jednotlivých  svých  součásti. 
Na  rozdíl  od  těchto  komplexní  s.,  na  př.: 
K^Fe{CN)^,  kaliumferrokyanid,  K^Fe{Cř^, 
kaliumferrikyanid,  nejeví  v  roztocích  osobi- 
tých vlastností  všech  svých  komponent,  nýbrž 
vykazuji  reakce  nové,  které  přičítají  se  po- 
vstalým složkám  (komplexním  iontům)  zde 
F«(  CN)e"",  respekt.  Fe(CiV)/".  I  s  o  m  o  r  f n  í 
směsi,  vzniklé  společnou  krystallisací  iso- 
morfních soli,  buď  nejeví  aneb  jen  náhodně 
jeví  složení  v  stoechiometrických  poměrech; 

(KRb)tSO^,  Na^{SSé)0^  .  10  /f,0. 

8.  tvoří  v  chemii  charakteristickou  sku- 
pinu sloučenin,  ony  projevuji  se  mnohými 
společnými  jak  fysikálními,  tak  chemickými 
vlastnostmi.  Vlastnosti  tyto  (krystallogra- 
fícké,  rozpustnost,  jejich  chování  jako  elek- 
trolytů, stálost  atd.)  nejsprávněji  vystihuje 
periodická  soustava.  Rozklad  soli  nastává  buď 
vniterně: 

Fe,0, 


aneb  jednostraný  (silnějši  kyselinou): 


Fe,(SO,)^ 

aneb  jest  vzájemný: 

AgNO^ 
NaCl 


350,, 


AgCl 
NaNO^, 


CaCO^ 

(mocnější  zásadou): 

2K0H 

(positivnějším  kovem): 

CiiC/, 
Zn 


CaSO^ 
CO^. 

Zn{Ofí), 
2  KCl 

ZnCU 
Cu  . 


V  chemii  organické  jest  rozmanitost  soli 
dalekosáhlá. 

Ke  skupině  různých  jednoduchých,  buď 
normálných,  kyselých  neb  zásaditých  soli 
organiclr^ch  kyselin  přičítány  bývají  ještě 
estery. 

CH^COOC^H^ , 
^^/OC^H,  ^^yOC,H, 

^^*\0H      »        ^^^\OC^fí^. 

V  přírodě   shledáváme   s.  téměř   všude. 

V  organismu,  v  kostech  živočichů,  v  rost- 
linstvu atd.  (hlavně  s.  alkalií,  fosforečnany, 
uhličitany,  Šf ovány  vápna  a  pod.).  Pestrost 
a  množství  soli  v  kůře  zemské,  meteoritech 
a  ve  vodách  jest  nesmírná.  Dalši  o  solích 
viz  Roztoky.  B,  Ku^ma, 

8oli,  ital.,  mn.  č.  k  sólo  (v.  t). 

8oli,  lat  forma  jména  m.  Sole  i  (v.  t.). 

8oli  Giuseppe  Maria,  stavitel  a  malíř 
ital.  (» 1746  —  1 1822).  Byl  z  chudých  rodičů 
selských,  a  teprve  když  hrabě  Malvasia  se  ho 
ujal,  dostalo  se  mu  vzděláni  školského  v  Bo- 
logni  a  Římě.  R.  1784  stal  se  ředitelem  aka- 
demie uměni  v  Modeně.  Stavěl  palác  Ettíluod 
ve  Vignole,  několik  mostů,  troje  průčtíi  a 
dvoje  schody  při  vév.  paláci  v  Modeně,  v  Be- 
nátkách pak  záp.  stranu  namésti  sv,  Marka 
čili  t.  zv.  palato  regio.  Jakožto  malíř  byl 
žákem  Betoniho  a  maloval  zdařilé  krajiny 
s  rozličnou  architekturou. 

BoUoltor  [solisiťr],  v  Anglii  právní  zá- 
stupce, proti  counselovi,  advokátu  a  zá- 
stupci strany  (barrister,  v.  t.).  S-ové  spi- 
suji závěti,  společenské  smlouvy  pro  své 
klienty  a  jen  v  obtížných  případech  obracejí 
se  na  barristera,  který  pak  spisy  opravuje 
neb  sám  píše  na  vybídnutí  s-a.  TaJc  jako 
barrister  podléhá  kontrole  některého  z  Iíms 
of  Court,  tak  zase  s.  podřízen  je  dozoru  In- 
corporated  Law  Spciety,  kteráž  korporace 
zkouší  kandidáty  solicitbrstvf.  Tito  musí  pod- 
robiti se  zkoušce  všeobecné  a  dvěma  zkouš- 
kám právnickým,  načež  3—5  let  praktikuji 
u  8-a  jakožto  articled  clerks.  Incorporated 
Law  Society  nemůže  zrušiti  kvalifikaci  »-a, 
nanejvýše  může  učiniti  příslušný  návrh  Hiri^ 
Courtu,  který  pak  rozhodne,  má-li  s.  býti 
z  listiny  s-ů  vymazán  čili  nic.  Dříve  jen  tí» 
kdož  praktikovali  v  Chancery  Courtu^  sméú 
se  nazývati  s-y,  od  vydání  judicature  Actu 
r.  1873  šlovou  však  všichni  zástupci  s-y  a 
mohou  vykonávati  praxi  u  všech  soudních 
dvorů.—  S.  General  [•  dženerel]  vis  At* 
t  orn  e  v 

SoUdai^  (vyobr.  č.3828.),slat  obýl(Go/a- 
ruthe)y   rostlinný  rod  čeledi  sloinokvétýdi 


Solidarita  —  Solié. 


641 


(Compaiitae).  Celkem  pfea  60  druhfi,  ponej' 
vice  severoaTiierlckých.  Vyinačuje  se  lákro- 
vem  stfecho vitým,  krajními  květy  Iřadými, 
jamkami  IŮÍkov$mi  zubatým  okrajem  ob- 
danými,  atejnfm  chmýrem  Ifadým.  S.  vhgn 
aurea  L.,  i.  obecný  n.  celík,  roste  hojní 
na  suchých  stráních  lesnatých,  ve  svfitl^ch 
leaicb,  pasekách  v  niiinách  i  horách.  Listy 
jsou  v  kKdlatý  fapik  sbíhavé,  dolení  ellip- 


t.  SnS.  S««dago: 


,..>kOTj,  2.  kv«t 


tičné,  drobné  pilovité,  hořeni  Často  kopinaté.  I 
Úbory  v  pfimé,  vice  ménř  sloiilé  jehlanco- 
vit^  laté.  Kvity  krajní  úzké,  fárkovito-po  | 
dloafalé.  pfím^,  dclii  ael  zákrov.  Kvéty  zlato-  i 
ilotd.  Odrftda  alptttris  (S.  alp.  W.  KU.)  jest  1 
ntiii,  Bmřstnanřjái,  lysejší  horská  forma ' 
8  uUíml  lÍBly,  malou  úzkou  latou  a  vřtiimi| 
úbory-  Roste  na  holi'ch  Krkonoš  a  Krušných 
Hor,  Alp.  S.  canaJeniit  L.,  S,  terotina  Ait., 
S.  procera  Ait..  S.  semptrvirení  L  jsou  druhy  ' 
V'& — 2*6  "■  vys.  a  bohatě  kvetoucí,  vytrvalé 
a  Tclmi  oblíbené  jako  ozdobné  rostliny  v  la- 
hradách.  Pocháie}!  le  Sev.  Ameriky  a  uiivá 
se  Jich  k  barveni  na  iluto.  Vm.      I 

■olUftiitft  (lat.  lolidarílai),  solidární  I 
oprávněnost  neb  lavázanost  (viz  Solidární 
obligace),  tél  itplná  shoda,  jednota  (lájmfi). 

BoUdárni,  I  l^t.(— in  <oí<</um),  společně  I 
a  nerotdilné  neb  nedílní,  rukou  spoleénou  I 
a  nerotdilnou,  jeden  za  vrchný  a  všickni ' 
la  jednoho. 

■oUdárni  obUíao*  jest  obligace,  pří 
nit  práva  nebo  lávaiky  jsou  tim  zp&sobem  | 
apolefné,  ie  v  jednom  pfípadí  kaldý  i  věfl- , 
telQ  mule  iádali  na  společném  dlulnikovi 
zaplaceni  celého  dluhu,  ve  druhém  případě 
pa^  kaldý  s  dluiníkfi  na  potádáni  společného 
věřitele  má  plnili  celek, avíak  tak,  že  v  prvém 
pfípadé  plníní  jednoho  dlužníka  osvobozuje 
od  placení  dlulníky  ostatní,  ve  druhém  pak 
phpadě  ptníni  jednomu  věfiteli  ruii  nárok 
On**  SWnMk  KmitCa J,  «*.  XXIU.  2ía  190S. 


véFítelĎv  ostatních.  V  obou  případech  pFi- 
pouStiaere^resa.vprvém  připadS  proti  dlui- 
nikOm,  kteří  neplatili,  ve  druhém  pfipadě 
proti  věřiteli,  který  samojediný  přijal  plnéni. 
Nejobyěejnějéí  případ  a-ho  ručení  čilí  ručení 
rukou  Bi'Olečnou  a  nerozdílnou  jest  a.  zá- 
vazek členů  veřejné  společnosti  obchodní 
nebo  členů  společenstva  zapsaného  s  ruče- 
ním neohmezeným.  O  rozdílu  mezi  solida- 
ritou a  korrealitou  vii  ve  či.  Korrealita.  Vii 
tél  či.  Poruka  obecná. 

loIldAnl  patbolog;!*.  Tak  nazývají  se 
názory  lékařské,  podle  nichi  nemoci  viní- 
kaji  poruchou  pevných  čásick  tělesných  nebo 
poruchou  jejích  vzájemného  poměru,  na  př. 
pfiliáným  uvolněním  nebo  sevřením  pórů 
mezí  jednotlivými  atomy,  jaki  tvrdily  ně- 
které sekty  starověké,  nelio  změnou  buněk, 
jakofto  elementárních  Částic  tělesných  (cel- 
lulárni  palhologie),  jakl  učí  škola  Rud. 
Virchowa. 

SoUflAral  rnóoni  víi  Solidami  obli- 


loil  Deo  BlorUl  lat.,  sláva  Rohu  sa- 

SoUdni/z  lat.,  pevný,  trvanlivý,  dů- 
kladný, na  př.  s.  most,  také  spolehlivý, 
pořádný,  správný,  jako  na  př.  ».  obchod, 
lolík  co  reelni.  Také  hutný,  celistvý,  jako 
a.  skupenství. 

Bolldnoat  neb  solidit  a,  z  lat.,  pevnost, 
trvanlivost;  také  spolehlivost,  pořád- 

>oUdtuig:iila  viz  Jednokopytnici. 

BoUdaa,  lat.,  zlatá  mince,  zavedená  císa- 
řem Konstantinem  ok.  r.  312  po  Kr.  (vit 
Aureus).  Z  římské  libry  rameny  byly  72  8-dÍ, 
měl  tedy  s  váhu  4*55  g.  Třetinou  s-du  byl 
tríens  nebo  tremiasia  (váha  1"62  (f),  polo- 
vinou byl  semis  (váha  227  g).  Zřídka  ra- 
leny  byly  mince  rovnající  se  1'/,,  2  nebo 
vice  «-dům;  nejčastíji  raieny  byljr  trienies, 
kdeíto  9.  byl  vlastně  pouze  minci  početní. 
S.  uUriel  se  ai  do  konce  trváni  řiše  Byzant- 
ské nijen  jako  říiská  mince,  nfbri  nabyl 
ponenáhlu  významu  mince  světové.  Císařové 
vjchodořímští  vyhradili  si  sice  raleni  zlatých 
peněz  jakolio  zvláštní  své  právo,  ale  přes 
to  spočíval  na  př.  mincovní  svatém  Mero- 
veovců  (Mcrovingů)  na  zlaté  méně,  jejíi  zá- 
kladní jednotkou  byl  a.  Teprve  mincovni 
reformou  Karla  Velikého  byl  a.  odstraněn, 
jméno  jeho  viak  udríelo  se  dosud  v  někte- 
rých moderních  mincích  měděných,  na  př. 
v  ital-kt-m  loldo  a  franc.  tou.  red. 

SoU4  [soljé]  [ean  Píerre,  vl.  Soulier, 
hud.  skladatel  franc.  (•  1755—  t  1812).  Byl 
znamenitým  barytonistou  ar,  17W  počal  po- 
koušeti se  v  oboru  skladby  vkládaje  ve  své 
operní  úlohy  vlastni  árie.  Potom  skládal 
i  oper)  Ithčích  genrů,  většinou  jcdnoaktové 
ai  dvouakiové,  jichi  hudba,  poněkud  trivi- 
ální, vyhovovala  tehdejšímu  vkusu.  Tiskem 
V  Pafiíi  vyály  i  nich:  Jockty,  Le  secret,  aa 
41 


642 


Solifugae  —  Soliman. 


nejlepší,  Le  chapitre  second,  Le  diable  a  quatre^ 
Madem"iselle  de  Guise, 

Boilfa^ae,  zool.,  viz  Solpugy. 

Bolls^lió,  új.  město  ruské  v  gub.  ko- 
stromské.  při  ř.  Kostromé,  s  3420  obyv.(1897); 
9  kostelů,  3  školy.  Na  místě  dnešního  města 
založil  r.  1335  kniie  galičský  Fedor  Seme- 
novič  klášter.  Brzy  objeveny  tu  solné  pra- 
meny a  vyvážena  sůl.  Tof  počátky  města. 
Výroba  soii  přestala  v  1.  pol.  XIX.  stol. 
V  40tých  až  70tých  letech  t.  stol.  užívalo  se 
solného  pramene  r.  1841  objeveného  k  pří- 
pravě koupelí.  —  Újezd  soíigaličský  má 
na  4352  /rm*  60.652  obyv.  Srv.  P.  P.  Semenov, 
Rossija  I.  (1899).  Pp. 

Bolignao  l-ňák]  de  la  Pímpie  Pierre 
loseph,  historik  franc.  (*  1687  v  Mont- 
pellieru  —  t  1773  v  Nancy),  byl  sekretářem 
krále  Stanislava  Leszczj^ňského.  Na  jeho  po- 
pud napsal  Hhtoire  generále  de  Pólogne^  jdoucí 
až  do  smrti  Sigmunda  Augusta  (Pař.,  1750, 
6  sv.,  pol.  překlad  Vilnp,  1763—67,  6  sv., 
též  něm.  překl.).  S  králem  opustil  Polsko  a 
žil  8  nim  v  Nancy,  kdež  Jeho  podnětem  zří- 
zena byla  akademie.  Jejím  prvním  sekretá- 
řem byl  8.  Ze  spisů  jeho  vedle  svrchu  jme- 
novaného ještě  vynikají  Lettres  sur  Chistoire 
du  roi  de  Pologne  (Nancy,  1741).  Leszczyór 
ského  G/ós  woiny  s\lachcica  wolnoič  ube^- 
piec\ajqcy  (Nancy,  1733)  přeložil  do  francouz- 
štiny pod  názv.   Voix  libře  (Amster.,  1745). 

Boligny-la-Trappe  [  liňi  la  trap],  ves- 
nice v  arrond  Monagne  franc.  depart.  Orné 
v  Normandii,  na  záp.  svahu  Perchského  lesa 
při  trati  Orléans-Caen  Záp.  dráhy,  má  223, 
jako  obec  886  obyv.  (1901).  4  km  sev.-vých. 
leží  klášter  La  Trappe  (n.  La  Grande 
Trappe),  od  něhož  řád  trappistů  má  své 
jméno. 

BoUbull,  osada  v  angl.  hrab.  Warwicku, 
stan.  trati  Warwíck-Birmingham  Great-We- 
stern-Railway,  más  okolím  41.667  ob.  (1900). 

Bollkamik,  új.  město  ruské  v  gub.  perm- 
ské  nedaleko  ústí  říčky  Usolky  do  splavné 
Kamy,  asi  27  km  severně  od  poslední  železn. 
stanice  trati  Čusovskaja-Berezniki.  Má  4069 
obyv.  (1897);  4  učiliště,  klášter,  solivarství, 
kamenouh.  doly,  huti.  —  Újezd  solikam- 
ský  má  na  29.332  km*  230.068  obyv.    Pp. 

Solikowski  Jan  Dymitr  z  Solek,  spis. 
lat.-polský  (*  1539  —  t  1603),  studoval  na 
univ.  krakovské  a  v  Itálii.  Po  návratu  svém 
stal  se  sekretářem  Sigmunda  Augusta,  po- 
zději po  smrti  |ana  Sieninskcho  po  20  let 
arcibiskupem  Ivovským.  Vynikl  též  na  poli 
diplomatickém,  vykonávaje  četná  ddležitá  po- 
selství. Sepsal  několik  latinských  spisů, z  nichž 
nejvážnější  jsou  dějiny  Polska  v  17  letech 
po  smrti  Sigmunda  Augusta.  Po  smrti  S-kého 
vydal  je  Jifi  Forster  (Gdaňsko,  1647). 

Boliloqnliun,  lat.,  samomluva,  mono- 
log. Zejména  známa  jsou  S-ia  sv.  Augustina, 
o  jejichž  staročeském  vzděláni  viz  Augusti- 
nus  l),str.  1040 a  a  »Listy  filol.«XXI.,  106  si. 

Soliman  jest  jméno  několika  sultánů  tu- 
reckých. Arabský  tvar  zní  Sulejmdn^  což  jesl 
tolik  jako  Šalomoun. 


1)  S.  (I.),  sultán  tur.(t  1410),  není  u  mno- 
hých historiků  tureckých  řazen  mezi  sultány, 
poněvadž  pokládají  ho  za  praetendenta.  á. 
jest  nejstarší  syn  Bajazida  L  V  tuhé  bitvě 
se  zástupy  Tamerlanovými  u  Angory  (20.  čce 
1402)  jen  stěží  život  zachrániv,  prchl  do 
Evropy,  kdež  vzal  si  za  manželku  neteř  řec- 
kého císaře  Manuela  Palaeologa,  Theodoru, 
a  usadil  se  v  Adrianopoli.  Ale  odtud  brzy 
mu  sil  se  obrátiti  do  Asie  proti  bratru  svému 
Muhammedovi.  Ač  zmocnil  se  několika  měst 
(Brussy,  Pergama,  Efesu),  přece  musil  na 
konec  ustoupiti  do  Evropy,  ježto  Muhammed 
smluvil  se  proti  němu  s  třetím  bratrem 
Musou.  Musa  napadl  ho  s  vojskem  (1406) 
i  v  Evropě,  byl  ^ak  od  S  a  pod  hradbami 
cařihradskými  poražen  a  S.  znovu  uznán  sul- 
tánem. Válčil  též  áfastně  proti  BenátČanům 
a  zpustošil  i  Bosnu.  Ale  brzy  potom  byl 
náhle  Musou  přepaden,  podlehl  v  boji  a  byl 
zabit  (1410).  Největší  slávu  získal  si  pod- 
porováním uměni  a  věd. 

2)  S.  II.  (I.)  Veliký  neb  Zákonodárce, 
sulián  tur.  (♦  1495  —  t  5.  září  1566),  syn 
Selima  L  Když  r.  1520  smrt  zastihla  otce 
jeho,  byl  právě  místodržitelem  v  Magnesii, 
i  odebral  se  rychle  do  Cařihradu.    R.  1521 

Břemohl  vzpouru  v  Sýrii  a  vypověděl  válku 
íhrám.  Zmocnil  se  Šabce  (8.  čce)  a  Běle- 
hradu (29.  srp.).  Potom  podnikl  velikou  ná- 
mořní výpravu  proti  Rhodu,  kteréhož  po 
pětiměsíčním  obléhání  ^e  zmocnil  25.  pros. 
1523.  Bojoval  též  v  Egyptě,  a  to  proti  místo* 
držiteli  Achmedovi,  který  se  tam  chtěl  učiniti 
nezávislým  na  sultánovi.  R.  1526  obnovena 
byla  válka  s  Uhrami,  král  Ludvík  II.  poražen 
oci  S-a  u  Mí»háče;  S.  pak  beze  všeho  od- 
poru vtáhl  do  Budína  (10.  záři)  a  zmocnil  se 
obrovské  kořisti.  Tyto  jeho  úspěchy  ne- 
zabránily však  vzpourám  v  Malé  Asii,  kdež  se 
zdvihlo  obyvatelstvo  pro  berní  útisky.  R.  1528 
porážka  |ana  Zápolského  od  jeho  soupeře 
Ferdinanda  I.  znovu  přivedla  o-a  do  Uher. 
Na  této  výpravě  zmocnil  se  r.  1529  po  druhé 
Budína  a  přitrhl  až  k  Vídní,  již  však  obléhal 
mamě.  R.  1532  vtrhl  opět  do  zemí  Ferdi- 
nandových a  postoupil  až  ke  Št.  Hradci,  ale 
poněvadž  zdržel  se  příliš  dobýváním  Kysku 
a  zamýšlel  válku  s  Peršany,  poplenil  země 
a  odtáhl.  Na  podzim  r.  1533  počala  výprava 
proti  Persii.  Zatím  co  veliký  vezír  Ibráhim 
postupoval  do  vlastuí  Persie  a  opanoval 
v  čnu  1534  Tabris,  S.  dal  se  na  pochod  proti 
Bagdádu,  kteréhož  bez  překážky  se  zmocnil, 
an  mistodržitel  utekl  se  vším  vojskem.  Velko- 
vezir  Ibráhim,  který  pro  S-a  mnoho  vykonal, 
stal  se  mu  brzy  nepohodlným  velikou  moci 
svojí,  pročež  jej  dal  zardousiti.  S.  II.  roz- 
šířil své  panství  též  v  Africe.  Opanován  byl 
i  Tunis,  kde  vládl  Mulej-Hasan,  poslední 
panovník  dynastie  Beni-Hafs;  ale  tento  výboj 
trval  jen  několik  měsíců  v.  Karel  V.  dobyl 
města  r.  1535,  vládu  vrátil  starému  panov- 
níkovi a  ponechal  španělskou  posádku  v  Go- 
lettě.  R.  1537  byl  S.  II.  méně  štasten.  Přes 
to,  že  voje  jeho  pustošily  pobřeží  apulské. 
marně  obléhal  Korfu  a  Nauplii.  Turci  dobyli 


Solimanus  —  SoIíd. 


643 


jen  několika  ostrovů  náležejících  Benátčanům, 
jako  Páru,  Tenu,  Naxu.  Potom  podnikl  ná- 
mořní výpravu  na  pobřeií  Arábie,  která  do- 
razila ai  na  břehy  indické.  Po  smrti  Jana 
ZápoUkého  (1540)  slíbiv  král.  Uherské  za- 
chovati nezletilému  jeho  synovi  Janu  Sigmun- 
dovl»  počal  válku  proti  Ferdinandovi  I.  a 
zmocnil  se  2.  záři  1541  Budína,  kdež  zřídil 
nový  pa&alik.  R.  1547  učiněno  bylo  příměří 
na  5  let.  Ferdinand  zavázal  se  k  poplatku 
50.000  duk.  R.  1548  vznikla  válka  s  Persií, 
v  Uhrách  rovněž  nezůstal  dlouho  pokoj. 
Všude  válčeno  se  střídavým  štěstím.  R.  1566 
S.  II.  už  jako  stafec  osobně  se  vypravil  do 
Uher  a  oblehl  Szigeth;  tam  pod  hradem 
zemřel.  Smrf  jeho  byla  zatajena,  až  hrad  byl 
ztečen.  S.  II.  byl  velikým  milovníkem  uměni 
a  literatury.  Cařihrad  ozdobil  mnohými  stav- 
bami a  vydal  též  svoje  básně  pod  pseudo- 
nymem Nfuhibbí  (v.  t.).  Zde  váak  nedošel 
tikové  slávy  jako  na  poli  válečnickém.  MČl 
veliký  talent  organísátorský  a  právě  jeho 
zákony  a  pfedpisv  zjednaly  mu  slavné  jméno. 
Všechny  jeho  zákony  a  předpisy  sebrány 
ve  sbírku  v  rok  smrti  jeho.  V  S-ovi  II.  roz 
kvetl  a  vrcholu  své  slávy  se  dožil  rod  Osmá- 
nův.  Po  něm  nastoupil  jeho  syn  Selím  II. 

3)  S.  III.,  sultán  tur.,  syn  sultána  Ibráhíma 
(•  1642  —  t  1691),  nastoupil  na  trůn  po  svém 
bratru  Muhammedovi  IV.  r.  1687.  Bylo  mu 
mnoho  bojovati  proti  nepokojům  janičár- 
sJcým.  V  Uhrách  ztratil  Jager,  kdež  Osmán 
pasa  se  zavraždil;  Benátčané  pak,  kteří  už 
tenkráte  b>li  pány  celé  Moree,  postupovali 
vítězně  v  Dalmácii.  Ř.íŠe  zmítána  byla  růz- 
nými nepořádky  a  trpěla  nedostatkem  pe- 
něžních prostředků.  Císařští  zmocnili  se  Stol. 
Bělehradu  (6.  záři  1688),  dva  dni  před  tím 
zničil  markrabě  Ludvik  Badensk^  nedaleko 
Banjaluky  armádu  paši  bosenského.  Tu  pře- 
vzal S  III.  sám  veleni  nad  armádou  a  táhl 
<loSofie,ale  dobyti  Nise  od  markraběte  Baden- 
ského  donutilo  jej  couvnouti.  Teprve,  když 
jmenován  Mustafa  KjóprQla  velikým  vezírem, 
nastal  obrat  k  lepšímu  a  Turci  počali  opět 
v  Uhrách  postupovati.  Zatím  S.  III.  zemřel 
T  Adrianopoli  a  zanechal  pověst  mírného  Člo- 
věka; byl  nepřítelem  rozkoší  a  dbal  plnění 
zákonů. 

Solimanui  Julius,  spis.  jesuit.  (*  1595 
ve  Firmě  v  Itálii  —  f  1639  v  Kímě),  působil 
v  Praze  jako  prof.  rhetoriky  a  fiiosofíe  v  kol- 
leji  klementinské,  později  se  vrátil  do  Itálie. 
Spisoval  duchovni  hry  divadelní,  jež  provo- 
kovali studenti  v  jesuitské  kolleji  pražské. 
Křa  Con<tantÍnui  ^^^^or  cPraha,  Í627^  '^^^^ 
provozována  s  velikou  nádherou  v  přítom- 
nosti cis.  dvora  r.  1627.  Po  čas  svého  po- 
bytu v  Praze  obíral  se  p  Ině  českou  historií 
a  vydal:  Orationes  aliquot  de  S.  Norberta 
ft  Venceilao  (Praha,  1625);  Orationes  duae 
dt  Bohemorum  ad  eloquentiam  ingenio  (t ,  i 
1627,  otištěno  též  v  tíalbínov^ě  »Bohemia 
docta<);  fioewi/tf  exorUns,  gentilis,  Christiana, 
pla,  beilicosa,  regnans,  imperans,  austriaca\ 
Ferdinanda  tlí.  djHcionata  sub  nomine  collegii 
Pragae  S.  J,  (t.,  1627),  básně  latinské  s  histo- . 


rickými    úvody    a   symbolickými    výklady; 
Boemorum  ducum^  rtgum  et  interregum  elogia 

Ít,  1629,  8  22  vy  obr.  panovníků  českých  do 
''erdinanda  III.);  Boemorum  reges^  elogiis 
iliustrati  (bez  vročeni),  otisk  textu  předchozí 
knihv;  nové  vydáni  tohoto  spisu  připravil 
hr.  Álthann  s  názv.  Jmago  principům  Bohe» 
miae  LXI  elogiis  ducum^  regum,  interregum 
adumbrata  (Priha,  1673,  se  24  rytinami  čes. 
panovníků  až  do  Leopolda  I.)  od  G.  de  Groos, 

godle  kreseb  Karla  Skréty.    O  8- noví  viz 
albín,  Bohemia  docta;   Cruger,  Sacri  puU 
veres,  str.  535. 

Bollmena  Francesco,  zvaný  Abbate 
Ciccio,  malíř  ital.  (♦  1657  —  f  1747).  Otec 
jeho  Angelo  S.,  sám  znamenitý  umělec,  ne- 
chtěl míti  ze  syna  malíře,  ale  kardinál  Orsini, 
jemuž  zamlouvaly  se  vlohv  mladého  8-ny, 
poslal  jej  r.  1674  do  Neapole  ku  Francescovi 
di  Maria.  Později  ještě  jiní  mistři,  zvláště 
Pietro  da  Cortona,  měli  naň  vliv,  který  se 
jevi  také  v  jakési  nejistotě  malby,  následku 
tohoto  množství  vzorů.  Za  dlouhého  svého 
života  maloval  velmi  mnoho  obrazů  histo- 
rických, krajinných,  portraitů,  zvířat  a  ovoc- 
ných zátiší  a  v  Neapoli  založil  malířskou 
školu  velmi  četně  navštěvovanou.  K  nejlep- 
ším pracím  dlužno  počítati  :/r€5Arx'  u  sv.  Pavla 
v  Neapoli  na  Monte  Cassino  (1697—1708), 
Večeře  Pdné  (v  Assisi »,  Viděni  jv.  Benedikta 
ťv  kostele  Oonna  Albína  v  Neap.\  Sophonisba 
(v  Dráď.).  Snéti  s  křife  a  Únos  Orithye  (dv. 
mus.  ve  Vídni »,  Vyhnáni  Heliodora  \  chrámu 
(Louvre)  a  j.  R.  1702  S.  maloval  pro  Filipa  V. 
veliký  obraz  Hody  Herodovy^  30  m  dlouhý 
pro  Šanto-Ildefonso  v  Madridě,  r.  1701  pra- 
coval v  Řimě  pro  pap.  Klimenta  XI.  a  jeho 
nástupce,  r.  1723—28  ve  Vídni  pro  Karla  VI. 
a  prince  Eugena  Savojského.  V  Praze  u  sv.  Mi- 
kuláše jest  na  postr.  oltáři  pěkný  jeho  obraz 
sv.  Michala;  v  Rudo  fině  obraz  Paithón  prosi 
Apollóna,  aby  mu  svěřil  ři\eni  vom  slunečního, 
S.  byl  též  dovedný  hudebník  a  básník. 

Solimér  (fr.  pese-sel),  obyčejný  hustoměr, 
araeometr,  používaný  k  určení  hustoty  roz- 
toků soli  kuchyůské.  též  sody  a  ledku. 

Soiimdes [-móenš]  viz  Amazonská  řeka. 

8olin(itaí.  5d/ontf),  vesnice  dalmatská  se- 
verovýchodně od  Splitu  při  ústí  řeky  Jádry 
do  zátoky  Solinské  ležící  (okres  i  hejtm. 
splitské),  s  1355  obyv.  (1890).  Stanice  dráhy 
(traf  Split-Šihenik).  V  okolí  mnoho  vinic. — 
Na  městišti  dnešní  obce  rozkládalo  se  kdysi 
slavné  město  Dalmatů  zvané  la*^*'"* 
n.  Salomr*   '  ^-.^.liy  i^alomf 

-,  iccKy  Ái&lmv  n.  ttlěhtt,  Po  břví 
VfDomcnuto  r.  119  pf.  Kt.  (tehdy  přczimoval 
v  S-u  L.  Caecilius  Metellus);  t.  78  př.  Kr. 
sluje  již  »oppidum  civium  romaňOrtim*.  Ří- 
mané pevně  v  S-ě  se  usadivše,  ov.ádali  odtud 
celé  územi  Dalmatů.  Důležitý  podíl  měl  S. 
v  občanské  válce.  Po  ní  stal  se  hlavním  mě- 
stem římské  provincie  Dalmatské  a  rozkvetl 
měrou  neobyčejnou.  Obýval  tu  prokonsul, 
b^Ia  zřízena  správa  městská  podle  vzoru 
římského,  ale  uké  již  vtlmi  časně  ujímalo 
se  tu  křesťanství.  Zakladatelem  jeho  zdá  se 
býti  sv.  Domnius  (Dujam.  Dojmo)  r.  107  po  Kr. 


644 


Solin  —  Solinus. 


v  Salone  umučený.  Znamenitě  vstoupl  8.  ve 
váinosti,  když  na  rozhraní  III.  a  I  V.  stol.  císař 
Dioklecián  na  blízku  S-a  zbudoval  svůj  nád- 
herný palác  (v  Jeho  zříceninách  leží  čásf 
dneSního  města  Splitu»  v.  t.)  a  trávil  v  něm 
poslední  svá  léta  (do  r.  313).  Jii  přirozenou 
svou  polohou  lákaje  k  sobě  obchodníky  ia- 
koito  bydliště  mnohých  vznešených  roain 
římských  8.  rozkvetl  mérou  nebývalou.  Ve- 
dle zpráv  historických  nejlepším  toho  svě- 
dectvím jsou  zříceniny  dochované  na  časy 
naše.  Pevné  hradby  mnoha  věžemi  utvrzené 
chránily  vlastní  město;  byly  tu  amňtheatr, 
divadlo,  několikeré  lázně,  vodovody  s  pitnou 
vodou  atd.  V  předměstích  ž  lo  četné  obyva- 
telstvo řemeslnické  a  rolnické.  Po  vodě  i  po 
souši  dováženy  sem  tovary  Evropy  i  Asie. 
Barbarská  vojska  Hunův  a  Gotů  několikráte 
octnou  se  před  branami  města,  až  konečně 
Avaři  po  několikerém  náběhu  zničili  a  roz- 
bořili město  úplně  r.  639.  Vrátili  se  sice  ně- 
kteří obyvatelé,  ale  nestačíce  na  opravení 
města,  usadili  se  v  paláci  Diokleciánově  rov- 
něž z  valné  části  zpustlém  (viz  Split);  sem 
pak  přeneseno  i  biskupství  solinské  (do 
zkázy  města  bylo  tu  celkem  61  biskupů).  Zří- 
ceniny Salony  od  té  doby  nebyly  jim  a  ce- 
lému okolí  ničím  jiným  než  lomem.  Sloupů, 
hlavic  a  jiných  předmětů  solinských  užívali 
právě  tak  Splifané  jako  Benátčané.  Zbytky 
zdiva  pomalu  p  ikryl  rum  a  na  místech  dávné 
kultury  pěstováno  znamenité  víno.  Teprve 
na  počátku  XIX.  stol.  věnována  městišti 
větší  pozornost  a  počato  s  jeho  zkoumáním. 
Důležitější  objevy  učinil  a  popsal  dx.  Fran- 
cesco  Carrara  (srv.  Topograna  e  scavi  di 
Salona,  Vídeň,  1853).  Dnes  máme  dosti  jasný 
obraz  celého  města.  Drobnější  nálezy  uloženy 
jsou  ve  splitském  museu.  Z  objevených 
zbytků  nejzajímavější  jsou  hřbitovy  z  dob  po- 
hanských i  křesťanských  a  základy  křesťan- 
ského baptisteria  a  několika  basilik,  zejména 
manaatirínské  skupiny  basilik  mučedníků  ko- 
línských na  severu  od  vlastního  města  a  na  se- 
verozáp.  marusinacké  basiliky  sv.  Anastaria. 
Největší  čásf  těchto  památek  vykopána  a  po- 
psaná péčí  dnešního  ředitele  archaeolo^.  prací 
dona  Frane  Buliče.  Srv.  jeho  spis:  Po  ruše- 
vinama  staroga  S-a  (Záhřeb,  1900;  v  díle  jest 
mnoho  obrazův  a  plán  starého  S-a).     Pp. 

0olin:  1)  S.,  Václav,  kněz  bratrský  {*  1527 
na  panství  pernštejnském  na  Mor.  —  t  5.čna 
1566  v  Třebíči),  ordinován  byl  v  Slezanech 
r,  1557,  potom  spravoval  sbor  v  Třebíči, 
kdež  i  zemřel  ještě  v  mladém  věku,  ppbyv 
při  správě  pouze  devět  let.  Že  náležel  mezi 
muže  nadané  a  vzdělané,  důkazem  toho  je, 
že  r,  1559  disputoval  s  novokřtěnci  ve  Znojmě 
(zpráva  o  tom  v  Archive  br.  X,  135—142, 
ukázka  otišt.  ve  »Světozoru  Slov.  Novin* , 
1861,  str.  333  si.),  také  sepsal  Krátkou  summu 
"Odmlouváni  s  novokřtěnci  slavkovskými  (austr- 
Hckými,  Arch.  br.  IX,  255-262).  R.  1565  po- 
slán s  br.  Stefanem  do  Vídně  jako  duchovni 
rádce  bratrských  pánů,  kteří  se  účastnili 
l^ohřbu  císaře  Ferdinanda  1.,  a  vrátil  se  odtud 
•^ase    na   Moravu;   vyznal   se   patrně   dobře 


i  v  němčině.  Byl  korrektorem  bratrského 
kancionálu  Šamotulského  a  vedl  hned  potom 
druhé  vyd.  Ivančické;  sám  měl  ve  sbírce  té 
pět  písni.  Na  index  dostal  se  jakýsi  jeho  spis, 
jinak  neznámý,  Otázky  Jana  Bohuslava  a  Vácd, 
S-a  o  svátosti  večeře  Páně,  Prof.  O.  Hostinský 
(ve  sp.  J.  Blahoslav  a  J.Josquin)  př' čítal  mu 
t.  zv.  Josquinovu  » Muziku*,  ale  L.  Dolanský 
(v  »List.  fil.c  XXVIII.  17-24)  poukázal  na  ně- 
které neshody  při  tom  autorství,  zejm.  nedo- 
statek znalosti  češtiny  u  původce  oné  knihy, 
jíž  S-ovi  přičítati  ucízc  (Jir.,  11,  240).  JSk^ 
2)  S.  Zachariáš,  kněz  bratrský  a  správce 
tiskárny  kralické  (f  8.  břez.  15961,  ordinován 
v  Slavkově  1581,  pak  spravoval  sbor  kralický 
s  tamní  tiskárnou,  při  níž  byl  asi  již  dříve 
zaměstnán,  nebof  na  kancionále  Ivančickém 
z  r.  1576  čtou  se  počáteční  písmena  jeho 
jména.  V  Kralicích  pak  pod  jeho  vedením 
v\ konána  řada  prací  neméně  znameniKch: 
Žaltář  1581  a  1583,  Žalmy  Strejcovy  (1587), 
Posti  lla  Kapitova  (1586),  foliový  kancionál 
(1594).  ale  především  Šestidílná  bible  at.xv. 
malá  bible  jednodílná  (1596)^  k  o  tom  svědčí 
na  konci  položený  znak.  Tisk  její  vyrovná 
se  kterýmkoli  slavným  tiskům  cizím,  a  jii 
doba  jeho  nazývá  ji  »památkou  přeušlecn- 
tilou*.  Brzo  po  dokonaní  této  knihy  S.  ze- 
mřel, bývaje  několik  let  před  tím  opětovně 
churav  a  těžce  nemocen.  Po  všecku  doba 
svého  působení  v  Kralicích  S.  těšil  se  i  zvláštní 

f>řizni  Karla  z  Žerotina,  jenž  v  listech  z  těch 
et  Často  naň  vzpomíná,  svěřuje  mu  nejednou 
důležitá  i  odpovědná  jednání  (Jireček^  II, 
240  si ).  ^  JNk. 

Solins^en,  kraj.  město  v  prus,  vlád.  obv. 
dUsseldortském  nad  ř.  Vuperou  a  pH  icL 
dr.  Lennep-S  -Hilden-DUsseldorf  a  Ohligs- 
S.- Vohwinkel,  má  46.260  obyv.(l900),  obvod, 
soud,  cel.  úřad,  obchod,  komoru,  dva  katol. 
a  dva  evang.  kostely,  klášter  milosrd.  sester, 
nemocnici,  sirotčmec,  ^mnasium,  pobočku 
Říš.  banky;  továrny  na  papír,  smirek,  sou- 
částky k  šněrovačkáQ),  mýdlo,  lihovary,  pivo- 
vary; tu  a  v  okoli  hlavní  a  důležité  středisko 
výroby  želez,  a  průmyslu  ocelového.  Jest  zde 
asi  40  továren  na  zbraně,  nože,  vidličky, 
nůžky,  vývrtky  a  na  chirurgické  nástroje, 
kteréžto  výrobky  daleko  široko  se  vyvážejí. 
Počátek  tohoto  průmyslu  sahá  daleko  do 
středověku. 

Solinus  Gaiusjulius,  římský  grammatík 
z  III.  stol.  po  Kr.,  jenž  napsal  v  oHuvě  stro- 
jené dílo  Collectanea  rerum  memovahVium. 
Jest  to  vlastně  popis  sen»ě,  v  němi  vycháxi 
se  od  Ř.ima  a  Itálie  a  jedná  dále  o  Řecku , 
Hellesppntu,  Pontu,  Germanii,  Gallii.  Bri- 
tannii,  Hispanii,  Africe  a  Asii.  S.  chtěl  po^ 
skytnouti  zábavné  lektury,  pročež  obrací  zřeni 
své  k  památnostem  a  kuriositám,  k  zvláštno- 
stem obyvatelstva,  zvířat,  stromů  a  nerostů. 
Vše,  co  podává,  jest  váženo  odjinud.  Z  ncj- 
větší  části  jest  pramenem  jeho  Pliniova 
Naturalis  Historia,  ní)in:o  nt  však  i  autor  jiný, 
snad  Suetonius.  Spis  S-nův  byl  od  následa- 
I  jící  generace-  hojně  čten-  Nacházíme  s) opy 
I  jeho  u  Servia,  Augustina,  Capelly,  Prisciana 


Solipsismus  —  SoUicitovati. 


645 


a  Isidora.  I  ve  atředovéku  byl  knihou  obli- 
benoa*  V  VL  stol.  byl  spis  ten  přepracován 
od  kohosi  a  nadepsán  Polyhistor,  Také  to- 
muto Dřepracováni  dostalo  se  hojně  čtenář- 
stva. Poslední  vvdáni  S-ova  spisu  jest  od 
Th.  Mommsena  (Berl.,  1864,  po  druhé  1895). 
Srv.  téi  Claudia  Salmasia  Exercitationes 
Plinianae  in  S  ni  Polyhistorem  (Pař..  1629, 
2  sv.;  2.  vyd.  od  Pitisca,  Utrecht,1689).  RN. 

Solip«tniiis  (z  lat.  so!us  =  jediný,  ipse=i 
sám),  jest  náhled  filosofický,  podle  néhož 
existence  náleži  jen  mně,  jakoi  samojediné  by- 
tosti, a  vše  ostatní  (příroda  i  ostatní  individua) 
jest  toliko  mou  představou.  Krajní  idealismus 
jest  povždy  solipsistický.  Srv.  Egoismus. 

Bolipsiíité,  i  lat.,  tolik  jako  sobíci,  ego- 
isté,  lidé  jediné  na  sebe  myslicí  (5o/tfs » je- 
diný a  ipse  mm  sám). 

Éolis  Virgtl,  ryjec  a  malíř  něm.  (*  1514 
v  Norimberce  —  f  Í562  t.).  Malby  jeho  jsou 
velmi  vzácné,  za  to  rytin  zachovalo  se  přes 
650,  z  nichž  nejlepší  jsou  řada  franc.  králův 
od  Faramunda  ai  po  Jindřicha  III.  (sjoštem 
Ammánem)  a  illustrace  k  Ovidiovým  Meta- 
morfosám.  Pro  svoje  kresby  vybíral  sujety 
z  klasšické  mythologie  a  historie,  ale  kreshl 
také  scény  náboženské  a  z  obecného  života. 
V  rytinách  přibližuje  se  slohu  a  zpflsobu 
DQrerovu,  pozdéji  však  imitoval  naprosto 
Vlachy  upadaje  v  bezvýznamnou  manýru. 
R.  1886  vydáno  bylo  v  Mnichově  facsimile 
jeho  Wappenbúchletn,  —  Také  jeho  bratr  neb 
syn  Nik  las  8.  vynikl  jako  ry^ec  a  vydal  15 
llstfl  s  obrazy  slavnosti  při  námluvách  a  za- 
snoubení vévodkyné  Lotrinské  s  vév.  ba- 
vorským Vilémem  V,  r.  1568. 

de  Solil  Francisco,  maliř  špan.  (*  1629 
▼  Madride  —  t  1684  t.)  Již  r.  1647  maloval 
podle  vlastni  komposice  obraz  pro  klášter 
Villarubía  de  los  Oj  os,  čímž  na  sebe  obrátil 
pozornost  krále  Filipa  i  V.  Přes  četné  zakázky 
nemaloval  však  mnoho,  jsa  velmi  zámožný  a 
vétiina  jeho  nečetných  obrazfi  byla  určena 
pro  HSzné  kláštery  madridské.  Hlavni  z  nich 
jsou:  Nanebevxfti  P.  Marie  (v  klášteře  del 
Frado),  Představení  pe  chrámě  (u  sv.  Mikuláše 
v  Alkale),  dva  velké  olt.  obrazy  u  domini- 
kinek  de  Laura  ve  Valladolidu  a  Viděni  sv, 
MaH  Magdalény  (v  Rremitáži  petrohrad.). 

Sollfllan,  ves  v  C,  viz  Sulislav. 

SoUste  (sólista),  hudebník  neb  zpěvák 
sólové  partie,  hrající  neb  zpívající,  tedv  só- 
lový hudebník  neb  sólový  zpévák.  —  V  my- 
slivost! hlavní  chrt,  který  bez  přispěni  ji- 
ných psů  sám  zvěř  uloví.  čm, 

de  Solili  y  Sibadsnelra  Antonio,  hi- 
storik a  básník  ápan.  (*  1610  —  f  1686).  Stu- 
doval ve  svém  rodišti,  pak  práva  v  Sala- 
mance.  Byl  sekretářem  v  soukromých  služ- 
bách, pozdéji  stal  se  sekretářem  krále  r  ilipa  I  V. 
a  konečné  ^1666)  historiografem  španělské 
kolonisace  v  Indii.  K.  1667  vstoupil  do  řádu 
jesuitského.  Jeho  hlavním  dílem  historickým 
jest  HistO'{a  de  la  conquista  de  Mejico  (Maďr., 
1684).  Lyrické  básně  S-ovy  sebrány  a  vy- 
dány byly  v  jediném  svazku  Varias  poesiás, 
sagradas  y  profanas  (Madr.,  1692  a  1732).  Byl 


poslední  z  klassíckých  dramatiků  španěl- 
ských. Dramata  jeho  vydána  ve  sbírce  Co' 
médias  de  A,  de  S.  (t.,  1861  a  1716)  a  nej- 
více vynikají  EXamor  at  uso;  El  alca\ar  del 
segreto;  Gitanilla  de  Madrid  (Preciosa)  a  j. 
Korrespondenci  S-ovu  vydal  Mayans  v  Siscar 
v  »Cartas  morales*  (1733  a  1773).  Některé 
spisy  jeho  vydány  nové  v  »Biblioteca  de 
autores  espafioles*  (v  23.  svazku). 

Bolitaire  fsolitěr],  fr.,  samotář,  pou- 
stevník. Také  ojedinělý,  jednotlivě  zasazený 
neb  vflbec  velmi  veliký  drahokam.  Někdy 
i  ojedinělá  lesklá  hvězda. 

El  BolitarlOy  pseudonym  Calderonův 
(v.  t.  2). 

Solitudo,  lat.,  solKude  Tsolitýd],  fr.,  sa- 
mota, bývá  často  názvem  o  samotě  stojících 
vili  a  zámků;  na  př.  letohrádek  v  Štutgartu, 
zbudovaný  500  m  n.  m.  r.  1763—67  od  vé- 
vody Karla,  vl.  1770— 75  sídlo  známé  Karls- 
schule  (srov.  Schiller,  str.  975  b), 

Solinm,  lat.,  u  Římanů  vysoký  stolec  se 
zadním  a  postranními  opěradly,  jenž  byl 
odznakem  moci  královské.  Dále  stolec,  na 
němž  právníci  sedíce  odpovídali  na  dotazy 
svých  klientů. 

BollTa  Carlo,  hud.  sklad.  ital.(*1792  — 
t  1851  v  Paříži).  R.  1816  napsal  opery  // 
trionýo  di  Bereníct  a  Těsta  di  bron\o,  r.  1818 
Giulia  e  Sesto  Pompeo,  r.  1824  Elena  t  MaU 
vinoy  provozované  dílem  v  Miláně,  dílem 
v  Turíně.  R.  1821  povolán  za  učitele  zpěvu 
na  konservatoř  do  Varšavy.  R.  1832  odebral 
se  do  Petrohradu,  kdež  byl  div.  kapelníkem 
a  do  r.  1841  učitelem  zpěvu  na  škole  dram. 
Pak  odešel  do  Itálie  a  později  do  Paříže,  kde 
zemřel.  Napsal  dvě  tria  pro  piano  a  smyč- 
cové nástroje,  mnoho  skladeb  církevních, 
poloné\u  a  velikou  Školu  y^ěvu, 

BollTar,  solivarna  viz  Sůl. 

Bollve,  také  piěce,  staro  franc.  míra  pro 
stavební  dříví  po  3  pař.  kubických  stopách 
-«010283  m». 

BolJarskiJ  (CosapcslĚ)  Pavel  Feodo- 
rovič,  duch.  spis.  rus.  (♦  1803—  f  1890), 
byl  prot.  bohosloví,  logiky  a  psychologie  na 
hlavním  paedagog.  ústavě  v  Petrohradě  a  jest 
znám  rozsáhlým  dílem  Opyt  biblejskago  slo- 
varja  sobstvennych  imen  (Petrohr.,  1879—87, 
5d.).  Dále  vydal:  Sravstvennoje  pravoslavnoje 
bogoslovije  (2.  vyd.  t.,  1875)  a  j. 

Bolka,  okr.  město  v  Bukovině,  hejtm. 
Gurahumora;  3010  obyv.  (1900)  a  solná 
zřídla.  —  Okres  má  25.192  obyv.  (1900). 

BoUenan,  městečko  v  Dol.  Rakousich, 
v  hejim.  a  okr.  novoměstském  za  Vídni,  při 
stanici  Jižní  dráhy,  má  1872  obyv.,  z  nichŽ 
je  84  Čechův  (1900),  řím.-katol.  kostel,  pš., 
telegraf,  prádelnu  a  ložisko  kamen.  uhlí. 

BoUer  fsoljér],  m.  v  sev.-záp.  pohoří  špan. 
ostrova  Mallorky,  má  starý  kastell  a  8023 
obyv.  (1897),  živících  se  pěstěním  olivy  a 
oránžovníku.  Jeho  přístav  jest  Puerto  de 
8„  6  km  na  sev.-zánad. 

BoUetln,  ves  v  Cechách,  viz  Saladín. 

BoliioitOTati,  z  lat.,  naléhavě  prositi, 
žádati;  solMoitace,  naléhavá  prosba, žá- 


646 


Sollicitudo  omnium  ecclesiarum  —  Solmisace. 


dost;  sollicitant,  žadatel.  —  Sollicitátor, 
kdo  k  právu  dopomáhá,  právní  zástupce 
(srv.  solicitor  v  Anglii);  u  nás  titul  osob 
T  kancel.  advokátních  zaměstnaných  pracemi 
manipulačními  (často  ředitel  kanceláře). 

•ollioitudo  omnium  •ooleiiwrom,  bul- 
la, kterou  papež  Pius  VII.  dne  7.  srp.  1814 
obnovil  řád  jesuitský. 

du  SoUier  [soljél  Jean  Baptisté,  hagio- 
graf  a  historik  belg,  (♦  1669  —  f  1740). 
Vstoupil  do  řádu  jesuitského,  pobyl  v  Říme, 

Sačež  byl  povolán  do  kolleje  bollandistův. 
íčastnil  se  velmi  činné  vydávání  sbírky  Acta 
sanaorum^  věnuje  se  hlavně  patriarchům  alex- 
andrijském. Sem  náleží  jeho  La  Suitě  chrono- 
logique  des  patria*vhes  ď Alexandrie,  Vydal  též 
znova  UsuardovuMart3rrologii(ActaSS.,  1714). 

Solím.,  zkratek  bot.,  jimž  zn^čí  se  botanik 
něm.  August  Soli  man  n,  jenž  zabýval  se 
soustavným  studiem  hub,  o  nichž  psal  do 
odborných  časopisů  v:  »Botanische  Zeitung« 
(1854  a  1863)  a  >Hedwigia«  (1864),  jakož  i  vy- 
dal: Anleitung  \um  Bestimmen  der  essbaren 
Schwámme  Deutschlands  (s  48  tab. ;  Hildburg- 
hausen,  1862). 

Bollmann  August  víz  Solím. 

Šollmus.  ves  v  Čech.,  viz  Žalm  ano  v. 

Sollos^b:  1)S.  Vladimír  Aleksandro- 
vič.  hrabě,  spis.  rus.  (♦  1814  —  f  1882),  byl 
syn  litevsko-pol.  velmože,  usadivšího  se 
v  Rusku,  a  nabyl  velmi  pečlivého  vychování 
v  duchu  franc.  Zdržoval  se  také  často  za  hra- 
nicemi. Ukončiv  r.  1834  studia  na  jurjevské 
universitě,  vstoupil  do  ministerstva  vnějších 
záležitostí  a  sloužil  nějakou  dobu  pří  videň. 
vyslanectví,  načež  přestoupil  k  ministerstvu 
vnitra,  sloužil  r.  1850  na  Kavkaze,  r.  1870  byl 
předsedou  kommisse  pro  reformu  žalářnictví 
a  r.  1877  nalézal  se  při  hlav.  stane  rus.,  aby 
sestavil  deník  carova  pobytu  za  Dunajem 
(Dnévnik  Vysočajšago  prebyvanija  \a  Duna- 
jt^m,  Petr.,  1878).  Maje  náklonnost  k  umění, 
byl  v  blízkých  stycích  s  hudeb,  rodinou 
Wielopolských  a  záhy  počal  zabývati  se  lite- 
raturou, pročež  byl  rád  vídán  nejen  v  salo- 
nech aristokratických,  ale  i  v  kroužcích  spi- 
sovatelů, skupivších  se  kolem  »Otěčestven- 
ných  Zápisek <  z  dob  Bělinského.  Činnost 
literární  zahájil  povídkami  Dva  studenta  a 
Tri  ífcnicha  (>Sovremennik«,  1837).  Neoby- 
čejného úspěchu  dosáhl  povídkou  htorija 
dvuch  kaloš  (>Otěčest.  Zapiskic,  1839),  jíma- 
vou  a  vřele  psanou  historii  uměleckého  ži- 
vota, zničeného  životni  prosou.  Z  ostatních 
jeho  povídek  měly  úspěch  Boljšoj  svět  (1840); 
Aptékarša  (1841)  a  Medvěd  (l«43),  v  nichž 
vesměs  sympathicky  líčí  střední  vrstvy  oproti 
vyšším,  vyznačujícím  se  prázdnotou  a  vněj- 
ším leskem,  a  zejména  větší  práce  Tarantas 
(1845;,  zvláštní  to  směs  belletrie  a  publici- 
stiky, v  níž  bojuje  jak  proti  domácí  zkost- 
natělosti a  nehybnosti,  tak  i  proti  slavjano- 
fílským  tendencím,  založeným  na  zklamání, 
doznaného  pobytem  na  Západě.  V  celku  však 
satira  S-ova  nejde  do  hloubky  a  Bělinskij 
ve  svém  rozboru  díla  posléz  zmíněného  sám 
základní  jeho  myšlenku  prohloubil.  V  1. 1845 


až  1846  vydal  sborník  Včera  i  tegodňa  (2  á.% 
načež  vystoupil  s  div.  pracemi,  jako  Běda  ot 
Héfnago  serdca  (1850);  Činovnik  (1856)  a  j. 
Ve  většině  z  nich  podlehl  časovým  proudům 
a  proto  těšil}^  se  značnému  úspěchu.  Jmeno- 
vitě »Cinovnik<  byl  nadšeně  přijat,  ale  za 
úspěch  nebyl  povděčen  umělecké  hodnotě, 
jako  spíše  tomu,  Že  hověl  tehdejší  náladě 
společnosti,  bičující  po  krymské  válce  sku- 
tečné i  domnělé  vady  a  snaží d  se  o  překot 
reformovati  (srv.  Rusko,  str.  2356).  N.  F. 
Pavlov  podal  skvělý  rozbor  této  hry  (^>Ros. 
Věstnik«,  1857),  ukázav  na  její  vnitřní  bex- 
obsažnost  a  neupřímnost  nadšíených  prokla- 
mací hrdiny  Nadimova.  Po  smrti  3*ově  vy^l 
jeho  román  Čere\  kraj  (>Nov«,  1886)  a  zají- 
mavé upomínky  o  PuŠkinovi,  Gogolovi,  Odo- 
jevském,  Vjazemském  a  j.:  Vospominanija 
(»Istor.  Věstník*).  Belletristické  práce  jeho 
vydány  byly  souborně  v  Petrohr.,  1855—56, 
5  d.  Překlady  některých  povídek  jsou  zejm. 
v  Mikovcově  »Lumíru«. 

2)  S.  Fedor  Lvovič,  hrabě,  maliř  nisk$ 
(t  1890),  vynikl  hlavně  jako  umělecký  rádce 
státních  rus.  divadel.  Jeho  návrhy  oblekův  a 
výpravy  vynikaly  archaeol.  přesnosti  a  bar- 
vitou malebnosti,  kterýmižto  vlastnostmi  ho- 
nosí se  i  jeho  illustrace  k  Puškinově  po- 
hádce o  »Zlatém  kohoutku*,  illustrace  ke 
sborníku  národ,  písni  N.  Lopatina  a  j.  Psa) 
také  básně.  Snk. 

SoUowlts  viz  Sála  více. 

Bolmlsaoe  slula  zvláštní  hudební  rocthoda 
ve  středověku,  po  celá  století  obvyklá  a  na 
theorii  církevních  tónů  nezávislá,  kterou  učili 
se  žáci  stupnicím  a  intervalům  hudebním  na 
základě  (t.  zv.  aretinských)  slabik  Mt,  re,  mi, 
Ja^  solt  la.  Zpívati  tyto  slabiky  při  cvičeních 
bez  textu  slulo  solmisovati  nebo  solfeg- 
giovati.  Tóny  hudební  nedělily  se  totiž  na 
oktávy,  nýbrž  na  soustavy  po  šesti  tónech 
tvoříce  t.  z  v.  hexachord,  jemuž  základem 
byla  stupnice  tvrdá.  Základní  tón  každé  stup- 
nice slul  pak  ut,  druhý  stupcA  re  atd.  talc, 
že  slabiky  uvedené  v  C-dur  značily  cde/ga^ 
v  F-dur  fgabcdf  v  G-dur  gahcde  a  tóny 
neměly  jmen  stálých  měníce  se  podle  stup- 
nice. Hexachord  c-a  slul  hexachordum 
naturale,také  cantus  naturalis,kdec=atf» 
g-e  hex.  durum  čili  cantus  durus,  kde 
g=tut,  h  =  mi,  posléze  f-d  hex.  molle  č. 
cantus  mol  lis,  kde  /  =  wř,  6  =/tf.  Tři  uve- 
dené polohy  hexachordu  ut-la  pokládány  za 
reální,  dále  byvše  rozvedeny  v  t  zv.  musica 
ficta.  Měnlivé  pojmenováni  tónů  slulo  ve 
staré  nauce  hudební  mutace.  Jakmile  totiž 
hexachord  byl  překročen,  zpívána  stupnice 
dále  a  musila  nastoupiti  změna  jména  tónu, 
a  to  podle  pravidla:  půltón  musi  býti  vidy 
označován  mi-ja;  zpívalo-li  se  tedy  od  c(ttt} 
do  a  (la)  a  dále  h-c,  oba  tyto  tóny  označeny 
mi 'fa: 


ut  re  mi 


(U) 
fa  sol-  re  mi  fa 


Solmona  —  Solnís. 


647 


Zpivalo-li  ac  váak  b-c-d,  slabiky  mi  fa  připa- 
daly nz  a  b 

*  (sol) 

ut  re  mí  fa  re  mi  fa  sol  la 

a  tak  podobně  dále.  Aby  začátečníkům  v  s*ci 
nesnadná  tato  soustava  byla  usnadněna  a 
jakožto  pomácky  mnemotechnické  uiivalo 
se  později  t«zv.  harmonické  č.  guidonské 
ruky,  zvané  podle  Guidonaz  Arezza(v.t.2), 
ktei^  prýs-ci  vynalezl, ačkoli  s  jistotou  tvrditi 
to  nelze,  nebof  pfimi  žáci  Guidonovi  o  tom 
se  nezmiňuji  a  teprve  Joannes  Cotton,  scho- 
lasticus  v  kláátefe  sv.  Matouše  v  Trevíru,  vy- 
pravuje prvý  ve  svém  traktáte  Joannis  Cot- 
tonis  Musica  o  guidonských  slabikách.  Avšak 
Guido  svoji  naukou  o  intervalech  dal  asi 
podnět  k  s-ci.  Ve  svém  Micrologu,  kde  mluví 
o  intervalech,  uvádí  tonus  (celý  tón)  a  semi- 
tonus  (pfiltón)  a  šest  intervalů,  velikou  a 
malou  sekundu , velikou  a  malou  tercii,  kvartu, 
v  novějším  opise  téhoi  i  sextu  a  oktávu,  po- 
znamenávaje^ ie  tyto  zřídka  se  vyskytuji.  Tyto 
pokyny  zakládající  se  na  tehdejší  praxi  zpěvu 
přiměly  asi  žáky  Guidonovy,  tehda  po  celé 
Evropě  roztroubené,  k  s-ci,  spořádání  daného 
materiálu  tónového  v  hexachordy  a  k  vyná- 
lezu harmonické  ruky  (v.  t.).  Znal-li  žák 
tuto  ruku,  mohl  všecky  intervaly  a  stupnice 
v  pravém  slova  smysle  spočítati  na  prstech. 
Gutdo  prý  také  užíval  uvedených  slabik  po- 
dle svatojanského  hymnu  Paula  Diacona, 
také  Wiufried  neb  Warnefried  zvaného  (730 
až  800)  v  němž  melodie  počíná  se  tónem  c 
[Ut)  stoupajíc  každou  následující  řádku  o  tón 
výše,  čímž  byla  zvlášt  vhodným  cvičením  ve 
zpěvu. 


Ut  queantla  -  xis  K^-so-na-re   fí-bris 


Mi   -    -    ra 


gc  -  sto-rum      Fa-mu-li  tu    -    o  -  rum 


^zzžLJ^-tfi:^-: 


Sol  -    *  ve 


m 


r-^ 


•^    g 


pol-lu-  ti 


/.^•bi-i    re-a    -    tum 

1 


San-cte  lo-an  -   nes. 


Když  však  místo  hexachordu  nastoupila  oktáva 
a  materiál  tónový  se  rozšířil  i  tóny  chroma- 
tickými,  musil  veškeren  těžkopádný  apparát 
mutace  ustoupiti,  ač  s  počátku  (v  XVI.  stol.) 
pomáhali  si  tím,  že  přidali  jakožto  jméno 
sedmého  stupně  {h  a  6)  slabiku  52  (počáteční 

f»ísmena    posledního   řádku   hymny   Sancte 
oannes).  Tím  také  byla  s.  asm  spojená 
mutace  učiněna  nepotřebnou  a  zároveň  na- 
byli sedmera  slabik  pro  sedm  stupňův  oktávy, 
a  tudíž  pevných  ustálených  jmen  pro  všecky 
tóny,  nadále  užitečných  toliko  pro  tvorbu 
hlasu  a  tónu.  Jména  tato  ustálila  se  u  všech 
hudebních  národů  vyjma  u  Němcův  a  podle 
nich  i  u  nás,  ježto  v  Německu  s.  nikdy  ne- 
byla oblíbena.   NaŠe  pojmenování  tónu  hu- 
debních je  sice  jednodušší,  ale  za  to  méně 
zpěvné.  Italové  jmenují  první  stupeň  do  místo 
Mř,  zejména  pro  libozvuk.    S.  s  mutací  ještě 
do  XVIII.  stol.  hájila  svoji  existenci  nalé- 
zajíc stále  horlivé  zástupce,  jakým  byl  na  př. 
Buttstett  (Ut  re  mi  fa  sol  la,  tota  Musica  et 
Harmonia  aetema,  oder  Neu  eróffnetes,  altes, 
wahres  einziges  fundamentům  musices  atd., 
Erfurt,  1717),  jejž  však  dokonale  porazil  Mat- 
theson  (Das  beschQtzte  Orchester,  Hamburk, 
1717).    Hned  když  harmonická  ruka  a  s  ni 
spojené  pojmenování  not  pozbyla  platnosti, 
vyskytly  se  různé  návrhy  pro  jinou  abecedu 
tónovou.  Tak  ok.  r.  .1550  belgický  skladatel 
•  Hubert  Waelrant  zaváděl  t.  z  v.  belgickou  s-ci 
I  čili  bocfdisaci  podle  slabik  bo^  ce,  di^  ga, 
j  lo,  ma,  ni  jakožto  jmen  tónových,  kdežto  ba- 
vorský dv.  hudebník  Anselm  Flanderský  pro 
H  volil  jméno  si,  pro  B  však  bo  (H  i  B  po- 
kládány  za  tóny   základní).    Henri  van   de 
Putte,  zvaný   Puteanus    (Dupuy)   navrhoval 
pro  //jméno  bi  (Modulata  Pallas,  1699),  Adri- 
ano Banchieri  ba  (Cartella  musicale,  1610), 
Španělský  mnich  Pedro  ďUrenna  (ok.  r.  1620) 
ní.  R.  1628  Daniel  Hitzler  (t  1635)  navrhoval 
pro  naše  tóny  ABC D E F G  jména  la  be ce 
de  me  tege  (t.  z  v.  bebisace),  Graun  r.  1750 
zaváděl  t.  z  v.  damenisaci  podle  slabik  da 
me  ni  po  tu  la  be  pro  stupnici  C-dur.  Ze  vŠech 
těchto  návrhů,  zahrnovaných  obecným  jmé- 
nem bob  i  sace,  žádný  se  neujal,  mimo  po- 
jmenování si  pro  tón  //.  Ještě  budiž  uvedeno, 
že  také  Řekové  měli  jakýsi  druh  s.  při  svých 
cvičeních  ve  zpěvu   užívajíce  pro  Čtyři  tóny 
tetrachordu  slabik  xa  zrj  tco  tt  (ta,  té,  tó,  te). 
Bolmona  viz  Sulmona. 
Bolms,  jméno  staroněmecké  rodiny  dílem 
hrabécí,  dílem  kníieci,  jež  nazývá  se  tak  po- 
dle řičky  S.,  pobočky  ř.  Lahny    Nejstarším 
známým  členem  rodiny  této  byl  Marquard  I. 
hrabě  ze  S-u,  připomínaný  po  prvé  r.  1129. 
Ve  znaku  měl  modrého  lva  ve  zlatém  poli. 
Po  smrti  hraběte  Otty  (r.  1409)  S-ové  roz- 
dělili se  ve  dvě  pošlosti,  nazvané  podle  jeho 
synů  Bernarda  (f  1459)  a  Jana  (f  1457), 
A,  Pošlost   Bernardova  čili   S.-Braun- 
felská    (podle    hradu    a    města    Braunfels 
u  Wetzlaru  v  Porýnsku).  Tato  časem  rozdě- 
lila se  ve  tři  linie,  z  nichž  podnes  udržela 
se  pouze  linie  Greiffensteinská,  jež  r.  1693 
přijala  název  BraunfelF.  R.  1742  povýšena  do 


648 


de  Solms  —  Solná  daň* 


stavu  říšských  knížat,  r.  1743  uznána  ▼  kur- 
ňršství  Sasicem,  r.  1783  zavedena  v  ni  primo- 
genitura, od  r.  1820  jsou  náčelnici  této  linie 
dědičnými  členy  první  komory  ve  velkové- 
vodstvi  Hesském,  od  r.  1847  dědičnými  členy 
panské  kurie  sněmu  pruského.  Dnes  jest  je- 
jím náčelníkem  kníže  Jifi  Bedřich  ze  S.- 
Braunfelsu  (♦  1890),  jehož  residencí  jest 
Braunfels  a  jehož  statky  mají  výměru  514  km*. 
K  této  větvi  náležel  též  princ  Karel  ze  S.- 
Braunfelsu  (*  1812  -  f  1875),  rak.  pod- 
maršálek,  syn  princezny  Bedřišky  Meklen- 
bursko- Střeíické  z  jejího  druhého  manželství 
s  Bedřichem  Vilémem  ze  S.-Br.  (t  1814), 
nevlastní  bratr  Jiřího  V.,  posledního  kr.  han- 
noverského, na  nějž  působil  ve  prospěch  Ra- 
kouska; jeho  synové  jsou  katolíci  a  jsou  ve 
službách  rak. 

B.  Pošlost  Janova  (S.-Lich)  rozdělila  se 
r.  1544  na  dvě  větve,  a)  Větev  S.-Hohen- 
solms-Lich.  Zakladatelem  jejím  byl  hrabě 
Reinhard  I.  (»  1^91  —  t  1562),  jenž  držel 
Lích  ve  velkov.  Hesském  a  Hohensolms 
u  Wetzlaru  v  Porýnsku.  Kolem  r.  1560  větev 
tato  rozdělila  se  v  linie  S.-Hohensolms 
a  S.-Lich,  ale  po  vymření  této  r.  1718  při- 

Í'ala  prvá  celkový  název  S.-Hohensolms* 
vich.  R.  1792  povýšena  do  stavu  říšských 
knížat,  od  r.  1847  jsou  náčelníci  její  dědič- 
nými členy  panské  sněmovny  pruské.  Hlavou 
teto  větve  jest  kníže  Karel  ze  S»-Hohen- 
solms-Lichu  (♦  1866),  jenž  jest  též  dědičným 
členem  první  komory  hesské.  Sídlí  v  Lichu 
a  má  statků  ve  výměře  220  km\  b)  Větev 
S.-Laubach.  Zakladatel  její  byl  hrabě  Otto, 
bratr  zakladatele  větve  předešlé.  Jeho  syn 
získal  dědictvím  Sonnenwalde  v  Dolní  Lu- 
žici, Pouch  ve  vév.  Saskem,  Rttdelheim  v  Po- 
rýnsku, Asscnheim  ve  velkov.  Hesském  a 
Laubach  rovněž  v  Hessích.  Po  smrti  hraběte 
Jana  Jiřího  I.  ze  S  Laubachu  (1600)  větev 
tato  rozdělila  se  ve  dvě  linie,  totiž  Sonnen- 
waldskou  a  Baruthskou.  I.  Linie  Son- 
nenwáldská.  Zakladatelem  byl  hr.  Jin- 
dřich Vilém  ze  S.- Laubachu,  jenž  držel 
Sonnenwalde  a  Pouch  (♦  1583  —  f  1632), 
Po  smrti  hrabete  Otty  Viléma  ze  S.-Son- 
nenwalde  (♦  1701  —  f  1737)  vznikly:  1.  Ra- 
tolest S.  Rosa,  založená  hrabětem  Kar- 
lem Jiřím  Jindřichem  ze  S.-Sonnen- 
walde  (*  1728  —  f  1796).  Drží  panství  Rosa 
u  Meziboru  a  Naundorf  ve  vév.  Anhaltském. 
Dnešní  hlavou  jest  hrabě  Vilém  Karel  ze 
S.-SonnenwaIde-R5sa  (♦1828).  2.  Ratolest 
S.  -Sonnenwalde,  založená  hrabětem  V  i  k- 
torem  Bedřichem  ze  S.-Scnnenwalde 
(*  1730  —  t  1783).  Drží  panství  Sonnenwalde 
a  Alt-Pouch.  R.  1854  získala  dědičné  člen- 
ství pruské  panské  sněmovny.  Dnešní  hlavou 
její  jest  hr.  Petr  Kli  ment  ze  S.-Sonnen- 
walde  (*  1840).  H.  Linie  Baruthská.  Za- 
kladatel její  byl  hr.  Jan  Jiří  II.  ze  S -Lau- 
bachu,pán  na  WiWenfelsu  a  Baruthu  (*  1591  — 
t  1632).  R.  1635  získala  panství  Ródelheim 
a  Asscnheim,  r.  1665  pak  rozdělila  se  na  tři 
ratolesti:  1.  Ratolest  S.-ROdelheim  a 
Asscnheim.    Zakladatelem    byl    hr.    lan 


August  ze  S-R6delhcima  (♦  1623  —  f  1680). 
R.  1820  získala  dědičné  členství  první  ko- 
mory v  Hessích,  později  v  pruské  panské 
sněmovně.  Hlavou  její  jest  nyní  hr.  Fran- 
tišek  ze  S.-R6delheimu  a  Assenheimu 
(♦  1864).  2.  Ratolest  S.-Laubach.  jejímž 
praotcem  byl  Jan  Bedřich  hr.  ze  S.- Lau- 
bachu, pán  na  Wildenfelsu  (♦  1625  —  f  1696). 
Rozdělením  jeho  statků  mezi  syny  vznikly 
dvě  podružné  linie,  totiž  S.-Laubach  a  S.- 
Wildenfels;  ona  jest  usedlá  v  Hessidi, 
tato  v  král.  Saskem.  Z  této  rodiny  pochází 
hr.  Hermann  S.-Laubach  (v.  níie).  3.  Kní- 
žecí ratolest  S.-Baruth,  již  založil  hrabě 
Bedřich  Sigismund  I.  (♦  1627  —  1 1696). 
Tato  linie,  držící  statek  Baruth,  má  od  r.  1854 
právo  dědičného  členství  v  pruské  panské 
sněmovně  a  r.  1888  byla  povýšena  do  prus- 
kého stavu  knížecího.  Hlavou  její  jest  dnes 
kníže  Bedřich  Heřman  (♦  1863).  —  Srv.: 
Graf  zu  S.-Laubach,  Geschichte  des  Grafcn- 
u.  Fůrstcnhauses  S.  (Frankf.  n    M.,  1865). 

de  Solms  Marie-Thérése  viz  Bentzon. 

von  Solms  Marie,  hraběnka,  viz  Ratt az- 
ziová  Marie. 

Bolms-Ziattbaoh  Hermann,  hrabě,  bo- 
tanik něm.  (^*  18^2  v  Laubachu),  vystudoval 
v  Giessťch,  BerHné,  Freiburce  a  v  Gencvč, 
r.  1868  stal  se  docentem  v  Halle,  r.  1872 
mimoř.  prof.  ve  Štrasburce,  r.  1879  řád.  prof. 
v  Gotinkách,  od  r.  1888  jest  prof.  a  ředite- 
lem bot.  zahrady  ve  Štrasburce.  R.  1866  byl 
na  studijní  cestě  v  Portugalsku,  r.  1883—84 
na  Jávě.  Od  r.  1889  vydává  s  Wortraannem 
odborný  časopis  bot.  »Botanische  Zeitung< 
(v  Lipsku).  Vynikl  hlavně  studiemi  o  jevno- 
snubných  rostlinách  cizopasných.  Z  Četných 
jeho  prací  zvláště  sluší  uvésti:  De  Lathráeae 
generis  poHtione  (Berl.,  1865);  Vebtr  den  Bau 
und  die  Entwickelung  der  ErnáhrungsorgAne 
parasitischer  Phanerogamen  (t.,  1867—68);  /» 
FamVie  der  Lennoaceen  (Halle,  1870);  Ueber 
den  Bau  der  Samen  in  den  Familien  der 
Rajflesiaceae  und  Hvdnoraceae  (Lip.,  1874); 
Ueber  den  Bau  von  BlúU  und  Frutht  in  der 
Familie  der  Pandanaceae  (t.,  1878):  CoraiUna 
(Monograpbie,  Neap.,  1881);  fííerkunft,  Domes* 
tikat  ion  und  Verbreitung  des  gewOhnlichen 
Feigenbaums{GoX\TÍky, 19,^2)]  Die  GescMechter- 
differen\ierung  bei  den  Feigeftbáumen  (Lip., 
1885);  Einleitung  in  die  Palceophytologie  (t., 
1887);  fínmat  und  der  Ursprung  des  kulti- 
vierten  Afelonenbaums^  Carica  Papara  (t  ,  1889). 

Solná  daň,  t.j.  daň  z  kuchyňské  soli,  bý- 
vala daní  již  od  starověku  oblíbenou.  Znali 
ji  již  Židé,  Řekové  a  Řimané.  Ačkoli  sfil  ja- 
kožto předmět  všem  lidená  bez  rozdílu  jejich 
poplatné  způsobilosti  nevyhnutelný  nehodí  se 
dobře  ke  zdanění,  následkem  Čehoi  s.  d.  jest 
vlastně  jakousi  daní  z  hlavy,  uvalo7ána  bý- 
vala na  sůl  daň  zvláště  proto,  že  dalo  se  do- 
síci  velikého  výtěžku  při  nákladu  jpomérně 
nepatrném.  Produkce  soli  soustředí  se  tolii 
obyčejně  jen  na  několika  málo  místech  státu, 
čímž  vybírání  daně  z  ní  velmi  se  usnadi^uje. 
S.  d.  udržela  se  tak  ve  finančních  sousta- 
vách jednotlivých  státfiv-,aŽ  podnes.  Jen  tam 


Solná  komora  —  Solncev, 


649 


kát  finanční  sou&tavy  měly  větši  zřetel  na 
nemajetné  tHdy  lidu,  s.  d.  byla  odstraněna. 
Zruáena  byla  s.  d.:  r.  1825  v  Anglii,  1844 
v  Norska,  1846  v  Portugalsku,  1871  v  Belgii, 
1880  v  Rusku*  V  Anglii  pHspěl  ke  zrušeni 
t-oé  d*ě  i  zřetel  k  rozvoji  chemického  prů- 
myslu, při  nčmi  bylo  potřebi  soli.  Ze  soli 
pro  dobytek,  ke  hnojeni  a  živnostenské  se 
totiž  v  iednotlivých  státech  daň  vábec  ne- 
platí nebo  se  vyměřuje  daň  nižsi.  S.  d.  ob- 
jevuje se  v  rozličných  formách.  V  souvislosti 
se  solným  regálem  vyvinul  se  v  některých 
státech  monopol,  a  to  jak  tržebný  tak  vý- 
robní. Jinde  objevuje  se  forma  daně  pro- 
dukčnL  Při  soustavě  monopolové  zavedena 
bývala  t.  zv.  solná  konskripce,  jež  zále- 
žela v  tom,  že  kaž  tá  rodina  byla  povinna 
podle  počtu  svých  členů  koupiti  ze  státních 
skladišf  jisté  množství  soli,  nesměla  však  sůl 
prodávati  dále.  Konskripce  zavedena  byla 
na  př.  ve  Francii  (zrušena  r.  1790;  viz  či. 
Gabella,  sir.  807),  v  Prusku  (od  r.  1719  do 
1816),  v  Sasku  (trvala  až  do  r.  1840)  a  j. 
V  zemích  rakouských  byla  až  do  r.  1829  pro- 
dukce i  obchod  solí  (zahrnujíc  v  to  i  drobný 
prodej)  monopolisovány.  R.  1829  však  pro- 
dej prohlášen  byl  volným.  Podle  celního  a 
monopolního  řádu  z  11.  čce  1835  (§  381)  pří- 
sluší státu  výhradní  okkupačni  právo  v  pří- 
čině kuchyňské  soli,  af  již  se  vyskytuje  čistá 
čt  smíšená  s  jinými  látkami.  Objeví-li  se 
někdo  solný  pramen  nebo  ložisko  solí»  vlast- 
ník, resp.  uživatel  pozemku  jest  povinen  do 
90  dnů  podati  o  tom  zprávu  úřadu,  aby  stát 
užil  svého  práva  okkupačniho. 

0Ola4  komora  {Salikammergut)  nazj^vá 
se  v  áiráim  slo\a  smysle  jižní  čásf  Horních 
Rakous  vybíhající  jnezi  Salcpursko  a  Štýr- 
sko, přilehlé  části  Štýrska  (okolí  města  Úže 
\Am$$€e\  a  Salcpurska,  tedy  asi  poříčí  horní 
Travný.  Celková  rozloha  činí  2350  km}.  V  už- 
ším slova  smysle  rozumí  se  S-nou  k-rou 
jetemi  oblast  hornorakouská  o  680  km*  vý- 
měry. Kraj  tento,  jednak  sv^m  bohatstvím 
solí,  jedn  líc  krásami  přírodními  a  částečně 
také  se  stanoviska  archaeologického  památný, 
každým  létem  láká  k  sobě  ohromný  počet 
výletníků,  jsa  z  nejčetněji  navštěvovaných 
středisk  turistických.  Ne  neprávem  přikládá 
se  mu  název  »rakouského  Švýcarska*.  Celá 
S.  k.  prostoupena  jest  severními  Alpami  vá- 
pencovými, jež  rozkládají  se  po  obou  stra- 
nách řeky  Travný.  Hluboké  kotliny  horské 
naplňují  vod  v  čelních  jezer  (40).  Největší 
v^e  dosahu/í  hory  S  né  k-ry  na  jihu  mezi 
EÍnii  a  Travnou,  kdež  do  výše  29%  m  vznáší 
se  Dacbstein  a  do  2944  m  Thorstejn,  oba 
ledovci  obklíčení.  Odtud  na  východ  vypínají 
se  Alpy  zvané  v  užším  smysle  slova  Komorní 
(S<U\kammerf(utalpen  n.  Kammeralpen).  Dolina 
úiská  odděluje  Komorní  Alpy  od  Mrtvého 
pohoří  {7 oteš  Gebirge)  a  Velikého  Predélu 
(Orosser  Prieí,  2449  m).  Mezi  Travenským  a 
Atferským  jezerem  pnou  se  Pekelné  hory 
{Hůilengebirge).  Od  Thorstcinu  směrem  se- 
verním po  hranici  Horních  Rakous  se  Salc- 
purskem   rozkládá  se   několik   hřbetů   hor- 


ských ;  z  nich  vystupují  některé  vrcholy  i  přes 
2000  m  (Donnerkogel  2052,  Gamsfeld  2024  m). 
Na  severozápadě  nade  třemi  jezery  trčí  do 
výše  1780  m  Schafberg  proslulý  svou  vy- 
hlídkou. Vodopisně  S.  k.  takořka  úplně  ná- 
leží k  poříčí  řeky  Travný,  jež  jednak  sama 
tvoří  několik  jezer  jednak  přítoky  svými 
odvádí  vodu  některých  jiných  jezer  S-né  k-ry. 
Hlavni  pramen  vytéká  z  jezera  Komorního 
{Kammerseé)  do  Toplického  {^Toplit\seé)  a  od- 
tud do  Grundelského  a  sluje  Travná  Grun- 
delská;  diuhý  pramen  nazývá  se  Travná  Staro- 
úžská  (protéká  Staroúžským  jezerem);  třetí 
pramen  vytéká  z  jezera  ódensee  zvaného. 
Všechna  tato  jezera  jsou  ve  Štýrsku.  Jakoby 
v  srdci  S-né  k  ry  leží  nádherné  jezero  Hall- 
stattské,  do  něhož  ústí  potok  Gosavský 
(Gosaubach)  odvádějící  vodu  hluboko  v  klinu 
hor  ukrytých  jezer  Gosavských.  U  lázni  Ischlu 
Travná  přijímá  s  levého  břehu  Ischl,  výtok 
jezera  Svatovolfgangského  (též  Aberské  zva- 
ného). Utvořivši  ještě  jezero  Travenské,  nad 
nímž  pne  se  do  výše  1691  m  Traunstein,  při 
samém  vstupu  do  úvalu  Velského  přijímá 
konečně  Ageru,  výtok  jezera  zvaného  Irrsee, 
Hésitného  (Mond seé)  a  Atterského.  Obyvatel- 
stvo S-né  k-ry  (okolo  18.000,  aneb,  mlu- 
víme-li  o  S-né  k-oře  v  širším  slova  smysle, 
50.000)  je  napořád  německé;  zabývá  se  cho- 
vem dobytka,  dřevařením,  honbou,  prová- 
děním a  stravováním  turistů;  značná  jeho 
čásf  zaměstnána  jest  dobýváním  soli  a  v  soli- 
varnách  v  Ebensee,  Ischlu,  Hallstattě  a  Úží. 
Celkem  živí  se  tímto  průmyslem  asi  7000  lidi. 
Ročně  nabývá  se  4156  ^  kamenné,  906.715  q 
vyvařené  a  72.647  q  průmyslové  soli.  Většina 
nabyté  soli  zasílá  se  do  Čech.  Nejznámějším 
městem  v  S-né  k  oře  jsou  lázně  Ischl.  Vedle 
toho  jmenovati  jest  Gmunden,  Ebensee,  Hall- 
statt.  Úží.  Hallsiatt  stal  se  památným  nálezy 
archaeologickými,  jež  v  okolí  jeho  byly  uči- 
něny a  podle  nichž  celá  kultura  zvláštními 
znaky  charakteristická  sluje  hallstattskou. 
S-nou  k-rou  probíhá  trať  státní  dráhy  Att- 
nang-Steinach  a  solnokomomí  lokální  dráha 
Ischl-Salcpurk.  Na  Schafberg  vede  dráha 
ozubená.  Po  většině  jezer  jezdi  parníky.  S.  k. 
kromě  obyčejných  silnic  a  cest  má  hojnost 
turisticky  označených  steziček  horských.  O  tu- 
ristu všude  jest  postaráno  hostinci,  vynika- 
jícími však  skoro  napořád  neobyčejnou  dra- 
hotou. -  Srv.  WoerlsReisehandbUcher,  FQhrer 
durch  Salzkammergut;  Griebens  Reisebflcher, 
Oas  Salzkammergut;  MUllner,  Die  Seen  des 
Salzkammerguts  (1896);  G.  Freytag,  Tou- 
risten-Wanderkarte  des  Salzkammergutes 
(1:100.000).  Pp. 

8oln06T  Fedor  Grigorovič,  malíř  a 
archaeolog  rus.  t,*  18oi  —  f  1892),  vzdělal 
se  v  petrohrad.  akademii,  kde  dosáhl  vyzna- 
menání za  obrazy  Selská  rodina  (1824)  a  Dá- 
vejte císaři,  co  jest  cisařavOt  a  co  jest  boiího. 
Bohu  (1S21),  Přičiněním  praesidenta  akademie 
A.  Olenma  S.  věnoval  se  archaeologické 
malbě,  načež  r.  1830  svěřen  mu  úkol  zobra- 
ziti starorus.  památky.  S.  procestoval  za  tím 
účelem  Rusko,  pracoval  v  Novgorodě,  Rja» 


65Ó  Solné  jezero  —  Solnice. 


zani,  Moskvě  a  j.,  při  čemž  učinil  hojně  za- 
jímavých objevu,  jmenovitě  v  moskev.  Oru- 
Žejné  Palatě,  v  Uspenské  a  v  Archangelské 
kathedrále  a  pod.  R.  1835  dosáhl  hodnosti 
akademika  za  obraz  Setkáni  velkokn.  Syjato- 
sláva  s  Joannem  Cimiskem,  K  jeho  návrhu 
restaurovány  staré  pokoje  v  Kremlu  (1836). 
Vedle  jiného  zjistil  původ  t.  zv.  koruny 
Monomachovy,  dovodiv,  že  byla  zhotovena 
v  Řecku  za  cara  Michajila  Feodoroviče,  za 
něhož  byla  zhotovena  také  t.  zv.  koruna  car- 


(Washington,  1882);  Talmagn,  The  Grcat  Salt 
Lake  řSalt  Lake  City,  1900);  Dcut.  Rund* 
schau  f.  Geograph.  u.  Statistik  (Vid.,  27  roč.). 
Viz  Salt  Lake  City.  Su, 

Bolné  prameny  viz  Minerálné  vody. 

Bolnhofen  (Solen  ho  fen),  vesnice  v  ba- 
vorském vlád.  obvodě  Střed,  Francích  v  okr. 
weissenburskéra,  nad  ř.  Altmtihl  při  trati 
norimbersko  -  mnichovské,  má  1  39  obyv, 
(1901).  Ve  zrušeném  kostele  hrobka  žáka 
Bonifaciova,  sv.  Sóly,  zakladatele  benedikt. 


ství  astrachanského,  kdežto  koruna  sibiřská  |  opatstvi,  které  bylo  r.  1534  saekularisováno. 
zřízena  byla  7.a  Alexeje  Michajloviče.  Po  smrti  j  V  okolí  S-u  láme  se  proslulá  solnhofen- 
A.  Olenina  S.  pracoval  pod  přímým  dozorem  ská  břidlice,  náležející  k  svrchní  juře  a 
Mikuláše  I.,  jenž  poslal  jej  do  ÍCijeva.  Zde  ,  pokrývající  až  k  Schwabu  jurský  vápenec  a 
S.  objevil  v  Soňjské  kathedrále  fresky  ze  '  dolomity.  Zaměstnáno  jest  při  tom  asi  1500 
stol.  XI.  a  přičinil  se  o  restauraci  celé  kathe- 1  dělníkfi.  Břidlice  této  užívá  se  na  litho- 
draly  (1851),  Jemu  náleží  větší  čásf  obrazů  '  grafické  kameny,  stolní  desky,  kuželníky, 
v  monumentálním  díle  »Drevnostt  Rossij-  i  dlaždice  a  j.  Obsahuje  zajímavé  zkameně- 
skago  Gosudarstva«  (1846 — 53,  6  d.).  R.  1876  ]  liny,  mezi  nimiž  vynikají  zbytkv  nejstaršího 
na  jeho  počest  ražena  zlatá  medaílle.  V  dě-  |  známého  ptáka  {Archaeopteryx  lithographicus 
jinách  rus.  umění   náleží  mu   čestné  místo  j  Ow.,  v.  t.). 

jako  svědomitému  konservátoru  rus.  památek. '  8olnliof«iuiké  vrstvy  viz  Solnhofen 
Obrazů  těchto  památek  pořídil  veliké  množ-  |a  Jurský  útvar  (svrchní;, 
ství  a  mnohé  z  nich  jsou  skutečnou  vzác- 1  Bolnloe  jsou  budovy  k  uschováni  soli; 
ností.  S.  zachytil  také  národní  lidové  kroje  j  jsou  buď  jednopatrové  nebo  nejvýše  dvou- 
své  doby,  jakož  vůbec  za  mnohé  vděčí  mu  patrové.  Světlá  výéka  pater  bj^vá  min.  2*80  m. 
nejen  rus.  archaeologie,  ale  i  architektura,  Poněvadž  v  s  cích  třeba  uaržovati  vzduch 
jmenovitě  ornamentika  a  ikonografie.  '  úplné   .suchý,    větrají  se.    Průduchy    mívaji 

Solné  Jezero,  angl.  Salt  Lake,  též  Veliké  1 1*60  m  šiř.  a  1*25  m  výš.  Mezi  dvěma  plnými 
S.  J.  (Great  S.  L.),  největší  iez.  v  sev.-amer.  |  vazbami  má  býti  vždy  jedno  okno  výměry 
státě  Utahu,  záp.  od  poh.  Wahsačského,  ve  0*95  m  šíř.  a  1*10  m  výš.  až  1*10  m  a  1*25  m. 
výši  1283  m  n.  m.,  as  56  km  šir.  a  114  km  dl..  Do  s-ic  ukládá  se  sůl  buď  v  bečkách  nebo 
z  větši  části  pouze  1  m  hluboké;  průměr,  v  pytlích.  Veliká  bečka  soli  má  1  m  dél., 
hloubka  4  m.  Má  podobu  obdélníka,  do  ně-  0*7  m  největšího  průměru  a  váží  as  210  kg; 
hož  ze  sv.  vybíhá  poloostrov  uzavírající  Bear  ,  malá  bečka  jest  0*6  m  dl.,  tvaru  komolého 
River  Bay.  Uprostřed  zdvíhá  se  několik  kužele  o  dolním  průměru  0*3  iw,  horním 
ostrovů.  Jezero  nemá  odtoku,  hlavní  přítok  0*35  m  a  váží  as  55  kg.  Tam,  kde  sůl  ne- 
je  Jordán^  spějící  z  jihu  k  jez.  Urahu  (1366  m  přichází  v  nádobách,  zavádí  se  do  obchodu 
n.  m.).  Voda  jeho  obsahuje  množství  ku-  v  homolích  nebo  ve  špalcích.  Homole  soli 
chyňské  ajiných  soli  (22%  proti  247o  Mrtvého  jest  0  35  m  vys.,  dolní  průměr  měří  0*3  m, 
moře).  Ročně  vytěží  se  z  jezera  42.000  t  soli.  horní  0*27  m  a  váži  19  až  25  kg.  Špalek  soli 
Pobřeží  oživeno  je  hejny  vodních  ptáků,  Ži-  jest  027  m  dl.,  0*16  m  šiř.,  0*13  m  vysoký 
vících  se  hmyzem  a  ráčky  zvi.  druhu  Artemia  a  váží  as  4*5  7*i  5  kg.  Zrnitá  sůl  dává  se  da 
ve  vodě  žijícími,  neboť  ryb  v  jezeře  vůbec  |  pytlův  as  0*75  m  dl.,  0*5  m  šir.,  0*3  m  vys. 
není.  Žádné  jezero  americké  nebylo  tak  po- 1  Pytel  naplněný  soli  váží  51  kg.  Na  podlahy 
drobně  zkoumáno  jako  toto.  leví  se  zbytkem  i  s.  nesmi  se  klásti  na  sebe  více  než  6  pytlů 
čtvrtohorního  jez.  Bonnevilleova,  o  jehož  |  nebo  3  veliké  bečky,  v  kterémžto  případě 
někdejším  rozsahu  rovnajícím  se  král.  Čcs-  zatíží  se  1  m*  stropu  800  kg.  S.  mají  býti 
kému  svědčí  bývalé  pobřežní  čáry  ve  výši  budovy  světlé,  suché,  Čisté  a  náležité  vč- 
290  m  nad  nynější  hladinou  jezerní;  voda  trané.  Vzdušní  průduchy  mají  se  snadno 
odtékala  Hadi  řekou  •  Snake  R..  Lewis  Fork).    uzavírati  klapkami.  řka. 

Hladina  nyn.  jezera  stále  kolísala  v  jednotli-  |  Solnioe,  starožitné  město  v  Čechách  při 
vých  obdobích.  Za  rok  stoupá  hladina  jeho  až  |  obou  březích  ř.Bělé(»řeky  Solnické«),  stanice 
do  1.  čce,pak  opět  počne  klesati;  od  35  let  lze  i  rychnovsko-solnické  místní  dráhy,  v  hejtm.  a 
pozorovati  větši  klesání  ncŽ  stoupáni,  kte-  i  okr.  rychnovském,  má  254  d.,  1571  obyv,  č. 
rýžto  rozdíl  činil  22  cm  ročně,  ale  v  1.  1902   (1900),  far.  kostel  Stětí  sv.  Jana  Křt.  z  r.  1681 


až  1905  rozdíl  stoupl  na  30  cm^  tak  že  podle 
výpočtů  zmizelo  by  jezero  ve  40  letech  úplně. 
Příčinou  klesáni  hladiny  vodní  je  stoupající 


(již  ve  XIV.  stol.  far.)  starou  radnici,  4tř.  šk.> 
pš.,  telei^raf,  lékárnu,  panský  chudobinec  zá- 
ložnu, 3  mlýny,  bělidla,  barevny,  valchu  sou- 


spotřeba  vody,  jež  vlévala  se  do  jezera,  na  kenickou,  závody  na  čištění,  barveni  a  pře- 

zavodňování,  tak  že  v  době  sucha  vody  vů-  děni   žíní   a  chlupův   a  výrobu   bavlněného 

hec  nepřibylo.  O  jezeře  zmiňuje  se  po  prvé  zboží,  čilé  punčochářství,  tkalcovstvi,  obuv- 

r.  1689  svob.  pán  la  Hotan,  r.  1843  navštívil  I  nictví,  háčkování,  zemědělství  a  několik  vý- 

je  Kremont  a  v  1.  1849    60  prozkoumal  Stan>-  roč.  trhů.    Alod.  panství  Í2855'39  ha  půdy); 

bur<j.   Srv.  Gilbert,  History  of  Laku  Honnc-  náleží  k  němu  par.  pila  s  mechanickým  ti uh- 

ville,  Report    of  U.   S.|   Geological    Survey  lářstvím,  majetek  Viléma  sv.  p.  K(5nigswar- 


Solmžka  —  Sologub. 


651 


Č.  3t29. 
Znak  métta  Solnice. 


tera.  S.  sama  nemá  vyniká jicich  staveb,  za 
to  však  naléxáme  xde  ulici  s  domy  z  části 
dřevenými,  a  dřevenými  loubimi  Čili  s  podsí- 
němi spočivajicími  na  dřev.  sloupích.  Jinak 
8.  činí  pHvétivý  dojem  na  cizince.  Erb 
roé«t.  (vyobr.  č.  3829):  ve  stříbrném  štítě  dvě 
ěerná  křidla  orlici,  přes  něž  jdou  zlaté  pru- 
žiny s  jetelovými  líst- 
ky. Kdy  a  od  koho  S. 
založena ,  neznámo. 
Ve  XIV.  stol.  příslu- 
šela ke  zboží  skuhro  V' 
skému.  Město  bývalo 
hrazené  o  dvou  bra- 
nách, v  něm  i  okolní 
šlechta  mívala  své 
domy.  Podací  kostel- 
ní darováno  r.  1321 
křižovnikům  zderaz- 
ským,  r.  1359  křižov- 
nikům u  sv.  Kříže 
v  Praze.  R.  1386  S. 
nadána  právem  města  Hradce.  Při  vypuknutí 
válek  husitských  Solničtí  přidrželi  se  roz- 
hodně kalicha,  kněze  a  mnichy  křižovníky 
upálili  a  byli  věrnými  spojenci  sousedních 
Orebitfi  v  Třebechovicích.  Při  straně  pod- 
obojí zůstala  S.  po  celé  XV.  a  XVI.  stol., 
také  Čeští  bratři  měli  zde  svůj  sbor.  Po  zpu- 
štěni Skuhrova  (v  XV.  stol.)  S.  příslušela 
k  Liticům  a  od  r.  1495  ke  zboží  potŠtýnskému, 
po  jehož  rozpadnutí  koupil  S-ci  a  bý  v.  panství 
sknhrovské  Benjamin  z  Vlkanova.  Tento  vy- 
stavěl v  S-ci  nový  zámek.  Potomci  jeho  při- 
drželi se  odbojných  stavů  čes.,  začež  z  trestu 
statky  jejich  od  král.  komory  zabrány  a  pro- 
dány; S*ci  koupil  (r.  1624)  Jindřich  purkrabí 
z  Donína.  Tento  byl  muž  bezohledný,  tvrdý, 
nedbající  starých  výsad  městských,  rušil  je 
kde  a  jak  mohl;  městský  pivovar  první  sám 
jal  se  bořiti,  a  měšfana,  jenž  podle  starého 
zvyku  chytal  ryby  v  Bělé,  zastřelil.  Protire- 
formace krutě  zasáhla  zdej.^i  měšťanstvo. 
Proto  značná  čásf  nejpřednějších  měšťanů 
vystěhovala  se  ze  země  a  hrůzy  války  30leté 
dovršily  své  dílo.  Při  vpádu  švédském  r.  1634 
město  utrpělo  tu  nenahraditelnou  škodu,  že 
pozb>lo  části  svého  městského  archivu,  skoro 
všechnv  výsady  přišly  na  zmar.  Po  smrti 
Jindřicha  z  Donína  zboží  solnické  rozděleno 
na  čtyři  díly,  z  nichž  3  držel  řád  karmelitánů 
na  Menším  m.  Pražském  a  čtvrtou  čásť  od 
r.  1666  Balkónové,  od  r.  1683  Jan  Kornel 
z  Coencnz  a  od  r.  1699  celé  zboží  karmeli- 
táni  bosád.  Mniši  karmelitáni  byli  ukrutnou 
vrchnostu  Ze  starých  privilejí  a  výsad,  ač 
měšťané  solničtí  je  za  to  někoHkrát  snažně 
žádali,-  nevrátili  jim  ani  jediné.  Po  zrušeni 
kláštera  cis.  Josefem  11.  S.  připadla  nábo- 
ženskému fondu,  od  něhož  ji  koupil  ve  ve- 
řejné dražbě  Antonín  Slivka  ryt.  ze  Slivic  se 
svou  sestrou-Marií  Annou  Steidiovou.  R.  1867 
koupil  S-ci  od  dědiců  Slivkových  ]os.  baron 
Huppmann  de  Valbclla,  r.  1890  firma  Gold- 
slcin  a  Ollendorf,  r.  1895  baron  KOnijijswarter. 
S.  jest  rodištěm  Mích.  Siior.  Patrčky  a  dlouhá 
léta  flde  působil  jako  farář  )os.  Ehrenberger. 


•olnldka,  bot.,  víz  Samoi us. 

Solnohrad  viz  Salcpurk.  —  Solno- 
hradsko  viz  Salcpursko. 

Bolnok  viz  Szolnok. 

Bolnovroli,  Salcberk  (Sal^berg),  ves 
v  Čechárh,  hejtm.  Rokycany,  okr.  Zbirov, 
fara  Velké  Lohovice,  pš.  Terešov;  46  d., 
132  obyv.  č.  řl900).  Ves  založena  r.  1788  od 
Tomáše  V.  ze  Salzberku.  Byly  zde  skelné  huti. 

Bolo  (ital.,  »8ám«),  také  sólo,  mn.  čís. 
soli,  užívá  se  v  hudbě  předem  proti  tutti 
(> všichni*).  Místa  skladeb  orchestrálních  nebo 
vokálních,  v  nichž  jednotlivé  hlasy  několi- 
krát jsou  obsazeny,  jež  však  mají  býti  hrána 
nebo  zpívána  toliko  jedním  hudebníkem  nebo 
zpěvákem,  označují  se  jakožto  8.;  když  pak 
zase  ostatní  se  připojí,  nastupuje  tutti  (srv. 
Ripieno),  t.  j.  celý  orchestr  nebo  sbor.  Ve 
skladbách  instrumentálních,  v  nichž  ten  který 
nástroj  beztak  jednoduše  jest  obsazen,  jako 
u  první  flétny,  první  hoboje  prvního  klari- 
netu,  s.  značí  tolik,  že  hlas  ten  obsahuje 
hlavni  thema.  Odtud  rozumí  se  slovem  s. 
výkon  jednotlivce,  jednotlivého  hlasu,  při 
němž  spoluúčinkujíci  hlasy  ostatní  buď  vůbec 
mlčí  neb  ustupuji  do  pozadí  toliko  jako  do- 
provod. Takovými  samostatnými  sólovými 
větami  jsou  píseň  a  árie  pro  jeden  hlas,  buď 
bez  doprovodu  nebo  s  doprovodem ;  kdežto 
duetto,  terzetto  a  quartetto  atd.  jsou  sólo- 
vými formami  proti  sboru,  poněvadž  jedno- 
tlivé hlasy  jsou  obsazeny  toliko  jednoduše. 
Případný  doprovod  nemá  pak  účelu  jiného 
než  způsobili,  aby  tyto  formy  vynikly.  S.  in- 
strumentální má  formu  volnější,  šíře  jsouc 
provedeno  jest  koncertem.  Tas  to  8.  (/.  s,) 
v  generalbasu  značí,  že  ostatní  hlasy  míči  a 
jenom  bas  jest  označen. 

8olo,  hra  v  karty,  již  hrají  čtyři,  tři  nebo 
pět  hráčů  s  kartami  piketovými,  podobá 
se  hře  zvané  L'hombre  (v.  t.).  —  S.,  hra 
jednoho  hráče  proti  ostatním,  viz  Taroky. 

8olo,  krajina  a  řeka  na  Jávě,  viz  Sura- 
karta 

BolODCismns,  lat.  (z  řec.  aoXoLxia^ÓQ)^  po- 
klesek proti  správnosti  jazykové,  pak  vůbec 
nesprávné  mluvení.  Výraz  s.  odvozuje  se  od 
maloasijského  města  Sol  o  i  (v.  t.  2),  jehož 
řečtí  obyvatelé  prý  byli  pověstní  nepřesností 
své  mluvy. 

8ol06Í8  viz  Soluntum. 

Solofťa,  m.  v  ital.  prov.  avellinské,  nad 
ř.  Solofranou,  stan.  trati  Neapol- Benevento, 
má  5691  obýv.  (1901).  V  okolí  lomy  a  vá- 
penné peci.  Obchod  s  vlnou  a  soleným  ve- 
přovým masem. 

Bológne  [solóň].  kraj  ve  fr.  depart.  Cher, 
Loiret  a  hlavně  v  Loir-et-Cher  (v.  tyto), 
asi  4600  km*  veliký,  jehož  hlinitá  půda  po- 
kryta bvla  z  větší  části  močály.  Tyto  byly 
odvodněny,  čímž  získána  půda  dosti  úrodná, 
na  níž  daři  se  pohanka  a  réva.  Mimo  to  na 
neobdélané  půdě  pasou  se  hojně  koně  a 
ovce.  Hlavním  městem  býval  Romorantin. 

Sologrub:  1)  S.  viz  Sollogub. 

2)  S.  Fedor,  pseudonym  souvěkého  bás- 
níka ruského,  jenž   obrátil  na  se  pozornost 


652 


Soloi  —  Solón. 


pracemi  uveřejněními  nejprve  (v  letech 
90tých "I  v  >Séver.  Véstniku*  a  to  povídkami 
léni  (Stíny^,  Čtrvjak  a  j.  (Petr..  1896),  romá- 
nem Tafelyje  snyt.,  189o)  a  básněmi  (t,  1896) 
rázu  symbolistického  a  dekadentniho  (srv 
Rusko,  str.  240  a  či  J.  Mikšův  v  »Osvété€, 
1899,  790).  Jeho  prosa  jeví  hlavně  vliv  Huys- 
raansův  (v.  t.  3). 

Soloi:  1)  S.  (hierogl.  Salt,  ass.  Siilu,  Zólou, 
lat.  Soli),  scarovéké  město  na  ostrově  Kypru, 
položené  na  sev.-záp.  pobřeží  uprostřed 
úrodné  roviny.  Obyvatelé  jeho  tvrdili,  že  za- 
ložili město  přeii  pádem  Troje  osadnicí,  phšH 
z  Athén  a  mající  vfidci  Faléra  a  Akamanta, 
podle  jiných  Démofonta,  syna  Théseova.  Ve 
skutečnosti  byla  řeckou  toliko  většina  oby- 
vatelstva, v  dólejši  části  města  osedlá;  značná 
menšina  byla  foinická.  Athénský  původ  zfejmý 
jest  i  z  bohopocty  bohyně  Athény,  jež  za- 
bírala mezi  božstvy  solskými  místo  přední.  | 
Záhy  vzniklo  v  Sólech  království  samostatné. 
Král  Irisu  v  VII.  stoh  př.  Kr.  byl  poplaten 
assyrskému  králi  Assurbanipalovi.  —  2)  S., 
starověké  město  v  Kilikii,  založené  z  řec- 
kého města  Linda  na  ostrově  Rhodu.  Oby* 
vatelé  jeho,  žijíce  na  nejzazšim  obvodě  řec- 1 
kého  světa,  poraísili  se  velice  v  řeči  i  zvycích  | 
s  barbary  (odtud  soloecismus,  v.  t.).  Pšk,[ 

Soloikismos  viz  Soloecismus. 

Sololá,  hL  m.  departementu  téhož  jm.  ve 
středoamer.  republice  Guatemale,  2146  m 
n.  m.,  nasev,  břehu  jez.  Atitlanu;  má  7627  ob. 
zabývajících  se  tkalcovstvím  a  hrnčířstvím. 
Departamento  s  70.039  obyv.  (1893),  je  sice 
velmi  úrodné,  ale  z  valné  části  dosud  po< 
kryto  pralesy  a  obydleno  Indiány,  kteří  se 
živí  zemědělstvím  a  chovem  dobytka. 

Solombalsk  (S  o  I  o  m  b  a  1  aV  předměstí  Ar- 
changelska,  v  gub.  archangelske,  na  ostrove 
Solombalském  v  ústí  Sev.  Dviny,  bývalé 
sídlo  admirality,  má  asi  8000  obyv.,  2  pravosl. 
kostely  a  katol.  kapli.  Přístav,  který  se  nyní 
prohlubuje,  mŮže  pojmouti  na  1000  lodí.  viz 
Archangelsk. 

Bolomott  Abraham,  malíř  angl.  (*  1824 
v  Londýne  —  f  1862  v  Biarritzi).  R.  1838  stu 
doval  na  uměl.  škole  v  Bloomsbury.  Později 
maloval  genry  a  vynikl  duchaplností  i  citem 
svých  prací  tak,  že  byl  zván  druhem  Hogar- 
them.  Z  obrazů  jeho  uvádíme:  Snídané {IS46); 
Plesová  síň  (1848);  Scéna  \€  ^ivota  umélcova 
(1850);  Odjeid  a  Ndviat  ve  vlaku  (1864 \.  jež 
byly  často  reprodukovány;  mimo  to:  Útécha 
1^1861);  Ztracen  a  nalepen  (1862)  a  j. 

Bolomon  Zslands,  angl.,  viz  Šalo  mou 
novo  souostroví. 

8ol6n  (Zo^o)v),  syn  Exékestidův  z  král. 
rodu  Kodrova  nebo  Medontovců,  slavný  stát- 
ník, zákonodárce  a  básník  athénský,  nar.  639 
př.  Kr.  z  rodičů  prostředně  toliko  zámožných 
za  obecného  vzrušení,  způsobeného  pokusem 
Kylonovým  o  zřízení  tyrannidy  a  skličeností, 
již  způsobilo  provinění  archonta  Me^akKa 
proti  bohům.  Proto  již  z  mlá'lí  S.  oddal  se 
plavbě  a  obchodu,  za  kterouž  příčinou  zce- 
stoval Kypros.  Egypt  i  Jonii.  Po  mnoha  le- 
tech vrátil  se  do  vlasti,  bohat  jsa  zkušenostmi 


a  přinášeje  s  sebou  nepředpojatost  v  doma* 
cích  zápaších.  Athény  byly  tehdy  zmítány 
vnitřními  spory  mezi  šlechtou  a  lidem,  j^ 
zákony  Drakontovy  nedovedly  usmířiti.  Lid 
veden  jsa  smělými  agitátory,  íadal  odpuštěni 
dluhů,  nové  rozdělení  pozemků  v  a  psané  zá* 
kóny,  mírnější  Drakontových.  S.  spokojuje 
se  s  počátku  úlohou  nezúčastněného  pozo- 
rovatele, dospěl  k  poznání,  že  vinny  jsou  obě 
strany,  a  zaujímal  blahovolné  stanovisko  mezi 
nimi,  kteréž  získalo  mu  především  důvěru 
v  lidu.  Pověst  praví.  Že  bylo  tehdy  ustano- 
veno bezhrdlí,  kdo  by  navrhoval  útok  na 
ostrov  Salaminu,  S.  však  obešel  je,  tváře  se 
šíleným.  Jádrem  pověsti  jest,  že  S.  pokládal 
zábor  Salaminy  za  nezbytně  Athénám  po- 
třebný a  radil  k  útoku  naň  elegií  podnes 
zachovanou.  Úvodní  jej  i  slova  projevují,  že 
S.  bvl  navrhovatelem  útoku  na  nedaleký  d&« 
ležitý  ostrov,  jenž  potkal  se  s  příznivým  vý- 
sledkem (před  r.  594  př.  Kr.),  a  že  při  útoku 
měl  úkol  vynikající.  MegarŠti  obviňovali  po- 
zléjí  rod  bor>kleů,  že  prchajíce  z  vlasti, 
Sdlaminu  vydali  Aihéňanům.  Neočekávaným 
úspěchem  upozorněna  na  Sa  i  šlechta,  k  če- 
muž přispěla  i  jiná  slavná  elegie  S-ova.  hlá- 
sající nestrannost  v  hájeni  oprávněnýdi  tá» 
jmův  obou  stran,  zkoumající  požadavky  je- 
jich a  upřímně  je  napomínající,  aby  od  svárův 
upustily.  Šlechtě  vytýká  sice  nad  užívání  bo- 
hatství, lakotu  a  zpupnost,  ale  přes  to  od- 
hodlala se  tato  přenésti  naň  mimořádnou 
plnou  moc,  pravomoc  archontskou  daleko 
převyšující.  R.  594  př.  Kr.  8.  zvolen  archon- 
tem  s  pravomocí  smírce,  vzděláním  ústavy 
pověřeného,  tudíž  ve  významu  aisymnétv, 
s  nímž  i  význam  tyranna  přirovnáván.  V  úkolu 
tomto  S.  volil  cestu  střední,  již  sám  takto 
označuje:  »Jáf  lidu  moc  takovou  udělil  jsem, 
jíž  je  mu  dosti,  ze  cti  mu  nic  nevzav,  více 
také  mu  nedav;  neb  tomu,  jenžto  mocí  a 
jměním  vážnosti  požíval,  též,  by  se  křivda 
jakás  nestala,  jsem  pečoval*;  odmítl  tudíž 
požadavek  o  rozdělení  pozemkův,  utišil  po- 
věrčivost  lidu,  očistiv  různými  obřady  Attiku 
od  následků  proviněni  M^akleova,  povolal 
z  vyhnanstvi  Alkmaiónovce,  slavnou  svou 
seisachtheii  zrušil  dluhy  zaručené  pozemky 
i  tělem  dlužníkovým  a  vykoupiti  kázal  ob- 
čany, pro  dluhy  otročící  anebo  do  otroctví 
prodané.  Bylo  to  opatřeni  nejpřiměřenější, 
ježto  lidu  navrátilo  majetek  i  svobodu,  po- 
dalo záruku,  že  nebudou  se  podobné  poměry 
opakovati,  šlechtě  však  neublížilo,  ježto  vv- 
sokou  měrou  úrokovou  již  dávno  jistota  pů- 
vodní byla  ji  zpčt  splacena.  V  prvém  oka- 
mžiku uvalil  na  se  S.  seisachtheii  nelibost 
obou  stran,  on  však  těšil  se,  Že  budoucnost 
je  lépe  poučí.  Aristoteles  později  usoudil,  že 
S.  jednal  při  seisachtheii  poctivě,  rozvážně 
a  nezištně,  neboť  jsa  s  to,  aby  učinil  se  ty* 
ranném,  sklidil  nelibost.  Se  seisachtheii  ne- 
pochybně souvisí  změna  měny  aiginské  v  lehči 
eubojskou.  Přikročiv  k  úpravě  nové  ústavy, 
S.  hleděl  odstraniti  rozdíl  obyvatelstva  měst- 
ského i  venkovského,  a  obnovil  stav  pů- 
vodní, za  něhož  dělili  se  urozenci  podle  po- 


Solón. 


653 


zemkového  majetku  v  eupatridy  a  geomory, 
střed  pak  tvořili  demiurgové,  načež  připojil 
k  téroto  třem  tříuám  áiroké  vrstvy  lidu  do 
fratrii  nepojatého.  Zdrojem  povinnosti  a 
spolu  i  práv  S.  učinil  pozemkový  majeť  k, 
určiv  kafdé  třidč  (tékog)  stálou  míru  (500, 
300  a  200  medimnů  ječmene  roční  žně  anebo 
plodin  na  ječmen  pfepočitatelných).  Základní 
práva  ustanovil  všem  Athéňanůmtato:  1.  každý 
mé\  právo  zastati  se  spoluobčana,  jemuž  se 
stala  křivda,  tedy  dozor  nad  úřadováním  v  nej- 
iiráím  smysle  oán  všem  občanfim;  2.  každý 
mél  právo  odvolati  se  k  soudu  z  jakéhokoli 
rozhodnuti  úředního;  3.  osobní  svoboda  kaž- 
dého občana  zaručena;  4.  každý  občan  měl 
právo  spoluúčastniti  se  rozhodováni  o  záko- 
nech, o  míru,  válce  a  smluvách  s  cizími  státy 
a  o  volbách  úředníkův.  Místem,  kdež  bylo 
lze  tato  práva  vykonávati,  byla  ekkléšia, 
kteráž  na  místé  rady  areiopa|^itu  stala  se  no- 
sitelkou státní  svrchovanosti.  Vedle  ekklésie 
mél  každý  Athéňan  přistup  do  héliaie,  která 
rozsuzovala  o  způsobilosti  k  úřadováni  i  o  vý- 
konu úřadním,  soudila  ve  všech  případech 
kromé  soudŮv  efetských  a  vyřizovala  odvo- 
láni od  soudců  v  démech.  Správa  státu  zů- 
stavena však  třídám  Šlechtickým,  a  to  všem 
úča*^tníkům  fratrii  přístupna  byla  bule,  zá- 
možnéjš«m  eupatridům  pak  archontát,  jenž 
byl  podmínkou  členství  v  radě  areiopagitů. 
Předpokladem  těchto  práv  byly  občanské 
povinnosti  {AHTOvQyiai):  I.  třída  opatřovala 
loďstvo,  ježto  stát  dával  toliko  loď  s  plach- 
tovím i  lanovím  a  veslaře;  za  to  připadlo 
členům  I,  tř.  velitelství  lodí.  Dále  vypravo- 
vali chorégii.  II.  tř.  sloužila  jízdci  ky  (Í7r7ret<?\ 
III,  tř.  skládala  jádro  sboru  hoplitského.  Vo- 
lebnost  k  úřadům  sice  příslušela  určitým  tří- 
dám podle  výše  leiturgií,  ale  volba  sama  dala 
se  losem  bobovým  z  kandidátů,  jeŽ  jedno- 
tlivé fyly  zvolily,  než  však  zvolení  nastou- 
pili v  úřad,  héliaía  vykonala  dokimasii,  t.  j. 
zjištění  osobni  způsobilosti  k  úřadům.  Nau 
krarům  zůstaveno  nadále  toliko  vybírati  berně 
a  z  výtěžku  zapravovati  výdaje  státní;  působ- 
nost jejich  raiJni  oddána  bulí.  Pro  hrdelní 
pře,  jež  i  nadále  efety  přesazovány,  zůstaly 
v  platnosti  zákony  Drakontovy.  Uřadníci  od- 
stupující musiti  se  podrobiti  euthyně,  že 
správně  úřadovali,  skrze  héliaii,  jež  odtud  za 
přední  záštitu  práv  lidu  jmína.  Pro  všechny 
jiné  případy  kromě  hrdelních  S.  ustanovil 
soudní  zákony,  jež  napsati  kázal  na  pohyb- 
livé čtyřboké  jehlany  {aíovtg)  a  veřejné  na 
Akropoli  i  na  agoře  vystaviti.  S  ústavou  jeho 
souvisely  předpisy  o  vychováváni  mládeže, 
která  přikázána  státu,  měla  konána  býti  stát- 
ními zřízenci  v  palaistrách  a  gymnasiích  a 
přihUžela  vedle  křepkosti  tělesné  a  výcviku 
ve  zbrani  i  ke  zušlechťováni  ducha,  zejména 
básněmi  homérskými.  S.  přísné  nařídil,  aby 
rodiče  pečovali  o  v\ učení  synů  svých  řeme- 
slům, synům  vŠak  uložil  navzájem,  ab\  pe- 
čovali o  rodiče  věkem  stížené  a  k  práci  již 
neschopné.  Charakteristickým  pro  S-ovo  na- 
zírání na  účastenství  v  životě  veřejném  jest 
ustanovení  jeho,  aby  každý  občan  účastnil 


se  života  státního  z  vlastního  popudu,  a  ježto 
prý  mnozí  za  dřívějších  sporů  vedli  si  lho- 
stejně, nařídil,  že  bezectim  má  býti  poku- 
tován, kdo  by  za  občanských  sporů  nepři- 
držel  se  určité  strany.  Dílu  svému  S.  zjednal 
sankci  věštnice  delf&ké,  získav  si  přízeň  její 
vynikajícím  účastenstvím  v  prvé  svaté  válce. 
Vzdélav  ústavu,  S.  odešel  opět  do  ciziny, 
aby  prý  se  vyhnul  výkladům  jednotlivých 
svých  ustanovení,  ve  skutečnosti  aby  ukázal, 
že  dalf n  jest  touhy  po  tyrannidě.  Vrátil  se 
po  letech,  když  spory  opět  rozvířily  poměry 
athénské,  a  varoval  marné  před  ctižádostí 
Pcisistratovou.  Básnicky  činným  byl  až  do 
pozdního  věku.  Dožil  se  ještě  tyrannidy,  ale 
Peisistratos  choval  se  uctivě  k  šedému  stát- 
riíku,  jenž  zemřel  r.  559  př.  Kr.  Staří  řadili 
S-a  i  mezi  sedmero  mudrců;  pověst  o  jeho 
návštěvě  u  lydského  krále  Kroisa  nemá  pod- 
staty. —  Literatura:  Plutarchův  S.j  K«  il,  Die 
Solonische  Verfassung  (1892);  Prášek,  S.  a 
Damasias  (Kolín,  1887);  Wilamowitz,  Aristo- 
teles u.  Athén.  Pik, 

S.  je  také  prvním  básníkem  athénským. 
Literární  pozůstalost  S-ova  podle  tradice 
starověké  (hlavní  místo  u  Diogena  Laert.  I. 
61.)  obsahovala  5000  veršů  různého  obsahu, 
ehgie,  mezi  nimi  veršované  rady  Athénským 
CTno&^yai  tlg  'A&rjvaiovg),  radv  sobě  samu 
(Thtati-ťjyai  ftg  tavxnv)^  báseň  Salamis  o  100 
verších,  jíž  ponoukal  spoluobčany  k  vydobytí 
Salaminv.  iamby,trochejské  tetrametry  .epóďy, 
epos  Atlantis;  podle  některých  S.  sepsal  i  své 
zákony  ve  verších.  Tradice  tato  není  zcela 
správná.  Poslední  dvě  zprávy  jsou  očividně 
mylné  (K.  Sittl,  Gesch.  d.  griech.  Liter.,  I., 
str.  259.).  Také  veliký  počet  5000  veršů  zdá 
se  býti  smyšlen,  ježto  nemáme  zprávy,  že  by 
b\ly  básně  S-ovy  uloženy  ve  více  než  v  jedné 
knize  a  počtt  5000  veršů  na  knihu  antickou 
jest  přílišný  (Dziatzko,  Das  ant.  Buchwesen, 
str.  167 1,  Kritického  ocenění  zprávám  o  lite- 
rární činnosti  Sově  dostalo  se  v  nové  době 
výklady  U.  Wila-nowitze  (Aristoteles  und 
Athén  I.),  F.  DUmmlera  (Der  Ursprung  der 
Elegie,  >Philologus€  LIJI.,  1894),  E.  Meyera 
(Gesch.  des  Alterthums,  II ,  1893,  3"^2  a  j.), 
Is.  Heinemanna  (Studia  Solonea,  díss.  ber- 
línská z  r.  1897).  Přehled  literatury  podává 
Sitzier  v  Bursianových  >Jahres-Éerichte«, 
IQOO,  str.  93.  V  české  lit.  nedosti  kriticky 
vykládá  o  životě  a  básních  S-ových  Jan  Čer- 
mák (»Krok€,  1892  a  1893).  stručně  F.  Krsek 
v  úvodě  překladu  zlomků  v.  Rozděleny  byly 
básně  Sovy  tak  jako  Sapfiny  a  Archilochový 
podle  principu  metrického  na  elegie,  iamby, 
tetrametry,  trimetry  a  epódy;  kterak  vŠak 
jednotlivé  druhy  básnické  byly  rozděleny, 
je  neznámo,  ježto  nadpisy  svrchu  uvedené 
(Txoí^^xot)  i  jiné,  jako  ÉvvoyÁoc^  flgóg  <Ptlo- 
vvTtQov^  snad  i  Zalttfíig,  jsou  původu  pozděj- 
šího (Wilamowitz,  Arist.  u  Athén,  U,  314). 
Užíváme  jich  vsak  přece,  ježto  se  jimi  dobře 
a  stručně  Jednotlivé  zlomky  charakterisují 
(Hiller  v  »Khein.  Mus.«,  XXXIII.,  523).  Celá 
sbírka  neměla  titulu,  nebo  není  znám  (Heine- 
mann,  str.  38).  Zachováno  jest:  z  elegie  Sa* 


.654 


Solonl  —  Solorina. 


lammské  čtyři  disticha  (mezi  nimi  zač.  a  ko- 
nec básně:  básník  šťastnou  invenci  sám  vy- 
stupuje jako  •hlasatel  ze  Salaminy  utěšené« 
a  mluvi  k  lidu  plamennými  slovy)  z  politic- 
kých básní  (Tnnd-rJKUL  eřff  'A&rjvaíovg),  chvála 
zákonitosti  ve  40  v.  (zlomek  2.),  zlomek  o  10  v. 
(zl.  3.,  4.)t  dobře  charakterisujíci  reformy 
Sovy  (»štítem  mocným  skryl  jsem  strany 
obé,  křivdami  jednu  druhou  jsem  překonat 
nenechal*.  Krsek,  str.  57),  zlomky  varující 
před  »řeči  lstivého  muže*,  (Peisistrata)  a  vy- 
týkající neprozíravost  lidu  (zl.  7.— 11.);  z  básní 
mravoučných  (T«.  tlg  tavzdv)  báseň  velebící 
v  76  v.  blahodárnost  hesla  fi/yítv  ayav  (všeho 
8  měrou)  v  životě  lidském  (zl.  12.)i  deset 
sedmiletí  lidského  života  suchopárně  podáno 
v  18  v.  (zl.  27.);  z  básní  příležitostných  jest 
zachován  zlomek  18.,  loučení  s  Filokyprem, 
vladařem  Kyperským  (6  posledních  asi  veršQ), 
verš.  polemické  poslání  k  básníku  a  učiteli 
Mimnermóvi  o  časné  smrti  básn  kove  (zl.  19. 
o  6  verších).  S  menšími  zlomky  celkem  199  v. 
Z  tetrametrů  trochejských  a  trimetrův  iam- 
bických  máme  zachováno  celkem  66  v.  přes- 
ných. Básník  prostonárodní  formou  hájí  se 
proti  demagogům  (zl.  28.— 31.)  a  s  uspoko- 
jením patří  na  své  dilo  »s  bohy  dokonané*, 
»o  jakém  se  lidu  před  tím  ani  nesnilo*  (zl. 
32.,  33.,  34.).  Z  epód  nedochováno  nic,  ale 
nelze  souditi,  že  bv  zpráva  svrchu  uvedená 
byla  smyšlenkou  (Sitzler  v  Burs.  Jahresb., 
1900,  96).  S.  obracel  se  politickými  elegiemi, 
básněmi  iambickými  a  trochejskými  přímo 
ke  spoluobčanům,  ospravedlňuje  jimi  své 
jednání  a  zjednávaje  půdu  pro  své  názory  a 
reformy  tak,  jako  činili  pozdější  státníci  li- 
terárními řečmi,  pamflety  a  brošurami;  bylaC 
forma  poetická,  vládnoucí  sama  soudobou 
literaturou,  působivější  a  uchu  posluchačů 
z  poesie  rhapí-ódické  zvyklejší.  Poesie  S-ova 
stala  se  v  Athénách  brzo  tak  populární,  jako 
básně  Tyrtaiovy  ve  Spartě;  básně  S-ovy,  bo- 
haté sentencemi  mravoučnými,  čítány  ve  ško- 
lách, zpíván  v  na  závodech  dětí  o  Apaturiích, 
Platón  a  Démosthenés  vzpomínají  S-a  jako 
básníka  hlubokého  a  vlasteneckého.  Soudíce 
podle  trosek  poesie  S-ovy  pochopujeme  ob- 
div starověku.  Pohřešujeme  ovšem  leckdy 
v  S-ových  básních  pravou  poesii  —  vždyf 
slouží  účelům  praktickým  a  v  tom  asi  ome- 
zíme chválu  starověku  — ,  ale  ušlechtilost 
smýšlení,  hluboká  zbožnost  s  přesvědčením 
o  nutnosti  mravního  zákona  a  řádu,  lidskost 
pojící  se  s  pravou  láskou  k  vlasti,  bystré 
pozorování  lidí  a  poměrů,  to  vŠe  vyvažuje 
onen  nedostatek  poesie  ve  verších  velikého 
básníka  a  velikého  člověka:  hloubka  nahra- 
zuje cit.  Mluva  S-ova  jest  dialekt  epický, 
hojně  prostoupený  živly  čistě  attickými;  ži- 
vostí a  barvitostí  výrazu  zvláště  ve  verších 
iambických  a  trochejských  v  prostonárodním 
tónu  psaných  wniká  daleko  nad  stereotypní 
formou  starších  básníkův  elegických.  O  mluvě 
S-ově  jednal  Renner  v  Curtiovýrh  Studien, 
1.,  Sitzler  v  Jahrb.  ř.  Phil.,  1882,  Fick  v  Be - 
zenb.  Beitr.  XI.,  XIII.,  Smyth  »Ionic*  1894. 
Z  vydáni  zlomků  S-ových  vedle  Th.  Bergka 


(•Poetae  lyrici  graeci*  II.,  4.  [1882|,  34—61. 
dodatek  str.  510,  8  úplným  apparátem  kri* 
tickým)  jmenovati  sluší  příruční  vydání  EJ. 
Hillera  >Anthologia  lyrica...*  (Biblíothcca 
Teubneriana,  1897),  v  němž  zlomky  roxmno- 
ženy  a  upraveny  (péčí  O.  Crusia)  podle  ná- 
lezu spisu  'A&rjitaí<úv  noXixBlcCf  kdež  Aristoteles 
dovolává  se  častěji  veršů  S-ových,  některých 
také  dotud  neznámých,  jako  historického  do* 
kumentu  pro  dobu,  zřízeni  a  záměry  S-ovy. 
Málo  cenné  jest  miniaturní  vydání  G.  Pom- 
towa  >Poetae  lyrici  graeci  minorcs*  I.,  1885. 
Z  výborů  vyhovuje  Buchholzova  »Anth.  aus 
den  griech.  Lyrikem*  (I.).  Čes.  překlady 
od  h.  Krška  v  >Antho  ogii  z  lyr.  básníkův 
řec.*.  I.,  54—65  (1887),  s  obšírnými  po- 
známkami od  J.  Čermáka  (»Krok«,  1892  a 
1893).  FHojr. 

Boloni,  tunguzský  kmen  v  cicikarské  pro- 
vincii v  Mandžusku,  živící  se  zemědělstvím; 
mnozi  jeho  příslušníci  vstupuji  do  vojenské 
služby ;  jsou  z  části  oddáni  buddhismu,  z  části 
šamanismu. 

ze  Solopiiik,  příjmení  několika  rodin 
staročeských:  1.  Mladotové  ze  S.,  rodina 
dříve  vladycká,  nyní  ve  stavu  svob.  pánův. 
Viz  Mladota  ze  Solopisk. —  2.  Mírkové 
ze  S ,  rodina  vladycká  jiŽ  vymřelá.  Viz 
Mírek.  —  3.  Na  Klucích  u  Čáslavě  seděl 
od  r.  1440  Petr  ze  S.,  erbem  i  krví  od  pře- 
dešlých rozdjlný,  jenž  žil  ještě  r.  1475  maje 
při  u  komorního  soudu.  Jak  se  zdá,  potom- 
stva neměl.  Sčk. 

Soloplsky:  1)  S.,  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Kut.  Hora,  pš.  Červený  Hrá- 
dek (přes  Kolín);  65  d.,  369  oby  v.  č.  (1900), 
kostel  sv.  Bartoloměje,  r.  1750  nově  vysta- 
věn řpůvod.  ve  XIV.  stol,  far.),  2tř.  šk.,  opo- 
dál popi.  dvůr  Kunvald.  Bývalá  tvrz  byla 
kolébkou  Mírků  ze  Solopisk.  Od  r.  1737  S, 
příslušela  k  Červ.  Hrádku.  —  2)  S.,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Louny,  fara  Hřivice,  pš.  Horní 
Ročov;  54  d.,  376  oby  v.  L  (1900),  2tř.  ák., 
popi.  dvůr,  panská  pila,  želez,  zřidlo  a  chmel- 
nice; stanice  S.-Ročov  na  trati  Rakovník- 
Louny.  —  3)  S.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fa- a 
a  pš.  Sedlčany;  35  d.,  217  obyv.  č.  (1900), 
ko>telík  z  r.  1842.  —  4)  S.,  ves  t.,  hejtra. 
Smíchov,  okr.  Zbraslav,  fara  Třebotov,  pš. 
Radotín;  31  d.,  224  obyv.  č.  (1900),  opodál 
mlýn  Trousílek.  Odtud  psali  se  Mlado- 
tově  ze  Solopisk. 

Solorina  Ach.,  rod  liSejnlků  chfástovi- 
tých  z  čeledi  PeltUeaceae,  Stélka  jest  na 
zpodni  straně  (rubu)  jen  tu  a  tam  málo  okor- 
natělá,  plody  jsou  oble  miskovité,  do  stélky 
většinou  jakoby  ponořené,  kaštanově  bnéde, 
na  povrchu  stélky  roztroušené.  Výtrusy  po 
2—8  ve  vřeckách  kyjovité  protáhlých  neoo 
nadufelých.  jsou  dosti  veliké,  eflipsotdnl, 
dvoudílné  a  hnědé.  U  nás  obyčejnějáí  jest 
druh  S.  saccata  (L.)  Ach.  se  stelkou  hebkou 
až  papírově  tenkou,  barvy  zelenavé  šedé, 
leckdy  trochu  ojíněné  (za  vlhka  pěkné  světle 
zelenavé),  na  rubu  bělavé  s  bílými  přichxtky. 
Plody  jsou  hluboce  miskovité,  do  stélky  po- 
nořené. Roste  zvláště  na  vápenné  půdé  např. 


Solothurn. 


655 


u  Sv.  Ivana  a  u  Davle  v  okoli  pražském  a  j. 
Jiný  drah  S.  crocea  (L.)  Ach.  se  stélkou  ko- 
iovitou,  zahnédlou,  na  rubu  oranžovou,  plody 
vico  pfisedlými,  roste  jen  ve  vyšších  polo- 
hách horských,  u  nás  na  př.  jen  v  Krko- 
noších. EBr. 

Soloihim  (franc.  Soleure,  dial.  Soledur^ 
lat.  Solodurum^  též  Salodurum):  1)  S.,  hlavni 
mésto  švýc.  kantonu  t.  jm.,  leží  v  krásné 
a  úrodné  krajinČ  po  obou  březích  řeky  Aary, 
překlenuté  třemi  mosty,  u  výši  442  m  n.  m. 
beverozáp.  nad  městem  strmí  do  výše  1284  m 
Weissenstein  známý  nádhernou  a  rozsáhlou 
vyhlídkou*  S.  má  10.025  obyv.  (1900),  podle 
národnosti  skoro  napořád  Nérocd ;  podle 
viry  6102  kat.,  3840  evang.  a  83  židů.  Oby- 
vatelstvo živi  se  průmyslem  (hodinářství, 
zpracování  solothurnského  mramoru,  drobná 
řemesla)  a  obchodem,  jejž  podporuje  vý- 
hodné železniční  spojení.  JeC  S.  stanici  tratí 
Lyss  -  S.-  Herzogenbuchsee,  Biel  -  S.  -  Olten 
a  S.-Langnau  maje  kromé  toho  i  dobré  spo- 
jení silniční.  S.  z  části  posud  obkličují  pří- 
kopy a  hradby;  nčkde  zaujaly  jejich  místo 
sady.  Mésto  samo  jest  čisté  a  pěkně  upra- 
vené. V  okolí  jeho  vystavěno  mnoho  vtll. 
Z  badov  městských  vyniká  biskupská  kathe- 
drála  sv,  Ursa  z  r.  1762—73,  od  Pisoniho 
v  pozdní  italské  renaissanci  vystavěná  (kromě 
toho  ještě  10  kostelů  v  a  4  kláštery);  hodi- 
nová věž  (z  r.  1250)  se  starožitným  orlojem, 
radnice  (z  r.  1476),  zbrojnice  (Zeughaus)  s  bo- 
hatou sbírkou  brnění  a  zbrani,  městské  mu- 
seum z  r.  1898—1900  (sbírky  starožitnosti  a 
jurských  zkamenělin)  a  koncertní  dvorana 
y^Saalbau)  z  r.  1900  (obojí  od  Schlattera); 
několik  pěkných  kašen.  S.  jest  sídlem  bi- 
skupa, úřadů  kantonálních,  má  gymnasium, 
promyslovou  školu,  theologické  učiliště,  kan- 
tonálni  a  městskou  knihovnu,  divadlo,  ne- 
mocnici, sirotčinec  a  blázinec.  Srv.  Hartmann, 
S.  und  seine  Umgebung. 

2)  S.,  desátý  kanton  švýc.  ležící  v  severo- 
záp.  části  země.  Skládá  se  —  maje  791*6  km} 
vÝměry  —  z  části  hlavní  a  dvou  enkláv. 
Hlavni  čásf  hraničí  s  kantonem  basilejským, 
aargauským  a  bemským ;  enklávy  (Klein- 
LQtzel  a  Mariastein)  letí  mezi  kantonem  be ru- 
ským a  basilejským  a  mezi  Elsaskem.  Více 
ná  dvě  třetiny  kantonu  prostoupeny  jsou 
od  jz.  k  sv.  paterým  hřbetem  pohoří  Jurského. 
Nejvyšší  jest  hřt>et  jižní  (vrcholy:  Hasen- 
malt  1449  m,  ROthifluh  1398  m  a  Weissen- 
stein 1284  m).  Jižní  čásC  kantonu  náleží  k  pla- 
mně švýcarské,  z  niž  vystupuje  pásmo  Bu- 
cheggu  (nejvyšší  bod  671  m).  Z  četných  údolí 
vyniká  úrodností  aarské,  malebnosti  balsthal- 
ské,  guldenthalské  a  divokou  romantikou 
beiawílerthaNké.  Nejdůležitější  průsmyky 
v  Juře  jsou  Horní  a  Dolní  Hauenstem  a  Pass- 
wang.  Geologickou  hranici  jest  údolí  řeky 
Aary,  severně  od  ni  jest  jura,  jižně  třetihory 
a  osazeninv  diluvíální.  Zajímavé  jsou  četné 
bludné  balvany  žulové  a  rulové  na  úpatí 
Weíssensteinu  a  zkameněliny  mramoru  solo- 
thurnského. Vodopisně  náleží  severní  menší 
ěásC  kantonu  k  pořiči  řeky  Birse,  jižní  větši 


čásf  k  poříčí  Aary,  jež  přijímá  blíž  města  S-u 
s  pravá  Emmen  a  s  leva  u  Olten  Ddnneren. 
Podnebí  jest  velmi  rozdílné  podle  polohy 
místa,  ale  vždy  spise  drsné,  tak  že  vino,  až 
na  malé  výjimky,  pěstovati  se  nemůže.  Za 
to  —  jež' o  půda  kantonu  náleží  k  nejúrod- 
nější ve  Švýcarsku  (hlavně  pod  Bucheggem, 
okolo  Balsthalu,  u  Olten  i  j.)  —  hojně  pě- 
stuje se  obilí  (nad  spotřebu),  ovoce  (vyvážtjí 
se  třešně  a  třešňovka)  a  picni  rostliny  (na 
pole,  zahrady,  louky  a  pastvmy  připadá  něco 
přes  60*/,  vší  půdy,  na  lesy  něco  přes  3 1  Voí 
neplodné  půdy  jest  kol  87o)-  Znamenitý  jest 
chov  dobytka,  jenž  i  ve  vyšších  polohách 
pohoří  Jurského  po  salašnicku  se  pěstuje. 
R.  1901  bylo  v  kant.  solothurnském  3608 
koní,  37.935  hovězího  dobytka,  15.568  prasat, 
1330  ovcí,  10.166  koz.  10.554  včelstev  a  devět 
rybařen.  Říše  nerostná  poskytuje  mramor 
(solothurnský),  sádru,  vápno,  pískovec  a  že- 
leznou rudu.  Minerální  vody  má  Attisholz 
(známé  již  Římanům),  Lostorf,  Grenchen. 
Obyvatelstva,  skoro  napořád  národnosti  ně- 
mecké (jen  1917  Francouzův  a  856  Italů), 
jest  100.838  (1900),  z  čehož  69.332  katol., 
31.171  reformovaných,  162  židŮ  a  198  j.  vy- 
znáni. Zaměstnáním  většina  jest  zemědělcův, 
ale  i  průmysl  a  obchod  jest  znamenitý  (z  1000 
lidí  živi  se  průmyslem  465,  zemědělstvím  367, 
dopravnictvím  70,  obchodem  56,  jinak  36). 
Továrnicky  provozuje  se  hodinářství  (r.  1901 
3348  dělníků),  obuvnictví  (2715  děl.),  papír- 
nictví; zpracovává  se  bavlna  a  tabák,  vyrábí 
cement;  značné  strojnictví,  slevačstvi;  hed- 
vábnictví.  Obchodu  napomáhají  železnice, 
a  to  příslušné  části  trati  Biel-S.-Olten,  Lyss 
S.-Herzogenbuchsce  -  Olten- Aarau,  Basilej- 
Olten-Lucern,  Basiiej-Delémont  a  S.-Lang- 
nau.  Nejdůležitější  stře  liska  průmyslná  a 
obchodní  kromě  hlavního  města  S-u  jsou 
Olten,  Balsthal,  Bibenst,  Oerendingen,  Ger- 
lafingen,  Schčnenwerd  a  Grenchen.  Kromě 
130  sko  primárních  a  16  sekundárních  S. 
má  školu  kantonálni  ((gymnasium,  řemesl- 
nickou školu  a  theologické  učiliště),  učitel- 
ský seminář,  12  mužských  a  10  ženských  škol 
odborných;  z  ústavů  humanitních  blázinec, 
ústav  slepců  a  nemocnici.  Církevně  katolíci 
solothurnští  pfíslušeji  k  biskupství  basilej- 
skému; od  dob  reformace  jest  sídlem  bi- 
skupů hlavni  město  S.  Evangelíci  připojili 
se  k  bernské  zemské  církvi,  starokatolíci  zdejší 
s  ostatními  švýcarskými  souvěrci  tvoří  švý- 
carskou národní  diécési.  Ve  příčině  vojenské 
Solothurnští  přislušejí  k  5.  divisi.  Politicky 
děli  se  kanton  (celkem  132  obce)  na  10  okresů 
(S.,  Bucheggberg,  Kriegstetten,  Dorneck, 
Balsthal-Thal,  Balsthal-Gau,  Olten,  Gósgen, 
Lebern  a  Thierstein);  znakem  kantonu  jest 
štít  na  přič  rozpůlený,  nahoře  Červený,  dole 
bílý.  —  Ústava  (z  r.  1875,  revidovaná  1887 
a  1895  [zavedeno  poměrné  zastoupeni  H  jest 
demokratická.  Repraesentaci  národm  je»t 
kantonálni  sněm  {Kanton$rat)\  každý  jeho 
člen  zastupuje  800  voličů.  Sněm  má  moc 
zákonodárnou,  kdežto  moc  výkonná  spočívá 
v  rukou  vlády  (Regierungsrat)^   skládající  se 


656 


Soíotwina  —  Solovej  razbojnik. 


z  pěti  členů;  předseda  ieii  sluje  Landam- 
mann.  Sněm  i  vládu  voli  lid  na  4  léta.  Pro 
zákony  a  výdaje  přesahu jici  100.000  fr.  jest 
obligátní  referendum  (v.  t.);  kromě  toho, 
žádá- li  za  to  3000  voličů,  náleži  lidu  právo 
měniti  zákony  a  revidovati  ústavu.  V  každé 
obci  jest  smírčí  soudce,  pro  kaid^  okres 
obvodní  soud.  Trestní  věci  vyřizuji  soudy 
porotní.  Appellačni  právo  má  vrchní  soud. 
Do  národního  shromáždění  republiky  švý- 
carské posílá  kanton  solothurnský  6,  do 
shromážděni  stavů  2  zástupce.  Státní  příjmy 
činí  (1900)  2-463,  vydání  2*405.  jmění  1-745, 
dluhy  9*651  milí.  franků. 

Dějiny  kantonu  splývají  s  dějinami  města 
S-u,  jež  jest  z  nejstarších  měst  švýcarských 
a  již  za  časů  římských  hrálo  důležitou  úlohu 
v  tomto  kraji  (dosud  na  zvonici  města  S-u 
čte  se  chlubný  nápis  Glareanův:  »In  Celtis 
nihil  est  Salodoro  antiquius  unis  exceptis 
Treveris,quarum  ego  dieta  soror<).  Ve  středo- 
věku náleželo  město  (i  kraj)  k  řiši  Francké, 
později  k  Maloburgundsku,  s  nimž  dostalo  se 
r.  1032  k  říši  Německé.  V  1. 1097-1218  byli 
tu  pány  vévodové  Záhrinžstí;  potom  stal  se 
říšským  městem;  od  r.  1295  spojen  byl  s  Ber- 
nem a  účastnil  se  bojů  jeho  se  šlechtou 
rakousko-burgundskou,  až,  rozšířiv  značně 
své  území,  připojil  se  ke  spolku  švýcarskému 
22.  pros.  1481  a  přispěl  značně  k  vítěznému 
boji  u  Dornachu.  Reformace  našla  v  S-u 
mnoho  přívrženců.  a'e  byla  konečně  zase 
potlačena  r.  1533.  Ve  stol.  XVI.  a  XVII.  — 
jakož  stalo  se  i  v  některých  jiných  kanto- 
nech  švýcarských  —  původní  demokratické 
zřízeni  státní  nahrazeno  aristokratickým,  jež 
v  XVllI.  stol.  vyspělo  v  úplnou  oligarchii 
aristokratickou,  proti  které  marně  nejednou 
lid  se  bouřil,  až  učinili  jí  konec  Fiancouzové 
obsadivše  kanton  a  připojivše  jej  k  jediné 
a  nedílné  republice  Helvetské  (1798),  brzy 
ovšem  zase  změněné  (mediačními  akty  z  r.  1803) 
v  republiku  federativni.  Ale  již  r.  1814  na- 
stala nová  reakce;  oligarchie  znovu  v  S-u 
opanovavši  udržela  se  až  d<»  r.  1830,  kdy 
zavedena  nová  ústava,  jíž  venkov  s  h  avním 
městem  dosáhl  takořka  rovnoprávnosti. 
Úplně  odstraněny  nesrovnalosti  r.  1841  a  od 
té  doby  ústava  vyvíjela  se  ve  směru  demo- 
kratickém. V  bojích  se  »Sonderbundem«  S., 
ač  katolický,  stál  na  straně  kantonů  liberál- 
ních. Srv.  Strohmeier,  Der  Kanton  S.  (1836); 
Schuppli,  Geschichte  der  Stadtverfassung 
v.  S.  (1897);  Mitth.  des  Hist.  Vereins  des 
Kantons  S.  (1902).  Pp. 

Sototwina  (rus.  Soíotvina)^  okr.  město 
v  Haliči  nad  ř.  Bystřicí,  hejtm.  Bohorodczany, 
má  3839  obyv.,  vétš.  Rusinů  (1900),  far.  kostel 
katol.  a  3  řec.-kat.;  soli  várna. 

Soloveoké  ostrovy  (Soloveckije  ostrova), 
skupina  ruských  ostrovů  v  Bílém  moři,  ná- 
ležejících do  kemského  Újezdu,  archangelské 
gubernie  a  obklíčených  četnými  mělčinami 
a  úskalími.  Největší  z  ostrovů  sluje  So lo- 
vecký (měří  284-5  km*,  při  délce  27  a  šířce 
16  frm);  pokryt  jest  jezery,  močály,  lukami 
a  lesy;    má  četné  zálivy  a  zátoky.    Nejlepší 


přístav  jest  zátoka  Solovecká  (na  jihozáp.). 
Menši  ostrovy  slují:  Anxersk,  Velká  a 
Malá  Muksalma.  dva  ostrovy  Zaječí 
(Zajackije)  a  j.  Podnebí  ostrovů  lest  vlhké, 
chladné  a  nestálé  Plodnost  půdy  při  ne- 
vlídném podnebí  malá.  Při  březích  provozuji 
se  lovy  ryb  i  zvěře,  šromé  soukromých  lodí 
jednou  týdně  parníkové  spojení  s  Archan- 
gelskem  (cesta  trvá  14  hodin).  S-kýra  o-vům 
zjednal  v  Rusku  i  jinde  slávu  klášter 
solovecký  (též  jen  Solovky)  založený  při 
zátoce  Solovecké  r.  1429  bl.  Germanem  a 
Savvatijem.  Klášter  solovecký  jest  ze  sedmi 
stavropígjiálných  it.  j.  přímo  nejvyšší  duchovni 
vrchnosti  pravoslavné  —  dřivé  patriarchovi 
později  sv.  synodu  —  podřízených)  klášterů 
ruských.  Hrál  v  prvých  dobách  důležitou 
úlohu  jakožto  ohnisko  vzdělavatelné  a  kolo- 
nisačni  činnosti  ruské  na  severu.  Později 
postavil  se  v  čelo  rozkolu,  háje  staré  knihy 
obřadní  proti  novým  nejen  písemně  (»čclo- 
bitnými«,  t.  j.  memorandy  posílanými  carovi), 
ale  i  mečem  po  osm  roků  proti  carskému 
vojsku  vyslanému  na  zkrocení  mnichů,  až 
r.  1676  byl  vzat.  Náčelníci  vzpoury  byli  pak 
popraveni,  ostatní  rozesláni  do  jiných  klá- 
šterů (srv.  Jar.  Hrubý,  Sektáři  na  Rusi, 
str.  19  si.).  Pohroma  tato  však  klášter  ne- 
zničila. Rozkvetl  znovu.  R.  1854  stříleli  na 
klášter  bez  výsledku  Angličané.  Dneán!  roz- 
sáhlé jeho  budovy,  dosud  hradbami  obklí- 
čené, pocházejí  namnoze  z  dob  Ivana  Hroz* 
ného.  Všechny  ostrovy  jsou  majetkem  klá- 
štera, jenž  kromě  toho  střeží  množství  po- 
kladů od  zlata  a  stříbra  věnovaných  mu 
četnými  poutníky,  jichž  ročně  až  12.000  sem 
v  létě  dojíždí.  V  dřívějších  dobách  náleželo 
klášteru  celé  jižní  pobřeží  Bílého  moře  a 
5000  duši  nevolnických.  Z  budov  vyniká 
sobor,  církev  sv.  Trojice,  zbrojnice  a  budova 
pokladu.  V  klášteře  žije  230  mnichů;  vŠeho 
obyvatelstva  na  ostrovech  jest  asi  800.  Mniši 
a  ostatní  obyvatelé  zaměstnávají  se  nejroz- 
manitější prací.  Vedle  jmých  výrobků  znač- 
nému odbytu  se  těší  ikony  (obrazy)  solo- 
vecké. V  klášteře  jest  škola,  u  příbtavn  bio- 
logická stanice.  Pp. 

Solovej  BadlmiroTid,  hrdina  nis.  bylin, 
známý  z  deseti  zápisů,  z  nichž  nejstarší  ná- 
leží ÍCiršovi  Danilovu.  Bylina  jest  původu 
novoorodského,  jak  dokázal  Vs.  F.  Miller 
(>Ocerki  rus.  narodnoj  slovesnosti«;  >£ks* 
kursy  v  oblasf  rus.  epo8a«),  ač  připojena 
jest  k  cyklu  Vladimírovu.  P.  N.  Mil)ukov 
potvrzuje  to  i  výzkumem  zeměpisným  (»Cto 
takoje  more  Varja^skoje  i  gorod  Ledinec<  v  jtib. 
sborníku  na  počest  V.  F.  Millera).  Bylina  líČi 
cestu  S-vja  B-e  do  Kíjeva  na  Sokole-korábii 
a  jeho  svatbu  se  Zapavou  Pufatičnou,  neteři 
Vladimírovou.  Úzce  souvisí  se  svatebními 
písněmi.  V  některých  bylinách  S.  B.  b^^ 
zaměněn  se  S-vjem  razbojníkrra.  Srv.  Cha- 
lanskij,  Velikorus.  byliny  kijevskago  cikla; 
Veselo vskij.  Južnorus.  byliny;  t.,  Zamétki  po 
literatuře  i  narodnoj  slovesnosti  a  j. 

Solovej  razbojnik  (Slavik  loupežník). 
Achmanovič,  RachmanoviČ,  Rachma* 


Solovjev. 


657 


nov,  Odicbmanfjevič,  zvaný  též  ptica 
r  a  ch  m a  n  n  a  j  a,  jakýsi  netvor,  spojuj íci  v  sobě 
rysy  ptáka  s  rysy  lidskými  a  vystupující 
v  bylině  o  Ilji  Muromcovi  (v.  t.).  Zalehl 
cestu  do  Kijeva  a  třicet  let  nikoho  ne- 
pouštěl, ohlušuje  každého  hvizdotem  a  ře- 
vem. Vedle  hnizda  na  sedmi  dubech  má  také 
palác,  v  němž  žiji  jeho  synové  a  bohatýr- 
ská dcera.  V  jednom  případě  jeví  se  též 
pomocníkem  Iljovým.  Jagic  snažil  se  odvo- 
diti pftvod  představy  o  S-u  r-u  z  legend 
o  Salomounovi  (Die  christlich-mythologische 
Schicht  in  der  russ.  Volksepik,  > Archiv  fQr 
si.  Phil.«,  sv.  I.),  proti  němu  Vs.  F.  Miller 
důvodněji  sbližuje  představu  o  tomto  boha- 
týrském netvorovi  s  iránským  ptákem  Simur- 
gem  a  ukazuje  též  na  pověsti  o  bohatýru 
Auladovi,  Kergsarovi  a  j.  f>Ekskursy«  a 
»Očerki«).  Domněnku  tu  vyslovil  před  ním 
již  V.  V.  Stasov,  Chalanskij  hledá  podobu 
byliny  o  Muromcovi  s  germánskými  po- 
věstmi (»Jugoslavjanskija  skazanija  o  Kra- 
levičě  Markě«),  Buslajev  vidi  historický  pod- 
klad přiběhu  ve  vypravování  letopisův 
o  lupiči  Mogulovi.  Srv.  jeho  >Kritičeskija 
zaměčanija«  na  knihu  Or.  Millera  (»Žurnal« 
min.  nar.  osvěty,  sv.  159). 

BolovitT  ICoaoBheBb):  1)  Jakov  Aleks- 
androvič,  (♦  1820  —  flSlt).  Měl  vynikající 
účastenství  při  osvobození  sedláků.  Vystu- 
dovav v  petrohradské  univ.,  vstoupil  r.  1843 
do  služby  u  ministerstva  říš.  statků,  jež  tehdv 
upravovalo  poddanské  platy  říšských  sedláku, 
vybírané  dosud  podle  >duái<,  zaměněné  pak 
platy  podle  výtěžku  pfidy  a  živností.  Této 
úpravě  S.  věnoval  prvou  polovinu  své  služby 
(od  r.  1843  do  r.  1867).  Slouživ  nějaký  čas 
v  ústředním  katastrovém  úřadě  min.  říš. 
statků,  S.  byl  jmenován  náčelníkem  jedné 
t  katastrových  kommissí.  Výsledkem  jeho 
prací  bylo  znamenité  dílo,  odměněné  zlatou 
raedailli  Rus.  geogr.  spolku:  Seljskocho\iaj' 
stvennaja  statistika  SmoUnskoj  gub,  (Moskva, 
1855).  R.  1857  byl  jmenován  správcem  zem. 
oddílu  min.  vnitra;  tu  byl  hlavním  Činitelem 
při  všech  předběžných  opatřeních  v  tomto 
oboru,  a  od  zřízeni  redakčních  kommissí 
(spolu  s  14iljntinem,  kn.  Čerkasským,  Sama- 
rinem  a  j.)  účastnil  se  vynikajícím  způsobem 
řešeni  všech  otázek  týkajících  se  sepsání  sel 


jícího  komitétu  v  král.  Polském,  jemuž  svě- 
řeno vrchní  vedeni  selských  záležitosti  v  zemi ; 
r.  1865  mimo  to  byl  předsedou  ústřední  kom- 
mJsse  pro  selské  záležitosti,  utvořené  při 
xřizovadm  komitétu  pro  zkoumáni  a  pot  vr- 
šeni likvidačních  tabel,  rozhodování  stížností 
na  místní  kommisse  atd.  R.  1867  byl  jme- 
nován senátorem.  Napsal  vedle  díla  shora 
uvedeného:  Očerk  choyajstva  i  promyHen- 
nati  SamarskoJ  gub.  (»2urn.  Min.  Gos.Imušč.«, 
1867);  Nastojaičeje  i  buduíčeje  Smolensknj  gub. 
(»£kon.  nkaz.«,  1857);  Pamjatniki  i  predanija 
Vladimirtkoj  gub.  (>Otěč.  Zap.«,  1857);  O po^ 
^emeljnom  vlxuténiji  v  Rossiji  (>Otěč.  Zap.«, 

OttArSlemlk  Naoto^,  ■▼.  XXIU.  27/1  l90e. 


1858)  a  j.  Jeho  Zapiski  o  kresfjanskom  déle 
vyšly  v  >Ruské  Starině«,  1880-84.  —  Srv. 
DŽanšijev,  Epocha  velikich  reform. 

2)  S.  Sergej  Michajlovič,  dějepisec 
rus.  (♦  1820  v  Moskvě.  —  f  1879  t.).  Studo- 
val pod  Pogodinem  a  Granovským  na  íilos. 
fakultě  moskev.  a  r.  1842—44  vzdělával  se  za 
hranicemi.  Pobyl  v  Berlíně,  Heidelberce,  Paříži 
a  v  Praze,  kdež  navázal  styky  s  V.  Hankou,  F. 
Palackým  a  P.  J.  Šafaříkem.  Když  r.  1845  vy- 
dal magisterskou  dissertaci  Ob  otnoŠenijach 
Novgoroda  k  velikim  kňaijam,  byla  mu  udělena 
stolice  ruské  historie  na  universitě  moskevské, 
kde  působil  více  nežli  30  let.  Na  základě 
spisu  ístorija  otnoienij  mefdu  russkimi  kňa- 
\jami  Rjurikova  doma  (1847)  byl  povýšen  za 
doktora  ruské  historie.  R.  1851  vydal  první 
díl  svého  monumentálního  díla  ístorija  Ros- 
šiji.  Poslední,  29.  díl  této  ohromné  práce 
v^šel  po  smrti  jeho  r.  1879.  >Istorija  Ros- 
sýi«  je  první  vědecky  přísné,  soustavné 
dílo  o  ruských  dějinácn.  Sahá  až  po  r.  1774 
a  je  založeno  na  důkladných  studiích  archi- 
válních.  S.  v  díle  svém  stojí  pod  vlivem 
filosofie  Hegelovy,  pod  vlivem  prací  Ran- 
keho  a  prací  Ewersových.  S.  za  základní 
smysl  ruských  dějin  pokládá  postupný  pře- 
chod od  rodového  bytu  v  gosudarský,  a  to 
prostřednictvím  knížetství.  Dílo  S-ovo  je 
dílo  velikého  významu  národního;  jeví  od- 
danost gosudarstvu,  pravoslaví  a  hlásá  nut- 
nost os^^ty  na  Rusi.  S.  nejen  vypravuje  nám 
o  ruské  minulosti,  ale  objasňuje  i  minulost 
ruskou,  hledí  objeviti  příčinnou  souvislost  dě- 
jův  a  vystihnouti  vůdčí  ideu.  Dílo  S-ovo 
není  dílo  stylisticky  velkolepé.  Je  to  práce 
slohem  suchá,  která  začasté  stává  se  i  upřiliš- 
něně  rozvláčnou,  a  to  zvláště  proto,  že  přes 
příliš  nechává  přímo  mluviti  svým  prame- 
nům. S.  v  díle  svém  postavil  historiografii 
ruské  celou  řadu  problémův  a  pokusil  se  na 
ně  odpověděti.  Práce  jeho  na  ruskou  histo- 
riografii měla  vliv  nemalý,  zvláště  tím,  že 
zavedla  do  ruské  historiografie  princip  roz- 
voje. Jako  pokračování  >Istorije  Rossiji« 
sluší  pokládati  spisy  S-ovy :  ístorija  padénijz 
PoJjsi  (1863)  a  ímperator  Aleksandr  Pervjrj, 
Politika.  Diplomatija  (1877).  Vedle  toho  S. 
vydal  i  učebnice  a  spisy  populárně  histo- 
rické: Učtbnaja  kniga  russkoj  istoríji{\.vyá, 
1859);  í*ubličnjria  čtenija  o  Petre  Vel.  (1872); 
ObiČedostupnyja  čtenija  o  russkoj  istoriji  (1S74). 
Z  jeho  statí  o  ruském  déjepisectvi  nejdůle- 
žitější jsou:  IHsatili  russkoj  istoriji  XVÍÍÍ.  v. 
(•Archiv  ist.  jur.  sv.  Kalačeva«,  1855);  G.  F, 
Miller  (»Sovremennik«,  1854);  M.  T.  Kače- 
novskij  (Biogr.  slovarj  profesorov  roosk.  univ. 
II.);  N.  Af.  Karam\in  ijego  litératumaja  déja- 
tilnosf:  ístorija  gosudarstpa  rossijskagoí  *Otéč. 
Zapiski*,  1853—56);  A.  L.  Šlecer  (»Ru8s. 
Věstnik,«  1856);  Šlecer  i  antiistoričeskoje  na- 
pravUnije  (t.,  1857).  V  oboru  historie  vše- 
obecné sepsal:  Nabljudénija  nad  istoričeskoj 
f/^iíií  narodov  (»Vést.  Jevropy*,  1868—76); 
Kurs  novoj  i5řori;i(1869— 73).  Některé  drobné 
spisy  S-ovy  byly  vvdány  r.  1882  v  >Sočině- 
nijachS.  M.  S-a«.  S.  byl  nejdříve  zastancem 

42 


658 


Solovjev, 


idei  slavjanofílských,  později  hlásil  se  k  zá- 
padníkám,  ale  zachoval  si  vždy  silné  nábo- 
ženské přesvědčeni  a  viru  slavjanoiilů  v  hi- 
storické posláni  ruského  lidu.  Srv.  P.  V. 
Bezobrazov,  S.  M.  S.,  jego  žizň  i  učeno- 
litěraturnaja  déiatělnosC  (Petr.,  1894').      Tbk, 

3)  S.  Nikolaj  Ivanovic,  kritik  ruský 
(*  1831  —  t  1874),  byl  povoláním  lékař  a 
sloužil  dlouho  ve  vojšté.  Úvahy  své  uveřej- 
ňoval v  »Otěčest.  zápiskách*  a  v  »Rus.  Vést- 
niku«,  kde  jmenovitě  obrátil  na  sebe  pozor- 
nost polemikou  proti  názorům  Pisareva  a 
Černýše vského.  Kritické  stati  jeho  vydány 
byly  souborně  s  názvem  Iskusstvo  i  fixň 
(Moskva,  1869, 3  d.).  Psal  také  odborné  články 
pro  lékař,  listy. 

4)  S.  Nikolaj  Jakovlevič,  dramatický 
spis.  rus.  (♦  1845  —  t  1899),  vzdělal  se  na 
universitě  moskevské,  načež  byl  učitelem 
v  kalužské  gub.  Setkav  se  náhodou  s  K.  N. 
Leonřjevem,  dal  mu  čísti  svoji  práci  Že- 
nitha  Bělugina,  načež  LeonCjev,  seznav  jeho 
nadání,  spřátelil  ho  s  A.  N.  Ostrovským, 
jenž  upravil  tuto  komedii,  jakož  i  pozdější 
jeho  práce  Dikarka  (Divoška,  přel.  P.  Dur- 
dik);  Na  porogě  k  dělu;  Světit  da  ně  grějet; 
ProslaviHs\ Likvidaci ja\  Medonyj měsjac.  Z  těch 
na  Nár.  divadle  hrána  vedle  >Divošky«  i  •Že- 
nitba Běluginova*  rovněž  v  překl.  Durdikově. 

6)  S.  Nikolaj  FeopemptoviČ,  hud. 
skladatel  rus.  (♦  1846),  studoval  nejprve  lé- 
kařství, ale  pak  věnoval  se  cele  hudbě. 
Ukončiv  petrohrad.  konservatoř,  stal  se  po- 
zději jejím  professorem.  R.  1869  debutoval 
ouverturou  pro  veliký  orchestr  (es-dur)  a 
r.  1870  kantátou  Smrt  Samsonova,  Ku  přání 
A.  N.  Sérová  pořídil  orchestrální  průvod 
5.  jedn.  jeho  opery  >VraŽja  sila«.  Dále  mu 
náleží  symfonický  obraz  Rus  a  Mongolové 
(1870);  kantáta  ke  200letému  jubileu  Petra  /.; 
Slovo  o  polku  Igorevě  (1873,  pro  dva  hlasy 
s  průvodem  piana);  sbor  Modlitba  \a  Rus 
(1877,  vyznamenaný  hudeb,  společností) ;  s>^m- 
fonicied  fantasie  *Ej  uchněm!^  (1882,  pro  vše- 
rus.  výstavu  v  Moskvě);  opery  Kovář-Va- 
kula  (1875J  a  Kordeltja  (1885),  která  byla  se- 
hrána v  čelnějších  městech  rus.,  ano  i  na 
něm.  divadle  v  Praze  (1890).  Komponoval 
také  mnoho  písní  a  skládal  pro  piano.  Vedle 
toho  psal  kritické  úvahy  pro  různé  Časopisy 
a  sebral  kol  300  velikorus.  nár.  písní.  R.  1899 
slaveno  25leté  jubileum  jeho  profess.  činnosti 
a  r.  1900  v  Marijinském  divadle  30leté  jub. 
činnosti  skladatelské.  R.  1878  zastupoval  rus. 
hudeb,  společnost  na  paříž.  výstavě.  S  hr. 
A.  D.  Seremetěvem  organisoval  petrohrad. 
populární  koncerty. 

6)  S,  Vsevolod  Sergějevič,  spis.  rus., 
syn  S-a  2)  (♦  1849),  studoval  práva  na  mo- 
skev.  universitě  a  pak  sloužil  při  2.  oddě- 
lení carské  kanceláře.  Literární  činnost  za- 
hájil v  polovici  XIX.  stol.  básněmi,  pak  psal 
kritické  úvahy  a  konečně  věnoval  se  od 
r.  1876  historickému  románu.  Z  četných  prací 
jeho  uvádíme  histor.  romány  a  povídky 
Kňa^na  Ostrofskaja  (»Niva«,  1876);  Junyj 
Imperator  (t.,   1877);    Car  Děvica  (t.,  1878); 


Kasimovskaja  nevěsta  (t.,  1879);  Sergej  Gor* 
batov  (t.,  1881);  Voljtěrjaněc  (U  X882);  Staryj 
dom  (t.,  1883);  Navofděnije  (•Rus.  Věstník*, 
1879);  Cvěty  be^dny  (t.,  1895);  Volchur  (»Sé- 
verc,  1889);  Velikij  Roxenkrejeer  (t.,  1890); 
Novyje  ra^ska^y  (1892) ;  Ženich  cartviy  (1893); 
Zlyje  vichry  (1894)  a  pod.  Mnohé  z  nich  do* 
čkaly  se  několika  vydání,  ano  >Niva«  vdé- 
čila  jim  své  doby  za  značnou  čásf  své  po* 
pularity.  Z  té  příčinv  S.  založil  s  P.  P,  Gné- 
dičem  vlastní  týdeník  >Sěver«  (r.  1888),  který 
však  v  druhém  roce  přešel  do  jiných  rukou. 
Sebrané  spisy  jeho  vyšly  r.  1887  v  7  dílech. 
V  uměleckém  ohledu  romány  jeho  trpí  ne- 
zřídka rozvláčností  a  povrchností.        Snk. 

7)  S.  Vladimír  Sergějevič,  rus.  filosof- 
mystik,  básník  a  public,  bratr  před.  (*29.  led. 
1853  v  Moskvě  ~  f  l^OO).  Obdržel  pečlivé 
vychování  doma,  po  gymn.  studiích  věnoval 
se  na  universitě  studiu  přír.  věd  i  mathc- 
matiky,  ale  brzy  přestoupil  na  fakultu  hist.- 
íilologickou;  zároveň  navštěvoval  přednášky 
v  duchovni  akademii,  kde  zvláště  si  oblíbil 
filosofa-bohoslova  V.  D.  Kudrjavceva.  Na 
universitě  nejmocněji  naň  působil  P.  D. 
Jurkevič,  nepřekonaný  odpůrce  Černyšcv- 
ského.  V  list.  1874  S.  skvěle  obhájil  svou 
magisterskou  dissertaci  Kri^is  \apadnoj  jSlo- 
sofiji^  kterou  podle  přikladu  svého  učitele 
Jurkeviče  vstoupil  v  zápas  s  panujícím  na 
Rusi  materialismem  a  positivismem.  Zvláště 
důkladné  kritice  podrobuje  S.  učeni  Scho- 
penhauerovo  a  Hartraannovo.  Jeho  závěr 
vrcholí  v  tom,  že  filosofie  uŽ  svou  práci  do- 
konala a  že  jak  čisté  myšlení  (rationalismus), 
tak  i  čistá  empirie  jsou  jakožto  filosofické 
methody  stejně  nemožné.  V  éthice  tíhne 
tato  filosofie  ke  zrušení  hmotného  světa  a 
k  založeni  říše  duchů  v  lŮně  ducha  absolut- 
ního. S.  na  konci  dissertace  shledává,  že  tyto 
poslední  nutné  výsledky  západního  filosofie* 
kého  rozvoje  utvrzují  ve  formě  rattonálného 
vědění  tytéž  pravdy,  které  ve  formě  víry  a 
duševního  nazírání  utvrzeny  velikými  theo- 
logickými učeními  Východu  (^stečně  sta- 
rého, zvláště  však  křesťanského).  Takto  tato 
nejnovější  filosofie  s  logickou  dokonalosti 
západní  formy  hledí  spojiti  plnost  duchov- 
ních nazírání  Východu.  Opírajíc  se  s  jedné 
strany  o  dané  positivní  vědy  tato  filosofie 
s  druhé  strany  podává  ruku  náboženství. 
Uskutečnění  této  universální  synthese  vědy, 
filosofie  a  náboženství  musí  býti  nejvyšším 
účelem  a  posledním  výsledkem  rozumového 
rozvoje.  Jinými  slovy:  filosofie  mus!  sloužiti 
víře,  ona  se  stane  >ancilla  theologiae«  jako 
ve  středověku,  poněvadž  tak  tomu  chce  srdce 
lidské,  které  nemůže  žiti  bez  viry.  To  byla 
a  takou  zůstala  >filosofie<  S-a  až  do  jeho 
smrti,  takému  hájení  víry  věnoval  svůj  um, 
veškeren  svůj  důvtip  a  svou  okouzlující  vý- 
mluvnost. Následovaly  spisy  a  články:  Theo* 
rie  Aug.  Comtea  o  třech  obdobích  v  ro^irmo- 
vém  rozvoji  lid$tva\  O  Jiloso/íckp^ch  pracích 
P.  D.  Jurkeviče  (1874);  Metajyslkaa  positivní 
véda,  kteroužto  řečí  zahájil  v  lednu  1875 
v  Moskvě  své  přednášky.  Ale  dříve  navštívil 


Solovjev. 


659 


záp.  Evropu,  zvláště  Anglii  (kde  v  Britském 
museu  pilné  studoval  occultismus,  kabbálu 
a  j.,  kterými  si  zasloužil  jméno  the  russian 
Cariylé).  a  Egypt.  Vrátiv  se  do  Moskvy  při- 
pravoval se  k  professuře,  ale  jeho  přímost 
se  nelíbila,  ivláštč  když  se  zastal  Katkova, 
kterého  si  velmi  vážil,  jakož  i  slavjanofíl& 
Aksakova  a  Leonfjeva,  s  kterými  byl  v  blíz- 
kém přátelství.    S.,  vypuzen  byv  z  Moskvy 
nepřízní  svjch  universitních  soudruhů,  ode- 
M  r   1877  do    Petrohradu  a   tam    stal  se 
Členem  učeného  komitétu  ministerstva  ná- 
rodní osvěty.    V  témž  roce  zahájil  veřejné 
přednášky  >0  fiohočlověku«  a  vykládal  své 
nábožensico-filosoiické  názory  posluchačstvu 
Bestuževských    > vyšších    ženských    kursft«. 
V  onu  dobu  spřátelil  se   s  Dostojevským  a 
v  mocné  řeči    Tři  sily,  přednesené  r.  1877 
v  moskevské  společnosti  přátel  ruské  litera- 
tury bezohledně  útočil  na  vratký  liberalismus 
ruské  žurnalistiky,  na  hnilobu  odnárodnělé 
společnosti.    Téhož   roku    uveřejnil  Filosof- 
Mkija  načala  céljnago  \nanija  (o  filos.  princi- 
pech celkového  poznání) ;  nedokončil  jich.  nej- 
spíše proto,  že  připravoval  velkou  práci  Kri- 
tika otvlečennych  načal  (Kritika  abstraktních 
principů),  kterou  jako  doktorskou  dissertaci 
hájil  r.  1880  s  velikým  úspěchem.  S.  připra- 
voval se  k  professuiSe,  ale  osud  usoudil  jinak. 
Po  zavraždění  Alexandra  11.  13.  břez.  1881 
S.   osmělil  se  míti  přednášku   proti   trestu 
smrti,  což  ovšem  hlavně  se  týkalo  utrace- 
ných vrahů  —  nihilistů.    Karriéře  jeho   byl 
učiněn  konec;  S.  musil  opustiti  o  něco  po- 
zději universitu  (1882),  přestal  býti  členem 
ministerského  komitétu  a  stal  se  kočujícím 
álosofem-kazatehem,  jako  sto  let  před  ním 
spřízněný  s  ním  s  matčiny  strany  Malorus 
Skovoroda.    Neměl  již  ani  stálého  bydliště, 
ani  stálého  zaměstnání,  hned  byl  za  hrani- 
cemi, hned  v  Moskvě,  hned  u  některého  ze 
svých   přátel  na  vsi,  zřídka   v  Petrohradě, 
ale   všudy    byl    hostem    vítaným.    Pracoval 
pilně,  3  počátku  pro  listy  konservativní  nebo 
slavjanofílské,  jako  » Ruský  Věstník*  M.  Kat- 
kova,  >Rus«  Iv.  Aksakova  a  j  ,  ale  r.  1888 
zříká  se  slavjanofilství  a  úzkého  nationalismu 
a  řadou  článků  ve  > Věstníku  Jevropy«  vzbu- 
zuje v  ruské  společnosti  celou  bouři  a  zá- 
jem stále  se  zvyšující.    S.  horuje  o  spojeni 
církve  východní  s  katolickou  a  tiskne  o  té 
věci  cele  knihy  za  hranicemi:   Istorija  i  bu- 
duSénosf  téokratiji {ZihfGb,lSS7)',  Vidéerusse 
(1888);  La  Russii  et  I* Egtise  universelle  {1SS9), 
Z  tohoto  období  uvádíme  dále:   Tři  řeči  na 
památku  o  Dostojevském  (1881—83);    O  du- 
chovni moci  na  Rusi  (1881);  O  rozkole  v  rus- 
kém národe  a  v  ruské  společnosti  (1882—83); 
Na  cestě  k  pravé  fllosofii  (1884);   větší   spis 
náboženský    Duchovnjrja   osnoiry  ff^ni   (1882 
až  1884).  L  jeho  větších  spisů  o  věcech  cír- 
kevních a  o  sjednocení  církví  ve  »všesve- 
tové  theokracii«  upozorňujeme  na  spisy:  Ve- 
likyj  spor  i  christianskaja  politika  (1883);  Je- 
wrejstvo  i  christijanskij  vopros  (1884)  a  na  zmí- 
něnou již  Istorija  i  buduičnost  téokratiji  (1883 
ai  1887).  V  tutéž  dobu  S.  podniká  boj  proti 


slavjanofílům,  uveřejňuje  ve  dvou  knížkách 
své  dílo  Nacionaljnyj  vopros  v  Rossiji  (1883 
až  1888  a  1888—91),  vlastně  celou  řadu  článků, 
ze  kterých  největší  pozornost  asi  vzbudily 
Slayjanofiljstvo  i  jego  vyroidénije  (1889),  jakož 
i  Idoly  a  idéaly  (1891).  Potom  S.  zpracoval 
své  největší  dílo  Opravdanije  dobra.  Nrav- 
stvennaja  filosqfija  (1897),  ve  kterém  s  velikým 
půvabem,  ač  snad  trochu  rozvláčně,  vyložil 
své  křesťanské  ideály.  Tímto  dílem  vlastně 
S.  zakončil  svou  životní  úlohu;  poslední  tři 
roky  svého  života  S.  obmezil  se  jednotli- 
vými články,  vysvětlujícími  a  šířícími  jeho 
učeni,  jakož  i  bojem  proti  křesťanství  hr.  Lva 
Tolstého.  Sem  náleží  větší  spis,  nadělavší 
mnoho  hluku:  Tri  ra^govora  s  epilogem 
Kratkaja  povést  ob  antichristé  (1900),  jakož 
i  články  Poňatije  o  Bogé  (1897),  Téoretičes- 
kaja  filosoftja  (1897—99),  Voskresnyja  pis*ma 
i  Paschaljnyja  pis'ma  (1897—98),  Idéja  sverch- 


čelovéka  (1899)  a  j.    Ve  všech  těchto  dílech 
jsou  zpracovány  idey  křesťanské  v  nejušlech- 
tilejším jejich  smysle  na  základě  filosofickém. 
S.  s  neobyčejným  důvtipem  postřehl  hlavní 
vady  íilosofíckéno  myšlení,  než  jako  vroucně 
věřící  křesťan  a  ještě  více  jakožto  přesvěd- 
čený mystik,  který  se  neuvaroval  ani  pověry 
a  špatného   vlivu   >tajemných«  sil  přírody, 
vtělil  v  sobě  onu  ruskou  filosofii,  která  často 
počínajíc  nihilismem  (jako  mladík  S.  vyhodil 
I  ze  své  komnaty  svaté  obrazy  do  zahrady) 
I  tone   v  bezměrném   mysticismu,  slučujíc  a 
.  směšujíc  filosofické  poznání  s  náboženstvím. 
Při  všem  tom  S.  ma  ohromné  zásluhy  o  ší- 
I  ření  filosofie  na  Rusi,  on  vedle  Grota  vy- 
konal v  té  příčině  nejvíce.  Nad  to  byl  S.  též 
celým  svým  životem  filosof.  Evangelická  ne- 
zištnost, neúnavné  sloužení   nejvyšším   lid- 
1  ským  ideálům,  jeho  obcování  s  nejrozroani- 
I  tějšimi  kruhy  intclligentní  společnosti,  čistý 
I  život,  vše  to  neodolatelně  působilo  na  celé 
'  jeho  okolí.   Zmučený  neúnavnou  svou  čin- 
I  ností  a  naprostým  zanedbáváním  svých  hmot- 
ných potřeb  zemřel  S.  na  podmoskevském 
statku  bratra  svého  přítele  filosofa  Serg.  Nik. 
Trubeckého.    Filo3ofické  jeho  spisy  vydány 
jsou    v  8  dílech  jeho   bratrem   M.  S.  S-em 
(t  1903)  a  po  jeho  smrti  G.  Račinským.  Nej- 
I  lepší  jeho   životopis  sepsal  jeho   souvěrec, 
I  nyní  už  zemřely  básník  v.  L.  VeliČko:  Vla- 
dimír S.,  žizň  1  tvorenija  (Petr.,  1902^    Dů- 
kladné kritice  podrobil  prvé  dílo  S-ovo  Ci- 
čerin  ve  zvláštním  spise  Mysticism  v  naukě 
ještě  r.  1880;  v  nové  době  nejlépe  ho  po- 
,  sužovali  prof.  Aleksandr  Vvedenskij  a  S.  N. 
I  Trubeckoj  (viz  »Voprosy  filosofiji*  za  různá 
I  léta).    S.  byl  též  dobrý  básník  s  nádechem 
symbolismu   a   literární   kritik;  jeho   básně 
posud   čtou  se  pilně,  ale  nejsou   zahrnuty 
v  souborné   vydání   jeho  spisů ;   tyto   bdsné 
jsou  v  těsném  spojení  s  náladou  a  svatovým 
názorem  filosofovým  a  mají  velikou  důleži- 
I  tost  pro  jeho  životopis  (o  mystériu  Bílá  Ulit 
,  srv.  či.  J.  Miksův  v  »Osvětě«  1895,613-616). 
S.  byl  též  redaktorem  filosofické  části  rus- 
kého cncyklopaedického  slovníku  Brockhausa 
a  Jefrona,  ve  kterém  též  jest  důkladně  po- 


660 

souzena  jeho  finDost  (dil  XXX.,  str.  785  ít 
79S).  J.  Mikf. 

8)  S.  Sergej  Viktorovič,  literároi  hi- 
storik rus.  (■  1862);  vidčlal  se  na  universitě 
cbaikovské,  kde  jest  docentem  dějin  vleobec. 
liteiatnry.  Poioinosli  zasluhuje  jeho  disser- 
tace  K  legendám  o»  Juáé  preáatéli  (1895), 
obsahující  bohatý  materiál  ciii  i  slovansky, 
dále  úvahy  V.  CJugo  i  Dikktnt,  kak  propo- 
vidniki  gumannosti  i  áru^ja  détéj  (»Trudy« 
paedag.  odděleni  Charkov,  hist.-lilolog.  spo- 


Solovjevka  —  Solpugy. 


dolní  (lánek  pohyblivý  a  rflinž  oiubený. 
Nepohyblivý  svrchní  článek  vicezubý  sa< 
meěků  má  pfivčsky  chitinové  i&zného  tvaru 
{Jlagelliim).  Na  kuaadlech  II.  páru  oblý  ÍU- 
nek  kyčelni  má  lub,  zastupující  ploSku  kou- 
saci.  Makadla  máji  tvar  nohou,  jsou  silDějii 
nei  nohy,  6čtená  a  ivláátními  trny  ozbrojená. 
Oba  flanky  poslední  jsou  obyčejně  pevné 
I  spojeny.  Misto  obvyklého  drápku  jest  na 
I  konci  makadla  vtaiítelné  ústrojí  pFidriovaci, 
I  povahy  blánité.  Prvni  pár  nohou  jest  na  blavo- 


lečnoati  1896);  Provanínijikaja  poeiija  (t.,| 
1899)  a  j.  ,     , 

■olOTjBTkft,  rus.  osada  v  radomyslském  | 
Újezdě  gub.  kijevské;  má  4137  obyv,,  četné  I 
mlýny  větrné  a  1  parní.  Pf-     ' 

éolpvga  Lcht.  jest  rod  solpug  z  Čeledi 
Solpugidae  roíšířený  po  celé  Africe.    N*k. 

Solpuy  {Sotifugae,  vyobr.  č.  3S30.),  pa- 
voukovitáivifata,  obývající  jiíní  Evropu  a  Asii 
mcii  40'a  4fi«s.š.Neiiji  v  Itálii,  Cínč,  v  Japanu, 
na  Sundských  ostrovech  a  v  celé  oblasti 
australské  —  vyjímaje  Molukky  (Dinorkajc). 
V  Africe  iiji  i  v  Kapsku.  V  Americe  obývají 
jiini  státy  Unie,  stFední  Ameriku,  zapadni 
jihoamerické  státy  ai  po  Chile  a  Argentinu. 
Jsou  :-5— 7  CTI  dlouhá.  Na  lěle  iviíat  toho 
fádu  hlavohrudi  má  mohutně  vyvinutá  ku- 
sádla  {mandibulaé)  a  tři  volné  články  hrudni. 
Na  předním  okraji  jest  brbol  s  2  postranníma 
očima  jednoduchýma.    Kusadla  I.  páru  máji 


hrudí  upevněn,  ostatní  3  na  volných  Clin- 
cich  hradních.  Prvni  pir  nohou  je  nejtenií. 
Nohy  jsou  složené  ze  6  článků:  z  kyiUe,  pK- 
kyčli,  stehna,  holeně,  přednárti  í  sánarti. 
Mezi  pfikyčli  a  stehno  jest  vloien  článek 
bez  samostatné  rauskulatury  t,  iv.  pledste- 
henni  oddíl.  Nohy  —  aí  na  4.  pár  čel.  Hexi*»- 
podidae  —  konči  dvěma  drápky  a  jsou  k  bBin 
způsobilé.  Pohyby  m-ug  jsou  větiinou  blesku- 
rychlé. Chodidla  2.  a  3.  páru  máji  stejný 
počet  Článků  (1—4).  Prvni  pár  má  chodidU 
vidy  jednočlená,  Čtvrtý  pír  pak  vicečleoi 
(1—7).  Nohy  jsou  různí  trnité.  Nejnápadněji! 
trny  maii  kyčle  a  přikyčií  4.  pára.  Tmy  se 
podobají  hornickým  kladivkĎm  (mallaol!, 
raquelí)  s  násadkami  a  mají  neznámý  úkol. 
Břicho  má  10  zřetelných  článků.  Tělo  mi 
četné  chitinové  výrůstky  různé  »ily,  délky 
i  tvaru.  Vedle  Stčtin  a  trnů,  které  hojně  tělo 
a  jmenovitě  přívěsky  jeho   pokrývají,  jsou 


Solski  —  Soltészová.  661 

tu  Itétin]^  na  kond  vidličnaté,  jiné  válco-  >  za  zvířata  jedovatá,  ač  nemají  žláz  jedový  ch 
vité,  kopinaté  ísamČi),  lopatkovité  (samčí)  j  Zdá  se,  že  otravy  vznikají  nepřímo  vniknu- 
a  srpovité  (sama).  Vedle  výrástků  na  břišní  tím  hnijících  zbytků  potravy  znečištěnými 
straně  přednárti  makadel  jsou  bradavky  ,  kusadly.  Kraepehn  je  děli  na  3  čeledi:  Hex- 
měkké,  často  hustě  vedle  sebe  postavené  i  isopodidae  z  již.  Afriky,  Galeodidae 
a  útvar  kartáčku  (scopula)  napodobující,  i  s  rody  Galeodes  a  Paragaleodes  z  již.  Ruska, 
Vnitřni  tařizení  těla  popisují  Blanchard  (Sur  z  Řecka,  ze  sev.  Afriky  a  ze  záp.  částí  Asie 
le  genre  Galéode,  1845),  Dufour  (1858),  Kit-  aŽ  do  Přední  Indie,  a  Solpugidae,  obsa- 
tary  (Anat.  Untersuchungen  der  Solpuga,  hujicí  přes  20  rodů  a  přes  půldruhého  sta 
1848^  a  Bernard  řThe  comparatiye  morpho-  druhů  rozšířených  v  Starém  i  Novém  světě, 
logy  of  the  Galeoaidae,  1895).  Zažívací  ústrojí  |  V  celku  skupina  je  pramálo  známá.  Litera- 
jesC  stejného  tvaru  jako  u  ostatních  zvířat  |  turu  viz  Bernard  a  ICraepelin  (Palpigradi  u. 
pavoukovítých.  Přední  oddíl  představuje  ssací '  Solifugae.  Thierreicb.  1901).  iViAr. 

ústroji.  Úzký  jicen  se  rozšiřuje  v  žaludek  Solski  Stanistaw,  mathematik  polský 
8  5  postrannými  výběžky.  Z  nich  poslední  (♦  1623  v  Poznaňsku  —  f  1701  v  Krakově). 
ústi  na  zpodu  žaludku  ssaciho  a  má  zvláštní  R.  1634  vstoupil  do  řádu  jesuitského  a  nabyl 
tvar.  Střední  oddil,  vlastni  žaludek  žlaznatý,  I  vzděláni  v  jejich  koUeji  v  Krosně.  V  1.  1660 
jest  válcovitý  po  stranách  se  7  výběžky  {ven- ;  až  1668  pobyl  jako  kněz  v  Cařihradě,  vrátiv 
iricuíiu  Třetí  oddíl,  střevo,  má  široký  ko-  se  pak  do  Krakova  věnoval  se  úplně  mathe* 
nečník.  Malpighické  žlázy,  tubulosní,  ústí  do  ,  matice.  Napsal:  Machina  exhibendi  motui  per* 
roury  zaŽ.  ve  4.  či.  bř.  Soustava  nervová  je  |  petuo  artijlciale  idonea^  mathematicis  ad  exa- 
koncentrovaná  jako  u  ostatních  zvířat  pa*  i  minandum  et  perficiendum  proposita  (Krak., 
voukovitých.  Z  ni  jdou  větve  k  očím,  k  pří- 1 1663),  první  polské  dílo  o  mechanice;  Geo» 
věskŮm  hrudním  a  do  břicha,  celkem  12  párů  '  metra  polski  (t,  1683—86);  Praxis  nova  et 
nervů.  Na  před.  konci  vychází  nerv  rostrálni  |  expeditissima  mensurandi  geometrice  quasvis 
a  nazad  větev  vláknitá,  která  nad  cudoater'\distantias^altitudine$etprofunditates{t,yl6HS)\ 
nitem  zduřuje  v  zauzlinu  (v  1.  či.  břišním),  Architekt  polski  (t.,  1690). 
xe  které  opět  vystupuje  větev  silně  rozvět- !  Solsona  (ant.  Setelsis),  okr.  město  ve  špan. 
▼cná.  Nervy  nohou  jsou  dvojité.  Oči  jsou  prov.  lerídské,  má  asi  3000  obyv.  a  pěknou 
jednoduché.  Organa  lyriformia  podle  Ber-  kathedrálu  v  rom.*got.  slohu,  dosud  obklo- 
narda  jsou  vyvinuté  jako  2  páry  vestigial  pěno  je  hradbami.  Výroba  lamp,  krajek  a 
iateral  eyes  (zakrnělé  oči  postranní),  dole  na  1  ocelového  zboží. 

pohyblivém  prstu  mandibuli  a  na  břišní  straně  i     SoUlteln,  horská  skupina  v  Alpách  Al- 
noh  1.  páru.  Citové  ústroje  jsou  výrůstky,   gavských  na  sev.  straně  innského  údolí  nad 
org-tf na /.,  a  štětiny  různého  tvaru  (viz  nahoře).  I  inšprukcm  v  Tyrolsku  se  zdvihající,  dostu- 
Srdce  má  podobu  cévy  hřbetni  uložené  mezi   puje  výše  2655  m.    Na  jejím  jihozáp.  svahu 
4.  nebo  5.  článkem  vpředu  a  13.  či.  vzadu   strmí  památná  Martinská  stěna  (v.  t.). 
a  má  8  párů  otvorů  postranních,  2  v  hrudi       SoUltItlam  [-cium]  viz  Slunovrat. 
a  6  v  břiie.    Srdce  napřed  vybíhá  v  aortu       Soliloe,  ves  v  Čechách,  viz  Sou  šice. 
předni,  která  se  rozvětvuje.  V  těle  je  hojná       8olt  [šoltj,  velkoobec  v  uher.  župě  pešf- 
•if  vzdušnic,  které  ústí  po  páru  na  hrudi  mezi   ské,  okr.  Dunavecse;  6485  obyv.  maď.  (1900], 
2.  a  3.  párem  noh  a  na  2.  a  3.  článku  břišním;  |  řim.-katol.  a  ev.  kostel,  pošta  a  zemědělství. 


jeden  nepárovitý  jest  na  4.  článku  břišním. 
Vpředu  ve  hlavohrudí  jsou  vaky  vzdušné. 
Pohlavní  ústroje  ústi  na  1.  článku  břišním. 
Otvor  samčí  je  podélná  skulina  krytá  dvěma 
řasami  postranními,  chitinovými.  Ú  samiček 
jest  poměr  podobný.  Při  ústí  jsou  4  páry  svalů. 


K  S-u  příslušejí  četné  puszty. 

Solta,  dal matský  ostrov  v  jaderském  moři, 
viz  Šolta. 

Sottaji  Abgar,  soudobý  belletrista  pol., 
těšící  se  značné  oblibě,  neboC  umí  živě  a 
umělecky  líčiti  stránky  života  v  běžné  bel- 


Celkem  tvar  genitálií  jest  jako  u  zvířat  pa-  letrii  zhusta  pomíjené.  Z  četných  jeho  prací 
voukovitých.  Samečkové  mají  4  velmi  dlouhá,  |  uvádíme:  Klub  metoper\y  (1892);  Dobra  na- 
skoro  vláknitá  varlata,  2  páry  vývodův  mno-   uc\ka  (1895)  a  pod. 

hem  širších,  které  vždy  po  2  ústi  do  spo- >  SoltanOTló  Vice  Pucič,  básník  a  ma- 
tečného vakovitého  vývodu,  a  ten  do  spo-  them.  dubrovnický,  ze  šlecht,  rodiny  kotor- 
lečné  dutiny  (uterus  masculinus\  ke  které  ské,  viz  Ji  ho  slova  né,  str.  448  a. 
se  druzi  žlázka  hroznovitá  (acinosní).  Otvor  8olt*a,  kraj.  město  prus.  vlád.  obv.  Ittne- 
pohlavni  je  vyložen  chitinem  a  opatřen  žláz-  burském,  v  prov.  braniborské  při  ř.  B6hme 
kami.  Samicí  ústroje  jsou  2  vakovi té  vaječniky,  a  žel.  dr.  Olzen-Langwedel,  Hannover-S.  a 
které  nenáhle  přecházejí  ve  vejcovody  téhož  "  Buchholz-S.,  má  4720  obyv.  (1900), obv.  soud; 
průměru.  Spojením  obou  vejcovodů  vzniká  továrny  na  pokrývky,  plstěné  zboží,  obuv, 
uterus,  který  konči  chitinovou  pochvou.  Po  par.  pilu,  obchod  s  dřivím,  vlnou,  medem  a 
stranách  otvoru  jsou  2  schránky  semenné '  ovcemi. 

(recevtacula  seminis).  S.  snáší  vajíčka.'  SoltéflSO^á  Elena  [Soltésová],  v  litera- 
Mláaata  se  podobají  dospělým  až  na  ne- i  túře:  Maróthy-Soltészová  (*  6.  led.  1855 
patrné  rozdíly  chitinových  výrůstků  se  týká-  v  Krupině),  spisovatelka  slovenská.  Otec  její 
lidch.  Obývají  nej raději  suché  stepi  a  pouště,  byl  Daniel  Maróthy,  evang.  farář  a  slovenský 
Ve  dne  ae  skrývají,  v  noci  kořistí  hmyz, ,  básník.  Vzdělala  se,  jako  všecky  Slovenky, 
jmenovitě  saranče  a  termity.    Pokládají  se   beze  škol  slovenských  a  vlastním  přičiněním, 


662 


Soltín  —  Soltys. 


a  r.  1875  provdala  se  za  národovce  L.  Sol- 
tésza,  kupce  v  Turč.  Sv.  Martině,  kde  žije 
posud.  Novellistické  práce  S-vé  vycházely 
xejména  jednak  v  »S!ov.  Pohradech*  (Ne  dě- 
dině, 1881;  Pripravy  ku  M)Hidbe  1882;  V  čier- 
nickej  škole,  1891),  jednak  v  >Almanachu  Ži- 
veny* {Umierajúce  dieta,  1885)  a  v  > Letopise 
Živeny*  {Prvé previnenie,\%9(>\  Popelka,lH9S\ 
Za  letného  večera,  1902)  a  jinde.  Vlastním  ná- 
kladem vydala  r.  1894  obsimý  dvoudílný  ro- 
mán Proti  prúdu^  jenž  v  českem  převodu  od 
Vilmy  Sokolové  vyšel  v  >Bibl.  Ženského  Své- 
ta«  (u  J.  Otty)  a  také  v  překlade  chorvatském 
ve  >Vienci«  i  o  sobe  Belletrie  Své  vyniká 
vroucím  citem,  sytou  barvitosti  líčeného 
prostředí  a  ušlechtilou  tendenci  národní. 
V  románe  svém  rosvinula  pestrý  obraz  sou- 
dobé společnosti  slovenské,  zejména  uvědo- 
mělých vrstev  středních  a  odrodilého  ze- 
manstva,  naznačujíc  cesty  k  jeho  obrození 
a  získání  národu  hlavně  vlivem  silných,  či- 
stých povah  ženských.  Včk. 

Solun,  zooU  viz  Sphyraena. 

Soltmann  Hermann  Julius,  lékař  něm. 
(*  1844  v  Berlíně").  Věnovav  se  studiu  dět- 
ského lékařství,  nabilitoval  se  pro  ten  obor 
r.  1872  ve  Vratislavi,  stal  se  tu  r.  1884  prof. 
mimoř.  a  r.  1894  hon.  prof.  v  Lipsku.  Z  čet- 
ných jeho  prací  uvádíme:  Behandlung  der 
wichtigsten  Magen-Darmkrankheiten  des  Sáug- 
lings  (1881,  2.  vyd.  1886);  Phosphorwirkung 
bet  Rhachitis  (1884);  Die  Beiiehungen  der  phy- 
siolog,  Eigenthůmlichkeiten  des  kindlichen  Or- 
ganismus lur  Pathologie  u.  Therapie  (1896). 

Soltwedel  viz  Salzwedel. 

8oltyk,  hraběcí  rodina  polská,  proslulá 
zejména  v  XVIll.  stol.  Byla  původu  ruského, 
spřízněna  jsouc  s  ruskou  rodinou  Saltyko- 
vých  (v.  t.).  Do  Polska  přišli  S-ové  r.  1612 
a  nabyli  statků  hlavně  ve  vojvodství  černi- 
govskem.  Z  četných  členů  rodiny  této  vy- 
nikli zejména:  1)5.  Kajetán  Ignacy,  po- 
litik polský  (♦  1715  — 1 1788).  Studoval  vŘimě, 
r.  1749  byl  vysvěcen  na  biskupa  a  r.  1758 
stal  se  biskupem  krakovským.  Jsa  člověk 
obratný  a  velmi  vzdělaný,  získal  si  přízeň 
krále  Augusta  111.  a  utvořil  s  všemocným  mi- 
nistrem jeho  BrQhlem  jakož  i  s  nádvorním 
maršálkem  Mniszchem  t.  zv.  trojici  dvor- 
skou, jež  spolu  s  Potockými  starala  se,  aby 
zničila  plány  familie  (Czartoryských),  jež 
s  pomocí  ruskou  chtěla  provésti  reformu 
Řeči  pospolité.  Po  smrti  Augusta  IIL  vystu- 
poval (1764)  proti  nově  zvolenému  králi  Sta- 
nislavovi Poniatowskému.  Když  v  té  době 
rozvratu  Polska  dissidenti  počali  se  domá- 
hati rovnoprávnosti  politické,  S.  v  čele  du- 
chovenstva katol.  postavil  se  proti  tomu, 
pohádán  jsa  k  tomu  papežem  Klementem  XllI. 
1  kr.  prus.  Bedřichem  II.  Činně  účastnil  se  kon- 
federace Radomské.  Ale  pro  opposici  svoji 
byl  uvězněn  a  pak  vyvezen  do  Kalugy.  Po 
4  letech  se  vrátil  (1772),  avšak  s  myslí  valně 
pokleslou.  Kapitola  krakovská  zbavila  ho 
úřadu  a  držela  jako  ve  vězení  až  do  jeho 
smrti.  Srv.  Lt^towski,  Katalog  biskupów,  pre- 
latów  i  kanoników  krakow.skich  (1852,  2  sv.). 


8)  S.  Stanistaw,  synovec  před.  (♦  1751  — 
t  1830),  sloužil  nejprve  v  národním  vojsku^ 
potom  byl  ve  službě  dvorské,  od  r.  1790  pak 
zasedal  ve  velkém  sněroě,  kdež  se  vyznáme* 
nal  výmluvností  i  charakterním  jcdnánínu 
R.  1802  spolu  s  Czackým,  Drzewieckým  a 
Walickým  založil  >Towarzystwo  handfowec 
a  byl  též  ze  zakladatelů  varšavského  >Tovm- 
ryšstva  přátel  nauk«.  Za  doby  knížetství 
Varšavského  byl  r.  1811  sněmovním  mai Šál- 
kem, po  znovuzřízení  království  Polského 
(1815)  zůstal  senátorem  kastelánem  a  účastnil 
se  Činně  veřejného  života.  Stál  v  čele  ně- 
kterých tajných  spolků  polit,  a  proto  bylo 
mu  po  3  léta  snášeti  i  věznění.  —  S)  S. 
Roman,  syn  před.,  generál  (*  1791  —  tl843), 
studoval  na  polytechnice  v  Paříži  a  navrátiv 
se  do  vlasti  vstoupil  do  vojska.  R.  1809  byl 
velitelem  setniny  dělostřelců,  kterou  sám  ve 
válce  vydržoval.  R.  1810  stal  se  podplukov- 
níkem  dělostřelectva,  z.  1812  vstoupil  jako 
pobočník  generála  Sokolnického  do  generál- 
ního štábu  franc.  a  vyznamenal  se  (1813) 
v  bitvě  u  Lipska,  kdež  byl  zajat.  Když  ujednán 
mír,  vrátil  se  do  života  občanského,  pfál 
směru  liberálnímu  a  dvakráte  byl  zvolen  po- 
slancem do  sněmu.  Pro  účastenství  v  tajných 
spolcích,  v  jejichž  čele  stál  jeho  otec,  utekl 
do  Drážďan,  ale  byl  vydán  úřadům  varšav- 
ským, jež  ho  brzy  propustily.  R.  1829  podal 
na  sněme  návrh  zákona  na  vymaněni  sel- 
ského lidu  z  poroby.  KdyŽ  vybuchlo  povstání 
(29.  list.  1830),  stal  se  organisátorem  pravi- 
delného vojska.  Varšavy  od  Rusův  obležené 
hájil  do  poslední  chvile,  po  kapitulaci  pak 
odešel  do  Francie,  kdež  zemřel  v  St.  (íer- 
main-en-Laye.  Ve  vyhnanství  sepsal:  La  Pú- 
logne,  précis  historique,  polit ique  et  militaire 
de  la  révolution  du  2g  Novembre  (Pař.,  1833, 
2  sv.);  Napoleon  en  i8r2  (t.,  1836;  obé  přel. 
do  něm.);  Relation  des  opérations  de  Varmée 
aux  ordres  du  prince  Poniatowski  pendant  la 
campagne  de  í8og  en  Pologne  (t.,  1841).  — 
4)  S.  K  ar  o  1  (t  ok.  1828),  skladatel  asi  50  ma- 
zurů  (částečně  tištěných),  a  6)  S.  Franc  í- 
szek  Mac  i  ej,  senátor  kastelán  král.  Polského 
a  skladatel  hud.  (♦  1784  —  f  1865),  vynikali 
jako  houslisté-amateuři. 

Soltykov,  rus.  rod  šlecht.,  viz  Salty  kov. 

Sottys,  pol.  (z  lat.  scultetus  a  něm.  Schulť 
heiss),  byl  ve  starém  Polsku  (srv.  t.,  str. 
158^)  vesnický  představený,  který  společně 
s  přísedícími  zv.  lawnicy  (lat.  seabini),  t,  i. 
kmety  zasedajícími  v  lavici,  vykonával  soud- 
nictví a  správu.  Odměnou  za  úřední  funkce 
dávány  byly  s-ům  mlýny,  krčmy, právo  honby 
a  lovu  ryb,  čásf  soudních  poplatků,  dávky 
od  sedláků  a  zvláště  pozemky  zv.  soltystwó 
(scultetia).  Povinnosti  s-ovou  bylo  nejen  vy- 
konávám soudnictví  a  správy,  nýbrž  i  vybí- 
rání daní,  desátků  (pro  církev)  a  rytířská 
služba  při  pánovi.  Byla-li  svolána  zemská 
hotovost,  8.  vedl  vojenský  oddíl  postavený 
vesnicí.  S.  volen  býval  obecni  hromadou 
vesnickou,  potvrzovala  jei  však  vrchnost. 
Byl-li  s-em  šlechtic,  nepozbýval  šlechtictvi; 
nebyl-li  jim,  mohl  za  šlechtice  býti  povýšeti. 


Solubilní  —  Solun.  663 


Jak  jii  ukazuje  název»  instituce  8-&  jako  vůbec 
méitská  a  selská  samospráva  v  Polsku  jsou 
původu  némeckého.  —  Srv.  O  sohystwach 


čtyři  sloupy  s  krásnými  hlavicemi  korinth- 
skými.  V  řecké  roahale  (čtvrti)  ukazuji  se 
rozvaliny    rozsáhlého   hippodromu.    Chrám 


w  Polsce  (>BibK  warsz.*,  1843,  sv.  III.);  Ma- !  sv.  Demetria,  jehož  steny  bývaly  vykládány 
ciejowski,  Historvja  wloácian  (1874).  :  porfyrcm  a  jaspisem,  proměněn  v  mešitu; 

ÉolnbilAi  (z  lat.),  rozpustný.  chrám  sv.  Sofie  svou  podobou  připomíná 

Solaee  (z  lat.),   roztok  (viz  Sólu  ti  o);   chrám  cařihradský.  —  Průmysl  se  provo- 


v  mathem.  rozřešení  dané  úlohy;  v  práv- 
nictví  zproitčni  závazku  placením,  pla- 
cení. 


zuje  v  malých  rozměrech  pro  nedostatek 
uhlí,  které  se  objednává  z  Cardiífu,  tak  2e 
se   počínají  zaváděti  malé  motory  petrole- 


Solmi  (též  Soluň,  tur.  Selanik,  řecky  ^  jové  a  benzinové.  Největší  závod,  úplně  novo- 
Thestaloniki,  fr.  Saloniquet  něm.  Saloniki,  vlas.  dobně  upravený,  jest  veliký  válcový  mlýn 
Salonicco),  hl.  město  tur.  vilájetu  t.  jm.,  jenž  <  Allatinův,  četné  jsou  dílny  zlatnické,  pasiř- 
vznikl  z  částí  staré  Makedonie  a  Thrakie;  ské,  zbrojířské,  mydlářské,  tiskařské  yn  la- 
rozkiádá  se  vých.  od  ústí  Vardaru  a  Galiku  I  zaristů  na  písmo  arabské,  turecké,  řecké, 
dilem  na  nízkém  břehu  zálivu  t.  jm.,  dílem  ;  bulharské  a  latinku),  truhlářské,  krejčovské, 
se  zdvihá  amíitheatrálně  na  výběžcích  hory  zámečnické.  Jedná  se  o  zřízení  veliké  továrny 
Chortače.  Přístav  opatřen  v  posledních  '  na  fésy,  aby  se  Čelilo  kartelu  rakouských  vý- 
letech (1899—1903^  důkladnými  hrázemi  proti  robku.  —  Vývoz  obilí  páčí  se  na  6  milí.  fr.; 
jihozáp.  větrům.  Ulice  starého  města  jsou  I  pšenice  vyvaží  se  do  Turecka,  ječmen  do 
úzké,  zanedbané,  ve  vých.  části,  kde  bydlí  |  Anglie,  Hollandska,  Itálie,  Francie.  Tabák 
téměř  všichni  konsulové,  jsou  domy  úhíed-  stoupl  o  10— 15V«t  vyvezeno  na  500.000  ilrg^ 
nější.  k  nim  připojuje  se  řada  letohrádků  za  700.000  fr.  do  Ameriky,  Ruska,  Rumun- 
u  pobřeží.  Kroj  převládá  francouzský,  vyjma  ska,  Egypta,  Rakousko-Uherska,  Německa. 
fés,  velmi  oblíbený;  bulharští  vesničané  při-  ,  Hedvábnikových  zámotků  vyvezeno  hlavně 
cbázeji  na  trh  ve  svém  národním  kroji;  zřidka  '  do  Iialie,  méně  do  Francie,  za  4*5  milí  fr.; 
objeví  se  na  ulici  albánská  fustanella.  Na  koži  za  45  míli.  fr.,  a  to:  beráncích  825.000 
obranu  města  Benátčané  vystavěli  fií  I ou  věž  kusů  do  Rakouska  a  Německa,  kůzlcčích 
na  nábřeží  (Beas-kula^  Kauli  kula\  Turci  ji  600.000  kusů  do  Francie  a  Ameriky,  liščin, 
proměnili  ve  vězení,  nyní  usadila  se  v  ni  ,  tchořin,  jezevčin,  vydřin,  divokých  koček, 
turecká  chudina.  Přístav  ovládá  zanedbaná  ;  šakalů  do  Německa  a  Ruska,  zaječích  300.000 
pevnost  Jedikule  (Sedm  věži),  pod  ní  se  kusů  do  Francie  a  Icalie,  ovčin  50.000  kusů 
k  úboči  tiskne  klášter  Čouš.  Jádro  obyva-  ,  do  Uher  a  do  Ruska,  kozin  200.000  kusů  do 
tclstva  tvoři  židé  (55.000  r.  1900);  jejich  osada  Ameriky.  Vlna  (350.000  kg  v  ceně  400.000  fr.) 
kvetla  prý  jíž  za  Alexandra  Vel.  Valně  byla  jde  do  Ameriky,  Itálie  a  Rakouska;  bavlna 
rozmnožena  vystfhovalci  ze  Španělska  r.  1493.   (1  milí.  kg,  900.000  fr.)  do  Itálie,   Francie, 

V  čele  obce  jejich  stoji  chákán ;  domácí  židé  Rakouska,  mák  (2*5  milí.  kg,  700.000  fr.)  do 
sluji  sefardím,  na  rozdíl  od  Isráélitů  ně-  Německa  a  Francie,  opium  (120.000  kg^ 
mecko- polských,  zv.  aškénázím.  Provo-  3  milí.  fr.)  do  Anglie  a  Ameriky.  Z  kovů  se 
suji  obchod,  řemesla,  ale  živí  se  i  plavectvím  '  vyváží  mangan  (6300  t),  chróm  (2300  i),  anti- 
a  nádeničinou.  Maminové  (tur.  ť/diimw,  od-  mon  (150/),  v  celku  za  V«  n^Jíl-  ^r*  Dováží 
padlici)  na  oko  jsou  muhammedány,  tajně  se  hlavně  z  Rakouska:  lih,  cukr,  psací  po- 
však  přidržuji  se  nauky  Mojžíšovy.  Turků  žije   třeby,  papír  na  cigaretty,  nábytek  z  ohýba- 

V  městě  26.000,  Řeků  16.000,  Bulharů  10.000,  ného  dřeva,  fésy,  pánské  prádlo,  obuv,  zboží 
cikánů  2500,  různých  národností:  Srbů,  Fran-  konfekční,  zápalky.  Káva  dopravuje  se  buď 
couzův,  Italů,  Němcův,  Angličanů  a  j.  8500,  přes  Terst  nebo  přímo  přes  Marseille-Janov. 
úhrnem  118  000,  O  školství  jest  dosti  posta-  Rýže  pochází  namnoze  z  Rangúnu  (43.400 
ráno.  Vláda  vydržuje  ruždie  (muham.  semi-  pytlů,  830.000  fr.).  Dovoz  mouky  nyní  klesl 
nář),  idadie  (stř.  šk.  internát),  chlap.  gymn.  následkem  zřízení  mlýna  Allatinova.  Dřiví  a 
otevřeli  Rekové,  Bulhaři,  Srbové,  žen.  gymn.  prkna  objednávají  se  z  Bulharska,  z  části 
Řekové  a  Bulhaři;  dále  jsou  dvě  škoTý  ře-  z  Bukoviny  přes  Odéssu.  V  textilním  prů- 
meslnícké  (tur.  a  Žid.),  hospodářská  šk.,  spo-  mysle  převládá  dosud  Anc^lie,  ačkoli  v  po- 
jena se  vzorným  statkem  iVt  h.  od  města,  sledních  letech  její  význam  klesá,  r.  1900 
Též  obecné  školy  (tur.  mechkeme)  dostatečné  prodala  za  fr.  2,800.000,  Itálie  350.000,  Ra- 
opatřcnv.  Uniati  (řcckosjednocení)  založili  kousko-Uhcrsko  120.000,  Německo  140  000, 
ve  Vardarském  předměstí  seminář,  správa  Švýcarsko  300.000.  V  bavlněné  přízi  opět  má 
jeho  svěřena  lazaristŮm;  tam  sídlí  bulharsko-  Anglie  lví  podíl  (IV3  milí.  fr.,  Itálie  160.000  fr., 
uniatský  biskup.  Řekové  mají  svého  metro-  Rakousko  50.000  fr.).  Ve  sklářství  naše  říše 
politu,Rulhařibiskupa;synagog  jest  37,meŠit  soutěží  s  Belgií  a  Hollandem,  ale  oba  tyto 
velikých  10,  menších  26,  Řekové  mají  tři  státy  pozbyly  téměř  čtvrtiny  svého  zákaz- 
chrámy,  Bulhaři  dva,  katolíci  a  uniati  po  nictva.  Do  přístavu  připlulo  850  parníků 
jednom.  —  Blíže  vých.  brány  hlásá  stará  s  661.000/;  hlavni  dil  připadá  na  naši  mon- 
Dvní  silně  poškozená  >porta  triumphalis*  ví-  archii  (107  par.,  121.000  /),  druhé  státy  za* 
tězstvi  Římanů  nad  Makedonií  r.  148  př.  Kr.  stoupeny  v  tisíci  tunách:  Francie  110,  Itálie 
Tudy  šla  via  Egnatia,  silnice,  která  vedla  85,  Anglie  80,  Turecko  63,  Rusko  57,  Né- 
z  Dráče  (Dyrrhachia)  přes  S.  do  Cařihradu.  mecko  20.  Data  vztahují  se  k  r.  1900,  poně- 
Ze  sloupořadí  za  Nerona  postaveného  zbyly   vadž  v  následujících  letech  vznikly  nepokoje. 


664 


Soluntum  —  Solventia. 


jimiž  zemé  zpustošena,  obchod  a  průmysl 
vázly  a  veřejný  život  vůbec  normálního  vý- 
voje postrádal.  V  S-ě  soustřeďuji  se  tři 
dráhy:  srbsko-makedonská  s  odbočkou  na 
Mitrovici  od  Skopje,  bitolská  a  cařihradská. 
S.  je  sídlem  rak.-uh.  poštovního  úřadu,  filiálky 
Otomanské  banky  a  S  ské  banky  (Banque 
de  Salonique),  dále  rak.-uherského,  anglic- 
kého a  řeckého  gener.  konsula,  belgického, 
německého,  francouzského,  italského  konsula, 
amerického  a  bulharského  agenta. 

Dčjiny.  Prvotní  osada  namístě  dnešního 
S-a  slula  UiermaCy  podle  lázni  tam  zaříze- 
ných. Kassandros  opevnil  město  a  přezval  je 
na  památku  své  manželky,  dcery  Filipa  II., 
Thessaloniké  (315  př.  Kr.).  Sv.  Pavel  za- 
ložil tam  křest,  obec,  které  i  dopisoval.  Když 
mistodržitel  Boterich  byl  od  luzy  zabit  (389 
po  Kr.),  občané  vlákáni  do  cirku  a  tam  jich 
na  15.000  povražděno.  R.  473  Ostrogotové 
vedení  Theodemirem  pokusili  se  bez  úspěchu 
o  přístav.  R.  551  vůdce  římský  Germanus 
odrazil  útok  kmenů  slovanských.  Po  40 
letech  pokusy  Slovanův  obnoveny,  než 
ani  tentokráte  neprovázeny  žádaným  zda- 
rem, ač  oblehatelé  rozestavili  kolem  měst- 
ských zdí  150  beranův  a  obléhacích  věží  a 
později  i  válečné  koráby  opatřiti  si  dovedli. 
V  okolí  města  usadili  se  nicméně  trvale  a 
to  pod  jmény  Dragovičů,  Sakulatů,  něco 
východněji  Kendinův  a  Strumjanů.  Ze 
Soluna  pocházejí  apoštolově  západních  Slo- 
vanů sv.  Cyrill  a  Method.  První  z  nich  se 
narodil  r.  827,  druhý  byl  o  něco  starší  a  pů- 
vodně světským  úředníkem,  neznámo  v  které 
slovanské  krajině.  Oba  bratři  strávili  mladá 
léta  v  rodišť,  později  posláni  ke  dvoru  cí- 
sařskému v  Byzancii.  Upomínek  na  jejich 
život  marně  vyhledáváme  a  svátek  jejich  po- 
čal se  slaviti,  teprve  když  si  Bulhaři  vybo- 
jovali exarchát.  R.  904  zmocnili  se  přístavu 
Saracéni  a  odvlekli  mnoho  tisíc  Řekův  i  Slo- 
vanů do  otroctví.  Normanově  pod  vedením 
Tankredovým  vzali  přístav  v  plen  r.  1185. 
Když  v  Cařihradě  zřízeno  císařství  Latinské, 
Makedonie  se  S-em  dostala  se  Bonifaciovi 
z  Montferratu.  Za  jeho  nepřítomnosti  jeho 
manželka  Markéta,  vdova  po  cis.  Isakovi  II., 
potlačila  povstání,  v  jehož  čelo  se  postavil 
Bulhar  Erismen.  Synu  Bonilaciovu  Déme- 
triovi  odňal  dědictví  epirský  car  Theodor 
Angelos.  Vypuzený  kníže  odkázal  nárok 
na  ztracené  panství  císařům  nikejským  a  tím 
se  připravila  opět  půda  pro  nadvládu  caři- 
hradskou. Car  srbský  Štěpán  Dušan  marně 
se  chystal  města  dobýti,  posléze  padlo  do 
rukou  Turků,  když  všechny  okolní  země  byly 
jimi  zaujaty  (1430).  V  nové  době  vznikaly 
ve  městě  nepokoje.  R.  1876  zavražděni  od 
luzy  konsulové  francouzský  a  německý,  r.  1902 
provedeny  v  městě  i  v  okolí  attentáty.  Opě- 
tovanými pokusy  vzpoury  od  Bulharův,  Al- 
báncův a  Řeků  neien  zpustošeno  solunské 
zázemí,  ale  ani  přistav  nemůže  zdárně  se 
vyvíjeli. 

Solunský  vilájet  skládá  se  ze  sandžaků 
solunského,  sěrského    a    dramského,    které 


rozděleny  v  kazy  (okresy)  S.,  Lagadin,  Je- 
nidže  Vardar,  Voden,  Gevgclij,  Tykves,  ku- 
kuš,  Dojran,  Něguš,  Ber,  Kateřina,  Strumica, 
Veles,  Sěr,  Zachna,  Deroir  Hisár,  Kasandra, 
Athon,  Sary-šaban,  Drama,  Petrič,  Melnik, 
Ne vr okop,  Razlog  a  Hor.  Džumaja.  Vše- 
obecný přehled  viz  Makedonie.  —  Srv.  K. 
Jireček.  Dějiny  národa  bulharského  (Praha, 
1876);  >Das  Ausland«  (1888,  str.  187  a  sL); 
V.  Kinčov,  Makedonija  (Sofia,  1900).    Ft, 

Solan  tam  (také  SoloeisaSolus),  staro- 
věké opevněné  město  na  Sicílii,  v^ch.  od 
Palerma,  založené  Foiničany.  Až  do  prvé 
války  punské  bylo  spojencem  Karthagiftanů, 
po  dobytí  Panorma  za  této  války  přešlo  na 
stranu  římskou.  Někdy  v  IX.  stol.  po  Kr. 
bylo  rozbořeno  Saracény.  Ve  zříceoinácu. 
jež  nyní  nazývají  se  Solanto,  kope  se  již 
od  r.  1826. 

Solatio  [-cío],  lat.,  roztok  léčiva  ve  vodě, 
na  př.  8.  Burow;  název  zaměňuje  se  někdy 
s  tinkturou,  na  př.  s.  arstnicalis  Fowleri  místo 
tinctura  a,  F.  —  Viz  též  Soluce. 

SolatiTlim,  lat.,  rozpustidlo,  pro- 
středek na  rozpouštěni. 

Solntré  [solytréj,  praehistorická  stanice 
u  Máconu  (dep.  Saóne-et-Loire)  ve  Frandí, 
obývaná  po  době  ledové.  Mimo  kosti  divo- 
kého koně,  který  sloužil  za  potravu,  byly 
tam  nalezeny  hroby  a  v  nich  zvláštní  ka- 
menné nástroje,  podle  nichž  jedna  z  period 
palaeolithické  epochy  se  zove  Solutréen. 
Pod  vrchem,  v  němž  zbytky  zmíněné  nale- 
zeny, jest  obec  S.  o  518  objjv.;  na  blízku 
roste  dobré  bílé  vino.  Na  skále  samé  stála 
za  dob  římských  tvrz.  Místu  praehistorických 
nálezů  říkají  Crot  du  charnier.  Srv.  A.  At- 
celin,  Histoire  du  cháteau  de  la  Roche  de  S. 
(v  >Annales  de  I' Academie  de  Mácon«,Mácon. 
1880  2.  série  t.  II.);  t..  Les  nouvelles  fouilles 
de  S.  (»Anthropologie«,  1800,  t.  I.). 

Solatimi,  lat.,  placení,  plat. 

Solvay  [solvé]  Ernest,  belg.  průmyslník 
a  učenec  (♦  1838  v  Rebecqu  u  Brus  selu). 
R.  1860  stal  se  ředitelem  plynárny  v  Brusselo, 
kde  vynašel  ammoniakálný  process  po  něm 
process  S-ůvzvaný(vizNatrium,slr.l068ťiy 
R.  1863  založil  první  továrnu  na  sodu  v  Couil- 
letu  u  Charleroi,  pak  továrny  ve  Francii, 
v  Anglii,  Německu,  Rusku,  RaKousku  a  Sev. 
Americe,  vedle  toho  továrny  na  elektro- 
lytickou výrobu  chlórového  vápna  a  četné 
peci  koksové  k  výrobě  ammoniaku.  Továrny 
společnosti  S.  &  spol.  8  ústř.  sídlem  v  Brus- 
selu  dodávají  607o  veškeré  výroby  sody  vůbec, 
S.  jest  od  r.  1896  čestným  členem  Royal 
Institution  of  Great  Britam  a  byl  v  1.  1893 
až  1900  Členem  belg.  senátu.  Při  brusselské 
universitě  založil  Instituts  S.,  jež  se  skládají 
z  Inst.  de  physiologie  (1894)  a  Inst.  de  socio- 
logie (1901),  jež  oba  mají  své  posluchámv, 
knihovny  a  vydávají  publikace:  >Travaux  de 
Laboratoircc,  >Notes  et  Mémoires«,  »£tudes 
sociales«  a  >Actualités  sociales*. 

Solvenoe,  z  lat.,  viz  SolventnL 

Solventia  [cia*,  lat,  léky  a  prostředky 
rozpouštějící   a  uvolňující  hleny,  hlavně  při 


Solventní  —  Somálové. 


665 


kašli,  jako  na  př.  prášky  z  ipekakuanhy,  vlhké 
obklady  a  pod. 

Solventni,  z  lat.,  platu  schopný,  do- 
stojný,  způsobilý  platiti ;  solvence  neb  sol- 
ventnost, dostojnost,  způsobilost  platiti. 

Solvin,  natriová  či  kaliová  sůl  kyseliny 
ricinosírové  {C^^H^^O^)  —  HSO^]  upotřebuje 
se  ho  v  lékařství. 

Solvydeg^odsk  (CojibBbiqero;^CRi>),  új.  mě- 
sto rus.  v  gub.  vologodské  na  pravém  břehu 
řeky  Vyčegdy  asi  15  km  od  Kotlasu,  přísta- 
viště to  parníků  a  poslední  stanice  želez- 
niční trati  Pcrm-Vjatka-Kotlas.  Má  1710 
oby  v.,  3  učilištč,  12  kostelův  a  klášter;  tři 
výroční  trhv.  Dříve  slynul  solivárnami.  Pů- 
vodem S.  sáhá  do  XlV.,stol.  V  XVI.  a  XVII. 
byl  důležitou  tvrzí.  —  Újezd  solvyčcgod- 
ský  má  na  42.430  km^  120.238  obyv.    f^, 

Solway  Flrth  [solué  fórdz],  zátoka  Ir- 
ského moře  zalévající  se  56  km  hluboko  smč- 
rem  severovýchodním  do  ostrova  britského 
mezi  sev.-záp.  Anglií  a  jihozáp.  Skotskem, 
má  nízké  ploché  pobřeží.  Její  mělčiny  jsou 
bohatý  lososy  a  sledi.  Do  ní  vlévají  se 
řeky  Čoker,  Eden,  Esk,  Annan  a  Nith.  Přes 
konec  zátoky  vede  želez,  viadukt  1792  m  dl. 

Solymové,  starověký  kmen  v  Malé  Asii, 
obyvatelé  divokého  horského  pobřeží  v  záp. 
sousedství  Kilikie.  Zváni  byli  podle  pohoří 
Sóly  my  a  byli  povéstnými  loupežníky. 
Cboirilos  praví  o  nich,  že  mluvili  jazykem 
foinickým,  což  sice  podalo  podnět  k  hojným 
výkladům,  ale  nepotvrzuje  se.  Pšk. 

8óm  (též  sóma),  v  sanskrtě  jméno  by- 
liny, jejíž  šťávu  ve  způsobe  opojného  vykva- 
šeného  nápoje,  smíšeného  s  mlékem,  staří 
Indové  obětovali  a  pili  při  obětech.  Která 
bylina  to  byla,  není  dosti  jasno;  jméno  bylo 
přenášeno  patrné  na  byliny  rozličné  a  na 
náhrady  pravého  s-u.  Oběti  sómové  pochá- 
zejí z  doby  jednoty  Ariů  indických  a  irán- 
ských: i  v  Avestě  je  s.  {haom^  hóm)  důleži- 
tým darem  obětním.  V  Indii  i  Íráne  moc 
opojného  8-u,  budící  nadšení  a  ponoukající 
k  udatenství,  byla  i  zosobňována  v  božství 
téhož  jména,  které  v  Indii  později  splývá 
s  božstvím  měsíce,  jenž  podle  ind.  názoru  je 
schránkou  nápoje  nesmrtelnosti.  Zř>'-. 

8óma,  řec,  tělo. 

Sóma,  sanskr.,  viz  Sóm. 

Sómadéva,  básník  ind.,  žil  asi  v  XI.  stol. 
po  Kr.  v  Kašmíru.  Zpracoval  uhlazeným  sans- 
krtským  veršem  pod  tit.  KcUhásaritságara 
veliký  svod  ind.  pohádek,  původně  prý  slo- 
žený v  jistém  dial.prákrtskcm.  Vy»l.  H.  Brock- 
haus  (Lip.,  1839—66),  Durgaprasad  a  Parab 
íKalkuita,  1899);  překl.  něm.  Brockhausův 
(l.ip.,  1839,  1843,  neúplný  ,  angl.  Tawneyův 
(Kalkutta,  1880-87,  v  »Bibl.  Indica«).      Zir. 

Somaiil  [  menj,  m.  ve  fr.  depart.  Nord, 
kiižovatka  tratí  Douai-Valcnciennes,  Cam- 
brai-S.-Tourcoing  Sev.  dráhy,  má  5349,  jako 
obec  6093  obyv.  (,1901).  V  okolí  jsou  bohaté 
doly  kameno-uhelné;  v  městě  výroba  briket, 
cukrov.,  obch.  s  obilím,  suknt  m,  dobytkem  a  j. 

de  Somaize-Baadeaa  [somcz-bódój.spis. 
franc.  XVII.  veku.  Ze  života  jeho  není  známo 


nic  až  po  rok  1657,  kdy  vystoupil  proti  Bois- 
robertovi  ostrou  kritikou.  Dvě  léta  potom 
napsal  proti  Moliěreovi  komedii  Les  vérita" 
bles  précieuses  (vyd.  nově  P.  Lacroixcm  1868). 
Pak  zveršoval  Moliěreovy  Précieuses  ridicules, 
a  když  Moličre  proti  tomu  protestoval,  drze 
ještě  si  stěžoval,  že  on  sám  byl  Moliěrem 
plagován.  Později  vydal  komedii  Le  Proces 
des  précieuses  (1660)  a  La  Pompě  Junebre  de 
M.  Scarron  (1660),  kde  všecky  soudobé  spi- 
sovatele činí  směšnými.  Za  to  dostalo  se  mu 
peprné  odpovědi  od  anonyma  »Le  Songe 
du  rěvcux*.  Hlavní  jeho  díla  jsou:  Diction- 
naire  des  précieuses  ou  la  Clé  du  langage  des 
ruelles  (1660,  vyd.  Livetovo  1856),  slovníček 
sestavený  skoro  výhradně  z  Moliěrcových 
>Preciosek<,  a  Grand  dictionnaire  historique 
des  précieuses  (1661)  Srv.  » Revue  des  Deux 
Mondes«,  1892;  Larroumet,  Un  historien  de 
la  société  précieuse  au  XVIIe  siěcle,  Baudeau 
de  Somaize. 

Somálové  (jedn.  čís.  Somáli)  národ  za- 
bírající vých.  cíp  pevniny  africké,  kterému 
od   nich   dostalo   se  jména   Somálsko  n. 
poloostrov  Somálský.  Zabírají  celý  polo- 
ostrov od  pobřeží  Indického  okeánu  na  záp. 
až  po  čáru  vedenou  od  zálivu  Tádžúrského 
přibližně  podél   43®  v.  d.  od  sov.  k  jihu  po 
Log  nad   ř.  Džubem,  odkudž  širokým  pru- 
hem zasahují  ještě  dále  na  jihozápad  až  té- 
měř k  řece  Tané.  S.  uvádějí  se  obyčejné  za 
národ   původu    hámitského,  ale   jsou    smi- 
šenci;  nynější  sídla  jejich  obydlena  byla  od 
hámiiských  Gallů,  s  nimiž  se  smísili  přistě- 
hovalí Arabové  (podle  Paulitschke  asi  v  VI.  až 
XVI.  stol.  po  Kr.),  tak  že  u  nich  převládá 
sice  živel  hámitský  i  jazyk  jest   téhož  pů- 
vodu, ale  vykazuje  mnoho  přiméskův  arab- 
sk^xh.  Časem  zatlačeni  jsou  Gallové  od  těchto 
smíšenců   dále   do   vnitrozemí   a  počátkem 
XIX.  stol.  až  k  řece  Tane.    Počet  jich  od- 
haduje se  od  1,800.000  do  2  milí.  duší.  Roz- 
děleni jsou  ve  veliký  počet  kmenů,  jež  Pau- 
litschke zeměpisně  rozvrhuje  na  4  skupiny: 
1.  S-ly  severního  pobřeží,  2.  S-ly  Har- 
rárské,  3.  S-ly  Ogadenské  a  4.  S-ly  jiho- 
východní n.  Benadírské.  Mezi  nimi  roz- 
ptýleně žije  jistý  počet  Gallů  jmenovitě  na 
záp.  pomezí  a  kromě  nich  nejspíše  zbytkové 
prabydlitelů,  kteří  živoří  mezi  S-ly  jako  opo- 
vržení  nevolnici;   uvádějí  se  jmény  Jcbír 
(šaškové),  Midgán  ^ovci)  a  To  mál  (kováři). 
Zevnějšek    S-lů    (srv.  vyobr.  č.  24   na  tab. 
Typy  národů  afrických  při  či.  Afrika)zjevné 
ukazuje  přiměsky  arabské;  pleC  jest  černá, 
postava  vysoká,  stihlá  s  údy  většinou  úměr- 
riými,  obličej  podlouhlý  s  vysedlými  kostmi 
lícními  a  tlustými  rty,  ale  orličím  nosem  a 
vousy  dosti  hustými,  vlasy  jsou  husté,  dlouhé, 
kučeravé;  poněvadž  vyskytují  se  též  čelné 
tahy  i  tvary  těla  černošské,  prohlašuje  Hart- 
mann   S  ly  v  podstatě  za  národ  africko-ni- 
gritský.    Za  příbytek  slouží  jim   na  pobřeží 
ve   městech  kamenné  domy,  ale  ve  vnitro- 
zemí bývá  to  chýše  skoro  polokulovitá  18  až 
2-0  m  vysoká,  3—4  m  dlouhá,  2—3  m  široká, 
zrobená  na  rychlo  z  lehké  dřevěné  kostry, 


666 


Somálové. 


jež  pokrývá  se  kožemi  a  rohožemi;  může  se 
snadno  strhnouti  a  dopraviti  dále.  Podlaha 
uvnitř  jest  vždy  vyvýšena,  upéchována  a 
pokryta  rohožemi,  kožemi;  ohniště  nacházi 
se  před  chatrči.  Pro  dobytek  zřizují  se  ko- 
lové ohrady.  V  oděvu  S.  přímořští  přizpů- 
sobili se  namnoze  Arabům,  kdežto  ve  vnitro- 
zemí užívají  řasnatého  pláště,  který,  jako 
u  Habešanů,  na  způsob  římské  togy  přes 
rameno  malebně  se  přehazuje;  jest  oděvem 
mužův  i  žen.  Pod  pláštěm  nosí  se  krátká 
zástěra  kožená  nebo  červené  zpodky  habcš- 
ské;  někdy  plistupuje  k  tomu  krátká  kazajka 
z  pestré  látky  bez  rukávů.  Hlava  zůstává  ne- 
pokryta, toliko  městští  S.  přivykli  arab- 
skému turbanu;  vdané  ženy  zahalují  hlavu 
v  modrý  šátek,  vdovy  v  modrý  a  bílý;  z  látek 
hledány  jsou  bavlněné  tkaniny  původu  ame- 
rického. Rozsáhlou  měrou  S.  užívají  různých 
ozdob,  jako  cínových  náušnic,  prstenův  arab- 
ského a  habcáského  původu,  mužové  jmeno- 
vitě pečetních  prstenův  arabských,  dřevě- 
ných, kovových  i  rohových  náramků  v  zá- 
pěstí i  na  pažích,  ba  i  na  nohou  nosí  kruhy 
kovové  a  kostěné.  Pravidelným  šperkem  jest 
náhrdelník  od  jednoduché  šňůry  perel  až  po 
obojky  bohatě  krumplované,  potom  náprs- 
níkv,  deska  to  cínová,  mosazná  neb  kožená, 
stříbrem  zdobená,  kterou  nosí  i  ženy  nej- 
chudší. Tétováni  jest  obvyklé,  ale  provádí 
se  na  částech  těla  oděvem  zakrytých.  Ne- 
obyčejná péče  věnuje  se  u  mužův  i  žen 
úpravě  vlasů,  kteréž  pečlivě  tukem  napou- 
štějí a  na  červeno,  někdy  i  na  bílo  si  barví; 
Ve  vlasech  nosí  muži  dlouhé  dřevěné  jehlice 
pečlivě  vyřezávané  a  někdy  ozdobené  pštro- 
sím perem,  na  které  však  má  právo  toliko 
ten,  kdo  už  nepřítele  zahubil,  ať  v  boji  nebo 
jen  úkladnou  vraždou.  Také  líčení  obličeje 
jest  zvykem  obecným.  Rozmanité  talismany 
jsou  všeobecně  rozšířeny.  Oděvem  a  množ- 
stvím ozdob  S.  rádi  se  honosí  a  ani  při  nej- 
těžší práci  jich  neodkládají.  Za  zhraň  slouží 
kopí  obyčejně  krásné  zdobené  a  dlouhá  dýka 
nebo  krátký  meč,  metací  palice,  palcát  a  na 
pobřeží  sečné  zbraně  arabské-  Luku  a  šípů 
S.  málo  užívají.  Střelná  zbraň  šíří  se  stále 
a  dosud  vzbuzuje  postrach.  K  obraně  nosí 
se  malý  kruhovitý  štít.  Pří  zaměstnání  větvi- 
nou pastýřském  potrava  S-lů  skládá  se  vět- 
šinou z  masa,  másla  a  mléka,  málo  z  po- 
travin moučných;  k  tomu  druží  se  něco 
ovoce,  kořeni  a  medu.  Víno  a  maso  vepřové 
jest  u  muslimských  S  Ift  náboženstvím  vy- 
loučeno, pojídati  ryby  pokládá  se  za  hanlivé. 
Tabák  se  více  žvýká  než  kouři.  Usedlí  S., 
pokud  se  nezabývají  obchodem  neb  řemesly, 
provozují  orbu,  pěstujíce  po  zahradničku 
durru,  které  je  věnováno  nejvíce  půdy  (při- 
pravují z  ní  jakési  piv^o),  poněkud  i  ječmen, 
luštěniny,  bavlnu,  tabák,  a  sbírajíce  gummu, 
kadidlo  a  myrhu.  Při  neveliké  úrodnosti  půdy 
je  přirozeno,  že  většina  S-lů  oddala  se  ži- 
votu pastýřskému  a  chová  velbloudy,  ovce 
tučnoocasé,  kozy,  hovězí  dobytek,  osly,  ci- 
betky,  pštrosy,  ba  provozuje  poněkud  i  vče- 
lařství ;  kůň  chová  se  pro  jizdu ;  honbu,  vyjma 


na  slony,  vůbec  zanedbávají;  rybolovu  ncni» 
Z  řemesel  zasluhuje  zmínky  výroba  oděvu 
(S.  mají  krejčí  z  povolání),  zpracováváni  kovů, 
jmenovitě  zbrojiřství,  a  výroba  domácího  ná- 
řadí, hrnčířství  a  pletení  rohoži;  tkalcovstvi 
dříve  velmi  rozšířené  klesá  následkem  kon- 
kurrence  bělošské.  Obchodu  hledí  si  hlavně 
usedli  S.  dodávajíce  do  přístavních  měst 
dobytek,  kůže  a  kožišiny,  pštrosi  péra.  cibet, 
gummu,  kadidlo,  bavlnu^  kávu,  začež  přijí- 
mají tabák,  sůl,  datle,  rýži,  luštěniny,  železné 
výrobky,  zbraně,  sklo  a  skleněné  perly,  hed- 
vábí a  bavlněné  látky.  Co  do  povahy  j«st 
značný  rozdíl  mezi  S-ly  městskými  a  kočov- 
nými. Oni  líčí  se  jako  lid  celkem  vzdělaný 
a  přístupný,  naproti  tomu  beduíni  somáliti 
jsou  náruživí,  úskoční,  ukrutní  a  nepřátelé 
cizincův,  ale  na  všech  zřetelná  je  hrdost, 
láska  ke  svobodě  a  sebevědomí.  Značné  na- 
dáni projevují  ve  zpěvu  a  hudbě  a  libuji  si 
v  nich.  Národní  hrou  je  hra  v  mič  podobná 
anglickému  lawntennisu,  ale  známa  jest  to- 
liko ve  městech.  V  sociálních  poměrech  pa- 
nují celkem  zvyky  patriarchální.  Otec  jest 
pánem  nad  životem  všech  členů  rodiny  a 
neobmezeným  vlastníkem  všeho  majetku. 
Stáří  nepožívá  úcty,  neosvobozuje  od  práce, 
ba  stává  se  často,  že  v  čas  nouze  i  otec 
bývá  zapuzen.  Mnohoženstvi  podle  zásad 
islámu  je  přípustné,  ale  vládne  namnoze  ien 
ve  městech,  kdežto  u  kočovníků  převládá 
monogamie  Sňatek  jest  ncjčastěji  pouhou 
koupi  ženy.  Oženiti  se  můžc  toliko  muž, 
který  již  nepřítele  byl  zahubil.  Na  ženě  spo- 
čívá veškerá  tíha  domácnosti  a  mnohdy 
i  polní  práce,  ale  celkem  Žena  požívá  tu  svo- 
body větši  než  v  jiných  zemích  muhamedán- 
ských,  a  to  tím  spíše,  čím  více  dítek  poro- 
dila. U  obou  pohlaví  provádí  se  obřizka, 
u  děvčat  nad  to  ještě  infíbulace.  Otroctví 
bylo  původně  neznámo  a  teprve  islám  je 
k  S-lum  zavedl;  ale  ještě  nyní  je  řidké  a 
toliko  na  jihu  a  ve  středu  země  vice  se  ob- 
jevuje, tam  pak  osud  otroků  je  krutý;  ale 
vlastní  S.  nikdy  nepřicházejí  v  otroctvi,  ani 
váleční  zajatci  ne.  Pozoruhodno  jest  neob\- 
čejné  rozšíření  přijice,  kteroužto  chorobou 
prý  jest  zatíženo  na  707o  S  lů.  Panujícím 
náboženstvím  jest  islám,  ale  vedle  něho 
uchovalo  se  mnoho  zbytků  pohanství.  Jazyk 
somálský  náleží  k  jižní  (acthiopské)  haluzi 
kmene  hámitského,  avšak  obsahuje  také  hojně 
živlů  semitských  a  snad  také  černošských. 
(Mluvnice  vydali  PrStorius  v  >Zeitschrift  der 
Deut.  Morgenlánd.  Gesellsch.<  sv.  24.  r.  1870; 
Huntcr  v  Bombayi  1880  a  A.  W.  Schleichcr 
v  Berlině  1892.)  Ku  psaní  užívá  se  písma 
arabského.  Politické  jednoty  mezi  S-ly  není; 
rozděleni  jsou  ve  veliký  počet  kmenů  na 
sobě  nezávislých  (tál),  jež  děli  se  na  obce 
{rér,  tolkáj)  a  tyto  zase  na  osady  {kála 
nebo  d^Uib),  Náčelníci  nemají  xnaČnějšího 
vlivu  a  jen  občas  spojuji  se  k  válečným 
výpravám,  po  jejichž  skončeni  zase  spo- 
jenství  přestává  —  Srv.  Pauhtschke,  Ethno- 
graphie  Nordostafrikas  (Berl.,  1893-96,2  sv.); 
Reinisch:    Die  Somali-Sprache    (Vid,,  1900 


Somálsko. 


667 


až  1903,  3  d.);  G.  Ferrand,  Les  (pomalíš 
(Pař.,  1903). 

Somálsko,  Somálský  poloostrov, 
vých.  výběiek  pevniny  airické  mezi  12"s.  Š. 
a  2*  30'  j.  á.,  ohraničeno  jest  na  severu  záli- 
vem Tádiúrským  a  zálivem  Advnským,  na 
vých.  a  jihovýcb.  Indickým  okeánem,  kdežto 
hranice  západní  jest  neurčitá.  Někteří  bada- 
telé posunují  ji  na  záp.  až  po  příkopovou 
vpadlinu  východoafrickou  k  jezeru  Rudol- 
fovu, jiní  berou  za  mez  řeku  Haváá  až  po 
její  oblouk  k  jihu  vypiatý  a  odtud  úpatí  vy- 
sočiny, spojující  vysočinu  Habešskou  s  Vý- 
chodoafrickou, až  k  Tané  a  potom  tuto  řeku 
ai  k  ústi  jejíma,  a  třetí  konečné  omezeni 
stanoví  za  hranici  čáru  vedenou  od  zálivu 
Tádžárského  přes  pohoří  Kondélské  směrem 
k  Harrára,  potom  podél  řeky  Ereru  až  k  je- 
jímu ústi  do  Vebi  Šebelí,  odtud  čaru  vede- 
nou k  Lugu  nad  DŽubem,  pak  Džub  až  k  Bar- 
déře  a  odtud  čáru  ke  střední  Tané  a  ko- 
nečné tuto  řeku  samu  (hranice  hlavně  ná- 
rodopisná). Pokud  ze  zpráv  cestovatelů  lze 
si  utvořiti  jednotný  obraz  o  tvářnosti 
půdy,  S.  tvoři  plan*nu,  jež  nejspíše  stupňo- 
vité se  zdvihá  od  pobřeží  jihovýchodního 
k  severozáp.  a  k  severu.  Prvý  stupeň,  ne- 
příliš vyvýšený,  zabírá  pruh  rovnoběžný  s  po- 
břežím v  šiřce  asi  220  km,  načež  následuje 
již  planina  až  630  m  vysoká  s  říčními  koryty 
hluboko  zarytými  a  posléze  vysočina  vykazu- 
jicí  v  Ogadenu  výšky  přes  1000  m  a  upína- 
jící se  na  severozáp.  k  vysočině  Habešské. 
Sev.  okraj  této  planiny  lemován  jest  mohut- 
ným pásmem  okrajným.  Toto  počíná  se  na 
vých.  břehu  Haváše  jako  Džebel  Ahmar  a 
Džcbcl  ČerČcr,  jež  stoupají  na  2397  m  a 
dosahuji  k  vrcho visku  Ereru,  kdež  Harrár 
leží  ve  výši  1866  m  n.  m  ,  dále  k  vých  strmí 
za  sebou  pohoří  Kondélské  (3000  m),  Gan 
lábach  a  Golís  (s  horou  Tavarurem  2076  m), 
Ankor  (1130  m),  Džebel  Serút  (2180  m),  táhlé 
pásmo  Džebel  al-Sangéli  a  posléze  docela 
ve  vých.  cípu  africkém  pne  se  Bodobb  do 
1500  m.  Pásmo  toto  na  záp.  spadá  do  pří- 
mořské rovmy  (Gobán),  jež  od  46®  vých.  d. 
víc  a  více  se  úií,  až  za  47®  v.  d.  vůbec  pře- 
stává, tak  že  celé  toto  pohoří  až  na  nepatrné 
výjimky  příkře  k  moři  spadá  a  konči  se  my- 
sem Ras  Asir  (Guardafui),  ba  pokračuje  ještě 
za  ním  v  četných  útesech  a  bradlech.  Rovno- 
běžné s  nim  táhnou  se  ve  vých.  končinách 
pohoří  Maskatské  a  jižněji  hory  Karkarské, 
končící  se  mysem  Hafunským.  Odnože  vy- 
bíhající od  sev.  pásma  na  jih  rozbíhají  se 
záhy  v  krabaté  vysočiny,  z  nichž  jenom  tu 
i  tam  vypíná  se  nora  vyšší.  Tato  tvářnost 
pfldy  podmiňuje  přirozené  ráz  pobřeží.  Sev 
pobřeží  při  zálive  Adenském  a  pobřeží  vý- 
chodní od  mysu  Asiru  až  po  Černošský  zá- 
liv (Band-el-d'Agoa  na  8*  s.  š.)  jest  až  na 
skrovné  výjimky  vysoké  a  srázné  a  slově  el- 
Kasaín  (bkalnaté  pobřeží).  Dále  k  jihu  je 
nižší  a  pokryto  návějemi  písečnými,  toliko 
na  nemnohých  místech  výše  se  pne  a  je 
skalnaté.  0'd  Černošského  zálivu  na  jih  po 
6**  sev.  é.  nazývá  se  Sif-el-Tauil  (Dlouhé  po- 


břeží), potom  ke  2®  sev.  šíř.  Barr  Ajjan  čili 
Assania,  od  Magdiše  po  ústí  Džubu  tíenadir 
(země  přístavů)  a  posléze  od  ústí  Džubu  po 
Vitu  el-Džegair  (země  ostrovů).  Pobřeií  toto 
jest  jednotvárné  s  nemnohými  a  jen  malými 
zálivy,  z  nichž  mimo  zmíněný  Černošský  po- 
zoruhodný jsou  ještě  Hurdia  (Sev.  záliv)  a 
Gubba  (Již.  záliv)  oddělené  poloostrovem 
mysu  Hafúnského.  V  geologickém  složení 
země  převládají  vyvřeliny  starší  i  mladší, 
mezi  nimiž  krystallický  podklad  jen  na  ne- 
četných  místech  vystupuje  na  povrch.  Ve 
vnitrozemí  ohromná  prostranství  z  birá  por- 
fyr,  ale  podél  Džubu  a  Vebí  Šebelí  objevují 
se  usazeniny  útvaru  křídového  a  na  sev.  při 
pobřeží  zálivu  Adenského  půda  skládá  se 
z  třetihorních  jílů  se  slínem  a  spočívá  na 
podkladě  vápencovém.  V  nejjižnějších  kon- 
činách země  táhnou  se  vedle  spoust  Čedičo- 
vých od  pobřeží  okrsky  rulové.  Vodstvo  uka- 
zuje na  nedostatečnou  vláhu,  nebof  mnohá 
koryta  na  mapách  vyznačená  naplňuji  se  vo- 
dou toliko  po  velikých  deštích,  kdežto  stálou 
vodou  honosí  se  toliko  řeky  veliké  vznika- 
jící ve  vysočinách  vnitrozemských.  Tak  Dar- 
ror,  Nogal,  Doara  jsou  v  létě  suché  a  jen 
Džub,  zvaný  na  horním  toku  Ganalc  (s  pří- 
toky Mane,  Veb,  Daua,  Lakdera)»  a  Tana 
dostihují  moře.  Naproti  tomu  Jid  Alí  zaniká 
v  bezvodé  poušti  kamenité,  íug  Fáf  s  po- 
bočkou Derer  ztrácí  se  ve  vnitrozemí  v  ba- 
žině Hiranské  a  také  mohutná  řeka  Vebí  Še- 
belí vznikající  na  jihových.  okraji  vysočiny 
Habešské  (zvi.  Erer  s  Vebí  Sídama  a  Tug 
Burka)  zaniká  na  pobřeží  v  bahnitém  jezeře 
Balli  Jera.  Veškeré  uvedené  řeky  směřují  na 
jihových.  k  okeánu  Indickému,  kdežto  Haváš 
ubírá  se  k  zálivu  Adenskému,  ale  ani  on  ne- 
dostihuje  moře.  Podnebí  celkem  tropické 
vykazuje  průměrnou  teplotu  28®  C,  ale  na 
planinách  násíedkem  vyšší  polohy  nad  mo- 
řem jest  mnohem  mírnější.  Největší  vedra 
dostavují  se  před  počátkem  doby  deštivé 
v  listopadu  a  prosinci,  kdy  teploměr  prů- 
měrně stoupá  na32°C.  Doba  deštivá  souvisí 
s  vanutím  monsúnů  a  trvá  na  pobřeží  od 
prosince  do  dubna,  ve  vnitrozemí  od  dubna 
do  Čce;  ostatní  ras  jest  sucho  a  toliko  kon- 
cem září  dostavují  se  opět  deště.  Vůbec  S. 
až  na  malé  výjimky  pokládáno  jest  za  kra- 
jinu zdravou;  ovšem  v  bažinatých  krajinách 
fádivá  malaria  a  úplavice  krvavá;  neobyčejně 
rozšířena  jest  příjice.Vrostlinstvu  závislém 
na  hojnosti  pršek  dlužno  rozeznávati  dva 
okresy:  východní,  zabírající  část  území  da- 
náhilského  a  území  Somálů,  jest  z  největšího 
dílu  buď  poušť  nebo  vyprahlá  step,  z  níž  tra- 
viny a  nízká  křoviska  zabírají  Vs  P^dy,  kdežto 
lesy  vyskytují  se  toliko  na  okrajnich  horách 
nebo  táhnou  se  podél  řek  jako  lesy  gale- 
riové; naproti  tomu  druhý  okres  v  území 
Gallů  a  již.  končinách  Somálů  honosí  se  ve- 
getaci nepoměrně  bohatší,  kdež  krásné  vy- 
sokokmené  lesy  střídají  se  se  skvostnými 
lučinami.  V  onom  obvodě  Asclepias  gigantea, 
Anthia  Revoilii,  Cappansi,  Cheilantes^  ^IX' 
phus  spina  Christi,   kaktusy  a  různé  akacie 


668 


Somálsko. 


střidaji  se  se  stromovitými  euphorbiemi, 
k  nimž  druží  se  Calotropis  procera^  Salvadora, 
fikovnik.  Mimosa  nilotica^  Hyphaene  thebaica^ 
tamaryšky,  Cynanchum,  Aloe,  Combrataceae, 
stromy  poskytující  kadidla  a  myrh^,  osaměle 
též  Adansonia.  V  lesnatých  krajinách  na  záp. 
tamaryŠky,  sykomory,  citlivky,  Cassia,  Erica^ 
Calotropis,  Gardenia,  Cophea  arabica,  akacie, 
palmy,  vavřín,  obrovské  olivy  Jalovec  vyrůsta- 
jící v  mohutné  stromy ,  Podocar pus,  Dracaena, 
Juniperus  procera,  Euphorbie,  Boswellia,  Balsa- 
modendron,  Rhynchopetalum  montanum^  Česal- 
pinta,  Sterculia^  Dodonaea,  Pinus  abessinicaz,]. 
tvoří  mocné  hvozdy  propletené  Hanami;  pod 
korunami  jejich  mocný  podrost  tvoří  kapra- 
diny,  Solanaceae,A$clepideae,  Urticeae,  jasmín, 
různé  trniny  aj.  Největšího  užitku  poskytují 
obyvatelstvu  Combrataceae,  sykomory,  různé 
druhy  Aloe,  Juniperus  excelsa,  Juniperus  pro- 
cera,  Junip,  giganti,  Hyphaene  thebaica,  Ascle- 
pias  gigantea.  Pozoruhodno  jest  též  Adenium 
multijlorum,  jehož  mléčná  šťáva  poskytuje  jed 
na  šípy.  Kávovník  rostoucí  v  lesích  divoce 
málo  se  šlechti,  olivy  pak,  tamaryšek,  man- 
dloň a  réva  vinná  vůbec  zůstávají  nepovšim- 
nuty. Traviny  prérijní  nevykazují  celkem  ve- 
likého počtu  druhů.  Také  zvířena  jest  roz- 
manitá. Z  velikých  ssavců  zastoupeni  jsou 
slon,  nosorožec,  hroch  (jen  v  končinách  již- 
ních), žirafa,  četné  druhy  antilop,  zebra,  di- 
voký osel;  ze  šelem  lev,  levhart  vyskytující 
se  na  záp.  též  v  černé  odrůdé,  hyena,  šakal 
obecný  i  čabrakový,  cibetka,  vydra,  dále  di- 
voký vepř,  četné  druhy  opic,  hlodavcův  a  i. 
Z  ptactva  obyčejné  vznášejí  se  kolem  lid- 
ských obydlí  supové,  dále  Četní  jsou  jestřábi, 
havrani,  dva  druhy  datlů,  ptáci  kúro  vití;  sa- 
vanny  oživuje  drop, kdežto  pštros  zdomácněl; 
z  četného  ptactva  bahenniho  vynikají  kor- 
morán  a  ibis.  V  některých  řekách  zdržuje 
se  kiokodil.  Četní  hadi,' jedovatí  štíři,  ter- 
miti a  kobylky  často  obtěžují  obyvatelstvo 
a  pokud  lze,  jsou  krutě  pronásledováni.  Oby- 
vatelstvo převážnou  většinou  tvoři  živel 
hámitský  zastoupený  Somály,  Gally  č.  Orómy 
a  Danákily  č.  Afáry;  prví  z  nich  jsou  nej- 
četnější a  zabírají  krajiny  vých.  a  jižní,  druzí 
usazeni  jsou  na  západě,  ale  žiji  rosptýleně 
též  mezi  Somály  a  třetí  konečně  zasahují  do 
S-ka  v  krajinách  při  zálive  Tádžúrském. 
K  těmto  národům  druží  se  Arabové  ve  mě- 
stech přímořských  a  ve  vnitrozemí  různí 
zbytkové  původ DÍch  prabydlitclů  bantuských. 
Hustota  obyvatelstva  je  celkem  skrovná,  ne- 
boť chudoba  mnohých  krajin  a  kočovný  způ- 
sob života,  vyžadující  pro  jednotlivce  veli- 
kého prostranství,  nepřipouští  lidnatosti 
hustší.  V  živnostech  převládá  chov  do- 
bytka jmenovité  u  Somalů,  kdežto  Gallové 
vedle  pastýřství  zabývají  se  dosti  zeměděl- 
stvím pěstujíce  durru,  dagusu  {Eleusine  To- 
cussa\  ječmen,  proso,  luštěniny,  něco  kuku- 
řice, sesam,  nug  (Polymnia  abyssinica),  tabák, 
cukrovou  třtinu,  bavlnu  a  Musa  Ensete.  Z  do- 
mácích zviř;it  chovají  se  velbloudi,  koně,  osli, 
hovězí  dobytek,  kozy,  ovce,  pštros  (zvláště 
ve  vnitrozemí).  Lov  na  divoká  zvířata,  jme- 


novitě na  slony,  provozuje  se  horlivě,  ale 
následkem  loupežného  pronásledování  těchto 
zvířat  ub^vá  a  tím  výnos  lovu  klesá.  Činnost 
průmyslová  obmezuie  se  na  výrobu  látek 
bavlněných, zpracovávaní  kovů,  výroba  zbrani^ 
klenotnictví  (ač  většina  skvostů  přichází  do 
země  obchodem),  hrnci řství  a  kozel uist ví, 
ale  trpí  v  poslední  době  velmi  soutěží  evrop- 
skou. Obchod  provozovaný  četnými  kara- 
vanami směřuje  nejvíce  k  sev.  pobřeží,  kdežto 
města  přístavní  na  jihových.  mají  tržbu  mno- 
hem skrovnější.  Dovážejí  se  bavlněné  látky, 
hedvábí,  sklo  a  šperky  skleněné,  zbraně,  že- 
lezo a  železné  zboží,  kokosové  ořechy,  luště- 
niny, boby,  rýže,  sůl,  tabák,  datle  a  za  to 
přicházejí  odtud  do  obchodu  dobytek,  do- 
dávaný nejvíce  do  Adenu,  kůže  a  kožišiny, 
káva,  pštrosí  pera,  cibet,  gumma,  kadidlo  a 
myrha,  bavlna,  jejíž  vývoz  nyní  stále  klesá. — 
Politicky  cele  S.  rozděleno  jest  nyní  mezi 
některé  mocnosti  evropské  a  Habes.  Okoli 
zálivu  Tádžúrského  jest  državou  francouz- 
skou pod  názvem  Protectorat  de  la  Cdte 
de  Somali  nebo  Cóte  des  Somalis  et 
Dépendancesv  rozloze  30.000 — 120.000 JItir' 
se  200.000,  podle  Supaná  50.000  objrv.  Hlav- 
ním městem  jest  nyní  Džibuti,  odkudž  vede 
železnice  do  Harráru.  Sev.  pobřeží  S-ka  při 
zálive  Adenském  tvoři  korunní  kolonii  brit- 
skou, avšak  do  r.  1898  příslušelo  admini- 
strativně k  císařství  Indickému.  Úřední  název 
území  tohoto  jest  Brit  ish  Somaliland  Pro- 
tectorate  nebo  British  Somali-Coast 
Protectorate ;  zaujímá  176.000  /rw*  se 
154.000  obyv.  a  má  za  hlavni  město  Berberu 

Í vedle  ní  pozoruhodná  jsou  přístavní  města 
'ejla,  Bulhar,  Las  Gori).PHmoří  iihovýchodni 
od  ústi  Džubu  až  za  mys  Guardafui  nachází 
se  pod  vrchním  panstvím  italským,  ale 
správu  jeho  obstarává  anonymní  společnost 
obchodní  pro  pobřeží  Benadirské  v  Miláně; 
rozloha  této  državy,  jejíž  hranice  ve  vnitro- 
zemí dosud  není  vymezena,  ndává  se  na 
380.000  km}  se  400.000  duši.  Nejdůležitější 
přístavy  tamní  jsou  hl.  m.  državy  Makdisu 
Měrka  a  Obbia  Baráva.  Konečně  rozsáhlé 
končiny  ve  vnitrozemí  v  území  nejvíce  gall- 
ském  zabrány  byly  říší  HabeŠskou,  jež  hra- 
ničíc na  iihových.  s  državou  italskou  také 
tam  nemá  hranice  určité. 

Dějin  v.  Z  nápisů  hieroglyfickÝch  jest  pa- 
trno,  že  Š.  aspoň  na  pobře^  známo  bylo  jti 
starým  Egypťanům  pode  jménem  Punt,  a 
také  v  pozdějších  stoletích  starého  věku  pří- 
stavní místa  leho  za  účely  obchodními  často 
byla  navštěvována.  Ve  středověku  počali  se 
tu  u  větším  poctě  usazovati  Arabové  a  za- 
ložili četná  města  přímořská,  odkudž  kupčili 
s  vnitrozemím,  Arábií  a  Indií.  Proto  Portu- 
galci po  objeveni  cesty  do  Indie  kolem  Afriky, 
hleděli  se  zmocniti  těchto  mČst,  zabrali  také 
některá  z  nich,  ale  nedovedli  jich  trvale  udr- 
žeti. Sultánové  maskatšti  dobyvše  Zanzibáru, 
zmocnili  se  r.  1814  na  čas  také  pfímořsk^^ch 
měst  somálských,  ale  teprve  r.  1866  KísmaJQ, 
Baráva,  Měrka  a  Magdiiu  dostala  se  pod 
panství  sultanátu  zanzibárského.  Zatím  také 


Somaskové  —  Somers. 


669 


EgypCané  obsadili  r.  1875  na  sev.  pobřeŽi 
Berberu  a  Zej  1a  r  okolím,  nicménč  postou- 
pili jich  sáhy  Velkc  Brítannii,  která  znenáhla 
osvojila  si  rozsáhlé  území  dále  na  jih.  R.  1887 
upravena  hranice  mezi  državou  francouzskou 
při  zálive  Tádiúrském  a  územím  britském  a 
r.  1891  Itálie  v  dohodě  s  Anglií  prohlásila 
území  od  Diubu  na  vých.  za  obvod  svých 
^jmú,  načež  r.  1893  za  peněžitou  náhradu 
získala  také  od  sultána  zanzibárského  města 

{>iH[mořská.  Mezitím  také  císař  habeáský  váj 
eČDými  výpravami  rozšířil  řiái  svou  do  území 
galwcébo.  Od  r.  1899  S.  jest  jevištěm  kruté 
války  náboženské  namířené  proti  cizincům. 
Abdulláh  Ašur  vyvstal  mezi  Gally  ogaden- 
akými  jako  prorok  a  nabyl  takové  moci,  že 
dosud  nepodařilo  se  hnutí  toto  zdolati.  Jak 
výprava  britská  pod  Temanem,  tak  i  habeš- 
ská  pod  Ras  Makonenem  byly  r.  1901  pora- 
ženy a  týž  osud  stihl  r.  1902  plukovníka 
Swayna  u  Erega.  Ani  výprava  generála  Man- 
ninga,  jenž  n  1903  napadl  »mullu<  (arab. 
muUa)t  jak  vfldce  odboje  nazývají,  z  území 
italského  a  byl  při  tom  podporován  vojskem 
habešským  táhnoucím  z  Harráru.  nemělo  vý- 
sledku lepšího,  nebof  Angličané  byli  opět  po- 
raieni  u  Gumburru  a  Danopu,  načež  Manning 
astouptl  k  Bohotle.  Teprve  v  Červnu  zatlačen 
byl  roullá  výpravou  Egertonovou  do  vnitro- 
semí.  Když  pak  Angličané  dobyli  21.  dub.  1904 
města  niigu,  boj  byl  na  dalši  čas  zastaven. 

Srv.  Burton,  First  footsteps  in  Eastern 
Afríca  (Lond.,  1856);  Swayne.Seventeen  trips 
throogh  Somaliland  (t.,  1895,  2.  vyd.  1900); 
hr.  l^yos,  Zu  den  Aulihan  (Vídeň,  1895); 
Mocchi,  La  Somalia  Italiana  e  il  suo  avve- 
nirc  (Neapol,  1896);  Robecchi-Bricchetti,  So- 
malia e  Benadir  (Milán,  1899);  Peel,  Somali- 
land (Lond.,  1900);  Vigneras,  Notice  sur  la 
Cóte  frang.  des  Somalis  (Pař.,  1900);  Heude- 
bert,  Au  pays  des  Somalis  et  des  Comoriens 
(t.,  1901);  Map  of  the  British  Somali  Coast 
Protectorate  (1:1,000.000,  Lond.,  1902). 

SOflUMkoré  (eierki  regulares  5.  Majoii 
Papiae  eongregatioms  Somaschae\  řád  řehol- 
ních kleriků,  zal.  od  sv.  Jeronýma  Aemiliani 
ÍEmilianl,  f  1537)  v  měst.  Somasco  (mezi 
lilánem  a  Bergamem),  potvrzený  pod  ře- 
holí sv.  Augustina  od  Pavla  III.  r.  1540.  Po 
krátkém  sloučení  s  theatiny  Pius  V.  r.  1568 
učinil  řád  s-ků  zase  samostatným.  Sv.  Karel 
Bor.  daroval  jim  chrám  sv.  Majola  v  Pavii.  Za- 
městnávali se  výchovou  mládeže  ve  městech 
italských  a  mívali  3  provincie.  Dnes  mají  již 
jen  asi  10  klášterů,  z  těch  2  v  Římě.    AŽ. 

0OBUtt#rla|  zool.,  kajka,  viz  Kachny, 
752  K 

SOBUttloký  [só-1,  z  řec.,  tělesný. 

Somatologie  [so-],  z  řec.,  tělověda. 

SOBUktOMk  [só-],  zpráškovaný  přípravek 
s  masa,  ve  vodě  snadno  rozpustný,  obsahu- 
jící 80^/o  albumos  (rozpust,  bílkovin),  tak  že 
výitvnost  jeho  jest  velmi  značná;  organis- 
mxxB  viak  nesnáéivá  dávky  přesahující  20  až 
30  gr  denně,  tak  ie  přílišná  reklamovitá  roz- 
hlálenost  s-sy  neshoduje  se  s  její  výhod- 
ností skateěnou. 


Somatoskople  [só-],  z  řec,  lékařské  ohle- 
dání povrchu  těla  a  z  povrchu  nejpřístup- 
nějších dutin  tělesných,  jako  na  př.  dutiny 
nosní  a  ústní. 

Somtia,  pohoří  v  Njassku  (v.  t.). 

Bombart  Werner,  sociolog  něm.  (*1863 
v  Ermslebenu),  působí  jako  professor  na* 
universitě  vratislavské.  VyádA:  Rómische  Cam^ 
pagna  (1888);  HandeUpolitik  Italiens  seit  Eini- 
gung  des  Kónigreiches  (1892) ;  Fr.  Engels  (1895) ; 
Socialismus  und  soxiale  Bewegung  im  XIX,  Jahr^ 
hundert  (1896  a  část.;  přel.  do  češf.);  Den- 
noch!  Aus  Theorie  und  Geschichte  der  gewerk- 
schaftlichen  Arbeiterbewegung  (1900);  Technik 
und  Wirtschajt  (1901);  Der  modeme  Kapita- 
lismus (1902,  2  sv.);  Wirtschaft  u,  Mode {1902) \ 
Die  deutsche  Volkswirtschaft  im  XIX,  Jahrh. 
(1903);  Gewerbewesen  (1903,  2  sv.);  Die  ge- 
werbliche  Arbeiterfrage  (1903).  S.  spolu  vydává 
»Archiv  fQr  Sozialwissenschaft  und  Sozial- 
politik*  (v  Tubinkách^  a  řídí  populární  le- 
táky »Sozialer  Fortscnritt*  (Lip.,  1904  si.). 
Srv.  ČI.  J.  Šusty  v  »Čes.  Čas.  Hist.«  1905,  95  si. 

Sombrerete  [-réte],  báňské  město  v  me- 
xickém státě  Zacatecas,  při  dráze  Zacatecas- 
Durango,  má  asi  9700  oby  v.  a  vyšší  školu. 
Stříbrné  doly  sombreretské  byly  vedle  fres- 
millských  a  zacatecaských  v  Mexiku  nej- 
bohatší. 

Sombrerit,  fosforečnan  hlinito- vápenatý, 
hojný  na  korálech  západoindického  ostrova 
Sombrero,  utvořil  se  v  nejmladších  dobách 
geologických  vzájemným  sloučením  ptačího 
guana  vápenatých  sloučenin  korálových.  Ame- 
ričané uvedli  jej  do  obchodu  jakožto  umělé 
hnojivo,  avšak  ložiska  jeho,  jak  se  zdá,  budou 
brzy  vyčerpána.  Srv.  Apatit. 

Sombroro[-bréro],špan., klobouk;  zejm. 
sluje  tak  druh  lehkých  klobouků  se  širokou 
střechou,  z  vláken  listů  palmových  (zejm.  druhů 
Chamaerops  a  Sabal),3TV.  Palmy,  str.  122. 

Sombrero  [-bréroj,  osamělý  britský  ostrů- 
vek v  Malých  Antillách  mezi  souostrovím 
Panenským  a  ostr.  Anguillou,  5  km*  veliký, 
skládá  se  z  jediné  strmé  skály  bohaté  gua- 
nera  a  fosforovým  vápnem,  které  Američané 
vyvážejí  (viz  Sombrerit). 

van  Bomer  Paulus,  malíř  vlámský  (*  1576 
v  Antverpách  —  f  1621).  Byl  vynikající  por- 
traitista,  jehož  díla,  pokládaná  často  za  obrazy 
D.  Mytense,  vynikají  pravdivým  a  živým  po- 
jetím, jasnou  a  teplou  barvitosti  a  pečlivým 
provedením.  S.  žil  od  r.  1602  v  Londýně, 
kdež  byl  dvorním  malířem.  Nejlepší  obrazy: 
podohi^nx  Jakuba  I.  a  jeho  choti  \  Kristiána  I  V, 
Dánského  s  chotí;  hrab.Williama  Pembrokea; 
lorda  Bacona;  hrab,  Arundela  a  jeho  choti; 
Karla  I.  jakoi(to  mladého  prince  (nyní  v  obra- 
zárně kodaňské)  a  j.  v  soukromých  galeriích 
angl. 

Bomerein  (maď.  Somorja)  vizŠamorýn. 

Bomergem,  osada  v  belg.  pro  v.  východo- 
ňanderské,  arrond.  Gent,  pn  průplavu  Gent- 
Bruggy,  má  5754  oby  v.  (1894)  a  výrobu  houní 
a  pleteného  zboží  a  barevny. 

Somers  [somrs],  Sommers  John,  lord 
kancléř  angl.  (•  1651  —  f  1716).    R.  1676 


670  Somerset  —  Somerset  East. 

stal  se  advokátem  a  vynikl  r.  1689  při  vy- 1  Seyraour  nabyl  velikého  vlivu  u  dvora,  kdy£ 
jednáváni  obou  komor  poslaneckých  s  Vi-  Jindřich  Vlil.  pojal  ieho  sestru  Jobannu  za 
lemem  Oraňským.  R.  1693  stal  se  strážcem  |  manželku.  To  vyneslo  mu  i  rozsáhlé  statkv 
pečetí,  posléze  r.  1697  velkokancléřem  Anglie,  a  r.  1537  titul  hraběte  z  Hertfordu«  Přispél 
Stýkal  se  s  vynikajicimi  literáty  a  učenci, '  k  pádu  Cromwellovu,  stal  se  velkoadmirálem 
jako  8  Addisonem,  Lockem  a  Newtonem,  a  a  r.  1544  i  vrchním  velitelem  vojska.  Bojoval 
měl  veliký  vliv  na  krále.  Ale  r.  1700  zadal  |  ve  Skotsku  a  ve  Francii,  byl  při  dobytí  Bou- 
za  propuštěnou,  vstoupil  do  opposice  a  zpA- '  logně  a  činný  byl  i  při  jednání  v  Calais.  Kdvi 
sobil  sloučeni  Skotska  s  Anglii  pode  jménem  na  trfin  dosedl  syn  jeho  sestry  Eduard  VL 
Velké  Britannie.  R.  1708  S.  znovu  stal  se  (1547),  moc  jeho  vzrostla  a  utvrdila  se.  V  radé 
prae-identem  státní  rady,  ale  později  pro  !  královské  strhl  veškeru  moc  na  sebe  pod 
chatrné  zdraví  musil  se  spokojiti  s  minister-  názvem  protektora.  Zároveň  si  přiosobil  tutul 
stvem  bez  portefeuillu.  Napsal:  The  memo-  vévody  ze  S-u.  Zaváděl  protestantismus  a 
rable  čase  of  Deniil  Onslow  1681);  A  ^r/ť/  hleděl  Skotsko  připoutati  k  Anglii  sňatkem 
history  of  the  succession  oý  the  Crown  oý  Eng'  Eduarda  s  Marii  Stuartovnou.  Avšak  to  se 
land  (1681)  a  j.  R.  1748—52  vyšly  S.  Tracts  |  mu  nepodařilo.  Svými  novotami  na  poli  cír- 
v  16  sv.  (znova  Walter  Scott,  Lond.,  1809  I  kevním  i  sociálním  S.  popudil  si  většinu 
až  1813,  13  sv.).  Srv.  zejména  H.  Maddock, '  obyvatelstva  a  byl  r.  1550  svržen  od  Johna 
Account  of  the  life  and  writings  of  lord  I  Dudleye.  Po  dvou  měsících  však  S.  opět 
chancellor  S.  ťl812).  I  došel  milosti  a  snažil  se  přivésti  svého  pro* 

Somerset  [som'rset]:  1)  S.,  angl.  hrab-  tivníka  k  pádu.  Ale  byl  zrazen,  zatčen  a  od- 
ství  v  jihozáp.  Anglii,  na  již.  pobřeží  bristol- '  souzen  k  smrti  Byl  sfat  na  Tower-HiUu 
ského  zálivu  a  otevřeného  ústí  Severnu,  za-  :  22.  led.  1552.  Titul  S.  dán  byl  později  od  Ja- 
bírající  plochu  4248  km*  velikou,  již  ohrani-  '  kubal.  jeho  milci  Robertu  Carrovi(*  1590  — 
čuje  na  sev.-vých.  hrab.  Gloucester,  na  v.  i  f  1645),  a  teprve  r.  1660  vrácen  byl  ro* 
Wiltshire,  na  jv.  Dorset,  na  jz.  Devon,  na  ,  dine  Seymourflv,  a  to  pravnuku  protckto- 
sz.  jmenované  Části  Atlantského  okeánu.  Po- 1  rovu  Williamu  Seymourovi  (♦  1538  — 
vrch  hrabstvi  skládá  se  z  kotliny,  z  níŽ  nej-  f  1660).  William  byl  muž  velmi  krásný  a  získal 
úrodnější  je  údolí  tautonské;  kotlina  uza-  si  lásku  Arabelly  Stuartovny,  s  níž  vešel 
vřena  je  na  západě  vysočinou  Exmoorskou  v  tajný  sňatek.  Avšak  královna  Alžběta  dala 
(Dunkery  Beacon  520  m,  Breadon  Hills  410  m  oba  násilím  odloučiti,  a  S.  dopraven  do  To* 
a  Quantock  Hills  384  m)  spadající  srázně  |  weru,  odkudž  v  přestrojeni  utekl.  Několik 
k  moři  na  j.  vrchy  Dorsetskými;  na  sev.-  let  Žil  v  Belgii  a  Paříži,  aŽ  r.  1615  měl  se 
východě  zdvíhají  se  strmé,  ale  nevysoké  { opět  vrátiti  a  došel  různých  hodností.  Ve 
Nlendip  Hills.  Větši  řeky  isou  Avon,  tekoucí  válce  občanské  stál  na  straně  královské  a 
po  sev.-vých.  hranici,  dále  Yeo,  Axe,  pak  ;  dožil  se  ještě  prvních  počátků  restaurace.  — 
Brue  a  Parret  vlévající  se  do  Bridgewater-  ;  Z  jeho  potomka  vynikl  Charles  Seymour, 
ského  zál.,  kdežto  na  j.  spěje  Exe.  Dopravu  šestý  vévoda  ze  S.  (♦  12.  srpna  1662,  f  vPct- 
usnadóuje  vedle  hlavní  trati  Great-western-  ,  worthu  2.  pros.  1748).  Jeho  sňatek  s  raladoa 
railway  průplav  somersetsko-dorsetský  a  a  velmi  bohatou  dědičkou  rodu  of  Percy 
avanský.  Podnebí  je  mírné  a  vlhké,  ale  přes  předcházela  celá  řada  romantických  zápletek, 
to  připadá  na  pastviny  (hl.  ve  vysočině)  61'3Vo.  U  královny  Anny  byl  ve  vehke  oblibě,  coi 
na  vzdělaná  role  21*4'/o  a  na  lesy  3*9*/o  po*  vyneslo  mu  hojně  vysokých  úřadův  a  slávy, 
vrchu.  V  zemědělství  převládá  pěstění  obili,  ;  V  politickém  světě  však  pro  svou  arroganci 
konopi  a  lnu,  silný  je  chov  dobytka;  na  roz-  velmi  byl  nenáviděn.  Vystupoval  v§uďe  s  ve- 
sáhlém  sadařství  zakládá  se  příprava  ovoc- 1  likou  pompou  a  zván  byl  obyčejně  podle 
ného  vína.  V  průmyslu  převládá  odvětví  i  toho  »the  proud  duke«.  R.  1750  tato  Unie 
textilní  (soukenictví  a  hedvábnictvi),  pak  vý-  '  Seymourů  vymřela  a  hodnost  vévodů  S-ských 
roba  krajek,  rukaviček,  Železného  zboží,  skla,  i  přešla  na  větev,jež  pocházela  od  Edvarda  stár* 
papíru  a  j.  Hrabstvi  vysílá  do  parlamentu  7  i  šiho  syna  protektorova.  Z  ni  pocházel  Eduard 
poslanců;  hl.  m.  je  Bath.    K  důležitějším    Adolf  dvanáctý  vévoda  ze  S-u  (*  20,  pros. 


městům   náleží  Taunton,   Bridgewater,  We- 
ston  a  Frome. 
2)  S.  viz  Somerset  East. 


1804  —  t  28.  ún.  1885).  Náležel  ke  straně 
whigů,  zastával  různé  úřady  a  byl  i  členem 
několika  ministerstev.   Palmerston  obral  si 


3)  S.,  North  S.,  ostrov,  viz  Polární  I  jej  r.  1859  za  prvního  lorda  admirality. 
kraje  severní,  str.  69^,  a  Prince  Re-  Později  měl  se  státi  členem  ministerstva 
genťs  Inlet.  Gladstoneova,  zřekl  se  však  tohoto   posta- 

4)  S.,  ostrov,  v.  Bermudy.  vení,  ač   všude  zjevně  Gladstoneovoa  poli- 
Somerset  [som'rset],  angl.  titul  vévodský.  |  tiku  podporoval.  Byl  také  spisovatelem  a  se- 

Dvě  veliké  anglické  rodiny  nosily  toto  jméno:  i  psal  hlavně  dvě  díla:  Christian  theology  and 
Beaufortové  a  Sey mourové.  Beau fořtové  '  mo^^rn  scepticísm  (1872)  a  MonarcJ^*  and 
nabvli  r.  1397  titulu  hrabat  ze  S-u,  r.  1443  i  ifmocrac>'(  1880).  Jeho  »Letter8,  rematns  and 


titulu  vévod  ze  S-u.  Jejich  přímá  linie  vy- 
mřela r.  1471  (v.  Be  au  fořt  2),  načež  titul 
vévod  S-ských  přešel  na  linií  nelegitimní. 
V  pol.  XVI.  stol.  vévodský  titul  oř  S.  přešel 
na  Eduarda  Seymoura  a  jeho  rod.  Eduard 


memoirsc  vydány  r.  1893  v  Londýne.  —  říy*         1 
nějši  zástupce  rodiny  jest  vévoda  Alger* 
non  Seymour  duc  of  S.  (♦  20.  čcc  1846). 
Somerset  Saet  fsomVset  istl,  okres  ve 
vých.  části  britské  osady  Kapské  (j^*^  Afrika), 


Somersetský  Nil  —  von  Sommaruga.  671 


mcii  25"— 26*  v.  d..  severně  od  Portu  Eliš- 
čina (Pfart  Eliiabeth),  7904  Ápm*  veliký,  má 
19.008  obyv.,  X  nichž  6827  bílých,  8064  Ban- 
tóv  a  4117  Hottentotů.  Povrch  jeho  je  hor- 
natý, ale  p&da  hodi  se  výborně  k  chovu 
ovcifZvIááté  merinek.  Hl.  m.  Somerset  na 
úpatí  hory  Boschu  má  2894  obyv. 

SomerMtský  Vil  (Nil-Somerset)  viz 
Nil,  sir.  323  tf,  a  stať  dra  J.  Metelky  v  »Osvěté« 
1901,  756  si. 

Somarsovy  ostrovy  (Somersské  o.) 
viz  Bermudy. 


jící  z  jezera  S-na  a  spojenou  s  průplavem 
Tichvinským,  má  200  obyv.  Ale  na  jaře  od 
zahájení  plavby  rychle  oživne,  neboť  po  So- 
mince  plují  četné  lodi  (r.  1897:  3162)  s  ná- 
kladem dfiví,  obilí  a  skla. 

Somko  viz  Samko. 

Somla,  město,  v.  Njassko. 

Somlyóvásárhely  [šomljóvášárheljj  (ně- 
mecky Schomlau\  ves  v  Uhrách  na  úpati  hory 
Somlyó  a  při  žel.  dr.  Král.  Bělehrad-Kis  Czelí, 
stolice  Veszprém,  okr.  Devecser,  má  1894  ob. 
(1900).  Na  úpatí  hory  Somlyó  (436  m;  daří 


Soaorsworth  [somVsuordz],  úřední  ná-   se  výborné  bilé  víno. 
zev  amer.  města  Great  Falls  (v.  t.  2).         |     Monte  Somma,  též  S.  Vesuviaua,  osada 

SomorvUlO  [som'rvil],  m.  v  severoamer.  na  severním  úpatí  Vesuvu  v  ital.  prov.  nea- 
státé  Massacausetts,  5  km  od  Bostonu,  má  polské  při  lokální  dráze  Neapol-San  Giuseppe, 
61.643  obyv.  (1900),  blázinec,  kollei.  I  má  jako  obec  10.1 10  obyv.  (1901).  Podle  osady 

Somerville  [somVvilJ:  1)  S.  William,  nazván  je  sev.-vých.  vrchol  Vesuvu  Monte 
an^l.   básník  (♦    1677   —  t  1742).    Žil  jako    di  S.  (1137  m). 

smírčí  soudce  ve  svém  rodišti  Edstonu,  za-  I  Somma  Luigi,  lékař  ital.  (*  1834  v  Nea- 
b^vaje  se  horlivě  literaturou.  Hlavni  jeho  '  poli — ^f  1884),  působil  jako  nemocniční  lékař 
dílo  jest  bukolická  báseň  The  chace  (Lond.,  I  a  prof.  dětského  lékařství  v  Neapoli.  Náleží 
1735,  8  kritickou  rozpravou  od  Aikina  1796,  mezi  tvůrce  paediatrie  v  Itálii.  Napsal  četné 
nové  vvd.  1873),  v  niž  jeví  se  jak  jeho  vááeň  ;  práce  odborné  a  založil  sborník  »Archivio 
lovecká  tak  i  dokonalá  znalost  života  zvířat,  di  patologia  infantile*. 
Mimoto  napsal  The  tu>o  springs  (\12b)\  Occa- 1  Sommaoampagna  f-kampáňaj,  m.  v  di- 
sioncU  poems  {1121)  \  Hobbinol  or  the  rural  Ga' ,  stťikWx  Villafranca  v  ital.  prov.  veronské, 
jw€j  (1740);  Field  sports  a  j.  Jeho  Works  vy-  j  10  km  záp.  od  Verony  při  trati  Verona-Pe- 
ily  v  Londýně  1742,  1776  a  častěji.  I  schiera,  má  s  Caselle  a  Custozzou  jako  obec 

2)  S.  Mary,  spisovatelka  anpl.  {*  1780  i  3567  obyv.  (1901).  Dne  23.  čce  1848  byl  tu 
v  Jedburehu  [Roxburgshire,  Skotsko]  —  střed  sardinské  armády  od  rakouského  vojska 
t  1872  v  Neapoli),  dcera  viccadmirála  Will.  poražen.  Odtud  pak  také  24.čna  1866  vyrazila 
Fairfaxa.  Vynikala  zvláštním  nadáním  vě-  před  bitvou  u  Custozzy  značná  síla  Rakušanů 
deckým,  jež  ukázalo  se,  když  její  choť  Sa- 1  proti  vojsku  italskému, 
muef  Greig,  námořní  důstojník,  počal  ji!  Sommaoe  (z  fr.  5ommďřťort^,  slovo  užívané 
učiti  mathematice  a  fysice.  Po  jeho  smrti  zejména  ve  franc.  řeči  právní,  upomenu  ti, 
r.  1807  Drovdala  se  znovu  za  lékaře  Wil-  vybídnuti,  vyzvání  (před  zakročením), 
liama  S.,  s  nimž  odstěhovala  se  r.  1816  j  soudní  příkaz  neb  obsilka.  V  diplomacii 
do  Londýna.  V  salonech  paní  S-ové,  stejně  tolik  co  ultimatum, 
duchaplné  jako  krásné,  scházívala  se  vybraná  ,  Bommariva:  1)  S.  viz  Cadenabbia.  — 
společnost  učencův  a  spisovatelů  jako  lord  2)  S.  del  Bosco  [-  bosko],  okr.  město  v  ital. 
Brou^^ham,  Macaulay,  Mackintosh  a  j.,  kdežto  ^  P'*^^*  c^n^jsl^é  na  žel.  dr.  Carmagnola-Bra- 
8  Gay-Lussakem,  Laplacem,  Aragem  a  Hum- '  Savona;  má  4342,  jako  obec  5450  ob.  (1901), 
boldtem  si  dopisovala.  Na  vyzvání  lorda ,  hrad,  pěstování  dobytka  a  obili. 
Broughama  zpracovala  Laplaceovu  >Mécani-  <  von  Sommamga:  1)  S.  Franz  Ser.  Vin- 
que  céleste«,  ale  dílo  toto  vzrostlo  tak,  že  cenz  Emanuel,  svob,  pán,  státník  rak. 
vydala  je  samostatně  jakožto  Meehanism  of  (*  1780  —  f  1860).  Studie  konal  ve  Vídni, 
the  heawens  (Lond.,  1832).  Hlavní  její  dílo  dosáhl  právnického  doktorátu  a  věnoval  se 
jest  The  connexion  oý  the  physical  sciences  \  advokacii.  Byv  rok  supplentem  kanonického 
(Lond.,  1834),  pak  Physical  geography  (t.,  práva  na  univ.  ve  Vídni,  byl  r.  1805  jme- 
1848,  2  sv.)  a  Síolecularand  microscopic  science  nován  professorem  práv  v  Padově,  ale  místa 
(t^  1869,  2  sv.).  Vedle  toho  uvádíme:  The  nenastoupil,  poněvadž  mezitím  Benátsko  od 
magnetic  properties  oý  the  violet  rays  of  the .  Rakouska  bylo  opět  odtrženo.  R.  1806  byl 
soÍ€ur  spectrum  (t.,  1826).  R.  1835  byla  zvo- '  povolán  do  Lvova  za  prof.  církevního  práva, 
léna  čestným  členem  král.  astronomické  spo-  V  dubnu  r.  1807  bylo  mu  svěřeno  vychova- 
lečnosti,  pozděii  dostalo  se  jí  od  vlády  roční  telství  arcivévodů  Ferdinanda,Josefa  a  Fran- 
subvence  300  lib.  šterl.  Od  r.  1838  žila  ve  tiáka  Karla,  r.  1824  stal  se  radou  c  k.  ap- 
Florcncii.  kde  r.  1860  ovdověla  znova.  Její  pellačního  soudu  ve  Vídni  a  zároveň  byl  vy- 
dcera  Martha  S.  vydala /Vrsono/  recoUections  znamenán  uherském  řádem  sv.  Štěpána,  r.  1831 
of  Mary  S.  (Lond.,  1873).  Srv.  Reumont,  byl  jmenován  přísedícím  dvorské  kommissc 
Mary  S.  (»Hist.  Taschenbuch«,  Lip.,  1877).    v  záležitostech  soudního  zákonodárství, r.  1832 

Somotldai^  ím  rotton  in  tl&e  siato  of  zvolen  rektorem  vide&ské  university  a  r.  1838 
]>omniark  [somdzing  iz  roťn  in  dzi  stét  6f  j  povýšen  za  svob.  pána.  10.  čce  1838  byl  po- 
Denmárkl.tj.jest  něco  shnilého  ve  státě  Dán- I  věřen  referentstvím  při  soudní  sekci  c.  k. 
ském,  citát  ze  Shakespearova  >HamIeta«  (1, 4).  I  státní  rady.  Na  svoji  žádost  r.  1847  zproštěn 

SoáliaOt  osada  vrus.  gub.  novgorodské,  tohoto  místa  a  jmenován  druhým  praesiden- 
V  új.  astjttŽÁkém,  nad  ř.  Sominkou,  vytéká-  |  tem  dolnorak.  soudu  appell.  Za  revolučního 


672 


Sommatino  —  Sommer, 


hnuti  stal  se  26.  břez.  1848  prvním  rak.  mi- 
nistrem vyučováni  a  mimo  to  22.  dub.  1848 
ministrem  práv.  Za  květnových  bouři  ve 
Vidni  zadal  za  propuštěni,  ale  jeho  žádosti 
vyhověno  bylo  teprve  18.  čce  1848.  R.  1860 
vstoupil  do  výslužby  jako  praesident  nejvýš, 
soudního  dvoru.  S.  měl  nemalý  vliv  na  soud- 
nictví r^ouské  v  době  předbřeznové.  Jako 
ministr  vyuč.  rozpustil  dvorskou  kommissi 
studijní,  odstranil  6.  dub.  1848  direktoráty 
fakult  a  dal  universitám  samosprávu  a  svo- 
bodu učeni.  Upravil  též  studia  filosofická  a 
gymnasijní,  jsa  předchůdcem  hr.  Lva  Thuna. 

2)  S.,  Franz,  svob.  pán,  syn  před.,  něm. 
politik  a  státovědecký  spisovatel  (♦  1815  — 
t  1884),  nastoupil  r.  1835  u  dolnorak.  zem- 
ského soudu  dráhu  úřednickou.  R.  1848  za 
hnutí  revolučního  byl  vyslán  se  Schmerlingem 
do  Frankfurtu  za  účelem  porad  o  návrhu 
německé  spolkové  ústavy.  Do  sněmu  frank- 
furtského byl  zvolen  za  Cheb.  Vynikl  jako 
jeden  z  vůdců  strany  velkoněm.  Své  politické 
názory  vydal  r.  1848  v  brošuře:  Oesterreiehs 
Zukunft  und  dessen  Stellung  fu  Deutsehland. 
V  kv.  1849  opustil  Frankfurt  a  jako  rada 
rvchního  zemského  soudu  pracoval  v  mini- 
sterstvě  Schmerlingově  o  soudní  organisaci 
Uher  a  zemí  sousedních.  Theoreticky  své  ná- 
zory o  této  věci  vyložil  v  díle  Die  Grund- 
\jkge  der  Gerichtsverjassung  fůr  die  Lánder 
des  oesterr.  Monarchie  (1849)  a  v  pamětním 
spise  Ueber  Errichtung  von  Handelsgerichten 
tn  Oesterreich,  Po  Schmerlingově  demissi 
r.  1851  zavedl  porotni  soudy  v  Dol.  Rakou- 
sích  a  po  zrušeni  jich  působil  u  soudu  ob- 
chodního. Za  Brucka  stal  se  sekčnim  radou 
v  ministerstvé  financí.  Za  této  periody  vydal 
r.  1855  Die  neue  Wiener  Bórsen-órdnung,  Když 
r.  1860  Bruck  skončil  sebevraždou,  S.  byl 
pověřen  záležitostmi  rozpočtovými.  R.  1867 
vzpíral  se  zavedení  dudismu,  i  byl  dán  na 
odpočinek.  Své  stanovisko  k  dualismu  vyložil 
ve  spisech:  Der  Ausgleich  mit  Ungam,  vom 
ósterreich.  Standpunkte  beleuchtet  (1867)  a  Der 
heutige  Stand  der  Bank/rage  mit  Be^iekung 
auf  die  beabsichtigte  Vereinbarung  mit  Ungam 
( 1868).  Na  odpočinku  pracoval  literárně  a  vy- 
dal r.  1868  anonymně  Grund^úge  zur  Regelung 
der  ósterreichischen  Finan^en^  dále  r.  1875: 
Die  Besteuerung  der  ósterr.  Eisenbahnen.  — 
Jeho  synové  byli:  Quido  Franz  S.  (^1842  — 
f  1895),  doktor  práv,  advokát,  dlouholetý 
městský  rada  vídeňský,  pak  Erwin  Franz  S. 
(*  1844  —  1 1897),  professor  chemie  na  univ. 
vídeňské,  který  otiskl  rozpravy  chemické  ve 
spisech  vídeňské  akademie,  a  konečně  Hugo 
Eduard  Ferdinand  S.  (♦1851),  doktor  hl., 
ockonom,  vládni  rada  a  autor  spisu:  Ueber 
Stádtereinigungssysteme  (1874).  Tbk. 

Sommatino,  m.  v  ital.  prov.  caltanisett- 
ské  na  Sicílii,  368  m  n.  m.,  již.  od  Caltanisetty, 
15  km  vých.  od  trati  Caltémisetta-Licata,  má 
7273  obyv.,  těžení  síry  a  lisování  oleje. 

gommo  [som]:  1)  S.  (lat.  Samara),  po- 
břežní řeka  v  sev.  Francii,  prýštící  se  v  depart. 
Aisne,  sev.  od  St.-Quentinu,  kde  se  končí 
průplav  vedoucí  od  Seldy,  teče  nejprve  k  jz.. 


pak  blíže  hranic  departementu  S.  při  ústi 
průplavu  Crozatova,  spojujldho  ji  s  Oisou, 
obraci  se  k  sev.-záp.;  v  tomto  směru  setrvává 
ai  k  svému  ústi  do  průlivu  La  Manchc.  Větii 
pobočky  s  leva  jsou  Avre  a  Celíc.  Její  tok 
245  km  dlouhý  jest  sledován  v  délce  156  knt 
průplavem.  Ústi  S-my  jest  otevřené  a  tvoří 
část  Baie  de  S.,  jež  jest  opět  části  Bassů- 
relle  de  S. 

8)  S..  franc.  departement  v  záp.  Picardii 
na  pobřeží  průlivu  La  Manche,  sousedld  na 
sev.  s  depart.  Pas  de  Calais,  na  sev.  s  Nord, 
na  v.  s  Aisne,  na  j.  s  Oise,  na  js.  se  Seině 
Inféríeure  a  zabírající  staré  krajiny  Amienois, 
Ponthieu,  Santerre,  částečně  Vimeux,  měří 
6161  km*  a  má  537.844  obyv.  (1901,  proti 
546.495  r.  1891  a  572.646  r.  1861);  cizinců 
bylo  4328.  Nízké  a  písčité  pobřeží,  lalévajicí 
se  do  pevniny  zálivem  S*my,  je  původu  re- 
centního,  nebof  nynější  krajina  Mar-en- 
terre,  Marquenterre,  veleurodný  to  pruh 
země  v  severu  departementu,  vznikl  teprve 
v  IX.  stol.  Ostatní  půda  je  jednotvárná, 
dobře  vzdělaná  rovina,  někdy  i  mimě  zvlněná, 
přestupující  pouze  na  jednom  místě  v  Pon- 
thieu výšku  200  m.  Hlavni  tok  protékající 
středem  departementu  je  ř.  S.  (v,  t.  1),  s  níi 
paralellně  tekou  pohraniční  Bresle  na  jiho- 
západě a  Authie  na  sev.-vých.  do  Bassurelle 
de  la  S.  Podnebí  blíží  se  teplotnýroi  poměry 
pražskému  okolí  (Abbeville  9%  s  mmŽ  leží 
v  téže  šířce,  ale  je  vlhči  (6-700  mm  ročních 
srážek  vodních).  Zemědělství  zaměstnává  tře- 
tinu všeho  obyvatelstva.  R.  1898  sklizeno 
bylo  pšenice  3,064.949  hl,  ovsa  3,617.004,  ječ- 
mene 315.497,  žita  370.529,  smésky  214.135  W, 
cukrovky  8,080.476  q^  řepy  2,899.557,  bram- 
borů 1,344.078  ^;  značné  jest  ovocnářství, 
hlavně  pro  ovocné  víno,  jehož  se  připravilo 
r.  1898  108.585  hl.  Lesů  je  málo  (40.447  ha). 
Chov  dobytka  značný,  nebof  bylo  r.  1898 
koní  76.552,  skotu  167.642,  ovcí  381.491,  vepř. 
dob.  88.673,  koz  14.823  a  oslů  2889  kusů. 
Průmyslem  vyniká  depart  nad  iiné  departe^^ 
menty  franc,  nebof  jim  se  živi  přes  třetinu 
všeho  obyvatelstva.  Především  je  to  průmysl 
textilní,  jako  tkané  látky  amienské  (articles 
ďAmiens),  sukno  (v  Abbeville),  koberce, 
plátno,  provaznické  výrobky;  silná  je  výroba 
oleje,  m^dla  a  chem.  produktů  v  a  cukrovar- 
nictví.  Podřízenější  význam  má  barviřství, 
koželužství,  železářství,  hutnictví  a  lodkřstvi. 
Obchod  pro  malý  počet  přístavů  (St-Va« 
léry,  Le  Crotoy  a  Cayeux-sur-Mer  při  ústi 
S-my  a  na  S-mě  Abbeville)  obmezuje  se  na 
dovoz  uhlí,  vína  a  dříví  a  vývoz  tovarů,  že* 
lezných  drah  bylo  r.  1900  924  /rm,  splavných 
toků  156  ilrm  a  4  průplavy  (průplav  Črozatův, 
de  St.  Quentin,  sommeský  a  abbevilleský). 
Departement  děli  se  na  5  arrondissemenťů: 
Abbeville,  Amiens,  Doullens,  Mondidier,  Pé- 
ronne)  a  41  kantonů  s  836  obcemi.  Hl.  m. 
jest  Amiens.  Srv.  Ardouin-Dumazet,  Voyage 
en  France.  Řada  17—19  (Pař.,  1898— 1900). 

Sommer:  1)  S.  (pravým  jménem  Volte) 
Johann  Gottfried,  topograf  a  spis.  ném. 
(*  1782  ve  vsi  Libni  [Uuben]  nedaleko  Drái- 


Sommer  —  Sommerach, 


673 


áén  —  t  í2.  list.  1848  v  Praze).  Soukromě 
vzdělal  se  potud,  2e  mohl  vstoupiti  do  uči- 
telského semináře  v  Drážďanech,  po  jehoi 
absolvováni  působil  několik  let  jako  učitel 
na  vojenské  ákole  v  Drážďanech.  Rodinnými 
poměry  byv  donucen,  odešel  r.  1809  do 
Prahy,  kde  se  zabýval  soukromým  vyučová- 
ním a  spisovatelstvim.  R.  1818  povolán  za 
učitele  na  konservatoř  pražskou,  při  čemž 
redisoval  čas.  »He8perus<,  později  >Oekono- 
miscne  Neuigkeitenc  a  dopisoval  do  listů 
zahraničních.  R.  1827  počal  vydávati  v  Praze 

geografický  almanach:  >Taschenbuch  zur  Ver- 
reitung  geogr.  Kenntnisse*,  který  vycházel 
co  rok  až  do  jeho  smrti.  Když  po  aelši  již 
dobu  jevila  se  naléhavá  potřeba  nové  a  úplné 
topografie  České,  S.  uznán  (r.  1830)  za  nej- 
způsobilejšího a  pověřen  od  tehdejšího  vý- 
boru musejního  pořízením  a  sestavením  po- 
dobného mbtopisu  král.  Čes.  R.  1833  vyšel 
I.  díl  nové  topografie  České:  Kónigreich  Éóh- 
meHyttatistisch-topografiich  dargestellt(h  Band : 
Leitmerítzer  Kreis),  načež  následovaly  ostatní 
kraje  české,  z  nichž  poslední,  kraj  beroun- 
ský, vyšel  r.  1849.  Neúplnost  materiálu,  ne- 
znalost českého  jazyka,  historie,  starší  topo- 
grafie a  genealogie  byly  příčinou,  že  práce 
S^ova  nedodělala  se  úspěchu  žádoucího. 
Skoro  všechny  omyly  a  vady,  jichž  dopustil 
se  Scfaaller,  opakují  se  v  topografii  S-ově. 
Za  to  část  fysikální  a  geologická,  již  napsal 
prof.  F.  X.  Zippe,  vyniká  přesností  a  dů- 
kladnosti vědeckou,  š.  ještě  před  svou  smrti 
pracoval  o  veliké  topc^rafíi  Prahy,  kterou 
popis  král.  Českého  měl  býti  ukončen.  Ve- 
dle toho  vydal  řadu  zajímavě  psaných  spisův 
týkajících  se  nauk  geografických  a  přírod- 
ních, jimiž  učinil  védy  t]^o  přístupnými  i  šir- 
ším vrstvám  obecenstva.  S.  přispíval  do  časo- 
pisů zahraničných  i  domácích,  zejména  také 
do  »Monatschrift  des  Bóhm.  Museums€  a 
•JahrbQcher  des  BOhm.  Museums*.  Byl  též 
éienem  Král.  čes.  učené  společnosti  a  Ná- 
rodního Musea. 

9)  S.  Otto,  pseudonym  P.  L.  MQllera 
(v.  t.  4). 

3)  8.  Anton,  spis.  něm.  (*  1816  v  Rudol- 
stadtu  '  1 1888 1.).  Napsal  nářečím  durynským 
oblíbené  Bilder  und  Klánge  aus  Rudolstadt  in 
Volktmundart  (11.  vyd.,  Rudolst.,  1886,  2  sv.). 

4)  S.  Hugo,  filosofa  právník  něm.(*  1839 
ve  Wolfenbllttelu  —  t  1899),  vystudovav 
práva  stal  se  soudním  úředníkem  v  Blanken- 
Durgu.  Náležel  směru  Lotzeovu;  znám  jest 
tolixéž  jako  polemický  spisovatel  proti  éthic- 
kémn  směru  Wundtovu  a  Iheringovu.  Mimo 
jiné  napsal  Uiker  dat  Wesen  und  die  Bedeu' 
tufig  dtr  mensM,  Prtiheit  (2.  vyd.  1886);  Die 
NeugeitáUung  unseter  Wettanttcht  durch  die 
Erkemntnis  von  der  Jdealitdt  des  Raumes  und 
dtr  2Wl  (1882);  Gewissen  und  modeme  CuUur 
(|1884^;  indhdduatismus  oder  Evolutionismus? 
(1887).  V  ^Jurístischer  Literaturbericht«  uve- 
řejňoval pojednáni  z  oboru  právní  filosofie. 

5)  8.  Oskar,  architekt  něm.  (*  1840  ~ 
t  1894).  Studoval  v  Hannoveru,  pak  v  Cu- 
richn  architekturu,  jsa  žákem  Semperovýro. 

Ottiv  Stovaik  Nutef ,  tv.  XXm.  31/1  1906. 


Potom  cestoval,  načež  rok  pracoval  ještě 
v  Berlíně  u  Hitziga  a  r.  1865  usadil  se  ve 
Frankfurtě  n.  M.  R.  1869  povolán  byl  za 
professora  na  ústav  Stádelův  tamže.  Ze  staveb 
jeho  vynikají:  Stádel&v  umělecky-  ústav ^  Bursa 
ve  Frankfurte  n,  Af.  a  vév,  museum  v  Brun- 
šviku.  Vydal:  Der  Dam  \u  Berlin  u,  d,  prote- 
stantische  Kirchenhau  úberhaupt  (l^iMiAv  ,^  1890) 
a  přednášku  Gottfried  Semper  (Berl.,  1886). 

6)  S.  Jan,  mathematik  čes. (*  2.  břez.  1853 
v  Bělé  u  Bezd.).  Vystudoval  gymnasium  v  Ml. 
Boleslavi,  universitu  v  Praze;  od  r.  1883  byl 
professorem  v  Příbrami,  Roudnici,  nyní  pů- 
sobí při  gymnasiu  malostréuiském  v  Praze. 
Napsal  tyto  spisy:  Arithmetika  pro  I.,  II.  a 
III.  tř.  škol  reál.  (Pr.,  1895  a  1902);  Arithme- 
tika pro  nif,  gymnasia  (t.,  1894  a  1904);  Matu- 
ritní otd^fy-  X  mathematiky  (t.,  1906);  Kterak 
l\e  imechanisovati  počitani  čísly  neúplnými 
(Progr.  reál.  gymn.  v  Příbrami  na  r.  1885 
až  1886);  Trigonometrie  v  sextě  {^logr.  reál. 
gymn.  v  Roudnici  na  r.  1889-90).  Četné 
odborné  a  methodické  články  z  fysiky  a 
mathematiky  napsal  do  »Čas.  pro  pěstov. 
mathem.  a  fysiky*,  do  » Věstníku  čes.  pro- 
fessorů*,  z  nichž  Lichtenbergovy  obrazce 
došly  povšimnutí  na  výstavě  učebných  po- 
můcek ve  Vídni. 

7)  S.  Robert,  lékař  něm.(*  1864  v  Grod- 
kove).  Věnovav  se  studiím  filosofickým  a  lé- 
kařským, pracoval  později  v  laboratoři  Wund- 
tově,  dobyl  několika  cen  za  práce  filos.  ob- 
sahu, habilitoval  se  r.  1892  a  stal  se  r.  1895 
prof.  psychiatrie  i  neurologie  v  Giessec^, 
kdttž  dosud  působí.  Z  prací  jeho  budteŽ  uve- 
deny zejména:  Diagnostik  der  Geisteskrank- 
heiien  (1897)  a  Lehrbuch  der  psychopatholo- 
gischen  Untersuchungsmethoden  (1899),  v  němž 
snaží  se  dosíci  přesnosti  v  nauce  o  sympto- 
mech psychopathologických  pomocí  analy- 
tické i  číselné  methody  a  psychofysiologic- 
kého  pokusu. 

Sommsr  ze  Sommersberku,  šlecht,  ro- 
dina slezská,  jejímž  zakladatelem  byl  S.  Kri- 
stián, obchodník  vratislavský,  jenž  pro  své 
zásluhy  o  obchod  povýšen  r.  1669  od  Leo- 
polda I.  do  stavu  Šlechtického.  Z  rodiny 
té  uveden  budiž  syn  Kristiánův  Friedrich 
Wilhelm  S.  ze  S.,  sudí  při  radě  vratislav- 
ské (♦  1698  —  t  1756),  jenž  vynikl  jako  spi- 
sovatel mnohých  děl  historických  a  genea- 
logických.  Roku  1725  byl  povýšen  do  stavu 
rynřského  a  nadán  inkolátem  v  knížetstvích 
slezských.  R.  1747  stal  se  purkmistrem  vrati- 
slavským. Napsal :  Tractatus  de  stematibus  hi- 
storicis  ad  ducatum  et  urbem  Vratislaviensem 
pertinentibus  (Vratisl.,  1723);  Tabulae  ducum 
superioris  et  in/erioris  Silesiae  (t,,  1723);  Reg' 
num  Vannianum  antiquam  Silesiam  complec- 
tens  (t.,  1723);  Silesiacarum  rentm  scriptores 
aliquot  adhuc  inediti  (Lip.,  1729—32,  3  sv.); 
Diplomatarium  Bohemo-Silesiacum  a  j. 

Sommer aoh,  ves  v  bavor.  vlád.  obv.  dolno- 
franckém,  v  okr.  gerolzhofenském,  nad  ř.  Mo- 
hanem, má  777  oby  v.  (1900),  katol.  kostel, 
pěstování  vína,  ovoce.  Asi  3  km  odtud  je  zá- 
mek Hallburg  hr.  ze  SchSnbornů. 

43 


674 


du  Sommerard  —  Somov. 


du  Sommerard  [som'rár]  Alexandre, 
archaeolog  franc.  (♦  1779  v  Bar-sur-Aubc  — 
t  1842  v  Saint-Cloud).  Sloužil  původné  ve 
vojštč,  pak  byl  úředníkem  účetního  dvoru. 
Obíral  se  horlivě  studiem  umění  a  získal  si 
značnou  a  cennou  sbírku  uměleckou,  obsa- 
hující středověké  zbraně,  nářadí,  rukopisy, 
fatence  atd.  Sepsal:  Vues  de  Provins  (Pař., 
1822);  Notices  sur  V  hotel  de  Ouny  et  sur  le 
palais  des  Thermes^  avec  notes  sur  les  arts  au 
XVe  et  XVIe  siecle  (t.,  1834);  Les  arts  au 
moyen  a>«  (t.,  1839— 43,  5  d.  s  510  tab.). 

SommeraUy  ves  v  Čechách,  viz  Sebe- 
sto  v. 

gommerbrodt  Julius,  klass.  filolog  něm. 
(*  1813  —  t  1904).  Působil  od  r.  1838  jako 
inspektor  a  od  r.  1844  jako  prof,  na  rytířské 
akademii  v  Lehníci,  pak  byl  gymn.  ředitelem 
v  Ratiboru,  Anklamu  a  Poznani,  r.  1808  stal 
se  provinciálním  škol.  radou  v  Kielu,  r.  1873 
ve  Vratislavi.  R.  1888  vstoupil  na  odpočinek. 
Získal  si  zásluhy  o  kritiku  a  exegesi  Lukiana 
a  o  řec.  starožitnosti  scaenické.  Opatřil  kri- 
tické vydání  Lukiana  řBerl.,  1886—99,  3  d.), 
vydáni  vybraných  spisQ  téhož  auktora  s  něm. 
poznámkami  ve  sbírce  Weidmannské  (t.,  1863 
až  1865,  3  d.,  některé  již  ve  3.  a  2.  vydání) 
a  vydání  Ciceronova  spisu  Cato  maior  s  něm. 
poznámkami  (t.,  1851, 12.  vyd.  1896).  Ke  kri- 
tice Lukiana  vztahují  se:  Luciani  codicum 
Marcianorum  lectiones  (t.,  1861);  Die  Lucia- 
nischen  Handschriften  au/  der  St.  Markus- 
bibliothek  ^u  Venedig {K\í€\rí,  Museum,  roč.  17., 
21.,  24.  a  26.)  a  Lucianea  (Lip.,  1872).  V  obor 
starožitnosti  scaenických  náležejí  tyto  práce: 
De  Aeschyli  re  scaenica  (3  programmy :  Leh- 
nice,  1848  a  1851,  Anclam,  1858);  Das  alt- 
griech,  Theater  {&tutg,,  1865)  a  sbírka  Scaenica 
collecta  (Berl.,  1876).  Konečně  pořídil  něm. 
překlad  řečí  Ciceronových  (Štutg.,  1870).   Vý, 

gommerborg  viz  Ronovec. 

Šdmmerda,  m.  v  okr.  Weissensee  prus. 
vlád.  obvodu  erfurtského,  nad  ř.  Unstrutou, 
sev.  od  Erfurtu,  má  4921  obyv.  (1901),  2  cvang. 
a  1  katol.  kostel,  pomník  zdejšího  rodáka 
paedagoga  Chr.  Salzmanna.  Isou  zde  pro- 
slulé továrny  na  ručnice  a  zápalky  (kapsle), 
založené  Mik.  Dreysem  (v.  t.). 

gommerfeld,  město  v  prus.  vlád.  obv. 
frankfurtském,  v  kraji  krosenském,  na  kři- 
žovatce želez.  dr.  Berlín-S.,  S.-Vratislav  a 
S.-Lehnice,  má  11.910  obyv.  (1900),  je  sídlem 
obv.  soudu  a  pobočky  říš.  banky,  má  jeden 
katol.  a  3  evan^.  kostely,  zámek,  nemocnici, 
továrny  na  stroje  se  slévárnami,  na  kamna, 
klobouky,  sukna,  parní  barevny,  par.  pily, 
cihelny  a  pivovary. 

von  85mmerrinsp  Samuel  Thomas,  lé- 
kař něm.  (*  1755  v  Toruni  —  f  1830).  Vy- 
studovav lékařství  v  Gotinkách  stal  se  prof. 
anatomie  v  Kasselu  a  r.  1784  v  Mohuči,  od 
r.  1798  věnoval  se  ve  Frankfurtě  praxi,  pů- 
sobiv  po  nějaký  čas  také  jako  král.  bavor- 
ský osobni  lékař.  Byl  všestraně  činný,  jako 
lékař  i  fysik,  nejvíce  však  vynikl  jako  anatom 
pracemi  o  mozku  a  nervech.  Hlavní  jeho 
dila  jsou:  Vom  Him-  und  Rúckenmark  {1121^ 


2.  vyd.  1792);  Vom  Bau  des  menschlichen  Kór- 
pers  (Frankr.,  1791—96.  6  sv.;  3.  vyd.  poří- 
zené Bischoffem  a  Henlem  1839—45,  8  sv.); 
pak  řada  monografických  atlantů  o  jednotli- 
vých čidlech.  R.  1809  sestrojil  elektrické  te- 
legrafické spoiení  pomocí  rozkladu  vody. 

Bommers  [som'rs]  John  vizSomers. 

gomonavoire  [somvoár],  m.  ve  fr.  depart. 
Haute  Marné,  arrond.  Wassy,  sv.  od  Troyes 
nad  říčkou  Voire,  má  1189  obyv.  (1901),  že- 
lezné huti  a  výrobu  zboží  železného  i  látek 
bavlněných  a  plátěných. 

gommléres  [-mjér],  město  ve  fr.  depart. 
gardském,  arrond.  nimesském  při  ř.  Vidourle 
a  žel.  dr.  Paříž-Lvon,  má  asi  4000  obyv,, 
kostel,  zbytky  starého  zámku,  prádelnu  vlny, 
tkalcovství  a  vinařství. 

Somnambnllgmmi   viz    Náměsičnost. 

Somniarinm.  lat.,  snář. 

Somnifera,  lat.,  prostředky  spánek 
přivádějící.  Především  to  jest  uklidnění 
duševní  a  tělesné  při  vhodné  poloze  těla, 
klid  v  okolí,  po  případě  zatemněni  pokoje, 
jindy  chladivé  obklady  na  hlavu  a  četné 
prostředky  uspávači,  zvláště  opiáty.  (Srv. 
Narcotica.) 

Somninm,  lat.,  sen,  zjeveni  ve  snu. 

gomnolentia,  lat,  viz  Spavost 

gomniis,  lat,  u  Římanů  bfih  spánku,  řec. 
Hypnos  (v.  t). 

Bomoi^ [šomoď] viz  Šomoďská  stolice. 

Somoija  [ŠO-]  viz  Šamorýn. 

Somorrostro,  osada  ve  špan.  prov.  Vis- 
cava  (sev.  Španělsko),  19  km  sev.-záp.  od 
Bifbaa,  má  kastell  ze  XIV.  stol.  Na  blízkém 
Monte-Triano  bohaté  doly  na  železnou  ruda. 

Somoaierra,  osada  na  sev.  hranici  špan. 
provincie  madridské,  na  již  úpatí  pohoří 
t  jm.,  sev.  to  části  Sierry  Guadarramy,  přes 
něž  vede  průsmykem  S.  cesta  z  Burgosu  do 
Madridu.  Dne  30.  list.  1808  Spanělové  pod 
vedením  Dona  Benita  v  sile  14.000  mid^Q 
byli  tu  poraženi  od  Napolena  I.  Bitvou  touto 
uvolnila  se  Napoleonovi  cesta  do  Madridu. 

Somov:  1)  S.  losif  Ivanovic,  mathe- 
matik  rus.  (♦  1815  —  f  1876\  byl  professo- 
rem  university  petrohradské  a  vedle  d  sser- 
tací  Ob  intégralach  algehraiČeskich  irracionaij' 
nych  différencialov  s  odnoju  pereménnoju  (1841) 
a  O  rasprostranéniji  svatových  voln  v  sredi* 
nacht  ni  iméfuŠčich  dvojnogo  perelomltnija 
(1847),  vydal:  Téorija  opredélennych  tUgebrai^ 
českich  uravnénij  vy siich  štěpené f  (l%3St  práce 
vyznamenaná  Demidovskou  praemii  petro- 
hrad.  akademie);  Osnovanija  tioriji  elliptičes^ 
kichýunkcij  (1850,  rovněž  vyznamenána  prae- 
mii Demidova)  a  mn.  j.  v  publikacích  petro- 
hrad.  akademie,  jejímž  členem  byl  od  r.  1862. 
Vydal  také  kurs  racionální  mechaniky  (1872 
a  1874),  který  A.  Ziwet  přel.  do  něm.  a  w- 
dal  s  názvem  »TheoretÍ8che  Mechanik*.  & 
přispěl  nemálo  k  povzneseni  mathem.  vědy 
v  Rusku. 

9)  S.  Andrej  Ivanovic,  spisovatel  rus., 
bratr  před.  (*  1830),  vzdělav  se  na  univer- 
sitě petrohrad.,  vyučoval  nějakou  dobu  mathe- 
matice,  ale  záhy  počal  se  zabývati  dějinami 


Somsich  —  Sonáta. 


675 


umění  a  r.  1857  stal  se  spolupracovníkem 
•Petrohrad,  Vědomostí*,  kde  uveřejnil  množ- 
ství statí  z  tohoto  oboru.  R.  1859  vydal 
první  širšímu  obecenstvu  dostupný  popis 
obrazárny  petrohrad.  Ermitáže  a  v  !.  1872 
až  1874  uspořádal  obrazárnu  petrohr.  aka- 
demie umění  a  vydal  pak  jej  i  katalog  (Petr., 
1872—86).  R.  1878  byl  členem  umělec,  jury 
na  světové  výstavě  pařížské  a  kommissařem 
rus.  umělec,  oddělení,  v  1.  1883—90  redigo- 
val >Věstník  izjaščnych  iskusstv*,  vydávaný 
petrohr.  akademií.  Záslužnou  prací  jeho  jest 
moderní  katalog  Ermitáže  (1.  vyd.  t.,  1889 
až  1895,  franc.  1891-95).  Vedle  četných  úvah 
časopis,  vydal  o  sobě:  Karl  Pavlovic  Brjullov 
i  jego  T^načenije  v  rus.  iskusstvé  (t.,  1899). 

3)  S.  Pavel  losifovič,  mathematik  rus , 
syn  S-a  1)  (*  1852),  vzdělal  se  v  Petrohradě 
a* v  Berlině  a  jest  profes,  na  universitě  a  na 
technice  varšavské.  Vedle  dissertaci  Kině- 
matika  podobnoi\méňajemoj  sistémy  dvuch  i\mé- 
renij  (1885)  a  Kinématika  kollinéarnO'i\mé- 
ňajemoj  sistémy  obščago  vida  {1S91)  uveřejnil 
mnoho  statí  v  odborných  listech,  jako  v  »z^it- 
schr.  f.  Math.  u.  Phys.«,  v  »Izvěstích<  varšav. 
university  v  »Žurnaíe«  rus.  mathera.-fys.  spo- 
lečnosti a  pod. 

Bomsloh  de  Sáard  [šomšič  de  šárd]  Pál, 
uher.  státník  (♦  1811  —  f  1888)  Pocházel  z  ro- 
diny šlechtické  původu  chorvatského  (nyní 
hraběcí).  Vzdělání  nejprve  nabyl  v  Pětiko- 
steli  a  v  Kaposváru,  v  Pešti  poslouchal  filo- 
sofii, v  Rábu  absolvoval  práva.  Pod  dozorem 
svého  strýce  Pankráce,  uherského  místopala- 
tina,  odbyl  si  právní  praxi.  Jako  notář  komi- 
tátu  šomoďského  účastnil  se  veřejného  ži- 
vota. Vynikal  jako  dobrý,  umírněný  řečník. 
Šomoďsicý  komitát  vyslal  jej  jako  poslance 
na  uherský  sněm  v  r.  1843—44.  R.  1845  vy- 
dal politický  spisek:  Végs\avai  a  somogyi 
kóveteknek  a\  184 3— 44  orsiágyúlés  Jelett 
Ačkoliv  byl  místodržitelským  radou,  byl  přece 
svolen  r.  1847  v  komitáté  baranyském  nově 
poslancem.  S.  smýšlením  konservativec  před 
březnem  r.  1848.  zůstal  konservativcem  i  za 
revolučního  hnutí  r.  1848  a  netěšil  se  tehdy 
proto  přízni  Širších  vrstev.  Po  udolání  ma- 
ďarské revoluce  S.  neúčastnil  se  plánů  ví- 
deňské vlády,  nýbrž  stál  na  neporušitelnosti 
staré  ústavy  uherské.  Neuznal  oktrojované 
ústavy  z  r.  1849  a  odmítl  nabídku  vídeňské 
vlády,  aby  se  stal  údem  státní  správy.  Aby 
o  svém  politickém  programmu  informovcd 
i  veřejnost  nemaďarskou,  vydal  r,  1850  ně- 
mecký spisek:  Das  legitime  Recht  Ungams 
und  seines  KónigSy  v  němž  stojí  na  půdě 
proticentralistické  a  domáhá  se  reformy  břez- 
nových vymožeností.  Za  doby  reakčni  S.  od- 
dal se  literárním  studiím.  Účastnil  se  redakce 
>Pesti  Naplo*  a  r.  1851  vydal  maďarský 
překlad  Guizotových  Dějin  anglické  revoluce. 
Za  nové  aery  politické  r.  1861  S.  byl  zvolen 
poslancem  v  komitátě  šomoďském.  Ňa  sněme 
uherském  vystupoval  ve  smysle  programmu, 
kter^  formuloval  r.  1850  ve  své  německé 
broAurce.  V  slušných  mezích  S.  provozoval 
opposicí  státoprávní.  R.  1865  jednalo  se,  ale 


bez  úspěchu,  o  jeho  jmenování  vicekancléřem. 
Po  vyrovnáni  s  Uhry  S.  stal  se  praesidentem 
poslanecké  sněmovny.  R.  1872  nechtěl  pro 
stáří  kandidovati,  ale  byv  přes  svoji  vůli 
zvolen  poslancem,  volbu  přijal.  S.  byl  čel- 
ným členem  strany  Deákovy.  Od  r.  1872  byl 
skutečným  tajným  radou.  S-ovi  neprávem 
přičítá  se  brošura  r.  1863  vydaná:  Zur  L6- 
sung.  Tbk. 

SomviX  (rhaetorom.  Sumvitg),  osada  ve 
švýc.  kant.  grisonském,  na  1.  břehu  Předního 
Rýna,  ve  výši  1042  m,  má  1205  obyv.  (1900). 
jižně  od  osady  ústi  postranní  údolí  t.  jm., 
v  němž  jsou  lázně. 

8on  (Soně,  Soane,  Šon),  ř.  v  Přední 
Indii,  levý  přítok  Gangy,  pramenící  se  v  sev. 
Centrálních  Provincií,  teče  obloukem  k  sev.- 
vých.  a  vtéká  z.  od  Patry  do  Gangy  urazí  vši 
748  km.  Na  dolním  toku  rozšířeném  v  úzké 
jezero  je  splavna  a  spojena  5  zavodňovacimi 
kanály  s  Gangou. 

Bonanty  viz  Semivocales. 

Sonáta,  ital.  sonáta,  suonata,  původně 
instrumentální  skladba  vůbec,  zněna  {Kling' 
stůck)   proti  kantátě  (Gesangstúck),  skladbě 
zpívané,  teď  instrumentální  skladba,  skláda- 
jící se  z  několika  — dvou.  tří,  nejČastěji  čtyř, 
zřídka  z  pěti  —  vět  formálně  i  obsahově  ráz- 
ných, v  sobě  uzavřených,  ale  vniterně  přes 
to  souvislých,  pro  nástroj  sólový,  zvi.  klavír, 
varhany,  housle  a  j.  neb  pro  sólových  ná- 
strojů několik,  načež  jest  duo,  trio,  kvartetto, 
kvintetto,  sextetto,  septetto  atd.;  pro  celý 
orchestr  jest  pak  svmfonií  (v.  t.).  Jméno 
s-ty   uvádí   po  prve  Giovanni   dalla  Croce 
r.  1580  a  Andrea  Gabrieli  (1586),  jakož  i  sy- 
novec jeho  Giovanni  Gabrieli  (1597  a  1615), 
a  to  ve  zmíněném  smysle  původním,  ježto 
dříve,  dokud  nebylo  samostatných  skladeb 
instrumentálních,  instrumentisté  prováděli  to- 
liko skladby  vokální  týmže  způsobem  jako 
vokalisté.    První  tyto   s-ty    byly    kusy    pro 
několik    nástrojů,    housle,   violy,    pozouny, 
činky,  a  jich  těžiště  leží  v  rozvoji  harmonic- 
kého bohatství.    Když   pak   v  XVII.  století 
hudba  instrumentální  začala  se  vyvíjeti,  na- 
zývali s-tou  řadu  vět  sice  samostatných,  ale 
přece  celek  tvořících,  jež  v  hudbě  komorní 
sluly  sonáta  di  camera,  skladby  veselé  a 
čilé,  většinou  tance,  v  hudbě  chrámové  so- 
náta di  chiesa,  skladby  vážné,  důstojné,  jež 
hrány  úvodem  k  větším  chrámovým  větám 
vokálním  od  sboru  hudebníků  neb  na  var- 
hanách.   S.   komorní   zhusta  klonila  se   ke 
slohu  suity  tak,  že  obě  namnoze  bývají  za- 
měňovány a  suita  jen  za  druh  s-ty  poklá- 
dána (Niedt,  Musíkalische  Handleitung,  Ham- 
burk, 1721).  Heinrich  Biber,  z  prvních  sklada- 
telů sonát  (houslových),  uživá  v  nich  vedle 
variaci  árií,  adagii,  prest  a  j.  také  starých 
tancův  a  s-ty  Corelliho  (1683)  obsahuji  také 
Čisté    suity.    Později   takováto    houslová  s. 
byla  provázena  klavírem  nebo  varhanovým 
basem  a  tvořila  pak  to,  čemu  dnes  říkáme 
instrumentální  duo,  trio  nebo  kvartetto.  Vyš- 
šího vývoje  a  zvláštního  slohu   dostalo   se 
však  s-tě  teprve  klavírem  tak,  že  z  motetta 


676 


Sonatina  —  Sonderburg. 


vznikla  nová  věta  sonátová  jako  z  písně  a 
tance  rondo,  jež  obé  stalo  se  základem  sym- 
fonie a  8-ty  podle  nynějšího  pojmu.  Již  ko- 
lem r.  1700  Joh.  Kuhnau  komponoval  (1695, 
1697  a  1700)  s-ty  pro  klavír,  ale  teprve  po 
padesáti  letech  potom  s.  nabyla  tvaru  ny- 
nějšího, zvláště  Domenikem  Scarlattim,  Seb. 
a  Ph.  Em.  Bachem.    Značný  pokrok  stal  se 
zejména  v  tom,  že  bylo  upuštěno  od  něko- 
lika nástroj ův,  a  s.  byla  pak  skladbou  toliko 
pro  klavír,  nebo  pro  klavír  a  housle  (neb 
cello).  Takovými  jsou  s-ty  sbírky,  která  vy- 
šla asi  v  1. 1755—65  pod  tit.  Oeuvres  mělées, 
contenant  6  sonates  pour  le  clavecin  en  12 
parties,  se  72  s-mi  od  39  skladatelfi,  mezi 
nimiž  byli  Pb.  Em.  a  Joh.  Christ.  Bach,  Leop. 
Mozart  (otec),  Jiří  Benda,  J.  A.  Scheibe,  G. 
Chr.  Wagenseil,  J.   Christ.   Walther,  ].   E. 
Eberlin,  f.  A.  Stadler  a  j.  Jak  tyto  tak  i  jiné 
pozdější  od  W.  F.  Bacha,  Ph.  Em.  Bacha, 
Nichelmanna,  Kr.  Bendy  a  j.  jsou  energic- 
kými pokusy  nalézti  nový  sloh  sonátový,  což 
daří  se  tím  lépe,  čím  více  jsou  si  skladatelé 
vědomi  zvláštní  techniky  pianové.  Zevní  spo- 
řádání r&zných  vět  stává  se  již  dosti  pravi- 
delným a  nejobyčejněji  bývají  v  celek  spo- 
jeny: Allegro  nebo  Moderato,  Andante  neb 
Adagio  a  Presto,  místo  něhož  někdy  bývá 
Menuett.  Otvar  tento  zdokonalil  Josef  Haydn, 
jehož  s.  vyniká  neobyčejnou  určitostí  forem 
a  propracovaností  každé  věty.    S-tu  oboha- 
tili zvláště  po  stránce  technické  Mozart  a 
Qementi,  k  největší  dokonalosti  i  i  pak  při- 
vedl Beethoven.  Vedle  těchto  ve  skladbě  sonát 
vynikli    Cramer,   Dušek.   Weber,    Hummel, 
Schubert,  Mendelssohn,  Schumann,  Brahms, 
Raff,  Ant.  Rubinstein,  J.  Rheinberger,  Rob. 
Volkmann    a   j.  —  V   s-tě    dnešní   první 
věta,  pro  s-tu  zvláště  charakteristická,  bývá 
silného,  rozhodného  rázu  a  rychlého  tempa 
(sdlegro,  vivace,  appassionato  a  pod.)  a  dělí 
se  ve  tři  části,  z  nichž  prvá  zahrnuje  v  sobě 
většinou  všecken  materiál  celé  věty  a  skládá 
se  z  hlavního  thematu,  t.  zv.  přechodné  sku- 
piny, druhého  thematu  a  t.  zv.  skupiny  zá- 
věrečné; v  části  druhé  zpracuje  se  motivní 
látka  první  části  thematiky  a  k  ní  pojí  se 
čásf  třetí,  opakování  dílu  prvního  ve  formě 
poněkud  změněné,  načež  závěrečná  skupina 
ukončuje  celou  tuto  větu,  řečenou  sonátovou. 
Věta  druhá,  kratší  než  ostatní,  pohybuje 
se  tempem  volným  (grave,  largo,  andante, 
adagio  atd.)  a  skládá  se  buď  z  jednoho  the- 
matu nebo  thematu  dvojnásobného  s  varia- 
cemi, nebo  jako   árie   z  thematu   hlavního, 
věty  prostřední  s  tímto  kontrastuiící,  načež 
věta  hlavní  se  opakuje;  často  bývá  tato  věta 
psána  také  ve   formě   ronda,    věta  třetí 
bÝvá  menuett  nebo  scherzo.   obyčejně   ve 
•/4 taktu  a  rychlého  tempa.    Čtvrtá  věta, 
finále,  bývá  živého  rázu  a  může  mííi  formu 
rozličnou, nejčastěji  však  mívá  formu  ronda.  — 
Srv.  Faisst,  Beitrajge  zuř  Gesch.  der  Klavier- 
sonate  ř>Caecilia«,  sv.  25.  a  26.,  Mohuč,1847); 
Bagge,  Geschichtliche  Entwickelung  der  So- 
nátě (Lip.,  1880);  Wasielewski,  Die  Violině  im 
17.  Jahrhunderť  und  die  Anfónge  d.  Instru- 


mentalkomposition  (Bonn,  1874);  Shedlock, 
The  Piano  forte  Sonáta,  tts  origin  and  de- 
velopment  (Lond.,  1895,  přel.  do  némč.  BcrL, 
1897);  Klauwell,  Geschichte  d.  Sonate  (Kolín 
n.  R.,  1898). 

Eonatin>  ital.,  slově  malá  sonáta  (v.  t.) 
snadno  srozumitelná,  průzračná  a  lehká,  s  první 
větou  jen  krátce  propracovanou.  Věty  vůbec 
má  dvě,  nejvýše  tři. 

Bonolno  [-čínoj,  m.  v  ital.  prov.  creroon- 
ské,  circond.  Crema,  nedaleko  1.  břehu  Oglía, 
při  žel.  trati  Lodi-Bresda  a  S.-Bergamo,  má 
jako  obec  6150  obyv,  (1901),  zámek  z  XV.  st. 
a  radnici  s  věží.  Chov  morušového  bource. 
Zde  byl  r.  1259  poražen  Ezzdino  a  zemřel 
zde  v  zajetí. 

SOBOOT  Dmitrij  Petro vič,  ruský  nu- 
mismatik a  sběratel  starožitností  »♦  1803  ^- 
•j-1875).  Vydal:  Rospis'  drevníj  russkM  utpari 
tz  cerkovnago  i  dowiaiňago  bjrta  do  XVIlí,  v. 
(Moskva,  1857);  O  kamennom  věki  (t.,  1870); 
Očerk  istoHji  russ.  národa  do  XVIL  stol  (t^, 
1875).  Články  jeho  z  oboru  numismatiky 
uveřejněny  v  >Archeol.  Věstn.*,  >Trudech 
mosk.  archeol.  obšč.«,  »Izv.  russ,  ardieol. 
obšč.<  Ve  sborníku  Děvjatnadcatyj  Věk 
r.  1872  vyšly  jeho  vzpomínky  z  války  s  Uhry 
(  Vospominanija). 

80Bd«.  zkratek  bot.,  jimž  označován  jest 
Otto  Wiíhelm  S  on  der. 

Boada,  o^iledaci  želízko,  nástroj,  je- 
hož se  užívá  v  stavitelství  a  hornictví,  zvlásté 
v  lék.  (viz  Patradlo)  a  j. 

S.  kabelová  viz  Kabelová  sonda. 

Bondén  Per,  historik  švéd.  (*  1853  v  Lin- 
kOpingu).  Studoval  v  Upsale,  kde  promovoval 
dissertaci  NHs  Bielke  och  det  svenska  kapat- 
leriet  i6j4''í6yg,  R.  1883  stal  se  úředníkem 
říšského  archivu  ve  Štokholmě  a  vydal  Med- 
deianden  ýrán  Svgnska  Riksarkivet^  rejstříky 
dopisů  Oxenstjernových  vládě  z  1.  1632-36 
a  Gustavu  Adolfovi.  R.  1884  stal  se  spolu- 
pracovníkem veliké  publikace  »Axel  Oxcn- 
stjemas  Skrifter  och  Brefvexling<  a  byl  ně- 
kolikrát vyslán  štokholraskou  Vitterhets-.  Hi- 
storie- och  Antiqvitets-Akademi  ke  studiu 
archivů  do  Německa,  Anglie,  Francie,  Hol- 
landska,  Dánska  a  Ruska,  zejména  pro  opisy 
dopisů  Oxenstjernových.  Dosud  vydal  jich 
5  svazků  (Štokh.,  1888-97). 

Boader  Otto  Wilhelín,  boUnik  něm. 
(♦  1812  —  t  1881),  byl  lékárníkem  a  medi- 
cinálním radou  v  Hamburce  a  zabýval  se 
soustavnou  botanikou.  Vydal:  Flora  hambur- 
gensis  (1851);  Revision  der  HdiophiUtn{^  >Ab- 
handlungen  der  naturforschenden  Gea.  in 
Hamburgu,  1846);  Dit  Algen  det  tropischen 
Australiens  (1871).  S  angl.  botanikem  Har- 
veyem  vydai  dílo  o  květeně  kapské:  Flora 
capensis  (Dublin,  1859—66,  3  sv.), 

Sonderbnnd,  spolek  sedmi  švýcarských 
kantonův  ultramontánských,  založený  r.  1846. 
O  válce  se  S-em  r.  1847  viz  Švýcarsko, 
Dějiny  politické. 

BOBaertllirff  (dán.  Sónderborgy,  krajské 
město  v  prus.  vlád.  obv.  Šlesvickém  na  ostrove 
Alsu,  ph  křižovatce  žel.  tr.  Pattburg-8,,  Nor- 


Sonderland  —  Song^^n. 


677 


burg-8.  a  Schanby-S.,  s  5522  obyv.  (1900). 
S.  spojen  jest  přes  Alskou  úžinu  s  pevninou 
pontonovým  mostem,  má  evang.  kostel  augšp. 
v.,  radnia,  xámdc  (nyni  kasárna)  s  krás.  kapli, 
v  nii  odpočívají  členové  vévodského  rodu 
Sonderbnrského  a  Augustenburského,  obv. 
soud,  reálné  progymnasium,  pobočku  Říš. 
banky,  dobrý  pHstav,  stavbu  lodi,  mlýn,  pivo- 
var, pobřežní  plavbu  a  mořské  lázně  shusta 
vyhledávané.  Ve  zdejším  zámku,  který  do 
r.  1848  náležel  vévodovi  Augustenburskému, 
byl  držán  od  zajeti  v  1.  1532—49  dánský 
král  Kristián  II.  R.  1848  dne  16.  a  29.  kv. 
udály  se  zde  srážky  mezi  Dány  a  spolkovým 
vojskem,  r.  1849  dne  17.  kv.  stříleno  na  S. 
s  batterie  na  Alsundu,  taktéž  r.  1864  Prusové 
dobyli  S*a.  (Srv.  DQppel  a  Als.) 

Soaderlm&d:  1)  S.  Johann  Baptist, 
malíř  a  ryjec  německý  (*  1805  —  f  1878).  Stu- 
doval v  ĎQsseldorf^  á  vzdělal  se  na  několika 
cestách  po  HoUandsku,  Francii  a  krajinách 
rýnských.  Maloval  četné  genry  z  idyllického 
života  venkovského,  podle  básni,  bajek  i  po- 
vídek, vynikající  bohatstvím  koncepce,  živostí 
i  naivním  humorem.  Pod  tit.  BUder  und  Ranď 
^tichnungen  \u  deutschen  Dichtern  zhotovil 
mnoho  rytin.  V  posl.  letech  svého  života  za- 
býval se  zvláště  i  Ilustrováním,  vydal  mnoho 
Itthografii  podle  vlastních  i  cizích  originálů 
a  maloval  aquarelly. 

2)  S.  Friedrich  (Fritz),  maliř  něm.,  syn 
před.  (♦  1835  v  DOsseldorfě  —  f  1896  t.). 
Studoval  na  akademii  dQsseldorfské  a  ma- 
loval zvlášť  roztomilé  genry  ze  života  lido- 
vého a  rodinného,  proniknuté  řízném  humo- 
rem, jako:  KejkUři  na  vesnické  íkole^  Oběť 
hry,  Diner  a  part.  Skromný  host,  Před  soud- 
nou stolicí,  Malé  intermei\o.  Po  obědě,  Veselí 
vě^opé  a  j. 

SoaderalMiuieii:  1)  S.,  hl.  a  sídelní  město 
knížetstvi  Schwarzbursko  -  Sondě rshauského 
při  ř.  Vipeře  a  žel.  tr.  Nordhausen-Erfurt  a 
Brt  tleben-S.,  se  7054  obyv.  (1900).  S.  jest 
sídlem  zemské  vlády,  nejvýš,  úřadův  a  soudů, 
má  3  kostely,  krásný  sídelní  palác  se  sbír- 
kami starožitností  a  přírodnin  a  znamenitým 
{>arkem.  gymnasium,  reálku,  ústav  ke  vzdě- 
ání  učitelův  a  učitelek,  kníž.  konservatoř  a 
divadlo,  zemskou  nemocnici,  chudobinec, 
špitál,  několik  peněžních  ústavů  pro  pod- 
poru průmyslu  a  ofichodu.  Před  městem  ve- 
řejné sady  (na  miste  zv.  Luh),  kde  se  konají 
zábavy  a  koncerty  kníŽ.  kapely.  1  hod.  od- 
tud na  kopci  kn.  lovecký  zámek  Possen 
s  rozhlednou  47  m  vys.  S.  založen  prý  r.  525 
od  Sasů;  r.  1248  přešel  na  rodinu  hrabat 
Schwarzburských,  jimž  jej  odňal  později  hr. 
Dictrích  z  Hohcnsteina.  R.  1 536  navracen  S.  dě- 
dičnou smlouvou  opět  hr.  Schwarzburským. 

2)  S.,  knížetstvi,  viz  Schwarzburg-Son- 
dershausy. 

Sondovati,  z  fr., sondou  (v.  t.t  vyšetřo- 
vati, pátrati;  v  přeneseném  smyslu  vy- 
zvídati na  koQL 

Madro-Borironl&iis,  hornatý  norský  amt, 
sev.  od  amtu  stavangerského,  na  záp.  po- 
břeží, rozkládající  se  kolem  Hardanger^ordu, 


vyniká  četnými  vodopády,  ledovci  a  rozsáh- 
lými fjeldy.  Má  na  15.607  km*  135.337  obyv. 
(1900)  zabýTajidch  se  hlavně  rybářstvím  a 
zemědělstvím.  Celý  amt  děli  se  na  3  fojtstvi; 
hl.  m.  je  Bergen. 

Mndro-TroBdl^om  [-tronjem],  přímoř- 
ský  norský  amt  sev.  od  amtů  Hedemarken 
a  Kristians,  mezujíci  na  v.  se  Švédskem, 
měří  18.606  km*  a  má  135.133  obyv.  Dělí  se 
na  4  foitství;  hl.  m.  je  Trondhjem. 

Sonorio:  1)  S.,  hJ.  m.  ital.  prov.  t.  jm.  ve 
Valtellině,  nad  ř.  Malero,  vtékající  j.  od  města 
do  Addy,  stan.  elektr.  trati  Colico-S.-Tirano 
Jaderské  dráhy,  má  8171  obyv.  (1901)  jako 
obec;  sídlo  prefekta,  soudu,  obch.  a  živnost, 
komory.  Nad  městem  s  tmavými  a  nečistými 
ulicemi  zdvíhá  se  starý  kastell,  nyní  v  ka- 
sárna přeměněný.  Zajímavější  je  pouze  ko- 
stel; dále  je  tu  radnice,  divadlo,  městská 
knihovna,  lyceum,  gymnasium,  techn.  Škola 
a  ústav.  V  městě  provozuje  se  hedvábnictvi, 
v  okolí  vinařství.  S.  navštěvují  hojně  turisté 
i  nemocni  jako  klimatické  místo. 

2)  S.,  ital.  prov.  v  Lombardii,  sousedící 
na  s.  a  z.  so  švýc.  kan tonem  grísonským, 
k  němuž  až  do  r.  1797  náležela,  na  v.  s  Ty- 
rolskem, na  jv.  s  ital.  prov.  Brescií,  j.  s  Ber- 
gamem  a  jz.  s  Comem,  měří  3192  iinrt'  a  má 
125.565  obyv.  (1901)  v  78  obcích.  Celá  pro- 
vincie nent  než  pouhé  údolí  horní  Addy,  jež 
teče  provincií  nejprve  od  sev.  k  j.  a  jz.,  pak 
od  v.  k  z.  (Valtellina),  a  pak  údoli  Mairy, 
plynoucí  rovněž  jako  Adda  do  iez.  Com- 
ského.  Údolí  Addy  uzavírají  na  s.  Alpy  Rhaet- 
ské  (Piz  Bernina  4052  m,  Disgrazia  3680  m), 
na  v.  skupina  Ortlerská  (Ortler  3905  m)  a 
na  j.  Alpy  Bergamaské  (M.  Redorta  3037  m). 
Avšak  přes  to  jsou  tu  pohodlné  přechody 
jako  v  sz.  průsmyk  Splužský,  na  sv.  sedlo 
Stilfské,  ve  středu  sedlo  Malojské  a  Bernin- 
ské.  Největší  čásť  provincie  pokryta  je  lesy 
a  pastvinami,  tak  že  kácení  dříví  a  chov  do- 
bytka a  s  ním  spojené  sýrařství  je  důležitým 
pramenem  výživy  vedle  nerozsáhlého  země- 
dělství. V  tomto  převládá  pěstění  vinné  révy; 
některé  druhy  mají  velmi  dobrou  pověst  jako 
valtcllinské  od  Sassella,  Montagna  a  Inferna. 
Dále  se  pěstuji  brambory,  kaštany,  ovocné 
stromy,  moruše,  méně  obilí.  Průmysl  vzta- 
huje se  hlavně  k  zemědělství.  Bormio  a  Santa 
Caterina  mají  znamenité  minerální  prameny. 
Ale  přes  to  vše  obyvatelstvo  je  nuceno  hle- 
dati si  výživy  v  cizině. 

8one  [són],  přítok  Gangy,  viz  Son. 

Sonet  (něm.  Sonett,  it.  sonetto,  frc.  sonnet) 
viz  Znělka. 

Bomg  (Sung),  dynastie  čínská,  vládla 
v  1.  960—1280.  Viz  Čína,  str.  742 <i. 

BongáJové  viz  Sonrhájové. 

Sonp^-ol^,  Sieng-chin,  přistav  na  vých. 
pobřeží  v  severní  korejské  prov.  Ham-heungu, 
při  zál.  Plaksinově,  má  23-000  obyv.  (1900); 
byl  r.  1899  otevřen  cizímu  obchodu  Dove- 
zeno bylo  r.  1902  za  8000,  vyvezeno  (hl.  lu- 
štěnin) za  25.000  jenů.  Nejčilejší  spojení  má 
s  Gen-sanem.  V  okolí  jsou  nerostná  ložiska, 
na  pobřeží  provozuje  se  rybolov. 


678 


Songka  —  Sonklar. 


Boagka  (Sang-koi,  Červená  řeka), 
hlavni  t.  franc.  osady  Tonkinu  v  Zadní  Indii, 
prameni  se  na  jii.  svahu  vysočiny  v  čínské 
prov.  Jfln-nanu  pod  jménem  Hong-kiansf, 
teče  směrem  jv.,  vstupuje  u  Laokaje  na  půdu 
Tonkinu,  přibírá  s  pravá  Song-bo  (Černou 
ř.),  s  leva  Song-áai  (Jasnou  ř.)  a  množství 
menších  přítoku.  Nedaleko  hlav.  města  Ha- 
no i  počíná  se  děliti  v  hrdla  a  tvoři  roztáh- 
lou deltu  hojně  zalidněnou,  načež  vlévá  se 
do  zál.  Tonkinského.  Delta  S-ky  vzrůstalo 
tak  rychle,  že  prý  jeŠtě  v  Vlil.  stol.  Hanoi, 
nyní  176  km  od  moře  vzdálené,  bylo  moř- 
ským přístavem.  Nynější  jeho  přístav  je  Hai- 
fong.  S.  i  její  přítoky  jsou  splavny  až  za 
hranice  Tonkinu;  údolím  jejím  buduje  se 
nyní  dráha  vedoucí  do  JQn-nanu. 

Bonohlis,  mléč  {Gánsedistel)^  rostl,  rod 
čeledi  složnokvětých  (Compositae).  Jsou  to 
byliny  žlutě  kvetoucí,  Často  s  rourovitou  lo- 
dyhou a  s  mléčnou  šťávou.  Květy  četné,  ně- 
kolikořadé;  zákrov  střechovitý;  naiky  smáčk- 
nuté, po  obou  stranách  stejně  a  zřetelně 
žebematé,  aneb  vyniklejším  Žebrem  na  obé 
straně  smáčknuté  čtyřboké,  na  hranách  a  na- 
mnoze též  na  žebrech  svraskalé  n.  jemně  pi- 
lovité; chmýr  měkký,  sněhobílý,  bez  věnečku. 
U  nás  rostou  4  druhy.  První  dva  jsou  mnoho- 
leté, s  lodyhou  namnoze  jednoduchou  as  vět- 
šími úbory,  naŽkami  méně  smáčknutými  obak 
vypouklými  a  5  silnými  žebry  značenými.  S. 
palustris  L.,  m.  bahen  ní,  roste  v  bažinách 
velmi  vzácně  a  pro  naše  země  udává  se  za 
pochybnou.  S.  arvensis  L.,  m.  polní,  roste 
hojně  na  rolích  a  polních  mezích,  v  příko- 
pech, vlhkém  houští  a  na  vlhkých  lukách. 
Z  kořene  vřetenoví téh o,  se  silnými  pobočnými 
větvemi,  z  nichž  vyhání  adventivní  pupeny, 
vyrůstá  zhusta  přímá  lodyha.  Listv  jsou  tuhé, 
lesklé,  trávozelené,  chobotnaté  až  kracovité, 
s  úkrojky  Shranými  n.  Shraně  kopinatými, 
řidčeji  celé,  lodyžní  srdčité,  oušky  okrouh- 
lými přitisklÝmi  objímavé.  Nažky  tmavohnědé, 
přimáčknuté,  na  obou  stranách  s  5  tlustšími, 
stejnými,  uzlatě  svraskalými  žebry.  Koruny 
zlatožluté.  Druhé  dva  druhy  jsou  jednoleté, 
s  lodyhou  nejčastěji  větevnatou  a  s  menšími, 
dole  baňatými  úbory,  nažkami  zploštěnými, 
po  každé  straně  s  3  (zřídka  5)  tenkými  žebry. 
S.  laevis  All.  (S.  oleraceus  Autt,),  m.  hladký, 
jest  obecný  druh  na  půdě  humosní,  na  ro- 
lích, mezích,  v  příkopech,  na  vlhkých  lukách. 
Má  listy  měkké,  dolení  v  křídlatý  řapík  sbí- 
hající, hoření  zpodem  srdčitým  n.  střelovi- 
tým  dvojušetným  objímavé,  s  oušky  rovně 
namířenými,  odstálými,  nejvíce  zašpičatě- 
nými, celé  n.  lyrovitě  protisečné  a  zubaté, 
se  zuby  ze  širšího  dolejška  skoro  ostnité  při- 
šplčatěnými.  Nažky  světlohnědé,  mezi  pilo- 
vito-svraskalými  žebry  zřetelně  napříč  svras- 
kalé. S.  asper  All.  (S.  fallax  Wallr.),  m. 
ostrý,  vyskytuje  se  na  podobných  místech, 
iako  předešlý.  Má  listy  tuhé,  lesklé,  tmavěji 
zelené,  hoření  oušky  nazpátky  k  lodyze  při- 
tisklými,  nejvíce  zaokrouhlenými,  zubatými 
srdčitě  objímavé,  nedělené,  řídce  kracovité, 
pichlavě  zubaté,  zubů  z  užšiho  zpodku  dlouze 


ostnitě  zakončitých.  Nažky  světle  hnědé,  mezi 
žebry  skoro  hladké,  po  krajích  velmi  jemně 
nazpět  pilovité.  Všechny  druhy  jsou  dobrou 

Í)ici  pro  dobytek,  zvláště  pro  vepře.  Mladé 
isty  mléče  hladkého  jsou  zeleninou  a  mohou 
se  pojídati  iako  salát.  1  jiných  druhŮ  používá 
se  jako  salátu  v  Itálii,  v  Rumunsku  a  Řecku. 
Mléč  polní  pro  své  plazívé  kořeny  na  mokrých 
polích  jest  velmi  obtížným  plevelem.    Vm. 

Sonioa  [sonikaj,  fr.,  jednou  karton, 
v  hazardních  hrách  slově  karta,  která  při 
prvnim  vyložení  rozhoduje  o  výhře  nebo  pro- 
hře.  V  širším  smysle:  jako  na  zavolaní. 

Sonln  Nikolaj  Jakovlevič,  mathematik 
rus.  (*  1849),  vzdělal  se  na  universitě  moskev., 
načež  byl  docentem  a  pak  prof.  na  univer- 
sitě var^vské.  R.  1890  za  sborník  svých  stati 
vyznamenán  od  petrohr.  akademie  cenou 
V.  i.  Buňakovského  a  r.  1893  jmenován  řád- 
ným členem  téže  akademie  Hlavní  jeho  práce 
jsou  dissertace  O  ra\lo{eniji  funkeij  v  be^kO' 
néčnyje  rjady  (»MatěroatiČeskij  Sborník*, 
díl  5.)  a  Ob  intégrirovaniji  uravnénij  s  časť 
nymi  proi\vodnymi  vtorogo  porjadka  (t.,  díl  7. 
něm.  od  prot.  Engela  v  >Mathem.  Ann.< 
1897).  Práce  své  uveřejňoval  také  v  »lzvě- 
stich«  petrohr.  akademie  a  v  j.  odborných 
listech  domácích  i  zahraničných.  Od  r.  1899 
jest  kurátorem  učebného  okruhu  petrohrad. 

BonliikOTéy  Sarakolové,  větev  čemoš* 
ského  národa  Man  dingu  (v.  t.),  sídlící  na 
hor.  Nigiru. 

Sonklar  von  Innstatten  Karl,  zcmé- 
pisec  něm.  (*  2.  pros.  1816  v  Běle  Crkvi 
v  býv.  Voj.  Hranici  —  f  10.  led.  1885  v  Inš- 
pruicu),  studoval  a  později  stal  se  také  učite- 
lem na  vojenské  škole  v  Karánsebesi;  jako 
důstojník  prodléval  se  svým  plukem  v  ně- 
kolika posádkách  v  alpských  zemích,  kde 
upoutaly  jej  Alpy  tou  měrou,  že  v  prázdných 
chvílích  podnikal  hojné  vÝstupy  na  jednotlivé 
hory.  Avšak  až  do  svéno  povolaní  za  vy- 
chovatele arcikníž.  Ludvíka  Viktora  byl  lite- 
rárně činný  v  oboru  vojenství.  Stav  se  r.  1857 
Srofessorem  na  voj.  akademii  ve  Vid.  Novém 
íěstě,  věnoval  se  hlubšímu  studiu  zeměpisu, 
v  němž  dobyl  si  značných  zásluh  zvláště 
v  oboru  orometrie  (srv.  Hory,  str.  649 ^\ 
Na  jmenovaném  ústavě  působil  až  do  r.  1873. 
kdy  odešel  v  hodnosti  gcnerálmajora  do  vý- 
služby. S.  náležel  k  nejlepším  znalcům  Alp 
své  doby,  při  čemž  všimal  si  také  orometrie 
vůbec,  v  niž  vytvořil  svůj  vlastni  systém. 
Tento  pak  stal  se  základem  dalších  prací 
Neumannových,  Peuckerových  a  j.  Důležitější 
jeho  spisy  vedle  četných  menších  pojednáni 
týkajících  se  Alp  jsou:  Reisttkiwtn  aut  den 
Alpen  und  Karpathen  (Vid.,  1857);  Die  Oetx- 
thaler  Gebirgsgruppe  (s  atlasem,  Gotha^  1861); 
Die  Gebirgsgruppe  der  Hohen-Tauem  mit  be- 
sonderer  Růcksicht  au)  Orographie^  GtetMcher- 
kunde^  Geologie  und  Meteorologie  nach  eigenen 
Untersuchungen  (Vid.,  1866);  nejdůležitější 
pak  dílo  jeho  jest  AUgemeine  Orograpkie  oder 
Lehre  von  den  Reliefformen  der  EréoberflÁche 
řt.,  1873);  dále  pak:  Die  Zitterthaler  Alpen 
(Gotba,1872).  Do  ^WxMl^Anleitung^uwissen' 


Sonn.  —  von  Sonnenfcls.  679 

schafilicken  Btobaehtungen  au/  Alpenreisen,  V  1  1871—77  a  1878—84  S.  byl  poslancem 
vydávané  >Alpenvereinem«  napsal  čásf  o  horo-  !  za  Frankfurt  na  říšském  snémě  a  tamfe  čle- 
piso,  místopisu,  vodopisa  a  nauce  o  ledovcích  '  nem  německé  strany  lidové.  Zabýval  se  však 
(Mnichov,  1879).  Řada  pojednání  v  »Sitzungs-  I  většinou  otázkami  národohospodářskými, 
berichte«  vídeňské  akademie,  v  >Mittheilun- '  zvláště  mincovními  a  bankovními.  Vynikající 

gen<  c  k.  lemépisné  spoL  ve  Vídni,  v  »Jahr-  :  úlohu  S.  má  od  r.  1868  také  v  městském  za- 
Qcher  des  Osterr.  Alpenvereins*  a  j.  :  stupitelstvě  frankfurtském,  a  získal  si  zvi. 

8oiUl«,  zkratek  přirodop.,  jímž  označován  |  zásluhy  r.  1891  při  organisaci  mezinárodni 
P.  Sonnerat  (v.  t.).  '  elektrotechn.  výstavy.  Od  r.  1885  vydává  illu- 

0oaBb«rg«  vsi  v  Čechách.  1)  S.  viz  Sum-  !  strovaný  politický  list  lidový  »Kleine  Presse«. 
berk.  —  2)  S.  viz  Vejsluník.  —  3)  S.  viz  ,  Jeho  politické  řeči  z  říš.  sněmu  vydal  Giesen 
Žumberk.--4)S.,  ves  t.,  hejtm.  Krumlov,   (Frankf.,  1901). 
okr.  Planá,  fara  a  pš.  Zelnava;  26  d. ;  226  ob.  n.  |     Sonneatierir  viz  S  u  n  i  p  e  r  k. 
(1900).  I     Bonneabnriry  mčsto  v  prus.  vlád.  obv. 

Soanbllekt  hora  ve  Vys.  Taurech  3095  m  j  frankfurtském,  v  kraji  oststernberském,  při 
vys.  na  hran.  salcpursko-korutanské,  mezi  .  ř.  Lenze  a  stanici  malodráhy  odtud  do  Ko- 
Vel.  Glocknerem  a  Venedigerem,  s  meteoro-  stři  na,  má  5261  oby  v.  (1900),  obv.  soud,  ko- 
logickou  stanicí,  r.  1886  zřízenou,  nejvýše  '  stel  a  nemocnici  řádu  johannitského,  král. 
doloženou  v  Evropě*  Průměrná  roční  teplota  ,  trestnici,  měst.  park;  výrobu  zboží  z  nového 
jest  —  6*7**  C  (tedy  podobá  se  teplotě  Grónska  stříbra  a  plechu,  rámfi,  přepychového  papíru, 
nebo  Špicberk);  nejstudenější  měsíc  je  leden  I  plstěné  obuvi,  parní  pilu,  značný  prfimysl 
— 17'6'  C,  nejteplejší  červenec  1*.  Průměrný  i  textilní  a  čilý  obchod  se  senem.  Zdejší  zá- 
tlak  vzduchu  činí  ročně  kol  519*42,  dešfové  I  mek  býval  v  1.  1514—1811  sídlem  velmistra 
srážky  1768  mm.  —  Srv.  Hann,  Zur  Meteoro-  !  řádu  johannitův;  i  nynější  pruský  řád  má 
logie  d.  S-^pfels  (v  ^Meteorolog.  Zeitschrift*,   tam  své  sídlo. 

1887);  t.,  Studien  Ober  d.  Luftdruck-  u.  Tem- ,  Sonneabnrsp  Eduard,  lékař  něm.  (*  1848 
peraturverhaltnisse  auf  dem  S-gipfel  (Vid.,  \  v  Brémách).  Byl  assistentem  LUckovým  a 
J891);  t.,  Tagliche  Periodě  der  Windstárke  \  pozděii  Langenbeckovým,  r.  1876  habilitoval 
auf  d.  S*gipfel  (t,  1894);  t.,  Die  Vcrháltnisse  se  v  Strasburce,  r.  1881  pak  v  Berlíně,  kdež 
der  Luftfóuchtigkeit  auf  d.  S-gipfel  (t,  1895);  ;  se  stal  r.  1883  mimoř.  prof.  a  r.  1890  ředi- 
Samter,  Der  Hohe  S.  (BerL,  1892);  Jahres- i  tělem  chirurg,  odděleni  nemocnice  v  Moabitu. 
berichtc  des  S-vereins  (Vid.,  1894  a  si.).         Známým   stal  se  pracemi  o  vytnutí   nervů, 

Soan^.,  zkratek  přírodovědný,  jímž  značí  i  operaci  vyhřezlého  měchýře  močového  ajme- 
se  Pierrc  Sonnerat  (v.  t.).  ,novitě  o  včasném  operování  zánětů  slepého 

BOBBeberpp:  l)   S.,  far.  ves  v  Čechách,  ]  střeva.  Jeho  Pathologie  und  Therapie  der  Pe^ 
hejtm.  Čes.  Lípa,  okr.  Hajda  (Bor),  pš.  Skalice   rit^flitis  vyšla  r.  1899  ve  4.  vyd. 
a  Hajdy;  104  d.,  494  obyv.  n.  (1900);  kostel       von  Sonnenfels  Joseph,  spis.  něm.-rak. 
Nanebevzetí  P.  Marie,  2tř.  šk.,  broušení  skla   (*  1733  —  f  1817  ve  Vídni ^.    Pocházel  z  ro- 


a  dřevařství. 

2)  S.,  kraj.  město  ve  vév.  Sasko-Meinin- 
flkém  na  úpatí  Durynského  Lesa,  při  ř.  Róthen 
a  stanici  žel.  trati  Koburg-S.,  Lauscha-S.  a 
5tockbeim-S.,  má  13.313  obyv.  (1900),  správní 


diny  židovské,  jež,  opustivši  Německo,  usídlila 
se  v  Rakousku.  Otec  S-ův  Li pmann  Perlin 
(Bernard)  byl  v  době  jeho  narození  učitelem 
hebrejštiny  v  moravském  Mikulově.  V  1. 1735 
až  1741  přestoupil  se  syny  ke  katolictví,  asi 


a  obvod,  soud,  krásný  got.  kostel,  reálku  a  Již  ve  Vídni,  a  slul  odtud  Aloys  Wiener, 
prfimysl.  školu  a  ústavy  pro  léčení  studenou  ,  Dosáhl  na  univ.  vídeňské  hodnosti  magistra 


vodou.  S.  je  střediskem  a  hlav.  sídlem  kve 
touci  výroby  t.zv.  sonneberských  hraček, 
hotovených  ze  dřeva  a  papírové  massy,  dále 
sboŽí  skleněného,  porculánového,  železného 
a  mosazného,  jež  daleko  široko  se  rozesílají, 
hlavně  do  Anglie   a   Spoj.  Obci   sev.-amer. 


hebrejštiny  (1745)  rok  potom  šlechtictvi  dě- 
dičného s  přídomkem  von  S.  Jeho  syn  chodil 
do  piaristských  škol  v  Mikulově,  dostudoval 
ve  Vídni  (1746)  a  pomýšlel  jíti  do  kláštera, 
ale  záhy  zřekl  se  této  myšlenky.  Od  r.  1749 
až  1754  byl  vojínem  a  ležel  v  Celovci,  na 


(konsulát).  Do  roka  vyváží  se  hraček  asi  za  rClzných  místech  štýrských,  ve  Feldkirchenu, 
5  milí.,  cclkoT^  VÝVOZ  činí  30— 35  milí.  marek,  v  Čechách  (1752)  a  v  Uhřích  (1754).  Pobyt 
Na  blízkém  Felíberku  břidlicové  lomy  na  tento  získal  mu  znalost  francouzštiny,  ital- 
psaci  tabulky  a  kamínky  a  ložiska  okrová,      i  štiny  i  češtiny.  Opustiv  stav  vojenský  oddal 

SfoneokeilFriedríchvizSoennecken.    se  ve  Vídni   právflm  a  studiu   hebrejštiny. 

Boimdmaim  Leopold,  žurnalista  a  po-  Od  r.  1757  píše  latinsky  pojednáni  právnická, 
Ittik  něm.  (*  1831),  původu  židovského.  Vě-  pak  exegetické  práce  biblické  (1758),  konečně 
noval  se  s  počátku  obchodu  ve  Frankfurtě  jmenován  adjunktem  otcovým  pro  překládání 
n.  M.  a  založil  r.  1866  »Frankfurter  Handels-  z  hebrejštiny  při  vládě  dolnorakouské.  I  ad- 
zeitung«  (nyni  >Frankfurter  ZeitungO,  jež  od  vokacií  obíral  se  zatím.  Záhy  projevuje  úsilí 
r.  1867  úplně  převzal  a  jež  maií  veliký  vliv  o  pozvednutí  německého  ústředí  ve  Vídni. 
ve  světě  obchodním.  Přidržoval  se  federali-  |  Stává  se  členem  a  předsedá  tamní  Deutsche 
stického  směni  jihoněm.  demokratů  a  po-  Gesellschaft,  usiluje  mamě  o  docentům  uni- 
stavil  se  proti  politice  pruské  tak,  že  r.  1866  '  versitní  pro  písemnictví  německé  na  univer- 
jeho  list  byl  po  čas  obsazení  Frankfurtu  za-  šitě,  ale  by  se  zajistil,  přijímá  místo  fouriera 
staven, on  sám;pozdějiBismarckem  Žalařován,   při  císařské  tělesni  stráži.  Od  r.  1762  připra- 


680 


Sonnenschein  —  Sonnewalde. 


vuje  se  na  činnost  universitní,  r.  1763  čte 
pak  již  o  politice  (správní  službě).  Tak  stává 
se  učitelem  mladé  generace  rakouské.  Přes 
oČerňování  jmenován  jest  r.  1779  skut.  radou 
dvorním  rak.  dvorní  kanceláře  a  přísedícím 
kommisse  studijní  a  censumí  a  r.  1811  i  před- 
sedou c.  k.  akademie  umění.  Z  jeho  prací 
akademických  slyne  učebnice  Grundsát\e  der 
PoUiei-^  HandlungS'  und  Finan^wissenschaft 
(Vid.,  1766—66  a  část.),  jež  zůstává  do  r.  1845 
příruční  knihou.  V  1. 1765—67,  1769,  1775  ve 
stopách  v  Německu  již  zanikajících  morálních 
týdeníků  vydává  svůj  týdeník  Der  Mann  ohne 
Vorurtheil  (název  podle  Voltaira),  zrcadlo  zá- 
vad politických  i  literárních,  a Lessingem  ostře 
posuzované,  přece  však  ceněné  a  pro  vývoj 
něm.-rak.  písemnictví  předůležité  jsou  Bneýe 
uber  die  Wienerische  Schauhúhne  (Vid.,  1768, 

4  sv.;  přetisk  A.  Sauerův  ve  »Wiener  Neu- 
drucke«,  1884),  v  nichž  (jakož  i  v  drobnějších 
Spiších)  horlí  proti  »zelenému  kloboukuc 
Hanswurstovu  (v  Rakousku  typ  štýrský).  Proti 
S-ovi  Hanswurst  hájil  se  statečně,  mělť  jednak 
tradicionální  oprávněnost,  jednak  výborné 
představitele  (v  Gottfriedu  Preehauserovi,  jenž 
vystřídal  Jos.  Ant.  Stranitzkého,  zemřelého 
r.  1727 ;  sr  v.  o  tom  K.  v.  G6mer,  Der  Hanswurst- 
Streit  in  Wien  und  Jos.  von  S.,  Vid.,  1884). 
R.  1772  S.  napsal  svůj  nejskvělejší  a  nej- 
úspěšnější spis  Ueber  die  Abschaffung  der 
Tortur  (Curich,  1775;  Norimb.,  1782),  jimž 
přivodil  odstranění  mučidel  v  Rakousku.  Tím 
zabezpečil  si  pověst.  Práci  S-ovu  Ueber  die 
Liebe  des  Vaterlandes  (1771)  zkritisoval  ne- 
milosrdně Goethe.  Josefínské  osvícenství 
S-ovo  působilo  i  u  nás,  zejra.  na  universitu 
a  na  pražskou  Společnost  Nauk.  Z  přímých 
žáků  S-ových  u  nás  jmenovati  jest  Jana  A. 
Hanke  z  Hankenštejna.  Proti  českému  úsilí 
o  češtinu  na  gymnasiích  a  o  latinu  na  uni- 
versitách S.  kladl  váhu  na  pěstění  » všeobec- 
ného národního  jazyka  v  této  německé  říši« 
(protokol  kommisse  studijní  z  6.  dub.  1791, 
podepsaný  S-em).  Srv.  J.  Munckerův  životopis 
v  AUgem.  Deutsche  Biographie  (sv.  34),  kdež 
jsou  zprávy  podrobněji  i  zmínka  o  zednář- 
ství  S-ové;  J.  Vlčkovy  >Děj.  čes.  lit.«  11.,  1., 
146,  196  a  porůznu,  kdež  pěkně  S.  charakte- 
risován,  a  ^Literatura  česká  XIX.  stol.«,  díl  I. ; 
E.  Schmidtovu  charakteristiku  v  díle  »Les- 
sing<  (sv.  II.,  str.  308  si.,  Berl.,  1892).  Z  mo- 
nografií: F.  Kopetzky,  Jos.  u.  Franz  v.  S. 
(Vid.,  1882);  Willibald  MUller,  Jos.  v.  S.,  Stu- 
dien  aus  dem  Zeitalter  der  AufklSrung  in 
Oestcrreich  (t.,  1882).  Státovědecké  spisy 
S-ovy  charakterisuje  výborně  W.  RoscheV 
v  »Geschichte  der  Nationalókonomik  in 
Deutschland«  (Mnich.,  1874,  str.  533—42) ;  srv. 
též  F.  Simonson,  J.  v.  S.  u.  seine  Grund- 
sSltze  der  Polizei  (Berl.  a  Lip.,  1885)  a  řeč 
W.  Lustkandlovu,  S.  u.  Kudler  (Vid.,  1891). 
Srv.  též  Německo,  lit.,  str.  130 a.     Holk. 

Sonnensohein  Franz  Leopold,  něm. 
chemik  (*  1817   v  Kolíně  n.  R.  —  f  1879). 

5  počátku  věnoval  se  lékámictví,  později  za- 
řídil v  Berlíně  chem.  laboratorium  a  připra- 
voval lékárníky  ke  státní  zkoušce.    R.  1852 


habilitoval  se  pro  chemii  na  tamní  université, 
později  obdržel  i  řádnou  professuru.  Vě- 
noval se  speciálně  chemii  analytické,  z  niž 
obohatil  praxi  technickou.  Z  jeho  spisů  slu^i 
uvésti :  Anleitung  \ur  chem.  Analyse  (Berl.,  1 862, 
3.  vyd.  1858);  Handbuch  der  gerichtlichen  Che* 
mie  (t.,  1869,  2.  vyd.  1881);  Handbuch  der  ana- 
lytischen  Chemie  (t.,  1870—71,  2  sv.).     Šgr. 

Sonaensteln  viz  Perno. 

von  Sonnenthal  Adolf,  rytíř,  herce  něm . 
(♦  1834  v  Pešti).  Pro  náhlé  zchudnutí  svých 
rodičů  (žid.)  byl  nucen  jíti  na  krejčovinu 
a  ve  Vídni  obrátil  na  sebe  pozornost  Da- 
wisona,  jehož  přičiněním  jal  se  připravo- 
vati na  jeviště.  R.  1851  vystoupil  po  prvé 
jakožto  Phoebus  ve  » Zvoníku  Notredam- 
ském«  v  Temešváru,  potom  působil  v  Si- 
bini,  Št.  Hradci  a  Královci.  Ř.  1856  enga- 
žován  ve  vídeňském  Burgtheatru,  nejprv  na 
tři  léta,  pak  trvale.  R.  1870  byl  regisseurem, 
r.  1884  vrchním  regisseurem  a  zástupcem  ře- 
ditele, druhdy  i  samostatným  správcem  Burg- 
theatru. R.  1881  byl  mu  udělen  řád  železné 
koruny  a  on  povýšen  do  stavu  šlechtického.  S. 
vynikl  zejména  v  dramatě  raodemim,  zvláště 
v  úlohách  salonních,  z  klassických  jeho  po- 
stav nejlepší  jsou  Faust,  Wallenstein,  Král 
Lear,  Nathan,  Macbeth,  Hamlet  a  j.  Srv. 
Eisenberg.   Adolf  S.    (2.  vyd.  Drážď.,  1900). 

Sonnenwalde  viz  Sonnewalde. 

Sonnenwirbel  (též  Keilberg),  hora 
v  Rudohoří,  viz  Čechy,  str.  19. 

Sonnerat  [sonVá]  Pierre,  přírodovědec 
franc.  (^  1749  —  f  1814),  vykonal  v  1.  1768 
až  1805  četné  cesty  výzkumné,  a  to  na  ostrovy 
Mauritius,  Bourbon  a  Madagaskar,  do  Činy, 
do  Indie  a  na  veliké  ostrovy  okolní.  Značné 
má  zásluhy  o  povznesení  zemědělství  kolonii 
francouzských,  zvláště  že  zavedl  pěstěni  ně- 
kterých rostlin  užitečných.  Sbírky  bot,  jež 
na  cestách  nashromáždil,  uloženy  jsou  v  Museu 
pařížském.  Výzkumy  své.  jimiž  podstatné 
byly  rozšířeny  známosti  o  zvířené  a  květeně 
krajin  jím  prozkoumaných,  uveřejnil  ve  spi- 
sech: Voyage  á  la  Nouvelle  Cuinée  (Pař..  1776. 
se  120  tab.);  Voyage  aux  Indes  orientcdes  et 
á  la  Chině  (t.,  1782, 2  sv. ;  1806, 4  sv.  se  140  Ub.). 
Linné  pojmenoval  jemu  ku  poctě  rod  rostlin 
exotických  Sonneratia, příbuzný  rodu  Rhi- 
zophora. 

Sonnet,  fr.,  viz  Znělka. 

Sonnet  |-né]  Hippolyte,  mathematik 
franc.  (♦  1800  v  Nancy  —  f  1879  v  Pařiži). 
R.  1819  vstoupil  na  École  normále  supé» 
rieure  a  po  delších  cestách  po  Německu  byl 
zprvu  repetitorem  na  École  centrále  des  arts 
et  manufactures,  pak  inspektorem  akademie 
pařížské.  Napsal:  Nouvelle  geometrie  (Pař., 
1839);  Notions  de  physique  et  de  chimit  (t., 
1846);  Algebře  élémentaire  (t.,  1848)  a  zejména 
výtečný  Dictionnaire  des  mathématiques  appli* 
quées  (t.,  1867). 

Sonnewalde,  též  Sonnenwalde,  město 
v  prus.  vlád.  okr.  frankfurtském,  v  okr.  lu- 
kovském,  na  trati  Berlín -Elsterwcrda,  má 
1088  oby  v.  (1900);  poblíž  něho  je  zámek  hra- 
běci  větve  Solms-Sonnenwalde  (viz  SolmsX 


SoDDíni  —  Sonora.  681 

SoniilBl  de  Minoncourt  [soniDÍ-ďma-   oTinDt^chisolovanýmdritemniMínfm.Cívkv 
HOTkůr]  Charles  NicolasSigisbcrt, cesto-    C,,  C^  jaoo  pevné  o  nestejném  počtu  livitft 
válel  ftanc.   (*  1751   »  Lnnéville  —  t  1812  (civka  C,  má  malý  [joíctiávitů)  ajsouopaíné 
v  PařiiiV  Byl  pAvodnč  advokátem,  ale  vstou-   vinuté.   Cívka   í^  jest    posuvná,  má  stejný 
pil   do  sluíeb  vojenských  a  poslán  r.  1773   poíct  távjt&vajest  stejní  veliká  s  civkou  C,, 
do  Cajennr,  kde  potom  uvnitf  lemé 
cestová).  \  letech  následujícich  proiel 
Guayanu  a  pronikl  al  ke  hranícím  pe- 
luanským,  K.  1777  cestoval  po  Egypte 
a  scT.  Africe.  Po  r.  1780  iil  ve  Francii, 
a  kdyí  v  revoluci  pMSel  o  své  jmíni, 
iivil   se  v  p3fíii  titerámimi  pracemi. 
R.  1805  stal   se   ředitelem  kollejc  de 
Vit-nne.  ale  misla  toho  r.  1807  se  vzdal 
a  odebral  se  do  Multan,  cbtéje  nabýti  I 
opét  ztraceného    bohatsivi.    Zklamán  ' 
vsak  ve  svých  nadějích  vrátil  se  r.  I8I1 
doPaHfe.  Napsal  zejména:  Vo^agedana 
fa   baiie    Egypte    iPař.,    1713,    3    sv.); 
Voyage  rn  Grree  et  en  Turquie  (t.,  1801, 
2  sv.);  Hhtóxn  natuj-ellt  des  reptila  (t.,  C,  3S31.  Huthei^v  lasamcir. 

IRO'2  a  1816,  4  sv.)  a  Histoire  naiurelle 

det  poissons  et  de  cétacěs  (I.,  1804,  14  sv,).  Spojeni  civek  C,  C,  obstarává  mosazné  pra- 
Mirao  to  spolurcdifEoval  nékolik  sbornikD  a  vitko  se  stupnici.  Chce-li  se  měřiti  citlivost 
dfl  cncvklopacdických.  V  1.  1798—1807  po-  sluchu,  lapnou  se  dráty  ab  do  svorek  ma- 
lidil  ilpiné  vvdánidél  Buffonovýrh  ve  127  sv.  iého   indukřniho  apparáiu,  tento  uvedo  se 

Sonnlno  [■ního),  m.  v  ítai.  prov.  fimské,  v  finnost,  dráty  ed  připnou  se  ke  svorkám 
circond.  ťiosinone,  při  trati  Řim-Terracina,  telefonu,  který  přiloiisekeikouienému  uchu. 
má  4518  obyv.  {1901\  bylo  povéstné  sídlo  Elektrický  pioud  v  cívkách  C,  ť^  indukuje 
lupičské.  v  cívce   C,  nové  proudy  opačného  smyslu, 

flotutlno  Sidney,  baron,  státník  ítal.  jcí  způsobuji  v  telefonu  bzučení.  Posouvá-ti 
(*  1847  v  Alexandrii  v  Egyptč,  i  protestant-  se  cívkou  tak  dlouho,  ai  v  telefonu  nastane 
ské  rodiny  toskánské).  Oddal  se  studiu  véd  |  ticho,  tu  číslo,  jel  ukaiovatel  cívky  C,  ukáíc 
státních.  Obíral  se  hlavně  studiem  dolní  Itálie  |  na  stupnici,  udává  citlivost  sluchu.  Stupnice 
a  spolu  s  přiielcm  svým  Franchettim  vydal  bývá  provedena  obyčejné  tak,  ie  číslo  l 
spisy:  /  contadini  fn  SicUia  (1877)i  La  mew- '  udává  správné  slyieni,  tedy  citlivost  ncjvyStí, 
adria  fn  Toieana  (1B77)  a  pak  dvojsvazkové  aposledničislo200pakznačiúplnouhluchotu. 
dílo:  La  Sidiia  neí  i8j6(\Zll).  Zaloiil  spolu  SoBO»  [-n<3-],  co  do  velikosti  druhý  stát 
■  Francbeilim  časopis  tRasseirna  scttima-  mexický,  přiléhající  na  i.  k  zál.  Kalifom- 
nale*.  S.  oddal  se  praktické  polnice  a  r.  1880  skému,  hranici  na  sz.  s  mex,  státem  Dol. 
byl  ivolen  do  italské  sněmovny  poslanců.  I  Kalifornií,  na  a.  se  sev.-am.  territoriem  Ari- 
Hlisil  se  k  pravici  a  ostře  jako  poslanec '  zónou,  na  v.  s  mex.  státem  Chihuahuou.  na 
kritisoval  linančni  politiku  státní.  R.  1888  byl  jv.  se  Sinaloou  a  měří  s  přísluinými  ostr.  TI- 
Perazzim  povolán  do  ministerstva  za  stát- 1  buroncm  a  Angelem  děla Guardía  198.496 itm' 
ního  podsekretáře.  V  list.  1893  s  některými  j  a  má  221.682  obyv.  (1900),  tak  ie  přii)adá 
členyatřcduialoiil  stranu  ncodvislou  a  útočil    1  obyv.  na  1  hni'.    Pobfeíi   je   dosti   členité, 


oGioliltiho.  V  pros.  1893  vstou-  avSak  aí  na  zál.  Guayamaský  málo  obydlir 

pil  do  kabinetu  Cris[iiho  jako  ministr  financi  Povrch,  zvláště  v  severu  di)sud  málu  známí, 

a  státního  pokladu.  Bezohledně  snažil  se  za-  zdvihá  se  stupňovitě  od  pobFeií  smčrcm  (li> 
vésti  úspory  a  novími  daními  hleděl  zbaviti'  vnitrozemí.  Si;v.  čásf  je  však  rovina  imuiti 
stát  chronického  oeficitu.  Jeho  finanční  poli- '  podobná,  kterou  prostupuji   řetězy  výšin  od 

tlka  nedoila  ve  váem  sympathii.  Kdyi  4.  bř.  scv.-záp.   k  jv.;  v  záp.  části  zdvíhá  se  pás- 

1896  Crispi  padl,  odstoupil  sním  i  S.  ar,  1897  milé  pohoři.  pi)ledníkového  směru,  pokta- 

sial  se  vůdcem  pravého  křidla  strany  Cris-  čováni  to  J^iirry   Madrc;  jednotlivá  pásma 

piho,  tehdy  nazvaného  centrem.  Za  Pellouxr  oddělena  jsou  hlubokými  koryty  řek.  Těchto 

1999—1900  S.  byl  vůdcem  vládni  strany.  Od  není   mnoho,  jako   R.   Mayo.  Ya-iui,  Mataj>i-, 

dn.  1901   vcd]  opposici  proti  ''abinetům  Za-  S.,  Asuncion    a  Altar,   z  nichi   poslední  dvě 

nardellibo  a  Giolittiho.  Tbk.  ani  moře  nedosahují.  V  léLě  jsou  pravidelně 

Bomalaté  víz  Mcnnonité.  všechny  bel  vody,  nebot   podnebí  je  suché. 

■ononatr,  ivukoměr.  přístroj  k  měřeni  třeba  Ie  od  června  do  záři  pršivá,  Z  týchie 
z\uku.  Vynálezcem  jeho  jest  jií  Pythago-  |)fíčin  je  podnebí  celkem  zdravé.  V  obyvatel- 
ras  aGalilci.  Nejubyčejnější  tvar  i-u,  slou-  ilvu  převládají  Indiáni,  jako  Cahitové,  Pa- 
lici k  určování  počtu  vychvéjů  tónů,  jest  jiajové  a  jiní  a  na  siveru  potuluji  se  i  Apa- 
mooochord(v,L).  S.  jest  těl  [iřistroj  k  mé-  éové.  (O  jazycích  sonorských  srv.  studii' 
řcni  citlivosti  sluchu  a  sluje  pak  audiomeir  Busehmannový  "Die  Spuren  der  azlekischen 
(v.  t.).  Vyobr.  č.  3831.  podává  zařízeni  »-u  Sptache  im  nCrdl,  Mexiko,  a  -Die  Z:ihl- 
Hughesova.  Skládá  se  ze  3  civek  C,.C„C,  wGrttr  in   den  sonorischen  Sjír,"  v  rozpra- 


682 


Sonorní  —  Sontagová. 


vách  berl.  akad.  věd  1859  a  1867,  »Das  Laut- 
system  d.  son.  Sprachen*,  1862.)  Zemědélství 
daří  se  ve  vyšších  polohách  a  to  ještě  po- 
mocí umělého  zavlažováni.  Pěstuje  se  kuku- 
řice, pšenice,  cukr, třtina,  boby,  bavlnik,  káva, 
indigo  a  ovoce;  chov  dobytka  poklesl.  Rov- 
něž upadlo  těženi  nerostného  bohatství,  ač- 
koliv země  je  bohatá  na  ložiska  měděné,  že- 
lezné, olověné  rudy,  tuhy,  rtuti,  osinku,  sody, 
ledku  a  uhlí,  zvláště  pak  stříbra,  jež  se  spo- 
třebuje k  ražení  peněz  v  mincovnách  v  Her- 
mosillu  a  Alamosu.  V  řekách  ryžuje  se  zlato. 
Průmysl,  jako  bavlnictví,  výroba  části  oděvu, 
je  nerozvinutý.  Ze  státu  vyváži  se  jednak 
kůže,  jednak  rudy  nejvíce  do  Mazatlanu  a 
San  Blasu.  Jediná  dráha  prochází  státem  od 
nejdůležitějšího  přístavu  uuayamasu  (svobod, 
přistav)  na  se  v.  přes  hl.  město  státu  Her- 
mosillo  do  Nogales  na  hranicích  Arizony. 

Sonorní,  z  lat.,  zvučný. 

Sonrhájové,  Songájové,  národ  černoš- 
ský v  Záp.  Súdáne,  zabírá  území  ve  velikém 
oblouku  nigirském  a  dosahuje  na  sev.-záp. 
až  po  Timbuktu,  na  jihových.  po  Sai.  Kdežto 
někteří  cestovatelé,  jako  Hourst  a  Toutée, 
líčí  je  jako  lid  hrdý,  veliký  a  silný,  velmi 
pracovitý  a  v  řemeslech  sběhlý,  jiní  (Klobb) 
označuji  S-je  jako  kmen  sešlý  a  utýraný 
válečnými  nájezdy  sousedů,  nejvíce  Tuáriků. 
Nejsou  již  původu  čistého,  nýbrž  silné  po- 
míšeni  nejvíce  se  živly  maurskými  a  berber- 
skými.  Také  jazyk  jejich,  kterým  se  mluví 
též  v  okolí  Timbuktu  a  některých  oasách 
západosaharských.  jest  podle  Friedr.  Mtillera 
napiosto  osamělý,  nemaje  nic  společného 
s  jazyky  ostatních  národů  v  záp.  Africe. 
V  prvých  stoletích  středověku  vytvořili  mo- 
hutnou říši  na  březích  Nigiru,  jež  v  XV.  stol. 
za  velikých  panovníků  Sonni-Alího  a  Askie 
zabírala  celý  Súdán  od  Čadského  jezera  až 
za  Timbuktu  a  sahala  daleko  na  sev.  do  Sa- 
hary; r.  1009  král  jejich  Zakasi  přijal  islám. 
Avšak  v  1. 1588-92  říše  vyvrácena  byla  od  voj- 
ska marockého,  načež  hlavni  jádro  S-iů  sou- 
středilo se  podél  Nigiru  od  Gaa  (Goga)  po 
Sai.  Barth  pořídil  slovník  jazyka  jejich  (Samm- 
lung  centralafrikanischer  Vokabularien,  Gotha, 
1862—66),  podle  něhož  pak  Lepsius  a  Fried. 
Mtlller  řeč  tuto  filologicky  prozkoumali.  Srv, 
též  Haquart  a  Dupuis,  Manuel  de  la  langue 
Songhaí  (Pař.,  1897). 

Sonsbook,  ves  v  prus.  vlád.  obv.  dtlssel- 
dorfském,  v  kraji  mořském,  má  1930  oby  v. 
(1900),  katol.  a  ev.  kostel,  starý  zámek,  prů- 
mysl textilní,  obuvnický  a  na  blízku  velikou 
nemocnici  a  ústav  pro  choromyslné  a  idioty. 

Sonsonato,  hl.  m.  departementa  ve  středo- 
amer.  řep.  Salvadoru,  blíže  pobřeží  tichomoř- 
ského,  na  Rio  Grande,  při  trati  Acajutla- 
San  Salvador,  má  17.016  obyv.  (1901),  živí- 
cich  se  hlavně  zemědělstvím.  Město  trpí 
častými  zemětřeseními. 

BouttLg  Karl,  herec  něm.,  bratr  zpěvačky 
Sontagové  Henrietty  (♦  1828  v  Berlíně  — 
t  1900).  Byl  od  r.  1848  při  dvoř.  divadle 
drážďanském,  v  I.  1850—51  při  dvorním  di- 
vadle vídeňském,  načež  působil  ve  Zvěřině, 


s 


v  Drážďanech,  Hannoveru  a  od  r.  1877  po* 
hostinu.  Rozruch  vzbudila  jeho  autobiografie 
z  r.  1876  Vom  Nachtwdchter  ^irm  t&rkťtehcm 
Kaiser  (4.  vyd.,  1878,  2  sv.),  pro  niž  byl  propu- 
štěn ze  svazku  dvoř.  divadla  hannoverekébo. 
Krom  toho  vydal  Frauenemancipatton  (1875) 
a  Schimp/ereien  (Berl,  1894). 
SOBtftgrová  Henrietta,  zpěvačka  něm. 

♦  1806  v   Koblenci  —  f  1864   v  Mexiku). 

yla  z  rodiny  herecké  a  hudebního  vzděláni 
dostalo  sejí  na  konservatoři  v  Praze,  ačkoli 
již  před  tím  r.  1812  vystoupila  jako  Salome 
v  Kauerově   opeře   »Das  Ďonauweibchen«. 
V  Praze,  kam  přišla  s  matkou  po  smrti  otcové, 
vystupovala  v  dětských  úlohách  s  úspěchem 
stále  rostoucím,  načež  po  studiích  na  kon- 
servatoři r.  1821  debutovala  jakožto  zpěvačka 
v  Boildieuove  opeře  »Jan  Pařížský*  a  hned 
potom  bvla  engaŽována  k  německé  opeře  ve 
Vídni,  kde  mimo  to  vystupovala  také  v  opeře 
italské,  avšak  zde  vysoké  její  nadání  nebylo 
ještě  náležité  oceňováno.  Tcpr\'e  v  Lipsku 
i*.  1824  počala  se  její  skvělá  dráha,  když  od- 
tud přešla  k  novému  kOnigstadtskérou   di- 
vadlu do  Berlína,  kde  stala  se  miláčkem  obe- 
censtva a  přispívala  nemálo  k  vítězství  ně- 
mecké operv  nad  italskou  operou   Sponti- 
niho.   S.  byla  jmenována  dvorní  a  komorní 
zpěvačkou  a  r.  1826  podnikla  první  cestu  do 
Paříže,  kde  vystoupila  v  > Lazebníku  sevill- 
ském* a  přijala  engagement  na  dvě  léta  1827 
až  1829  prese  všecky  skvělé  nabídky  v  Ber- 
líně. R.  1828  byla  v  Londýně  a  jak  v  Paříži 
tak  i  zde  dostalo  se  ji  nejen  pro  její  vyspělé 
výkony   umělecké,   nýbrž  i  pro  osobní  její 
půvabně    vznešený    zjev    nadšeného    přijetí 
u  širokého  obecenstva  i  v  kruzích  nejvzne- 
šenější společnosti.    Proto  také  hmotné  vý- 
sledky, zvlášf  její  londýnské  cesty,  byly  ne- 
obyčejně skvělé  a  sláva  její  Šířila  se  po  celé 
Evropě.   T.  r.  tajně  se  provdala  za  hraběte 
Carla  Rossiho,  tehda  vyslance  sardinského 
v  Haagu,  jehož  rodina  nechtěla  přivoliti  ke 
sňatku  se  zpěvačkou.    Z  té  příčiny  S.  od- 
hodlala se  opustiti  jeviště  vystoupivši  napo- 
sled   v   Paříži   18.  led.  1830  v  »Tancrecfuc, 
v  Berlíně  19.  kv.  t.  r.  v  Rossiniho  >Semira- 
midé*.  Od  té  doby  vystupovala  toliko  v  kon- 
certech, zejména  v  Petrohradě,  v  Moskvě, 
načež  vrátila  se  do  Haagu,  když  její  sňatek 
byl  veřejně  proklamován.  Po  léta  bývala  okra- 
sou vznešených  kruhů  v  Haagu,  ve  Frank- 
furtě, v  Petrohradě  a  v  BerlÍDC,  kde  její  choť 
byl  vyslancem,  ale  neblahé  poměry  majet- 
kové a  nevalná  hospodárnost  jejího  chotě 
přiměly  ji  k  tomu,  že  r.  1849  znovu  vrátila 
se   k   divadlu,  vystoupivši   po  prvé   7.  čce 
opět  v  Londýně.  Kouzlo  a  půvab  její  osoby 
jakož  i  stále  svěží,  krásný  její  hlas  zajistily 
ji  všude  vřelé  přijetí  a  skvělý  úspěch.  R.  1852 
nastoupila  sic  triumfální,  ale  přece  osudnou 
cestu  do  Ameriky,  nebof  v  Mexiku  zemřela 
na  choleru,  v  plném  rozvoji  svých  umělec- 
kých sil.  R.  1855  byla  mrtvola  její  převezena 
do  Wóstrowce  (Ostřit^)  v  Saské  Lužici,  kde 
pochován  také  její  choť.  S.  vynikala  neoby- 
čejnou čistotou,  jasnosti  a  ohebností,  bvC 


Sontalové  —  Sopieha. 


683 


i  ne  plnosti  svého  hlasu,  a  snadným  i  pť 
V2bným  pfednesem.  Mimo  Catalaniovou  ne- 
mela sokyné  a  předstihla  i  Malibranovou 
▼  PafUi.  Dovedla  spojiti  Školu  italskou  a  nč- 
meckoQ  oduSevnélým  živlem,  který  pronikal 
jeji  dokonalou,  podivuhodnou  techniku.  Jako 
spčvačka  dramatická  nejlépe  se  osvědčila  na 
poli  ly  ríckém,  v  oboru  sentimentálním  a  žertov- 
ném nemela  sobě  rovné.  Koloratury  zpívá- 
vala hlasem  polovičním,  ale  vždy  nadmiru 
zřetelné.  Hlavní  jeji  úlohy  byly  Rosina,  Donna 
Anna  (v  >Dou  laanu«),  princezna  Navarrská 
(>Jan  Pařižský«},  Euryanthe,  Martha,  Agatha 
a  j.  Srv.  Gundling,  Henriette  S.,  umělecký 
román,  v  némž  použito  mládí  S-vé  k  líčení 
románovému  (Lip.,  1861,  2  sv.).  V  autobio- 
§[Tzň\  jejího  bratra  Karla  isou  četné  podrob- 
nosti k  S-vé  se  vztahující. 

S^BtalOTé  (Santalové)  viz  Kolariové. 

Sonthof^B,  hl.  m.  okresu  v  bav^  vlád. 
obvodě,  na  pr.^  břehu  lllery,  v  Alpách  Algav- 
ských,  uzel  tratí  Immenstadt-S.  a  S.-Oberst- 
dorf,  má  3775  obyv.  (1900).  V  krásném  ko- 
stele staré  malby;  železářský  průmysl,  čilé 
trhy.  S.  jest  oblíbeným  letním  sídlem. 

Soatiiui  [-cius]  viz  Soča.* 

SoBtra«  m.  v  pnis.  vlád.  obvodě  kassel- 
ském,  okres  rotenburský,  při  říčce  t.  jm., 
spějící  do  Wehry,  stan.  trati  Bebra-Gotinkv, 
má  2011  obyv.  (1900),  restam*.  zámek;  čilý 
průmysU 

S^axogao  [-c6ňo]  Edoardo,  nakladatel 
italský,  po  némž  nazváno  nakladatelské  druž- 
stvo >Societá  Editrice  S.<  [sočetá  editriče 
soncóňoj  v  Mtláné,  jež  vydává  řadu  nádher- 
ných publikaci  a  sborníků,  jako:  Biblioteca 
cfassica  economica;  Biblioteca  romantica  eco- 
Domica;  Biblioteca  universale;  pak  několik 
Časopisů,  jako:  >II  Secolo«,  >I1  Secolo  illu- 
strato*  a  j.  Vedle  toho  hudební  nakladatel- 
ství Edoarda  S-na  proslulo  v  naší  době  vy- 
dáváním oper  Mascagniho,  Leoncavallových, 
Giordanových  a  j. 

fk^oden :  1)  S.,  ves  v  Bav.,  viz  S  o  d  e  n  3).  — 
2)  S.  an  der  Wcrra,  méstys  v  okr.  witzen- 
hansenském  prus.  vlád.  okresu  kasselského,  při 
trati  Bebra-uotinky  prus.  stát.  drah,  má  712 
obyv.  (1900),  evang.  kostel,  solivarny  (iiž 
r.  775  připomínané)  a  solné  lázně  s  inhaila- 
toriem,  dosti  navštěvované. 

SooiMOk.  hrad  na  1.  břehu  Rýna,  sev.  od 
Bingen,  zbudovaný  v  1.  976—1011,  Rudolfem 
Habsburským  r.  1282  zbořený,  ale  r.  1834 
znovu   opravený;   náleží  císaři   německému. 

SoOBWald  vis  HunsrQck. 

M09r  čili  stomatomykosis,  moučnice, 
je  zvláátní  bélav]^  povlak  sliznice  ústní,  způ- 
sobený vvbujenim  plísně  Oidium  albicans 
u  kojenců,  jejichž  čistotě  ústní  není  věno- 
vána dostatečná  péČe,  anebo  také  u  starších 
osob,  jmenovitě  při  těžkých  horečkách.  Nej- 
prve vytvoří  se  bélavé  sícvmy,  později  však 
1  mazlavé  smetanovité  povlaky,  zasahující 
přes  hltan  i  do  jícnu  a  znemožňujíce  takto 
polykání.  S.  provázen  je  palčivou  bolestí  a 
slinotokem,  u  kojenců  ztíženým  ssánim  a 
průjmy,  čímž  schází  i  celková  výživa.  Udržo- 


váni náležité  čistoty  v  ústech  zabráni  vzni- 
kání 8-u  a  přiměřená  desinfekce  jej  odstra- 
ňuje. 

8oor,  vsi  v  Čechách,  viz  Zárov. 

8oor««  [súrí],  angl.,  Suri,  hl.  město  okr. 
Bírbhúm  (v.  t.). 

Soothlll  [súthil],  m.  v  angl.  hrab.  Yorku, 
ve  West-Ridmgu,  sev.  od  Dewsbury,  skládá 
se  z  Nether  a  Upper  S-u,  majících  5552 
a  6103  obyv.  (1901);  vlnařský  průmysl. 

Sopanoh  Jan  viz  Sopouch. 

8op«6Bé  horniny,  též  vulkanické, 
jsou  horniny,  jež  vznikají  nebo  vznikly 
na  sopkách,  činných  i  vyhaslých;  jsou 
pak  to:  1.  massivní  horniny  vyvřelé, 
které  utuhly  z  roztaveného  magmatu,  po  po- 
vrchu zemském  rozlitého  neb  i  uvnitř  sopky 
vychladlého;  ty  nazývají  se  společným  jmé- 
nem láva  (v.  t.)  a  přislušeií  k  různým  čeledím 
hornin  vy  vřelých:  čedičům,  andesitům,  tra- 
chytům,  liparítům  atd.;  2.  tuffy  vzniklé  ze 
sypkého  materiálu  vulkanického  (popelu  so- 
pečného atd.^  buď  na  místě,  kde  původně  byl 
nasypán,  anebo  kam  byl  druhotně  splaven  vo- 
dou; jsou  dílem  sypké,  dílem  i  v  pevnější  hor- 
ninu později  přeměněny  a  nezřídka  bývají  pro- 
míšeny  materiálem  sedimentárním.  Ostatně 
viz  Horniny,  Sopka,  Tuffy.       Fr.Sl-k. 

Sophla  viz  Sofia  a  Sofie. 

Sophla,  asteroida  objevená  4.  říj.  1885 
Palísou.  Střední  jasnost  v  opposici  13'6.  Prů- 
měr v  km  29.    Označení  ^^.  Gs, 

Sophonias  viz  Sofoniáš. 

8ophor«  L.  (viz  vyobr.  č.  3832.),  jerlín, 
rod  rostlin  motýlokvétých  ze  skupiny  So- 
phoreae,  známý  jako  strom,  keř,  zřídka  by- 
lina s  listy  líchozpeřenými  a  s  květy  oby- 
čejně v  konečn](ch  hroznech  n.  latách  běla- 
vými,  žlutými  n.  fialovými.  Kalich  jest  zvon- 
kovitý,  5zubý,  koruna  plátků  téměř  stejně 
dlouhých,  s  pavézkou  obvej čitou  n.  zaokrouh- 
lenou, 8  křídly  podlouhlými  a  s  člunkem 
rovným,  složeným  z  plátků  na  konci  prostých. 
Tyčinek  jest  10  s  nitkami  prostými  n.  u  zpo- 
díny  srostlými  a  čnělka  málo  vehnutá,  lysá. 
Lusky  jsou  růžencovité,  často  nepukavé, 
s  mnohými  příkulatými  semeny.  S.  roste  asi 
25  druhy  v  teplejších  pásmech  obou  polo- 
kouli, z  nichž  pěstuje  se  často  i  po  Čechách 
v  sadech  S.japonica  L.,  j.  japan ský.  Strom 
tento,  asi  30  m  vysoký,  rozeznává  se  od 
akátu  šedou  korou,  tmavozelenými  rozhami, 
ostrými,  šedopýřitými  lístky,  drobnějšími 
kvéty  latěnými  a  zelenými  lusky  růžencovi- 
tými.  V  celé  rostlině  jest  prudká  šfáva  po- 
vahy počišfující,  již  neradno  smísiti  s  krvi. 
Sušených  květů  jeho  užívají  v  Japanu  a 
v  Číně  k  barvení  na  žluto  i  zeleno.  Na  ostro- 
vech Moluckých  a  strmých  tropických  po- 
mořích  roste  S.  tomentosa  L.,  j.  plsťnatý, 
jehož  semene  i  kořenů  požívají  proti  cho- 
leře, zánětu  plic  a  otravě.  Děd. 

8oplirosyn«,  asteroida  objevená  27.  září 
1873  Luttherem.  Střední  jasnost  v  opposici 
111.  Průměr  v  km  58.  Označeni  («>.     Gs, 

80pi«lia,  Sopiežycz  viz  Sapieha« 


684 


Sopikov  —  Sopka. 


Sopikov  Vasilii  Stěpanovič,  biblio- 
grat  rus.  (*  1765  —  *■  1818),  byl  syn  kupcův 
a  zabýval  se  obchodem  s  knihami,  ale  při- 
spěním A.  N.  Olenina  stal  se  úředníkem  ve- 
řejné knihovny  petrohradské  a  pak  pomoc- 


Č.  3833.  Sophora.  Lusk  a  jeho  podélný  průřex. 

níkem  bibliotekáře  rus.  oddélení.  R.  1812 
poslán  byl  do  olonécké  gub.  s  200  bednami 
nej vzácnějších  knih  a  rukopisů  bibliotéky. 
Navrátiv  se  připravil  k  tisku  Opyt  rossijskoj 
bibliografiji,  dílo  nemalé  ceny,  k  němuž  P.  O. 
Morozov  připojil  >Alfavitnyj  ukazatělj  imen« 
(1876)  a  V.  N.  Rogožin  »Ukazatělj  k  knigam 
graždanskoj  pečati«  (1900).  Šnk. 

Sopka,  též  vulkán  (angl.  i^o/cano,  fr.,  šp. 
volcan^  it.  vulcano,  rus.  vulkán)  vzniká,  kde 
mezi  krbem  lávovým  a  povrchem  zemským 
nastalo  spojení  chodbou  nějakou;  je  tedy 
hlavním  znsikem  sopek  otvor  tvaru  jakého- 
koli, jímž  žhavé  hmoty  sopečné  ve  tvaru 
sypkém  neb  jako  plastická  láva  pronikají 
k  povrchu.  Podrobnější  všeobecná  definice 
sopek  není  možná,  poněvadž  jsou  s-ky  zbu- 
dované buď  jen  ze  hmot  sypkých  neb  jen 
z  lávy,  i  takové,  jež  zbudovány  byly  z  obo- 
jích hmot,  i  zase  s-ky,  jež  vznikly  během  je- 
diné činnosti  sopečné  nebo  činností  opěto- 
vanou po  dobách  třeba  velmi  dlouhého  klidu. 

Nejjednodušší  tvar  sopek  zbudovaných  ze 
sypkých  hmot  (»popel  sopečný<,  písek,  la- 


pilli  a  bomby  sopečné  vzhledu  struskového 
i  vmetky,  t.  j.  kameny  urvané  z  vrstev,  jimiž 
kanál  prochází)  jsou  jednoduché  nevysoké 
kužele  (Maar  v  Eifelu).  iež  byly  nsisypány 
ex plosi  plynův  a  pak  kolem  otvorů  výbuš- 
ných a  na  jejichž  vrcholu  ústí  kanál  sopečný 
v  otvoru,  jícnu  č.  kráteru  více  méně  okrouh- 
lém, jenž  bývá  záhy  uzavřen  materiálem  se- 
sutým, sahaje  po  případě  jako  dutý  obrá- 
cený kužel  vrcholem  svým  až  k  páté  s-ky 
(Monte  Nuovo).  Někdy  bývá  kuželů  takových 
několik  vedle  sebe,  tak  že  souditi  lze  na  po- 
šinování  místa  činnosti  sopečné  neb  na  více 
takových  míst  samostatných.  Geikie  zove 
8-ky  takové,  tedy  pouhé  struskové  kužele 
a  spolu  nejmenší  druh  sopek,  s-mi  typu 
Puy  (Puy  de  Dóme  v  Auvergni.  Viz  tab.), 
jež  hojné  jsou  v  Eifelu,  Auvergni,  okolí  Nea- 
pole a  j.  Povstaly  v  krátké  době,  jako  na  př. 
134  m  vysoký  Monte  Nuovo  v  září  1538  ve 
4  dnech,  Jorullo  v  Mexiku  v  září  1759.  Když 
po  nasypáni  kužele  ještě  láva  vytékala,  mohlo 
se  státi,  že  val  kužele  na  jedné,  po  případě 
na  několika  stranách  byl  protržen  proudy 
lávovými  (s-ky  v  okolí  Laašského  iezcra). 
Střídaly-li  se  erupce  a  násypy  sypkých  hmot 
(tuflfů)  s  proudy  lávovými  tak,  že  v  průřezu 
kuželu  sopečného  shledáváme  stálé  střídání 
těch  hmot,  máme  s-ky  podle  Geikie  typu 
Vesuvu,  též  navrstvené  č.  stratovul- 
kaný.  Pokračujeli  činnost  sopečná  střída- 
vými výbuchy  a  vymršťováním  sypkých  hmot 
a  potom  vyléváním  lávy,  vznikají  mohutné 
hory,  jejichž  boky  posázeny  bývají  vedlej- 
šími kuželi  sopečnými,  adventivnými  č.  para- 
sitickými,  jež  druhdy  mohou  organismu  ma- 
teřskému vyrovnati  se  v  projevech  síly  so- 
pečné. Zvláštní  druh  sopek  navrstvených 
jest  vzácný  typ  havajský  (Havaii,  Island), 
u  něhož  zbudován  jest  plochý,  ale  často  vy- 
soký kužel  z  proudů  řídké  lávy  (Mauna  Loa), 
nikoliv  též  ze  sypkých  hmot. 

Sopky  typu  Vesuvu  jsou  různého  stáří, 
mladší  lépe  zachovalé,  starší  více  méně  jako 
pouhé  trosky.  Vliv  erose  a  denudace  na 
kužel  sopečný  je  značný;  vznikajíf  na  po- 
vrchu radiální  výmoly,  tak  že  lépe  vzdorující 
proudy  lávové  vynikají  jako  žebra,  >opérné 
pilíře*,  vznikají  sřícení,  zvláště  na  vrcholu, 
a  vzniká  často  velmi  rozsáhlá  kotlina  na 
vrcholu,  obklíčená  vysokými  stěnami  (cal- 
dera),  jež  jednou  nebo  několika  roklemi  (bar- 
rančo)  spojeny  jsou  se  vnějškem.  Když  však, 
třeba  po  tisíci  letech,  podzemní  síly  na  sta- 
rém místě  znovu  se  probudí,  může  býti  novou 
erupci  zbytek  staré  s-ky  z  velké  části  vyhozen 
do  povětří  a  její  materiál  rozprášen  v  milliar- 
dách  úlomků  a  vyrážejícími  plyny  a  parami 
odnesen  vysoko  do  atmosféry.  Rozsáhlé 
oblasti  bývají  pak  materiálem  tím  pokryty. 
Znamenité  příklady  podobných  výbuchů  jsou 
Krakatau  v  Sundské  úžině  r.  1883  a  Bandaí- 
San  v  Japansku;  tento  r.  1888  od  nepaměti 
znova  ožil  tak,  že  s  hory  té  bylo  vymrštěno 
1213  raill.  m'  sypkých  vyvrhelů  váhy  2,826.290 
milí.  kg,  při  kterémž  výbuchu  skoro  všechen 
materiál  pocházel  jen  z  těla  s-ky  samé,  ncj- 


Sopka. 


685 


méně  x  hloubkjr*  kdežto  při  výbuchu  Krakatau 
vyvrhovánv  z  jícnu  popel  a  kameny  pemzové, 
jež  86  snesly  dolů  v  kruhu  o  poloměru  500  km 
a  objem  všech  rozprášených  a  vyvržených 
hmot  páčil  se  na  18  km*.  Do  výše  30  km 
vystoupil  sloup  par,  popela  a  dýmu  a  jemně 
rozptýlené  částečky,  uchopené  atmosféric- 
kými proudy,  obešly  dvakrát  zeměkouli,  způ- 
sobivše známé  r.  1883  a  si.  Červánky  (srv. 
ČI.  Bishop&v  kruh).  Při  výbuchu  tom  zmi- 
zely dvě  třetiny  ostrova  Krakatau,  při  čemž 
se  udalo  propadnutí  staré  s-ky.  Takové  pro- 
padliny  v  budově  sopečné  při  obnovené  čin- 
nosti sopečné  nejsou  příliš  vzácné.  Jsou  po- 
dle Bergeata  na  Liparech  a  j.  a  vysvětluji  se 
hlavně  zřícením  do  mezer  povstalých  výto- 
kcm  lávy;  mezi  krami  části  propadlých  na- 
lézá pak  láva  snadnější  východ.  Anebo  vzniká 
uprostřed  zbytků  starého  kužel  nový,  jak 
dobře  vidíme  na  Vesuvu.  Ve  středu  staršího, 
na  sev.  a  sev.-vých.  ještě  zachovalého,  avšak 
denudací  rozšířeného  jícnu  předhistorického 
(somma)  vypíná  se  nynější  Vesuv,  jenž  po- 
chází v  podstatě  teprve  od  r.  79  po  Kr.,  tedy 
od  prvního  historického  výbuchu.  Takový 
dvojvulkán  zove  se  též  sommavulkan 
a  to  koncentrický.  Týp  soromyjest  v  pří- 
tomnosti nejrozšířenější;  ještě  krásnější  pří- 
klad jest  8.  ostrova  Fogo  v  Kapverdech. 
Je-li  místo  nového  výbuchu  mimo  starou 
osu,  když  nový  jícen,  jako  na  př.  u  Etny, 
jest  usazen  na  okraji  s-ky  staré,  pak  máme 
s-ku  excentrickou. 

Každý  nový  výbuch  způsobuje  změny,  zvy- 
šuje neb  snižuje  s-ku  a  stále  mění  tvar  je- 
jího jícnu.  Kužel  Vesuvu  byl  někdy  vyšší, 
jindy  nižší  než  somma,  a  jícen  s-ky  jevil  ne- 
jen v  delších  obdobích,  nýbrž  i  během  téže 
erupce  rozmanité  podoby.  Velikost  a  objem 
jícnu  jsou  nezávislé  na  rozměrech  s-ky  a 
stejně  též  je  nezávislá  intensita  činnosti  na 
výšce  8-ky.  Nejobávanější  islandská  s.,  Kot- 
lugia,  na  jihu  ostrova,  jest  skryta  pod 
mocnou  krou  ledovou^  Myrdals  JOkull,  a  v  do- 
bách klidu  prozrazuje  se  jen  svými  subgla- 
dálnímt  fuma rolami  (v.  t.),  avšak  soptí-li, 
vyvrhuje  nejdříve  vřelou  vodu,  pak  směs 
teto  a  sopečných  látek  spolu  s  balvany  le- 
dovými rdmých  rozměrů. 

Žhavá  láva  přispívá  nejvíce  k  upevněni 
sopek.  Jsouť  kužele  sopečné,  jež  jsou  slo- 
ženy pouze  z  lávy  (Havaii).  Láva  vystupuje 
bua  z  kráteru  vrcnolového  neb  z  puklin  boků 
s-ky;  v  onom  případě  nezáleží  na  výšce  s-ky; 
bylyť  viděny  výlevy  lávové  z  hlavního  jícnu 
Cotopaxi,  tedy  ve  výši  nadmořské  6000  m, 
a  když  Etna  ze  svého  nejvyššího  jícnu  lávu 
vylévá,  jest  to  ve  výši  3000  m  n.  m.  Z  toho 
učiníme  si  snadno  představu  o  obrovském 
tlaku  uvnitř  kanálu  sopečného  a  v  krbu  so- 
pečném. Dokud  jest  láva  uvnitř  pevné  kůry 
lemské,  jest  odpor  stěn  tak  veliký,  že  ne- 
může snadno  unikati,  leda  v  místech,  jež 
prostoupena  jsou  puklinami,  avšak  jakmile 
vnikla  do  kužele  sopky,  proráží  snadno  v  mí- 
stech slabšího  odporu  boky  její  —  zvláště 
byla-li  svrchní  část  kanálu  ucpána  —  a  láva 


se  vylévá  z  boku  s-ky.  Nejčastěji  počíná  ta- 
ková postranní  erupce  tak,  jako  z  hlavního 
jícnu,  a  postranní  průchod  má  při  tom  touž 
hodnotu  jako  hlavni  kanál  s-ky.  Zprvu  bývají 
vyvrženy  sypké  hmoty  a  z  nich  vzniknou 
t.  zv.  adventivni  č.  parasitické  kužele, 
menší  s-ky  na  sopce  matečné,  jež  dosahují 
samy  často  značné  výše  poměrné,  na  př. 
324  m  (Monte  Rossi);  r.  1853  pozorováno 
na  sev.  úbočí  kužele  Vesuvu  12  takových 
kuželů  druhotných. 

Ale  takové  výlevy  lávové  možný  jsou  i  bez 
vlastni  hory  sopečné,  jak  ukazuje  Island,  kde 
jest  tento  druh  projevů  sopečných  charak- 
teristický. Nejvelkolepější  výlev  lávový  toho 
druhu,  jenž  i>očal  se  r.  1783  a  trval  7  měsíců, 
byl  na  úpatí  pohoří  Laki,  kdež  na  skryté 
puklině  povstalo  neméně  než  500  malých 
jícnů,  z  nichž  vyteklé  lávy  pokryly  plochu 
asi  900  km*  v  průměrné  mocnosti  asi  30  m. 
O  rozsáhlosti  výlevů  lávových  na  Islandě 
nejlepší  důkaz  podává  lávová  poušC  Odá- 
dahraun,  mající  rozlohu  4000  km*,  jejíž  hmo- 
tou mohlo  by  se  celé  království  Dánské  po- 
krýti do  výše  5  m. 

Tento  planinný  č.  puklinný  tvp  so- 
pek (podle  Geikie)  byl  v  dřív.  ciobách,  na 
př.  v  třetihorách,  velmi  rozšířen  (sev.-záp. 
Evropa,  záp.  Amerika,  Vých.  Indie)  a  vznikal 
i  ve  starších  útvarech,  jsa  podle  StQbela 
vlastní  normální  formou  ukládání  magmatu. 
Že  byly  průběhem  geol.  dob  takové  i  velmi 
rozsáhlé  a  mocné  pokrývky  lávové  na  po- 
vrchu svém  valně  pozměněny,  ba  mnohdy 
i  docela  sneseny,  jest  přirozeno. 

Žhavá  plastická  směs  nerostná,  vystupující 
z  jícnů  sopečných,  láva  (v.  t.),  může  míti 
chem.  složení  velmi  rozličné,  a  to  nejen  láva 
z  různých  míst,  nýbrž  i  láva  téže  s-ky.  Byly 
tedy  v  tom  smysle  lávou  všechny  i  nejstarší 
horniny  vymřelé,  jež  si  zjednaly  průchod  až 
na  povrch  zemský.  Jakmile  láva  octla  se  na 
povrchu,  pokrývá  se,  chladnouc,  struskovou 
korou,  a  to  1  na  zpodu  svém  a  se  stran, 
a  poněvadž  je  velmi  špatným  vodičem  tepla, 
zůstává  uvnitř  dlouho  tekutá  a  žhavá,  tak  že 
u  mohutnějších  proudů  shledána  vysoká  te- 
plota ještě  po  několika  letech.  Podle  pokusů, 
jež  konal  Bartoli  na  lávách  Etny,  jest  teplota 
lávy  právě  vyteklé  průměrně  1000"  C  a  lávy 
napolo  ztuhlé,  ale  ještě  plastické,  asi  700"C, 
jinde  pozorována  teplota  přes  1200®  C.  Plyny 
^  P^y>  j^  unikají  z  proudu  lávového,  pro- 
trhují  často  kůru  struskovou,  vytvořujíce  z  ni 
různé  tvary  podobné  jeskymm,  komínům 
atd.,  z  nicůž  proudívají  fumaroly  (v.  t.). 
Povrch  kůry  struskové  bývá  velmi  rozma- 
nitý, skládaje  se  z  kusů  lávy  tvaru  okruží, 
plooiých  neb  oblých  balvanů  a  ker,  různě 
zkroucených  houžví  a  provazců.  (Tab.  obr.  2.) 
Příkladem  neobyčejné  tuhosti  lávy  a  stálého 
vzrůstu  tlakem  zdola  jest  mohutný  příkrý 
jehlan  lávový,  jenž  V3rnikl  ze  sypkého  kužele 
Mont  Pelée  po  strašném  výbuchu  v  květnu 
1902  do  výše  asi  250  m,  zjev  to  vůbec  ne- 
obyčejně zajímavý  a  dosud  u  žádné  činné 
s-ky  nepozorovaný.  (Tab.) 


686  Sopka. 

Rychlost  proudu  livového  jest  lávislá  na 
mnoistvi  lávy,  tekutosti  magmatu  a  akloni- 
tosti  pfldy.  Na  Mauna  Loa  pozorována  m.  ;. 
rychlost  3-6  m  ve  vteKnĚ,  na  Veiuvu  2-4  m, 
ale  téi  jen  0-5  m;  jako  maximum  shledána  vů- 
bec rychlost  8  n. 

Obsah  proudS  lávových  nynéjSich  bývá 
7, — Vi  '"■  •  '^y  mnohem  menší  nei  u  imi- 
néných  islandských  (27—30  km').  R.  1855 
vytekl  1  jícnu  s-ky  Mauna  Loa  proud  lá- 
vový, jeni  mil  po  nékolika  měsících  již  délku 
50  Jem,'  prOměrnou   áitku   200   m    a    střední 


mocnost  50—100  m.  Z  nejvétáich  proudů 
lávových  Vesuvn  byl  proud,  jcoi  r.  1794 
íniíil  Torre  del  Greco.  Mél  délku  6-7  km, 
iífku  650  m  a  výiku  prfimérnou  asi  13  m; 
jeho  obsah  byl  asi  16,600.000  m'.  (Viz  vyobr. 
i.  3833.) 

O  plamenech  vyiletaujicich  i  jicuA  so' 
pečných  neni  dues  pochyby;  jsou  to  Dlava6 
zbarvené  plameny  vodíkové  a  uhlovodíkové. 
Jín^  se  stavbou  knlele  sopečného  souvisíc! 
ijev  JSOU  proudy  bláta  sopečného.  Skoro 
pfi  kaidém  výbuchu  dostavuje  se  téí  déif 
vodni,  jeni  viníkl  bud  kondensací  par  i  jícnu 
vyrálejicich  neb  t  vody  nahroraadéné  v  Jícnu 
s-kv  v  dobé  delSiho  klidu.  V  onom  pfipadé 
i  se  od  obyčejné 
up.  Z  jícnu  vy- 
li  odnášené   £á- 
:tTÍcké,  coí  ipQ- 
>iti.  Déif  strhuje 

;  a  sebou  hojné 
menii  rychlostí 
veliké  spousty. 

m  zničeno  r.  79 


po  Kr.  Herculaneum.  Proudy  bahenní  mohou 
vznikati   í  na  s-kách,  jeiichi  jícen  a  vrchol 
I  je  pokryt  sněhem  a  ledem,   neb  vyplnéo-li 
I  je  jícen  jezerem  (Cotopaxi,  Jáva).  Dne  5.  kv. 
1 1902  vyřítil  se  vfelý  proud   blátivý  z  jicna 
I  Mont   Pelée    a   zničil    v  několika   minutách 
cukrovar   v  Guérinu-    první  jednáni   stiaáné 
I  tragádie,  jei  se  v  následujícich  dnech  ode- 
hrála na  ostr,  Martinique  a  St.- Vincentu.  Jiné 
I  proudy  podobné  následovaly  jcítě  i  po  zni- 
čeni  mĚsta  St.-Pierre,  jež  z  části  pokryly. 
I  Podobné  zhoubné  proudy  vřelého  bláta  vy- 
slala i  Sourriére,  t,  sousedního  ostro- 
va St.-Vinccntu.  S-ky  bahenni  (viz 
Bahnité  s-ky)  souvisí  často   téi 
8  Činností  sopečnou;  jsou  to  horké, 
plyny  nasycené  prameny,  v  oblastech 
sopečných,  jei  pronikají  vrstvami  hli- 
nitými a   slinitými,  je   rozkládají    a 
rozfeďují,  s  sebou  na  povrch  vyná- 
iejl  a  zde  ukládají.   Otvor  pramene 
'    ucpává  se  nenáhle,  tím  ocitá  se  voda 
'    pod  vétiim  tlakem  a  vystřeluje  ko- 
nečně  13   výbuchu   zátku,  při  černi 
'    přetéká  bahno  a  vzniká  malý  kuiel 
sopečný.  Vznik  jiných  sopek  bahen* 
nich    vysvětluje    se    Činností    plynů, 
jei  vznikají  rozkladem  látek  bitume- 
nových  (Sicílie)  ve  vrstvách  zemských 
v  neveliké  hloubce.  Hustá  láva  moie 
zbudovati  i  zvláštní  diuhy  sopek,  jel 
nazýváme  homogenní.    Vystupujíc 
z  kanálu,  vzrůstá  stále  novými  proudy 
dovnitř  vnikajícími,  al  vznikne  kupa', 
jejíi  sloh  je   více  méně  cibulovitý. 
(Viz  vyobr.  č.  3834.)  Mnohé  kopce 
Čedičové,  znělcové  a  j.  tvaru  homolo- 
vítébo    třeba    tak    povstaly,    mnohé 
I  nich  viak    pokládati    moieme    sa 
)udy        vypraeparovaná    jádra    sopek   typu 
Puy,  nebo,  zvláSté  mají-li  tvar  komo- 
lých kuielů,  za  zbytky  rozsáhlejiich 
někdy  pokrývek  čedičových  (kopce  v  okoli 
Manétina  a  Bezdružic)  a  konečné  za  vyprae- 
parované  (t. J.  všech  nadloinich  vrstev  deno- 
daci  zbavené)  lakkolithy,  t.  j.  spousty  hornin 


vy  vřelých,  jei  stoupajíce  ku  povrchu,  vnikly 
do  mezer  vrstevných  a  nadloini  vntvy  naif- 
ivedly  a  teprve  po  odstianini  těchto  na  po- 
vrchu se  octly  (Hegeberg.Jungfematein  a  j. 
v  Ccs.  StředohoK). 


Sopka.  687 

2e  déji  se  výbuchy  sopeíné  i  pod  hladi- 1  splynuly  pak  a  Neo-Kaimeni.  (Víi  vyobr. 
oou  mořskou,  jest  dávno  mámo,  a  není  po- 1  č.  3836.  a  Č.  3836.)  Zatím  vzrostla  na  Ge- 
chyby,  le  jen  o  malé  části  těch  výbuchů  se  |  orf^lu  navrstvená  s.,  jejimii  proudy  lávovými 
dovidime,  ponfivadf  z&stávaji  v  hloubkách  ,  tvětSil  se  ostrov  Neo-Kaimcni  do  r.  1870 
ukryty  a  jen  iKdka  proaikaji  ai  ke  hladině  i  čtyřnásobné. 

neb  nad  ni.    Mnohé  nálety  hmot  sopečných  ,     Svpké  hmoty  vyvrhované  S-mi  ukládají  se 

na  dnč  moH,  otfesymofe,  zpQsobujiqi  nékdy  |  v  iQiai  velikém  okruhu  v  okolí  sopek  buď 

sboubné  vlny,  jsou  skryté  známky  vynofení  I  s  vodou  smláené  neb  suché,  tvofíce  uloleniny 

a  miienl  oatrovft  sopečn^ťh  ■  zjevnésnámky  1 1  uffové  neb  tufficy  na  dnč  blízkých  vod. 

činnosti  sopečné  na  dné  moři.    R.  1811  vy-  [  Spoustami    tuffovjmi    zasypány    téi    Pom- 

nofil  se  pobliic  Axor  ostrov  Sabrirka;   Fer-  i  pěje.  Na  ukládáni  sypkých  hmot  vyvilenýcb. 

I  popela,  pia ku  atd-  má  vliv  pfevládající  směr 

I  vetru.    O  plynech  vycházej  i  cích  ze  sopek  za 

výbuchQv  i  po  nich  viz  či.  SolTatara.  Mo- 

Ifetty,  Furaaroly.    Geysiry  (v.  t.)   a  j. 

j  '  druhy  hockých  pramenQ  náleicji  téí  v  obor 

^  výjevů  sopečných,  jevíce  i  v  periodičností 

^t  svÝch   výbuchQ    podobu    s  nékterýnii   s-mi. 

J/^  '     Pravodcem    činnosti    sopek    jednotlivých 

SBWM  I  i    celých    oblasti    sopečných    bývá    z  e  m  ě- 

>TH  Ufeseni  (v.  I,),  jimž  i  doba  výbuchů  samých 

/       "  bývá  doprováiena.  ač  nčkdy  vůbec  se  ne- 

f  dostavuje,  jako  u  vét£iny  výbuchů  Cotopaxi, 

I  anebo  je  mimo  vifah  k  následující  katastrofé 
|{Krakatau.  1883).  Výbuch  Etny  r.  1865  byl 
I  zahájen  nepatrnými  otřesy,  ale  —  proti  pra- 
I  vidlu  —  uzavřen  otřesy  mocnými.  Mocná  a 
dlouho  trvající  zemětřesení  předcházela 


■\A.jř. 


C.  SS3S.  Mapka  Saai-^rl 


I.  BfnU  podoba    ' 


i  Vincent.    Zahájeni  čin 

1  málni,  ale  na  konec  neoDievii  se  proua  ia> 
vový,  nýbrl  z  jícnu  vyvalila  sc  tčiká  smčs 
'  pfehřatých  par,  Ihavého  popela  a  dusivých 
.»v»,.  j,...™  u.,r— "••  ^~-— —  plynul  jei  valila  se  s  neobyčejnou  prudkosri 

po  svazích  dolů.  Toho  druhu  bjřl  tmavý  a 
dinandea  Č.  Julia  na  jii.  pobřel!  Sicilie  vy- ,'  tisíci  blesků  prošlehávaný  mrak,  jenž  i  rána 
nořila  se  od  prvního  svého  objeveni  r.  1831  |  8.  kvSl,  1902  s  úžasnou  rychlosti  s  vrcholu 
nikolíkrát  nad  hladinu  moře;  Georgios  i  >-ky  Mont  Pelée  sřitil  se  k  západnímu  po- 
v  arcbipel.  Santorínu,  s-ky  Bogoslovy  v  moři  I  břeil  a  v  několika  minutách  zahubil  mésto 
Beringoví  a  j.  Santorin  iest  starý,  mořem  ;St.-Pierre  s  30.000obyv..  Ten  způsob  erupce, 
prorvaný  jícen,  jeni  nčkolikrát  soptil.  R.  97  |  jenž  tvoří  střed  mezi  sloupy  popelovými  a 
př,  Kr.  vznikl  ostrov  Pale  o -Kai  mění,  r.  46  proudy  lávovými,  byl  dosud  neznám.  Te- 
po  Kr.  vznikl  nový  ostrov,  jenf  se  spojil  I  plota  žhavého  mračna,  kdyl  vniklo  do  mčsta, 
•  předeilým,  jen!  pak  virftstal  daliimi  erup-  byla  jeitč  asi  700— 800'C. 
cemi  r.  726  a  1573.  V  XVIU.  stol.  (1707—12)1     Činné  jsou  oblasti  sopeené„v  nichí  třeba 

jediná  a   jeví  činnost  něja- 
JV       kou,    nečinné    neb    vyhaslé 
Hor>S«  Elisls  jBDU  oblasti    v  nichž  ncobje- 

^*^  vila  se,  pokud  paměť  lidská 

sahá,  žádna  činnost  sopečná, 
ač  1  tu  mnohdy  spiie  mlu- 
viti lze  o  stavu  odpočinku 
Správný  počet  činných 
sopek  není  znám,  číslo  Fuch- 
sovo,  udávající  počet  sopek 
činných   v    posl    300   letech 

EoTstal  Neo-Kaimem,  jenž  měl  tehdy  tvar  325,  jest  jistí  přilii  nízké  ivlaití  kd)by 
uiele  asi  lOO  m  vys  s  kráterem  na  vrcholu  i  chom  chtíli  udati  i  počet  sopek  vyhaslých 
v  následujících  150  letech  jevil  máto  stop  a  odpočívajících  Absolutně  ne i víti i  činnost 
činnosti  sopečné,  ai  v  lednu  1866  nastala  sopečná  byla  na  zemi  v  periodě  permokar- 
no*i  činnost,  páry  a  sirovodík  vystupovaly  bonni  a  tfet  horní  v  dobách  to  vimku  ve- 
1  klokotající  vody  a  bez  patrného  hluku  vy  likých  pohoM  vrásnatýcb,  kterýž  fakt  pod 
nořila  se  Ihavá  hmota  lávová,  jež  vzrostla  I  póruje  domněnku,  ie  mezi  oběma  těmi  pro- 
ve  4  dnech  v  kopec  70  m  délky,  30  m  iítky  jevy  endogenních  sil  jest  vitah.  Z  počtu 
■  20m  výiky,  jeni  nazván  Georsios.  Ostrůvek  toho  náleíi  102  asijské  a  113  americké 
ten,  jakoi   i  později  se  objcvivii  Afroeasa,  i  straně  Tichého  okciíiu  a  2G  jest  roitrou- 


C   nu   Ftthi  Suisrii 


upk]r  daplnt 


688 


Sopka 


šcno  v  tomto;  náleíí  tedy  747o  vSech  čin- 
ných sopek  světu  pacifickému.  Atlantské- 
mu okeájiu  náleží  činných  sopek  pouze  30, 
Indickému  6.  jižnímu  Ledovému  moři  2, 
Evropě  se  Střeaozemnlm  mořem  7,  Africe  27 
a  asijské  pevnině  12.  Většina  sopek  nalézá 
se  na  okrajích  pevnin,  což  uváděno  v  sou- 
vislost se  zkušeností,  že  jest  pára  vodní 
z  hlavních  produktů  výbuchu  sopečného,  ale 
faktum,  že  jsou  i  8-ky  velmi  od  pobřeží 
vzdálené,  na  př.  mandžuské  sopky  přes  800  Xrm, 
Kirunzo  a  sopka  Telekiova  ve  vých.  Africe, 


.:íí:m?we 


lením  vrstev  nadložnich  explodujicími  krbv 
sopečnými,  jak  patrno  z  přikJad&v  uváděných 
od  Geikie  ze  Skotska  a  Branca  ze  Švábska,  ač 
je  pravdépodobno,  že  byly  poruchy  vrstevné 
v  místech  těch  alespoň' ve  starších  vrstvách 
zpodněiších,  čímž  usnadněno  vniknuti  niag- 
matu  ao  míst  povrchu  nejbližších.  Míněni, 
že  všechny  s-ky  jsou  vyživovány  přímo  z  mo- 
hutné, pod  tvrdou  korou  zemskou  v  hlubi- 
nách planety  se  nalézající  hmoty  žhavotekuté. 
I  pozměněno  v  tom  smysle,  že  se  předpoklá- 
I  dají  pod  jednotlivými  oblastmi  sopečnými 

Mauna  Loa 


líS^Bji 


Pico  de  Teyde 
inim 


Gu€LÍara 

2719  m 


J.J.V. 


Teaifírífe 


Píton  des  Nei 


laSéumoiL 


ISlOm 


«t25iii    12S9n« 


j.Vesuv 

Obandgigan^^^^^-.Kobjndaisan 

Bandoisan 

Č.  3837.  Profily  sopek  v  témi  měřítku  výikovém  a  délkovém. 
Hárali  1:2  500.000,  osutni  1:500.000.  Podle  A.  Pencka. 

jež  jsou  vzdáleny  1100,  případně  750  km  od 
moře,  Koh-i-tafdan  ve  vých.  Persii  390  km, 
a  pak  druhý  fakt,  že  jsou  velmi  rozsáhlá 
pobřeží  prosta  sopek,  seslabují  velmi  starou 
theorii.  Kozlóžení  sopek  na  okrajích  pevnin 
stalo  se  srozumitelným,  když  E.  Suess  ob- 
jevil vnitřní  vztah  zjevů  sopečných  a  veli- 
kých dislokací  č.  poruchů  vrstevných  v  kůře 
zemské.  Skoro  vždy  před  erupcemi,  někdy 
i  po  nich  jevící  se  otřesy  zemské,  veliké 
hloubky  moři  poblíže  pobřeží  sopečných, 
současnost  výjevů  sopečných  a  jiné  zjevy 
dosvědčují  přítomnost  poruchů  vrstevných 
i  tam,  kde  přímo,  na  př.  v  podobě  puklin 
zemských  neb  dokonce  rozsedlin  pozorovány 
býti  nemohou.  2e  byla  místa,  v  nichž  sou- 
vislost kůry  zemské  jest  jakkoli  porušena, 
nejpříhodnější  k  tomu,  aby  magma  prodralo 
se   na  povrch  zemský,  jest  skoro   bez  vý- 


,t 


jimky  uznáváno  —  i  vzhledem  k  faktu,  že 
zvlášť  mocnou  činností  sopečnou  vyznačují 
se  místa,  v  nichž  se  křižují  směry  poruchů 
vrstevných  —  ač  jest  též  pravda,  že  po- 
vstaly četné  8-ky,  zvláště  malé,  typu  Puy, 
na  souvrstvích  zcela  neporušených,  prostře- 


neb  jednotlivými  8-mi  lo- 
kal iso  váné,  buď  docela  od 
žhavého     jádra     oddělené 
(StQbel),  nebo   s  ním   do- 
sud spojené  (Pilař,  Branco; 
sopečné  krby  —  periferické 
krby  — ,  jež  jsou  ve  hloubce 
poměrně  malé,  sotva  větši 
40—60  km^  čemuž,  zdá  se, 
nasvědčuje  i  malý  geother- 
mický  stupeň  v  některých 
oblastech  sopečných  (Urach 
podle  Branca).    Přímé  pů- 
sobení vody,  zvláště  z  moři 
a  vod  v  zemi  utajených,  na 
magma,  jest  nemožné,  neboť 
voda  proměněna  jest  v  páry 
mnohem  dříve,  než  k  magmatu  pronikla,  ale 
jest  možno  prolínání  par  a  tím  obohacování 
lávy  prvky  vodními,  ač  i  toto  mínění  o  při- 
spívání se  strany  vod  povrchových  (vacios- 
nich,  Pošepný,  Suess)  nahraditi  lze  tvrzením, 
že  plyny,  unikajíce  neustále  ze  vnitřku  země, 
vnikati  mohou  i  do  magmatu  krbů  sopeč- 
ných a  mohou  poskytovati  materiál  mimo 
jiné  ke  vzniku  vody  (vody  juvenilní.  Suess) 
při  výbuchu  sopečném. 

Příčiny  explosí  sopečných  i  klidného 
vylévání  lávy  nejsou  dosud  dokonale  vy- 
světleny;  explose  způsobuje  asi  hlavně  roz- 
pínavost par  vodních,  ač  zajisté  i  jiné  plyny 
v  lávě  uzavřené  spolupůsobí.  Vytékáni  lávy 
jest  bezprostředně  způsobeno  buď  zvětšením 
objemu  následkem  pohlcení  plynův  anebo 
snad,  podle  StQbela,  —  ač  pokusy  Doelte- 
rovy  dokazují  opak  —  následkem  určitého 
ochlazení.  Vyslovena  též  domněnka,  že  jest 
láva  vytlačována  tím,  že  kůra  zemská  se 
stahuje,  neb  isostatickým  klesáním  dna  moř- 
ského, čímž  by  dáno  bylo  nové  vysvětlení, 
proč  8-ky  objevují  se  zvláště  často  na  okra- 
jích propadlin.   L.  de  Marchi  uvádí,  že  so- 


s  o 


rorf,  ■rjnuttint  K  M 


Vfbuch  Mpky  Vmq.u  t.  ISn. 


ZtuhU  ItTi,  iVeiBT.) 


UaIÍ  taplij  vyhail^  v  iop«£,  pohsři  Lei 
V  SLOVNÍK  MAUCNÝ 


VUct  Vicion  Haga  *  Si.  Pi«i 


K  Y. 


r  Mont  PeUa  do  ncUlennU  Z  ta 


u  I«a  po  Yf  Duchu  lepky  Sinia  Hatil  (Guiícmil) 
Padle  K.  Sappcia, 


■.   1902.  V  popřed!  UfDiliy  lymltlí 


ilf  M  Tflncka  Mpkj  tloDi  Pcléa 


tbtTi  Un  ukonči  1  jicno  upkj  Mimu  Loi  (na  otuort  HavjíU)  do  rjbnika  IBSI. 


Sopor  —  Sopouch. 


689 


pcčná  činnost  jest  v  obráceném  poměru 
k  počtu  skvrn  slunečních,  K.  V.  Zenger,  že 
světová  elektfina  jest  příčinou  zemčtředeni 
a  výbuchů  sopečných. 

Z  veliké  literatury  o  sopečných  výjevech 
budtei  mimo  učebnice  a  příruční  knihy  jme- 
novány jen  některé:   G.  P.  Scrope,  Ueber 
Vulkáne   (Berl.,   1872);    K.  Fuchs,   Vulkáne 
und  Erdbeben  (Lip.»  1875);  J.  A.  Dana,  Cha- 
racteristics  of  volcanoes  (New  York,  1890); 
W.  Branco,  Schwabens  125  Vulkan-Embryo- 
nen  (Stutgart,  1894);  A.  Bergeat,  Die  Aeoli- 
schen   Inseln   (Mnichov,  1899);    M.  Baratta, 
11   Vesuvio   e  le  sue   eruzioni   (Řím,   1897); 
S.  Sekiva-J.  Kikuchi,  The  eruption   of  Ban- 
dai-San'  (Tokio,   1889);    R.   D.  M.  Verbeek, 
Krakatau  (Batavia,  1884);    S.  P.  Smith,  The 
eruption    of  Teravera    (Wellington,    1887); 
F.  Fouqué,  Santorin  et  ses  éruptions  (Pař., 
1879);    C.   E.   Dutton,    Hawaian   Volcanoes 
(Washington,   1884):    Th.  Thoroddsen,   Die 
Vulkáne  im  nordóstl.  Island   (Vídeň,  1891); 
A.  Stlibel,    Die   Vulkanbcrge   von   Ecuador 
fBerl.,  1897);  týž,  Ein  Wort  Qber  den  Sitz  der 
vulkanischen    Kráfte    der   Gegenwart   (Lip., 
1901);  J.  C.  Russel,  Volcanoes  of  North  Ame- 
rica  (N.  York,  1897);    A.  StQbel,    Ueber  die 
Verbreitung    der    hauptsachtlichstcn    Erup- 
tionszentren   und   der  sie  kennzeichnenden 
Vulkanbcrge    in   SUdamerika    (»Petermann's 
Mitteil.*.  1902);    A.  Geikie,  The  ancient  vol- 
canoes of  Great  Britain    (Lond.,  1897);    lij. 
Sj5rgen,   Die  Tatigkeit  der  Schlammvulkane 
in  der  kaspischen  Region  (Petrohrad,  1887); 
T.  Anderson,  Volcanic  studies  in  many  lands 
(Lond.,    1903);    Anderson-J.   Flett,    Report 
on  the  éruptions  of  the  Soufriére  in  St.  Vin- 
cent etc.  (Lond.,  1903);    C.  Arrhenius,   Zur 
Physik   des  Vulkanismus   (Štokholm,  1900); 
W.  Branco,  Neue  Beweise  Uber  die  Unabhto- 
gigkeit  der  Vulkáne  von  práexistirenden  Spal- 
tcn  (Stutgart,  1898);  A.  Bergeat,  A.  StQbers 
Untersuchungen  Qber  die  Eruptionscentren 
in  SQdamerika  (t,  1902);    J.  Felix-H.  Lenk, 
Zuř   Fragc   der  Abhángigkeit   der  Vulkáne 
von  Dlslokationcn  (t,  1902);  K.  Sapper,  Die 
vulkanischen  Ereignisse  in  Mittelamerika  im 
Jahre   1902   (t.,  1902);    Die  vulcan.  Kleinen 
Antillen  und  die  Ausbrache  der  J.  1902—03 
(t.,  1904);  E.  O.  Hovey,  The  1902—03  érup- 
tions of  Mont  Pele,  Martinique  and  the  Sou- 
friére,  St.  Vincent   (^»Mémoires«    kongressu 
geol.  ve  Vídni  1903);  í.  N.  Woldřicd,  O  vý- 
buchu sopky  Mont  Ptlé  na  ostr.  Martinique. 
(»Vést.  Č.  akad.c  1902);  E.  Suess,  Das  Antlitz 
der  Erde,   I.   iLip.,  1885);    t.,  Ueber  heisse 
Quellen    (t,   1902);     H.   Haas,    Der   Vulkán 
í Hcrl,  1903V,  V.  Sixfa,  O  8-kách (Praha,  1903); 
E.  Reclus,  Monographie  corapléte  historique 
ot  dcscriptive  des  volcans  du  globe  et  ďunc 
carte  mondiale  du  volcanisme  (1904);  J.  Krejčí, 
Geologie  (1877);  F.  J.  Studnička,  Vseob.  ze- 
roépís    1881) ;  ).  N.  Woldřich,  Váeob.  geologie 
(1902);  cestopisy  J.  Kořenského.  Pé. 

MopOTf  lat.,  viz  Spavost. 

Sopotllio^f   far.    ves   v  Čechách,   hcjtm. 
Lanškroun,  okr.   Ústi  n.   Orl.;  236   d.,    144 

Ottflv  Slovnik  Smutný,  tr.  XXIII.  ?f2  1905. 


oby  V.  č.  (1900),  kostel  sv.  Sigmunda  (ve  XIV. 
st.  far.V  4tř.  šk,,  pš.,  popi.  dv&r  a  3  mlýny. 
Zaniklá  r.  1623  fara  obnovena  r.  1712. 

Sopoty,  far.  ves  v  Čechách  nad  Dou- 
bravkou,  hejtm.  i  okr.  Chotěboř,  23  d.,  182 
obyv.  č.  (1900).  Zastávka  na  trati  Něm.  Brod- 
Pardubice  pode  j  ménem  S  o  b  i  n  o  v ;  kostel 
Navštívení  P.  M.  (ve  XII.  stol.  far.)  3tř.  obec. 
a  Itř.  soukr.  ev.  sk.,  tkalcovství.  Nynější  ko- 
stel, mající  podobu  pravidelného  kříže  a  sto- 
jící na  malém  pahorku,  byl  vystavěn  r.  1752, 
ale  věi  ai  r.  1843.  S.  jsou  četně  navštěvo- 
vané mariánské  poutní  místo  (obraz  P.  M. 
Pomocnice  z  r.  1652,  dar  Jany  Terezie  hrab. 
Kustošové  ze  Studence).  Maka. 

Sopoaoh,  v  lidové  mluvě  capouch,  slově 
otvor,  kterým  se  vkládá  palivo  na  ohn;ště  a 
kterým  se  zatápí;  u  pecí  pekařských  říká  se 
mu  ústí.  S.  zavírá  se  nejčastěji  dvířky  a  to 
buď  kolem  závěs  se  otáčejícími  nebo  posuv- 
nými —  šoupacími  — .  K  regulování  vzduchu 
bývají  ve  dvířkách  s-ubud  šoupací  neb  otá- 
čecí závorky  na  otvorech,  jimiž  vzduch  při- 
vádí se  na  ohniště  a  tam  podporuje  snad- 
nější spalování  paliva.  —  U  krbu  slově  s-cm 
otvor,  který  z  krbu  vniká  do  komína;  ten 
bývá  obyčejně  opatřen  klapkou,  by  po  sho- 
ření paliva  vysálané  teplo  z  místnosti  ne- 
unikalo s-em  do  komína.  Stará  ohniště,  která 
bývala  pod  prolézacími  komíny,  mívala  s. 
uzavřený  dvířky  buď  jednokřídlovými  nebo 
dvoukřídlovými  plechovými,  kolem  závěs  po- 
hyblivými, nebot  tamtudy  kominík  vstupoval 
do  komína,  když  jej  měl  čistiti.  Otvor  ta- 
kový bývá  nečistý,  odtud  lidová  nadávka 
»capouch<  apříjmění  Capouch,  Capoušek.  Fka. 

S.  u  parního  kotlů  viz  Kotel,  str.  9736. 

Sopoaoh  (Sopauch,  Sapouch  či  Sat- 
bogen,  také  Satbauch)  fan,  rodem  z  Mor. 
Třebové,  studoval  ve  Vitemberce,  byl  fará- 
řem v  Komicích  u  Litomyšle,  potom  ve  svém 
rodišti;  r.  1565  nalézáme  jei  jako  evang.  fa- 
ráře v  Třebíči,  ale  po  třech  letech  vrátil  se 
do  Třebové,  kde  jako  farář  20.  list.  1573  ze- 
mřel. Se  jménem  S.  setkává váme  se  několi- 
kráte v  dějinách  Jednoty  bratrské,  které  — 
kloně  se  k  lutherství  —  byl  protivníkem  často 
urputným.  V  Komicích  žil  v  přátelských  sty- 
cích s  br.  Gyrkem  (Jirkem,  v.  t.),  s  nímž 
Jednotě  a  zvláště  Augustovi  vytýkal  coelibát 
kněží  bratrských,  kter^  českým  lutheránám 
byl  proti  mysli.  Bratři  S-ovi  kladli  za  vinu, 
že  M.  Ant.  Bodensteinovi  z  Vitemberka,  který 
k  němu  přišel  a  na  ně  se  vyptával,  »vydžba- 
niU,  co  od  Gyrka  sám  slyšel.  V  Třebíčí  pod- 
poroval, ano  podněcoval  hraběte  Wolfa  a 
po  jeho  smrti  i  jeho  bratra  Hanuše  Bedřicha 
z  H  ar  deka  (v.  t.  3)  a  na  Kunštátě  proti 
Bratřím.  V  listě  Eberovi  (v.  t.)  do  Vitem- 
berka, o  němž  jednáno  i  v  konsistoři  tamní, 
S.  sváděl  na  Bratří,  že  jsou  největší  pře- 
kážkou, proč  reformace  na  Moravě  nepostu- 
puje, přiloživ  i  koramentovanou  konfessí  bra- 
trskou i  několik  článků  vytržených  z  kázání 
Augustova  o  coelibátu  1546.  Poněvadž  Jed- 
nota tou  dobou  sotva  měla  na  Třebícsku 
příkřejšího  protivníka  nad  S-a,  přičítá  se  mu 

44 


690 


Soprán  —  Sorauer. 


obšírný  Gruntovní  spis  o  některých  povrchních 
a  v  pravdě  ^kusených  nespůsobích  v  zevnitřním 
obcování  starších  bratří  sekty  Pikhartské  aneb 
Waldenské,  sei>saný  r.  1677  na  Třebíčsku 
v  rukoi  isné  sbírce  důležitých  písem,  jednání 
a  paměti  veřejných  král.  Českého  z  XV.  a ; 
XVI.  stol.  pana  Ladislava  Seidlice  ze  Šen  fcldu 
2  počátku  XVII.  stol.  v  Roudnici  (»ČCM.«, 
1827,  I.  135,  Junjgra.  Hist.  lit.  české,  2.  vyd., 
str.  158,  č.  548).  Srv.  Archiv  Jednoty  v  Ochra- 
nove, fol.  IX.  13—41;  Wolný.  Kirchl  Topo- 
graphie  von  Mahren,  I.  2.  451  a  II.  3.  137;! 
Gindely,  Geschichte  der  bóhm.  BrUder  II.  33; 
Jirečck,  Ruk.  II.  241.  JVKa. 

Boprán  (ital.  soprano,  lat.  supremus,  dis- 
cantus  [odtud  8. také  diskant  č.  diákant] 
cantus,  fr.  dessus,  angl.  treble  t.  j.  triplům), 
slově  nejvyšší  ze  všech  druhů  lidských  hlasů, 
zejména  vyšší  druh  hlasu  chlapeckého  a  žen- 1 
ského  neb  kleŠtěneckého.  Liší  se  od  nižšího  i 
altu  tím,  že  téžišté  tohoto  leži  v  t.  zv.  prvním  | 
rejstříku,   kdežto   téžiŠté    s-u   jest    v   hlase  j 
hrdelním.  Objem  obyčejného  s  u  sahá  od  c*  | 
až  po   ťi*,   nejvýšfi  h* — c*,  vyšší  8.   vyzpívá ' 
i  /^  ba   i   gr.    Zpévačka   Lucrezia   Agujari 
(t  1783)  zpívala  dokonce  až  c*.    První  hlas  j 
sahá   od  /*  anebo  Jis^  dolů,  ostatek  je  hlas 
hudební,  ačkoli  d^^fis^  možno  zpívati  způ- ; 
soby  oběma.    Hlas  nemající  výšky  s-u  aniž 
hloubky  altu  slově  mezzosoprán,  polo- 
s  o  prán.   Sopránový  hlas   klešténců    míval 
barvu  hlasu  chlapeckého,  ale  zároveň  i  prsní 
sílu  hlasu  mužského.  Až  do  2.  pol.  XVIII.  st. 
zpívali  8.  (cantus)  ve  sboru  toliko  chlapci, 
kdežto  partie  sólové  již  v  XVII.  stol.  přidě- 
lovány ženám.  Místo  kleštěnců  užíváno  v  pa- ; 
pežské  kapele  t.  zv.  falsetistů  (v.  t.). 

Bopratara,  ital.,  také  supertara,  slově 
tu  a  tam  se  vyskytující  zvláštní  náhrada  za 
váhu,  vedle  tary  (v.  t.). 

Bopred,  v  SoprČi,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Pardubice,  okr.  a  pš.  Přelouč,  fara  Bělá;  64  d., 
471  oby  v.  č.  (1900).  R.  1086  uvádí  se  mezi 
zbožím  kláštera  opatovického. 

Soprosy  [šoproň]  viz  Šop  roň. 

8or,  Zor,  město  v  tur.  mutešarifliku  t.jm.» 
na  pravém  břehu  Eufratu,  má  asi  2000  obyv., 
většinou  muhammedánův,  armensko-katol.  a 
syrsko-katol.  kostel.  Vyniká  čilým  vývozem 
ovcí  a  vlny  hl.  do  Anglie,  pak  kukuřice  a  se- 
samu,  neboť  leží  na  karavanní  cestě  ze  Sýrie 
k  Perskému  zálivu. 

Bora,  krajské  město  v  ital.  prov.  Caserta 
při  ř.  Garigliano  (Liri)  a  žel.  tr.  S.-Rocca- 
secca,  má  61 49,  jako  obec  16.001  obyv.  (1901), 
sidlo  biskupa,  kathedrálu,  zámek,  výrobu 
sukna,  papíi  u  a  vinařství.  Ve  starověku  stávalo 
zde  mésto  Volsků  t.  jm.,  jež  bylo  od  Římanů 
vzato  a  dvakráte  římskými  osadníky  osazeno. 
Zbvtky  hradeb  nacházejí  se  zde  dosud. 

Soriaote  [ráktel,  Monte  Soratte,  srázná 
hora  v  ital.  prov.  římské,  na  pravém  bř.  Ti- 
beru, od  něhož  je  vzdálena  as  7  /cm,  40  km 
sev.  o  Říma,  691  m  vysoká,  skládá  se  z  čer- 
venavého  vápence.  Na  jejím  vých.  svahu  roz- 
prostíral se  háj  zasvěcený  etruské  bohyni 
kvítí  Feronii,  na  vrcholu  pak  zdvíhal  se  pro- 


slulý chrám  Apollinův  (viz  Soranus),  kte* 
rému  byla  zasvěcena  celá  hora.  Najii.  ťSpatí 
zbudoval  Pipinův  bratr  Kailman  r.  748  klá* 
ster  sv.  Silvestra,  pročež  také  S.  sluje  nyni 
Monte  San  Silvestro  n.  Montc  Sant*^ 
Oreste. 

Sorano  [-ánoj,  ves  v  ital.  prov.  a  kraji 
Grosseto,  má  8319  obyv.  (1901)  a  miner^ 
prameny. K  S  nu  přísluší  důležité  kdysi  ročsio 
se  sídlem  biskupským  Sova  na  (ve  staror. 
Suana).  v  němž  se  narodil  Řehoř  Vil.;  má 
nyní  asi  200  obyv.  Nedaleko  odtud  na  západ 
stávalo  staré  etruské  město  Satumia,  nynf 
far.  ves  asi  se  300  obyv. 

SÓranO*  (Zcagavóg)  Efeský,  proslulý  lé> 
kař  řecký,  který  žil  asi  s  poč.  11.  stol.  po  Kr. 
nejspíše  v  Římě.  Z  lékařských  jeho  děl  za- 
choval se  v  původním  zněni  gynaekologický 
spis  (posl.  vyd.  Rose  1882,  něm.  přel,  LOne- 
burg  1894),  obsahující  vedle  porodnici vi  také 
dětské  lékařství  a  pojednání  o  ncmocech 
ženských;  kromě  toho  zachoval  se  v  lat.  pře- 
klade Caelia  Aureliana  spis  o  nemocech 
prudce  probíhajících  i  provleklých.  Základní 
myšlenka  jeho  lékařských  názorů  je  přejata 
od  methodikův  a  tkví  v  tom,  že  nemoci  jsou 
podmíněny  přílišným  uvolněním  nebo  se- 
vřením pórů  tělesných.  Obě  uvedená  dila 
obsahují  bohatou  snůšku  cenných  pozoro- 
vání lékařských,  nezkalených  předpoklady 
základní  theórie,  a  hojně  zpráv  i  poznámek 
o  názorech  starších  lékařův,  s  nimiž  S.  svoje 
nálezy  srovnává. 

Sorannv,  staro  italský  bůh  slunce  (proto 
Apollo  S.),  ctěn  severně  od  Říma  nahoře 
Soracte  blíže  Falerií  vedle  bohyně  Feronie. 
Zvláštní  vrch  tento  vulkanickou  silou  vy  vřel 
z  úrodné  krajiny  do  značné  výŠe  a  má  <íosud 
na  vých.  straně  jeskyně,  z  nichž  vystupuji 
omamující  páry.  S  kultem  jeho  úzce  sou- 
visel rod  Hirpi  Sorani,  jenž  tam  provo- 
zoval ptakopravectví  a  o  slavnosti  výroční 
kráčel  bos  hořící  hranicí,  snad  aby  tím  vy- 
prosil úrodu  pro  okolní  kraj  mu.  klk. 

Sorapll,  hora  v  Jihotyrolských  dolomi- 
tech, na  hranici  tyrolsko-italské,  kterou  ta 
protíná  46®  30's.  š.,  vysoká  3260  m,  má  malé  je- 
zero a  ledovec.  Výstup  dosti  obtížný  je  možný 
z  Cortiny  ďAmpezzo. 

Nevado  de  Bora  ta  (někdy  I  llampu).  nej- 
vyšší hora  v  ihoamer.  republice  Bolivii,  ve 
vých.  pásmu  Kordiller  {Cordillera  Reál),  táh- 
noucím se  na  sev. -vých.  straně  jez.  Titi- 
caca,  má  dva  vrcholy  lUampu  podle  Con- 
waye  6560  m  a  Ancohumu  6ftl7  m  vysoké, 
tak  že  náleží  k  nejvyšším  horám  Již.  Ame- 
riky. Po  prvé  slezeny  byly  r.  1903  americkým 
geologem  W.  G.  Tightem. 

Monte  Soratta  viz  Soracte. 

Boran,  město  v  Dolní  Lužici,  vix  Žarov. 

Boraner  Paul,  botanik  něm.  (*  1839  ve 
Vratislavi),  vyučil  se  zahradnictví,  působil 
prakticky  ve  velikých  městech  některých,  po- 
tom vyštudoval  vědy  přírodní  v  Berlmě, 
v  1.  1871—93  byl  činný  na  pomologickém 
ústavě  a  na  zemědělsxé  škole  v  Proskové. 
načež  usadiv  se  v  Berlíně  věnoval  se  fízem 


Sorbas  —  Sorbonna. 


691 


mezinárodni  kommisse  pro  choroby  rostlinné 
a  vydáváni  časopisu  odborného:  >Zeitschrift 
fOr  Pflanicnkrankheiten*  (Štutg.,odr.  1891). 
Vynikl  studiem  chorob  rostlinných  a  vydal: 
Handhuch  der  fyian^enkrankheiten  {Ber].,  1874; 
2.  vyd.  1.,  1886,  2  sv.  s  atlasem,  1887—93); 
Die  Obstbaumkrankheiten  (t.,  1879);  Die  Schá" 
den  der  einheimischen  Kultu»'pfian\en  durch 
Schmarntier  (t.,  1888):  Populáre  Pňanien- 
phytiologiejúr  G4rř«er(Štutg.,1891);  P/lan^en- 
sehutx  (s  Frankem,  Berl.,  1892;  2.  vyd.  t.,  1896). 

ttorbaiyokr.  město  ve  špan.  prov.  Almerii, 
na  úpatí  Sierry  Cabrery,  při  Rio  de  Aguas 
č.  Mocajani,  má  6871  obyv.  (1897).  Výroba 
hlin.  zboii  a  vlněných  pokrývek. 

8orb«al>iirg  viz  Saalfeld  1). 

ttorb^t  neb  Šer  bet,  arab..  nápoj,  odtud 
ital.  sorbetto^  nazývá  se  u  národů  východních 
oblíbený  nápoj  chladivý,  v  Persii  nezbvtná 
součást  každého  jídla.  Připravuje  se  lisová- 
ním květů  růžových,  fialkových,  lipovích  a  ]., 
ač  hlavním  obsahem  je  áfáva  citrónová  n«  b 
oranžová;  mimo  to  ještě  všelijak  se  nápoj 
tento  kofcni  a  pak  chladí  ledem. 

80rbiér«  [sorbjčr]  Samuel,  spis.  franc. 
(♦  1615  v  Saint-Ambroix  —  f  1670  v  Paříži). 
Studoval  v  Paříži  medicínu  a  dlouhý  čas 
praktikoval  v  Hollandsku,  načež  převzal  ří- 
zeni kollcje  ďOrange.  Zabýval  se  studiemi 
filosofickými  a  byl  ve  stálém  styku  s  Hob- 
bťsem  a  Gassendim.  Napsal :  Discours  sceptique 
sur  ie  passage  du  chyle  et  sur  le  mouvement 
dtt  coeur  (Lejda,  1648 1;  Let  třes  et  discours  sur 
diverses  mattéres  curíeuses  (Pař.,  1660);  De 
vita  et  Moribus  Petři  Gassendi  (Lond.,  1662); 
Epistolae  iliustrium  et  eruditorum  virorum 
(Pař.,  1669)  Mimo  to  přeložil  spis  Tomáše 
Mora  Utopia. 

Sorbin,  také  sorbinosa,  stereoisomerni 
8  frukio^ou,  vyškytá  se  zároveň  se  sor bitem 
(v.  t.)  v  bobulích  Pirus  torminalis  Ehr.  (5or- 
bus  t.  Crantz),  břekyně;  chutná  sladce,  vylu- 
čuje se  ve  velikých  krystallech  bezbarvých; 
redukuje  alkalický  roztok  mědi,  zkvasiti  ho 
nelze,  vařením  s  kyselinami  se  nemění,  oxy- 
dací  dává  kyselinu  slizkou,  s  vodíkem  ve 
stavu  zrodu  poskytuje  sorbit.  šgr. 

Sorbiodnnnm  viz  Salisbury  l). 

Shrbit,  C^H^O^  +  V,  ^tO,  šestimocnýalko- 
hol  nalézající  se  ve  átávě  jeřabin,jablek,  hru- 
iek«  roišpuli,  švestek  a  třešní.  S.  tvoři  kry- 
stalíy  bezbarvé,  bezvodý  taje  při  110*,  dobře 
rozpouští  se  ve  vodě  i  v  lihu;  rovinu  světla 
polarisovaného  s.  v  přírodě  se  vyskytující 
otáčí  v  právo;  v  právo  otáčí  i  s.  připravený 
redukci  glukosy  nebo  fruktosy  amalgamou 
sodíkovou;  z  cukru  gulosy  vzniká  však  s. 
otáčející  v  levo.  Bacterium  xylinum  převádí 
8.  prvÝ  v  cukr  sorbin  č.  sorbinosu.  Pl^ák. 

de  S^rbon  [-bon]  Robert,  theolog  franc. 
•  •  1201  v  Sorbonn  u  Rethelu  —4  1274  v  Pa- 
říži i.  Pocházel  z  chudé  rodiny,  vystudoval 
theologii  v  Paříži  a  stal  se  doktorem  theo- 
k>Rte  později  kanovníkem  v  Cambray,  r.  1258 
v  Paříž),  později  kancléřem  university,  dvor- 
ním kaplanem  a  zpovědníkem  kr.  Ludvika 
Svatého.  Proslavil  ae  založením  Sorbonny 


(v.  t.)  a  některými  theol.  spisy,  z  nichž  vy- 
nikají: De  conscientia  >  vyd.  F.  Chambon,  1901) ; 
De  tribus  dietis;  Jter  Paradisi  (vyd.  v  Bibl. 
Patrům,  Lyon,  1677,  sv.  25)  a  j.  Srv.  M.  Ja- 
dart,  Robert  de  S.  (Remeš,  1880). 

Sorbonna,  franc.  Sorbonně  [sorbón],  byl 
původně  konvikt,  založený  r.  1253  od  Ro- 
berta de  Sor  bon,  kaplana  a  zpovědníka 
sv.  Ludvíka,  v  němž  bydlilo  16  chuHých  kněží 
a  učitelů  theologie,  později  výhradně  jen 
professoři  theologie  a  také  studenti  univer- 
sity pařížské,  50  let  před  tím  založené.  Kon- 
vikt stal  se  záhy  střediskem  scholastické 
theologie  a  jméno  S.  přešlo  na  celou  theo- 
logickou fakultu  v  Paříži.  Rozhodný  měl  vliv 
na  utvářeni  franc.  katolicismu  střeha  přísně 
svobod  církve  gallikánské.  S.  byla  rozhodnou 
protivnici  reformace,  stála  však  také  proti 
jesuitům  zavrhujíc  dlouho  bullu  >Unigenitus«, 
vydanou  proti  jansenistům  (1713).  Když  po- 
zději se  zabývala  více  právy  neŽ  theologií, 
založil  r.  1530  František  I.  proti  ní  Collěge 
royal,  nynější  Collěge  de  France.  Dva  čle- 
nové S-ny,  Pichot  a  Lepierre,  založili  r.  1470 
v  S-ně  první  franc.  knihtiskárnu.  Při  rozeno, 
že  pro  svůj  pedantismus  a  omezenou  ortho- 
doxii  nemohla  se  srovnati  s  filosofy  X  VIII.  st., 
jimž  (zvi.  Rousseauovi,  Helvetiovi  a  Mar- 
montelovi)  často  bývala  terčem;  proto  upa- 
dala víc  a  více,  až  Ludvík  XVI.  5.  dub.  1792 
jí  zrušil  a  budovu  její  prohlásil  za  nár.  jmění. 
Na  jejím  miste  založil  Napoleon  I.  r.  1808 
Universitě  de  France,  t.  j.  vrchní  vedení  veš- 
kerého vyučování  ve  Francii.  Teprve  kdyŽ 
r.  1896  akademiím  francouzským  vrácena 
samostatnost,  S.  stala  se  sídlem  university 
pařížské,  zvláště  fakulty  mathematicko-při- 
rodovědecké  (faculté  des  Sciences)  a  filoso- 
fické (faculté  des  Lettres),  pak  École  prati- 
que  des  hautes  études  a  École  nátur,  des 
chartes,  posléze  knihovny  universitní,  kdežto 
fakulty  ostatní  mají  svoje  zvláštní  budu  vy. 
Katolicko- theologická  fakulta  existuje  nezá- 
visle na  universitě  jakožto  faculté  libře  č. 
Institut  catholique.  —  Budova  S-ny  původně 
zbudovaná  pro  theol.  fakultu  r.  1629  od  kar- 
dinála Richelieua,  byla  r.  1885  přestavěna 
podle  plánů  Nénotových  a  pokrývá  plochu 
250  m  dlouhou  a  100  m  širokou.  Nové  hlavni 
průčelí  na  ulici  des  Ecoles  je  zdobeno  skulp- 
turami od  Merciéa  a  Chapua,  pak  osmi  so- 
chami věd:  chemie  (Injalbert),  přírodovědy 
(Carlier),  fysiky  (Lefeuvre),  mathematiky 
(Suchetet),  dějepisu  (Cordonnier),  zeměpisu 
(Marqueste),  filosofie  (Longepied)  a  archaeo- 
logie  (Paris).  Vnitřek  obsahuje  vestibul  do- 
lejší a  hořejší  s  nádhernými  freskami  od 
Hamenga  a  Chartrana,pak  veliký  amfitheater 
pro  3000  osob  s  alleg.  obrazem  Bois  Sacré 
od  Puvis  de  Chavannes,  nejlepším  dilem  to- 
hoto mistra,  a  s  řadou  jiných  obrazů  franc. 
malířů.  Kostel  S-ny,  jehož  kupole  zakončená 
křižem  daleko  jest  viditelná,  byl  zbudován 
v  I.  1635—69  od  kard.  Richelieua.  Uvnitř  je 
mimo  jiné  hrob  kardinála  Richelieua  s  krás- 
ným náhrobkem  od  F.  Girardona.  Srv.  Vol- 
taire,  Tombeau  de  la  S-nc ;  Důvěrnět,  Histoire 


692  Sorbová  kyselina  —  Sorel. 


clelaS-ne;Franklin,LaS-ne(Pař.,  1875, 2.  v.); 
Mérie,  La  S-nc  et  son  fondateur  (t.,  1888); 
Gréard,  Nos  adieiix  á  la  vicille  S.  (t.,  1893). 
Sorbová  kysolina,  C^H^O^,  nalézá  se 
ve  šfáve  nezralých  jeřabin.    Čistá  k.  s.  kry- 


Sorol  [sorčl],  ID.  v  kanadské  prov.  Que- 
beku,  na  ř.  Sv.  Vavřince,  při  ústi  ř.  Richclieu 
(též  S.  zvané),  má  asi  10.000  oby  v.;  lodčnicc, 
zimní  přístav;  průmysl  a  rybolov. 

Sorol  [sorélj :  1)  S.  Ch  a  r  1  c  s  sieur  de  S  o  u- 


stalluje  ze  zředěného  lihu  v  jehlicích  při  vigny,  spis.  franc.  (*  1602  v  Paříži  —  f  1674 
134*5";  bod  varu  k-ny  s-vé  jest  228*;  kysc-  ^  t.).  O  jeho  živote  není  mnoho  známo.  Byl 
lina  tato  nerozpoušti  se  ve  vodě,  snadno  pfedevšim  nástupcem  svého  strýce  historio- 
však  rozpouští  se  v  lihu  i  v  aetheru.  Sodi-  gráfa  Charlesa  Bernarda,  ale  více  vynikl  ja- 
kovou amalgamou  převésti  ji  lze  v  k-nu  kožto  romanopisec.  Byl  najmě  satirikem  a 
hydros-vou,  C^Hx^O^.  Pl^dk.       za  terč  svých  vtipů  obral  si  zvláště  mravy 

Borbas,  bot.,  viz  Pirus.  '  středních  stavů  XVII.  stol.  posmívaje  se  cm- 

Borby  Henry  Cli  fton,  přírodo  vědec  angl.  fatickým  citům  a  precioskám  tenkrát  raoder- 
(*  1826  ve  Woodbourne  u  Shefficldu),  vzdělal ;  ním,  ve  kteréž  příčině  měl  velký  vliv  i  na 
se  přírodovědecky  a  věnoval  se  studiím  vý-  \  Moličra  a  pokládá  se  za  předchůdce  Boi- 
zkumným  na  statku  svém  u  Shefíieldu.  Vy-  leauova.  Sloh  S-ův  je  však  příliš  drsný,  ačkoli 
nikl  hlavně  drobnohledným  výzkumem  ne-  četba  jeho  děl  jest  zajímavá,  protože  podávají 
roštů  a  hornin  s  hlediska  jich  povstání,  pro-  pěkný  obraz  soudobých  mravů.  Nejznámější 
vedl  drobnohledné  studium  meteoritů  a  oceli  z  děl  S-ových  je  burleskni  román  La  vrate 
a  sestavil  častěji  užívaný  spektroskop.  histoire  comique  de  Francion  (Pař.,  1622,  za 

Boroos  [sorkó]  viz  Sobrecot.  krátko  dočkal  se  60.  vyd.,  ač  dodělán  teprve 

Bordavala  viz  Ser  dobo  1.  r.  1641;    nově  vydal  Colombet,  Pař.,  1858), 

Bordel,  ital.  formou  Sordello,  slavný  v  němž  persiflováni  slovutní  vrstevníci  jako 
troubadour  provengalský  původu  italského  ;  Balzac.    Zdá  se,  že   román  byl  příčinou,  že 

S*  v  Goito  [Mantova]  koncem  XII.  stol.  —  j  S.  byl  zbaven  svého  místa.  Jeho  Berger  ejrtrtf- 
''  po  1266).  Setkáváme  se  s  ním  po  prvé  ve  vagant  ou  VAntiroman  (1627,  3  sv.)  jest  nej- 
Florencii  mezi  jongleury,  potom  ve  službách  lepši  napodobenina  Don  Quixota  a  satirou 
Ezzelina  III.  a  Albcrika  da  Romano,  z  jichž  na  pastýřskou  poesii.  Tom.  Corneille  zpra- 
návodu  unesl  kol  r.  1226  sestru  jejich  Cu-  coval  jej  pro  jeviště.  Mimo  to  uvádíme  Po- 
nizzu,  jež  krátce  před  tím  se  provdala  za  Ivandre  (1648j,  dobrý,  avšak  nedokončený 
Rizzarda  di  San  Bonifacio,  podestu  veron-  román  realistický,  pak  La  science  universelle 
ského.  Ale  musil  utéci  před  hněvem  jejich  '  (1635—44,  4  sv.),  Histoire  de  la  monarchie 
již  ok.  r.  1229.   Potom  hostila  jej  Provence,  lyrťiMfťi/íe  (1636,  2  sv.),  Discours  sur  V  Academie 

f>ak  Karel  Anjouský,  s  nímž  táhl  r.  1265  do  Jram^aise  (1654),  satirickou  allegorii  pod  ná- 
talie  a  dostal  patero  hradů  v  Abruzzách.  ,  zvem  Relation  de  ce  qui  s'est  passé  au  roy- 
S.  složil  didaktickou  báseň  Ensenhamen  d*onor  aume  de  Sophie  depuis  les  tiouhles  excités  par 
v  osmislabičných  verších  o  rýmech  sdruže-  la  rhétorique  et  Véloquence  (1659),  Bihliotheque 
ných,  zrcadlo  rytířů  a  dam  (vyd.  Palazzi,  Le  fran<;aise  (1664),  La  connaissance  des  bons 
poesie  inedite  di  Sordello,  Benátky,  1887; '/iVrei  (1673).  Srv.  E.  Roy,  La  vic  et  les 
v.  též  Atti  deir  Instituto  veneto  6.  ser.  V.),  oeuvres  de  Charles  S.  (Pař.,  1891). 
na  30  písní  milostných  několik  originálních  2)  S.  Albert,  dějepisec  franc.  (*  1842 
sirventesíiv  osobních  a  historických  (na  př.  v  Honfleuru).  R.  1866  vstoupil  do  minister- 
na  smrť  příznivce  svého  Blacasa,  1237).  Život  štva  zahraničních  záležitosti,  kde  časem  do- 
jeho  obetkán  záhy  podáním  legendárným,  sáhl  sekretářství  vyslanectva.  R.  1872  stal 
jež  přivodilo  mu  slavnou  zmínku  v  Dantově  se  professorem  diplomatických  dějin  na  Écolc 
Komedii  (Očistec,  zpěvy  Ví.  a  VIL).  Vý-  !  libře  des  sciences  politiques.  R.  1876  byl 
borné  vyd.  v  »Romanische  Bibliothekc  (Halle, '  jmenován  hlavním  sekretářem  předsednictví 
1896)  jest  od  C.  de  Lollis,  kde  i  úvodní  stať  i  senátu,  r.  1889  členem  Academie  des  sciences 
o  něm.  Srv.  též  Diez,  Lebcn  u.  Werke  der  |  morales  et  politiques,  r.  1893  po  Taineovi 
Troubadours.  U  nás  je  znám  z  Vrchlického  členem  francouzské  Akademie.  Literárně  pů- 
>Soudu  lásky«  (kanzona  S-ova).  ,  sobil  nejprv»e  jako  romanopisec.  R.  1872  vy- 

Bordidni  (z  lat.  sordidus),  spin  a.  v  ý,  á3\:  La  grande  Jalaise,  rok  ]}otom  Le  Docteur 
oplzlý.  Egra.    Pak  oddal  se  úplně  a  úspěšně  ději- 

Bordlnka,  z  ital.,  viz  Dusítko.  nám  diplomatickým.  Vydal  r.  1873:  Letraité 

Bordo,  ital.,  vlastně  hluchý,  označení  de  Paris  du  20  nov.  iSiS,  r.  1875  dvojsvaz- 
hudebniho  přednesu,  tolik  co  tlumeně,  kove  dílo:  Histoire  diplomati que  de  la  guerre 
d  u  š  e  n  č.  Jrancoallemande,  r.  1877 :  La  question  d*  Orient 

Bordnn  (it.  sordone,  starý  dechový  ná-  au  XVIIJe  si'ccle\  le  partage  de  la  Pologne: 
stroj  dřevený,  v  XVI.  a  XVIl.  stol.  obvyklý,  le  traitc  de  Kalnardji  >r.  1889  vyšlo  v  2.  vyd.';, 
podobný  fagotu.  Býval  stavěn  v  různých  ve-  r.  1883:  Essais  ďhistoire  et  de  critique^  r.  1S77 
likostcch  a  Praetorius  rozeznává  5  druhů,  studii:  Moj^tesquieu^  r.  1891:  -Wwf  dg  Staél. 
z  nichž  nejhlubší  sahaly  od  F,  po  d,  nejvyšší  OJ  r.  1885  vydává  své  nejdůležitější  a  nejcen- 
od  B  do  '/ .  Zvuk  tohoto  nástroje  byl  du-  nčjší  dílo:  VEurope  et  la  Révolution  fran- 
šcný  a  tlumený,  odkudž  jeho  jm>éno.  — Také  caise^  jehož  vyšlo  pet  svazků.  S.  účastní  se 
zastaralý  rejstřík  varhanový  tlumeného  zvuku  vydávání:  j^Recueil  des  instructions  données 
slul  s.  aux  ambassadeurs  et  ministres   de   France 

Soredle,  bot.,  viz  Lišejníky,  str.  133^.    depuis  le  traitc   de  Westphalie  jusqu'  a  la 


Sorelová  —  Sorghum. 


693 


RcvolutÍDn*.  R.  1895  vydal  soubor  svých 
článků  2  čas.  »Tcrops«  v  knize:  Lectures  hi- 
storiques.  R.  1896  uveřejnil:  Bonaparte  et 
Hoche  en  /7p7,  r.  1901;  Etudes  deUttérature 
et  ďhistoire,  K.  1887  spolu  s  Funck-Brenta- 
nem  redigoval  >Précis  du  droit  des  gens«. 
Vedle  uvedených  spisů  samostatných  otiskl 
řadu  statí  v  razných  čelných  revuích  fran- 
couzských. Do  čest.  přel.  Št.  Řadič:  Úvahy 
ze  současné  mezinárodní  politiky  (Pr.,  1901, 
u  y  Otty).  Tbk. 

BoreloTá  Anežka,  u  Francouzů  Agnés 
Sorel  n.  Soreau,  milenka  franc.  krále 
Karla  VII.  (♦  uk.  1422  ve  Fromenteau  v  Tou- 
raine  [odtud  zván^  demoxselle  de  Fr.]  —  f  1450). 
Jakožto  dvorní  dáma  vévodkyne  z  Anjou 
Isabelly  Lotrinské  přišla  r.  1441  na  franc. 
dvůr,  icde  svojí  krásou  i  vzděláním  okouzlila 
krále  tak,  Že  vášnivě  se  do  ni  zamilovav  uči- 
nil ji  dvorní  dámou  královny.  Daroval  jí  pak 
několik  zámků,  zvláště  Beauté  de  la  Marné, 
odkudž  její  píljmí  Dáme  de  la  Beauté,  a 
zřídil  ji  dvůr  přímo  královský.  Že  by  S.  byla 
působila  na  krále  velmi  blahodárně  odstra- 
ňujíc ode  dvora  ničemné  milce  a  uvádějíc 
muže  opravdu  záslužné  v  nejvyšší  úřady, 
tak  že  dovedla  si  získati  úcty  i  samé  krá- 
lovny, jsou  více  méně  nezdůvodněné legendy; 
tolik  jen  jest  jisto,  že  aspoň  nepracovala 
proti  dobrým  snahám  rádců  králových.  S. 
byla  první  veřejnč  uznanou  milenkou  krá- 
lovskou (srv.  Francie,  str.  581  a).  Povila  králi 
čtyři  dcery.  Srv.  Vallet  de  Viriville,  Agnés 
S.  Pah,  1855);  t.,  Nouvelles  Recherches  sur 
Agncs  S.  (t.,  1856);  Steenackers,  Agnés  S. 
et  Charles  VII  (t..  1868). 

8or«sÍa«  T-zína],  město  v  ital.  prov.  a 
kraji  cremonském  při  žel.  dr.  Treviglio- 
Crcraona,  má  9985,  jako  obec  10.365  obyv. 
(1901),  několik  kostelů;  hedvábnictví,  vinař- 
ství, cukrářstvi,  výrobu  sýra,  másla,  hořčice 
a  obchod. 

Sor^thimi  viz  Schussenried. 

8or«Z,  zooL,  viz  Rejskové. 

MQté%%  [sorčz],  m.  arrond.  Castres  ve  fr. 
depart.  Tarn,  na  záp.  úpatí  Montagne  Noire 
v  Languedoku,  má  1023,  jako  obec  2120  obyv. 
(1901).  Zbytky  benediktin,  opatslví  r.  757  za- 
loženého, slavné  kdysi  kolleje,  na  níž  působil 
dominikán  Lacordaire.  Vých.  odtud  rozsáhlá 
stalaktilová  jeskyně. 

8or£^«:  1)  S.,  osada  v  Čechách,  viz  Sta- 
rosty. 

2)S.,Sorgcndorf,  ves  ve  Slezsku,  hejtm. 
Frývaldov,  okr.  Vilnava,  fara  Setzdorf,  pš. 
Fnedeberg;  18  d.,  67  obyv.  n.  (1900). 

Bot%%  Georc;  Andrea s,  varhaník  nem. 
(*  1703  — t  1758  .  Vyučil  se  doma  hudbě, 
pak  u  dvoř.  organ isty  Schweye.  JiŽ  jako 
lOletý  chlapec  komponoval  několik  skladeb 
chrámových  a  r.  1722  stal  se  dvoř.  varhaní- 
kem vLobenstcině.  Napsal  důležitá  dila  thco- 
retická:  GeneaJogia  allegorica  intervallorum 
octavae  diatono  chromaticae  (Hof,  1741);  An- 
weisung  \ur  Stimmung  u.  Temperatur  in  einem 
Gespráche  (Hamb.,  1744);  Au$Júhrliche  und 
deutliche  Anweisung  \ur  Rationalrechnung  u. 


der  damit  verknúpjten  Ausmessung  und  Abthei- 
lung  d.  A/owoc/ror*ť5 (Lobenstein,  1749);  Grúnď 
liché  Untersuchungy  ob  die  Schrdter'schen  Cla- 
viertemperaturen  vor  gleichschwebend  passiren 
kónnen  (1754);  Compendium  harmonicum  (1760, 
vyd.  Marpurg);  Anweisung  Orgeln  und  Cla- 
viere  behórig  {u  temporiren  (Lip.,  1771);  Die 
Nátur  des  Orgelklangs  (Hof,  1771)  a  i. 
Z  jeho  skladeb  vyšly  v  Norimberce:  6  sonát 
pro  klavír,  26  praeludií,  sonáty  pro  varhany, 
symfonie  pro  klavir,  12  menuelt  pro  klavír 
a  housle  a  j. 

Sorg^n,  osada  v  Čechách,  hejtm.  Cheb, 
okr.  a  pš.  Vildštein,  fara  Trebendorf,  8  d., 
44  obyv.  n.  (1900). 

8orff«nhbf,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Tachov,  fara  Milíře;  55  d.,  516  obyv.  n. 
(1900),  2tř.  šk.,  továrna  na  sklo,  brusírny 
skla,  výroba  hraček  a  2  mlýny. 

8org^«nthaI,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Ka- 
daň, okr.,  fara  a  pš.  Přísečnice;  36  d.,  312  ob. 
(1900);  továrna  na  stříkačky  a  hasičské  náčiní. 

Sorg^h  (také  Zorg)  Hendrick  Maeť- 
tensz,  malíř  nizozem.  (*okr.  r.  1611  v  Rot- 
terdame —  t  1670  t.).  Byl  žákem  Willema 
Buytewecha,  také  prý  Teniersa  a  maloval 
biblické  genry,  jako:  Pastýři  u  Je\uldtka 
(v  Petrohradě),  Podobenství  o  vinici  Pdně 
(Drážďany),  pak  gen  rove  obrazy  lidové,  jako: 
trhy  rybářské  a  \€linářské,  interieury  s  figU' 
rami;  posléze  obrazy  námořní  pode  vlivem 
E.  Saftlevena,  vynikající  jemnou  barvitostí 
a  životnosti. 

Sorgham  Pers.,  cirok  n.  proso  mou- 
řenínské (z  něm.  Mohrhirse  n.  Mohrenhirse)^ 
rod  trav  latnatých  z  tribu  Andropogoneae,  ob- 
sahující asi  13  druhů  teplokrajných  zelin  1-aŽ 
mnoholetých,  jejichž  tlustá  až  2  m  vysoká 
stébla  mají  listy  pochev  otevřeních  a  čepeli 
i  pupenů  svinutých.  Kvítky  skládající  oby- 
čejně objemné  tuhokvěté  laty  jsou  v  podvoj- 
ných kláscích,  z  nichž  jeden  jest  stopkatý, 
obyčejně  samčí,  druhý  sedavý  a  složený  zdo- 
leniho  samčího  a  hořeniho  k\  čtu  obojakého. 
Plevy  jsou  2,  koŽovité  a  pluchy  tenké  vy- 
krojené, z  nichž  dolejší  nese  ve  výkrojku 
zkroucenou,  snadno  prchavou  osinu.  Obilka 
kulatoelliptičná  a  ostře  zakončená  leží  volně 
mezi  pluchami  a  jsouc  u  některých  druhů 
velmi  moučnatá  nahrazuje  domorodcům  zrno 
našich  obilin.  V  tomto  směru  vyniká  zvláště 
S.vulgare?eTS,^c.  obecný  n.  jáhly  indické 
(Mat.),  pocházející  z  Vých.  Indie  a  pěstovaný 
jako  lletá  travina  zejména  v  tropické  Africe, 
jménem  důra  (durha,  dari).  a  i  v  nejtep- 
lejší Evropě  v  rozličných  odrůdách,  barvou 
květů  a  velikostí  lat  se  lišících.  Obilky  jeho, 
hlavní  to  potrava  černochů,  požívají  se  v  různé 
úí)ravě,  i  jako  mouka,  která  prý  však  dává 
pečivo  trpké,  těžké  a  černé.  Z  naklíčených 
rozmělněných  zrn  připravují  za  přísady  šťávy 
banánové  jakési  pivo  —  a  z  tuhovětvých  lat 
odrůdy  var,  technicum  zhotovuji  zvláště  v  Itálii 
>rýžové«  kartáče  a  úhledná  známá  koštata. 
Cukrovou  šfávu  obsahuji  stébla  druhu  S. 
saccharatum  Pers.,  c.  cukrový,  z  Vých.  Indie 
a  z  Arábie,  pročež  pěstuje  se  pro  výrobu 


694 


Sorgo  —  SorokiD« 


cukru  v  Činč,  v  jižní  Africe  a  v  jižní  části 
Spoj.  Obcí  sev.-amer.  (v  Kansasu).  Mnoho- 
letý plazi vý  oddenek  má  S.  halepense  Pers., 
c.  halepský  {Holeus  L.),  domácí  v  jižní  Ev- 
ropé  ve  vinicích  a  ladech  až  do  již.  Tyrol- 
ska a  jako  obilí  a  píce  zároveň  důležitý. 
Tento  druh  pokládají  též  za  matečnou  rost- 
linu druhů  svrchu  uvedených.  Děd. 

Sorg^O  viz  Sorkočevič. 

Stfrg^sdorf,  far.  ves  ve  Slezsku,  hejtm. 
Frývaldov,  okr.  a  pš.  Javorník ;  107  d., 
614  obyv.  n.  (1900),  kostel,  šk.  a  uhel.  doly. 

Borgues  [sorg],  městečko  franc.  v  arrond. 
avignonském  (depart  Vaucluse),  ležící  nad 
ř.  Sorgue,  levou  pobočkou  Rhóny  (tok 
35  km  dlouhý),  křižovatka  dráhy  Lyonské, 
má  asi  4000  otyv.;  vinařství,  továrny  na  hed- 
vábí, papírny  a  olejny. 

8oH,  bot.,  viz  Kapradiny,  str.  978  a. 

Boria:  1)  S.  (lat.  Numantia  Nova,  Cau- 
rii/m),  hl.  m.  ápan.  prov.  t.  jm.  ve  Staré  Ka- 
stilii.  190  km  vých.-sev.-vých.  od  Madridu, 
blíže  vrcho viska  Duera,  ve  výši  1049  m  n.  m., 
konečná  stan.  trati  Madrid-S.,  má  7290  obyv. 
(1897).  Průmysl  není  žádný.  Obyvatelstvo  za- 
bývá se  pouze  zemědělstvím  a  upadajícím 
obchodem  s  lemnou  vlnou  (soriana).  Město 
má  posud  zachovalé  hradby  a  polozbořený 
zámek  hrabat  Gomarských.  5  km  sev.  stávala 
starodávná  Numantia  (v.  t.),  jejíž  místo 
označuje  pyramida. 

2)  S.,  špan.  prov.  ve  Staré  Kastilii,  při 
horním  toku  Duera,  hraničí  na  záp.  s  prov. 
segovijskou  a  burgoskou,  na  j.  guadalajar- 
skou,  na  v.  saragoskou  a  na  s.  logroftskou, 
měří  10.318  km^  a  má  150.462  obyv.  (1900), 
tak  že  připadá  na  1  km^  pouze  14  obyv.,  pro- 
čež náleží  k  nejméně  zalidněným  krajinám 
Španělska.  Příčinou  toho  je  vysoká  poloha 
krajiny,  jež  tvoří  1000  1200  m  vysoká  plo- 
šina, málo  úrodná  a  zavlažovaná,  s  chladným 
podnebím  ím.  S.  má  prům.  roční  teplotu 
11*55"  C).  Na  sev.  zdvihají  se  horské  řetézy 
Pico  de  Urbion  2252  m,  Sierra  Cebollera  2176, 
Sierra  dcl  Maděro  a  Sierra  del  Moncayo 
2349  m,  již.  hranici  tvoři  předělové  horstvo. 
Hydrograficky  náleží  celá  provincie  k  Dueru 
(hl.  přítok  Rituerto),  pouze  Jalon  a  Cidacos 
ve  vých.  části  spějí  do  Ebra.  Obyvatelstvo 
živí  se  nuzně  zemědělstvím  pěstujíc  obilí  a 
luštěniny,  chovem  ovcí  (merinových),  obcho- 
dem s  vlnou  a  dřívím  dodávaným  do  Mad- 
ridu. Průmysl  je  nepatrný,  ani  obchod  není 
vyvinut,  nebof  dopravních  cest  je  málo.  Tím 
obyvatelstva  ubývá.  Provincie  dělí  se  na  5  par- 
tidos  judiciales  a  345  obcí  (ayuntamientos). 

Borlano:  1)  S.,  hora  ital.,  viz  Cimino. 

2)  S.,  departamento  jihoamer.  republiky 
Uruguavské,  mezi  ř.  Uruguayem  a  Riera  Ne- 
grem, níěří  9223  km^  a  má  37.398  obyv.  (1900), 
kteří  se  živí  hlavně  chovem  dobytka,  méně 
zemědělstvím.  Hlavní  město  je  Mercedes 
(v.  t.  3). 

Borioidae,  zool.,  viz  Rejskové. 

Boristán,  perský  název  Sýrie  (v.  t.). 

Bórités  (řec.  aooQsitrjg,  nahromadění)  viz 
Accrvus. 


BorkoÓevió  (ital.  Sorf^o):  1)  S.  Ivan 
Franatica  (=  G  i  a  n  f  r  a  n  c  e  s  c  o)  viz  J  i  h  o- 
slovarié,  str.  4516.  —  2)  S.  Petar  víz 
Jih  oslova  né,  str.  444  6  si.  a  462ťi. 

Borlinguea  [ISig]  v.Scillskéostrovy. 

Bor5,  hl.  m.  dánského  amtu  t.  jm.  na 
ostr.  Sjaellandu,  při  jezeře  t.  jm.,  za  nimi 
jde  žel.  trať  Kodaň-Korsór,  má  2241  obyv. 
(1901)  a  proslulou  rytířskou  akademii,  kterou 
Bedřich  II.  zřídil  r.  1586  z  důchodů  cister- 
ciáckého kláštera  r.  1161  založeného.  Z  roz- 
sáhlého kláštera  zbyl  pouze  kostel  s  ná- 
hrobky několika  dánských  králft.  Akademii, 
rozšířené  za  Kristiána  IV.  r.  1623,  dostalo 
se  odkazem  básníka  bar.  Holberga  (v.  t.), 
jenž  tu  pochován,  velkých  statku,  tak  ie 
z  9  millionového  fondu  plyne  ji  500.000  K 
důchodů  ročních. 

B5r5,  ostrov  v  Sev.  ledovém  moři.  nej- 
větší z  ostrovů  náležej ícíc  k  norskému  amtu 
Finmarkám,  záp.  od  Hammerfestu,  měři 
971  km*,  V  jeho  hlubokých  zátokách  jsou 
četné  stanice  rybářské. 

Borooaba  [  kába],  m.  v  braz.  státe  S2o 
Paulo,  při  řece  t.  jm.,  přítoku  řeky  Tietc. 
při  trati  Sáo  Paulo-Botucatu,  má  asi  5000 
obvv.  Hlučné  trhy  na  koně  a  mezky. 

Borookoje,  ruská  osada  v  kemskdm  Újezde 
archangelské  gubernie,  při  ústí  ř.  Vygu  do 
Bílého  moře;  má  1322  obyv.  živících  se  hlavně 
přípravou  sledů.  Pp. 

BoroÓinoy,  ruský  městys  při  ř.  Psjolu,  v  új. 
mirgorodském,  gub.  poltavské.  Má  asi  SOOO 
obyv.,  5  pravosl.  kostelů  a  židovskou  modli- 
tebnu; 5  jarmaiků  (známá  Gogolova  >Soro- 
činskaja  jarmárka*).  Pp. 

BoroÓinskoJe,  ruská  osada  buzuluckého 
Újezdu  gub.  samařské,  dříve  pevnost,  dnes 
důležité  středisko  obchodu  s  obilím  pi-i  ř. 
Samaře;  ná  2  kostely,  2  školy,  nemocnici, 
parní  mlýn  (se  160  dělníky);  okolo  6000  obyv. 
Stanice  dráhy  samarsko-orenburské.     Pp. 

Boroki,  új.  město  ruské  v  gub.  bessarab- 
ské,  na  pr.  bř.  ř.  Dněstru.  Ma  15.523  obyv. 
(1897,  z  nichž  téměř  polovina  židů  a  mnoho 
Rumunů.  S.  jsou  stará  osada  Janovanů,  po 
nichž  památkou  zbyly  lozvaliny  zámku  s  věíí. 
Byly  důležitým  trhovým  městem,  později 
pevností  mulánskou,  od  r.  1812  náležejí 
k  Rusku.  Mají  2  školy,  několik  kostelů,  klá- 
šter a  synagogu.  Obyv.  zaměstnává  se  rol- 
nictvím, sadařstvím,  včelařstvím,  vinařstvím 
a  pěstováním  tabáku.  Židé  vedou  hlavně  ob- 
chod (obilní).  —  Újezd  sorocký  má  na 
4519  km^  218.622  obyv.  Pp. 

Borokin:  1)  S.  Jevgraf  Semenovič, 
malíř  rus.  (*  1821  —  t  1892),  pocházel  z  ko- 
stromské  gub.  a  učil  se  u  malíře  ikon,  ale 
záhy  vynikl,  tak  že  Mikuláš  I.  za  své  návštěvy 
v  Jaroslavi  spatřiv  j*»ho  obraz  Petr  Veliký  po- 
zoruje A.  Matvéjeva^  maluj iciho  jeho  podohi\nu, 
nařídil,  aby  S.  přijat  byl  do  petrohr.  aka- 
demie. Zde  dosáhl  několika  vyznamenání, 
jmenovitě  velké  zlaté  médaille  za  obraz  Jan 
Usmovec  :^adrfuje  splašeného  býka  (v  museu 
akademie).  Později  pobyl  v  Německu,  ve 
Francii,  v  Itálii,  Sýrii,  Egypte  a  ve  Španě- 


Soroksár  —  Sortiment 


695 


licb.  Navrátiv  se  r.  1859  do  vlasti,  stal  se 
učitelem  na  nioskev.  umělecké  ákole.  R.  1861 
dosáhl  titulu  akademika  za  obraz  Zvěstováni 
P.  Marie.  Od  nčho  pochází  šest  obrazft  na 
ikonostasc  pařížského  pravosl.  chrámu,  ně- 
které obrazy  v  moskev.  chrámě  Spasitelově, 
za  které  r.  1878  jmenován  byl  professorem. 
Namaloval  také  několik  genro,  jako  Španělští 
cikáni  a  Dostaveníčko  (v  moskev.  galerii  Sol- 
datěnkova),  španělská  febračka  (v  moskev. 
galerii  Trefjakovské)  a  j.  S.  ovládal  dobře 
kresbu  a  měl  příjemný,  harmonický  kolorit 

2)  S.  Vasilij  Semenovič,  malíř  ruský, 
bratr  předeil.  (•  1833).  vzdělával  se  od  r.  1854 
v  petrohr.  akademii  a  za  Pohleá  na  Kuncevo 
u  Moskvy  byl  také  vyznamenán,  avšak  od 
r.  1863  věnoval  se  výhradně  mosaice.  R.  1869 
jmenován  byl  akademikem  za  obraz  sv.  Spi- 
ridonia,  provedený  mosaikou  v  petrohr.  ka- 
thedrále  sv.  Izáka. 

d)S.  Ivan  Maksimovič,  lékař  rus.(*1833), 
byl  profes,  soudního  lékařství  na  petrohr. 
akademii  vojen.-lékařské.  Nějakou  dobu  pra- 
coval za  hranicemi,  jmenovitě  ve  Vidní 
u  Hyrtla  a  j.,  v  Paříži,  ve  Vircpurce  atd. 
Uveřejnil:  Dějstvije  másla  gorjkich  mindalej 
na  něrvnuju  i  myiečnuju  sistémy  (>Vojenno- 
Mcd.  Žurn.*«,  1860);  Suděbno-medicinskija  ^ťi- 
métki  o  krovi  (1867);  Dějstvije  liolenokislago 
morfija  na  organi\m  (1868) ;  O  dějstviji  proti- 
vojadija  pri  otravleniji  fosjorom  (1869)  a  j. 

4)  o,  Pavel  Semenovič,  malíř  rus.,  bratr 
S-a  1)  a  2)  (*  1836  —  t  1886),  vzdělal  se 
rovněž  v  akademii  petrohr.  a  dosáhl  všech 
vyznamenáni,  zejména  veliké  zlaté  médaille 
za  obraz  Vulkán^  kující  střey  Jupiterovi.  Krát- 
kou dobu  pobyl  t<-ž  za  hranicemi.  V  Římě 
namaloval  obraz  Ukrajovaný  (1863)  a  v  Pa- 
říži V\knšení.  R.  1870  usadil  se  v  Moskvě, 
kde  byl  učitelem  umělecké  školy.  Mimo  iiné 
pochází  od  něho  stěnná  výzdoba  moskev. 
chrámu  Spasitelova.  R.  1883  jmenován  byl 
akademikem. 

6)  S.  Vasilij  Ivanovic,  chemik  ruský 
{*  1848),  jest  profes,  university  kazaňské, 
v  jejichi  íZápiskách"-  uveřejňuje  hlavně  své 
práce,  jako  Anilidy  i  tolnidy  gljukoi  (1887); 
Chimice^kij  sostav  pod\oUstych  počv  Ka\an, 
gub.  (1897)  a  j. 

Soroksár  [šorokšár],  městečko  v  uher. 
Župě  pcbťaké,  okr.  Raczkeve,  stanice  žel.  dr. 
BudapešC-KiskorOs,  má  8871  obyv.  něm.  a 
maď.  U^OO),  katol.  kostel,  poštu  a  telefon. 

SorollayBretidaJoaquin,  malíř  špan. 
(•  1863  ve  Valenzes  působí  v  Madridě.  Od 
něho  vyniká  rozkošný  obraz  Po  koupeli^ 
Šfastný  den^  Moje  dceruška  a  j.  FM. 

Sorosphaera  Hrady,  foraminifrra  z  čel. 
Astrorhii  dae,  z  podčel.  Saccaminidae.  Má 
skořápku  složenou  z  nékohka  kulatých  ko- 
márek na  sebe  přiléhajících,  bez  zřetelných 
rourek  a  bez  hlavního  otvoru.  Stěny  jsou 
tenké,  složené  ze  zrnek  písku,  pevně  spo- 
jeních. MBbr. 

Šorqnaiae  [sorkěn],  fr.,  viz  Sobrecot. 

Sorraia,  řeka  v  Portugalsku,  viz  Zatas. 

AorrontO  (ant.  Surrentum),  město   v  cir- 


cond.  Castellamare  di  Stabía  v  ital.  prov. 
neapolské  na  sev. straně  poloostrova  t.jm. 
příkře  k  moři  se  sklánějícího,  který  uzavírá 
na  jižní  straně  záliv  Neapolsko  a  má  své  po- 
kračování v  ostr.  Capri ;  rozkládá  se  na  srázné 
stěně  uprostřed  líbezných  hájů  v  olivových, 
oranžovníkových  a  citronovnikovýcb;  sídlo 
arcibiskupa.  Má  8933  obyv.jako  ooec  (1901), 
kathedrálu,  seminář,  plaveckou  školu,  nový 
vodovod.  V  přístave  je  velmi  čilý  ruch; 
v  okolí  chov  bource  morušového,  sadařství, 
lisování  oleje,  dále  rybolov,  výroba  zboži 
vykládaného  dřevem  olivovým.  Pro  mírné 
podnebí  a  zajímavé  partie  v  okolí  S.  stalo  se 
oblíbeními  lázněmi  mořskými.  Ve  starověku 
pěstovalo  se  v  okolí  znamenité  víno ;  z  řím- 
ských staveb  zachovalo  se  málo.  Silnice  ve- 
doucí ze  S-ta  do  Castellamare  skýtá  množ- 
ství nádherných  vyhlídek.  S.  je  rodiště  Tor- 
quata  Tassa,  jemuž  tu  zřízen  také  pomník. 

Sorské pole  (Sorsko  polje,  Zayerjeld) 
viz  Krajina,  str.  ba. 

SonUJ  Nil  (♦  1433  -  t  1508),  askétický 
spis.  ruá.,  viz  Rusko,  str.  218.  Literatura 
o  něm  sebrána  v  díle  A.  S.  Archangeljského: 
Nil  S.  i  Vassian  Patrikějev,  jich  litěratur- 
nyje  trudy  i  iděii  v  drevněj  Rusi  (Petr.,  1882). 

85rty  Šaird,  hl.  m.  livy  v  tur.  vilájetě 
maloasijském  Bitlisu,  na  jv.  od  jez.  Van- 
ského,  při  ř.  Bosanu,  1.  přítoku  Tigridu,  má 
asi  10.000  obyv.,  5  mešit,  4  kostely  a  starý 
hrad;  barvířství  a  zbrojířství. 

Sortavala  viz  Serdobol. 

Sorterup  J^rrgen,  básník  a  spis.  dánský 
(♦  1662  ~  1 1723).  Studoval  školy  lat.  v  Ko- 
dani, byl  pak  vysvěcen  a  stal  se  vychovate- 
lem u  slavného  svého  krajana  Jensa  Juela 
v  Juellinge.  R.  1692  byl  jmenován  kazatelem 
ve  Storeheddinge,  r.  1713  proboštem  okresu 
stevnského.  S.  psal  básně,  především  příle- 
žitostné, jež  vydal  pod  tit.  Poetiske  Smaasa- 
ger  (1714)  a  satirické,  jako:  Poetisk  Skanse- 
icurv  (1709)  a  Red  Tank^  rar  Skjemt  og  ram 
Alvor.  Nejdůležitější  jsou  však  jeho  hrdinné 
zpěvy  o  vítězstvích  krále  Bedřicha  IV.  Helte^ 
sange  om  Kong  Frederik  IV^s  Sejervittdingen 
/7/5(  17 16),  imitace  starých  hrdinských  písní. 
Mimo  to  zabýval  se  i  archaeologií  a  napsal 
rozpravu  o  starodávném  zlatém  rohu  Det 
aeldgamle  gyldne  Horn. 

Sortes,  lat.,  losy  ve  způsobe  prutů  s  více 
méně  tajeplnými  značkami  B>lo  jich  užíváno 
leckdes  od  starých  Římanů  při  vestční,  tak 
v  chrámě  Fortuny  Primigenie  v  Praeneslé, 
v  chrámě  řičného  boha  Clitumna  v  Umbrii, 
pak  v  chrámě  Sibylly  Albunee  v  Tiburu;  její 
8.  přeneseny  pak  od  římského  senátu  na 
Capitolium,  kdež  bylo  obecné  skladiště  ta- 
kových run.  klk. 

Sortie  [sorti],  fr.,  východ,  vycházka, 
vyjížďka.  S  de  bal  (de  théátre),  plášf 
plesový  a  divadelní. 

Sortiment,  z  ital.  sortimento^  roztří- 
dím i,  roz druženi,  vhodné  sestavení,  vý- 
běr (úplný);  v  knihkupectví  výběru  <* 
sklad  knih,  hudebnin  n.  uměl.  děl  různých 
nakladatelstev.  Knihkupec  sortimentní 


696 


Sortino  —  Sosnowski. 


či  sortimcntista,  vlastník  výbémého  skla- 
du děl  rázných  nakladatelův.  Srv.  Knihku- 
p  cctví. 

Sortino  [-tínoj,  město  v  Ital.  prov.  a  kraji 
siracuském  na  Sicílii,  má  11.075  obyv.  (1901). 

Sortita,  ital.,  vlastně  východ,  výstup, 
vycházka,  slově  vstupní  árie  prima- 
dónny  ve  starší  opeře  italské,  buď  skvělá 
cavatina  nebo  brillantni  árie  se  sborem. 
Skladatelé  komponovali  ji  vždy  s  velikou 
pili  a  pečlivosti,  aby  jak  sobě,  tak  i  zpě- 
vačce naklonili  posluchačstvo  hned  s  po- 
čátku. Takovou  jest  na  př.  árie  >Serbate, 
o  Dei  custodi*  v  >Titovi«.  Zvlášť  krásné  8-ty 
komponoval  Rossini. 

Sosandra  viz  Afrodité,  str.  414<f  aKa- 
lamis  str.  768 <f. 

Soaaa,  vsi  v  Čechách,  viz  Zásada. 

Soaeň  (Sossen),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Podbořany,  okr.  a  pš.  Jesenice,  fara  Orá- 
čov;  40  d.,  233  obyv.  n.  (1900),  popi.  dvůr. 
R.  1273  připomíná  se  mezi  zbožím  kláštera 
tepelského,  v  XVI.  st.  byla  samostatným  zbo- 
žím s  tvrzí,  na  níž  seděl  Vilém  Sviták  z  Land- 
šteina. 

Boshone  Biver  [sošón  riv'r],  jméno  sev.- 
amer.  řeky  Lewis  (v.  t.  2). 

Bóaibioa,  umělec  řecký,  viz  Amfora, 
str.  162  a  a  vyobr.  č.  212. 

Bósifanés,  řec.  básník  tragický,  pocházel 
ze  Syrakus;  žil  kolem  r.  300  př.  Kr.  a  byl 
počítán  k  alexandrijské  plciadč  básníků  tra- 
gických (viz  Pleias).  Z  jeho  73  tragédií  za- 
chováno jest  pouze  několik  veršů,  jež  viz 
u  Naucka,  Tragicorum  Graccorum  fragmenta 
(2.  vyd.  Lip.,  1889).  -ler. 

Bóalgenés,  filosof  a  astronom  řec,  pů- 
vodem z  Egypta,  žil  v  I.  stol.  př.  Kr.  Náležel 
ke  škole  pcripatétické  a  psal  o  astronomii, 
ač  z  jeho  spisá  nic  se  nezachovalo.  Caesar 
povolal  jej  do  Říma  k  opravě  kalendáře. 

Bosiové  (Sosii\  bratři,  za  dob  Horatio- 
vých  nejpřednější  knihkupecká  firma  {biblio- 
polae)  v  Římě.  (Horatius,  Epist.  I,  20,  2, 
Epist.  ad  Pisones  345.) 

Bósitheos,  řec.  básník  tragický,  žil  kolem 
r.  280  př.  Kr.  Pocházel  z  Alexandrie  trojské, 
avšak  žil  také  v  Syrakusách  a  zvláště  dlouho 
v  Athénách,  proto  bývá  nazýván  i  Athén- 
ský. Pokládá  se  za  obnovitelé  staré  formy 
dramatu  satyrskcho  a  snad  z  dramatu  satyr- 
ského  Lytiérsés  nebo  Dafnis  nadepsaného 
pochází  delši  zachovaný  zlomek.  Také  skládal 
tragédie  a  byl  čítán  k  alexandrijské  plciadc 
básníků  traí^ických  [y\z  Pleias -.  Zlomky  jeho 
vydal  Nauck:  Tragicorum  Gracc.  fragmenta 
(2.  vyd.  Lip.,  1889;.  -ler. 

Boslovije,  rus.,  stav,  viz  Rusko,  str. 
yilb  si. 

Bosna,  borovice  obecná,  bot.,  viz  Bo- 
rovice, str.  404  6  si. 

Bosna,  jméno  dvou  řek  rus.:  1)  S.  By- 
strá, pravý  přítok  Donu;  protéká  východní 
čásť  gubernie  orclské  v  délce  321  km,  z  nich? 
37  splavných.  —  2)  S.  Tichá,  pravá  ne- 
splavná  pobočka  Voroněže;  teče  gubernií 
voroněžskou  v  délce  128  km.  Pp, 


Bosnioa  viz  Sosnicy. 

Bomioky  Ivan  Ivanovic,  vynikající  he- 
rec rus.  (♦  1794  —  t  1877),  dosáhl  r.  1811 
úspěchu  v  komedii  Šachovského  »Lipeckija 
vody  ili  úrok  koketkam«,  načež  stál  v  čele 
repertoiru  veseloherniho,  jmenovitě  vynikl 
v  >RevÍ8oru«  a  v  kom.  Gribojcdova  »Gore 
ot  umac  V  klassickém  repertoiru  vystupoval 
zřídka.  Nicméně  i  v  pokročilých  letech  S. 
vytvořil  několik  typů  pozoruhodných,  jme- 
novitě v  pracích  od  Palma,  Potěčhina,  Bfi- 
najeva  a  j.  Bělinskij  choval  se  k  němu  s  po- 
čátku odmítavě,  ale  pak  vyjadřoval  se  o  něm 
velmi  nadšeně.  S.  byl  též  znamenitý  učitel 
a  jemu  vděčily  za  svoji  karriéru  sestry  Sa- 
mojlovy,  V.  Asenkova  a  j.  R.  1861  slaveno 
50leté  á  r.  1871  óOleté  jeho  jubileum.  Choř 
jeho  Jelena  Jakovlevna  {f  1855),  dcera 
pěvce  Vorobjeva,  vynikla  rovněž  v  komic- 
kých úlohách.  Šnk. 

Bosnioy  (neb  Sosní  ca),  rus.  új.  město 
v  gubernii  černigovské,  vzpomínané  jií  r.  1234; 
leží  na  pravém  břehu  Ubědi  (pobočky  Děsný); 
má  7095  obyv.  (1897),  3  školy,  nepatrný  ob- 
chod (ročně  3  trhy).  —  Újezd  sosnický 
má  na  4080  fcm»  171.106  obyv.  Pp, 

Boanokaz,  zool.:  1)  S.,  rod  lýkoiroutQ, 
viz  Hylurgus.  —  2)  S.,  rod  motýlfi  noč- 
ních, viz  P  ano  lis. 

Bosnová,  Z  o  snová  {Zossen),  far.  ves  ve 
Slezsku,  v  hejtm.  bruntálském,  okr.  beneSov- 
ském,  pš.  Heraltovice;  154  d.,  930  obvv.  n. 
(1900),  kostel  sv.  Kateřiny  (z  r.  1727),  2tř. 
šk.,  zámek  a  dva  mlýny. 

BoanoTioa  viz  Sosnowicv. 

Bosnovité,  tolik  jako  jedlo  v  i  té,  bot, 
viz  Abietineae. 

Boanovka,  lesní  vlna  (podle  něm.  Walď 
wolle),  viz  Borovice,  str.  406 fl. 

Bosno vka,  ruská  osada  v  moršanském 
Újezdě  tambovské  gubernie;  jest  dfileiitoa 
stanicí  pro  nákup  obilí,  vajec,  masa,  jci  vy- 
váží se  odtud  po  železnici  na  západ;  v  okolí 
dobývá  se  železná  ruda.  V  S-vce  iil  po  ně- 
kterou dobu  známý  šiřitel  sekty  skopců  Kon- 
dratij  Sel  i  vano  v  (v.  t.).  Pp. 

Bosnový  oakr,  směs  organických  látek, 
v  nichž  převážnou  většinu  má  pinit  (v.  t.). 
Indiáni  Ňcbrasky  jej  získávají  vypalováním 
sosny  Pinus  Lambertiana  Dougl.,  při  černi 
s.  c.  stéká  k  zemi.  Když  ztuhl,  sbírají  jej  a 
žvýkají  jako  sladký  pamlsek.  Sgr, 

Bosnowioy  (riís.  Sosnovicy  i  Sosno- 
ví ca),  osada  v  b^dzinském  Újezdě  piotr- 
kowské  gubernie  při  hranici  rusko- pruské 
(od  hranic  rakousko- uherských  asi  7  Jirm),  se 
znamenitým  průmyslem  (roční  obrat  asi  12 
milí.  rublu);  zpracovává  se  zinková  ruda  a 
vyrábí  zinková  běloba;  dvě  prádelny  na  ba- 
vlnu, továrna  na  kotly,  na  roury  atd.  Cel- 
nice 1.  třídy  (ročně  ló  milí.  rublů  cla)  a  dů- 
ležitá stanice  železn.,  s  5000  ob.  (1897).    Pp. 

Bosnowski  Józef,  vojevoda  smólenský, 
polní  hetman  litevský  (f  1783).  Dosáhl  nej- 
vyšších hodností  v  Řeči  pospolité  jako  stra- 
ník Lcszczyúského  a  později  Augusta  11. 
V  čase  konfederace  Barské  stranil  králi  Stáni- 


Soso  —  Sótér. 


697 


slávu  Poniatowskému.  Jméno  S-kého  je  známo 
hlavně  tim,  že  mladý  tehdy  Koáciuszko  unesl 
jeho  dceru  Ludwiku,  ale  byl  hrdým  S-kým 
postižen  a  musil  opustiti  dům  jeho  (srv. 
Koáciuszko,  str.  914^). 

8oso,  územi  a  město  v  Sev.  Nigerii  (Záp. 
Airika),  viz  Saria. 

BÓBOB  Pcrgamský,  řec.  umělec, prosla- 
vený svými  mosaikami.  Žil  za  dob  belléni- 
sticicých.  Nejslavnějším  dilem  jeho  byla  podle 
Plinia  staršího  (36,  184)  mosaika,  představu- 
jící nezametenou  podlahu  jídelny.  O  tomto 
díle  možno  si  ještě  učiniti  jakýsi  obraz  po- 
dle zlomkfi  mosaiky,  objevených  ve  Vigna 
Lupi  na  Aventinč  a  chovaných  nyní  v  museu 
lateránském  (Helbig,  Fůhrer  durch  die  Samm- 
lungen  in  Rom,  2.  vyd.  I.,  čís.  715).  Střed 
mosaiky  Sósovy  tvořila,  jak  se  zdá,  tato 
scéna:  holub  pije  a  stínem  své  hlavy  zatem- 
ňuje vodu,  kdežto  jiní  holubi  vyhřívajíce  a 
čistíce  se  sedí  na  okraji  kantharu.  Napodo- 
bením tohoto  prostředního  pole  jest  mosaika, 
objevená  r.  1737  Furiettim  ve  ville  Hadria- 
nově  v  Tivoli  a  chovaná  nyní  v  museu  kapi- 
tolském  (Helbig,  I.,  Č.  458).  Srv.  Brunn,  Gesch. 
d.  griech.  KOnstler,  2.  vyd., II.,  209-210.    Vý. 

Sospel  (ital.  Sosp€llo)t  město  ve  fr.  depart. 
Alpes-Maritimcs,  arrónd.  Nizza  (Nice)  v  hlu- 
bokém údolí  nad  ř.  Beverou,  má  asi  4000 
oby  v.,  6  kostelů,  zbytky  starých  hradeb,  vý- 
robu oleje  a  těstového  zboží,  sádrové  lomy 
a  obchod  s  jižním  ovocem. 

Bosptrando,  ital.,  také  sospirante,  způ- 
sob hudebního  přednesu,  žalobně  jakoby 
8  povzdechem. 

Ík>0pirante  viz  Sos  pí  ran  do. 

SospirOf  ital.  (fr.  soupir),  povzdech;  ve 
starém  roensurálním  písmě  notovém  značka 
pausy  odpovídající  minimě.  Někdy  jmenují 
se  všecky  drobnější  pomlčky  s. 

Sospiroso  [-rozoj.  také  sospirevole, 
ital.,  způsob  hudebního  přednesu,  značící 
žalobně,  lkavě,  plačtivě. 

Sospita,  ochran  kyne,  příjmí  řím.  bo- 
hyně Junony  (viz  Juno,  str.  682 d). 

Soasea  viz  Sosen. 

Soateniito  [núto],  ital.,  zkráceně  505/., 
způsob  hudebního  přednesu,  značící  zdrže- 
livě, při  čemž  nutno  každou  notu  hráti  jeji 
plnou  časovou  hodnotou  a  spojovati  ji  co 
nejúžeji  s  následující,  tak  že  jednotlivé  tóny 
jako  by  byly  zdržovány.  Zvláště  se  užívá  s-ta 
jako  vedlejšího  označení  při  andante  s., 
adagio  s.  a  pod. 

Sóíitó  [šóštó]  víz  Nyiregyháza. 

8oat«JaiilJe,  rus.,  stav,  viz  Rusko, 
str.  3276  si. 

Bostra,  podle  Plinia  staré  jméno  pers. 
města  v  Chúzistánu  ŠuŠter  (v.  t.). 

Soara,  jméno  ruských  řek:  1)  S.  Veliká, 
levý  přítok  řeky  Obi  protékající  berezov- 
ským  okruhem  tobolské  gubernie.  Ze  693  km 
jeji  délky  jest  341  km  splavných.  Vody  své 
sbírá  na  východních  svazích  Uralu;  s  Obi 
spojuje  se  několika  rameny.  Druhý  pramen 
S-w  Veliké  sluje  S.  M  a  1  á  (měří  asi  213  knťj.  — 
8)  S.  (Pečorská)  jest  pravý  splavný  přítok 


řeky  Pečory;  pramení  se  v  Bolšezemelské 
tundře  a  protéká  pečorským  Újezdem  archan- 
gelské  gubernie;  měří  asi  160  km,        Pp. 

8ot  v  rohování  (box),  útok  na  protivníka 
točením  paže  ze  střehu  a  to  k  hlavě  (s. 
vrchní)  neb  na  trup  (s.  zpodní).     Sehnr, 

8oť,  řeka  ruská,  pobočka  Kostromy ;  pro- 
téká gub.  jaroslavskou  a  kostromskou  v  délce 
160  km.  Pp. 

Botáoi  viz  Slováci,  str.  406a  a  hlavně 
4196;  jméno  odvozuje  se  od  toho,  že  vyslo- 
vují so  místo  co. 

Sótadéa,  básník  řec.  doby  alexandrijské, 
pocházel  buď  z  Maróneie  v  Thrakii  nebo 
z  Kréty  a  žil  za  doby  krále  Ptolemaia  Fila- 
delfa,  jehož  prý  popudil  proti  sobě  vtipy 
svými,  zvláště  kousavým  veršem  na  jeho 
manželství  se  sestrou  Arsinoí.  Za  to  prý  byl 
potopen  v  olověném  sudu  do  moře.  —  S. 
jest  přední  zástupce  lascivní  poesie  psané 
metrem  iónickým  a  přednášené  při  obscoen- 
nich  tancích  (ítivai^SolÓYog).  Zachovány  jsou 
nám  některé  tituly  jeho  básní,  jako:  Elg 
Z4l8ov  natápuaic,  ílQirjnog,  Etg  BiXeatixt^v  (na 
milenku  krále  Ptolemaia)  a  fragmenty,  které 
sebral  G.  Hermann,  Klementa  doctrinae  me- 
tricae,  str.  445  si.  Z  nich  vidíme,  že  vedle 
obscoenností  plody  jeho  obsahovaly  i  pěkné 
sentence  a  případné  žerty.  Do  latiny  přeložil 
je  Ennius  pod  jménem  Sota.  —  Srv.  Suse- 
mihl,  Gesch.  der  griech.  Litteratur  in  der 
Alexandrinerzeit  (Lip.,  1891),  I.,  str.  245.  — 
Metrům,  jehož  S.  ve  svých  básních  užíval, 
sluje  dle  něho  versus  Sotadeus.  Jest  to 
spojení  dvou  iónických  dimetrů,  z  nichž  prvý 
jest  akataléktický,  druhý  kataléktický.  Cae- 
sura  po  prvém  kolu  bývá  často  zanedbá- 
vána. Původní  schéma  verše  toho  jest: 

na  př.^ří^T/v  notk  ípaalv  Jia  |  tov  tfQnvxégatvav. 
Rozváděním  slabik  dlouhých  a  stahováním 
krátkých,  dále  užíváním  taktů  irrationálních 
a  anaklase  vznikají  různé  obměny  vetše  toho, 
jak  je  nalézáme  ve  zlomcích  tohoto  básníka. 
Srv.  H.  Gleditsch,  Metrik  der  Griechen  u. 
Rómer  (3.  vyd.,  1901,  str.  152).  O.J-i. 

Sóteira  (řec),  ochránkyně,  epitheton 
některých  bohyň  řeckých  (Athény,  Artemidy) 
v  krajích,  jež  stály  pod  zvláštní  jejich  ochra- 
nou. 

Sótér,  řec,  ochránce,  příjmí  některých 
bohů  řeckých  (na  př.  Zeva),  kteří  byli  známi 
jako  dárcové  vítězství  neb  ochráncové  jistých 
zemí  nebo  krajin,  dále  též  atiribut  některých 
vladařů  hellénistických  (na  př.  Ptolemaia  I. 
a  Antiocha  I.). 

Sótér,  papež,  světec  římský,  od  r.  168 
nástupce  sv.  Aniceta.  Podle  Eusebia  stýkal 
se  písemně  s  biskupem  korinthským  Diony- 
siem ;  jeden  jeho  list  býval  v  Korinthu  čítán 
při  nedělních  bohoslužbách.  Dekretálie  jemu 
f)řipisované  nejsou  authentické.  Sepsal  knihu 
theologickou  Praedestinatus^  vedle  toho  trak- 
táty proti  šířícímu  se  tehdy  montanismu. 
Podle  římského  martyrologia  zemřel  22.  kv. 
177,  ale  není  jisto,  zda  bylsrtcutečně  mučed- 
níkem. 


698 


Soterek  —  Soubise. 


Soterek,  bot,  viz  Abrus. 

Sótériohos,  řec.  básník  epický,  pocházel 
z  Egypta,  Žil  za  císaře  Diokieciana.  Sepsal 
podle  Suidy  chvalořeč  na  tohoto  císaře,  dále 
biografii  Apollónia  z  Tyany  a  epická  díla: 
Baa6aQíy.d  ij  JcowCLaxá  ve  4  kn..  Ta.  Kaxd 
náv&fiav  xr)v  Bafivltúviccv,  Ta  xat*  'AQiádvrjif, 
fív^onv  rj  'AX^lcivd(íUí%Ó9,  opěvující  skutky 
Alexandra  Velikého.  Z  jiných  pramená  do- 
vídáme se,  že  napsal  též  Kalw^inovumá  a  dílo 
o  svém  rodném  méstě.  O.J-i. 

Sótériolo^e,  řec.»  učení  o  Kristu  jakožto 
vykupiteli. 

Bothem  [sodzrn]  Edward  Askew,  herec 
angl.  (♦  1830  v  Liverpoolu  —  f  1881  v  Lon- 
dýně). Debutoval  r.  1851  v  Bostone  a  vynikl 
zejména  ve  vlastní  veselohře  Our  american 
cousin  jakožto  lord  Dundreay  Jejž  hrál  v  Ame- 
rice více  než  lOOOkrát,  v  Anglii  přes  SOOkrát. 
Srv.  Pemberton,  Edward  A.  S.  (Lond.,  1889). 

Sóthii,  řec.  forma  egypt.  jména  Sopdet 
{Supď),  viz  Sir  i  US,  str.  214. 

Sotie  [soti],  též  sottie,  fr.,  ze  sot  (blá- 
zen), satirická  fraSka  středověká,  hraná  v  sev. 
Francii  hlavně  od  cechu  písařského  (v.  Ba- 
soche).  Srv.  o  tom  či.  Moralitv,  pak  My- 
stérie, str.  941ťi,  Farce  a  Enřants  sans 
souci.  V  XVL  stol.  vystupovaly  v  nich  ty- 
pické postavy  bláznovské,  jako  le  prince  den 
sots^  la  mére  sotte  atd.;  8-es  stávaly  se  čím 
dále  tím  ostřejšími  a  od  doby  Gringoreovy 
(v.  t.)  nabývaiy  rázu  politického.  Proto  po  r.  1532 
vlivem  censury  královské  v  Paříži  zanikly. 
Souborné  je  vydává  Picot:  Recueil  des  s-s 
(v  ^Société  des  anc.  tcxtcs  fran^ais^,  Pař., 
1902  si.). 

Sótión,  filosof  řec.  ze  III.  stol.  př.  Kr., 
pocházel  z  Alexandrie.  Napsal  spis  o  23  kni- 
hách o  školách  filosofických.  Často  jej  uvádí 
Diogenés  Lacrtský. 

Botka,  horní  tok  rus.  řeky  Kuloj  v  gub. 
archantielské,  prýštící  se  v.  od  ArchangeTska 
a  vlévající  se  do  zál.  Mezeňského,  z.  od  ústí 
Mezené. 

Botko  Sytinič  viz  Sadko. 

Botňa,  rus.,  viz  Setnina. 

Botner  Ivan  Michajil  viz  Jihoslované, 
str.  459^1. 

Botník,  rus.,  viz  Setník;  u  kozáků  tolik 
co  rytmistr. 

de  Boto:  1)  S.  Dominico,  lat.  Sotus, 
theolog  špan.  (♦  1494  —  f  1560),  náleží  k  ob- 
novitelům scholastiky.  Studoval  v  Paříži,  stal 
se  prof.  filosofie  na  univ.  v  Alcale,  r.  1525 
vstoupil  do  řádu  dominikánského.  R.  1545 
až  1547,  byv  vyslán  Karlem  V.,  účastnil  se 
koncilu  Tridentského.  R.  1547—50  byl  zpo- 
vědníkem Karlovým,  potom  stal  se  prof. 
scholastické  filosofie  v  Salamance.  Z  jeho 
spisů  vyniká  traktát  týkající  se  jednání  kon- 
cilu Trident.  De  nátura  et  gratia  (Verona, 
1547);  dále  jeho  universitní  člení  sebraná  ve 
spisech;  De  justitia  et  jure  (Salám.,  1566); 
In  quaitum  sententiarum  (t.,  1557—60). 

2)  S.  Hernando,  dobyvatel  a  plavec  špan. 
(*  1496  —  t  1642—43),  počal  se  svými  vý- 
pravami do  Ameriky  r.  1516.  Stal  se  guver- 


nérem v  Santiagu  de  Čuba  a  r.  1533—24 
účastnil  se  s  Fernandezem  de  Cordoba  do* 
bytí  Nicaraguy.  R.  1528  vystavěl  znova  Ha- 
vanu od  franc.  námořských  loupežníků  zni- 
čenou.  R.  1532  připojil  se  k  výpravé  Pizza- 
rovČ  do  Peru.  Inka  Atahualpa  nalezl  v  néro 
přítele  a  ochránce.   R.  1536  S.  vrátil  se  do 
Španělska,  rozhořčen  smrti  Atahualpovou  a 
hrubým  chováním  Pizzarovým,  ale  již  r.  153.S 
vybral  se  ze  Sevilly,  provázen  jsa  1000  vy- 
branými  bojovníky,  na  novou  výpravu.  Cílem 
i  jejím  byla  Florida,  jíž  S.  protáhl  až  k  nej- 
''  sev.  cípu  Apalačské  zátoky.  Odtud  vvprava 
I  postupovala  přímo  k  sev,  asev.-vých.  Gcorgií 
,  a  Již.  Karolínou  až  k  pramenům   řek   Alta- 
haroa  a  Savannah.   Odtud  vrátila  se  dnešní 
Alabamou   k    moři.    Po    delším   odpočinku 
v  dnešním  Mobile  S.  vypravil  se  znova  k  se- 
veru, u  dnešního  města  Memphis  přešel  Mis- 
sissippi (prvý  z  Evropanů")  a  skrze  Arkansas 
došel  až  k  hor.  toku  White  Riveru.    Odtud 
obrátil  se  k  jihu  k  Red  Riveru,  podél  něhoi 
se  vrátil  k  Mississippi.  Tam  právě  za  3  léta 
od    začátku    své   výpravy    zemřel    zimnid. 
Z  jeho  1000  soudruhů  \ratilo  se  pouie  311. 
I     8ottevllle-lés-Boaen  jsotvil-ié-ruán, 
I  město  ve  fr.  depart.  Seine-lnťeríeure,  arrond. 
Rouen,  při  lev.  bř.  Seiny  a  žel.  dr.  Pařil- 
Rouen,  má  17.492,  jako  obec  18.535  obyv. 
(190 i),  ústav  pro  choromy^lné;  továrny  na 
různé  chemikálie,  olej,  termež,  škrob,  mýdlo, 
zboží  provaznické,  parní  mlýny,  prádelnu  ba- 
vlny a  dílny  železniční. 
Sottie,  lépe  sotie  (v.  t.). 
Bottiaa,  fr.  sottise  [sotizj,  hloupost, 
zpozdilost,    bláhovost;    hloupé    řeči, 
také  hrubstvi  a  nadávka. 
Sottomariaa,  předměstí  Ch  i  o  g  g  i  c  (v.  t.). 
Sotto  vooe  [soto  vóče],  ital.,  způsob  hu- 
debního   přednesu,    značící    polohlasně, 
tlumeným  hlasem.   Pří  nástrojích  stru- 
nových hraje  se  při  s.  v.  dále  od  kobylky. 
Botns  viz  de  Soto  1). 
Sou  [sů],  dříve  sol,  mince  franc,  původně 
zlatá,   později   peníz   drobný,    ražený    zejm. 
hojné  za  prvé  revoluce  ze  zvonoviny.  Libra 
{livre)  měla  10  s.  Zavedením  měny  frankové 
8.  pozbyl  platnosti  (1803),  ale  podnes  lid  po- 
čítá na  s.,  označuje  jménem  tím  pčticcntiaae 
(=  '/ 20  franku). 

Soubéinloe    či    křivky    rovnoběžné. 
K  dané  křivce  K  obdržíme  rovnoběžnou  L^ 
j  když  od  každého  bodu  křivky  K  přeneseme 
na   její    normálu    v   obou    směrech    stálou 
,  délku  d.  Křivku  L  lze  též  pokládati  za  křivku 
obalovou  kružnic  poloměru  ^,  jejichž  středy 
jsou  na  křivce  K.  K  dané  křivce  K  ke  sta- 
I  noviti  nekonečně  mnoho  s-ic;  všechny  mají 
I  s  ní  společnou  evolutu.  Sd. 

'  Soubise  [súblz],  jméno  malého  panství 
na  1.  břehu  řeky  Charente,  v  dep.  de  la  Cha- 
rente-Infórieure.  Panství  to  náleželo  kdysi 
rodu  de  Parthenay,  který  se  psal  i  po  nětn. 
Z  rodu  toho  vynikli  zvláště  Jean  de  S.,  sta- 
tečný bojovník  ve  válkách  za  kr.  Jindřicha  U. 
Jeho  smrtí  (f  1566)  rod  jeho  vymřel  a  dědi- 
cem jeho  jména  i  panství  stal  se  r.  1577  cho( 


Souboj. 


699 


jeho  dcery  Kateřiny  vicomte  René  de  Ro- 
han a  po  něm  mladší  z  jeho  synA  Benja- 
min de  Rohan  seigneur  de  S.  (*  1583  — 
+  1642),  proslulý  válečník  a  v&dce  nnutí  pro- 
testantského ve  Francii  (viz  Rohan,  str.  893). 
O  roaráálu  de  S.  (♦  1715  —  f  1787)  viz  tam- 
tél,  str.  894  a. 

SoubcJ  (fr.  a  angl.  duel,  it.  duello^  lat. 
dueUttm,  ném.  Zweikampf,  pol.  pojedynek,  rus. 
DoexHHOiTb),  boj  dvou  souptfA  zbraněmi 
smrtícinfiuuspofádaný  úmluvami  přede  svědky 
obou  stran,  sekundanty,  o  nichž  níže,  ná- 
sledkem vyzvání  na  základě  urážky  na  cti. 
S.  má  za  účel  zjednati  zbraněmi  zadostuČi- 
nén!  uraicnérau,  čehož  ovšem  nebývá  vždy 
dosaženo,  neboť  mnohdy  vitězi  uražeč,  když 
lépe  umí  Šermovati  či  stříleti  neb  má-li  pouhé 
štěstí,  a  uraženy  má  k  urážce  ještě  ránu  neb 
dokonce  smrť.  Proto  8.  nedokáže  ani,  kdo 
lépe  umí  vlasti  zbrani,  tím  méně,  kdo  je  práv 
a  kdo  křiv.  S  tohoto  stanoviska  také  záko- 
níky téměř  všech  vzdělaných  státfi  pozname- 
návají 3.,  tento  zbytek  surových  bojft  z  dáv- 
ných věkfiv  a  povérečných  soudQ  božích 
tiW  ordalií,  jakožto  čin  trestný,  ba  přímo 
zločin,  stanovíce  naň  tresty  dosti  značné, 
ale  veřejné  mínění  zejména  v  jistých  vrst- 
vách společnosti,  jako  šlechty,  voj.  důstoj- 
nictva,  studentstva,  umělectva  a  pod.,  zvláště 
citlivých  k  urážkám  mnohdy  jen  domnělým, 
ba  i  k  nevinným  žertům,  tak  lne  k  s  i,  že 
veřejná  moc  zakroč  je  proti  němu  jen  v  pří- 
padech nejřidčich,  takřka  mizících,  a  pak  jen 
zdánlivé  nebo  s  tresty  značně  mírnými;  s 
tudíž  trpěn,  jen  vyhovělili  účastníci  všem 
pravidlům  zápasu  t.  zv.  rytířského  sestave- 
ným ráznými  v  té  věci  autoritami,  jako  hr. 
Cháteauviílardtm  v  Paříži  r.  1836,  L.  Chap- 
ponem  v  Pešti  r.  1S48.  hi.  Du  Vergerem  de 
St.  Thomas  v  Paříži  r.  1879.  Podle  všeho 
toho  9.  je  mezi  zločiny  pravým  unikem,  ježto 
1.  bývá  beztrestným  ten,  kdo  jej  páše,  a 
proti  tomu  se  tresce,  ovšem  soukromě,  ale 
snad  tím  ritclněji,  ztrátou  povážení,  pohrdá- 
nim  soudruhův  a  namnoze  i  zničením  exi- 
stence; 2.  směji  býti  veřejně  podávána  pra- 
vidla, jak  zaonačiti  s.  bez  kontiiktu  s  trest- 
ním zákoníkem,  čehož  podobného  pro  jiné 
zločiny,  jako  krádež,  lupičství,  násilí,  vraždu 
by  trpěno  neb\l'j.  Kdo  chce  neb  je  nucen 
žiti  ve  vrstvách  společenských  výše  uvede- 
ných, podléhá  zvykům  jejím  na  zákony  po- 
výšeným, tícba  byly  přemrštěné,  povérc-čné, 
nechvalné.  Pokud  předsudky  stavovské  a 
středověký  zvyk  hledati  budou  udatnost  jen 
v  krvavém  boji,  v  neváženi  si  života  a  zdra- 
vých údů,  potud  potrvá  i  s.,  třeba  zatraco- 
vaný rozvahou  a  rozumem,  a  zůstane  veskrze 
marným  každé  proti  němu  ozváni  zdravého 
úsudku  a  i  utvoření  v  nejnovější  době  ligy 
protisoubojové.  Rozum  tu  toliko  radí  vy- 
hýbati se  vůbec  podle  možnosti  takovým 
společnostem,  hlavně  svárlivcúm  a  rváčům 
ze  řemesla,  neb  aspoň  příčinám  k  uraženi 
na  cli,  a  opatrnost  vybízí  vycvičiti  se  dů- 
kladné v  Šermu  a  střelbě  a  zachovati  chlad- 
nou krev.  Nejčastějšími  příčinami  pro  s.  bý- 


vají nedovolené  pletky  milostné,  hra,  karban, 
zvláště  hazardní,  klepy,  opilost,  ve  které  slova 
nebývají  vážena,  a  pod.,  kterých  věci  vystří- 
hati se  dlužen  každý,  kdo  nechce  uznati 
oprávněnosti  s-e  a  tento  zavrhuje,  třeba  při- 
pouští, že  je  povinností  každého  rozumného 
vzdělance  hájiti  cti  své.  Kdyby  všickni  mužští 
se  chovali  slušně,  neopíjeli  se,  nekarbanili, 
neklevetili  a  dávali  pokoj  nevěstám  a  man- 
želkáat  mužů  jiných,  zajisté  devět  desetin 
všech  soubojů  by  odpadlo.  Ovšem  nelze 
zcela  přesně  ustanoviti,  co  je  česť,  u  růz- 
ných národů  různá,  a  čím  třeba  hájiti  jí,  a 
je  velmi  pochybno,  zdají  uhájí  člověk, dada 
se  poraniti  neb  dokonce  usmrtiti  šavlí,  kor- 
dem nebo  bambitkou.  S.  má  v  řečených 
vrstvách  lidské  společnosti  muži  se  ctí  po- 
kálenou učiniti  možným,  aby  tuto  jaksi  oči- 
stil a  napravil  a  zase  se  ctí  žil  s  vrstevníky; 
ale  jak  vůbec  má  žíti,  usmrcen- li  v  s-i?  Při 
takých  okolnostech  jsou  pravým  dobrodiním 
a  pokrokem  čestné  rady,  čestné  neb 
smírčí  soudy.  Trest,  kterým  zákon  stihá 
zločin  8-e,  různi  se  podle  následků  tohoto 
činu,  totiž  byl-li  kdo  zraněn,  a  to  lehce  či 
vážně,  neb  dokonce  snad  usmrcen.  Mimo 
oba  zápasící,  soubojníky,  duelanty  pod- 
léhá podle  rakouského  zákona  trestu  každý, 
kdo  se  účastnil  v  s-i  jako  svědek  čili  sekun- 
dant,  kdo  vůbec  jakýmkoli  způsobem  přispěl 
k  si,  k  němu  podněcoval,  aneb  pohrdání 
jevil  tomu,  kdo  snažil  se  odvrátiti  s.  (Trestní 
zákoník  rak.  §  158—165.)  Voj.  zákoník  činí 
rozdíl  mezi  s-cm  a  mezí  bitkou  či  potyč- 
kou (rencontre,  v.  t.),  když  totiž  důstojníci 
neb  jiní  hodnostáři  ozbrojení  pro  urážku 
skutečnou  neb  domnělou  hned  na  místě  po- 
užijí svých  zbraní  na  zadostučiněni,  i  tresce 
takovou  bitku  mnohem  mírněji  než  [)ravý  s. 
(§  445  voj.  tr.  z.).  S.  lze  provésti  šavlemi 
pouze  na  sek  neb  také  na  bod,  kordy  nebo 
bambitkami.  Uražený  mívá  právo  voliti  zbraň, 
způsob  s-e  a  při  stříleni  vzdálenost  a  ostatní 
podmínky.  Zbraně  maii  býti  dokonale  stejné 
a  souboj níkům  neznámé,  jen  v  některých 
případech  dovoleno  užíti  zbraní  vlastních. 
Uražený  vyzve  uražeče  a  pak  si  každý  hledá 
svědky,  sekundanty,  kteří  mají  při  s-i 
úkol  velmi  důležitý.  Po  vyzvání  k  s-i  sou- 
peřové již  nemají  spolu  mluviti  nebo  jednati, 
nýbrž  každý  si  vybere  mezi  známými  po 
dvou  sekundantech.  Sekundanti  vyzvaného 
mají  hned  vyhledati  sekundanty  vyzyvačovy, 
a  pak  všichni  čtyři  spolu  vyjednávají.  První 
povinnosti  sekundantů  jest  vynasnažiti  se  co 
nejhorlivěji,  aby  sporná  věc  byla  uspořádána 
cestou  smírnou  a  pro  obě  strany  čestnou. 
Nelze- li  toho  dosici,  sekundanti  ustanoví 
zbraně  podle  přání  strany,  která  má  výběr, 
a  sjednotí  se  o  způsobu  s-e,  a  je-li  na  bam- 
bitky, o  vzdálenosti,  na  niž  mají  postaviti  se 
oba  sokové,  potom  urči  místo,  den  a  ho- 
dinu s-e.  Zbraně  pořídí  a  o  lékaře  se  starají 
sekundanti,  kte^í  pak  zápas  řídi,  hlavně  bdíce, 
aby  se  vykonal  přesně  podle  pravidel  a  řádů 
poctivých,  t.  zv.  rytířských,  zač  jsou  zodpo- 
vědní veřejnému   míněni   svých  vrstevníků. 


700 


Souboj  (soudní). 


Nejednou  nastává  sekundantům  nutnost  s  ne- 
bezpečím vlastního  života  přerušiti  zápas, 
když  sokové  v  zápalu  bojovném  překročí 
meze  oněmi  pravidly  vytčené,  mnondy  ná- 
sleduje ze  s-e  původního  s.  nový  neb  i  ně- 
kolik jich  mezi  sekundanty.  Čenský  nazývá 
sekundanta  též  příbojníkem.  —  S.  t.  zv. 
mimořádný  s  podmínkami  zvláště  nebez- 
pečnými»  jako  na  př.  na  nejkratší  vzdálenost, 
jak  se  říká  »přes  kapesník*,  neb  s  nabitou 
bambitkou  pouze  jednou  podle  losu  připa- 
dající jednomu,  není  nikdo  povinen  podstou- 
piti a  lze  jej  odbýti  pouze  za  souhlasu  obou 
soupeřů.  S.  t.  zv.  americký  počestní  muži, 
byť  jinak  rozhodni  přívrženci  s-e,  ani  neřadí 
mezi  s-e,  pokládajíce  jej  ne  za  boj  vůbec,  ja- 
kým také  není,  nýbrž  za  sebevraždu  vy- 
nucenou. Soupeřové  totiž  táhnou  z  ukryté 
nádoby  neb  sáčku  kuličky,  kdo  vytáhne  bí- 
lou, zvítězil,  a  kdo  černou,  má  povinnost 
vzíti  si  život  za  vyjednanou  lhůtu.       FM, 

S.  soudní  (sedání,  bitva,  pole,  duel- 
lum^  judicium  pugnae,  campius^  monomachia, 
gerichtlicher  ZweikampJ),  Když  očisty  byly 
uvedeny  v  souvislost  s  řízením  soudním,  tu 
i  s.  přestával  býti  pouhým  božím  soudem 
(v.  t.)  a  stával  se  průvodním  prostředkem, 
kterým  žalobce  vinu  obviněného  a  tento  ne- 
vinu svou  mohl  před  soudem  prokázati.  Pří- 
činy, jež  k  tomu  vedly,  byly  víra,  že  Bůh 
spravedlivého  neopustí,  nýbrž  znaje  nevinu 
jeho  pomocí  mu  přispěje,  jakož  i  snaha  za- 
meziti mimosoudní  svémocné  dopomáhání  si 
ku  právu,  zejména  mstou  krevní  (v.  t.)  a 
odstrašovati  od  páchání  zločinu.  Proto  ústav 
s-e,  jenž  pocházel  z  dávno věkosti  árijské, 
odpovídaje  náboženským  názorům  z  doby 
pohanské,  udržel  se  po  celý  středověk  u  růz- 
ných křesťanských  národův  a  to  i  tehdy, 
když  ostatní  ordály  vlivem  hlavně  církve  jsou 
odstraňovány.  Toliko  okolnosti  a  způsoby, 
ve  kterých  s.  před  soudem  se  dál,  nebyly 
všude  stejný.  Kdo  v  s-i  zvítězil,  prokázal 
subjektivnou  svou  hodnověrnost, neboť  iBůh 
mu  pomohl  a  spravedlivě  usoudilc  On  mohl 
přemoženého  soupeře  beztrestně  zabíti  neb 
o  úd  těla  připraviti,  a  příbuzným  zabitého 
bylo  přísné  zakázáno  odemstívati  se  pod 
ztrátou  života  a  statku.  S.  připouštěn  oby- 
čejně soudem,  když  strany,  nemajíce  jiných 
důkazův  a  přísahy  zamítajíce,  smluvily  se 
o  to.  Když  docházelo  k  obmezování  jeho, 
bylo  třeba  svolení  panovníka  neb  jeho  zá- 
stupce na  soudě,  aby  se  s.  byl  mohl  ko- 
nati. Původně  toliko  svobodní  mužové,  ze- 
jména urození,  mohli  k  sedání  se  pobízeti, 
později,  když  očisty  vodou  i  železem  jsou 
odstraněny,  i  nesvobodní.  Kněží,  ženy,  ústavy 
a  nezletilci  mohli  dáti  se  zastupovati  bojov- 
níky. Případy,  ve  kterých  užíváno  s-e,  byly 
rušení  míru  vraždou,  loupeží  neb  těžkým 
poraněním  (chromotou),  záští  mezi  rody,  po- 
hanění nálezu, obvinění  z  křivé  přísahy,  urážka 
na  cti  a  pod.  V  Čechách  a  na  Moravě  s.  lze 
prokázati  hlavně  při  vraždě  (hlavě),  chromotě, 
krádeži  a  při  sporech  o  meze.  Karel  IV.  chtěl 
v  Majestas  Carolina  obmeziti  užíváni  jeho 


na  případy  velezrády  a  násilí  ženského  na 
dvoře  královském,  ale  sešlo  s  toho.  Spory 
o  hrdlo  a  nářky  o  česť  řešeny  i  nadále  s-ern. 
Všude  platilo,  že  oba  soupeři  musí  užívati 
zbrani  stejných.  U  Visigotův  a  Franků  šlech- 
tici bojovali  koňmo  a  s  kopími;  jinde  ve- 
den boj  obyčejně  pěšky  s  meči  a  štíty.  Způ- 
sobu toho  šetřeno  i  v  našich  zemích.  Sedáni 
za  meče  bylo  pravidlem.  Přece  však  statuta 
Konrádova  předpisují  sedáni  za  kyje  s  cizo- 
zemci, a  Řád  práva  zemského  (či.  29)  před- 
pisuje. Že  kdyby  >  měštěnín  sedláka  pohnal, 
mají  se  bíti  kyji  a  s  štíty  velikými,  neb  jsou 
oba  jednoho  chlapského  řádu«.  Glossa  z2,pol. 
XIV.  stol.  opravila  ovŠem  toto  místo,  dodá- 
vajíc. Že  >nyni  mohou  mečů  užívati*.  Podle 
téže  právní  knihy  i  vdova  pohánějíc  z  hlavy 
mužovy  mohla  se  bíti  s  obviněným  vrahem, 
ale  tak,  že  tento  musil  ve  vykopaném  dole 
po  pás  s  mečem  a  štítem  státi  a  tu  se  brá- 
niti, kdežto  ona  mohla  svobodně  v  okrouh- 
lých šrancich  na  něho  útočiti.  Z  Moravy  jsou 
zprávy  o  bitvách  před  hejtmanem  zemským 
a  to  na  koních  a  ve  zbrojích  jcŠlč  z  l.  poL 
XVI.  stol.  Průkaz  viny  neb  neviny  pomoci 
sedání,  jenž  často  spočíval  na  štěstí  neb  ná- 
hodě a  mohl  nevinného  zahubiti,  byl  ovšem 
v  odporu  8  lidským  rozumem  a  se  spořáda- 
nějším řízením  soudním.  Záhy  proto  dochá- 
zelo na  jihozápadě  evropském  k  zákazům 
jeho,  ač  na  druhé  straně  středověké  názory 
o  pěstním  právě  dlouho  k  udrženi  jeho  při- 
spívaly. Kdežto  už  ostrogotský  král  Theodo- 
rich  Veliký  zakázal  užívám  tohoto  prostředku, 
kdežto  langobardský  král  Liutprand  vyslo- 
voval pochybnosti  o  rozumnosti  jeho  a  i  cír- 
kev jej  záhy  potírala,  Karel  Veliký  naopak 
podporoval  užívání  jeho,  nakazuje,  aby  každý 
přijímal  výrok  soudu  božího  bez  pochybo- 
vání. Opět  čtvrtý  koncil  Lateránský  r.  1215 
obecně  judicium  sanguinis  zakázal  a  ve  Francii 
král  Ludvík  ordonancí  z  r.  1260  chtěl  s. 
soudní  odstraniti;  ale  přes  to  vše  na  sou- 
dech světských  dále  se  udržoval.  Král  fran- 
couzský Filip  Krásný  r.  1306  opět  jej  v  ob- 
mezcné  míře  jako  ultimum  subsidium  zavedl 
a  tak  ve  Francii    udržel  se   do  XVI.   stol, 

V  Anglii,  kde  byl  zaveden  Normany,  vycházel 
v  ten  čas  sice  z  užívání,  ale  udržoval  se  ve 
formě  mimosoudní,  až  teprve  r.  1820  byl  vý- 
slovně zakázán.  V  Něn.cich  odstraněn  nej- 
prve při  soudech  městských  a  pak  v  XV.  stol. 
i  při  ostatních  soudech  světských.  V  Rusku 
metropolita  Fokij  r.  1410  nařídil  kněžim.by 
proti  účastníkům  »polc«  zakročovali  církev- 
ními tresty,  neboť  »s-em  se  duše  zahubi«. 

V  Čechách  a  na  Moravě  vznikl  odpor  proti 
sedání  nejprve  ve  městech.  Právo  Jihlavské 
z  r.  1249  sice  obsahuje  o  něm  podrobná 
ustanovení,  ale  připouští,  že  obviněný  má 
býti  osvobozen  od  něho,  když  se  očistí  pří- 
sahou s  očistníky  neb  když  svědky  ne\'ma 
prokáže.  Německobrodské  právo  z  r.  1278 
odmítavě  se  vyslovuje  o  tom,  když  by  »kdo 
z  pýchy  neb  zpurnosti  k  bitvě  v  rynk  šel*. 
Ve  XIV.  stol.  vymáhala  si  města  výsady,  ic 
v  případě  vraždy  nebo  poranění  nemá  se 


Soubojce  —  Souček. 


701 


uiivati  9-e  jako  prfivodniho  prostředku  na 
soude.  Právoi  kniha  Brněnská  z  r.  1353  žádá, 
aby  pobízeni  k  s-i  se  trestalo,  nebof  sedáni 
není  Žádný  druh  důkazu  ani  praesumce  a 
obviněný  nemůže  býti  nucen  účastniti  se  ho. 
Následkem  toho  za  Karla  IV.,  který  jinak 
jednostrané  očisty  odstranil,  chtěl-li  roěštan 
přijmouti  •.,  musil  proto  státi  na  královském 
9dvoře<  neboli  soudř,  před  kterým  ještě 
v  XV.  stol.  sedáni  se  konala.  Dlouho  udržo- 
val se  také  9.  na  Moravě.  Kniha  Tovačovská 
a  Drnovská  pojednávaji  sice  obšírně  o  po- 
bídce k  bitvě  před  soudem  krále,  zemského 
hejtmana,  maršálka^  ano  i  na  dvoře  někte- 
rého pána.  ale  přece  podotýkají,  že  > bitva 
nebo  pobídka  na  dobré  vůli  ^soupeřů)  záleží 
a  z  práva  nesnadné  se  nalézá*  a  že  jest 
>Iépe  hodným  svědomím  nevinu  dovésti, 
než  svou  vůli«,  nebof  >pro  hřích  mohl  by 
Bůh  neštěstí  připustiti*.  Přes  to  ještě  r.  1549 
zemský  soud  v  Brně  dopustil  bitvy,  ale  na 
to  obdržel  od  kr.  Ferdinanda  I.  nařízení, 
>aby  konečně  žádných  bitev  více  v  šrancích 
nedopouStčU.  Podobně  i  jinde  s.  soudní  za- 
tlačen průvodním  objektivně  materiálním  sy- 
stémem vlivem  hlavně  inkvisičniho  processu 
fímsko-kanonického  s  tajným  výslechem  svěd- 
kův, právem  útrpným  atd.  Literaturu  viz 
v  Schróderově  Lehrbuch  der  d.  Rechtsge- 
schichte,  str.  85  a  362.  JČ, 

Soabojoe,  souboj  nik,  zápasící  v  sou- 
boji ív.  t.). 

SooJbor  u  vojska  (fr.  effectif^  v  rak.-uh. 
armádě  Stand,  v  Něm.  říši  užívají  slova  fr. 
état)  vykazuje  různé  množství  příslušenců 
vojskových  pro  různé  doby  a  okolnosti.  Nej- 
četnější je  s.  základní  {Grundbuchstand) 
vedený  u  poddílů  ^setnin,  škadron,  batterií 
a  pod.)  a  zahrnujia  veškeré  brance  k  nim 
přináležej ici  i  ze  zálohy  až  do  úplného  vy- 
sloužení. Méně  četný  jest  s.  v  době  míru 
{Fríedensstanď)  totožný  se  8-em  praesenč- 
nim  (Ptaesenxstand), obsahující  mužstvo  slou- 
iid  za  obyčejných  poměrů  skutečně  ve  zbrani, 
a  nejmenší  jest  9.,  jemuž  jest  vytáhnouti  ke 
cvičbé,  parádě,  pohřbům  atd.  (ausrúckender 
Stand),  poněvadž  tu  ze  s-u  praes.  třeba  ode- 
čísti 9.  nemocných  (Krankenstand)/}tánot' 
lívcc  jinam  odvelené  nebo  jinde  přitříděné, 
kuchaře,  někdy  řemeslníky  krejčí  a  ševče  atd. 
S.  záložniků  a  dovolenců  {Reservě-  u.  Ur- 
lavberstand)  spolu  se  9-em  praes.  tvoří  9.  zá- 
kladm'.  Pro  9.  válečný  (Kriegsstand)  se  svo- 
lají k  9- u  praes.  dovolenci  a  záložnicl,  u  země- 
brany  mužstvo  ze  9-u  n  c  č  i  n  n  é  h  o  (iVic/iťtf  Arříp- 
stana).  Výkaz  9-u  sestavuje  se  co  den  a  při 
každém  vy  táhnutí  podává  jej  pobočník  ve- 
litele celku  pobočníkovi  onoho  představe- 
ného,,pfed  nimž  vojsko  vytáhnuvši  se  seía- 
dilo.  Ústně  hlásí  velitel  zástupu  ze  3  zbrani 
smíšencho  vyššímu  představenému  9.,  po- 
čet mužů,  jezdců  a  děl.  S.  armádní 
{Armeestand)  obsahuje  veškeré  důstojníky 
pro  službu  u  zástupů  již  nezpůsobilé,  větši- 
nou poloinvalidy  zaměstnané  v  kancelářích, 
při  velitelstvích  místních,  ve  školách  vojen- 
ských a  pod.  F.Vf. 


Soaboř  viz  Soběboř. 

Soubre  [súbrj  Etienne  J  o seph,  sklada- 
tel franc.  (*  1813  —  f  1871  t.\  Dirigoval 
r.  1834—44  mužský  pěvecký  spolek  v  Luti- 
chu,  potom  řídil  Reunion  Lyrique  v  Brus- 
selu  a  Filharmonickou  společnost,  posléze 
r.  1862  stal  se  ředitelem  konservatoře  v  Lu- 
tichu,  jejímž  byl  kdysi  žákem.  Vystoupil  na 
veřejnost  r.  1841  kantátou  Sardanapal,  pak 
následovala  hymna  Godejroid  de  Bouillon^ 
r.  1854  symfonie  a  posléze  velká  opera  Iso- 
line  ou  les  chaperons  blancs.  Mimo  to  napsal: 
Rekviem)  Stahat  mater \  Ave  verum\  Ecce passis 
s  prův.  varhan,  Šest  hymen,  pak  kantátjr, 
ouvertury,  symfonie,  árie,  mužské  sbory  aj. 

Soubrette  [subret],  franc,  subreta, 
zchytralá  komorná,  panská,  pletichářka;  ve 
franc.  a  německých  fraškách  a  operettách 
typická  úloha  mladého  a  veselého  nebo  ko- 
mického děvčete,  zvláště  chytré  komorné, 
jíž  bývá  potřebí  pro  lehkomyslné  intriky. 
U  Moliěrea,  Regnarda,  Marivaux,  Sedainea, 
Picarta  9.  bývala  roUí  hlavní.  V  Lessingově 
>Minna  von  Barnhelmc  je  Franciska  a  v  Mo- 
zartově »Figarově  svatbě*  Zuzanna  typickou 
9-tou  XVllI.  stol.  V  novějších  dobách  9. 
zastupuje  v  operetních  úlohách  služek,  dů- 
věrnic, pak  v  úlohách  řečených  kalhotkových 
lidový  humor,  ve  veselohrách  bývají  to  ve- 
selé milovnice.  Naivní  salonní  9-ty  šlovou  ve 
franc.  veselohrách  i  n  genu  es. 

Soaoit  jest  společné  cítění  s  druhým.  Má-li 
9.  vzniknouti,  jest  potřebí  porozumění  pro 
stav  druhého,  aby  ve  mně  vzniknouti  mohlo 
totéž  cítění,  čili  jinak,  jest  potřebí,  abych 
to,  co  ve  vnitru  pozorované  bytosti  probíhá, 
dovedl  vlastní  svou  vnitřní  zkušeností  zažíti 
a  pak  produkovati  stejné  cítěni  s  objektem 
pozorovaným.  Proto  9.  náleží  mezi  city  svm- 
pathetické.  Podle  svého  přízvuku  9.  jest  Duď 
souslast  nebo  soustrast. 

Soaoitný  nerr  (nervus  sympathicus)  viz 
Civ,  str.  770tf,  a  Čivstvo,  str.  780. 

BouÓek:  1)  S.  Eduard,  spis.  čes.(*  7.  srp. 
1844  v  Běchovicích  u  Prahy).  Po  studiích 
gymnas.  v  Kr.  Hradci,  univers,  v  Praze,  pů- 
sobil na  gymnasiu  v  Ces.  Lípě,  v  Broumově, 
v  Prachaticích  a  posléze  v  Chrudimi,  kde 
žije  na  odpočinku.  Působil  též  literárně,  na- 
psav různé  články  vědecké  do  programmu 
gymn.  v  Prachaticích  a  v  Chrudimi  (O  ufi- 
váni  časův  indikativu  a  conditionnelu  v  ja\yku 
Jrancouiském^  na  r.  1879—80)  a  samostatně 
vydal  veselohry :  Motýlek  (Praha,  1890) ;  Blu- 
dička (t.,  1891);  Před  sjezdem  (t.,  1891);  dále 
Dvanáctero  přikdidni  vychovatelských  (Chru- 
dim, 1891). 

2)  S.  Bohumír,  lékař  čes.  (♦  23.  kv.  1854 
v  Plotišti  n.  L ).  Gymnasijni  studia  vykonal 
v  Hradci  Kr.,  lékařská  pak  ve  Vídni  a  v  Praze, 
kdež  r.  1879  promovoval.  T.  r.  vstoupil  do 
dětské  nemocnice  cis.  Frant.  Josefa,  kdež 
byl  sekundár.  lékařem  na  oddělení  prim.  dra 
Ed.  Neureuttera.  S  ním  společně  vystoupil 
r.  1887  z  této  nemocnice  a  pobyv  krátkou 
dobu  na  jeho  ambulatoři  na  Křižovatce  vě- 
noval se  od  r.  1888  soukromé  praxi  paedia- 


702 


Součet  —  Soud. 


trické  v  Praze.  Z  literami  jeho  činnosti  možno 
uvésti:  Případ  náhlé  otravy  kyselinou  karbo- 
lovou  (>Čas.  lék.  čes.c,  1882);  Náhlá  smrt  za- 
krvácením v  průběhu  spály  (t.,  1883);  K  dis- 
kussi  o  očkování  (t.,  1884);  krom  toho  upravil 
k  tisku  a  r.  1889  vydal  přednášky  doc.  dra 
Zíta  o  očkování. 

3)  S.  Jindřich,  odborný  spis.  čes.  (♦  1863 
v  Zamrsícu  v  Čechách).  Vystudovav  reálku 
a  techniku  v  Praze,  působil  jako  inženýr  v  to- 
várně Daňkové  v  Karlíne,  načež  r.  1890  stal 
se  professorem  na  stát.  odborné  škole  pro 
zpracování  dřeva  v  Chrudimi,  kde  působí 
posud.  Napsal:  O  strojích  v  malém  průmyslu 
(Chrudim,  1896);  O  strojích  obuvnických  (t., 
1897).  Vedle  toho  zaměstnává  se  hudbou, 
hlavně  komponováním,  v  kterémžto  oboru 
samostatně  vydal:  Provdaná  nevěsta^  operetta 
í^Praha,  1891);  Cikánova  píiťala,  sbor  pro  4 
žen.  hlasy  (Chrudim,  1897);  V  pensionáte,  ope- 
retní  scéna  (Telč,  1900)  a  i. 

Soadet,  summa,  souhrn,  úhrn,  jest 
jméno  výsledku  sčítání  (viz  Addice).  Alge- 
braický s.  jest  výsledek  sčítáni  čísel  alge- 
braických (viz  Algebraické  číslo,  Ad- 
dice, str.  184).  Geometrický  s.  značí  v  geo- 
metrii s.  úseček,  svírajících  mezi  sebou  úhel. 


».         ^ 


r  .y 


Č.  8838.  Součet  geometiick^. 

Rozdíl  mezi  oběma  pozná  se  z  tohoto:  Je  vy- 
šetřiti algebraický  i  geometrický  s.  úseček 
AB=a  =-  3cm.i4C—  b  =  4  cm  (vy  obr.  č.  3838.). 
Úhel  jimi  sevřený  budiž  y-«90*.  Alge- 
braický s.  ď  vyznačí  se 

c'=a  +  b 
a  provede  se,  když  za  veličiny  dosadíme  je- 
jich číselné  hodnoty  a  prosté  sečteme.  Tedy 

c'=  3  -f  4  =  7  cm. 
Geometrický  s.  na  rozdíl  od  algebi aického 
vyznačuje  se 

c  =  a-{-b 
a  provede  se  takto:  V  bodě  C  vedeme  rovno- 
běžku s  AB  di  naneseme  CB'=AB  tak,  by 
šipky  vyznačující  algebr.  znaménko  úsečky 
běžely  v  jednom  směru  za  sebou.  Spojnice 
A  B'^^  c  jest  hledaný  s.  a  jeho  velikost  určí  se 

c mm  ^a*-\-b*-{'2abcQsy. 
Jeli  y  =  90:      

c  =  V  3*  4-  4»  +  O  -=  5  cm. 


Boudin  viz  Násobeni. 

Soudlnitel  viz  Koěfficient. 

S.  binomický  viz  Binomická  poučka. 

Soud  ve  smyslu  logickém  jest  vytknuti 
vztahu  mezi  představami  (pojmy).  Soudíce, 
spojujeme  neb  rozpojujeme  představy  podle 
příslušnosti  obsahové;  výsledkem  postupu 
toho  jest  s.,  který  se  pro  nás  stává  po- 
znatkem jen  v  případě  tom,  když  se  ro&- 
žeme  domnívati,  že  jest  jím  vystižena  sku- 
tečnost. Látkou  8*u  jsou  představy,  které 
ve  vztah  se  uvádějí  (subjekt  a  praedikát  — 
5,/^,  formou  možné  způsoby,  jak  tento  vztah 
si  myslíme  položen;  vytýkaf  se  vztah  buď 
prostě (s-y  kategorické)  nebo  podmíněně 
(s-y  hypothetické).  Vztah  ten  jest  myšlen 
buď  kladně  nebo  záporně  (9-y  kladné  a 
záporné)  a  podle  toho,  zda  je  myšlen  buď 
klad  subjektu  celým  rozsahem  neb  jen  čá- 
stečným, dostáváme  s-y  všeobecné  (sem 
náležejí  též  s-y  singulárně,  ježto  pojem 
jedinečný  položen  jest  celým  rozsahem)  a 
Částečné.  Však  i  onen  zřetel  ke  kladu  neb 
záporu  i  zřetel  kolikostného  určování  jsou 
dělidla  vzatá  odjinud,  mimo  pojem  s-u  sám. 
Taktéž  se  to  má  i  s  jinými  rozděleními. 
Určujícím  jest  zřetel  psychologický  v  tom 
případě,  když  jde  o  s-y,  v  nichž  podmět 
není  ještě  pojmově  určen  (jako  iest  na  př. 
s.:  rtuf  jest  kapalná),  nýbrž  když  teprve 
určen  býti  má.  Schéma  tohoto  případu  jest: 
To,  co  jest  mi  dáno,  jest  možné  nějaké  A. 
Daný  vjem  neb  názor  vybavuje  tu  vzpo- 
mínku na  podobné  případy  z  minula,  na- 
stává kolísání,  kterou  z  reprodukovaných 
představ  jest  položiti  jako  praedikát,  a  pro- 
vádí se  bližší  určování  subjektu  postupem 
determinujícího  usuzování  (viz  Úsudek)  až 
ke  konečnému  rozhodnutí.  S-y  toho  druhu 
slují  určovací.  Však  daný  vjem  můž«*  přimo 
vybaviti  vzpomínku  na  totožný  případ  z  mi- 
nula. To,  co  vidím,  jest  A.  Tak  vznikají  s-y 
identické.  S-y  těmi  poznává  se  vjem  ně- 
jaký jakož  takový.  Sem  náležejí  i  s-y  proná- 
šené větami  bezpodmětnými,  jimž  pro  prostý 
jejich  klad  se  říká  též  s-y  thetické  (hučí, 
šumí,  hřmí,  mrzne  a  p.).  Zřetel  hodnoty  po- 
znávací vidný  jest:  I.  p'i  rozděleni  podle  mo- 
dality, t.j  podle  způsobu  platnosti :  zde  ob- 
držíme s-y  jistící  (iudieium  asserens),  s-y 
z  nutnosti  (iud.  apodicticum)  a  s-y  z  mož- 
nosti (iud.  problematicum).  II.  Při  děleni  s-Ů 
v  synthetické  a  analytické  (souborné 
a  rozborné)  a  III.  při  dělení  na  s  y  a  po- 
steriori  (z  přezvědů)  a  a  priori  (z  do- 
zvědů).  Smysl  s-ů  synthetických  jest  ten,  že 
chceme-Ii  s.  utvofiti,  musíme  sáhnouti  po 
praedikátu,  který  leží  mimo  daný  pojem  sub- 
jektu a  rozhojňuje  se  tudíž  jimi  subjekt 
o  nový  znak.  Jest  jen  otázka,  pokud  s-y 
těmi  své  věciění  skutečně  rozmnuiujeme,  zda 
jim  náleží  platnost  všeobecná,  neb  jen  ji- 
stota komparativní,  aneb  jsou-li  pouhou  ňkcí. 
Při  s-ech  analytických  xůstávámc  při  daném 
subjekte,  poněvadž  z  něho  můžeme  vzíti  prae- 
dikát (jednoduché  jest  nedílné).  S-y  tako- 
vými věděni  své  zjaúsňujeme,  ale  nerozmno- 


Soud. 


703 


iuieme;  jistota  jejich  závisí  na  tom,  do  jaké 
míry  jistota  subjektů  (zda  jen  správnost  my- 
šlenky aneb  i  její  teálná  věcnost)  jest  za- 
ručena. S-y  a  posteriori  utvořeny  jsou  na 
základě  zkušenosti  8  jistotou  komparativní, 
8-y  a  priori  utvořeny  jsou  nezávisle  na  zku- 
šenosti. Jistotu  poznatkovou  leiíci  v  obou 
dvoj  cích  uvedených  s-ů  kritisoval  Kant  a  sta- 
novil svou  theorii  s-fi  synthctických  a  priori. 
Jsou  to  s-y,  kde  podmétu  se  přiříká  prae- 
dikát  cizí  (tedy  ne  z  podmětu  vzatý)  a  důvod 
tohoto  spojeni  není  vzat  z  trancensdence, 
není  vzat  tolikéž  ze  zkušenosti,  ač  s-y  ta- 
kové mají  jen  platnost  pro  zkušenost,  ba 
zkušenost  jediné  jimi  možnou  se  činí.  Vy- 
skytují se  1.  v  matheraatice,  2.  ve  vědách  pří- 
rodních (metafysíce  immanentní)  a  3.  v  roeta- 
fysice  transcendentní,  kde  však  možnost  je- 
jich je  vyloučena.  —  S-y  možno  děliti  í  se 
strany  praedikátu,  kde  dělidlem  jsou  kate- 
gorie, a  tu  se  děli  na  s-y  vyprávěcí,  když 
praedikátem  jest  pojem  děje,  na  s-y  pod- 
raz ovací  (subsumptivní),  když  praedikátem 
je  pojem  věcný  (zlato  jest  prvek),  popisné, 
je-li  praedikátem  pojem  vlastnosti,  a  vzta- 
hové, kde  praedikátem  je  pojem  vztahu 
(časového,  místního,  kolikostného,  příčin- 
ného a  j.).  Existentiálné  jsou  s-y,  kde 
v  praedikáté  jest  pojem  reálné  existence 
(jsoucnosti),  který  podmětu  buď  se  pfiříká 
neb  od  něho  odlučuje.  Novější  pokusy  lo- 
gické usiluji  tříditi  s-y  tím,  že  i  na  praedi- 
kát  se  užije  kvantitavního  dělidla,  kteráž  re- 
forma ve  svých  důsledcích  vede  k  t  zv.  lo- 
§ice  algebraické.  S-y  se  dělí  v  jedno- 
uché a  složené,  podle  toho,  zda  uvádějí 
se  v  poměr  pouze  pojmy  dva,  či  je-li  jeden 
neb  druhý  člen  s-u  (5  neb  P)  rozveden 
v  pojmů  několik  i^s.  slučovací  —  ludicium 
coniunctivum,  s.  výčctný  —  iud,  indicti- 
viim.  s.  rozdělovači  —  iud.  divishum,  s. 
rozlučovaci  —  iud,  disiunctivum),  K  litera- 
tuře :  W.  Jemsalem,  Die  Urthe  Isfunction 
(1  %^ii) :  Kádner,  O  quantifikaci  praedikátu  v  lo- 
gice (Proi^r.  gymn.  v  Rychnově,  1898);  Krejčí, 
Logika  (1898);  Sedláček,  Logika  (1897).  Zb. 
Bonů,  vprávnictví  {2Lng\.judgment,  doom^ 
jurisdiction,  eourt\  fr.  tribunály  cour;  it.  řri- 
bunale^  JorOy  giudi\io\  lat.  iudicium;  něm. 
Gerti ht;  rus.  sud)  je  státní  orgán  zřízený 
k  vykonáváni  pravomocnosti  v  občanských 
záležitostech  civilních  a  v  záležitostech  trest- 
ních. Pravomocnost  v  občanských  záležito- 
stech civilních  konají  s-y  tři  instancí. 
V  prvním  stupni  rozhoduji  s-v  okresní  a 
sborové  s-y  první  instance,  t.  j.  s-y  kraj- 
ské, pokud  se  týče  zemské.  Které  zále- 
žitosti přikázány  těmto  i  oněm,  o  tom  viz 
Příslušnost.  V  druhém  stupni  rozhodují 
s-y  krajské,  jde-li  o  záležitosti,  o  kterých 
v  první  instanci  rozhodly  s-y  okresní,  a 
vrchní  s-y  zemské,  jdeli  «>  záležitosti,  o  kte- 
rých v  1.  instanci  rozhodly  s-y  krajské,  po- 
kud se  týče  zemské.  Ve  třetím  a  posledním 
stupni  rozhoduje  nejvyšší  soudní  dvůr.  Toto 
jsou  s-y  řádné.  Vedle  nich  však  povolány 
JSOU  ke  konáni  pravomoci  civilní  pro  určité 


záležitosti  též  s-y  mimořádné,  jimiž  jsou: 
s.  nejvyššího  maršálka  dvorního  a  s  y  živno- 
stenské. Kromě  těchto  s-ů  řádných  a  mimo- 
řádných připuštěno  jest  výjimkou,  aby  určité 
spory  soukromoprávní  rozhodovaly  též  jiné 
orgány,  jimiž  jsou  s-y  smírčí,  které  však 
za  s-y  ve  vlastním  slova  smysle  pokládati  ne- 
lze. —  Rozdíl  mezi  s-y  okresními  a  s-y  sbo- 
rovými záleží  jednak  ve  vnějším  způsobe 
rozhodo vání«  jednak  ve  příslušnosti.  U  okres- 
ního s-u  rozhoduje,  rozsudky  vynáší  atd. 
vždy  soudce  jeden,  t.  zv.  samosoudce.  Na- 
proti tomu  u  s-ů  sborových  rozhodování 
děje  se  ve  sborech-senátech,  které  jsou  u  s-ů 
krajských  a  zemských  Sčlené  at  rozhodují 
v  I.  nebo  11.  instanci,  u  vrchních  zemských 
sů  7člené.  Senáty  (v.  t.)  skládají  se  z  před- 
sedy a  soudců  majících  právo  hlasovací. 
U  obchodních  s-ů,  pak  v  senátech  obchod- 
ních, námořských  a  horních  s-ů  krajských  a 
zemských,  af  rozhoduji  v  I.  nebo  II.  instanci, 
vždy  vedle  předsedy  a  jednoho  soudce  za- 
sedá soudce  laik,  —  přísedící.  Podotknouti 
dlužno  ještě,  že  název  městský  delego- 
vaný okresní  s.,  jímž  byl  každý  okresní 
s.  zřízený  v  sídle  sborového  s-u  I.  instance, 
vymizel  po  zavedeni  nov.  soudního  řádu 
z  užívání.  Co  se  vrchních  zemských  (od- 
volacích čili  appellačních)  s-ů  týče, 
zřízeny  jsou  pro  každou  větši  zem,  na  říšské 
radě  zastoupenou,  po  případě  pro  dvě  i  více 
zemi,  a  to  v  Praze  pro  Čechy,  v  Brně  pro 
Moravu  a  Slezsko,  ve  Štýrském  Hradci  pro 
Štýrsko,  Korutany  a  Krajinu,  v  Inšpruku  pro 
Tyroly  a  Vorarlberg,  dále  v  Krakově  a  Lvově 
pro  Halič,  v  Terstu  pro  Přímoří,  ve  Vídni 
pro  Horní  a  Dolní  Rakousy  a  pro  Salcpursko 
a  konečně  v  Zadru  pro  Dalmácii.  S-y  tyto 
rozhodují  v  senátech  5člených,  sestávajících 
z  předsedy  a  4  radů  vrch.  zem.  s-u.  Přísluší 
jim  rozhodováni  o  odvoláních  a  rekursech 
z  rozhodnutí  sborových  s-ů  I.  instance  a  od- 
voláních z  rozsudků  trest,  senátů  s-ů  kraj- 
ských, pokud  se  týče  zemských  jakožto  trest- 
ních. V  prvé  instanci  rozhoduji  vrchní  zemské 
s-y  pouze  o  žalobách  syndikátnich.     Hlr. 

S.  admirálni  (angl.)  viz  Admirální 
soud. 

S.  appellační  č.  odvolací  viz  shoia,. 
též  Soudnictví, str.  721a,  Odvolání,  str. 
646  b  si.  a  srv.  Čechy,  str.  505,  516. 

S.  boží  viz  Boží  soud,  str.  524. 

S.  bursovni  viz  Rozhodčí  soudy,  str. 
1066*. 

S.  delegovaný  viz  Delegace,  str.  197, 
a  srv.  Čechy,  str.  563 a;  viz  téŽ  níže  S. 
trestní,  str.  705 1. 

S.  dvorský  viz  Dvorský  soud. 

S.  exekuční  viz  Příslušnost,  str.  713*, 
a  Exekuce. 

S.  hejt manský  viz  Hejtman  (zemský), 
str.  37,  Soudnictví  (stč.),  str.  719 tf,  a  Če- 
chy, str.  505. 

š.  horní  viz  Horní  soudy. 

S.  kassační  viz  Kassace,  Nejvyšší 
soudní  a  kassační  dvůr  a  níže  S.  trestní. 

S!  komorní  říšský  viz  Komorní,  str. 


704  Soud. 

649^  si.;  8.  komorní  český  viz  Čechy,  samosoudcům  k  samostatnému  vedení,  a  po- 
str.  505,  528,  a  Soudnictví  (stČ.),  str.  718 si.    kud  jde   o  takové   výkony,  jež   neobsahuji 

S.  konířský  viz  Koniřské  právo.  soudcovského    rozhodováni,  také   soudcov- 

S.  konkursní   viz   Konkursní   soud.    ským  úředníkům  pomocným  (§  3  zák.  o  soud. 

S-y  lásky,  známé  u  nás  veselohrou  Vrch-  organis.  z  27.  listop.  1896).  IL  Sborové  s-y 
lického,  viz  Cours  ďamour  a  Pro  ven-  první  stolice  vykonávají  svoji  působnost: 
galská  liter.,  str.  816a.  1.  Jakožto   s-y  vyšetřovací.    Při  kaidém 

S,  len  ní  č.  manský  viz  Čechy,  str.  463,  takovém  8-é  předseda  ustanoví  jednoho  nebo 
Dvorský  soud  český,  str.  278  si.,  Hcjt- 1  několik  členil  (nikoliv  auskulianty,  §  3  zák. 
manství  lén  německých  a  Olomoucké  I  o  soud.  org.)  za  soudce  vyšetřujici; 
arcibiskupství,  str.  743 1.  i  těmto  pak   náleží,  aby  konali  přípravná  vy- 

S-y  městské  v.  Město,  str.  167 a,  Č e- ;  hledávání  a  přípr.  vyšetřováni  o  zločinech 
chy/str.  463  si.,  515  si.,  Praha,  str.  522  si.,  a  přečinech  (§  88).  2.  Jakožto  radní  ko- 
a  hlavně  Soudnictví  (stč.)  str.  719^  si.        mory.    To    jsou   třičlená   oddělení   sboro- 

S.  mezní  viz  Mez  a  Soudní  řád  práva  vých  s-ů  první  stolice,  které  mají  dohled  na 
staroč.,  str.  715  a.  všechna  přípr.  vyhledáváni  a  připr.  vyšetřo- 

S-y  mimořádné  civilní  v.  výše,  str.  703 1;  vání  v  obvodě  sborového  s-u  první  stolice 
sy  mimořádné  n.  výjimečné  viz  S.  trest-  a  zasahují  v  ně  tím  způsobem,  že  rozhoduji 
n  í,  str.  704  b.  ve  věcech  pochybných  a  důležitějších  a  o  stiž- 

S.  nejvyšší  viz  Nejvyšší  soudní  dvůr.    nostech  podávaných  na  soudce  vyšetřujícího. 

S.  obchodní  viz  Obchodní  soudy.  Soudce    vyšetřující   (s.   okresní)  jest    radni 

S.  odvolací  viz  S.  appcl lačni.  komoře  podřízen   :\   má  jí   podávati  zprávy 

S.  porotní  viz  Porota  a  siv.  níže  S.  o  všech  přípr.  vyhledáváních  a  vyšetřová- 
trestní,  str.  704  b.  nich  u  něho  konaných  (§§  94,95).  3.  Jakožto 

S.  purkrabský  viz  Čechy,  str.  507,  a  s-y  nalézací,  jež  konají  hlavní  přelíčení  a 
Soudnictví  (stč.),  str.  718  í>  si.  .soudí  o  všech  těch   zločinech  a  přečinech, 

S-y  řádné  viz  výše,  str.  703  a.  které  nejsou  vyhrazeny  s-ům  porotním.  4.Ja- 

S.  reální  viz  Příslušnost,  str.  712íi.         kožto   s-y   odvolací,  rozhodující  o   oprav- 

S.  říšský  viz  Říšský  soud  a  srv.  Ra-  ných  prostředcích  podávaných  na  nálezy  a 
kousko,  str.  218  ťí.  opatření  s-ů  v  okresních  ve  věcech  přestup- 

S.  rozhodčí  viz  Rozhodčí  soudy  a  Ří-  kových.  Působnost  vytčenou  pod  č.  3.  a  4. 
zení,  str.  843 1.  tyto   s-y   vykonávají   ve   shromáždění    čtyř 

S.  sborový  viz  výše,  str.  703  b,  Přísluš-  soudců.  Mimo  to  jsou  jim  přikázána  5.  různá 
nost,  str.  710  si.,  a  níže  S.  trestní,  str.  704^.  '  jednotlivá  rozhodnutí,  jednání  neb  opatření, 

S.  smírčí  viz  Rozhodčí  soudy,  str.  1066  [  kteráž  činí  ve  shromáždění  tří  soudců  (§  13), 
si.,  a  Řízeni,  str.  SA3b.  pokud  zákon  nežádá  rovněž  přítomnosti  čtyř 

S.  správní  viz  Správní  soud.  soudců  (§§  357,401,410,411).  Konečně  tyto 


S.  stanný  viz  Náhlý  soud. 
S.  trestní.  V  Rakousku  vykonávají  soud- 
nictví  ve  věcech  trestních:    1.   s-y  okresní. 


S-y  působí  6.  jakožto  s-y  mimořádné  ne- 
boli výjimečné,  a  to:  a)  v  řízení  náhlém 
neboli  stanném  (§§  429  si.),  kdež  složeny 


2.  sborové  s-y  první  stolice  (s-y  krajské  a  jsou  ze  čtyř  soudců,  a  b)  když  byla  zasta- 

zemské),  3.  s-y  porotní,  4.  sborové  s-y  druhé  véna    působnost    soudů    porotnich, 

stolice   (vrchní   s-y  zemské),   5.   nejvyšší   s.  kdež  potom  na  místo  s-u  porotní  ho  rozho- 

jakožto   s.   zrušovací.    Působnost    neboli  duje  senát  složený  ze  čtyř  soudcův,  a  jdeli 

věcnou   příslušnost  těchto   s-ů  upravil  o  zločin  stihaný  trestem  smrti  nebo  nejméně 

řád  trestní  z  r.  1873  ■;§§  9—16)  takto:  I.  S-ům  ,  pětiletého  žaláře,  ze  šesti  soudců  (g  3  zák. 

okresním  přikazuje:  1.  celé  řízení  v  první  o   zastav.   S-ů    porotnich   z  23.  květ.   1873). 

stolici  o  těch  přestupcích,  které  náležejí  vů-  III.  S-y  porotní  mají  konati  hlavní   přeU- 

bcc  k  působnosti   řádu  trestního  (či.  VIII.  cení:  1.  o  těch  zločinech  a  přečinech,  jež  byly 

úv.  z.);  2.  spolupůsobnost  v  přípravném  vy-  spáchány  obsahem   spisu  tištěného  (či.    ví. 

hledávání  a  přípravném  vyšetřování  (viz  Pří-  lit.  A.  úv.  zák.  k  ř.  tr.);  2.  o  některých  urči- 

pravné  vyhledávání)  pro  zločiny  a  pře-  tých    zločinech    a    přečinech    jim    zákonem 

činy.    Mimo  to   může  jim  3.   radní  komora  zvláště  přikázaných.   To  jsou:   a)  zločiny  a 

odevzdati  celé  takové  přípr.  vyhledávání^  nebo  přečiny  politické  (cit.  či.  VI.  lit.  B.  čís.  1,  2, 

vyšetřování,  nebo  některou  jeho  čásť.  Řízení  3,  4  lit.  íz  a  t,  24   a  25)  a  b)  zločiny  tí'žké. 

o  přestupcích  tiskových    a    přestupcích  zá-  ,  Tyto  zase  buďsi  vždy  náležejí  před  porotu 

koná  o  právě  autorském  vyhrazeno  jest  vý-  (č.  4  lit.  </  a  c,  5—7,   9,    12  a  20  cit.  či.  VI. 

lučně   těm   okresním   s-ům,  které  jsou    zří-  lit.   B.   a   §§   4,  5,  6  a  8  zák.  o  třaskavinách 

zeny  v  sídlech   sborových   s-ů   první  stolice  z  27.  květ.   1885);   nebo  jen   tenkráte,    když 

(§  485  ř.  tr.  a  i?  54  zák.  o  pr.  aut.  z  26.  pros.  byly  spáchány  za  takových   zvláštních   okol- 

1895).  jestli   v  takovém   miste  několik  s-ův  ností  přitčžujících,  pro  které  se  na  ně  ukládá 

okresních,  vykonávají   soudnictví   trestní  je-  trest  žaláře  přes   pět  let  (č.  4  lit.  ca/,  10, 

nom   ten   nebo  ty  z  nich,  kterým  to  zvláště  11,  13-19,   21    a   23);    nebo   když  státní  zá- 

bylo   odevzdáno.    Okresní  s-y  zřízeny  jsou  stupce  již  ve  spise  obžalovacím  navrhl,  aby 

jako  samosoudy.  Působnost  ve  věcech  trest-  se  na  ně  i^vzhiedem  k  některým  všeobecným 

nich  vykonává  soudců   okresní,  který   však  ;  okolnostem  přitčžujicím)  vyměřil  trest  žaláře 

může  některé  takové  věci  odevzdati  ostatním  '  přes  pět  let  (č.  4  lit.  c,  8, 10, 19,  22).  Jedná-li 


Soud. 


705 


se  pro  nedostatek  podmínek  právč  zmíně- 
ných o  některém  zločinu  pří  sborovém  s-ě 
první  stolice,  dotčený  9.  nesmí  na  něj  vy- 
měřiti trestu  přísnějšího  než  pětiletého  ža- 
láře. O  složeni  s-á  porotnich  viz  Porota  a 
a  Porotní  seznamy,  o  zastaveni  pAsob- 
nosti  s-fi  porotnich  viz  Zastavení  soudů 
porotnich.  IV.  Sborové  s-y  druhé 
stolice  rozhodují:  1.  o  stížnostech,  jež  do- 
voleno podávati  na  usneseni  radni  komory 
(§  114)  nebo  sborového  s-u  první  stolice; 
2.  o  námitkách  (odporu)  podávaných  proti 
spisu  obialovacímu  (§§  213,  214);  3.  o  od- 
voláních podávaných  l  rozsudků  sborových 
s-ft  první  stolice  a  s-ú  porotnich  (§  283, 
346).  Konečně  jsou  jim  přikázána  4.  různá 
jednotlivá  rozhodnuti,  jednáni  a  opatřeni. 
Jim  přísluší  také  dozor  nade  všemi  s-y  trest- 
ními jejich  obvodu,  z  kteréž  příčiny  lze  k  nim 
podávati  t.  IV.  stížnost  dohlédací.  Usnesení 
Činí  ve  shromážděni  pěti  soudců.  V.  Nei* 
vyšel  s.  jakožto  s.  zrušovací  neboli 
kassačni  lozhoduje  o  stížnostech  zmateč- 
ných  (a.  bylo-li  s  takovou  stížností  zároveň 
podáno  odvolání,  také  o  tom)  a  činí  i  různá 
jednotlivá  rozhodnuti  a  opatření.  Usnáší  se  ve 
shromážděni  sedmi  soudcův,  a  jde-li  o  stíž- 
nost zroatečnou  podanou  k  zachováni  zá- 
kona, jedenácti  soudců  (§§  33,  292).  —  Počet 
soudcův  (a  porotců)  jmenovaný  pod  č.  11.  a-2 
V.  jest  zákonem  pevně  ustanoven.  Jen  vý- 
jimkou dovoluje  se  přibrati  ke  hlavnímu  pře- 
líčení, Ize-li  se  nadíti,  že  bude  trvati  déle, 
jeitě  jednoho  soudce  (porotce)  náhradního 
(g§  17  a  310).  Radní  komora  a  ostatní  od- 
dělení sborových  soudů  první  a  druhé  sto- 
lice, vytčená  pod  č.  II.  3—5  a  IV  ,  jsou  zří- 
zeny jako  senátv  stálé,  jejichžto  členy,  před- 
sedy i  náhradníky  ustanovuje  předseda  pře- 
dem a  trvale  pro  celý  nejbližší  rok  kalen- 
dáfní.  Ze  soudcovských  úředníků  pomoc- 
ných může  nanejv<Š  jeden  býti  členem  radní 
komory  nebo  nékterého  senátu  (g  18  ř.  tr. 
a  g§  32—35  a  41  zák.  o  soud.  org).  —  O  po 
raěru  8'ů  trestních  k  jiným  úřadům  státním, 
zemským  neb  obecním,  i  k  úřadům  cizo- 
zemským a  uherským  srv.  §§  26—28  ř.  tr. 

Příslušnost  místní  sův  trestních, 
pokud  jde  o  řízeni  v  první  stolici,  určuje  se 
důvody  příslušnosti  vjftčenými  v  g§  51  si. 
Příslušnost  proti  pachateli  zakládá  při  tom 
pHslošnost  i  proti  spoluvinnikům  a  účast- 
níkům (g  55).  A.  S-y  příslušné  pravi- 
delné. I.  Při  Činech  tr.  spáchaných 
v  našem  území  státním  jest  1.  s-em 
pravidelně  příslušným,  který  má  přednost 
přede  všemi  ostatními,  s.  příslušný  spá- 
chaného skutku,  t.  j.  ten,  v  jehož  ob- 
vodě byla  předsevzata  činnost  trestná,  byt 
i  výsledek  této  činností  nastal  na  místě  ji- 
ném. Byla-li  tato  činnost  předsevzata  v  ně- 
kolika okresích  nebo  na  hranicích  několika 
okresů,  stává  se  příslušným  mezi  dotčeními 
8-y  ten,  jenž  ostatní  předstihl.  Totéž  platí, 
i  když  vieéla  nejistota  o  tom,  ve  kterém 
z  několika  určitých  okrsků  čin  byl  spáchán; 
jen  Že  tu  s.  předstihnuvší,  jestliže  dotčená 

OttS>  hlovDikNayčol,  tv.  XXní.  8/2  1905. 


nejistota  pominula  před  vydáním  v  obžalo- 
vanost,  má  Odevzdati   věc  8-u  spáchaného 
skutku  (§  51).  Při  deliktech  tiskových  s.  spá- 
chaného skutku  jest  8-em  výhradně  přísluš- 
ným (§  485^.  Jde-li  pak  o  delikt  spáchaný 
obsahem  spisu  tištěného,  sluší  pokládati  za 
místo  spáchání  to,  kde  spis  byl  tištěn,  a 
není-li  toto  místo  známo,  nebo  jestli  v  ci- 
zině,  to,   kde  byl  (v  tuzemsku)   rozšiřován 
(§  486).  —  Ve  druhé  řadě  jsou  příslušnými : 
2.  8.  bydiiště  nebo  pobytu  a  3.  s.  po- 
stiženi obviněného.   Podmínkou  přísluš- 
nosti těchto  s-ů  jest,  že  bylo  u  nich  učiněno 
oznámení  a  že  nebyly  předstiženy  s-cm  spá- 
chaného skutku.  I  potom  však  sluši  věc  po- 
stoupiti tomuto  s  u,  žádá-li  za  to  státní  zá- 
stupce tohoto  neb  onoho  s-u,  soukromý  ža- 
lobce, obviněný  nebo  některý  spoluobviněný 
(§  52).   Nenastala-li   příslušnost  žádného   ze 
s-ů   posud  jmenovaných,  stává  se  přísluš- 
ným 4.  8.,  který  nejprve  nabyl  vědomosti 
o  činu  tr.,  to  však  jen  potud,  pokud  nevy- 
šla na  jevo  okolnost,  jež  by  zakládala  pří- 
slušnost některého  z  oněch  s-ú  (§  53).    Ko- 
nečně pak  může  5.  i  kassacní  s.,  výslech- 
na    prve    generálního   prokurátora,  ustano- 
viti s.  příslušný  a  to  tenkráte,  kdyŽ  některý 
cizí  stát  neb  uherský  úřad  nabízí  vydáni  ob- 
viněného, nebo   má  za  vydání  býti  žádáno, 
ač  není-li  dotud  odůvodněna  příslušnost  ně- 
kterého s-u  jiného    (§  54,  odst.  2).   II.  Při 
činech  tr.,  spáchaných   mimo   zdejší 
státní  území,  jest  1.  s.  bydliště  nebo 
pobytu  v  první  řadě  příslušným.   Nemá-li 
pak  obviněný  ve  zdejším  státním  území  by- 
dliště ani  pobytu,  stává  se  příslušným  2.  s. 
postiženi  a  3.  v  případě  vytčeném  nahoře 
č.  I.  5  8  ,  jejž  ustanoví  s.  kassačni  (§  54). 
Zvláštní  ustanovení  má  §  11  zák.  o  podmoř- 
ských lanech  telegrafních  z  30.  břez.  1888.  — 
B.  S-y  příslušnými   nepravidelnými, 
jež  nastupují  za  zvláštních  okolností  namísto 
s-ů   posud  jmenovaných,  jsou:   1.  s.  pří- 
slušný věcí  spoiitých.  Příčítá-li  se  témuž 
obviněnému   několik   Činů   tr.,  nebo    účast- 
nilo-li  se  téhož  Činu  tr.  několik  spoluobvi- 
něných,  sluší  pravidlem  o  všech  těchto  či- 
nech tr.  a  proti  všem  těmto  spoluobviněným 
konati  jediné  řízeni  společné.  Příslušným  pro 
toto  společné  řízení  jest  ze  všech  těch  s-ů, 
jež  by  byly  příslušnými  pro  jednotlivé  věci 
spojité,  ten,  kterýž  ostatní  předstihl.  Jsou-li 
však   tyto   s-y   rozličné   příslušnosti   věcné, 
má   bez   ohledu    na  předstižení   s.   porotní 
přednost  před  s-em  sborovým  první  stolice 
a  8-em  okresním,  s.   sborový  první  stolice 
pak  před  s-cm  okresním  (§  56).  S.  příslušný 
věcí  spojitých  může  také  některou  věc  spo- 
jitou vyloučiti  ze   společného  řízeni  (§  57). 
Potom  zůstává  sice  příslušným  i  pro  věc  vy- 
loučenou;   avšak    může   ji    také    postoupiti 
tomu  s-u,  kierý  by  pro  ni  byl  příslušným, 
kdyby  nebylo  spojitosti  s  věcmi   ostatními 
(§  58).  2.  S.  delegovaný.  Sborovému  s-u 
druhé  stolice  dáno  jest  pro  jeho  obvod,  s-u 
kassačnímu  pak  pro  cele  státní  území  právo 
delegaČní,  t.  j.  právo,  věc  nějakou  z  příčin 

45 


n 


706  Soudan  frangais  —  Soudců  kniha. 

veřejné  bezpečnosti  nebo  z  jiných  důležitých .  Toto  ov&em  platí  pouze  o  s-cich  sam ostat* 
příčin  odniti  s-u  příslušnému  a  přikázati  ji ;  n^ch,  za  které  pokládají  se  předsedové, 
jinému  s-u  téhož  druhu.  Na  delegaci  naříze-  |  místopředsedové  a  hlasnjlcí  členové  senátu 
nou  sborovým  s-em  druhé  stolice  může  sobě  a  pak  samosoudci.  Vedle  samostatných 
žalobce  i  obviněný  stěžovati  do  tří  dnů  k  9-u  !  s-ců  zná  zákon  též  pomocné,  jimiž  jsou 
kassačnímu  (§§  62,  63).  —  Jak  rozhodují  se  \  radní  tajemnici,  nemající  práva  hlasovacího, 
spory  o  příslušnost  mezi  dvěma  s*y  trest-  a  adjunkti,  kteří  nebyli  posud  jmenováni 
nimi,  ustanovuje  §  64,  do  které   míry  mají   samosoudci.  Hlr, 

platnost  i  processní  výkony  s-ů  nepřísluš- >     S.  v  řim.  právě  viz  Judex. 
ných,  g  65.  —  Srv.  k  tomu  Storch,  Říz.  tr.       Soadoi  {šó/etim),  v  dějinách  národa  iaráél- 
rak.  I.  (1887,  §§  37—57).  -rch.       ského  doby  předkrálovské  lokální  hrdinové, 

S.  vojenský  viz  Vojenský  soud.  ;  již  stali  se  vůdci  lidu  v  jednotlivých  centrech 

S-y  volitelné  (Jorum  electivum)  avýluč-  neb  i  jen  jednotlivých  částí  kmenových,  od- 
né  (/.  necessarium)  viz  Příslušnost,  str.  711^  kud  měrou  větši  neb  menší  zasahovali  v  osudy 
a  si.  národa  isráélského  jako  jeho  vůdcové.  Tak 

S.  zemský  a  vrchní  zemský  s.  viz  výše, !  byl  Barák  šófetem  v  scv.  Isráéli,  Gideon  ve 
str.  703  a  704;  s.  zemský  velký  a  menší  středním,  Jefta  východně  Jordánu^  Simsón 
v  právě  staročeském  viz  Cechy,  str.  507  si.,  v  nejzazšim  jihozápadě.  S.  zváni  podle  úřadu 
a  Soudnictví  (stč.),  str.  716a  si.  soudcovského,  jenž  v  době  míru  tvořil  ncj- 

S.  živnostenský  viz  Živnostenský  hlavnější  čásť  činnosti  vladařské;  jinak  byli 
soud.  ^  '  podle  líčení  knihy  Soudců  vůdci  Isráéle.  Vicc 

Soadan  fran^ais  [sudán  franséj  viz  Sú-  viz  Isráélité,  dějiny,  str.  819,  a  Sondcú 
dán.  kniha.  Dk, 

Soadce  (lat.  judex,  h^juge,  ^n^l.  judge,  *  Soadoů  kniha  (hebr.  so/W/m,  t.  j.  Sond- 
rus.  suďja,  maď.  biró  atd.)  jest  v  Rakousku  cové),  název  biblické  knihy  o  21  kapitolách, 
státní  úředník  povolaný  k  vykonáváni  právo-  mající  v  hebr.  texte  biblickém  místo  mezi  kni- 
moci  přikázané  řádným  soudům.  Nejvyšší  hou  ]osuovou  a  kn.  Samuelovými.  Jméno  má 
soudní  úředníky,  jimiž  jsou  předsedové  a  od  t  zv.  soudců,  jejichž  činy  vypravuje,  a 
místopředsedové  všech  sborových  soudů,  sice  vypočítává  12  (přičtcmc-li  Abímélecha, 
dále  rady  vrchních  zemských  soudů  a  nej-  jenŽ  výslovně  jako  soudce  ncni  označil,  13) 
vyššíhosoudu  jmenuje  panovník, kdežto  rady  soudců  (Otnicl.  Ehúd,  Samcar,  Barák  a 
krajských  a  zemských  soudů  a  ostatní  soudní  Debórá,  Gideón  [AbímélechJ.  Tóla,  Jair, 
úředníky,  jimiž  jsou  tajemníci  a  pfiruči  (ad-  Jefte,  Ibzán,  Elón,  Abdón  a  Simsón*. 
junkti),  vyjímaje  auskultanty,  jmenuje  ministr  Samgar,  Tóla,  Jair,  Ibzán,  Elón  a  Abdón,  je- 
spravedlnosti.  Auskultanty  jmenuje  vrchní  jichž  činy  jen  přehledně  se  uvádějí,  označuji 
zemský  soud,  a  do  praxe  soudní  přijímá  se  někdy  i  jako  mali  soudcové.  Časově  ob- 
předseda  vrch.  zem.  soudu.  Podmínkou  při-  jímá  dobu  410  let,  jejíž  chronologické  stano- 
jetí  do  soudní  praxe  jest  mužské  pohlaví,  vení  potkává  st!  s  nepřekonatelnými  obti- 
télesná  i  duševní  schopnost,  bezúhonnost,  i  zemi.  S.  k.  děli  se  ve  tfi  části  podstatně  se 
státní  občanství  a  konečné  odborné  vzdě-  lišící,  a  to  1—2. 5  (úvod,  podávající  celkový 
láni,  prokázané  složením  tří  státních  zkoušek  ač  neúplný  přehled  o  stavu  národa  ísráél- 
na  fakultě  právnické  předlitavské  (od  r.  1904  ského  po  smrti  losuově,  v  době,  kdy  t.  zv. 
i  na  záhřebské).  Podmínkou  jmenování  s-m  soudci  ujali  se  vlády,  a  náleží  v  celku  témuž 
pak  jest  tříletá  praxe  a  složení  praktické  prameni,  z  něhož  čerpány  obdobné  zprávy 
zkoušky  soudcovské.  —  Úřad  s.  jest  stálý  knihy  Josuovy);  17—21  dva  dodatky,  o  vy- 
a  doživotní.  S.  sám  může  sice  za  šetření  stěnováni  části  kmene  Dánova,  nemajícího 
předepsaných  náležitosti  vzdáti  se  svého  •  dotud  svého  území  v  Kanaanu,  na  sever  a 
úřadu  kdykoliv,  ale  propuštěn  z  něho  může  o  výpravě  Isráélitů  proti  kmeni  Benjaminovu 
býti  jen  podle  nálezu  disciplinárního  senátu  (19  sL),  v  niž  ztenčeni  Benjaminité  na  V^^ 
vrch.  zem.  soudu,  pokud  se  týče  nejvyššího  svého  počtu,  události  s  dobou  soudců  pouze 
soudního  dvora  pro  příčiny  zákonem  přesně  časově  spojené.  O  výpravě  odjinud  z  bible 
stanovené.  Rovněž  trestné  přeloženi  s.  nebo  vůbec  se  nedovídáme,  i  náleží  vypravováni 
dání  do  výslužby  může  se  státi  jen  po  ná-  o  ní  jádrem  snad  rovněž  starší  v  nynější 
leze  disciplinárním.  Naproti  tomu  může  však  podobě  zajisté  celkem  době  pozdější  neŽ  19. 
v  případech  nutných  představený  soudu  neb  (vypravováni  o  podnětu  výpravy,  znásilněni 
vyšší  soud  podřízeného  a.  dočasně  odstra-  ženy  cizincovy),  jež  celým  způsobem  přimyká 
niti  z  úřadu  čili  suspendovati;  ale  zároveň  se  ke  kapitolám  předchozím.  Hlavní  část  knihy 
musí  dáti  podnět  k  zavedení  discipl.  řízeni,  tvoří  2,  6—16,  vlastní  vypravování  o  t.  zv. 
Hledě  ke  zvláštní  důležitosti  soudního  úřa-  soudcích.  I  zde  kritika  rozpoznala  řadu 
dováni,  či.  6.  zákl.  zák.  stát.  ustanovil  o  moci  starších  vypravování  (stručnějších  i  obŠir- 
soudcovské.  Že  s.  při  výkonu  svého  úřadu  nějších),  jež  pozdější  redaktor,  charakterí- 
jest  samostatný  a  nezávislý,  což  znamená,  že  stický  svou  fraseologii  i  svým  slohem  a  cel* 
při  svém  rozhodováni  má  a  musí  říditi  se !  kem  deuteronomistovi  (viz  Deuterono- 
jediné  a  výhradně  platným  zákonem  a  svě-|mion)  blízký,  snad  na  základě  nějaké  starší 
domím,  nejsa  vázán  příkazem  ani  nejvyšší ,  sbírky  spojil  ve  společný  celek,  přiloživ  po- 
instance,  ba  ani  výnosy  neb  nařízeními  mini- 1  třebné  úvody  a  poznámky.  Úvodem  k  celé 
sterstev,  která  by  zákonné  platnosti  nemela. !  této  části  jsou  kap.  2,  6—3,  6,  obsahující  čá* 


Soudělí  —  Soudní  (den  —  obvod). 


707 


stečné  rovnéi  i  starý  materiál  (2,  6—9  —  Jos. 
24,  28—31,  xvtášté  staré  3,  1  si.  o  tom,  jak 
Isráélité  učili  se  od  sousedĎ  válečnictví  a  j.)t 
2,11—19  objasňuje  redaktorovo  stanovisko 
k  dobé  soudcA.  Stále  opakujidm  se  obsa- 
hem k*hy  S.  jsou  odpadlictví  a  jeho  trest, 
útisk,  obráceni  a  záchrana  Isráéle  jako  celku 
bohem.  Z  toho  se  soudí,  že  je  kniha  stéii 
phsnou  historii,  spise  dlužno  pohlíželi  na  ni 
jako  na  plod  náboiensko-fílosoíického  pojí- 
máni déjin  isráélských.  Podkladem  byla  ováem 
déjinná  tradice  jednotlivých  kmenů,  jak  ústním 
podáním  se  vytvořila.  Jednotlivé  véci  vypra- 
vuji se  proto  i  parallelně  ve  dvojí  podobě 
vice  méné  odchylné,  na  př.  o  Debófe  prosou 
(4.  kap.),  veriem  (6.  kap.).  Budde  přikázal 
hlavni  materiál  knihy  Elóhistovi  a  Jah- 
vistovi  (viz  Fentateuch),  což  shledalo 
se  z  části  se  souhlasem,  ale  většinou  s  od- 
porem kritiky.  Srv.  Studer,  Oas  Buch  der 
Richter  (1842);  Keil,  josua,  Richter  u.  Ruth 
(2.  vyd.  1874);  Doominck,  Bijdrage  tot  de 
tekstkritick  van  Recht  (1879);  Budde,  Die 
BOcher  Richter  u.  Samuel  (1880);  Berthcau, 
Oas  Buch  der  Richteru  Ruth (1883);  Kittel, 
Oie  pentateuch.  Urkunden  in  den  BUchern 
der  Richter  und  Samuels  (1892);  Kalkoff, 
Zor  Quellen-Kritik  des  Richterbuches  (1893); 
Moore,  Judj^es  (1895);  Frankenberg,  Die  Com- 
position  desdeuteronoroischen  Richterbuches 
(1895);  Budde,  Daá  Buch  der  Richter  erklart 
(Freiburg,  1895);  Lias,  The  book  of  judges. 
Kritické  vydáni  v  Baerovč  a  Delitzschově  Bi- 
blía  hebraica  (Část  14.)  a  v  Hauptově  The  sa- 
cred  books  of  the  Old  testament  VII.,  Book 
of  judges  od  Moore  (1900);  řecky  podle  ruko- 
pisu alexandrijského  Brooke  A.  £.  a  Mac 
Lean,  The  book  of  judges  (1897).  Dk, 
Soadéli  viz  Batterie  1). 
SoudkOTy  ves  mor.,  viz  Sudko  v. 
Soadaáy  viska  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pi.  Jičín,  rozkládá  se  podél  proslulého 
stromořadí  lipového,  vedoucího  z  Jičína  do 
Kartouz;  9  d.,  43  obyv.  č.  (1900). 
Soadái,  co  se  k  soudům  vztahuje. 
S.  den  u  Římanů  viz  Actus  rerum  a 
Dies;  v  právn.  stčes.  viz  Soudnictví  (stč.), 
str.  717  a. 

8.  dvůr  (něm.  Gerichtshof),  nyni  častěji 
stiud  sborový.  Srv.  Soud,  str.  703,  a  Nej- 
vyšší s.  a  kassačni  dvůr. 

8.  lékařství  jest  nauka  o  vynaloženi  vě- 
domosti a  zkušeností  lékařských  k  účelům 
8-m.  Vznik  a  rozvoj  nauky  té  souvisí  dílem 
s  rozvojem  zákonodárství  občanského  a  trest- 
ního, dílem  s  rozvojem  védy  lékařské.  Přibý- 
vající složitosti  společenského  života  přibý- 
valo sporných  otázek  právních,  při  pokraču- 
jícím rozvoji  soudnictví  vyžadováno  pak 
naléhavěji  a  naléhavěji,  aby  podstata  spor- 
ných právních  záležitostí  obč.  a  trestných 
činů  přesně  byla  zjištěna;  poněvadž  mnohé 
právní  otázky  vyžaduji  k  svému  řešení  cizích 
odborných  vědomosti  a  zkušenosti,  jichž 
soudci  se  nedostává,  vzešla  potřeba  povolati 
odborné  znalce,  kteří  za  soudce  provádějí 
odborné  ohledání  a  částečné  probadání  pod- 


>  státy  sporné  věci  nebo  trestného  činu,  a 
o  výsledku  badáni  soudci  podávají  zprávu  — 
nález  a  posudek  (dříve  dobré  zdání  nebo 
dobrozdáni zvaný);  v  případech,  v  nichž  jest 
nutno  zjistiti  nějaký  tělesný  (fysiologický 
nebo  chorobný)  stav  člověka  nebo  ke  zjištění 
podstaty  ohledati  mrtvoly  nebo  části  těla  lid- 
ského, intervenuji  jako  znalci  9.  lékaři. 

Z  praktické  potřeby  vzniklo  vedle  ostat- 
ních nauk  lékařských  lékařství  s.,  téhož  úko- 
lem jest  využiti  výsledků  vědeckého  badání 
v  různých  oborech  lékařství  k  řešení  otázek 
právních  a  badati  v  jednotlivých  speciálních 
s-ch  oborech  lékařských.  S.  lékařství  jest  a 
musí  vždy  zůstati  naukou  lékařskou,  nenáleží 
mu  tudíž  zaměstnávati  se  otázkami  právními, 
jen  jak  káže  potřeba,  by  lékař  znal  ve  všech 
otázkách,  v  nichž  se  jeho  součinnost  vyi^- 
duje,  úkol  svůj  a  účel,  jemuž  jeho  expertisa 
sloužiti  má.  Obsah  s-ho  léksiřství  mění  se 
podle  časového  a  mistniho  stanoviska,  záko- 
nův  občanského  a  trestního;  s.  lékařství  za- 
hrnuje v  sobě  s.  anthropologii  (zjištěni  totož- 
nosti neboli  identity),  nauku  o  plodnosti  a 
ukájení  pudu  pohlavního,  o  těhotenství,  po- 
rode, vyhnání  plodu,  o  smrti  a  usmrceni 
novorozencův,  o  uškozeni  na  těle  a  násilné 
smrti  a  nauku  o  přičetnosti.  —  První  sou* 
bomé  spisy  s.  lékařství  vydali  Baptista  Co- 
dronchi  z  Imoly  (1597),  Fortunatus  F  i  dě- 
li s,  v  Palermě  (1602)  a  Pavel  Zacchias 
v  Rimě  (1630^.  Dnes  máme  obsáhlou  litera- 
turu 8-ho  lékařství;  z  vynikajících  autorů 
budtež  jen  uvedeni  Ambr.  Tardieu,  A.  S. 

Jaylor,  J.  L.  Casper,  z  doby  nejnovější 
ech  Eduard  Hofmanu  a  dosud  žijící  Pavel 
Brouardel.  Ke  konci  XVIII.  stol.  byly  za- 
vedeny na  rakouských  universitách  přednášky 
o  s-m  lékařství  (a  zdravotní  policii);  prvním 
professorem  na  universitě  Karlo-Ferdinan- 
dově  v  Praze  byl  Karel  Fiedler  (1795—96); 
první  české  přednášky  o  s-m  lékařství  byly 
v  Praze  zavedeny  v  r.  1863—64,  přednášel 
tehdy  prof.  Popel,  po  jeho  smrti  pak  od 
r.  1866—67  do  stud,  roku  1871—72  Ed.  Hof- 
manu (jako  honorovaný  docent);  když  byl 
Hofmanu  povolán  do  Inšpruku,  docentura 
česká  osiřela,  nebylo  českých  přednášek  až 
do  založení  české  university.  Rfc. 

S.  náklady  viz  Náklady  soudní. 

8.  obvod  jest  území  pro  činnost  jednot- 
livých soudů  určitě  vymezené,  tak  že  každý 
soud  jen  v  tomto  území  může  vykonávati 
pravomoc  svoji.  Jen  v  případech  nebezpečí 
z  prodleni  nebo  při  úkonu  na  hranici  dvou 
8-ch  obvodů  smí  soud  provésti  úřední  úkon 
i  v  cizím  obvodě  s-ro.  Naproti  tomu  ze  s-ho 
obvodu  jsou  vyňaty  vojenské  budovy,  kdež 
8.  úkon  provede  na  požádání  soudu  vojen- 
ská osobnost  vojenským  velitelem  k  tomu 
určená,  a  pak  všechny  budovy  cb.  dvora, 
obydlí  členů  cis.  rodiny,  csob  exterritoriál- 
nich  a  konečně  těch,  které  podléhají  soudu 
nejv.  dv.  maršálka.  V  místnostech  těch  smí 
úkony  s.  provésti  jediné  soud  nejv.  dv.  mar- 
šálka. To  vše  platí  ovšem  pouze  o  formální 
činnosti  soudů.  Věcný  účinek  činnosti  té  ob- 


708 


Soudní  (organisace  —  řád  práva  staročes.). 


vodem  žádným  vázán  není,  nýbrž  má  plat- 
nost ve  všech  král.  a  zemích  na  ři&ské  radě 
zastoupených.  Hlr. 

S.  organisace  jest  zákonem  stanovený 
zpfisob  vnitřního  zařízeni  9-ch  úřadův,  obsa- 
zováni jich  úřednictvem,  a  vyřizováni  viech 
běžných  záležitosti  úředních,  včítaje  v  to 
i  manipulaci  a  vnitřní  správu,  vylučuje  však 
způsob  řízení  af  trestního  af  civilniho,  po- 
kud upraveno  jest  s-mi  řády  a  řádem  exe- 
kučním, po  připKadě  speciálními  zákony  o  jed- 
notlivých druzích  řízení  8-ho«  Zákon  o  s. 
organisaci  vydán  byl  27.  list.  1896  č.  217 
ř.  z.  a  doplněn  nařízením  minist.  spravedl- 
nosti z  6.  kv.  1897  č.  112  a  114  ř.  z.  V  jed- 
notlivých jeho  ustanoveních,  pokud  se  týče 
vnitřních  zařízeni  úřadů  soudních,  viz  články 
Příslušnost  (soudní),  Obchodní  soudy  a 
Soud.  Co  se  obsazování  soudů  úřednictvem 
týče,  srv.  vedle  uvedených  či.  Soudce  a 
Přisedici  soudní.  Co  pak  se  jednacího 
řádu  týče,  vytknouti  dlužno,  že  obsahuje 
ustanoveni  platná  pro  soudy  okresní  a  sbo- 
rové I.  a  II.  instance  a  pro  státní  zastupi- 
telstva. Hlr. 

S.  pomoc  jest  úřední  úkon,  který  před- 
scbéře  určitý  soud  na  požádáni  soudu  jiného 
projednávajícího  záležitost,  již  se  úkon  onen 
týká.  Pomoc  tu  jsou  povinni  poskytovati  si 
všichni  soudové  v  této  polovině  říše,  což 
souvisí  s  ustanovením.  Že  každý  soud  má 
svůj  obvod,  jehož  hranice  až  na  malé  výjimky 
překročiti  nesmi,  je-li  tedy  v  určité  záleži- 
tosti třeba  provésti  jistý  úkon  v  obvodě  ji- 
ného soudu,  na  př.  výslech  svědka  bydlícího 
v  obvodě  soudu  jiného,  soud  záležitost  pro- 
jednávající požádá  o  úkon  takový  ten  soud, 
v  jehož  obvodě  proveden  býti  může.  Dožá- 
daným soudem  bude  obyčejně  soud  okresní.  — 
Státními  smlouvami  rozšířena  jest  povinnost 
rakouských  soudů  k  poskytováni  s.  pomoci 
i  vůči  soudům  cizozemským.  Podmínkou  po- 
skytnutí pomoci  cizozemským  soudům  však 
jest  předem  vzájemnost,  t.  j.  že  i  soudy  onoho 
státu,  v  jehož  obvodě  soud  pomoc  žádající 
leží,  navzájem  rakouským  soudům  pomoc 
poskytují,  dále  že  úkon  dožádaný  se  nevy- 
royká  pravomoci  soudů  tuzemských  a  že  úkon 
ten  tuzemskými  zákony  není  zapověděn.  Úkon 
samotný  provádí  se  tím  způsobem,  jaký  s-m 
řádem  vůbec  jest  předepsán,  avšak  na  vý- 
slovnou žádost  cizího  soudu  může  býti  pro- 
veden způsobem  v  žádosti  výslovně  nazna- 
čeným, není-li  způsob  ten  tuzemskými  zá- 
kony zakázán.  Odepře-li  dožádaný  soud  cizo- 
zemskému soudu  pomoc,  rozhodne  k  žádosti 
tohoto  o  tom,  zda  má  býti  pomoc  poskyt- 
nuta, vrchní  zemský  soud,  v  jehož  obvodě 
dožádaný  soud  má  své  sídlo.  Dále  jsou  po- 
vinni soudové  poskytovati  svou  pomoc  též 
soudům  živnostenským,  smírčím,  jakož  i  roz- 
hodčím, jímž  rozhodnutí  určitého  sporu  na 
základě  úmluvy  stran  bylo  svěřeno,  právě 
tak  jako  soudům  řádným,  pokud  žádost  o  po- 
moc zákonem  jest  odůvodněna,  úkon  sám 
l)řipustným  a  dožádaný  soud  k  jeho  prove- 
deni příslušným.  Hlr. 


S.  prázdniny  (srv.  Ferie)  jsou  doba,  po 
kterou  u  soudů  civilních  úřední  činnost  soudu, 
hlavně  pokud  jde  o  styk  se  stranami,  jest 
omezena  na  míru  nejmenší.  Trvají  nyní  6  ne- 
děl a  průběhem  jejich  nekonají  se  ústní  li* 
cení  a  nevydávají  se  rozhodnutí,  pokud  ne- 
jde o  záležitosti  feriální.  Těmito  jsou: 
záležitosti  směnečné,  spory  o  pokračováni 
ve  stavbě,  spory  z  rušené  držby,  spory  ná- 
jemní a  pachtovní,  pokud  jde  o  výpovéď 
neb  o  předání  nebo  převzetí  předroéta,  spory 
námezdní,  hlavně  pokud  běží  o  dělnictvo  a 
pomocníky  nižšího  druhu,  spory  mezi  hostin  - 
skými,  plavci  a  povozníky  a  jejich  hosty  a 
zákazníky,  spory  bagatelni  a  konečné  iiávrby 
v  příčině  opatření  prozatímních.  Rovněž  ří- 
zení upomínací  a  exekuční  koná  se  v  s-ch 
prázdninách  bez  přerušení.  Kromě  toho  mfiže 
přednosta  soudu  nebo  předseda  senátu  prů* 
během  s-ch  prázdnin  zavésti  řízeni  v  které-> 
koliv  práv.  záležitosti,  je-li  rychlé  vyřízení 
její  nutné.  Další  účinek  s-ch  prázdnin  jeví 
se  v  tom,  že  se  jimi  přerušuji  lhůty  již  bé- 
žicí,  tak  že  zbytek  lhůty  počne  dále  běžeti 
teprve  po  skončení  jich,  a  že  lhůta,  jejíž  po- 
čátek vpadne  do  s-ch  prázdnin,  počne  bé- 
žeti  cela  teprve  po  uplynuti  jejich.  Na  lhůty 
nutné  však  s.  prázdniny  tohoto  účinku  ne- 
mají. Hlr. 

S.  přísedící  viz  Přísedící  soudní  a 
níže  S.  řád  práva  stČcs. 

S.  řád  viz  Řízeni. 

S.  řád  práva  staročeského.  Úlo- 
hou soudce  bylo  dopomoci  k  spravedl- 
nosti, >pravdu  vésti,  křivdu  tupiti<  (V.<  II.. 
24,  1—3)  a  to  vhodným  vedením  přelíčení 
a  moci,  kterou  nález,  doporoožcní  ku  právu, 
má  býti  proveden.  Při  tom  předpokládá  se, 
že  zná  právo,  nesmi  však  užiti  svých  vědo- 
mostí k  rozhodnutí  sporu,  k  čemuž  povoláni 
jsou  jiní,  kterých  právo  jest  souditi.  Vidyf 
již  slovo  soud  původně  znamená  shromáž- 
děni. Avšak  četná  jest  výjimka,  Že  » nalézá « 
soudce  jediný.  Jest  to  pravidelně  král  a  zá- 
stupce jeho  stálý  neb  delegovaný.  Formální 
důkaz  znalosti  práva  se  nevyžadoval,  vý- 
jimka počíná  teprve  od  doby  Habsburské 
(doktoři  práv  při  soudě  appellačnim).  Hlavni 
ovšem  povinností  jeho  jest  nestrannost;  ne- 
smít miti  osobního  zájmu  na  osobě  stran 
nebo  předmětu  rozepře.  Proto  přisahá,  proto 
musí  oznámiti,  kdyby  mu  >s  tou  stranou 
jaký  spolek  příslušel  aneb  co  jemu  v  takové 
věci  náleželo*  (Vlád.  Zř.  Z.  §  31  a  32),  a  vidá- 
liti  se  proto  ze  soudu  (srv.  Zřízeni  Jihlavské  z  t. 
1531  v  Kn.  Drnovské  str.  120),  proto  nesmí  ani 
straně  raditi  (Zř.  zem.  z  r.  1549  C  5).  Pro  za- 
chováni klidu  při  přelíčeni  přísluší  mu  značpá 
disciplinární  moc. r~  Přísedící  sondu  mají 
povinnost  dostaviti  se  v  čas  k  soudu  a  v  něm 
vytrvati  (Ondřej  z  Dube  §  62,  Vlád.  Zř.  Zem. 
§  5,  Kn.  To  v.  kap.  77),  pozorně  při  porou- 
chati; dotazovati  se  stran  smějí  jen  prostřed* 
nictvim  soudce  (Zř.  Zem.  1549  C 16).  Ke  spra- 
vedlivému nálezu  zavazuje  je  přísaha  a  povin- 
nost mínění  své  odůvodniti  (Kn.  Dm,  119). 
Počet    nutně  přítomných  přísedících  byl 


Soudní  (řád  práva  staročes.). 


709 


stanoven  již  napřed  trvale.  Výjimečné  mohla 
povaha  rozepře  míti  také  tu  vhv.  Tak  kdežto 
při  váech  velikých  sporech  u  zem.  soudu  byla 
nutoa  přítomnost  nejv.  komorníka,  při  men- 
ších sporech  do  100  hř.  stř.  nebylo  ho  třeba 
a  soudil  pouze  soudce  s  kmety  a  písařem 
zemským  (řád  práva  zem.  §  69).  Osoby  soudní 
chráněny  jsou  přísnými  zákazy  (Vlád.  Zř.  Z. 
§  434,  Kniha  Drn.  str.  23,  Zř.  Z.  z  r.  1530, 
^  171  a  r.  1549  H  35).  —  Soud  zahajovací 
býval  ráno  v  místnostech  pravidlem  urče- 
ných. Od  doby,  kdy  hojnější  iiž  jsou  pra- 
meny, bvlo  to  vždy  v  budovách  krytých. 
Místo  muže  býti  stanoveno  tak  obligátně,  že 
soud  jinde  byl  neplatný.  Tak  zemský  soud 
v  Praze,  vyjma  nejstarší  čas,  konán  musil 
býti  beze  zmatku  pouze  na  hradě  Pražském. 
Ale  vůli  stran  i  zde  mohlo  býti  odchýleno 
(Všehrd  li.,  1, 2l\  S.  ř.  vyžadoval,  aby  soud- 
cové seděli  a  to  bez  zbraně  a  bez  pokrývky 
na  hlavě  (Kn.  Drn.  str.  32).  O  jakémsi  zvlášt- 
ním kroji  soudcA  za  starší  doby  nejasně 
mluví  Všehrd  (IX.,  10,  1).  Strany  a  ostatní 
přítomni  stojí.  Četná  jsou  ustanovení,  aby 
klid  a  vážnost  soudu  bylv  zachovány  (Vlád. 
Zř.  §  6,  Kniha  Drn.  str.  i  19). 

Zahájení  soudu  dělo  se  slavnostně  ve 
jménu  božím,  P.  Marie  a  všech  svatých  a  pak 
z  mocí  těch,  kteří  soudili,  s  napomenutím 
k  zachování  pokoje  (Všehrd  II.,  2,  3,  Kniha 
Drnovská  str.  32 a  Lechner  str.  XXII.  pozn.  3). 

V  Cechách  podle  Ondř.  z  Dube  nejv.  pur- 
krabí měl  míti  v  ruce  hfil  šedé,  když  král 
předsedal  soudu,  stoje.  Na  Moravě  měl  meč 
královský  neb  markrabský  koncem  vzhOru 
držán  býti  v  pochvě  a  hejtmanů  v  dolfi,  do- 
kud! král  neb  markrabí  předsedal,  a  kdo  jej 
držel,  měl  s  mečem  královským  státi  v  šrámku, 
s  hejtmanovým  seděti  za  šraňkem  na  zna- 
mení popravy.  Když  předsedal  hejtman,  tu 
i  jeho  meč  drželo  pachole  koncem  vzhůru 
(Kn.  Dm.  str.  33).  Mnohem  jednodušší  bylo 
vzdání  soudu,  ohlášené  slovy:  Páni  soud 
vzdávají. 

Líčení  pře.  Soudce  má  sice  stálou  po- 
vinnost spravedlnost  chrániti,  křivdu  potla- 
čovati, ale  obyčejně  jest  mu  k  tomu  teprve 
vyčkati  návrhu  žádosti  interesséntovy.  Tato 
u  zem.  soudu  základní  norma  protržena  byla 
ovšem  výjimkami.  Pravidelně  uznávala  se 
moc  zeměpána  obsllati.  Jen  v  době  Vladi- 
slavské (r.  1497,  srv.  Archiv  Český  V.,  469) 
žádán  k  tomu  souhlas  zem.  soudu  (viz  i  Vše- 
hrd VIII.,  30,  2  -  4.).  Majestas  Carolina  zná 
zakročení  úřední  proti  kacířům  {§  3),  nález 
z  r.  1437  (Codex  iur.  bohem.  III.,  2  sir.  2) 
proti   křivopřísežníkům,  Zř.  Zem.  z  r.  1549 

V  13  pro  zločiny  rybnikářů,  R  17  hejtmanů 
proti  pachatelům  výtržnosti. 

Sem  náležejí  i  zločiny  před  soudem  spá- 
chané. Zde  dlužno  zmíniti  se  o  projektu 
Karla  IV.  vyhraditi  útrpné  soudnictví  veš- 
keré soudu  královskému  a  dospčti  tak  k  pro- 
následování zločinců  bez  návrhu  strany  sou- 
kromé orgány  státními. 

Žádost  žalobcova  za  dopomoženi  k  právu 
nemá  se  odmítnouti,  ani  kdyby  bezpodstat- 


nost  její  byla  patrná.  Žalobce  zval  se  pó- 
vod.  Ovšem  nepočíná  vždy  činnost  soudu 
(>pdáním  žaloby  (srv.  níže  svědectví  úřední). 
Žalující  mohl  nejdříve,  aby  nabyl  priority 
časové,  ohlásiti  útok,  jímž  se  zavázal,  že  při 
nejbližším  zasedání  soudu  položí  půhon  a 
žalobu.  Kdyby  se  tak  nestalo,  potrestán  byl 
14denním  vězením  a  odsouzen  k  náhradě 
škody  (Všehrd  III.,  4,  1)  ve  formě  pokuty 
10  kop  gr.  (Zř.  Z.  1664  D  13).  Tak  bylo 
v  Cechách ;  na  Moravě  měl  útok  povahu  po- 
někud odchylnější  (viz  níže). 

Podáním  útoku  neb  půhonu  určena  byla 
osoba  Žalující  i  Žalovaného,  tedy  obou  stran. 
Některé  osobv  neměly  schopnosti  býti  stra- 
nou nebo  měly  k  tomu  schopnost  jen  zmen- 
šenou. 1.  Poddaní.  Vlád.  Zř.  Zem.  přešlo 
mlčením  otázku,  zdaž  mají  právo  poháněti 
někoho  ze  stavů  vyšších  k  soudům  zemským 
a  zdaž  mohou  se  odvolati  proti  nálezu  na 
vrchnostenském  soudě  v  rozepři  jejich  vy- 
nesenému. Praxe  ukazuje,  že  od  konce  XV.  st. 
žaloby  poddaných  na  soudě  zemském  nebyly 
již  přijímány  a  komorní  soud  zamítl  je  r.  1508 
pro  svůj  obor.  Tento  stav  kodifikován  byl 
všeobecně  Obn.  Zř.  Z.  F  1—7.  Když  v  právě 
českém  pronikla  myšlenka  o  zakroČenL^soud- 
ním  ex  offo,  nabyl  soud  zem.  možnosti  za- 
stati se  zájmů  poddaných  (Zř.  Z.  z  r.  1549  R  31, 
T  15  a  z  r.  1564  D  2  a  3,  S  1).  Jinak  bylo 
pravidlo,  že  kdo  chce  pohnati  člověka  z  ci- 
zího panství,  má  jej  viniti  předkem  na  soudě 
vrchnostenském,  a  teprve  kdyby  v  6  nedě- 
lích nebylo  souzeno,  může  pohnati  samu 
vrchnost,  aby  člověka  svého  před  soudem 
zem.  neb  komorním  postavila  (Zř.  Zem.  1564 
D  3  a  K  35).  Tak  bylo  ve  věcech  civilních, 
jinak  však  v  trestních.  Tu  činěn  byl  rozdíl, 
zda  byl  poddaný  při  skutku  přistižen  čili 
ušel.  Kdo  od  panovníka  nebyl  obdržel  vý- 
sadu na  užívání  popravy,  byl  povinen  licii 
své  a  chycené  zločince  dávati  k  nejbližší  po- 
pravě. Nebyl-lí  při  skutku  postižen,  mělo 
k  vrchnosti  jeho  posláno  býti,  by  se  jím  uji- 
stila a  naň  právo  útrpné  buď  sama  pustila 
aneb  iej  k  nejbližšímu  právu  postavila.  Ke- 
chtěl-lipůvod  přestati  na  nálezu  soudu  vrchno- 
stenského, mohl  rovněž  pohnati  pána,  aby 
člověka  svého  před  soud  postavil  (Zř.  Z. 
1549  R  36,  1564  K  35,  L  42  a  43).  Byl-li  kdo 
při  zločinném  skutku  přistižen  anebo  pokři- 
kem dohoněn,  měl  tam  souzen  býti,  kde  chy- 
cen byl,  aneb  dodán  k  nejbližšímu  soudu. 
Podle  Obn.  Zř.  poddaný,  byl-li  odsouzen 
k  útrpnému  právu  t>ez  pořádného  výslechu, 
mohl  se  odvolati  ke  komoře  appellační,  mimo 
to  vrchnosti  byly  vázány  ve  všech  pochyb- 
ných otázkách  žádati  za  naučeni  u  téže  ko- 
mory; podle  deklaratoria  z  r.  1644  pak  po- 
kládán za  pochybný  každý  případ,  kdy  pa- 
chatel nebyl  postižen  pji  skutku  nebo  když 
zločin  nebyl  docela  zřejmý.  Také  podle  pa- 
tentů robotnich,  jestliže  poddaní  dopustili  se 
zločinu  hrdelního,  vrchnosti  sice  mohly  užíti 
svých  hrdelních  soudův,  ale  byly  v  tom  vá- 
zány předpisy  Obn.  Zř.  Z.  Patent  z  r.  1738 
pak   přikazoval  jim    spravovati   se  zároveň 


710 


Soudní  (řád  práva  staročes.). 


hrdelním  řádem  Josefa  I.  z  r.  1707,  jeni  při- 
pouštěl odvoláni  k  appellačni  komoře  z  kaž- 
dého náleza  soudů  patrimoniálních  ve  vé- 
cedi  trestních.  —  2.  Psanec.  —  3.  Při  zlo- 
čine dopadený,  který  pozbyl  práva  há- 
jiti se  a  jest  pouhém  předmétem  exekuce.  — 
4.  V  klatbě  stojící  »nemó2  v  právě  sudem 
jiti«  (Cod.  iur-boh.  U.,  2.  str.  267).  —  5.  N  e- 
manzelsky  zplozený  (Pozůstatky  desk  I., 
str.  79).  V  jinÝch  pfípadech  jest  neschopnost 
ta  velmi  pocnvbna,  jak  dobře  Všehrd  po- 
znamenává: Žalobnici  nařčení  nebo  zločinci, 
it.  nedávno  nepřátelé,  it.  kteří  se  snadně 
súdie,  zdá  se,  ze  ti  váickni  žalovati  nemohu 
(ilL,  8,  1).  Osoby  dospělé  ženského  pohlaví 
na  rozdíl  od  práva  německého  pouze  v  pří- 
čině věna  nemají  plné  volnosti  pnivní.  Vdovy 
pak  požívají  docela  některých  processních 
výhod.  Nezletilí  (Všehrd  lU..  7.  16),  kněží 
(viz  Soudnictví  stč.,  str.  716  a),  Židé  a  ci- 
zinci rovněž  jen  případně  mohou  býti  stranou. 

Pravidelně  připouští  právo  staročeské  zří- 
diti stranám  plnomocného  zástupce  (Vš. II., 
18,  7;  II.,  19,  1),  ba  i  několik  zástupců  pro 
jednu  osobu  (Vš.  II.,  19,  11),  než  musí  býti 
zvláště  pro  tu  při  zplnomocněn.  Všeobecné 
zastoupeni,  vyjma  manželů,  pro  všechny  roze- 
pře se  neuznávalo  (ib.  U.,  19,  2),  aniž  mohl 
zástupce  opětně  jmenovati  si  zástupce  dal- 
šího (ib.  U.,  19, 12).  Poručníkem  (zástupcem) 
od  každého  člověka  jakéhožkoU  řádu  nebo 
stavu  může  býti  >člověk  kterýžkoli,  buď  mě- 
štěnín nebo  sedlák  nebo  holomek,  duchovni 
nebo  světský«  (ib.  II.,  19,  7).  Jmenování  zá- 
stupce mohlo  však  státi  se  teprve  po  vy- 
hlášení půhonův  (ib.  III.,  13,  5),  nebof  při 
žádosti  o  zápis  půhonu  u  starosty  komorní- 
čího  (III.,  7,  4),  při  vysvědčování  půhonů  (IL, 
4,  3),  při  ospravedlněni  nestáni  pro  službu 
krnovskou  (II.,  6,  5),  při  přísaze  (II.,  26,  4), 
ve  přích  o  nářku  cti  vůbec  zástupce  se  ne- 
připouštěl. Zde  jsou  zásady  práva  staro- 
českého odchylné  od  německých  a  blahovol- 
nější. —  Od  zástupce  odlišován  byl  řečník 
(ŘÁá  práva  §  3),  kterého  si  strana  mohla 
přibrati  k  jednotlivým  řečem,  nebyla-li  sama 
k  tomu  dosti  hbitá  (Cod.  iur.  boh.  II.,  2, 
str.  265).  Takovému  řečníku  dosti  podobný 
byl  pán  z  lavic  (Řád  práva  §  4V,  každý 
mohl  totiž  při  právě  zemském  žádati,  aby  mu 
ku  pomoci  byl  dán  jeden  z  přísedících,  na 
kterého  žadatel  by  okázal,  vyjma  z  úředníků 
nejvyšších  (Vš.  D.,  18,  2\  ten  pak  povinen 
jest  raditi  straně  (Vl^á.  Zř.  §  11).  —  V  pří- 
padě smrti  strany  uznávalo  se,  že  spolu 
i  půhon  umírá  a  dědici  pohnaného  proto  nic 
neztratí  ani  dědici  původoví,  než  že  původ 
neb  jeho  dědici  musí  žalovati  pohnaného 
nebo  jeho  dědice  (Vš.  U.,  5,  16). 

Formy  processního  jednání  stran  byly 
ve  starší  době  mnohem  přísnější  než  v  po- 
zdější. Vliv  stran  byl  tu  nepatrný,  ač  bylo 
uznáváno,  že  dobrovolné  podvolení  právo 
ruší  (Vš.  II. ,  13,  10),  Připouštělo  se  přece, 
aby  strana  straně  mohla  odpustiti  všcckv  tři 
p  Jhony  (Viad.  Zř.  §  136).  dáti  poklid  (Vš.  II, 
13,  l\  propustiti  z  prisahy  (ib.  II.,  26,  11    a 


smluviti  se  jak  ještě  v  době  potaza  (ib.  IL 
20, 9)  a  z  některých  pokut  vězemm  propouštěti 
(Vlád.  Zř.  §  408).  —  Formy  processni  měnily 
se  po  celý  středověk  ve  stalém  vývoji.  Jako 
jejich  formu  nejdávnější  sluší  si  zajisté  před- 
staviti, že  Žaloba  přednášena  byla  proti  ob- 
žalovanému výtkou  před  shromážděnými 
svědky,  kteří  konstatovali,  zdali  kdo  buď  sko- 
tečně  tvrzení  své  dokázal  nebo  správně  pH- 
sahou  nebo  ordálem  práva  svého  obhájil, 
a  tomu  propůjčili  veřejnou  pomoc  exekvovati 
nárok  jeho.  Časem  v  rozepřích  určitého  druhu 
(o  dědiny,  o  různé  zločiny)  V3rvinuly  se  zvláštní 
způsoby  processní,  které  dosti  nesnadno 
můžeme  vtěsnati  do  společného  schématu. 
Dále  sluší  na  mysli  míti,  že  původné  všechny 
žaloby  byly  trestní.  Celkem  lze  staročttký 
process  vylíčiti  takto: 

Před  podáním  žaloby.    V  některých 
případech  civilních   i  trestních   bylo  třeba 
nejdříve  opatřiti  si  bezpečné  svědectví  ohle- 
dáním  škody  neb  stavu  osobou  soudní  neb 
několika  lidmi  soukromými.    Ve  při  o  ne- 
movitosti (dědiny),  kde  obě  strany  si  pH- 
říkaly  právo   vlastnické,  iáázn   byl  soudce, 
aby  jak  držiteli  tak  i  tomu,  kdo  toto  právo 
vlastnické  popíral  a  sobě  osoboval,  vydán 
byl  komorník  na  ohledání  škod  na  stromech, 
lukách,  rybnících,  polích.  Žalobce  měl  čekati 
sedě   na  koni  na  komorníky,  a  když  by  je 
spatřil,  měl  slézti,  klobouk  sejmouti,  odložiti 
meč,  plášf  i  jiné  roucho  a  vstoupiv  praven 
nohou  (levá  noha  byla  ke  vkráčeni  vyhrazena 
obžalovanému)  na  tu  nemovitost  fekl:  >pO' 
šlové,  slyšte,  že  tento  N.  tuto  mi  škodu  uónil 
a  ty  Škody  mám  za  xx  hřiven  stříbra*.  Po- 
tom i  event.  přítonmý  odpůrce  musil  se  ob- 
nažiti  a  vstoupiv  levou  nohou  na  spomoa 
nebo  poškozenou  nemovitost  řekl:   >slyste, 
poslové,  tato  dědina  jest  má  a  ne  jeho  - 
Aby  zajištěno   bylo,   íe  strany    dostaví  áe 
k  soudu,  obě  strany  jmenovaly  (možno  to 
bylo  třikráte)  summy  pokuty,  v  kterou  pro- 
padl ten,  kdo  tvrzeni  své  při  soudu  nedokázal 
(vdáni)  slovy:   »tohoto  —  vzdávám  úřední- 
kům  pražským   ve  —  stech  penězích*,  coi 
bylo  možno  zvýšiti  ještě  dvakráte.  Když  ani 
tato  pokuta  stranám  nestačila,  ohlásily:  »jář 
jej  vzdávám  na  o  hře  b«,  čili  podle  obvyklého 
nyni  výkladu  vše,  co  se  sebe  strana  svlékla 
a  odložila  i  s  koněm.    Ohřeb  propadl  zcela 
!  úředníkům,  kdežto  první  summy  jen  z  polo- 
vice, druhá  připadla  straně  vítěiné.   Vdini 
mu  silo  se  oznámiti  úředníkům  čudy  mistni. 
kteří  pak  oznámili  to   do  Prahy.    Zárovců 
bylo   ohlásiti   půhon.    Podobné   úřední  vy- 
šetření  dťlo  se  při  vraždě,  násilí  na  Žene^ 
krádeži  a  škodách.    Při  vraždě  příbuzný  xa- 
vraždčného  má  do  14  dní  po  vraždě  přihlásiti 
se    u   ne  i  v.   komorníka    a  jiných    úředolkíi 
slovy:    >Páni,  račte  slyšeti,  opovidám  Vaši 
I  Milosti,  že  tento  přítel  můj  jest  zabit  na  po- 
kojné cestě  od  toho  N.;  opovidám  vám  hlavu 
ijeho  a  probim.   dejte  mi  komorníka,  aí  b^ 
,  tu  hlavu  opatřil. «  Tu  pojma  komorníka,  oia 
I  jemu   ukázati   toho  zabitého  a  rány  jebo  a 
*  roucho  zakrvavené  jeho,  v  kterémž  byl  xabit. 


Soudní  (řád  práya  staročes.).  711 


a  to  viechno  roucho  měl  komorník  vžiti 
k  soudu.  Potom  žádal  o  pfihon  (Řád  pr.  zem. 
§  1  a  si.,  54  a  si.  a  Majestas  Carolina  §  102). 
A  tak  podobné  bylo  i  při  ostatních  uvede- 
ních případech,  jiný  konečné  byl  způsob 
zjiáténi    skutku    svédectvim   sousedů   {testi- 


leiité  dobé,  byly  půhony  po  zahájeni  soudu 
vyhlašovány  (vysvéačovány)  a  to  řeč- 
níkem zemským  podle  soupisu  chronologic- 
kého, pořízeného  starostou  komomičim.  Po 
každém  půhonč  řečník  kladl  otázku:  stoji-li 
N.  původ   i   N.  pohnaný  k  svému  právu  ^ 


monium  fori),  ktefi  přivoláni  byli  pokřikem, ,  Ohlásili-li  se  oba,  pokračoval  ve  čteni  pů- 
ke  kterému  poškozený  za  tímto  účelem  byl  |  honů.  Stál-li  pouze  pohnaný,  byl  půhon  ihned 
povinen.  Tak  znásilněná  žena  mela  se  jim  .  zrušen  a  pohnaný  z  něho  osvobozen,  tolikéž 
ohlásiti  8  pláčem,  lomením  rukama  a  roz- 1  uestáli-li  oba  (Vlad.Zř.  Z.  §136).  Když  všechny 
trženým  Šatem;  vlastník  domu  vybitého  měl  ;  půhony  byly  přečteny  (vysvědčeny^,  voláno 
zavolati  sousedy  a  s  nimi  ohleclati  dvéře  a '  bylo  na  ty,  kdo  nepřišli,  komorníkem:  N., 


vše,  co  strháno  nebo  poskvrněno  (Maj.  Car. 
§  83  a  105  a  Řád  §  87).  Při  žalobě  o  mo- 
vitou  věc.    kteráž    mnohou    podobnost   má 


stojí-H  ke  svému  právu,  prvé,  ohlas  se.  A  po- 
tom po  malé  chvíli  znovu:  Stoji-li  N.,  druhé, 
ohlas  se.  A  potom  po  chvíli :  Stoji-li  N.  prvé, 


s  něm.  Klage  mit  Anevang^  žalobce  vyžádal  druhé,  třetí,  ohlas  se.  (Všehrd  II.,  3, 11.)  Ne 
si  komorníka,  před  kterým  věc  uchopil  (Řád  |  ohlásil-li  se,  nastala  kontumace (právo  stanné). 
§  87  mluvi  jen  o  dobytčeti)  a  tvrdil,  že  jest  Dostavil-li  se  pohnaný  i  původ,  vložil  tento 
jeho,  a  uřízl  z  ní  malou  částku  (z  ucha  kou-  žalobu  do  knihy  soudní.  Na  Moravě  početí 
sek  kůže).  To  vše  v  zeslabené  formě  trvalo  čteni  žaloby  žádáno  bylo  slovy:  králi  milo- 
jistě  i  v  XVI.  stol.,  ač  přímých  zpráv  jest  <  stivý,  pane  komomíče,  pane  sudí  a  páni  milí, 
poskrovnu.  Svědčit  tomu  jmenovitě  Zř.  Zem.  račte  slyšeti  žalobu,  načež  sudí  odpověděl: 
1530  §165:  komorník  má  každému  buď kohle-  >právot  přejc«  (Kn.  Drn.,  str.  33).  Potom 
dáni  škod,  ran.  míst,  gruntův,  tak  jakž  od  |  musili  všichni,  kdo  nezasedali  v  soudě,  vv- 
starodávna  bývalo,  vydán  býti.  Vyšetřováni  |  stoupiti  z  lavic  i  ze  šraňkův,  a  byl-li  k  pů- 
při  zločinu  pak  stalo  se  úlohou  policejních  i  honu  kdo  volán,   ohlásiti  se   mimo  šraňky, 


správců  krajských,  opravcův  a  potom  ve  sto- 
letí XVI.  hejtmanů. 

jinak  počínala  se  pře  podáním  půhonu 
t  nároku),  který  v  nejstarší  době  jistě  dél  se 
přivedením  obžalovanéhožalobcem  před  soud. 
(Srv.  Půhon.)  Ten  neměl  ovsem  podán  býti 
ve  věci  již  jednou  kterýmkoli  sQudem  (mimo 
appellaci)  rozhodnuté  (Vlád.  Zř.  Zem.  §  81) 
aneb  jinde  počaté  a  dosud  nerozhodnuté  (t., 
§  52).  Podáním  půhonu  původ  přejal  na  se  po- 
vinnost skončiti  rozepři  u  téhož  soudu,  jinak 
bvl  trestán  nálezem  i  vězením  dvou  neděl 
(tamtéž  §  268).    Byl-li  půhon   z  formálních 


jinak  ztratil  při  (Všehrd  II.,  3,  4).  Žaloba 
obsahovala  v  širším  rozvedeni:  A.  žaluje 
na  B.,  že  jest  mu  — .  Dokládá  se  —  (uvádějí 
se  průvoaní  prostředky).  A  potom  Žádá  spra- 
vedlivého panského  nálezu.  Neb  již  zde  musí 
se  vyčisti  vše,  čím  chce  původ  právo  své 
dokázati.  Nemá-li  důkazů,  rozhodne  přísaha; 
v  kterémžto  případě  nesměl  žádati  sprave- 
dlivého nálezu,  než  jen  >práva«  (Vš.  11.,  12,  2). 
Průvodních  prostředků  v  žalobě  neuvede- 
ných již  užíti  nesmí  (ib.  11.,  11,  11—12),  tak 
jako  ztracena  byla  pře,  když  některého  pro- 
středku takto  ohlášeného  nebylo  užito  a  pro- 


důvodů  jednou  jit  zdvižen,  mohl  položen  vedeno.  Po  přečtení  žaloby  nesměl  původ  ji 
b5ti  sice  nový  půhon  v  téže  věci,  ale  aŽ  po  |  měniti,  ani  kdyby  víza  nebyla  vložena  (ib.  II., 
dokonání  rozepře  o  útraty  processu  prvého  .11,  8).  Rovněž  nemohl  půhon  neb  žalobu 
(Všehrd  lil.,  6,  1).  Rovněž  mohl  býti  opa- '  beze  škody  zpět  vzíti;  kdežto  do  jejího  čtení 
kován  půhon  nedokonaný  pro  smrt  strany.  |  ve  případech,  kde  trojí  půhon  byl  nutný, 
Půhon  namířen  byl  přímo  k  osobě  poškozu-  *  bylo  tak  po  dvakráte  možno,  čímž  dosažena 
jíci.  Osobu  třetí  možno  bylo  poháněti  jen  býti  mohla  lhůta  30  neděl,  po  které  pohnaný 
v  případě  haněni  (Vlád.  Zř.  Zem.  §  95).  Ku-  »v  půhonech  byl  držen*  (Kn.  Rožm.  75, 112). 
mulace  půhonŮ  v  jediný  byla  dovolena,  byly-li  To  bylo  v  2.  pol.  XIV.  stol.  zrušeno  (Ondř. 
v  souvislosti  věcné  neb  formální.  Tuto  pod-  z  D.,  §  114).  Po  přečtení  žaloby  bylo  možno 
minku  vkládá  Zř.  Zem.  z  r.  1530  do  ustano-  zříditi  si  zástupce  z  obou  stran  a  bylo  nutno 
veni  Vlád.  Zř.  §  51,  které  mimo  to  ustano-  žádati  za  úmluvu  o  správu  (Vš.  III.,  13,  24). 
vujc  v  §  50.  že  každý  z  jedné  smlouvy,  z  jed-  Žaloba  čtena  ovsem  nebyla,  když  pohnaný 
noho  kšaftu,  z  majestátu,  z  listu,  ze  zápisu  se  nedostavil.  Nestáni  mohlo  býti  omluveno 
bude  moci   z  každé  té  věci  pohnati  jedním   (spraveno^  zvykem  uznanými  příčinami,  a  to: 

C úhonem,  by  pak  v  té  listině  více  předmětů  1.  Nemoci  (při  ženě  i  těhotenstvím),  kterou 
ylo  vyjednáno.  V  půhoně  musil  býti  přesně  posel  neb  zástupce  jiný  pohnaného  musil 
označen  předmět  pře  i  důkazy.  V  Cechách  přísahou  svou  v  kapli  osvědčiti,  načež  usta- 
(nikoUv  na  Moravě)  mohl  původ  měniti  noven  rok  nový  a  cvent.  třetí.  Přišel-li  ne- 
text  půhonu,  i  když  již  byl  v  knihy  soudní  mocný  potom,  musil  rovněž  přísahou  ztvrditi 
zapsán,  jmenovitě  co  se  týče  průkazů.  Proti  tuto  překážku  (VI.  Zř.  Z.  §  91),  jinak  musila 
takové  škodě  bylo  možno  pohnanému  brániti  k  němu  jeti  kommisse  menších  úředníků,  kteří 
se  tím,  že  popatřiv  do  knih  požádal  úředníka,  buď  patrné  vidí, že  jest  nemocen, nebo  přijmou 
aby  tam  tuto  okolnost  poznamenal  (víza);  jeho  přísahu  (Kn.  Tovač.  k.  82).  Spravení 
potom  nesměl  býti  půhon  již  měněn.  Za  to  i  přísahou  mohla  druhá  strana  straně  odpustiti. 
mohlo  se  tak  státi  s  terminem  (opravení  roku).  Přípustná  byla  restituce,  i  kdvž  posla  ozna- 
pokud  i  po  této  stránce  víza  nebyla  zapsána,  mujiciho  nemoc  stihla  značná  pohroma  ce- 
Při  nejbližší  sessí,  staMi  se  půhon   v  ná-    stou  (výslovně  uvádí  se  ovsem  pouze,  byl-li 


712 


Soudní  (rád  práva  staročes.). 


zavražděn.  Vlád.  Zř.  Z.  §  88).  —  2.  Povodní, 
že  k  půhonu  přijeti  nemohl  pro  neschůdnost 
cest,  což  mělo  b<*ti  též  dostatečně  dokázáno, 
dosvědčeno  (Vla'd.  Zř.  §  90).  Rovněž  za  pře- 
kážku pokládáno  zajeti  (Vš.  II.,  5,  1).  — 
3.  Pro  službu  královskou  neb  zemskou  vzdá- 
leností ze  země  (položením  ven  ze  země); 
služba  královnv  neomlouvala  (Arch.ČeskÝ  IV., 
529;  Vlád.  Zř.' §  75;  Všehrd  II.,  6);  připro- 
dléváni  mimo  zemi  stačil  i  soukromý  interess 
(Všehrd  II..  5,1).  Nebylo-li  nestáni  spraveno 
jedním  z  těchto  důvodů,  propůjčeno  bylo 
původní  právo  stannc,  které  zakládalo  právo 
k  pravidelné  exekuci  jako  nález  íviz  Stanné 
právo^.  Zvláště  přísné  předpisy  byly  v  příčině 
nestáni  při  žalobě  z  moci.  Příčiny  omluvné 
nestání  jsou  v  něm.  právu  dosti  odchylné 
(srv.  Brunner,  D.  Rechtsgeschichte,  U..  336). 

Stály-li  obě  strany  a  pohnaný  chtě;  odpo- 
vídati, k  čemuž  povinen  nebyl,  byla  pře 
srocena.  Řeč  stran  byla  při  zemských  sou- 
dech v  Čechách  i  na  Moravě  až  do  Obn.  Zř. 
výhradně  čeština.  >Má  ústné  mluveno  býti 
bez  ccduly  aneb  kterých  spisů,  cožkoli  páni 
moravští  soudí,  českým  neb  moravským  ja- 
zykem*, ustanovuje  Kn.Drn.,  str.  35  a  Vlád. 
Zř.  Zem.  §  7:  »co  se  <lotýče  cizozemcův, 
kteříž  k  koruně  nepříslušeji  (dodatek  k  r.  1530: 
i  ti,  kteříž  k  koruně  České  přislušcji),  aby 
všíckni  před  soudem  českým  jazykem  pře 
vedli  sami  skrze  se  neb  kohož  sobě  zjednati 
mohu*.  Při  lennim  soudě  biskupa  olomouc- 
kého byly  půhony  do  r.  1529  vydávány  la- 
tinsky, jinak  i)Ouze  česky;  jediné  za  bisku- 
pování Jana  ze  Středy  (1364  -  80)  též  ně- 
mecky. Byl-li  nějaký  si»is  ku  při  potřebný 
sepsán  jazykem  cizím,  musil  od  stran  pře- 
ložen býti;  ani  latiny  netrpěno  (Zápisky  Žero- 
tínovy  I..  125  a  11.,  144).  Do  Obn.  Zř.  trvala 
i  ústnost  jednáni;  pouze  ten,  kdo  paměti 
dobré  neměl,  mohl  míti  někoho  za  sebou 
s  pamětí  na[)sanou.  aby  mu  včci  potřebné 
připomínal  (Kn.  Drn.,  str.  35).  Svědomí  však 
musilabýti  nejdříve  sepsána  Vlád.  Zř.  g  15). 
To  ol)OJe  k  značné  škodě  jak  vlasti  tak  i  věci 
změnil  Ferdinand  II.  zavedením  processu 
písemného.  Ač  tuto  novotu  odůvodňoval  tím, 
aby  každý  i  chudý,  který  sobě  zástupce  zjed- 
nati nemůže,  snadněji  práva  svého  došel, 
přece  byla  hlavní  příčina,  zjednati  němčině 
průchod.  Protěžováním  této  řeči  vytlačena 
byla  čeština  v  XVII.  stol.  skoro  zúplna.  Zá- 
roveň staly  S(^  soudy  pouhými  kancelářemi, 
v  nichž  se  shromažďovaly  spousty  papíru 
a  forma  zabíjela  ducha. 

Kdo  neměl  dostatečného  neb  vůbec  žád- 
ného jmění  nemovitého,  byl  povinen  při  sro- 
ceni položiti  kauci  rukojemstvím,  a  to  při 
půhonech  z  dědictví,  dluhu  a  škod  (Vš.  II., 
13.  3—5);  rovněž  ten,  kdo  poháněl  pro  více, 
než  sám  měl  (Vlád.  Zr.  ^  44  dle  nálezu  z  r. 
1410).  Při  rozepři  z  dédiclví  ten,  komu  toto 
bylo  násilím  odňato,  mohl  poháněti  bez  kauce 
do  výše  ceny  toho  statku.  Ve  při  o  škody 
dával  kauci  jen  původ  (Vš.  II.,  18,  6).  Vdovy 
byly  této  povinnosti  prosty  (Vlád.  Zř.  §  44). 
Pro  soud  zem.  menší  nebvlo  kauce  třeba. 


Pii  srocení  stran  děla  se  na  Moravé  po- 
mluva. Pohnaný  totiž  řekl:  pane  hejtmane, 
[>ane  komorníče,  pane  sudi  i  vy  páni  milí, 
prosím  pomluvy  první,  druhé  i  třetí  i  toho 
všeho,  což  mi  k  mému  právu  potřebí  jest. 
A  když  sudi  řekl:  pravot  přeje, pravil  opětné: 
na  žalobu  tuto  pravím  v  první  pomluvé,  jakož 
mne  činí  N.,  že  bych  —  (jakož  žaluje),  protož 
pane  sudí,  rač  podati  na  pány,  mám-li  tomu 
půhonu  odpovídati.  A  když  páni  potazem 
našli  a  podle  toho  sudí  řekl:  odpovídej,  tu 
opět  v  druhé  pomluvě  tvrdil,  že:  toto  a  toto 
mne  pohoní  potvorně,  neb  já  tuto  a  tuto 
sp^ravedlnost  mám,  pane  sudi,  rač  opčt  po- 
dati na  pány,  mám-li  mimo  to  odpovídati. 
A  řekl-li  sudí  po  dotazu:  odpovídej,  tu  po- 
hnaný uvedl,  co  měl  nejpilnějšího  k  obraně 
(Kn.  Drn.  str.  35).  Jednalo  se  tedy  o  návrh 
na  zamítnuti  žaloby  a  limine.  Nedošlo-li  tře- 
tím potazem  k  tomu,  následovaly  pravidelné 
řeči  stran,  které  byly  délky  libovolné  (Vá.  II., 
20, 1).  Pomluva  zrušena  byla  r.  1495  a  opětně 
r.  1550.  Ale  i  v  Čechách  strany  sudího  žá- 
dati musely  o  dovolení  mluviti  (Řád  práva, §5). 

Strany  potom  namítaly  a  vyvracely  a  uvá- 
děny excepce  a  to  perem ptomí  facti  jako 
rei  judicatae  (Zř.  Z.  154  g  D  32),  transactio- 
nis  (ib.  D.  34),  praescriptionis  (ib.  E  35),  tak 
i  juris  (Vlád.  Zř.  §  400  a  406).  Ovšem  ne- 
bylo třeba,  aby  pohnaný  hned  na  žalobu 
odpovídal,  meltě  právo  žádati  po  dvakráte 
za  odklad  do  následujícího  zasedání  soudu 
(hojemství),  aby  se  na  odpověď  mohl  při- 
praviti (Vlád.  Zř.  g  37).  To  směl  žádati  pouze 
pohnaný  a  to  hned  po  vyslyšení  žaloby,  dříve 
než  na  ni  odpověděl  (Vš.  II.,  14,  5  a  7-. 
V  processu  o  nářek  cti  dávalo  se  pouze 
jedno  hojemství  (Vš.  II.,  14,  9)  za  časů  Všehr- 
dových,  dříve  též  dvoje.  Též  mohly  obě  strany 
shodně  učiniti  mezi  sebou  poklid  tím,  že 
smluvily  se  o  odložení  pře  ňajiný  čas  (Kn. 
Tovač.  k.  83),  a  to  písemně  s  klausulí,  že 
kdyby  k  soudu  strana  nestála,  podrobí  se 
exekuci  jako  po  nálezu.  To  bylo  proto  nutné, 
ježto  o  tutéž  věc  poklidem  odloženou  ne- 
bylo možno  znovu  pohoniti  a  byl  možný  jen 
půhon  pro  nedodržení  poklidu.  Ovšem  bylo 
možno  zachovati  si  právo  k  opětnému  pů- 
honu, přidala-li  strana  při  oznámení  smluve- 
ného poklidu  slova  >bez  pohoršení  právac 
(Kn.  Drn.,  str.  39).  Poklid  od  r.  1564  bylo 
třeba  bráti  na  určitý  čas.  Poklid  bylo  možno 
smluviti  opětovně  podle  libosti  stran  (Vš. 
II.,  15,  l'j.  Jinak  bylo  dovoleno  ve  dvou  pří- 
padech líčení  pře  přerušiti  jen  na  chvíli,  a 
to  s  obojí  strany,  jak  Všehrd  praví  (II,  18,  3): 
jestliže  co  tuhého  na  tě  přijelo,  buď  při  ža- 
lobě nebo  při  líčení  pře,  ježto  bys  k  tomu 
snadno  odpovědi  najíti  nemohl,  můžeš  za 
potaz  prositi  a  tu  (po  dovoleními  můžeš  se 
v  šraňcích  raditi  nebo  ven  s  přátely  vyjíti, 
až  bys  se  uradil;  páni  zatím  jiné  pře  slyií. 
Druhý  případ  týkal  se  pouze  pohnaného, 
který  byl  opomněl  opatřiti  se  dostatečně 
průvody,  aby  si  je  mohl  vyhledati  a  to  bě- 
hem téhož  dne  (Vš.  II.,  18,' 5). 

Hlavním  obsahem  řeči  stran  bylo  uvádění 


Soudní  (řád  práva  staročes.). 


713 


<i&kazův  a  jich  vyvraceni.  Cilem  jich  ne- 
bylo nijak  stanoviti  objektivní  stav  zločinu, 
právního  činu,  nýbri  vyvrátiti  thesi  odpůr- 
covu a  udržeti  svou  vlastní.  Ale  v  tom  pravé 
české  právo  processní  liŠi  se  od  německého, 
kde  dokazovala  vždy  jen  jedna  strana  (Plank, 
Das  deutscbe  Geríchtsverfahren  II.,  12),  což 
u  nás  bylo  jen  pfi  důkaze  ordálem  a,  coŽ 
konečné  totéž  jest,  přísahou.  Při  tom  neznám 
zůstává  rozdíl  mezi  důkazem  plným  nebo  polo- 
vičním. Základem  jest  i  zde  řimskoprávni  zá- 
sada actorí  incumbit  probatio,  což  Váehrd  opi- 
suje slovy:  Věz  také,  že  za  právo  jest  v  zemi 
České,  kdož  na  koho  žaluje  a  viní  z  čehož- 
koli,  že  ten  má  to  nejprve  provoditi,  a  ne 
ten,  kdož  pohnán  jest,  se  vyvoditi  (II.,  13, 9). 
I  tím  právo  staročeské  liší  se  k  svému  pro- 
spěchu od  německého,  že  přes  mnohou  for- 
málnost  přece  více  přihlíží  k  objektivní  pravdě. 

Dokazováno  pak  bylo:  1.  přísahou  (»Ko- 
nečný  a  poslední  provod«,  Vá.  II.  23,  1)  při- 
pouštěnou, když  ostatní  průvodní  prostředky 
nestačily.  Zásluhou  Karla  IV.  přísaha  vytla- 
čila ordály  a  i  formálnosti  přísah  byly  značně 
zmírněny.  Přísaha  byla  právem,  výhodou 
strany,  které  každý  neměl.  Přísahou  doka- 
zovalo se  to,  co  mělo  býti  konečným  nále- 
zem, tedy  již  dedukce  z  předpokladů.  Roze- 
znávala se  přísaha  aífirmativní,  kterou 
strana  váhy  dodávala  svému  tvrzení,  že  jest 
důvodné;  skládána  byla  vždy  jen  stranou 
bez  pomocníků.  Předmětem  jejím  bývá  jme- 
novitě některá  processní  okolnost  nebo  otázka 
hlavní.  V  rozepři  o  hlavu  strany  přisahají 
před  soubojem,  abv  tak  snadno  íc  němu  ne- 
docházelo (Rád  pravá  §  18);  touto  přísahou 
strana  dotvrzuje  na  př.,  že  byla  nemocná  atd. 
Kozhodovací  přísaha  vyskytuje  se  ve 
dvou  případech,  a  to  buď  pouze  strany  o  ne- 
vině při  obžalobě  proti  tomu,  kdo  skrývá 
psance  neb  kdo  věc  cizí  menší  ceny  poško- 
dil a  nebyl  zastižen  při  skutku;  buď  jako  pří- 
saha sesílená  při  loupeži,  krádeži,  výboji, 
tcžkém  poškozeni  na  těle,  zabiti  při  hlavě, 
když  by  souboj  díti  se  měl  nižšího  proti  vyá- 
šímu  stavu  (kad,  §  26).  Podržovací  pří- 
sahu ukládali  při  krádeži  jako  přísahu  pouze 
strany,  jako  sesilenou  přísežníky  při  sporu 
o  právo  vlastnické  k  nemovitosti  a  o  dlun.  — 
Doležité  b^lo  rozlišování  na  přísahu  se 
zmatkem  ^kléskou)  nebo  bez  zmatku. 
V  onom  případě  platil  přísný  formalismus, 
v  tomto  mnohem  méně  (srv.  o  tom  Brandla 
v  >Ča8.  Mat.  Mor.«  I.,  str.  25  a  si.,  kde 
i  o  způsobu  přisaháni  podrobně  pojednáno, 
jakož  i  zde  články  Přisežníci,  Očistník  a 
Vérováni).  Kmeti  jako  strana  nepřisahali, 
nýbrž  odvolali  se  na  svoji  úředni  přísahu. 

2.  Svědomí,  nejobvyklejší  forma  důkazní. 
Svědčiti  bylo  povinnosti  (>každý  musel  svěd- 
čiti*. Ví.  Vín  ,  19,  2\  které  kdyby  nebylo 
vyhověno,  obesílán  byl  svědek  listem  úřed- 
ním, a  kdvby  i  tu  neposlechl,  >může  k  němu 
o  škody  (ad  omnia  dampna)  hleděno  býti< 
(Vlád.  Zř.  §  252),  což  stručně  prováděno 
bylo  tak,  že  napřed  stanovena  byla  pokuta, 
kterou  propadl  svědek  ipso  facto  (Zř.  Zem. 


1530  §  197).   Ke  svědčení  vyžadovala  se  ná- 
ležitá způsobilost  duševní   (zdraví)  i  tělesná 
(dospělost).   Pohlaví  ženské  závadou  nebylo 
(Vlád.  Zř.  Z.  §  275).   Též  vyžadována  i  po- 
ctivost, proto  psanec,  lichvář  a  zločinec  byli 
nezpůsobili  (ib.  §  411).  Relativně  byli  nezpů- 
sobilí: nedílné  děti  vzhledem  k  otci  neb  mezi 
sebou  a  naopak  (ib.  §  275),  muž  vůči  své  ženě 
a  naopak  (ib.),  společníci  mezi  sebou,  pak  pří- 
sedící soudu  nemají  o  tom,  co  při  soudě  sly- 
šeli, v  téže  věci  svědčiti  (Vlád.  Zř,  §  428). 
Sám  proti  sobě  ovšem  nebyl  nikdo  povinen 
svědkem  býti  (Kn.  Dmovska,  str.  36).  Pozvání 
svědka  k  soudu  dělo   se  púhonem  jako 
obžaloba,  a  to  podle  libosti  strany,  jen  kdv^ž 
byla  lhůta,  aby  mohl  v  čas  přijíti  (Vlád.  Zř. 
§23).    O   tom  pak  rozhodoval  soud,  jinak 
žádalo  se,  aby  půhon  stal  se  alespoň  14  dní 
před    svědčením.    Rovněž   bylo    pravidelně 
třeba,  aby  půhon  žalobní  byl  již  vydán  (ib. 
§289)  a  to  pod  pokutou   10  k.  gr.  č.  (Zř. 
Zem.  1630  §  165).  Však  též  důkaz  svědky 
pro   věčnou   pamět  jest  znám  staročes- 
kému právu,  když  pak  i  svědkové  zemřeli, 
svědomí  jejich  při  soudě  se  přijímalo  (ib). 
K  roku   ustanovenému  k  svědčení  měla  se 
dostaviti  osobně  i  strana  o  svědomí  pohá- 
nějící a  oznámiti  pohnanému,  oč  jde.  Kdyby 
sám  nepřišel,  není  svědek  povinen  svědčiti, 
ale  může  k  tomu  znovu  pohnán  býti  (Vš.  VIII., 
19,  6).   Strana  ovšem  hradila  útraty  svědku 
(Kn.  Drn.,  str.  36).  Pravidelně  bylo  vyžado- 
váno   svědomí    ústní,   a   to   kategoricky, 
pokud  týkalo  se  cti,  hrdla  a  gruntův  (smlouva 
sv.- Václavská)  a  je-li  měšťan  stranou  (Vš. 
II.,  24,  16—22).  Musilo  býti  též   přísežné, 
leč  by  se  strany  shodly,  že  přísahy  netřeba 
(Vlád.  Zř.  §  15).   Při  soudě  komorním  přijí- 
mány též  nepřísežné  výpovědi  (Vš.  I.,  2,  14). 
Písemné  svědomí  přijímáno,  když  ten, 
kdo  je  dal,  byl  již  mrtev  (ib.  §  270),  jinak 
byla  to  výsada  stavu  panského  a  vladyckého, 
kteří  měli  svědomí  dávati  v  dopise  zavřeném 
s  poznámkou  >na  svou  viru  a  na  svou  duš*, 
což  svědčím,  pravda  jestc   (ib.  §  380).    Ze 
stavu  městského  právo  to  přiřČeno  osobám 
přísežným  (purkmistru,  konšelům  a  úřední- 
kům  měst  královských).   Kdežto  při  soudě 
komorním  byla  v  té  příčině  praxe  zcela  libe- 
rální (Vš.  I.,  2.  15),  nemělo  býti  písemné  (li- 
stovní) svědomí  u  soudu  purkrabského  přijí- 
máno, nýbrž,  aby  jednání  se  urychlilo,  vždy  jen 
ústní  (Viad.  Zř.  §  384).  Jakéhosi  ulehčeni  do- 
stávali měšťané  měst  královských  tím, že  mohli 
vypovídati  před  svojí  radou  na  radnici  a  svě- 
domí sepsané  bylo  pak  odesíláno  k  soudu.  Tak 
i  knězi  před  kapitolou  krom  mnichů  (Kn.  Drn. 
str.  36).  Dokud  svědek  nesložil  přísahu,  mohl 
ten,  kdo  jej   vedl,  s  ním  mluviti  (Vš.  VIII., 
19,  7).  Po  přísaze,  která  od  několika  svědkův 
i  společně  může  býti  vykonána,  svědčil  každý 
zvláště,  tišším  hlasem  diktuje  úředníku  men- 
šímu. Dosvčdčil-li  a  řekl  >jiŽ  já  víc  nejsem 
svědom*,  písař  tovl  znovu  diktát  přečetl.  Po- 
tom odstoupil  svědek  a  nemohl  již  výpověd 
svou    měniti,  leč   by   složil   přísahu   novou 
(^Vš.  VIII.,  19,  10).   Napsané  svědomí  aŽ  do 


714 


Soudní  (řád  práva  staročes.). 


čteni  při  soudě  zůstalo  stranám  i  soudcům 
nepřístupné  (Vlád.  Zř.  §  242).  V  dobé  před- 
husitské slovem  svědek  (testis)  označován 
i  přísežník.  O  právě  zamítnouti  svědka  ne- 
máme zpráv.  —  3.  Listiny  viz  Listina  a 
Desky  zemské.  —  4.  Hmotné, předměty, 
jako  šaty  okrvavené  a  p.  —  5.  Úřední  vy- 
znání, jmenovitě  komorníka  neb  sousedů 
o  ohledáni  zavražděného,  Škod,  poranění.  — 
6.  Boži  rozhodnutí  viz  Boží  soud  a 
Souboj  soudní.  Pádnost  důkazů  nebyla  vá- 
žena pouze  formou,  nýbrž  bylo  o  ní  uvazováno 
soudem.  Tím  právě  liší  se  theorie  česká  od 
německoprávni,kde  soud  nezabýval  se  objek- 
tivní pravdou.  Tak  zni  úvaha  nalezu  z  r.  1351 
(Emler,  Pozůstatky  desk  L,  str.  67),  že  jakási 
listina  byla  uznána  neplatnou  vzhledem 
k  ostatním  průkazům,  což  svědčí  o  objek- 
tivnem uvažování  soudu. 

Když  strany  skončily  své  řeči  a  uváděni 
excepcí  a  důkazů  i  jeiich  vyvrácení,  nastala 
porada  přísedících  o  nálezu  čili  po  ta  z,  a  to  na 
příkaz  sudího,* aby  vážili  a  kdo  vedle  pr&vodův 
svých  apře  líčení  spravediiv  jest, toho  aby  nále- 
zem opatřili*  (Vš.  II.,  20,1).  Ve  starší  době  sudí 
tázal  se  kmeta  po  kmetovi  o  jeho  minčníf  které 
mělo  býti  odůvodněno  (Kn.  Dmov.  str.  119). 
Nebyloli  dosaženo  jednomyslnosti,  rozho- 
duje většina  hlasů;  byla-li  rovnost,  ta  strana, 
ke  které  přistoupil  král  neb  nejv.  úředníci, 
nabyla  vrchu  (Vš.,  II.,  20,  5).  Jména  těch, 
jejichž  mínění  došlo  platnosti,  jmenována 
byla  v  starší  době  v  náleze,  později  uváděni 
všichni  přítomní.  Ještě  při  poradě  bylo  možno 
činiti  stranám  otázky,  aby  některá  okolnost 
byla  objasněna,  jinak  však  jednání  stran  proti 
sobě  bylo  početím  porady  skončeno.  Po  po- 
radě sudí  dohodl  se  s  komorníkem  a  pur- 
krabím o  zvoleni  relátorů  a  to  dříve  i  jeu 
jednoho,  pak  dvou  a  od  r.  1437  dvou  z  pánů 
a  jednoho  z  vladyk  (i  na  Moravě),  kteří  ode- 
brali se  k  místu,  kde  seděl  král  a  nejv.  úřed- 
níci, a  radili  se  o  koncept  nálepu.  První  pak 
návrh  čten  ostatním  též  přísedícím,  načež 
odešli  k  menším  úředníkům  a  nález  sestavili. 
Po  tom  relátoři  sestoupili  zase  dolů  s  ka- 
thedry  mezi  pány  a  písař  nesl  za  nimi  na- 
psaný nález,  který  se  četl  přísedícím  a  mohl 
býti  opravován.  Když  to  skončeno,  písař  šel 
s  nálezem  nahoru  na  stolici  a  relátoři  sto- 
jíce tváři  ke  kathcdře  a  zády  k  oknu  jsou 
dozorci  nad  čtením  nálezu  písařem  po  celou 
dobu  čteni.  Až  do  této  doby  jest  stranám 
ještě  volno  smluviti  se  a  odstoupiti  od  soudu 
(Vš.,  II.,  20,9),  ba  ještě,  byl-li  nález  závislým 
na  složení  přísahy,  až  do  této  (ib.  II.,  26,  3). 
Po  přečteni  nález  měněn  býti  nemohl  (Kn. 
Drn.,  str.  36).  Forma  jeho  byla,  že  »v  rozepři 
mezi  A  (původem)  a  B  páni  nalezli,  že  — 
tomu  pííhonu  odpovídali  nemá«,  coŽ  nevylu- 
čovalo novou  rozepři  opraveným  půhonem; 
jinak  b\lo-li  v  nálezu:  »žc  tomu  B  odpovídati 
nemá«,  byla  rozepře  in  merito  rozhodnuta. 

Nález  neb  stanné  právo  byly  pak  základem 
řízení  exekučního,  před  nímž  stalo  se 
vyšetření  útrat  processních,  byly-li  opo- 
vědény  v  půhoné  (Kn.  Drnov.,  sir.  24).  V  pří- 


čině rozsahu  náhrady  platila  zásada,  že  vzta- 
hovati se  měla  »ke  všem  Škodám,  k  kterými 
jest  (vítěz)  skrze  nákladv  přišel  nebo  své- 
volností připraven  byU  řVš„  II.,  30  úv.V  Byly 
to  platy  úředníkům  soudním  (VŠ.,  IL,  30,  *6)» 
útraty  jízdv  k  soudu  a  pobytu  mimo  domov 
(II.,  30,  2),' tedy  skutečná  vydáni  rviad.  Zř. 
Žem.,  §  283),  nikoli  ušlý  zisk.  Zvláštní  jest 
stanovisko  knihy  Drnuvské  (str.  29 j,  podle 
které  >útraty  a' náklady  nemají  se  od  jed- 
noho druhému  nahrazovati,  což  skrze  pohon 
strany  škody  útratami  vezmu.  A  to  proto 
zpósobeno  jest,  aby  chudý  se  nestrachoval 
útrat  bohatému  platiti,  zůstal-lí  by  křiv,  a 
také  aby  chudý  pro  strach  útrat  své  spra- 
vedlivosti neoželeU.  Zjištěni  a  přiřčenx  útrat 
dělo  se  ve  formě  postranního  processu,  ktt-rý 
musil  býti  zahájen  půhonem  v  praeklusivni 
lhůtě  do  nejbližší  sesse.  Vlád.  Zř.  (§  295) 
připouští  i  obeslání  od  úředníků  na  žádost  vi« 
tězovu,  ve  kterém  listě  oznamována  byla  výše 
škod  a  útrat  i  rok  stání.  K  tomu  bylo  možno 
dáti  se  zastoupiti  (ib.  §  42),  nebyla-li  nutná 
přísaha.  Po  náleze  nastala  exekuce.  Ncuči- 
nila-ii  strana,  která  podlehla,  do  14  dnů  ná- 
lezu zadost,  byla  vítězem  prostřednictvím  ko- 
morníkovým napomenuta  k  tomu  úmluvou 
(v.  t.),  a  nepomohlo-li  to,  uveden  vltčz  soud- 
ními úředníky  v  drženi  statku  strany  druhé 
(viz  Z  v  o  d).  Tak  i  na  Moravě,  kde  však  úml  u  va 
známa  nebyla.  Další  stupeň  exekuce  bylo 
panováni  (v.  t.).  Výjimečně  měla  strana 
vítězná  sama  provésti  exekuci.  Tak  svůdce 
i  svedenou  měl  otec  sám  stíti,  po  případě 
svedená  svůdce  (Řád,  g  84),  což,  odchylné 
od  něm.  práva,  jest  zajisté  zbytek  soudní 
moci  otcovské.  Jinv  případ  byl  při  psanci 
(v.  t.). 

Řízeni  zvláštní,  která  zachovala  si  pra- 
staré formy,  platila  pro  některé  pře  primi- 
tivního života  sociálního,  a  to  zejména  při 
některých  deliktech  a  ve  příčině  nemovitosti, 
kteréž  pře  měly  povahu  deliktů.  Při  hlavě, 
kde  k  žalobě  legitimován  byl  původně  jen 
příbuzný  a  kdež  cílem  byla  ]istá  summa 
peněz  i  život  pachatele,  bývaly  podávány 
dvě  žaloby  (Řád  §  2).  K  tomu  byli  příbuzní 
asi  nuceni  (srv.  Cod.  dipl.  Mor.,  II.,  143).  Ří- 
zení má  pak  povahu  vykonáni  msty  kontro- 
lované veřejnou  moci.  Statuta  Konrádova 
jeví  tuto  tendenci  (§  17,  37).  Příbuzní  mohli 
se  spokojiti  pouze  s  pokutou,  kterou  stano- 
vili ubrmani  (Kn.  Drn.,  str.  101  a  102);  mimo 
to  vrah  musil  se  podrobiti  pokoře  (viz 
Msta  krevní).  Nejstarší  známá  smlouva 
o  hlavu  čte  se  v  Codexu  dipl.  Mor.,VI.,  349. 
Při  hlavě  vyskytuje  se  i  starobylé  svě- 
dectví mrtvoly.  Domnělý  vrah  přiveden 
byl  k  mrtvole,  zda  při  dotknutí  Jejím  krev 
se  ukáže  či  neukáže  (srv.  >Český  Lid«,  1891, 
165).  To  dalo  se  až  do  počátku  XVII.  stol. 
(Winter,  Kult.  obraz,  II.,  str.  742).  —  Při  po- 
dávení ženy  vyskytuje  se  zvláštní  úřední 
svědectví  kněze,  který  únosce s  unesenou 
oddal,  ač  tu  nemohl  odvolati  se  na  svůj 
stav,  ale  musil  přísahati.  Unesená  pak  dána 
jaksi  do  vazby  do  kláštera  sv.  Jiří  na  hradě 


Soudní  (rejstříky  —  správa). 


715 


Praiském,  a  pakli  při  soude  vyinala  se,  ie 
se  onéstí  dala  dobrovolné,  mél  ji  i  únosci 
otec  její  sUti  hlavn,  jinak,  stalo-li  se  to  proti 
vAH  ieji,  mela  unesená  hlavu  stíťi  únosci  (Řád 
§  84).  Ale  byla-li  unesená  vdovou,  tu  v  onom 
případe  byl  pouze  povinen  únosce  s  vdovou 
se  oieniti  (§  85).  —  Zvláštní  bylo  též  ří- 
zeni při  soudu  mezním,  kde  pAhon  po- 
dával se  u  purkrabí  pražského,  který  oznámil 
pft vodoví,  8  jak^m  počtem  koní  a  vozů  pro 
ného  a  jeho  přísedící  má  přijeti,  a  obeslal 
i  pohnaného.  Potom  na  určitý  rok  vyjel 
s  Qvanácti  osobami  stavu  panského  a  rytíř- 
ského z  okolí  (soudu  přítomno  býti  musilo 
jích  nejméně  deset^,  kteří,  pokud  k  soudu 
zemskému  nenáležejí,  musí  přisahati.  Na  miste, 
kde  porušeni  hranic  se  stalo,  postaveny  čtyři 
soudní  lavice,  do  kterých  přísedící  zasedli  a 
k  nim  jeité  purkrabím  ustanovený  k  tomu 
případu  rychtář,  který  tH  přísahal.  Zahájení 
soudu  dělo  se  slovy  skoro  týmiž  jako  pfi 
soude  zemském.  Hlavní  d6kaz  veden  byl 
svědky,  kteří  přísahu  skládají  za  zvláštních 
formalit,  které  dobře  vypisuje  Jakub  Menšík 
z  Menšteina  ve  své  zprávě  o  soudě  mez- 
ním §  51—52  (viz  i  Knihu  Dm.,  str.  LXXII 
a  si.).  Po  skončeném  líčení  pře  ustanoven 
nový  rok  opět  na  onom  místě  k  výpovědi, 
bylo-Ii  pro  důležitost  věci  třeba  poučení  od 
soudu  zemského,  jinak  ještě  téhož  dne  bez 
odkladu  učiněna  byla  výpověď  po  úřadě  (pří- 
mluvách) většinou  hlasů.  Nález  pak  měl  upra- 
viti spor  podle  objektivní  spravedlnosti  bez 
ohledu  na  petit  žaloby  (Menšík,  |  64).  Bylo-li 
nalezeno,  že  mezní  znamení  mají  býti  změ- 
něna, stávalo  se  to  ihned.  Process  o  škody 
útratní  veden  před  menším  soudem  zem. 

O  processu  při  soudech  župních  a  ves- 
kých  jsme  zpraveni  tak  nedostatečně,  že 
nemožno  odvážiti  se  rekonstrukce.  Soudy 
župní,  jako  veškeré  právo  zemské,  doznaly 
v  prvních  letech  Přemysla  U.  geniálním  tímto 
panovníkem  pronikavé  reformy  (srv.  zprávu 
Františkovu  a  minority  Beneše).  Ze  starší 
doby  jediný  statut  Konrádův  pro  Moravu 
fioskytuje  několik  ojedinělých  zpráv,  z  nichž 
vychází,  že  soud  župni,  a  snad  pozdější  cudní, 
skládá  se  z  odděleni  vyššího  i  nižšího,  jako 
asi  zemský  soud.  V  onom  zasedal  soudce 
s  kastelánem  a  pánové  župni,  v  tomto  vladař 
wiUicut)  neb  v  jeho  zastoupení  sudí,  a  vla- 
dykové  (druhové)  župni.  Kompetentním  byl 
pro  veškeré  spory  a  delikty,  pokud  nebyly 
vyhrazeny  králi,  soudu  zemskému  neb  ves- 
nickému, a  pro  všechny  osoby  v  župě  bez 
rozdílu  stavu,  vyjma  duchovní.  Panstvo  i  via- 
dykové  zde  ještě  byli  asi  pouhými  svědky 
líčení  pře,  od  2.  pol.  XIII.  stol.,  ale  tvoři  se, 
patrně  vůlí  Přemysla  II..  nové  formy  processni, 
(»ovstávají  cúdy  na  místě  župních  soudů  v,  a 
při  soudech  zavádějí  se  přísedící,  kteří  na- 
li>zají  rozsudek, což  dříve  sotva  bylo.  Výjimkou 
(*y  tu  ovšem  byla  listina  kláštera  hradišf- 
f^kého  z  r.  1215  (Rej;.,  I.,  str.  263),  kde  se 
mluví  již  o  jednotlivých  oddílech  processu, 
jok  jsme  jej  z  doby  pozdější  výše  krátce  vy- 
líčili; ale  tato  listina  jest  podvržená. 


O  s-m  zřízení  i  právu  veském,  záhy  prá- 
vem purkrechtním  vytlačeném,  máme  jedinou 
jen  stopu  snad  v  soudě  slibním,  kompetent- 
ním pro  věci  nepatrné  (o  kozu,  ovci,  ale  ni- 
koli již  krávu,  vola,  koně)  podle  zprávy  statut 
Konrádových  §  13.  Podle  obvyklého  filo- 
logického výkladu  byl  by  to  soud  smluvči 
(smírčí)  konaný  bezformálně. 

Process  při  právě  městském  až  do  doby 
sjednocení  vykazuje  v  krátkosti  tyto  zásady 
společné:  Spor  zahájen  může  býti  jen  žalo- 
bou v  přítomnosti  rychtáře  a  1  neb  dvou 
nad  polovici  přísedících  v  pořadu  chronolo- 
gickém, ač  Brikcí  vyjímá  z  toho  rozepře  pro 
poškození  na  těle  a  kde  žaluje  sama  rada 
(c.  1.  a.  23),  Kristián  (Koldín)  pak  cizince, 
vdovy,  sirotky  a  duchovní  (A.  16).  Zastou- 
peni se  připouští  a  excepce  slušelo  činili 
před  srocením.  Kontumace  následovala  po 
třetím  bezúspěšném  obeslání  třetího  dne, 
den  po  dni  (Br.  c.  10  a.  2.  a  a.  55.  a.  1). 
Omluva  díti  se  mohla  pro  nemoc,  vězení, 
povodeň  a  veřejné  posláni.  Žaloba  podávala 
se  v  Praze  ústně  (Kold.  A.  45X  jinde  písemně, 
načež  obžalovaný  měl  odpověditi  v  Praze 
do  3,  jinde  do  14  dnů.  Potom  mají  obě  strany 
lhůtu  14  dní  k  podání  průvodů,  o  nichž  Kol- 
din  přejímá  zásady  římského  práva.  Nález, 
nebyl-li  podán  odpor  do  14  dnů  (u  Brikcího 
6  neděl),  přešel  v  moc  práva.  JTe. 

S.  rejstříky  v.  Rejstřík. 

S.  řízení  v.  Řízeni  a  S.  řád  (stč.). 

S.  souboj  v.  Souboj  soudní. 

S.  spisy  viz  Spisy  soudní. 

S.  správa  jest  řízení  s-ch  úřadů  v  jejich 
úřední  činnosti,  vylučuje  však  naprosto  soud- 
covské rozhodování  samostatných  soudců. 
Nejvyšší  správní  instancí  soudů  a  stát.  za- 
stupitelstev jest  ministerstvo  spravedlnosti. 
Bezprostřední  správa  jednotlivých  soudů  pří- 
sluší jejich  předsedovi.  Dozor  nad  vedením 
správy  jednotlivých  soudů  přísluší  vždy  soudu 
nadřízenému,  tak  Že  na  činnost  okresních 
soudů  dohlížejí  sborové  soudy  I.  instance, 
pokud  se  týče  jejich  předseda,  na  činnost 
těchto  pak  a  i  soudů  okresních  vrchní  zem- 
ské soudy  s  předsedou  v  čele.  Na  činnost 
vrchních  soudů,  vrchních  stát.  zastupitelstev, 
generální  prokuratury  a  pak  všech  ostatních 
soudů  v  celé  polovici  říše  dohlíží  minister- 
stvo spravedlnosti.  Nejvyššímu  s-mu  dvoru 
přísluší  u  všech  soudů  piávo  činiti  výtky 
v  příčině  zjištěných  poklesků  a  oznámiti  tyto 
ministerstvu  spravedlnosti,  aby  zjednána  byla 
náprava.  Právo  dohlédaci  zahrnuje  v  sobě 
právo,  bdíti  nad  řádným  konáním  úřední 
povinnosti,  donucovati  k  jejímu  plnění,  od- 
straňovati vady  v  tom  směru  se  vyskytující 
a  činiti  o  nich  oznámeni  soudům  vyšším, 
aby  nápravu  zjednaly.  Správa  soudů,  pokud 
spocivá  v  rukou  jejich  představených,  záleží 
v  tom,  že  tito  dbají  o  to,  aby  záležitosti 
soudu  přikázané  bylv  vyřizovány  rychle  a 
řádně,  a  aby  u  soudu  zachován  byl  přísný 
pořádek  a  přesnost  v  jeho  úřední  činnosti. 
Za  tím  účelem  přísluší  jim  také  právo  do- 
zorčí nade  všemi   podřízenými   úředníky   a 


716 


Soudnictví. 


zHzenci  soudu.  V  tomto  směru  jsou  pak 
představeni  soudů  zřízenci  ministerstva  spra- 
vedlnosti. Hlr. 

S.  vykonavatel  jest  manipulační  úřed- 
ník neb  sluha  s.,  jemuž  přikázáno  vykoná- 
váni exekucí  (v.  t.).  Není- li  u  některého 
soudu  vykonavatelem  úředník,  mohou  těžší 
a  důležitéjši  výkony  svěřeny  býti  notáři.  Při 
výkone,  který  jim  předsevzíti  jest,  musí  se 
říditi  příkazem  s-m,  jímž  výkon  se  nařizuje. 
Jsou  oprávněni  přijmouti  plněni,  pro  které 
exekuce  se  provádí,  s  účinkem  zaplaceni  a 
jsou  oprávněni  příjem  kvitovati  a  listiny, 
podle  kterých  plněni  se  žádá,  jako  směnky, 
dlužní  úpisy  atd.,  dlužníku  vydati,  je-li  po- 
hledávka celá  zaplacena.  Při  vý^koně  samém 
požívají  zvláštní  ochrany  zákona  jako  osoby 
úřední  a  mohou,  setkají-li  se  s  odporem, 
požádati  policii  neb  četnictvo  za  přispěni.  Hlr. 

SoudniotTi  církevní  n.  duchovní 
viz  Duchovní  stav,  str.  147  si..  Kano- 
nické právo,  str.  927,  a  níže  S.  staro- 
české. 

S.  správní  viz  Administrativní 
justice. 

S.  staročeské  dělilo  se  ode  dávna  na 
s.  duchovní  a  světské.  Duchovenstvo  ve 
vlastních  záležitostech  úřadu  svého  žilo  po- 
dle práva  kanonického,  požívajíc  privilegia 
fori  uznaného  zásadně  od  doby  konkordátu 
z  r.  1219,  ve  skutečnosti  plné  však  teprv 
asi  od  dob  Karla  IV.  Ve  včcech  světských, 
jmenovitě  v  příčině  nemovitosti,  podléhalo 
soudům  světským  (Řád  práva  zem.  §  90.  a 
Zříz.  zemské  z  r.  1530  §  105.)  Některé  soudy 
kausálni  vůbec  neuznávaly  fora  cleri  ve  svém 
oboru,  jako  viniční,  koniřský  a  consess  deleg. 
in  causis  summi  principis  (reskript  28.  ún. 
a  20.  dub.  1751).  Ve  věcných  právech  po- 
drobuje i  Obn.  Zřízení  Zem.  (§  B  39,  B  11, 
F  38  a  deklarace  ze  30.  čna  1698)  ducho- 
venstvo soudu  světskému.  Nález  soudu  du- 
chovního provádělo  rámě  světské.  (Reskr. 
ze  6.  list.  1669,  16.  čce  1691).  —  Naopak 
soudil  soud  duchovní  laiky  v  příčině  věcí 
manželských  (Cod.  dipl.  Mor.  II.,  284  a  287, 
Kold.  Právo  m.  C.  36).  Zápas,  aby  i  věci 
patronátní  podrobeny  byly  církevnímu  ná- 
lezu, bojován  byl  se  světské  strany  celkem 
s  úspěchem,nebof  zásadné  v  starší  době  opráv- 
něni sice  se  uznávalo,  však  ve  skutečnosti 
tomu  odpíralo  (srv.  Krořtovu  studii  vKurie 
a  církevní  správa  zemí  českých  v  době  před- 
husitské* v  »Čes.  Čas.  Hisí*  X.),  a  podro- 
ben byl  později  i  tento  obor  zcela  nepo- 
krytě soudu  zem,  podle  pragm.  29.  čce 
1651  a  6.  čce  1669.  Pravidelné  instance  byly 
officiální  soudy  biskupské  (pozdější  konsi- 
storní)  s  odvoláním  v  poslední  instanci  do 
Říma,  což  však  zrušeno  bylo  reskr.  ze  12.  list. 
1637  (srv.  i  reskr.  ze  22.  list.  1657,  3.  čce 
1704,  27.  čce  1728,  31.  bř.  1762),  tak  jako 
i  odvoláni  k  nunciovi  do  Vídně. 

V  oboru  světského  práva  staročeského 
rozeznávány  tři  skupiny  a  to  obor  právii 
zemského  (v  to  počítaje  i  osobni  soud 
zeměpána),  lenního  a  městského.  Podle 


práva  zemského  především  uznáváno  po 
všechny  doby  právo  zeměpána  jako  nejyyž- 
áiho  soudce,  které  ovšem  v  dobé  Šlechtické 
oligarchie  (XVI.  st.)  doznalo  znamenité  vý- 
jimky, že  soud  zemský  povýšen  i  nad  osobu 
jeho.  Jmenovitá  ve  XIII.  a  XIV.  stol.  ná- 
sledkem exemcí  korporaci  duchovních  udilo 
se  králi  souditi  osobně  neb  delegátem  svým 
přečasto.    Zeměpán    předsedal    i  sněmu v- 
nimu  soudu,  z  něhož  vytvořil  se  v  prvních 
letech  panov^i  Přemysla  II.  soud  zemský, 
kde  přední  místo  měli  vedle  krále  neiv.  pur- 
krabí jako  nejv.  správce  policie  a  válečnic- 
tví   říšského,   od  doby  Jířika  z   Poděbrad 
nejv.  komorník  zem.  jako  správce   finanční 
a  zem.  sudí  jako  odborný  ředitel  soadcího 
jednání.  Poněvadž  desk  bylo  stále  třeba,  se- 
děl na  tomto  soudě  na  kathedře  i  zem.  písař. 
Vedle  těchto  měli  právo  zde  zasedati  staro- 
stové (hospodáři)  rodů  vladyckých  i  vyšších, 
mezi  nimiž  rozeznávány  staré  rody,  v  nichž 
děděna   byla    hodnost    kmetd    iscabinatus\ 
vlastní  to  soud  čili  nálezcové  práva.  Jich  mělo 
býti    z  rodu   panského   přítomných  13,  od 
doby  Vladislavovy  přibylo  k  nim  8  ze  stavu 
rytířského.  Právo  účastniti  se  měli  páni  vů- 
bec, ježto   bylo   třeba,  aby   mládli   seznali 
praxi  práva,  které  bylo  obyčejové  a  nikoli 
kodifikované.  To  Obn.  Zř.  Z.  bylo  zrušeno. 
Právo  královské  (Všehrd  II.,  1,  2.)  jmenovati 
kmeta  bylo  za  Vladislava  II.  vázáno  na  sou- 
hlas zem.  soudu.   Nicotné  spory   stavovské 
v  příčině  přednosti  a  účasti,  které  vypukly 
již  za  Václava  IV.,  urovnány  byly  prozatímně 
Sigmundem  r.  1437  a  r.  1485,  a  1487  za  Vladi- 
slava II.,  což  přijato  do  Zř.  zem.  z  r.  1530 
S  1.,  z  r.  1549  A  13,  z  r.  1664  A  36  i  Obn. 
Zř.  Z.  A.  32. 1  na  Moravě  vznikly  oba  zemské 
soudy  (olomoucký  a  brněnský)  týmž  způso- 
bem  ke  konci  XIII.  stol.,  nebof  v  listině 
brněnské  z  r.  1292  (Cod.  dipl.  Mor.  IV.,  386) 
mluví  se  o  dvojím   v  roce  sjížděni  se  pan- 
stva  k  soudu  a  dvakráte  k  posudku.    I  zde 
předsedal  král  neb  markrabí  azasedali  z  nejv. 
úředníků  komorník,  sudí,  podkomoří,  sudí 
dvorský,  král.  český  maršálek  a  ovšem  písař 
zemský.   Počet  účastníků  z  panstva  (hospo- 
dáři) byl  nestejný,  a  když  i  zde  od  dob  Ji- 
říka  z  Poděbrad   o    právo   zasedání    vznikl 
spor  mezi  stavem  panským  a  rytířským,  sta- 
noveno r.  1492,  že  souditi  má  14  osob  ze 
stavu  panského  a  6  rytířů,  z  nichi  tři  mají 
býti  z  brněnského  a  3  z  olomouckého,  když 
r.  1493  byly  oba  soudy  spojeny   v  jeddný. 
Při  tom  nařízeno,  že  krom  osob  takto  vy- 
braných žádný  již  při  zahájeni  soudu  do  sto  Ic 
vstupovati  nemá.    Doplňováni  osob  dělo  se 
při  pánech  králem  na  návrh  panský,  při  ry- 
tířích pány  na  návrh  rytířů.  Žádný  man  bi- 
skupský, ani  rytíř  ve  službě  nějakého  pána 
zemského  postavený  nemohl  se  státi  soud* 
cem  zemským,  nýbrž  jen  Moravan  stavu  pan- 
ského neb  rytířského,  který  měl  statek  po* 
zemský.  Jakmile  statek  prodal,  mttsU  ze  soudu 
vystoupiti.  Na  počátku  XVII.  stol.  říkalo  se 
jim  ^královští  radové«  v  Čechách  i  na  Mo- 
ravě. V  Cechách  zasedal  soud  zemský  o  tro- 


Soudnictví  (staročeské).  717 


iich  suchých  dnech  (adventních,  postních, 
letničních)  a  o  sv, Jeronýmu  vždy  po  14  dní 
(Viehrd  I.,  1.  1.),  x  čehož  Zř.  Vlád.  §  4  vy- 
pustilo suché  dni  adventní,  což  přejalo  i  Zř. 
Z.  z  r.  1549  B  38  (s  úpravou  podle  sneseni 
snému  *  r.  1543)  a  Obn.  Zř.  Z.  B  1.  Na  Mo- 
ravě v  Olomouci  zasedali  dvakráte  v  roce 


zavedena  i  némčina,  která  od  2.  pol.  XVII.  st. 
češtinu  téméř  úi>lné  vytlačila.  Obn.  Zř.  za- 
vedlo i  jednáni  písemné,  čímž  význam  soudu 
velmi  klesl. 

Po  vysvědčení  půhonA  a  po  odbyti  pří- 
sah v  příčině  osob,  kterým  nebylo  možno 
k  soudu  státi,  byl  soud  zemský  řečníkem 


(o  Svíčkách  a  o  sv.  Janu  Křt)  a  mčsíc  po-  (na  Moravě  volavčím)  zahájen  slovy:  >Já 
tom  i  v  Brně  (Archiv  Č.  X.  str.  314  ,  pro  tento  súd  zahajuji  boží  mocí,  matky  boží 
kterýžto  soud  stálá  doba  určena  byla  teprve'  mocí,  všech  svatých  moci,  nejjasnějšího  kni- 
r.  1496  a  to  neděle  po  sv.  Kunhutě  (10.  záři) '  žete  a  pána.  pána  N.,  českého  krále,  mocí, 
a  druhá  neděle  postní.  R.  1562  stavové  se  |  N.  nejv.  komorníka  král.  Č.  mocí,  nejv.  su- 
usnesli,  aby  ročně  konaly  se  jen  dva  soudy  |  diho  král.  Č.  mocí,  N.  nejv.  písaře  král.  Č. 
a  to  o  3  Králích  v  Olomouci  a  o  sv.  Trojici ,  mocí,  N.  nejv.  purkrabí  pražského  moci,  všech 
v  Brně  vžd5r  po  tři  týdny,  což  však  nebylo ,  pánóv  a  vladyk  k  tomuto  soudu  volených 
provedeno,  jakož  i  další  návrhy,  až  r.  1583  ^  mocí.  A  k  tomuto  soudu  všecku  poctivost 
obnoven  starý  pořádek.  —  Kompetentním  připovídám  a  všecku  nepoctivost  zapovídám, 
byl  soud  zemslcj^  v  Čechách  i  na  Moravě  ve  abyste  se  všickni  poctivě  a  řádně  zachovali, 
věcech  civilních  i  trestních  stavu  vladyckého  právo  sobě  ohrazujíce.  A  přečínil-li  by  kdo 
v  širším  slova  smysle  jako  držitelů  svobod- 1  řečí,  jdi  mu  na  peníze,  pakli  by  kdo  přeči- 
ných  nemovitostí,  v  příčině  osobní  podro-  j  nil  skutkem,  jdi  mu  na  hrdlo.*  (Všehrd  II, 
beny  mu  všechny  osoby,  v  jistých  dobách ,  2,  3.).  A  podobně  i  na  Moravě,  kde  však  po 
i  král.  Podrobněji  provedeno,  lze  říci,  že  |  slovech  >všech  pánóv  mocí«  následovalo: 
soudil  z  věci  civilních  všechny  pře  deskové  j  »tak  aby  při  tomto  soudu  chudý  i  bohatý 
(viz  Desky  zemské),  spory  mezní,  šlo-li  plnou  svobodu  měl  svou  spravedlnost  vésti 
o  více  než  o  10  (20)  kop  gr.  č.  (též  po-  i  v  žalobách  i  v  odpořich,  v  poctivosti  řád  při 
dle  Obn.  Zř.  B.  10,  Q  38),  spory  o  kšaft,  dě-  tom  zachovávaje.  Pakli  by  kdo  proti  tomu 
dictví,  děleni  dědictví  (Obn.  Zř.  O  11  a  19),  učinil,  ten  kárán  bude  podlé  provinění  svého.< 
vdov  a  sirotků  stavovských  (viz  Úterní  Na  Moravě  zároveň  vzalo  pachole  meč  toho, 
dni),  odúmrti,  dluhy  deskové  větši  než  10  kdo  předsedal  (král,  markrabí),  do  ruky  a 
hřiven  bez  jednoho  lotu  (později  100  k.  gr)  drželo  jej  v  pochvě  špičkou  vzhůru  na  zna- 
a  některé  jiné  menší  (viz  Vlád.  Zř.  Z.  §  441,  mcni  moci  soudní.  (Kn.  Drn.  str.  32  i  ještě 
479  neb  Arch.  Č.  str.  175)  a  o  škody  pro-  Obn.  Zř.  Mor.  K.  XXllI.  i^  58.)  V  Čechách 
cessft  projednaných  u  jiných  soudů  stavov-  j  snad  hůl  nejv.  purkrabí  byla  téže  věci  sym- 
ských  (Všehrd  I.,  2,  6—7.);  z  věcí  trestních  bolem  (Ondř.  z  Dube  v  úvodu).  Potom  vČe- 
ziočiny,  kde  trest  záležeti  měl  v  pokutě  pe-  chách  vykázal  nejv.  purkrabí  každému  jeho 
nežité  (při  vraždě,  poraněni)  i  v  potrestání  místo  k' seděni  a  úředníci  menši  zasedli  na 
tělesném  (při  podávení  Ženy  a  děvojstvu,  |  kathedře  u  desk,  kde  komorníci  čtli  půhony 
únosu,   plenu,    krádeži,    žhářství,    pychu)  a  i  na  šrancich.    Když  se  k  půhonu  strana  při- 


v  konkurrenci  s  král.  soudem  i  o  nářek  cti. 
Tak  bylo  celkem  shodně  i  na  Moravě  (pro 
spory  vdov  a  sirotků  vyhrazeny  byly  soboty). 
Territoriálně  příslušným   byl  soud  zemský 


hlásila,  četl  řečník  zemský  na  rozkaz  nejv. 
sudího  žalobu,  načež  následovaly  řeči  stran 
po  čas  jim  libovolný  a  průvody.  Když  to 
skončeno,  uložil  sudí  stranám  mlčeni  a  vy- 


český  pro  zemi  Českou,  moravský  pro  Mo-  i  bidl  kmety,  aby  se  sestoupili  v  potaz.  Na 
ravn  s  právem  dávati  poučeni  do  Opavska  |  Moravě  bylo  do  r.  1495  zvykem,  že  pohnaný 
a  Krnovská.  Z  Moravy  do  Čech  nešlo  žádné  prosil  soud,  aby  mu  dopřál  pomluvy,  t.  j. 
odvolání.  Soudy  oba  soudily  definitivné,  od-  |  aby  mu  dopřáno  bylo  mluviti,  že  žaloba  na 
voláni  nebylo  (Ondřej  z  Dube  kap.  56,  VŠe-  nej  vydána  jest  bez  viny  jeho.  Pomluva  žá- 
brd  1.,  1,  2.  Kniha  Tovač.  k.  32),  ač  již  Vše-  dala  se  po  třikráte;  když  po  třetí  pohnanému 
hrd  jako  novou  věc  zná  revisi  (II.,  20,  13),  rozkázáno  bylo,  aby  odpovídal,  pak  musil 
která  zavedena  jako  pravidlo  Obn.  Zř.  F  75  státi  svému  protivníku.  Při  potazu  sudí  ptal 
a  si.  a  Morav.  §  52  a  si.  I  cesta  supplika- 1  se  pořadem  kmetův  o  jejich  mínění  o  při, 
ccmi  jmenovitě  v  XVI.  stol.  byla  zneužívána. !  které  každý  musil  též  odůvodniti,  a»neuměl-li 
Reskríptem  z  1.  květ.  1749  odloučena  byla  toho  ukázati,  teu  hlas  ničím  nebyU  (Kn. 
justice  od  správv  a  zřízen  byl  nejv.  soud  '  Drnovská  str.  119).  Když  potaz  se  dokončil 
zeměpanský,  společný  všem  zemím  Českým  i  většinou  hlasů,  rozkázal  sudí  všem  usednouti 
i  Rakouským, a  zamýšlený  Codex  Thercsianus  na  svá  místa  a  vyzval  (v  Čechách)  dva  z  pá- 
měl  upraviti  ve  čtvrtém  svém  díle  soudní  i  nův  a  jednoho  z  vladyk  (na  Moravě  do  r.  1492 
xfízeni  i  právo.  Dvoř.  dekretem  ze  4.  dub. !  dva  pány,  k  nimž  ód  té  doby  přibyl  jeden 
1783  Josef  II.  zrušil  větší  i  menší  soud  zemský  rytíř)  k  sepsání  nálezu  (relátoři),  který 
tak  jako  i  ostatní  stavovské  (komorní,  dvoř-  všem  přísedícím  nahlas  byl  přečten  ke  ko- 
ský,  purkrabský).  nečnému  schválení.  (Srv.  též  Čechy,  str.  507), 

Zemský  soud  nebyl  vázán  žádným  záko- 1  Vedle  velikého  soudu  zemského  zasedal 
nikcm,  ale  řídil  se  zvyklostí  a  podle  citu  <  i  menši  soud  zemský,  skládající  se  v  Če- 
tpravedlností.  Řízeni  bylo  celkem  rychlé  a  chách  z  úředníků  (nejv.  aůstojníků  zemských), 
ústní  a  sice  jazykem  českým  (i  když  desky  to  jest  komorníka,  sudího,  písaře,  probošta 
psaly  se  latinský)  a  to  až  do  Obn.  Zř.,  kdy   vyšehradského  (který  kdysi  choval  u  sebe 


718 


Soudnictví  (staročeské). 


desky  zemské)  a  z  úředníka  králové  české, 
podkomořího,  z  písaře  menších  desk  a  in- 
grossatora.  Vlád.  Zř.  Zem.  §  254  Zř.  Z. 
z  r.  1549  H  39  vypouští  úředníka  probošt- 
ského,  což  přejalo  i  Obn.  Zř.  F  16.  Ředite- 
lem soudu  byl  roístosudí.  Též  na  MoravČ 
sedali  na  tomto  soudě  úředníci  menší,  ale 
též  i  nčkteří  zemane,  kteréž  tito  úřednici 
k  tomu  povolali,  čehož  v  Čechách  nebylo. 
Tito  zemane  však  nečinili  žádné  přísahy  do 
soudu,  aniž  úřad  ten  zastávali  na  delší  čas. 
Obn.  Zř.  Mor.  nezná  již  jich  (k.  60  §  269). 
Kompetentní  byl  při  téže  pravomoci  osobni 
pro  rozepře  menší,  jmenovité  o  summy  neb 
véci  do  10  hřiven  stříbra  bez  lotu,  pozdéji 
do  100  k.  gr.  č.,  kromě  toho  úřadují  zde 
úřednici  jako  soudcové  vyšetřovací.  Proto 
jim  se  oznamují  zločiny  k  ohledání,  oni  vy- 
svědčuji půhony,  vyslýchají  svědky,  přítomni 
jsou  přísahám  v  kapli.  Soudí  rozepře  též  o 
nevydání  lidí  neb  čeledína  (Arch.  Český  II. 
stí.  343—44  a  Zř.  Zem.  z  r.  1530  §  162  a 
z  r.  1549  H  40),  škody  útratní  processů  před 
soudem  purkrabství  Pražského  (Vlád.  Zř.  Z. 
§  382),  o  střílení  ptactva  neb  zvěře  osobou 
panskou  neb  rytířskou  (ib.  §  634).  To  zů- 
stalo i  po  dobu  platnosti  Obn,  Zř.  (F  16  a 
17).  Jmenovaná  hodnota  byla  hranicí  kompe- 
tence i  na  Moravě,  zde  však  žádný  člen 
stavu  panského  k  tomuto  soudu  nemohl  býti 
pohnán  aniž  poháněl,  byf  půhon  byl  na 
1  k.  gr.  Starší  neurčitosti  na  Moravě,  kdy 
zasedati  se  má,  učinil  přítrž  majestát  Vladi- 
slava II.  z  r.  1493,  podle  kterého  >právo 
menší  rozsuzuj  na  ty  pátky  a  časy,  kdy  půho- 
nové  (k  velkému  soudu)  puštěni  budouc;  od 
XVI.  stol.  zasedali  v  tytéž  časy,  jako  soud 
menší.  V  Čechách  seděl  čtyřikrát  ročně,  vždy 
dva  dni  před  soudem  velkým  (Vš.  I.,  6,  2.), 
s  kterým  užíval  týchž  norem  processních. 
V  těžších  případech  hledati  bylo  rady  u  soudu 
-velikého. 

K  osobám  zaměstnaným  na  obojím  zem- 
ském soudě  náleželi  ještě  komorníci,  kteří 
prováděli  obsilky,  spatření,  ohledání,  čtení, 
(jejich  správce  slul  starosta  komorničí), 
jejichž  legitimací  byl  otisk  pečeti  zemské, 
na  Moravě  půhončí  opatření  seznamem  po- 
hnaných. Mistopurkrabí  měl  na  starosti  poli- 
cejní dohled  při  líčení,  řečník  zemský  (na 
Mor.  volavčí)  četl  půhony,  žaloby  a  zahajo- 
vací formule. 

Zemský  soud  znenáhla  vytlačil  ostatní  kraj- 
ské cúdy.  Ještě  asi  r.  1410  komorníci  pražští 
mluví  o  komornících  »jiného<  kraje  (i7/i«s 
districtus.  Pozůstatky  desk  zem.  I.  str.  89); 
r.  1407  o  deskách  nymburské  cúdy,  r.  1419 
hradecké,  r.  1413  o  komorníku  litoměřickém, 
tak  že  úplné  ovládnutí  celých  Čech  stalo  se 
teprve  po  bouři  husitské  (srv.  2upa). 

Ze  soudu  královského  vyvinul  se  i  dvor- 
ský soud  (v.  t.),  který  v  příčině  norem 
processních  řídil  se  právem  zemským 
(Všehrd  I,  3,  5),  i  soud  komorní  (o  něm 
viz  Celakovského  Soud  komorní  za  Vladi- 
slava II.  v  >Právníku«roč.  XXXIV.  a  Schulzovy 
Příspěvky  k  dějinám  soudu  komorního  1526 


až  1621),  který  vyvíjel   až  do  doby  Vladi- 
slava IL  činnost  intensivni,  ježto  mnohá  jiná 
práva  nešla  a  zde  jediné  bylo  možno  nalézti 
nález.  Proto  vyhledávána  jeho  pomoc  i  v  ph- 
pádech,  kde  kompetentními  by  byly  soudy 
jiné.  Za  Vladislava  II.  stavové  hlecíéli  stlačiti 
význam  jeho,  který  značně  stoupl  opět  za 
prvních  Habsburků.    V  Lucemburské  dobé 
králové  svolali  k  sobě  jako  přísedící  podle 
svého  zdání  vyšší  úředníky  dvorské,  později 
rady  královské,  na  jejichž  jmenováni  stavové 
vyhradili  si  značné  právo  (Arch.  Český sv.  IV., 
str.  496  a  503),  ano  i  soud  sám  uvedli  v  pod- 
ručí soudu  zem.,  od  kterého  bylo  bráti  po 
učeni  v  těžších  případech.  StáWm  zástupcem 
krále  byl  od  r.  1490  hofmistr  král.  Českého 
(Zř.  Zem.  Vlád.  §  470  a  471).  Když  páni  i  via- 
dykové  zdráhali  se  zde  zasedati,   bylo  sne- 
seno r.  1509,  že,  kdo  králem  sem  byl  povo- 
lán, musil  účastniti  se  jednáni  alespoň  rok. 
což  přijalo  i  Obn.  Zř.  Z.  F  39.  Přísedících  radů 
mělo  býti  nejméně  12  (Zř.  Z.  i  r.  1549  P  39\ 
od  r.  1627  14  (Obn.  Zř.  Z.  F  39).    Za  Ferdi- 
nanda I.  spojen  s  ním  soud  hejtmanský 
(Zříz.  Z.  z  r.  1549  Q  3)  a  soudil  proto  i  o  pych 
a    výtržnosti.    Jinak,   jmenovité    v    pozdéjáí 
době,   byl  příslušným  pro  žaloby  depositni, 
emfyteutickc,  v  příčině  novo  zřízených  krčem, 
proti  vrchnosti,  která  odepřela  svému  pod- 
danému svůj  soud,  o  věno  deskami  nezapsané, 
nářek  cti,  pro  neoprávněné  zajeti  dobytka, 
dříví  atd.,   často   v  konkurrenci    se  soudem 
zemským.  (Stránský.)  Kdežto  původně  tento 
soud   vztahoval  se   pro  všechny   země  Hšc 
České,  obmezen  byl  r.  1479  na  Čechy  s  Klad- 
skem a  Chebskem.  Zasedal  čtyřikráte  roční 
po  14  dní  a  den  po  Obrácení  sv,  Pavla,  pon- 
dělí po  Svátosti,  po  Bartoloměji  a  po  sv.  Mar- 
tině (Ob.  Zř.  F  40.  podle  Zř.  Z.  z  r.  1549  P  39 . 
Za  emanace  soudní   moci  královské  slu^ 
míti  stálé  soudy  jednotlivých  úředníků  krá- 
lovských   Nejv.  purkrabí  pražský  soudil 
v  starší  době  asi  néktcré  zločiny,   jak  na  ro 
ukazuje  ještě  ve  XIV.  stol.  trvající  povinnost 
jemu  hlásili  spáchaný  zločin,   nebot  jest  po 
králi  nejvvššim  ochráncem  míru  v  zemi,  pro- 
vádí exekuce.    Soudí  (podle  Ondř.  z  Dube) 
všecky  zemany,  kdo  se  k  němu  podvolí  neb 
odvolá.    Jmenovitě  však  soudil  věci  dlulné 
na  základě  úpisu  listovního   bez  hypothékv 
(r.  1437:    »purkrabí  Pr.  aby  je  súdil,  jakoi 
od  starodávna  právo  bylo«)  osob  stavu  šlech- 
tického a  to  výlučně.  Řízení  bylo  summárni. 
ježto  dovoleny  byly  pouze  cxccpce  non  nu* 
meratae  pecuniae,  zaplaceni  dluhu  a  Uchvv- 
Nejv.  purkrabí  zastoupen  byl  v  předscdnitt^i 
soudu  trvalým  zástupcem   místopurkrabínJt 
ke  kterémuž  jmenoval  nejméně  šest  příse- 
dících, kteří  by  v  zemi  měli   statek  (Vlád. 
Zř.  Z.  §  390),  později  od  Obn.  Zř.  (F  22)  in- 
kolát.    V    něm    mohli   od   r.  1649  zasedati 
i  nobilitovaní  měšťané  pražští.  Dvorní  dekret 
ze  20.  pros.  1765  vyhradil  právo  jmenovali 
rady  zem.   králi.    Kdy   v  starší   době  soud 
purk.  zasedal,  nevíme  (každý  denr),  poidij' 
4kráte  ročně  vždy  po  soudě  komorním  a  ke 
konci  své  existence  třikráte  ročně,  den  po 


Soudnictví  (staročeské).  719 


Hromnicicfa,  po  sv.  Jiří  a  sv.  Havle,  vždy  po 
14  dni.  Roxsadkv  čteny  byly  po  skončeném 
nasedáni.  Odvol<!ní  původně  šlo  k  zem.  soudu, 
později  revisi  ke  králi.  —  Purkrabí  kraje 
hradeckého  zachoval  si  jediný  z  krajských 
správců  hradských  svoji  jurisdikci  a  to  aŽ 
do  r.  1783.  V  kompetenci  jeho  byly  dluhy 
listovní  (tak  jako  při  purkrabství  pražském), 
zástavní,  věnné,  o  listy  zhostni  a  krčmu  ne- 
spravedlivou, škody  útratní,  jak  Stránský 
praví,  nesoudil,  nýbrž  podával  k  soudu  zem. 
2e  zde  úřadováno  bylo  celkem  týmž  způ- 
sobem jako  u  soudu  výše  zmíněného,  uka- 
zuje, že  ustanovení  Zř.  Zem.  o  onom  soudě 
používáno  beze  všeho  i  pro  tuto  stolici  (srv. 
Teigeho  Úmluvu,  str,  143,  a  Čechy,  str.  507 tf). 
Za  Marie  Terezie    uznána    byla   konečně 


r.  1524  nebyl  proveden).  Jiný  byl  soud  hejt- 
mana zemského  zvaný  roky  selské,  kde 
rozsuzovány  žaloby  poddaných  proti  vrch- 
nosti, a  to  hejtmanem  s  přibranými  členy 
zem.  soudu  ve  jménu  zem.  hejtmana  a  sice 
při  každé  sessi  po  dva  dny,  od  r.  1612  po 
pět  dní,  což  však  nebylo  obligátním,  mohlot 
souzeno  býti  i  mimo  ten  čas.  —  Patentem 
z  19.  pros.  1636  přidáno  bylo  zem.  hejtmanu 
k  ruce  poradné  a  pomocné  kollegium  pla- 
cené králem,  »král.  tribunále,  skládající 
se  z  kancléře,  dvou  radův  a  jednoho  sekre- 
táře, jenž  soudil  některé  menši  záležitosti 
summámí  z  kompetence  zem.  soudu. 

Některé  instance  vytvořily  se  na  Moravě 
i  v  právě  manském.  Soudu  dvorské- 
mu předsedal  hofrychtéř  moravský  jmeno- 


nutnost,  zmenšiti  tento  přílišný  počet  sobě  váný  panovníkem  a  to  od  r.  1538  z  osob 
podobných  soudů  spojením  soudů  komor-  stavu  rytířského,  kterýž  soudce  sám  jmenoval 
nUio,  dvorského  a  purkrabského  se  zemským  své  přísedící.  Význam  soudu  byl  nepatrný, 
neb  appellačním.  To  však  sice  narazilo  na  poněvadž  počet  len  královských  rychle  mi- 
odpor  stavů  (vizB.  Riegra,  O  záměru  M.Tere-  zel.  —  Maršálek  král.  měl  svůj  lenní  soud 
zie  zreformovati  stavovské  soudy  v  Čechách   též  v  Mor.  Krumlově,  ale  vlastně  byl  to  sou- 

V  >Právniku«  XXX.,  str.  1  a  si.),  než  vyšlo-  kromý  soud  rodu  z  Lipé,  kteří  od  XIV.  veku 
véno  bylo,  alespoň  zásadně,  v  cis.  rozhod-  I  tento  úřad  dědičně  drželi  (Kn.  Tovač.,  str. 
nutí  ze  20.  dub.  1763.  Ale  rozhodnutí  stalo  1 121,  124,  a  Drnov.,  str.  106).  Mnohem  důle- 
se  zrušením  všech  soudů  dekretem  ze  dne  '  žitějši  byl  soud  manský  biskupa  olo- 
4.  dub.  1783.  —  Hejtmane  krajští  (srv.  mouckého  (viz  Olomoucké  arcibi- 
Riegrovo  Zřízení  krajské  I.,  str.  175)  soudili,    skupství). 

když  někdo  cizího  poddaného  svévolně  držel  Města  ve  zřízení  svém  řídila  se  zvyky, 
ve  vazbě,  kdvž  poddaný  některé  vrchnosti  jejichž  východiště  bylo  celkem,  nikoliv  bez 
přechovával  neb  podporoval  zhoubce  zem-  výjimky,  právo  řezenské  (norimberské)  a 
ské,  při  nezachováváni  řádův  o  čeledi  a  li-  magdeburské.  Ono  šířilo  se  vévodstvim  Ra- 
dech sběhlých  a  při  přestupcích  řádu  o  my-  '  kouským  podél  Dunaje  (Enže  1212,  Vídeň 
slivosli  a  lovu  ryb.  Ve  všech  těchto  přípa-  1221,  Vídeňské  Nové  Město  1244)  a  odtud 
<lech    i    stavové   podléhali    tomuto    soudu,    do  jižní   Moravy  i  Čech  (Brno  1243,  Jihlava 

V  příčině  lidí  poddaných  mívali  moc  soudní,  1249)  až  k  Hoře  Kutné  a  Praze.  Magdeburk 
k<lyŽpovstalapře,  zdali  něčí  poddaný,  jakožto  '  působil  v  krajinách  severních,  pode!  Labe. 
povaleč  vyzdvihnutý,  měl  vedle  práva  b^ti '  Mimo  tyto  proudy  hlavně  obchodem  povstala 
mučen,  když  zločinec  neurozený  byl  chován  osada  na  Poříčí  u  Prahy  (XI.  stol.),  v  Olo- 
na  místech  hrazených,  když  člověk  selský,  mouci  (nejisto  kdy),  v  Hodoníně  (1228)  a 
uslyšev  pokřik,  zhoubců  zemských  nebo  zlo-  v  Hlubčicich.  V  zemích  Českých  vyskytuje  se 
déjů  nehonil,  když  sedláci  bránili  někomu  '  magdeburské  právo  po  prvé  r.  1211  v  Zlaté 
vyzdvihnouti  povaleče  nebo  když  přcchová-  HQře(  GoWdtfr^)  ar.  1213  v  Bruntále  ve  Slezsku, 
váli  zhoubce  zemské  a  když  vrchnost  ne-  :  v  Čechách  v  Litoměřicích  (před  r.  1237),  na 
chtěla  vydati  poddaného,  který  provozoval  j  Menším  městě  Pr.  (1257),  Hradci  Král.  (kdy?) 
na  pozemcích  královských  myslivost.  Krá-  a  Litomyšli  (1259),  v  Opavsku  od  r.  1224, 
lovský  maršálek  soudil  v  Čechách  i  na  Uničově  1221  (srv.  Magdeburské  právo, 
Moravě  (buď  v  konkurrenci  se  soudem  ko-  str.  594,  a  Litoměřice,  str.  169 a).  Řezen- 
roorním  neb  hejtmana  zemského)  žaloby  ské  (bavorské)  právo  prostřednictvím  vídeň- 
o  chlapstvo  všech  obyvatelů  (Vlád.  Zř.  Zem.  '  ským  rozšířilo  se  přes  Brno  do  Hradiště 
S  471)  a  na  Moravě  jcšič  o  stupně  šlechtické  (1258),  Kroměříže  (1290),  Mčnína,  Pohořelic 
hodnosti.  Soudil  s  píibranými  podle  jeho  a  Ivančic  řl350),  přes  Znojmo  do  Jemnice 
vůle  přísedícími  buď  v  Praze  nebo  kde  jinde  (1327)  a  Třebíče  (1335).  Podle  toho  soud- 
určil.  nictvi  městské  spravováno  bylo  do  času  Fer- 

Na  Moravě  hejtman  zemskýsoudil  roze-  dinanda  L  vrchními  soudními  dvory,  po- 
pře o  česf  mezi  osobami  šlechtickými  (v  kon-  dle  svého  původu.  Byly  to:  jihlavský  (viz 
kurrenci  s  král.  maršálkem),  při  čemž  volal  Jihlavské  právo,  str.  354),  olomoucký 
později  k  sobě  za  přísedící  koho  chtčl  ze  (srv.  Bischof,  Deutsches  Kecht  in  OlmQtz, 
soudců  zemských  i  mimo  ně.  V  starší  době  i  str.  37),  který  nezanikl  jako  prvý  jiŽ  r.  1548 
soud  konal  se  po  ukončeni  zemského  sněmu, :  zřízením  soudu  appellaČniho  v  Praze,  nýbrž 
na  počátku  XVI.  stol.  (asi  do  r.  1520)  i  za  až  zavedením  českého  práva  městského  (re- 
doby  zasedáni,  tak  že  uičen  býval  k  tako-  soluci  ze  7.  a  17.  čna  1697)  a  platný  byl  pro 
vým  přím  pátek  jako  den  rokový,  na  nOmž  |  města  moravská  právem  magdeburským  se 
souzeny  tyto  pře  (postranné).  Rozsudky  spravující,  brněnský  platný  pro  daleké 
v^'nášel  hejtman  zem.  jménem  pánův  a  ry-  i  okolí  (seznam  měst  viz  v>Právniku«,  XII.,  str. 
tířův;  odvolání  šlo  ke  králi  (pokus  zrušiti  to  '  842,  pozn.  198),  ba  po  krátký  čas  i  pro  Prahu, 


720 


Soudnictví  (staročeské). 


královéhradecký  (pro  Qirudim,  Lito- 
myšl, Kladsko),  ač  brzy  poklesl,  neb  již  r.  1387 
byl  poukázán  k  hledám  rady  v  Praze,  lito- 
měřický platný  pro  značnou  čásf  měst  čes- 
kých žijicich  podle  práva  magdeburského 
(seznam  viz  v  >Právníku«,  XIII.,  str.  41,  pozn. 
214)  a  pražský  (seznam  měst  ib.,  str.  45, 
pozn  224,  kde  sluší  přidati  i  Kouřim,  Český 
Brod,  Zatec,  Hradec  králové  a  Jaroměř).  Na 
místo  toho  všeho  nastoupil  r.  1548  (někde 
později)  appellační  soud  na  hradě  Pražském 
(viz  mže). 

Soud  městský  skládal  se  z  rychtáře  (viz 
Rychta)  jako  předsedy  a  přísežných  kmetů, 
které  rychtář  svolával,  jejich  porady  řídil  a 
oznamoval  stranám  nález,  který  i  prováděl,  jsa 
při  všem  tom  vázán  souhlasem  kmetfi.  Jejich 
počet  byl  rázný  kolísaje  mezi  7-24.  Dosazo- 
váni byli  buď  králem  (podkomořím)  na  ná- 
vrh obce  neb  i  samostatně,  neb  obcí  a  král 
je  stvrzoval,  a  to  pravidelné  na  rok.  Nežli 
úřad  nastoupili,  složili  přísahu.  Soudu  to- 
muto příslušelo  právo  v  civilních  i  trestních 
rozepřích  nad  měšťany  i  osobami  podříze- 
nými ve  příčině  statků  městských.  Přečin 
proti  nim  byl  přísněji  trestán  a  jejich  výpo- 
vědi svědecké  přikládána  větší  váha.  K  ruce 
soudu  byl  písař,  který  obyčejně  vynikal 
právnickým  vzděláním,  a  posel  soudní 
(biřic).  Řádný  soud  konán  byl  ve  čtyřech 
lavicích  soudních  za  účastenství  všech  kmetů 
s  rychtářem,  kde  jeden  z  kmetů  ve  věcech 
trestních  přednášel  žalobu.  Vedle  rychtáře 
seděli'  4  nejstarší  kmeti,  na  obou  stranách 
na  lavicích  dalších  8  a  na  čtvrté  lavici  písař 
měl  knihy  městské,  pečeť  a  listinv.  Konán 
byl  různě.  V  Brně  po  Třech  králích  a  po 
14.  dni  po  Velikonoci  a  to  nejdřív  pro  věci 
civilní  i  trestné  byli  svědci  v  přísahu  vzati, 
potom  jednány  rozepře  trestné,  po  nich  ci- 
vilní a  naposledy  židovské,  v  Jihlavě  od  Vá- 
noc až  do  pátku  po  Veliké  noci.  V  Praze 
4kráte  do  roka  o  suché  dni,  což  mělo  býti 
zvýšeno  právy  Soběslavskými  na  9krát  (tak 
i  Brikcí);  v  meniich  městech  jednou  za  rok 
(Litoměřice,  Roudnice,  Boleslav  ML,  Budě- 
jovice). Zde  soudily  se  věci  vážnější.  Nesta- 
čil-lí  časzvykem  vyměřený, konány  posudky. 
Zahájení  bylo  slavnostní.  Nejprve  zvoněno, 
a  když  se  kmeti  (konšelé)  sešli,  oznámil  slu- 
žebník obci,  že  mohou  vstupovati  do  svět- 
nice soudní  před  radu.  Vstoupila  tedv  obec 
na  síň  až  ke  mřížce,  za  níž  byly  čtyři  lavice 
soudní.  Všichni  seděli  na  nich  k  stranám 
tváří  v  půlkruhu  neb  i  v  řadách  nad  sebou. 
Někde  písař  seděl  u  stolu  zády  k  obci  nebo 
na  vyvýšené  katht-dře  stranou.  Mezi  soudci 
a  obcí  byla  mříž  (šraňk\  u  níž  stál  servus 
s  nějakým  znamením  (holí),  aby  bránil  vstupu 
do  vnitř  lidem  nepovolaným.  Sporné  strany 
a  jejich  advokáti  stáli  před  šraňkem.  Když 
purkmistr  pokynul,  rychtář  jal  se  zahajovati 
soud.  V  Budějovicích  r.  151V  dělo  se  to 
slovy:  >Již  já  ten  soud  zahajuji  napřed  pána 
Boha  moci,  matky  boží  mocí  i  všech  svatých 
mocí,  nejjasnějšího  knížete  a  pána  —  mocí, 
pana   purkmistra    a    pánův    konšelův    mocí 


i  úřadu  mého  od  pana  purkmistra  i  vií  obce 
mně  propůjčeného  mocí«,  k  čemuž  jmde  ^Bo- 
leslav  Ml.)  bylo  dodáváno:  »i  těchto  všech 
dobrých  lidí,  kohož  sem  pán  BŮh  k  tomato 
soudu  zahodil,  mocí.«  >K  tomuto  soudu 
ctnému  připovídám  všecku  spravedlnost  a 
poctivost  a  odříkám  všecku  nespravedlnost 
a  nepoctivost.  A  kdož  by  před  toto  ctné  právo 
měl  přistoupiti,  aby  přistoupil  s  odpušténim 
a  odstoupil  také  s  odpuštěním.  A  když  by 
před  tímto  ctným  právem  své  potřeby  ne- 
uměl spraviti,  toho  se  každému  pfeje,  aby 
sobě  přítele  zjednal.  Kdož  by  tu  potřebu 
spraviti  uměl,  aby  každý  se  opatřil,  aby  ke 
škodě,  k  hanbě  nepřišel  A  kdož  by  před 
tímto  právem  ctným  řeči  přemluvil,  jdi  jciau 
na  peníze,  kdož  by  se  skutku  nebo  sazen, 
rukou  dopustil,  jdi  jemu  na  nejvviši  právo. 
Kdo  by  komu  v  řeči  překážku  Činil,  bez  újmy 
nebude.  A  kdožbykoU  před  tímto  ctným  prá- 
vem co  vysoudil,  to  má  každému  tak  svo- 
bodné býti,  jako  by  na  svobodném  trhu  za 
hotové  peníze  koupil.  A  kdožbykoli  co  pro- 
soudil,  buď  to  ksdidéma  tak  svobodno  a 
vážno,  jako  by  na  svobodném  trhu  za  ho- 
tové peníze  prodal.  A  jestliže  by  který  soud 
byl  lépe  zahájen  tohoto,  buď  tento  jemu  při- 
rovnán a  onen  tomuto.«  V  XVI.  stol.  formy 
ty  již  však  mizely,  tak  jako  různá  napome- 
nuti rychtáře  na  ícmety. 

Po  zahájení  rychtář  vyzval  strany:  >mají-li 
co  před  tímto  ctným  pravém  činiti,  aby  před- 
stupovaly, že  čas  a  hodina  jest,«  což  bylo 
třikráte  voláno,  načež  strany  jedna  po  druhé 
přistupovaly  tážíce  se:  >je8t-li  právo  při 
pokoji?  Přeje-li  přistoupiti,  přeie-li  potřebu 
pověděti?*,  což  zodpověděno  bylo  teprve  po 
otázce  učiněné  purkmistrem  ke  konšelům. 
Po  skončení  rozepře  tázala  se  strana :  »přejc-li 
právo  zase  odstoupiti?*,  což  rovněž  teprve 
po  poradě  rozhodnuto.  Na  konec,  kdyi 
k  soudu  již  nikdo  se  neohlašoval,  purkmistr 
učinil  kmetům  otázku:  >byl-li  by  čas  soudu 
odhájiti?*  A  když  konšelé'  tomu  přisvědčili, 
jeden  po  druhém  říkaje,  Že  čas  a  bodioa 
jest  soudu  odhájiti,  rychtář  oznámil  obci: 
•Poněvadž  žádný  před  tímto  ctným  právem 
činili  nemá,  jakož  mocí  tento  soud  jest  la* 
hájen,  touž  mocí  se  zase  odhajujc.  A  proto:, 
kdož  nemá  zde  nic  činiti,  může  odjíti  v  po- 
koji.* (Winter,  Kulturní  obraz,  II.,  str.  62S 
až  626.)  Vedle  těchto  zahájeních  soudů  í>* 
dicium  hannitum)  rozhodovány  menší  pře 
v  obyčejných  zasedáních  dvakráte  týdně  (}»" 
dicium  orďinarium)  nebo  podle  potřeby  bez 
formalit  slavnostních,  kde  přítomni  byli  jen 
dva  neb  málo  více  přisedicích. 

Myšlenka  Karla  IV.  řádné  kodifikace  xů- 
stala  i  v  oboru  práva  městského  nesplněnou; 
teprve  pevná  ruka  Ferdinanda  I.  stvořila 
r.  1530  kommissi  k  tomuto  cíli,  vydala  Brik- 
cím  z  Licska  první  návrh  (1536),  a  podporo- 
vána sněmem  (1545)  hleděla  sjednotiti  různé 
způsoby  v  jediný  celek.  Ale  teprve  r^  1569 
města  pražského  práva  přistoupila  k  návrhu 
Pavla  Kristiána  z  Koldína  (Kristián  jest  jméno 
rodinné!)  a   r.  1571   města  magdeburské 


Soudnost  —  Souche. 


721 


sfér^  ku  projektu  Mikuláše  Mitase  Austina 
(v  Cod.  iur.  Boh.,  IV.,  odd.  5.  str.  98  a  si.)  a 
snem  r.  1576  rozhodl  se  pro  práci  Kristiá- 
novu, která  prohlášena  závaznou  pro  města 
Česká,  ač  Litoměřičtí  podvolili  se  tomu  zá- 
sadně teprve  r.  1610.  Rozhodnutím  ze  7.  a 
17.  čce  1697  stalo  se  závazným  i  pro  Moravu. 
Pouze  Cheb  zachoval  své  zvláštní  právo. 

Poměrně  nezdravá  přílišná  kompetence 
soudů  městských  obmezena  byla  appellaČ- 
ním  soudem  zřízeným  reskriptem  Ferdi- 
nanda I.  v  Augšpurce  30.  led.  1548,  osaze- 
ným radami  lu^lovskými  a  to  6  šlechtici, 
4  doktory  práv,  4  měŠtany  staro-  i  novo- 
městskými. Tím  zrušeno  odvoláni  do  ciziny 
i  do  Prahy  (nikoli  však  pojednou).  Tento 
soud  lišil  se  ode  druhých  výhodně  tím,  že 
zasedal  stále  a  jeho  přísedící  bez  svolení 
královského  nesměli  vzdálili  se  z  Prahy.  Mocný 
vliv  vykonávali  na  právo  české  přísedící  dok- 
toři práv  ve  smysle  římsko-právnim.  Od  r.  1628 
žádána  bvla  zkouška  právní  praktická  od  veš- 
kerých úcastnikfiv  a  připuštěni  i  cizinci  (Obn. 
Zř.,  A  36,  32, 33,  F  73).  R.  1651  stal  se  kom- 
petentním i  pro  německá  léna  koruny  České 
a  pro  odvolání  vyšších  stavů  ze  Slezska. 
V  XVlIl.  stol.  stal  se  vzorem  pro  opravy 
soudů  stavovských.  Členové  jeho  byli  pla- 
ceni. Dne  20.  aub.  1763  rozhodnuto  spojiti 
jej  ještě  s  konsessem  in  c.  s.  p.  et  c,  coŽ 
však  neprovedeno.  Naproti  tomu  zbaven  kom- 
petence pro  Moravu  (1763),  která  přidělena 
mor.  král.  tribunálu.  Dne  4.  dub.  1783  soud 
appellačni  byl  zrušen.  JTe, 

š.  vojenské  viz  Auditoriát  a  Vojen- 
ský soud. 

Éoii4ll09t  jest  schopnost  konati  soudy. 
O  platnosti  tohoto  terminu  u  Kanta  viz 
Kant,  str.  933  fr  a  939  6. 

8oudrÍAO»t  viz  Kohaese. 

BoiiíAé  [suflé],  franc,  nákyp  vaječný  (omt- 
lette  9'e\ 

8oilíliet[suílé],  fr.  měch,  také  skládaná  po- 
bočná stěna  u  cestovních  kufrů,  tahacích  har- 
moniky fotografických  přístrojů  a  j.  ke  zvětšeni 
nebo  zmenšení  prostoru.  —  Též  políček. 

SoníAéiir  [suflór],  fr.  nápověda,  osoba 
sedící  v  riudce  v  popředí  proscenia,  odkudž 
čte  zticha  sice,  zvuk  zřetelně  text  divad.  kusu 
neb  opery,  napomáhajic  takto  paměti  herců. 

SouíAot  [sufló]  J  a  c  q  u  e  s  G  e  r  m  a  i  n,  archi- 
tekt franc.  (♦  1713—  f  1780).  Studoval  archi- 
tekturu v  Lyoně,  pak  v  Římě  a  cestoval 
i  po  Malé  Asii.  R.  1742  usadil  se  v  Lyoně, 
kde  zbudoval  mimo  jiné  nemocnici,  nynější 
kostel  protestantský.  V  Paříži  účastnil  se 
konkursu  na  úpravu  náměstí  Ludvíka  XV. 
(nyní  pláce  de  la  Concorde),  ale  návrhy  jeho 
ustoupily  projektu  Gabrielovu.  Za  to  stavěl 
v  Paříži  nový  chrám  sv.  Genovefy,  n3rnější 
Pantheon,  nejznamenitěiši  stavitelskou  pa- 
málnost  pařížskou  z  XVIIL  stol.  Ostrá  kri 
tiká  této  stavby  však  uspíšila  jeho  smrt.  S. 
byl  kontrolorem  staveb  v  Marly,  pak  r.  1755 
v  Paříži,  posléze  jmenován  gener.  intendan- 
tem  budov  královských.  Od  něho  pochodí 
také  sakristie  a  klenotnice  při  chrámě  notre- 

Ottdv  blovnik  N»j«aý,  sv.  XXin.  14  2 1905. 


dámském.  R.  1767  vyšly  Oeuvres  ou  recueilsde 
plusieurspartiesďarchitecturedeJ.  G.  S.(2  sv.). 
Jeho  synovec  Francois  S.,  řečený  le  Ro- 
main,  bvl  jeho  žákem  a  dostavěl  Pantheon. 
Také  rekonstruoval  r.  1786  velké  poboční 
schodiště  nynějšího  Conscrvatoire  des  Arts 
et  Métiers  a  budoval  pěkný  hdtel  Montho- 
lon  na  boul.  Montmartre. 

Soaínranoe  [sufransj,  utrpení,  bolest, 
také  sporná  položka  (v  úctě). 

SovMére  [sufriěr],  fr.,  viz  Solfatara. 

Sonham  [suáB]  |oseph,  generál  franc. 
(*  1760  —  1 1837).  Do  vojska  vstoupil  r.l782 
jako  prostý  vojín.  Vynikl  na  počátku  revo- 
luce, stav  se  r.  1792  velitelem  2.  praporu  do- 
brovolníků depart.  corrězeského.  Již  r.  1793 
stal  se  divisionářem  a  pod  Pichegruem  do- 
byl Courtraye  a  Nimveg  (1795).  R.  1796  stal 
se  velitelem  v  Brusselu,  ale  byl  již  r.  1797 
tohoto  místa  zbaven  pro  pode*^ření  z  intrik 
royalistických.  Roku  násl.  byl  znovu  přijat 
do  službv  a  přidělen  k  armádě  podunajské 
(2.  divisi).  R.  1805  byl  uvězněn  pro  účasten- 
ství na  spiknutí  Cadoudala  a  generálů  Moreaua 
a  Pichegrua,  ale  pro  nedostatek  důkazů  byl 
propuštěn  a  r.  1807  přidělen  k  armádě  ve 
Španělsku,  kdež  se  vyznamenal  v  bitvě  u  Vi- 
che.  R.  1813  vynikl  v  bitvě  u  Ltttzenu,  tak 
že  mu  svěřeno  velitelství  3.  sboru,  avšak 
v  bitvě  u  Katzbachu  se  neosvědčil.  U  Lip- 
ska bojoval  udatně  a  byl  raněn.  U  Paříže 
r.  1814  účastnil  se  činně  zrady  Marmontoyy, 
čímž  6.  sbor  franc.  přešel  k  nepříteli.  Zz 
Ludvíka  XVIII.  stal  se  divisionářem,  byl  však 
sesazen  vrátivším  se  Napoleonem.  Po  bitvě 
u  Waterloo  opět  se  domohl  předešlých  dů- 
stojenství a  sloužil  do  r.  1832. 

SOQlilas  v  hudbě  viz  Harmonie. 

Souhláska  viz  Hlásky,  str.  339^  si. 

Bonhrada  Josef,  spis.  ces.  {*  11.  čna  1838 
v  Kučeři  na  Táborsku  —  t  5-  >^vět.  1892 
v  Chudenicích).  Po  studiích  gymn.  v  Písku 
a  bohosloveckých  v  Č.  Budějovicích  byl 
r.  1862  vysvěcen,  načež  kaplanoval  v  Klato- 
vech, od  r.  1864  v  Chudenicích,  kde  působil 
i  jako  farář.  Samostatně  vydal  postní  kázání 
Sedmero  hlavnich  hřichů  (OÍom.,  1868)  a  Sed- 
mero křest,  ctnosti  (t.,  1869)  a  do  sbírky  >  Hlasy 
katol.  spolku  €  napsal  Odchod  českého  knize 
do  Ameriky  (1870);  Pout  do  Celly  P.  Mane 
(1872);  Ze  {eleinice  (1873);  Lilie  šumavská 
(1873  ;  češti  vystehovala  (1874);  Mařenka 
(1874);  Pán  ráni  —  Pán  /lo/i  (1875);  Dum  sta- 
rých a  palác  nových  (1875);  Áfr^ákovy  ^ápisky 
(1877);  Před  oddavkami  (1877);  Kné^  Jan 
(1880);  Úryvky  \e  fivota  knéí(ského  (1886). 

gonhradbi  viz  Hradbí. 

Bonlini  viz  Komplex  a  Součet. 

BoilhTéldi  jsou  skupiny  hvězd  stálic, 
jimž  dána  byla  zvláštní  jména  zvířat,  předmětů 
a  osob  bájeslovných.  Viz  Hvězdo  znal  st  ví 
(obě  mapy  hvězd.)  a  Hvězdy,  str.  978  si.  VRý 

Bonohe  [suš],  fr.,  pařez,  pahýl;  v  obch. 
základní  seznam,  rejstřík,  t.  j.  zbytek 
listů  s  vroubkovaným  okrajem,  jež  zůstaly  pro 
kontrolu,  jako  zbytky  v  chekové  knížce  pošt. 
spořitelny  a  j.  Někdy  slově  t.  také  talon. 

46 


722 


Souchon  —  Soukání. 


Sonohoa  [suáon]  Francois,  malíř  franc. 
(♦  1786  —  t  1857).  Byl  žákem  Davidovým  a 
zhotovil  mnoho  zdařilých  kopii  dčl  různých 
mistrů,  jako  Sv.  Pettonilla  (podle  Guercina\ 
Svatba  v  Káni  galilejské  (podle  Veronesa), 
kartony  podle  Posl.  soudu  od  Michelangela 
a  j.  Také  vlastni  jeho  obrazy  jsou  cenné: 
Umučeni  sv,  Sebastiana  (v  Bordeaux),  Vi^kři- 
šeni  Lazara  (v  Pař.),  krajiny  v  museu  v  Liliu. 
R.  1867  vystavoval  obrazy  Johanna  ďÁrc  při 
korunovaci  Karla  VIL  2l  Upáleni  Joh.  d*Arc. 
Od  r.  1836  do  své  smrti  byl  ředitelem  ma- 
lířské školy  v  Lilie. 

Sonohong,  čaj  sušonský,  druh  čaje, 
špatnější  sice  než  t.  zv.  pekoe  orange  č.  bro- 
ken  pekoe  z  pupenců  a  peko  z  prvních  listí 
každé  větve  čajového  keře.  S.  suŠí  se  z  listů 
druhých,  nicméně  jest  velmi  jemný. 

BonohotÍBy  viz  Fthisis,  Tuberkulosa 
a  Sanatorium  (pro  souchotináře). 

Boojeiiiiié  diMO  viz  Komplexní  a  Bi- 
nomická rovnice. 

Sonkaoi  stroje  viz  Soukáni. 

Bonkadlo  viz  Soukáni. 

Soukal  Josef,  spis.  čes.  (*  1852  v  Pod- 
městí  u  Proseče).  Po  studiích  na  niž.  reálce 
v  Poličce  a  na  ústavě  učit.  v  Praze  učitelo- 
val na  Moravě  v  Janovicích,  ve  Stříteži  a  od 
r.  1888  působí  jako  řid.  učitel  v  Boraci  u  Tiš- 
nova. Psal  do  mor.  almanachu  »Zora«  a  do 
rozličných  časopisů,  s  F.  A.  Sedláčkem  a 
F.  M.  Vránou  založil  paed.  Časopis  >Národ 
a  Škola*  s  >Literárními  Li  sty  <  a  >  Vesnou*, 
řídi  »Mor.  obrázkovou  knih.  pro  čes.mládež«, 
v  níž  vydal:  Bajky  (Vel.  Meziříčí,  1886);  Ki- 
lém  Trčka  i  Upy,  hist.  obrázek  (t.,  1886); 
Spojenými  silami,  básně  ft.,  1887);  s  Fr.  A. 
Sedláčkem:  Dobrodrufstvi  dvou  beidéčný-ch 
vitroplavcu  (t.,  1887.  již  3.  vyd.);  Z  té^ký-ch 
dob,  hist.  obrázky  (t.,  1889);  Proslovy  a  de- 
klamace  (t.,  1890);  Z  kroniky  předků  (t.,  1892); 

V  jařmu  nepřátelském,  povídka  (t..  1S9A)\  Páni 
a  vladykové,  hist.  povídka  (t.,  1895);  Z  dávné 
minulosti  (t.,  1898);  Prostonárodní  pohádky 
(t.,  1903);  do  >Bibl.  pro  mládež  dospělejší*: 

V  klidu  a  viru,  hist.  obrázky  (Třebíč,  1893); 
Z  dávné  minulosti,  hist.  obrazy  (t.,  1901);  do 
>Nov.  knihov,  pro  mládež*:  Hddanky  pro 
mlááeJ(  dospělejší  (Praha,  1878);  do  sbírky 
>Pestré  Květy*:  Obrátky  le  skutečnosti  (t., 
1893);  do  >Pokladnice  mlád.* :  Z  naiich  luhů, 
básně  a  povídky  (t.,  sv.  XV.);  do  >Besed 
mládeže*:  Dovtip  sš!  (Karlin,  sv.  248);  Z  luhů 
a  lesů  (t.,  sv.  260);  Z  mladého  věku  (t.,  sv.  324); 
do  »Učit.  knihovny*:  Učivo  \e  ^eměpisu  hvěz- 
dářského (Praha,  1897).  Po  smrti  Jos.  Brauna 
dopsal  jeho  hist.  povídku  >Vítův  robcnec*. 

BoukáLni  (angl.  spooling,  fr.  bobinage,  něm. 
Špulen)  je  přípravnou  prací  tkalcovskou,  kte- 
rou převádí  se  příze  s  přadene  (v.  t.)  nebo 
potáče  (v.  t.)  na  cívky.  Rozeznává  se  8. 
osnovy  (v.  t.)  a  s.  útku. 

Osnovná  příze  souká  se  buď  na  cívku 
s  kotouči  v  návinech  kolmj^ch  k  ose  cívkv 
(vyobr.  č.  3839.)  nebo  v  návinech  Sikmýcn 
K  ose  čili  zkřížených  na  cívky  bez  kotoučů 
(yyobr.  č.  3840.).  Křížovým  s-m  nasouká  se 


na  cívku  větší  množství  příze.  Prvnim  způ- 
sobem lze  soukati  ručně  nebo  strojně,  kří- 
žové s.  lze  provésti  pouze    ^ 
strojně.  Ručně  souká  se    ÍBDBEBDÍL 

CÍTka  a  ko* 
(obyčejné  sou< 
kaaá). 


\*.'.'iv<'.v.v'.v.*.-. 

•;v,'l','.v.v>,-.'.'.'.'. 


pomocí  soukadla  poháně- 
ného ruční  klikou  (vyobr.  X  ,^^^ 
č.  3841.).  Soukadla  álapa-  J;;^; 
dlem  poháněná  jsou  méně 
výhodná  majíce  menši  po- 
čet obrátek  vřetena,  rřa- 
dena  příze,  která  soukati  se 
má,  nasadí  se  na  viják  buď  ,.„„„«„„. 

sklopný  (vyobr.  č.  38«.)  c.  3840!  Ch^b« 
nebo  nesKlopný  s  pružnými  koiouíó  (kfiiem  toa- 
ramenv   (Tvobr.   c.  3843.).  kaná). 

Obvoci  vijáku  řídl  se  veli- 
kostí přadena  (viz  Příze,  str.  724a).  Misto 
velikých  vijáků  jednoduchých  je  lépe  užiti 
vijáků  dvojitých  (švýcarských).  Vijáky  uklá- 
dají se  otáčivě  v  přiměřených  stojanech  a 
brzdí  se  závažím  {q,  vyobr.  č.  3843.  a  3844.). 
aby  nit  se  odvíjela  s  náležitým  napětím.  Po- 
táče nasazuji  se  na  pevná  dřevěná  vřetena 


č.  3841.  Ruftni  soukadlo;  p  vřeteno,  e  civkrn,   V  bnBd 
I  kolo,  *  klika  pohAnécf ,  a  přetlen. 

a  odvinovaná  nif  vede  se  očkem  umístěným 
ve  směru  osy  potáče  (viz  na  př.  o  vyobr. 
č.  3844.).  Aby  podvin  potáče  správně  se  od- 
víjel, ukládá  se  někdy  vřeteno  s  podviuem 
vodorovně  otáčivě.  Strojně  souká  se  sou- 
kacími stroji  obyčejnými  a  stroji  křížem  sou- 
kacími. Stroje  obyčejné  mají  vřetena  pro 
cívky  buď  vodorovná  (ležatá)  nebo  svislá 
(stojatá).  Při  strojích  s  vřeteny  ležatými  na- 
sazena je  cívka  na  vřeteně  volně  a  pohani 
se  přímo,  t.  j.  dotykem  s  hnacím  válcem 
(v,  vyobr.  č.  38440;  soukaná  nif  má  stále 
stejnou  rychlost.  Vede  se  okem  o,  na  tyči  t, 
která  dostává  pomalý  pohyb  sem  a  tam  ve 
směru  vodorovném  na  délku  civky  (/)  od 
neokrouhlého  kotouče  A,  prostřednictvím 
páky  a  a  táhla  b.  Pro  danou  délku  dvky  a 
při  daných  rozměrech  páky  a{x3Ly,  vyobr. 
č.  3844.)  vypočítá  se  největší  poloměr  R  ko- 
touče A  z  rovnice 

R  =  m  —  r  = r; 

r 


Soukáni. 


723 


m  je  xdvib  kotoučku  torného  (/(),  r  je  nej-  |  ležatými  a  spotřeba  hnací  sily  je  rovnéž  po- 


menii  polomér  kotouče  a  voli  se  konstruk- 
tivné, í  R  z  r  sestrojí  se  kotouč,  jak  nazna- 
čeno ve  vyobr.  č.  3846.  Při  strojích  se  stoja- 


měrné  menši.  Mívají  300  aŽ  400  cívek,  jedna 
dělnice  obslouii  asi  20  vřeten.  Aby  vešlo  se 
na  civku  více  příze,  soukají  se  někdy  cívky 
soudkovité  (vyobr.  č.  3847).  Stroje 
křiiem  soukací  liší  se  od  předešlých 
hlavně  větší  rychlostí  vodiče  nití.  Vy- 
nalezeny byly  r.  1883  v  Anglii.  Vodič 
nití  pohybuje  se  buď  válcem  s  drážkou, 
nebo  se  nahrazuje  klikatým  výřezem 
ve  hnacím  válci,  na  kterém  spočívá 
cívka  (soustava  Hill  &  Brownova).  Stroj 
prvního  zp&sobu  naznačen  je  ve  vyobr. 
č.  3848.  a  značí:  c  cívku,  V  hnací  vá- 
lec pro  civku,  a  vodič  nití  pohybovaný 
válcem  b.  Cívka  uložena  je  v  zapružené 
páce  d,  Souká-li  se  s  přadena,  lze  sou- 
kati na  cívku  pouze  jednu  nif;  s  po- 
táčů lze  soukati  na  cívku  2—6  nití. 
Poněvadž  by  dělník  nepostřehl,  když 
by  některá  z  niti  společně  soukaných 
se  přetrhla,  opatřuji  se  stroje  t.  zv. 
zarážkami,  t.  j.  přístroji,  kterými  se 
cívka  samočinně  zastaví,  když  některá 
ze  soukaných  nití  se  přetrhne.  Souka- 
nou nif  je  Čistiti  od  přímětkův  a  hru- 
bých uzlů.  Stane  se  tak  tím,  že  nif 
vede  se  přes  desku  potaženou  plyšem 
nebo  plsti  nebo  provádí  se  hustým 
žíněným  kartáčem  a  tím,  že  vede  se 
úzkým  zářezem  vodiče,  kterým  hrubší 
uzly  neprojdou. 

Příze  útková  souká  se  na  cívky 
s  kuželem   ve  vrstvách    ku  zelo  vitých 


C.  3842.  Sklopný  Tiják  s  nasateným  přadenein;  A  rosloiený    podobně  jako  U  potáČe  (v.  t.  vyobr. 
m  pojiit«]iý  U^rou  *  a  kolíkem  k,   B  sklopený.  ^   3266.).  RuČně  SOUká  Se 


tými  vřeteny  pohánějí  se  cívky  nepřímo  šňů- 
rou a  přeslenem  (a,  vyobr.  č.  3846.)  od  spo- 
lečného válce  V  nasazeny  jsouce  pevně  na 
vřetenech.  Rychloit  soukané  příze  roste  s  při- 
bývajícím obvodem  cívky.  Stroj  je  obou- 
straný  a  vřetena  uložena  jsou  ve  4  řadách 
roisazeně.  Vodič  nití  má  t\rar  desky  s  jem- 


soukadíem  uzpůsobeným 
pro  cívky  úteční,  stroj  n ě 
provádí  se  8.  na  souká- 


I , 


^'■ 


fi 


j^H" 


i 


^  aS43.  Neaklopoý  riják  ^b«s  přadena). 


C  3844.  Soukací  stroj  osnovný  s  cívkami  leiatými. 


nýroi  zářezy  na  vedení  soukané  niti  a  pohy- 1  cích  strojích.   Stroje   jsou   s  vřeteny  leza 
buje  se  zvolna  nahoru  a  dolů  buď  neokrouh-  |  tými  nebo  stojatými  a  přizpůsobuji  se  kon- 


lým  kotoučem  nebo  srpkovým  mechanis- 
mem. Stroje  se  stojatými  vřeteny  zaujímají 
poměrně  méně  místa  než  stroje  s  vřeteny 


strukci  svou  přízi,  která  má  se  jimi  soukati. 
Typický  tvar  soukacího  stroje  pro  obvyklé 
pnze  útkové  (mimo  hedvábí)  naznačen  je  ve 


724  Sou 

vyobr.  č.  3849.   Vřeteno  v,  laviSené  otáčivé 
na  sm^ku  a  posuvném   ve  vedení  b  zapu- 
iténo  je  ipodDim  svým  čtverhraaým  koncem 
v  kotouči  c.  Cív- 
ka {t)  na  vfetené 
pevné     nasazená 
opirá  se  o  otáčivý 
kuicl  d.  Niť  vede 
.'  ae  s  vijáku  přes 

I  tyč  t  a  vodici  ko- 

'  touč  e  k  vodiči/, 

který  dostává  po- 
malý   pohyb  na- 
horu a   dolG  na 
délku  kónusu  civ- 
.      ..,.     ky  neokroublým 
^f"*"    kotoučem  k  pro- 
střed ni  ctvim  táh- 
la i  a  ramene  r.  Kotouč  c  upevněn  na  hřídeli  h, 
kierý  se  pohání  tornými   kotouči  A,  a  -1,, 
Přibývá-li  přiie  na  cívce,  stoupá  cívka  i  s  vře- 
tenem.   Plná  cívka  dostoupí  vý£c,  kde  vře- 
teno vysune  se  z  kotouče  e  a  cívka  se  tak 


dolfl  a  pNie  naviji  se  na  holé  vřeteno  [bei 
y)  nebo  i  bei  vřetena.  Cívka  křiiem  sou- 
kaná odvíjí  se  zevnitř,  vkládá  se  do  člunka 


C.3WV  Kon 


C.  3S4S.  Stioj  kHlein  iouIikí 

bez  vřetena  a  pojiSCuje  se  pruinou  přiklop- 
kou.  —  Literatura.  A.  Lcmbcke,  Media- 
nische  WebstUhle,  I.  Theil:  Die  Vorberei- 


samočinné  zastaví.  Přetrhne-li  se  soukaná 
níf,  zastaví  se  cívka  rovnči  samočinně  tím, 
ie  kotouč  e  klesne,  kotouč  c  i  s  hřideiem  h 
se  nadzvedne  a  torné  kotouče  A,  a  A^  při- 

jdou  mimo  dosah.  Nerovno- 

ffT  '■■''  ''     """ři     měrná  rychlost  příze  vzni- 

_^.j^ -.  — 1;     kající   navíjením    na  kuiel 

IJ^  Ij    (rázné  poloměry  cívky)  vy- 

— ' —  rovná   se   tim,    íe   vřeteno 

C,  BS4T.  Cívka  V]-  točí  Se  nerovnoměrně,  rych' 
pouklí  iioudkoi.i.  [eji^  kdyí  příze  navijí  se  na 
zpodní  čásC  kónusu,  a  po- 
maleji, kdyí  s.  déje  se  na  část  svrchní.  Do- 
sáhne se  toho  pohybem  hřídele  H  (i  a  hna- 
cími kotouči  .1,)  sem  a  tam  za  pomoci 
neokrouhlého  kotouče  m,  jeďnoramené 
páky  n,  táhla  o  a  ůlilové  páky  h.  Hri  '  ' 
příze  útkové  (diuta,  konopt)  soukají 
křiiem;  vodič  koná  rychlý  pohyb  nahoi 


C.  3849.  Suo]  laDkaci  n  ŮMk. 

tungsmaschínen;  K.  Mikolascbek,  Media- 
nischc  WebstUhle,  prospekty  firem:  G.  |o- 
Bephy's  Erben  v  Bilskn,  R.  Voigt  v  Saské 
Kameníci. 


oigt  v  S 
Btroaí. 


Soukenictví  —  Soukromé  delikty. 


725 


•OQkealetvi  Jest  odvětvi  prňmvslové  za- 
bývající se  výrobou  sukna  (v.  t.)  a  látek 
suknu  podobných.  Z  vlněné  pHze  tká  se  na 
stavu  soukenickém  (viz  Tkalcovstvi) 
loden,  jeni  se  postupně  dále  čisti,  pere, 
valchuje;  znovu  pere  a  čisti,  čeie,  střihá, 
kartáčuje,  lisuje  a  dekatuje.  Účinkem  tě  hto 
práci  a  hlavně  splstěnim  loden  značně  se 
srasi,  a  to  na  áirku  o  30—50%!  ns^  délku 
o  25— 407o«  Proto  je  stav  soukenický  značně 
iirSi  nei  jiné  stavy,  jinak  vsak  mnoho  od 
nich  se  neliží  (viz  Stav).  Přize  osnovová 
před  tkaním  se  kliii  a  suší,  aby  nabyla  hlad- 
kosti a  tuhosti.  Na  kraje  šířky  dává  se  ně- 
kolik vláken  velmi  hrubé  přize,  z  nichž  po 
utkáni  povstává  obruba  (šlaky),  již  se  užívá 
při  dalším  zpracováni  k  tomu.  aby  kus  lépe 
mohl  se  rozpínati.  Po  utkání  loden  se  pro- 
hlíží a  zároveň  čisti.  Kus  posunuje  se  při 
tom  přes  stĎl  a  čističky  odstraňuji  z  něho 
zvláštními  Želiiky  a  klíšfkami  uzliky  a  vyční- 
vající nitky.  Zároveň  se  zašívají  dírky  a  od- 
straňují i  jiné  nahodilé  nepravidelnosti.  Tyto 
vedlejší  výkony  jsou  hlavní  příčinou,  že  jen 
málo  se  užívá  čisticích  strojfl.  Praní 
trvá  2—4  hodiny  a  provádí  se  strojně.  Před 
tím  loden  se  moči  v  louhu  a  vlažné  vodě, 
aby  tuky  se  rozpustily  a  zmýdelněly.  Před 
valchováním  vypraný  loden  znovu  se  pro- 
hliži  a  čistí.  Valchováním  loden  se  zhustí  a 
splstí,  a  to  nejen  vlákna  z  přize  vyčnívající, 
nýbrž  i  do  jisté  míry  přize  sama,  tak  že  pak 
není  možno  z  ní  v3rtáhnouti  jen  poněkud  delší 
oit.  Valchováni  provádí  se  na  valchách 
(v.  t.)  za  studena  nebo  za  tepla  a  odstraňuje 
se  při  něm  ze  sukna  zároveň  i  mastnota, 
účinkem  čpavkové  vody  (močoviny),  roztoku 
mýdla  a  hlíny  valchářské.  Valchováním  za 
studena  nastává  lepši  splstění  a  užívá  se  ho 
proto  při  suknech  jemnějších.  Za  tepla  val- 
chováni se  urychli,  je  však  třeba  větši  opa- 
trnosti a  pozornosti.  Lodeny  nebarvené  rych- 
leji se  splsfují  než  lodeny  barvené.  Valcho- 
vané sukno  pere  se  ve  vlažné  vodě  buď  hned 
ve  valše  nebo  v  pračce.  Pak  vysouší  se 
v  centrifugách  a  napíná  se  na  rámy,  aby  do- 
konale vyschlo  a  napnuto  bylo  úplně  bez 
nerovnosti.  Následuje  pak  appretura  suk- 
na. Vlákna  z  látky  vyčnívající  z  češou  se 
v  jednom  směru,  při  ruční  práci  štětkami 
soukenickými,  totiž  hlavičkami  bodláku,  t  z  v. 
itétky  soukenické  {Dipsacus  fuUonum),  V  no- 
vější době  koná  se  však  práce  tato  téměř 
výhradně  strojně,  pomocí  zvláštních  přístrojů 
a  usnadňuje  se  tim,  Že  na  česané  sukno  pů- 
sobí také  proud  páry.  Právě  tak  postři- 
huje  se  sukno  dnes  skoro  výhradně  nůž- 
kami strojními  a  to  podle  jemnosti  střídavě 
s  česáním  jednou  až  pětkrát  za  sebou,  oby- 
čejně jen  po  jedné  straně,  aby  se  získal 
rovnoměrný  vlas  a  tudiž  hladký  a  jemný  po- 
vrch. Sukno  nyni  znovu  se  prohlíží  a  čistí 
a  kartáčuje  strojem  kartáčovácim  za  vlh- 
čení parou  nebo  vodou.  Silný  lesk  dodává 
se  suknu  lisováním  za  tepla  nejčastěji 
na  hydraulických  lisech,  jejichž  desky  jsou 
vytápěny.  Sukno  je  pak  vydáno  po  6—12 


kusech  silnému  tlaku  po  1 — 2  dny.  Před  tím 
sukno  někdy  se  dekatuje,  vystavuje  se  to- 
tiž silně  napiaté  účinku  horké  páry,  aby  za- 
mezilo se  zflekovatěni,  kdyby  snad  místy 
zvlhlo,  na  př.  z  části  zmoklo.  Hotové  sukno 
se  někdy  také  barvi  >v  kuse«,  ale  barvy  jsou 
pak  méně  trvalé,  než  barví-li  se  příze  nebo 
loden.  Bílá  sukna  se  siři  a  ve  vodě  modří 
indigem.  Horši  druhy  suken  také  perou  se 
ve  vodě,  obsahující  plavenou  křídu,  jež  po 
usušení  a  vykartáčování  kusu  zakrývá  žlu- 
tavý nádech  látky.  Středisky  průmyslu  sou- 
kenického jsou  v  zemích  českých  Liberec 
a  Brno.  Výborná  sukna  vyrábějí  se  také 
v  Nizozemí,  Francii  a  v  některých  zemích 
Německa,  hlavně  v  Prusku  a  v  Sasku.  Z  Ra- 
kouska vyváži  se  mnoho  sukna  do  Orientu. 
V  Anglii  a  Belgii  vyrábí  se  veliké  množství 
sukna,  ale  většinou  hrubého,  jakosti  pro- 
středni. JPok. 

SonkoU  (něm.  Verpfáhlung)  ve  hradeb- 
níctví  jako  překážka  proti  přiblíženi 
útočníků  ke  hradbě,  je  pruh  na  zemi  nej- 
méně 6  m  široký  před  tou  kterou  hradbou 
posázený  hrotitými  kolíky  3—5  cm  tlustýmii 
nestejně  dlouhými  tak  hustě,  aby  mezi  ně 
nebylo  lze  stoupati  nohama.  FM, 

S.  ve  stroj nictvi  jsou  zabírající  spolu 
kola  ozubená  (ozubené  s.),  třecí  (třecí  s.), 
řemenové  neb  lanové  kotouče  (řemenové, 
lanové  s.). 

Boukop  (vlastně  SoukupHan  Nep.,  bás- 
ník a  spis.  čes.  (*  1826  v  Třebíčí  na  Mo- 
ravě —  j  1885  v  Doubravici  u  Rajce  na  M.). 
Po  studiích  filosofických  a  theologických 
v  Brně  vysvěcen  r.  1849  na  kněžství,  načež 
působil  jako  kaplan  na  různých  farách  mo- 
ravských, konečně  stal  se  r.  1865  farářem 
v  Doubravici  a  jmenován  r.  1871  konsistor- 
nim  radou.  První  Jeho  básnické  plody  byly: 
Pitné  pohřební  \  Kjrtečka  le  Sloupna  (Brno, 
1854);  Velehradky  (Praha,  1862);  Kytice  Vele- 
hradská (Brno,  1863);  Sbor  k  tisíciletému  ju- 
bileu Cyril lomethodéjskému  s  nápěvem  od  dra 
Jos.  Chmelíčka  (t.,  1863);  valného  rozšířeni 
došly  Pisné  poutnické  Velehradské ^  dýšící  zbož- 
nosti a  vlastenectvím.  Verše  Jana  Nep.  S-a, 
posmrtné  vydání,  uspořádal  Jan  Halouzka 
(Praha,  1895).  S.vynikljako  pěvec  velehradský, 
jenž  rozpaloval  srdce  plamenem  lásky  k  opu- 
štěnému tehdy  Velehradu.  Dále  vyd.:  Macocha 
a  její  okolij  s  10  rytin.  (Brno,  1858);  Kaple  sv. 
Jakuba  u  Ivančic  (t.,  1859);  Výlet  do  Čech,  Ra- 
kous a  Solnohradu  (Vel.  Meziříčí,  1872,  2.  vyd. 
1885)  a  v  rukopise  se  zachovala  veliká  sbírka 
morav.  pohádek  a  pověsti  z  okolí  Sloupského 
u  Macochy.  Vedle  toho  dlužno  uvésti  zásluž- 
nou činnost  překladatelskou,  zejména  básni 
polských.  Tak  z  K.  Brodzirtskeho  přeložil 
roztomilou  selanku  »Věslav«  (Brno,  1875)  a 
ukázky  z  »Trénů«  J.  Kocháno wského,  ukázky 
z  Vine.  Póla,  Zaleského,  Wasilewského,  Le- 
nartowicze,  S.  Goszczyňského,  W^žyka,  Kož- 
miana  a  j.  ve  Vymazalově  sbírce  »Slovanská 
poezie*. 

Boukromé  (soukromožalobné)  de- 
likty viz  Delikt  a  Soukromý  žalobce. 


726 


Soukromé  právo  —  Soukup. 


Soukromé  právo  viz  Právo,  str.  671 
672. 

Soukromý  dooont  viz  Docent. 

Soukromý  údaslaik  jest  podle  rak.  řádu 
tr.  z  r.  1873  ten,  komu  bylo  činem  trestným 
offíciálným  (viz  Delikt)  v  právich  ubliieno, 
a  kdo  se  připojil  k  řízeni  tr.  (ai  do  početí 
hlavního  přeličení)  k  tomu  konci,  aby  ta 
zjednal  platnost  svým  nárokflm  soukromo- 
právným  jemu  z  tohoto  činu  tr.  vzešlým 
(§§  47  a  449).  Působnost  s-mého  ú-a  vzta- 
huje se  nejprve  k  těmto  nárokům  soukromo- 
právným,  jei  má  provésti  a  dostatečně  pro- 
kázati (§  363,  odst  2).  Poněvadi  soud  tr. 
může  rozhodnouti  o  těchto  nárocích  jenom 
v  rozsudku,  jimi  obžalovaný  byl  odsouzen 
pro  čin  trestný,  přísluší  s-mému  ú-u  půso- 
biti i  k  tomuto  odsouzení,  tak  že  s.  ú.  stává 
se  takto  vedle  státního  zástupce  vedlejším 
orgánem  veřejné  tr.  obžaloby.  Práva,  iež  mu 
přislušeji  v  řízeni  přípravném  a  ve  hlavním 
přeličení,  vyměřuje  §  47  č.  1—3.  Vedle  toho 
má  také  v  řízeni  přestupkovém  právo  podati 
odvolání  z  rozsudku  soudu  okresního  co  do 
rozhodnuti  o  svém  pohledávání  soukromo- 
právném  (§  466,  odst.  3);  jinak  však  nemá 
opravných  prostředků  proti  rozsudkům,  může 
vsak  obrátiti  se  na  pořad  práva  soukromého 
(§  372).  Má-li  s.  ú.  také  býti  slyšen  za  svědka, 
platí  o  něm  povšechná  ustanovení  o  svěd- 
cich  (§§  172  a  241).  Nejdůležitějším  právem 
s-mého  ú-a  jest,  že  může  podávati  obža- 
lobu podpornou  (v.  t.)  namísto  státního 
zástupce.  Při  této  podporné  obžalobě  s.  ú. 
však  nemá  všech  práv  státního  zástupce,  nýbrž 
jen  práva  obmezenější,  jaká  příslušeli  sou- 
kromému Žalobci  (v.  t.)  a  to  ještě  s  dal- 
ším obmezením  vytčeným  v  §  49  č.  1—4. 
Mimo  to  zachovává  se  státnímu  zástupci 
právo,  kdykoliv  zase  v  soudní  stíhání  se  uvá- 
zati (§  49,  odst.  1).  Viz  také  Adhaesní  ří- 
zení, -rch. 

Soukromý  taloboo.  Při  některých  či- 
nech trestných,  jako  jsou  na  př.  urážky  na 
cti,  uznává  se  za  prospěšno,  aby  připustila 
se  výjimka  ze  zásady  omciálnosti  řízeni  trest- 
ního tím  způsobem,  že  by  trestní  stíhání  je- 
jich učinilo  se  závislým  na  žádosti  toho, 
komu  jimi  bylo  ublíženo.  To  jsou  t  zv.  de- 
likty soukromé,  soukromožalobné  (viz  De- 
likt). Rakouský  řád  tr.  z  r.  1873  přikazuje 
pak  při  takovýchto  činech  trestných  tomu, 
jemuž  zákon  trestní  dává  právo  žádati  za 
trestní  stíháni,  úkol  s-mého  ž.  (§  2,  odst.  2, 
a  §  46).  S-mému  ž-ci  vyhrazena  jest  nejprve 
initiativa  trestního  řízení  (viz  Obžalovaci 
řízení).  Bylo-li  pak  říz.  tr.  jiŽ  zavedeno,  s. 
ž.  má  v  něm  naproti  soudu  (nikoliv  naproti 
jiným  úřadům,  na  př.  úřadům  bezpečnosti) 
ta  práva,  jichž  ř.  tr.  poskytuje  i  státnímu 
zástupci  (v.  t.)  ku  provedení  práva  žalob- 
ního, tedy  jakožto  straně  processní.  Os-mém 
ž-ci  (nikoliv  také  o  státním  zástupci)  platí 
však  zákonná  domněnka,  že  od  obžaloby 
ustoupil,  tenkráte  totiž,  když  v  zákonné  lhůtě 
nepodal  spisu  obžalovaciho  nebo  neučinil 
návrhů   potřebných    k   zachováni    obžaloby. 


anebo  kdyi  nepřišel  ke  hlavnímu  pfelíčeni 


zástupce  uvázati  se  v  jeho  zastupováni  (§  46. 
odst.  4).  •rdk^ 

Soiiinip:  1)  S.  JosefVěnceslav,  paedag. 
spis.  a  hud.  skladatel  čes.  (*  10.  ún.  1B19 
v  Sedlčanech  —  f  23.  čce  1882  v  PiakaV 
Byv  učit.  pomocníkem  v  Jistebnici  a  v  Sedl- 
čanech, odebral  se  po  dvou  letech  do  Prahy« 
kde  poslouchal  přednášky  z  technologie  a 
chemie  a  navštěvoval  Školu  varhanickou.  Po- 
tom působil  jako  zat  učitel  v  Praze,  r.  1844 
jmenován  uatelem  a  řed.  kůru  v  KolÍDé, 
r.  1852  učil  na  bývalé  nesamostatné  nii.  re* 
alce  v  Táboře,  odkudž  odešel  po  půl  roce 
za  říd.  učitele  do  Písku,  kde  r.  1874  jmeno- 
ván ředitelem  měšf.  školy  divči.  Přispival 
paedag.  články  do  časopisŮv  a  vydal  u6ď>- 
nice:  Počty  v  příkladech  a  nékoUk  obrd^cš 
méřicky-ch  (Př.,  1864);  Počty  v  přiM.  soutíawmé 
i  prakticky  uspořádané  (t.,  1872,  3.  vyd ); 
Počty  v  přikl  a  krátký  návod  k  účetnietwi 
(t.,  1873);  Přírodopis  technologickf  (Plzeň, 
1869  a  1871);  Stručný  obrátkový  pHrodopis 
pro  mládef  ve  3  dílech  (Pr.,  1876—76);  MaiÝ 
lahradnik  (t..  1886);  pro  »Z1.  Knihu<  v  Pisku 
napsal  Vycháiky  do  přírody  (1877)  a  Návod 
ku  kreslení  (1878).  Jako  hud.  skladatel  sloiil 
dvě  chorální  mše  s  čes.  textem;  větši  sólovou 
mši  C-dur  a  Otče  náš  pro  sólový  hlas  a  sbor 
s  průvodem  varhan;  na  text  P.  Jos.  Baara 
složil  dětskou  zpěvohru  o  3  děj.  Mladi  pa^ 
stýři  betlémští  (Karlín,  1872);  dále  vydal  Vauc 
árobných  písni  jedno- i  dvouhlasnÝch  s  privo^ 
dem  piana,  z  nichž  některé  znárodněly:  Td- 
^ete  se,  proč  jsem  Siovan^  Vémá  milá  (t.);  Vř- 
nek  Škol,  písní  jedno- ,  dvou-  i  vicehlasných 
(Pr.,  1872). 

2)  S.  Jan  Nep.  viz  Soukop. 

3)  S.  Václav,  operní  pěvec  a  hud.  skla- 
datel čes.  (♦  1846  v  Praze).  Po  prvé  vystou- 
pil r.  1869  v  Plzni,  po  roce  na  čes.  zem.  di- 
vadle v  Praze  jako  Jeník  v  » Prodané  nevě- 
stě*, potom  působil  na  divadlech  něm.,  od 
r.  1883  byl  po  10  let  činný  jako  člen  opery 
Nár.  divadla.  Pro  chorobu  nucen  vzdáti  se 
dráhy  div.;  nyní  je  operetnim  dirigentem 
při  smíchovském  div.  Švandově.  S.  sloiil  ně- 
koHk  jednoaktových  operett,  písní,  žertov- 
ných duett,  tercett  a  tanečních  kusfi. 

4)  S.  Jiří,  inženýr  čes.  (♦  30.  břez.  1865 
v  Nouměři  v  Čechách).  Studoval  na  reálce 
v  Domažlicích  a  v  Plzni,  od  r.  1874  na  če^ké 
technice  v  Praze.  Po  absolvováni  stal  ae 
technickým  přiručím  c.  k.  kommisse  pro 
pro  úpravu  pozemkové  daně,  od  r.  1880 — 83 
byl  assistentem  na  české  technice  v  Praze 
při  stolici  stavitelství  mostního,  silničného  a 
železničného  (prot.  Bukovsk^),  jsa  Činný  téí 
ve  stavební  kanceláři  arch.  Jos.  Doubka,  civ. 
inž.  Rud.  Nováka  a  j.  R.  1883  nastoupU  do 
stavební  služby  města  Prahy,  kdeí  dli  ai  do- 
sud. Při  konkurrenci  o  plány  na  nový  most 
místo  řetězového  Františkova  přes  Vltavu 
v  Praze  účastnil  se  návrhem  na  most  la- 


Soul  —  Soulary. 


727 


menný,  jeji  pracoval  spola  s  inž.  Janfl  a 
arch.  A.  Baláankem,  a  který  poctěn  byl  první 
cenoa ;  r.  1890  spolupflsobíl  při  prozatimném 
sabezpečováni  mostu  Karlova  povodni  strie- 
ného  a  při  zřízeni  spojení  zatimného,  r.  1891 
stavěl  podle  vlastního  návrhu  dřevěný  most 
z  Františka  k  protějiimu  břehu  vltav.,  za  příči- 
nou odlehčenrmostucÍ8.Frant.Josefapo  dobu 
jub.  výstavy  a  po  dobu  sesilování  téhož;  r.  1891 
ai  1892  samostatně  řídil  stavbu  nové  části  mo* 
stu  Karlova,  r.  1895  pracoval  o  návrhu  ksesi lení 
visutého  mostu  cis.  Frant.  Josefa.  Při  pře- 
stavbě mostu  Františkova  stál  od  r.  1898 
v  čele  mostní  kanceláře  zvlášť  k  tomu  zří- 
zené, ▼3r^tavěl  průběhem  4  měsíců  podle 
vlastního  návrhu  zatímný  most  dřevěný  spo- 
hiiid  Prahu  u  Národ,  divadla  se  Smíchovem. 
^aroveA  řídil  stokovací  kancelář  a  r.  1896 
jmenován  zástupcem  stav.  rady  W.  H.  Lind- 
leye,  jemui  svěřeno  zřízeni  soustavy  stokové 
města  Prahy  a  obcí  sousedních.  R.  1902  kon- 
kurr.  návrh  mostu  přes  Něvu  v  Petrohradě, 
jeji  pracoval  s  inž.  Trčou  a  arch.  Sandrem, 
odměněn  nejvyšší  cizinskou  cenou  2000  rublů. 
T.  r.  jmenován  titulárním,  pak  skut.  staveb- 
ním radou  III.  odb.  staveb,  úřadu  měst- 
ského. V  1.  1902—04  řídil  práce  při  podchy- 
cováni starých  pilířů  mostu  Karlova  a  vy- 
zdvižení zbytku  sousoší  sv.  Frant.  Xav. 
z  Vltavy.  Za  jeho  řízení  pracuje  se  o  návrhu 
nového  mostu  přes  Vltavu  z  Mikulášské  ulice 
v  assanaci,  který  již  zásadně  schválen  byl 
městskou  radou  ajehož  architektonickou  vý- 
zdobu navrhl  prof.  J.  Koula.  Ve  »Zprávách 
sp.  arch.  a  inz.«  uveřejnil;  O  vypočtu  trámu 
v\€př,  volným  oiMonArem  (1882);  Sotniky  přimo- 
pasové  (1883);  O  %lo\it,  notxéich  přihradových 
(1883);  Zatimný  mo%t přetVliavu  {\%^\)\  Ort- 
konstr,  mostu  Karlova  (1S92);  Zabeip.  i(dklad& 
mostu  Karlora  (1903);  Zatlmný-  most  \  Lihni 
do  Hoteiovic  (1904);  v  »Allgem.  Bauztg.«  uve- 
řejnil  též  Zabezp.  základu  mostu  Karlova. 
Mimo  to  vydal:  Mosty  klenuté;  Prafské  mosty 

8904).  Jest  také  pilným  spolupracovníkem 
ttova  Slovníku  Naučného. 
5)  S.  Jan  {*  1867  v  Praze),  spis.  čes.,  stu- 
doval na  akad.  gymnasiu  v  Praze,  oddal  se 
studiu  historie  na  univ.  pražské,  potom  pů- 
sobil na  obec.  gymnasiu  v  Benešově,  Král. 
Vinohradech  a  posléze  na  reálce  v  Plzni.  Se- 
bral mnoho  věcného  materiálu  slovesného 
i  památek  pravěkých,  středověkých  i  před- 
mětů národopisných.  jDienovitě  z  nálezů  praž- 
ských a  okolních  zachránil  mnohé  vzácnosti. 
R.  1891  uspořádal  jménem  Společnosti  přá- 
tel starožitnosti  českých  výstavku  v  museu 
Náprstkově,  jež  měla  býti  vzorem  pro  vý- 
stavky sběru  starožitnicko-národopisného. 
V  téže  Společnosti  založil  r.  1893  >ČasopÍ8 
Společnosti  přátel  starožitností  českých  v  Pra- 
ze*, jejž  redigoval  4  léta.  Pracoval  též  za 
ruchu  před  Národop.  výstavou  českoslov 
i  na  vÝstavě  samé,  kdež  vestavoval  též  vzác- 
nou sbírku  kraslic  (viz  >Ceský  Lid«,  V.,  67). 
Ze  dvaceti  prací  uveřejněných  v  •Českém 
Lidu«  uvádíme  nejdůležitější:  Chopeni s  klib- 
nou   (11.  r.);    Zobrazováni   nejsvétéjši   Trojice 


skupinou  tři  hlav  v  chatách  lidu  českého  (VII.); 
Na  den  sv,  Anny  (VHL);  Lišci  neděle  (X.); 
BostÝlka  svatojanská  (XII);  Prafma,  —  Ku- 
padla  v  Čechách  (XIII.).  V  ^Časopise  Společ- 
nosti«  zvláště:  Starofitný  ohra^  střibmý  se 
slovanským  nápisem  (r.  III.).  R.  1892  vydal 
spisek:  Výstavka  Společnosti  přátel  starožit- 
nosti českých  v  Pra^e  v  památném  r,  í8gi. 
K  2.  vydání  Mudrosloví  Čelakovského  po- 
řídil obsah  přislovi  a  pořekadel  (v  indexu). 
Ve  výroční  zprávě  c.  k.  vyŠSí  reálky  v  Plzni 
za  škol.  r.  1901/2—1902/3  vydal:  Staročeské 
výročni  obyčeje^  slavnosti^  pověry^  čáry  a  {á- 
bavy  prostonároáni  ve  spisech  Tomáše  te  Stiť 
ného  (též  o  sobě).  Ve  >Věstniku  KráL  české 
společnosti  nauk<,  třída  histor.,  r.  1903,  XXL: 
Fřipitek  o  sv.  Michalu  (příspěvek  ke  kritice 
legend  svatováclavských).  Různé  příspěvky 
uveřejnil  v  >Ruchu<, »  Vesmíru*,  »Světozoru<, 
»Záb.  Listech*,  v  >Českém  Lidu<,  ve  >Věst- 
níku  Národop.  výstavy  českoslov.*,  v  pamět- 
ním spise  z  v.  >Lublani«,  v  Ottově  Slovníku 
Nauč.  a  jinde. 

6)  S.  František,  publicista  český  (*  1871). 
Studoval  práva  na  univ.  v  Praze,  kde  byl  po- 
výšen na  doktora  práv.  Účastnil  se  nejprve 
hnutí  mládeže  radikálně-pokrokové,  pracoval 
v  redakci  >Nezávislých  Listů*  a  >Radik.  Li- 
stů*, vedle  toho  pak  v  Pelclově  revui  > Roz- 
hledy*, načež  od  r.  1896  působí  v  českoslov. 
straně  sociálně-demokr.  jako  stálý  spolupra- 
covník »Práva  Lidu*  a  revue  > Akademie* 
a  jako  redaktor  příležitostných  publikací 
soc.-dem.  Vydal  řadu  brošur,  vztahujících 
se  vesměs  k  politickému  hnutí  dělnictva, 
a  je  předsedou  tiskového  družstva  strany 
soc-dem. 

7)  S.  F.  A.,  paedag.  spis.  čes.  (*  1880 
v  Čestlicich  u  Prahy),  učitel  měšf.  šk.  v  Kard. 
Řečici.  Vedle  článků  časop.  vydal  básně: 
Z  choré  áuše  (Pr.,  1901). 

Mni  viz  SoeuL 

Soulad  viz  Harmonie. 

Soulary  [súlarí]  Joseph  Marie,  zvaný 
loséphin,  básník  franc.  (*  1815  —  t  1891 
v  Lyoně).  Byl  syn  obchodníka  janovského 
a  vstoupil  již  r.  1831  do  služeb  vojenských, 
v  nichž  setrval  5  let.  Tou  dobou  uveřejnil 
první  vevše,  podepsané  »S.  grenadier*  v  >In- 
dicateur  de  Bordeaux*.  Potom  stal  se  úřed- 
níkem prefektury  v  Lyoně,  r.  1845  předno- 
stou kanceláře,  r.  1868  knihovníkem  v  Palais 
des  Arts  v  Lyoně.  Prvými  sbírkami  básní 
A  travers  champs  (Lyon,  1838);  Lescinq  cor^ 
áes  áu  luth  a  Les  Ephéméres  (t.,  1846)  valně 
nepronikl,  teprve  knihou  Sonnets  humoristi- 
ques  (t.,  1858}  obrátil  na  sebe  obecnou  po- 
zornost. Ostatními  pracemi  básnickými  udržel 
se  na  výši  získané,  aniž  se  valně  povznesl. 
Jsou  to:  Ephéméres  (t.,  1857,  čásf  2.):  figuli- 
nes  a  Révě  de  V Escarpolette  (t.,  1862);  Son- 
nets, pohneš  et  poésies  (t.,  1864);  Les  áiables 
bleus  (Pař.,  1870);  Penáant  linvasion,  poemes 
(t.,  1871);  Promenaáe  autour  á*un  tiroir  (1886). 
Sebrané  jeho  spisy  vydány  v  Ocuvres  poě- 
tiques  de  J.  S.  (Pař.,  1876—83).  Srv.  Maric- 
ton,  S.  et  la  Pléiade  lyonnaisc  (t.,  1884). 


728 


Soulavie  —  Soult. 


Bonlavi^ [súlavij  JeanLouis,  diplomat, 
historik  a  přírodozpytec  franc.  (♦  1762  — 
t  1813).  Studoval  theologii  a  r.  1776  byl  vy- 
svěcen. R.  1780 — 84  vydal  znamenitou  knihu 
Histoire  naturelle  de  1a  France  méridionale 
rPař.),  kommentář  k  dilfim  Hamiltonovým 
(1781)  a  Les  classes  naturelles  des  minéraux 
(Petrohr.,  1786).    Záhy  však  jal  se  zabývati 

Politikou,  vydávaje  četné  broáury  politické, 
řilnul  hnecí  k  ideám  od  revoluce  hlásaným 
a  byl  hotov  vymaniti  se  z  kázně  církevni, 
což  také  učinil,  sepsav  a  podav  nár.  shro- 
mážděni adressu  knězi  od  sv.  Sulpicia,  kteři 
přihlašovali  se  ke  složeni  přísahy  na  občan- 
skou ústavu  kněžskou.  Byl  z  prvních  knězi, 
kteří  se  r.  1792  oženili  a  jichž  sňatku  bi- 
skup Fauchet  požehnal.  Po  10.  září  1792 
bylo  mu  uloženo  učiniti  inventář  papírů 
králových  v  Paříži  a  ve  Versaillích  a  byl 
jmenován  vyslancem  v  Kodani,  ale  místo 
toto  nenastoupil.  R.  1793  byl  jmenován  mi- 
nistrresidentem  v  Genevě,  odkudž  však  záhy 
byl  odvolán.  Když  však  ze  Gene  vy  nechtěl 
odejiti,  byl  průvodem  vojenským  odveden 
do  Paříže  a  tam  rok  vězněn.  Potom  zabýval 
se  jak  politikou  zahraniční,  tak  pracemi  hi- 
storickými. Zvláště  se  snažil  o  sblíženi  s  Prus- 
kem a  Ruskem.  Vydal  mnohé  memoiry  a  díla 
vynikajících  mužů,  pak  četná  díla  historická, 
bohatá  na  authentické  doklady,  ježto  S.  měl 
četné  dokumenty  z  papírů  Ludvíka  XVI.; 
jsou  to  zejména:  Mémoires  de  Richelieu  (1790 
až  1792,  9  sv.);  Mémoires  de  SaikťSimon 
(1791,  13  sv.);  Mémoires  du  duc  ďAiguillon 
(1790);  Mémoires  de  Maurepas  (1791—92); 
Mémoires  historiques  et  diplomati ques  de  Bar^ 
thélemy  (1799—1800);  De  la  minorité  de 
Louis  XV  par  Massillon  (1792);  Mémoires  hi- 
storiques et  politiques  du  regne  de  Louis  XVI 
(1802.  6  sv.),  obsahující  zviást  zajímavé  listiny; 
Histoire  de  la  décadence  de  la  monarchie  ýratť 
caise  (1802,  3  sv.);  Piéces  inédites  sur  les  régnes 
de  Louis  XIV,  Louis  XV  et  Louis  XVI(1S09, 
2  sv.).  V  rkpe  zůstavil  též  Histoire  de  la  ré- 
volut  ion  francaise  ve  12  sv.  Srv.  A.  Mazon, 
Histoire  de  S.  (Pař.,  1893,  2  sv). 
Sonleyet  [sulejčj  v.  zkrat.  Eyd  et  Sou. 
Boulié  [súljc]  Melchior  Fredéric,  ro- 
manopisec franc.  (♦  1800  —  f  1847).  Studoval 
v  Nantes,  Poitiersu  a  práva  v  Paříži,  kde 
r.  1824  vydal  sbírku  básní  Amours fran^aises. 
Pro  výživu  byl  nucen  přijmouti  místo  správce 
truhlářského  závodu,  ale  zabýval  se  dále  li- 
teraturou. V  Odeonu  provozována  zejména 
jeho  dramata  Romeo  et  Juliette  (1828)  podle 
dramatu  Shakespearova  a  Christine  a  Fon- 
taincbíeau  (1829),  z  nichž  však  jen  první  po- 
tkalo se  s  úspěchem.  Za  revoluce  r.  1830  bo- 
joval na  barikádách.  Potom  psal  romány  a 
nned  prvým  Les  deux  cadavres  (1832,  2  sv.) 
nabyl  chvalného  jména.  Týmž  časem  přijato 
bylo  drama  Clotilde  v  Théátre  frangais  velmi 
příznivé.  Úspěchy  S-ovy  rostly  romány  dal- 
šími, jako  Le  vicomte  de  Béiiers  (1834,  2  sv.); 
Le  comte  de  Toulouse  a  nejlepším  jeho  dílem 
Les  mémoires  du  diable  (1837—38,  8  sv.),  který 
pro  svoji  dramatičnost,  řízný  sloh,  bohatost 


barev  a  neobyčejnou  látka  kladen  po  bok 
románům  Eug.  Sue  a  Alex.  Dumasa.  Z  ro* 
mánův  ostatních  uvádíme:  Le  constííler  éTÉtat 
(1835);  Un  été  á  Meudon  (1836};  Satfuxniel 
(1836);  Vhomme  de  lettres  (1838);  Le  nuutrm 
d*écote  (1839);  Un  révě  ďamour  (1840.i;  0>»- 
fession  generále  (1840-46,  6  sv.);  Les  quaťre 
soeurs  (1841,  2  sv.);  Si  jeunesse  savait  et  si 
vieillesse pouvait  (1841—45,  6  sv.);  Marguerite 
(1842,  2  sv.);  Eulalie  Pontois  (1842);  Les  pré- 
tendus  (1843,  2  sv.);  Au  jour  le  jour  (1844, 
4  sv.);  Les  drames  inconnus  (1846);  La  coin» 
tesse  de  Mourion  (1846—47,  4  sv.);  Sátu  min 
Fichet  (1847— 48, 6  sv.)  aj.  Dílem  sám,  dílem 
společně  s  jinými  napsal  řadu  dramat  velmi 
působivých,  z  nichž  nejlepší  jsou:  Dianě  de 
Chivry  (1839);  Le  fils  de  la  Folie  (1839);  Les 
Etudiants  (1845),  La  Closerie  de  Genéts 
(1846)  a  j.  S.  byl  spolupracovníkem  »Revue 
de  Paris«,  >Foyer  de  TOpéra*,  kde  vyšla 
jeho  rozkošná  novella  Le  Lion  amoureux^ 
»Figaro€  a  j.  Srv.  Champion,  F.  S.,  sa  vie. 
ses  ouvrages  (Pař.,  1847). 

BoulUr  [súljě]  Jean   Pierre  viz  Solié. 

Bonlouque  [sůlúk]  Faustin  vizFaustin. 

8oiiloi«ni  viz  Coitus. 

Bonloinlotvi  viz  Konkubinát. 

Bouli  [súl]:  1)  S.  Nicolas  Jean  dc 
Dieu,  vévoda  Dalmatský,  maršálek  franc. 
(*  1769  —  t  1851),  vstoupil  jako  161etý  ji- 
noch  do  vojska  a  už  po  6  letech  na  dolním 
Rýně  byl  jmenován  důstojníkem  1.  pluku 
granátnického.  Vyznamenávaje  se  tvrdoSij- 
nou  chladnosti  a  energii,  postupoval  velmi 
rychle.  V  bitvě  u  Fleurus  vyznamenal  se 
26.  čna  1794  v  boji  neobyčejné  tuhém,  začež 
brzy  stal  se  brigádníkem.  R.  1799  dlel  v  ar- 
mádě podunajské,  kdež  zastupoval  raněného 
Lefěbvrea.  Ve  Švýcarsku  válečných  operací 
účastnil  se  pod  Massénou  jako  dlvisionář. 
Pod  ním  též  bojoval  v  Itálii  a  hájil  Janova 
proti  Rakušanům;  byl  však  při  výpadu  15. k v. 
1800  raněn  a  jat;  ale  již  bitva  u  Marenga 
vrátila  mu  svobodu.  Po  nastolení  Napo- 
leona I.  stejně  nadšeně  pozdravil  císařství 
jako  dříve  revoluci  a  byl  z  prvních  a  nej- 
mladších maršálů,  jmenovaných  19.  kv.  1804, 
Vliv  jeho  rostl  a  měl  dosti  závistníků.  R.  1805 
vyznamenal  se  jako  vrchni  velitel  IV.  arm. 
sboru  rychlým  pochodem  za  Dunaj  a  vítěz- 
stvím u  Landsberka  a  u  Menning.  U  Slavkova 
první  prorazil  střed  Rusův.  Po  bitvě  u  Jeny 
r.  1806  pronásledoval  Blůchera  a  donutil  ho 
společně  s  Bernadottem  ke  vzdání.  Po  míru 
v  Tylži  povýšil  jej  Napoleon  na  vévodu  Dal- 
matského  a  svěfil  mu  r.  1808  velení  střední 
armády  ve  Španělsku.  S.  dobyl  v  čele  X.  sboru 
Burgosu  a  uvolnil  císaři  cestu  do  Madridu. 
Když  mu  byla  uložena  výprava  do  Portugal- 
ska, S.  s  23.000  špatně  ozbrojenými  vojáky 
porazil  Silveyru  a  dobyl  několika  měst  Ve 
Španělsku  pak  zatlačil  Wellesleye  zpět  za 
Taj  o  a  opanoval  celou  Andalusii,  kdei  byl 
pak  4.  čce  1810  jmenován  gouverneurem  a 
vrchním  velitelem.  Potom  zahnal  Angličany 
z  Murcie  a  měl  v  úmyslu  spojiti  se  s  Massé- 
nou na  výboj  Portugalska.   Podařilo  se  mu 


Soultz  —  Souměrnost.  729 

zmocniti  se  dvou  velikých  pevnosti  Badajozu  i  senthalu,  kolem  r.  1497  Vidršpergárové  z Vidrš- 
a  Olivenzy  klíčfiv  k  Portugalsku,  ale  jen  na  perka,  od  r.  1577  do  poč.  XVU.  stol.  Švam- 
krátko.  ]\Í  6.  dub.  1812  Weuington  opanoval  berkové,  potom  připojena  k  Boru. 
opét  Radajoz.  Za  výpravy  Napoleonovy  na  Bonméřit^liiy,  kommcnsurabilni. 
Ros  S  špatně  se  snasel  s  jeho  bratrem  Jo-  V  mathematice  šlovou  s-mi  veličiny  sourodé 
sefem.  Byl  proto  r.  1813  povolán  na  bojiště  '  (čísla,  délky,  plochy,  tělesa)  majici  společnou 
německé  a  pfispěl  k  vítězství  u  Budysina,  I  míru,  tedy  takové,  jež  lze  měřiti  a  děliti 
alt;  po  pohromě  Josefově  a  generála  jeho  touže  veličinou  sourodou,  proti  veličinám 
Icurdana  u  Vittone  (21.  čna  1813)  opět  po* '  nesouměřitelným  čili  inkommensura- 
stán  proti  Angličanům  do  Španěl;  ač  vítěz- !  bil  nim  (v.  t.).  Všechna  čísla  celá  jsou  s-ná 
Dych  velikých  bitev  nesvedl,  přece  s  chabou  I  majíce  jednotku  měrou  společnou, 
armádou  po    7   měsíců  zdržoval   silnějšího       Boiíméniost  čili  symmetrie,  soulad, 


Wellinstona  na  jeho  pochodu  do  již.  Francie. 
S.nálelí  mezi  nejlepší  generály  Napoleonovy; 


srovnalost  v  míře, těž  souhlas  části  ně- 
jakého  celku.  V  tom  smysle  je  synonymni 


ač  neměl  vyššího  vzdělání,  byl  velmi  obratný  |  se  shodou,  eurhythmií,  eumetrií  a  harmo- 
taktik  a  rázností  v  armádě  vyrovnal  se  mu  jjiií.  Tak  na  př.  tělo  lidské  jest  souměrné 
málokdo.  S  Napoleonem  však  nemizí  s  je- 1  proti  opičimu,  sochy  řecké  vynikají  s-í, 
viště.  Byl  sice  za  to,  že  v  kv.  1815  připojil ,  jakož  s.  jest  požadavkem  každého  díla  umě- 
se  k  Napoleonovi  po  návratu  z  Elby,  r.  1816  i  leckého.  Ve  smysle  užším  mluvíme  o  s-i 
vypověděn  a  žil  ve  vév.  Bergském,  odkud  tenkráte,  jsou-li  u  některého  předmětu  vzhle- 
pocházela  jeho  choť,  ale  po  3  letech  byl  dem  buď  k  bodu  nebo  ku  přímce  stejné 
opět  povolán  do  Francie  a  stal  se  5.  list.  1827  části  stejně  rozděleny,  stejně  po  sobě  ná- 
pairem.  Byl  z  prvních,  kteří  r.  1830  přidali  i  sledujíce.  Potom  skládá  se  celek  ze  dvou 
se  k  Ludviku  řilipovi,  od  něhož  byl  jméno-   stejných  polovin,  jež  srovnávají  se  v  jednot- 


ván  ministrem  války  (do  18.  čce  1834).    Po 
smrti  Cas.  Périera  (1832)  stal  se  zároveň  před- 


livých  částech,  avšak  pořádkem  obráceným, 
majíce  se  k  sobě  jako  předmět  a  jeho  zrca- 


šedou  sněmovny.  V  dub.  1838  zastupoval  dlový  obraz.  Takovou  s.  nalézáme  v  přírodě 
Francii  v  Londýně  při  korunovaci  kr.  Vik- 1  jak  neorganické  (na  př.  u  krystallů),  tak  oř- 
torie.  R.  1839  stal  se  předsedou  ministerstva  ganické  (ve  tvaru  listí,  květů,  ovoce,  zvláště 
a  ministrem  zahraň,  záležitostí  a  odstoupil,  I  pak  u  zvířat  v  souměrném  spořádáíií  části 
když  se  vyjednávalo  o  dotaci  vévody  Ne- 1  vzhledem  k  ose  podélné.  V  umění  vyskytuje 
móurskéhe.  R.  1840  po  odchodu  Thiersově  se  tato  s.  zvláště  v  architektonice,  ale  také 
byl  pověřen  znovu  zřízením  kabinetu  jako  v  básnictví,  kde  přenášena  jsouc  s  prostoru 
ministr  osad,  ale  r.  1847  vzdal  se  všech  hod- '  na  čas  stává  se  eurhythmií,  kdežto  plastika 
nosti  a  přijal  titul  Maréchal  général  de  France,  a  malířství,  znázorňující  volné  činnosti  lid- 
S.  měl  krásnou  sbírku  slavných  mistrů  špa-  ské  neb  lidským  podobné,  s  ustrnulou  s-í 
něiských,  za  niŽ   po  jeho   smrti   stržilo  se   se  nesnášejí. 

1*5  milí.  fr.  Srv.  Combes,  Histoire  anecdoti- '  V  geometrii  jest  s.  dvojí,  osová  a  stře- 
que  de  Jean  de  Dieu  8.  (Pař.,  1870);  Clerc,  dová  čili  axiálná  a  centrálná.  Myslíme-li 
Campagne  du  maréchal  S.  dans  les  Pyrénées  i  si  rovinu  R  rozdělenou  přímkou  P  na  dvě 
occid.  en  1813—14  (t,  1893).  —  Jeho  syn  i  poloroviny -R,  a /?,  a  jednu  z  nich  otočenou 
2)  S.  Hector  Napoleon,  vév.  Dalmatský  I  kolem  přímky  P  úk,  aby  se  kryla  s  druhou, 
(*  1801  —  t  31.  pros.  1857),  nastoupil  dráhu  a  kryje-li  se  při  tom  zároveň  bod,  čára  neb 
diplomatickou,  působil  za  Ludvíka  Filipa  jako  obrazec  poloroviny  R^  s  analogickým  útva- 
vyslanec  u  různých  dvotův,  ale  po  převratu  rem  na  polovině  Kj,  šlovou  oba  útvary  v  pů- 
r.  1851  ustoupil  do  pozadí.  Vydal  memoiry  I  vodní  poloze  na  rovině  R  s-i  vzhledem  ku 
otcovy  (Pař.,  1854).  přímce  P,  jež  slově  osou  si  čili  symme- 

SoutSy  fr.,  viz  Sulz.  '  trálou  obou  útvarů.   S.  tato  platí  tedy  jen 

Somnar,  na  Slovensku  somár  (stněm.  i  pro  zvláštní  vzájemnou  polohu  dvou  obrazců 
soumdri,  nněm.  Saumer^  Saumtier^  fr.  iom-  zvratmo  shodných.  Možno-li  obrazec  nějaký 
wiVr.  bite  de  somme,  řec.  aa[y\píáQLov),  zvíře  *  rozděliti  přímkou  na  dvě  části  tak,  že  části 
nosiči  na  sobě  břemena,  af  je  to  kůň,  me- ,  tyto  jsou  souměrné  vzhledem  k  té  přímce, 
xck,  osel  nebo  velbloud.  obrazec  sám  slově  osově  symmctrickým   a 

Souatarstro  (fr.  train  militaire  de  mon-  ona  přímka  jeho  osou  s-i,  symmetrálou,  čili 
tagne^  něm.  Gebirgstrain)  u  vojska  ve  válce  |  zkrátka  osou.  Je-li  úsečka  dva  body  spoju- 
pohorské,kdepovozů  nemůže  býti  upotřebeno,  jící  kolmá  k  přímce  nějaké  jsouc  ji  půlena, 
jest  souhrn  netoliko  koni,  mezkův,  oslŮ  nesou-  jsou  oba  body  souměrné  vzhledem  k  té  přímce 
cích  na  sedlech  soumarských  veškeré  po-  i  naopak.  Kolmice  pak  slově  symmetrálou 
třeby,  jako  střelivo,  spíži,  p  ci  a  vůbec  veš- '  té  úsečky.  Přímka  půlící  úhel  slově  sym- 
kerá  zavazadla  vojsková,  nýbrž  i  všech  týchž  '  me  trálou  úhlovou.  Tak  jest  SS  (vyobr. 
věci  spolu.  Odpovídá  výrazu  sou  voz  i  (v.  t.),  č.  3850.)  symmetrálou  délky  A  A\  BB'  atd., 
obdobnému  pro  válku  v  kraji.  FAÍ,       symmetrálou  úhlu  .<4 .1/ A',  body  A,  B,  C  jsou 

Sosméř  (Zumm^m),  ves  v  Čechách,  hejtm.  souměrné  s  body  A\  B,  C,  obrazec  ABC 
Tachov,  okr.  Přimda,  fara  a  pš.  Stráž  {Neu-  i  souměrný  s  obrazcem  ÁBC  vzhledem  k  ose 
tíadtt)\  48  d.,  229  obyv.  n.  (1900),  popi.  dvůr  SS,  obrazec  AMÁBCCB  souměrný  vzhle- 
aněk.  mlýnů.  Bývala  manským  statkem  hradu  ^  dem  k  téže  ose.  Symmetrícké  obrazce  ABC 
Přimdy,  r.  1471  seděli  zde  pánové  z  Gleis-   a  A'BC  jsou  shodné  toliko  zvratmo  kryjíce 


730 


Soumet 


se  jen  tehda^  vyjmeme-li  jeden  z  roviny  a 
otocime-li  jej  o  180^  čili  jeden  shoduje  se 
toliko  se  zrcadlovým  obrazem  druhého:  Části 

S 


obou  zachovávali  týž  vzájemný  po^ádek,  ale 
ve  smysle  opačném.  Tak  jsou  na  pf.  ruka 
pravá  a  levá  souměrné,  nikoli  shodné,  ne- 
mohouce se  krýti  ve  smysle  geometrickém, 
kdežto  dvě  krychle  o  stejných  hranách  v  určité 
poloze,  dvě  koule  o  stejném  poloměru  jsou 
nejen  souměrné,  ale  i  shodné.  Těleso  samo 
muže  býti  souměrné  vzhledem  k  některé  ro- 
vině, jako  koule,  která  je  souměrná  vzhledem 
ke  kterékoli  rovině  vedené  jejím   středem. 


\-.-* 


•^ 


C    3851. 

Středová  s.  vztahuje  se  zase  k  bodu  a  dva 
útvary  rovinné  šlovou  symmetrickými  vzhle- 
dem k  bodu  O  (vyobr.  č.  3861.),  kryji- li  se 
tenkrát,  když  jeden  útvar  z&stává  v  klidu, 
se  druhým  však  rovina  vykoná  poloviční  oto- 
čeni v  sobě  samé.  Tento  bod  O  slově  pak 
středem  s-i  čili  zkrátka  středem  obou  útva- 
rúv  a  jejich  s.  symmetrií  středovou. 
Obrazec  sám  je  centricky  souměrný,  kryje-li 
se  po  polovičním  otočení  kolem  některého 
bodu  (který  pak  slově  jeho  středem  s-i)  ve 
vlastní  rovině  se  svojí  polohou  původní.  Dva 
body  leží  souměrné  vzhledem  k  půlícímu 
bodu  své  spojnice,  jako  AA^Bff^CC.  Úsečka 
jest  souměrná  vzhledem  na  svůj  půlící  bod 
jakožto  střed  s-i.  Obrazce  ABC  ^  MBC 
jsou  symmetrické  vzhledem  k  bodu  O.  Po- 
dobně i  tělesa  mohou  býti  středově  souměrná. 


Č.  3^52. 


Dva  hroty,  jež  lze  na  sebe  položiti  tak,  ie 
hrana  jednoho  jest  doplňkem  hrany  druhého, 
šlovou  hroty  siymmetrícky  stejnými  a  v  po- 
loze udané  vrcholový- 
mi, jako  hroty  VABC^ 
rA'B'C(vyobr.č.3852.). 
Též  algebraické  vý- 
razy, v  nichž  dvě  veli- 
činy lze  zaměniti  bez 
újmy  hodnoty  výrazu, 
šlovou  souměrnými,  na 
př.  rovnice  symme- 
trické čili  souměr- 
né xA^y-^a^  xyssb, 
v  nichž  X  A  y  možno 
zaměniti. 

Bonmot  [súměj:  1) 
S.  Alexandre,  bás- 
ník franc.  (♦  1788  — 
tl845).StudovalvTou- 
louse,  záhy  však  oddal 
se  literatuře  a  prvrií 
jeho  verše  poctěny  cenou  akademie  des  Jeux 
Floraux.  Asi  r.  1808  přišel  do  Paříže,  kde 
vydal  báseň  Le  fanatisme  (Pař.,  1808)  a  opě- 
voval císařství  v  Dithjrrambe  au  Conquémnt 
de  la  paix  (t.,  1808),  Le  mariage  de  Napo- 
leon et  de  Marie  Louise  (t.,  1810)  a  La  nais- 
šance  du  rot  de  Róme  (t.,  1811),  začež  byl 
jmenován  auditorem  státní  rady.  Ačkoli  po 
pádě  císařství  pozbyl  této  hodnosti,  opěvoval 
i  Restauraci,  která  jej  odměnila  místem 
knihovníka  v  Saint-Cloudu,  později  v  Ram- 
bouilletu.  Před  tím  vydal  nejlepší  ze  svých 
básni  L*incréduliié{t,,  lSlO\LesemMÍissements 
de  Paris  (t.,  1812),  Les  demiers  moments  de 
Bayard  (t.,  1815)  a  La  découverte  de  la  vdc- 
cine  (t.,  1815);  tyto  tři  poslední  by  Iv  poctěny 
cenou  akademie  franc*  kdežto  Mme  de  ta 
Valliere,  Hymne  de  la  Vierge  korunovala  Akad. 
des  Jeux  Floraux  (1811).  Ve  své  brošuře  Les 
scrupules  littéraires  de  Mme  de  Statí  (Pař., 
1814)  kloní  se  silně  k  romantismu  a  pohnut- 
livá  elegie  La  pauvre  fllle  (1814)  pojistila  mu 
slávu.  Byl  pak  spolupracovníkem  listů  V.  Huga 
>Conservateur  littéraire<  a  »Muse  fran^ise«, 
prvního  orgánu  romantismu.  Týmž  Časem  pra- 
coval  pro  divadlo  a  jeho  první  dvě  tragédie 
Clytemnestre  a  Saul  (1822)  byly  triumfem  ro- 
mantismu. Básně  Oraison  funehre  de  Louis  XVI 
(1817),  Vodě  sur  la  guerre  ďEspagne  (Pař., 
1824)  a  L'ode  a  P.  P,  Riquet  jsou  práce  ceny 
nevalné.  Za  to  úspěchy  jeho  na  divadle  byly 
Čím  dále  tím  větší  a  zejména  vynikly  tra- 
gédie Cléopdtre  (1824),  za  niž  jmenován  čle- 
nem akad.,  Jeanne  ďArc  (1825),  Élisabeth  dt 
France  (1828),  Une  féte  de  Néron  (1829)  a 
Norma  (1831).  S  monarchií  červencovou  zase 
rychle  se  smířil  a  byl  jmenován  bibliotéka* 
řem  v  Compié^i.  ro  dlouhÝ  čas  pracoval 
o  velikých  básních,  jako  je  nábožensko -filo- 
sofická La  divine  épopée  (Pař.,  1840,  2  sv.\ 
která  však  zůstává  daleko  za  dílem  Danto- 
vým; hcroické  epos  Jeanne  d*Arc  vyšlo 
až  po  jeho  smrti  (t.,  1845).  Mimo  to  8.  na- 
psal: Le  siége  de  Corinthe  (opera,  1S26>; 
Jeanne  Grer  (tragédie,  1844);    Le  gladiateur 


Soumračolci  —  Sounder.  731 

a  Clién*  du  roi  (1841),  tyto  tK  ku»y  se  svojí  |  pro  čtyK  Týmaíoé  doby  roční.  Ptml  ikou- 
dcerou  Gabriellou.  ,  mal  s.  arabský  tavézdíf  Alhaien  (vlastné  al- 

9)  S,  Gabrielle,  dcera  pFed.,  vii    ďAI-   Hasan  abú  Ati),  po  ním  Pedro  Nuftei  (No- 
tenheim.  I  niua)   ve  spise   >De  crepuicnUs*  (Lisabon, 

Éobby«4bío1,  sooI.,  vil  Hesperidae.  i  I542},jeQÍ udává prodepressisluaccBprávnou 
SMDBTAk  jest  osvžtleni,  jei  nastává  aa  |  hodnotu  16*  2',  jako  novéj^  badatelé  Bravais, 
xemi  po  tápadfi  slunce  (večerní  s.)  a  pFed  jj.  Schmidt,  G.  Hellmann.  Úlohou  nejkratšího 
vjchodem  slUDce(s.  ranni,  svítáni).  Osvit- !  s-u  zabývali  se  mimo  Nufieia  (jeni  podal 
leni  to  povstává  odraieni  světla  na  horních  i  řeienl  ^omctrické)  Jan  Bernoulli,  Lanibert, 
viduchov$ch  a  parních  částicích  oviduSÍ  nad  Euler,  Caniolí,  Fuss,  Monge,  E.  Schmidt, 
obiorem,  tak  le  světlo  to  jeité  na  zemí  do- '  ďArrest,  Stolí  a  j.  VRf. 

padá  a  ji  částečné  osvětluje.  Cím  níie  slunce  S.  bohQ,  v  germ.  mythologií  Gólíerdám- 
podobEOrseKtoup[lo,tímvy3ii  vrstvy  oviduií  mtrung,  obé  nedosti  správný,  ale  všeobecně 
osvětluje,  tím  méně  světla  odraženého  na  '  uílvaný  překlad  staroseverského  slova  rag- 
xemí  dopadá.  Roieináváme  s.  občanský  a  narok  (v.  t.).  Je  inám  hlavně  t  operní  trilogie 
astronomický.  S.  občanskýtrváodzápadu  Wagnerovy  a  částečně  i  ze  Zeyerova  tUla 
■laňce  af  do  okamliku,  kdy  slunce  sklesne  >V  a-u  boh&<  (lS97).Srv.  Německo  (myth.), 
6Vi*podobior,svltání  obe.  poíinásetimto  str.  U8b,  Severská  mythologie,  Loki, 
okamiikem  a  končí  se  východem  slunce.  S.  Asové  a  pod.  ČI.  jednotlivé. 
obč.  (svítáni)  se  konči  (počíná)  okamiikem,  Botudů  [saunďrj,  sensofon,  klepátko 
kdy  mfiieme  ve  volné  phrodě  nejdéle  na  ve-  (něm.  Klopjer),  telegrafní  pfístroj  k  repro- 
£er  (nejdříve  ráno)  obyčejné  písmo  čistí  bez  dukování  depeSÍ  klepáním,  zvukem.  Jest  la- 
umělého  osvětlení.  S.  astron.  počíná  se  (neb  řtieo  podobně  jako  relaís.  Elektrický  proud, 
konči),  kdyl  zpozorujeme  slabou  září  na  ob-  ]  přicháiející  i  odesilaci  stanice,  vbíhá  dráty 
xoru  vých.  neb  láp.,  slunce  je  pak  18"  ^neb  m  n  (vyobr.  Č.  3853.)  do  cívek  i,  a,  učiní 
16*)  pod  obiorcro.  Hodnota  tato  mění  se  vnitřní  jejich  jádro  ielezné  magnetickým;  tím 
SIfkou  sem.  a  s  vlhkosti  vzduchu.  Jakmile  přitáhne  ae  kotva  kk  i  kovaného  teleza  a 
střed  sluDce  sestoupil  18*  pod  obzor,  konči  otočí  se  páka  bb  kolem  otočné  osy  aa  tak, 
•e  večerní  a.  astr.,  pak  jest  jíi  viděti  í  nej- !  le  konec  šroubu  c  narazí  na  sloupek  c,  Pte- 
nienii  hvězdy  pouhým  okem  viditelné.  Kdyi  ruSi-li  se  proud  elektrický,  péro  p  odtrhne 
oaslává  ranní  S.  astr.  (svítání),  mizejí  tyto  kotvu  kk  od  elektr  o  magnetu  a  levý  konec 
bvézdy.  Kruh  rovnobiiný  s  obzorem  a  ležící  páky  bb  narazí  na  Špičku  druhého  Iroubu  iř 
18*  pod  obzorem  slově  kruhem  soumra-  uloieného  ve  třmeni  t.  Rozměry  sloupku  e 
kovým.  Podobně  sluje  kruh  6*/,'  pod  obzo'  a  třmene  r  voleny  tak,  aby  zvuk  obou  ná- 
rem  kruhem  s-u  občanského.  Trváni  s-u  astr. 
je  [fliné  pro  r&zné  polární  výikv  (zem.  iiřky) 
a  pro  rflzné  deklinace  slunce.  Na  rovníku  a, 

astr.  za  rovnodennosti  trvá  t  bod.  12  min..  * 

obč.  jen  25  min.  Ve  větších  zem.  šířkách 
alonce  v  létě  ani  o  půlnoci  nesestoupi  o  18* 
pod  obzor,  takové  krajiny  nemají  v  tu  dobu 
nocí  úplně  tmavé,  nýbri  jen  a.  V  Praxe  jsou 
takové  poměry  od  30,  kw.  do  13.  ícc,  v  Pc-  , 
trohradé  od  22.  dub.  do  20.  srpna.  Na  blízku 
pólQ  s.  astr.  trvá  pted  nocí  polární  78  dní  > 

dlouhou  a  po  ni  61  dní,  obč.  18  dni.  Přípo-  C-  »»■  Smndw. 

jená  tabulka   podává  přehled  o  trváni  »-u  *    ,-.  ,  ■■  ,    ijj   ,    , 

astr.  v  různých  šířkách  severních  neb  jílnich    ""^  byl  rozdílný.    Cívky  maji  kaidá  kolem 

— ^ .1300  lávitfiv  o  elektrickém  odporu  asi  ISO 

Doba  isiiiBtiku  ohmfl.  Celý  přistroj  uloien  jest  na  resonanční 

I  Zctii«p.  tiika  ~5,u^^,š7T~Kaviia'        HÚnovrii       dcscc;   chceme-lí  zvuk  nárazu  acsilití  ještě 
I  tioui[_  I    deauoii  jcini  vlce,   dáváme  jej  do  ohniska  parabolického 

ih  lOiD  ih  120.  ib  iQm  reflektoru,  jeni  jest  pak  i  s  přístrojem  otočný 
amoinojej  postaviti  ve  směru  vodorovném 
do  polohy  libovolné.  Kaldá  telegrafovaná 
značka  vyznačena  jest  a-em  dvěma  náiazy; 
podle  intervalu,  ve  kterém  po  sobě  násle- 
duji, rozeznává  se  Čárka,  tečka.  Výhoda  a-u 
oprotipsacimupřistrojiMorseovujest:l.  rych- 
lejší a  srozumiielnějíi  přijímáni  depeši;  při- 
jme-li  se  obyčejným  přístrojem  za  hodinu 
500  slov,  molno  a-em  dosáhnouti  BOO  slov; 
2.  cena  jeho  rovná  se  třciiné  ceny  apparátu 
Morseova;  3,  obsluha  jest  snazii;  4.  vydání 
za  papir,  psací  barvu,  mazací  olej,  jez  pn 
Morseova  přístroji  činí  '/,  hal.  ta  hodinu  čili 
na  celý  den  12  bal.,  při  a-u  odpadá.    Nevý. 


19" 

20 

21 

24 

28 

33 

41 

52 

9 

39 

g 

■s 

I 

732  Sounov  —  Soustava* 

hoda  jeho  jest,  že  nezanechává  trvalých  zna- 1  Soury  [surl|  Jules  Auguste,  iilosof 
ček  depeše.  S.  hojné  používán  jest  v  Ame- 1  franc.  {*  1842),  zabýval  se  pů vodné  studiemi 
rice,  v  Anglii,  u  nás  v  Rakousku  mérou  palaeografickými,  odkudž  přešel  k  fysiologii 
menší.  Též  zařízen  přístroj  ten  tak,  že  pou- ;  a  filosofii.  Z  jeho  psychologických  studií  oej- 
hým  ťukáním  do  prstu  úředníkova  předává  vetší  pozornost  pro  svflj  naturalistický  rax 
depeše.  Broi.       vzbudila  práce  Jésus  ei  les  EvangUes  (Pafii, 

BOiiňOT,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  1878),  v  2.  wd.  pod  titulem  Jéstis  et  la  Re- 
Čáslav,  fara  Třebonín;  29  d.,  220  obyv.  č.  ligion  ďhraél  (t.,  1898).  Mimo  jiné  napsal 
(1900).  popi.  dvůr,  mlýn.  S.  býval  statkem,  Pkilosophie  naturelle  (t..  1881);  Les  doctrina 
obce  kutnohorské  do  r.  1559,  kdy  jej  pro-  psychologiques  contemporaines  (t.,  1883);  Ln 
dala  Janovi  Balbínovi  z  Vorličné,  jehož  po-  /oitcřions  du  cerveau  (2.  vyd.  1872);  Le  rosteme 
tomci  vystavéli  zde  sídlo  a  seděli  tu  áo  nerveux  centrál.  Structure  et  fonctions,  Ňistoin 
r.  1613.  R.  1615  koupil  S.  Jan  Purkart  Kor-  critique  des  doctrines  et  des  théori€s{U  1899). 
důle  ze  Sloupna,  r.  1652  Krištof  Bedř.  Ka-  Sousa  [sóisa]  Manoel  de  Faria  viz  de 
poun  ze  Svojkova.  R.  1748  S.  připojen  keiFariaeSousa. 
zboží  sedleckému.  t     Bons-band*  [súbáHd],  fr..  pod  křižovoo 

Bono StrOTÍ  (f r .  ^ rchipel,  angl .  archipelago,   páskou. 
Ipzn, archipiélago  atd.)  viz  Archipelagus.  —       BoQSOription  [súskripsj5n],  fr.,  viz  Sub- 
S.  1000  ostrovů  viz  Ontario  1).   Ostatní   skřipce. 

třeba  hledati  pod  druhým  jménem,  jako:  s.  8oiisedOTÍo«,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.. 
Bismarckovo  v.Bismarckovo  souostro-  fara  a  pš.  Strakonice;  39  d.,  230  obyv.  č. 
ví,  8.  Mergui  viz  Merguiský  arch  i  pel  i  (1900),  2tř.  šk.  Ves  náležela  r.  1243  křiŽovni- 
a  pod.  kům  svatomařským  v  Praze. 

Souper  [supe],  fr.,  večeře,  jídlo  i  ho-  Bomedská,  ces.  tanec  posud  nejen  u  lida 
stina  večerní  neb  noční;  s.  de  Candide,  hody  venkovského,  nýbrž  i  městského  oblíbený, 
večerní  se  silnými  a  opojnými  nápoji,  aby  ,  taktu '^ního,  ale  ještě  pomalejší  než  rakouský 
hosté  potom  pří  hře  mohli  býti  obehráni  I  >lándler€,  pročež  i  starší  a  bývalé  tanečníky 
(podle  Voltaireova  >Candide«,  k.  2).  ještě  do  kola  >svádí«.  Ráz  tance  toho  rozto- 

Boupeř  (st.-čes.  súpeř,  st.-chorv.  supari{,  milého  označují  písně  kdysi  při  něm  zpívané, 
pol.  sqpierx,  sampier\,  rus.  sopernik^  lat.  /i'ři5J  jako:  Andulko,  mé  dítě;  Mně  se,  mně  se, 
consors,  něm.  Processpartei)  v  soudním  řízení  mně  se,  mně  se  všecko  zdá;  |á  mám  cba- 
kaidá  ze  proucích  se  stran,  odpůrce  ve  sporu,  choupku;  Zkázala  mně  včera  šafářovic  cera. 
sporná  strana;  v  přeneseném  slova  smysle '  Takových  písní  zpíváno  mnoho,  v  každém 
tolik  jako  odpůrce,  protivník.  '  skoro  kraii  jiné.  Hudebníci  hrávali  písně  ve 

Boupir  fsúpir],  fr.,  povzdech;  srv.  So-  svém  okolí  oblíbené  tak,  že  nápěv  vždy  jedné 
s[uro.  I  hrál  nástroj  jeden  a  ostatní  ho  doprovázely^ 

Boupřis^inioi  viz  Přísežníci.  až  se  hudebníci  všichni  vystřídali.  Časem  se 

Boapatnio^^  souputník,  v  astr.  tolik  co  ze  s-ké  vyvinuly  i  jiné  tance  téhož  rhythmu, 
družice,  měsíc,  satellit  (něm.  Trabant)A 'J^^íO  v  Kychnovště  dvoukročák  (Já  mám 
viz  Družice  a  Oběžnice,  str.  5366.  |  chaloupku),  šáteček   (Škoda  toho   děvčete), 

Bouřadnio*  v  astr.  jsou  trojí:  1.  obzor- ;  honzíček  (Co  pak  je,  Honzíčku,  po  malé 
níkové,  azimut  a  výška,  udávají  směr  od  i  ženě),  bublavá  (Eště  mě  nemáš)  a  j.  Srv. téi 
oka  pozorovatelova  k  nějakému  bodu;  2.  rov-  '  Beseda  2).  -ce- 

níkové, rektascense  (v.  t.)  a  deklinace       BOQS^dstvo  viz  Čechy,  str.  4836. 
(v.t.),  od  středu  země  a  3.  ekliptikální,  helio- 1     BonslAit  viz  Soucit 
centrická  délka   a   šířka  směr  od  středu  |     BoasoU  viz  Socha, 
slunce  k   nějakému   tělesu   nebeskému.   S.       Bouspréf^t  [súpréfě],  fr.,  podprefekt, 
obzorníkové,  rovníkové  a  ekliptikální  slují ,  ve  Francii  úředník  vedoucí  správu  arrondis- 
též  s-mi  kruhovými  čili  cyklickými,  po-   sementu,  viz  Francie,  str.  4986. 
něvadž  se  měří  oblouky  kruhů.   Viz  Nebe, '     Boustáti,  souhrn   zemi   nebo  států,  vlx 
Kruh,.Azimut,  Délka  a  pod.  VRy,       Federace. 

S.  v  math.  v.  Koordináty  a  Osa.  str. 
9036  si.;  srv.  též  Geometrie  analytická, 
str.  33,  a  Bipolárné  souřadnice. 

Boiiro«  [surs],  fr.,  pramen,  pak  původ. 

8oard«Tal  [surďvál],  městečko  ve  fr. 
depart.  Manche,  arrond.  Mortain,  při  pr.  bř. 
ř.  Sée  a  stanici  záp.  dr.,  má  1479,  jako  obec 
3765  obyv.  (1891);  továrny  na  papír,  rozličné 


Boastava  čili  systém,  z  řec.  (a  lat.)  ^* 
axrjfía^  jest  spořádáni  sourodých  poznatkftv 
k  vědeckému  celku,  jejichž  porůxná  mno- 
host uvádí  se  v  takový  přehled  a  jednotu, 
aby  vidno  bylo,  jak  vyvozeny  jsou  z  jed- 
noho principu  všeobecného.  Proto  také  kaldý 
mnohočástý  celek,  v  nějž  klademe  neb  v  oéml 
můžeme  tušiti  jednotný  ideový  základ  neb 
železné  zboží,  žulové   lomy  i  čilý   obchod '  všeobecný  zákon,  jest  zván  8-vou.  Vystih' 


s  koňmi. 

Bonrdin*  [surdín],  fr.,  viz  Dusitko. 

BonroB^BOi,  sourozenstvo  (něm    Ge- 
schwister,    lat.    consanguinei^    germani,    angl. 


nouti  zákonnost  jest  dílem  myšlení  vědec- 
kého. Umění  a  návod,  jak  jest  t-vu  těch  neb 
oněch  poznatkův  in  concreto  prováděti,  na- 
zývá se  systematikou. 


brothers  and  sisters,  fr.  frére  et  soeur  atd.)  viz       O  s-vách  č.  systémech  pojmenovaných  po* 
Pokrevenství  a  Příbuzenství.  dle  osob  viz  příslušná  hesla  (na  př.  Lm- 

Boornbka,  bot,  viz  Neckera.  *  néova    soustava    rostlin,    Raabovská 


Soustava. 


733 


soustava  a  pod.).  Vedle  toho  jsou  některé 
články  zařazeny  pod  svými  jmény  určova- 
cími, srov.  Bodová  s..  Číselná  s.,  Geo- 
metrické s-vy,  Grafické  s-vy,  Hospo- 
dářské s-vy  osevné,  Irská  s.  čili  pro- 
gressivni  s.  (ve  vézenstvi),  Kontinen- 
tální systém,  Kontingeutovaci  sy- 
stém bankovní,  Prohibiční  s.,  Re- 
praesentační  s..  Sluneční  s.  a  Cotta- 
gcový  systém. 

O  systému  v  geologii  (místo  formace) 
vit  Geologicky  útvar,  str  19^;  o  sy- 
stému HČním  (nem.  Stromsystem)  čili  vodní 
síti  viz  Řeka,  str.  453 fr. 

8.  branná  (systém  dovolovací,  s.  kan- 
tonový,  s.  konskripční,  s.  milični,  s. 
obecné  povinnosti  branné,  s.  rekru- 
tovaci)  viz  Branné  zřízení,  str.  583^, 
pak  Branná  povinnost.  Konskripce, 
Losování  brancův,  Milice,  Odvod. 

S.  centralisační  viz  Centralisace. 

S.  cévní  viz  Cévy. 

8.  dvoukomorová  vestátnim  právě  viz 
Bikamerismus. 

8.  feudální  viz  Feudalismus. 

8-vy  kanalisační  (s.  rozlučná  [od- 
dílná] čili  odvozná,  t.  j.  kadečková, 
pneumatická  a  žumpová,  pak  s.  jed- 
notná čili  splachovací,  t.  j.  pásmová, 
radiální,  úchytná  a  vějiřovitá)  viz 
Kanál  i  sace,  str.  8956  si. 

8.  konstituční  viz  Repraesentační 
soustava. 

8-vy  krystallové  viz  Krystall,  str.  301. 

8-vy  lesní  (s.  hmotová,  s.  lanová, 
lakouská  kamerální  s.  taxační,  s. 
saská,  s.  statová)  viz  Hospodářství 
lesní,  str  666a  si. 

8.  logarithmická  viz  Logarithmus. 

8.  měr  a  vah  viz  Míry  a  váhy  a  Me- 
trické míry  a  váhy. 

8.  nervová  (systema  ner vorům)  viz  Čiv- 
stvo. 

8.  ochranářská  (s.  ochranného  cla 
č.  systém  ochranný)  viz  Protekciona- 
lismus. 

8.  parlamentní  viz  Repraesentační 
soustava. 

8.  podkopfi  (fr.  systéme  de  mines^  něm. 
íáinensystem)  jest  souhrnné  zařízení  pod- 
zemních cnodeb  podkopových  značně 
rozvětvených,  vycházejících  z  galerií  vyzdě- 
ných  podél  contrescarpy  tvrze,  pevnosti  atd. 
a  sahajících  pod  kotil  tě  s  účelem  vyzkou- 
mati (vynaslouchati)  v  čas  protípodkopy  ob- 
lehatelovy (viz  Écoutes)  a  je  zničiti;  umi- 
sfují  se  v  nich  i  vlastní  podkopy  obrán- 
covy. Složeny  ze  větví  hlavních,  vedlej- 
ších a  naslouchacích.  Srv.  Fougasse, 
Galerie  ve  hradebnictví.  Podkop.    FM. 

8.r08tlínná  i  živočišná,  systematika, 
jakožto  seřazeni  jedinců  rostlinných  i  živo- 
čišných podle  znaků  vnějších  i  vnitřních  za- 
kládá se  na  pojmu  druhu  {species).  Především 
jsou  to  znaJcy  zevní  podobnosti,  podle  nichž 
jedince  ústroj né  shrnujeme  v  uvedenou  jed- 
notku   soustavnou,    nečiníce    rozdílu    mezi 


známkami  hlavními  a  vedlejšími.  Čím  podrob- 
něji poznáváme  ústrojnost  zvířat  neb  rostlin, 
tím  více  zužuje  se  pojem  druhu,  až  isme  při- 
nuceni mnohdy  ohledy  na  znaky  vedlejší  sta- 
noviti nižší  ještě  jednotku  jako  odrůdu 
nebo  plemeno  {subspecies,  varietas^  ra^a). 
Proto  pojem  druhu  podle  postupu  našich 
vědomosti  může  se  měniti  stále  v  rozsahu 
svém,  ač  snahou  všech  pří  rodopisců  jest  sta- 
noviti pojem  jeho  na  základech  málo  měni- 
telných, tak  aby  jedincí  mohli  býti  přesně  od 
sebe  rozeznáváni.  Záleží  proto  dále  na  stá- 
losti hlavních  znakův  aspoň  po  určitou  dobu 
pozorováni;  kdežto  znaky  vedlejší  působením 
různých  vlivů  vnějších  i  vnitřních  mohou  snáze 
se  měniti.  Ale  poměr  mezi  znaky  stálými  a 
měnlivými  není  mnohdy  určitý,  tak  že  i  po- 
jem druhu  nemůže  býti  přesný  a  jest  třeba 
neustále  dávati  pozor  na  vymezování  znaků 
podle  různých  autorů.  S  tím  souvisí  i  různý 
rozsah  a  význam  s-av  rostlinných  neb  živo- 
čišných, jakkoliv  v  nejširších  rysech  lze  do- 
síci  obrazu  aspoň  přibližného  ke  skutečným 
poměrům  v  přírodě.  Tak  lze  zakládati  s-vu 
přirozenou,  jejímž  cílem  jest  znázorniti 
vztahy  mezi  jedinci  ústrojnými,  jak  vyskytuji 
se  v  přírodě.  Dáme-li  však  přednost  jednomu 
nebo  druhému  znaku  hlavnímu,  jemuž  pod- 
řazujeme  ústrojnost  jedinců  bez  ohledu  na 
skutečné  poměry,  vznikne  nám  8.  umělá. 
Nezbývá  pak  než  označiti  jistý  stupeň  pří- 
buznosti jakožto  hlavní  podklad  pojmu 
druhového,  při  čemž  hlavní  znaky  mohou  se 
přenášeti  dědičně,  kdežto  vedlejší  ustalují  se 
jen  po  jisté  době.  Neboť  různé  pokusy  při 
chovu  domácích  rostlin  a  zvířat  vedly  k  ná- 
zoru, že  možno  mluviti  o  měnlivosti  odrůd 
a  plemen  jen  potud.  Že  vznikají  po  delší 
době  jedinci,  jež  možno  pokládati  za  druhy. 
Totéž  platí  i  o  pokusedi  s  křížením  blízkých 
druhů  neb  míšenců  navzájem,  při  čemž  lze 
pozorovati  jakousi  spojitost  v  dědičném  pře- 
cházení jednotlivých  znaků  vedlejších,  až  se 
ustálí  a  platí  jako  hlavní  znak,  zachovávající 
se  pak  po  mnoho  pokolení.  Z  toho  vysvitá, 
že  pojem  druhu  jako  výplod  našeho  logic- 
gého  srovnávání  (abstrakce)  jest  známkou 
určité  doby  a  znamená  proto  jistý  stupeň  ve 
vývoji  podrobných  pozorování  a  výzkumů  v. 
Stači  pouze  ukázati  na  vymezování  druhů 
na  př.  u  Aristotela,  Plinia,  Linnéa,  Cuviera 
a  pod.  —  aneb  v  mluvě  lidové,  kde  na  př. 
slovem  červ  rozumí  se  velmi  mnoho  Jedinců 
od  sebe  ústroj ností  odchylných,  kteří  jenom 
v  zevní  podobě  se  srovnávají.  Všestrané  pro- 
badání jedinců  z  obou  říší  povede  tudíž  víc 
a  vice  k  přesnějšímu  odlišení  jednotlivých 
druhů  navzájem,  jak  se  o  to  pokouši  i  slovní 
bohatost  řečí,  kdy  jest  třeba  tvořiti  nové  ná- 
zvy. Další  srovnáváni  shodných  znaků  již 
ustálených  vede  k  vytvoření  vyšších  jednotek 
soustavných,  jež  jsou  rovněž  dílem  našeho 
rozumování  a  vedou  nás  k  obrazné  souvis- 
losti všech  jedinců  na  základě  příbuznosti 
stejným  vývojem  dosažené.  Pojem  rodu  (ge- 
nus)  jest  sice  obrazně  zaveden  z  poměrů  Ud- 
ských,  ale  tvoří  druhý  hlavní  podklad  pro 


734 


Soustava. 


všechny  soustavy  od  té  doby,  co  K.  Lin- 
néem  (v.  t.)  zavedeno  a  ustáleno  bylo  dvo- 
jité pojmenováni  každého  jedince  rostlinného 
i  živočišného  (na  př.  tur  domáci.  prysky řník 
prudký,  kapraď  samec,  rak  řični,  mořský 
atd.).  Jakkoliv  označení  nějakého  zvířete  nebo 
byliny  jedním  slovem  pro  obyčejné  pomČry 
naše  vystačuje  a  vystačilo 'i  ve  spisech  teh- 
dejších piHrodozpytcův  až  do  vydáni  proslu- 
lého spisu  uvedeného  švédského  badatele 
>Systema  naturae*  —  vžilo  se  přece  dvojité 
pojmenování  v  mluvu  lidskou  potud,  pokud 
JÍ  užíváme  k  popisům  vědeckém,  že  teprv 
od  oné  doby  jest  možno  jedmce  přírodní 
seřazovati.  Jakožto  vyšší  soustavné  jednotky 
zavedl  již  Linné  pojem  řádu,  třidy,  později 
i  čeledi  na  základě  znaků  společných  ně- 
kolika skupinám.  Počet  jejich  bývá  ovšem 
nerovný  a  zvláště  jest  rozsah  řádu  nebo  tříd 
závislý  na  pokračujících  stále  výzkumech 
v  cizích  krajích,  mořích  a  pod.  Rovněž  po- 
drobnější studium  zástupcův  uvnitř  již  ustá- 
lených skupin  vede  k  dalšímu  rozdělení, 
na  př.  na  podrody,  podčeledi,  pod- 
řády,  podtřídy,  tak  že  lze  sestaviti  pře- 
hled užívaných  pojmů  soustavných  v  obra- 
zec as  tento: 
Říše  {regnum). 

Kmen  {ty pus). 
Třída  \classis), 
Podtřida  (subciassis). 
Řád  (ordo). 
Podřád  (suhordo). 
Čeleď  {familia). 
Podčeleď  {suhfamilia). 
Rod  {genus). 
Podrod  {subgenus). 
Druh  (species). 
Odrůda  (subspecies). 
Plemeno  (varietas). 
Jedinec  (individuum), 
V  některých  odvětvích  rostlinopisu  i  živo- 
čichopisu  ína  př.  mykologii,  entomologii  neb 
malakozoologii)  dochází  v  soustavném  dro- 
bení na  oddíly  ještě  menší  než  uvedené,  tak 
že  přehled  stává  se  tím  obtížnějším  a  vyža- 
duje na  paměti  lidské  veliké  služby,  tak   že 
mnohým  soustavné  badáni  se  znehodnocuje. 
Pfece  však  každé  odbornější   propracování 
nějaké  skupiny  po  jakékoliv  stránce   vede 
k  přesnějším  a  přesnějším   pojmům  a   roz- 
vrhům soustavným,  ježto  snahou  lidskou  jest 
sestaviti   ideálné  řady   druhův,  aby  jednak 
mohly  býti  od  sebe  rozeznávány,  jednak  aby 
se  mohly  srovnati  podle  poměru  příbuznosti 
v  celek,  jenž  úplně  by  se  kryl  s  přirozenými 
poměry  v  říši  rostlinné  i  živočišné. 

Požadavky  tyto  podporuje  hlavně  nauka 
vývojepisná  a  descendenční,  jakožto  hlavní 
názor  z  min.  století.  Oproti  Linnéově 
větě :  >tot  numeramus  species,  quot  ab  initio 
creavit  infinitum  ens«  a  nauce  Cuvierově 
neb  Agassizově  o  stálosti  druhů  znamená 
nauka  Lamarckova  a  Darwinova  o  po- 
nenáhlé  měnitelnosti  druhův  a  tvoření  no- 
vých odrůd  vlivem  zevních  podmínek  a  dě- 
dičným jich  ustalováním  podklad  zcela  jiný 


pro  další  soustavná  badáni.  Neméně  přistu- 
pují k  tomu  věty  t.  zv.  biogenetlckého   zá- 
kona Haecklova,  že  vývoj  jedinců  (onto- 
genie)  jest  opakováním  vývoje  kmenového 
(fylogenie).   Celá  říše  rostlinná  i  fivočiáná 
dnešní  jest  pak  jen  konečným  obrazem  po- 
nenáhlého  vývoje  tvorstva  na  zeměkouli  a 
jsou  tudíž  dříve  uvedené  skupiny  soustavné 
spojeny  úžeii  (t.  j.  objektivně)   na  základě 
vzájemné  příbuznosti,  třebas  vytvořeny  byly 
jako  naše  abstrakce.  Dalším  důsledkem  uve- 
dených názorů  jest,  že  i  vznik  tvorstva  vy- 
kládá se  buď  z  jednoho  neb  několika  pra- 
jedinců  (monofyleticky  nebo  polyfyleticky}  a 
že  jest  možno  sestavovati  rodokmeny  urči- 
tých skupin  soustavných.   V  tomto  sestavo- 
vání rodokmenů  záleží  většinou  práce  novéj- 
ších  systematiků,  byt  i  sem  tam  obraznosti 
lidské  ponecháváno  bylo  pole  volnější,  což 
zase   jiné    vybízí    k    nápravě   nebo    kritice. 
Otázka  o  původě  nebo  tvoření  druhů  do- 
znala za  posledních   desítiletí   různého   vý- 
kladu, tak  že  stále  jest  v  popředí  úvah  při- 
rodozpytců  všech  národův.   Sem  lze  přede- 
vším zařaditi  názor  S.  Koršinského,  jen! 
vykládá  vznik  druhů  t.  zv.  heterogenesi  (1899) 
jakožto  dědičné  ustalováni  znaku  odchylných 
a  nápadných,  aneb  četné  pokusy  H.  de'Vric- 
sovy   o  měnlivosti  rostlin  vlivem   různých 
činitelů  složené  v  t.  zv.  theorii    mutační 
(z  r.  1901—02).    Naproti   tomu   v  úvaze    A. 
Šansonově  fL'espěce  et  la  race  en  biologie 
generále,  Paříž,  1900)  klade  se   stále   jeltě 
důraz  na  různost  pojmu  plemene  a  odrůdy 
a  popírá  se  přílišná  měnlivost  druhů.  S  touto 
snahou  po  dokonalé  přirozené  s-vé  postu- 
puje rovnoběžně  i  snaha  po  důsledném  i  slov- 
ném označování  jednotlivých  skupin.  Názvo- 
sloví vzaté  z  jazyka  latinského  a  řeckého 
musí  býti  přizpůsobeno  uvedeným  pojmiim 
soustavným  tak,  aby  koncovkami  původních 
názvů  byly  přímo  vyznačeny.   Mezinárodni 
sjezdy  v  Paříži  (1889)  a  Moskvě  (1892)  přijaly 
na  návrh  Blanchardův  celou  řadu  článků, 
jimiž   otázka   názvosloví   má  býti   upravena 
(srv.  též  Regeln  fůr  die  wissenschaftliche  Be- 
nennung  der  Thiere,  zusammengest.  von  d. 
deut.  Zool.  Gesellschaft,  1894).  Pro  názvy  če- 
ledi doporučuje  se  na  př.  užívati  koncovky 
'idae,  pro  podČeleď  -moe,  pro  řád  -ida^  pod- 
řád 'ideae^  třídu  -oidea  neb  -ťtf,  podtřidu  'iae 
(na  př.  Echinus,   -ida^   -ideoi,   -idae^   •inaiy 
-oidea).  Ve  všech  spisech  soustavných  i  no- 
vějších není  ještě  názvosloví  v  tomto  směru 
Erovedeno  důsledně  Tna  př.  Leunis-Ludwig. 
ynopsis  der  Tierkunae,  a  Delage-Hérouard, 
Traité  de  la  zoologie  concrěte).   Jd^to  pak 
Časem  nahromadilo   se   mnoho   druhů   buď 
stejnými  názvy  opatřených  od  různých  auto- 
rův, aneb  týž  druh  označován  byl  názvy  růz- 
nými, nebo  zařazení  ve  vyšší  soustavné  celky 
nebylo  důsledné,  vznikla  potřeba  revise  všecn 
popisů  soustavných  se  snahou  odlišiti  přesně 
druhy  přesně  popsané  od  povrchné  neb  málo 
známých  a  pod.  (Důležito  jest  na  př.  dílo  C 
Agassizovo  Nomenciator  toologicus  z  r.  1859, 
stale  doplňované  později  Šcuddcrem).  Mexi- 


Soustava. 


735 


národní  této  práce  pro  řiái  živočišnou  pod- 
jala se  ve  fthodČ  s  vědeckými  sjezdy  něm. 
?)olečnost  zool.  a  vydává  objemné  dílo  >Das 
ierreich«»  kde  upraveny  budou  diagnosy 
druhů  bezpečných  pro  vědeckou  potřebu  — 
tak  jako  pro  rostlmopisné  účely  vydávány 

Í*soa  Englerem  a  Prantlem  »Die  natdr- 
ichen  Pdanzenfamilien*.  Starší,  posud  stále 
opravované  a  doplňované  dílo  Braunovo 
>Klassen  nnd  Ordnungen  des  Tierreichsc 
nepozbylo  posud  cen^  a  mezi  nejnovější  pod- 
niky lze  zařaditi  zmíněné  již  dílo  »Traité 
de  la  zoologie  concrěte«. 

Přehled  8*av:  Nejznámější  s-vou  rost- 
linnou, a  to  umělou,  jest  s.  Linnéova 
(z  r.  1735),  zakládající  se  na  rozdílech  v  ústro- 
jích květních,  při  čemž  ostatní  přirozené 
vztahy  jsou  pominuty.  S.  tato  jest  rozdělena 
na  24  třídy,  při  černi  poslední  ponechána 
jest  celému  oboru  rostlin  tajnosnubných. 
Prvních  deset  tříd  vyznačuje  se  týmž  počtem 
tyčinek^  při  ostatních  rozhoduje  buď  větši 
počet  jich  nebo  poloha  semeníku  neb  rfizně 
utvářené  poměry  (tyčinky  dvoumocné  až  čtyř- 
mocné,  jednobratré  až  vicebratré,  semeník 
srostlÝ  s  tyčinkou,  květy  jednodomé  až  více- 
domé).  Jest  pochopitelno,  že  rozsah  tříd  jed- 
notlivých, jez  podle  počtu  čnělek  nebo  stavby 
plodů  rozděleny  jsou  ještě  na  řádv,  jest  velmi 
různý,  jakož  že  v  jedné  třídě  shrnuty  jsou 
rostliny,  jež  si  nejsou  ani  podobny,  natož 
příbuzný.  Pro  zběžné  a  první  určováni  rostlin 
hodí  se  však  tato  s.  dobře  a  stala  se  zákla- 
dem celé  řady  klíčů  k  určováni,  jichž  posud 
•e  užívá  (na  př.  Celakovskdho  Klič,  Analy- 
tické tabulky  Zahradníkovy,  Polívkův,  Ma- 
ilův  Klíč  a  j.  v.).  Prvá  přirozená  s.  rostlino- 
pisná  důsledně  provedená  po  několika  po- 
kusech v  XVU.  a  XVIII.  stol.  byla  od  J. 
lussieua  (1789,  Genera  plantarum  secun- 
dum  ordines  naturales  disposita),  jenž  roze- 
znával 5  typů:  bezděložné,  jednoděložné, 
dvouděložné  bezkoruné,  dvouděl.  jednoplá- 
tečné  a  yíceplátečné  o  25  třídách  se  100  řád^r 
(poslední  byly  na  př.  nahosemené).  Pozdější 
8.  A.  Decandolleova  (Théorie  élémentaire 
de  la  botanique  z  r.  1813)  rozeznává  již  rost- 
liny buněčné  od  cévnatých  na  základě  vnitřní 
ústrojnosti.  Prvé  oddělení  tvoří  rostliny  dé- 
ložné  (s  třídami  dvoudčložných  a  jednodě- 
loiných,  mezi  něž  zařazeny  i  tajnosnubné 
cévnaté  jako  podtřída);  druhé  odděleni  jsou 
tajnosnubné  buněčné  (s  2  podtřídami).  Cel- 
kem počítá  již  8  podtřid  a  194  řády.  Na 
těchto  základech  provedeny  byly  do  podrob- 
ností větších  ještě  přirozené  s-vy  Endli- 
cherova  (1836—41),  jež  činí  rozdíl  mezi 
rostlinami  stélkatými  (Thallophjrta)  a  lodyŽ- 
nými  {Cormophytá),  dále  (jrisebachova 
(1854)  a  Bentham-Hookerova  (1862).  S. 
pak  Braunova,  zlepšená  Hansteinem  a 
Eichlerem,  proveclena  jest  i  v  Leu  ni- 
sově  díle  >Synopsis  der  Pflanzenkunde« 
(upravil  A.  B.  Frank,  1883  si.)  a  přešla  i  do 
našich  dél  a  učebnic.  Hlavní  oddělení  na 
jevnosnubné  a  tajnosnubné  zůstává.  Ony  dělí 
•e  opět  na  krytosemené  a  nahosemené  (s  3 


čeleďmi).  Prvé  obsahuje  třídu  dvouděložných 
(181  čel.)  8  podtřídami  prostoplátečných  (26 
řádů)  a  srostlcplátečných  (s  10  řády),  jakož 
i  jednoděložných  (se  32  čel.  a  7  řády).  Rov- 
něž i  tajnosnubné  děli  se  na  stélkaté  (řasy 
s  12  řády,  houby  a  lišejníky  se  7  ř.),  mechy 
(5  řádů)  a  cévnaté  (Isosporeae:  kapradiny, 
přesliČky,  plavuně;  Heterosporeae:  kořeno- 
plodé^.  J[iné  podrobné  s-vy  stélkatých  rostlin 
pocházejí  od  Cohna  a  Šach  se,  ač  v  zákla- 
dech se  neodchylují.  V  naší  literatuře  pro- 
vedeny jsou  8- vy  rostlinné  v  Preslově 
> Všeobecném  ro8tlinopise«,  Čelakovského 
>Prodromu«  a  »Analytické  květeně«,  jakož 
i  Polívkově  »Květeně  zemí  koruny  České*. 
Podrobnější  práce  o  nižších  tajnosnubných 
viz  v  příslušných  heslech. 

Prvá  s.  živočišná  pochází  od  Aristotela 
(384—322  př.  Kr.),  jenž  rozeznával  již  9  sku- 
pin živočišných  (čtvernožce  živorodé  č.ssavce, 
ptáky,  čtvernožce  vejce  kladoucí,  velryby  a 
ryby  jako  krevnaté  —  dále  měkkýše  [hlavo- 
nožce),  mnohonohé  měkkýše  či  korýše,  hmyzy 
a  beznohé  skořepatce  jako  bezkrevné).  Stu- 
dium spisův  Aristotelových  bylo  základem 
všech  pozdějších  opravených  s-av  (na  př. 
Alberta  Magna,  Wottona,  Gessnera  a  j.  v.). 
Teprv  opět  Linné  s  použitím  názvosloví 
upraveného  uspořádal  známé  posud  zkuše- 
nosti a  popisy  a  rozdělil  svět  živočišný  na 
6  skupin:  ssavce,  ptáky,  obojživelníky,  ryby, 
hmyz  a  červy.  Mezitím  podrobnější  studie  ve 
všech  odborech  živočišných  podaly  mate- 
riálu nového,  tak  že  bylo  možno  J.  Cuvie- 
rovi  (1769—1832^  na  základě  principu  kor- 
relace  nebo  zevních  podmínek  provésti  dů- 
kladnější s-vu  rozdělenou  ve  4  typy  (z  r.  1812): 
obratlovce,  měkkýše,  členovce,  paprskovce 
8  menšími  skupinami  {embranchements\  iichž 
dohromady  udává  až  19.  Pozdější  podrob- 
nější studie  ve  mnohém  opravily  rozděleni 
Cuvierovo,  ale  v  hlavních  rysech,  zvláště 
vzhledem  na  vyšší  skupiny  zvířat,  nemohlo 
býti  pozměněno  a  přešlo  i  do  učebnic.  Ně- 
které jiné  s-vy  do  dřívější  doby  spadající 
jsou  umělé  (na  př.  Zimmermannova  po- 
dle zeměpisného  rozšíření,  Kleinova  podle 
úpravy  noh  a  prstů,  Biissonova  podle 
chrupu,  Scopoliho  podle  bydliště)  a  mají 
ráz  podivínský.  Pokud  přihlížíme  zároveň 
k  vývoji,  možno  všeobecně  odděliti  řadu  zví- 
řat s  tělem  vicebuněčným  {meta^oa)  oproti 
jednobuněčným  tvorům,  prvokům  (protoxpa). 
V  oné  řadě  stavba  těla  jest  buď  souměrná 
(bilateraHa)  nebo  pravidelně  paprskovitá  (ra- 
diata)y  ovšem  s  různými  druhy  přechodnými. 
K.  Claus  (GrundzQge  der  Zoologie,  1880) 
rozeznává  již  9typův:  obratlovce,  pláštěnce, 
měkkýše,  měkkýšovité,  členovce,  červy,  ostno- 
kožce,  láčkovce  a  prvoky.  (Z  těchto  ostno- 
kožci  a  láčkovci  mají  stavbu  těla  paprskovi- 
tou.) Počet  nižších  skupin  soustavných  jest 
však  velmi  nestejný  a  rozsah  podrobného 
rozděleni  velmi  široký  mezi  obratlovci,  měk- 
kýši a  členovci.  S.  tato  provedena  jest 
i  v  uvedeném  Leunisově  díle:  »Synop8Ís 
der  Tierkunde*  (upravil  H.  Ludwig,  1883). 


736 


Soustava. 


S  ohledem  na  uvedené  názory  Darwinovy 
a  j.  o  měnitelnosti  druhův  a  na  základe  studií 
vývojepisných  nabyla  zvláštního  významu  s. 
známého  proiessora  A.  Haeckla  (NatOrliche 
Schópfungsgeschichte,  1879),  jehož  snaha  za- 
ložiti Héi  střední  mezi  světem  živočišným  a 
rostlinným,  t.  zv.  protistů,  nedošla  všude 
souhlasu,  ač  mnohé  jeho  návrhy  soustavné 
vynikají  širokou  koncepci.  Různá  míněni 
o  nestejné  hodnotě  jednotlivých  typů  vedou 
ke  zvláštnostem,  jako  např.  v  s-vě  A.  Fleisch- 
mannově  (Lehrbuch  der  Zoologie,  1898), 
jenž  zavádí  již  16  typů,  tak  že  jednotlivé 
skupiny  dřivé  jako  jednoduché  třídy  ^na  př. 
červy  kroužkovité,  ploché,  oblé,  vířníky, 
hvězdovce,  nemertiny,  ramenonožce)  uvá- 
děné povyšuje  na  typy.  Podobné  dírobeni 
děje  se  odborníky  uvnitř  menších  skupin 
soustavných  až  do  největších  podrobností, 
tak  že  tím  přehled  víc  a  více  se  stěžuje  a 
nedá  se  jednotlivcem  obsáhnouti.  V  naší  do- 
mácí literatuře  kromě  prvých  soustavných 
pokusů  Preslových  (Návrh  s-vy  v  >KrokU€, 
Ssavectvo)  a  Krejčího  Přehledu  t-vy  živ. 
z  r.  1862  není  většího  díla  soustavného,  vy- 
jma překl.  Brehmova  Života  zvířat  (u  Otty). 
Sem  lze  zařaditi  též  Prodromus  českých  obrat- 
lovcův od  F.  Bayera  (1894)  a  učebnice  pro 
vyšší  třídy  středních  škol,  kde  provedena 
úplná  8.  (Fricova,  Bernardova,  Woldřichova 
a  j.  v.).  Za  to  obšírnější  jest  literatura  po- 
drobných studii  neb  monografií  o  celých  řá- 
dech nebo  třídách  fv  » Archivu  pro  výzkum 
Čech«,  ve  spisech  Kr.  Čes.  učené  spol.  a  Čes. 
akademie,  v  Ottově  Slov.  Nauč.  atd.).  Sek, 

S.  (systém)  státní,  vládní   viz  Stát. 

S.  světová  je  soubor  všech  těles  světo- 
vých myšlený  jako  celek,  iehož  jednotliví 
členové  na  sobě  závisí  podle  pevných  zá- 
konů. Poněvadž  až  do  doby  nejnovější  bylo 
velmi  málo  známo  vyjma  denní  pohyb  zdán- 
livý, znamenal  výraz  s.  světová  dříve  v  astro- 
nomii vlastně  toliko  s-vu  sluneční.  Míněni 
o  souvislosti  s-vv  světové  shledáváme  nej- 
prve u  Řeků.  Hlavním  předmětem  badání 
jejich  byla  arci  nejdříve  Země.  Thalés  z  Mi- 
létu  (asi  600  př.  Kr.)  pokládal  ji  za  kruhovou 
desku  plovoucí  na  vodě,  na  kterou  je  báně 
nebeská  poklopena  jako  zvon.  Hvězdy  vy- 
stupují z  vody  a  zase  do  ní  klesají,  načež 
k  východišti  po  vodě  se  vracejí.  Anaxi- 
m  and  ros,  žák  Thaletův,  měl  mínění  po- 
dobné, ale  polukouli  nebeskou  rozšířil  na 
celou  kouli  dutou,  na  jejíž  vnitřní  straně 
jsou  upevněny  stálice  a  v  jejímž  středě  vznáší 
se  volně  Země,  neboť  není  příčiny,  proč  by 
se  nějakým  směrem  měla  pohybovati.  Zemi 
představuje  si  ještě  jako  desku,  ale  tlustou 
asi  Vs  průměru.  Za  sférou  stálic  bylo  ještě 
místo  pro  Slunce,  Měsíc  a  pět  známých  pla- 
net. Podobná  míněni  měl  ještě  Anaxagoras. 
Správnějším  učil  Pythagoras  v  jiŽni  italii. 
Pokládal  Zemi  za  kouli,  poněvadž  je  prý  to 
nejdokonalejší  tvar  tělesa.  Důvody  raathe- 
matickými,  zdá  se,  podpíral  učení  to  Par- 
menidés.  Aristoteles  shledává  hlavní 
důkaz  kulatosti  Země  v  kruhovém  tvaru  stinu 


zemského  při  zatměních  Měsíce.  S.  světová 
Pytha^rorovců,  jejíž  podrobnější  vývoj 
připisuje  se  Filolaovi,  shledává  základem 
jejím  harmonii  (soulad),  vidyf  sám  Pytha- 
goras označil  s  vu  svět.  jako  kosmos,  t.  j. 
dobře  spořádaný  celek.  Tvoření  světa  vzalo 
prý  počátek  od  středu,  kolem  něhož  aeska- 
pilo  se,  co  nazývají  buď  ohněm,  buď  ohni* 
stem  světa  neb  oltářem,  sídlem  bohů  nebo 
měrou  přírody,  z  něhož  činnost  kosmu  vy- 
chází. Zevně  ohraničen  je  svět  dutou  koulí 
(Olympem),  v  niž  jsou  Živly.  Za  ní  je  ne- 
určito,  neomezeno.  Mezi  Olympem  a  ústřed- 
ním ohněm  je  deset  těles  nebeských.  Je  jich 
deset,  poněvadž  číslo  to  bylo  Pythagorov- 
cům  (kteří  v  čísle  hledali  vlastni  základ 
kosmu)  obrazem  dokonalostí,  mohouc  se  od- 
voditi ze  součtu  čtyř  svatých  čísel  1  -f-  2  — 
3  -f  4  =  10.  Nejzáze  je  Hvězdné  nebe,  pak 
jsou  planety  Saturn,  Jupiter,  Mars,  Vennáe, 
Merkur,  dále  Slunce,  Měsíc  a  Země  a  středu 
nejblíže  obíhá  Proti  země  f  Antichthón).  Proti- 
zemi  prý  přidali,  jak  mini  Aristoteles,  aby 
doplnili  počet  10.  Poněvadž  Protizemě  jest 
obrácena  k  ústřednímu  ohni  a  Země  k  Olympu . 
proto  Protizemě  nevidíme.  Vstoupí -li  Proti- 
země mezi  Slunce  a  Měsíc,  způsobí  část  za- 
tměni měsíčních,  ostatní  zatmění  působí  Země 
sama.  Slunce  prý  samo  nesvítí,  ale  pohlcajic 
neviditelný  oheň  Olympu,  Činí  jej  hmotným 
a  viditelným.  Ani  Olympos,  ani  ústřední 
oheň  nemají  vlivu  na  měny  Měsíce,  nÝbrž 
jen  Slunce.  Hvězdné  nebe  je  prý  něhy  oné, 
ale  planety  obíhají  v  siderické  době  jednou 
kolem  ústředního  ohně,  Slunce  za  rok.  Země 
za  den  a  tím,  jakož  i  Že  obydlená  část  Země 
obrácena  je  k  Olympu,  povstává  den  a  noc. 
Oběh  děje  se  od  západu  k  východu;  Slunce 
a  Měsíc  pohybují  se  v  rovině  zvířetníku. 
Země  v  rovině  k  oné  nakloněné,  v  rovníku. 
Vzdálenost  Země  od  středu  myslili  si  podle 
zprávy  Aristotelovy  poměrně  malou,  Ůk  že 
se  jim  všechny  úkazy  jevily  jakoby  byly  ve 
středu  Země  a  tento  jako  by  byl  středem 
světa,  oni  pak  že  byli  vzdáleni  od  středu 
toho  o  půl  průměru  zemského.  Tohoto  učeni 
přidržuje  se  i  Platón,  jen  že  prý  nepone- 
chal Zemi  ve  středu  cdku,  n^brž  toto  místo 
prý  určil  tělesu  jinému,  lepšímu  ^Plutardil 
V  »Timaiu«  je  místo,  které  někteří  vykládali 
na  prospěch  rotace  Země  kolem  osy.  My- 
šlenku, že  Země  není  středem  s-vy  světové 
a  že  není  v  klidu,  vyslovil  zcela  jasně  Ari- 
starch os  ze  Samu  (v.  t^  o  století  později. 
Jakýsi  Seleukos  (snad  z  Erythraee  nebo  ze 
Seleukeie  nad  ř  Tigrídem)  pokusil  prý  se 
o  sto  let  později  o  to,  aby  soustavu  tu  po- 
drobněji odůvodnil.  Tedy  již  ve  starověku 
vidíme.  Že  s.  geocentrická  ustoupiti  musila 
správné  heliocentrické  u  některých  mužů 
dobu  svou  předbíhajících.  Hvězdářům  staro- 
věku nešlo  o  to,  aby  pátrali  po  pHčinádi 
pohybů  těles  nebeských,  nýbrž  hleděli  sku- 
tečné pohyby  pozorované  vysvětliti  rovno- 
měrným pohybem  v  kruhu«  £  u  d  o  x  o  s  (v.  1. 1), 
nadaný  žák  Platónův,  rozřešil  úkol  ten  svou 
8-vou  homocentrických   sfér.    S.  tato 


van  Soust  de  Borkenfcldt  —  Soustruh. 


737 


byla  později  zatlačena  s-vou  Ptolemaiovou 
(viz  Ptolemaios  3)  Klaudioa).  V  této  je 
kulatá  země  nehybná  ve  středu  vesmíru,  ko- 
lem ni  pohybuji  se  ve  větši  a  větii  vzdále- 
nosti Měsíc,  Merkur,  Venuáe,  Slunce,  Mars, 
Jupiter  a  Saturn ;  za  Saturnem  je  sféra  stálic, 
dvě  jiné  sféry  pfisobi  zvláštním  pohybem 
pVaecessí  a  celek  obklopen  ie  poslední  sfé- 
rou, t.  z  v.  Primům  mobile,  která  za  24  hod. 
jednou  otočí  se  od  východu  k  západu  kolem 
osy  světové  a  tak  pĎsobi  denní  pohyb  těles 
nebeských.  Slunce  pohybuje  se  ji2  podle  učeni 
Hipparchova  ve  výstředném  kruhu  kolem 
2^mé,  dráhy  ostatních  těles  byly  epicykly. 
Později  myshli  si,  2c  Slunce,  Měsíc  a  5  zná- 
mých planet  upevněny  jsou  na  zvláštních 
sférách.  Sfér  obklopujících  Zemi  bylo  tedy 
11 »  později  počet  ten  rozmnožili,  až  ve  sto- 
letí XVI.  Geronimo  Fracastoro  předpo- 
kládal 77  sfér.  Tycho  Brahe  přičítal  si  za 
zásluhu,  že  z  pohybu  vlasatic  dokázal  ne- 
možnost pevných  sfér.  Hérakleidés Ponti- 
kos  (v.  t.  1)  vymyslil  s-vu  světovou,  zvanou 
mylné  egyptskou.  Kolem  Země  krouží  Mě- 
síc, Slunce,  Mars,  Jupiter  a  Saturn;  Slunce  však 
provázejí  jako  družíce  Merkur  a  Venuše.  S. 
ta  byla  po  nějaký  čas  u  Římanův  oblíbena 
a  bylo  vvsvětleno  ji.  Že  se  Venuše  ne- 
rofiže  vzdaliti  od  slunce  přes  46Vs^  Merkur 
přes  23*.  Když  s.  Ptolemaiova  1500  let  vý- 
hradně trvala,  vystoupil  v  XVI.  stol.  Kopr- 
nik  a  ukázal,  ie  vše  lze  vysvětliti  jednodu- 
seji,  přijmeme-li,  že  Slunce  jest  uprostřed, 
že  planety  pohybují  se  kolem  něho  od  zá- 
padu k  východu  a  že  Země  se  otáčí  kolem 
své  osy  za  24  hodin.  Viz  Koprnikova  sou- 
stava. Kepler  odstranil  poslední  zbytky 
t-vy  Ptolemaiovy,  ale  připisoval  mylně  Zemi 
třetí,  konický  pohyb  kolem  přímky  kolmé 
na  ekliptiku,  čímž  chtěl  vysvětliti  praecessi 
a  rovnobéžnou  polohu  osy  zemské.  Ačkoli 
t.  tato  měla  mnoho  přívrženců,  přece  ne- 
byla přijata  hned  všeobecně.  Nebylo  tehda 
přímého  důkazu  o  dvojím  pohybu  Země. 
Tycho  Brahe  nesouhlasil  s  třetím  pohybem, 
konickým,  mimo  to  zdálo  se  mu,  že  nová  s. 
nemá  větších  výhod  při  výpočte  tabulek  pla- 
netárních než  stará,  proto  vymyslil  s-vu  svou 
(viz  Brahe  1).  Práce  Keplerovy,  Newtonovy, 
teleskopické  objevy  na  nebi  (družic  Jupite- 
rových, mén  Venuáiných)  pomohly  s-ve  Kopr- 
níkové  konečně  k  vítězství. 

Od  polovice  století  XVIII.  počiná  se  roz- 
šiřovati představa  o  s-vě  světové,  která  již 
se  neobmezuje  na  s-vu  sluneční,  nýbrž  která 
se  vztahuje  i  na  skupeni  a  uspořácíáni  stálic. 
Především  jest  upozorniti  na  myšlenku  vy- 
slovenou nejprve  Tom.Wrightcm,  pak  Kan- 
tem a  Herschelem  dále  propracovanou,  že 
S.  hvězd,  k  níž  přísluší  i  s.  sluneční,  má  tvar 
čočky  a  Že  mnohé  mlhoviny  jsou  s-vy  po- 
dobné (viz  Kosmogonie  a  Slunce  cen- 
trální). Aby  nabyl  lepší  znalosti  s-vy  stálic, 
ke  které  naleží  i  Slunce  s  planetami,  W.  Her- 
achel  rozdělil  nebe  po  obou  stranách  Mléčné 
dráhy  na  6  pásů  rovnoběžných  s  ni  a  15^ 
širokých.   Velikým  dalekohledem   konal  od- 

OufirSlornik  Nau^nf,  tv.  XXHI.  16  2  1905. 


hady  stálic  v  různých  vzdálenostech  od  dráhy 
mléčné.  J.  Herschel  pokračoval  v  odhadech 
těch  na  jižním  nebi  a  shledal  sice  větší  čísla, 
ale  celkem  postupující  podle  téhož  zákona. 
Z  odhadů  těch  soudil  na  čočkovitou  podobu 
a  že  Slunce  není  zcela  uprostřed  této  s-vy 
stálic.  Pozorováním  jiných  hvězdářů  (zví. 
Argelandra)  představy  ty  byly  poněkud  změ- 
něny, zejm.  není  přípustná  domněnka,  jakoby 
hvězdy  byly  v  prostoru  rozděleny  rovnoměr- 
ně, neboť  pozorování  dokazují  opak.  Celkem 
však  dosud  trvá  mínění  Wríehtem  vyslovené. 
Viz  též  Gruss,  Z  říše  hvězd,  hl.  11.     VRý. 

S-vy  tělocvičné  viz  Tělocvik  a  So- 
kolská s.  tělocvičná. 

S-vy  těsnopisné  viz  Těsnopis,  Gra- 
fické soustavy  a  Gabelsberger. 

S-vy  vězniční  č.  vězeňské  (s.  iso- 
lační,  komůrková,  Auburnská  a  s.  as- 
sociační)  viz  Vězeňství,  Pennsylvan- 
ská  s.  isolační.  Irská  s   a  Samovazba. 

van  Soust  de  Borksnfsldt  Adolphe 
Ferdinand  Joseph,  básník  a  badatel 
z  oboru  historie  umění  (♦  1824  v  Brusselu  — 
t  1877),  působil  v  minist.  vnitra,  kdež  po- 
stoupil za  chefa  v  oddělení  krásných  umění. 
Pod  pseud.  Paul  Jane  vydal  básně:  Venťse 
sauvée;  Rénovation  flamande\  Uannée  $ang» 
lante  (Lond.,  1872).  Důležitější  místo  zaujímá 
jako  historik  umění,  z  kteréhožto  oboru  na- 
psal a  samostatně  vydal:  Vécole  belge  de 
peinture  en  í8Sj\  Études  sur  Vétat  présent  de 
Vart  en  Belgique  et  sur  son  avenir  (1858); 
Vécole  ďAnvers  a  j. 

SonstOT  viz  Sohostov. 

Soastrast  viz  Soucit. 

Soiistfsdéiii  viz  Koncentrace. 

Bonstfedlité  ve  vojenství  (fr.  rayon  de 
concentration,  něm.  Coneentrirungsraum)  je 
prostor,  do  něhož  se  provádí  soustřeaění, 
území  pokud  možná  příznivé  pro  hodlaný 
podnik  válečný,  pro  utáboření,  zásobování  a 
konečně  pro  sám  výkon  strategický  nebo 
taktický.  Hlavními  podmínkami  pro  s.  dobré 
je  dostatek  spojidel  (kommunikaci)  na  všecky 
stranv,  vhodná  území  pro  obranu  a  útok  a 
hojné  prostředky  na  výživu  lidí  a  zvířat.  F\f, 

Boiistnih  je  stroj,  kterým  tělesa  při  sou- 
struhování (v.  t.)  uvádějí  se  do  pohybu 
točivého.  Provádějí  se  na  něm  práce  přeroz- 
manité,  obrábějí  se  předměty  do  průřezu 
kruhového  neb  oválního,  na  plochách  zevních 
í  vnitřních,  souběžně  k  ose  točení,  kolmo  na 
ni  nebo  šikmo  k  ní,  vrtají  se  díry,  řeže  se 
závit  šroubový  atd.  S.  dlužno  proto  poklá- 
dati jaksi  za  stroj  universální  a  neschází  proto 
v  žádné  dílné,  kde  zpracovávají  se  dřevo, 
kovy,  kosti,  jantar,  perleť  atd.  Podle  pola- 
(lavicův  a  speciálního  účelu  mění  se  také 
konstrukce  s-u,  ve  hlavních  rysech  však  s-y 
se  srovnávají.  Má  totiž  každý  s.  dva  čepy 
zakončené  špicemi,  mezi  něž  se  zapíná  před- 
mět, určený  k  soustruhování,  a  loŽe,  na 
němž  spočívají  hlavní  součástky  s-u,  jeŽ  bý- 
vají: vřeteno  s  vřeteníkem,  jezdec  čili 
koník  a  sáné  Čili  support  nebo  pod- 
pěra.   Vřeteno   uloženo  bývá  ve  vřeteníku 

47 


738 


Soustruh, 


^^t- 


na  loii  po  levé  ruce  délnikové.  Dostává  po-  (vjrobr.  č.  3854.).  Od  stupňového  iůAroirébo 
bjrb  rotaíní  buď  ničai  nebo  od  ilapadla  neb '  kotouíe  na  dolním  klikovém  hfideli  lene  se 
od  transmisse.  Poloha  vfeteniku  je  stáli  a  I  šňůrou  atupiliový  kotouí  šňůrový  na  TreteD& 
tndil  i  ipifky,  kterou  lakončeno  je  vfeteno. '  Strojně  iene  se  s.  obyčejné  od  stupňového 
Po  pravé  ruce  délníkové  je  koník  se  Spií-  kotouče  (vyobr.  í.  385S.).  Na  vřeteně  je  rov- 
kou  opémou,  posuvný  v  loii  9-u.  Poloha .  nčí  stupňový  kotouč,  v£ak  volný  a  spojený 
a  pastorkem.  Pohyb  pfevádi  se  b  ko- 
tonče  tobo  na  vfeteuo  buď  přímo  nebo 
převodem.  V  onom  pfipadí  stupňový 
kotouč  iroubem  spojuje  se  svfetenen), 
v  tomto  uvolni  ae  spojeni  stupňo- 
vého kotouče  s  vřetenem  a  přivede  se 
do  lábéru  a  pastorkem  pfevod  (vjobr. 
e.  3856.).  Vřeteno  koni  pak  větSÍ  poíel 
obrátek  v  minuté.  Vysunuti  převodu  le 
láběru  ipňaobi  se  buď  posunutím  hří- 
dele převodového  nebo  leho  otočením, 
je-li  uloten  výstředné,  právě  tak  ip&so- 
Duje  se  i  zasunutí  do  lábéiu.  Tlak  v  ose 
vřetene  zachycuje  se  příčkou  a  Šroubem. 
V  řeteno  bývá  vloženo  kuielovjml  nebo 
válcovými  čepy  do  lůíek  vřeteníku,  vj- 
C,  zsst.  Sousiruh  iiípaci.  loícných  pánvemi.  Kulelovjmi  čepy  le 

značně  usnadňuje  montál  a  zajiifuje  se 
jeho  lajiffuie  se  nejčastějí  Šrouby.  Podpě- 'správná  poloha  vřetene.  Špička  v  koníku  li- 
rou dává  se  nástroji  a  ruce  při  soustruho-  mezuje  postranní  vychýleni  předmětu.  V  ko- 
vání pevná  podloika  a  lajiStuje  se  poloha  :  niku  je  válec,  který  se  posunuje  í  se  špičkou 
nástroje.  V  supporte  upevňuje  se  nfll.  Ten  (vyobr.  č.  3857.),  toči-li  hc  ručním  kolečkem, 
pohybuje  se  pH  malých  t-uzich  ručně,  pří  Poloha  jeho  pojiituje  se  stavěcím  Šroubem 
strojních  »-nitch  samočinně,  buďjen  podélné,  nebo  sevře  se  vilec  Šrouby  v  koniku.  na- 
směrem  osy  s-u,  neb  i  ve  směru  příčném,   hofe  roiitěpeném  podle  vodorovné  roviny 


Odchylky  od  tohoto  uspořádání  vyskytují  se  '.  Support  činí  moínu  práci  mnohem  pře*- 
jen  u  s-ů  zvláštních,  u  s-ů  čelních  schází  ko- '  nějši,  nei  při  ručním  vedeni  noie  na  pod- 
nik, u  s-ů  na  kola  je  místo  něho  druhý  vře- 1  poře.  V  podstatě  skládá  se  ze  dvou  sánék 
tenik,  níkteré  s-y  mají  2—4  supporty  atd.  v  pravém  úhle  k  sobě  postavených.  V  t-i 
Kromě  toho  jsou  rozdíly  ve  způsobe  pohá- ■  egalisačn  ich  č.  parallelnich  převi*  *« 
něni.    S-y  na  dřevo   bývají  často   šlapací '  pohyb  na  support  vodícím  iroubem  čili  rff- 


Soustruh. 


739 


teDem  a  dvoudílnou  matkou  spojenou  se 
supportem,  neb  ozubeným  hřebenem  a  pa- 
storkem samočinné. 

Řeie-U  se  s-em  také  závit,  pak  má  vždy 
▼odici  vřeteno,  jei  dostává  pohyb  od  vře- 
tena ve  vřeteníku  ozubenými  koly.  Kola  pře- 
vodní upevňuji  se  pak  v  t.  zv.  lyře  a  jsou 
▼ýménná,  aby  moino  bylo  řezati  závit  růz- 
ného stoupání.  Kola  tato  mají  tudíž  stejnou 


Č.  3857.  Koník. 

rozteč,  aviak  rAzné  průméry  a  dává  jich  to- 
várna ke  každému  s-u  podle  stoupání  vodí- 
cího vřetena  určitý  počet.  Výměnou  těchto 
kol  měni  se  poČet  obrátek  vodícího  vřetena 
a  následkem  toho  i  posunutí  supportu. 
Na  vrchních  saních  supportu  je  zařízení 

Ero   držení  čili  zapěti  nože,  t.  zv.   držák, 
áné  tyto  pohybují  se  po  části,  kterou  možno 
otočiti  kolem  svislé  osy  a  ustáliti  stavěcím 


našroubovanou  na  hlavu  vřetena,  nebo  se 
užívá  zvláště  pro  soustruhováni  dutj^ch  před- 
mětů zvláštních  upínek.  Při  větším  poctě 
šroubů  bývá  centrování,  t.  j.  uvádění  do 
osy  s-u,  dosti  obtížné  a  zdlouhavé  a  užívá 
se  proto  upinky  universální  o  třech  če- 
listech, které  se  pohybují  spolu  ve  směru 
poloměru,  předmět  uchopí  a  zároveň  cen- 
trují. S-y  s  ložem  zkráceném,  bez  koníka^  mí- 
vají velikou  desku  upínací 
'  a  zovou  se  také  kuse  (vy- 

^^^         obr.  č.  3858.).  Veliké  s-3r  bý- 
•m^^m-      vají  opatřeny  upínacími  ko- 
m^^^        touči, průměru  až  5m, opa- 
m     rfW         třenými  radiálními  rozpo- 
& — tbI— ,     ^y»  ^^  uichž  se  dávají  šrouby 
MBHnpiS    k  upevnění  předmětu.  Plo- 
í^        V     ""    ché  předměty  upevňují  se 

na  kruhovou  desku,  která 
se  našroubuje  na  vřeteno. 
Malé  předměty  se  na  ni  při- 
tmeli  nebo  na  rychlo  připá- 
její.  Dlouhé  tenké  před- 
měty, aby  se  při  otáčeni 
neprohýbaly,  podpírají  se  na  jednom  nebo 
na  dvou  místech.  Užívá  se  k  tomu  lunet 
či  brejlí,  do  vidlicových  části  vložených 
lůžek.  Při  s-uzích  egalisaČních  připojuje  se 
luneta  k  supportu  a  pohybuje  se  s  ním. 
U  malých  s-ů  bývá  lože  při  vřeteníku  zalomeno 
neb  vyhloubeno,  aby  výška  špiček  byla  po- 
kud možno  malá.  S-y  velmi  malé  mívají  také 
lože  prostě  tyčové,  trojboké  až  pětiboké.  Po 


Č.  3S58.  Soustruh   kusý. 


Šroubem.  Sáně  zoodní  pohybují  se  po  desce, 
která  je  vedena  po  loži  s-u. 

Úpěti  předmětu  na  s-u  usnadňuje  a  umož- 
ňuje se  různými  přístroji  upínacími. 
Obyčejně  nestačí  pouhé  tření  na  vytvořeni 
pohybu  unášecího  a  upevňuje  se  proto  na 
přeamět  srdíčko,  podlouhlý  kovaný  priten 
sakončený  výběžkem.  Srdíčko  utahuje  se  po 
nastrčení  na  předmět  stavěcím  Šroubem  a 
výběžek  jeho  zachycuje  při  točeni  za  na- 
rážku spojenou  s  vřetenem.  Mo!no-li,  před- 
měty upevňuji  se  šrouby  na  unááecí  desku, 


hranole  posunuji  se  vřeteník,  koník  a  pod- 
pěra a  upevňují  se  na  něm  šrouby.  Kon- 
strukce bývá  značně  jednodušší,  než  při  ve- 
likých s*uzích  strojních.  Na  točení  těles 
přesné  rotačních  při  výrobě  jemných  ná- 
strojáv  a  pod.  užívá  se  s-ů  se  špičkíami  ne- 
hybnými, mrtvými.  S.  obyčejný  mění  se 
v  s.  s  mrtvými  špičkami,  utábne-li  se  vřeteno 
stavěcím  Šroubem.  Pohyb  opracovávaného 
kusu  způsobuje  se  pak  buď  kotoučem  na- 
strčeným na  hlavu  vřetena  a  unášečem  nebo 
šňůrou,  ovinutou    o  kotouček   na  předmět 


740 


Soustruhování. 


pevné  nasazený  a  napiatou  obloukem,  s  nímž 
tvoři  t.  zv.  smyčec.  Pohyb  předmětu  je  pak 
vratný. 

Pohybuie-li  se  nástroj  tak,  že  podle  určitých 
pravidel  k  ose  se  přibližuje  neb  od  ni  se 
vzdaluje,  vytvořují  se  buď  tvary  oválové  neb 
různé  tvary  ozdobné  a  s.  zove  se  pak  s-m 
oválovým  neb  údobným.  Tím  způso- 
bem soustruhuji  se  na  př.  elliptické  rámy  na 
podobizny  a  zrcadla.  S-y  údobné  liái  se  od 
sebe  nejen  tím,  že  buď  se  pohybuje  osa  to- 
čeni periodicky  podle  určitého  zákona,  nebo 
nástroj  kolmo  na  osu  točeni,  rovněž  perio- 
dicky a  podle  určitého  zákona,  nýbrž  i  tím, 
že  vyrábějí  se  na  nich  většinou  předměty 
určitého  druhu.  Jsou  to  většinou  s-y  spe- 
ciální, k  nimž  náleží  také  s.  na  kola,  na 
ložiska,  hřídele,  koule,  fazónové  tyče 
(fazónový  s.)  a  pod.  Někdy  bývá  vřeteník 
uprostřed  mezi  dvěma  koníky,  na  společném 
loži  jsou  pak  s-y  dva,  k  jejichž  obsluze  stačí 
jediný  dělník. 

S-u  revolverových  užívá  se  při  hro- 
madném zpracováváni  předmětů  tyčovitých. 
Nástroje  zasazeny  jsou  na  vřeteníku  do  re- 
volverové hlavy  čili  revolverového 
supportu  počtem  až  6  kusů  v  a  rychle  za 
sebou  působí.  Jeden  nebo  dva  nástroje  za- 
sazeny jsou  do  supportu  příčného,  který 
se  pohybuje  podle  potřeby  kolmo  na  osu 
s-u,  kdežto  support  revolverový  lze  posu- 
nouti směrem  osy  s-u. 

Mimo  soustruhování  lze  na  s-u  prováděti 
ještě  celou  řadu  prací  jiných,  podle  toho, 
jaký  nástroj  se  upevni  na  vřeteně.  Snadno 
pak  konáme  na  s-u  práce  tytéž  jako  na 
kružni  pile,  stroji  vrtacím,  drážkovacím,  fré- 
sovacím  atd. 

Kombinací  s-u  s  frésou  vyvinuly  se  také 
s-y  kopírovací  (viz  Kopírování),  nyní 
při  hromadné  výrobě  hojně  užívané.  S.  ko- 
pírovací je  skoro  vždy  kombinaci  s-u  s  fré- 
sou. Pracovní  kus  spojen  jest  se  vřetenem 
s-u  a  nástroj  se  točí  jako  frésa  a  současně 
k  ose  podle  potřeby  se  přibližuje  neb  od  ni 
vzdaluje.  Pohyb  ten  způsobuje  a  řídí  se  mo- 
delem, jenž  má  přesné  tvar  žádaného  před- 
mětu, ó  model  opírá  se  rámek  nesoucí  na 
druhém  konci  frésu,  jejíž  pohyby  úplně  se 
srovnávají  s  pohyby  rámku  po  modelu.  V  nej- 
jednodušším provedení  jsou  pracovní  kus  i  mo- 
del na  téže  ose  a  rámek  pohybuje  se  podél 
a  napřič.  Obyčejně  kopíruje  se  vŠak  podle 
jednoho  modelu  současně  několik  kusů  stej- 
ných a  je  pak  na  sáňkách  pohybujících  se 
v  loži  s-u  několik  vřeten  a  proti  nim  stejný 
počet  špiček.  Vřetena  dostávají  pohyb  ozu- 
beným soukolím  od  společného  hřídele  a 
nad  kusy  do  špiček  zapiatými  leží  napřič 
hřídel,  spojeny  převody  s  tolika  hlavami  fré- 
sovými,  kolik  jest  na  s-u  kusů.  Zařízení  fré- 
sovací  spojeno  je  s  modelem,  při  jehož  otá- 
čeni hřídel  se  zvedá  a  klesá,  tak  že  veškeré 
mezi  špičky  zapiaté  kusy  opracují  se  přesně 
na  tvar  modelu.  Místo  modelu  užívá  se  též 
šablon,  jimiž  se  vede  nůž. 

Často   užívá  se  s-u  na  řezáni  šroubového 


závitu  a  vedou  se  pak  Želixka  řezači  buď 
ručně  nebo  zapiata  do  supportu  samočinné 
vřetenem  vodicím. 

Při  některých  pracích,  jež  provádéji  se  na 
s-u,  způsobuje  se  změna  tvaru  jen  přemisté- 
ním,  nikoliv  ubráním  hmoty.  Tak  při  vronb- 
kování,  kterým  se  zatlačují  do  povrch  a  vál- 
cův  ozdoby  pomocí  koleček,  na  jejichi  ob- 
vodě jsou  vytvořeny  v  obráceném  tvaru 
(molettování).  Užívá  se  toho  nejčastéji  pfí 
výrobě  válců  pro  tisk  kartounů.  Jiná  prače 
je  tlačení  na  t-u  a  leštěni  (viz  Klempif- 
ství,  str.  320tí).  JF^k, 

BoiuitnihováBi  je  práce,  kterou  se  vy- 
tvořuji rotační  tělesa  na  soustruhu  (v.  t.) 
způsobem  tím,  že  z  hrubého  točícího  se  kusu 
ubírá  se  soustružnickými  noži  přebytečná 
hmota  potud,  až  se  nabude  tvaru  žádaného. 
Při  tom  působí  nástroj  buď  na  vnějái  straně 
předmětu  neb  uvnitř  na  vytvoření  těles  du* 
tých.  Nástroj  k  řezu  připravený  má  pak  buď 
jenom  pohyb  ve  směru  osy  točeni,  tedy 
rovnoběžně  s  ni,  a  na  soustruhovaném  před- 
měte vytvořuje  se  plocha  válcová;  nebo  ná- 
stroj rovnoměrně  také  se  vzdaluje  od  osy 
točeni  a  povstává  plocha  kuželová.  Při  s. 
v  ploše  válcové  vyrovnává  se  povrch  í>řed- 
metu  a  zove  se  práce  ta  vyrovnáváním  a 
soustruhy,  na  nichž  je  možná,  soustruhy  vy- 
rovnávacími  č.  egalisačnimi. 

Před  s-m  předměty  zhruba  se  upravují, 
aby  bylo  pokud  moíno  nejméně  odpadkuv 
a  vlastni  práce  soustružnická  co  nejvíce  se 
usnadnila.  Dřevo  se  nejdříve  opatrné  vy- 
souší a  upravuje  se  pak  noŽÍ,  pořízem  neb 
sekerkou,  cizokrajná  vzácná  dřeva  jen  jem- 
nými pilami.  Roh  (viz  Rohovina)  a  kosti 
zbavuji  se  tuku  buď  dlouholetým  ležením 
neb  vyvářením  ve  vápně  a  louzích.  Pak  se 
kusy  oplakuji  a  suší  na  slunci.  Slonovina  ne- 
potřebuje zvláštní  přípravy  kromě  přikrojeni 
surových  kusů,  přibližně  do  tvaru  žádaného. 
Kovy  za  týmž  účelem  zhjuba  se  vykovou, 
vypilují  neb  vylévají  do  forem.  Stříbro  a 
mosaz  před  s-m  někdy  tepáním  se  zhušfují, 
železo  a  bcel  zase  vyžíbánim  změkčují. 

Upevnění  surového  kusu  na  vřeteno  neb 
zapěti  jeho  bývá  mnohdy  spojeno  s  obtížemi 
většími  než  vlastni  s.  Děje  se  velmi  rozma- 
nitě a  zvláště  důležité  je  zapínání  kusů  ko- 
vových mezi  špičky  soustruhu.  Proto  osa  to- 
čeni označuje  se  na  předmětech  důlky,  do 
nichž  špičky  se  vkládají. 

Má-li  s.  býti  přesně  kruhové,  musí  vřeteno 
běžeti  správně,  špička  v  koníku  býti  v  přesné 
poloze,  podpěra  vhodně  umístěna  a  nože 
spiávně  upotřebeny,  totiž  nejen  správně  vo- 
leny, ale  i  vedeny.  Podpěra  uměšfuje  se  co 
nejblíže  ku  předmětu  a  tím  hlouběji,  čím 
šikmější  je  přibroušeni  nože.  Proto  kd3fi  se 
upotřebí  nožů  tvaru  dlátek  s  šikmým  rov- 
ným ostřím,  podpěra  dává  se  hloub,  nei 
když  se  užije  nožů  tvaru  žlábkového.  Ze  množ- 
ství nástrojů,  jež  má  k  disposici,  soustruinik 
volí  vždy  ty,  s  kterými  v  daném  případě  pra- 
cuje nejpohodlněji.  Čím  větši  je  odpor,  jejž 
předmět  s.  klade,  tím  užší  musi  býti  ostři 


Soustružnictví  —  Soutache. 


741 


noie  soustruinického.  Proto  při  s.  dřeva  be- 
roa  se  nejdříve  nože  s  ostřim  tvaru  žlábko- 
vitého  a  při  t.  látek  zvláště  tvrdých  želízka 
8  ostřim  velmi  úzkým.  Teprve  po  náležitém 
vyrovnáni  berou  se  nástroje  s  ostřim  širším. 
Při  ruční  práci  soustružník  drží  nůž  oběma 
nikama  obyčejně  tak,  Že  levá  ruka  spočívá 
na  podpěi^  a  drži  nůž  při  ostří,  kdežto  ruka 
pravá  chápe  se  nože  za  rukojeť  a  udává 
směr  řezu.  Levá  noha  uvádí  do  pohybu  šla- 
padlo, avšak  polohy  a  pohyby  těla  nesmějí 
míti  vlivu  na  držení  nože.  Z  té  příčiny  bývá 
za  soustružnikem  příčka,  na  niž  soustružník 
sedá  neb  o  niž  se  při  práci  opírá.  Úhel 
sklonu  nože  musí  zůstati  vždy  týž,  má-li 
tříska  býti  stejná.  Soustruhuj e-li  se  na  sou- 
struzích s  pohybem  strojním,  vyžaduje  zvláštní 
pozornosti  nejen  správné  seřízeni  soustruhu, 
nýbrž  hlavně  správné  úpěti  předmětu  na  sou- 
struhu a  správné  postaveni  a  vedení  nože. 
Abv  se  dosáhlo  dobré  práce,  třeba  vfibec 
dbáti:  1.  úhlu,  ve  kterém  stojí  ostří  nože 
k  povrchu  kusu,  t.  zv.  úhlu  řezu;  ten  bývá 
60— 70«,  úhel  úchylky  3-4**;  2.  výšky,  v  níž 
núž  zabírá.  Nože  hrubé  a  špičaté  nechC  za- 
bírají něco  málo  nad  osou,  nože  hladící  ve 
výšce  osy;  nasadí-li  se  nůž  pod  osou,  třese 
se  a  povrch  bývá  pak  drsný;  3  rychlosti, 
jak  točení  předmětu,  tak  i  posuvu  nože. 
Rychlost  otáčení  je  tím  menší,  čím  je  kov 
tvrdší  a  čím  tlustší  je  tříska.  Bývá  pro  litinu 
bílou  10 — 20  mm,  pro  ocel  40— 50  mm,  litinu 
šedou  70—80  mm,  kujné  železo  80—110  mm^ 
mosaz  a  bronz  150—200  mm,  měkké  dřevo 
600—750  mm^  tvrdé  dřevo  200—300  mm  za 
vteřinu.  Velikost  posuvu  je  pro  kov  0*25  až 
0*5  mm,  pro  dřevo  1—1*25  mm.  Při  s.  kuj- 
ného železa  a  oceli  maže  se  n&ž  olejem  neb 
vodou  mýdlovou ;  mosaz,  litina  a  dřevo  sou- 
struhuji se  bez  mazání. 

S.  údobného  užívá  se  novější  dobou 
velmi  zhusta  na  opracování  dřeva,  při  vý- 
robe rámců,  součástí  nábytku,  pažeb  k  puš- 
kám atd.  Při  tom  buď  se  pohybuje  nfiž  jen 
rovnoběžně  k  ose  soustruhu  a  kus  opraco- 
vaný se  toči  a  zároveň  se  k  noži  přibližuje 
neb  od  něho  se  vzdaluje,  nebo  kus  opra- 
covaný jako  obyčejně  jen  se  točí  a  nůž 
má  dvojí  pohyb,  totiž  ve  směru  osy  a  kolmo 
na  ní.  Jsou-h  průřezy  ovální,  voli  se  nej- 
častěji  způsob  první,  json-li  však  nepravd 
delne,  pracuje  se  podle  tak  zv.  soustavy  ko- 
pírovací neb  šablonové,  jež  různě  se 
modifikuje.  JPok. 

Soiifltaraiiiiotvi  je  řemeslo  zabývající  se 
výrobou  přerůznÝch  předmětův  ozdobných 
i  užitkových,  hraéek,  zboží  galanterního,  sou- 
částí nábytku,  strojů  v  atd.  Bylo  známo  iiž  za 
starověku  a  oblíbenou  zábavou  i  mužů  vy- 
nikajících. S-ro  zabývali  se  Feidias  i  Archi- 
medés  a  Alexander  Veliký  přijal  poselstvo 
Asie  sedě  prý  u  soustruhu.  Zdá  se,  že  s.  mělo 
svůj  původ  v  Egyptě,  kde  posud  užívá  se 
soustruhů  velmi  primitivních,  znázorněných 
též  na  některých  pyramidách.  Z  Egypta  s. 
rozšířilo  se  do  Asie  a  do  Evropy.  Staří  Ří- 
mané provozovali  ie  již   jako    Živnost    ce- 


chovně zřízenou.  Ve  středověku  zaměstná- 
vali se  s-m  hlavně  mniši  v  klášteřích.  Libůst- 
kou  bvlo  Karlu  Velikému,  Rudolfu  II.,  Petru 
Velikému,  dsaři  Leopoldu  I.  a  také  Martin 
Luther  ve ,  volných  chvílích  soustruhoval. 
V  novější  době  s.  zavedením  nových  strojů 
vyvinulo  se  k  neobyčejné  dokonalosti,  zvláště 
v  Paříži,  Londýně  a  Sev.  Americe.  Dobrými 
soustružník^  jsou  také  Číňané  a  Japancí. 

Soustružník  zpracovává  dřevo,  kovy,  kosti, 
rohovinu,  různé  druhy  kamenův  a  umělých 
látek.  Podle  toho  rozeznáváme  různá  odvětví 
soustružnická,  jež  od  sebe  dosti  se  odlišují 
a  vyžadují  speciálních  vědomostí  a  dovea- 
ností.  Nejrozšířenější  je  t.  dřeva,  pak  kovu. 
Kromě  soustruhů  (v.  t.)  různých  konstrukcí 
soustružník  užívá  celé  řady  nožů  s  ostřim 
rovným  i  žlábkovitým,  želízek,  hladítek,  ná- 
strojů rycích,  vzorkových  atd.  podle  tvaru 
předmětu,  jenž  se  soustruhuje  a  podle  jeho 
materiálu  (viz  Soustruhování).  Na  pří- 
pravu a  dodělávání  předmětů  je  třeba  roz- 
manitých nástrojů  pomocných.  Na  ořezáváni 
dřev  na  př.  pil  a  pilek,  na  hrubé  zpracová- 
vání sekerek,  nožů,  rašplí,  pilníků,  jichž  je 
třeba  i  po  vvsoustruhování  předmětův,  aby 
jejich  povrch  se  uhladil  a  byl  čistý.  Práce 
soustružnické  vyžadují  značných  zkušenosti 
a  zručnosti  a  8.  počítá  se  proto  mezi  řemesla 
umělá.  Přispívá  nemalou  měrou  k  ozdobě 
přerfizn^ch  předmětů,  hlavně  nábytku,  růz- 
ného nářadí,  strojův  a  nástrojův.       JPok, 

Boastminik  je  řemeslník,  jehož  hlavní 
prací  je  soustruhování  (v.  t.  a  Sou- 
stružnictví). 

Soiuiadek,  tolik  jako  sylloeismus. 

Bonie,  souš,  zdrobněle  souika,  uvadlý 
a  uschlý  strom  lesní.  črn. 

S.,  suchá  zem  (oppos.  moře),  někdy  tolik 
co  pevnina  (v.  t.). 

Bonie,  ves  v  Čechách,  viz  Čouš. 

Booiek  Jakub,  právník  a  spis.  český 
(♦  1863  v  Dráhově  na  Mor.).  Po  studiích  na 
čes.  gymn.  v  Olomouci  a  na  práv.  fakultě 
čes.  university  v  Praze  vstoupil  a888)  do 
polit,  služby  státní  na  Moravě,  odkud  povo- 
lán byl  (1898)  do  ministerstva  vnitra.  Napsal 
Vypovídací  právo  obce  (Praha,  1900)  a  v  roz- 
šířeném vydání  Das  Ausweisungsrecht  der  Ge- 
meinde  fVíd.,  1903). 

8oiiiÍott|  Solšice,  ves  v  Čechách  při  lev. 
bř.  Sázavy,  hejtra.  Benešov,  okr.  Vlašim,  fara 
a  pš.  Kácov;  25  d.,  239  obyv.  č.  (1900),  popi. 
dvůr  a  opodál  mlýn.  Ves  odedávna  rozdě- 
lena na  zemanské  statky.  R.  1789  bylo  zde 
11  statků  svobodnických. 

BoniOTitost,  vadnuti,  usýchání  stro- 
mův.  črn. 

Boataohe  [sútáš],  fr.,  šňůrky  rozličné 
tloušfky,  spletené  z  bavlněných,  vlněných 
aneb  hedvábných  niti  (často  několikabarev- 
ných)  a  zdobené  velmi  zhusta  ještě  vplete- 
nými  nitkami  stříbrného  nebo  zlatého  drátu. 
Užívá  se  jich  k  lemování  ženských  šatů,  slab- 
ších pak  k  obšívání  knoflíkových  dírek,  by 
látka  se  tam  nctřepila.  I  k  okrase  ženských 
plášfův  a  kabátců  ve  formě  různých  vzorů 


742 


Soutane  —  Southampton. 


jako  limcův,  osazek  a  pod.  se  jich  upotfc- 
buje.  Franc.  s.  je  p&vodu  mad^rského  (áňfiry 
na  kroji  národním  i  husarském  stejnokroji 
šlovou  sujtds  [šujtáŠ],  odtud  u  něm.  husarů 
parádní  spodky  Schoitaschhosen),  Ppp. 

Boataae  [sutan],  fr.,  sou  tana,  viz  Kle- 
rika. 

Boataaelle  [sutanél],  fr.,  kratší  klerika, 
hlavně  u  bohoslovců  franc. 

Soaterraln  [suterén],  franc,  lat.  cantina, 
vlastnč  podzemí,  ale  nyní  jméno  bytů 
podzemních,  t.  j.  takových,  které  z  íasti 
JSOU  pod  úrovni  chodnikův  a  z  části  nad 
nimi.  S.  pomáhá  zvýšiti  vzhled  celé  budovy, 
hlavně  však  vysoušeti  místnosti  nad  ním 
se  nacházející.  Zřizování  bytů  v  s  u  při- 
pouští stavební  řád  pro  Prahu  a  okolí  jen 
výjimkou,  a  to  s  těmito  podmínkami:  l.Byty 
musí  býti  před  vniknutím  zpodního  vlhka  při- 
měřeně ochráněny  a  mají  při  rovných  stro- 
pech míti  světlou  výšku  nejméně  3  m.  Ne- 
jsou-li  stropy  rovné,  počítá  se  tato  výška 
poměrně,  tak  aby  prostora  vzdušná  byla 
stejně  veliká,  jako  při  rovných  stropech  se 
světlou  výškou  3  m.  2.  Souterrainni  byty,  ne- 
přesahuje-li  světlá  jejich  výška  4  m,  musí 
alespoň  s  poloviční  světlou  výškou  svého 
profílu  vynikati  nad  povrch  ulice  nebo  dvora 
a  musí  při  tom  dvůr  při  šířce  aspoň  5  m  b^ti 
nejméně  75  m'  veliký.  3.  Podlaha  nesmí  le- 
ieti  nikdy  níže  než  2  m  pod  niveau,  a  tam, 
kde  povrch  půdy  stoupá  neb  kde  niveau  ulice 
a  dvora  není  stejné,  ustanovuje  nejvyšší  bod 
tcrrainu  polohu  podlahy  pro  všechny  byty 
souterrainni.  4.  Aby  byty  souterrainni  byly 
odděleny  od  terrainu,  musí  mimo  vlastni  zeď 
domu  ve  vzdálenosti  30  cm  od  ní  býti  vy- 
stavěna jcbtě  zeď  zvláštní  a  vzduchový  pro- 
stor takto  povstalý  má  býti  spojen  se  vzdu- 
chem vnějším.  5.  Byty  v  s  u  musí  býti  od- 
děleny od  sklepů  zvláštní  chodbou,  kterou 
lze  dobře  provětrati,  a  mimo  lo  i  sklepy  mají 
býti  dobře  větrány.  Dílny  v  s-u  musí  býii 
překlenuty  a  poloviční  světlou  výškou  svého 
profilu  mají  vynikali  nad  povrch  třídy,  ulice 
nebo  dvora,  nebo  na  jedné  straně  státi  zcela 
nad  povrchem,  aby  měly  dostatek  vzduchu 
a  světla.  Světlá  výška  dílen  nemá  býti  menši 
než  3  m  a  jejich  podlaha  má  býti  betonována 
v  tloušťce  15  cm.  V  obvodě  inundačním  a  tam, 
kde  objevují  se  zpodní  vody,  není  dovoleno 
zřizovati  ani  byty  ani  dílny  souterrainni  (§  57 
st.  ř.  pro  P.  a  ok.i.  Též  i  v  §  64  stavebního 
řádu  pro  král.  České  se  udává,  že  jen  výji- 
mečně mohou  se  povoliti  byty  takové.  Musí 
býti  při  rovných  stropech  nejméně  2*75  m 
vysoké;  jsou-li  klenuté,  musí  míti  vzduchový 
obsah  stejný  s  předešlými,  a  leží-li  při  straně 
dvorní,  musí  býti  dvůr  nejméně  6  m  sir.,  pak 
musí  býti  kolkolem  opatřeny  předezdívkou, 
tak  aby  mezi  ni  a  hlavní  zdi  budovy  byl 
vzduchový  otvor  15  cm^  ostatní  předpisy 
souhlasí  s  předpisy  platnými  pro  souterrainni 
byty  v  Prazť  a  předměstích.  Fka. 

La  Soaterralne  [suterén],  město  ve  fr. 
depart.  Creuse,  arrond.  Gucret,  nad  ř.  Sc- 
delle,  při  dráze  z  Orleans  do  Limoges,   má 


2793,  jako  obec  4773  obyv.  (1891),  krásný 
kostel  ze  XII.  a  XUI.  stol.,  bránu  (ze  sto- 
letí XIV.)  z  býv.  opevněni;  výroba  sokna, 
konopného  zboží,  kořalky  a  čilý  obchod  s  ko- 
nopím  a  přízí. 

Boatéska  viz  Prásmyk,Klamm,  Cluse 
a  Klause. 

Boatéiky  {Sautig  i  Zautig),  osada  ▼  Če- 
chách při  pr.  bř.  Plo učnice,  hejtm.  Déčin, 
okr.  a  pš.  Benešov  n.  P.,  fara  Jedlka;  34  d., 
272  obyv.  n.  (1900). 

Soatéi  viz  Konkurrence  a  Konkurs, 
str.  712  tf. 

Boath  [saudz],  angl.,  jih  neb  jižní.  Vy- 
skytuje se  zhusta  pí  i  angl.  jménech  zeměpis- 
ných. 

Články  zde  scházející  hledati  jest 
pod  vlastními  j  mény,  na  př.  S.  Downs 
[-  daunsj  viz  Downs,  S.  Easton  [-  ístn| 
viz  Easton,  S.  Foreland  [-  fórlend]  viz 
Foreland  atd. 

Bouthall  Horwood  [saudzCml  noruúdj, 
město  v  angl.  hrabstvi  Middlesex  záp.  od 
Londýna,  ma  asi  8200  obyv.  a  čilý  obchod 
s  dobytkem. 

Boáth  Amboy  [saudz  ěmbojj,  m.  v  sev.- 
amcr.  státě  New  Jersey,  v  hrab.  middlesex- 
ském  při  ústí  Raritanu  do  zát.  Raritanské, 
těsně  spojené  s  Per th  Amboy  (v.  t.),  má 
6349  obyv.  (1900);  pravidelné  spojeni  s  N. 
Yorkem,  vývoz  uhlí  a  ohnivzdorného  blin. 
nádobí. 

Boathampton  [saudzemťn],  hl.  m.  angL 
hrabstvi  Hampshire  (v.  t.),  při  kanálu 
la  Manchc,  na  již.  pobřeží  Anglie,  pfi  zátoce 
\5  km  dlouhé,  rozkládá  se  na  poloostrově 
mezi  ústími  Testu  a  Itchinu.  Zátoka  South- 
amptonská,  S.-Water  zvaná,  uzavřena  je 
k  j.  ostrovem  Wightem,  odděleným  od  pev- 
niny na  sz.  průlivem  Solen  tem  (v.  t.)  a  na 
sv.  rejdou  Spitheadskou,  tak  že  vznikl  ta 
bezpečný  prostranný  přístav,  1*2— 3*7  km  ši- 
roký a  ve  středu  až  13  m  hluboký.  Vlastni 
město  rozkládá  se  na  břehu  Testu,  kdežto 
doky  jsou  pfi  straně  Itchinu.  Z  památných 
staveb  uvésti  sluší:  Bar  Gate  v  hlav.  třídě 
southamptonské  High  Streetu,  kostel  sv.  Mi- 
chala v  normanském  slohu  zbudovaný,  se 
štíhlou  věží  zdaleka  viditelnou,  dále  Domus 
Dei  hospitál  z  XII.  stol.  s  franc.  kaplí)  a 
hojné  zbytky  středověkých  opevnění;  z  mo- 
derních budov  v\niká  radnice,  poštovní  bu- 
dova, dále  dvě  divadla;  pak  jsou  tu  krásné 
sady  zdobené  sochami  lorda  Palmerstona  a 
básníků  Wattse  a  Dibdina«  na  nábřeii  socha 
prince  Alberta.  V  S-ě  je  přírodovědecká 
škola  Hartley  Institution,  latin,  škola,  bota- 
nická zahrada  a  především  proslulý  topo- 
iTrafický  ústav  Ordnance  Survcy  and  Map 
Ufíice,  který  vydává  mapy  Anglie.  Větší  čásC 
obyvatelstva,  jehož  jest  Í04.911  duší  (1901), 
zabývá  se  obchodem  a  průmyslem.  V  prů- 
mysle převládá  strojnictví.  loďařství,  méně 
cukrovarnictví.  Důležitější  je  však  obchod, 
neboť  S.  náleží  k  nejpřednějším  přístavům 
Anjiílic;  zde  sídli  Peninsular  and  Oriental 
Steam  Navigation,  Royal  Mail  Steam  Packet 


South  Bend  —  Southey.  743 

Company  a  Union  Steam  Ship  Conipany,  aj  Boathend  on  Bea  [saudzend  on  si],  m. 
zastavují  se  zde  parolodi  hlavních  hnii  an-  a  oblíbené  mořské  lázně  v  anf^l.  hrabství 
glickýcb,  nizozemských  a  německých.  Proto  essexském,  na  1.  břehu  ústí  temžského,  stan. 
zřízeny  tu  byly  nákladné  stavby  přístavní,  trati  Londýn -Tilburv.  S.  má  28.857  obyv. 
tak  ie  S.  má  nyní  dva  otevřené  doky  v  roz-  (1901),  divadlo,  maják  a  krásnou  esplanádu; 
loze  13'6  ha  a  jeden  uzavřený  Aha  veliký;,  hl.  stanice  pobřežní  sfráže. 
dále  pět  suchých  doků,  z  nichž  dok  prince  Boathtrn  [sódzernj  Thomas,  dram.  bás- 
Waleského  je  228  m  dlouhý,  27*7  m  široký  nik  angl.  (*  1660  v  Oxmantownu  v  Irsku  — 
a  za  přílivu  9*9  m  hluboký.  Dováží  se  hlavně  f  1746).  Studoval  v  Oxforde,  pak  r.  1679 
obilí  (ječmen),  kukuřice,  maso,  máslo,  bram-  na  právnické  škole  v  Londýně.  Později  slou- 
bory,  vejce,  sýr,  již.  ovoce,  semeno  jetelové,  žil  nějaký  čas  ve  vojště  Monmouthově.  Z  jeho 
káva,  cukr,  mnoho  vlny  a  koží,  surového  dramat  (spisy  jeho  vyšly  souborně  r.  1774) 
hedvábí,  pak  dřivi.  Ve  vývoze  převládali  vý>  udržela  se  toliko  dvě,  Jsabella  or  the  Jatal 
robky  bavlněné,  vlněné  a  různé  části  oděvu,  marťaf;e  a  pak  Oronooko,  v  němž  brojil  proti 
dále  výrobky  z  kůže,  jako  boty  a  sedla,  že-  otroctví  a  obchodu  s  otroky, 
lezné  zboží,  méně  knihy,  papír,  chem.  pro-  Boathey  [saudzi]  Robert,  básník  a  děje- 
dukty  a  kaučukové  předměty.  Lodi,  které  pisec  angl.  (♦  1774  v  Bristolu  —  f  1843). 
r.  l^HK)  navštívily  přístav  southámptonský,  bez  Studoval  na  škole  Westminsterské,  ale  byl 
lodic  pobřežních,  měly  dohromady  301  míli.  odtamtud  vyloučen  pro  článek  proti  tělesným 
registr,  tun.  Vedle  pravidelného  parolodního  trestům,  uveřejněný  v  listě  »Flagellant«,  jejž 
spojení  s  Wightem,  Portsmouthem,  Havrem,  sám  založil.  Ani  v  Oxforde  nevydržel  pro 
Cherbourgem,  St.  Malém  a  Normanskými  svoie  smýšlení  příliš  svobodomyslné.  Ode- 
ostrovy  Š.  má  výborné  spojeni  s  vnitro-  bral  se  do  Bristolu  a  vydal  sbírku  básní, 
zrmím  prostřednictvím  trati  London  a  South-  i  oslavujících  franc.  revoluci,  pro  něž  se  svými 
Westem-Railway,  jejíž  nádraží  přiléhá  k  do-  příbuznými  se  rozešel.  Potom  následovalo 
kům,  a  tramwavové  spojení  se  Shirleyem  a  romantické  výstřední  epos  Joan  o/^rc(Bri- 
Portswoodem.  V  okolí  S-u  je  malebná  zříce-  stol,  1795).  množství  básní  příležitostných, 
nina  Netley  Abbey.  —  Na  místě  S-u  stála  >  tragédie  The  fall  oj  Robespierre  a  zejména 
již  v  dobách  římských  osada  Oausenium  zvaná,  Wat  Tyler  (vydaná  až  r.  1817),  iiž  pracoval 
která  za  doby  anglosaské  slula  Hamdun;  s  Colcridgem,  s  nímž  se  chtěl  dokonce 
král  Knut  tu  rád  sidlíval.  V  XIX.  stol.  S.  i  do  Ameriky  vystěhovati  a  založiti  tam  kom- 
rychle  vzkvétal,  ačkoliv  nějaký  čas  ohro!en  munistický  stát  S  Coleridgem  pořádal  také 
byl  silně  nebezpečnou  konkurrencí  Bristolu  v  Bristolu  politické  přednášky  a  oba  přátelé 
a  Liverpoolu.  pojali  r.  1795  za  manželky  sestry  Frickerovy. 

Boath  Bend  [saudz  bend],  hl.  m.  v  hrab-  Ale  S.  opustil  za  velmi  krátký  čas  svoji  chof, 
ství  St.  Josoph  v  scv.-amer.  státě  Indiáne,  která  i  nadále  užívala  svého  dívčího  jména, 
nad  ř.  sv.  Josefa,  uzel  železn.  tratí,  má  35.999  S.  odebral  se  do  Španělska  a  Portugalska, 
obyv.  (1900),  krásný  soudní  palác,  několik  kde  zdržoval  se  u  strýce  po  6  měsíců,  zabý- 
vyšších  škol.  Průmysl,  jemuž  dodává  řeka  vaje  se  horlivě  literaturou  portugalskou  i  špa- 
výbornou  hnací  sílu,  je  velmi  rozvinut;  to-  nělskou.  Po  svém  návratu  vyásS  Letters  wriť 
várny  na  vozy,  hosp.  stroje,  papírny,  tov.  ten  during  a  short  rezidence  in  Spain  and  Por^ 
na  flanely,  hračky,  prádelny,  mlýny  a  j.  7  km  tugal  (1797)  a  vstoupil  do  právnické  školy 
od  města  je  katol.  Notre-Dame  University.   Grays  Inn,  ale  dlouho  tam   nevydržel  přes 

Boath  Berwiok  [saudz  běrik],  město  ve  všecky  úmvsly  žíti  spořádaně  Nicméně  revo- 
Spoj.  Obcích  sev.-amer.  ve  státě  Maine,  nad  lucionářske  myšlenky  jeho  se  poněkud  uklid- 
Salmon  Falls  Rivcr,  má  asi  5000  obyv.,  bi-  ^  nily,  smířil  se  s  poměry,  ač  se  stavěl  proti 
bliotéku  a  několik  průmysl,  závodův.  dobyvačným  choutkám  Francie.    Brzo  vrátil 

Boulil Btthlehem[-bedzlehem],m. vsev.-  se  k  literatuře  a  vydal  Síinorpoems  (Bristol, 
amer.  státě  Pcnnsylvanii,  hrabství  northamp-  1757)  a  Ballady^  jež  značně  zpopularisovaly 
tonském,  na  j.  břehu  Lebigh  Riveru,  proti  jeho  jméno.  Ochuravěv  odebral  se  znovu  do 
Bethlehemu,  má  13.241  obyv.  (1900).  Roz- 1  Portugalska,  kde  sbíral  materiál  k  dějinám 
sáhly  průmysl  železářský,  jako  huti,  slévárny,  země,  ale  v  brzku  se  vrátil  a  usadil  se  trvale 
kotlárny  a  j.  v  Grctě  u  jezera  Keswického,  v  Cumbcrlandu, 

Boattlbome  on  Boa  [saudzborn  on  si],  s  choti  i  švekruší  a  jejími  dětmi,  jež  Cole- 
rooř.  lázně,  viz  Christchurch  1).  ridge  byl  opustil.  R.  1807  dostalo  se  mustátní 

BoaUlboroiigh  [saudzboró],  m.  v  angl.  pensc  a  dřívější  republikán  změnil  se  ve 
hrabství  Kent,  sev.  od  Tunbrigde  Wells,  má  j  svých  názorech  jak  politických,  tak  nábožen- 
6977  obyv.  (1901)  a  četné  letohrádky.  ských    v   konservativce;    r.   1813   jmenován 

Boath  Bridgo  [saudz  bridž],  město  ve  poetlaurcatc.  R.  1839  oženil  se  po  druhé 
Spoj.  Obcích  sev.-amer.  ve  státě  Massachu-  (viz  níže),  ale  r.  1840  byl  raněn  mrtvicí  a  zů- 
sctts,  nad  Quinnebaug  Riverem,  má  přes  stal  v  bezvědomém  stavu  až  do  smrti.  Lite- 
SOOO  obyv.,  výrobu  optických  přístrojů,  no-  rární  jeho  činnost  byla  nadmíru  hojná,  na- 
zuv a  průmysl  vlněný  a  bavlnčný.  '  psalf  109  svazků  v  a  asi  150  rozprav  do  >An- 

Bouthootoová,  též  Southcottová  nual  Reviewc,  >Foreign  Quarterly«  a  >Quar- 
[saudzkót-:  Johan  na  (*  1750  —  f  1814\  ná-  terly  Reviewc,  konaje  vždy  ke  svým  pracím 
Doienská  blouznilka  angl.,  viz  Sabbata-  rozsáhlá  studia.  Proslavil  se  zejména  epickou 
riové.  sir.  466^.  'básní  Thalaba,the  destroyer{lSO\),  romantic- 


744 


Southgate  —  Souiice. 


kým  nerýmovaným  vypravováním  neobyčejné 
krásy,  po  nčmž  následovaly  Metrical  tales 
(1804),  Madoc  (1806),  pak  The  curse  oý  Ke- 
hamá  (1810),  jeho  nejvčt.^i  báseň,  fantastické 
vypravováni  založené  na  p^věstech  indických, 
vynikající  zvláštní  lokální  barvitosti,  a  Rode- 
rickj  the  last  of  the  Goths  (1814,  nové  zpra- 
coval H.  Morley  1891),  epos  popisující  zni- 
čení říše  Visigotské  od  Arabův.  Následovala 
pak  řada  básní  příležitostných,  jež  nepřispěly 
ničím  k  jeho  slávě;  jako  dvorní  básník  S. 
opěvoval  vítězství  Wellin^onovo  v  Carmen 
triumphale  (ISl A),  napsal  The poeťs  pUgrimage 
to  Waterloo  (1816),  ddu  na  spojence,  a  po 
smrti  Jiřího  III.  vydal  The  Vision  of  Judge- 
ment  (l821j,  již  Byron  právem  zkritisoval.  Ja- 
kožto básník  S.  vyniká  uhlazenou  formou  a 
krásnou  deskripcí,  ale  myšlenky  jeho  jsou 
celkem  mělké,  tak  že  dnes  lze  jej  čísti  toliko 
v  úryvcích.  Viz  Anglie,  str.  369.  Zprosaic- 
kých  jeho  prací  vynikají  biografie  a  důkladná, 
ač  poněkud  rozvláčná  díla  dějepisná,  jako: 
Li/e  oj  Nelson  (1813);  Lije  oj  Wesley  (\S20)\ 
History  of  Braiil  (1810—19,  3  sv.);  History 
oj  the  Peninsular  war  (1823—28,  2  sv.);  The 
Doctor  (1834—37,  7  sv.),  církevní  to  dějiny 
anglické;  náboženská  The  book  of  the  church 
(3.  vyd,  1825);  sociální  Letfers  from  England 
by  Don  Sfanuel  Espriella  (1807,  3  sv.);  Sir 
Tliomas  More  or  colloquies  on  the  progress  and 
prospects  oj  society  (1829,  2  sv.).  K  tomu  se 
druží  A  tale  of  Paraguay  (1825);  The  lives  of 
B'iti5h  admirals  (^1833—40,  5  sv.),  biografie 
Bunyana,  Wattse,  Cowpera  a  j.  Politického 
obsahu  jsou  Political  essays^  kdežto  obsahu 
rázného  jsou  pozorování  a  rozpravy  Omniana 
(1812,  2  svA  Zmínky  zasluhuje  zpracování 
středověkýcn  románů  Ámaiis  of  Gďu/(1803, 

4  sv.)  a  Palmerin  of  England  (1807)  a  vydání 
Select  works  oj  British  poets  from  Chaucer  to 
Jonson  (1831).  Jeho  Poetical  works  (Lond., 
1837)  byly  vydány  několikráte. —Jeho  druhá 
chof  Caroline  Anně  (*  1786  —  t  1854  t.) 
byla*  rovněž  vynikající  spisovatelkou.  Byla 
dcera  obch.  kapitána  indické  společnosti 
Charlcsa  Bowlesa,  ale  záhy  osiřela  a  nouzi 
byla  nucena  zabývati  se  spisovatelstvím.  Na 
doporučeni  S-ovo  vydal  Longman  její  básně 
Ellen  Fit\avthur  (Lond.,  1820)  a  The  widoivs 
Tale  (1822),  jež  sice  nesetkaly  se  s  valným 
úspěchem,  ale  byly  příčinou  čilé  korrespon- 
dcnce  její  se  S-em  a  i  pozdějšího  jejich 
sňatku.  Ten  však  nebyl  valně  šfastný,  nebof 

5  krátce  potom  onemocněl  a  dítky  z  prvého 
manželství  ztrpčovaly  nevlastní  matce  život. 
S-ová  vydala  ještě  Solit  ary  hours  (1826); 
Chapters  on  churchyards  (1829);  TJie  Birthday 
(1836)  a  j.  Srv.  Dowden,  Life  of  S.  (English- 
roen  of  Lettcrs  Series,  1879);  J.  Cottle,  Re- 
miniscence of  Coleridge  and  S.  (Lond.,  1847), 
Jeho  syn  Charles  Cuthbert  S.  vydal  Life  and 
correspondcnce  of  the  latě   R.  S.  (t.,  1849, 

6  sv.,  a  1862). 

Soathgate  [sáudzgét],  m.  v  angl  hrabstvi 
middlesexském ,  sev.  píedračsti  Londýna, 
14  km  od  nádr.  Charing-Crossu,  má  14.993 
obyv.  (1901). 


South  Oaorgia  [saudz  diordie],  ostror, 
viz  Jižní  Georgie. 

Boath  Oosforth  [-gósfdrdz],  m.  v  angl 
hrabstvi  northumberlandském,  sev  od  New- 
castlu,  má  6679  obyv.  (1901). 

Boathlni^Oii  [sáudzingt'n  j,  město  ve  Spoj. 
Obcích  sev.-amer.  ve  státe  Connecticut,  při 
Quinepiac  Riveru,  má  přes  GOOO  obyv.  a  prů- 
mysl železářský. 

South  Omdha  [saudz*],  předměstí  Oma- 
hy  (v.  t.). 

SoQthport  [saudzpórt],  příst  mésto  na 
záp.  pobřeží  Anglie,  v  Lancashiru,  jižně  od 
ústí  ř.  Ribble  do  Irského  moře,  sev.  od  Li- 
verpoolu, stan.  trati  Liverpool-S.  a  Wigan- 
S.,  má  48.087  obyv.  (1901),  mořské  lázně,  lé- 
čebné ústavy,  botan.  zahradu.  Nedaleko  od- 
tud (sv.)  leží  Birkdale  se  14.197  obyv. 
(1901). 

Soath  Qaeenifernr  fsaudz  kvinsferij, 
město  ve  skot.  hrabstvi  Linlithgow,  při  ř. 
Firth  of  Forth,  přes  niž  tu  vede  velikolepý 
želez.  Forthský  most  (v.  t.),  má  1531  obyy., 
mydlářstvi  a  rybářství.  Srv.  Quecnsfcrry. 

Soathsea  isaudzsí],  čásf  města  Ports- 
mouthu  1)  8  tvrzí  a  mořskými  lázněmi. 

Soath  Shields  fsaudz  šilds]  viz  S  h  iel  d  s  2). 

SOQth  Uist  [saudz  uist],  hornatý  ostrov 
náležející  do  vnější  skupiny  ostrovft  Hebrid- 
ských  a  ke  skotskému  hrabstvi  Inverness, 
ma  vysoké  břehy,  příhodné  přístavy,  sladko 
vodní  jezírka  a  3700  obyv..  Živicích  se  pá* 
lením  sody,  chovem  dobytka  a  rybářstvím. 
Na  vých.  břehu  Cap  Ustish  s  majákem. 

Soathwark  [saudzárk,  lidově  sOdzVk,  vy- 
nikající část  města  Londona  (v.  t., str. 316 í). 

Soathwell  [sáudzdellj,  m.  v  angl.  hrab- 
stvi nottinghamském,  při  trati  Nottingham- 
Newark,  má  10.818  ob^^v.  (1901),  lat.  ékola, 
chrám  ze  XII  stol.  a  zříceniny  paláce  arď 
biskupa  yorkského;  krajkářstvi,  punčocbář- 
štvi  a  prádelny  na  hedvábí. 

Soathwold  [saudzubld],  municipální  m. 
v  angl.  hrab.  Sufíolku,  při  ústí  ř.  Blythu  do 
Sev.  moře,  má  2800  obyv.  (1901);  mořské 
lázně,  výroba  lodního  plachtoví,  lov  slc<f&, 
těženi  soli.  Na  rejdě  southwoldské  napadl 
7.  čna  1672  holi.  admirál  Ruyter  angl.  loď- 
stvo pod  velením  vév.  z  Yorku  (Jakuba  II.), 
ale  byl  odražen. 

Soutioe,  far.  ves  v  Čechách  při  vtoku  tt- 
livky  do  Sázavy,  hejtm.  Benešov,  okr. Vlašim; 
81  d.,  706  obyv.  č.  (1900),  kostel  sv.  Jakuba 
z  r.  1740  (ve  XIV.  stol.  far.),  4tř.  át,  pi^ 
2  mlÝny  a  asi  čtvrt  hod.  odtud  na  nivrii 
kaple' P.  Marie.  Alod.  statek  (573*20  Atf  pfidy) 
se  zámkem,  dvorem,  pivovarem,  Uhovarem, 
cihelnou  a  vápenicemi  drží  Fr.  Bedř.  Nolč. 
Ve  vsi  stávaly  dvě  tvrze,  dolejší  na  sev. 
straně  nyn.  zámku,  hořejší  na  jihozáp.  straní 
nyn.  kostela.  Tvrze  byly  Toánfm  sídlem  Ca- 
belických  (v.  t.)  a  Janovských  ze  Sou- 
tic.  V  XV.  stol.  seděli  na  S-cích  Buvolové 
z  Radonic,  v  XVL  stol.  Lukavečtí  x  Lu- 
kavce,  kteří  je  postoupili  (1622)  Janu  Oby- 
tcckému  z  Obytec,  jehož  potomci  tu  scdái 
do  r.  1694,  kdy  S.  koupil  Ferd.  Ant.  svob. 


Soutien  —  Souvětí. 


745 


p.  Mladota  ze  Solopisk.  Od  r.  1752  do  r.  1837 
diiela  8.  rodina  Puteani,  potom  rodina  Zah- 
nova  a  od  r.  1897  Fr.  Bedř.  Nolč. 

Soutlea  [sútjěo],  fr.,  podpora,  záloha. 

Bouimaa  Isautman]  Peter,  malíř  a  mčdi- 
ryjcc  nizoz.  (♦  ok.  1690  v  Haarlemu  —  f  1657 
t,).  Byl  iákem  i  pomocníkem  Rubensovým 

▼  Antverpách,  podle  ichož  obrazů  a  kreseb 
ryl  zejména  4  obrazy  lovecké,  Zd\r^nÝ  rybo- 
lov z.  y  Od  r.  1624—28  byl  dvorním  malířem 
krále  polského,  načež  zařídil  si  v  Haarlemé 
závod  médiryjeck^.  Sám  maloval  nčkolik 
portraitA  a  obrazu  loveckých  podle  Franse 
Halse  a  provedl   nékteré    dekorační   práce 

▼  Huis  ten  Boscha  v  Haagu.  V  ryjectví  S. 
nedriel  se  přísně  theorie,  než  přes  to  dosáhl 
mnohého  malebného  účinku,  zvláště  zdařilým 
představováním  lidské  pleti.  Mezi  jinými  ryl 
téi  podobizny  něm.  císařů  z  rodu  Habsbur- 
ského od  Ferdinanda  I. ;  vlastni  jeho  nákres 
podobizny  cis.  MatiáŠe  chovají  sbírky  arci- 
kn.  Albrechta  ve  Vídni. 

Soatvámoat,  soutvarost,  min.,  víz 
Isomorfismus. 

Soilty6i  (něm.  Gestánge\  několik  tyčí  spo- 
jených mezi  sebou  tak,  2e  tvoří  tyč  jednu. 
Uiivá  se  ho  při  vrtání  zemním,  dále  při  pře- 
nášení pohybu,  na  př.  u  důlních  pump  a  p. 

Soaveair  [súv'nirj,  fr.,  vzpomínka,  pa- 
mátka,dárek  napamátku;  památník, 
sápisník.  ~  S.  de  la  Malmaison,  druh 

8oilVSralli[siÍ  vVen]  ,franc. ,  obyč.  s  u  V  e  r  é  n 
(z  lat.  5u^rdiiii5),  panovník,  svrchovaný 
vládce.  Odtud  souvera  i  nni,  suverénní, 
nejvyšší,  svrchovaný,  asouverainitač.  su- 
verenita {ír.  souveraineté)^  poměr  svrchova-. 
nosti,  výsosti,  Má-li  s.  pod  sebou  panovníka 
polosvrcho váného,  má  název  s  u  z  e  r  a  i  n 
[syz'r€ij.  Takovým  suzerainem  uznán  byl  na 
př.  král  český  vzhledem  k  panovníkům  sas- 
kým,  kdyi  mírem  Pražským  z  r.  1635  po- 
stoupena obě  markrabství  LuŽická  kuríirštu 
saskemu  Janu  Jiřímu;  králi  českému  jako 
vrchnímu  lennímu  pánu  (suzerainovi)  vyhra- 
zen byl  markrabský  titul  a  znak  luiický 
i  zpětný  nápad  Lužic  na  korunu  Českou.  Na 
kongresse  Vídeňském  r.  1815  král  František 
vzdu  se  řečené  suzerenity  (fr.  suieraineté) 
nad  Dolní  Lužicí  a  nad  Zhořeleckém,  jež 
Saskem  postoupeny  Prusku.  Do  r.  1878  býval 
turecký  sultán  suzerainem  nad  Srbskem  a 
Rumunskem,  a  dosud  stojí  v  takovém  po- 
měru k  Bulharsku. 

Souvsrala  [sův'ren],  fr.,  bývalá  rak.  zlatá 
mince,  viz  Sovrano.  —  S.  ďor  [-dór],  zlatá 
mince  bývalého  rak.  Nizozemí  ^  16*642  K. 

Sonvsrainita  viz  S  o  u  v  e  r  a  i  n. 

Soavestre  [súvéstr]  Emile,  romanopisec 
a  dramatik  franc.  (♦  1806  —  f  1854).  Studo- 
val práva  v  Rennes,  odebral  se  do  Paříže, 
pak  do  Bretagne  a  redigoval  v  B restu  libe- 
rální list  »Lc  Finistére«.  R.  1836  vrátil  se 
opět  do  Paříže  a  zaujal  čtenářstvo  nejprve 
obrázky  z  lidového  života  bretonského.  Zů- 
stavil asi  60  sv.  tišténých  (v  >Collection 
L^^^y*)*  jednak  románů  (zvi.  Les  demiers  Bre-  * 


tons;  Vhomme  et  Vargeni\  Confessions  ďun 
omvrier;  cenou  poctěný  Un  philosophe  souš  les 
toits)^  jednak  dramat  z  ovzduší  lidového 
{Henri  Hamelin;  V  onde  Baptisté;  La  Pari' 
sienne;  Le  mousse).  K  tomu  přistupují  pěkné 
povídky,  pohádky  a  essaye:  Causeries  historie 
ques  et  littéraires  (2  sv.,  Pař.,  1854).  Krom 
kratších  povídek  převeden  do  češtiny  »Filo- 
sof  v  podkroví*  A.  Pacákem  (Brno,  1892}. 

Boavéti  {též  věta  složená)  jest  spojení 
dvou  nebo  více  vét  v  celek  v  sobě  uzavřený. 
Podle  povahy  vět  spojených  v  s.  liší  se  s. 
souřadné  (paralaktické)  a  s.  podřadné  (hypo- 
taktické).  V  s.  souřadném  jsou  spojeny 
věty  hlavni,  z  nichž  kaŽdá  vlastně  by  mohla 
býti  i  o  sobě  větou  samostatnou:  jejich  sou- 
vislost vzájemnou  poznáváme  ze  souvislosti 
jejich  smyslu,  naznačujeme  ji  rozličnými  od- 
stíny větového  přízvuku,  zvláště  pak  spoj- 
kami rozličnými,  kterých  však  zejm.  při  s. 
souřadném  nikterak  není  nutná  potřeba.  Tak 
na  př.:  Člověk  mini,  pán  Bůh  rnéni;  my  o  vlku 
a  vlk  \a  dveřmi \  boj  se  Boha,  styd  se  lidi; 
počkej t  nejsem  ještě  hotov  \  bratr  byl  u  nds^ 
ale  ty's  nepřišel  a  p.  Zvláštním  druhem  s 
souřadného  jest  věta  stažená,  t.  i.  takové 
spojeni  vět,  kde  některý  společný  člen  dvou 
nebo  více  vět  souřadných  (nejčastěji  podmět 
nebo  výrok)  jest  položen  jen  jednou ;  na  př. 
ranní  déšť,  ^enshj^  pláč^  P^l  kulháni  nemají 
dlouhého  trváni  \ranní  déšť  nemá  dlouhého 
trváni  atd.);  plna  jsou  nebesa  slávy  Bo(f  a  (plna 
jest)  \emě  řeči  lidských;  kvapný  ^měte,  (kvapný) 
nevyplete,  —  S.  podřadné  se  skládá  z  vět 
hlavních  a  vedlejších:  na  př.  Čí  chleba  jiŠ^ 
toho  píseň  \pívej\  kdo  jinému  jámu  kopá^  sám 
do  ni  padá\  k  tomu  máš  ústa,  abys  mluvil. 
Jednotnost  s.  podřadného  jest  potud  větší, 
že  věta  vedleiší  (podřízena)  sama  o  sobě 
smyslu  nedává,  a  namnoze  ani  věta  hlavni 
(řídící)  v  té  formě,  v  jaké  ji  nalézáme  v  s. 
Též  8.  podřadné  má  svůj  větový  přízvuk  a 
jeho  věty  vedlejší  takřka  vždy  mají  spojku 
nebo  příslušný  tvar  zájmenný  (zvi.  zájmena 
vztažná),  charakterisující  jejich  poměr  k  včte 
hlavní.  I  věty  s.  podřadného  mohou  býti  vě- 
tami staženými  (na  př.  kdo  se  boha  nebojí  ani 
lidi  nestydí,  není  člověk),  s.  souřadné  i  pod- 
řadné může  se  skládati  i  z  vět,  jež  samy  jsou 
S-Qii  (na  př.:  kdo  koupi,  bude  mít,  kdo  ukradne^ 
bud^  Wř),  a  tak  se  mluvě  dostává  v  s-ch  pro- 
stých a  složených  prostředku,  jímž  podle  po- 
třeby může  vystihovati  velmi  podrobně  lo- 
gický poměr  vět,  které  mají  býti  vyslo- 
veny. S.  složité  a  při  tom  úměrné  slově 
periodou  (v.  t.J.  —  S.  se  rozdělují  i  po- 
dle způsobu  spojení  a  podle  poměru  lo- 
gického mezi  větami  v  nich  slučovanými. 
U  s.  souřadných  rozeznává  se  tak  s.  slu- 
č ovací  (kopulativni),  kde  obsah  vět  je  sou- 
běžný (modli  se  a  pracuj),  odporovaci  (ad- 
versativní),  kde  druhá  věta  odporuje  první 
nebo  její  platnost  ruší  (člověk  míní,  [ale]  pán 
Bůh  mění),  pfí činné  (kausální),  kde  obsah 
druhé  věty  je  příčinou  obsahu  věty  první 
{bděte,  neboť  nevíte  dne  ani  hodiny),  vý- 
sledné, kde  je  poměr  opačný  (jsme  všichni 


746 


Souvigny  —  Souza 


bratři,  a  proto  se  milujme).  Při  rozdčlováni 
8.  podřadných  hledi  se  k  větám  vedlejším 
a  tyto  se  rozděluji  způsobem  rozličným.  Buď 
podle  prostředků,  jimiž  jsou  spojeny  v  8.: 
věty  spojkové  (konjunkcionálni,  na  př.  dcf 
se  vyprší,  bude  he^kx)  a  vztažné  (relativní, 
na  př.  kdo  sám  cti  nemá,  jinému  jí  nedá)\ 
anebo  podle  části  řeči,  již  zastupuji:  věty 
podstatné  Tsubstantivni,  na  př.  kdo  hani 
\^=^haniČ],  rád  má),  přídavné  ťadjektivní, 
na  př.  hledej  barvu ^  která  nepouŠti  [*^  stálou]), 
příslovečné  (adverbiálni,  na  př.  ^avaf  to 
tak^  aby  dr{elo  [^=pevné])\  anebo  ncjčastěji 
podle  členů  věty,  jei  nahrazují:  věty  pod- 
mětné  (kdo  hani,  rád  má\  předmětné 
{kaidý  má  rád,  co  se  mu  libi]  vim,  fe  prach 
jsem  a  v  prach  se  obrátim),  doplňkové  {ne- 
jsi^ čim  se  ^dái),  příslovečné  (místní:  kam 
vítr,  tam  plášť,  časové:  tf^  se  vyprší,  bude 
he\ky ;  atd.) ,  přívlastkové  {hledejte  poklady, 
kterých  rei  nepráví).  Ztý. 

Bonvigny  fsúviňi],  pův.  Silviniacum^  mě- 
sto ve  fr.  depart.  Allier,  v  arrond.  Moulins, 
při  žel.  dr.  Moulins-Montlugon,  má  1690, 
jako  obec  3068  obyv.  (1901),  krás.  got.  kostel 
z  XI.  a  XII.  stol.  s  román,  věžemi  a  hrobkou 
vévod  Bourbonských,  průmysl  železářský, 
sklářský,  vinařství  a  obchod  s  obilím. 

de  Soavlgny  fsúviňi]  viz  S orel  l). 

Soavlastni  {Saufioss,  Saufluss),  ves  v  Ce- 
chách, heitm.  Žamberk,  okr.  Rokytnice,  fara 
Nebeská  Rybná,  pš.  Velká  Zdobnice;  54  d., 
338  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk.  a  mlýn. 

Soavodi  nazývá  se  ve  fysikálním  zemc- 
pisc  jev,  kdy  dvě  neb  více  řek  tekoucích 
na  různé  strany,  mnohdy  náležejících  k  růz- 
ným umořím,  sbírá  vody  při  svých  vrcho- 
vištích  v  jednom  močále,  tak  že  nelze  stano- 
viti předěl  vodní.  S  takovýmito  případy  se- 
tkáváme se  dosti  často  v  době,  kdy  močály 
jsou  rozvodnény.  Tak  močál  Rokitno  vysílá 
vody  do  Bugu  a  do  Pripeti,  prameny  po- 
boček Obi  a  Irtyše  nelze  rovněž  stanoviti 
v  ohromném  močále  západosibiřském ;  dosii 
častý  podobný  zjev  jest  u  řek  kanadských. 
Z  tropických  krajin  uvádíme  8.  paraguaysko 
amazonské  v  Již.  Americe,  Šari  a  Ubandži 
ve  Střed.  Africe  a  j.  v. 

Soavozi  vojenské,  též  oboz  (rus.  oCoai, 
ťr.  train  de  bagages  militaires,  ital.  třeno 
ďarmata,  angl.  military  baggage  train,  něm. 
Train)  jest  souhrn  povozů  vezoucích  za  voj- 
skem jeho  potřeby,  jako  střelivo,  spíži,  pici, 
vůbec  i  všecka  jiná  zavazadla,  pokud  nejsou 
nesena  prostým  mužstvem  a  jezdeckými  koni 
nebo  (u  dělostřelectva)  přibalena  ke  hlomoz- 
nám. S.  dělí  se  různě:  m  uvíme  o  8.  zá- 
stupů (něm.  Truppentrain),  o  8.  dělostře- 
leckém a  8.  mostním  (ném.  Brúckentrain), 
viz  Équipage  a  Mosty  voj.,  str.  776.  S. 
zástupů  třídí  se  na  s.  bitevní,  jež  veze  po- 
třeby nutné  v  bitvě  samé  a  hned  po  ní,  tedy 
střelivo,  spíži  —  píci  pro  okamžitou  po- 
třebu si  nesou  koně  sami  — ,  nářadí,  ná- 
činí a  pod.,  a  na  s.  zavazadelni,  jež  veze 
kanceláře,  zavazadla,  pokud  prosté  mužstvo 
si  jich  nenose  samo  v  torbách,  a  pod.;  sle- 


duje za  pluky  poněkud  dále.  S.  hlavních 
stanů  armády  a  armádních  sborfi,  8. 
armádní  složené  z  hybných  závodů  a  ústavů 
armádních,  8.  střelivové  viz  Park  2)  1^,  8. 
zdravotnické  viz  Lazaret,  8.  záaobo* 
vací  se  spíží,  pici,  polními  pekárnami, 
8  dobytkem  jatečním  atd.,  8. technická 
pro  zákopnictvo,  polní  železnici  a  telegraf, 
pak  signalnictví.  Konečně  8.  záložní:  parky 
souvozní  pro  sbory,  dép6t  pro  choré  koné.  — 
S.  zástupů  a  vyšších  velitelstev  složeno  z  vor& 
aerárnich,  tažených  koni  aerámími,  8.  zad* 
nější  mají  vozy  aerárni  tažené  koni  od  obci 
najatými  nebo  vymáhanými,  8.  ncjzadoéifi 
zásobovací  bývá  složeno  z  povozů  a  potaoA 
občanských.  Na  pochodech  válečných  a. 
táhne  vždy  tam,  kde  je  od  nepřítele  nejdále, 
tudíž  nejbezpečnější  před  náhlým  útokem, 
tedy  při  postupu  za  vojskem,  na  ústupu  před 
vojskem,  na  pochodech  v  bok  na  strano  od 
nepřítele  odvrácené;  vždy  budiž  provázeno 
zástupy  ochrannými.  V  ležení  8.  bývá  ami* 
stěno  obdobně  v  bezpečí  a  hlídáno  vlastními 
strážemi.  Do  boje  sleduji  za  pluky  a  zástupy 
pouze  vozy  se  střelivem  a  vozy  zdravotnic* 
kého  ústavu  divisí,  veškeré  8.  ostatní  stane 
a  vyklidí  silnice  pro  vojsko.  Mezi  bojem 
8.  bitevní  pak  zůstane  asi  4  km,  8.  zavaza- 
delni a  spižni  10 — 16  km  za  bitevní  čárou, 
8.  ostatní  ještě  dále,  jen  polní  nemocnice  a 
proudy  na  převáženi  raněných  se  posunou 
blíže  ku  předu.  S.  u  pluků  a  zástupů  ve- 
zena koni  a  mužstvem  vlastním,  jehož  pří- 
slušníci pak  slují  vojácivozní,  vozní  služba 
u  8*ch  vyšších  velitelstev  a  armádních  ústavů, 
pokud  nejsou  vezena  povozy  občanskými, 
koná  zvláštní  zástup  vozatajský  čili  voza* 
tajstvo  (v.  t.),  jež  má  také  dozor  nad  po- 
vozy občanskými.  Ve  válce  pohorské,  kde 
není  silnic  ani  cest  vozových,  nastoupí  místo 
8.  sou  mař  i  (v.  t.).  S.  i  sebe  dŮmyslněji  ří- 
zené může  při  neschůdnosti  cest,  povodních, 
strhaných  mostech  a  pod.  Často  míti  škodný 
vliv  na  operace,  tyto  hatiti  a  zdržovati,  pročeš 
dávnověcí  Římané  nazývali  8.  zcela  případné 
impedimenta^pfekiiky.  Čim  méně  8.  něktet^ 
vojsko  má,  tím  je  hybnějši  a  volnější.  Pro 
manévry  platí  ovšem  pravidla  pro  8.  jako 
pro  válku.  FJf, 

Soavraty  {Anseith),  ves  v  Čechách,  hcjtm. 
Vrchlabí,  okr.  Hostinné,  fara  a  pš.  Čcs.  Brus- 
nice; 59  d.,  270  obyv.  n.  (1900),  2tř.  šk..  mlýn. 

Soaystainý  viz  Korrelativní. 

80Qza[súzáj  Adélaíde,  hraběnka  de  Fla- 
hault  (F  tah  aut),  pak  roarkýza  de  S.*Bo* 
tel  ho,  roz.  Filleul,  spisovatelka  franc 
(♦  1761  —  t  1836).  R.  1784  provdala  se  za 
hrab.  Flahaulta  de  la  Billarderie,  a  kdyi 
r.  1793  byl  v  Arrasu  guillotinován.  prcfaíla 
se  svým  synem,  později  pobočníkem  Napo- 
leona I.,  do  Anglie  a  živila  se  spisovatel- 
stvim.  R.  1796  odebrala  se  do  Hamburka, 
r.  1798  vrátila  se  do  Paříže  a  r.  1802  pro- 
vdala se  za  portug.  vyslance  |osc  Maria 
de  S.-Botelho  ([sóiza  botelju]  výslovností 
port.,  1758-1825),  s  nímž  seznámila  se  jíl 
v   Hamburce;   po  23  letech  vSak  ovdověla 


de  Souza  —  Sovenice.  747. 


znova.  Romány  jeií  setkaly  se  počátkem 
XIX.  stol.  8  úspěchem  dosti  značným,  ač 
nevynikají  velikou  fantasii,  za  to  však  citu- 
plným  provedením.   Byly  to  zejména:  nej- 


mového  umčni,  hlavně  statického  krajináN 
štvi.  Tu  dobu  zvedalo  se  v  proudech  mlá- 
deže snažení  reformní  a  S.  připojil  se  k  němu 


ř> Nové  Proudy*,  1893).  Básněmi  5oi/Cfř  a  vfior 
ieplí  její  dílo  Adéie  ďť  Sénttnge,  ou  lettres\{u  J.  Otty,  1894)  ohlásila  se  u  Sovy  světo- 
de  Lord  Sydemham  (Lond.,  1794  a  pozd.,  i  bolnost  a  secesse.  R.  1896  pfípojil  se  k  České 
2  sv.),  pak  Emile  et  Alphonse^  ou  le  aanger  Moderně  (»Rozhledy«),  což  značilo  vítězství 
de  $e  íhrer  á  ses  premiéres  impressions  (3  sv.,  individualismu  a  překonáni  natui-alismu,  ná- 
Hamb.  1799  a  pozd.).  Mimo  to  vydala  Char-  vrat  k  subiektivnosti,  emancipaci  uměni  od 
les  et  Marie  (Pař.,  1802);  Eugéne  de  Rothelin  exaktní  vědy,  výboj  proti  všednosti  positi- 
(t.,  1808«  2  sv.);  Eugénie  et  Mathilde^  ou  mé-'  vi^smu.  Odtud  S.  celou  silou  oddal  se  sym- 
moires  de  la  Jamiile  du  eomte  de  Revel  ít.,  bolismu,  vyřídiv  si  ještě  bolest  minulosti 
1811,  3  sv.);  Mademoiselle  de  Toumon  (t.,  •  v  životních  kapitolách  Zlomené  duse  (Praha^ 
1820,  2  sv.);  La  comtesse  de  Fargy  (t.,  1823,  1896,  nákl  vlastním).  Vlastním  vj[razem  So- 
4  sv.).  Sebrané  její  spisy  vyšly  v  Oeuvres ;  vovy  vzpoury  proti  nicotě  reality  jsou  a  útěk 
complétes  (t.,  1811—22).  R.  1831  vyšel  ještě  do  říše  snů  značí  tří  série  >vybouřených 
román  La  duchesse  de  Guise,  H.  heuve  vy-  smutkfi«,  z  nichž  třetí  vyšla  zvláŠf  {Vybou^ 
dal  její  Oeuvres  choisies  (Pař.,  1840—45).        řené  smutky ^   nákl,   >Moaer.   revue*,    1897), 

dc  Bonsa  [sóiza]  Caldas  Antonio  re-   prvé   dvě   v   knize   JeŠti  jednou  se  vrátíme 
reira  viz  Caldas  2).  (1900).   V  nich  je  pravá  sila  Sovova,  černá 

Bousvuk  v  hudbě  viz  Harmonie  a  Ak-  jeho  píseá  noční,  úpěnlivé  voláni  z  propasti 
kord  1).  *  hnusu,  píseň  konce  století.  Epickou  illustrací 

Bovftf  zool.,  viz  Sovy.  k  ni  je  allegorická  skladba  liallada  o  jednom 

Bova:  1)  S.  Jiří  vizSovka.  člověku  a  jeho  radostech  (1903,  s  illustr.  Fr. 

2)  S.  Antonín,  básník  čes.  (*  26.  ún.  1864   Kupky).  Ale  vlastni  hrdina  Sovfiv  nepodléhá 
v  Pacovč  jako  syn  řídicího  učitele).    Studo-   zoufalství,  n^brž  vzmuží  se  silou  slovanského 
val    {^mnasium    v  Pelhřimově    a    v    Pisku,   soucitu  a  viry  české,  zlidští  a  dochází  smíru 
v  Praze  práva.    Krátký  čas  bvl  členem  re-   v   Údolí  nového  království,  náboženství   lid- 
dakce  Ottova  Slovníku  Naučného,  pak  úřed-   skosti  (v  knize  >Ještč  jednou  se  vrátimec)^ 
níkem   města  Prahy,  kdež  r.  1898  jmenován  |  Tak    dospěl    až    k    českému    synthetismu. 
bibltotékáfem  městské   knihovny   a   r.  1903   Památná    je    báseň    Theodoru    Mommsenovi 
pověřen  zároveň  i  správou  městské  čítárny,   (nákl.    vlast,    ve    prcspěch    >Hus.    fondu<» 
Cestoval  do  Itálie,  Německa,  Belgie  a  Hol-    1898),  protest  české  citovosti  proti  Ižirozumu 
landska.  —  S.  je  ryzí  duše  básnická,  darů   germánskému,  jenž  zprzňuje  ideál  lidskostí, 
bohatých,  neobyčejně  zbystřené  vnímavosti   Byla  přel.  do  polšt,  ital.  a  němč.   Mimo  to 
sroyslfiv  a  citlivosti,  povaha  choulostivé  brdo-    vyšla  bá.seň  Hlad  (1903)  a  nové  vydáni  >Zlo- 
8ti,   dráždivého   smyslu    pro    mužnou  čest,   mené  duše«,  »Vybouřených  smutků*  a  VL 
pravdu   a  právo.    Poměry   tomu   chtěly,  že   vyd.  »Th.  Mommsenovi«  v  jedné  knize  (1903). 
vlohy  jeho  potkaly  se  s  dojmv  takovými,  že   K   veršům   organicky  připojuje  se    Sovova 
se  stal  lyrikem  dravé  bolesti,  básníkem  otrá-    prosa:   Prosa  (1898),  jejíž  povídky  Anna  a 
veného  ovzduší  úpadkových  poměrů   rodin-   Zaniklý  domov  vjšly  r.  1893  v  >Nových  Prou- 
ných,   politických,   uměleckých  i   sj>olečen-i  dech «;  /'ovW/frtf  mews7<yřy' (1903),  do  nichž 
ských,  hlasatelem  lidské   bídy  a  vášnivým    pojata  znova  >Prosa<,  romány  Ivův  román 
tlumočníkem  vzpoury  srdcí  nespokojených. '  (1902)  a  Výpravy  chudých  (1903),  díla  ryze 
Celou  jeho  tvorbou  táhne  se  určitě  znatelná   umělecká.  Obsahem  jejich  jsou  problémy  so- 
čára   biologická.    Pro    prudkou   vnímavost, ;  ciální,  chudoba  a  bohatství,  manželství  a  in- 
která  vycítila  z  každého  ovzduší  především   dividualismus,  vše  na  základě  reálním  po- 
prvky  nezdravé  a  Škodné  čistotě  srdcí,  bás-   mocí   novodobého   umění    psychologického, 
nicky  or^nismus  Sovův  je  dobrým  strážcem    O  Sovovi   psali   zejm.  F.  V.  Krejčí  (»Roz- 
zdraví  národního  a  tím  i  úzkostlivým  obháj-   hlcdy«,  1896),  Jiří  Karásek  (»Impressionisté 
cem  ryzosti  vlastní  své  podstaty.  Odtud  jeho    a  ironikové*,  1903),  F.  X.  Salda  (>Přehled«, 
v<buchy    a   opatření    sebeobranného    pudu    1904).  Překlady  do  němč.  od  Otty  Hausera, 
v  dobách  zlých.  Pro  ty  se  zdálo,  zeje  příliš    Eug.  Tragera,  S.  Wukadinoviče  a  j.     Vbk. 
osobnim.pathétickýmarhétorickým.— Vbás-       Bováéov  viz  Sobáčov. 
nickém  jeho  vývoji  obráží  se  skoro  celá  Česká       Bovadina,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Hole- 
Moderna.    Zprvu   náležel   k  oblasti  Vrchlic-   šov,  okr.  a  pš.  Bystřice  p.  Host.,  fara  Bla- 
kého.  Hleděl  si  předmětnosti  a  formy,  strof  žice;  40  d.,  248  oby  v.  č.  (1900),  mlýn. 
dobře   udělaných   a  rýmovaných,  lahody  a       BovanA  l-ánaj  viz  Sorano. 
point    Záliba  ve  skutečnosti  a  silná  soucit-       Bóvár    [šóvárj :    1)   S.,   Sóbánya,    ves 
nost  přivedla  realistický  genre  a  naturalism.    v  Uhrách  se  solnými  prameny  a  solivarnami» 
Ten  směr  značí  Realistické  í/oíIt^  (^1890.  dříve    viz  Slaná  2).—  2)  S.  viz  Slankamen  2). 
po  časopisech 8  pseud. Ilja  Georgo v),  básné       Boveaioe,  Sovinice:   1)  S.,  ves  v  Če- 
líčící  svět  malých  lidi,  tichou  ele^ii  zmaru  a   chách,   hejtm.,  okr.   a   pš.  Mnich.  Hradiště, 
první   tvary   typu  novočcs.  hrdiny  Sovova,  i  fara  Loukovec;    59  d.,   359  obyv.  č.  (1900)^ 
nudného  skeptika,  nezdravého  poméru  k  ženě.    popi.  dvůr  a  část  obce  Mohelnice.    Kol. 
Dále  Kvéty  tntimnich  nálad  (u  |.  Otty,  1891)    r.  1239  připomínají  se   mezi  zbožím  kláštera 
a  Z  mého  kraje  11892),  skvostné  ukázky  for-    kladrubského.  —    2)S,  Sabčnicc,  ves  t.» 


748  Sověnice  —  Sovinec. 

hejtm.  Poděbrady,  okr.  Nymburk,  fara  Bošin,  jzboií.  Při  děleni  dostal  Jan  PAovice,  Pavel, 
pS.  Křinec;  101  d.,  380  oby  v.  č.  (1900),  ci- 1  Aleš  a  Heralt  díly  na  Sovinci  (tito  dva  je 
heina.  V  1.  pol.  XIII.  stol.  připomínají  se  ta  prodali  Pavlovi),  Petr  Paseku  s  yesnicemi. 
Ziáek  a  Petr  ze  Sovenic.  Petr  byl  nakloněn  učeni  Husova  a  zemřel 

Sovéaioe  viz  Soběnice.  i  P^^^  ^*  1437.  Zůstal  po  něm  syn  Albrecht, 

Bovereifl^  ísoverinj  viz  Libra.  !jenž  zdědil  plat  na  Jničově  od  krále  Sig- 

Sovétloe,  Sob  etice,  ves  v  Čechách,  i  mu  nda  zapsaný  a,  tuším,  bez  dědicfiv  se^l. 
hejtm.  Král.  Hradec,  okr.  Nechanice,  fara  |  Pavel  žil  ještě  r.  1446  koupiv  díl  Albrechtův. 
Hněvčeves,  pš.  Sadová;  37  d.,  270  obyv.  č.  í  ^.  Pňovští  ze  S.  Jan,  nejstarší  syn  Pavlí- 
(1900).  kův,  účastnil  se  r.  1399  boje  proti  olom.  ka- 

Sovétov  Aleksandr  Vasiljevič,  ná- 1  pitole,  ale  stav  se  ok.  r.  1420  nejv.  sudím 
rodohospodář  rus.  (*  1826),  studoval  země-  :  kraje  olomouckého,  stranil  horlivé  králi  Sig- 
dělstvi  doma  i  v  Belgu  a  Německu.  Vyučoval  mundovi,  jenž  mu  (1421—22)  několik  zápisov 
na  zemědělském  ústavě,  později  povolán  na  vydal.  Od  knížete  Albrechta  obdržel  r.  1426 
petrohr.  universitu.  Hlavní  jeho  práce  jsou  hrad  Hluboký  v  manství  (f  j.  1446).  Synové 
áxssevtdice  O raivedénij i  kormonych  trav  {\S59)  jeho  byli  Hynek  a  Jindřich  (1446 — 71), 
a  O  sistémach  \emledélija  (1867),  dále  O  rus.  z  nichž  onen  koupil  od  Jindřicha  polovicí 
éernoiemě  (1884);  Ob  iskusstvennych  udobřeni-  jeho  Pňovic  a  z  manž.  Elišky  z  KunŠtátu  zů- 
jach  (1888);  Melioracionnyj  kredit  i  505/q;fl-  stavil  syny  Jana  a  Jiříka  (1466).  Jan  byl 
nije  seljskago  cho^jajstva  v  Rossiji  i  inostran-  r.  1486—96  nejv.  sudím  kraje  olom.,  r.  1497 
nych  gosudarstvach  (1891)  a  mn.  j.  odborných  až  1507  nejv.  sudím  zemským  a  koupil  r,  1492 
statí  v  »Trudech€  národohosp.  společnosti  Sovinec  zcela  zadlužený.  Syn  jeho  Vok  byl 
petrohr.,  které  redigoval  po  Íi6  let.  O  sobě  v  1. 1518—24  nejv.  sudím  zemským  a  zůstavil 
vydal  ještě:  Pivovarennoj e proiivodstvo  (ycXv., /tiidiá  S.  synu  Janovi  řeč.  JakeŠ,  jenž  jej 
1861  V,  PubliČnyja  lekciji  o  seljskom  cho^jajstvé  r.  1545  prodal  a  bezdětek  zemřel.  —  B.  Helf- 
(t.,  1861);  Sviňja,  jej  a  prirodnyja  svojstva,  šteinská  pošlost.  Vok,  šestý  syn  Pavlí- 
porodx  . ..  (t.,  1870);  Nastavlenije  k  raivedé-  kův,  držel  napřed  (1438  atd.)  Rožnov  a  po- 
niju  kormonych  trav  (t.,  1885)  a  j.  Přeložil  tom  Obrany  a  Bystřici.  Tyto  prodav  koupil 
též  několik  důležitých  dél  cizích  a  od  r.  1885  ok.  r.  1445  hrad  Helfštein  a  za  to  prodal 
vydává  s  N.  P.  Adamovem  »Matérialy  po  díl  Křížanova  (1453),  který  byl  vyženil  sMach- 
izučeniju  rus.  počv.«  ,  nou  z  Meziříčí.  U  vysokém  stáři  (1467)  pro- 

Botíó  Mat  i  j  a,  kněz  a  spis.  jihoslovan.  dal  hrad  Helfštein  se  syny  svými  Ctibo- 
(♦  na  poč.  XVIII.  stol.  —  f  1774),  byl  horli-  rem  a  Jaroslavem.  Tito  byli  r.  1480  oba 
vým  spolupracovníkem  Karamanovým  v  oboru  mrtvi  a  potomkův  po  nich  nezůstalo.  Jaro- 
oiseranictví  hlaholského  (srv.  Jih  oslov  ané,  slav,  jenž  zdědil  hrad  Sovinec,  přijal  na  spo- 
str.  428  b)  a  přeložil  do  latiny  církevné-slov.  lek  Jana  Heralta  z  Kunštátu,  který  držel  S. 
mluvnici  Smotrického.  Po  jeno  smrti  vydán  do  smrti.  —  C.  Doubravští  ze  S.  Heralt, 
spis  RiJIessioni  suli'  ignoran\a  della  lingua  pátý  syn  Pavlíkův,  koupil  r.  1418  s  mateři 
sláva  letterale  in  Dalma^ia  (Ben.,  1787).  hrad   Doubravici,   na   němž   věnoval   manL 

Soví  hory  viz  Sov  i  po  hoři.  Ofce  z  Obědovic.   R.  1446  byl  již  mrtev  a 

ze  8oviiioe,  příjmení  panské  rodiny  staro-  Doubravici  drželi  po  něm  synové  Puta  a 
moravské,  jejíž  štít  byl  polovičný,  v  právo  Hereš.  Tito  koupili  před  r.  1446  Tatenici 
Červený,  vlevo  pokosné  pruhy  černé  a  bílé  a  5  sousedních  vesnic,  jež  Puta,  přečkav 
mající.  Téhož  původu  byli  pp.  z  Kněžic  ,  bratra,  zase  r.  1464  prodal.  Zemřel  brzo  po- 
(Rutovici)  a  z  Hol št čina.    K  předkům  je-    tom  zůstaviv  z  manželky  Anny  z  Šelmberka 

Í*ich  náležel  též  Žibřid  z  Újezda  ,(1324).  syny  Jindřicha,  Sigmunda,  Jana,  He- 
*p.  ze  S.  pocházejí  od  Voíca  z  Úsové  ralt a  a  Alše.  Jindřich  ujal  Doubravici 1 1480), 
(1329),  jenž  s  bratřími  Markvartem  a  Pav-  kterou  ještě  r.  1495  držel.  Po  něm  ji  měl 
lem  držel  biskupské  manství  Úsovou  a  Brun-  syn  Petr,  jenž  v  1.  1526—28  zemřel.  Dou- 
seiť.  Strýc  jejich  Štěpán  byl  kanovníkem  bravice  po  jeho  smrti  prodána.  Aleš  vvstě- 
kostela  olomouckého.  Vok  vyzdvihl  před  hoval  se  před  r.  1507  do  Čech,  koupil  Nače- 
r.  1348  hrad  Eulenburg  při  vsi  Sovinci  (f  j.  plukovice  a  bydlíval  v  Turnově.  R.  1526  byl 
1356).  Syn  Jednoho  ze  tří  bratří  byl  Pavel  hejtmanem  na  Rohozci  a  asi  v  ten  čas  koupil 
(1353  mladší)  neb  Pavlík,  jenž  držel  s  Pav-  statek  Albrechtice.  Tyto  prodal  r.  1548  Jan, 
lem  starším  Sovinec  a  jiná  zboží  pozemská,  syn  jeho,  a  koupil  r.  1555  Toužctín.  Žil  ještě 
Pavlík  měl  též  Pňovice,  jež  r.  1368  zapsal  r.  1569.  Nemaje  potomstva  zapsal  Toužetín 
manž.  Klařc  z  Otaslavic  a  oddělil  se  od  manželce  své  Veronice  Šliicovně  z  Holiče 
strýce,  jenž  držel  asi  do  r.  1374  Rašovice  a  (t  1581).  Když  pak  zemřel,  rod  ten  vyhasl  na- 
Bródek  (f  j.  1379,  po  něm  dvě  dcery).  Pav-  dobro.  Kateřina  ze  S.  byla  r.  1530  abatyši 
lík  oženiv  se  po  druhé  s  Kačnou  z  Kunštátu    v  Krumlově.  Sčk, 

postoupil  r.  1374  Ješkovi,  synu  z  prvního  Sovinec  (iEfw/^nřii  ;^),  městečko  na  Moravě, 
manželství,  dílu,  činil  dobrodiní  duchoven-  hejtm.  a  okr.  Rymařov,  fara  Jiřice  (Jiříkov); 
štvu,  zapsal  se  markrabí  Jodokovi  (1393)  hra-  58  d.,  298  obyv.  n.  (1900),  fil.  kostel  sv.  Augu- 
dem  Sovinccm  ke  službám  a  zemřel  ok.  r.  1393.  stina,  Itř.  šk.,  něm.  moravsko-slezský  lesnický 
Synové  jeho  z  druhého  manželství  byli  P  a-  ústav,  pš.,  mlýn,  pila.  Lennl  statek  se  starým 
vel,  Aleš.  Petr,  Heralt,  Vok  a  Pr oček,  zámkem  a  dvorem  drží  řád  Ném.  rytířův, 
kteří  s  Janem  byli  ve  spořích    o  otcovské   Nad  městečkem  zbytky  hradu  t.  jm.,  z  nichž 


Sovinice  —  Sovrauo. 


749 


Č.  3859. 
Znak  méttcčka  Sovioek. 


některé  části  jsou  posud  obydleny.  Hrad  mí- 
val 7  dvorů  a  byl  silně  opevněn.  Veliká  čásf 
Jeho  po  dobytí  Švédy  r.  1643  zpustla,  ze- 
jména kaple,  na  jejímž  místě  vystavěl  r.  1842 
arciv.  Maximilián  kostel.  Podle  hradu  tohoto 
jmenoval  se  panský  rod  mor.  ze  Sovince 
(v.  tX 
SoTlaioe  vis  Soběnice  a  Sovenice. 
SoTial^y  starožitné  městečko  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Ml.  Boleslav,  fara  Bezno,  pš. 
Chotětov;  60  d.,  396  oby  v.  č.  (1900).  Des- 
kový statek  (346*14  ha  pAdy)  se  zámečkem 
a  dvorem  drií  ardb.  alumnát  v  Praze.  Erb 
městský  (vyobr.  č.  3859.):  v  střib.  ititě  sůva 

se  zlat.  zobákem  drží 
ve  drápech  dva  sysly. 
Stávala  zde  tvrz  S  y- 
slov,  pfípominanár. 
1360,  kdy  náležela 
z  polovice  pánfim 
ze  Zviřetic  a  polo- 
vice Petru  Bratrošo- 
vi  z  Dubnice,  po 
němž  tu  seděl  (1391) 
Tan  Krabice  z  Veit- 
roile.  R.  1538  držel 
S.  za  dU  Mikuláš 
Pecingár  z  Bydžína. 
R.  1549  koupil  S.  od 
purkrabí  findřicba 
z  Donína  Dobeš  Hrzan  svob.  p.  z  tíarasova, 
jehož  potomek  Václav  účastnil  se  odboje 
stavfl  českých,  začež  jeho  statky  z  trestu  od 
král.  komory  zabrány  a  prodány  (1623)  cizo- 
zemci Petru  Fuchsovi  z  Vramholzu;  ten  S. 
odkázal  (1628)  arcib.  semináři,  který  je  drži 
posud.  R.  1664  vysazen  městečku  týd.  trh. 

SOTlBSldlJ  Vladimir  Konstantino* 
viȫ  zoolog  rus.  (*  1853),  studoval  na  univ. 
ktjevské,  kde  r.  1877  jmenován  kustodem 
zool.  musea  a  r.  1886  docentem.  V  1.  1879 
až  1882   kommandován   byl  na  Krym,  aby 

Erozkoumal  tamní  faunu.  Uveřejnil  v  >Zápis- 
ách«  kijev.  univ. :  Ob  amfipodach  Sevastopolj- 
skoj  buchty  (1880);  K  faune  rakoobra^nych 
černago  morja,  O  nikotorych  predstaviiéljach 
il  sem.  Caridae  (1882);  O  nékotorych  paraiiť 
nyeh  formách  i\  grupy  Copepoda  (1884) ;  Očerk 
fauny  présnovodnych  rakoobra\nych  i\  okres* 
nostij  Kijeva  i  sivernoj  Časti  kijev,  gub. 
a888)  a  j. 

Sotí  pokořiv  Soví  hory  (Eulenge- 
birge),  pohoří  náležející  k  systému  sudet- 
ftkému,  uzavírající  na  sv.  kotlinu  kladskou, 
táhne  se  od  sev.-záp.  přecházejíc  z  vrchoviny 
Waldenbnrské  od  ř.  Bystřice  na  jv.  až  k  údolí 
Nisy  Kladské,  iež  dělí  je  od  hor  Reichen- 
steinských  (Rycblebských;.  Je  to  22km  dlouhý, 
průměrně  650  m  vysoký,  lesem  porostlý  hře- 
ben horský,  jenž  na  sev.-východní  straně 
spadá  srázně  do  roviny  slezské.  Nejvýše 
zdvíhá  se  Vysoká  Sova,  1000  m  vysoká,  mocná 
kupa  podlouhlá,  pouze  na  sev.  straně  holá, 
na  níž  zřízena  jest  nyní  rozhledna.  Celé  po- 
boří skládá  se  hlavně  ze  žuly,  ke  které  na 
jihu  přiléhá  červený  pískovec  a  vápenec,  na 
straně  sev.*západní  pak  počíná  se  kamenno- 


uhelná  pánev  waldenburská  neboli  dolno- 
slezská.  Nejvíce  jest  obydleno  na  sev.-vý- 
chodě,  kde  v  údolích  táhnou  se  řetězovitě 
dlouhé  osady;  obyvatelstvo  živí  se  jednak 
plátenictvím,  jednak  chodí  na  práci  do  blíz- 
kých měst  průmyslových. 

Bovlut  (též  prý  Sova)  Jíra,  vynikající 
kazatel  a  professor  utrakvistický  {*  ok.  1470 
v  Chrudimi),  vychodiv  školu  domácí,  odešel 
na  vys.  učeni  pražské,  kdež  r.  1497  stal  se 
bakalářem  a  r.  1499  mistrem  svob.  uměni. 
Byl  přijat  mezi  mistry  koUeje  Karlovy,  kdež 
vynikl  jako  výborný  řečník  i  učitel,  stal  se 
členem  akad.  senátu,  posléze  r.  1502  děka- 
nem fakulty  filosofické.  Pak  teprve  podle 
tehdejšího  zvyku  věnoval  se  studiu  theo- 
logie, byl  vysvěcen  na  kněze,  načež  r.  1507 
bylo  mu  propůjčeno  opatstvi  v  praž.  klášteře 
na  Slovanech.  Do  té  doby  hlásil  se  k  víře 
podobojí,  jsa  při  tom  zievným  odpůrcem 
církve  katolické  i  bratrské.  Účastnil  se  téŽ 
politických  sporů  té  doby,  stoje  na  straně 
městské.  S  kazatelny  nejednou  hřímal  proti 
vyšším  stavům,  zejména  proti  panu  Rend- 
lov  i  z  Ušavy  (v.  t.),  jenž  pokládán  za  pů- 
vodce tehdejších  třenic.  Tím  získal  si  S. 
u  nižších  vrstev  velikou  popularitu.  Avšak 
páni  sliby  rozličnými  přiměli  Sovu  k  tomu, 
Že  zřekl  se  své  viry  kališnické  a  přiznal  se 
(17.  ún.  1510)  k  víře  pod  jednou.  Potom  S. 
zanechal  též  brojení  proti  vyšším  stavům  a 
odjel  do  Olomouce,  kdež  vstoupil  do  řádu 
aiigustiánskčho.  Přijav  jméno  Basilius,  sta) 
se  proboštem  kláštera  lanškrounského  a  klá- 
štera Všech  svatých  na  předhradí  olomúc- 
kém.  I  tam  proslul  záhy  jako  výtečný  řečník, 
avšak  v  Praze  dlouho  s  opovržením  vzpo- 
mínáno jeho  odpadlíctvi.  Podle  Bartoše  pí- 
saře (kn.  I,  6)  > dopustil  Bůh  naň  rychle  bíd- 
nou a  potupnou  smrt«.  Srv.  Staré  letopisy 
čes.  (vyd.  Palackého)  č.  841  a  jinde,  Hájkovu 
kroniku  list  464  a  j. 

SovoJOTice,  Sojovice,  ves  v  Cechách 
při  lev.  bř.  Jizery,  hejtm.  Karlín,  okr.  Bran- 
dýs n.  L.,  fara  Předméřice,  pš.  St.  Boleslav; 
54  d.,  399  obyv.  č.  (1900  ,  2tř.  šk.  a  převoz 
přes  Jizeru.  Odtud  pocházel  rod  Stranov- 
ských  ze  Sovoiovic. 

Sovoluflky:  1)  S.,  Sobolusky,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Čáslav,  fara  Turkovice, 
pš.  Bílé  Podolí;  38  d.,  243  obyv.  č.  (1900).  — 
2)  S.,  Sávo  lusky,  ves  t.,  hejtm.  Jičín,  okr. 
Libáň,  fara  a  pš.  RoŽďalovice;  18  d.,  96 
obyv.  č.  (1900\  —  3)  S.  (Sobliti),  ves  t., 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Ústí  n.  L.,  fara  Zezice; 
13  d.,  61  obyv.  č.  (1900).  —  4)  S.,  zámek, 
viz  Kopec  2). 

SovolUfy,  Sobol  usy,  chybně  Zo bo- 
lu sy  {Zobeles,  Sobtles),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Žlutíce,  fara  Kozlov,  pš.  Bochov;  20  d., 
113  obyv.  n.  (1900)  a  nedaleko  mlýn. 

BoTrrano  [-ánoj,  také  sovrana  neb  sou- 
verain,  bývalá  mince  milánská  z  r.  1786 
po  45  lirách  váhy  11V»  g,  pak  mince  rakou- 
ská, ražená  od  r.  1824  do  r.  1857  pro  Lom- 
bardsko-benátské  království,  po  40  lirách  rak, 
Jire  austriache  .  Platila  asi  33*43  K. 


750  Sovy  —  Sowerby. 


Sovy  (Strigidae)  snadno  se  poznají  mezi 
ptáky.  Veliké  oči  na  tlusté  hlavě,  od  těla 
málo  oddělené,  jsou  ku  předu  obrácené  a 


65  cm  dl.,  jest  největší  bezuchá  sova  u  nás 
hnízdící,  vyskytuje  se  však  jen  vzácné  na  Šu- 
mavě.   Sýc   rousňák  (Nyctale   Pengmalwu) 


kol  nich  tvoři  pírka  tužší,  roztřepená,  pa-  •  liší  se  od  sýce  obecného  delším  ocasem  a 
prskovitě  uložená  t.  zv.  >závoj<,  jimi  s.  na- 1  kratšími  křídly,  oči  má  žluté,  peří  na  vrdia 
bývají  zvláštního  výrazu  kočičího.  Krátký,  j  tmavohnědé  se  skvrnami  bílými,  vezpod  bílé 
hakovitý  zobák  bývá  skoro  úplně  ukryt  pe-  '  s  podélnými  skvrnami  hnědÝmi.  Délka  25  cm, 
řím.  Otvor  ušní  jest  veliký,  a  jediné  t.  mají '  Žije  v  hlubokých  lesích  Krkonoš  a  Šumavy, 
vnější  zvukovod  dílem  kostěný,  dílem  kož- 1  S.  pravé  děli  se  napodčeledi  sýců  či  pn- 
natý.  Ústrojem  tím  nabývají  zvlášf  bystrého  I  štiku  {Ululinae)  a  sov  ušatých  (Bir6oiftiu»). 
sluchu.  Význačný  jest  dále  t.  zv.  vratiprst;  Ze  sýců  či  puštíků  jsou  u  nás:  sýc  obecný. 
mohouC  4.  prst  i  ku  předu  i  do  zadu  ohik-  Athene  noctua  (viz  Sýc),  sýc  nejmenší, 
titi,  tak  že  držíce  se  větví,  mají  dva  prsty  Glaucidium  passerinum  (viz  Glaucidium), 
ku  předu,  dva  do  zadu  obrácené.  Peři  jejich  ,sova  sněžná,  Nyctea  nivea  (viz  Nyctea)  a 
jest  neobyčejně  měkké,  čímž  let  jejich  sej  sova  krahujní,  Surnia  ulula  (viz  Surnia). 
stává  úplně  tichým.  Většina  150  druhů  po  vší !  K  sovám  ušatým  náleží  výr  (v.  t.),  kalous 
aemí  rozšířených  jsou  ptáci  noční,  kteří  za  '  (v.  t.),  pustovka  (v.  t.)  a  výreček  (v.  t,). 
■dne  spi  a  teprve  za  šera  večerního  se  vydá-   Studii   o  sovách   českých    napsal   V.    Princ 


vají  na  lov,  vedeni  více  jemným  sluchem 
nežli  zrakem ;  zaslechnout  zdaleka  na  př.  tiché 
písknutí  myši,  které  myslivci  druhdy  napo- 


(Praha,  1896).  Bie. 

S.  v  myslivosti  pokládány  jsou  za  škodné, 
a  to  proto,  že  větši  z  nich,  zejména  výr. 


ďobi,  by  s.  přilákali.  Mylný  jest  všaknáhled,  i  kalous,   puŠtík,   sova   sněžná,    pálená, 

že  by  ve  dne  s.  ničeho  neviděly;   honit  ně-  bělavá  ohrožují  všechnu  zvěř  menší  i  mláďata 

které  i  za  dne  a  jsouce  vyplašeny,  dovedou  i  zvěře  větší.  Pioto  je  myslivci  usilovné  hubí, 

•dobře  zaletěti    i   krýti  se  v  hustém   listoví,  střílejí,  chytají  do  želez  a  hnízda  jejich  ničí. 

Většina  hnízdí  v  dutých  stromech,  v  děrách  Ale  tím,  že  ničí  myŠi  a  škodlivý  hmyz  s.  jsou 

skalních  neb  používají  opuštěných  hnizd  vra-  užitečný  lesnímu   i  polnímu  hospodářství  a 

■nich  neb  dravcích.  Šera  kladou  vejce  bílá  a  (vyjma  výra)  požívají  zákonné  ochranný,  cm, 

'kulatá,   z  nichž  líhnou  se  mláďata  jemným  Jediní  Řekové  pokládali  s.  za  ptáky  po- 

prachem  pokrytá.   Neztrávcné  části  potravy,  i  svátné,  bohyni  Athéně  (v.  t.,  str.  951  tf  a 

chlupy,  kosti  a  pod.  s.  vyvrhují   v  podobě  Glaukópis)    zasvěcené;   proto    setkáváme 

chuchvalců.    Hlas  vydávají  krátké  useknuté  se  s  četnými  vyobrazeními  sov  na  mincích, 

zvuky,  vyjí  nebo  houkají;  v  rozčilení  klapou  vásách,  sochách  athénských.   Odtud  vzniklo 

zobákem  a  komicky  hlavou  kroutí.  Poněvadž  přísloví  ylavii  ila  'A&rjvag  opégeiv  (»s.  do  Athén 

ostatní    ptáci    i    malí    ssavci    sov    nenávidí  nositic),  t.  j.  něco  úplně  zbytečného   činiti 

a  jakmile  je  uvidí  za  dne,  je  škádlí,  používá  čili  »dříví  do  lesa  nositi*.  Poněvadž  pak  sova 

se  těchto,  zvláště  scjčka,  k  chytáni  ptáků  skrývá  se  na  osamělých  mistech   a  je  zdán- 

na^  vějičky  nebo  výra  na  výrovce.   Jestliže  livě  zabrána  do  myšlenek,  stala  se  symbolem 

v  Čechách  bylo  podle  statistických  dat  r.  1878  studia  a  tiché,  pilné  práce  vědecké.   Ale  již 

zahubeno  9174,  r.  1879  2446  sóv,  nepočítaje  staří  Egypťané  pokládali  sovu  za  ptáka  zlo- 

ptáky  nezaznamenáno,  svědčí  to  o  neznalosti  věstného.  Písmo  sv.  nazývá  ji  ptákem  neči- 

střelcův  o  užitečnosti  sov  pro  hospodáře.  S.  stým.  Římanům  s.  předpověděly  porážku  u  Ca- 
dělí  se  na  dvě  čeledi:  s.  závojové  (5řrig/- '  nen.  V  prvních  křest,  dobách  sova  byla  v  opak 

nae)  mají  závoj   kol  očí  úplný  a  s.  pravé  názorů  řeckých  symbolem  nepravé  moudrosti 

(Asioninae)  se  závojem  neúplným,  neuzavře-  a  vezdejší  pošetilosti,  tak  že  v  křestanském 

ným.    S.  závojové  mají  tělo  štíhlé,  závoje  umění  kříž  nad  hlavou  s.  vztyčený  znamená 

úplné,   nad   zobákem    uprostřed   čela   pírka  vítězství  křiže  nad  ďáblem.  U  Slovanů,  jako 

stýkají  se  srdcovitě.    Z  rodův  a  druhů  sem  u  Čechoslovanů,  Poláků,  Bulharův  a  zvláště 

náležejících  zastoupeny  jsou  u  nás  tyto:  Rod  u  Malorusů,  sova  působila  vždy  na  lidskou 

Strix    zastoupen    sovou    pálenou    {Strix  fantasii  svým  nepěkným  vzhledem,  tichým, 

flammea)^  pěkně  barvenou,  na  popelavé  půdě  tajemným  letem  a  nepříjemným  hlasem  jako 

s  tenounkými  proužky  tmavšími  jest  peří  bíle  daemonický,  příšerný  a  zlověstný  pták.  Tak 

tečkované.  Závoj  bělavý.  Velikost  32  cm.  Má  Malorusové  věří,  že  když  sova  zatluče  kří- 

dlouhá  špičatá  křídla  a  krátký  ocas,  opeřené  dlem  na  okno,   zemře    hospodář,   u  Čecho- 

běháky    a   drží  se  blíž    obydlí   lidských,   ve  slovanů   zvláště  sýček  svým  houkáním  zvě- 

zdech,  na  půdách  a  pod.    Ozývá  se  večer  a  sluje   úmrtí  v  blízkém   okolí.   Odtud   přešel 

v  noci  zvláštním  chraplavým  zvukem.  Potra-  tento  názor  do  literaturv. 

vou  její  jsou  jen   myši  a  rýskové.    Ze    sov  Sow.,  zkr.  přírod.,  jimž  označeni  bývají: 

závojových   jest    u  nás    nejhojnější   sova  James    Sowerby,    synové   jeho:    James 

obecná   {Syrnium   alucó)   či    pus  tik,   stálý  de  Carle  S.  a  George  Brettingham  S. 

pták  délky   44  cm,  se   zobákem  žlutavě  čeř-  :otec  i  synj. 

ným,  očima  Černýma,  peíím  buďšedohnědým  Sowa    Antoni,    pseudonym   spisovatele 

s  proužky   a  skvrnami  černohnědými,   nebo  pol.,  viz  Zeligowski  Edward. 

svétlcjším    rzivohnčdym.    Hnízdi  ve   starých  Sowa,  druh  kopru,  viz  Anethum. 

stromech,  chytá  myši  i  hmyz  (housenky  ly-  Sowerby  [sauerbi],  S.  Town,  m.  v  angl. 

saje   borového).    Ubývá    iicli    vsak    kácením  hrabství  yorkském  ve  West  Ridingu,  při  dráze 

starých  stromů.  Sova  bělavá  (S.  uralettse\  lancashirsko-yorkshirské,má3653obyv.(190l). 


Sowerby  —  Soyaux.  75Í 

Silný  průmysl  textilní,  továrny  na  chemikálie,   jmem  cesty  po  Itálii  {Satyra;    Madona  Ra- 
barviřství.   Sousední  S.  Bridge  má  11.477  /tfWa  a  j.).   Poidéji  vydal  Widxiadia  (1859); 


obyv, 
ÉOW^rby  [sáuerbi]:  1)  S.  James,  přirodo- 

flsec  a  malíř  angl.  (♦  1757  v  Londýně  — 
1822  v  Lambethu),  vzdčlal  se  na  malířské 
akademii,  zabýval  se  soust,  botanikou  a  zoo- 
k>gii,  vydal  pak  tato  dila  botanická:  Ánea^ 
hUroduction  to  drawing  flowers  according  to 
nature  (Lond.,  1794;  ném.Výmar,  1794);  Co- 
ioured  figures  oý  english  Fungi  or  Mushrooms 


Z  ircia  (1861);  Fragment  powíeici  (1869); 
Gra/  Jaroši  (1872)  a  j.  Souborně  básně  jeho 
vyšly  v  Poznani  (1875,  2  d.).  Pak  vydal  ještě 
sborník  O  pnroku  (Varš.,  1886).  Lyrika  jeho 
vyznačuje  se  skvělou  formou,  výbojnosti 
proti  positivismu,  ale  bývá  jednostraná  a  bez 
hloubky  myšlenkové.  Rád  odíval  básnickou 
formou  různé  spolf^čenské  zásady  a  snahy. 
V  epice  {Prafntk)  snažil  se  zachovati  nestraň- 


(t»,  1797 — 1809,  3  8 v.  8  440  tab.);  English  Bo-  nost,  ale  nutil  se  do  lidového  tónu.  Jeho 
Umr  (t,  1790—1814,  36  sv.  s  2592  tab.,  text  Prolog  tragedyi  cení  se  jako  věrný  obraz  po- 
od  E.  Smitha;  nové  vyd.  uspořádal  John  T.  měrů  v  iihozáp.  Rusku  kol  r.  1850,  ale  ne- 
Boswell  Syme,  Lond.,  1863—72);  The  supple-  \  stojí  plně  na  umělecké  výši,  mluva  osob  po- 
Munt  to  english  hotany  (t.,  1814,  6  sv.  s  tab.  i  strádá  svéráznosti  a  povahy  jsou  přehnány. 
2593.-2995.).  S.  zabýval  se  též  obsáhle  stu-  '  Vedle  rozsáhlé  koropilačni  práce  Rys  d^ie- 
dtem  měkkýšův,  zejm.  vyhynulých  o  černi  jów  literatury  polskiéj  podiug  notát  A.  Zda- 
svědči:  Minerál  conchoiogy  (l^ond.,  1812*41,  i  notvic^a  (Vilno,  1874—78,  5  d.)  napsal  zají- 
6  sv.;  něm.  od  Desora  a  Agassiza).  —  Syn  mává  Wspomnienia  szkolne  (Varšava,  1885), 
jeho  9)  8.  James  de  Carle  (♦  1787  —  vystihující  vychovatelské  poměr  v  v  j.-záp. 
Ý  1854)  pracoval  s  otcem  o  velikých  dílech  i  Rusku  v  1. 1838—45,  a  delší  povídku  Na  roi- 
jeho  a  sám  vydal:  The  Fems  oj  Great  Britain  |  stajnych  drogách  (1886).  Ze  Ševčenka  přel. 
{t^  1855,  8  45  tab.;  text  od  Ch.  johnsona);  >Hajdamákyc  a  v  >Ateneu«  uveřejnil  výtah 
The  Fem  AUies  (t.,  1856,  s  31  tab.);  Grasses  ^  áx}iYié  části  dram.  básně  Sowovy  >Jordan« 
o/  Great  Britain  (t.,  1857—58,  se  144  tab.,  |  (1884).  Studii  o  něm  podal  Fr.  Kvapil  ve 
nov.  vyd.  t.,  1883);  Briřii/i  wild flowers  {s]o\m'  \  >Zlaté  Praze«,  1888,  č.  9—13.  Snk, 

senem,  t.,  1863  a  1882);  Use/ul plants  o/  Great  Bowlidniát,  Sowižrzal,  polský  Eulcn- 
Britain  (t.,  1862).  —  S)  S.  George  Bret-  ispiegel  (v.  t.),  Enšpigl. 
tingham,  bratr  před.  (♦  1788  —  f  1854),  za-  '  Soxhlet  Franz  (♦  13.  led.  1848  v  Brně), 
býval  se  též  soustavným  studiem  měkkýšů,  agrikulturní  chemik,  studoval  přir.  a  hosp. 
s  Vigorsem  a  Horsfieldem  vydával  »Zoological  i  védy  v  Lipsku,  kde  se  stal  assistentem  při 
JournaU  a  uveřejnil:  The  genera  o)  recent  and  hosp.  ústavě;  pozd.  byl  adjunktem  při  hosp.- 


ýossii   shells  (Lond.,    1820—24,  2   sv.  s  264 
tab.).  —  4)  8.  George  Brettingham,  syn 


chemické  pokusné  stanici  ve  Vídni;  r.  1879 
jmenován  prof.  agrikulturní  chemie  v  Mni- 


před.  (♦  1812  —  t  1884),  též  věnoval  se  jako  chove  a  přednostou  hosp.  ústřední  stanice 
otec  studiu  měkkýšfiv  a  uveřejnil  tyto  práce:  pokusné  pro  Bavory.  Práce  jeho  vztahují  se 
Couchological  illustrations  (Lond.,  1841—45,  hlavně  k  chemii  mléka;  zvláště  nalezl  novou 
6  sv.);  Conchological  manuál  (t,  1839,  nové  !  methodu  pro  stanovení  tuku  v  mléce,  sta- 
▼yd.  t,  1852);  Thesaurus  conchyliorum  (t.,  |  novil  rozdíly  mezi  mlékem  kravským  a  žen- 
1842—70,  30  d.) ;  Popular  British  conchoiogy  ským  a  podal  návod  ke  sterilisaci  mléka  pro 
(1853);  Illustrated  index  of  British  5/rř//5  (t.,  '  kojence.  Sovo  sváření  mléka  jest  pří- 
1859  a  1887).  pravá   sterilisovaného    mléka   pro  kojence; 

Sowláskl:  1)  8.  Wojciech,  hud.  sklad.  I  záleží  v  tom,  2e  mléko  z  krav  naprosto  zdra- 
pol.  (♦  1800  —  t  ok.  r.  1880),  synovec  pol.  vých  plní  se  do  lahví  s  gummovou  uzávěr- 
generála  Józefa  Longina  S-kého  (♦  1777  —  ;  kou  a  láhve  ponoří  se  do  vřelé  vody  na  Vi 
padl  v  bitvě  u  Wole  5.  záři  1831).  Vzdělal  |  až  V4  hodiny.  Tím  zničí  se  možnc  zárodky 
se  ve  Vídni  a  v  Itálii  a  usadil  se  trvale  v  Pa-  nejen  v  mléce,  ale  i  láhev  jest  sterilisována 
řiii.  Vynikl  jako  pianista  i  komponista,  feho  ,  úplně.  Láhve  jsou  rfizné  velikosti  podle  po- 
skladby  jsou  velmi  četné,  ale  postrádají  třeby  a  stáří  kojencův,  na  150—200—250  g, 
hloubky  citu.  Z  jeho  cirk.  skladeb  vyniká  |  Výhoda  jejich  záleží  také  v  tom,  že  po  odstra- 
oratorium  Sp,  Vojtěchy  motetta  Soud  Šala-  není  gummové  uzávěrky  možno  přímo  při- 
mouniv,  Tota  pulchra  es,  několik  mší  a  j.  pnouti  ssaci  rourku,  tak  že  mléko  ncmfiže  se 
Z  orchestrálních  skladeb  vynikají  některé  |  porušiti.  Srv.  Mléko,  str.  4586  a  4606.  Sgr, 
ouvertury,  na  př.  Ma^epa,  pak  opery  Lenore  >  8oylsoj],say  [sé],  angl ,  jemnější  druh  tka- 
(lyrícká)  a  Le  Modele  (komická).  Vedle  toho  niny  z  hrut>é  česané  vlny  zvané  raš  (angl. 
napsal  mnoho  skladeb  pro  piano,  písně,  muž-  rash,  fr.  ras,  něm.  Rasch);  je  lehce  tkaná  a 
ske  sbory  a  j.  Vydal  též  málo  kritický  slov*  '  má  čtyřnitni  vazbu  kaprovou.  Jiný  druh  raše 
nik  Les  musiciens  polonais  et  slaves  (Paříž,  ,  nazývá  se  chalon  (angl.  shalioon),  Berouiek, 
1857),  přepracovaný  polsky  p.  t.  Siownik  mu-  '  íioya,  bot.,  viz  Sója. 
%ykóm  poUkich  (t.,  1874)  a  biografie  Beetho-  Soyaox  [soajó]:  1)  S.  Hermann,  botanik 
▼eoovu  (1869)  a  Mozartovu  (1873),  obé  jazy-  a  cestovatel  něm.  (♦  4.  led.  1852  ve  Vrati- 
kem  franc.  slaví),  studoval  botaniku  v  Berlině  a  usta- 

9)  S    Leonard,  básník  pol.   »*  1831  —    noven   byl   botanikem  při  GOssfeldově  vý- 
Ý  1887),  pocházel  z  Ukrajiny  a  studoval  v  Ki-    pravě   Loanžské,  k   níž   připojil   se   r.  1873 
jevě  na  filosof,  fakultě,  později  věnoval  se   v  Loangu;  zůstal  v  záp.  Africe  celá  tři  léta. 
ékařství.   První  jeho  práce  vznikly  pod  do-   Na  vybídnutí  hamburské  firmy  Woermannovy 


752 


Soyer  Willemet  —  Spaccaforno. 


odebral  se  r.  1879  do  Gábúnu  a  zřidii  tam 
plantáže  kávové.  Vrátiv  se  r.  1885  domfi,  vě- 
noval se  úplné  koloniálním  snahám  němec- 
kým, podnikl  k  tomu  cíli  r.  1886  cestu  do 
Brazílie  a  konečně  r.  1888  převzal  řízení  něm. 
osady  Bom  Retiro  v  Rio  Grande  do  Sul.  Na- 
psal mimo  drobnější  práce:  Aus  Westa/rika 
(Lip.,  1879,  2  sv.)  a  Deutsche  Arbeit  in  Aýrika 
(t.,  1888). 

2)  S.  Frieda,  spisovatelka  něm.  (*  1859 
v  Drážďanech),  dcera  básníka  Julia  (Uli) 
Schanze  a  spisovatelky  Pavly  Schanzové. 
Studovala  na  učit.  ústavě  drážďanském  a  pro- 
vdala se  r.  1884  za  Ludvíka  S.,  redaktora 
listu  >Daheim<.  Vydala:  Gedichte  (1888); 
Neue  Gei/cAře  (1894);  /nřerm^t^o  (1901);  Vier- 
blátter  (1892);  Aehrenlese  (1894);  Herdjunken 
(1900);  epické  básně:  Filtgran  (1891);  Unter 
dem  Eschenbaum  (1899);  Huberta  Salacher. 
Ein  Waldbuch  Júr  Jung  und  Alt  (1903)  a  spisy 
pro  mládež. 

Soyer  Willemet  [soajó  vilmé]  Hubert 
Felix,  botanik  franc.  (♦  1791  —  t  1^67), 
byl  vrchním  bibliotekářem  v  Nancy  a  zabý- 
val se  studiem  květeny  franc.  Uveřejnil  vedle 
mnohých  rozprav  hlavně:  Observations  sur 
quelques  plantes  de  France  (Nancy,  1828). 

Boyente  [soajóz],  fr.,  rostlinné  hedvábí 
připravované  z  chmýří  klejichy  hedvábné 
Asclepias  srriaca  L.  (viz  A  s  c  I  e  p  i  a  s,  str. 
812^1),  náhražka  hedvábí.  šgr. 

Soyka  Isidor,  lékař  něm.(*  1850  v  Jaro- 
měři —  t  1889).  Jsa  žákem  Klebsovým  a 
Pettenko  férovým  habilitoval  se  r.  1880  pro 
zdravotnictví  na  polytechnice  v  Mnichově, 
odkudž  r.  1885  povolán  byl  za  mimoř.  prof. 
hygieny  na  něm.  universitu  do  Prahy,  kde 

Co  4  letech  skončil  sebevraždou.  Z  jeho  prací 
uďtež  uvedeny  Untersuchungen  \ur  Schvemm- 
kanalisation  (1882). 

Soyland  [sójlend],  město  v  angl.  hrabství 
York,  7  km  jz.  od  Halifaxu,  má  asi  3500  obyv., 
papírnu,  průmysl  hedvábnický  a  bavlněný. 

Boyont  aiňis,  Olnna!  [soajonzaml  siná], 
»buďme  přáteli,  Cinno!<  jest  citát  z  Corneil- 
leova  »Cinny«  (V,  3).  Zakládá  se  na  zprávě 
Seneky  ml.  (De  clementia,  I,  9);  podle  něho 
Augustus  nabídl  prý  přátelství  spiklenci  L.  C 
Cinnovi,  jemuž  byla  udělena  milost. 

Soy.  WilL,  zkratek  botanický,  jimž  ozna- 
čuje se  Hubert  Felix  Soyer  Willemet. 

8oi  (Co3b),  řeka  ruská  v  korčevském  Újezdě 
gub.  tverské.  Jest  výtokem  jezer  a  blat  kraje 
známého  pode  jménem  Petrovská  jezera 
(Petrovskija  oiera).  Vtéká  z  lev.  bř.  do  Volhy, 
jsouc  asi  37  km  dlouhá.  Pp. 

Sozoiódol  jest  kyselina  diód-p-fenolsul- 
fonová,  QHMOH)(SO^ří)  a  slouží  v  lékař- 
ství jako  náhrada  iodoformu. 

Sozolith,  umělý  prostředek  ke  konservo- 
váni  masa;  podle  analysy  zdravot,  ústavu 
berlin,  obsahuje  39'67o  kyseliny  siřičité  vá- 
zané natriem.  šgr, 

Sozolová  kyselina  viz  Aseptol. 

Sózomenot  Salamanes  Hermias.círk. 
historik  (*  ok.  r.  400  v  Gáze  v  Palestině  — 
t  po  r.  443),  napsal,  používaje  cirk.  dějin  Só- 


i  kratových,  pokračování  cirk.  dějin  Eusebio- 
vých  (léta  323—439).  jeř  vydali  Valesius  (Pař.^ 
1663)  a  Hussey  (Lond.,  1860  a  1874  sK). 

SosonoTid  Ivan  Petrovič,  literární  hi- 
storik rus.  (*  1856),  prof.  srovnávacích  dějin 
lit.  na  univ.  varšavské,  jest  mimo  jiné  znám 
studiemi:    Pisni    o    dépušké-vojné    i   hyVtnr 

0  Stavré  Godinovičé  (Varéava,  1887);    Pásni 

1  \kaiki  o  feniché-mertvecé  (t,  1890,  ^Univ. 
Izv.<,  č.  1.— 3.)  a  prací  o  ruských  variantech 
téže  látky  (>Russ.  Filol.  Věstnikc,  1890,  332 
až  344);  l^učenije  novogrečeskoj  narodnoj  poe* 
tí/i  fVarš.,  1888);  Siavjani  v  Morejé  (t,,  IZSl) 
a  pěknou  prací  O  \apadnom  vlijaníji  na  slav- 
janskuju  i  russkuju  poe\iju  (1898). 

Sózopolis:  1)  S.,  tur.  Sixebolu,  město 
v  Bulharsku  u  Černého  moře  na  jihu  zálivu 
Burgaského,  má  dobrý  přístav  a  2956  obyv. 
řec,  živídch  se  orbou,  rybařením  a  vinař- 
stvim.  Město  slulo  ve  starověku  Apollo- 
nia  (v.  t.  2).  —  2)  S.,  za  starověku  Apel- 
loni  a,  přístav  města  Kyréné  (v.  t.),  v  do- 
bách křesf.  S.,  nyní  Marsa  Susa,  rodiště 
Eratosthenovo. 

Sézuia,  osada  tyrská,  viz  Ha dr ume- 
tu m. 

Sozslni  [sodzinij  Lelio  a  Fausto  viz 
Sociniáni. 

Boi,  řeka  ruská,  pramení  se  v  gub.  smo- 
lenské,  protéká  gub.  mohilevskou»  při  ústi 
svém  činíc  její  hranici  s  gub.  černigovskoa. 
Vlévá  se  naproti  Lojevu  8  levé  stran3r  do 
Dněpru.  Měří  celkem  538  Arm,  z  nichž  třipé^ 
tiny  (od  města  Kričeva)  jsou  splavné.  Nosí 
četné  parníky;  12  přístavů  (90%  všeho  ni* 
kladu  je  dříví).  Z  poboček  nejvčtii  Jsou 
Osetr,  ProĎja,  Besěď,  IpuC  a  Uza.  Pp. 

8p.,  zkratek  přír.,  jímž  bývají  označováni 
zoolog  Johann  Baptist  v.  Spix,  po  pHpadě 
botanik  Edouard  Spach. 

Bpa,  lázeňské  m.  v  belg.  prov.  lutiSské, 
18  km  od  Verviersu,  při  trati  Pcpinster- 
Gouvy,  250—320  m  n.  m.,  v  romantickém 
údolí  uprostřed  lesnaté  krajiny,  má  8192 
obyv.  (1900),  románský  kostel,  nádherný  lá- 
zeňský ústav,  krásné  promenády,  hotely,  ka> 
sino,  výrobu  dřevěných  předmětů  lakovaných 
{bois  de  S.)  a  trochu  průmyslu.  Proslulé  jsou 
minerální  prameny,  z  nichž  nejznáměji  je 
Pouhon;  mají  většinou  teplotu  9 — 10®  C  a  ná- 
ležejí ke  kyselkám  alkalicko-železit^m,  tak  le 
se  doporučují  proti  hypochcndrii,  hysterii, 
zahlenění,  žaluaečním  nemocem,  bledničce, 
slabosti  nervův  a  p.  Voda  zasílá  se  i  do  ci- 
ziny a  požívá  se  s  vínem  a  cukrem  smíšena. 
Prameny  byly  známy  již  asi  Klmanňm,  ale 
první  rozkvět  lázni  spadá  aŽ  do  XVI.  aí 
XVIII.  stol.,  kdy  navštěvovala  je  nejlepší 
společnost  evropská.  Druhý  rozkvět  nastal 
v  nové  době,  tak  že  nyní  tu  dli  ročně  20.000 
až  25  000  hostů,  nejv.  Angličanův.  Hazardní 
hry,  provozované  před  jistým  časem  i  ve- 
řejně, jsou  od  r.  1902  zakázány.  Srv-  Poskin 
a  Guillaume:  S.,  les  eaux,  les  baíns  (S.« 
1895).  Nm. 

Bpaooafomo  [spakafórno],  město  naSi- 
cilii  v  ital.  prov.  siracuské,  v  kraji  modic- 


Spacier  —  Spadiciflorae. 


753 


kém,  při  trati  Catania-Siracusa-Licata,  má 
10.767  oby  v.  ri901).  Nedaleko  na  západ  údolí 
( Vaiie  ďhpica)  s  četnými  jeskyněmi  do  skály 
vytesanými  až  o  3  patrech,  jichž  bylo  za 
starodávna  ožíváno  jako  pohřebiště,  později 
Částečné  i  jako  obydlí. 

8paoier  Adam,  kněz  podobojí  z  Kou- 
řimě (f  před  r.  1620),  původně  Adam  rro- 
cházka,  stal  se  r.  1577  bakalářem.  Po  vy- 
dání majestátu  Rudolfova  r.  1609  účastnil  se 
jako  farář  u  sv.  Havla  v  Praze  odporu,  jejž 
zdvihli  proti  tomu  katolíci  a  orthodoxni  lu- 
theráni,  nechtici  slyšeti  nic  o  spojeni  s  ka- 
cířskou Jednotou.  K.  1610  sepsal  spis  hanlivý 
a  mezi  lid  jej  vtrušoval,  obviňuje  stavy,  že 
by  sobě  do  konsistofe  (společné  lutheranfim 
i  Bratřím)  nasázeli  bludařův  a  kacířův,  ariá- 
nův,  novatiánův,  donatistův  atd.  Když  byl 
proto  volán  před  defensory  a  konsistoř,  byla 
ostatní  opposice  proti  »dvojité  konsistoři* 
jii  umlčena  a  farář  Procházka,  ode  všech 
byv  opuštěn,  musil  nájezdy  své  odvolati. 
Proto  také  nepochybně  opustil  Prahu  a  při- 
jav kol  r.  1612  faru  v  Soběslavi,  aby  měl 
pokoj,  přezděl  se  8-em.  Později  pod^nové 
přijatým  jménem  odstěhoval  se  do  Říčan, 
kdež  se  připomíná  r.  1614.  Další  jeho  osudy 
jsou  neznámy.  Viz  Rezkův  příspěvek  k  životo- 
pisu S-ovu  (»ČČM.<,  1888,  str.  2\1\  v  němž 
vyvráceno  je  mínění  Jirečkovo  (Rukověf  Čes. 
ht.  n,  str.  145,  243),  jakoby  Procházka  a  S. 
byly  osoby  různé.  Skč, 

Spadioe,  Špačice,  ves  v  Čechách  nad 
Doubravkou,  hejtm.  a  okr.  Chotěboř,  fara 
a  pš.  Béstvina;  26  d.,  218  obyv.  č.  (1900), 
popi.  dvůr  a  mWn  s  pilou. 

8pá6il  Jan  (pseud.  Jan  Žeranovský, 
P.  S.  Eudonym),  básník  a  žurnalista  čes. 
C  26.  led.  1857  v  Žešově  na  Mor.  —  t  9.  led. 
1905).  Po  studiích  gymn.  v  Olomouci  působil 
již  záhy  v  redakcích  olomouckého  >Našince«, 
'Kutnohorských  Listů«,  >Divad.  Listů«,  >Poli- 
tik«,  >Cecha«,  potom  vedl  redakci  brněnského 
*  Hlasu«  a  naposled  >Ratibora«  v  Král.  Hradci. 
Poč.  r.  1904  přestěhoval  se  na  Král.  Vino- 
hrady, ale  již  za  nedlouho  na  cestě  po  Mo- 
ravě byl  v  Prostéjovč  zachvácen  paralysou 
mozkovou,  tak  Že  příbuzní  jeho  byli  nuceni 
odevzdati  jej  k  léčeni  do  zemského  ústavu 
pro  choromyslné  ve  Sternberce,  kde  za  ne- 
dlouho dokonal.  S.  uveřejňoval  v  časopisech 
ukázky  své  náladové  lyriky,  z  nichž  se  mu 
zvláště  dařily  motivy  ze  iivota  hanáckého. 
Tak  vznikla  sbirka  obrázkův  a  říkání  z  Hané 
v  původním  nářečí,  vyznačující  se  zdravým 
humorem:  Samá  tihó  (Olom.,  1904).  Některé 

nich  objevily  se  jako  Motivy  i  Hané  již 
od  r.  1888  v  časopisech  (>Světozoru«,  >  Zlaté 
Praze*  a  j.).  Před  vypuknutím  své  choroby 
připravil  k  tisku  sbírku  básni  Výše  a  pro- 
pasti a  sbírku  prosaických  obrázků  Plke 
itriche.  Vedle  původní  tvorby  S.  vynikl  jako 
obratný  překladatel.  Tak  v  brněnské  >Zořec 
ťl882)  uveřejnil  prolog  >In  pace<  z  dramatu 
Victora  Huga  >Torquemada«  (r.  1902  otiskl 
báseň  celou  ve  Světové  knihovně  č.  294— -5), 
přeložil  báseň  >Trofeje«  od  José  Maria  de 

Onšw  S\ttik  Naoteý,  tr.  XXHI.  7013  1906. 


Hérédia  (Sborník  Světové  poesie)  a  z  Jar. 
Vrchlického  přeložil  do  němčiny  mimo  menši 
básně  (ve  fcuill.  » Politik*  1884,  kde  vyšly 
i  některé  ieho  causerie)  zejména  >Vittorii 
Colonnu«  (Drážď.,  1903). 

8pád  (fr.  incHnation,  něm.  Gefálle  Tve  vod. 
stav.  Vór^iif],  rus.  padéntjé)  značí  sklon  po- 
vrchu zemského  neb  vodního  toku,  jakož 
i  kommunikaci  (t.  j.  železnic,  silnic  neb  i  upra- 
vených splavných  kanálů).  S.  vyjadřuje  se 
zlomkem,  jehož  čitatel  značí  rozdíl  výšek 
dvou  pozorovaných  míst  a  jmenovatel  vodo- 
rovnou vzdálenost  těch  míst.  Obyčejně  rozdíl 
ten  vyjadřuje  se  udáním  v  procentech  nebo 
promiilech.  I  vodorovnou  plochu  lze  vy- 
jádřiti jako  zlomek,  jehož  čitatel  jest  =  1 
a  jmenovatel  =  oo.  S.  je  důležitý  činitel  ze- 
jména při  vodním  toku,  nebot  na  něm  zá- 
visí rychlost  proudu  a  tedy  i  živá  síla  toku. 
S.  řek  bývá  při  vzniku  (v  horách)  obyčejně 
větší  a  při  vtoku  do  moře,  ba  již  v  nížinách 
značně  malý.  S.  veliké  vody  ve  Vltavě 
jest  as  1:1000,  t.  Labe  u  Nymburka  1:12000. 
Podobně  důležitý  je  s.  při  stavbě  silnic 
a  železnic  U  silnic  nemá  t.  překročiti  3^/^ 
až  4Voi  ti  železnic  2'57o'  Podmínkou  jest 
u  silnic  okolnost,  by  nebylo  třeba  připřeže, 
a  u  železnic  s.  2'57o  je  mezí  pro  užívání 
adhaesních  lokomotiv.  Sp, 

S.  v  horopise  (něm.  Abstur^)  viz  Hory, 
str.  645  a. 

S.  v  hornictví  v.  t.  str.  593. 

Bpada,  proslulý  palác  v  Římě  z  r.  1540 
s  krásnou  fagadou  a  sbírkou  obrazův  a  antik, 
mezi  nimiž  jest  i  socha  Pompejova,  pod  niž 
byl  prý  zavražděn  Caesar.  —  Mimo  to  s. 
ital.  meč.  La  s.  ďltalia  bylo  příjmí  Karla 
Alberta,  krále  sardinského. 

Spadá  Leo  ne  11  o,  malíř  ital.  (*  1576  v  Bo- 
logni  —  t  1622  v  Parmě).  Byl  žákem  Car- 
racciovým  v  Bologni,  pak  Curtisovým  a  po- 
sléze Caravaggiovým  v  Římě.  S  tímto  mistrem 
odebral  se  do  Neapole  a  na  ostrov  Maltu, 
později  pracoval  v  Reggiu  u  Modeny  a  v  Parmě, 
kde  se  stal  dvorním  mcuířem  vévody  Ranuccia. 
Pojav  manželku  ze  vznešeného  rodu  stal  se 
tak  vysokomyslným,  že  zanedbával  svoje 
umění,  až  konečně  upadl  v  bídu  a  nouzi,  v  niž 
zemřel.  S.  dovedl  spojiti  silný  ráz  malby  « 
Corregiovy  se  vřelým  koloritem  školy  bologn- 
ské  a  byl  svého  času  malířem  velmi  oblíbe- 
ným. Hlavní  jeho  dila  jsou:  fresky  Zd\rak 
sv.  Benedikta  a  Zkouška  ohněm  sv,  Cecilie 
v  San  Michele  di  Bosco  v  Bologni,  pak  fresky 
v  kostele  della  Ghiara  v  Reggiu  a  fresky 
u  dominikánů  v  Bologni.  Z  obrazů  olejových 
uvádíme:  Poprava  sv.  Kristo  fa  a  Koncert 
(w  Louvrů);  Vidéni  sv.  Františka  a  Véštkyné 
(v  gal.  modenské);  Kristus  u  sloupu  a  David 
s  hlavou  GolidŠovou  (v  gal.  drážďanské). 

BpadaMin  [-s^J,  fr.  z  ital.  spadaccino 
[-ačino],  rváč,  práč,  pak  najatý  vrah. 

Bpadella,  zool.,  viz  Chaetognatha. 

Spadloifloraa ,  palicokvěté  (něm. 
Kolbenblútige) ,  řád  rostlin  jednoděložných 
{Monocotyledones).  Květy  mají  často  jedno- 
pohlavné,  malé,  s  okvětím  kalicho vitým  n. 

48 


754 


Spadille  —  Spahn. 


bez  něho,  velmi  četně  sestavené  v  palicích, 
jež  jsou  objaty  velikým  listenem,  květnim 
tou\ctm{spatha).  Svrchní  semeník  bývá  jedno- 
pouzdry  n.  trojpouzdrý.  Semena  s  bílkem. 
Náležejí  sem  čeledi:  PÓ/moe  (palmy),  Panda- 
naceae  (pandanovité),  Araceae  (aronovité), 
Typhaceae  (orobincovité),  Lemnaceae  (okřeh- 
kovité),  Najadaceae  (řečankovité).         Vm 

Spadille  [spadij],  fr.  (ze  Špan.  espadUla)^ 
mečík,  dýka,  slově  nejvyšší  trumf  (pikové 
esoj  v  kartové  hře  Thombre  i  ve  hrách  této 
poQobných,  jako  je  sólo. 

Spadlz,  bot.,  t.  j.  palice,  viz  Kvéten- 
ství,  str.  4696. 

Spado,  lat,  kleštěnec,  eunuch. 

Spadon,  správně  spadone^  it.,  zvětšeni  na 
slova  spadá  =  meit  tudíž  vlastně  veliký 
meč,  mečisko,  fr.  forma  espadon  [espa- 
d6nj;  u  nás  ve  středověku  nazýval  se  tak 
dlouhý  těžký  meč  dvouostrý,  někdy  i  dvou- 
ruký.  Nyní  sluje  8.  šavle  tupá,  nebroušená 
na  šermování.  FM, 

van  Spaendonok [spándonk]  Gerardus, 
malíř  hollandsk^  (♦  1746  v  Tilborgu  —  f  1822 
v  Paříži).  Byl  Žákem  Herreynsovým  a  ma- 
loval květiny  a  ovoce.  R.  1770  přišel  do  Pa- 
říže, kdež  stal  se  malířem  král.  a  prof.  ikono- 
grafie při  fardin  des  plantes,  kde  vyučoval 
kreslení  květin.  Jeho  práce,  jeŽ  vyrovnaly  se 
bezmála  pracím  slavného  van  Huysuma,  se- 
tkávaly se  s  velikým  úspěchem;  veliká  jich 
část  je  v  Louvrů.'  Jeho  bratr  Cornelius 
S.  (♦  1766  —  t  1839)  maloval  rovněž  kvě- 
tiny, zejm.  pro  továrnu  sévreskou. 

Bpagirlnniui,  z  řec,  alchymie,  zlatoděj- 
ství,  též  léčení  alchymistické. 

Bpagna  [spaňa]  Juan,  zvaný  také  Gio- 
vanni  di  Pietro,  též  jen  lo  Spagnuolo 
(Španěl),  malíř  ital.  (*  ok.  r.  1480  snad  ve 
Spoletě  —  t  ok.  r.  1640  t.).  O  životě  známo 
podle  Vasariho  jen  tolik,  že  byl  původu  špa- 
nělského a  že  velmi  mlád  vstoupil  do  dílny 
Perurrinovy,  kdež  měl  za  spolužáky  Kaífaela 
a  Pínturicchia,  načež  usadil  se  ve  Spoletě, 
kde  pracoval  ještě  r.  1624.  První  jeho  obrazy, 
Madonna  a  Svati  tři  králové,  jsou  v  galerii 
vatikánské.  V  pracích  svých  S.  napodobil 
jak  svého  mistra,  tak  i  své  spolužáky  měrou 
*  tou,  že  mnohé  jeho  obrazy  pokládány  za 
díla  Raífaelova  nebo  Peruginiho.  R.  1611  S. 
dokončil  obraz  Korunovace  P.  Marie  (v  Todi), 
skoro  kopii  obrazu  Ghirlandajova  v  Narni 
z  r.  1512  maloval  pro  františkány  v  Trevi 
týž  obraz  a  pak  skvostné  Nanehevieti  P.  Marie. 
Pod  vedením  Raffaelovým  maloval  četné 
parky  v  letním  papežském  sídle  v  Maglianě, 
jejichž  chatrné  zbytky  přeneseny  na  Kapitol. 
K.  1616  stal  se  občanem  spoletským  a  ma- 
loval tam  několik  obrazů,  z  nichž  hlavní  jest 
v  dolním  kostele  v  Assisi  Panna  Maria  se 
sv,  Kateřinou  ^  Alexandrie,  sv.  Kldrou,  sv,  Fran- 
tiiicem.  Rockem  a  sv.  Ludvíkem,  Od  těch  dob 
S.  však  upadal  ve  svém  umění  napodobuje 
manýru  Fra  Filiijpa  Lippi.  Po  Itálii,  zvi.  v  Pe- 
rugii,  pak  ve  sbírkách  anglických  je  roztrou- 
šeno mnoho  děl  tohoto  malíře,  sic  delikát- 
ního, ale  nemajícího  dosti  původnosti. 


Spagniol  viz  Spaniol. 

flpai^Oletta  TspaňoléttaJ,  ital.,  slově  špa- 
nělská závora  okenní;  také  tolik  co  špan. 
cigaretta. 

ipai^oletto  [spaňotěltoj  viz  de  Ri- 
bera  1). 

SpagBUOlo  [spaňuólo]:  1)  S.  viz  Spagna. 
2)  S.  viz  Crespi  3). 

Spahllak  (tur.),  léno,  viz  Pronija. 

Spahiové:  1)  S.,  druh  staršího  vojska  tu- 
reckého. Slovo  je  původu  perského  (sipdhí) 
a  znamená  tolik  co  jezdec,  rytíř,  potom 
vůbec  jízdu  ve  vojŠtě  tureckém,  zvl&tě  za 
doby  výbojů  ve  XIV.  a  XV.  stol.  S.  mají 
původ  v  říši  Turecké.  Kraje  od  Turků  do- 
byté bývaly  svěřovány  jako  léna  vojínům 
aneb  i  lidem  stavu  občanského,  kteřiž  m ušili 
za  to  sloužiti  jednak  osobně,  jednak  stavěli 
jízdné  čety  podle  velikosti  lén.  Toto  zařízeni 
tvořilo  v  armádách  tureckých  jízdu  tolikrát 
vítěznou,  jež  slula  8.  Ještě  za  Solimana  čí- 
tala na  200.000  mužů.  Ale  později  nastaly 
v  celém  tom  zřízení  nepořádíky.  které  způ- 
sobily, že  Mustafa  III.  nemohl  r.  1768  na  po- 
čátku války  s  Ruskem  sehnati  ani  20.000 
jezdců.  Proto  byli  s.  r.  1825  při  reoreanisaci 
armády  spolu  s  janičáry  zrušeni  a  nahrazeni 
pravidelnoujízdou  po  vzoru  západním.  Ostatně 
viz  ČI.  Pronija. 

2)  S.  v  armádě  francouzské  šlovou 
4  pluky  jízdy  vybírané  z  domorodců  v  Alzir- 
sku  a  Tunisku,  kteří  nyní  konají  jakousi 
službu  četnickou  nebo  v  ochranných  průvo- 
dech v  AlŽírsku,  na  Senegalu  a  v  Sahaře. 
Říká  se  jim  posměšně  les  margouillatš.  Dů- 
stojnictvo  i  poddůstojnictvo  je  více  než  s  po- 
loviny původu  francouzského.  Tito  s.  oděni 
jsou  v  široké  zpodky  modré  barvy,  v  čer- 
vený kabátec  a  v  plášť;  na  hlavě  máji  čer- 
venou čepici  s  turbanem  neb  i  bez  něho.  — 
Ozbrojeni  jsoujako  ostatní  jízda  francouzská. 

Bpahn:  1)5.  Peter,  politik  nřm.(* 22.  kv. 
1846  ve  Winkelu).  Studoval  práva,  stal  se 
radou  soudní  komory  v  Berlíně,  r.  1898  ra- 
dou říšského  soudu  něm.  Účastni  se  prak- 
tické politiky.  V  1.  1882^88  byl  poslancem 
v  pruské  sněmovně,  pak  zase  od  r.  1891 
zasedá  v  této  sněmovně;  r.  1884  byl  zvolen 
do  říšského  sněmu.  Hlásí  se  ke  straně  kat. 
středu.  V  1.  1891—96  byl  členem  kommisse 
pro  druhé  čteni  návrhu  občanského  záko- 
níka a  předsedou  výboru,  ustaveného  za  úče- 
lem porady  o  tomto  návrhu.  Účastnil  se  při 
vydání  protokolů  této  kommisse.  V  1.  1895 
až  1898  byl  druhým  místopředsedou  říšského 
sněmu.  Je  též  literárně  činný.  Vydal:  ^Vr- 
wandtschaft  und  Vormundseha/t  nach  dem  Bůr* 
gerlichen  Geset^buch  (1901);  Die  dtutsche  Ost- 
aýrikabahn  (1904).  Thk, 

2)  S.  Martin,  historik  něm.(*  7.  bř,  1875), 
jest  od  r.  1903  řádným  proiessorem  no- 
vějších dějin  na  universitě  štrasburské.  Na- 
psal: Verfassungs-  und  Wirtschaftsgeschichtt 
des  Heiiogtums  Pommern  (1896);  Joh.  CodUáus 
(1898),  dílo  pro  českého  historika  ne  bez  vý- 
znamu; Akten  und  Urkunden  xur  Oeschichte 
d,  Kurýúrsten  Friedrich  Wilhelm  von  Branden* 


Spach  —  Spála. 


765 


burg  (XVI.  2.,  1899);  Philipp  Veit  (1900);  Der 
Orosse  Kurjůrst  (1901).  Tbk. 

flpaoh:  1)  S.  Ludwig  Adolf,  dějepisec 
clstóký  (•  1800  ve  Štrasburce  —  f  1879),  stu- 
doval v  rodišti  na  gymn.  i  na  univ.,  nejprv 
theologii,  pozdéji  práva,  stal  se  vychovatelem 
a  hrab.  St^Aulaire  v  Paříži,  kdež  stýkal  se 
8  repraesentanty  tehdejšího  lit.  světa  franc, 
jako  Guizotem,  Thiersem,  Lamartinero  a  j. 
Když  hrabě  St.-Aulaire  stal  se  vyslancem 
v  Římě,  provázel  jej  tam  S.,  jemuž  dostalo 
se  tam  nových  podnětfi  k  literární  činnosti. 
V  Řimě  sepsal  svfij  prvý  román.  V  1.  1835 
až  1839  byl  zaměstnán  na  rfizných  místech, 
spisuje  při  tom  romány  i  básně  (franc.  i  něm.). 
Nezdary  v  tomto  oboru  literatury  přiměly 
jej,  že  r.  1839  přijal  úřad  archiváře  depart. 
Bas-Rhin  a  chefa  kanceláře  prefekta  štras- 
burského.  K.  1872  stal  se  čestným  prof.  univ. 
ve  Štrasburce.  Byl  horlivým  publicistou,  při- 
spívaje do  časopisů:  »UniverseU,  >Temps€, 
»Encyclopédie  des  eens  du  mondec  (1833 
ai  1845),  »Revue  d'Alsace«,  »Courrier  du 
Ba8»Rhin«,  » Bulletin  de  la  Société  pour  la 
conservation  des  monuments  historiques 
d'Alsace<  a  j.  Pod  pseudonymem  Louis  Lá- 
vat cr  sepsal  romány:  Henri  Farel  (Pař., 
1834);  Le  nouvgau  Candide  (t.,  1835);  Rof[er 
de  Manesst  (Neuchátel,  1849)  a  j.  Z  jeho  spisů 
historických  vyniká:  Histoire  de  la  Basse- AI- 
táce  (Strasb.,  1858—60);  Lettres  sur  les  archi- 
pes  départementales  du  Bas-Rhin  (t.,  1861^. 
Vedle  toho  vydal  drobnější  práce  pod  ná- 
zvem Mélanges  Httéraires  (t.,  1862—69).  Jeho 
Oeuyres  choisiet  (t.,  1869-71,  5  sv.)  obsa- 
huji znamenité  Biographies  alsaciennes.  Z  jeho 
něm.  spisů  vynikají  Moderně  Kulturiustdnde 
im  Elsass  (t.,  1873—74,  3  sv.),  ZurGesch.der 
modernen  frani.  Utteratur  (t.,  1877),  některá 
historická  dramata  a  polit,  příspěvky  do 
»Strassb.  Zeitung«.  —  Srv.  Kraus,  Ludw.  S. 
(StraBb.,1880);  Wiegandův  či.  v  »Allg.  Deut- 
sche Biogr.«. 

2)  8.  Edou  ar  d,  botanik  franc.  (♦  1801  ve 
Štrasburce  —  f  1879  v  Paříži),  byl  konser- 
vátorem sbírek  botanických  při  Jardin  des 
Plantcs  v  Paříži  a  vydal  obsáhlé  dílo  sou- 
stavné: Histoire  naturelle  des  végétaux  J^a- 
nérogames  (Pař.,  1834—48, 14  sv.,  se  172  tab.). 

SlMtchendorf,  chybně  Spach  o  v,  viz  Les-> 
kovice  3). 

Spaiohiiig«]i,  město  ve  virtemb.  kraji 
Čemoleském  nad  ř.  Primem  a  při  žel.  dr. 
Stutgart-Immerdingen,  má  2523  obyv.  (1900), 
obv.  80ud«,  reálku,  průmysl,  museum;  výrobu 
nábvtku,  pian.  varhan,  hodin,  doutníkův  a 
na  blízkém  kopci  (Dreifaltigkeitsberg)  pout- 
ničky kostel. 

Spijenl,  přírodověd,  (konjugace,  ko- 
pulace), splývání  jedinců  jednobuněčných, 
stejných  neb  nestejných,  nebo  buněk,  při 
čemž  účastni  se  protoplasma  i  jádro.  S.  jest 
buď  úplné,  trvalé  neb  částečné,  dočasné 
(u  většiny  nálevniků).  Podrobněji  viz  o  tom 
v  heslech  jednajících  o  jednotlivých  skupi- 
nách prvokŮ  a  rostlin  tajnosnubných. 

8.  v  technol.  viz  Pájení. 


Bpijlvé  řaiy  (Coniugatae)  viz  Řasy,  str. 
307  a. 

Bpála,  tmavá  skvrna  na  břiše  jelena  v  době 
říjení,  způsobená  nepochybně  tekutinou  se- 
mennou.  črn. 

Bpála  (scarlatina),  O  8-le,  jako  nemoci 
svého  druhu,  lékařské  prameny  se  rozpisuji 
teprv  na  počátku  XVII.  stol.;  do  té  doby 
spalničky  a  s.  pokládány  byl^r  za  chorobu 
tutéž.  Náchylnost  ke  s-le,  která  jest  nemocí 
kontagiosni,  jest  menší  než  při  spalničkách, 
není  s.  tak  rozšířena  jako  tyto  a  zamořeny 
jí  téměř  výhradně  Evropa  a  Amerika.  Konta- 
gium  jest  těkavé,  nalézá  se  v  ovzduší  ne- 
mocného, ale  lpí  také  mocně  na  předmě- 
tech, na  stěně  obývané  prostory,  a  zdá  se, 
že  rozneseno  bývá  i  mlékem.  Ve  které  době 
8.  jest  nejnakažlivější,  není  známo,  zdá  se 
však,  že  v  době  olupování.  Jako  spalničky 
jest  i  8.  převahou  nemocí  dětského  věku  a 
nejvíce  ohroženy  jsou  děti  od  1.— 5.  roku 
života.  Dřívější  onemocnění  s-lou  chrání  té- 
měř vždy  před  opětným  zastižením  tímto 
processem.  Ve  velikých  městech  s.  nevj- 
mírá,  vyskytujíc  se  jako  sporadické  onemoc- 
nění; vlivy  dosud  neznámými  dochází  k  je- 
jímu rozšíření  endemickému  i  pandemickému. 
Od  nákazy  až  do  propuknuti  prvých  příznaků 
uplyne  asi  12  dnů;  počátek  onemocnění  hlásí 
se  mrazením,  někdy  i  třesavkou,  bolestí  hlavy, 
dávením  a  u  malých  dětí  křečovými  záchvaty. 
Pak  dochází  k  suchosti  v  hrdle,  obtížím  po- 
lykacím,  jež  podmíněny  jsou  charakteristic- 
kým zánětem  sliznice  a  zduřením  žláz  pod- 
čelistních.  Toto  počátečné  období  trvá  24  až 
36  hodin.  Třetího  dne  vzplane  horečka  a  po- 
číná na  krku  a  horní  části  hrudi  jeviti  se 
specifická  osutina,  která  rychle  po  celé  hrudi 
a  zádech  se  šíři,  posléz  zasáhne  břicho  a 
končetiny;  obličej  zůstává  obyčejně  ušetřen, 
ale  jest  mírně  opuchlý.  Hojná  osutina  jako 
na  pokožce  zjevuje  se  na  sliznici  hltanu, 
tváři  a  patra,  na  mandlích  dochází  k  vý- 
potku  podobajícímu  se  mázdřivce;  jazyk  je 
červený  a  má  vzezření  malinové.  Osutina  při 
8-le  je  charakteristická:  zpředu  nalézáme 
četné,  od  okolí  ostře  se  rýsující  Červené 
tečky,  veliké  jako  špendlíková  hlavička,  lehce 
nad  pokožkou  povýšené.  Tečky  ty  pozvolnu 
splývají,  kůže  nabývá  jednotvárného  zbar- 
vení šarlatového,  ve  kterém  brdečky  temněji 
zbarvené  ostře  se  rýsuji;  při  značnějším  zdu- 
ření  brdečky  ty  se  podobají  drobným  uzlí- 
kům, ano  bčlavým  puchýřkům.  Při  těžké  8-le 
dochází  ke  drobným  i  větším  výlevům  krev- 
ním (scarlatina  haemorrhagica).  Od  propuk- 
nutí osutiny  až  po  celý  její  vývoj  uplyne 
doba  4-6  dní,  a  po  celý  ten  čas  bývá  zna- 
menána prudká  horečka.  Když  pak  nadejde 
olupování  (počíná  se  7. — 8.  dne  na  krku  a 
hrudi),  horečka  poklesne  a  přestává;  nej- 
zřejmější bývá  olupování  na  rukou  a  nohou, 
kde  pokožka  opadává  ve  velikých  cárech. 
V  té  době  upravuje  se  také  specifický  zánět 
dutiny  ústní.  V  celku  lze  trvání  8-ly  až  do 
ukončeného  olupování  páčiti  na  14  dní.  Prud- 
kost 8-ly  jest  rozdílná.  Leckdy  osutina  jest  ne- 


756 


Spalacoidea  —  Spalding. 


patrná  rázu  erythematosniho,  horečka  mírná 
a  zánét  krku  skrovný;  ba  jsou  případy,  kdy 
není  ani  osuti ny  {scarlatina  sine  exanthemate). 
Jindy  s.  počíná  a  probíhá  velmi  bouřlivé, 
8  těžkými  příznaky  nervovými  a  velikým  vy- 
sílením, ano  Jsou  případy,  že  smrtí,  aniž  do- 
šlo k  osutine,  tak  že  celý  průběh  připomíná 
onemocnění  septické.  Bývá  pak  horečka  v  ta- 
kých případech  velmi  prudká,  nemocní  trvají 
v  bezvědomí,  mají  prudké  křeče  a  zvracejí; 
před  smrtí  znamenány  bývají  výrony  krevní 
do  pokožky.  Úmrtnost  s-lou  jest  poměrně 
veliká,  páčí  se  na  10— 257o  případů,  ale  spíše 
než  samou  chorobou  zaviněna  jest  jevy  po- 
družnými, které  vycházejí  ze  sekundární  in- 
fekce, poměrně  často  i  zánětem  ledvin,  který 
přivoděn  jest  kontagiem  8-ly  a  vyskytuje  se 
v  707o  veškerých  případů,  včetně  lehkých  a 
těžkých.  Z  komplikaci  podružnou  infekci  při- 
voděných  dlužno  jmenovati  diftherii,  hnisavý 
zánět  a  sněC  mandli,  zhnisáni  žláz  krčních, 
hnisavé  infiltráty  vaziva  podkožního  na  krku, 
v  mezihrudí,  záněty  středního  ucha  a  záněty 
kloubů.  Mx. 

Bpalaooidea  [-koi-],  zool.,  viz  Georhy- 
chidae. 

Bpalatin  Georg  Burkhard,  saský  hu- 
manista a  dějepisec  doby  reformační  {*  1484  — 
1 1545),  navštěvoval  klášterní  školu  ve  svém 
rodišti  Spaltu  u  Noiimberka,  později  v  No- 
rimberce,  theologii  od  r.  1499  v  Erlurtě 
(s  Lutherem)  a  ve  Vitemberce,  kdež  dosáhl 
r.  1502  mistrovství.  R.  1505  stal  se  praecep- 
torem  v  klášteře  v  Georgenthalu  u  Gotny, 
ale  již  r.  1508  vychovatelem  u  dvora  kur- 
fíršta  saského  Bedřicha  Moudrého,  jehož  stal 
se  záhy  sekretářem,  dějepiscem,  bibliotéká- 
řem  a  archivářem.  Prostředkoval  styky  kur- 
íirštovy  s  předními  humanistv  a  učenci  své 
doby,  zejména  s  Lutherem.  o.  to  byl,  jenž 
získal  Lutherovi  přízeň  u  dvora  a  pomohl 
jeho  učení  k  plnému  vítězství  v  Sasku.  Po 
smrti  Bedřicha  Moudrého  opustil  dvůr  a  při- 
jal faru  v  Altenburce  a  r.  1525  se  oženil. 
Když  r.  1526  zřízena  byla  samostatná  církev 
v  kurfirštství  Saskem,  připadl  S-ovi  důležitý 
úřad  cirk.  visitátora.  V  úřadě  tom  a  později 
jako  superintendent  získal  si  neobyčejné  zá- 
sluhy o  orp;anisaci  zemské  církve  saské.  Vedle 
toho  S.  získal  si  četné  jiné  zásluhy,  zejména 
o  universitu  ve  Vitemberce.  Velmi  významné 
jest  jeho  účastenství  na  říšských  sněmech  a 
jeho  styky  se  souvěkými  učenci,  o  čemž 
svědči  jeho  rozsáhlá  korrespondence.  Jen  od 
Luthera  dostal  přes  400  listů,  významných 
pro  posouzení  Lutherova  mínění  o  české  re- 
formaci. Jeho  literární  činnost  jest  velmi  bo- 
hatá. Zprvu  překládal  do  němčiny,  zejména 
spisy  klassické  a  některé  Lutherovy.  Později 
psal  spisy  theologické,  jako:  Seer  trostliche 
ChristUche  Sprůche,  durch  die  Erwirdige  Hoch- 
gelarte  Herrn  Martinům  Luther  und  Herrn 
Philips  Melanchthon  disputirt  (Erfurt,  bez  vro- 
čeni).  Z  jeho  hist.  spisů  vytknouti  dlužno: 
De  marchionibus  Misniae  e  stirpe  Wittekindi 
a  Tymone  ad  mortem  Wilhelmi  Coclitis  (rkp. 
ve  Výmaru  a  Lipsku' ;    Chronicon  et  annales 


ob  a,  iSíS  ad  finem  ftrt  anni  tS^S  (vyd. 
Mencke  v  Script.  rer.  Gcrra.,  II.,  589 — 664); 
Annales  Reformationh  (vyd.  Cyprían,  Ltp., 
1718);  Fridrichs  des  Weifen  Ltbtn  und  Zeit* 
geschichte  (vyd.  Neudecker  a  Preller,  1851); 
Von  dem  thewem  Deudschen  Fuersten  Armimio 
(Vitemb..  1535)  Vedle  toho  zanechal  rkp 
kroniku  Židů,  Reků,  Římanů,  Turků,  císařfi 
a  papežů.  Jeho  korrespondence  vydána  do- 
sud neúplně.  Srv.  G.  MQller  v  >Al]^.  Deutsche 
Biogr.<,  sv.  35.;  Engelhardt,  S-s  Leben  (1865); 
Speiheim,  G.  S.  als  sáchsischer  Historiograph 
(1876);  Wagner,  G.  S.  und  die  Reformatíon 
der  Kirchen  u.  Schulen  zu  Altenburg  (1830) 
a  j.  Sfc(F. 

Bpalato,  ital.  jm.  města  Split,  Spi  jet. 

Spalava,  Splavy,  osada  v  Cechách,  hej  tm. 
a  okr.  Chotěboř,  fara  Modletín,  pš.  Libice 
u  Chotěboře;  14  d.,  85  oby  v.  č.  (1900). 

Spalaz,  zool.,  viz  Georhychidae. 

Spalding,  hl.  město  anpl.  hrabstvi  Lín- 
coln,  na  jih  od  Bostonu,  nad splavnou  ř.Wel- 
landem,  důležitá  křižovatka  želez,  trati,  má 
9385  obyv.  (1901),  latin,  školu,  obilní  btinu, 
továrnu  na  vozy,  pily  a  obchod  s  dobytkem, 
vlnou,  obilím  a  kam.  uhlím. 

8paldl3t£^:  1)  S.  JohannJoachim,prot. 
theolog  něm.  (♦  1714  —  f  1804  v  Berlíně), 
studoval  v  Roztokách  a  Greifswaldé  theo- 
logii, stal  se  r.  1749  kazatelem  v  Lassahnu, 
r.  1757  v  Barthu,  r.  1764  proboštem  při  chrámě 
Mikulášském  v  Berlíně  a  pozdní  členem 
vrchní  konsistoře.  R.  1788  však  po  vydáni 
náboženského  ediktu  pruského  složil  svůj 
úřad.  Z  jeho  spisů,  typickýcn  pro  dobu  teh- 
dejší,  nutno  uvésti:  Predigten  (Berl ,  1765  aŽ 
1784,  a  Frankf.,  1775);  Die  Bestimmung  des 
Aíenschen  (1748);  Gedanken  uber  den  Wert  der 
Ge/ůhle  im  Christentum  (anon.,  1761,  6.  vyd. 
1785);  Ueber  die  Nutibarkeit  des  Predigtamtet 
(anon.,  1772,  3.  vyd.  1791);  Religion^  eine  Am- 
gelegenheit  der  Menschen  (anon.,  Lip.,  1797). 

2)  S.  Georg  Ludwig,  syn  před^  klass. 
filolog  něm.  (*  1762  —  f  1811)-  Studoval  od 
r.  1779  na  universitách  v  Gotinkách  a  v  Halle, 
od  r.  1787  byl  prof.  berlínského  gymn.  »xum 
grauen  Klosterc.  R.  1803  stal  se  členem  ber- 
línské akademie  věd.  Opatřil  kritické  a  exe- 
getické  vydání  Quintiliana  (Berlin,  1798  si., 
3  d.,  4.  díl  vydal  r.  1816  Ph.  Buttmann,  díl  5., 
obsahující  nový  rukopisný  materiál,  vydal 
r.  1829  Zumpt,  a  konečně  r.  1834  Bonnel  po- 
řídil pečlivé  Lexicon  Quintilianeum)  a  Dé- 
mosthenovy  řeči  proti  Meidiovi  (t.,  1794,  5.  vyd 
opatřil  A.  Buttmann,  t.,  1864).  Konečně  uvá- 
díme spis  Vindiciae  philosopkorum  Megorico* 
rum  (Halle,  1792)  a  vydáni  autobiografie 
otcovy  (Halle,  1804).  Srv.  Walch.  Memoría 
S-ii  (Berlin,  1821).  Vý^ 

8)  S.  Martin  John,  arcibiskup  baltimor- 
ský  a  primas  katol.  církve  ve  Spoj.  Obcích 
sev.amer.  (♦  1810  —f  1872),  studoval  v  Řimě, 
kdež  se  stal  doktorem  theol.;  vrátiv  se  do 
Ameriky,  zastával  rozličné  úřady  církevní, 
načež  se  stal  biskupem  v  Louisville,  r.  1863 
arcibisk.  v  Baltimore.  Získal  si  veliké  sáshihy 
o  římskou  církev  ve  Spoj.  Obdch.  Ka  kon- 


Spálení. 


757 


čila  Vatikánském  náleiel  k  nejhorlivějším  zá- 
stopcfim  dogmatu  o  neomylnosti  papeiské. 

Spáleni,  p  o  p  á  1  e  n  i  (cambuitio)y  je  poško- 
zeni téla  hmotami  horkými  neb  bořicími  a 
roůie  povstati  pevnou,  tekutou  neb  plynnou 
hmotou  hoHci  nebo  vysoké  teploty.  Podle 
výše  teploty,  iei  na  tělo  působila,  a  podle 
toho,  jak  dlouho  působila,  rozeznáváme  tři 
stupně  8.  L  První  stupeň  vyznačuje  se 
zěervenánim  kůle,  červeni  (erythémem),  Jei 
je  podmíněno  roztažením  cev  ťtepen)  v  kůži, 
zduřenim  a  vyšší  teplotou  popáleného  místa, 
zvláštním  nepříjemným  pocitem  po  dotknuti 
jeho.  IL  Druhý  stupeň  8.  vyznačuje  se 
puchýři.  Ty  nemusí  se  objeviti  hned,  oby- 
ccině  však  ukáží  se  dosti  brzy,  asi  za  hodinu, 
dfive  nebo  později.  Hromaděním  Čiré,  za- 
žloutlé tekutiny  v  nich  obsažené  rostou, 
splývají,  až  povstanou  puchýře  velmi  roz- 
měrné, obrysů  nepravidelných,  tu  oddělené 
můstkem  zdravé  kůže  od  sousedního  puchýře 
menšího  nebo  podobného,  tu  nepravidelně 
rozložené  po  kůži,  na  které  horko  tak  nepů- 
sobilo a  která  je  jen  červená  (I.  stupeň  8.). 
Nepřiměřeným  ošetřením  (těsným  obvazem) 
nebo  neopatrným  snímáním  praskne  puchýř 
na  některém  místě  nebo  se  strhne.  Tu  te- 
kutina odteče,  blanka  puchýře  (pozvednutá 
to  pokožka)  slehne  se  ke  zpodině;  byla-li 
stržena,  objeví  se  zpodní  vrstva  kůže,  ve 
které  jsou  kličky  cev  patrný  jako  červené 
tečky;  později,  kdyŽ  přidružil  se  zánět,  jeví 
se  jako  červená  plocha  velmi  citlivá.  Když 
s.  11.  stupně  se  hojí,  děje  se  to  tim  způso- 
bem, že  kůže  znenáhla  výpotek  zase  vssaje 
( vstřebá j  a  konečně  přeroste  v  náhradu  za 
zničenou  pokožku  z  <ykoli  zachovaného  a 
z  výstelky  vývodu  vlasův  a  žláz  na  místo 
spálené  pokožka  nová.  III.  Působí-li  na  tělo 
lar  déle,  utvoří  se  pří  škvař,  ba  může  část 
těla  dokonce  shořeti  až  na  úhel  (zuhelnatěti). 
Třetí  stupeň  s.  hojí  se  tak,  že  pří  Škvař  se 
odloučí ,  ztracenou  tkrnň  výplni  nové  tkanivo 
z  okolí  (zrněni)  a  naposled  zbude  jako 
trvalá,  nikdy  nemizící  stopa  jizva,  často  roz- 
sáhlá, mohutná,  znetvořující,  na  končetinách 
při  pohybech  vadící. 

Při  vážnějších  spáleninách  bývají  na  růz- 
ných místech  těla  všecky  tři  stupně  s.  neb 
aspoň  oba  první  pospolu.  Každá  rozsáhlejší 
spálenina,  třeba  jen  II.  stupně,  která  postihla 
větši  plochu  kůže,  vede  i  k  příznakům 
vzdálenějším.  Horečka  je  někdy  dosti  vy- 
soká, nemocní  blouzní  a  nejednou  zmírají 
za  přiznakův  otravy.  Tvrdí  se,  že  s.  jedné 
třetiny  celého  povrchu  téla  je  bez  výjimky 
smrtné.  Co  je  příčinou  smrti,  určitě  nevíme, 
nejspíše  jedy.  Snad  8.  vyvozuje  změnu  krve, 
ve  které  povstávají  jedy,  jež  člověka  otráví. 
Jíní  obviňuji  porušení  činnosti  kůže,  která 
jsoac  spálena,  nemŮŽe  výpary  a  s  nimi  jedy 
z  těla  vydávati,  tak  že  část  jich  v  těle  zů- 
stává; jiní  zase  hledaji  příčinu  smrti  při  roz- 
sáhlé spálenině  ve  zhoustnuti  krve. 

Pomáhajíce  při  8.  budeme  se  říditi  tim,  ja- 
kého stupně  je  spálenina  a  jak  je  rozsáhlá. 
Naskytli-U  jsme  se  v  prvé  chvílí,  když  na  př. 


na  někom  čásf  oděvu  se  vzňala,  nebudeme  ma- 
řiti Času  sháněním  vody,  nenecháme  také  ho- 
řící osobu  zmateně  pobíhati,  nýbrž  vyzveme  ji, 
aby  se  položila  na  zemi,  neb  ji  sami  opatrně 
povalíme,  hledíce,  abychom  sami  nechytili; 
střídavě  na  znak  a  na  břicho  ji  převalujeme, 
aby  stále  jiná  plocha  těla  k  půdě  byla  obrácena 
a  tak  oheň,  přijda  mezi  tělo  a  zemi,  pozbyl 
podmínek  k  hoření.  Houně,  pokrývky  ložiií, 
prostěradla,  koberce  hodí  se  na  nemocného 
a  utlumí  plamen.  Dodatečně  uhasíme  ještě 
řeřavější  části  oděvu  vodou,  je-li  po  ohni, 
svlékneme  spáleného  tak,  aby  přiléhající  části 
oděvu  ^rukavice,  nohavice,  obuv^  se  nestrho- 
valy  ani  nestahovaly^  nejde-li  to  hravě,  nýbrž 
raději  roztrhly,  rozřízly  nebo  rozstřih ly,  kde 
s  povrchem  těla  spekly  se  v  jednu  slitinu, 
ponechají  se  na  tčle  a  při  okraji  přilnulé  části 
se  odstřihnou.  Na  spáleniny  I.  stupně  dáme 
olej  nebo  čistý  klůcek  olejem  napuštěný  neb, 
je-li  po  ruce  nejnutnější  ob  vážkový  materiál, 
kus  mullu  potřeného  vaselinem.  Malé  spále- 
ninv  takové  stačí  poprášiti  dermatolem.  Na 
spáleniny  II.  stupně,  zvláště  prasklé  puchýře, 
přiloží  se  obvaz,  jako  na  každou  jinou  ránu, 
aby  nakažlivé  zárodky  neměly  přístupu  k  mí- 
stům, kde  je  jim  do  těla  otevřena  cesta  do- 
kořán. Nikdy  však  nepřikládejme  bezpro- 
středně ke  spálené  části  vatu,  ncbof  jemná 
vlákna  její  jako  chloupky  housenek  přilnou 
k  mokvajicí  zpodině  prasklého  puchýře  a  ne- 
jen tu  dráždí  a  zánět  vyvozují,  nýbrž  při 
změně  obvazu  překážejí,  protože  s  kozí  jsou 
slepeny.  Na  ránu  patři  mull  či  gáza  nejlépe 
s  borovou  vaselinou,  kterou  v  továrnách,  díl- 
nách, divadlech  a  jiných  místech,  kde  snadno 
může  dojiti  k  úrazu  zvláště  ohněm,  mívají 
pohotově  ve  skříni  pro  první  pomoc.  Od 
pradávna  osvědčuje  se  na  všechny  stupně  s. 
směs  olivového  oleje  a  vápenné  vody  (po 
stejných  dílech),  kterou  napustí  se  několik 
vrstev  mullu,  načež  přiloží  se  ke  spálenině  a 
několika  obtáčkami  obinadla  kalikového  (ne- 
utahovaného)  lehce  se  připevní.  Mast  a  olij 
mají  tu  vlastnost,  že  měkkým  povlakem 
chrání  obnaženou  a  pálící  kůži,  nikde  se  ne- 
přilepí,  tak  že  bez  bolesti  Ue  jej  nahraditi 
novým,  čerstvým  obvazem,  a  chladí,  aspoň 
s  počátku.  Nemáme-li  po  ruce  olivového  oleje 
s  vápennou  vodou,  t,  zv.  Stáhlo va  lini- 
mentu,  ani  bórové  vaseliny,  kteréžto  po- 
můcky měly  by  pohotově  býti  v  každé  do- 
mácnosti, nebof  není  snad  rodiny,  ve  které 
by  se  byl  nikdo  nikdy  nespálil,  užijeme  másla 
nebo  sádla,  lněného  oleje,  t.  zv.  provencského 
(olivového),  jaký  se  dává  na  pokrm  (saláty). 
Mast  nanáší  se  čistým  nožem  nebo  řápkem 
čisté  lžíce  na  mull  nebo  hned  na  spáleninu, 
ovšem  šetrně;  cáry  prasklých  puchýřů  se  ne- 
sní ihaji;  nebof  jsou  nejjemnější  a  nejpřiro- 
zenější přikrývkou  popáleného  místa.  Zvláštní 
úvahy  vyžaduji  spáleniny  rozsáhlé.  Tu  budiž 
nemocný  zaobalen  do  prostěradla  napuště- 
ného olejem  a  proložen  na  poste),  na  kterou 
rozestřeme  voskované  plátno  nebo  gummo- 
vou  podložku.  V  nemocnicích  tací  nešťast- 
níci vkládají  se  do  t.  z  v.  vodní  lázně  Hebrovy, 


758 


Spálenina  —  Spalničky. 


ve  které  se  udržuje  voda  stálé  teploty;  v  ni 
lei!  nemocna  úplné  nahý  na  křížících  se  po- 
pruzích, při'  čemž  trpí  nejméně,  nebof  jest 
ušetřen  nerovnoměrného  tlaku  a  tření  ob- 
vazu, a  má-li  horečku,  je  mu  v  lázni  snáze, 
ana  voda  jisté  množství  tepla  tělu  stále  od- 
nímá. Bolesti  palčivé  dovede  ztišiti  jen  lékař. 
Ostatně  již  vhodné  opatření  spálenin  zjedná 
nemocným  úlevu  znatelnou.  Obličej  vyžaduje 
zvláštníno  ošetření,  neboC  zohyzdění  jizvami 
učiní  člověka  znamenaným  po  celý  život,  ne- 
hledě k  tomu,  že  jizvy  ty  mohou  i  ohrožovati 
choulostivé  orgány,  na  př.  oko.  Nejlépe  uči- 
níme, opatřime-li  obličej  takový  škraboškou 
z  několika  vrstev  mullu,  hojně  masti  potře- 
ného, ve  kterém  jsme  vystřihli  otvory  pro 
ústa,  chřípě  a  oči.  Menši  puchýř  na  ruce 
nebo  na  noze  nesmí  se  sestřihovati ;  jest  lépe 
čistou  jehlou  jej  nabodnouti  u  kraje  na  místě 
nejnižším,  aby  tekutina  v  něm  obsažená  mohla 
vvtéci,  čemuž  napomážeme  chomáčkem  čisté 
váty  do  oleje  namočeným,  kterým  blanku  pu- 
chýře ve  směru  k  otvoru  právě  učiněnému 
lehce  stlačujeme.  Tato  pokožka  je  hlubším 
vrstvám  kůže  i>okryvkou,  jak  již  naznačeno, 
nejpřiměřenější. 

Sem  náleží  též  s.  tekutinami  nebo  parami 
vysoké  teploty  (též  roztavenými  kovy)  čili 
opařeni  (v.  t.).  Pnrk, 

Spálenina,  úraz  zp&sobený  spálením 
(v.  t.). 

Spáleniště :  1)  S.,  víska  v  Čechách,  hejtm. 
Chrudim,  okr.  a  pš.  Nasevrky,  fara  Bojanov; 
3  d.,  14  obyv.  č.  (1900).  —  2)  S.  {Branstadt), 
osada  t.,  hejtm.  Sušice,  okr.  Hartmanice,  fara 
Zhuři,pš.  Petrovice  u  Sušice;  9  d.,  40  obyv.  n. 
(1890).  —  8)  S.  Dolní,  ves  t.,  hejtm.  Nové 
Město  n.  M.,  okr.  Opočno,  fara  a  pš.  Do 
bruska;  16  d.,  68  obyv.  č.  (1900),  tkalcov- 
ství.  —  4)  S.  Horní,  ves  t.,  fara  Dobré; 
13  d.,  56  obyv.  č.  (1900),  myslivna,  tkalcov- 
siví. 

Bpallanxanl  [-cánij  Lazar  o,  proslulý 
přírodozpytec  ital.  (♦  1729  v  Scandianu  v  Mo- 
densku  —  f  1799  v  Pavii),  Vystudovav  v  Bo- 
logni  práva  i  vědy  přírodní,  stal  se  r.  1754 
prof.  logiky,  metafysiky  a  řečtiny  v  Reggiu, 
r.  1760  v  Modeně  a  později  prof.  přírodopisu 
v  Pavii,  kdež  založil  bohatý  kabinet  přírod- 
nický;  za  tím  účelem  podnikal  též  časté  cesty. 
Vymkl  pracemi  o  výjevech  fysiky  živočišně, 
plození  (dokázav  zejména  nemožnost  mínění 
o  praplozeni),  o  krevním  oběhu,  zažívání, 
d> cháni  a  j.  Z  četných  spisů,  překládaných 
do  fr.,  angl.  a  něm.,  buďtrž  uvedeny  Saggio 
di  osserva\ioni  microscopiche  concernenti  il 
sistema  della  genera\ione  di  Seedham  e  di 
Buffon  (1769);  Sopra  gli  animali  delle  in/usion: 
(1768);  Prodromo  di  un  opera  da  imprimersi 
sopra  le  ríprodu\iom  animali (176B)\  DeWaiione 
delcuore  ne*  vaši  sanguini  (1768  a  další  práce 
o  srdci  a  cévách  z  r.  1773);  Opuscoli  di  fisica 
animale  e  vegetabile  (1780,  2  sv.);  Viaggi  alle 
due  Sicílie  ed  in  alcune  part  i  delť  Apennino 
(1792,  6  sv.);  Memorie  sulla  respira\ione  (1803j 
2  sv.).    Sebrané  spisy  vyšly  r.  1826  (6  dílů). 

Bpalmadoree  viz  Spal  mat  oři. 


Spalauktorlf  Spal  m  ad  oři,  chybně  Spal- 
madores  (ve  starov.  Oenussae,  řec.  A^uH^ 
tur.  Kujun^Adasy^  t.  j.  Ovčí  ostrovy),  malá 
skupina  tur.  ostrůvků  v  Aegeiskéin  moři 
mezi  ostrovem  Chiem  a  záp.  pobřežím  Malé 
Asie,  má  asi  1700  obyv.  řec. 

SpalmOy  ital.  (fr.  espa!me\  ochranná 
fermež,  lodní  mazadlo,  dehet. 

Spalničky  (morbiíli),  infekční  proccas  sti- 
hající zvláŠC  dětský  věk  a  který  již  spiso- 
vatelé starého  a  středního  věku  trefné  líčí. 
S.  jsou  choroba  ryze  konta^iosní,  ale  plíseň 
prostředkujíci  nákazu  nebyla  posud  obje- 
vena. Náchylnost  ke  8  kám  jest  veliká;  málo* 
který  člověk  bývá  chorobjr  té  ušetřen,  ně* 
kteří  lidé  onemocní  s-kami  i  dvakrát  i  tři* 
krát  ve  svém  životě.  Jestliže  do  osady,  která 
choroby  té  po  několik  let  ušetřena  byla,  ná- 
kaza byla  zavlečena,  onemocnějí  veškeré  děti 
skami.a  v  osadách  odloučených  od  povšech- 
ného styku  a  na  malých  ostrovech  onemocnějí 
i  dospělí  velikým  počtem.  Veliká  sdělnost 
spalniček  vysvětluje  nám,  že  isou  choroba 
nejrozšířenější,  choroba  světová.  Nákaza  pro- 
středkována  bývá  stykem  s  nemocným  a  lze 
tudíž  předpokládati,  že  infekční  agcns  těká 
v  jeho  ovzduší ;  ale  lpi  i  na  předmětech,  kte- 
rých nemocný  upotřebil.  Již  první  stadium 
8-ček,  stadium  katarrhálni,  přináší  nebezpečí, 
ale  stejně  veliké  jest  v  období  olupováni. 
Od  nákazy  až  ku  propuknuti  prvých  příznaků 
uběhne  9—10  dní,  ve  kterých  nemocný  ob- 
tíží nemá  a  proto  počátek  počítáme  od  té 
doby,  kdy  s  horečkou  se  zjevují  katarrhálni 
příznaky  na  spojivkách  a  slíznidch  dýchacích 
průvodů.  Stadium  to,  trvající  3— -4  dni,  osna- 
cujeme  jako  stadium  enanthému.  V  druhém 
období  —  exanihému  —  horečka  vzrůstá  a 
jeví  se  nejprve  na  tvářích  a  bradě  skvrny, 
ostře  ohraničené,  lehce  povýšené,  mající  ve- 
likost čočky,  které  za  24—36  hodin  po  ce- 
lém těle  se  rozšíří  a  na  trupu  hustěji  nežli 
na  končetinách  jsou  seřazeny.  Z  obličeje 
osutina  sestupuje  na  trup  a  pak  na  konče- 
tiny. Osutina  sama  je  charakteristická  a  xje* 
vuje  se  v  podobě  drobných  pupenců  barvy 
červené  neb  rudé,  více  méně  povýšených 
{morbilU  papulosi  a  laeves)  počtem  hojným 
i  skrovným,  někdy  tou  měrou,  že  papala 
splývají  dohromady  (m.  confluentes).  Podobná 
osutina  zjevuje  se  i  na  sliznicich  jsouc  pro- 
vázena zánětem  kat  ar  rhálním:  na  spojivkách, 
v  hltanu,  nose,  průdušnici  a  hrtanu,  průdui- 
kách,  střevě;  lokalisaci  tou  vysvětluji  se  pří- 
znaky zjevující  se  vedle  osutiny:  sbeni  a 
světloplachost,  drásání  v  hrdle,  chrapot,  kašel, 
průjmy.  Osutina  trvá  nezměněna  48—72  ho- 
din, čtvitého  dne  počíná  blednouti,  s  bled- 
nutím ustávají  horečka  a  katarrhálni  příznaky. 
Osmého  až  devátého  dne  nemoci  dostavuje 
se  drobné  olupováni  pokoiky,  trvající  3—4 
dni,  tak  že  na  konci  druhého  téhodne  pro- 
ccss  jest  ukončen.  V  průběhu  epidemie  vy- 
skytují se  lehčí  i  těŽŠí  formy  8-Ček,  časem 
katarrhálni  příznaky,  osutina  i  horečky  jsou 
Velmi  nepatrné,  snad  přestává  onemocnění 
i  na  jevech  katar rhálnich  (m.  sine  exňmíkf* 


Spalnif  —  Spalování  mrtvol. 


mate),  jindy  probihá  onemocDíni  za  příznaků 
tílk^cb,  ba  i  septických,  a  smrti  dítko  t  málo 
doech;  pak  dochátf  vfitiínou  i  ke  drobD^m 
výlevfim  krevním  do  pokoiky  a  ke  krvácení 
do  tliiDÍc  (m.  haemorrhagici).  PM  tčíkém 
onemocněni  a-kami  dochází  k  rozroanitíro 
komplikacím  a  podruíným  chorobám:  nej- 
více obáván  jest  zánět  jemných  prlidušek. 
zánět  plic.  mázdtivka  hrcanu,  zánět  ledvin, 
sněr  obličeje  (no«>i).  Známo  jest  posiéz,  že 
u  děli  slabých  a  neduíivích  v  zápětí  «-íek 
vyvijl  ae  tnoerkulosa.  Celkem  jest  úmitnost 
pfi  a-kách  malá  a  páči  ae  asi  na  3^,.  Mx. 
■pftllllř(asi  I  itai.  ipaíliera,  šat  pfes  plece). 
u  rytiřCl  Jtředověkfch  měkči  £at  vlněný  nebo 
hedvábný  pod  pancif,  aby  netlaííl;  laiinsky 
nazýval  se  lorteermunt  a  v  XVI.  stol.  mode- 
race,  ie  moderuje,    mírni  tlak   drsné  brně. 


str.  H7.  FM. 

flpftlOT  za  VrSky,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
a  okr.  Semily,  fara  Boskov,  pS.  Jizero doli ; 
M  i].,   264  obyv.  i.  (1900),   Itf,  ik.   a  tkal- 

■p&lOV  (Sponau),  městečko  na  Moravě, 
v  hejtm.  a  okr,  hranickém,  má  229  d.,  125< 
obyv.  větl.  ěes.  [1900),  far.  kostel  sv.  Jakuba. 
3tř.  Ik  ,  pi.,  četn.  stanici,  mlýn  a  týd.  i  vf  roč, 
trhy.  Alod.  statek  (80027  ha  pQdy)  se  zám- 
kem a  dvorem  drii  Viktor  ryt.  Bauer. 

■palaváni  viz  Hofení  a  Kyslík;  srv. 
téí  pTlivo. 

flpRloTánl  dýmu  (kouře)  viz  Dým  a 
Topeni. 

Spalováni  mrtvol  (incinerace)  bylo 
prováděno  jii  od  pravěku.  V  době  bron- 
zové (srv.  Evropa,  »tr.  893  6,  Morava, 
str.  709  si.,  Cechy,  sir.  271  í  si.)  dalo  se  na 
hranicích  dřívi  pod  širým  nebem  a  děje  se 
tak  podnes  jeiiě  u  buddhistQ  a  v  čas  války. 
Nový  věk  teprve  ve  stol.  XVIll.  a  zejména 
v  2.  pol.  stol,  XIX.  uvaluje  o  s.  m.  Na  mezi- 
národních sjezdech  hygienických  dospělo  se 
k  zásadě,  ie  a.  m.  jest  ve  příčině  zdravotní 
ze  viech  zp&sobQ  pohřbívání  nejúfelnějSi. 
Poiadavky  při  s.  m.  stanovil  mezinárodni 
sjezd  r.  1H76  v  Dráiďancch  takto:  1-  Spálení 
budil  dokonalé  a  nezůstavil  Žádných  zbylkův 
uhelnatých.  2.  Budii  provedeno  přímo  v  pe- 
cech  nebo  přístrojích  výhradně  pro  lidské 
mrtvoly  určených.  3.  Nesměji  pfi  něm  do 
vtduchu  vystupovati  ladné  plyny  ani  vý- 
pary zapácnajici.  4,  Popel  bud  čistý,  bělavý 
a  lak  iQstaveo.  aby  bylo  molno  snadně  a 
rychle  jej  sebrati.  5.  Náklad  na  zMzeni  peci 
i  spáleni  mrtvoly  budil  pokud  moino  malý. 
6.  Pec  budil  sestrojena  tak,  aby  spáleno  býti 
mohlo  několik  mrtvol  po  sobě.  První  pecí 
na  s.  m.  Jsou  původu  italského.  |sou  to  i.  zv. 
peci  plamenné,  v  nichi  ti-lo  od  paliva 
odloučeno  stýká  se  pouze  a  plamenem.  Prof. 
L.  Brunetti  sesirojil  pec  podle  vzoiu  ja- 
panského  k  vytápěni  tvrdým  dfivím.  Účinek 
ohně  měl  K  zvýiiti  silným  tahem  komínovým 
a  privodem  vzduchu  otvory  ve  stěnách  peci. 
Spáleni  mrtvoly    na  roitu    mělo  býti    ukon- 


739 

čcno  ve  4  hod.  pomoci  SO  kg  dřívi  na  hmotu 
vzezření  sklovitě  kostěného.  Vytápěni  peci 
dřivím  a  kamenným  uhlím  umožnil  prof.  Pavel 
Gorini  v  plamenné  peci  (vyobr.  č.  3860.). 
Plameny  z  topeniště  A   vedou  se   komorou 


spalovací  B,  do  které  se  vpraví  mrtvola  otvo- 
rem C  vozíkem  D  a  unikají  zároveň  s  plyny 
do  kanálu  E  su  zvláštním  koksovým  tope- 
ním ke  spáleni  kouře.  Spáleni  mrtvoly  po- 
mocí 103  kg  kameunébu  uhli  a  160  kg  rýio- 
vého  proutí  vyladovalo  doby  2  hodin.  Zbylý 
bílý  popel  činil  asi  65%  z  váhy  těla.  Gori- 
niho  pec  došla  upotřebeni  v  Miláne,  Římě, 
Cremoně,  Lodi,  Varese  a  Turíně. 

Typická  jest  plamenná  pec  vlaáského  inž, 
Giuseppe  Veniniho.  Pec  vytopí  se  dřivím 
na  700-800"  C,  načeí  vpraví  se  dovnitř 
mrtvola.  Asi  po  20  min.  uniknou  destillačni 
produkiy  i  těla,  toto  vysýchá  a  počne  sta- 
dium vlastního  a.  za  silného  přivodu  vzdu- 
chu zviáitnimi  trubkami.  Komora,  v  niž  se 
tvoři  plyn  ze  dřiví  (plynová  pec),  jest  po- 
jezdná  na  4  kolečkách  po  2  kolejnicích. 
Mrtvola  spočívá  v  peci  volně  na  kovových 
tyčích  skloněných  k  pozorovacimu  otvoru 
(ke  hlavě).  Normální  doba  spáleni  činila 
1'/,  hodiny,  zbytek  měl  3-5— 5'6»/o  váhy  těla. 
Peci  Veniniho  mají  vlašská  města:  Milán, 
Florencie,  Padova,  Brescia,  San  Rerao,  Pisa, 
Comt),  Mantova,  Modena,  Novara,  Verona  a 
Bologna,  v  Dánsku  Kodaň,  v  Americe  Buf- 
falo,  St.  Louis  a  Troy,  Veniniho  modifikace 
pecí  mají  snahu  přiváděti  vzduch  předehřátý, 
smisiii  jej  s  plyny  z  topeniště  a  způsobiti 
jim  dokonalé  spáleni  plynů  z  hořící  mrtvoly. 

Prof.  G.  P.  Clericetti  sestrojil  r.  1876  pec 
z  kameniny  v  podobě  veliké  popelnice,  na 
způsob  antického  sarkofágu.  Svislou  rourou 
vede  se  dovnitř  směs  svítiplynu  a  vzduchu; 
oba  plyny  misi  se  al  před  vstupem  do  peci, 
kdeí  se  zapálí,  a  způsobují  vysoušení,  pak 
zuhelnatěni  a  konečně  po  několika  hodinách 
dokonalé  spáleni.  První  mitvola  (jakéhosi 
Alberta  Kellera,  rodím  z  Curlčhu)  v  peci 
Clericettiho  S[)álena  22.  led.  1876  v  Miláně 
na  hřbitově  před  Porta  Tenaglia.  Ačkoliv 
novodobé  peci  ke  a.  m.  jsou  původu  vlaš- 
ského, zdokonaleny  bylý  většinou  v  Německu, 
Anglii  a  Francii.  Pec  na  a.  m.  lož.  BedF. 
Sie mensa  (vyobr.  č.  3S61  ]  skládá  se  ze  tlí 


760 

o^déleni;  geaerátoru  či  plycovny,  Bpalovaci 
peci  s  regenerátorem  a  íiomiDU.  Generátor 
je  pec,  ve  které  i  kameniMÍho  nebo  hnědého 
uhíl,  dfivi,  raielÍDV  nebo  koksu  nedokonalém 

hofenfm,  deatillaci  vyvíjejí  se  plyny  uhelnaté 
a  uhlovodíkové.   Plyny  tyto  vedou  se  kaná- 


Spatováof  mrtvol. 


lem  tf   a  rourou  b  nebo    kanálkem  c  skrze 
regenerátor  d   do  peci  spalovací  e;    proud 
jejich  reguluje  se  pfiklopem  /  a  klapkou  g. 
Vzníceni  a  hofení  plynů  zp&sobi  se  pHvodem 
vzduchu  pfí  obou  jejích  vstupech,  který  lze 
řidiii  žoupátky.    RcEcncrátor  jest  prostora 
vvlolená  ohnivzdornými  ci- 
hlami s  mezerami,  jimiž  pro- 
llehávaji    plameny ,    horké 
plyny  a  roiihavuji  je  al  do 
béla;  ibytck  te]>la  odevzdá 
íc   peci  spalovací,  která  la 
6 — 7  hod.  rozíhavuje  se  do 
Červena.    Pec    vlastni   jest 
opatřena  roštem  ze  chamot- 


se  ponechá  télo  účinku  éerreného  láro,  lby 
pozbylo  vlhkosti,  coi  se  ukonfi  asi  la  '/^hod^ 
načež  se  přistup  plynu  uxavFe    a  nechá  se 
regenerátorem  prouditi  jen  vzduch.    Z  re- 
generátoru roiihaveného  al  do  bCla  vzduch 
800*C  horký  ílebá   na  télo  jií  vysuiené,  a 
působením   vysokého    žáru    nastává 
úplné  a.  bez  koufe  a  bei   zápacha. 
Popel  1  kosti  zcela  bílý  nebo  ilutavi 
šeaý,  téméř  čistý  fosforečnan  vápe- 
natý, jakožto    nejtéiii   propadá   do 
popelníku,  lehký  popel  ze  dřeva  ra- 
kve strien  je  tuiem  do  komina  po- 
dobně jako  kysličník  zine6natý  z  ra- 
kve   zinkové.    Popel   se    ukládá  do 
plechové  krabice,  jež  pájkou  se  nia- 
vře  nebo  zaplombuje  a  pak  vloií  do 
popelnice.  K  úplnému  spálení  mrtvoty 
dospělé  osob^  třeba  asi  2  hod.  Paliva 
k  vylifátí  peci  a  spálení  jedné  mrtvoly 
spotřebuje  se  asi  23  centO  hnědého 
uhlí.  Pec  soust.  Siemeosovy  má  kře' 
matorium  vGothč  od  r.  1878,  Spá- 
leni jedné  mrtvoly  stoji  25  mk. 

Kombinaci  soustav  Goriniho  a  Sie- 
mensovy  sestrojili  Toiaoul  a  Fia- 
det  r.  1889  pec  (vyobr.  č.  3862.)  na 
hřbitově    Pere    Lachaise    v    Pařili. 
„I.  U  Siemensovy  peci  jsou  generátor, 

regenerátor  a  pec  spalovací  vedle 
sebe,  kdežto  u  této  fraacouiské  sou- 
I  stavy  nad  sebou.  Nejníže  ve  sklepě  jest  ge- 
nerátor a,  do  kterého  se  sype  koks  trychtý- 
řem b.  Generátor  opatřen  dole  popelníkem 
dvířky  d  s  otvory  pro  regulováni  přístupu 

[duchi      "'--■-'  ■' 

svislým 


tovýcb  cihel  (tyči).  Zužujíc. 
prostora  h  vybihá  do  ple- 
chového popelníku /,  Včele 


peci  jsou  zvedací  tĚiké  dve- 
ře fc  z  litiny  chamotkami  vy- 
ložené a  pozorovacím  otvo- 
rem o.  Žhavý  proud  pro- 
chází z  peci  skrze  rošt  shora 
dolů  do  kanálu  /  vedoucího 
ke  zděnému  komínu  12  m 
vys.  Celé  toto  zařízení  jesi  í.  3862,  Prc  m  ■ 
vé  sklepní  prostoře  pod 
aíni  či  kapli,  ve  které  nak-zá  se  katafalk  zří- 
zený tak,  ž*  po  ukončených  obřadech  lze 
rake\-  spustiti  do  podzemí  právě  pfed  ústi 
peci.  Zde  pfeloíi  ac  na  nízký  vozik,  dveře  k 
ac  pozveiinou  a  voiík  s  lakvi  vjede  dovnitř 
peci  do  čcivena  rozžhavené.  Pákovým  ústro- 
jira  přeloží  se  rakev  dvíma  prkénky  pod- 
ložená na  roSt,  načež  vozik  a  kolejnice  vy- 
táhnou se  z  peci  a  dví-ie  se  spustí.    Potom 


mísí  se  se  vzduchem,  zapalují  se  a  rotihavu- 
jice  pec  prostupuji  regenerátorem  g,  v  němi 
zanechávají  tolik  horka,  ie  lze  ho  pozdiji 
užíti  k  vysokému  přehřáti  vzduchu  vstupu* 
jícího  otvorem  i'.  Když  pec  i  r^encrátor 
I  náležitě  jsou  rozžhaveny,  vpraví  se  do  ko- 
I  mory  spalovací  mrtvola  volíkem  fc  s  ra- 
meny k,  jež  pákovým  ústrojím  spustí  se  do 
příslušných   ryh  tak,   Že  rakev   dosedne  a 


Spalováni  mrtvol. 


■  priidajm  vozíkem  lie  vyjeti  ipét.  Spáleni 
vykoná  se  ihavfm  vidnchem  v  skrze  TCee- 
neritor  do  peci  proudícím,  zbjrtky  hoficich 
ostatků  vedou  le  chamottov^mi  rourami  re- 
generátoru, stále  jej  vyliFiTajíce,  kanálem  m 


skrze  zvláštní  koksové  topeolité  [four  á  ri- 
vtrtire),  kdeí  se  spáti  a  vstupuji  do  komínu. 
Akt  spalovací  ukončen  je  za  '/<  hodiny,  nafel 
vjede  se  opět  se  leleinými  rameny  k  do 
peci  a  nazvednutím  jich  vy- 
táhne se  deska  9  popelem, 
švédský  plukovník  Klin- 

Senstierna  píipadl  na  my' 
lenku ,     vybfívati    v  id  uch 
o  litinové  roury  na  rofsté 
o  cihly  chamottové,  a  do- 
sáhl tim   rvchlejilho  vytá- 
píni.  Véiii  topen iité  Á  (vy- 
obr.  ř.  3863.)  vyvíjí  topiči 
plyny   t  koksu;  pfivádi  se 
do  něho  k  palivu   vzduch 
átirbinami  v  roíič;  topící 
horké  plyny  vstupuji  otvo- 
rem nad  topcniátém  dojic- 
nu  v  zadní  fásti  peci,  coi 
lze  regulovati  íoupátkem  B. 
K  jícnu  pfiléhá  komoia  spa- 
lovací C,  pod  nil  jest  pro- 
stora D,  obsahující  36  liti- 
nových   trub,    skrze    které       ^  .iw*  !■« 
pfívidi   se  ohFátý   vtducb 
do  jícnu,  kde  se  míst  s  plyuy  uhelnatými  a 
je  ia{»luje.   Vzduch  pfed  vstupem  do  trub 
proudí    dutinami    ve    stěnách    pecí,  jejichž 
vnitfnl  zdivo  chamottové  jest  rozpáleno.  Vo- 
zík //je  ze  ieleia  a  má  dvojité  dno,  jehoi 
dutina  je  vyplněna  hmotou  tepla  ipitně  pro- 


761 

pouitějicí:  nahofe  je  vozík  vydlážděn  cha- 
moltovými  deskami  s  prohlubeninou  na  po- 
iftstalý  popel.  Aby  zpodek  vozíku  netrpěl 
žárem,  jest  ochlazován  proudem  stndenuio 
vzduchu  K.  Vzduch  ten  misi  se  s  plyny  ve 
spalovací  komofe  a  proudí  od- 
tud doltl  okolo  menáiho  tope- 
niátě  L,  z  něhož  vystupující  iíc 
je  dokonale  spaluje:  bet  koufe 
a  bez  zápachu  prochází  skrze 
regenerátorovou  prostoru  H, 
v  Qíl  rozžhavuje  litinové  trouby, 
kanálem  do  komínu  unikají  pak 
jen  zbytkv  plynfi  dokonale  spá- 
lených. Nad  větáim  topeniitěm 
jest  otvor  (se  áoupátkem  M), 
kterým  plyny  z  topeniště  vedou 
se  pfimo  do  kaoálu  ke  komínu 
'  pFiuzavfenivelíkéhošoupátkaA, 
jež  zamezuje  jim  z  části  nebo 
zcela  vstup  nahoru  do  komory 
spalovací.  N  jest  pozorovací 
otvor  slidou  zavfeoý.  V  předku 
peci  jsou  zvedací  vstupní  dvé- 
fe  O.  Pec  taio  vytopí  se  za 
2  hodiny  na  teplotu  800—900*  C, 
a  dokonalé  spálení  jest  ukon- 
čeno v  dalíich  17,-2'/,  hod. 
K  tomu  je  tlet>a  celkem  asi 
350  kg  koksu.  Pec  soustavy  Klin- 
gcnstíernov)'  zřízena  ve  Štok- 
holmř,  Goteborgu,  Heidelberce, 
(tettiojii  Offenbachu  a  Jcně.    Stoji  prů- 

měrné asi  SOOO  mk.  Spáleni  jed- 
né mrtvoly  vyžaduje  nákladu 
t2rok.  Téhož  r.  1888  inženýr  C.  E.  Bourry 
sestavil  jiný  druh  peci  pro  krematorium 
v  Curichu  (.vyobr,  c.  3864.).  Hořící  plyn 
uhelnatý,  který  se  vyvinuje  z  koksu  v  ge- 


.pd«ín 


il  v  Curi 


oerátoru  a,  vytápí  komoru  spalovací  t  zp&- 
sobem  tím,  že  plameny  se  vedou  dutina- 
mi okolo  vnitfního  ohnivzdorného  klenuti 
pecí,  načež  odcházejici  horké  plyny  slouží 
ku  předehříváni  vzduchu,  který  se  přivádí 
průduchy  c  do  komory  tav  této  ivyiuje 


762  Spalováni  mrtvol. 

iár  na  800—900°  C,  Rakev  pfimo  ve  smĚru 
vodorovném  vsune  se  do  peci.  Komora  tpa- 
lovaci  jeat  umisténa  pfimo  v  kapli  a  kryta 
ieiezným  pláStčm  p  na  způsob  náhrobku. 
Pfed  ústím  peci  jest  nízký  stabilní  stQl  d 
[banqvttté)  pro  ulolení  rakve  jako  katafalk 
po  čas  obřadů  potifebnich.  Rakev  kryta  jest 
oa  stole  posuvným  pláitém,  kterf  pfi  vsu- 
nuti rakve  varhárkovitÉ  se  akládá  a  zame- 
zuje potilcd  do  Ihavú  komory.  S  vytápénim 
lařnc  se  9  hodin  před  aktem  spalovacím. 
Asi  za  4  hodiny  po  zatopeni  rnOie  se  zapá- 
liti v  peci  plyo  uhelnatý  z  generátoru  kokso' 
vdho  vyvinutý,  anií  jest  obávati  se  výbuchu. 
Horké   plyny    musi    pak  aspoň   po    5   hod. 


prouditi  vSemi  tahy,  aby  dosaieno  bylo  tep- 
loty 800—900'  C,  k  ĚeniUÍ  se  spotřebuje 
28—29  centů  koksu.  Dokonalé  spáleni  tivá 
2'/]  ai  3  hodiny. 

Mezi  novějSi  a  osvédčené  peci  na  s.  m. 
náleii  pec  od  Rich.  Schneidra,  inženýra 
v  Dráíďanech  (vyobr.  č.  3865.).  Hlavni  Jcji 
součásti  —  generátor,  komora  spalovací  a 
popelník  —  spojeny  jsou  v  jeden  celek. 
Generátor  <t  jest  prostora  částečné  klenutá, 
částečné  zasypacim  poklopem  b  krytá,  dole 
plochým  roštem  opatřená,  vytdžná  ohni- 
vzdorným materiálem.  Ve  zdivu,  v  čele  i  v  bo- 
cích jsou  průduchy,  ve  kterých  se  ohKvá 
vzduch  pro  generátor  i  pro  spalováni  plynů 
v  tomto  vyvinutých.  Pod  roitcm  jest  vana  c 
s  vodou,  která  působením  tepla  méni  se 
v  páry,  jei  s  horkým  vzduchem  ssaji  se 
skrze  roit  do  regenerátoru.  Tím  chrání  se 
roát  a  zpodní  část  generátoru  pFed  rychlým 
spálením,  a  hlavně  dosáhne  se  vyiSi  teploty, 


ponévadt  páry  vodní  rozihaveným  koksem 
rozkládají  se  v  kyalik  a  vodík.  Shofcnlni  vo- 
díku zv)ái  se  teplota  o  6 — I6*/a.  Pec  spalo- 
vací e  3  generátorem  v  úzkém  spojeni  je 
klenutá  a  roitem  ze  chamoitových  tyči  opa- 
třená. Nad  vstupem  plynŮ  i  generátoru  \ 
vedle  ného  jest  nékolik  otvorů  pro  plivod 
vzduchu  na  vysoký  stupeň  zahřátého.  Otvor 
do  peci  pro  vsunutí  mrtvoly  uzavřen  jest 
zvedacími  dveřmi  /.  Pod  komorou  spalovací 

Íest  popelník  g,  jení  má  sbňraci  trychtýř  k, 
'od  popelníkem  kanál  i  k  odvádíni  plynŮ 
jest  obklopen  řadou  pr&duchO,  v  nichi  >e 
zahřívá  vzduch  (spalovací)  přiváděný  otvory 
v  čele  peci.  Veškeré  idivo  íáru  vydané  je 
z  cihel  chamottových  a  od  vnčjiího  zdiva 
odděleno  isolačnímí  dutinami.  Celá  pec  stá- 
lena je  z  venku  kolejnicemi  a  pásy  pomocí 
iioubů  podél  i  napříč,  aby  zdivo  se  neros- 
stoupilo.  Po  4 — Shodinném  topeni  jest  pec 
připravena  ke  s.  Teplota  nesmí  vystoupiti 
nad  1000°  C,  nebof  kosti  by  se  nespálily  na 
bílý  popel,  nýbri  zůstaly  b^  uvnitř  nače;- 
nalé  a  tvrdé.  Normálně  trvá  spálení  \'í,  ai 
l'/i  hod.  po  pětihodinném  vylápini  peci. 
Celá  pec  Schneidrova  bez  spouště  stoji  asi 
6000  mk.,  s  kompiet,  zařízením  ai  15.000  mk.; 
spáleni  mrtvoly  stoji  asi  20  mk.  Koksu  na 
vytopení  pecí  a  spáleni  jedné  mrtvoly  spo- 
třebuje se  8  10  centů,  na  dalSi  bezprostředně 
následující  a>i   4    centů.   Peci  Schneidrovy 

Ísou  v  kicmatoriich  v  Hamburce  (od  r.  18921, 
[ísenachu,  Mannheimu  (1901),  Basileji  IB98i, 
San  Francisku  a  v  Berlině  (pli  nemocnicij. 
Pec  vytápěnou  svítiplynem,  smiieným  se 
vzduchem  v  poměru  2;5  na  plyn  třaskavý 
sestrojil  Guichard  (vyobr.  č.  3866.).  Hořící 
plyn  šlehá  do  pecí  otvory  a,  odtud  vede 
se  regenerátorem  do  kanálu  komínu.  Kd\i 
b}'lá  pec  náleiitě  rozíhavena,  vloií  se  ďo 
ni  mrtvola,  otevře  se  přistup  stlačenému 
vzduchu  b,  který  o  rozlhaveoé  stěny  TKBt- 
nerátoru  zahřívá  se  na  stupeň  tak  vysoký. 
ie  mrtvolu  slihá  a  spaluje.  Plyny  boreniru 
povstalé  vedou  se  regenerátorovými  rouramíc 
a  skrze  plameny  třaskavého  plynu  >stra*o> 
vače  kouře*  d  do  kominu,  z  něhot  bet  zá- 
pachu vystupují.  —  2e  rayálenka  Siemensova 
vlastně  při  všech  poidějiich  soustavách  jesl 
v  podstatě  zachována,  o  tom  svědči  i  pec 
krematoria  v  Manchestru,  kterou  sestavili 
Simon  a  Bourry  (vyobr.  č.  3867.).  lest  tu 
generátor  a.  komora  spalovací  b  a  regene- 
rátor  e  na  společném  základě.  Palivo  zasýpá 
se  nejdříve  do  truhlíku  (,  z  něhoi  otevřením 
áoupátka  t  najednou  se  vysype  do  generá- 
toru. Komora  spalovací  je  v  podobě  letorty 
přepaicné  uprostřed  roitem  chamoitovým  r 
na  způsob  děrovaného  dna.  V  b  uloii  ae 
rakev,  do  p  propadává  popel,  který  pak  osin- 
kovým  kartáčem  shrábne  se  do  popelníce  u. 
Horké  plyny  vedou  se  z  generátoru  průduchy  é 
vzhůru  do  pecí  a  rozžhavuji  její  stěny;  po- 
zději vyvinuje  ae  v  generátoru  nedokonaUro 
hořením  plyn  uhelnatý,  kter^  se  mísí  se  viau- 
chgm  v  místech  e  a  zpflsobujc  pak  teplotu 
IBOO— 2000°F.  Koksu  na  vytopeni  peci  >pu- 


spalováni  mrtvoL  763 

tf«bujeae  Iř,  na  spáleni  mrtvoly  2—3  angl. I cbylkaml,  BesUvil  íni.Dorovíua  ijenypec 

centy.  na  s.  m.  t  krematoriu  mohučsk^m  (r.  1903). 

Shora  popsaná  pec  podle  soustavy  Klin- 1  Z  koksového  topiiti  A  (vyobr.  1.  3869.)  uni- 

genMiernovy  byla  xkepjena  tim,  íe  opatFena !  kaji  plyny  uhelnaté  do  jícnu  B,  kde  >e  slu- 


chamottovým  roštem  jako  u  peci  Siemen-jčuji  se  vzduchem  v  kanilcIcb.C  jii  pfede- 
sovy  a  Schneidrovy  a  pod  nim  popelnikem,  hřátým  a  vstupuji  pak  pFi  D  do  komory  spa- 
ná jehoi  nejniiiim  místě  poloien  roit  otá- |  lovací  i",  kdyt  se  byly  znovu  smisily  s  hor- 
iívf  pro  zachyceni  popela  z  kosti  do  ielezné  [  kým  vzduchem,  který  se  ptivádi  skne  roi- 


Č.  38e;.  An^Ucki  pec  cim  ipilsiáQi  milvol 

nádoby.  Toto  zlepšeni  pochází  od  firmy  br. 
BeckO  (vyobr.  č  3868.)  v  Offenbachu  n.  M. 
a  jest  provedeno  na  pecí  krematoria  tamtéí. 
Vytopeni  pece  potřebuje  3  centů  koksu  a 
trvá  2  hodiny.  Ke  spáleni  mrtvoly  je  třeba 
rs  centft  koksu  a  doby  2  hodin.  —  V  po- 
dobném uspořádáni,  aváak  s  některými  od- 


ibavené  lité  trouby  v  regenerátoru  E.  — 
Plyny  z  mrtvoly  proudí  skrze  chamottový 
rošt  G  do  prostory  popelníkové,  odtud  pak 
okolo  druhého  ohništi  koksového  J,  kterým 
se  dokonale  spaluji,  a  procházejíce  komorou 
regenerátoru  i^'  roiihavuji  iclezné  trouby  a 
unikají  pfí  K  do  komínu  ůpinč  bez  kouK  a 


764  SpaloTání  mrtvol. 

b«i  zápachu,  if  jest  poiorovaci  otvor,  L  ta- 1  >Dr.  £amet<  (N.  York),  >Enrie<  (Chicago), 
viraci  dvéře,  N  oádoba  na  popel,  odkud  se  >Le  Mofae*  (bos  Angeloa),  (Henri  Simon* 
▼kláda  do  popelnice.  ZaHiení  této  peci  i  se  ( Woking,  Glueow,  Xíverpool),  ■Fidiet< 
^>oaÍtí  stálo  10.000  mk.  —   Ktomi   shora]  (jedna  pec  v  P^ii),  tWiUiam  Siemeiuaatd, 

Novodobé  s,  m.  uvedeno  ve 
skutek  úvahami  o  pohfbivinivfl- 
bcc  a  to  se  stanoviBka  idraTOt- 
nického,  bospodáfmkého,  aestbe- 
tického,  éthického,  náboietuké- 
ho,  právnického  a  technického. 
Hygienické  přednosti  m.  m.  li- 
leieji  v  tom,  le  účinkem  kysUkn 
teviduchu  na  800*C  vyhřátého 
nif  i  se  s  naprostou  jistotou  vei- 
keré  organické  látky  a  chorobo- 
plodné zárodky  idiávi  škodlivé, 
Íei  v  kaidé  mrtvole  jsou  obn- 
eny  a  zejména  v  mrtvolách  osob 
nakaílivou  nemoci  zemřelých. 
Z  té  pHčiny  také  VII.  mezmi- 
rodni  sjezd  pro  hygienu  a  de- 
mografii, konaný  r.  1891  v  Lon- 
dýne, zabývaje  se  otázkou  s.  m., 
vyslovil  se  takto:  tS.  m.  jest  ra- 
lionálni  a  hygienický  zpfisob  po- 
hřbíváni, kterého  má  b^ti  upo- 
třebeno rvláité  v  pfipadech 
úmrti     po     nemoci     nakailivé. 

C.  SMS.  P«  «.  .p.l«í«l  «™i  v  Oir«b.cha  ..  M.  f^'^X    '"^1*     »«  ^^^Ý''h^'^Z 

ttoiiL  Kiingcn«irni.-Beck).  1-   odstranily  veSkeré  zákomtí 

překáíky  s.  m.;  2.  zavedly  a.  m. 

uvedených   soustav  peci   ieat  jeitě  několik  I  na  bojiStích.*    Kovnél  pro  s,  m.  vyslovil  se 

původu  vlašského,  angllckuho  a  amerického,   mezinárodni  sjeid  hygienický  r.  1894  v  Bnda- 

na  př.:  .Gazzi  c  Raviiia-  ve  Spezzii,  »Rey«  |  peSti.    Hospodářské    výhody  í.    m.    zálefají 


(Asti, Spoleto,  Milán, Alessandria),  >SpascianÍ  Iv  tom,  ie  pro  uloženi  pozfistatkA  popela  ze 
Mesmer*  (Lívorno,  Benátky,  Milán),  >Ames  spálenin  mrtvoly  jest  potřebí  ponze  desetiny 
Oil  Blower  Co.*  v  Bostone,  >Dr.  Davis*  |Da- 1  prostory  potřebné  k  pohřbeni  mrtvoly  do 
venpoit,    Filadelfia,    Lancaster,    Baltmore),  |  zemč.    Okolnost  tato  padá  na  váhu  ve  ve- 


spalováni  mrtvol. 


765 


likých  městech  při  opatřováni  hřbitovů  roz- 
s^ých  a  od  města  vzdálených.  8.  samo 
o  sobě  není  drahé.  V  Paříži  stoji  na  př.  spá- 
lení mrtvoly  3  fr.  (2*87  K),  kdežto  pohřbeni 
do  xemě  na  př.  v  Berlíně  stojí  min.  9  mk.  ^ 
10*62  K.  V  ohledu  aesthetickém  nelze  si  my- 
sliti čistiiho  pohřbeni  mrtvoly,  než  jaké  jest 
sežehnutím  v  horkém  vzduchu  až  na  bílý  po- 
pel nejdéle  za  2  hodiny.  Pieta  k  zesnulému 
není  spálením  jeho  těla  nijak  dotčena,  uváží-li 
se,  jakým  odporným  processům  hnilobným 


Č.  3870.  Podélný  řes  krematoria  v  Glasgowe. 

A  kaple,  B  katafalk,  C  pracovna,  D  propadliité  s  yý- 
tahero,  E  vosik.  G  rakev.  H  pec  spalovací,  /  generátor, 
Jregenerátor  vsduchový,  ^styk  plynů  a  horkého  vsduchu, 
L  odvádéni  plynA  do  komína,  N  výklenky  pro  popelnice, 
O  otvor,  kterým  Ise  s  předsíné  vidéti  přináíeni  rakve 
k  peci,  P  ústroji  ke  svedani-dveři  peci,^Q  ptístup  k  peci. 


Krematoria  v  Německu 


Mésto 

Gotha 

Heidelberg 

Hamburk 

Jena 

OíTenbach 

Mannheim 

Eisenach 

Mohuč 

Karlsruhe 


Krematoria  pouiit 
od  roku 

1878  «•/!> 
1891 
1892  "/ii 

1898  *V, 

1899  "/« 

1901  *•/», 

1902  »•/, 

1903  % 

1904  •*/, 


Stavební  niklad 

97.000  mk. 

45.600  » 

132.600  » 

30.000  » 

18.000  » 

115.000  » 

133.450  > 

107.000  > 

66.000  > 


tělo  do  země  pohřbené  jest  vydáno,  jsouc 
zároveň  pospasem  tisicA  hmyzu,  nehledě  ani 
ke  zjevům  při  pochovávání  do  starých  hrobů. 
Proti  8.  m.  činí  se  námitky  se  stanoviska  ná» 
boženského  a  právnického.  Ani  vyznání  kře- 
sťanské ani  mosaické  nemá  nábožeíiských 
ustanovení,  jež  by  naznačovala  zákaz  s.  m.  — 
Oproti  tvrzení,  že  s.  m.  jest  zvykem  pohan- 
ským, lze  uvésti,  že  křesCané  teprve  ve  II.  a 
III.  stol.  po  Kr.  počali  mrtvé  pohřbívati  do 
země  na  rozdíl  od  pohanů.  2e  s.  m.  shladí 
veákeré  stopy  k  dodatečnému  zjištěni  pří- 
činy smrti,  jest  konečně  námitkou  ochránce 
veřejného  práva.  Tato  námitka  byla  by  správ- 
nou jen  potud,  pokud  by  šlo  o  zločinné  s. 
m.  Kde  však  jde  o  zákonité  s.  m.,  lze  usta- 
noveni o  zjištění  pravé  příčiny  smrti  prová- 
děti tak,  že  každá  pochybnost  před  s-m  m. 
musí  býti  vyloučena.  Tento  způsob  pohřbí- 
váni »ohněm«  víc  a  více  se  šiří  hlavně  pů- 
sobením ^společnosti  pro  8.  m.c.  Těcnto 
společnosti,  jejichž  vznik  spadá  do  poslední 
čtvrtiny  XIX.  stol.,  jest  počátkem  XX.  stol. 
v  Americe  24,  v  Německu  76,  v  Itálii  20, 
v  Anglii  16,  ve  Švýcarsku  7,  v  Rakousku  2, 
v  Nizozemsku  1  s  15  odbory,  ve  Švédsku  8, 
v  Dánsku  2,  ve  Francii  a  Norsku  po  jedné. 
Budov  pro  8.  m.  (krematorií)  jest  počát- 
kem XX.  stol.  v  Ajneríce  30,  v  Austrálii  1, 
v  Itálii  28,  v  Anglii  8,  v  Německu  9,  ve 
Francii  3,  ve  Švýcarsku  4,  ve  Švédsku  2  a 
v  Dánsku  1.  Vývoj  a  používáni  novodobého 
8.  m.  podávají  tyto  přehledy  o  krematoriích 
a  kremacích  v  některých  zemích. 

době  25  roků  (1878—1903). 

Počet  spálených  mrtvol 


Soustava  peci 


Siemens 
Klinffenstierna 

Scnneider 

Klingenstierna 

Klingenstierna-Beck 

Schneider 

Schneider 

Klingenstierna-Dorovius 

Schneider 


do  konce  r.  1903 

3208 

1350 

1238 

411 

443 

117 

60 

90 


prAmémé 
sa  rok 

128 

112 

112 

82 
110 
58 
30 
90 


Dohromady 6917 


276 


Počet  spále 
krematorii 

Roku      Kremací 


ných  mrtvol 
ch  v  jednotli 


1878 
1879 
1880 
1881 
1882 
18S3 
1884 
1885 
1886 


1 
17 
16 
33 
33 
46 
69 
76 
96 


Roku 
1887 
1888 
1889 
1890 
1891 
1892 
1893 
1894 
1896 


Kremaci 
110 
95 
128 
111 
165 
221 
251 
267 
263 


v  něm 
vých  1 

Roku 

1896 
1897 
1898 
1899 
1900 
1901 
1902 
1903 


eckých 
etech: 

Kremací 

312 
374 
423 
511 
638 
692 
861 
1074 


ve  11.  tř.,  85  mk.  ve  IIL  tř.;  Ofifenbach  74-50  mk. 
v  I.  tř.,  58*50  mk.  ve  H.  tř., 48*30  mk.  ve  III. tř.; 
Mannheim  75  mk.  bez  použiti  umrlčí  komory, 
90  mk.  s  použitím  umrlčí  komory,  děti  clo 
6  let  12  mk.,  přes  6  let  30  mk.;  Eisenach 
76  mk.;  Mohuč  100  mk. 


Poplatky  zaspáleni  mrtvoly  v  kre- 
matoriich  německých:  Gotha  78  mk.; 
Heidelberg  71*50  mk.  bez  použiti  umrlčí  ko- 
mory, 86*50  mk.  s  použitím  téže;  Hamburk 
140  mk.;  Jena  108  ml^.  v  I.  tfidě,  95*50  mk. 


Místo 

Milán 

Lodi 

kim 

Cremona 

Brescia 

Padova 

Videm 

Varese 


Krematoria  v  Itálii. 

Soustava  peci 

Gorini,  Venini,  Rey 
Gorini 

» 
> 

Venini 

» 

» 

Gorini 


PrxAi 

kremace 

roku 

1876 
1877 
1883 
1883 
1883 
1884 
1884 
1884 


766 


SpaloTáni  mrtvol. 


MUto 

Spezia 

Alessandría 

Novar^ 

Florencie 

Livorno 

Pisa 

Como 

Asti 

San  Remo 

Turín 

Mantova 

Verona 

Bologna 

Modena 

Benátky 


Soustava  peci 

Guzzi  e  Ravízza 
Rey 

Venini 

> 

Spasciana  Mesmer 
Venini 
» 
Rey 
Venini 
Gorini 
Venini 


Spasciani  Mesmer 
Krematoria  v  Anglii. 


Prvni 

kremace 

roku 

1885 

1886 

1885 

1885 

1885 

1885 

1886 

1887 

1888 

1887 

1888 

1888 

1888 

1890 

1891 


Roku 

1900 
1901 
1902 
1903 


K   vlast- 
nimu 
pfán{ 

297 
306 
299 
306 


Z  ne- 
mocnic 

2.752 
2.664 
2.435 
2.492 


flutrft 
naro- 
sených 

2.776 

3.885 

3.976 

3.866 


Úh 


lueu 


5.825 
6.855 
6.710 
6.664 


Za  15  rokfi 
dohro- 
mady .  3.147 


34.736     29.793     67.675 


I  Prdmérné 
za  rok  . 


210       2.316       1.986       4.512 


Kromě  Pafíie  mají  krematoria  francoazská 
města  Rouen  a  Remeš. 


Misto 


Soustava  peci 

Turner-Eassie 
Simon-Bourry 


H.  Simon 
Henri  Simon 


První 

kremace 

roku 

1885 

1893 

1895 

1896 

1901 

1901 

1902 


» 
> 


1902 
1903 


Londýn  (Woking) 

Manchester 

Glasgow 

Liverpool 

Hulí 

Darlington 

Leicester 

Londýn  (Golders 

Green) 
Birmingham 

Postavena  budou  další  v  Bradfordu,  Leedsu, 
Lancasteru,  Sheffieldu,  Newcastleu  a  Ilfordu. 
V  Anglii  do  konce  r.  1904  spáleno  4407  mrtvol. 

Krematoria  ve  Švýcarsku. 

Misto  Soustava  peci  Od  roku 

Curich  Bourry  1889 

Basilej  Schneider  1898 

Geneva  »  1902 

Sv.  Havel  »  1903 


Krematoria  ve  Švédsku  a  Dánsku. 

Místo  Soustava  peci  Od  roku 

Štokholm  Klingenstierna  1887 

Goteborg  >  1890 

Kodaň  »  1892 


Počet  sp 
matoriu 


á leny ch  mrtvol  v  Paříži  v  kr e- 
na  hřbitově  PčreLachaise  od 
r.  1889-1903. 


Roku 
1889 

R  vlast- 
nímu 
přáni 

49 

Z  ne- 
mocnic 

483*) 

Mi  tvé 
naro- 
zených 

217*) 

Úhrnem 
749 

1890 

121 

2.188 

1.079 

3.388 

1891 

134 

2.369 

1.238 

3.741 

1892 

159 

2.389 

1.426 

3.974 

1893 

189 

2.261 

1.461 

3.911 

1894 

216 

2.247 

1.529 

3.992 

1895 

187 

2.482 

1.511 

4.180 

1896 

200 

2.587 

1.636 

4.423 

1897 

210 

2.356 

1.631 

4.197 

1898 

231 

2.493 

1.789 

4.513 

1899 

243 

2.538 

1.773 

4.553 

SpaloTánf  mrtvol 

z  nemocnic   a   mrtvé   narozených 

dětí  začalo  se  6.  srpna  1889. 


Počet  spálených  mrtvol  v  kremato- 
riích v  Americe. 

Od  oievřeaf 
M  :  .  »  »  krematoria  do 

^  »  »  '  °  konce  r.  1901 

•páleno  mrtrol 

1.  Fresh  Pond,  N.  Y 4.557 

2.  Buffalo,  N.  Y 534 

3.  Troy,  Earl  C.  N.  Y 166 

4.  Waterville,  N.  Y 39 

r>.  Swinburne,  Isl.  N.  Y 114 

6.  St.  Louis,  Miss 1.195 

7.  Filadelfia,  Pa 1.037 

8.  San   Francisco   >Odd    Fel- 
lowsc,  Cal 2.201 

9.  San      Francisco     >Cypres8 
La\vn<,  Cal 723 

10.  Los  Anglos    652 

11.  Boston,  Mass r 

I       12.  Cincinnati,  Ohio     736 

13.  Chicago 877 

14.  Mount  Auburn  Cem.  Mess.  169 

15.  Pittsburg,  Pa 239 

16.  Baltimore 200 

I       17.  Lancaster,  Pa 101 

18.  Davenport,  Jowa     162 

19.  Milwaukee 223 

20.  Washington     149 

I       21.           >            Le  Moyne    .  .  43 

22.  Pasadena,  Cal 158 

23.  St.  Paul,  Minn 76 

24.  Fort  Wayne,  Ind 18 

Dohromady  .  .  14.269 

S.  m.  v  Japane  jest  zvykem  pradávným 
a  v  nové  dobč  jest  v  Tokiu  7  krematorií. 
Jedno  takové  krematorium  obsahuje  39  ped 
zařízených  na  topení  dřivim,  v  nichž  lie 
mrtvolu  dokonale  obrátiti  v  popel  za  3—4 
hod.  Při  průměrné  denní  úmrtnosti  67  z  iVi 
millionu  obyv.  Tokia  zemřelo  na  př.  r.  1898 
39.899  lidi,  z  nichž  17.956  čili  45%  všech  zc- 
I  mřelých  bylo  spáleno.  Podle  úpravy  mají  Ja- 
panci  čtvero  tříd  pohřebních  a  platí  se  za 
spáleni  mrtvoly  podle  I.  tř.  7  yenů  (27  K), 
II.  tř.  5  y.  (19-25  K),  III.  tř.  3'/,  y.  (13*45  K), 
IV.  tř.  2  y.  (2-72  K)  a  konečné  za  spálení 
dětské  mrtvoly  1  y  (385  K). 

S.  m.  na  bojištích  má  též  veliký  význam 
po  stránce  zdravotnické.  R.  1813  Rusové 
spálili  253.000  padlých  z  armády  Napoleo- 
novy a  92.000  zdechlin  koňských.  Na  sjezdu 
>mezinárodní  společnosti  pro  ošetřováni  ra- 


Spamer  —  Spánek. 


767 


néných  a  nemocných  vojinfi«»  konaném  v  Pa- 
řili r.  1867,  Vlachové  Coletti,  prof.  Movelli, 
Castiglioni  a  Bertani  učinili  návrhy  o  s.  m. 
na  bojištích.  Kollektivni  peci  k  tomu  cili  na- 
vrhovali: Gorini,  Rey,  Belgičané  Kuborn  a 
lacques  (r.  1877)  a  j.  V  předpisech  zdravot- 
nických sborů  rakouské  armády  jest  sice  ře- 
čeno: >vyžaduji-li  toho  poměry  pfidy,  mohou 
mrtvoly  spalovati  se  v  roštových  pecech  při- 
méřeným  způsobem  improvisovaných*,  avšak 
v  dobé  miru  nečiní  se  ani  připrav,  aby  muž- 
stvo i  jen  v  sestaveni  takové  peci  se  vycvi- 
čilo. V  poslední  válce  rusko-japanské  padlí 
vojínové  byli  v  letních  měaících  japanskou 
armádou  spalováni,  zejména  po  bitvě  u  prů- 
smyku  Montienského  a  při  obléhání  Port 
Arthuru,  kde  mrtvoly  snášeny  nejdříve  nz, 
hromady,  po  4  kladeny  do  nehašeného  vápna 
a  pak  spáleny;  popel  x  kostí  sebrán  a  v  čer- 
vené látce  se  jmény  padlých  zaslán  do  Ja- 
panska.  Mrtvoly  japanských  důstojníků  spa- 
lovánv  jednotlivě  a  popel  jejich  v  zeleném 
hedvábí  zaslán  do  vlasti. 

8.  m.  v  zájmu  veř.  zdravotnictví  všude 
jeat  vůt>ec  na  místě,  kde  jde  o  rychlé  po- 
hřbíváni k  zamezení  škodlivých  následků  zdra- 
votních. Stalo  se  tak  i  po  výbuchu  sopky 
Mont  Pelée  na  ostrově  St.-Martinique  r.  1902, 
kdy  k  nařízeni  vlády  četné  mrtvoly  byly 
spáleny,  poněvadž  přes  4000  jich  nebylo 
možno  jinak  rychleji  pohřbíti  bez  závady  zdra- 
votní. Lčf. 

Spamer  Franz  Otto,  nakladatel  něm. 
(♦  1820  —  t  1886),  založil  r.  1847  v  Lipsku 
nakladatelství,  zvláště  pro  populárně  vědecká 
ill.  díla,  knihy  lidové  a  pro  mládež,  z  nichž 
mnohé  psal  sám  pod  jm.  Franz  Otto.  Zá- 
vod přešel  později  na  jeho  zetě  dra  M. 
La"gc  (t  18^9j  a  r.  1891  na  dra  Josefa  Pe- 
tersmanna  {*  1864).  Z  nakladatelství  toho 
vyšly  zejména  >Buch  d.  Eríindungen*,  >Das 
ilí.  Conv.-Lexicon«,  Kaemmelova  >lll.  Welt- 
geschichte*,  Leixnerova  »Deut.  Litteratur- 
geschichte«  a  mnohá  ill.  díla  obsahu  tech- 
nického. 

flpaa  ze  Spanova  Vavřinec,  lékař  čes. 
(♦  1539  v  Žatci  —  t  Í576  t.),  vystudoval  lék. 
v  Praze,  Olomouci  a  Vratislavi,  proslul  jako 
lat.  básník  příležitostný  (báseň  ku  poctě  Vrat. 
z  Pemšteina,  v  hexam.,  Olom.,  1564),  skla- 
datel básní  duchovních  a  veršované  para- 
frase  aforismů  Hippokratových  (dedikované 
cis.  Maximiliánovi  II.,  Vrat.,  1570).  Upravil 
i  některé  spisy  Boh.  Hasišteinského  z  Lob- 
kovic do  tisku.  Srv.  Pelzel,  Abbildungen  . . . 
1,  38  (1773),  kde  jest  i  jeho  obraz. 

Spaadan  viz  bpandava. 

flpMldrlUa,  cíp,  v  mluvě  obecné  cvikl, 
je  plocha  u  pf^s^upí  mezi  sloupem  nebo  liše- 
nou, archivoltovým  obloukem  a  architravem. 
Též  u  pŮlkruhovitých  oken  s  rovnou  nad- 
okeni  římsou  mohou  upraviti  se  8-ly.  Oby- 
čejně tyto  cípy  zdobí  se  buď  rosettami  nebo 
větvičkami,  menší  plochy  i  plastikami,  v  nichž 
postavy  lidské  často  máji  hlavní  úlohu.  Fka, 

Spáaekf  spaní  (lat  somnus^  řec.  hypnos) 
dostavuje  se  u  zdravého  člověka  periodicky 


po  bdění  a  je  spojen  se  značným  omeze- 
ním pociťováni,  představováni  a  vědomých 
pohybů;  vědomi  vůbec  je  změněno.  Před 
spaním  obyčejně  předchází  značná  únava, 
Vlčka  oční  se  zavrou,  při  čemž  dráždění  oka 
paprsky  světelnými  se  zamezí,  spolu  omezí 
se  pohyby  samovolné  a  rovnováhu  tělesnou 
udržující,  a  to  nejenom  v  poloze  ležící,  nýbrž 
i  tehdy,  usne-li  člověk  sedě  nebo  stoje. 
Scházeni  vněmů  smyslových  anebo  aspoA 
jejich  rovnoměrnost  podporuji  s.,  z  úkonů 
smyslových  pak  nejdéle  zůstává  zachován 
sluch.  Před  plným  spánkem  předcházívá  ob- 
dobí jakéhos  polosněni,  s  živějšími  vidi- 
nami, načež  po  Vt— ^Vs  hod.  8.  bývá  nej- 
hlubší. Od  toho  období  ke  konci  s.  stává  se 
ponenáhlu  lehčím,  a  při  konečném  probu- 
zeni tvoři  jakés  obluzení  kratší  nebo  delší 
přechod  k  plnému  vědomí.  Ve  spánku  dý- 
cháni stává  se  volnějším  a  často  bývá  i  pře- 
rušováno, při  tom  přijímání  kyslíku  a  vydá- 
vání kysličníku  uhličitého  je  menší;  vůbec 
dissirailační  pochody  zvi.  v  nervstvu  smyslo- 
vých ústrojí  a  svalstvu  jsou  sníženy  na  míru 
nejmenší,  tak  že  vyčerpané  látky  mohou  assi- 
milad  znovu  se  nahromaditi.  Proto  po  zdra- 
vém spánku  probouzí  se  člověk  osvěžen. 
Teplota  tělesná  se  zmenšuje  a  taktéž  i  počet 
tepů  je  menší,  za  rozčilujících  snů  mohou 
však  1  tu  nastati  změny.  Pohyby  tělesné  buď 
vůbec  scházejí,  nebo  se  obmezuji  na  míru 
nejmenší;  i  nejbouřlivější  sny  bývají  prová- 
zeny jen  pohyby  poměrně  nepatrnými.  Zor- 
ničky jsou  zúženy  a  reflexy  velmi  sníženy. 
Slabá  zevní  dráždidla  nevyvolávají  pocitu, 
jsou-li  silnější,  způsobí  probouzeni  anebo 
probuzení.  —  O  příčinách  spaní  byla  proná- 
šena míněni  rozmanitá.  Již  ode  dávna  udržela 
se  domněnka,  že  s.  je  způsoben  nedokrev- 
nosti ústředního  nervstva,  zvláště  kory  moz- 
kové. Analogii  s  působením  jedů  narkotic- 
kých  vznikl  předpoklad,  že  za  bděni  tvoří  se 
v  těle  zejm.  prací  svalovou  jisté  jedovaté 
látky,  kteréž  nahromadivše  se  v  těle  vyvo- 
lávají 8.  Také  na  zatahování  výběžků  gang- 
liových  buněk  mozkových  a  na  změny  v  pod- 
korových  vrstvách  mozkových  se  pomýšlelo. 
Jiné  theorie  přihlížejí  více  k  úkonnosti  ner- 
vové soustavy,  hledajíce  příčinu  spánku  jed- 
nak v  únavě  elementů  nervových,  zvláště 
však  v  té  okolnosti,  Že  drážděni  periferie  tě- 
lesné buď  přestává  anebo  se  stává  velmi 
rovnoměrným  (jako  na  př.  v  ležení).  Zcela 
uspokojivé  tysiologické  vysvětlení  spánku  po- 
sud podáno  nebylo.  Potřeba  spánku  u  jednot- 
livých osob  je  nestejná.  Novorozeně  spí  té- 
měř nepřetržitě  a  s.  jeho  je  velmi  hluboký; 
s  přibývajícím  stářím  ubývá  u  dítěte  i  po- 
třeby spaní.  U  dospělé  osoby  ode  dávna 
počítá  se  pro  s.  průměrně  7  hodin  denně, 
ač  osoby  otylejší  jsou  ke  spaní  náchylnější 
nežli  hubené.  Namáhavá  práce  tělesná  i  du- 
ševní taktéž  vyžaduje  většího  spánku,  ačkoliv 
přílišná  námaha  nebo  přepracování,  zvi.  roz- 
čilující stavy  duševní  naopak  mohou  býti 
také  příčinou  bezsennosti  (agrypnie).  Ve 
stáři  bývá  s.  nejkratší.  Vůbec  individuální 


768 


Spangenberg. 


rozmanitost  je  tu  veliká.  U  človčka  je  pro 
8.  nejvhodnějái  doba  noční,  kdy  tělu  muže 
se  popřáti  nejvíce  klidu,  ale  i  tu  životni 
okolnosti  mohou  podmíniti  rozmanité  změny, 
kterýmž  se  člověk  přizpůsobí.  Mnoho  byla 
přetřásána  oprávněnost  spánku  poledního, 
resp.  odpoledního  po  obědě.  Tvrdí  se,  že  ve 
spaní  je  peristaltická  činnost  žaludku  i  pásma 
stfevniho  snížena  a  také  vyměšováni  žláz 
zmenšeno,  pročež  po  poledním  spánku  vzniká 
porušené  tráveni.  Z  té  příčiny  není  též  radno 
uložiti  se  bezprostředně  po  hojnější  večeři 
ke  spaní.  Nelze  však  upříti,  že  u  nmohých 
lidi  od  časného  rána  napiatě  pracujících  po- 
lední odpočinek  s  krátkým  spánkem  spo- 
jený přináší vá  skutečné  osvěženi  ochablých 
sil.  (Srv.  též  Sen  a  Hypnotismus.) 

8paiig«n1>erg,  město  v  prus.  vlád.  obv. 
kasselském,  v  kraji  melsungenském,  nad  ř. 
Pfiefe  a  při  žel.  dr.  Treysa-Leinefelde,  má 
1523  obyv.  (1900),  obv.  soud,  býv.  karmel. 
klášter,  nyní  vězení,  výrobu  obuvi,  plátna  a 
sev.-záp.  nad  městem  horská  tvrz,  dříve  stát 
vězeni,  nyní  prázdná. 

8paiigen1>erg:  1)  S.  |ohann  {*  1484  — 
t  1550),  přítel  Luthťrův,  byl  rektorem  školy, 
pak  kazatelem,  od  r.  1546  farářem  v  Eislebenu 
a  superintendentem  hrabstvi  Mansfeldského. 
Psal  duchovní  písně  a  vydal  t  z  v.  Nordhausen- 
ský-  xpévnťk  (1545). 

2)  S.  Cyriak,  theolog  a  historik  něm.,  nej- 
starší syn  před.  (♦  1528  —  f  1604),  studoval 
theologii  ve  Vitemberce  pod  Lutherem  a  Me- 
lanchthonem,  načež  stal  se  učitelem,  pak  ka- 
zatelem v  Eislebenu,  posléze  pastorem  a  zá- 
roveň gener.  děkanem  v  Mansfeldu.  V  tehdej- 
ších sporech  o  synergismu  byl  přívržencem 
Flaciovým  (v.  t.)  proti  Strigelovi.  Pro  tyto 
spory  prchl  do  Uurynska  a  odtud  do  Štras- 
burka.  Z  jeho  spisfi  vyniká:  Adelsspiegel  (1591 
až  1594,  2  sv.);  Formularbůchlein  der  alten 
Adamssprache  (vyd.  Rembe,  1887);  Die  Kir- 
chenhistorie  v.  Tnůringen,  Hessen^  Franken  u. 
Boyern  (1603,  2  sv.);  Kroniky  různých  měst. 
Korrespondenci  jeho  vydal  Rembe  (1888). 
Srv.  Leuckfeld,  Historia  Spangenbergensis 
(1712). 

8)  S.  Wolfhart,  syn  před.,  básník  (♦  ok. 
1570  —  t  asi  1637),  studoval  .theol.  v  Tu- 
binkách  a  stal  se  r.  1611  farářem  v  Buchen- 
bachu.  R.  1601  byl  přijat  mezi  meistersingry. 
Ze  svých  lat.  a  řec.  dramat,  provozovaných 
v  akademickém  divadle  ve  Štrasburce,  poři- 
zoval rýmované  překlady  pro  lidi  neznalé 
latiny,  přidávaje  lidové  přídavky.  Jeho  drob- 
nější dramata  čerpala  látku  ze  života  sedlá- 
kův a  landsknechtů,  na  př.  Glúckwechsel 
(1613),  Mammons  Sold  (1614).  Ve  zvířecím 
eposu  Ganskónig  (Strasb.,  1607)  persifluje 
katol.  úctu  svatých.  Vedle  toho  připisuje  se 
mu  satir,  prosaick^  román  Eselkónig  (Bailen- 
stedt,  bez  vročení).  Vybrané  spisy  S-ovy  vy- 
dal E.  Martin  (Štrasb.,  1887). 

4)  S.  August  Gottlieb,  biskup  evange- 
lické církve  bratrské  (♦  15.  čce  1704  v  Klet- 
tenberku  —  f  18.  záři  1792  v  Berthelsdorfu 
u  Ochranova).   Byl  syn  dvorského  kazatele 


a  inspektora  hrabstvi  boheosteinského.  Po 
smrti  svého  otce  (1713)  nabyl  prvního  vzdě^ 
láni  na  paedagogiu  v  Ilefeldu  (1714 — 22):  od- 
tamtud odešel  na  universitu  jenskou.  Záro* 
veň  obíral  se,  puzen  jsa  náboženským  sájnaem, 
spisy  rozličných  mystikův  a  na  podnět  prof. 
Buddaea  přesel  ke  studiu  theologie.  R.  1726 
nabyl  mistrovství  a  počal  předná&ti  na  aniv. 
Na  podzim  r.  1727  seznámil  se  s  některými 
členy  ochranovské  kolonie  Moravských  bratři 
a  tim  vešel  ve  styk  s  hr.  Zinzendorfem.  Když 
r.  1728  Zinzendorf  dlel  v  Jeně,  bvl  zaloieo 
studentský  spolek,  jehož  účelem  byla  péče 
o  chudé  a  nemocné  (co  legium  pastorále  jrrae^ 
ticum);  k  němu  přistoupil  také  S.  V  L  1730 
a  1732  navštívil  Ochranov,  r.  1732  byl  po- 
volán do  Halle  za  professora  a  pomocníka 
A.  H.  Frankeho;  ale  jeho  separatístícké  ná- 
klonnosti a  zvláště  jeho  spojeni  s  Zinzendor- 
fem a  Ochranovem  způsobily,  že  již  r.  1733 
byl  z  Halle  vypuzen.  To  přimělo  S-a,  aby 
se  úplně  připojil  k  Ochranovu.  Tu  se  počíná 
činnost  S-ova  pro  Jednotu,  jež  se  děli  na 
2  části.  V  první  době  (1733—62)  téměř  vý- 
hradně věnoval  se  rozšiřování  a  upevňováni 
církve  bratrské  v  Sev.  Americe;  r,  1734  do- 
sáhl svolení  založiti  Bratrské  obce  v  Snri- 
namě,  St.  Cruz  a  j.  R.  1735  ujal  se  řízení 
americké  kolonie  na  řece  Savannah  a  žil  tam 
jako  farmář.  R.  1744,  kdyi  dlel  v  Německa, 
byl  vysvěcen  na  biskupa  bratrského  a  svě- 
řeno mu  řízeni  církve  bratrské  ▼  Pennsyl- 
vanii.  Po  smrti  Zinzendorfově  (1760*  vrátil 
se  do  Německa  k  trvalému  pobytu  a  horlivě 
se  účastnil  prací  týkajících  se  cirk.  zřixeni 
Jednoty.  Již  za  života  Zinzendorfova  ujal  se 
lednoty  ve  spisech:  Deklaration  uber  die 
leither  gegen  uns  ausgegangenen  Beschuidi- 
gungen  (1751);  Darlegung  riehtiger  Antwor^ 
ten  (1761);  Apologetischš  Schlusschrijt  (1752). 
Od  synody  r.l764  bylo  mu  uloieno  napsati 
životopis  ZinzendoríQv,  jenž  v  1.  1772—76 
vyšel  v  8  dílech,  a  r.  1777  byl  určen  k  se- 
psáni populárního  spisu  o  učeni  církve  bratr- 
ské. Dílo  vyšlo  r.  1779  pod  názvem:  Idea 
fidei  Jratrum  a  bylo  přelož,  do  všech  skoro 
jazykův  evropských,  v  češtinu  od  J.  Jeníka 
(Berl.,  1788  u  J.  K.  Eisfelda;  viz  Jungmann, 
Hist.  lit.  č.,  1788).  S.  byl  dvakrát  ženat,  ale 
dětí  neměl.  Dr.  Josef  Múiler. 

5)S.  Ernst  Peter,  právník  něm. f*  1784  — 
t  1833),  r.  1811  stal  se  gener.  advokátem 
u  cis.  franc.  soud.  dvora  v  Hamburce,  r.  1814 
assessorem,  později  dvoř.  a  kancelářským, 
pak  vrch.  appell.  radou  v  Celle.  Napsal:  /n- 
ititutiones  juris  civilis  Napoleonei  (1808);  Bro* 
cessus  judiciarius  civilis  in  regno  Wettph€U\aš 
(1809);  kommentář  ke  Code  Napoleon  (1810 
až  1811,  3  sv.);  Einleitung  in  das  róm.  Jíuti» 
nianische  Gesetibuch  (1818);  Die  Lehre  p.  dem 
Urkundenbeweis  (1827,  2  sv.);  Juris  romani 
tabulae  negotiorum  solemnium  . . .  (1822);  CMer 
sitt liché  II.  bůrgerliche  Besserung  der  Verére- 
cher\  Die  Minnehóýe  des  Mittelalters  a  j. 

6)  S.  Louis,  malíř  něm.  (*  1824  —  f  1893). 
Byl  zprvu  architektem  a  železn.  inienýrem. 
Teprve  r.  1846  jal  se  zabývati  maliřstvim. 


Spanheim. 


769 


T  némi  xdokonalit  se  v  Mnichové  a  v  Ber- 
lině u  Biernianna,  od  r.  1851  v  Brusselu 
u  Bloka  a  později  studoval  v  PaHii  u  Cou- 
tnrea.  Cestoval  na  jiho,  načež  usadil  se  v  Ber- 
líně. Maloval  nejvíce  krajiny  a  architektury, 
z  valné  části  z  Řecka  a  Itálie.  Jeho  obrazy 
vynikají  velkolepou  a  přísnou  koncepcí,  ja- 
kož i  náladou  většinou  vážnou.  Nejlepší 
z  nich  jsou:  Akrokorhthos;  Athénská  Akro- 
poliš;  Ckfdm  Neptunův  a  Basilika  v  Paestum\ 
Amfltheatr  v  Pompejích  (1891,  v  berl.  nár.  gal.); 
Divadlo  Heroda  Attika  v  Athénách;  Mara* 
thón;  pak  z  krajin  německých:  Selský  dvorec 
v  Oldenburee;  Holstýnská  krajina  (Hamburk); 
Motiv  \  Engadinu  a  j.  Zdařilé  jsou  jeho  fresky 
antických  památek  stavitelských  v  technice  a 
krajiny  v  hornické  akad.  charlottenburské. 

7)  S.  Gustav,  malíř  něm.,  bratr  před. 
(♦  1828  —  t  1891).  Navštěvoval  kreslířskou 
Školu  v  Hanavě,  r.  1849  byl  v  Antverpách, 
odkud  r.  1851  odešel  do  rařiže  ke  Coutu- 
rcovi  a  sochaři  Triquctimu.  V  1.  1857—58 
byl  v  Itálii,  načež  se  usadil  v  Berlině.  S  po- 
čátku maloval  genry,  potom  obrazy  hist.  a 
sujety  z  nár.  pověstí.  Z  prvních  prací  uvá- 
díme: Amsterdam^ký-  sirotek  (1851);  Osldřova 
siesta (ISbb);  Svatojansky-  večer  v  Koltné {1S61, 
Vratislav);  Lovec  krys  x  Hameln;  Pani  Holle\ 
pak  řadu  obrazA  lutherovských :  Luther  v  kruhu 
své  rodiny  (1866,  Lipsko);  Luther  překládající 
bibli  (1870,  oerl.  nár,  gal.V,  Lutherův  vje\d  do 
Wormsu  (1873.  Královec);  Lutherovo  jasnou- 
bsni  (Vitemberk,  Lutherhaus).  Obrazy  tyto, 
jež  založily  jeho  slávu,  vynikají  jasnou  kom- 
posicí, správností  a  pilným  provedením  po- 
drobností. K  nim  řadi  se  Hans  Sachs,  přeď 
éitajicí  svoje  básni  (1871,  berl.  nár.  gal.). 
Hlavní  jeho  dílo  jest  Průvod  Smrti  (1876.  t.) 
s  figurami  v  kroji  renaissance,  pak  monum. 
obrazy  Tři  feny  na  hrobě  Kristové  (1880)  a 
Jresk)r  schodiště  university  v  Halle,  předsta- 
vující čtyři  fakulty,  za  něž  jmenován  byl 
čestným  doktorem.  Zmínky  zasluhují  ještě: 
Sa  roicesti  (1878);  Bludičky  (ISl 9)  a  Shledání 
(nedokončený). 

8)  S.  Paul,  malíř  nřm.  (♦  1843  v  GOst- 
rowě),  studoval  na  akad.  berlínské  u  prof. 
Steffcka  a  od  r.  1867  v  DQsseldorfé  u  prof. 
Sterna.  Rok  Žil  v  Paříži  a  cestoval  po  Špa- 
nělsku a  Itálii.  Od  r.  1876  žije  v  Berlmě  jako 
portraitista,  vynikaje  zvláště  skvělým  kolori- 
tem v  podobiznách  dámských.  Maluje  v  du- 
chu Vclasquezově,  Franse  Halse;  k  nejlep- 
ším jeho  pracím  náleží  podobizna  min,  Putť 
kamera  a  velkovév.  Bedřicha  Františka  HI, 
(Mckl.-Zvěřin). 

•panlialm:  1)  8.  Friedrich,  filosof  a 
theolog  reform.  (♦  1600  —  f  1648),  studoval 
T  Heidelberce  a  Genevé,  procestoval  Anglii, 
r.  1631  stal  se  prof.  v  Genově,  r.  1642  v  Lejdé. 
Napsal :  Dubia  evangelica  discussa  et  vindicata 
(Gen.,  1634— 39);  Disputatior.es  de  gtatia  uni- 
versali  {Lejdz,  1646);  pak  Disputationes  ana- 
baptisticae  (t,  1634);  De  origine  Anabaptista- 
rum  a  j. 

2)  von  8.  Ezechiel,  státník,  filolog,  nu- 
mismatik a  právník,  syn  před.  {*  1629  v  Ge- 

Ottftv  Sloralk  Sunčný,  ■▼•  XXUI.  2t/2  1S06 


nevě  —  1 1710).  Studoval  v  Genevě  a  v  Lejdě, 
r.  1651  stal  se  prof.  výmluvnosti  v  Genevě 
a  r.  1662  členem  velké  rady,  později  přijal 
místo  vychovatele  synů  kurfiršta  falckého, 
s  nimiž  procestoval  Itálii  a  Sicílii.  R.  1665 
vrátil  se  do  Heidelberku  a  stal  se  ještě  té- 
hož roku  vyslancem  kurfirštů  falckého  a 
braniborského  v  Anglii.  R.  1680  přestoupil 
úplně  ve  služby  braniborské  a  byl  pak  od 
r.  1680—89  vyslancem  v  Paříži.  R.  1689  stal 
se  státním  ministrem  a  účastnil  se  r.  1697 
jednáni  o  mír  v  Ryswyku.  Pruský  král  Be- 
dřich I.  povýšil  jej  do  stavu  šlechtického  a 
jmenoval  jei  vyslancem  pruským  v  Londýně, 
kdež  setrval  až  do  své  smrti.  Bohatá  jeho 
knihovna  byla  zakoupena  Bedřichem  I.  pro 
dvorní  knih.  berlínskou.  8.  byl  výtečným 
znalcem  věd  státních  a  právních,  lit.  řecké 
a  zvi.  numismatiky.  V  oboru  tomto  konal 
horlivá  studia  v  Římě,  sbíraje  zároveň  hor- 
livě starověké  mince  pro  kurfiršta  falckého. 
Ovocem  studií  těch  bylo  slavné  dílo  Disser- 
tationes  de  praestantia  et  usu  numismatum 
antiquorum  (Řím,  1664,  Lond.,  1669  a  1706; 
II.  díl  podle  materiálu  zůstaveného  8-em 
zpracoval  J.  Verburg,  Amst,  1707).  Dále  ná- 
ležejí sem  tyto  publikace:  Diatriba  de  nummo 
Smymaeorum  seu  de  Vesta  et  prytanibusGrae' 
corum  (otišt.  v  díle  Seguinově  Selccta  nu- 
mismata.  Pař.,  1672  a  1684,  a  v  Graeviové 
Thesauru,  V,  659  si.),  dva  listy  o  starověké 
numismatice,  otištěné  v  Begerově  Observa- 
tiones  et  coniecturae  in  numismata  quaedam 
antioua  (Berl.,  1691)  a  Epistolae  quinque  ad 
A,  Morellium^  publikované  ve  spise  Morellové 
Specimen  universae  rei  nummariae  antiquae 
(Lip.,  1695).  Po  dlouhá  léta  8.  měl  neplodný 
a  zbytečný  spor  s  Gudiem,  mají-li  mince  či 
nápisy  větší  cenu  pro  studium  starověku,  a 
spor  ten  veden  byl  ještě  po  smrti  obou  mužA 
jejich  stoupenci.  V  obor  státního  práva  řím- 
ského náleží  důkladné  dílo  Orbis  romanus^ 
pojednávající  o  státoprávním  postavení  řím. 
občanů  v  Římské  řiŠi  od  počátku  jejího 
trváni  až  do  konce  císařství  (Lond.,  1704, 
nové  vyd.  vyšlo  v  Halle  a  v  Lipsku,  1728). 
Dále  pořídil  vydání  všech  spisů  Julianových 
s  lat.  překladem  D.  Pctavia,  připojiv  text  de- 
seti knih  biskupa  Cvrilla  Alexandrijského 
proti  Julianovi  a  překlad  jich  od  N.  Borbosia 
aj.  Auberta  a  konečně  své  a  jiných  učenců 
poznámky  k  Julianovi  (Lip.,  1696),  éi\e  podal 
kommentář  k  hvmnfim  Kallimachovým,  oti- 
štěný jako  2.  di\  Graeviova  vydáni  tohoto 
básníka  (Utrccht,  1697;  v  1.  díle  jsou  zlomky 
Kallimachovy,  sebrané  8-em,  na  str.  273  až 
302),  poznámky  k  tfem  komediím  Aristofa- 
novým,  otištěné  v  KUstcrově  vydání  Aristo- 
fana  (Amst.,  1710),  a  poznámky  k  Josefu  Fla- 
viovi,  otišt.  ve  vydání  Havercampově  (t., 
1726).  Konečně  přeložil  do  franc.  a  opatřil 
poznámkami  Julianů v  spis  Kaiactgtg  (nejlepéi 
vydání:  Amst.,  1728).  Srv.  Bursian,  Gesch.  d. 
cfass.  Philologie  in  Deutschland,  str.  339  až 

342.  vy-, 

8)  8.  Friedrich,  historik  cirk., bratr  před. 
(*  1632  —  1 1701),  stal  se  r.  1655  prof.  theo- 

49 


770 


Spáni  —  Sparganium. 


logie  v  Heidelberce,  r.  1670  v  Lejdč,  kdci 
byl  i  bibliotekářeqi.  Vynikl  v  oboru  cirk.  hi- 
storie a  theol.  polemiky.  Psal  lat.  a  franc. 
Lat.  spisy  vydány  Marckem  Lejda,  1701  až 
1703,  3  sv.).  Nejvíce  z  nich  vynikají:  Historía 
€ccl€siaitica\  Chronologia  et  geographia  sacra; 


De  papá  Jemina  a  i. 

Spáni  (Spanno^ 
sochaře  Prospera  Cleme ntiho  (v.  t.  1). 


Prospero,  původní  jm. 


Spaní  viz  Spánek. 

Sp&nlel  [spénjelj,  angl.,  u  našich  kyno- 
logů  špančl,  plemeno  psů  honících  (kře- 
pelářů)  i  přepychových.  První  délí  se  na 
s-y  polní  (s.  sussexsícý,  clumberský,  černý, 
norfolkský,  cockarský)  a  s-y  vodní  (anglický, 
irský).  U  druhých,  známých  také  jako  s-ové 
trpasličí,  rozeznává  se  čtverý  druh:  King 
Charles  (viz  Pes,  str.  680 ^),  Blenheim,  Prince 
Charles  (čemobílerudý)  a  Ruby  (zcela  rudý). 

Spaniokardia,  řec,  či  bradykardie, 
zvolněni  činnosti  srdeční. 

Sp&niol,  též  spagniol  [spaňolj,  tolik  co 
španélský.  —  S-ov^  tabák,  název  jem- 
ného španělského  tabáku  šňupavého,  připra- 
vovaného z  listů  tabáku  havanského,  uměle 
zbarveného.  —  S-ová  chuť,  zvláštní  bouquet 
dobře  uleželých  sladkých  vín,  vzniká  čistým 
kvapením  při  ročnicích  některých  vynikají- 
cích hrozny  zvláště  výbornými.  šgr, 

Spanlopnoa,  řec,  zvolněné  dýchání. 

Spaniih  Port  [spěniš  pórtj,  napodobe- 
nina vina  portského. 

Sp&nlih  itripei  [spéniš  strajps],  světlo- 
barevné,  lehké  látky  polovlněné,  jež  se  vy- 
rábějí v  Německu  pro  vývoz  do  Asie. 

Sp&niiili  Town,  Spanishtown  [spéniš- 
taun]:  1)  S.,  dříve  Santiago  de  la  Vega, 
m.  na  brit.  ostr.  Jamaice  v  Záp.  Indii,  nad 
ř.  Cobre,  při  trati  Kingston-Montego,  od  níž 
děli  se  zde  odbočka  do  Port  Antonio,  z.  od 
Kingstonu,  má  5019  obyv.  (1901),  palác  gu- 
vernéra, vládni  budovy,  nebof  bylo  až  do 
r.  1871  hl.  m.  Jamaiky.  Založeno  bylo  r.  1534 
od  Diega  Columba. 

2)  S.,  název  hl.  m.  angl.  ostrova  Trinidadu 
v  Záp.  Indii  se  54.100  obyv.  (1901),  viz  Port 
of  Spain. 

SparkOT,  cliybně  Šp2,nko  v  á{Spankowa)f 
ves  v  Čechách,  hejtm.  Královice,  okr.  Maně- 
tín,  fara  Bělá,  pš.  Ces.  Neustadtl;  11  d.,  55 
obyv.  n.  (1900).  Ves  založena  na  pozemcích 
rozparccllovaného  dvora  zv.  Johanneshófel. 

Spánky  čili  skráně  (lat.  tempora)  tvoří 
po  stranách  hlavy  za  čelem  ploché  jámy, 
ívtcréž  směrem  dolů  se  stávají  hlubšími  a 
obloukem  jařmovým  jsou  překlenuty.  Ko- 
stěný podklad  tvoří  supina  kosti  skráňové 
{os  temporale)  s  částmi  kosti  temenni  a  čelní, 
vpředu  pak  také  kosf  lícní  čili  jařmová.  Jáma 
skráňová  je  vyplněna  svalem  skráňovým 
(miisc,  temporalis)^  kterýž  na  vraní  výčněl  sa- 
ňový se  usazuje  a  při  žvýkání  je  činný.  Ode 
dávna  platí  zraněni  skráni  za  nebezpečné, 
ba  smrtelné,  a  sice  nejenom  proto,  že  stěna 
Icbečná  je  tu  poměrně  tenká,  nýbrž  i  proto, 
íe  po  vnitřní  její  ploše  se  rozvětvuje  tepna 
plenová  (art.  meningea  media),  kteráž   i  při 


menším  úrazu,  jenž  po  případe  na  povrchu 
nezanechává  znatelnějších  stop,  odpr3*sklon 
kostí  může  býti  zraněna,  tak  le  nastává  vý- 
ron  krevní,  způsobující  tlak  na  mozek,  po 
případě  i  rozdrcení  jeho  tkané. 

Sp&nmiillar  Jakub  viz  Pontanus   3i. 

Spanná  Dolina  č.  Panská  Dolina 
(slov.  Spaná  Doiina,  něm.  Herrengrund^  noaď. 
Úrvóígv),  hor.  město  v  uher.  župě  zvolen- 
ské,  okr.  báňsko-bystřickém.  má  1055  obyv. 
slov.  ^1900),  řím.-katol.  kostel  a  vydatné  doly 
na  stříbro,  měď  a  antimon,  zřídlo  proslavené 
cementové  vody,  r.  1605  objevené,  a  veliký 
vodovod,  AOkm  dlouhý. 

Sp&nno  viz  Spaní. 

Sp&ňoT,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.,  lara 
a  pš.  Domažlice;  39  d.,  209  obyv.  č.  (1900;. 
Odtud  psali  se  Spaňovští  (později  Špa- 
novšti)  z  Lisova. 

Sp&nidorf  viz  Lipová  1). 

Sp&ra  (fr.  joint^  angl.  joíning,  joint,  ném. 
Fugé)  slově  ve  stavitelství  mezera  mezi 
prkny  nebo  fošnami,  mezi  kameny,  cihlami 
a  i  jinými  stavebními  látkami.  S.  mfiíe  se 
objeviti  hned  na  nové  práci,  nebo  roQžc  po- 
zději povstati  seschnutím  dřeva  nebo  defor- 
maci jiného  stav.  materiálu.  Abv  t.  nepovstala 
u  dřev,  spojují  se  buď  na  drážku  a  péro 
(prkna  neb  fošny)  nebo  viditelná  s.  piHkryje 
se  lištou,  nebo  na  hranách  prken  střídavě 
vyhobluie  se  poloviční  drážka,  tak  že  později 
povstala  s.  s  jedné  i  druhé  strany  je  kryta 
zbývajícím  prknem.  Vyskytnc-li  se  s.  na  ně- 
jaké ploše,  vyplní  se  slabší  lištou  nebo  se 
zatmělí.  S-ry  mezi  kameny  a  cihlami  vypl- 
ňují se  nějalcou  spojovací  látkou.  Nejlepší 
spojovací  látkou  jest  malta,  jejii  výbomost 
jeví  se  tím,  že  dosáhne  ve  zdi  takové  tvrdosti, 
která  časem  se  vyrovná  i  tvrdosti  kamene. 
Vezme-li  se  na  spojovací  látku  hlína,  vodou 
a  plevami  rozdělaná,  dosáhne  se  vazby,  která 
postačuje  jen  v  některých  případech,  při 
Čemž  zeď  takto  zhotovená  žádnému  mokru 
nebo  vlhku  vzdorovati  nemůže.  Ve  zvlášt- 
ních případech  vyplňují  se  s-ry  mezi  jed- 
notlivými kvádry  mechem  (u  studen),  v  kte- 
rém případě  ovšem  o  nějsucém  spojení  není 
ani  řeči.  U  neomi tnutého  cihelného  zdiva 
vyplňuji  se  s-ry  navrch  maltou  cementovou, 
která  se  uhladí  (viz  Spárováni);  u  kvádro- 
vého zdiva  dbá  se  toho,  by  s  ry  byly  co 
možno  nejtenši  a  vyplňují  se  buď  pačokem 
vápenným  neb  řídkou  maltou  cementovou, 
někdy  též  lavaoidem  nebo  dávají  se  do  spař 
plechy  olověné.  Fka. 

Sp&r&drap  lepivá,  na  zvláštní  bavlněné 
látce  pomoci  zvláštních  strojů  jemné  natřená 
náplast  {Emplastrum  adhae$wum  —  E,  HnNo 
extensum).  Jménem  s.  označuje  se  také  v  do* 
datcích  k  Farmakopoci  rakouské  VIL  kauču- 
ková náplast  rozetřená.  ink, 
.Spar&Mli,  bot.,  viz  Kotrč. 

Ípařanioe,  Spařence,Spařenec,ves 
echách,  hejtm.  Jičín,  okr.  Sobotka,  pš. 
Dolní  Bousov;  21  d.,  110  obyv.  č.  (1900). 

Sparganlnm,  ze  var  {ígtíkoiben),  rostl 
rod  Čeledi  oř  ob  i  nco  vitých  (typhaceae).  jsoíi 


Spargillum  —  Sparmann. 


771 


to  vytrvalé  baiinné  a  vodní  rostliny  s  čárko- 
vitými,  2řadými  listy.  Kvéty  samčí  a  samici 
oa  rozdilných  osách  v  kulovatých  palicích 
(Btrboulech),  z  nichi  postaveny  jsou  prvnčjší 
hořeji  s  3  tyčinkami.  Okvětí  skládá  se  ze 
3  šupinek.  S.  affine  Schnitzl.,  z.  vzplýva- 
jicí,  roste  v  PlOckelsteinském  a  Černém  je- 
xefe  na  Šumavé.  Má  li^ty  úzce  čárkovité, 
vxplývajici  s  přioblou  pošvou,  2—3  samčí 
strboulky.  Praáníky  3— 4krát  delší  nei  široké. 
Semeník  s  bliznou  nejprv  podlouhlou,  dole 
širší,  pak  čárko  vitou,  ale  kratší.  Strboulky 
plodní  a  plody  malé.  S.  simplex  L..  z.  jedno- 
duchý, vyskytuje  se  v  potocích  a  stojatých 
vodách.  Listy  siřeji  čárkovité,  z  vody  vyno- 
řené (při  odrůdě  fluitans  prodloužené  a  vzplý- 
vajíci),  prostředni  a  hoření  s  pošvou  dole 
3hranou,  s  boky  plochými.  Strboulň  samčích 
několik.  Prašniky  6~8krát  delší  než  široké. 
Semeník  podlouhlý,  s  bliznou  čárkovitou, 
dlouhou.  8.  minimum  Ff.,  z.  nejmenší, 
roste  pořídku  v  bažinách,  vodních  příkopech, 
svláště  hornatějších  krajin,  na  pfidách  raše- 
linných.  Listy  čárkovité,  ploché,  doleni  na 
zpodu  pošvaté,  ne  však  3hrané.  Strboulek 
prašný  1  konečný,  zřídka  2,  postranní  2—3 
pestikovité,  přisedlé  n.  uejdolejší  stopkatý. 
Semeník  přisedlý  n.  krátce  stopkatý,  vejčitý, 
se  zobánkem  kratičkým  a  bliznou  podlouhlou 
na  rozdíl  od  předešlých  2  druhfi,  kdež  jest 
semeník  dloužeji  stopkatý,  s  dlouhým  zoba- 
nem. Další  2  druhy  mají  nahoře  lodyhu  roz- 
větvenou i  na  větvích  dole  samicí  a  nahoře 
samčí  strboulky.  8.  ereetum  L.,  z.  větev- 
natý,  má  plod  obráceně jehlancovitý,  krátce 
špičatý,  listy  tuhé,  vzpřímené  (8.  microcav' 
pum  Neum.  je  nižší  a  má  dlouze  špičaté 
plod^r)  a  8.  negiectum  Beeby,  z.  zanedbá- 
vaná, má  vejčito-kuželovité  plody,  zašpiča- 
těné, listy  odstávající,  chabé.  Dříve  byly  spo- 
jovány tyto  druhy  pod  8.  ramosum  Huds. 
Rostou  v  kalužích,  vodních  příkopech,  u  ryb- 
oikA.  Vm. 

SpmrglUvm,  lat.,  kro  páč  (na  svěcenou 
vodu). 

aariT^^Ato    [spardži-],    roztrušovaná 
a,    pomluva;    okolky,    cavyky,    upej- 
páni  se. 

B^ridaa,  pražmy,  jsou  rozsáhlá  čeleď 
ostnoplou tvých  ryb  (podř.  Acanthopterygii, 
divise  Ferci/ormes),  Maji  zvláštní  chrup,  totiž 
kromě  drobných  zoubku  i  přední  zuby  druhdy 
djátkovité,  zadní  zase  někdy  ploské,  třenov- 
nim  zubfim  ssavců  podobné;  na  patře  zubů 
není.  Tělo  jest  podlouhlé,  se  stran  smáčklé, 
kromě  předního  konce  hlavy  a  čelisti  pokryté 
iapinami  hladkými  nebo  málo  drsnými ;  ost- 
nitá  i  měkká  čásC  hřbetní  ploutve  jsou  v  jedno 
spojeny,  ocasní  ploutev  jest  vykrojena,  řitní 
ploutev  bývá  dlouhá  a  při  krátkých,  na  hrudi 
vetknutých  ploutvích  břišních  jest  po  pro- 
dloužené, ostré  Šupině.  Mezi  hřbetem  a  te- 
menem hlavy  jest  řada  šupin  odlišného  tvaru. 
Známe  posud  as  30  rodft  se  160  druhy  pra- 
žem, veskrze  ryb  pobřežních;  žijí  v  mořích 
horkého  i  mírného  pásma  a  jiou  býložravci 
i  dravci,  živíd  se  měkkýši  a  korýši.  Jed- 


notlivé rody  rozeznávají  se  podle  chrupu. 
Přední  zuby  ploské  a  dlátkovité  (řezací)  má 
na  př.  rod  Box  Cuv.,  podobné  zuby  přední 
i  ploské  (třenovní)  zuby  postranní  rod  Sar- 
gus  Cuv.,  postranní  zuby  třenovní,  přední 
však  jen  kuŽelovíté  mají  rody  Pagrus  Cuv., 
Pagellus  C.  V.  a  Chrysophrys  Cuv.;  prvý 
z  těchto  tři  rodů  má  třenovní  zuby  nahoře 
ve  2  řadách,  druhý  ve  2  i  více,  třetí  ve  3 
i  více  řadách,  rod  Pagrus  a  Chrysophrrs  pak 
m^í  několik  předních  zubŮ  kuželovitých,  na 
způsob  klů  prodloužených.  Ve  Středoz.  moři 
i  v  Atlant,  okeáně  až  u  Brazílie  Žije  pražma 
mořská  obecná  {Pagrus  vulgaris  C.  V.), 
ryba  60—70  cm  dl.,  barvy  červené,  na  hřbetě 
nejtmavší.  V  Černém,  Středoz.  moři  i  Atlant, 
okeáně  kolem  záp.  břehů  v  Evropy  jest  do- 
movem růžích  a  obecná  (Pagellus  erythri- 
nus  C.  V.),  až  50  cm  dl.  a  rovněž  na  hřbetě 
karminová,  na  bocích  a  vezpod  růžová.  Po- 
dobná růžích  a  ostrozubá  (P.  centrodontes 
C.  V.)  má  barvu  nahoře  šedohnědou  nebo 
rzivohnědou,  zřídka  karmí novou,  na  bocích 
stříbrošedou  s  černohnědými  skvrnami  při 
předním  konci  postranní  čáry.  Jest  domovem 
ve  Středoz.  moři  a  v  Atlant,  okeánu.  K  nej- 
pěkněji zbarveným  rybám  mořským  náleží 
pražma  zlatá  neboli  úor iá2L{Ch'ysophrxs 
aurata  C.  V.);  je  30—60  cm  dl.  a  má  barvu 
nahořetmavošedou,  poněkud  namodralou  i  na- 
zelenalou, vezpod  stříbrobílou  a  po  stranách 
18—20  úzkých,  podélných  pruhů  zlatožlutých, 
na  víčku  žaberním  podlouhlou  skvrnu  téže 
barvy  a  také  mezi  oběma  očima  pruh  žlutý. 
Žije  ve  Středoz.  moři  a  také  kolem  břehů 
záp.  Evropy.  Všecky  tyto  čtyři  nejznámější 
druhy  pražem  mají  maso  výborné.        Br, 

Spíurki  Jared,  dějepisec  amer.  (*  1789  — 
t  1866^,  studoval  theologii,  načež  r.  1817 
vstoupil  do  redakce  >North  American  Re- 
view«,  kterou  v  1.  1824-31  sám  redigoval. 
R.  1819  stal  se  unitářským  kazatelem  v  Bal- 
timore, kdež  vydával  r.  1820  >Letters  on  the 
ministry,  rituál  and  doctrínes  of  the  prote- 
stant episcopal  church«.  R.  1821— 23  vydával 
>Unitarian  miscellany  and  Christian  Monitore 
R.  1823  odešel  do  Bostonu  a  věnoval  se  stu- 
diu politiky  a  dějin.  R.  1828  podnikl  studijní 
cestu  do  archivů  franc.  a  angl.  R.  1839  stal 
se  professorem  dějepisu  na  Harvard  College 
v  Cambridge  (Mass.).  Z  jeho  prací  vyniká: 
Li/e  o/  John  Ledy  ar  d  (1828);  Diplomatic  coT' 
respondence  of  the  American  revolution  (1829 
až  1831,  12  sv.);  Li/e  of  gouvemeur  Morris 
(1832,  3  sv.);  Works  of  Benjamin  Franklin 
(1836—40,  10  sv.);  Liýe  and  writings  of  Wa- 
shington (1834—38,  12  sv.);  Correspondence  of 
the  American  revolution  (1853,  4  sv.);  Library 
of  American  biography  (1834 — 48,  26  sv.).  Srv. 
Brantz  Mayer,  Memoir  of  J.  8.  (Balt.,  1867); 
životopisy  od  Ellise  (Bost.,  1869)  a  od  Adamse 
(t,  1893,  2  sv.). 

Sparm.,  zkratek  botanický,  jimž  označen 
bývá  A.  Sparmann. 

Sparmann  Anders,  cestovatel  švédskf 
(♦  1747  —  t  1787).  Studoval  vědy  přírodní, 
načež  odebral  se  do  Číny.   Potom  cestoval 


772 


Sparmannia  —  Sparta. 


8  Thunbergem  po  Jiini  Africe  a  Cooka  do- 
provázel na  cestě  kolem  svéta.  R.  1775  usadil 
se  jako  lékař  v  Kapsku  a  s  D.  Immelmannem 
podnikl  cestu  do  nitra  Afriky.  Vrátiv  se  do 
Švédska  s  četnými  sbírkami  pHrodnickými, 
stal  se  konservátorem  sbírek  akademie  ve 
Štokholmě.  Napsal  Resa  til  Goda  Hopps-  Uď 
den  (1783,  přel.  do  němč.,  angl.  a  franc)  a 
vydal  Museum  Carlsonianum  (2  sv.).  Jemu  ku 
poctě  pojmenoval Thunberg  rod  rostlin  Spar- 
mannia. 

Sp&rmannUk  Thunb.,  obnitec,  rod  rost- 
lin lipovitých  {Tiliaceae)^  známý  druhem  S. 
ajricana  L.,  o.  oko  li  katy.  Jest  to  keř  kap- 
ský ai  6  m  vysoký,  srstnatý,  s  liáty  dlouho- 
řapikatými,  vejčitosrdčitými,  mělce  laločna- 
tými  a  dvakrát  zejkovanými,  s  palisty  šidlo- 
vitými,  prchavými.  Bílé  květv,  skládající 
konečné  zdánlivě  protilisté  okoliky  stopkaté, 
mají  kalich  4listý,  korunu  4plátečnou  a  mnoho 
tyčinek  v  5  skupinách  protikaliánich.  Vnější 
tyčinky  bývají  neplodné  a  pak  nachovou 
iíázkou  ukončené;  vnitřní,  plodné,  mají  praš- 
níky  černě  brunátué.  Tobolka  jest  ježatá, 
5pouzdrá,  pouzder  2semených  a  v  přehrád- 
kách  se  pukající.  S.jest  keř  ozdobný,  téměř 
po  celý  rok  kvetoucí,  v  Čechách  na  léto  i  do 
sadfi  v  kruhulich  vystavovaný,  kdež  bývá 
i  v  odrádě  plnokvěté  (var,  fóre  pleno),  V  Záp. 
Indii,  kamž  jest  ode  dávna  přesazen,  užívají 
jeho  listův  a  květů  jako  slizkého,  bolest  mir- 
níciho  léku.  Děd. 

Spamaonm  [-kum]  viz  Épernay. 

Sp&roTánl  ve  stavitelství  šlové  umělé 
napodobení  spař  mezi  kameny  v  omítce  nebo 
vyhlazení  spař  mezi  jednotlivými  cihlami  při 
t.  zv.  stavbách  režných.  Napodobují-li  se 
spáry  z  omítky,  děje  se  to  po  úplně  hladce 
omítnuté  ploše  zdi  buď  prostým  protažením 
spař  širokým  koncem  přiříznuté  tesařské 
tužky,  neb  škrabátkem  20—25  mm  širokým, 
10—12  mm  hlubokým,  a  to  nejčastěji  jen  ve 
směru  vodorovném  (na  rozdíl  od  rustiky, 
kde  provádí  se  s.  ve  směru  vodorovném 
i  svislém).  U  staveb  režných,  t.j.  z  neomíta- 
ných  cihel  stavěných,  provádí  se  s.  tak,  že 
vápenné  spáry  mezi  jednotlivými  cihlami  se 
proškrábnou  a  vyplní  se  maltou  z  pouhého 
cementu,  načež  ocelovými  stiračkami,  tak 
Širokými,  aby  do  spař  pohodlně  se  vešly, 
cement  ve  spárách  bývá  třen  potud,  až  na- 
bude barvy  černé  (spáry  se  vypálí).  Podobně 
provádí  se  s.  u  zdiva  cyklopského.    Fka. 

Sp&rovnik  viz  Hoblík,  str.  420  ^ 

von  Sp&rr,  příjmení  hraběci  rodiny,  která 
se  přestěhovala  ze  Švédska  do  Braniborska. 
Předkem  větve,  která  přešla  do  Čech.  byl 
Jiří  Arnošt,  jenž  se  vyznamenal  za  SOleté 
války  jako  polní  zbroj  mistr  a  proto  (1654) 
od  cis.  Ferdinanda  do  hrab.  stavu  povýšen. 
N^mladší  jeho  syn  Vladislav,  vystoupiv 
z  braniborských  služeb,  stal  se  nejvyšším 
ve.  k.  vojště,  táhl  r.  1663  do  Uher,  koupil 
r.  1666  statek  Hroby,  kdež  ok.  r.  1672  ze- 
mřel. Bratr  jeho  Jan  Arnošt  stal  se  r.  1675 
obyvatelem  kr.  Čes.,  kdež  manž.  jeho  Lid- 
mila  Maximiliána  koupila  Štěpánov.  Ujav  týž 


statek  po  její  smrti,  prodal  jej  r.  1687  (.f  1703). 
Synové  jeho  byli  Jan  Antonín,  papel.  proto- 
notář   (t  v  břez.  1734),  a  Konrád    Matéj. 
Tento  vyženil  s  druhou  mani.  Frant.  Klárou 
Beckovou   půl  statku  Stránky  (1711),   držel 
r.  1728— 29  statek  Zdiby.  Zemřel  r.  1743  pře- 
čkav syna  Jana  Arnošta  (f  1740).  Ostatot 
jeho  synové  byli  Konrád  Mik.,  Jan  Karel  a 
Filip  Vilém.  Konrád  prodal  za  sebe  a  bratři 
(1748)  statek  Stránku  a  podědil  bratra  Jana^ 
jenž  vstoupil  r.  1750  do  řádu  theatinův*  Byl 
radou   dv.  a   kom.  soudu.    R.  1786  byl   jit 
mrtev,  ale  bratři  jeho  žili  a  připomínají  se 
ještě  v  kalendáři  r.  1813.    Od  té  doby  nen 
pamětí  o  této  větvi.  Srv.  Miltncr,  PrívattDQn 
zen.  Sčk.  —  Z  téhož  rodu  pocházel  svob.  p  á 
Otto  Christoph  von  S.,  vojevůdce  brani- 
borský (♦  1606,  podle  jiných  1699  — 1 1ř>68^. 
Vstoupil  r.  1626  do  cis.  vojsk  pod  Valdstei- 
nem  a'  bojoval  v  1. 1638—48  jakožto  plukov* 
nik  většinou  na  Rýně  a  r.  1649  jakožto  ge- 
nerální polní    strážmistr   ve  službách    kurf. 
kolínského  dobyl  Lutichu.  T.  r.  vstoupil  do 
služeb  kurílršta  braniborského,  jehož  armádu 
zorganisoval,  zejména  děl ostřclectvo.  R.1656 
stal  se  gener.  pol.  maršálkem  a  v  bitvě  a  Var- 
šavy vedl  střed  braniborských  a  švédských 
vojsk  a  rozhodl  vítězství.    R.  1657   bojoval 
proti  Polákům,  r.  1668  proti  Švédům,  r.  1663 

Coslán  na  pomoc  proti  Turkům  do  Uher  a 
ojoval  u  Sv.  Gottharda.  R.  1666  pokořil 
Magdeburské,  kteří  se  stavěli  proti  branibor* 
skému  panství.  V  Mariánském  kostele  v  Ber- 
lině dal  zbudovati  krásný  rodinný  náhrobek 
s  vlastní  sochou.  Srv.  v.  Mdrner,  Márkische 
Kríegsobersten  des  XVII.  Jahrh.  (1861);  R. 
Schmidt,  Otto  Christof  von  S.  (1896). 

Spart&y  podle  starořeckého  myth  i  dce  a 
říčního  boha  Euróta  a  choť  Lakedaimona, 
krále  spartského.  klk. 

Sparta  {£7táQ%rj)^  město  a  střed  slavného 
státu  starořeckého  t.  jm.  na  půdě  krajiny  La- 
kónie  a  opodál  král.  sídla  mykénské  doby 
Lakedaimona.  Významu  nabyla  vpádem 
zástupu  dórskeho,  který,  jda  za  příkladem 
Aitólu,  vpadl  z  Hellady  do  Peloponnésa  a 
rozvětveným  souříčím  Alfeia  i  jeho  přítoků 
vnikl  do  údolí  eurótského  v  Lakonii.  Dórové 
tito  zachovali  vědomí,  že  seděli  původně  na 
březích  říčky  Enipea  v  D«Sridě,  že  sváděli 
těžké  boje  s  Arkády  u  Kleitora  a  Tegee,  kde 
byli  podle  místního  podání  odraženi,  načež 
vpadli  do  území  achajského  státu  lakedai* 
monského,  dosti  ještě  mocného,  že  nepod- 
lehl prvému  již  nárazu.  Dórové  opanovali 
nejprve  podměstí  lakedaimonské  S-tu,  roz- 
loženou pod  akropolí  v  Therapně,  a  tam 
rozbili  stálý  tábor.  Teprve  po  del^í  dobé 
akropolis  vzata,  načež  z  tábora  znenáhla  vy- 
vinulo se  město  S.,  proti  řeckému  zvyku  otc- 
vřené  a  spravované  i  v  dobách  miru  podle 
přísných  zásad  válečných.  Nevdiká,  vojensky 
organisovaná  dórskií  obec  na  půdě  achaj- 
ského státu  Siřila  moc  svou  stalým  bojem 
nejprve  v  okolí,  při  čemž  ji  S.  byla  pevným 
východištěm.  Výboje  tyto  obracely  se  proti 
homérské  říši  Lakedaimonské,  která  pn>stW 


sparta. 


773 


rala  se  za  Taygetos  ai  do  Messénie,  jimi  pak 
xatlačován  dřevní  pojem  Lakedaimona  novým 
zemépisným  pojmem  Lakónie.  S  pádem  mě- 
sta Lakedaimona  zanikla  i  říše  téhož  jména, 
načež  jednotlivá  města  bránila  se  bez  tuž- 
šího vzájemného  spojeni  proti  Dórdm  spart- 
skÝm  sama  o  sobě.  Pozdější  povést  připiso- 
vala vznik  S-ty  dvěma  synfim  dórskeho  voje- 
Tftdce  Aristodéma,  Prokleovi  a  Eurysthenovi, 
od  nichž  odvozován  i  původ  obou  králov- 
ských rodfiv  Agiovcfi  (v.  t)  a  Eurypón- 
t  o  v  c  5  v,  ale  novější  zkoumáni  ukazuje,  že  krá  - 
love  spartští  byli  potomky  dóisk^ch  náčel- 
níků bez  hodnosti  královské,  kteh  soukme- 
novcům  svým  dobyli  nových  krajin.  Proto 
Spartake  království  liší  se  od  homérského 
nedostatkem  vnějšího  lesku;  Dórové  osvojili 
si  vládni  formu  homérskou,  ale  uvedli  ji  ve 
shodu  8  kmenovými  řády  svými,  učinivše 
z  ni  prostě  hodnost  vojenskou.  Pravomoc 
králů  těchto  byla  značnější  proti  někdejším 
dórsk^m  náčelníkům.  ByliC  vůdci  v  boji  podle 
práva,  jež  na  ně  přenesla  hromada  všech  bo- 
jovníkův, obětníky  a  soudci  v  důležitých  pří- 
padech práva  soukromého,  k  čemuž  přistou- 
pily vnější  poct^,  z  homérských  řádů  přejaté. 
Toliko  právo  stíhati  zločiny  zůstalo  i  nadále 
hromadě  válečnické.  Předstíraným  héraklej- 
ským  původem  obou  královských  rodů  mělo 
se  dostati  změnám  těmto  posvěceni  nábožen- 
ského. Králové  sami,  aby  dodali  důstojenství 
svému  lesku  starobylosti,  navazovali  původ 
svůj  na  achajské  krále  Agamemnona  a 
Menelaa  i  předstírali  svůj  původ  achajský. 
Panující  vrstvou  zůstali  ve  S-tě  vždy  Dó- 
rové, odtud  SparCany  (Enaguátai)  zvaní, 
kteří  rozdělili  se  o  pozemky  domácímu  oby- 
vatelstvu odňaté  podle  pevné  nepochybně 
soustavy,  hledící,  aby  jednotlivý  vojín  měl 
8  nevolníky  přiděleními  dostatečnou  výživu 
z  pozemku  vykázaného.  Podíl  tento  byl  ne- 
prodajn^,  když  však  mužů  zbraně  schopných 

Přibývalo,  jevila  se  potřeba  dalších  výbojů  v. 
ohříchu  jsme  o  době  této  velmi  chudě  spra- 
veni i  dlužno  přestávati  na  závěrech  z  po- 
měrŮv  a  zpráv  pozdějších.  Jediný  domácí 
zdroj,  lakedaimonské  podání,  zastřen  jest  hrdí  n- 
skými  písněmi,  jež  opěvovaly  uplynulé  doby 
se  zřejmým  úmyslem  navázati  přítomnost  na 
doby  mykénské.  Historickými  údaji  jsou  to- 
liko vývod  obou  rodů  královských  a  zbytky 
t.  zv.  Lykurgovských  rhéter,  jež  jsou  zákla- 
dem zpráv  HérodotovÝch.  V  V.  stol.  př.  Kr. 
vznikají  již  historické  konstrukce,  ze  soudo- 
bých poměrů  vyvozované.  Toliko  Aristoteles 
a  Pausanias  zachovali  částky  dobrého  starého 
podání.  S  tohoto  stanoviska  dlužno  odmít- 
nouti zprávy  o  Lykurgovském  děleni  po- 
zemků, ježto  děleni  dáio  se  týmž  postupem, 
jako  v^i^boje.  Tyto  čelily  nejprve  k  jihu  proti 
Amyklam,  Helu,  Lau,  Oitylu,  jež  po  dlou- 
hém boji  podrobeny;  obyvatelstvo  vřazeno 
nezi  perioiky  nebo  heilóty,  podle  míry  svého 
odporu,  čásC  pozemků  jemu  odňata  a  přiká- 
sána  dílem  rodinám  královským,  dílem  Spar- 
Canům  losů  dotud  prostým.  Na  s.  pronikali 
Spartané  do   Arkadie  a  zmocnili   se  krajin 


ovládajících  průsmyky  do  Arkadie  a  Argo- 
lidy.  Asi  ve  stu  letech  bylo  veškeré  údolí  eurót- 
ske  v  rukou  Sparfanův  a  účinkem  výbojů 
změnil  se  dórský  tábor  ve  stát  s  pevnými 
řády,  zajištujícími  veškeru  rozhodující  moc 
obci  dórských  bojovníků  zúplna  sobě  rov- 
ných, s  týmž  majetkem  a  touž  výchovou  stá- 
tem řízenou,  která  v  podstatě  své  jest  dáv- 
nou institucí  dórskou.  S.  neznala  šlechty  ani 
vnějších  poct  nebo  předností  občanů  jednot- 
livých, proti  perioikům  a  zvláště  heilótům 
byli  však  SparCané  národem  panujícím,  ne- 
důvěřivě panství  svého  střehoucím.  S  rozší- 
řenými poměry  vyvinovaly  se  i  formy  státní 
správy,  od  V.  stol.  př.  Kr.  Lykurgovi  (v.  t.) 
připisované.  Nejprve  ustanoveny  předpisy 
válečné  o  enómotiích,  triékadách  a  společ- 
ném stole  v  době  míru,  pak  zavedeny  efo- 
rát  a  gerusia  jakožto  repraesentanti  vý- 
sostných  práv  obce  dórských  bojovníkův. 
Jaký  byl  obsah  těchto  zákonů,  Hérodot  ne- 
praví, ale  jest  pravděpodobno,  že  již  upra- 
vovaly přesně  i  výchovu  mládeže.  Z  té  doby 
asi  pochází  zákaz  obcovati  s  cizinci.  Poně- 
kud pozdější  jest  t.  zv.  Lykurgovská 
rhétra,  ve  které  již  připomínají  se  dórské 
fyly  i  óby  a  udány  jsou  způsoby,  podle  nichž 
bylo  lidu  shromaždovati  se  ve  sněm. 

S  vojenským  rázem  spartských  institucí 
souvisí  některé  příkazy,  které  hledí  ještě  pů- 
vodem k  dobám  těžkých  bojů  s  obyvatel- 
stvem achajský m,  jako  zákaz  provozovati  ob- 
chod a  řemesla,  jichž  perioikům  nezbraňo- 
váno, cestovati  do  ciziny,  přijímati  cizince  a 
užívati  plativem  prutů  železných.  Doba  stá- 
lých bojů  prospívala  zejména  moci  královské 
a  podněcovala  krále  k  pokračování.  Z  těchto 
příčin  vzešly  obě  t.  zv.  messénské  války 
(viz  Messénie),  jejichž  šfastným  ukončením 
8.  vyšinula  se  na  velmoc  řeckou.  Vítěz 
v  prvé  válce,  král  Theopompos,  nabyl  ta- 
kové vážnosti,  že  pokusil  se  o  značné  oslabení 
moci  lidu  opatřením,  že  ve  sněmu  lze  toliko 
přis  vědcova  ti  k  návrhům  gerusie,  kdybv  pak 
snesení  sněmu  odpíralo  prospěchům  statním, 
obdrželi  králové  ve  spolku  s  gerusii  právo 
rozpustiti  shromážděni  sněmu  a  zastaviti  vý- 
kon sneseni  jeho.  Toto  zvýšení  moci  krá- 
lovské vedlo  k  novým  výbojům,  tenkráte 
proti  Argu;  Theopompovu  vrstevníku  králi 
Polydórovi  připisuje  se  prvé  spartské  ví- 
tězství v  Thyreatidě.  Ale  nepřiměřený  rozvoj 
moci  královské  vyvolal  vzpouru,  již  vedle 
Sparfa.iův  účastnili  se  hlavně  perioikové  na 
hoře  Parthenii  (odtud  Partheniové). 
Sparfané  donuceni  vyjednávati  i  svolili  Par- 
theniům  k  volnému  odchodu  do  Itálie,  spolu 
však  zúžena  moc  královská  usianovením  mě- 
síční přísahy  králův  i  eforů,  že  povládnou 
podle  zákonů.  V  eforech  (v.  t.)  lid  obdržel 
své  zástupce  u  vykonávání  výsostných  práv 
a  spolu  stálé  dozorce  na  úřadováni  králův 
(757  př.  Kr.),  kteří  odtud  ovládali  vnitřní 
správu,  kdežto  válka  a  poměry  k  sousedům 
byly  i  nadále  v  rukou  statných  králův.  Stát 
vyrovnáním  vnitřních  poměrů  získav,  pokra- 
čoval ve  výbojích.  Messénie  veškera  druhou 


774 


Sparta. 


válkou  opanována  a  s  Argcm  válčeno  tak 
šťastně.  Že  opanovány  Kynuria  i  s  ostrovem 
Kythérou,  spor  pak  o  olympijskou  agóno- 
thesii  pomocí  S-ty  trvale  rozřešen  s  prospě- 
chem Éleiů.  Veškerá  jižni  třetina  Pelopon- 
nésa  byla  odtud  v  rukou  spartských,  s  ÉU- 
dou  trval  stálý  spolek  a  za  rozmáháni  se 
tyrannidy  ohrožené  šlechtické  oligarchie  v  jed- 
notlivých městech  viděly  ve  S-tě  přirozeného 
svého  ochránce.  Státníci  spartšti  dobře  uzná- 
vali, že  další  výboje  by  nebyly  s  prospěchem, 
pročež  jali  se  menši  státy  přijímati  do  spolku, 
jehož  ustanovením  byla  vzorem  úmluva 
8  Tegeou.  Spolek  šetřil  svézákonnosti  svých 
Členův,  ale  vázal  je  určitou  pomoci  válečnou, 
když  o  společné  válce  sneslo  se  shromážděni 
spolkové.  Vedeni  měli  Sparťané,  kteří  tím 
nabyli  v  Peloponnése  hegemonie.  Nejprve 
přistoupila  města  arkadská,  pak  i  argolská, 
vyzuvše  se  ze  závislosti  na  Argu,  jemuž  r.  547 
př.  Kr.  S.  konečně  odňala  i  Ihyreu.  Po  pádě 
svých  tyrannů  spojila  se  se  S-tou  i  města 
Sekyón,  Korinth,  Fleius,  Megary,  odkudž  spo- 
lek spartskýzván  peloponnéským,  S. pak 
právem  již  pokládána  za  nejmocnější  stát 
řecký.  Přes  vnitřní  krisi,  již  vyvolaly  Cheiló- 
nova  změna  ústavy  s  prospěchem  eforátu 
(r.  580  př.  Kr.)  a  ke  konci  VI.  stol.  sebe- 
vědomá politika  krále  Kle  o  měna  I.  (v.  t.), 
S.  byla  důležitým  činitelem  v  tehdejší  poli- 
tice světové  a  mocní  králové  Amasis  a  Kroisos 
vyhledávali  přátelství  jejího.  Do  válek  řecko- 
perských  byli  Sparťané  strženi  mimo  vůli 
svou  a  zasáhli  mocně  teprve  do  třetí  vý- 
pravy, kdež  vyznamenal  se  král  Leónidas 
v  Thermopylách  (480)  a  r.  479  spartské 
a  peloponnéské  mužstvo  přispělo  znamenitě 
k  zozhodnému  vítězství  u  Pia  taj.  S.  stála 
tehdy  v  čele  všech  států  řeckých  a  snažila 
se  podříditi  i  nadále  vůli  své  jak  Athéňany 
tak  ostrovy  i  města  jsoucí  dotud  v  rukou 
perských.  Théby  sice  pro  tuto  politiku  spart- 
skou  získány,  ale  Athény  šly  svou  cestou  a 
r.  477  př.  Kr.  přičiněním  Aristeidovým  zí- 
skaly i  vedení  v  další  válce  s  Peršany,  z  če- 
hož vyvinul  se  nový  námořní  spolek,  Stě 
nebezpečný.  Zrady  Pausaniovy,  živelní 
nehody  a  vzpoury  heilótů,  jež  vedly  ke  třetí 
válce  messénské,  nedovolily  S-tě,  aby  zame- 
zila vývoj  nového  spolku,  ale  příčina  k  hlu- 
bokému zášti  proti  Athénám  zůstala.  S.  pod- 
porovala všechny  odpůrce  Athén,  zejména 
oligarchy,  ze  středořeckých  měst  vypuz-  né, 
a  Korinthské,  znepokojené  rozvojem  athénské 
moci  v  Sarónském  a  Korinthském  zálive,  až 
r.  460  nebo  449  př.  Kr.  ujednáno  pětileté 
příměří,  kteréž  r,  445  př.  Kr.  zaměněno  mí- 
rem na  30  let  ujednaným  a  oběma  stranám 
status  quo  zaručujícím.  S.  získala  jím,  neboť 
Aihény  vzdaly  se  všech  výhod  v  Pelopon- 
nése. Obě  strany  pokládaly  však  mír  za  pou- 
hou dobu  příprav  k  rozhodné  válce,  která 
r.  431  př.  Kr.  vší  silou  propukla  (viz  Pelo- 
ponnéská  válka)  a  S-tě  zjednala  plné  ví- 
tězství i  nepopiratelnou  hegemonii  v  Řecku 
evropském  a  ve  všem  území  býv.  říše  Athén- 
ské. S.  užila  vítězství  svého  i  k  obecné  pod- 


poře oligarchií  (tríakontarchic  athénské,  dek* 
<irchii  ve  městech  a  státech  ostatních),  k  je- 
jichž ochraně  užívala  posádek  heUótských 
anebo  neodamódských  se  spartskými  náčel- 
níky (harmosty).  OrgaaÍ8átorenLt>yl  Lysán- 
dros  (v.  t),  ale  moc  jeho  nabyla  rozměrů 
takových,  že  Sparťané  vedeni  králem  Pau- 
saniou  hleděli  ji  zmařiti.  Škodným  účinkeis 
bylo  i  uvolněni  kázně  ve  S-tě,  kdež  ▼  ně- 
kterých rodinách  soustředilo  se  ohromné  bo- 
hatství, neboť  roční  příspěvky  spojenců  či- 
nily přes  1000  tah;  v  odporu  s  dosavadní 
politickou  tradici  byla  i  snaha  Sty  nabýti 
váhy  v  Asii,  kdež  potají  podporovala  vzpouro 
Kýra  Mladšího  (v.  t.  4).  Po  icho  pádě  S. 
počala  r.  399  př.  Kr.  zjevný  boj  s  Persii, 
mezitím  však  ohromena  byla  vzpourou  uvnitf , 
jejíž  původce  Kinadón  zamýšlel  svrhnouti 
vládu  plnoobčanů.  Vzpoura  byla  sice  v  čas 
povalena,  ale  úpadek  státního  zřízeni  spart- 
ského  byl  již  zjevný.  Počet  plnoobánův 
oprávněných,  totiž  losem  nadaných,  rychle 
klesal,  když  zákonem  Epitadeovým(Hi  380 
př.  Kr.)  losy  pozemkové  prohlášeny  za  pro- 
daj né.  Bohaté  rody  rychle  skoupily  pozemky 
chudých  občanů,  kteří  s  prodejem  losu  po- 
zbývali i  plnoobčanstvi,  tak  že  ke  konci  vladv 
krále  Agésilaa  již  nebylo  ani  1000  Spartanů 
politicky  oprávněných.  Tak  státní  správa 
zvrhla  se  v  oligarcnii  boháčů,  proti  niž  ne- 
přátelsky stáli  netoliko  perioikové  a  heilóti, 
nýbrž  i  různé  kategorie  bývalých  plnoobča- 
nův.  Ale  ani  hegemonie  spartska  nem<ďa 
trvání.  Různými  přehmaty  harmostův  a  úřadů 
spartských  vyvolána  válka  boiótsko-kormth- 
ská  (395—387  př.  Kr.j,  kteráž  zadržela  ví- 
tězný  postup  Agésilaův  proti  Persii,  viléx- 
stvim  Konónovým  u  Knida  ^394  př.  Kr.)  konec 
učinila  spartskému  panství  na  moři  a  An- 
talkidovým  mírem  (v.  t.)  způsobila  for- 
mální zrušeni  i  spolku  peioponnéského.  S. 
podržela  Messénii  a  nabyla  dozor  nad  za- 
chováváním míru,  který  jistou  měrou  rov- 
nal se  dřevní  hegemonii,  ale  musila  po* 
nechati  Řeky  maloasijské  PerŠanům.  uo* 
zor  mírem  vyhrazený  však  S.  vykonávala 
jednostrané,  podporujíc  v  Thébach  olig- 
archy a  bránic  spolku  chalkidských  měst, 
který  tvořil  se  vedením  Olynihsk^ch  (v.  t.) 
proti  postupu  makedonskému.  Demokrati 
thébŠtí  prchii  do  Athén  a  vrátivše  se  po  4  le- 
tech (379  př.  Kr.),  obnovili  demokratickou 
vládu  i  spolek  thébský  v  Boiótii.  Přes  osobni 
zakročeni  Agésilaovo  nebylo  lze  zmoci  od- 
poru,jejž  vedli  Epameinóndas  a  Pelopi- 
das,  pokus  pak  karmosty  thespijského  Sfo- 
dria  přepadnouti  Peiraieus  dohnal  i  Athény 
ke  spolku  s  Thébami.  Vítězstvím  (Ihabilovým 
u  Naxa  r.  376  př.  Kr.  obnoven  byl  námofni 
spolek  athénský,  a  to  s  výslovným  zřením 
proti  S-tě.  Jakkoli  S.  byla  si  vědoma,  Že  uve- 
deni lůkratových  peltastův  ohrožuje  jej!  do> 
savadní  převahu  válečnou,  nedovedla  přece 
náležitou  měrou  těžiti  z  řevnivosti  mezi  Thé- 
bami a  Athéňany.  Konečné  sešel  se  r.  371 
př.  Kr.  všehellénský  kongiess  ve  S-tě,  aby 
obnovil  mír  Antalkidův;  ale  neměl  úspěchu. 


Sparta. 


775 


nebof  Epamcinóndas  nechtěl  vzdáti  se  za- 
stoupeni vái  Boiótie,  bude-Ii  S.  jednati  za 
Messénii.  Za  20  dní  po  rozchodu  kongressu 
Epameínóndas  u  Leukter  zničil  spartskÝ  sbor 
krále  Kleombrota.  Převaha  S-ty  v  Řecku 
navždy  zlomena,  aČ  Athény  a  Dionysios  I. 
Syrakuský  s  ni  se  spojili.  Epameinóndas 
přimčl  Atkady  k  zaloiení  samostatného  spolku 
a  osvobodil  Messénii  (370  př.  Kr.);  dvojí  po- 
kus jeho  přepadnouti  S-tu  sice  se  nezdařil, 
ale  spolek  spartsko- athénský  r.  362  př.  Kr. 
u  Mantinele  poražen  na  hlavu.  8-tč  nadále 
zbývala  pouze  Lakónie  s  Kynuríí  a  Kytbé- 
rou,  v  politice  pak  byla  odsouzena  k  nečin- 
nosti vftči  velikému  převratu,  jenž  chystal 
se  z  Makedonie.  Za  porobu  Řecka  po  po- 
rážce u  Chairóneie  S.  zodpovČdna  jest  přede 
vžeroi,  ncbof  boji  svými  za  velmocenské  po- 
staveni podryla  národní  silu  hellénskou  vůbec 
a  svoji  zvláště.  Když  r.  337  na  korinthském 
sjezde  Filip  II.  zvolen  za  řeckého  straty?, 
5.  spokojila  se  malomocným  protestem.  Po- 
kus krále  Agida  III.  vyvrátiti  moc  makcdon- 
ského  náméstka  Antipatra  skončil  se  poráž- 
kou Sparřantiv  u  Megalopole  (330  př.  Kr.^. 
Od  té  doby  S.  klesala  i  uvnitř.  Lykurgovské 
řády  opuštěny,  králové  vstupovali  s  mladým 
mužstvem  v  cizí  služby,  eforové  provozovali 
terroristickou  vládu  i  proti  králům  i  proti 
všemu  ob3rvatelstvu,  které  se  nepočítalo  ke 
100  zbývajících  jcšté  zámožných  rodin  plno- 
obČanských.  Za  bojů  diadochfiv  a  epigonů 
S.  byla  sotva  již  jmenována;  toliko  jednotliví 
její  válečníci  proslavovali  se  v  cizině  iXan- 
tbippos  za  prvé  války  punské);  mys  Taina- 
ron  stal  se  tehdy  hlučným  trhem,  kde  na- 
jímáni spartští  žoldnéři.  Odpor  S-ty  uznati 
nezávislost  Messénie  vedl  k  novým  bojům, 
v  nichž  vedení  proti  S-tě  přejal  spolek 
achajský.  Účinky  jeho  pronikaly  i  do  S-ty 
mezi  vrstvy  politicky  bezprávné,  zvláště  mezi 
perioiky.  Král  Agis  IV.  učinil  pokus  obno- 
vili Lykurgovu  ústavu  a  doplniti  řady  Spar- 
tánů,  jichž  zbývalo  toliko  700,  perioiky  a  ci- 
zinci, ale  oligarchové  dovedli  pokus  ten  ná- 
silně zroafiti.  Šfastněji  zahájil  opravní  čin- 
nost král  Kleomenés  III.,  za  něhož  zdálo 
se  již,  že  obnovena  bude  i  politická  převaha 
Sty  v  Peloponnése,  ale  porážkou  jeho  u  Scl- 
lasie  r.  221  př.  Kr.  moc  S-ty  pohřbena  na- 
vždy. Vítězný  Antigonos  Dosón  obnovil 
podle  jména  zfízcni  spartské,  ale  bez  hérak- 
lejského  dvojkráloví,  a  ustanovil  tam  roake- 
donského  velitele  posádky.  Za  prvé  války 
makedonské  nebo  spojenecké  Sparfané  spo- 
jili se  s  Aitóly,  r.  211  př.  Kr.  pak  s  Římany, 
8  nimiž  odtud  zůstávali  stále  v  tuhém  spo- 
lečenství. Mezitím  M achán  id  as  zmocnil  se 
ve  Sté  tyrannidy  a  jal  se  krutě  utvrzovati 
vládu  svou.  Padl  sice  již  r.  207  př.  Kr.  v  bitvě 
u  .Mantinele,  ale  po  něm  chopil  se  tyrannidy 
Nabis  (v.  t.),  provozoval  ji  mnohem  ještě  ná- 
silněji  a  S-tu  ohradil  zdmi.  Když  však  zmoc- 
nil se  Arga  a  po  bitvě  u  K>noskefal  r.  197 
př.  Kr.  zdráhal  se  je  vydati,  Římané  a  spo- 
jeni s  nimi  Řekové  chopili  se  zbrani  proii 
S*té.    P.  Quinciius  Flaminius  pronikl  mc  až 


do  S-ty,  když  však  obránci  mčsio  zapálili, 
musil  ustoupiti.  V  míru  potom  ujednaném 
Nabis  vzdal  se  Arga  i  loďstva,  z  jižní  pak 
Lakónie  učiněn  samostatný  stát  Eleuthero- 
lakónů  pro  Nabiovy  odpůrce,  čímž  S.  od- 
tržena od  moře.  Obce  Eleutherolakónů  při- 
stoupila ke  spolku  achajskému.  KdvŽ  po  brzké 
smrti  Nabiově  (192  př.  Kr.)  AitíSlové  S-tu 
vzali  a  zplcnili,  i  Sparfané  přistoupili  téŽ 
ke  spolku  tomuto.  Útočíc  však  zno\u  na 
Elcuiherolakóny,  jimiž  jí  byl  zatarasen  při- 
stup k  moři,  S.  dohnána  tilopoimenem 
k  opuštěni  achajského  spolku,  a  hledala  po- 
moci v  Římě.  Achajové  vypověděli  S-lě  válku, 
Filopoimén  zmocnil  se  města,  uvedl  do  něho 
vypověděnce,  potrestal  na  hrdle  80  odpůrcův 
a  zbořil  hradby  městské.  Prostřednictvím  Ří- 
manů stala  se  úmluva,  která  S-tě  zaručovala 
vlastní  soudnictví  i  právo  ke  hradbám,  po- 
nechávala však  ji  ve  spolku  achajském  (184 
př.  Kr.).  Ale  záhy  staré  spory  o  pravomoc 
spolku  achajského  ve  S-tě  propukly  novou 
silou.  S.  stěžovala  si  v  Římě,  načež  senát 
rozhodl,  že  vypraví  kommissi  za  urovnáním 
sporu.  Zatím  Achajové  vedeni  Damokri- 
tem  učinili  r.  148  př.  Kr.  útok  na  S-tu,  ale 
límská  kommisse,  vedená  Aureliem  Ore- 
stem, přiznala  S-tě  právo  vystoupiti  ze  spolku 
achajského.  Achajové  nechtěli  vsak  se  podro- 
biti a  vyhlásili  S-tě  válku.  Ale  římská  vítěz- 
ství r.  146  př.  Kr.  učinila  konec  achajskému 
spolku  a  navrátila  S-tě  formální  samostat- 
nost, ve  skutečnosti  však  byla  S.  odtud  pod- 
dána Římu.  Význam  její  byl  nepatrný.  To- 
liko stará  sláva,  jejímž  odleskem  byla  statni 
výchova  nemnohých  již  jinochův  plnoobčan- 
ských,  a  snaha  Římanův  udržeti  neškodné 
již  formy  starých  řádů  řeckých,  zjednaly  Sté 
tu  a  tam  vzpomínky  dějepisné.  Za  dob  cí- 
sařských bylo  již  sotva  100  občanů,  jeŽ 
císař  Alexander  Severus  vzal  s  sebou 
jako  nástupce  Alexandra  Vel.  do  války  proti 
Peršanům.  Odtud  mizejí  veškery  paměti  ke 
S-tě  a  řádům  jejím  hledící.  Za  to  zachoval 
se  z  císařské  doby  vzácný  popis  S-ty  (Paus. 
III,  11,  5—18,  6),  který,  srovnán  jsa  s  údaji 
Hérodotovými ,  dovoluje  učiniti  si  obrax 
o  místní  rozloze  a  poměrech  jejích.  S.  sklá- 
dala se  stále  z  pěti  obcí,  po  stránce  míst  ni 
volně  toliko  souvislých,  z  nichž  největší,  Pi- 
tané,  zabírala  severní  a  severozápadní  Část 
městskou.  Středem  města  na  pr.  břehu  řeky 
Euróta  a  na  pěti  pahorcích  rozloženého  byla 
nová  agora  nebo  choros,  kdež  byly  úřa- 
dovny gerusie  a  eforů,  pak  t.  zv.  perská 
sto  a,  zřízená  z  kořisti  válek  řecko-perských 
a  zdobená  mtamorovými  sochami  Mardonia 
a  královny  Artemisie.  Za  římských  dob  zbu- 
dovány tam  chrámy  C.  luliu  Caesarovi  a 
Augustovi;  také  tam  provozovány  gymno- 
paidie.  Hlavní  třída  z  agory  na  sever  k  mostu 
Babyce  vedoucí  byla  Afetais,  již  s  agorou 
spojovalo  menší  prostranství  Booneta  s  dvo- 
rem krále  Polydóra;  nedaleko  byly  posvátný 
okres  Tainarského  Poseidona  a  prostranství 
Hellénion,  na  konci  třídy  hroby  Eurypón- 
tovců.  Ncjasno  jest,  kde  byla  starší  agora, 


776 


Sparta  (státní  zřízení). 


piostranstvi  čtvcrhrané,  sloupovými  sínčmi 
obklopené,  kdež  daly  se  obchody  a  byly 
oltáře  Dia  Ambulia,  Athény  Ambulie  a  Dios- 
kurfi;  víme  toliko,  že  byla  blíže  třídy,  jež 
k  jihu  odbíhala  z  nové  agory;  při  ni  byla 
Sk  i  as,  shromaždiště  lidu.  Západně  nove 
agory  bylo  divadlo,  za  dob  římských  z  bílého 
mramoru  pořízené;  na  nedalekém  prostran- 
ství Theomélidé  byly  hroby  Agiovcův, 
odkudž  se  šlo  na  dromos  nebo  závodiště, 
kdež  mladí  lidé  cvičili  se  v  předbíhání;  opo- 
dál ukazován  dům  Menciaův  a  svatyně 
Dioskurů.  Na  prostranství  zv.  P  lata  ni  s- 
tas  cvičili  se  v  boji  efébové;  obklíčeno  bylo 
vodou  a  přístupno  toliko  po  mostech.  Na 
cestě  již  z  města  k  Thesajině  byla  sva- 
tyně Koibova,  opodál  hrob  básníka  Alk- 
mana  a  svatyně  Heleny  i  Héraklea. 
Vých.  nové  agory  na  pahorku  nevalně  vyni- 
kajícím byla  akropolis  s  chrámem  Athény 
Chalkioikos. 

Konce  antické  S-tě  učinili  r.  394  po  Kr. 
Visigotové  Alarichovi;  zbytky  zkázy  jimi  způ- 
sobené zanikly,  když  ke  konci  VI.  stol.  pro- 
nikli do  Lakónie  Slované.  V  IX.  stol.  Byzan- 
tinci  na  místě  dávné  S-ty  založili  město,  jež 
zvali  Lakedcmonií,  ale  město  toto  nikdy 
nedožilo  se  významu.  R.  1248  opanoval  S-lu 
Vilém  II.  de  Villehardouin,  přeložil  ji 
na  západ  do  taygetskcho  podvrši  a  nazval 
Misthrou.  V  tcio  své  přeměně  S.  stala  se 
opět  hl.  městem  Lakónie,  a  když  r.  1262 
upadla  v  moc  Michaila  Palaeologa,  učiněna 
sídlem  byzantské  správy  >sevastokratorův< 
a  po  nějaký  čas  i  údclntho  knížetsiví  Palaeo- 
logů.  Po  pádě  Cařihradu  bratří  posledního 
císaře  byzantského  Tomáš  a  Dimitri  svá- 
řili se  o  S  tu,  až  r.  1460  Muhammcd  i  I.,  vzav 
Misthru,  učinil  konec  poslednímu  zbytku  řišc 
Byzantské.  R.  1463Benátčan  Sigmund  Mala- 
tcsta  pokusil  se  vytrhnouti  Lakónii  z  rukou 
tureckých,  ale  přestal  pouze  na  zboření 
Misthry.  R.  1667  Benátčané  zmocnili  se  území 
spartského,  kteréž  však  r.  1710  samo  opět 
se  poddalo  Turkům.  V  XVilI.  stol.  vzn:klo 
v  okolí  spartském  křesťanské  knižetství  Mai- 
notu,  jehož  vládci  vynikající  měrou  přispěli 
ke  zdaru  řeckého  povstání.  Když  nabyli  Re- 
kové nezávislosti,  král  Otto  r.  1834  založil 
na  městišti  spartském  město  Neo  Sparti 
nebo  prostě  Sparti  a  učinil  je  hl.  městem 
lakónské  nomarchie.  Jakkoli  však  jest  sídlem 
úřadů,  gymnasia  a  značného  hedbávnictví, 
přece  nová  S.  sotva  živoři,  nemajíc  ani  4000 
obyv.  Hlavni  příčinou  jest  nedostatek  vody 
pitné  i  železné  dráhy  a  nezdravé  miasmy 
v  okoli.  Zbytky  starověké  S  ty  jsou  nepatrné 
a  kromě  divadla  nesnadno  určitelné.  Na  vých. 
straně  města  jest  nové  místní  museum.  Psk. 

Státní  zřízení  spartské. 

Ústava  spartská  byla  podle  tradice  dílem 
zákonodárce  Lykurga  (v.  t.),  jehož  osoba 
však  jest  zcela  mythická.  Zařízení,  jež  se  mu 
přičítají,  jsou  výsledkem  dlouhého  vývoje, 
kterým  stát  Sparíský  prošel,  než  nabyl  útvaru, 
v  němž   jej   spatřujeme    za  doby  historické. 


Obyvatelstvo  státu  Spartského  dčlilo  se  přís- 
ně na  tři  vrstvy.  Nejnižší  tHdou  byli  tak 
zvaní  tUtúttg  (he  i  lotové).  K  nim  druží  se 
do  jisté  míry  vtoSaficiSug  a  dále  fio^crxt^ 
Tiéb  nótřavBg  (víz  He  i  lotové).  Také  se  činí 
zmínka  o  jiných  nevolnicích,  zvaných  áq>éx«[i 
nebo  ddéanozoí  (viz  Afetai).  Výše  než  heiló- 
tové  stáli  negioíKOL  (viz  Perioikové).  Je- 
diné plnoprávnými  občany  byli  váak  Spar- 
fané  (o£  žénaQXíátaL),  potomci  Dórů  přistěho- 
valých na  Peloponnés.  Dělili  se  podle  tři 
dórských  fyl  n^L^lXng,  JvitáwBg  a  TTafiq^vlot; 
fylv  obsahovaly  snad  27  fratrii.  Vedle  toho 
bylo  rozděleni  lokální  na  okresy  (it6Ífuu\ 
které  známe  určitě  čtyři;  menším  oddělením 
těch  byly  óby  {(Spai)  nejistého  počtu  (snad  30). 
Plné  právo  občanské  bylo  závislé  nejen  na 
občanském  původě,  nýbrž  i  na  účastenství 
v  předepsané  výchově  státní  a  na  přispívám 
ke  společným  obědům.  Ti,  kdož  nedostáli 
těmto  podmínkám,  sluli  vno^iHovtg;  měli  sice 
práva  soukromá,  nikoliv  však  politická.  Jinak 
nazývali  se  plnoprávní  občané  ofíoioi  (rovní). 
Ježto  stát  vyžadoval  na  občanech,  aby  byli 
především  vojíny,  zbavil  jich  starosti  o  vý- 
živu tím,  že  každému  Spartanu  přidělen  byl 
jistý,  původně  stejný  a  neprodainý  úděl  po- 
zemkový {yiWJQog),  jejž  mu  vzdělávali  heiló- 
tové  a  který,  nezanechal-li  občan  dědiců, 
připadal  zase  státu.  Původní  rovnost  těchto 
údělů  byla  ovšem  záhy  porušena  a  později 
zákonem  efora  Epitadea  (v.  t.)  bylo  do- 
voleno úděl  ještě  za  života  darovati  nebo 
v  závěti  odkázati,  pod  čímž  často  byl  skryt 
faktický  prodej.  Tím  hromadila  se  pŮda 
v  rukou  zámožných  jednotlivců,  kdežto  na 
druhé  straně  mnozí  SparCané  zchudli  tak,  že 
nemohouce  zaplatiti  ani  příspěvku  na  spo- 
lečné obědy,  pozbývali  plného  práva  občan- 
ského. Nové  rozdělení  země,  kterým  králové 
Agis  IV.  (v.  t.  4)  a  Kleomenés  III.  (v.t.  3) 
chtěli  napraviti  toto  zlo,  jednak  se  nezdařilo, 
jednak,  byvši  násilně  provedeno,  záhy  za- 
niklo. Vedle  tohoto  zla  trpěla  S.  nejvíce 
stálým  klesáním  počtu  občanstva.  Kdežto 
na  př.  za  válek  perských  bylo  8000  Sparf  .nů, 
klesl  počet  ten  za  krále  Agida  IV.  na  700. 
Správa  státu  Spartského.  V  čele 
státu  stáli  dva  králové,  pocházející  z  rodn 
Agiovců  a  Eurypóntovců.  Původ  tohoto  ná- 
padného a  ojedinělého  zjevu  není  vysvětlen 
a  všechny  domněnky  o  tom  pronesené  jsoa 
nejisté.  Nástupnictví  přecházelo  s  otce  na 
syna,  který  se  narodil  první  za  vlády  otcovy; 
nebylo-li  syna,  přešla  vláda  na  nejbližšího 
mužského  agnáta,  který  byl  též  po  případě 
poručníkem  nezletilého  nástupce  trůnu.  Offí- 
ciální  titul  králů  spartských  byl  uqx^^^*'^*^ 
Jako  králové  doby  homérské  i  králové  ve 
S-tě  byli  původně  nejvyššími  kněžími,  soudci 
a  vojevůdci,  ale  časem  byla  moc  jejich  značně 
obmezena,  tak  že  jen  některé  funkce  jejich 
mají  větší  význam.  Jakožto  nejvyšáí  kněií 
konali  pravidelné  oběti  za  stát  v  míru  i  ve 
válce  a  zastávali  kněžství  Dia  Urania  a  Dia 
Lakedaimonia.  Dva  od  každého  krále  jme- 
novaní úředníci  {nv^íoi)  prostředkovali  styky 


Sparta  (státní  zřízeni). 


777 


«  včátírnou  delfskou.  Moc  soudcovská  přešla 
takfka  zcela  na  efory  a  gerusii;  králům  zbylo 
s  ni  pouze  rozhodováni  o  záležitostech  týíca- 
\cích  se  práva  rodinného  a  dédického  a 
1o  obecních  cestách.  Jako  nejvyšší  vojevůd- 
cové králové  měli  původně  právo  ze  své 
moci  vv hlasití  válku.  Právo  to  mají  ještě  ke 
konci  Ví.  stol.  př.  Kr.,  ale  v  době  následující 
rozhoduje  o  vyhlášeni  války  hromada  hdu 
«  eforové.  S  počátku  veleli  ve  válce  oba,  ale 
asi  od  r.  506  př.  Kr.  táhl  do  války  pouze 
Jeden  král.  Mel  tu  sice  moc  neobmezenou, 
avšak  značně  seslabenou  tím,  že  ho  provázeli 
dva  eforové»  kteří  kontrolovali  jeho  podniky 
a  mohli  ho  po  návrate  volati  k  odpovědnosti. 
Co  se  králům  nedostávalo  na  moci,  nahra- 
zeno jim  na  poctách.  K  výživě  měli  značné 
polnosti  v  územi  perioiků,  z  nichž  tito  platili 
lim  nájemné.  Dále  dostávali  značný  díl  z  vá- 
lečné kořisti  a  podilv  ze  všech  obětovaných 
zvířat  Ve  S-tě  byli  hoštěni  na  státní  útraty 
a  při  společných  obědech  dostávali  dvojité 
porce.  Smrt  králova  byla  v  celé  zemi  okázale 
oplakávána.  —  Jako  v  době  homérské  tak 
i  ve  S-tě  stoji  králi  po  boku  rada,  která 
u  spisovatelů  řeckých  sluje  ytQovaia  (viz 
Ger  on  té).  Králové  byli  též  zavázáni  svolá- 
vati každého  měsíce  v  době  úplňku  občany 
v  hromadu  (asiiia).  V  době  historické  však 
právo  svolávati  a  říditi  hromady  lidu  přešlo 
na  efory.  K  účastenství  byl  oprávněn  každý 
občan»  který  dokončil  30.  rok  živoia.  Hro- 
mada rozhodovala  o  předložených  návrzích 
gerusie  týkajících  se  války,  míru  a  vůbec 
politiky  zahraniční,  stanovila  vůdce  vojska, 
volila  geronty,  efory  a  nejspíš  i  jiné  úřed- 
níky, dále  rozhodovala  spory  o  nástupnictví 
na  trůn.  Debata  byla  takřka  vyloučena,  ježto 
v  hromadě  mluvili  obyčejně  jen  králové,  ^e- 
ronté  a  eforové.  Hlasovalo  se  pokřikem;  jen 
nebyla-li  většina  patrná,  hlasováno  rozstou- 
penim  se.  Činí  se  zmínka  také  o  t.  zv.  malé 
ekldésii;  co  však  tímto  jménem  se  označuje, 
nelze  rozhodnouti  pro  nedostatek  zpráv.  — 
Kídícím  orgánem  veškeré  správy  statní  byli 
v  pozdější  době  eforové  (v.  t.).  Ostatní 
nižší  úředníci  byli  jmenováni  dílem  od  králů, 
dílem  od  eforů,  dílem  voleni  ve  hromadě 
lidu.  Všichni  byli  podrobeni  eforům,  jimž 
skládali  účty.  Vedle  uvedených  již  FIviřLoi 
bylí  tito  úředníci:  Předně  nQÓltvoi,  jmeno- 
vaní od  krále  za  tím  účelem,  aby  hostili  vyslan- 
ce cizích  států  do  8-ty  přišlé.  Dále  nvgi^ÓQog, 
který  při  výpravě  do  ciziny  bral  oheň  s  ol- 
táře Dia  Agétora  a  nesl  jej  před  vojskem; 
z  ohně  tohoto  zapalovány  oběti  ve  válce 
konané.  *EiinéX(OQoi  měli  dohled  na  trhu.'^9fid- 
ÚV90Í  byli  strážcové  mravného  chování  žen. 
Výchovu  mládeže  řídil  naidovóiíog^  jemuž 
podřízeni  byli  dozorci  jednotlivých  oddělení 
vychovávané  mládeže,  zv.  annaídkSt  na  je- 
jichž místo,  jak  se  zdá,  později  nastoupili 
filÓBOi-  nebo  fiidvot,  ^jlQfioctai  fviz  Harmo- 
stové),  počtem  20,  byli  nejspíše  správcové 
jednotlivých  okresů  perioických.  'ImtuYQéxaL, 

Kčtem  tři:  z  mladých  mužů  spartských  byli 
ždoročně   od   eforů   vvbíráni  tfi,  ktefí  ze 


svých  souvěkovců  vybrali  si  každý  po  100 
mužích.  Těchto  300  mužů  slulo  Inntlg,  ale 
nesloužili  ve  válce  jako  jezdci,  nýbrž  jako 
hoplité,  tvoříce  osobní  stráž  vojevůdcovu. 
Z  těchto  iTtntig  po  dosažení  30  let  mohli  se 
státi  t.  zv.  áyad'oiQYol,  jichž  každoročně  volili 
eforové  pět.  Bylo  jich  užíváno  k  rozličným 
posláním  do  ciziny.  —  Mezi  zřízence  státní 
nižšího  řádu  náležejí  hlasatelé  (x^ý^uxc;),  kte- 
rýž úřad  byl  dědičný  v  rodě  TalthybiovcŮ, 
dále  pištci  (též  dědiční),  jichž  bylo  potřebí 
při  slavnostech  a  ve  vojštč,  a  konečně  stálý 
icuchař,  který  připravoval   společné  obědy. 

Zřízení  vojenské.  Udržování  převahy  nad 
obyvatelstvem  porobeným,  mnohem  četněj- 
ším, a  stálé  téměř  boje  pro  zachování  pan- 
ství a  jeho  rozšířeni,  nutily  stát  Spartský, 
aby  se  vším  úsilím  směřoval  k  dosažení  po- 
kud možno  největší  vojenské  zdatnosti  ob- 
čanstva. Proto  ne  nevhodně  byla  S.  již  ve 
starověku  srovnávána  s  vojenským  táborem. 
Stát  zbaviv  občana  starosti  o  výživu,  žádal 
zase  od  něho,  aby  mu  věnoval  všechny  síly 
své.  K  tomu  směrovala  již  výchova  spartské 
mládeže  (aytůyrl).  Hned  po  narozeni  dítěte 
kommisse  složená  z  nejstarších  členů  fyly 
rozhodovala,  zda  má  dítě  ponecháno  býti 
na  živu,  či  jakožto  života  neschopné  odlo- 
ženo býti  na  Taygetu.  Rodině  ponechán  byl 
chlapec  do  7  let;  od  tohoto  roku  přejal  vý- 
chovu jeho  stát.  Hoši  rozděleni  byli  v  oddíly 
zv.  fiovaí,  v  jeiichž  čele  byli  §ovayoi\  nižší 
odděleni  byly  ti,ai,  jejichž  vůdci  byli  Úcé^^oi., 
vybraní  z  mladíků  více  než  20letých.  Vrchní 
řízení  celé  výchovy  měl  naiUovóyMg,  Cho- 
vanci byli  rozděleni  ve  tři  odděleni:  1.  naidhg 
od  7—17  let,  2.  ^^^Xligav^g  od  18—20  let  a 
l^av^s  od  20—30  let.  Celá  výchova  nesla  se 
k  otužení  těla,  jehož  dosahováno  gymnastic- 
kými cvičeními  a  všelikým  otužovánim.  Šat 
a  lůžko  byly  skrovné  a  nejprostští;  strava 
byla  nedostatečná,  při  čemž  lstivosti  hochů 
bylo  ponecháno  opatřiti  si  lepšího  pokrmu. 
Zkouškou  otužilosti  bylo  každoroční  bičováni 
(Jiux\kaaxiy<úaiq)  před  oltářem  Artemidy  Orthie, 
při  čemž  byl  vítěiem  ten,  kdo  rány  vydržel 
nejdéle.  Duševní  vzděláni  omezovalo  se  na 
cvik  v  úsečné  mluvě,  v  pěstění  vážné  hudb]r 
a  válečných  a  pochodových  písni.  Vše  ostatní 
doplňovala  společnost  starších  nebo  sou- 
kromá snaha.  Od  20.  roku  jinoši,  byli-lí  dříve 
jednohlasnou  volbou  přijati  do  družstva  sta- 
nového (ol  avaKrjvot),  skládajícího  se  z  15 
osob,  měli  přístup  ke  společným  ob^ům 
{ávdifHa^  později  (pidíxui,  u  ostatních  Řeků 
avaaitia  zvané).  K  nim  byli  povinni  docházeti 
všichni  Spartané  a  také  musiU  na  ně  přispí- 
vati měsíčně  určitým  množstvím  ječné  mouky, 
vína,  sýra,  flkův  a  peněz.  Každodenním  hlav- 
ním jídlem  bvla  pověstná  černá  polévka  (fiatf^m 
neb  ainatia),  vepřové  maso  vařené  v  krvi 
a  kořeněné  solí  a  octem.  Gymnastická  a  vo- 
jenská cvičeni  tvořila  ovšem  i  v  míru  hlavní 
zaměstnání  SparCanův. 

K  vojenské  službě  jako  těžkooděnci  byM 
povinni  všichni  Sparťané  od  20. — 60.  roka. 
O    taktickém    rozčlenění    voiska   v   nej- 


778 


Spartacus. 


starší  dobč  viz  Enómotia.  Nejvyšší  jed- 
notkou byly  tehdy  lochy  {Xóxoí),  neznámého 
počtu,  jimž  veleli  lochagové.  Vedle  lochagů 
již  za  válek  perských  připomínají  se  polemar- 
chové  jakožto  důstojníci  vyšší.  Na  sklonku 
V.  stol.  př.  Kr.  Sparfané  a  perioikové,  kteří 
dosud  sloužili  ve  vojštč  badělené,  byli  za- 
řazováni do  týchž  lochA.  To  trvsílo  až  do 
bitvy  u  Leukter,  po  niž  Sparfané  vrátili  se 
k  dřívějšímu  zvyku.   Na  sklonku  války  pělo- 

Ponnéské  rozčleněni  vojska  bylo  změněno, 
řed  tím  největší  taktickou  jednotkou  byl 
lochos,  skládající  se  ze  4  pentékostyí  a  16 
enómotií.  R.  404  př.  Kr.  po  prvé  se  vyskytují 
jako  nejvyšší  jednotky  vojska  spartského 
mory  (iiógai).  Od  té  doby  vojsko  děli  se  na 
6  mor,  každá  z  nich  má  2  lochy,  lochos 
4  pcntékostye,  ta  pak  2  enómotie.  V  čele 
lochu  je  Xo^ay^í,  v  Čele  mory  noXéaagiog, 
Počet  vojska  v  jednotlivých  odděleních  ne- 
byl stálý,  nýbrž  měnil  se  podle  toho.  kolik 
ročníkfi  mužstva  do  zbraně  bylo  povoláno 
(viz  Enómotia  a  Lochos). 

Výzbroj  vojska.  Vojín  spartský  nosil  ve 
válce  červený  chitón  ((jpotvtxís'),  krunýř,  přilbu 
a  veliký  kovový  štít  s  písmenem  A]  jako 
zbraň  útočnou  měl  dlouhé  kopí  a  krátký  meč. 
Vedle  téžkooděncfl  byli  ve  vojsku  i  lehko- 
oděnci,  skládající  se  z  heilótův  a  snad  i  ne- 
zámožných perioikA,  později  i  ze  žoldnéřů 
najatých  a  spojenců  spartských.  Heilótův 
užíváno  též  jako  zbrojnošů  {inaaTnaxai)  a 
mimo  to  obstarávali  zavazadla  a  pod.  Jen 
z  nouze  sloužili  též  jako  hopliti  od  doby 
války  peloponnéské.  Perioikové  bojuji  v  bitvě 
jako  těŽkooděnci.  Zvláštní  postavem  ve  voj- 
sku spartském  měli  obyvatelé  krajiny  Skiritis. 
Užíváno  jich  k  nebezpečným  podnikům,  v  bitvě 
měli  čestné  postavení  na  levém  křídle  a  oby- 
čejně začínali  a  končili  boj.  Jízdy  ve  starší 
době  vůbec  nebylo;  čteme  o  ní  teprve  r.  424 
př.  Kr.  Později  dělila  se  na  6  mor,  snad  po 
100  mužích,  jimž  v  čele  byli  Innagnoataí, 
podřízení  polemarchům.  Mora  jízdy  dělila  se 
na  2  ovXaiíoL  Mužstvo  jízdné  skládalo  se 
z  perioiků,  koně  musili  chovati  nejbohatší 
občané  na  své  útraty  a  tak  jízda  spartská 
byla  velmi  zanedbaná  a  chatrná.  Vedle  toho 
byli  ve  vojště  řemeslnici  {xHQoréxvai),  braní 
jistě  z  perioikův,  a  vozatajstvo,  jemuž  velel 
ctQxav  X(ůV  ay.tvoq)ÓQ(OV, 

Velitelé  vojska.  Vrchními  vojevůdci  byli 
králové;  pro  menší  výpravy,  nebo  vedcna-li 
válka  na  různých  stranách,  stavěni  v  čelo 
velitelé  z  občanů  spartských,  zvaní  á^ftoatoí. 
Jim  podřízeni  jsou  noXéy^aQxoi^  loxayoí^  mvir}- 
Tiovtrjofg  a  řvco^ota^jijott..  Polemarchové  při- 
náležejí k  družině  vrchního  vojevůdce.  K  ni 
náležejí  dále  i  tři  Sparfané,  kteří  se  starali 
o  zásobování  vojska,  dále  úředník  zvaný 
xQtodnixrjg  (rozděovač  masa),  pak  věštci,  lé- 
kaři a  pištci.  Ve  vojštó  připomínají  se  též 
úředníci  zvaní  xořfuat,  asi  správcové  pokladny 
válečné,  dále  XaujvQoníoXat,  prodavači  kořisti, 
a  éXXavnSixai^  asi  soudní   úředníci  vojenští. 

Vyh'ásili-li  eforové  mobilizaci  vojska  (qppou- 
Qav   (paivBiv),    král    před    výpravou    obětuje 


Diovi  Agétorovi,  na  hranicích  pak  Diovi  a 
Athéně  (xá  iTKgjíctxtlQia),  O  tábor,  jeni  byl 
obyčejně  okrouhlý  a  snad  ohrazený,  staral 
se  a^)^Q>v  xcSv  0Heoo<^<fQwiř.  Heilóti  tábořili 
mimo  tábor  a  bděla  nad  nimi  zvláštni  strái; 
i  jinak  byl  tábor  pečlivě  hlídán.  Každý  vojin 
musil  i  v  táboře  nositi  stále  kopí  a  mimo 
to  konána  Často  cvičení  vojenská.  pH  nichž 
každá  mora  měla  své  stanoviště.  Před  bitvou 
vrchní  vojevůdce  obětoval  bohům  a  potom 
dalo  se  vojsko  na  pochoJ  proti  nepříteli 
ověnčeno  jsouc  a  zpívajíc  pochodové  pfsné 
{ífipaxrJQut)  nebo  paiany.  v  boji  byl  kladen 
více  důraz  na  prudkost  útoku  a  uzavřenost 
řad  než  na  umělé  rozvinutí  šiku  bitevního. 
Poražený  nepřítel  nebyl  stíhán  daleko.  Ti, 
kdož  vrátili  se  z  boje  přemožení,  zváni  byli 
ni  xQfoctvxfg  a  stižcni  všeobecnou  atimtt.  — 
Loďstvo  spartské.  O  loďstvo  počali 
Sparfané  více  dbáti  tcprv  od  válek  perských. 
Prís  avem  válečným  bylo  Gythcion.  Muistvo 
lodní  skládalo  se  z  heilótův  a  perioiků.  Ve- 
litelem loďstva  byl  vcníaQXf*s;  ježto  úfad  ten 
byl  velmi  důležitý,  směl  býti  zastáván  jen 
jednou  v  životě.  Zástupcem  nauarchovým 
byl  éni^axoXtvg,  Většina  loďstva  skládala  se 
z  lodí  spojencův. 

Zřízeni  soudní.  Jurisdikci  kriminální 
měla  gerusie,  rozhodováni  pří  civilních  ná- 
leželo původně  králům,  později  však  eforům. 
Králům  zůstaly  jen  pře  týkající  se  práva  ro- 
dinného a  dědického.  O  řízení  soudním  ne- 
máme zpráv. 

Zřízeni  finanční.  Nejstarší  peníze  spart- 
ské byly  ze  železa  nebo  mědi  a  udržely  se 
až  do  IV.  stol.  př.  Kr.  Teprve  po  Alexandro 
Velikém  raženy  mince  stříbrné.  Ovšem  jil 
za  válek  perských  mnozí  Sparfané  měli  ctsi 
peníze  stříbrné,  ač  to  bylo  přísně  zakázáno. 
Staré  peníze  železné  byly  značně  veliké  a 
zvány  néXavoi]  dělily  se  na  4  x^^Xxol,  Peníze 
ty  byly  ovšem  značně  nepraktické  a  proto 
i  nadále  trval  obchod  výměnný.  Perioikové, 
provozující  řemesla  a  obchod,  užívali  penés 
cizích  států.  Správa  finanční  b\la  zcela  jedno- 
duchá. Daní  Sparfané  obyčejné  neplatili. 
Daně  státní  záležely  z  poplatků  perioikův 
a  příjmů  z  kořisti  válečné,  později  i  z  podpor 
států  cizích,  zvláště  Persie.  V  čele  správy 
finanční  aspoň  v  pozdější  době  byli  nejspíše 
eforové. 

Srv.  K.  O.  MQller,  Die  Doricr,  2.  vyd.  od 
F.  W.  Schneidewina  (1844);  K.  H.  Lachmann, 
Die  spartanische  Staatsverfassune  in  ibrer 
Entwickelung  und  ihrem  VerfaTle  (1836); 
C.  F.  Hermann,  Antíquitatum  Laconicarura 
libelli  quattuor  řl84l);  G.  Gilbert.  Stndien 
zur  altspartanischen  Geschichte  (1872);  G. 
Schómann,  Griech.  Alterttlmer  1\  1871,  201 
až  311;  G.  Gilbert,  Griech.  Staatsalter- 
tQmcr  1.(1881,  1—95};  G.  Busolt,  Die  griech. 
Staats-  und  RechtsaltertQmer,  2.  vyd.  1892, 
90—117).  0,J-^f. 

Spart&oni  [kus],  rodilý  Thrák,  vůdce 
otroků,  kteří  se  vzboufili  proti  panství  Hm. 
a  způsobili  krvavou  válku  otrockou  (73—71 
př.  Kr.).  Sloužil  ve  vojsku  římském,  později 


Spartanburg  —  Spartium.  779 


{>rchl  do  hor,  stal  se  loupežníkem,  ale  b^rl 
at  a  dopraven  do  ji^ladiátorské  Školy  v  Capui. 
Odtud  nprchl  r.  73  se  70  thráckými  a  gall- 
tkými  gladiátory  a  usadil  se  na  Vesuvu.  Byv 
posílen  mnoha  uprchlými  otroky,  opanoval 
sáhy  Campanii,  částečné  i  Lucanii  a  Brut- 
tium.  Vojsko  proti  němu  z  Říma  vyslané 
bylo  a  Vesavu  poraženo.  Čety  jeho  vzrostly 
pak  na  70.000  mužfiv,  ale  nestejné  jejich  slo- 
ženi znesnadňovalo  jednotné  veleni.  Když 
r.  72  S.  po  pevniné  chtČl  se  probojovati  do 
své  rodné  zem6,  oddělil  se,  od  něho  pod- 
Tclitel  Crixus,  jenž  byl  od  Římanů  poražen 


s.  označuje  se  zeiroéna  tkanina  z  jemných 
proužků  dřevěn]^ch,  které  se  užívá  na  dám- 
ské klobouky;  je  husté  tkána  a  má  vazbu 
plátnovou,  nékdy  keprovou,  nebo  jest  i  vzo- 
rována vazbou.  Místo  dřevěných  prouikův 
upotřebuje  se  nékdy  proužků  ze  skaných  niti 
bavlněných  nebo  z  nití  a  žíni.  Výroba  s.  děje 
se  na  tkacím  stavě  podobném  stavu  pláte- 
nickému  s  dvěma  listy  a  dvěma  podnožkami.. 
Na  keprové  a  vzorované  s.  užije  se  4— 12  li- 
stův a  podnožek.  Na  osnovné  vratidlo  navine 
se  2— 2Vs  fn  osnovy  ze  skaných  nití,  osnova, 
navede  se  do  brda  a  do  paprsku  a  před  pa*^ 


ahoryGargansKé  v  Apulii.  Zatím  Š.  překročil  prskem  přiváží  se  k  ní  dřevěné  proužky,. 
Apenniny  a  v  sev.  Itálii  porazil  konsul^r  Gnaea  |  určené  jako  osnova  na  s-ii.  Na  každou  nit 
Lcntula  a  Gcllia.  Potom  chystal  se  již  pře- 1  přiváže  se  jeden  proužek.  Potom  tahem  za 
kročiti  Alpy,  ale  otroci  toužící  po  kořisti  do-  osnovu  ve  směru  do  zadu  způsobí  se,  že 
nutili  jej,  aby  se  vrátil  do  bohaté  střední  proužky  se  vtáhnou  do  brda  a  do  paprsku. 
Itálie.  Tu  byl  v^^slán  proti  němu  praetor  M. ,  vtažené  proužky  upevní  se  pevnými  nitmi 
Licinins  Crassus  s  8  legiemi.  S.  byl  v  prvních  po  předních  koncích  na  prsník  a  napnou  se 
bitvách  poražen  a  utekl  se  do  Bruttia,  za-  zavěšením  závaží  na  osnovné  vratidlo.  Pro* 
mýileje  odtud  s  pomocí  pirátů  vzbuditi  po-  šlup  tvoří  se  způsobem  v  tkalcovstvi  cbvyk- 
vstáni  na  Sicílii.  Byl  však  od  pirátův  opu-  lým  a  útek  (z  dřevěných  proužků)  vnáší  se 
žtěn  a  Crassus  obklíčil  jej  úplné,  zHdiv  proti  I  člunkem  podobným  člunku,  jakého  užívá  se 
oému  val,  jenž  celý  již.  cíp  Bruttia  odtrhl !  na  útky  žíněné,  po  případě  slaměné.  Když 
od  ostatního  svčta.  Avšak  S.  jedné  noci  celá  osnova  se  zpracovala  ve  tkaninu  (s-ii)^ 
v  zimě  r.  72 — 71  se  probil  a  ocitl  se  opčt  I  odstřihne  se  hotový  výrobek  a  na  skané 
v  Lucanii.  Teprve  nesvornost  a  nekázeň  mezi  niti  přiváží  se  nové  proužky  (dřevěné) 
otroky  pfipravila  mu  úplnou  porážku.    Ger-    osnovy.  Beroušek, 

manští  a  giallšti  otroci  totiž  se  odtrhli,  bvU  SpMrti,  Neo  Sparti,  Nová  Sparta,  vis 
však  od Crassa  potřeni.  Týž  osud  stihl  otroky  •  Sparta,  str.  776  a, 

na  řece  Silaru,  kdež  S.  sám  padl.  Asi  6000  Spaxtianas  Aelius,  dějepisec  řim.,  po- 
zajatců  dal  Crassus  ukřižovati  podél  silnice .  měrně  nejlepší  z  t  zv  Scriptores  historiae 
Appiovy,  prchající  zbytek  otroků  padl  v  sev.  Augustae,  Žil  ke  konci  111.  stol.  po  Kr.  za 
Itálii  do  rukou  Pompeiovi.  vracejícímu  se  i  vlády  Diokletiánovy  a  minii  sepsati  dějiny 
z  Hispanie,  a  byl  od  něho  potřen.  Srv.  Hart-  římských  císařů  od  Caesara  až  po  svou  dobu 
wig.  Der  Sklavenkrieg  des  S.  (Meiningen,  v  podobě  biografií.  Neznámo,  zda  úmysl  ten 
1894,  progr.\  '  také  provedl.  Některé  jeho  žvotopisy  řím- 

8paxtailbiir|p  [spárťnbGrg],  hl.  m.  hrab-  ských  císařů  jsou  zachovány  v  souborném 
štvi  t.  jm.  v  &ev.-amer.  státě  Již.  Karolíně,  má  |  díle  Scriptores  historiae  Augustae;  od  něho 
11.395  cbyv.  (1000),  Wofford  CoUege,  ústav  i  jest  zejména  životopis  Hadrianův,  Verův^ 
pro  vzděláni  učitelek  a  silný  průmysl.  |  Severův  a  Pescenniův,  biografie  jiné  připi- 


Sparteiiif  C^/f^^t,  rostlinný  alkaloid,  na- 
lezený ve  Spartium  scoparium  L.,  tvoří  bez- 
barvou, hustou  tekutinu  olejo vitou,  chuti 
hořké,  zápachu  slabě   anilinového;    vře  při 


sují  se  mu  asi  neprávem.  Hlavním  prame- 
nem jeho  byl  Marius  Maximus,  jejž  také  čas- 
těji  připomíná.  Sloh  a  mluva  jeho  jeví  již 
úpadek  řeči  a  nedostatek  vkusu.   Srv.  Jae- 


287%  ve  vodě  rozpouští  se  nepříliš,  reakce  nicke,  De  Aelio  S-no  ve  spise  >Dc  viiae 
roztoku  jest  alkalická;  v  alkoholu  a  aetheru  I  Hadrianeae  scriptoribus«  (Halle,  1875)  str. 
rozpouští  se  dobře.    Připravuje  se  destillaci !  11  a  si.  RN. 

z  vodního  výtažku,  okyseleného  kyselinou;  Spartl&té,  Sparfané,  viz  Sparta  (ústava), 
sirovou.  Sýru  povitý  zbytek  pak  odpařuje  se  ]  Spartlna  Schrcb.  (něm.  Besengras),  rod 
se  žiravým  natronem.  Soli  jeho  snadno  kry-  >  trav  z  tribu  Chlorideae,  obsahující  mnoho- 
stallujt,chloromerkuráty,chloroauráty,chloro- 1  lete  plazivé  a  tuhé  rostliny  listu  svinutých 
platináty  vyznačuji  se  velmi  malou  rozpust- 1  a  klasů  složených  z  klásků  sedavých  Istra- 
nosti.  Sůl  i-u,  sparteinum  sulfuricum,  slouží  |  ných  střechovité  2řadých  a  Ikvětých  s  vře- 
V  lékařství  podobné  jako  digitalin  ku  po-  i  tcnem  na  konci  bczkvétým.  S.  roste  na  po- 
vzbuzeni činnosti  srdeční.  Sgr.       březích  mořských  na  př.  v  Itálii  druhem  S. 

8part«l  (Cabo  Espartel,  Rás  Išber-    stricta  Roth.  Déd, 

díl;,  mys  a  předhoří  na  sev.-záp.cipu  Afriky, ,  Sp&rtito,  it.,  viz  Spart  o  vat  i. 
na  pobř.  marockém,  na  35""  47'  s.  š.  a  5°  55' *  Spartiími  L.,  vitečník  (něm.  F/riemen\ 
z.  d.  od  Gr.,  při  záp.  konci  úžiny  Gibraltar- j  rod  rostlin  motýlokvětých  ze  skupiny  štírov- 
•ké,  označeno  je  majákem  evrop.  státy  v^- !  nikovitých  (Lotoideae)  a  sekce  kručinkovi- 
drŽovanýro.  Řekové  nazývali  jej  Ampelusta^  \tých  {Genisieae),  známý  druhem  S.  junceum 
Římané  Cotes  promontonum,  ■  L.,  v.  sítinový.  Jest  to  keř  aŽ  3  m  vysoký 

Sparttria  je  pleteny,  resp.  tkaný  výrobek  tlustého  kmene,  lysých  mnohých  větvi  siti- 
a  označovala  se  tak  původně  rohožka  zhoto- 1  novitých  a  řídkých  listů  kopinatých.  Veliké 
vcná  z  vláken  esparto  (v.  t.);  nyní  slovem'  žluté  vonné  květy  skládají  konečné  hrozny 


780 


Spartivenío  —  Spasowicz. 


u  mají  Ipyský  kalich  mázdrovitý,  vzadu  roz- 
poltěný,  přioicrouhlou  pavézku  násobenou  a 
sakoncitý  člunek,  z  plátků  snadno  odděli- 
telných složený.  Tyčinky  jsou  Ibratré  a  lusky 
čárkovité,  ploskosmačknuté  s  mnohými  hně- 
dými semeny  lesklými.  Celá  rostlina  jeví 
účinky  počisťujici  a  dáveni  podněcující,  pro- 
čež bývala  ofňcinálni.  Nyní  potřebují  v  jiíní 
Evropě,  kde  suchopary  až  do  Štýrska  oži- 
vuje, naložených  květú  na  místě  kaprlat  a 
větvi  k  pleteni  košíkfiv.  Did. 

Sp&rtiTento:  1)  S.,  mys  v  Iónském  moři, 
konec  poloostrova  Kalaberského,  nazýval  se 
dříve  HercuUs  promontorium.  —  2)  S.,  rov- 
něž předhoři  v  již.  cípu  Sardinie. 

Sparto  viz  E spart  o. 

Sp&rtol  viz  Kadmos. 

8p&rtOT&tiy  z  it.,  do  moderní  partitury 
přepsati  starší  kusy  hudební,  složené  toliko 
v  jednotlivých  hlasech.  Partitura  taková  slově 
pak  spartito. 

Spartflký  Tévoda,  titul  korunního  prince 
Konstantina  Řeckého. 

Sp&ry,  paznehty  zvěře  jelení,  srnčí,  daňčí, 
černé  a  pod.  im, 

Spailmo  dl  Stolila  (ital.),  název  Nesení 
khže  Raffaelova  (v.  t.,  str.67tf)  podle  klá- 
štera Santa  Maria  dello  Spasimo  v  Palermu. 
Obraz  jest  nyní  chován  v  museu  madrid- 
«kém. 

Sp&lltol   (lat.  Salvátor^   fr.   Sauveur,   šp 
Salvador^  ^nol.  Saviour^  řec.  £(ú%rJ9,  stslov. 
Spasě,  něm.  HeUand)^  příjmí  Ježíše  Krista. 
Srv.  Heliand. 

Spaim&tloký,  téžspasmodický,z  řec, 
křečovitý,  křečemi  stížený. 

Sp&imiui,  lat.  (z  řec),  viz  Křeč. 

S.  facialis,  křeČ  svalů  lícních,  viz  Fa- 
ir iáln  i  nerv,  str.  997 ťi. 

S.  glottidis,  křeč  hlasivky.  Při  hyste- 
rických a  epileptických  křečech,  při  lysse, 
dochází  ke  křečovému  stahu  svěračů  hrtano- 
vých;  pištlvý  namáhavý  dech,  chvílemi  se 
zastavující  respirace,  c^anosa  a  nápadná  ble- 
dost dostatečně  hlásají,  že  prouděni  vzduchu 
ku  plícím  přerušeno  křečí  hrtanu.  Některé 
zkušenosti  tomu  nasvědčuji,  že  i  dráždění 
zvratného  nervu  nádory  vzbuditi  dovede  kře- 
čové záchvaty  hlasivky.  Posléz  popisuje  se 
u  dětí  pod  názvem  s.  gl.  souhrn  příznakfi, 
skládající  se  z  jevů  křeči  hlasivky  a  inspira- 
torické  křeči  bránice.  Křeč  ta  pozorována 
bývá  hlavně  u  kojencův  a  u  děti  do  2.  roku 
iivota  a  častěji  u  hochův.  Křivice,  tetanie  a 
umělá  odchová  kojenců  moučninami  jsou 
T  jakémsi  příčinném  styku  s  touto  chorobou; 
ie  by  i  zvětšeny  brzlík  křeč  zavinoval,  není 
do  té  doby  zjištěno.  Záchvaty  jsou  lehčí 
i  těžší.  V  lehčích  křeč  přestává  na  píštivé  a 
kejl^tvé  inspiraci,  po  které  dýcháni  na  ně 
kolik  okamžiků  se  zastavuje.  V  těžkých  zá- 
chvatech namáhavé  křečové  inspirace  a  ne- 
pravidelná a  stížená  exspirace  několikrát  se 
vysiřidají  se  zástavou  dechu.  Stav  ten  pro- 
vázen jest  velikým  neklidem,  škubáním  svalů, 
bledosti  a  zsinalostí  obličeje,  úzkostlivým 
vz»;^řcním  líce,  bouřlivým  pohybem  srdce  a 


slabostí  pulsu;  pozvolně  dostaví  se  bexvé- 
domí  a  povšechné  křeči.  Záchvat  trvá  ně- 
kolik minut  a  utratí  pro  svoji  prudkost  lec- 
který život  dětský.  Ve  příznivém  případe 
upravují  se  rychle  pohyby  dýchací  a  Jevy 
svrchu  popsané.  Mk. 

Spaiowlos  Wlodzimierz    (Spase vič 
Vladimír   Danilovič),  spis.  polskoruský 
(*  1829  v  MinskuJ.   Otec  jeho   byl  vyznám 
pravoslavného,  mladý  8.  nabyl  vlak  vycho- 
váni polského,  studoval   na  gymnasiu  v  ro- 
dišti a  pak  práva  na  universitě  petrohrad. 
(1845—49),  kde  přimkl  se  k  národním  kroui- 
kům  pol.,  udržuje  styky  s  rus.  přáteli  Kave- 
lina  a  později  s  kroužkem  > Věstníku  Jev- 
ropy<,  v  němž  uveřejnil  potom  většinu  svých 
prací.  R.  1857  přednášel  na  universitě  petro- 
hrad. trestní  právo,  ale  r.  1861  vzdal  se  této 
stolice,  načež  přednášel  v  práv.  učilišti,  r.  1864 
však  zanechal  vůbec  professury  a  věnoval  se 
advokatuře.   Záhy  skvělými  řečnickými    vý- 
kony vyšvihl  se  na  přední  místo  mezi  petro- 
hrad. advokáty,  při  čemi  neopustil  však  pole 
ani  vědeckého,  ani  literárního.  Z  práv.  jeho 
spisů  čelnější  jsou:   O  pravach  nijtríUjnago 
flaga  i  néjtraljnago  gru^a  (Petr.,  1851);    Ok 
otnošenijach  suprugov  po  imuiČestvu  po  drev^ 
němu  poljskomu   právu   (t.,   1857);    O  pravé 
litératurnoj  sobstvennosti  (t.,  1861);    O  téoríji 
sudibnougolovnych  dokázat éijst v  v  svja\i  t  5«^o- 
ustrojstvom    i    sudoproiivodstvom    (t.,    1861); 
UČebnik  ugolovnago  pravá  (t.,  1863);   Ptava 
avtorskija  i  kontra/akcija  (t.,  1865);  Novrja 
napravlenija   v   nauké  ugolovnago  pravá   (t.» 
1898).  Z  časopiseckých  statí  zasluhuji  zmínky 
hlavně:  Černogorlja  i  \akonnik  Bogiiiča  (» VěsL 
Jevropy*,  1889);   Voprosy,  vo^bu^dajemyje  no- 
véjiimi  projektami  preobra^ovanij   akcionir* 
nago  lakonodatiljstva  v  Rossiji  (>Rus.  Eko- 
nomičes.  Obozrěnije«,  1900)  a  pod.  V  publi- 
cistických a  literárních  svých  statích  vyniká 
rovněž  obsažnosti,  sčetlosti  a  skvělou    for> 
mou.  Vedle  literárních  zajímají  ho  nejvíce 
otázky  politické.  Z  prací  těch  zasluhuji  v  první 
řadě  zmínky  jeho  skvělé  studie  o  Hamletovi, 
o  Byronovi  a  jeho  předchůdcích,  o  byro- 
nismu  u  Puškina  a  Lermontova  i  u  Midde* 
wiczc,  stati  o  Schillerovi  a  Goetheoví,  úvaha 
o  Syrokomlovi,  o  činnosti  Alexandra  Wido- 
polského,  charakteristika  memoirů  M.  Matu- 
szewicze,  smčlé  a  případné  oceněni  básnické 
činnosti  W.  Póla  a  mn.  j.  Souborně  práce 
tyto,  tištěné  skoro  vesměs  ve   >Včst.  Jev- 
ropy«,  vyšly  rusky:  Sočinénija  (t.,  1889  asi., 
9  d.).  Polské  vydání  jeho  spisů  vyšlo  v  7  dí- 
lech (t.,  1892—99).  Před   tím  vydal  sbírku 
statí  a  řeči  svých  s  názvem  Za  mnogo  iit 
(t.,  1879).  Pro  Pypinovy  >Dějiny  slov.   lite- 
ratur* (t.,  1865,  2.  vyd.  1879—81,  čes.  přckl. 
A.  Kotika,  Praha,  1880—82)  napsal   dějiny 
literatury   pol.  (pol   překlad  A.   G.  Bema, 
3.  vyd.,  Varšava,  1891),  z  nejlepších  dosud 
přehledů  literatury  pol.,  jmenovitM>ásnichrí. 
S.  podobně  jako  v  publicistických  statick 
i    zde  vychází  z  předpokladu,  ie   národoi 
zvláštnosti  ve  světě  slovanském  vznikly  no- 
jen  rozdílem  temperamentův,  ale  též  idcáldv, 


Spassk  —  Spatularia. 


781 


a  ie  poznáni  ideálů  pol.,  vtěleních  v  litera- 
tuře, přispělo  by  nemálo  ke  sblíženi  kultury 
rus.  a  pol.,  rozaélených  nyní  činskou  stěnou 
předsudků  při  vši  solidáraosti  národních 
xájmů.  V  tomto  směru  stojí  v  čele  strany 
pol.,  usilující  o  rusko-pol.  sblíženi  a  skupené 
kol  týdeníku  »KraJ€,  jehož  byl  r.  1883  spolu- 
zakladatelem. Vedle  toho  od  r.  1876  vydával 
ve  Var&avé  měsíčník  >Ateneum<.  Jako  zá- 
stupce vieevropských  ideálů  jest  protivní- 
kem krajního  nacionalismu  a  klerikalismu. 
O  sobě  vydal  ještě  studii  o  Wiclopolském 
(Petr.,  1882);  >Vosem  knigf  Bezkrolevija  ot 
1572  po  1576  g.«  Šwi^tosíawa  Ormelského 
(t.j  1856),  pracoval  při  vydáni  díla  >Volu- 
niina  legum<  Ohryzka  a  j.  Snk. 

Spassk,  jméno  několika  mést  rus.:  1)  S., 
lij.  město  kazanské  gub.  Archaeologické  ná- 
lezy nasvědčují,  že  v  dřevních  dobách  bylo 
místo  toto  obydleno.  Rusové  usadili  se  tu 
ve  století  XVin.  S.  má  kostel,  3  školv, 
knihovnu  a  městskou  banku;  přístav,  prá- 
mysl  mlynářský;  2779  obyv.  (1897).  Újezd 
spasský  má  na  6393  Arm*  175.460  obyv. 
(1897).  —  2)  S.,  i5j.  město  rjazanské  gub., 
leží  při  Spasském  jezeře;   má  3  kostely, 

3  ákoly,  neveliký  průmysl;  4760  obyv.  (1897). 
Újezd  spasský  má  na  4384  km*  154.603 
obyv,  (1897).  —  3)  S.,  új.  město  tambovské 
I^D.  nad    říčkou    Studěncem,   má    6    škol, 

4  kostely,  nepatrný  průmysl;  6024  obyv. 
(1897),  živicích  se  hlavně  zemědělstvím. 
Újezd  spasský  má  na  4066  km*  124.076 
obvv.  (1897).  Pp, 

SpailkiJ:  1)  S.  Grigorij  Ivanovic,  dě- 
jepisec rus.  (t  1864),  byl  hornickým  inžený- 
rem a  pracoval  horlivě  o  dějinách  a  archaeo- 
logii  Sibiře.  Práce  své  uveřejňoval  v  Časop. 
^Sěvemyj  Věstník*  (1818—25)  a  •Aziatskij 
Věstník*  (1825—27),  které  sám  založil.  O  sobě 
vydal  Kniga  BoljSomu  čertéfu  (Moskva,  1846) ; 
Sihirskaja  tétopis  {PctT.,  1»2\)\  Sibirskija  naď 
pfsi  (t.,  1822);  Opisanije  Sibira  Jurija  Kn^a- 
niča  (t.,  1822);  O  torgoyych  snošenijach  Ros- 
šijí  s  Zapadnym  Kitajem  (Moskva,  1856);  Bos- 
tor  Kimmerifskij  $  jego  drevnostami  i  dosto- 
pamjatnostami  (t.,  1846);  Archeologičesko-nu- 
mix^atičeskif  Sborník  (t.,  1850)  a  j. 

2)  S.  Anatolij  Aleksějevič,  bohoslovec 
rus.  ('•1866),  jest  prof.  cirk.  dějin  v  duchov. 
akademii  moskev.  a  jest  znám  mimo  jiné 
svými  studiemi  Cus  i  VikUf  (»Čtěnija«  spo- 
lečnosti přátel  duchov.  osvěty,  1890) ;  Sověj- 
šij  viiantinixm  i  jego  \načenije  (»Bogoslov. 
Věstník*,  1894);  Sirochatdéjskíje  néstoriané 
i  prisojedinéníje  jich  k  pravoslavnoj  cerkvi  {i., 
1398);  Istoríčeskaja  suďba  socinénij  ApoUína- 
rija  Laodikijskago  (magisterská  dissertace, 
Sergijev  Posad,  1895)  a  j. 

SPASflkU  Satoiif  rus.  osada  na  lev.  bř. 
ř.  Volhy,  při  Zatočí  ně  Spassk  é  {Spasskij 
^aton)f  v  új.  spasském  gub.  kazanské;  má 
značný  průmysl,  loděnici,  kol.  3000  obyv.  Pp. 

Spasakoja,  několik  osad  rus.:  1)  S.  v  gub. 
niicgorodské,  asi  4000  obyv.,  prům  koželuž- 
ský. —  2)  S.  v  gub.  jekatěrinoslavské;  3)  S. 
v  gub.  čcrnigovské  a  j.  Pp. 


Sp&ta,  veliká  albánská  ves  a  stanice  dráhy 
athénsko-lavrijské  v  Attice  v  Řecku.  Významu 
nabyla  r.  1877,  když  nedaleko  objeveny  dva 
do  skály  vytesané  hroby  s  příchodem  o  délce 
asi  25  m  uměle  pořízeným.  Menši  hrob  má 
toliko  jeden  sklípek,  větší  skládá  se  ze  dvou 
sklípků  spolu  spojených,  o  výši  2*5  až  7  m. 
V  hrobích  nalezeny  byly  hojné  předměty  ze 
slonoviny,  skla  atd.,  s  charakteristickým  umě- 
leckým rázem  doby  mykénské.  Pšk, 

Spatanipolda,  řád  ježovck,  viz  J  ež  o  v  ky. 

Spatangu  Klein,  rod  ježovek  nepravil 
dělných  z  řádu  Spatangoida  z  čel.  Spatangí- 
dae.  Vyznačen  iest  schránkou  srdcovité  po- 
doby, růžice  pasů  nožkových  má  předni  pás 
v  rýze,  ostatní  jen  poněkud  prohloubené. 
Hod  tento  zastoupen  jest  ve  všech  mořích 
vyjma  polární.  Známe  několik  druhů  žijicícH 
a  větši  počet  třetihorních.  Ze  žijících  jest 
nejznámější  S.  purpureus  Leske,  v  okeáně 
Atlantském,  až  10  cm  dl.,  až  více  neŽ  9  cm: 
šir.  a  až  5  cm  vys..  s  ostny  purpurovými,, 
fialovými  neb  Žlutavými.  Sč, 

Spath  Johann  Leonhard,  mathematik 
a  fysik  něm.  (♦  1759  v  Augšpurce  —  f  1842). 
Byl  professorem  mathematiky  a  fysiky  na. 
universitě  altdorfské,  kde  přednášel  i  o  les- 
nictví, pak  prof.  mathem.  na  lyceu  v  Mni« 
chove.  Napsal:  Ueber  Bau,  Effekt  und  Bérech- 
nung  einer  Wal\maschine  (Erfurt,  1788);  Be* 
schreibung  des  Baus  und  Effekt s  einer  Polir* 
maschine  (t.,  1788);  Geodaesie  oder  Anweisung 
lum  Feldmessen  (Norimb.,  1790—91);  Anlei- 
tung  dít  Mathematik  und  physikal.  Chemie  auf 
das  Forstwesen  u,  s,  w.  nutriích  an^uwenderti 
(t.,  1797);  /)/>^05moíroM/ď  (Mnich.,  1815);  Die^ 
hóhere  Geodaesie  (t.,  1816);  Ueber  den  natůr- 
lichen  Magnetismus  d,  Erde  etc.  (Norimb.,  1822). 
Vedle  toho  četné  práce  v  listech  odborných. 

Spatha,  lat.  (z  řec.  spathe^  odkudž  itaK 
spadá  a  {rzrtc.épée),  dvousečná,  dlouhá  zbraň, 
původu  bezpochyby  gallského,  později  od 
Germanův  užívaná.  V  pozd.  dobách  cis.  také 
u  Římanů  s.  se  vyskytuje. 

Spathaři  viz  Protospatharíos. 

Spattimi  [-áci-],  lat., prostora, mezera,, 
též  lhůta,  na  př.  s.  deliberandi  (viz  Delib  e- 
rační  lhůta).  S-ia  v  knihtiskafství  jsou  vý- 
plĎky  mezislovní,  jichž  užívá  se,  abv  se  na- 
bylo stejnoměrného  rozsahu  řádků.  Slují  tak 
zvláště  nejtenší  z  nich,  jichž  užívá  se  též  k  vy- 
značováni důležitějších  slov  ve  větě  (sazba 
spatiovaná  č.  prostrkaná).  S.  v  hudbě 
znáči  meziřádkovou  prostoru  mezi  liniemi 
notovými. 

Spatnla,  zool.,  viz  Lžičák. 

Spatolaxia  (také  Polyodon),  rod  ryb  z  pod- 
řadí Chondro$tei,  z  čeledi  Polyodontidae^  pří- 
buzné s  iesetry  (v.  t.),  jejíž  oba  druhy  ne- 
mají všaíc  na  trupu  kostěných  desk  v  řa- 
dách, nýbrž  tělo  lysé  nebo  nanejvýš  pokryté 
drobnými  hvězdovitými,  kostěnými  zrny. 
Ústa  leží  také  pod  prodlouženým  čenichem, 
ale  jsou  ozbrojena  drobnými  zoubky  a  vousků 
před  nimi  není.  Hřbetní  a  řitni  ploutev  jsou 
jako  u  jesetrů  poblíž  nesouměrné  ploutve 
ocasní.   S.  {Pólyodon)  Jolium  Lacép.  dorůstá. 


782 


Spaun  —  Specifický. 


•délky  as  2  m,  má  čenich  velmi  dlouhÝ,  zdéli 
as  50  cm  (ústroj  hmatu),  shora  a  zdola  zplo- 
itělý,  po  stranách  tenký  a  měkký,  vičko  2a- 
berni  nazad  ve  dlouhou  ipičku  prodlouženo; 
iije  v  Mississippi.  Druhá  ryba  té  čeledi,  Pse* 
jfhurus  gladius  GQnth.  z  řek  Janc-tse-kianga 
a  Hoang-ha,  dorůstá  délk^  i  nad  6  m  a  má 
čenich  málo  zploštělý,  spiáe  kuželovitý.   Br. 

Spftim  Hermann,  svob.  pán,  rak.  admirál 
i^  1833  ve  Vidní),  vstoupil  r.  1850  jako  kadet 
í  námořnictvu,  r.  1850  účastnil  se  války  proti 
Francii  a  Sardinii,  r.  1864  s  lodi  »Don  Juan 
•d'Austria<  války  proti  Dánsku,  r.  1866  byl 
velitelem  lodi  >Andreas  Ho fer<,  pak  druhým 
velitelem  pancéřové  fregatty  > Arcikníže  Fer- 
-dinand  Max.<.  Na  této  lodi  20.  čna  1866 
•účastnil  se  boje  u  Ankony  a  20.  čce  1866 
námořní  bitvy  u  Visu.  Za  udatné  vystupo- 
vání byl  mu  udělen  řád  žebzné  jcoruny 
3.  třídy.  R.  1873  bvl  jmenován  námořním 
attachém  při  rak.  vyslanectví  v  Londýně,  kde 
setrval  až  do  r.  1879.  V  1.  1879-83  v  prů- 
vodě arcikn.  Karla  Štěpána  vykonal  cestu  do 
Brazílie  a  Sev.  Ameriky,  r.  1885  na  jachtě 
^Miramar*  s  korunním  princem  a  korunní 
princeznou  cestu  na  Východ.  R.  1886  byl 
jmenován  kontrcadmirálem,  r.  1892  viceadmi- 
rálem  a  konečně  r.  1899  admirálem;  při  tom 
vedl  po  admir.  Sterneckovi  správu  rak.  ma- 
TÍny.  R.  1900  byl  dekorován  velkokřižem  řádu 
Leopoldova.  8.  je  doživotním  členem  panské 
sněmovny.  R.  1904  odstoupil  na  svou  žádost 
z  aktivní  služby,  ale  koncem  t.  r.  byl  jme- 
nován zástupcem  Rakousko-Uherska  na  mezi- 
národni konferenci,  která  má  urovnati  t.  zv. 
případ  hullský  ve  válce  rusko-japonské.    Tbk, 

Spavanta  Bert  ran  do,  filosof  ital.,  stou- 
penec směru,  Hegelova  (♦  1817  —  f  1883 
v  Neapoli.  Účastni  v  se  se  svým  bratrem 
Silviem  (♦  1822  —  f  1893),  jenž  později 
irynikl  jako  právník  a  politik,  politického 
ruchu  celícího  k  vypuzeni  Bourbonů,  byl 
nucen  r.  1848  uchýliti  se  do  ciziny.  Po  utvo- 
Ťeni  království  Italského  dostalo  se  mu  man- 
dátu poslaneckého,  kterýž  vykonával  po  čtyři 
legislatury.  Od  r.  1861  až  do  svého  skonu 
b}^  professorem  filosofie  v  Neapoli.  Napsal 
zejména:  Introdu^ione  alle  le^ioni  di  filosofia 
(1862);  La  filosofia  di  Gioberti  (1863);  Saggi 
di  critica  filosofica^  politica  e  religiosa  (1867), 
studie  o  Giord.  Brunovi,  Campanellovi  atd.; 
Principi  di  filosofia  (1867);  La  dottrina  della 
^onoscen\a  (1889,  dílo  posmrtné)  a  j.  Srv. 
Siciliani,  Gli  Hegeliani  in  Italia  (1868). 

Spavloe,  též  narkolepsie,  viz  Le- 
thargie. 

Sp&voit  (lat.  sopor^  somnolentia)  je  hlu- 
boký a  dlouho  trvající  spánek,  z  něhož  člo- 
věk jen  s  velikou  námahou  může  býti  pro- 
buzen. Vyškytá vá  se  v  rekonvalescenci, 
u  osob  anaemických  anebo  přílišnou  náma- 
hou zmořených,  před  zmrznutím  a  pod., 
nejčastěji  vŠak  v  některých  nemocech,  za- 
stihujících  soustavu  nervovou,  jako  isou 
hysterie,  epilepsie,  záněty  mozku  a  jeho  blan 
a  pod.,  v  těžkých  horečkách  vůbec  a  také 
při  otravách  iedy  narkotickými.    Již  z  toho 


je  vidno,  že  léčeni  s*i  může  se  říditi  jen 
podle  příčin,  kteréž  ji  podmiňují.  Srv.  také 
Coma  a  Lethargie. 

Bpaakar  [spíkr],  angl.,  mluvčí,  v  angl. 
parlamentě  předseda  dolní  sněmovny  (Homu 
oj  Commons\  který  se  volí  pro  kaídý  nový 
parlament,  zůstávaje  předs^ou  po  viecla 
jeho  sezení.  Zastupuje  jej  Chairman  ofCom- 
mittees,  kter^  slově  také  Deputy  S.  Odzna- 
kem hodnosti  s-a  jest  veliké,  pozlacené  i^lo 
(zvané  mact\  ležící  na  stolku  před  jeho 
křeslem;  a  s.  mluví  toliko,  běží-li  o  nějaké 
ustanovení  jednacího  řádu  neb  volání  k  po- 
řádku některého  člena.  Zastupuje  dolní  sně- 
movnu také  na  venek,  zvláště  vdči  kriU. 
S.  má  ročních  5000  1.  st.  a  úřední  byt.  Po 
svém  odstoupení  bývá  s.  obyčejně  jmeno- 
ván peerem.  Ve  Spoj.  Obcích  slově  s.  před- 
seda kongressu  a  všichni  předsedové  nitíích 
sněmoven  zákonodárných  sborů  jednotlivých 
států. 

BpaolalUov&U,  zvláště  označiti, 
určiti;  případy  specialisované  =  zvlá^ 
vytčené,  označené. 

Spaoi&liflta  (z  franc),  odborník,  ze- 
jména odborný  lékař  pro  jednotí,  nemoci. 

Bpaolalitat  lat.,  zvláštnost;  zvláštní 
obor  některého  obecného  oboru  neb  nějaké 
činnosti;  také  zboží,  jimž  některý  obchodník 
po  výtce  obchoduje.  Sty  tabákové  viz 
Doutník,  str.  891  d. 

Spaoiálni,  zlat,  zvláštní,  jednotlivý, 
určitý,  proti  obecnému;  s.  přítel,  dobíý 
známý,  důvěrný  přítel. 

S.  debatta  v  parlamentě  vit  Debatta. 

S.  mandát  víz  PlnomocenstvL 

S.  mapy  viz  Mapování,  str.  806,  Mapy, 
str.  808  tf. 

Spaoláliiik  viz  Kancionál. 

Spaolai,  lat.,  druh  v  přírodních  vě- 
dách, viz  Soustava  rostlinná  a  živočišná.  — 
S.  v  mathem.  tolik  co  úkon,  zvláště  ozna- 
čení čtyř  základních  úkonů  početních:  sčí- 
tání, odčítání,  násobení  a  děleni.  —  S.  v  lé- 
kárnictvi  směsi  z  rozmanitých  na  hrubo 
rozkrájených  nebo  rozdrobených  částek  rost- 
linných, jako  na  př.  aromaticae,  diureticat, 
pectorales,  laxantes  pro  poHzování  nálevů 
nebo  čajů.  —  S.  facti,  lat.,  vylíčeni  děje. 
nazývá  se  v  právnictvi,  zvláště  přt  advokaidi 
záznam  o  faktickém  podkladě  jisté  prlvní 
záležitosti.  S.  f.  má  pro  advokáta  i  pro  stranu 
jim  zastupovanou  veliký  význam.  ZáleŠíf 
velmi  mnoho  na  tom,  jak  strana  svému  práv- 
nímu zástupci  vylíčila  faktické  okoUiosti.  na 
jejichž  základě  vede  se  pak  spor. 

Spaoifloa  f-kaj  viz  Specii ic um. 

Spaolflo&tio  [-kácio],  lat.,  viz  Specifi- 
kace. 

Spaolfloký  (z  lat.),  název  pro  vše,  co  tvoří 
druh  nebo  co  jest  znakem  druhu  jednoho 
na  rozdíl  ode  druhu  jiného,^  témoi  rodu  pří- 
slušejícího. Ve  fysice  znaČi  slovo  a.  mim 
nebo  stupeň  nějaké  vlastnosti,  přislušejid 
hmotě  nebo  jejímu  objemu,  jako  jest  a-ké 
teplo  (v.  t),  s-ká  váha  (v.  t.),  a-ká  barva 
a  pod. 


Specificum  —  Speckter. 


783 


S4cá  energie  smysifi  viz  Čiv,  str.  768<x 
tL.  Čiti,  str.  766^,  a  Čidla. 

8*ká  hmota  slově  mnoistvi  hmoty  v  1  cm*, 
Váiime*li  totiž  stejné  objemy  rfizných  tčles, 
shledáváme,  ie  mají  váhu  nestejnou,  z  čehoi 
pak  soudíme,  ie  máji  v  kaidém  cm*  nestejné 
mnoistvt  hmoty  a  nazýváme  pak  váhu  1  cm* 
hmoty  v  grammech  její  spec.  hmotou,  ač 
i^usta  čisto,  váhu  tuto  udávající,  také  spe- 
dlickou  váhou  se  zove. 

8-ké  clo  viz  Celní  sazba,  str.  278. 

■peoiflonm  [-kum],  (lat.,  totiž  remedium, 
r  mnoi.  čisle  s-ca)  je  prostředek  pftsobíci 
t  dosažitelnou  jistotou  při  určitých  nemo- 
cech,  jako  na  př.  chinin  při  malarii,  rtuť 
v  přijici,  salicylové  praeparáty  při  kloubním 
hostci  Léčebné  snahy  v  lékařství  vidy  smč- 
řovaly  k  vypátrání  prostředkft,  kteréž  by 
iednotlivé  nemoci  výhradně  a  spolehlivé  zdo- 
lávaly, a  v  rozmanitých  dobách  prohlašováno 
bvlo  mnoho,  často  i  rfizných  takovýchto  spe- 
c(nk,  jei  viak  při  střízlivějším  zkoumání  se 
neosvědčily.  Proto  také  název  sám  v  lék.  mizí. 

SiMolflkaoa  (z  lat),  udáni  jednotlivostí, 
detaílfi;  pak  rozložení  v  druhy;  též  postup 
od  všeobecného  ke  zvláštnímu.  —  S.  v  práv- 
nictví  znamená  přetvoření  cizí  látky  {maitria) 
na  věc  novou  {species).  Justinián  ustanovil, 
ie  nová  věc  vytvořená  z  cizí  látky,  nedá-li 
se  už  uvésti  v  dřívější  zpfisob,  má  náležeti 
ihotoviteli  ^specií i kantovi),  jen  když  při 
zpracování  jednal  bona  fide,  t.  j.  nevěděl, 
že  látka  náleží  jinému.  Podle  práva  rakous- 
kého zakládá  se  s-cí  pouze  spoluvlastnictví, 
a  to  podle  ceny  podílu.  Nelze-li  totiž  beze 
tnaČného  zmenšení  ceny  věci  zpracované 
uvésti  v  předešlj^  zpfisob,  věci  nové  stanou 
se  všem  účastníkům  podle  poměru  ceny 
práce  neb  věcí  společnými.  Nic  nesejde  na 
tom.  zda  specifikant  jednal  bezelstně  či  ob* 
mysíně  (§  415  rak.  obč.  zák.).  Dají-li  se  však 
spracované  věci  uvésti  v  předešlý  stav,  vrátí 
se  každému  vlastníku,  co  mu  náleží,  a  po- 
ikozenému  nahradí  se  škoda.  Podle  němec- 
kého obč.  zákona  (§  950)  specifikant  stává 
se  vlastníkem,  leČ  že  by  hodnota  zpracováni 
nebo  přetvoření  byla  značně  menší  než  hod- 
nota látky  cizí.  Za  s-ci  pokládá  něm.  zákon 
i  psaní,  kresbu,  malbu,  tisk,  rytí  nebo  po- 
dobné zpracováni  povrchu  cizí  látky.  —  S. 
Íest  též  udání  rozličných  druhů  penčz  (ban- 
Lovek,  minci  stfibrných  a  zlatých),  které  za- 
sílají se  poštou. 

8pMlílkOT&tl,  vytknouti  jednotlivosti, 
náležející  k  pojmu  všeobecnému. 

•psoillimiy  lat.,  v  lék.  patradlo,  sonda. 

teSPlmM^  lat.,  zkouška,  pokus,  pak 
ukázka  (práce  atd.);  bývá  v  titulech  knih, 
na  př.  Jagičova  Sptcimina  linguae  palaeoslo- 
wtntcae  (1882). 

Bpaokbaohar  J  o s e  r,  vlastenec  a  hrdina 
tyrolský  (♦  1767  —  f  28.  břcz.  1820).  S.  byl 
muž  zdravý  a  silný  a  nade  všecko  miloval 
honbu.  R.  1794  oženil  se  s  Marii  Schmiede- 
rerovou  z  Rinnu.  podle  jejíhož  statku  byl 
sván  der  Mann  von  Rinn.  V  1.  1797,  1800 
a  1805  bojoval  proti  Francouzům  jako  prostý 


střelec,  ale  r.  1809  stal  se  vedle  Hofera  a 
Haspingra  jedním  z  vůdců  povstání  tyrol- 
ského z  r.  1809.  Přepadl  již  12.  dub.  posádku 
v  Hallu  a  s  tamním  hostinským  »U  koruny«, 
Jos.  Straubcm,  zajal  oddíl  bavorské  jízdy, 
který  unikl  z  InŠpruku.  Ve  srážce  na  Isefu 
(25.-29.  květ.)  bojoval  s  velikou  statečností 
a  valně  přispěl  k  vyhnáni  nepřítele  ze  zemč. 
Avšak  vypuzený  iJefěbvre  znovu  vtrhl  do 
Tyrol  (30.  čce)  a  obsadil  Inšpruk.  S.  bojoval 
proti  němu  v  mnohých  šarvátkách  a  zejména 
v  druhé  bitce  na  Iselu  (13.  srp.),  po  kteréž 
Lefébvre,  ztrativ  mnoho  mu2stva,  znovu  musil 
ustoupiti  z  Tyrol.  Potom  vzbouřili  se  též 
horale  v  Salcpursku  a  S.  byl  jmenován  od 
Hofera  vrchním  velitelem  v  dolním  údolí 
Innském.  Bojoval  zprvu  šťastně,  ale  17.  říj. 
byl  poražen  u  Melleggu,  kde  jeho  syn  Ondřej 
upadl  v  zajetí.  Ukrýval  se  pak  za  velkých 
svízelŮ  na  různých  místech  a  až  v  květ.  1810 
dostal  se  do  Vidně,  kdež  laskavě  byl  přijat. 
Pokoušel  se  zříditi  tyrolskou  kolonii  v  Ba- 
ňatě, ale  bez  úspěchu.  R.  1813  vrátil  se  opět 
do  Tyrol,  ač  na  jeho  hlavu  byla  vypsána 
cena.  Po  válkách  napoleonských  obdržel  titul 
a  pensi  majora.  R.  1858  byly  jeho  ostatky 
uloženy  v  InŠpruku  ve  dvorním  chrámě  ve- 
dle Hoferi  a  Haspingera.  —  Mayr,  Der  Mann 
von  Rinn  (Inšpr.,  1851);  Knauth,  Joseph  S., 
ein  Lebensbild  (1868). 

Spspkla  Daniel,  také  Specklin,  sta- 
vitel něm.  (♦  1536  ve  Štrasburce  —  f  1589  t.). 
Cestoval  hojně  po  stř.  Evropě,  načež  byl  ve 
službách  arcikn.  Ferdinanda,  pro  něhož  zho- 
tovil r.  1576  popis  a  mapu  EÍsaska.  Za  Ma- 
ximiliána  II.  pomáhal  při  stavbě  pohraničných 
uherských  pevností  a  opevňoval  také  Ingol- 
stadt pro  vév.  bavorského  Albrechta,  začež 
postavena  mu  r.  1839  od  krále  Ludvika  tamže 
jízdecká  socha  (od  Halbiga).  Ve  Štrasburce 
stavěl  radnici  (později  bursu).  Mimo  to  na- 
psal dílo  o  stavitelství  opevňovacím  a  zho- 
tovil dobrou  r^inu  kathedrály  štrasburské. 
Ve  hradebnictví  S.  snažil  se  opraviti  nedo- 
statky opevňovadho  systému  italského  tím, 
ie  do  průčelí  hradeb  a  na  boky  bastionů 
stojících  kolmo  na  čarách  obranných  dával 
kasamatní  batterie. 

Spaoktar:  1)  S.Erwin,  malíř  něm.  (*  1806 
v  Haoiburce  --  t  1835  t.\  studoval  u  Cor- 
nelia  v  Mnichově  (1825  si.),  načež  věnoval 
se  hlavně  malbě  náboženské.  První  jeho  obraz 
Kristus  a  Samaritánka  u  studné  u  po  mina  silné 
na  uměni  středověké;  modernější  jsou  jeho 
Jresky  v  domě  Sievekingově  v  Hamburce, 
pak  olejomalba  Samson  a  Dálila  (z  r.  1834, 
mus.  v  Lipsku).  Za  svého  pobytu  v  Itálii 
r.  1830—35  přilnul  značně  k  mistrům  benát- 
ským. Fresek  v  domě  hamb.senátora  Abend- 
rotha  nedokončil.  V  hamb.  galerii  jsou  ještě 
tyto  obrazy:  Tři  Marie  na  hrobe  Kristové 
fl828,  ryl  t.  SchrOder),  Albanskd  ^ena  (1831), 
Řimanka  (1832),  Děvče  i  Fanóe  (1834).  Mimo 
to  vydal  Briefe  eines  deutschen  Kúnstlers  aus 
Italien  (Lip.,  1846,  2  sv.). 

2)  S.  Otto,  malíř  a  kreslíc  něm.,  bratr 
í)řed.  (♦  1807  —  tl871),  vynikl  nejprve  jako 


784  Spectabilis  —  Spediteor. 

lithograf,  pak  illustroval  r&zná  díla  arabes-  r.  1445  dokončená.  Přízemni  fronta  ▼  průčelí 
kami,  vignetaini  a  obrazy  figur.  Zvláitě  viak  :  má  loubi  7  stupňů  nad  okolní  terrain  pový- 
krcslil  i  matoval  zvířata,  také  krajiny  apor-iienS,  vytvořené  mohutnými  konnthskýmB 
traity.  Illustroval  Lutberův  »Kleiner  Kate- ;  sloupv,  na  nichi  přímo  spočivaji  oblouky. 
chismus«,  fiótttgerovu  >Pilgcrfahrt  der  Biu-  Toto  íoubí  jako  vzor  neobyčejné  lo^ný  nemá 
mengeister«,  Heyov^  >FaDcIn  fOr  Kinder«  sobe  rovna.  Vcípedi  jsou  medaillony  ozdo- 
(1833,  pak  vydány  více  než  lOOkráte),  Klause  bene  zavinutými  déčky,  které«pocháieji  od 
Grotha  9Qúickborn<  (1855),  Eberhardovu  Andrey  della  Robbia.  Zvláštnost,  která  se  na 
Hannchen  und  die  KQchlcinc,  »Vog[eIbuch«  i  fa^adé  nalézá,  že  totii  architrav  roabí  na 
(s  básnómi  od  G.  Falke,  Hamb.,  1901),  >Der  koncích  se  nalézající  lisény  ve  sméni  svis- 
gestiefelte  Kater<  (s  textem  od  Avenaria,  lém,  zavinéna  byla  nepřítomnosti  Bninelles- 
1901  y  a  j.  Z  Hthografií  S-ových  vyniká  Vje\d  kovou.  Fontána  před  průčelím  modelována 
Kristův  do  Jeruzaléma  podle  Overbecka.  jest  Salvinim  a  Bandinim  a  r.  1629  od  Tacca 

Speotabilis  [spektá-],  lat.,  »vzácný<,  titul    ulita  v  kovu.  Fka, 

universitních  dčkanů.  SpedaltUied  nebo  Spedalske  Sygdom^ 

Speotaouliim  [spektáku-],  lat.,  divadlo,   norský  název  pro  malomocenství, 
divadelní  nr  ii.fr.spectacle;  odtud  vulgární       Spedice  (něm.  Spedition  z  itaX,  tpedii{iome^ 
i  p  e  k  t  á  k  1  rpofli váná).  fr.  expédition\  doprava,  kterou  obstarává 

Speot&tor  [spektčťr],  an^l..  pozorova-   speditor  čili  spediteur  (v.  t.   a  Kom- 
tel,  jméno  proslulého  týdenníku,  vydávaného    missionář,  str.  640a). 
Addisonem  ív.  t.  1).  Speditenr  F-tór],  něm.  z  it,  je  obchodníky 

Specinim,  lat.,  viz  Spektrum.  který  svým  jménem  po  živnostensku  obstarává 

SpeoillA  [-ku-],  lat.,  středověké  jméno  dopravu  zboží  povozníky  neb  lodníky  na  cizi 
hvězdárny  (v.  t.).  účet.   S.  jest   obchodníkem  ve  smysle  ob- 

Speonlarla  f-kulá-]  Heist.,  zvonek  (V>-  chodního  zákona:  vzhledem  k  němu  maií 
nttsspiegeí),  rostl,  rod  čeledi  zvonkovitých  tady  platnost  veškerá  ustanovení  obch.  za- 
(Cam;?anif/Ar^a^).U  nás  roste  na  polích  v  osení,  koná,  která  jsou  závazná  pro  všechny  ob- 
na  úhorech,  snad  jen  zdivočelý,  S.  speculum  ,  chodníky  vábec,  jako  ustanoveni  o  firmě^ 
A.  DC.  (Campanula  sp.  L.,  Prismatocarpus  obch.  knihách  atd.  Vedle  toho  však  upra- 
specul.  Hérit.),  z.  dlouhoplodý.  Z  vřete-  vény  jsou  jeho  zvláštní  povinnosti  a  zvlaitni 
novitého  kořene  vyrfistá  lodyha  slabě  hra-  práva  ve  4.  odst.  IV.  knihy  obch.  zákona. 
natá,  větcvnatá.  Listy  roztroušeně  mrtnaté  |  Obchody  s-a  záležeji  v  tom,  že  přebírá  od 
n.  lysé,  dolení  kopisfovité,  mělce  vroubko-  '  svých  zákazníků  zboží  a  dopravuje  je  na 
váné,  hoření  podlouhlé,  přisedlé.  Květy  krátce  :  určené  jimi  místo  neb  určené  osobě  svým 
stopkatc  ve  vrcholících  chudokvětých,  list-  jménem,  t.  j.  jako  kdyby  dovážel  své  vlastni 
natých,  rozevřených.  Ušty  kališní  úzce  čár-  zboží.  Ryzí  spediteurský  obchod  záleží  v  tom^ 
kovitokopinaté,  zdéli  koruny  nebo  něco  delší,  že  dopravu  tu  obstarává  povozníky  nebo 
koruny  nachově  fialové,  prašníky  žluté.  S.  plavci.  Dopravuje-li  však  sám  a  svými  do- 
hybrida  {P.  hyb.  Hérit.),  z.  zvrhlý,  má  ušty  |  právními  prostředky,  jest  zároveň  povozní- 
kališní  kopinaté,  delAi  než  purpurová  koruna, !  kem  a  má  pak  táž  práva  a  tytéž  povinnosti 
a  polovic  tak  dlouhé  jako  semeník.  Oba  druhy  |  jako  povozník,  což  však  neplatí  pro  ten  pří- 
jsou  polním  plevelem  a  bývají  též  v  zahra-  '  pad,  když  by  k  dopravě  užíval  prostředků 
dách  sázeny  jako  ozdobné  rostliny  v  záho-  ■  dopravních,  které  najal  na  svůj  účet,  ale  či- 
nech. Vm.       zimi  povozníky  nebo  plavci.  Povinnosti  s-a, 

Specnlatio  [spckulácio],  lat.,  viz  Spc-  pokud  jest  činným  pouze  jako  t.,  záležeji 
kulacc.  v  tom,  že  dopravu  zboží,  ke  které   se  zavá- 


Speculator  [-kula-],  lat.,  vyzvědač;  pak 
badatel.  —  Bývá  příjmením,  srv.  Durantis. 
Speonliím,  lat.,  zrcátko,  zvi.  lékařské. 


zal,  musí  řádně  provésti  a  ručí  při  tom  za 
škodu,  která  by  na  zboží  způsobena  byla 
tím.  Že  nejednal  při   převzetí,  uschování 


S.   popularc    [-are],  něm.    Laienspiegel,    áopr^vé  tak,  jak   od   řádného   obchodníka 
právní  kniha,  vydaná  po  prvé  r.  1509,  již  se-  '  očekávati    se  dá  a  musí,  v  čemž    zahrnuta 

f>sal  Ulrich  Tengler,  městský  písař  v  N6rd-  i  vina,  jíž  by  se  dopustil  při  volbě  povoz- 
ingu,  později  landvogt  v  Hóchstadtu.  Obsa- ,  níků,  plavců  neb  jiných  8-ů.  Důkaz  o  tom, 
hovala  tré  dílů:  veřejné  právo,  právo  sou-  že  se  choval  tak,  jak  toho  zákon  žádá,  musí 
kromé  a  řád  soudní.  Za  vzor  soudní  pře  při-  j  v  případě  sporu  podávati  on.  Za  provi- 
dána   icst  dílu  11.  pře  ďábla  s  lidstvem,  je-    není  povozníků  a  plavců  a  jiných  s-ů,  které 


hož  háji  Panna  Pária.  —  Stintzing,  Gesch.  d. 
populiiren  Litteratur  des  rómisch-kanon. 
Rechtes  (1867) ;  t.,  Gesch.  d.  deutschen  Rechts- 
wisscnschaft,  1.  (1880). 


si  zjednal,  ručí  však  jen  tehdy,  když  mezi 
ním  a  jeho  zákazníkem  ujednány  byly  přesné 
sazby  dopravních  útrat.  Žaloby  proti  s-ovi 
o  náhradu  škody,  povstalé  zkázou,  ztrátou. 


Spadale,  it.,  nemocnice.  S.  degli  I  n- !  poškozením  zboží  neb  nedodáním  jeho  v  čas, 
n  oceň  ti  [-  delji  inočěnti],  palácovitá  bu-  promlčují  se  do  roka  ode  dne,  kdy  zboŽí 
dova  ve  Florencii  (nyní  sirotčinec)  na  Piazza  poškozené  bylo  dodáno,  neb  zničené  dodáno 
dcír  Anunziata,  r.  1421  započatá  podle  ná-  býti  mělo,  a  rovněž  námitky  z  těchto  dů- 
vrhu  Filipa  Bruncllesca  nákladem  cechu  hed-  :  vodfi  proti  žalobě  s-a  o  plněni  závazků  oproti 
vábnického  a  od  jeho  žáka  Franceska  della  němu,  promlčují  se,  nebyly-li  8-ovi  do  roka 
Luna    5    odchylkami    od    původního    plánu    oznámeny.  Naproti  tomu  má  8.  podle  »kona 


Spee  —  Speidel. 


785 


právo  žádati  od  svcho  zákazníka  za  prove- 
dení svého  úkolu  provisi  a  náhradu  veške- 
rých svých  nutných  a  prospéšných  nakladli. 
Provisi  všech  žádati  může  jen  tehdy,  když 
se  svým  zákazníkem  se  nedohodl  o  pevných 
sazbách  dopravních  nákladů.  Jestli  však  do- 
pravu obstará  i  jako  povoznik,  může  žádati 
i  dovozné  jako  povoznik.  Pro  tyto  pohle- 
dávky má  s.  na  zboží  jemu  předaném  k  do- 
pravě, dokud  je  má  v  držení  neb  vůbec  jím 
nakládati  může,  zákonné  výsadné  zástavní 
právo.  Právo  toto,  použije-li  s.  k  provedení 
dopravy  jiného  s-a,  v\konává  tento  za  něho, 
a  byl-li  pivý  zaplacen,  přechází  právo  to  na 
druhého,  a  totéž  platí  i  ohledne  povozníků, 
jimž  s.  svéíil  dovoz.  Veškerá  tuto  vylíčená 
ustanovení  ohledné  s-a  neplatí  však  pro 
osoby,  které  porze  zprostředkují  dovoz  zboží 
mezi  odesílatelem  a  povozníky.  Naproti  tomu 
však  jest  obchodem  spcditeurským,  převe- 
zmc-ii  obchodník,  který  není  s-em,  jednot  i- 
vou  dopravu  cizího  zboží  povozn.ky  nebo 
plavci  na  své  jmcno  a  na  cizí  úcct,  a  má 
tedy  takový  obchodnik  s  ohledem  na  jednot- 
livý spcditeurský  obchod  veškerá  práva  a 
povinnosti  s  a.  '  Hlr. 

Spee  von  L:in;^cnfeld  Friedrich,  bás- 
ník ném.  1^*  1591  v  Kaisciswerlhu  —  f  ^635 
v  Trevíiu}.  Vstoupil  19ietý  do  řádu  jesuit- 
ského a  povolán  r.  1627  jako  proícssor  do 
Vircpurku.  Tu  provázel  ve  třech  letech  jako 
zpovědník  přes  2<0  óarodéjnic  a  kfnizelníkú 
na  hranici  a  dospěl  ku  prcsvtdčeni,  že  mcií 
nimi  nebyl  ani  jeden  vinník.  Svědomím  ;sa 
puzen  zahájil  boj  [)roti  f  fcdsudku  vr  sto- 
pách Kiisiiana  Wcitra,  jcnŽ  od  r.  15f3  bo- 
joval p:oti  odsuzováni  i  pisen"ině  de  pracstl- 
giis  Jacmomtm  .  ac  rez  výsledku.  S  ovo  pod- 
niknutí i.ebylo  bez  ntbczpeéenstvi,  neboř  na 
obou  stranách,  ;;at.  i  protc'stánt>ké,  bylo  hojné 
nad-cn:  pro  zakročovdni  proti  čarodějnicini. 
K.  1631  S.  vydal  anonymně  Cautio  criminalls, 
>cu  Je  proce.^sibíis  coutra  safrcis  I  ber,  v  něrrž 
obrací  se  k  vrchn.:  stcin,  radám  a  kazatelům 
knížecím.  ;rk\is!torún-!,  «-«;idcum  i  ol  hájciím 
a  nabádá  k  n(  strannému  souzení  a  Šctíení 
souzených:  pravéiio  auto: a  c<.lhalil  teprve 
Leibniz.  Kck  pr<'d  srniií  S.  sestavil  svou 
sb'rku  písní.  Vzr.:!;;y  v  ť.siraní.  f)obl'i^e  staro- 
h\lého  Corve\e,  kdt  ž  S.  lí'cil  se  z  poranění 
vraledněho  útoénika.  jjž  si  b\l  j  řivodil  proli- 
leforrracní  činno>t:  ve  Vcslfáskii.  Ale  te- 
prve r.  ló-í'^  vydán  v  Kolir.ě  n.  K.  Trui^- 
Sachtigail,  o  Jer  f:ci<tl!cIiS'yoet:SLh  Lustwálď 
leifi  7pracov.  Cíimrockovo  1.S76:  vyd.  Gust. 
Balkeovo  v  Deutsche  Dichter  d.  XVIl.  Jahrh., 
XIH.  sv.,  1879;  též  v  Rocian-.ové  Univcrsa!- 
bibl.  .  ideové  velmi  l>'.izký  jeho  knize  Gúldc- 
nes  Tui^cutbi  ch  1640  a  o:-.st.;  nové  zprac.  Cl. 
Breotanovo  ve  'J  sv..  1S'j9  .  Je^is  stává  setu 
Dafnidem,  pastýři  í)amon  ii  Halton  i  měsíc 
sám  hořekují  nad  jeho  srr.ití.  A!e  vecle  tónu 
citových  slyšíme  tu  i  tóny  «»í.>ět;ivé  ener<;ie. 
zvi.  ve  zpěvu  sv.  Fiar.ti-ka  Xavcr>kéhn  před 
odplutím  do  [apan^ka.  Nezávisle  na  Oj-itzovi, 
jenž  nebyl  pronikl  ještě  na  západ  a  do  kruhu 
katolických,   S.   požaduje    po    verších    chod 

DttftT  Slovník  Naučný  sv.  XMII.  27;2  19C'5. 


íambický  a  trochejský.  Dialektu  užívá  hoj- 
něji, než  Opitz  připouští.  Českým  zpraco- 
vatelem S-ova  >Zdoroslavícka«  jest  Felix 
Kadlinský  (v.  t ).  Krom  toho  zpracován 
i  latinskv.  Srv.  J.  Gebhard,  Fr.  S.,  sein  Le- 
ben  u.  Weike,  insbesonderc  seinc  dichtc- 
rische  Tiitigjkeit  (Hildesh.,  1893)  a  Th.  Ebncr, 
S.  u.  dic  Hexenprocesse  seiner  Zeit  (Hamb., 
1898^.  --  Rod  S-íiv  povýšen  r.  1739  do  stavu 
hrabéciho.  Rodina  má  hojně  statků  v  Berg- 
sku.  Hrabě  František  Josef  Antonín 
von  S.  (t  18391  obnovil  tu  rodné  sídlo  před- 
kův, Hel!  rop. 

Speed  [spíd],  an^l.  rychlost,  na  \  ř.  rych- 
lost vlaku,  zvláště  však  v  mluvě  sjíortovní 
rychlost  koně  závodního;  at  high  s.,  plným 
tryskem. 

Speeoh  [spíc],  angl.,  řec,  oslovení.  Srv. 
Maiden  speech. 

Speer,  hora  v  Glamských  Alpách  ve  l\\c. 
kantonu  svatohavebkém.  1954  m  vysoká,  pne 
se  sev.-záp.  od  jez.  Walcr.ského,  tvoříc  roz- 
vodí mezi  Thurem  a  Linthem.  S  jejího 
vrcholku  je  překrásný  rozhled  do  sev.  a 
vých.  Švýcarska. 

Speotít:  1)  S.  Friedrich,  něm.  malíř 
zviíat*  1839).  Vzdclal  se  na  umělecké  škole 
ve  Štutgartě,  kdež  se  také  usadil,  vykonav 
četné  cesty  studijní.  Maloval  po  výtce  lesní 
zvěř,  honici  psy  a  j.  Z  větších  děl  illustroval: 
Di\iiia,  Btátter  Júr  JjgJ  und  límidefreuide^ 
pak  Wandcrun^en  durch  das  Tier reich  allcr 
ýfo»íť>/,  Tierbittdien  a's  Zeichenvorlagen  itud 
y.inwicrschmuck.  sbírku  to  vvraznvch  z  ví  íčcích 
hlav,  Brehmíiv  >Zivot  zvířat«  ( >TierUben«;  a 
Maitinovu  lilustricrte  Gtsch.  der  Ticre« 
is«ii>  84).  S  K.  Vot;tem  vvdal  Dle  Sáugethiere 
iii    Wort  tntd  Bild  'ISS.V^' 

2)  S.  Franz  .\nton,  theolofr,  historik  a 
paeda»TO<^  ncm.  (*  18471,  stal  se  r.  1888  ka- 
novníkem a  arcib.  dtch.  raduu  v  Mnich:  vě. 
Hlavní  dílo:  Gcschiciitc  des  UnterricltswcseHi 
in  l^eutschliind  bis  ^ur  Mittc  des  XII I.  Jahrh. 
ilS^-Ci'.  \'edle  liéebnic  vydal  ještě  Ars  mo- 
rioidi  (187S'  a  (jiT5tnui.!er  u.  7 rlnkgelaJc  bet 
doi   Peutscheyi  bis  ius  /A*.  Jahih.  ■.  1887i. 

Spechter,  ném  ,  druh  star.;něm.  polui-  ů 
v>*-Gktho,  válcoviho  tva:u  s  i)0<ilo?.kou  nelo 
le:  ní,  obyě,  re  zt  leného  s;;la.  llýval  hiadkv, 
později  zdoben  smaltovými  n^alSami,  tuké 
pruhy  nei  o  řadan^i  knolliki.v. 

Speidel:  1)  S.  Wilhelm,  pianista,  hud. 
skladatel  něm.  ■  "  1>'J<>  v  l'lmu  --  f  IS^-^v^ 
Studoval  na  konservatoři  v  Mnichově,  ko..- 
ccrtoval  í'ak  po  Německu,  b\l  r.  1840  —  48 
učitelem  h'jdby  v  elsaském  Thannu,  pak 
v  Mnichově.  R.  1855  povolán  za  hud.  íediteic 
i\o  Ulmu,  r.  1857  za  prof.  konservatoře  do 
Štutgartu.  R.  1874  založil  si  vlastní  ústav 
hudební.  Složil  četné  skladby  klavírní,  jako 
tri.j,  <C)idt\-,  svif^Jwiii  D  diir^  snudty  pro  ceHo 
tt  liouíie,  ouverturu,  sbory  mu\ské,  pisné  a  ]. 
\*edie  tuho  instruktivně  zpracoval  četná  díia 
studijní,  jako  scMiály  llaydnovy,  Mozartovy, 
sklátil 'V   Schi.bertovy,    Mendelssohnovy    a  ]. 

2)  S.  I.udwi;^,  iurnalsta  něir.,  bratr  před. 
..*  1830  v  Ulmu>,  obiial  se  původně  hudbď. 

50 


786 


Speier  —  Spektrální. 


pak  věnoval  se  v  Mnichové  úplné  žarnali- 
stice,  r.  1855  stal  se  vídeňským  dopisovate- 
lem augšpurské  »AII^cmcinc  Zeitangc,  vedle 
toho  psal  však  div.  kritiky  do  časopisů  ví- 
deňských. Od  r.  1872  jest  členem  redakce 
»NeueFreiePre8se«.  Vedlo  velikého  množství 
feuilletonfi,  vynikajícich  odbornou  znalostí 
i  duchaplným  slohem,  podal  vetší  příspěvky 
k  dějinám  vídeňského  divadla  v  díle  >Wien 
1848— lřr88«  (Vid.,  1888)  a  >Ocsterr.-unga- 
rische  Monarchie  in  Wort  u.  Bild«  (díl  I., 
t.,  1886).  S  H.  Wittraanncm  sepsal  Bilder 
aus  der  Schilleri^it  (1885). 

Speier  viz  Špýr. 

Speierbaoh,  řička  v  bav.  vlád.  obv.  falc- 
kém, pramenící  se  v  Hardtu  a  vlévající  se 
u  Špýru  do  Rýna.  Nad  ni  franc.  maršál  Tal- 
lard  porazil  (15.  list.  1702)  vojsko  nassavsko- 
hesské. 

Speierllng^  viz  Skviřín. 

Speig^htstown  [spétstaunj,  m.  na  brit. 
ostr.  Barbadosu  v  Záp.Indii,  při  záp.  pobřeží 
sv.  od  Bridgetownu,  má  asi  2500  oby  v.,  2  pev- 
nůstky  a  volnou  rejdu. 

Speioher,  m.  ve  švýc.  kantoně  Appenzell- 
Ausserhoden,  na  cestě  ze  Sv.  Havla  přes 
V6gelisegg  do  Trogenu,  má  3047  obyv.  {\900\ 
sirotčinec,  tři  sirné  prameny;  hotovení  výši- 
vek, bavln,  průmysl  a  chovdobytka.  V  bitvě 
u  S-u  n.  VOgeliseggu  Appenzelfští  13.  květ. 
1403  porazili  opata  svatohavclského,  čímž  si 
pojistili  svoji  nezávislost. 

Speiotaem  viz  Spichem. 

Speliuihart,  ves  s  200  obyv.  a  katol.  fa- 
rou v  údolí  blíže  Eschcnbachu  v  Bavorsku, 
památná  někdejším  klášterem  praemonstrát- 
ským,  jejž  založil  r.  1145  Adelřolk  z  Reiflfen- 
bergu;  uvedl  sem  první  řeholníky  z  Inšpruku. 
Až  do  r.  1459  klášter  byl  proboštstvím,  po- 
tom opatstvím,  jež  přišlo  r.  1556  pod  svět- 
skou administraci,  ale  po  70  letech  znovu  se 
pozdvihlo  a  obdrželo  r.  1661  opět  praemon- 
stráty  z  bav.  kl.  Stcintiadenu.  R.  1803  opat- 
ství  zrušeno.  Srv.  Blossner,  Die  Acbte  des 
Klosters  S.  1691  —  1803  (Řezno,  1904).  AŽ. 

Speke  [spík]  John  Hanning.  cestovatel 
angl.  (*  1827  —  t  1864).  R.  1844  vstoupil  do 
angl.  armády  a  účastnil  se  výprav  indických 
v  Pendžábu,  konaje  při  tom  přírodovědecké 
i  lovecké  výlety  do  hor  Himalájských  a  do 
Tibetu;  r.  1S54  odebral  se  s  Burtonem 
z  Adenu  do  nitra  Afriky,  kde  bvl  od  Somálů 
těžce  raněn  a  zajat,  ale  podařilo  se  mu  prch- 
nouti (srv.  Burton,  str.  976^2).  Potom  uzdra- 
viv se  bojoval  r.  1855  jako  turecký  dobrovol- 
ník na  Krymu,  ale  záhy  vrátil  se  znova  do 
Afriky  a  přimel  Burtona  k  nové  cestě  ze 
Zanzibáru  do  krajů  ponilských;  vypravili  se 
16.  čce  1857  a  cestou  přes  Usagaru,  Ugogo, 
Unjamvezi  S.  určoval  topografii  a  vyměřoval 
posice  pro  pozorování  astronomická,  čímž 
nemálo  přispěl  k  vědeckému  poznání  Hořej- 
šího Kgypta.  Koncem  r.  1857  byli  v  Kaze  a 
14.  ún.  Í858  doslali  se  jakožto  první  Evro- 
pané ku  břehiím  jezera  Tanj^anjíky  čili  Udži- 
dži,  kde  se  pozdrželi  delší  dobu.  Když  Burton 
na  cestě  zpáteční  v  Unjanjcmbe  se  rozstonal, 


S.  sám  podnikl  výlet  na  sever  a  objevil  3.  srp. 
1858  jezero  Ukereve,  jei  nazval  Victoría 
Nianza.  S.  tušil,  že  z  jezera  toho  vzniká  Bily 
Nil,  jehož  prameny  dosud  byly  neznámy,  ale 
nemaje  dosti  potravin,  rausil  se  vzdáti  dal- 
šího pátrání  a  2.  ún.  1859  oba  cestovatelé 
vrátili  se  na  vých.  pobřeží  Afriky.  Kdyi  Bar- 
toň nechtěl  věřiti  objevu  S-ovu,  oba  cesto- 
vatelé se  rozešli  a  š.  vrátil  se  do  Anglie. 
Na  wzvání  R.  Murchísona  v  Londýně,  abj 
zjistil  souvislost  VictorÍ9  Njanzy  s  Bílým  Ni- 
lem, S.  postavil  se  v  čelo  nové  výpravy 
a  s  kapitánem  Grantem  (v.  t.  7)  a  cetnoi 
družinou  vydal  se  25.  září  1860  z  Bagamoja 
pustými  a  nepřátelskými  krajinami  a  sa  ne- 
sčetných svízel&v  a  strádání  opět  k  Njanze. 
V  lis: op.  dorazil  do  Karagve  a  obešed  záp. 
břehy  jezera,  pronikl  až  do  Ugandy;  19. č^ 
1863  dostal  se  k  Bílému  Nilu,  po  némi  po- 
stupoval vzhůru  na  jih  až  k  Rípon  Falls,  kde 
řeka  vytéká  z  Victoría  Njanzy.  Cesta  zpá- 
teční byla  ještě  mnohem  obtížnější.  S.  chtěl 
užiti  řeky  Nilu,  ale  nemohl  pro  nepřátelské 
chováni  domorodců.  Nicméně  důležitá  otázka 
pramenů  Nilu  byla  tím  rozřešena.  V  ún.  1864 
setkal  se  se  Samuelem  Bakerem  v  Gondo- 
kuru,  pak  dorazil  do  Chartúmu,  odkudž  te- 
legrafoval do  Londýna  o  hlavním  výsledku 
svých  badání:  o  objevu  pramenů  nilských. 
Událost  tato  způsobila  nemalou  sensaci  a  S. 
byl  zahrnován  poctami,  ačkoli  Burton  popíral 
správnost  objevu.  S.  stal  se  r.  1864  oběti 
nehody  při  honbě.  Vydal:  Journal  of  the  dis- 
covery  o*  the  source  of  the  Nil  (Lond.,  1863, 
2  sv.,  přel.  do  němě.  a  franc. V,  Wliat  led  to 
the  discovery  of  the  source  of  the  Sii  (t.,  18641 
Srv.   Afrika,  str.  4066  si.,  Nil,   str.   326*. 

Spektrální,  co  se  týká  s  p  e  k  t  r  a  č.  v  i  d  cn  a. 

S.  analysa,  S.  rozbor  viz  .Analysa  (spek- 
trální), str.  245  si.  K  literatuře  srv.  ještě 
z  doby  novější:  Gíinge,  Die  Spektr alanalyse 
(Lip.,  í  893) ;  Landauer,  Spektralanalyse  (Brun- 
švik,  1895);  Letčvre,  La  spectroscopie  (Pař., 
1896);  VV.  Marshall  Watts,  An  introduction 
to  the  study  of  spectrum  analysis  (Lond., 
1904).  V  naši  lir.  pozoruhodný  jest  spis  J. 
Formánkův  Kvantitativný  rozbor  spektrálný 
látek  miner.  i  organických  (Pr.,  1901)  a  téhož 
Die  qualitativc  Spektralanalyse  anorgani- 
scher  K5rper  (Berl.,  1900). 

S.  barvy  č.  vidmové  jsou  barvy  ve  spek- 
tru, vidmu.  Srv.  Barva,  str.  397,  399,  a  Ab- 
sorpce světla,  97  si. 

S.  telegrafie,  optická  telegrafie ,  zavedeni 
po  prvé  r.  1888  Pavlem  La  Courem  v  Ko- 
dani. Užívá  se  jí  v  námořním  signalováni 
jako  doplňku  signálů  vlajkových,  btinítkem 
opatřeným  jemnými  otvory,  jež  odpovídají 
telegrafním  značkám  Morseovým,  pouští  se 
intensivní  světlo  elektrické  lampy  obloukové 
na  spojnou  čočku,  odtud  rozloží  se  hrano- 
lem ve  spektrum.  Pozorovatel  nalézající  se 
v  dáli  nerozeznává  v  rozloženém  světle  te- 
legrafovanou značku.  Ale  kdyi  paprsky  t3řto 
pozoruji  se  spektroskopem  nebo  pomočí  hra- 
nolu a  spojné  čočky  (v  uspořádání  obráce- 
I  ném,  než  bylo  ve  stanici  vysílací)   opět   se 


Spektro-bolometr  —  Spektroskop. 


787 


spoji,  to  zcela  zřetelné  lze  vidéti  značky  Mor- 
seovy.  Způsobu  tohoto  a  úspěchem  možno 
použíti  i  za  světla  denního. 

Sptktro-bolometr  viz  Bol  o  metr. 

Spoktrofoa  jest  radiofon  (v.  t.)  se- 
strojený G.  Bellem  ke  zkoumáni  fonických 
účinků  různých  barevných  světel  přerušo- 
vaně ozařujících  různá  tělesa.  Přístroj  ten 
jest  vlastně  spektroskop,  avšak  místo  oku- 
láru  má  naslouchátko.  Zvuk  vyvozený  v  na- 
slouchátku jest  způsoben  paprsky  světelnými 
bez  proudu  elektrického. 

Spektrofotometr,  spektrální  foto- 
metr, yiz  Fotometrie,  str.  428. 

Spektrofl^f  viz  Spektroskop. 

Spoktromotr  jest  přistroj  podobný  spek- 
troskopu  (v.  t.),  zařízený  však  k  určováni 
úhlů,  o  které  otoČí  se  analysátor,  hranol, 
pomocný  dalekohled  a  pod.   Úhly,  o  které 

Ide,  určuji  se  jednak  na  hlavním  kruhu  s-u, 
uerý  jest  položen  horizontálně  a  kolem  je- 
hož středu  resp.  osy  tímto  středem  kolmo 
k  rovině  kruhu  položené,  všechny  pohyblivé 
části  s-u  se  otáčejí.  Někdy  mívá  i  stolek 
pro  hranol  své  vlastni  děleni  a  lze  jím  točiti 
nezávisle  na  kruhu  hlavním.  Kollimátor  jest 
pevně  spojen  se  stativem  stroje.  Dalekohled 
pozorovací  otáčí  se  kolem  osy  stroje  buď  pro 
sebe  nebo  s  hlavním  děleným  kruhem  zá- 
roveň. S.  je  správně  justo ván,  když  osy  kol- 
limátoru,  analysátoru  (eventuálně  i  daleko- 
hledu kontrolního)  jsou  v  rovině  rovnoběžné 
s  rovinou  kruhu  děleného.  Vedle  toho  osa 
dalekohledu  musí  se  protínati  s  osou  kruhu. 
Vyplněni  podmínky  této  se  obyčejně  svěřuje 
mechanikovi,  ostatním  podmínkám  lze  vy- 
hověti zařízením  na  s-u. 

S-y  pro  zářeni,  která  se  absorbuji  sklem 
a  podobnými  ústředími,  založeny  jsou  na 
odrazu  záření  na  zrcadlech  a  pod.  (Srv.  Z  á- 
ření.)  —  S-ů  užívá  se  k  určeni  lámavých 
úhlů  hranolu  a  k  měřeni  indexu  lomu,  dis- 
perse atd.  Nejstarší  sy  pocházejí  od  Meyer- 
steina  (1856).  Novější  tvary  s-ů  sestrojili 
Abbe,  Viktor  Lang  a  Wanschaflí.  Podrob- 
nosti viz:  MQller-Pouillet,  Lehrbuch  der  Phy- 
sik  u.  Meteorologie  (9.  vyd.  II.  díl  první  od- 
děleni, str.  215,  1897).  nvk, 
Spoktroekorp,  vid  moje  v.  Jest  přístroj 
ro  pozorováni  a  srovnáváni  spekter. 
větlo  zdroje  rozkládá  se  (srv.  Rozklad 
světla)  ve  s-u  budto  hranolem  nebo  mříž- 
kou, odkud  s.  hranolový  a  mřížkový. 
K  podrobnému  studiu  jednotlivých  čar  spek- 
tra emissního slouží  s.  interferenční.  Jed- 
noduchý s.  hranolový  v  původním  uspořá- 
dáni Kirchhoff-Bun  senově  naznačen  jest  sché- 
matem vyobr.  č.  3871.  Základní  jeho  součástí 
jsou  trojboký  hranol  (flintový)  fí,  kollimátor 
iC,  analysátor  A  a  stupnice  S.  Štěrbina  kolli- 
mátoru  B  osvětluje  se  zdrojem  zkoumaným 
5,  divergentní  paprsky,  které  od  štěrbiny  do 
koUimátoru  vcházejí,  dopadají  na  čočku  C, 
která  jsouc  od  B  ve  vzdálenosti  ohniskové, 
učiní  paprsky  rovnoběžnými.  Hranol  H  po- 
staven do  minimální  úchylky  pro  zkoumaný 
druh  světla  rozkládá  světlo  a  rozložené  pa- 


I 


prsky  pozorují  se  analysátorem  A,  daleko- 
hledem na  rovnoběžné  paprsky  (na  neko- 
nečno) zařízeným.  Stupnice  š  osvětlí  se  po- 
mocným zdrojem  Q  tak,  abv  rovnoběžné 
paprsky  odrážely  se  od  druhé  lámavé  plochy 
hranolu  do  dalekohledu.    Pozorovatel  může 


-^ 


Č.  3871. 

pak  určité  partie  spektra  odčítati  na  stup- 
nici a  tak  spektra  srovnávati.  Jinak  lze  dvě 
spektra  srovnávati  přímo  tím.  Že  štěrbina  roz- 
dělí se  ve  dvě  polovice,  jedna  z  nich  zakrvta 
je  celá  hranolkem  reflektujícím,  kterým  lze 
osvětliti  štěrbinu  zdrojem  druhým,  postave- 
ným stranou  s-u.  Pozorovatel  spatřuje  pak 
obě  spektra  nad  sebou  a  může  je  snadno 
srovnávati.  Aby  lze  bylo  analysátorem  A  pře- 
hlédnouti celé  spektrum,  montuje  se  tato  ČásC 
s-u  na  otáčivé  rameno  se  šroubem  fixačním  a 
eventuálně  též  se  šroubem  mikrometrickým. 
Některé  s-y  jsou  zařízeny  na  konstantní  de- 
viaci (Hilger)  tak,  že  jak  kollimátor,  tak  ana- 
lysátor jsou  pevné;  za  to  jest  hranol  otáčivý, 
stočení  jeho  měří  se  šroubem  mikrometric- 
kým. K  orientační  spektroskopii  užívá  se  s-u 
s  deviací  nullovou,  jehož  hranol  jest  složen 
tak,  že  paprsky  střední  lomivosti  (zelené)  vy- 
cházejí z  hranolu  ve  směru  témž,  ve  kterém 
dopadly  na  hranol.  Tyto  s-v  slují  p ři mo- 
hl edné  (á  vision  directe).  K  dosažení  větši 
disperse  světla  užívá  se  hranolů  složených, 
nebo  několika  hranolů  za  sebou  postavených. 
Cassie  (1902)  sestavil  s.  s  velmi  mohutnou 
dispersí,  o  dvou  hranolech  zařízených  tak, 
že  světlo  jedním  hranolem  rozložené  rozklá- 
dalo se  hranolem  druhým,  odtud  vracelo  se 
odrazem  k  hranolu  prvému  a  postupovalo 
tak  střídavě  z  hranolu  do  hranolu,  až  teprve 
po  osmé  reflexi  vstupovalo  do  analysátoru. 
S-y  mřížkové  založeny  jsou  na  ohybu 
světla  (v.  t.) difl'rakčni  mřížkou.  Tyto  mřížky 
jsou  buďto  průhledné  (na  skle)  nebo  ze  zvláštní 
slitiny  na  odraz  světla  zařízené.  Zvláště  vý- 
hodné jsou  mřížky  duté,  ryté  na  konkavni 
ploše  zrcadlící,  které  poskytují  spektra  bez 
jakéhokoliv  lomu  světla  čočkou  a  pod.,  tak 
Že  absorpce  (až  na  vzduch)  je  tu  úplně  vy- 
loučena. Duté  tyto  mřížky  výhodný  jsou  pro 
fotografie  spekter.  Mřííky  hotoví  sestrojí 
dělicími  zvláště  jemnými,  které  automatický 


78íi  Spektrum. 

ryjí  I  démantem:  na  vyhiazenť-  ploše  iskloncnc  souditi  o  jednoduchosti  užitcho  svčtla.  Stro- 
ncho  kovověl  jemnť"  vrypy  stejně  šimkc  un  jem  liir.to  bylo  dokázáno,  že  na  př.  čáry  rtu- 
ave   stťjnvch   vzdálenostech    b\.    Znai'i-h    i    fovú  jsou  vt-smes  slož  tc. 


(nétn. 

J   -  b                 .  překlad   z  rusiinv  od  FI.  ťHauma,  Brunivik, 

•   '■           „      ■''''^•"  ~  ^■''  '■'  V)04'.                   '                                    nvk. 

jdc-li  tu  o  mf-:žkii    na    o'.!r:iz.   úslo    n   jest  Spektrum  ( z  lat.;,  vidmo,  jest  úkaz  op- 

éislo  cclč    1,  'J,  :í  atd.    a  /naci  řád  spektra,  tický  vznikající  rozkhulcm  .' v.  t.)  složenétro 

IJ  s-u  mii/k'.)veho  s  mrikoii  iovinn<ui  kládo  svř:Ia.  Rn/kladu  dDsahujc  se  lomem  8!o2c- 

se  taio   na   misto  hianuiu     vyobr.  č.  :•.^7lJ,  ncho   světla   piocházcjiciho  hranoleni,   neb 

na   s-u  jest   pak   /.  irizeni.  aby    bylo    niožno  ol;yb».-ni    v.  i.    na  diiTrakčni  mřížce.  S1o2c- 

'jdcitati  úhel   i  a  ;»-.    M'í/ka  zárimije  se  i-a=to  ným  svřtlcm  osvětli  se  štěrbina  pf  imá  a  úiká, 

tak,  ir.   odčitáni    j"dr.ili-)    úhlu    viiiu-r    od-  spojnou   »-.»Okou    utvoříme   pak   jeji   reálný 

pí.íir.L'.    Rozmanitá  scstavn:'.   k:«Tá   \<*y\\   \  \  obraz  na  >iiiiitku;    v  ožíme-li  za  čočku  troj- 

Hiožna,  'líikladrir   iheoiriicky  pri;siu.iov;;i  1".  boky,  ]):-;niý  h-^únul  ústředí  prúhledncho,  je- 

I-.  C).  Wadsworth   :vi::    rhilosophira!  Ma-  huz   hrana  lámavá  jest  rovnoběžná   se  itér- 

^azine  VI.  ř".  11").  vy^'S    a  nk.i-a"..  ie  m-jpíes-  1  ;:ioi:,  oíír:: :  šrěrbiny  uchýlí  se  z  původního 


ně;-í  iest  mc^r.:;;/  ilo  ■.•.  iar.-io  va,  |iři  n!/ svi-  směru  a  r..z:oží.-ře  v  íii-*u  barevných  obraz B, 

tíci  zdro' .  :i:íižka  a  pu  :-;  ov.lí.  í  okulťir    ri'Sp.  kterě   so   r.r'>va;i    s.     Čisté  S.,   t.  j.  takoví*, 

ťct.  <K'sk;i   ,>o;i  ťiálr  n.i  o'.'Vii:.- iO;.o2  iiir.hu,  !»n    kti.'ii';.:     m*    nckryii    jednollivc    obrazy 

jel;    /.   i)riii:;i':-    I'.;\t:A  s--  ;»i.'.í:niL:u    k«»:i';;ivr.i  .-těrbiry.    ;  i  i>i;isijici    rii:n\'m   jednoduchým 

mri/ky.  ->!.-.  :'i.  (jhyb  švřila.  druliL::'.  světla.  o'")sai-.eným  ve  svétle  pflvod- 

Xaii-;-!;   s.'    s.   tak".    a!iy    misto    <■.::. j-jkliv-  níii).    :';fd::á:v.e    si    objektivnu    (na    stínítku) 

n.;;i   n-i-o-o'. :'.-.:  \\\-:<k\a}   sc   s;;t-kti=i:'n    o'--  í'.i.»!\.';>".r.i    /.ii.isubem,    když    hranol    stočíme 

;ck"i'.i.:.  mU;.;  ! '.i^  :":.\^.v;.li  na  desrí-  lot.)^!;.-  -i  •  iVi  ir.  1  niáln  i  úi-h>iky  pro  paprsky  střední 

'■:  -i.  ;:i;    i.a  spi''  :  r  o  .■  i  a  i".  loMiiv.:-!!    lU';- r.i' ".    S:.bjckiivné  pozoruje  se 

u,':  á  S'- ii':- v::'.'  !í  .':  "i-i  ;:v,  ;. -:  :<••  i':i.-:'.i-    S.  ^^p  i' i:  í  ■  i.>  sic  ope  m  (v.  t.^.      K  foto* 

j  ;  l.tií  j:;.:y   ;<-    ■    .■.::.■,:. v   t;.  :.  :;i:l:«)v;:t.í  s  ti  r  ..ai..  í  ry  jsou  spek  trografy. 

•lil        S     :.  .:.    o...-     áv:.-!.'  jest   při  témž   zdioji 

; '■  :■•:'.:-  '  .  I  ti'.p..':i'.    ::a  \..\\.\-   ;i;ano;u;    naproti   tomu 

.;..:-  s.    o.v.iíovi.'    livzávi,-:    na    materiále    mřížky 

^■■.-.■.  ■•;,:  .  .:    .i;i".:í  :•,!.     /    loii' to    «i:"ivodu    a    z    jedoo- 

"■■;    K  li    c'-.'"...'  v.'laíi;i   n:ei-i  deviaci    a  déJkou  SVt^- 

•''\\\K-  v"::-. v.    I;:-. 'V  piat:    r.íi  zvlái^tnim    DOSta- 


ric. 

•  <•, 

s 

1  ,  ■ 

1 

• 

^i' 

■kt 

1-: 

1    1 

. 

y.- 

ii<;: 

\v. 

:!.!, 

■ 

::e 

llá 

d 

<^-;. 

(■ 

< 

s;í 

«  1  i 

'■  1  : 
1   ■  1 

1:5 

•• 

■ 

■.i    ; 

>\ 

■'í 

1 

I  ■ 


v   K.:": 


•  ■•'■■    .  ■  •      '  'i  1 . i .  ■  .  .  ii .  . 

1-  •  1  . .    .     ■   •    .      ,    .    ; .    •     .   ■■    .  I 

'»-..•>■•■■■     •  ■• .  ■    ■  ■  ■>     .    I  .    ■     ■  ^ . 


plat:    |.:i  zvláštním    posta- 

is<'  -v:';.:: .-:.        >  ..  >;  ...  -.  .^v    ve:::  i".'  -i-.;'  pv*-  s.  dilVrakcni,  zavá<Ii  sc  toto 

>i"-..'.:' ..::  ■  ■'.:    I..-    ■..:■,;  :  -       ;■.    ;.,    s    ■..'.•»  s.  'i  «.•:  n- á! 'M.  Ačkoliv  s  tohoto  Bta- 

S-   •      r.*.:  \ -i  :.  !:   •.  .  •,:.!■.■:.:  >".'.-.  iva'*;-    s.  hranolově  jest  anomálni. 

''■]'   '■■'.>.  '"     •:.•■:■    /..■■■    ;;     ;,'■;-     •         .^  .    ■.á/.'.  <:•   !•  :.t  ■•  ii::2ev   vvhradnč   pro  ta 

a  !.:■:.:  •. ■  ..  >;  ■    ■  ..  "    •    '  -  :     3  ■  :ii«'li'>  —  Lii«^-p.>n  v  některL' partii  — 

líj''  .".  ».".'  ■■..".■  .  v:;  i::(i;-\-.i  l'.iuu  P  ri'sli.)uci  dělkcu  svč- 

:•■:.<■   v!n;.     srv.   Rozklad   světla). 

\-    '.v.  ■■: .  ě.  :í873.  nazrnčena  jsoa 

'•f.-  •  S!.".  iMar.oíová  a  jedno  normální. 

'r:\:.-  -.I. V.'  'lri:liy  svět<*lnc  vyznačeny 

I  :  :ii!  rj !io : t  !'o v  ýni  i    čarami 

.  :    .  C".i'.x<ív\    rozklad   ir.czi  čarou 

■'•  .i  //    Lsi  !i  v^ech  s-tir  tyž.  První 

í;    ..i    ■.: voúno  it-st  hranolem  flinto^ 

■   -v    i::-'..h-'     li-   iiranolcm    koruno- 


>* 


Cl        I 


.')      ■! 


;:.'    iiiar.»  ■.-■"1  vodním,  étvrié  (IVH 
3.  :.■  i:  liiir,:.   V  vody  jest  modrá 


ni;:;.     !.'■■■■:•  ■   ■           ■  i  ;  ..  :    '   . -.■     -                    ^  ..    ■•..•.  .."•  ;   ť    s--.i   s;a>ťna    proií    Částí   čcf^ 

1.  .'■:'■                    :-A  :;'  •                      •.    --.    .■   7_  '  ■■'    '.Ti-.;  ■■  .-!    vi-  s;-ov:*:áni  sc  S-rv  il  a  IH 

>  :                    ■-■■■.  S:.i  ...";;  -větelných  pozoruji  sc  buAo 

';  =   .'   ■      :                 :.    -   ■■         :■       •    >■'  ■  i':              ;.  :.:];.    Ae  papriky  zdroje  vcházejí 

■'^  ■  •                  >                  '■■■■■•'.       •■:::'■,  :    .  '"■■■         >::.■■•■    spektrálného    aniž    procházejí 

■'-'!:     ■'■              ■ ..  ■  i  :.!.■••■:    i.-i-clini  absťi:b'iiic;m,  aneb  se  stu- 

".'■'■■               '.   ■      ■            ■      '  ■:■     .;■:.;  :  s-..  ■•       .^kn    které  absorbujícím  ústře- 

-V  ■    .i.  ;           .                 ■     :  •      .  ..:-.«    >•'.'•;:'.  ..   ;:■'-..  S-ra  «.»r..'iiO  druhu  sluji  cmissni, 

-.     .■■■..>■  .  ■■     '..    :   >  '    ■     '■               :;■.-. ..:i<^  s-    .  *.  :  1  ■>■■•!  ;.bsorpóní.    l'ončvadž  hra- 

>■■-'■=•                                       •■■■.■■!■;     i  ;••■  -  :     .•    -  :■.■■.-  ;.■'  a  pud.  vi.iy  některý  druh  pa- 

'•   :•.•.•.::«  !■;.■.■  ■;     ..    -...I-:-."    -rv   ..:■;.".■.■■ 'i-  :;.>..     .    -  «■    ■.,■.;.    ;sou    do    jisté    míry    S-ia 

li".     <■  ..ln.-vy-  ■,  (i. .■■:■:■.  ■■::■...■■•  .\  _»:-.(•  p-..M:f.  rw:    i.r-;"    \i\\    s- fy  absorpčními. 


I  • 


SPEKTRUM. 


W  to  TD  nu  M  100 


OltÍT  BloTBlk  Xanínf.  Vtiknl  nin  TJbtusu. 


Spektrum. 


789 


S-ra  emissní.    Při  s-rech  emissních  při- í  tlejší,  ke  druhému  kraji  matnější  a  neurči- 
nliií  se  jednak  k  povaze  zdroje  světelného,  I  téjéí. 

jednak  k  povaze  a  vzhledu  s-ra.  Podle  po-'  Čárové  s.  charakterisuje  páry  prvku, 
váhy  zdroje  rozdělují  se  s-ra  na  s-ra  pla-*  který  sviti  v  plameni,  jiskře,  oblouku  a  pod. 
mene,  aC  již  svítivého  rozžhavenými  části- !  Kirchhoff  a  Bunsen  pozorovali  s  ra  ply- 
ccmi  uhlíku  nebo  plamene  zbarveného  parami  I  nového  plamene  nesvítivého,  jejž  zbarvili 
jiné   látky,  na  s-ra  jiskrová,   oblouková ;  parami  AT,  Na,  Li,  Sr,  Cr  a  Ba   a  shledali, 


přeruieni,  s-ra  čárová  naproti  tomu  sklá- j  se  nezmění,   zvýší-li  se  neb  sníií-li  se  tcm- 
dají  se   2  jednotlivých  světlých  čar  od  sebe  i  peratura  plamene.    Novější  práce  spektrálné 

ukázaly,  že  poloha  a  inten- 

ff  £         p E         y jg n     šita  emissních  čar  ková  po- 

někud  se  mění,  mění  li  se 
temperatura  a  hustota  par 
kovů.  Zejména  jiskrová  a 
oblouková  s-ra  podrobena 
byla  četným  měřením,  která 
//  poukazuji  k  závislosti  na  roz- 

manitých veličinách.  Tak 
na  př.  s.  obloukové  urči- 
tého kovu  záleží  nejen  na 
temperatuře  oblouku,  ale 
i  na  tlaku  a  povaze  ústředí, 
kterým  oblouk  jest  obklo- 
pen. Zvětšujeli  se  tlak  ústře- 
dí oblouk  obklopujícího,  po- 
sjnují  se  emissní  čáry  kovů, 
nékteié  čáry  se  konečné 
převrátí,  t.  j.  stanou  se 
č.  3S7J.  tmavými  na  jasnějším  poza- 

dí, které  konečně  vyjasní  se 
oddělených.  Sra  pásmová  tvoří  přechod  i  tak,  že  s.  čárové  přejde  ve  s.  spojité.  U  s-ter 
mezi  oběma  druhy  jmenovanými,  skládají  se  |  jiskrových  ukazuje  se  značná  závislost  na 
2c  širších  jasných  pruhů,  které  při  dostatečně   elektrických  podmínkách  jiskrového  výboje, 


m 


T — I  I 1 1 1 r 


lOO 

«<in 

A4NI 

•1 

w 

IV 

J 

H 

i 

/ 

>                        i 

v 

> 

/ 

V 

C 

7 

^ 

/ 

/ 

mohutné  dispersí  slo2eny  jsou  z  četných, 
j«  raných  čar.  Emissní  s-ra  spojitá  vznikají, 
je  ii  zdrojem  světelným  rozžhavená  látka 
luhá  nebo  kapalná.  Napneme-li  před  štěrbinu 
spektroskopu  tenký  drátek  platinový,  jejž  za- 
hříváme elektrickým  proudem  stoupající  in 


který  je  příčinou  rozžhavení  částiček  kovo- 
vých, odtrženích  od  elektrod  jiskřiště.  Hem- 
salech  nalezl  zejména  závislost  těchto  ster 
na  samoindukci  v  kruhu  výbojovém.  Nej- 
novější práce  (Hartmann,  Eberhard  1903) 
ukazují,  že  různost  s  ter  obloukových  a  jiskro- 


i(.nsity,  ukáže  se  při  temp.  asi  530*^  červený  ;  vých  u  téže  látky  mizí,   svíti-li  oblouk  pod 

konec  s-ra.  S  rostoucí  temperaturou  rozšiřuje  j  vodou  nebo  v  atmosféře  vodíka.  Jasné  Čáry 

*c  s.  a  dosáhne  při  1000®  části  žluté;  stou- 1  spektrálné  vyznačují  určité  druhy  světla  sta- 

p^-li  temperatura  až  k  1600®,  objeví  se  plné  '  novené  délkou  vlny  světelné.  Místo  světelné 

•  spojité.  Podobně  dávají  8.  spojité  plamen  |  vlny  lze  zavésti  též  počet  kmitů  podle  vztahu 

svičky,  vlákno  lampičky  žárové,  lampa  oblou- 1  /  n  =»  c, 

ková  s  elektrodami  uhlíkovými,  žárové  těleso  I  kde  /  značí   délku  vlny,   n  počet  kmitů   a  c 

AucTOvo,  svítivý  plamen  plynový  atd.  —  Čá-    rychlost  šíření  se  světla.  Podle  způsobu,  kte- 

rová  s-ra  jsou  charakteristická  pro  zJrojc,  i  rým  postupuje  tento  počet  kmitů  u  čar  prvku, 

v  nichž  svítí  žhavé  plyny  a  páry.  Výjimku  "  čárová  s-ra  rozděluji  se  na  dva  druhy.  První 

<^; ni  páry  iódu,  brómu,  chlóru,  siry,  arsenu  a  '  druh  s-ter  čárových  charakterisován  jest  vý- 

sudiku,  maji-li  temperaturu  zvláště  vysokou,   značnými  čarami  dvojitými  a  trojitými,  které 

Příkladem  čárových  s-ter  jsou  emissní  s-ra  |  srovnány  podle  svých  počtů  kmitu,   ukazují 

pljmene  Bunsenova,  v  němž  rozkládá  se  na  př. '  zřejmě  ke  kraj  ní  hodnotě  kmitočtu.   S-ra 

cnlórid  liihnatý,stronlnatý  a  pod.,  nebo  s-ra  j  druhého  druhu  nemají  dubletu  ani  tripletů, 

plynů   zředěných,    které  sviti    v   úzké    části    čáry   jejich    možno    však    sestaviti    v    řádky 

''Ciszlerovy  trubky  (v.  t.)  při  střídavém  |  a  sloupce  toho  způsobu,  že   rozdíly  počtQ 

^>l>oji  elektrickém.   Dalším   příkladem   jsou    kmitu  čar  v  řádcích  a  sloupcích  jsou  veličinami 

Jiskrová  a  oblouková  s-ra  kovův.  |  stálými.  Čárová  s-ra  prvého  druhu  obsahuji 

^ra  pásmová   pozorují  se   u  některých    řady  hlavní  fprimárni)  a  dvojí   řadu  sekun- 

*vi ticích  plyn ft  a  par.  Při  velikém  roiikladě    dárni.  Řady  hlavní  (dvě  až  tři)  limitují  svými 

*^ětla  (v.  t.)  světlé  pruhy  těchto  ster  roz     počty  kmitů   k  téže  společné  hodnotě,   kor- 

*^ujífc  v  jednotlivé  světlé  čáry  velmi  jemné    respóndující   Členy    v  řadách   hlavních    mají 

*^ustě  u  sebe  položené.  Pruhy  s-tcr  pásmo-    lakové  počty  kmitů,  že  jejich  difíerencí  ubývá 

^Jch  bývají   k  jednomu  kraji   obyčejně  svě-    se  stoupajícím  řádem.  Sekundární  —  též  ve- 


790 


Spektrum. 


dlejái  zvané  —  řady  jsou  dvoji  />  a  5.  Onen 
typ  sluje  též  sérii  ár  »in1hov^ch«,  ježto  tri- 
plety a  dublety  těchto  řad  maji  ve  svých  ča- 
rách čáry  neostré  »mlhové«.  Druhý  typ  5  ob- 
sahuje řady  (dvČ  až  tři),  jejichž  korrespondu- 
jici  čáry  tvořící  dublety  a  triplety  mají  stálou 
differenci  v  poctě  kmitd.  Znači-li  n^  a  n,  počty 
kmitů  dubletu,  if/;  it/;  it/  kmitočty  tripletu, 
jest  «,  ~  n,  =  konst  ^  r 

it,  —  »,  =  konst  =  Tj 
w,'  —  w,'  —  konst  —  r, 
a  dále  r,  =  2r,, 

Počty  kmitů  obou  typů  sekundárních  sérií 
(Z)  a  5)  limituji  k  téže  společné  hodnotě 
počtu  kmitů. 

fialmer  (1885)  ukázal,  že  lze  s.  vodíku, 
které  náleží  s^rům  prvého  druhu,  vyjádřiti 
mathematicky.  Postupem  času  ukázalo  se, 
že  formule  fialmerova  platí  pro  všechna  s-ra 

Srvého  druhu.    W.  Rit  z  (1903)  dal  vzorci 
almerovu  tvar  tento: 

tť^A  — 


(«+«+^í)'' 


kde  ift  =  2,  3,  4  atd.  a  kde  A,  a,  b  3.  N  jsou 
konstanty,  n  značí  počet  kmitů  čar  hlavních 
řad.  Série  řad  sekundárních  prvého  typu  lze 
vyjádřiti  vzorcem  podobným  (změnou  kon- 
stant), série  sekundární  typu  druhého  pak 
vzorcem 


('"  +  '/'+''+(iírTv;?)'' 


Konstanta  N  má  hodnotu  109675  stálou  pro 
všecka  s-ra  prvého  druhu. 

Ve  vyobr.  č.  3874.  naznačeny  jsou  čárová 
s-ra  prvků   Li,  Na,  K,  Rb  z  Cs   a  to  podle 


Li 


10000 


JVa 


TT 

•      « 

J.JL 


90000 


T 


-r-T 


30000 


K 


•rr 


J-J. 


Rb 


Ci 


TT 


C.  3874. 

stoupajících  počtů  kmitů.  Série  hlavní  vy- 
značeny jsou  čarami  plně  vytaženými,  série 
vedlejší  první  čarami  tečkovanými,  série  ve- 
dlejší druhá  čarami  na  konci  opatřenými 
šipkou.  Věta  o  limitujícím  poctě  kmitů  jest 
patrná  z  výkresu  na  první  pohled,  u  s-ter 
Rb  a  Cs  zřetelně  vystupují  dublety  —  u  ostat- 
ních s-ter  jsou  dublety  kresleny,  ačkoliv  by 
v  malém  tom  měřítku  čáry  se  kryly.  Limitní 
počet  kmitů  spektrálních  čar  prvého  druhu 


souvisí  8  hmotou  atomovou  prvků  v  sou* 
hlase  s  periodickou  soustavou  prvků.  V  ka2<!é 
skupině  chemicky  příbuzných  prvků  mění  se 
atomové  číslo  od  prvku  k  prvku  tak  jako 
určitá  mocnina  rozdila  počtu  kmitů  dvou  čar 
dubletu.  Na  základě  této  věty  stanovili 
Runge  a  Precht  z  pozorováni  spektrálných 
atomovou  hmotu  radia*  Široké  pruhy  s-ter 
pásmových  začínají  se  intensivni  čarou 
krajovou,  k  niž  přidružují  se  Četné  Čáry  ve 
směru  k  fialovému  konci  s^ra.  Deslandres 
ukázal,  že  čáry  téhoŽ  pruhu  spolu  souvisí, 
tak  že  počet  kmitů  jejich  lze  vyjádřiti  vzor- 
cem «  —  «'  -|-  bm\  kde  m  —  1,  2,  3 .  • .,  n'  zb 
jsou  konstanty.  Veličina  ť  značí  patrné  po- 
čet kmitů  krajové  čáry,  který  lze  pro  různá 
pásma  počítati  podle  vzorce 

«'  =  i4  4-  Bifl  -f  Cm*, 
kde  A,  B,  C  jsou  veličiny  stálé. 

S-ra  absorpční.  S-ra  emissni  charakte- 
risují  svítící  zdroj ;  chceme-li  spektrálné  stu- 
dovati průhledné  ústředí,  pozorujeme  •., 
které  vznikne  průchodem  paprsků  zdroje 
bílého  oním  ústředím  a  spektroskopem.  S-ra 
tato  slují  absorpční,  fiiiý  zdroj  má  býti  té 
povahy,  aby  sám  poskytoval  s.  spojité.  Ab- 
sorpční s-ra  maji  dvoji  ráz;  jsou  to  jednak 
s-ra  prostoupená  širokými  pruhy  na  krajích 
obyčejně  neostrými,  jednak  s-ra  obsahující 
na  světlé  půdě  ostré  Černé  čáry,  analogické 
čarám  s-ter  čárových.  Procházej  i- li  paprsky 
bílého  světla  na  př.  roztokem  dvojchrómanu 
draselnatého,  zmizí  ve  spojitém  s-ru  celá 
část  od  zelených  paprskŮv  aŽ  ke  konci  fialo- 
vému. Absorpční  s.  vodního  roztoku  síranu 
měďnato-ammonatého  vykazuje  absorpční 
pruh  od  červeného  konce  s-ra  3i  k  paprskům 
modrým  —  prochází-li  bílé  světlo  oběma  roz* 

toky,  zmizí  absorpcí  veš- 
keré světlo.  Zředěný  roz- 
tok hypermanganu  dra- 
selnatého dává  s.,  v  němž 
jest  pět  pruhů  v  absorpč- 
ních, překrásné  absorpční 
s.  čárové  má  kysličník  du- 
sičitý  a  páry  iodovc. 
I      Šířka,  intensita  a  počet 

absorpčních   pruhů   a-tcr 

absorpčních  mění  se 
s  tlouštkou  vrstvy  ústředí 
absorbujícího  a  s  konceu- 
trací  roztoků.  Mezi  che- 
mickým složením  absor- 
bujícího ústředí  a  ^eho 
s-rem  absorpčním  jsou 
vztahy,  na  nichž  zakládá 
se  spektrální  analysa  na 
základě  s-ter  absorpčních  (srv.  či.  Analysa 
spektrálná).  Velmi  zajímavým  s-rem  absorpč- 
ním jest  s.  slunce.  Absorpce  jeví  se  tu  ct- 
nými Fraunhoferovými  čarami  (v.  t), 
které  svou  polohou  resp.  délkou  vlny  toho 
druhu  světelného,  který  na  jejich  místo  při- 
padá, srovnávají  se  s  polohou  jasných  tzr 
svítících  par  a  plynů.  Kirchholf  ukázal 
tento  souhlas  pokusem  velmi  instruktivním. 
Spektroskopem  pozoroval  s.  sluneční,  před 


40000 


T 


Spekultoe  —  Spelerpes. 


91 


itérbinu  pak  postavil  plamen  zbarvený  pa- 
rami natria,  tak  ie  světlo  bílé  projiti  musilo 
parami  tčmito.  Pokud  světlo  sluneční  bylo 
slabé;  vystoupilo  zřetelně  čárové  s.  natria, 
totii  dvě  světlé  iluté  linie,  bylo-li  světlo  slu- 
neční sesíleno,  pak  se  ukázalo  absorpční  s. 
sluneční  Jehoi  čáry  D^  a  />,  připadající  přesně 
na  místo  předešíých  čar  natriových,  byly 
značně  temnější  nežli  bez  plamenu.  Podle 
absorpčního  s-ra  slunce  soudíme  o  jeho  kon- 
stituci. Vlastním  svítícím  tělesem  jest  ihavé 
iádro  sluneční,  jehoi  povrch  (fotosféra)  ob- 
klopen jest  vrstvou  ihavých  par  a  plynfi, 
které  absorbují  paprsky,  jei  jinak  samy 
schopny  jsou  vysílati.  Že  srovnání  Fraun- 
hoferových  čar  s  čárovými  s-ry  prvk&  shle- 
dány na  slunci  prvkv:  Na,  Mg,  Ca,  Ba,  Sr, 
Fe,  Co,  Ni,  Cr,  Mn,  H,  77,  fíe.  Při  zatmění 
slunce  (středního  jádra)  ukazuje  se  eroissni 
s.  par,  převrácením  čar  Fraunho férových, 
mimo  to  vystoupí  emissní  s.  vodíku  a  helia, 
ktPiéito  prvky  tvoří  povrch  obalu  slunečního 
(chromosféru).  (Srv.  též  Absorpce  světla, 
str.  97.)  Z  tohoto  jediného  příkladu  astro- 
fysikálního  patrná  jest  důležitost  s-ter  stálic, 
jejichž  fysikálni  povaha  studuje  se  spektro- 
skopem  a  spektrografem  pohodlně  a  jistě. 
Ze  změn  pozorovaných  na  s-rech  hvězd  lze 
podle  Dopplerova  principu  (v.  t.)  souditi 
o  pohybu  jejich  a  měřiti  jeho  rychlost.  Vogel 
učinil  r.  1874  pokus  rozděliti  hvězdy  podle 
jejich  s-ter  ve  tři  třídy,  které  by  obsahovaly 
hv&dy  r&zné  temperatury  resp.  různého  stáři. 
Podle  novějších  prací,  zejména  N.Lockyera, 
zdá  se  velmi  pravdě  podobným,  že  chemické 
rozdíly,  které  se  usuzují  ze  s-ter  hvězd,  sou- 
visí s  růzností  temperatury,  tak  že  lze  hvězdy 
rozděliti  podle  stoupající  a  klesající  tempe- 
ratury na  16  tříd.  (Srv.  či.  A.  Fowlerův,  The 
Classification  of  stars  according  to  their 
temperatures  and  chemistry,  »Nature«,  70, 
611  a  636,  1904). 

Veškeré  s.  není  soustředěno  ve  viditelném 
pruhu  barevném,  jak  před  koncem  červeným 
tak  za  koncem  fialovým  s.  pokračuje.  O  tomto 
s-ru  infračerveném  a  ultrafialovém 
viz  Zářeni.  Literatura  spektroskopie  jest 
neobyčejně  Četná  a  bohatá.  Velmi  podrobně 
sestavena  jest  v  díle  >Handbuch  der  Spektro- 
skopie«  od  H.  Kayser?,  jehož  prvé  dva  díly 
vyšly  v  Lipsku  r.  1900  a  1902.  nvk, 

SptlralM^  (z  lat.),  vlastně  zvědy,  slí- 
dění,  pak  pátrání,  hloubání.  Z  toho  se 
vyvinul  význam  plán,  záměr,  vypočtta- 
▼ost  a  pak  i  zisk  (kupovati  něco  na  s-ci  = 
pro  zisk);  dobrá  nebo  špatná  s.  značí  pak 
zdařený  nebo  nezdařený  podnik  a  koupě 
na  s-ci. 

S.  filosofická  čili  spekulativní  filo- 
sofie zabývá  se  pojmy  metafysickými,  aby 
učinila  zkušenost  a  svět  myslifeeln^ip,  a  uchy- 
luje se  k  pomyslům  a  theoríím  leiícim  více 
méně  daleko  za  mezí  daných  fakt.  Spekula- 
tivní jest  pojem  atomů  jako  monady,  hmoty 
jako  duše,  polem  substance  stejně  jako  sily. 
blnžno  si  uchovati  povědomí,  ie  uvedené 
pojmy  mají  hodnotu  jen  pomyslů  pomocných 


čili  že  každý  z  nich  jest  jen  hypothesou  vy- 
tvořenou na  popud  zkušenosti.  Ale  s.  filo- 
sofická přenáší  se  přes  meze  dané  zkušenosti 
a  chce  ve  věcech  nadsmyslných  zjednávati 
bezpečné  poznání.  (Hlavně  tak  tíhne  zvída- 
vost lidská  k  transcendentním  pojmům  boha, 
věčnosti,  nesmrtelnosti  duše).  Nepochybuje 
o  objektivní  platnosti  svých  vět  a  vztahů 
jich  k  předmětenstvu  nadsmyslnému,  nepo- 
chybuje, že  pojmům  může  býti  jejich  před- 
mět zaručen,'  že  pojiAy  a  věci,  myšlení  a 
bytí  se  kr\jí  a  na  tomto  bodě  ztrácí  se  jí 
měřítko  kritické  a  ona  se  stává  plně  dogma- 
tickou, ježto  však  cíle  takto  vytknuté  až  po- 
sud vždy  zklamaly  lidské  očekávání  a  zmno- 
žily zmatek  náhledů,  vznikl  a  udržuje  se  dů- 
vodně skepticismus,  kteráž  vůbec  pochybuje 
o  možnosti  jakéhosi  objektivního  poznání,  a 
vznikl  tolikéž  kriticismus,  který  dříve  chce 
prozkoumati  poznávací  hodnotu  našeho  in- 
tellektu,  nežli  se  počne  budovati  metafysika 
předmětenstva.  Postup  s.  filosofické  jest  ten, 
že  bez  předchozí  kritiky,  je-li  skutečně  možné 
poznávání  nadsmyslné,  systémy  se  osnují  a 
poznání  se  rozšiřuje  z  pouhých  pojmů,  aniž 
pro  konstrukce  odtud  vzešlé  st hnáti  lze  do- 
klady v  možné  zkušenosti.  Východiskem  jest 
f>řilisná  důvěra  v  mohutnost  poznávací  a  cí- 
em  neomezenost  vědění.  Éthika  spekulativ- 
ních filosofií  jest  mystická,  ježto  dobro  se  zde 
vyvozuje  z  principu  světového  (vyvozování 
miavních  pojmů  z  neviditelné  říše  boží  nebo 
z  intelligibilniho  světa  a  podob,  zdroiů).  Zb. 

Spekolatoi  papiry  šlovou  cenné  papíry, 
podléhající  změnám  kursovním  tak  značným, 
že  podněcuji  ke  spekulacím  obchodním. 

Spekulant  viz  Spekulovati. 

SpekiiIatiTiii,  z  lat.,  zkoumavý,  pá- 
travý,  hloubavý;  pak  vypočítavý.  S.  fi- 
losofie viz  Spekulace. 

SpekvlOTati,  rozjímati,  badati,  hlou- 
bati o  něčem  (odtud  speculator).  S.  na 
něco  (na  lidskou  hloupost),  snažiti  se  využit- 
kovati  nějaké  věci;  s.  s  něčím  (s  cennými 
papíry  a  j.),  chtíti  vyzískati  nebo  vydělali  na 
něčem  (odtud  spekulant,  kdo  za  ziskem 
vspočitavé  si  vede),  Srv.  Bursa,  str.  969 tf, 
AŽiotáŽe,  Hausse,  Baisse. 

Spalaeoloffie  (z  lat ),  nauka  o  jeskyních, 
viz  jeskyně. 

Speldorf,  průmysl,  ves  v  prus.  vlád.  obv. 
dQsseldorfském,  v  kraji  mQhlheimském,  na 
křižovatce  několika  tratí,  má  7321  oby  v. 
(1900),  žulové  lomy  a  ložiska  hlíny,  cihlářství 
a  koželužství. 

Spelerpes  Rafin.  {Geotriton  Tsch.)  jest 
rod  obpjživdnikův  ocasatých  >  z  řádu  UrodelaV 
z  čeledi  mloků  (Salamandr idae)  a  z  podčeí. 
Plethodontinae\  náleží  k  němu  asi  20  druhů, 
žijicich  kromě  jediného  v  teplejší  Americe. 
Maji  tělo  pokryté  hladkou  kozí,  ale  na  bo- 
cích svislé  vrásky,  jazyk  kolkolem  volný,  ve- 
spod jen  uprostřed  na  stvolu  připevněny,  vy- 
mrštitelný,  zuby  nejen  v  Čelistech  a  na  vo- 
mero-palaiinu,  ale  i  na  parasfenoidu,  na  před- 
ních nožkách  po  4,  na  zadních  po  5  prstech 
buď  volných,  buď  blankami  spojených  neb 


792  .  Spélkov  —  Spencer. 

i  srostlých  a  ocas  oblý,  tenký  a  vzadu  ostře  cléfcm  pokladu,  avšak  již  r.  1834  odešel  do 
zaŠpičaíčlý.  Jen  ncčelné  druhy  mají  konče-  soukromí,  věnoval  se  hospodářství  a  dal  pod- 
liny redukované,  krátké,  po  případe  o  mcn-  nět  k  založení  král.  hospod,  společnosti,  je- 
Ším  počtu  prstňv  a  tč!o  pak  skoro  čcrvovité.  jímž  byl  prvním  předsedou.  Srv.  Lc  Mar- 
Nčkteré  druhy  mají  plicc  zakrnělé.  V  Evropě,  chant,  Memoirs  of  J.  Ch.  viscount  Althorp, 
totiž  v  Ilalii' kolem  zálivu  Janovského  a  na  third  Earl  of  S.  (1876);  Myers,  Lord  Althorp 
Sardinii  žije  jen  1  druh  tohoto  rodu,  S.  fus-  (1890).  — 3)  S.Frederic,  bratr  před,  4.  hrabe 
cus  Bonap.  Má  délku  8  —  11  cm  a  barvu  na-  S.  (♦  1798  —  f  1857),  zdědil  tituly  i  statkj 
hoře  hnědou  s  narudlými  skvrnami  a  čarami,  po  svém  bratrovi.  Vstoupil  do  námořnictva, 
vezpod  šedou  nebo  narczivělou  s  drobnými  vyznamenal  se  v  bitvě  u  Navarina,  stal  se 
bilými  body.  U  nozder  má  po  nepatrném  r.  1852  kontrcadrairálcm  a  r.  1854  lordem- 
nádorku,  zbytku  záhadných  posud  výrostků  stewardcm.  —  4)  S.  John  Poyntz,  syn  a 
(»balancerst\  jež  udržují  larvám  Urodel  hlavu  dědic  před.,  státník  angl.  (♦  1835),  po  delším 
ve  vodě  vzhůru.  Obývá  v  jeskyních  pod  ka-  působení  u  dvora  král.  stal  se  r.  1868  místo- 
meny  a  ve  vlhku  vůbec,  živí  se  hmyzem  a  králem  v  Irsku  ;do  r.  1875'.  R.  1880  vstou- 
pavouky,  jež  svým  mrštným  jazykem  lapá.  I^r.  pil  do  druhého  ministerstva  Gladstonova  jako 

Spélkov,  ves  na   Moravě,  hejlm.  a  okr.  praesident  státní  rady,  načež  r.  1882—85  byl 

Nové    Město,    fara    Krásná,   pŠ.    Borovnice;  opět  míslokiálem  v  Irsku.    R.  188b  vstoupil 

42  íl.,  243  obyv.  č.  (1900).  do  třetího  ministerstva  Gladstonova  v  témže 

Spellins^   reform    i-  refurmj,   an^l,  re-  úřadě  jako  předešle,  ve  čtvrtém   pak   mini- 

forma  pravopisu,  o  niž  viz  Pitman,  sir.  806<3.  sterstvě  jeho  zastával  od  r.  1892  úřad  prv- 

Spello,  město  v  ital.  prov.  Perugia,  vkraji  ního    lorda   admirality,  jejž   podržel    i    pod 

Folij^no,  při  žel.  dr.  Bolo;Tna-K.im,  má  5166,  Roseberym   až   do  června  1895.    Od  r.  1902 

jako   obec   5571   obyv.  (1901),  dva   kostely,  jest  vůdcem  liberálů  v  horní  sněmovně. 

gymn.,  techn.  školu;   výrobu  oleje  a  vzácné  Spenoer  íspensVl  Hcrbert,  slavný  filo- 

zbytky  (Porta  Veneris^  po  starověkém  městě  sof  a  socioloj»angl.  (♦  20.  dub  1820  v  Derby  — 

liispeilum.  t  8.  pros.   1903  v  Brightoně).    Rodiče   jeho 

Spélov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Jjh-  byli  methodisté,  otec  povoláním  učitel.  Tento 

láva,  fara  Batelov,  pš.  Dol.  Cerckvice  (v  Če-  jsa  sám  nepřítelem  obvyklého  tehdy  mecha- 

chách);  21  d..  164  obyv.  č.  (1900),  popi.  dvůr  nismu  školského,  neobtěžoval  hošíka,  tělesně 

IV.  Nový  Dvůr.  dost  slabého,  školským  učením  a  raději  pod- 

Spelter  |spcltr],  an^l.,  zinek.  póroval  v  něm  samóčinnost  myšlení  vzdělá- 

Bpelnnoa  [-lůnka],  lat.,  jeskyně;  temná,  ním  mimoškolským,  hlavně  praktickým.    Po 

špinavá  místnost,  zvi.  hu.si)oda.  brloh  (ober.  16.  i  oce  svém  měl  býti  poslán  na  universitu. 

špeluňka).  Tomuto  úmyslu  však  S.  se  vzepřel  a  absol- 

Spěnadka:  1)  S.  spěnací  kost,  u  jedno-  vovav  jen  průpravný  kurs  vrátil  se  do  domu 

kopytniků  krátká  kost  mezi  kloubem  spěna-  otcovského,  načež  uchopil  se   v  17.  roce  na 

cim  a  kopytnim.  --   2)   S..    spěnák,   spě-  žádost  otcovu  výpomocného  učitelování  vjeho 

nadlo,  spinka,  2  kličky  z  lýka  krátce  spo-  škole.  Avšak  po  3  měsících  přijal  (1837)  místo 

jené  nebo  krátký  silný  provaz  s  klickani  na  pfi  stavbě  diáhy  londýnsko-birminghamské. 

obou  koncích  nebo   kom  i  ně  krátký   íetizek  Od    r.    1838    zastával    práce   inženýrské   při 

s  kruhy  (pouty)  na  oIjou  koncich  kc-spinání  dráze    birminj^hamsko-j^loucesterské,    pokra- 

spěnacích  kosti  pícdních  noh  koní,  soumarů  čoval  píi  tom   v  studiích   mathematických  a 

a  pod.  ve  voj.  lezeni,  na  pastvě  a  pod.,  aby  psal  články  do  ^Civil  Hngineer  Journal*.  Vy- 

zviřata  se  nerozutíkala.    U   skotu   spouiávají  našel  v  té  době  také  vclocimetr  na  zkoušení 

obdobně  přední  nohu  s  rohem.            FM.  rychlosti  lokomotiv.    Povolání  jeho  inienýr- 

Spenoe  [spens,  Wil  liam,  entomolo^^  anj^l.  ské  nebylo  však   stálé.    Překotné  spekulace 

(*  1783  —  t  1860),  viz  Kirby  2!.  stavební  vedly  ke  krisím,  v  nichž  S.  několi- 

Spenoer  fspLns'r",  jméno  staré  angi.  ro-  kiát  pozbyl  svého  postavení.  Ač  nerad,  S. 
diny  šlechtické:  1)  S.  George  John,  bibliofil  vzdal  se  nadobro  dráhy  praktického  inženýra, 
a  státník  angl.  (*  1758  —  t  lS34i.  jehož  otec  obrátil  se  k  činnosti  literární  a  vědecké.  Stal 
John  S.  (t  1783)  byl  povýšen  za  viscounta  se  spolupracovníkem  a  r.  1848  spolurcdak- 
z  AIthorpu  il7ól )  a  i)ak  za  hraběte  S-a  (176r>\  torem  fmančního  a  národohospod.  týdeníku 
V  1.  1794  -ISOl  b\l  pivn-.in  lordem  aďmira-  »Tiie  Kconomist<'.  Po  2  letech  vydal  prvé 
lity,  později  státním  sekl ctářem  vnitra,  0(\^'-  obsáhlejší  dílo  The  Sociál  Staťtc$.  Větší  po- 
šed do  soukronii,  věnoval  se  sbíráni  knih  a  zornosti  došlo  několik  jeho  essayí,  jež  publi- 
položil  základ  k  bibliotéce,  jež  j)()/.ději  stala  koval  (anonymně)  v  násl.  letech  a  jež  mu 
se  jednou  z  největších  a  nejcennějšícli  soukr.  umožnily  vzdáti  ze  r.  1852  žurnalistské  čin- 
biblioték  v  Kvropé.  Nl-jvčiší  éásf  jest  v  ro-  nosti  při  >Economistu«  a  oddati  se  zcela  vy- 
dinném  sídlo  S-ii  v  Allhor[)u  v  hrál),  north-  budování  filosofické  soustavy,  k  niž  vyzrávaly 
am[ítonském,  zSytek  v  Londýně.  S.  založil  jeho  plány  v  desítiletí  od  r.  1848  do  r,  1858. 
též  bohatou  obrazárnu.  Si  v.  Dibdin,  Bibl.  Již  r.  1851'.  uveřejnil  proslulé  dilo  The  prin- 
Spenceriana  (1814,  4  sv.  ;  týž.  Aedes  .\lthor-  ciplcs  o f  psychology,  jež  tvoří  jeden  článek 
pianae  iT822'. —  2)  S.  John  Charles,  stát- '  oné  soustavy.  Při  spisování  »Psychologic«  na- 
níkanf^l, .známější jako  luid  Althori>,  3. hrabě  býval  S.  určitějšího  a  určitějšího  přcsvěd- 
S.  (*  1782  -  T  184ó\  stal  se  po  delší  čin-  cení,  že  vývojový  zákon,  jejž  stanovil  pro 
nosti  politické  na  >lrar.é  whigů  r.  1830kan-  duševní    život   člověkův,  jest  jen   projevem 


Speocer.  793 

všeobecného  svétového  zákona  vývojového  the ti cká— obsažená  v  10  objemných  svaz- 
a  ie  tento  universální  zákon  může  býti  při-  cich,zahájena  je  spisem  Ihefirst  principles']Q,l 
rozeným  základem  celé  soustavy  svétového  obsahuji  vymezeni  toho,  co  je  lidskému  po- 
názoru.  A  takovou  soustavu  vybudovati  stalo  znáni  přístupno  a  co  tudíž  může  býti  před- 
se  nyní  životním  heslem  S-ovým,  jehož  usku- ;  metem  vědecké  filosofie  a  dále  obecný  výklad 
tcčněni  věnoval  nadále  všechny  své  síly  du-  o  zákonech  vývojových.  Přirozeno,  že  při  pá- 
scvni  i  prostředky  hmotné,  ač  s  velikými  ztrá-  tráni  o  poznatelném  a  nepoznatelném  bylo 
ta  mi.  Celé  dílo  bvlo  rozpočteno  nejprve  na  7,  nutno  stanoviti  také  poměr  náboženství  a 
pak  na  10  svazku  v.  V  říjnu  1860  počalo  dílo  vědy.  Mezi  náboženstvím  a  vědou,  ač  obě 
vskutku  vycházeti  (po  částech)  a  r.  1862  byl  dvě  vyplývají  ze  snahy  poznati  záhadu  světa, 
prvý  svazek,  jenž  zahajoval  soustavu  —  The  jest  odvěký  spor,  jejž  dlužno  odstraniti  tím, 
Jirsi  principJes  —  v  rukou  veřejnosti.  Avšak  že  se  každému  oboru  vymezí  vlastní  jeho 
finanční  nezdar  dila  vyčerpal  S-ovo  dědictvi  ákol.  Základní  pojmy  náboženské  jsou  sice 
po  matce  a  byl  by  hned  v  počátku  překazil  I  samy  sebou  sporné  a  domysliti  jich  nelze; 
další  vydávání,  kdyby  S  nebyl  dédil  po  ať  pojímáme  svět  atheisticky  nebo  panthei- 
strýci  právě  v  nejhorší  čas,  tak  že  mohl  se  sticky  nebo  theisticky  (jako  stvořený  silou 
odhodlati  k  vydávání  spisu  The  principles  oj  vnější),  vždy  narážíme  na  myšlenkové  ne- 
tioiog}^;  ale  než  dílo  tolo  skončeno,  S.  po-  možnosti.  Sám  pojem  první  příčiny,  abso- 
zbyl  nanovo  přes  28.000  K  a  ohlásil  předpla-  lutna,  boha  je  pln  sporův.  Avšak  přes  to  vše- 
titelům,  ie  je  nucen  další  vydávání  zastavili,  liké  náboženství  —  i  sebe  nedokonalejší  — -  ob- 
Píátelé  jeho  Milí,  Huxley  a  Lubbock  nabídli  sáhuje  jiskru  pravdy,  udržuje  vědomí  něčeho 
mu  pomoc,  ale  S.  nechtěl  jejich  škody  a  proto  zásvčtného,  nepoznatelného,  něčeho  všudy- 
ncpřijal  oněch  obětí.  Dědictvi  po  otci  (1867)  přítomného,  nevystihlého,  jehož  projevem  jsou 
umožnilo  pokračovati  dále  v  díle.  Zároveň  všecky  zjevy.  Zároveň  věda  dospívá  poznání, 
b>l  mu  nápomocen  americký  prof.  Youmans,  že  realita  (věcnota)  za  všemi  jevy  se  skrýva- 
jenž  S-a  poznal  r.  1862  a  od  té  doby  byl  '  jící  musí  vždy  zůstati  neznáma.  Náboženství 
horlivým  jeho  přívržencem.  Již  dříve  získal  a  věda  shodují  se  v  nejvyšší  pravdě,  že  lid- 
novoyorkského  nakladatele  Applctona  k  vy-  ský  rozum  schopen  jest  jenom  poznání  re- 
dávání  Sových  spisů  také  v  Americe,  a  nyní  laťivního,  podstata  absolutna  jest  však  ne- 
xaslcchnuv  o  obtížích  S-ových  opatřil  rau  poznatclna.  Tím  není  řečeno,  že  by  byla 
sbírkou  7000  dollarů  v.  Ještě  jednou  postihla  nepoznatclna  existence  nositele  relativná 
S-a  veliká  ztráta,  a  to  při  vydávání  Descrip-  a  fénomenálna.  Nemáme  sice  žádného  urči- 
ř/ťtfjofío/o^r,  jež  pohltilo  na' 48.000  K.  Avšak  tého,  ale  máme  alespoň  neurčité  vědomí 
význam  S-ů v  té  doby  také  již  značně  stoupal  o  ncpoznatelném  jako  o  neznámé  pří- 
a  spisy  jeho  počaly  těšiti  se  širší  pozornosti,  čině,  universální  sile,  na  čemž  zakládá  se 
tak  že  r.  1875  ztráty  již  se  kryly  a  odtud  dále  naše  víra  v  objektivní  včcnotu.  Náboženství 
dílo  bylo  publikováno  se  ziskem.  V  dobách  náleží  zásluha,  že  svou  pravdou  o  existenci 
těch  sepsané  Principles  of  sociology  (1876-86)  něčeho  vyššího,  absolutního,  jehož  podstata 
vyšly  v  brzku  v  3.  vydání.  Obávaje  se,  že  pro  zůstává  rozumu  nepoznatclna,  uchránilo  lid- 
churavost  díla  svého  nedokonči,  vynechal  stvo,  aby  nezakrslo  v  domněnce,  že  věci  re- 
ibývajíci  části  sociologie  a  obrátil  se  ke  zpra-  lativní  jsou  celou  skutečností.  Ale  nábožen- 
cování  mravouky,  jíž  chtěl  zavrcholiti  celé  ství  si  osobovalo,  že  má  určité  vědění  o  vě- 
své  dílo.  Sotva  však  dokončil  r.  1879  prů-  cech,  jež  přesahují  schopnost  poznávací.  Ná- 
pravný spis  The  data  of  ethics,  začal  chřad-  boženství  tudíž  ncchf  se  spokojí  ])Oznatkcm 
nouti  a  r.  1886  dostavilo  se  takové  pokles-  o  ncvyzpytatelnosti  absolutna,  a  véda,  která 
nuti  všech  sil,  že  byl  nucen  na  4  roky  ustati  rovněž  se  domnívala  míti  poznání,  kde  jest 
od  veškeré  práce.  Naštěstí  organismus  jeho  to  nemožno,  nechť  si  uvědomí,  že  poznání 
krisi  přece  překonal  a  tak  bylo  mu  dopřáno  její  jest  relativní.  Všechno  vědění  jest  ome- 
•pisem  Tlte  principles  of  ethics  ( \H9\)  dilo  své  zeno  na  relativno.  Nejde  jen  o  jednotlivé  vě- 
korunovati.  V  posledních  letech  života  vě-  déni,  ale  o  soustavu  sjednoceného  a  jednot- 
noval  se  pořádáni  autobiografie.  ného  vědění,  a  to  má  podávati  filosofie, 
Vliv  filosofie  S  ovy,  zprvu  více  jen  v  Ame-  ujcdnocujíc  výtěžky  jednotlivých  věd  v  cel- 
ricc  uznávané,  šiři  se  nyní  po  všech  zemích  kovy  názor.  Tento  celkový  názor  lze  sjed- 
£ápadocvro[)ských,  v  Rusku,  ano  i  v  Japan-  notiti  pojmem  všeobecně  platného  vývoje, 
•ku.  Hladní  význam  její  tkvi  vtom,  že  se  po-  jenž  odpovídá  nejvšeobecnějšímu  faktu,  za- 
kusil stanoviti  vědecky  všeobecný  zákon  ležejícímu  ve  dvojím  pochodu:  vývoji  a 
vývojový,  platný  pro  vštchna  dějstva  světa  rozkladu  {evolution  and  dissolution).  Tento 
vnéjsího  I  vnitřního;  proto  se  filosofie  jeho  vývoj  a  rozklad  uskutečňuje  se  dvojím  způ- 
Dazývá  cvolucionismem  katexochcn.  S.  sobem:  1.  integrací  (shrnováním,  zcelová- 
pokusil  se  indukovati  tento  zákon  z  vcbkcré  nimi,  jež  záleží  v  tom,  že  každý  jev,  cokoli 
známé  zkušenosti  a  prokázati  jeho  platnost  existuje,  vzniká  tím,  že  součástky  jeho,  které 
ve  všech  oborech  jevúv  a  ve  všech  odvet-  byly  pfed  tím  rozptýleny,  spojují  se  v  celek, 
vích  vědních.  Již  před  ním  sice  byl  pojem  hmota  se  soustřeďuje  a  části  nového  celku 
sákonitosl I  dějstva  a  pojem  vývoje  znám,  ale  pozbývají  samostatného  pohybu;  2.  disin- 
právě  v  stanoveni  všeobecného  zákona  vý-  tegraci  (rozpojování),  jež  zaleží  v  tom,  že 
vojového  je  zásluha  S-ova.  každý  jev  zaniká  tím  způsobem,  že  jeho  sou- 
.  Soustava  učeni  S  ova  —  filosofie  syn-  částky  opět  se  rozpadají  a  nabývají  samo- 


794 


Spencer. 


statného  pohybu.  Taková  integrace  jeví  se 
na  př.  při  vzniku  těles  nebeských,  při  vzrflstu 
organismu,  vynikajícího  hromadénim  látek 
dříve  odloučených,  podobné  děje  se  při 
vzniku  společnosti  z  rodin,  kmenův  a  p.  — 
Pochody  tyto  jsou  zároveň  provázen^r  spe- 
ciálnějšími pochody  průvodnými,  zejména 
differenciací,  t.  j.  přechodem  od  stejno- 
rodějšího k  různorodějšímu.  Zatím  co  se 
hmota  zceHije  (integruje),  rozrůzňuji  se  jeii 
části.  Tak  na  př.  země  se  rozrůznila  z  pů- 
vodní stejnorodé  žhavé  hmoty  v  nekonečnou 
rozmanitost  různých  jevů  povrchových,  při 
tom  dělo  se  zároveň  postupné  zrbzňovani 
podnebí.  Při  organismu  jeví  se  rozrůzněni 
od  jednoduchého  zárodku  v  rozmanité  or- 
gány; dnešní  rostliny  a  zvířata  mají  různo- 
rodější sloibu  nežli  rostliny  a  zvířata  staro- 
dávná, při  pokolení  lidském  dalo  se  rozště- 
pení v  ra^y  a  národy.  V  Životě  sociálním 
nastalo  dělbou  práce  rozlišení  v  rozmanité 
stavy.  Podobné  rozrůzňování  vidíme  také  ve 
vývoji  mluvy,  písma,  uměni,  vědy,  jako  vů- 
bec ve  všech  projevech  lidského  života.  Zá- 
roveň s  tímto  přechodem  od  stejnoroděj- 
šího k  různorodějšímu  jde  postup  od  ne- 
určitého k určitému  čili  individuace,  místo 
směsice  nastupuje  řád.  Na  př.  národ  je  mno- 
hem určitější  co  do  vzájemného  poměru  svých 
částí  než  potulný  kmen  divošský.  A  tak  vý- 
voj se  jeví  jako  zcelování  látky,  spojené  se 
ztrátou  samostatného  pohybu ;  při  tomto  po- 
chodu látka  přechází  z  neurčité,  nesouvislé 
jednorodosti  v  určitou  souvislou  různoro- 
dost, při  čemž  zbyl]^  pohyb  souběžně  se  ob- 
měňuje. Vj^voj  spěje  k  rovnováze,  nejprv 
k  rovnováze  pohyblivé  {aequilibrium  mch 
hile),  jaká  se  na  př.  jeví  v  nynější  soustavě 
slunečné.  Když  pochod  přeměn  dostoupí  ta- 
kového stupně,  že  nemůže  předati  žádného 
pohybu,  nastává  absolutní  rovnováha,  jeŽ 
však  značí  počátek  rozkladu,  nebof  sku- 
pina (ag^regát)  nemá  pak  dosti  sil,  aby  vzdo- 
rovala silám  vnějším,  vlivem  těchto  pak  na- 
stává —  zmnožením  vnitřního  pohybu  v  ag- 
gregátu  —  pochod  rozpojování,  disintegrace. 
částice  nabudou  samostatnosti,  a  pochod 
nastává  znova,  po  rozkladu  a  smrti  přijde 
nový  pozměněný  život.  Tak  nabýváme  i  před- 
stavy o  minulosti  světa,  v  niž  dál  se  vývoj 
za  vývojem,  obdobný  s  tím,  který  nyní  se 
děje,  a  o  jeho  budoucnosti,  kdy  po  sobě  jiné 
takové  evoluce  se  budou  díti,  vždy  tytéž 
v  zásadě,  nikdy  tytéž  co  do  konkrétního  vý- 
sledku. Všechny  tyto  jevy  jsou  nutnými  dů- 
sledky trváni  síly.  Z  této  nejvšeobecnější 
pravdy  lze  vyvoditi  další  zásady  o  nezrušitel- 
nosti  hmoty,  trvání  pohybu,  o  rovnoměrnosti 
přírody,  o  vzájemné  přeměnitelnosti  sil,  ja- 
kož i  zákony  o  směru  a  rhythmu  pohybu. 
Ve  smyslu  základních  zásad  ve  First  priU' 
ciples  vyjádřených  byl  by  měl  následovati 
výklad  o  přírodě  neústrojné.  Ale  pro  příliš- 
nou rozsáhlost  takového  podniku  S.  obrátil 
se  hned  k  výkladu  přírody  ústroj né. 

V  základech  biologie  —  The  principles 
of  biology  —  podává  se  výměr  života  jako 


ustavičné  přizpůsobováni  vnitřních  vttahA  ke 
vztahům  zevnějším.  Na  tom,  do  i^é  míry 
je  souvislost  ta  uskutečněna,  sávisi  dokoná* 
lost  života.  Každý  pokrok  nutně  bude  zále* 
žeti  v  tom,  že  k  dřivějšfm,  již  přiK>ft8obeiiým 
vztahům,  v  nichž  organismus  jil  jest,  pfi* 
stoupí  nějaký  dalŠí  vztah,  jenž  odpovídá  no- 
vému vztahu  v  okolí.  Větši  souvislost,  která 
tak  nastane,  bude  se  jeviti  —  ceterís  pari* 
bus  ~  i  větší  složitostí  života  i  delším  trvá* 
ním  jeho.  O  tom  oás  přesvědčuje  Jednak 
ohromná  úmrtnost,  která  vládne  mezi  tvory 
nízce  organisovanými,  jednak  postupné  při* 
bývání  délky  života  i  ubýváni  plodnosti,  jef 
se  nám  naskýtá  u  tvorů  jsoucích  na  vyŠším 
stupni  rozvoje.  Toto  přizpůsobování  a  spo* 
dobování,  na  němž  se  zvládá  vyiši  vÝvoj 
organismů,  jest  buď  přímé  nebo  nepřímé. 
Nepřímé  převládá  u  organismů  nižších  a  d£je 
se  t.  zv.  přirozeným  výběrem  čili  přetrvánfan 
zdatnějšího.  U  vyšších  organismů  k  zacho- 
váni života  musí  spolupůsooiti  množství  rftx- 
ných  činností  pro  větši  spletitost  podmínek 
vnějších;  těmto  příčinám  odpovídá  přizpfi* 
sobování  bezprostředné,  jež  záleží  v  tom,  fe 
změna  úkonu  způsobuje  směnu  struktury,  a 
tato  změna  se  dědí.  S.  s  Darwinem  věH  v  dé* 
dičnost  vlastností  získaných  a  zamítá  učeni, 
jako  je  Weismannovo,  o  výběru  přírodním 
jako  jediném  činiteli  vývojovém.  V  jednotli- 
vých partiích  biologie  Š.  hledí  uplatniti 
obecné  zásady  evoluční  z  First  principles^ 
tak  při  vývoji  morfologickém,  pak  při  roz- 
množování pohlavním  a  nepohlavním,  při  va- 
riaci a  j.  Kritický  rozbor  biologického  nčeni 
S-ova  viz  na  př.  u  Yvesa  DeTage,  L*héré- 
dité  et  les  grands  problěmes  de  la  biologie 
generále,  část  třetí. 

Psychologie  S-ova  stavi  se  i  proti  ra* 
cionalismu  Kantovu  i  proti  jednostranéma 
empirismu  individualistickému.  Vedle  zkuše- 
nosti individuální  a  místo  ni  klade  zkušenost 
ragy.  Již  zde  viděti  základy  psychologické 
pro  S'Ovu  éthiku.  S.  ukazuje,  ze  pravdy  ra* 
cionální  pocházejí  sice  ze  zkušenosti,  ale  ne- 
vysvětluji se  zkušeností  individuální:  jsou 
zkušenostmi  ragv,  jež  se  staly  organickými  a 
automatickými.  Život  duševní  pravě  jako  Ži- 
vot tělesný  jest  neustálým  přizpůsobováním 
vztahů  vnitřních  k  vnějším.  Měnící  se  stavy 
vědomí  jsou  rozmanitými  projevy  jednotné 
duševní  substance,  jejiŽ  podstata  však  jest 
nepoznatelná. 

V  základech  sociologie  S.  sleduje  řád 
a  vývoj  společnosti.  Zásady,  jimiž  společnost 
se  spravuje,  jsou  ve  shodě  s  obecnými  zá- 
kony evoluční  theorie  a  částečně  přímo  de- 
dukcí z  nich,  kterou  S.  ovšem  illustruje  a 
pověřuje  množstvím  fakt  indukce.  Evoluce 
sociální  jako  organická  děje  se  také  integraci 
a  differenciací,  postupuje  od  steinorodosti  a 
neurčitosti  stavu  nezorganisovaného  k  růcno- 
rodosti  a  určitosti  stavu  zorganiso váného. 
Vývoj^  ten  S.  nazývá  nadorganickýro,  ale 
společnost  sama  neni  mu  něčím  umělým, 
nýbrž  přirozeným  organismem,  jeni  má 
s  organismem  živočišným  velmi  těsné  podob* 


Spencer-Churchill  —  Spenceův  kov. 


795 


BOfiti;  posorujeme  na  ní  přibýváni  hmoty, 
sloiitost  struktury,  souvislost  části  a  nezávis- 
lost celku  na  životČ  prvkAv.  Složeni  společ- 
nosti jevi  (i>odobné  jako  organismus)  sou- 
stavu udrŽujid,  složenou  ze  skupin  průmy- 
slových, soustavu  rozdělující,  složenou  z  čin- 
nosti obchodních,  a  soustavu  Adicí,  složenou 
z  Činitelův  politických  a  náboženských.  Ale 
jsou  ovšem  i  značaé  Kozdily  mezí  oběma; 
na  př.  v  organismu  živočišném  jenom  orgánv 
ústře^dní  jsou  nadány  celkovým  vědomím,  ni- 
koli jednotlivé  části;  ve  společnosti  naopak 
celek  nemá  vědomi,  nýbrž  každá  jednotka. 
Z  toho  dedukuie  S.,  ze  jednotlivec  nesmi 
býti  obětován  blahu  celku,  život  korporativný 
musí  sloužiti  životu  jednotlivcův  a  nikoli  na- 
opak. Přizpůsobování  se  podmínkám  vnějším 
i  vnitřním  vedlo  nejprve  k  rozvoji  militarismu 
a  vzniklé  z  něho  moci  politické;  tento  typus 
společnosti  bude  však  víc  a  více  zatlačován 
typem  společnosti  industriální.  Kdežto  v  spo- 
lečnosti vojenské  zájem  celku  jde  nad  zájem 
jednotlivcův  a  nejpřednější  povinností  jest 
poslušnost,  ve  společnosti  průmyslové  jde 
o  zabezpečení  míru  a  práv  jednotlivcových, 
funkce  státu  a  vlády  přejímají  jednak  dobro- 
volná sdružení,  jednak  připadají  samovolné 
spoluČinnosti  jednotlivcův.  Rozvojem  indu- 
strialismu  evoluce  společenská  směřuje  k  po- 
litické svobodě,  evoluce  oekonomicka  k  svo- 
bodě obchodu  a  práce,  evoluce  náboženská 
k  svobodě  svědomí,  evoluce  rodinná  k  uznáni 
práv  Ženy  a  dítek.  Další  vývoj  povede  —  po 
přechodním  stadiu  socialismu  —  k  novému 
typu  společnosti,  v  němž  převahu  budou 
míti  činnosti,  jež  jsou  samy  sobě  účelem, 
vyšší  činnosti  duševní. 

V  základech  éthiky  zase  ve  shodě  s  ce- 
lou soustavou  ukazuje,  že  zákon  mravní  jest 
jen  pokračováním  zákona  přirozeného,  ježto 
i  pro  mravní  svět  platí  podobně  zásada  vý- 
voje i^o  pro  přírodu.  Původem  mravního 
jednaní  jest  pud  sebezáchovy.  Jednání  jest 
dobré,  zvyšuje-li  život  jednotlivce,  jeho  po- 
tomkův a  bližních.  Od  empirických  utilita- 
ristů  liší  se  S.  tím,  že  nezamítá  všechno 
mravní  a  priori,  svědomí  jest  pro  jednotlivce 
sice  původní,  ale  s  hlediska  evolučního  zna- 
mená to  organiso vanou  zkušenost  celého 
rodu  o  prospěšnu.  Až  se  průběhem  vývoje 
mravnost  vžije  a  stane  se  organickou,  od- 
padne vědomí  povinnosti.  IddLJem  lidí  bu- 
doucnosti bude,  aby  se  každý  nezištně  třebas 
sebe  menší  částí  přičiňoval  o  to,  aby  »z  bliž- 
ního Činil  člověka«,  rozumí  se,  lepšího  člo- 
věka, a  tím  přispěl  k  povznesení  plemene  a 
pokolení. 

Vedle  své  desítisvazkové  soustavy  synthe- 
tické  filosofie  8.  v  době  asi  40  let  napsal 
47  úvah,  které  r.  1891  byl^  sebrány  ve 
3  syazky  Essars  a  obsahuji  jednak  prů- 
pravné úvahy  k  soustavě,  jednak  úvahy  do- 
plňující a  vysvětlující.  Vedle  toho  věnoval 
pozornost  oboru  paedagogickému.  Výsledek 
té  snahy  shrnut  ve  spise  Education  intellec- 
tualf  moraí  and  physical. 
Výtah  ze  synthetické  filosofie  S-ovy  po- 


řídil F.  H.  Collins  v  1  svazku  (do  čest  přel. 
dr.  £.  Peroutka,  Praha,  1901).  Zevrubnější 
poučení  o  Životě  a  vědecké  činnosti  S-ově 
v  monografiích:  W.  H.  Hudson,  An  Intro- 
duction  to  the  Philosophy  of  H.  S.  (Lond.^ 
1895);  Hector  Macpherson,  H.  S.,  the  Man 
and  his  Work  (t.  1900);  Otto  Gaupp,  H.  S. 
(ve  Frommannových  >KJas8Íker  der  Philoso- 
phie«,  sv.  V.,  1897).  Zajímavé  rysy  ze  Života 
obsahuje  jeho  autobiografie,  po  smrti 
vydaná  (1904,  2  sv.).  Srv.  dále:  H.Hčffding, 
Einleitung  in  das  Studium  der  englischen 
Philosophie  (1889);  Ribot,  La  psychologie  an- 
glaise  contemporaine  (1875);  A.  Lalande, 
L'Idée  directrice  de  dissolution  opposée  áí 
celle  de  Tévolution  (1898);  R.  Falckenberg, 
Dějiny  novověké  filosofie  (česky  přel.  F. 
Procházka,  Praha,  1899).  O  filosofii  jeho  u  nás 
napsal  stať  prof.  F.  Krejčí  ve  spise  O  filosofii 
přítomnosti  (1903),  str.  184—216.  Ze  spisů 
S-ových  do  češtiny  přeloženy  The  Study  oř 
Sociology  (O  studiu  sociologie,  přel.  Pelcl), 
pak  Education  atd.  (přel.  Ulehla)  a  The  Data 
q/  Ethics  (Dané  pravdy  mravoučné,  přel. 
Ulehla,  1595).  BFka. 

Spenoer-Olmrolilll  [spens'r  čOrčil]  Cha  r- 
les,  hrabě  ze  Sunderlandu,  vnuk  prvního 
vév.  z  Marlborough,  zdědil  po  své  matce 
Anně,  druhé  dceři  vévodově,  titul  vévody 
z  Marlborough.  Bojoval  v  bitvě  u  Detting 
(1745),  za  sedmileté  války  velel  pomocnému 
vojsku  anel  v  armádě  prince  Ferdiqanda 
Brunšvického.  Zemřel  již  r.  1768  v  Můnsteru.  — 
Jeho  vnuk  William  Robert,  básník  angl. 
{*  1769  —  t  1834)»  zaujímal  po  dloubá  léta 
čelné  místo  ve  společnosti  londýnské,  pře- 
ložil mimo  jiné  Bůrgerovu  >Lenoru«  do  angl. 
(1796),  sepsal  veselohru  Uraníca  or  tht  iltu' 
mine  (1802),  The  yeart  of  $orrow  (1804),  psal 
ballady  a  básně  příležitostné,  jež  vyšly  sou- 
borně r.  1835  s  jeho  životopisem.  —  O  dal- 
ších vévodech  S.Ch.  viz  Marlborough  3) 
a  4)  a  Churchill  2). 

SpeaoeroTka  viz  O  pak  o  v  áčka,  str.  781. 

SpeaoerŮT  láliv,  Spencer'sGulf,  přes 
300  km  dlouhý  záliv  Indického  okeánu,  na 
již.  pobřeží  Austrálie,  uzavřený  na  v.  polo- 
ostrovem YorkeskÝm,  jenž  jej  odděluje  od 
zál.  sv. Vincence  a  íconči  se  mysem  S-rovým, 
na  z.  Eyreovým  (zvaným  Eyria).  Na  sev.  konci 
leží  přistav  z  v.  Port  Augusta. 

SpeaoeŮT  kov  (Spencemetall),  hmota 
kovu  podobná,  vyrobená  tavením  simiku  že- 
leznatého,  zinečnatého,  olovnatého  se  sírou. 
Jest  barvy  tmavošedé,  na  lomu  podobá  se 
litině,  spec.  váha  jest  3*6— 3*7,  pevnost  v  tahu 
49  kg  na  1  cm*;  teplo  Špatně  vodí  a  taví  se 
při  110— 170** C,  při  tuhnutí  se  poněkud  roz- 
píná a  dává  tím  ostré  odlitky  i  s  jemnými 
detaily.  Vzdoruje  účinkům  vzduchu,  vody, 
kyselin  a  zásad.  Užívá  se  ho  na  umělecké 
cdlitky,  ke  spojování  a  utěsnění  plynových 
a  vodních  rour,  za  spojovací  prostředek  mezi 
železem  a  dřevem  neb  Železem  a  kamenem, 
k  vylévání  ložisek  u  strojů,  k  těsným  uzavír- 
kám lahví,  konserv,  za  podložky  k  otiskům 
galvanoplastickým. 


795  Spener  —  Spenser. 

Spener  Philipp  Jakob,  něm.  theolog  a  siensis   quaestionum   naturalium   et  moralium 

otec    pietismu    (*    1635    v    RdippohsweúcTU  ,  ad  Aristotelis  philosophiam  illustrandam  lib.  JV 

[Elsasko]  —  t  1705).  Studoval  filosofii  a  dé-  (1842);  Incerti  auctoris  paraphrasU  Aristotelis 

jiny  ve   Strasburcc,   dosáhl   r.   1653   stupné  elenchorum  sophisticorum  {IS42);  Ji^initovcfi' 

doktorského   a  pak  teprve  včnoval  se  thco-  knaócpov  r/lnT(ůviy.ov  dg  rag  ^Igiatorélovg  xa- 

logii.  R.  1663  stal  se  pom.  kazatelem  ve  Štras-  rt^yoQiag  ánn^iai  tc  xai  ilvffH?  (1859);  Arist€>te- 

burce,  kdež  r.  1664  dosáhl  i  doktorátu  thco-  Usche  Studien  (1864-68,  4  d.);    Ueber  Philo- 

loí:;ie,  r.  1666  seniorem  ve  FranUfurtč  n.  M.,  démos'  ntg)  ívaffitiag  (>Abh.  d.  baycr.  Akad.< 

kde  již  od   r.  1670   pořádal   ve   svém   doinč  1866);  Themistii  paraphrases  Aristotelis  libro- 

schůze  {collegia  pietatis),  z  nichž  vzešel  pie-  rum  (1866,  2  d.);  Eudemi  Rhodii  Feripapetici" 

tismus  (v.  t.  a  Francké  2).    Fo  ús{)čšném  ^/•^ír'wí'»/a(18ó6, 2.  vyd.  1870).  Konečné  uvésti 

působení   pro   oživeni   kíesf.  ducha  v  církvi  jest   Sovo   vydání   M.   Terentii  Varronis  de 

odešel  do  Drážďan  jako  dvorní  kazatel  kurf.  lingua  latina  libri  (1826,  2.  vyd.  opatřil  jeho 

Jiřího  III.    Zde  nebyl  spokojen,  ježto  se  ne-  syn  Andreas   S.,   1885)  a  C.  Caecilii  Statii 

domohl   vlivu    na  výslíedni    povahu    kurfir-  deperdititrumjabularumfragmenta (IS29).  Srv. 

štovu,   a   proto    odešel   r.  1691   do   Herlina,  Bio^^r.  Jahrbuch,  1880, 39sl.;  Christ,  Gedácht- 

kdcž  jako  kazatel  v  kostele  Mikulášském  roz-  nissrede  an  L.  v.  S.  (1881;.                      ly, 

vinul   záslužnou  činnost.    Tehdejší  theoloj^ii  Speng^lar   Lazarus,  básník   duch.   písní 

ovládal  prázdný  formalismus,  spokojujíci  se  (*  1479  —  f  1534),  povoláním   právník,   byl 

očiifovánim    učení  Luthcrova,  Kalvínova   a  radním  písařem  a  šiřitelem  reformace  v  Nó- 

Zwingliho  od  bludných  přiměsků.  To  vedlo  rimberce,  svém  rodišti.  Důvěrou  spoluobčanů 

k  veliké  nesnášelivosti   vůči   dom  pělc   blud-  vyslán  na  říšský  snčm  wormský    a  augšpur- 

nýni    učením    theologickým.    S.    obracel    se  ský.    Skládal    duchovni    písnč,    zcjm.    Durch 

proti  tomuto  směru  v  thcoioj^ii,  žádaje   ilů-  AJams  Fall  ist  gani  vcracrbt  a   Vergebens  ist 

kladnější  studium  Písma  sv.    Vedení  v  kře-  all  Múh*  und  Kosi.  Srv.  biografii  Engelhard- 

sfanství  mu  nedostačovalo,  žádal   praktické  tovu  i^lS55)  a  Presselovu  (186LM. 

vykonávání    křesťanské    lásky  a  smířlivosti.  ^  Spenn.,  bot.  zkratek,  jimž  se  značívá  F. 

Disputace  thcol.  připouštěl,   ale  jen   proto,  K.  L.  Spěn  ne  r. 

aby  jimi  jiní  získáváni  byli  lásce  křesfanské.  Spenner  Fridolín  Karl  Leopold,  bo- 

Byl  literárně  velmi  horlivé   činný.    Canstein  tanik   nem.  (*  1798  —  f  1841\  byl  prof.  bo- 

V   životopise   S-ově  (Ihille,  17-lÚj   legistruje  láníky   ve   Freiburce   a  zabýval   se    studiem 

108  spisů.    Nejdúlcž.  jest  J^ia  desuicria  oder  domácí  květeny.  Jeho  práce  jsou:  Flora  Fri- 

her\liches   Verlangcn   nach   gottfrejálliger  Bes-  burgensis    (1825— 'J9,    3    sv.);    Handbuch    der 

serung  der  wahren  evang.  Kiíciie   (Frankfurt,  angewandten  Botanik {\%'^A~-'Á^)\  Deutschlands 

1675;  srv.  Henkc,  S-s  V\i  desidcriu,  Marburg,  phanerogamische  P/lan^engattungen  in  aualyt. 

186'Jj.    B\l  zakladatelem  věílccké  genealogie  Bestimmungstabellen    nach    d.    natúrlichen' u, 

a  heraldiky  v  Německu.  Srv.  vedle  lit.  uve-  Linne>chen  Systéme  (1836).    Martius  pojme- 

dcné  při  él.  Piet  ismus:    Hossbach,   Ph.  J.  noval  rod  rostlin  amer.  z  čg\.  Afelastomaccae 

S.  und  seine  Zcit    1SJ8,  'J  sv.);  1  hilo,  S.  als  Spennera  {Aciatis  Don). 

Katechet   (t.,  1840i;    GrQnbcrg,    Ph.  Jak.   S.  Spennymoor  [-múr],  m,  v  angl.  hrabstvi 

(1893);  Radě,  S.  in  Frankfurt  (18'X'.)  a  j.  Nové  durhamském    (sev.-vých.   Anglie),    blíže    po- 

vyd. hlavn. spisů S-ových  od  Grunbcrga(18S9).  břeži   Severního   moře,  j.   od   Durhamu,  má 

von    Speng^el   Leon h ar d.    klass.   filolog  16.661    obvv.   (1901  >;   průmvsl    železářský    a 

něm.  {*  1803  —  t  1880.  Studoval  klass.  filo-  uhelné  doly. 

logii  v  Mnichově,  Liíisku  a  v  Berlině,  r.  182o  Spens  von  Booden,  šlecht,  rodina  pu- 
stal  se  lektorem  a  r.  1830  prof.  starého  gymn.  vodu  skotského,  jež  r.  1650  přistěhovala^se 
v  Mnichové,  vedle  toho  hat)ilitoval  se  r.  1827  do  kniž.  Opavského.  R.  1781  získala  v  Ce- 
na univ.  a  jmenován  vedle  Thiersche  ředi-  chách  titul  svob.  pánů.  —  1)  S.  v.  B.  Alois, 
telcm  filolog,  semináře,  r.  184'J  sta!  se  řád.  tivob.  pán  (♦  1835).  rak.  právník  a  politik, 
prof.  v  Heidelberce.  r.  1847  v  Mnichově.  Byl  počal  úřednickou  karriéru  v  Cechách,  stal 
z  nejlepších  znalců  řecké  rhétoriky  a  filó-  se  r.  1872  radou  zem.  soudu  v  Praze,  r.  1884 
sofie,  hlavně  Aristotelovy.  V  obor  rhétoriky  praeóidentem  kraj.  soudu  v  Chebu,  r.  1890 
náležejí  tyto  publikace:  -  rrcr/oj}/}  Tř;i;ra3v  sivé  dvoinim  radou  nejv.  soudního  dvora  vcVídni, 
artium  scriptorcs  ab  initiis  usque  ad  editus  r.  18*^3  místodržitelem  na  Moravě  a  19.  led. 
Aristotelis  de  rhctorica  //7?/ os  (1828;;  Ueber  die  1900  vstoupil  po  zruk'ní  jazykových  nařízeni 
Rhetorik  des  Aristoteles  (^»Abh.  d.  bayer.  Akad.  Gautschových  do  kabinetu'  Korberova  jako 
der  Wiss.^í,  dil  \'I.,  2);  Ueber  die  Demegorien  ministr  spravedlnosti.  Osvědčil  se  jako  hor- 
des  Demosthencs  (t.,  IX.,  1  a  2);  Ueber  Demo-  livý  germanisátor,  přičiňuje  se  zejména  o  vv- 
sthenes'  Vcrthcidigung  dcs  Ktcsiphon  (t.,  X.,  1);  mýceni  vnitřní  úřední  řeči  české.  Dne  18.  říj. 
Ueber  das  Studium  der  Rhetot  ik  bei  den  Atén  1902  pro  churavost  zadal  za  i^ropustěnou  a 
(184'J);  Anaxiínenis  ar<:  rhťíorica  quae  vulgo  jeho  obor  spravoval  pak  dr.  Kórber  sám.  — 
Jertur  Aristotelis  ad  Alexandrům  (1844);  Rhe-  2)  S.  v.  B.  Jindřich,  sv.  p.  (♦  1844),  bra- 
tores  Graeci  (1853—56,  3  d.;  2.  vyd.  I.  dílu  tranec  před.'  vrchní  stavební  rada  zem.  vý- 
od  Roemera  a  liammera,  1894  ;  išokrates  u.  boru  v  Praze,  přispíval  odborn<'mi  články 
Platon  (»Abh.  d.  bavcr.  Akad  «.  1855);  Ari-  do  »TechnickÝch  Listův*. 
stotelis  ars  rhctorica' is  lat.  p:ei;l..  1867,  2  d.\  Spenser  i-s'r]  Kdmund.  slavný  básník 
Z  oboru    řec.   filosolie:    Alexandři    Aphrodi-  ani;;l.  i^*  1553  v  Londýně  —  t  1599),  pocházel 


Spenserova  Stance  —  Spentó  Mainjuš.                                  797 

asi  z  rodiny  vznešené,  avšak  zchudlé,  ncbof  na  kdo  z  nich  jest  nejhodnČjší  dostati  ruku 
université  cambridgeské  byl  t.  zv.  sizarem,  paní»  kterou  všichni  milují.  Každý  z  těchto 
t.  j.  žákem  přisluhujícím  kollegňm  bohatším,  rytířá  ztělesňuje  některou  ctnost:  mírnost. 
Na  Pembroke  Collegi  v  Oxforde  prodlel  od  cudnost  atd.  Princ  Arthur,  který  viděl  ve 
r.  1569  do  r.  1576,  kdy  stal  se  magistrem,  snu  královnu  vil,  navštíví  vílí  zemi  a  pomáhá 
k.  1578  přišel  do  Londýna, kde  nalezl  v ušlech-  v  různých  kritických  chvílích  rytířům;  na 
tilem  rytiíi  a  básníku  Philipu  Sidneyovi  konci  mél  se  zasnoubiti  s  vílí  královnou, 
vzťcného  příznivce;  v  Penshurstu,  sídlu  Sid-  Allegorie  chtěla  líčti  boj  zla  s  dobrem  a  ko- 
neyově,  sblížili  se  oba  vynikající  muži  důvěr-  nečné  vítězství  dobra;  přes  to  uvádí  však  do 
ným  přátelstvím.  Sidneyovi  věnoval  r.  1579  svého  plánu  i  osoby  historické,  tak  královnu 
S,  první  své  významné  dílo  básnické,  The  Alžbětu  (pod  maskou  vílí  královny),  lorda 
shepherd^s  calenjar,  k  němuž  dala  podnětné-  Greye  a  j.,  a  dovoluje  si  časové  narážky, 
šťastná  láska  básníkova.  Báseň  skládá  se  Jako  celek  báseň  S-ova  jest  dnešnímu  vkusu 
z  dvanácti  ekloíj  pojmenovaných  poď.c  mě-  cizí  a  neztravitelná;  sloučení  allcgorické 
s'ca;  ve  dvou  eklogách  básník  pod  jménem  úmyslnosti  a  romantické  dobrodružné  pest- 
Colina  Cloiita.  figury,  již  uvedl  do  literatury  rošti  v  komposici  této  básně  dnes  přímo  od- 
starší  básn.k  i^keíton,  žaluje  do  tvrdosti  srdce  puzuje.  Ale  jednotlivé  zpěvy,  posuzovány 
milenčina;  v  ostatních  probirr.jí  se  různé  samy  o  sobě,  působí  silou  uměleckou  a  bás- 
otázky  náboženské,  poetické  a  morální  a  ne-  nickou.  Pestrý  romantický  život  čisté  jinak 
chybí  ani  narážek  časových  ani  pochlebných  obraznosti  vře  a  kypí  v  těchto  zpěvích;  není 
adrcss  na  královnu  Alžbětu.  Filip  SiiJncy  do-  to  ovšem  naivní  rytířská  romantika  staré 
poručil  S-a  slavnému  dvořanovi,  hraběti  poesie  cpické,  nýbrž  romantika  spíše  iite- 
z  Leicestru,  který  upozornil  na  něho  krá-  rární,  romantika  umělé  doby  kulturní,  která 
lovnu  Alžbětu.  H.  1580  S.  doprovázel  již  jako  se  neobejde  bez  složité  mašinérie  a  mytho- 
sel  rctář  IcnJa  Greye  ('c  Wilton,  nového  ir-  logického  i  kouzelnického  apparátu;  S.  jest 
ského  náměstka,  do  Dublina,  kde  setrval  piávě  žákem  italské  renaissance,  literátem, 
v  tomto  úřadě  dvě  léta.  R.  158G  obdržel  od  který  se  učil  u  Ariosta  a  Torquata  Tassa; 
královny  an^^lickí';  statek  Kilcolman-Castle  romantika  jeho  jest  již  dekorativná  a  po- 
u  Corku,  který  býval  kdysi  majetkem  irského  pisná,  romantika  galantně-dvoiská.  S.  h\\ 
nl.ella  DcsmonxJa,  s  povinností,  aby  zde  především  duch  veliké  umělecké  kultury  li- 
sídlil;  zde  básnik  ztrávil,  nepočítajíc  kratAich  torárni  a  teprve  na  druhem  místě  básník.  Po- 
navštěv  v  Lond\ně,  plných  dvanáct  !ot  jako  pisné  partie  bývají  nejsilnější  v  jeho  básních 
vládní  úřednik  a  zde  napsal  hlavní  (iilo  své,  a  jeho  umčni  malovati  slove:n  jest  velmi  vy- 
slavnou  aiicgoricko-rytiiskou  a  popisnou  bá-  sí)é"é;  jeho  básnckv  jaz\k  jest  dílem  veliké 
scň  77iťř /^rtfr;>  QwťťM.  k  niž  pojal  plán  r.  15S4.  literární  kultury,  nástrojem  velmi  melodic- 
Její  první  tři  zpěvy  předčítal  Waltcru  Ralei-  kým  a  pružným;  po  stopách  velikých  básníků 
ghovi,  dvořanovi  v  nemiloírt  upadlému,  kítrý  italských  vytvořil  novou  stroťu,  novou  va- 
právě  tehdy  /il  v  háku,  a  ten  pnměl  jej  rietu  italské  stan  ze  (v.  t.)»  t.  zv.  stanzi 
k  tomu,  že  [)reilložil  (1589)  tyto  tri  zpěvy  spt* nsero vskou.  v  níž  největší  básníci  an- 
V  Londýně  královně  Alžhčtě.  .Násle-lujíciho  'j^ličtí,  Byron  a  Shelley,  zbásníli  některá  z  nej- 
roku  byly  vydány  tu  tiskem  s  dedikací  krá-  větších  svých  děl.  —  R.  1596  S.  vydal  plai- 
lovně,  která  vykázala  básníkovi  za  to  roční  dON  tr  pro  anglickou  správu  v  Irsku  ve  formě 
pensi  50  liber  síerlinLíi.  R.  lójil  S.  oženil  se  dialogu,  A  view  of  tlie  prcseut  statě  of  IrC' 
s  irskou  slečnou  Alžbčíou.  kte  á  jej  [)o  del-  land,  a  r.  1598  byl  z  těch,  proti  nimž  se  ob- 
ším  zdráháni  vyslyšela;  EpthaLimium  fsva-  rátilo  propuknuvši  irské  povstání,  a  právem 
tební  báseň\  kterou  pak  zbásnii.  jest  snad  asi  potud,  že  S.  soudil  o  Irech  nespraved- 
ncjsvěžejší  z  jeho  pio.iu  přes  únavný  místy  livě  a  nenávistně.  K:lcolman-CastIe  byl  pře- 
.'ipi^arát  in .  thougickv.  Následovala  Ai/ítT/c^iT,  padt-n  a  S.  stěží  zachránil  s  rodinou  holý  ži- 
<lr:4;e  Astrophei,  psaná  na  smiť  příznivce  vot  —  nejmladší  dítě  jeho  uii«)řelo  při  tom 
h;.-ní'nva.  ri:i::{;a  :*ifl;":c\o,  řafia  soncllú  —  v  zapálencm  domě.  Tři  měsíce  potom  básník 
[ir  ce,  ku-ré  tr[)i  ninohdy  nezáživ^o^ti  nebo  zemřel  v  Londýně;  Syl  pohřben  v  or»atstvi 
cliiadno^ií  a  ab^lraktno^ií  celkovo;;  i  jrdnot-  we-tn^.insterském,  kdež  na  jeho  hrobě  po- 
li vvch  parti".  ale  o:^sali-.:;í  při  to:n  mri>'iio  otaven  r.  I62u  pon^.ník.  —  Souborně  vydali 
umělecké  kultury  a  místy  i  i;  zi  krásy  1  ás-  d.la  S-ova:  Hughes  <, Lonu.,  1715  v  6  sv.; 
nické.  R.  1096  vy^ia  čtvrtá  až  šestá  kniha  177S.  š  sv,  ;  Todd  i.,  \^()ó  v  8  sv."';  Aikin 
>Kaerie  (jnccn«;  mCIo  násle<iova:i  je>tě  po  t,  184:)  v  5  sv.,  1S45  v  1  sv.;  Mitíord  vt.» 
dle  plánu  l)ásníkova  šist  kn;h,  ale  báseň  ne-  lsr>'J  v  5  sv.-;  Routled^^e  t.,  1833V,  Child 
byla  nikdy  dokončena;  jbou  z  nich  zacho-  (Ik)ston,  1S.")5-;  Ojllier  iLond.,  ISťJ  v  5  sv.^í. 
vány  jen  zlomky.  The  Kaeric  (Jueen*  jest  Kritika  a  biografie:  Warion.  Observations  on 
n<'j<iOKonale]ši  an-lická  báseň  svého  druhu:  the  Faíry  (jueen  (Lond  ,  175-J);  Craik,  S. 
í^enru  alic  •■oiicko-p  >i)'sného  a  rorr.antickv  and  his  poctrv  t.,  1871  ve  ?>  sv.':  Dean 
rylifskčho.  (Ji  s./nt  ni  jejím  jsou  výpravy  a  Church,  Kdmund  S.  t..  1887,  2,  vyd.).  SIJ. 
doi)r(Mlru;'-.>^tvi,  kt(.ré  pcxJníká  dvanáct  (nebo  Spenserova  Stance  viz  Stan  za. 
vlastně  š«-Si,  ncb<iť  ba^eň  jest  dovedena  jen  Spentó  Malnjui  (  .-ivatv  duch «\  v  Avestě 
<lo  polovinv'  rytířů,  nálťžejxích  k<-  dvoru  zosobnění  dobrého  principu  ve  stvoření  a 
královny  v:I  Gior:any;  dobrodružné  činy  udižování  a  stálého  protivníka  Angr«')-Main- 
tyto   ukládá  jim   královna,    aby   se    ukázalo,  juova  (viz  Ahriman).    Poměr  jeho  k  vlast- 


Speranskij. 


799 


9  referáty.  Ješté  více  S.  sblížil  se  s  císařem 
r.  1807,  kdyi  ho  vzal  císař  s  sebou  na  cestu 
do  Vitebska.  R.  1808  nalézal  se  v  průvodu 
panovníkové  v  době  jeho  erfurtského  shle- 
dání a  Napoleonem.  Na  podzim  t.  r.  císař 
jednal  se  S-kým  velmi  často  o  reformách 
ruské  státní  správy.  Mínění  svá  vyloiil  S.  ve 
spise    Vvedénije  k  ulofeniju   gosud,  lakonov 

Í  18091  Odpůrcem  jeho  názorů  v  této  věci 
»y1  ivaramzin.  V  pamětním  svém  spise  »Za- 
piékSL  o  dřevně]  i  novoj  Rossiji<  (doručeném 
císaři  v  březnu  1811)  tvrdil,  že  císař  nemá 
mni  práva  svou  moc  obmezovati,  poněvadž 
již  jeho  předkům  svěřena  byla  moc  neobme- 
sená.  Na  konci  r.  1808  S.  byl  jmenován  dru- 
hem {tovarišč)  ministra  spravedlnosti  a  řídil 
kommissi  zákonů.  Nemaje  náležité  právnické 
přípravy,  ro^odl  se  přikročiti  přímo  k  se- 
stavení nového  civ.  zákoníka,  při  čemž  znač- 
nou měrou  použil  zákoníku  Napoleonova. 
Dvě  části  osnovy  byly  prozkoumány  v  říš. 
radě  r.  1810,  v  jejímž  valném  shromáždění 
císař  vždy  sám  předsedal.  Usneseno,  aby 
osnova  v  opravené  formě  znova  byla  revi- 
dována, av&ak  r.  1815  po  nové  revisi  roz- 
hodnuto sestaviti  napřed  a  uveřejniti  sou- 
stavný svod  platných  zákonů.  Mnoho  pra- 
coval S.  i  o  reformách  finančních.  Účastnil 
se  též  správy  Finska.  Provázel  císaře  Alex- 
andra na  sněm  v  Borgo,  sepsal  řeči  panov- 
níkovy při  zahájení  a  uzavření  sněmu,  se- 
stavil konečnou  redakci  osnovy  o  zfízení 
finské  rady  (přejmenované  později  na  se- 
nát), byl  jmenován  kancléřem  áboské  uni- 
versity a  konečně  stál  v  čele  kommisse  fin- 
ských záležitosti  v  Petrohradě,  dokud  (po 
přetvořeni  kommisse)  nebyl  jmenován  před- 
sedou bar.  Armfelt,  Fin,  který  přešel  ne- 
dávno ze  Švédska  do  ruské  služby  a  byl  na 
to  místo  doporučen  S  kým.  R.  1812  byl 
osudným  v  životě  S*kého.  Pamětní  spis  Ka- 
ramzina  namířený  proti  liberálním  házorům 
S*kého,  jakož  i  pomluvy  nepřátel  (bar.  Arm- 
felta  a  mm.  polic.  Balašova)  připravily  S-kého 
o  panovníkovu  přízeň.  V  podvržených  listech 
8.  viněn  z  přímé  zrady,  ze  styků  s  agenty 
Napoleonovými,  z  prodeje  státních  tajem- 
ství. Dne  17.  břez.  1S12  po  dvouhodinné 
sudienci  u  panovníka  byl  vypověděn  do  Niž- 
ního Novsorodu.  Po  odstraněni  Ského  šířen 
franconz»ý  spis  pocházející  od  Rozen- 
kampfa  (v.  t.)  a  opravovaný  Armfeltem,  kde 
dokazováno,  že  S.  svými  novotami  chtěl  při- 
vésti stát  k  úplnému  převratu.  V  záři  t.  r. 
8.  dopraven  oo  Permi, odkudž  napsal  císaři 
svůj  znamenitý  list  ospravedlňovaci.  Prosba 
8-kého,  aby  mu  bylo  dovoleno  usaditi  se  na 
svém  novgorodském  statku,  zůstala  bez  od- 

f>ovědi  a  splněna  teprve  r.  1814  po  novém 
ístě  k  panovníkovi.  Zdá  se,  že  po  příjezde 
na  svůj  statek  S.  načrtl  nový  plán  státních 
reform,  z  nehol  výtah  uveřejnil  N.  Turge- 
něv  ve  své  knize  La  Russie  et  les  Russes 
(IIL,  296— 309),  jejž  však  omylem  smísil  s  pro- 
jektem z  r.  1809.  Dřívější  svc  názory  S.  změ- 
nil a  doporučoval  obmez^^nou  monarchii  a 
umírněnou  aristokracii.    R.  1816  přijat  byl 


na  milost  a  jmenován  zatím  penzenským  gu- 
bernátorem.aby  měl  příležitost  horlivou  služ- 
bou se  ospravedlniti.  I  nyní  zabýval  se  my- 
šlenkou státních  reform.  Viděti  to  z  jeho 
listů  psaných  v  Penze.  V  březnu  1819  S. 
byl  jmenován  sibiřsk]^m  gen.  gubernátorem. 
Císař  ve  vlastnoručním  listě  se  vyslovil,  že 
jmenováním  tímto  chtěl  dokázati,  jak  ne- 
spravedlivě nepřátelé  obviňovali  S-kého. 
Služba  v  Sibiři  ochladila  ještě  více  politické 
tužby  S-kého.  V  březnu  1821  vrátil  se  do 
Petrohradu,  avšak  již  jako  muž  zcela  změ- 
něný. Nebyl  to  už  rázný  obhájce  úplného 
přetvoření  státního  zřízení  ruského.  Když 
vypracované  jím  nebo  pod  jeho  dozorem  ná- 
vrhy reform  sibiřské  správy  nabyly  moci  zá- 
kona, S.  vídal  se  čím  dále  tím  řidčeji  s  cí- 
sařem, a  naděje  jeho,  že  nabude  dřívějšího 
významu  se  nesplnily,  ačkoli  r.  1821  byl  jme- 
nován členem  říš.  rady.  Hlavním  dílem  Š-kého 
za  panování  cis.  Mikuláše  bylo  sestavení  Úplné 
sbírky  a  pak  Svodu  zákonů  ruských  (viz 
Rusko,  str.  314).  Na  sklonku  svého  života 
S.  hájil  již  absolutní  monarchii,  a  odchýlil 
se  tedy  úplně  od  prvotních  svých  názorů  v; 
ochladla  v  něm  i  bývalá  sympathie  k  aristo- 
kracii. —  Co  se  týče  činnosti  a  života  S-kého, 
srov.:  Vvedénije  v  ulofenije  gosud.  ^akonov 
v  »Istorič.  Obozrěn.«  (1899,  sv.  X.);  plán 
finančních  reform  S-kého  ve  »Sborn.  Ist 
ObšČ.<  (sv.  45);  osnovu  civ.  zákoníka 
v  >Arch.  Gosud.  Sověta*  řsv.  IV ,  žurnál 
v  zálež,  departementu  zákonův,  1874).  Deník 
a  korrespondenci  S-kého  viz  v  knize  V  pa- 
mjať  gr.  M.  M.  S-kago  (Petr.,  1872).  Životopis 
S  kého  napsal  Korf  (1861,  2  sv.).  Srv.  též 
Vagin,  Istorič.  svěděnija  o  dějatěljnosti  gr. 
M.  M.  S-kago  v  Sibiři  s  1819  - 1822  g.  (1872, 
2  sv).  —  Jeho  dcera  Jelizaveta  Michaj- 
lovna  S-kaja,  provd.  Bagrějeva  (♦  1799 — 
1 1857),  provázela  svého  otce  do  vyhnanství. 
V  Sibiři  se  provdala  a  vrátila  se  pak  s  man- 
želem do  Petrohradu,  kde  byla  jmenována 
dvorní  dámou  císařovny.  Po  smrti  otcově 
žila  na  statcích  v  Ukrajině.  Smrt  jediného 
jejího  syna  pohnula  ji  k  pouti  do  Jerusalema, 
již  popsala  v  díle  Les  pelerins  russes  (Brussel, 
1854,  2  sv.).  Kromč  toho  uveřejnila:  Médi- 
tations  chrétiennes]  La  vie  de  chdteau  en 
Ukraine  a  spisy  vychovatelskobelletristické, 
ano  i  dramatické,  jež  budily  pozornost  i  v  ci- 
zině, zejm.  ve  Francii  (psala  zvi.  do  > Revue 
des  deux  Mondesc)  a  v  Německu.  Připravena 
byvši  svým  lékařem  Němcem  o  veliké  své 
jmění,  zemřela  ve  Vídni,  kdež  žila  ve  skrov- 
ných poměrech.  —  Srv.  Duřet,  Un  portrait 
russe  (Lip.,  1867). 

2)  S.  Ivan  Petrovič,  duch.  spis.  rus. 
(•  1831),  jest  inspektorem  duch.  učiliště  ve 
Smolensku  a  vydal :  Očerk  istoriji  smolenskoj 
duch.  seminariji  (Smolensk,  1892);  Ska^anija 
o  čudotvornych  ikonách  Bo^íjej  Matéri  (4.  vyd. 
t.,  1899);  Déjatéli  Smolenskago  kraja  (t, 
1899)  a  j. 

3)  S.  Nikolaj  Vasiljevič,  fílolog  rus. 
(*  1861),  vzdělal  se  na  nniv.  moskevské  a 
vydal    několik   studii  z  dějin  západoevrop. 


800 


Speranza  —  Spergula. 


školství,  jako:  Očerki  po  istoriji  narodnoj 
školy  v  Zap.  Jevropé  (Mosk.,  1898);  Očerk 
istoriji  srednéj  školy  v  Germaniji  \t.^  1898)  a  j. 

4)  S.  Michajil  Nčstorovič,  slavista  rus. 
(*  1863  v  Moskvč),  vzdČlal  se  na  univ.  mo- 
skevské a  v  1.  1890—92  studoval  za  hrani- 
cemi, načež  stal  se  prof.  lycea  v  Néiínč. 
R.  1899  dosáhl  hodnosti  doktora  dissertací 
I\  istoriji  otrečennych  knig,  Z  jeho  studii  hlav- 
néjší  jsou:  Pergamennyje  otryvki  rus.  ruko- 
pisej  v  Pragé  (^Rus.  Filologičeskij  Véstnik«, 
1890);  Opisantje  rukopise]  tverskago  mu^eja 
(•Čténija<  spolcčnosli  déjin  a  starožitností 
rus.,  1891);  Ziatoust  tverska^o  mu^eja  XVI, 
veka  (vyd.  společnosti  přátel  starého  pisem- 
nictví);  Apokrifičeskija  dčjanija  apost.  Andreja 
v  slavjauo-rus.  spiskách  (Drcvnosti  Mosk. 
Archaeol.  Obščestva*,  1893);  Slavjanskija  apo- 
krifičeskija jevan^elija  (>Trudy<  osmého  ar- 
chaeol. sjezdu,  1895 i;  Serbskije  chrono^rafv 
v  rus.  pervoj  reJakciji  (^Rus.  Filolog.  Věst- 
ník*, 1896);  Délenije  rus.  literatury  na  periody 
i  vlijanije  rus.  literatury  na  jugoslav.  ft,,  1896V, 
K  istoriji  perevoda  Jevam^eiija  (t.,  1899  —  1000) 
a  j.  Vedle  toho  mél  účastenství  při  vydání 
bibliof:;r.  materiálu  A.  N.  Popova,  dopisu 
Šafaříkov<'ch  k  J.  Kukuljeviči-Sakcinskému 
(i.ČČM.s'l892\  k  O.  M.  Boďanskému  a  V.J. 
GrifTorovičovi  l^-Ctčnija*  společnosti  dčjin  a 
starožitností  lus.,  1S95),  spisů  N.  S.  Ticho- 
nravova  (Mosk.,  1898)  a  po<l. 

Speranza  [-ránca],  ital.,  nadčjc. 

Speratus  (zlatinisované  ze  Spret)  Paul, 
theolog  protest,  (f  1551),  studoval  v  Nčm., 
Itálii  a  v  Paříži  a  dosáhl,  byv  asi  r.  1506  vy- 
svrcen,  doktorátu  filos.,  thcol.  i  právnického. 
Je.^tč  r.  1517  s'ožil  na  počest  protivníka  Lu- 
thcrova,  dra  Jana  Ecka,  iat.  l)á:ícn.  V  té  dobé 
bvl  také  vyznamenán  titulem  papež,  a  cis. 
falckrabiho,  čímž  nejen  sám  byl  nobilitován, 
ale  mohl  i  jiným  udíleti  slechtictví.  R.  1519 
stal  se  kazatelem  bisk.  chrámu  ve  Vircpurcc, 
kde  tehdáž  většina  klcru  byla  příznivá  re- 
formaci. V  tomto  prostředí  také  S.  změnil 
své  smyslení,  osvojil  si  názory  Lutherovy  a 
dokonce  vstou])il  ve  sňatek  s  Annou  Fuch- 
sovou.  Nový  biskuí>  vircpur.-ký  Konrád  jej 
proto  sesadil.  S.  přijr.t  byl  potom  od  salc- 
purského  arcibiskupa  Matiáse  Langa  za  ka- 
zatele v  hlav.  chráme  (1520),  ale  pro  svoje 
lulheránské  názory,  vždy  nepokr\te  projevo- 
vané, ani  zde  nevydržel  dlouho.  Na  cesté  do 
Uher,  kde  doufal  najíti  útulki',  stavěl  se  ve 
Vídni  a  tu  svvm  kázáním  i  VI.  ledna  1522 
u  sv.  Štč[>ána)  proti  coelibátu  a  mnisským 
slibiim  způsobil  takové  pohoršení,  že  byl  cx- 
kommunikován.  Boje  se  o  svou  bezpečnost, 
pojal  úmysl  ode  iti  do  Prahy;  uvázl  vsak 
v  Jihlavě,  kde  se  stal  mrstským  farářem 
(v  břez.  1522).  Z  popudu  olom.  biskupa  byl 
r.  1523  na  rozkaz  králův  uvězněn  v  Olomouci 
a  jen  přímluvou  Jana  z  Kunštátu  a  Jana  z  Ku- 
novic zaciuánčn  od  upálení.  Po  12týdenní 
vazbé  musil  opustili  Moravu  a  otlesel  do  Vi- 
tenibcrka,  kde  překládal  některé  spisy  Lu- 
therovy do  nčm.  a  složil  nék.  písní  kostel- 
ních. Ňa  doporučení  Lutherovo  byl  povolán 


vév.  pruským  , Albrechtem  za  kazatele  v  Krá- 
lovci (1524).  Účastnil  se  provádéní  reformace 
v  Prusku  a  spolupůsobil  při  skládáni  >řádu 
církevního*,  přijatého  sněmem  prus.  (10.  pr. 
1525).  Za  to  byl  r,  1530  jmenován  biskupem 
pomezanským  se  sídlem  v  Kwidzyné.  Ve 
své  diécési  horlivé  potlačoval  rozmáhající  se 
učení  Schwenkfeldtovo  (v.  t.).  Hmotné 
mu  jeho  pový^^eni  neprospělo,  nebof  příjmy 
bisk.  byly  malé  a  S.  ai  do  smrti  iil  ve  stálé 
tísni.  S  Jednotou  bratrskou  seznámil  se  jií 
za  svého  působení  v  JihlavČ.  Nesrovnávaje 
se  s  nčkterými  články  českobratrskými,  psal 
o  tom  do  Vitembcrka  a  přivedl  tím  Lulhera 
k  tomu,  že  navázal  styky  s  Jednotou.  Pro 
příznivé  stanovisko  Lutherovo  i  S.  pojal 
o  Bratřích  lepší  mínění  a  na  ccsté  z  Jihlavy 
do  Vitembcrka  pob\l  u  Bratří  v  Litomyšli. 
Když  pak  po  bitvě  u'MUhlberka  (1547)  Bratři 
hledali  útulku  v  Prusku,  tu  biskup  S.  dopo- 
ručoval je  vév.  Albrechtovi  a  se  svolením 
jeho  přijal  určitý  počet  v\sléhovalců  do 
svého  městečka  Gardensec  (1548).  Zklamal 
vsak  naděje  Bratří  tím,  že  usiloval  o  splynuti 
těchto  vystěhovalců  s  církví  pruskou  a  při- 
ntiiil  je,  že  učinili  značné  konces«e  v  řádu 
cíikevním  a  v  obřadech,  přizpůsobujíce  se 
tak  témčř  ve  všem  církví  pruské  (1549^  — 
Literární  práce  S-ovy  sebrány  jsou  Tscha- 
kertem  (Urkundenbuch  zur  Reformations- 
L:esch.  des  H.  Preusscns,  II.  a  IIL,  IS90).  Siv. 
Cosack,  P.  S.  (1861);  Pressel,  P.  S.  ('1862'; 
Tschakert,  P.  S.  von  ROtUn  (1891);  Čihu^a, 
Poměr  lednoty  Č.  B.  k  Lutherovi  í  *Včst. 
Kr.  č.  spol.  nauk«,  L^97);  J'  liidlo.  jednota 
Bratrská  v  prvním  vyhnanství  (l<;00)^  J.F. 

Sperbersdorf:  í)  S.,  ves  v  čechácin 
hejtm.  Chomutov,  okr.  Jirkov,  f^ia  a  ps. 
blamo;  29  d.,  U,l  obyv.  n.  (1900^ 

2)  S.,  ves  na  Moravě,  viz  Krahulci  '1\ 

Sperga,  ital.  jm.  kaníce  mořského,  vii 
Scrranus. 

Spergula,  kolenec  (nčm.  Spark'\,  rostl, 
rod  čeledi   ptačincovitých   [Ahinaccae).    Vy- 
značuje se   plochými  kališními  lístky,  5—10 
tyčinkami,  5  zákorunními  čnelkami.  Tobolka 
prká  rozpoltčním   středním  (pod   čnéJka-nn 
v  5  zákališnich  chlopni.  Semena  jsou  smáčk* 
nutá,  príokrouhlá,  s  okrajem   os!rým   n.  -íi- 
roce  mázdřitým.  S  arvcnsis  L.,  k.  rol  ní,  jest 
obecný  druh  na  rolích  a   úhorech,   mez  rb. 
u  cest,  jen  na  křemen itých  a  písečnVoh  pů- 
dách,  také  někdy  jako   picni   bylina   pasto- 
vaný, bývá  15  cm  aí  1  m  vys.,  světle  n.  tma- 
včji  zelený,  s  listy  čárkovito-šidlovitými,  na 
líci  vypouklými,   vezpod   s  podélnou  ryhoii. 
Tyčinek  namnoze  10.  Semena  vypoukle  čoč- 
kovitá,  jemně  tečkovaná,  obrubou  velmi  úz- 
kou, hladkou  obdaná.  Pěstovaný  tento  druh 
jest  vetší  forma  (S.  maxima  Wcihc).  S,  >/o- 
risonii  Bor.  (S.  vernali^  WÍlld.\    k.  tmavo- 
křidly,    roste,    podobně    jako    náslc:ujíci 
druh,  na  písečných  mezích,  v  borech,  vře- 
sovištích a  na  skalách.   Obruba  semen  jest 
více  méně  nahnědlá,  užší  než  ostatní  príunér 
scniena.  jehož  okraj  bílými  bradavkami  po- 
ázen.  Kor.  plátky  bilé,  tupé.  tyčinek  10,  ne- 


sa 


Spergularia  —  Spermatotheraple. 


kdy  ni(!nč.  S. pentanJra  Bot.,  V.  bilokfidlý 
jcBt  bylina  2—35  em  vjrs.,  podobní  jako 
pfedcifý  sjvozelená,  b  listy  čárkovilo-iidfovi- 
tými.  pfiobljmi,  neibrázaínfmi,  se  semeny 
smáčknatč  čoíkovitýtni,  uprostfed  hladkými, 
kolkolem  obemknutými  kfídlem  blánovitým, 


C-  Wlt.  Sptrgida:   1.  celá  isullu 


.«Uií  krO 


íirok$m,  paprskovitě  pnihatým,  ledvinkovité 
vykrojeným.  Tato  obruba  semen,  na  roidil  od 
pfed^jeho  bělostná,  je  láifi  ostatního  semena, 
jchoi  hladký  kraj  jest  jemnS  tečkovaný.  Vm. 
lp*XSalárl»  Presl.  {Lcpigonum  Wahib.), 
kuřioka  {Sehuppen-,  Sal^miere).  rostl,  rod 
feledi  ptačincovitých  (Altinaeeae).  Vymaíuje 
8C  kališnimi  lístky  plochými,  10-3  tyčin- 
kami, 3  íiFidka  5  zákališnimi)  čnílkami.  To- 
bolka puká  roipolténím  stfedQ  plodolistých 
(pod  čnčlkami)  ve  3  (zfidka  5  íákorunnich) 
<3ilopnĚ  pukající.  Semena  hruškovitá  n.  iikmo- 
Tcjčitá,  s  blánovitým  kFidlem  n.  bezkřídlá. 
S.  mbra  Preal.,  k.  červená,  roste  hojně  na 

Eisfinich,  mezích  a  průhonech.  Lodyha  na- 
oře  llaznato-chlupatá  n.  lysá.  Listy  íárko- 
TÍtO-nitkovité,  řaato  po  obou  stranách  dosti 

Eloché,  hrotaatdi  piďisty  vejČitd  n.  vejčito- 
opinaté.stíibroběle  lesklé,  často  rottfisnéné. 
Vrcholíky  dvousmčrné,  jcdnostrané,  listnaté, 
■  listy  podkvčtnímí  namnoze  málo  imenše- 
nými.  Tobolka  3bočně  vejčitá,  asi  zdéli  ka- 
licha. Semena  3hraní  hruSkovítá,  na  2  stra- 
nách s  krajem  odulým,  jemnými,  ostrými, 
knibovilĚ  sestavenými  bradavkami  hustč  po- 
siieni,  bezkřídlá,  IcdohnČdá.  Kvčty  rfilové, 
toliko  »  slunce  otevřené.  S.  talina  Presl 
(S.  marina  Bess.),  k.  solná,  vyskytuje  se  na 
ptfitaonech,  cestách  v  slané  půdé  v  okolí  li- 
Docbovickém,  mosteckém,  chebském,  kralup- 
■kém  a  j.  Má  tenký  koFcn,  listy  polooblé, 
kratičce  hrotité,  palisty  iiroce  vejčité,  málo 
lesklé.  Tobolka  něco  delší  nei  kalich.  Se- 
ně na  okrouhle  3hraná,  vesměs  beikfídlá, 
třídka  několik  nejdolejíích  kfidlatých.  KvOty 
bývají  TÍtJi.  rQiové  n.  bělavé.  S.  marginata 
Kittel  roste  na  slaných  pastviitích  u  Bylan 
a  Zaječic,  na  Moravě  na  podob,  místech  jako 


801 

druh  pfedeilý.  Kořen  bývá  mrkvovitč  ztlustlý, 
tobolka  IVikrátdeliii  kalicha.  .Semena  viechna 
obdaná  blanovitým,  paprskovité  pruhovaným 
křídlem  n.  několik  nejhořejších  bezkřídlých. 
Jinak  před.  velmi  podobná.  Vm, 

Sp«r0b«lOK  t2'«Pifioe),  pobřeini  feka 
vsev.  Řecku,  nyni  Alamana  nebo  Hellada 
(v.  t.}.  U  Alamany  veden  přes  S.  most,  pro- 
slavený hrdinskou  smrti  kle fty  Afanasta  Diaka 
a  biskupa  salonského  (amfisského)  se  700 
muii  proti  tur.  sboru  Omera  Vrioni  paái 
5.  k».  1821.  Pik. 

SpcHoa,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Něm.  Brod, 
okr.  Humpolec,  fara  Vojislavice,  pS.  Zeliva; 
25  d.,  201  obyv.  č.  (190U),  Připomíná  se  zde 
tvrz,  která  byla  jií  r.  1533  pustá. 

Sparma,  řec,  víi  Semeno,  str.  831  í. 

8p*rmao«t,  iperma  eeii,  vorvaň,  vor* 
vaňovina,  vii  Cetaceum. 

8p*nnao*tov^  ol*J,  čitaný  k  tekutým 
voskům,  jest  olejovitá  tekutina,  obsahující 
aethciy  vyášich  alkoholů  řady  mastné:  do- 
bývá se  t  tuků  vorvaňŮ.  .^r. 

■parmatldy  viz  Spermatoioa. 

Spsmwtl*,  Bpermacie,  bot.,viz  Liiej' 
niky,  str.  136  si.,  Ruduchovité  řasy,  str. 
75«,  Rzi,  str.  456fr. 

8p«rmatln  viz  Spermin. 

Sparmatoetl*  (z  řec.)  je  nádor  vakovili^ 
varlete  nebo  nadvarlete,  zakulacený,  veUkosti 
různé,  později  obyčejné  vítií,  naplněný 
obsahem  tekutým,  ralékovitým  nebo  mýdlové 
vodč  podobným,  s  počátku  chámem,  později 
tekutinou  čirou  s  tělisky  chámovými  (zlomky 
jejich).  Podle  pQvodu  moino  rozeznávati  ně- 
kolik druhů  a.  Nejobyčejnější  jsou  retenční 
cysty  (vaky  vzniklé  zadriením  výměšku) 
ucpánim  některého  vývodu,  odvádějícího  vý- 
měšek ze  liaz  pohlavních.  Ucpáni  nastává 
zánětem  (na  př.  po  kapavce  nebo  po  pora- 
nění). S.  vyskytuje  se  jen  u  dospělých  a, 
je-h  malá,  můie  býti  přehlédnuta,  protote 
velikých  obtíii  nezpůsobuje,  toste  jen  velmi 
pomalu,  a  Často,  dosáhnuvši  jistého  rozměru, 
přestává  růsti.  Po  souloií  často  se  zmeniuje. 
S.  léčí  se  nabodnutím,  vypuštěním  obsahu 
I  vaku  a  vstřiknutim  íédové  tinktury  do  vaku, 
jel  tu  vyvolá  zánět  a  slepení  stěn,  po  pří- 
padě radikálně,  rozříznutím  vaku  a  vytnu- 
tím stěny  jeho  celé  nebo  větši  části.     Pttrk. 

Spvrmatoeytr  v.  Sperraatozoa. 

Bpvrmatofory,  chámonoše,  útvary  vy- 
skytující se  u  nWtterých  živočichů,  v  něi 
shloučeny  jsou  buůky  chámové  a  jeí  upra- 
venv  bývají  méně  nebo  více  sloíilě  (na  př. 
u  hlavonoíců). 

■parmatoffonla,  zool.,v.Spermatozoa. 

BpsmatoTTlioK  (řec),  chámotok, samo- 
volné odcházení  semene  bud  po  kapkách,  jako 
na  př.  při  namáhavější  stolici  následkem  tlaku 
na  roěchýtky  semenné,  anebo  vůbec  naho- 
dile bez  pohlavního  rozčileni,,  jako  příznak 
sexuální  neurasthenie.  Je  samozřejmé, ic prvý 
druh  lilčeni  víjbec  nevyžaduje,  kdeíto  druhý 
vyíaduje  léčeni  příčinného.   (Srv.  Polluce.) 

8p«rmatoUi«TapU,  řec, léčení  výtaikem 
varletním  podle  způsobu  Brown-Sé<|uardova. 
51 


802 


Spermatozoa  —  Spevec. 


Spermatosoa,  zool.,  pohl.*  buňky  samčí, 
buňky  chámové.  Povstávají  ve  žláze  samčí  po- 
chodem složitým,  jenž  jest  paralleluí  pochodu, 
iimž  povstávají  vajíčka  ve  žláze  samici.  Prvotné 
buňky  žlázj  samčí  pomnožuji  se  délenim; 
tak  vznikají  spermatogonie.  Tyto  podobně 
se  pomnožuji  a  povstávají  spermatocyty 
(spermatocyty  řádu  prvého),  jež  rostou,  zve- 
ličují se  zmnožujíce  v  jádfe  elementy  chro- 
matinové.  Potom  dvakráte  po  sobČ  se  děli: 
vznikají  spermatocyty  řádu  druhého, 
z  těch  pak  spermatidy.  Ze spermatid  upra- 
vují se  s.  V  nejmnožších  případech  mají  po- 
dobu protáhlou,  i  rozeznáváme  na  nich  část 
jadernou,  ztloustlou  (t.  zv.  hlavičku),  část 
plasmatickou,  bičíkovitou  Či  ocásko vitou,  po- 
hyb způsobující  (s  hlavičkou  napřed),  a  cásf 
střední,  obsahující  těleso  střední  či  centro- 
soma. 

Sparmatosoldy,  bot.,  volně  pohyblivé 
pohlavní  buňky  samčí  rostlin  tajnosnubných 
a  někt.  nahosemených. 

Spermatuzie,  z  řec,  vyskytováni  se  chá- 
mových tělísek  v  moči. 

Sparmestes,  amandin,  viz  Snovači. 

Spermestlnae,  zrn  ojed  i  či  pěnkavy 
nádherné  viz  Snovači. 

Spermin  (spermatin)  organická  zásada, 
jejíž  nezcela  jistý  vzorec  jest  asi  Q/fj^N,; 
Jest  obsažen  jakožto  sál  fosforečná  ve  var- 
leti, spermatu  a  mnohých  žlázách  a  normální 
krvi  ssavčí.  Ve  vodě  rozpouští  se  snadno  a 
reakci  dává  silně  alkalickou.  Ve  sloučeni- 
nách s  chlórem  nebo  jakožto  soli  podvojné 
s  natrium-chlóridem  užívá  se  ho  v  lékařství 
buď  k  injekcím  nebo  vniterně.  Účinek  s-u 
jest  silně  vzpružující.  Šgr, 

Spermos^onla,  bot.,  viz  Lišejníky,  str. 
136  si.,  Rzi,  str.  456 ^. 

Spermophilns,  zool.,  viz  Sysel. 

Spermový  olej  (něm.  Spennól,  Walratól), 
olejovitá  tekutina,  zůstávající  v  tekutém  stavu 
v  části  dutiny  lebeční  růz.  ssavců  kytovitých. 
Barvy  jest  žluté,  páchne  rybím  tukem,  ne- 
tuhne;  hlavní  jeho  součástí  jest  glyccrid  ky- 
seliny fysetinové.  Užívá  se  ho  jako  rybího 
tuku.  Sgr, 

Spervofl^al,  hornoném.  básník  Xn.  věku, 
rodu  asi  občanského,  skládal  písně  (vánoční 
a  velikonoční),  naučné  průpovědi,  bajky  a  j. 
(vyd.  Gradl,  Pr.,  1869).  Rukopisy  odlišují 
S-a  staršího  a  mladšího,  ale  nerozrůzňují 
básni  jejich.  Srv.  Henrici,  Zur  Geschichte  d. 
mhd.  Lyrik  (1876). 

Spas,  starořímská  bohyně  naděje,  týkala 
se  naděje  sadařů,  zahradníkův  a  rolníků,  pak 
žen  v  naději,  konečně  šťastné  budoucnosti 
vůbec.  Na  římských  mincích  a  jinde  zobra- 
20vána  jako  dívka,  jež  v  pravici  drží  květ 
ještě  zavřený  nebo  právě  se  rozvírajicí. 
Okolo  r.  250  př.  Kr.  zřízen  jí  chrám  na  ze- 
leném trhu  (Jorum  holitoríum)  v  Římě.  Před 
branou  esquilinskou,  kdež  byly  horti  Pallan- 
tiani  a  jiné  (nyní  Porta  Maggiore),  měla  svůj 
chrám  S.  vetus,  podle  niž  nazváno  celé 
toto  předměstí.  Jí  byl  zasvěcen  1.  srpen. 
V  době  císařské,  kdy  zvláště  císař  Claudius 


ji  uctíval,  ctěna,  jako  luvcntas  a  Fortuna, 
zejména  o  narozeninách,  svatbách  a  pod., 
majíc  za  attribut  roh  hojnosti.  Ac/lr. 

Bpaasart,  pohoH  ▼  českončm.  vysočině, 
ve  střed.  Německu,  zdvihající  se  uvnitř  po- 
sledního oblouku  Mohanu  na  pr.  jeho  břehu, 
náleží  z  větší  části  k  bav.  vlád.  obvodu  Dolní 
Franky  a  k  prus.  vlád.  obvodu  kasselskému. 
Hlavni  hřeben  táhne  se  ve  výši  450—458  m 
z  j.  od  Miltcnberku  na  s.  k  vrcho visku  ř.  Kin- 
zigu,  v  délce  75  Irm,  tvoře  zároveň  vodní 
předěl  menších  říček;  kulminuje  Geiersber- 
gem  (607  m)  jv.  od  Aschaífenburku.  Skládá 
se  převážně  z  prahornich  hornin,  které  místy 
jsou  pokryty  pestrým  pískovcem.  Nej  více  vzdé^ 
lána  a  proto  nejméně  zalesněna  je  sev.*záp. 
část  S-u,  táhnoucí  se  podle  Mohanu,  také 
Vorspessart  nazývaná ;  střední  čásf ,  t.  zv. 
Hochspessart,  pokryta  je  lesy  bukovými 
a  dubovými,  jimiž  porostlá  je  rovněž  i  se- 
verní část,  jež  nabývá  rázu  plošiny  a  sluje 
Hinterspessart.  Obyvatelé  zabývají  se 
dřevařstvím,  jmenovitě  výrobou  dužin.  Tě- 
žení mědi,  stříbra,  kobaltu  a  niklu,  rovněž 
i  sklářství,  kvetší  v  minulých  dobách,  skoro 
vymizelo.  Po  hřebene  vede  od  Eselsberku 
starodávná  cesta  (E  s  e  1  s  p  f  a  d),  podobná  dů- 
ry nskému  Rennstiegu.  Celé  pohoří  protíná 
bav.  státní  dráha  vedoucí  z  Aschaffenburku 
do  Lohru.  —  Srv.  Herrlein,  Sagen  des  S. 
(2.  vyd.,  1885);  Dietz,  Wegweiser  durch  d. 
S.  (3.  vyd.,  1902;;  Welzbacher,  Specialkarte 
vom  S.  (12.  vyd.,  1897). 

Spessartin,  odrůda  granátu,  viz  G  r  a  n  át, 
str.  417  ^. 

Spéiov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Boskovice, 
okr.  Blansko,  fara  Bořitov,  ps.  Rájec;  61  d., 
445  obyv.  č.  (1900),  kaple  a  2tř.  šk. 

Spetsal  [specel,  Spetzopula,viz  Spezzia. 

Speasippos,  nlosof  řec.  (***  mezi  395  až 
393  př.  Kr.  v  Athénách  t  ok.  334  t.),  se- 
střenec Platónův,  provázel  strýce  na  3.  cestě 
na  Sicílii.  Platón  jej  ustanovil  svým  nástup- 
cem v  Akademii,  kterouž  S.  řídil  v  1.  347 
až  339.  Pro  slabé  zdraví  vzdal  se  hodnosti 
té;  skončil  sebevraždou.  Z  jeho  četných 
spisů  nic  se  nezachovalo.  Jest  pravdě  po- 
dobno, že  z  filosofie  Platónovy  později  se 
přichýlil  k  morální  filosofii  Aristotelově.  -> 
Ravaisson,  S-pi  de  primis  rerum  principiis 
placita  (1835);  Fischer,  De  S-pi  Atheniensis 
vita  (1845). 

Speveo  Franjo,  právník  chorv.  (*  27.  bř. 
1855  ve  Vukancích  v  okr.  zlatarském.  Gym- 
nasijní  i  universitní  studia  absolvoval  v  Zá- 
hřebe, kde  byl  r.  1880  povýšen  na  doktora 
práv.  Věnoval  se  s  počátku  správní  službě 
a  byl  v  květnu  1880  jmenován  místožupan- 
ským  koncipistou.  Když  professor  všeobec- 
ných právních  dějin  na  záhřebské  universitě 
Jar.  Haněl  (v.  t.)  odešel  na  universitu  v  Praze, 
professorský  sbor  navrhl  za  jeho  nástupce 
S-vce,  který  za  tím  účelem  studoval  v  Lip- 
sku, Mnichově,  Praze  a  Krakově.  V  Praze 
napsal  habilitační  rozpravu  a  r.  1883  habili- 
toval se  jako  soukr.  docent  všeobecných 
právních  dějin.    Dne  5.  dub.  1884  jmenován 


Spey  —  Sphacelariaceae. 


803 


byl  mimořádným  a  9.  ún.  1886  řádným  pro- 
fessorem.  R.  1892  zaměnil  stolici  právních 
déiin  za  stolici  občanského  práva,  jeŽ  před- 
náší až  podnes.  Od  r.  1886  S.  je  poslancem 
cborv.  snému,  kde  vedl  referát  ve  mnohých 
výborech^  zvláště  právním.  Mimo  to  jest  čle- 
nem i  společného  sněmu  chorvatsko-uher- 
akého  a  po  několik  let  členem  chorvatsko- 
nheraké  delegace.  Od  r.  1894  jest  náměst- 
kem předsedy  chorv.  sněmu.  Většinu  svých 
rozprav  S.  uveřejnil  v  »Mjesečniku«  práv- 
nického spolku  záhřebského,  v  němi  jest 
předsedovým  náměstkem.  Již  jako  koncipista 
napsal  několik  stati  o  ^ddruhdch  (1880>-82). 
O  tomto  předměte  psal  i  později  (»Mjeseč- 
nik«,  1884.  č.  1  a  4,  1888,  č.  12).  Z  ostat- 
ních prad  jeho  uvádíme:  Voda  u  právu 
(>M}es.<,  1890,  č.  10—1^;  Osnova  \akona 
o  voémomprsvu  (t.,  1891,  č.  7,  8  a  11);  Právo 
biife  rodbine  glede  odsvoja  nekretnina  po  sta- 
rám genmanÁom  i  siavenskom  právu  (1883, 
habiht  práce) ;  Romuaid  Hubě:  Wrofda,  wro\ba 
i  pokora.  Muhič:  O  ra^voju  pravnih  ideja. 
Pitranovič:  O  osveti,  mirenju  i  vraždi  (1885, 
souborně);  Žšnidba  i  država  (1887);  Ženidbeno 
imovinsko  propo  (rozprava  z  dějin  práva,  1888); 
Třeba- li  ^a  t  x.  tabulamu  dosjelost  fyički  po- 
sjed  (1893);  Sirot injska  povjerenstva  u  grado- 
vlma  (1895);  O  právu  i  pravednosti  (1896); 
Tumač  {okonu  od  24.  ofujka  rSgj  opobijanju 
pravnih  djela  glede  imovine  insolventna  du{nika 
(1898);  Pravna  inanost,  Volja  i  očitovanje  volje 
u  njemackom  i  u  našem  gradjanskom  \akoniku 
(1900);  Opci  austrijanski  gradjanski  ^akonik 
(vydáni  s  opravami  chyb  v  textu,  1899); 
Kóji  je  tekst  opčega  gradjanskoga  \akonika 
autentičan  la  fírvatsku?  (>Mjes.«,  1900); 
Osnova  autentičnoga  prijevoda  opčega  grád- 
jantkoga  ^akonika  (t.,  1903).  Z  recensi  S-vco- 
vých  jest  nejdAležitější  kritika  překladu  Dern- 
burgových  Pandekt  (»Mjes.«,  1902,  č.  2  -  5). 
Vláda  dala  pofídití  překlad  tohoto  díla,  avšak 
oa  základě  8-vcovy  kritiky  jej  zamítla,   -dle, 

Sp«^  [spé],  horská  řeka  ve  Skotsku,  pra- 
menid  se  z  jezera  S.  na  jiŽ.  svahu  poh. 
Monadliathskeho,  teče  hrabstvím  invernes- 
ským  nejprve  k  v.,  pak  obraci  se  na  sev.- 
vých.  a  protékajíc  malebným  údolím  tvoři 
hranici  mezi  hrab.  elginským  a  banffským. 
Vlévá  se  do  Sever,  moře  u  Garmouthu,  záp. 
od  Elginu,  urazivši  173  km, 

Sp«y«r  viz  ápýr. 

8p#sla  íspěciaj,  hl.  m.  circond.  t.  jm. 
v  ítal.  prov.  janovské,  na  konci  zálivu  Spe- 
zijského,  na  rivieře  di  Levantě,  stan.  trati 
Janov- Pisa  a  S.-Parma.  Záliv  spezijský  chrá- 
něn jest  se  tři  stran  horami,  které  spolu 
s  ostrovem  Palmarii  na  jz.  straně  vjezdu 
jsou  důkladně  opevněny.  Zřízením  mohutné 
hráze  při  vjezde  do  zálivu  se  strany  jv.  vznikl 
prostranný,  hluboký  přistav,  do  něhož  se  vejde 
i  největší  loďstvo,  tak  ie  S.  stala  se  váleč- 
ným přístavem  Itálie.  Ve  vlastm'm  přístave 
jsou  1:  komory,  6  suchých  doků,  námoř.  vo- 
jenský arsenál,  továrna  na  torpéda  a  arsenál 
dělostřelecký.  Pro  soukromou  potřebu  isou 
rozsáhlé  loděnice  na  sev.-vých.  pobřeží  zálivu 


u  San  Bartolomea.  Město  S.  mající  65.612 
obyv.  (1901)  íe  pro  své  příjemné  okolí  a 
mírné  podnebí  oblíbeným  lázeňským  místem 
přímořským.  Je  sídlem  hlavního  celního  úřadu 
a  rak.-nherského  mistokonsula;  dále  je  tu 
lyceum  a  gymnasium,  technický  ústav,  techn. 
a  prflmysT.  škola,  divadlo,  pěkné  promenády 
při  přístave.  Obchod  ve  přístave  je  velmi 
čilý;  zvláště  se  v^áží  olivový  olej,  dováží 
uhlí,  pšenice  a  dřiví.  V  průmysle  převládá 
výroba  zboží  konopného,  nábytku  a  zpraco- 
váni kozí.  —  Záliv  Spezijský  slul  u  Římanů 
PortuM  Lunae  podle  města  Luny,  u  něhož 
lámal  se  ve  velikém  množství  proslulý  mra- 
mor, marmor  Lunenu,  U  Sarzany  jsou  posud 
zbytky  amfítheatru,  fora  a  j.  Luna  byla  zte- 
čena r.  1016  Araby  a  zbořena,  ale  ještě  r.  1287 
byla  hl.  m.  krajiny  Lunigiana. 

8p#sila  [spécia],  dvojostrovi  v  Řecku, 
vlastně  Enéxtat  [speče],  starov.  IIixvov9{9)a^ 
nedaleko  nejjižnějšího  cípu  poloostrova  Argo- 
lidy,  skládá  se  ze  S-ie,  mírně  rozvlněné  (nej- 
vyšší bod  244  ifi  n.  m.)  a  dosti  úrodné,  a 
z  malého  pustého  Spezzopula,  Spetzo- 
pula  (ital.  také  Settepoxx})  nebo  Rastería 
(Starověká  Aristera),  u  něhož  r.  1623  Benát- 
čané  porazili  lodistvo  turecké.  Oba  ostrovy  po- 
krývají plochu  17  Ifjfi"  s  5192  obyv.  (1900). 
Na  sev.  břehu  jest  město  S.,  ve  starověku 
a  středověku  nepatrné,  jež  však  v  XVIII.  stol. 
vzmohlo  se  obilním  obchodem  s  Ruskem  a 
vedle  Hydry  a  Psary  bylo  hlavní  námořskou 
podporou  řeckého  povstání.  Po  osvobozeni 
národa  pozbylo  významu,  když  vyšinuly  se 
Peiraieus  a  Hermupolis,  ale  zachovalo  si  po- 
dnes velmi  slušnou  výstavnost.  PŠk. 

Sp«SSOpulA  víz  Spezzia. 

8péi  čili  bronz,  slitina  mědi  a  cínu  (viz 
Bronz). 

8.  P.  G.,  zkratka  za  Society  (v.  t.)  for 
the  Propagation  of  the  Gospel,  spo- 
lečnost pro  šířeni  evangelia. 

8p]i,  slova  zde  scházející  hledej  pod  Sf. 

8phaoelarlaoe&ey  čel.  chaluhovitých  čili 
hnědých  řas  {Fucoideaé),  význačná  stélkou 
článkovanou,  tvořící  vlákna  ve  stavu  dospě- 
lém okornatělá,  tudíž  na  průřezech  podél- 
ných z  několika  řad  buněčných  složená  (poly- 
sifonní),  dále  výtrusnicemi  (sporangiemi)  ba- 
ňatými, stojícími  jednotlivě  na  konci  zvlášt- 
ních plodních  větví  nebo  jejich  postranních 
výrostků  (větviček  druhého  řádu).  Výtr uš- 
nice jsou  druhu  dvojího,  ačkoli  velikosti  při- 
bližně stejné  a  stejného  tvaru,  totiž  výtrus- 
nice  nepohlavní  a  pohlavní.  Nepohlavní  vý- 
trusnice  čili  zóosporangie  tvoří  jednu  jedinou 
velikou  buňku,  jejíž  obsah  za  zralosti  na- 
jednou rozpadá  se  ve  značný  počet  nepo- 
hlavnich  rejdivých  čili  vířivých  výtrusů  (zóo- 
spor),  z  nichž  každý  můŽe  dáti  vznik  novému 
jedinci  Pohlavní  výtrusnice  čili  gametangie 
Uši  se  od  předešlých  pouze  tím,  že  ob^h 
jejich  záhy  rozdělí  se  četnými  přihrádkami 
v  pletivo  mnohobuněčné,  jehož  každá  buňka 
dá  vznik  jednomu  rejdivému  výtrusu  pohlav- 
nímu, t.  zv.  gametu,  jenž  otvorem  ve  stěně 
buněčné  ven  se  vyhoupne.   V  okolní  vodě 


804  Sphacelia  —  Sphaerococcaceae. 

gamety  se  páří,  ale  ve  mnohých  pfípadech  t  po  oblasti  palaearktické,  aethiopské  a  in- 
takoveho  snoubeni  není  ani  potřebí,  ponč-  dické;  oba  druhy  evropské,  které  rozšířeny 
vadi  gamety  i  bez  kopulace  mohou  dáti  I  jsou  po  celé  oblasti  palaearktické,  žiji  velmi 
vznik  novému  jedinci,  stejně  jako  ^met^  |  hojně  v  čerstvém  lejně  hovéz.  dobytka.  ICpk, 
po  dvou  spářené.  Pohlavnost  zde  totiž  neni  Splukerlnm  Scop.  (Cytías  Brug.)*  ^oá  mlžft 
ještě  tak  silně  vyvinuta,  tak  že  samobřeznost  z  Čel.  Cycladidae  (Cjrrenidaé),  Přisluánici  této 
(parthenogenesis)  jest  zjevem  ještě  zcela  nor-  čel.  mají  misky  (lastury)  neveliké,  stejné, 
málnim,  nikoli  výjimečným.  8.  jsou  mořské  oblé  aŽ  srdčité,  v  zámku  na  každé  straně  dva 
řasy  vláknité,  délky  několika  cm.  Větve  stélky  '  hlavni  zuby  nebo  tři  hlavni  zuby  a  zub  ve- 
jsou  budto  všechny  stejné  anebo  lze  roze-  dlejši,  okraje  pláště  jen  krátce,  vzadu  srostlé, 
znáti  delši  se  vzrůstem  neobmezeným  a  kratší  i  rourky  sifonální  krátké,  srostlé  neb  volné, 
se  vzrůstem  záhy  ukončeným,  jež  lze  poklá-  >  nohu  poměrně  velikou,  jazykovitou.  Žiji  ve 
dáti  za  jakési  analogon  listů.  Kratší  větévky   vodách  sladkých  nebo  smíšených,  známe  pak 


konči  se  začasté  výběžkem  vláskovitým  neb 
ostnitým.    Za  název  svůj  děkuji  S.  té  okol- 


více  než  200  dr.  žijících  a  300  vyhynulých, 
již  z  triasového  útvaru  známých.   V  nasidi 


nosti,  že  začasté  působením  parasitických  vodách  zastupují  je  rod  S.  (okružanka) 
hub  Chy  tridiacei  (v.  t.)  na  konečkách  větví  i  s  něk.  druhy  a  rod  úzce  jemu  příbuzný,  Pi' 
jedna  buňka  (t.  zv.  tphacela)  pathologicky  se  siVtirm  Pfein.  (hrachovka)  s  větším  počtem 
zvětši  a  černohnědým  obsahem  naplní.  S.  druhů.  Rod  S.  má  misky  skoro  rovnostrané, 
rostou  v  trsech  na  kamenech  nebo  přisedají !  s  vrcholem  skoro  uprostřed,  rourky  pak  si- 
k  větším  chaluhám.  Známo  jest  asi  20  druhů  :  fonálni  volné,  r.  Pisidium  má  misky  nerov- 
náležejících  většinou  mořím  evropským  a  při-  |  nostrané,  vrchol  nazad  pošinutý,  rourky  pak 
slušných  k  rodům  Sphacelaria^  Halopteris,  ;  sifonální  srostlé.  Oba  rody  jsou  obojnatci, 
Stypocaulon^  Chaetopteris  a  Cladostephus,  vajíčka  nejsou  ven  do  vody  vypouštěna,  nýbrž 
Zmínky  zasluhují  druhy:  Cladostephus  verti-  vývoj  z  nich  děje  se  ve  zvláštních  plodištich. 
cillatus  a  Stypocaulon  scoparium.  Obě  rostou  í  Z  cizích  rodů  uvedené  Čeledi  zasluhuji  zmínky: 
v  mořích  Severním,  Středozemním  a  Jader-  '  Corbicula  Meg.,  jehoŽ  zástupci  žiji  v  řekách 
ském,  jakož  i  v  okeáně  Atlantském  a  bývají  |  neb  vodách  smíšených  v  Asii,  Africe  a  Ame- 


vedle  Četných  jin^xh  chaluho  vitých  řas  sou- 
částkou mechu  hlistového  {Mutcus  helmintho 
chortus,  corsicanus).  Ič, 


rice,  vyhynuli   pak   vyskytují   se    četně   již 

v  jurském  útvaru;  Cjrrena  Lam.,  jehož  druhy 

žiji  ve  smíšených  vodách  všech  téměř  krajin 

8phao«lla,  bot,  viz  Clayiceps.  >  teplých,  vyhynulé  známe  pak  křídovým  utva- 

Sphaoelotoxin  viz  Námel.  ;  rem  počínaje.  &. 

Sphaoeliui    (z   řec.)    viz    G  a  n  g  r  a  c  n  a,  |     Sphaeroboliui  (podle  Presla  kulomet) 

str.  900.  I  nazývá  se   rod  hub   z  čeledi  neb  řádu  hub 

Sphaera  viz  Sféra.  :  břichatých    čili    břichatek    {GasteromycetesX 

Sphaerang^am  Schimp,  rod  mechů  vrcho-    Vyznačuje    se    okrovkou   kulovatou,    dvoj- 

loplodých  z  řádu  Trichostomaceae  pojmeno-    vrstevnou,  jejíž  obě  vrstvy  (vnější  i  vnitřní) 

váný  podle  úplně  kulaté  puštičky  bez  vička  i  pukají  se  od  temene  v  několik  hvězdovitých 

a  obsahující  velmi  malé  téměř  bezosé  pupe- 1  zubů  Či  laloků.  Laloky  obou  blánitých  vrstev 

novité  mechy  s  prokelem  déle  trvajícím.   S.  |  zůstávají  na  koncích  spolu  spojeny,    vnitřní 


roste  v  skupinách,  v  trsech  i  jednotlivě  na 
rolích  po  střední  Evropě  druhy  S.  muticum 
Schimp.  (P/iflsc«m  Schreb.,  nepukava  tupá 
Presl)  a  S.  tríquetrum  Schimp.  Děd. 

Sphaerastram  Greeff.,  slunivka   {Helio* 


pak  vrstva  za  zralosti  vy  chlípí  se  rázem  ela- 
sticky ven  a  vymrští  celé  vnitřní  pletivo  vý- 
trusorodné  čili  glebu  v  podobě  kuličky  lep- 
kavé, t.  zv.  peridioly.  Peridiola  za  zralosti 
kryta  jest  tenkou  lepkavou  mázdrou   a  ob- 


^ooit)  ze  skupiny  Chlamydophora,  s  tělem  ku-  sáhuje  toliko  četné  výtrusy,  neboť  celé  ple- 
latým,  bez  pevné  schránky,  obdaná  rosolo-  tivo  výtrusorodné  i  s  basidiemi  již  před  tím 
vitým  obalem.  Žije  v  sladkých  vodách  buď  ,  se  zrušilo,  t.j.  rozplynulo.  V  našich  krajinách 
ojediněle  nebo  v  koloniích,  jsou  tu  pak  jed-  vyskytuje  se  hojně  S.  stellatus  (k.  hvězdo- 
notlivci  spojeni  protoplasmatickými  můstky,  vitý).  Jeho  plodnice  jsou  kulovaté,  velikosti 
Nejznámějším  druhem  jest  S.  conglobatum  zrna  hořčičného,  bledě  oranžové,  později  na- 
Greeff.,  žijící  v  koloniích.  MBhr,       žloutlé,   zevně   více   méně   bílými   vločkami 

Sphaarldae,  skupina  mrižovců  (Radiola-  podhoubí  kropenaté ;  peridioly  hnědé  lesknou 
riá)  z  řádu  Peripylaria ,  se  skořápkou  kulo-  se  a  obsahují  bezbarvé  výtrusy.  Roste  na 
vitou,  obyčejně  stvořenou  z  jedné  nebo  ně-  j  shnilých  pařezech,  větévkách,  trámech  a  prk- 
kolika  soustředných  mřížovitých  kuliček,  nech,  někdy  i  na  starých  provazech  i  hadrech 
jež    jsou    ve   spojení    radiálními    sloupečky. '  od  června  do  října.  Ič. 

Centrální  báň  i  jádro  jsou  kulaté.     MBbr,'         Sphaeroooooaoeaa  [-kokká-],  řád  květ- 

Sphaeridinm  F.,  kulak,  jest  rod  drob- j  ných  čili  ruduchovitých  řas  (Ftorideae^  viz 
ných  brouků  z  čeledi  Hydrophilidae  (vodo-  Ruduchovité  řasy).  Zástupci  tohoto  řádu 
inilů),  náležející  podčel.  Sphaeridiinae  a  mají  stélku  oblou,  válcovitou  nebo  ploskou, 
lišící  se  ode  všech  rodů  příbuzných  tykadly  na  průřezech  vícebuněčnou  (polysifonni),  ne- 
osmičlenými,  štítem  na  každé  straně  vykro-  článkovanou;  cystokarpy  ve  stélce  pohrou- 
jeným,  štítkem  velmi  dlouze  trojúhlým.  Drá-  žene,  často  pouze  trochu  bradavkovitě  vv- 
pck  vnější  a  články  předních  chodidel  u  sa-  nikle.  Ze  dna  dutin  plodních  (cystokarp&> 
mtčka  velmi  ztlustlé.  Rod  tento  rozšířen  jest   vyrůstají  a  paprskovitě  se  rozbíhají  výtruso- 


Sphaerococcíteae  —  Sphaerozoum.  805 

rodná  vlákna  jednoduchá  neb  svazečkovitě  |  fysy  brzy  se  niiid,  vřecka  vakovitá  o  1 — 2 
rozvétvená,  nesoucí  na  svých  koncích  po  velikých  výtrusech,  jež  jsou  obsahu  zahnéd- 
iednom  kulatém  výtruse  anebo  výtrusA  ta-  lého  až  hnědého,  ellipsoidní  a  stěnovitě 
Kových  několik,  v  růžcncovité  fady  za  sebou   mnohobuněčné.  EBr, 

spoiených.  Ctverovýtrusy  čili  tetraspory  bý-  '  Sphaeromyxa  Thél.,  hromadinka  {Sporo- 
▼aji  ponořenv  ve  stélce.  Řád  S.  obsahuje  I  loa)  ze  skupiny  Myxosporidia^  má  tělo  formy 
asi  100  druhu  výhradně  mořských.  Paměti-  laločnaté;  množí  se  plastogamií,  což  jest  ja- 
hodné  jsou  zvláště  tři  rody:  Gracilaria,  kýsi  prvotní  stupeň  konjugace.  Cizopasi  v  ry- 
Eucheuma  a  Sphaerococcus  (v.  tato  hesla),  ič,   i  bách.  MBbr, 

0phaerocoooit«ae  [-kokci  ],  souhrnné  Sphaerophonui  Pers.,  rod  lišejníků  křo* 
pojmenováni  fossilních  řas  mořských,  které  vitých  z  čeledi  Sphaerophoreae.  Stélka 
oproti  oblé  stélce  chondritA   mají  stélku  jest  křovitá,  často  silně  rozvětvena,  větvi  ob- 

f»lochou  po  způsobe  rodu  Halymeniat  nyní   lých,  hladkých  a  lesklých  nebo  přilesklých, 
i  jícího.  Význačné  jsou  rody  Sphaerococcites  |  křehoučkých,  barvy  šedohnědé  až  hnědé,  ně- 
a  HalymeniteM.  EBr,       kdy  bledě  zamodralé,  se  špičkami  obyčejně 

8phA«roooeeit«s  [-kokci-],  rod  předvě- :  světlejšími  aŽ  porculánově  bělá vý mi.  Plody 
kých  řas  mořských  z  odděleni  Sphaerococci-  \  sedí  na  konci  větví  v  podobě  kuličko  vitých 
teae,  Stélka  jest  rozdělena  v  četné  úzké  laloky,   tvarův,  asi  1  mm  šir.,  které  později  na  te- 


jei  jsou  více  nebo  méně  pravidelně  buď  jed 
noduše  nebo  dvakráte  peřenodílné.    EBr, 
SplUk#roooceiUi  Grev.,  rod  květných  čili 


meni  nádržko vitě  se  rozpuká vaj i.  rarafysy 
jsou  tenoučké,  zabarvené,  brzy  se  rozpadá- 
vající, vřecka  válcovitá  s  8  výtrusy  v  jedné 


ruduchovitých  řas  ze  řádu  Sphaerococcaceae,  řadě  nad  sebou  růžencovitě  ležíami,  kula- 
VyznaČuje  se  stélkou  dole  oblou,  nahoru  |  týmí,  bezbarvými,  opatřenými  však  epispo- 
vic  a  více  zploštělou,  blánitě  chruplavkovitou,  riem  fialové  černě  zbarveným.  Druhy  sem 
vidliČnaté  rozvětvenou.  Větve  po  kraji  nesou  náležející  jsou  líšejm'ky  velmi  úhledné,  krás- 
brvovité  přívěsky  a  máji  uprostřed  žebro  líci  mechaté  horské  skály,  omšené  kmeny 
duté,  složené  ze  článkovaných  vláken  hustě  j  i  holou  zemi.  Nejrozšířenějším  druhem  v  hor- 
pohromadě  stojících.  Plody  (cystokarpy)  na  '  ských  aneb  i  nižších  hornatých  krajích  u  náa 
konci  s  bodcem  sedí  ponořeny  v  brvovitých  jest  druh  S.  eorailoides  Pers.,  krásně  korálo- 
přívěsdch;  výtrusy  íkarpospory)  povstávají  I  vitě  a  hustě  rozvětvený  v  trsech  někohk  cm 
jednotlivě  z  konce  plodonosných  vláken.  S. '  širokých  a  asi  2—4  cm  vysokých,  jež  někdy 
coroHopi/oliui  Ag.  má  stélku  10 — 20  cm  vys.  I  splývajíce  pokrývají  i  větš.  plochy  skály  neb 
a  1 — 3  mm  šir.,  rostoucí  na  skalách  pod- 1  stromové  kŮry.  Podobně  pokrývá  skály  vzác- 
mořskýchokeánu  Atlantského  a  moře  Středo-  nější  druh  S.  comprtssus  Ach.  Jiný  známější 
zemního  i  Jaderského.  Ič.       druh  S.  fragilis  fL.),  méně  rozvětvený,  hrubší 

8|»hA«roidliut  ďOrb.,  foraminifera  z  čel.  |  a  husté,  bochníckovité,  nižší  trsy  tvořící,  ro- 
Olóbigerinidae^  má  skořápku  vápnitou,  vol-  |  ste  hojně  v  Krkonoších  na  balvanech  a  na 
nou,  dírkovanou.  Žije  pelagicky.   Vyskytuje  |  holé  zemi.  EBr, 

se  v  křidě,  v  tertiéru  (hlavně  ve  vídeňské       8pha«roplMt  viz  Sphaeropleaceae. 
pánvi    druhem    S.   austriaca    ďOrb.)  a   re-       8plUk«ropl«ao«a«,  řád  zelených  žabin- 
centní.  MBbr.       covit^di  řas  {Con/ervaceae),  Stélka  skládá 

flhpÉA^roUtll  sluje  v  mineralogii  a  petro-  se  z  vláken  nerozvětvených,  tvořených  jedí- 
gram  tvar  kulovitý,  složený  z  nerostu  amorf-  nou  řadou  buněk  dlouhých,  opatřených  na- 
níbo  nebo  krystallovaného.  V  tomto  případě  mnoze  prstenovitými  pentlicemi  chlorofyllo- 
obyčejně  s.  skládá  se  z  krystallových  mdi-  v^mi.  Rozmnožování  děje  se  pomocí  po- 
viduí  tvaru  jehličko  vitého  nebo  vláknitého,  i  hlavně  zplozených  výtrusů,  tak  zv.  výtrusů 
paprskovitě  seřazených  a  často  i  rozvětve-  '  vaječných  (óospor).  Tyto  vznikaií  jednotlivě 
ných,  i  nazývá  se  pak  sphaerokrystall.  |  neb  ve  větším  počtu  v  článcích  (buňkách) 
I  sphaerokrystally  i  š-y  z  beztvaré  hmoty  |  stélky,  jsou  obaleny  blanou  tlustou,  vrstev- 
ftložené  velmi  často  mívají  sloh  koncentricky  ,  natou,  hvězdovitě  laločnatou  a  obsahují  čer- 
miskový.  Ze  s-ů  ae  skládají  četné  rudy  že-  véně  zbarvený  vnitřek.  Při  klíčeni  óospór 
lezné  (krevel  seménkový,  ruda  nučická),  od- 1  netvoři  se  kliční  vak,  nýbrž  dříve  několik 
rŮdy  vápence  (óolith,  v.  t),  chalcedonu,  i  vířivých  buněk  (zóospór)  nepohlavních.  Zá- 
opálu,  nerostů  skupiny  chloritové  a  j.  V  hor- 1  stupce  hlavní  toho  řádu  jest  monotypícký 
ninách  vyvřelých  vznik  s-ů  jest  úkazem  velmi  rod  Sphaeroplea,  s  jediným  druhem  SphaerO' 
obyčejným;  křemité  porfyry  a  trachyty  s  hoj-  plea  annulina  Ag.  Roste  v  sladkých  vodách, 
nýmí  makroskopickými  s-y  nazýváme  per-  zvláště  na  místech  nedávno  zaplavených.  Ič, 
lovci  (v.  t),  diabasy  variolity;  v  porfy-  SpliMroslderit,min., sférosiderit,  viz 
rech,  rhyolithcch,   trachytech,   obsidianecb,   Siderit. 

šmolcích  a  j.  velmi  Časté  jsou  s-y  mikrosko-  Sphasrosonm  Meyen.,  mřížovec  {Radia- 
picky  drobné  ve  sklovité  anebo  mikrofelsi-  laria)  ze  skupiny  Polycyttaria,  z  odděleni 
tové  hmotě  základní.  Fr,  Sl-k.       SjmcoUaria,  jest  opatřen  skeletem,  složeným 

SplUMrompluds  Reich.,  rod  lišejníků  ko-  z  mnohých  od  sebe  oddělených,  rozvětve- 
rovit^ch  z  čeledi  Verrucarieae.  Stélka  jest  ných  jehliček  křemenných,  jež  obepínají  jed- 
poličkovitě  nebo  zmovitě  korovitá,  pevně  notlivé  báně  centrální.  S.  tvoří  kolonie  ku- 
le substrátu  (na  kámen)  přirostlá.  Plody  do  lovíte  nebo  válcovité.  Z  několika  druhŮ  jest 
atélky  ponořené  nebo  částečně  vyniklé.  Para- '  nejrozšířenější  S.  punctatum  ],  Můll.     MBbr, 


806 


Sphagnoecetis  —  SphíDgonotus. 


Sphagaoeeetis  fsfagnéc-]  N.  v.  E.,  sla- 
ti natká,  rod  mechů  jatrovko vitých  z  čeledi 
křižitkovitých  {Jungermannieae\  v  Čechách 
dosti  vzácný  na  rašelinách  a  pískovcích  dru- 
hem S.  communis  N.  v.  E.,  s.  vosková.  Tato 
má  lodyhu  po  cele  délce  vlásenitou  s  list^ 
nejcelejšími,  voskově  lesklými  a  s  hojnými 
álahouny  bezlistými.  U  odrůdy  var,  macrior 
(S.  Huehneriana  Rabenh.)  jsou  mnohé  větve 
ukončeny  strboulkem  pupenů  rozmnožova- 
cích. Pelatky  i  zárodečniky  jsou  na  konci 
větévek  ze  zpodní  strany  osy  vynikajících.  Děd. 

Sphas^am  (přibuz.  se  aqtoyyog,  houba)  Dil- 
Icn,  rašeliník  (ném.  Torjmoos),  rod  rostlin 
mechovit^ch  z  třídy  Sphagninae,  rozlišu- 
jící se  oa  ostatních  mechů  vlastnostmi  velmi 
mnohými.  Stonek  rašeliníků  jest  pouze  v  mládí 
zakořeněný,  listnatý,  větcvnatý,  neobmeze- 
ného  vzrůstu  vrcholového  a  složený  z  ple- 
tiva trojího  druhu:  uprostřed  stonku  jsou 
táhlé  a  bezbarvé  buňky  parenchymatické, 
tvořící  jakousi  dřeň,  okolo  níž  leží  vrstva 
dřeva  z  pletiva  prosenchy matického  a  na  po- 
vrchu stonku  jakási  kůra,  složená  ze  3 — 4 
vrstev  rozličných,  někdy  závitkovitáa  kruho- 
vitá vlákna  obsahujících  91  často  pórovitých 
buněk.  Ve  střídavých  svazcích  stojí  větve, 
z  nichž  některé  táhnou  se  po  stonku  dolů, 
jiné  od  něho  obloukem  se  odchylují.  Listy 
stonku  liší  se  tvarem  od  listů  větevních, 
avšak  oboje  skládají  se  pouze  z  jediné  vrstvy 
buněk,  které  jsou  v  každém  listě  druhu  dvo- 
jího: jedny  jsou  větší,  čiré  a  prázdné  a  na 
stěnách  často  opatřené  sražcninami  závitko- 
vitými  a  kruhovitými  a  místem  i  děrami, 
kdežto  buňky  ostatní  jsou  tvaru  uzounce 
protáhlého  bez  sraženin  a  pórů,  ale  vyplněny 
stavou  a  zelení.  Tyto  štíhlé  buňky  proi)lc- 
tají  se  mezi  většími  po  způsobe  kliček  sítě. 
Na  konci  dospělého  stonku,  avšak  po  ieho 
stranách  jsou  v  úžlabí  listů  pelatky  v  jehně- 
dovitých  a  někdy  zároveň  i  zárodečniky  v  pu- 
penovitých  květenstvích.  Kulatá  puštička  víč- 
kem se  pukající  nemá  pravé  čepičky  ani 
prsténce  a  obústí  a  stojí  v  nedostatku  štětu 
na  ztenčené  větévce  (panožce,  pseudopo- 
dium),  jejíž  konec  rozšířen  jest  v  kruhovitou 
poš vičku  (vaginula).  Výtrusy  jsou  povahy 
dvojí:  malé  výtrusy  (mikrospory),  tvaru 
polyédrického  jsou  klíčeni  neschopné,  kdežto 
veliké  v.  (makrospory)  klíčí  se  v  lupeno- 
vitý  prokel,  po  jehož  kraji  pučí  mladé  rost- 
linky. Oboje  výtrusy  nejsou  vždy  v  téže 
puštičce.  Kromě  toho  vynikají  S-na  barvou 
bledo-žluto-hnědo-  nebo  sivozelenou.  zhusta, 
zvláště  na  suchém  stanovišti  i  krvavou  n. 
nachovou,  a  povahou  pružnou  houbovitou, 
avšak  za  sucha  spíše  drobivou,  proměňujíce 
se  stanoviskem  i  celou  svou  tvářnost.  Ač- 
koliv často  vyskytují  se  i  porůznu  mezi  ji- 
nými mechy,  S-na  skládají  obyčejně  poduš- 
kovité,  někdy  velmi  rozsáhlé  trsy  a  porosty 
zejména  na  bažinách  rovinných  a  horských, 
zabíhajíce  se  břehu  i  do  sousedních  vod 
anebo  se  usazujíce  i  na  vlhkých  stěnách  skal- 
ních. S.  roste  v  Čechách  asi  13  druhy,  z  nichž 
některé  i  v  několika  odrůdách.    Z  nejobec- 


nějších a  nejvýznačnějších  jest  S.  cymbifolium 
Ehrh.  (S.iatijolium  Hedw.),  r.  člunkolistý 
n.  pospolitý,  S,  acutijolium  Ehrh.,  r.  ostro* 
listy,  8  význačnou  pérovitou  vodní  odrůdoii 
var.  plumotunty  S.cuspidatum  ^hrh.y  r.  zjeh- 
lený  a  S.  squarosum  Peni.,  r.  kostrbatý 
n.  nastrošený.  Na  rašelinách  nižinných  v  Če- 
chách jest  i  zajímavý  S.  fimhriatum  Wils., 
r.  třásnitý.  Zejména  v  ](rkonoSích  jsou  více 
méně  obecné:  S.  Girgensohnii  Russov,  S. 
Lindbergii  Schpr.,  S.  rigidum  Schpr.  a  j.  S-na 
prospívají  zvláště  nejen  pohlcováním  a  za- 
držováním srážek  vodních  a  tím  ke  vznikáni 
pramenův,  ale  vedle  jiných  podřízených  úkolů 
zejména  tvořením  rašeliny,  která  touto  do- 
bou dosáhla  již  využitkování  velmi  rozma- 
nitého. Did. 

Spluirg^,  zool.,  viz  Dermochelys. 

Spheoodes  ['^oj  Latr.,  rod  včel  rozší- 
řený po  střed,  a  již.  Evropě,  po  Africe  i  Ame- 
rice, a  náležející  do  podčeledi  t.  im.,  nema- 
jící žádného  ústroje  ke  sbírání  pylu.  Zevněj- 
škem podobají  se  Anthrenám  nebo  Halictům. 
Známo  jest  28  druhů  a  z  nich  9  českých. 
Způsob  života  není  ještě  dokonale  znám; 
nyní  opět  počítají  je  ke  včelám  cizopasným 
přiživu jícím  se  u  Halictus.  Kpk, 

Sphenisoldaa,  zool.,  viz  Aptenody- 
tidae. 

SplMnisoiui  [-kusj,  zool.,  viz  Apteno- 
dytidae. 

Sphenodon,  zool.,  viz  Hatteria. 

Sphenolepidlmii  Heer,  rod  předvěkých 
konifer  z  oddělení  Taxodineag,  objevující  se 
v  rhaetu,  infraliasu,  wealdenu.  ÉBr, 

Sphenopteris  Brongn.,  rod  předvěkých 
kapradin,  zvláště  kamenouhelných  velmi  roz- 
šířený i  u  nás.  Viz  Kamenouhelný  útvar  a 
Palaeontologie  rostlinná.  EBr. 

Sphex  F.  jest  rod  vos  hrabavých  čeledi 
t.  jm.  vyznačené  od  příbuzných  tim,  že  předo- 
hrudi  není  na  stranách  protaženo  až  ke  ko- 
řenu křídel.  Prvý  kroužek  zadečkový  prota- 
žen jest  v  oblou,  hladkou,  dlouhou  stopečku. 
Většina  vos  sem  náležejících  hrabe  do  pís- 
čité země  rourky,  do  nichž  snáší  podle  druhu 
různé  členovce  v  určitém  počtu  kusů,  aby 
do  každé  dírky  pak  navrch  položila  vajíčko. 
Vlastní  rod  S.  má  stopečku  zadečkovou  ve- 
skrze stejně  tlustou,  dokonale  válcovitou, 
holeně  na  vnější  hraně  trnité  a  drápky  ve- 
zpod  dvouzubé.  Náleží  sem  přes  100  druhů 
po  všech  dílech  světa,  zvláště  v  krajích  tep- 
lejších rozšířených ;  hnízdi  v  zemi  a  dospívají 
délky  až  55  mm.  S.  maxillosus  F.,  kutilka 
kousavá,  jest  černá,  stříbřitě  vlnatopýřitá, 
přední  díl  zadečku,  kořen  horních  Čelisti,  cho- 
didla, u  samičky  i  přední  holeně  jsou  červené; 
křidla  jsou  žlutavá,  ke  konci  nahnědlá.  Délky 
20— 25  wffi.  Žije  v  jižní  Evropě  a  sev.  Africe 
a  zalétá  někdy  snad  i  k  nám.  Kpk. 

Sphinoter  [sfink-],  lat.,  svěř  ač,  sval  sví- 
rající nějaký  otvor  tělesný,  na  př.  s.  orís, 
svěrač  ústní. 

Sphingldae,  zool.,  viz  Lyšajové. 

Sphlng^onotan  coerulans  L.,sarančcmo- 
dravá,  viz  Acridiidae,  str.  140  a. 


Sphinx  —  Spieglitz. 


807 


9plliaZy  zool.,  viz  Lyáajové,  str.  526. — 
Srv.  Sfinx. 

8p]iyra«iia  Art.,  rod  rvb,  jediný  zástupce 
čeL  Sphyiaeaidae  (soltini),  iež  jsou  ve- 
liké ryby  ostnoploutvé  z  podřadi  Percesores 
s  15  asi  druhy.  Maji  tělo  podobné  jako  štika. 
totiž  podlouhlé  a  téměř  válcovité,  pokryté 
malými,  celokrajnými  áupinami,  mezi  oběma 
hfbetnimi  ploutvemi  dosti  značnou  mezeru, 
malé  bf  išoi  ploutve  právě  na  břiše,  pod  prvni 
ploutvi  hřbetní,  delší  řitní  ploutev  pod  dru- 
hou ploutvi  hřbetní,  hlavu  zašpičatělou  a 
v  široké  tlamě  nejen  v  čelistech,  ale  i  na 
patře  zuby  silné,  široké  a  břitké.  Soltini  jsou 
veskrze  ryby  dravé  a  velmi  hltavé;  žiji  v  mo- 
řích pásma  horkého  i  subtropického.  Ve 
Středoz.  moři  a  v  Atlant,  okeánu  jest  do- 
movem soltin  obecný,  becun  či  becuna 
(S.  vulgaris  C.  V.);  dorůstá  délky  i  1  m  a  má 
barvu  nahoře  tmavošedou,  trochu  zelenavou, 
vezpod  střibrobilou.  V  moři  Antillském  Žije 
ještě  větši  soltin  obrovský  neboli  barra- 
cuda  (S.  Picuda  C.  V.)  zdéli  i  3  m  a  i  člo- 
věku nebezpečný.  Masa  některých  druhá  sol- 
tinA  v  určité  době  roční  bez  zlých  následků 
požívati  nelze.  Br. 

8pl0&  [-ka],  bot.,  klas,  viz  Květenství. 
S.  v  lék.  viz  Ob  i  nad  lo,  str.  544  6. 

Spiea  [-ka],  Klas,  stálice  v  souhvězdí 
Panny  {a  Vtrpnis).  H.  C.  Vogel  v  Postu- 
pimi  zkoumal  pohyb  této  hvězdy  podvojné 
a  shledal  v  1.  1889—90  úplně  pravidelnou 
změnu  rychlosti  ve  směru  zornice  za  4  dni. 
Pohybuje-li  se  S.  v  dráze  přibližně  kruhové 
s  průvodcem  kolem  společného  těžiště,  pak 
lie  vvpočísii:  epochu  (dobu,  kdy  rychlost 
pohybu  v  zornici  rovná  se  nulle)  t^  =»  1890, 
květ.  4,  lOVs  hod.  střed,  času  postupímského; 
periodu  j>  =  40134  dne;  pohyb  soustavy  ^ 
—  2  zem.  mile  (znáči  přibližování  ke  slunci); 

rychlost  =  12-3  sin  (— -  SóO^j  mil  zem.,  při 

čemž  t  je  Čas,  pro  který  rychlost  se  hledá, 
t^  epocha,  p  perioda;  hmotu  soustavy  2*6 
hmoty  sluneční.  Má-li  průvodce  hmotu  stej- 
nou, pak  vzdálenost  obou  hmot  od  těžiště 
jest  679.000  zem.  mil.  Poněvadž  hlavní  hvězda 
nejeví  kolísání  jasnosti,  je  dráha  průvodce 
značně  nakloněna  ke  směrnici  na  zemi,  tak 
Že  periodická  zatměni  nenastávají.  Srv.  H.  C. 
Vogel,  Untersuchung  Ober  d.  Eigcnbewegung 
d.  Sterne  im  Visionsradius  auf  spektrograph. 
Wege  (1892).  VRý. 

SjpleeatO  [-kátoj,  ital.  {{rznc,  piqué)^  ozna- 
čeni hudebního  přednesu,  zřetelně,  každý 
tón  zvlášt;  ve  zpěvu  také  zřetelná  výslov- 
nost textu  {voce  s.),  tak,  aby  vynikla  každá 
jednotlivá  slabika  i  tón  k  ní  příslušný. 

Spioileiriiimy  lat.,  klasobraní;  častý 
titul  krít.  studii  filologických. 

Spiokeren  víz  S pichem. 

Bpionla,  lat.,  klásek. 

Bpiexyáski  Hieronim,  dvorní  lékař  kr. 
Sigrounda  Augusta  a  člen  rady  m.  Krakova, 
autor  důležitého  díla  O  lioiach  tutecinych 
y  \amortkich  y  o  moc}'  ich  . .  .  (Krak.,  1542, 


1556  a  1568),  nyní  velmi  vzácného.  Viz 
Siennik. 

8pi6,  ital  Spi^^a,  přístavní  misto  při  bř. 
Jaderského  moře  v  dalm.  hejtm.  kotorském 
(okr.  Budva),  má  1415  oby  v  srbochorv.  (1900); 
stanice  Lloydových  parniků  na  linii  Pulj- 
Kotor;  pěstování  vina  a  olivy.  Do  r.  1878 
náležela  k  tur.  viláj.  skaderskému. 

von  Spiefl^el  Friedrich,  orientalista  něm. 
(*  1820),  studoval  orientalistiku  v  Erlankách, 
Lipsku  a  v  Bonne,  pobyl  v  cizině  (1842 — 47), 
kdež  zvi.  věnoval  pozornost  knihovnám  ko- 
daňské; londýnské  a  oxfordské,  a  povolán 
za  professora  do  Erlank  (1849).  Základními 
kameny  studia  literatury  »páli«  v  Německu 
staly  se  jeho  vydáni  Kammavdkya  (1841)  a 
Anecdota  Palica  (1845).  Novoperštiné  věno- 
vána Chrestomathia  Persica  (t.,  1846).  Násle- 
dovalo čelné  dílo  S-ovo  týkající  se  Avesty 
(text  1853—58,  překlad  o  3  sv.,  1852—63,  a 
poznámky  ve  2  sv.,  1865— 69),  Výkladu  A  vesty 
věnována  jest  i  Einleitung  in  die  traditionellen 
Schriýten  der  Paríew  (1856— 60,  2  sv.);  Gram- 
matik  der  Pdrsisprache  (1851)  a  Gramm.  der 
althaktrischen  Sprache  (1867).  Krom  toho  S. 
sebral,  přeložil  a  vyložil  nápisy  klínové 
(1862,  2.  vyd.  1881).  Spis  Eran^  das  Land 
\wischen  Indus  und  Tigris  (1863)  jest  sbírkou 
statí  zeměp.  a  ethnografických.  Posléze  vy- 
dal :  Eranišche  Altertumskunde  (1 871—78, 3  sv.) 
a  Vergleichende  Gramm,  der  alteranischen 
Sprachen  (1882). 

Bpiegr^lberg  víz  Kabát  i). 

8plefl^«11»erfl^  Wilhelm,  egyptolog  něm. 
(♦  25.  čna  1870  v  Hannoveru),  studoval  pod 
Důmichenem  v  Štrasburce,  kdež  r.  1890  stal 
se  doktorem  filosofie,  r.  1894  docentem  a 
r.  1899  mimoř.  prof.  egyptologie.  V  oboru 
svém  jest  neúnavně  činným  a  vedle  Maspera 
a  W.  M.  MQllera  zaujímá  již  misto  nejpřed- 
nější. Samostatně  vydal:  Rechnungen  aus  der 
Zeit  Setis  /.  mit  andem  Rechnungen  des  neuen 
Reichs  (1894);  Hieratic  ostraca  and  papyr  i 
ýound  éy  J.  E  Quibell  in  the  Ramesseum 
(1898);  Beitráge  ^ur  Geschichte  der  thehani- 
schen  Nekropolis.  Der  Grabtempel  Amenophis  I, 
fi<  Úrah-Abul-Negga,  Pian  einer  Gesammtar- 
beit  uber  die  Verwaltung  der  thebanischen  Ne- 
kropolis  im  neuen  Reich  (1898);  Aegyptische 
und  griechische  Eigennamen  aus  Mumieneti- 
ketten  der  rómischen  Kaiserieit  (1900);  Die 
demotischen  Papyrus  der  Strassburger  BibliO' 
thek  (1902);  Demotische  Papyrus  aus  d,  kónigl, 
Museen  lu  Berlin  (1902);  Aegyptische  Grab- 
steine  und  Denksteine  aus  súddeutschen  Samm- 
lungen  (1902).  Vedle  toho  účastní  se  vynika- 
jící měrou  publikacemi  v  >Aeg.  Zeitschrift<, 
•Proceedings  of  the  Society  of  Biblical  Ar- 
chaeology*,  »Zeitschrift  fQr  Assyriologic*, 
>Zeitschrift  der  Deutschen  morgeníándischen 
Gesellschaft«,  >Annales  du  service  des  anti- 
quités«  a  j.  Pik. 

Bpiefl^elliiibel,  viska  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Chomutov,  fara  Stranná,  pš.  Březno; 
4  d.,  22  obyv.  n.  (1900). 

8pi«^lhíitt«n  viz  Hutě  1). 

Bpleglits  viz  Špik  líce. 


808 


Spiekeroog  —  Spiess. 


8pi«karooff,  ostrov  ve  východofriském 
souostroví  v  Sev.  moři,  náležející  k  prus. 
vlád.  obvodu  hannoverskému,  14'5  km^  ve- 
liký, má  220  oby  v.,  hojně  navštěvované  moř- 
ské lázně,  Čilý  rybolov;  záchranná  stanice 
pro  trosečníky.  Sev.-záp.  břeh  musí  býti  chrá- 
něn nákladnými  hrázemi. 

Spielberr,  Š  p  i  1  b  e  r  k,  viz  B  r  n  o,  str.  725  b. 

Bpieldor?  viz  H  ř  i š  t  ě  2). 

Spielhas^en  F  r  i  e  d  r  i  ch ,  romanopisec 
něm.  (♦  1829  v  Magdeburce).  Studoval  filo- 
logii a  filosofii  v  Berlíně,  Bonne  a  Greifs- 
waldě,  oddal  se  literatuře  usadiv  se  trvale 
v  Berlíně  (1862).  V  1. 1878—84  redigoval  We- 
stermannovy  >Illustrierte  deutsche  Monats- 
hefte«.  Sepsal:  novelly  Clara  Vere  (1857); 
Au/  der  Dúne  (1858);  proslulý  román  Proble- 
matische  Saturen  (1860  a  častěji,  4  svj  s  po- 
krač.  Durch  Nacht  und  Licht  (1861  a  č.,  4  sv.); 
In  der  ^wólýten  Stunde  (1863);  Die  von  Ho- 
henstein  (1864);  Róschen  vom  Hofe  (1864); 
ín  Reih*  und  Glied  (1866,  5  sv.);  ^ans  und 
Grete;  Unter  Tannen;  Vermischte  Schriften\ 
Hammer  und  Amhoss  (1869,  5  sv.);  Die  Dory- 
kokette;  Deutsche  Pioniere;  All^eit  voran]Was 
die  Schwalbe  sang]  Ultimo\  Aus  meinem  Ski^- 
lenbuch;  vynikající  román  Die  Sturmflut  {l%n , 
3  sv.);  Das  Skelett  im  Hau$e\  Von  Neapel  bis 
SyrakuSf  črty  cestovní;  Ptatt  Land;  Quisisana 
(1880);  Angela  (1881,  2  sv.);  Uhlenhans  {\SS4 , 
2  sv.);  An  der  Heilquelle  (1885);  Was  will  das 
werden?  (1886);  Noblesse  oblige  (1887);  Ein 
neuer  Pharao  (1889);  Sonntagskind  (1893); 
Stumme  des  Himmels  (1S94)\  5m5/(1895);  Zum 
Zeitvertreib  (1897);  no  velí  v  Mesmerismus  a 
Alles  fliesst  (1897);  Faustúlus  (1897);  Opfer 
(1899);  Frei  geboren  {\900)  a  i.  Jako  romano- 
pisec S.  mači  přechod  od  Gutzkowa  k  Su- 
dermannovi.  Motivy  jeho  jsou  sensačni,  jako 
v  soudobém  romanopisectví  anglicko-fran- 
couzském.  V  prvé  periodě  tvorby  své  hledá 
stanovisko  ke  kvasícím  proudům  dobovým. 
V  pčvaby  krajinného  rámce  zasazuje  povahy 
kromobyčejné,  dědictví  údobí  předchozích: 
>povahy  problematické*,  jež  naň  přešly  dě- 
dictvím z  mladého  Německa,  a  povahy  he- 
roické,  iak  je  byl  tvořil  Auerbach.  Politické 
a  sociální  prostředí  S-ovo  přiklání  se  ke 
Gutzkowu.  >Problematische  Naturen«  kreslí 
generaci  a  náladu  předbřeznovou;  revoluce 
tvoří  jejich  tragický  závěr.  Zvlášt  dovedně 
daří  se  demokratickému  S-ovi  postavy  ari- 
stokratické, což  v  pokračování  >Problema- 
tických  povah«  (v.  výše)  zvláště  jasně  vyniká. 
Sociální  proudy  zachycují  Die  von  Hohenstein, 
In  Reih  und  Glied ^  v  jejichž  hrdinech  (žurna- 
listovi, Leonovi)  S.  portraituie  Lassalla.  Na- 
proti socialismu  staví  společnou  práci  jako 
sociální  princip  v  Hammer  und  Amboss.  V  dal- 
ším vývoji  svém  liberální  S.  zaujal  tempera- 
mentně stanovisko  vůči  naturalismu.  V  Sturm- 
fiut  provedl  parallelu  mezi  bursovním  kra- 
chem a  povodní  pomořanskou  v  praegnant- 
nich  společenských  a  krajinných  obrazech 
velikého  slohu.  Období  Bismarckovo  a  vzrůst 
hnutí  sociálního  obrazí  ve  Was  will  das  wer- 
den ?  a  Der  neue  Pharao.  Faustúlus  jeho  obrací 


se  proti  theorii  nadělo  veka,  Sonntagskind 
proti  románu  experimentálnímu.  V  jiných 
pracích  zastírá  obrazy  sociální  a  politické 
motiv  lásky  a  nádherné  líčení  přírodní  {PUUt 
Landf  Uhlenhans,  Susi,  Die  Stvmme  des  Him" 
mels).  Poslední  románová  práce  S-ova  Frei' 
geboren  (1902)  líčí  neobyčejnou  duši  ženskoo. 
Praktické  zkušenosti  roínánopisecké  S.  theo- 
reticky  formuloval  ve  Vermischte  Schriften 
(1864  —  68.  2  sv.),  v  Beitráge  ^Kr  Theorte  und 
Technik  des  Romans  (1883),  v  Neue  Beitráge 
fwr  Theorie  und  Technik  der  Epik  und  Dra- 
matik (1897),  ve  spise  Aus  meiner  Studien- 
mappe  (1890;  2.  vyd.  1891)  i  ve  2sva2kové 
autobiografii  Finder  und  Erftnder  (1890).  S. 
též  dramaticky  byl  činný  v  Liebe  ýúr  Liebe 
(1875);  Der  lustige  Rat  (t.  r.);  Hans  undGrete 
(1876);  GereWtfř  (1884);  In  eisemer  Zeit  (1889). 
Krom  toho  vydal  Gedichte  (1892),  převedl 
Curtisovy  Nilski\\en  eines  Ňowadji  (1857), 
Emersonovy  Englische  Charaktetjúge  (1858), 
Amerikanische  Gedichte  (1859;  2.  vyd.  1865), 
Roscoeova  Loren^o  von  Medici  (1859)  a  z  Mi- 
cheleta  Lásku  (1858;  2.  vyd.  1859),  jfefi« 
(1860)  a  Moře  (1861).  Sebrané  spisy  S-ovy 
v  5.  vyd.  o  22  sv.  vyŠly  v  Lipsku  (1892); 
drobnější  práce  i  v  Reclamově  >Universal- 
Bibliothek*.  Srv.  Julius  a  Heinrich  Hart,  S. 
und  der  deutsche  Roman  der  Gegenwart, 
v  >Kritische  Wafíengánge*,  VI.  (1884);  Kar- 
peles,  Friedrich  S.,  ein  Essay  (1888)  a  H. 
Mielke,  Geschichte  des  deutschen  Romans 
(1904). 

Spies,  ves  v  Cechách,  viz  Plž. 

Spiess:  1)  S.  Christian  Heinrich,  ro- 
manopisec něm.  {*  1755  —  f  1799).  Byl  ně- 
jakou dobu  kočujícím  hercem  a  zemřel  jako 
hospodářský  úředník  a  společník  hrab.  KQ- 
nigla  na  zámku  bezděkovském  (u  Klatov) 
v  Čechách.  Byl  autor  velmi  plodný  a  hojně 
čítán  v  nižších  vrstvách.  Tvořil  hrůzostrašné 
romány  rytířské,  loupežnické  a  strašidelné, 
jako:  Der  Máuse/alien-  und  řfechelkrámer; 
Der  alte  Ueberall  und  Nirgends;  Die  pvólf 
schlaýenden  Jungfrauen;  Das  Petermánnchen; 
Die  Lówenritter]  a  dramata,  z  nichž  slynula: 
Clara  von  Hoheneichen  (Praha,  1792),  též  u  nás 
hraná  v  převode  herce  Merunkv  jako  »Klára 
z  Vysokého  Dubu*  (Lit.  čes.  XIX.  stol..  I., 
285).  Ze  S-a  překládáno  u  nás  na  rozhraní 
věku  XVIII.  a  XIX.  hojně,  zvi.  Prokopem 
Šedivým,  Janem  Hýblem  a  j.  (srv.  t.,  I.,  314 
až  319).  Srv.  Appell,  Die  Ritter-,  Ráuber-  u. 
Schauerromantik  (1859);  MUller-Fraureuth, 
Die  Ritter-  u.  Ráuberromane  (1894). 

2)  S.  Adolf,  zakladatel  dnešní  soustavy 
tělocvičné  v  Německu  (♦  1810  —  f  1858). 
Studoval  theologii  v  Halle,  stal  se  učitelem 
v  Burgdorfu  a  později  učitelem  dějin  a  tělo- 
cviku v  Basileji.  Prvý  uvedl  cvičení  tělesná 
ve  vědeckou  soustavu  vydav  veliké  dílo  Lehre 
der  Turnkunst  (Bas.,  1840 — 46,  4  díly;  2.  vyd. 
1867—85).  Mimo  to  wdal  Turnbuch  ýůr  Schu- 
len  (1847— 1851, 2  sv. ;  2.  vyd.  1880—89).  Drob- 
nější jeho  práce  vydal  Lion  jako  Kleinere 
Schriften  uber  Tumen  (1872).  R.  1848  povolán 
byl  do  Darmstadtu  jako  organisátor  tělesné 


Spiessblirger  —  Spilanthes.  809 


výchovy  v  Mcssích,  kdeiE  prokázal  ve  smíru 
tom  platné  sluíby.  Sehnr. 

S)  S.  Bedřich  Vilém  (pseud.  B.  V.  Pí- 
secký), paedagog  a  litei.  historik  íeaký 
(•  2.  led.  1842  v  Pisku  —  f  1'-  áab.  1903  na 
Smíchoví).  Vystudovav  gymn.  v  rodiátí,  tilos. 
fakultu  v  Praic.  supploval  r.  1865  při  gymn 


flplektni,  Spicheren,  Speicbcrn  (ft. 
Spiektren),  vesnice  v  kantonu  forbašakím 
v  Lotrinsku,  5  km  již.  od  Saarbrllckenii, 
má  8<)5  obyv.  (19001.  O  Wizká  nivrii  aveden 
by!  hned  na  poč.  války  fraac.-ném.  6,  srpna 
1870  zuřivý  boj  mezi  2.  sborem  franc.  pod 
Frossardem  a  1.  a  2.  ním.  armádou,  jei  zvi- 


piseckém.  r.  1867  na  reálce  v  LitomySli,  kde  1  tížila.  Viz  Fraocouzsko-ním 

po  roce  stal  se  skut.  učitelem;  v  1, 1870— 99       Bplkftly,   ves  v  Cechách,  hejtm.  Mnich. 

Eůsobil  na  reálce  v  Kr.  Hradci,  naíeí  ode-  HradiSté,  okr.  Bílá  u  Beid.,  fara  Kovaň,  p5, 
ral  se  na  odpočinek  na  Smíchov.  S.  jii  jako  Skalsko;  20  d.,  124  obyv.  č.  (1900).  Nablízku 
gymnasiitapfispival  do  >PoutiiíkaodOtavy<  objeveno  pohfebíití  a  níkterými  staroiit- 
a  r.  1(!64  vydával  a  redigoval  láb  .-polit.  čas>   nostmi. 

>Prachcú<.  Pozdíji  psa)  rozličné  články  lite-'     Spilanthes  Jacq.,  plamatka  (ním.  FiecJr- 
rámí    a   kulturní    historické,   genealogické,    blume),  rod  rostlin  úborovitýcb  z  tribn  Senť 
paedatiogické  a  p.  do  >Otavana<,  >Besed<,  cionUeM  a  podčel.  Helianlheae,   obsahujíc! 
>Tábora«.    'Květů*,     >Svíiozora>,   »Hrade-  jednoleté  n.  mnoholeté,  lysé  n.  řídce  chlu- 
čana*.  >ČCM.<,  •Osvity*,  >Památek  archaeol.*   páté  byliny  včtevnaté  listů  vstřícných  a  úborQ 
>Krokui,   >Ces,  Lidu*,   >List& 
filol..,  »Školy  3  iivola*.  Z  člán- 
k&  těchto,  bibliograňcky  a  filo- 
logicky probirajicich  ivláítč  zá-  2 
bavnou  literaturu  lidu  ve  stře- 
dověku a  za  obrozeni,  jsou  d&- 
leiítíjši:  ti(n-iiluri)íiiJii(>Bes.<, 
1864);  K  dijepitiá  ítiki  novelli- 
niky    {.Květv.    1866);    Četkd 
noitlUstika  XVI.  stol.  (.piaek.. 
186SS  Walter  a  Gritelda  (>Lia. 
ťilol.*,  IV.,  1877);   ňvkop  Se- 
divÝ  a  jeho  povídky  (•Svít.*, 
1877);  Povídka  četkd  \  dob  naie- 
ho  9\kříieiil  (.Visi.  čes.  prof.*, 
1900);  Povídky  česki  \  dob  na- 
ieho  vjkřiíeni  (•Kvity*.  1901); 
Přítpiyky  k  pohnání  Aí.  Jana 
Huti  aJ<ho  (í<ir  ('Svět... 1875); 
Doktor   Jan    Kocin   ^  Kocinětu 
<o   hÍ$torik    eirkevni   {.CCM... 
1872);   Jan    Kocin    ^   Koeinélu 
a  Jeho   Joba   (•Osv.*,   1876    a 
1877);   K  fivotopitu   Jana  Ko- 
eína  i  Kocinefu  (.CČM.»,  1901); 
Jana  Kocína  i  Kocinětu  rodiče 
a  p*{buiaí  (Programm    reálky 
v  Kr.  Hradci,  1883);  Staroíeskd 
mlitní  jména  «r'''P°'«"' -O"  {Programm  reálky  |  prostřední  velikých  n.  malých,  vybihajicích 
v  Kr.  Hradci.  1883);  Studia  j  oboru  miitníeh    obyčejně  na  deliich  stopkách   buď  z   liilabí 
Ímen(tBea.t.  IS63>\  Pfiipívky  íttlarimu  miito-    hořeních  listft  nebo  vidlic  nejmladiich  vítvi. 
Pisu  a  dfjindnt   Hradce   Králové  (v  •Pojedn.    Zikrov  jest   krátký,   zvonkovitý,   složený   ze 
hisl.  a  průmysl,  muaca  v  Kr,  Hradci,.  1895);    dvou  řad  listenů.  Paprskové  květy  jsou  pe- 
Kldšlerní  ikolr  a  ^dci  ve  slředaviku  (»Oav.*.   štikoví,  iluté  n.  bílé,  někdy  malé,  Časem  ne- 
WTi);0\p/vlchlidueharvatíkéhoa}ick  strdnce    vvvinuté.  Ostatní  ohojaké  květy  stoji  na  li- 
tpteké  (.Slov.  Sbor.*,  1887);   U  divého   miiff,   sienaté  jeíli  vypouklé  n,  prodloužené  a  pe- 
kulturněhistor.  obraz  ('Kvítyt,  1902).  Samo-atikv  vSech   mají  větve  ufaté  bei  přívĚskfl. 


).  OboJ*kf 


Statní  vvdal:  Vý^bor  i  literatury  České  doby 
ttřtdní  (Kr.  Hradec,  1876).  Poslední  dobou 
uveřejAoval  ukázky  z  antholo^jie  světové  lite- 
ratury pro  Četbu  žákovskou,  ale  smrť  překa- 
zila mu  provedení  díla  toho, 

SplMsbtt^ar,  ve  středověku  občané 
vnitrního  roéaia  proti  občanOm  předměst- 
ským iPfahaůrgtr),  pak  chudil  občané  ko- 
pím ozbrojeni,  kteří  slouiilí  ve  vojStč  jako 
píii;  nyní  tolik  co  Joaácí. 

lpl«— halmer,  Spiesahaymer,  viíCu- 
■pinianua. 


NaŽky  paprskové  jsou  buď  3boké  nebo  od 
hřbetní  strany  smáčknuté,  naiky  terčové  se 
stran  iploštílc;,  viecky  s  chmýřím  {je-lí  vv- 
vinuté) o  2—3  jemných  osinách.  S.  znám 
jest  asi  40  druhy  po  většině  americkými. 
z  nichí  pěstuje  se'  i  ve  střední  Evropě  k  úče- 
lům lékařským  jihoamerická  S.  oleracea  Jacq,, 
p,  zelná  (vyobr.  č,  3877,).  Její  naf  jest  chuti 
jtíplavé,  vymčšováni  slin  podnícujicí  a  uiivá 
se  jí  proti  kurdějům  a  bolení  lubů;  v  Ame- 
rice poiivá  se  jako  řeřicha  potoční,  odkud 
jeji  ofijmi  cretson  de  Para  I Parakreste).   Té- 


810  Spilečný  —  Spina. 


měř  stejné  účinky  vyvozuje  východoindická 
S.  acmella  L.,  p.  abecedová,  a  S.   urens 

Íacq.,  p.  palčivá,  domáci  v  Peruvii  a  na  ně- 
;terých  amerických  ostrovech.  Modrou  barvu 


nich  způsobuje  se  pohyb  tlakem  na  tyče, 
které  se  zastrkuji  do  otvorů  hlavy.  Navtno- 
vadla  strojní  ženou  se  buď  malými  parními 
stroji  neb  elektromotory.    Převod  obstarává 


dávají  lupeny  čínské  S  oleraceus  Lour.,  p.  i  pak  obyčejné  šnek  se  šroubovým  kolem, 
barvířská.  Děd.      '  kdežto  navino vadla  ruční  opatřena  bývají  zá- 

Splleóný  (něm.  Fúllknecht),  pomocník  sla-  :  padkou  a  rohatkou,  aby  tahem  v  laně  nebo 
dovnický,  mající  na  starosti  spilku  (v.  t.). !  řetěze  působícím  nenastal  pohyb  vratný.  J/\>lr. 

Spillmberg^o,  město  ital.  v  distriktu  té-  I     Spillafl^e  [-láž],  v  plavectvi  úbytek  zboií 
hož  jra.  v  provincii  videmskc  (Udine),  na  pr.    vzniklý  špatným  balením, 
bř.  řeky  Tagliamento;  starý  zámek,  průmysl       Spillendorf,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.,  okr., 
hedvábn.;    má  2876,  jako  obec  6706  oby  v.    fara  a  pš.  Bruntál;  90  d.,  569  ob3rv.  n.  (1900), 
(1901)  škola. 

Spillt  čili  diabasový  afanit,  diabas  8pill«r  von  Hauenschild  viz  von 
makroskopicky  obyč.  celistvý,  barvy  nejča- ,  Hauenschild. 

stěji  světle  šedé  neb  nazelenalé;  složen,  jako  8pln.,  zool.  zkratek,  značící  Spinola 
diabasy  vůbec,  z  plagioklasu   a  augitu  jako    Max.,  hr.  z  Tassarola 

součástek  podstatných,  z  nichž  onen  množ-  Spina,  v  lék.  trn,  také  hřeben  na  ko- 
stvim  pfevládá;  rud  obsahuje  málo,  skelná  |  stech,  na  př.  na  lopatce  {%,  scapulae);  podle 
hmota  základní  buď  není  vyvinuta  nebo  bývá  i  toho  jmenuje  se  také  řada  trnových  vÝ- 
již  druhotně  přeměněna,  obyčejně  ve  chlorit,  čnělů  obratlových  na  páteři  snou.  —  š. 
Sloh  bývá  mikroskopicky  jemnozrný,  obě  v  řím.  cirku  viz  Cirkus, 
součástky  ncjčastěji  v  tenkých,  až  jehličko-  ,  S.  bifida,  lat,  rozštěpení  páteře,  je 
vitých  individuích  vyvinuty.  Často  celistvé  zrůdnost,  vyznačená  tím,  že  oblouky  obrat- 
8-y,  jsouce  vesměs  horninami  rozlitými  (viz  !  love  nevyvinuly  se  dokonale,  pročež  průchod 
Horniny),  přecházejí  ve  variolitjj,  man-  neboli  kanál  páteřní  zůstal  otevřen.  Poměrně 
dlovce  a  diabasové  porfyrity  a  bývají  prová-  nejčastěji  vyskytuje  se  v  bedrech  v  podobě 
zeny  tufy.  Vyskytuji  se  velmi  hojně  v  oboru  zakulaceného  podkožního  nádoru,  vyplné- 
azoických  břidlic  západočeských  (Radnicko,  ,  ného  tekutinou  mozkomíchovou  (srv.  Hy- 
Plzeňsko)  i  j.,  nejčastěji  mezi  sedimenty  prvo-  '  drorhachis)  a  obsahujícího  nervy  míšní, 
horními.  Fr.  Sl-k.       Vhodnou  operaci  zdařilo  se  některé  případy 

Spilka  (kvasírna)  je  sklep,  v  němž  se  vyhojiti;  plody  však,  u  kterých  se  vyskytuji 
koná  hlavní  kvašení  v  pivovarech.  Má  býti  j  rozštěpy  rozsáhlejší,  zabírající  na  př.  celou 
prostorná,  velikosti  pivovaru  přiměřená,  chrá- i  páteř,  tak  že  i  mícha  jest  obnažena,  nejsou 
něna  změn  teploty  a  počasí,  dobře  chlazena,  !  sohopny  života. 

odvodňována  a  ventilována.  Zdivo  musí  býti  i  S.  véntosa,  také  s.  n  od  osa,  lat.,  cho- 
z  materiálu,  který  nepropouští  mnoho  tepla,  i  robné  zduření  a  vypětí  středních  částí  del- 
staví  se  z  dusaného  betonu  nebo  dobře  pá-  ších  kosti  zvi.  na  prstech  ruky  a  nohy  u 
lených  cihel  na  maltu  cementovou  neb  z  hy-  dětí  skrofulosních,  vznikající  následkem  pro- 
draulickcho  vápna.    Zdi  provádějí  se  často  j  vleklého  zánětu. 

s  isolačními  dutinami,  jež  však  jsou  spíše  na  I  Spina  Arnold,  lékař,  badatel  český  (*  15. 
škodu,  jestliže  dovolují  cirkulaci  vzduchu,  čce  1850  v  Jevíčku  na  Mor.).  Studoval  za  trud- 
Důležita  je  též  úprava  půdy  a  svršku  s-ky.  .  ných  poměrů  hmotných  na  gymn.  v  Brně  a 
Na  zpodku  dává  se  na  vrstvu  dusaného  bé-  '  na  univ.  vídeňské,  nebof  otec  jeho,  praktický 
tonu,  skloněnou  ke  kanálu  odpadnímu,  vrstva  lékař,  nakaziv  se  za  epidemie  tyfové,  před- 
asfaltu  nebo  cementu.  Kanál  musí  býti  uza-  časně  zemřel.  Touha  po  práci  vědecké  uvedla 
vřen  sifonem,  aby  zkažený  vzduch  nevnikal  S-nu  do  laboratoře  pro  všeob.  a  exper.  patho- 
do  8-ky.  Klenutí  upravuje  se  tak  jako  I  logii,  řízené  proslulým  Strickerem,  u  něhož 
u  sklepů  (v.  t.).  Chladí  se  buď  přístave-  pak  po  dokončeni  studii  stal  se  assistentem. 
nými  lednicemi  neb  uměle.  Přihlíží  se  k  tomu,  Již  tehdy  vykonal  i  uveřejnil  řadu  prací  tak 
aby  teplota  s-ky  byla  pokud  možno  stálá,  významných,  že  na  základě  posudku  Stricke- 
1—4^  R.  Kádě  kvasné  umístěny  jsou  ve  s-lce  rova  byl  ihned  jmenován  řád.  professorem 
řadou  na  kantnýřích,  totiž  kolejnicích  nebo  všeobecné  a  experimentální  pathologie  na 
traversách,  spočívajících  na  pilířích  nebo  sloup-  nově  zřizované  české  fakultě  medicínské 
cích.  Mladina  při  spiláni  rozvádí  se  od  stoku  v  Praze.  První  léta  supploval  také  stolici 
chladicího  nebo  chladicího  apparátu  na  jed-  fysiologickou  i  histologickou,  při  čemž  jtn 
notlivé  kádi  a  vede  se  po  hlavním  kvašení  praktická  cvičeni  v  obou  těchto  předmětech, 
zvláštním  potrubím  zase  do  sklepa  ležáckého.  >  za  obrovského  návalu  posluchačů,  vyžado- 
Poloha  s-ky  a  sklepů  voli  se  kdekoliv  možno  vála  nesmírného  napěti  sil.  Práce  S-novy  jsou 
tak,  aby  potrubí  bylo  co  nt-*jkraiší.  Pokud  lze,  četné  a  mnohé  z  nich  mají  význam  směro- 
s.  dává  se  nad  sklep  Icžácký.  JPok.       datný.    V  prvních  z  nich   ukázal    na  příčiny 

Spill,  angl.  a  něm.,  náxcv  navino  vadel  differentnich  nálezů  při  histologii  šlachy,  vy- 
(nátoči)  plavebních,  užívaných  k  navinování  ličiv  při  tom  změny,  jež  tkáň  ona  prodělává 
kotevních  řctcziiv  a  lan  v  plavectvi.  Hřídel  v  různých  obdobích  životních.  V  jiných  pra- 
je  při  nich  vodorovný  nebo  svislý  a  opatřen  cích  popsal  zase  postup  zánětu  pruhovaného 
obložením  ze  dřeva  nebo  železným  bubnem  svalstva  a  pojiva.  Vysoce  významné  a  posud 
směrem  dolů  širším.  Při  navinovadlech  ruč-  |  nedoceněné  jsou  další  práce  S-ovy,  jimiž  do 


Spi  nací  a. 


kixáno,  ie  sekrece  zakládá  ae  na  pohybu 
protoplumatu  buněk  ilazových,  a  Tyličen 
mechanismus  resorpce  ve  stfcvé  i  pfi  re- 
■orpci  kflii.  V  několika  rozpravách  taistolo- 
gick^ch  S.  podal  zprávu  o  ífávov4ch  dra- 
hách »  hyalinni  chrustavce  jím  objcircných, 

0  vývoji  a  slruktufe  chrustavky,  jakoi  i  o  db- 
leíitfch  nálezech  pfi  vyietíoiánl  iivouciho 
vaziva  uřiněných.  Ve  spise  O  tuberkuhst  vy- 
stonpil  proti  rozliín^m  nesprávn^ni  a  ne- 
odAvodnéným  tvrzením  Kochovým,  a  mnohé 

1  tíchto  námitek  Snových  osvědíily  ee  úplné 
správnými.  S.  upozornil  též  prvý  na  chováni 
se  bakterii  v  ptidách  výživných  anilinovými 
barvivy  zbarvených,  podav  tím  methodu,  jel 
vieobecní  nyni  do  bakteriologie  jest  zave- 
dena a  výborné  se  osvědčuje.  Dokázal  rov- 
ně! prvý  existenci  zvláitnlch  chromogenQ 
»  orgánech  zvířecích  i  lidských  se  vyskytu- 

{'fcich.  The  rape  utickon  nepQsobivost  tuberku- 
inu  dovodil  pokusnou  práci  na  mor  fátech. 
Zjistil  tál,  le  jedovaté  substance  ze  zesýro- 
vatil^ch  uzl6  tuberkulózou  oakalených  zvířat 
nevstfebávaji  se  do  téla,  coí  je  důlelité  pro 
seznáni  obranných  prostfedkĎv  organismu. 
Dalíi  práce  S-nova  osvětluje  pochody  při 
▼zniku  erekce  a  ejakulace.  Na  XII.  mezinát. 
sjezde  lékařském  v  Moskvč  S.  přednesl  re- 
ferát o  chování  se  tkáni  a  cévstva  při  zá- 
ziétu,  v  němí  podal  nová  pozorování  přispí- 
vající k  feieni  sporných  problémúv  otátkv 
léto.  Aktem  upřímné  vděčnosti  k  učiteli 
svému  a  zároveň  důlelít^m  pro  historii  pra- 
menem novodobého  vývoje  věd  medicínských 
jeS-n&v  spis:  Dreisig  Jahre  txper.  Pathoiogie, 
na  oslavu  Strickerovu  vydaný.  Dále  S.  podal 
zprávu  o  pokusech,  ^imil  dokázána  byla  exi- 
stence a  prostudováno  pQsobenj  samostat- 
ných stfedQv,  ovládajících  cévstvo  mozkové, 
mimo  to  popsal  výbornou  i  pohodlnou  me-  '■ 
thodu,  jíl  konati  lze  pokusy  na  zv-iřatecb '. 
mozku  i  míchy  zbavených,  kterouito  metbo-  | 
don  učiněny  byly  mnohé  důležité  nálezy  jíl 
i  jinými  autory.  V  posledních  pracích  posud 
vydaných  S.  osvětlil  tvorbu  i  resorpci  iiquoru  ' 
cerebrospinálniho,  udav  při  tom  zp&sob,  jimi 
pHmo  tvoření  se  tekutiny  mozkomichové 
rofiie  býti  pozorováno  a  označiv  jasně  po- . 
stup  vznikáni  i  vstřebávání  Iiquoru  za  rQzných 
podmínek.  V  laboratoří  S-nově  povstala  též 
sa  účinné  Jeho  rady  i  pomoci  celá  řada  cen- 
ných prací  četných  jeho  íákú.  Práce  B-novy  ' 
přinesly:  (Čas.  čes.  )ékařů<  (1885—87,  1S89 
ai  1S90.  1892,  1B99);  (Rozpravy  Č.  akad.* 
(1892-93,  1896-97);  .Věstník  čes.  akad.  ] 
(1901-02);  (Wiener  med.  Jahrbacher.  (1873, 
1878—76,  1878,  1883);  .Roipravy  vid.  akad.. 
(1879—81);  (Wiener  Med.  Presse.  (1883); 
(Centralblatt  f.  Bakteriologie  (1887);  >Allg. 
Wiener  med.  Zeitscbrift*  {1887,  1889—93}; 
(Wiener  med.  Blaiter<  (1896—97);  (Wiener 
klín.  Woch.«  (1898);  (PflOgers  Archiv  (1899 
al  1901).  Dlulno  dodati,  že  S.  b>  I  vyzname- 
nán lilulem  dvorního  rady  a  povoláním  do  I 
semské  zdravotní  rady  v  král.  Českém.  Oď 
r.  1890  je  řádným  členem  České  akademie 
pro  vědy  a  uměni.  Vích. 


SpbUMlft,  Špenát  (ním.  Spinal),  rostl, 
rod  čeledi  lebedovitýcb  (CAeno^ifiiiceiií)-  Má 
květy  dvoudomé;  kalich  samčího  kvitu  4-  al 
Sdílný,  samičího  2— 3klaný;  4—5  tyčinek 
ze  zpodu;  4  čnělky;  plod  jest  nalka  přirost- 
lým ztvrdlým  okvětím  zcela  uzavřená.  S. 
oleraeeaL.,  i,  zelní,  seje  se  zhusta  v  zahra- 
dách zelenářských  a  pochází  z  Orientu.  Jest 
bylina  lysá,  jednoletá  n.  dvouletá,  přímá,  3 
aí  5  Jm  vys,,  s  listy  střídavými,  dlouze  Fapi- 
katými,  podlouhlými  n.  Shranýroi,  na  dolejiku 


Č.  3B7S.  Spňacia:  1.  vétcvki  kvími,  2a  kvfi  ptníkov 
a  Zt  jeho  frtttt,  la  plad  ■  it  jaho  ptfifcE,  4.  diagrunn 


hrálovitými,  hořejiími  celokrajnými.    Klubka 

květní  samici  úllabní;  samčí  v  nahých  úílab- 
ních  a  konečných  klasech.  Rozliáují  se  2  od- 
růdy, jel  někteří  botanikové  pokládají  za 
druhy:  1.  inennit  (MOnchsp..  S.  glabra  MWl). 
bezrohý  (něm.  Sbmmer-S^.),  má  okvětí  plodní 
bezrohé,  smáčknuté  opakvejčité;  2.  ipiaosa 
(Mftnch  sp,),  osténkatý  (WÍBfer-5p.)  má 
okvětí  plodní  silnými  ostny  pod  jeho  zuby 
vyrostlými  2—4  rohé.  Semena  této  odrfldy 
mohou  se  sázeti  v  každém  ročním  čase,  na 
pr.  v  srpnu  zasetá  dodávají  v  zimé  zeleninu. 
Špenát  jako  zelenina  pQsobí  jako  příjemný 
počiífovBcí  prostředek  při  tráveni.    Drfibel 


812 


Spinacidae  —  Spindler. 


velmi  ráda  zobe  semena.  Z  listí  připravuje 
se  také  barva  (zelená)  k  zabarveni  jiných 
jídel.  Ve  Francii  moučných  semen  používá 
se  ku  přípravě  chleba.  Řekové  a  Římané 
špenátu  neznali ;  z  Persie  dostal  se  k  Arabům 
a  potom  teprv  v  XV.  stol.  do  Španělska,  od- 
kudž rozšířil  se  dále.  Vm. 

Bpinaoidae,  o  st roun  i.  čeleď  žraloků 
z  podřadí  Tectospondyli ^  bez  mžurky  v  oku 
a  bez  řitní  ploutve;  stříkací  otvory  neschá- 
zejí, žaberni  otvory  jsou  malé  a  ploutve 
hřbetní  jsou  dve.  Břitké  zuby  mají  koruny 
smáčklc  a  tenké.  Kromě  rodu  Scyrnuus  ná- 
leží sem  ještě  10  rodíi  se  20  asi  druhy,  jež 
mají  všickni  pře-i  oběma  hřbetními  plout- 
vemi po  ostnu.  K  nejdůležitějším  náleží 
Spinax  niger  Bonap.;  má  délku  jen  až  40  cm, 
zoubky  kožní  s  krátkými,  štětinkovitými  hroty, 
v  horní  čelisti  zuby  přímé,  o  dlouhém  hrotu 
hlavním  a  1  2  hrotech  vedlejších,  v  dolní 
čelisti  zuby  tak  postavené,  že  kouše  na  vnitřní 
jejich  okraj,  barvu  hnědou  nebo  černou  s  bo- 
lavým pruhem  po  obou  stranách  břicha  a 
ocasu.  Žije  ve  všech  mořích  evropských. 
Isolované  ostny  ploutví  z  útvaru  křídového, 

f)opsané  se  jmény  Sp,  marginatus^  rotundatus 
Reuss)  a  j.,  k  tomuto  rodu  žraloků  nenále- 
žejí. Acanthias  vulgaris  Risso  dorůstá  < lelky 
1  m,  má  čenich  shora  zploštělý  a  vpředu 
zašpičatělý,  zuby  v  obou  čelistech  stejné, 
malé  a  tak  otočené,  že  kouše  na  vnitřní  je- 
jich okraj,  barvu  nahoře  tmavou,  namodrale 
šedou  nebo  také  hnědou  a  vczpod  bělavou. 
Jest  hojný  v  mořích  mírného  pásma,  zejména 
také  v  Severním  moři  německém  a  v  Atlant- 
ském okeáně  při  březích  evropských.  Rodí 
živá  mláďata  (4—6);  pronásleduje  zejména 
sledě,  makrely  a  tresky.  Touž  asi  velikost 
má  hnědý  Centrophorus  granulosus  M.  H. 
z  moře  Středozemního;  hořejší,  jednohroté 
zuby  stojí  přímo,  dolejší  mají  konce  ven  za- 
křivené. Centrina  Salviani  Risso,  žijící  ve 
Středozemním  moři  a  v  Atlantském  okeáně, 
má  trup  na  průřezu  skoro  trojhraný,  totiž 
po  obou  stranách  bíicha  podélnou  hranu 
kožnatou;  dorůstá  délky  až  70  cm  a  má  barvu 
nahoře  tmavohnědou,  vezpod  světlejší.  Br. 
Bpinálni  (lat.  s/y/nď/zi),  míšní,  k  míše  se 
vztahující;  medulla  spiualis,  mícha. 

S.  punkce  je  nabodnutí  kanálu  páteřního 
jehlou  stříkačky,  aby  se  choroba  poznala 
nebo  aby  se  mohla  léčiti.  R.  1891  uvedl  ji 
do  literatury  H.  Quincke  na  sjezde  ve 
Wiesbadenu.  Mcthoda  byla  pak  zdokonalo- 
vána a  největšího  rozkvětu  dosáhla  Bierem, 
který  navrhl  vstřikovati  do  kanálu  páteřního 
roztok  kokainu,  aby  se  dosáhlo  bezbolest- 
ných operací,  tedy  místo  narkosy.  S.  punkce 
provádí  se  na  nemocném  ležícím  neb  sedí- 
cím tak,  že  pod  obloukem  IIÍ.  n.  IV.  obratlu 
bederního  vbodne  se  po  straně  do  kanálu 
jehla  stříkačky,  načež  (podle  účelu  s.  punkce) 
buď  se  vypustí  trochu  moku  mozkomícho- 
vého  k  účelům  rozpoznání  choroby  neb  lé- 
čení nebo  se  vstřikne  roztok  znecitlivující. 
Rozborem  moku  zjistíme  odchylky  ve  množ- 
ství nebo  tlaku  moku,  odchylky  v  jeho  slo- 


žení nebo  mikroorganismy.  Odchylky  takové 
nalézáme  při  chorobách  mozku»  míchy  a  je- 
jich obalů  (nádory,  záněty  plen,  postupná 
obrna  atd.^  a  shledávají  se  tyto  odchylky: 
rozmnoženi  moku,  bílkovina  v  moku  (ve'  vět- 
ším množství),  krčv,  buňky  všeliké,  na  př. 
lymfatické,  bakterie  (streptokokky,  pneumo- 
kokky,  meningokokky,  bacilly  tuberkulosni 
atd.).  O  léčivosti  s.  punkce  jsou  posud  ná- 
zory nesjednoceny.  Uvádí  se  snížení  tlaku 
mozkového  po  punkci,  zvláště  v  prudkých 
zánětech  plen  mozkových,  ne  však  tuberku- 
losních,  ač  i  tu  polepšeni  zaznamenáno,  spíše 
při  vodnatelnosti  mozku  {hydrocepfuilus),  ač 
ani  tu  nejsou  zkušenosti  stejné.  Ale  8.  punkce 
může  míti  v  zápětí  i  následky  nepříjemné 
(krvácení  do  plen  míšních,  poranění  závaž- 
ných orgánů),  obrny,  ba  v  ojedinělých  pří- 
padech i  smrf.  Bierovy  punkce  s.  se  vstři- 
kováním znecitlivujících  roztoků  (rhachi- 
kokainisace)  vyzkoušeny  jako  cenný  pro- 
středek k  anaesthese,  ježto  lze  jimi  dosici 
bezcitnosti  v  obvodě  nervstva,  jež  napojeno 
bylo  lékem  anaesthetickým,  tak  že  i  déle 
trvající,  jinak  bolestné  operace  na  dolních 
končetinách  a  dolních  částech  trupu  mohou 
prováděti  se  pak  bez  bolesti,  což  je  velmi 
vítané  v  případech,  které  pro  některou  kom- 
plikaci nepřipouštějí  narkosy.  Ale  ani  tato 
methoda  mimo  nemocnice  do  praxe  posud 
nepronikla.  f^rk. 

Spinax,  zool.,  viz  Spinacidae. 

Bpinazxola  [-c61a],  město  v  ital.  prov. 
barské,  v  kraji  Barletta,  při  stanici  žel.  dr., 
má  11.420  obyv.  (1901),  výrobu  oleje  a  vinař- 
ství. S.  jest  rodištěm  papeže  Innocence  XII. 

Spindelmohle  (Sv.  Petr,  Vřetenský 
Mlýn,  nespr.  Spindlerův  Mlýn),  far.  ves 
v  Čechách,  vysoko  v  Krkonoších  na  úpatí 
Kozího  hřbetu,  v  hejtm.  a  okr.  vrchlabském, 
má  134  d.,  1041  obyv.  n.  (1900),  far.  kostel 
sv.  Petra  z  r.  1807,  3tř.  šk.,  pš.,  telegraf, 
mlýn,  pila,  šindelna,  četné  villy,  několik  ho- 
telův  a  letní  stanice  klimatická.  Nedaleko 
ložisko  stříbrné  a  olověné  rudy.  K  obci  ná- 
leží několik  samot  (bud)  po  horách  roztrou- 
šených. Založení  osady  souvisí  asi  s  vyzdvi- 
žením hor  na  stříbrnou  a  olověnou  rudu. 

Spindler:  1)  S.  Franz  Stanislaus,  něm. 
zpěvák  a  skladatel  (♦  1759  v  Augšpurce  — 
t  ok.  r.  1820  ve  Štrasburce).  Vystoupil  po 
prvé  r.  1782  a  působil  pak  jako  tenorista 
na  různých  divadlech  německých,  zejména 
v  Inšpruce,  Št.  Hradci,  Vratislavi  a  Brně. 
Ved  e  toho  zabýval  se  skladatelstvím  a  složil 
několik  oper,  jako:  Kain  und  Abel\  Die  Uebe 
in  der  Ukraine\  Achmet  und  Zenaide;  Balders 
Tod\  pak  operettu:  Der  Wandersmann,  k  niž 
napsal  i  text;  Reue  vor  der  That;  Freitags- 
Reisen:  Amor  und  graue  Haare\  Die  vier  Vor- 
múnder,  a  melodrama  fyramus  und  Thisbe 
a  j.  Byl  pak  kapelníkem  při  domě  ve  Štras- 
burce, kde  složil  ještě  některé  skladby  cír- 
kevní. 

2)  S.  Karl,  romanopisec  něm.  (*  1796 
ve  Vratislavi  —  f  1855).  Vzdělal  se  ve  Štras- 
burce,   kdež   otec  jeho  byl  varhaníkem  při 


Spindlerbauden  —  Spingarda. 


813 


domě,  uprcbl  povinnosti  vojenské  ke  strýci 
faráři  do  okolí  Augšpurka,  oddal  se  herectví 
a  spisovatclství.  2il  v  Hanavé,  Štutgarté, 
Mnichové  a  Baden-Badenu  (od  r.  1832).  Byl 
plodným  prosaikem  a  získal  si  pověst  ně- 
meckého W.  Scotta,  uměni  jeho  však  ne- 
dostihl.  Romány  jeho  jsou:  Eugen  von  Krotť 
stein  (1824,  2  sv.);  Der  Bastard  (1826,  3  sv.), 
obraz  z  doby  cis.  Rudolfa  II.;  Der  Jude  (1827, 
4  sv.,  i  v  Reclamové  knihovně)  z  prvé  polo- 
viny XV.  věku;  Der  Jesuit  (t,  1829,  3  sv.); 
Der  Invalide  (1831,  5  sv.).  Od  r.  1830  vydával 
alnumach  »Vergis8meinnicht<,  kamž  přispíval 
pravidelné  drobnější  prosou.  Vydán  ve  Stut- 
garté  v  1.  1831—54  o  102  sv..  v  1.  1864—60 
o  101  sv.,  ve  výboru  v  1. 1876-77  o  14  sv.  •Je- 
ze vitu «  S-ova  zčeštil  Svobodný  (Praha,  1851). 

Spindlerbandea  viz  Sedm  i  grunty. 

Bplael,  spinell,  krystalluje  v  soustavě 
krychlové,  obyčejné  v  osmistěnech  buď 
jednoduchých,  buď  podle  jedné  plochy  okta- 
édrické  dvojčatně  srostlých  a  obyčejně  též 
podle  ni  zploštělých.  Kusový  •.  bývá  zrnitý 
a  vtroušený.  Tvrdost  8,  hustota  3*62.  Nej- 
čistší s.jest  čirý,  avšak  obyčejně  bývá  zbar- 
ven červeně,  neb  modře  v  různých  odstínech. 
Barvicí  látkou  zdá  se  býti  příměs  kysličníku 
chrómitého  a  snad  i  žefeznatého  neb  železi- 
tého.  Chemické  složení  s-u  jest  AígAl^O^, 
hlinltan  horečnatý  se  71-87Vo  kysličníku  hlini- 
tého, 28-13Vo  horečnatého.  Jest  téměř  ne- 
roztopný,  v  kyselinách  nerozpustný,  teprve 
taven  byv  s  kyselým  síranem  sodnat^m  se 
rozkládá.  Vyskytuje  se  ve  vyvřelých  norni- 
nach  bohatých  kysličnikem  hlinitým  jako 
častá  akcessorícka  součást  drobnohledná, 
zvláště  však  často  v  dolomitických  vápen- 
cích, kontaktním  působením  vyvřelin  přemě- 
něních. Odrůdy  se  rozeznávají  podle  zbar- 
veni: nejpěknější  jsou  červené  s-y  vzácné, 
jež  jako  drahokamy  podle  odstínů  barev 
svých  obdržely  jména:  8.  rubínový,  nej- 
intensivněji  červený,  tak  že  někdy  barvou 
k  nerozeznáni  se  podobá  rubínu,  maje  též 
jeho  jemný  odstín  do  ňalova,  a  jen  menší 
tvrdostí,  hustotou  a  jednoduchým  lomem 
světla  se  rozezná;  rubis-balais  (balas- 
rubín),  zbarvený  světleji  než  předešlý  a  na- 
zvaný při  silnějším  odstínu  do  fialová  též 
•.  vinaigre  aneb  •.  almandinový,  do 
žlutá  rubicell;  s-y  modré  nemají  zvlášť 
nih  >  jména, světle  zelené  nazývají  se  chloro- 
spínel,  temné  zelené,  violové  neb  až  černé, 
mnoho  neleza  obsahující,  pleonast  (v.  t.) 
čili  ceylanit,  podobné,  bohaté  kysličnikem 
chróraitým,  pikotit.  V  Čechách  vyskytuje 
•e  s.  průhledný,  červený  nepříliš  hojné 
v  pyropových  štěrcích  českého  Středohoří 
u  Třebivlic,  Mérunic,  Dlažkovic,  Chrásfan 
a  j.,  pocházeje  z  rozrušených  hornin  čedičo- 
vitých;  na  Moravě  mod^  9.  v  prahornim 
vápenci  u  Strážku  blíže  Bystřice  nad  Pern- 
štýnem.  Hlavním  nalezištěm  t-ů  jako  draho- 
kamův  užívaných  jest  jihozápadní  čásť  Cey- 
lonu,  okolo  Ratnapury.  Rakwany  a  Point  de 
Gallc,  kde  prvotným  jejich  nalezištěm  jsou 
zrnité  dolomitové  vápence;  těží  se  «-y  pře- 


vahou červené,  z  části  též  modré  a  fialové, 
na  sekundárním  nalezišti  ryžováním  v  ná- 
plavech,kdc  nalezeny  kusy  až  7—8  cm  dlouhé 
a  340  g  těžké.  Cena  nejpěknějších  Červených 
8-ů  dosahuje  až  poloviční  ceny  rubínů,  t  j. 
okolo  120—180  K  za  karát.  Vedle  Ceylonu 
hlavně  náplavy  drahokamové  v  Hořejší  Barmě 
poskytují  hojně  pěkných  s-ů  pospolu  s  ru- 
bíny, i  pocházejí  také  zde  oboji  drahokamy 
ze  zrnitých  vápenců.  Jiná  asijská  naleziště 
jsou  Siam,  Badachšán  a  Afgánistán  (Jagda- 
lak).  V  Brazílii,  v  Minas  Novas  v  severní 
části  státu  Minas  Geraes,  ryžuje  se  v  nápla- 
vech  spolu  s  chrysoberytlem  a  topasem  ru- 
bicell a  Žlutý  >8.  octový*.  Chlorospinell  se 
vyskytuje  v  Sišimských  dolech  na  Urale  ve 
rhloritové  břidlici,  modrý  s.  u  Akeru  ve 
Švédsku  ve  mramoru,  pikotit  jest  častou 
drobnohlednou  součástkou  hornin  olivíno- 
vých, hadcův  a  čedičův.  Fr.  Si-k. 

Spinelu  Niccoló,  skladatel  ital.  (*  1865 
v  Turíně).  Studoval  na  konservatoři  v  Nea- 
poli a  konkurroval  r.  1890  s  operou  Masca- 
gniovou  » Cavalleriar ústi cana«.  Obrátil  na  sebe 
pozornost  tříaktovou  operou  A  basso  porto 
(1894),  která  provozována  byla  i  za  hranicemi. 

Splnello  A  réti  no  (z  Arezza,  žil  v  1. 1318 
až  1410),  malíř  ital.,  žák  Giottův,  z  období, 
kdy  ital.  malířství  se  vyprostilo  z  vlivů  by- 
zantských. S.  proslul  jako  malíř  fresek;  v  San 
Miniaté  vymaloval  sakristii  cyklem  výjevů  ^e 
fivota  sv.  Benedikta.  V  kathedrálnim  chrámě 
svého  rodiště  provedl  obraz  Klaněni  sv,  t{í 
kraluj  dále  obra^  na  hlavním  oltáři  v  kostele 
kamaldulského  kláštera  v  Casentině,  a  v  ar- 
kádách hřbitova  (campo  santo)  v  Pise  řadu 
6  obratů  je  iivota  SS.  E/esa  a  Potita.  Tad- 
deo  Gaddi  (v.  t.\  jeho  spolužák  v  dílné 
Giotta  a  Simoně  di  Martino,  pracoval  se  S-lem 
na  výzdobě  kapitolního  sálu  v  Santa  Maria 
Novella  ve  Florencii,  t.  zv.  Cappella  di  Spa- 
gnuoli.  Je  to  mohutný  cyklus  maleb  na  oslavu 
řádu  sv.  Benedikta,  zcela  scholasticky  pro- 
myšlený, hojné  promíŠený  allegoriemi  a  sym- 
boly, nepostrádající  však  četných  rázovitých 
postav,  přes  všechen  slavnostní  klid  vnitřním 
životem  pohnutých  a  oduševnělých.  V  Louvrů 
pařížském  a  v  museu  berlínském  nachází  se 
několik  dobře  zachovalých  obrazů  od  S-la. 
Kresba  jeho  postav  jest  plynnější,  než  u  Giotta, 
kolorít  hřejnější,  a  "^  pozadí  ukazují  se  dobře 
kreslené  perspektivní  průhledy  architekto- 
nické. F.  H'S. 

Spinet  (ital.  spinetto,  fr.  épinette,  angl.  vir- 
ginal,  lat.  clavichordium)^  zastaralý  drun  kla- 
víru ze  XVI.— XVIII.  stol.  (srv.  Klavír,  str. 
324  a)  tvaru  čtyřhraného,  řidčeji  troihraněho, 
jako  clavicembalo,  potažený  napřič  drátěnými 
strunami  v  objemu  neplných  4  oktáv.  Struny 
uváděly  se  ve  chvěni  kousky  havraních  per, 
zasazenými  v  jazýčku,  t.  zv.  sekyrce.  Tóny 
bývaly  jednochordové  a  ladění  jejich  bývalo 
o  kvintu,  ba  až  o  oktávu  vyŠší  než  ladění 
klavírů  v  obyčejných.  —  Také  starým  křídlo- 
vým pianům  říká  se  •. 

Splni^arda,  springarda,  ve  středo- 
věkém zbrojnictví  zlepšené  katapulty  (viz  Ca- 


814  Spingolc  —  Spinoza. 

tapulta),  jejichž  ramena,  dříve  dřevěná,  se  italských.   Vedle  prací  v  odborných  sborní- 

přeměnila  v  ocelová  pevně  přikovaná,  tudíž  |  cích  vydal  o  tom  hlavně:  Insectorum  Liguriae 

pružněji  působící.  Později  nastalo  další  zlep-  '  species  novae  aut  rariorcs  (Janov,  1806  a  1S08, 

sení  tím,  že  ona  pružinová  ramena  se  spo-  2  sv.). 

jila  kusem  středním  v  silný  luk,  který  se  Bpinov,  chybně  Spino  v,  ves  vČechádi, 
natahoval  vyzdvihnutím  hořeni  části  lože  hejtm.  Něm.  Brod.  okr.  Polná,  fara  a  p$.  Níž- 
tak  vysoko,  až  páka  spustidla  zasáhla  tětivu ;  kov;  16  d.,  124  obyv.  č.  (1900). 
potom  hoření  lože  opět  se  snížilo  až  na  dolní,  Spinoza  [spinóza]  Baruch(Benedictus 
vložil  se  šíp,  jenž  pak  podle  potřeby  se  spu-  de  S.,  ♦  24.  list.  1632  v  Amsterdame  — 
stil  (vymrštil,  vystřelil).  Jiná  8.  jednoduchá  f  21.  ún.  1677  v  Haagu),  jeden  z  předních 
skládala  se  z  pohyblivého  na  kolíku  zoubko-  myslitelů  a  zakladatelů  novověké  filosofie. 
váném  lože  velmi  prostého,  jež  se  zdvíhalo  Ve  vývoji  myšlenkovém  náleží  k  myslitelům 
a  nížilo  pro  šíp;  za  kolikem  silná  pružina  racionalistickým  (vyvozujícím  svou  soustavu 
dřevěná  neb  ocelová  v  zemi  zatčená  se  na-  z  čistého  rozumu  deduktivně,  způsobem  ma- 
přahovala  vijadlcm  (rumpálem),  jež  tahalo  ho-  thematickým  naproti  erapirikům  anglickým, 
ření  její  konec  dolů.  Spustilo -li  se  to,  vy-  kteří  zkušenost  činili  základem  filosofováni) 
Švihla  se  pružina  zpět,  udeřila  do  šípu  a  vy-  a  pojí  se  bezprostředně  k  Descartovi  a  okka- 
mrštila  jej.  S-dy  hnaly  šípy  2  — 3  m  dlouhé  sionalistům,  vyvozuje  logicky  další  důsledky 
a  dosti  těžké  na  několik  set  kroků.  Změn-  z  jejich  nauk.  Filosofii  S-zovu  charakterisnje 
šením  a  zlehčením  vyvíjela  se  ze  s-dy  ruční  jeho  pantheismus  (v.  t.):  Bůh  a  svět  ne- 
zbraň kuše.  FM.  JSOU  mu  dvě  různé  substance,  nýbrž  jedno 
Bplas^ole  [spéngól]  viz  Espingole.  a  totéž,  a  parallelismus  attributů:  jevy 
Spinka:  1)  S.  viz  Spěnačka  2).  tělesné  (prostorové)  a  duševní  (časové)  jsou 
2)  S.,  slabší  dřevo,  kterým  koly  u  stohu  toliko  projevy  téhož  základního  obsahu  oné 
paliva  se  spínají.  cm,  substance.  —  Substancí  rozumí  S.,  co 
Bpinnelsdorf  viz  Špinnelsdorf.  samo  sebou  jest  a  samo  sebou  se  po- 
Bpinola:  1)  S.  Ambrosio,  markýz,  voje-  chopuje.  ^e  to  jsoucno  naprosto  nezávislé 
vůdce  špan.  (♦  1571  —  f  1630).  Pocházeje  a  nepodmíněné  žádným  jiným.  V  tomto 
z  bohaté  obchodnické  rodiny  janovské  vě-  smysle  —  to  byl  nutný  důsledek  učeni  Des- 
noval  se  s  počátku  zaměstnání  svých  předků;  caitova  —  je  toliko  jediná  substance,  t.  j. 
vojenské  úspěchy  jeho  mladšího  bratra  Be-  Bůh,  nebof  všechna  jsoucna  konečná  neexi- 
dřicha,  jenž  ve  službách  španělských  nabyl  stuji  sama  sebou,  ani  nemohou  sama  sebou 
hodnosti  admirála,  zlákaly  ho' však  na  dráhu  býti  pochopena,  tvoříce  jen  určité  omezeni 
vojenskou.  Najav  za  vlastní  peníze  9000  žold-  oné  jediné  substance.  Člověk  sám  na  př. 
néřů,  vstoupil  též  do  služeb  špan.  krále  Fi- ,  může  býti  pochopen  toliko  jako  určitá  mo- 
lipa  III.  a  bojoval  v  Nizozemsku  (1602).  By  v  |  difikace  myšlení  a  prostorovosti.  Samo  o  sobě 
jmenován  vrchním  velitelem  špan.  vojska  i  je  toliko  jsoucno  nekonečné,  t.  i.  to,  které 
v  Nizozemsku  (1603),  obnovil  pokleslou  kázeň,  v  sobě  obsahuje  všechnu  realitu,  Bůh.Všechno 
na  svůj  náklad  rozmnožil  vojsko  a  dobyl  ko-  určité,  konkrétní  bytí  obsahuje  v  sobě  vždy 
nečně  Ostende,  přes  tri  létj  marně  dobývá-  omezeni  (pmnis  determinatio  negatio).  Proto 
ného  (1604).  I  další  jeho  válečné  podniky  mimo  Boha  není  žádné  substance,  a  žádná 
byly  vítězné,  nicméně  nečinnost  madridského  i  nernůže  býti  myšlena.  V  pojmu  substance 
dvora  mařila  jeho  úspěchy  a  S.  byl  nucen  !  božské  nesmíme  mysliti  nic,  co  by  bylo  ja- 
sjednati  s  Moricem  Oraňským  příměří  na  12  kýmkoli  jejím  určením  a  tudíž  omezením, 
let  (1609).  Propuknutí  války  třicetileté  zase  Nesmíme  si  Boha  především  představovati 
vyrušilo  jej  z  klidu.  R.  1620  S.  s  armádou  jako  osobnost,  nesmí  mu  tedy  býti  přiklá- 
Špan.  obsadil  Dolní  Falcko.  Když  r.  1621  vy-  dán  ani  rozum  ani  vůle  ve  smysle  lidském, 
pršelo  příměří  r.  1609  ujednané,  S.  byl  od  Tím  méně  možno  mluviti  u  Boha  o  svobodě 
mfantkylsabelly  znovu  povolán  v  čelo  armády  I  vůle,  pokud  se  jí  myslí  možnost  libovolně 
špan.  <io  Nizozemska.  Dobyl  tu  Julicha  a  voliti  z  různých  možnosti.  V  Bohu  není  roz- 
Bredy,  byl  pak  r.  1627  *od volán  na  bojiště  dílu  mezi  možností  a  skutečností,  v  Bohu 
italské,  aby  tam  v  záležitosti  mantovské  bo-  není  žádné  různosti  časové.  Bůh  je  nad  čas 
joval  pro  kandidáta  špan.  Oblehnuv  tur.  1628  povznesen,  je  věčný.  Vše,  co  Bohem  je  pod- 
Casale,  byl  příchodem  franc.  armády  Lud-  míněno,  je  nutně  podmíněno.  Bůh  sám  je 
víka  XIII.  přinucen  upustiti  od  obležení,  po  plnost  nutnosti  jeho  přirozeností  dané.  Právě 
odchodu  Francouzů  však  obležení  obnovil  a  svoboda  nebo  všemohoucnost  boží  záleží 
dobyl  města  kromě  citadelly,  kde  uhájil  se  |  v  nutnosti  jeho  přirozenosti,  v  nutnosti  určení 
franc.  maršál  Thoiras.  Ohrožován  návratem  jeho  sebou  samým,  v  tom,  že  není  určen 
Francouzův  a  marně  žádaje  ve  Španělsku  ničím  mimo  sebe.  Bůh  je  příčina  všech  věcí 
posily,  učinil  příměří  s  Thoirasem  a  brzy  právě  tak,  jako  je  příčina  sebe  sama.  Jest 
potom  (25.  září)  v  Castelnuovo  di  Scrivia  ze-  absolutně  svobodný  v  tom  smysle,  že  cokoli 
mřel.  —  M.  A.  Sivět,  A.  S.  (Namur,  1851);  jest  a  se  děje,  nezbytně  z  jeho  vlastni  při- 
Rodriguez  Villa,  A.  S.  (Madrid,  1893).  J,F.  rozenosti  vychází,  ale  nikoli  v  tom  smysle, 
2)  S.  Maximilian,  hrabě  z  Tassarola,  že  by  sám  mohl  tvořiti  něco  jiného  nežli 
přírodopisec  (♦  1780  v  Toulouse  —  f  ^857  právě  tvoři.  —  Attributem  nazývá  S.  to, 
na  zámku  Tassarolo  u  Janova),  zabýval  se  co  rozum  na  substanci  poznává  jakož- 
soustavným  studiem  hmyzů,  zejména  se vero- '  to  součást  tvořící  její  bytnost.  Jest  při- 


Spinoza.  815 

rozeno,  2e  v  nekonečné  substanci  božské  je  i  pravým.  Včci  jednotlivé  nejsou  nic  jiného 
nekonečné  mnoho  attributů,  které  v  souhrnu  neili  stavy,  affekce  attributů  božich  čili  mody, 
avém  tvoH  podstatu  její,  aviak  poznání  lid- '  iimiž  boŽi  attributy  jistým  a  určitým  zpfiso- 
skému  přístupny  jsou  toliko  dva  z  těchto  I  bem  se  vyjadřují.  Ž  toho  se  udávají  důležité 
attributů,  myšleni  a  rozsáhlost  (co^tfo/io  důsledky:  nemůže  býti  řeči  o  účelnosti; 
a  extensio)  čili  duáevnost  a  tělesnost.  Svět  u  Boha  není  rozdílu  mezi  prostředky  a  úče- 
tělesný  a  svět  duchový  jsou  v  soustavě  |  lem,  nýbrž  z  povahy  jeho  vše  vydíází  di- 
S-zově  dva  projevy  jediné  substance,  čili  rektně,  přímo.  Podobně  nemůže  býti  řeči 
Jsoucno  substance  vyvíjí  se  tu  ve  dvou  for- i  o  svobodě  lidské  vůle,  jak  se  obyčejně 
mach,  ve  formě  světa  rozsáhlého  (prostoro-  '  požaduje.  Člověk  je  všech  činů  svých  nikoli 
vébo)  a  ve  formě  světa  duchového  čili,  jak  I  příčinou  samostatnou,  volnou,  svobodnou, 
S.  zřetelem  k  filosofii  Descartově  rád  my- ;  nýbrž  nucenou  a  určenou.  Neexistuje  svo- 
álenku  tu  vyjadřuje:  Souhrn  všeho  tělesného  body  lidské  ve  smysle  >libovůle<.  I  Bůh  je 
je  Bůh,  pokud  je  námi  pojimán  jakožto  res !  svobodný,  jak  výše  vytčeno,  jen  tak,  že  ne- 
extensa  (jsoucno  rozsáhlé  č.  prostorové), '  můŽe  býti  určen  ničím  mimo  sebe  jsa  sám 
souhrn  všech  ideí  je  Bůh,  pokud  je  námi  po-  vším,  jedinou  substancí,  plností  jsoucna  — 
jímán  jakožto  res  cogitans  (jsoucno  duchové).  {  ale  člověk  v  tomto  smysle  není  svobodný, 
Od  jednoho  attributů  ke  druhému  není  ani ,  jest  určován  v  jednáni  svém  pohnutkami, 
přechodu  ani  skoku.  Nemůžeme  vysvětliti  |  jež  mají  příčinv  zevní.  —  Pro  pozorování 
ani  tělesné  duševním  ani  duševní  tělesným.  ■  jednotlivin  je  důležitá  S-zova  zásada,  Že  jevy 
Pokud  jsou  věci  pozorovány  jako  duševní  |  tělesné  smějí  bj^ti  vysvětlovány  toliko  z  té- 
úkazy  {módi  cogitatiomh),  musíme  řády  při-  |  lesných,  duševní  toliko  z  duševních.  Každý 
rodní  vysvětlovati  jediné  attributem  dusev-  z  attributů  tvoři  souhrn  stejnorodých  modů, 
nosti,  pokud  pak  věci  pojímáme  jako  úkazy  i  obě  řady  běži  vedle  sebe,  není  žádného  vsa- 
fysické,  děje  tělesné  {módi  ejctensionis)^  mu- '  hování  a  přestupu  z  jedné  do  druhé.  Jaký 
sime  celý  řád  přírodní  pojímati  jediné  attri- 1  je  podle  toho  poměr  mezi  tělem  a  duŠi? 
butem  rozsáhlosti,  t.  j.  prostorovosti.  —  BŮh  I  Poněvadž  oba  jsou  toliko  mody  (affekce)  téže 
jsa  jediná  substance,  je  zároveň  příčinou  dění  I  substance,  a  to  tělo,  pokud  se  substance  jeví 
v  obou  těchto  světových  útvarech,  nebof '  attributem  rozsáhlosti,  duše,  pokud  se  sub- 
V  něm  je  všechno.  Cokoli  jest,  jest  v  Bohu,  I  stance  jeví  attributem  myšleni  č.duchovosti, a 
a  nic  nemůže  bez  Boha  ani  bytovati  (existo- '  poněvadž  každý  z  attributů  pochopen  býti  musí 
váti)  ani  býti  pojímáno.  BŮh  je  tedy  příčinou  |  sám  sebou,  S.  soudí,  že  vzájemného  příčin- 
všeho,  ale  nikoli  příčinou  transcendentní,  ného  působení  mezi  nimi  není,  t.  j.  že  ně- 
jak učí  theologie.  Příčina  a  účin  jinde  jsou  \  může  tělo  způsobovati  v  duchu  myšlení  ani 
od  sebe  odloučeny,  avšak  mezi  Bohem  a  duch  v  těle  pohyb.  Poněvadž  však  přece  táž 
světem  jako  mezi  příčinou  a  účinem  je  po-  |  substance  v  obou  se  projevuje,  třeba  je  sou- 
měr  jiný:  Bůh  je  příčinou  immanentni  diti,  že  mezi  oběma  je  přesný  páral le li s- 
všeho  {Deus  est  rerum  omnium  causa  imma-|  mus.  Nemůže  býti  těla  bez  duše  ani  duše 
nens,  non  pero  transiens).  Bůh  jest  vůbec   bez  těla  čili  obě  jsou  jedna  a  táž  věc:   ten- 


příčinou  netoliko  toho,  že  ve  světě  něco  se 
děje,  ale  že  svět  jest.  Kdyby  nebylo  Boha, 
nebylo  by  světa,  ale  stejně  naopak,  kdyby 


týž,  identický  obsah  projevuje  se  zde  ve 
dvou  formách.  Duševnost  a  tělesnost  jsou 
dvě  stránky  téže  substance,  téhož  jsoucna, 


nebylo  světa,  nebylo  by  Boha:  nejsou  mimo  jako  světlo  a  teplo  jsou  dvě  vlastnosti  ohně 
sebe,  nýbrž  v  sobě.  —  Třetí  základní  pojem   konvexní  a  konkávni  náleží  k  téže  křivce. 


filosofie  S-zovy  je  pojem  modů.  Modem  {mo- 
dus) rozumí  S.  affekce  {afectionei)  sub- 
stance čili  to,  co  v  jiném  jest,  skrze 
co  také  Je  pojímáno.  Všechna  ojedinělá 


My  v  myšlení  svém  tohoto  názoru  o  naprosté, 
všeobecné  souběžnosti  tělesného  a  duševního 
nemůžeme  provésti  reálně,  je  nám  dán  totiž 
vnější  svět  jako  jsoucno  rozlehlé  (prostorové, 


(konkrétní)  jsoucna  tělesná  i  duchová  (těla  >  tělesné),  kdežto  příslušné  jevy  vědomí  (du- 
jednotlivá  i  ideje,  čímž  rozumí  S.  všechny  ševnosti)  dovedeme  připojiti  toliko  nedosta- 
duševní  stavy)  jsou  mody  substance  v  roz-  tečně,  pouhým  výkladem.  Duševnost  známe 
sáhu  jednoho  nebo  druhého  z  attributů  po-  '  bezprostředně  toliko  u  sebe,  v  jiných  byto- 
snání  lidskému  přístupných,  pokud  v  nich '  stech  ji  toliko  předpokládáme,  ji  se  doha- 
substance  se  projevuje  pod  tím  neb  oním  dujeme.  Čím  více  vnější  organisace  tělesná 
attributem.  jsou  to  měnivé,  dočasné  stavy  '  se  liší  od  naší,  tím  méně  dovedeme  si  pří- 
substance  nekonečné,  jež  vznikají  a  zanikaii  bližně  představiti,  že  i  jí  odpovídá  vnitřní, 
jako  vlny  na  hladině  vodní.  Substance  neboli  duševní  život.  Tak  u  tvorů  nejnižších,  tak 
božství  je  proto  podstatou  všech  věci.  Bůh  i  v  celých  velkolepých  kosmických  a  hvézd- 
je  tvůrčí  příčinou  všeho:  je  příroda  plodící  ných  soustavách.  Úplnou  (adaequátní)  před- 
\natura  naturans),  svět  pak  sám  je  souhrn  >  stavu  toho  má  toliko  substance  sama  (Bůh). 
jeho  projevů  (produktů,  příroda  plozená:  Tohoto  parallelismu  rozlehlosti  a  myšlení 
nátura  naturata).  Nutnost  je  zde  naprostá:  používá  S.,  aby  dovodil  další  názor  svůj  o  to- 
všechny  věci  jednotlivé  (tělesné  i  duševní)  tožnosti  myšlení  a  bytí.  Věci  (tělesné)  a  ideje 
nutné  vznikly  tak,  jak  právě  vznikly.  Z  b3rt-  jsou  právě  pro  tento  parallelismus  úplně  sou- 
nosti  (essencc)  božské  následují  věci  s  touže  běžné,  řád  a  souvislost  ideí  jsou  totožný 
nutnosti,  jako  z  podstaty  trojúhelníku  nutně  s  řádem  a  souvislosti  věci  {Ordo  et  connexio 
vyplývá,  ie  sou&t  úhlů  jeho  rovná  se  dvěma  I  idearum  idem  est  atque  ordo  et  connexio  re* 


816 


Spinoza. 


rum  [=eorporum]).  —  V  noétice  S.  roze- 
znává tři  stupně  poznáni:  1.  Poznáni  nespo- 
lehlivé, omylu  a  klamu  podrobené  poskytuje 
smyslová  obrazivost  (tma^tno/ťo),  jez  ob- 
sahuje všechno  poznáni  smyslové,  změtené 
a  nejasné  {ob  gxperientia  vaga,  cognith  muti' 
lata  et  con/usa)  jednotlivin,  jejich  znakův  i 
pojmů  rodových  na  něm  založených,  jež  vyni- 
kali vynecháním  rozdílů  v  a  vedou  k  pouhému 
míněni  {opinio)  často  nesprávnému.  Tak 
pojmy  účelu  nebo  svobody  vŮle  sem  náležejí, 
nemajíce,  jak  výše  uvedeno,  věcného  odů- 
vodněni. Naproti  ní  stojí  poznáni  pravdivé, 
adaequátni,  znamenající  zároveň  pochopeni 
(intellectus);  déli  pak  se  zase  na  dva  stupně, 
t.  j.  2.  na  poznáni  racionálné  (ratio),  je- 
hož produktem  nejsou  pojmy  rodové  abstrakci 
vzniklé,  nýbrž  pojmy  obecné  (notiones  com- 
munes)  poznáni  vědeckého  (na  př.  zákony 
pohybu  ve  světě  hmotném  nebo  zákony  asso- 
ciace  představ  ve  světě  duševním):  poznáni 
toto  jest  jasné  a  zřetelné  (clara  et  distincta 
cognitio),  bezpečné  a  pravdivé.  Nejvýše  pak 
stojí  3.  bezprostředné  nazíráni  (scientia 
intuitiva)^  jež  znamená  adaequátni  poznáni 
jsoucna  sama,  ideí  podstaty,  attributů,  modů, 
zvláště  klidu  a  pohybu  ve  světě  tělesném, 
myšlení  a  chtěni  ve  světě  duševním.  Duch 
poznáním  takovým  bezprostředně  zři,  co  je  vše* 
obecné  a  nezměnné  ve  věcech,  poznává  vše 
v  Bohu  a  mimo  Č3.S (sub  specie aeternitatisabsque 
ulla  temporii  ratione).  Bezprostředné  nazírání 
vykládá  principy  samy,  poznáni  racionálné  to, 
co  z  principů  těchto  následuje.  Odtud  i  způ- 
sob vědeckého  výkladu  S-zova  methodou 
mathematickou:  vychází  od  principů  samo- 
zřejmých, podává  definice,  k  nim  řadí  axiomy, 
proposice,  demonstrace,  a  posléze  vykládá 
coroUaria  nebo  scholia  plynoucí  z  pouček 
základních.  —  Důležitou  částí  psychologie 
S-zovy  a  úvodem  do  éthiky  jest  nauka  jeho 
o  affektech.  Aíftktem  je  každý  stav  přiro- 
zenosti tělesné  způsobený  příčinou  vnější, 
jímž  síla  tělesná  se  zvětšuje  nebo  zmenšuje, 
a  idea  tomuto  stavu  odpovídající  v  duši.  Jako 
ve  světě  tělesném  je  souhrn  pohybů,  z  nichž 
jeden  vyvolává  nebo  ruší  druhý,  tak  ve  světě 
duševním  je  stálý  styk  a  zápas  aífektů.  Jsou 
to  stavy  trpné  vzniklé  nepřiměřenými  (in- 
adaecjuátnimi)  představami  o  závislosti  naší  na 
vnějších  věcech  konečných.  Původem  pak 
všech  aífektů  je  pud  po  sebeza chování 
vrozený  každému  jsoucnu.  (Cokoliv  jest,  ve 
svém  bytí  snaží  se  zachovati:  unaquaeque  res^ 
quando  in  se  est^  in  suo  esse  perseverare  co- 
nátur).  Pud  po  sebezachování  tvoří  vlastní 
podstatu  každé  věci  (essentid).  Pokud  tento 
smysl  svého  jsoucna  bytost  sama  si  uvědomí, 
nazývá  se  pud  ten  žádostí  (cupiditas)^  a  je 
to  původní  všech  aífektů.  Jsou-li  okolnosti 
příznivý  tomuto  sebezáchovu,  povstává  affekt 
slasti,  radosti  (laetitia),  jsou-li  nepříznivý, 
povstává  smutek  a  bolest  (tristitia).  Tyto 
oba  se  žádostí  tvoři  tři  základní  aífekty  vů- 
bec. Radost  i  smutek  jsou  aífekty  passivné, 
z  nich  ostatní  přirozeně  se  vyvíjejí:  tak  láska 
(amor)  vzniká,  jc-li  jiná  bytost  představována 


jako  přičina  radosti,  nenávist  (odium)^  je-li 
jiná  bytost  představována  jako  přičina  smutku* 
bolesti ;  podobně  n adčj  e  (spes)  je  cit  radostný 
vzbuzený  představou  o  bližxim  se  povsne- 
sení  vlastní  osobnosti,  bázeň  {metus)^  cit 
vzbuzený  představou  o  blížícím  se  poníženi 
a  poškozeni  vlastni  osobnosti.  Sebevědomí 
{gloria)  vzniká  z  představy  vyvýšenosti  vlastni 
jakožto  reálního  povzneseni  sebe  sama,  zá- 
vist (invidia)  z  uvědomění  si  vlastni  inferiority 
(poníženosti)  při  srovnám  s  někým  jínýnL 
Vedle  těchto  přímých  aífektů  vyvozených 
zcela  logicky  z  pudu  po  sebezachování  vy- 
víjejí se  druhy  aífektů  nepřímých.  Jestliže 
bytost  jiná,  k  niž  chováme  lásku  nebo  ne- 
návist, doznává  povznesení  nebo  poikozeni, 
vyvolává  v  nás  toto  uznamenáni  citv  stejno- 
rodé nebo  opačné,  cítíme  i  my  radost  nebo 
zármutek.  Štěstí  i  utrpení  bytosti  milované 
je  zároveň  i  našim  (souslast  a  soastrast); 
při  nenávisti  ie  to  opačné:  úspěch  b^rtosti 
nenáviděné  nás  zarmucuje,  neštěstí  její  nás 
těší  (závist  a  škodolibost).  Affektv  žá- 
dosti, radosti,  sebevědomí  nazývá  S.  cei  čin- 
nými (actiones)  naproti  ostatním,  jeŽ  jsoa 
stavy  trpné  v  přísném  slova  smysle  {pAssio- 
nes).  Anekt  typicky  činný  jest  statečnost 
(fortitudo),  v  níž  zase  rozeznává  se  duševní 
sila  {animositas)  a  velkomyslnost,  Šlechet- 
nost (generositas).  —  Východi|těm  S-zovy 
éthiky  je  vzpomenutá  veta  o  sebezachovánu 
Každá  bytost  chce  své  bytí  (život)  zacho- 
vati a  vyvíjeti  je  v  životě  dokonalém.  Proto 
je  ctnost  {virtus)  schopnost  jednati  přimě- 
řeně tomuto  pudu  po  sebezachování  čili 
moc  vyhledávati  svého  prospěchu  {potentis 
suum  utile  quaerendi)^  nepravost  pak  opak 
toho.  Věci  rozumu  jest  poznávati,  co  tomuto 
účelu  prospívá  a  co  mu  škodí.  Aífekty  mají 
původně  též  tendenci  působiti  ve  smysle 
sebezachování,  a  vskutku  u  mnohých  roz- 
hoduji ony,  nikoli  rozum.  A  postačí  aífekty 
vskutku  u  zvířat,  aby  bylo  oosaženo  sebe* 
zachováni,  nikoli  však  u  člověka.  Zde  je  po- 
třebí ukazatele  a  rozhodčího  vyššího.  Čim 
výše  je  bytost  lidská,  tím  složitější  jsou  za- 
jisté poměry,  které  zaujímá  naproti  světu 
vnějšímu,  a  tím  nesnadnější  je  nalézti  správné 
chování.  Proto  Člověk  musí  svěřiti  život  svĎJ 
vyššímu  vedení  rozumovému.  Toliko  kdo 
v  životě  řídi  se  rozumem  {ex  duetu  rat%onis\ 
dovede  dosíci  sebezachování.  Rozum  přede- 
vším opravuje  a  řídí,  co  z  pouhých  aifektů 
se  děje;  předvídá  na  základě  učiněných  zku- 
šenosti a  stanoví  si  zásady  morálního  jed- 
náni. Rozum  zjednává  dále  člověku  názor 
o  nutnosti  a  neodvratnosti  všech  běhů  svě- 
tových, způsobuje  klidnou  odevzdanost  a 
trpělivost  {tranquillitas  animí).  Posléze  čisté 
poznáni  rozumové  samo  je  nejcennějším  a 
nejblaživějším  obsahem  životním.  Ryzí  po- 
znání je  pravé  dobro,  které  naplňuje  blaže- 
nosti, a  v  blaženosti  té  má  zdroj  i  láska 
k  dokonalému  dobru,  k  Bohu  {amor  Dtí  řnřW- 
lectualis).  —  V  politických  názorech  svých 
S.  přidržuje  se  základních  principů  nauky 
Hobbesovy,  ale  nepokládá  s  ním  absolutís- 


Spinoza. 


817 


mus  za  nejlepší  formu  státní,  nýbrž  naopak 
rozhoduje  se  pro  demokracii.  I  on  pokládá 
pftvodni  přirozený  stav  lidstva  za  válku  všech 
proti  všem  {homines  ex  nátura  hostes)  a  zří- 
zení státní  za  umčl^  stav,  jehož  účelem  je 
zajisti  a  zaručiti  mir.  Avšak  stát  má  vedle 
toho  sledovati  účely  vyšší,  má  sloužiti  vý- 
voji rozumu.  Stát  nemá  se  podle  S-zy  vmě- 
šovati v  boje  theologických  a  filosofických 
názorů  a  nauk,  nebof  ksádé  takové  zasaho- 
váni působí  porušeni  veřejného  blaha- a  míru. 
Rovnéž  staví  se  proti  míněni  tehdy  rozšíře- 
nému o  dvojí  pravdě,  theologické  a  filoso- 
fické. Pravda  jest  jen  to,  k  čemu  vede  rozum 
nepředpojatý.  Mezi  vírou  a  vědou  je  podle 
S-zy  smír  možný,  nebude-li  Písmo  svaté  po- 
kládáno za  knihu  vědeckou;  význam  jeho 
jest  jinde:  neobrací  se  k  rozumu  člověkovu, 
n^brž  k  vůli  lidské  a  podává  zákon  mravní. 
\lnohé  v  Písmě  svatém  třeba  vysvětlovati 
obrazně  a  nepojímati  doslovně.  —  Dva  jsou 
základní  prameny  filosofie  S-zovy:  nauka 
Descartova,  v  níŽ  obě  substance  konečné 
i  ret  txtensa  a  res  cogitans)  učinil  attributy 
jediné  substance  nekonečné,  Boha;  odtud  se 
udávající  důsledek  pantheistický  vytvořil  pak 
na  základě  filosofie  Giordana  Bruna,  jehož 
italské  spisy  znal.  Vedle  toho  působila  na 
uěi  kabbála  a  středověká  filosofie  židovská, 
zvi.  Maimonides,  Gersonides,  Chasdai 
Crescas.  Poměr  k  J.  Scotovi  Erigenovi 
a  jiným  pantheistům  středověkým  není  dosti 
objasněn.  U  veliké  míře  byl  však  závislý  na 
scholastice,  zvi.  mladší  protestantské.  — 
Osudy  S-zovy  filosofie  byly  zvláštní  a 
působeni  na  dobu  pozdější  dalekosáhlé.  Spisy 
jeho  b>ly  zakazovány  s  odůvodněním,  že  je 
v  nich  mnoho  blasfemie  a  atheismu,  vydá- 
vány knihy  na  jeho  vyvráceni  —  později 
upadl  takřka  v  úplné  zapomenutí  a  nanej- 
výš zminka  dala  se  o  něm  jako  o  největším 
atheistovi  všech  dob  —  byl  zván  auctor  irre- 
ligiosissimus.  Tu  však  r.  1785  jacobi  vydal 
spis  »Die  Lehre  des  S.  in  Briefen  an  Men- 
delssohn<  a  vzbudil  živý  zájem  pro  myslitele 
rovně  neprávem  tupeného  jako  zapomína- 
ného. Odtud  zvláště  v  1.  pol.  XIX.  stol.  je 
patrný  mocný  jeho  vliv  na  vývoj  filosone 
německé.  Fichte,  Scheliing,  Hegel,  Schleier- 
macher  jsou  nadšeni  jeho  ctitelé,  v  době 
pak  novější  Th.Fechner  základní  názory  jeho 
pantheismu  a  parallelismu  dále  rozvádí.  — 
Život.  S.  pocházel  z  rodiny  židovské  při- 
stěhovalé z  Portugalska.  Nabyl  vzdělám  na 
skolc  židovské,  kde  poznal  hebrejštinu,  tal- 
mud a  židovskou  fílosoíii,  latinského  vzdě- 
láni pak  dostalo  se  mu  na  škole  učeného 
lékaře  Frant.  van  den  Endc.  Záhy  toužil  po 
pravdě.  Horlivé  studoval  Starý  zákon  a  pře- 
mýšlel o  původu  jeho,  zahloubal  se  do  spisů 
Descartových  —  byl  však,  když  vražedný 
útok  na  ncj  se  nezdařil,  vyloučen  jako  bludaf 
z  obce  židovskří  a  kletbou  stižen,  posléze 
i  z  Amsterdamu  vypověděn  il656!.  Po  čtyři 
roky  žil  ve  venkovském  domě  přítelově  po- 
blíž Amsterdamu,  r.  ló^l  přesídlil  se  do 
Rhynsburku,  kde   horlivě   studoval  filosofii 

OttiT  Slomik  Ťímutný,  sy.  XXIIl.  4/3  1905. 


Descartovu,  potom  r.  1664  do  Voorburgu, 
r.  1669  do  Haagu.  R.  1673  od  Karla  Ludvika 
Falckého  byla  mu  nabízena  řádná  profes- 
sura  filosofie  na  universitě  v  Heidelberce, 
nepřijal  ji  však;  podobně  zamítl  pozvání  do 
Francie.  Žil  dále  v  Haagu  v  naprosté  chu- 
době, zamítal  všeliké  podpory  se  strany  svých 
známých,  živil  se  najmě  broušením  skel  a 
zemřel  tamtéž.  V  Haagu  na  cestách  svých 
navštívil  jej  též  Leibniz.  Naprostá  nezištnost, 
prostota  a  střídmost  byly  znaky  povahy  jeho. 
Žil  při  tom  šťastně  a  spokojeně  jsa  zahlou- 
bán ve  své  mvšlenky.  —  Spisy:  Tractatus 
de  Deo  et  homtne  eiusque  Jelicitate  (O  Bohu 
i  člověku  a  jeho  štěstí,  1658—60;  obsahuje 
prvý  nástin  jeho  myšlenek,  které  pak  po- 
drobně byly  rozvedeny  v  jeho  éthice);  TraC' 
tatus  de  intellectus  emendatione  (o  očistě  roz- 
umu, 1655—56,  základní  myšlenka:  statky 
světské  nepřinášejí  blaha,  poznání  rozumové 
je  pravý  a  největší  statek);  Principia  philo' 
sophiae  Cartesianae  s  dodatkem  Cogitata 
metaphysica  (Základy  filosofie  Descartovy 
s  dodatkem:  Myšlenky  metafysické,  1662—63, 
napsal  pro  svého  žáka  Alb.  Burgha,  jehož 
nepokládal  za  dosti  dospělého  pro  svou 
vlastni  filosofii);  Tractatus  theologico- polit icus 
(Rozprava  theologicko -politická,  lt)65— 70, 
napsána  asi  již  1657— 61,  vydána  anonymně; 
obsahuje  jeho  názory  o  poměru  stáiu  a  ná- 
boženství, vědy  a  víry,  kniha  nazývaná  straš- 
nou za  jeho  doby:  liber  horrendus);  hlavní 
spis:  Ethica  ordine  geometrico  demonstrata, 
Éthika  odvozená  řádem  geometrickým  (1662 
ai  1665),  t.  j.  způsobem  mathematickým  po- 
dává celou  iednotnou  filosofickou  soustavu 
jeho.  Skládá  se  z  pěti  knih:  prvé  tři  obsa- 
huji předpoklady  theoretické,  druhé  dvě 
vlastní  éthiku.  Nadpisy  jednotlivých  knih  udá- 
vají obsah:  1.  De  Deo,  O  Bohu,  vlastni  meta- 
tysika;  3.  De  nátura  et  origine  mentis^  O  po- 
vaze a  původu  mysli,  theorie  poznáni ;  3.  De 
origine  et  nátura  ajfectuum,  O  původu  a  po- 
vaze affektŮ,  psychologie;  4.  De  serpitute  hu- 
mana  sivé  de  affectuum  virihus,  O  lidském 
otroctví,  t.  j.  o  podrobenosti  affektům;  5.  De 
potentia  intellectus  sivé  de  libertate  humana, 
O  moci  rozumu  č.  o  lidské  svobodě.  — 
Krátce  před  smrti  napsal  spis  (nedokon- 
čený) Tractatus  politicus  namířený  proti  Hob- 
besovč  theorii  o  vládě  absolutní,  horující 
pro  zřízeni,  v  němž  vláda  opírá  se  o  souhlas 
občanův  a  neznásilňuje  jejich  přesvědčeni. 
Mimo  to  vydal  grammatiku  jazyka  hebrej- 
ského: Compendium  grammatices  linguae  He- 
breae  Důležitý  jsou  posléze  jeho  listy,  — 
Literatura:  Díla  S-zova  vydali  po  smrti 
jeho  r.  1677  Lud.  Meyer  a  Herm.  Schuller 
pod  názvem  Opera  posthuma.  Pozdější  sou- 
borná vydáni  obstarali  H.  E.G.  Paulus  (Jena, 
1802-03).  A.  Gfrčrer  (Štutgart,  1830),  C.  H. 
Bruder  (Lipsko,  1843—46,  3  sv.),  H.  Gins- 
berg  (Lip.  a  Heidelberg,  1875—82,  4  sv.). 
Úplné  vydání:  B.  de  S.  opera  quotquót  re- 
perla  šunt.  Rccogn.  J.  van  Vloten  et  J.  P. 
N.  Land  (Haag,  1882—83,  2  sv.,  2.  vyd. 
1895,  3  sv.).  Franc,   překlad   napsal   Emile 

52 


1 


818 


Spintherometr  —  Spiraea. 


Saiaset  (Pař.,  1842,  1861,  1872,  3  sv.),  J.  G. 
Prát  (t.,  1863).  Nčm.  překlad  yydali  Berth. 
Auerbach  (Štutgart,  1841,  '5  sv.,  2.  rozron. 
vyd.  1872,  2  sv.),  J.  H.  v.  Kirchmann  a  C 
Schaarschmidt  (B.  v.  S.  sámintliche  phílos. 
Werke,  2  sv.,  ve  »PhiIo8oph.  Biblioáiek«h 
Éthika  a  Tract.  theol.  pol.  v  nčm.  překlaaé 
Sternové  vyšly  též  v  Reclamově  »Universal- 
Bibliothck*.  —  Nejdáležitějši  monografie:  Ja- 
cobi,  Die  Lehre  des  S.  ín  Briefen  an  Men- 
delssohn  (1785);  Sigwart,  Der  Spinozismus 
(Tubinkv,  1839);  Van  den  Linden,  S.,  seine 
Lehre  atd.  (Gotinky,  1862),  vydal  též  Biblio- 
grafii o  S-zovi  (1871);  Ricb.  Avenarius,  Ueber 
die  beiden  ersten  Phasen  des  Spinozischen 
Pantheismus  (Lip.,  1868);  T.  Camerer,  Die 
Lehre  S-^s  (Štutgart,  1877);  Fred.  PoUock,  S., 
his  life  and  philosophy  (Lond.,  1880);  Caird, 
S.  (Philosophical  dassics,  Lond.  a  Edinburg, 
1888);  L.  Stein,  Leibniz  und  S.  (Berl.  1890V, 

{ames  Martineau,  A  study  of  S.  (Lond.,  1899); 
^éon  Brunschwicg,  S.  (Bibliothéque  de  phi- 
losophic  contemporaine) ;  £.  Cbartier,  S.  (ve 
sbírce  Les  philosophes) ;  J.  Freudenthal,  Die 
Lebensgeschichte  S-'s  in  Qaellenschríften, 
Urkunden  u.  nichtamtl.  Nachrichten  (Lip., 
1898,  velmi  cenný  materiál  pro  védecký  ži- 
votopis S-zův);  G.  Papern,  S.,  jego  žizň  i  dé- 
jatělnosf  (Petr.,  1896).  Dna, 

Spintherometr  (z  řec),  přistroj  sestro- 
jený Salvionim  r.  1897  za  účelem  vyšetřo- 
váni velikosti  elektromotorických  sil  proudu 
elektrického,  procházejícího  mezi  dvéma  pla- 
tinovými kuličkami  oddělenými  od  sebe  me- 
zerou malou,  ale  ještě  měřitelnou,  na  př. 
0*00006— 0*00073  mm.  Nepatrná  změna  teto 
vzdálenosti  provedena  oteplením. 

Špione,  it.  (něm.  Špion,  fr.  espion),  Špe- 
houn,  vyzvédač. 

Spionekop,  hora  v  záp.  Natalu  (již.  Afrika) , 
z.  od  Colensa,  na  levém  břehu  Tugely,  byla 
za  jihoafrické  války  obsazena  anglickou  armá- 
dou, spějící  na  pomoc  Ladysmithu,  ale  25.  led. 
1900  zmocniU  se  jí  po  krvavém  boji  Boerové. 

Spir  Afrikán  Aleksandrovic  viz  Špir. 

deSplra  Johannes(také  Johannes  Spi- 
rensis,zeŠpýru),něm.knihtiskařzXV.stol. 
(t  1470  v  Benátkách),  kter;^  po  r.  1462  z  Mo- 
huče  se  vystěhoval  do  Benátek,  kde  byl  prv- 
ním typografem  a  také  prvým  »privilegova- 
ným«  knihtiskařem.  První  knihy  jim  tištěné 
jsou  Ciceronovy  Epistolae  ad  familiares  ve 
třech  měsících  ve  dvojím  vydání  po  300 
exemplářích  a  Pliniova  Historia  naturalis 
(Ben.,  1469).  Jeho  Tacitus  je  prvním  vy- 
dáním tohoto  klassika  vfibec.  Při  tisku 
Augustinova  díla  De  civitate  Dei  zemřel,  na- 
čež po  jeho  smrti  vedl  knihtiskárnu  jeho 
bratr  Vendelín  (Vendelinus  Spirensis, 
t  asi  r.  1477),  který  tiskl  první  bibli  ital- 
skou podle  překladu  Malermiho,  téŽ  díla 
Petrarkova,  Danteho  a  j.,  pak  latinské  klas- 
siky  a  humanisty.  Privilegium  knihtiskařstvi 
Vendelín  S.  již  neměl.  Tisky  obou  bratří 
jsou  dnes  velmi  vzácné.  —  Srv.  Pellegrini, 
Della  prima  origine  della  stampa  in  Venezia 
(1794). 


Spirae*,  tavolník  (něm.  Spterstaude), 
rostl,  rod  odděleni  tavolníkovltých  (5/KnMa- 
ceae)  čeledi  r&Žokvétých  (Rosiflorde).  Rod 
tento  vyznačuje  se  číškou  nízkou,  misk ovitou 
n.  terčovitou,  s  Sdílným  krajem  kalisniro, 
5  kor.  plátky,  Četnými  tyčinkami,  2— 12m^ 
chýřky  se  2  n.  četnými  semeny.  Druhů  cel- 
kem přes  50.  S.  salici folia  L.,  t  vrb  o  list) 
{weidenblditirige  5.),  roste  ve  vlhkém  kfoVi 
na  poříčích,  na  pokraji  rybníků,  ve  příko- 
pech, mokrech  olšinách  a  raielinách,  zejména 
v  již.  Čechách;  mimo  to  pěstuje  se  zhusta 
v  zahradách  a  používá  se  ho  k  dělání  živých 
plotů  v  sadech.  Původně  snad  pocbázi  xe 
Sibiře.  Jest  to  keř  1— 2  m  vys.,  s  větvcini 
přímými,  oblými,  prutovitými,  nahoře  hrana- 
tými, lysými,  bronzově  Žlutohnědými,  husto* 
listými.  Listy  krátce  řapíkaté,  podlouhlo-ko- 
pinaté,  nesteině  až  2kráte  ostře  pilovité,  lysé, 
brvité,  přítuhé,  vezpod  nasivělé.  Květy  jsou 
v  latě  konečné,  směstnané,  dlouhé,  jehlan- 
covité.  Plátky  bílé  (S.  aiha  Dur.),  narážovélé 
n.  růžově  nachové.  S.  latifolia  fiorkh.  (S. 
carpinijolia  Willd.),  t.  širo  listy  (hainhuchtn- 
hlátteríge  5.),  jest  keř  podobný  předešlému, 
8  květy  bílými,  pěstovaný  i  zdivočelý,  pochá- 
zející ze  Sev.  Ameriky.  S.  oputifolia  L.,  t 
kalinolistý  (gehneeballblátterige  S.),  půvo- 
dem rovněž  ze  Sev.  Ameriky,  pěstuje  se  ne- 
zřídka a  nalézá  se  často  zdivočelý.  Jest  keř 
3 — 4  m  vysoký,  s  větvemi  hranatými.  Listy 
dlouhořapičné,  na  dolejšku  klínovité,  v  obryse 
okrouhlé  n.  vejčité,  namnoze  3laločné,  2b^ 
vroubkovaně  pilovité,  vezpod  bledší,  zřetelné 
sífovitě  žilnaté,  lysé,  palistnaté.  Kálišni  cípy 
vnitř  bělavohuňaté,  vejčité;  kor.  plátky  bilé, 
prašník)^  červené.  Květy  jsou  v  listnatém 
chocholíku  hned  nad  nejhořejším  listem.  S. 
chamaedrjrfolia  L.,  t.  ožankolistý  {gamaM- 
derblátterige  S.)/}e5t  keř  1— 2m  vys.,  pochá- 
zející ze  Sibiře;  často  se  sází  a  někdy  zdi- 
vočuje.  Má  listy  opakvejčité,  tupé,  brvité, 
zpředu  zastříhanovroubkované;  větévky  oblé. 
Chocholíky  na  konci  větviček  chůdo-  a' málo* 
listých,  tyto  na  hořejšku  větvi  nahloučené. 
Ušty  kališní  ohrnuté,  ze  Širšího  spodu  ko- 
pinaté., Květy  bílé.  S.  ulmijolia  Scop.,  t.  ulmo- 
listý,  pochází  z  Korutanska,  sází  se  v  sa- 
dech i  zdi  vočuje.  Listy  má  vejčité,  špičaté, 
lysé,  nestejně  skoro  2krát  pilovité,  jen  ke 
zpodu  celoicrajné;  větévky  hranaté.  Chocho- 
líky na  konci  listnatých  větviček.  Uštv  ka- 
lišní  ohrnuté,  vejčité;  květy  bílé.  S.  fiiipen- 
dula  L.  {Uimaria  fiL  A.  Br.),  tužebnik, 
zemni  ořech  (filipendelwurt)^  má  bylin. lo- 
dyhu 3—6  dm  vys.,  chudolistou,  příoblou; 
kořeny  většinou  hlizovitě  ztlustlé.  Listy 
mnohojařmé;  lístky  peřenoklané,  uštů  lubi- 
tých;  palisty  podlouhlé,  k  řapiku  vysoko  pfi* 
rostlé.  Květy  ponejvíce  óčetné,  dlouze  stop- 
katé,  v  jednoduchém  kuželi,  větví  jedno- 
rameně  vrcholičnatých.  Květy  nažloutle  bilé. 
vně  často  načervenalé,  hořkými  mandlemi 
páchnoucí.  Roste  roztroušeně  na  suššídi  lu- 
kách, travnatých  pahorcích,  plsečnalých  bo- 
rech; též  jako  rostlina  ozdobná,  zahradní. 
Oddenek  se  ztlustlými  mrcasy  kořenovými 


Spiraeaceae. 


819 


chutná  podobné  jako  kTÍtv  a  drive  uiivalo 
se  ho  v  lélcároách  {radix  fiUpendulaé),  kvčtů 
jsko  doTiiácího  prosticdku  léčivého.  S.  ulm»- 
ria  L.  \Ulmaritt  pe»tapttala  Gilib.),  t.  jil- 
mový, meduniSnik,  lobai,  Tvakytujc  se  na 
vlhk4ch  lukách,  u  potokfiv  a  phkopQ,  na  bah- 
nitých mistech  lesních,  i  péstuje  se  v  zahra- 
dách. Lodyha  byt.,  1—2  m  uys.,  nahofe  trochu 
rotvttvená,  lilnč  hranalá,  listnatá;  listy  ipe- 
fcné,  4— Sjařmé,  8  lístky  nestejní  2krát  pi- 
lovitými, jemné  plstoatými.  Palisty  okrouhlé, 
toliko  ke  ipodu  fapika  přirostlé.  Květy  po- 
nejvíce Síetné,  ve  sloiítjch,  hojnokvétých, 
kruiclovitých  vrcholících.  MéchýfkQ  5—8, 
íroubovíté  Btoíen^ch,  lysých.  Kvčty  ilutavé 
hile,  silné  páchnoucí  hofkýnii  mandlemi. 
Rostlina  tato  obsahuje  tfislovinu,  odvar 
z   lísiQ   a  kvélA  mQie  se  piti  jako  thé  pro 


pobřeli    Ameriky,    s    purpurové    r&iovýi 
kvéty.  S.  toibifoUa  L.  jest  keř  pocbáiejici 
Sibiře  a  sev.  Cíny.  S.  ariatfoiia  Sm.  se  íl 
tavé  bilfmi  a  S.  tomentosa  L,  ■  červenými 
kvčly,  oba  druhy   le  Sev.  Ameriky.    S.  crt- 
nata  L.  jest  keř  asi  1  m  vys.,  a  listy  opak- 
vejčitými  a  kvéty  bilými,  te  Sibiře  a  vých. 
Evropy.    5.  aciitifolia  Willd.,  keř  asi  */■ 
vys.,  s  liaty  úzce  elliptíčnými,  celokiajnýi  ., 
9  chudokvétými,  bilými  okolíky,  le  Sibiře. 
S.  pruni/olía   Sieb.   Zucc,  keř  1'/,  m  v; 
B  listy  podlouhlými  n.  elliptíčnými,  lubatýi 
bílé  okolíky  na  obloukovitých  vétvich.    1 
cháii  I  Japanu.  S.  trílobala  L.,  keř  1  m  v^ 
s  listy  kulatými  n.  slabé  3laločnýmii  chocho' 
l[k  krátký  B  kvéty  b:iými.    Ze  Sibiře  a  sev. 
Cíny.  S.  cailo$a  Thunb.,  keř  s  listy  podlouhle 
kopinatými,   2krit   pilovitými,  s  Cervenýr  ' 


pocení.  S.  aruncus  L.  [Aruncut  tilvttttr  Ko- 
steletzky),  udatna,  doník,  roste  na  vlhkých, 
lesnatých,  horních  stráaich,  i  v  sadech  se 
péstuje.  Má  byl.  lodyhu  1— 2m  vys.,  přímou, 
Titevnaiou;  liity  krátce  řapikaté,  trojené 
Škrit  ipeřené,  lístky  vejfiti!  n.  podlouhle 
vcjč.,  ostře  2krát  pilovité.  Kvéty  drobounké, 
ilutavé  bílé,  v  hromech  tenkých,  čarkovitých, 
do  loiktadité  laty  sestavených.  Obsahuje 
také  tfíslovinu.  S.  hj-perici/olia  DC,  t.  tře- 
zalkolistý.  pochází  z  Uralu,  u  nás  péstuje  I 
«e  jako  oidobný  keř  ai  2  m  vjs.,  s  listy  vej-  ^ 
Čitč  podlouhlými,  celokrainými  n.  vroubko- 
vanými  ^S.  ereyiata  Fis ch.).  Vyznačuje  se  dlou- 
hými, itihl^mi  větvemi,  po  celé  délce  bílými, 
£asto  posazenými  nestopkatýmí  okolíky  n. 
cbocholiky.  S.  levigata  L.,  t.  hladký,  jest 
keř  aii  2  n  vys.,  pocházející  ze  Sibife.  Pé- ; 
•tuje  se  jako  ozdobný  keř,  a  listy  bezřapíč- 
nymi.  kopinatými,  lesklými  a  hladkými.  Vétve ' 
jeho  jsou  červené  hnédé.  S.  Douglatu  Hook,  | 
jest  ozdobný  keř  původem    ze  sev.-západ.l 


chocholiky.  Z  Japanu  a  Činy.  S.  corymbosa 
Raf.,  keř  '/i  "*  ^l^--  s  listy  podlouhlými, 
hrubé  pilovitými,  s  bilými  chocholiky.  Ze 
Sev.  Ameriky.  S.  caalonieniis  Lour.  (Reeveti- 
stana  Lindl.)  iest  krásný,  1— I"?  m  vys,, 
ozdobný  keř  i  Činy,  s  cUiptičnými  listy  hrubé 
pilovitými.  S.  kamtschaiiea  Pall.  je  vytrvalá 
rostl,  z  Kamčatky,  kdet  mladé  výhonky  na 
jaře  a  kořeny  v  zimé  slouii  la  potravu  a  ku 
připravé  opojného  nápoje.  Tyto  druhy  moíno 
u  nás  často  spatřiti  v  zahradách  a  sadech 
péstované.  Vm. 

Spiraaftoaft*,  tavolnikovíté  ^ném. 
Spitrengtn'áchsrWeSt  jedno  i  oddělení  čeledí 
růžokvětých  (Rosifiorae).  Jsou  to  větSinou  kře 
n.  stromy,  celkem  asi  na  70  druhů  v  aev. 
mírném  a  teplém  pásmé  rostoucí  a  namnoze 
ozdobné  kře  pěstované  v  sadech  a  zahradách. 
Vyinaíuji  se  kvéty  pravidelnými,  číikou 
zvonkovito-číškovitou,  nizkou,  miskovitou  n. 
terčovitou,  s  Sdilnfm  krajem  kaliinim  a  s  5 
plátky  korunnimi,  četnými  tyčinkami,  často 


820 


Spirála  —  Spirální. 


s  5  čnélkami,  plůdky  měcbýřky,  uvnitř  se 
pukajícími,  namnoze  vicesemenými.  Sem  ná- 
ležejí rody:  Spiraea{tZYo\n\k)yKerriat  Gillenia^ 
Bayera  a  Quillaja.  Vm. 

Spirála  či  závitnice  jest  v  geometrii 
křivka  obsahující  nekonečně  mnoho  závitů 
vinoucích  se  kolem  pevného  bodu  (pólu). 
Křivka  taková  může  se  vytvořiti,  kdyŽ  ícolem 
pólu  o  otáčí  se  jím  procházející  paprsek  P, 
po  kterém  zároveň  pohybuje  se  bod  ^smě- 
rem od  o;  bod  p  ustavičně  od  o  se  vzdalu- 


tm 


tvmttft 


fwwmww 


Č.  38S0.  Spirál*  Fermatova. 

jící  vytvoří  «-lu.  Otočí-li  se  P  o  360 •,  vznikne 
jeden  závit  s-ly.  V  širším  smysle  slově  s-lou 
křivka,  kterou  analyticky  lze  nejjednodušeji 
vyjádřiti  rovnicí  polárnou  r=:=/(gp).  Déje-li 
se  otáčení  paprsku  P  i  postup  bodu  r  v  něm 
rychlostí  rovnoměrnou,  vzniká  Arch  i  me- 
dová s.  (v.  t.);  rovnice  její  jest  r=:a(p  aneb 
obecněji  r  =  flqp-f-*»  k<iež  tf,  h  jsou  veličiny 
stálé.  J  né  8-ly  jsou:  parabolická  r^  =  aq) 
(Fermatova)  aneb  r  =  aqp»  (Galileiova); 
hyperbolická  (v.  t.)r9  =  fl,  lituus  (v.  t.) 
r\  ^=a,  Pascalova  (v.  t.)  r  =  tf -f"  *  cos  <p 
a  j.  Zvlášf  pozoruhodná  jest  exponenci- 
ální 8.  (v.  t.)  či  logarithmická.      Sd, 

S.  Hareova  [-  bérova]  jest  galvanický 
článek.  Myšlenka  pochází  od  Harea,  prak- 
tické provedení  od  Pattersona  a  Lukense. 
Skládá  se  z  dlouhé  desky  zinkové  a  měděné 
na  sebe  položené  a  stočené  v  jednu  spirální 
plochu  válcovou.  By  nenastal  vzájemný  do- 
tek, vloženy  jsou  mezi  desky  špalíčky  kor- 
kové nebo  vložky  soukenné.  Celek  vložen 
jest  do  nádoby  naplněné  nakyslým  roztokem 
chloridu  sodnatého.  Článek  tento  dával  proud 
tak  silný,  že  i  vepiatý  platinový  drát  se  roz- 
žhavil, a  proto  nazýval  se  též  kalorimotor. 

S.  Petřinova,  z  tenkého  argentanového 
drátu  stočená  8.,  jež  prof.  Fr.  Petřinou  se- 
strojena byla  k  demonstrování  přitažlivostí 
elektrických  proudův  o  stejném  směru.  S. 
tato  jedním  koncem  zavěsí  se  svisle,  druhý 
konec  zatížený  závaží čkem  a  opatřený  hro- 
tem vnoří  se  do  rtuti,  jež  zároveň  jest  spo- 
jena s  kladným  pólem  zdroje  elektrického. 
Záporný  pól  spojen  jest  se  závěsem  8-ly. 
Prochází-li  elektrický  proud  s-lou,  zkrátí  se 
tato,  hrot  vynoří  se  ze  rtuti  a  proud  se  pře- 
ruší. Tím  však  přestane  vzájemná  přitažlivost 
závitu,  zpodní  závažíčko  napne  s-lu,  hrot 
vnoří  se  do  rtuti,  proud  opět  se  zavede  a  8. 


začne  kmitati.  Pohyb  tento  trvá  potud«  po- 
kud elektrický  proud  působí  a  pokud  silným 
proudem  8.  se  nerozihaví.  Vyobr.  č.  3881. 
podává  uspořádáni  8-ly  Petřinovy,  provedené 
Rogetem,  lékařem  v  Edinb urče.  S.  (5)  zho- 
tovena jest  z  drátu  mosazného  neb  méd^ 
ného  o  průměru  1—3  mm.  Závitů  jest  120  a 

průměr  8-ly  3-6  cm  ;xa- 
věŠena  jest  na  éro  obu 
C  a  dole  zatížena  jest 
závažíčkem  a  ukonče- 
na hrotem,  jenž   po- 
nořen  jest    do    rtuti 
misky  m.  Kladný  pól 
zdroje      elektrického 
připne  se  do  svorky  6, 
záporný  do  a.  Hrubé 
postavení  8-ly  d6je  se 
posouvnutím   ramene 
r  v  objímce  o;  jemné 
pak  otáčením  šroubu 
C.  Přitažlivost  s-ly  se 
sesílí,kdyi  vsu- 
ne se* do  stře- 
"■■'■"*■"■'"■  du  jejího  jádro 
č.  3881.  Spirála  Rogetova.        Železné.   M  a  r- 

g  o  t  použil  »a- 
řizení  toho  k  praktickému  přerušování  proudu 
elektrického. 

S.  vizmutová,  tenký  drátek  vizmutový 
bifilární,  stočený  ve  s-lu.  Používá  se  jí  k  vy- 
šetření intensity  magnetického  pole.  Upotře- 
bení zakládá  sé  na  vlastnosti  vizmutu,  kte- 
rou r.  1883  objevil  Righi,  t.  j.  vizmut  mění 
svůj  odpor  elektrický,  působi-li  naň  sílokřivky 
magnetické.  V  silnějším,  poli  magnetickém 
odpor  jeho  jest  větši.  Účinek  jest  největéi, 
je-li  rovina  s-ly  kolmo  ke  směru  silokřivek 
Závislost  mezi  změnou  odporu  elektrického 
a  magnetickou  intensitou  vyjádřili  Lenard  a 
Howard  rovnicí: 

kde  B  jest  magnetická  intensita  čili  počet 
silokřivek,  procházející  1  cw*  vyšetřovaného 
pole  magnetického,  cr,  fi  konstanty  pokusem 
určené,  r^  elektrický  odpor  s-ly  vizmutové, 
nenalézá-li  se  v  poli  magnetickém,  r  elek- 
trický odpor,  když  ji  protínají  sílokřivky. 
Pro  praxi,  kde  B  jest  větší  než  4000,  sUčí 

bráti  B^k  ^~^^.  Též  prakticky  brává  se: 

'"o 
zvětšením  intensity  pole  magnetického  o  kaž- 
dých 1000  silokřivek  zvětši  se  odpor  eltíc- 
trický  vždy  o  5% 

Bplrálni  (spirálový),  mající  formu  spi- 
rály. 

S.  kolo  Cavéovo  viz  Čerpadlo,  str. 
640*  a  tab.  I.,  čís.  13  a  14. 

S.  péro  viz  Péro,  str.  541*. 

S.  pumpa  skládá  se  z  nádoby  naplněné 
tekutinou,  která  má  se  dopravovati,  z  vodo* 
rovného  hřídele  hh  2l  ze  s.  roury  abcdefcu 
Hřídel, procházeje  stěnami  nádoby,  má  ucpáv- 
ky. Otáčí-li  se  klikou  /r,  čerpá  se  s.  rourou 
tekutina  a  dopravuje  se  výtlačným  potrubím 


Spiranthes  —  Spiritismus. 


821 


R  na  žádané  místo.  Tlak,  kterým  tekutina  do- 
pravuje se  do  výšky  H,  závislý  jest  na  sou- 
čtu tlaku  jednotlivých  sloupců  tekutiny,  jakož 
i  na  tlaku  vzduchu  mezi  nimi  uzavřeného. 


« .  ■^"7.";;sž^iý4tfrf'AiawaY»«;y«<g^ia»BMyi» 


Č.  3832.  Spiiálni  pumpa. 

Přístroj  tento  byl  sestrojen  r.  1746  Wirtzem 
v  Curichu.  Nyní  užívá  se  ho  již  jen  poskrovnu 
v  cukrovarech  a  v  papírnách  k  dopravě  šťávy 
cukerné  a  hmoty  papírové. 

Spiranthes,  švihlik  (DrehHng),  rostl, 
rod  čeledi  vstavačo vitých  (Orchideaceaé),  Vy- 
značuje so  pyskem  vzpřímeným,  zpředu  třás- 
ně ným,  zpět  ohnutým,  oddenkem  s  hlizkami 
kořenovými.  U  nás  roste  toliko  S.  spiralis 
C.  Koch\S.  autumnalis  Rich.,  Helleborine  spi- 
ralis Bernh.),  š.  podzimní  n.  krutiklas, 
porůznu  na  vlhkých  lukách  a  trávnicích  hor- 
natějších krajin.  Hlízky  2  n.  více,  mrkvovité. 
Lodyha  vedle  svazcčku  listů  podlouhle  ellip- 
tičných,  širokořapičných,  toliko  pošvami 
krátkočepelnými  posázená  (2  dm  vys.),  na- 
hoře pýřitá.  Klas  jednostraný,  šroubovité 
kroucený,  pýřitý;  květy  drobné,  bílé,  vanil- 
kou vonné.  Jiný  druh:  S.  aestivalis  Rich.,  š. 
letní,  vyskytuje  se  v  krajinách  jižních  obojími 
Rakousy  počínaje.  Vm. 

Bpirántjr  viz  Hlásky,  str.  340. 

Spirato,  ital.,  v  řeči  obchodní  tolik  co 
v  minulem  měsíci  nebo  v  minulém 
roce. 

Bpirding^  (ániadowské  jezero,  též 
Smardowo),  největší  vnitrozemské  jezero 
v  prus.  vlád.  obvodě  gombinském,  měří 
153  ilrmV  ležíc  ve  výši  117  m  n.  m.  a  vyniká 
bohatstvím  rybním.  Jeho  výtok  Pisa  {Fysch) 
vlévá  se  do  Narvi,  kdežto  Mazurskými  ka- 
nály spojeno  je  s  jezerem  Lówentinským  a 
Mauerským. 

Bpirensis  Johannes  a  Vendelinus 
viz  de  Spira. 

Bpiřioe  viz  Erpužice. 

Bpirioké  křivky,  s  p  i  r  i  k  y  ( v  peom.).  Otá- 
čí-li  se  kružnice  K  kolem  osy  O  ležící  v  rovině 
její, vzniká  plocha  okruhová  (annuloid.tfjrřt^a); 
rovina  rovnoběžná  s  osou  plochy  seče  ji  ve 
8.  k-vce,  kterou  po  prvé  vyšetřoval  řecký 
geometr  Perseus  ze  školy  alexandrijské 
v  I.  stol.  po  Kr.  Je-li  r  poloměr  kružnice  AT, 
R  vzdálenost  středu  jejího  od  osy  O  a  <í 
vzdálenost  roviny  sečné  od  téže  osy,  jest 
rovnice  s.  k. 

(:c«+  r*+  ť/»+  R^—  r=)«—  4  R^'  (jf«+  d^)', 
osy  souřadné  jsou  osami  souměrnosti  křivky, 

1*ejiž  tvar  závisí   na  poměru  hodnot  r,  /?,  d, 
>ři    ť/=»r    přechází    spirika    v    Cassiniho 
křivku    (v.    t.;,    a   je-li    mimo    to    R  —  2r, 


v  lemniskatu  Bernoulliovu.  S-kák-kajest 

freo metrickým  místem  bodů,  z  nichž  lze  k  el- 
ipse neb  hyperbole  vésti  dvé  tečen  svírají- 
cích stálý  úhel.  V  širším  smyslu  de  la  Gour- 
nerie  (Liouville,  Journal,  1869)  nazval  s-kými 
k-kami  každou  bicirkulárnou  a  aspoň  podle 
j-  dné  osy  souměrnou  křivku  stupně  4.  S.  k. 
s  dvojným  bodem  ve  středu  mají  polárnou 
rovnici 

p>  =z=  a}  cos*  qp  +  ^*  sin*  qp ; 
jsou  středovými  úpatnicemi  ellipsy  neb  hy- 
perboly, ze  kterých  kuželoseček  lze  je  též  ob- 
držeti transformací  převratnými  prů vodiči.  Sd, 

Bpiridov:  1)  S.  Grigorij  Andrejevič, 
admirál  (♦  1713  —  f  1790),  účastnil  se  bojů 
proti  Turkům  v  1.  1737—40  a  sedmileté  války. 
R.  1764  byl  velitelem  přístavu  revelského  a 
pak  kronštadtského,  načež  r.  1769  poslán  ku 
podpoře  řeckého  povstání.  Měl  hlavní  zá- 
sluhu o  vítězství  v  boji  česmenském. 

2)  S.  Matvěj  Gr i gorjevič, genealog rus., 
syn  před.  (f  1829),  sloužil  ve  vojště  a  pak 
byl  senátorem.  Oženiv  se  s  dcerou  historika 
M.  M.  Ščerbatova,  počal  jeho  vedením  pra* 
covati  o  genealogii  rus.  šlechty  a  vydal: 
Rodoslovnyj  rossijskij  slovar  (Petr.,  1 793-— 94, 
2  části);  Kratkij  opyt  istoričeskich  i\véstij 
o  ross.  dvorjanstvé  . . .  (t.,  1804);  Sokraščennoje 
opisanije  slufb  blagorodnych  ross,  dvorjan  (t., 
1810)  a  j. 

Bpirifer,  rod  ramenonožců  {Brachiopoda)^ 
hlavní  zástupce  vymřelé  skupiny  (Spirife- 
racea  nebo  fíelicopegmatd)  s  přístrojem  ra- 
menovým (brachidiem)  spiralným.  Misky  mají 
na  povrchu  paprsčité  valy  a  rýhy,  okraj  zám- 
kový rovný  a  často  velmi  dlouhý  a  na  čelr 
nim  okraji  výkroj  (5/11115)  a  lalok.  Břišní  miska 
s  areou  dobře  zřetelnou  má  silné  jedno- 
duché 2  zuby,  opřené  o  2  mocné  plošky 
zámkové,  které  jako  lišty  dolů  sbíhají.  Del- 
thyrium  jest  nezakryto.  V  ramenovém  přístroji 
svrchní  misky  vybíhají  z  násadců  i^crura)  pásky 
přímo  do  kuželh  spirálné  zatočených.  Ty  jsou 
namířeny  směrem  k  úhlům  misek  zámkových 
a  často  jsou  tak  mocné,  že  vyplňují  téměř 
celý  prostor  mezi  miskami.  Jho  naznačeno 
na  páskách  ještě  než  přejdou  do  kuželů,  jest 
neúplné  a  skládá  se  jen  z  výběžků,  které 
uprostřed  se  nestýkají.  Rod  S.  jest  velmi 
hojný  v  silurském  a  devonském  útvaru  a  pak 
v  kamenouhelném  vápenci  a  bylo  popsáno 
přes  300  druhův.  U  nás  uvedl  Bar  rande 
celkem  90  dr.,  z  nichž  připadá  na  s:lur  55, 
na  devon  45.  V  siluru  obecnými  jsou  S.  to- 
gatus,  nobilis^  viator^  trape^oidalis^  exporrectus 
[Cyrtia  exporrectus),  v  devonu  Nerei^  togatus, 
viator,  heteroclytus  (Cyrtina  heteroclytus),  Peu 

Spirika  viz  Spirické  křivky. 

Bpiriilina  viz  Rotalidac. 

Bpirilly  viz  Bakterie,  str.  1206  a  123a si. 

Bpiritismiii  (z  lat.  spiritus^  duch),  též  spi- 
ritualismus,  jest  domněnka,  že  jest  možno 
býti  ve  styku  s  duchy  ze  zásvětí,  duchové  ti 
že  se  nám  zjevují,  budoucnost  odhalují,  svou 
vůli  projevují  a  my  že  svou  vůli,  své  přáni  jim 
sdíleti  můžeme.  Projevy  své  činí  duchové  tím, 
že  zanechávají  otisky  prstův  a  rukou  svých 


822 


Spiritoskop  —  Spiritualis. 


v  mouce,  vosku;  ozřejmuji  svou  přítomnost 
klepáním  a  rupotem  neb  rozkomihánim  stol- 
kův,  jindy  zase  svou  tělesnou  přítomnost  ob- 
jeví bezprostředně,  tak  že  jest  možno  duchy 
docela  u>tocrafovati  (!).  To  vie  ovšem  děje 
se  v  mystickém  temnu  pokoje,  v  němi  shro- 
mážděni se  scházejí  ke  spiritistickým  seancím. 
Neschází  mnohdy  prý  ani  div  ve  vzduchu  se 
vznášejících  a  Ikahcich  harf,  kytar  a  p.  ná- 
strojů v.  Aby  duch  ze  zásvětí  byl  přinucen 
k  manifestaci  čili  materialisaci,  jest  k  tomu 
potřebí  vhodných  individuí  čili  medií.  Při- 
volaný duch  objevuje  se  oděn  tělem  astrál- 
ním, kteréž  jako  přejemná  látka  tvoři  ještě 
za  živa  roušku,  v  niž  duše  se  halí  a  již  s  se- 
bou do  záhrobí  odnáší.  Media  pak  jsou  osoby, 
které  perispritem  (aetherickou látkou  roz- 
litou celým  tělem),  jehož  maii  větší  hojnost 
než  lidé  jiní,  dovedou  volného  ducha  jako 
magnetickou  silou  připoutati  a  k  materiali- 
saci přinutiti.  Že  dovede  s.  pověděti  mnoho, 
co  fantasii  podněcuje,  samo  sebou  se  roz- 
umí. Ale  nevěcnost  jeho  vyzírá  též  sama  se- 
bou. Mnoho  tu  jde  na  účet  sugeesce  a  hal- 
lucinaci,  mnoho  též  na  účet  lidské  povaze 
vrozeného  sklonu  k  tajuplnému  a  strašidel- 
nému, kteréž  okolnosti  podvod  dovede  dobře 
využitkovati.  Mírnější  formy  s-mu  hledí  se 
více  sblížiti  s  vědami  přírodními  a  psycho- 
logii a  upravuji  své  úvahy  i  otázky  přiměře- 
nčji  vědeckému  způsobu  myšlení.  Ale  v  pod- 
statě své  nejsou  než  mysticismus  kryjící  se 
vědou.  Sem  náležejí  vise  všelikého  druhu, 
deuteroskopie  (v. t.),  telepathie,  čteni 
myšlenek  a  j.  Z  kruhů  vědeckých  nejzná- 
mější stoupenci  s-mu  jsou  Crookes,  astro- 
fysik  Z^llner  a  evolucionista  Wallace.  Ale  co 
záhadných  problémů  přírodních  a  netušených 
posud  objevů  se  tkne,  dlužno  podotknouti, 
že  vysvětleni  jejich  může  dáno  býti  jediné 
cestou  kausality,  jakožto  vysvětlovači  vele- 
zásady  v  oboru  zjevů  přírodních  a  že  není 
potřebí  utíkati  se  ke  zjevením  transcendent- 
ním. (Srv.  ČI.  Occultismus.)  Literaturou 
i  přívrženstvem  jest  s.  silně  zastoupen  v  Ame- 
rice, odkudž  přešel  do  Francie,  Anglie,  Ně- 
mecka; u  nás  vyskytuje  se  v  Podkrkonoší. 
Zajímavá  jsou  některá  data,  svědčící,  jak  s. 
rychle  se  ujímal.  Ve  vsi  Hydesville  u  Nového 
Yorku  má  původ  dnešní  s.,  který  objevila 
r.  1848  rodina  Foxova,  jejíž  členové  slyšeli 
klepáni,  kteréž  připisováno  duchům.  V  tom 
stadiu  s.  rozšiřoval  se  po  celé  Sev.  Americe. 
R.  1850  bylo  napočítáno  ve  Filadelfii  na  300 
spiritisticicých  sborů.  R.  1868  sešli  se  zástup- 
cové 6,000.000  spiritisiů  v  Rochestru,  kdež 
stanoveny  hlavni  základy  učení  spiritistic- 
kého.  Duší  tohoto  učení  stal  se  Andrew  Jack- 
son  Davis,  Z  Ameriky  8.  přešel  do  Evropy. 
R.185:^  Légouin  podal  francouzské  akademii 
obšírné  vypsání  o  tom,  jak  stoly  se  vznášejí. 
Hlavním  semeništěm  nového  učení  byla  Fran- 
cie, kdež  na  předním  místě  stáli  Ludvík  GOl- 
denstubbe  a  Hippolyt  Rivail,  známý  pseudo- 
nymem Allan  Kardec.  R.  1870  evropské  vůd- 
covství s-mu  přešlo  do  Anglie,  kdež  působili 
v  tom  oboru  proslavený  Home  v  Londýně 


a  A.  de  Morgan,  prof.  mathematiky.  Vlašsky 
napsal  obšírné  >Dějiny  s-mu«  Césare  Baadi  dt 
Běsme.  O  vznik  s-mu  v  Německu  má  zásloho 
Rus  Aksakov,  který  nemoha  pŮBobití  v  Rusko, 

Eřešel  do  Německa  a  založil  tu  >Něm.  spir. 
ibHotéku«.  Po  oěm  následují  baron  Hellexi- 
bach  a  prof.  Perty.  R.  1878  bylo  v  NémecJni 
na  30.000  spiritistů.  V  té  době  učiněn  dalM 
krok  k  rozvoji  s-mu  prof.  Z51loerem  a  da 
Prelem,  univ.  prof.  v  Mnichově.  Na  Rusi  pů- 
sobil prof.  chemie  v  Petrohradě  A.Butlerov. 
později  prof.  N.  P.  Wagner.  R.  1881  založen  čas. 
»Rebus«,  pak  »Spirit«.  Ve  Varšavě  vychází 
čas.  >Dziwy  Žycia«,  v  Chorvatsku  »Novo 
sunce«  a  j.  V  Bulharsku  o  vznik  8-mu  má 
zásluhu  vyd.  čas.  >Nova  Světlina*,  dr.  Mír- 
kovič.  Do  Čech  s.  dostal  se  z  Německa  pH* 
činěním  továrníka  Etricha  v  Trutnove,  od- 
kudž šířil  se  po  celých  Cechách,  Moravě  a 
Slezsku.  Nejvíce  spiritistů  je  v  Podkrkonoii 
mezi  chud]^m  lidem.  —  Proti  s-mu  vystoupil 
u  nás  první  J.  Kapras  spisem  O  s-mu  (1885). 
Mezi  jinými,  kteří  proti  s-mu  se  stavi,  jest 
v  Čechách  antispir.  B.  Pavlík- Sychra,  red« 
v  Ml.  Boleslavi.  Napsal  r.  1899  »S.  čili  me- 
diánství«,  kterýžto  spis  rozšířen  ve  mnoha 
tisících  výtiscích  bisk.  knihtiskártiou  v  Hradci 
Král.  R.  1903  vyšel  v  PřešUcích  jeho  spis 
»S.  ve  světle  pravdy* ;  založil  též  r.  1904 
>Antispíritist.  ligu«,  čas.  »Antispir.  knih.«  a 
» Antispir.  letáky*.  R.  1905  vydal  obsáhlejší 
spis  »Co  je  s.«.  —  K  literatuře:  Allan  Kar- 
dec, Instructions  pratiques  sur  les  manife* 
stations  spirites  (Pař.,  1858);  Qu'est-ce  qae 
le  s-me?  (t.,  1868);  Crouzet,  Képertoire  án 
s-me  (t.,  1875);  Perty,  Die  mystischen  Er- 
scheinungen  d.  menschl.  Nátur  (Lip.,  1872); 
Kiesewetter,  Geschichte  des  neueien  Occul- 
tismus (1891).  Z  novějších  prací  v  češL  uvi- 
díme objemný  spis  Janečkův  >Před  branou 
vyšších  světa*  (1903)  a  překlad  z  A.  N.  Ak- 
saková  »Animismus  a  s.«  (1904). 

Spiritoskop  čili  psychograf  slově  při- 
stroj,  jejž  vynalezl  D.  Hare  a  který  má  na- 
hradili těžkopádné  posunováni  stolu,  obe- 
piatého  rukama  několika  osob  a  udávajícího 
podle  domnění  působením  zesnulých  duší 
čísla  nebo  pořad  písmene  abecedy,  S.  skládá 
se  z  pohyblivého  dřevěného  ukazovatele, 
který  svým  koncem  udává  na  polokruhu  pří- 
slušné písmeno  abecedy,  kdykoli  jedna  nebo 
dvě  citlivé  osoby  se  ho  dotknou.  Duchové 
(spirits)  najdou  prý  i  nanejvýš  citlivé  bytosti, 
media,  jejichž  ruky  lze  užíti  k  bezvolnému 
takořka  psaní  tímto  nástrojem.  Účinek  tento 
vysvětluje  se  podobně  jako  posunování  stolu. 

Spirituál  (z  lat.):  1)  S.  slově  v  ústavech 
duchovních,  zejména  kněžských  seminářidi, 
duchovní  mající  dozor.  —  9)  S-ové,  strana 
přísnějších  františkánů  (viz  Františkáni* 
str.  646*).  —  3)  S  o  ve,  sekta,  viz  Liber- 
tini 2). 

Spiritualia, lat.,  duchovni  záležitosti; 
opak  toho  temporalia. 

Spiritualis  (lat),  s  p  i  r  i  t  u  á  1  n  í,  d uchovni, 
nehmotný;  pak  duchovenský.  —  Actio- 
nes  s-les  viz  Čechy,  str.  461. 


Spiritualismus  —  Spirochona.  823 

Splrltaallsmillylat.jest domněnka ňloso*  I     S.   familiaris,    dobrý    duch    domácí, 
ňcká,  podle  které  základem  světa  jest  princip  '  hospodaříce k,  skřítek, 
duchový  a  která  zjev  hmoty  vy  vozuje  z  ducha.  I     S.  rector,  lat.,  řldicínebvůdčí  duch 
Duch  jest  něčím  bytným,  netělesným  a  svět  |  nějakého  podniku, 
a  pfiroda  i  okolí  naáe  vůbec  jsou  jen  roz-       S.  sanctus,  lat.,  Duch  svatý. 
Iičnými  tvary,  jakými  my  princip  ten  chá-       0ptrk:l)S.  Antonín  Ferdinand, univ. 
pati  dovedeme.    S.  jako   theorie   psycholo-   bibliotekář  a  spis.  (*  1787  v  Hoděticích  — 
gická  vysvětluje  tělo  z  duše  (tělo  jest  sym-  >  f  1847  v  Praze).    Studoval  filosofii  a  boho- 
bolem,  projevem  duše),  neb  mysli  tělo  sloze-   sloví   ve  Švýcarsku   a  Itálii,  dosáhl  dokto- 


ným  z  bytostí,  které  jsou  s  duŠi  stejnorodé. 
Dfisledné  na  př.  proveden  jest  monismus 
spiritualistický  u  Berkeleye;  tolikéž  Aristote- 


rátu  filos.,  r.  1815  stal  se  prof.  italské  řeči  a 
lit.  na  universitě  pražské,  r.  1828  byl  jmeno- 
ván  prozatímně  přednostou   c.  k.'  knižního 


lova  definice  duše  jako  entelecnie  jest  spiri-   úřadu  revisního.    feštč  t.  r.  stal  se  bibliote- 

tualistická.  Srv.  či.  D  u  ch.  ~  S.,  název  pro   kárem  pražské  univ.  bibliotéky.  V  úřadě  tom 

spiritismus  (v.  t.).  I  setrval  až  do  své  smrti.  Jako  bibliotekář  pro- 

Spilitoallsovaá   (z  fr.),  oduševniti;    vedl  některé  reformy:  opravil  katalog  líst- 

V  chemii  destillaci  oddělovati  součástky  tě-  kovy,  podnikl  přípravné  práce  ke  katalogu 
kavé.  reálnímu,  zrevidoval  a   doplňoval   odděleni 

SpiritVAlita,  z  lat.,  duchovost,  dnŠev-  českých  a  německých  knih  v  Čechách  vydá- 
n os  t,  jako  protiva  hmotného.  n^ch;   učinil  místnosti  knihovny  pohodíněj- 

SpilitOOMli,  z  lat.,  obsahující  alkohol,  li-  šimi  ke  studiu.  S.  byl  literárně  činný.  Byl 
hový;  vtipný,  plný  ducha,  ohně.  spoluvydavatelem  »Statuta  Universitatis  Pra- 

SpirltaosjTy  z  lat.,  lihové  nápoje.         I  gensis«,  vydal:  Ptosatsche  und  poetische  Lese* 

Épiritiui,  lat.,  d  e  ch ;  pak  d  u ch ;  důvtip,  abungen^  aus  hewáhrten  itcU,  SchriJttíeUern 
chvtrost,  vzlet;  líh,   alkohol  (špiritus).   gesammeU  (1820);    Uebersetiungsúbungen  aus 

Š.  v  a  lehem  i  i  prchavé  látky,  kteréž  měly  |  d,  Deutschen  ins  Italienische,  mit  untergelegten 
přeměňovati  kovy,  později  vŠe  jemné  a  '  Bedeutungen  und  Redensarten  (1827);  Beispiele 
prchavé,  zvL  mající  osvěživý  vliv  na  organis-  des  iteú,  Gescháftsstyls  .  .  .  (1831) ;  Ueber- 
nos.  Z  těch  dob  zachovala  se  ve  starší  farma-  s€t\ungsubungen  aus  dem  Ital,  in  das  Deutsche 
kologii  řada  rozmanitých  sloučenin  a  při- 1  (1833;  2.  vyd.  r.  1841).  Konečně  vydal  samo- 
pravků,  kteréž  nyní  správně  označují  se  po-  statně:  Geschichte  und  Beschreibung  der  k,  k. 
dle  složení  lučebního,  tak  že  název  s.  jenom  Universitátsbibliothek  ^  Prag  (Viá.^  1B4A).  Sr^r. 
přikládává  se  rozmanitým  přípravkům  lího-  o  něm  J.  Truhlářův  čí.  v  >Osvětě«  1882, 
▼ým  a  destillátům  rostlinným.  I  str.  656  a  814  si.  a  Tobolkův  v  >Čes.  knihov- 

S.  v  mluvnic  tví  přídech,  zvi.  v  mluvn.    nictví«  I.,  73.  Tbk. 

řecké:  s.lenis,  přídech  jemný,  hláska  ne-  9)  S  Antonín,  čes.  chemik,  syn  před. 
slyšná,  vznikající  při  větším  sevření  štěrbiny  (*  31.  říj.  1838  v  Praze  —  f  5«  srp.  1872), 
hlasivkové,  vyslovujeme-li  samohlásku  samou,  I  studoval  v  Praze  a  v  Paříži,  věnovav  se  bar- 
a  s.  asper,  př.  ostrý,  t.  j.  hláska  h.  Ve  sta-  vářství.  Po  praxi  tovární  ve  Francii  a  Spá- 
rem pismě  řeckém  původně  označován  jen ,  nělích  stal  fe  továrním  chemikem  v  kosmo- 
s.  asper  znakem  // (/Mi» /la);  když  tento  i  noské  kartounce,  odkud  r.  1865  habilitoval 
znak  obdržel  platnost  samohl.  é,  nebyl  při-  |  se  jakožto  docent  chemie  na  pražské  poly- 
dech  označován  vůbec,  a  teprv  asi  od  konce  \  technice.  Zde  zařídil  si  také  vlastní  vyučo- 
U.  stol.  po  Kr.  grammatikové  řečtí  počali  za- ;  vací  ústav  a  závod  pro  chemií  barváf^kou. 
viděti  znaky,  z  nichž  se  vyvinulo  označování !  Později  odebral  se  na  Rus  do  továrny  na 
běžné  podnes  (á  =a,  á  =  ha),  S.  asper,  který  i  kartouny  v  městě  Tver,  kde  zemřel  úkladnou 
byl  vznikl  hlavně  z  pův.  s  neboj  (na  př. '  vraždou.  Vydal  samostatná  díla:  Barvy  anilU 
Člen  ^  ze  so,  relativum  og  i  jos\  v  řečtině  nové  (Pr.,  1866);  Handbuch  fúr  Fárb.rei  und 
časem  ve  výslovnosti  zanikl;  v  některých  ná-  /)riíciřrtfi  (v  Berlíne);  přispival  odbornými 
řeČích,  zvi.  na  př.  v  nářečí  asijských  Aiolů,  články  do:  »DeutscheIndustrie-Ztg.<,  >Deut. 
nastalo  toto  zaniknutí  (t.  zv.  psílosis)  již  I  Muster-Zeitungs    *Polytechnisches  Zentral- 

V  dobách  starých.  Ztf,       blatt«.  Šgr. 
S.  animales,  lat.  (duchové  životní).^     Bpirooliaety  viz  Bakterie,  120^al23tf. 

byli  dřívějším  dobám  principem  životodár-  Spiroohona  Stein,  nálevník  kruhobrvý 
ným.  Aby  zjev  života  v  těle  byl  vysvětlen,  {Peiitricha)  z  čel.  Vorticellidae,  má  tclo  vej- 
brán  na  pomoc  pomysl  tento.  Tito  duchové  čité,  vzadu  poněkud  přišpičatélé,  buď  opa* 
životodární  byli  něčím  třetím  vedle  duše  a  ,  třené  stonkem  velmi  krátkým  neb  úplně  bez 
těla,  mediem  mezi  oběma  těmi  podstatami  i  něho.  Obú&ti  jest  spirálně  nálevkovité  a  jen 
prostředku; ícím.  Pomysl  ten  vyskytuje  se  I  částečné  pokryto  brvami.  Nejhojnějším  dru- 
u  GaKfna,  Novoplatonikův,  Otců  církevních,  hem  jest  S.  gemmipara  Stein,  který  žije  na 
8V.  Augustina  a  později  až  do  Bacona  Věru-  žabrách  Gammarus  pulex.  Množí  se  typicky 
lamského  a  Descarta.  Ve  staré  medicíně  pla-  '  pučením.  Oddělený  jedinec  dceřinný,  pu- 
tila  domněnka,  že  duchové  životní  jako  \  pen,  s  počátku  volně  plove,  pak  se  usadí 
vzdušné  pneuma  způsobuji  tep  srdce  a  ži-  na  okraji  zaber  Gammara  a  nabývá  své 
lamí  krev  rozvádějí  po  celém  télc.  kteráž  konečné  podoby.  Pučení  děje  se  na  jed- 
domněnka  byla  vyvrácena  objevem  H;irveyo-  nom  zvířeti  několikrát  za  sebou,  a  to  velmi 
vým  (viz  Hárvcy  1).  rychle.  MBbr. 


824 


Spiroloculina  —  Spišská  stolíce. 


Spiroloonlina  f-kulina]  ďOrb.,  foramini- 
fera  z  čel.  Miliolidae^  má  komůrky  ve  schránce 
seřazené  v  jedné  rovinč,  celé  viditelné  po 
obou  stranách  skořápky.  Tato  jest  vápnitá, 
vzhledu  porculánovitého,  bez  pórů.  Vysky- 
tuje se  v  bílém  juře,  třetihorách  a  v  recent- 
ních  mořích.  MBbr. 

gpirometr  a  spirometrie  viz  Dj^cháni, 
str.  296.  —  Srv.  též  Anapneograí. 

Bpirostomnm  Ehrbg.,  nálevnik  různo- 
brvých  {Heterotňcha)  zČel.Spirostomidae, 
má  télo  protáhlé,  smrštitelné,  obústi  má  pro- 
táhlé, ryhovité,  přiústni  brvy  opisuji  spirálu. 
Celým  télem  probíhá  kanálek  až  k  pulsující 
vakuole,  terminálné  uložené.  Otvor  řitní  jest 
na  zadním  konci  téla.  S.  množí  se  příčným 
dělením.  Jest  hojné  v  sladkých  vodách,  také 
však  se  vyskytuje  v  moři.  Hlavními  zástupci 
jsou;  S.  teres  Clop.  a  Lachm.  (02 — 0*4  mm 
dL),  jehož  tělo  jest  dlouze  vřetenovité,  zplo- 
Šené,  na  předu  užši  než  vzadu.  Jádro  jest 
ovální  nebo  vřetenovité.  Jest  hojné  v  rybní- 
cích a  bahnech.  S.  ambiguum  Ehrbg.  (0*5  až 
4  mm  dl.)  má  tělo  válcovité,  prodloužené,  na 
obou  koncích  stejně  zakulacené.  Jádro  má 
dlouhé,  růžencovité.  Žije  ve  vodách  stojatých 
a  bahnitých.  MBbr, 

Spis,  v  nejširším  smyslu  slova  každé  se- 
psáni {scriptum,  Schrift)\  v  užším  smyslu 
tolik  co  akt,  akta  (v.  t.),  též  větši  stát, 
rozprava,  a  pak  i  kniha. 

S.  nebo  akt  notářský  viz  Notářský 
spis. 

S.  obranný  viz  Apologie  3). 

S.  obžalovací  jest  podle  rak.  ř.  tr. 
z  r.  1873  určen  k  tomu,  aby  byl  forroálným 
základem  hlavního  přelíčení.  Na  Žalobci  jest, 
aby  podal  s.  obž.  a  tím  zahájil  zvláštní  sta- 
dium processní:  vydání  v  obžalován  os  t. 
Chce-fi  obviněný  dosáhnouti  toho,  aby  hlavní 
přelíčeni  se  nekonalo,  neb  aby  se  konalo  na 
podkladě  změněném,  může  proti  s-u  obž. 
podati  námitky  (odpor),  o  kterýchž  rozhodne 
sborový  soud  druhé  instance.  Obsah  s-u  obž. 
ustanovuje  §  207.  Podati  jej  sluší  u  soudce 
vyšetřujícího  (nebylo-li  konáno  přípravné  vy- 
šetřování, u  předsedy  radní  komory),  a  to 
v  tolika  exemplářích,  aby  každému  obvině- 
nému bylo  lze  dodati  po  jednom,  jeden  pak 
abv  mohl  býti  ponechán  u  soudce  vyšetřují- 
cího (§  207,  posl.  odst.  a  §  208).         -rch, 

S.  pamětní,  pamětný,  obšírnější  úřední 
(nebo  v  úřední  formě)  sepsaná  zprava  o  ně- 
jaké záležitosti  státní,  mezinárodni  neb  i  sou- 
kromé, je-li  jinak  důležitá,  tedy  tolik  co  me- 
morandum, memoriál,  mémoire.  S-y  pa- 
mětní jsou  též  listiny  vkládané  do  makovic  na 
báních  věží  nebo  do  základů  veřejných  budov 
(spolu  s  mincemi,  čísly  denních  listů  ze  dne, 
kdy  zákl.  kámen  se  klade  nebo  oprava  báně 
ukončuje);  v  textu  udávají  se  jména  panov- 
níků, státních  i  samosprávných  hodnostářů 
atd.,  za  nichž  stavba  nebo  oprava  byla  pro- 
vedena, 

S-y  soudní  jsou  písemnosti,  v  nichž 
zachován  jest  postup  a  výsledek  soudního 
řízení  \  každé  právní  záležitosti,  jako  veškerá 


písemná  podáni  stran,  protokoly,  koncepty 
soudních  rozhodnutí,  doručovací  listy  atd. 
Všechny  s-y  týkající  se  jediné  právní  zá- 
ležitosti ukládají  a  uschovávají  se  u  soudů 
pohromadě  pod  jednou  značkou.  Děje  se  to 
způsobem  tímto:  každý  s.,  kterým  řízen «  v  né- 
jaké  práv.  záležitosti '  u  soudu  se  zahajuje, 
označí  se  vedle  běžné  značky  číslem  jedna, 
a  každý  následující  s.,  téže  záleiitosti  se 
týkající,  podle  toho,  kdy  byl  sepsán  nebo 
podán,  označuje  se  číslem  dvě.  tri  atd. 
Všechny  pak  s-y  jedné  záležitosti  se  týka- 
jící chovají  se  pod  jediným  obalem.  O  tidrio- 
váni  s-ů  v  patrnosti  viz  či.  Registratura 
a  Rejstřík.  Strany  a  jejich  zástupci  mají 
právo  volně  nahlédnouti  ve  s-y  jejích  sáleii- 
tosti  se  týkající.  Nahlédnouti  ve  s-y  s.  jest 
však  dovoleno  i  osobám  třetím,  pokud  pro- 
káží jistý  právní  zájem  na  tom.  Z  nahléd- 
nutí jsou  však  vyloučeny  protokoly  poradní 
a  s-y  disciplinární,  vyjímaje  případ  žaloby 
synciikátní,  když  disciplinární  řízení  bylo  již 
skončeno.  Srv.  též  Akta  1)  2).  7/ir. 

Spisovatel  viz  Autor,  Scriptor  a 
Scríptores;  po  stránce  právní  viz  Autor- 
ské právo,  Duševní  majetek,  Nakla- 
datelské právo  a  Literární  a  umě- 
lecké konvence. 

S-é  církevní  {scríptores  ecciesiasttci)  jsou 
mužové,  kteří  o  nauku  církevní  ziskali  si  zá- 
sluhy, ale  u  kterých  pohřešuje  se  buď  právo- 
věrnost  ve  vŠech  bodech  učeni,  nebo  vzorný 
život, nebo  prohlášení  církve  za  církevního 
otce  (v.  t.).  Takoví  byli  na  př,  Origcaés, 
Tertullian,  Lactantius,  Eusebíus  Caesarejský, 
Rufinus  (Turanius),  Cassianus  (MassiliensisK 

Spisovna  viz  Registratura. 

Spiiov,  Spisová,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Jičín,  okr.,  fara  a  pš.  Sobotka;  29  d.,  160 
obyv.  č.  (1900). 

SpiisU  B61á  (maď.  Sxepes  Béla)  viz 
Bělá  26). 

Spiiská  Sobota  (něm.  Georgenberg^  madl 
S^epessxpmbat)^  městečko  v  Uhrách  ve  sto- 
lici a  okr.  spišském;  na  lev.  bř.  ř.  Popradu 
a  při  žel.  tr.  Vrútek-Košice,  má  853  obyv. 
něm.,  slov.  a  maď.  (1900),  starý  kostel  řim- 
kat.  s  věží  o  sobě  stojící  a  kostel  evan^;., 
pěknou  radnici,  nově  založený  park,  poátu« 
telegraf,  telefon,  pivovar,  pálení  kořalky, 
tkáni  plátna,  zemědělství  a  obchod.  Městečko 
příslušelo  mezi  16  korunních  obcí  spišských 
a  bylo  již  v  r.  1240  opevněno. 

Spliská  stolioe  (lat.  Comitatus  Scepu- 
siensiSf  něm.  Zipser  Komitaty  maď.  S^epes- 
vármegye)  na  Slovensku  v  sev.  Uhrách,  ca 
pr.  břehu  Tisy,  sousedí  na  sov.  s  Haliči,  na 
sev.-vých.  se  stolicí  Šáryšskou,  na  jihu  a  Abauj- 
tornánskou  a  Gemerskou  a  na  záp.  s  Liptov- 
skou. Na  rozloze  3668  frm*  žije  172.091  obyv., 
z  nichž  je  99.557  Slov.,  42.885  Němcfi,  10.843 
Maď.,  14.333  Rusínů,  314  Rumunů  a  42  Srbo- 
chorv.  a  4117  jiných  (1900).  S  s.  jest  na  se- 
veru velice  hornatá  (Vysoké  Tatry,  dále  uvnitř 
stolice  Spišské  hory)  a  jen  na  jihu  otví- 
rají se  menší  roviny  a  větší  údolí.  Hlavní 
řeky  jsou  Dunajcc,  Poprad,  Hernad  a  Hnilec 


Spišské  Podhradí  —  Spittal. 


825 


a  v  horách  četná  jezírka.  Podnebí  je  celkem 
drsné,  pfida  méně  úrodná,  jen  na  jihu  a 
v  údolích  rodí  ječmen,  oves,  brambory,  hrách 
(zejména  u  Levoče)  a  len  (u  Kežmarku  a 
Podhradí);  zelinářstvi  a  sadařství  ve  větším 
se  provozuje  u  Levoče  a  Pop  radu.  Chov 
hovězího  dobytka  a  ovcí  četně  zastoupen  je 
na  severu  pro  hojnost  pastvin  a  luk.  Lesy 
dodávají  hojnost  zvěře  a  dřiví,  jež  se  zužit- 
kuje jednak  ku  páleni  nebo  k  účelfim  prů- 
myslovým Stolice  bohatá  jest  nerosty,  ze- 
jména železnou  a  měděnou  rudou,  která  se 
dobývá  a  zpracovává  hlavně  v  okolí  Nové 
Vsi  a  ve  Hnilci.  Lázně  a  minerální  prameny 
v  í  'ubici,  Lubovné  (kyselka),  Popradu  a  Sivé 
bradě  (^ kyselka).  Vedle  pr&myslu  Železářského 
jsou  ve  S'ké  s-ci:  továrna  na  kameninu 
(Nová  Ves),  papírna  (Poprad),  škrobárny  (N. 
Ves,  Spišská  Sobota),  textilní  závody  (tamtéž 
a  v  Popradu,  Kežmarku.  Lubovné),  jirchář- 
ství  (Lubovná),  par.  pily  (Poprad,  Levoč), 
lihovar  (Spiš.  Sobota),  pivovar  (Poprad)  a 
umel.  mlýn  (Nová  Ves).  Vyšší  ústavy  vzdělá- 
vací: gymnasium,  učit.  ústav  a  obch.  škola 
v  N.  Vsi,  gymnasia  v  Levoči  a  Kežmarku,  reálka 
v  Levoči  a  odbor,  škola  pro  průmysl  že  ez. 
ve  Hnilci.  Obyvatelé  živi  se  hlavně  země- 
dělstvím, těžením  hor,  výrobou  plátna,  sukna, 
vedou  obchod  v  obili,  lnu  (Kežmark  a  Pod- 
hradí), železe,  mědi,  plátně  a  v  léčivých  by- 
linách. S.  8.  čítá  8  okresů:  Hnilec,  Kežmark, 
Levoč,  Lubovná,  Podhradí,  Spiš.  Sobota,  Ves 
Nová  a  Stará,  10  měst  s  regulovaným  magi- 
strátem: Hnilec,  Kežmark,  Levoč,  Lubica, 
Lubovná,  Podhradí,  Poprad.  Spiš.  Bělá,  Spiš. 
Vlachy  a  Nová  Ves.  Hlavním  sídlem  stolice 
a  stoličních  úřadů  je  Levoč.  —  S.  s.  na- 
byla za  středního  věku  zvláštního  významu 
četnými  obcemi  městskými,  které  tam  v  počtu 
24  byly  založeny  od  králů  uherských  ve  sto- 
letí aII.  a  XIII.  Obce  ty,  do  nichž  uvedeno 
bylo  obyvatelstvo  německé,  sdružily  se  za 
krále  Štěpána  V.  (1270—1272)  ve  spolek 
8  vlastni  jurisdikcí.  Ale  král  Si<^mund  r.  1412 
spojení  to  roztrhl,  zastaviv  13  z  nich  králi 
polskému  za  37  000  kop  grošů  pražských. 
6yla  to  města  Bělá,  Lubice,  Matéjovice,  Nová 
Ves,  Podhradí,  Poprad,  Ruskynovce,  Spišská 
Sobota,  Stráže,  Tvarožná,  Velká,  Vlachy  a 
Vrbové.  Poněvadž  zástavní  surama  nebyla 
potom  vyplacena,  zůstala  tato  města  trvale 
při  Polsku,  třeba  že  Sigmund  r.  1419  a  opét 
r.  1434  pokoušel  se  výměnou  aneb  jinak 
získati  je  zpět.  Ostatních  11  měst,  jež  zůstala 
při  Uhrách,  kleslo  časem  ve  svém  významu 
až  na  pour.é  vsi.  Z  měst  Polsku  zastavených 
utvořil  král  Sigmund  I.  (1506—1548)  zvláštní 
staros^ství,  které  dlouho  bylo  v  držení  rodu 
Lobomirských.  Za  bouří  v  Polsku,  které  vedly 
k  prvnímu  dělení  této  říše,  obsadilo  r.  1771 
Sská  města  Rakousko  a  po  prvním  děleni 
připojilo  je  opét  ke  koruně  Uherské.  Marie 
Terezie  potvrdila  všem  témio  městům  a  spolu 
8  nimi  jiným  třem,  která  rovněž  před  lím 
byla  Polsku  zastavena  íGftazdo,  Lubovná, 
Podolin),  jejich  výsady  a  vlastni  správu  i  soud- 
nictví   nezávislé    na   župních   úřadech.    Tak 


vzniklo  t.  zv.  Spišské  Šestnáctiměstí,  jež  udr- 
želo si  své  zvláštní  postavení  až  do  r.  1848. 

Spišské  Podhradí  viz  Podhradí  9). 

Spita,  ves  v  Čechách,  viz  Spyta. 

Špital  viz  Spittal. 

Bpitalflelds  [spiťlfíldsj.  londýnská  čtvrt 
na  levém  břehu  Temže  mezi  Bethnal  Gree- 
nem  a  Shoreditchem,  má  jako  okres  27.965 
obyv.  (1901),  továrny  a  tržiště  pro  Eastend. 
Zde  se  usadili  hugcnotští  tkalci  hedvábí 
uprchnuvší  z  Francie  a  posud  tu  žijí  potomci 
jejich. 

Špitálského  rndnioo  viz  O  p  a  k  o  v  a  č  k  a, 

str.  782  tf. 

Spithaméy řec,  píď,  starořecká  (attická) 
míra  délková.  S.  =  12  dďKtvXoi  =  3  naXuíC' 
tav  =  222  mm» 

Spiti^ead  rspíthedj,  mořská  úžina  mezi 
sev.-vých.  pobřežím  angl.  ostrova  Wightu  a 
pevninou,  tvořící  prostrannou  rejdu  S-skou, 
část  to  válečného  přístavu  portsmouthského. 
Vjezd  se  strany  mořské  chráněn  je  tvrzemi, 
podobně  důkladně  opevněna  jest  i  druhá 
úžina  Solent,  s  níž  S.  souvisí  na  sz. 

Spitioo,  ves  v  Čechách,  viz  Spytice. 

Spitihnév  viz  Spytihněv. 

Spitovioe,  ves  čes.,  viz^Snytovicc. 

Spitrov  {Spittengrún)y  ves  v  Cechách,  hcjtm. 
a  okr.  Karl.  Varv,  fara  a  pš.  Hroznětín;  21  d., 
135  obyv.  n.  (1900),  mlýn. 

Spitta:l)S.  Karl  Johann  Philipp,  něm 
básník  písní  duch.  (*  1801  v  Hannoveru  — 
t  1859),  studoval  theolo^i  v  Gotinkách  a 
dosáhl  superintendentstvi  v  Peine  (1853)  a 
v  Burgdorfu  (1859).  Publikoval  kázání  a  sbírku 
duchovních  zpěvů  Psalter  und  Harfě  (1833; 
1890  s  úvodem  Ludwiga  S-ty)  určených  do- 
mácnostem, lahodných  formou  i  vřelostí  tónu. 
Posmrtně  vydány  jeho  Nachgelassene  geistUche 
Lieder  (1861;  5.  vyd.  1884).  Srv.  biografii 
MQnkelovu  (1861  a  1891). 

2)  S.  Philipp,  syn  před.,  hud.  spisovatel 
něm.  (♦  1841  —  f  1894).  Studoval  původně 
filologii,  byl  prof.  středních  škol  v  Revelu, 
Sondershausenu  a  v  Lipsku,  načež  r.  1875 
jmenován  univ.  professorem  pro  vědy  hu- 
dební a  sekretářem  akad.  umění  v  Berlíně. 
Od  r.  1882  byl  také  ředitelem  král.  vysoké 
školy  hudební  tamže.  Hlavní  jeho  dí!a  jsou: 
Johann  Sebastian  Bach  (1873—79,  2  sv.,  angl. 
1884),  biografie,  kterou  na  sebe  upozornil  nej- 
více, pak  dodatky  k  ní:  Seb.Bach's  Beiiehungen 
^u  Chr.  Fr.  Hunold  und  Afariane  von  Zieglůr 
(1884);  Ueber  J.  S.  Bach  (1879);  Ein  Lebens- 
bild  Rob,  Schumanns  (1882)  a  sebrané  stati 
hudební  pod  tit.:  Zur  Musik  (1892)  a  Musik- 
geschichtliche  Aufsátie  (1894).  Mimo  to  vydal 
kriticky  varhanové  skladby  Dietr.  Buxtehuda 
1875—76,  2  fol.  sv.),  veškerá  díla  Heinr. 
SchUtze  (16  sv.  t,  1885—94)  hudební  díla 
Bedřicha  II.  (t.,  1889)  a  s  Chrysandrem  a 
Adlerem  založil  r.  1885  »Vierteljahrschrift  fttr 
Musikwissenschaft*. 

Spittal,  Špital,  město  v  Korutanech, 
562  m  n.  m  ,  na  lev.  bř.  Drávy  a  při  žel.  tr. 
Bělák  Lienz,  má  2562  obyv  něm.  (1900\  sídlo 
okr.  hejtm.  a  soudu,  far.  kostel  ze  XIV.  stol., 


826  %>itteler  —  Spitzner. 

zámek   s  kniž.  parkem,  ipitál  založený   od  j     Spitsederová  Adéla  (*  1832)  viz  Da- 
hrabat  z  Ortenburgu  (odtud  jméno  města),  |  chavské  banky. 


továrnu  na  papír  a  celluiosu  a  uměl.  mlýn. 
ftpiiteler  Karl,   ném.  básník  švýcarský 
(*  1845),  studoval  práva  a  bohosloví  v  Basi- 
leji, v  Curichu  a  Heidclberce,  byl  vychova- 


Spitieabers^,  osada  v  Čech.,  viz  Flory  l). 

0pltx«r:  1)  S.  Jan  Václav,  malíř  čes. 
(♦  1711  v  Praze  —  f  1774  t.).  Učil  se  s  po- 
čátku v  Praze  u  ital.  malíře  Franc.  Domenica 


telem  v  Petrohradě  a  ve  Finsku,  učitelem  ;  Barbieriho,  později  studoval  na  umělecké 
v  Bernu,  redaktorem  »Grenzpost«  v  Basileji  j  akademii  ve  Vídni.  Potom  vrátil  se  do  Prahy. 
a  redaktorem  feuilletonu  »Neue  Zttricher  Zei-  ;  Z  jeho  olejomaleb  uvádíme:  Protnénéni  Páni 
tungc.  Žije  v  Luzernu.  Vydal  pseudonymně  v  kostele  vejpmickém  (na  Plzeňsku)  a  Útfk 
(Felix  Tandem)  Prométheus  und  Epimétheus  do  Eg^pta^  z  maleb  nástěnných  fresky  v  ko- 
(1881)  a  Extramundana  (1883).  Pak  Schmeť  \  stele  na  Hrádku  (Grottau),  v  bibliotéce  klá- 
/er/m^ři  1889);  Fried li  der  Kolderi  (1S91)\  Li7-  stera  benedikt.  ve  Skalách,  v  residenci  stra- 
terarische  Gleichnisse  (1892);  Balladen  (1896); ;  hovských  praemonstrátŮ  Hradišfku  a  strop 
Der   Gotthard   (1897);    Conrad  der  Leutnant   chrimu  v  Liberci. 

(1898);  Lachende  Wahrheiten^  essayc  (1898);  I  3)  S.  Daniel,  spis.  něm.-rak.  {*  1835  ve 
třídílné  epos  Oly mpischer  Frúhling{\900- 03,  Vídni  —  f  1893).  itudoval  ve  Vídni  práva 
3  d.).  Srv.  Weingartner,  Karl  S.  (1904).  a  stal  se  koncipistou  obchodní  komory  ví- 

Spittelfl^rnnd,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  i  deňské.  Znám  jest  svými  satirickými  feúille- 
okr.  Jablonné,  fara  a  pš.  Hrádek  u  Liberce;  tony  Wiener  Spa\iergánge.  jei  uveřejňoval 
73  d.,  530  obyv.  n.  (1900).  Ves  založena  na  v  >Ňeue  freie  Presse«  a  sebral  v  6  dílech 
pozemcích  kláštera  žitavského.  (1878 — 86   a  část.);    Let\te    Wiener    Spa^ier' 

Bpittens^run  viz  Spi  tr  o  v.  '  gdnge  s  charakteristikou  S-ovou  od  Kalbecka 

von  Bplttler  Ludwig  Timotheus, :  (1894).  Krom  toho  napsal  satirické  novelly 
svob.  pán,  dějepisec  a  publicista  německý  Dos  Herrenrecht  (1877  a  část.)  a  Veríiebte 
ť*  1752  —  t  1810),  studoval  v  Tubinkách  a  Wagnerianev  (1880;  8.  y>'d.  1885). 
Gotinkách,  r.  1779  stal  se  prof.  filosofie  na'  3)  S.Emanuel,  malíř  maď. (*  1845  vPápě 
univ.  gotinské,  r.  1806  ministrem  a  praesiden-  [Uhry]).  Vzdělal  se  po  většině  jako  samouk 
tem  vrchní  studijní  direkce  ve  Virtembersku.  v  Paříži  a  v  Mnichové  a  maloval  zprvu  menši 
Jeho  hlavní  díla  jsou:  Kritische  Untersuchun^  obrďzky  genrové.  Ale  vynikl  teprve  větším 
gen  des  6o.  Laodicáischen  Kanons  (1777);  obrazem:  Ohlášeni  {ele\ničniho  neiíéstt\  pů- 
Gesch,  des  kanón.  Rechts  bis  auf  die  Zeiten  j  sobicím  však  spíše  svým  motivem  nci  pro- 
des  ýalschen  Isidorus  (1778);  Grundriss  <fer  i  vedením.  Z  pozdějších  děl  uvádíme:  Matinka 
Gesch.  derchristl.  Kirche  (1782,  5.  vyd.  1812); ;  dovolila  tancovati  (1884);  Učitelka  jde  (1887V, 
Gesch.  Wirtcmbergs  unter  der  Regierung  der  Důvěrné  postaveni  (1888);  Veteráni  jdou!; 
Grajen  u.  Her^oge  .1783);  Gesch.  des  Chur-  Theatergretel]  Větřík  májový-  (1890);  Dámské 
fúrstentums  Hannover  (1786,  2  sv.V,  Entwurf  lá^ně(l%9\)  a  j.,  provedené  s  jemným  humo- 
der  Gesch.  der  europ.  Staaten  (1793,  2  sv.,  rem.  S.  žije  trvale  v  Mnichově. 
1823);  Gesch.  der  dán.  Revolution  im  J.  i66o\  Épitauier  Václav,  přírodopisec  český 
(1796);  Gesch.  des  Kelches  im  Abendmahl  (nSO);  \  {*  1852  v  Berouně),   vystudovav  gymnasium 


drobné  stati  v  »Gottinger  hist.  Magazin«.  Gur- 
litt  vydal  jeho  Vorlesungen  uber  die  Gesch,  des 
Papsttums  (1824—28)  a  K.  MUller  Gesch,  der 
Kreu:{\i*ge  a  Gesch.  der  Hierarchie  von  Gre- 


oddal  se  studiu  věd  přírodních  na  universitě 
v  Praze.  Jest  professorem  na  čes.  zemské 
reálce  v  Prostějově.  Zabýval  se  zprvu  bota- 
nikou, později  geologií.  V  1.  1880-1900  účast- 
gor  VIL  bis  auf  die  Zeiten  der  Rejormation  nil  se  výzkumu  květeny  mor.-slezské  (A. 
(1827— JS).  Sebrané  spisy  S-ovy  vydal  K.  Oborny:  Flora  von  Máhren  a  Ed.  Formánek: 
Wachter  (1827— :i7,  14  sv.).  Srv.  Pianck,  S.  '  Květena  Moravy  a  Rak.  Slezska).  R.  1887 
als  Historiker  (1811),  I  vydal  první  českou  květenu  na  Moravě  Kvě- 

Spi tz  Máti áš,  také  Špic,  českýl  z vonař  i  re»ta  okresu  prostějovského  a  plumlovskéko. 
v  Benešově,  kde  žil  v  1,  1541—66.  Provedl  V  programmech  ústavu  uveřejnil:  O  rado- 
množství  zvonů  pro  kostely  měst  českých  a  :^měně  rostlinné  (1879J;  Příspěvek  ke  kvetené 
jeho  práce  posud  se  nalézají  v  Roudnici,  Ji-  lišejníků  moravskoslezských.  J,  a  JI.  (1890 
ránech,  Lobkovicích  aj.,  pak  připisují  se  mu  nž  1897);  O  botanických  zahradách  v  Némeekrn 
zvony  v  Kondratci  a  na  Hrádku  v  okr.  via-  a  Dánsku  (1897);  Ostru^inx  vysočiny  dra- 
šimsícém,  v  Olbramo vících,  v  Okrouhlicích,  /lawi/ife  (1893).  Ve>Verhandlangen  des  naturf. 
zvon  Žebrák*  u  sv.  Ducha  v  Král.  Hradci,  Vereines«  v  Brně:  Beitrag  \ur  Hemipteren- 
zvony  ve  Chlenech  na  Hradecku,  ve  Vys.  ýauna  Máhrens\  Floristische  Noti^en  (31  sv.); 
Mýtě,  ve  Vojenicích   na  Plzeňsku  a  j.  v  »Čas.  Mat.  mor.c  Ostrůvky  květeny  pontické 

Spitzberg^,  jméno  hor  a  vrchů  v  Čechách,  v  ji^ni  Moravě \  ve  >  Vlastivědě  Moravy c  1898 
viz    Š p  i  č á k.  ^  Květena  Moravy]  ve  » Věstníku  klubu  přírodo- 

Spltzberg^:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  viz  vědeckého  v  Prostějově*:  Z  botanických  cest 
Špicbcrk.  —  2)  S.,  veska  t.,  hejtm.,  okr.,  Ed.  Formánka  na  poloostrově  Balkánském  a 
faraa  pš.  Čes. Lípa;  4  d.,  12  obyv.  n.  (1900).—  na  Východě  {\^^^)\  Záhadné  balvany  křemen" 
3)  S.  Alt-  a  Neu-,  všit.,  viz*Špičák  StdLvý  cové  na  planině  drahanské  {1901^1903);  Petro- 
a  Nový.  grafické   a   tektonické  poměry  někt,   ostrůvků 

Spitzberg^en,  souostroví  v  Sev.  ledovém  devonských  a  Rulových  ve  střední  Moravě (1902)\ 
moři,  viz  Spicberky.  Kulmová  Jlora    od    Kobeřic    blí{e    Prostějova 


Spitzweg  —  Splav.  827 

(1904).  Od  r.  1898  jest  předsedou  Klubu  při-  SpXaohniim  L.,  volatka,  rod  roechA 
rodovédeckého  v  Prostójově.  listnatých  vrcholoplodých   z  řádu  Splach- 

9pltsw«9  Karl,  maliř  nčm.  (*  1808  v  Mni- ,  naceae,  velmi  zajimavý  nápadnou  podsad- 
chové  —  1 1885 1.).  Byl  původně  lékárníkem,  *  kou  (vole,  aj^ophy^is),  na  nii  o  mnoho  menši 
studoval  na  mnichovské  universitě  a  teprve  puátička  zpříma  jest  postavena.  Podsadka 
r.  1835  věnoval  se  maliřstvi.  Záhy  proslul  ^  jest  buď  kulatá  nebo  houákovitá  a  rozmani- 
jako  malíř  výjevů  ze  života  maloměsfanů  ně-  tou  červenou  barvou  od  puštičky  rozlišená, 
meckých,  i  jako  krajinář,  který  dovedl  z  při-  Jinak  jest  S.  mech  lodyhy  nízké,  pf-imé,  ná- 
rody vyjmouti,  co  se  mu  zdálo  hodno  poe-  kdy  větevnaté,  řidkolisté  objevující  se  v  kyp- 
tického  zpracování,  tak  že  většina  jeho  kra-  rých  trsech  a  především  též  nápadný  štětem 
jin  náleží  ke  dráhu  krajin  »komponovaných«.  velmi  dlouhým  (až  7  cm\  Převládaje  v  sever- 
Za  to  jeho  nadáni  koloristni  bylo  tak  značné  nich  krajinách  a  na  Alpách  roste  i  v  Cechách 
a  jeho  technika  olejomalby  tak  virtuosni,  ač  zvláště  na  výkalech  skotu  zejména  na  hor- 
po  výtce  drobná,  že  jeho  malby  působí  zvláŠt*  '  ských  rašeliništích  druhem  S  ampullaceum  L., 
nim  kouzlem,  u  jeho  němeclcých  vrstevníků  'v.  baňatá,  a  S.sphaericum  L.  ňU,  v.  kulatá 
úphiě  cizím.  ObesUal  též  hojně  pražské  jarní  (polokuličkatá  Opiz).  Jména  obou  druhů 
výstavy  »Krasoumné  jednotyc,  kdež  také  po   souhlasí  s  tvarem  apofyse.  Děd. 

jeho  smrti  uspořádána  souborná  výstava  ieho       SplaohOTAOi  soustATA  viz  K  a  n  a  1  i s a c  e» 
maleb.  Ve  stálé  obrazárně  v  Rudolnně  v  Praze   str.  895  b  si. 
jsou  jeho  Zastaveničko,  Celník  a  Poustevník,       Splaiioll&a..  řec,  útroby. 
v    mnichovské    pinakothéce    Chudý-   poeta^ '     Splanohnologio,  řec,  nauka  o  útrobách 

V  podkrovt\  Poustevnici,   v  Drážďanech  Na   tělesných. 

hrubou  (motiv  z  Dachova).  Od  r.  1846  byl  ;  Splašky  {ném,  Abwdsser),  jinak  pomyje, 
illustrátorem  mnichovských  »Fliegende  Blát-  pomeje,  jsou  vody  odpadové  objevující  se 
ter«.  K.  1886  vydány  dvě  sbírky  jeho  obrazů:  po  čištění  nádob,  užitých  k  potřebám  život- 
S.-Mappe  (Braun  a  Schneider)  a  S.-Album  I  nim  nebo  živnostenským  jak  v  domácnosti, 
(Hanfstángel  v  Mnichově).  F.  H-s.     '  tak  i  v  závodech  průmyslových.  Tyto  nečisté 

von  Spis  Johann  Baptist,  přírodovědec  i  vody,  majíce  jako  kuchyňské  s.  vždy  hojně 
a  cestovatel  něm.  (*  1781  —  f  1826),  stu-  |  přísad  dusičnatých  a  tukových,  docházejí 
doval  v  Bamberce  a  ve  Vircpurce  theologii,  |  upotřebení  při  hospodářství  polním  buď  jako 
pak  věnoval  se  studiím  lékařským;  r.  1811  látky  výživné  pro  drobný  dobytek  nebo  jako 
stal  se  konservátorem  sbírek  zootomických   hnojivo.  —  S.  z  lihovarů,  pivovarů,  cukro- 

V  Mnichově.  V  1.  1817—20  vykonal  s  v.  Mař-  varů,  papíren  atd.,  v  nicht  namnoze  bývá 
tiusem  výzkumnou  cestu  po  Brazílii,  kterou  i  kyselina  sírová,  přicházejí  ze  závodů  do 
společně  popsali  (viz  v.  Martius).  Značné  i  stoíc  a  bývají  odváděny  do  nejbližšího  živého 
má  zásluhy  o  výzkum  zvířeny  brazilské,  kte-  toku  —  řeky  nebo  potoka.  Podle  zákonitého 
rou  zpracoval  buď  sám  v  řaciě  prací,  neb  jež  ustanoveni  musí  vody  ty,  až  35^ C  teplé,  vždy 
jinými  byla  zpracována  na  základě  jeho  sbí-  |  předem  býti  učištěny  v  samém  závodě,  a  i)ak 
rek.  Hlavní  jeho  práce  jsou:  Geschichte  und  se  připouští,  aby  volně  odtékaly.  Největších 
Beurteilungaller  Systéme  in  der  Zoologie  (1Z1\)\  svízelu  v  té  přičíně  poskytují  odpadni  vody 
Cephalogenesis  (1815);  Simiarum  et  vesperti-  <  továren  na  cellulosu  a  papírny.  Sp.  —  Srv. 
lionům  Brasiliensium  species  novae  (1824  s  38   též  Kanál  i  sace,  str.  898^  si. 

tab.i;  Avium  species  novae  (1825,  2  sv.  s  222  >     SplAT  {zTíg\.waste  weir^íx,  dévorsoir^  něm. 

tab.);    Ranarum  et  testudinum  brasiliensium  Ueberjall,  Flutóffnung)  ve  stavitelství  vodním 

species  novae  (1825,  s  39  tab.);  Species  novae  ]tsX,  při   stavbách  vodu   zdýmajících  n.  na- 

iacťríarttm  (1829,  s  39  tab.);  Gď/i(ra  ^  i^ecťes  ,  držu jících,  na  př.  při  rybnících   a  nádržích 

piscium  (^1829,  2  sv.  se  100  tab.).  vodních,  zřízených  přehradami  údolními,  za- 

SpiSMinfl,  rod  orlů  chocholatých,  velí-  řízení,  aby  hladina  vzedmuté  vody  nemohla 

kých  jestřábů  s  tělem  štíhlým  na  vysokých  vystoupiti  nad  určitou  výšku ;  k  tomu  konci 

nohou,  význačných  větším  menším  chocno-  upraví  se  ve  výši  hladiny  vodní,  až  kam  jest 

lem  prodloužených  per  na  záhlaví.  Žijí  v  tro-  připuštěno   ji    vzedmouti,   otvor   zavřiteiný 

pech   Starého   i  Nového  světa  asi  v  desíti  stavidly  o  takové  Šířce,  aby  za  přivála  mohlo 

druzích,  z  nichž  dva  vždy  připadají  na  jednu  se  jím  vypustiti  tolik  vody,  kolik  třeba  na 

oblast  zoologickou.  Tak  má  východní  Afrika  udržení  hladiny  vodní  v  určité  výšce  pod 

orla  bojovného  (S.  bellicosus)  vedle  tem-  hřbetem  hráze,  tak  že  voda  přes  hráz  sepře- 

nějšího  a  menšího  orla  chocholatého  (S.  lévati  a  ji  protrhnouti  nemůže.    Také  v  ná- 

occipitalis),  jižní  Amerika  vedle  orla  nád-  honech  k  pohonu  vodních  strojů,  v  přívod- 

herného  (Š.  mauduyti)  orla  tyranna  (S.  ničích  zavlažovacích,  v  průplavech  a  pod. zří- 

tyrannus),  V  Austrálii  a  na  Madagaskaru  orlů  zují    se    s-y    s    odpadem    do    koryta   toku 

chocholatých  není.   Loví  veverky,  kury,  za-  vodního,  z  něhož  se  odebírá  voda,  aby  se 

jíce    i  zpěvné  ptáky   po  způsobe  jestřábů  zabránilo  přeplnění  a  tím  zaplavení  pozemků, 

z    úkrytu    lesního,    vyhýbajíce    se    otevře-  jimiž  probíhají  náhony.   Při  rybnících  a  ná- 

nému    boji.    Nejnověji    dostali   se   američtí  držich  vodních  klade   se    s.  pokud   možno 

druhové  též  do  zoologických  zahrad  (v  Ko-  mimo  hráz,  do  půdy  rostlé,  aby  se  nepřeru- 

líně  n.  R.;.                                              Bse.  šila  souvislost  hráze  a  zabránilo  podemleti  je- 

Splss*  viz  Spič.  jímu;  ve  všech  případech  třeba  vŠak  pečli- 

Spite,  špižírna  viz  Spíže,  Špižírna.  vého  vyšetřeni  poměrů  vodních,  aby  s.  měl 


828 


Splav  —  Split 


▼hodnou  šířku,  a  třeba  důkladného  a  pečli- 
vého zabezpečení  proti  podemleti.  S-y  sta- 
vějí se  dřevěné  i  zděné;  aby  se  mohla  ob- 
sluhovati stavidla  a  nabylo  spojení  mezi  oběma 
břehy,  upravují  se  přes  ně  lávky, a  vede-li po 
hrázi  cesta  nebo  silnice,  převáli  se  přes  s. 
mostem  (dřevěným,  klenutým,  železným).  Pik, 

S.  (lat.  sinus)  v  anaL  je  iilná  prostora 
v  tvrdé  pleně  mozkové  (sr v.  Blána,  str.  132 ^«, 
která  liií  se  od  žil  obyčejných  tím,  že  stěny 
její  nejsou  stažitelné.  Z  nejdůležitějších  s-u 
je  s.  srpovitý  a  příčný,  kterýžto  pro  blízkost 
8  ústrojím  sluchovým  při  zánětlivých  jeho 
změnách  také  může  býti  zasažen. 

Splav,  Splavy,  víska  v  Čechách,  hejtm. 
Něm.  Brod,  okr.  a  pš.  Humpolec,  fara  Skiila; 
16  d..  111  obyv.  č.  (1900). 

Splavidlo  viz  Uplavnční. 

SplATiiéni  viz  U  plavné  ni. 

Splavnloe  viz  Rybnikářství,  str.399a. 

Splavy:  1)  S.,  osada  u  ChotČboře,  viz 
Spal  a  v  a.  —  2)  S.,  ves  u  Humpolce,  viz 
Splav. 

Spleen  [splín],  angl.  (z  íec.  anXrjv,  sle- 
zina),  obyčejně  označení  jistého  druhu  me- 
lancholie, která  se  jeví  nápadným  nějakým 
podivinstvím;  často  má  slovo  to  jistý  nádech 
ironie.  Původ  slova  toho  dlužno  hledati 
předně  v  tom,  že  dříve  domýšleli  se  léka- 
řové, že  lidé  trpící  chorobou  sleziny  jeví  také 
příznaky  choroby  duševní,  tak  zejména  v  růz- 
ných výstřednostech,  podivínstvi  a  bezohled- 
nosti mnohých  Angličanů,  nenáležejících  však 
vybrané  společnosti  a  cestujících  po  pevnině 
evropské.  S.  není  nikterak  jen  národní  cho- 
robou anglickou. 

Splenalgle  (z  řec),   l>olest  sleziny. 

Splendidni,  z  )at.,  skvělý,  nádherný, 
také  štědrý,  kdo  mnoho  utrácí,  aniž  však 
je  marnotratný.  V  knihtiskařství  o  řídké 
sazbě  fiká  se  s.  proti  kompressu,  pak  o  tisku 
se  širokým  prázdným  okrajem  listu. 

Splenektomie  (z  řec),  operativní  v  br- 
něti sleziny.  Když  četnými  pokusy  na  zví- 
řatech bylo  zjištěno,  že  úplné  odstranění  sle- 
ziny bez  hrubší  poruchy  zdraví  zvířete  jest 
možno,  stalo  se  operativní  vynětí  její  ve 
vhodných  případech  oprávněným;  moderní 
chirurgie  vykazuje  mimo  vše  očekávání  čet- 
nými skvělými  výsledky,  že  s.  při  mnohých 
tčžkých  chorobách  sleziny  jest  výkonem  po- 
měrně málo  nebezpečným.  Mimo  dočasné 
zmenšení  počtu  červených  krvinek  a  zmno- 
žení krvinek  bílých  v  krvi  a  rychlé  zbytnění 
dřeně  kostní  nemá  vynětí  sleziny  nijakých 
vážných  následků  v  zápětí,  jestliže  byl  výícon 
technicky  správně  vykonán  a  jestliže  orga- 
nismus nebyl  stižen  chorobou  celkovou. 
Hlavní  indikace  pro  s-ii  jsou:  1.  malarický 
nádor  sleziny  větších  rozměrů,  2.  abscessv 
sleziny,  3.  těžké  případy  sleziny  bloudive, 
4.  cysty,  nádory  a  parasitické  choroby  {echi- 
nococcus)  její,  5.  některá  zraněni  tohoto  or- 
gánu, jako  roztržení  s  následným  těžkým 
krvácením  a  výhřezy  otevřenou  ranou  břišní, 
6.  t.  zv.  idiopatickc  zvětšení  sleziny  {hyper- 
trophia   idiopathica)    při   normálním    složení 


krve  a  normálním  stavu  ostatních  or^gánův. 
Naproti  tomu  s.  jest  nedovolena  při  nádo- 
rech leukaemických  a  při  amyloidnim  a  veno- 
statickém  zduřeni  sleziny,  ježto  choroby  tyto, 
podmíněné  celkovým  chorobným  stavem,  ne- 
vyhovuji hlavní  podmínce  indUoci  %.  a  mnohé 
nešťastné  výsledky  této  operace,  odvážnými 
chirurgy  v  těchto  případech  vykonané,  'la- 
kazují  všechny  další  pokusy  e*pH  podobných 
chorobách.  Srv.  J.  Vanverts,  De  la  splcnec- 
toraie  (Pař.,  1897,  obsahuje  statistiku  279  pří- 
padů s.  a  soubor  exper.  pathologie).   Jed. 

Spleniflkao^.  U  Udí  vysílených  téžkými 
chorobami,  kteří  po  delší  dobu  ležeti  musí 
na  zádech,  zlenčna  a  nedostatečná  cirkulace 
usnadňuje  usazování  krve  v  kaDÍllariich  a 
malých  vénách  zadních  a  zpodních  oddílů 
plicních.  Části  ty  jsou  mocně  překrveny, 
ztuhlé,  s3rrovatčinou  prosáklé,  barvy  temno- 
modré  neb  temnočervené,  bezvzduchc  a  po- 
dobají se  tkanivu  sleziny,  odtud  název  sp le- 
níš ace.  '  Mx-. 

Splonlsaoo  viz  Splenifikace. 

Splonitls,  řec,  zánět  sleziny. 

Splenomegallo,  zvětšení  slezin  y.  Sou- 
borný název  íranc.  autorů  pro  choroby  sle- 
ziny, způsobující  chronické  značné  zdaření 
orgánu. 

Bplenopexis,  operativní  přišití  slexiny 
bloudive,  jest  výkon,  jímž  bývá  chirurgicky 
v  normálním  místě  pomocí  stehů  upevněná 
slezina  chorobné  uvolněná  a  na  abnormním 
místě  uložená  nebo  polohu  svou  různě  mě- 
nící, čímž  nastává  nebezpečenství  s  ohnuti 
nebo  stočení  a  neprůchodnost  výživuých  cev 
or^nu.  '  Jed, 

Splsšťnle,  zool,  viz  Nepa. 

Splétáni  viz  Pleteni,  str.  911^,  a  Ple- 
tivo, str.  915^. 

Spllnt  viz  Dřevo,  str.  12a. 

Split  (též  S píjet,  ital.  Spalato),  město 
v  Dalmácii,  na  již.  břehu  nevelikého  polo- 
ostrova, jejž  tvoří  záliv  Solinský  a  průliv 
Bračský.  Západně  vypíná  se  nad  m^tem  le- 
žícím při  půlkruhovité  zátoce,  hrázi  478  m 
dl.  a  5*7  m  šir.  v  znamenitý  přístav  promě- 
něné, vrch  Marian  178  m.  vys.  Na  výcb. 
straně  jsou  nižší  kopce.  Na  severu,  v  pozadí, 
zdvíhá  se  mohutný  Kozjak  (780  m).  Poloha 
města  četnými  vinicemi  obklopeného  jest 
vůbec  překrásná.  S.  jest  sídlem  nejtmanstvi, 
okr.  soudu,  fin.  ředitelství,  obch.  a  průmy- 
slové komory,  několika  konsulátův  a  biskupa. 
Posádkou  leží  tu  prapor  22.  pěš.  pluku.  S. 
má  gymnasium,  realku,  plaveckou  školu,  bi- 
skupský seminář  a  několik  škol  jiných;  mu- 
seum, divadlo,  velikou  nemocnici,  siřné  lázně, 
nalezinec;  kasárna;  městský  park,  vodovod 
a  plynové  osvětlení.  Jest  prvou  stanici  želcx- 
niční  trati  do  Šibeníku  a  do  Sinje.  Praví* 
dělné  spojení  po  moři  s  městy  dalmatsk^mi 
i  jinými  obstarávají  lodi  Lloydu  a  UhersKO- 
chorvatské  společnosti,  jakož  i  jiní  podni- 
katelé soukromí.  S.  jest  nejdůležitější  obch. 
město  dalmatské.  Obchoduje  hlavně  s  vínem, 
olivov.  olejem,  ovocem.  Vyrábějí  se  tu  likéry, 
mýdlo,  vápno  a  cement    Město  děli  se  na 


Spljet  —  Splužský  průsmyk. 


829 


Stáři  grád  (St  město)  aNovi  grád.  S  nim 
flouvisi  několik  předměstí:  na  východě  Lu- 
čac,  severně  Manu&  (Borgo  Manui)  a  Do- 
bři (A>tt^^ofi), západně  Varoš  Veli  (Borgo 
Grande).  Obyvatelstva  má  18.647  (1900)  vět- 
vinou chorv.-srb.  (asi  Ve  ital.);  náboženství 
katol.  (hlaholská  liturgie).  Jako  polit,  obec 
S.  má  27.243  obyv.  (1900).  Kde  stoji  dnes 
město  S.,  bývala  za  dob  římských  osada 
Aspalathos  zvaná.  Na  rozhraní  III.  a  IV.  stol., 
zbudoval  tu  císař  Dioklecián  palác,  v  němž 
ztrávil  poslední  léta  svého  života.  Palác  sice 
v  pozdějších  bouřných  letech  zanájezdůHunfi, 
Got&v  a  Avarů  b^i  pobořen,  ale  nikoliv  Jak 
stalo  se  sousedícímu  s  nim  hlav.  městu  Dal- 
mácie Sol  inu  (v.  t.),  úplně  zničen.  A  tak, 
když  vichřice  přešla,  usadili  se  v  něm  r.  639 
uprchlici  ze  Solinu.  Tot  počátek  dnešního 
města  S-u  (někteří  i  jméno  S.,  Spljet,  Spa- 
lato  odvozuji  od  slova  >palatium«),  jehož  nej- 
starší část,  Star  i  grád,  rozkládá  se  na  mč- 
stiští  paláce  Diokleciánova,  iedné  z  nej- 
velikolepějšich  staveb  římskéno  starověku, 
jakož  ze  zachovaných  zbytků  podnes  jasně 
viděti,  třeba  že  nám  tu  již  činiti  s  dobou 
úpadku  uměni  římského.  (Srv.  vyobr.  na 
tab.  V.  při  ČI.  Architektura.)  Palác  obe- 
hnán byl  zdi  ~  zachovala  se  podnes,  ale 
namnoze  zastavěna  —  v  podobě  obdélníku 
asi  195  m  dl.  a  155  m  šir.  Dovnitř  vcházelo 
se  čiyfmi  brananá.  Jižní  čásf  k  moři  obrá- 
cená, kde  asi  byly  komnaty  císařské,  zdo- 
bena byla  50  sloupy  dórskými  (zachováno 
dosud  38).  Na  čtyřech  rozích  stály  věže  (za- 
chovány tři);  z  bran  nejlépe  uchovala  se 
brána  severní,  již  chodilo  se  do  Salony  (porta 
aurea).  Vnitřek  paláce  zastavěn  jest  dnes 
takořka  úplně  budovami  novějšími.  Z  řím- 
ských časů  zachovalo  se  hlavně  peristylium 
(mezi  sloupy  jeho  —  podobně  jako  mezi  vzpo- 
menuté výše  sloupy  jižní  části  ohradni  zdi  — 
vezděny  jsou  stavby  pozdější),  bývalé  mauso- 
leum Diokleciánovo  (dnes  dóm  zasvěcený 
Panně  Marii;  jest  to  26V»  »«  vys.  rotunda, 
obklopená  krytým  sloupovím,  neúplně  za- 
chovaném; vnitřek  její  krášlí  sloupy  a  skulp- 
tury z  doby  římské  a  pozdější  —  románská  — 
kazatelna,  lavice  a  nádherné  dveře)  a  bývalý 
chrám  Jupiterův  neb  Aeskulapův  (dnes  bapti- 
sterium  sv.  Janu  Kft.  posvěcené  s  náhrobkem 
prvního  spUtského  biskupa  Jana  z  Ravenny, 
t  680>  Z  pamětihodných  budov  doby  po- 
zdější jmenovati  jest  pěknou  radnici  (Občin- 
ski  dom)  na  náměstí  zvaném  Gospodski 
trg  z  r.  1432,  obnovenou  r.  1891,  véž  dómu 
(materiál,  zejm.  sloupy,  na  její  stavbu  po- 
cházejí ze  Sohnu),  starou  věž  pevnostní 
Hrvoja  zvanou  z  r.  1481  (na  náměstí  Vočni 
trg);  nábřeží  i  Stará  obala)  zdobí  krásná  kašna 
Františka  Josefa.  Musea  nevynikají  výstav- 
no8ti,za  to  však  zajímavým  obsahem.  Četné 
praehistorické  památky,  nápisy  polovypukli- 
nami  zdobené,  sarkofágy  (»dobrého  pastýře* 
a  j.),  náhrobní  kámen  královny  Jeleny 
(z  X.  stol.)  ald.  —  Minulost  města  jest  velmi 
pestrá.  Vrchní  panství  často  se  střídalo. 
K.  806  S.  poddal  se  Karlu  Velikému,  r.  810 


náležel  zase  již  k  Byzanci,  od  r.  827  byl  mě- 
stem samostatným,  r.  868  stoji  pod  ochra- 
nou byzantskou,  r.  997  slibuje  věrnost  Benát- 
čanům  a  později  přechází  z  ruky  do  ruky, 
až  r.  1420  opanují  jej  zase  Benátčané.  Po  pádu 
Benátek  r.  1797  obsadili  S.  Rakušané,  r.  1806 
Francouzi,  r.  1813  opět  Rakušané.  Pevnostní 
stavby  zřízené  v  XVII.  stol.  byly  zrušeny  (až 
na  tvrz  Grippi)  za  dob  panství  francouzského. 

Okresní  hejtmanství  splitské  má  na 
1495  km*  90.279  obyv.  (1900)  skoro  napořád 
srbo-chorv,,  již  bydlí  v  10  obcích  polit,  neb 
104  místních.  Hejtmanství  dělí  se  na  3  okresy 
soudní,  totiž  splitský,  trogirský  a  omišský 
(Almissa).  Srv.  Die  Óster.-Ungar.  Monarchie 
in  Wort  u.  Bild,  Dalmatien  (Vídeň,  1892); 
Jelič,  Balič  u.  Rutar,  FUhrer  durch  Spalato 
u.  Salona  (Zader,  1894).  Pp. 

Spljet  viz  Split. 

SpioiOTáni,  lépe  zplošování,  viz  Kom- 
planace. 

8plOŠt6ni,  zploštěni,  úchylka  těles  ku- 
lovitých od  přesného  tvaru  koule,  způsobená 
rotací  kolem  osy.  Otáčí-li  se  takové  těleso 
kolem  osy,  sluji  konce  osy  póly.  Největší 
kruh,  jehož  rovina  je  kolmo  na  osu,  sluje 
rovník.  Při  s.  je  osa  kratší  než  průměr  rov- 
níku; u  země  rozdíl  ten  činí  asi  43  km,  S. 
měří  se  zlomkem,  jehož  čitatel  je  rozdíl  polo- 
měru rovníkového  a  polárního  a  jmenovatel 

poloměr  rovníkový:  .    Obyčejně    pře- 

mění se  zlomek  ten  v  jiný,  jehož  čitatel  je  1. 
S.  je  následek  rotace,  a  poněvadž  oběžnice 
jsou  sploŠtěny  a  to  tím  více,  čím  rychleji 
se  otáčejí  a  čim  větší  mají  hmotu,  dokazuje 
to,  že  byly  kdysi  tekuté  nebo  těsto  vité  (pla- 

ftické).  Největší  s.  jeví  Saturn  Vi»-j»  po  něm 
upiter  Vií«8i-  U  Merkura  a  Venuše  je  do- 
sud nejisté,  u  Marsa  Vieí  u  Země  Vsmi  uUrana 
nejisté  (Mádler  shledal  Vitte*  W.Struwe,  Sec- 
liger  žádné),  podobně  u  Neptuna.  Pěkně  zná- 
zorňuje s.  pokus,  otáčime-li  několik  pružných 
kruhů  znázorĎujicích  poledníky,  na  zpodním 
konci  osy  upevněných,  na  horním  volných, 
na  stroji  odstředivém.  Nejkrásněji  však  po- 
kus Plateauův  (v.  t.).  Viz  též  Měření 
stupňové  a  Měření  země.  VRy. 

Splvga  (Splúgen)  viz  Splužský  prů- 
smyk. 

ipluftský  průsmyk  {Splúgenpass),  alp- 
ský přechod  na  hranici  italsko  •  švýcarské 
(kant.  grissonském),  prohýbající  se  mezi  Tam- 
bohornem  (3276  m)  a  Surettahornem  (3025  m) 
ve  výši  2117  m,  prostředkuje  spojení  mezi 
Zadním  Rýnem  a  Lirem,  přítokem  Addy. 
Průsmykem  vedla  stará  cesta  jiŽ  Římanům 
a  Langobardům  známá,  ale  teprve  rak.  vláda 
zřídila  tudy  v  1.  1818—22  nákladnou  silnici 
38  km  dlouhou,  která  počíná  se  v  Chiavenně 
(317  m)  v  údolí  S.  Giacomo  a  končí  se  na 
straně  švýcarské  ve  vesnici  Spi u ze  (1450  m\ 
v  údolí  Kheinwaldu  a  opatřena  je  četnými 
galeriemi  a  útulnami.  S.  p.  udává  se  za  roz- 
hraní mezi  Alpami  Východními  a  Západními, 
Vesnice  Spluga  (něm.  Splúgen,  rhaetorom. 
a  itaL  Speluga%  rozkládající  se  nad  Zadním 


830 


Splyn  —  Spodium. 


Rýnem,  má  367  evang.  obyvatelů,  živících  se 
chovem  dobytka  a  obchodem  hlavně  s  vínem. 

Splyn  slově  v  architektuře  čtvrtkruhový 
wdutý  výkružek,  kterého  upotfebuje  se  jako 
číánku  tam,  kde  jinÝ  mohutnější  článek,  pás- 
kem ukončený,  má  se  převésti  na  plochu 
obyčejně  svislou.  Fka, 

SpIsoVy  ves  v  Čechách,  hejtm.  Semily, 
okr.  a  pš.  Žel.  Brod,  fara  Nábzí;  11  d.,  121 
obyv.  č.  (1900),  ml^. 

Éplft,  ves  v  Čechách,  viz  Plž. 

Spoftliim^  uhlí   z   kosti,  jest  výrobek, 
který  obdriíme  žíháním,  pálením  kosti  bez 
přístupu  vzduchu.  Při  processe  tom  vyvíjí  se 
množství  spalitelných  plynů  nepříjemně  pách- 
noucích, mimo  výrobky,  jež  možno  snadno  zka- 
palniti a  od  sebe  odděliti  v  tekutinu  olejna- 
tou,  těžkou,  dehet  z  kosti,  a  v  tekutinu  vod- 
natou,    dehtem    páchnoucí,    obsahující   soli 
ammoniakálné.    Zbytek  pak  všeho  jest   s., 
uhlí  z  kostí.  Poněvadi  s.  zvláště  v  ciikrovar- 
ství  upotřebuje  se  k  odvápnění  a  odbarveni 
šťávy,  vyrábí  se  po  továrnicku  i  ve  velikých 
cukrovarech.  V  továrnách  rozdělují  se  kosti 
podle  jakosti  a  pro  s.  vybírají  se  nejraději 
silné,  pokud   možno   čerstvé,    tvrdé  hnáty, 
ježto  kosti  volnější  struktury  dávají  s    dro- 
bivé,  které  nevydrží  častějšího  oživování.  Vy- 
brané kosti  zbavují  se  tuku,  poněvadž  tuk 
činí  s.  lesklým,  málo  pórovitým.  Peci  k  zuhel- 
něni  kosti  jsou  různých  soustav.  Některé  jsou 
zařízeny  na  topeni  nepřetržité,  jiné  posud  ještě 
na  topení  přerušované.  Peci  na  topeni  přeru- 
šované jsou  peci  plamenné,  v  nichž  lité  nebo 
chamottové  kelímky  stojí  na  sobě  tak,  že  ho- 
řejší přikrývá  kelímek  dolejší  a  všecky  vy- 
plněny jsou  kostmi.    Žár  třeba  udržovati  po 
dobu  6—8  hod.  Tvořící  se  plyny  a  dehtové 
páry  přispívají  k  udrženi  vysoké  temperatury 
tak,  že  paliva  nutno  přikládati  jen  zcela  málo. 
Spálené  kosti,  s.,  lze  pak  vybírati  z  kelimkův, 
až  když  úplně  vychladne.  Peci  s  topením  ne- 
přetržitým spotřebují  paliva  poměrně  méně 
a  jsou  zařízeny  zcela  obdobně  jako  peci  ply- 
nárenské s  retortami  buď  ležatými  nebo  sto- 
jatými. Zuhelněni  zde  trvá  asi  2  hodiny,  po 
jichž  uplynutí  uhlí  ještě  žhavé  vysype  se  do 
železných  nádob,  jež  ihned  se  uzavrou  a  ne- 
chávají zvolna   chladnouti.    Výhoda   těchto 
pecí  leií  na  biledni.  Plyny  uniícající  z  retort 
vedou  se  do  pecí  k  spáleni,  ostatní  dehtové 
produkty  se  jímají.    Má-li  se  zjistiti  jakost 
8-ia,  zda  je  dobře  vypáleno,  děje  se  tak  zře- 
děným hydrátem  sodnatým,  jejž  s-iem  filtru- 
jeme.   Čiatý  filtrát  ukazuje  s.  dobře  pálené. 
Vychladlé  s.  rozemílá  se  na  kousky  asi  veli- 
kosti čočky  na  strojích  zvláště  k  tomu  kon- 
struovaných, při  čemž  hledí  se  k  tomu,  aby 
se  ho  rozpráškovalo  co  nejméně,  protože  s. 
v  prášku  má  cenu  nepatrnou  jen  jako  černá 
krycí  barva.  Rozemleté  pak  se  vyšívá  a  po- 
dle velikosti  třídí.  Kosti  zuhelnělé  dávají  asi 
607o  «-ia,  obsahujícího  6—12-57,  uhlí,  ostatní 
jest  popel,  stopy  vodíku,   dusíku,  kyanidu 
draselnatého. 

S.,  jako  každé  uhlí,  má  vlastnost  absorbo- 
vati plyny  a  páry,  odstraňovati  z  vodných 


roztoků  barviva,  cukry,  alkaloidy  a  některé 
soli,  srážeti  je  na  sobě.  Vlastnost  tato  ry- 
stupuje  tím  mohutněji,  čim  jemněji  s.  jest, 
čili  čim  více  povrchu  zaujímá.  UMvá-ti  se 
přes  to  v  technice  s-ia  hrubozrnéfao^  déje  se 
to  proto,  že  jemně  práškované  nesnadno  jest 
dostati  z  kapalin,  mimo  jiné  nevýhody  při 
manipulaci.  Při  odbarvováni  tekutin  s-tero 
má  nemalý  vliv  i  temperatura,  při  nlŽ  se  tak 
děje;  horká  kapalina  odbarvuje  se  lépe  nei 
studená.  S.  dlouho  na  vzduchu  leiici,  zvláště 
v  atmosféře  ammoniakálné,  pozbývá  účh}- 
nosti  do  té  míry,  že  k  dosaženi  stcjnifho 
účinku  nutno  bráti  množství  dvojnásobná; 
tomu  lze  však  odpomoci  chlorovodíkovou 
kyselinou  velmi  zředěnou.  Poněvadi  s  jrst 
silně  hygroskopické,  stává  se,  že  obsahuje 
někdy  16— 217„  vody.  Jak  usilovné  zvláště 
čerstvé  s.  vodu  přitahuje,  vidno  z  toho,  ie 
při  absorpci  vodních  par  ze  vzduchu  samo- 
volně se  zahřívá  a  zahříváni  to  můie  jiti  i  tak 
vysoko,  že  se  zapálí. 

Odbarvovaci  mohutnost  s-ia  určuje  se  buď 
cestou  chemickou  nebo  opticky.  CuemickT 
déje  se  tak  pomoci  roztoku  indigového  určité 
koncentrace,  v  němž  8.  se  zaváří,  nechává 
24  hodiny  státi  a  po  zfiltrováni  se  určí  pcr- 
manganátem  draselnatým  množství  zby^o 
indiga.  Opticky  určuje  se  přístroji  zvláitě 
k  tomu  konstruovanými,  dckolorimetry,  ko- 
lorimetry,  chromoskopy  a  j. 

Absorpční  mohutnost  s-ia  však  není  ne- 
vyčerpatelná; po  čase  přestává  odbarvovati 
n.  soli  vyluhovati.  Zvláštní  jest,  že  s.,  které 
již  neodbarvuje,  vyluhuje  ještě  soli  a  naopak. 
Zbavíme-li  s.  absorbovaných  látek  cizích, 
oživuje,  což  pro  cukrovary  jest  velmi  dů- 
ležité. »Oživenu  mfiže  býti  s  týmže  s-iem 
provedeno  20— 25krát,  při  čemž  pokaždé 
utrpíme  ztrátu  1*2— 2  SVo-  8.  se  propirá  vo- 
dou a  soli,  ponejvíce  vápenaté,  vytahuji  se 
kyselinou  solnou,  velmi  zředěnou,  již  nesmi 
býti  nadbytek.  Ór^nických  substanci  zba- 
vuje se  s.  »kvašenim<  buď  >suchýiri«  nebo 
>vlhkým«  nebo  »polovlhkým«.  >Suchéhokva- 
šení«  užívá  se  málo;  s.  nechá  se  v  hroma- 
dách 10—12  dní;  za  krátko  vystoupí  tempe- 
ratura až  k  70*^,  organické  látky  jsou  v  roz- 
kladu tím  rychlejším,  Čim  více  s.  jest  načech- 
ráno. »Mokré  kvašení«  děje  se  tím  způsobem, 
že  s.  v  jamách  nebo  kádích  poleje  se  vodou 
a  nechá  se  klidně  státi,  až  přestanou  vychá- 
zeti bubliny  kys.  uhličité  a  unikati  ammoni^ik 
se  sirovodíkem.  >  Pólo  vlhké  kvašen  i «  záieii 
v  tom,  že  s.  poleje  se  v  kádi  vodou,  nechá 
se  12—18  hodin  státi;  tím  vylouží  se  rozpust- 
ných látek  většina.  Voda  se  stáhne,  s.  dá  se 
na  hromadu  a  občas  polévá  vodou.  Vyčiš- 
těné s.  se  vyváří  s  vodou,  vypírá  a  suší. 

Za  náhražky  s-ia  byly  doporučovány  různé 
materiálie,  jako  uhlí  z  bituminosnich  břidhc, 
melassy,  rašeliny  a  j.,  ba  i  uměle  bylo  při- 
pravováno z  odpadků  kozí.  V  Indii  dobývalo 
se  kdysi  s.  ze  slonoviny,  s.  eor  ebure^  i.  ni- 
grům, Bylo-li  vypáleno  do  bělá,  sloužilo  sa 
léčidlo,  s.  album.  Ovšem  bylo  toto  s.  album 
hojné  porušováno   popelem   třtiny  bambu- 


Spodoba  —  Spohr. 


831 


aové.  Ve  středověku  s.  slulo  též  uhlí  vůbec, 
naze,  také  potaš,  u  PHnia  dokonce  kysličník 
olovnatý  nebo  zinečnatý.  —  S.  ýossUe^  zka- 
menělá slonovina. —  S.  Graťcoriiift,  bilé 
nic,  nickamínek,  síran  zinečnatý.  Šgr, 
SpodobAy  spodobování  v  hláskosloví 
viz  Assimilace  1).  Zvláště  míní  se  tím 
změna,  která  nastane  pH  styku  souhlásek 
temných  a  jasných  v  proudu  řeči,  tak  Že 
potom  souhlásková  skupina  je  buď  všecka 
jasná,  buď  všecka  temná,  na  př.  sdiraťi  vy- 
slovujeme {^'rati  a  naopak  f/rlvati  —  spv9ZX\\ 
kd^  —  ^<íy;  ne/ify  —  nec/ify,  \thk^  —  lec/iArý; 

Í>o^Íev  —  pofsev  (poícv);  v<fela  —  /<fela; 
eWra  —  le/^/ra;  tuf^a  —  tui/ra;  obchoá  — 
o^AK>d;  af/^řiidu  —  as/^řijdu  atd.,  kde  všude 
xněni  se  souhláska  první ;  někdy  však  s.  jeví 
se  na  souhlásce  následující;  na  př.  j/iořeti 
vyslovujeme  sc/iořeti,  t^oda  —  sc/ioda  atd.; 
ale  i  tu  v  dialektech  (morav.)  bývá  f/i-:  f/ioda, 
fAořeti  (Gebauer,  Přir.  ml.,  32  a  427  si),  fy. 

8.  fassimilace)  pádů  v  české  skladbě 
nazývá  se  obyčejně  attrakcí.  Jak  v  řeči 
lidu,  tak  i  ve  starší  řeči  spisovno  spodobuje 
se  totiž  velmi  často  přívlastek  genitivni 
k  pádu  jména  řídicího.  Lid  moravský  mluví 
pravidelně:  Tou  kapkou  vodou  žene  mlýn 
I  pitu  (m.  tou  kapkou  vody).  V  kapce  mléce 
si  to  uvaří  (m.  v  kapce  mléka).  Na  tom 
kousku  poli  měli  jsme  sto  měchů  zemáků 
(m.  pole).  Žil  o  kůrce  suchém  chlebě  (m. 
suchého  chleba).  Vstal  před  sluncem  vý- 
chodem (m.  před  slunce  východem).  Sem 
náleží  též  vůbec  známé:  Slíbil  mi  to  rukou 
dáním  (=ruky  dáním;  nepodávajíf  se  obě 
mce).  Tak  i  ve  starší  řeči  spisovné  genitiv 
závislý  na  živém  pádě  nepřímém,  nejčastěji 
předložkovém,  spodobuje  se  tomuto:  Kázal 
sé  k  hrobu  svaté  Mariji  Magdalen/  vésti 
^Pass.)  místo:  Marije  M-ny.  V  tu  středu  po 
matce  boŽi  nanebevzetí  umřel  král  Václav 
(Let.  28),  t.  j.  po  matírr  boii  nanebevzetí. 
Srv.  »Cas.  Matice  Mor.*  V.  66;  Bartoš,  Dial. 
mor.,  str.  183;  Gebauer,  Přír.  mluvnice  1904, 
str.  274,  316.  321,  392.  Btš. 

S.  v  přírodopise  viz  Assimilace  2)  a  3). 

Spodomen,  nerost  ze  skupiny  pyro- 
xenů  (v.  t.),  krystallující  v  soustavě  jedno- 
klone,  ve  tvarech  vertikálně  sloupce  vitých; 
vedle  toho  bývá  stébelnatý  a  lupenitý.  Ští- 
patetnost  jest  hranolová  s  charakteristickým 
pro  celou  skupinu  pyroxenovou  předním 
úhlem  přibližně  93',  vedle  toho  velmi  vý- 
značná jest  nepravá  štěpnost  (lupenitý  sloh) 
podle  orthopinakoidu,  jenž  hranolovou  štěp- 
nost souměrně  půli.  Tvrdost  =  6 Vt— 7,  hu- 
stota 31— 3*2.  S.  jest  čirý,  bílý,  zelenavý, 
obyčejně  barev  bledých,  řidčeji  pěkně  in- 
tensivně zelený  (h  id  den  i  t)  neb  fialově  rů- 
iový  (kun lit;.  Lesk  jest  skelný,  na  štěp- 
ných plochách  perleťový,  vryp  bílý.  Prů- 
hlednost u  kunsitu  a  hiddenitu  značná,  kusový 
S.  jest  průsvitný  neb  neprůhledný.  Chemické 
složení  jest  /.M/5/,0^,  tudíž  mctasilikát  hli* 
nitolithnatý  se  64*4 y^/^  kysličníku  křemičitého, 
27*44  hlinitého,  807  liťhnatého,  tento  však 
obyčejně  bývá  z  části  isomorfnť-  zastoupen 


kysličníkem  sodnatým.  Taje  nadýmaje  se  a 
barvě  plamen  purpurově  po  lithiu,  zvláště 
bylo-li  přidáno  směsi  Turnérovy  (kazivce 
s  kyselým  síranem  sodnatým);  v  kyselinách 
se  nerozpouští.  Vyskytuje  se  někdy  ve  vá- 
pencích kontaktem  s  vyvřelinami  přeměně- 
ných (u  Nových  mlýnů  blíže  Vápenného  Po- 
dola  v  železných  horách,  hojně  u  Čichová 
blíže  Třebíče  kusový,  bílý),  častěji  v  žulových 
pegmatitech  (Teplice  u  Sobotína  v  Jesenicích, 
krystallovaný  u  Katschingesu  blíže  Sterzingu 
v  Tyrolsku,  na  ostrově  Ut6,  u  Branchviile 
v  Connecticutu,  v  ohromných  krystallech,  až 
12  m  dlouhých,  v  horách  Black  Hills  v  Da- 
kotě).  Obě  variety  pěknou  barvou  vynikající, 
zelený  hiddenit  i  fialově  růžový,  silně  pfeo- 
chroický  kunzit,  brousí  se  jako  drahokamy 
značné  ceny.  Hiddenit  dosahuje  ceny  až 
50 — 100  dollarů  za  karát,  jsa  podoben  svými 
vlastnostmi  smaragdu,  ale  snadno  od  něho 
se  rozeznávaje  hustotou,  štěpnosti  a  silněj- 
ším pleochroismem.  Pochází  ze  Stony  Pointu 
v  Sev.  Karolíně,  méně  pěkně  zbarvený,  svět- 
lejší z  drahokamových  náplavů  v  brazilském 
státě  Minas  Geraes.  Kunzit,  teprve  r.  1903 
objevený  u  Paly  v  Kalifornii  na  nalezišti 
lithnat^ch  minerálů  v  žulovém  pe;^'matitě, 
jest  krásně  pleochroický  (čirý,  růžový  a  fia- 
lový ve  třech  směrech  na  sobě  kolmých)  a 
vyniká  velmi  silnou  schopnosti  fosforesccnční 
a  luminescenční.  Fr.Sl-k. 

Spolir  L  u  d  w  i  g,  skladatel  a  houslista  něm. 
(♦  1784  v  Brunšviku  —  f  1859  v  Kasselu).  Byl 
syn  lékaře,  v  jehož  domě  často  bývala  provo- 
zována hudba,  tak  že  mladý  S.  již  v  pátém 
roce  zpíval  se  svou  matkou  duetta.  Zároveň 
začal  hráti  na  housle  a  učil  se  u  rektora  Rie- 
menschneidera,  později  u  franc.  emigranta 
Dufoura,  konečně  v  Brunšviku  u  konc.  mistra 
Maucourta.  Již  r.  1799  vystoupil  veřejně  a 
stal  se  komorním  hudebníkem  vévody  brun- 
švického, který  pečoval  také  o  další  vzdělání 
S-ovo,  jež  dokončil  Frant.  Eck,  tehda  první 
houslista  vévodský,  který  vzal  S-a  s  sebou 
na  uměl.  cestu  na  Rus.  Od  r.  1804  S.  konal 
sám  koncertní  cesty  po  Německu  a  stal  se 
r.  1805  dvoř.  koncertním  mistrem  v  Gothě, 
kde  r.  1806  pojal  za  choť  dvorní  zpěvačku, 
virtuosku  na  harfu  a  klavír,  DorettuScheid 
lerovou  (f  1834).  Do  této  doby  spadají  jeho 
první  komposice,  zejména  opery  Alruna  a 
Der  ZweikampJ  mit  der  Geliebten^  nottumo, 
kvartetta,  rozličné  koncerty  houslové,  sonáty 
pro  housle  a  harfu,  první  jeho  symfonie  do 
Es-dur  a  oratorium  Posledni  soud.  Když  pak 
r.  1812  ve  Vídni  skvěle  zvítězil  nad  svým 
soupeřem  tranc.  houslistou  Rodem,  který 
tehda  právě  z  Ruska  přes  Vídeň  se  vracel, 
nabídnuto  mu  místo  ředitele  hudby  divadla 
na  Vídeftcc,  ve  kterémž  postavení  zůstal  do 
r.  1816.  Mimo  četná  kvartetta  a  kvintetta, 
skladby  houslové,  nonetto  a  oktetto,  složil 
kantátu  na  oslavu  bitvy  u  Lipska  Das  befreite 
Deuíschland  a  operu  Faust^  která  však  pro 
roztržku  s  vlastníkem  divadla  na  Vídeňce 
hrabětem  Pálffym  nebyla  provozována,  nýbrž 
teprve  r.  1818  ve  Frankfurtě.  Jako  houslista 


832 


Spojenci  —  Spojené  Obce. 


S.  slavil  veliké  triumfy  zvláště  za  slavnosti 
kongresu    Vídeňského,    po    němŽ    podnikl 
úspěšné  cesty  po  Itálii  a  Švýcarsku,  až  r.  1819 
přijal  místo  kapelníka  na  divadle  frankfurt- 
ském n.  M.    TamŽe  provozována  také  jeho 
rozkošná  opera  Zemire  und  A^or,  Méně  po- 
rozumění našlo  jeho   koncertní  vystoupeni 
v  Paříži,  za  to  s  velikým  úspěchem  setkal  se 
v  Londýně,   kam  jej  povolala  íilharmonická 
společnost.    R.  1822  S.  stal  se  dvorním  ka- 
pelníkem v  Kasselu,kde  rozvinul  nejzdatnější 
svoji  činnost  jako  skladatel  i  jako  učitel.  Zde 
vznikly  nejlepší  jeho  skladby,  jako  opery: 
Jessonda  (1823);  Der  Berggeist  (1825);  Pieťro 
von  Albano  (1827);  Der  Alchimist  (1830);  Die 
Kreu:^ahrer  {1SA5\  oratoria:  Die  let^ten  Dinge 
(1825  j;  Des  Heilands  letíte  Stunden  (1835);  Der 
Foli  Babylons  (1840);    Vaterunser  od  Mahl- 
manna  (1829)  a  totéž  od  Klopstocka  (1838); 
Hymne  an    Gott  (1836);    symfonie  C-moll  a 
F-dur;   Die  Weihe  der  Tóne  (1832);   dvojná- 
sobná kvartetta;  osmihlasé  žalmy  (1831^;  sym- 
fonie historická  (1839):    dvojnásobná  sym- 
fonie  Irdisches  und  Góttliches  tm  Menschen' 
leben  (1841);  symfonie  Die  Jahres^eiten;   pak 
přečetné  skladby  rázu  menšího.    R.  1836  S. 
oženil  se  po  druné  s  pianistkou  Mariannou 
Pfeif férovou  (f  1892^.    Pro  své  svobodo- 
myslné názory  politické  upadl  r.  1848  v  ne- 
milost  u  dvora;  konečně  r.  1857  byl  dán  na 
odpočinek  s  požitky  značně  ztenčenými.  Nad 
to  ještě   potkalo  jej  neštěstí,   že  si   zlomil 
levou  ruku  a  musil  se  vzdáti  oblíbené  hry 
houslové.   Brzo    potom    zemřel    v    Kasselu, 
kde  r.  1883  postaven  mu  pomník  (bronzová 
socha  od  Hartzera).  Zásady  své  hry  uložil  ve 
své  škole  houslové  Violinschule  (1831),  nebot 
i  jako  paedagog  S.  získal  si  veliké  zásluhy 
stoje  v  čele  první  tehda  školy  houslové.  Žáci 
ze  všech  končin  Evropy  hrnuli  se  k  němu. 
Stejnou  vážností  a  opravdovostí  vynikal  ja- 
kožto skladatel  ve  všech  oborech  hudebních 
a  je  dosti  s  podivením,  že  skladby  jeho  ne- 
těší se  té  dobré  paměti,  jaké  by  zasluhovaly. 
Většího  oceněni  dostávalo  se  S-ovi  za  živa 
než  po  smrti.    Všecka  díla  S-ova  vyznačují 
se  ušlechtilým  procítěním,  ač  na  druhé  straně 
nedostává  se  jim  jistého  ohně,  kterýž  nedo- 
statek vadí  zvláště  jeho  romantickým  ope- 
rám i  oratoriím  přes  všechen  jejich  obsah 
hudebně  značný.  Také  scénicky  nedosáhl  té 
dokonalosti  jako  jeho  vrstevníci  K.  M.  Weber 
a   Marschner.    Nejvýše  cení  se   dnes  S-ovy 
skladby  instrumentální  jak  pro  orchestr  tak 
pro  hudbu  komorní,  jako  zvi.  symfonie  C-moll, 
Weihe  der  Tóne,  pak  zejména  15  houslových 
koncertů   (zvi.  7.,  8.  a  9.)   a  duetta.    S-ova 
Selbstbiographie^  do  r.  1838  psaná  jím  samým, 
potom  od  jeho  příbuzných,  vyšla  až  po  jeho 
smrti  (Gotinky,  1862,  2  sv.).  Srv..  v.  Wasie- 
lewski,  Die  Violině  und  ihre  Meister  (Lip., 
1893,  3.  vyd.);  Malibran,  Louis  S.,  sein  Leben 
und  Wirken  (Frankf.  n.  M.,  1860);  Schletterer, 
Louis  S.  (Lip.,  1881). 

Spojenci  u  Římanů  viz  Soci  i.    Srv.  též 
AUiovati. 

Spojenecká  smlcava  viz  Alliance. 


Spojenecká  válka  jest  název  obvyklý 
pro  několik  válek  vedených  ve  starověko. 
První  8.  v.  vypukla  r.  357  př.  Kr.,  kdy  Chios, 
Rhodos  a  Kos,  nechtice  déle  snášeti  útisky 
Athénských,  spojivše  se  odpadly  od  athénské 
symmachie.  K  niro  přidalo  se  později  Byzan* 
tion  s  jinými  měst]^  a  vládce  karský  Mau»* 
sólos.  Válečné  Štěstí  přálo  spojencům..  Athé- 
Aané  vyslali  pod  v&dci  Cbarétem,  Ifíkratem, 
Timothcem  a  Menesthecro  lodistvo,  jež  u  Etn- 
baty  utrpělo  porážku  ^356^.  Ježto  athénský 
vňdce  Charés  později  jal  se  podporovati 
též  povstalého  satrapu  perského  Artabasa, 
král  perský  hrozil  zasáhnouti  do  války  proti 
Athénám.  Tyto  vidouce  nezbyti  učinily  se 
spojenci  mír  uznavše  jejich  úplnou  nezávis- 
lost (355  n.354).—  Jiná  8.  v. (220— 217  př.  Kr.) 
byla  vedena  mezi  spolkem  aitólským  a  uciiaj* 
sk]^m,  v  kterémžto  posledním  makedonSti 
králové  byli  se  domonli  předního  vlivu.  Po 
tříletém  hrozném  boji  obě  strany,  úplně  vy- 
sílené, učinily  mír  v  Naupaktu.  —  V  dějinách 
římských  nazýváme  s-kou  v-kou  povstání 
italských,  nelatinsk^ch  spojenců  Říma  (91  ai 
88  př.  Kr.),  kteří  dlouho  domáhajíce  se  ob- 
čanského práva  viděli  se  ve  svých  nadějích 
násilnou  smrtí  M.  Livia  Drusa  ml.  zklamáni 
(srv.  Římané,  str.  776  tf).  Maršové,  Piccn- 
tové,  Peli<p;nové  a  obce  jihoitalské  odpadli 
proto  od  xiíma,  sjednotili  se  ve  spolkovou 
republiku  s  hl.  m.  Corfinium,  v  jejíž  čelo  po- 
stavili dva  konsuly,  dvanáct  praetorův  a  senát 
o  500  členů.  Římané  přes  to,  Že  vynaložili 
všechny  své  sily  a  dokonce  i  propuštěnce 
zařadili  do  vojska,  nemohli  toto  povstání  po* 
tlačiti.  Konsul  P.  Rutilius  padl  na  ř.  Liris 
(90),  Sextius  Caesar  byl  poražen  a  Římané 
vidouce,  kterak  i  věrní  posud  Etruskové  a 
Umbrové  hodlají  přidati  se  k  povstalcům, 
udělili  nejprve  těmto  lege  Julia  (90)  právo 
občanské,  r.  násl.  pak  lege  Plautia  Paptría 
všem  Italům,  pokuo  do  60  dnů  složí  zbraá. 
Tím  bylo  největší  nebezpečenství  odstraněno, 
odpor  těch  kmenů,  kteří  se  tím  nespokojili* 
byl  snadno  potlačen;  jen  Samnité,  Lukanové a 
Nola  zůstali  ve  zbrani  a  byli  podrobeni  teprve 
SuUou  po  porážce  strany  Mariovy  (79).  •/.  F. 

Spcjenó  Obce  severoamerické,  United 
States  o f  America,  úř.  zkratka  U,  S,A,^  vlastně 
Spojené  Státy  americké,  též  Unie  se- 
veroamerická, nebo  prostě  Unie  i^franc 
États^Unis,  něm.  Vereinigte  Staaten  von  yord- 
Amerika,  rus.  Sojedinénnyje  Štaty  Séptmoj 
Ameriki),  největší  spolková  republika  na  světě, 
ohraničena  jest  nehledě  na  Alasku  a  Havajské 
souostroví  na  s.  britskou  Kanadou,  na  j.  re- 
publikou Mexickou  prostírajíc  se  v  celé  HH 
Sev.  Amerikv  od  Atlantského  okeánu  a  sá> 
livu  Mexického  až  k  okeánu  Tichému,  mezi 
24«  30'  —  49*  s.  š.  a  66^  SO'  —  124*»  31'  t.  d. 
Rozlohu  jejich  udává  Land  Office  na 
9,420.670  km*^  z  čehož  připadá  na  Alaskn 
1,552.500  km*  a  na  Havajské  souostroví 
16.700  km*,  tedy  vlastni  Unie  má  7»85l.470  km\ 
Census  Office  udává  9,382.899  km\  z  čehol 
připadá  na  vlastní  Unii  7,835.870  km\  tedy 
celé   S.    O.    rovnají   se   rozlohou    bezmála 


1' 


J 


Spojené  Obce  (poměry  přírodní). 


833 


Evropě.  N4  jezera  připadá  asi  23.900  km*.  — 
Ke  článku  připojeny  jsou  mapy:  S.  O.  se- 
▼eroamerické :  I.  Zapadni  čásf;  IL  Střední 
čásř;  III.  Východní  čásř;  IV.  Severní  státy 
atlantské. 

Délka  pobřeii  S-ných  O-ci  měří  706Akm, 
z  čehoi  3036  km  připadá  na  pobřeží  atlant- 
ské, 1866  km  na  tichomořské,  2162  km  na 
C obřeži  zálivu  Mexického.  Rozčlenění  po- 
řeží jest  v  poměru  k  Evropě  mnohem  menší 
(1:4),  ostrovy  a  poloostrovy  mizejí  u  srovnáni 
8  ohromnou  massou  celiny,  přes  to  však  po- 
březí  vyniká  množstvím  výborných  přistav  A 
v  zálivech  hluboko  zaříznutých  a  při  dolním 
toku  velikých  řek.  Největší  poloostrovy  Dela- 
ware  (15.950  km*)  a  Florida  (60.500  Arm*),  jakož 
i  největší  ostrov  Long  Island  (2420  km*)  ná- 
leží pobřeží  atlantskému.  Ke  fjordovému  po- 
břeží státu  Maine  přiléhá  skupina  malých 
ostrovů,  j.  od  mysu  Codu  leží  druhá  skupina 
s  ostrovy  Nantucket,  Martha*s  Vineyard,  Pe- 
nikese,  Block  a  Fisher  Island,  v  zálivu  novo- 
vorském  Long  Island,  Manhattan  a  Staten 
island.  Ploché  pobřeží  dále  k  jihu  provázejí 
písčité  ostrovy  návéjové.  K  jižní  Floridě  pojí 
se  korálové  ostrůvky  (Keys).  Ploché  pobřeží 
zálivu  Mexického  vykazuje  četné  ostrovy  na- 
plavené  při  ústi  Mississippi  a  jiné  uzavírající 
četné  limány.  Pobřeží  tichomořské  jest  pře- 
vahou hornaté,  směr  jeho  shoduje  se  z  části 
se  směrem  horstva  pobřežního.  Skalnaté 
ostrůvky  v  průlive  Sv.  Barbory  jsou  původu 
vulkanického.  K  severnímu  pobřeží  státu 
Washingtonu  pojí  se  skupina  ostrovů  San 
Juan  de  Fuca  v  průlive  Haro  a  ostrovy 
v  Admiralty  Inletu  i  v  Puget  Soundu.  Hlavni 
zálivy  na  atlantském  pobřeží  jsou:  Penob- 
scottský  (Maine),  Massachusettský,  zál.  u  mysu 
Code,  Long  Island  Sound,  Delawareský, 
Chesapeakský,  Albemarleský  a  Pamlický  zál.; 
při  mexickém  Tampský,  Apalačský,Mobileský, 
Vermillionský,  Galvestonský.  Matagordský, 
při  tichomořském  zál.  San  Diego,  (3armel- 
ský,  xMontereyský,  zál.  San  Francisco,  Hum- 
boldtův,  Coos  Báy,  Gray's  Harbour  a  Puget 
Sound. 

Východní  pobřeii  Sev.  Ameriky  ustupuje 
k  jihozápadu  vzdalujíc  se  tak  od  Evropy  ve 
stupnich,  jež  označiti  lze  mysy  Breton  na 
Novém  Skotsku,  m.  Cod  na  pobřeží  Nové 
Anglie  a  m.  Hattens  v  Sev.  Karolíně.  Okol- 
nost tato  v  dějinách  objevův  i  v  poloze  spojo- 
vacích linií  mezi  Evropou  a  Amerikou  osvěd- 
čuje plně  svou  důležitost.  Poloostrov  Florida 
vyniká  daleko  k  jihu,  zužuje  úžinu,  kterou 
vychází  mocný  proud  Golfský  do  širého  oke- 
ánu,  působící  takřka  až  k  New  Yorku  blaho- 
«  dáme  na  podnebí  států  pobřežních.  Záliv 
Mexický  hluboko  do  kontinentu  zaříznutý 
dává  vzniknouti  letnímu  monsúnu,jenž  pro- 
niká hluboko  do  vnitra  S-ných  O-ci.  Po- 
břeží tichomořské  jižně  San  Franciska  uhýbá 
se  k  jihovýchodu  unikajíc  z  dosahu  stude- 
ného proudu  mořského  a  tím  umožňujíc  ne- 
ocenitelné přednosti  podnebí  jižní  Kalifornie. 

Se  zřetelem  k  povrchové  plastice  S.  O. 
děli  se  na  tři  vehké  oblasti  geologicky  i  rá- 

Onftr  Slomik  Naotef,  »▼.  XXIII.  113  KOS. 


zem  krajinným  od  sebe  rozdílné.  Rovnoběžné 
takřka  s  poSřežim  okeánu  Atlantského  táhnou 
se  hřbety  a  plateau  horského  systému  Alle- 
ghanskéno,na  západě  široce  rozvětvená  pásma 
Kordiller,  uzavírající  v  sobě  veliké  údolí 
kalifornské  a  Veliký  Bassin,  vroubí  pobřeží 
okeánu  Tichého;  mezi  těmito  horskými  sy- 
stémy pak  rozkládají  se  širé  pláně  a  roviny 
úvodí  mississippského.  Ohromnost,  ucele- 
nost a  jednoduchost  jsou  charakteristické 
pro  povrchový  ráz  území  S-ných  O-cí,  na 
rozdíl  od  rozmanitosti  a  titěrnosti  Evropě 
vlastní. 

lako  svým  obrysem  a  povrchem,  tak 
i  svou  historií  geologickou  území  S-ných 
O-cí  jevi  se  býti  jednoduchým  ve  své  veli- 
kosti. Nejstarší  —  azoické  —  horniny  po- 
krývající Kanadu  a  Labrador  —  základ  pev- 
niny severo-americké  —  přesahují  i  do  S-ných 
O-cí,  pokrývají  na  východě  největší  část 
Nové  Anglie  a  tvoří  i  jádro  systému  Alle- 
ghanského,  jenž  jako  ostrov  na  jih  sklesliny 
Hudsonské  řadil  Se  ke  staré  pevnině.  Na  se- 
veru zaujímají  ještě  severní  čásf  úvodí  hor- 
ního Mississippi,  Hauteur  de  Terres  a  Coteau 
de  Prairies.  Na  západě  pak  rovněž  ohrom- 
nému systému  Kordiller  podkladem  jsou 
horniny  azoické,  které  zejména  ve  hlavních 
dvou  jeho  pásmech  Síeře  Nevadě,  Cascade 
Ranges  na  západě  a  v  Rocky  Mountains  na 
východě  Velikého  Bassinu  souvisle  k  velc- 
horské  výši  se  povznášejí  a  mezi  nimi  v  množ- 
ství nepravidelně  jako  nesčetné  ostrovv  vy- 
stupují z  vrstev  tercierních,  dno  Velkého 
Bassinu  pokrývajících.  Mezi  těmito  třemi 
pásmy  starých  hornin  na  západě,  severu  a 
na  východě  prostírá  se  širá  pánev  missis- 
síppská,  vyplněná  mladšími  usazeninami, 
z  niž  jen  jako  osamělé  prastaré  ostrovy  vy- 
stupují Black  Hills  a  Ozark  Mountains.  Všechny 
značnější  přítoky  veletoku  Mississippského 
pramení  se  na  azoickém  terrainu  a  stékají  se 
ke  středu  ohromného  údolí,  v  němž  s  po- 
stupem k  jihu  vystupují  formace  mladší  a 
mladší.  Palaeozoické  formace  (silur,  devon, 
karbon-dyas)  v  ohromném  rozsahu  zaujímají 
východní  čásť  S-ných  O-cí,  širokým  pásem 
objímají  ostrov  Alleghanský  a  spojují  jej  se 
starou  celinou  Kanadskou  i  šíři  se  hluboko 
do  pánve  mississippské.  V  Kordillerách  vy- 
stupují na  vých.  okraji  azoického  jádra  a 
tvoři  zejména  též  vysoké  pláně  koloradské, 
v  nichž  erose  vytvořila  nejvéiši*kafiony  světa. 
Po  době  palaeozoické  zdvihly  se  znenáhla 
Alleghany,  pásmům  Kordillerským  přibývalo 
zároveň  rozsahu  i  výše,  vnitřní  moře  vypl- 
ňující hluboko  k  severu  bassin  mississippský 
ustupovalo,  poněvadž  půda  se  zdvihala,  a 
zanechala  veliká  jezera  pod  východním  sva- 
hem Rocky  Mountains,  jež  znenáhla  se  vy- 
sladila,  vyplňována  jsouce  zároveň  horskou 
ssutí.  Mesozoické  vrstvy,  mezi  nimiž  křída 
rozlohou  daleko  předstihla  trias  i  juru,  vy- 
stupuji ve  třech  velikých  massách:  na  vý- 
chodě objímají  na  jihu  systém  AUeghanskÝ; 
v  širokém  pásu  pokrývají  území  pod  vých. 
svahem   Rocky   Mountains,   Texas    a   Nové 

53 


834 


Spojené  Obce  (statistika:  obyvatelstvo). 


Mexico  a  část  úvodí  Colorada;  na  tápadě 
mesozoicum  zaujimá  značné  plochy  v  Coast 
Ranges,  v  Sieře  Nevadě  a  na  severa  v  okoU 
Puget  Soando.  Tcrcierni  usazeniny  pokrý- 
taji  území  velmi  rozsáhlé,  zaujiroajíce  po- 
bFeži  atlantské  od  mysa  Codc  k  jihu,  za- 
bíhají hluboko  do  mississippské  pánve  ai 
k  ústí  Ohia  a  objímají  v  širokém  pruhu  záliv 
Mexický  ai  k  Riu  Grande  del  Nořte  hra- 
nici proti  Mexiku.  Na  středním  Missouri  ob- 
klopen kfídovým  útvarem  rozkládá  se  veliký 
ostrov  terciemi;  tercier  pokrývá  též  nejvétáí 
část  Velikého  Bassinu  a  široký  pás  údolní 
mezi  Coast  Ranges  a  Sierrou  Nevadou  i  Cas- 
cade Ranges.  V  třetíhorní  periodé  území 
S-ných  O-cí  nabývá  ponenáhlu  dnešního 
tvaru  a  rozsahu  svého,  veliká  jezera  na  vých. 
pod  Rocky  Mountains  se  vyplnila,  pobřeií 
atlantské  i  zálivu  Mexického  se  zdvihalo, 
rovněž  Kordillery  dosáhly  značného  zvýšení. 
Vulkanická  Činnost  pouze  v  území  Kordiller 
došla  značné  platnosti,  ohromné  plochy  na 
řece  Columbii  a  Snake  Riveru  jsou  pokryty 
vulkanickými  horninami  a  Cascade  Ranges 
vynikají  množstvím  mohutných  sopek.  V  době 
glaciální  rozsáhlý  ledovec  vnitrozemský  roz- 
šířil se  od  severu  po  pobřeží  atlantském  až 
k  Potomaku  a  v  pánvi  mississippské  až  k  Ohiu 
u  Cincinnati  a  způsobil  značné  změny  v  po- 
vrchovém rázu  těchto  území.  Severní  čásf 
pevniny  tou  dobou  hluboko  se  snížila,  pak 
trvalo  opět  nenáhlé  zvýšení,  v  poslední  pak 
době,  geologické  přítomnosti,  severovýchodní 
pobřeží  opět  klesá,  kdežto  na  jihu  lze  kon- 
statovati pomalé  zvedání.  Tichomořské  po- 
břeží prodělalo  značné  oscillace  v  době  terci- 
emi a  během  čtvrtohor  zdvihlo  se  teprve 
v  dnešní  podobě  nad  hladinu  mořskou.  Ve 
příčině  orografické  dělíme  S.  O.  na  horský 
systém  alleghanský,  pásma  Kordiller- 
ská,  jezernaté  pláně  severní  a  konečně 
pánev  mississippskou,  pročež  odkazu- 
jeme zde  k  jednotlivým  článkům  pod  pří- 
slušnými hesly.  dí. 

Pokud  se  týče  vod  opisu,  podnebí, 
květeny  a  zvířeny  viz  Amerika,  str. 
117  si. 

Statistika. 

Obyvatelstvo.  Počet  obyvatelstva 
S-ných  O-cí  stoupal  neobyčejně  rychle. 
Kdežto  r.  179J0  S.  O.  měly  pouze  3,929.212 
obyv.,  r.  1820  měly  již  9,638.250,  r.  1850 
23,191.876,  r.  1870  38,558.371,  r.  1880  50,155.783, 
r.  1890  62,622.250,  r.  1900  76,303.387  obyv., 
z  nichž  39,059.242  mužů,  37,244.145  žen,  a 
r.  1903  celkem  80,372.000  obyv.  Příčinu  to- 
hoto neobyčejného  vzrůstu  hledati  sluší  jed- 
nak v  rozšíření  državy,  neboC  r.  1790  S.  O. 
měly  toliko  2,149.028  frm«,  r.  1850  7,720.370 
a  v  1.  1860—1900  7,835.986  Arm«,  jednak,  a  to 
hlavně,  ve  přílive  přistěhovalců.  Tito  usa- 
zovali se  nejvíce  v  západních  a  středních 
prairiových  státech,  kam  lákalo  je  nejprve 
zemědělství,  později  průmysl  a  obchod.  Data 
o  poctě  přistěhovalců  scházejí  nám  do  r.  1821 
úplně,  tak  že   se  odhaduje   asi  na  250.000. 


V  L  1821-50  bylo  jich  2,455.815,  přibývalo 
v  1. 1851-60  2,698.214,  ale  pak  v  1. 1861—70 
ubývalo  na  2,314.824,  odtud  zase  rapídoé 
pHbývalo  v  1.  1871—80  2,812.191  a  1^8 1—90 
6,246.613,  ale  v  1. 1891—1900  s  3,687.564  jeví 
se  klesání.  Příliv  z  na&í  monarchie  stoupá 
však  dále.  Vlno  přistěhovalců  z  Rakousko- 
Uherska  lze  sledovati  teprve  od  r.  1866,  ne- 
bot  do  tohoto  roku  naŠi  vystěhovale!  po- 
čítáni byli  mezi  německé.  V  prvním  období 
1866—70  bylo  jich  7800  duši,  tedy  0-4Vo  všech 
pHstěhovalců,  1871-80  již  72.969  (2-67^), 
v  1.  1881-90  S53.719  (6-77,),  v  1. 1891 — 1900 
592.707,  tedy  16-l7o-  V  následujících  letech 
stoupá  dále  příliv  přistěhovalecký  skoro  pra- 
videlně, r.  1901  487.918,  1902  648.743,  1903 
857.046,  tak  ie  všech  přistěhovalců  od  r.  1821 
do  r.  1903  bylo  21,492.607  duši.  V  této  pří- 
čině byl  by  příliv  přistěhovaleckÝ  vítán,  kdyb^ 
nebyl  tak  různorodj^  a  co  do  kvality  horši. 

V  tomto  směru  otázka  přistéhovalecká   na- 
bývá rázu  velmi  vážného,  tak  že  nyní  tvoři 
jeden   z   nejdůležitějších    problémů    8-ných 
O-cí.   V  prvních  dobách  mají  převaha  mezi 
přistěhovalci  Irové,  Němci  a  Angličané,   ale 
v  1.  1891—1900   Němci   tvoH   pouze    IS-T*/*. 
Irové  10-67,,   Angličané  7-4V„  z  Rakousko- 
Uherska  však  16lVo.  ^  Ruska  a  Polska  16-3*/». 
z  Itálie  17-7«/o.  Kdežto  r.  1900  přišlo  do  S-ných 
O-cí  z  Anglie  48.347  přist.,  z  Německa  18.507, 
ze  Skandinávie  28.225,  přistálo  u  břehu  ame- 
rického 100.136  přistěhovalců  z  Itálie,  114.847 
z  Rak.-Uherska   a  90.787    z   evrop.    Ruska. 
Příliv   z  vých.  a  jižní  Evropy  stoupá  dále, 
tak  že  r.  1903  přistěhovalo  se  z  Anglie  68.947, 
z  Německa   40.086,    ze  Skandinávie    70.489. 
z    Rak.-Uherska   206.011,    z    Itálie    230.632, 
z  evrop.  Ruska  136.093,  z  Číny  2209,  z  ostatní 
Asie  27.757  osob.  Mezi  přistehovaúlci  z  Rak.- 
Uherska  převládají  Madaři,  Rumuni,  Rusini, 
Dalmatinci  a  Poláci,  méně  Čechové  a  Němci; 
mezi  přistěhovalci  ruskými  Židé.  Ale  tu  ob- 
jevil se  fakt,  Že  proti  5%  analfabetů  mezi 
přistěhovalci   v  letech  osmdesátých   vysky- 
tuje se  r.   1903   plných   257o»   Jednak   tato 
nízká  úroveň,  jednak  úplná  nemajetnost  no- 
vých příchozích  a  následkem    toho   stlačo- 
vání mzdy  domácích  dělníků  vedly  k  nespo- 
kojenosti mezi  dělnictvem  i  k  úvahám,  zdali 
je  pak  vhodno  svěřiti  těmto  novým  obča- 
nům hlasovací  právo.  Proto  vláda  hledí  přiliv 
nepohodlných  vystěhovalcův   obmeziti   růz- 
nými zákony.  R.  1903  byl  zákonem  zamezen 
přístup  do  S-ných  O-cí  osobám  těmto:  čín- 
ským dělníkům,  osobám,  které  trpí  nemocemi 
nakažlivými    neb    odpornými,    epileptikům, 
choromyslným   nebo  těm,  kdo   v  minulých 
pěti  letech  byli   choromyslni,  úplně  nema- 
jetným osobám,  které  by  mohly  obtěžovati 
veře^jnou  dobročinnost.  Žebrákům  ze  řemesla, 
zločincům  vyjma  provinilce  politické,  poly- 
gamistům,  anarchistům   neb  osobám,  které 
se  snaží  o  násilné  zvrácení  všech  íorem  stát* 
nich  a  zákonitých,  prostituovaným  nebo  za 
účelem  prostituce  dovezeným,  kuplířůro.  dále 
osobám,  které  již  v  Evropě  ku  práci  ve  S-ných 
O-cích  se  zavázaly,  anebo  těm,  kterým  bylo 


Spojené  Obce  (rozloha  a  počet  obyv.). 


835 


Rozloha  a  počet  obyvatelstva  S-ných  Obci  severo-amerických 

podle  sčitáni  ze  dne  1.  čna  1900. 


XT 

S  B 

06 


*s 


:S6 
II 

OS  <">    t 


úřední 
skratka 


^.  Severní  státy. 

Novoanglické  státy: 

Blaine 

New  Hampshire 

Vermont 

Massachusetts 

Connecticut 

Rhode  Island 

Střední  atlantské  státy: 

New  York 

Pennsylvanie 

New  Jeriey 

Delaware 

Maryland 

Distrikt  Columbia 

Severovýchodní  střední  státy: 

Michigan 

Wisconsin 

Illinois 

Indiána 

Ohio 

Záp.  Virginie 

Kentucky 

Severozápadní  střední  státy: 

Minnesota 

Sev.  Dakota 

Již.  DakoU •    .   . 

Nebraska 

Kansas    .......... 

lowa 

Missouri 


1791 

1805 
1836 
1809 
1800 


1820 
1776 
1791 
1776 
1776 
1776 

1776 
1776 
1776 
1776 
1776 


1837 
1848 
1818 
1816 
1802 
1862 
1792 


1849  1858 


Me. 

N.  H. 
Vt. 
Mass. 
Conn. 
R.  I. 

N.  Y. 

Pa. 

N.  J. 

Del. 

Md. 
D.  C. 

Mích. 

Wis. 

111. 

Ind. 

Oh. 

W.  Va. 

Ky. 

Minn. 


I 


B.  Jiini  státy. 

Jihoatlantské  státy: 

Virginie  • 

Sev.  Karolina 

Jii.  Karolina 

Georgie  ........ 

Florida 

Jihových.  střední  státy: 

Tennessee 

Alabama 

Mississippi 

Jihozáp.  střední  státy: 

Arkansas    .   

Louisiana  ....... 

Texas  

Territoríum  Oklahoma  . 
Indiánské  territorium     . 


1861 
1861 
.1854 


1889;N.  Dak. 


1889 
1867 
1854)1861 
1838;1845 
1812  1821 


I 


S.  Dak. 

Neb. 

Kan. 

la. 

Mo. 


1776 
1776 
1776 
1776 
1822  1845 

1796! 
11817  1819 
1798  1817 

'l819  1836 
1805  1812 
I  —  1845 
1890  —  ' 


Va. 

N.  C. 
S.  C. 

Ga. 

Flo. 


Rosloha 
(Land  Of- 
fice) km* 


Počet  oby- 
vatelttTs 


85.568 
24.285 
24.767 
22.133 
14.534 
3.230 

130.994 

116.641 

21.167 

6.164 

31.848 

179 

151.923 
144.845 
146.795 

94.161 
106.240 

63.463 
104.456 

217.088 
183.569 
200.924 
200.797 
212.983 
145.733 
179.058 


109.630 
136.420 
80.411 
153.933 
152.762 


I 


Tcnn.  108.921 
Ala.  1 134.043 
Miss.    121.515 


C.  Záp.  státy. 

Skalné  hory: 

Montana 

Wyoming 

Colorado 

Tcrritoriura  N.  Mexiko 


Ark. 
La. 
Tex. 
Okla. 
I.  T. 


137.855 
128.526 
688.940 
100.897 
80.686 


1864  1889  Mta. 

1868  1890  Wyo. 

1861  1875  Col. 

1850'  N.  M. 


226.283 

89.051 

269.269 

317.746 


I 


694.466 
411.588 
343.641 
2,805.346 
908.420 
428.556 

7,268.894 
6,302.115 
1,883.669 

184.735 
1,188.044 

278.718 

2,420.982 
2,069.042 
4,821.550 
2,516.462 
4,157.545 
958.800 
2,147.174 

1,751.394 
319.146 
401.570 
1,066.300 
1,470.495 
2,231.853 
3,106.665 


1,854.184 
1,893.810 
1,340.316 
2,216.331 
528.542 

2,020.616 
1,828.697 
1,551.270 

1,311.564 

1,381.625 

3,048.710 

398.331 

392.060 


50 

9-3 

3-3 

25-3 

21-7 

240 

81*2 
19-9 
30-4 
9-6 
14-2 
210 

18-6 
22-2 
260 
14-8 
13-2 
26-7 
15*5 

33-7 
671 
15-2 
0-3 
30 
16-7 
160 


120 
17-1 
16-4 
20-6 
35-0 

14-3 
20*8 
20-3 

163 

23-5 

36-4 

407-6 

117-6 


243.329 

92.531 

539.700 

195.310 


70-3 
47-9 
30*6 
21-9 


I 


.a 
o 


,5= 


8 
17 
14 

127 
62 

133 

55 
54 
89 
30 
37 
1557 

16 
14 
33 
27 
39 
15 
20 


8 

V7 

2 

5 

7 
15 
17 


17 
14 
17 
14 
3 

18 
14 
13 

9 

11 

4 

4 
5 


0-6 
0-4 
2 

0-61 


836 


Spojené  Obce  (národnosti). 


o  ■ 


S  -5       Úřední 
^*      fkratka 

o  £ 

os  « 


Rozloha 

(Laud  Ol- 

flce    krn^ 


Počet  oby-    S»     *:_-   *  © 
vat-lnv.    II    ;    -^ 


'^-^Š         7-.= 


PloŠinné  státy: 

Idaho  

Utah 

Nevada   

Territorium  Arizona  ....... 

Tichomoi^ké  státy: 

Washington 

Oregon 

Kalifornie 

S.  O.  bez  Alasky  a  Havajských  ostr. 

Territorium  Alaska 

Territorium  Havajské 

Vojáci  a  námořnici  prodlévající  v  ci- 
zině        


1863,1890 
|l850  1894 
!l861  1864 
1863 


1853 
1848 


,1860 
1900 


1889 
1869 
1860 


217.106 
219.Q55 
286.647 
294.911 


0-8 


IH 


161.772     82-7 
276.749     31*3 

42.335  — 10*6,  0-i 
122.931     39-3   i  0-4 


182.779       518.103j  45*0 

250.800        413.536!  30*2 

409.807     1,485.053'  22*4 

7,851.470  75,994.575  20  7 

1,552.500'        63.592|  98*4 


16.700 


154.001 
91.219 


3 

'1-7 
4 

!lO 

1004 

,9 


S.  o.  severo-amer.  .   .   . 
Počet  obyvatelstva  podle  odhadu  ze 


dne  1.  čna  1903 


Osady  S-ných  O-cí: 
Puerto  Rico  .   .   . 


Filipíny 

Guam 

Samojské  ostrovy    .... 
Ostrov  Wake  a  Johnstonův 


9,420.670  76,303.387 


9.314 

296.310 

514 

199 

4 


80,372.000 

r.  1899: 
953.243 
r.  1903: 

7,635.426 
9.000 
4.000 


—     18 


—        102 


27 
17 
19 


Osady  celkem  ....  i 

I  'I 

cestovné  zaplaceno  od  osob  jiných.  Z  toho 
jsou  vyňaty  osoby,  kterým  bylo  cestovné  za- 
sláno příbuznými  nebo  přáteli,  dále  smlu- 
vené závazky  nevztahuji  se  na  umělce,  učence, 
duchovní,  služebnictvo  a  j.  a  pak  na  řemesl- 
níky a  dělníky,  kterých  vůbec  ve  S-ných 
O-cích  není.  Osoby,  jež  by  přece  přistály  ku 
břehu  americkému,  mohou  býti  do  tří  let  za- 
drženy a  poslány  zpět.  Počet  přistěhovalců 
českých  nebyl  do  r.  1900  udáván  zvláště, 
nýbrž  dohromady  se  Slováky,  >Moravany€, 
Chorvaty  a  »Dalmaty<;  r.  1885  bylo  jich  6352, 
1890:  19.675.  1895:  8060.  R.  1900  přistěho- 
valo se  do  Unie  3060  Čechův  a  29.243  Slo- 
váci. Čechové  usazovali  se  nejvíce  v  sev.- 
vých.  středních  státech  (1280),  v  středoatlant. 
(1045)  a  v  sev.-záp.  střed,  státech  (405), 
kdežto  Slováci  ve  státech  středoatlantských 
(23.715),  v  sev.-východních  (3711)  a  v  novo- 
angl.  (1455).  Podle  zaměstnání  bylo  mezi 
Čechy  a  Moravany  16  přistěhovalců  literátův 
a  umělců  (Slováků  6),  řemeslníků  504  (938), 
horníků  15  (53),  zemědělcův  a  nádeníků  642 
(18.754),  obchodníků,  bank.  sluhův  a  pod. 
21  (29),  plavců  4  (2),  sluhů  241  (862),  bez 
určitého  povoláni  14  (32),  bez  zaměstnáni 
hlavně  žen  a  dětí  1603  (8577)  osob. 

Po  stránce  národnostní  jest  obyvatel- 
stvo S-ných  O-ci  následkem  historického  vý- 
voje a  silného  přílivu  přistěhovalců  velmi 
rozmanité,  třeba  že  assimilace  cizích  živlů 
jmenovitě  z  Evropy  přicházejících  rychle  po- 
kračuje.   Různost   obyvatelstva   tkví   přede- 


306.341  I  8,600.000 


—      1    26 


vším  v  rozdíle  plemen.  Nejstarší  obyvatel- 
stvo Indiáni  tvoří  skoro  nejmenší  zlomek 
jeho,  totiž  pouze  0*37o-  Nyní  jich  žije  v  celé 
Unii  266.760  proti  273.607  r.  1890,  jcvi  se 
tedy  úbytek  2  5Vo.  Nejvíce  jich  přebývá  v  In- 
diánském territoriu  (62.500),  dále  v  Arizoně 
(26.480  hlav).  Již.  Dakotě  (20.225),  Kalifornii 
(15.377),  Oklahomě  (11.945),  MonUné  (11.346), 
Washingtonu  (10.039),  kdežto  na  Alasku  při- 
padá 29.536.  Kompaktně  sídli  v  tak  zv.  reser- 
vacích, t.  j.  územích  o  rozloze  315.100  km^^ 
která  jsou  státem  vykázána  jednotlivým  kme- 
nům za  bydliště  a  kde  běloch  usac^.iti  se  ne- 
smi. Zájmy  jejich  mají  chrániti  agenti  &tano> 
vení  spolkovou  radou;  kongress  povoluje 
každoročně  značné  summv  pro  Indiány,  jako 
na  př.  r.  1902  10  milí.  dofl.;  ale  peníze  ty  se 
dvou  třetin  zůstávají  v  rukách  úředníků.  V  po- 
sledních letech  také  jednotliví  Indiáni  dostá- 
vají pozemky,  přestávají  tak  býti  členy  kmene 
a  za  to  stávají  se  plnoprávnými  občany. 

Druhou  skupinu  obyvatelstva  tvoří  čer- 
noší, kteří  spolu  s  muíaty  shrnuji  se  v  oby- 
čejné mluvě  pod  coloured  men,  R.  1790  bylo 
v  Unii  697.897  černochů,  1860  již  3,953.760, 
většinou  otroci,  kteří  pak  r.  1863  prohlášeni 
svobodnými,  později  postaveni  na  roven  s  bě- 
lochy R.  1900  napočteno  bylo  8.834.395  čer- 
nochů proti  6,580.793  z  r.  1880.  Následkem 
tohoto  vzrůstu  nastala  obava,  aby  snad  ▼  ně- 
kterých státech  nenabyli  převahy  nad  bě« 
lochy,  a  počalo  se  mluviti  o  afrikanisaci  ně- 
kterých již.  států,  kde  žije  černochů  nejvíce^ 


Spojené  Obce  (Češi). 


83? 


jako  na  př.  v  Mississippi  a  Jii.  Karoliaé  tvoři 
<68Vo  obyvatelstva,  v  Louisianě  a  Georgii 
47Vo»  Alabamé  45,  Floridě  44,  Virginii  36, 
Sev.  Karolinč  33,  v  distrikte  Columbii  31, 
Arkansasu  28,  Tennessee  24,  Texasu  a  Mary- 
landě  20Vo  všeho  obyvatelstva.  Ale  občanská 
práva  v  iednotlivých  státech  Unie  jsou  spo- 
jena s  jistým  stupném  vzděláni,  postaveni 
atd.,  tak  že  malá  Čáut  Černochfi  jich  mflie  uží- 
vati plnou  měrou.  Nad  to  obě  dvě  plemena 
Jsou  od  sebe  úplně  oddělena,  sňatky  vzá- 
jemné zákonem  zakázány  a  styk  obmezen  na 
míru  nejmenší.  Černoši  mají  své  kostely, 
školy,  duchovni,  veř.  místnosti,  kam  běloch 
nevkročí.  Živí  se  jako  dělníci  na  bavlniko- 
vých  plantážích,  v  továrnách,  jako  sklepníci, 
řemeslníci  a  hlavně  jako  sluhové.  Když  v  po- 
sledních letech  Roosevelt  svěřil  černochům 
některé  vyšší  úřady,  vznikla  z  toho  nespo- 
kojenost mezi  bělochy.  Ale  proto  neni  nutno 
obávati  se  nějakého  násilného  rozřešení 
tohoto  důležitého  problému. 

Nejmenší  zlomek  obyvatelstva  tvoří  plémě 
mongolské;  především  Číňané,  kterých 
bylo  r.  1890:  126.778  hlav,  ale  následkem 
přísných  zákonův  o  čínských  přistěhovalcích 
klesl  počet  r.  1900  na  105.465  hlav.  Žiji  nej- 
více v  Kalifornii  (45.733).  Oregonu  (10.397), 
a  na  Havajské  souostroví  připadá  25.767.  Za 
to  rozmnožili  se  Japanci,  kterých  bylo 
r.  1880  pouze  148,  r.  1890:  14.399  a  r.  1900 
již  85.986,  ač  z  toho  61.111  zdržuje  se  na 
Havajském  souostroví;  ale  v  Kalifornii  z  86 
r.  1880  stoupl  počet  jejich  na  10.151,  dále 
ve  Washingtonu  5617,  Oregonu  2501  a  Mon- 
taně 2441  hlav.  Nu, 

Češi  začali  se  stěhovati  do  Unie  krátce 
po  bouřlivém  roce  1848.  Prvními  přistěho- 
valci byli  političtí  uprchlíci,  ale  hned  za  nimi 
začali  se  hrnouti  tcž  lidé  zaměstnání  prak- 
tického, hlavně  řemeslnici  a  rolníci  (nejvíce 
z  kraje  táborského  a  s  Hané).  Přesný  počet 
Čechů  amerických  nelze  udati  s  jistotou  na- 
prostou ;  možno  je  však  směle  páčiti  i  s  Čechy 
JÍŽ  v  Unii  rozenými  na  800.000  duši.  Rolničtí 
přistěhovalci  (farmáři)  rozptýlili  se  hlavně  ve 
státech  západních  a  jižních,  hlavně  z  té  pří- 
činy, že  byly  tam  pozemky  laciné  a  po  pří- 
padě od  vlády  zdarma  (500  akrů).  Tím  způ- 
sobem množství  Čechů  usadilo  se  ve  Wis- 
consině,  Michiganu,  Jižní  Dakoté,  lowě,  Ne- 
brasce,  Kansasu,  Arkansasu,  Kalifornii,  obou 
Virginiích  a  hlavně  Texasu,  kam  zvláště  hrne 
«e  proud  vy  stěhováků  z  Moravy  (zvláště 
Fayeite  County).  Čeští  farmáři,  najavše  nebo 
koupi  vše  si  farmu,  pěstují  na  severu  kuku- 
řici, pšenici,  brambory  a  zřídka  žito.  Farmář 
na  jihu  kromě  těchto  plodin  zabývá  se  též 
pěstováním  bavlny  (Texas),  vinně  révy  a  již- 
ního ovoce  (Kalifornie).  Hmotný  stav  českých 
farmářů  možno  nazvati  nejvýš  uspokojivým, 
ncbof  žiji,  ač  při  těžké  práci,  v  blahobytu 
takovém,  o  němž  se  jim  ve  staré  vlasti  ani 
nezdálo. 

Přistěhovalci  řemeslníci  hrnou  se  hlavně 
do  průmyslových  středisk  a  velkoměst,  kde 
naskýtá  se  jim  vhodná  příležitost  k  výdělku. 


Takovým  způsobem  mnoho  Čechů  usadilo 
se  v  Novém  Yorku,  kde  zabývají  se  po  vět- 
šině doutnikářstvím ;  žije  tam  zejména  několi- 
kráte vystěhovaná  Kutná  Hora.  Všech  Čechů 
v  N.  Yorku  jest  asi  40.000. ;  bydlí  v  samotném 
středu  města,  jakož  i  v  předměstí  Morrísanii 
(Marazíně).  Největším  » českým  městem « 
v  Unii  jest  Chicago,  IIL,  kde  žije  jich  nejméně 
60.000  duši.  V  Chicagu,  kde  domohli  se  znač- 
ného, ba  vynikajícího  blahobytu,  zabývají  se 
hlavně  obchodem,  živností  hostinskou  (saloo- 
náři)  a  různými  odvětvími  průmyslu.  Čerstvě 
přibylí  přistěhovalci  (zeleni,  greenhomi)  na- 
cházejí výživu  na  obrovských  jatkách  chicag- 
ských, největších  na  světě.  Dále  bydlí  hojně 
Čechů  v  městech,  jako  jest  Baltimore,  Cleve- 
land,  O.,  Cincinnati,  Mílwaukee,  Wis.,  Omaha, 
Neb.,  Jersey  City,  N.  J.,  San  Francisko,  San 
José,  Kal.,  Detroit,  Mich.,  Colorado,  O.,  Gal- 
veston,  Tex.  atd. 

Češi  američtí  v  ohledu  náboženském  dělí 
se  na  dva  nepřátelské  tábory,  zuřivě  se  po- 
tírající: svobodné  myslitele  (ncvérce,  osvo- 
jen ce)  a  katolíky.  Boj  tento  vede  se  mezi 
oběma  stranami  s  rozvášněn  ostí,  jež  hodná 
by  byla  lepší  věci.  Boj  ten  svým  fanatismem 
vyrovná  se  úplně  náboženským  bojům  středo- 
věku. V  té  příčině  mnoho  zavinila  činnost 
Matouše  Klacela  (v.  t.),  bývalého  augusti- 
niána, muže  o  českou  literaturu  v  Čechách 
jinak  velice  zasloužilého,  jehož  dílem  právě 
bylo  založení  »svobodných  myslitelů*.  Vyda- 
vatelem spisů  tohoto  druhu,  literárně  bez- 
cenných, jest  Aug.  Geringer,  majitel  knih- 
tiskárny a  deníku  » Svornost*  v  Chicagu. 
Také  jest  jistý  počet  protestantů;  jsou  to 
hlavně  děti  >osvojencŮ€,  které  dospěvše,  při- 
družují se  k  některé  protestantské  sektě 
nebo  k  Bratřím  českým,  jejichž  hlavní  stře- 
disko jest  v  Novém  Yorku.  Spolkový  život 
mezi  Čechy  americkými  jest  velmi  vyvinut; 
jsou  různé  spolky  podpůrné,  tělocvičné,  vzdě- 
lávací a  všelijakých  »rytířů«,  jako  sv.  Václava, 
krále  Karla  IV.  (jest  protektorem  spolku!), 
kteří  ve  fantastických  uniformách  dělají  stafáž 
při  katolických  slavnostech,  atd.  Z  podpůr- 
ných spolku  jsou  nejdůležitější  Č.  Š.  P.  S. 
(Česko-slovanské  podpůrné  spolky)  a  »SokoU 
(mužský  a  ženský).  České  školy  národní  jsou 
výhradně  soukromé  a  jsou  bezkonfessijní  a 
katolické.  Za  středisko  katolického  ruchu 
dlužuo  pokládati  St.  Louis,  Mo.,  kde  hlavním 
organisátorem  Čechů  katolických  stal  se 
tamní  český  farář  Jos.  Hesoun  (v.  t.),  jenŽ 
po  dlouhou  řadu  let  vydává  katolický  tý- 
deník. 

Blahodárnou  činnost  na  obranu  Čechů  proti 
nájezdům  různých  místních  nepřátel  vyvinul 
Tomáš  Čapek,  advokát  v  řfovém  Yorku, 
jenž  svého  času  vydával  anglický  měsíčník 
>The  Bohemian  Voice*  a  sebral  též  důležité 
zprávy  o  prvních  Češích  v  Americe,  Augu- 
stinu Heřmanovi  z  Prahy  (f  1661),  jenž  usadil 
se  v  Pennsylvanii  (Bohemia Manor),a  Bedřxhu 
Filipovi  (t  1702),  jenž  velmi  výhodně  koupil 
od  náčelníka  Indiánů  celý  Manhattan  Island, 
na  němž  rozkládá  se  nyní  Nový  York.  Kom- 


S38 


Spojené  Obce  (náboženství,  zemědělství). 


plex  těchto  pozemků  stal  se  svého  času  ma- 
jetkem rodiny  Attorů.  (Viz  Čapkův  spis:  Pa- 
mátky českách  emigrantů  v  Americe.  Pří- 
spěvek k  dějinám  českoamerického  vystěho- 
valectví. Omaha,  Neb.,  1889.)  Veliké  zásluhy 
o  Čechy  americké  získal  si  téi  Karel  Jonáš 
(v.  t.  2),  býv.  mistoguvemér  státu  Wisconsin, 
jenž  zemřel  jako  gen.  konsul  S-ných  O-ci 
v  Krefeldu  v  Porýnsku. 

Rozháranost  mezi  Čechy  americkými  pa- 
nující je  příčinou,  ie  nemají  při  různých  vol- 
bách toho  vlivu,  jaký  by  jim  na  základě  je- 
jich početnosti  příslušel,  a  není  naděje,  ie 
by  nějaká  náprava  v  brzku  se  stala.  Osud 
Čechů  amerických  ovšem  jest  zpečetěn :  jak- 
mile bude  zastaven  trvale  proud  zelené  vlny 
přistěhovalecké,  poangličí  se  v  době  nej- 
kratší a  splynou  se  iivlem  anglosaským,  po- 
dobně jako  příslušnici  ostatních  národností 
evropských.  JW. 

Vzhledem  k  sídlům  obyvatelstva  je  zají- 
roavo  pozorovati  rychlé  stoupáni  městského 
obyvatelstva  následkem  rozkvětu  průmyslu 
a  obchodu.  Kdežto  r.  1790  byly  pouze  37o 
veškerého  obyvatelstva  ve  městech  usídleny, 
připadá  r.  1900  již  22'2Vf>  ba  na  města  nad 
25.000  ob.  připadá  r.  1900  25*9V»  všeho  obyva- 
telstva proti  4-257o  r.  1790.  Ubývání  obyva- 
telstva lze  pozorovati  nejvíce  v  okolí  80  až 
90  km  od  velikých  měst,  j.  N.  Yorku,  Fila- 
delfie, St  Louisů,  Chicaga  a  Bostonu.  O  roz- 
květu větších  měst  ve  S-ných  O-bcích  po- 
učuje velmi  názorně  tato  tabulka: 


Mésta  nad  185.000  obyr. 


Obyvatelft  roku 
1890        I        1903 


New  York  .  . 

Chicago  .   .  . 

Filadelfie    .  . 

St.  Louis    .  . 

Boston        .  . 

Baltimore    .  . 

Cleveland    .  . 

Buffalo        .  . 

S.  Francisco  . 

Pittsburg     .  . 

Cincinnati  .  . 

Milwaukee  .  . 
Detroit    . 
Nový  Orleans 

Washingtoii  . 

Newark    .   .  . 

Jersey  City  . 

Louisville  .  . 

Minneapolis  . 

Indianapolis  . 

Providence.  . 

Kansas  City  . 

St.  Paul  .   .  . 

Rochester  .  . 

Toledo    .   .  . 

Denver    .   .  . 

AUegheny   .  . 

Columbus   .  . 

Worcester  .  . 


•  t 


2,492.691 

11,099.860 

1,046.964 

451.770 

448.477 

434.439 

261.353 

255.664 

298.997 

238.617 

296.908 

204.468 

205.876 

j    242  039 

230.392 

I    181.830 

163.003 

I    161.129 

164.738 

105.436 

132.146 

132.716 

133.156 

133.896 

81.434 

106.713 

105.287 

i      88.150 

I      84.656 


3,716.139 
1,873.880 
1,367.716 
612.279 
594.618 
631.313 
414.915 
381.403 
355.919 
345.043 
332.934 
312.736 
309.653 
300.625 
293.217 
265.394 
219.462 
215.402 
214.112 
191.033 
189.742 
173.064 
172.038 
170.795 
145.901 
144.588 
I  138.018 
135.487 
128.552 


Počet  porodů  je  sice  značný  (r.l840:  25%)| 
ale  stále  klesá  (r.  1900:  16%);  nejméné  jich 
je  v  novoanglických  státech,  N.  Yorku  a  tcr- 
ritoriích,  nejvíce  ve  státech  nových,  ale  dávno 
osídlených.  Za  to  úmrtnost  proti  dřívějším 
dobám  se  menáí.  Z  19*6  na  1000  obyvatelft 
v  r.  1890  klesla  na  17*8  r.  1900.  U  čemochfi 
je  však  větší  nei  u  bělochů.  Nejlepší  xdra- 
votní  podmínky  má  podle  toho  Arizona,  nej* 
horši  pro  bělochy  N.  Mexico,  pro  Černochy 
columbijský  distrikt. 

Náboženství.  Ve  S-ných  0-cich  nent 
náboženství  státního  a  kaidému  občanu  je 
ponecháno  na  vůli  vyznávati  víru  iakoakoliv» 
pokud  nepřekročuje  meze  právních  náxorfi. 
Proto  úřední  census  nezabývá  se  otázkou 
náboženství.  Každá  církev  a  sekta  musí  o  své 
záležitosti  duchovní,  kostely,  modlitebny  a 
zřízence  starati  se  sama.  Ale  žádná  cirkev 
není  tak  mocná,  aby  nabyla  vrchu  nad 
ostatními. 

Většina  ob3rvatelstva  hlásí  se  k  prote- 
stantismu, ale  rozdělena  je  na  řadu  církvi 
na  sobě  úplně  nezávislých.  Nejsilnější  počtem 
a  organisací  je  církev  katolická,  která  mi 
podle  odhadu  r.  1902  9,158.000  pravidelných 
příslušníků,  12.113  duchovních  a  12.313  ko- 
stelů; po  ni  přicházejí  methodisté  s  5,966.000 
přisl.,  38.935  duchovními  a  56.101  kostelem 
a  modlitebnou,  bapCisté  s  4,581.000  pHsL» 
34.870  duchovními  a  51.101  kostelem,  lutbe- 
ráni  s  1,696.000  přísl.,  6900  duch.  a  11.491  ko- 
stely. Dále  následuji  presbyteriáni  s  1,605.000 
přisl.,  Disciples  of  Christ  1,179.000,  episko- 
pálové  751.000,  kongregationalisté  634.000« 
reformovaní  376.000,  mormoni  343.000,  bratři 
267.000,  židé  143.000,  kvakeři  118.000  a  j.  v. 
Nicméně  má  náboženství  veliký  význann  so- 
ciální, nebof  náboženskost  lidu  amerického 
proniká  celkem  hlouběji  než  u  nás.  Mnoho 
peněz  ročně  vynakládá  se  na  chrámy,  na 
četné  missie,  pracující  v  nejodlehlejších  kon- 
činách Asie  a  Afriky,  a  na  biblické  spoleČ* 
nosti.  O  tomto  vlivu  svědči  přečetné  spolkv 
křesťanských  mladíkův  a  žen,  vydržujicich 
budovv  často  nákladné,  v  nichž  uloženy  {sou 
bohaté  knihovny;  dále  sluší  připomenouti 
také  četné  temperenclářské  spolky,  jež  jsou 
v  jistém  spojení  s  náboženstvím,  a  mnohé 
zákonv  týkající  se  svěceni  svátkův  a  zacho- 
vávání nedělního  klidu,  jenž  nabývá  v  ně- 
kterých státech  rázu  aŽ  výstředního  —  to 
vSe  svědčí  zřetelně  o  vlivu  náboženských 
názorů  na  sociální  život.  —  Srv.  T.  Ča- 
pek, Moravští  bratří  v  Americe  (>Osvétas 
1889).  iSTii. 

V  zemědělství  a  spojeném  sním  chovu 
dobytka  S.  O.  od  2.  pol.  stol. XIX.  učinily 
pokroky  v  pravdě  obrovské,  tak  že  nynf  svými 
plodinami  a  výrobky  ohrožuji  jiné  díly  svéta, 
jmenovitě  Evropu.  Kapitál,  uloženf  v  podni* 
cích  zemědělských  (cena  půdy,  budov,  živého 
i  neživého  inventáře  atd.)  vyšetřen  byl  r.  1900 
na  20.514,001.838  doll.,  t.  j.  čtyřikráte  tolik» 
co  činí  kapitál  investovaný  v  promysle.  Všech 
farem  napočetlo  se  celkem  639.657,  jeŽ  ob- 
sahovaly  841,201.546   akrů   a  z  těch    by  i  o 


Spojené  Obce  (zemédélstvi). 


839 


414,793.191  akrů  vzděláno.  Cena  půdy  na 
fannách  činila  3.560,198.191,  nářadí  a  strojů 
761,261.550,  dobytka  3.078,050.041  doU.;  cel- 
kový výnos  jejich  4.739.118.752  doll.,  z  čehoi 
na  výtěžek  z  dobytkářstvi  připadlo  974,941.046 
dollarů,  tak  ie  čistý  výtěžek  z  půdy  byl 
3.764,177.709  doll.  Největšího  výnosu  posky- 
tuji iarmy  na  jihu  ve  státech  pěstujících  ba- 
vlnu, jmenovitě  v  Alabamě  a  Mississippi, 
dávajíce  aŽ  50^/*  výtěžku,  potom  v  Arkan- 
sasu, Georgii  a  Jižnii  Karolíně  se  407o'f  ^^' 
proti  tomu  ve  státech  prairijních  vynášejí 
méně  než  30%  (v  lowě  207o»  v  Illinoisu  17%) 
a  v  Kalifornii  toliko  16'5%*  Při  ohromné 
rozlote  S-ných  O-ci  jest  samozřejmé,  ie 
přirozené  podmínky  pro  rozvoj  zemědělství 
jsou  nadmíru  rozmanitý  a  že  vedle  půd  ná- 
leiejídch  k  nejúrodnějším  na  povrchu  zem- 
ském vůbec  vyskytuji  se  též  rozlehlé  kon- 
činy naprosto  nezpůsobilé  k  jakémukoli  vzdě- 
láváni. Krajiny  severových.,  kde  půda  skládá 
se  namnoze  z  hrubého  štěrku  a  písku,  ná- 
nosu bývalých  ledovců,  mají  úrodné  prsti 
poměrně  málo  a  to  většinou  jen  v  údolích 
řek,  tak  že  po  otevření  prairii  mnoho  far- 
mářů ubíralo  se  odtud  na  záp.  do  krajů  žír- 
nějších;  totéž  platí  o  písčitých  pásech  pro- 
vázejících na  četných  místech  soustavu  hor 
Apafačských  a  o  mnohých  krajích  močálovi- 
tých v  končinách  pobřežních.  Naproti  tomu 
prostranství  po  obou  stranách  řeky  Missis- 
sippi a  jejích  přítokův  až  za  Missouri  do 
vých.  Ncbrasky,  Kansasu  a  Indiánského  terri- 
toria  a  na  sev.-záp.  až  za  hranice  S-ných 
O-cí  do  kanadské  Manitoby  vyniká  neoby- 
čejnou úrodnosti.  Jmenovitě  sev.  díl  tohoto 
obvodu  zabírající  prairie  s  černou,  tučnou 
podou  jsou  pravou  obilnici  celého  soustátí, 
ale  také  jih  s  půdou  více  jílovitou  dává  bo- 
haté sklizně.  Na  jihozáp.  nejúrodnější  kraje 
vyskytuji  se  v  přímoří  texaském.  Pásmo 
pody  velmi  úrodné  prostírá  se  též  na  záp. 
za  Sierrou  Nevadou  a  pohořím  Kaskádovým 
podél  řek  Sacramenta  a  San  Joaquim  v  Kali- 
fornii a  dále  na  sev.  v  Oregoně  a  Washing- 
tone, ale  v  již.  Kalifornii  vyžaduje  již  umě- 
lého zavlažováni.  Posléze  ani  stepi  pí  i  úpatí 
Skalných  bor  v  záp.  Kansasu,  Nebrasce, 
vých.  Wyoroingu,  Montaně  a  záp.  Dakotách 
nejsou  zemědělství  právě  nepříznivý,  poně- 
vadž deště,  ačkoli  ve  skrovném  množství, 
přece  dostavuji  se  od  dubna  do  června,  tedy 
v  době  pro  vzrůst  rostlin  nejdůležitější.  Ve- 
liká část  S-ných  O-cí  jest  posud  poušť,  ale 
i  tam  stačí  toliko  umělé  přivádění  vodv,  aby 
t  půdy  vykouzlila  se  vegetace  mnohdy  i  bujná, 
jsik  dokazuji  mormonské  sady  při  Solném 
jezeře  a  v  již.  Kalifornii  v  poušti  Mohavské. 
Podle  poměrů  podnebných  lze  S.  O.  roz- 
děliti na  dva  veliké  okresy:  vlhký  východ  a 
suchý  západ.  Hranici  mezi  nimi  jest  pruh 
země  mezi  100—103®  záp  dél.  Na  východě, 
kde  rozkládají  se  zmíněné  již  Žírné  roviny, 
zvané  prostě  Tlie  Jertile  htlt  (úrodné  pásmo), 
jsou  poměry  přirozené  mnohem  přiznivější 
než  v  Evropě  v  krajinách  kolem  Černého 
moře  i  s  niiinou   Uherskou,  poněvadž   při 


množství  pršek  1000—1100  mm  netřeba  se 
strachovati  sucha,  ba  spíše  trpívají  rostliny 
nadbytkem  vláhy,  kdežto  v  již.  Rusku  neb 
Uhrách  množství  vláhy  dosahuje  sotva  tře- 
tiny pršek  amerických.  Suché  kraje  západní 
charakterisovány  jsou  nejistotou  sklizně,  jme- 
novitě tam,  kde  není  umělého  zavlažování. 
I  Kalifornie  trpívá  touto  nejistotou.  Sou- 
stavné provedení  umělého  zavlažování  stane 
se  záhy  jednou  z  neidůležitějšich  otázek  země- 
dělské kultury  ve  š-ných  O-cích.  Census  na 
r.  1900  vykazuje  7,263.273  akrů  (2,905.301  ha) 
půdy  uměle  zavlažené,  proti  r.  1890  o  103'8% 
více.  Z  uvedeného  čisla  připadá  na  Colo- 
rado 1,611.271  akrů,  na  Kalifornii  1,445.872, 
na  Montanu  951.154,  na  Utah  629.293,  na 
Wyoming  605.878,  na  Idaho  602.568,  na  Ne- 
vadu 504.168,  na  Oregon  388.310,  na  Nové 
Mexiko  203.893,  na  Arizonu  185.396,  na  Wa- 
shington 135.470  akrův.  Umělého  zavlažování 
užívalo  celkem  102.189  farmářů,  náklad  činil 
64,289.611  doll.,  ale  cena  sklizně  zavlažováním 
vyzískaná  činila  r.  1900:  84,433.438  doll.  (na 
trávy  a  picni  rostliny  připadlo  34,834.966, 
na  obilí  14,338.326,  na  zeleninu  a  ovoce 
8,920.409,  na  drobné  ovoce  1,087.407,  na  ostatní 
15,624.839  doll.  Zavlažováni  zařizují  obyčejně 
kapitalistické  společnosti,  jež  prodávají  pak 
pozemky  zároveň  s  právem  na  umělé  zavod- 
ňování. Méně  užívá  se  při  melioracich  od- 
vodňování, poměrně  nejvíce  v  Nebrasce,  Min- 
nesotě a  sev.  Kalifornii.  Nápadně  liší  se  od 
vých.  končin  jak  podnebím,  tak  i  zeměděl- 
stvím záp.  okraj  při  Tichém  okeáně,  jenŽ 
živě  připomíná  záp.  a  již.  Evropu.  Mírné  pří- 
mořské podnebí  s  hojnými  prškami  svědčí 
na  sev.  plodinám  a  ovoci  středoevropskému, 
kdežto  jižní  Kalifornie  s  podnebím  suchým 
a  subtropickým  hodí  se  pro  pěstování  ovoce 
jižního.  S.  O.  dělívají  se  podle  poměrů  země- 
dělských na  pásma,  ale  rozdělení  toto  ne- 
může býti  přesné,  poněvadž  jednotlivá  pásma 
daleko  v  sebe  zasahují.  Při  sev.  hranici, 
zvláště  na  sev.-vých.,  táhne  se  pásmo  ovsa, 
za  ním  směrem  na  jih  pásmo  pšenice  a  kuku- 
řice (na  vých.)  a  pásmo  ječmene  (na  záp.); 
jižní  krajiny  zabírá  mocné  pásmo  bavlny,  jež 
u  velikém  oblouku  táhne  se  od  přímoří  texas- 
ského  do  Sev.  Karoliny,  a  konečně  na  po- 
břeží zálivu  Mexického  následuje  pásmo  rýže 
a  třtiny  cukrové. 

Rozdělení  půdy  jest  v  Unii  nepoměrně 
přiznivější  než  v  Evropě.  Hranice  jednotli- 
vých států,  ^okud  nejsou  zastoupeny  řekami 
jakožto  mezí  přirozenou,  vedeny  jsou  čarami 
pokud  možno  přímými  od  sev.  k  jihu  a  od 
vých.  k  záp.  a  totéž  ohraničení  provedeno 
jest  u  jednotlivých  okresů  {county\  jejichž 
hranice  musí  b5ti  téŽ  vedeny  podle  poled- 
nikův  a  rovnoběžek.  Tyto  okresy  rozděleny 
jsou  na  čtverce  zvané  township^  které  se  dělí 
na  36  sekcí  po  1  Čtver.  míli  (=  640  akrů). 
Vládní  výměr  konči  se  při  sekci,  ale  každá 
z  nich  děli  se  ještě  dále  na  farmy,  menší  to 
čtyriihelniky  až  po  40  akrech.  Průměrná  veli- 
kost americké  farmy  podle  censu  z  r.  1900 
bývá  146*2   akru  (=  58*48  ha\  většina  pak 


840 


Spojené  Obce  (zemědělství). 


farem  je  po  160  a  80  akrech  (64  a  32  ha), 
Bvloť: 

18S0  1890  1900 

do     20  akrá     9-82»  „    9-10*»/j  11-8  % 
od     20    »      49      >       19*44^    19-77  >    219    > 
»       50    »       99      »      26-76  >    24*60  >    23-8    » 
»     100    -    499      >       42-30  >    40-— »    39*9    > 
»    500  akrů  výše  2-68-      2*53  >      2  60> 

Veliké  farmy  jsou  vzácné  a  celkem  jeví  se 
Spiše  snaha  po  zmenšení  tčchto  statku.  Nej- 
vetší  rozlohu  vykazují  farmy  ve  Wvominou 
(1333  akrů  —  539  ha),  Nevadé  (1175  akrů), 
Kansasu  (240  akrů),  lowě  (151),  Illinoisu 
(124  akrů),  kdežto  na  severových.  ve  státech 
novoanglických  farmy  jsou  obyčejně  mno- 
hem menši.  Vesnic  ve  S-ných  O-cich  není 
a  jednotlivé  dvorce  stoji  o  samotč  uprostřed 
roli.  Zajímavo  je,  že  r.  1900  černoši  měli 
v  drženi  13*4®/p  statků,  jež  ovšem  bývaji  mno- 
hem menši  bělošských.  Nejvíce  farem  vzniklo 
nebo  vzniká  buď  na  veřejných  pozemcích 
státních  nebo  na  půdě  společnosti  železnič- 
ních. Podle  >Vearbook  of  the  departement 
of  aj;riculture<  na  r.  1902  bvlo  ve  S-ných 
O-cíca  veřejných  pozemka  vyměřených 
301,979.307  akrů  (120,791.723  ha)  a  nevymě- 
řených 223,992.463  akrů  (89,596.985  ha).  V  po- 
zemcích nevyměřených  jsou  rozsáhlá  území 
k  orbě  vůbec  se  nehodící.  Pro  zadáváni  ve- 
řejných pozemků  jsou  v  jednotlivých  státech 
zřízeny  zvláštní  úřady  (r.  1902:  113)  a  ve 
Washinjjtoně  trvá  ústřední  General  Land 
Office.  Pozemky  bývaji  občas  prodávány 
v  dražbě  a  mimo  to'  možno  jich  svobodné 
nabývati  kdykoli,  a  to  na  základě  spolkového 
zákona  o  domovině  {homestead  laiv)  ze  dne 
20.  kv.  1862,  21.  břez.  1864  a  21.  čna  1866. 
Podle  toho  může  každý,  kdo  dosáhl  21  let 
(i  osoby  ženské)  nebo  jest  hlavou  rodiny  a 
buď  jest  nebo  mini  se  státi  občanem  S-ných 
O-cí,  obdržeti  160  akrů  i^64  ha)  půdy  veřejné, 
jež  posud  není  zadána,  za  poplatek  15—20 
doll.  a  za  přísežný  slib,  že  na  pozemku  bude 
bydliti,  jej  vzdělávati  a  že  zaujetí  neděje  se 
ku  prospěchu  osoby  jiné.  Zabrání  pozemku 
může  se  státi  toliko  na  půdě  vyměřené  a 
jen  tehdy,  neobsahuje-li  půda  rudy  nebo 
jiné  nerosty  užitečné  (ve  Wisconsině,  Minne- 
sotě, Michiganu,  Missouri  a  Kansasu  dovo- 
leno jest  zabírati  i  půdu  s  nerostným  bohat- 
stvím). Jestliže  pak  po  pět  let  bez  přerušeni 
ne  delšího  než  šest  měsíců  na  pozemku  obý- 
val a  přísežně  prohlásil,  že  z  pozemků  těchto 
ničeho  neprodal,  stane  se  vlastníkem  půdy 
a  může  s  ni  nakládati  podle  své  vůle.  Prvých 
pět  let  je  prost  daní.  Jestliže  zaplatí  cenu 
vládou  stanovenou  (1'25  doll.  nebo  250  doll. 
za  1  akr;,  může  se  státi  vlastníkem  jiŽ  po 
6  měsících.  Touž  cenu  musí  zaplatiti,  jestliže 
nabývá  ťarmy  právem  předkupním  {preemp- 
tion  claim].  Dále  možno  získati  půdu  takc 
na  základe  zákona  o  zalesňování  (timber  claim). 
Podle  něho  v  krajinách  bczlcsých  osadník 
může  získati  farmu  přes  80  akrů  za  poplatek 
14  doll.  a  pod  8n  akrů  za  9  doll.,  když  se 
zaváže,  že  ve  čtyřech  letech  16.  díl  půdy 
osází  stromy  lesními.  Podle  těchto  příznivých 


zákonů  byl  největší  díl  způsobilých  pozemků 
rozebrán,  ačkoli  zákon  mnohdy  se  obcházel 
a  vyvíjela  se  nezdravá  spekulace.  Podobným 
způsobem  rozprodávány  byly  pozemky   da- 
rované železničním  společnostem  {road  land). 
Aby  se   farmář    v  drženi  pozemku    udržel, 
většina  států  vydala  zvláštní  zákony  homc- 
steadni  {homestead  exemption  law),  podle  nichž 
pozemek  zabraný  neručí  za  dluhy   udélané 
před  vydáním  patentu  a  do  jisté  míry  vůbec 
nepodléhá  exekvováni.   Způsob  hospodařeni 
liši  se  rovněž  podstatné  od  evropského.  Ame- 
rický farmář  neni  rolníkem,  nýbrž  obchodní- 
kem, jenž  z  pozemku  hledí  co  nejvíce  vytěžiti 
bez  velikých  meliorací,  třeba  loupeživýiň  hos- 
podařením až  do  úplného  znehodnoceni  půdy, 
a  zhošfuje  se  ho  rychle,   může-li  tak  učiniti 
s  úspěchem.  Proto  tam,  kde  panenská  půda 
sama    o   sobě   dosti   rodí,    převládá    posud 
hospodařeni  extensivni  a  stálé,  jednostrané 
pěstování  rostlin,   právě  na  trhu  hledán  ven: 
naproti  tomu  na  východě,  kde  půda  dlouhým 
vzděláváním  namnoze  byla  již  vyčerpána,  při- 
stoupilo se  již  k  hospodařeni  intensivnímu 
po  způsobe  evropském,  mrví  se  hojnč  i  hno- 
jivy umělými,   zachovává  se  pravidelně  stří- 
dání plodin,  pěstuji  se  ovoce,  zelenina,  kvě- 
tiny a  provozuje  se  intensivni  chov  dobytka 
a  mlékaření.  Zdá  se  pak,  že  v  době  nepříliš 
dlouhé   bude  západ  nucen   hospodařiti   po- 
dobně jako  východ.  Výroba  hnojiv  umélých 
jest  rozsáhlá  a  jednotlivé  státy    chrání  far- 
máře přísnými  zákony  o  mrvivech,  kontrolu- 
jíce  neustále   lučebním   rozborem    hodnotu 
prodávaných    hnojiv.     Nicméně    výnos    roli 
amerických   jest   značně   menši    než    v   záp. 
Evropě  (na  př.  pšenice  v  1.  1894 — 1903  sy- 
pala   průměrně    13*4   bushelu    z    1    akru  » 
IIH  hl   z  1  ha,    kdežto    v  Čechách    14-2  hl 
z  1  ha^  na  Moravě  13*9  hl)  a  také  ceny,  jež 
se   farmářům   za  obilí   platí,   jsou    mnohem 
nižší  než  evropské;   arci  rozsáhlost  statků  a 
značné  dobytkářství  všude  provozované  činí 
hospodařeni  ještě  výnosným.  Při  obdělávání 
půdy  šetři  se  síly  lidské  co  nejvíce  {dělnici 
zemědělští  jsou  velmi  drazí)  a  nahrazuje  se 
co  nejvíce  stroji,  jichž  užívá  se  pokud  možno 
i  v  zahradnictví,  sadařství,  vinařství  a  lesním 
hospodářství.    Většina  továren  hotoví  stroje 
hospodářské  podle  jednotného  typu,    tak  že 
oprava  jich   a  náhrada  částí  porouchaných 
jest  snadná.    Nákladnější  stroje   opatřují  se 
buď  společně  nebo  se  vypůjčují.   Hospodář- 
ské budovy,  sýpky  a  pod.  jsou  co  nejjedno- 
dušší a  nejlacinější.    Veliká  péČc   věnuje  se 
též  pozorováni  počasí.  Ústřední  stanice  me- 
teorologická jest  součásti  spolkového  úřadu 
zemědělského,  ale  má  v  jednotlivých  státech 
své  oddíly  a  stanice  pozorovací.    Dvakráte 
denně  oznamuji  se  do  Washingtonu  zprávy 
o  počasí  z  celé  pevniny  severo-americké,  ze 
záp.  Evropy  a  Záp.  Indie,  a  odtud  předpovědi 
o   pravděpodobném  počasí  rozesílají  se   te- 
lejjraficky  i  telefonicky  do  celé  Unie.   Z  do- 
mácích plodin  Evropané  převzali  od  domo- 
rodců kukuřici   a  tabák,   za  to  však   uvedli 
sem  veškeré  obiliny  evropské  a  četné   plo- 


í 


f 


ri  • 


ii 


! 


t   I 


:    j 
'.   I 


I 

■ 
"  I 

.  I 
1 


I 


r 

S: 


Spojené  Obce  (zemědělství). 


841 


diny  subtropické  i  tropické.  Nejdůležitější 
plodinou  S-ných  O-ci  jest  kukuřice,  jež 
vyžaduje  práce  pomčrné  nejméně  a  velmi 
snadno  pfizpfisobuje  se  rozličnému  podnebí, 
tak  ie  prospívá  ai  na  50^  s.  š.,  je-li  jen  pod- 
letí  dosti  teplé.  Pěstuje  se  také  ve  všech 
krajinách  zemědělských  a  to  tím  spiŠe,  že 
slouží  lidem  za  potravu  i  jako  zelenina,  jakož 
i  za  picí  dobytku.  Poněvadž  však  je  laciná 
a  spotřeba  domácí  veliká,  málo  se  ji  ze  země 
vyváží.  R.  1902  bylo  jí  oseto  (v  roce  po- 
mcrně  příznivém)  94,034.613  akrfiv  a  sklizeno 
2.523,648.312  bushelů  v  ceně  1.017,017.349 
doll.,  průměrný  výnos  z  1  akru  činil  26*8 
bushelúv  a  cena  farmářům  za  bushel  placená 
40-3  centů  (r.  1903  bylo  oseto  88,091.993  akrův 
a  sklizeno  2.244,176.925  bush.).  Kukuřice  pě- 
stuje se  nejvíce  ve  státech  prairijních;  vllli- 
noisu  bylo  jí  věnováno  9,623.680  akrů,  v  lowě 
9,302,688,  v  Nebrasce  7,817.963,  v  Kansasu 
7,451.693,  v  Missouri  6,775.195,  v  Texasu 
5»639.187,  v  Indiáne  4,520.637,  v  Georgii 
3.899.331,  vTennessee  3,337.047,  v  Kentucky 
3,336.791,  v  Ohiu  3,200.224.  V  Michiganu, 
Novém  Yorce,  Minnesotě  a  Wisconsinu  seje 
se  mnoho  kukuřice  na  zelenou  píci  pro  do- 
bytek. Pro  obchod  vývozný  mnohem  větši 
význam  má  pšenice,  kteréž  také  ve  státech 
prairijních  pěstuje  se  nejvíce;  na  46,202.424 
akrech  sklizeno  jí  (1902)  670,063.008  bushelů 
(14*5  bush.  po  akru)  v  ceně  422,224.117  doll. 
a  r.l903  ze  49.464.967  akrů  sklizeno  637,821.835 
bush.  (129  po  akru)  v  ceně  443,024.826  doll. 
Nejvíce  půdy  věnovaly  jí  (1902)  Minnesota 
(5,737.583  akrů),  Kansas  (4,395.319),  Scv.  Da- 
kota  (3,954.229),  Již.  Dakota  (3.604.347),  Mis- 
souri (2.827.462',  Ncbraska  (2,525.150),  Ohio 
(2,124.759),  Indiána  (2,217.778)  a  Kalifornie 
(2,052.679  akrů).  Co  do  sklizně  byly  na  před- 
ním místě  (1903)  Kansas  s  87,249.557  busheló, 
pak  Minnesota  se  70,652.597,  Sev.  Dakota 
8  55,240.580  bush..  Již.  Dakota  se  47,252.994 ,  Ne- 
braska  se  42,157.500.  Ohio  s  28,303.515,  Penn- 
sylvanie  s  26,038.444,  Oklahoma  s  24,482.637, 
Indiána  se  23,994.030,  Missoun  s  22,194.614 
a  Kalifornie  s  20,926.192  bushelů.  Ve  státech 
scvcmějších  a  více  ve  vnitrozemí  ležících, 
kde  zimy  jsou  tuhé,  jmenovitě  v  Minnesotě, 
obou  Dakotách  i  lowě  seje  se  pšenice  jará, 
ostatně  ozimní.  Průměrný  výnos  není  veliký 
a  také  ceny,  iež  farmáři  strží,  jsou  skrovné, 
zvláště  počitáme-li  také  drahé  sily  dělnické 
a  větši  náklad  na  vzděláváni  v  krajinách,  kde 
půda  vyžaduje  již  i  mrveni.  Jen  touto  lácí 
vysvětluje  se,  že  americká  pšenice  může  býti 
na  trhy  evropské  přivážena  za  cenu  tak  lev- 
nou, ale  vysvětluje  se  také,  proč  ve  S-ných 
0'CÍch  plenice  pokud  možno  ustupuje  vý- 
nosnějším plodinám  (ovoci,  zelenině,  pícnim 
rostlinám).  Mimo  to  mnoho  pšenice  také  se 
zkrmí  při  doby tkářství ;  v  Kalifornii  a  Ore- 
poně  sejí  pšenici  za  zelenou  píci  pro  dobytek. 
Ovsu  největší  plochy  věnovány  byly  v  Illi- 
noisu  (4,070.3t>3  akry),  Wisconsinu  (4,063.138) 
a  Minnesotě  (2.109.223)  a  sklizeno  ho  (1903) 
se  27,638.126  akrův  úhrnem  784,094.194  bush. 
(1902:  987,842.712  bush.),  t.  j.  284  bush.  po 


akru  (1902:  34*5  bush.).  JeŠtě  menší  význam 
než  oves  má  ječmen,  ale  v  posledních  letech 
pěstováni  jeho  stále  se  vzmáhá,  při  čemž 
největší  péče  věnuje  se  ječmeni  způsobilému 
ke  sladováni.  Nejvíce  půdy  věnovaly  mu 
(1902)  Kalifornie  (1,144.274  akrů),  Minnesota 
(907.561),  lowa  (513.499)  a  Wisconsin(488.421). 
Zajímavo  je,  že  ve  vých.  polovině  za  40**  s.  š. 
k  jihu  ječmene  stále  ubývá,  kdežto  ve  státech 
tichomořských  jest  poměr  opačný;  tam  v  Kali- 
foinii  a  poněkud  i  v  Arizoně  a  Novém  Mexiku 
ječmen  jest  nejdůležitějším  zrním  ke  krmení, 
kdežto  v  Orcgoně  a  Washingtone  seje  se 
poměrně  málo.  Vzrůst  domácmo  pivovarství 
zmenšuje  vývoz  ječmene,  tak  že  r.  1902  vy- 
vezlo se  ho  jen  8,714.268  bushelů,  kdežto 
r.  1900  ještě  23,662.661  bush.  Pěstování  žita 
má  ze  všech  obilin  význam  nejmenší,  pěstujet 
se  za  potravinu  velmi  málo,  nebof  i  vystěho- 
válci,  kteří  doma  byli  uvykli  chlebu  režnému, 
na  půdě  americké  záhy  požívají  chleba  pše- 
ničného; největší  díl  sklizně  putuje  do  liho- 
varů nebo  vyváži  se  do  Evropy.  R.  1903 
oseto  bylo  žitem  1,906.894  akrův  a  sklizeno 
29,363.416  bushelů  (15-4  bush.  po  akru)  v  ceně 
15,993.871  doll.  Nejvíce  pěstuje  se  na  sev.  a 
sev. -vých.  Unie  v  Pcnnsylvanii  (1902:  379.760 
akrů)  a  ve  Wisconsinč  (328.552  akrů,  jmeno- 
vitě v  okolí  města  Milwankee),  dále  v  Novém 
Jerseyi,  Novém  Yorku  (v  okolí  města  Sira- 
cuse),  Michiganu,  Coloradě,  Kansasu  a  za- 
sahuje až  do  sev.  Texasu  mezi  30°— 33**  s.  š.; 
vyvezeno  bylo  r.  1902  2,697.863  bushelů. 
Ještě  skrovnější  jest  pěstování  pohanky, 
jež  od  r.  1895  stále  klesalo,  ale  od  r.  1901 
zase  se  povznáší,  poněvadž  poptávka  po  po- 
hankové mouce  a  krupici  vzrůstá.  Oblastí 
její  jsou  končiny  severovýchodní,  jmeno- 
vitě stát  N.  York,  kde  ve  vlhčím  podnebí 
na  chudých  rolích  horských  výborně  se  jí 
daří,  odtud  pak  zasahuje  na  jih  až  do  Sev. 
Karoliny  a  na  záp.  do  Illinoisu,  Minnesoty, 
Nebrasky  a  lowý.  R.  1903  bylo  jí  oseto 
804.393  akrův  a  sklidilo  se  14,243.644  bushelů 
(17-7  bush.  po  akru)  v  ceně  8,650.733  doll. 
Rýže  podléhala  v  Unii  rozmanitým  promě- 
nám; v  polovici  stol.  XIX.  vykazovala  již 
skHzeň  1  millionu  q,  ale  po  občanské  válce 
pěstováni  její  kleslo  značně,  nyní  však  zase 
stále  se  povznáší.  Dává  přednost  bažinatým 
krajinám  přímořským  na  jihu  a  vzmohla  se 
docela  na  úkor  cukrové  třtiny  v  nízkých  po- 
lohách, jež  snadno  jest  zavlažovati  z  Missis- 
sippi. Zrno  vyniká  dobrou  jakostí,  nejlepší 
pochází  z  Již.  karoliny;  nejvíce  však  seje  se 
v  Louisianě,  pak  v  Texasu,  Mississippi,  Ala- 
bamé,  Floridě,  Georgii  a  z  části  i  v  Sev. 
Karolíně  a  Virginii.  Sklizeno  r.l904  2*13  míli.  q 
(r.l901  1-36  mill.,  1900  1*30  mill.^).  Z  luště- 
nin jsou  značně  rozšířeny  hrách  a  boby, 
třeba  že  pěstování  bobů  pokleslo  od  zrušení 
otroctví,  poněvadž  otroci  bývali  živeni  hlavně 
boby  a  slaninou,  kdežto  na  svobodě  oddali 
se  témuž  způsobu  Života  jako  běloši.  Nyní 
hrách  vyskytuje  se  hojně  v  horských  údohch 
záp.  Montany,  pak  v  horských  končinách 
Coloradu,  Utahu  i  Nového  Mexika.    Čočka 


842 


Spojené  Obce  (zemědělství). 


seje  se  v  rozměrech  nepatrných.  Bramborv 
pěstuji  se  ve  S-ných  0*cich  v  rozměrech 
poměrně  skrovných.  R.  1903  bylo  jimi  osá- 
zeno 2,916.855  akrů  se  sklizni  247,127.880 
bushelA  (84*7  bush.  po  akru)  v  ceně  151.638.094 
doU.  Nejvice  vénuje  se  jim  půdy  ve  státech 
vých.  Novem  Yorce  (394.870  akrů).  Michiganu 

Í 268.230),   Minnesotě  (252.522),   Pennsylvanii 
244.153),  Missouri  (162.741),  Ohiu  (161.947), 
owě  (140.015  akrů).    Výborně  daři  se  zem- 
čatům  na  rolich  uměle  zavlažovaných  v  Colo- 
radě,  Kalifornii,  Wyomingu  a  Nevadě,  mimo 
to  také  pěstuji  se   na  jmu   kolem  Nového 
Orleansu  a  Mobile  (odkudž  ranná  zemčata 
se  zasilaji  na  sever),  naproti  tomu  méně  si 
jich   hledí   v  krajinách   pásma   pšeničného. 
Hlavni  překážkou  rozsáhlejšího  pěstování  jest 
obtížná  otázka  dělnická,  ačkoli  jeví  se  snaha 
užívati  co  nejvíce  strojů  jak  při  sázeni  tak 
při  sklizeni.  Výnos  celkem  jest  značně  menái 
než  v  Evropé.    Vývoz  je  skrovný  a  směřuje 
hlavně  do  Kanady,  ale  nastane-li  neúroda, 
jako  r.  1900—01,  jest  docela  třeba  i  dovozu. 
V  pásmě  kukuřičném  a  pásmě  bavlny  zemčat 
rychle  ubývá  a  tu  na  místo  jejich  nastupuji 
sladká  zemčata  čili  bataty   {sweet  potatoes^ 
Ipomea  edulis)^  jež  i  v  sev.  státech  těší  se 
veliké  oblibě  a  z  jihu  se  tam  dovážejí  ve 
značném  množství;  v  zelinářských  zahradách 
v  Novém  Jerseyi,  Marylandé,  ba  i  v  Nebrasce 
a  Již.  Dakotě  pěstují  je  v  rozměrech  větších 
a  větších.    Z  rostlin  cukernatých  na  prvém 
místě  dlužno  jmenovati  třtinu  cukrovou. 
Ve  všech  krajinách  od  zálivu  Mexického  až 
ke  37^  s.  š.   nachází   dosti   tepla  ke  svému 
vývoji,   ale  nikdy  úplně  nedorůstá  ani  ne- 
dozravá,  poněvadž  zima  i  v  těchto  končinách 
je  příliš  studená  a  z  jara  se  dostavují  mrazy, 
třtina  pak   k  úplnému  vývoji  potřebuje  10 
měsíců.  Proto  také  soustavné  pěstováni  do- 
sahuje toliko  ke  32°  s.  š.  a  ještě  jen  polovici 
stébla  lze  zpracovati,  kdežto  cukru  vytěží  se 
nejvýše  třetina  toho,   co  z  téhož  množství 
vyzíská  se  v  Záp.  Indii.  Také  plantáže  nutno 
obnovovati  již  po  třech  letech,  ačkoli  se  za- 
kládají v  půdách  nejúrodnějších.    Prvenství 
v  tomto  odvětví  náleží  Louisianě,  kde  možno 
plantáže  pohodlně  zavlažovati  z  Mississippi, 
pak  následují  Florida  a  Texas.   R.  1902—03 
vyrobeno    celkem    657,209.770    liber    cukru 
třtinového,   z   čehož  na   Louisianu   připadá 
649,600.000  lib  ,  na  ostatní  státy  7,609.770  lib.; 
mimo  to  získáno  50,283.622  gallonů  melasy 
(v  Louisianě  44,139.520,   v  ostatních  státech 
6,144.102).    Poněvadž   však    spotřeba   cukru 
jest  stále  mnohem  vCíši  než  výroba  domácí, 
jest  třeba  stálého  dovozu  cukru  ze  Záp.  In- 
die, Havajských  ostrovův  i  z  Evropy.  Aspoň 
částečnou  náhradu  mělo  poskytnouti  sorg- 
hum  č.  cirok,  jehož  pěstováni  rozšířilo  se 
po  celém  jihu  v  Oklahomě,  Kansasu,  Missis- 
sippi, Louisianě,  Arkansasu,  Alabamě,  Texasu, 
Georgii ;  zavařením  vylisované  štávy  na  jedno- 
duchých strojích  získává  se  syrup  ke  slazení 
pro  domácnost.    Jinak  tohoto  druhu  prosa 
užívá  se  také  hojně  za  krmivo  pro  dobytek. 
Na  sev.-vých.  ve  Vermontě,  Novém  Yorku, 


Michiganu  a  Ohiu  venkovské  obyvateUtro 
užívá  též  syrupu  ze  šfávy  javoru  cukerná- 
tého,  který  v  oněch  končinách  stal  se  do 
jisté  míry  rostlinou  zemědělskoa,  poněvadž 
místy  se  vysazují  sady  javorové*,  na  jih  sahá 
v  Alíeghanech  až  ke  40^  s.  š.  O  fepé  cu- 
krovce soudilo  se,  Že  ve  S-ných  O-cích  oenl 
pro  ni  podmínek  příznivých,  poněvadž  na  sev. 
trpěla  často  suchem,  na  jihu  vedrem,  avšak 
v  poslední  době  právě  pěstováni  této  rošt* 
liny  učinilo  ohromné  pokroky.  R.  1900  bylo 
ji  osázeno  podle  udáni  farmářů  110.170  akrů 
se  sklizní  793.353  t  (po  908  kg),  podle  udáni 
cukrovarů  135.305  akrů  se  sklizní  794.658  t 
(7*2  /  po  akru),  tak  ie  od  r.  1890  plocha  ji 
osázená  se  zdvojnásobila.  Kdežto  dfive  hlavni 
středisko  řepařské  bylo  v  Michiganu  (64*7*/^ 
farem  pěstováním  řepy  se  zabývalo),  posunulo 
se  nyní  na  záp.  do  Colorada  a  Kalifornie, 
kde  na  půdách  uměle  zavlažovaných  dosa- 
ženo znamenitých  výsledků.  Cukrovary  dílem 
ji  pěstuji  samvt  dílem  kupuji  od  farmářů, 
jimž  obyčejně  dodávají  semeno  pečlivě  vy- 
brané. Nejvice  cukru  obsahuje  řepa  z  Kali- 
fornie (15— 20Vo)  a  Colorada  (16—16%);  na 
zužitkováni  odpadků  posud  se  nepomýšlí. 
Po  tomto  úspěchu  není  divu,  že  S.  O  bledí 
emancipovati  se  od  dovozu  evropského  a 
vláda,  dráhy,  kapitalisté,  prům)sl,  váíckni 
v  tom  sméru  svorně  působí. 

Rovněž  ovocnářství  dosáhlo  v  posled* 
nich  desetiletích  rozvoje  netušeného,  a  to  ne- 
jen ve  státech  vých.  a  v  Kalifornii,  nýbri 
i  v  krajinách  teprve  nedávno  kulturním  sna* 
hám  otevřených.  A  úspěchy  jsou  tím  čest- 
j  nějáí,  že  jen  energii  a  přičinlivosti  obyvatel- 
stva podařilo  se  překonati  veliké  pfekéžky, 
jež  působilo  podnebí;  teplé  podleti  jest  sice 
dozrávajicímu  ovoci  velmi  pfiznivo,  ale  příkré 
rozdíly  teploty,  jarní  mrazy,  bouřlivé  vétry, 
sucha,  četní  škůdci  rostlinní  i  živočišní  ohro* 
zují  úrodu.  R.  1890  a  1900  bylo  napočteno: 

1890  1905      /;^{fS; 

StromA  ovocných  vAbec  193,462.5S8  367,164.694  89 

Ubloní 120,162.795  201,794.764  68 

Brotkví  a  nektarinH  .   .    53,885.697  99,919.428  85 

Sliv  a  Ivettek 7,078.191  30,780.892  336 

Hruiní 5,115.*  55  17,716.184  246 

Třelni 5.638.7&9  11,943.287  112 

Meruněk 1,682.191  5,010.139  217 

PomorančovnikA     ...           —  8,397.716  — 

CitronikA —  1,518.677  — 

Neobyčejných  rozměrů  nabylo  také  pěstování 
drobného  ovoce  {small  fruits).  To  zabíralo 
r.  1900:  304.029  akrův,  a  to:  jahody  151.373 
akrů,  maliny  a  ostružiny  60.916,  borůvky 
50.216,  rybíz  12.865.  srstky  6752,  klikvy  {Ojcy^ 
coccus  macrocarpum)  20.434  akrů.  Největšího 
rozšířeni  nabyly  středoevrop.  druhy  ovocné. 
V  rozšíření  jich  dlužno  rozeznávati  dva  ob« 
vody:  východní  a  tichomoíský.  Na  východe 
nesvědčí  choulostivějším  hrušním,  jei  tam 
půdy  skoro  nadobro  pozbyly*  rovněi  slívám 
(vyjímaje  Maine),  třešním  i  meruňkám  (vý^ 
jimku  činí  jen  již.  Ohio  a  Kentucky),  poné* 
vadž  na  sev.  jim  škodí  pozdní  mrazy  a  na 
jihu  jest  pro  ně  příliš  horko,  naproti  tomu 
na  západě  v  celém  přimoří  paciňckém,  v  Ka* 


Spojené  Obce  (zemědělství). 


843 


lifornii,  Oregoné  i  Washingtone  daří  se  jim 
výborné  a  pěstováni  jich  stále  vzrůstá.  Za  to 
vsak  jabloň  rozáiřena  jest  po  celé  Unii,  jme- 
novité v  Novém  Yorku,  lUinoisu,  Ohiu,  Penn- 
sylvanii,  Nebrasce,  lowé.  Nov.  Jerseyi  a  Ka- 
Ufornii,  jenom  na  záp.  v  Kansasu,  Arkansasu 
a  Missouri  trpivá  suchem;  z  jablek  připravuje 
se  téi  moit  a  horšími  druhy  krmi  se  vepřový 
dobytek.  Taktéž  hojné  rozšířen  jest  brosk- 
voň, jehoi  hlavni  sídlo  nachází  se  ve  státech 
středních  (Delaware,  Maryland,  Virginie,  jil 
Nový  Jersey),  pak  v  Michigane,  Georjjii,  Ka- 
lifornii, Texasu.  V  již.  Kaliforniii  daří  se  ve 
velikých  rozměrech  též  vlašské  ořechy.   Ca- 
rya  olivaeformis  Nutt.  poskytuje  v  hojnosti 
ořechfl  pekanových  (roste  divoce  i  v  sadech 
se  péstuje)  a  na  horských  svazích  středních 
státfi  roste  americký  kaštan.    Na  jihu  pře- 
vládá pěstováni  ovoce  jižního,  ačkoli   také 
tam  .  mrazy  ohrožuji    cboulostivéjši   stromy 
i   při   zálive   Mexickém   a   pustoší   mnohdy 
oranžovnikové  sady  ve  Floridč,  Louisiané  a 
Texasu;  ale  snadný  odbyt  pomorančft  způ- 
sobil,  že    i   přes    nepřízeň   zimního   počasí 
ovoce  loto  péstuje  se  hojné  na  Floridě,  v  již. 
Kalifornii,  Louisiané  a  Arizoně.   Ve  státech 
jižních  se  zdarem  prospívá  i  mandlovník,  ale 
sází  se  jen  v  malých  rozměrech,  oliva  zdo- 
mácněla v  již.  Kalifornii.    Banány  a  ananasy 
pokračuji  v  jižní  Floridé.  ba  daří  se  i  koko- 
sovnik,  ale  nese  ovoce  jen  po  27*  s.  š.  Nej- 
důleŽitéjši  státy  ovocnářské  jsou  Kalifornie 
(28,138.471  strom),  Missouri{26,657.801  strom). 
Nový  York  (21,470.841  strom),  Pcnnsylvanie 
(11,774.211  jabloni),  Ohio  (12,962.652  jabloní), 
Michigan  (10,927.899  jabloni  a  8,104.415  brosk- 
voní),  Illinois.  (13,430.000  jabloni),   Georgia 
(7,668.639    broskvoní)     a    Texas    (7,248.358 
broskvoni).    Celkem    ovocnářství    americké 
charakter  i  sují  obrovské  rozméry  sadův  a  ne- 
méné  veliká  sklizeň.   Sady,  z  nichž  nékteré 
maii  až  250.000  stromů,  jsou  z  velikého  dílu 
majetkem  velkostatkářů,  kapitalistův  i  veli- 
kých společnosti.  Oblíbeny  jsou  stromy  nízké, 
ponévadž  dříve  nesou  ovoce  a  snáze  se  oče- 
sávají;  druhův  ovoce  není  mnoho  (10—20.000 
stromů  téhož  druhu),  ale  vždy  zboží  na  trhu 
hledané.  Na  farmách,  kde  sadařství  bývá  ve- 
dlejším zaméstnáním,  stromoví   bývá  zane- 
dbáno, ale   v  sadech  obchodních  půda  se 
pečlivé  kypři,  vláČí,  mrví  (i  v  krajích,  kde  na 
pole  přichází  mrvy  málo),  umele  zavlažuje  a 
stromoví  chrání  se  od  škůdců  kropením  lát- 
kami chemickými.  Velikého  stáři  stromy  ovšem 
nedosahují.  Také  výnos  sadů  je  značný ;  r.  1900 
sklidilo  se  vůbec  211,736.325  bushefů  ovoce, 
a  to:  jablek  175,397  626.  broskvi  a  nektarinii 
15.433.623,  švestek   a  sliv  8,764.032,  hrušek 
6.025.417.  třešní  2.873.499,  meruněk  2,642.128 
busb.,  jahod  257,437.523  quartův.  Opatrování 
zralého  ovoce  je  velmi  pečlivé  a  rovněž  pro- 
dej i  zužitkování  ovoce  velmi  dobře  zařízeno. 
Ovoce  uchovává  se  v  chladirnách  nebo  hned 
balí  a  rozesílá  obyčejné  ve  zvláštních  ústa- 
vech {packing  house).  Třídí  se  nadmíru  peč- 
livé.   Doprava  déje  se  ve  zvláštních  vozech 
železničních,  opatřených  ledem  (re/i  igerator^ 


car»\  tak  že  i  nejchoulostivéjši  ovoce  (na  př. 
jahody,  broskve)  dobře  snese  dopravu  až 
sedmidenni  z  Kalifornie  do  Nového  Yorku. 
Ceny  ovoce  jsou  celkem  nízké  a  veliká  úroda 
musí  zjednávati  zisk.  R.  1900  cena  sklizné 
ovocné  byla  131,423.517  doll.  (83,751.840  za 
hrubší  ovoce  a  25,030.877  za  drobné  ovoce), 
z  čehož  připadlo  na  Kalifornii  28,280.104  doll.» 
Nový  York  15,884.809,  Pennsylvanii  9,884.809, 
Ohio  8,901.220  a  Michigan  5,859.362  doll.  Spo- 
třeba ovoce  vieho  druhu  ve  S-ných  O-cich 
jest  velmi  veliká,  nicméné  vždy  jeáté  zbývá 
pro  vývoz ;  r.  1902  vyvezeno  ovoce  vůbec  za 
8,719.344  doll.  a  z  toho  jablek  čerstvých  za 
1.628.886  (ale  r.  1903  za  4,378.967),  suše- 
ných jablek  za  1,190.593,  švestek  za  1,404.422 
(1897  jich  jeSté  92.000  q  dovezeno),  konser- 
vovaného  ovoce  za  1,289.968  doll.  Veliký  vý- 
znam má  také  konservování  ovoce: 
r.  1900  bylo  1808  závodů  na  výrobu  ovoc- 
ných a  zeleninných  konserv  s  kapitálem 
27-7  milí.  doll.  a  36.401  délníkem;  cena  vý- 
robků jejich  činila  56*7  milí.  doll.  Důležitým 
sídlem  této  živnosti  je  na  vých.  Maryland 
(Baltimore),  na  záp.  Kalifornie.  Při  těchto 
rozmérech  ovocnářství  je  samozřejmé,  že  také 
pěstování  mladých  stromků  vénu  je  se  značná 
péče;  r.  190a  bylo  2900  školek  obchodních 
se  165.780  akry  rozlohy,  na  nichž  bylo  vy- 
sázeno 43.400.000.000  stromkův  a  křovin, 
z  toho  pak  518.020.000  stromův  ovocných  a 
686,000.000  kusů  révy  a  ovocných  křovin  (ry- 
bizu,  srstky  a  pod.).  Také  stát  tomuto  od- 
vétví  vénuje  velikou  pozornost  v  pomologic- 
kém oddělení  zemčdélského  úřadu  ve  Wa- 
shingtone; též  jednotlivé  státy  mívají  zvláštní 
úřady  pomoloc^ické  (na  př.  Oregon)  a  vydá- 
vají zvláštní  zákony  o  pěstování  ovoce.  Značné 
obliby  nabyla  také  podzemnice  olejna 
{Arachis  hypogaea^  pea^nuts)^  která  se  pěstuje 
od  38®  8.  š.  na  jih  (nejvíce  v  jihových.  Vir- 
ginii a  při  dolním  toku  řeky  Tennessee)  a 
vyváží  se  na  sev.  trhy;  výnos  její  byl  7  milí. 
doll. 

Vinařství  přirozené  podmínky  také  ne- 
přejí tou  měrou  jako  v  Evropě,  ačkoli  teplé 
podletí  jest  příznivo  uzráni  hroznů;  za  to 
však  pozdní  přímrazky  jarní  a  mokrá  léta 
působí,  že  evropská  réva  v  končinách  před 
Skalnými  horami  se  neujala,  nýbrž  zdomác- 
něla toliko  na  přímoří  tichomofském,  jež 
podnebím  svým  živě  připomíná  již.  Evropu 
a  sev.  Afriku.  Z  té  příčiny  jali  se  v  Unii  šlech- 
titi révu  domácí,  jež  v  Četných  odrůdách 
mnohdy  i  velmi  dobrých  roste  divoce  v  le- 
sích; tak  vznikly  vinohrady  v  Novém  Yorku 
(nejvíce  na  březích  jezera  Erie),  Ohiu,  Mis- 
souri, Pennsylvanii,  Virginii  a  Texasu,  je- 
jichž hrozny  většinou  se  spotřebují  jako  ovoce; 
naproti  tomu  na  záp.  v  Kalifornii  pěstuji  vy- 
brané druhy  evropské  (chianti,  sherry,  port- 
ské víno,  muškát,  malaga,  madeira,  cbablis)> 
ale  kalifornská  vina  jsou  vesměs  bohatší  alko- 
holem než  vína  evropská,  i  tehdy,  když  po- 
cházejí ze  sazenic  evropských  (10  - 12%, 
sladká  vína  18— 20*/©).  R.  1900  napočteno 
183,333.064   trsů   vinných,  a  to  v  Kalifornii 


S44  Spojené  obce  (zemědělství). 

90,686.458,  Novém  Yorku  29,636.216,  Ohiu  I  val  se  na  velikých  plantážích,  ale  zmSenini 
13,772.800,  Michiganu  5,232.450,  Pennsylvanii '  otroctví  získal,  ježto  nyní  pěstuje  se  na  mcn- 
4,711.039,  a  od  té  doby  počet  jejich  i  měno- .  iích  farmách,  kdež  se  mu  může  věnovati 
vité  v  Kalifornii  značné  vzrostl.  Výtěžek  j  vetší  pozornost,  a  to  zvýšilo  jeho  hodnotu. 
vina  činil  r.  1894:  16  milí.  gallonů,  r.  1900:  R.  1903  bylo  jim  osázeno  1,037.735  akrů  v  a 
23,677.000  gallonflv  a  r.  1903:  35  milí.  gal-  sklizeno  815,972.425  lib.  v  ceně  55,514.627 
lonú.  Farnmři  sami  hroznů  nelisují,  nýbrž  |  doU.  Z  toho  připadlo  na 
prodávají  je  do  továren  na  víno.  Ceny  vína  "  akrů      v/téiek  t  iib.    cena  ▼  doi:. 

jsou  na  místě  nízké.  Domácí  spotřebě  vý- i  Kcntucky  ..338.304  267,260.160  16,570.136 
těiek  nestačí,  tak  že  jemná  vína  evropská !  Se  v.  Karolinu  214.878  134,728.506  8,487^96 
stále  se  dovážejí.  R.  1902  dovezeno  v  lahvích  Virginii.  .  .  .  162.300  120,913.500  7,375.724 
397.818   dozenquartů   a  v  sudech   3,300  026   Tennessee .  .    71.198     49,838.600      3,737.895 

gallonfi,   vedle   toho    šumivých   vín   335.256    Ohio 60.431     51.064.195      3,676.622 

dozenquartů;  vyvezeno  ze  S-ných  O-cí  v  lah- ;  Mimo  to  péstují  hojně  tabáku  jelté  Wiscon- 
vích  10.952  dozenquartův  a  v  sudech  929.900  sin,  Již.  Karolina,  Pennsylvanie,  Maryland, 
gallonův.  Neobyčejně  značná  jest  výroba  Connecticut,  Nový  York  a  Florida.  Přes  znač- 
hrozinek  (1902:  100  milí.  liber).  nou  spotřebu  domácí  vyváží  se  tabák  v  1> 

Vynikajícím  odvětvím  zemědělským  stalo  stech  i  doutníky  úhrnem  (1903)  za  40.444.689 
se  želinářstvi  a  květinářství.  R.  1900  doll.,  z  čehož  bylo  357,496.342  lib.  v  ceně 
bylo  v  Unii  zeleninou  (vegetables)  posázeno  34,972.033  doll.  tabáku  nezpracovaného;  na- 
5,753.191  akrův,  ale  odečtou-li  se  zemčata,  proti  tomu  dovezeno  z  Kuby  a  Mexika 
bataty  a  cukrovka,  zbývá  na  vlastní  zeleninu  34,016.956  lib.  listů  v  ceně  i  7,234.915  doll.  a 
2,166.622  akrův  a  z  toho  zabíraly  swcet  corn  doutníkův  a  cigaret  za  3,344.205  doll. 
199.729,  vodní  melouny  199.849,  rajská  jab-       Dáležitou  úlohu  ve  S-ných  O-cích  má  pě- 


líčka  197.489, kapusta  150.156,  melouny  60.983, 
okurky  31.991,  cibule  47.983,  zelený  hrášek 
30.443,  boby  15.004,  chřest  10  192  akry.  Pa- 


stování rostlin  picni ch  {hajr  and  foragéS\ 
r.  1900  bylo  jimi  oseto  61,691.166  akrů,  skli- 
zeno 79.251.562  t  v  ceně  484,256.846  doll.  Na 


rem,  jež  měly  přijmy  výhradně  ze  želinářstvi,    východě    převládá   jetel    buď   sám    o    sobe 
bylo  155.898.   Velikou   měrou  provozuje  se    nebo  smíšený  s  ráznými  trávami,  na  západě 
pěstováni   zeleniny,   květin    a  j.   fi   hroznů)   vojtéška   Jetel  pěstovalo  420.124    farem   na 
v  pařeništích  (nejvíce  v  Novém  Yorku,  No- ,  4,103.968  akrech  s  výnosem  5,167.188  ř,  a  to 
vém  Jcrscyi  a  Pennsylvanii)  a  cena  těchto   v  Indiáne  (776.810  akrů),  Ohio  (716.516),  Mis- 
plodin  jest  prý  pětkrát  tak  veliká  jako  plo-  !  souri   (,377.228),   Illinois    (362.044),    Pennsyl- 
din  pod  širým  nebem  vypěstovaných.  Květi- '  vanii   (293.683).   Semeno  jetelové    hojně   se 
nářstvim  v  pařeništích  zabývalo  se  6070  zá- .  vyváží  (r.  1902:  7,256.573  lib^  Vojtéška  (al- 
vodů.   Největší  zelinářské  zahrady  jsou   na !  falfa)  jest  jediná  pícnina,  jež  v  suchých  plá- 
periferii    velikých    mést,    jmenovité    kolem  '  nich  na  západě  bez  umělého  zavlažováni  se 
St.  Louis,  dále  v  Kalifornii   u  Stoktonu  (ci-    daří  a  při  zavlažování  poskytuje  prý  neoby- 
bule,  chřest,  celer),  pak  na  jihu  kolem  Fresna  '  čejného  výnosu;  r.   1900  zabírala    2,094.011 
a  Los  Angeles,  odkudž  východ  zásobuje  se '  akrů  se  sklizní  5,220.671  ř,  a  to  v  Coloradé 
ranou  zeleninou.    Doprava   na  trhy  děje  se  !  (455.237),  Kalifornii  (298.898),  Utahu  (268.229), 
jako  u  ovoce  ve  zvláštních  vozech.  Také  vý-  j  Kansasu  (267.376)  a  Idahu  ^160.029).  Z  travin 
roba    konserv   zelcninných   jest   velmi    roz- 1  sejí  se  ve  značném  množství  lipnice  (Poa/>ra- 
sáhlá  a  mimo  domácí  spotřebu  vyvezeno  ze   tensis)  a  bojínek  (Phleum  pratense),  z  nichž 
S-ných  O-cí  za  2,546.287  doll.  (1902).  j  ona  zvláště  v  Kentucky  tvoří  hlavní  dil  tam- 

Chmelařství  rozmohlo  se  tak,  že  chmel  j  nich  tučných  pastvin.  Semena  trav  též  se  vv- 
se  již  vyváží;  r.  1900  bylo  55.612  akrů  chmel- I  vážejí;  r.  1902  vyvezlo  se  7,256.573  lib.  bó- 
nic,  a  to  v  Novém  Yorce  27.532,  Oregoně '  jínku.  Pro  seno  pistuje  se  také  mnoho 
15.433,  Kalifornii  6890  a  Washingtone  5296.  obilí,  jež  se  posekává  za  zelena.  R.  1900  bylo 
Ve  státech  pacifických  produkce  stále  roste,  tak  oseto  3,883.530  akrův  a  sklizeno  4,964.657  ř 
naproti  tomu  na  vých.  ve  Wisconsinu,  Michi- !  sena  (v  Kalifornii  1,506.300,  Oregoně  245.759, 
ganu,  Vermontě.NewHampshiru  a  Mainu  po-  Washingtone  226.652,  Tennessee  181.318); 
někud  klesá.  Vývoz  r.  1903  činil  7,850.000  lib. '  obchod  s  tímto  senem  jest  velmi  rozsáhlý 
a  směřuje  hlavně  do  Anglie,  kde  stěžuje  od-  a  výroba  jeho  jest  prý  výnosnější,  než  pro- 
byt  chmele  českého  a  německého.  Nicméně  \  dávati  obilí  dozralé. 

domácí  chmel  hodí  se  jen  k  výrobě  obyčej-  Pro  vývoz  nejdůležitější  a  hodnotou  svou 
ného  piva,  na  lepši  výrobky  dováží  se  chmel .  nejznamenitější  plodinou  S-ných  O-ci  jest 
bavorský  a  český  (1903:  6,011.000  lib.).  Vzdě-  I  bavlna,  nebot  ke  světové  produkci  přispívá 
lávání  chmelnic  děje  se  pokud  možno  stroji;  i  Onie  50— 70*/o-  Dříve  sahalo  pěstováni  její 
většímu  rozvoji  tohoto  odvětví  jest  na  zá-  '  dále  na  sever,  tak  že  Illinois,  některé  státy 
vadu  otázka  dělnická  (k  česání  shání  se  děl-  při  Skalných  horách  i  z  pobřeží  tichomoř- 
nictvo  z  daleka  široka  za  vysoké  mzdy).  Vý-  ského  uváděly  bavlnu  na  trh,  nyní  však  inten- 
nos  jest  veliký,  největší  v  Kalifornii,  prý  až  sivnější  kultura  bavlny  nepřekračuje  37**  s.  š., 
1469  lib.  z  akru  (1899).  Starobylé  a  osvěd-  ačkoli  při  Missouri  sporadicky  zabíhá  až 
čené  jest  pěstování  tabáku.  Ačkoli  jest  rošt- 1  ke  40°.  Sev.  hranice  její  shoduje  se  namnoze 
linou  tropickou,  přece  mu  dobře  svědčí  teplá  '  s  březnovou  isothermou  10*'  a  říjnovou  16*, 
léta  hlavně  mezi  35.-40.°  s.  š.  Dříve  pěsto-   kdežto  střední  teplota  červencová  krajin  ba- 


Spojené  Obce  (zemědělství).  845 

viníkových  obnáši  27^  C.  Ve  státech  sever- 1  v  letech  sedmdesátých  povznáší  se  nyní  zase 
néjéich  Virginii,  Kentucky,  Indiáne,  Illinoisu  |  ovšem  ne  pro  získání  vlákna,  nýbrž  pro  se- 
Škodí  ji  jarní  přimrazky  a  vytlačily  ji  odtud, ,  měno  k  lisováni  oleje.  Rozšířen  je  nyní  hlavně 
ale  ani  na  jihu  polohy  nad  300  m  ji  nesvědči,  podél  horního  i  středního  Missouri  a  Míssis- 
kdcito  na  pobřeží  zál.  Mexického  zase  hojné  !  sippi  v  Sev.  a  Již.  Dakotě,  Minnesotě,  Kan- 
dcáté  stěžují  sklizeň,  ač  bavlnik  jinak  miluje  '  sastí,  Nebrasce,  Idahu  a  Oklahomě;  r.  1903 
hojně  vláhy.  Pásmo  se  soustavnou  kulturou    bylo   jím   oseto   3,233.229   akrů    a   sklizeno 


bavlniku  sluje  prostě  cotton  belt  a  zaujímá 
1*56  milí.  fe'/i*.  Nejlépe  svédóí  bavlniku  při- 
rozené podmínky  v  krajinách  přiléhajících 
k  již.  odnožím  hor  Apalačských  mezi  32^  až 
35^  s.  š.  v  Georgii,  již.  Karolíně  a  Alabamě, 
dále  v  údolí  mississippském  mezi  Viksbur- 
gem  a  Merophis  v  Mississippi  a  Arkansasu 


27,.300.510  bushclá  semene  v  ceně  22,291.657 
doll.  Pěstování  konopi  klesá  od  zrušení 
otroctví  (v  1. 1870—80  klesl  výtěžek  ze  IŠ  milí. 
na  5  milí.  /)  a  nyní  jenom  Kentucky  v  úrod- 
ných údolích  jižně  od  Frankfortu  jim  se  za- 
bývá; nicméně  tím,  že  Unie  zabrala  Fili- 
piny,  vyšinula  se  opět  mezi  přední  produ- 


a  mimoto  v  Texasu,  méně  daří  se  v  Louisianě, ,  centy  konopi  na  zeměkouli  (dodává  šestinu 


Sev.  Karolíně  a  Tennessee ;  v  Kalifornii 
8  úspěchem  pěstuje  se  až  po  36^  s.  š.  a  rov- 
něž při  dolním  toku  Colorada  a  Rio  Gily. 


vší  produkce  světové).  V  Kalifornii,  Texasu 
a  ve  Floridě  pěstuji  také  agavu,  poskytu- 
jící henequenu   čili   konopi   sisalskébo,   ale 


Převládají  hlavně  dvě  odrfidy:  černoscmená  j  v  rozměrech  nepatrných.  Pokusy  s  uvedením 
Sea  Island  čili  long  stapled  cotton  {Gos$ypium  t^\oyiTi[k\x,  kávovníku  a  vanilovniku  do  Unie 
barhadense\  jež  se  pokládá   za   nejlepši    na  ^  se  nezdařily. 

celé  zeměkouli  a  daří  se  na  nízkém  pomoři  i  Lesy  ve  S-ných  O-cích  jsou  z  největšího 
gcorgijském  a  jihokarolinském,  jakož  i  na  dílu  soukromým  majetkem  jednotlivců,  s  nímž 
ostrůvcích  pobřeží  toto  provázejících,  pak  vlastníci  mohou  nakládati  úplně  podle  své  ii- 
zclenosemená  nebo  krátkovláknitá  {short  bosti,  nicméně  národní  hospodáři  američtí 
stapled  cotton f  jinak  též  upland  nebo  highland  zabývají  se  pilně  >Icsní  otázkou*.  Jde  o  to» 
cotton),  ježto  daři  se  nejlépe  ve  vyšších  po-  j  jak  dlouho  zásoby  dřiví  ve  S-ných  O-cích 
lohách  vnitrozemí  georgijského  a  jihokaro- 1  dostačí  s[)Otřebě,  jakož  i  čeho  je  třeba,  aby 
linského.  Sea  Island  dává  sice  menši  sklizeň  i  náležitá  zásoba  i  pro  budoucnost  byla  ucho- 
než  druhy  ostatní,  ale  dlouhé  její  vlákno  (až  vána;  tolik  jest  jisto,  že  roční  spotřeba^ 
54*6  mm),  neobyčejná  čistota  a  lesk  podobný  i  vzrůstajíc  rok  co  rok  o  více  než  10%,  nyní 
hedvábí  zvyšuji  cenu  její  a  tím  plné  nahra-  už  daleko  přesahuje  přírůstek,  tak  že  by  ny- 
zujiostatní  nedostatky.  Bavlny  sklizeno  r.  1900:  ncjši  bohatství  lesní  při  tomto  vzrůstu  v>'- 
10,486.148  balíků,  r.  1901:  9,954.945  a  r.  1902: 1  stačilo  toliko  asi  na  30  let  (zjištěno  ve  shro- 
11,078.882  balíků,  z  toho  pak  připadá  nejvíce  |  máŽdění  lesnickém  v  pros.  r.  1902).  Zevrub- 
ná Texas  (2,587.299),  Georgii  (1,509.199),  Mis-  ných  a  bezpečných  údajů  o  zásobách  dřiví 
sissippi  (1,451.626),  Alabamu  (1,011.325),  Ar-  v  Unii  dosud  není;  plocha  lesní  odhaduje 
kansas  (999.629),  Již.  Carolinu  (948.200)  a  !  se  na  460-700  milí.  akrů  (182-284  milí. /iťf> 
Louisianu  (911.953  balíků).  Pečlivý  výběr  se-  a  zásoba  dříví  na  1380-2300  milí.  krychlo- 
men  a  hojné  mrvení  půdy  jest  všeobecně  i  vých  stop.  Úbytek  lesů  vzniklý  ročně  lesními 
rozšířeno;  závadou  jest,  že  pro  chladné  zimy  I  požáry,  bouřemi,  hmyzem  a  loupežným  ká- 
nutno  pěstovati  toliko  odrůdy  bylinné  a  vy-    cením    zmenšuje    ročně    plochu    porostlin 


liků,  byly  v  poslední  době  trpce  zklamány,  Oregoně  a  Kalifornii  jest  50*/o  lesa  v  rukou 
poněvadž  objevují  se  čelní  škůdcové  této  obchodníků  s  dřívím  a  spekulantů,  v  Ala- 
rostJiny;  nejhorší  jest  6o// u»ďro//,  brouk,  který  bamě  pětina  lesů  náleží  čtyřem  vlastníkům^ 
ud  r.  1901  objevuje  se  v  Mexiku  i  soused-  v  Mississippi  třetina  patří  6  kapitalistum  a 
nich  okresech  texaských  a  ohrožuje  plantáže  |  třetina  obchodníkům  s  dřívím,  v  Louisianě 
bavlnikové  záp.  od  Mississippi.  Nejdůležitější  dvě  třetiny  několika  spekulantům  atd.  Mnohé 
tržiště  a  přístavy  pro  vývoz  bavlny  jsou  na  stromy  na  sev.  ztenčily  se  takovou  měrou, 
jihu  (Nový  Orleans  se  30Vo  všeho  vývozu  a  že  konečné  uznána  nutnost  spoíádaného  ics- 
Galvcston  se  237^}  a  na  východě  (Savannah  ního  hospodářství.  R.  1901  poskytovalo  47  vyš- 
»e  14*/o,  Norfolk  se  7*5%  a  Charleston  s  5%).  ších  škol  vyučováni  v  lesnictví,  mezi  nimiž 
Vedle  vlákna  získává  se  též  mnoho  semene  byly  3  speciální  školy  lesnické.  Lesní  úřad 
bavlněného  na  lisování  oleje  (r.  1903  vy  ve-  spolkový  ve  Washingtone  zabývá  se  nejen 
zeno  35,642.994  gal.  v  cenČ  14,211.244  doll.)  lesy  státními,  nýbrž  pracuje  také  společně 
a  k  výrobě  pokrutin  (r.  1903  vyvezeno  ,  s  lesními  úřady  jednotlivých  států  (State  oj- 
1.100,392.988  lib.  v  ceně  12,732.497  áoM).  jHces  Jor  forest  wor/c),  jichž  jest  celkem  15, 
Více  než  třetinu  vši  produkce  spotřebuje  ale  náležitě  vvpravenv  jsou  toliko  v  Minne- 
domácí  průmysl  bavlnářský,  nicméně  zbývá  sotě.  Novém  Yorku  a  tennsylvanii.  Spolková 
vždy  ještě  pro  vývoz  tolik.že  bavlna  zaujímá  vláda  zřídila  četné  icservzcc  {Forest  reserves\ 
v  něm  vždy  jedno  z  prvních  míst.  Z  ostat-  jež  se  nacházejí  ve  správě  spolkové  vlády  a 
nich  přediv  pěstuje  se  hojně  len,  ale  pro  s  nimiž  dovoleno  jest  hospodařiti  jen  tak, 
získání  vlákna  pozbyl  důležitosti,  byv  vytla- 1  jak  toho  vyžaduje  prospěch  obecný;  jsou  to 
čcn  bavlnou,  nicméně  po  velikém  poklesnutí '  Yellowstonský  park  Národní  ve  Wyomingu, 


846 


Spojené  Obce  (chov  dobytka). 


Yosemite  Valley,  Sequoia  Park  a  General 
Grant-Park  v  Kalifornii  a  Mount  Rainier 
Park .  ve  Washingtone  v  úhrnné  rozloze 
3*5  milí.  akrů  a  mimo  to  ješté  iiné  reservace 
v  záp.  státech  a  territoriich  (i  s  Alaskou), 
celkem  dohromady  na  60  milí.  akrů  (koncem 
r.  1902);  na  vých.  zfizeny  menši  reservace 
v  již.  končinách  hor  ApalačskÝch  {Appala- 
chtan  forest  reservě  198.000  akro)  a  nejnovéji 
ještě  Cass  Lake  Indián  reservě  (250.000  akrů) 
v  Minnesotě.  Vysazováni  stromů  lesních  jme- 
movité  ve  státech  prairijnich  veřejně  se  pod- 
poruje. Nejvice  lesů  vykazovaly  kraje,  kde 
spadá  nejvíce  dešfů,  ale  se  vzrůstem  lidna- 
tosti jsou  hubeny  napořád  pro  získáni  orné 
půdy  jmenovité  v  krajinách  úrodných.  V  po- 
měru k  rozloze  Unie  zabírají  lesy  25— 37Vf 
veškeré  půdy,  ale  poněvadž  jsou  nestejně 
rozděleny,  mají  některé  státy  přes  polovici 
rozlohy  půdy  lesní,  jinde  pakisou  jen  řídké 
porostliny.  Na  vých.  nejrozsáhlejší  hvozdy 
nacházejí  se  v  Mainu,  Novém  Hampshiru, 
Vermontě  a  dílem  i  Novém  Yorku,  pak  ko- 
lem Hořejšího  a  Michiganského  jezera  ve 
Wisconsině,  Minnesotě  a  Michiganu,  kde  lesy 
smrkové  a  dílem  též  jedlové  velikého  užitku 
poskytují  (vedle  nich  rozšířeny  též  lesy  ja- 
vorové a  dubové).  Tam  také  vznikl  velko- 
lepý průmysl  dřevařský  v  Minneapoli,  Me- 
nominee,  Muskegonu,  Bay  City,  La  Grossu  a 
Grand  Rapids.  Dále  na  jih  provází  lesnatý 
pás  v  šířce  160—300  ^m  pobřeží  mořské,  kdež 
Virginie,  Již.  Karolina,  Georgie,  Florida,  Ala- 
bama,  Mississippi  a  Louisiana  vykazuji  lesů 
60— 607o  rozlohy.  Pro  tyto  kraje  má  zvláštní 
význam  smolná  borovice  dlouhojehličnatá 
{Long  leaf  Pine,  Pinus  australis  Mchx.)  a  sosna 
krátkojehličnatá  (short  leaf,  Pinus  Taeda  L.), 
jež  obě  poskytuji  dřeva  neobyčejně  trvanli- 
vého a  mimo  to  slouží  k  výrobě  smoly, 
dehtu  a  terpentinu.  Husté  lesy  zachovaly  se 
také  na  jihu,  ale  nádherné  lesy  listnaté  pro- 
stírající se  od  Alleghan  na  záp.  zvláště  v  po- 
doli  mississippském  silně  prořídly;  z  tam- 
ních stromů  nejužitečnější  jest  vlašský  ořech, 
javor,  hickory  \Carya  alba),  buk,  cypřiš  ba- 
henní  (Bald  Cy-press)  a  dub,  sahající  odtud 
daleko  na  sever.  Záp.  od  řeky  Kentucky  a 
Wabashe  byly  pralesy  již  před  osídlením 
prostoupeny  prairiemi.  Teprve  na  vých.  sva- 
zích Skalných  hor  objevuji  se  lesy  opět  a 
táhnou  se  po  nich  k  sev.  pomezí  Unie  a  po- 
stupuji odtud  na  pohoří  Kaskádové,  Sierru 
Nevadu  a  Pásmo  Přímořské.  Jako  lesy  severo- 
americké vůbec  vynikají  i  tyto  záp.  hvozdy 
velikou  rozmanitosti  stromů  a  mnohé  druhy 
vyznačuji  se  obrovskými  rozměry  jako  na 
jihu  sequoie  {Red  wood)\  na  severu  pozoru- 
hodná jest  jedle  Douglasova.  Nyní  S.  O. 
Stále  ješté  náležejí  k  zemím  mnoho  dříví  vy- 
vážejícím; r.  1900—01  vyvezeno  dříví  za 
41*3  milí.  doll;  počet  stanic  dřevorubeckých 
činil  15.000,  pil  bylo  31.000;  z  poraženého 
dříví  dosud  na  80 7^  slouží  za  palivo,  ostatek 
teprve  zpracovává  se  na  dříví  stavební,  pražce 
a  nábvtek  nebo  slouží  k  výrobě  papíru. 
Pociobné  jako  zemčdělství  a  sadařství  na- 


196,222.050 

5,811. IS4 

1.517,602.351 

^38.736.548 

171,027.300 

3,265.349 


byl  téi  chov  dobytka  ve  8-ných  0-cÍch 
neobyčejných  rozměrův  a  dodělal  se  velikých 
úspěchů.  R.  1900  mělo  1,564.714  farm'áf<i 
(27*3®/o)  hlavní  příjmy  z  chovu  dobytka.  Po- 
dle přirozené  povahy  půdy  dlužno  v  Unii 
rozeznávati  dvojí  směr.  Na  východě  rozšířen 
jest  chov  stájni  jako  v  Evropě,  spojený  s  hoj- 
ným pěstováním  picních  rostlin.  Naproti  tooin 
na  západních  stepech  dobytek  zůstává  v  zi  mé 
v  létě  pod  širým  nebem  hlídán  jsa  od  pasák  A 
{cow-hoys),  z  nichž  kaidý  mívá  na  starosti 
1000—1500  kusů.  Tu  stává  se  často,  že  ranoho 
dobytka  hyne  v  létě  úžehem  slunečním  a 
v  zimě  mrazem  i  nedostatkem  potravy.  Cena 
zvířat  domácích  stoupla  ze  2.308,767.573  dolL 
r.  1890  na  2,981,722.945  r.  1900  (o  29*  IVo)- 
Mezi  farmáři  jeví  se  veliká  záliba  pro  chov 
zviřat  a  nelze  upřiti,  že  chov  tento  děje  se 
s  velikou  obratností  a  účelnosti ;  na  zuilech- 
těni  plemen  nešetři  se  nákladu,  ačkoli  zví- 
řata plemenná  musí  si  pořizovati  jednotlivci 
sami  nebo  společnosti,  poněvadž  státního 
chovu  není.  R.  1900  napočtlo  se: 

kat  A  ▼  ceně  doU. 

koní 21.216.886      1.050.969,093 

mezků 3,264.621 

oslů  .  .  •  ...  94.165 
hovězího  dobytka  69,438.758 
vepřového      >         64,694.222 

ovec 61,837.112 

koz 1,870.599 

Na  r.  1904  uvádi  »Statistical  Abstract  of  the 
United  Statesc  na  farmách  koní  16,736.059 
v  ceně  1.136,940.298  doll..   mezků  2,767.916 
v  ceně  217,532.832  doll.,  krav  17,419.817    za 
508,841.489  doll.,  ostatního  hovězího  dobytka 
43,629.498   kusů   za   712,178.134    doll.,    ovec 
51,630.144  v  ceně  133,530.099  doll.  a  vepřů 
47,009.367  za  289,224.627  doll.  V  chovu  ko  ní 
(jichž  připadá  v  celé  Unii  25  na  100  obyv., 
tak  že  vyniká  nad  vSecky  státy  evropské)  na 
prvém   místě   stojí   lowa  se  1,392.573  kusy, 
pak   následují   Illinois  se  1,350.219.    Tes^ 
s  1,269.432,  Kansas  se  979.695   a  Missoori 
s  967.037  kusy.   V  plemenech  panuje  veliká 
rozmanitost,  v  poslední  době  vŠak  následkem 
hojného  křižem  ukazuje  se  namnoze  převaha 
plemene  anglického.   Proslulý  je  chov  klu- 
saků    (trotter,    roadster)    a   koni   k   účel&m 
zemědělským,  jež  jsou  silní  a  V3rtrvali,   ale 
vydáni  jsouce  bezohledně  všem  nepohodám 
a  mimo  to  využitkováváni  do  posledních  sil, 
velmi  záhy  hynou.   Koně  stepni  zvaní  ^•'Oft* 
chos  jsou  malí  a  nevzhlední,   ale  houževnatí 
i  vytrvalí  a  hodí  se  dobře  k  jízdě  i  k  tahu. 
Nejproslulejší  hřebČinec  jest  u  Lexingtonu 
v  Kentucky.  Vývoz  koni  stále  stoupá;  r.  1900 
vyvezeno  64.722  kusů,  1901:  82.250  a  r.  1902: 
103.020  kusů;  naproti  tomu  dovezlo  se  4832 
(1902)  namnoze  zviřat  plemenných.  V  kraji- 
nách jižních    obyvatelstvo    dává    přednost 
mezku,  který  rozšířil  se  odtud  až  po  hranici 
kanadskou.    Hovězího  dobytka  vykazuje 
nejvice   Texas   (9,428.196   kusů),  pak    lowa 
(5,367.620),    Kansas    (4.491.078),    Ncbraska 
(3,176,243)   a   Illinois   (3,104.010   kusů).    Na 
100  obyv.  připadá  81  kusů,  také  v  tomto 


Spojené  Obce  (chov  dobytka,  lov). 


847 


sméni  Da  celé  zeměkouli  Unii  překonávají 
toliko  Unxgua}r,  Argentina  a  Austrálie.  Prodej 
déje  se  obyčejné  na  velikých  jatkách  (itock 
ydrds).  Vývoz  iivého  skotu  není  veliký,  za  to 
vSak  obrovský  vývoz  masa  a  jiných  látek  živo- 
čišných; bylof  vyvezeno  r.  1900:  397.286  kusů, 
r.  1901:  459.218  a  r.  1902:  392.884  kusfl,  na- 
proti tomu  dovezeno  (1902)  96.027  kusfi, 
s  nichi  bylo  1928  kusfl  na  chov.  S  chovem 
hovéziho  dobytka  souvisí  velmi  úzce  m lé- 
kař a  tví  Jakoi  i  výroba  másla  a  sýra.  Hlavní 
pfijem  z  mlékaření  mělo  r.  1900:  357.578  fa- 
rcm  (6'2*/f)  a  v  závodech  zabývajících  se 
úpravou  a  zpracováváním  mléka  investováno 
bylo  2.165,593.705  doll.  Dojnic  napočetft  se 
18.112.707,  od  nichi  získáno  7.728,583.350  gal- 
lonů  mléka  (á  4*54  /),  z  toho  pak  prodáno 
2.134,915.342,  zpracov.  na  máslo  3.751,107.944, 
na  sýr  21,284.029  gallonflv  a  vedle  toho  zí- 
skáno 114*227.641  gallonů  smetany.  Másla  vy- 
robeno 1.574,471.673  liber,  sýra  298,344.654 
a  kondensovaného  mléka  186,921.787  liber. 
Z  jednotlivých  států  zúčastněny  byly  nejvíce 
Nový  York  (mléka  a  výrobků  mlsných  za 
65,474.155  doll.),  Pennsylvanie  (35,860.110), 
Illinois  (29,638.619),  lowa  (27,516.870),  Wis- 
consin  (26,779.721),  Ohio  (25,383.627),  Michi- 
gan (16.903.087),  Minnesota  (16,623.460),  Texas 
(15,610.978)  a  Missouri  (16,042.360  doll.).  Od 
r.  1900  činí  iivnosti  tyto  jeité  další  pokroky, 
jmenovitě  Kalifornie  přistoupila  ke  státům 
predeiljm  (1902:  38,323.555  doll).  V  celé 
produkci  jeví  se  určitá  soustava;  hledí  se  ku 
plemenům,  jei  dávají  mnoho  mléka, a  dobytku 
poskytuje  se  hojné  silné  a  vydatné  píce.  Od- 
byt pociporován  jest  ochotností  drah  želez- 
ných, jež  podobné  jako  pro  ovoce  mají  pro 
mléko  zvláštní  vozy  s  ledem,  tak  že  možno 
je  dodávati  do  velikých  měst  z  ohromných 
vzdáleností.  Dobytek  stepni  mléka  neposky- 
tuje, za  to  hodí  se  dobře  do  tahu  a  na  jatky. 
Výroba  másla  a  sýra  děje  se  dílem  na  far- 
mách, ale  též  ve  zvláštních  továrnách,  jež 
r.  1900  vyrobily  420,126.546  lib.  másla  a 
281,972.324  lib.  sýra,  a  závodů  těchto  stále 
přibývá.  Značnou  konkurrenci  působí  jim  ve- 
liké iatky  výrobou  margarinu,  jehož  r.  1900 
uvedeno  na  trh  již  107,045.028  lib.  Vývoz  jest 
značný  a  činil  1902  za  2,885.609  doll.  máisla, 
za  2,745.597  doll.  sýra,  naproti  tomu  dovoz 
toliko  za  80.725  doll.  másla  a  2,551.366  doll. 
sýra.  Hlavni  těžiště  chovu  ovce  (81  kusů  na 
100  obyv.)  nachází  se  v  záp.  krajinách  slcp- 
nich,  kde  ovce  snadno  se  uživí  a  spokojí  se 
pastvou  nejchudší,  tak  že  četná  stáda  obje- 
vují se  i  v  pustých  končinách  Velkého  Bas- 
sinu.  Největší  počet  vykazují  tu  Montana 
(6,170.483),Wyomin{j(5,099.613).  Nové  Mexiko 
<4,899.487),  Ohio  (4.002.628),  Utah  (3,818.423), 
Idaho  (3,121. 532),  Orcgon  (3,040.291),  Michi- 
gan (2,747.609),  Kalifornie  (2,563.353)  a  Colo- 
rado (2.044.814  kusů).  Nicméně  i  na  východě 
daři  se  mu  dobře,  ale  tu  chovají  se  ovce 
hlavně  pro  maso,  kdežto  na  záp.  více  pro 
vlnu.  Produkce  vlny  jest  sice  veliká  (1902: 
316,341.032  lib.),  ale  přes  to,  že  se  jí  jen 
málo  vyvezlo   (123.278  lib.\   musilo  se  ještě 


dovézti  166,576.966  lib.,  nejvíce  z  Argentiny, 
Brazílie  a  Austrálie.  Vývoz  Živých  ovec  je 
nepatrný,  za  to  vyváží  se  mnoho  masa  sko- 
pového. Chovem  koz  vyniká  především  Texas 
(923.777  kusů),  po  něm  následuji  Nové  Me- 
xiko, Oregon,  Kalifornie,  Arizona  a  Kansas, 
tedy  vesměs  státy  západní  na  vých.  i  záp. 
úboči  Kordiller,  kdežto  na  vých.  chov  těchto 
zvířat  jest  nepatrný.  Vchovu  dob 3rtka  vepřo- 
vého Unie  nemá  soupeře  na  zeměkouh  (na 
100  obyv.  připadá  64  kusů).  Největší  počet 
vykazují  státy  pěstující  nejvíce  kukuřice,  totiž 
lowa  (9,851.929  kusů),  Illinois  6,082.412),  Mis- 
souri (4,634.342),  Nebraska  4,221.094),  Indiána 
(3.840.784)  a  Ohio  (3,258.789  kusů).  Dřívější 
způsob,  kde  vepři  ve  stavu  polodivokém  na- 
mnoze sami  SI  vvhledávali  potravu,  zanikl 
skoro  úplné  a  nyní  nastoupil  chov  ve  stájích, 
ačkoli  také  mnohde  se  vypásají  toliko  na 
pastvinách.  Vývoz  živých  zvířat  jest  nepatrný, 
za  to  však  masa  a  slaniny  vyvezlo  se  r.  1902: 
780,475.687  lib.  a  sádla  556,840.222  lib.  Důle- 
žitým odvětvím  hospodářským  stalo  se  také 
drůbežnictví ;  r.  1900  zabývalo  se  jím 
5,096.252  farem  (88*8®^)  a  napočteno  233,598.085 
slepic  a  perliček,  6,599.367  krůt,  5,676.863  hus 
a  4,807.358  kachen;  cena  pak  veškeré  drůbeže 
činila  85,794.996  doll.;  kromě  toho  páčil  se 
počet  slepic  chovaných  mimo  farmy  na  12  milí. 
kusů  a  ostatní  drůbeže  na  IVa  počtu  farm- 
ského.  Nejdůležitější  jest  chov  slepic  jak  pro 
maso  tak  pro  vejce,  poněvadž  spotřeba  obojího 
ve  S-ných  O-cich  jest  ohromná.  Nejvíce  drů- 
beže vykazují  lowa  (18,907.673  kusů),  Illi- 
nois (16,600.728),  Missouri  (14,903.601),  Ohio 
(14,269.525)  a  Texas  (13,562.302  kusy);  pro- 
dukce vajec  činila  1293,819.186  tuctů  v  ceně 
144.286  doll.  Kdežto  dříve  musilo  se  mnoho 
vajec  dovážeti  do  země,  od  r.  1897  nastal 
poměr  opačný  a  Unie  nyní  vejce  vyváží; 
r.  1902  dovezeno  za  37.432  doll.,  ale  vyvezeno 
za  528.679  doll.  Chov  drůbeže  jest  také  sou- 
stavný (užívá  se  umělého  líhnutí,  zavádí  se 
pečlivé  třídění  vajec,  zřizuji  pro  ně  chladirny 
a  p.).  Nemalá  péče  věnuje  se  také  včela- 
ření jmenovitě  v  Illinoisu,  Sev.  Karolíně, 
Kentucky,  Tennessee,  Missouri  a  v  poslední 
době  v  Kalifornii,  ale  pro  velikou  domácí 
spotřebu  vývoz  medu  ustal  (r.  1903  vyvezeno 
za  64.220  doll.,  ale  dovezeno  za  115.400  doll.). 
Bourec  morušový  byl  sice  do  Unie  uve- 
den již  v  1.  pol.  stol.  XIX.,  ale  nenabyl  větší 
důležitosti,  ačkoliv  podnebí  na  jihu  jesť  mu 
příznivo.  Na  ten  čas  S.  O.  uhrazují  spotřebu 
hcdvábi  dovozem  z  Cíny,  Japanu  a  Evropy. 
Lov  býval  dříve  jmenovitě  v  prairiích  hlav- 
ním zdrojem  výživy  domorodců,  ale  osadnici 
evropští  pronásledujíce  zvěř  bezohledně  dílem 
ji  v)'hubili  (bison  a  holub  stěhovavý),  dílem 
zapudili  na  západ.  Kraje  sev.  a  záp.  hostí 
sice  dosud  něco  zvěře,  ale  proti  dřívějším 
dobám  velmi  málo.  Nyní  loví  se  pro  maso 
ještě  jeleni,  zajíci,  pekari,  krocan  (na  jihu), 
stepokur  (od  Dakoty  do  Floridy  rozšířený) 
a  virginská  křepelka,  kdežto  bobr,  činga, 
medvědi  (mýval, černý  medvěd,  grizzly),  šelmy 
kunovité,   americký    sobol,    vydry,    některé 


84^ 


Spojené  Obce  (nerosty). 


druhy  lišek  poskytuji  kožišin,  ale  Čim  dále, 
tím  i  sou  vzácnější;  rovněž  krokodil  floridský 
a  alfigator  v  již.  státech  hubí  se  nejen  pro 
škodlivost  svou,  nýbrž  i  pro  kfiii,  některé 
druhy  želv  jsou  pronásledovány  pro  maso 
i  vejce  a  volavka  stříbřitá  poskytuje  vzácného 
peří  ozdobného.  Proti  škůdcům  zvířecím 
(puma,  jaguár  na  jihozáp.,  opossum,  urson, 
černá  kobylka  stěhovavá)  vede  se  boj  vyhla* 
zovací  a  neméně  krutě  pronásleduji  se  četní 
hadi  jedovatí.  Nepoměrně  větší  důležitost 
než  lov  zvěře  suchozemské  má  rybolov,  pro- 
vozovaný v  řekách,  jezerech  i  obou  oceá- 
nech a  přispívající  íce  světovému  výtěžku 
28-7  procenty.  R.  1900  bylo: 

závod- 
naných      kapitálu  ^^^f,'}" 


osob 

na  pobFeii  novqaoglickém  .   .  35.445 

>         >        středoatlantském  .  96.316 

»          »        jihoatlanťikém    .   .  17.085 

»          »        zál.  Mexického  .   .  I4.0i7 

»          »         velkvch  jrzer     .    .  10  054 

na  vnítroxemnich  řekách     .   .  9  3uO 

na  pobfeži  ticbomořském     .    .  17-305 

v  Alasce 6  410 


v  miíl. 


doll. 


doll. 

19-6  9-6 

152  14-3 

1-8  18 

2-6  21 

5*8  2-2 

0-5  1-6 

7-3  4-5 

4-7  40 


Úhrnem  ....  204.942  57*5         40  3 

Nejdůležitější  přístavy  rybářské  jsou  Glou- 
cester  a  New  Bedford  v  Massachusettsu,  East- 
port  v  Mainu  a  Nový  York,  na  straně  paci- 
fické San  Francisco.  Mimo  vlastní  pobřeží 
účastni  se  Unie  též  hojné  rybolovu  na  měl- 
činách  kolem  Nového  Foundlandu,  jméno 
vitě  rybáři  z  Massachusettsu  a  Mainu,  a  každý 
z  těchto  států  vytěžil  r.  1900  nakládáním, 
uzením  a  konservováním  ryb  po  4*7  milí.  doll. 
Nejvíce  loví  se  tresky,  jež  v  ohromném  množ- 
ství vyskytují  se  na  vých.  u  Nového  Found- 
landu a  mimo  to  i  na  mělčinách  u  Sable 
Islandu  a  na  La  Háve  Bank,  v  Tichomoří 
pak  od  ostrovů  Aleutských  až  po  ostrov 
Vancouverův,  dále  makrele  a  sledi  rovněž 
u  Nového  Foundlandu,  pak  na  pobřeží  moře 
Beringová,  u  Sitky,  ano  i  na  mélčinách  blíže 
San  Franciska;  velmi  oblíben  jest  zvláštní 
druh  sledě  Shad  (Alausa)  vyskytující  se  od 
Floridy  až  po  ústi  řeky  Sv.  Vavřince  (loví  se 
nejvíce  při  úscích  řek  Delawaru,  Hudsonu, 
ConnecíicQtu)  a  umélým  chovem  uvedený 
i  do  velkých  jezer  do  Mississippi  a  do  vod 
kalifornských.  Obyčejnou  potravu  rybí  v  Nov. 
Yorce  tvoří  Blue  Jish,  jenž  živí  se  sleďmi  a 
ve  velkých  hejnech  oživuje  okolí  Long  Is- 
landu, kde  také  nejvíce  se  loví;  k  němu  druží 
se  ještě  platejs,  kambala,  mořský  okoun  a  j., 
na  záp.  i  žralok,  jejž  chytají  pro  játra  tukem 
bohatá  i  za  potravu  pro  Číňany.  Zmínky  za- 
sluhuje též  menhaden,  jejž  loví  na  vých.  k  vý- 
robě rybího  oleje  a  rybího  guana.  Na  pobřeží 
tichoraořském  od  San  Franciska  po  záliv 
Kotzebuův  v  řekách  Alasky,  v  Puget  Soundu 
a  v  Columbii  největší  kořisti  poskytuje  losos, 
jenž  dosud  tvoří  tam  nejdůležitější  potravu 
přímořských  Indiánů ;  rozesílá  se  dílem 
čerstvý  v  ledu,  dílem  uzený  nebo  konservo- 
vaný  v  plechových  krabicích  na  vých ,  ba 
i  do  Evropy.  .Jediná  Alaska  r.  1900  vyvezla 
za  3  8  milí.  doll.  konserv  lososích.    Loupež- 


nému hubeni  lososa  hledí  se  nyni  sabránlti 
zavedením  pravidelného  šetřeni,  jakož  i  roz- 
množiti  výtěžek    lovu   vypoušténiro    násady 
do  řek.    V  San  Francisku  a  Seattle  vyvinul 
se  pravý  průmysl  ve  výrobě  konserv  rybích. 
Lov   velryb    a   tuleňů    míval    dřivé    rozsah 
mnohem  větši  (v  1.  1840—60  měly  lodi  vel- 
rybářské  nosnost  přes  150.000/),  nyní  pak  pro 
malý  výnos  stále  klesá;  r.  1902  vyplulo  zříew 
Bed  fordu  a  San  Franciska  toliko  36  lodí  vel- 
rybářských  o  9000  tun,  a  20  lodí  zabývalo  se  lo- 
vem  vorvaňů ;  lov  provozuje  se  z  pobřeží  atlant- 
ského i  tichomořského.  Také  lov  tuleňů  pro- 
vozoval se  tak  loupežně,  ie  jim  hrozilo  úplné 
vyhj^zení,  kdyby  nebyla  bývaia  zavedena  pra- 
videlná doba  šetření;    dosud  ostrovy  Priby- 
lovské   a   Copper   Island  jsou   pravidelným 
lovištěm.    Pobřeží  atlantské,  jmenovité  záliv 
Chesapeacký,  poskytuje  ohromného  množství 
ústřic,  jež  prý  tu  pokrývají  na  dně  mořském 
asi  8000  km}  a  staly   se   docela   obyčejnou 
potravou  v  Novém  Yorce;  znenáhla  však  roz- 
šířeny namnoze  uměle   v   různých   mělkých 
zálivech  od  Massachusettsu  do  Virginie,  pak 
na  pobřeží    louisianském   a   rrissíssippském 
u  San  Franciska  a  v  Puget  Soundu,  tak  že  u 
našich  dnů  mělo  by  se  spíše  mluviti  o  sou- 
stavném   chovu   ústřic.    Konečné   zasluhuji 
zmínky  ještě  lov  perlorodek  v  některých  ře- 
kách (perlet  jejich  se  zpracovává)  a  lov  moř- 
ských  hub   na  jižním   cípu  Floridy  a  Key 
West.    Význam  více  jen  místní  ma  rybolov 
v  řekách  a  jezerech.    Největší  kořisti  z  veli- 
kých jezer  poskytují  Michiganské  a  E!Íe.  jme- 
novité pstruhy,  sumce  a  různé  druhy  bílých 
ryb.  K  povznesení  rybolovu  přispělo  znační 
přistěhování  osadníků  ze  Skandinávie  a  kra- 
jin pobaltských,  kteří  z  domova  jsou  dobře 
této  živnosti  znalí,  ale  ještě  více  umělé  roř- 
množování  rybí  násady.   Do  řek  uveden  byl 
i  evropský  kapr,  ale  nenalezl  v  Americe  ob- 
liby.   Pro  záležitosti   rybářské   byla  zříiena 
zvláštní  kommisse,  jež  od  l.  Čce  1903  pře- 
měnila  se   na  Bureau   of  Jisheries  a  svými 
sekcemi  po  celé  zemi  rozptýlenými  (1901:  37) 
pečuje  o  povznesení  tohoto  odvětví;  r.  1901 
až  1902   vysadila  1.488,673.000   kusů  jikcr  a 
6,870.000  malých  ryb. 

Nerostným  bohatstvím  obdařeny  jsou 
S.  O.  tak,  že  žádný  jiný  stát  na  zerockouli 
nemůže  se  s  nimi  měřiti ;  mimo  to  nerosty 
jsou  uloženy  velmi  výhodné,  jako  na  př.  ie- 
lezo  a  uhli  v  Allcghanech,  kde  z  téhož  dolo 
těžilo  se  uhlí  a  z  větši  hloubky  železná  ruda. 
Bohatství  nerostné  objevuje  se  hlavně  ve 
dvou  velikých  obvodech :  v  západním  pře- 
vládají drahé  kovy  (zlato,  stříbro,  rtuf)  a  vedle 
nich  měď,  na  východě  pak  dominuji  nerosty 
užitečné  (železo,  měď,  uhlí,  petrolej).  V  dři; 
vějších  dobách  největší  výnos  z  hornictví 
připadal  na  drahé  kovy,  nyní  však  na  ne- 
rosty užitečné,  sloužící  velikému  pj^^PJ^ 
Zlato  vyskytuje  se  nyní  nejhojněji  v  Colo: 
radě.  jež  poskytuje  357o  všeho  zlata  v  Umi 
dobytého;  okres  zv.  Cripple  Creek  jest  nej- 
důležitější. V  Kalifornii,  jež  nyni  zastává  » 
Coloradem,  jest  středem  dolů  zlatonosnýca 


4 


'"I!  I 


I 


,  i' 


Spojené  Obce  (nerosty).  849 

Marysville.  R«  1901  vytěženo  celkem  za  78  roill.  I  daly  282  milí.  liber,  z  čehož  připadá  na 
doll.,  k  čemaž  přispčlv  Colorado  27*7  milí.,  |  Kansas  148  milí.  lib.,  na  Illinois  90  milí.  a 
Kalifornie  16*9  milí.,  Alaska  6*9  milí.,  Již.  Da>  i  na  Missouri  26  milí.  liber.  Cínu  mají  S.  O. 
kota  6'5  milí.,  Montana  4*7  milí.,  Arizona  množství  poměrně  skrovné  ve  Wyomingu 
4  min.,  Utah  3*7  milí.  doll.  Mimo  to  zašlu-  :a  Již.  Dakotě,  za  to  však  ve  výrobě  niklu 
hují  zmínky  Idaho,  Oregon,  Washington,  Ari- 1  stoji  zase  v  popředí,  účastníce  se  světového 
zena,  Nové  Mexiko.  Zlato  vyskytuje  se  dílem  '  výtěžku  dobrou  polovici  (r.  1901:  6700  lib.; 
ryzí  v  náplavecb,  nyní  arci  již  namnoze  vy- '  r.  1902:  5748  lib.).  Aluminium  získává  se 
čerpaných,  dílem  v  křemenných  žilách. '  většinou  z  bauxitu  z  Georgie  a  Alabamy 
Stf  íbro,  jehož  někdy  Nevada  dodávala  tři  jakož  i  z  kryolithu  z  Grónska  (ročně  ?  milí. 
čtvrtiny  veškeré  produkce  S-ných  O-ci,  do- '  lib.  v  ceně  2*2  milí.  dol.)  Antimon  a  pla- 
bývi  se  nyní  také  nejvíce  v  Coloradě.  R.  1901  tina  objevuji  se  poskrovnu  v  Kalifornii  a 
vyzískáno  55*2  milí.  uncí  v  ceně  33  milí.  dol.,  těženi  rudy  manganové  má  jistý  význam 
z  čehož  připadlo  na  Colorado  18*4  milí.  uncí,  ve  Virginii.  Utahu  a  Georgii.  Ze  váech  kovů 
na  Montanu  13*1  milí.,  Utah  10*7  milí.,  Idaho  i  největší  důležitost  hospodářskou  má  železo. 
5*5  milí.,  Arizonu  2*8  milí.,  Nevadu  1*8  milí.  i  Na  Unii  připadá  40*/o  vší  světové  produkce 
uncí.  Rtuť  nachází  se  hojně  v  Coast  Ranges  surového  železa,  oceli  též  40Vo*  rud  však 
v  Kalifornii  mezi  36**— 39*  s.  š.,  a  to  nejvíce  |jen  36%.  Podél  celého  pásma  Alleghan  od 
u  Nového  Almadenu,  jižně  od  San  Franciska, '  vých.  pomezí  novoyorského  a  massachusett- 


pak  u  Nové  Idrie  a  Napy,  dále  i  v  Texasu 
a  Oregoně,  a  to  hojnou  měrou,  takže  Unie 
nyní  tmrazuje  čtvrtinu  vší  spotřeby  na  země- 
kouli. R.  1901  dobyto  29.727  lahví  (á  76*5 
liber),  a  to  v  Kalifornii  26.720  lahví,  v  Te- 
xasu 2932   a   v  Oregoně   75   lahvi.     Rudy 


ského  přes  N.  Jersey,  již.  Pennsylvanii,  Vir- 
ginii, Záp.  Virginii,  S.  Karolinu  do  Georgie 
táhnou  se  ložiska  rudy  magnetové,  prostou- 
pená na  mnohých  místech  ložisky  krevele  a 
limonitu  ;  rudy  t>to,  jež  dobývají  se  místy 
v  otevřeních  lomech,  vykazují  55*66%  ryzího 


měděné  objevují  se  ve  S-ných  O-cícn  |  železa.  Hlavní  naleziště  rud  železných  jest 
v  množství  takovém,  že  Unie  jest  nyní  nej-  j  nyní  při  jezeře  Hořejším,  kdež  vyskytuji  se 
větší  dodavatelkou  tohoto  kovu  na  země-  rudy  tak  bohaté,  že  ani  se  nezpracovávají, 
kouli,  přispívajíc  k  produkci  světové  plnou  i  obsah ují-li  méně  než  50%  kovu,  a  neposí- 
polovicí.  Od  r.  1877  výtěžek  stále  stoupá;  lají  se  do  vzdálenějších  krajin  s  menším  ob- 
do  r.  1875  dodával  nejvíce  mědi  >  Nati  ve  |  sáhem  než  64%;  veliká  totiž  část  těchto  rud 
copper  district<  (s  doly  Calumet,  Hecla,  přes  přístavy  Two  Harbours,  Duluth,  Esca- 
Marquette,  Tamarack).  v  Michigane  na  Ke- 1  naba.  Marquette,  Ashland,  Superior,  Glad- 
wenecawském  polloostrově,  vybíhajícím  do  stone  vyváží  se  po  velikých  jezerech  do 
Hořejšího  jezera,  a  na  Isle  Royale  v  témž  Ohia  (Mahoning  Valley)  a  Pennsylvanie  (Pitts- 
jezeře,  kde  měď  zhusta  vyskytuje  se  ve  ve- 1  burg)  a  tam  teprve  se  taví.  Produkce  železa 
likých  balvanech  ryzí,  ale  v  letech  osmdesá-  ,  jmenovitě  v  obvodě  alleghanském  až  do 
tých  převzaly  mu  předáctví  státy  záp.,  jme-  \  Alabamy  podporována  jest  sousedními  pán- 
novitě  Montana  (v  okolí  Butte  City  a  Ana-  \  vemi  uhelnými  a  naftovými.  Nejdůležitější 
conda  Mine)  i  Arizona  (u  Tucsonu  a  Pres-  obvody  pro  těžení  železa  jsou  obvod  Ho- 
cottu).  Také  Nové  Mexiko,  Kalifornie  (Shasta  řejšího  jezera,  okres  Champla  nova  jezera, 
district),  Utah  a  Colorado  mají  hojné  rud  Pennsylvanie,Ohio, Missouri,  Kentucky,N.Jer- 
měděných,  něco  i  Georgia,  Tennessee  a  Ver-  sey  a  Alabama.  R.  1901  dobyto  rud  želez- 
mont.  R.  1901  dobyto  mědi  z  rud  domácích  ných  289  milí.  t  (á  2240  lib.\  z  čehož  bylo 
602  míli.  liber,  z  toho  pak  připadlo  na  Mon-  24  milí.  t  krcvcie  a  3  milí.  t  hnědele.  Na 
tanu  230  milí.,  na  okres  u  Hořejšího  jezera  okres  Hořejšího  jezera  připadlo  21*4  milí  t. 
(Lake  Superior  region)  156  miíl.,  Arizonu  ,  Z  jednotlivých  státQ  vytěžily  Minnesota  11*1 
131  milL,  Kalifornii  33  milí..  Utah  20  milí,  i  milí  U  Michigan  v  6  mill,  Alabama  2*8  milí, 
Colorado  10  mill.  Nové  Mexiko  9  mill.  liber.  |  Pennsylvanie  1  mill.  Virginie  0  9  mill,  Wis- 
Taveni  děje  se  dílem  u  dolfi,  dílem  na  blízku  consin  0*7  mill,  Tennessee  0*7  mill.  t.  Oceli 
spotřebiště  (v  N.  Jcrseyi,  N.  Yorku,  Mary-  vyrobeno  13*3  mill.  t  (z  toho  Bessemerské 
landě,  Michigane).  Olovo  získává  se  nejvíce  oceli  8*7  mill.  0^  ale  r.  1902  iiž  14,947.250  t 
z  olověných  leštěnců  stříbronosných  v  Lead-  (z  toho  9,138.363  t  oceli  Bess.)  a  kromě  toho 
villu  vColoradě,  pak  v  Utahu,  Idahu  (Coeur  ještě  2,941.421  t  ocelových  kolejnic.  R.  1903 
ďAlěne  religion),  Montaně  ;  druhé  naleziště  celá  Unie  vyzískala  18,009.252  t  surového  že- 
mcně  výnosné  ie  při  horním  Mississippi  a  leza,  a  to  Pennsylvanie  8,211.500  t,  Ohio 
Missoun  a  neivice  těží  se  z  něho  v  Missouri  3,287.434  t,  Illinois  1.692.375  t  a  Alabama 
(Joplindistrict),  Wisconsinu  a  Kansasu.  Ve  1,561.398  t.  Překonaly  tedy  S.  O.  ve  výrobě 
světové  produkci  Unie  zaujímá  místo  první  železa  veškery  státy  na  zeměkouli.  Neméně 
a  přispíte  k  ní  plnou  čtvrtinou.  (Celkový  vý-  rozsáhlou  měrou  doluje  se  na  kamenné 
téžck  r.  1901  byl  762,000.000  hber.)  Mimo  i  uhlí,  a  Unie,  jež  donedávna  k  výtěžku  svě- 
rudy  domád  dovážejí  se  ještě  z  Kanady  a  tovému  přispívala  čtvrtinou,  dodává  nyní 
Mexika.  Společně  s  olovem  vyskytuje  se  dobrou  třetinii^  Pánve  kamenouhelné  za- 
z  i  nek  v  Missoun  (Joplindistrict),  v  Kansasu.  bíraii  tu  mimo  Cínu  největší  rozlohu  nazemě- 
pak  v  Novém  Jerseyi  (Stírling  Hill  a  Franklin  kouli  a  soustředěny  jsou  hlavně  ve  východní 
FurnaceX  v  Coloradě  (Leadville,  Kokomo)  části  od  hor  Apalačských  až  do  Texasu, 
a  Pennsylvanii  (Bethlehem);  r.l901  huti  do-  kdežto    na  záp.  vyskytují  se   pánve  skrov- 

Ou^  SlovBlk  Nni«aý.  tr.  XXm.  13  3 1906.  54 


850 


Spojené  Obce  (průmysl). 


nějši.  Celkem  rozeznává  se  6  velikých  re- 
vírů: 1.  Apalačský,  táhnouci  se  podél  sev.- 
záp.  úbočí  Alleghan  z  N.Yorku  skrze  Penn- 
sylvanii,  Maryland,  Ohio,  Záp.  Virginii,  Kcn- 
tucky,  Tennessee,  do  Alabamy  a  Georgie. 
Toto  území  dává  nejvíce  uhlí,  asi  dvé  tře- 
tiny vši  produkce  v  Unii,  a  v  něm  nacházejí 
se  proslulé  pánve  anthracitové  při  vjch.  po- 
mezí pennsylvanském  v  údolích  řek  Šusque> 
hanny,  Lehighu  a  Schuylkillu.  Na  jihu  v  Ala- 
bamě,  Tennessee,  Kentucky  není  uhlí  veliké 
hodnoty,  ale  za  to  v  Ohiu  dobývá  se  zna- 
menité uhlí,  jež  pro  tamní  železářství  má 
význam  dalekosáhlý.  Také  ve  Virginii  a  Sev. 
Karolíně  dobývá  se  něco  uhlí  z  mladších 
vrstev.  2.  Revír  michiganský,  rozkládající  se 
mezi  jezerem  Hurónským  a  Michiganským 
(dodává  až  šestinu  vší  těžby).  3.  centrální 
revír  v  Kentucky,  Indiáne  a  ÍUinoisu.  4.  Zá- 
padní revír,  rozkládající  se  v  lowé,  Nebrascc, 
Missouri,  Kansasu,  Arkansasu  a  Indiánském 
territoriu  až  do  Texasu  (jest  co  do  rozlohy  nej- 
větší, ale  mocnost  sloji  uhelných  je  skrovná). 
5.  Uhelné  pánve  ve  Skalných  horách,  kdež 
v  Coloradě  a  Novém  Mexiku  nalezen  anthra- 
cit  rovnající  se  skoro  pennsylvanskému  (také 
Wyoming  těží  hojné  uhlí,  méně  Dakota,  Mon- 
tana, Utah).  6.  Revír  Pobřežních  hor  ve  Wa- 
shingtone, Oregoně  a  Kalifornii.  R.  1902 
vytěžilo  se  celkem  37,024.582  t  anthracitu 
(vPennsylvanii  36,940.710,  v  Coloradě  83.872 1) 
a  252,336.448  t  uhli  bituminosniho;  z  toho 
připadá  na  Pennsylvanii  88,012.828  r,  Illi- 
nois 29,410.154,  Záp.  Virginii  21,938.237, 
Ohio  20,999.905,  Alabamu  9,245.152,  Indiánu 
8,434.307,  Colorado  6,608.342,  Kentucky 
6,041.950,  lowu  5,272.112,  Maryland  4,706.794, 
Kansas  4,701.844,  Wyoming  3,954.903,  Ten- 
nessee 3,913.364,  Missouri  3,473.352,  Virginii 
2,841.958,  Indiánské  territorium  2,518.452, 
Washington  2,393.941,  Arkansas  1,735.665, 
Utah  1,405.822,  Montanu  1,393.592  t.  Hnědé 
uhli  zastoupeno  jest  skoro  ve  všech  záp. 
státech,  ale  výtěžek  jeho  nepostačí  spotřebě, 
tak  že  se  dováží  uhli  i  chilské  a  kanadské. 
Koks  k  taveni  železa  vyrábí  se  nejvíce  v  Penn- 
sylvanii (Connelsville),  Záp.  Virginii  a  Ala- 
bamě.  Nadmíru  bohatě  a  stále  hojněji  prýšti 
se  prameny  petrolejové,  tak  že  i  v  tomto 
směru  S.  O.  překonávají  všecky  země  ostatní. 
Nejdůležitější  prameny  nacházejí  se  v  silur- 
ských, devonských  a  kamenouhelných  vrstvách 
na  záp.  okraji  horské  soustavy  Apalačské  a 
tamní  zřídla  v  Pennsylvanii,  Ohiu,  Indiáne 
a  Záp.  Virginii  dávají  nejlepší  naftu,  která 
při  rafíinování  poskytuje  757o  petroleje.  Od 
r.  1900  a  1901  počalo  se  s  vytěžováním  nově 
objevených  zřídel  v  jihových.  Texasu  (u  Beau- 
mont  ve  Spindle  Top.  distriktu,  pak  u  Sour 
Lake) ;  tato  ložiska  táhnou  se  až  do  Loui- 
aiany  a  mají  v  Port  Arthuru  a  Sabině  Passu 
znamenité  přístavy  vývozní.  Olej  v  těchto 
končinách  vytěžený  hodí  se  zvláště  k  topeni. 
Neméně  bohatý  jsou  i  prameny  kalifornské 
(Richmond  u  Šan  Franciska).  Jako  nejmladší 
země  8  těžbou  petroleje  řadí  se  k  předešlým 
Alaska,  jejíž  nafta  co  do  jakosti  i  hojnosti 


v  ničem  prý  nezadá  pennsylvanské.  R.  1901  vy- 
těženo petroleje  69*5  barrelfl  (po  42  galloncch), 
z  čehož  pánev  apalačská  poskytla  33  milí, 
Lima-Indiánská  22  milí.,  Kalifornie  8*7  mill^ 
Texas  6  milí.  sudfi ;  r.  1902  těiba  nafty 
dosáhla  již  88,766.916  barreló  a  r.  1903: 
3.728,210.472  gallonů.  V  pánvi  apalačské 
s  hlavními  středisky  Oil  City,  Titusvillc  a 
jmenovitě  Pittsburgem,  nafta  shromažďuje 
se  v  obrovských  nádržích  a  vede  se  odtud 
potrubím  (pipe  Unes  obyčejně  podél  želez* 
ničních  trati)  na  určitá  místa;  rafňnerie  na- 
cházejí se  většinou  v  místech  přístavních  a 
předními  přístavy  pro  vývoz  petroleje  jsou 
Nový  York,  Filadelfie,  Clevefand,  Bolfalo; 
r.  1903  v>'vezeno  1.065,691.120  gallonů.  V  sou- 
sedství zřídel  petrolejových  vyráží  na  mno- 
hých místech  ze  země  i  přirozený  svíti- 
plyn, jmenovitě  v  Ohiu,  Pennsylvanii  a  Záp. 
Virginii.  Po  náhlém  poklesnuti  na  poč.  let 
devadesátých  toto  svítivo  a  topivo  nabývá 
hojného  užívání  a  r.  1901  získáno  bo  u 
27  milí.  doll.,  z  čehož  připadalo  na  Penns)!* 
vanii  12*7  míli.,  na  Indiánu  6'9  milí.,  na  Zap. 
Virginii  3-9  milí.  a  na  Ohio  2*8  milí.  Asfalt 
objevuje  se  ve  skrovném  množství.  Sfil  n 
S-ých  O-cích  dobývá  se  jednak  jako  sAl  la- 
menná  (v  Michigane,  Nov.  Yorku,  u  New- 
Iberie  v  Louisianě,  ve  Virginii,  Texasu  i 
státech  tichomořských),  jednak  ze  solních 
pramenů  (Syracusc  v  N.  Yorku,  Saginaw 
v  Michigane,  pak  v  Ohiu  a  Záp.  Virginii', 
jednak  z  mořské  vody  (na  pobřeží  ^íassa• 
chussettsu,  Kalifornie  a  u  Velkého  Solného 
jezera  i  solných  táni  ve  stepech).  Mimo  sAI 
kuchyňskou  těží  se  ze  solních  jezer  v  Colo- 
radě soda,  v  KaUfornii  a  rlevadč  na  néko* 
lika  místech  borax.  Ve  slaných  pramened 
v  Ohiu  je  silně  zastoupen  bróm.  Florida  a 
Již.  Karolina  poskytují  fosforitu,  Novýlcr- 
sey  zeleného  písečného  slinu,  jichž  obou 
se  užívá  k  mrvení ;  v  Alabamě,  Tennessee 
a  Texasu  nacházejí  se  v  jeskyních  veliké  zá- 
soby guana  netopýřího.  Na  sev.  a  vých. 
jest  Unie  bohatá  rozmanitými  kameny  sta- 
vebními, jmenovitě  červenohnědým  pískov- 
cem (v  N.  Yorku,  Pennsylvanii,  Ohiu,  Con- 
necticutě),  bílým  mramorem  (Pennsylvanii 
Vermont),  žula  (na  severových.,  zvi.  v  Mainc), 
hadcem  a  j.  Mimo  to  velmi  hojné  jsou 
hlíny  hrnčířské  a  cihlářské.  Drahokamy 
a  polodrahokamy,  |ež  Unie  uvádí  na  trh, 
jsou  safíry  (z  Montany),  tyrkysy  (z  Alabamy* 
Arizony,  Kalifornie),  turmalíny  (z  Connccti* 
cutu  a  N.  Jerseye)  a  granáty  (ze  Sev.  Karo- 
liny, Connecticutu,  Arizony  a  Nov.  Mcxikal 
Z  ostatních  nerostů  zasluhuji  zmínky  je$tč 
ledek  (v  Kalifornii  na  okraji  ^Údoli  smrti*!, 
asbest  a  slída  (ve  Virginii),  sira  (v  Loui- 
sianě, Texasu,  Utahu,  Nevadě,  Kalilorniil 
těživec,  bauxit,  vápenec.  Také  výtěick 
i  vývoz  vod  minerálních  každým  rokem 
stoupá. 

Průmysl  S-ných  O- cí  jest  plodem  teprve 
2.  pol.  stol.  XIX..  nebof  jeété  před  SO-^J 
lety  Unie  byla  ve  mnohém  odvětví  úplnc 
závislá  na  Evropě,  kdežto  nyní  soutěž  v$* 


Spojené  Obce  (průmysl). 


851 


robkův  amerických  stává  se  citelnou  nejen 
na  trzích  zámořských,  n^bri  i  v  Evropě  samé. 
A  vzrůst  této  činnosti  jest  neustálý,  ba  u  ně- 
kterých odvětvi  možno  znamenati  stoupáni 
jdoucí  do  tisíců  procent  (na  př.  při  výrobě 
oceli  19.753 Vo*.  r.  1870  vyrobeno  69.000  ř, 
r.  1900  již  13,700.000  t).  K  tomuto  neoby- 
čejnému vývoji  přispěly  především  příznivé 
podmínky  přírodní,  zejména  bohatství  suro- 
vin, hojnost  nerostného  paliva  a  laciná  hybná 
síla  vodni,  nicméně  zároveň  též  neobyčejná 

Í>odnikavost  obyvatelstva,  hojnost  kapitálu, 
evný  úvěr,  dokonalé  prostředky  spojovací 
a  dopravní,  jakož  i  mocná  ochrana  státu, 
hájícmo  domácí  výroby  vysokými  cly  na  to- 
vary cizí.  Nedostatek  a  drahota  dělných  sil 
překonána  zavedením  rozmanitých  strojů, 
jež  ve  mnohých  odvětvích  výrobních  způso- 
bily pravý  převrat;  právě  z  užívání  dokona- 
lých strojA,  nad  nimiž  dělník  spíie  jen  dozor 
má,  možno  vyložiti  dobrou  jakost  i  láci  ame- 
rických výrobkův,  ale  zároveň  téŽ  potlačeni 
drobné  výroby,  poněvadž  malí  řemeslníci  ne- 
mohou závoditi  s  továrnami  velkolepě  zaří- 
zenými. Nejvíce  průmyslových  závodů  na- 
chází se  dosud  ve  státech  severových.  (Nový 
York,  Pennsylvaníe,  Massachusetts,  Rhode 


Island,  Connecticut,  Nový  Jersey,  Maryland, 
Ohio,  Indiána,  Michigan,  Illinois),  ale  zvolna 
posunuje  se  odtud  také  do  států  západních 
a  jmenovitě  jižních.  Před  válkou  občanskou 
jižní  státy  byly  ryze  zemědělské  a  válkou 
byly  přivedeny  na  pokraj  hospodářské  zá- 
huby, ale  od  let  osmdesátých  stol.  XIX.  jaly 
se  po  příkladě  severu  vytěžovati  své  bohat- 
ství nerostné,  zřizovati  dráhy  i  továrny,  tak 
že  nyní  železárny,  prádelny  a  tkalcovny  jižní 
zasílají  výrobky  své  i  na  trhy  severní.  A  kapi- 
tál také  rychle  usazuje  se  v  končinách,  kde 
suroviny  jsou  v  bezprostředním  sousedství. 
V  poslední  době  jeví  se  snahy  sloučiti  Jednot- 
livá odvětvi  průmyslová  v  rukou  nečetných 
kapitalistických  společnosti  (trusty)  a  tím 
monopolisovati  výrobu  a  ve  mnohém  směru 
se  to  již  zd^lo  (ve  výrobě  železa  a  oceli, 
úpravě  živočišných  potravin,  lučebnin,  tabáku, 
vozů,  koií,  papíru  a  j.};  taJc  na  př.  >United 
States  Steel  Corporation<  strhla  na  se  tři 
Čtvrtiny  všech  oceláren  a  dolů  na  železnou 
rudu  v  Unii  a  vládne  1100  milliony  doll. 
akciového  kapitálu  a  304  mill.  doll.  obligací. 
Vzrůst  průmyslu  amerického  jeví  se  od 
r.  1890  do  1900  takto: 


r.  1890 

355.105 


Počet  závodů 

Cena  půdy  tovární 775,572.599  doll. 

Cena  budov 878,544.392     > 

Cena  strojův  a  nářadí 1.584.210.287     » 

Kapitál  v  hotovosti 3.266,713.486     » 

Úhrnem    .    . 

Počet  vlastníků  závodů       

Počet  úředníků 461.001 

Služné  úředníků 391,864  460  doll. 


6.605,040.764  doll. 


Počet  dělníků  starších  16  let 
Mzda  dělníků  starších  16  let 
Počet  dělnic  starších  16  let 
Mzda  dělnic  starších  16  let 
Počet  děti  mladších  16  let 
^zda  děti  mladších  16  let 
Úhrnný  počet  dělnictva 


3,326  964 

1.659.215.858  doll. 

803.686 

215.358.976  doll. 

120.885 

16,623.864  doll. 

4,251.535 

Mzda  všeho  dělnictva 1.891,209.696  doll. 

Různé  jiné  výdaje 631,219.783     » 

Cena  spotřebovaných  surovin     .    .    ^    .     .    .     .  5.161,813.878     » 

Cena  tovarů,  včetně  služného,  dělnické  mzdy  a 

nákladu  na  stroje 9.372  378.843     > 


r.  1900 

512.268 
1.029,914.640  doll. 
1.454,097.567      > 
2.650.144.399      > 
4.825,256.406      > 

9.859Í413^2~doir. 
565  568 
397.074 
404,087.547  doll. 
4,113.258 
2.019,647.635  doll. 
1,031.595 
281,680.490  doll. 
168.584 

25.662.432  doll. 
5,314.227 
2.327,420.556  doll. 
1.027,811.052      » 
7.346,320.158      * 

13.009,770.581      > 


V  sever,  a  středních  končinách  Unie  roz- 
mohl te  průmysl  zemědělský,  jmenovitě  mly- 
nářstvi  rozpialo  se  do  obrovských  rozměrů 

ÍMinneapolis,  St.  Paul,  St.  Louis  a  ve  městech 
Lolem  velkých  jezer),  a  rovněž  pivovary  a 
sladovny  americKé  překonaly  svými  rozměry 
sávody  evropské.  Výrobou  piva  S.  O.  řadí 
se  bezprostředné  k  Německu  dodávajíce  207o 
světové  výroby  a  v  Milwaukee  a  St.  Louis 
nacházejí  se  největší  pivovary  světa  Liho- 
varství  v  posledním  dvacetiletí  spíše  ustou- 
pilo než  pokročilo,  jenom  ve  výrobě  kořalek 
jevi  se  úpadek  poněkud  menší,  nicméně 
americké  lihovary  stále  přispívají  lo*/o  ke 
světové  výrobě.  Mnohoslibná  jest  též  pro- 
dukce šumivých  vin  a  vína  ovocného.  Cukro- 
varstvi  dosud  nestačí  spotřebě,  avšak  roste 


rychle;  suro várny  mají  sidlo  hlavně  na  jihu 
a  záp.  ve  státech  pěstujících  cukrovou  třtinu 
a  řepu,  kdežto  na  vých.,  zvláště  v  Nov.  Yorku, 
obrovské  raffinerie  zpracovávají  cizí  suro- 
vinu. Ve  zpracovávání  tabáku  překonává 
Unie  všecky  ostatní  státy  světa  (zvi.  N.  York, 
Baltimore,  Detroit,  Richmond,  Key  West, 
St  Louis,  Louisville).  Pozoruhodná  jest  též 
výroba  olejů,  pečiva,  sucharů  a  cukrovinek. 
Největšího  však  rozsahu  z  průmyslu  země- 
dělského dosáhlo  zpracováváni  látek  živo- 
čišných. Nehledí-li  se  ani  k  výrobě  másla, 
sýra  a  kondensovaného  mléka,  tvoří  jatky 
severoamerické  samy  o  sobě  obrovské  zá- 
vody (poráží  se  tam  do  roka  na  30  mil),  kusů 
vepřů.  10  mill.  ovec  a  6  mill.  kusů  hovězího 
dobytka),  jež  mimo  nakládáni  a  uzeni  masa 


852 


Spojené  Obce  (průmysl) 


Vzrůst  nebo  klesání  jednotlivých  odvel  ví  průmyslových  od  r.  1890  do  1900  jeví  se  takto: 


PoCet  cávodfl 


1890 


1900 


C«na  ▼yrob«iiýcb  tovarů 
(včeaé  msdy,  alalného,  strojů       V«r6»i 

•td.)  v   Of^ 


r.  1890 


r.  1900 


Závody  na  bavlnčné  látky 

>         >    máslo,  sýr,  kondensované 

mléko 

Závody  na  koks     

»    kyseliny  a  soli 

tfaskaviny 

umělá  hnojiva 

barvy 


» 

» 
» 
» 


» 

» 

>  fermeie     .    . 

»  barviva     .    . 

»  oleje     ... 

»  kostní  moučku 

» 


lučebniny  jiné 

Tiskárny  a  nakladatelství  novin  .    .    . 
Továrny  na  železniční  vozy    .... 

»         *    přízi  a  niti 

Barvírny 

Slévárny  železa 

Tavírny  železné 

Závody   na   výrobu   kolejnic    a   nos- 
níků  

Plynárny 

Vinopalny 

Pivovary 

Továrny  na  víno 

Sklárny 

Závody  na  zboží  dřevěné 

»        >       >     džutové 

Továrny  na  hospodářské  stroje  .    .    . 

>  »    kožené  zboží  a  koželužny 

>  >    plátěné  zboží 

Mlýny 

Továrny  na  oleomargarin 

>  >    papír  a  dřevovinu    .    .    . 
»  »    plsf .    . 

Rafíineríe  petroleje 

Závody  na  výrobu  soli 

Loděnice 

Továrny  na  hedvábí 

{atky 
iuti  na  olovo 

»     >    měď 

>     »    zinek 

Továrny  na  obuv 

>  >    terpentin 

Cihelny 

Továrny  na  hliněné  zboží  a  porculán 

>  >    vlněné  zboží 

»         »    koberce 

»         »    vozy    

>  »    zboží  cínové 

»         »    cukr  řepový 


905 

4,712 
218 
563 
690 
390 
382 
140 


163 
12.362 
716 
150 
248 
304 
20 


1.051     267,981.724 


9.351 
241' 
459 
970 
422  I 
419' 
181 
77  i 

701 
15 
162 
16.305 ; 
1.296 1 
105 
298 
223 
7 


395  438 
742  877 
440      967 

1.248   1.524 

236       369 

294       355 

22.617  33.035 

7         18 

910       715 

1.749    1.306 

—  18 
18.470  25.258 

12         24 

649       763 

34         36 

94         67 

200       159 

1.006    1.116 

472       483 

1.118       921 

—  39 

—  47 

—  31 
2.082    1.600 

670    1.503 

5.422 

1,000 

2.549:  2.429 

1731      133 

8.614    7.632 

57 

30| 


62,686.043 
16,498.345 
59,352.548 
11,352.615 
39,108.844 
40.438.171 
13,795.510 


10,679.391 

179,869.750 

129,461.698 

33,312.559 

28,900.560 

145,643.153 

1,183.494 

331,860.872 
56,987.290 

104,197.869 

182,731.622 

2,846.148 

41,051.004 

437,957.382 

1,120.121 

81,271.651 

171,063.337 

513,971.474 

2,988.525 

78,937,184 

4.654.768 

85,001.198 

5,484.618 

38,065.410 

87,298.454 

561,611.668 


339,198.619         266 


220,649.358 
8,077.379 


341,000.756 

47,770.193 

114,551.907 


131,183.338 

35,685.445 

62,676,730 

17,125.418 

44,657.385 

50,874.995 

18,687.240 

7,350.748 

850.093 

359.787 

8.560.628 

222,983.569 

218,238.277 

37,849.661 

44.963.331 

206.766.557 

552.432 

596,588.034 
75,716.693 
96,798.443 

237,269.713 

6,547.310 

56,539.712 

566,832.984 
5,383.797 

101,207.428 

204,038.127 
4,368.159 

560,719,063 
12,499.812 

127,286.162 
6,461.691 

123,929.384 

7,966.897 

74,578.158 

107,256.258 

786,603.670 

175,466.304 

165,131.670 
18,188.498 

261,028.580 
20,344.888 
5l,18a476 
44,263.286 

393,632.142 
48.192.351 

121 ,537.276 

31,892.011 

7,323.857 


109*3 
115-7 

5-6' 
50'ííi 

l4-o! 

25  8 
335 


II 


:l 


—  19^1 
240 

68-6 
13-6: 
55-6 

42*ií 

—  55-9 

798 
320 

—  71 

29-8 
130-0 

37  7 
294 

380T 

24*5 
193 

91 
318-2 
612 
38S 
45-8 
45-3 
959 
22') 
40  1 


18-3 
151*9 


154 

0-9 
6  1 


vyrábějí  též  konseryy,  margarin  a  j.  (největší 
závody  jsou  v  Chicagu,  ICansas  City,  Cin- 
cinnati,  v  Omaze);  pozoruhodná  jest  též  vý- 
roba konserv  rybích.  Z  ostatních  odvětví  vy- 
šinul se  neobyčejně  průmysl  tcxtilm',  jmeno- 


vitě výroba  látek  bavlněných,  jež  nyní  rytla- 
čuje  i  zboží  evropské  na  trzích  východo- 
asijských, a  výroba  látek  vlněných  (oboji 
odvětví  na  sev.-vých.  ve  státech  novoanglic- 
kých  a  středoatlantských,  a£  v  poslednidobé 


Spojené  Obce  (obchod). 


853 


vyvín  se  téi  d&leiité  středisko  bavlnářské 
na  jihu  v  Georgii),  zboží  džutového,  hedváb- 
ného (v  Patersone),  kobercfi,  klobouků  a  vý- 
robkft  provaznických.  Koželuistvi  a  spojené 
8  nim  obuvnictví  rozmohlo  se  neobyčeinč 
v  Milwaukee,  Bostone  a  Lynnu,  rovněž  ko- 
iišnictvi  v  St.  Paulu.  Ze  všech  vlak  odvétví 
nejrychleji  vzrostlo  železářství  a  to  téměř  do 
závratnýdi  rozměrů  a  s  ním  i  výroba  oceli. 
Hlavni  sídla  tohoto  průmyslu  jsou  Pennsyl- 
vanie  (Pittsburg.  Filadelfie),  Ohio  (Cleve- 
]and)»  Illinois,  Indiána,  Tennessee,  Wisconsin, 
Alabama.  Největší  huti,  k  nimž  druží  se  vál- 
covny a  ocelárny,  nacházejí  se  obyčejně 
v  bezprostřední  blizkosti  dolů  uhelných.  Ve 
výrobe  kujného  železa  v  popředí  stojí  Chi- 
ca^^o,  jež  mimo  to  požívá  světové  pověsti 
pro  svou  výrobu  strojů  hospodářských, 
zvláště  pluhů.  Stroje  vyrábějí  mimo  to  Bridge- 
port  a  Providcnce  (šicí  stroje,  zbraně,  děla^, 
Nový  York  (lokomotivy,  psací  stroje  a  j ), 
Filadelfie  (lokomotivy,  mosty),  pak  Buffalo, 
Detroit,  Milwaukee,  Cincinnati,  St.  Louis  a 
m.  j.  Velkolepé  dílny  železniční  mají  Nový 
Jcrsey,  Chicago  a  Detroit.  Rozvoj  strojnictví 
působil  přirozeně  i  na  povznesení  lodníctví, 
jež  má  nyní  sídlo  své  ve  větších  městech 

gřístavnich.  Hodinářství  americké  (Filadelfie, 
oston,  Waltham)  citelné  poškozuje  švýcar- 
ský vývoz  hodin.  Skvělé  pověsti  těší  se  též 
▼ýroba  přístrojů  elektrických,  zejména  výroba 
apparátů  telegrafních  a  telefomiích.  Z  ostat- 
ního průmyslu  kovovnického  pozoruhodno 
jest  klenotnictví  (N.  York,  Newark),  výroba 
zboží  mosazného,  plechového,  olověného  a 


alumíniového.  Keramický  průmysl  zastoupen 
jest  výrobou  porculánu,  kameniny  i  zboží 
hrnčířského  (Trenton  v  Nov.  Jerseyi),  dále 
výrobou  skla  tabulového  (Pittsburg),  cihel  a 
vápna.  Ve  státech  se  v.  a  z  části  i  jiŽ.  kvete 
velkolepý  průmysl  dřevařský,  plenící  bez- 
ohledně lesy  S-ných  O-ci  i  Kanady,  a  sou- 
střeďuje se  hlavně  ve  3  okresích:  sev.-vých. 
hlavně  v  Michiganu,  jihových.  v  obou  Karo- 
línách, Georgii  i  Alabamě  (odtud  mimo  dřiví 
i  smála,  dehet  a  terpentin  se  vyváží)  a  zá- 
padní v  přímoří  pacifickém;  s  tím  souvisí 
také  rozsáhlá  výroba  nábytku,  vozů,  zápalek 
a  cellulosy.  Nemenší  důležitosti  vyniká  prů- 
mysl lučebnický,  nejvíce  množstvím  svých 
tovarů,  ačkoli  vědecky  dosud  namnoze  jest 
závislý  na  Evropě;  vyráběji  se  jmenovitě 
umělá  hnojiva,  mýdlo  a  svíčky,  barvy.  Další 
velmi  pozoruhodná  odvětvi  průmyslu  ve 
S-ných  O-cích  jsou  výroba  papíru,  košikář- 
ství,  výroba  zboží  kaučukového  a  guttaper- 
chového,  plakátů,  zboží  galanterniho  a  krát- 
kého.^ Všeobecně  vzrůstá  knihtiskařstvi  a 
umění  reprodukční.  Stavbou  vagónů  světo- 
známo  jest  Chicago  (předměstí  Pullmann  City) 
a  rovněž  znamenitá  je  výroba  hudebních  ná- 
strojů, zvi.  varhan  a  harmonií. 

Obchod  S-ných  O-cí  vyvinul  se  přiměřené 
podle  rozvoje  zemědělství  a  průmyslu  a  po- 
dobně jako  tato  odvětví  nabyl  též  ohromných 
rozměrů.  Kdežto  r.  1850  dovoz  i  vývoz  Unie 
byl  toliko  314*2  milí.  doll.,  stoupl  do  r.  1900 
na  2399-7  roill.  doll.  a  r.  1903  na  2571-7  doll. 
čili  13.8585  milí.  K.  Stoupání  za  jednotlivá 
desítiletí  (v  millionech  doll.)  bylo  takové: 


Dovos 


Vývos  domác.  plodin  a  v^robkfl 


drahých  kovů 

sboii 

úhrnem 

drahých  kovA 

zboií 

úhrnem 

jTUZ  cixinc 
sbotí 

1    vyYos  cil 
drahých  k 

1850: 

4-6 

173-5 

1781 

2-0 

134-9 

136-9 

9-5 

6-5 

1860: 

8-6 

353-6 

362-2 

56-9 

316-2 

3731 

17-3 

9-6 

1870: 

26-4 

4360 

462-4 

43-9 

376-6 

420-6 

16-2 

14-3 

1880: 

930 

6680 

7610 

9-3 

823-9 

833-2 

11-7 

7-8 

1890: 

340 

789-3 

823-3 

35-8 

845-3 

881-1 

12-6 

16-4 

1900: 

79-8 

849-9 

929-7 

99-2 

1370-8 

1470-0 

23-7 

6-8 

1903: 

69-1 

1025-7 

1094-8 

84-7 

1392-2 

1476-9 

27-9 

6-6 

V  dovoze  a  vývoze  drahých  k«vů  jeví  se 
u  stříbra  od  r.  1864  stále  převaha  vývozu  nad 
dovozem  (r.  1903:  20,086.768  doll.),  naproti 
tomu  u  zlata  objevuje  se  Časté  kolísáni; 
v  1. 1864-77  a  1889—96  zlato  stále  se  vyvá- 
lelo, naproti  tomu  v  ostatních  obdobích  a 
jmenovitě  v  posledních  letech  zlato  se  do- 
váží a  dovoz  jeho  v  některých  letech  dosáhl 
vysoké  summy  (1898:  104,985.283  doll.).  Za 
to  v  obchodě  se  zbožím  bilance  S-ných  O-cí 
je  příznivá;  mohouf  vvvážeti  nejen  mnoho 
plodin  i  surovin,  ale  zároveň  také  tovarů,  a 
to  tim  spiie,  že  potřebné  suroviny  pro  zpra- 
cováváni průmyslové  produkuji  se  namnoze 
v  zemi  samé  a  není  třeba  jich  opatřovati  do- 
vozem. Plodiny  zemědělské  sice  posud  tvoři 
větvinu  vývozu,  přece  však  v^oz  tovarů  ne- 
ustále stoupá.  R.  1860  zemědělské  produkty 
zabíraly  81%  všeho  vývozu,  r.  1880:  83Vo. 
1890:  747o  *  1^02:  62 Vo  a  v  týchž  letech  za- 
ujímaly tovary  (1860)  12«/.,  (1880)  12%,  (1890) 


177o  a  (1^2]  27%.  R.  1903  veškeren  obchod 
se  zbožim  původu  domácího  repraesentoval 
2.417,950.539  doll.,  z  čehož  připadlo  na  do- 
voz 1.025,719.237,  na  vývoz  1.392,231.302  doll., 
k  tomu  pak  přidružil  se  ještě  vývoz  zboží 
cizího  za  27,910.377  doll. 

Důležitější  zboží  dovozné  a   cena  jeho 
byly: 

dollarů 

Cukr 72.088.973 

Melasa • 1,124.710 

Cukrovinky 60  201 

Lučebniny  a  drogy  (laky,  opium, 
chinin,  soda,  salajka,  minerální 

vody  a  p.) 64,351.199 

Káva 59,200.749 

Kůže  a  usně 58,865.034 

Výrobky  bavlněné *.  52,462.755 

Surová  bavlna 10,892.591 

Odpadky  bavlněné 806.062 

Železo  surové  a  výrobky  železné  .  51,617.302 


854 


Spojené  Obce  (obchod). 


dollvA 

Hedvábí  nezpracované 50,011.050 

Výrobky  hedvábné 35,963.652 

Výrobky    z    přediv    rostlinných 

(kromé  bavlny) 39,334.521 

Přediva   rostlinná    (len,   konopé* 

džuta  a  pod.) 34,462.513 

Klenot  v  ze  zlata,  stříbra  a  draho- 
kamů      33,486.656 

Gumma,  kaučuk,  guttapercha    .   .  31.004.541 

Ovoce  a  ořechy 23,726.636 

Cín 23,618.802 

Vlna,  srsť  velbl., kozí,  alpaka  a  pod.  22,152.961 

Výrobky  z  vlny  a  srsti 19,546.385 

Dříví  a  dřevené  výrobky    ....  20,456.326 

Méď  a  médéné  výrobky 17,505.247 

Měděná  ruda 3,385.524 

Tabák  nezpracovaný 17,234.915 

Doutníky  a  cigarety 3,344.205 

Lihoviny  (víno,  likéry  a  pod.)  .   .  17,171.617 

Čaj 15,660.229 

Kožiáiny 15,301.912 

Uhli  a  koks 12,443.331 

Oleje  (živočišné  i  rostlinné)  .  .  12,283.959 
Zboií  hlín.,  z  kameniny,  porculán  10,512.052 

Ryby 8,635.583 

Kakao  v  semenech  a  luscích     .   .    7,820.087 

Sklo  a  skleněné  zboií 7,255.879 

Kovové  směsi  a  výrobky  z  nich  .    7,057.202 

Kožené  výrobky 6,120.601 

Kůže  vydělané    ....  ...    5,173.566 

Peří  obyčejné  i  ozdobné    ....    5,164.901 

Koření 4,815.125 

Papír  a  výrobky  papírové  ....    4,733.036 

Živočišné  potraviny 4,703.536 

Zeleniny 4,581.355 

Dobytek 4,533.855 

Knihy,  mapy,  noty,  rytiny,  foto- 
grafie      4,323.938 

Umělecká  díla 4,310.315 

Krátké  zboží 4,232.074 

Olovo  a  olověné  zboží 4,125.581 

Klobouky,  čepice  a  pod 3,871.278 

Rohoíe  a  pletiva 3,780.050 

Cement  a  hydraulické  vápno    .    .    3,547.914 

Hnojiva        3,100.276 

Rýže  a  mouka  rýžová 3,061.573 

Obilí,  mouka  a  moučné  výrobky  .  3,023.160 
Papírové  suroviny  (hadry,  vlněné 

odpadky  a  pocf.) 3,015.084 

Různé  potřeby  pro  domácnost  .    .    2,856.007 

Semena     .       .   .  2,831.279 

Vlasy  a  výrobky  z  vlasů  ....  2,775.084 
Hodiny  nástěnné  a  kapesní    .    .    .    2,672.310 

Štětiny 2,654.604 

Korek  a  korkové  výrobky  .  .  2,567.580 
Výrobky  z  guttaperche,  kaučuku  a  p .    2,407.307 

Železná  ruda 2,351.278 

Seno 2,238.109 

Platina,  platinové  nádoby  ....    2,024.062 

Mimo  to  summami  menšími  než  2  míli.  doll, 
zastoupeny  jsou  barvy,  chmel,  mramor  a  ka- 
meny, síra,  manganová  ruda,  stromky,  křo- 
viny.sazenice  révy,  slonovina,  hrnčířská  hlína, 
olověná  ruda,  kartáče, knoflíky,  nikl  a  niklové 
výrobky,  hudební  nástroje  a  jejich  součásti, 
uzenářské  výrobky,  potřeby  školní  a  kostelní. 


mýdlo,  oleje  a  mazadla,  kosti »  rohy  a  kopyu 
voňavky  a  toilettni  předměty,  perly,  asbest, 
třaskavmy,  želvovina,  mosaz,  Idih  a  lepidla 
asfalt,  dýmky,  houby  mořské,  včjiře« 
Ve  vývozu  ze  S-ných  O-ci  jsou  obsaženy. 

Bavlna  surová 316,180.429 

Bavlněné  výrobky 32,216.304 

»        odpadky 884.842 

Potraviny  (obilí,  mouka)    ....  221,242.?ííó 
»          živočišné  (maso,  tuky, 
oleomargarin,     máslo* 

sýr,  mléko  atd.)    .    .    .  179,839.714 

Výrobky  železné  a  ocelové  .    .   .  45,653.861 

Stroje 50.988.606 

Stroje  hospodářské 21,006.622 

Železná  ruda 266.9fc 

Oleje  nerostné  (nafta,  petrolej)  .  67,253.533 

»      rostlinné 16,234,36^' 

>      živočišné 856.564 

Dříví  a  dřevěné  zboží 57,743^35 

Tabák  a  doutníky 40,444 />S9 

Měděné  výrobky 39,667.196 

Měděná  ruda 927.417 

Dobytek 34,781.1*53 

Kůže  a  kožené  výrobky    ....  3l,617,38v 

Uhlí 21,206,4% 

Koks 1,912.459 

Pokrutiny      .       .   .  19,839.279 

Ovoce  a  ořechy  ...              .   .  18,057.677 

Lučebniny,  drogy,  barviva,  léky  .  13,697.601 
Lodní  potí^eby  (smůla,  dehet,  ter- 

pentin  a  pod.)      .   .          ...  12,918,708 

Vozy,  kočáiy,  káry 10.499.195 

Semena  (jetel.,  lněné,  bojínkovc)  9,455.283 

Parafin 9,411.294 

Papír  a  papírové  výrobky    .   .   .  7,180.014 
Přístroje  k  účelům  vědeckým,  pro 

telegrafy  a  telefony 7,130.508 

Hnojiva  (zvi.  fosfority)      .   .       .  6,724.301 

Ryby 6,717,274 

Kožišiny ...  6,181,115 

Přediva  a  trávy  textilní     ....  5,290.*í4b 

Knihy,  mapy,  rytiny  a  pod.  .    .  4,442.653 

Gumma,  kaučuk  guttapercha  .   .  4,270.571 

Lihoviny  (vino,  likéry,  kořalka)  3,936.899 

Káva 3,385.8<ú 

Hudebni  nástroje    ...       .  3,381.509 

Cukr,  melasa  a  cukrovinky  .   .   .  3,104.(>53 

Mazadla,  odpadky  olejné  ....  2,926.565 

Různé  potřeby  pro  domácnost   .  2,652.787 

Zelenina 2,543.488 

Hroznový  culfr 2,460.022 

Střelný  prach  a  třaskaviny  ,   .   .  2.464.510 

Mýdlo 2,452.777 

Barvy 2.350.937 

Zinek  a  zinkové  výrobky  ....  2,346.028 

Sklo  a  skleněné  zboží 2450.6V> 

Hodiny  a  jejich  součásti  ....  2,133.529 

Mosaz  a  mosazné  zboží      ...  2,000.432 

Chmel 1,909.951 

Dále  zasluhují  zmínky  ve  vývoze  vlna  a 
vlněné  výrobky,  klenoty  zlaté  a  stříbrné,  vý- 
robky z  mramoru  a  kamene,  lamp^,  lustry, 
kůže  a  usně,  nikl  a  niklové  zboží,  ikrob, 
seno,  rtuf ,  fotografické  potřeby,  glaiory,  fer- 
mež,  cínové  zboží,  kovové  výrobky  tepané. 


Spojené  Obce  (obchod). 


855 


vlasy  a  výrobky  vlasové,  zboií  hlinéné,  por- 
culánové  a  majoHkové,  s vičky «  díla  umělecká 
a  kostice.  Nejživější  styky  obchodní  panuji 
arci  se  státy  hospodářsky  nejpokročilejšíroi, 
tedy  8  Anglií,  Německem  a  Francii.  Štyk^ 
s  jednotlivými  zeměmi  byly  r.  1903  (v  tisí- 
cích dollaru)  takové: 

Dovoz  Vývoi 

Velká  Britannic 190,022  516,986 

Německo .  119,773  190,896 

Švýcary 21,183  205 

Francie 90,050  75,092 

Belgie 22,667  46,672 

Nizozemí 22,869  77,746 

Dánsko ...  599  16,135 

Švédsko  a  Norsko     .   .   .  4,975  10,072 

Rusko 7,726  13,138 

Rakousko-Uhcrsko    .       .  10,570  6,974 

Itálie 36,246  34,692 

Španělsko 8,479  17,674 

Ostatní  Evropa  ...   .    12,168  8,768 

Evropa  úhrnem     .   .   .  547,227      1014,950 

Kanada 54,781  114,480 

Mexiko 41,314  41,068 

Střední  Amerika    ....  10,295  8,784 

Kuba 62,943  20,140 

Britská   Záp.  Indie    .   .   .  13,450  10,031 

Ostatní      >        *         ...  5.897  6,689 

Venezuela    .       8,319  1,856 

Brazílie 67,221  10,642 

Argentina 9,430  11,279 

Chile 9,380  4,030 

Ostatní  Amerika    .   .   .    __17,935 17,780 

Amerika  úhrnem    .   .     297,165        246,779 

Britská  Vých.  Indie  .    .    .  51.827  4,738 

Nizozemská  Vých.  Indie  .  16,232  1.185 

Čína  a  Hongkong  ....  28,009  27,492 

Japan 44,144  20.821 

Filipíny 11,373  4,029 

Britská  Australasie    .    .   .  6,968  32,510 

Britská  Afrika 972  33.712 

Ostatní  země 21,802  9,035 

Asie,  Afrika,  Austrálie  .  181,327        133,522 

Úhrnem     .    .    1025,719      1395.251 

t.  j.  dovoz    1025,719.000  doll., 
vývoz   1395,251.000      » 

Znamenitého  rozvoje  nabývá  obchod  ame- 
rický ve  všech  zemích  tichomořských,  jme- 
novitě s  Čínou,  Japanem,  Austrálií,  ba  do- 
cela i  s  východní  a  jižní  Afrikou,  nicméně 
nejd&ležitejsim  zjevem  pro  S.  O.  jest  vzrůst 
obchodu  s  ostatními  zeměmi  americkými. 
K  tomu  nejvíce  přispělo  zavedení  t.  zv.  sazby 
Mac-Kínleyovy,  kterouž  na  mnohé  zboží  ev- 
ropské uvaleno  clo  až  3007o  na  prospěch 
průmyslu  amerického,  a  na  druhé  straně  zase 
výhodami  celními  pro  ostatní  země  americké 
měly  se  otevříti  trhy  v  Unii  pro  plodiny  a 
suroviny  jejich,  jako  zase  naopak  S.  O.  dou- 
fají nabýti  převahy  svými  tovary  na  trzích 
stfedoamer.  a  jihoamerických.  Tím  má  se 
snenáhla  zjednati  jakási  celní  unie  americká 
na  úkor  Evropy.  Nicméně  tento  rozvoj  ob- 
chodu nebyl  by  možný  bez  přiměřeného  roz- 
voje trhu  peněžního  a  výhodných  podmínek 


úvěrních,  ani  bez  náležitého  rozšíření  pro- 
středků spojovacích  a  dopravních. 

Naprostá  svoboda  obchodu,  při   níž   ne- 
jen podnikavosti,  ale  i  prohnanosti  a  mnohdy 
rafíinované  nepoctivosti  jsou  dvéře  otevřeny 
dokořán,   dále  ohromná  rozloha  země  jakož 
i  obsáhlost  obchodů  vyžadují  nutně  náležité 
soustavy  informační,  jež  také  ve  S-ných  O-cich 
nabyla  rozměrů   velkolepých.    Mezi  přečet- 
nými kancelářemi  informačními  vyniká  jme- 
novitě R.  G.  Dun  &  Co.  se  sídlem  v  Novém 
Yorce  a  pobočními  závody  ve  160  městech 
Unie  ;  tento  čtvrtletně  svým  předplatitelům 
rozesílá  důvěrnou  zprávu,  obsahující  as  1*25 
milí.  firem  ve  S-nJch  Ocích  a  v  Kanadě  a 
zároveň  údaje   o  jejich  jmění  i  schopnosti 
úvěrní.    Reklama  americká,  mnohem  roz- 
sáhlejší než  v  Evropě,  ncštítí  se  mnohdy  ani 
prostředků  velmi  diastických,  tak  že  v  té 
příčině  stala  se  i  pořekadlem  (americká  re- 
klama); že  při  tom  často  jedná  se  i  nepo- 
ctivě, rozumí  se  samo  sebou.    Velkolepého 
rozvoje  dosáhlo  též  bankovnictví  ve  S-ných 
O  cích.  Stalo  se  zvykem  obecným  a  to  ne- 
jen ve  velkoobchodě,  nýbrž  i  v  obchodech 
malých,  ano  i  u  soukromníků,  že  platy  za- 
pravují  se  pravidelně  poukázkou  na  někte- 
rou banku,  af  státní  nebo  národní  nebo  sou- 
kromou, a  tím  podporuje  se  nemalou  měrou 
vzrůst  těchto  ústavů  jakož  i  obchodů  jejich. 
S.  O.  nemají  státní  banky  spolkové,  ale  zá- 
konem z  25.  ún.  1863  zřízeny  jsou  po   celé 
zemí  banky  národní  (national  banks)  opráv- 
něné k  vydávání  bankovek  a  podléhající  do- 
zoru vlády  spolkové  (ostat,  viz  Banka,  str. 
255).    Vedle  těchto    v  jednotlivých  státech 
vznikly   t.  zv.  Státní  banky,  jež   nevydávají 
bankovek,  ale  nacházejí  se  pod  dozorem  jed- 
notlivých států ;  podobně  i  spořitelny.  R.  1902 
bylo  národních  bank  celkem  4601,  jež  měly 
autorisovaného  kapitálu  705  milí.  doll.,  vý- 
půjček 3280  milí.  doll,  vkladů  3313  milí.  doll., 
z  čehož  bylo  za  124  milí.  doll.  vkladů  stát- 
ních.   Banky  státní   počtem  5397  měly  1698 
míli.  doll.  vkladův  a  1360  milí.  doll.  výpůj- 
ček, spořitelny  pak  počtem  1036  vykazovaly 
od  6,666.000  vkladatelů  celkem  2750  milí.  doll. 
vkladů  (průměrně  412  doll.  za  osobu).  Mimo 
to  »Loan  and  trust  companies*  (celkem  417) 
vládly  1192  milí.  doll.  výpůjček  a  1240  milí. 
doll.  vkladův  a  konečně  v  soukromých  ban- 
kách (počtem  1039)  bylo  uloženo  131   milí. 
doll.  a  výpůjček  111  milí.  doll.  Neméně  vy- 
vinuto jest  pojišťování  a  ústavy,  jako  jsou 
>Equitab]e«,  >MutuaU  a  >Ne\v  Yorkc  (vesměs 
v  Novém  Yorce'  nemají  rovných  v  Evropě; 
uvedené  společnosti  měly  každá  pojištěných 
summ   přes  1100  mill.  doll.  a  aktiva  jejich 
dohromady  činí  přes  975  mill.  doll.  Pojisfo- 
vacích  ústavů  na  život  bvlo  celkem  80,  po- 
jištěnců bylo  16  millionu,  pojištěný  kapitál 
činil  9593  mill.  doll.;   Assement  companies 
(počtem  127)    kromě   toho    měly    pojištěno 
2,987.000  členů   na  4612  mill.  doll.;  pojišťo- 
ven proti  ohni  t.  r.  napočteno  482,  u  nichž 
byl  pojištěn  1901  objekt  majetkový  nasummu 
asi  25  milliard  doll.;  praemií  přijato  na  200 


856 


Spojené  Obce  (miry  a  váhy;  dopravnictvi). 


milí.  doU.,  požárních  náhrad  vyplaceno  112 
milí.  doll.  Největší  ústavy  ^sou  >Aetna«, 
>North  America<  a  »Home«,  jež  vykazovaly 
kapitál  nad  3  milí.  doll. 

Míry  a  váhy  neodpovídají  úplně  anglic- 
kým, mimo  to  možno  užívati  vedle  nich  i  měr 
a  vah  metrických.  Zákonnou  měrou  délko- 
vou jest  amer.  stopa,  american  foot  = 
30*481.218  cm;  fathom  má  2  yardy  po  3  sto- 
pách ijeet)  =  182-8873  cm;  furl o ng  =  220 
yardů,  americká  míle  po  8  furlonzích  = 
1609*4083  m.  Plošné  míry  jsou:  acre  of 
land  =  40*47179^,  township  o  36  sek- 
cích n.  mílích  země  {miles  of  land)  po  640 
akrech  =  93*247  km}\  pro  prkna  užívá  se 
čtvereční  stopy  o  síle  1  palce;  cord  dříví  = 
128,  1  ton  oř  shipping  asi  40  kubických 
stop.  Normální  dutou  mírou  je  (vinný)  gal- 
lon,  který  při  průměrném  tlaku  vzduchu 
nad  hladinou  mořskou  obsahuje  10  liber 
vody  největší  hustoty  a  rovná  se  3*7852  /, 
ten  se  děli  pak  na  4  quarty  po  2  pintách, 
jež  mají  po  4  gill  ech;  1  ale  gallon  má  však 
4*6206  /,  kterých  jde  8  na  firkin  ale  a  9 
na  firkin  porter.  Obili  a  pod.  měří  se  na 
bušly  {pushel$\  o  2150*42  kubických  palcích 
{cubic  inches)y  jež  rovnají  se  35*237  /;  buši  se 
dělí  na  4  pecky  po  2  ale  gall.;  1  ton  má 
10  quarterů  po  8  bušlech.  —Jednotkou  vá- 
hovou je  ani:),  libra  =  453*593  g\  1  libra 
{pound)  má  16  uncí  (ounces)  po  16  drach- 
mách (</rami);  1  short  ton  má  20  centalů 
po  100  librách,  ale  long  ton  má  2240  liber. 
Mincovní  váhou  je  pound  troy  mající  240 
penny  weights  po  24  grainech,  ale  pro 
stříbrné  mince  je  zákonně  stanoven  gramm. — 
Jednotkou  peněžní  je  dollar  po  100  cen- 
tech. Viz  Dollar. 

Dopravnictvi  S-ných  O-cí  nabylo  jme- 
novitě ve  vých.  polovici  země  rozvoje  tako- 
vého, že  i  v  Evropě  jen  nemnohé  země 
s  Unií  mohou  se  srovnávati.  Ve  vých.  níži- 
nové polovici  slouží  dopravě  hojně  rozvět- 
vená sít  splavných  řek,  jakož  i  hluboká 
rozsáhlá  jezera.  Řeka  Mississippi  jest  od  ústi 
až  po  S.  Louis  splavna  i  lodím  většího  po- 
noru, ale  také  dále  na  sever,  ačkoliv  tam 
bývají  na  závadu  pisčité  mělčiny,  povodně, 
zamrzání  řeky  v  zimních  měsících,  provo- 
zuje se  čile  plavba  na  men:»ích  lodích;  Mis- 
souri  má  tu  vadu,  že  také  v  zimě  na  dlouho 
zamrzá,  měnívá  pohyblivými  mělčinami  skoro 
po  každé  povodni  splavnou  čáru  a  v  létě 
ztrácí  vypařováním  mnoho  vody;  nicméně 
prese  všecky  tyto  vady  oba  veletoky  se  všemi 
zatáčkami  tvoři  vodní  dráhu  8000  km  dlou- 
hou. Z  poboček  mississippských  největší  dů- 
ležitost pro  plavbu  má  Ohio,  jež  bylo  sice 
třeba  na  několika  místech  upraviti,  ale  nyní 
tvoří  dráhu  od  Pittsburga  až  k  ústí  svému 
zdéli  1550  km\  také  pobočky  Ohia  jsou  na 
značné  vzdálenosti  splavny.  Kromě  Ohia 
jest  parníkům  přístupno  ještě  přes  50  po- 
boček mississippských,  mezi  nimi  Arkansas 
na  1300  km  od  ústi  vzhůru,  Red  River  na 
800  km  a  White  River  na  500  km,  Z  ostat- 
ních  řek   atlantských   největší   význam  ob- 


chodní má  Hudson,  jenž  až  po  Troy  nosí 
lodi  námořní,  po  něm  Delaware,   Potomac 
(na  320  km  vzhůru!  James  River  (160  km), 
Savannah  (370   fcm),   St.  Johns   na  Floridé 
(330  km  ještě  za  Jacksonville,  k  němuž  mo- 
hou se  dostati  lodi  námořní);  z  řek  vléva- 
jících se  do  zálivu  Mexického  dobře  splavny 
jsou  Chattahochee-Apalachicola  (na  500  km), 
Alabama  (760  /Irm),  Colorado   Východní  až 
k  Austinu  (480  km),  Z  řek  náležejících  k  ob- 
lasti Tichého  okeánu  má  Zapadni  Colorado 
pro   malou  lidnatost  krajin,  jimiž  protéki, 
nevelkou  důležitost;  lodi  o  malém  ponoru 
mohou    proniknouti    aŽ    700  km   nad   ústi, 
V  řece  Sacramentu  jdou   větší   parníky  až 
ku   městu  Sacramentu,  menši  ještě  dále.  S. 
Joaquin  jest    splavny   větším   lodím   až  ke 
Stocktonu,  Columbie  nosí  parníky  v  déke 
420  km  od  ústí.    Znamenitého  významu  na- 
byla též  plavba  po  velikých  jezerech  a  řece 
Sv.  Vavřince,  ač  tento  veletok  po  pět  mě- 
síců v  roce  je  zamrzlý  a  dopravě  vodní  ne- 
slouží. Jakmile  kolonisace  země  pronikla  dák 
do  vnitrozemí,  jevila  se  nutná  potřeba  pí* 
mého  spojení  lodního  z  velikých  jezer  do 
přístavův   atlantských,  jakož    i    do    souHČi 
mississippského.    Tato    potřeba  záhy  vedla 
ke  stavbě  průplavů,  ve  kterémžto  směru  nej- 
více vykonal  stát  Nový  York,  spojiv  řeku 
Hudson  s  jezery  Eriem  a  Ontariem,  dále  pak 
přes  jezero  Champlainovo  s  řekou  sv.  Vav- 
řince (průplavy  Erieský,  Oswežský  a  Cbam- 
plainův).  ťrůplavy  v  Novém  íerseyi  a  Pcnn- 
sylvanii  směřuji  jednak  k  dolům  anthracito- 
vým,  jednak  zkracují  cestu  do  širého  moře; 
k  hospodářskému  povzneseni  Ohia  a  Indiány 
přispěl  y  průplavy  spojující  jezero  Erie  s  Obiero, 
kdežto  v  lUinoisu  průplav  z  jezera  Michigan- 
ského vede  k  řece  lUinoisu  a  tím  také  uvádi 
ve  spojení  veliká  jezera  se  souříčím  roissis- 
sippským.  Celkem  mají  S.  O.  na  50.000  Vm 
splavných  řek  a  6500  km  průplavů.  Lví  po- 
díl při  rozvoji  dopravy  v  Unii  připadá  však 
železnicím,  jež  zkracujíce  dobu  dopravní 
na  míru  mnohem  menši  způsobily  do  jisté 
míry  klesnutí  dopravy  po  řekách  a  průpla* 
vecn;  prostřednictvím  jich  i  ze  vzdálených 
krajin  zemědělských  rychleji  lze  bylo  dopra- 
vovati zemědělské  plodiny  ku  přístavůniiCoi 
jmenovitě  pro   odbyt  obilí  na  evropských 
trzích    mělo    značnou    důležitost.   Mimo  to 
tvářnost  půdy  nikde  nečinila  stavbě  železnic 
vážných  překážek,  tak  že  stavba  byla  snadni 
i  levná  a  následkem  toho  i  sazby  mohly  býti 
nízké.   I   není    divu,  že  železnic    pfibývalo 
rychlostí   jinde    nevídanou.    R.  1830    bylo 
dopravě  odevzdáno   celkem  84  km  ieleznic 
(Baltimorsko-Ohioská  dráha,  železnice  údo- 
lím Schuylkillu,  Milí  Creek    and  Mine  Hiii 
railway  v  Pennsylvanii  a  dráha  jihokarolin- 
ská),   avšak    už  r.  1840  bylo  jich  4534  km, 
r.  1850: 14.515.  r.  1860:  49.291,  r,  1870.  85.918, 
r.  laSO:  150.151,  r.  1890:  311.094  a  r.  1902: 
327.Ó43  km\  tak  že  délkou  tratí  S.  O.  pře- 
konávají veškery  země  evropské  dohromady. 
Jako  v  různých  odvětvích  průmyslových,  tató 
při  železnicích  bylo  snahou  podnikatelů  sta* 


Spojené  Obce  (dopravnictví). 


857 


v€ti  rychle  a  lacino,  což  zhusta  se  dalo  na 
úkor  bezpečnosti  jmenovité  na  záp.,  kde 
^asto  stavěny  dráhy  v  končinách  úplně  lidu- 
prázdných. Vyjímaje  dobu  války  občanské, 
pak  období  velikých  krisí  r.  1874—78  a  1884 
až  1885,  stavební  ruch  ieleznični  byl  stále 
velmi  čilý,  nej  větši  r.  1887,  kdy  bylo  ve  stavbě 
19.000  km;  r.  1900  byly  ve  síavbé  4894  míle, 
r.  1901 :  5368  mil  a  r.  1902:  6026  mil  (á  1609  m). 
Jest  přirozcno,  ie  nejdříve  vybudovány  byly 
železnice  ve  státech  severových.,  hospodář- 
sky nejpokročilejších,  a  třetina  všech  tratí 
nachází  se  na  malém  poměrně  území  mezi 
velikými  jezery  a  Ohiem  i  Potomakem,  po- 
tom následuji  státy  ležící  dále  na  záp.  až  za 
Missouri  do  Kansasu,  jihových.  Nebrasky  a 
vých.  Texasu.  Tam  také  skoro  není  novo- 
staveb, jež  připadají  většinou  na  státy  jižní, 
jíhozáp.  a  západní.  Končiny  záp.  od  Missouri 
jsou  Železnicemi  chudý  v  poměru  k  východu, 
ale  i  tam  vzhledem  k  neveliké  hospodářské 
vyspělosti  vykonáno  velmi  mnoho.  Pravý 
převrat  způsobily  tam  dráhy  tichomořské, 
jichž  nyní  jest  celkem  pět  (Great  Northern, 
Northern  Pacific,  Union  Pacific,  Atlantic  and 
Pacific  a  South  Pacific);  směřují  vesměs  od 
záp.  k  vých.,  ale  jsou  již  mnohými  pobočkami 
spojeny  také  směrem  od  sev.  k  jihu.  Za  vý- 
ch odiště  všech  těchto  drah  udává  se  oby- 
čejně Nový  York  a  za  konečný  cil  San  Fran- 
cisko.  Stavba  jejich  krajinami  neobydlenými 
byla  možná  jen  tím,  že  podnikatelům  dostá- 
valo se  od  států  darem  rozsáhlého  území 
podél  tratí;  jimi  však  spojeny  těsně  krajiny 
tichomořské  s  atlantskými  a  obchodní  vliv 
S-ných  O-cí  v  Tichém  okeáně  velmi  rozší- 
řen. R.  1902  počítalo  se  na  drahách  americ- 
kých celkem  41.6'J6  lokomotiv,  27.364  vozů  v 
osobních,  9726  vozů  pro  zavazadla  a  1 ,503.949 
vozů  nákladnich.R  1902  dopraveno  655,130.236 
osob  (na  vzdál.tolikojedné  mile  19.706,908.785) 
a  1.192,136.510  t  nákladu;  příjmy  činily 
1.720,814.900  (z  toho  od  cestujících  396,513.412 
doll.,  za  dopravu  nákladu  1.197,212.452  doll., 
rtzné  127,089.036  doll.).  Stavba  četných  tratí 
konkurrenčních  způsobila,  že  mnohé  dráhy 
ve  vzájemném  závodění  snižovaly  sazby  do- 
pravní na  míru  nejmenší,  ale  tfeba  při  tom 
prospívaly  zemědělství  obchodu  a  průmyslu, 
nemohly  vlastníkům  svým  přinášeti  užitku; 
r.  1900:  54-34*^  o  akcií  v  ceně  3176*6  milí.  dolL 
nevykazovalo  žádného  zisku  a  48-84VO  prio- 
ritních obligaci  {bonds)  za  362*2  miíl.  doll. 
neneslo  vůbec  úroků.  Za  krise  r.  1893  ne- 
méně než  74  společnosti  železničních  se 
47^37  km  tratí  a  více  než  7000  míli.  doll. 
dostalo  se  ve  správu  konkursní,  mezi  nimi 
i  veliké  trati  jako  Union  Pacific  (13.110 /rm), 
Northern  Pacific  (8390  km)  a  Philadelphia  and 
Reading  (6310  ilfw);  v  1.  1884-94  bylo  347 
Železných  drah  o  130.940  km  trati  a  se  závod- 
ním kapitálem  4.271,372.000  doll.  ve  správě  se- 
kvcstračni  a  r.  1895  bylo  192  drah  o  40.818*8  km 
tratí  v  konkursu;  r.  1900  byly  v  konkursu  cel- 
kem 62  dráhy  o  4177'91  amcr.  mílích.  Veškeré 
železnice  americké  jsou  vesměs  podnikv  sou- 
kromé, jež  mnohdy  od  siátu  byly  podporo- 


vány při  stavbě,  ale  stálých  subvencí  nedo- 
stávají; odtud  pak  vysvětlují  se  časté  zápasy 
konkurrenční  vedené  s  velikou  urputností  áz 
do  zničení  soupefe  a  také  četné  úpadky 
drah  Při  prodeji  dostaly  se  trati  z  největ- 
šího dílu  do  rukou  společnosti  kapitalistic- 
kých, jež  snaží  se  monopol iso váti  veškeru 
dopravu  a  jsouce  zbaveny  soutěže  zvyšovati 
sazby  na  úkor  obchodu  a  průmyslu.  R.  1900 
b\lo  společností,  v  jejichž  držení  nacházelo 
se  aspoň  přes  1000  mil  trati,  celkem  48,  jež 
ovládá  y  117.880  mil,  tedy  asi  61  V©  veškeré 
síti  železniční;  mezi  nimi  však  vedle  společ- 
ností menších  nacházejí  se  obrovská  sdru- 
ženi, jež  znenáhla  kolem  sebe  soustřeďují 
veškeré  zájmy  železniční.  Jsou  to  skupina 
Morganova  a  skupina  Kuhn-Loebova.  Ona 
ovládá  celkem  39.787  mil  hlavně  na  sev. 
S-ných  O-cí  (mimo  jiné  menší  trati  zvláště 
Pennsylvania  v  délce  10.444  mil,  Baltimore 
and  Oho  4122  mil,  Erie  2271  mil,  Southern 
Railway  2900  mil,  Atchison-Topeka-Santa  Fé 
7089  mil,  Chicago  and  Northwestern  7046  m), 
kdežto  druhá  skupina  soustředěná  více  na 
jihu  má  v  držení  37.856  mil  (jmenovitě  Union 
Pacific  8654  mil,  Southern  Pacific  8664  mil, 
Illinois  Central  4226  mil,  Missouri  Pacific 
5378  mil,  Texas  Pacific  1499  mil.  Chicago, 
Milwaukee  and  St.Paul  7939  mil).  Obě  sku- 
piny mají  ve  svých  tratích  uloženo  přes 
3  npilliardy  doll.  kapitálu.  Dopravu  provo- 
zují zcela  nezávisle  na  sobě,  ba  zhusta  i  ne- 
přátelsky proti  sobě  stojí,  avšak  není  ne- 
možno, že  časem  obě  skupiny  sdruží  se  ve- 
spolek v  obrovskou  jednotu  dopravní.  Co 
do  úpravy  vnitřní  a  pohodlí  poskytovaného 
cestujícím  dráhy  americké  vynikají  nad  evrop- 
ské. Srv.  Poor,  Manuál  of  the  railroads  of 
ihe  United  Staies  (N.  York,  výročně);  Leyen, 
Die  nordamerikanischen  Eiscnbahnen  in  ihren 
wirtschaftlichen  und  politischen  Beziehungen 
(Lip.,  1885);  Die  Finanz-  und  Verkehrspolitik 
der  nordamerikanischen  Eisenbahnen  (Berl., 
2.  vyd.  1895);  ROll,  Encyklopedie  des  ge- 
sammtcn  Eisenbahnwesens  (Vid.,  1890);  Ar- 
chiv fUr  Eiscnbahnwesen  (Berl.,  1889  si.). 

Vedle  železných  drah  parních  zaujímají 
také  dráhy  elektrické  a  městské  dráhy 
pouliční  místo  důležité,  obstarávajíce  ve- 
liký díl  dopravy  osobní;  r.  1901  bylo  1062 
drah  elektrických  v  úhrnné  délce  110.000  iirm 
a  délka  drah  pouličních  r.  1902  činila  43.000 /rm. 
Naproti  tomu  s  rozvojem  železnic  upadala 
stavba  silnic,  a  nedostatek  jich  všude  se 
pociťuje,  tak  že  rozmnoženi  jich  jest  pouze 
otázkou  času.  S  největšími  nesnázemi  spo- 
jena je  stavba  silnic  ve  státech  prairijních 
pro  nedostatek  příhodného  kamene.  Také 
ostatní  prostředky  spojovací,  jako  pošta, 
telegraf  a  telefon  odpovídají  ohromnému  roz- 
sahu tržby.  Počátky  poštovnictví  ve  S-ných 
Ocích  spadají  do  r.  1672,  kdy  guvernér 
novoyorský  Lovelace  zavedl  spojení  mezi 
Novým  Yorkem  a  Bostonem,  načež  r.  1683 
William  Penn  provedl  pravidelné  spojení 
Filadelfie  s  většími  městy  pennsylvanskými 
a  marylandskými.  R.  1710  za  královny  Anny 


858 


Spojené  Obce  (statni  zřízení). 


dosazen  první  postmaster  generál  a  od  té 
doby  poštovnictvi  stále  se  vyvíjelo.  Jmeno- 
vité v  nové  době  nabylo  netušené  rozsáh- 
losti zvláště  snižováním  sazeb  poštovních; 
ačkoli  pak  tím  ve  spolkové  správě  poštovní 
nastal  schodek  dosti  značný,  přece  jeví  se 
spíše  snaha  sazby  dále  snižovati  než  zvyšo- 
vati; r.  1901—02  bylo  poštovních  úřadů  cel- 
kem 77.275,  jež  dopravily  ve  vnitřní  službě 
3871,184.000  dopisů,  740,088.000  korrespon- 
denčnich  lístků,  3391,381.000  tiskopisův  a 
vzorků  zboží  a  40,474.000  poštovních  pouká- 
zek s  částkou  1624,628.000  franků ;  ve  službě 
vnější  dopraveno  dopisů  152,543.000,  korre- 
spondenčních  lístků  10,363.000,  tiskopisův  a 
vzorků  zboží  149,159.000,  poukázek  poštov- 
ních 1,619.000  s  částkou  148,167.000  franků. 
Příjmy  z  pošty  činily  t.  r.  631,337.032  fran- 
ků v  a  vydaní  644,520.580  franků.  Telegrafy, 
kterých  se  počalo  užívati  r.  1844,  nacházejí 
se  v  rukou  společnosti  soukromých,  z  nichž 
»Western  Union  Telegraph  Companyc  zne- 
náhla si  připojila  společnosti  menši  a  tím 
v  dopravě  telegrafní  nabyla  skoro  monopolu ; 
od  teto  společnosti  jenom  jsou  po  ruce  no- 
vější údaje  za  r.  1903;  bylof  t.  r.  úřadů 
23.120,  délka  tratí  měřila  316.258  km,  délka 
drátu  1,752.885  km,  telegrammů  dopraveno 
69,790.866;  příjmy  činily  29,167.687  doll.,  vy- 
dání 20,953.215  doll.  Mimo  tuto  společnost 
trvá  ještě  »Postal  Telegraph  and  Cable  Com- 
pany<,  jež  měla  130.000  mil  drátu,  3100  úřa- 
dův a  6500  úředníkův  a  zřízenců.  Rovněž 
telefon  mají  v  moci  své  soukromníci  sdru- 
žení ve  společnostech;  > American  Bell  Te- 
lephone  Companyc  jest  z  nich  nejdůležitější 
a  měla  r.  1902:  1,729.000  mil  drátu  (883.000 
pod  zemi),  40.860  úředníkův  a  2*6  millionu 
předplatitelů;  r.  1903  měřila  délka  drátu 
5,281.228  km,  S.  O.  mají  posléze  ve  svých 
rukou  veliké  a  důležité  čary  kabelové,  a 
to  6  transantlantských,  1  transpacifíckou  a 
několik  jihoamerických  kabelů  pobřežních. 
Obchodní  loďstvo  S-ných  O-cí  náleží 
k  nejčelnějším  na  zeměkouli.  R.  1903  čítalo 
celkem  24.255  lodí  o  6,087.345  t,  a  to  8054 
parníkův  o  3,408.088  t  a  16.371  lodí  plachet- 
ních  o  2,679.257  ř,  avšak  z  největšího  dílu 
zabývá  se  toliko  plavbou  pobřežní  (857o)  ^ 
dopravou  po  jezerech  a  řekách.  Připadalof 
z  uvedeného  čísla  na  obchod  zahraniční 
879.264  f,  na  obchod  pobřežní  5,141.037,  na 
vel  rybářské  loďstvo  9512,  na  ostatní  rybář- 
ské loďstvo  57.532  f;  nejživější  ruch  panuje 
přirozené  na  pobřeží  atlantském  hospodář- 
sky nejvyvinutějším,  totiž  3,157.373  ř;  na  po- 
břeží pacifické  připadá  812.179,  na  severní 
jezera  1,902.698  a  na  řeky  215.095  t.  Zahra- 
ničnímu obchodu  slouží  loďstvo  americké 
toliko  157o  ^  většinu  jeho  obstarávají  i  pro 
S.  O.  paroplavební  společnosti  evropské.  Do 
r.  1860  obchodní  loďstvo  co  do  množství  tun 
rovnalo  se  loďstvu  britskému,  ale  za  války 
občanské  utrpělo  nadmiru,  po  válce  pak  roz- 
množeni jeho  bylo  zdržováno  různými  zá 
kóny,  jež  v  zájmu  domácího  lodnictví  zaka- 
zovaly kupovati   lodi   v  cizině  vybudované. 


Od  té  doby  nemůže  se  vzpamatovati  a  růsti 
stejným  krokem  jako  tržba  a  doprava,  ačkoli 
již  opět  dosáhlo  počtu  tuo,  jaký  mělo  před 
válkou,  ba  i  nad  něj  se  vyšinulo.  Spíše  ú^- 
stenství  evropských  loďstev  v  zámořském 
obchodě  Unie  se  vzmáhá.  Z  domácího  do- 
vozu a  vývozu  obstarávalo  loďstvo  S-nýcfa 
O-cí  r.  1840:  83Vt.  r.  1850:  727.,  r.  1860:  66% 
r.  1870:  35%,  r.  1880:  177,,  r.  1890:  13V., 
r.  1900:  9-37o  a  r.  1902:  8-87o.  R.  1902-03 
kotvilo  v  přístavech  Unie  celkem  35.222  lodi 
o  31,187.000  ř,  z  nichž  bylo  amerických  14.204 
o  6,907.000  ř,  cizích  21.018  o  24,187.000  í;  vy- 
plulo pak  celkem  35.319  o  31,316.000  f  a  to 
amerických  14.172  o  6,975.000 1  a  cizích  21.147 
o  24,341.000  r.  Ve  stavbě  lodi  vybudováno 
v  letech  devadesátých  ročně  prům.  223.000  ř, 
odtud  však  množství  lodí  i  velikost  jejich 
stoupá ;  r.  1902  dokončeno  468.000 1  a  554.000 1 
bylo  ve  stavbě.  f . 

Státní  zřízení. 

S.  O.  skládají  se  ze  45  států,  4  organiso- 
vaných,  2  neorganisovaných  territoní  a  1 
spolkového  distriktu  columbijského.  O  po* 
řadí,  jakým  nové  státy  přistupovaly  k  Unii, 
viz  tabulku  na  str.  835.  V  dubnu  1904  přijat 
byl  sněmovnou  repraesentantů  návrh  na  slou- 
čení Indiánského  territoria  sOklahoroou  pode 
jménem  Oklahomy,  dále  sloučeni  terrít.  Ari- 
zony s  N.  Mexikem  a  měly  býti  přijaty  za  nové 
dva  státy;  ale  senát  v  únoru  1905  změnil 
návrh  v  ten  způsob,  že  Arizona  zůstane 
territoriem  a  jen  Nové  Mexiko  a  Okla- 
homa  (složená  ze  zmíněných  dvou  územi) 
vstoupí  do  řady  států  spolkových. 

Ke  S-ným  Ocim  náležejí  dále  osady 
Pucrto  Rico  s  několika  ostrovy  Panenského 
souostroví,  Filipíny  s  ostr.  Sulu,  o.  Guaai 
v  Ladronách,  východní  Samojské  soustroví 
s  nejv.  o.  Tutuilou,  o  Wake  a  Johnstonův. 
O  velikosti  a  počtu  obyv.  viz  tabulku  ni 
str.  836  a  příslušná  hesla.  Mimo  to  mají  S. 
O.  rozhodné  slovo  v  republice  Kubské,  Pa- 
namě  a  republ.  Dominické. 

Ústava.  Zásady  americké  ústavy  neznají 
rozdílu  mezi  urozenými  a  neurozenými,  jed- 
notlivými vrstvami  společenskými,'  ba  ani 
mezi  jednotlivými  plemeny.  Ale  plná  rovno- 
právnost občanů  provedena  byla  teprve 
r.  1870,  kdy  občanské  právo  bylo  přiznáDO 
i  černochům.  Občanem  S-ných  Ď-ci  stává  se 
přistěhovalec  na  svou  vlastní  žádost  po  péú' 
letem  pobytu  v  Unii,  ale  hlasovacího  práva 
může  nabýti  ve  13  státech  hned  po  ohlaieoi, 
že  chce  se  státi  občanem;  než  ve  větsiné 
států  až  po  nabytí  občanského  práva.  S.  O. 
tvoří  spolkovou  republiku,  t  j.  skládají  se 
z  řady  souverennich  státŮ,  které  postoupily 
jistou  čásf  své  pravomoci  vládě  spolkové. 
Hlavni  zásady,  na  nichŽ  zbudována  je  fede* 
race, obsahuje  konstituce  (coitsř/řaíion)  z  r.l7S9 

doplněná  15  amendements,  posledním  z  r.  1S7U. 
Konstituce  vymezuje  pravomoc  spolkové 
vlády,  určuje  poměr  její  ke  státům  a  ná- 
jemný poměr  států  mezi  sebou  a  vymezoje 
pravomoc  jednotlivých  států.    Stát  je  viak 


Spojené  Obce  (ústava). 


859 


tákladni  jednotkou.  Ačkoliv  jednotlivé  státy 
liái  se  od  sebe  velikosti,  počtem  obyvatel- 
stva, hospodářskými  poměry,  přece  mají  zá- 
sadně zřízeni  stejné.  Ve  všech  státech  jsou 
zákonodárná  shromáždění  volená  občany  a  to 
9— SlčlcnJ  senát  volený  obyčejně  na  4  roky 
a  21— 321člená  sněmovna  repraesentantů  vo- 
lená obyčejně  na  2  léta ;  členové  berou 
5  doll.  denního  platu,  ale  veliké  vážnosti  ne- 
požívají, zvláátě  v  N.  Yorku^  Pennsylvanii  a 
Louisianě.  Volební  právo  řídi  se  v  rfizných 
státech  různým  věkem  občanů,  ve  Wyomingu, 
Coloradě  a  Utahu  i  ženy  mají  právo  hlaso- 
vací. Nad  vykonáváním  spravedlnosti,  po- 
řádkem bdi  guvernér,  zároveň  velitel  milice, 
8  platem  1000  až  10.000  doll.,  volený  občany 
na  2—4  roky.  Podobně  jako  guvernér  a  ně- 
kteří státní  úřednici  jsou  voleni  i  státní  soud- 
cové, vyima  8  států,  buď  přimo  občany  nebo 
sněmy  obyčeině  na  8—10  let  s  platem  prů- 
měrně 5000  doll.;  ale  nejistota  dalšího  zvo- 
leni má  neblahý  vliv  na  kvalitu  soudcův  a 
nestrannost  jejich.  Místní  správa  (local  govem- 
ment),  je  různá.  Ve  městech  (cities)  je  v  čele 
mayor  volený  na  1—3  roky,  mající  ve  městě 
pravomoc  jako  guvernér  ve  státě.  V  samo- 
správném zřízeni  jsou  obyčejně  dvě  soustavy: 
první  je  administrativním  podkladem  town" 
ship^  druhé  county  (hrabství).  Township  je 
podobná  německé  Gemeinde  a  obyčejně  má 
36  čtver.  mil  rozlohy  s  500—2000  obyvateli, 
kteří  se  scházejí  pravidelně  na  jaře  {town 
meeting)  a  jednají  o  obecních  záležitostech. 
Nad  townsbipy  stojí  hrabství  5—600  čtver. 
mil  veliká,  plující  o  věznice,  silnice,  chudo- 
bince a  j.  Tento  systém  převládá  nejvíce 
v  sever,  a  středních  státech,  kdežto  v  býv. 
otrokářských  státech  není  townshípů,  nýbrž 
pouze  hrabství  (counties),  jež  jsou  sice  větši 
než  na  severu,  ale  stejně  lidnatá.  Avšak 
správa  jejich  zvláště,  kde  je  mnoho  barev- 
ných, vykazuje  mnoho  nedostatků.  Vůbec 
celá  americká  samospráva,  ponejvíce  pak  ve 
velikých  městech,  kde  jednotlivé  družiny 
politiků  ze  řemesla  (rings)  zmocnily  se  správy, 
těží  z  obecních  staveb,  dělají  obecní  dluhy, 
ba  okrádají  obecní  fondy  a  beztrestnost  si 
zajiáfují  volbou  svých  lidi  k  soudům,  je  tem- 
nou stránkou  amerického  života.  (^Srv.  B. 
Rieger:  O  samosprávě  ve  S-ných  Státech, 
>Osvěta<,  1890.) 

Spolková  vláda  týká  se  tři  oborů,  zákono- 
dárství, výkonné  a  soudní  moci.  Zákonodár- 
nou moc  má  kongres s,  skládající  se  ze 
dvou  shromáždění:  senátu  a  domu  reprae- 
sentantů. V  senátě  zasedají  dva  zástupci 
z  každého  státu,  tedy  nyní  90  členů;  před- 
sedou je  raistopresident  Unie,  jenž  má  při 
rovnosti  hlasů  pouze  jeden  hlas.  Senátor 
volen  jest  svým  státním  shromážděním  na 
dobu  6  let  a  to  každá  2  léta  jedna  třetina 
senátu;  musí  býti  nejméně  SOletý,  9  let  ob- 
čanem S-ných  O-ci  a  v  době  volby  musí 
sídliti  ve  svém  státě  volebním.  Poněvadž 
hodnost  senátora  je  velmi  vážena,  ucházejí 
se  o  ni  zvláště  bohatí  občané,  třeba  pomoci 
peněz.    Z  té  příčiny  ozývají  se  hlasy,  aby 


volba  senátora  přenesena  byla  přímo  na  ob- 
čanstvo. Senátu  náleží  právo  potvrzovati 
úředníky  státní  presidentem  jmenované  a 
potvrzovati  ujednané  smlouvy,  rozhoduje  nad 
obžalobou  státních  úředníků  (impeachment) 
i  samého  presidenta  na  návrh  domu  reprae- 
sentantů. V  tomto  případě  předsedá  praesi- 
dent  nejv.  spolkového  soudu.  Dům  nebo 
sněmovna  repraesentantů  (house  of 
representatives)  skládá  se  z  386  poslanců, 
kteří  jsou  voleni  přímo  občany  na  2  roky, 
musí  míti  nejméně  25  let,  7  roků  býti  ob- 
čany S-ných  O-cí  a  sídliti  ve  svých  voleb- 
ních okresích.  Organisovaná  territoria  vysí- 
lají také  poslance,  ale  tito  nemají  práva  hla- 
sovacího. Počet  poslanců  z  jednotlivých  států 
řídí  se  počtem  obyvatelstva;  kdežto  r.  180O 
připadal  1  poslanec  na  33.000  obyv.,  připadal 
r.  1903  na  194.182  obyv.  Domu  repraesen- 
tantů předsedá  speaker,  volený  z  většiny  sně- 
movny a  mající  velikou  moc,  jako  jmenovati 
komitéty  a  jejich  předsedy,  kteří  rovněž  mají 
veliký  vliv  na  jednotlivé  obory  státní  správy. 
Pravomoc  domu  repraesentantů  je  rozsáhlá^ 
jemu  pHsluši  podávati  návrhy  zákonů  (bills) 
ke  zvýšení  státních  důchodův,  a  senát  je 
může  pouze  opraviti;  ukládá  daně,  poplatky,, 
cla,  pečuje  o  státní  dluh,  mincovnictvi,  ob- 
chodní smlouvy  a  obchod  vůbec,  stanoví 
míry  a  váhy,  stará  se  o  loďstvo,  vojsko 
i  o  zemskou  obranu,  vyzývá  milici  k  potla- 
čení bouři  občanských,  zřizuje  poštovní  sil- 
nice, úřady,  jmenuje  soudy  k  souzení  námoř- 
ních lupičů,  vyslovuje  se  o  porušení  mezi- 
národmho  práva,  vyhlašuje  válku  a  spravuje 
spolkový  distrikt.    Schválený  návrh  zákona 

Í>ak  potvrzuje  president,  ale  může  také  po- 
ožiti  své  veto;  jestliže  však  návrh  je  v  obou 
shromážděních  po  druhé  přijat  dvěma  třeti- 
nami sněmovny,  nabývá  hned  platnosti  zá- 
kona. Podobně  stane  se  s  návrhy,  proti  nimi 
president  do  desíti  dnů  neohlásí  svých  ná- 
mitek. Členové  senátu  i  domu  repraesen- 
tantů dostávají  5000  doll.  ročního  platu^ 
20  centů  cestovného  na  angl.  míli  a  125  doll. 
na  psaci  potřeby  a  časopisy.  Za  to  senátor 
nebo  poslanec  nesmi  býti  státním  úředníkem, 
podobně  ani  žádný  úředník  nemůže  zasedati 
v  kongressu.  V  čele  Unie  stoji  president 
a  vedle  něho  místopresident,  voleni  na  čtyři 
léta  od  volitelč,  kterých  je  v  jednotlivých 
státech  tolik,  kolik  zástupců  stát  do  kon- 
gressu vysílá.  Volitele  voli  opět  občané  po- 
dle volebního  práva  ve  státě.  Nedostane- li 
kandidát  většiny  hlasů  volitelů,  přechází  volba 
na  dům  repraesentantů,  kde  se  voli  tím  způ- 
sobem, že  poslanci  jednoho  státu  mají  do- 
hromady jeden  hlas.  Tu  rozhoduje  naprostá 
většina.  President  musí  býti  aspoň  25letý  a 
rodilý  v  Unii;  může  býti  sice  několikráte 
volen,  avšak  je  pravidlem,  že  se  volí  znovu 
pouze  jednou.  Dostává  ročního  platu  50.000 
doll.  a  bydli  v  Bilém  domě  ve  Washingtone; 
místopresident  bére  jen  8000  doll.  President 
je  nejvyšším  velitelem  vojska  a  loďstva,  jme- 
nuje hlavní  a  četné  nižší  spolkové  úředníky 
za  souhlasu  senátu,  bdi  nad  spolkovou  sprá- 


S60 


Spojené  Obce  (školství;  novinářství). 


vou  a  vykonáváním  zákonů  spolkových,  řídi 
zahraniční  záležitosti  státní,  vyjednává  smlou- 
vy, ale  opět  se  souhlasem  senátu.  Kabinet 
presidentův  skládá  se  z  9  ministrů  s  roč- 
ním platem  8000  doll.  Všichni  jsou  zodpo- 
vědní presidentu,  ale  tento  nemusí  se  říditi 
jejich  radami.  Jsou  to:  státní  tajemník  (pro 
zahraň,  záležitosti),  tajemník  státního  pokladu 
(min.  financi),  tajemník  války,  taj.  loďstva, 
vrchní  poštmistr,  tajemník  vnitra,  zeměděl- 
ství, obchodu  a  veř.  prací  a  gener.  státní  ná- 
vladní  (ministr  spravedlnosti).  Tento  je  zá- 
roveň právnickým  rádcem  presidentovým, 
rozhoduje  právní  spory,  ieŽ  týkají  se  vlády. 
Přechmaty  úředníků  soudí  senát  (srv.  výše). 
Nejvyšším  spolkovým  soudem  jest  Supreme 
Court  of  the  United  States  skládající  se  z  před- 
sedy {chieý  justice)  a  8  přísedících  soudců 
{associate  justices)  a  zasedající  pravidelně  ve 
Washingtone.  Soudy  nižší  instance  jsou  ob- 
vodní soudy  {circuit  court s)  pro  9  obvodů, 
kam  se  dostavuje  dvakrát  do  roka  člen  nej- 
vvššího  soudu  a  zasedá  na  soudě  spolu  se 
soudci  obvodními.  Ještě  nižší  instance  jsou 
soudy  okresní  {district  courts).  O  soudcích 
ve  státech  viz  výše.  Základem  amer.  práva 
je  staré  právo  anglické,  ale  silně  změněné 
podle  potřeby  místní,  v  Louisianě  platí  také 
právo  starofrancouzské,  ve  Floridě  a  N.  Me- 
xiku španělské.  V  Maine,  Rhode-Islandu, 
Michiganu  a  Wisconsinu  není  trestu  smrti, 
ale  v  mnohých  státech  tresce  se  smrti  i  žhář- 
ství za  jistých  okolnosti  spáchané,  násilné 
smilstvo,  ba  ve  Virginii  i  pokus  násilného 
smilstva.  To  proto,  abv  se  zabránilo  Ivn- 
chování  zvláště  černochu  napadnuvších  bě- 
lošky.  — -  Srv.  Jonáš,  Americká  federace  a 
samospráva  ^Praha,  1873) ;  J.  V.  Sládek,  Ústava 
S-ných  O  ci  sev.-amer.  (»Osvěta«,  1871). 

Školství.  Obyvatelé  Unie  oceňují  veliké 
výhody  vzdělání  pro  praktický  život  a  proto 
věnuje  se  školství  zvláště  obecnému  značná 

Í>ozornost.  Následkem  toho  průměrná  vzdě- 
anost  v  Unii  stojí  na  stupni  vyšším  než 
v  Evropě.  V  28  státech  a  N.  Mexiku  je  ná- 
vštěva školní  povinná,  ale  někde  spokojuji  se 
8  návštěvou  pouze  12— lótýdenni  a  jinde  ani 
o  tu  mnoho  nedbají.  Obecné  školy  veřejné 
jsou  vydržovány  státy  ponejvíce  ze  školských 
fondů,  kdežto  spolková  vláda  vydržuje  pouze 
kadetni  školy  ve  West  Pointu  a  Annapoli  a 
několik  škol  indiánských.  Vedle  veřejných 
škol  bezkonfessijních  je  množství  soukro* 
mých  náboženských.  Na  veřejné  obecné  škol- 
ství bylo  vydáno  r.  1900—01  celkem  226  milí. 
doll.  Toho  roku  působilo  na  všech  veř.  ško- 
lách 430.000  učitelských  sil,  z  nichž  306.000, 
tedy  7l7o  bylo  učitelek,  žáků  na  obecných 
školách  bylo  16-6  míli.  ze  všech  21*9  milí. 
dětí  6— ISletých  v  celé  Unii.  Přes  to  bylo 
analfabetů  procento  dosti  značné,  nebof 
r.  1900  1*6  milí.  v  Unii  rozených  bělochů, 
1*1  milí.  přistěhovalců,  2*5  milí.  černochů 
neumělo  ani  čísti  ani  psáti.  —  Střední  a 
zvláště  vysoké  školství  je  sice  pokročilé,  ale 
přes  to,  že  nadáno  je  často  ohromnými,  do 
millionů  jdoucími  fondy,  zůstává  —  vyjímaje 


praktické  discipliny  —  pozadu  za  Evropou. 
Vzdělávací  ústavy  stojící  na  stupni  našich 
středních  a  vysokých  škol  mají  různá  jména, 
}. public  high  schools,  academies,  normál  sehools 
(ústavy  pro  vzdělání  učitelských  sil),  colleges, 
universities.  Na  public  high  schools  bylo  r.  1900 
až  1901  558.000  ž.  a  22.000  učitelskx^ch  sil, 
na  vyšších  soukr.  ústavech  177.000  žáků.  Do 
skupiny  vysokých  Škol  náleží  288  učitelských 
ústavů  s  3000  učitelův  a  63.000  posl.,  647 
kollejí,  universit  a  polytechnik,  z  nichž  336 
bylo  přístupno  muftúm  i  Ženám,  132  pouze 
Ženám.  Na  kollejích  a  universitách  studo- 
valo 65.000  mužských  a  26.000  ženských  po- 
sluchačů, na  technikách  10.000  muž.  a  1000 
ženských  posl.,  dále  je  150  bohoslov,  ákol 
se  7000  posl.,  100  právnických  s  13.000  posl, 
154  lékařských  škol  s  26.000  posl.,  57  škol 
pro  zubní  techniky  s  8000  posl.,  58  lékár- 
nických škol  se  4000  posl.  a  12  zvěrolékař* 
ských  se  400  posl.  Nejznámější  ústavy  jsou 
Harvard  (viz  Cambridge  2),  Yalc  (viz'  New 
Ha  ven),  John  Hopkins  (Baltimore),  Cornell 
(viz  Ithaca),  státní  universita  pennsylvanski 
(Filadelfie),  kalifornská  (Bcrkeley),  michigan* 
ská  (Ann  Arbqr),  Columbia-collcge  (N.  Yorks 
Prínceton-college  (Princcton),  Pratt-institute 
(Brooklyn)  a  mn.  j.  Pouze  ženám  jsou  pří- 
stupny Harvard  Annex  při  univers.  Harvar- 
dově,  Vassar-coll.  (v  Poughkcepsic),  Welle- 
sley-coll.  (Wellesley,  Mass.),  Smith  (North- 
ampton  Mass.),  Holyoke-college  (South  Ha- 
dley).  O  vojenských  školách  viz  níže  Voj- 
sko. K  životu  na  universitách  a  kollejích 
patří  podobně  jako  v  Anglii  veliký  zájem 
o  sport,  tak  že  závody  jednotlivých  universit 
sledovány  jsou  se  všeobecným  zájmem.  O  aka- 
demiích amerických  viz  Akademie,  str.5S9. 
Novinářství  S-n^ch  O-cí  jest  velmi  vy- 
vinuto, nebof  Američan  Živě  se  zajímá  a 
dychtivě  přijímá  sensační  události  dne,  jako 
zprávy  týkající  se  některé  osoby  v  popředí 
všeobecného  zájmu  stojící,  volební  zprávy, 
skandální  historky  z  evropských  dvorů,  ta- 
jemné vraždy  a  podobně,  zvláště  když  se  to 
podává  slohem  úsečným,  toliko  americkém 
žurnalistům  vlastním. '  Zpravodajství  je  do- 
konale opatřeno;  většina  listů  náleŽi  k  » Asso- 
ciated Press*.  Budovy  některých  Žurnálů  ná- 
ležejí svou  výstavnosti  k  prvním  stavbám 
amer.  veleměst.  První  časopis  v  Unii  vyšel 
r.  1690  pod  názvem  »Publick  Occurences*. 
ale  hned  zanikl.  Pravidelně  počal  vycházeti 
r.  1704  »The  Boston  News  Lctter*  a  r.  1740 
vycházelo  již  11  časopisů.  Prvním  deníkem 
byl  r.  1784  »The  American  IDaily  Adverliser*, 
ve  Filadelfii,  jenž  posud  vychází  pode  jmé- 
nem »North  American*^  R.  1902  vycházelo 
v  Unii  20.156  časopisův  a  deníků,  z  nichž 
1867  v  N.  Yorku,  1681  v  Illinois.  1352  v  Pcnn- 
sylvanii,  1154  v  Ohiu;  nejméně  jich  bylo 
v  N.  Mexiku,  Arizoně  (po  50),  Wyomingu 
(41).  Z  udaného  počtu  vycházelo  2169  denně, 
53  třikrát,  463  dvakrát,  14.279  jednou  týdně, 
55  čtrnáctidenně,  259  dvakrát,  2657  jednou 
měsíčně,  66  dvouměsíčně,  153  tříméslčně. 
Zajímavá  jsou  čísla  podle  jazyka  časopisů. 


Spojené  Obce  (finance;  vojsko). 


861 


Z  časopisů  a  denikfl  vycházejících  v  28  rflzných 
řečech  bylo  676  německých,  65  švédských, 
61  dánských,  39  českých,  36  francouzských, 
36  ipanéíských,  35  vlašských,  34  polských  a 
15  hebrejských.  R.  1904  vycházelo  v  Unii 
celkem  18.226  časopisův,  a  to  226  deníků, 
12.979  týdeníků  a  1817  měsíčníků,  dohro- 
mady v  15,102.156  výtiscích.  Nejdůležitější 
iomály  Jsou  republikánská  >New  York  Tri- 
bune*, neodvisle  republik.  »New  York  He- 
rald*, »Sun«,  demokratické  »New  York  Ti- 
mes* a  » World*  vycházející  v  New  Yorku; 
brooklynský  >Eagle<,  iiladelfské  neodvisle 
»Poblic  Ledger*  a  »£vening  Item*.  republi- 
kánský 9lnquirer«,  demokiatický  »Record« 
a  »Times«;  v  Bostone  republ.  >Journal«,  ne- 
odv.  »Globe*  a  »Herald*,  demokrat.  >Po8t<, 
v  St.  Louiso  republ.  »Globe-Democrat«  a 
demokrat.  »Republic«  a  celá  řada  jiných. 
Ryze  zábavné  měsíčníky  jsou  »Smart  Set*  a 
>Ainslee's*;  vedle  zábavných  článků  pfíná- 
seji  i  poučné  »Forum«  a  >North  American 
Review*;  mezi  přední  obrázkové  měsíčníky 
náleií  >Century<,  »Harpeťs  Magazíne*,  >Scrib- 
ner*8  M.<,  >LesÍie's  M.«,  »Cosmopolitan  M.*, 
»Mc«Qure's  M.*,  »Munsey'8  M.*  a  angl.-amer. 
»Strand* ;  obrázkové  týdeníky  »Harper's*, 
'Leslie^s*,  »Collier'8  Weekly*  a  »Saturday*8 
Evening  Post*.  Přehledy  soudobých  události 
a  literaturv  přináší  »Review  of  Reviews<  a 
»Current  Literatuře*  a  týdenní  »Literatury 
Digest*  a  »Public  Opinion<.  Literární  kritiku 
pěstují  hlavně  >Nation<  a  >The  Critic*. 
Humoristické  listy  jsou  >Puck*  demokratic- 
kého a  >Judge«  republikánského  směru,  pak 
»Life<.  Z  necetných  vědeckých  časopisů  mají 
vědeckou  cenu  hlavně  časopisy  vydávané 
jednotlivými  universitami,  jako  > The  Political 
Science  Quartcrlyc  (Columbia  college),  »Quar- 
terly  Journal  of  Economics*  (Harvard  uni- 
versity), >YaleReview«,>Studies  in  historical 
and  political  Science*  a  >American  lournal 
of  Mathcmatics*  (oba  vydává  univers.  J.  Hop- 
kinse),  » American  Journal  of  Science*  a  >An- 
nals  of  the  American  Academy*  vycházející 
v  New  Havenu.  Mimo  to  350  koUejí  a  škol 
vydává  své  měsíčníky,  týdeníky,  ba  i  deníky. 
Finance  státní  jsou  v  dobrém  stavu.  Až 
do  odštěpenecké  války  nebylo  vůbec  přímých 
daní,  nýbri  veškeré  výdaje  uhrazovány  vý- 
nosem cel  a  prodejem  státních  pozemků  v. 
Ale  kdy  i  r.  1866  státní  dluh  dostoupil  výše 
2773  milL  doU.  —  před  válkou  činil  80  míli.  -, 
zavedeny  daně  z  lihovin, tabáku  a  j.  Rychlým 
stoupáním  výnosu  cel  a  uvedených  daní 
zlepšoval  se  rychle  finanční  stav,  tak  že  nyní 

Cříjmy  převyšuji  výdaje.    Dne  30.  čna  1903 
yl  tento: 

Příjem: 

Cla 284.479.582 

potraviny  a  dobytek    80,898.303 


suroviny  .  .  . 
polotovary  .  .  . 
tovary  .  .  .  . 
přepychové  zboží 
rozUcné  «    .    .    . 


28,013.637 
18,341.147 
76,319.098 
76,316.824 
4,690  573 


Vnitřní  daně  ....  230,810.124 

lihoviny 131,953.472 

tabák 43,514.810 

kvasné  nápoje     .     .  47,547.856 

rozličné 7,793.986 

Pošto 134,224.443 

Rozličné  příjmy .    .    .  45,106.969 

Celkem  doll.  .    .      694,621.118 

Výdaje: 

Legislativa      ....        12,190.749 

Exekutiva 620,781.960 

exekutivní  úřady     .         357.637 
zahraniční    ....      3,382.620 

finance 102,538.721 

vojenství     ....  121,683.748 
námořnictvo    .    .    .    83,116.797 

vnitřní 164,429.868 

pošta 139,134.509 

zemědělství      .    .    .      5,332.357 
stovby  a  obchod  216.559 

justice 589.144 

Soudnictví 7,350.741 

Celkem  doll.   .    .      640,323.450 

Rozpočet  na  r.  1904:  příjmy  729,767.664  dolU 
výdaje  677,956.776  doll.,  přebytek  61,810.888 
doll. 

Stav  státního  dluhu  byl  30.  září  1904  tento: 
zúročitelný  dluh  činU  895,157.630  dolU  dluh» 
z  něhož  placení  úroků  pominulo,  1,662.220 
doll.,  nezúročitelný  dluh  (papírové  peníze) 
1.401,757.218  doll..  celkem  2.298,577.068  doll.„ 
stav  pokladny  1.408,910.985  doll.,  tak  ie  sku- 
tečný dluh  činí  889,666.083  doll.  Dluhy  jednot- 
livých států  r.  1895  činily  202,801:927  dolL 

Vojsko  skládá  se  ze  stálé  armády,  jejíž 
mužstvo  najímá  se  na  5  let  a  povinno  jest 
službou  i  mimo  zemi,  a  z  milice,  k  níž  ná- 
ležejí všichni  zbraně  schopní  občané  od  18 
do  45  let  Černoši  tvoří  zvláštní  pluky.  In- 
diánů užívá  se  pouze  pro  služby  vyzvědač- 
ské;  mimo  to  na  Filipínách  a  Puerto  Riku 
vojsko  skládá  se  z  domorodců,  jimž  v  čelo 
postovenijsou  důstojníci  američtí.  Zákonem 
z  února  1901  stanoven  byl  minimální  stav 
vojska  na 59.1 81  mužů,  maxim,  na  100.000  mužů 
Od  r.  1904  rozděleny  isou  S.  O.  na  4  vo- 
jenské obvody  a  na  Filipínách  jsou  další  3. 
Stálé  vojsko  skládá  se  ze  30  pěších  plukům 
mezi  nimiž  jsou  2  černošské,  po  3  praporech 
(4  důstoj.  a  263  m.)  o  4  setninách  ozbroje- 
ných puškami  zlepšeného  systému  Krag-Jdr- 
génsenova  s  kal.  7*62  mm  a  Leeova  s  kal 
6  mm\  dále  z  15  jízdních  pluků  (rovněž  2  čer- 
noš.)  po  3  škadronách  o  4  odděleních,  troopa 
(3  důstoj.  a  65  mužů)  a  jednoho  odděleni 
indiánského  pro  výzvědy,  ozbrojených  vesměa 
karabinami  systému  Krag-j6rgensenova  kal. 
7-62  mm  a  revolvery  syst.  Coltova.  I>ělostře- 
lectvo  skládá  se  z  27  batterií  polního  dělo- 
střel,  (o  6  dělech,  4  důst.  a  120  m.\  1  hor- 
ské a  2  obléhacích  batterií  a  z  pevnostniha 
pro  obranu  pobřeží  asi  se  600  těžkými  děly. 
Pak  jsou  3  prap.  zakopni ků,  signálový  sbor 
s  oddělením  vzduchoplaveckým ;  zdravotní 
sbor  se  3000  m.  nečítá  se  do  počtu  zákonem 


Spojené  Obce  (znak;  zeměp.  a  statist.  literatura) 


stanoveného.  Mimo  to  je  ivláitni  pluk  na 
Puerto  Riku  o  3  prap.  a  GD  setnin  tuiem- 
Bkých  střelcQ  na  Filipínách.  V  čele  armády 
stoji  v  dobč  Tniru  náčelník  gener.  átábu,  pod- 
léhající přímo  presidentu,  la  války  pfeveime 
vrchni  veleni  generál  nejataráí  podle  hodnosti 
a  sluje  pak  generál-lieutenant.  DQstojnický 
sbor  doplĎuje  se  z  chovancá  vojenské  aka- 
demie ve  West  Pointu  (kol  480  1),  klcK  se 
tavazuji  k  osmileté  sluíbé.  Vedle  toho  je 
Škola  pro  jezdectvo  a  polní  délostfelectvo 
v  tvni  Riley  (Kansas),  dělostřelecká  škola 
v  tvrzí  Monroe  (Virginia),  lákopnická  ve  Wa- 
shington Barracks  (distr.  Columbia),  Škola 
pro  obranu  pobfeii  (hotoveni  a  kladeni  torpéd 
a  min)  ve  tvni  Totten  (N.  York),  pro  vidĚ- 
láni  Štábních  dSstojnikíi  ve  tvni  Leavenworth 
(Kansas),  jei  tvoři  přechod  k  nově  zaloiené 
vojenské  škole  (WarCollege)  ve  Washington 
Barracks.  Naproti  tomu  pro  vzdĚlání  dti- 
stojníků  milice,  jejíi  setník*  a  poručíky  voli 
si  mulstvo,  tito  opĚt  Stábni  dĎstojniky,  jsou 
iříieny  zvláštní  vojenské  kursy  při  nčkterých 
Skulách  vysokých.  Výcvik  jednotlivého  vo- 
jáka pravid.  armády  je  velmi  dobrý,  ale  sou- 
činnost jednotlivých  větších  odděleni  a  jedno- 
tlivých druhů  zbraně  následkem  veliké  vzdá- 
leností posádek  potřebuje  značného  zdoko- 
naleni. Milice  skládá  se  z  organiso  váné,  aktivní 
národ,  obrany  a  ze  zálohy  mílíčni.  .  Organi- 
sovaná  milice  má  pětidenní  cvičeni  polní  a 
ročně  nejméně  24  cvičeni  ve  střelbě  a  po- 
chodu. Stav  vojska  byl  30.  čna  1902  tento: 
generální  štáb  mél  699důsto}níků  a  2069  mužQ, 
pěchota  1456  dQstoj.  a  24.734  muiQ,  jizda 
742  dilst.  a  11.758  m.,  dělostřelectvo  65!  dftst. 
a  16.350  m.,  zákopnický  sbor  153  dAst.  a 
1094  m.,  signálový  sbor  779.  indiánských  vy - 
zvědačfi  ;i  muíŮ,  celkem  3701  dQstojníkú  a 
66.855  muíQ.  Vedle  toho  zdravotní  sbor  měl 
3032  m.,  puertorický  pluk  27  důst.  a  551  muiH, 
tuzemští  střelci  na  Filipínách  100  d&stoj,  a 
4771  mužů;  dohromady  bylo  stálého  vojáka 
3628  důst.  a  65.209  muiů.  K  tomu  přistupuje 
milice  organiaovaná  1J6.642  mužů,  z  nichí 
100  000  pěchoty,  milični  záloha  r.  1902  čítala 
10,845.268  mui'fl. 

Tvrze  zřízeny  jsou  jednak  na  obranu  po- 
břeií,  jednak  pi^  indiánských  reservacích. 
Pobřeíni  tvrze  pocházely  hlavně  z  doby  války 
odštěpenecké;  od  lé  doby  aí  do  r.  1896  ne- 
byla jim  věnována  náleíitá  pozornost.  Teprve 
v  posledních  letech  opraveny  byly  staré  tvrze, 
zřízeny  nové  a  vyzbrojeny  děly  soustavy  mo- 
derní, tak  že  r.'l900  bylo  opevněno  30  pří- 
stavů jednak  tvrzemi,  jednak  battenemi  a 
vyzbrojeno  495  děly,  829  rychlopalnými  dčly 
a  1037  moídiři. 

Podobně  o  rozmnoíeni  námořní  moci 
bylo  teprve  v  posledních  letech  usilovně  pra- 
cováno za  tim  cílem,  aby  lod^tvo  S-ných  0'CÍ 
vyrovnalo  se  loďstvům  všech  států,  Anglií 
pouze  vyjímaje.  Stav  loďstva  r.  1903  znázor- 
ňuje tabulka  podaná  na  sloupci  vedlejším. 
R.  1903  povolen  náklad  na  stavbu  3  bitevních 
lodi  a  3  cvičných,  r.  1904  1  bitevní  lodi, 
2  obrněných    kříJákQ,    3   menších    křiiáků, 


2  podmofskÝch  lodi  a  zvýšeni  stavu  mulstra 
O  3000  m.  S'tav  námořnictva  1.  čna  190*  bjl 

tento;  1624  důstojníků  (1  admiiál,  27  kontre- 
admirálŮ),  dále  565  palubových  důstojníka. 
19.049  plavců  (19021,  námořnický  sbor  202  dů- 
stojnikQ,  5544  m.  (1902). 


1  obra.  lott  bcriDovj 
JO  bjtfcb  UMU  . 

19  dílavjch  tiun/  '. 


74.175 1  M6    ■ 
19.9SÍ      36     ■ 


a  kryli  kKtiky    .   .    .   <  Z9,K 
2delovi  tiany    .    .    .  ,j     2.K 


Znak  Unie  [vyobr.  č.  3883.)  je  tmavo- 
hnědý orel,  ieni  dtíí  v  pravém  spáru  olivovou 
ratolest,  v  levém  svazek  iípů.  Na  prsou  nú 
štit,  jehoi  horní  třetina  je  modrá  a  zpodd 
dvě  třetiny  íervené  se  6  kolmými  pruhy  stříbr. 
Dými,    V  zobáku  na  právo  obraceném  diii 


stuhu  s  nápisem  E  pluribus  unum  a  nad  hla- 
vou má  13  bílých  hvězd,  počet  to  pOvodoich 
států,  nebo  tolik  hvězd,  i  kolika  států  Unie 
se  skládá.  Tento  orel  vyraien  je  na  zlatýcb 
mincích,  které  odtud  sluji  Eagle  (orel). — 
Vlajka  skládá  se  ze  sedmi  červených  a  šesti 
bilích  pruhů;  nahoře  v  pravém  rohu  t  mo- 
drém polí  stkvi  se  tolik  bílých  hvézd,  kolik 
S.  O.  mají  států.  ~-  Hl.  mčato  spolkové  je 
Washington  v  distrikte  columbijském. 

Zeměpisná  a  statistická  hteratari. 
Především  kaidoročni  zprávy  různých  oborS 
státní  správy,  jako:  Reports  of  U.  S.  Geolo- 
gical  and  Geographical  Sumy;  AppletoD. 
Annual  encyclopaedia;  úřední  Statistical  At>- 


Spojené  Obce  (anglická  literatura  severo-amer.).       .  863 

stract  of  the  U.  S.;  Spofford»  American  al-  Albieri,  Wagner,  Šmaha,  Kořcnský,  Guth  a 
manac;  úřední  zprávy  statistické  každých  mn.  j.  —  Mapy:  Geological  Survey,  1:62.500 
10  let  vydávané.  Dále  Ratzel,  Die  Vereinigten  '  a  1:125.000  od  r.  1882;  a  1:250.000;  dále 
Staaten  von  Nordamerika  (1878—80,  2  sv., '  General  maps  vyd.  General  Land  Office  a 
2.  vyd.  II.  sv.  1893);  Schlief.  Die  Verfas-  Geolog.  Survey  (10— 18  iw  na  palec);  Geolo- 
sung  der  Nordamerikanischen  Union  (1880); '  gical  atlas,  vyd.  Geolog.  Survey  od  1892; 
v.  Holst,  Staatsrccht  der  Vereinigten  Staaten  Reliéf  map  (hypsoraetrická  mapa  1 : 7,000.000, 
(1886);  Greely,  American  weather  (1888);  1892);  Gannet,  Statistical  atlas  of  the  United 
Mc  Coun,  Historical  geography  of  United  States  (1898);  Gram,  New  century  atlas  of 
States  (1889);  Whitney,  The  United  States  |  the  world  (1901).  Nu. 

(1889),  Supplem.  I. :  Population,  immigration,        *      ..  ._^  ...      *  .  .^ 

irrigation  a894);  Hare,  Americal  constitutio-  \      Anglická  literatura  severo-amerlcká. 


nal  law  (1889,  2  sv.);  Mayr,  Die  Waldungen 
von  Nordamerika  (1890);  King,  Handbook 
of  the  United  States  (1891);  Appleton,  Guide 


V  osadách  literatura  vůbec  rozviji  se  zvolna, 
poněvadž  boj  o  chléb  vezdejší,  snaha  o  upev- 
něni hmotných  základů  života,  politické  spory 


to  the  United  States  and  Canada  (1892,  |  a  půtky  nedopouštějí  zájmů  vznešenějších. 
2.  vyd.);  Day,  Minerál  resources  of  the  Uni-  i  K  tomu  přistupuje  úplný  nedostatek  minu- 
ted  States  (1893—94);  Kemp,  The  ore  de- j  losti,  z  níž  básnictví  čerpává  nejvíce  látek 
posits  of  the  United  States  (1893);  Oetken,  I  i  nadšení.  Tak  bylo  s  počátku  i  v  Sev.  Ame- 
Die  Landwirtschaft  ín  den  Vereinigten  Staa-  *  rice;  ale  přece  znenáhla  vyvinulo  se  písem- 
ten  (1893);  Bryce,  The  American  common-  j  nictvi,  které,  opírá  vši  se  původně  o  vzory 
wealth  (3.  vyd.  1893—95,  2  sv.);  Shaler,  The !  země  mateřské,  nabylo  konečně  samostat- 
United  States  of  America  (1894,  2  sv.V,  Le- 1  nosti  takové,  že  třeba  o  něm  pojednati  zvláště, 
vasseur,  L*agriculture  aux  États-Uni8(1894);  i  I.  První  vystěhovalci  byli  drsni  dělníci  a 
Turner,  The  signiíicance  of  the  frontier  in  rolnici,  kterým  v  nové  vlasti  bylo  bojovati 
amerícan  history  (1894);  Paul-Dubois,  Les   trojí,  ba  čtverý  boj:   s  domorodci  a  dravou 


chemins  de  fer  aux  Etats-Unis  (1896) ;  Wright, 
The  industríal  evolution  of  the  United  States 


zvěři  o  půdu,  s  půdou  o  výživu,  se  sobec- 
kou anglickou  vládou  o  svobodu.   Duševní 


(1897);  Judson,  The  growth  of  the  American  ruch  v  osadách  obmezoval  se  hlavně  záimy 
nation  (1897);  Kelley,  The  Amerícan  navy  |  náboženskými  a  snažením  o  to,  aby  znenáhla 
(1897);  Ford,  The  rise  and  growth  of  Ameri- í  se  vytvořil  řád  státní.  Z  náboženských  sou- 
can  jpolitics  (1898);  Gannett,  North  America  I  stav  nejdůležitější  byl  puritanismus,  který 
II.:  The  United  States  (1898);  The  physio- '  zavládl  hlavně  v  severnějších  obcích  a  po- 
graphy  of  the  United  States  (10  monografii,   vahou  svou  demokratickou   nejvíce   přispěl 


1898);    Noyes,   Thirty   years    of   Amerícan 
finance  (1898);  Bruncken,  North   Amerícan 


k  ustáleni  státního  pořádku  a  k  uhájení  svo- 
body. Puritáni  vedle  mnohých  drsných  stránek 


forests  and  forestry  (1900);  Grinnel,  The  '  přece  vyznačovali  se  hlubokým  citem  a  vře- 
North  American  Indians  of  to-day  (1900);  i  lou  vnímavosti  pro  krásy  přírodní  a  nebvli 
Rentner,  Die  Verfassung  fQr  die  Ver.  Staaten  '  naprosto  nepřízniví  poesii.  Ptvni  pokusy  bas- 
v.  Amerika  (1901);  Mowry,  The  territorial  nictvi  amerického,  které  ostatně  ukazují  se 
crowth  of  the  United  States  (1902);  Vander-  j  dosti  záhy,  byly  větším  dílem  původuj>uri- 
up,  The  American  commercial  invasion  of  tánského  a  proto  obsahu  vážného.  Takto 
Europe  (1903,  též  něm.);  Blum,  Die  Ent- 1  básnil  Georgc  Sandys  (♦  1577  —  f  1643), 
wicklung  der  V.  S.  v.  A.  (142.  Erganzungs- '  který  mimo  překlady  z  bible  sepsal  také 
heft  k  »Peterm.  Mitteil.<  1903);  Willson,  The  '  samostatně  zbožnou  báseň,  ve  které  dotýká 


New  America,  a  study  of  the  imperiál  re- 

Cublic  (1903);  Goldberger,  Das  Land  der  un- 
egrcnztcn    Móglichkeiten    (4.   vyd.    1903); 


se  krás  ameríckých  pralesův  a  děkuje  Bohu 
za  ochranu  v  nebezpečenstvích.  Svízele  ži- 
vota  osadnického    proti   blahobytu   rodáků 


v.  Polens,  Das  Land  der  Zukunft  (4.  vyd.  pozůstalých  ve  vlasti  vylíčil  v  několika  váž- 
1903);  The  United  States  (3.  sv.  v  Cam- ;  ných  básních  Roger  Williams,  přítel  Mil- 
brídge  modem  history  1903);  Andrews,  The  tonů  v,  jenž  r.  1631  přestěhoval  se  do  Ame- 
United  States  in  our  own  times  (1904);  MQn- .  riky.  —  Krásy  severoamerícké  přírody  po- 
sterberg,  Die  Amerikaner  (1.  sv.  Das  polit.  |  pisuje  Anna  Bradstreetová  (*  1613  — 
und  wirtflchaítliche  Leben,  2.  sv.  Das  geistige  i  f  1672)  tak  nadšeně  a  zdárně.  Že  ji  vrstev- 
und  sociále  Leben;  1904);  Arch.  Colquhoun,  níci  nazývali  desátou  musou.  —  Dosti  dobré 
Greater  America  (1904);  Baedeker,  United  básně  popisné  složili  také  William  Brad- 
Statea  (1904);  Mac  Faríane,  American  Geo-  ford  (♦  1588  —  f  1657)  a  Mather  Byles 
logical  Railway  Guide  (1904).  Pro  anthropo-  (♦  1706  —  f  1788).  —  Pro  dějiny  důležité 
geografii  poskytují  cenný  materiál:  Semple,  jest  dílo  Magnalia  Chrísti,  jež  prosou  sepsal 
American  history  and  its  geographic  condi-  Cotton  Mather  (♦  1663  -  f  1728);  ná 
tions  (1903);  Brigham,  Geographic  infiuences  boženské  rozpravy  psal  Jonathan  £d- 
in  American  history  (1903);  Hulbert,  Historie  war  ds  ^♦1702  — f  1758).  Na  přechodu  k  době 
highwavs  of  America,  rozpočtené  na  16  dílů.  následující  jest  první  Ameri^n,  jenž  dobyl 
V  české  literatuře  máme  souborné  pojednání  mezinárodni  slávy,  praktický  prosaista  B  e  n- 
od  J. Palackého :  S.  O. severoamerické  (1884).  jamin  Franklin  (v.  t.). 
Za  to  cestopisná  literatura  je  bohatá,  nebof  II.  Teprve  odbojem  proti  vládě  anglické 
o  S-ných  O-cich  psali  Sládek,  Štolba,  Jonáá,  i  vzešlo  jitro    písemnictví   skutečně   americ- 


864 


Spojené  Obce  (anglická  literatura  severo-amer.). 


kého,  když  vlastni  práce  kolonisačni  byla 
již  dokonána;  zápasem  se  zemi  mateřskou 
probuzeno  bylo  vědomi  národní,  a  v  záři  do- 
byté svobody  rozvíjely  se  hmotné  i  duševní 
síly  osadníku  tak,  2e  smysl  pro  písemnictví 
rozšířil  se  po  TŠech  kruzích  společnosti.  Li- 
teratura celkem  sice  jest  ještě  závislá  na 
Anglii  a  cizích  vzorech,  ale  všude  jeví  se 
usilovná  snaha  po  samostatnosti.  Charakte- 
ristickým zástupcem  jejím  byl  Philip  Fre- 
neau  (v.  t.),  jehož  básně,  zejména  politické 
satiry,  jsou  pravým  obrazem  doby.  Týmž 
duchem  působila  řada  jiných  mužů,  kteří 
větším  dílem  psali  satiry  a  básně  epické. 
John  Trumbull  (♦  1750  —  f  1831)  pro- 
slavil se  nejvíce  satirickým  eposem  ÁfFtngal, 
v  němž  podal  zdařilé  líčeni  poměrův  ame- 
rických. —  Francis  Hopkinson  (♦  1737  — 
t  1791)  politickými  satirami  podobně  jako 
Freneau  přimlouvá  se  za  samostatnost  lidu 
amerického.  —  Joel  Barlow  (v.  t.)  v  hlavní 
básni  své  Columbiadé  licí  minulost  a  proro- 
kuje budoucnost  Amerikv.  Do  jisté  mírv 
protivou  jeho  jest  Timothy  Dwight  (v.  t.), 
klidný,  zbožný  kněz,  jenž  napsal  epos  du- 
chovni Conquest  of  Canaan  a  idyllické  Green- 
fild  Hiil;  ale  vlastencem  a  horlivým  zástupcem 
svobody  lidu  jest  jako  Barlow,  jakož  ukázal 
v  básni  America,  David  Humphreys  (♦ 
1753  —  1 1^^^)  l^nijany  své  rozohňoval  k  boji 
za  vlast  a  svobodu  nadšenými  písněmi  a 
Washingtonovi  připsal  překrásnou  iSdu  na 
y/ounťVernon,   —  Iv  počátcích  americké 

Coesie  dramatické  jeví  se  účinky  soudo- 
ých  události  politických:  Mercy  Warre- 
nová  (♦  1728  —  f  1815)  složila  dramatjcké 
básně  » Vítězství  svobody  americké«,  > Úpa- 
dek britského  tyranství*  a  j.  pod.  —  Slav- 
nější ještě  bylo  drama  >Bitva  Bunkerhillská<, 
které  sepsal  Hugh  Henry  Brackenridge 
(♦  1748  —  1 1816),  od  něhož  jest  také  první 
americký  román  Modem  Chivalry  or  the  Aď 
ventures  of  Captain  Farrago,  Boje  o  ústavu, 
které  v  mladém  státě  vznikly  po  utnáni  ame- 
rické nezávislosti  mírem  Pařížským,  příčinu 
daly  ke  vzniku  sbírky  básni  historicko-poli- 
tických,  pod  společným  názvem  A  n  ar  chl- 
ady. Účelem  jejich  bylo  poukazovati  na 
potřebu  mocné  vlády  ústřední,  a  již  ten- 
kráte odsuzovaly  zhoubnost  soustavy  otrokář- 
ské.  Příspěvky  k  nim  podali  mimo  básníky 
Trumbulia,  Humphreysa  a  Barlowa  také 
Richard  Alsop  (*  1761  —  t  1815)  a  lékař 
Lcmuel  Hopkins  (*  1760  —  f  1801) 
Z  doby  revoluční  konečně  jsou  i  národní 
iiyrany  severo-americké,  polohumoristický 
Yankee  Doodle  od  dra  Sheckburga  (asi 
z  pol.  XVIII.  stol.)  a  zcela  vážná  píseň  Mail 
Columbia,  happy  land,  jediný  plod  Josefa 
Hopkinsona  z  r.  1798. 

III.  Ustálením  S-ných  O-cí  vzešla  pro  lite- 
raturu americkou  doba  nová.  Na  rozhraní 
ještě  jest  novellista  Charles  Brockden 
Brown  (v.  t),  jehož  romány  obrátily  více 
nežli  jediná  povídka  Brackenridgeova  pozor- 
nost na  nové  pole  činnosti  literární.  Prvním 
značnějším   básníkem    doby   této   byl   Wa- 


shington Ailston  (*  1779  —  t  1843), 
znamenitý  také  malíř,  jenŽ  v  básni  7>e 
^Ipbs  of  the  Seasons  upominá  sice  jesté  na 
Thomsona,  ale  dosti  dobře  již  ubajoje 
samostatnost.  Epos  jeho  The  Paint  Kinf 
poutá  nevšední  lahodou,  a  dosud  pilně  se 
čítají  znělky,  v  nichžto  HČi  nejvíce  pfitel* 
štvi.  —  Právě  tak  samostatně  vedl  si  I  ob  n 
Pierpont(*  1785  —  f  1866),  jenž  psal  básté 
zbožného  obsahu,  a  Charles  Spragne 
(*  1791 ',  který  spodoboval  klidné  blaho  ii- 
vota  domácího  a  vřele  zastával  se  pronásle- 
dovaných Indiánů,  jakož  i  vetenadan^,  ale 
vnější  formy  básni  nedbalý  James  Gates 
Percivalf*1795  -tl866);  pakJohúG.C 
Brainard  (v.  t.),  Albert  G. Grcene  (♦  1802;, 
Robert  Sands(*  1799  —  f  1832),  kteří  po- 
dali nečetné  sice,  ale  zdařilé  básně  lyrické, 
a  James  A.  Hillhouse  (♦  1784  —  f  1841-, 
jenž  psal  dramata  {Hadad^  Percy^s  Matqut, 
Demetria)  ozdobená  ušlechtilými  zásadami  a 
vzletnou  mluvou.  —  Krok  za  krokem  ve  plo- 
dech těchto  básníků  poesie  americká  bliii  se 
k  určitější  rázovitosti  národní  a  viděti  v  nich, 
kterak  šiří  se  vědomí  o  zvláštnostech  lida 
amerického,  plynoucích  jednak  ze  zenépis- 
ných  poměrů,  jednak  z  historicko-sociálného 
rozvoje  S-ných  O-ci.  Tu  vystoupilo  několik 
pěstitelů  velenadaných,  kteří  mladý  strom 
písemnictví  vypěstovali  s  takovým  zdarem, 
že  nyní  zaujímá  již  čestné  místo  vedle  lite- 
ratury země  mateřské.  Mezi  nimi  naprTnim 
místě  jest  Richard  Henry  Dana  (v.  U 
pak  William  Cullen  Bryant  (v.  l.). - 
Mimo  vlast  asi  nejznámější  básník  americký 
jest  Henry  Wadsworth  Longfellow 
(v.  t.),  jenž  lahodou  a  hudebnosti  vcrifiv, 
ideál nými  názory  na  život  nejvicc  podobá  se 
Tennysonovi.— Vrstevníkem  Longfellowovjro 

jest  John  Greenleaf  Whitticr  (v.  i), 
zástupce  americké  svobodomyslnosti  v  nej- 
ideálnější  podobě.  U  něho  původnost  atn^ 
rická  dostoupila  snad  největšího  rozkvétá; 
každý  řádek  prozrazuje,  že  ho  nemohl  napsati 
leč  rodilý  Američan. 

Nejnadanější  asi  ze  všech  básníkův  amer. 
byl  Edgar  Allan  Poe  (v.  t.)  a  v  Americe 
k  nejpřednějším  básníkům  počítá  se  také 
Walt  Whitman  (v.  L). 

Vedle  těchto  předmch  ozdob  Pamassu 
amer.  dosti  mnoho  jest  básníků  druhého 
řádu,  z  nichž  tuto  poukazujeme  jen  k  nejčei* 
nějším.  Henry  David  Thoreau  (v.  t.)psil 
nad  míru  lahodně  veršovaná  líčení  přírody; 
zdárnými  lyrickvmi  plody  vynikli  také  Tho- 
mas William  Par  ker  s  (♦1819)  a  Georgc 

H.  Cal  ver  t  (v  t.)  a  zvláště  Richard  Henry 
Stoddard  ř*  1825);  dále  Edmund  CU- 
renceStedman(*  1833h  GcorgeBoker 
(v.  t),  jenž  psal  zejména  zdárné  pianě  vojensfcd 
a  Stephen  Collins  Foster  (♦  1826  — 
t  1864),  od  něhož  jsou  výborné  písničky 
prostonárodní.  Angličance  Hemansové  labo* 
dou  veršův  a  vážným,  něžné  ženským  rázem 
lyriky  podobá  se  Frances  Sargent  U 
Ósgoodová  (*  1813  —  1 1860).  I  mezi  mor- 
mony zrodila  se  básnířka  vxácné  nadaná  S a* 


Spojené  Obce  (umění  výtvarná). 


865 


rah  Carmichaelová  (v.  t).  —  Veliké  ob- 
liby mezi  krajany  svými  poživa  Bayard 
Taylor  (♦  1826  ~  f  1878),  ale  větší  2ásluh)r 
zjeanal  si  zdařilými  překlady,  nežli  vlastnimi 
Msněmi,  z  nichito  ještě  nejlepší  jsou  Poems 
of  the  Orient.  —  Z  nejmladších  pěstitel  & 
poesie  jest  Joaquin  Miller  (v.  t.),  jenž 
mimo  jiné  ve  sbírce  písní  Songs  of  the  Sier- 
ras  opěvá  divokou  krásu  a  bujné  bohatství 
přírody  kalifornské. 

Zvláště  pozorné  péče  dostalo  se  v  Americe 
poesii  humoristickéi  veršované  i  neveršo- 
vané.  Předním  jejím  pěstitelem  byl  Wa- 
shington Irving  (v.  t.),  jehož  díla  jsou  vý- 
bornou ukázkou  humoru  amerického,  který 
po  v^tce  hledí  si  komických  stránek  života  a 
mnonem  více  dbá  jen  o  povzbuzení  ke  smíchu, 
nežli  humor  anglický.  —  Veršem  i  prosou 
více  satirickou  nežli  humoristickou  pošeti- 
losti života  společenského  tepeFítz-Greene 
Halleck  (v.  t.)  a  účinně  mu  v  tom  pomáhá 

f>řitel  jeho  Josef  Rodman  Drake  (v.  t.). 
im  se  podobají  Oliver  Wendell  Holmes 
(v.  t.)  a  vynikající  básník  James  Russell 
Lowell  (v.  t.).  Více  žertiřem  nežli  humo- 
ristou jest  Charles  G.  L elán d  (v.  t.),  který 
komiku  dobývá  z  překrucování  angličiny  od 
přistěhovalců  zvláště  z  Némec  a  Číny ;  cenné 
jsou  studie  Lelandovy  o  jazyku  cikánském 
(v  Anglii),  Pouze  smích  buditi  hledí  také  Ar- 
terous  Ward  (vlastně  Charles  Farrar 
Browne,  v.  t.)*  jenž  sebrané  náčrtky  své 
humoristické  vydal  pod  názvem  ArtemusWard 
Hit  Book,  —  Vážnější  humor  pěstoval  Tho- 
mas Bailey  Aldrich  (v.  t.)  a  palma  hu- 
moru náteži  dvěma  spisovatelům,  kteří  vedle 
Irvinga,  Coopera  a  Longfellowa  ze  všech 
Američanů  v  Evropě  asi  jsou  nejznámější: 
Francis  Bret  Harte  (v.  t.)  a  Mark  Twain 
(v.  t.),  vlastně  Samuel  Lan gh orné  Cle- 
mens,  jenž  jméno,  jehož  užívá  jako  pseudo- 
nymu spisovatelského,  dostal  od  soudruhů 
na  parníku  mississippském,  na  němž  nějaký 
Čas  sloužil. 

Z  vlastních  romanopisců  amerických 
historicky  i  podle  hodnoty  spisů  první  místo 
drží  James  Fenimore  Cooper  (v. t),  první, 
jenž  v  povídkách  vzdělával  látky  domácí,  první, 
jenž  i  mimo  vlasf  dosáhl  velikého  úspěchu.  — 
Úplně  amerického,  domorostlého  rázu  jsou 
též  povídky,  které  sepsal  Nathaniel  Haw- 
thorne  (v.  t.),  který  se  zálibou  volil  si  doby 
puritánské  horlivosti  náboženské  v  XVII.  stol. 
a  vylíčil  je  s  pravdivostí  a  názorností  důstoj- 
nou Wallera  Scotta.  Neobyčejné  hnutí  způ- 
sobila svou  dobou  Harriet  Beecher-Sto- 
weová  (V.  t.)  povídkou  Uncle  Tom*s  Cabin^ 
jejíž  poutavost  záležela  v  obsahu  politickém. 
PozděiŠi  práce  této  spisovatelky  jsou  ne- 
patrné. Z  četných  ostatních  pěstitelů  zábavné 
prosy  ještě  zmínky  zasluhuji  James  Kirke 
Fauídine  (v.  t.),  John  P.  Kennedy  (v.  t.^, 
Albion  W.  Tourgee  (v.  t.).  Lewis  Waí- 
lace  (♦  1827  —  t  1905),  skladatel  povídky 
z  doby  Kristovy  Ben  Hur^  William  Dean 
HowcIls(v.  t.),  Henry  James  (v.  t.),  Fran- 
cis Marion  Crawford  (♦  1854),  Marie  S. 

Ottftv  Sleralk  Naoteý,  ■▼.  XXUI.  14/S  1906. 


Cumminsová  (v.  t.),  Lydia  Huntley  Si- 
gourneyová  (\.  t.),  Susana  Warnerová 
čili  pseudon.  Elizabeth  Wetherell  (v.  t.), 
Catherine  Maria  Sedgwicková  (v.  t.) 
a  Louisa  M.  Alcottová  (v.  t.). 

Také  nauková  prosa  ve  S-ných  O-cích 
pilně  se  pěstuje.  Historiografíe  honosí  se 
slavnými  jmény.  První  z  nich  jest  William 
H.  Prescott  (v.  t.),  jenž  sepsal  History  oý 
Philipp  the  Second  a  History  of  the  Conquest 
0/  Mexico,  K  němu  druží  se  George  Ban- 
croft  (v.  t^  dílem  History  o/ the  United  Sta- 
tes, John  L.  Motley  (v.  t.)  sepsal  výborné 
dějiny  Nizozemí  {History  of  the  Rise  of  the 
Dutch  Republic).  GeorgeTicknorřy.  t.)  pro- 
slul dějinami  španělské  l.teratury.  O  starších 
dějinách  amerických  badal  Francis  Park- 
man  (v.  t.).  Filolog  W.  D.  Whitney  (v.  t.) 
jest  ozdobou  university  yaleské,  a  největší 
novější  slovníky  jazyka  anglického  jsou  od 
Američanů  Webstera  aWorcestra.  Líbez- 
ným slohem  a  plynnou  dikci  v  Americe  šířil 
úvahy  íilosofícke  a  porážel  předsudky  es- 
sayista  Ralph  Waldo  Emerson  (v.  t), 
v  němžto  básník,  filosof  a  vlastenec  byli  slou- 
čeni v  lahodnou  jednotu. 

O  všech  čelných  zástupcích  amerického  pí- 
semnictví v  tomto  díle  pod  příslušnými  hesly 
jest  podrobněji  pojednáno.  Obšírného  po- 
učeni podávají  Moses  Coit  Tylor:  History 
of  American  Literatuře  (1878)  a  Literary  His- 
tory oj  the  American  Revolution  (1897); 
Trent:  Colonial  Prose  and  Poetry  (1901)  a 
American  Literatuře  (1903).  Hojné  ukázky  vy- 
bral Edmund  Clarence  Stedman  v  Library 
oý  American  Literatuře  (1888—90,  11  svazků). 
Srv.  konečně  též  Chambers's  Cyclopaedia  of 
English  Literatuře,  nově  vydal  David  Patrick 
(sv.  UL  1903).  VM. 

Uménf  výtvarná. 

Ze  starověku  jest  jen  pramálo  zbytků,  jež 
by  svědčily  o  nějakém  umění  na  územi 
S-ných  O-ci,  jež  spíše  dlužno  hledati  v  kra- 
jinách jižnějších,  jako  v  Mexiku  a  Americe 
Jižní.  Pokud  některé  stopy  se  vyskytují,  viz 
o  tom  Amerika,  str.  135.  —  Ani  v  dobách 
novějších  umění  S-ných  Ocí  nemá  valných 
dějin,  jakož  vyplývá  z  jejich  vývoje.  Ameri- 
čané příliš  byli  s  počátku  zaujati  potfebami 
životními,  aby  mohli  obírati  se  uměnami 
nebo  podporovati  jejich  vývoj,  a  potřeby 
ryze  praktické  měly  dlouho  větší  význam 
než  věci  umělecké.  Teprve  později  ve  2.  pol. 
XIX.  stol.  někteří  bohatí  jednotlivci  začínají 
si  všímati  předmětů  i  otázek  uměleckých  a 
věcí  ryze  ideálních,  a  umění  samému  dostalo 
se  znamenitého  popudu  zejména  výstavou 
filadelfskou  r.  1876,  kdy  vzbuzen  o  umění 
zájem  obecný.  Nicméně  S.  O.  měly  již 
v  XVIII.  stol.  některé  umělce,  kteří  zaslu- 
huji pozornosti  potomstva.  V  malířství 
byli  to  ještě  před  revolucí  Skotové  portrai- 
tisté  John  Watson  ve  Filadelfii  ok.  r.  1715, 
John  Smybert,  který  pracoval  v  Bostone 
v  1.  1725—50,  a  John  Singleton  Copley 
(♦  1737  v  Bostone   —   t  1815  v  Londýně). 

55 


866 


Spojené  Obce  (umění  výtvarná). 


který  vynikl  svými  podobiznami  i  v  Anglii. 
Benjamin  West  (♦1738  vSpringfieldu  v  Penn- 
sylvanii  —  f  1820  v  Londýne},  rovnéž  por- 
traitista,  byl  praesidentem  král.  akademie 
v  Londýně  a  z  jeho  obrazů  posud  některé 
se  nacházejí  ve  Filadelfii  {Death  on  the  pale 
horše)  a  v  Bostone  {Krdl  Lear),  Tito  malíři 
váák  náleželi  školám  anglickým,  sami  za 
umělce  anglické  se  pokládajíce.  Umělci 
opravdu  americkými  jsou  již  John  Trum- 
bull,  malíř  bitev,  portraitfiv  i  miniatur,  por- 
traitisté  John  Vanderlyn  a  Thomas  Sully 
(sic  Angličan,  avšak  záhy  do  Ameriky  při- 
šedší), Gilbert  Stuart,  Washington  Allston 
aj.  Gilbert  Stuart  (♦  1765  v  Narragansettu, 
Rhode  Island  —  f  1828  ve  Washingtone), 
nejznamenitější  z  portraitistů  v  době  revo- 
luce, maloval  všecky  vynikající  osobnosti  své 
doby  a  říkalo  se,  že  >míti  portrait  svého 
předka  malovaný  od  Stuarta  je  tolik,  jako 
doklad  amerického  šlechtictví*.  Stuart  byl 
žákem  Wcstovým  v  Londýně  -a  r.  1792  usa- 
dil se  v  Bostone.  Nejlepší  podobizny  Wa- 
shingtonovy  jsou  od  něho  a  jeho  práce  jsou 
ve  všech  vynikajících  obrazárnách  americ- 
kých. Washington  Allston  (v.  t.)  reprae- 
sentuje  ve  staré  škole  americké  uměni  ide- 
ální a  bývá  zván  americkým  Tizianem.  Ma- 
loval sujety  historické  a  náboženské,  a  nej- 
lepší z  jeho  obrazů  jest  Jeremiáš  v  Yale-uni- 
versity  v  New  Havcnu.  Jeho  žákem  byl  Samuel 
F.  B.  Morse  (1791—1872),  vynálezce"  tele- 
grafu, jenž  zabýval  se  malbou  obrazů  histo- 
rických. R.  1826  byla  založena  >National 
academy  of  design«  a  ze  zakladatelů  jejích 
uvádíme  malíře,  jako  Thomas  S.  Cummings, 
William  Dun  lap,  Asher  B.  Durand,  John 
Frazee  a  portraitlsta  Henry  Inman,  pak 
Thomas  Cole,  prvni  americký  krajinář,  Wil- 
liam Jevett,  Rembrandt  Peale,  Samuel 
Waldo  a  m.  j,  Z  pozdějších  členův  akade- 
mie, která  r.  1904  měla  svou  79.  roční  vý- 
stavu, vynikli  G.  P.  A.  Healey,  Thom.  Ros- 
8  i  tes  a  William  Hunt,  žáci  Coutureovi,  Wil- 
liam Page,  Daniel  Huntington,  Charles 
S.  Elliott  a  Rob.  W.  Weis,  malíři  figurální 
i  portraitisté,  posléze  krajináři  John  F.  Ken- 
sett  a  Sanford  R.  Gifford.  Práce  genristů 
Mounta  a  Catona  Woodvillea  jsou  roz- 
hodně svérázné,  americké.  Starší  z  těchto 
umělců  dlouho  byli  nedoceněni  a  teprve  no- 
věji Američané  shánějí  se  po  jejich  pracích. 
Avšak  malířství  novodobé  ve  S-ných  O-cích 
nedospělo  posud  školy  samostatné  a  umělci 
američtí  kráčejí  dosud  ve  stopách  evropských, 
najmě  školy  dílsseldorfské  a  Škol  anglických. 
Velikém  vlivem  působí  na  ně  i  Paříž  a  ma- 
lířství francouzské,  a  mnozí  malíři  američtí 
tráví  tu  léta  studujíce  u  vynikajících  umělců 
francouzských.  Práci  mají  usnadněnu  potud, 
že  obrazy  jejich  nalézají  u  bohatých  rodáků 
hojného  odbytu.  Malíři  mladší,  jako  Augustus 
St.  Gaudens,  Wyatt  Eaton,  Walter  Shir- 
law  a  Mrs.  R.  W.  Gilder  seskupili  se  ve 
velikou  jednotu  uměleckou  >American  Art 
Association«,  od  r.  1878  >Society  of  Ameri- 
can Artists«,  která  v  New  Yorku  co  rok  po- 


řádá v  březnu  a  v  dubnu  proslulé  výstavy, 
jakož  vůbec  New  York  jest  střediskem  2mt- 
rického  ruchu  uměleckého.  Z  nejnovč^šicb 
malířů  vynikajících  dobrými  pracemi  a  indi* 
viduálních  v  podáni  svýcli  motivů  nejčelnější 
jsou  Homer,  Chase,  Dewing,  Mowbray, 
Brush,  Cox,  Thayer,  Blashfield,  I.a 
Farge,  Low,  Ochtman,  Ben  Foster, 
Kost,  Marphy,  Hassam,Benson,  Millet, 
Tarbell,  vinton,  Maynard,  H.  O.  Wal* 
ker,  H.  B.  Jones,  Tryon  a  Horatio  Wal- 
ker.  V  cizině  Žiji  Šargent,  Whistlcr 
(t  1904),  Abbey,  Harrison,  Dounat,  Gay, 
Brid^man,Melchers,  Pearcc,  Hitchcock, 
Mc  Ewen.  Skvěle  bylo  zastoupeno  malířství 
americké  jak  na  výstavě  světové  v  Pařiii 
r.  1889,  tak  zvláště  na  výstavách  v  Chicagu 
r.  1893  a  v  St.  Louisů  r.  1904,  před  tím 
na  všcamerické  výstavě  v  Buffalu  r.  1901. 
Zmínky  zasluhuje  ještě  »American  WatcrCo* 
lour  Society  €  a  »New  York  Water  Colour 
Club«,  jednoty  amerických  aquarellistfl,  po- 
řádající rovněž  veliké  výstavy  umélecké.  Ve* 
liký  význam  pro  rozvoj  um6ií  vůbec  a  ma- 
lířství zvláště  mají  četné  galerie  a  umělecké 
sbírky  ve  všech  velikých  městech  amerických, 
obyčejně  hojně  nadané. 

Sochařství.  Z  prvních  sochařů  americ- 
kých byli  íohn  Frazee  (♦1790),  Hiram  Po- 
wer s  (v.  t.)  a  Horatio  Greenough  (v.  U, 
tvůrce  jízdecké  sochy  Washingtonovy  na  Ka; 
pitolu  washingtonském.  Celkem  sochařství 
americké  podléhalo  vlivu  italskému  a  většina 
sochařů  amerických  se  zálibou  volila  Řím  za 
své  sídlo.  Vedle  toho  vSak  scchařstvi  ve 
S-ných  O-cích  zhusta  oblibuje  sobě  v  na- 
turalismu příliš  velikém,  napodobujíc  začasté 
v  mramoru  věci  povahou  svojí  mrámora  se 
příčící,  jako  mydlinové  bubliny,  slámu,  papir 
a  pod.  Z  pozdějších  sochařů  buďtež  tu  uve- 
deni Thomas  Crawford,  Randolph  Ro- 
gers,  Thom.  Balí,  W.  W.  Story  a  Henry 
K.  Brown,  jehož  jízdecké  sochy  Washing- 
tona  (Union  Square  v  New  Yorku)  a  gene- 
rála Scotta  ve  Washingtone  zasluhují  zvláštní 
zmínky;  z  nejnovějšídi:  French  Mac  Mon- 
nier,  Hartley,  Adams,  Dallin,  Grafly. 
Mac  Neil,  Barnard,  Pratt  a  Elwell. 

Srv.  Charles  H.  Caffín,  American  mastcrs 
of  painting  (1903)  a  Lorado  Taft,  The  hi- 
story  of  American  sculpture  (illustr.,  1903^. 

Stavitelství  ve  S-ných  O-cich  tnaČněw 
vyvinulo  a  to  způsobem  docela  svérázným- 
Nutnost  staviteli  v  Americe  se  naskylující. 
aby  uvedl  dílo  v  soulad  se  zvyky  i  názon 
domácími,  vytvořila  věci  naprosto  originální 
Většina  architektů  sice  konala  svá  studia 
v  Evropě,  zejména  v  Paříii  a  v  Římě,  ale 
nabytých  vědomostí  užili  ve  prospědi  po- 
třeb své  země,  dávajíce  se  takto  cestami  no- 
vými. Svobodné  instituce  americké  nedopou- 
štěly omezování  architektův  obecným  vzhle- 
dem dekorativním  měst  a  veřejných  budo?. 
jako  zhusta  se  dalo  a  děje  v  Evropě,  k<k 
práce  stavitelova  předem  jest  omezena  a«tbc- 
tickými  požadavky  celku,  a  stavitelé  uiivali 
volnosti  výběru  slohu  tak,  že  zvláště  v  mř- 


Spojené  Obce  (hudba). 


867 


stech  včtiicfa  a  s  počátku  jejich  vzniku  na- 
cházíme všechny  možné  slohy  v  pestré  smě- 
sici, řecký,  egyptský,  středověký,  maurský, 
anglickou  rustiku  a  j.,  nebof  každý  sou- 
kromník chtěl  se  tu  Haiti  od  svého  souseda. 
Mimo  to  r&znost  iivlů,  z  nichž  se  skládala 
populace  severoamerická,  působila  i  nestejno- 
Todost  stavitelskou.  Nicméně  později  vliv 
architektury  francouzské  je  znatelný,  a  smés 
francouzského  vkusu  se  smělým  a  vynaléza- 
vým duchem  Američanů  dávala  výsledky  čím 
dále  tím  utěienějáí.  Zvláštnosti  americké 
architektury  jest  originální  a  rozmanité  užití 
stavebního  truhlářství,  jak  pro  láci  tak  i  pro 
2vláštni  krásu  i  trvanlivost  amerického  dřeva. 
Stavby  toho  druhu  jsou  v  neurčitém  řecko- 
orientálním,  trochu  také  renaissančním  slohu, 
iehož  hladké  a  neohebné  tvary  římsovím, 
výkroj kv  a  závitinami  nabývají  vzhledu  mno- 
hem bohatšího.  Tento  druh  staveb  jest  jen 
Americe  vlastni.  Mimo  ně  pak  není  ani  prin- 
cipu ani  idejí  výlučně  amerických,  ale  klas- 
sické  umění  architektonické  našlo  v  Americe 
hojně  napodobitelů,  zvláště  sloh  starořecký. 
Zvláštní  druh  staveb  vypěstovala  architek- 
tura americká  v  t.  zv.  sky-scrapers  čili 
mrakodrapech,  vzniklých  z  praktické  potřeby 
a  nutnosti  využitkovati  malého  staveniště 
měrou  co  největší,  jako  zejména  v  New  Yorku 
a  v  Chicagu,  kde  stavební  místa  dosahují 
nesmírných  cen  (m*  až  za  50.000  K).  Tak 
budova  zvaná  Park-Row  v  New  Yorku  ná- 
leží k  největším  obytným  stavením  světa, 
majíc  30  pater  a  130  m  výšky  a  v  průčelí 
toliko  35  m  širokém  2095  oken.  U  podob- 
ných budov,  majících  na  zřeteli  jen  účely 
praktické,  s  počátku  nebylo  vůbec  dbáno 
pěkného  vzhledu  a  teprve  nověji  věnuje  se 
aesthctice  skyscraperŮ  více  pozornosti.  2e 
budovy  tyto  nepřispívají  k  dekoraci  města, 
je  patmo,  tím  méně,  že  stavební  řád  do- 
pouští namnoze  naprostou  svobodu  co  do 
jejich  rozměrů,  a  jenom  v  Bostone  předpi- 
suje maximální  výšku  37*5  m.  Stavby  tyto 
vyžadují  arci  zcela  nové  techniky  a  bývají 
konstruovány  obyčejně  z  oceli  a  železa,  při 
^mž  cihla  je  toliko  výplní,  a  hlavní  péče 
věnována  je  problému,  jak  uchrániti  ocel  a 
ielezo  před  vlivy  povětrnosti  a  ohně.  Nejdů- 
ležitější však  jsou  tu  základy,  jichž  stavby 
grovádějí  se  za  pomoci  caissonů,  pilotáže, 
etonáže,  železných  roštů  traversových  a  pod. 
liěkdy  postupuje  se  tak  do  hloubky  až  57  stop. 

Hudba. 

Umění  hudební  ve  S-ných  O-cích  vyvíjí  se 
teprve  v  době  novější.  S  počátku  byl  tu  jen 
zpěv  žalmový,  jednohlasé  sbory  bez  průvodu 
hudby.    Ani   národních   písní   tu  není,  což  j 
'můžeme    vysvětliti     konglomerací     národů,  I 
z  nichž  obyvatelstvo   S-ných  O-ci  vzniklo,  i 
Sára  nápěv  národní  hymnv  Yankee  Doodle, 
ostatně  nevalná,  jest  asi  původu  anglického. 
Lepší  jsou   oblíbené  písně  Hail  Columbia  a 
Star- splang led  banner.  Jenom  černoši  jižních  ' 
států  S-ných  O-cí,   hudebně  velmi  nadaní,  | 
mají  pěkné  písně  a  ballady,  jejichž  motivův  > 


užili  mnozí  ze  skladatelů  moderních,  jako  ze- 
jména Stephen  C.  Foster  a  také  Ant.  Dvo- 
řák. První  pokusy  umělé  hudby  severoarae 
rické  zakládají  se  tedy  ve  zpracování  žalmů  v 
a  zpěvů  církevních  a  první,  kdo  v  tomto 
směru  tvořil  samostatné,  byl  William  Bil- 
lings  (1746—1800),  který  vydal  v  Bostone 
r.  1770  svou  první  sbírku  žalmův.  Avšak 
názor  puritánů,  že  hudba  instrumentální  při 
bohoslužbě  nesrovnává  se  s  křesťanstvím, 
nebyl  rozvoji  hudby  na  prospěch  a  ještě 
počátkem  XIX.  věku  většina  chrámů  v  Bo- 
stone, kde  přece  bylo  středisko  uměleckého 
ruchu,  neměla  ani  varhan.  Poznenáhlu  však 
tříbil  se  vkus  hudební  a  byly  to  zejména 
četné  spolky  hudební,  jako  »Handel  Societyc 
kolleje  Dartmouthské,  pak  r.  1815  v  Bostone 
založená  » Boston  Handel  and  Haydn  So- 
ciety*, jež  o  zlepšení  názorů  o  hudbě  ve 
S-ných  O-cích  získaly  si  zásluhy.  Největší 
vliv  na  rozvoj  tohoto  umění  měly  především 
umělci  angličtí,  kteří  do  Ameriky  zajížděli, 
jako  R.  Taylor  (1792)  a  G.  J.  Jackson  (1796), 
jakož  byla  to  také  anglická  společnost  diva- 
delní, která  ve  2,  pol.  XVIII.  stol.  provedla 
první  operu  v  Americe,  »Beggar*s  Opera*. 
Později  také  francouzské,  italské  (Manuel 
Garcia  1825)  i  německé  zpěvohry  dostaly  se 
do  Ameriky,  arci  že  v  překlade  anglickém  a 
nezřídka  zkomolené,  a  jakož  New  York  i  v  ji- 
ných příčinách  kráčel  v  čele  severo-ameri- 
ckých  měst,  tak  i  ve  věcech  hudebních  byl 
též  prvním.  Avšak  ani  v  New  Yorku  aniž 
kde  jinde  v  Americe  nelze  mluviti  posud 
o  hudbě  specificky  americké  a  není  ani  školy 
skladatelské  ani  vynikajícího  skladatele  ame- 
rického stejného  významu,  jako  jsou  hudeb, 
školy  a  skladatelé  evropští.  Přes  to  nelze 
upříti  Američanům  obecný  smysl  pro  hudbu, 
jaikož  toho  dokladem,  že  právě  těžisko  hudby 
tkví  valnou  většinou  ve  spolcích  a  jednotácn 
hudebních,  buď  hudbu  provozujících  nebo 
podporujících.  Tak  v  New  Yorku  hudbu  in- 
strumentální pěstovala  předem  >Philharmonic 
Society*  (zal.  r.  1842),  jiŽ  řídili  Leop.  Dam- 
rosch,  A.  Neuendorf  a  Theod.  Thomas,  který 
zavedl  v  New  Yorku  r.  1864  t.  z  v.  symfonické 
večery,  kdežto  produkce  hudby  komorní  ko- 
nány tu  již  od  r.  1834.  R.  1878  L.  Dam- 
rosch,  propagátor  hudby  wagnerovské  v  New 
Yorku,  založil  >Symphony  Society*,  jež  vedle 
orchestru  Thomasova  a  Seidlova  pěstovala 
rovněž  hudbu  instrumentální,  po  výtce  ně- 
meckou. Z  pěveckých  spolků  vynikly  » Musi- 
cal Institute*  (od  r.  1844),  > Harmonie  So- 
ciety* (1849),  »Mendelssohn  Society*  (1863), 
•Oratorio  Society*  (1873,  zal.  Damrosch), 
německý  (Liederícranz*  (1877),  »Arion  So- 
ciety* (1854),  >BeethovenMannerchor*,  »San- 
gerbund*,  »Musical  Art  Society*  a  franc. 
>Cercle  d'Harmonie*.  Větši  ťispěch,  než 
opera  italská,  kterou  několikráte  snažili  se 
přivésti  v  New  Yorku  k  platnosti  (1832, 1833, 
1854  a  posléze  1883  v  novém  Metropolitan 
Opera-House),  měla  opera  německá.  » Natio- 
nal Opera-Company*,  kterou  řídil  Theod. 
Thomas;  v  1.  1886—1887   předváděla  opery 


868 


Spojené  Obce  (déjiny) 


německé  v  překladech  anglických.  —  Vedle 
newyorské  » Philharmonie  Soc.<  přední  místo 
zaujímá  bostonská  »HandeI  and  Haydn  So- 
ciety*, jež  s  >Harvard  Musical  Association* 
(z  r.  1837),  »Cecilie«,  »ApoUo«  a  »Orpheus 
Society*  tvořila  nejlepší  společnosti  hudební 
v  Americe.  »Symphony  Orchestra^  (od  r. 
1879),  z  největších  a  nejlepších  orchestrů  svě- 
tových, pořádá  co  rok  proslulé  Boston  Sym- 
phony  Concerts,  »Boston  Handel  and  Haydn 
Soc.«  pak  od  r.  1867  každý  třetí  rok  velko- 
lepé třídenní  hudební  festivaly,  kdežto  •Wor- 
cester County  Musical  Association«,  jednota 
hudební  východních  států,  zal.  r.  1863,  po- 
řádá co  rok  veliké  produkce  oratorii. 

Z  ostatních  měst  hudebně  vynikajících 
uvádíme  New  Orleans,  který  první  z  americ- 
kých měst  měl  pravidelné  saisony  operní, 
Milwaukee  a  Cincinnati,  jež  mají  ve  věcech 
hudebních  pro  státy  západní  význam  stejný 
jako  New  York  a  Boston  pro  státy  východní, 
pak  Chicago  s  proslulými  Concerts  of  Tho- 
ma*s  Orchestra  a  dvěma  divadly  operními 
i  veHkým  »Apollo-clubem<  (1872),  ve  Filadelfii, 
St.  Louis  a  Baltimore.  Také  četné  konserva- 
toře v  různých  městech  amerických  jakož 
i  operní  divadla  mají  pro  pěstěni  umění  hu- 
debního ve  S-ných  O-cích  značný  význam.  — 
Uyf  neměla  Amerika  vlastních  svých  sklada- 
telův a  virtuosů,  tím  více  váží  si  hudebníků 
cizích,  kteří  za  okeánem  vždy  nalézali  vře- 
lého přijetí,  jakož  také  čeští  umělci  skladatel 
Ant.  Dvořák,  který  sám  byl  v  letech  devade- 
sátých ředitelem  Národní  konservatoře  v  New 
Yorku,  Kubelik,  Kocián,  Heritesová  a  mn.  j. 
K  vynikajícím  hudebním  listům  americkým 
náleží  »Journal  of  Music<,  vyd.  J.  S.  Dwight 
(Boston,  od  r.  1852),  a  >The  music  trade's  Re- 
view<  (N.  York,  od  r.  1873).  —  Srv.  Fr.  L. 
Ritter,  Music  in  America  (N.  York,  1890); 
J.  C.  Griggs,  Studie  Uber  die  Musik  in  Ame- 
rika (Lip.,  1894). 

Dějiny. 

Dějiny  S-ných  O-cí  lze  rozděliti  na  tři  ve- 
liká období,  totiž  na  dobu  kolonisace,  dobu 
války  za  nezávislost  až  do  r.  1789  a  dobu  od 
r.  1789  do  dob  nejnovějších. 

L  Doba  kolonisace. 

První  Evropané,  kteří  vkročili  na  půdu 
S-ných  O-cí,  byli  Normani  Leif  Erikson 
a  Thorfinn  Karlsefne,  kteří  se  svými 
průvodčími  r.  1001  — 02  zahnáni  byli  ku  bře- 
hům severoamer.  (viz  Amerika,  str.  146). 
Avšak  efemérní  osady  jejich  ve  Vinlandu, 
Marklandu  a  j.  byly  již  dávno  zapomenuty, 
když  Columbus  (v.  t.)  objevil  Nový  svět. 
Ale  Columbus  nedostal  se  ku  břehům  Unie. 
První,  kterému  se  to  podařilo,  byl  Giovanni 
Caboto  (v.  t.),  jenž  jsa  ve  službách  anglic- 
kých r.  1497  prozkoumal  břehy  Labradoru, 
r.  1 498  pak  plul  podél  celého  snad  břehu  dnešní 
Unie  na  jih  až  k  Floridě.  Během  XVI.  stol. 
vých.  břeh  Unie  stal  se  cílem  dlouhé  řady 
objevitelů  všech  předních  národností  evrop- 
ských, avšak  po  kolik  generací  žádná  ze  sou- 


peřících mocností  nezaložila  zde  trvalého  pan- 
ství,  hlavně  asi  proto,  že  břeh  Unie  posky- 
toval vzhled  málo  slibný  a  nad  to  byt  oby* 
dlen  silnými,  bojechtivými  domorodci,  ktcři 
přistání  Evropanů  vážně  bránili.  Skutečné 
významnou  činnost  v  tomto  období  koloni- 
sace Unie  vyvinuly  tři  národnosti:  španélstcá» 
francouzská  a  anglická. 

A.  Španělská  kolonisace  hleděla  získati 
hlavně  oblasti  blízké  osadám  starším.  Proto 
Španělové  pokusili  se  kolonisovati  Floridu 
(v.  t),  avšak  výsledek  všech  těchto  pokusfi 
byl  tak  nepatrný,  že  Španělská  vláda  zapo- 
věděla další  výzkum  Floridy  a  přilehlých  ob- 
lastí. 

B.  Francouzská  kolonisace.  Ve  dva- 
cátých letech  XVI.  stol.  transatlantské  země 
vzbudily  pozornost  francouzské  vlády.  Z  je- 
jího rozkazu  Giovanni  deVerazzano  r.  1524 
ohledal   břeh   Sev.  Ameriky   od   Floridy    ai 
k  sev.  hranicím  dnešních  S-ných  O-cí,  av^ak 
pro  odpor  Portugalska  ke  kolonisaci  nedoilo. 
Teprve  v  1.  1562-65   Ribault  (Ribaut)   a 
Laudonniére   založili  pfi  zálive  Charles- 
tonském  osadu  Arx  Carolina,  jež  mčla  býti 
útočištěm  utlačovaným  protestantům.   Jeíto 
osada  byla  založena  na  území  koloniální  sféry 
Španělské,    španělský   mořeplavec    Menen- 
dez  de  Aviles  pověřen  byl  úkolem,   aby 
novou  osadu  zničil  a  Floridu  pro  Španélsko 
kolonisoval.    Menendez  provedl  prvou    cásf 
úkolu  8  velikou  bezohledností  a  založil  pak 
osadu  San  Augustin,  nejstarší  město  na  územi 
S-ných  O-cí,  odkudž  podařilo  se  Španelům 
přece  konečné  Floridu  jaks  taks  koloniso* 
váti.  —  Francouzové  obrátili  po  tomto  i>o- 
kuse  zřetel  na  severovýchod  do  oblasti  řeky 
8v.  Vavřince,  do   kolonie  Kanady    (v.    c)» 
kamž  je   lákalo  hlavně  bohatství  kožiéinné 
zvěře.    Avšak   vlastní   kanadská   kolonisace 
nemá   významu    pro   dějiny  Unie,    zejména 
proto,  že  až  do  XVIIl.  stol.  kanadské  osady 
franc.  podržely  ráz  obchodních  faktorii  a  mis- 
sijních  stanic.  Velikého  vzpruŽeni  francouzské 
kolonisaci  dodal  Colbert,  založiv  franc.  Spo* 
lečnost  západoindickou.  Z  jeho  podnětu  do- 
šlo ku  prozkoumáni  toku  Mississippi  a  k  za- 
ložení osady  Lo  uis  iana  (v.  t.).  Ale  ve  Francii 
neměli    porozumění    pro    kolonisačni    práci 
v  tomto  území,  jehož  bohatství  velmi   záhy 
se  ukázalo.    Přišli  sem  většinou  obchodníci 
s  kožemi,  missionáři,  lovci  a  dobrodruhové^ 
kteří  trvalých  sídel  nezaložili,  avšak   přece 
domorodce  k  franc.  zájmům  připoutati    do- 
vedli.   Když  Louisianu  získala  indická  spK>- 
lečnost,  jejíž  hlavou  byl  John  Law  (v,  t.), 
přišlo  něco  kolonistů,  kten  založili  New  Or- 
leans, avšak  pád  podniku  Lawova  způsobil 
přerušení  dalšího  pokroku.  Byla  tedy  Loui- 
siana  teprv  na  počátku  vývoje,  když  stržena 
byla  do  víru  koloniální  války  franc- anglické^ 
jež  skončila  se  pro  Francii  ztrátou  amcr.  ko- 
lonii. 

C.  Anglická  kolonisace.  Prvnioa  angL 
kolonisátorem  na  pobřeží  S-ných  0*ci  byl 
Walter  Ralcigh  (v.  t.),  avšak  jeho  osada. 
ke  cti  panenské  královny  Alžběty  Virgin  i  a 


Spojené  Obce  (dějiny). 


869 


Duvaná,  sanikla  iii  r.  1590.    Ale  jiŽ  r.  1606 
král  Jakub  I.  adélil  privilegia  {charters)  dvěma 
8i>olečiiostem,  t  nichi  t.  zv.  Společnost 
virginská  měla   kolonisovati  území  sev.- 
amer.  mezi  34*— 38**  s.  á.  a  Společnost 
plymouthská  území   mezi  41* — 45**  s.  Š. 
Úieroi  mezi  38^—41**  mělo  zabrániti  konflik- 
tem mezi  osadami.  Král  vyhradil  si  veškerou 
moc  nad  osadami,  ponechav  Společnostem 
pouze  kolonisaci.  Již  19.  pros.  1606  první  ko- 
lonisté dorazili  do  Virginie  a  založili  James- 
towa.  Hospodářství  v  nové  osadě  bylo  pro* 
vozováno  původně  společně,  ale  když  osad- 
níků z  Evropy  přicházejících  víc  a  více  při- 
bývalo,vznikl  také  majetek  soukromý,  zejména 
tabákové  a  bavlnové  plantáže.  Od  r.  1620  do- 
váženi byli  do  Virginie  otroci,  tak  že  již  v  sto- 
letí XVIL  vzniklo  zde  plantážnictvi.   Běloši 
ve  Virginii  velmi  záhy  tedy  utvořili  vrstvu 
aristokratickou,  živíce  se  výnosem  rozsáhlých 
pozemků  nebo  řemesly  v  nečetných  městech. 
S  Indiány  veden  byl  bezohledný  boi  a  odní- 
mány jim  kus  po  kuse  jejich  lovecké  obvody. 
Politické  poměry  Virginie  změněny  již  r,  1609. 
Král   dal   Společnosti  právo   voliti    správní 
radu  v  Anglii  a  guvernéra  v  osadě,  jimž  při- 
padla veliká  moc.   Moc  správní  rady  přešla 
později  zase  na  Společnost.    R.  1621   dána 
osadě  psaná  ústava,  podle  níŽ  zřízen  parla- 
ment, jehož  usnesení  potvrzovala  Společnost 
v  Londýně.  Naproti  tomu  usnesení  Společ- 
nosti neměla  nabýti  právní  moci  bez  schvá- 
lení parlamentu.  Soudnictví  bylo  zřízeno  po- 
dle vzoru  anglického.   Tato  ústava,  nesoucí 
jisté  stopy  feudalismu,  stala  se  vzorem  pro 
pozdější  kolonie  americké.   R.  1624  Jakub  I. 
xnišil  Společnost  virginskou  a  prohlásil  Vir- 
ginii za  osadu  korunní,  nedotknuv  se  moci 
parlamentu.   Tím  položen  základ  k  dalšímu 
svobodnému  rozvoji  osady.  Puritánská  revo- 
luce v  Anglii  uvolnila  silně  poměr  Virginie 
k  mateřské  zemi,  za  to  restaurace  Stuartů 
měla  pro  ni  zlé  následky.    Karel  II.  daroval 
r.  1667   tuto  osadu  svým  milcům   na  31  let. 
Ti  vykořisťovali  osadu  do  té  míry.  Že  vzbu- 
dili občanskou  válku,  jež  však  byla  potlačena 
a  Virginie  zůstala  i  nadále  nejvýnosnější  ko- 
lonií anglickou.  Materiální  zájmy  Virginie  po- 
škozeny byly  však  v  té  době  tím,  že  v  bez- 
ffostředním  sousedství  vznikla  osada  Karo- 
i  D  a  (v.  t.),  jejíž  hospodářské  poměry  vyvinuly 
se  zcela  analogicky  s  poměry  virginskými. 
Právě  tak  vyvinula  se  i  nejmladši  angl.  ko- 
lonie v  Sev.  Americe,  Georgia  (v.  t),  jež 
Tsunula  se  mezi  kolonisační  oblast  španěl- 
sko n  a  anglickou.  Vedle  těchto  osad  vznikla 
ještě  na  území  bývalé  Společnosti  virginské 
•osada   Maryland  (v.  t.).   Tyto  jižní   státy 
měly  od  prvopočátku  stejné  poměry  hospo- 
4Íářskc,   avšak    i    ústava  jejich   vyvinula   se 
stejně,  majíc  jistý  ráz  feudální,  čímž  lišila  se 
•od  ústavy  osad  severních. 

Méně  áfastná  nežli  Společnost  virginská 
t>yla  Společnost  plymouthská,  týmž 
^sem  založená,  jež  po  práci  úplně  bezvý- 
sledné r.  1638  se  rozešla.  Území  ji  kdysi  vy- 
měřené kolonisovali  pak  angličtí  exulanti. 


jako  puritáni,  separatisté  a  j.  Jejich  vyslanci 
získali  právo  kolonisační  od  Společnosti  vir- 
ginské a  r.  1620  loď  >Mayflower«  přivezla  do 
Ameriky  první  exulanty,  kteří  založili  osadu 
New  Plymouth.  Obyvatelům  jejím  zaru- 
čena bvla  ústavou  z  r.  1633  nezávislost  tak- 
řka úplná.  V  sousedství  této  osady  vznikla 
r.  1629  osada  Massachusetts  (v. t.),  kolo- 
nisovaná  společností,  jež  obdržela  privilegium 
od  Karla  I.  I  ta  osazena  puritány,  kteří  mimo 
jiná  města  založili  i  Boston  a  získali  ústavu 
ryze  demokratickou.  K  této  osadě  koupí  při- 
bila r.l652  fran  ouzská  osada  Maine(v.  t.). 
Táž  náboženská  nesnášelivost,  jež  pudila  pu- 
ritány do  Ameriky,  působila  pak  i  v  jejich 
nových  sídlech.  R.  1635  kazatel  Roger  Wil- 
liams byl  nucen  opustiti  Massachusetts  a  za- 
ložil novou  osadu,  Rhode  Island  (v.  t.). 
Týmž  takřka  časem  vznikla  dílem  ze  starýcn 
osad,  dílem  přímo  z  Anglie  celá  řada  osad 
menších  na  pobřeží  Nové  Anglie.  New 
Hampshire  (v.  t.),  kdysi  pod  jménem  I.a- 
conia  od  angl.  kupců  založený,  assimiloval 
se  po  stránce  náboženské  Massachusettsu 
tak,  že  r.  1642  byl  s  nim  sloučen.  C  o  n  n  e  c- 
ticut  (v.  t.)  byl  také  původu  ryze  puritán- 
ského,  ústavu  pak  získal  demokratickou  po- 
dle vzoru  Massachusettsu.  Kromě  New  Ply- 
mouthu  všecky  tyto  osady  vzkvétaly  neoby- 
čejně rychle.  Anglickou  revolucí  poměr  jejich 
k  mateřské  zemi  se  uvolnil  a  přiliv  exulantů 
politických  i  náboženských  zvýšil.  Proti  domo- 
rodcům chránila  je  jejich  mírumilovná  poli- 
tika. Vnitřní  struktura  jejich  byla  stejná, 
práci  věnována  původně  pozornost  větši  než 
obchodu.  Svobodné  práci  dána  přednost  před 
otrokářstvím.  Ježto  puritánšti  kolonisté  pře- 
stěhovali se  do  Ameriky,  aby  tam  trvale  zů- 
stali, vyvinul  se  u  nich  americký  cit  národní. 

Mezi  severními  a  jižními  státy  vyvinuly  se 
osadv  střední,  původu  hlavně  hollandského 
a  švédského,  totiž  New  York  (v.  t.),  New 
Jersey  (v.  t),  Pennsylvanie  (v,  t)  a  Dě- 
la w  are  (v.  t.).  Také  sem  přicházelo  hojně 
osadníků  z  Anglie,  avšak  když  Hollanďané 
odstoupili  Anglii  Nový  Amsterdam,  hlavni 
proud  přistěhovalcův  obrátil  se  do  krásného 
údolí  Hudsonu.  Opanováním  těchto  středních 
osad  dostal  se  do  rukou  angl.  celý  atlantský 
břeh  od  Maine  až  po  Georgii.  Karel  II.  a  Ja- 
kub II.  pokusili  se  pak  o  centralisaci  kolo- 
niální správy,  rozmanité  podle  různého  pů- 
vodu osad.  Stará  privilegia  osad  byla  rušena 
a  dosazováni  byli  vládou  Král.  guvernéři  s  ne- 
obmezenou  mocí.  Avšak  pro  odpor  kolonistů 
nedošlo  k  úplnému  provedení  tohoto  plánu, 
po  revoluci  r.  1688  pak  vráceny  byly  osadám 
jejich  staré  ústavy. 

Osady  angl.  velmi  záhy  utkaly  se  se  sou- 
sedními osadami  franc.  na  poli  obchodním. 
Když  pak  Angličané,  opanovavše  celé  pobřeží 
atlantské,  šířili  se  dále  na  východ,  Francou- 
zové pak  za  jejich  zády  chtěli  upevniti  spo- 
jení mezi  Kanadou  a  Louisianou,  došlo  ke 
koloniálním  válkám  (viz  Kanada,  str.  892a), 
jež  skončily  se  v  neprospěch  kolonii  franc, 
mnohem  slabších.    Mírem  Pařížským  r.  1763 


870 


Spojené  Obce  (déjiny). 


Angličané  získali  Kanadu  a  z  Louisiany  levý 
břeh  Mississippi  kromě  New-Orleansu,  tento 
a  ostatek  Louisiany  odstoupen  Španělsku. 

II.  Boj  za  nezávislost  až  do  n  1789. 

Brzo  po  revoluci  r.  1688  král.  vláda  angl* 
pokoušela  se  znova  o  to»  aby  v  osadách  amer* 
provozovala  vládu  neobmezenou.  Hmotný 
rozvoj  osad  měl  býti  připuštěn  jen  do  té 
miry,  pokud  by  podporoval  obchod  a  prů- 
mysl angl.  Jen  anglické  lodi  směly  obcho- 
dovati s  osadami,  jejichž  vzájemný  styk  ob- 
chodní značně  stížen.  Osadnici  směli  naku- 
povati a  prodávati  jen  v  Anglii,  Železářský 
průmysl  zapověděn,  raffíncrie  cukru  znemož- 
něna vysokými  cly  atp.  Osadám  dovoleno 
produkovati  takřka  jen  suroviny,  tak  aby 
Anglie  získala  potřebný  materiál  pro  konsum 
i  průmysl.  Hmotný  stav  amer.  osad  ještě  se 
zhoršil  po  válkách  koloniálních  za  krále  Ji- 
řího III.,  jehož  smyšlení  bylo  absolutistické. 
Následkem  válek  Anglie  upadla  v  ohromný 
dluh,  k  jehož  uhrazení  měly  přispčti  i  osady. 
Když  však  za  tím  účelem  parlament  angl. 
22.  břez.  1765  prohlásil  zákon  o  kolkovních 
poplatcích  za  psané  smlouvy,  spolu  se  záko- 
nem, podle  něhož  osady  měly  opatřovati 
královskému  vojsku  byt  a  zaopatření,  tu  ve 
všech  osadách  vznikl  proti  tomutu  jednání 
angl.  vlády  odpor.  Kongress  ve  Virginii  žádal 
zrušeni  obou  zákonů,  odpíraje  angl.  parla- 
mentu právo,  zasahovati  do  berních  záleži- 
tosti osad,  ježto  tyto  nejsou  v  něm  zastou- 
peny. Totéž  opakoval  kongress  zástupců 
všech  osad,  konaný  v  New  Yorku.  Kupováni 
kolkovaných  papíru  bylo  potlačováno,  tak  že 
již  18.  brez.  1766  kolkovní  zákon  byl  zrušen. 
Avšak  roztržka  mezi  osadami  a  mateřskou 
zemí  tím  nebyla  odstraněna,  naopak  znova 
se  projevila,  když  r.  1767  na  několik  málo 
druhů  zboží  bylo  uvaleno  nízké  přístavní  clo. 
Osadníci  počali  opět  energicky  odporovati, 
zamítajíce  i  ubytování  angl.  vojska.  Tu  an- 
glická vláda  couvla,  vojsko  bylo  (r.  1769) 
z  osad  odvoláno  a  cla  všecka  zrušena,  kromě 
cla  z  čaje.  Osadníci  však  boykotovali  angl. 
čaj  jim  vnucovaný.  Veliké  rozčilení  nastalo, 
když  r.  1773  Východoindické  společnosti  dáno 
bylo  právo  dovážeti  volně  do  osad  čaj.  Amer. 
přístavy  byly  jim  záhy  zaplaveny.  V  někte- 
rých přístavech  vyjednáváním  dosaženo,  že 
lodi  s  nákladem  se  vrátily  do  Anglie,  avšak 
v  Bostone  osadníci  za  Indiány  převlečení 
vházeli  celý  náklad  čaje  (340  beden)  do  moře. 
Tu  angl.  parlament  1.  června  1774  nařídil 
uzavření  přístavu  bostonského  a  zrušil  ústavu 
Massachuscltsu.  Ku  provedení  těchto  naří- 
zení vysláno  vojsko,  jemuž  v  čelo  postaven 
generál  Gage  jako  guvernér  Massachusettsu. 
Tento  čin  angl.  vlády  měl  za  následek,  že 
5.  září  1774  sešel  se  kongress  zástupců  všech 
osad  kromě  Georgie,  t.  zv.  kontinentální 
kongress  ve  Filadelfii.  Jednání  angl.  parla- 
mentu prohlášeno  za  porušeni  práv  osad,  žá- 
dáno dostiučinění,  Massachusettsu  slibována 
podpora.  Při  tom  však  působením  virgin- 
ského  zástupce  Washingtona  trvala  většina 


na  dalším,  ovšem  volném  svazku  ae  sems 
mateřskou.  Také  v  Anglii  lord  Chatbam  a. 
Burke  mírnili  rozvášnění.  Zatím  vlak  na  jaře 
r.  1775  došlo  k  boji  mezi  rolBcí  roassachn* 
settskou  a  řadovým  vojskem  angl.  u  Con- 
cordu  a  Lexingtonu  nedaleko  Bostonu.  Mi* 
líce  zvítězila  a  to  bylo  signálem  ke  všeobec- 
nému povstání.  Kongress  prohlásil  všech  13- 
osad,  jim  zastoupených,  za  Spojené  osady 
americké  a  ujal  se  v  nich  vlády.  Z  Evropy 
došly  Angličanům  sice  posily,  přes  to  však 
povstalci  zvítězili  po  druhé  u  Bunkersbillu 
blíže  Bostonu  a  v  březnu  1776  opanovali 
i  Boston.  Hned  potom  amer.  pfístavy  ote- 
vřeny byly  světovému  obchodu  a  4.  čce  1776^ 
vydáno  kongressem  prohlášení  nezávislosti* 
sepsané  pozdějším  presidentem  Tomášem 
Jeftersonem  pod  dojmem  letáku  The  Commoit 
Sense  od  Tomáše  Paine  (v.  t).  Zatim  vsak 
nevycvičená  milice  utržila  několik  porá2ek^ 
tak  že  působením  četných  přátel  angl.  paostvi 
rostla  náklonnost  k  míru.  Anglie  získala  verbo* 
váním  v  Německu  30.000  dobrých  vojín&v  a 
v  létě  1776  gencr.  Howe  počal  offensivu  na 
3  místech.  Na  severu  Bourgoyne  měl  dobýti 
New  Yorku,  na  jihu  Clinton  Georgie  a  Karo- 
liny, Howe  sám  velel  v  centru.  Jenom  Clinton 
narazil  na  tuhý  odpor,  druzí  dva  generálové 
dobyli  New  Yorku  i  New  Jcrsey.  Vůdce  kolo- 
niální milice  Washington  jen  stěii  uhájil 
Filadelfie.  Avšak  přes  zimu  rozmnožil  svoit 
armádu  na  7000  mužů,  v  lednu  1777  porazil 
Angličany  u  Trentonu  a  Princetonu  a  dobyl 
opět  New  Jerseye.  Avšak  na  jaře  roku  177T 
Washington  byl  poražen  u  řeKy  Brandywine 
a  na  podzim  u  Germantownu.  Nedlouho  před 
tím  padla  i  Filadelfia.  Washington  přezimo- 
val  nad  ř.  Schuylkillcm  u  Vallcy  Forgc,  kde£ 
s  pomoci  prus.  důstojníka  v.  Steuben  opět 
zrestauroval  svoji  armádu.   Na  severu  aatini 

Cřálo  štěstí  povstalcům.  Generál  Bourgoyne 
yl  16.  říj.  1777  na  pahorcích  u  Sarato^  se 
6000  muži  donucen  ke  kapitulaci.  Této  po- 
rážky Angličanů  umínila  si  využiti  vláda  franc* 
k  odplatě  za  válku  sedmiletou.  |iž  dfive 
Francie  odboj  osad  všelijak  podporovala,  xe^ 
jména  penězi  a  posíláním  dobrovolníků  (La« 
fayette).  Nyní  však  6.  ún.  1778  ujednala  spolek 
se  spojenými  osadami,  hlavně  přiČinénink 
Benj.  Frank  lina  (v.  t.).  Jedno  franc.  loď- 
stvo svedlo  nerozhodnou  bitvu  s  Angličany 
u  Quessantu  (záp.  od  Bretagne),  druhé  pod 
d*Estaingem  připlulo  do  přístavů  amer., avšak 
nepodporovalo  dostatečně  Washingtona  a 
při  útoku  na  Santu  Lucii  v  Mal.  Antillách 
bylo  poraženo.  R.  1779  také  Španělsko  při* 
pojilo  se  k  protiangl.  spolku  a  brzo  potom 
i  HoUandsko,  přece  však  Anglie  uhájila  pře* 
váhy  na  moři.  Také  na  pevnině  v  Americe 
nastal  obrat  příznivý  Anglii,  jeŽto  od  kolonii 
očekávaná  pomoc  franc.  nebyla  tak  vydatná. 
R.  1780  gen.  Cornwallis  dobyl  Cbarlestonu  a 
opanoval  Georgii  i  JiŽ.  Karolinu,  na  sev. 
Washington  pro  nedostatek  mužstva  a  zásob 
musil  se  obmeziti  na  obranu.  Aviak  v  6ci 
1780  Francie  poslala  osadám  sbor  6000  ronift, 
darovala   6   milí.  a  půjčila   10   milí.   Isvrů. 


Spojené  Obce  (dějiny). 


871 


R.  1781  došlo  k  rozhodnuti.  Gen.  Cornwallis 
donucen  ke  kapitulaci  u  Yorktownu  a  řranc. 
admirál  Grasse  rozprášil  anglické  loďstyo. 
V  Anglii  nastala  ministerská  krise  a  zároveň 
vypuklo  povstání  v  Irsku.  Tim  rozhodnut 
osud  odbojných  osad;  Angličané  počali 
s  nimi  vyjednávati,  pokračujíce  ve  válce 
8  ostatními  odpfircí,  nad  nimiž  všude  po- 
drželi převahu.  Avšak  osady  nechtěly  čekati 
na  osud  svých  spojencfiv  a  koncem  list.  1782 
uzavřely  praeliminář  míru,  podle  něhožAnglie 
si  ponechala  jen  Kanadu  a  Nový  Foundland, 
bezpodmínečně  pak  uznala  nezávislost  spo- 
jených obcí  ai  k  Mississippi.  Brzo  potom 
Anglie  smluvila  se  i  s  ostatními  odpůrci  a 
3.  záři  1783  podepsán  mír  Versailleský 
(viz  Britannie,  str.  707 fc). 

Stav  třinácti  spojených  obcí  při  uzavřeni 
míru  r.  1783  byl  velmi  neutěšený.  Průmysl 
i  obchod  byly  v  úpadku,  finanční  poměry  velmi 
nejisté,  kongress  neměl  žádného  vlivu,  po- 
něvadž mu  nebyla  vyměřena  žádná  určitá 
moc  Partikularistický  egoismus  jednotlivých 
státAv  a  jejich  rozmanité  interessy  vzpíraly 
se  vládě  centralistické.  Hrozil  bankrot  a 
přece  jednotlivé  státy  přijaly  zákonjr,  jež 
měly  znemožniti  jejich  účast  na  splácení  spo- 
lečného dluhu.  Proto  klesal  v  Evropě  úvěr 
a  mizelo  nadšení  pro  svobodu  Američanů. 
Konečně  21.  ún.  1787  se  svolením  kongressu 
sešel  se  ústavní  konvent,  jenž  měl  uraditi 
se  o  ústavě.  Presidentem  jeho  byl  Washing- 
ton, jenž  jen  8  velikou  námahou  zamezil,  aby 
sjezd  se  nerozešel  bez  výsledku.  Konečně 
17.  září  1787  byl  přijat  návrh  "ústavy,  jejž 
28.  září  schválil  i  kongress.  Zákonodárná  moc 
svěřena  sněmovně  repraesentantů,  doplňo- 
vané přímou  volbou  svobodného  obyvatel- 
stva, a  senátu,  jehoŽ  členy  volily  zákono- 
dárné sbory  jednotlivých  států.  Moc  výkon- 
nou obdržel  president,  volený  na  4  roky  od 
voličů,  zvolených  všeobecným  hlasováním 
svobodných  občanův.  Opětná  volba  nebyla 
vyloučena.  Presidentovi  přiznáno  právo  veta, 
jež  však  pozbývá  moci,  trvají-li  obě  sněmovny 
na  svých  usneseních  většinou  aspoň  dvou- 
třetinovou. Počet  repraesentantu  jednotli- 
vých států  řídi  se  počtem  svobodného  oby- 
vatelstva (bělochů,  úředně  sčítaných  Indiánů 
a  těch  otroků,  kteří  se  zavázali  ke  službě  jen 
na  několik  let),  k  němuž  se  připočtou  tři  pě- 
tiny veškerého  obyvatelstva  ostatního.  Na 
každých  40.000  duši  připadal  jeden  zástupce. 
Toto  ustanoveni  získalo  ovšem  otrokářským 
státům  jižním  větší  počet  zástupců  neŽ  se- 
verním. Jižní  státy  vymohly  si  vedle  toho 
ustanoveni,  že  před  r.  1808  nemá  býti  zrušen 
obchod  8  otroky,  že  jednotlivým  státům  po- 
nechává se  na  vůli,  aby  zdanílv  každého 
otroka  10  doll.,  Že  jednotlivé  státy  nemají 
odpírati  vydáni  uprchlého  otroka,  Žádá-Ii  toho 
vlastník  jeho.  První  stát,  který  tuto  ústavu 
přijal,  byl  Delaware  (6.  pros.),  některé  státy 
však  silně  proti  ní  protestovaly.  Rhode  Island 
a  Sev.  Karolina  jen  násilnými  hrozbami  daly 
se  pohnouti,  aby  k  ní  pHstoupily.  Teprve 
21.  čna  1788  nová  ústava  nabyla  moci  zá- 


konné a  7.  led.  1789  zvolen  prvním  presi- 
dentem jednohlasně  Jiří  Washington. 

III.  Dějiny  od  r.  1789  do  dob 
nejnovějších. 

a)  Dějiny  let  1789—1829.  Po  uveřeinčni 
návrhu  spolkové  ústavy  r.  1787  utvořily  se 
mezi  jednotlivými  státy  dvě  veliké  strany, 
totiž  přátelé  nové  ústavy,  kteří  se  zvali  fe- 
deralisté,  a  nepřátelé  její,  antifedera- 
listé  neb  republikáni.  První  president 
Washington  stál  nad  stranami  a  také  v  mi- 
nisterstvě  zjednal  rovnováhu,  svěřiv  mini- 
sterstvo financí  Alex.  Hamiltonovi  (v.  t.) 
ze  strany  federal.  a  zahraniční  zál.  Tom.  Jef- 
fersonovi  (v.  t.)  ze  strany  protivné.  Fede- 
ralisté,  zastoupení  hlavně  v  kruzích  boháčův 
a  intelligentů,  snažili  se  vykládati  ústavu  co 
možná  široce,  aby  tak  stvořili  silnější  vládu 
ústřední,  naproti  tomu  republikáni  podpo- 
rováni byli  hlavně  nižšími  vrstvami  parti- 
kularistický smýšlejícími,  jeŽ  snažily  se  za- 
chovati práva  jednotlivých  států.  K.  1792 
Washington  byl  po  druhé  zvolen  presidentem 
(pro  r.  1793—97).  Za  jeho  úřadování  zlep- 
šeny byly  fínanční  poměry,  tak  že  obchod 
i  úvěr  zase  se  vzmáhaly.  Také  politické  bouře, 
jevící  se  jako  ohlas  franc.  revoluce,  byly  po- 
tlačeny, avšak  způsobily,  že  Washington  třetí 
svoji  volbu  odmítl.  Za  něho  rozšířily  se  S.  O. 
o  Vermont  (1791),  Kentucky  (1792)  a  Tenne- 
see  (1796).  Druhým  presidentem  zvolen  re- 
publikán John  Adams  (1797—1801,  v.  t.), 
jehož  hlavním  úkolem  bylo  urovnati  spor 
s  Francií,  vyvolaný  netaktním  jednáním  franc. 
direktoria  ve  věcech  obchodních.  Federalisté 
vymohli  vypověděni  války,  než  však  vypukla, 
došlo  ke  shodě.  Pííští  volbou  prošel  vítězně 
dvakrát  po  sobě  Tomáš  Jefferson  (1801  aŽ 
1809,  v.  t.),  za  jehož  vlády  získána  za  15  milí. 
doll.  Louisiana  od  Francie,  jež  jí  byla  na- 
byla r.  1800.  Ohio  přijat  r.  1802  za  17.  stát. 
Do  válek  napoleonských  strženy  byly  S.  O. 
do  té  míry,  že  Anglie  i  Francie  zajímaly 
amer.  lodi,  obchodující  s  jejich  soupeřem. 
Proto  kongress  r.  1807  vydal  t.  zv.  embar- 
goaktu,  jíž  amer.  přístavy  byly  uzavřeny  a 
amer.  lodím  styk  s  Evropou  zapověděn.  Ježto 
obchod  tim  velmi  trpěl,  vydán  r.  1809  t.  zv. 
nonintercourseact/jivazizpovéáén  pouze  styk 
s  přístavy  franc.  a  an^l.  Nový  president,  re- 
publikán James  Madison  (1809—17,  v.  t.) 
obnovil  styky  s  Francií,  ale  nepřátelství  s  An- 
glií rostlo.  Federalisté,  přející  Francii  a  ve- 
dení Calhounem  a  Clayem,  chtěli  roztržce. 
R.  1812  prosadili  přijetí  Louisiany  jako  18. 
státu  a  obsazeni  španělské  Floridy,  a  když 
Anglie  proti  tomuto  zvětšování  Unie  prote- 
stovala, vypověděna  jí  válka.  Anglie  podržela 
ovšem  převahu  na  moři  a  blokovala  amer. 
přístavy.  Pokus  amer.  milice  o  dobytí  Ka- 
nady se  nezdařil,  naopak  Angličane  vpadli 
do  Unie  a  obsadili  i  Washington.  Jackson 
sice  dobyl  nad  Angličany  vítězství  8.  led. 
1815,  zatím  však  již  24.  pros.  1814  sjednán 
byl  mír  v  Gentu,  jímž  obě  mocnosti  vrá- 
tily se  ve  stav  jako  před  válkou.   Obchod 


872 


Spojené  Obce  (dějiny). 


a  průmysl  byly  válkou  takřka  zničeny.  Ze- 
jména severní  státy  velmi  utrpěly.  Hartford- 
ská  konvence,  jimi  založená,  měla  tendenci 
secessionistskou.  Avšak  mírem  obchod  a  prů- 
mysl zase  zvelebeny,  čímž  i  ostatní  nesrov- 
nalosti urovnány.  K.1816  založena  nacionální 
banka  ve  Filadelfii.  Za  presidenta  Jamesa 
Monroc  (1816—25,  v.  t.)  S.  O.  požívaly 
úplného  klidu  uvnitř  i  na  venek.  R.  1819  zí- 
skána trvale  Florida  od  ápančlů,  vedle  toho 
Sřipojeny  jako  nové  státy  Indiána  (1816), 
[ississippi  (1817),  Illinois  (1818),  Alabama 
(1819),  Maine  (1820)  a  Missouri  (1821),  tak 
že  S.  O.  čítaly  tou  dobou  24  státy  skoro 
s  10  milí.  obyvatelů,  mezi  nimiž  byly  skoro 
2  milí.  otrokův  a  osvobozených  negrův.  >Aera 
vnitřního  miru«  {Era  of  good  Jeeling),  jak 
doba  MonroeoYa  jest  nazývána,  jest  paměti- 
hodnou tím,  že  tehdy  po  prvé  s  důrazem 
přetřásána  byla  otázka  otrokářská.  R.  1808 
vypršela  lhůta,  povolená  ústavou  z  r.  1787 
pro  dovážení  černých  otroků.  Další  provo- 
xování  otrokářského  obchodu  mělo  býti  tre- 
stáno jako  námořskc  lupičství,  avšak  přes 
to  vymýceno  nebylo.  Otrokářství  ospravedl- 
ňováno bvlo  potřebami  Virginie,  jež  nemohla 
se  ho  zříci,  nemély-li  utrpěti  cukerní  a  ba- 
vlnové plantáie.  Washington  byl  nadále  dů- 
ležitém otrokářským  tržištěm.  ÍJřady  S-ných 
O-cfvyzvaly  tudíž  evropské  mocnosti,  zejména 
Vel.  Britannii,  aby  bylo  společně  zakročeno 
proti  otrok,  obchodu  na  africkém  pobřeží. 
Otázka  otrokářská  ovládala  všechen  život  na 
jihu  hospodářsky  i  sociálně,  záhy  však  stala 
se  i  otázkou  politickou.  Princip  svobodné 
práce  získal  totiž  severním  státům  vetší  po- 
čet obyvatelů,  čímž  tyto  nabyly  majority  ve 
sněmovně  repracsentántů.  R.  1820  měl  sever 
133  zástupců,  jih  90.  Proto  jižní  státy  sna- 
žily se  udržeti  rovnováhu  aspoň  v  senátě, 
do  něhož  každý  stát  vysílal  2  zástupce.  Při 
přijímání  nových  států' bylo  dosavad  přihlí- 
ženo k  tomu,  aby  přijat  byl  vždy  jeden  stát 
otrokářský  a  jeden  svobodný.  'R.  1820  po 
delších  sporech,  jež  způsobeny  byly  otázkou 
přijetí  státu  Missouri,  bylo  zákonem  ustano- 
veno, že  territoria  na  sev.  od  36®  30'  a  na 
záp.  od  Mississippi  jsou  vyhrazena  svobodné 

gráci  (t.  zv.  Missourský  kompromiss). 
yla  tedy  půda  S-ných  O-cí  ofriciálně  rozděle- 
na na  otrokářskou  a  svobodnou  a  tím  zacho- 
vána rovnováha  mezi  státy.  Po  odtržení  jihoam. 
státův  od  Španělska  mocnostj  evropské  chtěly 
utvořiti  spolek  ve  prospěch  Španělska.  Proto 
Monroe  (v.  t.)  vydal  r.  1823  proklamaci, 
zvanou  po  něm  Monroeovou  doktrí- 
nou. Nástupcem  Monroeovým  byl  John 
Adams  (1825—29),  za  něhož  stranické  spory 
velmi  se  přiostřily,  zejména  když  přijat  byl 
t. zv.  americký  systé m  vysokého  cía  na  ochran u 
proti  dovozu  angl.  průmyslových  výrobků, 
v  němž  jižní  státv  spatřovaly  protěžování  se- 
verních států  prámyslovvch. 

t)poba  nadvlády  j'ihu  (1829—61).  Dů- 
ležitá perioda  nastala,'  když  zvolen  byl  pre- 
sidentem Andrew  Jackson  (1829—37),  de- 
mokrat, přívrženec  jihu.  On  i  jeho  přívrženci 


využili  svého  vítězství  k  úplnému  vytlačeni 
svých  odpůrců  ze  všech  úřadftv.  Došlo  i  na 
národní  banku,  kterou  demokraté  obviňovali, 
že  podporuje  federalisty.  Jackson  vypovědí 
všecky  státní  vklady  a  neobnovil  již  jejího 
privilegia.  K  velikým  sporům  došlo  v  otázce 
celní.  Na  jihu  bojováno  bylo  silně  proti  cel- 
nímu tarifu  zavedenému  za  Adamse  a  kladeny 
veliké  naděje  v  Jacksona.  Avšak  nový  tarif 
z  r.  1832  přinesl  jen  malé  sm'žení  cel.  Proto 
národní  shromáždění  v  Již.  Karolíně  za  ve- 
dení Calhounova  prohlásilo  r.  1832  celní  tarif 
za  zrušený  a  zapovědělo  vybírání  cla  v  pří- 
stavech tohoto  státu  [prdónance  of  nuUifica* 
tion],  Jackson  odpověděl  manifestem,  v  němž 
prohlášena  svrchovanost  spolkových  zákonů. 
Kongress  zmocnil  sice  presidenta  k  potlačeni 
odporu  v  Karolíně,  zároveň  však  vydal  nový 
celní  zákon,  jímž  dovozné  clo  bvlo  sníženo. 
Již.  Karolina  tedy  přece  svoji  vůli  ostatním 
státům  vnutila.  Nulhťikační  theorie  Calhoa- 
novy,  dávající  jednotí,  státům  právo  neuzná- 
vati zákonů  spolkových,  byly  o  30  let  po- 
zději od  odštěpencův  opakovány  do  slova. 
Za  Jacksonova  presidentství  přijaty  ra  nové 
státy  Arkansas  (1836)  a  Michigan  (1837\  Státní 
dluh  byl  úplně  splacen.  Nástupcem  jackso- 
novým  byl  demokrat  Martin  van  Buren 
(1837—41),  za  něhož  teprve  rádně  propukla 
bankovní  krise  a  tr\'ala  do  r.  1840.  Pod  do- 
jmem této  katastrofy  zvolen  novým  presiden- 
tem ijenerál  Henry  Harrison,  přívrženec 
»whigů*,  strany,  jež  vznikla  spojením  starých 
federalistů  s  mírnými  republikány.  Ježto  však 
tento  již  4.  dub.  1841  zemřel,  íijal  se  jeho 
úřadu  vicepresident  John  Tylcr  (1841 — 45), 
demokrat.  V  léto  době  vzrostlo  silné  přistě- 
hovalectví z  Evropy.  R.  1830  přistěhovalo  se 
23.000  lidí,  r.  1840  již  84  000,  r.  1847  dokonce 
235.000.  Avšak  veškerý  tento  příliv  obracel 
se  do  států  severovýchodních,  středních  a 
západních.  Otrokářské  státy  hleděly  se  proto 
posíliti,  a  to  na  jihu,  nemohouce  od  Mis- 
sourskcho  kompromissu  z  r.  1820  šířiti  se 
na  sever.  Po  dlouhém  zápase  přijat  za  otro- 
kářský stát  Texas,  jenž  se  odtrhl  od  Mexika 
a  r.  1845  byl  annektován  od  Unie.  V  téže 
době  přijaty  nové  státy  Florida  a  lowa. 
R.  1845  zvolen  presidentem  demokrat  James 
Polk  (1845—49),  jenž  annexi  Texasu  sice 
podporoval,  avšak  dostal  se  proto  do  válkv 
s  Mexikem.  Generál  Taylor  připravil  Mexika 
několik  porážek,  gen.  Scott  dobyl  hl.  m.  Me- 
xika. Potom  2.  ún.  1848  smluven  mír  v  Gua- 
dalupe-Hidalgo,  jímž  S.  O.  získaly  Texas, 
Nové  Mexiko  a  Kalifornii  za  15  míli.  doll. 
Ježto  zároveň  dojednán  s  Vel.  Britannii  spor 
o  Oregon,  S.  O.  vzrostly  za  Polka  o  více  než 
3  milí.  km*  a  rozšířily  se  až  k  Tichému 
okeánu.  Za  nový  stát  přijat  Wisconsin  (1847). 
Týmž  časem  však  hnuto  bylo  opět  otázkou 
otrokářskou,  ježto  abolitionisté  (protiotro- 
káři)  žádali,  aby  ve  státech  mexických  ne- 
bylo zavedeno  otrokářství.  Wilmotův  návrh 
o  tom  byl  od  repraesentantů  přijat,  avšak 
v  senátě  propadl.  —  Při  volbé  presidenta  ke 
konci  r.  1848  zvítězil  ^whig€  generál  Zachary 


Spojené  Obce  (dějiny). 


873 


T  a  y  1  o  r  (1849—50),  za  jehož  úřadováni  hlavní 
sájem  vénován  přijeti  Kalifornie  do  Unie. 
Taylor  po  přáni  obyvatelstva  kalifornského 
navrhoval  přijeti  mezi  státy  svobodné.  Jižní 
státy  vedením  Calhounovým  protestovaly, 
Čími  otrokářská  otázka  opét  uvedena  v  po- 
předí. Současně  vynořily  se  otázky  budoucí 
úpravy  Nov.  Mexika,  ohraničeni  Texasu,  otro- 
kařstvi  v  distriktu  Columbii  a  zákonodárství 
o  uprchlých  otrocích.  Po  urputných  bojích 
ujednán  r.  1850  přičiněním  člayovým  kom- 
promiss.  Kalifornie  připuštěna  za  svobodný 
stát,  utvořena  nová  territoria  Utah  a  Nové 
Mexiko,  jejichž  vládám  dáno  právo  libovolně 
rozhodnouti  o  otrokářství,  obchod  s  otroky 
v  Columbii  zapověděn,  Texasu  povoleno 
10  milí.  doU.  na  regulaci  hranic   a  vydány 

Í>řl8né  zákony  o  stíháni  a  vydáváni  uprch- 
ých  otrokův.  Za  tohoto  jednaní  zemřel  Tay- 
lor a  presidentského  úřadu  ujal  se  vicepresi- 
dent Miliard  Fill  more  (1850—53),  přívrže- 
nec jihu,  jenž  uzákonil  zmíněný  kompromiss. 
Otrokářská  otázka  ovšem  nebyla  Jím  rozře- 
šena definitivně.  Otrokáři  v  jižních  státech 
byli  si  vědomi,  že  při  silném  vzrůstu  obyva- 
telstv^a  v  severních  státech  politické  vedení 
v  Unii  úplně  přenese  se  na  sever.  Proto  již 
za  Taylora  utvořila  se  na  jihu  strana  seces- 
sionistská,  v  jejímž  čele  stál  Jefferson  Davis. 
Přes  to  kompromissem  byl  výbuch  občanské 
války  ještě  o  nC'kolik  let  oddálen  a  zřetel  ob- 
rácen pak  k  důležitým  otázkám  zahraničním. 
R.  1852  ukončen  dŮležitÝ  spor  s  Anglií  o  rybo- 
lov, brzy  potom  ujednána  obchodní  smlouva 
s  Japanem  a  smlouva  o  neutralitě  budou- 
cího průplavu  nicaragujského.  Nástupcem 
Fillmorcovým  zvolen  demokrat  Franklin 
Pierce  (1853—57),  přívrženec  kompromissu. 
Za  něho  spor  mezi  severem  a  jihem  velmi  se 
přiostřil.  K.  1850  provedeno  sčítání  lidu,  jež 
mělo  veliký  význam  pro  vývoj  další.  Ukázalo 
se,  že  15  otrdicářských  států  zabíralo  plochu 
929.000  km*t  16  svobodných  států  pouze 
643.000  km*.  Avšak  sever  měl  13,342.000  obyv., 
jih  pouze  6,613.000,  mezi  tím  229.000  svo- 
bodných Černochův  a  3,220.000  otrokův. 
Kromě  toho  přistěhovalci,  jichž  v  1.  1851—55 
bylo  do  roka  průměrně  383.000,  obraceli  se 
skoro  výhradně  do  států  severních.  Mínění 
o  velikém  bohatství  jihu  ukázalo  se  přehna- 
ným. Vyváželo  se  sice  ročně  ohromné  množ- 
ství bavlny,  ale  cena  její  klesala,  kdežto  re- 
žijní výlohy  zároveň  rostly.  Cena  půdy  na 
jihu  rovnala  se  pouze  třetině  ceny  půdy  na 
severu,  většina  plantážniků  byla  zadlužena. 
Účast  jihu  na  zámořském  obchodě  byla  ne- 

§atmá.  R.  1852  veškerý  zámořský  obchod 
»-ných  Ocí  odhadoval  se  na  42,369000  t, 
i  čehož  na  jih  připadalo  438.000 1.  Rukodilný 
průmysl  bavlnickÝ  na  severu  repraesentoval 
kapitál  43  milí.  doll.,  na  jihu  pouze  2  milí. 
železniční  siC  severních  států  měřila  r.  1850 
6300  mil,  na  jihu  pouze  2300  mil.  Pokusy 
o  napravení  těchto  neblahých  poměrů  na 
jihu  rozbíjelv  se  o  nedostatek  podnikavosti 
a  panující  šlendrián.  Za  takových  poměrů 
nebylo  lze  pomýšleti  na  další  trvání  převahy 


jihu,  jež  do  té  dob^  byla  udržována  uměle 
jen  výtečnou  organisaci  strany,  jež  měla  ve 
svých  službách  celou  armádu  politických 
agentů.  —  V  popředí  politických  zájmů  za 
piesidentství  Pierceova  byla  Kuba.  Jižní  státy 
obávaly  se  zrušení  otroctví  na  tomto  ostrově 
a  dokázaly  tolik,  že  evropští  vyslanci  S-ných 
O-cí  Buchanan,  Mason  a  Soule  yvdali  pro- 
volání, v  němž  Unii  vybízeli,  aby  Kubu  buď 
koupila  nebo  násilně  opanovala,  aby  tak  za- 
mezeno bylo  odstranění  otroctví.  R.  1854  při 
C říjeti  territorií  Kansasu  a  Nebrasky  porušen 
yl  Missourský  kompromiss  z  r.  1820,  ježto 
byl  přijat  Douglasův  bili,  jímž  otroctví  pro- 
hlášeno za  záležitost  úplně  vnitřní  států  nově 
přijímaných.  Tím  byl  však  porušen  také  kom- 
promiss z  r.  1850.  Ihned  počal  boj  o  osídlení 
Kansasu.  Došlo  k  hotové  válce,  avšak  sever 
zvítězil  a  r.  1856  obyvatelstvo  Kansasu  žádalo 
za  přijetí  do  řady  států  svobodných.  Tu  spo- 
jili se  všichni  odpůrci  otroctví  ve  velikou 
stranu  republikánskou,  jež  pojmenováním 
svým  chtěla  dokázati,  že  jí  jde  jen  o  zacho- 
vání republiky.  K  ní  připojili  se  přistěho- 
valci, zejména  Němci.  Stará  strana  whigů 
přeměnila  se  v  t.  zv.  stranu  americkou,  jež 
vytkla  si  za  úkol  vymoci  naturalisaci  přistě- 
hovalcův. Pro  volbu  r.  1856  postaveni  byli 
tři  kandidáti,  od  demokratické  strany  James 
Buchanan  se  závazkem  pro  zákon  Douglasův, 
od  strany  americké  Fillmore  a  od  republi- 
kánů Fremont.  Zvítězil  Buchanan  (1857 
až  1861)  174  hlasy  proti  114,  jež  svědčily 
Fremontovi.  Otrokářská  otázka  nezmizela  již 
s  denního  pořádku.  ]i  dotýkaly  se  romány 
(Chaloupka  strýčka  Toma),  denní  tisk,  spolky, 
zákony  jednotí,  státův.  Na  obou  stranách  do- 
cházelo k  násilí.  Za  Buchanana  za  nové  státy 
přijaty  Minnesota  (1858),  Oregon  (1859)  a 
Kansas  (1861).  Při  nové  volbě  presidenta 
r.  1860  zvítězil  kandidát  republikánův  Abra- 
ham Lincoln  (1861—65).  Tato  volba  byla 
otrokářským  státům  signálem  k  odpadnuti 
dávno  připravovanému.  Již  šest  neděl  po 
volbě,  20.  pros.  1860,  JiŽ.  Karolina  usnesla 
se  odstoupiti  od  Unie,  následovaly  ostatní 
státy  film  (Mississippi,  Florida,  Alabama, 
Georgie,  Louisiana,  Texas,  Virginie,  Arkan- 
sas, Sev.  Karolina,  Tennessee),  4.  ún.  1861 
prohlášena  ústava  »federo váných  států  ame- 
rických* a  presidentem  zvolen  Jefferson  D  a- 
vis.  Buchanan  nepodnikl  ničeho,  aby  roz- 
tržce zabránil.  Lincoln,  muž  nevynikající, 
avšak  charakterní,  setkal  se  se  smýšlením 
nepřátelským,  ježto  jeho  volba  bjla  příčinou 
roztržky.  Proto  nechtěl  válku  s  jihem  počíti, 
počali  ji  však  odštěpenci  sami. 

c)  Občanská  válka  (1861—65).  Federo- 
vaní  hned  po  roztržce  obsadili  spolkové 
pevnosti.  Již.  Karolina  žádala  vydání  pevnosti 
Fort  Sumter  při  vjezde  do  přístavu  charle- 
stonského,  když  však  velitel  Anderson  ne- 
chtěl jí  vydati,  byla  dobyta  gener.  Beaure- 
gardem.  Tím  počala  formálně  válka.  Zatím 
vláda  federovaných  států  usídUla  se  v  Rich- 
mondu  a  v  krátké  době  sehnala  armádu 
20.000  mužů.    Unie  měla  k  disposici  pouze 


874 


Spojené  Obce  (dějiny). 


15.000  mužů  pravidelného  vojska,  z  něhož 
část  přešla  k  federovaným.   Proto  Lincoln 
povolal  15.  dub.  75.000  mužů  milice.  Vrchni 
velitelství  svéřeno  gener.  Scottovi,  jenž  však 
teprve  musil  si  opatřiti  zbraně,  střelivo,  in- 
tendanci  i  gener.  štáb.  3.  kv.  Lincoln  po- 
volal 82.000  dobrovolníků  k  posílení  armády. 
Vyhlídky  pro  Unii  nebyly  příliš  skvělé,  avšak 
její  obyvatelstvo  bylo  mnohem  četnější  neŽ 
na  jihu,  kde  ostatně  otroci  stávali  se  velmi 
nespolehlivými.  Kromě  toho  prostředky  unie 
byly  takřka  nevyčerpatelné.    Méně  příznivý 
pro  sever  byly  politické  poměry.  Utvořila  se 
zde  hlavně  z  demokratů  silná  strana,  jeŽ  ještě 
2  léta  po  výbuchu  války  žádala,  aby  již.  stá- 
tům povoleno  bylo  v  míru  odloučiti  se  od 
Unie.  Anglie  a  Francie  prohlásily  se  sice  ne- 
utrálními, avšak  z  obchodních  důvodů  sym- 
pathisovaly  zjevně  se   státy   federovanými. 
Auglie  dala  se  svésti  dokonce  k  porušení 
neutrality,  což  vedlo  kt.  zv.  Alabamskému 
spo  ru  (v.  t.).  Znenáhla  vytvořila  se  tři  bojiště, 
východní  ve  vých.  Virginii,  střední  v  záp.  Vir- 
ginii a  Tennessee,  západní  na  dolním  Ohiu  a 
jeho  přítocích  Tennessee  a  Cumberlandu.  23. 
kv.  sbory  Unie  překročily  Potomac  a  hranice 
Virginie  a  brzy   vzplanul  boj   na  celé  čáře. 
Sbory  Unie,  jimž  veleli  Mac   Dowell,  Mac 
Clellan,  Kelley,  Patterson  a  Rosecrans,  do- 
byly s  počátku  několika  úspěchů.  4.  čce  1861 
sešel  se  kongress  Unie  ve  Washingtone,  jejž 
z  otrokářských  států  obeslaly  jen  Delaware, 
Maryland,  Kentucky  a  Tennessee,  a  ten  po- 
volil 500.000  mužů  a  500  milí.  doll.  Ježto  ve- 
řejné mínění  žádalo  energické  vedení  války, 
východní,  t.  zv.  potomacká  armáda  pod  Mac 
Dowellcm  vytrhla  proti  Richmondu,  ale  byla 
u  potoka  Bull  Run  11.  čce  krutě  poražena. 
Avšak  federovaní  nedovedli  využíti  vítězství 
a  tak  Mac  Qellan  přes  zimu  1861—62  reorga- 
nisoval  sev.  armádu,  jež  na  jaře  čítala  150.U00 
mužů,  řádně  vycvičených.  Také  on  zamýšlel 
původně  operovati  proti  Richmondu  s  pod- 
porou loďstva  na  James  Riveru.    Když  však 
obrněná  loď  jihu   »Merrimac«  silně  poško- 
dila  loďstvo   severu,  Mac   Clellan   vzdal  se 
původního   plánu  a  počal   operace   na  sev. 
břehu  James  Riveru.   Po  několika  krvavých 
porážkách,  zejména  u  Fair  Oaks  (31.  kv.)  a 
Chickahominy  (26.  čna  —  1.  čce),  opevnil  se 
u  Harrisona  Landingu,  kdežto   velitel  jižní 
armády  Lee   opevnil   se   v  táboře  u  Rich- 
mondu.   Na  západě  federovaným  štěstí  ne- 
přálo. Admirál  Farragut  potazil  loďstvo  fede- 
rovaných  na  Mississippi  a  objevil  se  před 
New  Orleansem,  jenž  obklíčen  byv  i  na  suchu, 
27.  dub.  1862  kapituloval.   Takřka  týmž  ča- 
sem   generál    Unie    Ulysses    Grant    porazil 
Beauregarda  u  Pittsburg-Landingu   v   Ten- 
nessee a  opanoval  Memphis.  Na  východním 
bojišti  gen.  Lee  počal  v  srpnu  opět  operace 
proti  Washingtonu   a  připravil   unionistům 
opětnou  porážku  na  Bull  Runu  (28.-29.  srp.). 
Vpád   federovaných   do   Marylandu   zmařen 
byl  vítězstvím  Mac  Clellanovým  u  Antietamu 
(17.  září).    V  listop.  1862  sbory  Unie  shro- 
máždily se  u  Fredeficksburgu,  v  tom  však 


byl  Mac  Clellan  zbaven  velitelství  a  nahraiea 
neschopným  Bumsidem,  jenž  13.  pros.  n  Fre- 
deňcksburgu  utrpěl  těžkou  porážku.  Nahrasen 
byl  Hookerem,  jenž  4  měsíce  spokoiii  se  po- 
zorováním nepřítele.  Na  západě  přálo  Štěst 
stále  Unii.    Grant  dobyl  s  velikými  ot>étm 
Vicksburgu  a  Port  Hudsonu  na  Mississippi  (4. 
a  8.  čce),  čímž  Unie  si  pojistila  držení  státíi 
Kentucky  a  Tennessee.  Na  východě  Hooker 
teprve  27.  dub.  1863  poČal  své  operace,  avšak 
Lee  a  Jackson  připravili  mu  u  Chancellors- 
ville  (2.-6.  kv.)  zdrcující  porážku.  Lee  ucho* 
pil  se  offensivy,  vpadl  do  Marylandu  a  Penn- 
sylvanie,  byl  však  po  porážce  u  Gettysburku 
(1.— 3.  čce)  zatlačen  zpět.   Unioniste  počali 
hned  soustředěný  útok  do  Virginie  a  proti 
Richmondu  a  23.  list.  dobyli  značného  úspěchu 
u  Chattanoogy.    V  r.  1864  nastala  poslední 
perioda  války.    Grant,  jmenován   byv  gene- 
ralissimem, ujal  se  velení  armády  potomack^i 
kdežto  armádu  v  Tennessee  svéHI  Sherma* 
novi.  Tento  počal  operovati  proti  Atalanté, 
důležitému    strategickému    bodu    uprostřed 
Georgie.    Poraziv   federované,  obsadil  Ata- 
lantu  (1.  září),  kdežto  jeho  podvůdce  Thonoas 
zvítězil  u  Nashville  (22.  pros.).  Sherman  ob- 
sadil potom  Savannah  a  získal  tím  spojeni 
s  loďstvem  Unie,  jeŽ  porazilo  zbytky  loditn 
federovaných   a  blokovalo   všecky   přístavy 
v  již.  státech.    Zatím  Grant  překročil  řcki 
Rapidan  a  na  jejím  středním  toku   v  t.  zr. 
Wilderness  svedl  několikadenní  nerozhodnou 
bitvu  s  gen.  Leem.   Tento  vyslal  pak  čásf 
své  armády  do  Marylandu  a  Pennsylvanie, 
ta  však  byla  od  Sheridana  poražena  u  Ft* 
shers  Hill  (21.  a  22.  září).  Sherman  a  Sheri- 
dan  spojili  se  pak  s  Grantem,  Lee  byl  vy- 
tlačen   z  opevněné   linie   Richmond-Pctefí- 
burg  a  9.  dub.  1865  donucen  ke   kapitulaci 
u  Appotomax  Court  House.  27.  dub.  kapi- 
tuloval i  Johnston  u  Raleigh  a  tím  skončila 
se   válka,   v   níž  Unie  povolala    do   ibrané 
2,759.000,  a  ztratila  více  než  půl  míli.  muii5. 
Dluh  válkou  způsobený  vzrostl  na  3  milliardy 
doll. 

d)  Dějiny  od  r.  1865  do  r.  1885.  Kdyi 
občanská  válka  byla  skončena,  nastal  vítě- 
zům úkol,  aby  upokojili  jih  a  usmířili  roz- 
vaděné strany.  Otrokářská  otázka  byla  rot- 
řešena  ještě  za  války.  16.  dub.  a  9.  cna  1862 
odstraněno  b^lo  otroctví  v  distriktu  Columbii 
a  v  territoriích,  22.  září  pak  Lincoln  pro^ 
hlásil,  že  od  1.  led.  1863  jsou  svobodnými 
otroci  ve  všech  státech  vzbouřených.  Kon- 
gress 31.  led.  1865  přijal  13.  dodatek  ke  spol- 
kové ústavě,  jimž  otroctví  v  celém  obvode 
Unie  bylo  odstraněno.  Za  několik  měsícA 
následovalo  úplné  pokoření  jihu,  avšak  ra- 
dost z  vítězství  zkalena  byla  republikánáp 
tím,  že  14.  dub.  1865  šlechetný  Lincoln  v  di- 
vadle byl  zastřelen.  Státní  správy  ujal  « 
vicepresident  Andrew  Johnson,  jenž  dostal 
se  do  sporu  s  kongressem  v  otázce  opětn&o 
přijetí  již.  států  do  Unie.  íohnson  žádal  M 
nich,  aby  uznaly  odstranění  otroctví,  přcjalv 
čásf  spolkového  dluhu  a  annulovaly  dlah 
bývalých  států  federovaných*  Na  tomto  pod- 


Spojené  Obce  (dějiny).  875 


kladé  skutečně  jii  část  již.  států  byla  xre- 
konstroována  a  vyslala  své  repraesentanty 
do  Washingtonu.  Avšak  kongress,  v  němž 
větiinu  získala  frakce  republik^iská,  nepřijal 
jich  do  svého  středu  a  prohlásil,  že  již.  státy 
musi  dříve  přiznati  černochům  táž  práva, 
jaká  náležejí  bělochům,  tedy  zejména  právo 
volební.  Tento  konflikt  mezi  presidentem  a 
kongressem  víc  a  více  se  zostřoval,  když 
Johnson  svým  vetem  snažil  se  zmařiti  usne- 


kongressem  dosazenou  {Electoral  CommiS' 
ston).  R.  1877  ujal  se  úřadu  presidentského 
republikán  Rutherford  Birchard  Hayes,  jenž 
ukončil  revoluční  epochu  Unie.  Zastavil  vy- 
kořisf  ovací  vládní  systém  Grantů  v  a  zavedl 
spořádané  poměry  politické  v  celé  Unii,  tak 
že  hlavní  zřetel  mohl  b^ti  věnován  otázkám 
hospodářským,  jako  celnímu  tarifu,  odstra- 
něni válečných  daní,  konversi  státního  dluhu, 
otázce  dvojí  měny  a  j.  Státní  dluh,  jenž  po 


seni  kongressu.  R.  1868  president  byl  do-  I  válce  činil  2800  milí.  doU.,  zmenšen  byl  za 
konce  obžalován  před  senátem,  jenž  se  vy-  20  let  o  polovici  a  zúrokování  jeho  sníženo 
slovil  proti  nčma,  ne  však  většinou  dvou- '  s  6*/«  na  S^^o*  Daně  byly  značně  zmírněny, 
třetinovou,  potřebnou  k  odsouzeni.  Podmínka  I  také  cla  snížena.    Také  odstranění  ochran- 


kongressem  stanovená  byla  posléze  postupně 
všem  již.  státům  vnucena,  čímž  zpečetěno 
bylo  vítězství  republikánů.  Jižní  státy  zapla- 
veny byly  potom  politickými  agenty  repu- 
blikánů, t.  zv.  carpet  baggers,  kteří  všemi 
demagogickými  prostředky  získávali  hlasy 
černochů.  Za  krátko  republikáni  opanovali 
všecka  odvětví  správy  a  hospodařili  se  stát- 
ním  i  spolkovým  jměním  tak,  že  přivodili 


ného  cla  zabránily  spíše  předsudky  politické 
než  potřeby  finanční.  Značné  spory  způso- 
bila otázka  spláceni  státního  dluhu,  tined 
po  válce  finanční  ministr  Mac  Cullock  žádal 
hotové  spláceni  zlatem,  avšak  mocná  strana 
{Greenbacker  Party  f  žádala  rozmnožení  papí- 
rových peněz  a  splácení  dluhu  i  úroků  pa- 
pírem. Tento  požadavek  pojala  do  svého 
programmu  také  strana  demokratická.    Na- 


úplný  bankrot  již.  států.  Za  těchto  události  proti  tomu  republikáni  za  pres.  Granta  r.  1875 
přijata  byla  r.  1867  Nebraska  za  37.  spolkový  provedli  přijeti  zákona,  jimž  od  1.  led.  1879 
stát,  kdežto  za  války  byly  již  přijaty  Záp. .  mělo  býti  zavedeno  splácení  zlatem.  Za  pres. 
Virginie  (1863)  a  Nevada  (1864).  Dále  byla  I  Hayesa  vzrostla  neobyčejně  produkce  stříbra, 
koupena  r.  1867  Aljaška  (v.  t.)  od  Ruska  I  tak  že  cena  jeho  silně  klesala.  Vlastníci  stří- 
za  7,200.000  doll  Po  odstoupení  Johnsonově  :  brných  dolů  získali  demokraty,  kteří  vymohli 
zvolen  byl  presidentem  republikán  gener.  r.  1878  zákon,  jímž  sekretář  pokladu  byl 
Ulysses  S.  Grant  (1869—77),  jenž  ujal  se  zavázán,  aby  měsíčně  dal  raziti  2—4  miU. 
úřadu  jako  zjevný  přívrženec  strany,  která  dollarů  stříbrných.  Hayes  podal  své  veto, 
chtěla  vítězství  svého  plně  využiti.  Proto  ,  avšak  zákon  (t.  zv.  Blandbill)  byl  přijat  opětně, 
trpěl  nejen  v  již.  státech,  nýbrž  v  celé  Unii '  R.  1890  byl  tento  zákon  nahrazen  jiným,  pro 
neslýchanou  korrupci,  tak  že  skandální  pro-  <  přívržence  stříbrné  měny  ještě  příznivějším. 
cessy  byly  takřka  denním  zjevem  a  zachva- 1  Při  volbách  do  kongressu  r.  1878  rozcházely 
covauy  i  kruhy  presidentovi  nejbližší.  Nově  <  se  programmy  republikánův  a  demokratů 
zavedený  systém  ochranných  cel  měl  sloužiti  I  v  otázce  celního  tarifu  a  měny.   Kdežto  re- 


předevšim  k  tomu,  aby  kryty  byly  vysoké 
finanční  potřeby  Unie.  způsobené  válkou; 
avšak  bylo  ho  od  průmyslových  a  obchod- 
ních kruhův  a  společnosti  zneužíváno  k  di- 


publikáni  se  klonili  k  systému  ochranných 
cel  a  zlaté  měně,  demokrati  žádali  fiskální 
tarif,  daň  z  příjmů  pro  boháče  a  měnu  stří- 
brnou a  papírovou.  Při  volbách  získali  vět- 


vokým  spekulacím,  jimiž  poslanci  i  státní !  šinu  demokrati,  avšak  přes  to  sekretář  po- 
úřednici  veřejně  a  beze  studu  se  obohacovali,  kladu  Sherman  zavedl  1.  led.  1879  placeni 
1  v  zahraničních  záležitostech  jevilo  se  pů- !  zlatem  (podle  zák.  z  r.  1875).  Při  volbě  pre- 
sobení  korrupce.  Tak  Grantem  podporovaná  >  sidenta  zvolen  republikán  gen.  James  G  a  r- 
annexe  republ.  San  Domingo  byla  zmařena  |  field,  od  něhož  se  čekaly  důkladné  reformy 
jen  odporem  kongressu.  Dvou  úspěchů  v  za-  ve  státní  správě,  jenž  však  již  2.  čna  1881 
hraniční  politice  dobyla  Unie  v  této  době.  úkladným  vrahem  byl  smrtelně  postřelen 
Anglie  byla  pro  porušení  neutrality  v  t.  zv.  (f  13.  září).  Úřadu  jeho  ujal  se  vicepresident 
otázce  alabamske  odsouzena  rozhodčím  sou-  Chester  Allan  Arthur  (1881—85),  za  něhož 
dem  genevským  k  pokutě  a  také  otázka  držby  ještě  jednou  se  vrátila  vykořisfovací  politika. 
San  luanského  archipelu  rozhodnuta  cis.  ně-  .Ačkoliv  poměry  nebylv  jiŽ  tak  zlé,  jako  za 
meckým  ve  prospěch  Unie.  Již  za  prvního  Granta,  přece  jen  způsobily  silné  oslabeni 
úředního  období  vznikl  proti  Grantoví  od-  strany  republikánské,  jíž  škodily  i  spory 
por,  avšak  přesto  republikáni  provedli  r.  1872  vnitřní.  Při  volbách  do  kongressu  r.  1882 
opětnou  volbu  jeho.  Avšak  po  r.  1873  roz-  demokrati  nabyli  opět  značné  většiny.  K  volbě 
padla  se  republikánská  strana,  od  niž  se  od- '  presidentské  dostavili  se  s  novým  program- 
dělila  t,  zv.  strana  liberálních  republikánů,  mem,  Jenž  požadoval  ryze  finanční  politiku 
jež  iádala  především  počestnou  správu,  celní,  čestnou  a  spolehlivou  správu  finanční 
Strana  tato  nebyla  ještě  tak  silná,  aby  mohla  a  zavedeni  nestranného  obsazování  míst  úřed- 
postaviti  samostatného  kandidáta  íc  volbě  nických.  Skutečně  zvítězil  r.  1884  demokrat 
presidentské.  Avšak  republikáni  i  demokrati  Grover  Cleveland  nad  republikánem  Blai- 
z  ohledu  na  ni  postavili  kandidáty  takové,  nem.  Vítězství  demokratů  ukázalo,  že  následky 
od  nichž  bylo  lze  čekati  mravní  očistu  vlády,  války  občanské  konečně  již  úplně  pominuly^ 
Volba  presidenta  r.  1876  byla  velmi  spletitá,  tak  Že  řízení  spolkových  záležitosti  mohlo  se 
proto    byla    rozhodnuta    zvláštní   kommissi  svěřiti  všem  stranám  v  Unii.  Od  r.  1884  re- 


876 


Spojené  Obce  (dějiny). 


publikánšti  a  demokratičtí  presidenti  střídali 
se  takořka  pravidelně.  Vitčzstvim  demokrata 
zmařeno  bylo  úsilí  o  založeni  panamerického 
spolku  s  Unii  v  čele,  jeŽ  vzniklo  při  lOOletém 
jubileu  nezávislosti  (4.  čce  1876)  a  podporo- 
váno bylo  zejména  za  pres.  Arthura. 

e)  Dějiny  od  r.  1885  do  dob  nejno- 
vějších. President  Cle  vel  and  (1885—89) 
snažil  se  především  odstraniti  korrupci  úřed- 
nictva a  provésti  důkladnou  reformu  správy. 
R.  1886  vydán  zákon,  podle  něhož  ministři 
měli  střídavě  vésti  úřad  presídentský,  jestli- 
žeby  president  i  jeho  náměstek  zemířeli  neb 
úřad  vykonávati  nemohli.  Indiánům  v  jejich 
reservacích  zajištěna  ochrana  proti  pěstitelům 
dobytka,  kteří  bezohledně  vnikali  do  jejich 
území.  Povstání  Indiánů,  jako  na  př.  r.  1885 
v  Nov.  Mexiku,  byla  krvavě  potlačena.  Pal- 
čivou stala  se  otázka  dělnická.  Neustálým 
přílivem  přistěhovalců  způsoben  byl  nadbytek 
pracovních  sil,  jenž  vedl  jednak  ke  snížení 
mzdy,  jednak  k  rozmnožení  nezaměstnaných. 
V  obojím  případě  vedlo  to  ke  stávkám  a 
nepokojům  s  průběhem  velmi  krvavým,  na 
př.  r.  1886  v  Chicagu,  Milvaukee,  St  Louisů. 
Avšak  dělnici  záhy  opustili  cestu  násilí  a 
snažili  se  zlepšiti  si  poměry  cestou  zákono- 
dárnou. Aby  zmenšen  byl  nadbytek  pracov- 
ních sil,  vydána  byla  přísná  nařízení  proti  čín- 
ským dělníkům,  ano  jednalo  se  i  o  obmezení, 
ne-li  zastavení  přistěhovalectví  z  Evropy. 
Zákonem  z  r.  1888  zapověděno  bylo  přistě- 
hovalectví Číňanů.  Hlavní  zřetel  věnoval  Cle- 
veland  uspořádáni  otázky  peněžní  a  tarifní. 
Snažil  se  obmeziti  raženi  stříbrné  mince  a 
zavésti  splácení  státního  dluhu  ve.zlatě.  Celní 
sazby  chtěl  snížiti,  což  bylo  možno  provésti, 
ježto  finanční  hospodářství  Unie  vykazovalo 
ročně  přebytek  80—100  milí.  doU,  Avšak 
v  obou  směrech  nepořídil  ničeho,  naopak 
získal  si  jen  nepřízeň  a  tak  r.  1888  zvolen 
byl  novým  presidentem  Benjamin  Harrison 
(1889—93),  kandidát  republikánů,  kteří  se 
vyslovili  pro  měnu  ryze  zlatou  a  zostření 
ochranného  systému  celního.  V  Harrisonově 
kabinetě  nejvýznamnější  osobou  byl  státní 
sekretář  (zahraniční  ministr)  Blaine,  z  jehož 
popudu  sešel  se  r.  1889  panamerický  kon- 
gress  ve  Washingtone,  na  němž  se  jednalo 
o  utvoření  panamerické  Unie  obchodní  s  po- 
litickým soudem  rozhodčím,  společnou  mě- 
nou, měrou  a  váhou  atd.  Avšak  kongress 
neměl  výsledku  jiného,  než  že  s  Brazílií 
umluvena  byla  výhodná  smlouva  obchodní. 
Unie  účastnila  se  v  té  době  též  jednání 
o  poměrech  Samojského  souostroví 
(v.  t.).  S  Anglií  dostala  se  Unie  opět  do 
sporu  o  lov  tuleňů  v  Beringově  průlive.  Spor 
vyřízen  smírčím  soudem  v  Paříži  r.  1893, 
jenž  přiznal  Unii  právo  k  lovu  tuleňů  v  ob- 
vodě až  do  tří  mořských  mil  ode  břehu. 
R.  1889  byla  territoria  Montana,  Washington 
a  Se  v.  a  Již.  Dakota  přijata  za  nové  státy, 
r.  1890  Idaho  a  Wyoming,  konečně  také 
Utah  (1896),  když  zlomen  byl  odpor  Mor- 
monů (v.  t.)  proti  zákazu  polygamie.  Z  nej- 
důležitějších vnitřních   záležitostí   byla  i  za 


Harrisona  otázka  celní  a  otázka  stříbrné  méay. 
R.  1890  republikáni  provedli  t  zv.  Mac  Kinley- 
bili,  nový  to  ochranný  tarif  celní,  jenž  měl 
dovoz  zboží,  zejména  z  Evropy  takřka  zne- 
možniti a  naopak  zjednati  amer.  zboží  odbyt 
v  cizině.   Avšak  tento  zákon  neměl  sÍil>ova- 
ných  následků  blahodárných,  naopak  způ- 
sobil  zdražení   některých  potřeb  a  byl  na 
prospěch  jen  plutokradi.  Zároveň  těžce  bylo 
pociťováno  klesnutí  ceny  stříbra.   Tyto  ne- 
blahé poměry  způsobily,  ie  r.  1890  zvitězUi 
demokraté  zase  při  volbách  repraesentantů 
a  také  r.  1892  při  volbě  presidentské,  kdy 
zvolen  byl  po  druhé  Cle  vel  and  (1893- -97  i. 
Ještě  než  tento  nastoupil  svůj  úřad«   Harrí- 
son   vmísil   se    do  poměrů   Havajského 
souostroví  (v.  t.).    Cleveland  1.  kv.  1893 
zahájil  světovou  výstavu  Columbovu  v  Chi- 
cagu, jež  podala  obraz  skvělého  rozvoje  prů- 
myslu amerického.    Zároveň  však  bylo  no- 
vému presidentovi  bojovati  proti  finančnímu 
úpadku,  jenž  způsoben  byl  velikými  nákupy 
stříbra,  k  nimž  sekretář  pokladu  nucen  byl 
Bland  billem,    dále   stálým   klesáním    ceny 
stříbra,  zmenšením  příjmů  z  cla  a  j.    Roční 
přebytek  r.  1893  klesl  na  2  milí.  doU.,  r.  1804 
pak  budget  vykazoval  deficit  70  milí.  Cleve- 
land svolal  tedy  zvláštní  seděni  kongressu, 
na   němž    vymohl   zrušení    zákonů    Dutícich 
k  nákupu  stříbra.   Týmž  časem  nastala  ob- 
chodní krise,  jež  donutila  četné  baaky  a  že- 
lezniční společnosti  k  zastaveni  platů.   Ná- 
sledkem toho  vzrostl  počet  nezaměstnaných, 
což  zase  vedlo  ke  stávkám  a  krvavým  ne- 
pokojům, tak  že   v  Chicagu  a  Sacramento 
došlo  dokonce   k  vyhlášeni  stavu  obležeai. 
R.  1894  demokratická  strana  vymohla  si  zmír- 
nění billu  Mac  Kinleyova.    Zároveň  zlepšily 
se  obchodní  poměry,  čímž  povznesen  i  finanční 
stav  Unie.  K  tomu  působili  Cleveland  a  se- 
kretář pokladu  i  tím,  že  provedli  bankovní 
reformu  a  rozmnožili  zásobu  zlata  ve  státním 
pokladě.    Avšak  sama  demokratická  strana 
chovala  se  k  většině  těchto   podnikův  od- 
mítavě.  Také  Cleveland  hleděl  posíliti  vliv 
Unie  na  ostatní  státy  americké,  proto  roz- 
množil válečné  loďstvo  a  podporoval  zamý- 
šlený podnik  Nicaragujského  průplavu.  R.  1895 
při  sporu  o  hranice  mezi  Venezuelou  a  Brit. 
Guayanou  postavil  se  na  stanovisko  doktríny 
Monroeovy  a  protestoval  proti  každému  zvět- 
šeni  evropských   držav  v  Americe.    AngUe 
ustoupila  tomuto  přísnému  zakročení  a  učinili 
9.  list.  1896   s  Unií  smlouvu,  podle  níž  se- 
stoupila se  kommisse  ze  zástupců  Unie  i  An- 
glie, jež  pak  spor  rozřešila  na  prospěch  An- 
glie.   Nicméně  Cleveland  zdráhal  se  uznati 
povstalce  na  Kubě  za  válčící  moc  a  ostrov 
vzíti  pod  ochranu  Unie,  jak  to  žádala  početná 
strana  v  Unii. 

Při  presidentské  volbě  r*  1896  jednalo  se 
o  dvě  otázky  hospodářské,  vysoké  ochranné 
clo  a  bimetallismus.  Strana  republikánská 
přistoupila  k  volbě  s  novým  programmem, 
v  němž  slibovala  činnou  politiku  zahraničnii 
obnovení  ochranného  cla  a  zavedení  zlaté 
měny.   Jejím  kandidátem    byl  Mac  KInley. 


Spojené  Obce  (dějiny). 


877 


Demokratická  strana,  jejimž  kandidátem  byl 
Bryan,  Yyslovíla  se  proti  clu  ochrannému  a 
pro  roénu  stříbrnou.  Ale  tento  poslední  bod 
programmu  ipfisobil  roztržku  mezi  demo- 
kraty. Ti,  kdo  byli  proti  měné  stříbrné,  po- 
stavili samostatného  kandidáta  Palmera.  Vo- 
lební boj  stal  se  velmi  ostrým,  ježto  neběželo 
jen  o  menu,  nýbrž  ve  skutečnosti  i  o  zlomeni 
vlivu  východních  velkokapitulistA,  kteří  re- 
praesentovali  stranu  zlaté  měny.  Při  volbě 
volitelft  3.  list.  1896  zvítězil  republikán  Mac 
Kinley  většinou  618.742  hlasův  a  také  při 
hlasováni  velitelů  11.  led.  1897  obdržel  271 
hlasů,  kdežto  Bryan  176.  Nový  president  na- 
stoupil úřad  4.  bř.  1897  a  ihned  svolal  mimo- 
řádné seděni  kongressu,  jemuž  předložil  ná- 
vrh zákona  o  zvýšení  cel,  t.  zv.  Dingley  bill^ 
Í*enž  znamená  úplný  návrat  k  zákonu  Mac 
Cinleyovu,  jenž  ve  mnohém  jest  i  stupňován. 
Jinou  důležitou  událostí  hned  po  nastoupení 
Mac  Kinleyově  jest  annexe  Havajského  sou- 
ostroví podle  smlouvy  z  16.  čna  1897.  Repu- 
blikánská vláda  havajská  prozatím  úřadovala 
dále:  teprve  když  kongress  vypracoval  novou 
ústavu*  souostroví  stalo  se  territoriem  Unie. 
Ale  ještě  jiná,  důležitější  událost  ukázala,  že 
vláda  Mac  Kinleyova  neobmezi  se  jen  na 
podniky  hospodářské.  Povstání  na  Kube 
opětně  vzbudilo  pozornost  v  Unii.  avšak  Mac 
Kinley  nepokračoval  v  neutralitě  Clevelan- 
dově,  nýbrž  vyvolal  t.  zv.  španělsko-amcrickou 
válku,  o  jejímž  průběhu  viz  Kuba,  str.  315. 
Mírem  Pařížským  (10.  pros.  1898)  Unie  získala 
Pucrto  Rico  (v.  t.)  a  FiHpiny  za  náhradu 
20  milí.  dolL,  Kuba  stala  se  nezávislou.  Ve- 
dle Havajského  a  Filipínského  souostroví 
S.  O.  získaly  brzy  potom  novou  oporu  své 
moci  v  Tichém  okeáně,  totiž  ostrov  Tutuila 
a  ostatní  ostrovy  Samojského  souostroví 
(v.  t.)  ležící  na  vých.  od  171*.  z.  d.    R.  1900 

Cřijata  byla  předloha,  podle  níž  povolena 
yla  stavba  19  nových  řadových  lodí  váleč- 
ných a  10  obrněných  křižníků,  aby  tak  ro- 
stoucí světové  moci  a  obchodu  Unie  poskyt- 
nuta byla  dostatečná  ochrana.  Imperialistická 
politika  Mac  Kinleyova  byla  nadšeně  pod- 
porována od  strany  vládnoucí,  avšak  vznikaly 
i  proudy  protivné,  zejména  když  povstalci 
filipínští  nadvládě  S-ných  O-ci  násilím  se 
vzepřeli  a  teprve  po  dlouhých,  tuhých  bojích 
byli  pokořeni.  Proto  presidentská  volba  6.  list. 
1900  stála  ve  znamení  imperialismu.  Demo- 
krati kandidovali  opětně  Bryana,  vyslovivše 
se  proti  politice  velmocensKé.  Republikáni 
kandidovali  po  druhé  Mac  Kinleye  a  ve  svém 
programmu  schválili  jeho  politiku  zahraniční, 
Kladouce  spolu  důraz  na  Monroeovu  doktrínu 
a  žádajíce  stavbu  průplavu  mezíokeánského. 
Po  druhé  zvítězil  Mac  Kin  lev,  tentokráte 
292  hlasy  volitelů  proti  155,  a  4.  bř.  1901 
ujal  se  úřadu.  Avšak  nedlouho  potom  (6.  září) 
postřelen  byl  při  návštěvě  pan  americké  vý- 
stavy v  Buffalu  anarchistou  Czolgoszem  a 
14.  září  podlehl  poraněni.  Nástupcem  jeho 
stal  se  vicepresident  Theodor  Roosevelt 
(v.  t.),  jenž  věrné  pokračoval  v  imperíalistické 
politice  svého  předchůdce.    Ježto  zatím  na 


Kubě  organisovala  se  vláda  samostatná,  nový 
president  odvolal  amer.  posádku  s  tohoto 
ostrova.  S.  O.  však  vyhradily  si  jistá  suve- 
rénní práva  nad  Kubou,  tak  že  úplné  její 
připojení  k  Unii  není  nemožné.  V  r.  1900 
až  1901  S.  O.  spolu  s  Japanskem  a  evrop. 
velmocemi  účastnily  se  utišení  boxerského 
povstání  v  Čině.  Velmi  důležitou  pro  rozvoj 
velmocenské  politiky  Unie  stala  se  otázka 
mezíokeánského  průplavu  ve  střední  Americe. 
Již  r.  1850  smlouvou  Clayton-Bulwerovou 
protektorát  nad  budoucím  průplavem  vyhra- 
zen byl  společně  Anglii  a  Unii.  Později  za  jiho- 
africké války  Anglie  smlouvou  Hay-Paunce- 
foteovou  (8.  ún.  1900)  přiznala  jediné  Ame- 
ričanům právo  stavěti  a  chrániti  budoucí 
průplav,  zapověděvši  pouze  opevňování  jeho. 
Ale  i  tu  smlouvu  nuUifíkoval  kongress  18.  list. 
1901.  V  té  době  rozhodla  se  také  Unie  pro 
stavbu  průplavu  Panamského,  nikoliv  Nica- 
ragujského,  a  r.  1903  ujednala  příslušnou 
smlouvu  se  starou  společností  panamskou  a 
s  vládou  columbijskou.  Ježto  však  senát  co- 
lumbijský  zdráhal  se  smlouvu  tuto  uznati» 
vzniklo  v  provincii  panamské  povstání,  jež 
s  pomocí  Unie  vedlo  k  založení  samostatné 
republiky  Panamské.  Smlouvou  s  touto  re- 
publikou (list.  1903)  Unie  zajistila  si  stavbu 
průplavu  s  velikými  výhodami  vojenskými 
a  hospodářskými.  Unie  nabyla  tím  velikého 
vlivu  ve  střední  Americe,  zejména  ježto  re- 
publika Panama  vyhradila  jí  právo  intervence, 
kdyby  v  jejím  obvodě  vypukly  nepokoje. 
V  říj.  1903  skončil  se  také  úspěšně  pro  Unii 
spor  o  hranice  mezi  Aljaškou  a  Kanadou. 
Velikého  úspěchu  dobyla  imperialistická  po- 
litika a  do  jisté  míry  i  Monroeova  doktrína, 
když  Anglie  a  Německo  ve  sporu  s  Vene- 
zuelou (pros.  1902)  žádaly  Roosevelta,  aby 
spor  rozhodl.  Týž  pro  svou  osobu  odmítu 
avšak  dovolil,  aby  amer.  vyslanec  Bowen 
jako  plnomocník  Venezuely  řídil  vyjednáváni 
ve  Washingtone,  jež  vedlo  k  výsledku  přízni- 
vému. Zahraniční  moc  Unie  jest  tedy  na  ne- 
ustálém postupu.  Vláda  i  lid  většinou  schva- 
luji tuto  velmocenskou  politiku  a  starají  se 
o  zabezpečení  její  hlavně  zdokonalováním 
válečného  loďstva,  jež  objevilo  se  i  v  evrop- 
ských vodách,  když  v  čnu  1904  amer.  pod- 
daní v  Marokku  byli  nesprávné  zajati.  —  Ve 
vnitřních  poměrech  Unie  znamenati  lze  v  po- 
sledních letech  neobyčejný  rozkvět,  zejména 
průmyslu.  K  tomu  přispělo  hlavně  ohromné 
bohatství  surovin,  neúnavná  činnost  a  obrat- 
nost obyvatelův  Unie,  zejména  však  koncen- 
trace ohromných  kapitálů  v  t.  zv.  trustech. 
Tím  Unie  v  úžasně  krátké  době  postavila  se 
nejen  na  roven  starším  státům  průmyslovým,, 
nýbrž  snaží  se  je  i  předstihnouti.  Zřizením 
trustů  některá  průmyslová  odvětví  takřka  se 
zmonopolisovala,  což  vŠak  má  v  sobě  pro 
budoucnost  mnoho  nebezpečí.  To  ukázala 
zejména  ohromná  stávka  uhlokopů  r.  1902, 
při  níž  stávkovalo  na  200.000  dělníkův  a  jež 
trvala  6  més.  Došlo  i  ke  krvavým  srážkáin 
mezi  stávkáří  a  milicí,  nedostatek  uhlí  hrozil 
pak  způsobiti  průmyslovou  krisi.  Stávka  úkon- 


878 


Spojené  Státy  australské. 


cena  byla  teprve  zakročeDÍm  presidentovým, 
po  némž  dělnici  podrobili  se  usneseni  roz- 
hodčího soudu.  Přímým  následkem  tohoto 
velikého  mzdového  zápasu  byly  vládni  po- 
kusy o  obmezení  trustů.  Tak  zřízen  byl  r.  1903 
zvláištni  departement  pro  obchod  a  průmysl, 
jemuž  mezi  jiným  přidělen  byl  dozor  nad 
trusty.  V  otázce  přistěhovalecké  vláda  drží 
se  dosavadní  politiky,  totiž  obmezováni  pří- 
livu pracovních  sil  z  Evropy.  V  otázce  čer- 
nošské většinou  posud  převládá  mínění,  že 
negři  nemají  býti  připuštěni  k  vyššímu  vzdě- 
lání a  vynikajícím  úřadům.  Proto  president 
vzbudil  pohoršení,  když  do  několika  vyšších 
úřadů  povolal  negry.  V  únoru  1905  přijat  byl 
návrh  zákona,  aby  z  Indiánského  territoria 
a  terr.  Oklahomy  utvořen  byl  nový  stát 
Oklahoma,  z  terr.  N.  Mexika  stát  N.  Mexiko 
/v.  str.  858  b).  Po  provedení  toho  bude  v  Unii 
jen  1  territorium,  kromě  Aljašky  a  Havaj- 
ského souostroví.  1.  květ.  1904  byla  v  St  Louis 
zahájena  světová  výstava,  podávající  jako 
kdysi  chicagská  obraz  velikého  kulturního 
i  hmotného  rozvoje  Unie.  V  list.  1904  pro- 
vedena volba  volitelů  presidenta,  při  niž  pro 
Tolitcle  republikánského  kandidáta  Roose- 
velta bylo  odevzdáno  8  milí.  hlasů,  pro  vo- 
litele  demokrata  Parkera  5Vt  milí.  hlasů. 
100.000  hlasů  bylo  roztříštěno.  Podle  toho 
i  prosincové  hlasováni  volitelů  skončilo  se 
vítězstvím  Rooseveltovým,  jenž  4.  břez.  1905 
za  obvyklých  slavností  se  ujal  podruhé 
úřadu  presidentského.  Ještě  před  touto 
volbou  Roosevelt  vydal  ke  kongressu  posel- 
ství, jež  znamená  pokračováni  v  politice  im- 
perialistické.  V  něm  klade  na  prvním  místě 
důraz  na  rozmnoženi  válečné  moci  námořské. 
Roosevelt  popírá,  že  by  Unie  měla  zálusk 
na  jiné  země  americké,  a  prohlašuje,  že  po- 
kud se  nenaleznou  prostředky,  jimiž  náro- 
dové by  se  podrobili  mezinárodni  kontrole, 
bylo  by  odzbrojení  velikým  zlem  pro  národy 
nejcivilisovanější.  Tedy  —  imperialismus  za- 
krytý poněkud  humanitními  frasemi. 

Literatura  k  dějinám:  Životopisy  a 
sbírky  listin  Sparksovy  (v.  t.)  Bancroft,  His- 
tory  of  the  United  States  Irom  the  disco- 
very  of  the  American  continent  (1840—74, 
10  sv.) ;  t,  History  of  the  formation  of  the  con- 
stitution  (1882,  2  sv.);  Hildreth,  History  of 
the  United  States  (1849—56,  6  sv.);  Holst, 
Verfassung  u.  Demokratie  der  Ver.  Staaten 
von  Amer.  (1873—91);  Neumann,  Gesch.  der 
Ver.  Staaten  von  Amer.  (1863—66,  3  sv.); 
Laboulaye,  Histoire  des  États-Unis  (6.  vyd., 
1876);  Higginson,  Gesch.  der  Ver.  Staaten 
v.  Amer.  (1876);  J.Winsor,  Narrative  and  cri- 
tical  history  of  America  1492—1850  (1884—89, 
8  sv.);  R. Frothinghara,  Riseofthe  Republic 
of  the  U.St.  (1874);  J.B.  Mc  Master,  Histoiy 
of  the  people  of  the  U.  St.  1784—1820  (1883 
až  1895,  4  sv.);  James  Schouler,  History  of 
the  U.  St.  1783—1861  (1880-91,  5  sv.);  E. 
Stanwood,  History  of  presidential  elections 
(1892);  F.  W.  Taussig,  TarifT  history  of  the 
U.St. (1892);  Nippold,  Amerik. Kirchengesch. 
-seit    der    Unabhángigkeitserklarung    (1892); 


Moireau,  Histoire  des  États-Unis  de  TAmé- 
rique  du  Nord  (1892,  2  sv.);  Andrews,  Hiír 
tory  ot  the  U.  St.  (1896,  2  sv.);  Wilson.  Pre- 
sidents  of  the  U.St.  1789—1894  (1895);  Scud- 
der,  History  of  the  U.  St.of  America  (1897 1; 
H.  v.  Holst,  Verfassungsgesch.  der  Ver.  Staa- 
ten (1873—85,  5  sv.);  Thorpe,  Constitutional 
history  of  the  U.St.  1765—1895  (1901,  3  st.,. 
t.,  History  of  the  American  people  (1901).— 
Jednotlivých  období  dotýkají  se:  Talvj,  Gesch. 
der  Kolonisation  von  Neuengland  (1847);  j. 
Doyle,  The  American  colon.  previous  to  the 
declaration  of  the  independ.  (1889);   ThT*-ai- 
tes,  Epochs  of  amerícan  history.   The  colo- 
nies  1492— 1750  (1890);  E.  Schmidt,  Die  Vor- 
gesch.  Nordamerikas  im  Gebiet  der  Vcrein. 
Staaten  (1894);    J.  Fiske,  The  beginnings  oř 
New  England  (1889);   t.,  The  critícal  period 
of  amerícan  history  1783—89  (1888);  t,  Tbc 
American  revolution  (1891,  3  sv.);    Rarosay, 
History  of  the  Amerícan  revolution  (1817 ^ 
Ludlow,   The   war    of  amerícan    independ 
(1876);  Henri  Daniel,  Histoire  de  la  particip. 
de   la  France  á  Tétablissement  des  États- 
Unis  (1886—90,  4  sv.);    Hart,   Formation  of 
the  Union  1750—1829  (1892);    Francis  Park- 
man,  France  and  England  in  the  New  world 
(1867—92,  11  sv.;  část.  něm.  překl.  1875—78); 
Henry  Adams,  History  of  the  United  States 
1801-17  (1889—91,  9  sv.);    Trcvelyan,  The 
Amerícan  revolution,  díl  I.:  1766— 76  (18991  — 
O  mexické  válce  psali  Ripley,  Thorpe,  jen- 
kins,  Mansfíeld,  Henry  a  j.,  o  válce  občanské 
Sander,  Draper,  Stephens,  Mac  Phcrson,  Pol- 
lard;  dále:  Blankenburg,  Die  innern  Kámpfe 
der    nordamerík.    Union    (1869);    Scheibcrt, 
Der  BQrgerkrieg  ín  den  nordamerík.  Staaten 
(1874);  Comte  de  Paris,  Histoire  de  la  gucrrc 
civile  en  Amérique  (1874—75,  4  sv.);  Wilson, 
Division  and  reunion  (1894);  Britton,  Thed- 
vil  war  on  the  border  (1890—99,  2  sv.);  Rho- 
des,  History  of  the  United  States  from  tbc 
compromise  of  1850   (1899,  4   sv.);    Blainc, 
Twenty  years  of  congress.  From  Lincoln  to 
Garfield  (1884—85,  2  sv.);  Jannet  u.  Kampfe. 
Die  Ver.  Staaten  v.  Amer.  in  der  Gegcnwart 
(1893);  Andrews,  The  history  of  the  last  quar- 
ter  century  in  the  United  States  1870-95 
(1897,  2  sv.);  Watterson,  History  of  theSpa- 
nish-American  war  (1898);  Halstead,  Offifial 
history  of  the  war  with  Spain  (1902);  Bride, 
La  guerre  Hispano-Amérícaine  de  1898Í1899); 
Verdades,  La  guerra  hispano-ameríc.  (1899); 
Gomez  Nufiez,  La  guerra  hispano-americani 
(1902).  Od  r.  1895  vychází  >American  histo- 
rical  review*.  Ské. 

Spojené  Státj  australské,  áředoé 
Commonwealth  of  Australia,  od  1.  Ic^- 
1901  společný  xtázev  anglických  osad  austral- 
ských, zabírajících  celou  Austrálii  s  P^**^'^ 
nými  ostrovy  mimo  ostrovy  Fidiijské  a  Noy 
Zealand.  O  přírodních  poměrech,  obyvatel- 
stvé,  výzkumech  viz  Austrálie.  Roxloba 
a  obyvatelstvo  podle  dat  z  r.  1901.  dílcía 
z  r.  1902,  počet  přistěhovalců  a  vystěhoralcu 
z  r.  1903  (otázka  ta  náleží  k  nejdftleiitřjSiro 
problémům  S-ných  S-tů  a-kých): 


Spojené  Státy  brazilské  —  Spojení. 


879 


Státy  a  příslušné  ostrovy 


Rosloha 


Počet  obyv. 


PH- 
ttéhovalcA 


r.  1902 


Qaeensland 

Britská  Nová  Guinea 
Nový  Již.  Wales  .   .   .   . 

O.  lorda  Howea    .    < 

O.  Norfolský  .   .   .   . 

Victoria 

Již.  Austrálie  .   .   .    .    . 

Sev.  territoríum  .  . 
Záp.  Austrálie     .   .   .   . 

Domorodci  australští 
Tasmánie 

O.  Macquarieovy    .  . 

.  S.  a 


1,731.337 

229.102 

804.676 

16 

44 

227.610 

984.330 

1,356.130 

2,527.530 

67.894 
440 


514.850(1902)1  34.082 
350.000             ; 

1.407.710(1902)1  81.190 
100  (1901) 
827  (1901) 

1,205.510(1902)1  87.567 

365.790  (1902)  36.808 
215.140  (1901) 

148.000  '  37.860 

230.000  I'       — 

177.080(1902)1  27.550 
neobydl.       |       — 


7,929.009  ii  4,615.000 


Státní  zřízení.  Spolkový  stát  Common- 
%vealth  of  Australia,  ujednaný  v  čci  1900, 
prohlášený  17.  října  1900  a  ve  skutek  uve- 
dený 1.  lednem  1901,  náleží  pod  svrchova- 
nost krále  anglického,  kterého  zastupuje  ge- 
nerální guvernér.  Vedle  tohoto  v  čele  správy 
státní  stoji  senát  skládající  se  z  36  členu 
parlaTenlů  jednotlivých  států  (volených  na 
6  let)  a  sněmovna  poslanců  čítající  75 
členů  (a  to  26  z  Nov.  Již.  Walesu,  23  z  Victo- 
rie.  9  z  Queenslandu,  7  z  Již.  Austrálie,  5  ze 
Záp.  Austrálie  a  5  z  Tasmánie);  tito  musí 
býti  nejméně  2lletí  a  volí  se  na  3  roky.  Pro- 
zatímním sídlem  spolkové  vlády  {Federal 
Commonwealth  of  Australia)  je  Melbourne, 
ale  za  budoucí  hl.  město  spolkové  zvoleno 
r.  1904  Dalgety  v  okr.  Bombala  (N.  Již. 
Wales).  Největší  města  jsou  Sydney  (r.  1902 
608.510  obyv.),  Melbourne  (502.610),  Adelaide 
(165.723),  Brisbane  (122.815),  Ncwcastle 
(58.010),  Ballarat  (Vict.  43.828),  Perth  (42.474), 
Hobart  (34.809  obyv.). 

Finance  nejsou  právě  v  utěšeném  stavu, 
a  to  vlivem  špatných  hospodářských  poměrů 
posledních  let.  Rozpočet  S-ných  S-tů  a-kých 
pro  r.  1903—04  byl  tento:  Příjmy  byly  z  cel 
a  daní  spotřebních  9.107.000  liber  st.,  z  pošty 
2.460.000  lib.  st.,  různé  9175  lib.  st.,  celkem 
příjmy  11,566.175  liber  st.  Výdaje  na  poštu 
2.817.747,  na  obranu  791.548,  cla  276.211, 
různé  434.946,  platy  státům  7,251.464,  dohro- 
mady výdaje  11,571913  liber  st.  Z  jednotli- 
vých států  aktivní  byly  pouze  Victoria  a  Záp. 
Austrálie.  Dluhy  všéch  států  dohromady  byly 
r.  1902—03  222.871.765  liber  st. 

Vlajka  má  v  pravém  rohu  britskou  vlajku 
nad  hvózdou  o  šesti  paprscích  značících  šest 
států,  v  levém  rohu  od  žerdě  odvrácené  sou- 
hvězdí Již.  kříže  v  modrém  poli  pro  vládní, 
v  červeném  pro  obchodní  lodi. 

Dějiny.  Prvním  gener.  guvernérem  S-ných 
S-tů  a-kých  jmenován  byl  lord  Hopitoun, 
jenž  utvořil  ministerstvo  za  předsednictví 
Bartoňa^  hlavního  zastance  spolčeni  těchto 
států.  V  březnu  1901  provedeny  byly  volby 
do  spolkového  parlamentu,  který  byl  9.  května 
xa  přítomnosti  angl.  následnilca  trůnu  vév. 


z  Yorku  zahájen.  Nejdůležitějším  předmětem 
jednání  bylo  stanovení  celního  tarifu,  jenž 
po  tuhém  boji  mezi  přívrženci  ochranných 
cel  a  přívrženci  svobodného  obchodu  byl 
ujednán  2.  září  1902  ve  smyslu  ochranář- 
ském. Mimo  to  koncem  r.  1901  vydán  zákon 
k  obmezení  přílivu  přistěhovalců,  hlavně  ba- 
revných. Za  nových  voleb  (16.  pros.  1903) 
dostalo  se  do  senátu  pouze  6  vládních  pří- 
vrženců ochranářských  proti  11  stoupencům 
svobodného  obchodu,  ale  ve  sněmovně  ob- 
drželi onino  většinu  jednoho  hlasu  (27:26). 
Rozhodující  stranou  v  obou  shromážděních 
je  strana  dělnická,  mající  v  senátě  17,  ve  sně- 
movně 22  zástupců.  Tato  strana  porazila  sice 
konservativní  kabinet  Dakínův,  ale  nedovedla 
uhájiti  svého  vlastního  proti  spojeným  kon- 
servativcům  a  liberálům,  tak  že  r.  1904  Reid 
utvořil  kabinet  koaliční. 

Lit.:  Coghlan,  An  statistical  account  of  the 
7  colonies  of  Australasia,  1899—1900  (1900); 
Galloway,  Advanced  Australia  (1900);  Sievers 
u.  Kilkenthal,  Australien,  Oceanien  und  Polar- 
lander  (2.  vyd.,  1902);  Weule,  Australien  u. 
Oceanien  (v  Helmoltově  »Weltgeschichte«, 
II.  sv.,  1.,  3.  čásť,  1902);  Cambridge,  Thirty 
years  in  Australia  (1903);  Semon,  Im  austraL 
Busch  (2.  vyd.,  1903);  DOrkes-Boppard,  Ver- 
fassungsgesch.  der  austral.  Koíonien  und 
des  Common.  of  Australia  (1904);  J.  Kořen- 
ský,  K  protinožcům  (1905). 

Spojené  Státy  orasllské,  Estados- 
Unidos  do  Brazil,  viz  Brazílie,  str.  611a. 

Spojené  Státy  oolnmbljské  viz  Co- 
lumbie, str.  538  a. 

Spojené  Státy  venemeUké,  Estados 
Unidos  de  Venezuela,  viz  Venezuela. 

Spojeni  v  elektrotechnice  (něm.  Schal- 
tung)  jest  způsob,  jakým  se  zapínají,  zařazuji 
nebo  připojují  články  galvanické,  stroje  dy- 
namo-elektrícké,  akkumulátory,  transformá- 
tory, motory,  přístroje  měřicí,  elektrické 
lampy,  telegrafy,  telefony,  rheostaty  a  pod. 
do  obvodu  elektrického  proudu.  Rozeznává 
se:  1.8.  za  sebou  č.  sériové,  2.8.  vedle 
sebe  č.  parallelní,  derivační,  3.8.  smí- 
šené. 


880 


Spojení. 


S.  za  sebou  povstává,  kdyŽ  tentýž  proud 
probíhá  postupně  všemi  členy  za  sebou  spo- 
jenými. Zdroje  elektrické  spoji  se  za  sebou, 
když  kladný  pól  jednoho  spojí  se  se  zápor- 


Č.  3884.  Spojeni  sa  sebou. 

ným  pólem  druhého  (vyobr.  č.  3884.).  Spojí-li 
se  svorky  a  b  celé  batterie  drátem  o  odporu 
Ry  dostane  se  proud  o  intensitě 


/= 


ne 


R-{-nr' 

n  značí  počet  článků  za  sebou  spojených, 
e  elektromotorickou  sílu  jednoho  článku, 
r  jeho  vnitřní  odpor,  R  vnějši  odpor  č.  od- 
por spojovacího  oblouku.  Vy- 
jádří-li  se  e  ve  voltech  a  od- 
pory /?,  r  v  ohmech,  vyjde  / 
v  ampěrech.  Bude-li  R  malé 
oproti  nr^  možno  je  ve  výpočtu 
vynechati  a  bude 

ne e 

i      —     —^  y 

nr  r 
t.  j.  ať  spojí  se  článků  sebe  více, 
intensita  bude  vždy  taková,  ja- 
koby zapiat  byl  článek  jen  je- 
den. Pro  tento  případ  s.  toto 
se  nehodí.  Bude-li  R  veliké,  tak 
že  nr  možno  zanedbati,  bude 

R* 
t.  j.  velikost  intensity  bude  tím 
větši,  čím  více  článků  za  sebou 
je  spojeno,  a  jest  tedy  pro  tento 
případ  výhodné.  Poněvadž  sila 
elektromotorická  celé  batterie 
při  8.  za  sebou  =  součtu  elektro- 
motor jednotlivých  zdrojů  za 
sebou  zapiatých,  zvyšuje  se  s-m 
tímto  elektromotorická  síla,  na- 
pěti a  proto  s.  za  sebou  sluje 
též  s-m  na  napěti. 

S.  vedle  sebe  u  zdrojův 
elektrických  povstává,  když  při- 
pojíme všecky  kladné  póly  k  jed- 
né a  všechny  záporné  ke  druhé  větvi  vedení 
elektrického  (vyobr.  č.  3885.).  Ve  8.  tomto 
probíhá  v  každé  větvi  jiný  proud  a  celková 
intensita  /=  í,  -(-  /,  +  «$+...  Co  platilo 
v  předešlém  8.  o  síle  elektromotorické,  platí 


při  s.  vedle  sebe  o  intensitě.  Spoji-lt  se 
svorky  celé  batterie  odporem  R,  bude  pro- 
cházející intensita         . e 

'  m; 
m  značí  poČet  článků  vedle  sebe 
č.  parallelně  zapiatých.  Elektro- 
motorická síla  celé  batterie  = 
elektromotorické  síle  jednoho 
článku.  S-m  tímto  elektromoto- 
rická síla  se  nezvyšuje,  za  to  však 
intensita  a  proto  s.  vedle  sebe 
sluje   též  8-m    na   intensittu 

Je-li  R  oproti  —  malé,  bude 

tn 

e 
-      —     me 
/=  r  = — , 

—      r 

m 

t.  i.  intensita  bude   závislá  na 
poctu  článků  vedle  sebe  zapia- 
tých. Jen  pro  tento  případ  jest 
8.  toto  výhodné. 
S.  smíšené  jest  oboje  předcházející  do- 
hromady. Vyobr.  č.  3886.  podává  jeho  příklad. 
Jest  zde  m  řad   článkových   spojeno   vedle 
sebe  a  v  každé  jednotlivé  řadě  n  článků  sp(V 
jeno  opět  za  sebou.  Intensita  proudová  určí 
se  podle  vzorce   . ne 

~  R  +  ^ 
'    m 


+  "  +~  + 

Č.  3885.   Spojeni  vedle  sebe. 


Č.  3886.  Spojení  smfieoé. 


lir 


Největší  intensita  nastává,  když  R  =  —  íili 
R  ^ 


n 


—  =  —.    Vyobr.  č.  3887.  podává  s.  odporů 


m 


Tj  r,  za  sebou ;  D  značí  stroj  dynamodeklrický, 


Spojidlo  —  Spojivka. 


881 


a  b  tvorky  jeho.  Je-li   napěti  ye  svorkách 
těchto  Vabf  Dude  intensita 

Vab 


^ 


hí 


-4tlM- 


C  8887   Spojtnl  odpor  A 
sa  scboa. 


/  =  í|+í,  +  V.  '.= 


Chceme-li  nahraditi 
xapiaté  odpory  jed- 
nim  výslednim  od- 
^  pórem  R,  musi  tento 
vyhověti    podmince 

Vyobr.  č.  3888.  po- 
dává s.  odporu  n  r, 
r,  vedle  sebe«  Cel- 
ková intensita 

Vat     .        Vab     .        Vab 


U  = 


'a  = 


'I  't  't 

Výslední  odpor  R,  který  co  do  účinku  na- 
hradí viechny  odpory  vedle  sebe  zapiaté, 
musí  vyhověti  rovnici 


,    ,.    1       1       1 
fe-h  —  =  —  =  —  =  .. 


bude  1  =  -  čili 


/?-5»t.j. 


C. 


Spojeni  odpoffl 
▼edle  aebc. 


výslední  odpor  it 
větví  paraUelněza- 
piatých  o  stejném 
odporu  rovná  se 
odporu  jedné  vět- 
ve dělenému  po- 
čtem větvi  paial- 
lelně  spojených. 
S.  proudu  tři- 
fásového    viz 
Proud  elektrický,  str.  808ii.  Brof, 

S.  krátké  vis  Krátké  spojeni. 
8^  spojováni  slov  v  jednotu  větnou  a 
s.  vět  v  jednotu  souvětnou  děje  se  namnoze 
svláitními  slovd  spojovacími,  zejména  spoj- 
kami (lat.  coniunetío,  pův.  spojení,  pak 
spojka,  v.  t).  Vedle  toho  viak  slova  spo- 
juji se  v  jednotky  členské  a  tyto  dále  v  jed- 
notu větnou:  a)  smyslem  (kde  smysl  toho 
nedopouští,  s.  není  možné,  na  př.  kamenný 
v\duch^  dřtvo  tete^^,)\  h)  přízvukem  vět- 
ným {lékař    léčfy  nouie  lamě  iele^o  a  p.); 

c)  graromatickou  shodou  (kongruencí) 
v  rodě,  čísle  a  pádě  (na  př.  českÝ  král  Václav 
\emřel^  česká  královna  Eliška  \emřela ....); 

d)  syntaktickou  vazbou  ^^tyk  má  své 
ustálené  vazby,  na  př.  sloučiti  nikomu,  (ádo* 
tílvý  ničeho,  točiti  ničím  atd.);  e)  slovo- 
sledem, jimi  podporuje  se  s.  slov,  která 
k  sobě  patři,  v  jednotky  členské  a  pak  i  v  jed- 
notu větnou.  Podobně  i  věty  spojují  se  v  jed- 
notu souvětnou  a)  smyslem  (nelze  utvořiti 
souvětí  z  vét,  jako  jsou  Aristoteles  byl  filosof 
řecký  a  Orel  hniidi  na  skalách,  leda  bychom 
uiili  zprostředkovací  věty  jiné,  na  př.  Četl 
jsem,  \e  A,  byl  filosoý  řecitÝ  a  fe  orel  hni^dí 
na  skaldch);  b)  hlasem  ípfizvukem  větným 
nebo  výikou  hlasu),  na  př.  lékař  léčí,  Buh 
uzdravuje;  starý-  musí,  mladý  může 
(umříti);  e)  gramroatickou  shodou,  na  př. 

OttSr  Slovaik  Naoteý,  rr.  XXIH.  22/3  1906. 


ve  větách  vztažných:  kůň,  který  ovsa  dobývá 
nejméné  ho  j(  (kůfUcterý  . .  .,  obé  muž.  rodu) 
a  pod.;  d)  syntaktickou  vazbou,  na  př. 
nevím,  co  se  stane,  kde  synt.  vazba  (věděti 
něco)  je  pojidlem  mezi  větou  řídicí  a  pod- 
řízenou větou  předmětnou;  e)  větosledem: 
na  př.  v  souvětí  Co  nás  mr^i,  to  se  nds  drfl^ 
a  co  je  milo  nám,  to  nechce  k  nám  poruáil  by 
se  smysl  celku,  kdyby  se  změnil  větosled  a 
přesmykly  se  na  př.  věty  1.  a  3.,  nebo 
2.  a  4.  —  Při  s.  v  jednotu  větnou  i  souvětnou 
mohou  spojovací  slova  býti  buď  opakována 
(t.  polysyndetické:  rány  vidím  a  krev 
a  hněv  a  vražednou  nenávist),  nebo  vyne- 
chána (s.  asyndetické:  viděli  jsme  tě  lač- 
ného, fljinivého,  nemocného;  lékař  Učí,  Bůh 
uidrapuje  atd.).  —  Gebauer,  Příruční  mluv- 
nice (1904),  244  si.,  264  si.;  srv.  též  Poly- 
syndeton  a  Asyndeton  (figury  slovné). 
Spoildlo  (lat  connectivum)  viz  Tyčinka. 
SpoJilSTy  obec.  Spojil,  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pi.  Pardubice;  35  d., 
197  obyv.  č.  (1900),  kaple. 

Spojité  nádol^  VIZ  Kommunikačni 
nádobv. 
Spojitost,  kontinuita  (v.  t.). 
SpcJlTka  (lat.  conjunctíva)   je   slizničný 
povlak  přecházející  ze  zadní  plochy  očních 
viček  na  přední  oddíl  zeničný  a  povlékaiíci 
tu  bělimu  čili  skleru,  kteráž  s-kou  prosvítá; 
na  okraji  rohovky  přechásí  v  její  přední  po- 
blánícový  povlak.   Tím  zpfisobem  vzniká  za 
horním  i  dolním  víčkem    itěrbinovitý    vak 
spojivkoyý,  zavlažovaný  slzami.  Při  vnitřním 
koutku  očním  s.  tvoři  srpkovitou  řasu,  zbytek 
blány  mžikavé(viz  Blána,  str.  132 tf)  s  bra- 
davkou slznou  {caruncula  lacrymalis).   Mezi 
ní  a  vnitřním  koutkem  očním  vydouvá  se 
přední  stěna  slzného  vaku  v  podobě  malé 
růžové  hrudky.  8.  jest  opatřena  hojnem  roz- 
větvením cev  krevních  a  nervfi,  z  čehož  vy- 
plývá značná  její  citlivost  a  pak  i  schop- 
nost vstřebávati   některé  roztoky  do  vaku 
spoiivkového  vstřikované.  —  Mimo  rozma- 
nité úrazy  a  po  případě  i  poleptání  m&že 
býti   s.   stížená   velmi   četnými  chorobami, 
z  nichž  záněty  jsou  nejdůležitější.  Obyčejný 
katarrhální    zánět  (conjunctivitts  catarrhalis) 
vzniká  z  různých  pfíčin,  na  př.  tím,  že  ka- 
tarrhální zánět  sliznice  nosní  (při  rýmě)  pře- 
vádí se  slzovodem  až  na  s-ku,  pak  podráž- 
děním cizími   tělesy  (prachem),  rozličnými 
dráždivými  výpary,  zvi.  čpavkovými,  působe- 
ním přilil  chUdného  vzduchu,  a  j.  v.;  nei- 
častěii  viak  býná  oko  postíženo  zárodky  zánět 
vyvolávajícími.  Významno  je,  že  osoby,  zvi. 
děti  krtíčnaté,  úporným  zánětům  spojivko- 
vým   podléhávaji.   Při  jednoduchém  zánětu 
nastává  nejprve  překrvení,  patrné  zarudlostí 
očí,  slzením,  blikavostí,  odulostí  a  horkostí 
víček,  při  čemž  nemocnému,  kterýž  je  znač- 
nou měrou  světloplachý,  se  zdá,  jakoby  měl 
písek    v   očích   následkem  tření  naběhlých 
krevních  cev  ve  s-vce  víčkové  o  s-ku  oční, 
jejíž  cévy  jsou  rovněž   nastříknuty.    Hojný 
výměšek,  jenž  se  tu  tvoří,  vysychává  na  kra- 
jích víčkových,  tak  že  zejména  po  spaní  jim 

56 


Spojivost  —  Spojka. 


bývaji  liika  ulraena.  Léčeni  láleii  t  od- 
stranÍDÍ  příčin,  lanét  podmiňuj  i  čich,  pak  ve 
vbodnéni  vymýváni  oka  mi  mým  i  roztoky 
antiaeplickými,  v  případech  provleklejífch 
také  v  nálelitém  leptáni;  vidjr  viak  je  třeba 
ieti4ti  nálelité  hycieny  oini.  ZvláSté  pečli- 
vého léčení  vyíadují  záněty  sloiitčjii,  jako 
na  pf.  puchýfkový  (eonjunctivitit  pklyktaenu- 
hsaj,  ve  kterémi  na  9-vce  o£ni,  zejména  při 
okraji  rohovkovém,  ale  i  na  rohovce  samé 
vytvářejí  se  drobné  puchýřky  (phlyktaeny) 
s  hojnými  cévami  krevními;  prasknutím  pu- 
cbýřkQ  povstávají  vfidky,  kteréi  po  vyno- 
jení  i  jizevnaté  skvrny  na  rohovce  zane- 
chati mohou.  Totéí  platí  o  zánétu  zrnitém 
{conjimctivitii  granuloia  a  traekomaíout).  t.  iv. 
egyptské  nemoci,  krátce  trachom  (v.  t.) 
zvané,  a  všech  lánitecb  povahy  specifické. 
O  hnisavém  zánětu  viz  Blennorrhoea  con- 
junctivae. 
BptJlTOmt  viz  Kohaese.  • 

SpOjkA  (fr.  eouplage,  nčm.  Kuppelung,  lua. 
tvora)  love  se  součást  tranamisse  spojující 
dva  hřidele  trvale  neb  občasné.  S-ky  jsou 
1.  pevné,  2.  hybné,  3.  výsuvné,  4.  vy- 
rovnávací. První  tvoři  pevné  spojení  meii 
dvěma  hřídeli,  druhé  dovoluji  navzájem  po 
hyb  relativný,  třetí,  občasné  spojeni  a  roi 
pojeni.  S-ky  co  áo  sestrojeni  musí  býti 
jednoduché  a  nesměji  míti  přečnívajících 
ostrých  hran.  1.  Ze  s-jek  pevných  ulivá 
se  nejvíce  t-ky  kotoučové,  pak  druhu  s-jek 
objímkových  či  válcových  a  3-jek  mis 
kových. 

S-ky  kotoučové  (v^obr.  č.  38S9.),  sklá 
dají  se  ze  dvou  p&lek,  jež  dohromady  tvoh 
kotouč  Obi  poloviny  jsou  na  koncích  hFi 
delŮ  nakUnovany  a  spolu  spojeny  nejméně 


radno  sepnouti  oba  konce  hřídelů  tvláitní 
sponou,  aby  z  objímky  nebyly  vytaieny. 

S-ky  mÍ8kové(vvobr.č. 3891.)  skládají  se 
ze  dvon  stejných  půlek,  jejichí  dělící  rovina 
prochází  osou  hřídele.  Obě  pQlky  jsou  spo- 
jeny Šrouby,  jei  jsou  uspořádány  po  ooou 


C  .  3E91.  Spcjkl  miikirrá. 

stranách  hřidele.  Podéhié  kliny  jsou  v  tomto 
případě  bei  úkosu.  Půaobí-h  při  t-jce  téi 
sily  osové,  nahradí  ae  podélný  klín  sponou 
v  dráice  neb  obíp&Iky  s-ky  na  svých  kon- 
cích zapustí  se  v  dráiky  na  obvodu  hfídelfi. 
Miskové  s-ky  jsou  výhodnějií  neili  s-ky  ko- 
toučové jii  z  té  přiciny,  íe  se  mohou  snáie 
rozebrati. 

"    Sellersova  (vyobr  č   3892  )  skládá  se 
lijii  objímky,  dvon  kroutkCv  a  tři  Srou 


C   38S9   Spojka  I 


třemi  Šrouby  Matky  a  Šrouby  jsou  buď 
v  prohlubinách  anebo  jsou  zakryty  okraji 
kotoučĎv  Obě  půlky  jsou  centricky  do  sebe 
lapuStény. 

U  s-jek  objímkových  (vyobr.  č.  3890.) 


konce  obou  hřidelQ  jsou  těsně  zasazeny  v 

opracované  objimce  a  upevněny  v  ní  jedním 
neb  dvěma  khny  podélnými.  Pfisobi-li  pfi 
objímkové  a-jce    značnější  sily   osové,  jest 


ms^ 


C  3891    Spojka  SeUerMn 

bfiv  Kroniky  jsou  vn£  konické  na  jednom 
Místě  přeříznuté  a  na  obou  koncích  hřídele 
jsouce  nasazeny  vtlačuji  se  přitahovánjm 
ironbfi  do  konického  otvoru  vnějji  objímky 
čimi  ae  nabývá  spojem  přesně  centnckéfao 
Svorníky  iroubfl  pokud  nemají  závitů  jsou 


čtyfhrané  a  tak  upraveny,  aby  vníjií  prfi- 
měr  s-ky  byl  co  molno  malý.  Na  hřídeli 
upevňuje  se  kaidý  krouiek  zvláif  upevfto- 
vacim  perem   nebo  slouti  k  upevněni  obou 


Spojka. 


883 


krouikfi  spona  v  dráice  jako  v  případech 
předeilÝch. 
2.  Z  hybných  s-jek  uvésti  dlofno  tyto: 
a)  S-ku  zobovou  čili  Sharpovu  (vyobr. 
č.  3893.).  Hybnost  s-ky  zubové  má  za  účel, 
aby  se  mohly  prodloužiti  nebo  zkrátiti  jed- 
notlivé dilj  dlouhého  hfídele,  coi  se  stává 
při  značnější  zméné  teploty.  Zvláště  jest  to 
důleiito  u  hřidelft,  na  kterých  jsou  upevněny 
části,  jejichž  poloha  se  nemá  nikdy  měniti; 
na  př.  konická  kola.  -  Zubová  s.  skládá  se 
ze  dvou  kotoučQ.  Jeden  kotouč  opatřen  je 
segmentovými  zuby,  jež  zasahuji  do  přísluš- 
ných prohlubin  kotouče  druhého.  Mezi  zuby 


Tyto  jsou  spolu  spojeny  a  mají  osy  k  sobě 
kolmé.  Obě  vidlice  a  cepy  tvoři  spolu  kří- 
žový kloub,  zvaný  universálním,  poněvadž 
dovoluje  změnu  polohy  hřídele  otáčením  kol 
bodu.  U  silnějších  hřidelů  bývá  vidlice  na- 
sazena jako  zvláštní  kus.  U  slabších  může 
býti  hřídel  vykován  ve  vidlici.  Vidlice  mftže 
býti  buď  kovaná  neb  lítá.  Kovaná  vidlice 
i  litá  mívá  tvar  pravidelný,  omezený  rovi- 
nami, plochami  válcovými  i  rotačními,  jež 
protínají  se  navzájem.  Kloubová  s.  není  vý- 
hodná ku  přenášeni  pohybu  a  sil  ve  přípa- 
dech, kde  úhel  qp,  jenž  vytvořen  osami  obou 
hřídel fi,  jest  značný  —  poněvadž  se  tvoří  po- 


^y>y!'>;'^:'-y'''y^^^y,^':  'x*'-  - -.  '.vz-jy/V^  ^>>^^sý^>^:>^^.^4...c>:v>  s^^^<>^vv■:4^'j^v^'^^ 


Č.  3895.  Výsuvná  spojka  xuboTá. 


jsou  příslušné  mezery,  Jež  připouštějí  pro- 
dlužováni obou  hřidelu.  rrodílouži-li  se  konec 
jednoho  hřídele  do  kotouče  hřídele  druhého, 
dosáhne  se  centrického  spojeni  a  vzájemné 
opory  obou  hřídelQ,  i  je-li  při  s-jce  jenom 
jedno  ložisko. 

/?)  S-ka  kloubovou  čili  Hookův  klíč 
(vyobr.  č.  3894.),  kteráž  též  slově  Cardanův 
kloub    nebo   kloub    universální.    Osy 


Č.  3894.  HookAT  kUč. 

hřidelAv  universálním  kloubem  spojených 
mohou  se  protínati,  tak  že  spolu  uzavírají 
jakýs  úhel  7,  a  mohou  se  otáčeti  kol  bodu, 
v  němž  se  vzájenmě  protínají.  Oba  hřídele 
jsou  po  koncích  opatřeny  vidlicemi  s  čepy. 


hyb  nerovnoměrný.  Rovnoměrného  pohybu 
nab^á  se  vložemm  pomocného  hřídele  a 
užitím  dvou  9-jek. 
3.  Z  výsuvných  s-jek  jsou  nejdůležitější: 
o)  Výsuvná  9.  zubová  (vyobr,  č.  3895.), 
která  má  podobné  uspořádám  jako  9.  Shar- 
pova.  Obě  půlky  s-ky  opatřeny  jsou  nejméně 
dvěma  zuby  buď  segmentovými  nebo  špiča- 
tými, jež  jsou  omezenv  v  bocích  rovinou  a 
plochou  šroubovou.  Zuby  segmentové  při- 
pouštějí otáčeni  hřídelů  v  jednom  i  ve  dru- 
hém smysle.  U  a-ky  se  zuby  špičatými  rotace 
hnaného  hřídele  povstává  tlakem  na  bok 
zubní,  omezený  rovinou.  I  může  tedy  hnaný 
hřídel  otáčeti  se  jen  ve  smysle  jednom.  Polo- 
vice s-ky  na  hnacím  hřídeli  jest  uklínována; 
druhá  polovina  posouvá  se  na  hřídeli  hna- 
ném, který  jest  opatřen  dvěma  vodícími  péry, 
uloženými  proti  sobě  a  přišroubovanými 
v  drážkách  hřídele.  K  posouváni  slouží  roz- 
vidlená  ruční  páka  různého  uspořádání.  Je-li 
na  př.  s.  pod  jakousi  podlahou,  tak  že  je 
shora  přístupna,  vysouvací  páka  uspořádá  se 
svisle.  Náboj  posuvné  polovice  s-ky  opatřen 
jest  rýhou,  do  které  dva  čepy  v  páce  zasa- 
zené zasahují  čtyřhranými  hlavami.  Páka 
otáčí  se  okolo  čepu,  upevněného  v  nálitku, 
který  Jest  uspořádán  na  stolici.  Vysouváni 
zubové  s-ky  děje  se   za  chodu  i  klidu  bez 


884 


Spojka. 


závady.  Zasoováni  však  má  te  diti  jen  za 
klidu,  aby  se  předešlo  rázflm,  kromé  že  by 
síly  a  rychlosti  obvodové,  pak  hmoty  s  hřl- 
delem  se  točící  byly  velmi  malé. 

fi)  Třecí  s.  konická  (vyobr.  č.  3896.). 
Nejjednodušeji  upraveny  jsou  t-ky,  skládající 
se  ze  dvou  kotouč&,  jez  jsou  do  sebe  za- 
puštěny a  stýkají  se  spolu  na  obvodě  v  ploše 


tlačuji  se  oba  segmenty  k  věnci  tak.  Že  otá- 
čecí moment  přenáší  se  třením,  vzniidým 
mezi  segmenty  a  věncem  kotouče.  Oba  šrouby 
při  segmentech  otáčejí  se  zároveň  posoová- 
ním  obojku,  s  kterým  jsou  spojeny  krátkými 


Č.  3896.  Tf«ci  ipojkm  konicki. 

konické.  Oba  kotouče  jsou  na  koncích  hří- 
delAv  upevněny  pouze  vodidmi  péry,  tak  ie 
mohou  poněkud  se  posouvnouti.  Někdy  je- 
den kotouč  bývá  ukiínován  na  hřídeli  hna- 
cím, druhý  kotouč  na  hnaném  hřídeli  bývá 
pak  posuvný.  Obvodová  síla  přenáší  se  zde 
třením,  které  pAsobí  ve  stykové  ploše  obou 
kotoučův  a  vyvozuje  se  náležitým  přitlače- 
ním jednoho  kotouče  na  druhý.  Přitiačování 
děje  se  nejčastěji  šroubem  a  pákou,  jel  se 
uspořádají  přiměřeně  okolnostem,  fsou-li 
na  př.  oba  kotouče  posuvné,  přitlačují  se 
k  sobě  Šroubem,  opatřeným  ručním  kolečkem 
a  dvěma  pákami  dvojatými  nebo  rozvidle- 
nými.  Každá  z  pak  působí  na  kotouč  dvěma 
čepy,  jež  zasahuji  do  litého  obojku,  pro  který 
jest  v  náboji  kotouče  zvláštní  rýha.  Obojek 
opatřen  je  přilitou  maznicí.  Zasouvání  této 
s-ky  může  se  diti  bez  závady  i  při  veliké 
rychlosti,  poněvadž  po  zasunutí  hnaný  hřídel 
otáčí  se  přibývající  rychlostí,  a  oba  kotouče 
po  sobě  klouzaji  potud,  až  rychlost  hnaného 
hřídele  rovná  se  rvchlosti  hřídele  hnacího. 
Použití  třecí  konické  s-ky  má  vždy  za  ná- 
sledek úbytek  sily,  který  vzniká  tím,  že  při- 
tlačovací  silou  vyvozuje  se  značné  tření 
u  obou  obojků,  po  případě  u  ložisek,  když 
posuvný  kotouč  přitlačuje  se  na  pevný,  čímž 
pak  také  hřídel  přitlačuje  se  k  ložiskům. 

y)  Třecí  s.  cylindrická  (vyobr.  č.  3897.), 
která  nabyla  v  novější  době  velikého  roz- 
šíření. V  praxi  uvedena  byla  s-kou  KGch lí- 
novou, jejížto  typ  v  obrazci  se  znázorňuje. 
Na  hnacím  hřídeli,  který  je  stále  v  oběhu, 
naklinován  je  kotouč.  Na  hřídeli  hnaném, 
který  se  otáčí  a  stoji  jen  občasně,  naklino- 
ván je  obojek  s  dvěma  čepy  a  na  těchto 
isou  nasazeny  volně  dva  segmenty,  jež  při- 
léhají k  věnci  kotouče  v  ploše  cylindrické. 
Při  segmentech  jsou  dva  šrouby  o  plodiém 
závitu,  zavrtané  do  jednoho  segmentu  závi- 
tem levým,  do  druhého  závitem  pravým.  Otá- 
čením těchto  šroubů  v  jednom  smysle  při- 


Č.  3897.  THci  spojka  cylindrícki. 

pákami  a  táhly  a  který  jest  na  hřídeli  upev- 
něn dvěma  vodidmi  pery,  tak  ie  se  otáčí 
s  ním.  Posouvání  obojku  za  účelem  vysou- 
vání a  zasouvání  s-ky  koná  se  opět  pákou 
a  šroubem,  které  se 
upravi  způsobem  na- 
značeným v  obrazci 
diagrammickém  (vy- 
obr. č.  3898.)  nebo 
se  použije  vhodného 
uspořádání  jiného. 

Z  novějších  cylin- 
drických a-jek  tře- 
cích uvádíme  ještě 
s-ku  Dohmen-Le- 
bianko  vu,  jež  je  mo- 
difikaci předešlé.  Cy- 
lindrických třecích  t-   Č.  3896.  Petouváai  obojku. 

jek  lze  užíti  vůbec  ve 

případech,  kde  jakýs  hřídel  má  se  občasné  po- 
háněti neb  zastavovati.  U  s-ky  Leblankovy 
síla  přitlačovací  přenáší  se  na  segmenty 
zpruhami. 

4.  8.  vyrovnávací.  Těchto  s-jek  uží- 
váme při  hřídelích,  které  se  pohánějí  sou- 
časně nebo  střídavě  různými  motory.  Má-li 
na  př.  jakýsi  hřídel  hnán  býti  dvěma  motory, 
z   nichž   jeden   je 


\M 


.1 


í/řl 


--I* 


stále  v  chodu  a  dru 
hý  jako  pomocný 
neb    reservní    ob- 
časně se  zastavuje       j  ; 

nebo  pouští,  hřídel   h  El  ^  itrfbw     ^    El  t 
takový   rozdělí  se  ^       ••^v"'  ^  *" 

v  délky  určité,  kte-      č.  3899.  Uiiií  .pojk,  ^ 

ré  se  pak   spojí  S-  rovnivod. 

kou     vyrovnávací. 

Když  pomocný  motor  M*  (vyobr.  č.  3899.) 
se  zastaví,  vysouvne  se  s,  samočinně,  hří- 
del (y  se  zastaví  a  hřídel  O  bětí  dále.  Pu«ti-li 
se  potom  motor  -W,  hřídel  O'  počne  se  točiti 
rychlostí  přibývající,  až  s.  samočinně  se  ta- 
souvne;  hřídele   O  a   O*  toČí  se  pak  spo- 


spojka. 


Ve  vyobr.  i.  39O0.  aainačena  jest  s.  vy- 
roniávad  podle  sousUvy  Pouyer-Qoertie- 
rovv.  Na  hHdeli  O,  kterf  stile  b«ii,  nakli- 
novía  je  kotouí  vat  ombeaý  a  lohatkou 
■vaaý.  Na  druhém  hfideli  &,  kter$  obias 
se  lutxTaje,  aklinOTáo  jeit  kotouč  vítii, 
opatřený  drčma  lápadkami,  jel  se  otáčejí 
volai  naSepich.  PHiasouvnutl  a-ky  ubírají 


1 


>.  spojka  Pau]wQ«RÍ( 


lipadky  se  luby  rohatky.  Kdyl  S.  ae  tofí 
ve  smysle  naiDUCDém  a  hKdel  O*  ■  kotou- 
lem upadkovým  ae  zastaví,  saby  rohatky 
počnou  se  vidalovati  od  obou  lapadek  — 
a  «.  v^Bonvne  se  samočinní.  Dvojdílný  obo- 
jek při  náboji  rohatky  ivedi  lápadky  pfí  ry- 
sonvnuti  a-ky,  pfi  zasouvnuti  pak  ]e  při< 
tahuie  k  rohatce.  Obojek  i  lápadky  json 
■pojenv  krátkými  táhly. 

Kdn  kotouč  se  lápadkami  se  tastavi  a 
rohatka  se  pohybuje  oále,  pohybuje  se  s  ro- 
hatkou  i  obojek,  je-li  mezi  aim  a  nábojem 
rohatky  náleiité  tfenf,  lápadky  se  idvíhaji, 
al  se  opion  o  vtnec  kotouče;  obojek  pak 
se  lastavi  a  klouie  oa  náboji  rohatky.  Počne- li 
kotouč  se  lápadkami  pohybovati  se  rychleji 
nei  rohatka,  přitáhnou  se  obojkem  obé  tá- 
padky  pN  bďdé  poloie  kotouče,  kterou  tento 
laajlmi  v  prftbibu  obrátky,  U  vyrovnávacích 
■-jek  bfvaji  obyčejné  dvé  západky  protilehlé 
a  rohatka  mivá  sudý  počet  lubQ,  tak  le  obfi 
lápadlij  cabiraji  současné  a  otáčecí  moment 
přeoiii  se  výhodné  sílovou  dvojici.  Při  li- 
chém počtu  lubQ  na  rohalce  pohyb  pfenáii 
se  nevýhodné,  poDČ vadl  labírá  lápadku  pouie 
jedno.  Vil  A.  Pravda.  Konstrukce  části  stro- 
jových (Praha,  2.  vyd.  1699).  Sp. 

S.  (fr.  Miue,  nčm.  Latche,  pol.  Jubek)  jři 
konstrukcích  stavebních  jest  součást  kryjici 
styky  jednotlivých  dilŮ,  aby  se  mohly  na- 
staviti a.  prodlouliti  plátováním  (v.  t.). 
Pri  kolejích  leleiničných  jsou  to  součásti 
svlááté  důleliié  na  styku  kolejnic,  kterými 
se  nahrazuje  libytek  na  souvislosti  a  tím  také 
na  pevnosti  koleji  následkem  toho,  íe  se 
musí  sestavovati  i  jednotlivých  kolejnic;  dá- 
vají se  na  obé  strany  styku,  jsou  le  ieleza 
váleného,  druhdy  průřezu  obdélnikovčho, 
nyní  viak  vétiim  dílem  tvaru  úhelníkového 
a  přitahují  se  k  sobe  svorníky  spojko- 
vými,   vodorovné    provléknutými,    počtem 


aspoň  dvou   na  kaidém  konci   kolejnice 
(v.  t.  a  Koleje,  str.  S14d).  Plit. 

S.  v  hasičstvi  je  přístroj  ke  spojováni 
jednotlivých  dilQ  hadic.  Má  obyčejné  dvé 
stejné  části,  z  nichi  kaidá  skládá  se  t  hrdla 
a  přístroje  spojovacího  a  tésniciho.  Hrdlo 
tvoři  pr&tok  a  zevnim  koncem  slouii  k  při- 
pojení hadice,  jeí  déje  se  buď  vázáním  (mo- 
tootem  nebo  drátem)  nebo  stésnénim  (la 
pomocí  prstenu  přitaieného  iroubem  anebo 
vloikou  vtisknutou  do 
hrdla).  Ke  spojení  a  té- 
snéni  utívalo  se  v  první 
řade  iroubu  a  podle 
ného  nazvána  nejstarií 
s.  iroubenim.  S-ky 
v  uUIm  slova  smysle 
uzavírají  se  zámkem  nej- 
r&znějíích  konstrukci  a 
utísníni   zp&sobujo  se 

obyčejné  pryiořfmi 

vlolkami,  zřídka  labrou- 

ienim;  zámek  nikterých 

dnibQ  s-jek  ostřen  je 

'^  chranidlem(při  rubou). 

S-ky  pojmenovány  jsou 

podle  vynálezcQ;   nejzn&iéjsi   u   nás  jsou: 

Rothova,  upravená  podle  t-icy  Gtether-Wit- 


.  9901.  Spojb  lUdMTB 


teovy,  při  níi  zámek  tvoři  3  háky  (vyobr. 
č.  3901.),  Koaustova,  jei  luavlrá  se  2  zuby 


C   3904.  Prttci  ■pojkr  Kouhut;. 

(vyobr.  č.  3902.,   3903,,  3904.),  a  Trčkova  se 
2  háky  zapadajícími  při  pouhém  dotlačení  do 


spojovací  tpfisob  —  Spoliovánl. 


pochev  s  pery  (vyobr.  Ě.  3906.1.  O  sousta- 
vách iroubeni  a  s-jek  pojednává  [Oiprava 
A.  L.  Seidlova  (1900,  s  b9  ob.).  S-l. 


t.  3MS.  Spojka  TrCIcon. 

S.  Femenová  vii  Řemen,  str.  537  a 
(s  vyobt.). 

S.  v  krystallograni  ínaíí  kryatall  ome- 
zený plochami,  které  náleíejí  rQiným  tvarfim 
samostatném  a  tndíí  nejaou  navzájem  shodné; 
na  pF.  hojným  tvarem  u  nerostů  regulárné 
kryatallují čich  bývá  a.  krychle  soamisténem, 
dodekaedrero  a  p.,  obvyklý  tvar  ItFemene  jest 
s.  hranolu  áesteiečného  s  kladným  a  zápor- 
ným klencem  lákladnim  atd.  N&které  minerály, 
na  př.  baryt,  stefanit,  sira amn.j.  vynikají  s-mi 
neobyíejnč  hoj  no  plochý  mi,  tak  Žehy  krystally 

Í'cjich,  ideální  vyvinuty,  byly  omezeny  ai  nč- 
:oHka  sty  ploch  jednotlivých.         Fr.  Sl-k. 
S.  v  mluvnictví:    1.  S.,  konjunkce 

g.  coHJunctio),  slovo,  slouiici  ke  spojováni 
ti  věty  nebo  celých  vét  tim  způsobem, 
le  naznaíuje,  jak  si  máme  mysliti  jejich  vzá- 
jemný pomér  ve  v£tS.  Rozeznáváme  a-ky 
aouFadicí  apodFadici.  S-ky  souFadicí  (para- 
taktické)  spojuji  části  vety  a  celé  vety  ja- 
koito  samostatné,  navzájem  na  sobě  nezá- 
vislé; liii  ae  pak  zde  podle  významu  s-ky 
slufovaci (kop uláli vní,  na  pF.;  a,  i,téf,  nejen  — 
n/írf  ť;  ani),  odporovaci  (adversativni:  alt, 
vlak,  nebo,  buď  —  buď  a  j.),  příčinné  (kau- 
sálni:  nebof,  v^dyt  a  j.),  výsledné  (konseku- 
tivní:  proto,  tedy  a  p.);    S-ky  podfadici 


bránil  se  udatné,  al  nadarmo)  a  náleieji  sem 
mimo  s-ku  ^e  (a  p.),  slouiici  nejvíce  ke  spo- 
jování rozl.  vét  podstatných  (víz  Souvětí), 
hlavnč  s-ky  vét  příslovečných,  jako  s-ky 
mistni  (lokální:  kde,  kam  a  j.l,  časové  (tem- 
porální :  kdy{,  jakmile  a  j.),  pf itovnávaci 
(komparativní:  jak,  jako  by  a  j.),  účinkové 
či  výsledné  (koosekutivni :  í*,  af  a  p.),  pří- 
činné (kausálni:  protofe,  poněvadž  a  j.),  úče- 
lové (finální:  aby,  at);  podmínkové  (hypothe- 
tické:  -li,  jesllife,  pak-li,  kdyby  a  j.),  připou- 
itěci  č.  připustkové  (koncessivni:  joifko/í,  a{ 
a  p.).  S-ky,  pokud  jest  jejich  původ  zřejmý, 
jsou  nejčastĚji  původné  příslovcí  nebo  ztrnu- 
lými pády  rozličných  zájmen  (na  pF.  kdy  je 
příslovce  zájmena  tázacího  —  vztaíného  kdo, 
kdy^  jeho  spojením  s  -{e,  (e  vzniklo  z  je-íe, 
Středního  rodu  vztažného  zájm.  )'«{):  časem 
klesají  ve  a-ky  i  tvary  jmenné  nebo  slovesné 
(na  př.  třeba,  mile  v  jakmile,  »eeh-at  a  ),).  — 


2.  S>,  část.  spona  (lat,  eopula),  slovo,  sloiďn 
ke  spojováni  podmétu  s  doplňkem  2.  jmen- 
ným výrokem.  Jazyky  indoevropské  uiivaji  a 
a-ku  hlavni  prisluíných  tvarů  slovesa  tbýti< 
(ač  na  př.  litevština  k  témul  účelu  má  ivlikni 
partikulu  ira),  na  př.  ie*i  v  Bůh  jett  vičt^: 

EQvodní  podle  svédectvi  jazyka  Btaxoicdic- 
ého  s-ky  asi  nebývalo,  jatEo  nebývá  podnes 
časem  v  přislovich  a  ).  (na  př.  učeni  mafnť) 
a  vyvijela  se  asi  i  ončch  vet,  v  nicbi  a-jce 
připadal  jeité  dalfl  úkol  vyslovovati  iu. 
způsob  a  j.  (byl  'Mm  %drdv,  byl  byeh  \drit 
a  p.).  Zíř. 

IVOjovsAl  Kpuob  viz  KoDJnnktiv  a 
srv.  Optativ. 

8pokUI*,Spokane-Falls  [spokén  fSaU], 
hl.  m.  hrabstvi  t.  jm.  v  sev.-amer.  státř  Wa- 
shingtonu, ve  Skalných  horách,  na  S.-Rive- 
ru,  lenl  tu  tvoří  dva  vodM>ády,  na  Sev.  pa- 
ciHcJté  dráte,  kteří  b^la  i&ladem  rydílého 
vzrůstu  mčsta  majiaho  nyní  36.84S  obvv. 
(1900)  proti  350  obyy.  z  r.  1881.  Okolní 
Coeur  d'AlěDe  praitie  je  neobyčejné  úrodni, 
tak  ie  se  tu  pSatuie  ve  velikém  mnolstií 
pšenice,  mimo  to  vbUzkém  okananak^m  di- 
strikte a  Colvilleo*£  údolí  (ColviUe  Valleví 
téií  se  kovy.  Ve  miatě  provoxnje  se  čirf 
průmysl  zemčdčlský,  Četné  pily,  tov.  na  ho- 
spodář, atroje,  nábytek,  okna  a  j.  Kdyi  r.  1BS9 
vétáí  čásf  místa  lehla  popelem,  bylo  úpravní 
zbudováno ;  má  operní  divadlo,  2  kolleje  a  mo- 
derní hotely. 

Spol  ve  cvičeni  pořadovém  tvoří  cvíčenci 
v  dvojfadu  za  sebou  stojící  (spo  In  í  c  i).  Sefctr. 

BpolSovftOi  pr&TO  (nim.  Vertintruidi, 
t.  j.  právo  sdruiovati  se  s  jinými  lidmi  n 


mlimgtrecht,lt.droit  deréiin\on),K.].^tivi 
scházeti  se  s  jinými  lidmi  k  projednávim 
jistých  záleiitosti  ve  shromáíd£nich  vclej- 
nýčb  anebo  jen  určitým  osobám  pfistupnýcti, 
naletí  k  základním  právCIm  občanským  zaru- 
čeným v  konstitucích.  Srv.  Fundamen- 
tální Články.  V  královstvích  a  zemích  a- 
stoupených  na  říSské  radč  vídeňské  mobon 
právní  normy  týkající  se  práva  »-ho  i  shro- 
maiďovacího  vydávány  býti  jen  řiiskoD  n- 
dou.  Právo  spolkové  upraveno  bylo  cis.  pat- 
ze  26.  list.  1852  č,  253  ř.  z.  (pro  celou  fiíi 
vyjímajíc  Voj.  Hranicí)  a  pak  zák.  i  15.  list 
1867  c.  134  ř.  z.  (jen  pro  lemÉ  zastoupena 
na  Fíšské  radě).  O  právč  shromaMovadm 
vydán  byl  zákon  z  15.  list.  1867  Č.  135  t  v 
flpoUoTánl,  associace.  V  nejjiríim 
svém  význame  zahrnuje  tento  pojem  vše- 
liké útvary  v  tom  záletejicl,  ie  více  jednot- 
livců spojeno  je  k  jistému  účelu  ho■podá^ 
skému  nebo  mimo  hospodářskému,  at  :e 
to  spojeni  zakládá  na  přístupu  svobod- 
ném s  právem  volného  vystoupeni  (s.  v  ut- 
šim  smysle)  nebo  na  právni  závatnoiti 
podmíni'né  určitými  skutečnostmi  (naic  ipp- 
lečcnstva  živnostenská,  společenstva  vodnil. 
a(  spolčení  samo  i  také  právné  vystopaje 
jako  celek  (korporace,  právnická  osobnost). 
jsouc  iako  takové  schopno  míti  aoukromi 


Spolčování. 


887 


práva    (vlastnictví,    pohledávky)     i    dluhy, 
anebo  af  práva  i  závazky  mohou  příslušeti 
jen   členům    (obyčejná   společnost   soukro- 
mého práva).  Tvary  spadající  pod  širší  pojem 
a.  Jsou  četné  a  přerozmanité  i  v  pr&bčhu  dě- 
jinném i  ve  stavu  přítomném.   Tyto  rozdíly 
jsou  příčinou  pestrého  názvosloví:  spolek» 
společnost,   společenstvo,   družstvo, 
sbor,   jednota,    svazek,   konsorcium, 
syndikát,  koalice,  cech,  pořádek,  bra- 
trstvo, téiířstvo  atd.  Namnoze  berou  se 
názvy  i  z  předmětu  neb  účelu,  jako  na  př.  po- 
jišťovna, nemocenská  pokladna  atd.  Jen 
některé  z  nich  yvjadřuji  určitý,  od  jiných  od- 
liŠnÝ  a  pojmově  přesné  ohraničený  obsah  (j. 
cech,  táířstvo);  namnoze  v  obecné  i  samé 
právní  mluvě  užívá  se  téhož  pro  útvary  obsahu 
zásadně  nemálo  odchylného,  jako  na  př.  ná- 
zvů společenstvo  a  společnost,  tak  Že  jen 
připoienými  k  nim  vymezujícími  přívlastky 
rozdíly  se  vystihuji  (společenstvo  živnosten- 
ské —  společenstvo  výdělkové  a  hospodář- 
ské^.  Také  vytvořilo  se  dotčené  názvosloví 
v  různých  jazvdch  zcela  osobitě,  tak  že  zřídka 
zahrnuje  nějaký  název  jednoho  jazyka  tentýž 
obor  útvaru  spolčovacích  zahrnutý  určitým 
názvem  jazyka  druhého.   Tak  nazývá  Fran- 
couz i  společnosti  podle  obchodního  práva 
(akciovou  a  pod.)  í  společenstva  výdělková 
a  hospodářská  i  pouhé  spolky  societě^  liše  je 
teprve  přívlastky  určitými  (soc,  par  actions, 
MOC,  de  secourt   mtttuels  a  pod.).  —  Jakou 
měrou  bude  dána  půda  k  existenci  tvarů 
spolčovacích  (v  nejširším  sm.)  a  volnosti  je- 
jich vznikáni  i  působeni,  předem  závisí  na 
postaveni.  Jaké  k  nim  zauiímá  veřejná  moc 
(stát),  brám«li  či  dopouští  neb  podněcuje, 
je-li  mocna  či  slába,  ovládá-li  či  přeje  samo- 
určenL   V  těch  mezích  teprv  o  rozsahu  a 
povaze  spolčovacího  ruchu  rozhoduje  sku- 
tečnost, převládánu  v  národě  průměrem  roz* 
položeni  a  síla  k  osobitým  počinům  (indivi- 
duální svépomoci)  či  vetší  sklon  a  potřeba 
sdružovaci.  I  tak  jsou  oblasti  životni,  které 
zabírá  živel  spolčovací,  v  rozličných  obdo- 
bích vývojových  každého  národa  a  ve  velikých 
epochách  dějin  pro  mnohé  národy  zároveň 
velmi  nestejné.  Nalézámef  na  př.  u  Římanů 
již  rozmanité  tvary  spolčeni  ryze  výdělko- 
vých  (pachtýřů  daní  a  j.)  a  bratrstev  nábo- 
ženských  ^kultových)  i  pohřebních   i  spole- 
čenstev příslušníkův  určitých  větví  Živnosti, 
jež  tvoří  vzdálenou  obdobu  pozdějších  cechů. 
Právo  oboje  ty  skupiny  přesné  lišilo  vytvo- 
řivši  pro  ně  případné  formule  {tocietates  — 
colUgiá),  Ale  silná  státní  moc  je  všecky  ven- 
koncem ovládala,  osobic  si  naproti  nim  právo 
povolovací  i  zakazovaci  a  stanovíc  spolu  pro 
některé  druhy  1  jisté  veřejné  povinnosti  a 
zabezpečujíc  jim  určitá  práva.  Naproti  tomu 
mezi   Germany    ve   středověku    nevyvinutá 
státní  moc  ponechávala    nejsi  ši   působiště 
přerozmanitým     útvarům     společenstevnim. 
» Každá  skupina  soudruhů  stavovských,  kteří 
často  se  vídali,  pospolitě  bydlili,  společné 
zájmy  sledovali,  stala  se  přísežným  spo  ce- 
ním, gildou,  společenstvem  pro  vzájemnou 


pomoc   a  podporu,    bratrstvem    pro   spásu 
duše*  rSchmoUer).  Tak  významná  jsou  v  ger- 
mánském  světě  středověké   doby   spolčeni 
s  rázem  korporačním,  příslušníky  své  v  jistých 
směrech  celku  úplně  podřizující,  a  vyčerpá- 
vají nejrozličnější  snahy  životní,  hospodářské 
i   mimohospodářské  tou   měrou,   že   mnozí 
novověcí  spisovatelé  (Gierke)  ve  společen- 
stevních   t&h  tvarech   s|>atřují  zřízeni  pro 
Germanstvo  zvlášť  rázovité  (Germanische  Ge- 
nossenschaft),  I  jsou  v  té  pestré  hojnosti  za- 
stoupeny oba  základní  tvary,  jež  novověká 
klassifíkace  označuje  jako  svazky  společen- 
stevní  (genouenschajtlíche  Verbánáé)  a  svazky 
panstevní  (HerrschafttverMndé).  V  těchto  po- 
šleš dotčených  sloučeny  jsou  živly  nadřízené 
s  podřízenými  (př.  svazky  manské  a  dvor- 
ské). V  oněch  zastoupeni  soudruhové  téhož 
stavu  nebo  povolání  v  postavení  rovnocen- 
ném.   Hlavní  příklad  pro  tyto  tvoří  řemesl- 
nické cechy.  I  byla  cechovní  forma  sdružo- 
vaci tak  obecně  populární,  že  i  šumaři,  ba 
i  nevěstince  přijímaly  formy  cechovní.   Ce- 
chovní zřízení  stává  se  tu  podobně  uchvacu- 
jícím tvarem  sdružování,  jako  původní  ná- 
rodní spolčovací  útvar  ruský,  artil^  ještě  za 
naši  doby  mezi  Rusy,  kdež  na  př.   i  sami 
koňokradové  se  slučují  v  artěly.   Vyvinující 
se  moc  zeměpanská  postupně  zatlačuje  mnohé 
z  řečených  tvarův  anebo  nechávajíc  je  trvati 
podřizuje  je  své  moci  organisačni.    Vůbec 
pak  —  a  to  za  podpory  pronikajících  zásad 
římskoprávních  —  stanoví  pravidlo,  že  bez 
jejího  povolení  nesmějí  se  žádné  tvořiti  a  tvo- 
ření jejich  nepřeje.    Nejvíce  udržel  se  volný 
ráz  spolčovací  ve  V.  Britannii.  V  novém  in- 
dividualistickém   ruchu   století  XVIII.  (srv. 
či.  Individualismus)  vzniká  sice  v  zásadě 
duch  příznivý  snaze  skromažďovad  i  spolčo- 
vací, ale  i  v  samé  revoluci  francouzské  ještě 
jen  shromažďovací,  nikoli  pak  spolčovací  právo 
uznává  se  za  základní  právo  státoobčanské, 
ba  Jisté  způsoby  a.  se  zapovídají  a  krutě  sti- 
hají, zejména  a.  živnostmkův  a  dělníků  (srv. 
Dělnické  koalice).    Účinkem  francouzské 
revoluce  dokonce  i  v  Anglii  potkávají  se  děl- 
nická spolčeni  odborová  s  tuhým  odporem 
veřejné  moci.    Jako  znak  novověkého  státu 
ústavního  lze  však  celkem  označiti  svobodu 
spolčovací  jako  zásadu  uznanou  tou  měrou, 
že  jest,   pokud  tu  není  účelů   nemravných 
anebo  protizákonných,   povznesena   na  zá- 
kladní právo  státoobčanské.    Jisté  případy, 
kde  státní  moc  vyhrazuje  si  právo  povolovací 
(na  př.  u  nás  dosud  pro  společnosti  akciové) 
nebo  kde  odpírá  smlouvám  spolčovacím  ža- 
lovatelnosti  (na  př.  kartelům   a  dělnickým 
koalicím),   mají  povahu  výjimky  domnělými 
veřejnými  prospěchy  odůvodňované.    I  tato 
obmezeni  už  porůznu  odpadla  a  celkem  stal 
se  nejrozsáhlejší  a  nejrozmanitější  ruch  spol- 
čovací význačným  kulturním  rysem  naší  doby, 
při  čemž,  jak  jinak   býti  nemůže,  i  dobré, 
ale  také  mnohé  nepříznivé  stránky  se  osvěd- 
čuji.  Stopujeme-li  vedoucí  myšlenky  a  cíle 
novověkého  s.,  můžeme  je  roztříditi  podle 
tří  základních  pohnutek:  egoismu,  mutua- 


888 


Spole  —  Společenstva. 


lismu  a  altruismu.  Prvému  směru  slouii 
všecky  tvary  spolčeni,  při  nichi  rozhodujícím 
podnětem  jsou  ziitné  tužby  účastníků.  Mu- 
tualistické  jsou  váecky  takové,  při  kterých 
ke  spolčeni  vede  vědomí,  že  účastnici  dojdou 
jistých  svýdi  prospěchů  jen  sloužíce  spolu 
prospěchu  ostatních.  Altruistické  pak  všecky, 
při  nichž  všichni  spolčení  neslouží  spolčením 
vůbec  prospěchům  svým,  nýbrž  cizím,  tedy 
spolčeni  dobročinná,  humanitní.  Jest  sice 
pravda,  že  i  v  každém  sledováni  egoistických 
(hlavně  výdělečných)  prospěchů  s-m  vězí  jistý 
zřetel  mutualistický,  ale  tento  vzájemnostní 
zřetel  nesahá  dále,  než  k  formě  spolčení,  ve 
věci  platí  přísná  poměmost  obětí  a  výhod 
(podíl  na  dividendě  v  akciové  společnosti 
podle  velikosti  vkladů,  žádné  osobní  ručeni 
za  dluhy  společnosti).  Také  by  nebylo  správno, 
kdyby  spolčením  z  důvodů  egoistických  vy- 
volaným chtěly  se  upírati  všeliké  účinky  pro 
dobro  obecné.  Tak  na  př.  akciové  společ- 
nosti umožnily  veliké  podniky,  jen  sloučením 
drobnějších  Icapitálů  možné,  které  by  za  da- 
ných poměrů  buď  vůbec  nebyly  vznikly,  pro- 
tože na  př.  stát  nemohl  nebo  necítil  povoláni 
jich  se  ujmouti  (akciové  dráhy,  společnosti 
paroplavební,  Suezský  průplav  a  pod.),  anebo 
by  aspoň  v  určitých  lu-uzich  nebyly  vznikly 
(akciové  cukrovaly  selské!).  Akciová  forma 
spolčení  má  vůbec  prese  všechen  s  ní  na- 
mnoze spojený  zlořád  ten  důležitý  význam 
obecný,  že  bývá  formou  podnikání  pokusnou, 
jaksi  pionýrskou,  když  nové  úkoly  praktické 
techniky  s  risiky  posud  nevyzkoušenými  mají 
se  uvésti  ve  skutek.  Ani  přesné  ohraničení 
tvarů  mutualistick^ch  a  altruistických  nebývá 
vesměs  snadné,  á  těmi  výhradami  lze  mezi 
egoistické  počítati  především  společnosti  ob- 
chodního práva:  veřejnou,  kommanditní, 
akciovou,  kteráž  posléz  dotčená  stává  se 
formou  pro  podnikání  největších  rozměrů 
zvlášť  v  oboru  průmyslovém  a  bankovním, 
i  —  pokud  ji  tu  nevytlačuje  stát  —  v  do- 
pravním. Rovněž  náležejí  však  sem  svou 
podstatnou  tendencí  moderní  zjevy  kartelův 
a  trustů,  třeba  ani  jim  nescházel  mutuali- 
stický  přídech  potud,  žet  právě  slučují  se 
v  ně  podniky  dosud  samostatné  proto,  aby 
tak  vyloučily  nepříznivé  sobě  účinky  vzájemné 
soutěže.  K  pravým  tvarům  mutualistickým 
v  oboru  hospodářském  náležejí  nejprve  dvě 
základní  skupiny  spolčení  sloužících  účelům 
zachování  a  zvelebení  živlů  hospodářsky  sla- 
bých, buď  že  si  účastníci  svépomocným  spol 
cením,  na  vzájemnosti  založeným,  pomáhají 
ku  prospěchům,  jež  majetným  lidem  neb  veli- 
kým závodům  zabezpečuje  již  o  sobě  jejich 
vlastni  kapitálová  sila  (typ  kooperační), 
anebo  Že  spolčením  a  na  něm  založeným 
jednotným  vystupováním  zabezpečují  si  vy- 
datnější moc  naproti  zaměstnatelstvu  (typ 
koaliční).  Pod  tvary  kooperační  spadají  své- 
pomocná spolčení  malo>r^robců  rolnických 
a  průmyslových  i  dělníků,  jako  zejména  spo- 
lečenstva úvěrní,  skladní,  zásobní,  nákupní, 
spotřební  i  výrobní  rozličného  druhu;  tjrp 
koaliční  zahrnuje  tvary  známé  pode  iménem 


odborových  sdruženi  dělnických,  jejichž  ncU 
skvělejším  vzorem  jsou  ani^lícké  Trade 
unions.  Otevřeny-li  si)olčovadmí  útvary 
oboru  egoistického  koleje  obrovskému  rot- 
pětí  ducha  kapitalistického,  soustřcHfdje  se 
v  mutualistických  formách  posléz  avedenýdi 
všecko  novověké  úsilí  svépomocné  o  pfc- 
konání  nepříznivých  účinků  vyspělého  lupi* 
talismu  na  široké  vrstvy  lidu.  Mezi  útvary 
mutualistické  věcně  náleží  dále  kaidá  fonna 
pojišťovny,  nebot  každé  pojišfováni  spočívá 
na  společném  neseni  rísik,  která  jen  v  celku 
velikém  mají  větší  menši  pravidelnost,  však 
u  jednotlivců  povahu  nahodilou.  Tohoto 
rázu  nepozbývá  pojišťování,  ani  když  se  pro- 
vozuje podnikatelsky  (akciové  pojišťovny); 
nejdokonaleji  i  po  stránce  formální  ovšem 
jej  zachovávají  t.  zv.  pojišťovny  vzájemné. 
K  mutualistickým  tvarům  náleží  konečné 
valná  čásť  spolků  vědeckých,  uměleckých 
i  hojných  nyní  zábavních.  Altruistickými  pak 
nejsou  pouze  takové,  jež  se  obírají  hmotnou 
podporou  nebo  bezplatnými  osobními  slui- 
bami  ke  zlepšení  poměrů  chudiny  a  nemá* 
jetných  lidí  trpících  vůbec,  nýbrž  i  všecky 
jiné  mající  v  jakémkoliv  směru  (nábožen- 
ském, vědeckém,  školském,  politickém  atd.) 
za  účel  sloužiti  prospěchům  osob  jiných 
nebo  celách  více  méně  značných  skupin  lid- 
ských. Blednoucí  názor  liberální  měl  ostatné 
za  následek,  že  se  v  naší  době  množí  úku^ 
spolčovacích  útvarů  co  do  cíle,  složení  i  po- 
sobnosti státem  upravených  se  závazným 
účastenstvím  (společenstva  Živnostenská,  na* 
stávající  společenstva  rolnická),  při  čemž  po- 
vstávají i  organismy  nebývalé  mohutnosti, 
jako  na  př.  v  někteiych  včtvích  novověkého 
pojišťování  dělnického.  Zařadil-ll  Loreoz 
Stein  ve  své  soustavě  vědy  správní  s.  mtú 
formy  t.  zv.  samosprávy,  bylo  to  sice  vé- 
dečky  neúčelným  rozšířením  pojmu  samo- 
správy, o  sobě  ne  právě  jednoduchého;  ^e 
došlo  tím  přece  zvláštního  oceněni  živé  la- 
sáhování  bÝvalých  i  novověkých  útvarů  spol- 
čovacích do  úkoje  pospolitých  potřeb  roz- 
ličných vrstev  a  kruhŮ  vedle  orgánů  správy 
veřejné  a  v  doplněni  jich.  Bf, 

8pol«  viz  Spolí  a  Spůle. 

8pol«6«iiská  amlonva  viz  Societates 
a  Společnost. 

8pol«66niké  ostrovy  viz  Tahiti. 

Spoloóonstva  výdčlková  a  hospodář- 
ská čili  svépomocná  {Erwer^-  und  Wirť 
schaftsgenossenscha/teu)  jsou  sdruženi  s  oe- 
obmezeným  počtem  členů,  která  podporovati 
mají  výdělkovou  činnost  těchto,  provozujíce 
společně  podnik  nějaký  neb  opatřujíce  úvér. 
Národohospodářský  a  sociální  účel  spole- 
čenstev záleží  v  tom,  že  malým  a  středním 
podnikatelským  stavům  má  formou  spole- 
čenstevniho  podnikání  opatřena  býti  moi- 
nost,  aby  čelily  v  boji  soutěžním.  Myšlen- 
kový postup  je  tento:  Velkovýroba  posky- 
tuje tolik  hospodářských  výhod,  že  malé 
podniky  nejsou  s  to,  aby  s  ni  soutěžily: 
vedla  by  tedy  velkovýroba  na  konec  k  tooo. 
že  by  malé  podnikatelství  bylo  potlačeno. 


Společenství. 


889 


Proti  tomnto   vývoji  poskytuje  malému  a 
střednimn    podnikatelstvu    ochranný    pro- 
středek   podnikáni    společenstevni.    MenSi 
podnikatdé  sdroií  se,  aby  opatřili  si  buď 
některých  anebo  veškerých  výhod  výroby  ve 
velkém  (na  př.  nákup  surovin  ve  velkém, 
společné  skladiště,  nebo  výrobu  v  jednotném 
sávodé  společném);  větši  počet  malých  pod- 
niků dohromady  představuje  podnik  velký, 
který  můie  potom  těžiti  se  všech  výhod,  jichž 
tíJcové  podniky  hospodářsky  poiivaji.  Podle 
obíemo  společenstevniho  podnikáni  rozezná- 
vají se:  a)  všeobecná  s.  výdělková,  při 
nichl  iednotlivi  podnikatelé,  vzdávajíce  se  své 
podnikatelské  samostatnosti,  sdružuji  se  ke 
sřisenl  jediného  podniku  společného;  b)  s. 
výdělková  pro   obmezené   účely,   při 
kterých  jednotliví   podnikatelé  sdružují  se 
sa  účelem  společného  obstarávání  ien  určité 
části  výdělkové  činnosti  (na  př.  nákupu  su- 
rovin, odbytu   výrobkftv  a  pod.),  aby  jen 
v  obmezeném  tomto  oboru  opatřili  si  výhod 
velké  výroby.  Tato  s.  jsou  zase:  1.  s.  ná- 
kupní, mající  za  účel,  aby  určité  potřeby 
(na  př.  potraviny  při  t.  zv.  konsumnich 
spolcích)  sdružených  malých  podniků  na- 
kupovány  byly   pro    všechny  společně   ve 
velkém;  2.  s.  odbytová,  mající  za  účel,  aby 
výrobky  jednotlivými  členy  vyrobené  prodá- 
vány byly  na  společný  účei;;  3.  s.  výrobní, 
záležející  v  tom,  že  určité  výrobky  zpracují  se 
ve  společném  závodě;  4.  s.  úvěrní,  která 
mají  členftm  pomocí  společného  ručení  všech 
opatřiti  úvěrem  prostředky;  5.  s.  pojišťo- 
vací, kterými  mají  členové  zabezpečeni  býti 
pro  připacl  pohrom.  Podle  jednotlivých  hlav- 
ních odvětví  hospodářské  činnosti  rozlišují 
se  zase:  s.  zemědělská,  živnostenská  a 
průmyslová.  V  zemědělství  sdružují  se 
rolníci  za  účelem  společného  nákupu  hospo- 
dářských  potřeb  (s.  nákupní),   společného 
odbytu  hospodářských   plodin  (obilní  skla- 
diště, mlékárny,  s^rárny),  společného  zpraco- 
vání plodin  (sušárny  na  čekanku,  pekárny, 
závody  na  zpracováni  zelí,  lnu,  ovoce,  liho- 
vauy,  za  účelem  společného  opatřování  hos- 
podářských   strojů,  společného   vydržování 
Dýkft,  společného  opatřování  úvěru  (záložní 
a  spořitelní  spolky  podle  systému  RaiíTeise- 
nova),  společného  pojištěni   dob3rtka  proti 
pádu  atd.   Podobně  zřizuji  menši  živnost- 
níci s.  za  účelem  společného  nákupu  vý- 
robních surovin,  společného  odbytu  (řemesl- 
nická skladiště,  tržnice),  získání  úvěru  (živno- 
stenské záložny).  Vprůmyslu  forma  spole- 
čenstevniho podnikáni  odchýlila  se  od  pů- 
vodního svého  účelu;  sloužit  zde  k  tomu, 
aby  nahradila  formu  podnikáni  akciového. 
|eho  zákonodárství,  zvláště  v  Rakousku,  stě- 
žuje zřizování  podniků  akciových,  zakládají 
se  tu  podniky  vyžaduiící  velikých  kapitálů, 
jako  s.;   tak  vznikly  u   nás  veliké  tovární 
podniky  jako  společenstevni  (družstevní).  Zá- 
konným podkladem  hospodářských  výdčlko- 
vých  s-tev  jest  u  nás  zákon  z  9.  dub.  1873, 
ř.  z.  č.  70.    Podle  něho  musí  ti,  kdo  chtějí 
zříditi  společenstevni  podnik,  učiniti  spole- 


čenstevni smlouvu,  která  musí  býti  vložena 
do  rejstříku  společenstevniho  soudem  vede- 
ného. Každý  K>olečnik  musí  složiti  společen- 
stevni podíl.  Za  závazky  podniku  ručí  každý 
člen  buď  neobmezeně  nebo  toliko  summou 
rovnající  se  několikanásobnému  podílu.  Po- 
dle toho  rozeznávají  se  s.  s  ručením  neob- 
mezeným  a  obmezeným.  Zákonem  stanovena 
pak  celá  řada  pravidel  o  správě  společen- 
stevni Zákonem  z  10.  čna  1903,  ř.  z.  č.  133, 
s.  podrobena  byla  povinné  revisi,  kterou 
ustanovuje  soud;  ale  s.  mohou  spojiti  se  ve 
svazy  (jednoty),  ve  kterémž  případě  ustano- 
vuje revisora  svaz.  Aby  zřizovaní  spoleČen- 
stevních  podniků  v  kruzích  malopodníkatel- 
ských  bylo  rozšiřováno,  podporují  se  taková 
s.  jednak  berními  úlevami  (§§  83—85,  125, 
133,  134  zákona  z  25.  říj.  1896,  ř.  z.  č.  220), 
jednak  poplatkovými  úlevami  (zákon  z  21.  květ. 
1873,  ř.  z.  č.  87,  z  1.  června  1889,  ř.  z. 
č.  91,  a  z  11.  června  1894,  ř.  z.  č.  111),  jed- 
nak veřejnými  podporami  státními  a  zem- 
skými ^subvence  jednotlivým  s-vům  nebo 
ústředmm  svazům  společenstevním,  zřízení 
zvláštních  poradních  orgánů  pro  záležitosti 
společenstevni)  a  konečně  i  úvěrní  podpo- 
rou společenstevních  podniků  (v  Čechách 
dva  zemské  jubilejní  úvěrní  fondy  císaře  a 
krále  Františka  Josefa  1.,  jeden  ku  podpoře 
rolnictva,  druhý  ku  podpoře  živnostnictva). 
Vývoj  společenstevniho  podnikání  byl  ve 
2.  pol.  XIX.  stol.  v  některých  oborech  příz- 
nivý, v  jiných  oborech  zklamal.  Příznivý  byl 
jmenovitě,  pokud  jde  o  společné  opatřování 
úvěru  (v  Čechách  záložny)  a  v  poslední 
době  y  odvětví  zemědělském.  Nepříznivým 
byl,  pokud  jde  o  všeobecná  s.  výdělková. 
Nlezi  menším  a  středním  živnostenstvem  ruch 
společenstevni  jen  nesnadno  se  ujímá  ná- 
sledkem zvláštmch  poměrů  ve  stavu  živno- 
stenském vládnoucích,  které  myšlence  sdru- 
žovací  jsou  na  překážku.  řr. 

S.  honebni  viz  Honební  právo  a 
Čechy,  str.  672  b. 

S.  (správněji  a častěji  družstva)  vodní 
nucená  viz  Odvodňování  a  Meli- 
orace,  str.  67  b. 

8pols6sBStvi  v  rozepři  (litis  consor- 
tium)  jest  účastenství  dvou  neb  více  osob 
v  civilním  sporu  na  jedné  straně  a  to  aC  na 
straně  žalující  neb  žalované.  Více  osob  může 
společně  žalovati  neb  žalováno  býti,  když 
jest  mezi  nimi  co  do  předmětu  sporu  právní 
s.,  nebo  když  jsou  oprávněny  neb  zavázány 
z  téhož  věcného  neb  právního  důvodu,  a 
dále  když  předmětem  sporu  jsou  nároky  neb 
závazky  stejnorodé  v  podstatě  ze  stejnoro- 
dého právního  a  věcného  důvodu  plynoucí,, 
a  když  zároveň  příslušnost  jednoho  a  téhož 
soudu  v  příčině  každého  spolužalovaného 
jest  odůvodněna.  Vedle  toho  má  s.  v  roze- 
při ve  všech  případech  místo,  kde  jednotlivé 
zákony  výslovně  připouštějí,  aby  několik  osob 
společně  žalovalo  nebo  bylo  žalováno,  jako 
I  na  př.  syndikátní  žaloba  může  podána  býti 
na  stát  a  provinivšího  se  soudce  jakožto  spo- 
1  lečniky   v  rozepři,  žaloba  o   uznání   pohle- 


890 


Společnice  —  Společnost. 


dávky  ke  konkursu  přihláSené  na  konkurs- 
ního správce  a  všechny  věřitele,  kteří  pohle- 
dávku  popřeli,  osoby  ze  směnky  zavázané 
mohou  Žalovány  býti  u  téhož  soudu,  co  spo- 
lečnici v  rozepři  atd.  Každý  ze  společníků 
v  rozepři  má  právo  spor  vésti  samostatně 
bez  oÚedu  na  ostatní,  a  také  jeho  processní 
úkony  neb  opominuti  ostatním  společníkům 
nemohou  býti  ani  na  prospěch  ani  na  újmu. 
Jen  tehdy,  xdyž  rozsudek  následkem  povahy 
sporného  předmětu  neb  následkem  zákon- 
ného předpisu  vztahovati  se  musí  na  všechny 
společníky,  tito  tvoří  jedinou  spornou  stranu, 
může  ve  sporu  tom  býti  činným  i  jen  jeden 
ze  společníkův  a  činnost  jeho  vztahuje  se 
na  všechny.  Hlr, 

S.  statků  {communio  honorum)  vzniká  buď 
smlouvou  společenskou  (srv.  Societates), 
nebo  z  poměru  spoludědického,  nebo  z  ji- 
ných důvodů  {communio  incidens),  S.  zakládá 
pro  účastníky  právo  spoluvlastnické  ke  spo- 
lečné věci,  jež  opravňuje  každého  z  nich  — 
není-li  úmluvou  o  způsobu  užívání  věci  nic 
jiného  smluveno  —  užívati  věci  způsobem, 
jenž  nevvlučuje  stejné  užíváni  ostatních  spolu- 
vlastníku (§  828  rak.  obč.  z.);  účastníci  mají 
dále  poměrné  podíly  na  výtěžku  věci  i  ztrátě 
(§  839  rak.  obe.  z.),  a  jsou  právi  za  škodu, 
kterou  zaviní;  naproti  tomu  má  každý  nárok 
na  náhradu  nákladu  užitečně  na  věc  učině- 
ného f§  837  rak.  obč.  z.).  Každý  spoluvlast- 
ník ma  též  právo  žádati  za  zrušeni  s.,  ač  ne 
v  dobu  nevhodnou  nebo  ke  škodě  ostatních 
<§  830  r.  obč.  z.).  Zrušení  společenského  po- 
měru stane  se  v  případě,  není-li  věc  oez 
újmy  na  ceně  reálně  dělitelná  a  nedosáhne 
se  dohodnutí  o  způsobu  dělení,  pomocí  soud- 
ního prodeje  společné  věci  a  rozdělením 
trhové  ceny  mezi  spoluvlastníky  (§§  841—843 
rak.  obč.  z.).  K  provedeni  těchto  právních 
nároků  slouží  buď  žaloba  ze  smlouvy  spole- 
čenské (actio  pro  socio)^  buď  z  poměru  spolu- 
dédického  {a.  familiat  erciscendaé)  ^  anebo 
v  ostatních  případech  žaloba  z  věcného  spo- 
lečenství (tf.  communi  dividundo),  J»V. 

S.  statků  může  se  vyskytovati  v  rozličných 
formách  a  rozměrech  v  majetkovém  právu 
manželském.  V  právu  německém  vyvinulv 
se  vedle  soustavy  oddělenosti  statku 
{System  der  Gůttrtrennung)  tyto  formy  s. 
statků:  úplné  čili  všeobecné  s.  statků 
•{allgemeine  Gútergemeinschajt),  kde  majetek 
obou  manželů  spojuje  se  v  nerozdílný  spo- 
lečný celek  (Gesamtgut,  Samtgut)^  2.  čá- 
stečné s.  statků  {partielle  Gútergemeinschaýt), 
kde  jen  část  majetku  stává  se  společnou,  a 
to:  a)  při  s.  mobiliár  nim  {Mobiliargemein- 
schaýt)  jen  movitosti  manželů, 6)  při  s.  statků 
nabytých  {Errungenschaftsgemeinschaft)  jen 
jmění,  jehož  nabyli  manželé  za  doby  trvaní 
manželství  způsobem  úplatným.  Při  částeč- 
ném s.  statků  vyskytuje  se  vedle  jmění  spo- 
lečného ještě  zvláštní  jmění  každého  z  man- 
želů {Sondergut,  Einhandsgut).  Skutečnému 
-8.  statků  podobá  se  na  oko  t.  zv.  s.  správy 
{Verwaltungsgemeinschajt)  čili  formální  s. 
statků)  zvané  též  soustavou  jednoty  statků 


{Gůtereinheitssystem),  kde  sice  právně  maje- 
tek obou  manželů  po  dobu  manželství  jest 
oddělen,  ve  skutečností  však  jmění  v  rukou 
mužových  jest  spojeno.  Muží  pfísluší  tedy 
užíváni  i  správa  statků  Ženiných,  a  má  tedv 
muž  právo  volně  nakládati  se  všemi  moří* 
tostmi  své  ženy,  jež  nejsou  určený  kjejímo 
výhradnému  užívání.  Nemovitosti  její  smi 
však  manžel  zciziti  pouze  v  případě  pravé 
nouze. 

8pol#taio«  viz  Kyselov  1). 

Bpol^Ónik  viz  Associé,  Compagnoo 
Firma  a  Společnost  (v  právním  smyslt). 

S-íci  obce  (něm.  Gtmeindegenouen)  jsou 
podle  obecních  zřízení  vydaných  na  zwadé 
rak.  říš.  zákona  obecního  z  r.  1862  osoby, 
které,  ač  nejsou  příslušníky  obecními,  přece 
jsou  poutány  k  obci  svazkem  právním, 
protivou  ke  svazku  pouze  faktickému,  ve 
kterém  se  nacházejí  všechny  ostatní  osoby 
v  obci  čili  t.  zv.  přespolní  {AuMwáťtig€\. 
Oproti  těmto  tvoří  příslušnici  {Gemeindť 
angehóríge),  t.  j.  ti,  kdo  mají  v  obci  právo 
domovské,  i  se  s-íky  dohromady  kategorii 
občanů  {Gemeindemitglieder\  jejíž  společ- 
nou známkou  právě  jest  právní  povaha  je- 
jich spojení  s  obci,  ačkoli  základ  spojeni 
tohoto  při  s-icích  obce  jest  naprosto  jiný 
než  při  obecních  příslušnících.  Fři  tědito 
rozhodný  jest  svazek  právní,  jehož  skutečny 
poměr  pobytu  v  obci  vůbec  se  netýká; 
s-íci  obce  jsou  sice  taktéž  ve  svazku  práv- 
ním, avšak  základem  svazku  tohoto  jsoa 
přec  jisté  vztahy  reální,  a  to:  1.  drieni 
nemovitostí  v  obvodě  obce,  3.  placeni 
v  obci  přímé  daně  ze  živnosti  samostatné 
provozované  nebo  z  příjmů,  k  némuž  všalc 
ještě  přistupuje  řádné  bydleni  v  obvodí 
obce.  V  Praze  jsou  s-y  obce  jen  osoby, 
které  bydlí  v  okrsku  pražské  obce;  nálcii* 
tosti  té  třeba  i  těm,  kdo  mají  v  obvodě  obce 
nemovitost;  rovněž  i  placení  daně  žádá  se 
tu  na  držitelích  nemovitostí.  Viz  u  prof.  JíHbo 
Pražáka,  Rakouské  právo  ústavní  I.  (2.  vyd. 
1900),  str.  151  a  si.,  kde  se  píše  o  této  otázce 
podrobně.  Srv.  též  Čechy,  str.  564^. 

SpolsÓnoflt  v  právním  smysle  jest  dobro- 
volné spojení  dvou  neb  více  lidi  za  účelem 
snazšího  dosahování  určitého  hospodářského 
cíle  společnou  prací  neb  společným  jměnini 
neb  obojím  zároveň.  Podle  vytknutého  dle 
a  podle  volených  prostředků,  jakož  i  podle 
rozsahu,  v  jakém  společná  činnost  má  býti 
vyvíjena  nebo  jmění  s-i  neb  jednotlivých 
společníků  zavazeno,  rozeznávatí  dlužno  pře- 
dem s.  či  společenství  podle  občan- 
ského zákona,  a  s-i  podTe  obchodního 
zákona,  t.  zv.  s-i  obchodní,  k  nimž  při- 
čísti lze  i  společenstva. 

1.  Společenství  podle  občanského  ^ 
koná  povstane  smlouvou  dvou  neb  více 
osob,  kterou  se  tyto  zavazuií  spojiti  k  do» 
sazeni  společného  zisku  buď  své  práce  nebo 
své  jmění.  Smlouvou  touto  také  se  řídí,  kohk 
ze  svého  jmění  společníci  chtějí  věnovati 
společnému  účelu;  mohou  věnovati  buď  Q^ 
čité  věci,  iako  zboZí  a  pod.,  neb  určitou 


Společnost 


891 


sammo  penéx,  neb  celý  druh  věci,  na  př. 
viechno  zboii,  viechny  pozenikv  atd.,  neb 
kone6ié  celé  své  j  mém  při  temné  i  badoud. 
V  posledním  pHpadé  vzniká  společenství 
všeobecné  (generální),  v  ostatních  pak 
případech  společenství  částečné  (par- 
tiálni).  Smlouva  mdie  učiněna  býti  buď 
ústné  nebo  písemně.  Při  společenství  vzta- 
hujícím se  na  veSkeré  jmění  musí  viak  zfízen 
býti  písemný  inventář,  jinak  jest  smlouva 
neplatná.  To,  co  společnici  ze  svého  jmění 
ke  společnému  účelu  věnovali,  jest  společ- 
ným jměním,  jest  jejich  spoluvlastnictvím,  a 
mají  ve  příčině  té  platnost  předpisy  o  spolu- 
vlastnictví. Práva  a  povinnosti  společníků 
v  příčině  vedeni  společné  záležitosti,  placení 
pHspěvkú  atd.,  řídíi  se  přesně  podle  smlouvy. 
Zisk  rozděluje  se  mezispolecniky  podle  po- 
měru jejich  podílů  na  společném  jmění.  Vě- 
noval-li  některý  společník  také  svoji  práci 
nebo  jen  práci,  určuje  se  jeho  podíl  na  zisku 
buď  předem  společenskou  smlouvou,  nebo 
později  dohodou  všech,  a  nebylo-li  nic  pře- 
dem smluveno  a  shoda  nedosaiena,  určí  podíl 
ten  soud.  Zisk  rozdílí  se  obyčejně  po  pro- 
vedení a  skončeni  společného  podniku,  a 
tehdy  teprve  členové,  iimi  správa  svěřena 
byla,  jsou  povinni  sloíiti  účty.  Jestliže  však 
provozování  podniku  trvá  několik  let  a  zá- 
roveň každoročně  se  má  dosíci  jistého  čistého 
zisku,  společnici  mohou  žádati  složení  účtů  v 
a  rozdělení  zisku  každoročně. 

Poměr  s-i  oproti  třetím  osobám  jest  tento. 
S.  zavazuje  se  oproti  nečlenům  pouze  se 
svolením  všech  členů  neb  jejich  plnomocniků. 
O  své  újmě  žádný  spolecmk  nemůže  s.  za* 
vázati.  Za  platný  závazek  ručí  pak  každý 
společník  podle  poměru  svého  vkladu;  vy- 
jímaje případy,  kde  šlo  by  o  obchod,  kdež 
pak  nastává  ručeni  solidární.  Ovšem  neručí 
společnici  v  žádném  případě  jenom  svým 
vkladem,  nýbrž  celým  jměním.  Pouze  vkla- 
dem ručí  jenom  t.  zv.  tajní  (tiši^  společ- 
nici, kteh  do  určitého  podniku  vloží  pouze 
určitý  vklad,  účastníce  se  tak  pouze  případ- 
ného zisku,  ale  nikoliv  práv  a  povinností 
členů  ostatnich. 

Společenství  zrušuje  se  buď  samo  sebou, 
neb  vůlí  společníků.  Samo  sebou  se  zruší, 
když  podnik  byl  vykonán  neb  nedá  se  dále 
provozovati,  když  společné  jmění  zaniklo  neb 
doba,  na  kterou  společenství  bylo  smluveno, 
prošla,  a  smrti  jednoho  ze  společníků,  když 
celá  s.  skládala  se  pouze  ze  dvou  osob.  Srov- 
nalou vůli  všech  společníků  může  se  s.  zru- 
šiti kdykoliv.  Vedle  toho  může  se  zrušiti  s. 
výpovědí  jednoho  ze  společníků,  když  s.  ne- 
byla ujednána  na  jistou  dobu,  určenou  buď 
výslovně  nebo  povahou  podniku.  Vyloučen 
může  býti  společník,  když  neplní  smluvních 
povinností  nebo  pozbude  svéprávnosti  nebo 
správy  svého  jmění. 

2«  8- i  podle  obchodního  zákona  jsou  ty, 
které  se  ustavují  za  účelem  uzavírání  nebo 
provozováni  obchodů.  Podstatný  rozdíl  mezi 
oběma  druhy  záleží  hlavně  v  tom,  že  s.  ob- 
chodní jest  samostatným  právním  subjektem, 


který  má  své  jmění,  sám  nabývá  práv  a  pod- 
stupuje závazky,  čehož  při  s-i  podle  obe.  zá- 
kona není.  Společným  znakem  všech  s-í  ob- 
chodničil jest,  že  více  osob  přejímá  ručení 
za  závazky  a  dluhy  s-i,  kteréžto  ručení  může 
býti  buď  obmezené  neb  neobmezené,  přímé 
neb  nepřímé,  primární  neb  subsidiární,  dále 
že  jest  tu  určité  jmění,  které  spravuje  se  od- 
děleně od  soukromého  jmění  společníků  a 
které  jest  výlučně  předmětem  exekuce  jen 
za  pohledávky  věřitelů  s-i.  Rozdíl  mezi  jed- 
notlivými druhy  jejich  záleží  v  podstatě 
v  ručení  společníků  za  dluhy  s-i:  rucí-li  spo- 
lečníci pouze  svými  vklady  neb  nad  to  urči- 
tými obnosy,  jest  s.  s  ručením  obmeze- 
ným;  ručí-li  však  společníci  osobně  i  celým 
soukromým  jměním,  jest  s.  s  ručením  ne- 
ob mezeným.  Nalézají-li  se  ve  s-i  společ- 
nici druhu  obojího,  jest  tu  forma  smíšená. 
Jednotlivé  druhy  sbchodních  s-i  jsou:  ak- 
ciová neb  akcijní  s.  (v.  t.),  komman- 
ditni  s.  (v.  t.^  a  kommanditní  s.  na 
akcie,  veřejná  s  a  tichá  s.;  k  nim  při- 
družují se  výrobní  a  hospodářská  spole- 
čenstva (v.  t.).  Veřejná  s.  je  ta,  ve  které 
všichni  společníci  ručí  všem  věřitelům  s-i 
celým  svým  soukromým  jměním  bezpro- 
středně a  primárně,  osobně  a  solidárně.  S. 
ta  zakládá  se  smlouvou  aC  písemní,  at  ústní. 
Zřízeni  její  zapsáno  musí  býti  do  obch.  rej- 
stříku obch.  soudu,  v  němž  má  své  sídlo,  a 
i  tam,  kde  má  jen  odštěpné  závody.  Ozná- 
mením tím,  kteríé  všemi  společníky  musí  býti 
podepsáno,  musí  sděleno  býti  za  účelem 
doslovného  zápisu  v  rejstřík,  kolik  společ- 
níků jest,  ieiich  plná  jména,  zaměstnání  a 
bydliště,  jaká  jest  firma  s-i  a  kde  s.  má  své 
sídlo,  dále  kdy  s.  v  Život  vešla,  a  konečně 
kteří  společníci  jsou  oprávněni  s.  zastupo- 
vati a  jak.  Změna  v  těchto  směrech  později 
nastalá  musí  rovněž  býti  oznámena  soudu  a 
zapsána  do  rejstříku.  Vnitřní  poměry  veřejné 
s-i  upravují  se  společenskou  smlouvou, 
ve  které  se  stanoví,  jakým  vkladem  každý 
ze  společníků  má  přispěti,  jaká  má  každý 
z  nich  práva  a  povinnosti,  kdo  má  podnik 
spravovati  atd.  Pokud  ve  smlouvě  v  tom  neb 
onom  směru  nebylo  nic  výslovně  ustano- 
veno, platí  podpůrně  předpisy  obchodního 
zákona.  Podle  těchto  jest  každý  společník 
povinen  smluvený  vklad  v  čas  složiti,  aniž 
však  má  povinnost  jej  při  obchodních  ztrá- 
tách zvyšovati.  V  zájmu  s-i  má  každý  ze  spo- 
lečníků jednati  tak  obezřele,  jak  by  jednal 
ve  svém  zájmu  vlastním.  Žádný  ze  společ- 
níků nesmí  bez  svoleni  ostatních  provozovati 
tytéž  obchody,  co  s.  sama,  ani  na  své  ani  na 
cizí  jméno,  a  nesmí  býti  členem  jiné  s-i  téhož 
druhu,  jinak  mohlo  by  tím  pHvozeno  býti 
i  zrušení  s-i.  Rovněž  nesmi  žádný  z  nich  bez 
svolení  ostatníchpřijmouti  nového  společníka, 
neb  své  členství  odstoupiti  jinému.  Správu 
společného  podniku  obstarávají  buď  všichni 
společnici  aneb  jen  ti,  jimž  správa  byla  spo- 
lečenskou smlouvou  svěřena.  Ti  pak  obstará- 
vati i  i  mohou  buď  společně  neb  každý  zvlášt, 
avšak  s  právem  zapovědí  se  strany  každého 


892 


Společnost 


společníka  správu  vedoucího.  Usneseni  viech  I 
společnikfi,  i  když  správa  svěřena  jen  ně* 
kterým  z  nich,  jest  třeba,  když  mají  býti 
uzavírány  obchody  druhu  jiného,  než  na  které 
s.  jest  zřízena,  a  dále  ke  zřízení  prokury. 
Ti  ze  společníků,  kteří  správu  nemají,  maii 
právo  dozorčí  a  dohlédací.  Účtováni  provádí 
se  na  konci  každého  roku.  Každému  ze  spo- 
lečníků připíší  se  z  jeho  původního,  zvět- 
šeného neb  zmenšeného  vkladu  4Vo  úroky 
k  dobru,  které  jeho  podíl  zvětšují.  Pokud 
tyto  nejsou  kryty,  není  čistého  zisku.  Pak 
vypočte  se  čistý  zisk,  nebo  ztráta,  které  buď 
rozmnožuji  nebo  zmenšují  jednotlivé  vklady, 
což  děje  se  podle  hlav.  Každý  ze  společníků 
má  však  právo  žádati,  aby  mu  úroky  a  po- 
díl na  zisku  byly  vydány.  Právní  poměr  s-i 
na  venek,  t.  j.  oproti  jiným  osobám  jest 
tento.  S.  jest  právní  osoba,  která  pod  svou 
firmou  nabÝvá  práv  a  podstupuje  závazky 
jako  fysická  osoba,  a  vstupuje  v  život  již  tím 
okamžikem,  kdy  počala  provozovati  obchody. 
Za  dluhy  její  ručí  všichni  společnici,  jak  již 
uvedeno,  celým  svým  jměním  solidárně  a  to 
i  ti,  kdo  přistoupili  později.  Každý  ze  spo- 
lečníků, který  ze  správy  není  vyloučen,  má 
neobmezenou  a  neobmezitelnou  plnou  moc 
s.  zavazovati,  pro  ni  nabývati  a  ji  i  před 
soudem  zastupovati.  Jmění  s-i  ručí  pouze 
věřitelům  jejím,  nikoliv  též  soukromým  vě- 
řitelům jednotlivých  společníků;  ti  mohou 
exekuci  vésti  pouze  na  úrok  ze  vkladův  a  na 
podíl  na  zisku,  který  jednotlivým  společní- 
kům připadá.  Naproti  tomu  věřitelé  s-i  mo- 
hou podle  rozsudku  proti  s-i  dobytého  vésti 
exekuci  ihned  také  na  jmění  všech  společ- 
níků; jest  tedy  ručení  těchto  primární  S. 
se  zrušuje  buď  sama  sebou  neb  vůli  společ- 
níků. Zrušení  samo  sebou  nastane  vyhláše- 
ním konkursu  na  jej  i  neb  některého  společ- 
níka jmění,  smrtí  neb  ztrátou  svéprávnosti 
společníka,  a  uplynutím  doby,  na  kterou 
byla  založena.  Vůli  společníků  se  zrušuje  buď 
vzájemnou  dohodou  všech  neb  výpovědí  a 
vystoupením  jednoho  z  nich,  ve  kterémžto 
případě  však  ostatní  mohou  se  usnésti,  že 
s.  má  trvati  dále.  Vedle  toho  možno  spo- 
lečníka usnesením  ostatních  ze  s-i  vyloučiti 
pro  zanedbávání  povinností,  nepoctivost, 
trvalou  nemoc  a  zneužíváni  firmy  neb  jmění 
s-i  k  soukromým  účelům.  Zrušení  s-i  a 
změny  ve  členstvu  musí  býti  zaneseny  do 
obch.  rejstříku.  Vystoupí-li  společník,  neb 
byl-li  vyloučen,  provede  se  rozluka  jmění,  a 
sice  obdrží  společník  takový  pouze  cenu 
svého  vkladu.  Za  zrušeni  s-ti  může  žádati 
i  soukromý  věřitel  některého  ze  společníků, 
když  exekuce  na  soukromé  jmění  společníka 
zůstala  bezvýslednou  a  věřitel  vymohl  si 
zabavení  podílu,  který  při  zrušeni  s-i  měl 
by  připadnouti  onomu  společníku.  Věřitel 
musí  tu  dáti  výpověď.  Po  zrušení  si,  vyjí- 
maje případ  konkursu,  provede  se  likvidace 
její.  O  tom,  kdo  má  likvidaci  provésti,  roz- 
hoduje buď  společenská  smlouva,  neb  jedno- 
hlasné usnesení  všech  společníků,  neb  k  ná- 
vrhu některého  ze  sí)olečníků  soud.   Mohou 


1'i  provésti  vSichni  společnicí,  neb  jen  ně- 
Lteři  z  nich  neb  osoby  třeti.  Vidy  viak  nita- 
novení  uch  musí  zapnno  býti  do  obch.  rq- 
střiku.  Okol  likvidátorů  jest,  skoačiU  Hoduxj 
běžné  záležitosti,  splniti  všechny  xávaiky  s-i, 
dobýti  pohledávek  a  zpenéžiti  celé  jmeni  a 
rozděliti  je  mezi  společníky.  Za  účelem  pro- 
vedeni tohoto  úkolu  likvidátoři  mají  pmoo 
moc  oproti  třetím  osobám  neobmetitdnoii, 
avšak  při  obstarávání  jednotlivých  záleiitostí 
jsou  povinni  říditi  se  jednohlasným  usnese- 
ním všech  společníků.  I  po  zrušení  e-i  trtá 
ručeni  společníků  za  dluhy  e-i  dále.  Avšak 
žaloby  z  nároků  proti  s-i  promlčuji  se  proti 
jednotlivým  společníkům  v  5  letech  ode  dne, 
kdy  zrušeni  s-i  bylo  zaneseno  do  rejstříku, 
a  byla-li  pohledávka  splatná  teprve  později, 
ode  dne  splatnosti.  Proti  vystouplým  neb 
vyloučeným  společníkům  počíná  promlčení 
běžeti  ode  dne  zapitu  jejich  výluky  ze  s-i 
do  rejstříku,  i  když  s.  sama  dále  trvá. 

Tichá  s.  liši  se  ode  všech  obchodních  s-i 
podstatně  a  zásadně,  jsouc  pouxe  s-i  na  zisk 
a  ztrátu  bez  společenského  jméní  a  společ- 
ného ručení  a  nejcvíc  žádných  účinků  na 
venek  oproti  osobám  třetím.  Povstane  ne- 
formální úmluvou,  podle  které  tichý  společ- 
ník účastní  se  pouze  zisku  nebo  ztráty  wči- 
tého  stávajícího  podniku  obchodního  a  to 
tím,  že  odevzdá  obchodníkovi  smluvenon 
summu  do  jeho  závodu.  Summa  ta  stane  se 
vlastnictvím  obchodníkovým  a  tichý  společ- 
ník má  pouze  právo  na  její  vrácení  v  pří- 
padech smluvených,  neruče  ani  tímto  vkla- 
dem za  dluhy  obchodníkovy.  Jen  2trátu,kterou 
obchodník  utrpěl,  sdílí  s  nim  tichý  společ- 
ník poměrně.  Na  venek  poměr  ten  nemá 
účinků  pražádných,  nebot  kupec,  který  přijal 
vklad  tichého  společníka,  zůstává  na  dále 
samostatným  a  jediné  oprávněným  subjektem 
právním. 

Vedle  těchto  forem  obchodních  s-í  zave- 
dena byla  v  Německu  forma  nová,  t.  zv.  s-i 
s  obmezeným  ručením,  která  jest  jaksi 
střední  formou  mezi  s-í  akciovou  a  spole- 
čenstvem s  ručením  obmezeným.  S-i  ty  jsou 
vesměs  a  výhradně  obchodní.  Počet  členů 
není  ob  mezen  a  vklady  členů  nemusí  býti 
peněžité,  nýbrž  mohou  jimi  býti  předměty 
nejrůznějšího  druhu  jako  polní  a  hospodář- 
ské plodiny,  zboží,  průmyslové  výrobky  atd. 
S-i  tyto  hodí  se  ku  provozováni  všech  mož- 
ných podniků  živnostenských,  ano  i  k  zaří- 
zení a  provozování  podniků  všeužite^ných, 
na  př.  knihoven,  zahrad  atd.  Firma  těchto 
s-í  musí  obsahovati  dodatek  >s  obmezeným 
ručen íni<,  a  to  i  tehdy,  když  někteří  členové 
jsou  povinni  k  doplatkům  třebas  neobmeze- 
ným.  Provozovací  jejich  kapitál  jest  měnivý 
a  základní  jmění  má  býti  udržováno  na  pů- 
vodní výši.  S.  sama  jest  zcela  samostatným 
subjektem  právním,  který  práv  nabývá  a  zá- 
vazky podstupuje.  Orgány  jejími  jsou  valná 
hromada  a  správcové.  Hlr. 

S.  (lat.  societas  [v.  t.],  fr.  societ é^  compa- 
gnie,  angl.  society^  company^  něm.  Geselischa/t, 
rus.  obščestvo,  tovariščestvo,  pol  spóiec^eňstwo^ 


Společný  —  Spolek. 


893 


tiiwar^siwo  atd.)  vedle  významu  právního 
tnači  téi  souhrn  jednotlivců  (lidi)  organicky 
a  účelné  v  celdc  spoiených.  O  s-i  (lidské)  a 
jejím  životě  pojednává  sociologie  (v.  t, 
str.  585  tf). 

S-i  učené  viz  v  či.  Akademie,  zejména: 
Král.  Česká  e.  nauk  viz  t.,  str.  573  si.  — 
C.  k.  e.  mor.-slezská  pro  .podporování 
orby»  známosti  přírody  a  země  viz  t., 
str.  576.  —  Srbská  učená  s.  {Druitvo 
srbike  sloyesnoiti)  viz  t,  str.  579  K  ^Krá- 
lovská e.  {Royal  Society)  v  Londýně  a  jiné 
anglické  vizi., str.  582 tf.  —  Finská  s.  věd 
{SScietas  Scientiarum  Fennica)  a  jiné  finské 
viz  t.,  str.  582a.  —  Král.  saská  s.  věd 
v  Lipsku  a  jiné  německé  viz  t.,  str.  586  a.  — 
Král.  S.  vědecká  (Konglia  weten$kaps  5ó- 
detaten)  v  Upsale  viz  t.,  str.  588^.  —  Asij- 
ská t.  nauk  v  Bengálu  (Asiatic  Societjr  of 
Bengál)  viz  t,  str.  590;  srv.  téi  či.  Asijské 
společnosti  a  Africké  společnosti. 

S.  vlasteneckých  přátel  umění  viz 
Akademie,  str.  596^  a  Cechy,  str.  382^. 

8.  vlasteneckého  Musea  v  Cechách, 
od  r.  1854  Museum  království  Českého 
(v.  t). 

S.  ku  zvelebení  hospodářství  a  svo- 
bodného uměni  v  král.  Českém,  od 
r.  1789  C.  k.  vlastensko-hospodářská 
s.,  a  Ústřední  hospodářská  t.  pro  král. 
České  viz  Hospodářské  spolky. 

O  něm.  s-ech  literárních  XVIL  století  viz 
Německo,  str.  123^  si. 

8.,  téi  tovaryistvo,  spolek,  jest  ofíl- 
ciální  název,  jeji  phf^y  téi  četné  kongregace 
kláiterni  v  drkvi  kat.,  jako  kdysi  řád  jesuitů 
(Soeietas  Jesu),  Nejznáměji!  jest  u  nás  S. 
boiského  slova,  zal.  r.  1875  P.  Arnoldem 
Janssenem  pro  zámořské  missie  ve  Steylu 
v  HoUandsku.  schválená  v  Římě  r.  1901,  jei 
má  téi  za  Vidní  u  MOdlingu  veliký  klášter 
av.  Gabriela.  ^  S.  salvatoriánfi  zsu.  r.  1881 
v  Římě.  —  8.  zboiných  dělníků  sv.  Jo- 
sefa Calas.  a  Matkv  Boii  č.  Calasank- 
t  i  n  ů,  zal.  r.  1889  ve  Vídni  P.  Ant.  Schwar- 
zem pro  kněii  a  laiky,  působí  na  5  místech 
ve  Vídni  a  v  koUeji  ve  Štýrsku.  —  S.  Ma- 
rtina, téi  mariánití  bratři,  kongregace 
ikolská,  zal.  kanovníkem  Vil.  Chaminadem 
v  Bordeaux  r.  1817,  approbovaná  v  Římě 
r.  1865,  rozšířila  se  po  Francii,  Vel.  Britannii 
a  koloniích,  má  téi  dvě  kommunity  a  školy 
v  DoK  Rakousích  (Vídeň  a  Lanzenkirchen). 
Jiné  kongregace  podobného  titulu  utvořily 
se  pro  missie,  a  to  v  Lyonu  r.  1816  Péres 
et  petits  fréres  de  la  société  de  Marie, 
jei  slují  všeobecně  maristé  (Societas  Afariae) 

riro  missie  zámořské,  a  Missionaires  de 
a  compagnie  de  Marie,  zal.  r.  1722  v  St. 
Laurent-sur-Sěvre  ve  Francii  pro  missie  ven- 
kovské. —  8.  pařiiská  (Societas  Parísiensis 
pro  miuionibui  exterit)  zal.  r.  1663  pro  roz- 
šíření evang.  mezi  polumy,  má  přes  870  missio- 
nářů;  mimo  to  s.  bratři  lásky,  zboiná 
s.  missijni  č.  palottini  a  mn.  j.      AŽ. 

8.  akciová  viz  Akciová  neb  akcijni 
společnost. 


8.  anonymní  viz  Anonymní  společ- 
nost. 

8.  Arundelova  viz  Arundel  1). 

8.  biblická  viz  Biblické  společ- 
nosti. 

8-i  indické  viz  Indické  společnosti. 

8.  kommanditní  viz  Kommanditni 
společnost. 

8-i  missijni  viz  Missie  a  srv.  Société 
a  Society. 

8.  náboienská  viz  Církev,  Náboien- 
stvi,  str.  964,  Rakousko,  str.  219  6. 

8-i  paroplavební  viz  Dunajská  paro- 
plavební s.,  Praiská  s.  pro  paroplavbu 
na  řece  Vltavě  a  Paroplavba,  str.  2706. 

8-i  poiišCovací  viz  Pojištěni,  str.  216. 

SpolMBýy  název  pro  vše,  co  nenáleii  vý- 
hradně jednotlivci,  nýbri  jest  obecné  něko- 
lika osobám,  druhům  atd.  V  politickém  smyslu 
e-né  záleiitosti,  e-né  vojsko,  s.  (téi 
všeobecný)  státní  dluh,  s-né  mini- 
sterstvo jsou  záleiitosti  a  instituce,  jc^ 
po  vyrovnání  uherském  z  r.  1867  ai  dosud 
spojují  (kromě  osoby  panovníkovy)  oba  státy 
tvořící  mocnářství  Rakousko-Uherské.  Srv. 
o  nich  Čechy,  str.  558a,  Rakousko,  str. 
208  6  si.,  231  si.,  212  a  a  237  tf.  ~  8-ná 
ruka  vizPoruka  obecná, Korrealita  a 
Solidarita.  —  8-né  znaky  viz  AUianční 
znaky. 

Spolek,  v  mluvě  obecné  výraz  povšechný, 
kterým  se  rozumějí  rozličné  formy  sd ru- 
šeni. V  technickém  (právním)  slova  smysle 
rozumí  se  však  s-lkem  (něm.  Verein)  jen  ta- 
ková forma  sdruiení,  kde  soubor  jednotlivců 
(členů  s-lku)  tvoří  nový  subjekt  právní,  t.  zv. 
právnickou  osobu.  8-lky  náleieji  tu  ke 
korporacím.  Viz  či.  Korporace,  Práv- 
nická osoba  a  Spolčovací  právo.  O  vše- 
likých druzích  s-lků  a  o  starší  statistice  je- 
jich vil  ČL  Čechy,  str.  207  si. 

8.  nebo  sbor  (u  Římanů)  viz  Collegium; 
jinak  viz  téi  Klub.  8.,  tovaryistvo  cirk. 
viz  Společnost,  str.  893  tf. 

8.  čili  hromada,  nedil  (rodinný),  ne- 
dílní bratří  (lat  unio,  Jratres  indivist)  jest 
ve  starém  právě  českém  zřízení  rodinného 
práva  majetkového  a  dědického,  jei  záleií 
v  tom,  ie  uiši  svazek  blízkých  příbuzných  — 
několik  rodin  —  na  společném  statku  pod 
společným  správcem  společné  hospodaří  a 
chlebí  aneb  aspoň  právní  jednotu  v  příčině 
společných  statků  tvoří.  Jest  to  právní  in- 
stitut, který  se  uchoval  až  dodnes  na  slo- 
vanském jihu  pod  jménem  zá druha  (v.  t.) 
a  v  Rusku  pod  jménem  rodinná  obec 
{temejnaja  običina)  nebo  složitá  rodina 
{slo{naja  semja).  Kdyi  institut  rodinného  ne- 
dilu  v  právě  českém  počal  vvmírati  a  tím 
obyvatelstvo  pozbývalo  jeho  výhod  (majetek 
rozdělených  rodin  spadal  při  vymření  rodin 
na  panovníka  jako  odúmrt),  vznikaly  umělé, 
někdy  jen  fingované  rodinné  nediíy  nazý- 
vané rovněit-lky,  též  sstupky  {congressus 
honorumY  jež  uzavíral  v  mezi  sebou  osoby 
příbuzné  i  nepříbuzné  (společníci  čili  hro- 
mad ni  ci)  za  tím  účelem,  aby  v  případě  ze- 


894 


Spolek. 


mřeni  bez  potomků  po  sobě  vzájemně  dě- 
dily. Poněvadž  zamezovalo  se  tim  odúmrtné 
právo  panovníkovo,  bylo  potřebí  k  uzavírání 
s-lků  Čili  sstupků  panovníkova  svolení.  Více 
o  tom  viz  ve  spise  Kadlcově  Rodinný  nedíl 
čili  zádniha  v  právu  slov.  (Pr.,  1898).  —  Po- 
dobný institut  zná  staré  právo  uherské.  Jest 
to  t.  zv.  bratrská  adopce  (adoptio  frater' 
naJis  čili  contractuSt  testvérré  fogadds).  Viz 
Kadlec,  VerbSczyovo  Tripartitum  (»Rozpr.« 
Ces.  akad.  tř.  I.,  r.  X.,  č.  3.,  1902,  str.  142 
až  144). 

S.  achajský  viz  Řekové,  str.  462  6  si.  a 
Achajský  spolek. 

S.  aitólský  viz  Řekové,  str.  462  6  si.  a 
Aitólský  spolek. 

S.  alpský  viz  Alpské  spolky.  K  nim 
dlužno  připojiti  nyní  i  český  odbor  slovin- 
sko-alpského  s-lku  nebo  družstva,  jenž  r.  1898 
vydal  spis  9Slovinské  Alpy**  vystavěl  Českou 
chatu  atd.  a  vůbec  přičinil  se  velice  o  styky 
Čechů  se  Slovinci. 

S-lky  Arimatejské  (nazvané  podle  Jo- 
sefa z  Arimathie)  obstarávají  pohřby  nej- 
chudších opuštěných  křesťanů  z  nemocnic, 
blázinců  atd.  (v  Praze  r.  1904:  1093  osob; 
od  založeni  s-lku  r.  1861  do  konce  r.  1904 
vedle  dětí  pohřbeno  54.875  osob  dospělých). 

S.  (tovaryšstvo)  božího  domu  (Goites- 
hauibund),  s.  desíti  soudů  {Zthngericht- 
bund)  atd.  viz  Grisonsko,  str.  499  K 

S.  celní  viz  Celní  spolky;  o  celním  a 
obchodním  s-lku  (čili  o  vyrovnání  národo- 
hospodářském) mezi  oběma  státy  mocnářství 
Rak.-Uherského  viz  Rakousko,  str.  212 si. 

S.  čtyř  mocnosti  viz  Quadruple-alli- 
ance.  Sem  náleží  i  trojspolek  {jAm,  Drei- 
bundf  fr.  triple-alliance),  uzavřený  mezi  Ně- 
meckem, Rakouskem  a  Itálií  r.  1883,  o  jehož 
významu  viz  AUiance,  str.  915  6,  a  Ra- 
kousko, str.  155  6;  r.  1891  byl  prodloužen 
na  12  let  a  28.  čna  1902  po  dlouhých  obtí- 
žích obnoven  na  další  řadu  let.  Pozbyl  svého 
významu,  jakmile  vytvořil  se  dvoj  spolek, 
t.  j.  s.  Ruska  a  Francie  (počátky  toho  datuji 
se  z  r.  1891  za  Alexandra  III.),  který  má  ráz 
defensivni  a  r.  1902  po  smlouvě  angl.-japan- 
ské  (30.  čna)  byl  rozšířen  také  na  politiku 
východoasijskou. 

S-lky. hospodářské  viz  Hospodářské 
spolky. 

S.  konsumni  viz  Společenstva. 

S.  kulturní  v  Uhiach  znamená  vlastně 
s.  maďarisačni.  Z  nich  nejznámější  jsou 
Femka,  pracující  proti  Slovákům  (viz  Slo- 
váci, str.  416  6),  a  Emka  (začáteční  litery 
názvu  >Erdélyi  magyar  kčzmttvelódési  egye- 
siilet*,  t.  j.  Sedmihradský  maď.  kulturní  s.), 
namířený  proti  Rumunům.  Srv.  Kálal,  O  ma- 
ďarisaci  Slovenska  (»Osvěta«,  1898,  973  si.). 

S.  lví  {Lówenbundy  Gesellschaft  vom  [lum] 
Leuen,  Bund  des  grimmen  Lówen)  nazýval  se 
s.  rytířů  {Lówenritter\  založený  r.  1379  ve 
Wiesbadenu,  jehož  účelem  po  způsobe  land- 
frýdů  bylo  zachovávati  mír  a  poskytovati  vzá- 
jemné ochrany.  Odznakem  rytířů  byl  zlatý 
lev,  odznakem  zbrojnošů   stříbrný  lev.   Po- 


zději spojil  se  se  s-lkem  Svatojirským 
s-lkem  sv.  Viléma,  jež  měly  účel  týi,  a  a 
nikl  asi  zároveň  se  Šváb.  s-lkem  městským.  — 
Právě  tak  nazýval  se  jiný  s.  rytířský,  zalo- 
žený r.  1489  proti  vév.  bavorskému  Albrech- 
tovi IV.  a  podporovaný  od  ci8«  Bedřicha  m. 
Jeho  členové  nazývali  se  L5wler.  Taicé 
tento  s.  sjednotil  se  se  s-lkem  sv.  Jiří  a 
Šváb.  s-lkem  městským. 

S-lky  městské  byly  ve  středověku  za- 
kládány na  obranu  výsad  a  svobod  proti 
panovačnosti  jednotlivých  knížat  a  panov- 
níků a  dílem  v  dobách  p&itního  práva  na 
ochranu  městského  obchodu.  O  Lombard- 
ském s-lku  měst  viz  Město,  str.  169.  Po- 
dle něho  vytvořily  se  i  v  Německa  s-lky 
měst  (Stddtdfúnde),  Tak  r.  1254  za  interregna 
Rýnský  s.  městský,  který  ještě  xa  \^c- 
lava  IV.  (1388)  činně  vystupoval;  pak  Šváb- 
ský s.  městský  a  v  sev.  Německu  Hanza 
(v.  t.).  Švábský  s.  městský  bylo  sdruženi  22 
měst  (Augšpurk,  Ulm,  Heilbronn  a  j.),  jei  se 
ustavilo  na  podnět  cis.  Ludvika  Bavora  20.  list. 
1331 ;  do  r.  1385  počet  členů  stoupl  až  na  32. 
Král  Václav  IV.,  jenž  26.  čce  1384  postavil 
se  v  čelo  měst  švábských,  přiměl  r.  1389 
větáinu  Členů  spolkových,  aby  se  přidali 
k  ustanovením  chebským  o  zemském  mim; 
tim  s.  vlastně  dohrál  svou  úlohu,  neboC  ob- 
novované pokusy  o  s-lky  ávábských  mést 
v  XV.  stol.  jsou  skoro  bezvýznamné.  (Ví- 
scher,  Gesch.  des  Schwab.  Stádtebundes. 
stati  ve  9Focsch.  zur  deut  Gesch.«,  Got., 
1861,  sv.  2.  a  3.) 

S.  Německý  viz  Buad  Německý  a  Ně- 
mecko, str.  166  a  si. 

S.  německých  knížat  {Fůrstenbund)  za- 
ložen byl  na  popud  kr.  prus.  Bedřicha  II. 
proti  cis.  Josefu  II.  Viz  Bavorsko,  str.  522^, 
Josef,  str.  621 6,  a  srv.:  Ranke,  Die  d.  Maichte 
u.  der  FQrstenbund  (1876);  Bailleu,  Der  Ur- 
sprung  d.  deutschen  FOrstenbundes  (»Hist. 
2Leitscnr.<  XLI^;  ErdmannsdOrfer,  Aus  den 
Zeiten  des  d.  Fůrstenbundes  (1885). 

S-lky  okrašlovací  vytkly  si  za  úkol 
osazovati  a  zalesňovati  vhodná  holá  miata 
uvnitř  i  pusté  stráně  v  neibližŠím  okolí  svého 
působiště,  zřizovati  a  uoržovati  stromořadí 
a  cesty  (i  podél  nich  lavičky)  do  sadů  a 
hájů,  k  vyhlídkovým  bodům  a  starati  se  vů- 
bec o  okrášleni  a  zvelebení  svého  sídla,  ze- 
jména v  místech,  kam  se  uchylují  obyvatelé 
velkých  měst  na  letni  pobyt.  R.  1904  prof. 
dr.  Jarník,  jenž  sám  jako  předseda  s-Ucu 
o-ho  v  Potštýně  za  20  let  zvelebil  své  ro- 
diště a  získal  mu  netušené  pověsti,  dal  pod- 
nět k  založení  volného  9Svazu  českých  okraát. 
spolků  v  král.  Českém*  (v  říj.  1904),  který 
začal  také  hned  vydávati  věstník  > Krása  na- 
šeho domova*.  V  únoru  1905  napočítán  201 
s.  o.  v  Čechách;  o  připojeni  s-lků  o-ch 
z  Moravy  a  Slezska  se  pravě  jedná.    JVKa, 

Poštovní   s.   světový  (něm.   We/lpoiř-- 
verein,  fr.  Union postale  untverselle)  viz  Pošta, 
str.  317^. 

S.  Rýnský  viz  Bund  Rýnský  a  Ně- 
mecko, str.  165  tf. 


Spoleto  —  Spolkový. 


895 


S.  Severoněmecký  viz  Německo,  str. 
169  tf  si. 

S.  státQ  (ném.  Staatenhund)  viz  Stát  a 
srv.  Federace. 

S-lky  studentské  viz  Bursa  student- 
ská, Akademický  čtenářský  t.  1—3, 
Akademický  s.  télocvičn^,  Svaz  a  j. 

8.  tajný  (n.  tajná  společnost)  jest 
podle  §  285—296  rak.  trest.  zák.  každé  sjed- 
noceni několika  osob,  jehoi  existence  zří- 
zeni nebo  účel  vládním  orgán&m  se  zatajuje, 
aneb  jiná  pravidla  neb  jiný  účel  předstírají, 
než  tu  skutečně  jsou.  Původci  a  představeni 
tajného  t-lku  mohou  býti  odsouzeni  k  tu- 
hému vězeni  od  3  més.  do  1  roku.  Účast- 
nici sch&zi  nebo  ti,  kdoi  pěstují  s  tajným 
s-lkem  písemné  st^ky,  podléhají  vězení  od 
1  do  3  měs.f  opakuje-li  se  to,  tuhým  věze- 
ním od  3  do  6  měs.;  tytéž  tresty  hrozí  těm, 
kdoi  propůjči,  nejsouce  členj  s-lku,  svůj 
dům  nebo  příbytek  ke  schůzím  tajné  spo- 
lečnosti, a  jsou-Ii  členy,  tuhým  vězením  od 
1—6  měs.  Úřednici,  kteří,  dovědí-li  se  o  taj- 
ném s-lku,  opominou  to  oznámiti,  trestají  se 
tuhým  vězením  od  1  do  3  měs.  (resp.  do 
6  m.),  a  trvaly-li  schůzky  delší  čas,  tuhým 
vězením  od  6  m.  do  1  roku.  Historický  pře- 
hled tajných  t-lků  a  společností  viz  v  či. 
Tajné  společnosti. 

8.  tří  císařů  (troj císařský,  něm.  />ref- 
kaiserhund)^  ujednaný  v  Berlíně  v  září  1872 
od  císařů  Viléma  I.,  Františka  Josefa  I.  a 
Alexandra  II.,  měl  účelem  smířiti  Rakousko 
se  znovuzřízeným  Německem,  a  rozpadl  se 
po  válce  rus.-tur.  a  po  kongresse  BerUnském 
r.  1878;  ale  ještě  15.  září  1884  konala  se  ve 
Skiemiewidch  schůzka  tří  císařů,  z  nichž 
Rusko  zastupoval  již  Alexander  III. 

S.  tří  králů  (něm.  Dreikónigsbúndnis)  vli 
Německo,  str.  168a. 

Spolsto.  hl.  město  kraje  t.  jm.  v  ital.  prov. 
Perugii,  leii  v  rozkošné  krajině  nad  ř.  Ma- 
roggia  a  při  Žel.  dr.  Řim-Foligno-Ancona, 
mi  9677,  jako  obec  24.642  obyv.  (1901).  Mě- 
sto má  úzké,  křivolaké,  ale  čisté  ulice,  z  bu- 
dov vyniká  kathedrála  Sta  Maria  Assunta 
(ze  XII.  stol.)  s  renaissanční  předsíní,  an- 
tickými sloupy  a  krásnými  malbami  na  omítce 
od  F ilippa  Lippiho,  22  jiných  kostelů,  z  nichž 
vyniká  kostel  Sant*  Agosttno  (z  V.— IX.  stol.), 
San  Pietro  (ze  VI.  stol.),  několik  klášterů, 
dále  hrad  na  skále  (Castello  La  Rocca)  od 
Theodoricha  Vel.  vystavěný,  nyní  vězení, 
radnice  se  sbírkou  obrazů,  několik  soukro- 
mých paláců,  mnoho  starožitností  z  doby 
římské,  jako  zříceniny  chrámů,  divadla,  pa- 
láce. Porto  della  Fuga,  Porto  ďAnnibalIe), 
přes  ř.  Maroggia  starobylý  most  a  velkolepý 
vodovod  206  m  dl.  a  81  m  vys.  na  10  oblou- 
cích. S.  je  sídlo  arcibiskupa,  jest  tu  seminář, 
lyceum,  technický  ústav  a  škola,  gymnasium, 
vědecká  akademie  a  bibliotéka  (o  14.000  sv.). 
Předmětem  průmyslu  je  výroba  hedvábí, 
oleje,  tčstovéno  zboží  a  rozl.  konserv;  hnědo- 
uhel.  doly.  Okolní  lesy  dodávají  lanýže.  S. 
ve  starověku  slulo  Spoietium  a  bvlo  z  větších 
měst  v  Umbríi;    r.  241  př.  Kr.  bylo  osadou 


římskou  s  právy  municipálními;  r.  217  uhá 
jilo  se  proti  Hannibalovi;  později  pobořeno 
od  Gotův,  ale  Narses  je  znovu  vystavěl. 
R.  574  založeno  zde  langobardské  vévodstvi, 
jež  na  konci  IX.  stol.  zaujímalo  větší  část 
vých.  střední  Itálie.  Vévoda  spoletský  Guido 
(r.  891)  a  jeho  syn  Lambert  (r.  898)  stali  se 
císaři  řím.  Později  utvořila  se  z  vévodství 
spoletského  marka  Anconská.  V  1. 1220—1860 
S.  příslušelo  k  Církevnímu  státu  a  od  r.  1861 
přísluší  ke  král.  Italskému.  Srv.  Santi,  Storia 
del  comune  di  S.  (1879). 

8poU:  1)  S.,  vlastně  Spole,  víska  v  Ce- 
chách, hejtm.  Benešov,  okr.,  fara  a  pŠ.  Neve- 
klov;  9  d.,  70  obyv. č. (1900).—  2)  S.  (JPohlen), 
ves  t.  nad  lev.  bř.  Vltavy,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Krumlov,  fara  Přídolí;  16  d.,  190  obyv.  n. 
(1900),  ložisko  tuhy.  —  8)  8.,  ves  t.,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pS.  Třeboň;  37  d.,  229  obyv.  č. 
(1900),  ložisko  Žel.  rudy,  mlýn  a  rybník  t.  jm. 
Spollay  lat.,  nazývali  Římané  brnění  a  vů- 
bec zbraně  odňaté  poraženému  nepříteli. 
Získaná  s.  pokládána  za  vyznamenání  a  roz- 
věšována  v  atriu  domu.  Vedle  zbraní  označují 
se  slovem  tím  i  jiné  ukořistěné  předměty, 
lodní  zobce,  sochy,  koně  atd.  Zvláštním  dru- 
hem i-ií  jsou  t.  zv.  s.  opima  (>kořist  tuČná< ), 
brnění,  jeŽ  vojevůdce  římský  odňal  v  sou- 
boji přemoženému  veliteli  nepřátelskému. 
S.  tato  zavěšována  byla  v  Římě  v  chrámě 
Jova  Feretria.  Z  Livia  (I,  10;  IV,  20;  epit. 
XX)  známe  tři  případy,  kdy  taková  s.  byla 
ukořistěna.  O.  J-i. 

8pOllao9,  z  lat.,  uloupení,  vyloupení. 

SpoUlAi  právo  C/ms  spolii  seu  exuviarum^ 
něm.  Spolienrechťjt  ve  středověku  právo  od 
různých  osob  k  movité  pozůstalosti  po  du- 
chovních si  osobované.  Králové  a  samostatná 
knížata  činili  nárokv  na  movitou  pozůstalost 
po  biskupech,  pokládajíce  je  za  své  lenníky. 
rřikladu  jejidi  následovali  jiní  pánové,  ze- 
jména patronové  a  advocati,  osobujíce  si 
týmž  způsobem  právo  k  pozůstalosti  po  niž- 
ších duchovních.  Cirk.  zákonodárství  tyto 
nároky  zavrhovalo.  Přes  to  však  často  sami 
biskupové,  ba  i  papežové  činili  s-m  p-vem 
nárok  na  část  pozůstalého  majetku  ducho- 
venského. Naproti  tomu  zjednávalo  si  iiž 
od  XIL  stol.  duchovenstvo  zvláštní  výsady, 
knížecí  nebo  papežské,  jimiž  nabývalo  práva 
svobodně  testovati  o  svém  majetku.  Poněvadž 
pak  někdy  i  ti,  kdo  vykonávali  jus  spolii,  práva 
toho  dobrovolně  se  vzdávali,  vyvinul  se  zne- 
náhla u  duchovních  obyčej  testovati  svobodně. 
Více  o  tom  u  Rittnera,  Cirk.  právo  katolické. 

8poliaTati(zlat.).  vyloupiti,  vykrásti; 
odtud  spoliovaná  psaní  s  penězi,  v  nichž 
deklarované  bankovky  buď  před  dopravou 
poštovní  nebo  za  dopravy  bývají  nahrazo- 
vánv  bezcennými  ostřižky  novin  atd. 

SpoUidina  viz  Polovniki,  str.  132^. 

SpoULOirý,  týkající  se  spolku  státního 
(na  př.  Německého  bundu  č.  spolku)  i  jiného. 

S-vá  exekuce  viz  Bund  Něm., str.  925  si. 

S-vá  rada  {Bundesrat)  v  říši  Něm.  (a 
dříve  ve  spolku  Severoněmeckém)  viz  Ně- 
mecko, str.  103  a. 


spolkový  počet  —  Spoodias. 


S-vé  pevQoati  ai  do  iruieni  Nim.  bundu 
r.  1866  byly  Tvdrioviny  na  společné  útrat) 
a  mčly  posádku  slol«nou  i  branných  kon- 
tingentů jednotí,  atátfl.  Vit  Bund  Ném. 
str.  925  *. 

S-vé  vojsko  jest  vojsko  nijakého  ttit- 
níbo  spolku  neb  spolkového  státu,  sloien^ 
1  branných  kontingentů  jednotlivých  států. 
Zejména  pak  vojsko  Ném.  bundu,  vii 
Bund  Nčm..  str.  925». 

S.  snčm  (Bunáettag)  viz  Bund  Ném., 
str.  925  a. 

S.  stát  (^Bundemaat),  spojeni  nékolika 
států  v  šoustali,  vit  Federace  a  Stál 
(spolkoví). 

S.  lákon  viz  Spolčovaci  právo. 

Spolkový  po£«t  (repartiini  počet; 


méru.  Je-)i  na  pf.  Čislo  a  roiloiiti  ve  dva 
díly  poméru  m  :  n,  jsou  dily  ty 

'""•  +  '•  '  "'  '  ""  +  ''  ■  "■ 
S.  p.  jest  jednoduchý,  jsou-li  íisla  po- 
měrná láíislá  na  jediné  podmínce;  je-li  pod- 
mínek více,  jest  s.  p.  sloíitý.  Pfiklad: 
A  tnél  v  Jakémsi  podniku  5000  K  po  3  léta, 
B  7000  K  po  2V,  léta,  C  6000  K  po  3  !éta; 
kterak  se  roidčli  o  lisk  6340  K-  Pom£má 
éisla  jsou 

5000X3  =  16000.   7000X2'/,  =  17500, 
6000  >.  2  —  12000  čili  150: 175 :  120  =  30: 35 ;  24. 
lest  pak  6340 :  (30  +  35  -|-  24]  =  60  a  jednot- 
livé podliv:  x  =  60.30=  1800,  r  =  60.35 — 
2100,  I  —'60  .  24  =  1440.  Sd. 

■polník  viz  Spol. 

SpolBdédlo  viz  Dědic. 

Spolndrftba  viz  Drž-ba,  str.  61a. 

flpolnloiné  rostliny  viz  Compositae. 

Spolnvinnik  (ném.  Mittchuldiger,  Tr.  eam- 
pilce),  v  treatnim  piávČ  vieliká  osoba,  jei 
vedle  pachatele  čili  p  Svodce  {ném.  Tháter, 
Urhtber,  fr.  agent  du  dělit)  jakýmkoli  ípli- 
sobem  má  vinu  na  spácháni  trestného  činu. 
Podle  rak.  tiest.  zák.  (gg  5  a  239)  poČitaji  se 
k«S-&m:  1.  návodciM«fi/íer),  t.  j.  ti,  kdo 
úmyslně  způsobili.  íe  nčkdo  se  rozhodl  k  ur- 
čitému Činu  trestnému,  2.  pomocnici  íGe- 
hiljen),  t.  j.  ti,  kdo  dolosni  zločinnou  činnost 
jiného  dolosnč  podporuji,  3.  účastnici 
iTbeiliiehmer),  t.  j.  ti,  kdo  před  vykonáním 
činu  trestného  srozumCU  se  s  pachatelem 
o  pomoc,  jei  mu  má  býti  poskj-tnuta  po  vy- 
konaném skutku,  aneb  o  podíl  na  zisku  a 
uiitku.  Na  spoluvinu  a  účastenství  jest  vy- 
měřen týi  trest  jako  na  pFimt:  spácháni  činu 
trestného,  pokud  zákon  pfi  jednotlivých  Či- 
nech trestných   nemá  ustanoveni   zvláštních. 

Spolnvlaatnlotri  (lat.  condominium,  ném. 
Mteigentum)  spočívá  v  tom,  že  jistá  věc 
nileži  několika  osobám  společně,  a  sice  tim 
způsobem,  že  piávni  moc  nad  ni  nemůíe 
vykonávati  Žádná  z  těchto  osob  (žádný  spolu- 
vlastník) výhradně,  nýbrí  Jen  všichni  dohro- 
mady. Viz  ČI.  Společenství  statků. 

Spelnsninl  viz  Ozvuk. 


Spemril,  Zbomyll,  Pomyil,  vet  v  Ce- 
chách, bejtm.  a  okr.  Roadnice.  fara  Loiec, 
pš,  Hor.  Befkovice;  64  d.,  3S4  abvr.  £.  (1900). 

0pon,  též  vazba  saienic  leuudi,  je  mha 

v  úhlech  tvarů  méfických  (saiba  trojiihelni, 
čtvercová,  pčtíúhelná,  řádková);  podle  tdho, 
jak  aazenice  jsou  od  sebe  vidileny,  roicuiásá 
se  %.  řídký  nebo  hustý.  A->. 

■pona  v  mluvnici  viz' .Spojka  2). 

S.  čili  klešr  ve  stav.  (fí.  amcrt  dt  bait, 
něm.  Hol^ange.  rus.  kltíčí)  jest  součást  dře- 
věných vazeb  a  konstrukci  vůbec.  Obyiejni 
bývá  s.  uíivána  ve  způsobe  dvojitých  plo- 
chých trámců  omítaných,  jejichi  průfei  má 
rozměry  i>:/^2:l.  Po  koncích  bývá  kleit 
Částečně  v  hlavni  nosné  součásti  lapuitina 
a  árouby  k  těmto  částem  připevoSna.  Srv 
Klcitě,  str.  367  ».  Sf. 

S.  viz  Sponka  a  Agrafa. 

Spo&an  vil  Spálo  v. 

■po&dons  (fec,  oxavítíoe),  stopa  časo- 
roérná  čtyřdobá  t  druhu  taktů  rovných  (r>*«f 
urov).  S.  skládá  se  ze  dvou  slabik  dloohýdi. 
z  nichl  první  má  důraz  (ictns)  —  ~,  £imt  lifi 
se  od  anapaestu,  jeboi  arše  staiena  jest  *e 
slabiku  dlouhou  (-  -].  Nevyskýti  se  oby- 
čejně samostatně,  nýbrl  jen  jako  obměna 
jiných  stop  j.  daktylu  (i--)  v  řadách  dak- 
tylských  (libovolně)  a  trocheje  (■*■-)  v  řa- 
dách trochejských  (jen  ve  stopách  sudýdi 
2.,  4.,  5.,  %X  Kde  s.  jest  hojcéiii,  dodivá 
skladbě  dojmu  vážností  nebo  zalouhavtMtL 
O  s|)ondejských  hcxametrech  vit  Hesa- 
meter.  JČp. 

Spondlaa  L.,  mombin  (nim.  JWímiHi- 
pJlaHme'],  rod  rostlin  prostoplátečnÝch  s  £eL 
Anaeardiaeeae,  obsahujíc!  stromy  listA  atři- 
davých  licboipeřených  a  květů  drobných  bí- 
lých n.  červených  v  latách  úilabičkoi^ch  n. 
konečných.  Kalich  jest  korunovitý  prchavý 


t.  390S.  Sfot 


izubý  n.  klaný  menii  nei  Spláteíná  piavi- 
jelna  koruna  (vyobr.  č.  3906).  Tyčinelc  jest 
10,  střídavě  delSich  a  kratSich,  vetknutých 
1  zpodiny  tlustého  vroubkovaného  terče  ilái- 
latého.  Semeník  má  5  pouzder  Ivaječných 
i  .1  tlustých  přímých  čnělek  s  tupými  blii- 
lami.  Plod  jest  vcjcovitá  n.  kulatá  duinatá 
>eckovicc  s  peckou  dřevnatou  Spouidroa  a 
ísemenou.  5,  roste  asi  10  druhy  v  tropic- 
kém pásmě  cele  zeměkoule,  kdel  i  bojneae 
pěstuje  pro  oblíbené  chutné  plody  tim  spUe, 


Spondylalgie  —  Spondylosis  rhizomelica. 


897 


ponévadi  jeho  hřiženice  velmi  snadno  se 
uiimají.  V  Jižní  Americe  a  na  ostrovech  Ka- 
ribských zhusta  se  objevuje  S.  Mombin  n. 
purpurea  L.,  m»  brunátný,  s  ovocem  zvíci 
vétsí  švestky  brunátným  n.  žlutým  n.  pestro- 
barevným, dQležitý  zároveň  pryskyřicí,  amra 
n.  arnra  zvanou  a  k  vykuřováni  užívanou, 
iakož  i  listy  a  korou,  jichž  potřebuji  jako 
lékft  svraátujícich.  Taktéž  prospívá  i  východo- 
indický S.  mangi/tra Pers.,  m.  hořký.  Ovoce 
z  jihoamerického  S.  lutea  L.,*m.  žlutý,  jest 
žluté  n.  načervenalé,  žene  na  pot  a  hodí  se 
dílem  za  potravu  a  k  výrobě  nápoje,  dílem 
k  výkrmu  vepřů.  S.  cytherea  Sonn.,  m. 
sladký,  na  ostrovech  Společenských  do- 
mácí, dává  páchnoucí  plody  zvíci  pomoranče 
(ném.  Gold*  n.  Cytheienapfel)^ koženým  jabl- 
kům chutí  poněkud  se  podobající.      Déd, 

8pondyukl|^«,  z  řec,  bolesti  v  páteři, 
příznak  rozmanitých  chorob  jednou  patrných, 
na  př.  po  úraze  páteř  postihnuvším  nebo 
při  kostižem  některé  části  páteře,  jindy  ne- 
jasných, vyžadujících  podrobného  a  bedli- 
vého vyšetření  lékařského.  V  nejširším  smyslu 
znamená  bolest  utkvělou  v  kterékoli  části 
páteře,  obyčejně  však  mysli  se  tím  bolesti 
v  dolejší  části  její.  Bolesti  v  páteři  opovidají 
buďto  onemocněni  páteře,  míchy  a  jejich 
obalů,  svalstva  a  nervstva  páteřového  nebo 
choroby  vzdálenější.  Podle  toho  bude  i  prů- 
běh a  léčeni  mnohomluvného  toho  pří- 
znaku. Pnrk. 

SpondyUrthrokaoa,  z  řec.,  kost  i  žer 
páteře,  tuberkulosní  zánět  kloubů  v  obratle, 
nemoc  Pottova  (viz  Pott  1),  též  Růstová 
^usídlila-li  se  v  hořejších  obratlech  krčních), 
jest  vleklé  onemocněni  tuberkulosní,  jež  po 
některé  době  jeví  se  úhlovitým  zkřivením 
páteře  (gibhus  anguíaris),  když  rušivý  pochod 
byl  zničil  Část  kosti  a  tato  se  zřítila.  Vysky- 
tuje se  u  osob  mladých,  nejčastěji  u  dětí. 
Dítě  je  bledo  a  nemá  chuti  ke  hře.  Brzy  po- 
tom držení  těla  je  ztrnulé;  dítě  se  chrání 
každého  živějšího  pohybu,  zvláště  ohnutí  pá- 
teře. I  když  stojí,  hledá  opory.  Často  vídáme 
případy  s.  krčních  obrat lů,  při  níž  děcko, 
je-u  nuceno  rychleji  se  pohybovati,  drží  si 
hlavu  oběma  rukama.  Kráčejíc  po  pokoji 
opírá  se  o  dostupné  kusy  nábytku,  aby  se 
ulehčilo  páteři.  Místo  onemocnělé  stává  se 
citlivým  pft  poklepu  na  obratle  (i  při  tlaku 
na  hlavu  neb  na  ramena).  Pak  vyvine  se  hrb, 
látky  rozpadem  chorobných  změn  vzniklé 
stékají  niž  a  níže  a  jako  »sbčhlá«  č.  >studená 
hlíza«  objevuji  se  na  místech  od  ložiska 
chorobného  časem  velmi  vzdálených  (až  na 
stehně).  Byla-li  otevřena  nebo  próvalila-li  se 
sama,  vytéká  z  ni  pištěli  dlouho  výměšek  oby- 
čejně řídký,  při  čemž  dítě  slábne  a  chřadne, 
až  konečné  zmírá,  nebylo-li  všestranným  lé- 
čenim  dosaženo  zhojení.  Dále  nastávají,  do- 
šlo-li  k  sevřeni  míchy  zřícením  obraUů,  jeŽ 
jsou  sídlem  choroby,  všeliké  obrny.  Větši- 
nou s.  mívá  průběh  nepříznivý;  může  však 
se  státi,  že  ložisko  chorobné  se  vyhoji,  třeba 
zkřiveni  páteře  zůstává  jako  nenapravitelná 
zrněna^   Léčení  vyžaduje  zdravého  vzduchu, 

Onév  Sloimík  Smataf  tir.  XXIII.  24,'3  1906. 


vydatné  sílivé  výživy,  klidu,  čehož  dosáh- 
neme sádrovým  obvazem,  v  němž  zaujaty 
celý  trup  i  krk  a  záhlaví;  hlízy  se  vypustí 
nabodnou  stříkačkou,  kterou  vstřikne  se 
pak  do  jejích  nitra  iódoform  v  glycerinu. 
Podle  polohy  změn  zhotovuji  se  odborníky 
(chirurgy,  orthopaedy)  obvazy  stálé,  zvi.  šně- 
ro vačky  sádrové  a  j.,  které  pak  něk.  měsíců 
se  nosí;  v  nich  může  dojíti  k  vyhojení,  jsou-li 
všecky  podmínky  zjednány, které  jsou  příznivý 
hojeni.  Pnrk. 

Spondylls  F.,  hnilohlod,  jest  rod  tesa- 
říků  podčeledi  t.  jm.,  nápadný  tělem  doko- 
nale válcovitým.  Štítem  na  stranách  zaokrouh- 
leným a  tykadly  stěží  delšími  než  hlava  i  štít 
dohromady.  Jediný  druh  S.  buprestoides  L., 
h.  krascovitý,  jest  černý,  hustě  a  nestejně 
tečkovaný,  na  každé  krovce  se  dvěma  vyvý- 
šenými čarami.  Délka  18—24  mm.  Jest  roz- 
šířen po  celé  Evropě  a  larva  jeho  žije  ve 
hnijícím  dřevě  zvláště  jehličnatém.     Kpk. 

ápondylitifl,  řec,  zánět  obratlů. 

8pOBdylollsth«flifl,  z  řec,  posunutí 
obratle  vpřed  následkem  porušení  ob- 
louku obratlového;  porušením  neb  zničením 
oblouku  toho  nastává  sesmeknutí  obratle 
(5.  bederního),  který  pozbyl  vzadu  souvislosti, 
a  tu  tělo  obratle  vyčnívajíc  vpřed  zužuje 
prostor  pánve.  T.  zv.  pánev  spondylo- 
listhetická  vyznačuje  se  tím,  že  bucfto  jen 
tělo  obratle  bíederního  V.  vystupuje  před 
kost  křížovou  nebo  dokonce  zaclní  plocha 
toho  obratle  ku  přední  ploše  kříže  se  při- 
kládá neb  až  k  druhému  obratli  křížovému 
sestupuje.  Obě  ty  plochj  spolu  zkostnatěji 
(vyhojenim  pochodu,  čímž  volný  prostor 
pánve  znamenitě  se  obmezí.  Fnrk. 

Bpondylosis  rhizom«21oa,  z  řec,  jest 
nemoc  vleklá,  postupně  se  horšící  (po  pře- 
stávkách), postihující  páteř  a  veliké  klouby 
(kyčelni  a  ramenni),  z  malých  zkloubeni  klíčku 
s  hrudni  kosti  a  kloub  Čelistní,  z  ostatních 
častěji  kloub  kolenní  a  někdy  i  některý  malý 
kloub  (prstů)  úplným  zkostnatěním,  u  páteře 
vazy,  na  kloubech  pouzdra  kloubní,  chru- 
stavky  mezikloubni  a  vazy,  při  čemž  kost 
splyne  s  kostí;  častější  jsou  i  kostní  výrůstky 
na  páteři  a  oploštěni  hrudníka.  Páteř  je  ne- 
hybná obyčejně  v  krbu  (kyjosis),  kyčle  jsou 
ohnuté  a  nehybné.  Toho  důsledek  jest  úplná 
nehybnost  trupu  a  končetin  ve  velikých  klou- 
bech, úbyt  svalstva  v  obvodě  onemocnělých 
kloubů,  bolesti  při  pohybech  i  mimo  ně 
v  kostech,  svalech  a  nervech.  V  moči  je 
méně  fosforečnanů  a  méně  kyseliny  močové. 
Intelligence  ji  netrpí.  Rozeznává  se  několik 
typů,  podle  toho,  zdali  vyšší  či  nižší  odstavec 
páteře  je  postižen  nejdřív  —  rozdělení  po- 
dle všeho  umělé  a  vědecky  neodůvodněné. 
Příčiny  jsou  neznámy  —  snad  tu  běží  o  otravu 
v  organismu  vznikajícími  jedy  (autointoxi- 
kace).  Nemoc  je  nezhojitelná,  ačkoli  připouští 
zlepšení,  třebas  není  trvalé.  Postihuje  hlavně 
muže  a  věk  mladší.  Je  známa  asi  7  —  8  let. 
První  případy  podal  StrQmpell,  před  nim  po- 
zoroval ji  Hilton  Fagge  již  r.l876  (na  mrtvole). 
Obdobný  process  pozorován  u  kočky.  Nemoc 

57 


898 


Spondylus  —  SponseU 


podobá  se  znetvořujicí  arthritidě  kloubů  pá- 
teře a  některými  rvsy  připomíná  zkostnatu- 
jící  zánét  svalů.  (Srv.  Dr.  Panýrek,  O  t.  zv. 
s-se  r-ique,  Sbírka  přednášek  a  rozprav 
z  oboru  lékařského,  sei.  81.)  Fnrk. 

Spondylus,  z  řec.»  obratel. 
Spondylus  L.,  rod  mlžů  z  čel.  Pectinidat. 
Lastura  jeho  jest  paprskovitě  žebernatá,  otr- 
něná.  Chlopně  (misky)  její  jsou  nestejné, 
pravá  připevněna.  Tato  má  mezi  vrcholem 
a  zámkem  ploché  pole,  levá  má  uchovitý 
výběžek,  zámek  má  na  každé  straně  dvé  sil- 
ných zubů.  Zvíře  má  malou,  válcovitou  nohu. 
Známo  jest  asi  řO  druhů  žijících  hlavně 
v  mořích  teplejších  a  větší  počet  vyhynulých, 
vyskytujících  se  již  v  útvaru  kamenouhelném. 
Z  druhů  žijících  zasluhuji  zmínky  zvláště:  S. 
gaederopus  L.,  8  cm  dl.,  stfedomořský,  jedlý; 
S.  americanus,  5  cm  dl.,  západoindický;  S. 
regius  L.,  vynikající  velikostí,  východoindicky. 
Spongia  (lat.),  houba,  srv.  Houby,  zooí., 
str.  6936  si.,  a  Ceraospongiae  (s  tab.). 

S.  maritima^  S.  officinalis  L.,  Euspongia, 
houba  mycí  s  pletivem  elastickým  a  bez 
zlomků  krystallů  a  zbytků  živočichů,  jichž 
lze  ji  zbaviti  hnětením  a  praním.  Sbírají  se 
ve  Středozemním  a  Rudém  moři.  K  nej- 
lepším náleží  houba  z  vod  syrských;  pletiva 
hustšího  je  houba  řecká.  Nejčilejší  obchod 
s  houbami  je  v  Dalmácii,  odkud  přicházejí 
přes  Terst  v  rozličných  druzích  obchodních. 
Pro  vetší  váhu  falšuji  se  v  obchodě  přidá- 
váním pisku  a  povrchním  mytím. 

S.  compressa  (houba  lisovaná),  S.  cerata 

a  S.  tosta  č.  Carbo  spongiae  (houba  pálená) 

viz  Houba,  str.  686  6. 

Sposglarla,  zool.,  viz  Houby,  str.  6396  si. 

Sponsrilla,    Spongillidae,   zool.,    viz 

Houby  sladkovodni. 

Spongin,  z  lat.,  organ,  látka  v  kostře  my- 
cích hub,  jak  se  zdá  chemicky  nejednotná. 
Spongtophyooao   Sch.,   předvěké    řasy 
objevujíc!  se  četné  v  lithograíických  břidlách, 
velmi  polymorfní,jako  rod  Haiymenites,  Sem 
náleží  na  př.  rod  Múnsteria  Steralg.     EBr. 
Spongloaa  [-óza],  z  řec,  houbovitá  hmota 
kosii  (viz  Kost). 
Sponglosni,  z  lat.,  houbovitý. 
Spongomonadina,  čeleď  bičíkovců  {Fia- 
gellata),  ze   skupiny  Heteromastigoda,   Tělo 
mají  malé,  ovální,  buď  nahé  neb  opatřené 
kutikulou  a  napřed  dvéma  bičíky.  Tvoří  ko- 
lonie,  v  nichž  jsou   jednotlivá  zvířata  spo- 
jena rosolovitou  hmotou,  hnědě  zbarvenou 
a  zrniiou.  MBbr. 

SpongosphaeraEhrbg.,  mřížovec  (Rádio- 
laria)^  z  čel.  Sphaeridae,  jehož  schránka  jest 
tvořena  nepravidelně  houbovitou  massou, 
která  uvnitř  v  sobě  obsahuje  2  mříŽovité 
koncentrické  kuličky.  S  povrchu  ční  množ- 
ství radiálních  trnů.  S.  streptacantha  Haeck. 
žije  v  moři  Středozem.  Zástupci  tohoto  rodu 
vyskytují  se  již  v  siluru,  v  druhohorách  však 
isou  hojnější.  MBbr, 

Sponhelm  (Spanheim),  bývalé  hrabstvi 
v  Hunsrůcku,  j.-záp.  od  Bingenu.  Praotcem 
hrabat  ze  S-u  byl  hrabě  Eberhard  1.,  při- 


pomínaný ok.  r.  1044.  Jeho  bratr  Siegfried 
(t  1065)  stal  se  zakladatelem  linie  S.-Orteo- 
burské.  Z  této  linie  stal  se  Jindřich  V. 
(1122—24)  vévodou  korutanským  (viz  Koru- 
taný,  str.  892  6)  a  po  něm  nastoupil  Jeho 
synovec  Engelbert  1.(1124— 34). Hlavm.ko- 
nitanská  větev  této  linie  vymřela  r.  1420  a 
dědictví  Její  přejali  hrabata  Celšti,  druhá,  t.  zv. 
hraběcí  órtenburská  větev  udržela  se  podnes 
v  řadách  nejvyšší  šlechty  bavorské.  Dnesni 
její  hlavou  jest  hrabě  František  Karel 
z  Ortenburka  (♦  1876).  —  Po  smrti  hrabete 
Gottfrieda  II.  ze  S-u  (f  1220)  jeho  3  synové 
založili  linie  S.-Kreuzuach,  S.-Starken* 
burjg  a  Blankenberg.  Prvá  z  těch  linii  vy- 
mřela r.  1414,  druhá  r.  1437.  Úxemi  jejich 
rozdělilo  se  mezi  Falc  a '  Badensko.  Linie 
Blankenberská  získala  Heinsberg  vjulissku 
a  změnila  podle  toho  své  pojmenováni.  R.  1801 
dostalo  se  celé  hrabstvi  S.  Francii,  r.  1814 
Prusku,  jež  je  r.  1817  postoupilo  Oldenbursku, 
při  němž  posud  trvá,  tvoříc  část  kníž.  Birken* 
feldského.  Srv.  Weydmann,  Gesch.  der  ehe- 
maligen  gráflich- sponhelm.  Gebiete  (1899.. 

Sponin  Commers.,  rod  rostlin  jilmovitých 
{Ulmaceaé)  z  podčel.  břestovcovitých  {Celii- 
deae),  obsahující  stromy  n.  kře  listů  střída- 
vých 3žilných,  buď  celokrajných  n.  pilovi- 
tých a  květfi  v  úžlabičkových  vrcholiko vitých 
latách  buď  polygamickýh  n.  obojakých  n.  sam- 
čích. Okvětí  jest  5listé  stálé,  tyčinek  5,  proti- 
lehlých 5  prašníky  dovnitř  obrácenými,  ale 
spojidlem  s  nitkou  členitě  spojeným  ven  pod- 
lomené. Semeník  poněkud  excentrický  jest 
Ipouzdrý,  Ivaječný  s  čnělkou  2klanou  do- 
vnitř zakřivenou  a  dorůstá  v  peckovici  ne- 
stejnostranou.  S.  jest  domovem  v  tropické 
Asii,  na  mimotropických  ostrovech  asijských 
jakož  i  v  teplejší  Americe.  Déď. 

Sponka  (agrafka)  je  v  oděvnictví,  km- 
hařství  a  j.  dvoudílná  součásf  obyčejně  ko- 
vová, pomocí  niž  dvě  části  rychle  a  snadno 
se  spínají,  tak  aby  zase  rychle  a  snadno 
mohly  se  rozepnouti.  Nejjednodušší,  dnes  nej- 
častěji  užívanou  s-kou  jsou  obecné  známé 
háčky,  skládající  se  i  háčku  a  očka.  jichi 
na  speciálním  stroji  vyrobí  se  za  minutu  né- 
kolik  set.  Tvarem  jsou  s-ky  oděvní  velmi 
rozmanitý,  tak  jako  všechny  výrobky  pasif* 
ské  (viz  Pasířství)  podléhající  vlivům  mÓdy, 
vkusu  doby  a  soudobého  průmyslu  umělec- 
kého. Upravují  se  hlavně  ve  dvou  typech^ 
ve  tvaru  brože  a  ve  tvaru  2  medailli  spo- 
jených mezi  sebou  háčkem,  tvaru  písmene  S. 
Srv.  též  A  gráfa. 

V  knihařstvi  užívá  se  s-nek  dnes  jen 
při  knihách  obřadních,  památních,  modliteb- 
ních atd.  Dříve,  hlavně  ve  středověku,  uží- 
valo se  s-nek  knihařských  častěji  a  tvořily 
8-ky  ozdobu  a  uzávěrky  knihy,  aby  se  účin- 
kem vazby  hřbetu  neroztahovala. 

V  chirurgii  jsou  s-ky  a  apioadla  ná- 
stroje a  pomůcky  působía  na  spůsob  klíštěk 
a  stahují  se  jimi  zatímně  otevřené  rány,  JPók, 

Sponaa  f-zaj,  lat.,  snoubenka,  nevěsta^ 
Sponsallo  [zá-J,  lat.,  zasnoubení. 
8pon06l  viz  Spon  si. 


Sponsio  —  Spor  (duše  s  tělem).  899 

8poa«io  [-zio],  sponse,  byla  v  nejst.  době  |  (15.  pros.  1807)  na  libretto  od  Jouyho.  Úspěch 
římské  ústním,  přísahou  utvrzeným  slibem,  opery  uvedl  skladatele  do  prvních  řad  sou- 
jeni  zavazoval  jen  ^ro  svou  povahu  sakrální;  I  věkých  komponistů  operních;  dostal  za  ni 
později  s.  jest  hlavni  formou  římského  verbál-  i  od  Nár.  institutu  cenu  Napoleona  I.  10.000  fr. 
ného  kontraktu  stipulačniho  uzavřeného  mezi  I  Darmo  protestovala  stará  škola  konservatoře 
přítomnými  slovnou  otázkou:  spondesne?  a  proti  neobyčejným  a  nezvyklým  formám  slo- 
slovnou  odpovědí:  spondeo.  V  užším  smysle  hovým  a  předstíraným  nesprávnostem :  uŠlech- 
t.bylajednim  ze  připadá  adpromisse,  smlouvy  tilost  a  bohatost  melodií,  sila  dramatického 
rukojemské,  k  utvrzení  závazku  rovněž  for-  i  akcentu  a  nová  instrumentace  pojistily  »Ve- 
mou  smluvní  založeného;  pro  ni  ustanovila  stálce«  úspěch  trvalý.  Dvě  léta  potom,  1809, 
lex  Furia  de  sponsu,  že  rukojemstvi  zaniká  nová  opera  Ferdinand  Cortex  byla  rovněž 
uplynutím  dvou  let  od  splatnosti  hlavního  přijata  s  nadšením.  R.  1810  8.  byl  povolán 
dluhu,  a  zavázalo-li  se  více  sponsorů  pro  za  ředitele  divadla  italského  v  Odeonu,  kde 
jeden  dluh,  že  ručeni  samo  sebou  jest  mezi  zfistal  dvě  léta.  Psal  pak  operu  Pelage  ou  le 
ně  rozděleno  díiem  rovným.  (^Starší  lex  rot  de  la  paix,  dnes  již  zapomenutou,  ballet 
Appuleia  stanovila,  že  sponsor  smi  se  pro  to, ,  Les  dieux  rivaux  (s  Persuisem,  Bertonem  a 
oč  zaplatil  více,  nfíž  by  naň  připadlo  rozdčle-  i  Kreutzrem)  a  velikou  operu  Olympia  (1819), 
ním  dluhu  podle  hlav  —  pars  virilis  —  ho-  která  však  nedošla  valné  obliby.  R.  1817  do- 
jiti na  svých  spolurukojmich.)  Kromě  toho  plnil  Falieriho  operu  »Danaidky<  proslulými 
zanikal  rukojemský  závazek  sponsoruv  i  jeho  i  dodatky  (zvi.  Bacchanale),  jichž  později  užil 
smrtí.  Zaplatil-li  sponsor  za  hlavního  dluž-  ve  vlastni  opeře  Nurmahal.  R.  1820  povolán 
nika,  má  podle  lex  Publilia  po  uplynutí  šesti  do  Berlína  za  král.  gener.  ředitele  hudby  a 
měsicA  k  provedení  svého  pravá  postihu  |  prvního  dvorního  kapelníka  (až  do  r.  1842). 
rychlé  exekuční  řízení,  actio  depensi  per  V  Berlíně  komponoval  slavnostní  hru  Lalla 
manus  iniectionem  pro  indicato.  V  právě  i^oofr/i(1821),zmíněňou operu /^iirmtf/7a/(1822), 
lustiniánském  tento  druh  smlouvy  rukojem-  { Alcidor  (1825),  Agnes  von  fíohenstau/en  (1829, 
ské  {per  sponsionem)  již  se  nevyskytuje.  J^V,   přepracována  1837)  a  rozličné  skladby  pří- 

Sponfll  (Sponsel),  ves  v  Čechách,  hejtm.  ležitostné,  však  žádná  z  těchto  skladeb  ne- 
Falknov.  okr.  Loket,  fara  Tatrovice,  pš.  Ney-  dosáhla  úspěchů  dřívějších.  Později  S.  zne- 
dek;  13  d.,  85  obyv.  n.  (1900),  mlýn.  svářil  se  s  dvorními  úřady  a  nedovedl  získati 

Sponior  [-zor],  lat,  rukojmí,  ručitel  přízeň  obecenstva, tak  že,  ačkoli  měl  mnoho 
(srv.  Sponsio).  — S.^iíeť,  také  jen  s  , kmotr.  ;  obdivovatelův  a  i  král  zůstal  mu  nakloněn, 

8po]isiui[-zusj,lat.,  snoubenec,  ženich,   musil  Berlin  opustiti.  Žil  pak  v  Paříži,  avšak 

SpontA  viz  Esponton.  ani  tam  se  mu  již  nedařilo  R.  1847  ohluchl 

Spontaniii.  z  lat.,  z  vlastního  sebeurčení  a  hledaje  uzdravení  odjel  r.  1850  do  Itálie, 
vycházející, teay  dobrovolný,  samovolný,  kde  však  zakrátko  zemřel.  S„  který  za  živa 
samočinný.  Vůlí  svobodnou,  ježto  si  ji  |  těšil  se  veliké  slávě,  dnes  poněkud  je  zapo- 
myslíme  nepodmíněnu  příčinami, nazýváme  s.  mínán.  Zásluha  jeho  záleží  v  tom,  že  pěstoval 
Proti  receptivním  smyslům,  kterými  pocifo-  operu  na  základě  Gluckově  a  ve  svých  ve- 
vou  látku  cítíme  a  vnímáním  sbíráme,  pojmo*  i  líkých  operách  »Ve8tálka<,  »Cortez«a  »01ym- 
tvomá  činnost  rozumu  jest  s.  pia<  dovedl  spojiti  krásný  zpěv  s  jednotným 

Spontánnost,  z  lat.,  z  vlastního  popudu  |  slohem  a  charakteristickou  pravdivostí  dra- 
a  určení  vycházející  činnost,  tedy  dobro- 1  matickou.  Vynikal  v  ovládáni  recitativu 
volnost,  samočinnost.  i  sborů  jakož  i  orchestru,  jehož  příliš  hlučná 

Spontlni  l'UÍgi  Gasparo  Pac i fico,  instrumentace  často  byla  mu  už  vytýkána, 
skladatel  ital.  (♦  1774  —  f  1851).  Hud.  vzdé-  Jeho  harmonie,  někdy  nckoncertní,  je  často 
láni  dostalo  se  mu  s  počátku  od  různých  mohutná,  ač  nikoli  spletitá,  a  jeho  melodie, 
učitelů,  až  r.  1791  poslán  byl  na  konservatoř  vřele  barvité,  horoucí  a  vášnivé,  nabývají 
della  Pieta  de'  Turchini  v  Neapoli,  kde  Sála  '  ještě  větší  ceny  eflfektem  dramatickým.  Vzhle* 
jej  učil  kontrapunktu.  Již  r.  1796  se  zdarem  |  dem  k  italskému  původu  i  prvnímu  vzdělání 
debutoval  v  kímé  svou  operou  Ipuntigli  delle  tohoto  mistra  jest  dosti  podivuhodno,  že 
donne.  Potom  do  r.  1800  složil  asi  14  oper, '  dovedl  se  vyšinouti  k  takovému  slohu,  pro 
nelišících  se  od  běžného  tehda  stilu  oper  nějž  neměl  ze  svého  mládí  žádného  vzoru, 
italských.  Opery  tyto  nevynesly  S-mu  ani  \  V  tom  vzhlede  S.  blíží  se  Gluckovi.  Srv.  Ro- 
slávv  ani  peněz,  a  proto  r.  1803  rozhodl  se  |  bert,  Gasparo  Luigi  Pacihco  S.  (Berl.,  1883). 
hlecíati  své  štěstí  v  Paříži.  S  počátku  musil  >  Sponton  [sp6ht6n],  druh  bodné  zbraně, 
se  živiti  vyučováním  zpěvu,  r.  1804  podařilo  i  viz  Esponton. 

se  mu  uvésti  na  jeviště  jednu  ze  starších  '     8por  v  právn.  viz  Aizeni  (sporné). 
oper  La  flnta  filosofa  (z  r.  1798),  ale  teprve       S.kontrární  a  kontradiktorický  vlo- 
operou  Milton  (1804),  v  níž  opustil  obvyklou   gice  viz  Kontrární. 

dotud  manýru  italskou,  obrátil  na  sebe  obec-  S-y  vědecké,  náboženské,  politické  viz  pod 
nou  pozornost.  Za  to  komické  opery  yulie  a  příslušnými  hesly,  jako:  Adiaforské  spory, 
La  petite  maison  propadly  a  S*mu  bylo  by  se  Adoptiané,  Alabamský  spor  atd. 
nedobřevedlo,  kdyby  mu  nebyla  přála  cis.  Jo-  Spor  duie  %  tělem,  název  středověké 
seňna,  tak  že  se  mu  po  dlouhých  přípravách  básnické  skladby,  obsahem,  askétíckou  ten- 
podařilo  dostati  na  jeviště  Opery  velikou  |  dencí  i  dialogickou  formou  význačně  chara- 
operu  ve  slohu   Gluckově  zvanou  Vestdlka  <  kterisujicí  středověk,  lednostraně  spirituální 


900 


Spora  —  Sporák. 


názor  na  svět  a  na  život,  který  všechen  účel 
života  lidského  vkládal  do  záhrobí,  který  ve 
všech  pudech  tělesných  a  půvabech  přírody 
i  života  spatřoval  jen  nástrahy  a  pokušení 
ďábelské,  proti  nimž  nutno  bojovati  zbož- 
nosti, pokanim,  umrtvováním  těla  a  odříká- 
ním se  světa,  a  který  těmito  názory  vyvolal 
nepřátelský,  rozervaný  dualismus  mezi  duši 
a  tělem,  zrcadlí  se  význačně  v  této  skladbě, 
jejíž  počátky  v  lit.  evropských  spadají  až  do 
X.  stol.,  kdy  staroanglická  skladba  tlumočí 
již  nářek  duše  navrátivší  se  k  tělu  pohřbe- 
nému. Na  této  skladbě  založena  latinská 
báseň  XII.  stol.  (Visto  Philibertf,  vyd.  Kara- 
janem),  vlastní  pravzor  pozdějších  S-fi,  o  je- 
jíž oblibě  svědči  množství  překladfiv  a  zpra- 
cování (také  dramatických)  ve  středověkých 
literaturách  západních  i  slovanských  (G.  Klei- 
nert  ve  spise  Ueber  den  Streit  zwischen  Leib 
und  Seele  [1880]  vypočítává  jich  do  XV.  stol. 
25,  mezi  nimi  7  německých),  jdoucích  nepře- 
tržitě až  ku  prahu  doby  nové,  jak  ukazuje 
na  př.  zpracování  M.Jiřího  Carolidesa 
z  Karlsperga  z  r.  1606  (^Žalostné  duše  $  tilem 
rozmlouváni  atd.)  a  mn.  j.  Podle  vzoru  latin- 
ské básně,  připisované  neprávem  Walte- 
rovi  z  Mapes  nebo  sv.Bernardovi, vznikly 
také  tři  skladby  staročeské.  Prvá,  vydaná 
Hankou  z  rukopisu  kapitulního  XV.  stol., 
ukazujícího  na  prvotní  složeni  v  pol.  XIV.  stol. 
(v  >ČČM.«  1855,  str.  67  si),  jest  pouze  volný, 
fragmentární  překlad  latinské  básně  od  ne- 
známého klášterního  askety,  jenž  gigantickou 
látku  zpracoval  na  karikaturu.  Jiného  rázu  a 
původu  jsou  skladby  druhé.  Původce  skladby, 
zachované  v  druhém  rukopise  kapitulním 
z  doby  kolem  r.  1400  (pod  nadpisem  Duše 
s  tělem  sé  hádá,  jako  v  prvé,  a  vyd.  Hankou 
v  ^ČČM.«  1865,  304  si.;  starší  zlomek  z  ruko- 
pisu drkolenského  otiskl  Patera  v  »ČČM.«  1888, 
325),  znal  sice  také  latinskou  báseň,  ale  v  bo- 
hatém rozčlánkování  dialogu,  v  souměrnosti 
myšlenek,  v  pěkné  dikci  a  mnohem  přátel- 
štějším, lidštějším  pojetí  poměru  mezi  duší 
a  tělem  silně  se  odchýlil  od  svého  vzoru  a 
povznesl  nade  všecka  ostatní  západoevropská 
zpracování  jeho.  Ještě  volněji  a  původněji 
pracoval  neznámý  básník  —  asi  vzdělaný 
laik  —  skladby  třetí,  složené  asi  v  1. 1320-30, 
zachované  však  v  chatrném  opise  ze  XIV.  stol. 
v  knihovně  universitní  (vyd.  ve  >Výboru«  I, 
367).  Umělá  sloha  a  pělaiá  forma,  z  níž  vane 
duch  poesie  lidové,  smírný,  vyšší,  ryze  kře- 
sťanský a  ryze  lidský  názor,  lámající  všecka 
pouta  středověké  askétiky,  činí  tento  S.  duše 
s  tělem,  ač  obsah  nehodí  se  k* názvu,  nejza- 
jímavější skladbou  tohoto  druhu,  patrně  velmi 
oblíbenou,  ježto  ohlasy  její  pronikly  až  do 

f)oesie  lidové.  Srv.  V.  Nebeský,  S.  duše  s  tě- 
em  (»ČČM.€  1847);  J.  Feifalik,  Die  altbóhm. 
Gedichte  vom  Streite  zwischen  Seele  u.  Leib 
(Vid.,  1861)  a  zvláště  Jos.  Truhlář,  Staročeské 
S-v  duše  s  tělem  (»ČČM.«  1881,  244  si.). 
Spora,  výtrus,  bot.,  viz  Tajnosnubné. 
Sporadický,  z  řec,  ojedinělý,  rozptý- 
leně se  vyskytující  (zvi.  případ  nakažlivé, 
jinak  epidemické  nemoci). 


Sporady  (řec.  Sporades^  t  j.  >roztrou$ené« 
ostrovy),  název  souostroví  v  Aegejském  moři, 
skupiny  to  odlišné  od  Kyklad  seskupených 
kolem  ostrova  Délu.  Nebyl  však  nikdy  oevné 
ustálený,  nebof  staří  Řekové  počítali  k  S -dám 
i  Melos,  Folekandros,  Sikinos  a  Theru,  které 
nyní  řadí  se  ke  Kykladám.  Dnes  děli  se  oby- 
čejně na  severní  a  jížni  S.  Ony,  sev.  od 
Euboie,  příslušející  k  řecké  provincii  euboj- 
ské  a  skládající  se  z  ostrova  Skiatha,  Sko- 
pela,  Chelidromie,  Pcristeri,  Skantzury,  Pěla- 
gonisi,  Giury,  Psathury  a  Piperi  méři  dohro- 
mady 580  fcm*.  Obyvatelstva,  kol  14,000  duši, 
stále  ubývá.  Velikého  významu  nikdy  ne- 
měly. K  již.  S-dám  náležejí  ostrovy  táhnoucí 
se  podle  pobřeží  maloasijského  počinajfc  na 
sev.  Samem  až  k  Rhodu  na  jihu,  ale  oba 
tyto  ostrovy  k  nim  nepřislušeji.  Dfilciitějii 
jsou  Nikana  s  Fumi,  Gaidaros,  Patmos, 
Lipsos,  Lero,  Levitha,  Kalymno,  Istank5i 
(Kos),  Nisyros,  Iliaki,  Stampalia  (Astropalia) 
a  Syrina.  Tyto  tvoři  spolu  s  ostrovy  v  Bílém 
(Aegejském)  moři  turecký  viláiet. 

Sporák  (též  sporokrb  podle  něm.  Spar^ 
herd),  úsporný  krb,  kterého  v  domácnostech 
se  upotřebuje  k  vařeni  pokrmů.  S«y  zavá- 
děly se  do  domácnosti  po  r.  1815;  jsou  buď 
zděné,  kachlové  nebo  plechové.  Za  star^ich 
dob  vařívalo  se  na  ohniStich,  kde  hrnce 
mohly  státi  jen  u  ohně,  tak  Že  oheň  dotýkal 
se  jich  jen  s  jedné  strany,  kdežto  dno  a 
ostatní  stěny  hrnců  o  ohni  hrubě  ani  nevě- 
děly. Proto  později  stavěly  se  na  ohniště 
železné  třínožky  a  na  ty  teprve  hrnce,  tak 
že  plamen  šlehal  nejen  na  dno,  nýbri  i  na 
celé  povrchové  stěny  hrnce.  Jedno  i  drahé 
zařízeni  mělo  své  nepříjemné  vlastnosti.  Má-li 
se  tedy  všechen  plamen  zužitkovati,  nesměji 
se  stavěti  hrnce  pouze  vedle  sebe,  n^brf 
nad  plamen.  Aby  mohlo  se  upotřebiti  nádob 
k  vařeni  v  každé  velikosti  a  aby  stejně  mohly 
býti  zahřívány,  postavuji  se  na  litinové  plotny, 
asi  6  mm  tlusté,  které  zezpod  jsouce  plame- 
nem rozpáleny,  přepouštéji  teplo  vrchním 
nádobám  na  nich  stojícím  a  pfiváději  obsah 
jejich  do  varu.  Tento  účel  vyplňuje  úplně  s. 
Péci  by  se  ovšem  na  s-u  takto  zařízeném 
mohlo  špatně,  poněvadž  horký  vzduch  musí 
pečeni  obklopovati  se  všech  stran,  proto  bá- 
vají u  s-á  zařízeny  na  pečení  trouby /f  ^vix 
vyobr.  č.  2144.  při  či.  Kamna,  sir.  870a  sl.K 
v  nichž  uzavřený  vzduch  plamenem  z  ohni- 
ště A  kolem  trouby  vedeným  silně  se  xa- 
hřívá.  Palivo  umísti  se  na  rošt  B,  litinovou 
to  mřížovinu,  pod  níž  jest  popelník  C.  Jak 
trouba,  tak  i  ohniště  a  popelník  jsou  uxa- 
vřeny  plechovými  dvířky,  náležitě  vyztuže- 
nými, v  nichž  nacházejí  se  regulační  otvory. 
Poněvadž  některé  pokrmy  sávají  se  roátě- 
nim  chutnějšími,  bývají  v  jedné  nebo  ve 
dvou  plotnách  vynechány  kruhové  díry,  které 
se  vyplňují  několika  vložkami  tvaru  mesi- 
kruži.  Podle  velikosti  hrnce  nebo  rendlíku 
vyjme  se  určitý  poČet  vložek  a  do  otvoru 
vloží  se  nádoba  s  připravenou  krmi,  která 
se  má  roštiti.  Kamnovec  č«  mědčnec  J^  na 
ohřívání  vody,  po  případě  i  ohfivárna  ho* 


Sporangiuin  —  Sporck.  901 

tových  krmi  doplňuji  nejčastčji  domácí  s.  —  což  i  potvrzeno  (30,  čna  1666)  pro  král.  Čeď. 
Výlka  t-u  jest  as  70  cm,  šířka  i  délka  jest  Byv  od  r.  1658  stalým  druhem  velitele  Monte- 
rozličná;  dvířka  k  topeni  měří  as  16  X  l^^f  cuccoliho,  provázel  jej  r.  1675  do  Porýnska, 
16  X21  neb  18  X  24  cm  i  více.  Neipřiméře-  byv  vyslán  před  tím  r.  1670  do  Uher  a  r.  1673 
néjií  šířka  s*u  jest  75  až  100 cm,  délka  udá'  do  Nizozemska.  S.  získal  znamenité  jmění, 
se  z  velikosti  plotny  k  vaření,  počtu  trub  i  pročež  závlstníci  o  ném  povídali, že  se  vzmohl 
k  pečeni  a  jiných  ještě  součásti.  Plechové  |  z  pasáka  sviní  na  hraběte  a  boháče.  Od  ci- 
i  kachlové  t-y  mohou  státi  též  na  nohách.  <  saře  obdržel  r^  1647  panství  lysské,  koupil 
Popelník  u  zděných  s-ů  musí  býti  od  po-  pak  r.  1650  Konojedy,  r.  1661  Heřmanův 
dlaiiy  oddělen  vrstvou  cihel.  Stavební  řád  j  Městec  se  Stolany,  r.  1661  Morašice,  r.  1664 
předpisuje,  že  podlahy  před  ohništěm  musí  Hradiště,  r.  1666  Malešov,  r.  1674  Hořiněves, 
býti  alespoň  na  60  cm  vydlážděny  ohnivzdor-  r.  1675  Vřeštov.  Zemřel  6.  srpna  1679  na 
nou  látkou.  Obyčejně  provede  se  dlažba  ko- ,  zámku  v  Herm.  Městci  a  pohřben  v  Lysé. 
lem  celého  s-u  ha  tuto  míru,  není-li  vftbecijan  náležel  k  nejlepším  válečníkům  té  doby, 
celá  kuchyně  dlážděna.  Mnohdy,  za  účelem  i  zejména  se  chválí  pádnost  jeho  jezdeckých 
čistoty  v  kuchyui,  stěny  t  ů  obkládají  se  útokfiv.  Podrobný  jeho  životopis  sepsal  Rosen- 
vkusnými  kameninovými  dlaždičkami  neb  kranz  (Graf  Johann  v.  S.,  2.  vyd.,  Paderborn, 
emailovanými  plotničkami,  někdy  natírají  se  1854^  a  Fr.  Lóher  obral  si  jei  za  hrdinu  své 
též  stěny  emailovým  lakem,  a  to  Často  aŽ ,  epicKé  básně  »General  S.<  (Gotinky,  1854). 
na  výšku  2  m.  Fka,       Byl  ženat  1.  s  Annou  Markétou  v.  Linsingen, 

SpoimniT^lUBy  výtrusnice,  bot.,  vizi  2.  s  Eleonorou  Kateřinou  v.  Fineck  (tl675). 
Tajnosnubné.  ;Z  druhého  manželství  měl  dva  syny  Frant. 

Sporaatatla  [*ci^]  Mass.,  rod  lišejníků  ,  Antonína  a  Ferd.  Leopolda  a  dcery  M.  Sa- 
korovitých  z  čeledi  Lecideae,  oddělení  Eule-  ^  binu  (manž.  1. 1680  Karel  Fr.  Sweerts,  2.  1695 
cidineae,  Stélka  jest  zřetelně  a  dobře  vyvi-  p.  z  Schdnberka)  a  Annu  Kateřinu  (vd.  na- 
nuta,  plody  do  stélky  ponořené  s  terčem  před  Šafgočovou,  pak  Vrabskou  a  od  r.  1695 
ploským  nebo  slabé  vypouklým,  lůžkem  čer-  Daunovou).  Kromě  toho  měl  syna  mimo 
ným  a  nezřetelným  neb  uhlovitým  (excip.  manželství  Jana  Jiří,  jenž  (9.  list.  1658)  cí- 
proprium).  Vřecka  jsou  nafouklá,  mnohový-  sařem  legitimován  a  rytifským  stavem  da- 
trusná,  výtrusy  jednobuněčné,  bezbarvé,  vej- 1  rován.  Držel  r.  1683  Bratronice.  Synové  man- 
čité  až  kulaté,  maličké.  Zástupci  toho  rodu  |  želští  byli  při  smrti  otcově  nezletilí.  Poruč- 
rostou  u  nás  jen  na  vysokých  horách  na  níci  koupili  jim  Svéti (1680)  a  Koruttcc  (1681). 
prahomím  kameni.  Obyčejnější  druh  jest  S.  Dosáhše  r.  1684  let  svých,  rozdělili  se  tak, 
cinerea  (Schaer.)  =  Gyrothecium  póly  sporům  že  František  dostal  Lysou,  Konojedy,  Male- 
Nyl.  EBr.     ,  šov,  Hradiště,  Korutice  a  Ostrov,  Ferdinand 

Sporek  (i  Sporcken,  psává  se  i  Spork.  Městec,  Morašice,  Hořiněves  a  VřešCov,  ale 
ápork),  příjmení  hrat>éci  rodiny,  která  po-  r.  1686  vyměnili  si  Ostrov  a  Ples  (od  Hoři- 
cházela  ze  sev.  Německa  a  useolá  byla  na-   něvsi). 

před  vBrunšvicku,  a  když  zchudla,  ve  Vest-  František  Antonín  hr.  S.  (*  8.  kv.  1662 
fálsku.  Zde  se  narodil  (r.  1597  ve  Westerloh)  >  v  Lysé  nebo  v  Herm.  Městci),  nejznameni- 
Jan,  prvni  znamenitý  muž  této  rodiny;  byl  tějši  šlechtic  ťé  doby  v  Čechách,  vychodil 
vychován  na  skrovném  dvorci  otcovském,  školy  jesuitův  v  Kutné  Hoře,  ukončil,  jsa 
nenaučiv  se  prý  ani  čisti  ani  psáti.  Jsa  tělem  18letý,  univer.  studia  v  Praze,  došel  r.  1680 
urostlý  a  neobyčejné  sily  a  odvážnosti,  vstou-   svých  let  a  vydal  se  pak  na  cesty  po  Anglii, 

fú\  za  prostého  vojáka  do  voiska  katolické  Nizozemsku  a  Francii.  Cesty  ty  mu  nebyly 
igy.  Bojovav  r.  1620  na  Bílé  Hoře  vynikl  pouhé  radovánky,  jako  jiným,  nýbrž  hojnou 
potom  udatenstvim  a  rychlým  rozhodováním,  studnicí  nových  vědomosti  a  čilý  jeho  duch 
Byv  od  vév.  Maximiliána  Bavorského  jméno-  vyzářil  z  nich  v  osvícenosti.  R.  1690  stal  se 
van  r.  1637  nejvyšším  (plukovníkem),  vyzná-  král.  místodržicíni  a  r.  1692  skut.  tajném 
menal  se  v  bojích  r.  1638  a  1641  u  Bern- '  radou.  Byl  velikém  přítelem  věd  a  uměni  a 
burka,  v  bitvě  u  Dutling  (1643)  a  bojoval  |  založil  znamenité  knihovny  v  Praze,  Lysé  a 
r.  1645  u  Jankova,  kdež  byl  poraněn.  R.  1647  Kukusu.  V  Lyse  zřídil  obrazárnu  a  tiskárnu, 
pomáhal  pověstnému  Janovi  z  Werthu,  když  odkud  vycházely  knihv  vzdělavatelné  po  ti- 
tento  se  pokoušel  o  to,  aby  vévodovi  odloudil  sicích.  Většinou  to  byly  knihy  německé,  jež 
vojsko  a  převedl  je  do  Čech  do  služeb  ci*  dcery  jeho  přeložily  z  frančtiny.  (Seznam  jich 
sařských,  ale  záměr  ten  překažen  pro  odpor  podrobný  v  Stillenauově  spise  na  str.  66-125.) 
vojska.  S.  prchl  a  byv  knížetem  vyhlášen  za  Sám  k  teto  nábožensko -vzdělavatelné  litera- 
zraHce,  vstoupil  do  služeb  císaře  Ferdinanda,  túře  připojil  nábožensko -filosofický  spis 
jenž  jej  učinil  válečným  radou,  generálem  Wiederlegung  der  Atheisten,  Deisten  und  neútn 
FML.  a  nejvyšším  nad  jízdou  a  kromě  toho  Zíveyfjler .  . .  (Pr.,  1712),  převod  z  francouz- 
obdařil  statky  a  milostmi  (4.  led.  1648  inko-  stíny,  proniklý  »Myšlenkami<  Pascal  o- 
látem  v  Čechách)  a  povýšil  10.  říj.  1647  do  vými  tak,  že  v  první  části  bezděčně  opáčil 
panského  stavu.  S.  bojoval  r.  1647  se  Švédy  rozvedenou  VII.  kapitolu  proslulého  díla 
v  Havořích,  s  nimi  potom  v  Polsku  a  Šles-  tohoto  filosofa-jansenisty.  Čechům  zavděčil 
vičku.  O  vítězství  u  sv.  Gottharda  (1664)  se  vydáním  kancionálu  J.  J.  Božana  (v.  t.) 
získal  si  nemalé  zásluhy.  Odměnou  toho  byl  >Slavíček  rajský  na  stromě  života*.  Činností 
majestát  na  řišské  hrabství   (23.  srp.  1664),   jeho,    v  niž  objevoval  se  francouzský  duch 


902  Sporck. 

jansenismu,  pobouřili  se  jesuité  a  ob- >  Karlovi  Rud.  svob.  p.  SweertB  z  Reistu,  synu 
viňovali  jej,  že  tiskne  a  po  okolí  rozšiřuje  I  dotčené  M.  Sabiny,  jehož  (1718)  přijal  za 
knihy  kacířské.  Biskup  hradecký  nařídil  vy-  '  syna.  Posledním  pořízením  odkázal  100.000  zL 
šetřování.  Kyrysníci  obklíčili  zámek  v  Lysé  i  trinitářám  v  Praze,  aby  z  úrokA  vykupovali 
a  Koniáéovi  uloženo,  aby  prozkoumal  jeho  >  turecké  zajatce  a  konali  jiné  dobré  činy. 
knihy,  jež  na  12  vozích  odvezeny  byly  ke :  Zemřel  30.  bř.  1738  a  s  velikou  okázalostí 
konsistoři  do  Hradce.  Tiskárna  zavfena  a  |  pohřben  v  rodinné  hrobce  v  Kukusu.  Heslo 
hrabě  opatřen  vězením.  Inkvisice  trvala  do  I  jeho  bylo:  Justitia  et  veritate.  (Ob^rný  ži- 
r.  1736,  kdež  hrabě  uznán  za  nevinného.  (O  li-  |  votopis  v  2.  svazku  dila:  Abbilduneen  bGhm. 
terárni  činnosti  hr.  S-a,  jakož  i  o  prostředí,  u.  máhr.  Gelehrten  a  v  knize:  LcDen  etnes 
z  něhož  činnost  tato  vyplývá,  pojednává  ob-   herrlichen  Bildes  wahrer  und  rechtsdiafFener 


šírně  Jar.  Vlček   v   ^Dějinách  české  liter. 
II,  1,  str.  123—128,  kdež  uvedena  i  litera- 


FrOmmigkeit  von  Gottwald  Caesar  v.  Stillenaa 
1720  s  přilož,  diplomatářem.   Srv.  též  Deni- 


tura.j  Hrabě  podporoval  též  vydatně  umění. ;  sovy  Čechy  po  Bílé  Hoře  1.,  sir.  424—437  a 
Z  Norimberka  povolal  do  Kukusu  ryjce  Mi-  -  Miltner,  Privatmtln>en.  Zmínky  zasluhuje  též 
chala  Rcuze,  který  ryl  rytiny  pro  jeho  knihy.  [  román  J.  Svatka  »Hrabě  ápork«  (1889,  3  sv.)^ 

V  jeho  službě  byl  i  sochař  Matěj  Braun  (z  Ins- 1  Hrabě  František  Ant.  S.  ženat  byl  s  Fran- 
pruka),  jenž  panství  jeho  zdobil  sochami.  (Po-  i  tiškou  Apolonii  roz.  Sweertsovnou^  svou  šva- 
pis  jejich  viz  Bienenberg,  Alterth.,  I  64;  srv.  \  krovou  (f  22.  dub.  1726).  Z  manželství  toho 
též:  Halík- Kropáček,  Hrabě  F.  A.  S.  a  pa-  pocházely  jediné  dotčené  dvé  d  ery.  Fcr- 
mátky  umění  sochařsk.  v  »Betlemč«  [progr.  dinanďLeopold  (nar.  13.  list.  1664),  bratr 
gymn.  v  Kr.  Dvoře  1904  a  1905]).  V  Kukusu  •  Františkův  a  mladší  syn  prvního  hrabete,  ze- 
zřídil  divadlo  a  poznav  v  Paříži  hudbu  na  lesní '  mřel  r.  1711  (manž.  Apolonie  Rosalie  Vrati- 
rohy,  zavedl  ji  také  v  Čechách.  O  jeho  vkusu  slavovna  z  Mitrovic,  f  1747).  Synové  jeho 
svědčí    mnohé    stavby    na   jeho    panstvích,    hýli  Jan  Josef,  Jan  Michal,  Jan    Antonín 

V  Lysé  zřídil  poustevny  sv.  Václava  a  sv.Fran-  a  Jan  Rudolf,  z  nichž  měl  potomstvo  jen 
tiška  a  klášter  řeholniíců  řádu  sv.  Augustina,  první.  Antonín  (nar.  1689)  držel  za  díl  čásf 
na  hoře  Vysoké  u  Malešova  kapli  sv.  Jana  hořiněveského  panství,  ale  zemřel  již  20.  čna 
(Belvedere)  s  třemi  poustevnami  (1697).  Se-  1714  (manž.  M.  Zuzana  Talackovna  z  Ještětic). 
věrně  od  Lysé  k  Benátkám  založil  nový  zá- 1  Michal  byv  od  r.  1713  radou  při  kr.  úřadě 
mek  Bon  repos.  Ze  zámku  hradištského  zřídil '  v  Lehnici,  stal  se  r.  1715  radou  při  appel- 
kláster  panensky  coelestinek  Zvěst.  p.  M., ;  lacích  v  Piaze,  vzdal  se  úřadu  r.  1717  a  ze- 
kdež  byla  první  představenou  starší  j-ho  mřel  13.  led.  1738  bczdětek.  Rudolf  (nar.  27.  bř. 
dcera  M.  Eleonora  (♦  13.  čce  1687,  t  29.  led.  i  1696)  vstoupiv  do  stavu  duchovního  stal  se 
1717).  Týž  klášter  přenesl  pak  do  Prahy  kou-  (1720)  kanovníkem  u  sv.  Víta,  světicím  bisk. 
piv  r.  1731  d&m  v  Panské  ulici  se  zahradou.  I  a  proboštem  kapit.  boleslavské.  Byl  výtečný 
Vyznamenal  se  vzácnou  lidumilností.  Roz-  kresli ř(Dlabačfi v  KUnstlcrlexikon  f.  Bdhmen). 
dával  peníze  a  obilí  chudým,  založil  pro  pod- 1  Kresby  jeho  (7  svazků)  jsou  v  knihovně  strá- 
dané kontribuční  fond,  v  Konojedech  zřídil  1  hovskě.  Velice  se  přičiňoval  o  vyhlášení  Jana 
zámek  na  špitál  chudých.  Nejznamenitčjší  pa- '  Nepomuckého  za  svatého.  Chválila  se  též 
málky  zůstavil  v  Kukusu.  Zde  založil  r.  1694  jeho  dobrotivá  mysl  (f  21.  led.  1759  v  klá- 
lázně  s  kaplí  Nanebevzetí  p.  M.,  panské  obydlí,  šteře  sv.  Mikuláše  na  St.  m.  Pr.).  Josef,  syn 
divadlo,  lázně  pro  chudé  a  sady  v  okolí.  Ob-  '  Ferdinandův  (nar.  1693),  drŽel  za  díl  Herm. 
držev  majestát  (5.  srpna  1700),  aby  statky  Ko-.  Městec,  býval  radou  dv.  a  kom.  soudu,  též 
noiedy  a  Hradiště  obrátiti  mohl  na  účely '  hejtmanem  kraje  chrudimského,  oženil  se 
doDročinné,  zřídil  v  Kukusu  veUký  špitál  pro  |  r.  1720  s  M.  Annou  hr.  z  Věžník  (f  1738)  a 
100  chudých  poddaných  a  vyslouž.  vojínův,  zemřel  r.  1749.  Synové  jeho  byli:  l.Jan  Karel 
k  čemuž  oddal  statek  Hradiště  a  Heřmanice.  (nar.  1722),  jenž  držel  Hořiněves,  kterou  po- 
a  100.000  zl.  jistiny.  Přes  tyto  nemalé  výdaje  stoupil  císaři  Josefovi  11.  směnou  za  Bečvárv, 
měl  nádhernou  domácnost  hostě  u  sebe  I  Bečvárky  a  Statcnici,  Stav  se  r.  1780  nejv. 
krále  a  knížata.  Miloval  veliké  společnosti  a  lovčíru  ícr.  Čes.,  zemřel  13.  led.  1790  (manž. 
honby;  k  vůli  těmto  založil  řád  sv.  Hu-  M.  Teresie  z  Thtirheimu,  f  6.  led.  1756^,  Syn 
berla,  jejž  přijali  i  císař  Karel  VI.  a  jiní  pa- '  jeho  Jan  Rudolf  (nar.  1755')  vstoupil  do 
novníci  (srv.  Čechy,  str.  132  fr).  Tcraeř  k  ne-  c.  k.  vojska,  kdež  byl  r.  1786  hejtmanem, 
uvěření  jest,  že  tyto  veliké  výdaje  poříditi  Později  byl  c.  k.  tajným  radou,  polním  mar- 
mohl  bez  dluhů.  Malešov  prodal  r.  1699  a  šálkem,  vlastníkem  pěšího  pluku  č.  25,  arcikn. 
Lysou  též,  ale  zase  ji  r.  1734  koupil.  Kou-  Antonína  nejv.  hofmistrem  (t  10.  ún.  1806  ve 
savými  a  vtipnými  poznámkami  způsobil  si ,  Vídni  neoženiv  se). 2. Jan  Václav  (nar.  26.  led. 
mnohé  nepřátelství  a  často  upadal  ve  pře.    1724)  držel  po  otci  Městec.  Vychodiv  wsoké 


(byl  prvním  velmistr,  lože  zednařské  r.  1726  t.  r.  31.  říj.  tajným  radou.  Jakožto  pán  hudby 

v  Praze  založené),  a  advokát  Václav  Neumann  znalý  jmenován  byl  ředitelem  dvorské  a  ko- 

z  Puchholce.  Vedle  majestátu  (16.  kv.  1702)  morní  hudby  a  »generalspektakldirektorem«. 

zřídil  z  Lysé  svčřenství ;    toto  odkázal  dceři  Stav  se  praésidentem  nad  appellacimi  v  Ha- 

své  Anně  Kateřině  ^*  13.  dub.  1689,  f  19.  kv.  liči  zřídil  tu  desky  zemské  po  českém  vzoru 

1754)  a  manželu  jejímu  (od  r.  1712)  Frant.  a  stal  se  r.  1789   appellač.   praésidentem  a 


Sporco  —  Sporidesmíum. 


903 


nejv.  hofmistrem  v  Praze.  Slouiiv  r.  1795 
pfil  století  vyznamenán  velikým  křižem  řádu 
sv.  Štěpána.  Zemřel  25.  ún.  1804.  Od  r.  1751 
byl  ienat  s  Eleonorou  hrab.  Clary.  Mladši 
jeho  syn  Jan  Leopold  (nar.  1758)  držel 
Kmsko,  byl  c.  k.  taj.  radou  a  sudím  dvor- 
ským kr.  Ces,  Zemřel  v  Praze  10.  pros.  1841. 
Starší  jeho  bratr  Jan  Václav  (nar.  1754) 
sloužil  napřed  vek.  vojŠtě,  od  r.  1807  by- 
dlíval na  Horkách  a  Bělé  s  manž.  svou  (třetí) 
Rosaliíz  Langendorfu,paní  na  Bělé  (vd.  1791, 
+  16.  září  1836).  Zemřel  v  Bělé  8.  pros.  1828. 
Syn  jeho  Jan  Josef  (nar.  1795)  držel  napřed 
Bélou  a  tlorky  a  později  Krnsko  a  Váelisy 
(tyto  prodal).  Od  r.  1827  byl  žcnat  s  Val- 
burkou  Jirab.  z  Véžnik  (f  20.  pros.  1877). 
Slouživ  v  c.  k.  vojště  vystoupil  jako  nadpo- 
ručík. Zemřel  29.  led.  1850.  Zfistaviv  mimo 
5  dcer  syny  Eduarda  (nar.  1828,  pána  na 
Kmsku,  c.  K.  rytmistra),  Rudolfa  (nar.  1839) 
a  Ferdinanda  (nar.  1848,  viz  ni  že).  Rudolf 
vystoupiv  z  vojska  jako  c.  k.  nadporučík 
držel  Katusice,  bavíval  se  hudbou  a  skl^^yal 
písně,  jakož  i  dvouaktovou  operu.  Zemřel 
12.  kv.  t904.  Eduard  přečkal  syna  Josefa 
(nar.  1858>,  jenž  r.  1881  v  Praze  zemřel.  — 
Kromě  této  hraběci  rodiny  vyskytuje  se 
v  Cechách  od  XVII.  stol.  též  poálost  panská. 
Jan  a  Jan  Dětřich  bratři  vyskytuji  se  od 
r.  1677  jako  svobodní  páni.  Hrabě  Jau  na- 
zývá je  svými  synovci  a  daroval  jim  r.  1677 
statky  Radenín  a  Choustník.  Dětřich  byl 
tehda  rytmistrem,  později  stal  se  nejv.  lejte- 
nantem  a  padl  ok.  r.  1703  ve  Vlazích.  Jan 
byl  naposled  c.  k.  nejvyšáim.  Zemřel  14.  dub. 
1705  (manž.  Anna  Konstancie  Losy  z  Losin- 
thalu  t  ^8*  srpna  1696).  Dcery  jeho  hýly 
1.   M.  Konstancie,  f  23.   list.   1735  (manž. 

1.  Ant  Michal  TÝřovský  z  Ensidle,  t  1705, 

2.  Karel  Voračický  z  Paběnic),  dědila  Choust- 
ník. 2.  M.  Terezie,  t  13.  bř.  1743  fmanž.  od 
r.  1700,  Ferd.  I^ác  hr.  Desfours),  dědila  Ra- 
denín, 3.  M.  Anna  (manž.  od  r.  1701  Frant. 
Adam  Puchart  z  Voděrad)  byla  odbyta 
penězi.  Sčk. 

S.  Ferdinand,  hrabě,  pseudonym  Ferd. 
Morolf,  dram.  básmk  něm. (*  1848  v  Krnsku). 
Studoval  v  Praze,  načež  odebral  se  do  Mni- 
chova chtěje  studovati  práva.  Přešel  však  na 
filosofii  a  zabýval  se  divadelnictvím  cestuje 
po  vynikajících  městech  německých.  Sám 
pak  psal  kusy  divadelní  a  vydal  Drei  Lusť 
spiele  {Unter$cheidungs\eichen\  Offene  Los^en; 
Wie  Du,  Mnich.,  1872)  a  veselohru  Raucher 
und  Schnupfer  (t.,  1872),  pak  operní  texty 
Kunthild  (t.,  1883),  íngwelde  (t.,  2.  vyd.  1894), 
Síúnchhausen  (s  H.  v.  Wolzogenem  a  H.  Som- 
merera,  t,  1897)  a  Pfei/ertag  (t,  1899).  Mimo 
to  napsal  Warum  ist  die  period.  Wiederkehr 
der  BUhnenJestspiele  in  Bayreuth  unerlásslich  ? 
(t.,  1883). 

Sporoo  [*ko],  ital.,  špinavý,  v  obch.  tolik 
co  brutto  (v.  t.). 

Spdr^r  Gustav  Friedrich  Wilhelm, 
astrofysik  něm.  (•  1822  —  f  1895),  studoval 
v  Berlině,  kdež  stal  se  doktorem  fil.  na  zá- 
kladě dissertace:  Diis.  de  cometa  qui  a,  ty 23 


apparuit  (Berl.,  1843).  V  1. 1843—46  pracoval 
při  berlínské  hvězdárně.  V3rpočítal  poruchy 
vlasatice  Enckeovy  pro  1838—45  (>Astr.  N.« 
1846^  a  efemeridu  téže  (t.,  1853),  pak  dráhy 
14  viasatic.  R.  1846  stal  se  gymn.  učitelem 
v  Bromberce,  r.  1847  v  Prenclově,  r.  1849 
v  Anklamu,  později  prof.  na  (|^mn.  v  Cáchách. 
Od  r.  1875  byl  povolán  jako  observátor  a 
přednosta  na  astrofysik.  ústav  v  Postupimi, 
r.  1894  vstoupil  na  odpočinek.  Konal  hlavně 
;  pozorováni  skvrn  slunečních  a  jejich  souvi- 
'  slosti  s  protuberancemi  (1860 — 81)  a  výsledky 
uveřejňoval  pravidelně  v  astr.  časopisech; 
též  určil   pečlivě  rotační  elementy  slunce. 

0  sobě  vydal:  Beohachtung  von  Sonnenflecken 
(Anklara,  1862,  1863,  1868,  1874  a  1876),  pak 
SonnenftnstemisťExped,  nach  Indien  (1868, 
»Viertelj.-Schr.  d.  Astr.  Ges.«,  1869  a  1872). 
Četné  rozpravy  jeho  jsou  v  »Astr.  Nachr.«, 
v  berl.  »Akad.  Monatsber.«,  » Peter m.  Geogr. 
Mitth.«,  v  »Pogg.  Ann.  Phys.«,  v  »Publ.  astro- 
phys.  Obs.  Potsdam.«,  v  »Soc.  spettroscop. 
Itel.  Mem.<  a  j.  Viz  též  Slunce.        VRý, 

8pořlo«  (Spořit^),  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Chomutov;  106  d.,  1629  ob.  n. 
(1900),  fil.  kostel  sv.  Bartoloměje,  3tř.  šk., 
popi.  dvár  a  ložiska  hned.  uhli. 

Éporld«tmiiim  Link.,  konidiové  stadium 
jistých   hub,   jejichž   příslušné    dokonalejší 
plodní  stavy  vřeckové  namnoze  posud  nejsou 
známy.  Pravděpodobně  však  jsou  to  plod- 
nice   některých    tvrdohub    {Fyrenomrcetes)^ 
zvláště  rodu  Pteospora.  S.  tvoří  konídievíce 
méně  kyjovité,  rozdělené  četnými  přihrád- 
I  kami  příčnými  a  sem  tam  též  přihrádkami 
i  podélnými,  poněkud  šikmými.   Konidie  bý- 
I  vají  barvy  více  méně  hnědé,  zelené  neb  Černé 
!  a  pozvedají  se  v  trsech  přímo  z  podhoubí 
nepatrného.  S.  působí  na  starém  dřevě  a 
větvích,  na  odumírajících  neb  odumřelých 
listech  tmavé  povlaky.  Pamětihodné  jest  S. 
putrefaciens  Fuchel,  jež  vyskytuje  se  při  hni- 
lobě srdíček  (nejmladších  listQ)  řepy  cukrové 
I  a  tvoři  na  příslušných  listech  černé  skvrny, 
I  na  nichž  rozsety  olivově  zelené  trsy  konidií. 
'  Na  šešulích   řepky   olejné   {Brassica   napus) 
I  pOsobí  škod]^  S.  exitiosum  KUhn,  jen  že  druh 
i  ten  nyní  uvádí  se  v  jiném  rodě  Polydesmus 
'  pod  názvem  P.  exitiosus  Mont.   Má  sice  ko- 
I  nidie  rovněž  přímo  z  podhoubí  vynikající  a 
I  přihrádkami    rozdělené,    ne    však    kyjovité, 
nýbrž  vřetenovité,  často  bezbarvým  přívěs- 
kem  zakončené,   seřazené   v   řetězce   často 
:  rozvětvené,  hnědé.  Podhoubí  rostoucí  pod 

1  pokožkou  pfisobí  černohnědé  tcčkovité  neb 
'  čárkovité  skvrny,  jež  rychle  se  rozšiřují.  Pů- 
sobením jeho  šešule  zelené  ztemnějí,  zkazí 

I  se  a  nevyvinou  semen.  Nemoc  řádí  zvláště 
tehdy,  když  naf  na  polích  poléhá.  KQhn  radí 

•  na  polích  houbou  postižených  předčasně  sklí- 
zeti, rostliny  napadané  volně  nakupiti  ve 
hromady  a  takto  nechati  Šešule  rychleji  uzráti 
a  vyschnouti,  aby  se  šíření  infekce  nepone- 

I  chalo  tolik  času.  Podle  Fuckela  P.  exitiosus 
jest  konidiovým  stavem  tvrdohouby  Lepto- 

I  sphaería  napi,  jejíž  plodnice  objevuji  se  na 

'  stmiskách  řepných  polí  z  jara.  Ič, 


904 


Sporidie  —  Spořitelny. 


Sporidte  (Sporidium),  bot.,  viz  Rzi. 

Spořitelny  jsou  veřejné  peněžní  ústavy, 
zřízené  k  tomu  účelu,  aby  poskytovaly  pří- 
ležitost k  bezpečnému  a  příhodnému  uklá- 
dání a  znenáhlému  rozmnožováni  úspor  a 
budily  tak  v  obyvatelstvé  i  podporovaly 
ducha  pracovitosti  a  spořivosti.  Podle  tohoto 
účelu  byly  s.  určeny  hlavně  pro  nemajetnější 
třídy  obyvatelstva  a  pro  menší  úspory.  Ale 
výhody,  jež  poskytují  vkladatelům  bezpečným 
uschováním  a  zúrokováním  vkladů,  byly  pří- 
činou, že  s.v  pozdějším  svém  rozvoji  překro- 
čily původní  užší  kruh  svého  určeni,  přijí- 
majíce též  veliké  vklady,  jež  nejsou  toliko 
úsporami,  nýbrž  jsou  celým  jměním  zámož- 
nějších kruhův  obyvatelstva,  a  přiblížily  se 
tu  skutečným  bankám,  shromažďujíce  ve 
svých  vkladech  veliké  summy  peněz.  Při  tom 
s.  rozvíjejí  nyní  skutečnou  činnost  obchodní, 
směřující  k  dosažení  výtěžku  jak  možno  nej- 
většího. 

Historický  vývoj.  Zřízení  ústavů  po- 
dobných našim  s-nám  doporučoval  již  r.  1611 
Francouz  Hugo  Delestre,  a  sice  navrhoval 
zřízení  ústavů,  které  hlavně  pracujícím  tří- 
dám měly  poskytovati  příležitost,  aby  úspory 
své  mohly  ukládati  a  podle  potřeby  vybírati, 
ale  k  uskutečnění  této  myšlenky  tehdy  ne- 
došlo. Teprve  v  XVIII.  stol.  byly  zřizovány 
s.  a  to  v  Německu,  za  tím  účelem,  aby 
chudé  třídy  obyvatelstva  mohly  si  uspořiti 
peníze  a  tím  bylo  umenšeno  břemeno  chu- 
dinské. První  taková  s-na  byla  zřízena  r.  1765 
v  Brunšvicku  s  názvem  >Vévodská  říšská 
pokladna*.  Ve  Francii  přičiňoval  se  Míra- 
beau  o  zřízeni  podobného  ústavu  nazvaného 
>Pokladna  spořitelní  a  dobročinná*  {Caisse 
ďépargne  et  de  bienjaisancé)  r.  1791.  V  Ra- 
kousku zřízena  první  s-na  teprve  r.  1819 
ve  Vídni  s  názvem  »První  Rakouská  s-na«, 
v  Čechách  r.  1825  t.  zv.  »Česká  s-na«  v  Praze, 
v  Uhrách  r.  1840  v  Pešti  s  názvem  »Peštský 
první  vlastenecký  spořitelní  spolek*.  V  1.  pol. 
XVIII.  stol.  byly  pak  i  v  ostatních  zemích 
evropských  zřizovány  s. 

Ústrojí  s-lcn  v  Rakousku  zakládá  se 
na  t.  zv.  spořitelním  regulativu  ^na  nejvyšším 
rozhodnutí  z  2.  září  1844  se  zakládající  dvorní 
dekret  ze  26.  září  1844  č.  832  sbírky  zákonů 
soudn.).  S.  jsou  buď  spolkové  nebo  kora- 
munálnř (obecní  neb  okresní)  podle  toho,  zdali 
spolky  nebo  obce  či  okresy  je  zakládají  a 
poskytují  první  záruku  pro  jistotu  vkladův 
a  pro  p.nění  ostatních  povinností  s-len.  Nej- 
starší s.  v  Rakousku  jsou  spolkové,  obce 
teprve  později  poznaly  výhody  s-len  a  za- 
čaly je  zakládati.  Nyní  zakládají  se  pouze  s. 
obecní  a  okresní,  jež  zajisté  poskytují  větší 
jistoiu  vkladatelům,  než  s.  spolkové,  ježto 
při  8-nách  kommunálních  není  možno,  aby 
vkladatelé  přišli  o  vklad;  neboť  i  kdyby  s-na 
octla  se  v  úpadku,  musí  obec  neb  okres,  za 
s-nu  se  zaručivši,  splnili  všechny  závazky, 
k  tomu  obětovati  celé  své  jmění,  a  kdyby 
nestačilo,  musí  k  úhradě  nedoplatků  vypiso- 
vati přirážky  potud,  až  všechna  pohledání 
vkladacclův  a  jiných  věřitelů  spořitelních  jsou 


zcela  splacena.  —  Ke  zřízeni  s.  bylo  dříve 
vždy  třeba  svoleni  ministerstva  vnitra;    aby 
vláda  usnadnila  zřizováni  slen,  vydala  t.  zv. 
vzorné  stanovy  a  udělila  zemským  vládám 
jednotlivých  zemi  právo,  povolovati  s.  kom- 
munálni,  jejichž  stanovy   odpovídají    témto 
staxfbvám  vzorným  a   při   nichž   obec   neb 
okres  přejímá  neobmezené  ručeni  celým  svým 
jměním  za  všechny  závazky  s.  — Jmění  s. 
tvoří  t.  zv.  »všeobecný  reservni  fond*, 
jemuž   se  přikazují  roČni  čisté  zisdcy,  vedle 
toho  s.  mají  ještě  jiné  »zvláštni«  fondy  re- 
servni, zejména  >zvl.  res.  fond  pro  ztráty 
kursové*,  jenž  bývá  jen  účetním  rozdílem 
mezi  nákupní  cenou  papírů  cenných  náleže- 
jících sně  a  mezi  kursovou  hodnotou  v  den 
31.  pros.  každého  roku,  dále  pensij  Ai  fund. 
jenž   je   především    určen   k    úhradé    pensí 
úředníkův  a  služebníků  s.,  pak  jiné    menši 
fondy  reservni,   na  př.  res.  fond   k  úhradě 
ztrát  z  eskomptu,   res.  fond  k  úhradě   ztrát 
z  nemovitostí.  Tyto   reser.   fondy    musí   s. 
spravovati  odděleně  od  vlastního  svého  jmění, 
které  jim  svěřeno  jest  od  vkladatelův   a  j^ 
nazývá  se  fondem  spořitelním  Či  vlastním 
fondem  provozovacím.  Vklady  přijímají  s. 
na  vkladní  knížky  nebo  vkladní  lístky,   do 
nichž  zapisují  další  vklady,  výplaty  i  liroky. 
Vkladů  těch  i  vlastního  jmění  svého   užívají 
s.  k  různým  obchodům,  při  nichž  musí  však 
vždy  dbáti  jistoty   co  možná  největší,   tak 
aby  neutrpěly  ztráty.  Takovými  obchody  jsou 
zejména:  poskytování  zápůjček   na   nemovi- 
tosti, obcím  a  okresům   a  záloh   na  cenné 
papíry,  směnečný  eskompt,  koupě  a  prodej 
cenných  papírů  rakouských   s  t.  zv.   jisto- 
tou pupillnou  (v.  t.).  —  Výtěžek   s-len 
tvoří  rozdíl  mezi  úroky,  které  s.   berou  ze 
svých  obchodů  v,  a  mezi  úroky,  jež  platí  vkla- 
datelům, a  dále  zisk  z  ostatního  jměni  spo- 
řitelního  (na   př.   z   vlastních    nemovitosti). 
Z  výtěžku  toho  srazí  se  výlohy  správní  (platy 
úřednictvu,  kancelářské  potíeby,  daně  a  p') 
a  částka   vybývající  je  čistým   ziskem,   jenž 
přikazuje  se  reservnimu  fondu.  S.  mají  však 
též    právo,   část   tohoto    svého   zisku    nebo 
čásť  svého  reservního  fondu  věnovati  k  úče- 
lům dobročinným  a  všeobecně   užitečným, 
zejména  místním.  Věnováni  to  je  podr«.béno 
schválení    místodržitelství.    Správu    s.   řídí 
výbor  s.,  který  volí  ze  svého  středu  ředitel- 
stvo, jež  jest   orgánem  výkonným     Vlastní 
práce  koná  úřednictvo  jmenované  výborem  s. 
U  s-lcn  obecních  a  okresních  má  vrchní  dozor 
zastupitelstvo  obecní  neb  okresní,  jemuž  s. 
každého  roku  předkládají  svou   účetní   roz- 
vahu ke  schválení.    S.  spolkové   předkládají 
své  účetní  rozvahy  valné  hromadě  spolkové. 
Mimo  to  všechny  s.  podléhají  státnímu  do- 
zoru, a  sice  je  pro  každou  z  nich  ustanoven 
zvláštní  »zemčpanský  komissařc.jenž  má  bdíti, 
aby  správa  s.  jednala  vždy  v  mezích  stanov 
svých  a  při  svých  obchodech  dbala  náležité 
obezřetnosti  a  jistoty.  Své  roční  účetní  roz- 
vahy musí  všechny  s.  též  předkládati  zemské 
vládě.  —  Rakouské  zákonodárství  pokládalo 
dříve  s.  za  ústavy  dobročinné,  poskytnuvši 


Spork  —  Spi 


)ini  téi  ivláitni  v^body  při  zdanini,  Uk 
íe  le  svého  jmčni  daň  neplatiljr.  Zákon  o  pFi- 
mýcb  daních  osobních  z  25.  říj.  I89Ď  i.  220 
fií.  lák.,  klade  s.  na  roven  podnikům  ryie 
výdilkovfm,  uvalil  na  nč  bFemeiio  beroi 
přímo  ohromné,  jsout  s.  totli  podrobeny 
iviáitni  dani  výdĚlkové,  jejii  aaiba  je  pro  k. 
ponikud  imírnéna  (při  čistém,  podle  zákona 
berního  upravendm  lisku  do  20,000  K  a. 
pUti  3",,  při  liaku  pfcs  20.000  K  do  200.000  K 
5°.,,  při  litku  pFes  200.000  K  da  -100,000  K 
7-5"/,  a  při  lísku  přes  400.ti00  K  107o  dané), 
mimo  to  viak  byla  t  úroků  vkladQ  spofitel- 
nich  xavcdena  daú  důchodová  15',',.  která 
sice  je  předepsána  vkladaicltim,  kterou  vSak 
musí  odváděti  a.,  jei  je  z  různých  důvodů 
platí  samv  ze  svého  jméni.  Tím  arci  trpí 
činnost  s-len,  jel  dříve  vydatné  plnily  úkol 
dobročinný  a  ze  svého  liiku  věnovaly  značné 
částky  k  účelům  všeobecní  uiitečným.  — 
V  poslední  dobé  s.  iavádč)í  zvláštní  odbory 
spořitelní,  poskytující  třídám  obyvatelstva 
méné  lámoíným  výhody  tim,  ie  jím  platí 
včtii  úroky,  po  připadé  téi  ivláStni  úrokové 
praemíe.  Tak  na  př.  zřízen  u  Méstaké  ■.  Prai- 
ské  odbor  pro  čeleď,  iivnostenské  po- 
mocniclvo  a  důlnictvo,  při  České  s-ní  v  Praze 
S-na  pro  stáří  (pro  dčlnictvo)  a  zvláitni  odbor 
pro  úředníky,  slulebniky  a  jejich  ditky.  — 
v  posledních  letech  provedena  byla  orga- 
niaace  spořitelníctvi  tim.le  utvořily  se  t.  tv. 
svazy  ze  s-len  jednotlivých  zemí  a  říií. 
Tak  laloien  i  >Svaz  českách  >-len  pro  Čechy, 
Moravu  a  Slezsko*  se  sídlem  v  Praze,  jeni 
vydává  časopis  >5pořítelni  Obzor*  (redaktor 
dr.  Otakar  CmuntL 

Statistika:  V  Cechách  bylo  r.  1902  čes- 
kých a-len  90  se  vklady  K  ISS  milí.,  nčmec- 
kých  116  se  vklady  K  S74  míli.  (SUrií  daU 


v  Článku  Čechy, 


171  a  si.)  Největii 


českou  a-nou  a  nejvčtií  kommunální  s-nou 
v  Rakousku  vůbec  je  MČstská  a-na  Praíská, 
zaloiená  r.  1S7S,  jcjit  vklady  koncem  r.  1904 
dosáhly  výic  K  166  míli.—  V  Rakousku 
vůbec  bylo  r.  1902  a-len  578  se  vklady 
K  4155  milí.  (vil  téi  Rakouska,  st>.120J' 
al  122*).  V  Rusku  bylo  r.  1902  s-len 
6194  se  vklady  920  milí.  rublů.  V  Prusku 
bylo  konccTn  r.  1902  s-len  1507  se  vklady 
6727  milí.  mk.,  v  celém  Německu  činily  vklady 
u  S-lcn  9552  milí.  mk.  Ve  Francií  činily 
r.  1902  vklady  n  a-Jen  4289  míli,  fr.,  v  Anglií 
r.  1902  52  míli.  lib.  sterl.,  v  Itálií  r.  1903 
1658  míli.  lir;  v  NilOíemi  bylo  r.  1901  a-len 
319  se  vklady  79  milí.  holl.'zl.,  v  Norsku 
r.  1902  427  a-len  se  vkladv  3K4  milí.  K. 

S.  poítovni  viz  Poštovní  spoři- 
telny a  Rakousko,  str.  122  í>  al. 

3.  íkolní  jsou  menši  >.  zrizené  za  tím 
účelem,  aby  v  mládeii  byl  vzbuzen  smysi 
pro  spořivost  Učitelé  tu  přijímají  vklady  od 
ikolnich  ditek  a  ukládají  je  pro  dítky  na 
úrok  do  s-lcn  ikolnich.  vklady  vyplácejí  se 
ditůti  obyčejnč  teprve,  aí  dosáhne  určitého 
vřkD  <15  let),  dřivé  jen  za  svolení  školních 
úřadů.  Takové  a,  školní  byly  zřízeny  v  XIX.  st. 
a  to   nejprve  v  Belgii,  později  v  Rakousku 


905 

(po  prvé  r.  1877  ve  Vidní)  a  v  Německu 
(r.  1880).  Od  a-len  Školních  očekávalo  se 
příliš  mnoho:  tvrdilo  se,  le  dítč  v  útlém 
věku  přivykne  spořeni  a  nabude  vědomí 
o  významu  peněz.  Ale  v  praxi  záhy  ukázalo 
se,  le  zřízeni  to  má  i  závažné  stránky  stinné, 
zejména  odbornicí  i  kruhův  učitelských 
správně  Doukázalí  k  lomu,  ie  s-nami  škol- 
ními zavadí  se  do  školy  kastovnictvi  (jeito 
obyčejně  ukládají  jen  díti  rodičů  lámoiněj* 
iich),  a  le  proto  vzniká  nenávist,  nepřižeň, 
ano  le  se  dává  podnět  i  ke  krádežím.  Z  těchto 
důvodů  zřízeni  s-len  ikolnich  vůbec  se  ne- 
doporučuje. Klier. 

■pork  viz  Sporck. 

Sponhan  viz  Ostrulná  2), 

■poroblftaty   viz  Sporoioa,  str.  907  ». 

■poroeyata,  zool.,  viz  M  o  t  o  1 1  c  c,  :itr.  7876. 

í^orOKOiiliim,  bot.,  vftrusnice  me- 
chovitých  rostlin. 

■pOTopbrtft,  bot.,  viz  Tajnosnubné. 

^oroKoa  jsou  cízopasni  prvoci  těchto 
znaků:  Bývají  obaleni  elctoplasmatíclcou  kol- 
kou,  kutikulou  či  pellikulou,  ústa,  řit  a  sta- 
žitelná dutinka  (kontraktiini  vakuola)  schá- 
zejí. Maji  jedno  nebo  několik  jader  (vice  oet 
jedno  jest  jen  u  M^osporidii).  Tělesné 
plasma  má  vrstvu  vníjíi,  jasnou,  bez  zrnek. 
pevníjši  konsistence  a  vnitřní  temnou,  se 
zrnky.  Na  vnější  vrstvě  lze  pozorovati  (u  Gre- 
garín)  pod  kutikulou  příčná  vlakénka  (myo- 
nemy)obdobná  svalovým.  Zrnka vr&tvy  vnitřní 
jsou  často  hustě  nakupena;  jsou  temně  ze- 
lená, silně  lámou 

světlo  a  jsou  pb-  f 

vodu  uhlonydráto-  ^ 

vého.  U  Polycy- 
s  t  i  d  jest  tělo  roz- 
díleno ve  2  od- 
stavce ,     1     nich! 

protomerit, 
zadní  deutome- 
rit  (v  němž  jest 
jádro);  přední  mí- 
vána předním  kon- 
ci ještě  Jeden  od-  Ě 
staveček  podružný 
(epimerit).  S. 
jsou  vesměs  endo- 
parasiti  a  výživa 
jejich  jest  endos- 
motická.  Množ  i  se 
rozpadům  ve  spo- 
ry, které  tvoři 
zpravidla     zvířata 

encystovaná  (opa-    ,  r^,,,,^ 

třená    ochranným     ^-        i^^^ ""%. 
obalem),  vedle  to-   i.  Bubkj  epitiKiiIini  >  jádicm 
ho  téi  dčlenim.  Za-  "k  a.  ipip..,ii,  «.  ectopix...*, 
časté  jest  přítomna  ^- '"^'"^^"^'i^^áíh'"'"^ 
rodozmína.  ' 

Tvorba  spor  Gregaiiníd.  Má-li  Gregarina 
epimerit,  tedy  jej  před  množeoim  odvrhne 
a  encystuje  se.  Při  encystací  nastávají  tyto 
'i  případy:  1.  Jediné  individuum  se  zakutati 
a  ot>ali  BC  cystovou  blanou.    2.  Dvě  až  iři 


spore 


905 

individua  tésní  k  sobi  se  pKloii  a  utvoFi 
chomáček,  který  se  obalí  společnou  blanou 
cystovou.  Ale  ona  individua  nejsou  k  sobí 
v  nižádném  pom&iu  konjugace  ani  kopulace 
a  katdé  individuum  se  mnoii  samo  pro  sebe. 
3.  Dv£  individua  se  obali  společnou  blanou, 
T  nií  se  konjuguji;  po  konjugaci  mnoii  se 
kaidé  individuum  pro  sebe.  Obal  cystový 
jest  membrána  velmi  Jemná,  ale  inaíne  rcsi- 
■tenini;  nSkdy  k  ní  přístupnje  tlustá,  vnějái, 
prQhledná  schránka  rosolovitá.  Tvorba  apor 
díje  oe  tak,  ie  jádro  siále  se  děli  a  spéje 
svými  částmi  k  povrchu  cytoplasmatu.  Kdyi 
se  nahromadí  mačný  počet  jader  na  povrchu, 
roidéli  se  také  týmí  zpGsobero  plasma.  S  po- 
čátku nové  díly  pUsmatu,  obsaliujici  jádra, 
jsou  ve  spojeni  s  plasmatcm  centrálním,  bei- 
jaderným,  pozdéji  se  oddíli.  Ony  dily  plaa- 
matu  jsou  spory,  i  nichi  viak  se  nevyvíjejí 
Grcgatiny  pKmo,  nýbrž  jest  to  první  gene- 
race spor;  z  té  vznikají  spory  generace  (uuhé. 
Spory  prvé  generace,  ivané  cystospory,  máji 
dvojitý  obal  (endospora  a  epispora); 
jejich  jůdra    dělí   se  aukcessivné   v  6  aí  8 

1'ader.  Kolem  kafdého  jádra  ohraničí  se  zase 
lousek  plaamatu.  Vídv  zbývá  Část  plasmatu, 
zbytek  ÍResikčrper).  Tak  vznikne  6—8  spor 
druhé  generace,  zvaných  gymnospory 
(jsouf  nahé),  neb  sporoioity.  z  nichž  po- 
vstávají novi  jedinci,  ktefi  v  mládl  žiji  v  buň- 
kách t£la  hostitelova  (na  pF.  v  epithelu  roury 
zažívací),  ve  stavu  dospí'ém  mimo  né. 

Množeni  Coccidiid     PHkladem  jest  Coc~ 
eidium  Schttbtrgi  Schaud.,  lijící  v  zažívacím 


A   s    M: 


■ar 


tíS.'. 


,.  mladý  •poiani  v  cpiihclli 

j;  C.  Ifl  nú  »  druh,  M«rU  ípoiontpfed 

D    Benedeaia  orlopima  Schn.,  nilidf  cíiopai 


do«>ílf 


■  jídtíf 


epithelu  stonožek.  Nejmladší  stadia  liji  volni 
jakožto  gymnospory.  Jsou  srpkovité  pohyb- 
livé a  do  zažívacilio  epithelu  vnikají  ápiča- 
tým  koncem,  pak  vzrostou  v  t.  zv.  mononty. 
Mononty  spotřebuji  buňku  hostitelovu  tak, 


že  její  zbytek  obaluje  v  padobi  tenké  btiny 
parasita.  Jádro  monontfi  dilf  se  opitovné 
a  to  pfimo.  rozdiléná  jádra  pak  se  usadi  na. 
periferii,  kolem  každého  usadí  se  ahlouřck 
plasmatu,  vinikaji  tak  četné  gymnospory,  jel 
vyplynou  pak  z  epithelíálnich  bunik  do  du- 
tiny zaiivací  Mimo  toto  mnoleni  jest  jeiti 
množeni  pohlavní,  jež  déje  se  pomocí  t.  xv. 
mikrogametův  a  makrogametS,  srpko- 
vitých  tilisek,  jel  mají  podobu  elHptickou, 
později  pak  se  zakulaií.  Ve  pfipadi  mikro- 
gametii  vyrůstají  srpovité  spory  v  kulatá  ti~ 
lesa,  jejichž  jádro  zbavuje  se  membrány,  na- 
bývá nepravidelné  podoby,  s  povrchu  vysí- 
lajíc výbťžky  do  plaamatu,  ai  do  něho  vnikne 
zcela.  Jako  pozůstatek  z  ného  zbude  v  centru 
zbytek  B  množstvím  chromatinových  zrnek, 
—  nijaký  čas  imizi.  Roztrouiené  části 
usadí  na  povrchu,  utváFi  se  v  nová. 
shromáždi  kolem  sebe  shloučky  protoplas- 
matu,  a  tímto  současným  rozpadem  viniknoa 
mikrogamcty.  Jejich  jádra  se  zůži  a  prodlouii 
a  hyalinni  plasma  vytvofi  2  bičíky  (přední 
a  zadní).  Vznik  makrogameiů  dčje  se  tím 
ip&3obem,  te  tělo  srpkovitých  spor  vzroste 
a  se  zakutati.  V  jádře  zvitii  se  t.  iv.  karyo- 
soma,  oJdili  se  ode  stFedu,  pfímkne  se 
ke  kraji,  vstoupí  do  plasmatu,  rozpadne  se. 
a  částečky  vyjdou  t  buňky  ven  v  podobě 
lesklých  kuliček.  Pak  jádro  makrogametu  se 
odstěhuje  k  povrchu  a  vytvoFi  se  vyvý^nina 
z  hyalinniho  plasmatu,  kde  vznikne  otvArck 
(mikropyle).  Sem  se  pFiblili  až  14  mikro- 
gametů,  z  nichi  jen  jeden  vnikne  skrze  mikro- 
pyle do  makrogametu;  tento  pak  se  utavFe 
a  obalí  pevnou  blanou.  Makrogamet  splyne 
s  míkro^ametera  v  t.  zv.  cystozygotu. 
Cysiozygoty  daji  vznik  t.  zv.  a  m  p  b  i  b  n  t  u  m, 
které  rozdělením  jádra  a  plasmatu  mnoii  se 
v  trvalé  cystospory,  a  sice  jsou  to  spory 
první  generace  čili  prvního  fádu.  Potům 
jádro  cystospor  se  délí,  rovnět  cytoplasma, 
a  vzniknou  srpkovité  gymnospory  (sporo- 
ioity), jež  tvoH  druhou  generaci  spor  am- 
phionifl.  —  Schaudinn  dokázal,  le  Lithu- 
bíové.  v  nichi  zmininé  Coceidium  parasituje, 
infikují  se  přímo  cystosporami,  nalézajicimi 
se  v  jejich  potravé.  Uvolněné  srpkovité  spory 
v  zaiivaci  roufc  Lithobía  vniknou  do  buněk 
zažívacího  epithelu  a  vyvijeji  se  v  první  gene- 
raci monontů. 

Množeni  Haemosporidii  jest  podobné 
jako  Coccidií.  Vyvolávají  u  člověka  licho- 
radky  čiU  střídavou  zimnici  (malaria^,  a  téi 
jisté  zimnice  u  hoviziho  dobytka  a  u  ptáků. 
Déje  se  tak  pFi  zmíni  hostitelů.  Druhým 
hostitelem  jest  u  člověka  komár  rodu  Ano- 
phelet,  u  ptáků  komár  rodu  Culex  a  u  ho- 
vězího dobytka  roztočovitý  tvar  Boopkilas 
bovit.  Mononty  i  amphionty  množí  se  v  obou 
hostitelích;  u  obratlovců  prodělává  se  mono- 
gonie  (nepohlavni  mnolení),  u  hmym  amphi- 
gonie  (pohlavní  mnoleni).  Parlsití  malaríe 
prodilávaji  rodozmínu.  Nejmladší  jejich  sta- 
dia jsou  malé  buřiky  jednojaderne,  cahě. 
bez  pigmentu,  amoeboviti  se  pohybující.  Žiji 
v  červených  krvínkáchi    rychle  rostou,  rot- 


Sporozoa 


907 


klidajice  -v  krvinkách  haeraoglobin,  a  pro- 
dukty tohoto  asMujI  se  v  plasmati  monont& 
T  podobi  pig mento výcb  irnek.  Ztrávi  buňku 
ai  na  tenkou  blánu  a  pak  se  ninotí  konitomii 
ii  roipadem.  Jádro  dílí  se  nčkolikrát  po  sobe, 
al  jich  povstane  ai  12;    na  tolikéí  dílů  se 


roipadne  téi  plasma  a  xanechá  jen  centrální 
(bytek.  Tak  vinikaji  gymnospory,  jei  opou- 
étéji  ibytek  krvjnky  a  iniikuji  poino.'u  jiné 
krvinky.  Hlavni  tH  podmíňovatelé  zimnice 
jsou:  ttasMOdium  maiaríae,  PlatmodiHut  vivax 
a  Lareranla  malariae.  Gymnospory  monontO 


s  mikrogametem  dije  se  v  zalivaci  roufe 
komára  Anaplielet,  jeni  nassál  se  krve  ílo- 
veka  nemocného  malarii.  Spájenim  vmiklé 
zygoty  vnikají  do  stčay  roury  laiivacl  a  bpé- 
tovným  dSlenim  povstávají  x  nich  nltkovité 
gymnospory.  Podle  G  r  a  s  s  i  h  o  vinlkne 
1  jedné  lygoty  ai  10.000  nitkovliýcb  spor. 
Gymnospory  dostávají  se  do  télni  dutiny 
komára,  tam  koluji,  ai  se  usadí  kolem  slin- 
nfch  ilai  a  pak  vniknou  do  jejich  buník. 
Kdvl  infikovaný  Anophelei  bodne  človéka, 
vniknou  do  krve  tlovéka  gymnospory  zá- 
roveň s  výmiikem  ilai;  zde  vniknou  do  čer- 
vených krvinek  a  dají  vznik  prvni  generaci 
amoebo vitých  monontú. 

Moolenl  Myxosporldil  jest  zcela  od- 
chylné od  obou  předeiljch.  Télo  jejich  pfi 
tvorbě  spor  nepozbfva  vlastni  existence, 
nýbii  iije  a  roste  dále.  Vtorcm  jsou  tu 
Myxobolidat,  parasiti  ryb  v  rázných  jejich 
pletivech.  Zde  kolem  jádra  Jil  ve  zcela  mla- 
dých stadiích  vzr&stu  utvoří  se  kuliíky  zfe- 
telné  oddělené, *iv.  pansporoblasty  fili 
sporoblasty  první  generace;  kaidý  aparoblast 
dává  vzniknouti  dvČma  sporám  {Ditporea); 
u  jiných  zástupců  Myxosporídil  jsou  4 
spory  neb  i  vice  (Polriporea).  Jádro  pan- 
sporoblastu  se  rozdéli  nejprve  ve  2,  pak 
v  10  jader  dceřiných,  z  nichi  pak  2  se  eli- 
minuji;   pak  se  paosporoblast  rozpadne  ve 


).  AtfroiporíJIil.    A,  CMoramfium   Lífii 


1.   péK 


;.  jíJt., 


E.  'Leploinecá 
iiema  tomtreh  Míjeli,  .p».T. 
\y,   4.  pieudopudic,   5.  iev,  6 


krOpíj., 


,i  Iciůpíjíi. 


podmiňuji  V  Člověku  autoinfekci.  N£kdy  váak  12  koule,  ve  vlastni  totiž  sporoblasty 
gymnospory  nevyvinuji  se  v  obyčejoé  mo- !  č,  sporoblasty  druhé  generace;  takto  kaldý 
nonty,  nýbri  v  t.  zv.  gamctomononty,  má  3  jádra,  z  nichž  jedno  jest  amoebovité 
s  nichž  povstávají  jednak  makrogamety,  jed- :  a  dčli  se  poznovu;  ona  dvě  druhá  jsou  t.  tv. 
nak  mikrogaitiety.  —  Spájeni  makro^metu  jádra  tahavých  pólových  schránek  (Ptíkapiel- 


908 


Sporozoity  —  Sport. 


keme);  také  plasma  se  rozdělí  kol  jader 
na  3  díly. 

S.  žiji  obyčejně  ojediněle,  jen  u  některých 
Gregarin  2—3  individua  tvoří  řelězovitou 
kolonii  či  lépe  associaci,  obyčejně  jedno- 
řadou,  zřídka  rozvětvenou.  Volně  lze  najíti 
toliko  spory  a  cysty,  a  to  hl.  v  exkremen- 
tech, jinak  žijí  jen  cizopasně  uvnitř  těla  hosti- 
telova. Jsou  buď  v  zažívací  rouře  nebo  tě- 
lesné dutině,  aneb  v  pletivných  buňkách. 
Cizopasí  u  všech  tříd  živočichů,  jen  u  Pro- 
tozoi  a  Coelenterat  nikoliv.  U  Červů 
jsou  to  Monocystidae,  u  členovců  Polycystidae, 
u  obratlovců  Coccidiidae  etc. 

Co  do  systému  zaujímají  2  hlavní  skupiny 
1.  Teleosporidia,  kteráž  tvoří  spory  až 
na  konci  svého  vegetativního  života.  Jejich 
třídy  jsou  pak:  1.  Gregarinida^  která  mají 
tělo  červovitě  prodloužené,  nikdy  amoebo- 
vité,  s  vrstvou  myonemovou  pod  pellikulou. 
Dospělá  žijí  volně  v  dutině  tělní  neb  v  za- 
žívací rouře  bezobratlých.  Jejich  řády  jsou: 
A,  Polycystidea  Či  Cephálinay^t]\c\íi  tělo  jest 
rozděleno  příčnou  ektoplasmatickóu  stěnou 
ve  2  odstavce  (protomerit  a  deutomerit); 
v  tomto  nalézá  se  jádro,  na  onom  začasté 
hlavička  s  přichycovacím  háčkem  (epimeri;). 
Náležejí  sem:  Gregarina  (Clepsidrina),  Aggrc' 
gata^  Porospora  (až  16  mm  dlouhá,  žijící  v  ža- 
ludku humra),  Didymophyes,  Dactjrlophorus, 
ActinocephaluSy  Schneideria^  Bothriopsis,  Acan* 
thospora,  Menospora,  Cystocephalus,  Stylo- 
rhjTftchuSf  Corycella,  DoHocystis.  B.  Mono- 
cystidea  {Acephatina),  bez  epimeritu  a  bez 
příčné  dělící  stěny.  Parasituji  v  dutině  tělní 
hl.  červů.  Monocystis  (v  deŠťovce),  Cyttobia, 
Gonospora^  Pterospora  a  Urospora.  2.  Cocď 
diida,  Maji  tělo  kulaté  neb  ovální,  v  odstavce 
nerozdělené,  dospělá  nejsou  nikdy  pohyblivá. 
Cizopasí  u  bezobratlých  i  u  obratlovců  v  plas- 
mate  neb  jádru  buňky.  Skupiny  jejich  jsou: 
A.  Dhporocystidae,  Tvoří  2  sporocysty  (spory 
1.  řádu).  Jejich  zástupci:  Jsospora  v  oboj- 
živelnících, plazech  a  ptácích,  Cyclospora 
v  Gtomeris.  B.  Tetrasporocystidae^  tvoří  4 
sporocysty.  Coccidium  má  sporocystu  kulatou 
neb  ovální  s  2  sporozoity  a  žije  v  měkký- 
ších, stonožkách  a  obratlovcích.  C.  Póly- 
sporocystidae,  jež  tvoří  více  než  4  sporocysty. 
Zástupci :  Echhiosporay  Adelea,  Benedenia, 
Klossia  (v  měkkýších).  3.  Haemosporidia  cizo- 
pasí v  krvi  neb  krevních  tělískách  obratlovců. 
Náleží  sem:  Plasmodium  (Haemamoeba)  ma- 
lariae  var.  tertianum  a  guartanum^  Proteo- 
sóma  (u  ptáků),  Caryophagus  (u  obojživel- 
níků), Lankesíerella,  Caryolysus.  II.  Neo- 
sporidia,  kteráž  tvoří  spory  od  mládí  po 
celý  vegetativní  život.  Jejich  řády  jsou: 
1.  Myxosporidia,  kteráž  cizopasí  v  rybách 
a  členovcích.  Náleží  sem:  A/yjcidium^  Cerato- 
myxa,  Sphaeromyxa,  Myxobolus^  Chloromyxa 
vesměs  v  rybách,  Nosema  {Glugea)  v  bourci 
morušovém,  Leptotheca^  Thélohania,  Henne- 
guya.  2.  Sarcosporidia,  V  mládí  cizopasí  ve 
svalových  buňkách  obratlovců,  hl.  ssavců. 
Maji  tělo  rourkovité,  cysty  vakovité  s  dvojí 
membránou,  jejichž  obsah  se  dělí  ve  spory 


nebo  sporozoity.  Zástupcem  Sarcocyttis  mie* 
icheriana  ve  vepři  parasitujicí.  —  Nadmíru 
zajímavou  a  důležitou  skupinu  parasitických 
organismů,  s  Myxosporidiemi  příbuzných,  ale 
mnohobuněčných,  popsal  Štole  pod  jmé- 
nem Actinomyxidii;  žiji  v  červech  kroniko- 
vitých,  a  to  v  cystách,  jež  obeahuji  po  8  je* 
dincích  buď  mezi  sebou  spojených  nebo  ve* 
dle  sebe  volných.  Tělo  jejich  skládá  ae  ze 
dvou  vrstev:  zevní  tvořena  je  3  buňkami 
žahavými  a  3  buňkami  krycími,  vnitřní  před* 
stavuje  několikojaderné  syncytium;  náležejí 
tudíž  vlastně  již  mimo  obor  prvoků  ve  sku- 
pinu živočichů  přechodních  mezi  těmito  a 
metazoi  (— vicebuněčnými)  zvanou  Meso^oa^ 
Synactinomyxon  tubificis^  Triaetinomyxon  igno-- 
tum  a  Hexactinomyxonpsammoryctis  žijí  v  oli- 
gochaetech  sladkovodních.  Caullery  a 
Mesnil  popsali  pak  v  novější  době  (1904) 
novou  formu  z  mořských  annulatů  Sphae- 
ractinomyxon  Stolci. 

Literatura,  již  bylo  použito:  L.  Pfeiffer. 
Die  Protozoen  als  Krankheitserregcr  (Jena> 
1891);  A.  Slolc,  S.  (Praha,  1893.  Čes.  aka- 
demie pro  vědy,  slovesnost  a  uměni);  B 
Grassi,  Kapporti  tra  la  malaría  e  peculiari 
insetti  (Rendic,  R.  Accad.  Lincei,  Řlm,  1898); 
B.  Grassi  a  A.  Dionisi,  II.  ciclo  evolutivo 
degli  emosporidi;  Fr.  Schaudinn,  DeiGcnc- 
rationswechsel  der  Coccidien  und  Haemo- 
sporidien  (»Zool.  Centrbl.«,  1899  ;  M.  Ltlhc, 
Ergebnisse  der  ueueren  Sporozoenforschung 
(Jena,  1900);  A.  Lang,  Lehrbuch  der  ver- 
y leichenden  Anatomie  der  wirbellosen  Thicrc» 
Protozoa  (t.,  1901) ;  C.  BOrner.  Untersuchun- 
gen  Uber  Haemosporidien  (Lip..  1901);  A. 
Štole,  Actinomyxidie  (Čes.  akademie,  1898); 
F.  Uoílein,  Caullery  a  Mesnil,  Léger,  Schu- 
berg,  Schaudinn,  órassi,  Lavéran,  Wasie* 
lewski,  Thélohan  a  j.  přispěli  mnoha  důle* 
žitými  objevy  v  jednotlivostech  nebo  soubor- 
nými a  kritickými  přehledy.  MBhr, 

Sporosoity  viz  Sporozoa,  str.  906a. 

Bport,  angl.,  hra,  zábava,  znaČi  po  výtce 
nezištnou  zábavu  spojenou  s  vynikajicim  ně- 
jakým cvikem  tělesným  a  provozovanou  vět- 
šinou pod  širým  nebem,  jako  jsou  jízda  na. 
koni  a  na  kole,  automobilismus,  lov  a  různé 
jeho  druhy,  plováni,  veslováni, yachting,  tělo- 
cvik v  širáim  slova  smysle  (athletika  lehká 
i  těžká),  šermířstvi,  brusleni,  jízda  na  lyžich 
a  na  sáňkách,  hry  míčem,  střelba,  turistika 
horská  a  pod.  Charakteristickou  známkou 
s-u  jest  jistá  ctižádost,  která  snaži  se  dosici 
výsledků  co  nejlepších  a  vede  k  závodům, 
avšak  často  svadí  k  různým  výstřelkům  a 
honbě  za  cenami,  jakož  i  přehnanou  pří- 
pravou k  závodům  těm  (trainingem)  nezřídka 
i  zdrávi  Škodí,  na  úkor  s-u  samého,  jeni 
svou  podstatou  jest  výborným  prostředkem 
k  utužení  zdraví.  Proto  doporučuje  se  mimy 
tento  tělocvik  lidem,  kteří  pro  své  povoláni 
nemohou  s  důstatek  se  pohybovati,  zvláitě 
pak  mládeži  studující,  vedle  tělocviku  škol* 
ního,  u  nás  i  sokolského.  Ten  zase  svými 
snahami  po  kráse  a  půvabném  drženi  těU 
je  dobrou  protiváhou  s  u,  který     namnoze 


Sportle  —  Spranger. 


909 


técbto  požadavků  fádné  výchovy  tělesné  za- 
nedbává. S.  v  podstaté  své  pěstován  již  za 
starověku  pfí  řeckj^ch  hrách  olympijských, 
av^k  teprve  nověji  vyvinul  se  jakožto  pro- 
středek tělesné  výchovy  zvláště  v  Anglii,  pak 
ve  Spoj.  Obcich  sev.-amer.,  později  a  v  do- 
l>ácb  nejnovějších  koncem  XIX.  věku  i  na 
pevnině  evropské,  kde  t.  zaváděn  pod  for 
mou  školních  her  i  do  škol.  Značného  roz- 
machu dostává  se  t-u  rAznými  závody  mezi- 
národními, buď  rozličných  druhů  s-u  nebo 
všesportovnimi,  jako  jsou  zejména  reorgani- 
sované  hry  olympijské,  konané  od  r.  1896 
po  vzoru  her  antických,  avšak  přizpůsobené 
potřebám  s-u  moderního,  kažaý  čtvrtý  rok 
v  některém  městě  světovém  (v  Athénách 
r.  1896,  v  Pařííi  r.  1900.  v  St.  Louisů  r.  1904. 
v  kimě  r.  1908),  pak  hry  severské  (nordické) 
každý  druh^  rok  střídavě  ve  Stokholmě  a 
v  Christiani],  národní  hry  olympijské  v  Athé- 
nách a  četné  závody  místní.  Účelům  spor- 
tovním slouží  také  četné  Časopisy  buď  ob- 
bomé  sportovní  nebo  všesportovni,  jako  české 
•Sportovní  svět<  a  »Sport  a  hry«.  Také 
jednotlivými  druhy  s-u  obírá  se  celá  litera- 
tura. Ku  pěstění  s-u  a  jeho  odvětvi  slouží 
rovněž  Četné  spolky  a  kluby  sportovní,  roz- 
šířené zvláště  v  Anglii  a  v  Americe.  Slova 
s.  někdy  užívá  se  výhradně  pro  s.  dosti- 
hový, jindy  značí  s.  tolik  co  koníček.  (Srv. 
Holubářství.) 

Sportu  viz  Sportule. 

SportSBUta  [éportsmen],  angl.,  slově  ten, 
kdo  se  obírá  jakýmkoli  druhem  sportu  nebo 
milovník  sportu.  Pokud  s.  obírá  se  sportem 
za  příčinou  zisku,  slově  professionál,  jinak 
jest  amateurem,  ačkoli  rozdíl  tento  není 
posud  přesně  stanoven  a  stále  je  předmětem 
diskussi  sportovních  sjezdů. 

Sportuls  (lat.  sportula,  košíček,  z  toho 
fr.  sportule  2.  něm.  Sporteln),  dary,  úplatky, 
vedlejší  příjmy.  Název  s.  vysvětluje  se 
tím,  že  u  Římanu  patroni  posilávali  svým 
klientům  (též  císařové  lidu)  rozličná  jídla 
v  košíčkách.  Termín  se  udiiel,  i  když  zmí- 
něné dary  posílány  byly  (místo  v  naturaHích) 
▼  penězích.  Ve  středověku  nazývaly  se  s-mi 
rozličné  dávky  a  poplatky,  jeŽ  úředníci,  ne- 
jsouce placeni  státem,  sami  vybírali  od  oby- 
vatelstva za  úřední  úkony.  Když  pak  bylo 
zavedeno  řádné  služné  úřednictva,  vybíral  s. 
stát  sám,  a  úředníkům  bylo  zakázáno  dří- 
vější dávky  a  poplatky  přijímati.  Ze  s-lí  ja- 
kožto platů  dovolených  staly  se  tak  platy 
nedovolené,  úplatky  (rus.  vf/tfř/ri),  v  Čechách 
alafance  (v.  t.)  a  koláč  (v.  t.).        -dle. 

Sporýš,  bot ,  viz  Verbena. 

Šposalislo  [-zalício],  ital.,  název  vyobra* 
seni  zasnoubeni  B.  P.  Marie  s  Josefem  (Mat. 
1, 16  si.)  ve  vlašském  malířství.  S.  vůbec  zna- 
mená >zasnoubcn:«,  zvláště  pak  pojmeno- 
vány tak  obrazy  Peruginovy  a  Raffaelovy, 
učitele  a  žáka.  Perugino  maloval  svoje  S. 
pro  hlavni  chrám  v  Perugii  (od  r.  1797  v  caen- 
ském  museu),  Kaffacl  r.  1504  pro  kostel 
sv.  Františka  v  Cittá  di  Castello  (tam  aŽ  do 
r  1798,  nyní  v  Miláně  [Brera]);  obraz  Peru- 


ginův  proslaven  obdobným'  zpracováním  Raf- 
faelovým,  při  čemž  tento  skorém  opakoval 
komposici  staršího  mistra,  zdokonaliv  ji  ovšem 
podle  svého  způsobu,  tak  že  náleží  mezi  nej- 
zajímavější díla  jeho.  F.  H-s. 

Spotřobni,  týkající  se  spotřeby  (kon- 
sumce,  konsumu),  o  níž  viz  Národní  hos* 
podářstvi,  str.  1047  si.,  a  Výroba. 

S.  daň  viz  Daň,  str.  934  6  si  (srv.  též 
9366  dole).  Potravní  daň  i  Přepychová 
daň. 

S.  čili  užitná  hodnota  viz  Hodnota, 
str.  440 tf,  a  srv.  Směna. 

Spott  Karel  a  Jan  viz  Špott. 

Spottiswoodo  [  spotis(md  j  W  i  1 1  i  a  m , 
mathematik  a  fysik  angl.  (*  1825  —  f  1883). 
Studoval  v  Oxforde  a  stal  se  pak  ředitelem 
královské  tiskárny,  která  za  j^ho  vedeni 
značně  prospívala.  R.  1879  stal  se  předsedou 
Royal  Society.  Napsal :  Meditationšt  analyticae 
(Lond.,  1847)  a  Élementary  theorems  relating 
to  determinants  (t.,  1851),  ve  kterýchž  spisech 
po  prvé  obšírně  vyložena  nauka  o  determi- 
nantech, načež  obíral  se  optikou  a  elektři- 
nou a  vydal:  Pólarisation  o)  light  (t.,  1874). 
Vedle  toho  napsal  i  cestopisy:  A  tarantasse 
joumey  througk  Eastem  Russia  (t.,  1857)  a 
v  Galtonově  Vacation  tourist  in  1860  popsal 
cestu  Chorvatskem  a  Uherskem. 

Spoušť,  spušf,  spušfadlo,  viz  Ruč- 
nice, str.  556. 

Sponitéoi  most  č.  zdvihací  viz  Most, 
str.  774  6  si.  —  S.  m.  ve  voj.  viz  Most, 
str.  776  6. 

Spouitéoi  iftůra  (zápalní)  viz  Průpal- 
nicka. 

Spoyský  průplav  spojující  m.  Kleve 
s  Rýnem,  je  10  km  dlouhý. 

S.  P.  Q.B.  viz  Senatus  populusque 
Romanus. 

Spr.,  též  Spreng.,  zkratek  bot.,  jímž  jest 
označován  Kurt  Sprengel. 

S.  p.  r.,  zkratek  za  lat.  sub  petito  rerniť 
tionts  (»s  prosbou  o  vrácení*). 

Spraguo  [sprég]  Charles,  básník  amer. 
(♦  1791  v  Bostonu  ~  f  1875),  byl  bankov- 
ním úředníkem,  vydal  zejm.  didakticko- 
satirickou  báseň  Curiosity,  r.  1850  Foetical 
and  prosě  writings  a  od  r.  1856  biografícké 
stati  o  slavných  mužích  Spoj.  Obci  severo- 
amer.  Annals  oj  the  american  chair.  Viz  též 
výše  str.  8646. 

SpransTOrBartholomaeus^*  1546  v  Ant- 
verpách —  t  1625  v  Praze).  Byl  žákem  Jana 
Maudyna  v  Haarlemu,  F.  Mostaerta  a  Cor- 
nelisa  van  Dálen.  R.  1575  byl  povolán  ke 
dvoru  císaře  Maximiliana  II.  do  Vídně,  po 
smrti  téhož  (1576)  Rudolfem  II.  do  Prahy, 
jmenován  dvorním  malířem  a  r.  1595  pový- 
šen do  stavu  šlechtického.  S.  byl  hlavou 
kolonie  nizozemských  malířů  na  hradě  Praž- 
ském, ne  snad  pro  své  nadání,  jako  spíše 
pro  své  stáří  a  zvláštní  zalíbeni  císaře  a  krále 
Rudolfa  v  jeho  uméní.  Roelant  Savery,  Petr 
Stevens,  Paulus  van  Vianen,  Egid  Sadeler, 
Jorg  Hoefnagel  byli  členy  této  skupiny,  Jan 
von  Achen  byl  přítelem   S  ovým.    V  Praze 


910 


Sprašováni  —  Správa. 


nacházejí  se  v  obrazárně  Rudolfínské  kresby 
S-ovy  (kat.  z  r.  1889  čís.  166-171),  v  ma- 
jetku Vojtécha  ryt.  Lanny  několik  kreseb, 
v  obrazárně  kláštera  Strahovského  na  dřevě 
malovaný  epitaf,  obrazy  sv.  Alžběty  a  Voriily 
a  Vikřdeni  Páně.  (Srv.  též  Praha.  str.  469  6.) 
Pérem  kreslené,  tuší  pokládané  náčrty  S-ovy 
jsou  po  výtce  obsahu  mythologického,  a  také 
jeho  nejčelnější  díla  pro  Rudolfa  n.  prove- 
dená a  dosud  ve  Vidni  (v  obrazárně  cis. 
domu)  chovaná  zobrazuji  rozličné  milostné 
výjevy  z  bájeslovi  římsko- řeckého  nebo  an- 
ticky přioděné  allegorie  (katalog  č.  1504  Alle- 
goríe  na  ctnosti  císařovy),  S.  napodoboval 
vlašské  mistry  pozdní  renaissance,  vyhledá- 
vaje při  tom  záminky  k  malování  obnaže- 
ných ženských  těl,  a  komponoval  svoje  obrazy 
poněkud  divadelně,  zbarvoval  je  nasládle, 
beze  snahy  po  vystižení  přírody,  přece  však 
nebyl  tak  bezvýznamný,  jak  dosud  souzeno, 
leho  autoportrait  a  podobiina  jeho  feny  ve  ví- 
deňské cis.  galerii  ukazuji  hlavy  velmi  bystře 
kreslené  a  dobře  modeilované,  a  všechen 
allegorísujicí  přídavek  padá  na  vrub  vkusu 
tehdejší  doby.  V  nynější  době  zdá  se  název 
S-ovi  udělený  >Michelan^elo  dvora  Rudol- 
fova* přemrštěným,  ale  přece  označuje  váž- 
nost, které  S.  požíval  u  Rudolfa  U.  a  jeho 
vrstevníků.  F.  H-s. 

Sprašováni  n.opylování  umělé  (hybri- 
di sace)  je  veledůležitý  výkon  v  zahradnictví. 
Záleží  v  přenesení  pylu  pomocí  jemného  štětce 
s  jednoho  květu  na  bliznu  květu  jiného.  Co 
ve  volné  přírodě  vykonává  bezděky  různý 
hmyz,  případně  též  vítr  (viz  Pyl,  str.  10336), 
provádí  zde  zahradník  sám.  Vyjímaje  ně- 
které případy  při  rychleni  ve  sklenicích,  na 
př.  při  ovocném  stromoví  a  okurkách,  užívá 
se  umělého  s.  ponejvíce  při  květinách  a 
byly  výsledky  jeho  opravdu  podivuhodné. 
Tak  známo  je  mnoho  set  odrůd  tropických 
orchideí,  které  povstaly  umělým  s-m.  &ez 
umělého  s.  nedošlo  by  nikdy  k  tak  veli- 
kém sortimentům  květin,  jak  je  v  zahradách 
vídáme;  vzpomeňme  jen  na  růže.  Hlavní 
věcí  je  důmyslná  volba  květu  tyčinkového 
a  pestíkového,  příhodná  doba  vyspělosti 
obou  orgánů,  příznivá  povětmost  —  za  vý- 
sluní —  a  zručnost  vlastního  výkonu.  U  ně- 
kterých rostlin  je  pyl  skryt  a  tu  nutno  po- 
užíti i  nože.  Fht. 

Spratek  viz  Kožešnictví. 

Správa  (lat.  evictio)  jest  právní  instituce 
záležející  v  tom,  že  ten,  kdo  buď  ze  smlouvy 
trhové  nebo  z  jiného  důvodu  jest  zavázán 
druhému  převésti  ve  vlastnictví  věc  aneb 
opatřiti  jiné  právo  věcné,  ručí  za  škodu, 
která  mu  vzejde  tím,  ie  právo  převodcovo 
bylo  vadné,  ježto  někdo  třetí  měl  k  věci 
právo  vylučující  plné  účinky  převodu.  Pra- 
vidlem bylo  ve  právě  římském,  že  tento  zá- 
vazek vzniká  ihned,  kdy  zjistí  se,  že  nebylo 
plné  právo  k  věci  převedeno;  výjimka  z  této 
zásady  platila  však  pro  nejdůležitější  případ, 
pro  smlouvu  trhovou,  při  níž  prodavač  byl 
povinen  opatřiti  kupci  pouze  skutečnou  mož- 
nost věc  míti  a  ji  užívati,  praestare  emtori 


rem  habere  licere,  a  byl  práv  jen  z  evikce, 
t.  j.  byla-li  nabyvateli  driba  věci  (nebo  čáati 
její)  následkem  práva  třetí  osoby  odňata.. 
V  tom  případě  kupec  mél  při  trhu  manci* 
pačním  již  podle  zákona  XII  tabuli  proti 
mancipantovi  nárok,  aby  ho  v  processe  proti 
vindikantovi  hájil,  a  podlehl-Ii  přes  to,  měl 
actionem  auctoritatis  na  zaplaceni  dvojná- 
sobné ceny  trhové.  Při  jiném  trhu  bylo  zvy- 
kem zavazovati  prodavače  k  stejnému  rá- 
čení za  evikci  zvláštní  úmluvou  (stipulatio 
duplae)t  kteráž  mohla  býti  podle  ediktu  aedil- 
ského  i  po  trhové  smlouvě  ještě  vynu- 
cena; podle  pozdějšího  práva  měl  pak  kupec 
i  bez  této  úmluvy  Žalobu  ze  smlouvy  trhové 
(actio  emtt)  na  neradu  interesse  pro  evikci. 
Ručení  ze  s-vy  omezuje  se  jen  na  případ, 
vzešla-li  škoda  nedostatkem  práva  převod- 
cova, nemá  místa  však,  pozbyl-li  nabyvatel 
věci  z  jiného  důvodu,  na  pK  byla-li  mu  od- 
ňata moci  státní  při  expropriaci;  ale  i  při 
evikci  má  nabyvatel  nárok  ten  jenom,  jestliie 
sám  na  ztrátě  věci  nemá  viny,  na  př.  tím, 
že,  ač  mohl,  věc  nevydržel,  nebo  svou  ne- 
opatrnosti způsobil  nepříznivý  výsledek  pro- 
cessu  proti  vindikantovi.  Z  té  příčiny  test 
povinen  převodci  spor  evikčni  v  čas  ozná> 
miti  {litem  denuntiare)  a  jej  za  při^tpěni  v  pro- 
cesse žádati;  opomine- li  toho,  byl  převodce 
práv  z  evikce  jen  tehdy,  prokáže-li  se,  2e  ani 
jeho  intervence  by  nebyla  měla  vlivu  na  vý- 
sledek sporu.  Ostatně  není  vsak  ani  soudní  pro- 
jednáni evikčniho  nároku  nutnou  podmínkou 
práva  ze  s-vy,  bylo-li  oprávnění  třetí  osoby 
zcela  zřejmé.  V  právě  rakouském  máji  o  s-vé 
platnost  pravidla  stejná  jako  o  ručeni  za 
faktické  vady  věci,  §§  922—933  r.  obč.  z., 
nárok  ze  s-vy  nemíá  však  místa,  byl- li  na- 
byvateli znám  pravý  stav  věci  (§  929  r.  obč,  z,), 
anebo  mohl-li  jej  seznati  z  knih  veřejných 
(§  928  r.  obč.  z.).  Jinak  ukládá  též  právo  ra- 
kouské nabyvateli  povinnost,  aby  oznámil 
převodci  právní  nárok  třetí  osobou  na  věc 
vznesený  k  tomu  konci,  aby  mohl  ve  spor 
vstoupiti  (§  931  r.  obč.  z.);  opomenuti  této 
opatrnosti  má  však  následek  jen  ten,  že  pře- 
vodce může  proti  nároku  ze  s  vy  hájiti  se 
námitkami,  jichž  by  byl  mohl  užíti  ve  sporu 
evikčním.  J.  V. 

S.  v  právě  veřejném  viz  Administrace  1>; 
s.  v  hospodářství  viz  Administrace  2\ 

S.  berní  č.  berničná  {Steueradministrcť 
tion)  viz  Berničná  správa. 

S.  duchovní  (lat.  cura  animarunt,  něm. 
Seelsorgé)  viz  Pastorálka,  Klérus,  Hier- 
archie, Čechy,  str.  185  si.,  a  Rakousko, 
str.  98a;  o  vojenské  s-vě  duchovni  vii 
Kněžstvo,  str.  433. 

S.  finanční  víz  Čechy,  str.  562,  Ra- 
kousko, str.  133a  a  Finanční  úřady. 

S.  justiční  vizjustični  správa  a  srv. 
Čechy,  str.  562  6,  a  Rakousko,  str.  1336 
a  217  b  si. 

S.  policejní  viz  Policie,  str.  97a. 

S.  politická  Č.  vnitřní  a  to:  l.  t.  po- 
licejní, 2  t.  kultu  a  vyučováni,  3.  t. 
národohospodářská,   4.   s.    sociáín  i 


Správce  —  Spravování.  911 

(s.  chodiflská  aj.)viz  Politická  správa  t     Správní,  týkající  se  správy. 

a  Policie,  str.97a,a8rv.Čechy, 9tr.560tf8l.,  |      S.  dvůr  soudní  vit  Rakousko,8t.218^ 

Rakousko,  str.  217^.  *  I  a  Administrativní  j  ustice. 

S.  vnucená  viz  Vnucená  správa  a  S.  právo  viz  Právo  státní,  str.  580^  si. 
srv.  Sekvestrace.  S.  rada. představenstvo  akciových  spo* 

S.  vojenská  viz  Čechy,  str.  560 <t,  Ra-lleČnosti  (v.  t.,  str.  618^^. 
kousko,  str.  231  d  si.  '     Spravováni  (ve  smysle  textilním)  jest 

S.  zemépanská  viz  S.  politická  a  |  nahrazování  poškozených  nebo  scházejících 
Gubernium.  .  vláken,  také  i  celých  části  tkaniny  nebo  ple- 

Os*vé  obecni,  okresní  a  zemské  viz  tiva.  V  onom  případě  je  to  d)  látání,  v  tomto 
Čechy  (organ isace  samosprávy),  str.  563-72,  |  fr)  vsazováni  či  záplatování,  po  případě 
a  Autonomie.  vyplétáni. 

8práTO«9  kdo  vede  správu  (domu,  dvora, '  o)  Látání,  jehož  se  v  domácnosti  užívá, 
země  atd.).  Srv.  Administrátor,  Regent, ,  děh  se  1.  v  látáni  tkanin,  2.  v  látáni  pletiva. 
Gouverneur.  K  látáni  tkanin  přistoupíme,  je-li  jen  malá 

S.  říšský  viz  Řísáti  vikáři.  část  tkaniny  poškozena,  1  cm*  neb  o  něco  víc. 


S.  čili  gubernátor  zemský,  zástupce 
královský,  jakým  byl  na  př.  za  nezletilosti 
kr.  Ladislava  Jan  Hunyadi  v  král.  Uherském 
(zvolen  5.  čna  1446)  a  Jiří  Poděbradský  v  král. 
Českém  (zvolen  27.  dub.  1452). 


Jinak  raději  vsadíme  nový  kus.  Jehly  k  lá- 
táni volíme  delší,  s  podélným  ouškem,  při- 
měřené tloušťce  nití  k  látání.  Tuto  hledíme 
též  co  možná  přizpůsobiti  tkanině,  a  to  bar- 
vou, tloušťkou  i  látkou.    Tak  látáme  plátno 


0práT6io«,  víska  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  niti  lněnou,  tkaniny  bavlněné  bavlnou,  vlněné 
Kr.  Hradec,  fara  Pouchov,  pš.  Předměřice  vlnou  (nikoli  hedvábím,  jež  leskem  příliš  od 
n.  L.,  8  d.,  67  obyv.  č.  (1900).  Viska  po-,  vlněné  tkaniny  se  dělí).  Každá  nit  k  látáni 
vstala  na  pozemcich  dvou  zrušených  dvorů,  budiž  málo  kroucená,  aby  s  vlákny « tkaniny 
naleževších  gener.  Grillovi.  Osadnici  požívali  splývala  co  nejvíce.  Druhy  látání: 
týchž  práv  jako  měšťané  královéhradečtí.       i     Látáni  plátna,  jakož  i  každý  jiný  druh 

Spravedlivá  léta,  stčes.,  viz  Právní'  látáni  tkaniva  provádí  se  na  rubu  tkaniny, 
léta.  !  Chatrná  část  vystřihne  se  opatrně,  pak  nej- 

Spravadlaost  (lat.  justitia),  mravní  po-  prve  nahradí  se  vlákna  osnovy.  Asi  centimetr 
žadavek,  aby  konání  naše  byio  ve  shodě  nad  výstřihem  vede  se  niť  tkaninou;  před- 
s  právem.  S'  jest  pojem  relační.  V  konkrét-  nínii  stehy,  vždy  podél  vlákna  osnovy,  na- 
ním  smysle  mnohdy  tolik  jako  právo:  ko-  bírá  se,  podle  jemnosti  tkaniny,  jedna  niť, 
nati  t.  =  konati  právo.  nebo  dvě  niti  outku;  pak  jde  niť  přes  prázdný 

Správková  Eli  a,  čes.  virtuoska  klavírní  |  otvor,  načež  připojí  se  k  protějšímu  vláknu 
{*  asi  1872  v  BQnaburku  u  Podmokel),  nabyla  '  a  udělá  se  tolik  stehů,  jako  nahoře.  Když 
prvního  vzděláni  hud.  v  Chrudimi,  kde  otec  se  vede  niť  zpět,  nesmi  se  smyčka  příliš' 
jejistalseroěet.úřednikemav  i3letechvstou-  utáhnouti,  neboť  praním  nová  niť  se  srazí 
pua  na  konservatoř  vídeňskou,  kde  jejími  uČi-  a  lát  by  se  stáhl.  Též  dlužno  dbáti  toho,  aby 
telí  byli  Zottmann  a  Dachs.  Po  5  letech  jako  niti  outku,  jež  byly  při  prvé  řadě  stehů  n  a 
absolventka  studovala  ještě  krátce  u  prof.  jehle,  byly  při  zpětné  řadě  pod  jehlou.  Te-li 
Leschetického  ve  Vídni,  pak  u  Holfelda  a  osnova  provedena,  dělá  se  outek  podobně; 
Trnečka  v  Praze,  naČež  koncertovala  v  ně-  i  nabírá  se  pak  vždy  jedna  niť  osnovy  na  jehlu, 
kterých  městech  českých.  Za  svého  pobytu  jedna  pod  jehlu.  —  Látáni  tkanin  vzor- 
V  Itálii  byla  Angličankou  Ranée,  mistokrá- '  kovaných,  na  př.  damašku,  děje  se  v  zá- 
lovou  z  Bornea,  vybídnuta,  aby  se  usídlila  sadě  Jako  látání  plátna;  ale  když  se  provádí 
v  Londýně,  a  poskytnuta  jí  k  tomu  ruka  po-  outek,  musí  se  bráti  tolik  niti  na  jehlu  a 
mocná.  Po  dvouletém  studiu*u  prof.  Dann- 1  pod  ni,  kolik  vzor  Žádá. 
reuthera  z  Londýně  S.  vystoupila  po  prvé  Látáni  sukna  má  místo  jen  tenkrát,  když 
▼  Křišťálovém  paláci  v  orchestrálním  koncertu  |  nový  nebo  zánovní  kus  oděvu  neopatrnosti 
řízeném  Aug.  Mannsem  a  získala  si  na  po- ,  se  prořízne,  nikoli  protrhne.  Oba  kraje  řezu 
prvé  přízeň  londýnského  obecenstva.  Pak  I  přidrži  se  těsně  k  sobě  a  sešívali  se  kolmými 
následovaly  další  koncerty  v  LondÝně,  Liver-   stehy  as  3  mm  od  kraje  buď  vlasovým  hed- 


poolu,  Manchestru,  Leecísu  a  j.  Š.  v  Anglii 
stala  se  velice  oblíbenou  zvlášť  v  kruzích 
anglické  šlechty  s  princeznou  Kristinou 
Holštýnskou  v  čele,  hlavně  za  přátelské  pod- 


vábím  nebo  lidským  vlasem.  Steh  nesmi  býti 
viditelný  ani  na  uc,  ani  na  rub,  proto  děl- 
nice musí  sukno  rozpichovati,  t.j.  pracovati 
mezi  dvěma  vrstvami  látky.  Stehy  kladou  se 


póry  lady  Paln>erové  a  hrabědch  manželů  hustě  a  pevně  se  utahují.  Spravený  kus  pak 
LQtzowových.  S.  pěstuje  v  Anglii  se  zálibou !  se  navlhčí  a  vyžehlí.  -^  Látání  ztracené 
badbu  slovanskou,  zvlášť  českou  a  ruskou  i  spojuje  kus  tkaniny  omylem  rozstřižený  nebo 
a  prospívá  jako  repraesentantka  českého  { roztržený  způsobem  tím,  že  podobně  jako 
uměni  hudebního  co  nejvíce  českým  zájmům  při  látáiií  plátna  nabíráme  podél  vlákna 
uměleckým  na  pŮdě  anglické.  Mimo  v  Anglii  osnovy  nebo  útku,  vždy  přes  rozstřiženi, 
koncertovala  v  Paříži  a  v  Praze,  pak  v  ně-  jednotlivá  vlákna  tkaniny.  Tu  nutno  voliti 
kterých  venkovských  městech  českých,  ze- .  materiál  svlášté  jenmÝ,  aby  stehy  co  možná 
jména  hrála  též  opětně  s  Českým  kvartettem ,  málo  byly  viditelné.  Jde-li  trh  nebo  střih 
v  Praie  a  v  Londýně.  i  šikmo,  musí  opatrně  přidržeti  se  oba  kraje 


912  Spravováoi. 

■tfihu  k  sobč,   aby  se  Dcroitfepily,  a  iíti  i  vidy  do  pravoúhdniku  přesni  podle  osnovv 
tak,  aby  vidy  jednou  byla  jehla  na  tkaníDé,,  a   outku    n   tkanin   bladkých,  podle  pnib& 
jednou  pod  ni;  počet  stehQ  v  jednom  směru    nebo  vioiAv  utkanin  pruhovaných  a  vior- 
musí    býti    týl.    —    Látáni    pletiva    jest   kovaných.    Nový   kus,  jeii   chceme   vsaditj, 
věrné   jeho   napodobeni  jehlou.    V  domác- ,  musí  býti  na  všech  stranách  ncjméní  o  2  cm 
nosti    uiívá    se    ho    nejíaatéji   ke    i.    pun-   delii  nei  výstřih,  Pak  paloiime  nový  kus  na 
Čoch.  Také  tu  jen  malé  poikoiené  části    výstřih,   její   v   kaídém    ilhle  as   na  '/^  cm 
iikmo  (45°)  nastřihnemc,  a  přiiijeme  nejprve 
ladním    stehem,  pak   lápoivcm.    Zadni 
steh  (Ičlá  se  na  siaré  tkaniní,  lipoiev  na 
'  nové  vsazené.  Nastřiieni  v  kaidém  robu  za- 
;  meii   tvořeni   nepěkných  řas.    Obecné   pra- 
vidlo:  osnovou  k  osnově,  outkein   k  outku 
j  naiivej.  _[e-li  látka  pruhovaná  neb  jinak  vzor- 
kovaná, je  třeba,  aby  pruhy  nebo  viorek  ku- 
sem nově  vsazeným   náleiiiě  se  dopIAovaly 


se  látají,  větii  nahraiDjí  se  vplétáním,  vy-  . 
plétánim  nebo  podplétáním.  PoSkoiený  kou- 
sek se  vystřihne,  oka  prestřiiená  se  vypára  " 


1  pak  í 
rovni  (vyoDr. 
Č.  3912.);  pak  s 


.  se  sestřihnou,  aby  v  lozich  nebyly  nakupe- 
niny  (vyobr.  č.  3913.).    Aby  hrany  se  netře- 
pily,  oSlehnou  se  lehce  tenkou  niti. 
Vsazováni  nových  kusů  do  pletiva,  na  pf. 

j  di>  trikotového  prádla,  děje  se  poněkud  jinak. 

I  Výstřih  nahoře  a  dole  se  zarovná  a  řada  ok 

jse  vypáře;   podobně  vypáránim  jedné  řadv 


C-  391Í.  Č.  MM. 

bytou,  obšívají  vlákna  osnovy.  Je  radno  uíi- 1  uvolníme  oka  na  kuse,  ieni  má  se  vsaditi, 
váti  dfevěné  látaci  houby,  aby  pletivo  látá- !  pak  se  přiSivá  oěko  k  očku  (vyobr.  i.  39t4.V 
ním  se  nestáhlo.  Uiivá-íi  se  k  látáni  příze  V  levo  i  v  právo  vSije  se  buď  ^poivem  neb 
nové,  je  dobře,  viiti  ji  o  číslo  tenči    nei   obničkem. 

měla  ta,  le  které  b^l  upleten  předmět  látaný.  <  Vyplétáni  paty  u  punčoch  je  práce  dosu 
■  b)  S.  vsazováním  děje  se  zpQsobem  ně- 1  nesnadná.  Je-li  chatrná  jen  pata,  nikoli  také 
kolikeiým;  buď  vypářeme  poškozenou  čás[,  |  předpati  a  álapadlo,  pata  se  vypále  tím  ipO* 
na  př.  rukáv  u  košile,  ušijeme  nový  a  opět  i  sobem,  íe  nejprve  odpářeme  předpali,  pak 
všijeme,  nebo  vystřihneme  chatrný  dii  a  to '  vroubky,  naposled   láiclopku.   Musíme   mít: 


Správovčda  hospodářská  —  Sprenger. 


913 


poxor,  aby  Um,  kde  začíná  klínek,  nepřetrhlo 
se  nékteré  oko  x  řady  jiné  neili  prvé  nad 
vroubky;  tím  by  se  práce  znesnadnila.  Pak 
se  naberou  viecka  oka  na  4  jehlice  a  plete 
se  pata  buď  obyčejným  způsobem,  při  čemž 
poslední  oko  každého  vroubku  ujmutím  spojí 
se  s  nejbližším  okem  jehlice  nártové;  když 
jsou  vroubky  hotovy,  uplete  se  záklopka  a 
přišije  způsobem  na  vyobr.  č.  3914.  nazna- 
čeným. Nebo  plete  se  pata  uherská,  do  kola 
pracovaná,  která  se  hodí  zvláště  dobře,  po- 
névadž  se  plete  ustavičně  hladce.  Je-Ii  pun- 
čocha chatrná  již  v  předpati,  musí  se  vyplésti 
nejprve  tento  kus,  při  čemž  na  začátku  prvé 
a  na  konci  druhé  jehlice  krajní  oko  připo- 
juje se  k  části  nártové.  Na  rubu  pak  čásf 
nartová  s  přidáním  as  1  cm  se  odstřihne  a 
ostřižek  jemnou  niti  stehem  obrubovým 
k  upletené  části  pHpevní.  Pak  se  plete  pata 
způsobem  svrchu  popsaným.  Podplétání  je 
nahrazení  celého  chodidla.  Chatrné  chodidlo 
i  s  předpatim  se  vypáře,  až  kam  je  potřeba, 
oka  se  znova  naberou  a  plete  se  chodidlo 
nové.  Na  vyplétání  i  podplétání  volíme  též 
bavlnu  o  1—2  čísla  tenší.  GP, 

Správovéda  hospodářská  viz  Hospo- 
dářství polní,  str.  668^ 

Spray  íspré|,  angl.,  v  lék.  rozprašovač 
tekutin,  čímž  po  způsobe  Listerové  v  míst- 
nosti operační  a  v  okolí  operovaného  dosa- 
hovalo se  jemné  mlhy  rozmanitých  látek 
antistpticky  působídch.  Když  byla  antisepse 
v  chirurgii  nahrazena  methodami  aseptickými, 
8-e  se  tu  již  neužívá  a  rozličných  přístrojů 
toho  druhu  upotřebuje  se  jen  pfi  inhalování. 

SpreadiaflT-  nutohllio  fsprědingmešín  j, 
angl.  název  strojů,  jež  hmotu  zpracuji  do 
šířky,  tedy  na  způsob  strojů  válcovacích. 
Užívá  se  jich  v  papírnách,  při  zpracování 
skla  v  barvířstvi,  při  výrobě  kaučukových 
látek,  desek.  V  případě  tomto  S.-m.  skládá  se 
z  otáčivého  válce  železného  s  nátěrem  kau- 
čukovým, z  noie  nad  nim  umístěného  a  ze 
stolku  vytápěného  parou.  Látka  pohybuje  se 
mezi  nožem  a  válcem,  před  nůi  přivádí  se 
roztok  kaučukový.  Nůž  způsobuje  rovno- 
měrnou vrstvu  kaučuku  a  podle  vzdálenosti 
od  válce  možno  tloušťku  její  měniti  libo- 
volně. Látka  pak  přichází  na  vytápěný  stůl, 
který  odpaří  tekutinu,  a  nabývá  se  tím  tuhé 
vrstvy  čistého  kaučuku. 

%'pt%%  viz  Spréva. 

8pr«6wald  viz  Bio  ta. 

8pr«k«lla,  S.Jormosissima  Heist ,  Amaryl' 
lis  ýormosissima  L..  viz  A  m  a  r  y  1 1  i  s. 

Spr^mberg  (pol.  Gródek,  luž.-srb.  Grodk), 
krajské  město  v  prus.  vlád.  obv.  frankfurt- 
ském nad  ř.  Sprcvou  a  při  žel.  tr.  Berlín- 
Zhořelco,  má  10.925  obyv.  (1900),  sídlo  krai. 
soudu,  katol.  a  2  ev.  kostely,  poutničkou 
kapli,  starý  vévod.  zámek,  zbytky  starého 
opevnění,  reálné  gymn.,  král.  školu  tkalcov- 
skou, nemocnici,  lírkolik  peněžních  ústavů; 
továrny  na  stroje,  nábytek,  lepenku,  klobouky, 
tabák,  doutníky,  olej,  par.  pila,  pivovary  a 
značný  průmysl  soukenický  (40  továren,  14 
dílen  se  4000  děl.,  roč.  170.000  kusů  sukna 

Ouftv  Slovník  Naučný  sv.  XX1I1.Í7  3  1905. 


V  ceně  20  milí.  kor.).  Na  blízku  jsou  hnědo- 
uhel.  a  sádrové  doly  a  továrny  na  brikety. 

V  říjnu  r.  1429  byl  S.  vypálen  vojskem  hu- 
sitským. 

8pr«]idling«]i:  1)  S.,  ves  v  hesské  prov. 
starkenburské,  v  kraji  offenbašském,  při  trati 
Frankfurt-Heidelberg,  má  4270  obyv.  (1900)^ 
ev.  kostel,  cihelnu,  par.  mlýn  a  továrnu  na 
uzenáče.  —  2)  S.,  městečko  t.,  v  prov.  rýn- 
skohesskc  v  kraji  Alzey  při  tr.  Bingen-Worms, 
má  2276  obyv.  (1900);  cihlářství  a  vinařství. 

Spreng.,  zkratek  botan.,  jímž  se  označuje 
Kurt  Sprengel. 

8pr«ng«l:  1)  S.  Kurt,  botanik  a  lékař 
něm.  (♦  1766  —  f  1833).  Vystudovav  v  Halíc 
theologii,  přírodní  vědy  a  lékařství,  stal  se 
tu  r.  1789  prof.  lékařství  a  r.  1797  teké  prof. 
botaniky.  Mimo  práce  botanické  vynikl  jako 
historik  lékařství  a  botaniky,  jehož  Versuch 
einer  pragmaiischen  Geschichte  der  Ar\neikunde 
(1792—1803,  v  5  sv.,  3.  vyd.  1821—28,  k  němu 
připojil  Eble  sv.  6.  1837—40;  ze  4.  vyd.  poř. 
Rosenbaum  jen  1.  sv.  1846)  ani  dnes  vý- 
znamu nepozbyl.  Z  ostatních  děl  sluší 
uvésti;  Handbuch  der  Pathologie  (1795-97); 
Institutiones  medicae  (1809—16);  Historia  ret 
herhariae  (1807-08);  Geschichte  der  Botanik 
(1817—18);  Neue  Entdeckungen  im  ganien 
Umýange  der  Pflanienkunde  {\%\9—22)\  Opus- 
cula  academica  (1844,  vyd.  Rosenbaum). 

2)  S.  Karl,  zemědělec  něm.  (♦  1787  — 
t  1859),  studoval  na  hosp.  ústavech  v  Celle 
a  MCglinu  a  od  r.  1808  zabýval  se  praktickým 
hospodářstvím  v  Sasku  a  Prus.  Slezsku,  ro- 
tom  v  1.  1821—24  studoval  přírodní  vědy 
v  Gotinkách,  habilitoval  se  r.  1830  pro  hos- 
podářství a  chemii  a  stal  se  r.  1831  profes- 
sorem  zemědělství  na  Carolinu  v  Brunšviku. 
R.  1839  stal  se  gen.  tajemníkem  pomořanské 
hosp.  společnosti  v  Regenwaldc,  kde  založil 
vyšší  hosp.  školu  a  továrnu  na  hosp.  ná- 
stroje. S.  má  zásluhy  zejména  o  hospodář- 
skou chemii  a  nauku  o  hnojivech,  a  tím,  že 
přírodní  vědy  uváděl  do  hospodářství,  stal 
se  předchůdcem Liebigovým.  Napsal  zejména: 
Chemie  fůr  Landwirte  {1S31— 32)  \  Die  Boden- 
kunde  (2.  vyd.,  1844);  Die  Lehre  vom  Dúnger 
(2.  vyd.,  1845);  Die  Lehre  von  den  Urbar* 
machungen  (2.  vyd.,  1846);  Erfahrungen  im 
Gebiet  der  altgem.  unJ  spe\ieilen  Fflanien- 
kultur  (1847—52,  3  sv.).  V  1.  1840-52  vydá- 
val »Allg.  landwirtschaftliche  Monatschrift*. 

Sprenger:  1)  S.  Jakob,  něm.  theolog 
XV.  stol.,  představený  dominikánského  kon- 
ventu v  Kolíně  a  prof.  theologie.  Od  pap. 
Sixta  IV.  byl  ustanoven  inkvisitorem  pro  Ně- 
mecko, v  kteréžto  hodnosti  potvrzen  byl 
(s  ním  i  Jindřich  Institoris)  r.  1484  od  Inno- 
cence  VIII.  Společnou  prací  jejich  ie  po- 
věstná kniha  Síalleus  maleflcarum  (Kladivo 
na  čarodějnice),  jež  po  prvé  tiskem  vyšla  asi 
r.  1486  n.  1489  a  potom  ještě  několikrát 
Dokazuje  tam  možnost  tělesného  obcováni 
s  ďáblem  a  předvádí  celý  process.  Spolu 
s  Gerhartem  V.  Elten  vydal  v  Mohuči  (1479?) 
odsouzení  paradox  Jana  Ruchratha  v.  Ober- 
wesel  (Joh.  de  Vesalia). 

58 


914 


Spret  —  Sprcha. 


2)  S.  Wilhelm  Paul  Eduard,  architekt 
něm.  (♦  1798  —  t  1864).  NavStévoval  gymn. 
v  Zabani,  řemeslň,  školu  ve  Vratislavi,  aka- 
demii výtvarných  uměni  a  techniku  ve  Vídni. 
R.  1824  stal  se  assistentem  na  vid.  technice 
pro  stavitelství  zemni  a  vodní,  r.  1827  sup- 
plentem  a  r.  1828  skutečným  prof.  mathe- 
matických  věd  na  akad.  výtvarných  umění. 
R.  1841  jmenován  stavebním  radou,  r.  1844 
zvolen  za  ředitele  centrální  železniční  spol., 
r.  1849  po  zrušení  hodnosti  dvorního  stavel)- 
ního  rady  jmenován  sekčním  radou  v  min. 
obchodu,  r.  1850  přednostou  sekce  architek- 
tury při  gener.  ředitelství  stavebním.  R.  1836 
stavěl  podle  svého  plánu  mincovnu  ve  Vídni, 
r.  1836  vyhotovil  plán  a  částečně  stavěl  bu- 
dovu hlavního  celního  úřadu  tamtéž,  r.  1838 
zkoumal,  proČ  se  zřítily  budovy  při  povodni 
peštské,  a  vypracoval  stavební  řád  pro  toto 
město.  V  1.  1839—41  byl  činný  při  stavbě 
vodovodu  cis.  Ferdinanda  k  zásobování  pit- 
nou vodou  předměstí  vídeňských:  Schotten- 
feld  a  Neubau.  R.  1839—42  podle  jeho  plánu 
snesena  šikmá  věž  sv.- štěpánského  dómu  ve 
Vídni  a  vystavěna  znovu.  Od  něho  pochá- 
zejí plány  některých  nádraží  v  předních  mě- 
stech rakouských  a  četné  soukromé  a  státní 
budovy  ve  Vídni.  Srv.  též  Praha,  str.  433 «. 

3)  S.  Aloys.  něm.  orientalista  (♦  1813  — 
t  1893),  Tyrolan,  studoval  ve  Vídni  medi- 
cínu, zabývaje  se  při  tom  horlivě  přírodo- 
pisem a  zvláště  řečmi  orientálními,  r.  1836 
odebral  se  přes  Paříž  do  Londýna,  kde  byl 
tajemníkem  earla  of  Munster,  s  nímž  pak 
pracoval  o  jeho  dějinách  válečnictví  u  ná- 
rodů muhammedánských.  R.  1843  odplul  do 
Kalkutty  jakožto  lékař  ve  službách  East  India 
Company  a  r.  1845  stal  se  přednostou  kol- 
leje  v  Dehli.  R.  1848  poslán  do  Luknova  se- 
staviti katalog  tamní  král.  knihovny,  jehož 
I.  díl,  znamenitou  pomůcku  ke  studiu  litera- 
tury novoperské,  vydal  r.  1854.  R.  1850  vrátil 
se  do  Kalkutty,  byl  jmenován  přednostou 
muhammedánských  škol  v  Kalkuttě  a  v  Huglí, 
král.  tlumočníkem  a  sekretářem  Asijské  spo- 
lečnosti. R.  1858  vrátil  se  do  Evropy  a  byl 
professorem  orientálských  jazyků  v  Bernu, 
od  r.  1881  žil  jako  soukromník  v  Heidel- 
berce.  Z  četných  prací  S-ových  uvádíme  ze- 
jména: De  originibus  medicinae  arabicae  sub 
Khalifatu  (Lejda,  1840);  Mas'  údťs  meadows 
of  gold,  překlad  (Lond.,  1841,  sv.  1.);  ^Abdu-r- 
Rarrdq*s  dictionary  of  the  technical  terms  oý 
the  Siiftes  (Kalkutta,  1S45);  Otbys  tarykh 
yamyny  (arabsky,  Dehli.  1847);  The  Gulistán 
of  Sady  fpersky,  Kalk.,  1851);  The  lije  o/ 
Mohammed  (díl  I.,  Allahabad,  1851);  společné 
s  muham.  učenci  vydal  perský  spis  Nizámiův 
KhiraďSdmahé  Iskandary  (Kalk.,  1852—69, 
2  d.);  a  Ibn  Hadžarův  arabský  Biographical 
Dictionary  (t.,  1856—93,  4  d.);  Túsys  list  oj 
Shy  ah  books  (arab.,  t.,  1853—57);  Soyutys 
Jtqdn  (arab.,  t.,  1857);  A  catalogue  oj  the 
bibliotheca  orientalis  S-iana  (Giessen,  1857), 
katalog  jeho  obsáhlé  knihovny  orientálské, 
kterou  po  jeho  smrti  koupila  král.  knihovna 
v  Berlíně;  A  dictionary  o*  the  technical  terms 


i 


ušed  in  the  sciences  oj  the  Musulmans  (Kalk., 
1854,  2  sv.),  pak  německy:  Dm  Lehen  und 
die  Lehre  des  Mohammed  (1861 — 65,  3  sv.), 
Die  Půst'  und  Reiserouten  des  Orients  (1864). 
Die  alte  Geographie  Arabiens  als  Grundla^e 
der  Entwickelungsgeschichte  des  Semitismus 
(1875);  Babylonien^  das  reichste  Land  in  der 
Vor^eit  und  das  lohnendste  Kolonisationsfeld 
(1886);  a  Mohammed  und  der  Korán  (1889). 

8pr«t  Paul  viz  Speratus. 

Spréva  (hornolužicky  Sprewja,  dolno- 
lužicky  Sprowja^  něm.  Spree),  největší  (levá) 
pobočka  řeky  Havoly,  pramení  se  (ve  výši 
skoro  500  lil  n.  m.)  na  Kottmarberku  v  Saaké 
Lužici  při  samé  hranici  české.  Teče  v  celku 
směrem  ssz.  rozdělujíc  se  pod  Budyšínem 
u  KlukŠe  {Klix)  na  dvě  ramena  (západní 
Velkou  a  východní  Malou  S-vu).  jež 
u  Sprejec  {SpreewitO  opětně  se  spojí.  U  Prja- 
wozu  (Fetrow)  S.  počíná  se  děliti  na  množ- 
ství ramen;  kraj  jimi  protékaný  a  svlažovaný 
sluje  Btota  (v.  t.,  Spreewald).  Utvořivší  dvě 
jezera  Svinlug  a  Mohylnické  {Schwielungset, 
Múggelseé)  vlévá  se  po  loku  365  km  dlou- 
hém u  ápandavy  (30  m  n.  m.)  do  Havoly. 
Z  poboček  nejdůležitější  jsou  z  pravá:  Šepc 
SchÓps),  Malksa  {Malxe),  z  leva:  Boršta 
Berste)  a  Damna  (Dahmé).  Kanál  Bedřicha 
Viléma  (též  Múllroser* Kanál  zvaný)  spojuje 
ji  s  Odrou.  Kromě  toho  jest  v  poříčí  iejim 
ještě  několik  jiných  průplavů  menších.  Vmetši 
částí  toku  náleží  S.  do  Braniborska,  menši 
(asi  52  km)  do  král.  Saského.  Splavná  jest 
v  délce  180  km.  Kromě  toho  splavny  jsou 
i  některé  pobočky.  Ve  vodách  S-vy  dosud 
'  žije  hojnost  ryb  Na  ni  leží  lužicka  města 
Budyšín,  Grodk  (Spremberg),  Chotěbuz  a 
hlavní  město  Německa  Berlin.  Celé  poříči 
S-vy  měří  asi  9500  írm*.  Pp 

Sprévané,  kmen  slovanských  Luticů  (^ Vz- 
letů), jenž  seděl  po  obou  stranách  ř.  Sprévy 
v  dnešní  pruské  prov.  branibrrskc  (v  kraji 
teltovském  a  barnimském).  Vzpomínají  se 
nejprve  r.  949  v  listině  cis.  Otty  I.  (ve  tvaru 
Zpriavani;  listina  z  r.  965  zná  župu  Sprevďt 
a  pak  r.  1161.  V  j^ich  kraji  později  zaujali 
Němci  osadu,  dnes  hlavni  město  Německa 
Berlín.  Pp, 

Spřefky  v  kmenosloví  viz  Složeniny. 
O  s-kách  v  pravopise  čili  o  pravopise 
spřežkovém  viz  Čechy,  str.  277a  a  srv. 
Ligatura  (v  palaeografií). 

SprohU  (fr.  douche),  silný,  obyčejné  roz- 
dělený neb  rozprášeny  proud  plynu  neb  ka- 
paliny. Nejobyčejnější  jsou  s-chy  vodní,  jichž 
se  užívá  jako  osvěžujících  koupelí  a  dobrých 
prostředků  léčebných  při  různých  chorobách. 
Teplota  musí  býti  náležitě  zrcgulována  a  ro- 
zeznáváme s-chy  studené  nebo  teplé  a  $-chy 
střídavé  (skotské).  Při  obyčejných  sochách 
voda  proudí  pod  tlakem,  buď  x  nádržky  vy- 
soko položené  nebo  z  vodovodu,  a  rozstřikuje 
se  cedníkem  umístěným  nad  hlavou  osoby 
v  lázni  se  nalézající.'  Podle  potřeby  viak 
s-chy  stříkají  i  se  strany  neb  zdola,*  prou- 
dem více  neb  méně  plným. 

S-chy  nosní  a  oční  jsou  malé  Hérónovr 


Sprchovna  —  SpringfielcL 


915 


baňky,  z  nich2  léčivá  kapalina  vytlačuje  se 
^mmovým  ballonkem. 
^    SprchovýchpřistrojA  chladicích  užívá 
se  v  pivovarstvi  a  v  mlékařstvi  k  ochlazeni 
mladiny  a  mléka. 

Při  sprchových  kondensátorech  (viz 
Koodensace,  str.  674)  kondensuje  se  pára 
proudem  stékající  vody.  Sprchových  kon- 
tlensátorův  užívá  se  též  při  chlazení  umě- 
lém (v.  t.).  JPok, 

Sprohovna  viz  Kondensace,  str.  6746. 

Springarda  viz  Spingarda. 

Sprla^  {Halierspringe  ),kT^).  město  vprus. 
vlád.  obv.  hannoverském,  u  paty  Ebersbergu 
a  při  tr.  Hannover -Altenbeken,  má  3037  oby  v. 
(1900),  kraj.  a  obvod,  soud,  prádelnu  na  vlnu, 
továrny  na  koberce,  vatu,  par.  mlýny,  kam. 
lomy  a  nedaleko  cis.  lovec,  zámek  a  park 
8  černou  zvéfí. 

8prl]ig#]iberff,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Domažlice,  okr.  Nová  Kdyně,  fara  Hiršava, 
pi.  Všcruby;  34  d..  200  obyv.  n.  (1900). 

8prÍB|^r:  1)  S.  Robert,  spis.  něm. 
(♦  1816  —  t  1885).  Byl  původně  učitelem, 
později  oddal  se  v  Berlíně  výhradně  spiso- 
vatelstvi.  Napsal  romány:  Grafin  Lichtenau 
(1871.  3  sv.);  Devrient  und  Hoffmann  (1874, 
3  sv.);  Sidney  Smith  (1874,  3  sv.);  pak  Wei- 
mars  klassischě  StáUen  (1867) ;  Die  klassischen 
Státten  von  Jena  und  ilmenau  (1869);  Anna 
Amalia  von  WWmťir  (1875);  životopis  Bankier 
mnd  Schrí/tsteller  (1877)  a  j.  Také  Essay s  ^ur 
Kritik  und  Phitosophie  und  \ur  Gaethetitte- 
ratur  (1885)  a  oblíbené  spisy  pro  mládež 
(pseud.  A.  Stein). 

2)  S.  Anton  Heinrich,  dějepisec  a  pu- 
blicista něm.  (*  13.  čce  1825  v  Praze  — 
t  31.  kv.  1891).  Studoval  v  Praze  universitu 
pod  vlivem  Exnera  a  Aug.  Smetany.  Aby  se 
vzdékil  v  dějinách  uměni,  navštívil  Mnichov, 
Drážďany,  Berlin.  R.  1846  vyučoval  dějinám 
umění  na  pražské  akademii.  Na  podzim  t.  r. 
navštívil  Itálii.  R.  1847  byl  v  Tubinkách  a 
tam  také  v  bř.  1848  promovoval.  R.  1848 
působil  v  Praze  jako  žurnalista,  v  list.  1848 
před.iášel  na  pražské  universitě  o  dějinách 
doby  revoluční.  Přednáškami  těmi,  vedenými 
v  duchu  liberálně  demokratickém,  zjednal  si 
neobyčejnou  popularitu.  Od  čce  1849  dlel 
pak  v  cizině,  v  Belgii,  Francii  a  Anglii  za 
účelem  studijním,  pak  navrátiv  se  byl  duší 
decentralisačniho  deníku  pražského  >Únion« 
(srv.  Pink  as,  str.  755  a).  Za  reakce  opu- 
stil Prahu.  V  zimě  1852  habilitoval  se 
v  Bonne  pro  dějiny  uměni  a  r.  1860  do- 
sáhl tam  řádné  professury.  Roku  1872  byl 
jako  prorektor  povolán  na  nové  založenou 
universitu  štrasburskou,  r.  1873  povolán  do 
Lipska.  Zde  také  zemřel  po  delší  nemoci, 
která  ho  trápila  již  od  r.  1868.  Jako  politik 
8.  byl  líberál  a  demokrat.  Byl  proti  přílišné 
centralisaci  Rakouska,  byl  pro  smír  národ- 
nostní, jako  Némec  hlásil  se  ku  programmu 
maloněmci  kcímu.  Z  jeho  spisů  politických  a 
historických  sluší  uvésti:  Die  Hegeťsche  Ge- 
Éckichtsanschauung  C1848,  doktorská  disser- 
Uce);    Die  Judenjrage  in  Prag  (1850-;    Sikď 


Slavische  Denkschri/i  {1B46);  Geschichte  Oester- 
reichs  seit  dem  Westphálischen  Frieden  (1877); 
Geschichte  Oesterreichs  sei  dem  Wiener  ťrieden 
(1863—65,  2  sv.,  z  nichž  díl  první  vyšel  v  Čes- 
kém překlade  V.  Pravdy  r.  1867);  F,  Ch, 
Dahlmann  (1870—72,  2  sv.);  Paris  im  i3.  Jahr- 
hundert  (1856);  Geschichte  des  Revolutions- 
leitaiters  1789-1848  (1849);  Oesterreich  nach 
der  Revolution  (1850);  Oesterreich,  Preussen 
und  Deutschland  (1851);  r.  1885  vydal:  Pro- 
tokolle  des  VerJassungs^Ausschusses  im  Oester- 
reichischen  Reichstage  1848—49.  Politické 
.stati  ukládal  v  žurnálech:  »Jahrbacher  der 
Ge^enwart<,  »Union<,  »K01nische  Zeitung<, 
•Allgemeine  Zeitung<,  »Grenzboten<  a  »Im 
neuen  Reich «.  Jako  dějepisec  umění  S.  při- 
vedl tuto  vědu  z  dilettantismu  na  výši  sa- 
mostatné discipliny  historické.  Byl  na  poli 
tomto  žákem  Vischerovým  a  Hegelovým. 
Věnoval  se  hlavně  umění  středověkému. 
Z  oboru  dějin  umění  zvláště  vydal:  Kumť 
historische  Briefe  (1852—57);  Die  Baukunst 
des  christlichen  Mittelalters  (1854);  Geschichte 
der  bildenden  Kůnste  im  tg.  Jahrhundert  (1858); 
Bilder  aus  der  neuern  Kunstgeschichte  (1867, 

2.  vyd.  1886);  Rafael  und  Michelangelo  (1877, 

3.  vyd.  1895);  Grund^úge  der  Kunstgeschichte 
(1888),  jejichž  šesté  vydání  vyšlo  pod  názvem 
Handbuch  der  Kunstgeschichte  (1901—02).  Vy- 
dal německé  přepracování  Croweova-Caval- 
casellova  díla:  >Geschíchte  der  altnieder- 
l&ndischen  Malerei«  (1875).  Po  smrti  S-ově 
vyšly  jeho  spisy :  Albrecht  Dúrer  (1892)  a  pa- 
měti: Aus  meinem  Leben  (1892),  které  vydal 
jeho  syn  Jaro  S.  (♦  1856  v  Piaze),  který 
je  také  činný  jako  historik  uměni.  S.  pracoval 
i  v  ikonografii.  Výsledky  svého  badání  uložil 
v  >Abhandlungen  der  kOnigl.  Sáchsischen 
Gesellschaft  der  Wissenschaften<  (1879, 1880, 
1884, 1889).  Jako  universitní  professor  S.  byl 
neobyčejné  oblíben.  Byl  nejen  dobrý  paeda- 
gog,  ale  i  dobrý  a  nadšený  řečník.      7>fc. 

3)  S.  Josef,  knihkupec  a  nakladatel  čes. 
(*  1870  v  Kr.  Hradci).  Absolvovav  nižší  ^ymn. 
ve  svém  rodišti,  vstoupil  do  závodu  Řivná- 
čova  v  Praze  a  po  12  letech  (r.  1900}  převzal 
něm. -žid.  knihkupectví  Z.  Bensingera,  jež 
přeměnil  v  >České  lidové  knihkup.  a  anti- 
kvariát*. Věnovav  se  české  bibliografii  se- 
stavil samostatně  Český  katalog  bibliografický- 
ma r.  t8g3,  i8g4  (Pr.,  1894  a  1896),  s  Jir- 
manem  na  r.  1891  a  1892  (t.,  1892  a  1893) 
a  přispíval  do  těchto  publikací  vyšlých  za 
léta  1890,  1895  a  1896—99. 

Sprlngíi^M  [springfildl,  jméno  mnoha 
amerických  měst  a  osad:  1)  S.,  hl.  m.  sev.- 
air.er.  státu  Illinois,  9  km  již.  od  Sangamon- 
Riveru,  uzel  železničních  tratí,  má  34.159  obyv. 
(1900),  krásný  kapitol,  zbudovaný  nákladem 
3'5  milí.  doll.,  soudní  palác,  celní  úřad,  vys. 
školu  {high  school).  Ve  městé  soustřeďuje  se 
čilý  obchod  a  průmysl,  jako  tov.  na  sukna, 
koberce,  dětské  vozíky,  papírny,  železárny, 
strojírny  a  j  ,  kterým  kamenné-uhlí  dodávají 
doly  v  blizkém  okolí.  Na  hřbitově  Oak-Ridge 
pochován  je  springfieldský  občan  president 
Abr.  Lincoln,  jemuž   r.  1874   zřízen  krásný 


1 


^16 


Springinklee  —  Sprostředkováni  práce. 


náhrobek.  —  2)  S.,  hl.  m.  hrabstvi  hamp- 
denského  v  Massachusettsu,  na  vých.  břehu 
ř.  ConnecticQt,  uzel  trati,  má  62.059  obyv. 
(1900),  nádhernou  radnici,  hudební  8Íň,Church 
of  the  Unity.  Memoriál  Church,  Christ  Church, 
bohatou  městskou  knihovnu  (125.000  sv.), 
justiční  palác,  vys.  školu,  rozsáhlé  a  krásné 
parky  a  hřbitovy.  Vyniká  hlavně  výrobou 
zbrani,  nebof  je  tu  spolková  zbrojovka  za- 
městnávající 5—600  dčlníkA;  dále  jsou  tu 
papírny,  to  v.  na  lepenku,  papír,  zboií,  prá- 
delny, tov.  na  látky  soukenné  a  bavlněné, 
doutníky,  nábytek,  na  stavbu  vagón  &  a  j. 
Průmysl  používá  hlavně  vodní  síly  Mill-Riveru. 
Město  bylo  založeno  již  r.  1635.  —  3)  S., 
hl.  m.  hrabstvi  Greene  v  Missouri,  nad  Wil- 
son-Creekem,  křižovatka  drah,  má  23.267 
obyv.  (1900),  Drury-College,  ústav  pro  vzdě- 
lání učitelek,  krásnou  soudní  budovu,  12  ko- 
stelů. Rozkládajíc  se  v  krajině  úrodné  a  bo- 
haté rudou  olověnou  a  zinkovou,  má  roz- 
vinutý průmysl,  jako  slévárny,  strojírny, 
papírny,  tov.  na  tabák,  prádelny,  tov.  na 
hospod,  nářadí,  mlýny,  pivovary  a  j.  Za  ob- 
čanské války  bylo  v  okolí  svedeno  několik 
bitek.  —  4)  S.,  m.  v  hrabstvi  Clark  v  Ohiu 
na  stoku  Mad-Riveru  a  Lagonda-Creeku,  uzel 
žel.  tratí,  má  38.253  obyv.  (1900).  Okolní  kra- 
jina náleží  k  nejúrodnějším  částem  Ohia, 
pročež  ve  městě  kvete  čilý  obchod  plodinami 
zemědělskými  a  dobytkem,  vedle  toho  prů- 
mysl vyrábějící  nejvíce  nářadí  hospodářské; 
závody  poháněny  jsou  turbinami.  Dále  je  tu 
seminář,  lutheránsícá  Wittenberg-Coliege,  veř. 
knihovna,  pěkná  soudní  budova  a  2  divadla. 

8priiigijikle«  Hans,  malíř  a  kreslíř  něm., 
žil  v  XVI.  stol.  v  Norimberce.  Pracoval  v  dílně 
a  pode  vlivem  Dttrerovým  a  provedl  mezi 
jiným  50  kreseb  k  dřevorytinám  pro  modli- 
tební knížky  Hortulus  animae  (1518)  a  jiné 
ze  Starého  zákona,  ze  Života  svatých  a  j. 

Sprit,  líh  silný,  čištěný;  silná  lihovina, 
kořalka  nejméně  50*/o;  si\né  koncentrovaná 
tekutina  vůbec.  Šgr. 

Sprookhóvel  (Nieder-  a  Ober-),  dvě 
vsi  v  prus.  vlád.  ob  v.  arnsberském,  v  kraji 
schwelmském,  při  tr.  Vohwinkel-Hattingen, 
mají  3662  a  1447  obyv.  (1900),  katol.  a  ev. 
kostel;  doly  na  žel.  rudu  a  kam.  uhlí  a  prů- 
mysl Železářský. 

Bprogis  Ivan  lakovlevič,  lotyšský 
ethnograf  a  archivista  (♦  1835),  studoval 
v  petrohradské  duch.  akademii  a  jest  archi- 
vářem vilenského  centrálního  archivu  a  čle- 
nem vilenské  kommissc  pro  rozbor  a  vydání 
starých  aktův.  R.  1868  vydal  Pamjalniki  la- 
ty šÁago  národ nago  ivorčestva  a  po  prvé  se- 
známil ruské  čtenáře  s  lotyšskými  písněmi, 
přeloženými  do  ruštiny.  Druhým  velikým  dí- 
lem S-o  výra  jest  Geograjičeskij  slovarj  ďrevné- 
^omojitskoj  \emli  po  aktovým  knigam  XVI. 
i  XVI J.  vv.  rossijenskago  \emskago  suda  (vyd. 
od  r.  1888).  Uveřejněn  nebyl  jiný  jeho  infor- 
mační slovník :  Uka^atélj  k  aktam  i  dokumen- 
tam  chraňašČimsja  v  vilenskom  centr,  archive. 
Kdo  studuje  západoruskou  a  litevskou  hi- 
stoiii,  neobejde  se  bez  této  pomůcky.  S.  nalez\ 


tři  dokumenty  západoruského  právnického 
písemnictví,  z  nichž  jest  viděti,  že  v  K  1651» 
1701  a  1750  konána  byla  přísaha  u  litevského 
soudu  v  litevském  jazyce  (»Izv.<  Imp.  Akad. 
Nauk,  IV..  1896).  V  úvodech  k  rozličným 
svazkům  sbírky  Akty  Vil.  Arch.  Kom.  uve- 
řejněny jsou  S-ovy  studie  o  kopnÝch  soudech 
v  sevcrozáp.  Rusku,  v  ukazatelích  pak  po* 
kusy  výkladu  názvů  mibt  a  osob  litevského 
původu  z  lotyšského  jazyka.  Z  menších  práci 
S  ových,  jejichž  seznam  uveřejněn  ve  »Vi- 
tebských  Gub.  Vědomostech*  (1898,  č.  136), 
uvésti  sluii:  O  cechovom  ustrojstvé  i  upravte* 
niji  \apadnorusskich  gorodov  a  Cechovyýe 
ústavy  \apadnorussktch  gorodov  (»Akty  ViL 
Kom.«,  1878,  sv.  IX.  a  1879,  sv.  X.). 

Sprogtf,  dánský  ostrůvek  ve  Velkém 
Beltu,  záp.  od  Kors6ru,  k  arotu  SOrč  niJe* 
zející;  měří  34  ha,  ale  důlcžit  jest  pro  pos* 
tovnictvt  při  zamrznutí  Bcltu. 

SproohOTio^f  Sprochovec,  ves  ve  Slez* 
sku,  hejtm.,  okr.  a  pá.  T^in,  fara  Dobratice; 
28  d.,  122  obyv.  č.,  32  n.  (1890). 

SprostředkoTási  pr4o«.  Veliká  různost 
výrobních  a  pracovních  poměrů,  podminojici 
značnou  kolísavost  pracovního  trhu,  vyžaduje 
toho,  aby  bylo  vhodným  způsobem  zjednáno 
vyrovnání  mezi  nabídkou  a  potřebou  pracov- 
ních sil.  Opatřeni  toto  má  dvojí  účel:  jednak 
dosici,  aby  pro  každé  volné  pracovní  místo 
byla  v  čas  pohotově  způsobila  síla  pracovní, 
jednak,  ab^  nezaměstnaným  silám  pracovním 
byla  v  mezích  pracovního  trhu  a  podle  jejich 
způsobilosti  opatřena  přiměřená  práce.  S.  p. 
souvisí  proto  úzce  s  otázkou  nezaměstná* 
nosti;  podává  také  podle  stupně  své  doko- 
nalosti více  méně  jasný  přehled  poměra  a 
úpravy  pracovního  trhu,  a  osvětlujíc  ve  mnohé 
příčině  poměry  pracujícího  lidu,  jest  způsobi- 
lým poskytnouti  v  nejednom  ohlede  podn^ 
k  opravným  snahám  sociálně-politickým.  Proto 
jest  s.  p.  důležitým  předmětem'  veřejné 
správy.  Přes  tuto  důležitost  s.  p.  pro  účely 
veřejné  správy  nepostarala  se  tato  ve  všech 
zemích  o  to,  aby  bylo  upraveno  vcřejjio* 
právně.  Správa  veřejná  ponechala  ponej- 
více péči  o  t.  p.  svépomoci  lidové,  vyhra- 
zujíc si  toliko  dohled  více  méně  obsáhlý  na 
příslušná  zařízení.  Proto  také  úprava  s.  p.  neni 
jednotná,  nýbiž  vyvinuly  se  časem  velice 
různé  způsoby  s.  p.,  které  také  co  do  vnitfni 
ceny  jeví  pestrou  směsici.  Teprve  v  době  nej» 
novější  pronikly  v  některých  zemích  snah>\ 
aby  s.  p.  bylo  upraveno  na  podklade  veřejno* 
právním.  Rozeznáváme  proto  dva  hlavni  druhy 
s.  p.:  A.  soukromé  a  B,  veřejné. 

A.  Soukromé  s.  p.  je  zase  obstará- 
váno buď:  a)  výlučně  interessenty  samými 
(zaměstnavateli  a  zaměstnanými),  buď  b)  vý- 
lučně neinteressenty,  aneb  c)  společnou  pécE 
intcressentův  a  živlů  jiných*  Katcgoiic  a) 
jeví  více  odstínův:  a.  p.  jest  totiž  organifto- 
váno  buď  jednostranCi  zaměstnavateli,  bud 
jednostraně  zaměstnanými,  nebo  jsou  účastný 
při  jeho  organisaci  a  správě  obé  hlavní  sku- 
piny intcressentův.  Hlavními  způsoby  a.  p. 
diuhu  b)  (t.  j.  provozovaného  neinteres8enty> 


Sprostředkovánf  práce. 


917 


jsou:  it)  takové,  které  se  provozuje  po  iiv- 
nostensícu  a  na  výdélek,  p)  iehoi  nositelem 
jsou  různé  organisace  obecné  prospěšné,  ze* 
jména  spolky  dobročinné. 

B,  Veřejné  8.  p.  jest  upraveno  sprá- 
vou veřejnou  buď  na  základě  zákona  nebo 
cestou  nařizovati  a  organisace  jest  rflzná 
podle  toho,  zda  stala  se  úprava  zpAsobem 
ryie  autoritativnim,  při  které  jest  Živel  laický 
se  správy  ústavů  vyloučen,  či  jsou-li  při  správě 
veřejného  ústavu  účastný  obě  hlavni  skupiny 
intcressentflv :  t.  zv.  paritétni  průkaz 
práce. 

Rozumí  se,  2e  jmenované  útvary  s.  p.  ne- 
jsou ve  všech  zemích  zastoupeny  stejné, 
nýbri  2e  různé  poměry  hospodářské  a  spo- 
lečenské a  zejména  nestejná  stupnice  orga- 
nisací  odborových  byly  toho  příčinou,  že  t. 
p.  vyvinulo  se  v  jednotlivých  zemích  způso- 
bem různým.  Tam,  kde  jest  s.  p.  obstará- 
váno jednostranně  zaměstnavateli  aneb  za- 
městnanými, bývá  obyčejné  prostředkem 
k  hájeni  jednostranných  zájmu  třídních  a 
také  předmětem  různých  hesel  agitačních, 
míjejíc  se  zpravidla  se  svým  účelem. 

v  Rakousku  bylo  s.  p.  původně  zůsta- 
veno určitým  třídám  společenském,  a  sice 
po  zavedeni  živnostenské  svobody  zejména 
živnostenským  společenstvům;  vedle  toho 
bylo  upraveno  také  částečně  jako  živnost 
výdělečná;  z  největšího  dílu  bylo  však  po- 
necháno svépomoci  lidové,  která  se  uplat- 
nila zejména  různými  zařízeními  spolkovými. 
Teprve  v  době  nejnovější  bylo  s.  p.  upra- 
veno v  některých  zemích  korunních  záko- 
nem na  podkladě  veřejnoprávním.  Co  do 
jednotlivých  těchto  způsobů  t.  p.  slušt  po- 
dotknouti toto: 

a)  S.  p.  živnostenských  společen- 
stev —  které  jest  jaksi  pokračovatelem  za- 
fizeni,  jimiž  dřívější  cechovní  zařízení  pečo- 
valo o  t.p.  —  bylo  posléz  upraveno  §em  114 
novclly  k  Živnostenskému  řádu  z  23.  ún.  1897 
t.  63  ř.  z.  ve  smysl  ten,  že  t.  p.  prohlašuje 
se  za  povinnost  živnostenských  společenstev. 
Zákon  však  neobsahuje  žádného  ustanovení 
o  tom,  jakým  způsobem  úprava  tato  má  býti 
provedena;  také  není  nikterak  postaráno  o  to, 
aby  společenstva  vskutku  povinnost  svou 
plnila.  Ve  skutečnosti  také  jen  zcela  ne- 
patrná čásf  společenstev  stará  se  o  t.  p.,  a 
to  ještě  způsobem  nedostatečným;  obyčejně 
děje  se  tak  ve  spojení  s  útulnami.  Proto 
tento  způsob  s.  p.  nemá  žádného  zvláštního 
významu. 

b)  Živnostenské  t.p. jest  dosud  upra- 
veno pro  celou  říši  výnosem  státního  mini- 
sterstva z  28.  ún.  1863  č.  2306.  Podle  tohoto 
předpisu  možno  provozovati  živnost  tu  jen 
na  základě  koncesse,  kterou  uděluje  zeměpan- 
sk^  úřad  politický,  a  to  jen  ve  případech 
svíá^tě  pozoruhodných  a  vždy  se  zřetelem  na 
nibtni  potřebu.  Příslušné  ústavy  podrobuji 
se  také  úřední  kontrole.  Způsob,  jak  kon- 
trola ta  má  býti  prováděna,  není  však  ustano- 
ven; protože  pak  ani  jinak  nelze  zameziti 
růsné  neávary,  jaké  se  nevyhnutelně  vyvinuly 


f>ři  tomto  způsobu  s.  p.,  provozovaném  vý- 
učně na  zisk,  sluší  označiti  živnostenské  s. 
p.  za  naprosto  vadné  a  Škodné.  V  době  no- 
vější jeví  se  také  všeobecná  tendence,  aby 
tento  způsob  t.  p.  byl  odstraněn. 

c) Nositeli  spolkových  zařízení  pros. 
p.  jsou  jednak  různé  organisace  zaměstnava- 
telův a  dělnictva,  jednak  různé  spolky  po- 
vahy buď  hospodářské  nebo  charitativní ;  ně- 
kdy též  spolky  sledující  především  úČely  ná- 
boženské nebo  národnostní.  Všechny  tyto 
útvary  mají  však  posud  význam  pro  poměry 
pracovního  trhu  jen  podřízený. 

^)  Veřejnoprávní  úprava  t.  p.  Zjevné 
nedostatky  organisace  t.  p.  byly  příčinou, 
že  v  době  nejnovější  veřejná  správa  věno- 
vala bedlivější  pozornost  tomuto  důležitému 
předmětu  společenské  péče.  Podnít  k  re- 
formním snahám  podal  poradný  odborný 
orgán  c.  k.  ministerstva  obchodu,  zvaný  >pra* 
covní  rada«  {ArheiUbeirat\  který  vypracoval 
osnovu  říšského  zákona,  jímž  s.  p.  mělo  býti 
upraveno  jako  záležitost  státní,  a  to  ve  všech 
zemích  předlitavských  podle  jednotných  zá- 
sad. Nehledě  však  k  tomu,  že  úprava  t.  p. 
vymyká  se  podle  předpisův  o  oboru  působ- 
nosti říšské  rady  z  kompetence  tohoto  sboru 
zákonodárného,  jest  osnova  pracovní  rady 
pochybena  proto,  že  řeší  otázku  s.  p.  pro 
všechny  země  korunní  způsobem  jednotným, 
ačkoliv  různé  poměry  hospodářské  i  spole- 
čenské v  jednotlivých  zemích  úpravu  takto 
šablonovitou  naprosto  vylučují.  Proto  lze  po- 
znamenati jen  s  povděkem,  že  osnova  vypra- 
covaná pracovní  radou  c.  k.  ministerstva  ob- 
chodu zůstala  -  -  a  jak  lze  doufati  zůstane  — 
pouhou  osnovou,  tím  spíše,  poněvadž  zem- 
ské zákonodárství  některých  zemí  korunních 
upravilo  již  otázku  tuto  s  plným  zdarem.  Tak 
stalo  se  zejména  v  království  Českém  záko- 
nem zemským  z  29.  bř.  1903  a  v  království 
Haličském  zákonem  zemským  ze  16.  bř.  1904. 
Zákonem  českým  bylo  upraveno  s.  p.  na 
zásadách  všeobecnosti,  dobrovolnosti,  bez- 
platnosti  a  nestrannosti.  Povinnost  zřizovati 
ústavy  pro  s.  p.  přikazuje  zákon  okresům. 
Zvláštností  jeho  však  jest,  že  s.  p.  upravuje 
za  spolupůsobeni  okresních  stravoven,  zříze- 
ných zákonem  z  29.  dub.  1895  č.  39  r.  z.  Zá- 
kon totiž  ustanovuje,  že  okresní  stravovny 
jsou  zároveň  ústavy  pro  t.  p.  Tím  ovšem 
není  řečeno.  Že  by  s.  p.  bylo  součástkou 
vlastni  působnosti  stravoven,  nýbrž  přikazuje 
se  správám  stravoven  obstarávání  agendy  t. 
p.  vedle  jejích  působnosti  vlastní.  Rozhod- 
nou byla  při  tom  úvaha,  aby  okresům  ne- 
byla uvalována  zbytečná  břemena  finanční. 
Rozumí  se  však,  že  státi  se  tak  mů2e  toliko 
v  okresích  menších,  ve  kterých  poměry  pra- 
covního trhu  jsou  takové,  že  správce  stra- 
vovny jest  s  to,  aby  vyhověl  všem  požadav- 
kům účelného  t.  p.  V  okresích  větších,  ze- 
jména v  krajích  průmyslových,  ve  kterých 
pracovní  trh  jest  velmi  živý,  musí  b>ti  s.  p. 
úplně  odděleno  od  správy  stravoven  a  musí 
býti  zařízen  samostatný  ústav  pro  s.  p.  Proto 
ustanovuje  zákon,  že  se  ponechává  okresům^ 


918 


Šprota  —  Sprotava, 


aby  zřizovaly  vedle  stravoven  samostatné 
ústavy  pro  8.  p.,  a  že  tam,  kde  jeví  se  zří- 
zeni samostatného  ústavu  nutným,  kde  však 
okresy  ústav  ten  dobrovolně  nezřidi,  náleží 
zemskému  výboru,  aby  zřízeni  ústavu  toho 
příslušnému  okresu  uložil.  Obce  s  vlastním 
statutem,  Praha  a  Liberec,  jsou  po  zákoně 
povinny  zříditi  samostatné  ústavy  pro  t.  p. 

Další  ustanovení  zákona  mají  za  účel,  aby 
organisací  t.  p.  bylo  zjednáno  vyrovnáni  mezi 
poptávkou  a  nabídkou  pracovních  sil  v  celé 
zemi.  K  tomu  cíli  zřizuji  se  okresní 
ústřední  ústavy  jakožto  ústavy  II.  kate- 
gorie, jimž  jest  přikázán  určitý  počet  okre- 
sův,  a  zemské  ústřední  ústavy,  jakožto 
ústavy  III.  kategorie  pro  t.  p.,  které  jsou 
zřízeny  pro  každý  správní  obvod  zemských 
inspektorátů  stravoven. 

Okresní  ústřední  ústavy  mají  působ- 
nost dvojí:  jednak  jsou  zákonnými  ústavy 
pro  8.  p.  v  zastupitelském  okrese,  v  němž 
jsou  zřízeny;  jednak  zjednávají  vyrovnáni 
mezi  nabídkou  a  poptávkou  pracovních  sil 
v  obvodě  zastupitelských  okresů,  jeŽ  jsou  jim 
za  tím  účelem  přikázány.  Celkem  jest  zřízeno 
v  království  Českém  40  okresních  ústavův 
ústředních. 

Zemské  ústavy  pro  8.  p.  jsou  prostřed- 
kujícím  orgánem  jednak  mezi  jednotlivými 
stravovnami  a  ústavy  prvé  kategorie  pro  8. 
p.,  jednak  mezi  okresními  ústředními  ústavy 
pro  8.  p.  Ve  příčině  prvé  doplňuji  sprostřed- 
kující  působnost  okresních  centrálek,  pokud 
jde  o  vyrovnáni  mezi  nabídkou  a  poptávkou 
po  práci  v  zastupitelských  okresích,  jež  jsou 
těmto  za  tím  účelem  přikázány;  ve  přičíně 
druhé  jest  jejich  úlohou  zjednati  vyrovnání 
to  v  celém  obvodě  jim  přikázaném.  Zem- 
ských centrálek  jest  pět.  Podrobná  ustano- 
veni o  zařízeni  a  působnosti  okresních  i  zem- 
ských centrálek  obsahuje  služební  instrukce 
schválená  zemským  výborem  král.  Českého. 
Obecní  úřady  jsou  povinny  8.  p.  všemožně 
podporovati  a  v  místech,  kde  nejsou  okresní 
stravovny,  slouží  jako  sběrny  pro  přihlašo- 
vání a  odhlašováni  uprázdněných  míst  pra- 
covních. 

Správa  ústavů  pro  8.  p.  přísluší  v  přední 
řadě  okresním  zastupitelstvům.  Na  základě 
usneseni  sněmu  království  Českého  jest  však 
přidán  okresním  zastupitelstvům  zvláštní  po- 
radný a  odborný  orgán  pro  záležitosti  8.  p., 
t.  zv.  dozorčí  rady.  V  těchto  zasedá  po 
stejném  poctě  zástupců  zaměstnavatelův  a 
zaměstnaných;  jednotliví  členové  jsou  povo- 
láni volbou,  kterou  vykonává  okresní  výbor 
z  kruhu  zmíněných  skupin  podle  zásad  sta- 
novených zvláštní  instrukcí,  vydanou  zem- 
ským výborem  král.  Českého.  Právo  rozho- 
dovací dozorčím  radám  nepřísluší.  Zemský 
výbor  stanoví  všeobecné  zásady  pro  upra- 
vení 8.  p.  i  pro  vnitřní  zařízení  jednotlivých 
ústavův  a  vykonává  zákonem  mu  vyhrazený 
dozor  zemskými  inspektory  stravoven,  kten 
jsou  zároveň  správci  zemských  centrálek. 

Zákonem  o  8.  p.  rozšiřuje  se  značnou  mě- 
rou obor  působnosti  okresních  zastupitelstev; 


konečné  výsledky  jeho  jsou  však  podmínřo  j 
jednak  úsilím  a  snahou  okresnich  sastapitei- 
stev,  jakožto  orgánu  správního,  jednak  sou-* 
činnosti  hlavních  interessentů,  t«  j. 
navatelův  a  zaměstnaných. 

Zákon  haličský  upravuje  8.  Ck 
na  podkladě  autonomie  okresní,  avšak  zcela 
samostatně,  poněvadž  v  království  Haličském 
nejsou  zřízeny  stravovny.  Zřizovati  ústavy 
pro  8.  p.  jest  taktéž  ponecháno  okresním 
výborům;  zemský  výbor  však  může  podle 
prokázané  potřeby  naříditi  zřízení  těehlo 
ústavů  buď  pro  jednotlivý  okres  aneb  i  spo> 
léčně  pro  několik  okresů.  Obce  Lvov  a  Kra- 
kov jsou  povinny  zříditi  samostatné  ústavy 
pro  8.  p.  O  vyrovnáni  mezi  nabídkou  a  po- 
ptávkou po  pracovních  silách  pečuje  zemský 
ústav  centrální,  zřízený  při  zemském  výboru. 
Zákon  haličský  nezná  zřízeni  okresních  cen- 
trálek pro  8.  p.  a  taktéi  neobsahuje  žádných 
ustanovení  ve  příčině  dozorčích  rad*  — 
V  ostatních  zemích  předlitavských  8.  p.  po- 
strádá dosud  účelné  úpravy. 

V  cizích  říších  bylo  s.p.  upraveno  zákonem 
především  ve  Francii,  a  to  zákonem  ze 
14.  bř.  1904.  V  Německu  není  8.  p.  upra- 
veno zákonem ;  vykazuje  nicméně  značný  roz- 
voj. Veřejné  ústavy  pro  8.  p.  byly  a'  json 
v  Německu  zřizovány  obcemi  (systém  kom- 
munální),  při  správě  jich  však  jsou  účastni 
zástupci  zaměstnavatelův  i  zaměstnaných, 
jako  dozorčí  lada;  o  volbě  doz.  rady  platí 
v  jednotlivých  obcích  různá  ustanoveni.  Po- 
sud jsou  zřízeny  kommunální  ústavy  pro  s. 
p.  v  obcích:  Elberfeld,  Krcfcld,  Štutgart, 
Mnichov,  Strasburk,  Frankfuit  n.  M.,  Vrati- 
slav, Dortmund,  Ma^^deburg,  Štčtín,  Kame- 
nice Saska,  Brunšvik,  Královec,  Poznaň.  Vedle 
ústavů  kommunál.  uplatnil  se  především  spol- 
kový průkaz  práce.  Nositelem  jeho  jsou  oby> 
Čejně  spolky,  zřízené  výlučně  pro  8.  p.,  a  to 
zpravidla  v  obcích,  ve  kterých  neni  ústavu 
kommunálniho;  obecni  správy  však  věnuji 
spolkovým  zařízením  pro  8.  p.  značné  sub- 
vence. Nejdůležitější  ústavy  tohoto  druhu 
jsou:  v  Kolíně  n.  R.,  Berlíně,  Hamburce^ 
Mannheimu,  Lipsku  a  Barmcnu.  Zvláštní  sa- 
řízeni  jsou  pro  8.  p.  dělnictvu  zemědělskému; 
v  život  byla  uvedena  jednak  různými  zdru* 
zeními  zemědělských  zaměstnavatelů,  jednak. 
zemědělskými  komorami.  Nejpodstatnější  roz- 
díl zemědělského  s.  p.  záleží  v  tom,  ie  jest 
odkázáno  na  agenty  tu-  i  cizozemské. 

Podrobné  vyličeni  organisacc  s.  p.  v  N^ 
mecku  obsahuje  spis:  Uie  Organisation  des 
Arbeitsnachwei8es  in  Deutschíand  von  C^url 
Conrad  (Lip.,  1904;  spis  vyznamenaný  uni- 
versitou štrasburskou).  Poměry  8.  p.  v  Ra-^ 
kousku,  jak  se  vyvinuly  do  r.  1898,  jsou  po- 
drobně vylíčeny  v  publikací  c.  k.  ministerstva 
obchodu;  >Die  Arbeitsvermittluag  in  Oester- 
reich «.  Periodické  zprávy  o  výsledcích  s.  p. 
podává  měsíčník  téhož  mini8terslva»  »Soziaie 
Rundschau*.  Dr.KČL 

Šprota,  Clupes  sprottus  L.,  vtx  Sleď. 

Sprotav*   {Sprottau)^    kraj.    město    ve 
Slezsku  v   prus.  vládt  obv.   lehnickcm^  pH 


Spruha  —  Spurinna. 


919 


ústi  řeky  t  |in.  do  Bobru,  při  Žel.  tr.  LeŠQO- 
Hansdor/,  ma  7846  obyv.  (1900),  obv.  soud, 
katol.  (býv.  kostel  Žen.  kláštera)  a  ev.  kostel, 
radnici,  reál.  gymnasium;  výrobu  vah,  látek 
zápalných,  zboii  voskového,  doutníků,  veliký 
mlýn  i)r&myslový,  par.  pilu,  značný  průmysl 
textilní,  obchod  s  dřívím  a  v  okolí  závody 
hutnické  a  iclezářské. 

Spraha  (fr.  échappement^  něm.  Auslósung) 
viz  Klavír,  str.  325a. 

Spmii^r  von  Mertz  (Merz)  Karl,  gene- 
rál, historik  a  kartograf  bav.  (*  1803  ve  Štut- 
parté  —  t  1892).  Od  r.  1823  sloužil  jako  dů- 
stojník v  armádě  bavorské.  Teprv  od  r.  1852, 
když  byl  již  svými  histor.  pracemi  obrátil  na 
sebe  pozornost  áiráích  kruhů,  začal  rychleji 
postupovati  ve  vojenských  hodnostech.  Byv 
od  krále  Maximiliana  jmenován  r.  1855  kří- 
dclnim  pobočníkem,  domohl  se  při  dvoře 
mnichovském  značného  vlivu.  R.  1859  svě- 
řeno mu  vrchní  řízení  kommisse  složené  z  dů- 
stojníkův a  učencův,  jež  měla  přikročiti  k  se- 
psání válečných  dějin  bavorských.  S. byl  také 
mezi  prvními  členy  hist.  kommisse,  zřízené 
při  mnich. akademii  věd, jejímž  řádným  členem 
byl  již  od  r.  1853.  V  politice  byl  S.  s  po- 
čátku protivníkem  Pruska  a  stavěl  se  oscřc 
proti  Sybelovi,  jenž  byl  jeho  druhem  v  hist. 
kommissi.  Proto  tím  více  překvapoval  obrat 
v  jeho  smýšleni,  jejž  projevil  r.  1876  vydá- 
ním anonymní  sbirky  politických  veršů  Jam- 
bcn  eines  greiten  Ghibellinen  ^  Aus  der  Mappe 
lineš  grehen  Ghibellinen  (1882),  kde  velebí 
siednocení  Nvmccka  a  ostře  se  obraci  proti 
kímu.  R.  1886  odešel  jakožto  gen.  pěchoty 
na  o«lpočinek.  Hlavní  dílo  S-ovo  jest:  Histor^" 
geogr,  Handattas  (Gotha,  1837—52)  ve  3  od- 
iicleních,  z  nichž  »Atlas  antiquus<  v  3.  vyd. 
(Zprac.  Menkej  vyšel  1862 — 64  o  31  listech, 
vu  4.  vyd.  (zprac.  Sieglin)  1892  si.,  »Hand- 
atlas  fUr  d.  Gesch.dcs  Mittelalters  u.d.  neue- 
rcn  Zcit«  v  3.  vyd.  (zprac.  Menke,  90  1.,  1879) 
a  »Handatlas  zuř  Gcsch.  Asiens,  Afrikas  eic  < 
ve  2.  vvd.  (18  1.,  1855).  Dále  vydal:  Atlas ^ur 
Gesch/v.  Bayent  (1H38);  Hist. -geogr.  Schul- 
atlas  (1866,  10.  vyd.  1880);  Hist,  Kartě  von 
Europa,  Westasien  und  Nordafrika  (1859); 
Baiems  Gaue  nach  den  drei  Volksstámmen  der 
Alemannen^  Franken  und  Bajoaren  (1831) ;  Leiť 
faden  lur  Gesch,von  Bayem  (1853);  Pfal\graf 
Ruprecht  der  Kavalier  (1854);  Die  Wandbil- 
der  des  bayr.  Nationalmuseuwu  (1868;  nové 
zprac.  jako  Charakterbilder  aus  der  bayr, 
Gesch,^  1878).  Psal  také  dramata,  ale  s  úspě- 
chem nepatrným. 

Spnuis  Adol  f,  meteorolog  něm.  (*  1848). 
Stu<l<jval  v  Lipsku,,  stal  se  r.  1876  assisten- 
tcm  něm.  Seewarte,  r.  1886  povolán  na  pruský 
meteor,  ústav  v  Berlíně  a  r.  1892  stal  se  ře- 
uitclem  meteor,  observatoře  v  Postupimi.  S. 
vynašel  různé  důležité  nástroje  meteorolo- 
gické, jež  pak  sestrojil  mechanik  Fuess,  jako 
váhový  barograf  (v.  t.,  str.  352),  samočin- 
nou vCtrnou  korouhvičku,  jež  zaznamenává 
nejen  směr,  aie  i  rychlost  větru,  registrující 
dešťoměr  a  j.  v.  Napsal:  Lehrbuch  d.  Meteoro- 
logie (Hamb.,  1885). 


8půl«y  Spole,  obec.  Spuly,  ves  v  Če- 
chách,  hejtm.  Praj^hatice,  okr.  Vimperk,  fara 
Bohumilice,  pš.  Ckyně;  22  d.,  155  obyv.  č. 
(1900),  2  mlýny. 

8piiU«r  [spýler]  Eugéne,  politik  a  spis. 
franc.  (♦  1835  —  +  1896),  studoval  práva,  stal 
se  r.  1859  advokátem  v  Paříži  a  od  r.  1863 
věnoval  se  výhradně  demokratické  žurnali- 
stice. Spřátelil  se  s  Gambettou  a  byl  jeho 
sekretářem  v  době  jeho  diktatury  v  Toursu 
a  Bordeaux  (1870—71).  R.  1872  stal  se  členem 
redakce  9RépubIique  Frangaise*,  r.  1876 
zvolen  byl  členem  komory  deputovaných  a 
v  Gambettově  kabinetě  zastával  od  14.  list. 
1881  do  led.  1882  úřad  stát.,  podsekretáře 
zahraň,  záležitosti.  R.  1887  vstoupil  do  kabi- 
netu Rouvierova  jako  ministr  vyučování,  ale 
odstoupil  s  ním  v  pros.  t.  r.  V  ún.  1889  stal 
ministrem  zahraň,  záležitosti  v  druhém  kabi- 
netě Tirardově,  v  němž  pobyl  až  do  jeho 
odstoupení  16.  břez.  1890.  V  dub.  1892  byl 
zvolen  do  senátu.  V  minist.  Cas.  Périera  byl 
min.  vyučování  (od  pros.  1893  do  květ.  1894). 
Sepsal :  Ignáce  de  Loyola  et  la  Compagnie  de 
Jésus  (1876);  Afichelet^  sa  vie  et  ses  oeuvres 
(1876);  Conjérences  populaires  (1879,  2.  série 
1881,  3.  série  1892);  Figures  disparues^  por- 
íraits  contemporains  (1886,  2.  serie  1891, 
3.  serie  1894);  Au  Minisťere  de  Vinstruction 
publique.  Discours^  allocutions^  circulaires  (1 888, 
2.  serie  1894);  Histoire  parlonentaire  de  la 
seconde  république  (1891,  2.  vyd.  1893);  bio- 
grafie :  Lamennais{l%92  ;  Royer-Collard  (1895) ; 
Tíommes  et  choses  de  la  révolution  (1895). 

Spnmellarla,  zooL,  viz  M  ř  i  ž  o  v  c  i,  822  b, 

8piirg«0]|  [sp6rdž'n]  Charles  Haddon, 
kazatel  angl.  (*  1834  —  f  1892  v  Mentoně), 
vstoupil  pod  vlivem  Bunyanovy  >Cesty  kře- 
sťana* do  církve  baptistské,  stal  se  r.  1851  ka- 
zatelem ve  Wateibeachu,  kdež  dobyl  velikých 
úspěchů,  r.  1853  kazatelem  v  New  Parkstreet 
Chapel  v  Londýně.  I  tu  byl  úspěch  jeho  ta- 
kový, že  ani  prostranná  Surrcy  Music  Halí 
jeho  posluchačům  nestačila;  proto  z  výnosu 
veřejné  subskripce  postavena  byla  r.  1861 
v  Newington  Butts  velkolepá  budova  pro 
bohoslužby,  školu  a  úřady  baptistské  církve, 
t.  zv.  Metropolitan  Tabernacle,  jež  stačila 
pro  4400  posluchačů  S-ových.  V  říj.  1887  S. 
vystoupil  z  baptistské  unie.  (Srv.  Spliedt, 
S-s  Austritt  u.  das  Tadelsvotum  des  Rates 
der  Baptist-Union,  1888).  Jeho  kázáni  vychá- 
zela od  r.  1855  ročně  s  názvem  The  Metro* 
polit an  Tabernacle  pulpit  sermons.  Pozoru- 
hodné jsou  jeho  Lectures  to  my  students  (1875). 
Většina  jeho  spisů  přeložena  do  něm.  S-ovu 
Autobiography  vydala  jeho  manželka  Susannah 
a  W.  J.  Harrald  (Lond.,  1898,  4  sv.).  Srv. 
Holden  Pike,  Ch.  H.  S.,  Prediger,  Schrift- 
steller  u.  Philanthrop  (1887);  Kawerau,  S. 
(1892);  Schindler,  Ein  FUrst  unter  den  Pre- 
digern:  Leben  und  Wirken  von  Haddon  S. 
(1892);  G.  Fischer,  Ch.  H.  S.  (1892);  L.  Óhler, 
S-s  Leben  (1897). 

Spuriíma:  1)  S.,  haruspex  a  věštec,  jcni 
r.  44  př.  Kr.  varoval  Caesara  před  neblahém 
15.  březnem. 


920 


Spurius  —  Spytihněv. 


9)  S.  Vestrictas,  fím.  vofevůdce  a  lyrický 
básnik  v  2.  pol.  I.  stol.  po  Kr.,  přítel  Sta- 
tiův.  Bojoval  8  úspěchem  proti  tiermanAm 
na  R^ně  a  byl  dvakrát  konsulem.  Čtyři  básně, 
pod  jeho  iménem  uváděné,  jsou  padělkem  K. 
bartha.  Otištěny  jsou  v  Rieseově  Anthologia 
Latina,  díl  II.  a  v  Bachrensových  Poetae  La- 
tini minores,  díl  V. 

8piirilis,  lat.,  nepravý  (na  př.  v  medic. 
žebro);  podvržený  (na  př.  verš,  versus  8.), 
levoboček  (Jilius  s.  nebo  quaesitus  =  á\ié 
nemanželské).  S.  jako  praenomen  u  Ří- 
manů náleží  k  nejstarším  (zkracovalo  se  5., 
pak  Sp.);  na  př.  S.  Maelius  byl  r.  440  př.  Kr. 
C.  Serviliem  Ahalou  zabit,  poněvadž  se  zdálo, 
že  bažil  po  důstojnosti  královské. 

8plirn  Ke  Ad  [spórn  hed],  mys,  jímž  se 
končí  poloostrov  Holderness   (v.  t.). 

8parsh«im  Kašpar,  lékař  něm.  {*  1776— 
1 1832  v  Bostonu^.  Studoval  nejprve  boho- 
sloví, pak  lékařství  ve  Vídni,  kdež  se  seznámil 
9  Galiem  (v.  t.).  S  ním  pak  cestoval  po  Ev- 
ropě, později  i  v  Americe,  a  stal  se  horlivým 
hlasatelem  jeho  frenologie.  R.  1817  usadil  se 
v  Paříži  jako  lékař  i  uatel  frenologie,  pod- 
nikaje odtud  častější  cesty  k  šířeni  Gallovy 
i  své  nauky.  Za  tím  účelem  byl  téŽ  činným 
literárné.  Z  prací  těchto  budtež  uvedeny: 
Outlines  of  the  physiognomical  systém  of  W. 
Gall  and  S.  (1817);  Observations  sur  la  folie 
(1818);  A  view  qf  the  elementary  principles  of 
phrenology  (1825  a  1840). 

Spůsob  (lat.  modus)  viz  Způsob. 

Spuiť,  spušf adlo,  spoust  viz  Ručnice, 
str.  S5b. 

gpatam,  lat.,  chrchel  čili  chrkel  (v.  t.). 

Sput,  městečko  na  Černé  Hoře  nad  ř. 
Zetou  na  se  v.  od  Podgorice,  má  asi  1000  oby  v. 
a  na  příkrém  vrchu  tvrz.  Po  válce  r.  1877 
s  Turky  dostala  se  usnesením  kongressu 
Berlínského  Černé  Hoře. 

8py:  1)  S.,  obec  Spě,  ves  v  Čechách  na 

{anovdkém  potoce,  hejtm.,  okr.  a  fara  Nové 
lěsto  na  M.;  65  d.,  342  oby  v.  č.  (1900),  2tř. 
šk.,  pš.,  opodál  panský  dvůr  Obora  a  mlýn 
Sepský.  Jméno  své  obdržela  obec  nepochybně 
od  útvaru  půdy,  podobajícího  se  spům  (ná- 
spům). Na  pr.  břehu  Jan.  potoka  stála  staro- 
bylá tvrz  původu  i  jména  neznámého,  majic 
podobu  obdélníku  23  m  dl.  a  20  m  šir.  Tvrz 
obehnána  byla  na  přístupné  straně  severní 
valem  102  m  objemným  a  příkopem  9  m  šir. 
a  2  m  hlub.  (v  Sedláčkových  ^Hradech<  uve- 
dena není).  R.  1887  pM  bourání  jejím  nale- 
zeno mnoho  velikých  šípů.  Dnes  možno  jí 
spatřiti  toliko  polovici.  fííe. 

2)  S.,  obec  v  belg.  prov.  namurské,  v  ar- 
roud.  Namur,  má  3377  obyv.  (1900).  V  okolí 
nalezeny  v  jeskyních  hojné  památky  na  člo- 
věka z  doby  předhistorické. 

8pyri  Johanna,  roz.  Heusserová, 
švýc.-něm.  spisovatelka  pro  mládež  (♦  1829  — 
1 1901).  Byla  dcera  lékaře  a  r.  1852  provdala 
se  za  advokáta  Bern.  S-ho  v  Curichu.  První 
její  povídka  vyšla  r.  1871  Ein  Blatt  auf  Vronis 
Grab,  ale  teprve  řadou  svých  Geschichten  Júr 
Kinder   und  auch  solche,   welche   Kinder   lie\í 


haben  (Gotha,  1879— -89)  stala  se  oblibenou. 
Povídky  její  proniknuty  jsou  vřelou  sboi* 
nosti,  ač  nejsou  nikterak  četbou  náboinou: 
vynikají  jemným  pozorováním  a  roztomilým 
humorem.  Jsou  to  zejména:  Heimatlos^  Aus 
Noh  und  Fem,  fíeidis  Lehr*  und  Wantttrjakre, 
Heidi  kann  brauchen,  was  er  gehrnt  hat,  Ams 
UHserm  Lande^  Kur^e  Geschichten,  ím  Rhane- 
thal,  Ein  Uindaufenthalt  bet  Onkel  Titus,  Aus 
den  Schíveixerbergen^  Einer  vom  House  Ljesa, 
Comelli  wird  eriogen,  Schloss  Wildentiein^ 
Gritli,  Vernkollen  a  j.  Pro  dívky  dospélejši 
napsala  povídky:  Was  soU  denn  aus  ihr  twar- 
den?  (Gotha,  1886  a  pozd.);  Was  aus  ihr  ge-^ 
worden  ist  (t,  1889)  a  Srna  (Štutg.,  1884 », 
mimo  to  Geschichten  fúr  Jung  und  AU  ( G o  tha, 
1891)  a  j.  Spisy  S-ové  byly  často  vydávány 
i  překládány  do  jiných  jazyků. 

8pyt*,  Spi  ta,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Ná- 
chod, olú*.,  fara  a  pš.  Čes.  Skalice;  25  d  , 
121  obyv.  č.  (1900). 

8pytio«,  Spitice,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Čáslav,  okr.  Habry,  fara  a  pš.  Vilímov;  32  d  , 
794  obyv.  č.  (1900),  2tř.šk.,  cihelna.  Ves  byla 
dávným  majetkem  klást,  vtlimovského.  (Cdyi 
klášter  r.  1421  husity  byl  zbořen,  ves  připadla 
Hertvíkovi  z  Rušinova,  vlastníku  Lichaice. 
Pozdější  držitelé  její,  Trčkové  z  Lípy,  vysta- 
věli tu  ve  stol.  XVI.  tvrz.  Od  Trčků  Š.  koupil 
r.  1557  Albrecht  Beneda  z  Nečtin  a  zaloiil 
tu  dvůr.  Koncem  XVI,  stol.  seděl  ve  Scich 
syn  jeho  Jan,  který  sídlo  s  několika  okoloimí 
vesnicemi  prodal  Oldřichovi  Smrčko  v  i 
z  Mnichova.  R.  1612  připomíná  se  ve  S-cích 
Vilém  st  z  Konecchlumí,  r.  1616  Hertvik 
Myška  ze  Žlunic.  který  tu  také,  jak  Mik. 
Dačický  ve  svých  Pamětech  praví,  >nesinír- 
ným  pitím  páleného  vina  se  usmrtiU  (1622  ^. 
Ježto  Myška  účastnil  se  povstání,  statek  j^o 
byl  zabrán  a  r.  1631  prodán  Adamovi  Biao- 
govi  a  Františkovi  Chiesovi.  S.  připojeny 
k  Vesci,  později  k  Ronovu  (1638);  r.  1659 
koupil  je  Jan  Jetřich  z  Ledeburu  a  připojil 
zároveň  se  Sirákovicemi  (v.  t.)  ke  Golč, 
Jeníkovu.  Oř.  Svoboda^ 

8pytilmév  (Spitihněv):  1)  S.  L.  kniíc 
čes.,  syn  Bořivoje  I.  R.  895  objevil  se  v  Řezné 
u  cis.  Arnulfa  a  dal  se  do  ochrany  říše  šte- 
luje si  na  bezpráví,  jeŽ  od  Moravanů  musí 
snášeti.  Byl  horlivým  podporovatelem  kře- 
sťanství v  Čechách  a  zaloiil  některé  kostely. 
Rok  smrti  není  určité  znám  (snad  r.  915). 
Násiunc^-m  jeho  byl  Vratislav  I. 

2)  S.  II.,  kníže  čes.,  prvorozený  syn  Břeti- 
slava 1.  (*  1031  —  t  28.  led.  1061).  Jako 
9letý  hoch  dostal  se  za  rukojmě  do  Néroec 
(1039)  a  teprve  potom,  když  pokos  cis,  Jin« 
dřicha  III.  vpadnouti  do  Čech  se  nezdařil. 
byl  propuštěn  výměnou  za  něm.  zajatce.  Do- 
spěv spravoval  úděl  žatecký  a  po  smrti 
otcově  dosedl  na  stolec  knížecí  (1055),  Po- 
dle vypravování  Kosmova  hned  po  nastou- 
pení svém  S.  vydal  prý  rozkaz,  aby  všichni 
Němci  vf  třech  dnech  opustili  Čechy.  Lse 
pochybovati  o  správnosti  této  zprávy  v  ce- 
lém jejím  rozsahu.  Živel  německý  i  za  vlády 
S-ovy  byl  stále  četně  zastoupen  mezi  ducho- 


Spytibněv  —  Squatter. 


921 


venstvem,  xejmétia  v  klá^erech.  S.  sám  ně- 
mecké mnichy  uvedl  do  kláitera  sázavského, 
odkudi  byl  vypudil  mnichy  slovanské.  Po- 
měr S-Ův  k  matce  Jitce  a  k  mladším  bra- 
třím, kteří  podle  ustanovení  otcova  měli 
úděly  na  Moravě,  nebyl  dobrý.  Hned  r.  1056 
doilo  X  přičiň  bliie  neznámých  k  nepřátel- 
ství. S.  povolal  k  sobě  do  Chrudimě  300 
předních  Moravanů;  ti  však  nevkročili  na 
českou  pfidn  očekávajíce  kníiete  u  brány 
zemské  v  Hrutové.  S.  přitáhnuv  tam  s  voj- 
skem dal  je  jíti  a  sám  pak  táhl  na  Olomouc, 
kde  sídlil  jeho  bratr  Vratislav  s  matkou  Jit- 
kou. Tito  nevyčkavše  S-a,  pťchli  do  Uher. 
S.  pak  bez  odporu  uvázal  se  v  bezprostřední 
drieni  Moravy  vzav  ostatní  své  bratry,  Kon- 
ráda a  Ottu,  s  sebou  do  Prahy,  kdei  je  cho- 
val při  svém  dvoře.  Později  8.  navázal  styky 
s  kurii  papeiskou,  jii  zavátzal  se  platiti  ročně 
100  hř.  stříbra,  začež  mu  papež  Mikuláš  11. 
poslal  kápi  biskupskou,  jíž  pak  knize  užíval 
při  slavnostních  příležitostech.  S.  založil  (asi 
r.  1057)  kollegiátní  chrám  v  Litomyšli  a 
r.  1060  dal  základ  k  přestavbě  chrámu  svato- 
vítského. —  Literatura  v  Zibrtově  Biblio- 
grafii II.  č.  10.101—10.124. 

8pyti]iiiév,  Spitihněv,  Spytinov,  far. 
ves  na  Moravě,  hcjtoi.  Uh.  Hradiště,  okr. 
Napajedla;  223  d.,  1342  oby  v.  č.  (1900),  ko- 
stel Nanel>cvzeti  P.  Marie,  3tř.  šk.,  pš.,  a 
mezi  Napajedly  a  S-em  četné  vinohrady. 
Obec  trpí  častými  povodněmi  řeky  Moravy. 

SpjtinOV,  ves  na  Moravě,  viz  S  p  y  t  i  h  n  ě  v. 

Špytkowlo#,  ves  v  Haliči,  v  hejtm.  a 
okr.  wadowickém,  má  2262  obyv.  pol.  (1900), 
starožitný  a  posud  obydlený  zámek  a  farní 
kostel 

SpytOTÍo«^  Spitovice,  Pitovice,  ves 
v  Cechách,  hejtm.  Pardubice,  okr.  a  pš.  Pře- 
louč, fara  Zdechovice;  49  d.,  308  obyv.  č. 
(1900). 

8.  q«  na  lékařských  receptech  zkratka  pro 
sufflciens  quantitat,  t.  i.  dostatečné  množství. 

8q«adrl  Vlaho,  básník  chorv.  na  konci 
XVlT.  stol.,  viz  Jihoslované,  str.  453 fr. 

8qiiallda«,  zool.,  viz  Selachoidei  a 
Žraloci. 

Sqaallat,  zool.,  viz  Proudnik  a  Tloušf. 

8qillklodoil  jest  vymřelý  rod  ssavců  ky- 
tovitých  z  miocénu  a  pliocénu  (možno,  le 
i  z  eocénu)  evropského,  severo-  i  jihoameric- 
kého a  australského.  Lebka  velmi  se  podobá 
lebce  žijících  pliskavic{/)e/;yAiiffitfe),má mordu 
přišpičatělou,  kosti  nosní  zakrsalé,  velmi 
krátké  a  chřipě  kolmo  nahoru  směřující.  Te- 
menni  kosti  podobně  jsou  krátké.  Mezíčelisf , 
čelisti  i  sanice  pokr>'ty  zuby,  z  nich  řezáky 
(3j,  špičák  (1)  a  třenákjr  (nahoře  4—5,  dole 
4}  jsou  přišpičatělé  a  o  jediném  kořeni,  sto- 
ličky (7)  sploŠtčlé,  napřed  i  vzadu  druhotně 
pilované  a  o  2—3  kořenech.  Ostatní  kostra 
velmi  nedokonale  známa.  Jest  to  přechodní 
tvar  mezi  starší  čeledí  kytovitých  zubatých 
{Zeuglodontidae)  z  eocénu  a  mladšími  plíska- 
viccmi,  které  počínají  se  pliocénem  a  posud 
žiji.  Starobylý  znak  možno  spatřovati  ve 
chrupu  8  určitým  počtem  zubĎ  v  druhy  roz- 


rAzněných.  Znám  jiŽ  přes  200  let  v  miocénu 
ostrova  Malty  a  čítá  četné  (as  20)  druhy.    Pa. 

Squanui,  lat.,  v  lék.  šupina,  tenká  desko- 
vitá  část  některých  kostí  lebečných,  na  př. 
skráňových. 

8qii«Jlilpl]UiM  viz  Šupinoploutvé 
ryby. 

8qiiaiiioliaA  Schultze,  toraminifera  z  čel. 
MílioUdat,  má  skořápku  tvořenou  komfirkou 
toliko  jednou,  nadmutou.  Otvor  jest  umístěn 
na  vyduté  straně  povrchu.  Jest  přirostlá.  Žije 
ne  příliš  hojně  v  Atlantském  okeáně.  MBr, 

8qiiamosiii,  z  lat,  šupinatý. 

Sqaaroloiie  [skvarčónej  Franc  es  co,  ma- 
líř ital.  (*  1394  —  t  1474).  Byl  syn  zámož- 
ného notáře  a  vydal  se  záhy  na  cesty,  na 
nichž  pronikl  také  do  feecka.  Z  této  země, 
kde  tehda  staré  památky  umělecké  zacho- 
vány byly  ještě  ve  větším  počtu  a  lépe,  S. 
přinesl  si  mnoho  uměleckých  výrobkA,  kreseb 
a  odlitkA  řeckých  plastik.  Usadil  se  ve  svém 
rodném  městě,  zařídiv  si  dílnu  vyšivačskou, 
ale  také  malířskou.  Byl  podle  všeho  spíše 
podnikavým  duchem,  než  umělcem,  neboť 
dovedl  pro  sebe  získati  mnoho  nadaných 
umělců,  kteří  čerpali  z  jeho  sbírek  řeckých 
prací  sošnických.  Měl  mnoho  žákA,  vycho- 
val prý  137  umělcAv  a  byl  nazýván  >otcem 
raaliřA<.  Tak  vznikla  v  Padově  škola,  která 
uznávala  antické  umění  za  svůj  vzor,  a  tím 
také  hleděla  si  spíše  stránky  plastické  než 
malířské,  a  to  ještě  určitěii,  než  soudobá 
škola  florencká.  Ze  ŽákA  S-nových  vynikli 
Marco  Zoppo,  Dalmatinec  Gregorio  Schia- 
vone,  Bartolomeo  Bonascia,  Niccolo  Piz- 
zolo,  Lorenzo  a  Cristoforo  Canozz i,  a  nej- 
větší umělec  padovský  Andrea  Mantegna 
(v.  t.),  na  jehož  vývoj  ovšem  pAsobili  malíř 
Fra  Filippo  a  sochař  Donatello.       F  H-s, 

Square  [skuér],  angl.,  čtverec,  čtyř- 
úhelnik,  zvi.  veřejná  místa,  náměstí  měst 
vAbec  a  anglických  zvláště,  obklopená  domy 
af  již  ve  čtverci  neb  jinak,  uprostřed  buď 
s  trávníčkem  neb  sady,  v  Anglii  obyčejně 
mříži  obehnanými.  Místa  taková  podoby  polo- 
kruhové šlovou  crescent  (pAlměsíc). 

Sqaare  mile  [skuér  majlj,  zkrác.  sq,  m., 
ancl.  čtvereční  mile  ^=2*59  km*. 

8qaAtinA,  t.  Rhina,  viz  Rhinidae. 

8l|^lUktter  [skdbťr],  angl.  (od  to  $quat, 
usaditi  se),  v  Sev.  Americe  vetřelec,  který 
se  usadil  na  nevzdělaném  pozemku,  na  nějž 
nemá  Žádného  nároku  právního.  Obyčejně 
8.  usazuje  se  v  krajinách,  jež  by  obvyklou 
cestou  kolonisační  teprve  později  byly  za- 
brány, ač  také  ve  městech  vyskytují  se  s-ové, 
kteří  zaberou  staveniště  dosud  prázdná  a  na 
nich  stavějí  si  své  dřevěné  domky.  Poněvadž 
s-eři  přispívali  k  zalidnění  krajin  dosud  ne- 
obydlených, bylo  záhy  pomýšleno  na  to,  aby 
byli  chráněni  ve  svém  majetku,  byť  i  neprá- 
vem nabytém,  při  čemž  vycházelo  se  ze  zá- 
sady, Že  vzdělání  pozemku  samo  a  práce 
s  tím  spojená  jest  již  jistou  náhradou  za  ne- 
placenou cenu  kupní.  Tak  r.  1841  vydán 
první  zákon,  podle  něhož  t-ové  zaplacením 
nepatrné  částky  I*/*  doll.  za  1  acre  nabývali 


922 


Squaw  —  Sraženi  (tkanin). 


práva  na  pozemek  jimi  vzdělaný,  ale  nesmčli 
pak  koupiti  najednou  více  nežli  160  akrfiv, 
aniž  činiti  nároky  na  pozemky  určené  pro 
obecné  dobro.  Od  r.  1862  zákony  týkající 
se  8-ů  mají  platnost  toliko  vzhledem  k  sou- 
kromým vlastníkům  půdy.  —  V  Austrálii 
šlovou  8  8  dobytkáři,  kteří  pro  chov  svého 
dobytka  najímají  veliké  pozemky  od  vlády. 

8qaAW  [skvoa],  u  severo-amer.  Indiánů 
iena. 

Sqn^Utte,  fr.,  kostra;  cvičiti  en  8.  [án 
skelet]  slulo  cvičení  taktických  pohybů  bez ' 
prostého  mužstva,  pouze  hodnosty  značícími  | 
křídla  čet.  Takoví  poddůstojníci,  po  případě 
důstojníci  musili  přesně  zachovávati  svoje 
postavení,  jakoby  řady  byly  vyplněny  muž- 
stvem, tudiž  vzdálenosti  odpovídající  síle 
(délce  a  hloubce)  čet.  Pěstovalo  se  to  hlavně 
u  jezdectva  na  šetření  koní.  FM, 

Squier  [skvair]  EphraimGeorge,  staro- 
žitník  a  cestovatel  amer.  (♦  1821  —  f  1888). 
Byl  inženýrem,  s  Davisem  vyšetřoval  staré 
památky  v  údolí  mississippském,  r.  1849  byl 
plnomocnikcm  Spoj.  Obcí  ve  středoamer. 
republikách,  kde  s  úspěchem  postavil  se  proti 
expansivním  snahám  Angličanů.  V  1.  1863  až 
1864  byl  kommissařem  Spojených  Obcí  v  Peru, 
r.  1868  gener.  konsulem  pro  Honduras  v  New 
Yorku  a  r.  1871  předsedou  anthropologického 
ústavu  tamže.  Napsal :  The  ancient  monuments 
of  the  Mississippi  valley  (Wash.,  1848);  Ahori- 
ginal  monuments  of  the  statě  of  New  York  (N. 
York,  1849);  Sketches  of  travels  in  Nicaragua 
(t.,  1851);  The  serpent  symbols  (t.,  1851);  M- 
caragua,  its  people,  scenery  and  monuments  (N. 
York  a  Lond.,  1852,  2sv.);  Antiquities  of  the 
State  of  New  York  (Ruffalo,  1851);  Notes  on 
Central  America  (N.  York,  1854);  Waikna.or 
adventures  on  the  .\fofkito  shore  (t.,  1855);  The 
States  o/  Central  America  (t.,  1857);  Report  oý 
the  survey  of  the  Honduras  Interoceanic  Raiť 
way  (Lond.,  1859);  Tropieal  fibres  and  their 
economical  extraction  (N.  York,  1861);  Hon- 
duras, descriptive,  historical  and  statisťical 
(1870);  Peru:  Incidents  of  travel  and  explora- 
tion  in  the  land  oj  the  Incas  (1876)  a  j.  v. 

BqnifAti  viz  Scyphati. 

8qaiUa,  strašeic,  rod  ústonožců,  viz  Sto- 
matopoda. 

Sqaillao*  [-láče]  (ve  starov.  Scylacium, 
-xuAdxtov)  město  v  ital.  pro  v.  a  kraji  Ca- 
tanzaro,  při  zálive  t.  jm.  moře  Iónského 
a  při  žel.  tr.  Metaponto-Reggio-Calabria, 
má  3220  obyv.  (1901),  kathedrSu,  sídlo  bi- 
skupa, seminář  a  hedvábnictví.  S.  jest  ro- 
dištěm Cassiodorovým. 

Bqalnanoia,  lat.,  starý  název  pro  zánět 
v  hrdle.  Viz  Angína. 

8qiiir«  [skvajrj,  angl.,  z  Esquire  (v.  t.), 
tolik  co  statkář. 

Sqnirlo  viz  Scartabellus. 

8r,  chem.  značka  pro  strontium. 

8r.,  zkratka  franc.  za  sieur  (»pán<);  viz 
Seigneur. 

8.  r.,  zkratek  za  lat.  salva  ratijicatione  (s  vý- 
hradou schválení),  nebo  za  sub  rubro  (pod  ru- 
brikou). 


8raoiiiiir,  vlastně  Jan  S.,  car  bulh.,  vix 
Bulharsko,  str.  9076  O  S-ovl,  bratra  srb. 
Župana  Nemanje,  viz  Nemanja,  str.  60a,  a 
Srbsko  (dějiny). 

SraTAsti  viz  Sahet  Mahet. 

Srás  viz  Hory,  str.  645a. 

8raft«iií  tkanin  (angl.  shrinking^  shořte- 
ningy  fr.  embuvage,  étrécistement^  ném.  Ein- 
gehen)  jest  úbytek  rozměrů  tkaniny,  ktei^ 
vzniká  jednak  při  výrobě,  jednak  při  úpravě. 
S.  při  výrobě  jeví  se  tím,  že  tkanina  je 
kratší  a  užší  než  osnova,  ze  které  vznikla, 
a  má  svou  příčinu  v  tom,  Že  niti  útkové 
i  osnovné  ve  tkanině  se  zvlni  (vyobr.  Č.  3915., 
3916.  a  3917.).  Zvlněni  je  tím  větší,  čím  pod- 
dajnější (měkči)  je  dotčená  nif,  Čim  méně 


ja^^rJ^l 


C.  3915.  Zvlnéní  útliu  pK  vasbft  plátnové. 


Č.  3916.  Zvlnéoi  útku  při  vaxbé  4oiťové. 
Č.  3917.  Zvlnéni  útku  pti  vacbé  Sniťové. 

je  napiata  a  čim  četněiSí  je  vzájemné  kří- 
žení nití.  Při  vazbě  plátnové  (viz  Plátno) 
je  kříženi  nití  nejčetnější  (vyobr.  č.  39l5.*>  a 
tedy  i  zkrácení  resp.  8.  největší-    Mimo  to 


Č.  5918. 

má  houšCka  a  tloušťka  osnovy  vliv  na  zkrá- 
cení útku  a  naopak.  Je-li  délka  tkaniny  T, 
délka  osnovy,  ze  které  vznikla,  O,  je  s. 

0—T 

S  ~—  m  • 

Označí*li  se  délka  osnovy  pro  jeden  útek  / 
a  vzdálenost  útku  v  od  sebe  m,  je  v  jednotce 

délky  tkaniny  —  osnovy  a  tedy 

m 

T  I 
0=  — , 
m 

Z  vyobr.  č.  3918  plyoe,  že 

l  =  ad=sS-\'bC'\-cd  =  2ab-^p, 
Poněvadž  rt  =  "<'^'+,f'>-". 

jest/  =  ?^yi^)^  +  u 

,  p„2».r(rf,-|-<ž.).tt-f».r. 

360. Mt 


Sraženina  —  Srb, 


923 


Vzorec  tento  platí  pro  vazbu  plátnovou. 
Pro  jinou  vazbu  je  s.  menší,  neboť 

m^=p.m (vyobr.  č.  3916.  a  3917.) 

a  /,  =  2  .  r .  /  +  (;>  —  2  r)  .  m, 
kde  p  značí  počet  nití  ve  střído  a  r  počet 
vazných  bodu  ve  střídě.  S. 

2  r      l—m 

2) 


sníh,  kroupy,  krupky,  mlha,  podýmy,  rosa,, 
mráz,  jinovatka  (jíní),  náledí  a  j.  (viz  zvláštní 
hesla  a  či.  Meteorologie,  str.  192^  kde 
jsou  jednotlivé  značky  hydrometeorické)» 
O  srcu^kách  vodních  bývá  pojednáno  při 
kaidé  zemi  v  oddíle  »Podnebi€,  viz  zejm. 
Cech  v,  str.  92  si.,  Morava,  str.  631  si.,  Ra- 
kousko, str.  85a,  Rusko,  str.  147  si. 

Brbf  ves  v  Čechách,  viz  Srby. 

8r1>:  1)  S.  Josef  (pseud.  Debrnov),  za-^ 
sloužily  hud.  spis.  čes.  {*  18.  září  1836  v  Praze,. 


p     '     m , 
--1  je  ,ždy  <  1.  nebof  r  <  | ;  (pH  plátnové  i  U::^}^^:±y^±^ J?J^  ^± 


vazbč  r  =  ^  ). 

Z  rovnice  1.  (po  příp.  2.)  vypočte  se  •., 
je- li  znám  průměr  osnovy  a  útku  a  houštka 
útku   h  (počet  nití  na  1  cm):    v  stanoví  se 

z  rovnice 

v  =  s'  in«  -  rf,  (i,  +  2  d;), 

klcrá   vyplývá  z  A  Oj  o,  f  a  A  Oj  o,  </, ;  ^  a 
vypočte  se  z  rovnice 

dm 

tg  a  =  -^  . 


kultu  íilos.,  supploval  při  akad.  gymn.  v  Praze,, 
potom  byl  vychovatelem,  ale  pro  nemoc  nu- 
cen vzdáti  se  posavadního  zaměsť*:lni,  načei 
věnoval  se  úplně  literatuře  a  životu  hudeb- 
nímu v  Cechách.  Byl  věrným  přítelem  Bendlo- 
vým,  s  nímž  ještě  jako  student  koncertoval 
po  Cechách  a  Moravě.  Vedle  toho  udržoval 
přátelské  styky  s  předními  hudeb,  umělci^ 
zvláště  s  Bedř.  Smetanou.  V  letech  60tých 
XIX.  stol.  účastnil  se  velmi  činně  orgáni- 
sace  čes.  zpěváckých  spolků,  jmenovitě  praž- 
ského >Hlaholu«,  jemuž  byl  dlouhá  léta  jed- 
natelem a  obětavým  pracovníkem  při  hudeb- 


ktcrá   \yplývá  z  /\o,o^d^\  tvoří-li  osnova  ,  „jch  podnicích,  upravuje  a  překládaje  pro 

i  uek  rovinu,  je  totiž  o,d,^d,)  m^\.        "^^^^J^^J  ''^^^'^'^^'''\I^V'^^^ 

"  h         celá  řada  skladeb,  zvláště  sborových  (na  př. 

Zkusmo  stanoví  se  s.  tím,  že  z  ústřižku  Smetanových),  k  nimž  S.  napsal  sám  text. 
tkaniny  určité  délky  vyjme  se  nif  a  změří  V  jeho  bytě  často  provozovány  »prvotiny« 
za  mírného  napětí.  Poměr  délky  ústřižku  naáich  vynikajících  skladatelů.  S.  přispíval 
k  délce  niti  po  vynětí  udává  pomčr  délky  do  domácích  časopisů  hud.  i  cizích  články 
tkaniny  k  délce  osnovy,  po  případě  šířky  týkajícími  se  české  hudby  a  života  hudeb- 
tkaniny  k  šířce  paprsku,  š.  po  osnově  jest ,  niho  v  Čechách.  Samostatně  pate  napsal: 
obyčejně  větší  než  po  útku  a  činí  O  až  lOOVot  Stručné  dijiny  konservatoře  Pražské  [fr.A^"*^)'* 
t.  po  útku  zmenšuje  se  roz| linkami  a  bývá  Instrumentace  čili  návod  ku  po\ndnt  nástrojů 
O  až  10**/o.  '  hudebních    (t.,    1883);    záslužné    dilo    Dčjiny 

S.  tkanin  v  úpravě  je  rovněž  velmi  roz-  hudby  v  Čechách  a  na  Moravě  (t.,  1891,  nákl. 
manile  a  řídi  se  druhem  práce  úpravné,  pře-  i  >Čcs.  Matice*);  2  denníku  Bedřicha  Smetany 
divem,  ze  kterého  je  tkanina  zhotovena,  a  (t.,  1902);  spolu  s  jinými  napsal  a  vydal  prak- 
houstkou  tkaniny.  Největší  vliv  na  t.  má  '  tické  školy  pro  rozl.  hud.  nástroje.  V  ruko- 
praní  u  valchování;  úbytek  valchováním  činí  pise  zanechal  četné  články  o  houslařstvi,  var- 
maxim.  33  až  40 '/o-  Aby  8.  se  zmenšilo,  roz-  hanářství,  ivonařství  čes.  a  slovník  hudeb- 
pinaji  se  prané  neb  valchované  tkaniny  při  niku  českých.  Také  Č.  Museum  chová  ne- 
sušení. Nejvíce  srážejí  se  tkaniny  vlněné, ,  které  ieho  dary  rukopisné, 
nejméně  hedvábné.  Husté  tkaniny  srážejí  se  2)  Š.  Adolf,  žurnalista  čes.  (*  1850  v  Ro- 
méně  nei  řídké.  kycanech),  záhy  oddal  se  činnosti   žurnali- 

S.  tkanin  jest  míti  na  zřeteli  hlavně  při  stícké.  R.  1871  vstoupil  do  redakce  pražského 
výrobě  tkanm  určitých  rozměrů  při  dané  |  deníku  >Politik«,  r.  1876  odsouzen  byl  dele- 
jakosti.  Je-li  s.  veliké  a  běži-li  o  nový  druh  govanou  porotou  ve  Vídni  do  čtyřměsíčního 
výrobku,  je  nejlépe  zhotoviti  vzor  na  zkoušku  ,  vězení.  V  1. 1876—79  byl  odpovědným  redak- 
a  upraviti  jej  a  podle  velikosti  s.  stanoviti  l  torem  >Plzeňských  Listů*.  Nyní  po  řadu  let 
délku  osnovy  a  šířku  paprsku  pro  žádaný  je  předním  členem  > Politik*.  S.  vedle  článku 
výrot)ek.  Berouiek,       novinářských  napsal  řadu  staii  z  oboru  do- 

"8r>ttBÍna  (lat.  coagulum),  hmota  povstalá  ,  máčí  politiky  a  domácích  dějin  politických 
srážením  bílkovin,  na  př.  v  mléce  nebo  v  krvi  |  do  různých  revui.  OJ  r.  1903  píše  do  >Osvětyc 
(viz  Krev,  str.  152^).  Takováto  s.  krevní  má ;  pravidelně  přehledy  z  politiky  domácí  a  za- 
význam  pro  zastavení  krvácení,  neboť  t-nou  |  hraniční.  Samostitnč  vydal:  Spisovatel  J.  V, 
se  otevřené  cévy  krevní  ucpou.  S-ny  krve  \  Sedtáček  (1879);  Upomínka  na  otevření  Nár. 
uvnitř  cev  vzniklé  mohou  jako  vmetky  ne- 1  divadla  (1881);  Snem  český-  (1883);  Bohemicae 
boli  emboly  býti  krevním  oběhem  zavlečeny  ;  res,    Zur   Abwehr   deutschnationaler   Angriffe 


také  do  útrob  vzdálenějších,  na  př.  do  plic. 
(Viz  Embolie.) 

Srátka  v  obchodním  smyslu  viz  Diskont 
a  Rabatt 

Srátky  atmosférioké  slově  jakákoli 
forma  vylučováni  vody  z  atmosféry:   déšf. 


(1884);  Nár,  Jednota  Severočeská  (1886);  Boj 
\a  nose  právo  národní  (1888);  Deutscher  Ter- 
rorismus  bet  der  Volks\áhlung  in  Bóhmen  im 
J.  íSgo  (1891);  KráL  svob,  mésto  Rokycany 
(1806);  dvousvazkové  a  nejdůležitější  jeho 
dílo :  Politické  dějiny  národa  Českého  od  r.  i86t 


924 


Srbce  —  Srbeč. 


(1899  a  1901),  které  ukončeno  jest  odstou- 
pením Thunovým;  Leu  XlIL^  jeho  p&sobeni 
nábo^enskét  socidlni  a  politické  (1901);  Kon- 
klave  (1903).  Napsal  řadu  článků  z  rakouských 
déjin  nové  doby  do  Ottova  Slovníku  Nauč- 
ného. Spisy  S-ovy  vynikají  jasném  podáním 
a  máji  cenu  jako  pilná  sbírka  látky  pro  po- 
litické déiiny  české  doby  nejnovější.     Tbk, 

3)  S.  V 1  a  di  m  í  r,  starosta  pražský  (*  19.  čna 
1856  v  Hořicích),  syn  spisovatelky  Anny 
S  r  b  o  v  é-L  u  ž  i  c  k  é.  Studoval  na  akad.  gym- 
nasiu v  Praze,  r.  1874  věnoval  se  studiím 
právnickým  na  prai.  universitě,  kdež  byl 
r.  1880  prohlášen  za  doktora  práv.  Účastně 
se  čile  v  těchto  dobách  ruchu  studentského, 
byl  zvolen  za  starostu  Akad.  čtenářského 
spolku.  Vstoupiv  jako  koncipient  do  advok. 
kanceláře  dra  T.  Černého,  otevřel  r.  1886 
vlastní  kancelář.  Vedle  praxe  advokátní  vě- 
noval se  stále  činně  obecní  správě  král.  hlav. 
města  Prahy.  Byv  zvolen  30.  list.  1889  členem 
sboru  obec.  starších  za  11.  sbor  a  později  za 
I.  sbor  novoměstský,  zasedal  též  v  radě  měst- 
ské od  4.  čce  1890  do  16.  listop.  1893  a  od 
14.  listop.  1894  do  16.  břez.  1900,  v  kteréžto 
době  působil  také  jako  druhý  a  prvý  námě- 
stek starostův  až  do  svého  zvoleni  za  sta- 
rostu pražského  5.  ún.  1900.  Byl  sice  již 
23.  pros.  1896  zvolen  za  starostu,  hodnosti 
té  však  nepřijal.  Po  uplynulém  tříletí  byl 
4.  břez.  1903  opětně  zvolen  za  starostu. 
R.  1901  zvolen  na  Malé  straně  poslancem  do 
sněmu  král.  Českého,  kdež  se  připojil  ke  sku- 
pině poslancův  strany  národní;  kromě  toho 
zasedá  od  r.  1890  jako  zástupce  obce  Pražské 
v  c.  k.  zemské  školní  radě.  Při  návštěvě  cí- 
sařově v  Praze  v  čnu  1901  byl  vyznamenán 
komthurským  křížem  řádu  cis.  Františka  Jo- 
sefa s  hvězdou  a  r.  1902  dostalo  se  mu  jako 
vůdci  deputace  obec.  zastupitelstva  praf  ského 
k  oslavě  100.  narozenin  V.  Huga  v  Paříži  zlaté 
medaille  města  Paříže  a  r.  1905  od  fr.  min. 
vyuč.  titulu  >officierde  Tinstruction  publique«. 
Je  též  čestným  občanem  Bráníka,  Podolí, 
Mar.  Hor  a  Třebenic.  O  činnosti  obec.  za 
stupitelstva  za  jeho  úřadováni  srv.  Praha, 
str.  522  ď.  'US. 

4)  S.  Jan,  statistik  český  (*  12.  led.  1862 
v  Žalove).  Studoval  na  býv.  měst.  střední 
ákole  a  na  právn.  fakultě  v  Praze.  Ježto  nej- 
více vábila  jej  statistika  a  nár.  hospodářství, 
jpřijal  místo  v  statistické  kanceláři  pražské. 
Horlivá  činnost  jeho  objevila  se  jednak  r.  1890 
a  1900  při  sčítání  lidu,  kdy  svěřeno  mu  bylo 
řízení  celé  akce,  jednak  jeví  se  v  četných 
spisech  z  oboru  statistiky.  Vedle  vědeckého 
zpracování  výsledků  obojího  sčítání  lidu  vy- 
dává společně  s  ředitelem  statist.  kane.  Jos. 
Erbenem  ročně  podrobné  Administračni\prdvy 
o  král.  hlavním  mésti  Pra\e  a  spojených  obcích. 
Mimo  to  jest  autorem  mnohých  článků  a  roz- 
prav vědeckých,  roztroušených  po  časopi- 
sech. Jsou  to  zejména:  Minerální  uhlí  v  Če- 
chách ^  hist.  a  statist.  příspěvek  k  vývoji  pro- 
dukce a  konsumpce  uhlí;  Obyvatelstvo  král. 
Srbského  se  ^vl.  3[řetelem  k  poměrům  sexuál- 
ním; Trfební  ^áj my  Rakousko- Uherska  na  Bal- 


káně a  Levantě,  uveřejněné  vesměs  v  pru- 
ském >Athenaeu<,  jakož  i  statistické  články, 
obsažené  v  statích  >  Čechy  <  a  >  Praha*  v  Ot- 
tově  Slovníku  Naučném.  NeŽ  činnost  S«ova 
neodnášela  se  pouze  k  ryze  theoretickým 
pracím,  nýbrž  zasáhla  nejednou  mocně  v  ži- 
vot veřejný.  Založil  r.  1892  v  Praze  ^Vývozní 
spolek  pro  Čechy,  Moravu  a  Slezsko<Í  s  po* 
čátku  tak  nepatrný,  že  k  jeho  řízeni  stačil 
sám,  který  však  za  posledních  let  zkvetl  tak« 
že  nyní  jest  v  kanceláři  správní  zaměstnáno 
asi  30  osob  a  výlohy  páčí  se  ročnč  na 
80.000  K.  Podobně  založil  i  kreditní  spolek 
jako  peněžní  ústav  pro  »Vývozní  spolek*. 
Obou  těchto  ústavů  oyl  až  ao  r.  1904  před- 
sedou. Jeho  zásluhou  vzniklo  mnoho  továren 
a  podnikův  obchodních.  -ic^ 

6)   S.  Eduard,  spisovatel  Čes.  (^   18fi3 
v  Rokycanech).   Po  studiích  gymn.  v  Praze 
oddal  se  právům,  r.  1886  vstoupil  jako  konc. 
praktikant  k  okr.  výboru  ve  svém  rodišrí, 
kde  stal  se  r.  1902  okr,  tajemníkem.  Vedle 
svého  povolání  působí  literárně  hlavně  v  oboru 
samosprávy  Čes.,  o  níž  napsal  četné  články 
do  časopisů;   o  sobě  pak  vydal:   Zemské  a 
státní  subvence  (Pr.,  1902);  Podpory  (ivnosten' 
ské  (t.,  1903);  Výklad  xdkona  o  m)rslivosti  (t, 
1903);  Výklad  řádu  stavebního  (t..  1903);  Zá- 
kon o  lemské  dávce  i  piva  a  jeho  prováděni 
(t.,  1903);    Obecní  statek  a  jeho   ufívání   (t,, 
1904);    Stuáijni  nadáni  na  čes,  školách  \emě- 
dělslcých  (Písek,  1904);    Sbírka   normali:  wý- 
boru  \emského  (Praha,  1904);  Výchova  dítek 
osiřelých,  opuštěných  a  xanedbaných  péči  ^ďw- 
ského  fondu  sirotčího  (t.,  1905);  Odwoláni  a 
Ih&ty  odvolací  v  ři\ení  správním  (Roudnice, 
1905).  R.  1897  založil  »Rokycanské  Listy«. 

8r1>06,  Srbec:  1)  S.,  ves  v  Čechách, 
hcjtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  fara  Luze,  pŠ.  Řep- 
niky  u  Litomyšle;  48  d  ,  221  oby  v.  č.  (1900). 
V  XV.  stol.  stávalo  zde  vladyči  seděni  Brá- 
zdu ze  Srbec. —  2)  S..  vest.,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Poděbrady,  fara  Vrbice;  25  d.,  133 
oby  v.  č.  (1900).  Ves  povstala  na  pozemcích 
zrušeného  dvora. 

S;  S.,  ves  na  Moravě,  hcjtm.  Přerov,  okr. 
Kojetín,  fara  a  pš.  Pavlovice  u  NezamysUc; 
27  d.,  117  oby  v.  č.  (1900). 

Srbeoký  viz  B akala ř-Srbccký,  nyní 
farář  v  Angern  u  Vidně;  vydal  o  sobe: 
O  kulturním  vý\namu  sv.  bratři  soluAskýck  pro 
Moravu  (1885)  a  pracoval  slovem  i  pérem  proti 
korrupci  tiskové,  hlavně  proti  špatné  četbě 

SrbeÓ:  1)  S.,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Slaný,  okr.  a  pš.  Nové  Strašecí;  94  d.,  616 
oby  v.  č.  (1900),  kostel  sv.  Jakuba  (ve  sto- 
letí XIV.  far.)  s  náhrobkem  J.  Reichla  z  Rej- 
chu  a  Adama  Hrušky,  3tř.  ik.,  v^oba  kávo- 
vých náhražku,  2  par.  mlýny,  cihelny,  pbkov- 
cové  lomy  a  popi.  dvůr.  Opodál  obce  mělní 
kaple  sv.  Trojice.  S.  připomíná  se  r.  1228 
mezi  zbožím  kláštera  sv«  )iří  v  Praze.  R.  3535 
prodal  S.  jako  zboží  zpupné  Albrecht  álík 
Jetřichovi  Reichlovi  z  Rejchu,  po  něcni  dě- 
dila dcera  Anna,  provdaná  za  M&tiáse  re 
Štampachu,  jenž  připojil  S.  ke  Mšeci. —  9)  S. 
viz  Srbice  1). 


Srbený  —  Srbová. 


925 


8rb«fliý  František,  spisov.  čes.  (*  1848 
v  Ujezdi  uVodňan).  Vystudovav  gymn.  vstou- 
pil na  práv.  fakuItUt  ale  záhy  věnoval  se  žur- 
nalistice. R.  1871  stal  se  spolupracovnikem 
>rokroku«  v  Praze,  r.  1876  zaloiil  a  redi- 
goval ve  Vídni  >Zvésti  Slovanské*,  později 
stal  se  parlamentním  zpravodajem  » Hlasu 
Národa*  a  od  r.  1902  je  redaktorem  >Hla8u< 
v  Bmé.  Vedle  toho  přispíval  do  rozl.  časo- 
pis5,  zejm.  do  >Hlasuc,  > Opavského  Týden- 
níku*, >Politik<,  >Slovence<,  >Slavisches 
£cho<  a  j.  Samostatně  vydal:  Spolek  Ra- 
kouska s  SémĚcktm  (Telč,  1887;  brošura  za- 
bavena, ale  otištěna  franc.  v  9L'Autnche 
slave«,  1887);  Podstata  ústavnosti  a  sněmováni 
v  Rakousku  (t.,  1887);  Nástin  hospodářské  po- 
litiky (t.,  1890);  Mezinárodni  postaveni  statku 
(t.,  1889,  zabaveno);  Pod  národním  praporem^ 
román  (Brno,  1904). 

BrbiOA,  S  r  b  č  i  š  t  ě  (tur.  Serfid{e,  řec.  Servia\ 
město  v  Makedonii  v  tur.  viláj.  solunském 
a  v  bý\além  sandiaku  Serfidže  (v.  t),  po- 
blíž h  Bystřice  (stár.  Haliakmón),  má  asi  3000 
obyv.  a  za  letní  doby  navštěvované  výroč. 
trhy.  R.  1001  zmocnil  se  této  bulh.  pevnosti 
byz.  cis.  Basilius  po  chrabré  obraně  bulh. 
vojevůdce  Nikolice,  který  ji  pak  t.  r.  s  ca- 
rem bulh.  Samuelem  marně  dobýval.  S  Ma- 
kedonii S.  dostala  se  k  Srbsku  a  pak  v  moc 
Turků. 

Srblo«:  1)  S.,  Srbeč,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Domažlice,  okr.  N.  Kdyně,  fara  a  pš. 
Kolovcč;  35  d.,  260  obyv.  č.  (1900).  fil.  ko- 
stel sv.  Vita  I  ve  XIV.  stol.  far.)  s  náhrobkem 
I  yt.  Jana  Viléma  Žakavce  ze  Žakavy,  2tř.  šk., 
popi.  dvfir  a  nedaleko  zbytky  po  bývalé 
tvrii.  S.  připomínají  se  r.  1273  jako  kostelní 
ves  kláštera  doksanského.  V  XV.  stol.  seděli 
zde  Roupovští,  r  1580  Jindřich  Žakavec  ze 
Žakavy,  jeni  zde  vystavěl  zámek.  Potomci 
drželi  S.  do  r.  1664,  načež  následovali  hra- 
bata z  Bubna,  kteří  ji  odprodali  k  Chuděni- 
cám.  —  2)  S  ,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Kla- 
tovy, faraChlistov;  32  d.,  197  obyv.  č.  (1900), 
popi.  dvůr.  B>valá  tvrz  byla  ve  XIV.  stol. 
sídlem  Srbických  ze  Zalezl,  potom  Jana  Ka- 
nického  z  Čachrova,  od  r.  1540  Jana  Dlouho- 
veského  z  Dlouhévsi,  od  r.  1545  rodiiiy  Kei- 
chenbachů,  od  r.  1569  Sedleckých  z  Újezda. 
v  1. 1592—1603  Kočové  z  Dobrle,  od  r.  1630 
Rosenhainerové  a  r.  1654  příslušela  k  Týnci.— 
3)  S  ,  ves  t..  hejtm.  Sedlčany,  okr.,  fara  a 
pá.  Votice;  19  d.,  1C2  obyv.  č.  (1900).  —  4)  S., 
vlastně  Reřivice  {Serbiti),  ves  l.,  hejtm.; 
okr.  a  ps.  Teplice,  (ar a  Modlany;  40  d.,  508 
obyv.,  z  nichž  je  16  Čechův  (1900),  ložisko 
hned.  uhlí. 

Srbik  Kiantišek,  spis.  čcs.  (♦  1807  — - 
t  1897  ve  Vidni  jako  dvorní  rada  v.  v.,  rytíř 
řádu  icl.  koruny  llf.  tř.  a  rus.  řádu  sv.  Anny). 
S.,  ač  žil  dlouhá  léta  ve  Vidni  ve  službách 
státních,  zajímal  se  velice  o  literaturu  čes., 
měl  četné  styky  s  předními  literáty  čes.  a 
hlásil  bc  Ole  v  feně  vždy  k  národu  čes.  ZabyWal 
s>e  překládáním  klašsiků  řeckých  a  řim., 
z  nichž  na  domluvu  přátel  v>'dal  Pisné  Ana- 
kreoftovr  (Vidtň,  1880-. 


Srbin,  osada  v  Cechách,  hejtm.  Č.  Brod,, 
okr.  a  pš.  Kostelec  n.  Č.  L.,  fara  Mukařov;  27 
d.,  168  obyv.  č.  (1900). 

Srbiité  (něm.  Zerhst),  kraj.  město  ve  vé- 
vodství  Anhaltském,  n^d  ř.  Nutou  a  při  Žel. 
dr.  Lipsko-Dessava-Magdeburk ,  se  17.095 
obyv.  (1900).  S.  jest  sídlem  kraj.  ředitelství, 
krajského  a  obv.  soudu,  má  4  předměstí^ 
nový  katol.  kostel,  4  evang.  (z  nichž  vyniká 
krásný  kostel  sv.  Mikuláše  z  XV.  stol.),  ve- 
liký vévodský  zámek  (z  r.  1681—1750)  s  rodin, 
a  státním  archivem,  dříve  sídlo  vévodili  an- 
haltských,  zbytky  starého  opevnění  s  něko- 
lika branami  a  věžemi,  starobylou  radnici; 
gymn.  a  reálné  progymnasium,  školu  hospod.; 
měst.  museum,  ústav  pro  hluchoněmé,  kraj. 
nemocnici,  sirotčinec,  augustin.  špitál,  ka- 
sárny, dříve  klášter  cisterciácký;  továrny  na 
stříbrné  a  zlaté  zboží,  stroje,  vozy,  prádelnu 
vlny,  výrobu  hedvábného  a  plyšového  zboži ,. 
rozíičn.  chemikálií,  škrobu,  doutníků,  několik 
pivovarů  v  a  lihovarů,  zahradnictví,  zelinář- 
ství  (okurky)  a  čilé  výroční  trhy  S.  byla  pů- 
vodně hrad  a  župa'  Srbů  Polabských  mezi 
Labem  a  Nutou,  na  pomezí  Lužice.  Připo 
míná  se  r.  949  v  listině  cis.  Otty  ve  formě 
Ciervisti  a  později  častěji  (r.  1003  v  listině 
cis.  Jindřicha  II.  psáno  správně  Ze>biste). 
V  1.  1603—1793  S.  bylo  residenčním  sídlem 
rodu  AnhaltskoSrbišfského. 

Srbová  Anna,  pseud.  Věnceslava  Lu- 
žická,  spisovatelka  česká   (*  6.  pros.  1^35 
v  Hořicích).  Pobyvši  rok  v  Broumově  na  něm. 
škole  a  v  Praze  na  soukr.  ústavě  něm.-franc, 
provdala  se  za  Antonína  Srba,   knihovního 
v  Hořicích,  po  jehož  smrti  (1867)  odstěho- 
vala se  se  svými  dětmi  (synem  Vladimí- 
rem fviz  výše,  str.  924  a]  a  dvěma  dcerami, 
z  nichž  Marie,  pseud.  Larra  [♦  1858]  bý- 
vala operní  zpěvačkou  v  Koburku,  Gothě  a 
u  Nár.  divadla  v  Praze  a  nyní  jest  učitelkou 
zpěvu  na  vyšší  dívčí  Škole  pražské)  do  Prahy. 
Vyrůstajíc  v  okolí  provanutém  poesii  a  vla- 
stenectvím —  matka  Anna  byla  sestra  bás- 
níka G.  Pflegra  Moravského — ,  S.  počala  již 
záhy  obírati  se  literaturou;  z  těchto  prvotin 
některé  uveřejnil  později  redaktor  >Otavana« 
Janota  ve  svém  časopise  {V den  svatební;  ší- 
lená) a  pozdí"ji  G.  Pfleger  Moravský  ve  •Světo- 
zoru*  {Anděl  lazaretu).   Povzbuzována  jsouc 
Pflegrem,  V.  Nebeským    a  V.  Hálkem,  jenž 
vydal  její   povídku    Mařenku   (v  >Kvétech«^ 
1872;    o  sobě  v  ^Ústřední  knih.€,  1883).   S. 
oddala  se  cele  a  s  nadšením  piáci  literární 
a  činnosti  vlastenecké,  spějíc  za  jediným  cí- 
lem, býti  >spisovatelkou,  přítelkyni  a  rádk\ni 
pro  svéspolusestry«.  Cil  tento  charakterisúje 
a  v  ženských  kruzích  tak  populárními  činí 
četné  její  romány,  větši  i  menší  povídky  a 
črty,  rozptýlené  buď  po  časopisech,   kalen- 
dářích a  periodických  sbírkách  (v  »Ženských 
listech*,  jež  redigovala  jako  přílohu  >Květů« 
a  později  jako  samostatný  list  vydávaný  Ur- 
bánkem;   v  »Ladě<,  vycházející  za  její   re- 
dakce od  r.  1897;  v  >Libuši«,  kterou  založila 
8    Ludm.   Šimáčkovou    a  j.;    v    >Květech«» 
»Čcs.  Včele«,    >Světozoru«,    »Pnteli  Domo- 


926 


Srbové  —  Srbové  Lužičtí. 


I.  Dějiny  národnosti. 

A,  Doba  stará. 

S.  Polabští  v  áiráim  smyslu  slova  sedéli 
na  území,  ohraničeném  na  severu  čarou  od 
horního  toku  Věry  a  Fuldy  v  nyn.  Hessku 
přes  ústí  Sály  do  Labe  po  jiiní  hranicí  marky 
Braniborské  k  Dambné  (Dubí,  něm.  Dahme}, 
odtud  přes  Želm  {Baruth)  a  Sosny  (Zossen) 
ke  Kopjeniku  {Kópenick^  exclus.)  a  dále  přes 
Příbor  (Fůrstenwaldé)  k  Huréái  (Huréác,  č. 
Úřičí,  něm.  Aurith)  na  Odře,  na  vjch.  ře- 
kami Odrou,  Bobrou  a  Kvisou  (Gvizdoa), 
na  jihu  horami  českými  aŽ  do  okolí  Brodu 
(Furth)  a  Chámu  na  Řeznu  {Regen)  v  Horní 
Falci.  Záp.  hranice  ztrácí  se  v  územi  němec- 
kém. Dělili  se  v  četné  drobné  kmeny,  které 
později  shrnovány  ve  tří  kmeny  hlavni,  l. 
Lužičany  (viz  Lužice),  2,  Milčany  (viz 
Lužice)  a  3.  Srby  Polabské  v  uiáím 
smyslu.  Mezi  těmito  vlastními  Srby  uvádi 
Výchovné  a  vzdělavatelné  tendence  prací  je- 1  se   řada   drobnějších  kmenů   a   žup:   Glo- 


viny«,  >Záb.  listech«,  v  kalendáři  •Ameri- 
kánu*, vycházejícím  v  Chicagu  atd)  nebo 
vydané  o  sobě.  K  větSím  a  významnějším 
patří:  U  kamenného  lomu  (>Světozor*,  1875); 
Polednice  (Libuše*,  1892);  Dvojčata  (>Svět.«, 
1877);  Madlenka;  Zlaté  srdce  (>Přítel  Dom.«, 
1893);  Na  iřiceninách  (»Lib.«,  1878);  Výš  a 
výše  (t.,  1881);  Salomena  (t.,  1887);  V  hilem 
dvorci  (t.,  1896);  Vřesová  vila  (•Lada«,  1890 
a  •Libuše*,  1893);  Starosvétská;  Vr.modtend 
(1893);  Doktor  Matějíček  (•Přítel  Dom.*,  1891); 
Polni  lilie;  Divišova  fenitba;  Citlivka  (1891); 
Ne\hrdej!  (Praha,  1887);  Přepych  naše  ^ká^a 
(•Urbánkova  knihovna  pro  lid«,  1887);  Po- 
vznášejte rodiny  (•Morav.  knih.<,  1890);  Po- 
trhlá Bára  (Telč,  1891);  Tři  večery,  Otec  a 
syn  a  j.  V  celých  sbírkách  vyšly:  Květiny  a 
^eny  (•Morav.  bibl.«,  1887  a  •Lib.<,  1892  a 
1895, 3  d.);  pohorské  obrázky  CWi<m)^(»Lib.«, 
1886—90,  3  d.);  Káy^  se  ke  kytaře  y)ívávalo\ 
Povídky  i  malého  města    (t.,  1878—82,  4  d.). 


jích,  vrcholící  v  poučných  statích  a  přednáš- 
kách Co  sluší  a  nesluší;    Svatební  dar;    Žena 
ve  svém  povolání  (»Žen.  svět«,  1872),  doplňují 
příbuzné  a  hojné  spisy  pro  mládež,  vydané 
v  časopisech  i  o  sobě  (Zimní  pohádky,  5  sv. ; 
Luční  kvíti;  Poupátka;  Jaro  {ivota,  dívčí  hry 
atd.    [Her    a   kratochvílí    dívčích    v    rodině 
dil   n.,  1888];    Pomněnky  [»Nová  knih.  pro 
mládež«,  1890)   a  m.  j.).    btejně  horlivě   S. 
účastnila  se  vlastenecké  a  vzdělávací  činnosti 
mezi  ženskou  společností  českou,   a  to  již 
v  Hořicích  a  potom  zvláště  v  Praze,  kde  hned 
po  příchodu  působila  s  Marií  Riegrovou  ve 
spolku  sv.  Ludmily  a  pak  ve  mnohých  žen- 
ských spolcích,  vznikajících  v  letech  sedm- 
desátých, v  nichž  byla  namnoze  zakladatel- 
kou:   v  Tělocvičném  spolku  pani   a  dívek, 
v  Českém  ženském  výrobním  spolku,  v  dám- 
ském odboru  Hlaholu,v  Domácnosti,  v  Prvním 
českém  pensionáte  a  zvláště  v  komitétu  dam 
pro  spoludozor  na  vyučování  ženským  pra- 
cím na  čes.  dívčích  školách  v  Praze,  jejž  řídí 
33  let,  k  jeho  účelům  vydavši  Školu  i^enských 
prací  (o  8  sv.)  a  sepsavši  Ženské  práce  ruční ; 
v  otázkách  i  jiné  články  vychovatelské  a  p. 
Za  tyto  zásluhy  S.  vyznamenána  zlatým  zá- 
služním křížem  s  korunou  a  stříbrnou  me- 
dailli  města  Prahy. 

Srbové,  podle  Šafaříkovy  domněnky  pů- 
vodní povšechný  název  Slovanů;  viz  o  tom 
Slované,  str.  431  a.  O  Srbech  severních 
č.  Bělosrbech  viz  či.  Bělochorvati. 

Srbové  Jiini(Srbochorvati)  viz  článek 
Jihoslované:  o  národopise  str.  372^  si.  až 


mači  na  západ  od  Míšně,  od  nich  k  jihu 
Nišané   a  horní  Škudicí,  od  Glotnačů 
dole  po  Labi  Nižané,  Žitici  a  Srbišci 
(tito  na  pr.  bř.  Labe  v  okolí  Srbiště  [ném. 
Zerbst]),  mezi  stokem  Sály  a  Labe  Žír  mu  n  ti, 
k  jihu  od  Žiticů  na  Muldě  Susli,  ješté  již* 
něji  (kolem  Lipska)  Plísni,  u  Sály  k  jihu 
od  Žirmuntů  N u d i c i  a  Neletící,  od   nich 
k  východu  Koledici   a  dolní  Škudici. 
Odtud  k  jihu  v  koutě  mezi  horní  Šálou  a 
horami  Krušnými  byla  krajina  Srbsko  (s  8 
župami).  Nynější  slovanští  obyvatelé  Lužice 
dosud  sami  sebe  nazývají  Serija  (sing.  Serb^ 
dolnoluž.   Serske,   sing.  Serski)  a  řeč   svoji 
»serbska  ré<5«,  ba  i  vlasti  své  v  různých  rče- 
ních říkají  •Serby*  (w  Serbach,  do  Scrbo\%> 
Mezi  Srby  nebylo  až  do  VI.  stol.  živlu  ně- 
meckého, byli  samostatní,  žili  po  staroslo- 
vanském  způsobu   v  rodech   se  společným 
jměním.    Rozdílů  jměni  nebylo,  teprv  zne- 
náhla  povstávali   lechové    (jejichž   jméno 
však   pozděii  vymizelo  a  zachovalo  se  jen 
v  názvech  polohopisných  •lěchi«,  »Ičški«  a 
snad  v  některých  jménech  místních:  Lěska, 
Lěskej,  t.  j.  Lešska  wjes)  a  ještě  zámožnější 
knjezové.    Před  stykem    s  Němci  nebylo 
mezi  nimi  ani  poddaných  a  nevolníkův;   te- 
prve později  uvádějí  se  khtopy  a  smordy. 
Jako  všude  jinde,  povstali  í  mezi  Srby  voleni 
starostové,  Župani  a  knížata  (starosta,  io- 
pan,  wjeřch).   Volby  a  podobně  důležité 
úřady    daly   se    na  valných   shroroážděnidi 
lidu,  t.  zv.  •věcíclu  (wěco,  srv.  pol.  w/ec; 
stsl.  kořen  vět,  vit). 


389  (srv.  též  Slované,  str.  429);  o  jazyku  Křesťanství  přijímali  od  Němců  s  nechuti, 
str.  389  si.  a  397—403;  o  literatuře  str.  421  až  za  dob  Cyrillových  a  Methodějových  po- 
až  436  a  488—503;  o  umění  str.  503^—607  <í;  |  čalo  mezi  nimi  úspěšněji  zapouštěti  koř^xjy 
o  dějinách  viz  Srbsko,  Černá  Hora,  Dal- 1  (viz  Lužice,  str.  489^).  Ale  |eště  dlouho 
macie,  Bosna.  potom  časté  bouře  svědčily  o  životnosti  ná- 

Srbovó  Itaiidti  (také  Lužičané,  horno- 1  boženství  pohanského  a  ovšem  i  o  snaze 
luž.  Serbja,  dolnoluž.  Serske  [Serbske,  t,  j.  Serb-  '  po  svržení  cizího  jha.  Poslední  povstání 
ske  lu^e],  něm.  Wenden,  Lausit^ische  Wenden,   v  1.  1110—18  rozšířilo  se  takřka  na  vseckv 


Sorben,  Sorbenwenden),  zbytek  bývalých  Srbů 
Polabských  (viz  Baltičtí  Slované  a 
Lužice). 


kraje  Polabských  Slovanů.  Podle  pozdního 
záznamu  (z  r.  1492)  brunšvického  kronikáře 
Konráda  Botha  postavili  si  prý  tehdy  S.  L 


Srbové  Lužičtí. 


927 


kdesi  na  Sprévě  modlu,  jii  dává  jméno  Flins, 
>ponévadž  stála  na  kameni  oblázkovém* 
(wente  he  stod  upp  eynem  flynsstevne).  On 
i  jiní  (pozdějši)  kronikáři  němečti  licí  a  zob- 
razaji  modlu  v  podobč  vousatého  starce 
neb  kostlivce  se  lvem  na  ramenou  a  po- 
chodni v  ruce;  z  toho  snažili  se  někteří 
jméno  modly  vykládati  metathesi  ze  slova 
Lvinc  (Vlinc,  Vlins  —  Flins).  Výklad  i  popis 
náleží  do  říše  fantasie.  Jméno  jest  pozdní, 
némecké,  patrné  smyšlené,  rovněž  jaJco  po- 
pis. Ani  místo,  kde  modla  stávala,  není  známo; 
označuje  se  sic  nedaleko  Budyšína  (u  vsi 
Hownjova)  nad  Sprévou  skalisko  jakožto 
místo,  na  němž  modla  stávala,  ale  je  to  zase 
íen  povést,  vzniklá  z  pozdějších  kronik  a 
historii  (na  ty  prameny  sluší  odkázati  i  lidový 
název  skály  >pola  přibohac,  t.  j.  >u  modly«). 
Také  jinak  o  náboženství  Srbův  Pol.  nevíme 
nic  bezpečného.  Mfižeme  o  něm  souditi  leda 
jen  ze  zpráv  o  mythologii  a  božištich  jejich 
se  věrnějších  sousedův  a  ze  jmen  lužických 
hor  Čcrnoboba  a  Běloboha. 

Vida  nezdary  něm.  věrozvěstů,  Otto  I.  za- 
ložil v  Mafrdeburce  školu,  v  níž  by  němečtí 
knězi  se  učili  jazyku  slovanskému.  S  lepším 
úspěchem  dojista  kázali  evangelium  knězi 
polští  za  vlády  Boleslava  Chrabrého  a  Meči- 
slava  II.  v  Lužici  (1018—32).  V  té  době  byla 
země  mezi  Šálou  a  Labem  ještě  úplně  srb- 
ská, jen  hrady  na  obou  těch  řekách  drželi 
Němci.  Ale  vlivem  duch.  i  světské  něm.  vrch- 
nosti počali  se  již  tehdy  zámožnější  zemane 
odnárodňovati ;  slovanská  jména  srb.  zeman- 
ských  rodin  stále  mizejí,  ač  ještč  hluboko 
ve  stol.  XUI.  se  vyskytují.  Ve  stol.  XI.  jsou 
ještě  velmi  běžná;  tak  na  př.  v  listině  z  r.  1071 
o  výměně  statků  mezi  svob.  mužem  Borem 
rodu  slovanského  (Bor  . . .  natione  Slavus) 
a  biskupstvím  míšeňským  jmenuji  se  srbští 
svědkové  Zuezlauo,  Boliboro,  Zidezlauo,  Pribi- 
zlauo,  Mizboro,  Nazivog,  Coso,  Borislauo  atd. 
Ale  vlastni  synové  Boroví  již  mají  jména  ně- 
mecká Wichard  a  Luther.  V  dobách  velikého 
povstání  Slovanů  poč.  XII.  stol.  vyčistily  se 
od  Němců  i  kraje  Srbů  Pol.,  ale  po  překo- 
náni jeho  nastal  teprve  pravý  proud  přistě- 
hovalecký.  Němečtí  páni,  biskupové  a  opati 
zvali  kolonisty  německé,  slovanské  vsi  po- 
čaly přijímati  něm.  právo  a  zakládány  i  ryze 
něm.  osady,  hlavně  vystčhovalci  z  Flander. 
Nejdříve  lak  poněmčen  kraj  podél  Muldy, 
tedy  střed  území  Srbů  Pol.  Záhy  počali  Němci 
v  nově  založených  i  v  srbských  městech  od- 
strkovati Srby  od  měšťanských  a  jiných  práv, 
tak  že  S.  často  houfně  se  vystéhovávali  a 
zakládali  nové  osady.  Tak  vznikla  řada  vsí, 
jimž  na  rozdíl  od  původních,  stejnojmených 
osad  dáván  přívlastek  »Wendisch<  {Wendisch- 
Somawt  Wendisch- Buchholi  atd.).  Mezi  Srby 
a  Němci  vyvinulo  se  takové  nepřátelství,  že 
ve  sbírce  zákonů  ze  stol.  XIII.,  zvané  >Sachsen- 
Spiegel«,  nacházíme  i  ustanovení,  že  >Srb 
proti  Němci  a  naopak  nesmí  před  soudem 
svědčiti,  poněvadž  jest  známo,  že  každá  strana 
ke  škodě  druhé  byla  by  s  to  jakoukoli  ne- 
pravdu   odpřisáhnouti*.     Až   clo   Xlll.  stol. 


mívali  S.  u  soudů  tlumočníka.  R.  1293  Ber- 
nard II.  Anhaltský  a  opat  nienburský  od- 
stranili srbštinu  ze  soudů  svých  území,  načež 
pomalu  odstraňována  všude.  R.  1327  Bedřich, 
hrabě  altenburský,  přímo  zakázal  srb.  řeč 
v  Altenbursku  a  zamezil  Srbům  zastáváni 
jakéhokoli  úřadu.  V  témž  čase  zakázána  srb. 
řeč  v  okolí  Lipska,  sto  let  později  (1427)  vy- 
loučena i  ze  soudů  v  Míšni.  S.  pomalu  za- 
pomínali svoji  mateřštinu,  mluvili  jakousi 
směsí  srbštiny  a  němčiny  a  řidli  neustále. 
(Bratr  Jan  Blanoslav  v  Grammatice  [1571]  di: 
>Až  snad  se  přihodí  takovým  Čechům,  jako 
předešlých  věků  Srbům,  tak  že  již  ...  tak  sobě 
zpletli  i  zmátli  řeč,  aby  jim  toliko  ti  rozuměli, 
kteříž  se  od  nich  plodí.*)  Po  přijetí  refor- 
mace pokračovala  germanisace  kvapem  — 
po  30leté  válce  mizejí  i  poslední  stopy  Srbů 
mezi  Šálou  a  Labem. 

V  Lužici  do  r.  1032  Němců  vůbec  nebylo. 
Teprve  po  odtržení  Lužice  od  Polska  počali 
se  sem  stěhovati,  ale  vliv  jejich  na  LužiČany 
nebyl  asi  značný,  což  patrno  i  z  pozdního 
vzniku  kostelů.  Prvý  kostel  v  Lužicích  vy- 
stavěn byl  podle  podání  teprve  r.  1076  miš. 
biskupem  Bennonem;  byl  to  kostel  sv.  Petra 
a  Pavla  v  Hodžiji  (v  nyn.  saské  H.  Lužici), 
a  biskup  prý  v  něm  kázával  tak  dobře  srbsky, 
že  lid  mu  rozuměl  a  rád  jej  poslouchal. 
R.  1213  Bruno  II.,  17.  biskup  míš.,  založil 
chrám  sv.  Petra  s  děkanstvím  v  Budyšíné, 
při  němž  měli  se  rození  S.  vzdělávati  na 
kněze.  Zatím  germanisace  pokročila  pone- 
náhlu  od  Labe  i  do  Lužice.  Když  poč.  sto- 
letí XIII.  něm.  osadníci  rozmnožili  se  mezi 
Šálou  a  Labem,  počali  se  stěhovati  i  za  Labe 
do  Lužice,  jsouce  voláni  zemany  něm.,  kteří 
tam  zatím  nabyli  půdy.  Tak  poněmčen  i  sám 
Budyšín,  Zhořelec  a  jiná  města.  Vyznamená- 
váni zvláštní  přízni  od  něm.  vrchností  a 
v  D.  Lužici  i  od  něm.  vlád  markrabí  východ- 
ních a  braniborských,  nabyli  záhy  převahy 
nad  obyvatelstvem  původním.  Zvláštní  po- 
zornost věnovali  bohatství  hornatých  krajin 
na  pomezi  českém,  slovanským  rolnickým 
obyvatelstvem  velmi  řídce  obydlených,  tak 
že  za  několik  desítiletí  (do  konce  XllI.  stol.) 
krajiny  tyto  úplně  obsadili.  Tím  způsobem 
S.  L.  odtrženi  od  Čechů  jíž  ve  XIII.  stol. 
něm.  pohraničným  pruhem,  který  se  stále 
rozšiřoval.  Tím  živel  něm.  v  Lužici  valně 
zmohutněl.  Soudy  městské  byly  jen  něm., 
pro  Srby  však  bylo  nutno  zříditi  zvláštní 
soudy  {Landgerichte),  při  nichž  se  jednalo 
srbsky.  Takový  soud  byl  v  Hodžiji  pro  24  vsí, 
poddaných  mís.  biskupství.  Podobné  při  zem- 
ském soudě  v  Budyšíné  byl  srbský  odbor, 
řečený  >das  wendische  Landgericht*,  skláda- 
jící se  ze  soudce,  jmenovaného  zemském 
fojtem,  a  2  dědičných  přísedících  (>starostů<). 
Tak  bylo  i  ve  Zhořelci.  Kromě  soudů  zem- 
ských byly  něm.  soudy  patrimoniální,  z  je- 
jichž pravomocí  byli  vyĎati  ^wiéazové«  (viz 
Lužice,  str.  490  ťi),  držící  se  věrné  srbské 
národnosti;  ale  za  neblahých  dob,  kdy 
pěstní  právo  nabylo  převahy  nade  vším 
právem  jiným,  páni  vztáhli  svou  moc  i  na 


928 


Srbové  Lužičtí. 


bývalé  >wičaze<   a   soudili  je   často   svými 
soudy. 

Spojení  Lužice  se  zemómi  koruny  České 
(1319—1635)  padlo  do  doby.  kdy  již  Némci 
byli  vládci  země  a  S.  poddanými  a  sluhy. 
G  duáevni  jejich  potřeby  nestaral  se  nikdo. 
Poněvadž  váak  stále  ještě  němčině  neroz- 
uměli, bylo  nutno  ponechati  jim  zvláštní  je- 
jich soudy,  které  na  Budyšinsku  i  Zhořelecku 
zachovaly  se  ještě  po  celé  XV.  a  XVI.  stol. 
Účinnými  středisky  germanisace  byly  bohaté 
kláštery  a  hojně  nadané  kostely  s  něm.  kně- 
žimi  a  mnichy.  Starší  nařízeni  biskupa  Bru- 
nona  11.,  >aby  duchovni  znali  srbskou  řeč 
a  lidu  kázali  v  jazyce  jemu  srozumitelném*, 
bylo  dávno  zapomenuto;  i  není  divu,  že 
obecný  lid  srbský  ve  XIV.  a  XV.  stol.  byl 
v  hlubokém  duševním  úpadku.  Jak  byl  ve 
svých  duševních  potřebách  opuštěn,  patrno 
na  př.  z  nařízení  biskupa  miš.  Jana  VI.  ze 
Salhausen  (srb.  Zaluž),  aby  »každý  farář, 
jenž  má  ve  své  osadě  Srby  a  při  tom  srbsky 
nerozumí  a  neumí,  opatřil  si  zástupce,  ka- 
plana, jenž  by  jazykem  srbským  dobře  vládl 
a  mohl  v  něm  lidu  kázati<(1496).  Duševní  po- 
kleslost  tehdejšího  lidu  srb.  dobře  illustrujc 
lhostejnost  jeho  v  dobách  vpádá  husitských 
do  Lužice;  lid  tehdy  nejevil  pražádné  účasti 
ni  v  hnuti  husitském,  ni  v  obraně  německé. 

Za  takového  stavu  věcí  počala  do  Lužice 
vnikati  reformace.  Uzemí  srbské  bylo 
sice  již  tehdy  značně  zúženo,  ale  přece,  zejm. 
v  D.  Lužici,  sahalo  daleko  za  nynější  ná- 
rodnostní hranici.  Ještě  ok.  r.  1550  byla  — 
kromě  měst  —  celá  D.  Lužice  srbská,  t.  j. 
kromě  okr.  chotě buzské ho  a  hrádeckého 
(Grodk)  také  okres  žarovský  (něm.  Sorau\ 
lubinský  (Lúbben)  a  kalavský  {Kalau\  dále 
skoro  celý  okr.  gubinský  kromě  cípu  se- 
verně od  Přibrčgu  (Fúrstenberg)  na  Odře, 
z  okr.  bezkovsko-storkovského  nejméně 
4  pětiny,  totiž  část  jižně  od  čáry  Miloraz 
(MúUrose)  u  Frankfurtu,  Pisky  {\farkgraf- 
pieské),  Friedersdorf  a  ?3irsk  (Koni gs-Wuster- 
hausen),  konečně  z  lukovského  okresu 
{Luckau)  nejméně  Va*  totiž  osady  vých,  od 
čáry  Gólišyn  {Golssen\  Lukow  (Luckau)^ 
Grožišóo  (Sonnenwalde),  Lug  {Lugau)  a  Něm. 
Žarnov  {Deutsch-Sorno);  k  tomu  ze  sousední 
provincie  Saské  všecky  osady  až  k  Do- 
brému Luhu  (dluž.  Dobry  ^ug,  něm.  Dobři- 
lugk)y  Lubuši  [Hohenleipisch)^  Vikovu  {Elster- 
werda)  a  Wódranům  {Ortrand);  konečně  ze 
Střední  Marky  {Mittelmark)  nejspíše  všecky 
osady  k  čáře  od  Gólišyna  přes  Želm  {Baruth) 
a  Chudovinu  {Mittenwalde)  k  Parsku.  V  H o rn i 
Lužici  není  takových  rozdílů  proti  nynější 
hranici  národnostní;  na  záp.  zasahovala  ob- 
last srbská  až  k  Polučnici  (luž.  Poičnica); 
dále  k  jihu  šla  do  záp.  okolí  Halštrova  (něm. 
Elstra)  a  k  Biskopicftm  [Bischofswerda),  od- 
tud jižní  hranice  šla  celkem  jen  nepatrně 
jižnčji,  než  nynější,  na  jihovýchodě  bylo 
okolí  Lubije  ještě  srbské,  odtuď  šla  hranice 
k  severu  pres  Měrjow  {Melaune)^  Džéže,  jczor 
{See)  a  Dube  do  Přibuzu  {Priebui\  kde  bylo 
ještě  mnoho  vsi  srbských. 


B.  Od  reformace  do  konce  XVIII.  stol 

Reformace  počala  do   Lužice   vnikati  za 
kr.  Ludvika  Jag.  Budyšinský  františkán  Pavel 
(řeč.  Bosák)  první  se  odvážil  r.  1520  v  Budy- 
stecich  kázati  v  duchu  Lutherovč.  Do  r.  157S 
byla  reformace  v  celé  Lužici  provedena,  tak 
že  jen  skrovná  část  Srbů  homoluž.  zůstala 
věrna  katolictví,  kdežto  větSina  jich  a  všichni 
DolnoluiiČané  přijali  nové  učeni,  šíření  jdio 
podporovali  něm.  zemane;  S.  s  počátku  ne- 
byli novému  učeni  nakloněni,  teprve  potom, 
když  kázáni  počala  se  díti  jaz.  srbským,  pře- 
stupovali rychleji  k  lutheránstvl.     V  prvnick 
desítiletích  nového  učeni  evang.  S.  měli  ne- 
dostatek kazatelů  srbských;    za  celou  doba 
od  r.  1521—40  přestoupilo    k  protestantstvi 
pouze  11  katol.  duchovních   srbských.    Z  té 
příčiny  v  té  době  nacházíme  v  úfadč  ev.  faráfá 
značný  počet  lidí  nestudovaných,  písařů,  zvb* 
niku    i   řemeslníků.    Z  té   příčiny    konečné 
i  luž.  stavové  počali  se  starati    o  duchovní 
potřeby  Srbů.  V  1. 1538  a  1551  vyzvali  Srby 
k  posílání   synů   na  studie    a   slibovali  jim 
propuštěni  z  poddanství.    Ha  vznikla  i  myš- 
lenka založiti  pro  Srby  vyšší  školu  (gymn.). 
Město  Lubij  poskytlo  pro  ni  opuštěný  fran- 
tiškánský klášter  a  kus  lesa   na  vydržováni. 
Stavové   vypravili   již   r.   1570    v    té    příčině 
do  Prahy  poselstvo  k  cis.  Maxim iliánovi  U., 
ale  prve  než  mohlo  poselstvo  cíle  svého  do- 
sáhnouti, shořel  Lubij  a  založení  školy  od- 
loženo  navždy.    Jediným  výsledkem  těchto 
usilování  bylo,  že  S.  směli  nyní  vstupovati 
do   něm.  škol    a  gymn.   (zejm.   v  Budyšiné, 
Zhořelci  a  Chotěbuzi)  a  že   pro  luž.-srbské 
jinochy  byla  zřízena   2  bezplatná   místa  při 
škole  (gymn.)  míšeňské. 

V  duchu  nového  učení  počali  se  evang. 
duchovní  pokoušeti  o  překlady  Písma  a  kate- 
chismu na  jazyk  luž.-srb.,  a  tak  s  reformad 
spojeny  jsou  prvopočátky  literatury  luž.-srb- 
ské.  První  známý  spis  jest  Jakubicův  dolno- 
luž.  překlad  Nového  zákona  z  r.  1548,  který 
však  zůstal  v  rkpe;  první  tištěná  kniha  jest 
rovněž  dolnolužická,  Mollerův  překlad  Luthe- 
rova  katechismu  (v  Budyšině  r.  1674  \;  homo- 
luž. překlad  tohoto  katechismu  od  Warichia 
vyšel  teprve  r.  1597.  Po  vydání  katechismu 
Tharaeova  v  dolnoluž.  nářečí  storkovském 
(1610)  a  Martinova  hornoluž.  překladu  7  ka- 
jících žalmů  (1627)  nastala  přestávka,  trvající 
v  H.  Lužici  do  posl.  desítiletí  stol.  XVII., 
v  Dolní  až  do  poč.  stol.  XVllI.  Byla  to  doba 
úpadku  národa  luž.-srbského,  kdy  všeobecně 
očekáváno  jeho  konečné  vyhynutí.  Refor- 
mace zdánlivě  prospěla  jazyku  srbskému,  vy- 
volavši první  počátky  literatury,  ale  jinak 
nepochybně  uspíšila  germanisaci;  nedostatek 
srb.  kazatelů  a  později  přímé  vnucováni  ká- 
záni něm.,  vše  to  ve  spojení  s  neustávajícími 
ústrky  vůči  srb.  národnosti  a  nezmenšeným 
pohrdáním  >srbskými  sedláky «  {wendische 
Bauersleuté)  přispělo  k  tomu,  že  S.  pozbývali 
vědomi  národního,  že  počali  pokládati  něm- 
činu za  cosi  vznešenějšího  a  stávali  se  zra- 
lejšími k  poněmčení.    Dvě  dolnolui.  a  dvě 


Srbové  Lužičtí.  929 


hornoluž.  knížečky,  vydané  za  celé  století, 
nemohly  stačiti,  aby  neškodnými  učinily 
všecky  zhoubné  vlivy  valící  se  germanisace.' 
K  tomu  přistoupily  hrčzy  30leté  války,  které 


nářečí  velmi  od  sebe  vzdálena),  nábožen- 
skému a  politickému,  ještě  roztržka  v  litera- 
tuře, která  nabyla  významu  hlavně  v  dobách 
pozdějších,  kdy'  jazykem  srbským  počaly  vy- 


lid  1  z  otčiny  vyháněly;  S.  v  strašné  bídě  cházeti  i  jiné  spisy,  než  jen  spisy  náboženské, 
nemohli  posílati  synů  na  studie,  i  nastal  i  V  Dol.  Lužici  v  pol.  XVll.  stol.  sepsal 
ještě  větši  nedostatek  srb.  duchovních,  ze-  Jan  Chojnan  obšírné  dílo  mluvnicko-slovni- 
jména  v  D.  Lužici.  Tak  se  stalo.  Že  do  pol.  kářské  o  nářečí  dolnoluž.  i  některé  spisy  ná- 
XVII.  stol.  poněmčilo  se  22  srbských  vesnic  bož.,  ale  nic  nevyšlo  tiskem,  ba  drobnější 
v  okolí  Gubina  na  severovýchodě  D.  Lužice  spisy  se  dokonce  ztratily.  A  zase  nebylo  ni- 
a  do  pol.  XVllI.  stol.  v  okolí  Storkova  a  '  koho,  kdo  by  Dolnoluž.  Srbům  napsal  a  vy- 
Hezkova,  tedy  na  dolnoluž.  severozápadě,  i  dal  potfebné  knihy^náboŽ.  a  jimi  zachoval 
pfcs  50  srb.  farních  osad  —  po  dvoustoletém  !  jim  vědomi  samostatnosti  srbského  jazyka, 
germanisaČnim  úsilí  evangelické  církve.  Srb-  ač  přece  před  sto  lety  první  lužicko-srBské 
ská  řeč  kazila  se  od  německé  nejen  ve  vý-  spisy  vůbec  byly  psány  a  tištěny  nářečím 
rázech  a  slohově,  nýbrž  i  ve  výslovnosti;  dolnolužickým.  Důkazem  žalostného  úpadku 
zkažení  jazyka  pronikalo  i  do  nábož.  spisů, ;  Dolnoluž.  Srbů  jest  i  to,  že  konečně  rozený 
které  počaly  v  2.  pol.  XVIL  stol.  (v  Hor.  Němec  Bohumil  Fabricius  na  počátku 
Lui.)  a  na  poč.  XVIIL  (v  Dol.  Luž.)  zase  ;  XVllI.  stol.  počal  vydávati  dolnoluž.  nábožné 
vycházeti.  S.  tak  dalece  již  pozbyli  vědomí  spisy,  mezi  nimi  i  překlad  Nového  zákona, 
národního,  že  ani  necítili  ponížení,  jež  jim  Toho  času,  vidouce  nedostatek  srbských 
způsobovali  Němci  kažením  a  poněmčováním  i  duchovních  a  v  něm  největší  nebezpečí  pro 
jťjich  příjmení.  Tak  úsilím  něm.  vlád  (zde  srbskou  národnost,  bratři  Martin  a  Jiří  Si- 
sluši  uvésti  ostrá  nařízení  Bedřicha  Viléma  I.  m  o  n  o  v  é  z  Čemjeric,  oba  kat.  knčži,  umí- 
z  let  1714,  1731  a  1735,  namířená  proti  luž.  nili  si  založiti  v  Praze  (k  jejíž  arcidiccési  kat. 
srbštině),  něm.  církve  a  od  poČ.  XVIIL  stol.  Lužice  náležela;  srbský  seminář  neb  konvikt 
I  něm.  školy,  úpadkem  jazyka  a  nár.  ducha  |  pro  srb.  jinochy,  studující  na  gymn.  a  pak 
zmáhala  se  germanisace  úžasně:  do  pol.  sto-  na  kněžství.  Než  k  provedeni  úmyslu  došlo, 
le:i  XVIIL  poněmčilo  se  v  D.  Lužici  na  zá-  zemřel  Martin  Simon  jako  senior  kapitoly 
padč  ještě  okolí  Grožišca  a  Grabina,  na  vých.  budyšínské,  avšak  bratr  jeho  Jiři,  kaplan 
pokračovala  germanisace  do  okolí  Gubina  u  karmelitánek  v  Praze,  opravdu  myšlenku 
a  Brodů;  v  Horní  Lužici  germanisace  nej-  uskutečnil,  koupi  v  koncem  r.  1704  kus  za- 
vtce  srbské  pjdy  urvala  v  okolí  Přibuzu  na  hrady  na  Malé  straně  nedaleko  Karlova  mostu 
východě  a  Kulandu  (luž.  snad  Rolany)  na  za-  a  vystavěv  na  něm  dům,  který  byl  r.  1706 
pádě,  dále  v  okolí  Halštrova  a  Biskopic,  ně-  zapsán  do  zemských  desek  na  jméno  kapi- 
kolik  \si  na  ji.iu  Černoboha,  v  okolí  Lubije  toly  budyšínské.  Později  Jiří  Šimon  přikou- 
a  při  východní  hranici.  |  pil  ještě  sousední  pozemek,  vystavěl  nový. 

Tiše,  nepozorovaně  dokonalo  se  poněm-  větší  dům  —  a  tak  povstal  srbský  (lužický) 
Cení  dobré  pblovice  srbského  území  v  obou  i  seminář  na  Malé  straně  v  Lužické  ul., 
Lužicích.  Ale  zdá  se,  že  žalostný  stav  národ-  |  z  něhož  dosud  vycházejí  knězi  a  vlastenci 
nosti  luž.-srbské  přece  neušel  pozornosti  do-  katol.  Srbům.  Z  něho  vyšli  zejm.  biskup 
mácích  duchovních,  neboť  právě  v  této  nej-  Wóski  a  pilný  M.  Walda,  ktcfí  opatřo- 
kritičtějši  době  aspoň  v  Horní  Lužici  poČí-  váli  kat.  Srby  náboženskými  spisy  v  2.  pol. 
naji  se  cvang.  duchovní  Brancel,  Bčrling,  XVIII.  věku,  a  Tecelin  Mét,  který  po- 
Cuderly,  Matěj,  Radca  a  j.  chápati  péra  •  dobně  působil  na  poč.  stol.  XIX. 
a  vydávati  náboženské  spisy  pro  lid  jazykem  ^  Podobný  význam  pro  cvang.  Hornoluži- 
srbskym.  Z  nich  nejčelnější,  Michal  Bran-  čany  mělo  založení  Hornoluž.  srbské  ká- 
cel (Frenccl,  v.  1. 1),  poslovanštil  i  právo-  zatelské  společnosti  při  univ.  v  Lipsku 
pis  srbských  knih,  přiblíživ  jej  více  českému,  (1716)  a  podobného  spolku  ve  Vitcm- 
iiež  první  spisovatele  lužičli.  Svůj  překlad  bérce  (1749j.  Lipská  společnost  sice  po- 
bible  srovnával  s  českým  a  polským  pravé,  zději  počala  přijímati  i  Němce  za  členy  a  vy- 
žc  S.  L.  jsou  haluzi  velkého  slovanského  pustila  i  přívlastek  >srb8ká«  ze  svého  názvu, 
plemene,  k  němuž  náležejí  Čechové,  Poláci, '  ale  byl  při  ni  takřka  stále  srbský  odbor,  je- 
Rusové  a j ihoslované.  Zatim  vystoupili  i  prvni  muž  později  dáno  jméno  >Sora bij a«.  Vi- 
spisovatclé  na  straně  katolické,  Ticin  a  temberský  kazatelský  spolek  srbský  ovšem 
Swctlik.  Také  Ticin  učil,  že  srbská  řeč  je  zanikl  se  zrušením  university  (1814).  V  obou 
sestra  češtiny,  z  jedné  matky  s  ní  vzešlá,  spolcích  srbští  studenti  pěstovali  studium 
pročež  sluší  ji  psáti  českým  pravopisem.  Po-  rodného  jazyka,  připravujíce  se  k  srbskému 
hříchu  nenásledovali  všichni  spisovatelé  zá-  kazatelstvi,  i  vyšla  z  jejich  středu  řada  ná- 
sad Brancciových  a  ricinových,  zejména  Bér-  bož.  spisovatelů  evang.  Srbů:  Langa,  B6h- 
.ing  počal  učili,  že  je  třeba  přiblížiti  srbský  mer,  Ast,  Šěrach,  Mjert,  Soita  a  j. 
pravopis  německému;  ba  sám  Brancel  po-  O  srbské  duchovenstvo  bylo  tedy  aspoň 
zdéji  upustil  od  svého  lepšího  pravopisu  a  do  jisté  míry  postaráno,  ale  o  školu  srbskou 
přijal  Bcrlingův.  Poněvadž  pak  katol.  Srbové  nestaral  se  nikdo.  Konečně  hrabě  Kašpar 
přicjrželi  se  slovanštějšiho  pravopisu  Tici-  z  Gersdorfu  r.  1740  založil  2  učit.  semi- 
nova,  připojila  se  k  dosavadním  dělidlům,  náře  (praeparandy):  v  Klukši  a  Čichort- 
jazykovému  (neboC  tehdy  byla  již  obě  hlavni    cích.   Po  jeho  smrti  však  r.  1751   přeložen 

OttAv  Movnik  NAu6ixý,  tv.  XXIII.  L"/3  190:.  59 


930 


Srbové  Lužičtí. 


první  do  Nízké,  již  tehdy  dávno  gcrraaniso- 
vané,  druhý  do  ném.  osady  ochranovské  (ač 
v  srbské  Lužici)  Malého  Vlkova  (Sía^y  ^^';>^ 
kow)  —  a  v  obou  přestalo  se  učiti  srbsky. 
Proto  založil  podobnou  školu  pro  Srby  Adolf 
z  B6I0VŮ  ve  Velkém  Vlkové  {Wulki  Wjei- 
kow),  V  téchto  školách  kandidáti  učitelstva 
aspoň  srbskou  řeč  nezapomnčli,  a  také  v  2.  pol. 
XVllI.  stol.  dva  z  nich  vystoupili  jako  srbsti 
spisovatelé:  Gčdan  a  Haupt. 

Dolní  Lužice  pohřížena  byla  v  úplný  spá- 
nek; ve  Vitemberce  studovali  sice  také  nč- 
kteří  DolnolužiČané  a  byli  i  členy  srb.  kázat, 
spolku,  ale  ani  jeden  z  nich  neujal  se  práce 
na  záchranu  toho,  co  srbského  ještě  v  D. 
Lužici  zbylo.  Potřebné  náboženské  spisy 
Dolnoluž.  Srbům  vydávali  v  2.  pol.  XVIIL  stol. 
zase  Némci:  Will,  Hauptmann  a  Schind- 
ler;  Hauptmann  dokonce  sepsal  velmi  do- 
brou (něm.)  mluvnici  dolnoluž.  srbstiny. 

Škodlivě  působila  sedmiletá  válka,  která 
zarazila  rozvoj  chudičké  literatury  a  postupu 
germanisace  přispěla  ještě  větším  zubožením 
srb.  lidu.  Ten  sice  —  hl.  v  Horní  Lužici 
byl  opatřen  nejnutnějšími  knihami  nábož., 
ale  na  vzdělání  jeho  a  uvědomění  spisy  také 
jiného  obsahu  nikdo  ze  vzdělaných  Srbů  ne- 
pomýšlel. Český  lid  měl  své  kroniky,  které 
i  v  dobách  nejhorších  zachovávaly  mu  vě- 
domí národní,  ale  S.  L.  neměli,  z  čeho  by 
se  poučili  o  své  nár.  minulosti,  o  kráse  a 
ceně  svého  jazyka.  Vynikající  S.  —  Po  nich, 
Langa,  Hórčanski  a  j.  —  psali  sice  hist., 
národopisné  a  pod.  spisy  a  články,  avšak 
německy.  Bylif  přesvědčeni,  že  srb.  národ- 
nost jest  na  shasnutí,  srbská  řeč  na  vy- 
mření —  sám  Hórčanski  ve  svém  dojemném 
(anonymním)  spisku  >Gedanckeneines  Ober- 
I.ausitzer  Wenden*  přichází  k  závěru,  že 
•konečně  i  zbývající  ještě  malý  zbytek  Srbů 
ponenáhlu  docela  se  v  Němce  obrátí*.  Tak 
opuštěn  ode  všech,  i  od  svých  vzdělaných 
synů,  lid  srbskou  řeč  vic  a  více  kazil  něm. 
výrazy  a  obraty  —  ba  i  sám  jazyk  tištěných 
knih  vic  a  vice  se  hemží  germanismy  a  ne- 
srbskými  vazbami  i  rčeními.  Za  těch  okol- 
ností není  divu,  že  germanisační  dílo  se  da- 
řilo, jsouc  provozováno  hlavně  poněmčová- 
ním  kostelů  podle  staršího  receptu  Bedřicha 
Viléma  I.:  zavádělo  se  totiž  střídavě  kázáni 
něm.  se  srbským,  načež  postupně  se  přechá- 
zelo ke  kázání  pouze  německému.  Pověst- 
ným germanisátorem  byl  zvláště  luhňovský 
pastor  J.  G.  Hellwig.  A  tak  srbská  oblast 
ilo  konce  XVIII.  stol.  zase  se  zúžila,  a  to 
vesměs  v  Dolní  Lužici:  tehdy  se  poněmčilo, 
co  ještě  zbývalo  v  okolí  Kalavy,  Lukova  a 
Lubina  na  záp.,  Brylandu  {Frieďland),  Lubo- 
razu  a  Gubina  na  sev.,  Brodů  (Pfórten), 
Baršče  {Forsť),  Trčbuli  a  Žarova  na  východe. 
\^  H.  Lužici  pomocí  kostela  a  školy  poněm- 
čovaly  se  farní  osady  Cybalin,  Kozly  a  Jězor 
na  vých.  a  Wulki  Bukow  na  záp,;  z  nich 
záhy  propadla  gcrmanisaci  osada  Cybalin, 
kdežto  ostatní  z  nich  má  ještě  Muka  na  své 
mapě  v  pohraničním  pásu  něm. -srbském. 

Připojením  celé  Dolní  Lužice  a  větši  části 


Horní  k  Prusku  pomérv  ještě  se  zhoršily, 
i  vydána  hlavně  Lužice  Ďolni  na  pospas  ger- 
manisaci.  Víme,  jaká  nařízeni  protisrbská 
tam  vydával  Bedřich  Vilém  I.  (viz  Lužice, 
str.  494  ^)  —  a  duch  těch  nařízeni  vládl  tam 
neustále;  vžd>rf  ještě  r.  1820  vláda  přímo 
zakázala  srbská  kázáni  v  Kozlech  (v  okr.  ka- 
lavském),  osadě,  kterou  ještč  Muka  našel 
nezcela  poněmčenou. 

C.  Doba  probuzení  v  Horní  Lužici. 

V  této  době  ok.  r.  1800,  kdy  vše  zdálo  se 
ukazovati  na  blízký  zánik  ostrůvku  iui.-srb- 
sk('ho,  objevuji  se  první  zásvity  nár.  probu- 
zení. Sice  již  sto  let  před  tím  Michal  Bran- 
cel  vědomě  poukazoval  na  příslušnost  Srba 
k  veliké  rodině  slovanské,  což  n^ohlo  se  státi 
seménkem  uvědomění  národního,  kdyby  by- 
val  Brancel  v  tom  duchu   rozvinul    nějakou 
činnost;  ale  zůstalo  při  pouhém  ojedinělém 
projevu.  (Když  totiž  car  Petr  Veliký  r.  1697 
ubíral  se  Lužici,  podal  mu  Brancel  své  spisy 
s  lat.  a  srb.  pří  písem,  v  němž  jej  vítal  jako 
>  velikého  cara  a  knížete  mnoha  míllionů  pod- 
daných,  ktefí    mluví  naší  srbskou   čili   sar- 
matskou  řečí«.)  Po  válce  sedmileté  probudil 
se  čilejší   ruch  v  srb.  kázat,  spolku  lipskéna. 
ale  ani  z  něho  nevzešlo  vzkřiSeni  národa  Inl- 
srbského.  Marně Jurij  Mjcň  v  9rytiřské pisni« 
zpíval  »Srbské  řeči   schopnost  a  chválu«  — 
nikdo  řeči  té  neužíval  k  probouzení  a  uvě- 
domování mysli  lužických.  Teprve  počátkem 
XIX.  stol.  nastalo  vlastni  probuzenské  sví- 
táni.  Prostý  muž  z  lidu,  tesař  Jan   Dejka. 
vydává  v  1.  1809—12  první   luž.-srb.  časopis 
»Serbski   Povvědař  a  Kurjěr*,  v    němž  pro- 
mlouvá k  lidu  srb.  takovém  způsobem,  ja- 
kým k  němu   dosud  nemluvil  nikdo.   Uvádí 
mu  na  mysl  jeho  příslušnost   k  rodině  slo- 
vanské, horli  na  lhostejnost,  ba    nevážnost 
k  mateřštině  u  Srbíi  samých,  na  ném.  školy 
v  srbském  kraji,  budí  Srby  z  otrlosti  a  po- 
vzbuzuje  k   odhodlanému   hájeni    a    užíváni 
jaz.  srbského.   Zdá  se,  že  již   toto  první  za- 
vanuti myšlenek  probuzcnských  mělo  původ 
svůj  v  Čechách,  jisto  aspoň'  jest,    že   Dejka 
navštívil  Prahu.   V   téže   době  Handrij   Lu- 
bjenski    vzbudil  k  novému  životu,  vlastně 
znova  založil  srb.  kázat,  spolek  v  Lipsku,  učil 
soudruhy,   že   S.   nikterak  nejsou    ve   světe 
opuštěni,  že  jejich  řeč  není  jen  »selská<,  že 
jsou  Slované  a  že  na  tom  základě  jest  možno 
opraviti  a  zdokonaliti  zanedbanou  dosud  řeč 
luž.-srbskou.  Proto  počal  sestavovati  slovník 
a   mluvnici   (k  jichž   vydání    však    nedošlo  1, 
opravoval   bibli  a  vydával   rozmanité    spisy 
pro  lid.   Věrným  jeho  soudruhem  byl  Adoíf 
Klín,  který  později  jako   praktický  právník 
a  vlivný   muž  v  životě  veřejném   nejednou 
vystoupil  ve  prospěch  srb.  jazyka,  srb.  škol- 
ství a  vůbec  svým  vlivem  nejednu    dobrou 
službu  prokázal   srbské  věci  v  dobé    skuteč- 
ného  nár.  probuiení.    V  letech   20tých  min. 
stol.   přišel   na  univ.  lipskou   Handrij    Zej- 
leř  a  již  zde  počal  psáti  první  pokusy  bás- 
nické. Zapisoval  je  do  psaného  časopisu  lip- 
ských studentů  srb.  (»Serbska  Nowinac),  od- 


Srbové  Lužičtí.  931 

kud  mnohé  z  nich  v  opisech  rozšířily  se  po  !  ničku«,  první  luž.-srb.  časopis  od  dob  Dej- 
Lužici  a  konaly  zde  národní  poslání  úkazu-    ková  >Vyprávěče  a  kurýra«.  Kdyt  »Jutnička€ 


jice,  jaké  věci  lze  psáti  zapomínaným  a  po- 
vrhovaným  jazykem  srbským.   Palacký,  Ku- 


po půl  lété  zanikla,  Smoleř  přiměl  Zejleřa, 
aby  vydával  >Týdenní  Noviny*  (»Tydžeáska 


charski  a  Milutinovic,  kteří  tehdy  pobývali  |  Nowina*),  Jórdan  pak  zahájil  pro  intelligenci 
v  Lipsku,  posilovali  plamínek  národního  a  vydávání  >Srbské  Jitřenky*  (»Serbska  Jut- 
slov.  vědomí  v  duši  mladého  poety  luž.  a  nička«),  která  byla  prvým  pokusem  luž.  revue, 
jeho  soudruhů.  Zejleř  nesešel  již  s  nastou-  Tak  počátek  let  40tých  ohlásil  se  nebývalým 
pěné  cesty  lužického  spisovatele  a  buditele;  ruchem  literárním,  který  obrátil  pozornost 
svou  něm.  mluvnicí  hornolužické  srbštiny  dal  na  Srby  L-ické  ve  světě  slovanském  a  doma 
zejména  mladšímu  pokolení  příruční  knihu, '  způsobil  utěšené  zvlnění  myslí  na  mrtvé 
jaké  se  již  dávno  nedostávalo,  nebof  od  vy-  takřka  hladině  života  národního.  Těmito  lite- 
dání  mluvnice  Matějovy  uplynulo  přes  sto  rárními  činy  byla  zkypřena  půda  pro  další 
let.  Na  straně  katol.  působil  vzpomenutý  již  ,  působení  buditelské,  jehož  duší  byl  Smoleř; 
Tecelin  Mět,  vydávaje  nábožné  knížky  pro  kolem  něho  kromě  Zejleřa  kupili  se  Buk, 
lid  a  školu.  Pful,  Klosopólski,  Imiš,  Wanak,  Wjela,  Kul- 

Zatim  rostlo  a  připravovalo  se  k  práci '  man,  Mučink  a  j.  Vydatným  prostředkem 
:  nové  pokolení,  jehož  přičiněním  měla  Srbům  '  buditelským  byly  >Týd.  Noviny*,  které  se 
L-ickým  teprve  vzejíti  skutečná  doba  pro-  již  udržely  a  byly  prostředníkem  mezi  lidem 
buzení.  V  Lipsku  evang.  studenti  horlivěji  a  jeho  vůdci.  V  lidu  pak  byla  půda  k  du- 
a  horlivěji  pěstovali  svou  mateřštinu;  v  Praze  ševnímu  a  nár.  probuzení  připravena  zruše- 
pod  vlivem  českého  probuzení  a  české  litera-  ním  poddanství  (r.  1820  v  Lužici  prusKé, 
tury   připravoval   se    k   vlasteneckému    dílu    r.  1831  v  saské  . 

pro'  srb.  Lužici  Jan  Pčtr  Jórdan;  v  Budy-  V  době,  když  mladé  pokolení  připravovalo 
síně  shromáždil  Jan  Ernst  Smoleř  srbské  se  k  těmto  činům,  dr.  Adolf  Klin  r.  1833 
gymnasisty  ke  studiu  mateřštiny,  čímž  se  až  1834  odrazil  útoky  Němců  na  srbský  jazyk 
stal  vlastním  zakladatelem  spolku  luž.-srb-  ve  školách;  jeho  zásluhou  pojato  bylo  do 
ských  gymnasistů  budyšínských,  který  po  |  školního  zákona  saského  z  r.  1835  usta- 
jeho  odchodu  přičiněním  A.  Mosiga  Klosc-  i  novení  (§  28),  jímž  se  Srbům  dovoluje  uži- 
pólského  r.  1839  formálně  se  ustavil  pode  vání  jejich  mateřštiny  při  vyučování  čtení  a 
jménem  >Societas  slavica  B udissin a «.  |  náboženství  ve  školách  obecných.  Klinovi 
Fred  tím  r.  1838  založil  Smoleř  ve  Vrat  i-  svěřili  také  mladí  vlastenci  luž.  získání  úřed- 
slavi  spolek  lužických  studentů  s  od- >  ního  potvrzení  >Matice^  Srbské*,  jejíž  za- 
borem  srbským.  Úsilí  mládeže  v  těchto  sdru-  i  loženi  po  vzoru  Matice  České  navrhl  Smoleř 
ženich,  k  nimž  záhy  se  připojil  i  spolek  srb.  ]  ve  schůzi  mladých  Srbů  a  jich  přátel  po 
kandidátů  učit.  v  Budyšíně,  sledovaU  ně-  ;  velikonocích  r.  1845  v  Budyšině.  Byvše  po- 
kteři  starší  S.  (i  Lubjenski)  a  Němci  s  nedů-  vzbuzeni  ještě  Palackým,  který  tehdy  právě 
VLTOU  neb  útrpnosti  nevěříce,  že  by  z  toho  v  Budyšíně  pobýval,  mladí  nadšenci  chopili 
mohlo  co  vážného  vzejíti,  a  jsouce  přesvěd-  se  krásné  myšlenky  s  veškerým  úsilím;  ještě 
čcni  o  brzkém  konci  luž.-srbšké  národnosti,  téhož  roku  odevzdány  stanovy,  Smoleřcm  vy- 
Mladí  však  nedali  se  ve  svém  počínání  mý-  pracované,  dru  Klinovi,  který  je  (1846)  podal 
liti;  zejména  Smoleř  ve  Vratislavi  pod  blaho-  !  krajské  direkci  budyšínské.  Zatím  v  řij.  1845 
dárným  vlivem  Purkyftovým  a  Čelakovského  mladistvý  učitel  a  hud.  skladatel  Kaiel  Aug. 
připravoval  se  s  veškerým  posvěcením  a  úsi-  Kocor  uspořádal  v  Budyšíně  prvni  »spě- 
lím  k  velkému  dílu  buditelskému.  Také  jiní  wanski  s\vjedžeú<;  o  této  pěvecké  slav- 
Cechové  a  Slované  působili  osobními  i  pi-  nosti  po  prvé  se  zpívala  Kocorova  piseň  na 
semnými  styky  na  tehdejší  mládejt  lužickou,  slova  Zejleřova  »Trac  dyrbi  Serbstvvo,  za- 
zejména  Šafařík,  Kollár,  Doucha,  Štúr,  Ma-  wostač*,  která  od  té  doby  se  stala  hymnou 
ciejowski,  Zmorski,  Hilferding,  Srezněvskij  národní.  Pěvecké  slavnosti  potom  se  každo- 
a  j.  Kromě  vlivů  slovanských,  najmě  čes-  ročně  opakovaly  (v  Budyšíně  neb  jiných  mí- 
kých,  hlavním  učitelem  mladého  pokolení  stech  H.  Lužice)  i  staly  se  vydatným  pro- 
byl  lid,  jeho  svéiázný  život  a  duševní  plody,  středkem  buditelským.  Také  chovanci  praž- 
Již  Zejleř  v  letech  20tých  chodil  mezi  lid,  ského  semináře  založili  si  r.  1846  spolek 
učil  se  od  něho  písním,  sám  tvořil  v  jejich  Serbowku*.  Vrcholným  bodem  probuzen- 
duchu  a  napomínal  mladé  studující  pokolení  ských  snah  v  1.  40tých  bylo  uskutečnění 
v  dopisech,  psaných  do  Lipska,  ke  sbírání  li-  »Matice  Sibské*;  v  ún.  1847  došlo  povoleni 
dových  písni  a  povésti.  To  vskutku  v  1.30tých  viádní  a  7.  dub.  konala  se  ustavující  valná 
a  poč.  40tých  činili  J.  P.  Jórdan  a  J.  E.  ,  hromada,  na  níž  zvolen  prvním  předsedou 
Smoleř;  tento  již  r.  1841  a  1843  vydal  svou  i  »Matice«  dr.  A.  Klin.  »Mačica  Serbska* 
monumentální  sbírku  písni  lidových,  zároveň  i  vytkla  si  onoho  dne  tyto  hlavni  úkoly:  zdo- 
pak  >Malcho  Srba*  (1841)  a  >Něm.-srbský  ,  konaliti,  ustáliti  a  rozšířiti  nový,  společný 
slovník*  (1843),  první  hornoluž.  slovník  od  pravopis  srbský,  dbáti  vůbec  o  čistotu  a 
dob  Swětlikových.  R.  1841  také  Jórdan  za-  zušlechtění  jazyka,  vydávati  záb.  i  poučné 
hájil  luž.-srbskou  činnost  lit.  vydáním  ně-  knížky  pro  lid,  vědecký  >Časopis  Maóicy 
kolika  srb.  písni  a  grammatiky  podle  sou-  Serbskeje^,  srbsko -něm.  a  nem.-srbský 
stavy  Dobrovského;  kromě  toho  počal  r.  1842  slovník  a  jiné  spisy  naučné.  Hned  r.  1847 
vydávati    zábavný    a    poučný   týdeník    >Jut-     Matice*  zahájila  vydáváni  spisů  pro  lid  čtyřmi 


932 


Srbové  Lužičtí. 


kázáními  f  pastora  Lubjenského,  r.  1848  vy- 
dala vedle  tří  populárních  knížek  důležitý 
spis  vlastivědný  »Serbske  Horné  í:»užicy«, 
kromě  toho  redakci  J.  E.  Smoleřa  prvý 
sešit  >Časopisu«.  Založeni  »Matice«  melo  pro 
Srby  Hornolužické  ohromný  význam,  zejména 
když  přičiněním  vojereckého  superintendenta 
Kubici  dovoleno  i  pruským  Srbfim  k  ni  při- 
stupovati ;  Matice  stala  se  ohniskem,  z  něhož 
šířilo  se  uvědomění  národní  do  všech  kon- 
čin území  luž.-srbského.  »Hiownc  zhroma- 
džizny*  matiční,  konané  vždy  ve  středu  po 
velikonocích,  staly  se  od  té  doby  výročními 
svátky  národními. 

Všeobecné  hnutí  r.  1848  nezůstalo  bez 
vlivu  ani  na  Srby  L-ické.  Demokratické  hnutí 
v  Německu  i  slovanský  ruch  v  Rakousku 
byly  proudy,  jež  zasáhly  i  do  Lužice  a  zů- 
stavily zde  stopy.  Jórdan  účastnil  se  Slovan- 
ského sjezdu  v  Praze,  jehož  manifest  k  ná- 
rodům evropským  rozhodně  se  ujal  Srbův 
L-ických  a  protestoval  proti  poněmčování 
jich.  Doma  v  Lužici  Smoleř  čiperně  užil  zru- 
šeni privilegia  něm.  novin  k  podávání  polit, 
zpráv,  ujal  se  sám  redakce  »Týd.  Novin*  a 
změnil  je  v  dobrý  list  politický,  »Tydžeň- 
ske«  čili  později  »Serbske  Nowiny«.  Němečtí 
demokraté  měli  za  jisté,  že  S.  L.  k  nim  se 
připojí,  ale  ti  nedali  se  získati  pro  něm. 
hnuti  a  stáli  na  straně  královské.  Dne  26.  čce 
1848  podala  lóčlenná  deputace  Srbů  L  ic- 
kých  předsedovi  saského  ministerstva  pa- 
mátnou petici,  vypracovanou  výborem  via 
stenců  za  předsednictví  Imišova  a  opatřenou 
5000  podpisy.  S.  požadovali  rovné  právo 
srbského  jazyka  s  německým  ve  školách, 
kostelich,  před  úřady  a  soudy.  Vůdcové  je- 
jich, jsouce  plni  nadějí,  počali  zakládati  srb 
ské  spolky,  v  nichž  se  přetřásaly  záleži- 
tosti národní:  v  Budyšíně  založeno  >Serbske 
réčertske  towařstwo«  (srb.  řečnický  spolek), 
na  venkově  povstávaly  spolky  rolnické  (»Serb- 
ske  burské  towařstwa<).  V  květ.  1849  pro- 
puklo v  Drážďanech  povstání,  k  němuž  se 
i  vojsko  přidalo;  pouze  pluk,  v  němž  slou- 
žili S.,  zachoval  věrnost  rodu  král.  a  dopro- 
vodil krále  do  pevnosti  Kdnigsteinu.  Po  uti- 
šeni povstání  vzala  vláda  v  úvahu  srbskou 
petici;  vyřízení  ze  dne  28.  srp.  1849  sice 
značné  zklamalo  očekávání  Srbů,  ale  přece 
poskytlo  jim  aspoň  některá  prospěšná  usta- 
noveni, na  př.  že  v  obecných  školách,  kde 
jsou  srbské  déti,  má  se  vyučovati  srbskému 
čtení  a  také  náboženství  na  základě  srb.  ja- 
zyka, kdežto  dosud  zákon  školní  to  pouze 
dovoloval ;  že  pro  Srby  L-ické  evang.  i  katol. 
vyznáni  z  Drážďan  a  okolí  máji  se  4krát 
ročně  konati  srbské  bohoslužby;  Že  při  sou- 
dech a  úřadech,  kde  toho  třeba,  mají  býti 
přísežní  tlumočnici  srbští;  dále  zavedena  luž. 
srbština  jako  nepovinný  předmět  na  gymn. 
budyšínskcm  (Smoleř  jmenován  prvním  uči- 
telem), na  cvang.  učit.  ústavě  zemských  stavů 
luiických,  jakož  i  v  nové  založeném  kat.  se- 
mináři učitelském.  Na  důkaz  vděčnosti  krá- 
lovské za  věrnost  v  1.  1848—49  přikázán 
r.    1851    tehdejší    kor.    princ  Albert    vojen- 


skou službou  do  Budyšina,  aby  se  tu  naučil 
srbsky  (Smoleř  byl  jeho  učitelem). 

Vše  to  povzneslo  důvěru  vlastenců  a  ná- 
rodní vědomí  lidu  tak,  Že  ani  doba  poli- 
tické reakce  v  letech  50tých  nebyla  s  to 
zadržeti  rozvoj  probuzení  lužického.  (Jchladti 
sice  někteří  dosavadní  spolupracovnici,  ale 
na  jejich  místo  nastupovali  četní  jmi,  Jenč, 
DuČman,  Rostok,  Fiedleř  atd.,  zejména  pak 
Michal  Horník.  Srbští  duchovní  a  učitelé, 
pokud  to  bylo  možno  v  mezích  zákonů  sa&- 
kých  a  pruských,  stáli  na  stráži  práv  jaxyka 
srbského,  lužické  spolky,  pokud  nebyly  xa- 
kázány,  srbské  časopisy  a  knihy  udržovaly 
národní  vědomí  srbského  lidu.  íak  věrným 
plněním  národních  povinnosti  zachována  v  H. 
Lužici  oblast  srbská  neztenčená;  jediný  farní 
kostel  v  Dubci  (v  pruské  H.  L,),  dávno 
ostatně  naněmčený,  odpadl  od  kraje  srb- 
ského, ale  6  srbských  jeho  vsí  pHfařeno 
k  Rychwaldu  a  tak  zachováno  národnosti 
srbské.  Zvlášf  potěšitelným  zjevem  oněch 
dob  jest  přilnutí  učitelstva  k  národní  véci 
srbské.  Učitelstvo  po  příkladě  Kocorově  po- 
řádalo i  na  venkově  srbské  koncerty,  účast- 
nilo se  činnosti  spolkové  a  spolupůsobilo 
zejména  při  spisováni  potřebných  školních 
knih  srbských.  —  Na  činnost  >Maticc  Srb- 
ské<  politická  reakce  neměla  vhvu,  rovněž 
tak  dovoleno  další  trvání  budys.  Besedy  a 
spolků  náboženských  (>missioňských«),  pě- 
veckých a  hospodářských,  z  nichž  pyosdedni 
však  mčly  ráz  více  německý  než  srbsky. 
K  x>  Matici*  přidružily  se  od  r.  1863  dva  dá- 
ležilé  lit.  spolky,  kteréž  převzaly  část  jejího 
úkolu:  »Serbske  lutherske  knihownc 
towařstwo«  a  katolické  •Towařslvvo 
swjateju  Cyrilla  a  Mcthodija«.  První 
velmi  čile  se  ujalo  vydávání  nábož.  spisů 
pro  evang.  lid,  druhé  hlavní  péči  věnovalo 
vydávání  časopisu  (»Katholskt  Fosoi«)  pro 
kat.  Srby.  Evang.  S.  měli  svůj  náboženský 
časopis  již  od  let  40cátých  (>Missionske  Po- 
wěsce«,  po  nich  > Zemičku «  a  pak  ».Mission- 
ského  Posla*).  Toto  rozmnoženi  luž.  časo- 
pisectva,  vydávání  lidového  kalendáře  a  ze- 
jména zalpžení  belletristického  roésíčniku  >La- 
žičana«  M.  Horníkem  valně  přispělo  k  po- 
vznesení duševního  života  luž.*srbského.  Vše 
to  bylo  umožněno  tím,  že  Smoleř  (1850i  za- 
hájil činnost  nakladatelskou;  otevření  srb- 
L  ského  a  slovanského  knihkupectví,  k  némui 
Smoleř  spojil  se  s  Pjcchem  r.  1863,  učinilo 
dokonce  na  nějaký  čas  z  Budyšina  literární 
středisko  širšího  významu  slovanského.  Smo- 
leř a  Horník  vůbec  vědomě  stavěli  literami 
a  národní  život  lužický  na  základ  slovan- 
ský; významné  jsou  v  té  příčině  pravidelné 
a  pečlivé  slovanské  rozhledy  v  *Lužičanu<, 
jakož  i  styky  obou  vlastenců  s  vynikajicimi 
Slovany,  i  nichž  Wilhelra  Boguslawski  r  líioi 
vydává  po  polsku  dějiny  luiickosrbskc  t»Ky4 
dziejów  serboluiyckich«).  Smoleř  po  Jordá- 
novi převzal  r.  1848  »SlavÍsche  jahrbOcher*, 
přenesl  je  do  Budyšina  a  po  jejich  sánika 
(1849)  po  krátké  přestávce  vydával  »Zeit5Chi, 
fůr  slavische  Lit.,  Kunst  und  Wissenscbaft* 


Srbové  Lužičtí. 


933 


(1862—64)  a  »Centralblattcr  fQr  slav.  Lit. 
und  Bibliographie<  (1865—68),  tak  že  Budy- 
šin  tehdy  náležel  k  ohniskfim  slovanské  vzá- 
jemnosti. R.  1867  Smoieř  odebral  se  s  drem 
P.  Dučroanem  za  Srby  L-ické  na  slovanský 
sjezd  do  Moskvy,  začež  se  na  Lužičany  vrhl 
chauvinistický  tisk  némecký,  hledaje  od  té 
doby  v  každém  projevu  národního  života 
>panslavismuse.  Tehdy  a  po  vydáni  Boeck- 
hovy  knihy  »Der  Deutschen  Volkszahl  und 
Spráchgcbiel«  Í1869)  Némci  také  psali  o  brz- 
kém vyhynutí  Srbů  L-ických,  což  však  jim 
nevadilo  stále  na  nč  útočiti  tiskem  i  na  schů- 
zích. S.  však  jim  mužně  odpovídali,  zejména 
Smoleř  v  »Srbských  Novinách«  a  v  >Luži- 
čanu«,  poslanec  Kefk  na  sněme  saském, 
Imiš  v  saské  zemské  synodě  atd. 

Koncem  let  60tých  nastal  příznivý  obrat 
pro  srbské  spolky,  když  S.  ve  válkách  r.  1864 
a  1866  za  všecka  příkoři  znova  osvědčili  svou 
loválnost;  povolována  i  shromáždění  lidu, 
jako  na  př.  v  Khrósčicich  v  1. 1867—69.  Řada 
nových  spolkfi  na  venkově,  zpěv.  družstev, 
besed,  jednot  atd.  povstala  v  1.  70tých.  V  dě- 
jinách > Matice  Srbskéc  nastává  nová  doba 
od  zakoupení  vlastního  domu;  >Maéičny 
dom<,  navrhovaný  jiŽ  od  r.  1856,  Smoleř 
uskutečnil  r.  1873;  byv  povolán  (koncem  1872) 
za  předsedu  >Matice<,  koupil  na  vlastní  risiko 
vhodný  d&m  pro  ni,  doufaje  v  brzké  jeho 
vyplacení  ze  sbírek  a  zejména  pomocí  ostat- 
ních Slovanů,  zvláště  Rusů.  Odebral  se  také 
hned  do  Ruska,  ale  došel  tam  jen  zklamání; 
někteří  ruští  boháči  sice  slíbili  půjčiti  »Ma- 
tici<  peníze,  ale  jediný  (Bašmakov)  dostál 
slibu,  a  ještě  by  se  bývala  tato  půjčka  později 
málem  stala  >Matici«  osudnou.  R.  1875  za- 
ložil si  Smoleř  v  domě,  jejž  >Maticec  násle- 
dujícího roku  formálně  od  něho  převzala, 
vlastni  knihtiskárnu,  což  byl  pro  Srby 
podnik  velikého  významu.  V  těch  dobách, 
po  smrti  národního  pěvce  Ondřeje  Zejleřa, 
vstupuje  na  kolbiště  literát  ni  a  národní  nové 
pokolení,  jehož  prvním  činem  jest  užší  sdru- 
ženi všech  studujících  srbských.  R.  1875  ko- 
nána první  >skhadžowanka  serbskeje 
studowaceje  m)odžiny€,t.j  valná  schůze 
všech  stud.  spolků  luíických.  Takové  skha- 
džou^anky  konají  se  od  té  doby  každoročně 
počátkem  srpna,  a  to  vždy  v  jiném  místě 
na  pomezi  národnostním  neb  vůbec  v  místě 
ohroženém.  Hned  r.  1876  počala  mladá  dru- 
žina vydávati  vlastní  list  literární,  »Lýru 
Srbskou*,  v  níž  vystupují  Muka,  Bart-Ci- 
áinski,  Bjedrich,  Libš,  Skala,  Holan 
a  j.,  vesměs  ^ména,  která  —  až  na  nepatrné 
výjimky  —  jiŽ  z  veřejného  a  lit.  života  luž.- 
srbského  nezmizela. 

Ve  školství  srbském  v  Sasku  v  1.  70tých 
a  násL  nic  se  nezměnilo;  novým  školním  zá- 
konem z  r.  1873  obnovena  byla  celkem  starší 
ustanoveni,  jen  zvětšena  poněkud  práva  míst- 
ních školních  výborů.  Za  to  v  pruské  H.  Lu- 
iici,  kde  v  1.  60tých  lehnická  správa  vydala 
některá  nařízení  příznivá  Srbům,  nastalo 
v  1.  70tých  zhoršení.  Původcem  nových  na- 
řízeni)   srbskému  jazyku   nepřátelských,  byl 


pověstný  lehnický  šk.  rada  Bock.  Srbština 
vyloučena  ze  škol  naprosto,  jen  při  nábo- 
ženství dovoleno  u  nejmenších  ditek  bráti 
na  pomoc  jejich  mateřštinu.  Lid  byl  tím  tak 
'oztrpčen,  že  na  př.  r.  1883  vystěhovalo  se 
25  Srbů  z  farní  osady  slepjansícé  do  Serbina 
v  Americe.  R.  1880  podána  přičiněním  sle- 
pjanského  pastora  Wjelana  hromadná  petice 
srb.  lidu  pruské  H.  Lužice  k  ministerstvu, 
aby  při  obsazování  míst  učitelských  bylo  hle- 
děno na  žadatele  srbského  původu  a  v  obec. 
školách  aby  se  srbsky  vyučovalo  aspoň  ná- 
boženství, čtení,  psaní  a  zpěvu.  Odpověď 
byla  celkem  odmítavá;  poměry  se  zlepšily 
teprve  v  1.  90tjch,  kdy  r.  1891  vydáno  vy- 
nesení lehnicke  král.  správy,  jímž  připuštěn 
do  srb.  škol  H.  Lužice  vyučovací  jazyk  lu- 
iický  (vyjímaje  počty).  Ale  i  po  tomto  vy- 
neseni závisí  vše  na  učitelích  a  inspektorech, 
poněvadž  srbština  jest  jím  do  škol  pouze  při- 
puštěna, nikoli  povinně  zavedena. 

Poněvadž  střední  Školy  jsou  pouze  ně- 
mecké, sluší  velikou  důležitost  přičítati  srb. 
homiletickému  semináři  prázdninovému, 
jenž  byl  pro  evang.  theology  r.  1877  saským 
ministerstvem  povolen  na  žádost  pastora  H. 
J.  Imišc.  Tento  vlastenec  až  do  své  smrti 
(1897)  na  své  faře  v  Hodžiji  vyučoval  o  prázd- 
ninách ev.  srbské  theology  v  srbšíině  a  uvá- 
děl je  v  praxi  kazatelskou  v  tomto  jazyce. 
Od  smrti  Imišovy  přenesen  srbský  theol. 
seminář  prázdninový  do  HrodžiŠéa  k  pa- 
storu O.  Mrozakovi. 

Koncem  let  70tých  a  poč.  80tých  octla  se 
»Matice€  u  velikém  nebezpečí  úmrtím  budyš. 
měšCana  FOrstera  (od  něho  byl  dům  kou- 
pen) a  úpadkem  Rusa  Bašmakova,  kteří  jí 
prostřednictvím  Smoleřovým  poskytli  půjčky 
na  Matiční  dům.  První  nebezpečí  zažehnáno 
na  čas  pomoci  Živnostenské  banky  v  Praze, 
ale  vyvstalo  znova,  když  tato  po  3  letech 
půjčku  vypověděla.  Smoleř  byl  tehdy  právě 
v  Rusku,  a  poněvadž  také  již  churavěl,  vzdal 
se  písemně  předsednictví  > Matice*,  na  něž 
za  něho  povolán  M.  Horník.  Nebezpečen- 
ství od  » Matice*  podařilo  se  později  odvrá- 
titi, ale  Smoleř  úplného  zažehnání  nebezpe- 
čenství a  obratu  k  lepšímu  již  se  nedočkal; 
zemřelř  r.  1884,  zfistaviv  redakci  »Srbských 
Novin <  a  srbskou  knihtiskárnu  synu  svému 
Markovi  Smoleřovi.  Na  podnět  Poláka 
Alfonsa  Parczewského  působilo  již  od 
r.  1880  »Towařstwo  Pomocy  za  stu- 
dowacych  Serbow*  (spolek  ku  podpoře 
studujících  Srbů),  který  došel  značné  přízně 
doma  (na  př.  statkáfka  Marie  Wjelová  odká- 
zala >Towařstwu«  6000  mk.,  summu  na  srb- 
ské poměry  znamenitou)  i  u  ostatních  Slo- 
vanů, zejména  Poláků,  Čechů  a  Rusů.  Pro 
studující  Srby  založil  u  >Matice«  stipendium 
i  polský  romanopisec  J.  L  Kraszewski  s  vý- 
slovným určením  »za  nejlepší  pokrok  v  lu- 
žické  srbštině*.  Studentstvo  projevilo  své 
snahy  a  stupeň  svého  národního  smýšlení 
vydáním  sebr.  spisů  Zejleřových  redakcí  dra 
Arn.  Muky,  jenž  ujal  r.  1882  i  vydávání 
belletr.  měsíčníku  »Lužíce«,  povstalého  slou- 


934  Srbové  Lužičtí. 


dobi  národního  života.  Tažby  a  dle  dlouhých 
let  dosaženo,  i  bude  nvni  Ixe  obrátiti  zřetel 
k  jiným,  důležitým  stiánkám  nár.  života. 

D.  Procitnuti  a  další  život  v  Dolni 

Lužici. 


mých  počátcích,  tak  že  se  vyvíjely  vedle  sebe 
rovnoběžně  dva  spisovné  jazyky.  K  tomu 
přistoupilo  i  trvalé  odloučeni  politické,  které 
na  slovanskost  D.  Lužice  mnohem  zhoubnéji 
působilo,    než    na    srbskost    pruské    Lužice 


čenim  »Lípy  Srbské*  s  bývalým  *Lužiča- 
nem*.  Osmdesátá  léta  XIX.  stol.  vůbec  se 
vyznamenávají  živým  ruchem  v  literatuře. 
Kromě  spisů  Zejleřových  vyšla  znamenitá 
Mukova  'Statistika  Serbow*,  která  teprve 
poskytla  dokonalý  obraz  srbské  vlasti  a  ná- 
ležitě obrátila  zřetel  k  Dolní  Lužici,  Hórnik  V  D.  Lužici  vždy  byl  útisk  větši  než  v  Horní, 
zpracoval  Boguslawského  dějiny  (»Historiia  )  Neštěstím  Srbů  Dolnolužických  bylo  vzdáleni 
serbskeho  naroda«),  tak  že  mládeži  a  liau  v  jazyce,  které  přešlo  i  do  literatury  v 
po  prvé  se  dostalo  historie  vlastního  ná- 
roda, vyšlo  několik  skvělých  básnických  sbí- 
rek Jakuba  Čišinského,  počal  vycházeti 
Hórnikův  a  Lusčanského  klassický  překlad 
Nového    zákona,    vyšly   Černého   »Mythiske 

bytosče«,  sborníky  lidových  pisni,  nově  se-    Horní.  Tak  vyvíjely  se  osudy  Srbů  Dolnolui 
braných    Mukou,   Kubou    a   Černým,   jimiž  '  zcela  odloučeně  od  Lužice  Horní,  coŽ  zejména 
znova   obrácen    zřetel    k   pokladům    lidové   patrně  vystupuje   ve  stol.  XIX.   vedle  pro- 
tvorby,  zkvétal  »Časopis  Mačícy  Serbskeje<^,   buzení  hornolužického.  Buditelé  hornolužičtí 
zkvétala  >Lužica«,  založen  hosp.  list  (>Serb-   sic  dobře  chápali  nebezpečenství,  tkvící  v  té 
ski  Hospodaře)  atd.   Však  také  Němci,  žár-  <  odloučenosti,  i  snažili  se  připoutati  dulevné 
livě  střehouce  každé  hnutí   v  Lužici,  znova '  Srby    Dolnolužické    k    Hornolužickým,     ale 
a  s  větší  ještě  silou  vrhli  se  na  lužická  sna-   snahy  jejich  nedocházely  porozumění   v  D. 
žení,  vzavše  si  k  tomu  záminkou  petici  prus-  i  Lužici  i  nevedly  k  žádoucímu  cíli. 
kých  Srbů  hornoluž.  k  ministerstvu  vyuČo- 1     Úpadek  Srbů  Dolnolužických  na  poč.  sto- 
váni  a  poslední  ruskou  cestu  Smoleřovu.  Na  \  letí  XIX.   byl   tak    žalostný,  Že  se   o  pro- 
útoky  ty  výborně  odpověděl  I miš  něm.  bro- I  buzeni    nikomu    nesnilo.    Poddanství    sice 
šurou  »Der  Panslavismusc,  v  nichž  nejen  vy*    r.  1820  zrušeno,  aie  poddanství  ducha  trvalo 
líčil  srbské  snahy  a  poměry  v  pravém  světle,   dále.    Ve  školách  učilo  se  stále  německy, 
ale  také  před  světem  odhalil   germanisační    a  i  tam,  kde  aspoň  u  nejmenších  dčti  pit- 
činnost  Němců,  zejména  v  pruské  Lužici.        birána  na  pomoc  srbština,   upousrělo  se  od 
V  nadějném   rozmachu  nár.  života  zemřel   toho.  Tak  dalo  se  hlavně  v  okoli  Komorová, 
náhle  r.  1894  Hórnik,  pokládaný  za  duši  veš-   Drjowku,  Lubňova  a  Grodku,  tak  že  v  těchto 
kerého  žití  srbského.  Krátce  před  nim  a  po   okresích  (až  na  několik  škol)  vyučuje  se  již 
něm    odešlo  i  několik  jiných   starších   via-    od  počátku,   po  případě  od  pol.  XIX.  stol. 
stenců  (Pful,  Jenč,  Imišová,  Imiš  a  j.),  za  to   pouze   německy.    Podobně  srbská  kázáni 
však  vstoupilo  v  řady  národních  pracovníků    nahrazována  v  mnohých  osadách  postupně 
několik  mladších,  těch,  kteří  v  1.  1886 — 87  1  německými.  To  nebylo  jen  vinou  něm,  farářů, 
vydávali  >LužickéhoSrba<,  i  mladších  ještě:  I  ale   i  některých   poněmčenců;   dolnolužická 
bratři  Šewčikové,  oba  Nowakové,  Žur,|  mládež  totiž  obyčejně  nechodila  na  studie 
čilý  Miklawš  Andricki  aj.  Předsedou  »Ma- 1  do  Lipska,  kdež  se  shromažďovala   evan^. 
tice  Srbské^   zvolen  Kalich  a  po  něm  í,\i'  \  mládež  hornolužická,  nýbrž  do  Berlína  a  Halle 
sčanski,  ale  duševní  vůdcovství  přešlo  při- 1  i  napájela  se  tu  pouze  duchem  německým* 
rozeně  na  Arnošta  Muku,  který  od  té  doby    A  tak  spojeným  germanisačnim  úsilím  školy 
rediguje  »Časopis  Mac.  Serb.c  Jeho  inicia-   a  církve  poněmčily  se  v  1.  pol.  XIX.  stol. 
tivou   a  vedením    S.    účastnili   se   výstavy    některé  další  osady  v  okresu  kalavském  ize- 
dráždánské  r.  1896,  při  čemž  byl  horlivým   jména    Pricyrt,   Klčáišéa   až   na   jednu   ves, 
Mukovým  spolupracovníkem   A.  Sommer.    Rědoř),    lukovském   (Zalgosé)    a   Žarovském 
Lužickosrbský  pavillon  této  výstavy  stal  se   (Rjaščaň);    r.  1848  bylo  v  D,  Lužici  již  jen 
základem  národopisného  a  hist.  musea  I  36  srb.  kazatelů  v  33  kostelich. 
lužickosrbského,  kteréž  otevřeno  r.  1900       V  Horní  Lužici  od  poč,  XIX.  stol.  jevily 
v  Matičním  domě  (uspořádáno  Jak.  Šewči-    se  zásvity  probuzeni,  v  Dolni  jako  by  srbski^ 
kem).  »Matice«   přední  zásluhou  dra.  Arn.   intelligence  vůbec  nebylo,  tak  že  knihy  lidu 
Muky  hlavní  úsilí  obrátila  ke  zbudování  no-   potřebné  vydával  Němec  Schindler.   Tc- 
vého   důstojného   domu,  k  němuž  základní    prve  r.  1848  ohlásil  se  obrat  k  lepšímu  ob- 
kámen  položen  21.  dub.   1897.   K  uskuteč- i  jevením  prvního   a  jediného  dolnoluž.  časo- 
něni   stavby   doplo   po   výstavě   drážďanské   pisu :    t.  r.   tarář   N  o  w  k  a   počal   vydávati 
a  r.  1900  dostavěna  a  účelu  svému  odevzdána  ,>Bramborski  serbski  casnik«.  Ale  list 
polovice  domu;  druhá  polovice  byla  dokon-   nedocházel  přízně  u  lidu;    bojoval  sic  proti 
cena  r.  1904  a  26.  záři  t.  r.  Serbski  dom   něm.  demokratům,  ale  zájmů  dolnoluž.  Srb* 
(jak  definitivně  nazván)  v  Budyšíně  slavnost- 1  štva  si  nehleděl,  není  tedy  divu,  že  již  r,  1862 
ním  způsobem   otevřen.  V  něm  nachází  se  1  zašel.    Po  půl  létě  obnovil  jej  farář  Pank, 
srbská  knihtiskárna  a  knihkupectví,  bohatá  ,  po  němž  od  r.  1867  jej  rediguje  uč.  K.  š  wjela. 
knihovna  matiční,  srbské  museum  a  sál  za-   R.  1849  po  příkladě  hornoluž.  studentů  za- 
sedací (zároveň  síň  koncertní  a  divadelní).  |  ložil  J.  B.  Tešnaf  na  gymn.  chotébuzském 
Tím   S.  L.  mají  kromě  duševního  ohniska,  i  stud.   spolek    >Lužici«   (»tužyca«);    pfimý 
»Matice«,  i  viditelné  centrum.  Tak  vstupují  i  popud  k  tomu  dal  K.  A.  Jenč.   pozdější  lit. 
Hornolužičtí  S.  ve  stol.  XX,  do  nového  ob- '  historik  hornolužický,  t^dy  student  cvan? 


Srbové  Lužičtí. 


935 


theologie  v  Lipsku,  když  na  své  prázdninové 
cesté  přišel  do  D.  Lužice.  R.  1850  vzniklo 
>Serbske  towariástwo  Dotojcneje  tu- 
žycc«.  ale  po  vydáni  a;^itačni  brošurky  a 
5  knížeček  zaniklo;  protektorát  pána  z  Wer- 
decku  mu  nesvédčil.  To  byly  prvni,  velmi 
nesmělé  a  chudičké  pokusy  buditelské!  Po 
i»niknuti  »Srbského  tovaryšstva*  nastala  po- 
dobná prázdnota  v  duševním  životě  dolno- 
lužickém,  jako  před  r.  1848.  Zbyl  pouze 
>Ca8nik<  a  živořil  v  oněch  smutných  dobách, 
kdy  sami  duševní  vůdcové  nechovali  naději 
v  budoucnost.  Vlastně  kromě  těch,  kteří  se 
skupili  kolem  >Casnika<  (Šwjela,  M.  Grys, 
Pank,  Kopí)  a  jinak  velmi  nepatrnou  činnost 
vyvíjeli,  byl  pouze  Tešnař  činným  pojitelem 
prvých  zábleikň  probuzeni  let  50tých  a  pro- 
jevu nového  života  dolnoluŽ.  v  1.  70t^ch  a 
80tých.  Jeho  knihy  (nové  vydání  Fabriciova 
překladu  Nového  zákona,  duchovní  zpěvníky, 
modlitby,  kázání  atd.)  docházelv  obliby  u  lidu 
a  na  vývoj  spisovné  řeči  měly  blahodárný 
vliv,  očišťujíce  ji  od  germanismů  a  zavádě- 
jíce zlepšený  pravopis. 

Teprve  ok.  r.  1880  počal  se  v  D.  Lužici 
buditi  nový  život.  Dolnoluž.  Srbům  přibyl 
horlivý  pracovník  v  Hornolužičanu  Hendrichu 
Jordánovi,  který  počal  sbírati  lidové  písně, 
pohádky  a  pověsti,  r.  1878  vystoupil  v  >Časo- 
písu  Mač.  Serb.«  dolnoluž.  básník  Máto  Kó- 
syk,  jehož  idyllické  epos  >Serbska  swažba 
w  B)otach«  (1880)  došlo  rozšíření  i  v  lidu, 
před  ním  r.  1877  uveřejnil  rovněž  v  >Čas. 
Si.  S.«  Němec  Saucrwein  cyklus  dolno- 
srbských  písní  v  duchu  lidovém.  Uveřejňo- 
váním dolnoluž.  prací  v  homoluž.  časopisech 
(>Čas.  M.  S.«,  »i:.užičanu«)  projevuje  se  sblí- 
ženi obou  srbských  větví.  K  užšímu  a  vý- 
znamnějšímu ještě  sblíženi  došlo  r.  1880,  kdy 
k  návrhu  Alf.  Parczewského  založen 
>Dolno)užyski  wotrěd  (odbor)  Mastíce 
Serbskeje*,  který  působí  samostatně,  ale 
zprávy  o  své  činnosti  každoročně  podává  na 
valné  hromadě  >  Matice  Srbské*  v  Budyšíně. 
Hned  prvního  roku  přihlásilo  se  k  této 
dolnoluž.  >Matici<  přes  200  členů,  ale  po- 
pularita jeji  nevzrostla  tak,  jak  s  počátku  se 
zdálo.  Přes  to  však  působí  blahodárně  vy- 
dáváním spisů  pro  lid,  jichž  do  r.  1904  sama 
svým  nákladem  vydala  32.  Důležitým  pod- 
nikem bylo  vydáváni  lidového  kalendáře 
(po  návrhu  A.  Parczewského)  v  1.  1880—85 
a  1887,  i  jest  želeti,  že  od  té  doby  dolnoluž. 
> Wotrěd*  upustil  od  vydáváni  >Pratyje«. 
Ztrátou  pro  národní  život  v  D.  Lužici  byl 
i  odchod  Kósykův  do  Ameriky,  který  pře- 
kvapil v  době  svrchovaného  nedostatku 
srbských  duchovních. 

Bylof  r.  1884  podle  Mukovy  »Statistiky< 
v  D.  Lužici  pouze  18  srb.  duchovních  v  Í7 
kostelích,  tedy  o  18  méně  než  r.  1848Í  Po- 
něvadž dolnoluž.  srbských  osad  bylo  tehdy 
jeátě  42,  nedostávalo  se  28  srb.  duchovních  — 
a  místo  nich  působili  Němci.  Nic  nespomohla 
|>etice  superintendenta  Pánka,  podaná  r.  1881 
král.  konsistoři  v  Berlině  a  žádající,  aby  v  srb. 
osadách    dosazováni    bvli    srbští    duchovni. 


Když  farář  chotěbuzský  Broniš  r.  1884  in- 
tcrpelloval  v  této  záležitosti  na  4.  provinci- 
ální synodě  v  Berlině,  dostalo  se  mu  odpo- 
vědi vyhýbavé  a  planých  slibů.  V  poněmčo- 
váni  srb.  far  se  pokračovalo;  r.  1902  mělo 
již  jen  13  osad  srbské  duchovní.  Ovšem  za- 
vedení něm.  kázáni  neznamená  vždy  poněm- 
čení, tak  na  př.  v  Liškově  káže  se  něm.  jiŽ 
20  let,  v  Rogově  dokonce  přes  100  let  (od 
r.  1795),  a  přece  jsou  obě  vsi  podnes  ryze 
srbské.  Pomocníkem  kostela  v  poněmčováni 
jest  škola  německá.  V  Prusku  není  pevného 
zákona  školního,  ministr  kultu  vydává  pouze 
ze  své  moci  nařízeni  pro  celek  a  jednotlivé 
správy  {Regierung)  pro  své  okruhy.  Pro 
Dolnoluž.  Srby  není  dosud  žádného  tako- 
vého nařízeni,  i  záleží  užívání  srbštiny  ve 
škole  na  učiteli  a  místním  i  okr.  inspektoru. 
R.  1884  vyučovalo  se  jen  ve  školách  14  far- 
ních osad  do  jisté  míry  srbsky,  ostatních  58 
osad  mělo  školy  zcela  německé;  všecky  školy 
s  částečným  srb.  vyučováním  byly  v  okr. 
chotěbuzském,  v  ostatních  4  okresích  vyučo- 
valo se  pouze  německy.  Proto  chápeme,  proč 
Jordán  r.  1883  vydal  srbskou  »Cytartku€  pro 
dospělé.  K  poněmČovacímu  vlivu  kostela  a 
školy  přistupuje  hospodářská  závislost  na 
Němcích:  množství  velkých  statků  mezi  Ko- 
morovém, Větošovem,  Chotěbuzí  a  Grodkem 
a  četné  továrny  v  posledních  dvou  městech 
působí  zhoubně  na  závislý,  chudý  lid  srb- 
ský. Za  těchto  neblahých  okolnosti  a  vlivů 
propadly  do  konce  XIX.  stol.  germanisaci 
vsi  v  okolí  Drjowku  na  sev.-vých.  až  k  Chotě- 
buzi, dále  několik  osad  v  sev.  okoh  Komo- 
rová a  v  okolí  Lubňova,  konečně  5  osad 
při  vých.  hranici  národnostní  v  okolí  Baršče ; 
ve  všech  těchto  osadách  již  jen  starší  gene- 
race mluví  srbsky. 

V  neutěšených  těchto  dobách  přihlásil  se 
nový  činitel  k  dílu  národnímu:  student- 
stvo. R.  1891  založili  si  >Zwěstk€  (Svaz) 
dolnoluž.  studentstva  po  příkladě  soudruhů 
hornolužických,  i  účastní  se  od  té  doby  také 
>skhadžowanek«  studentstva  hornoluž.  Vliv 
tohoto  sblížení  mládeže  obou  větvi  luž.  jest 
blahodárný.  Dolnoluž.  gymnasisté  v  Chotě- 
buzi a  kandidáti  učit.  v  Staré  Darbni  sou- 
kromě pěstují  svou  mateřštinu,  když  nepo- 
vinné vyučování  lužičtině  na  gymn.  chotě- 
buzském (zavedené  r.  1855)  bylo  r.  1887 
zrušeno.  »Zwěstk«  odvážil  se  i  vydáváni 
dolnoluž.  spisů:  vydal  sešitek  Kósykových 
básni  (1893),  v  !.  1894—99  vydával  zaniklý 
kalendář  a  r.  1901  vydal  »Arije«.  Od  r.  1893 
studentstvo  pořádá  na  vsích  srbské  hud.  a 
pěvecké  večery.  Z  mladé  generace  také 
vskutku  již  vyšel  mladý  muž  činů,  G.  Šwjela. 
Připojil  se  svou  prací  k  starším  vlastencům, 
dosud  působícím,  z  nichž  na  předním  místě 
stojí  H.  Jordán  a  Krušwica.  Koncem 
r.  1904  ev.  far.  RěŽo  (z  mladšího  pokolení) 
počal  vydávati  dávno  potřebná  náboženský 
časopis  >\Vosadnik<  pro  osadu  piceůskou 
a  janšojskou;  od  poc.  1905  vydává  jej  G. 
Š\<'ela  také  pro  os.  chotčbuzskou.  —  Sou- 
středění duševního  života  Dolní  Lužice  v  Cho- 


936 


Srbové  Lužičtí. 


těbuzi,  soustavná  akce  v  lidu  k  posíláni  synů 
na  studie,  dalši  organisace  stud.  mládeže  po 
vzoru  hornolužickém,  založeni  feriálních kursů 
srbských  pro  kandidáty  theologie  rovněž  po 
přiklade  podobných  kursů  hornoluž.,  obro- 
zeni >Casnika«  v  duchu  národním  a  zvětšeni 
jeho  objemu,  vydávání  nábož.  časopisu  pro 
veškerý  lid  dofnoluž.  (nejen  pro  3  osady), 
obnovení  a  nepřetržité  vydáváni  srbského 
kalendáře,  zakládáni  srbských  spolků  na  ven- 
kově —  tof  jsou  nejbližší,  nezbj^tné  úkoly 
intelligence  dolnolužické. 

Literatura:  K.  A.  [enč,  Stawizny  serb- 
skcje  réče  a  narodnosée  (»Čas.  Mač.  Serb.«, 
1849—54);  W.  Bogustawski  a  M.  Hórnik, 
Historija  serbskeho  národa  (1884);  £.  Muka, 
Die  Grenzen  des  sorbischen  Sprachgebiets 
in  alter  Zeit  (»Archiv  f.  slav.  Phil.«  XXVI.) ; 
Ad.  Černý,  O  germanisaci  a  nynějším  stavu 
Srbů  Dolnoluž.  (>Athenaeum*  IV.);  t..  Matice 
Srbská  v  Budyšíně  (»S:ov.  Sborníkc  IV.); 
t.,  Různé  listy  o  Lužici  (1894);  t.,  K  budyšin- 
ské  slavnosti  (»Slov.  Přehled*  VIL);  Jar. 
Lisec,  O  národním  obrozeni  L-ckých  Srbů 
(»Květy«,  1886);  »Zapiski  Mad.  Serb.  w  Bu- 
dyšinje*  (1847—97);  G.  Šwjela,  O  srbské  ná- 
rodnosti v  D.  Lužici  (>Slov.  Přehled*  IV.).  — 
Jinak  sem  náleží  i  literát,  dějin  Lužice  (v.  t. V 

II.  Území,  statistika. 

Nynější  územj  a  počet  Srbů  L-ických  udati 
přesně  nelze.  Úředních  statistik  nelze  bráti 
za  podklad;  neuvédomělost  lidu,  vliv  něm. 
velkostatkářů  a  nájemců  statků,  něm.  farářů, 
učitelů  a  všelikých  úředníků,  vše  to  způso- 
bilo, že  mnoho  Srbů  L-ických  zapsáno  jest 
za  Němce  neb  aspoň  Srbo-Némce.  Výborná 
statistika  dra  Arn.  Muky  z  let  1880  (pro  D. 
Lužici)  a  1884  (pro  H.  Lužici)  i  národopisná 
mapa  jeho  nyní  již  nemají  úplné  platnosti, 
poněvadž  poměry  od  té  doby  se  změnily. 
Vždy  však  jest  Mukova  >Statistika«  hlavním 
základem  k  poznání  poměrů  aspoň  přibližně 
správnému,  poněvadž  postupuje  ves  ode  vsi 
se  všemožnou  podrobnosti  a  se  zřetelem 
k  nejrůznějším  poměrům  a  okolnostem.  Po- 
dle Muky  počátkem  let  80tých  šla  hra- 
nice ryze  srbského  území  takto:  na  zá- 
padě od  Žuric  v  saské  H.  L.  k  severu  kolem 
Kašec,  JawoiT,  Pančic,  Mitočic,  Njebjelčic, 
Něm.  Pazlic,  Cornowa  a  Bělé  k  Wysoké,  dále 
přes  hranici  sasko-pruskou  k  Čikecům,  pak 
přes  hranici  dolnolužickou  kolem  Brězku  a 
Wórlice  k  Rcpisdu,  dále  kolem  Sedlišca, 
Raiie,  Suchého  Gózdu  k  Hlobošojcům,  odtud 
ke  Giškojcům,  kolem  Radowašojc  k  Njamo- 
rojcnm,  kolem  Huštanje  k  m.  Wčtošovu, 
odtud  přes  Wóškalawu,  Bobolce  a  Ledy  k  Wó- 


třowské  v  okolí  m.  Lubňova;  zde  počíná  hra- 
nice severní,  která  jde  aí  ke  vsi  Šcjnejdc; 
východní  hranice  jde  odtud  k  jihu  kolem 
Drejc  k  řece  Nise  u  vsi  Rogova,  dále  kolem 
Husoké,  Gózdu,  Dubravy.  přes  Sraržov,  ko- 
lem M.  Kólsku,  Šiseje,  Žéwinku,  Jemjelice 
přes  hranici  Dol.  Lui.,  pak  kolem  Brunojc 
u  Mužakova  ke  Skjarbišecům,  odtud  přímou 
čarou  k  Novému  Lubolňu,  dále  kolem  Hóz- 
nice,  přes  Khotm  k  saské  hranici  u  Maleéic, 
dále  kolem  Nosačic,  Jamy  a  Luchova  k  Sta- 
rému Lubiji;  odtud  jde  jiini  hranice  přes 
Dažink,  na  jihu  od  vrchu  Černoboha  k  Bo- 
howu,  kolem  Bjedruska  přes  Warnočicy,  De- 
mjany.  Novou  Ves.  Tumicy,  Stachow  a  Lcdž- 
borcy  k  Žuricům.  Území  toto  prostírá  se  mezi 
51^6*^  a  51** 58'  s.  š.  a  3ř35'  a  32«30'  v.  d.  {oá 
Fcrra);  poledník  32®  jde  právě  přes  m.  Cho- 
těbuz. Za  touto  hranicí  spatřujeme  na  mapé 
Mukově  ještč  přechodný,  více  méně  široký 
pás  něm.-srbský,  znamenající  území,  kde 
srbský  živel  byl  již  počátkem  lot  80tých  ve 
značné  menšině  a  na  vymření.  V  území  srb- 
ském tvoří  německé  ostrovy  města  Bu- 
dyšín  (něm.  Bautien\  a  Wóspork  {Weissen- 
herg)  v  saské  H.  Luz.,  Kulow  {Wittichenau\ 
Wojerecy  (Hoyerswerda)  a  Mužakow  {Muskau} 
v  pruské  H.  Luž.,  Grodk  {Spremberg)  s  oko- 
lím (v  němž  jsou  vsi  Sřomjeň,  Senki,  Rajc 
a  Kochanojce),  Zíy  Komorow  (Senjtenberg), 
Drjowk  (Drebkau),  Chóáebuz  (hornol.  Khoée- 
6iif ,  n.  Cottbus)  s  předměstími  a  okolím  (v  něm 
vsi  Žandow,  Rogeňc  a  Knorawa)  a  Picň; 
kromě  toho  jest  německým  ostrovem  ochra- 
novská osada  Maíy  Wjelkow  scv.  od  Budy- 
šína  v  saské  H.  Luž.  V  tomto  území  srb- 
ském i  srbsko-něm.  napočell  Muka:  v  H. 
Luž.  saské  66.354  Srbů  L-ických,  v  pruské 
H.  Luž.  37.303  a  v  Dolni  Luž.  72.410,  cel- 
kem tedy  166.067  Srbů  L-ických.  Vně  srbské 
Horní  a  Dolní  Lužice  (v  Německu  i  v  Ame- 
rice a  Austrálii)  počítal  Srbů  Hornoluí.  740'i 
Dolnoluž.  3500,  dohromady  tedy  10.902  Srbův 
L-ických.  Ve  vlasti  i  mimo  vlasf  bylo 
tedy  podle  Muky  poč.  let  80tých  všech  Srbův 
Hornoluž.  101.059,  všech  Dolnoluž.  75.910, 
Srbů  L-ických  vůbec  176.969.  —  Luiickosrb- 
ských  farních  osad  tehdy  podle  Muky  bylo: 
v  H.  Lužici  saské  33  se  37  kostely  a  410  ves- 
nicemi, v  pruské  H.  Lužici  30  s  31  kostely 
a  161  vesnicemi,  v  D.  Lužici  pak  42  s  62  ko- 
stely a  192  vesnicemi;  celkem  tedy  v  srbské 
Lužici  bylo  105  srb.  osad  se  130  kostely  a 
763  vesnicemi. 

Tak  vypadala  spolehlivá  a  úplně  věro- 
hodná statistika  Srbův  L-ických  na  poč.  let 
80tých.  Jinak  statistika  úřední;  podle  ni  bylo 
Srbův  L-ických:  _ 


1843 


1847 


1. 


V  saské  H.  Lužici   .... 

45.060 

v  Sasku  vůbec 

v  pruské  H.  Lužici  .       .    . 

30.401' 

v  Dol.  Lužici 

60.266, 

v  Prusku  vůbec 

všech  Srbu  v  Německu  .   . 

1 
1 

1849 

47.578, 
49.2171 


1858 


1861 


50.066, 
53.955 


ISSO 

48.358 
51.4101 


1890 


IVt-O 


47.109 


76.428,  49.8711 


31.6361  33.258    32.334   31.780,  26.206)  27.743 
60.797    "'  '"  "  -" 

141.649 


136.160 


36.692    36.519 

67.967    69.702 

116.811 


L 


I 


I 


<IM 


■•I 


Srbové  Lužičií. 


937 


Hned  první  úhrnný  počet  Srbů  podle  úř. 
statistiky  jest  značně  nižái  než  počet,  k  nčmuž 
Muka  došel  po  vice  než  30  letech;  jsou  tedy 
čísla  úř.  statistiky  vždy  pHUá  nízká,  i  nemii- 
ieme  ani  posledních  výsledků  úř.  statistiky 
bráti  za  obraz  skutečných  poměrů. 

Tolik  jest  jisto,  ie  Srbů  L-ických  v  po- 
sledním dvacetiletí  ubylo  a  ubývalo  jich  jistě 
i  v  desítiletích  předcházejících,  ač  nemáme 
pro  to  spolehlivého  měřítka.  Podle  úř.  sta- 
tistiky přibývalo  Srbů  v  Sasku  do  r.  1861, 
kdežto  od  té  doby  pozorujeme  ponenáhlé 
ubývání  (od  r.  1861  do  1900  podle  této  sta- 
tistiky ubylo  6856  Srbů);  do  téhož  roku  při- 
bývalo i  Srbfi  v  pruské  H.  LuŽ.,  ale  od  té 
doby  statistika  ukazuje  ubývání  do  r.  1890, 
načež  zase  malý  přírůstek  do  r.  1900  (tak  že 
od  r.  1861-1900  by  bylo  ubylo  jen  4591  Srbů); 
v  Dolní  Lužici  přibývalo  Srbů  do  r.  1858,  od 
té  doby  úř.  statistika  podává  obraz  rychlého 
ubýváni  (úbytek  39.909  Srbů!).  Pokládáme-li 
však  číslo  76.428  z  r.  1858  za  omyl  a  vezmeme-li 
číslo  z  r,  1849,  bylo  by  od  té  doby,  tedy  za 
půl  století,  ubylo  23.278  Srbů  Dolnoluž.  Při- 
hližime-li  k  celkovým  výsledkům,  bylo  by 
podle  úř.  statistiky  od  r.  1849  ubylo  24.838 
Srbů  L-ických,  u  srovnání  s  Mukovou  stati- 
stikou však  b^I  by  úbytek  za  posledních 
20  let  (přihliííme-li  jen  k  Srbům  L-ickým 
v  Německu,  nikoli  k  zámořským)  56.658  Srbů. 

Ve  skutečnosti  můžeme  počítati,  že  od  vy- 
dání Mukovy  statistiky  ubylo  asi  20.000  Srbů 
L-ických,  tak  že  všech  Srbů  L-ických 
ve  vlasti  r.  1900  můžeme  odhadnouti  asi 
na  146.067,  všech  Srbo  L-ických  ve  vlasti 
i  mimo  vlast  asi  na  156.969.  Úbytek  týká 
se  hlavně  Dolní  Lužice,  kde  již  ňa  mapce 
A,  Černého  z  r.  1894  naznačeno  jest  značné 
území  v  okolí  Drjowka,  jeí  propadlo  germa- 
nisaci.  Že  tato  čásf  Dolní  Lužice  aještěčásf 
další  rychle  se  poněmčí,  bylo  patrno  již 
z  Mukovy  statistiky,  v  níŽ  shledáváme,  že  již 
r.  1880  mluvila  zde  srbsky  většinou  jen  starší 
generace.  Swjela  r.  1902  posunul  hranici  tu 
ještě  dále  a  také  na  východě  konstatoval 
postup  germanisace;  opravíme-li  jeho  hranici 
v  okolí  urodka  a  Zlého  Komorová,  můžeme 
naznačiti  změny  národopisné  hranice 
dolnolužické  na  poč.  XX.  stol.  takto:  na  zá- 
padě od  Wórlice,  kterou  ještě  sluší  poklá- 
dati za  srbskou,  k  Zlému  Komoro vu,  odtud 
kolem  poněmčelého  již  Rěpišče  k  srbskému 
Žamovu,  načež  další  hranici  srbského  území 
tvoři  Lěskej,  Wjelcej,  Kléšnik,  Górki,  Ja- 
zorki,  Lěžyny,  Wuraz,  Olšynka,  Gólink,  Kibuš 
a  poněmč.  Rogeúc;  od  něm.  ostrova  chotě- 
buzského,  naznačeného  na  mapě  Mukově,  a 
to  od  poněmč.  předmostí  Wótřova  jde  nyní 
nranice  dolnoluž.  území  k  záp.  kolem  poněmč. 
Hajnku  a  srb.  Kokrjova  k  poněmč.  Kuštani, 
dále  k  sev.-záp.  kolem  srbských  Naserte  k  \Vě- 
toŠovu,  dále  kolem  srb.  Raduše  na  sev.-vých. 
k  poněmč.  Bílé  Hůrce  {Bé4a  Górka),  za  níž 
splývá  8  hranicí  Mukovou;  na  východě  od 
Nisy  u  Rogova  znáči  změněnou  hranici  po- 
němč. vsi  Husoka,  Gózd,  Dubrawa,  Jaty, 
Smaržow,  M.  Kóisk,  Cersk. 


Vyznáním  jsou  S.  L.  z  největší  části  evan- 
gelíci (ewangelscy),  a  to  lutheráni  (lutherscy)  — 
Dolnolužičané  všichni  -— ;  jen  asi  15.000  Srbů 
Hornoluž.  hlásí  se  k  vyznání  římsko-katolic- 
kému.  Katolíci  {katholscy,  podjanscy  t.  j.  pod 
jednou)  bydlí  hlavně  v  Sasku  na  sev.-záp.  od 
Budvšína  v  7  farních  osadách  (počítaje  v  to 
osadu  budyšínskou)  a  kromě  toho  v  pruské 
H.  Lužici  v  osadě  kulovské. 

Mimo  vlasf  žije  v  Německu  podle  poslední 
úř.  statistiky  5440  Srbů  L-ických.  Kromě 
toho  čítá  Muka  3500  Srbů  L-ick^ch  v  Ame- 
rice a  Austrálii.  Stěhování  Srbův  za  moře 
počalo  z  příčin  náboženských  r.  1S49  do 
Austrálie  a  v  1.  1854—55  do  Ameriky.  S. 
australští  nikdy  netvofili  samostatných  obci, 
ač  jinak  s  vlastí  stále  udržuji  styky.  Za  to 
v  Americe  usadili  se  S.  hned  s  počátku  (po- 
čtem 530)  pohromadě  v  Texasu.  Další  vystě- 
hovalci  rozmnožili  zde  původní  počet  Srbů 
tak,  že  tu  povstalo  5  srbských  osad:  Serbin 
v  hrabství  (cnunty)  Bastorp,  Giddingswenden 
v  hr.  Lee,  West  Yewa  v  hr.  Austin,  Warda 
v  hr.  Fayette  a  Burleson  v  hr.  stejnojmen- 
ném. Všecky  osady  mají  vlastní  kostely,  ale 
jen  ve  3  z  nich  jsou  srbští  kazatelé  a  tedy 
srbské  bohoslužby  (v  Serbině,  West  Yewě  a 
Burlesoně).  V  Serbině  jest  i  srbská  škola. 

Literatura:  E.Jakub,  Serbske  Home  Lu- 
žic}' (Budyšin,  1847);  E.  Muka,  Statistika 
Serbow  (t/,  1884—86);  A.  Parczcwski,  Serbja 
w  Pruskej  po  ličenju  luda  w  I.  1890  (>Čas. 
Mač.  Serb.«,  1899);  G.  Swjela,  O  srbské  ná- 
rodnosti v  Dolní  Lužici  (»Slov.  Přehled*  IV.); 
Ad.  Černý,  Národop.  mapa  Dolní  Lužice  (t.); 
t.,  Lužice  v  Americe  (»Různé  listy  o  Lužici*, 
Praha,  1894).  Národopisné  mapy:  Lusatia 
superior  v  atlantu  Hondiově  (f  1640);  v  Zel- 
lerově  knize  Topographia  Saxoniae,  Lusatiae 
ctc.  (1650);  P.  J.  Šafařík,  Slovanský  zeměvid 
v  knize  Slovanský  národopis  (Pr.,  1842);  J.  E. 
Smoleř  ve  sbírce  Pěsnički  horních  a  delnich 
Lužiskich  Serbow  (dil  II.,  Grimma,  1843); 
mapa  saského  území  lužickosrb.  v  »Mitth.  d. 
kónigl.  sachs.  Vereins  fůr  Allertumskunde« 
(Drázď.,  1846)  a  v  »Zeitschr.  d.  k.  sáchs. 
statist.  BUreaus*  (t.,  1902);  W.  Bogusíawski, 
Lužyce  od  reformacji  do  1861  r.  v  knize  Rys 
dziejów  serbo-lužyckich  (Petrohr.,  1861);  R. 
Boeckh,  Sprachkarte  vom  Preussischen  Staat 
nach  d.  Zahlungsaufnahme  im  J.  1861  (Berlín); 
k.  Andree  v  broš.  Das  Sprachgebiet  der  Laus. 
Wenden  (Pr.,  1873)  a  v  knize  Wendische 
Wanderstudien  (Štutg.,  1874);  E.  Muka  v  Sta- 
tistice Serbow;  E.  Můller  v  knize  Das  Wendcn- 
tum  in  der  Niederlausitz  (Chotěbuz,  1893); 
Ad.  Černý  v  Karlowiczově  >Wisle<  t  Varš., 
1894)  a  v  »Slov.  Přehl.c  IV.  (ke  či.  Swje- 
lovu);  Fr.  Tetzner,  Die  Slawen  in  Deutsch- 
land.  Mapy  a  mapky  německých  spisovatelů 
jsou  velmi  nesprávné;  zejména  bezcenné  jsou 
mapky  Mttllcrova  a  Tétznerova. 

III.  Jazyk. 

Jazyk  lužickosrbský  náleží  ke  skupině  ja- 
zyků západoslovanských,  jsa  celkem  bližší 
češtině  než  polštině.    Dělí  se  ve  dvě  hlavní 


938 


Srbové  Lužičtí. 


nářečí,  jež  obě  se  stala  spisovnými  jazyky: 
v  srbštinu  hornoluž.  (bližší  češtině)  a  dolno- 
lužickou  (bližší  polštině).  Rozděleni  toto  ievi 
se  již  v  nejstarších  písemných  památkách, 
jež  také  ukazují,  že  tehdy  obě  luiické  srb- 
štiny  byly  si  bližší  než  nyní.  Tato  blízkost 
byla  arci  ještě  větší  v  dobách  dávnějších. 
Z  těch  dob  ovšem  nemáme  písemných  pa- 
mátek, i  mfižeme  o  hláskoslovné  povaze 
tehdejší  srbŠtiny  souditi  jen  z  místních  jmen 
v  něm.  znění,  v  němž  se  nám  hlásky  docho- 
valy ve  stavu  původním,  kdežto  ve  zněni 
srbském  podlehly  týmž  změnám,  jimž  podlé 
haly  postupem  času  v  živoucím  jazyce  lu- 
žickosrbském.  Podle  toho  v  obou  hlavních 
nářečích  bylo  v  XlIL— XV.  stol.  prvotné  g 
(které  se  zachovalo  v  nynějším  jazyce  jen 
v  dolnoluž.,  kdežto  v  hornoluž.  přešlo  v  /i), 
nepokažené^(nyni  dolnoluŽ.  c),  nezměkčené 
d,  t  (nyní  hornoluž.  d^í,  <f,  dolnoluž.  í,  i)  a 
skupiny  kr,  pr^  tr  (nyní  dílem  iš,  pš,  tŠ  neb 
kšf  pé^  /s),  konečně  náslovné  samohlásky  bez 
přídechu.  Starohornoluž.  Gora  (něm.  Guhra), 
nyní  hluž.  Hora,  dluž.  Góra  {Góry.  Górki)\ 
starodolnoluž.  Čorna  (něm.  Zschorna),  nyní 
dluž.  Carna,  podobná  hluŽ.  jména  Čomeď, 
Čornjow  atd.;  staré  hluž.  Divin  (něm.  Dtiben), 
nyn  hluž.  D;f/ii;/;t,  dluž.  Žéwin;  staré  Choté- 
6«^  (Cottbus),  nyní  dluž.  Chóšebux,  hluž.  Khoče- 
bu\\  staré  Krišov  (něm.  Krischa,  Krischow), 
nyní  hluž.  Křisow  (čti  KíiŠov),  dluž.  Káišow\ 
staré  Frilug,  PrUug  (něm.  Preilack),  nyní  dluž. 
PsUugf  PšUuk,  hluž.  PřUuh\  staré  Stradow 
(něm.  Tradow,  Strado,  Stradow),  nyní  hluž. 
Tradow,  dluž. S/sWow (Stradow);  staré  Ostrov 
(něm.  Ostro),  Olešnica  (Oelsnitz),  Olsinka 
(Oelsnig),  nyní  hluž.  Wotrow,  dluž.  Wótřow^ 
hluž.  Wolešnica^  dluž.  Wólšynka, 

Hlavní  rozdíly  obou  nářečí,  jevící  se  vět- 
šinou již  v  nejstarších  liter,  památkách,  jsou : 
staroslov.  nosovku  ^  zastupuje  v  hornoluž. 
'a{ja\  v  dolnoluž.  é:  hluž.  jádro,  ja^yk.hla- 
dačy  swjaty^  wja^ač  —  dluž.  jédrOy  jé^yk,  glé- 
daš^  swéty^  wéiaš.  Starosl.  skupina  tr»t  (tft) 
jeví  se  zpravidla  (r-B  po  retnicích  a  hrdel- 
nicích)  v  hornoluž.  v  podobě  tort^  těrt^  v  dluž. 
tart^  tjait:  hluž.  borioh^  mjer\nyč\  khort, 
hordy  —  dluž.  bariog^  mar{nus\  chart,  gjardy. 
Starosl.  skupina  tltt  (ti  t)  jeví  se  v  hornoluž. 
v  podobě  to-tt  (jen  zcela  zřídka  tjelt),  v  dluž. 
tait  [tjait),  tiut,  někdy  toit,  tjelt  (tjeit):  hluž. 
woima,  koibasa,  do^h\  Čo^m\  mjelčeč  —  dluž. 
waima^  kja^bas,  <Hug\cO'tn\  mjelcas.  Měkké  e 
přechází  v  dolnolužičtiné  obyčejně  v  pří- 
zvučné  slabice  a  před  tvrdými  souhláskami 
v  *a{ja):  áXni,  ja\or^  mjasec;  lagnuš  se^  rjak- 
nui  —  hluž.  jé\or,  mésac;  lehnyč  so,  rjeknyč. 
Hornoluž.  srbština  má  více  měkkých  a  méně 
tvrdých  souhlásek  než  dolnolužická.  Sou- 
hlásky s,  jf*  ^  jsou  v  hluž.  srbštině  absolutnč 
měkké,  podobné  jako  v  češtině,  kdežto  v  dluž. 
jsou  absolutně  tvrdé,  podobně  jako  v  pol- 
štině: hluž.  éija,  fitOf  čistý  —  dluž.  šyja^  iyto^ 
cysty^  původně  čysty.  Tvrdé  povahy  nabyly 
tyto  souhlásky  v  dolnolužičtiné  nejspíše  ve 
stol.  XIlL— XV.,  v  téže  době,  kdy  přešlo 
dolnoluž.  <f  v  c  (hluž.  čas  —  dluž.  oas;  srv. 


podobný  přechod  v  polabštině,  jakož  i  v  pol- 
štině t.  zv.  >mazurzenie«)  a  kdy  se  v  dolno- 
luž. vyvinuly   měkké  souhl.  s  a  f,  kdežto 
v  hornoluž.  povstalo  (f  a  ^f  (hluŽ.  čma^čeAki^ 
činičf  w  swéče;  d{éd^  d^ičo,  w  hrod^e  —  dlui. 
éma^  šaňki,  cyniš^  wswéše]  féd,  fiše,  w  gro^e\ 
ale  po    sykavkách  jako    v  hornoluž.:  jésé^ 
w  lisde^  w  gó\dié).    Hrdel  nice  g  z  ch  zacho- 
vala dolnoluž.  v  původní  podobě,  v  hornoluž. 
však  již  ve  stol.   XIII.- XV.   g  přešlo    v  k 
(jen  v  řídkých  případech  slyšíme  v  homolui. 
g^  jako:  gigotač^  gmejna^  gramny)  a  od  konce 
stol.  XVU.,  patrně  vlivem  němčiny,  zmčmlo 
se   náslovní   ch    v  kh:   dluž-  gné\do^  drugi^ 
bog  —  hluž.  hné:[do,  druhi,  bóh;  dluž.  chmj^^ 
pšichadaš  —  hluž.  khmjel^  přikhad\ec,  ale  dluž. 
hucho,   duchowny  —  hluž.   wucho,   duchowny* 
V  dolnoluž.   souhláska  h  objevuje   se  jako 
nádech   slov,    počínajících    původně    samo- 
hláskou (kromě  toho  jen  v  řídkých  přípa- 
dech   jiných,  jako    hampas,    hela),    kdežto 
v  hornoluž.  v  těch  případech  předsouvá  se  w; 
dluž.  hucho  —  hluž.  wucho.  Palatalisace  sou- 
hlásky r  ve  skupinách  kr,  pr^  tr  jde  v  dlui. 
dále,  než   v  hornolužíčtině;  kdežto  v  hluž. 
mění  se  pouze  změkčené  r  v  f  (v  pismě  r), 
resp.  v  5;  (ve  skup.  tř:  třOy  čti  /yoi,  v  dluž. 
palatalisuje  se  každé,  aC  změkčené  či  tvrdé  r 
po  k,  />,  ř,  při  čemž  změkčené  r  přechází  v  i, 
tvrdé  v  5:   hluž.  křiwy^  precitvo  (cti:  fcfiit;*-, 
pšečiwo)  —  dluž.  kéiwy,  psešiwo;   hluž,  kraj, 
wutroba^  krutý  —  dluž.  kšaj^  hutsoba,  ksuty. 
Ale  i  v  dolnoluž.,  podobně  jako  v  hornoluŽ.» 
zůstává  r  nezměněno  a)   v  těch  případech, 
kde  původně  nestály  souhlásky  k  r^  p  r,  t  r 
těsně  za  sebou,  nýbrž  teprve  pozdějším  vý- 
vojem (ztrátou   původní   polohlásky  b  neb 
metathesí)  do  bezprostředního  styku  se  do- 
staly: dolnoluž.  praSf  prédny^   krowa^  prose^ 
strona  —  hluž.   pračy  préni,   kruwa^   strona; 
b)   v   někt.   slovech,   napodobujících   rvuky: 
dluž.  krjakotašf  krakotaé^  trantawa;  c)  v  někt. 
slovech  cizího  původu:  dluž.  přatkowai  — 
hluž.  prédowač.  —  V  tvarosloví  jsou  jen  roz- 
díly nepatrné,  a  ty  ještě  ncmaji  všeobecné 
platnosti,  poněvadž  zdánlivě  odchylné  pravi- 
delnosti jednoho  nářečí  lze  z  druhého  dolo- 
miti v  podřečích  nebo  jako  starSi  formu.  Je- 
diným skutečným  rozdílem  jest  supinum* 
přicházející  pouze  v  dolnoluž. 

Společnou  charakteristikou  obou  nářečí 
proti  polštině  jest  nedostatek  nosovek, 
proti  češtině  nedostatek  polosamohlás- 
kového  (slabikotvorného)  /ar,  dále  pře- 
chod praslov.  skupiny  tort  (starosl.  trat)  jako 
v  polštině  v  trot  (dluž.  grod^  hluŽ.  hrad  — 
pol.  gród,  čes.  hrad)  a  praslov.  skupiny  tolt 
jako  v  polštině  v  tiot  (lui.  i4ob  — pol.  ^M, 
č.ilab),  proti  oběma  zachovalé  dvojné  cisl o 
(duál)  u  všech  sklonných  částek  řeči,  pak 
u  slovesa  jednoduchý  minulý  čas,  a  to  im- 
perfektum i  aorist,  tento  skoro  jen  u  slo- 
ves předložkových.  Přízvuk  jest  v  obou 
nářečích  jako  v  češtině  na  první  slabice, 
ale  v  dolnoluž.  (i  v  pomexním  pásu  podřeč* 
ním  mezi  hluž.  a  dluž.i  vystupuje  kromě  toho 
ve   slovech   trojslabičných  a  víceslabičných 


Srbové  Lužičtí.  939 

jeité  pHzvak  veJlejší,  vznikající  protáhlým  ai  temný  zvuk  Jako  polské  x,  přecházející  někdy 
zpčvavým  pronášením  předposlední  sla- 1  ve  výslovnosti  skoro  v  temné  e)\  pro  souhlásky 
biky,  jenž  připomíná  přízvuk  polský  a  jest  6,  b\  c,  <f,  č,  d,  d^,  /,  g,  A,  cA,  j,  k,  i  (vyslovuje 
dojista  náběhem  k  nčmu,  tak  Že  i  v  této  při-  se  v  hoinoluž.  skoro  váeobecně  jako  ne- 
čine  lužícká  srbátina  jest  mostem  mezi  češ-  slabikotvorné  >u<:  polny,  bioto,  dat  — pouny, 
dnou  a  polštinou.  Dlouhých  samohlásek,  i  buoto,  dáil,  v  dolnoluž.  vétšinou  jako  pol- 
jako  čeština,  lužická  srbština  vůbec  nemá;  ské  \\  jenom  v  sev.-vých.  cípu  hornolužické 
jen  přízvuČné  slabiky  v  různých  případech  oblasti  vyslovuje  se  jako  polské  •/,  naopak 
vyslovují  se  protáhle,  a  to  zase  v  jednotli-  jako  hornolužické  \  vyslovuje  se  z  dolnoluž. 
vých  dialektech  rozmanitě.  ,  dialektů  částečně   v  chotěbuzském   podřečí 

Obť  hlavní  nářečí  luŽ.-srbská  rozpadají  se ,  v  užším  smyslu  a  v  podřečí  hrádeckém,  pak 
v  četná  podřečí  a  různořečí.  V  hornolu-  ve  středním  a  záp.  dialektu  pomezném), 
Žické  srbšlinč  JcSrdan  a  Smoieř  rozeznávali  /,  w,  m,  w,  m,  p,  p^  r,  r,  r  (v  dolnoluž.  nej- 
4  dialekty:  budyšinský,  lubijský,  kamenecký  nověji  podle  výslovnosti  >š<  neb  >šc),  5,  s", 
(čili  katolický)  a  hotanský ;  kromě  toho  Srno-  f,  w,  úf^  i,  {\  kromě  toho  pouze  pro  horno- 
íeř  uváděl  ještě  dialekt  pomezný  a  Pful  voje- ,  lužičtinu  kh^  pouze  pro  dolnoluž.  d^,  5,  \, 
řecký.  Podrobně  všecky  dialekty  lužické  stu-  ,  Změkčování  souhlásek  označuje  se  i)yní 
doval  Muka;  podle  něho  rozpacfá  se  hor  o  o-,  v  dolnoluž.  důsledně  čárkou,  v  hornoluž. 
lui.  srbština  ve  3  dialekty,  každý  se  třemi  i  čárkou  na  konci  slabik  {cyrkeúf^  kóň,  cišéeř), 
odstíny:  1.  Dialekt  východní  (na  východ  I  jinak  podle  výslovnosti  připojeným  ^(o^rilcMyV, 
od  čáry  Wulki  Dažyn,  Hrodžiščo,  Klětno,  Wo-  1  konja,  ciiéerja). 

chozy)  se  třemi  odstíny  od  jihu  k  severu:  a)  Nejstarší  písemnou  památkou  lužicko- 
lubijským,  ^;khotmským  ac)dubeckým  srbskou  vůbec  jest  hornoluž.  přísežná  for- 
(Dubc).  —  2.  Dialekt  střední  čili  budy- ;  mule  srbských  měšťanů  budyšínských  z 2. pol. 
Šínský,  který  se  stal  základem  nynější  spi-,  XV.  stol.  (z  doby  Jiřího  z  Poděbrad),  cho- 
sovné  hornoluž.,  opět  se  třemi  odstíny  od  váná  v  měst.  museu  v  Budyšíně.  První  lite- 
jihu  k  severu:  a)  horským,  b)  budyšín- {  rární  rukopisná  památka  luž -srbská  náleží 
ským  v  užším  smyslu  a  c)  holanským.  —  dolnolužičtmě;  je  to  překlad  Nového  zákona, 
3.  Dialekt  západní  neb  kamenecký  (na  1  jejž  r.  1548  dokončil  Mikuláš  Jakubica 
západ  od  čáry  Počaplicy,  Dobranecy,  Nuk-  (rukopis  chová  se  v  král.  bibliotéce  v  Ber- 
nica,  Dobrošecy,  Trupin,  Rachlow,  Bórk,  líné).  Překlad  psán  jest  v  nářečí  žarovském, 
Sprejcy)  rovněž  se  třemi  odstíny  od  jihu  nyní  vyhynulém  (řada  slov,  která  do  nynějška 
k  severu:  a)  tuchořským,  ^)  katolickým,  se  zachovala  pouze  v  pomezném  podřečí 
jehož  některé  zvláštnosti  se  zachovávají  v  kni-  mužakovském, zavedla  některé  učence  k  mylné 
hách  pro  kat.  lid,  a  c)  v  oje  řeckým.  domněnce,   Že  Nový  zákon  Jakubicův  náleží 

V  dolnoluž.  srbštině  Muka  rozeznává  tomuto  podřečí);  četné  bohemismy  ukazují, 
2  hlavni  dialekty:  1.  Chotěbuzsko-hrá-  že  Jakubica  při  své  práci  užíval  českého  pře- 
decký  vGrodk),  který  se  stal  spisovným,  se  kladu  Písma,  z  pravopisu  jeho  pak  jest  pa- 
dvcma  rúznořečimi;  v  západním  (na  západ  tmo,  že  i  k  polštině  přihlížel.  Pravopis  jeho 
od  čáry  Dubrawa,  Bukow,  Dobryáe,  Chotě-  jest  velmi  nejednotný  a  kolísavý,  přece  však 
buz,  Picň,  P/ifuk),  jsou  patrný  tři  odstíny,  vyniká  nad  pravopis  prvých  tištěných  knih 
od  jihu  k  severu:  západní  hráaecký.  západní  dolnoluž.  i  hornolužických.  ŘeČ  vykazuje 
chotěuuzský  a  západní  piceiiský.  —  2.  Lub-  zajímavé  starobylé  tvary,  dativ  sing.  pod- 
ftovsko-lubínský  čili  blatský  dialekt,  statných  jmen  muŽ.  na  -oji  (ze  staršího  -oivť, 
jímž  se  mluví  v  Blotech  dolnolužických.  —  nyní  dl.  -q/n,  hl.  -ej^  dat.  plur.  na  -om  (nyní 
Vyhynulé  neb  skoro  vyhynulé  dolnolul.  -am).  (Vědecký  rozbor  od  Leskiena  viz 
dialekty  jsou:  Žarovský  na  vých.,  kalavský  v  »Arch.  f.  slav.  Philologie«  1876.)  Také  nej- 
na  záp.,  bezkovsko-sto  rkovský  na  sev.-  starší  známý  tisk  srbský  jest  dolnolužický, 
záp.  a  gubinský  na  sev.-vých.  (podnes  za-  totiž  zpěvník  a  katechismus  Albína  Mollcra, 
chovaly  v  Rogově,  jediné  dosud  srbské  vsi  psaný  dialektem  lubňovsko-lubinským  a  vy- 
gubinského  okresu).  tištěný  r.  1574  v  Budyšíně  (jediný  exemplář 

Kromě  dialektů  hornoluž.  a  dolnoluž.  Muka  nachází  se  v  t.  zv.  Pannachově  knihovně 
rozeznává  ještě  dialekt  pomezný,  tvořící  u  ev.  kostela  sv.  Michala  v  Budyšíně).  Proti 
přechod  od  hornoluž.  k  dolnoluž.  a  dělící  se  Jakubicovu  stojí  pravopis  Mollerův  niŽe,  ne- 
ve  2  hlavní  větve:  1.  Mužakovský  dialekt  všímaje  si  měkkosti  hlásek,  ba  ani  jinak 
4 ve  farnosti  mužakovské  a  vsích  Jablonci,  zvuku  hlásek  nevystihuje.  První  hornoluž. 
Jemjelici  a  (Cromole)  a  2.  vlastni  pomezný  tištěnou  knihou  jest  překlad  malého  kate- 
diaiekt  se  třemi  odstíny:  a)  východním  chismu  Luthcrova  od  Václava  Warichia 
(kolem  Slepého),  ť)  středním  a  c)  západním  (Worjechai  z  r.  1597;  psán  jest  lubijským 
neb  komorovským.  podřečím  i  má  také  ještě  starší  příponu  dat. 

K  označení  luž.-srbských  hlásek  užívá  se  plur.  -om^  kromě  toho  starobylou  příponu 
v  nynějším  společném  pravopise  těchto  gen.  duál.  -owu  (nyní  -ow)  a  nepřehlasované 
pisracn:  pío  samohlásky  a.e^é  (značí  zvláštní  tvary  d^aše^  přacel  a  pod.  Ani  u  něho,  ani 
hlásku  mezi  »i<  a  »e«,  v  níž  většinou  pře-  u  Ondřeje  Tary  (Andreas  Tharaeus  vydal 
vládá  »i<,  kdežto  >e«  jen  slabounce  na  konci  r.  1610  dolnoluž.  katechismus  v  dialektu  bez- 
zazni, s  I,  o,  ó  « zní  jako  >u<  s  následujícím  sla-  kovsko-storkóvském;  jediný  ex.  chová  se 
boučkým   »o«:  bóh  —  buoh),  u,  y  (zvláštní' v  Pannachově  knih.  v  Budyšíně),  ani  u  Ře- 


940 


Srbové  Lužičti. 


hoře  Martina  (Gr.  Martini  r.  1627  vydal 
7  kajících  žalnaů  v  lubijském  podřečí)  ne- 
maže býti  řeči  o  pravopisu,  řízeném  néjakými 
pevnými  pravidly.  Rovnčí  tak  v  rkpné  dluž. 
mluvnici  Jana  Chojnana  z  r.  1650  (pův.  ru- 
kopis se  nezachoval,  starý  opis  nachází  se 
v  gynan.  knihovné  chotčbuzské,  novéjší  v  ma- 
tiční knih.  v  Budyšíně)  panuje  naprostá  nestá 
lost  a  neurčitost  v  označování  dolnosrbských 
hlásek.  Teprve  ev.  pastor  Michal  Frencel 
(Brancel)  r.  1670,  vydávaje  evancrelia  sv.  Ma- 
touše a  Marka  podřečím  budyšínským,  se- 
stavil pravopis  hornolužický  na  základe 
českého  a  polského;  Brancel  již  užíval  písmen 
a  spřežek  §,  c^  (=č)  a  bj,  psal  c,  jí,  í  (í)  místo 
j,  f,  6  a  začal  užívati  L  Podobného  pravo- 
pisu, ale  jcšté  bližšího  českému,  užíval  i  je- 
suita Jakub  Ticin,  který  r.  1679  vydal  latin- 
sky první  mluvničku  hornoluž.,  založenou  na 
podřečí  katolickém.  V  mluvničce  této  má 
vokativ  sing.  podstatných  jmen  žen.  ještě 
příponu  -o  (nyní  -a),  kromč  toho  v  dative, 
lok.  a  instr.  dvojného  Čísla  jmen  podstatných, 
přídavných  a  náměstek  přichází  -ma  místo 
nynějšího,  -maj  {^emjankoma^  lubyma^  jinta). 
Katoličtí  S.  setrvali  při  Ticinové  pravopisu, 
ale  evangelíci  záhy  opustili  příbuzný  pravo- 
pis Brancelův  a  přijali  neslovanský,  na  ně- 
meckém založený  pravopis,  jejž  navrhl  Za- 
chariáš  Ber  lín  g  (Bierling)  r.  1689  v  knize 
>Didascalia  seu  orthographia  Vandalica«. 
Sám  Brancel  k  naléhám  Běrlingovu  a  něm. 
stává  lužických,  zejména  též  k  domluvám 
nakladatelky  srbského  Nového  zákona,  Kate- 
řiny z  Gersdorfu,  ustoupil  později  od  svého 
slovansko-srbského  pravopisu  a  přijal  něm.- 
srbský  Běrlingův  (f,  %  j  místo  slovanských 
písmen  í,  5,  c,  dále  ie  místo  é).  Tak  povstala 
na  škodu  srbské  literatury  a  národnosti  nová 
roztržka,  rozdvojení  v  hornoluž.  pravopise, 
které  trvá  podnes.  Evangelický  pravopis 
ještě  více  poněmčil  Jurij  Matěj  (G.  Matthaei) 
ve  své  lužické  mluvnici  r.  1721,  také  na  straně 
katolické  Jiří  H.  Svvětlik  odchýlil  se  po- 
někud od  pravopisu  Ticinova  (psal  na  př.  q 
místo  c,  c^  místo  Ticinova  č,  nynějšího  ď). 
Pravopisu  toho  později  užíval  Tecelin  Mět, 
i  nazývali  jej  někteří  mylně  Tecelinovým. 
Kolem  r.  1765  pokusil  se  oba  pravopisy  sjed- 
notiti Prokop  Hančka,  přiblíživ  se  poněkud 
pravopisu  evangelickému  (zejm.  v  »Padeř- 
ských  kniháchc),  ale  zůstalo  při  pokusu.  Oba 
pravopisy  trvaly  vedle  sebe  dále  a  dále  upa- 
daly s  úpadkem  jazyka.  Teprve  na  počátku 
XIX.  stol.  počali  jazyk  i  pravopis  opravovati 
Ondřej  Lubjenski  a  Ondřej  Zejleř.  Ale 
rozhodný  obrat  k  lepšímu  nastal  teprve  kon- 
cem let  30tých  a  počátkem  40tých  vystou- 
pením Jana  Petra  Jordána  se  strany  kato- 
lické a  Jana  Arnošta  Smoleřa  s  evange- 
lické. Správnou  cestu  nastoupil  Jórdan  ve 
své  mluvnici  a  ještě  více  v  >Srbské  futničce* ; 
jemu  se  blížil  Smoleř  ve  svém  pravopise,  se- 
staveném téhož  času.  Záhy  oba  se  dohodli 
o  stejném  způsobu  psaní,  jejž  později  přijala 
také  >MačicaSerbska«.  Nový  společný  pravo- 
pis,  sestavený  analogicky  podle  českého  a 


polského  i  nazvaný  proto  analogickým,  vy- 
ložili v  >Časopise  Maé.  Scrb.«  Smoleř  v  cl. 
>Serbski  Abejcej«  a  dr.  Pful  v  pojcdnáai 
>  HornjoiuŽiski  serbski  prawopis  z  krótkini 
ryčničnym  přehladom*.  Pful  vůbec  směro- 
datně zasáhl  v  rozvoj  spisovného  jazyka 
hornolužického  (svou  mluvnicí  a  slovníkem  U 
Další  návrhy  ke  zdokonaleni  nového  pravo- 
pisu podali  )akub  Buk  a  zejména  Mtchat 
Hór  nik,  který  se  po  celý  Život  potom  při- 
Čiňoval  o  zdokonaleni,  ustálení  a  sjednoceni 
lužického  pravopisu.  Analogický  pravopis 
užívá  pisma  latinského,  ale  vedle  něho  zů- 
staly ve  spisech  pro  lid  oba  pravopisy  ve 
fraktuře,  katolický  a  evangelický.  Aby  dosáhl 
přechodu  ke  konečnému  skutečnému  sjed- 
noceni v  pravopise,  Hórnik  opravil  katolický 
pravopis,  přibhživ  jej  znamenitě  k  analogic- 
kému; návrh  tohoto  nového  pravopisu  pro 
lid  podal  r.  1861  v  >LužiČanu«,  v  život  pak 
jej  uvedl  r.  1863  v  > Katolickém  Poslu c.  Bylo 
nyní  jen  třeba,  aby  tytéž  opravy  provedli 
i  evangelíci,  aby  dále  obě  strany  ponenáhlu 
lidové  čtenářstvo  zvykaly  latince,  aby  konečné 
k  ni  mohly  přejíti  úplně.  Pohříchu  nezdařilo 
se,  k  čemu  Hórnik  směřoval.  EvangeUci  ne- 
přijali jeho  oprav  lidového  pravopisu,  a  tak 
zůstává  až  do  nynějška  vlastně  trojí  pravopis 
hornolužický:  katolický  a  evangelický  ve 
fraktuře,  jimiž  se  tisknou  časopisy  a  knihy 
pro  lid,  vedle  nich  pak  společný,  analogický 
pravopis  v  latince,  jímž  se  vydávají  vědecké 
a  belletristické  časopisy  a  knihy  pro  vzdě* 
laňce.  Úplné  sjednocení  však  jest  již  jen 
otázkou  času.  Na  straně  katolické  znamenitou 
službu  žádoucímu  sjednoceni  prokázali  Hór- 
nik a  Lusčanski  vydáním  překladu  Nového 
zákona  pravopisem  analogickým,  v  době  nej- 
novější pak  učitelé  katoličtí,  kteří  r.  1900 
v  nové  čítance  pro  elementární  třidu  lidový 
pravopis  katolický  uvedli  v  úplný  souhlas 
s  analogickým.  Katolíci  tedy  přijmou  ana- 
logický pravopis  v  latince  zajisté  záhy  vše- 
obecně, načež  i  evangelíci  srbští,  hlavně  také 
vítězstvím  latinky  v  něm.  moderní  škole, 
budou  přirozeně  nuceni  rovněž  jej  přijmouti. 
V  Dolní  Lužici  teprve  Gottlieb  Fabricias 
r.  1709  v  předmluvě  k  svému  překladu  No- 
vého zákona  stanovil  určitější  pravidla  dolno- 
luž.  pravopisu,  důsledně  již  označoval  joto- 
vání  (ale  na  samohláskách,  nikoli  na  sou- 
hláskách, vyjímaje  n :  ír»á,  na  —  nyní  »*'*«,  ňa), 
ale  nečinil  ještě  rozdílu  mezi  i  a  y,  mezi  / 
a  i  i  nerozlišoval  měkkosti  sykavck:  *s  =  a 
i  jf,  f(f|  =  i  i  s,  c}  =  <f  i  ^.  Nástupci  jeho  zase 
pravopis  kazili  přibíráním  německých  živlů. 
Fabriciův  pravopis  poněkud  ještě  opravil 
Hauptmann(v  označování  měkkých  hlásek) 
ve  své  výborné  mluvnici  dolnolužické  { 176lý 
Rozhodným  pokrokem  jest  pravopis  Frycův 
J.  F.  Fryco),  jehož  užil  r.  1796  v  překlade 
btarého  zákona;  Frvco  jíŽ  rozeznává  ^  a  /, 
i  -d  y  (jež  píše  fi),  i  a  i,  f  a  (  a  označuje  ř 
ve  skupinách  kř,  př,  tř  spřežkou  f(^.  Po  ném 
však  Schindler  psal  zase  úplné  zraatenýni 
pravopisem,  i  v  pravopise  ostatních  spiso* 
vatelů  až  do  Zwahra  panuje  zase  úplná  libo- 


Srbové  Lužičtí. 


941 


vole.  Teprve  Z  wa  h  r  ve  svém  slovníku  r.  1847 
se  zase  vrátil  k  Frycovu  pravopisu,  jejž  uvedl 
v  latinku  a  zlepšil  vypuštěnim   německých 

značek  i,  S,  fi,  a  náležitým  užíváním  ť  a  y. 
Ale  hlavni  zásluhu  o  upravení  a  ustáleni 
dolnoluž.  pravopisu  i  vyčištěni  jazyka  sa- 
mého má  1.  B.  Tcšnař.  Té  doby  k  vyjasněni 
otázek  dolnoluž.  jazyka  i  pravopisu  jiŽ  značně 
přispívali  Hornoiužičané,  zejména  v  >Čas. 
Mač.  Scrb.«  M.  Horník,  který  vytrvale  na 
bádal  ke  sblíženi  obou  nářečí.  Na  základě 
jeho  rozpravy  také  později  Tešnař  přijal  ó, 
k  jehož  označování  dříve  nepřihlížel.  Po- 
hříchu  později  K.  Š\Vela  v  »Casniku<  zase 
poněkud  odstoupil  od  pravopisu  Tešnařova, 
ale  to  již  nezadrželo  všeobecného  vítězství 
jednotného  dolnoluž.  pravopisu,  které  mu- 
silo  přijíti  po  vydání  znamenité  dolnoluž. 
mluvnice  A.  Muky  (1891).  Pevná  pravidla 
dolnoluž.  pravopisu  na  základě  vědecké  práce 
Mukovyjen  něco  málo  ve  srozuměni  s  Mu- 
kou pozměněná  se  zřetelem  na  dolnolužické 
Čtenářstvo  a  spisovatelstvo,  sestavil  nejno- 
věji G.  Švfrela  (syn  redaktora  >Casnika«) 
a  podal  je  veřejnosti  v  »Čas.  Mač.  Serb.« 
i  ve  zvi.  otisku  (Dolnoserbski  pŠawopis)r.  1903. 
Literatura.  Hlavním  dílem  o  dolnolu- 
Jičtině  jest  Arn.  Muky  Historische  u.  ver- 
jjleichende  Laut-  u.  Formenlehre  der  Nieder- 
sorbischen  { Nicderlausitzisch  -  Wendischen") 
Sprachc  (Lip.,  1891).  Jiné  práce  mluvnické: 
J.  G.  Hauptmann,  Niederlausitzische  wen- 
dische  grammatica  (Lubin,  1761);  C  Ch. 
Dahle,  Klcmes  Lehrbuch  zur  leichten  Erler- 
nung  der  nicderlausitz-wendischen  Sprachc 
(Chotěbuz,  1857,  H.  vyd.  1867);  Aleks.  Pe- 
trow,  Giosownia  dólnolužyckiego  jazyka 
(Spraw.  wydz.  filol.  Akad.  Um.  w  Krakowie, 
111.,  1874);  G.  Š\Vela,  Dolnoserbski  pšawopís 
(Bud.,  1903);  slovník:  J.  G.  Zwahr,  Nieder- 
lausiiz-wendisch-  deutsches  Hand\v5rtcrbuch 
(Grodk,  1847);  kromě  toho  rázné  příspěvky 
k  dolnoluž.  mluvnicí  a  slovníku  v  >Časopisé 
Mač.  Serb.*  od  Horníka,  H.  Jordána,  Bro- 
niic,  Nyčky,  Muky  a  Šweiy.  Základními  díly 
o  homoluzičtině  jsou  spisy  Kř.  B.  Pfula: 
HornjoluŽtska  serbska  ryčnica.  1.  Zynkoslow 
f,>Čas.  Mač.  Scrb,«,  1861 »,  Laut-  u.  Formen- 
lehre der  oberlausitzisch-wendisrhen  Sprache 
ÍBud.,  1867)  a  Ltižiski  serbski  síownik  it., 
1866\  sestavený  za  spolupracovnictvi  M.  Hor- 
níka a  H.  Zc.ileřa,  dále  H^Srnikovy  a  Mukovy 
rozpravy  v  -Čas.  Mač.  Serb. v  Jiné  mluvnice 
a  syntaxe:  Ticinus,  Principia  linguae  wendi- 
cac  Praná.  1679);  Matthaei,  Wendische  Gram- 
roatira  "Bud.,  1721);  A.  Seiler  (Zejlef ],  Gram^ 
matik  der  sorben-wcndisrhen  Sprache  nach 
dera  Budissiner  Dialeote  (t.,  1830);  J.  P. Jor- 
dán, Gramtnatik  der  wendisrh-serbischen 
5pr.  in  der  Oberlaiisitz  (Pr.,  1841);  ¥.  Schnei- 
der, Grammaiik  der  wend.  Spr.  kathol.  Dia- 
íccts  Bud.,  1853);  G.  Liebsch  (J.  Libší,  Syn- 
tax der  wend.  Sprachc  in  der  Oberlausitz 
't.,  1884  ;  G.  Král,  Gramraatik  der  wendischen 
Sprache  in  der  Oberlausitz  (t.,  1895 1.  Slov- 
níky: J.  H.  SwtStlik,  Vocabularium  Latino- 
Serbicum  d.,  1721-;  J.  E.  Smoleř,  Njemsko- 


serski  slownik  (t.,  1843);  kromě  toho  rada 
příspěvků  k  hornoluž.  slovníku  v  »Ča8.  Mač. 
Serb.«  od  Dučmana,  Wjelana,  Hórnika,Muky, 
Radyserba-Wjele  a  j.  Rozmluvy:  J.  E.  Smo- 
leř, »Maly  Serb  aby  serske  a  njemske  ros- 
mlowenja  (Bud.,  1841). 

IV.  Literatura. 

Vznik  a  rozvoj  literatury  lužickosrbské  úzce 
souvisí  s  osudy  řeči  a  národnosti  srbské, 
i  vznikají  působením  rozděleni  politického 
vlastně  dvě  literatury  vedle  sebe,  hornolu- 
žická a  dolnolužická,  a  vývoj  jejich  utváří  se 
o  sobě  podle  dějinných  běhů  obou  větví  roz- 
děleného národa.  V  prvních  stoletích  v  Horní 
i  Dolní  Lužici  přihlíželo  se  jen  k  tomu,  aby 
lid  měl  potřebné  knihy  náboženské  v  jazyce 
srbském,  a  jen  z  této  potřeby  vyplynulo  také 
studium  jazyka;  teprve  v  XIX.  stol.  s  pro- 
bouíejicím  se  duchem  národním  obrátili  se 
lužičtí  spisovatelé  i  na  jiná  pole,  i  vyvíjejí 
se  ponenáhlu  také  jiná  odvětví  literární. 

A,  Hornolužická. 

1.  Doba  všední  potřeby.  Literaturu 
luž.-srbskou  vůbec  v  život  vyvolala  nábo- 
ženská reformace  německá,  která  záhy  za- 
čala se  v  obou  Lužicích  šířiti.  Připomíná  se 
sice  srbský  katechismus  z  konce  XV.  stol., 
vydaný  prý  z  nařízení  míšeňského  biskupa 
Jana  Ví.  ze  Salhausen  (1487—1518),  ale  ten 
se  nezachoval  ani  v  jediném  exempláři.  Pří- 
činou toho,  že  dřívější  kněží  nezůstavili  pře- 
kladů perikop  z  bible  ni  cirk.  modliteb,  nlc- 
dati  sluší  snad  v  blízkosti  staré  srbštiny  se 
starou  češtinou;  kněží  asi  užívali  k  církevní 
potřebě  knih  českých,  jejichž  texty  čtli  při 
bohoslužbě  přímo  srbsky.  To  reformací  se 
změnilo,  poněvadž  authentické  náboženské 
texty  pro  evangelíky  byly  německé,  i  byli 
srbští  duchovní  nuceni  pořizovati  si  překlady 
něm.  předloh,  berouce  při  tom  ovšem  na 
pomoc  knihy  české  (o  čemž  svědčí  pravopis 
a  některé  bohemísmy  v  nejstarších  pís.  pa- 
mátkách srbských).  První  literární  památky, 
rukopisné  i  tištěné,  povstaly  v  Dolní  Lužici: 
Jakubicův  překlad  Nového  zákona  z  r.  1548 
"(rkp.)  a  Mollerův  překlad  Lutherova  kate- 
chismu, vydaný  r.  1574.  Teprve  r.  1597  vy- 
dal hornoluž.  překlad  tohoto  yfalého  kate' 
chismu  Lutherova  hodžijský  farář  Václav  Wa- 
richius  (Worjech),  po  němž  teprve  r.  1627 
poršický  farář  Řehoř  Martini  vydal  pře- 
ívlad  sedmi  Kajících  {almu  se  souběžným  tex- 
tem něm.  Třicetiletou  válkou  přerušen  roz- 
voj mladého  písemnictví  hornoluž.,  i  počíná 
teprv  zase  činností  Michala  Frencela  (Bran- 
ccla,  1628  —  1706),  ev.  faráře  v  Budystecích, 
jenž  r.  1670  vydal  překlad  Evangelii  sv.  Ma- 
touše a  Síarka^  r.  1688  Kálání  ( Postvitzischcr 
Taufstein),  r.  1693  Apoštolský  katechismus 
I  listy  sv.  Pavla  k  Řím.  a  Galatským),  r.  1703 
ve  spojení  s  Pretoriem  a  Radcou  překlad 
íalmů  Davidových^  konečně  r.  1706  první 
úplný  hornoluž.  překlad  Nového  zákona.  Po- 
vzbuzeni jeho  činn.  stí  působili  vedle  něho 
koncem  XVIL  a  poč.  XVllI.  stol.  ještě  Prc- 


942                                                    Srbové  Lužičtí. 

torius,  Čuderly,  Krtiger,   Matěj    (Mat- 1  srbských    v    Lipsku    (1716)    a    Witemberce 

thaei)   a    Kadca»   kteří,  podporováni  jako  !  (1749),  jakož  i  srb.  semináře  pro  kat.  v  Praze 

Brancel  lužickými  ev.  stavy,  společnou  prací  |  (1706,  resp.  1728,  viz  str.  929^).    Z  bývalvch 

vydali    r.   1693    Lutheruv    malý-    /ca/ec/izimMS  I  chovancQ  tohoto  semináře  biskup  Jakub  \Vó- 
(pravopisem   Běrlingovým,  srv.  Frencel  l)iski  (1692—1771)  vydal  r.  1750  nové  Swjate 

a  výše  str.  940  a),  r.  1695  perikopy  (evangelia  a  rčenja  spolu  s  katechismem  a  r.  1759  Biblické 

epištoly)    a    r.  1696    Evang,  kostelní  agendu,  dějiny,  Michaí  Watda   (1721—94)   pak  řadu 

Koncem  stol.  XVII.  počal  působiti  také  syn  modl.  knížek  a  zpěvníků,  zejména  oblíbenou 

Brancelův,  Abraham  Frencel  (v.  t.  2.),  jehož  modl.  knihu  Jé^usowa  Winca  r.    1785  a  ob- 

činnost  však  měla  jen  nepřímo  vliv  na  roz-  \  jemný   kancionál    Spéwawa  Ji\usowa   Winca 

voj    lužické   literatury,  poněvadž  spisy  jeho  r.  1787.    Kromě  těchto  spisovatelů    působil 

psány  jsou  vesměs  jen  latinskv;  ale  jeho  po-  na  straně  katol.  v  2.  pol.  XVIII.  stol.  Prokop 

ukazování     na    příbuznost    árbů     L-ických  Hančka  (1731 — 89),  jenž  v  knize  Duchownja 

s  ostatními  Slovany  nezůstalo  jistě  bez  vlivu  brónjernja   r.   1765    učinil   pokus    o    sblíženi 

na  srbské  vzdělance,  v  čemž  tkví  jeho  význam  Hornoluž.  Srbů   v   pravopise,  avšak  marně: 

pro   Srby    L-ické.    Ani  lit.    činnost   Michala  i  katoličtí  knězi  vykládali  mu  ve  zlé.  že  přijal 

Frencela     mladšího    (1667—1752)    neměla  některé  zvláštnosti  pravopisu   knih    cvanjr., 

vlivu  na  rozvoj   lužické  literatury,  poněvadž  protestantští  spisovatelé  pak  vůbec  na  jeho 

psal  latinsky.  projev    nereagovali.    O    vážnosti   jeho    snah 

Záhy  po  Michalu   Brancelovi  počali   také  o  zvelebení  srbského  jazyka  svědčí  jeho  ruko- 

katolicti  duchovní  věnovati  se  studiu  jazyka  pisy  Grammatica  linguae  serbicae  a  Vocabula- 

srbského   a   vydávání   potřebných   knih   pro  rium  germano-serbicum  (prvý  v  knih.  budy- 

své  osadníky.  Nejdříve  1. 1679  jesuita  Xaver  šínského    děkanství,    druh<-    v    knih.    klást. 

Jakub  Ti  cín   (f  1693)  vydal   v  Praze  první  Mar.    Hwězda).    U    evangelíků    k    uvedeným 

mluvnici  hornolužickou, /Vi«cř/7ia //n^M^e  K(ffn-  spisovatelům   prvních   desítiletí   XVIII.  stol. 

dicae,   v  niž    užil   pravopisu,  založeného   na  přibyli  pastorové  Jan  Pj  ech  (1707— 41),  Ma- 

piavopise  českém  (viz  výše  str.  9A0a)\  srb-  tej  Soka  (1691—1773),  Hodan  Šera ch  (1724 

ských  knih  od  něho  však  nemáme.  —Prvním  až  1773\  Jurij   Mjert   (.Móhn,  1727 — 85),  Sa- 

spisovatelcm  hornoluž.  knih  pro  katolíky  byl  lomon  B^rencel   (syn  Mích.  F.  mladšího),  J. 

Jurij  Hawštyn   Swčtlik  (nebo,  jak  se  psal,  G.    KUhn    (rodem    Němec,   což   prozrazuje 

Swótlik,   1650-1729),  který  vydal  r.  1690  i  jeho    bídná  srbština,  1706—63)  a  j.,  dále 

Perikopy  {Swjate  sčenja  atd.)  a  r.  1696  první  učitelé  Handrij  Gědan   fl728— 83)  a  Michal 

Kostelní  zpěvník  {Serbske  katholske   kérluie);  Haupt  (1750—99)  a  gymn.  učitel  Jan  Hór- 

kromé  toho   přeložil   v   1.   1688—1707   celou  čanski  (f  1799).  Z  četných  nábož.  spisů  je- 

bibli  (rkp.  v  knihovně   děkanství  v  Bud.)  a  jich  sluší  uvésti  překlad  Lutherovy  Domácí 

vydal    prvý  slovník   hornoluž.    Vocabularium  postilly  z  r.  1751,  jejž  pořídili  Langa,  Běmař, 

latino-serbicum  (1721).  Šěrach  a  Mjeň,  a  téhož  roku  vydaný  Šoltův 

Na  straně  evangelické  vydal  Juiij  Matěj  překlad  Riegerovy  Postilly  {Riegerowa  mata 
(Matthaei,  1652—1732)  hornolužickou  mluv-  wiitrobna  postilla\  dále  jednotlivá  kákáni  od 
nici  r.  1721  {Wendische  Grammatica),  kteráž  Mjerta,  Ponicha,  Lahody,  Lišky  a  j.,  nový 
uzavírá  řadu  prací  z  doby  Frcncelů,  věno-  kancionál  od  Šěracha  U759)  atd. 
váných  studiu  jazyka  hornoluž.,  k  nimž  ná-  Do  2.  pol.  XVIII.  stol.  spadají  první  po- 
leží i  mluvnice  a  slovník  (obé  v  rkpe)  Jana  čátky  lužické  poesie,  ovšem  počátky  velmi 
Bedřicha  Schmutze.  Matěj  tvoří  ph  chod  chudé  (nepřihlížime-li  k  překladům  a  zpra- 
k  druhé  skupině  spisovatelů,  kteří  psali  ná-  cováním  kost.  písní,  jimiž  by  se  prvopočátky 
bož.  knihy  pro  hornoluž.  evangelíky;  vydal  luž. -srbské  poesie  posunuly  již  do  posl.  de- 
zejmcna  r.  1719  překlad  Jeriše  Siracha  a  sítiletí  stol.  XVII.);  od  r.  1753  totiž  počínají 
s  Janem  Astem  (1655—1733)  i  Janem  Wa-  se  objevovati  příležitostné  básně  (Při  íym 
werem  (1672—1728)  první  evang.  Zpčvnik  přewinjenjti  Budyšina  \  M^ttenberkom  ieho 
r.  1710,  později  mnohokrát  znova  vydávaný  knje:[a  Petra  Dejka)  a  zmíněný  již  njeswači- 
a  novými  písněmi  rozmnožovaný.  Velmi  pilní  delský  pastor  Jurij  Mjeň  (M5hn)  v  soukromí 
Sí)isovatelé,  resp.  překladatelé  nábož.  spisů  píše  přízvučným  he.xametrem  Ryčeřski  kéríuš 
tc-  doby  byli  Jurij  Dumiš  (1679—1753),  Jan  k  chvále  srb.  jazyka  a  srb.  spisovatelů  i  pře- 
Bcmař  (Bóhmer,  1704—1747),  Khryša  Fa-  kláda  kusy  z  Klopstockova  Mesiáše;  ale  ti- 
ber  (1682—1748),  Jan  Langa  (1669—1727),  skem  vydává  ukázky  jeho  veršovaných  prací 
Matěj  Jokuš  (1668  —  1735)  a  j.  Langa, Jokuš,  r.  1806'teprve  syn  jeho  Aug.  Theoá.  Rudolf 
Běmař  a  Wawcr  věnovali  se  zejména  překlá- j  Mjeií  (1767-1841),  do  Zejleřa  pokládaný  za 
dáni  knih  Starého  zákona,  i  vydali  r.  1728  ;  nejlepšího  lužického  básníka.  Příležitostné 
po  prvé  celou  Bibli  v  jaz.  hornoluž.  (pak  básně  psali  také  Michal  Hilbjenc,  Handrij 
1742,  1797,  10.  vyd.  1893).  —  Pro  katolíky  Ruska,  Jurij  Rak  a  j.  Ke  konci  XVIII.  stoL 
vydal  P.  F.  Kowař  r.  1737  modl.  knihu  učiněn  také  první  pokus  o  vydávání  srb- 
\Vinca  Jéiusowa,  Anton  Kilián  (1683— 1759)  ského  časopisu;  r.  1790  Jan  Aug.  Jánka  a 
školní  čítanku  r.  1735  (Serbske  katholske  ABC-  Korla  Bohakhwal  Šěrach  vydali  v  Budyšíně 
kni^ki)  a  Měréin  Golian  (1692—1759)  řadu  Měsačne  Pismo,  pokus  o  záb.-poučný  časopis, 
spisů  pro  lid  o  věcech  viry.  který  však  zanikl  hned  1.  číslem,  byv  zaká- 

Na    rozvoj    hornoluž,    písemnictví    blaho-  ,  zán.    Předchůdcem  jeho  byly  rkpné   Lipské 

dámě  působilo  založení  kazatelských  spolků  '  Sowiiny  a  Schitki^ny  srbského  spolku  kázat 


Srbové  Lužičtí. 


943 


v  Lipsku,  iíchi  však  napsána  jen  2  čísla,  vy- 
plněná zprávami  politickými.  Tehdy,  jako  před 
stoletím  Frencelové  a  spisovatelé  prvýcn  1u- 
iických  mluvnic  a  slovníků,  někteří  srbští  a 
něm.  spisovatelé  obraceli  širší  pozornost 
k  Srb&m  L-ickÝm  pracemi  něm.  a  lat.  o  iu- 
žickosrbskc  mmulosti,  o  srb.  jazyku,  srb. 
obyčejích  atd.  Sem  náleží  zajímavá  brošurka 
Jiřího  K  5 r  n  e r a  Philologisch-kritische  Abhanď 
lung  von  der  wendischen  Sprache  und  ihrem 
Nut^en  in  den  Wissenscha/ten  (1766),  folklori- 
stické články  Ponicha  a  Hórčanského, 
dfileiitá  kniha  Němce  Chr.  Knautha  Derer 
Oberlau$it\er  Sorbenwenden  umstándliche  Kir- 
ckengťschichte  (1767),  spisy  a  pojednáni  ji- 
ného Němce,  K.  G.  Antona  a  j.  Dojemně 
působí  anonymně  r.  1782  vydaná  brošurka 
Hórčanského  Gedanken  eines  Ober-Lau- 
sitier  Wenden  uber  das  Schicksal  seiner  Na^ion^ 
v  nii  se  obrazí  tehdejší  úpadek  lužickosrbské 
národnosti  a  malomyslnost  nejlepších  a  nej- 
vzdělanějších jejích  synfi. 

2.  Doba  probuzení.  Zcela  jinak  mluvil 
ke  svým  rodákům  prostý  muž  z  lidu,  tesař- 
ský mistr  Jan  Dejka  (1779—1853).  který 
r.  1809  založil  první  luŽ.-srbský  Časopis,  mě- 
síčník Serbski  Powidař  a  Kurir\  v  něm 
ostfe  káral  národní  lhostejnost  a  napomínal 
k  hájení  práv  mateřského  jazyka  proti  ja- 
kémukoli násilí,  připomínaje  Srbům  jejich 
příslušnost  k  vcliícé  rodině  slovanské.  Jsou 
to  myšlenky  probuzenské,  nikdy  před  tím 
s  takovou  silou  nevyslovené,  i  lze  právem 
vystoupeni  Dejkovo  pokládati  za  počátek 
národního  probuzení  hornolužického,  které 
ovšem  způsobilo  obrat  i  v  literatuře.  Pohříchu 
působeni  Dej  ková  listu  netrvalo  dlouho  (víz 
Dejka).  Jako  básník  písni  vojenských  a  ji- 
ných básni  příležitostných  slynul  A.T.  Rudolf 
Mjcrt  (v.  t.  2).  Příleíitostné  básně  a  jiné 
písně  psal  též  pastor  Handrij  Lubjenski 
(V.  t.);  od  svých  předchůdců  liší  se  tím,  že 
ve  svých  pisnich  snažil  se  přiblížiti  duchu 
písně  lidové,  čími  tvoří  přechod  k  Zejleřovi 
a  jeho  době.  Na  straně  katolické  té  doby 
jediný  Tccclin  Mět  vydával  náboženské  spisy 
pro  lid. 

Té  doby  z  nenadáni  vystoupil  první  sku- 
tečný básnik  hornolužický,  Handrij  Zejleř 
(v.  t.),  který  již  na  gymnasiu  budyšinském 
počal  psáti  lužické  verše,  hlavně  však  od 
příchodu  do  Lipska  r.  1825.  K  literárnímu 
dílu  Zejleř  Í1804--72)  připravil  se  dokonale 
nejen  studiem  starších  spisů  srbských,  ale 
hlavně  pilným  rozborem  živé  mluvy  v  lido- 
vých písních,  příslovích,  pohádkách  atd.,  jeŽ 
horlivě  sbíral.  Láska  k  srbskému  lidu  a  jeho 
životu,  láska  k  prosté  přírodě,  v  níŽ  lid  ten 
žije,  strádá  a  raduje  se,  zbožnost,  která  jest 
rovněž  příznačným  rysem  povahy  srbského 
lidu,  vedle  toho  však  i  bodrý  humor,  pře- 
cházející druhdy  v  satiru  —  toť  hlavní  prvky 
Zejleřových  písni.  Bylř  Zejleř  po  výtce  lyrik, 
lyrismus  převládá  i  v  jeho  básních  epických, 
i  v  jeho  pokusech  dramatických.  Básnickou 
činnost  jeho  lze  rokem  1844  rozděliti  na  dve 
doby;   od   té  dob),  po  seznámení  s  Koco- 


rem,  odvažoval  se  na  větší  skladby,  které 
však  nejsou  vlastně  ničim  jiným,  než  cykly 
písm',  sloučených  společnou  základní  myšlen- 
kou. To  platí  zejména  také  o  jeho  největším 
díle  lyrickém,  Počasech,  které  mu  dobylo 
v  Lužici  největší  slávy  (psal  je  v  1.  1845  až 
1860).  Výborné  ohlasy  lidových  písní,  bal- 
lady  a  román  e,  humorísticko-satirické  cykly 
Hans  Wučba  a  Čmjely  a  wosy,  Wénc  hór^ 
skich  spéwow  a  řada  roztomilých  písni  mi- 
lostných i  žertovných,  které  jej  podivuhodně 
sbližuji  s  Burnsem,  jsou  další  hlavní  body 
jeho  básnické  tvorby.  Zejleřovy  básně  až  do 
let  40tých  Šířily  se  pouze  letáky  neb  opisy, 
ale  přece  plnily  své  posláni  v  intelligentním 
dorostu  i  v  lidu,  který  si  mnohé  oblíbil  tak, 
že  je  přijal  za  své.  Teprve  od  r.  1842  začaly 
se  šířiti  také  tiskem,  a  to  hlavně  v  časo- 
pisech. Jest  zajisté  příznakem  všeobecné 
mdloby  lužického  života  na  poč.  XIX.  stol., 
že  ani  tak  životné  skladby,  jako  písně  Zej- 
leřovy, nevycházely  tiskem. 

Teprve  4.  desítiletí  min.  veku  po  příprav- 
ném kvašeni  let  30tých  přivedlo  v  národní 
život  i  literaturu  žádoucí  ruch.  Bylo  patrno, 
jak  do  Lužice  vane  zdravý  proud  čerstvého 
vzduchu  z  Čech,  přímo  i  oklikou  přes  Vrati- 
slav, kdež  Purkyně  a  Čelakovský  bezpro- 
středně působili  na  mladého  )ana  £.  S  m  o- 
leřa.  Dvě  jména  označují  počátek  onoho 
památného  desítiletí:  Smoleř  (na  straně 
evangelické)  a  Jórdan  (na  straně  katolické). 
Jan  Petr  Jórdan  (1818-91)  náleží  vůbec 
k  nejzajímavějším  postavám  literatury  lu- 
žické; nadšený  a  ohnivý,  pravá  povaha  revo- 
luční, má  ve  svém  literárním  charakteru 
mnoho  podobnosti  seSmoleřem:  věnuje  po- 
zornost nár.  písním,  jaz.  srbskému  i  slovan- 
ským řečem  a  literaturám  vůbec.  R.  1841  vy- 
dal sešitek  nár.  písní  Serbske  pésnički  a  horno- 
luž.  mluvnici,  r.  1844  učinil  s  Pfulem  pokus 
vědecky  založeného  srbského  slovníku.  R.  1842 
založil  týdenní  list,  zvaný  Jutnička,  v  němž 
prakticky  užil  svého  zlepšeného  pravopisu 
(v  písmě  německém).  Proti  Dejkovu  měsíč- 
níku byl  pokrok  i  v  tom,  že  Jórdan  mel  již 
spolupracovníky;  psalif  do  >jutničky<  Zej- 
leř, Smoleř,  Pful,  Kíosopólski,  Buk, 
Melda,  Domaška  a  Cyž.  Bohužel  však  list 
Jordánův  se  neudržel  (viz  o  tom  Jórdan  1) 
a  se  zánikem  jeho  spojen  jest  důležitý  mo- 
ment literární  historie  lužické,  boj  o  pravo- 
pis, jenž  měl  v  Lužici  jiné  pozadí,  než  po- 
dobné boje  u  nás  a  také  jiný  výsledek  a  jiné 
následky.  Otázka  literární  dostala  v  Lužici 
podklad  náboženského  stranictví,  a  tím  byl 
také  zpečetěn  osud  jednotného  pravopisu, 
lórdan  roztrpčen  nezdarem  své  myšlenky 
odešel  do  Lipska  a  počal  zde  vydávati  ob- 
noveným pravopisem  v  latince  jakousi  lužic- 
kou  revue,  »Srbskou  Jitřenku*  (Serbska  Jut- 
nicka),  která  však  druhým  číslem  zanikla. 
Nebylo  tolik  srbské  intelligence,  která  by 
chápala  pokrokové  snahy  Jordánovy  a  mohla 
udržeti  list.  Jórdan  pak  ještě  vydává  v  Lip- 
sku Slavische  JahrbUcher^  jež  však  r.  1848 
odevzdává  Smoleřovi  a  odchází  do  Prahy. 


944 


Srbové  Lužici  í. 


Vlastní  duší  hornolužického  probuzeni  a 
osobností,  koicm  niž  se  soustřeďovala  celá 
tehdejší  literatura  lužická,  byl  Jan  Ernst 
Smolcř  (1816—84,  v.  t.),  iak  bylo  vyUčeno 
již  v  dějinách  národnosti  lužické.  Literární 
činnost  zahájil  r.  1841  vydáním  rozmluv  něm.- 
srbských  Maty  Serb  a  prvého  (hornoluž.)  dílu 
veliké  sbirky  lidových  písní,  nazvané  Pésnički 
horných  a  dělnvch  ŤM^iskich  Serbov,  v  níž  Smo- 
leř  již  užívá  zlepšeného,  poslovanšteného 
pravopisu.  Je  to  úhelný  kámen  lužické  litera- 
tury. R.  1843  vyšel  díl  druhý,  dolnolužický, 
a  Ňén^ko-serbski  siownik,  r.  1846   vydal   s  J. 

A.  Wařkem  překlad  Fr.  L.  Čclakovskébo 
»Ohlasu  písni  ruských« ,  jímž  ukázal,  jak 
ušlechtilého  výrazu  jest  lužickosrbská  řeč 
schopna.  Té  doby  také  již  Smoleř  podnikl 
první  kroky  k  založení  »Matice  Srbské*  po 
vzoru  Matice  České  a  jiných  podobných 
spolků  slovanských  (viz  výše,  str.  931  b).  Hned 
r.  1847  vyšla  první  knížka  matiční,  Štyri  pré- 
dowanja  H.  Lubjenskeho^  r.  1848  počíná  re- 
dakcí Smoleřovou  vycházeti  vědecký  LMSopis 
Mačicy  Serbskeje  (redakcí  Smoleíovou  1848 
až  1852,  Bukovou  1853— 67,  Horníkovou  1868 
až  1894,  odtud  Mukovou),  téhož  roku  vychází 
nákladem  »Matice<  důležitý  statistický  a  bi- 
bliografický spis  E.  B.  Jakuba  (1800  až 
1854)  a  J.  Kucanka  Serbske  Horné  ^u^icy 
a  jiné  knížky  pro  lid,  Smoleř  ujímá  se  re- 
dakce »Týdénní  Nowiny«,  kterou  mční  v  list 
politický,  nesoucí  od  r.  1849  název  Tyd:{eňske 
Sowiny  a  od  r.  1854  Serbske  Nowiny^  vydává 
i  »Slavische  JahrbUcher*  (1852—58),  potom 
>Zeitschrift  flir  slav.  Lit.,  Kunst  u.  Wissen- 
schaft«  (1862—65)  a  »Centralblatt  fUr  slav. 
Lit.  u.  Bibliographiec  (1865-68)  -  a  tak  se 
z  Budyšina  pojednou  siává  nejen  literární 
středisko  hornolužické,  ale  vůbec  důležité 
literární  ohnisko  slovanské. 

Kolem  Smoleřa  skupila  se  od  samého  za- 
ložení »Matice«  družina  mužův,  kteří  s  ním 
usilovali  o  zvelebení  lužicko-srbské  literatury 
ve  všech  směrech.  Především  byl  to  Křescah 

B.  Pful  (1825—89,  v.  t.),  který  svými  spisy 
filologickými  položil  vědecký  základ  spisovné 
hornojužičtinc.  Jiný  velmi  pilný  spolupracov- 
ník »ČasoiMsu<  byl  Korla  Aug.  Jenč  (1828 
až  1895;  v.  t.),  který  se  věnoval  především 
historii  řeči  a  literatury  srbské  a  bibliografii. 
Bibliografickou  a  biografickou  práci  na  straně 
katolické  konal  Handrij  Dučman  (*  1836; 
v.  t.),  kterv  v  vdal  zejména  Pismowstvo  kathol- 
skich  Serbow'  {IS69,  doplňky  r.  1873,  1874, 
1889)  a  byl  i  belletrísticky  činný.  —  Z  kato- 
lické strany  vyšel  také  Jakub  Buk  (1825—95; 
v.  t.),  jenž  redigoval  '^ Časopis  Mač.  Serb«. 
v  1.  1853-67  a  uložil  v  něm  zejména  sbírky 
srbských  přísloví,  vydané  také  o  sobě  (1858 
a  1862L  Hojné  doplňky  k  těmto  sbírkám  pří- 
sloví, četné  doplňky  k  slovníku  lužíckému  a 
sbírky  polohopisných,  rodových  a  křestných 
jmen  podával  a  podává  Jan  Wjela  (v.  t.). 
pseudonymem  Rad y serb  (*  1822).  —  Kromě 
nich  v  první  době  rozmachu  hornoluž.  lite- 
raturv  přihlásili  se  vážnými  pracemi  v  íČas. 
Mač  Šerb.c  Jul.  Ed.  Wjelan  (1817— 92;  v.  t.), 


Michal  Rošt  ok  (1821-93;  v.  t.,  H.  J.  Imiš 
(1819— 97;  v.  t.)  a  dr.  Petr  Dučman  (*  1839; 
v.  t.  2).  ^ 

Hlavním  však  spolupracovníkem  Smoleřo- 
vým  v  dile  pťobuzenském  a  později  i  dědi- 
cem jeho  vůdčího  úkolu  stal  se  Míchai  Hor- 
ník (1833—94;  v.  t.),  odchovanec  pražského 
luž.  semináře  kat.,  podobně  jako  Buk,  oba 
Dučmanové,  Kuéank  a  j.  Jako  již  před  ním 
Smoleř,  tak  i  Hórnik  snažil  se  lužíckému 
probuzení  a  písemnictví  dáti  široký  základ 
slovanský.  Řada  jeho  prací  jazykozpytných 
v  »Čas.  Mač.  Serb.«  označuje  novou  dobu 
studia  jazykozpytného  v  Lužici;  tyto  práce, 
jakož  i  veškerá  ostatní  jeho  vynikající  pů- 
sobnost literární  činí  jej  jedním  z  hlavních 
tvůrců  spisovného  jazyka  luž.-srbského,  jejž 
přivedl  k  té  dokonalosti  a  ryzostí,  jaké  se 
podivujeme  v  posledních  jeho  pracích.  Ba- 
dání jazyková  přirozeně  jej  vedla  i  ku  pra- 
cím lit.-hístorickým  a  k  lužíckému  folklóru, 
který,  až  na  sbírání  přísloví,  byl  od  vydání 
sbírky  Smoleřovy  opuštěn;  Horník  obrátil 
zase  pozornost  k  plodům  lidové  duše  a  k  ži- 
votu lidovému  vůbec  i  zahájil  druhou  dobu 
lužické  folklorístiky. 

Jeho  činnost  zahajuje  nové  období  i  v  dě- 
jinách lužíckého  časopisectva.  Založilf  r.  1858 
pří  »Srbských  No  vinách 't  Smoleřových  Mé- 
sačny  Přidawk,  první  belletristícký  list  lu- 
žicko-srbský  ve  vlastním  slova  smyslu.  Z  něho 
r.  1860  vyvinul  se  ^ufičan^  kterýž  po  celá 
dvě  desítileií  byl  archivem  krásné  literatury 
hornolužické.  Kromě  toho  Hórnik  založil 
r.  1861  náboženský  list  pro  katolíky,  Kathol- 
ski  Poso^y  v  némž  uvedl  v  život  svůj  opra- 
vený pravopis  pro  katolický  lid  a  jejž  redi- 
goval do  r.  1871,  pak  r.  1877  po  J.  tusěm- 
ském  a  1881  po  M.  Roloví  (1882—1903  J. 
Skala,  r.  1904  M.  Andrickí,  od  konce  1904 
M.  Žur).  Časopis  vydáván  nákladem  >To- 
wařstwa  swjateju  Cyrilla  a  Methoda-, 
založeného  r.  1862.  Téhož  roku  založen  po- 
dobný spolek  evang.,  »Serbske  luther- 
ske  knihowne  towařstwo«,  které  velmi 
čile  se  ujalo  vydávání  nábož.  spisů  pro  lid, 
neboC  časopisy  náboženské  evang.  S.  L.  již 
měli.  V  1.  1844—49  vydával  Zejleř  ve  Woje- 
lecích  Missionske  powjesče,  od  r.  1849 — 52  H. 
J.  Imiš  vydával  Zemičku  (v  Budyšíně,  později 
ve  Wojerecích),  r.  1854  založil  Rychtář  časo- 
pis Missionski  Posout  (ve  Wojerecich),  který 
vychází  posud.  —  Kromě  všech  těchto  časo- 
pisů sluší  jmenovati  Rudánkovu  Jutničku  (1848 
až  1850),  určenou  pro  katolíky,  noviny,  bel- 
letrísticky a  nábož.  list  zároveň,  a  poíit.  tý- 
deník Serbski  Nowinkař^  jejž  r.  1848  vydávali 
J.  Wjela  a  J.  Bartko. 

Založení  první  >Jutničky€  a  »Tydžeáských 
No\vin«  seskupilo  kolem  Zejleřa  první  lužic- 
kou  družinu  básnickou,  k  níž  náleželi  Jan 
Wjela,  K.  B.  Pful,  J.  B.  Mučink,  Mích. 
Domaška  a  K.  Kul  man.  Z  nich  přední 
místo  náleží  J.  Wjelovi  (pseud.  Jan  Rady- 
serb),  epitronu  Zejleřovu  a  vedle  ného  nej- 
plodnéjšimu  luž.-srbskérou  veršovci.  Se  Zcj- 
leřem  jej  sbližuje  snaha  po  lidovosti,  ale  na 


Srbové  Lužičtí. 


945 


rozdíl  od  něho  jest  Radyserb-Wjela  převa- 
hou balladísta,  vfibec  epik.  Domaška  psal 
převahou  písně  niboiné,  Kulman  verše  hu- 
moristické a  satirické;  on  i  Mučink  a  Pful 
psali  také  povídky  pro  lid.  Významem  lite- 
rárním žáďn^  z  nich  neblíží  se  Zejleřovi. 

Zaloienl  » Matice*  a  jejího  > Časopisu «,  Ku- 
dankovy  >Jutničky€,  pěveckých  slavnosti, 
praiské  >Serbowky«,  vŠe  to  ve  spojeni  s  účin- 
kem literámich  skutků  z  1.  pol.  let  40tých 
ř>ovolalo  do  života  druhou  básnickou  skupinu 
uličkou,  k  niž  náležejí  s  evang.  strany  ř^rta 
Wičazec,  samouk  Petr  Mlonk,  }ul.  £d. 
Wielan,Jan  Bartko  a  J.  E.  Wanak,  s  kato- 
lické Jakub  Buk,  Miklawá  CyžaMik.  Jac- 
sfawk.  Nejzajímavější  hlavou  této  družiny 
jest  Herta  Wičazova  (Wičazec,  v.  t.),  která 
svoje  práce  podpisovala  vždy  prostě  Herta 
(1819 -85).  Je  to  vlastně  posud  jediná  lužická 
poetka,  o  niž  lze  vážné  mluviti,  básnická  po- 
vaha velmi  sensitivní,  tíhnoucí  k  reflexi,  ba 
až  k  mystice;  literárně  pftsobila  však  velmi 
krátce.  Z  let  vystoupeni  Hertina  pocházejí 
také  pokusy  básní  vlasteneckých  Emilie  I  m  i- 
šové  (v.  t.),roz,  Pfulovy;  tiskem  však  vyšly 
teprve  později.  Velmi  plodným  veršovcem  byl 
samouk  Mlonk  (1805—87,  v.  t.),  ale  v  rázo- 
vitou postavu  básnickou  nevyspěl.  Wjelan 
hlavně  překládal  (z  poesie  jihosrbské,  žalmy), 
ale  zůstavil  i  několik  dobrých  ballad.  Vlaste- 
neckou lyriku  psal  J.  Buk  a  M.  Jacs^awk 
(1827—62:  v.  t.},  balladické  pokusy  zůstavil 
Mik/awš  Cyž  (1825—53;  v.  t  2). 

V  » Měsíčním  Přídavku*  a  >LužiČanu«  ve- 
dle starších  poetů  vystoupila  nová  družina 
básnická,  k  niŽ  náleželi  z  katolíků  Michal 
Horník,  Handríj  Dučman.Jurij  Wawrich 
a  lan  Česla, 'z  evangelíků  Korla  Aug.  Fie- 
dfeř.  Horník  psal  básně  vlastenecké,  zda- 
řilé ballady  a  romance  v  duchu  národním  a 
břitké  epigrammy  a  nápisy  vlastenecké,  kromě 
toho  hojně  překládal,  především  z  poesie 
slovanské.  H.  D  uč  man  psal  hlavně  v  1. 1858 
až  1861  básně  vlastenecké,  ballady  a  legendy, 
básně  didaktické  a  nábožné,  rozmarné  a  sa- 
tirické popěvky  i  epigrammy.  Pozdějším  le- 
tům (1896)  náleží  jeho  polodramatická  báseň 
Wod:(an,  nejobsáhlejší  to  balladická  skladba 
lužické  poesie;  koncepcí,  formou  i  výrazem 
stojí  mnohem  výše,  než  skladby  jeho  před- 
chůdců v  lužické  balladě.  Fiedleř  (♦  1835; 
v.  t.)  jest  převahou  intimní  erotik,  ale  psal 
i  básně  vlastenecké,  četné  básně  obsahu  ná- 
božného atd.  (pseud.  K.  Pětrovič).  Zají- 
mavý zjev  jest  Jan  Česla  (♦  1840;  v.  t.), 
velmi  plodný  básník  v  1. 1862—72.  Od  básni 
vlasteneckých  přešel  k  náladám  z  přírody  a 
k  erotice,  v  niž  jsou  patmy  stopy  vlivu 
Heineova  a  Hálkova.  Hlavni  význam  jeho 
však  spočívá  v  epice;  po  řadě  dobrých  ballad 
a  romancí  napsal  rozsáhlejší  lyr.-epickou, 
hist.  báseň  Krai  Přibysiaw,  která  vysoko  vy- 
niká ze  soudobé  produkce.  Kromě  těchto 
básníkův  objevila  se  v  >Lužičanu«  v  letech 
60tých  a  poČ.  70tých  řada  nových  veršovců, 
2  nichž  však  žádný  nedopracoval  se  význam- 
nějšího  místa  v  lužické  poesii;  z  nich  větši 

Ottflr  Slovník  Nau^ý,  iv.  XXIH.  29^3  If  05. 


Činnost  vyvinuli  H.  Šařa  a  K.  H.  Wařko, 
z  Jehož  činnosti  zasluhují  pozornosti  popisné 
básně  z  přírody. 

3.  Doba  nová.  R.  1872  zemřel  Zejleř  ~ 
a  v  nejbližší  době  po  jeho  smrti  objevuje 
se  nové  hnuti  v  lužické  poesii  a  literatuře 
vůbec,  dere  se  na  povrch  nový,  mladý  proud, 
který  vynesl  nové  pokusy  časopisecké  na 
osvěženi  lužického  písemnictví  a  dal  poesii 
lužické  samostatného  nástupce  Zejleřova,  Ja- 
kuba Barta-Číšinského.  Vystupuji  v  >Luži- 
čanu«  noví,  mladí  lidé,  jimž  záhy  dosavadní 
měsíčník  nedostačuje.  Zakládají  každoroční 
»skhadžowanki«  lužické  studující  mládeže  a 
na  druhé  z  nich  r.  1876  usnášejí  se  o  zalo- 
žení listu  mladé  generace.  Tak  povstala  Lipa 
Serhska  (1876—81),  redigovaná  s  počátku 
£.  Mukou,  později  J.  Bartem-Čišinským,  z  níž 
zavanul  do  Lužice  čerstvý,  osvěžující  vzduch, 
obdobný  do  jisté  míry  obratu  v  letech  40tých ; 
jen  že  tentokrát  měl  nový  ruch  povahu  cistě 
literární  proti  buditelskemu  rázu  hnutí  let 
40tých.  Starším  zdála  se  >Lípa«  trochu  revo- 
luční, příliš  sebevědomou,  ba  i  nesrbskou. 
Ale  co  se  jim  v  »Lipě€  zdálo  býti  cizím, 
mělo  kořeny  své  v  Čechách.  Rozvíjející  se 
poesie  česká  měla  vliv  na  mladé  hlavy,  na 
nejnadanější  z  nich,  J.  Bárta,  zejména  mladý 
tehdy  ještě  zjev  české  poesie.  Vrchlický. 
Mladí  však  prese  všecky  výtky  starých  vy- 
trvali, »Lužičan<  počal  upadati  a  r.  1882 
splynul  s  >Lípou«  v  nový  list  ^uftcii,  jejíž 
redakci  převzal  Muka;  tím  přešlo  vedeni 
v  belletrii  úplně  do  rukou  nového  pokolení. 

K  této   mladé  družině  náleželi  belletrísté 

{.Bart-ČiŠinski,ErnstMuka,  MichalČoch, 
akub  Skala,  Micha}  Bjedrich  (Wjeleměr), 
Miklawš  Bjedrich,  lan  Král  a  J.  A.  Kap- 
le ř.  Z  nich  mnozí  umlkli  neb  přešli  k  jiným 
odvětvím  literatury;  Uk  Skala  (♦  1851,  v.  t.) 
věnoval  se  literatuře  nábož.  a  Aiuka  jazyko- 
zpytu  a  národopisu.  Tento  však  prokázal  luži- 
cké poesii  vynikající  službu  vydáním  sehraných 
spisů  Handrija  Zejieřa  (1883-91).  Záhy  ze- 
mřel Michal  Bjedrich-Wjeleměr  (1855  až 
1876),  skutečný  talent  básnický,  pozdní  byro- 
nista,  v  němž  však  sílu  vzpoury  ochromuje 
vědcmi  tělesné  slabosti  a  bezmoci;  po  mar- 
ných vzletech  a  marných  pokusech  o  rozbití 
pout  uchyluje  se  k  elegii  a  oddává  se  tiché 
melancholii  a  resignaci.  Bratr  jeho  Mikfawš 
Bjedrich  (♦  1859;  v.  t.)  začal  verši,  ale  záhy 
přešel  k  prose,  zejména  k  humoresce.  Poč. 
let  80tých  však  se  odmlčel.  K  nim  se  v  > Lu- 
žici* připojil  Jan  Waítař,  původem  Němec, 
spisovatel  básni  vlasteneckých,  nábožných  a 
mystických  Za  duiu  a  wutrobu  (1897). 

Nejvíce  ze  všech  vynikl  Jakub  Bart  (♦  1856; 
v.  t.),  známější  pseudonymem  Čišinski; 
Kniha  sonettow  (1884)  získala  mu  rázem  první 
místo  v  poesii  lužickosrbské.  Byly  to  nebý- 
valé zvuky  v  lužické  literatuře,  překvapující 
obsahem  i  vybroušenou,  skvělou  formou. 
Mistrovské  ovládání  formy  prokázal  také  ná- 
sledující sbírkou  řormr  (1888),  za  níž  šly 
Příroda  a  wutroba  (1889),  Serhske  ^ynki  (1897), 
Ze  iiwjenja  (1899),  Krew  a  kraj  (1900),  Z  kři- 

60 


946 


Srbové  Lužičtí. 


diom  woríoiskim  (1904),  Zjuskom  unitčinskim 
(1904).  Ciáinski  jest  lyrik  rázu  hlavně  refle- 
xivního, v  posl.  desitileti  víc  a  vice  ozývá 
se  u  něho  struna  satirická.  Obsahem  valnou 
větáinu  jeho  práci  tvoři  lyrika  vlastenecká, 
čím  dále  ohnivější  a  pádnější,  dále  nálady 
z  přírody  i  erotika.  Lidovému  duchu  blizi 
se  ve  svých  balladách  a  romancích,  jinak 
jest  způsob  jeho  psaní  čistě  individuální,  vě- 
domě spějící  za  cíli  jinými,  než  měli  na  mysli 
napodobitelé  Zejleřovi.  Básnická  řeč  Čišin- 
ského  je  také  zcela  jiná,  než  básnická  řeč 
Zeileřova  a  jeho  epigonů.  To  vše  také  bylo 
příčinou  výtek  nenárodnosti,  jež  Čišinskému 
činěny,  ač  neprávem. 

Nová  generace  však  vydala  i  vědecké  pra- 
covníky, z  nichž  přední  místo  náleží  Ernstu 
Mukovi  (♦  1854;  v.  t.),  vynikajícímu  jazyko- 
zpytci  slovanskému  a  ethnografu.  Jeho  Stati- 
stika Serbow  (1884-86)  a  zmíněná  již  hist. 
mluvnice  dolnolužická  (1891),  jeho  četné  sbírky 
lidových  písní,  rozpravy  filologické  a  lit.  hi- 
storické v  >Čas.  Mač.  Serb.«,  jehož  redakci 
převzal  po  smrti  Horníkově  r.  1894,  učinily 
jej  známým  po  všem  světě  slovanském.  Pře- 
vzav duševní  vedeni  života  lužického  v  letech 
90lých,  připojil  se  k  velikým  svým  předchůd- 
cům, Smoleřovi  a  Horníkovi,  s  nimiž  tvoři 
trojici   stožárů  lužické  lodi.  —  Vedle  něho 
z  mladších  věnoval  se  domádmu  jazykozpytu 
Jurij  Libš  (♦1867;  v.  t.),  který  sepsal  první 
skladbu  jaz.  hornolužického  (1884);  praktic- 
kou   mluvnici   hornoluž.   (1895)   vydal  Jurij 
Král  (v.  t.).  —  Ze  staršího   pokolení  vyni- 
kající Činnost   v  1.  70tých  a  80tých  vyvíjel 
Michal  Horník     Důležitost  má  jeho  HistO' 
rija  serbskeho  národa  (1884);  ryzosti  jazyka 
pak  i  pro  slovanského  filologa  mají  vynika- 
jící cenu  jeho  Biblijske  $tawt\ny  a  klassický 
překlad  Nov.  zákona  pro  katolíky,  pořízený 
spolu  s  Jiřím  Lusčanským  (♦  1839;  v.  t.). 
Vedle  H.  Dučmana,  K.  A.Jenčc,  M.  Rostoka 
a  jiných  starších  spolupracovníků  >Časopisu 
Mač.  Serb.«  sluší  uvésti  zejména  Jana  Wjelu 
(Radyserba),   který   ve   své    starosti   kromě 
belletrie  věnoval  se  hlavně   slovnikářství  a 
přislovnictví;  výsledkem  této  jeho  práce  jest 
kniha  Přisiowa  a  přisfowne   hrónčka  a   wu- 
siowa  hornjoiu^iskich  Serbow  (1902).  —  K  vě- 
deckým a  literárním   pracovníkům  luž.  při- 
pojili se  v  1.  80tých  Čechové  Ludvík  Kuba 
a  Adolf  Černý.  První  vydal  sbírku  lidových 
písní  (1887),  druhý  kromě  tří  sbírek  lidových 
písni   vydal  spis  Mythiske  bytosče  iu{i$kich 
Serbow  (1893— 98)  a  jiné  práce  ethnografické 
i  stal  se  také  belletristou  hornolužickým  (ze* 
jména  četnými  překlady  z  České  poesie). 

Podobně  jako  v  1.  70tých  povstala  i  v  1. 
80tých  mladá  družina  literární,  jež  si  zalo- 
žila vlastní  list.  Byl  to  l.u{i$ki  Serb  (1895—96), 
časopis  pro  srbský  lid  a  studenty,  jejž  redi- 
goval Miktawš  Žur.  Trvání  jeho  bylo  příliš 
krátké,  tak  že  se  nemohl  zakotviti  hlouběji 
v  lidu  i  literatuře.  Zajímavo  jest,  že  byl 
vlastně  orgánem  pražské  »Serbowky<;  evan- 
geličtí studenti  účastnili  se  teprve  v  něko- 
lika posledních  číslech.  V  poesii  »Lužického 


Srba«  udával  tón  Jakub  Sewčik  («  1867), 
jenž  však  záhy  se  odmlčeU  Povídkami  zásobil 
>Lužického  Srba«  J.  No  wak-KaŠečanskL 

Po  zaniknuti  > Lužického  Srba«  jest  zase 
jediným  belletristickým  časopisem  >i:rUžica«. 
v  niž  v  1.  90tých  velmi  Čile  a  bystře  pracoval 
Miklawš  Andricki  (*  1870),  spoluredaktor 
její  od  r.  1896—1904.  V  nejnovější  dobé 
převzal  spoluredaktorstvi  její  Jakub  Čišinski. 
>Serb8ke  Nowiny*  vycházejí  při  stejném  pro- 
grammu  i  rozsahu  od  r.  1884  redakcí  Marka 
Smoleřa  (*  1857;  v.  t.  2.),  syna  velikého 
buditele  lužického.  Od  r.  1891  vychází  pH 
nich  jako  samostatná  příloha  náboženský  tý* 
deník  Pomhaj  Bóh  redsíkcí  J.  Gólče  (v  prvých 
2  letech  také  F.  Selly  a  P.  Leníka);  kromé 
toho  vychází  jako  samostatná  příloha  »Srl>- 
ských  Novin «  od  r.  1881  Serbski  Hospodaiř^ 
jenž  se  tiskne  při  stejném  obsahu  zvlášt 
v  pravopisu  evang.  a  zvlášť  v  katolickém. 
V  >Čas.  Mačicy  Serbskeje<  přibyli  v  posled* 
ním  desítiletí  noví  spolupracovníci  Dr.  M. 
Renč,  M.  Handrik.  J.  Pilk,  Polák  Alf. 
Parczewski  a  j. 

Jak  patrno,  literatura  hornolužická  rozvila 
se  za  posl.  sto  let  znamenitě.  Rozkvět  její 
označuje  nejlépe  rozvoj  časopisectva  od  Dej- 
ková  >  Vyprávěče  a  kurýra«  až  k  řadě  sou- 
dobých časopisů  hornolužických,  ve  vědě 
označují  postup  hlavně  jména  Smoleř,  Pful, 
Horník,  Muka,  v  belletrii  především  Jména 
Zejleř  a  Čišinski.  V  belletrii  skoro  již  po 
dvě  desítiletí  panuje  stagnace.  Od  družiny 
•Lužického  Srba<  nevyskytlo  se  mladé  hnuti, 
které  by  vyneslo  nové  síly.  I  stojí  zde  je- 
diný, silný  Čišinski,  vedle  něhož  se  ozývá 
stařičký  Radyserb-Wjela.  Osvěžení  belletiie 
hornolužické  lze  očekávati  od  činností  Čišin- 
ského  v  redakci  » Lužice*,  kromě  toho  od 
» Matice  Srbské «,  která  po  otevření  defini- 
tivního vlastního  domu  bude  se  moci  více 
věnovati  vydáváni  knih. 

B.  Dolnolužická. 

1.  Doba  stará.  První  literární  památkou 
dolnoluž.  a  luž.-srbskou  v5bec  jest  Jaku- 
bicův  překlad  Nového  zákona  (viz  str.  939  b) 
z  r.  1548.  Také  první  známý  tisk  luž.-srbský 
náleží  dolnolužičtině,  je  to  Zpěvník  a  Luthe- 
ruv  malf  katechismus  v  překlade  Albína  Mol* 
lera  (v.  t.)  z  r.  1574.  Následoval  r.  1610 
katechismus  Enchiridion  Vandalicum,  jeji  vy- 
dal Ondřej  Tara  (Tharaeus).  Jak  patrno, 
také  literatura  dolnoluŽ.  byla  vyvolána  po- 
třebou náboženskou,  jíž  výhradně  sloužila  ai 
do  stol.  XIX.  Při  tom  ovsem  přirozeně  byli 
spisovatelé  dolnoluž.  jako  hornolužičtí  ve- 
deni k  badání  jazykovému;  tak  jiŽ  r.  1650 
lan  Chojnan  (v.  t.),  pokusil  se  o  mluvnid 
dolnoluž.,  Linguae  Vandalieat  eonatus,  kteiá 
však  nikdy  nebyla  tištěna,  ale  často  opiso- 
vána. Tiskem  od  Tarova  katechismu  nic 
dolnoluž.  nevyšlo  (nepřihližíme^li  k  malému 
Abecedáři  z  r.  1671)  až  do  p&sobeni  Bohu- 
mila Fabrícia  (v.  t  10),  rozeného  Némce, 
jenž  r.  1706  vydal  Lutktriiv  malý'  katechis^ 


Srbové  Lužičtí.  94Z 


mus  a  vida,  kterak  dychtivě  byla  knížka  při- 
jata,  zaloiil  ve  vsi  svého  působeni  (v  Ko- 
řeni Q  Chotěbuze)  vlastni  knihtiskárnu,  v  niž 


Kromě  >Casniku€  jisté  olíveni  dolnoluž.  li-^ 
teratury  přivésti  slibovalo  založeni  >Serskéha 
towarisstwa  Dofojcneje  LuŽyce«  r.  1850;  ale 


vytiskl  překlad  Nového  \dkona  r.  1709  a  po- 1  po  vydáni  agitačni  broáurky  a  dvou  knížek 
zději  ještě  r.  1728  a  1741.  Sestavil  také  slov-  pro  lid  obsahu  zábavného,  přeložených  z  něni- 
ník  dolnolužický,  který  však  zůstal  v  rkp. .  činy,  činnost  spolková  utuchla.  A  tak  kromě 
Po  ném  v  1.  pol.  XVIU.  stol.  vydávali  Dolno- 1  >Casniku«  vycházely  zas  jen  tu  a  tam  spisy 
luž.  Srbům  oábož.  spisy  (katechismy)  Abra-  pro  nábož.  potřebu  lidu  přičiněním  Šwely, 
ham  Knježk  (v.  t.),  líryia  Gabriel  Fabri-  Grysa  (v.  t.),  Pánka  (v.  t.).  Kopfa  (v.  t.), 
cius  (v.  t.  14.)  a  Bohuvěr  L.  Lehmann.  Tesnařa,  Haussiga,  Broniáe  (v.  t.),  I^ta 
Ve  2.  pol.  XVIII.  stol.  působili  v  dolnoluž.  Albína  ^v.  t.  2)  a  Šadowa;  vedle  meh  lze 
literatuře  tři  Němci:  Jan  L.  Wille  vydal  jmenovati  pouze  Dalovu  (Dala  či  Dalej, 
r.  1753  Knihy  (aimů,  r.  1754  a  1769  Jesusa  |  v.  t.)  stručnou  Dolnolu{ickou  mluvnici,  něm. 
Sirachay  r.  1760  Kancionály  Jan  Boh.  Haupt-  j  sepsanou  ku  potřebě  srb.  žáků  gymn.  cho- 
mann  (v.  t.  1.)  vydal  r.  1761  velmi  dobrou  j  těbuzského.  Důležitost  má  nové  vydání  No- 
Dolnolu\ickou  mluvnici  z  n t9  Luhňowski  sar ski  wého  zákona  z  1.  1860  péči  J.  B.  Tešnařa  a 
sambuch  (kancionál);  konečně  Jan  S.  Schin-;  hlavně  vydáni  celé  bible  péči  pastora  Haus- 
dler  (V.  t.  1.)  vydal  r.  1791  Biblickou  děje-'  siga  a  jeho  spoluaracovniků  Albína,  Šadova, 
právu.  Vedle  nich  pouze  dva  Dolnolužičané  i  Broniše,  Pánka  a  Teánařa.  Největší  činnost 
koncem  XVIIL  stol.  věnovali  se  literárním  i  vyvíjel  Jan  Bjedrich  Tešnař  (1829—98),  jenž 
potřebám  dolnoluž.  lidu:  Jan  Bjedrich  Fryco  i  zahájil  svou  činnost  překladem  něm.  traktátu 
(v.  t  2.),  který  přeložil  Starý-  \ákon  (1797),  proti  opilství  Z  kjarchoha  domoj,  načež  se 
a  bratr  ieho  Pomhajbóh  Khrystalub  Fryco  ^  věnoval  vydání  Nového  zákona  a  účastnil  se 
(v.  t.  1.),  vydavatel  Lutherova  Katechismu  ,  vydání  celé  bible.  Dvojí  vydáni  Willova  kan- 
(1774),  modliteb  {Bjatowarske  knigiy  1797)  cionálu  (1860  a  1866)  pod  srbským  názvem 
a  j.  Na  poč.  XIX.  stol.  oba  překlady  Písma,  Serske  duchowne  kjarli^e,  dále  Wósom  faset 
Fr>cův  a  Fabriciův,  znova  vydal  Schindler,  I  duchownych  kjarli^ow  pro  školy  (1869),  sbírka 
ale  pokazil  mnoho  dobrého  v  řeči  a  právo-  pův.  kázání  Ten  knéx  jo  moj  pastýř  (1869, 
pise  Frycově.  Kromě  toho  vyšla  v  1.  1824  I  4.  vyd.  1901)  a  Nowe  bjatowarske  kniglr  — 
až  1829  trojdílná  Schiudlerova  postilla  (Prjať  tof  další  hlavní  bodjr  jeho  činnosti.  Pro  lite- 
karske  knig4r),  )inak  nikdo  se  v  1,  polovici  j  raturu  dolnoluž.  mají  knihy  Tešnařovy  dů- 
XIX.  stol.  nestaral  o  duševní  potravu  lidu  ,  ležitost  snahou  po  čistotě  jazyka  a  ustálení 
dolnoluž.;  jediný  D.  B.  Glowa  (vii  Kopf  1) ;  pravopisu. 

vydával  mu  náboženské  knížky  (zejména  Do  této  doby  spadají  skrovné  počátky 
Serbske  spiwařske  knigir,  1806)  a  příležitostné  i  dolnoluž.  belletrie.  Prvním  básníkem  dolno- 
xpěvy  a  písně,  psané  bídným  jazykem  i  právo- 1  luž.  byl  Kito  B.  Stempel  (asi  1787—1867), 
pisem.  Přece  však  rozcházely  se  v  mnoha  jenž  přeložil  Faedrusowe  basnicki  (v  >Ča8. 
tisících  výtisků  mezi  vesnickým  lidem,  který  M.  S.*  i  v  otisku  r.  1854).  PřeklaďHieokrita 
dychtivě  sahal  po  každém  tištěném  slově  zůstal  pouze  v  rukopise,  tak  jako  většinou 
srbském.  K  literatuře  dolnoluž.  sice  náleží ,  i  jeho  původní,  široké  básně  epické,  z  nichž 
2.  díl  Smoleřovy  Sbírky  písni,  ale  vzácné  |  jedna  dokonce  se  ztratila;  jen  v  »LuŽičanu< 
dilo  to  nemělo  vlivu  na  lid;  při  vydání  písni   1861—64  tištěny  jsou  některé  ukázky  z  básně 


dolnoluž.  byli  Smoleřovi   nápomocni  K.  V. 


Te  tři  rychle  třubale:  {ii/ir,  gios  a  réc.  Těžko- 
pádné verše  jeho  mají  cenu  spíše  fílologic- 


Broniš  (v.  t.).  bratr  jeho  Jmd.  Aug.  Bro-   , 

niš,  Jan  PostaKomor.  Dolnolužické  písně  kou  než  literární.  Několik  slabých  básnil^ek 
sbíral  také  Bohakhwal  M  ar  kus,  ale  ty  vy-  |  napsal  Hendrich  Kopf  (v.  t.  2;  pseud.  Bu- 
šly  teprve  značně  později,  již  po  smrti  sběra- i  kow i nsk i)  do  »Lužičana<  a  Mjerty  Grys 
tělově  (^v  »Časop.  M.  S.«,  1881,  vyd.  HórnilO.  I  do  »Čas.  Mač.  Serb.«;  Grys  kromě  toho  vy- 
Ani  Dolnolužický  slovníky  jejž  sepsal  J.  G.  |  dal  sbírku  nábožných  i  světských  písní,  pře- 
Zwahr  a  jejž  vydal  syn  jeho  teprve  r.  1847, ,  ložených  i  původních,  literárně  bezcenných 
neměl  při  své  neúplnosti  a  nedokonalosti  ]  {Spiwaňa  metody m  i  starým,  1867).  Teprve  vy- 
valného  vlivu  na  rozvoj  chudičké  literatury  stoupením  M.  Kósyka  (v.  t.)  v  >Čas.  Mač. 
dolnolužické.  Serb.<  1878  objevuje  se  v  literatuře  dolno- 

2.  Doba  nová.  Teprve  od  r.  1848  vlivem :  luž.  vážnější  talent  básnický.  Od  vřelých 
nár.  hnuti  v  H.  Lužici  nastává  jakýsi  obrat  I  elegii  vlasteneckých  přešel  k  písním  a  bal- 
k  živějšímu  ruchu  i  v  literatuře  dolnoluž.  ladam  v  duchu  národním,  kterýž  obrat  ko- 
Toho  roku  pastor  Máto  Nowka  založil  skrov- 1  nečně  vynesl  dolnoluž.  literatuře  rozměrnější 
ničký  týdeník  Brambor  ski  serbski  Casnik,']tTA  idyllu  Serbska  swa:(ba  w  B/otach  (1880),  psa- 
však  již  r.  1852  přestal  na  půl  roku  vycházeti;  nou  hexametrem.  Po  ní  následovala  hist 
pak  ujal  se  redakce  pastor  Kito  Pank  (1808  |  epická  báseň  Přerada  markgrojy  Gera  (»Ča8. 
až  1895),  načež  od  r.  1864  jej  rediguje  učitel ,  M.  S.«,  1882)  a  drobnější  básně  v  »Lužici<, 
Kito  áWela  (*  1836).  Jsou  to  jediné  týd. !  které  však  po  odchodu  básníkově  do  Ame- 
noviny  dolnoluž.  vlivu  nepatrného,  jež  puso-  riky  stále  řídly,  až  konečně  básník  odmlčel 
bily  leda  tim,  že  byly  psány  dolnolužický. '  se  úplně.  Zůstal  až  dosud  v  literatuře  dolno- 
•Braniborského*  v  něm  bylo  vždy  více  než  luŽ.  zjevem  osamělým.  Před  ním  r.  1877  vydal 
>srbského«,  pročež  zcela  správně  od  r.  1885  Němec  Jiří  Sauerwein  (1831 ->  1904;  v.  t.) 
změněn  jeho  titul   v  »Bramborski   Cainik<.  *  hrstku  písní,  snažícich  se  zalíbiti  vkusu  lido- 


948 


Srbové  Lužičtí. 


vému,  Serbske  siucki  (v  »Čas.  M.  S.<  i  zvláŠC); 
budí  však  zájem  více  svým  původem,  než 
cenou  literární. 

Kolem  r.  1880,  kdy  Kósyk  vystoupil,  v&bec 
počal  živější  ruch  v  dolnoluž.  literatuře,  pod- 
nícený zejména  také  založením  dolnoluž.  od- 
boru »Matice  Srbské*.  Duší  tohoto  odboru 
byl  a  jest  Hendrich  Jordán  (viz  Jórdan  2), 
původem  Hornolužičan ,  který  v  matičních 
knihách  vydal  řadu  povídkových  a  vzdělá- 
vacích spisů  pro  lid  (Bogumii^  To  som  cynU 
\a  tebe^  Jaden  ^eň  w  Kapemaumje  a  j.)  atd. 
On  také  přispíval  pracemi  z  dolnoluž.  folk- 
lóru a  slovnikářství  do  >Čas.  Mač.  Serb.« 
(zejm.  DelnjO'iu{iske  ludowe  bajki,  1876—79). 
V  publikacích  pro  lid,  vydávaných  dolnoluž. 
odborem,  kromč  Jordána  spolupracovali  Teš- 
nař,  Rocha,  Krušwica,  Látko,  Koložej, 
Nyčka,  ŠWela,  Kóřei^k,  Haussig,  Rěža, 
P.  Broniš,  G.  Broniš  a  j. 

V  jazvkozpytu  dolnoluž.  pracovali  Horno- 
lužičane  M.  Hór  nik  (rozpravami  v  »Cas.  M. 
S.«)  a  zejména  £.  Muka,  který  vydal  zmí- 
něnou již  histor.  mluvnici  dolnolužickou.  Po 
něm  na  základě  jeho  prací  Dolnolužičan 
G.  ŠD^ela  (♦  1873)  ujal  se  zejména  otázky 
pravopisné  a  vydal  pravidla  sjednoceného  a 
ustáleného  dolnoluž.  pravopisu  {Dolnoserbski 
pšavopis,  1903).  Do  starších  ročníků  >Čas. 
M.  S.«  slovnikáfskými  pracemi  (kromě  H.  Jor- 
dána) přispívali  Ďolnolužičané  K.  W.  Bro- 
niš a  J.  B.  Nyčka. 

Časopisectvo  dolnoluž.  repraesentoval  do 
r.  1904  jen  Bramborski  Casnik,  Vycházel  sice 
v  1.  1870—71  nábož.  měsíčník  Misvoňske  po- 
wiséi  a  r.  1890  redakcí  G.  Broniše  týdeník 
pro  lid  a  zejména  pro  mládež  Serbska  huť 
soba,  ale  oba  zanikly.  Teprve  koncem  r.  1904 
počal  ev.  far.  Rěža  (R  i  es  e)  vydávati  nábož. 
měsíčník  Wosadnik  (srv.  str.  936  í>). 

Literatura.  £.  B.  Jakub  a  T.  Kučank, 
Serbske  Home  Lužicy  (1848);  M.  Hórnik, 
Řeč  a  písemnictví  L-ických  Srbů  (>CČM.«, 
1856);  H.  Dučman,  Pismowstwo  katholskich 
Serbow  (1869,  >Čas.  M.  S.«  1873,  1874,  1889); 
K.  A.JenČ,  Spisowarjo  hornjoíužiskich  evan- 
gelskich  Serbow  wot  1697  hač  1800  (>Čas. 
M.  S.«,  1875);  Spisowarjo  serbskich  rukopi- 
sow  bjez  horniolužiskimi  evang.  Serbami  hač 
do  léta  1800  (t).;  Spisowarjo  hor njolužiskich 
ev.  Serbow,  kiž  su  w  druhich  ryčach  před 
1.  1800  wo  Serbach  pisali  (t.);  Zemrječi  spi- 
sowarjo hornjoíužiskich  ev.  Serbow  wot  1800 
hač  1877  (t.,  1877);  Pismowstwo  a  spisowarjo 
delniolužiskich  Serbow  (t.,  1880,  zvi.  otisk 
1881);  téhož  bibliografické  přehledy  v  »Čas. 
M.  S.«;  A.  N.  Pypin  a  V.  D.  Spasovič,  Isto- 
rija  slavjanskich  literatur  (díl  IL,  2.  vyd.  1881, 
čes.  překlad  Kotíkův  1880-82);  Pypin  a  Spa- 
sovič, Stawizny  lužisko-serbskeje  literatury, 
přet.  J.  E.  Smoleř  (1881);  A.  N.  Pypin,  Das 
serbisch-wendische  Schriftthum  in  der  Ober- 
u.  Niederlausitz,  přel.  T.  Pech  (1884);  Ad. 
Černý,  O  nynější  luž.  literatuře  (> Různé  listy 
o  Luž.«,  1894);  t..  Sto  let  luž.  casopisectva 
(>Květy«,  1899);  t..  Sto  let  lužickosrbské 
poesie  (>Slov.  Přehled*,  111.). 


V.  Lid. 

1.  Povaha  tělesná  a  duševní. 

S.  L.  jsou  lid  zdravy,  otužilý,  postavy  vy- 
soké, ne  hřmotné,  nýbrž  spíle  ztepile;  to 
platí  zejména  o  Homolužičanech,  kdežto 
Ďolnolužičané  jsou  průměrně  postavy  menši, 
za  to  plet  jejich  jest  jemnější,  zejména  v  Slo- 
tech (v.  t.),  kde  ženy  vynikají  krásou.  Vlasy 
jsou  většinou  tmavé,  oči  hnědé.  Vousy  muži 
skoro  bez  výjimky  si  holí.  —  Jako  přední 
duševní  vlastnost  Srbů  L-ických  německé 
prameny,  zejména  starší,  vytýkají  uzavřenost 
a  nedůvěřivost  k  cizincům  |  novější  spisová- 
tele  něm.  (SchOn,  MUller  a  j.)  sami  vysvétloji, 
že  tuto  nedůvěřivost  vypěstoval  odvěký  útlak 
německý.  K  nedůvěřivosti  proti  cizincům  poji 
se  osobni  hrdost,  což  obé  jest  Srbům  štítem 
vůči  Němcům  i  pánům,  děvčatům  štítem  po- 
čestnosti. Jinak  ]est  Srb  přímý,  bez  falše  a 
lsti.  Vrchnosti  duchovní  i  světské  jest  oddán 
neobmezenou  věrností,  loyálnost  jeho  jest 
nezkazitelná;  jsa  konservativní  v  celém  ži- 
votě, jest  konservativní  zejména  i  v  životě 
politickém.  Srbští  vojáci  byli  r.  1849  jedinou 
oporou  saské  dynastie,  srbští  voliči  jsou  vidy 
spolehlivou  podporou  stran  konservativních. 
Směry  radikální  neměly  dosud  do  Lužice 
přístupu.  Konservativnost  lidu  je  také  jednou 
z  příčin  dosud  trvající  nesjednocenosti  v  pravo- 
pise hornolužickém.  Tyto  vlastnosti  vysvět- 
lují částečně  houževnatost,  s  jakou  S.  L.  po 
věky  odpírají  germanisaci.  Srb  nepohliži  na 
Němce  vzhůru,  naopak  má  vědomi  jisté  pře- 
vahy nad  ním;  nenávisti  národnostní  však 
nezná.  Říká:  každý  Srb  umí  srbsky  i  německy, 
ale  Němec  jen  německy.  Má  teoy  sám  jisté 
uvědomění  národní,  nepřihlížíme-lí  k  tomu, 
jehož  nabyl  vlivem  literatury  a  národní  práce. 
Má  i  sám  jisté  vědomí  slovanské,  jehož  na- 
byl přímým  stykem  s  jinými  Slovany;  cha- 
rakteristický jest  výrok  prostého  Srba  ze  za- 
padlé vesničky:  Poláci,  Rusové,  Čechové 
mluví  také  srbsky,  jen  Že  řeČi  trochu  obrá- 
cenou. Řeč  svoji  (pokud  na  něj  neměla  de- 
moralisující  vliv  germanisace}  miluje,  jako 
miluje  svoje  pole,  svou  dědinu,  svůj  kraj. 
Jsou  i  příklady,  že  se  řada  rodin  vystěhovala 

Íen  pro  germanisační  útisk.  Jinak  Srba  L-ic- 
:ého  vyznačuje  hluboká  nábožnost.  Jediné 
větší  hnutí  vystěhovalecké  kolem  pol  sto- 
letí XIX.  mělo  příčiny  náboženské.  Jest  zbožný 
až  k  bigotnosti,  ale  náboženská  nesnášeli vost 
jest  ho  daleka.  Vyznání  svému  jest  věren 
nezlomně,  přestoupeni  k  jinému  vyznáni  neb 
smíšený  sňatek  pokládá  se  za  největší  ne- 
štěstí, ale  při  tom  obě  vyznání  v  H.  Lužid 
(Dolní  jest  veskrz  evangelická)  Žijí  vedle  sebe 
v  nejvzornější  snášelivosti  a  svornosti,  pře- 
zdívek pro  jinověrce  v  jazyce  lidu  srbského 
není.  Lid  mluví  o  božím  slunéčku,  boii  bouřce, 
božím  obilíčku  atd.  (boŽe  slónčko,  boie  nje- 
wjedro,  bože  žita),  pozdravuje  se  jen  boiim 
jménem,  proklínáni  však  naprosto  nezD&«  Jest 
hloubavý,  duševně  bystry ;  písmáků  a  literitů 
samouků  jsou  četné  příklady.  V  XMII.  stol. 
žil  prostý  sedlák  Jan  Gclanski  (f  1767),  ktcrÝ 


Srbové  Lužičií. 


949 


se  sám  naučil  (ováem  v  různém  stupni)  38 
řečem.  Z  jiných  vyniká  písmák  jan  Nepila  a 
básník  samouk  Pčtr  Mtónk;  není  čísla  >Srb- 
ských  Novin*,  v  némž  by  nebylo  příležitost- 
ného veršováni  (ke  krtinám,  svatbě,  jubileu, 
úmrti  atd.)  od  nějakého  vesnického  samo- 
oka.  Všeobecná  mravnost  jest  na  vysokém 
stupni,  o  čemž  svědčí  minimální  počet  zlo- 
činů. Na  poměr  obou  pohlaví  S.  L.  pohlížejí 
mnohem  liberáinéji,  než  by  bylo  lze  očeká- 
vati při  vlivu,  jejž  na  ně  ma|í  náboženství 
i  řády  společenské.  Počet  dětí  svobodných 
dívek  totiž  jest  poměrně  vysoký,  za  to  man- 
želská nevěra  jest  naprosto  neznáma.  So- 
ciální postavení  dítek  nemanželských  jest 
však  v  Lužici  mnohem  lepší,  než  kdekoliv 
jinde,  ba  možno  mluviti  i  o  nepředpojatosti 
k  dětem  nemanželským.  Srb  j^t  krajně  při- 
činlivý a  v  práci  vytrvalý.  Žebráků  mezi 
nimi  takřka  naprosto  není.  Ač  základním  za- 
ložením duševním  jest  vážný,  mnohdy  až 
k  hloubavosti,  jest  při  tom  přece  bodrý  a 
veselý  i  družný.  Miluje  zpěv,  hudbu  a  tanec, 
rád  beseduje,  má  humor  i  vtip.  Rád  jde  do 
»korčmy<,  ale  pijákem  není;  alkoholismus 
rozšířen  jest  jenom  v  krajinách  továrních 
(zejména  u  Grodka),  ač  ne  tak,  jako  u  jiných 
národů.  Také  pohostinství  jest  v  Lužici  do- 
movem. 

2.  Ves,  obydli. 

Lužickosrbská  ves  (wJís)  bývá  zpravidla 
utvořena  dvěma  souběžnými  řadami  selských 
dvorů,  těsně  k  sobě  se  družících  a  štíty  svých 
obytných  staveni  obrácených  do  návsi  či 
k  široké  cestě,  jež  celou  dědinou  probíhá. 
Uprostřed  vsi  stává  kostel  (cyrkew),  obklí- 
čený hřbitovem,  poblíž  něho  fara,  škola  a 
po  případě  panský  dvůr  {knjefi  dwór),  K  nim 
na  obě  strany  podél  cesty  pojí  se  statky 
(kubio)  sedláků  {hur):  celolániků  (lenik')  a  půl- 
láníků  {po4leňk)^  usedlosti  zahradníků  (\ahroď 
nik)  a  chalupníků  (kké^kař).  Nejbohatší  vsi 
nacházíme  v  saské  Lužici,  nejchudší  v  píseč- 
ných, lesnatých  rovinách  pruské  H.  Lužice 
a  na  sev.  Lužice  Dolní. 

V  chudších  dědinách,  nejČastěji  na  severu 
D.  Lužice,  nacházíme  starší  typ  obydlí,  v  němž 
pod  jednoQ  střechou  připojeny  jsou  k  vlast- 
nímu obydli  též  chlévy  a  stodola.  Jinak  obydlí 
s  několika  hospodářskými  staveními  tvoří 
dvůr  (dwór\  ohrazený  na  otevřených  stra- 
nách plotem  plaňkovým  nebo  deskovým 
(z  prken  svisle  n.  vodorovně  sbitých).  Různým 
umístěním  stodoly  a  stájí  povstávají  různé 
typy  dvora:  a\  zadní  stranu  dvora  tvoří  sto- 
QO\dL(bróMa,  dl.  fumno)^  položená  proti  vjezdu, 
jednu  bočnou  stranu  tvoří  obydlí  (homol. 
irA/fa,  domske,  dymike^  dolnol.  wja\a^  špa, 
I,  j.  iipa)t  druhou  chlévy  (hl.  Hród\^  dl.  gro\, 
v  pomezném  nářečí  chiew),  spojené  po  pří- 
padě 8  výměnkem  (wuménk);  b)  stodola  po- 
sunuta jest  ze  dvora  na  konec  zahrady;  v  tom 
případě  buď  jest  dvůr  na  této  straně  ohra- 
ničen plotem,  buď  zde  místo  stodoly  stoji 
kůlna  {káinja)  neb  přístřeší  k  dělání  řezanky 
(rixaňca^  ré^artija);  c)  stodola  jest  proti  vjezdu 
jako  v  případě  prvním,  na  jedné  bočné  straně 


dvora  jest  obydlí  s  chlévy,  na  druhé  pouze 
plot;  d)  stodola  takovéhoto  dvoru  posunuta 
jest  na  konec  zahrady  jako  v  případě  dru- 
hém; e)  jednu  stranu  tvoří  obydlí,  druhou 
chlévy  se  stodolou,  na  straně  proti  vjezdu 
připojuje  se  přímo  ke  dvoru  zahrada.  V  kaž- 
dém z  těch  případů  viiždi  se  do  dvora  buď 
vraty  {wrota\  nebo  zvláštním  stavením,  kte- 
rému se  říká  pod  kólnju  (v  D.  Luž.  a  v  pásu 
pomezném  na  sev.  Horní  Luž.).  V  obou  pří- 
padech vedle  vrat  pro  povozy  bývají  ještě 
dvířka  (durička,  dl.  :(urka\  Za  stodolou  po- 
číná ovocná  xahroda  (dl.  *iagroda*  neb 
>gumno€,  patrně  odtud,  že  v  ni  stává  sto- 
dola), v  níž  zhusta  stává  pjekamja  (pekárna, 
pec);  v  některých  končinách  D.  Lužice  mí- 
vají pekárny  (peci)  řadou  na  návsi  před  jed- 
notlivými dvory.  Podobně  jako  chlebová  pec 
bývá  druhdy  oddělen  i  sklep  {piwnica,  pincd). 
Vedle  vjezdu  do  dvora  před  průčelím  obyt- 
ného stavení  jest  zahrádka  zelinářská  a  kvě- 
tinová {^ahrodka^  dl.  ^agrodka  neb  gumttyško). 
V  ni  anebo  na  protější  straně  mezi  chlévy 
(po  případě  výměnkem)  a  plotem  je  studnja, 
z  níž  voda  čerpá  se  váhou,  jak  se  v  Čechách 
říká  (dolnoluž.  ^wód,  iwyd). 

Selská  stavení  v  luž.-srb.  vsích  jsou  dvo- 
jího způsobu:  na  jihu,  v  saské  H.  Lužici,  pře- 
vládají t.  zv.  tykowane  khéie,  t.  j.  stavby  hraz- 
děné  (lepenicové),  při  nichž  kostra  ze  svis- 
lých, vodorovných  a  šikmých  trámů  vyplněna 
jest  cihlami  —  na  pomezi  sasko-pruském  sta- 
vení toho  druhu  již  mizejí  a  místo  nich  na- 
stupují bolowane  khéie^  totiž  chaty  pouze  dře- 
věné (^o/tf  B- kláda).  —  Nejnovější  staveni 
jsou  ovšem  zděná.  Společné  vlastnosti  lu- 
žickosrb.  obydlí  jsou:  a)  Obytné  stavení 
(khéfa^  domske,  dl.  wjafa,  jipa)  vždy  jest  ští- 
tem a  okny  světnice,  tedy  užší  stranou  (prů- 
čelím), obráceno  do  návsi  neb  k  hlavní  cestě. 
b)  Mezi  průčelím  a  návsí  jest  květinová  a  ze- 
linářská zahrádka,  c)  Delší  strana  se  vcho- 
dem obrácena  jest  do  dvora,  d)  Siů  {khéia^ 
dl.  mjaia)  jde  napříč  stavením;  druhdy  bývá 
příční  stěnou  rozdělena  na  dvě  části,  z  nichž 
přední  se  říká  khěža  (dl.  wjaža),  zadní  ku- 
chinja,  kuchnja.  e)  Chlév  (pro  krav  y  v  H.  L. 
hród^,  v  Dolní  ^ro;f,  v  poniezné  m  nářečí 
chlew;  prasečí  a  husí  chlívek  jmen  ye  se  hl. 
khlév,  dl.  chléw)  nachází  se  skoro  šmahem 
pod  jednou  střechou  s  obydlím,  ne'}častěji 
nned  vedle  síně;  zřídka  mezi  síni  a  chlévem 
bývá  komora  neb  malá  světnice  {mcUa  jstwa). 
Jen  v  nejzámožnějších  statcích  bývají  chlévy 
a  stáje  z  části  neb  zcela  odděleny  od  obydli. 
/)  V  chudších  usedlostech  bývá  kromě  chléva 
i  stodola  (bróinja,  gumno)  pod  jednou  stře- 
chou s  obydlím.  Je  to  patrně  nejstarší  typ, 
vzniklý  rozdělováním  z  prvotního,  nerozdě- 
leného obydlí,  g)  Střecha  {třécha)  kryta  jest 
slámou,  jen  u  novějších  stavení  šindelem 
nebo  břidlicí;  úhel  při  hřebenu  střechy  jest 
více  méně  pravj.  h)  Lužická  khéi^a  jest  pra- 
videlně přízemni;  jen  v  zámožnějších,  hrazdě 
ných  statcích  sas  ké  H.  Lužice  shledáváme  po- 
schodí, t.  zv.  homf  itoi.  Dřevěné  chaty  star- 
š  ího  původu  nemívají  poschodí;   mívají  na- 


950 


Srbové  Lužičtí. 


nejvýš  jen  podkrovní  světničky  neb  komflrky 
(najspa,  dl.  najipa). 

Podle  vnitřního  rozděleni  lze  rozeznati  dva 
hlavni  typy  luž.-srb.  chaty.  Prvních  7  právě 
podaných  vlastnosti  obydli  dává  obraz  obec- 
nějšího typu,  rozšířeného  buď  všeobecně 
nebo  převládající  měrou  po  celé  Lužici.  Při- 
hližime-li  k  obydlí  chudších  jako  k  formě 
starší,  prvotnější,  bylo  by  ideální  schéma 
obecnějšího  typu  srbského  obydli  toto:  jizba 
(hl.  jttwUt  dl.  jšpa)  —  síň  —  chlév  —  sto- 
dola. Druhý,  vzácnější  typ  přichází  jen 
v  nejsev.  části  D.  Lužice.  Charakteristikou 
jeho  jest  výstupek  na  průčelní  straně,  jenž 
obsahuje  komůrku,  čímž  staveni  nabývá 
zvláštního  rázu;  kromě  toho  při  tomto  typu 
bývají  pod  jednou  střechou  s  obydlím  i  chlévy 
a  stodola,  t.  j.  typ  tento  přichází  jen  pn 
méně  zámožných,  chudšich  usedlostech.  Jiné 
charakteristikon  jest  vchod  komorou  do  svět- 
nice, tak  že  de  facto  má  tento  typ  2  vchody: 
hlavni,  bezprostřední  v  delší  straně  (ze  dvora 
do  sině)  a  vedlejší  v  průčelní  straně  (ze  za- 
hrádky komorou).  Konečně  jsou  znakem  to- 
hoto typu  2  vchody  do  sine,  tedy  s  obou 
delších  stran  chaty;  lze  tedy  jedněmi  dveřmi 
do  síně  vejiti  a  druhými  vyjíti,  čehož  u  prv- 
ního typu  není.  Schéma  druhého  typu  by 
tedy  bylo:  komora  ^výstupek),  světnice,  síň 
(po  případě  rozdělena  v  síň  a  kuchyni),  chlév, 
stodola. 

Z  rázovitých  vnějších  ozdob  lužickosrb- 
ské  khěže  sluší  především  uvésti  t.  zv.  stoi. 
Jsou  to  dřevěné  sloupy  (druhdy  ozdobně  te- 
sané a  řezané)  a  oblouky,  přiléhající  na  prů- 
čelí a  pomáhající  nésti  lomenici;  někdy  staví 
se  »stoU  i  k  boční  stěně  do  dvora.  Setká- 
váme se  s  ním  v  saské  H.  Lužici  a  v  přilehlé 
jižní  části  pruské  H.  Lužice,  a  to  i  v  kraji- 
nách poněmčených.  Lomenice  {swisle)  bývá 
nejčastěji  jednoduchá,  ze  svislých  prken  sbitá, 
někdy  i  ozdobnější.  Charakteristickou  ozdo- 
bou dolnoluž.  staveni  je  t.  zv.  kičina;  jsou 
to  skřižené,  přečnívající  konce  krajních  lati 
střechy,  přiříznuté  buď  v  podobu  zobáku, 
ptačí  hlavy,  spirály  a  pod.  Chlévy  mívají  po 
celé  délce  malebnou  pavláčku  (gank)^  na  niž 
se  vystupuje  po  žebříku  a  z  níž  se  vchází 
pod  střechu,  kde  se  chová  seno  a  sláma  a 
kde  spávají  pacholci. 

Vnitřní  zařízeni  bývá  podobné  našemu: 
ve  světnici  v  koutě  proti  dveřím  (zpravidla 
v  koutě  mezi  okny  do  zahrádky  a  oknem  do 
dvora)  stojí  velký  stůl  {blido)^  podél  stěn, 
sbíhajících  se  v  koutě  za  stolem,  lavice  {-tawy^ 
4awki)\  u  stolu  bývá  ještě  volná  lavice  (jíž 
se  někdy  říká  hUdko)  a  stolice  {stólc,  stólČk). 
V  koutě  nad  stolem  visívá  kříž  a  obrázky 
svatých.  V  protějším  rohu  (vedle  dveří)  stává 
misnik  (polca^  dl.  špi{ka\  jenž  jindy  bývá 
v  khěži.  V  druhém  rohu  vedle  dveří  stojí 
ohromná  kamna  {kachle,  dl.  kamjeny)  z  kachli 
nejčastěji  zelených,  buď  plochých,  buď  mis- 
kovitě  vyhloubených.  Ve  čtvrtém  rohu  stojí 
široké  lože  [,<lo{o^  dl.  postol,  postála).  V  kam- 
nech topí  se  zvenčí,  ze  síně,  která  tudy  slouží 
za  kuchyň  (i  když  není  příční  stěnou  rozdě- 


lena v  síň  a  kuchyň);  zatápí  se  tam  pod  ko* 
mínem  na  ohništi  {wuheA^  dl.  pfaeyk)^  na  o^ 
se  dvouuché  hrnce  přístavu] i  na  třínožky 
dřevěnými  vidlicemi  {kachlowt  widlicy).  Jindy 
nalézá  se  pjecak  (dl.  pjacyk)  ve  světnici  ve- 
dle kamen  (ve  výklenku,  spojeném  s  korní* 
nem),  a  vaří  se  jídlo  na  něm;  v  zimě  se  vaři 
na  ohništi,  ústícím  do  siné,  čímž  se  zároveň 
vytápějí  kamna.  Na  »pjecaku<  svítívalo  se 
také  louči,  proto  se  mu  někde  říká  »fu>/i- 
nik€.  Prázdné  místo  za  kamny  nazývá  se  heia 
(t.  j.  peklo);  v  D.  Lužici  bývá  hela  tak  ii* 
roka,  že  kamna  vlastně  stoji  ve  dvou  třeti- 
nách stěny,  oddělující  světnici  od  sině;  Často 
bývá  tato  dolnoluž.  hela  částečnou  stěnou 
oddělena  od  ostatní  světnice.  Jindy  dokonce 
zde  povstává  komůrka  (hl.  jstwina  komorka). 
Podezdívka  kamen  zhusta  vystupuje  tak,  ie 
na  ní  lze  seděti,  jako  na  lavici;  v  tom  při* 
pádě  imenuje  se  mitřka]  jindy  zastupuje  ji 
prosta  iawka.  V  kamnech  je  zazděn  kachUňk 
(kamnovec)  a  kromě  něho  truba^  v  niž  se 
peče.  Nad  kamny  u  stropu  bývá  zavěšena 
ierd^  (neb  2—3)  čili  hrjada,  na  niž  se  věcí 
šatstvo  a  prádlo.  U  lože  stává  kolébka;  v  Ool. 
Luž.  a  na  severu  pruské  H.  Lužice  ji  zastu- 
puje primitivní  humpawa  {čumpala):  buď 
plachta,  zavěšená  od  stropu  (na  >žerdži«^ 
neb  plachetka  na  třech  tyčkách,  nahoře  svá- 
zaných a  snadno  přenosných.  Takovouto  pře- 
nosnou humpavu  brávají  s  sebou  matky  i  na 
Í>ole.  Státi  a  choditi  učí  se  dítě  v  běhadle 
stojaufa), 

V  síni  vedle  pjecaka  bývá  zděná  skrýše 
na  popel  {popjdowa  buda^  popjeiowa  di(éra\ 
V  H.  Lužici  vedle  pjecaka  bývá  také  chle- 
bová pec  {pic)\  častěji  však  —  v  Dolní  L. 
pravidlem  —  jest  od  hlavního  staveni  oddě- 
lena. V  tom  případě  stoji  pjekamfa  buď  v  za- 
hradě, buď  před  obydlím  na  návsi.  V  sadní 
stěně  síně  bývá  vchod  do  sklepa  (pinca,  dl. 
piwnica),  neni-li  rovněž  od  hlavního  stavem 
oddělena.  V  siní  stoji  též  kamor,  t.  j.  almara 
na  Šatstvo,  nejčastěji  malovaná.  Ze  siné  ve- 
dou schody  (skhód)  na  půdu  (iubja,  hormja 
hibja);  část  její  nad  světnici  jmenuje  se  v  po- 
mez, nářečí  najspa  (dl.  najipa)^  i  bývá  někdy 
přepážkou  od  půdy  oddělena  a  v  skutečnou 
světničku  upravena.  Zde  neb  v  komoře  (jindy 
i  ve  světnici)  stává  malovaná  truhla  (truch^ 
lica\  v  níž  dívky  a  ženy  chovají  své  šaty  a 
prádlo. 

Literatura.  O  hornoluž.  obydlích  psal 
již  J.  £  Smoleř  ve  své  sbírce  písni.  O  dolno- 
už.  W.  v.  Schulenburg,  Das  Spreewaldhaus 
(»Zeitschr.  f.  £thnologie«,  BerU  1886);  M. 
MUschner,  Das  Spreewaldhaus  (>Verhandl. 
d.  Berliner  Anthrop.  Ges.«,  1887,  práce  po- 
vrchní a  nespolehlivá).  Podrobná  studie  o  lni. 
obydlích  vůbec:  Adolf  Černý,  Wobydlcnic 
tužiskich  Serbow  (Bud.,  1889;  před  tím  pol- 
sky ve  >Wisle«  1889).  Srv.  téi  Dorfkirche 
u.  Bauernhaus  im  KOnigreich  Sachsen  (otisk 
z  díla  R.  Wuttke,  Sáchsische  Volkskunde. 
Drážď.,  1900;  staf  F.  L.  K.  SchmidU,  Die 
bSluerliche  Wohnung)  a  obrazové  dílo  Sách- 
sische Volkstrachten  u.  Bauemhfloser  (L,1897), 


1 


Srbové  Lužičtl.  955 

Dávaji-lisyny  své  na  studie,  určují  je  přede- <  rodina  i  ieleď  s  hospodářem  spolefné.  Po- 
vším  po  vol  ani 'kněžskému  a  uíitelskému,  aby  '  mér  k  víménkáfi  {aiiiminkiiř)  jeat  zpravidla 
mohli  pQsobiti  doma,  v  Luííci.  Ale  jest  i  řada  I  pěkný,  ale  j  zde  vyskytuji  ae  případy  neutt- 
srb.  lékařů,  právníků.  professorQ  atd.,  z  nichí  Šené,  na  néi  poukazuje  pHslovi:  Výměnek 
oviem  jen  malá  fásl  mŮle  zQstati  ve  vlasti,    dávati  jest  nevděku  dávkou  nejkyselejii. 

I      O  věcech   obecních  rádi  se  hromada  (dl. 
6.  Strava.  '  gromada),  kterou  svolává  ío/ía  (představený) 

Na  luí.  venkově  jídá  se  pětkrát  denně,  a  jií  se  účastni  všichni  hospodáři.  Někde 
Časně  ráno,  pfed  práci  jest  prinjt  snidanje,  (v  Kulovské  osadě)  odbývají  se  také  výroční 
k  němuí  se  jidá  lau/jeréena  muka  (polévka  všeobecné  hromady,  t.  iv.  wény  po  třech 
z  mouky)  neb  jiná  polévka,  nebo  brambory  králích  (viz  niíe:  víroČní  obyčeje).  Svoláváni 
a  chléb  (po  připadě  se  sýrem),  k  čemui  v  no- '  hromady  dalo  se  kdysi  a  dilem  dosud  se  děje 
vějši  době  přistoupila  káva  (fco/e;).  Později  posilánim  obecního '(rychtářského)  práva,  je- 
ráno  jest  podobné  druke  inédanje,  v  poledne  mui  se  řiká  heja  neb  kokida  (dl.  dtíka.  gmrjn- 
aioijed  (brambory,  zelenina,  luštěniny  a  pod.,  ski  klapat).  Kokula,  t.  j.  takFivené  dfevo,  jíž 
jen  ve  svátek  také  maso),  odpoledne  swaiiiia  : 
a  večer  po  prácí  vijtčef  (brambory).  | 

Z  oblíbenýcn  nár.  jídel  uvádíme:  hustáí 
moučnoa  polévku  i  mléka,  t.  zv.  i»á$mu^,  ia- 1 
helnik  {a>  tniócy  jahty),  žemlovou  bábu  \ 
(w  mlÓQ'  caitjr),  pohankové  krupky  (hejduine  I 
krupy),  ječné  kroupy  (Ječné  krujrf),  dolnolui. ! 
bundeU  Gáhly  se  slaninou,  olejem,  cibuli  a  I 
pepřem,  zavíjené  do  zelného  lupene  a  va- 
řené ve  vodě  nebo  mléce);  polévky  pivnou  ' 
(^pitvouia  poleaika),ia\éiaoii  (tli  mlóey  p.),  ipod-  ; 
másli  [bulřankoiva  p.),  bezovou  (boxatikoiva  p.),  ! 
jaternicovou  (kalbatoa/a  p.).  Oblíbená  jťst  ve-  '■ 
provina;  jidá  se  ovar  {páíik),  vařené  vepřové 
3  tmavou  omáčkou  {tminjace  mjaso  \  čorntj 
jnšku),  vepřová  pečeně  ^iw/njaca  pječtň)  se 
sušeným  ovocem  (luíenfai,  pjeéeňki),  jaternice 
(koibaijr)  s  kyselým  zelím  (kiiaty-  kai)  nebo 
s  vařenou  cibuli  {cybla).  Howjaie  m/oio  jidá  se 
se  světlou  omáčkou  (swéUa  jušká).  s  hustou 
pohankou  (kusta  kejduška),  hustými  kroupami 
[huile  ječné  křápy),  bramborovou  kaši  [toi- 
čene  kulki\  opíkanými  krájenými  brambory 
{kuskatt  kulki),  se  zelím  [itádki  kat),  cibuli 
nebo  křenem  (krén).    Připravuje  se  i  osrdí 

s  kyselou  zavrtěnou  omáčkou  (šliňk  i  kitatej  '        (■  j^j^    ůplnf  >  poiaritni  uawí  v  Udním 
\ajvjertnjtnej  jušku)  nebo  s  hnědou  omáčkou  '  (piui,  h.  Luí,|. 

{bruna  juika),   dále   okruií   s  bílou  nakyslou  i 

omáčkou  {krjáik  i  béiej  kiiatej  jušku),  s  nií  patrně  vymizela.  V  ulivání  jest  dosud  gmejn- 
nebo  se  zapralenou  omáčkou  (pravena  \a-  \  ska  ktja,  t.  j.  dřevěná  palice,  která  se  s  pK- 
mjerčetia  muka)  se  také  jidá  teleci  maso  (ťe-  :  pevněným  oinámenim  »hromady«  posílá  dflm 
lace  mjúso);  dále  játra  na  másle  nebo  na  sla-  '  od  domu,  a  to  po  vsi  na  právo,  Gmcjnska 
nině  (w  butře  nebo  w  tuinje  pječene  játra),  heja  chodí  (heja  khod^í)  dosud  v  láp.  polo- 
uiené  maso  (lašene  swlnjace  mjaso)  se  zelim, '  vici  pruské  H.  Lužice,  pak  v  okolí  Wóslinku 
brukvi  [kulawa,  kuíiripa]  a  pod.,  skopjaca  pje-  a  v  scvernéj^ich  katol.  vesnicích  Lužice  saské. 
čeÁ.  pečená  husa,  holub,  kuře  atd.  (bu^ca,  V  mužakovském  okolí  posílá  se  místo  ni 
hoib',  kurjo).  Vejce  požívají  se  vařená  na  tvrdo  '  délka,  malá  dfcvčná  deska,  na  nit  se  obecní 
{■wobíi  jeja,  wobtejrja),  míchaná,  pečená;  ob- '  vyhlášky  přilepuji.  Také  v  Dolní  Lužici  ve 
líbené  jsou  okurky  (jrorilri),  hlávkový  salát  '30- 1  vsích  v  okoli  Drjowka  říkaji  kladivovité  heji 
lotej)  se  smetanou  nebo  s  olejem  či  slaninou,  > délka' (i  Němci  tam  fikají:  >Delka  geht  ura>). 
Hroch,  čočka  (soki).  řepa  (ripa),  nakládané  Srv.  A.  Černý,  Heja  (iRůzné  listy  o  Luž.). 
bruainky  {pruíaicy),  samoiydk  {ssed\é  mléko)'  6)  Narození,  život  dětský.  LoŽe  ro- 
atd.  (Srv.  Smoleř,  Pěsnički.)  i  dičky  {njed^elničine  ioio)  ukryto  jest  bílými 

'plachtami  (njed^elske  ruby  nebo  prostě  »;e- 
6.  Zvyky  a  obyčeje.  '  diele),   zavěšenými  buď  na  .nebesích*,  jc-li 

a)  Rodina,  obec.  V  iut, -srbské  rodině  '  postel  s  nebesy,  neb  od  stropu  na  tyčkách, 
vše  podrobeno  jest  hospodáři  [hoipodar);  ve  jež  otec  zvláSt  k  tomu  účelu  v  lese  opatřil, 
větších  hospodářstvích  nazývá  se  vskutku  pá-  Po  narozeni  děcka  báby  pozorovávaly  nebeská 
nem  (knje^).  Nedospělé  děti  pomáhají  v  hos- '  znamení  a  věstily  z  nich  budoucnost.  Také 
podářstvi  hlavně  při  pastvě,  dospělé  piacuji  '  den  a  hodina  narozeni  rozhodují  o  budouc- 
podle  ustanoveni  hospodářova  nebo  hospo-  ;  nosti  nemluvněte.  Děti,  narozené  v  neděli 
dyne  stejně  s  čeledi  (čeledO.  Ke  stolu  laiedá  I  (njtdieitke  dféčí),  jsou  ifaslné,  také  více  vidi, 


956 


Srbové  Lužičtí. 


než  ostatní  lidé  —  jsou  widierjo.  Také  půl- 
noční hodina  neb  poslední  noc  v  roce  dá- 
vají dětem  v  te  chvíli  zrozeným  tuto  čarov- 
nou moc  a  silu  věšteckou.  Proti  zlé  moci  má 
šestinedělka  pod  hlavou  modlitby,  jež  po- 
zději dává   děcku  do  kolébky,  ktomě  toho 
do  6  neděl  po  celé  noci  svítí.  V  té  době,  a 
zejména  do  křtu  a  úvodu,  nesmi  matka  dítě 
ani  ve  dne  opustiti,  sic  by  ií  bylo  vyměněno 
za  »přeměnka«.    Pohlédne-íi  v  té   době   na 
dítě  cizi  člověk,   má  dříve  říci:    >Bóh  luby 
Knjez  je  če  prjedy  widžal*  (milý  Pánb&h  tě 
dříve  viděl)  aneb  '>Bóh  zwarnuj  tebje*  (B6h 
tě  opatruj)     Kdo  přijde  po  narozeni   děcka 
návštěvou,   místo   pozdravu   přeie  rodičům: 
>Daj  Bóh  zbože  wasemu  synkej  (wašej  džow- 
čičcy),  zo  by  strowy  a  čerstwy  narostU,   a 
šestinedělce,  >aby  šesti n^^dělí  šťastně  dokon- 
čila*.   Kmotry  zve  bába,   a  to  nejméně  tři, 
mezi   nimi  vždy  jednu  kmotru   svobodnou. 
Je-li  kmotrův  a  kmoter  více,  jest  jich  vždy 
lichý  počet:    děvčátko   má  většinu   kmoter, 
chlapec  kmotrův.  Kmotrovstvi  nikdo  neode- 
pře, sic  by  záhy  umřel.    Dítě  ke  křtu  nese 
nejmladší  kmotra  v  slavnostním  kroji,  v  ruce 
s  kytičkou,  v  níž  nesmí  chyběti  rozmarina, 
loučíc   se  s  matkou  slovy:    »Pohanka   bje- 
rjemy,  křesdijanka  zaso  přinjesemy.«  Při  křtu 
drží  holčičku  nejmladší  kmotra,  chlapce  nej- 
mladší kmotr.  Když  bylo  dítě  svěcenou  vo- 
dou {křéeňska  woda)  pokřtěno,  navléknou  mu 
křestní  košilku  {křestnička)  s  vyšitým  křížkem 
na  prsou;    ke  konci  obřadu  vkládají  kmotři 
a  kmotry  křtěnci  do  peřinky  wja\anje^  zaba- 
lené v  křestním  listu  {křčeňski  list)  a  převá- 
zané na  křiž  červenou  vlnou  neb  hedvábím. 
Při  tom  přihlíží  se  k  tomu,  aby  v  balíčku 
byly  peníze  různého  druhu;    k  nim  se  chla- 
pečkovi přidává  devatero  zrní,  děvčátku  lněné 
semeno  a  jehla  s  nití;  u  katolíků  kromě  toho 
nesmí  scházeti  swječatko  (svatý  obrázek).  Při 
návratu  z  kostela  druhdy   mládež  zatahuje 
kmotrům   cestu  podobně,  jako  při   svatbě. 
Doma  odevzdá  jiná  kmotra  matce  nemluv- 
ňátko se  slovy:    >Pohanka  smy  brali,  křes- 
cijanka  smy  zaso  domoj  přinjesli.*  K  obřadu 
křtu  pojí  se  mnoho  pověr.   Na  př.  pláče- li 
dítě  při  křtu,  záhy  umře  (jinde:  bude  hezky 
zpívati);  před  příchodem  kmotrů  položí  se  na 
práh  sekera  a  koště  proti  učarováni  atd.  Po 
návratu  s  novokřtěncem  ozdobí  se  bílé  zá- 
věsy matčina  lože:  nahoře  uprostřed,  kde  se 
závěsy  dělí,  připevní  se  křestnička  a  nibiško 
(šátek),  jímž  bylo  dítě  zabaleno,  po  stranách 
pověsí  se  šátky  darované  od  kmotrů,  níže  na 
rubech  připevní  se  stužky,  jimiž  byla  křestní 
peřinka  ozdobena,  i  červené  nitky,  jimiž  bylo 
wjazanje  zavázáno,   u  katolíkův  i  svt^jecatka 
z  kmotrovských  darů  do  vínku.  Nyní  počíná 
domácí  slavnost,  křéi^na  {křčiinjr\  která  ně- 
kdy trvá  i  2  až  3  dni.   Zhusta  však  se  krtiny 
oslavují  až  po  šestinedělí,  ba  i  po  delší  době 
(třeba  po  roce).  V  tom  případě  podá  se  kmo- 
trům po  křtu  jen  malé  občerstveni.  Jsou-li 
krtiny  až  po  6  nedělích,   přicházejí  kmotry 
do  té  doby  na  pače^ki^   t.  j.  přinášejí   kmo- 
třenci darem  šňůrku  červených  koraluv  a  jiné 


dárky,  matce  pak  obyčejně  nějakou  část 
oděvu.  —  Do  šesti  neděl  nesmí  matka  vy- 
kročiti ze  dvora.  V  té  době  kaldé  neděle, 
když  sezvánějí  do  kostela,  obleče  matka  dítko 
jako  ke  křtu  (i  do  křestničky<)  a  teprve,  kdy! 
minula  doba  služeb  božích,  zase  je  převleče 
a  pověsí  křestničku  na  njedielske  ruhy.  Po 
6  nedělích,  někdy  již  po  4  (nikdy  však  dříve) 
jde  matka  s  dítětem  po  prvé  do  kostela 
{dfer^i  préni  kemŠikhód).  Před  odchodem  po- 
modlí se  Otčenáš  u  svého  lože  a  odprosi 
všecky  domácí,  jako  by  šla  ke  zpovědi;  po 
návratu  ještě  jednou  se  pomodlí  >donibow< 
(do  závěsů)  svého  lože,  načež  se  ruby  od- 
straní. Byla-li  matka  po  prvé  v  kostele  již  po 
4  nedělích,  položí  si  zabalené  ruby  do  hlav 
postele,  kdež  zůstanou  do  skončených  6  ne- 
děl; do  té  doby  také  matka  jako  šestioe- 
dělka  v  poledne  a  večer,  když  se  xvoní  k  mo- 
dlitbě, nikdy  není  mimo  světnici,  nýbrž  modli 
se  u  svého  lože. 

Děti  pokládá  Lužičanka  za  boží  požehnáni ; 
kolik  détí  matka  porodila,  o  tolik  stupňů  se 
přiblížila  k  nebi  (totéž  se  říká  o  kmotrovstvi). 
Děti  vychovávají  se  pečlivě,  ale  přísné,  v  tra- 
dicích zděděných  po  praotcích  a  pramateřich. 
I  kmotrové  a  kmotry  účastní  se  vychováni 
svých  kmotřencův.  Po  celj  dětský  vék 
(u  evang.  až  do  konfirmace)  obdarovávají 
o  velikovocích  (na  Zelený  čtvrtek :  dawaé  ce- 
leného štwórtkd)  kmotři  své  kmotřence. 

Z  her  nejobvyklejší  jest  hrana  schováva- 
nou {so  khowač)  a  na  honěnou  a  chytanou 
{so  iojič).  Hra  na  honěnou  objevuje  se  v  rřU- 
ných  podobách  a  variacích:  ptački  předampaé 
(kupec  kupuje  ptáčka,  který  však  aleti,  než 
kupec  zaplatí,  načež  jej  kupec  boní)«  pi^ 
mérič  (děti  v  řadě,  držíce  se  za  ruce,  před- 
stavují plátno,  na  jednom  konci  řady  je  tka- 
dlec, na  druhém  zloděj  mu  bere  plátno ;  tka- 
dlec jej  honí),  wjelk  a  kurjatka  (hospodyně 
svolává  kuřátka  domů,  vlk  je  chytá),  kočki 
honič  (kočka  honi  myŠ,  která  se  utíká  do 
kruhu   dětí),   dyp^  dyp   knjefi   hrách    (oaŠe: 
trhám,  trhám  lusky  . . .),  so  k  štomikam  wubé- 
howač  (naše  hra  na  škatule),  khudu  hubu  iojié 
(hra  na  slepou  bábu).  Hoši  na  pastvě  rádi  se 
křížkují  {so  wupřimaé)^  tlukou  jáhly  {jaMr 
totc:  dva  hoši,  zády  k  sobě  obrácem,  vyzdvi- 
hují se  střídavě  na  zádech),  tahají  kocoura 
{kocora  éahač:    dva  hoši  klečíce  proti  sobe 
přetahují  se  se  svázaným  provazem,  jejž  si 
oba  vložili  na  šiji),  chléb  válejí  {khléb  waleči 
převracejí  se  v  kozelci  sedíce),  stavěj  i  se  na 
hlavu  (na  Mowje  stač),  metají  kotrmelce  (so 
přt^  hiowu  mjetač),  kolem  sv.  Jana  lezou  na 
máji  {na  {erd^  lé^č)  atd.  Na  1.  května  neb  na 
Jana  Křt.  děti  skáČí  přes  šibeničky  z  vrbo- 
vého proutí  {šlbjeňčki  skakač)^  jindy  skáči  po 
jedné  noze  a  posouvají  kamének  v  mřiii,  na 
zemi  nakreslené  {parádily,  Divky  rády  lapají 
kaménky  (dl.  kaúieňcowas)^  vyhazují  a  chv- 
tají    ořechové    skořápky    (paňkowač\    ho^ 
o  velkonocích  koulí  vajíčky  {walkaHje),  jindy 
házejí  boby,  knoňiky  a  pod.  do  důlků  {/am* 
kowač)^  »honí  svini «  {rampu  gnas,  činku  gó^ 
niš:  hoši  stoji  v  kruhu  každý  u  doliku,  chU- 


Srbové  Lužičtí.  957 


pec  uprostřed  kruhu  snaží  se  vehnati  kouli 
neb  kulatý  kámen  a  pod.  do  některého  důlku, 
čemuž  ostatni  bráni)  atd.  Společné  hry  jsou: 


vách  jiná  báječná  bytost,  drémotka  (v.  t.) 
či  >drěmotawka«  (též  >drěmak«  neb  >Her- 
man«),  kterou  představuje  některá  z  divek, 


bublinkovanje  (dl.,  hádáni  o  knoflíku  v  pěsti  -  aby  zahnala  zmáhající  se  dřímotu  pradlen, 
uzavřené),  ptački  ^hudawač  (děti  zvedaj  i  ruce  i  Veselo  jest,  když  jsou  přítomni  hoši,  kteří 
při  vysloveni  jména  ptáka),  ho^i  raj  hráč  (do  předem  si  vyžádali  od  dívek  dovoleni,  aby 
země  zarazí  se  prut  s  15  postranními  haluz-  je  směli  v  určitý  večer  vyčastovati  pivem  a 
kami,  krátce  přiřiznutými ;  hráč  hodí  nožem,'  >palencem<  (kořalkou).  Určeného  večera  so 
padne-li  mu  poznamenanou  stranou  vzhůru,  |  hotuje  přa^a,  t.  j.  odbývá  se  při  přástvě  ve- 
pověsi  si  na  neiniiší  haluzku  ohnuté  dřívko  —  .  sela  zábava  dlouho  do  noci ;  >phiza  so  ho- 
>kwaklku«;  kao  se  svou  kwaklkou  dostane  *  tuje<  asi  třikrát  za  dobu  přástev.  Kromě  toho 
se  nejdříve  nahoru,  jest  v  ráji),  \ahrodku  I  pořádají  se  pravidelně  ještě  dva  zábavní  ve- 
iudiič  (hra  slovní,  v  otázkách  a  odpovědech, '  cery:  t.  zv.  dopalowak  neb  doiamowak  (dl. 
oblíbená  i  u  dospělých  dívek)  atd.  Děti,  zvi.  iamak)  či  do^ha  nóc  poslední  večer  před  vá- 
chlapci,  robí  si  i  řadu  hraček,  zejména  šipki !  nocemi,  o  němž  odbývá  se  soud  nad  lenoch> 
(šípky)  z  dřívka  s  pérem  v  rozštěpu,  jimiž  I  a  ospalci  i  nad  zbytky  nesepředeného  lnu  — 
se  iipkuje  (hází  rukou),  prók  (prak),  chytaňku  '  a  na  Popelečnou  středu  \aka^anje  přa^y  (za- 
neb  funkawu  (hazeČku,  t.  j.  rozštěpené  dřevo  I  píchnuti  přástvy),  o  němž  přaza,  představená 
s  kamenem  v  rozštěpu),  klok  (šíp,  jenž  se  vy- 1  plným  kuželem,  odsouzena  jest  k  probodnutí, 
střeluje  z  luku),  pukawu  (bouchačku  z  bezové  \  Na  >dlouhou  noc«  pamatují  dívky,  když  se 
fětvičk}',  zbavené  duše),  sykawu  (stříkačku,  i  před  tím  někde  ve  vsi  zabíjí:  tu  chodí  večer 
rovněž  z  bez.  větv.),  barcawu  neo  pišdaiku  I  pod  okna  ko^asy  stonač  (vzdychat  o  klo- 
(pí^lku  z  vrbového  prutu),  jejíž  otloukání  i  basy) ;  vyprošené  takto  >ko?basy«  uschovají 
provázejí  různými  říkadly  atd.  —  Řikadellse  v  komíně  až  do  dlouhé  noci.  Vesele  tráví 
vůbec  lužické  děti  umějí  množství;  oblíbena  se  také  poslední  večer  před  ostatky  zvaný 
jsou  zejména  také  říkadla  k  rychlému  vyšlo- ,  (v  okolí  Slepého)  carny  wječor  neb  ca\QwjeČor. 
vování,  2  nichž  dl.  říkadlo  kopa  snopow  pó  \  Tu  opět  jsou  hoši  přítomni  a  mládež  na- 
i^  leH  spojeno  jest  s  hrou  na  pletenec.  '  vzájem  se  maluje  v  obličeji  sazemi;  odtud 
c)  Věk  jinošský  a  panenský.  Mládež,  jméno  večera  Z  přazy  vznikají  a  pořádají 
škole  odrostlá  a  náležející  již  k  čeledi  neb  se  i  jiné  zábavy  mládeže,  o  nichž  bude  řeč 
pracující  společně  s  čeledí  v  domě  otcov-  j  níže  při  výročních  obyčejích  {bo^e  d^ičo,  vo- 
skem, tvoří  zvláštní  obec  v  obci.    Zejména ;  dění  starego  a  miodego,  kóň,  bačon). 


společenský  Život  dívek  pojat  jest  v  přesné, 
tradiční  řady,    které   se   zachovávají  zejm. 


Jiným  místem  zábav  mládeže  jest  »korčma<, 
v  níž  zase  vládnou  hoši.    Zde  při  různých 


ještě  v  pruské  Lužici  (H.  i  Dolní).  Dívky  výročních  a  slavn.  příležitostech  shromažďuje 
jedné  dědiny  pojí  v  pevné,  organisované  tě-  se  mládež  k  tanci  {k  rejam).  Kdysi  jako 
leso  zpěv,  píseň.  Dívky  totiž  voli  si  ze  svého !  všeobecný  nár.  tanec  byla  po  celé  Lužici 
středu  nejlepší  zpěvačku  za  kantorku(v.  t.),  |  rozšířena  serbska  reja^  která  jest  nyní  v  lidu 
která  řídí  hromadný  zpěv  děvčat  (na  přást-  omezena  již  jen  na  vsi  katolické  a  okolí  Sle- 
kách,  na  návsi  ve  sváteční  odpoledne,  o  svat- '  pého,  kde  se  dosud  užívá  lidových  hudeb- 
bách  atd.).  Vdá-li  se  kantorka,  nastává  nová;  nich  nástrojů  (viz  níže:  hudba);  jinak  v  no- 
volba  nebo  odstupující  kantorka  sama  ime- 1  vější  době  tanči  ji  také  intelligence  srbská 
nuje  svou  nástupkyni.  Ve  větších  vsích  bývá  ■  na  svých  plesech.  Hoch,  jenž  zaplatil  muzi- 
kantorek  tolik,  kolik  přásteven.  kantům,  >má  reju«,  t.  j.  zahajuje  tanec;  za- 

Milou  zábavu  poskytuji  mládeži  obojího  po- I  tleská  na  své  děvče,  podá  mu  piva,  načež 
hlaví  přástky  (přa^a,  dl.  pšéxa),  které  dosud  dívka  za  zpěvu  ostatních  sama  před  ním 
přes  různé  zakazv  úřadů  (již  Abr.  Frencel  při- 1  tanči.  Po  chvíli  zatleská  hoch,  uchopí  dívku 
pominá  zákaz  přastek  z  r.l677,>poněvadž  děje  kol  pasu  a  tančí  s  ní  srbskou  rejů,  což  jest 
se  v  nich  zhusta  mnoho  zla  a  nekázanosti«)  ostatním  znamením  k  tanci.  Serbska  reja  jest 
zachovaly  se  zejména  v  mnohých  odlehlých  čtyřkrokový  tanec  místní  v  taktu  tříčtvrtním ; 
dědinách  D.Lužice  a  prus.  Lužice  Horní,  na  první  dobu  připadnou  dva  rychlejší  kroky, 
V  saské  úplně  vymizely.  Doba  domácích  na  druhé  dvě  po  jednom  volnějším;  taneč- 
přástev  trvala  od  sv.  Burkharda  (11.  říj.)  do ,  níci  otáčejí  se  stále  na  témž  místě.  Po  chvíli 
Popeleční  středy  s  přestávkou  v  čase  vá-  ustanou,  učiní  několik  kroků  do  předu  a 
nočním  (totiž  od  předvečera  Štědrého  dne,  nazpět  na  původní  místo,  načež  znova  tančí 
někde  jiŽ  od  předvečera  sv.  Tomáše,  do  rejů.  Kromě  srbské  reje  mívali  dojista  S.  L. 
8V.  tří  králů).  Společné  přástvy  počínají  o  něco  řadu  drobných  tanců  mladšího  původu, 
později,  obyčejně  s  napadnutím  prvního  sněhu,  o  nichž  však  z  dřívějších  dob  nemáme  zpráv, 
tedy  kolem  sv.  Martina;  konají  se  střídavě  Teprve  A.  Černý  ve  své  druhé  sbírce  luž.- 
kaidého  roku  u  jiné  hospodyně.  Na  přástvách  srb.  písni  popisuje  9  lidových  tanců  z  pruské 
jest  nejúrodnější  pole  národní  písně,  pohádek,  H.  Lužice  a  z  Lužice  Dolní;  jsou  to  (větši- 
pověsti  a  bájí.K  přástvám  pojise  báje  o  »wo-  nou  podle  začátku  písní^:  Afoja  Mařka,  Kle- 
rawách«,  které  trestá  valy  pradleny  za  překro-  skata  reja  (připomínajía  č.  strašáka),  Pólskt 
Cení  doby  přástvy  (od  7—10  hod.),  a  gra-  fx^^i  •^^  mam  lubku  \  Bas^eňca,  Do  Drjowa, 
bech  (v.  t.>,  lesních  mužích  s  koňskými  no-  Ach  ro^milona  lubka  mája,  SlufUa  hotčka, 
hami,  kteří  přicházívali  do  přástev  na  tácky.  Siawkojc  mama,  Stup  dalej.  Mnoho  zábav  spo- 
Žertovným  způsobem  připomíná  se  na  přást-  *  jcno  s  výr.  obyčeji,  o  Čemž  níže. 


958 


Srbové  LužičtL 


d)  Svatba.  Sňatky  uzavírají  se  spíše  s  prak- 
tickými zřeteli  než  z  lásky.  Proto  ženich  volí 
si  obyčejně  nevěstu  z  místa  neb  aspoň  z  nej- 
bližšího okoli  (přísloví:  ženu  si  beř  ze  sou- 
sedství, kmotry  zvi  z  daleka).  První  nabídku 
činí  jinoch  vyhlédnuté  dívce  prostřednictvím 
hraiky  (tlampače),  jenž  vyzvi  vše  potřebné. 
V  příznivém  případě  učiní  mládenec  návštěvu 
s  bráškou  v  domě  své  vyvolené;  takové  ná- 
vštěvy se  opakují,  ženich  chodí  na  wuhladjr 
(dl.  na  huglédy).  Následuje  návštěva  rodičů 
nevěstiných  u  rodičů  ženichových,  načež  po 
smluveni  podmínek  slaví  se  zasnoubení  (5/11^, 
dl.  ilub),  obyčejně  v  sobotu  večer  neb  v  ne- 
děli, při  čemž  bráška  obřadným  způsobem 
mladé  lidi  zasnubuje  delší  řečí,  protkanou  ci- 
táty a  přirovnáními  z  Písma.  Když  byly  pří- 
pravy k  svatbě  (hi.  kwas,  dl.  swa^ha)  vyko- 
nány, nastává  na  kwas  prosenje  (zvaní  na 
svatbu),  kteréž  obstarává  v  Hor.  Luž.  bráška, 
v  Dolní  a  na  pomezí  obou  Lužic,  kdež  není 
tlampačů  z  povolání,  dva  svobodní  druž- 
bové  (z  nichž  první  se  nazývá  pódrufba,  po- 
brati neb  weliki  dru{ba^  druhý  maiy  dru^ba^ 
psidru{ba  neb  prostě  družba).  Ozdoben  kyti- 
cemi, fábory  a  šátky,  v  ruce  s  vysokou  holí 
bráška  obchází  ^v  Dolní  Luž.  družbové  zvou 
koňmo)  svatební  hosty  a  zve  je  dlouhou  řečí. 
Před  svatbou  vymění  si  snoubenci  dary, 
v  D.  Lužici  někdy  také  v  den  před  svatbou 
přestěhují  výbavu  nevěstinu  do  nového  do- 
mova, při  čemž  pomáhají  sousedky;  která 
z  nich  práci  tu  řídí,  jmenuje  se  g^ai{nica\ 
v  nevěstině  domě  zatím  viji  děvčata  s  ne- 
věstou věnečky. 

Hlavní  osoby  při  svatbě  kromě  ženicha 
{nawo{enja,  dl.  nawo^eň),  nevěsty  (njewéstd) 
a  rodičů  jsou:  bráška  (družba,  pódružba), 
svatové  {swaty\  s^onki  (starosvatky)  a  dru^ki. 
Kroje,  pokud  se  zachovaly,  byly  popsány; 
také  ženich,  jako  nevěsta,  má  stuhy  (u  vě- 
nečku na  klobouku  a  u  náprsní  kytice)  jen 
v  barvě  zelené.  Svatové,  svobodní  hoši,  bý- 
vají v  H.  Lužici  dva  {swat  a  towařš),  v  Dolní 
tři  {weliki  družba f  piidru^ba  a  swak  neb  to- 
wariš)^  rovněž  na  pomezí  obou  Lužic  {družba 
a  2  lagólcaj).  Při  velikých  svatbách  dolno- 
luž.  bývá  i  více  svatů,  podru fba^  dru f ba,  psi- 
dru{ba^  towariš,  swato;  pódružba  může  b^ti 
toliko  jeden,  ostatních  svatů  může  býti  více 
než  po  jednom.  Nevěstě  ku  pomoci  jest 
v  H.  Lužici  sponka  (t.  j.  »zaslonjaca  žona<, 
poněvadž  nevěstu  autoritou  svojí  zaslání), 
obyčejně  kmotra  neb  starší  příbuzná,  která 
nevěstu  místo  matky  doprovází  do  kostela. 
Ženich  má  také  svoji  slonku.  V  Dol.  Lužici 
není  slonky,  zde  obyčejně  matka  sama  do- 
provází dceru  k  oddavkam;  ve  voze  nevěstině 
však  usedá  babka  (mainica),  stará  příbuzná, 
kteráž  ani  při  obřadech  nevěstina  vozu  ne- 
opouští. Nevěstu  provázejí  dru^ki,  dvě,  čtyři 
i  více.  V  Dolní  Luž.  družičky  mají  zvláštní 
jména,  podobně  jako  svatové:  první  slově 
towariška  (neb  dvě  towarišce)^  druhá  (neb 
druhé  dvě)  swaska  (swasce).  Při  větších  svat- 
bách bývá  i  více  stupňů  družiček:  s  pódruŽbou 
jde  pódru^ka,  s  družbou  drufka,  s  páidružbou 


páidrufka^  s  towarišem  towariška,  se  svatem 
swaáka. 

V  den  svatby  sejdou  se  hosté  ženichovi 
v  jeho  rodném  domě,  posilni  se  snidanim 
(dl.  hobedk,  maty  hob'ed)^  načež  bráška  ddší 
řečí  7  domu  fohnuje  a  za  ženicha  všecky  od- 
prošuje  (dl.  ma4e  wótpiosowaňe).  V  nevěstině 
domě  zatím  družičky  stroji  nevěsta,  sedid 
na  diži  (v  okolí  Slepého  dokonce  stojící 
v  diži) ;  matka  vkládá  ji  do  střevíce  tolar,  po 
případě  do  druhého  po  zrnku  ode  všech  pol- 
ních plodin;  jindy  bére  si  nevěsta  do  kapsy 
chléb  a  sůl,  do  střevíců  >dorant«  (Achillea 
ptarmica  L.)  a  >koprik«  {Anethunt  graveolens 
L.).  Ženich  se  svaty  při  větších  svatbách 
v  Dolní  Luž.  a  v  okoh  Slepého  jedou  pro 
nevěstu  koňmo,  ozbrojeni  holemi  s  fábory 
(kdysi  šavlemi).  Je-li  ženich  z  jiné  vsi,  za- 
táhnou mu  ženy  a  děti  rodné  vsi  nevěstiny 
cestu  i  nepustí  ho  do  vsi  bez  výkupného. 
Když  přijede  ženich  se  svými  hostmi  do 
dvora  nevěstina,  zahrají  »herci<  (muzikanti) 
svatební  píseň  (na  př.  >Jězdžili  hólcy  sn, 
hanjeli . . .«),  kterou  všichni  svatebčané  zá- 
roveň zpívají.  Potom  přistoupí  bráška  k  do- 
movním dveřím,  ale  ty  jsou  zamčeny;  teprve 
na  třetí  zaklepání  ozve  se  otec  nevěstin  a 
po  obšírném  výkladu  bráškově  otevře.  Bráška 
nyní  žádá  matku  o  vydáni  nevěsty,  ale  ta 
dlouho  se  vymlouvá  a  vytáčí,  až  konečně 
vyzve  brášku,  aby  si  nevěstu  sám  vyhledal; 
když  ji  konečně  bráška  po  dlouhém  hledáni 
našel,  >žohnuje«  ji  z  domu.  Jindy  žádá  matka 
za  nevěstu  výkupného  plný  stŮl  tolarů ,  na- 
čež bráška  položí  po  tolaru  do  prostřed  stolu 
a  na  všecky  čtyři  rohy.  Když  takto  nevěsta 
pro  ženicha  koupil,  přivedou  mu  nejprve  za- 
střenou babu  s  hrncem  na  zádech,  potom 
mladou  dívku  a  konečně  nevěstu.  Potom 
družky  připínají  Ženichovi  a  svatflm  svatební 
kytice  a  šatky.  V  Dolní  Luž.  někdy  také  si 
ženich  koupil  nevěstu  od  první  družičky,  na- 
čež jej  družičky  ozdobily  šátkem  a  kyticí  a 
první  z  nich  podala  mu  sklenici  piva,  při- 
krytou talířkem  s  vínkem  a  šátkem  od  ne- 
věsty. Na  otázku,  co  mu  je  z  toho  všeho 
nejmilejší,  odpověděl:  >Od  srdce  rád  všecko 
přijímám,  ale  nejmilejší  jest  mi  moje  nevě- 
sta«.  Když  odevzdal  dolnolužický  družba  ne- 
věstu ženichovi,  má  t.  zv.  wótpiosowaňe  na 
dwoře  (odprošovaci  řeč  na  dvoře)  čili  we- 
like  wótpiosowaňe. 

Nyní  nastupují  cestu  do  >CYrkwje«  (kostela) 
na  vyzdobených  vozech,  v  Dol.  Luž.  často 
(kdysi  zpravidla)  muži  na  koních.  Napřed 
jede  vůz  s  hudebníky,  za  nim  vůz  nevěsty, 
kterou  provázejí  její  svatové,  družičky  a 
stonka ;  ve  3.  voze  jede  ženich  se  svými  dru- 
žičkami a  slonkou,  v  posledním  voze  ostatní 
hosté.  U  katol.  Srbů  obyčejně  kromě  družek 
a  slonek  žádná  ženská  nejede  ke  svatbě. 
Přede  všemi  vozy  jede  bráška  koňmo;  ne-li, 
jede  na  voze  nevěstině.  Po  církevním  obřadu 
obejdou  slonky  s  družkami  v  kruhu  kolem 
novomanželů,  načež  všichni  jdou  kolem  oltáře 
skládat  ofěru.  —  Cestou  do  kostela  i  z  ko- 
stela hrají  hudebníci  kwasne  pře^pola  (sva- 


Srbové  Lužičti. 


959 


tebni  pisnč  přes  pole),  při  čemž  v  H.  Lužici 
svatebčané  xpívajl.  Hoši  při  tom  střílejí, 
slonka  rozhazuje  mezi  lid  koláče,  nevěsta  a 
druiičky  cukrovinky,  oříšky,  někdy  i  drobné 
peníze.  K  jízdě  do  kostela  a  k  obřadu  pojí 
se  mnohé  pověr  v,  na  př.  někde  nevěsta  nese 
tajně  pod  paží  krajíček  chleba,  jejž  při  sva- 
tební hostině  nepozorovaně  ženichu  do  jídla 
nadrobí,  aby  si  pojistila  vládu  nad  ním;  ve 
svatebním  průvodu  nesmí  býti  bělouse,  zna- 
menalo by  to  smrt;  nevěsta  nesmi  se  ohlí- 
žeti, znamenalo  by  to,  že  se  divá  po  jiném, 
t.  j.  že  bude  brzy  vdovou;  déŠC  na  cestě  do 
kostela  ie  zlým  znamením,  na  cestě  z  kostela 
l>ožehnaním ;  v  kostele  mají  nevěsta  a  ženich 
státi  tak  těsně  vedle  sebe,  aby  se  dotýkali, 
by  zlá  moc  nemohla  mezi  ně  vstoupiti  (neb 
aby  vzájemná  jejich  náklonnost  trvala  navždy) 
atd.  Při  návratu  z  kostela  ženy  a  děti  zata- 
hují svatebčanům  cestu.  V  Dolní  Luž.  odbý- 
ván potom  až  asi  do  let  60tých  před  koste- 
lem na  návsi  t.  zv.  nevěstin  tanec.  Podobně 
před  dvorem  svatebního  domu  neb  na  dvoře 
tančí  se  dosud  v  mnohých  krajinách  njewé- 
séinska  reja,  již  zahajuje  první  svat,  po  němž 
tančí  s  nevěstou  všichni,  vyjímaje  Ženicha, 
který  sedí  sám  ve  světnici  a  nesmí  tanci  při- 
hlížeti. První  cesta  nevěstina  jest  nyní  do 
chléva,  kdež  převrhne  konev  vody,  aby  jí 
krávy  vždy  hojně  dojily,  dá  kravám  sena  a 
nékay  i  některou  podojí  atd.  Když  vyjde 
z  chiéva  a  podá  hostům  a  divákům  krajáč 
s  pivem,  má  braŠka  iohnowanje  %  wérowanja 
(vítání  od  vdavek)  čili  fohnowanje  do  kwas- 
něho  domu  a  ^a  kwasne  blido^  načež  uvádí 
novomanžely  a  svatebčany  k  hostině.  Nevěstu 
a  ženicha  posadí  za  čestné  blido  čili  njewé- 
sčinske  blido  (čestný,  nevěstin  stůl)  v  koutě 
proti  dveřím  {njewésčinski  kut).  Hostí  bývá 
mnoho,  mnohdy  100—200.  Před  novomanžely 
stojí  po  hořící  svíčce,  čí  dříve  dohoří,  ten 
dříve  umře;  nevěsta  dostává  skrojek  z  prv- 
ního bochníku  chleba,  jejž  potom  pečlivě 
chová,  poněvadž  je  dobrý  v  dětských  nemo- 
cech  atd.  Při  hostině  (wulki  wobjed,  dl.  we- 
liki  hobed)  podává  se  chléb  s  máslem  a  sý- 
rem, trkanc  (veliký  koláč,  rozkrájený  na  tři- 
rohé  díly),  pivná  polévka,  hovězí  maso  s  kře- 
nem, vepřová,  skopová  neb  husí  pečeně, 
čorna  tunka  z  vepřové  neb  husí  krve,  suše- 
ných hrušek  a  vepřového  neb  husího  masa, 
jahelník  (w  mlócy  jahfy)  neb  krupy  \  jušku 
(pohanková  krmě  s  omáčkou)  a  koibcuki  ( jitr- 
niČky).  Při  tom  pije  se  »brune«  (hnědé)  pivo 
a>paienc<,  hrají  a  zpívají  se  svatební  písně, 
jež  pějí  i  diváci  před  okny,  bráška  pak  vede 
veselé  piwne  řiče*  Novomanželé  nesmějí  po 
čas  hostiny  od  stolu  povstati,  mají  co  nej- 
méně jísti  a  nevěsta  co  nejméně  mluviti.  Po 
hostině  následuje  v  Dolní  Luž.  prodávání 
nevěstina  střevíce  a  Ženichova  klobouku,  vše- 
obecně pak  ceremoniálni  nakiadowanje  čili 
ik^adowanje  (odevzdávání  dárkŮ  novomanže- 
lům), k  němuž  bráška  vyzývá  krátkou  řeČí  a 
ke  konci  děkuje  delším  proslovením.  Někde 
potom  i  družičky  a  svatové  navzájem  dávají 
si  dary»  ale  žertovné.    Potom  celý  průvod 


svatebčanů  odebere  se  k  tanci,  ale  zase  bez 
ženicha.  Nevěsta  po  několika  tancích  obejde 
kolem  taneční  síně  a  loučí  se  s  mládenci  po- 
dáním ruky,  načež  v  průvodu  svatů  odejde. 
Pozdě  v  noci.  když  novomanželé  mají  se 
odebrati  na  lože,  odehrá  se  líčený  boj  o  ne- 
věstu a  ženicha,  jež  družičky  a  mládenci  ne- 
chtějí vydati  ženám  a  mužům.  Konečně  že- 
natí zvítězí  a  ženy  nevěstu  očepí,  t.  j.  ode- 
jmou jí  »bortu«  neb  >hupac«  a  nahradí  ji 
čepečkem,  jaký  mají  stonky  (v  Dolní  Luž. 
bílou  >]apou<).  V  Horní  Luž.  potom  nevěsta 
se  zavázanýma  očima  jde  se  svým  věnečkem 
do  středu  dívek:  které  jej  vloží  na  hlavu,  ta 
se  nejdříve  vdá;  v  Dolní  Luž.  žena,  která 
nevěstě  vínek  odebrala,  hodí  jej  družičkám, 
která  jej  chytne,  bude  první  nevěstou.  Po- 
tom braúška  krátkou  řeči  vylíčí  význam  chvíle 
a  s  nevěstinou  sponkou  odvede  novomanžely 
do  ložnice.  Druhého  dne  ráno  hudebníci 
»budža  njewěstu*,  načež  se  pokračuje  v  ho- 
dech a  tancích.  Nyní  trvávají  svatby  dva  až 
tři  dni,  ale  dříve  slaví  valy  se  až  i  týden. 

Na  konci  svatebních  radovánek,  když  jest 
výbava  naložena,  má  bráška  (družba)  wufo" 
hnowanje  f  kwasneho  domu  čili  po  dolnoluž. 
dobru  noCf  naČež  se  nevěsta  loučí  s  rodiči  a 
sourozenci,  provázena  písněmi  svých  družek. 
Na  cestu  z  domova  vezme  s  sebou  slepici, 
kterou  pustí  v  novém  dvoře:  z  toho,  setrvá-li 
slepice  hned  na  dvoře  či  popiaŠí-li  se  a 
vzlétne  na  sousední  dvůr,  soudí  se  o  stá- 
losti nevěstina  štěstí  manželského.  Vstupujíc 
do  svého  nového  domu,  podává  tomu,  kdo 
jí  prvně  vyjde  vstříc,  kousek  chleba.  První 
neděli  po  svatbě  slaví  se  nUody  kwas  (dl. 
mioda  swaiba  čili  perpuá,  t.  j.  ^erwy  puá, 
první  cesta).  Novomanželé  jdou  se  svými  pří- 
buznými, stonkami,  družkami  a  swaty  do  ko- 
stela, načež  se  vrátí  k  společnému  obědu, 
který  často  končívá  tancem.  Srv.  A.  Černý, 
Svatba  u  L-ických  Srbů  (Pr.,  1893). 

e)  Nemoc  a  smrť.  V  nemoci  S.  L.  po- 
máhají si  nejraději  sami  domácími,  tradič- 
ními prostředky,  při  nichž  pověra  zhusta  má 
vynikající  úlohu.  V  každé  vsi  bývala  nějaká 
mudra  ^ona^  dl.  \elowa  baba  {xelbaba),  která 
znala  léčivé  byliny  ixela)  a  uměla  zařtkávati 
a  zažehná  váti  {xaprajedy  {ohnowač^  dl.  gusio- 
wai),  měMti  nemocného  (mirič)  atd.  Mnoho 
bylo  i  lidových  ranhojičů  a  lékařů  {runař^ 
pytaf),  zejm.  mezi  ovčáky  a  rasy  (wowčeř, 
drač)t  kteří  připravovali  masti  {{a^a)^  ná- 
plasti (bjeňtuch^  pUstr\  rovnali  {runaČ)  údy 
atd.  Jinak  i  každý  Srb  sám  znal  různé  ustá- 
lené prostředky  a  léky,  zaříkávání  (xapra- 
jenjey  dl.  \agrono)  atd.  U  většiny  nemoci 
prostý  lid  spatřoval  vliv  buď  nějaké  mythické 
bytosti  (personifikace  choroby)  nebo  uděláni 
(načinjenje)  od  zlých  lidi,  čarodějů  a  čaro- 
dějnic (kuilař,  khodot,  dl.  ckódot  —  ku^Uíř- 
niča,  khodota^  dl.  chódota),  a  jen  u  některých 
chorob  —  zejména  u  zraněni  —  viděl  pří- 
činu přirozenou. 

V  udových  receptech,  zařikacích  formu- 
lích, pověrách  atd.  jmenují  se  na  př.  tyto 
nemoci,  vady  a  poranění:  itawpa  (píchání), 


•960 


Srbové  Lužičií. 


fotíawa  (dl.  fo/šica,  ^oHelina,  žloutenka),  stró- 
\ele  neb  \lék  (dl.  ilěkanje,  nemoc  z  uleknuti, 
z  néhož  prý  vzniká  veliká  čásC  chorob),  sta- 
njenje  či  stače,  též  nadostače  (dl.  nagléd,  t.  j. 
uřknutí,  též  prý  zřidlo  vétšiny  nemoci),  bo\a 
ručka  (mrtvice),  wič  (dl.  tergaňe,  dna,  pa- 
kostnice,  suché  lámáni),  wiwy,  widlišča  (křeče), 
waka  (tascmnice),  wosypica\á\,  wóspice,  osyp- 
ky),  ^abry  neb  ^abr  (dětská  nemoc:  houby, 
osutina  v  ústech),  wujédnicy  (détská  nemoc), 
wil  (chorobné  splšténí  vlasů,  polsky:  koltun, 
kotdun),  hikawka  (škytavka),  péhi  (dl.  pégi^ 
pihy),  brodawki  (dl.  brodajce,  bradavice),  ku- 
rjace  woka  (dl.  kokoiine  riši,  kuří  oka),  wéchče 
(svrab),  ^rostk  (výrůstek,  zduřenina  a  pod.), 
kula  (boule),  lačekU  (oteklina),  pucheř  (pu- 
chýř), brjód,  wrjód  (vřed),  dl.  reginy  (křeče, 
padoucnice,  fantas  v  horečce)  atd. 

Z  léků  a  léčivých  byHn  nejČastéji  se  uvá- 
dějí: lipowe  kčenje  (1.  ícvét),  bo\ankowe  kčenje 
(bezový  kvét),  str6{awe  lele^  $tró\elxnowe  lele 
{Scabiosa  succisa^  čertkus,  jindy  Centaurea 
scabiosUj  čakánekV  swétlik  (s.  léícařskýV  her- 
mančik  (heřmánek),  kosčadio  (kosti val),  ro\' 
kobnik,  ro\kModnik  (rozchodník),  ro^ra^  (dl. 
^tf/ř  fťw«,  bólosčow,  rozrazil),  bulica  (Černo- 
býl), leňčk  {Antirrhinum  Linaria,  květel,  len 
matky  boží),  poion  (pelunék),  lané  symjo  (Inéné 
símě),  piwoň,  piwonja  {pivoňka),  jichtowa  répa 
(lilek  obecný),  reginowe  \ele  (potméchuf),  wi- 
čowa  répa  (posed  bílý),  xy^^^  wchnjowe  \ele 
(toten),  njemdre  n.  runace  ^ele  (arnika)  atd. 
Trháni  těchto  a  jiných  léčivých  bylin  dopo- 
ručuje se  zvláště  na  Watporu  (dl.  Hopargu, 
t.  j.  Valpurgu),  na  Jana  Křt.  v  poledne  neb 
na  hod  boží  velikonoční  před  slunce  výcho- 
dem. Z  pověr,  vládnoucích  v  lidovém  lékař- 
ství lužickém,  budiž  uvedeno  na  př.  přičí- 
tání léčivé  moci  věcem  po  zemřelých  (na  př. 
wotemréty  n.  namréty  kluč,  t.  j.  klíč  po  zemře- 
lém, pomáhá  prý  při  dětských  nemocech), 
věcem  ze  hřbitova  (úštěpkům  z  křížů)  a  j. 

Na  smrf  pohlíží  Srb  s  klidem;  za  neštěstí 
pokládal  by  smrf  bez  zaopatřeni  svátostmi 
umírajících,  smrť  samu  však  nikoli;  jsou  pří- 
klady, že  i  nápis  na  kříž  náhrobní  obstará- 
vají si  starší  lidé  za  živa.  Cítí-li  Srb  blížiti 
se  poslední  hodinku,  často  sám  požádá,  aby 
byl  položen  na  čerstvou  slámu,  na  níž  se 
lehčeji  umírá.  Těžko  se  umírá  při  západu 
slunce.  Také  lidé  s  těžkým  hříchem  dlouho 
umírají.  Kdo  nemůže  nikterak  zemříti,  vy- 
nesen na  hnůj  zemře.  Také  se  povídá  o  stu- 
dánkách, z  nichž  voda  {smjertna  tvoda)  uleh- 
čovala smrf.  Když  nastane  umírání,  pootevře 
se  okénko,  aby  duše  mohla  odletěti;  jindy 
otvírá  se  až  po  smrti.  Při  umírajícím  klečí 
všichni  domácí  v  tiché  modlitbě,  když  po- 
sledně vydechl,  modlí  se  společně  »Wótče 
naš«.  Zemřel-li  hospodář,  oznámí  se  smrf 
jeho  hned  dobytku  a  včelám.  Mrtvolu  {čé4o) 
umyje  čéiowa  ^ona,  načež  se  sláma  z  pod 
mrtvoly  vynese  na  hnůj  a  voda  po  mytí  ne- 
božtíka vylije  do  křoví  —  nikdy  do  chléva, 
sic  by  skot  onemocněl;  na  hnoji  a  v  křoví 
může  je  ptáček  přeletěti  a  učiniti  neškod- 
nými.   Mrtvola  se  nyní   položí  na  prkno  a 


přikryje  prostěradlem  {smjertny  rub);  v  nékt. 
vsích  v  Dolní  Luž.  bývá  ve  v«i  jen  jedna 
smertna  děla  (neb  několik),  která  se  půjčuje. 
Úmrti  buď  oznamuje  sousedům  čělowa  žena, 
buď  posílá  se  po  vsi  se  zprávou  od  před- 
staveného gmejnska  heja,  někde  pak  (v  okolí 
Kulowa  a  Wojerec)  černá  palice,  zvaná  čomy 
kij  neb  smjertna  heja\  na   rozdíl    od  obecni 
heje  jde  smjertna  heja  po  vsi  na  levo.  Kdo 
nyni  přijde  navštívit  dům  smutku,  prve  než 
na   koho   pohlédne  a  pozdraví,   jde    přímo 
k  nebožtíku  a  kleče  se  u  něho  pomodli,  načež 
přeje  domáqim:  >Troštuj  was  Bóh  we  wašej 
zrudobje.<  Pokud  jest  mrtvola  v  domě,  ni- 
kdy nesmi  býti  zůstavena  o  samotě;  v  noci 
sedí   u  ní  čětowa  žona.   Po  celou   tu   dobu 
také  nejen  v  domě  smutku,  ale  i  u  nejbliž- 
ších sousedů  (až  do  třetího  souseda)  konají 
se  všecky  práce  potichu,  od  hřmotných  prad 
vůbec  se  upouští  (dříví  se  neštípe',  nemlátí 
se  atd.).   Zemřel-li  hospodář,  nepracuje   se 
po  tu  dobu  ani  s  potahem  na  poli.    Večer 
před  pohřbem  (někde  každý  večer  do  pohřbu) 
světí  se  v  domě  smutku  pusty  wječor:    se- 
jdou se  všichni  sousedé,  t.  j.  z  každé  rodiny 
ve  vsi  aspoň  po  jednom  členu,  a  trvají  po- 
spolu  ve   zpěvu   úmrtních  a  jiných    nábož- 
ných písni  hluboko  do  noci,  často  (v  létě) 
až  do  svítání.  Mrtvola  do  rakve  {kašč)  obléká 
se  buď  v  bily,  plátěný  rubáš  {kitel  neb  smjert- 
nica,  dl.  srhertnica)  neb  prostě  zahaluje  v  biié 
plátno;   někde  oblékají  v  bílou    smjertnicu 
jen  svobodné  a  děti,  kdežto   starší  lidé  do- 
stávají do  rakve  černý  kroj.   Do   rakve  dá- 
vají mrtvole  kancionál  a  modlitby  {tpéwař- 
ske  a  modleřske),  ženám  šátek  do  ruky;   ně- 
kde dávají  do  rakve  jehlu  s  niti,  mýdlo  a 
hadřík,  dále  brejle,  nosil-li  je  nebožtik,  mu- 
žům i  břitvu.  Hrob  po  starém  obyčeji  vět- 
šinou  dosud   kopou  vesničtí   muži  po  po- 
řádku  (po  rjadu),  začež  se  někde    platí  do 
obecní  pokladny  určitý  poplatek;  po  Novém 
roce  za  to  všichni  muži  společně   piji   (po- 
rjedne  piwo).  Svobodným  a  dětem  kopou  hrob, 
vyzvánějí  atd.  svobodní.  Ditě  do  roka  staré 
obyčejně  nese  ke  hrobu  jeho  starší  kmotr. 
Nekřtěňátka  někde  pochovávají   večer.    Též 
samovrahy  pochovávají  večer  a  mnohdy  s  pro- 
jevy neúcty  (na  př.  někde  nevezou  rakev  na 
hřbitov  vraty,  nýbrž  ji  podávají  přes   zeď). 
Ku    pohřbu   (pohrjeb,  khowanje^  dl.    \akopO' 
waúe)  sejdou  se  příbuzní  ve  světnici,  ostatní 
přewod^erjo  na  dvoře.  Když  rakev  se  vynáší 
z  domu,  schýlí  se  na  prahu  třikrát  k  zemi. 
Před   tím   dá  se   vŠemu  dobytku   píce,  aby 
neležel,  a  při  pohřbu  hospodáře  oznámí  se 
skotu,  že  hospodáře  odnášejí,  je-li  pohřeb 
do   jiné  vsi,  naloží  se  rakev  na    réblowany 
(řebřinový)  neb  deskoivany  (fasuňkový)  vůz 
a   přikryje   bílou   plachtou    (někdy  obecní, 
u  představeného  uschovanou).   V  Dol.  Luž. 
někde  s  sebou  brávají  hned  také  prostý,  dře- 
věný kříž  náhrobní.  Na  hranicích   obce  za- 
staví průvod  obyčejně  při  malé  vyvýšenině, 
kterou   nazývají  morwa  kupka  neb  smjertna 
horka,  a  pomodli  se  Otčenáš,  načež  se  zde 
s  vozu  shodí  jedna   řebřina  (rébl).  Ta  zde 


.  Srbové  Lužíčti. 


961 


zftstane,  dokud  se  nerozpadne  a  nezetlí,  tak 
ie  nékdy  vznikají  celé  hromady  rozpadáva- 
jících se  řebřin.  (Rovněž  pfíšel-li  někdo  ne- 
ifastným  zpAsobem^  vraždou  a  pod.  o  život, 
kladou  S.  na  to  místo,  kdykoli  jdou  kolem, 
větvičku,  tak  že  se  jich  časem  navrší  celá 
hromada.)  Na  rakev  do  hrobu  házejí  pozů- 
stali i  účastnici  pohřbu' po  třech  hrstech 
hliny;  teprve  kdyt  byl  hrob  úplně  zasypán, 
odi^éfe  se  průvod  do  kostela  a  po  skonče- 
ných záduáních  obřadech  vrátí  se  pozůstalí 
jeité  k  hrobu,  u  něhož  se  klečíce  pomodlí. 
Po  návratu  domů  modlí  se  znova  na  místě, 
kde  rakev  stála,  načež  bývá  účastníkům  po- 
skytnuto pohoštění  (dl.  gósčina),  O  smuteč- 
ních krojích  byla  řeč  na  str.  953^.  Smutek 
(farimonje^  dl.  ^cUowaňé)  rodičů  po  dětech 
a  naopak  trvá  rok .  po  otci  někde  rok  a  4  ne- 
děle; po  sourozencích  18  neděl,  po  jiných 
příbuzných  čtvrt  léta.  Hluboký  smutek  trvá 
4  neděle  a  po  ten  čas  zůstávají  věci  nebož- 


vávají  smutek  tím  způsobem,  že  o  vánocích, 
velikonocích  a  letnících  jdou  do  kostela 
Černě.  Někde  i  po  duchovním  chodí  osad- 
nice do  kostela  ve  smutku  po  4  neděle. 

/)  Výroční  obyčeje  a  pověry.  Výroční 
obyčeje  pojí  se  většinou  k  dobám  a  svátkům 
roku  drkevniho.  Advent  (hl.  též  přikhadj 
ÚL  piiehod)  jako  u  nás  jest  dobou  nadileni 
dětem.  Na  sv.  Barboru  za  soumraku  večer- 
ního házejí  rodiče  dveřmi  do  světnice  ořechy, 
jablka  a  pod.;  říká  se:  Barbora  mjece  (B.  hází). 
Na  sv.  Mikuláše  se  dětem  naděluje  (větši- 
nou perník  atd.):  twjaty  Mikiawí  wobrad^a. 
V  kteroukoli  neděli  adventní  tu  a  tam  ještě 
chodí  bofš  diýčo  {b.  diičatko,  dl.  b.  fišetko),  za 
něž  se  obyčejně  napřástvě  strojí  jedna  z  pra- 
dlen :  obleče  přes  svůj  oděv  mužskou  košili, 
vyzdobenou  stužkami,  čepeček  ozdobí  si  ze- 
leným vínkem  (umělým)  a  zastře  se  závojem. 
S  metlou  a  zvonkem  v  jedné  ruce,  v  druhé 
se  šatíkem,  do  něhož  jí  rodiče  dávají  dárky 
pro  dítky,  chodí  dŮm  od  domu,  provázena 
ostatními  přástevniceroi.  Vstoupivši  do  svět* 
nice  ptá  se:  »Su  tu  žane  dobré  džčči?<, 
načež  po  kladné  odpovědi  rodičů  dítě  po 
dítěti  se  modli  neb  říká  biblické  průpovědi. 
Na  konci  bože  džěčo  udili  dětem  dárky.  Ně- 
kde chodí  8  božím  dítětem  rumprich  {runt' 
pudich,  patrně  něm.  Kneeht  Ruprechť),  výro- 
stek, přioděný  obráceným  kožichem,  aby  na- 
hnal strachu  nezvedeným  dětem.  Vlastní 
doba  vánoční  trvá  od  Božího  hodu  (resp. 
Štědrého  dne)  do  Tři  králů;  jest  plná  kou- 
zelné a  věštecké  moci,  která  podle  pověry 
Hdu  některých  krajin  Lužice  rozšiřuje  se 
i  na  9  dní  před  Božím  hodem.  (Vánoce  slují 
bl.  hody,  dl.  gódy;  Štědrý  den  neb  večer 
hl.  patoriica,  pateritca^  swačina,  dl.  gwé\dka 
swaqyna^  swity  ieň\  noc  se  Štědrého  dne 
na  Boží  hod  boia  noc,  Boži  hod  hl.  hodow- 
niČka^  dl.  bo^r  i^,  gódmvnica,)  Na  Štědrý 
den  ráno  u  katolíků  jdou  všichni  domácí 
(i  čeleď)  až  na  jednoho   neb  dva  na  jutnje 

Ottflv  Slovnik  Nftitteý,  nr.  XXIH.  7,4 1906. 


(roráte),  načež  se  mlátí  až  do  11  hod.  Po- 
tom jest  snídaně  a  oběd  najednou  (wobjed); 
obvčejně  však  jí  se  až  na  večer  {swačina  a 
večeře  zároveň).  K  této  hostině,  společné  pro 
rodinu  i  čeleď,  připravuje  se  buď  devatero 
jídel,  nebo  (u  chudších)  aspoň  jídlo,  skláda- 
jící se  z  9  součástí,  na  př.  vepřoviny,  prosa» 
vody,  soli,  mrkve,  cibule,  řepy,  pšeničné 
mouky  a  hrozinek.  K  štědrodennimu  obědu, 
resp.  večeři  zvou  se  i  včely  a  ovocné  stromy; 
zároveň  dá  se  dobytku  a  drůbeži  nasype  se 
do  kruhu,  utvořeného  ze  řetězu  neb  do 
obruče  (ale  nevolá  se).  V  ten  den  pekou  se 
také  v  H.  L.  hodowne  koiaíki  n.  hodowne  wo» 
suSki  (podlouhlé  pečivo,  uprostřed  vtlačené), 
v  D.  L.  mazance.  Také  kravám  peče  se  iik>- 
iuik  ze  zbytků  chlebového  těsta  a  otrubu, 
k  čemuž  se  přidává  andělíka  (jand^elske  xele^ 
Árchangelica  officinalis)^  česnek  a  svt^cená 
voda;  kousek  tohoto  pečiva  dává  se  dobytku 
každého  jitra  po  celé  vánoční  období.  Když 
se  prostírá  na  stůl  o  Štědrý  den,  kladou  se 
pod  ubrus  na  křiž  dvě  hrsti  slámy;  z  této 
slámy  po  večeři  ováže  se  každý  ovocn]^  strom 
třemi  slámkami,  aby  hojně  nesl.  Ta  doba 
jest  vůbec  časem  věštby  a  symbolického  pů- 
sobení na  budoucnost,  k  ni  pojí  se  mnoho 
zejména  pověr  hospodářských.  Tak  na  př. 
pří  obědě  (večeři)  dívky  mlčí  a  po  jídle  jdou 
házet  košťata  na  stromy:  spadne-li  koště, 
zůstane  děvče  svobodno,  zůstane- li  na  stromě 
a  ukazuje  držadlem  ze  dvora,  vdá  se  děvče 
do  roka,  ukazuje- li  ze  dvora  pometleip,  ze- 
mře; nebo  třesou  plotem  dvora,  v  němž  ze- 
mřel hospodář  —  kde  se  ozve  pes,  tam  jest 
jejich  ženich ;  nebo  odkrývají  3  taliře,  z  nichž 
pod  jedním  jest  routa  (svatba),  pod  druhým 
hlína  (smrt),  pod  třetím  nic  (žádná  změna), 
atd.  Při  štědrodennim  obědě  (večeři)  hospo- 
dář rozdělí  jablko  všem  u  stolu,  aby  po  celý 
rok  nezabloudili;  když  se  vrátí  z  půlnoční, 
dupe  na  práh  chléva,  aby  toho  roku  čaro- 
dějnice dobytku  neuškodily;  měří  vodu 
z  hrnečka  do  hrnečka  a  soudí  z  toho  o  úrodě 
obili;  do  dvanácti  misek  z  cibule  nasype  sŮl, 
a  v  které  se  přes  noc  rozplyne,  ten  měsíc 
v  roce  bude  mokrý,  v  které  nic,  suchý,  átd. 
Bofa  nóc  jest  vůbec  plna  kouzelné  moci;  té 
noci  ve  12  hod.  kvete  kapraď  {paproč),  ale 
květ  hned  opadá  —  kdo  si  té  chvíle  dá  na- 
padat kapradiho  květu  do  střevíce,  bude  roz- 
uměti všem  zvířatům.  V  Boži  noci  stroii  také 
v  novější  době  rodiče  dětem  vánoční  stro  - 
mek  {hodowny  itomik)^  pod  nějž  kladou  jím 
dárky.  Boží  hod  vánočuí  {hodownička),  jako 
každý  sváteční  hod,  jest  šťastný  den;  děti 
toho  dne  zrozené  budou  vždy  šťastny.  Také 
toho  dne  má  býti  k  obědu  devatero  jídel 
nebo  krmě  z  devatera  součástí;  co  od  jídla 
odpadne,  nesmíš  zvednouti,  sic  bys  dostal 
vředy.  V  kostele  odevzdávají  hospodáři  a 
hospod3rné  u  oltáře  dary  pro  duchovního. 
Z  počasí  dvanácti  dni  období  vánočního 
soudí  se  na  počasí  dvanácti  měsíců. 

Podobně,  jako  Štědrý  den  a  noc,  jest  i  noc 
novoroční  a  sám  Nový  rok  {nowe  léto)  do- 
bou kouzelnou,  plnou  věštby  a  vlivu  na  osud 

61 


962 


Srbové  Lužičtí. 


lidský  i  vůbec  na  budoucnost.  V  novoročni 
noci  slévají  divky  olovo;  ze  zvuků,  jež  za- 
slechne poslouchá] ici  na  křižovatkách,  soudi 
o  událostech  nastávajícího  roku:  zvuk  od 
konví  neb  okovů  znamená  oheň,  od  prken 
neb  vůbec  dřeva  smrt,  hvízdot  krádež  a  pod. 
Také  na  Nový  rok,  lehneš-li  si  po  odzvo- 
nění ke  mši  na  rozcestí,  můžeš  ze  zaslech- 
nut^^ch  zvuků  souditi  o  budoucnosti.  Kdo 
na  Nový  rok  hodně  skáče  a  běhá,  bude  po 
celý  rok  čilý;  kdo  má  na  Nový  rok  k  obědu 
jahelnik  {w  mlócy  jahíy\  bude  míti  po  celý 
rok  dostatek  peněz.  Večer  před  Novým  ro- 
kem neb  ráno  na  Nový  rok  pekou  se  nowe 
létka  z  pšeničné  mouky,  totiž  drobné  pečivo 
rozličné  podoby;  nowe  lětka  v  podobě  do- 
mácích zvířat  pekou  se  pro  dobytek,  lětka 
různých  podob  pro  děti  i  pro  dospělou  mlá- 
dež. Děti  donášejí  nowe  lětka  darem  svým 
kmotrům,  začež  zase  od  nich  dostanou  ně- 
jaký novoročni  dárek.  Na  Nový  rok  také 
dívky  svým  milým  posílají  nowe  lětko,  totiž 
jablka,  ořechy,  pečivo  atd. 

Také  na  Tři  krále  peklo  se  zvláštní  pe- 
čivo třódrak  (čti :  tsjódrak),  jakási  to  hvězda 
o  třech  cípech.  Kdysi  chodívali  v  ten  den  >lři 
králové*,  zpívajíce  píseň  o  třech  mudrcích  od 
východu,  která  se  však  nezachovala,  tak  jako 
hra  sama  vymizela.  V  úterý  po  Třech  králích 
v  Kulowské  osadě  odbývají  se  t.  z  v.  wércy, 
t.  j.  všeobecné,  výroční  obecní  hromady.  Do- 
poledne již  scházejí  se  občané  ke  zkoumání 
účtů  za  uplynulý  rok.  Potom  každý  má  právo 
přednésti  vše,  co  proti  kterémukoli  sousedu 
má.  Odpoledne  sejdou  se  v  krčmě,  kde  vy- 
pijí sud  piva  na  obecní  útraty;  večer  přijdou 
také  hospodyně,  přinesou  chléb,  krčmářka 
dá  cukr,  muži  pivo  i  připravuje  se  drjebjenjo^ 
t.  j.  sladká  pivná  polévka  s  nadrobeným  chle- 
bem. Po  večeři  skončí  den  tancem. 

Ve  čtvrtek  před  vánocemi  nebo  před  No- 
vým rokem  pradleny  v  D.  Lužici  »vodily  sta- 
rého«  {stár ego),  ve  čtvrtek  po  vánocích  neb 
v  prvých  dnech  po  Novém  roce  »mladého< 
(nUodego)  —  t.  j.  patrně  na  označeni  odchodu 
starého  roku  a  příchodu  nového  vodí  nejprve 
stařenu  s  hrbem  a  berlí  a  starce  se  Inem  na 
hlavě,  spadajícím  vzadu  po  šíji,  později  pak 
mladý  párek,  ustrojený  v  kroj  nevěsty  a  že- 
nicha, za  nimiž  kráčí  družba.  Při  tom  přejí 
šťastného  nového  roku  —  a  za  to  sbírají  klo- 
básy, vejce,  slaninu  atd.  k  dobrému  večeru. 
Tím  vlastně  počínají  masopustní  maška- 
rády (masopust  hl.  póstnicy,  dl.  \apusť).  Tak 
některého  večera  přivádějí  hoši  do  >přazy< 
koně  {kóň\  t.  j .  hocha,  jenž  představuje  jezdce 
s  koněm  (u  nás  klibna),  jindy  zase  hačona 
(čápa).  V  dřívějších  časech  (dokud  to  nebylo 
úřady  zakázáno)  ke  konci  masopustu  sestu- 
povali se  vesničtí  mládenci  (a  s  nimi  někdy 
i  mladí  hospodáři)  v  masopustní  bratrstvo 
(hl.  kolbasnicy),  přestrojovali  se  za  medvědy, 
koně,  kominíky  atd.  a  chodili  s  hudebníky 
po  vsi  ode  dvoru  ke  dvoru,  prováděli  často 
i  rozpustilé  žerty,  vyprošovali  si  (neb  přímo 
brali)  klobásy,  slaninu  atd.,  po  případě  i  pe- 
níze a  zvali  děvčata  na  večerní  zábavu  do 


krčmy.  Zde  zvolený  tóčka  (výčepník)  nalévá 
společníkům  i  hostem  pivo  ze  džbánu,  při- 
vázaného na  dlouhé  stuze  od  stropu.  V  po- 
slední večer  jezdí  nejvtipnější  řeónik  z  >kot- 
ba8niků«  na  stoličce  po  stole,  kolem  něhož 
sedí  děvčata,  a  žertovným  způsobem  od  nich 
vymáhá  peněžité  příspěvky  na  společné  pivo. 
V  D.  Lužici  a  v  přilehlé  pomezní  části  H. 
Lužice  takovým  masopustnim  průvodům  ae 
říkalo  campor  {camper,  campromaš;  též  jed- 
notliví účastníci  isou  campory,  eampery).  Ně- 
kde »camperovafy«  děti,  t.  j.  chodily' po  vsi 
s  dlouhými  pruty,  ozdobenými  stužkami,  a 
v  každém  dvoru  zpívaly  píseň,  napomínající 
k  pokání  a  k  obráceni  k  bohu ;  za  to  dostá- 
valo se  jim  drobných  dárkův. 

V  době  postu  zpívají  děvčata  evangelic- 
kých dědin  každé  neděle  odpoledne  na  návsi 
nábožné  písně.  K  období  velikonočnímu  pojí 
se  dosud  mnoho  obyčejŮv  a  pověr,  které  je 
označují  jako  radostnou  slavnost  jarní.    Na 
smrtnou  neděli  (smjertntca)  vesnická  mlá- 
dež lužická  vyháněla  smrt  {wuhnaée  tmjerče); 
za   časův  A.  Frencela  zhotovila   mládež  ze 
slámy  a  hadrů  loutku,  kterou  na  dlouhé  ierdi 
přede  všemi  neslo  silné  děvče,  kdežto  drazí 
pů  loutce  házeli,  zpívajíce:    »Leč  horje,  leč 
horje,  jarabate  woko;  paň  déle,  paA  dele^  ja- 
rabate  woko!«  Za  vsí  hodili  >snirf«  do  vody 
nebo  za  hranice  obce,  z  čehož  často  povstá- 
valy  boje  s  mládeží  obce  sousední.    Jinde 
mladí,  staří  vynášeli  ze  vsi  víchy  slámy,  jež 
na  obecním  pomezí  na  místě,  kde  se  pohřební 
průvody  zastavují,  spálili;  vracejíce  se  volali: 
»Smjerd  smy  wuhnali,  lěčozaso  přiwjedžemy  !c 
Sledy  toho  obyčeje  zachovaly  se  až  do  sto- 
letí XIX.  V  okolí  Grodku  děti  a  výrostkové 
nastavěli  na  vozíček  haluzky  jehličnatých  stro- 
mů v,  ozdobené  pentličkami,  jezdili   s  nimi 
ode  dvora  ke  dvoru  se  zvláštními  fikadly  a 
písněmi,  sbírajíce  za  to  dárky,  načež  táhli  za 
ves  a  zde  vozík  s  haluzkami   (jemuž  říkali 
Choda f)  buď  spálili,  buď  uvrhli  do  vody.  Ja- 
kýmsi   zbytkem    vynášení    smrti     byl    snad 
i  dolnolužický  obyčej  nošení  starego,  t.  j.  vy- 
nášení ze  stodoly  na  dvůr  posledního  snopu, 
koncem  zimy  vymláceného,  svázaného  v  muž- 
skou podobu  a  ozdobeného  barevnými  stuž- 
kami a  hadříčky.  —  K  velikonocům  sa- 
mým {hl,  jutry,  ú\Jatšjr)  připínají  se  podobné 
obyčeje  a  pověry  jako  u  nás.  Na  květnou  ne- 
děli {hohownička,  boimončka)  zastrkuji  se  svě^ 
cené  kočičky  do  polí  a  kočičky  samy  (midci) 
dávají  se  dobytku  do  pití ;  na  jeleny  štwórtk 
i  v  násl.  dnech  vaří  se  jutrowne  jejka  (veliko- 
noční vajíčka),   tu   a  tam   prostou   kresbou 
zdobená  neb  nápisem,  většinou   jen  prostě 
obarvená;    na   veliký  pátek  (čichi  pjatk,  dl. 
šicht  pětky  též  wulki  p.  atd.)  před  slunce  vý- 
chodem označují  dvéře  chlévů  křížky;    nóc 
s  Bílé  soboty  {martrowna  n.  jutrowna  s.)  na 
Boži  hod  (jutrownička,  úL  jatsownica)  tráví 
děvčata  na  návsi,  chodíce  od  statku  ke  statku 
a  zpívajíce  nábožné  písně  (v  Btotech  zpívají 
na  lodích),  v  dřívějších  dobách  té  noci  hoši 
stříleli ;  o  půlnoci  nabírá  se  »jutrowna  woda*, 
nebof  v  tu  dobu  prý  jest  všecka  voda  svě- 


Srbové  Lužičtf. 


963 


cena  a  má  léčivou  a  omlazujici  moc;  jako 
v  Polsku,  Rusku  a  tu  a  tam  i  v  Čechách, 
tak  i  v  Lužici  jest  obyčejem  vzájemné  ob- 
léváni »veiikonoční  vodouc;  na  Boii  hod 
roládei  hraje  o  vajička  (zvi.  hra,  zvaná  wal- 
kanje)^  z  Čehož  se  vyvinula  zvláštní  lidová 
slavnost  v  Budyáiné,  kouleni  vajíček  s  vysoké 
stráné  nad  Sprévou  za  účasti  zástupů  mládeže 
i  obecenstva;  odpoledne  v  kat.  vesnicích  ko- 
nají sejizdni  processi  ^Arr/ifer/o)  z  jedné  farní 
VSI  do  druhé.  —  První  máj  s  předcházející 
noci  filipojakubskou  (podle  ev.  kalen- 
dáře Valpurginou,  hl.  Watpora,  dl.  Hoparga) 
má  v  lidové  povéře  i  obyčejích  podobný  vý- 
znam, jako  u  nás.  Té  noci  sletují  se  čaro- 
déjnice  na  horách  i  provádějí  mnoho  zla; 
aby  neočarovaly  dobytek,  třeba  jest  před 
slunce  západem  chlévy  uzavříti  a  dvéře  po- 
znamenati křížky  atd.  *Večer  za  tmy  tu  a  tam 
jako  u  nás  >páh  čarodějnice*  {kuxiamiče  n. 
khodojty  palič).  Před  1.  kvétnem,  nyní  však 
obyčejně  aŽ  o  letnicích  {iwjatkx\  staví  hoši 
na  návsi  vysokou  máji  {meja,  dl  též  swéť 
kownr  tom),  která  za  tance  a  radovánek  skácí 
se  až  v  den  Nanebevstoupení  Páně,  po  pří- 
padě na  Jana  Křt.;  někde  zastrkuji  k  1.  máji 
na  hnoíistě  mejki  (březové  větvičky)  za  kaž- 
dého člena  rodiny  atd.  Jarní  slavnosti  končí 
se  svátkem  Jana  Křtitele  {Jana  Křéenika), 
k  němuž  připíná  se  nejvíce  pověr  a  obyčejfi. 

V  předvečer  (v  noci)  J.  K.  pálívaly  se  ohně, 
jež  mládež,  kvítím  ozdobená,  přeskakovala. 
Toho  dne  (neb  vfibec  v  svatojanském  ob- 
dobí^ jezdíval  Jany  mladík,  všecek  ověšený 
věnci  a  kvítím,  s  maskou  z  březové  káry  na 
obličeji ;  za  vsí  strhly  jej  ženy  a  dívky  s  koně 
a  rozdělily  se  o  jeho  květy,  jimž  přičítána 
kouzelná  moc.  V  době  svatoianské  (devět  dni 

{)řed  Janem  a  devět  po  něm)  vfibec  mají  rost- 
iny  zvláštní  moc,  pročež  v  té  době  sbírají 
léavé  a  kouzelné  byliny;  největší  moc  mají 
rostliny  v  poledne  na  sv.  Jana.  kdy  také  se 
otvírá  země  (hory)  tam,  kde  jsou  poklady. 

Ke  konci  žní  slaví  se  domkhowanka  ^ob- 
žinky),  zvlášť  veselým  svátkem  však  bývá  po 
inicn  ktnmuša  (posvíceni),  k  níž  se  pekou  ty- 
kancr  a  kteráž  se  slaví  hostinou  a  tancem 
obyčejně  po  3  dni. 

Literatura.  Kromě dila Smoleřova  (>Pěs- 
nički<)  a  spisfiv  uvedených  při  následujícím 
oddíle  srv.  feuilletony  Ad.  Černého  v  »Nár. 
Listech*  1896:    Velikonoce  u  L-ických  Srbů 

Íč.  94),  Noc  Valpurgina  v  Lužici  (t.,  č.  121), 
^etnice  v  Lužici  (t.,  č.  158),  Jana   Křtitele 
v  Lužici  (t.,  č.  189). 
g)   Podání  o  mythických   bytostech. 

V  ústech  a  myslích  lidu  lužickosrbského  po- 
dnes zachovalý  se  četné  povésti  a  představy 
o  rfizných  bytostech  mythických,  kteréž  podle 
viry  lidové  oživují  okolí  člověka  a  různým 
způsobem  vykonávají  vliv  na  jeho  osud.  Tak 
dosud  mnoho  se  báji  o  kubotčiku  (v.  t.), 
domácím  duchu,  jejž  mfiže  člověk  získati  ke 
svým  službám  a  jenž  se  velmi  blíží  našemu 
šotku  či  hospodáři čku.  Podobné  vlastnosti 
má  i  {mij  (dL  plon)^  který  se  rovná  Českému 
pUvQÍku.  Zajímavé  bytosti  lužického  bájesloví 


jsou  hl.  ho{e  adíeško  a  dl.  hofa  *iosé  (v.  t., 
pfivodně  »boŽy  gtosc«),  které  věstí  smrť  neb 
vůbec  neštěstí;  D.  sedleško  ukazuje  se  v  po- 
době bílého,  plačícího  dítěte,  a  na  otázky, 
proč  pláče,  dává  tajemné  odpovědi;  b.  '^osč 
jest  bytost  totožná,  jen  že  se  také  zjevuje 
v  podobě  bíle  oděné  ženy  s  bledými  vlasy. 
S  podáním  o  praobyvatelích  Lužice  sloučeny 
jsou  pověsti  o  lutcich  (v.  t.),  trpasličích  by- 
tostech, příbuzných  jinak  s  kubolčiky  a  plo- 
nem,  jakož  i  s  našimi  divými  lidmi  (aivozen- 
kami  atd.).  Lutki  bývaii  často  u^děni  ve 
styk  se  spícími  rytíři  {spjacy  ryčerjoV  o  nichž 
se  báji  (podobně  jako  u  nás  o  rytířích  Bla- 
nických), že  ve  spánku  vyčkávají  svého  bu- 
doucího úkolu  v  hoře  Lubinu  neb  v  jiných 
horách  lužických  (ve  Wósmužowé  h.,  v  ka- 
ponici)  či  konečně  v  hoře  Plo nicka,  kteráž 
prý  jest  v  Čechách  Tpatrně  Blaník).  Vypráví 
se  též  o  obřích  {hom')^  praobyvatelích  naŠí 
země;  pfivodní  charakter  obrfi  jako  daemonfi 
přírody  (lesfi,  hor,  mračen)  v  lužickosrbském 
podáni  až  na  nepatrné  stopy  vymizel.  Za 
to  zachovaly  se  zajímavé  pověsti  o  grabech 
(v.  t.),  lesních  to  mužskýcn  daemonech,  pří- 
buzných 8  fauny  a  sylvány,  a  rfizných  jiných 
lesních  bytostech  a  divých  lidech.  Tak  podle 
dolnolužické  pověsti  žiji  v  lesích  diví  lidé 
šěrawy,  podle  hornoluž.  pověsti  loví  v  lesích 
za  poledne  neb  o  pfilnoci  při  úplňku  d(i' 
wica  (v.  t.),  krásná  lesní  paní  (panna);  též 
diiwja  fona  (divá  žena)  iest  známa  jako  by- 
tost lesní,  která  se  váak  již  sbližuje  s  dae- 
mony  polními.  V  době  polední  obchází  v  po- 
lích/>W;>oW«íctf  {á\.pse{pofdnica),  která  vraždi 
opozdilce,  kteří  jí  nedovedou  na  její  otázky 
odpovídati  nebo  po  celou  hodinu  o  jednom 
a  témž  předměte  povídati  (obyčejně  o  lnu); 
podobna  bytost  jest  serpownica  (v.  t.),  kte- 
ráž se  však  mfiže  zjeviti  v  kterékoli  době 
denní.  Podobně,  jako  připoldnica  v  poledne, 
chodí  večer  po  západu  smérkawa  nebo  též 
brunčadfo.  Nejpfivodnější  ráz  polního  dae- 
mona  ze  všech  těchto  bytostí  má  serpow- 
nica. Lesní  ženy,  spříbuzněné  s  daemony 
vichru,  jsou  worawy  (v.  t.),  překvapující  opo- 
zdilé pradleny.  K  těmto  bytostem  úzce  se 
pojí  ^Az  {ona,  již  ze  slovanského  bájesloví 
nejvíce  se  blíží  maloruské  zly  dni  a  polské 
boginki,  mamuny.  Zla  žona  přináší  neštěstí 
a  bídu,  kde  se  usídlí,  a  nelze  se  ji  zbaviti, 
dokud  neodejde  sama.  Sem  také  sluší  zařa- 
diti tajemnou  bytost,  která  podvrhuje  děti; 
takový  přeménk  (přeměněné  dítě)  je  ohyzdné, 
přihlouplé  dítě,  jehož  daemonická  povaha 
projevuje  se  za  nepřítomnosti  lidí,  i  má  v  lu- 
žických pověstech  vfibec  podobné  rysy,  jako 
Český  věštík.  Zde  jest  tělesná  a  dusevm  ne- 
dostatečnost ubohých  dětí  vysvětlena  půso- 
bením daemona  —  podobně  (jak  jsme  výše 
již  připomenuli)  vfibec  se  přičitávají  nemoci 
pfisobeni  zlých  bytostí.  Zvláštní  zmínky  tu 
zasluhuji  reginjr,  ienští  daemonové,  jimŽ  se 
přičítá  padoucnice,  fantas  horečná,  zuření 
opilcfi  a  pod.  Zejména  došel  v  lidové  víře 
zosobnění  mor  (mór,  mrétwa),  kterýž  přichází 
nejČastěji  v  podobě  ženy;   ochranným  pro- 


964 


Srbové  Lužičti. 


středkem  proti  morové  ráně  jest  oboráni 
dědiny  pluhem,  do  něhoi  jsou  zapraženy 
nahé  dívky,  neb  opatřeni  nového  ohně  tře- 
nim  dvou  dřev.  Smrt  představuji  si  8.  L. 
jako  bilou  ženu  (smjerč,  dl.  smeri),  zřidka 
v  podobě  muže ;  kde  má  někdo  v  krátce  ^do 
3  dnů)  zemříti,  tam  se  ukazuje  smjertmca. 
R&zná  rčení  a  pověry  ukazuji  i  na  zosobňo- 
váni těles  nebeských,  ale  určité  nějaké  po- 
dáni o  těch  personifikacích  se  nezachovalo 
(leda  o  slunci  v  pohádce  Pan  Hibšyk).  Také 
z  pověstí  o  daemonech  mračen  pozůstaly 
jen  temné  zbytky.  Za  to  dosud  se  báji  o  by- 
tostech, způsobujících  vítr  a  vichr  {wétr^ 
wétrec  hóky,  wichor).  Za  vichru  zjevuji  se 
také  Dyterbjemat  (v.  t.)  a  nócny  hajnik  (dl. 
nócny  jagaf)^  diví  to  lovci,  o  nichž  se 
báji  patrně  pod  vlivem  pověsti  německých. 
Různé  světelné  zjevy  v  přírodě  daly  pod- 
nět ke  vzniku  pověstí  o  bludičkách  (h/udnički, 
v.  t.,  dl.  břud  atd.)  a  ohnivých  mužích  {wóh- 
njowy  miif).  Ve  vodě  sídli  wódny  mu(  (dl.  ny- 
kus)  a  wódna  i[ona,  o  nichž  se  vypravuje 
spousta  podobných  pověsti  jako  o  našem 
vodníku;  též  čert  (dl.  cart)  má  v  lužickosrb- 
ských  pověstech  podobné  rysy,  jako  v  po- 
věstech našich.  Místo  slova  čert  říká  se 
eufemisticky  také  dundyr  (patrně  z  něm. 
Donner),  což  Smolef  měl  neprávem  za  jméno 
zvláštní  bytosti.  Ve  stycích  s  Čertem  jsou 
čarodějníci  a  čarodějnice:  ku^iařniča  neb 
khodota  (v.  t.,  dl.  chódotd)  a  ku^iař  (dl. 
ehódot^  gustowaf),  kteří  všelikým  způsobem 
lidem  škodí,  zejména  očarováním  krav,  jimž 
berou  mléko.  Khodota  říká  se  též  můře, 
která  jinak  má  jméno  mórawa\  v  pověstech 
o  tomto  zosobnění  noční  záduchy  nacházíme 
rozvinutí  prvotního  názoru  o  duši  člověka, 
která  může  volně  z  těla  vycházeti  (ve  snu) 
a  přijímati  i  různé  podoby,  zejména  také 
zvífecí.  Báje  toho  druhu  tvoří  přechod  k  po- 
věstem o  vlkodlacích,  jež  se  v  skrovných 
zbytcích  zachovaly  také  u  Srbů  L-ických; 
v  D.  L.  se  totiž  bájí,  že  některý  člověk  (muž) 
jest  w;>/fcortf{,  t.  j.  že  se  může  v  polední  ho- 
dině proměniti  ve  vlka.  Pověsti  o  upírech, 
t.  j.  mrtvých,  vycházejících  z  hrobu  ssát  li- 
dem krev,  zůstavily  v  Lužici  jen  nepatrné 
stopy  v  některých  pověrách;  lužickosrbský 
název  pro  upíra  se  vůbec  nezachoval. 

Literatura.  K.  Haupt,  Sagenbuch  der 
Lausitz  (1862);  W.  v.  Schulenburg,  Wendi- 
sche  Volkssagen  u.  Gebráuche  aus  dem  Spree- 
wald(1880);  t.,  Wendisches  Volkstum  in  Sage, 
Brauch  u.  Sitte  (1882);  E.  Mttller,  DasWen- 
denthum  in  der  Niederlausitz  (1894);  E.  Kiihn, 
Der  Spreewald  u.  scine  Bewohner  (1889). 
Velmi  nespolehlivá,  z  valné  části  bezcenná 
jest  kniha  E.  Veckenstedta,  Wendische  Sa- 
gen,  Márchen  und  abergláubische  Meinun- 
gen  (1880).  Soustavné  dílo  o  luŽ.  bájeslovi 
jest  Ad.  Černého  Mythiske  bytosče  íužiskich 
Serbow  (1893—98),  kde  též  podrobně  uve- 
dena literatura. 

h)  Umění  lidové.  1.  Textilní  a  pla- 
stické umění  lidové  nedosahuje  u  L-ických 
Srbů  toho  vysokého  stupně,  na  jaký  na  př. 


vyspěly  československé  výšivky,  krajky  a  ke- 
ramika, huculské  předměty  vyřezávané,  vy- 
bíjené a  mosazné  atd.  Výšivek  v  nynéišidi 
lazických  krojích  skoro  není;  ve  wojereocýcfa 
a    bývalých    komorovských    krojich,    jakož 
i  v  bývalém  evangelickém  kroji  budyšinském 
ještě  bylo  vyšívání  nejvíce,  a  to  bílého  (zá- 
stěry, šátky).  Také  tmavomodré  zástěry,  vy- 
šívané bílou  přízi,  se  vyskytují.  Pestré  vyšíváni 
omezuje  se  na  dýnlca  čepečků  katolických 
i   evang.   Hornoluzičanek  (pokud    u    těchto 
ovšem  se  kroj  vůbec  zachoval),  tu  a  tam  na 
»lapy<    dolnolužické,    na    křidlaté    nedělní 
•hawbyc   mužakovsko-slepjanského   kroje  a 
na  svatební  ručníky  z  týchž  končin.  Homo- 
luž.  »hawbyc  mívají  na  dýnku  obyčejné  sty- 
lisovanou  kytici  (nebo  jen  květ),  provedenou 
hedvábím,  vlnou  neb  i  drobnými  korálky  na 
Černé  půdě.    Křídla  mužakovsko-slepjanské 
sváteční  »hawby<  zdobena  bávají  křížkovým 
vyšíváním.   Rovněž  tak  vyšívány  jsou  sva- 
tební ručníky  >braškŮc,  na  nichi  Id^iikovým 
stehem,  nejČastěji  vlnou  neb  červenou  phzi, 
vyšity  jsou  příčné  pásy,  kvítky,  ptáci,  jeleni 
i  postavy  lidské.  —  íkalcovství  omezo- 
valo se  na  zhotovováni  hrubého  plátna  a  ba- 
revných látek  na  sukně.   Kromě   toho  sluší 
uvésti  tkaní  hedvábných,  květovaných  stoh 
na  do  rácich  stávcích  {ručně  krosntčka\  v  okolí 
Kulowa  a  Wojerec.  —  Hrnčiřstvi  bývalo 
v  Lužici  dosti  vyvinuto;  hlavni   sídla  jeho 
bvla  Kamjenc,  Halštrow,  Biskopicy,  Budyšín, 
Nlužakow  a  i.,  nehledime-li  k  jiným  stolům 
v  krajinách  dávno  poněmčených.  Lužického 
a  většinou  lužickosrbského  původu  jsou  ka- 
menné, krátkokrké,  hnědé  džbánky  s  plastic- 
kou výzdobou  (z  větviček,  úponkfi,  lístků  a 
květů)  na  drsné  (ryhované)  půdé;  zvláštním 
příznakem  jejich  bývají   kuličky    na    konci 
větviček  a  úponků.   Pocházejí  hlavně  z  Mu- 
žakowa  v  prus.  H.  L.,  ale  i  v  saské  Lužid 
se  vyráběly.  Velmi  zajímavé  jsou  mísy,  zdo- 
bené velkými,  pestrými  (obyčejné  okrovými 
a  zelenými),  směle  vrženými  květy  (připomí- 
nající do  jisté  míry  t.  zv.  keramiku  haban- 
skou\  jakož   i  podobně  zdobené    džbánky, 
které  byly  robeny  asi  v  Lužici   saské.    Zde 
na   Budylínsku   jsou   také   hojně    rozšířeny 
mísy  a  talíře,  zdobené  jednobarevnými,  oby- 
čejně modrými  kresbami  domů  a  měst;  lid 
však  jim  říká  >žitavské  mísy<,  i  není  zjištěno, 
pocházejí-li  z  krajiny  budyšínské  nebo  iitav- 
ské.  —  Malované  skříně  a  truhly,  pro- 
zrazující ve  formě  i  výzdobě  obyčejné  vlivy 
barokní,  blíží  se  i  způsobem  malby  i  vkus- 
ností  našim  severočeským.   Výzdoba  květi- 
nová převládá,  ale  rovněž  zhusta  přicházejí 
zobrazeni   staveb,  měst  a  pod.   —  Lidové 
řez  by  vyskytují  se  na  židlích,  kolovratech, 
přeslicich  a  kuželech,  mandlo vačkách  a  pod., 
ale  jsou  většinou  nebohaté  a  nemohou  se 
ovsem  ani  zdaleka  rovnat!  vyřezávaným  před- 
mětům huculským  neb  jihoslovanským.  — 
Kraslice    {pisane^  jutrowne  jejka\    pokud 
ještě  se  vyskytují,  mívají   jen    chudé   bílé 
ornamenty  na  půdě  červené,  hnědé,  fialové 
i  zelené.  Místo  ozdob  oblíbeny  jsou  nápisy, 


Srbové  Lužičtf. 


965 


prApovědi  náboiné,  mudroslovné  i  ier- 
tovné. 

2.  Plody  duševního  umění  lidového  za- 
chovaly se  hojné  a  originální.  Kromé  tra- 
diční literatury  lidové  (pohádky,  povésti) 
mftiemc  ukázati  i  na  četné  zjevy  pismákd- 
samoukA  v  dobách  dřívéjJich  i  novéjSích. 
Není  snad  čísla  »Srb8k]^ch  Novin«,  v  némi 
by  nebylo  nějakého  pnleiitostného  veršo- 
vaní (většinou  nábožného  obsahu)  některého 
samouka  vesnického.  Nejvíce  z  nich  vynikl 
Petr  Mlónk  z  Žičeně  v  sas.  H.  L.  (v.  t.), 
jchoi  >Khérluie  a  8pěwy«  z  let  1848—78  vy- 
dal J.  £.  Smoleř  (fiudyšin,  1879);  velmi  zají- 
mavým zjevem  je  také  Hans  Nepila  z  Rov- 
ného u  Slepého  v  prus.  H.  L.  (f  1856),  pů- 
vodce četných,  velmi  originálních  spisA  ná- 
boiného,  vzpomínkového  a  kronikářského 
obsahu,  z  nichi  však  se  zachovalo  jen  ně- 
kolik rukopisných  knih,  kdežto  většina  se- 
tlela  se  svým  prostým  původcem  v  hrobě 
(arv.  články  Handrika-Slepjanského  v  »Cad. 
Mač.  Serb.«,  1896,  1898—1900). 

Z  tradiční  literatury  poměrně  nejméně 
ae  zachovalo  pohádek  (basnički),  z  čehoi 
však  nelze  souditi  o  chudobě  tohoto  oboru 
duševní  tvorby  lidu;  příčina  záleží  prostě 
vtom,že  starií  sběratelé  nevěnovali  pohádkám 
dosti  pozornosti.  Zvláštní  skupinu  mezi  po- 
hádkami tvoří  dosti  četné  legendy  (bamfičkf). 
Více  jest  zapsáno  různých  pověstí  (míst- 
ních, o  pokladech  a  pod.),  zvláštní  pozornost 
pak  věnována  byla  příslovím,  v  jichž  čet- 
ných sbírkách  uložena  jest  fílosoňe  lidu. 
I<^jvíce  však  sebráno  jest  písní,  jichž  hoj- 
nost doiud  žije  v  paměti  a  ústech  lidu,  tak 
ie  sbírky  jich  došly  rozmnožení  ještě  v  do- 
bách novějších.  Povaha  textové  stránky  písní 
vyniká  jasně  již  ve  sbírce  Smoleřově,  jejíž 
největší  čásf  tvoři  ballady  a  romance,  zhusta 
xnačně  obšírné,  jimž  lid  sám  říká  přey^ólna, 
poněvadž  se  obyčejně  zpívají  venku  při  polní 
práci  neb  na  pastvě.  Jim  se  blíží  hrónčka, 
erotické  a  žertovné  popěvky  i  kratší  romance, 
xpivané  o  tanečních  večerech  v  přestávkách, 
když  tanečník  dává  připijeti  své  tanečnici. 
K  tanci  samému  zpívají  se  krátké  popěvky 
obsahu  milostného  i  Žertovného,  často  až 
drastického,  řečené  reje  (tance).  Wu^enjenja 
jsou  romance  neb  i  krátké  popěvky,  v  nichž 
se  jmenuji  určitá  jména  dívky  a  mládence, 
milé  a  milého,  kteří  tím  zpAsobem  se  v  pisni 
»wuženja<  (za  sebe  dostanou);  zpivsrjí  se  při 
společných  besedách  mládeže,  zvláště  na 
přástkách.  Samostatnou  skupinu  tvoři  kwasne 
spiwy  ťsvatební  písně),  které  většinou  rovněž 
mají  raz  romanci.  Originální  jsou  stonanja^ 
totiž  písně,  zpívané  pradlenami  pod  okny 
statku,  v  němž  se  zabíjelo  (srv.  výše  život 
mládeže'.  Hojnou  skupinu  tvoři  pokérluiki, 
t.  K  legendy,  nábožné  písaě  epického  ob- 
8:ihu.  Jsou  však  i  lidové  kérluše,  nábožné 
písně,  které  se  zpívají  v  kostele.  Jak  patmo, 
epický  živel  v  lužickosrbských  písních  pře- 
vládá. Obsahem  jsou  milostné,  žertovné  a 
nábožné;  pitní  vojetiských  téměř  není,  a 
které  jsou,  poulcazujt  na  časy  velmi  dávné. 


Vůbec  lužickosrbské  písně  i  textem  i  obsa- 
heiá  většinou  jsou  původu  velmi  starého. 
Jedna  píseň  připomíná  dávné  doby  histo- 
rické: »Serbja  so  do  Němcow  hotowachu, 
slowčka  pak  němski  njemóžachu;  swoje  sej 
koniki  sedtowachu,  swoje  sei  wotrohi  připi- 
nachu  .  . .«  V  jiných  vzpomíná  se  na  Prahu 
a  Cechy.  Nápěvy  písní  lužickosrbských  jsou 
krátké,  z  valné  části  v  starých  tóninách;  na 
závěru,  vyznívajícím  melancholicky,  zpěváci 
se  zálibou  prodlévají.  Při  zpěvu  lid  nápěv 
zhusta  mění  různými  variacemi,  tah  že  za- 
znamenati melodii  v  úplné  věrnosti  jest  ně- 
kdy takfka  nemožno. 

Valná  čásf  písní  bývala  provázena  hud- 
bou, zejména  ovŠem  písně  taneční,  pak 
»hrónčka«  a  písně  svatební.  Pří  takovém  in- 
strumentálním doprovodu  zajímavý  jsou  va- 
riace, iež  herc  (hudebník)  zejména  na  dudech 
na  základě  původní  melodie  vyluzuie.  Exi- 
stuje však  i  zajímavý  přechod  od  prvot- 
ního úkolu  hudebních  nástrojů  (podporování 
zpěvu)  k  hudbě  samostatné;  jsou  to  četné 
reie  (tance),  k  nimž  není  slov,  a  t.  zv.  kwasne 
přecpala,  t.  j.  svatební  pochody.  Národní  ná- 
stroje, na  nichž  tato  srbská  hudba  vznikla, 
jsou:  třistruné  husle  (v.  t)  neb  drobounké 
hmsličkit  rovněž  třistruné,  tarakawa  čili  serbika 
piičel,  druh  to  oboe,  konečně  dvojí  dudy, 
kosmatý  ko^oi  a  menší  dudy  z  vydělané  kůže 
bez  srsti,  t.  zv.  méchawa  (viz  Dudy  lužické). 
Nyní  všsík  nikde  se  již  lidová  hudba  v  tomto 
složeni  nástrojů  neprovozuje.  Tarakawa  vy- 
mizela úplně  a  všude  ji  nahradil  klarinet; 
velké  husle  zachovaly  se  jen  v  katolických 
vesnicích,  a  i  zde  mizejí;  dudy  a  husličky  zů- 
staly v  užívání  jen  v  okolí  Slepého  i  Muža- 
kova  a  také  jsou  na  vymizení.  Jak  patrno, 
zachovaly  se  starobylé  národní  nástroje  pouze 
tam,  kde  se  udržeía  i  »serbska  rejac 

Literatura.  Hlavní  sbírky  písní  lužicko- 
srb.  jsou:  J.  Smoleř,  Pěsnički  horných  a  děl- 
ných Lužiskich  Serbow  (1841—43);  H.  Jor- 
dán, Delnoíužiske  ludowe  pěsnje  (1875); 
E.  Muka,  Delnjoíužiske  pěsnje  (1877),  Do- 
dawk  k  ludowyro  pěsnjam  (1883);  M.  Hómik- 
B.  Markus,  Delnjoserbske  ludowe  pěsnje 
(1882);  Lud.  Kuba,  Nowa  zběrka  melodiji 
k  hornjolužiskim  pěsnjam  (1887),  Písně  lu- 
žické (V.  kniha  » Slovanstva  ve  svých  zpě- 
vech*); Ad.  Černý,  Národně  híosy  lužisko- 
serbskich  pěsni  (1888),  Druha  zběrka  narod- 
nych  hlosow  (1888),  Třeča  zběrka  íužisko- 
serbskich  pěsni  (1894).  O  lužickosrbské  lidové 
hudbě  psali  L.  Kuba  a  A.  Černý,  hlavně  v  uve- 
dených sbírkách.  Pohádky,  pověsti  a  legendy 
sbírali  z  domácích  folkloristŮ  hlavně  Smoleř 
(v  >Pěsničkách«)  a  H.  Jordán,  Najrjeáše  lu- 
dowe bajki  (1876),  kromě  nich  Dučman,  Muka, 
Šolta,  Pful  a  j.  (po  časopisech);  větší  sou- 
borné sbírky  není.  Sbírky  cizích  folklorístů 
uvedeny  v  oddílu  o  mythických  bytostech. 
Knižní  sbírky  přísloví:  Jak.  Buk,  600  serb- 
skich  přislowow  a  přisíownych  prajidmow 
(1868),  1000  serb.  přis/owow  a  přisíownych 
prajidmow  (1862);  |an  Kadyserb  Wjela  a 
E.  Muka,  Přisfowa  a  přislowne  hrónčka  a 


966 


Srbská  —  Srbsko. 


wusíowa  Hornjo/uiiakich  Serbow  (1902).  Po- 
drobný Rozhled  po  luiické  folkloristice  po- 
dal Ad.  Černý  v  »Če8kéin  Lida«  1. 77, 200, 261. 

VI.  Uměnf,  hudba,  divadlo. 

Uméni  výtvarná  zastoupena  jsou  u  Srbů 
L-ických  jediným  jménem;  byl  to  Hendrich 
Theodor  Wjela  (n.  Wehle,  1778—1805),  oblí- 
bený u  dvora  cara  Alexandra  L  Maloval 
krajm^r  kavkázské,  perské  stepi  atd.  —  Šfast- 
nějsi  jsou  S.  L.  ^v  hudbě,  v  niž  vynikli 
hlavně  tři  skladatelé:  Korla  August  Kocor 
(1822—1904.  v.  t),  Bjarnat  Krawc  (♦  1861) 
a  Juríj  Pilk  (♦  1868).  První  z  nich  vynikl 
četnými  písněmi,  skládanými  v  duchu  národ- 
ním; cykly  takových  písní  jsou  i  větší  jeho 
skladby  oratorícké(»Žněc,  »Nazyma<,  »Zyma<), 
ba  i  opera  >Jakub  a  Khatac  (vie  na  texty 
Zcjleřovy).  O  proniknuti  ieho  skladeb  du- 
chem lidové  písně  svědči  znárodnění  Čet- 
ných jeho  písni.  Moderně  vzdělaný  skladatel 
jest  tura  WC ;  čím  jest  Čišinski  srbské  poesii, 
tím  jest  Krawc  hudbě  srbské.  Také  on  jest 
skladatelem  četných  písní,  ale  ty,  ač  také 
čerpají  z  národní  písně,  náležejí  náladou 
i  provedením  hudbě  moderní.  To  zejména 
platí  o  jeho  delikátních  skladbách  symfonic- 
kých (>Při  Lubačec  a  j.).  Moderní,  velice 
náladový  skladatel  jest  i  Pilk  (pseud.  Pawol 
Hod  žij  ski),  jehož  zpracováni  nár.  pisní 
jsou  znamenitá.  Z  větších  jeho  skladeb  za- 
sluhuje býti  uvedena  opera  »Smjertnica«. 
Mladší  jejich  epigoni  (Stodeňk,  Frejšlak) 
nevyspeli  ještě  v  hudební  individuality. 
(O  nudbě  lidové  a  hudebních  nástrojích  byla 
řeč  výše  v  oddílu:  Uměni  lidové).  —  Di- 
vadlo v  srbské  Lužici  jest  dosud  jen  ochot- 
nické, o  nějaké  stálé  scéně  nemůže  býti  řeči. 
První  diva(UO  srbským  jazykem  bylo  hráno 
r.  1862  v  budyŠinské  srbské  Besedě.  K  před- 
stavení tomu  zvolen  Klicperdv  >Rohovín 
Čtyrrohý«  v  překlade  J.  Česle  (>Rohowin 
Štyrirohač*).  Od  té  doby  řada  vesnických 
spolků  hlavně  v  saské  H.  Lužici  pěstuje  hor- 
livě také  divadlo ;  i  studentstvo  o  svých  skha- 
džowankách  pořádává  divadelní  představení. 
Repertoir  lužický  jest  ovšem  lidový;  skládá 
se  skoro  šmahem  z  překladů  a  zpracování 
divad.  her  cizích,  většinou  českých  (Klicpe- 
rovjch,  Pflegrových,  Stroupežnického,  Koldy 
Malmského  a  j.),  též  polských  (Baluckého)  a ' 
německých.  Přináší  je  >Serbska  džiwadtowa  | 
zběrka€  (vyd.Muka,  ČiŠinski  a  Andricki).  }e- ; 
diným  původním  dílem  dramatickým  jest 
Čišinského  hist.  drama  »Na  Hrodžiškuc.  — 
Opera  srbská  (ač  jich  jest  několik  od  Ko- 
cora,  Krawce  a  Pilka  na  libretta  Zejleřova, 
Čišinského  a  Dučmanova)  dosud  provedena 
nebyla.  Čný. 

Srbská:  1)  S.  Nízká,  ves  v  Čechách, 
hcjtm.  Broumov,  okr.  Police  n.  M.,  fara  a 
pš.  Machov;  87  d.,  571  oby  v.  č.  (1900), 
3  mlýny,  tkalcovství.  —  2)  S.  Vysoká,  ves 
t.,  fara  a  pš.  Hronov  n.  M.;  75  d.,  470  obyv.  č. 
(1900),  tkalcovství  a  poblíž  ložisko  kamen, 
uhlí.  Obě  vsi  připommají  se  r.  1254  mezi 
zbožím  kláštera  broumovského. 


Srbská  literatura  vte}ihoslované«  str« 

421—436,  488—503. 

Srbská  Hořava,  řeka,  viz  Morava,  str. 
712  ^  a  Srbsko,  str.  967  K 

Srbská  TOjvodiiia  viz  Banát,  též  Srb- 
sko (dějiny),  str.  987.,  a  staf  o  Srbech  aber* 
ských  ve  či.  Uhry. 

Srbsko:  1)  S.,  ves  v  Čechách,  při  lev. 
bř.  Berounky,  hejtm.  Hořovice,  okr.  &erotuu 
fara  Sv.  Jan  pod  Skalou,  pš.  Karlův  Týn; 
50  d.,  380  obyv.  č.  (1900^.  Itř.  Šk.  a  na  blisko 
kamenné  lomy.  —  2)  8.,  ves  t.,  helUn«  a 
a  okr.  Mnich.  Hradiště,  fara  a  pŠ.  Kněsmost ; 
24  d.,  110  obyv.  č.  (1900). 

Srbsko  (srb.-ch.  Srbija,  rus.  SeMja,  lat., 
it.,  Šp.  a  novořec.  Serbla,  fr.  la  SfHňe,  angL 
Servia^  dán.,  Švéd.  a  něm.  Serbien,  roaď.  S^er^ 
bia^  SierborsiágY  království  na  poloostrove 
Balkánském,  leží  mezi  42<>  22'  a  45^'  8.  ^  a 
19«9'  a  23»  v.  d.  Gr.  Na  sev.  hraničí  s  Ra- 
kousko-Uherskem,  na  záp.  s  Bosnou,  najs. 
se  sandiakem  novopazarským,  na  j.  s  Tu* 
reckem  (vilájetem  kosovským  Čili  Starým 
S-kem),  na  v.  s  Bulharskem  a  Rumunskem. 
Délka  hranic  měří  1678  km^  z  čehož  připadá 
na  hranici  rakousko-uherskou,  sledující  Du- 
naj a  Sávu,  407  frm,  na  bosenskou,  jeŽ  z  nej- 
větší části  běží  po  Dřině,  294  km^  na  turec- 
kou 466  /rm,  bulharskou  409  km,  konečně  na 
rumunskou,  tvořenou  Dunajem^  102  km^  Po- 
vrch S-ka  měří  podle  úřed.  zprav  48.300  km\ 

Horopis.  Po  této  stránce  mfižeme  S.  dě- 
liti na  tři  oblasti:  hornatinu  východní,  hor- 
natinu  jižní  a  pahorkatinu  na  severu.  Pohoří. 
prostupující  vých.  čásC  království,  táhnou  se 
od  Dunaje  mezi  Golubcem  a  Ršavou  směrem 
od  sev.  k  j.,  tvoříce  tak  pokračováni  pohoř! 
Banátského.  V  této  části,  někdy  »nidohořún 
Srbskýmc  nazývané,  toliko  vrchol  Děli  Jovan 
přesahuje  1000  m  (1148).  Dále  k  j.  však  výšky 
přibývá.  V  této  části  vypíná  se  Golubinja 
Planma,  rázu  krasového,  a  Lisac  (1453  m). 
Končiny  tyto  jsou  přístupnější  od  vých«, 
z  údolí  Tímoku  a  Dunaje,  než  od  z.  Ještě 
dále  na  j.,  údolím  Černého  Tímoku  jsouce 
odděleny,  strmí  Rtanj  s  nejvyšším  vrcholem 
Šiljakem  (1566  m)  a  Ózren  Planina  (1280  m\. 
Snadno  přístupné  pr&smyky  vedou  přes  toto 
horstvo  z  údolí  Tímoku  do  údolí  Moravy. 
Vlastní  Balkán  táhne  se  po  bulharské  hra- 
nici už.  od  Tímoku  jedním,  znenáhla  stou- 
pajícím hřebenem  (Babin-nos  1150  m,  pr&sni. 
sv.  Nikoly  1444  m,  Midžor  již  2186  m),  který 
nazývá  se*  obyčejně  Stará  Planina  a  kulmi- 
nuje na  půdě  bulharské  Komem  (2010  m).  — 
Hornatina  jihosrbská  zaujímá  prostranství  na 
j.  od  údolí  záp.  Moravy  hluboce  zarytého 
(208—139  m).  Jeho  sev,  okraj  prorážejí  záp. 
Morava  a  Ibar  v  úzkých,  místy  neschůdných 
údolích.  K  této  hornatině  můžeme  počitati 
též  pohoří  na  j.  od  Nise,  postupující  ve 
směru  jv.,  jehož  vrcholy  donihuji  značné 
výšky  (Trém  1820  m,  Usa  1950  m\  přes  něž 
však  překračuje  cesta  z  kotliny  rirotské  do 
Leskovce  vedoucí  ve  výši  pouze  400  m.  Na 
z.  odtud,  v  poříčí  přítoků  Výcb.  Moravy,  jsou 
hory  poněkud  nižší  (na  j.  Vlajuja  1494  m 


Srbsko  (poméry  přírodní). 


967 


na  s.  Jastrebac  Planina  s  vrcholem  Giulici 
1566  m).  Poblíž  Ibru  však  výiky  zase  při- 
bývá. Skupina  Kopaonikn,  kdysi  rudným  bo- 
hatstvím proslulá,  dosahuje  ve  vrchole  Suho 
Rudiitč  2106  m,  dále  na  s.  Željin  1822  m. 
1  mezi  Ibrem  a  Záp.  Moravou  jsou  výšky 
značné:  mohutná  Golija  Planina  na  turec- 
kých hranicích  strmící  má  na  Jankovu  Ka- 
meni 1925  m  výšky,  na  s.  od  ni  Krivoča 
1704  m.  —  Ostatní  země,  na  z.  od  údolí  spo- 
jené Moravy  a  na  s.  od  údoh  Moravy  Záp., 
vyplněna  jest  pahorkatinou.  I  zde  sice  ně- 
které body  přesahuji  výšku  1000  m,  jako  ve 
vých.  části  áturac  v  pohoří  Rudniku  (1169  m), 
na  záp.  Povíjen  Planina  (1272  m).  Celkem 
jsou  však  výšky  v  tomto  území  mnohem 
menšL  Pflda  mírně  zvlněná  skláni  se  zvolna 
na  s.  k  Sávě,  jež  vstupuje  na  půdu  S-ka  ve 
výši  80  m,  a  Dunaji,  jenž  zemi  opouští  ve 
33  m.  Nízký  pás,  jenž  provází  obě  řeky  na  j. 
v  šiřce  asi  SO-^bn,  iest  přetržen  poblíže  stoku 
obou  řek  nevysokou  vypnulinou  Bělehrad- 
skou, jež  nutí  Sávu  i  Dunaj  k  oklice  na  s. 
Z  níimy  MaČvy  zvedá  se  pak  706  m  vy- 
soký Ccr. 

Geologie.  V  hornatině  vých.  S-ka  pozo- 
rujeme v  záp.  části  pruh  křídových  vápenců, 
jenž  táhne  se  od  Dunaje  směiem  k  j.  a  pak 
k  jv.  V  okolí  Lísce  vynikají  z  vrstev  křído- 

2ch  břidlice  palaeozoické  a  místy  též  ar- 
aické.  Vých.  odtud  nalézáme  pak  velikou 
intrusi  trachytu.  Větší  měrou  podloha  křído- 
Tých  vrstev  vystupuje  na  sv.  odtud,  v  úhlu 
mezi  Tirookem  a  Dunajem.  Zde  pohoří  skládá 
se  z  krvstailických  břidlic,  proražených  na 
mnohých  místech  eruptivními  horninami  a 
žulou,  k  nimž  poutají  se  ložiska  minerální, 
jako  v  Maidanpeku  a  j.  Dále  objevuji  se  ar- 
chaické a  palaeozoické  vrstvy  v  Staré  Pla- 
nině. V  hornatině  jihosrbské  převládají  na 
vých.  vrstvy  archaické,  na  záp.  palaeozoické 
a  mesozoické.  Hranici  mezi  obojími  bychom 
mohli  zhruba  položiti  k  hornímu  toku  21áp. 
Moravy.  Území  archaické  jest  Částí  starého 
massivu  Rhodopského.  Rula  zdejší  je  na- 
mnoze proražena  žulou  i  trachytem.  Na  záp. 
u  pramenů  Toplice  a  j.  jsou  vrstvy  archaické 
pokryty  křídovým  vápencem,  který  dříve  asi 
pokrýval  plochy  mnohem  rozsáhlejší,  byl 
však  z  Části  denudaci  odstraněn.  V  údolí 
It>aru,  sledujícím  velikou  rozsedlinu,  převlá- 
dají skály  serpentinové,  i  jinde  porůznu  se 
vvskytujíd.  Část  záp.  jihosrbské  hornatiny, 
složená  z  vrás.  vrstev  palaeozoických,  tri- 
asových a  křídových,  táhnoucích  se  od  sz. 
k  jv.,  náleží  již  systému  dinarskému.  Severo- 
srbská  pahorkatina  skládá  se  z  veliké  části 
z  vrstev  křídových,  avšak  značné  plochy  za- 
ujímá i  archaikum,  a  to  na  v.  od  Kragujevce, 
dále  pak  v  pohořích  VruČci  a  Bukulji.  Po- 
hoří Kudnik,  bohaté  kovy,  jest  složeno  z  tra- 
chytu, Povíjen  Planina  z  vrstev  triasových. 
Nížiny  a  údolí  nízko  položená  v  S-ku  jsou 
zaujaty  vrstvami  neogenními  a  alluviálnimi. 
To  lze  říci  o  údolí  Záp.  Moravy  aŽ  k  Čačku  a 
Vých.  Moravy  až  k  Leskovci,  Téže  povahy 
jeit  údolí  Nisavy  až  po  bulharskou  hranici. 


Vo dopis.  S.  náleží  vesměs  k  poříčí  du- 
najskému a  tím  k  úvodí  Černého  moře.  Nej- 
větší část  vodstva  odvádí  k  Dunaji  řeka  Mo- 
rava, vznikající  z  dvou  zdrojnic,  které  bývají 
někdy  označovány  prostě  jsúco  Morava  Záp. 
a  Vých.,  též  Srbská,  Bulharská,  domácí  názvy 
však  jsou  Golijska  a  Binačka  Morava.  Binačka 
Morava,  vznikající  na  záp.  úpatí  Crny  Gory 
(Kára  Dag)  v  kosovském  vilájetě,  vstupuje  po 
krátkém  toku  na  půdu  S-ka  nedaleko  Vranje. 
Zachovávajíc  směr  celkem  k  s.,  proráží  pak 
ve  velmi  úzkém,  asi  20  km  dlouhém  údolí, 
zvaném  Momina  Klisura,  pohoří  1500  m  vy- 
soké a  dospívá  pánve  Leskovecké.  Tímto 
širokým  údolím,  jež  v  době  tertierni  bylo 
sladkovodnim  jezerem,  Morava  protéká  v  délce 
asi  90  Arm  a  vstupuje  pak  u  Stalče  znova  do 
úzké  rokle,  přece  však  mnohem  schůdnější 
než  Momina  Klisura.  Hned  po  vystoupení 
z  té  soutčsky  Binačka  Morava  spojuje  se 
B  Moravou  Golijskou,  a  spojená  řeka  teče 
pak  ve  mnohých  oklikách  a  zatáčkách  k  s. 
kotlinou  dosti  širokou,  jež  rovněž  kdysi  b^la 
jezerem.  }eště  jednou  však  se  zužuje  její 
údolí  na  200  m  v  délce  2  km  u  Bagrdanu» 
Za  touto  překážkou  řeka  počíná  se  děliti  na 
mnohá  ramena,  obtékajíc  táhlé  ostrovy,  a 
vlévá  se  konečně  pod  Smederevem  do  Du- 
naje. Od  srbských  hranic  až  ke  stoku  s  Go- 
hjskou  Moravou  Binačka  Morava  má  délku 
IVO  km,  spojená  Morava  až  k  ústí  216  km. 
Hlavni  vÝznam  této  řeky,  a  to  ne  pouze  lo- 
kální, záleží  v  tom,  že  údolí  její  je  nejpo- 
hodlněiší  cestou  od  s.  k  j.,  od  Dunaje  k  moři 
Aegejskému.  Dolní  tok  je  splavný  pro  vory, 
pro  parm'ky  dosud  upraven  není.  Z  přítoků 
Binačky  Moravy  na  levém  břehu  třeba  jmeno- 
vati Jablanicu  a  Toplicu,  na  pravém  Vla- 
ši nu  a  nejdůležitější  ze  všech  Nišavu.  Tato 
přitéká  z  Bulharska,  kdež  vzniká  na  jižním 
svahu  Záp.  Balkánu,  protéká  kothnou  Pirot- 
skou  a  Nišskou  a  po  toku  v  8-ku  100  km 
dlouhém  vlévá  se  do  Moravy  záp.  od  Nise 
ve  výšce  162  m.  Údolí  Nišavý  má  velikou 
důležitost,  představujíc  nejlepší  spojení  záp. 
části  poloostrova  Balkánského  s  východní. 
Spojená  Morava  přijímá  sleva  Lepenicu  a 
Jasenicu,  s  pravá  Kesavu.  Golijska  Morava 
pramení  se  na  s.  svahu  Golije  Planiny,  teče 
pak  k  s.,  u  Požegy  však  obrací  se  náhle 
k  vých.  a  dále  k  vjv.  Konečně  s.  od  Kru- 
še vce  spojuje  se  s  Binačkou  Moravou  ve 
výši  139  m.  Tok  její,  celý  S-ku  náležející, 
měří  247  km.  S  levého  břehu  se  do  ní  vlévá 
Rzav  a  Gruža,  s  pravého  pod  Kraljevem 
I  bar,  vznikající  v  Albánských  Alpách  na  hra- 
nicích turecko- černohorských  a  přitékajíci 
do  S-ka  již  jako  řeka  dosti  značná,  a  Ka- 
sina. —  í  ostatních  přítoků  Dunaje  nejdů- 
ležitější je  pohraniční  řeka  Tím  ok,  vznikající 
spojením  bvrlišského  a  TrgoviŠtského  Ti- 
moku  u  Knjaževce,  dále  k  záp.  PekaMlava. 
Do  Sáv^r  se  vlévá  Kolubora  a  pohraniční 
Dřina,  jež  sama  má  na  srbské  straně  jen 
několik  malých  přítoků.  Sáva  a  Dunaj  nále- 
žejí S-ku  ien  pravým  břehem. 

Podnebí.  Ve  větší  části  S-ka  panuje  pod- 


d68 


Srbsko  (statistika). 


nebi  rozhodně  nitrozemské.  Zemé  jsouc  k  8. 
otevřena,  je  v  zimé  přístupna  studeným  vě- 
trům, vanoucím  z  nížiny  Uherské  a  od  Čer- 
ného moře.  Následkem  toho  jest  teplota  po- 
měrně nízká  (v  Bělehradě  v  lednu  - 1-1**). 
V  době  letní,  kdy  převládají  větry  jižní  a  jz., 
setkáváme  se  s  teplotou  dosti  vysokou  (v  Běle- 
hradě v  čci  24-3»).  Průměrná  teplota  roční 
v  Bělehradě  jest  12-2*.  Absolutní  extrémy 
teploty  jsou  zde  menái  než  v  nížině  Uherské 
a  Valašské;  činit  maximum  v  delší  řadě  let 
pro  Bělehrad  41",  minimum— 21^  absolutní 
difference  61^  Jižnější,  hornaté  končiny  mají 
ovšem  podnebí  drsnější,  než  nížina  na  s.,  ač 
rozdíly  nejsou  příliš  značné.  Jz.  část  země  již 
stojí  více  pod  vlivem  podnebí  středomoř- 
ského.  Vliv  tento  nejeví  se  sice  tak  ve  změ- 
nách a  výši  teploty,  spíše  ve  množství  srážek 
a  jejich  rozděleni.  Srážky  na  jz.  mají  větši 
výšku  než  na  s.  (Užice  776  mm,  Valjevo 
867  mm).  Ve  větší  části  S-ka,  na  s.  a  v.,  kde 

Í'e  tedy  výška  srážek  menší  (Bělehrad  654, 
^ožarevac  658  mm),  připadají  z  veliké  části 
(40*/o)  letním  měsícům.  Naproti  tomu  v  zimě 

{)ršivá  málo  (9%).  Na  jz.  srážky  jsou  rozdě- 
eny  rovnoměrněji  na  všechna  roční  počasí. 
Sv.  cíp  S>ka  připomíná  svým  podnebím,  jak 
je  přirozeno  následkem  poměrŮv  orografic- 
kfch,  spíše  již  končiny  Černomořské,  nížinu 
Valašskou  nebo  Bulharsko.  Celkem  možno 
říci,  že  podnebí  S-ka  je  zdravé;  pouze  při 
Sávě,  zvi.  v  okolí  Šabce,  vyskytuje  se  malarie, 
třebaže  proti  dřívějším  dobám  řidčeji. 

Statistika. 

Podle  sčítání  lidu  dne  31.  pros.  1900  bylo 
obyvatelstva  2,492.882.  R.  1895  bylo  ho 
podle  úředního  odhadu  2,312.484,  r.  1903 
2,624  318.  Podle  toho  činil  roční  přírůstek 
v  1.  1895—1900  167oo.  v  1.  1900-03  17"/,,^. 
Průměrná  hustota  obyvatelstva  r.  1903  byla 
54  na  1  km*.  Méně  zalidněny  jsou  okresy 
horské  na  j.  (Užice  42.  Toplica  34,  Pirot  42) 
a  na  v.  (Timok  44,  Krajina  36),  nejhustěji 
obydleny  jsou  nízko  položené  na  sev.  a  ve 
středu  země  (Bělehrad  67,  Kragujevac  74, 
Smederevo  103).  R.  1900  byla  24  města 
8  257.434  obyv.,  57  městysů  s  90.899  obyv., 
3223  vsi  a  1005  dvorů,  celkem  4809  obydle- 
ných míst.  Obyvatelstvo  měst  a  městysů,  čí- 
tajíc celkem  351.015  duši,  činilo  více  než 
14Vo  veškerého  obyvatelstva  v  S-ku.  Větší 
města  v  S-ku  měla  r.  1900  obyvatelů:  Běle- 
hrad 69.790  (1903:  72.565),  Niš  24.593,  Kra- 
gujevac 15.586,  Leskovac  13.641,  Požarevac 
12.980,  Sabac  11.084,  Vranje  10.586,  Pirot 
10.395.  Z  obyvatelstva  r.  1900  bylo  1,281.278 
pohlaví  mužského,  1,211.604  ženského,  při- 
padalo tedy  na  1000  mužů  946  žen.  (R.  1903 
bylo  1,350.921  pohlaví  mužského  a  1,273.397 
ženského.)  Nápadná  jest  veliká  převaha  oby- 
vatelstva mužského  ve  městech,  kde  na  1000 
mužů  připadá  jen  717  žen,  což  lze  vysvětliti 
stěhováním  dělného  obyvatelstva  do  měst. 
R.  1900  bylo  54-77o  obyvatelů  svobodných, 
400/0  ženatých  a  vdaných.  51«/«  ovdovělých 
a  0-2^0  rozvedených.    Sňatků   bvlo   31.203 


(1903:  24.501).  R.  1900  narodilo  se  53.946 
chlapcův  a  50.7%  děvčat.  Toliko  1-lVo  naro- 
zených děti  bylo  nemanželských.    (R.  1903 
počet  porodů  105.553.)   Mimo  to  narozeno 
1634  děti  mrtvých.   V  téže  době  činil  počet 
úmrtí  58.034  (1903:  60.494).  Přirozený  přírů- 
stek obyvatelstva  (t.  j.  pfevaha  porodů  nad 
úmrtími)  činil  tedy  r.  1900:   46.738,  v  prů- 
měru 1895—1900:  36.920,  t,  j.  167oo  a  rovnal 
se  tak  úplně  přírůstku  veškerému.  PoČet  pří- 
chozích do  země  byl  v  1.  1889—1900  prů- 
měrně o  7083  větší  než  odešlých.  —  Pokod 
se  týče  státního  pří^ušenstvi,   bylo  v  zemi 
r.  1900  24^80  cizích  poddaných,  z  toho  nej- 
více uherských  (14.419),  tureckých   (5909)  a 
rakouských  (1848).    Většina  těchto  cizincův 
(20.210)  jest  usazena  ve  městech.  —  VeUki 
většina  obyvatelstva  král.  Srbsk^o  jest  ná- 
rodnosti  srbské   (2.331.107.    t.    j.    93-5VA 
Z  ostatních  nejčetnější  jsou  Rumuni,  bydlfd 
v  hornaté  sv.  části  země  (89.873,  t.  j.  3-6VoX 
a  cikáni,  po  celé  zemi  roztroušeni   (46.1^ 
t.  j.  l*87o)-  Menší  zlomky  obyvatelstva  tvoři 
Němci  7494,  Židé  6729,  Albánci  2151,  Madiafi 
1956,  Rekové  1904,  Cechové  1408,  Tnrd  1007, 
Cincaři  990  aj,  v.  —  Vyznání  jest  obyvatel- 
stvo velikou  většinou   pravoslavného.    Nej- 
vyšší duchovni  srbské  národní  církve  je  běle- 
hradský mitropolit  s  názvem  »niitropolity  ce- 
lého  9-kac;    poměr  jeho   k   cařihradskému 
patriarchovi  upraven  by  Ikonkordátero  z  r.  1832, 
doplněným  r.  1836.  Jemu  jsou  podřízeni  bi- 
skupové, eparchové  v  Nisi,  Timoku  a  Žiči. 
Tito  s  mitropolitou,  dvěma  archimandrity  a 
jedním  protojerejem  z  každé  eparchie  tvoři 
archijerejski  sabor,  jenž  se  každoročně  schází 
v  Bělehradě  a  je  nejvyšším  duchovním  úřa- 
dem.  Jemu    podléhá    appellačni    konsistoř. 
apelatoriska  konsistorija^  skládající  se  ze  6  du- 
chovních saborem  jmenovaných  a  králem  po- 
tvrzovaných;   rozhoduje  nad   stížnostmi   na 
eparchiáfní  konsistoře,  eparchiske  konsistorijt, 
Eparchie  se  dělí  na  17  protopopijt  a  tyto  opět 
na  parochie.  Z  protopopijí  vyňato  jest  55  klá- 
šterů, jež  si  samy  voli  své  představené.  Mi- 
tropolit i  eparchové  voleni  jsou  od  sabom 
a  potvrzováni  králem.  Vystoupení  z  národní 
církve  je  zákonem  zakázáno.  Příslušnici  jiných 
vyznáni  (zvláště  muhammedáni  počtem  14.745 
duší  a  katolíci  10.423  duší)  tvoří  toliko  1*3% 
veškerého  obyvatelstva.  Židé  bydlí  výhradně 
ve  městech.  —  Vzdělání  lidu  je  na  stupni 
velmi  nízkém.  Z  obyvatelstva  městského  45^/ot 
venkovského  docela  85%  j^^t   analfabetův. 
Při  malém  poctě  a  skrovné  návštěvě  obec- 
ných škol  nelze  ovšem  očekávati  výsledků 
lepších. 

Pokud  se  týče  zaměstnání,  veliká  vět- 
šina obyvatelstva  ^847o)  ^i^  se  zemědělstvím, 
které  na  venkově  převládá  skoro  úplně,  a 
též  ve  městech  zam&tnává  značnou  tkst  oby- 
vatelstva (207o)-  Průmyslem  zabývá  se  asi 
6Vo»  obchodem  5 V©  veškerého  obvvatelstva. 

S.  je  tedy  státem  zemědělským.  Země 
je  z  části  dosti  úrodná,  a  soustava  agrární 
nebyla  by  intensivnímu  zužitkování  půdy  na 
překážku.   Velkostatků  totiž  není  a  výhrad- 


Srbsko  (chov  dobytka,  nerosty,  průmysl). 


969 


ným  držitelem  p6dy  je  stav  selský.  Přes  tyto 
ptíxnivé  podminky  však  vzdělání  půd^  jest 
jeité  dosti  zanedbáno,  ač  vláda  po  delŠi  doba 
namáhá  se  povznésti  je  zakládáním  ikol  země- 
délskýcb  a  vzorných  hospodářství  (v  Topči- 
deni),  jakož  i  zavádčnim  lepiich  nástrojův. 
Indolence  a  konservatívnost  obyvatelstva  maří 
viedcy  pokusy  podobné,  a  sedlák  v  8-ku  n^ 
právě  tak  jako  před  100  lety  oře  primitivním 
plohem,  pracujícím  s  velikou  ztrátou  Času  a 
sUy  a  přece  ješ^  velmi  nedostatečně.  Hno- 
jeni je  věci  neznámou  a  o  melioraci  pozemků, 
jei  by  na  př.  v  Biačvě  byla  poměrně  snadná 
a  velmi  proq>ěiná,  nemůže  býti  ještě  ani  řeči. 
Tře^  připomenouti,  ie  také  zadruga,  která 
dosud  namnoze  panuje,  působí  na  podnika- 
vost  nepříznivě.  Množstvím  výroby  na  prvním 
místě  z  obilnin  stoji  kukuřice,  která  se  jed- 
nak semele  na  mouku,  jednak  dává  se  do- 
bytku, ale  značná  čásf  se  vyveze.  R.  1901 
oseto  bylo  kukuřicí  506.454  ha  a  sklizeno 
4*7  milí.  q.  Nejvíce  kukuřice  urodí  se  v  okre- 
sích požáre vackém,  smederevském  a  morav- 
ském. Po  kukuřici  následuje  pienicc»  jejíž 
jakost  sice  není  taková*  jako  pšenice  z  Potisí 
a  Banátu,  ale  přece  vyrovná  se  pienici  ru- 
munské. V  popředí  produkce  stojí  tu  okres 
Podriní,  požarevacký  a  smederevský.  Celková 
sklizeň  r.  1901  činila  na  304.843  Aa  2  2  mill.^,  > 
z  čehož  značná  čásf  se  vyvezla.  Z  ostatních  i 
druhův  obilních  pěstuje  se  vétáí  měrou  ještě 
ječmen  (na  78.924  ka  05  milí.  q),  oves 
(91.528  ka  a  0*4  milí.  ^)  a  žito  (37.762  ha  a 
0*22  milí.  q).  Z  ostatmch  rostlin  kulturních 
má  značnější  význam  ještě  pěstování  bobů, 
zeli,  bramborů,  cibule,  česneku,  konopí  a 
jetde.  Na  jihu  8-ka,  nejvíce  v  okrese  niš- 
tkém,  kmševackém  a  vranjském  pěstuje  se 
tabák,  který  skupuje  stát,  neboC  zpracováni 
a  prodej  j^o  isou  zmonopolisovány.  R.  1900 
bylo  oseto  tabákem  celkem  3085  ha  půdy. 
Jakost  jeho  je  velmi  dobrá,  tak  že  se  vyváži 
v  množství  dosti  velikém.  Velmi  důležitou 
plodinou  v  S*ku  jsou  švestky,  jež  zaujímají 
značnou  položku  ve  vývoze.  Zvláště  mnoho 
se  jich  dafí  v  okresích  Podrini,  Kragujevci  a 
Valjevu,  kde  švestkové  stromy  často  tvoří 
celé  háje.  R.  1900  sklizeň  činila  3*7  míli.  q. 
Vinnáréva  pěstuje  se  v  celém  S-ku,  ovšem 
ne  všude  měrou  stejnou.  Vinice  pokrývaly 
r.  1900  celkem  56.383  ha.  Nejvíce  jsou  roz- 
šiřenv  v  okrese  moravském,  nišském,  kruše- 
vackem,  timockém,  vranjském  a  krajinském, 
tedy  neméně  v  horách  než  v  nížině.  Výnos 
těchto  vinic  činil  r.  1900  146.301  hl.  Jakost 
vín  je  celkem  velmi  dobrá,  některá,  jako 
negotinské  z  okresu  krajinského  a  požare- 
vackého  mají  pověst  výbornou.  V  poslední 
době  vývozu  vína  ze  8*ka  stále  přibývá.  Ča- 
sem však  působí  phylloxera  ve  vinicích  ve- 
liké spousty.  —  Lesy  zaujímají  nyní  asi 
30%  rozlohy  S*ka.  leště  před  půlstoletím 
byly  mnohem  rozsáhlejší,  avšak  od  té  dobv, 
co  dříví  ze  S-ka  našlo  odbyt  zvi.  v  Uhrách, 

Í'ednaIo  se  s  lesy  velmi  nešetrně.  Byly  mýcenv 
>ez  systému  a  bez  lítosti.  Jako  zbytky  jejich 
lze  viděti  často  uprostřed  poli  trčeti  několik 


osamělých,  suchých  kmenův.  Vydány  sice 
mnohé  zákony  na  ochranu  lesů  v,  avšak  nikdo 
jich  nezachovává.  Kozy  pak  ničí  každou  no- 
vou kulturu  lesní.  Přece  však  jsou  místy  ještě 
větší  souvislé  plochy  pokryty  lesy  hlavně  du- 
bovými a  bukovými,  na  př.  nedaleko  ústí  Mo- 
ravy do  Dunaje,  v  okrese  rudnickém  atd. 

Velmi  rozšířen  jest  v  S-ku  chov  dobytka. 
Neprovádí  se  sice  také  ještě  racionálně,  tu 
všsdc  již  úsilí  vlády  o  jeho  zlepšení  mělo 
dobrý  výsledek.  R.  1900  napočteno  184.849 
koní,  956.661  kusů  hovězího  a  959.580  vepřo- 
vého dobytka,  3,061.759  ovci  a  432.067  koz. 
Koně  nikterak  nevynikají,  tak  Že  pro  jízdu 
třeba  koňstvo  opatřovati  z  ciziny.  Hovězí  do- 
bytek za  to  byl  v  poslední  době  značně  zu- 
šlechtěn.  Chová  se  však  více  na  prodej  pro 
maso,  mléka  se  produkuje  poměrně  málo. 
Toliko  v  Úžících  věnuje  se  tomu  oboru  více 
pozornosti  a  V3rrábí  se  značné  množství  sýra. 
Ovce,  chované  namnoze  ve  velikých  stádech, 
náležejí  dobrému  plemeni.  Ovšem  i  tu  velmi 
vadí  nedbalé  hospodaření,  zvláště  zvyk  ne- 
chávati stáda  venku  na  pastvě  přes  celé  léto  až 
Sozdě  do  podzimu.  Kozy  chovají  se  v  krajinách 
orských  (Pirotu,  Vranji),  škodí  však  velice 
kulturám  lesním.  Maso  i  mléko  ovcí  a  koz 
je  důleiito  pro  výživu  objrvatelstva.  Vepřový 
dobycek  chová  se  nejvíce  v  okresích  nízko 
položených  na  s.  (Podrini,  Požarevac)  a  vy- 
váží se  značnou  měrou.  Včelařství  jest  velmi 
oblíbeno  a  zvláště  v  poslední  době  se  pě- 
stuje víc  a  více,  ovšem  většinou  jen  ze  zá- 
lib]^. R.  1900  bvlo  v  zemi  183.056  úlů,  v  čemž 
jeví  se  znatelné  klesání.  Za  to  v  posledních 
desítiletích  věnuje  se  větší  pozornost  chovu 
bource  morušového,  zvláště  v  okrese  po- 
žarevackém,  moravském  a  kruševackém. 

Nerostné  bohatství  8-ka  je  dosti  ve- 
liké, ale  daleko  ještě  není  tak  využito  ani 
proti  dobám  minulým,  jak  by  zasluhovalo. 
Cizí,  zvláště  anglické  a  belgické  společnosti, 
nejdříve  se  ujaly  dobývání  kovů.  Těžení  ne- 
rostů je  monopolem  státu,  který  doly  sám 
pronajímá.  Hlavní  okresy  rudní  jsou  na  sv. 
a  na  z.  Na  v.  nejdůležitější  místa  jsou  Mai- 
danpek,  kde  se  doluje  na  mčď  (dříve  také 
na  Železo),  a  Kučajna  s  doly  na  stříbro  a 
olovo.  V  z.  okrese  třeba  jmenovati  »podrin- 
ské  do1y<  v  Krupanji,  kdež  se  těží  olovo  a 
antimon.  R.  1900  vytěžilo  se  v  S-ku  250  t 
mědi,  119  t  antimonu  a  tolikéž  olova,  jakož 
i  něco  zlata  a  stříbra.  Na  mnohých  místech 
v  8-ku  nalezena  ložiska  kamenného  uhlí  a 
lignitu.  Na  některých  místech  doluje  se  na 
ně,  ač  dosud  málo  vydatně.  Nejbohatší  asi 
budou  doly  u  Vršky  Čuky  v  okrese  timoc- 
kém a  Senje  v  okrese  moravském.  R.  1900 
činil  výtěžek  uhelných  dolův  asi  56.000  t 
uhlí  kamenného  a  100.000  t  lignitu. 

Průmysl  je  v  8-ku  zcela  nepatrný.  Lid 
venkovský,  mající  ostatně  málo  potřeb,  sám 
zhotovuje  si  většinu  předmětů,  jichŽ  potře- 
buje. Výrobky  průmyslové  pro  potřebu  oby- 
vatelstva zámožnějšího,  zvláště  městského, 
dovážejí  se  z  ciziny.  Továrny  domácí,  větši- 
nou malých  rozměrů,  nekryji  daleko  spotřeb 


970 


Srbsko  (obchod,  mince,  míry,  váhy,  státní  zřízeni). 


domácí,  ač  a  druhé  strany  vyvážejí  něco 
málo  do  ciziny,  a  to  skoro  výhradně  do 
Turecka.  Tak  vedle  několika  závodů  malých 
je  větii  prádelna  v  Paračině  (okres  morav- 
ský). Dále  je  několik  větších  dílen  koželuž- 
ských a  uzenářských.  V  Bělehradě  dále  jest 
cukrovar  a  dva  pivovary.  Konečně  je  v  zemi 
značný  počet  mlýnfl,  r.  1900  celkem  181, 
z  nichž  99  parních.  Většinou  jsou  však  ne- 
veliké, vyjímajíc  několik  závodů  v  Bělehradě 
samém. 

Obchod.  8.,  jako  stát  veskrze  zeměděl- 
ský, vyváží  suroviny  a  přiváží  výrobky  prŮ- 
myslné.  Malé  potřeby  obyvatelstva  nesou 
s  sebou,  že  dovoz  z  ciziny  je  poměrně  slabý, 
a  bilance  zahraničního  obdiodu  od  let  90týčh 
veskrze  aktivní.  R.  1903  cena  vývozu  činila 
60  mill.  dinárů,  dovozu  68*2  mill.  V  tržbě 
světové  8.  zaujímá  ovšem  místo  velmi  pod- 
řízené, úplně  jsouc  odkázáno  na  Rakousko- 
Uhersko.  Z  vývozu  připadalo  na  ně  r.  1903: 
51*3  mill.,  z  dovozu  35*4  mill.  V  druhé  řadě 
stojí  Německo  s  vývozem  3  mill.  a  dovozem 
7*1  mill.  din.  Následuje  Anglie  (0*3  mill.  vývoz 
a  4*9  mill.  dovoz),  Turecko  (2*1  výv.  a  1*9 
dov.),  Francie  (0*1  výv.,  2*7  dov.),  Rumunsko 
(1*3  výv.,  1'1  dov.)  a  Bulharsko  (0*8  výv., 
0*4  dov.).  Obchodní  styky  s  ostatními  ze- 
měmi jsou  zcela  nepalme.  Pokud  se  týče 
předmětů  vývozu,  první  místo  zaujímají  zví- 
řata a  výrobky  z  chovu  dobytka,  jichž  r.  1903 
vyvezeno  v  ceně  36*1  mill.  din.  Dále  jest 
obilí,  vyvážené  většinou  na  trhy  uherské, 
za  16*4  mill.  din.  Potravin  a  nápojů  vy- 
vezeno za  2*2  mill.,  kozí  za  1*6  mil),  a  zboží 
plátěného  a  bavlněného  za  1*1  mill.  V  do- 
voze první  místo  zaujímaly  výrobky  ba- 
vlněné a  plátěné,  r.  1903  importované  v  ceně 
10*4  mill.  din.,  dále  předměty  kovové  (6*3 
mill.),  zboží  kožené  a  kaučukové  (4*8),  šaty 
a  obuv  (v  téže  ceně),  vlna  a  vlněné  výrobky 
(4*6),  výrobky  chemické  (4),  dřevěné  výrobky 
(tolikéž),  zboží  koloniální  (3*9),  výrobky  ka- 
menné (2*8),  stroje  a  zbraně  (2*6),  tuky  a 
oleje  (2*5),  obilí  (1-6).  krátké  zboží  (1*4),  po- 
traviny a  nápoje  (tolikéž)  a  papír  (1*3).  — 
Obchod  vnitřní  soustřeďuje  se  nejvíce  na 
trzích,  jež  se  konají  ve  větších  městech,  Běle- 
l)rad  vyjímajíc,  obyčejně  dvakrát  do  roka. 
Ústavu  peněžních  je  v  S-ku  31,  z  toho 
10  bank  (největší  »Privilegovana  narodna 
banka  kraljevine  Serbijec  a  Bělehradská 
úvěmi),  s  kapitálem  8*5  mill.  a  obratem  r.  1900 
1646  mill.  din.,  dále  2  úvěrní  ústavy  s  kapi- 
tálem 1*2  a  obratem  128  mill.,  sdružení  zálo- 
ženských (zadruge)  a  záložen  dohromady  69 
s  11*7,  resp.  890  mill.  din. 

Jednotkou  peněžní  je  dinár  (=1  frank), 
jenž  má  100  para.  Malé  mince  jsou  měděné 
10-  a  20para,  niklové  5,  2  1  dinár  a  50para 
stříbrné.  Zlaté  jsou  10-  a  20dinary.  Konečně 
jsou  bankovky  100-,  50-  a  lOdinarové  Ná- 
rodní banky  srbské. 

Míry  a  váhy  zavedeny  metrické  zákonem 
z  1.  pros.  1875. 

Kommunikace.  S.  je  bohato  přirozenými 
cestami    dopravními.     V    lepších   poměrech 


mohlo  by  v  obchodě  průvozném  míti  posta- 
vení velmi  důležité,  prostředkujic  mezi  pólo* 
ostrovem  Balkánským  a  ostatní  Evropou.  Do- 
sud však  brání  tomu  nedostatečně  vyvintité 
prostředky  kommunikační.  Síť  železniční 
omezuje  se  až  dosud  na  jedinou  hlavni  traC 
s  několika  odbočkami.  Je  to  trať  Bělehrad- 
Niš>Sukovo  na  bulharských  hranicích,  majid 
délku  337  km.  Most  přes  Sávu  spojuje  ji 
s  drahami  uherskými.  Nejdelší  její  odbočka 
(122  km)  vede  z  Nise  do  Ristovce  na  hra- 
nicích tureckých.  Jiné  odbočky  vedou  do 
Smedereva,  Kragujevce  a  k  uhelným  dolům 
v  Senji.  Projektována  je  traC  z  KiŠe  přes 
Knjaževac  do  Radujevce  na  Dunaji.  R.  1903 
bylo  v  činnosti  562  km  trati,  jež  vesměs  ná- 
ležely státu.  Tarify  železniční  jsou  poměrné 
vysoké.  Proto  železnice  nevytlačily  ještě  do- 
pravu po  silnicích,  která  ovšem  ve  větší  části 
země,  kde  není  železnic,  vládne  úplně.  R.  1900 
silnice  v  8-ku  měly  délku  7556  km,  V  do- 
pravě připadají  na  váhu  také  cesty  v  o  dni 
na  s.  země,  po  Dunaji  a  Sávě,  řekácn  po  celé 
délce  v  S-ku  upravených  pro  paroplavbo. 
Mimo  cizí  společnosti  provozuje  tu  plavba 
také   král.   srbská   společnost  paroplavební 

Í»Srpsko  povlaŠtjeno  brodarsko  druŠtvoc).  — 
Poštovních  úřadův  mělo  S.  r.  1903:  1251. 
T.  r.  pošta  dopravila  26,341.000  zásilek  a 
827.000  poukázek,  tyto  v  ceně  260  mill.  din. 
Délka  linii  telegrafních  činila  3281  km^ 
drátů  7151  km.  Telegrafních  úřadů  bylo  175» 
jež  dopravily  a  přijaly  celkem  1,217.617  de- 
peši. 

Státní  zřUenf. 

V  S-ku  má  nyní  platnost  ústava  z  22.  pros. 
1888,  r.  1894  králem  Alexandrem  zrušená,  ale 
po  smrti  jeho  r.  1903  opět  v  život  uvedená. 
Podle  obnovené  ústavy  jest  S.  konstituční 
království,  dědičné  v  rodě  Karaďorděvičů. 
Král  vykonává  moc  zákonodárnou  ve  spo- 
jeni se  zástupci  lidu,  moc  výkonná  přisíuii 
pouze  jemu.  Moc  tuto  král  provádí  prostřed- 
nictvím kabinetu  ministerského  o  8  členech 
(ministr  zálež,  zahraničních,  finand,  vnitra. 
kultu,  války,  spravedlnosti,  veř.  práci  a  ob- 
chodu). Ministerstvo  jest  odpovědno  zástup- 
cům lidu,  skupštině.  Ta  skládá  se  ze  160 
poslanců  nejméně  30letých,  volených  na  3 1^ 
od  občanů,  starších  než  21  let  a  platíddk 
aspoň  15  dinárů  přímých  dani.  Zvláštní  in- 
stitucí jest  senát  neboli  státní  rada,  sklá- 
dající se  ze  16  členů,  nejméně  35letých,  v  S-ko 
narozených  nebo  zákonem  za  občanv  prohlá- 
šených, kteří  ztrávili  ve  státní  službě  aspoA 
10  let  a  mají  akademické  vzděláni.  Pro  tento 
sbor  král  navrhuje  16  členův  a  tolikéž  voU 
jich  skupština.  Z  těchto  32  potom  král  vy- 
volí 8  a  rovněž  tolik  skupština  degnitivné. 
Pro  samosprávu  obecní  platí  obecni  zákon 
z  20.  říj.  1883.  Každá  obec  spravuje  své  zá- 
ležitosti sama,  jsouc  jen  v  jistých  věcech  pod 
dozorem  orgánů  vládních.  Za  úČely  admini- 
strativními je  země  rozdělena  na  Í7  okrestt 
(okrug),  k  nimž  přistupuje  město  Bčlehrad. 
Jsou  tyto: 


Srbsko  (finaoce,  Školství,  vojenství).  971 

sad  r.  1898  i  22  ponze  11,  na  kterých  r.  1900 

270  učitelQ  vyučovalo  7851  iákfi.    Mimo  to 

(  byly  2  vyíši  školy  dívři  s  52  silaini  uíitel- 

skými  a  686  žákyněmi  a  2  učitel,  ústavy  pro 

vzděláni  učitelů  v  Alexinci  a  Jaeodiné  a  pro 

učitelky    v    Kragujevci.    Vyiiímu    vzdčláni 

°^'  slouíi    universita    (Srpska   Kraljevtíia    Vtíika 

t^J<  Škola)  v  Bčlebradě,  majici  tH  fakulty:  filoso- 

^"  fickou,  právnickou  a  technickou.    R.  1903/4 

K"l  b);lo  tu  63  professorŮT  a  421  řádných,  42 

I^J  mimof.,  celkem  463  studujicich,  z  nictaf  31 

•y"^  ien.  Univers,  knihovna  má  53.500  sv.   Mimo 

Mor  to  je  theologická  škola  (se  6  professory  a 

N"  183  žáky  r.  1900),  obchodní  škola  v  Bíle- 

P'ro  hradí  (16  uč..  165  i.),  lemčdělská  v  Kraljevu 

Poo  (5  uč.,  144  i.)  a  vinařská  v  Bukově  {7  uč., 

P<*  116  i.).  VNk. 

R"*'  O  pěstěni  a  podporováni  vědy  má  veliké 

^ni(  lástubv    král.   akademie   (Srpska    kraljevaka 

T""  Akademija,  vii  Akademie,  sU.  579  i),  jií 

Top  náleíi  knihovna  asi  se  IDO.OOO  sv.,  625  ruko* 

U*''  piay  a   87  inkunabulemi.  —   Novinářstvi 

Val]  pfi  velikém  lájmu  srbské  společnosti  o  po- 

"^  iitiku  je  dosti  vyvinuto.  První  srbský  časopia 

>Serp^e  Novině*  vycházel  dvakráte  týdní 

I  t.  1791  ve  Vidní,  ale  r.  1792—94  vystřídán 

Tyto    •okrugy*    délí   se  na  menši  obvody   byl    časop.   >51aveno-serbskija  vjedomosti<. 

správní,  zvané  srr^,  a  ty  zase  na  opítine,  t.  j.   VI.  1813—22  vydávány  znova  ve  Vídni  »Ho- 

obce.    Nejvyšším  dvoi-em   soudnira    ie   soud    víně  srpske<,  po  nichi  následovaly  od  r.  1837 

kassaČní   {kasaéijotii   iud)  v  Bčlehradé,  další    íSerpskc Narodnc Novině*, vycháiejíci  v Peití. 

instanci  je  apelačijoni  sud  tamtéí.  Jim   pod-   Tamtéí  vydáván  byl  od  r.  1825  literární  časo- 

léhaji  soudy  okresni  a  porotní,  koneíně  nej-    pis  >Letopis  serbski*,  který  pak  přešel  v  ma- 

ntiši  instanci  jsou  soudy  obecní.  jetek  >Matice  srpske<  a  dosud  v  Novém  Sadí 

Finanční  stav  S-ka  nelze  nazvati  uspo-    vychází.  Vládní  list  pod  názvem  >5rpskc  No- 

kojivým.  Země  netěší  se  v  cizině  veliké  dů-    vme<  počal  vycházeti  r.  1834  v  Kragujevci, 

věfe,  a  nejistota  poměrQ  veřejných  přispěla    odkud  přenesen  byl  do  Bělehradu  a  přemě- 

značně  ke  zhoršení  situace  finanční.   Budget :  něn  na  denik.    R.  1874  Jihoslované  vydávali 

na  r.  1904  vykazoval  82'8  milí.  din.  přijmuv  !  dohromady  55  časopísQ,  z  níchl  byly  33  tí- 

a89'l  míli.  din.  výdajů,  tedy  schodek  6-3  milí.    stěny    cyrillicí    a    22    latinkou;    politických 

'  Z  přijmQ  připadá  na  přímé  daně  28*4  milí ,  listfl  bylo  26,  belletrístických  14  a  15  odbar- 

monopoly  22'7,  státní  majetek  (statky,  pošta,  >  ných,  ale  následkem  války  mnoho  jich  za- 

telegraf)  7M,   cla  a  státní  dráhy  po  6  9,  po-    niklo.    V  lednu   1903   vycházelo  v  královstvi 

travní  dai^  53,  soudní  poplatky  3'7,  ostatek  .  82  časopísův  a  novin,  nejvíce  ovšem  v  Běle- 

1-5   milí.   din.    Vydáno  na  zúročeni  státního    hradě  (71).   Asi  30  listd  zabývá  se  politikou 

dluhu  24  milí.,  ministerstvu  války  22*8,  veř,  '  a  tiskne  dohromady  denně  průměrně  30.000 

prací  9'5,  financi  8'6,  ministerstvu  vyučování  '  Čísel.    Orgánem   strany   neodvislých  liberálfi 

6'1,  obchodu  3-9,  vnitra  3  2,  zál.  zahraničních  ,  je    >Srpsk3   Zástava*,   neodvislých    radikálft 

2'],  spravedlnosti  10,  dále  na  pense  a  pod-  '  >OdJek',  dále  jsou  >DnevDÍ  List*,  >Male  No- 

póry  4-8,  civilní  listu  1-2,  skupŠtinu  0'4,  nej-    vine*,     demokratická     >Stampa*,     officiosni 

vyšlí  účtárnu  0'3  a  stáFní  radu  0*2  milí.  din.  .  >Sloga<,  z  večerníků  uvádíme  >Večemji  No- 

Státní  dluh  činil  1.  led.  1904  4658  míli.  din.,  ;  vosti*.  Odboruévědecké  časopisy  jsou  >Glasc 

z  čehoi  345-4  připadalo  na  4%ní  konverto-   a  >Spomenik*  vydávané  akademii,  bclletri- 

vanou  půjčku  z  r.  1895,  59  3  na  5%ní  půjčku   atické    revue    >Knjiíevní    Glasnik*,    *Nova 

z  r,  1902,  27  1  27,ní  půjčka  loterní  z  r.  1881,    Iskra*,  'Dclo*  a  >Kolo*.  Vojenské  listy  isou 

tabákový  monopol  9'4,  pGjČku  na  zástavní    >Katnik*  vydávaný  gener.  štábem,  >SIulDeni 

listy  správy  fondů  i  r.  1886  8-5.  5%ní  půjčku    vojni  list*  vyd.  ministerstvem  války,  >Straía<, 

r.  1899   '■'),  půjčku   srbské  Národní   banky  '  neodvislý  list  důstojníků;  dále  církevní  jsou 

4-2  3  na  ruskou  půjčku  3'8  milí.  din.     VNk.    >Vestnik  srpskc  crkve<  a  >Hríščanskí  Vest- 

Organisace   školství   obecného,  nařízená    ník*,   obchodní   deník  >Trgovirski  Glasnik*, 

lákonem  z  r.  1S98,  neni  daleko  ještč  prove- .  technické  listy  >Srpski  technički  li9t<  a  >Že- 

dena.  R.  1900  bylo  obecních  škol  1101,  a  to   leznički  Věstník*  a  j.  v.  Su. 

936  chlapeckých  a  165  dívčích  s  1940  učiteli,       Vojenství.  Vrchní  veleni  armády  srbské 

jei  navštěvovalo  82.636  iákův  a  19772  íá-  i  má  sám  král,  jeni  ve  válce  jmenuje  jednoho 

kyne.  Povinná  návštěva  školní  trvá  od  T.  do  I  generála  vojvodou  celé  armády.  Potřeby  a 

li.  toku,  mimo  to  řada  mesiánských  škol  I  zálelítosti   hospodářské  obstarává  minister- 

Sro  chlapce  a  dívky,  pokračovací  a  odborné  ;  stvo  vojenství.    Stálé  vojsko  (148.000  m.) 
coly.  Gymnasií  a  teálek  zbylo  po  reorgani- .  skládá  se  z  5  dívtsí  armádních:    1.  Morav- 


972 


Srbsko  (dějiny). 


ské,  štáb  Niš;  2.  Drinské,  St  Valjevo; 
3.  Dunajské,  át  Bélehrad;  4.  Šumadij- 
ské,  St.  Kragujevac;  S.Timocké, št  Zaj- 
čar.  Diviše  jezdecká  má  štáb  v  Běle- 
hradě. Diviše  v  poli  má  12  praporfi  pěchoty, 
2  setniny  jízdy,  54  děl*  t  setninu  technickou. 
Pěchota:  15  pluků  o  4  praporech.  Jízda 
skládá  se  z  5  pluků,  1  gardového  a  4  armád- 
ních o  4  setninách;  pl.  arm.  mají  po  1  setn. 
náhradní,  v  poli  nad  to  10  setnin  jízdy  di- 
visijní.  Dělostřelectvo:  5  pluků  děl.  pol- 
niho  o  9  batt.  po  6  dělech,  1  batt.  jízdní, 
6  pohorských,  1  pluk  (8  setnin  a  1  vozní) 
dělosltřelectva  pevnostního.  Sbory  tech- 
nické: 5  setnin  zákopnických,  1  telegraf., 
1  podkopnická^  1  mostařská,  1  železniční 
(v  poli  setnin  30),  2  složení  mostová.  Voza- 
taistvo  5  setnin  a  1  oddíl  velocipedistŮ. 
Národní  vojsko  1.  řady  obrany:  (189.000 
m.)  15  pluků  pěchoty  (o  4  prap.  po  4  setn.), 
10  setnin  jízdy  (pro  divise  zeměbranecké 
č.  6—10),  6  pluků  dělostřelectva  (o  4  batt 
po  4  dělech),  10  setnin  hradebních,  5  setnin 
vozatajstva.  Nár.  voj.  2.  řady:  45  prap.  pě- 
choty, 5  setnin  jízdy,  10  setnin  technických. 
Stejnokroj,  vyjma  iízdu,  která  má  kalhoty 
červené,  vesměs  modrý:  u  generálů  temný 
s  červenými  výložky  a  zlatými  výzdobami  a 
na  kalhotách  rovněž  temných  lam  pasy,  u  jízdy 
kabátce  světlé,  u  ostatních  odstínu  prostřed- 
ního, kalhoty  světlomodré,  kepi  s  tenkými 
kolmými  chocholky  modré,  u  jízdy  světlé. 
Výložky  jsou  u  hradebnictva  karmínové,  u  pě- 
choty zelené,  a  jízdy  a  u  dělostřelectva  černé, 
vesměs  vysoké  boty.  Výzbroj  u  pěchoty: 
ručnice  (u  jízdy  karabiny)  skladovky  Mause- 
rovky  ráže  7  mm;  děla  mají  ráž  8  cm.  Pra- 
por má  960  ručnic.  Branná  služba  je  vše- 
obecná od  21.  roku  do  44.  stáři  (ve  stálém 
vojsku  21—31  r.  st,  2  léta  činně).  Nár.  voj- 
sko 1.  výzvy  31—38  r.  st.,  2.  výzvy  38—45  r. 
st.,  3.  výzvy  do  50  r.  st.  Kromě  toho  ke 
službě  v  opolčení  každý  občan  zavázán 
v  případě  potřeby  ještě  po  15  let.  Tři  výzv^ 
nár.  vojska  mohou  dáti  300.000  m.,  opolčení 
100.000.  Studenti,  hospodáři  a  živnostníci 
samostatní  mají  jisté  výhody  pro  službu  zkrá- 
cenou až  na  6  měsíců,  podobné  našim  do- 
brovolníkům jednoročním.  Povyšování  se  děje 
podle  pevných  pravidel  a  výsledků  zkoušek, 
hlavně  praktických.  Vojsko  srbské,  z  98*/, 
rolníků,  má  z  nejlepších  materiálů,  národ  je 
zdravý,  otužilý,  silný  a  udatný,  jak  toho  do- 
kázal v  nesčetných  válkách  i  proti  výtečným 
vojskům  tureckým.  Dňstojnictvo  je  intelli- 
gentní,  cti  své  dbalé  a  nakládá  s  podříze- 
nými lidsky  i  laskavě,  že  o  ti^znění  vojínů, 
jaké  v  nejedné  armádě  státu  s  vyvinutou 
osvětou  se  páše,  ve  vojště  srbském  není 
slechu.  FM, 

Znakem  S-ka  (vy obr.  č.  3925.)  jest  orel 
dvouhlavý,  stříbrný,  v  červeném  poli  s  červe- 
ným štítem  na  hrudi,  na  němž  je  bílý  křiž  a 
čtyři  ocilky.  Tento  štít  je  starý  znak  knížete 
Miloše.  Jako  znak  království  byla  nad  hlavu 
orlovu  postavena  koruna  královská,  napodo- 
bená podle  staré  koruny  carů  srbských,  jejíž 


Č.  3928.  ZoAk  Srbska. 


obraz  zachován  na  starých  mindch.  Zem- 
ské barvy  jsou  od  shora  dolů  červená,  mo- 
drá a  bílá.  Hlavním  a  iddelnim  městem  jest 
Bělehrad.  Důleži- 
tější řády  S-ka  jsou 
Lazara,  bílého  orla, 
Takovský  a  sv.  Sávy 
(viz  vyobr.  č.  24  na 
tab.Řády).  V.\k. 
Literatura  o8- 
ku  je  dosti  značná 
v  době  poslední, 
pravidelně  sledová- 
na je  ve  Cvijičově 
Pregledu  geograf- 
ske  literatuře  v 
Balkanskom  polu- 
ostrovu  (V.  svazek 
vyšel  v  Bělehradě 
1904).  Mimo  to  uvádíme:  Kanitz,  Serbien, 
histor.-ethnographische  Reisestudien  (Lip., 
1868);  Miličevič,  Kneževina  Srbija  (BéL, 
1876);  t.,  Kraljevina  Srbija  (t,  1884);  FOlek 
v.  Wittinghausen  u.  Szatmarvar,  Das  K6nig- 
reich  Serbien,  geogr.-militárisch  dargcsteflt 
(Prešp.,  1883);  Zugovié,  Geolog.  Uel^rsicht 
des  Kón.  Serbien  (v  >Jahrbuch  der  k.  k.  geol. 
Reichsanstaltc,  Vid.,  1889);  t,  Geologija  Srbije 
(Běl,  1893);  Karič,  Srbija  (t.,  1888);  Gopce- 
vid,  Serbien  u.  die  Serben  (Lip.,  1888);  MU- 
let,  La  Serbie  économique  et  commerciaJe 
(Pař.,  1889);  Fischer,  Die  sadeurop.  Halb- 
inseln  v  Kirchhoífově  Lánderkunde  von 
Europa  (2.  díl,  Pr.-Lip.,  1890);  Statistika 
kraljevine  Srbije  (sv.  1—3,  Běl.,  1892 — 93); 
Tůma,  Serbien  (Hannover,  1894);  Coqudle, 
Le  royaume  de  Serbie  (Pař.,  1894);  Annuaire 
statistique  du  royaume  de  Serbie  (Statistički 
godišnjak  kraljevine  Srbije,  Běl.,  1896 — 19031; 
Vivian,  The  poor  man  s  paradise  (Lond., 
1897);  Goubernatis,  La  Serbie  et  les  Serbes 
(Pař.,  1898);  Lazard  a  Hogge.  La  Serbie 
d*aujourd'hui  (Gambloux,  1900);  Jovanovič, 
L'agrículture  en  Serbie  (Pař.,  1900);  Mallat  La 
Serbie  contemporaine  (t,  1902.  2  sv.).  Zvláště 
důležité  jsou  2  svazky  Cvijiéových  Naselja 
srpskich  zemalia  v^Běl.,  1902  a  1903,  s  atlasy, 
vydané  král.  akademií);  Kanits,  Das  K5nig- 
reich  Serbien  u.  das  Serbenvolk  von  der 
R6merzeit  bis  zur  Gegenwart  (Lip.,  1904). 
Srv.  též  K.  Jircčkovy  črty  S.,  země  a  lid 
(»Osv.c,  1875).  Cestovní  přir.  Meyers  Reise- 
bQcher:  Tůrkei,  Rumánien,  Serbien,  Bulga- 
rien  (6.  vyd.,  1902);  Chrístič,  Handels*  und 
Gewerbeadressbudi  des  Kón.  Serbien  (Bél^ 
1903).  Mapy:  Generální  mapa  S-ka  1:200.000 
o  9  listech  (Běl.,  1893\  speciální  mapa 
1:75.000  (1901);  Cvijiéova  Přdíledná  mapa 
1:750.000  (Vid.,  1897). 

Dějiny. 

1.  Illyrové.  Thrákové,  Keltové,  Nej- 
dávnější  historické  zprávy  liči  tevemí  polo- 
vici Balkánského  poloostrova  jiko  zemi  oby- 
dlenou od  množství  bojovných  plemen,  která 
náležela  hlavně  dvěma  národům.  Na  západě 
od  středního  Dunaje  na  jih,  jakož  \  podél 


Srbsko  (déjiny). 


973 


pomofí  jaderského  až  do  severniho  Řecka, 
sídlili  Ilfyrové  (v.  tX  příbuzní  Řekfiv  a  Ita- 
lův. Na  východe,  od  Karpat  sedmihradslrých 
až  k  moři  Aegejskému,  rozkládala  se  sídla 
ThrákQv  (v,  t),  kteří  jazykem  sv^m  byli 
bliiSí  národům  iránským.  Nejstarší  dějiny 
jsou  v  těsném  svazku  s  dějinami  zemí  sou- 
sedních (viz  Albánie,  Bosna,  Černá  Hora, 
Dalmácie,  Chorvatsko). 

Z  kmenŮv  illyrských  nejmocnější  seděli  na 
pobřeží  jaderském,  kdež  Skader,  Risan  a 
Delroinium  (u  Županjce  v  záp.  Bosně]  vyni- 
kají jako  střediska  jejich.  U  vnitrozemí  seděli 
mocni  Autariate  ťod  nich  snad  pochází 
jméno  řeky  Tary),  kteří  válčili  s  Ardiaey 
(a  Makarský)  a  Tribally  (v  Pomoraví),  až  pod- 
lehli útokům  Keltův,  za  doby  říinské  pak 
Daesitiaté.  Hornictvím  prosluli  Pirustové 
v  severní  Albánii  a  okolních  krajích.  K  Illy- 
rům  se  počítají  i  bojovní  Dardanové,  ne- 
pokojní severní  sousedé  království  Makedon- 
ského,  později  i  Říman 5v;  sídlili  v  okolí  Ko- 
sova pole  a  na  horním  Vardaru. 

K  ThrákŮm  náleželi  Triballové,  za  dob 
Hérodota  a  Thuk^-dida  Veliký  národ  v  Po- 
moraví, který  válčil  i  s  králi  makedonskými. 
Moc  jejich  podlomena  nejprve  od  AutariatŮv; 

Elěji  zničena  vpádem  Keltův   a   nájezdy 
atských  BastamŮv.    Za  dobytí  země  od 
anŮv  zbytky  jejich  seděly  v  západním 
Balkáně,  posléze  na  dolním  Iskru.  Za  té  doby 

f>řední  kmen  na  dolním  Dunaji  byli  Moesové 
u  Řekův  Mysové),  sídlící  v  okoIí  Vidina  a 
na  řece  Ti  moku. 

Velikou  změnu  způsobil  okolo  r.  276  před 
Kr.  vpád  Keltův  čili  GalIův(Galatův)  z  hor- 
ního Podunají  skrze  země  illyrské  a  thrácké 
ai  do  Řecka  a  do  Malé  Asie.  Četné  kmeny 
jejich  usadily  se  v  Pannonii  (v  záp.  Uhrách) 
a  v  zemích  balkánských  (Tylité  v  Thrákii). 
Skordiskové  zůstali  v  Pomoraví,  >malÍ€ 
východně,  > velící <  západně  od  spojené  Mo- 
ravy, až  přemoženi  a  rozprášeni  od  Řimanův. 
Hlavní  hrad  jejich  Singidunum,  dnešní  Běle- 
hrad, zachoval  své  keltské  jméno  až  do 
Vil.  stol.  po  Kr. 

O  kultuře  těch  dob  svědčí  nálezy  z  pozdní 
doby  bronzové,  již  i  s  nástroji  železnými, 
jakož  i  počátky  hornictví  a  metallurgie.  Oby- 
vatelé nejvíce  byli  pastýři.  Ale  za  neustálých 
nájezdův  a  válek  mezi  plemeny  osídlení  bylo 
slabé.  Zprávy  antické  líci  neschůdné  lesní 
pustiny  podél  pomezí  Skordiskův  (Strabo)  a 
na  hranicích  mezi  Makedonci  a  Dardany  (Li- 
vius^.  Zvolna  vnikala  do  vnitrozemí  poskrovnu 
i  kultura  hellénská,  více  z  osad  na  moři  Čer- 
ném a  Jaderském,  nežli  z  Makedonie.  Dová- 
ženy výrobky  průmyslu  hellénského,  přilbice, 
ozdoby  atd.;  pzmítiio  jest  rozšířeni  mind 
héUénských  měst  Dyrrhachia  a  Apollónie  (na 

S obřeží  Albánie)  v  nálezech  po  Bosně,  8-ku, 
ulharsku  a  Sedmihradsku.  Králové  illyrští, 
keltští  a  thráčtí  jali  se  raziti  i  mince  s  ná- 
pisy řeckými. 

2.  Doba  římská.  Dobytí  severní  polovice 
poloostrova  Balkánského  od  Řimanův  mělo 
dvojí  východiště.    Na  pomoří  Dalmácie  Ří- 


mané začali  své  výboje  ještě  za  dob  republiky, 
mezi  první  a  druhou  punskou  válkou,  ale 
obmezovali  se  dlouho  jen  na  pobřeží.  Pevné 
půdy  na  poloostrově  nabyli  zabráním  krá- 
lovství Makedonského  (146  př.  Kr.).  Z  Make- 
donie vojska  římská  vedla  válku  s  Dardany, 
Skordisky  a  kmeny  Thrákie,  s  nestejným 
úspěchem,  a  časem  pronikala  až  k  Dunaji. 
Systematické  dobývání  vnitrozemí  začalo  se 
teprve  po  ukončení  válek  mezi  Caesarem  a 
Pompě  jem,  dvěma  směry,  od  pomoří  jader- 
ského a  z  Makedonie.  Octavianus  (Augustus) 
ještě  před  svou  samovládou  pokořil  Daknacii 
a  Pannonii  (36—33  př.  Kr.).  Za  samovlády 
Augustovy  Tiberius  pokořil  Skordisky  (ok. 
r.  15  př.  Kr.)  V  Dalmácii  a  Pannonii  založena 
provincie  Illyricum(superior  a  inferior), 
která  po  velikém  povstání  lUyráv,  vedených 
od  obou  Batonův  {btllum  Batonianunit  6  až 
9  po  Kr.),  rozdělena  ve  dví.  Zatím  legie  ma- 
kedonské  posunuty  do  Dardanie  a  odtud 
brzo  až  k  Dunaji.  Tam  vystoupení  Římanův 
zastavilo  celé  stěhování  národův,  opětovné 
nájezdy  plemen  zadunajských  přes  Dunaj 
hlavně  v  zimě,  když  bývala  řeka  pokryta  le- 
dem. Provincie  Dalmatia  (nebo  Delmatia) 
prostírala  se  od  pomoří  mezi  Istrií  a  Albánii 
hluboko  do  vnitrozemí.  Zabírala  v  sobě  i  zá- 
padní čásť  dnešního  království  Srbského :  po- 
hoří na  jih  od  Bělehradu  okolo  hornických 
osad  a  tvrzí  u  Guberevce  a  Stojniku,  okolí 
Rudníku  i  Čačku,  jakož  na  půdě  nyní  turecké 
i  krajiny  podél  silnice  z  Lissu  (nyní  Lieš, 
ital.  Alessio)  ke  Kosovu  poli.  Veliká  města 
provincie  nalézala  se  nejvíce  u  moře,  i  hlavní 
město  její  Salona  (Solin  u  Splitu).  Na  sever 
Dalmatia  nedosahovala  až  k  Sávě;  oba  břehy 
Sávy  náležely  již  k  provincii  Pannonii,  ve 
kterié  Sirmium  (dn.  Mitrovica)  zvolna  se  stalo 
předním  městem  illyrských  provincií. 

Provincie  Moesia  se  připomíná  teprve  za 
vlády  císaře  Tiberia,  za  něhož  stavěna  již  i  sil- 
nice podél  Dunaje  skrze  skalné  úžiny  nad 
Železnými  Vraty.  Hlavni  stanoviště  legii 
v  Moesii  bylo  Viminacium  Tnyní  zříceniny 
u  vsi  Kostolce  blíže  Požarevce)  na  ústi  Mlavy 
do  Dunaje  a  Ratiaria  (ArČer  u  Vidina). 
R.  46  po  Kr.  Řiroané  zabrali  také  království 
Thrácké,  mající  své  středisko  ve  Philippopoli 
(dn.  Plovdiv).  Za  válek  se  zadunajskými  Dáky 
císař  Domitian  (ok.  r.  86)  rozdělil  Moesii, 
prostírající  se  podle  Dunaje  od  Bělehradu 
k  Černému  moři,  na  dvě  provincie.  Moe<«ia 
superior  obsahovala  bývalé  země  Skordis- 
kův, Triballův,  Moesův  a  Dardanův,  podél 
Dunaje  od  Singiduna  (dn.  Bělehrad)  až 
k  ř.  Čebru  (dn.  Cibrica  v  Bulharsku).  Vimi- 
nacium bylo  hlavním  městem.  K  Horní  Moesii 
tehda  náleželo  celé  Pomoraví  s  městem  Nais- 
sem  (dn.  Niš),  jakož  i  země  Dardanův  s  Ko- 
sovým polem  a  horní  dolinou  Vardaru  aŽ 
k  severnímu  pomezi  provincie  Makedonie. 
Na  jihovýchod  hranice  Horní  Moesie  proti 
Thrákii  šla  v  horách  východně  od  Moravy, 
mezi  Trnem  i  Sofií  a  mezi  Remesianou  (dn. 
Bela  Palanka)  i  Pirotem.  Dobytím  Dacie  od 
císaře  Trajana  (107  po  Kr.)   nranice  římská 


974 


Srbsko  (dějiny). 


od  středního  Dunaje  přenesena  na  sever  do 
vnitra  Karpat,  kde  zastala,  ai  v  2.  pol.  III.  stol. 
Dacia  za  válek  s  Gothy  ztracena. 

Za  císaře  Diokletiana  posavadni  veliké  pro- 
vincie rozdéleny  na  menší,  které  se  nemě- 
nily ai  do  velikých  převratův  VII.  stol.  Tyto 
menší  provincie  seřaděny  byly  pod  správou 
čtyř  >praefecti  praetorio«.  Pod  praefckta 
Itálie  náležela  Pannonie,  rozdělená  na  4  pro- 
vincie, i  Dalmatia,  která  však  ztratila  jiini 
čásf,  t.  zv.  Praevalis.  Frae/ectus  praetorio  JI- 
lyrícit  sídlo  své  mající  v  Sirmiu,  později 
v  Thessalonice  (dn.  Solun),  spravoval  10  až 
12  provincii,  od  Dunaje  v  dnešním  S-ku  až 
do  řeckého  archipelagu.  Byly  to  provincie: 
Moesia  superior  (nebo  prima)  Mar- 
gensis,  zbytek  starší  Horní  Moesie  (města: 
Viminacium.Singidunum,  Horreum  Margi  dn. 
Čuprija);  Dardania,  jižní  část  staré  norni 
Moesie,  totiž  Kosovo  pole,  hory  Šarské,  horní 
dolina  Vardaru  (hl.  město  Scupi  u  dn.  Skopje; 
Ulpianum  nebo  Ulpiana,  dn.  Lipljan);  obě 
Dacie,  zřízené  po  ztrátě  zadunajské  Trajanovy 
Dacie,  totiž  Dacia  ripensis  na  Dunaji  od 
Aquae  (u  dn.  Brzy  Palanky  v  S-ku)  až  k  ústí 
Iskru,  s  celou  doUnou  Timoku  (hl.  m.  Ra- 
tiaria,  dn.  Arčer  u  Vidina)  a  Dacia  medi- 
terranea,  sestavená  z  kusů  v  Horní  Moesie 
a  Thrákie,  s  hlavním  městem  Serdikou  (dn. 
Sofia)  a  s  městy:  Naisus  (Niš),  Remesiana 
(Bela  Palanka),  Pau talia  (Kystendil);  Prae- 
valis okolo  jezera  Skaderského  (hl.  město 
Doclea);  Macedonia  I. all.,  dále  provincie 
řecké  i  s  Krétou.  Na  východě  s  územím  II- 
lyrika  sousedila  veliká  praefektura  Orientu, 
začínající  se  v  Evropě  s  iesti  provinciemi, 
na  které  byla  rozdělena  původní  Tbrákie 
i  Dolní  Moesie. 

Provincie  byly  rázu  nestejného.  Dalmácie, 
ve  které  brzo  nezbyly  žádné  tábory  vojenské, 
stala  se  zemí  civilní,  s  kvetoucími  městy  pří- 
moi^kými  a  s  hornickými  okresy  ve  vnitro- 
zemí. Podunajské  provincie  naproti  tomu 
povždy  podržely  ráz  vojenský.  Počet  vojsk 
na  Dunaji  od  první  doby  císařské  do  Tra- 
jana  rozmnožil  se  ze  2  legií  na  10 — 12,  tak 
že  posléze  více  neŽ  třetina  všech  římských 
vojsk  bývala  soustředěna  na  březích  dunaj- 
ských. Vedle  toho  na  Dunaji  a  jeho  přítocích 
vydržováno  stálé  válečné  loďstvo. 

Římské  panství  vedlo  k  rozšíření  latinského 
jazyka,  k  romanisaci.  Románský  živel  byl 
dvojí.  Staršího  původu  byl  na  pobřeží  Dal- 
mácie, kde  místní  románské  nářečí  ještě  za 
středověku  mělo  rozličné  archaismy.  Mladší 
byl  romanismus  na  Dunaji,  oporu  maje  v  tá- 
borech vojenských  a  v  osadách  veteránův; 
z  této  podunajské  latiny  vznikl  jazyk  rumun- 
ský. V  horách  mezi  pomořím  a  Dunajem 
držel  se  jazyk  illyrský,  arci  smíšený  se  živly 
latinskými;  od  něho  pochází  dnešní  jazyk 
albánský,  který  se  svým  množstvím  román- 
ských živlův  (ve  slovníku  G.  Meyera  1420  slov, 
více  než  čtvrtina)  zůstává  smíšeným  jazykem 
polorománsk^m.  Na  jihu  poloostrova  zatím 
silně  se  rozšířila  řečtina,  jmenovitě  na  půdě 
thrácké.  Podle  nápisů  v,  milníků  v,  městských 


minci  atd.  pomezí  latiny  oproti  fečtini  šlo 
od  Lissu  na  moři  Jaderském  k  méstu  Stob; 
na  Vardaru  při  ústi  řeky  Černý,  dále  pak 
západně  od  Pautalie  (Kystendilu)  a  krajin; 
Pirotské  a  východně  od  Naissu  a  Remesiany 
k  severnímu  úpatí  Haemu  a  odtud  podél  se- 
verní strany  tohoto  pohoří  až  k  heiléaskÝiD 
osadám  na  pobřeží  cernomořském.  Za  dob 
Trajanské  Dacie  latina  vládla  i  na  severní 
straně  Dunaje.  Římané  poloostrova  nazýváni 
Illyriciani  nebo  Romani.  Nomenklaturu 
vsí  a  malých  tvrzi  známe  hlavně  ze  sesnamův 
u  Prokopla  (Lamponiana,  Lupi  fontána,  Ce^ 
leriana,  Tredecim  tilias,  Septem  casas  atd.). 

Vzdělanost  římského  Podonaji  byla  řásu 
vojenského.  Městské  obce  vyrostly  vedle  tá- 
borův,  začínaje  od  doby  Irajanovy.    Z  po- 
mezního  vojska  vyšli   četní   císařové  III.  a 
IV.  stol.:  Qaudius  (z  Dardanie),  Aurelianns, 
Probus,  Konstantin  Vel.  (z  Naissu),  Joviaous 
(ze  Singiduna)  a  j.  Ještě  v  V.  stol.  v  západo- 
římské  říši  spoluvládce  císaře  Honoria  Kon- 
stanc původem   byl  z  Naissu  a  vojevůdce 
Aětius  z  Durostoru  (Silistria).  V  Ví.  stol.  ro- 
dina císaře  Justiniana  pocházela  x  osad  řím- 
ských veteránův  okolo  Skopje  (Scupi).  Oby- 
vatelé zabývali  se  více  chovem  dobytka  než 
rolnictvím.  Jakožto  lid  bojovný  horalé  Illy- 
rika  u  velikém  počtu  sloužili  ve  vojscích  řím- 
ských, i  v  dalekých  zámořských  posádkách, 
v  Africe,  v  Sýrii,  na  Rýně  atd.  klikou  dů- 
ležitost mělo  hornictví;  správce  jeho  byl  cí- 
sařský procurator  metaÚorum  (arf^entariarum) 
Pannoniarum  et  Dalmatiarum^  později  eomes 
metallorum  per  Illyricum,  Dolovalo  se  stříbro, 
olovo  a  měď,  u  Majdanpeku,  u  Rudniko,  okolo 
Kosmaje  jižně  od  Bělehradu,  okolo  Kopao* 
niku,  v  Srebrnici  ve  východní  Bosně  atd 
Raženy  i  mince  u  dolův,  jako  bronzové  s  ná- 
pisem »Aeliana  Pincensia<  u  měd&i^ch  dolův 
na  řece  Picnus,  Pincus,  dnešním  Peku  u  Maj- 
danpeku.    Sic    výborných     silnic    sloužila 
k  usnadnění  obrany  Dunaje  i  obchodu.  TÁhs 
se  rozšířilo  křesťanství  od  pomoři  dalmatskéhó 
a  makedonského  až  k  Dunaji.  Ve  viech  mě- 
stech sídlili  biskupové,  kteří  na  severu,  na 
půdě  jazyka  latinského,  v  církevních  otázkách 
vždy  drželi  více  s  Římem  nežli  s  Cařihradem. 
Za  vnitřních  sporův  mezi  pravověmými  i  ari* 
ány  i  jinými  sektami  často  bývá  řeČ  o  Slrmio. 
Singidunu,  Serdice  atd.  Stopy  staré  latinské 
nomenklatury  křesťanské  posud  jsou  patrný 
v  rumunštině  a  ještě  více  v  albanštine. 

3.  Doba  stěhováni  národův.  Úpadek 
provincií  začal  se  válkami  se  sousedy  zadu* 
najsk^mi.  Nový  soused  byli  od  polovice 
I.  stol.  po  Kr.  kočovní  Sarmate  v  rovinách 
Dunaje  a  Tisy,  národ  iránský,  příbuzný  dnes* 
ním  Oseti  neum.  Vpády  Dakův  zastaveny  do* 
bvtím  Dacie  od  císaře  Trajana.  Ale  iii  ta 
Marka  Aurelia  ve  válce  markomanské  (165 
až  180)  znovu  opevněny  města  Salona  i  Pbi- 
lippopolis  a  stavěny  četné  tvrze  v  horách 
jižně  od  Bělehradu. 

Veliké  pohromy  přinesly  ve  III»  stol.  války 
s  Goty,  kteří  vrazili  i  do  Řecka,  ai  od  císaře 
Claudia  poraženi  u  Naissu  (269).   Po  kruté 


Srbsko  (dějiny). 


975 


porážce  a  Adrianopole  (378),  ve  které  padl 
dsař  Valens,  Visigotové  od  Theodosia  I.  při- 
jati do  jiiniho  Podunaii,  Ostroffotové  do 
Pazmonie.  Trvalé  rosdéleni  říše  Římské  na 
polovici  východní  a  západní  r.  395  poloiilo 
pomexi  obou  části  do  hor  od  Kotora  do 
toehradu;  Dalmatia  a  Pannonie  zůstaly  říši 
Západní,  Praevalis,  Dardania  a  Horní  Moesie 
řiii  Východní  Král  Alarich  (401)  odvedl  Visi- 

ř[Oty,  popleniv  prvé  Řecko,  z  Podunají  do 
talie.  Brzo  potom  Hunové,  kočovníci  turec- 
kého pflvodu,  usadili  se  v  rovinách  dnešních 
Uher.  Král  jejich  Attila  (434—453)  nájezdv 
tvými  kruté  zpustoiil  provincie  podunajské. 
Rozkotal  Singidunum,  Mar^s  (na  ústí  Mo- 
ravy), Viminacium  a  Naissus.  Žádal  jednou  do- 
konce za  postoupeni  celého  kraje  ai  po  Nais- 
sus a  Novae  (dn.  Sviitov),  což  od  Theodo- 
sia IL  odmítnuto. 

Po  rozpadnutí  řiže  Attilovy  nastal  boj  mezi 
jeho  podrobenými  národy,  kteří  z  části  se 
vrhli  na  pomezí  výchoaořímské.  Sarmate 
přenadli  Singidunum,  ale  vypuzeni  od  Ostro- 
KOtQv,  kteří  pak  znepokojovali  celý  polo- 
ostrov až  do  okolí  Cařihradu,  Solunu  a  Dráče. 
Posléze  Ostrogotové  seděli  v  nynějším  bul- 
harském Podunají,  až  je  císař  Zeno  r.  488 
pohnul  k  odchodu  do  Itálie,  přes  Sirmium, 
proti  Odoakrovi.  Odoaker  byl  zatím  učinil 
konec  říši  Západořímské,  jejíž  poslední  císař, 
uznaný  v  Dalmácií  a  jižní  Gallii  (do  480), 
byl  Julius  Nepos,  sídlící  v  Saloně.  Gotové 
pak  vládli  v  Itálii,  Dalmácii  a  Pannonii  (Sir- 
mium)až  do  dobytí  jejich  říše  od  císaře  Justi- 
niána.  U  Sirmia  Gotové  často  bojovali  se 
svými  soukmenovcl  Gepidy  a  s  pontskými 
Huny  (Bulhary).  K  ochraně  hranic  dsař  Ana- 
stasius  usadil  se vero germánské  bojovné  He- 
ruly  na  pomezí;  za  Justiniána  sídlili  u  Sin- 
gidunu  a  Sirmia. 

4.  Slované  na  Balkánském  pólo- 
ostrově.  Vlastní  Srbové  a  jejich  sou- 
sedé. Po  prvé  vzpomínají  se  Slované  {Zula- 
firjvoi,  Sdavini)  v  sousedství  Hše  Byzantské 
za  dolním  Dunajem,  v  dnešním  království  Ru- 
munském, na  samém  počátku  vlády  císaře  Ju- 
stiniána (527-565).  Odtud  pěší  čety  jejich  ko- 
naly vpáay  do  provincií  východořimských,  po- 
dobně  jako  germánští  Gepidové  a  jízdecké 
zástupy  pontských  Hunův  (Bulharův).  Již 
r.  54B  Slované  znepokojovali  krajiny  až  do 
okolí  Dyrrhachia  (Dráče).  R.  550  plenili  okolo 
Naissu  (Nise),  s  úmyslem  táhnouti  až  k  So- 
lunu; když  se  to  nepodařilo,  podle  zprávy 
Prokopiovy  probíhali  všecky  hory  Illyrika  až 
do  provincie  Dalmácie  a  přezimovali  (550 
až  551)  na  pAdě  římské.  Jiní  Slované  slou- 
žili pod  prapory  východořtmskými,  jakožto 
žoldnéři  v  Itálií  a  na  perských  hranicigli. 
Vpády  slovanské  již  ok.  r.  577  zasahovaly  až 
do  Řecka.  Ještě  císař  Mauricius  Í582— 602j 
snažil  se  uhájiti  dolní  Dunaj,  od  Bělehradu 
až  k  ústi,  jako  pomezi  císařství  Cařihradského 
proti  Avarflni,  tareckým  kočovníkům,  od 
r.  567  usedlým  v  Potisi,  a  Slovanům,  bydlí- 
cím v  dnešním  Rumunsku.  Ale  za  jeho  doby 
čety  slovanské  hrnuly  se  již  i  do  Istrie  a  do 


Dalmácie,  kde  obyvatelé  salonští  podle  listu 
papeže  Řehoře  I.  již  r.  600  cítili  se  velice 
ohroženými. 

Svržením  cisufe  Mauricia  od  vzbouřených 
vojsk  podunajských  r.  602  začala  se  doba 
velmi  pohnutá.  Za  císaře  Foky  (602—610), 
když  Peršané  zaplavili  provincie  asijské,  Ava- 
rům a  Slovanům  všecky  cesty  na  poloostrově 
Balkánském  bvly  otevřeny.  Solun  podle  svě- 
dectví Jana,  biskupa  města  Nikiu  v  deltě 
nilské,  byl  r.  609  jediné  větši  město  na  zá- 
padě, které  se  bylo  uhájilo  proti  útokům  ci- 
zích národŮv.  Tehda  asi  udal  se  pád  Salony, 
Narony,  Epidauru  atd.  Podle  svědectví  sou- 
věkého  Isidora,  biskupa  sevillského,  Slované 
za  prvních  let  císaře  Héraklia  (610—641}  za- 
plavili i  Řecko.  Vrchol  těchto  bojův  bylo 
obležení  Cařihradu  r.  626  od  Avarův,  Slova- 
nův a  Peršanův.  Brzo  nastal  obrat  pod  do- 
jmem velikého  vítězství  císaře  Héraklia  nad 
Peršany  r.  628. 

Příbuznost  všech  slovanských  nářečí  na 
jih  od  Dunaje  poukazuje  k  tomu,  že  před- 
kové jižních  Slovanův  jednou  seděli  blíže 
pohromadě.  Starou  Dacii  jako  vlast  Slova- 
nův, osedlých  později  v  Dalmácii,  Řecku, 
Makedonii  a  Thrákii,  výslovně  jmenuje  ar- 
ménsky zeměpisec,  kter^  psal  vl.  670—680. 
Kolonisace  slovanská  od  pravého  břehu  du- 
najského postupovala  podle  přitokův  Dunaje 
nahoru  k  pramenům  jejich  a  za  rozvodím 
dále  k  moři,  jedním  proudem  do  Dalmácie, 
druhým  do  Makedonie  a  Řecka.  Intensivnost 
této  kolonisace  byla  nestejná,  kolik  souditi 
lze  z  trvání  římských  jmen  řek,  měst  atd. 
Starověká  nomenklatura  udržela  se  nejlépe 
v  provinciích  Dacia  medíterranea,  Dardania 
i  Praevalis,  jakož  i  podél  pomoří  Dalmácie, 
zde  pak  hlavně  na  Quameru  a  okolo  jezera 
Skaoerského.  Nejméně  jmen  starověkých  na- 
lézáme v  Horní  Moesii  a  ve  vnitru  římské 
Dalm;>cie.  Mezi  Slovany  dlouho  se  držely 
zbytky  staršího  obyvatelstva,  hlavně  pastýř- 
ského. Všude  rozptýleni  byli  Rumuni  (Vlaši, 
Maurovlasi),  kteří  podle  svědectví  Benát- 
čana  Negriho  ještě  ok.  r.  1500  v  horách  pří- 
mořského Chorvatska  mluvili  románsky  {la- 
tine, licei  corrupte).  Poslední  zbytek  jejich  na 
západě  jsou  Rumuni  v  Istrii.  Lépe  po  dnešní 
den  se  udrželi  Rumuni  v  krajinách  jižních, 
v  Makedonii  a  Albánii.  Albánci  (Arbanasi) 
za  středního  věku  v  rozptýlených  osadách 
sahali  daleko  na  sever,  do  Ceroé  Hory  a  do 
Hercegovinv.  Vznik  souvislého  slovanského 
území  v  celém  prostranství  od  Istrie  až  k  Čer- 
nému moři  nepochází  ze  VII.  stol.,  aleje  vý- 
sledek pozvolného  vývoje,trvajicího  po  mnohá 
stoletL 

Slované,  usadivší  se  ve  starém  Illyríku, 
byli  lid  bojovný  a  podnikavý,  který  se  ne- 
lekal pevných  zdí  Cařihradu  i  Solunu  a  k  po- 
diveni Řeicův  ihned  se  na  pomoří  odvážil 
i  na  plavbu  mořskou.  Tito  Slované  nebyli 
sjednoceni  ve  veliké  celky,  ale  rozděleni  na 
množství  malých  skupin,  s  nimiž  Byzantin- 
cům  obtížněji  bylo  vyjednávati,  nežli  s  vůdci 
velikých  zástupQv.  Celé  vnitrozemí  mezi  Za- 


976  Srbsko  (dějiny). 


nejvíce  pastýfstvim.  Ještě  Vilém  Tyrský  ve 
XÍI.  stol.  lici  sídla  Srbův  jako  neschůdnoo, 
lesnatou  zemi,  plnou  prosmykův;  obvratelé, 
bojovní  horalé,   nemají   prý   orby,  ale  jsou 

,       ^  bohatí  stády,   mlékem,  máslem,  sýrem,  ma- 

u  Míchaíla  Rhétóra  ze  Solunu  v  XII.'  stol,   sem,  medem  a  voskem. 
Zůla§iviův  %iúQa  pak  Dalmácie  ještě  počat-       O  pohanství  Srbův  nemáme  zpráv.    Kře- 

sfanstvi  se  rozšířilo  bez  odporu,  hlavně  sty- 
kem se  staršími  obyvateli,  s  Rumuny  a  Al- 
bánci, kteří  od  římské  doby  byli  křesťané, 
a  s  měšťany  přímořských   mést   v  bysant- 


drem  a  Adrianopolem  slulo  řecky  £%XaPívia 

gastěji  v  plur.  £%lafiíviai),  latinsky  Sclavonia, 
ikeforos  Bryennios  nazývá  k  r.  1072  -i^^ia- 
pivmv  i&vog  obyvatele  všech  zemí  na  sever 
od  Makedonie  aŽ  k  Dunaji ;  SdXafíivog  je  Srb 
a  Michaila  Rhétóra  ze  Solunu  v  XII.  stol, 
ZůlaBivtov  imqa  pak  Dalmácie  ještě  počát- 
kem XIII.  věku  u  Nikety  Akominata.  Na  zá- 
padě Sclavonia  znamená  i  Chorvatsko  i  Srb- 
sko (rejir,  imperator  Sclavonié).  Byzantinci  za 
dob    své    literární    renaissance,    od    konce 

X.  věku,  nazývali  Srby  také  rozličnými  jmény  ských  »thenňatěch«  (provinciích)  na  pómoři, 

dalmatinském  a  dračském.    Z  kmenův  pří- 
mořských jediní  Neretvané  vytrvali  v  pohan- 

Ba- 


ze   starověkého    dějepisu:    Daky,   Dalmaty, 
Tribally. 

Seznam  plemen  slovanských,  sedících  na  ství  db  IX.  stol.,  ai  obráceni  za  císaře 
jih  od  Dunaje,  ze  VII.-*IX.  stol.  žádný  se !  silia  I.  Za  té  doby  a  vlastních  Srbův  ně- 
nezachoval.  Jména  plemen  vynikají  teprve  I  která  knížata  již  měla  jména  křesťanská  (Ště- 
od  X.  věku.  Římské  město  Doclea  (u  Pod- ;  pán,  Petr,  Pavel,  Zachariáš), rovněž  a  Chlmanfiv 
gorice  v  Černé  Hofe)  dalo  jméno  Dioklii  (Michael).  Do  počátku  XIII.  stol.  vládnoucí 
čili  Dio  klít  i  i,  pozdější  Zetě.  Od  vodovodu  ,  církev  v  pomoří  byla  římská.  Zastupovalo 
(canalis)  římského  města  Epidauru  (Cavtat,  •  ji  arcibiskupství  splitské  (pá  vodné  salon- 
Ragusavecchia)jménoměliKanalité,dnešni  I  ské),  jehož  území  později  v  XI. — XII.  stol 
Konavljané.  Okolo  Trebinie  prostírala  se ;  rozdrobeno  vznikem  nových  arcibiskupstvi 
TtQfiowia  (lat.  Tribunium),  V  poříčí  Neretvy  v  Zadru,  Dubrovníku  a  Baru  (Aniivart),  Pod 
ležela  krajina  Chlm  čili  Žachlmijc.  ;  Split  náleželo  ještě  r.  1191  biskupství  v  Stag- 

Nad  tyto  přímořské  kmeny  vynikli  vnitro-  num  (dn.  Ston),  které  později  přeneseno  na 
zemští  jejich  sousedé,  vlastní  Srbové, '  ostrov  Korčulu,  Pod  arcibiskupa  barského 
ZÍQpioi  (země     BgfiXia),  za  doby  Komnenův   za  XI. — XIII.  věku  počítána  biskupství,  na 


Zégfioi^  v  domácích  spisech  do  XV.  stol 
Srblin  neb  i  Srbin,  v  množ.  čísle  jen 
Srb  li,  Srblje  (ale  adj.  jen  bez  /:  srbskyj, 

..v        T»  »  »        t  _  •_»_ Ti ^ 


která  si  však  právo  připisoval  také  arcibi- 
skup dubrovnický:  v  Trebinji  (jtribuniemsis), 
v  Srbsku  {ecclesia  serbiensis^  v  regnum  Servilie) 


srpski).  První  zmínka  o  nich  se  čte  ve  franc- :  a  v  Bosně  {bosoniensis),  Kotor  se  byl  od 
kých  annálech,  připisovaných  Einhardovi, .  XI.  stol.  podřídil  arcibiskupu  v  Bari  v  Apulii 
k  r.  822;  >ad  Sorabos,  quae  natio  masnám  I  Ještě  Nemanja  jako  dítě  pokřtěn  od  latin- 
Dalmatiae  partem  obtinere  dicitur«  ťt.  j.  p&-  ských  duchovních  v  Rybničí  u  Podgorice 
vodní  veliké  římské  Dalmácie).  Sídla  jejich  v  dnešní  Černé  Hoře.  Církev  řecká  panovala 
nalézala  se  v  dolině  horní  Drinv  (s  Pivou  a .  v  městech  Dalmácie  jen  za  císaře  Basilia  I. 
Tarou),  Limu,  Ibru  i  západní  Moravy.  Zde  (ok.  r.  879).  V  VIII.-IX.  stol.  podle  byzant- 
ležely  osady:  Brskovo  (u  Kolašina),  Breznica  j  ských  katalogův  biskupských  byli  řeckému 
(dnešní  Plevlje),  Sjenice,  Budimlje,Bjelopolje,  metropolitovi  v  Dráči  podřizeni  biskupové 
Gradac  (dn.  Čačak)  a  j.  U  císaře  Konstantina  v  Dioklii,  Skadru,  Drivastu,  Polatu,  Ulcini 
Porfyrogennéta  se  jmenuje  hlavní  hrad  je-  a  Baru,  ale  to  konec  vzalo  před  XI.  stoU 
jich  Destinikon  nebo  Dostinika;  poloha  jeho  kde  v  tomto  území  vystupuje  latinské  arci- 
není  známa.  Hrad  Ras  v  dolině  řeky  Rašky  I  biskupství  Barské.  Ve  vnitrozemí  td^esfaa- 
u  Nového  Pazaru,  na  východním  pomezí  ství  rázu  východního  se  rozšířilo  za  panství 
vlastních  Srbův,  byl  v  rukou  Bulharův,  po-  I  Bulharův.  Ťam  od  2.  pol.  IX.  věku  začínaje 
zději  Byzantincův  do  XII.  stol.  |  založena  biskupství  v  Srěmu,  Bělehradě,  Bra- 

Udatné  boje  vlastních  Srbův  proti  Bulha- !  ničevé,  Rasu,  Lipljanu,  Prizrenu.  Vrchnost 
rfim  v  IX.  a  X.  stol.  měly  za  následek,  že '  nad  nimi  pak  potvrzena  autokefální  drkvi 
mezi   zdejšími   horaly   oni  stali  se  kmenem ;  ochridské  prívilegiemi  od  císaře  Basilia  II. 

Sředním.  Soupeři  jejich  byli  Záchlumané  na  (1018).  Slovanská  Uturgie,  přeložená  od  sva> 
eretvě.  Císař  Konstantin  (ok.  r.  948)  počítá  tých  apoštolův  solunsk^ch,  nalezla  pevné 
k  Srbům  i  Trebiňany,  Záchlumany  a  Pagany  i  půdy  i  v  Bosně,  Diokhtii  a  S-kn;  o  tom 
čili  Neretvany  (Dioklifany  opominul),  Kekau- '  svědčí  hlaholské  zlomky  s  texty  podle  ob- 
menos  v  XI.  stol.  pak  Dioklifany  i  Trebiňany.  řadu  východního  s  cyrillskými  glossami, staro- 
Země  byla  rozdělena  na  župy  (^ovTravta, |  slovansky  podle  recense  srbské  (viz  Jiho- 
Íuppania)/m2Aé  okresy,  nejvíce  říční  doliny, !  slov ané,  str.  A2bb\ 

jejichž  náčelnici  sluli  župany  (Jot;7rava,5M/>- 1  Velmoci  byli  v  VII.  a  VIII.  stol.  na  vý- 
pani^  j  upráni).  Větší  skupiny  měly  v  čele  |  chod  ním  Středomoří  Byzantinci,  tehda 
knížata  {uQinvzhg):  Srbův,  Chlmanův,  Trebi-  první  moc  námořská,  a  Arabové,  kteří  te- 
ňanův,  Dioklie  (lat.  dux  Chelmi).  Knížata  prve  po  dlouhých  válkách  se  usadili  v  IX.  věku 
byla  dědičná,  ze  starých  rodů  v;  chlmští  na  Krétě,  na  Sicílii  a  v  dolní  Itálii.  Ava- 
V  X.  stol.  odvozovali  se  od  pohanských  Slo-  rove  po  r.  626  byli  v  úpadku.  Byzantinci 
vanův  v  původní  vlasti  na  řece  Visle.  Mezi  obvyklým  svým  systémem  darův,  titulův  a 
členy  panující  rodiny  vznikaly  rivality,  pročež  platů  v,  dávaných  sousedním  knížatům,  rox- 
zemé  často  bývala  rozdělena.  Každá  župa  šířili  svou  vrchnost  i  u  nových  slovanských 
měla  v  území  svém  pevný  hrad.  Lid  živil  se .  osadníkův     poloostrova,    kteří    jim    dávali 


Srbsko  (dějiny). 


977 


i  vojska.  ZmČna  nastala  koncem  VIII«  stol, 
kdyi  Frankové  za  Karla  Vel.  rozkotali  moc 
Avarftv  a  rozšířili  svou  moc  na  byzantskou 
posud  Istrii  a  na  chorvatské  Slovany  až  asi 
po  Split.  Byzantinci  s  nouzi  udrželi  své  pan- 
ství nad  ostrovy  a  pomoi^kými  městy  Dal- 
mácie. Vrchnost  nad  jaderskými  Slovany 
obnovil  teprve  císař  Basilios  I.  (867—888), 
který  zároveň  výpravami  proti  Arabom  upevnil 

Canstvi  byzantské  v  dolní  Itálii.  Nový  do- 
yvatel  byli  Bulhaři,  kteří  od  poč.  IX.  stol. 
panství  své  rozšiřovali  jednak  až  k  pomezi 
Frankfiv  v  Pannonii,  jednak  u  slovanských 
plemen  Makedonie  až  za  Solun.  Nová  doba 
výboj 6v  bulharských  nastala  za  čáře  Sy- 
meona.  Tuhý  odpor  kladli  Bulharům  vlastní 
Srbové,  hlavně  v  okolí  hradu  Rasu,  podpo- 
rováni jsouce  od  Byzantincův.  Do  té  doby 
náležejí  politické  theorie  císaře  Konstantina 
Porfyrogennéta  (ok.  r.  948),  který  se  snidí 
dokázati.  Že  Srbové  i  Chorvaté  vždy  byli 
poddáni  císařství  Cařihradského,  poněvadž 
v  zemi  jejich  je  usadil  prý  císař  Héraklios, 
tak  že  země  jejich  byla  dar  císařský,  a  že  ni- 
kdy nebyli  podřízeni  Bulharům. 

6.  Dějiny  srbské  v  IX.— X.  stol.  Císař 
Konstantin  (ok.  948^j>odává  podrobnosti  jen 
o  knížatech  Srbův  (uQzovtBg  ZBQpiiag);  málo 
zpráv  ^  má  o  knížatech  trebinjských  a  chlm- 
sk^ch,'  nic  o  Dioklitii.  Dědičná  knížata  Srbův 
asi  od  r.  760  byli  Vyáeslav,  Radoslav, 
Prosí goj,  posléze  pak  Vlastimir,  vrstev- 
ník Presjama,  otce  bulharského  knížete  Bo- 
risa,  asi  ok.  r.  850.  Presjam  bez  úspěchu 
válčil  proti  Vlastimirovi.  I  Boris  poražen  od 
synův  Vlastimirových.  Ale  potom  u  Srbův 
následovaly  vnitřní  spory,  boje  mezi  bulhar- 
skou a  byzantskou  stranou  v  knížecím  rodě. 
Nejstarší  syn  Vlasti  mi  rův  Mutimir  rtok.890) 
opíral  se  o  Bulhary  a  vydal  jim  ooa  bratry 
své  Strojimira  a  Gojnika.  I  syn  jeho  Prvo- 
slav  držel  s  Bulhary.  Ale  brzo  přišel  k  veslu 
stranník  byzantský,  synovec  Mutimirův  Petr 
Gojnikovič;  panoval  asi  ok.  r.  891  917  a 
pomocí  Řekův  uhájil  se  proti  nápadníkům, 
podporovaným  od  Bulharův.  Území  Srbův 
nebylo  nepatrné.  Podle  svědectví  císaře 
Konstantina  Trebínjsko  sňatky  mezi  knížaty 
dostalo  se  do  područí  Srbův.  Rovněž  drželi 
Srbové  kraiinku  Bosnu,  tehda  obmezenou 
snad  jen  na  nořejší  dolinu  řeky  Bosny,  i  solné 

B rameny  u  Salines  (dn.  Tuzla).  I  u  popa 
lioklejského  Surbia  čili  Transmontana  se 
děli  na  dvě  části:  západní  polovice  až  k  řece 
Driné  je  Bosna,  východní  až  k  ř.  Labu  je 
>Rassa«.  Podle  císaře  Konstantina  srbský 
kníže  Petr  vliv  měl  i  v  Paganii,  totiž  zemi 
Neretvanův,  a  na  břehu  mořském  měl  schůzi  > 
s  byz.  náměstkem  z  Dráče.  Župy  Chlěvno 
(dn.  Livno)  a  Cetina  náležely  již  Chorvatům. 
Soupeř  Petrův  byl  kníže  Michael  Chlmský, 
který  měl  styky  se  Symeonem  bulharským 
proti  Řekům. 

Po  vítězství  nad  Byzantinci  (917)  cář  Sy- 
meon  svrhl  Petra  a  za  knížete  srbského  do- 
sadil Pavla  Vráno viče.  Proti  Pavlovi  s  po- 
mocí    Byzantincův     vystoupil     Zachariáš 

Ottiv  SlonOk  Nftttteý,  tv.  XXní.  7M 1906. 


Prvoslavič.  Brzo  však  i  Pavel  přidružil  se 
k  Řekům.  Proto  jej  dal  Symeon  vypuditi  a 
zemi  ieho  zpustošiti;  spravována  pak,  zdá 
se,  od  náměstkův  bulharských.  Při  dalším 
však  postupu  na  západ  Bulhaři  byli  poraženi 
od  Chorvatův.  Byzantinci  zatím  získali  pro 
sebe  i  Michaila,  knížete  chlmského. 

Po  smrti  cářc  Symeona  (f  927)  z  Prě- 
slavi,  stolice  bulharské,  unikl  nápadník  na 
trůn  srbský  Česla  v,  syn  Klonimirův  a  vnuk 
Strojimira  Vlastimiriče,  shromáždil  ve  vlasti 
kolem  sebe  uprchlíky  a  obnovil  knížetstvi 
Srbské  pod  ochranou  byzantskou.  Žil  ještě 
ok.  948—952  Podle  popa  Dioklejského  za- 
hynul v  bojích  s  Uhry  na  Sávě. 

Další  děj  my  jsou  temné,  až  ok.  r.  989  bul- 
harskému caři  Samuelovi  se  podrobil  srb- 
ský kníže  Vladimír,  panující  v  Dioklitii; 
stal  se  zetěm  Jeho,  ale  po  smrti  Samuelově 
od  čáře  Jana  Vladislava  zrádně  přilákán  do 
Prespy  a  tam  zavražděn  (1015).  Sídlo  Vladi- 
mírovo nalézalo  se  v  horách  mezi  Ulciněm 
a  jezerem  Skaderským;  v  chrámě  Panny  Marie 
v  Krajině  (Přečistá  Krajinská)  severně  od 
Bojany  nalézal  se  hrob  jeho,  ale  asi  od 
XIV.  stol.  tělo  jeho  leží  v  klášteře  sv.  Jana 
blíže  Elbassanu  v  Albánii. 

Nedlouho  potom  byzantský  dsař  Basi- 
lios n.  (1018)  dobyl  říše  čáře  Jana  Vladi- 
slava a  přenesl  hranici  byzantskou  zase  na 
Dunaj,  od  ústí  jeho  až  do  Srěmu.  ^  Země 
Srbův  njrní  docela  obemknuta  územím  by- 
zantským od  východu  i  od  jihu,  podle  čáry 
od  Skadru  přes  Prizren,  Lipljan,  Kas  a  Běle- 
hrad. K  tomu  Byzantinci  drželi  i  pomořská 
města  v  Dalmácii.  Posavadni  odíraná  se 
strany  od  Byzantincův  proměnila  se  ve  vrch- 
nost a  nátlak. 

6.  Králové  dioklejští  v  XI.  století. 
Střediskem  Srbstva  za  té  doby  byla  Dio- 
klitie.  Kníže  Štěpán  Voj  slav,  pán  Dio- 
klitíe,  Trebinjska  a  chlmského  města  Stonu, 
držán  byl  jako  rukojmí  v  Cai^radé,  ale 
odtud  utekl  a  začal  odboj  proti  Řekům.  By- 
zantského náměstka  v  Duorovniku  Kataka- 
lona  Klazomenského,  který  ho  při  schůzi 
k  vůli  obřadu  kmotrovstvi  úskočně  chtěl  na 
břehu  mořském  zajmouti,  obratně  lapil  i  s  jeho 
válečnými  loďmi.  Dvě  vojsl^  byzantská  po- 
třel v  prosmycich  dnešní  Černé  Hory  (ok. 
r.  1040—42).  Syn  jeho  Michael  smířil  se 
s  Byzantinci  a  obdržel  (ok.  r.  1051)  titul 
protospathara.  Proti  Řekům  hledal  oporu 
u  církve  římské;  tehda  (ok.  r.  1045)  zařízeno 
zvláštní  katolické  arcibiskupství  v  Baru  (Ani i- 
vari).  Za  velikého  povstání  v  Bulharsku  a 
v  Makedonii  r.  1072  Michailův  syn  Konstan- 
tin Bodin  v  Prizrenu  od  povstalcův  koruno- 
ván za  čáře,  ale  brzo  od  Řekův  poražen  a 
zajat.  Odvezen  do  Antiochie,  ale  (ok.  r.  1077) 
na  benátských  lodích  ze  Sýrie  utekl  domů. 
Michael,  podobně  jako  chorvatsko  král  Zvoni- 
mir,  žádal  (asi  r.  1077)  papeže  Řehoře  VII. 
o  královskou  korunu.  Že  bv  korunu  bvl 
obdržel,  o  tom  není  výslovných  zpráv,  ale 
Že  on  s  nástupci  svými  se  psal  králem,  ne- 
lze pochybovati  podle  zpráv  západozemských; 

62 


978 


Srbsko  (dějiny) 


Byzantinci  ovšem  tohoto  titulu  královského 
u  svého  vasalla  neuznávali.  Za  války  císaře 
Alcxia  Komnena  s  Normany  ^1081—85^  Mi- 
chael syna  svého  Bodina  posílal  do  tábora 
byzantského  s  pomocným  sborem.  Pak  ná- 
sledoval Bodin  sám.  Za  války  pečenéiské 
znepokojoval  byzantská  města  pomořská.  Kři- 
žáci provengalsti  prvního  tažení  nalezli  ho 
v  zimě  1096—97  ve  Skadru  (rex  Bodinui 
u  Ordcricha).  Na  východním  pomezi  Srbův, 
které  bylo  se  strany  byzantské  opevněno  zá- 
sekami,  věžemi  a  tvrzemi,  trvala  zatím  ne- 
ustálá drobná  válka  mezi  Řeky  a  Srby,  hlavně 
okolo  hradu  Zvečanu;  Srbové  konali  odtud 
vpády  až  k  Vranji,  Skopji  a  do  krajiny  Po- 
logu  na  nejhořejším  toku  řeky  Vardaru.  Pop 
Dioklejský  vypravuje  o  odpůrcích  krále  Bo- 
dina ve  vlastni  jeho  rodině,  o  Branislaviéich, 
a  o  obléháni  Dubrovníka  od  Bodina  za  těchto 
rodinných  sporův.  Potomci  Bodinovi  byli 
panovnici  nepatrní.  Podle  vypravování  Dio- 
kleata  za  častých  vnitřních  sporfiv  sesazo- 
váni a  dosazováni  od  byzantských  náměstkův 
v  Dráči.  Politické  středisko  srbských  zemí 
zatím  se  přeneslo  z  Oioklitie  na  východ. 

7.  Velicí  Županové  v  Rase  ve  Xll.st. 
Již  na  konci  XI.  stoL  největší  moci  mezi  Srby 
nabyli  velitelé  na  východním  pomezí.  U  popa 
Dioklejského,  který  psal  na  konci  XII.  věku, 
nalézáme  vedle  genealogie  králův  dioklej- 
ských,  kterou  on  od  posledních  malých  kní- 
žat v  Zetě  za  doby  Nemanjovy  vede  nazpět 
až  ke  gótskému  králi  Totilovi,  ještě  druhý 
rodokmen:  velikých  županův  rašských.  Pra- 
otec jejich  byl  prý  podle  téhož  Dioklejce 
Ticho  mil,  syn  nějakého  knhzt  {fllius  cuius- 
dam  presbyteři),  za  knížete  Česlava  vrchní 
župan,  představený  županův  v  Rase.  U  Kon- 
stantina Filosofa  (v  XV.  věku^  a  v  krátkých 
srbských  letopisech  >Těchomil  pop«  prý  byl 
otec  Nemanjův.  Souvislost  obou  těchto  úst- 
ním podáním  uchovaných  genealogií  ie  pa- 
trná. Za  Bodina  uvádí  se  na  východě  žu- 
pan V  lkán,  s  nímž  Byzantinci  fok.  r.  1091 
až  1107)  vedli  časté  pomezní  ooje  okolo 
Kosova  pole. 

Ze  zpráv  byzantských  je  patrno,  2e  vý- 
chodní země  srbské  spravovala  jedna  ro- 
dina, bratří  a  bratranci  {ddBlfpoi  u  Kinnama, 
>bratija«  domácích  pramenův).  V  čele  stál 
velji  župan,  ágiiiovnavog,  fiéyag  toiinavog^ 
magnus  jupanus  nebo  magnus  comes.  Jednot- 
livé krajiny  spravovali  župani  (Juppani^  comi' 
tes).  Veliký  Župan  dával  císaři  cařihradskému 
příbuzné  za  rukojmí  a  ve  válkách  vysílal 
pomocný  sbor,  2000  mužŮ  v  Evropě,  300  a 
později  500  mužův  v  Asii.  Vrchnost  řeckou 
náčelníci  Srbův  neradi  snášeli  a  při  každé 
příležitosti  potají  se  srozumívali  s  Uhry,  Nor- 
many, Benátčany,  nebo  křižáky  proti  Byzan- 
tincum.  Císař  Jan  Komnenos  (1118-43)  Srbům, 
kteří  za  uherské  války  obsadili  hrad  Ras, 
tuto  pomezní  pevnost  odňal.  Často  táhl  na 
Srby  císař  Manuel  Komnenos  (1143 — 80) ;  vý- 
pravy jeho  měly  východiště  z  Valony,  Pela- 
gonie  (Bitole),  Sofie  nebo  Nise.  Bojiště  bý- 
valo u  Rasu  a  dále  na  západ  až  k  řece  Taře, 


ale  stará  řecko-srbská  hranice  nesnadno  di3a 
se  hájiti;  srbská  knížata  driela  jíi  ůxemi 
mezi  Rasem  a  Nišem,  a  sám  hrad  Ras  za 
Manuela  od  Řekův  ztracen. 

Z  velikýcn  županův  nejprve  se  vzpofniná 
Uros;  r.  1149  odňat  mu  Kas  a  r.  1150  císař 
Manuel  ho  přinutil  k  poslušnosti  tažením  od 
Nise  ai  po  řeku  Taru.  Několik  let  později  ve 
vnitřních  sporech  Uros  svržen  a  povýien 
Desa;  obě  strany  sešly  se  ku  při  před  sa- 
mým císařem  Manuelem  (ok.  r.  1155),  kterj 
znova  dosadil  Uroše.  Z  nástupcův  jeho  P  r  vo> 
slav  po  krátkém  čase  obmezen  na  měnit 
území;  Běl  o  i  se  odřekl  a  odešel  do  Uber. 
Pak  povýšen  znovu  Desa,  který  byl  Řekům 
nepohodlný  a  neposlušný;  pěstoval  styky 
s  Uhry,  Benátčany,  Němci,  zatlačil  potomky 
králův  dioklejských  až  do  pomoři  mexi  Ro- 
torem a  Skadrem,  ai  pošlete  od  Řekův  za- 
jat a  sesazen  (1168?).  Na  místo  Jeho  dosazen 
nepochybně  muž  Řekům  příznivý, jehoi  jméno 
však  není  zaznamenáno  (podle  Kovaceviče 
Tichomir,  starší  bratr  Nemanjův). 

Za  veliké  války  mezi  císařem  Manuelem  a 
Benátčany  1171—73  Srbové  přidali  se  k  Be- 
nátčanŮm,  kteří  tehda  na  čas  obsadili  i  Du- 
brovnik.  Tu  se  jmenuie  jako  veliký  iupan 
Štěpán  Nemanja  (ok.  1171—96,  viz  Ne- 
manja),  potud  údělný  kníŽe  v  dolinách 
Toplice,  Ibru  a  Rasiny.  Otec  jeho,  jeni 
v  souvěkých  pramenech  nikde  není  jméno- 
ván,  slul  Zavida  (vzpomíná  se  jako  otec  Miro- 
slavův) a  patrně  (podle  Kovačeviče)  sám  veli- 
kým županem  nebýval.  Nemanja  znepokojo- 
val Kotor  a  Manuelovu  se verodal matkou 
provincii  se  střediskem  ve  Splitu.  Soupeře 
své  z  vlastni  rodiny,  podporované  od  Byzan- 
tincův,  porazil  u  ZveČanu.  Ale  Benátčanům 
vÝprava  do  Řecka  se  nepodařila.  Zatím  císař 
Manuel  r.  1173  dokončil  opětované  své  vý- 
pravy do  Uher  s  velikým  úspěchem,  dosa- 
zením svého  chráněnce  Bely  Iil.,  i  vrazil  pak 
do  hor  srbských.  Nemanja,  vida  obrat,  ra- 
ději se  císaři  poddal.  Vedle  Nemanje  dridi 
oddílná  území  bratří  ieho  s  názvem  knliat 
(kne^t  velji  knex\  Miroslav  v  Chlmu,  Sracimir 
u  Gradce  (Cačku).  Po  smrti  Manuelově  (1180) 
Nemanja  s  králem  Belou  III.  táhl  proti  samo- 
zvanému  císaři  Androniku  Komnenovi  a  pu- 
stošil všecka  města  od  Dunaje  do  Sofie.  PaU 
učinil  konec  řeckému  panství  v  pomoH  DÍo- 
klitie;  vypudil  tam  poslední  domácí  kniiata 
a  obsadil  hlavně  Kotor,  Bar  a  Skader.  Proti 
Řekům  spojil  se  s  vůdci  povstalcův  bulhar- 
ských, s  Petrem  a  Asěnem  (od  r.  1186).  Za 
třetí  křížové  výpravy  vítal  dsaře  Bedřicha  1. 
v  Niši  (1189)  a  nabízel  mu  pomoc  proti  Re- 
kům. Za  vojskem  křížovým  bořil  hrady  u  Sofie 
a  Velbuidu  (Kystendilu)  a  dobyl  Skopjc 
i  Prizrenu.  Po  příchodu  křižákův  císař  Isak 
Angelos  r.  1190  proti  Bulharům  neměl  štěstí, 
ale  Nemaniu  porazil  v  bitvě  u  řeky  Moravy 
(kdesi  u  Nise)  a  táhl  ai  do  Bělebnidu,  kde 
měl  přátelskou  schůzi  s  Belou  IIL  Nemanja 
přinucen  k  míru.  Zůstaly  mu  Šupy  na  sápad 
od  spojené  Moravy,  hraío  Llpljan,  iupy  Lab 
a  Sitnica  na   Kosově  poB,  lupa  Chvostno 


Srbsko  (dějiny). 


979 


a  Peče^  krajina  Pilot  na  cesté  z  Prizrenu  do 
Skadru  a  všecka  pomořská  města  v  Dioklitii. 
S  církví  římskou  Nemanja  pěstoval  stvky, 
ale  vliv  církve  východní,  ačkoli  v  zemi  byla 
zastoupena  jediným  biskupem  v  Rasu»  byl 
siln^éi,  hlavně  stalým  spojením  se  Solunem 
a  s  kláštery  na  Svaté  Hoře  Athonské.  Po  na- 
stolení císaře  Alexia  III.  (1195)  Nemanja  se 
na  sněme  poděkoval  a  odebral  se  do  klá- 
štera Studeníce,  který  byl  sám  zaloiil,  ja- 
koito  mnich  Symeon.  Nejmladší  syn  jeho 
Rastko,  který  byl  z  domova  potají  utekl, 
iil  zatím  na  Athoně  jakožto  mnich  Sáva 
(v.  1 1).  Nemanja  odešel  ze  Srbska  k  tomuto 
synovi,  zaloiil  na  Athoně  klášter  Chilandar 
a  zemřel  tam  r.  1200.  V  Srbsku  následoval 
jako  veliký  župan  syn  jeho  Štěpán.  Druhý 

2n  Vlkan  obdržel  území  nesouvislá,  na 
pádě  Dioklitii  i  Trebiftsko,  ve  středu  země 
krajinu  Chvostno,  na  východě  Toplici;  na 
porn  oři  psal  se  králem,  podle  králův  dio- 
klejských.  Vedle  toho  byl  vlastní  území  po- 
držel Nemanjův  bratr  Miroslav  v  Chlmu  s  po- 
tomky svými. 

8.  Vnitřnlpoměry  veXm.— XV.  stol. 
Po  Nemanjovi  8.  stalo  se  z  odlehlé  horské 
země  velikým  a  mocným  státem.  Rozvoj  jeho 
vrcholu  svého  dos^l  za  Štěpána  Dušana.  Po 
j^o  smrti  (t  1355)  následkem  nedostatečné 
organisace  a  za  přehmatů  v  příliš  mocné  šlechty 
nastal  úpadek.  Teprve  za  doby  despotův  S. 
znovu  se  povzneslo  ke  znamenité  moci. 

Země  nazývala  se  národním  jménem  v  mn. 
č.:  Srblje  nebo  srpska  zem  li  a.  Vedle 
toho  čte  se  i  raška  zemlja,  což  původně 
znamenalo  toliko  vnitrozemí,  oproti  západ- 
nímu Pr  i  mor  je  či  Po  mor  je.  U  Řekův 
slula  £tifpia,  u  Italův  Sclavonia  nebo  Rassia, 
zřídka  Servia^  u  Uhrův  pravidelně  Rascia, 
repíum  Rascie,  obyvatelé  Rascenses,  V  titulu 
kiilovském  do  poc.  XIV.  stol.  vyčítány  jed- 
notlivé přímořské  krajiny:  Diokfitia,  iravu- 
nia,  Zachlmije  atd.,  které  později  shrnuty 
v  celek  jako  >země  pomořské<  (přímoř- 
ské): panovník  >srpske  (raške)  zemlje  i  po- 
morskec,  »Srbliem  i  Pomoriju<,  do  XV.  věku, 
kde  za  despotův  dodáváno  v  názvu  panov- 
níka ještě  >Podunavije«  nebo  >Posavije«. 
2>mě  byla  rozdělena  na  župy,  obyčejně  ma- 
lého rozsahu.  V  XV.  stol.  župa  přejmeno- 
vána na  vlast. 

Na  západ  8.  za  doby  královské  sahalo  ku 
pobřeží  jaderskému,  od  ústi  Drimu  až  ne- 
daleko na  sever  od  ústí  Neretvy;  teprve  ve 
XIV.  stol.  Bosňané  vypudili  Srby  z  Chlmu. 
Jen  Dubrovník  nikdy  nenáležel  k  S-ku.  Sta- 
rou přirozenou  hranicí  proti  Bosně  byla  do- 
lejší Dřina.  O  Podunaji  okolo  Bělehradu  a 
B raníce va  bývaly  časté  boje  s  Uhry.  Vý- 
chodní hranice  šla  pak  východně  od  Moravy 
pfcs  hrad  Bolyan  u  Alexince,  skrze  okolí  Nise 
a  přes  horu  Čemernik  mezi  Vranji  a  Trnem. 
Na  jihu  Srbové  ve  XIII.  stol.  odňali  Byzan- 
tíncům  Lipljan  a  Prizren.  Od  r.  1282  hranice 
se  posunula  za  Šarplaninu  a  od  r.  1341  po- 
stoupila daleko  na  jih  do  zemí  byzantských. 
Za  despotův  XV.  stol.  pomezí  zase  ustou- 


Silo  na  sever  a  nalézalo  se  jižně  od  Nového 
rda  a  Prizrenu.  Pomezní  okresy  sluly  kra- 
jište  (v.  t)  nebo  krajina  (v.  t.),  velitelé  je- 
jich krajištníci.  Stálého  hlavního  města, 
něco  podobného  jako  byl  Kiiev,  Krakov 
nebo  Praha,  středověké  S.  nemělo.  První  po- 
tomci Nemanjovi  sídlili  v  rozličných  hradech 
a  dvorech  ve  vnitrozemí.  Později  stala  se 
střediskem  města  Prizren  a  Skopje.  Posléze 
kníže  Lazar  sídlil  v  Kruševci,  despot  Štěpán 
Lazarevič  v  Bělehradě,  despot  Jiří  Brankovič 
ve  Smederevě  na  Dunaji. 

Z  národů  v  vedle  Srbův  zastoupeni  byli  Ru- 
muni (Vlaši),  nejvíce  horští  pastýři,  Albánci 
(Arbanasi)  a  >Latíni«  (Romani,  původně  také 
> Vlaši  <  řečení)  v  přímořských  městech.  Noví 
osadníci  bylí  >Sasi<,  Němci  povolaní  z  Uher 
a  usazení  v  hornických  městysech. 

Panující  rodina  byli  potomci  Nema- 
njovi. Rodinný  patron  jejich  byl  sv.  Štěpán, 
pročež  všichni  panovníci  veale  vlastního 
jména  se  nazývali  Stepány.  Následníci  trůnu 
obvčejně  sídlili  v  staré  Dioklitii  čili  Zetě. 
Sekundogenittira,  potomci  Miroslavovi,  spra- 
vovala ve  XIII.  stol.  zemi  chlmskou.  Mezi 
členy  rodiny  bývaly  časté  boje  o  trůn,  jako 
mezi  staršími  Arpádovci  a  Přemyslovci.  Když 
potomstvo  Nemanjovo  vyhaslo,  následovaly 
nové  dynastie,  Lazarova  a  Vlkova. 
Koruny  královské  dosáhl  Štěpán  Prvověn- 
čaný  z  Říma  ok.  r.  1217.  Králové  obyčejně 
korunováni  v  klášteře  Žiči.  Štěpán  Dušan 
dal  se  korunovati  r.  1346  ve  Skopji  za  cí- 
saře srbského  i  byzantského:  »car 
Srbljem  i  Grkom«  (imperator  Rassie  €t  Ro- 
mánie).  Název  královský  ponechal  synu  svému 
Urošovi,  který  po  smrti  otcově  spolu  se  strý- 
cem svým  Symeonem  byl  posledním  cárem. 
VikaŠin  a  syn  jeho  Marko  psali  se  králi. 
R.  1377  za  krále  srbského  korunovati  se  dal 
bán  bosenský  Tvrtko,  potomek  Nemanjičův 
po  přeslici;  od  té  doby  název  královský  zů- 
stal panovníkům  bosenským.  Lazar  se  psal 
jen  kne^^  i  samodrfavni  gospodin.  Syn  jeho 
Štěpán  r.  1402  obdržel  od  císaře  byzantského 
název  despota.  U  Byzantincův  Sian6xi\í 
tehda  byla  první  důstojnost  po  císaři;  Be- 
nátčané  ii  jpřekládali  jakožto  název  vévod- 
sk^  {dux).  Titul  despoty  zůstal  pak  po  pádu 
Srbska  ještě  do  r.  1526  náčelníkům  Srbův 
v  jižních  Uhrách. 

Co  se  týče  styků  v  se  sousedy,  největší 
kulturní  vliv  na  středověké  S.  měli  Řekové. 
Nejbližší  nástupci  Nemanjovi  byli  v  dobrých 
poměrech  s  Byzantinci  i  s  Epiroty.  Později 
nastal  obrat,  ale  i  za  doby,  kde  Srbové  ne- 
únavně zmenšovali  území  byzantinské,  nalé- 
záme srbské  královny  řeckého  původu  (Si- 
monida  Uroše  II.,  Maria  Urošc  Ul.).  Po  do- 
byti Makedonie  tamní  náměstkové  srbští  že- 
nili se  s  Řekyněmi  a  postavovali  po  chrámech 
řecké  nápisy.  V  XV.  stol.  despota  Jiřího 
manželka  Irena  pocházela  z  rodu  Kantaku- 
zenův,  manželka  pak  syna  jeho  despota  La- 
zara Helena  byla  dcerou  morejského  despota 
Tomáše  Palaeologa;  dvůr  srbský  tehda  byl 
útočištěm  emigrantův  a  uprchlíkův  řeckýcn. 


980 


Srbsko  (dějiny). 


I  s  Benátčany  Srbové  dobře  se  snášeli,  jme- 
novitě Štěpán  Dušan ;  měliC  za  té  doby  spo- 
lečného protivníka:  Uhry  za  dynastie  aňjou- 
ské.  Teprve  v  XV.  stol.  despotové  srbští 
vedli  dlouhé  války  s  Benátčany  o  pomoři 
Zety.  Nepříznivé  styky  byly  s  Bosňany,  kteří, 

Í*souce  nejvíce  haeretikové  (patareni  či  >ba- 
)uni«),  Srby  v  1.  1325-78  docela  vytiskli 
z  pHraoří  od  Neretvy  do  Kotoni.  S  Bulhary 
panovnici  srbští  mívali  nejvíce  stvky  přátel- 
ské a  příbuzenské;  jen  cář  Michael  (1330) 
padl  v  boji  proti  Srbfim.  S  Uhry  Srbové  bá- 
vali ve  spolku,  pokud  sousedstvím  císařův 
byzantských  oba  stejně  byli  ohroženi.  Po- 
zději Arpádovci  vystoupili  s  nároky  na  vrchní 
moc  nad  Srbskem  a  od  r.  1202  začali  se 
psáti  i  >rex  Serviae<  nebo  >Ra8SÍae«.  Před- 
mětem neustálých  sporův  mezi  Uhry  a  Srby 
bývaly  krajiny  okolo  Braničeva,  Bělehradu  a 
krajina  Mačva  (u  Šabce).  Mírným  způsobem 
je  Ohři  přenechali  králi  Štěpánu  Dragutinovi 
a  Štěpánu  Lazarevičovi.  Za  velikých  boj&v 
mezi  Turky  a  Uhry  středověké  S.  vzalo  za  své. 
Král  byl  hlavní  vojevůdce,  soudce  a 
statkář.  Vedle  něho  stál  sbor,  sněm  šlecht^r 
a  duchovenstva;  jemu  bývali  představováni 
nástupci,  s  jeho  svolením  vydávány  zákony 
a  listiny  větší  důležitosti,  před  ním  koruno- 
váni panovníci.  Moc  královská  ustupovala 
zvolna  před  rostoucí  mocí  šlechty;  teprve 
za  despotův  znovu  obnovena  samo  vláda  pa- 
novníkova. MístodrŽitelé  královští,  správci 
žup  a  spolu  velitelé  vojsk  i  soudci  byli  žu 
pani.  Finanční  úředník  v  župě  byl  kaz  na  c 
{camerarius).  Dvorské  úřady  byly:  veliký 
vojevoda,  tepčija  (vyskytuje  se  i  v  Chor- 
vatsku a  v  Bosně),  čel  nik,  stavilac  atd. 
Pod  vlivem  vzorův  řeckých  zvolna  místo- 
držitelé  královští  přejmenováni  na  sevasty, 
později  na  kefalije.  Za  Štěpána  Dušana 
celý  dvůr  zřízen  podle  vzoru  byzantského; 
byli  tu  despotové  (příbuzní  panovníkovi), 
sevastokratoři,  kjesaři  (kaisar),  proto- 

V  es  ti  ar  ťfinančni  ministr),  veliký  logo- 
f  e  t  (kancléř),  sudiiadvorski  (soudce)  a  j. ; 
vedle  nových  hodností  zůstali  starší  ko- 
niusi  (štolbové),  psáři,  sokoláři.  Starý 
název  Žuf)ana  dáván  pak  vynikajícím  hodno- 
stářům. Úředníci  jako  celek  sluli  vladalci. 

V  župách  soudnictví  od  čáře  Štěpána  od- 
děleno od  správy;  vedle  kefalije  zasedali 
soudci  cárští.  Za  despotův  pak  nejvyšší  úřed- 
níci dvorští  sluli  celnici:  veliký  čclnik 
se  v  listinách  latinských  překládá  coiitf 5 /^a/ď- 
tinuSf  celník  riznički  (riznica:  pokladna) 
nahrazuje  protovestiara.  Nejvyšší  stupeň  mezi 
hodnostmi  vojevůdcův,  diplomatův,  náměst- 
kův atd.  za  té  doby  zaujímali  voj  vodové. 
Kancelář  byla  srbská,  s  písmem  cyrillským. 
»Lo^ofet«  vedl  dohled  nad  kanceláří;  listiny 
a  knihy  psali,  podle  formulářův  původu  řec- 
kého, dijaci  (písaři).  Pro  dopisy  řecké  pa- 
novníci měli  i  písaře  řecké.  Latinští  písaři  a 
kancléři  připomínají  se  občas,  nejvíce  v  době 
despotův. 

Ve   financích   vlivem    byzantským    zvolna 
měněny  původní   daně,  odváděné  v  přírod- 


ninách. Starší  zákony  předpisují  pokuty  v  ko- 
ních nebo  volech.  Hlavni  pozemková  dafi 
byla  soč:  míra  žita  a  1  perper  (později  dn- 
kát)  v  penězích.  V  Baru  a  Budvé  slula,  řec* 
kým  jménem  akrosttch;  vedle  peaéz  Bs* 
rané  odváděli  ze  sadův  svých  jistou  núm 
oleje.  Za  pastvu  vepřových  stád  po  lesích 
platila  se  žirovnina,  za  pastvy  horské  trav* 
nina,  za  despotův  z  vinic  cabrina.  Du- 
chovní daně  byly  dimina  biskupům  a  bir 
Copům.  Ze  stád  platilo  se  zeměpánovi  do- 
ytkem;  na  trzích  nesmělo  se  prodávati  maso, 
pokud  nebylo  doprodáno  »kraljevo  oneso*. 
Cehiice  (carina)  dávány  do  nájmu,  nejvíce 
Kotořanům  aDubrovčanům  (car  i  nic  i).  Ve- 
liký důchod  byl  z  prodeje  soli  (ku merk 
solski)  a  z  hornických  míst.  Přímořská 
sousední  města,  jako  Dubrovnlk,  platila  za 
postoupená  jim  území  roční  tributy  (mo- 
goriš,  dochodak^.  Kromě  toho  bral  král 
1  pokuty  peněžní  (globa;  úřednici  glób  ar  i). 
Veliké  svobody,  hlavně  klášterův,  zrušeny 
za  nepokojné  doby  despotské,  kde  i  mniši 
platili  daně  k  udržováni  vojsk  a  k  odváděni 
poplatku  Turkům. 

Starobylé  právní  obyčeje  rušily  se  vlivem 
církve,  která  se  držela  byz.  zákoníkův  cír- 
kevních. V  překladech  Prochironu,  t.  xv.  xi- 
konův  Justiniánových  (kompilace  z  Eklogy, 
z  vófíog  YftogyLKÓg  a  z  Prochíronu)  a  v  abe- 
cední Syntagmě  Matěje  Vlastara  našlo  se  ob- 
čanské právo  jako  hotový  S3rstém.  Ve  stát- 
ním ústroji  a  v  trestním  právě  rozdíl  proti 
pořádkům  řeckým  byl  veliký:  Byzantinci  ne- 
měli rozdílu  stavův,  komposicí  sločinův  pe- 
nězi (t.  zv.  vražda),  ordalii  (vřelou  vodou 
a  žhavým  železem),  zemských  sněmŮv  atd. 
V  té  příčině  staré  jprávo  srbské  bližší  bylo 
právům  středověké  Evropy  střední  a  severní. 
Před  stolec  panovníka  jako  nejvyš^o  soudce 
nebo  před  jeho  zástupce,  župany,  sevasty  a 
kefalije,  náležela:  velezráda  {nes^a)^  platy 
za  rány  a  zabití  {vrafda,  krv)^  spory  o  otroky, 
koně  a  jmenovitě  o  nemovitý  majetek,  tresty 
lupičův  a  zlodějův  atd.  Cář  Stepán  Dušan 
po  dobytí  četných  provincií  byzantských  roz- 
dělil soudnictví  od  administrace,  jakož  bylo 
ode  dávna  zavedeno  u  Řekův,  a  k  potřebě 
nových  cárských  soudcův  {sudije  cartvj)  na 
sněmich  r.  1349  a  1353—54  prohlásil  záko- 
ník, jenž  obsahuje  hlavně  veřejné  a  trestní 
právo,  velmi  málo  z  občanského  práva  (nej- 
novější vydáni  od  Novakovičc  1898;  viz  roz- 
pravu K.  Jirečka  v  fagiéově  >Archivé«,  diiu 
22).  Statkáři  nebo  jejich  zástupci  jako  soudci 
na  statcích  soudili  v  záležitostech  občanského 
práva  nadále  podle  obyčej  ův  nebo  podle 
řeckých  právních  knih;  města  pomořská  a 
saská  měla  své  zvláštní  statuty.  V  případech 
reservovaných  panovníkovi  rozhodovala  ne^- 
častěji  porota,  vŽdy  v  přítomnosti  soudce 
nebo  přistává  (zástupce)  zeměpánova.  Po- 
rotnikův  bývalo  24,  12  nebo  6,  vidv  ze 
stavu  téhož,  jako  byl  obvtněnj^,  po  přuaze 
od  nich  složené  v  chráme.  Výslovné  je  v  zá- 
koníku předepsáno,  že  porotmd  nemají  f^tranv 
vésti  ke  smiru,  ale  jen  rozhodnouti  o  vin^ 


Srbsko  (dějiny). 


981 


nebo  nevině.  Ve  sporech  seSasy^Kotořany, 
Dubrovčany  atd.  bývala  sestavena  smíšená 
porota,  se  stejným  počtem  nástupcův  z  obou 
stran.  Na  pomezí  dubrovnickém  tento  soud 
slul  stanak  (vlastně  sastanak,  což  doslovně 
rovná  se  lat  conventus).  Do  doby  despotův 
náleží  mladší  redakce  ziákoníku  čáře  Štěpána 
Dušana.  Poslední  stopy  jeho  jeví  se  na  území 
Cmojevič&v  koncem  XV.  stol. 

Církev  východní  měla  v  zemi  převahu  od 
doby  Nemanjov^.  Tehda  jediný  pravoslavný 
biskup  v  zemi,  sídlící  v  Rase,  závisel  na  samo- 
správném arcibiskupu  ochridském.  Poněvadž 
arkev  ochrtdská  tehda  byla  pod  vlivem  moc- 
ných Řekův  epirských,  Štěpán  Prvovčnčaný 
dosáhl  od  Řekův  nikejských  asi  r.  1220  zří- 
zení zvláštního  arcibiskupství  pro  Srby.  Marné 
byly  protesty  ochridského  arcibiskupa  De- 
metria  Chomatiana.  Prvním  arcibiskupem 
srbským  {archijepiskup  vséch  srbskich  i  po- 
morskich  fem/*)  byl  Sáva,  bratr  krále  Štěpána 
Prvověněaného.  Sídlo  arcibiskupské  nalézalo 
se  zprvu  v  klášteře  ŽiČi,  později,  od  polo- 
vice XUI,  stol.,  v  Péči  (v.  t.).  Biskupové 
(s  počátku  osm)  sídlili  nejvíce  v  klášteřích. 
Stepán  Dušan  r.  1346,  prohlásiv  sebe  za  čáře, 
arcibiskupa  povýšil  za  patriarchu  {patriarch 
Srhyem  i  Grkom),  ale  spolu  s  ním  od  Řekův 
dán  do  klatby.  Teprve  r.  1375  církev  řecká 
a  srbská  se  smířily;  název  patriarši  zůstal, 
ale  bez  jména  Řekův  (patriarch  Srbljem  i  Pri- 
morju).  Velikou  důležitost  měly  četné,  bo- 
haté kláštery,  držíce  veliké  statky  nemovité: 
Studenica  (zakladatel  Nemanja),  ŽiČa  (Štěpán 
Prvovénčaný),  Mileševa  (král  Vladislav).  So- 
poéani  (Uros  L),  Morača  (Štěpán,  syn  >/lka- 
nův),  Banjska  (Uroš  II.  Milutin),  Gračanica 
(týž),  Děčanv  (Uroš  III.).  klášter  sv.  Arch- 
andélův  u  Prízrenu  (Štěpán  Dušan).  Rava- 
nica  (Lazar),  Ljubostinia  (vdova  Lazarova 
Milica),  Resava,  dnes  Nfanasija  (despot  Ště- 
pán). V  cizině  od  Srbův  založeny  hlavně 
Chiíandar  na  Svaté  Hoře  Athonské  a  klášter 
sv.  Michaila  a  Gabriela  v  Jerusalemě. 

Latinská  církev  měla  v  Srbsku  vždy  staré 
své  arcibiskupství  v  Baru  {Antibarum\  s  bi- 
skupy v  městech  severní  Albánie.  Biskup  ko- 
torský v  XI. — XIV.  stol.  byl  podřízen  arci- 
biskupovi v  Bari  v  Apulii.  aby  unikl  sporům 
mezi  sousedními  arcibiskupy  barským  a  du- 
brovnickým  o  hranice.  Přívětivé  styky  s  Ří- 
mem udržovány  do  poč.  XIV.  věku;  později 
nastalo  nepřátelství,  pod  vlivem  sporů  v  mezi 
Srby  a  Ubry  nebo  Neapolci. 

Učení  bogomilův  čili  >patarenůvc,  vlád- 
noucí v  Bosně,  v  S-ku  bylo  od  Nemanje 
v  tajných  počátcích  důkladně  vypleněno. 
Stoupence  nalézalo  pouze  v  (^Imu.  pročež 
Srbové  v  této  krajině  neměli  dosti  opory. 

Válečnictví  při  bojovné  mysli  obyvatel- 
stva vždy  bývalo  předním  zaměstnáním.  Nej- 
vyšším velitelem  byl  panovník,  hlavním  živlem 
vojsk  pak  šlechtici  obou  tříd.  Panovník  držel 
si  časem  i  cizí  Žoldnéře:  Kumány,  Jasy  (kav- 
kásské  Osetince,  Alany  BvzantincŮv).  Turky. 
Tatary,  Španěly,  Němce.  Hrady  župní  hlídati 
a  stříd    povinno    bylo    obyvaielstvo   župy. 


Vojska  nejvíce  byla  jízdná.  Slabě  znali 
Srbové  uměni  obléhací.  ale  svých  hradů  často 
výborně  hájili. 

Vyšší  šlechta  vznikla  dvojím  způsobem: 
z  potomkův  starých  náčelníkův  plemen  nebo 
z  postranních  větví  rodu  panovnického  (i  sy- 
nové králův  byli  pouhými  Župany)  a  z  po- 
tomstva úředníkův  dvorských  a  župnich. 
K  tomu  druží  se  patriciové  přímořských 
měst.  Šlechtic  vyšší  třídy  slul  vlastelin, 
paní  jeho  (jako  podnes  v  Dubrovníku)  vla- 
dika.  Nižší  Šlechtic  rovnající  se  západozem- 
skému  rytíři,  původně  svobodník  k  službě 
válečné  povinný,  slul  zprvu  voj  nik,  později 
vlas  telí  čié.  Majetek  šlechty  a  vůbec  svo- 
bodníkův  byl  způsobu  dvojího.  Dědičná 
země,  kterou  směl  majitel  volně  prodati, 
vyměniti,  darovati,  závětí  odkázati  atd.,  slula 
bašti  na;  ztratil  ji  jen  v  případě  velezrády. 
Byzantského  původu  byla  p  r  o  n  i j  a  (v.  t.),  způ- 
sob dědičného  vojenského  léna,  které  nikdo 
nesměl  prodati  nebo  církvi  darovati,  s  urči- 
tými vojenskými  povinnostmi;  to  je  byz. 
axQaximxníLév  nxfjyíOL^  v  pozdní  době  nQovoia. 
Vyšší  šlechta  těžila  z  vnitřních  sporů  v  v  pa- 
nující rodině  a  po  r.  1300  nabývala  moci, 
která  stále  rostla.  Po  smrti  Dušanově  od- 
středivé tendence  panstva  zavinily  rozklad 
říše  Srbské.  Teprv  Štěpán  Lazarevič  ve  svém 
území  zlomil  moc  velikých  pánův  a  dosazo- 
val všude  jen  oddané  úředníky,  šlechtice 
nebo  chudé  svobodníky. 

Města  (grád)  přímořská,  jako  Bar  a  Ulciň, 
byly  šlechtické  republiky  s  velikými  výsa- 
dami. Dopodrobna  známe  ústrojí  města 
Budvy.  ze  statutu  městského  z  doby  Ště- 
pána Dušana.  Kotor  nalézal  se  pod  vrch- 
ností srbskou  asi  1186—1371.  Ve  XIII.  stol. 
jmenují  se  v  něm  knězové  (comites)  městští, 
Srbové;  ve  XIV.  věku  mizejí  a  v  čele  městské 
šlechty  kotorské  zjevuji  se  toliko  domácí 
voleni  soudci,  ročně  se  střídající.  Poměr  ke 
králi  {dominus  noster  rex,  dominatio)  je  ve 
statutu  kotorském  přísně  vymezen.  Obec  po- 
držela celé  soudnictví,  svou  minci  atd.  U  dvora 
srbského  měli  Kotořané  jako  protovestiáři, 
nájemci  celnic,  vyslanci  do  ciziny  atd.  zna- 
menitý vliv.  U  vnitrozemí  osady  horníkův 
Sašův,  tržiště  {trg)  s  hradem,  požívaly  zvlášt- 
ních práv;  zástupcem  panovníka  byl  u  nich 
>comes«  (často  i  Dalmatinec);  vzpomínají  se 
městští  soudci  (purgari),  notarii  (notarius 
Teutonicorum  v  Rudniku).  urburarii.  Právo 
svobodného  kácení  lesa  a  zakládání  novech 
osad  Sasům  obmezeno  zákoníkem  čáře  Ště- 
pána Dušana.  Vedle  Sašův  v  tržištích  žili 
četní  cizí  kupci,  nejvíce  Dalmatinci  a  Italové. 
Katolické  fary  jejich  byly  podřízeny  bisku- 
povi kotorskému,  později  arcibiskupovi  bar- 
skému.  Za  bouřlivých  válek  tureckých  osady 
saské,  i  zprvu  počtem  osadníkův  slabé,  za- 
čaly klesati  emigrací  horníkův  do  Uher,  do 
Itálie  atd.  Stará  domácí  města  bývala  pod 
silným  vlivem  církve,  jako  Peč  pod  patri- 
archou, Prizren  vedle  kláštera,  založeného 
od  čáře  Štěpána.  Řeckým  městům,  dobytým 
ve  XIV.  stol.,  potvrzována   práva,  jim  udě- 


982 


Srbsko  (dějiny). 


lená  od  císařův  byzantských.  Za  doby  de- 
spotův výsadami  obdarován  Bělehrad  s  ji- 
nými městy. 

Nešlechtici  nazýváni  sebry  (starosb.  sebr, 
novosrb.  sebar).  Lid  venkovský  dělil  se  na 
pastýře  a  rolníky.  Svobodnější  byli  pastýři, 
Vlaši  řečeni;  rolníkům  se  zapovídalo  při- 
ženiti se  k  pastýřům.  Ves  pastýřská  slula 
katun,  jednotlivé  chaty  její  kljeti,  klje- 
tiŠta.  Náčelník  obce  pastýřské  slul  kněz, 
primikjur,  později  celník,  na  západě  ka- 
tunar.  Vedle  pastýřství  >Vlasi«  Živili  se  pře- 
nášením zboží  na  soumarech,  karavanským 
obchodem.  Daně  platili  v  ovcích,  kožich, 
vlně.  Ves  rolnická,  složená  z  rozptýlených 
dvorců  v,  slula  selo,  odlehlé  skupiny  jeji 
zasel ak  (dům  kuča).  Byly  i  vsi  s  četnými 
řemeslníky:  kováři,  krejčími,  hrnčíři,  zedníky, 
sedláři,  mečíři  atd.  Jedna  třída  byli  meropsi 
(jedn.  č.  mirop^ch),  rovnající  se  byz.  »pari- 
kům<  (nd{ío(.y.oi)  a  italským  kolonům:  lidé 
svobodní,  sedící  na  cizi  půdě,  kteří  volně 
mohli  při  vésti  se  šlechtici,  s  církvi  nebo  se 
samým  cárem.  Svobodnější  třída  byli  so- 
kalnící.  Ve  XIV.  stol.  zákony  se  snaží  za- 
mezovati útěk  rolníkův  a  zpustnuti  statkův 
přísnými  tresty  proti  přijímání  takových 
uprchlíkův.  Nejnižší  třída  byli  otroci  (otroci, 
rabi). 

V  hospodářství  na  prvním  místě  vŽdy 
zůstal  chov  dobytka.  Rolnictví  dařilo  se  jen 
v  nižších  a  teplejších  krajinách.  Často  děje  se 
zmínka  o  včelařství.  Zprůmyslu  odXllI.  st. 
stojí  na  prvním  místě  hornictví  s  doly  stříbra 
(novobrdské  stříbro  s  příměsí  zlata  slově 
glama),  olova,  mědi  a  železa.  Obnoveno  od 
Sašův  nejvíce  na  místech,  kde  se  dolovalo 
již  za  doby  římské.  Nejstarší  tržiště  bylo 
Brskovo  na  Taře  u  Kolašina  ve  XIII.  věku. 
Od  r.  1295  uvádí  se  Rudnik;  východně 
od  něho  leželo  Kučevo  (dnešní  Kučajna), 
severně  Rudišta  u  Bělehradu,  severozá- 
padně olověné  doly  Krupanj  a  Zajača. 
Celá  řada  hornických  osad  vznikla  okolo 
Kopaoniku:  Trepča  (dnes  v  ssutinách), 
Plana,  Brvenik  a  j.  V  nejjižnější  skupině 
dolů  v  hlavní  osadou  bylo  Novo  Brdo  (v.  t.) 
s  blízkým  Janjevem,  Cizi  kupci,  Kotořané, 
Dubrovčané,  Splitané  a  jiní  Dalmatinci,  Be- 
nátčané,  Florentinci,  Řekové,  obchodnici 
z  Uher  sjížděli  se  v  hornických  městech  a 
na  jarmarcích  (panagjur).  Vyvážel  se  hlavně 
živý  dobytek,  kůže,  vlna,  sýr  atd.,  kožišiny, 
ryby  dunajské  a  skaderské,  vosk  a  med,  na 
stranu  k  pomoří  stavební  dříví,  dřevěné  uhlí, 
smůla  a  pryskyřice,  siímach  (středolat.  sco- 
tanum^  rujevina)  pro  koželuhy,  rozličné  kovy, 
plátno,  hrubé  vlněné  látky  a  dřevěné  nádobí. 
Mezi  dovozem  na  prvním  místě  stoji  všeliké 
látky  tkané,  vlněné,  lněné,  bavlněné  a  hed- 
vábné, pak  mořská  sůl  od  pobřeží  a  kamenná 
z  Uher,  v  horských  krajinách  víno,  olej,  ryby 
mořské,  dále  rozmanité  zboží  kovové  a  ko- 
žené, sklo,  papír  atd.  Jako  hlavní  mince  pla- 
tily zlaté  peníze  byzantské,  později  benátské 
a  uherské.  Zlato  však  stále  mizelo  z  oběhu; 
počítalo  se  podle  byzantských  perperův  (hy- 


perpyron,  byzant.  zlatá  mince),  ale  jen  jako 
peněz  počítacích,  označujících  souhrn  malých 
peněz  stříbrných  (dínarQv  Čili  groidv).  Do- 
mácí stříbrné  mince  raženy  od  XIII.  stoL 
v  Brskově,  Kotorn,  Rudniku,  Novém  Brdě, 
Prizrenu  atd.,  s  nápisy  cyrillskýxni,  někdy 
i  latinskými  a  italskými.  Viz  o  nich  články 
dr.  Jana  Safafíka  v  »Glasniku<  a  jihoslovan- 
skou  numismatiku  S.  Ljubiée. 

O  vývoji  uměni  svědči  nádherné  stavby 
srbských  klášterů  v  a  kostelů  v,  hlavně  xe 
XIV.  a  XV.  věku;  sloh  byzantský  nalézá  se 
u  nich  pod  vlivem  stavitelství  italského,  pro-> 
nikajícím  do  vnitrozemí  z  měst  Dalnuicie. 
Tyto  stavby  spolu  s  freskami  jejich  posud 
jsou  příliš  málo  studovány  a  oceněny.  Ze 
staveb  světských  vyniká  velíkolepý  hrad  Sme- 
derevo,  zbudovaný  od  despota  Jiřího. 

9.    Doba   potomkův    Nemanjových 
(1196—1371).    Nemanjůt   syn    veliký    župan 
Štěpán  >Prvověnčaný«  (1196—1227),  mni 
nadaný,  který  sepsal  i  životopis  svého  otce 
(viz  Nemanja),  zprvu  měl  v  zemi  soupeře, 
bratra  svého  Vlkana,  který  jej  jednou  (1202 
až  1203)  pomocí  uherského  krále  Emericha 
úplně  vypudil  ze  země.  Ale  Vlkan  brzo  zaae 
ob  mezen  na  své  úděly  a  Štěpán  dosazen  na 
staré   místo,  patrně  podporou  bulharského 
čáře  Kalojana.  Po  zavražděni  Kalojanové  Ste- 
pán podporoval  v  Bulharsku  nápadníka  trůnu 
Strěza.   Setkal  se  s  nepřátelstvím  čáře  Bo- 
řila, jeho  spojence  cařihradského  císaře  Jin- 
dřicha, uherského  krále  Ondřeje  II.  a  epir* 
ského  despota  Michala,  ale  proti  útokům  se 
všech  stran  šfastně  se  udržel.  Obratným  vy- 
užitím okolností  dosáhl  asi  r.  1217  pro  sebe 
koruny  královské  z  Rima,  ok.  r.  1220  zřízeni 
zvláštního  arcibiskupství  srbského  jednáním 
se  soupeři  Epiťotův,  s  Řeky  nikejskými.  Ná- 
stupci Stepána  >prvokorunovaného<' bylí  tři 
synové  jeho,  jeden  za  druhým,  panovnici  sla- 
bého nadání.  Štěpán  Radoslav  (1227—34), 
syn  Eudokie,  dcery  císaře  Alexia  UL,  a  rov- 
něž i  manžel  Řekyně,  chtěl  se  představovati 
jako   Řek  a  na  listinách  se  podpisoval  po 
řecku.  Připojil  se  k  tchánu  svému,  epirskémn 
císaři  Theodorovi;  ale  po  jeho  náhlém  pádu 
(1230)  nemohl  se  v  S-ku  udržeti  a  přes  Du- 
brovnik  utekl  do  Epíru.   Na  trůn  pozdvižen 
bratr  jeho  Štěpán   Vladislav   (1234 — 43), 
zet  bulharského  cáfe  Jana  Asěna  IL   Oriel 
se  Bulharův,  ale  po  smrti  Asěnově  (1241) 
rovněž  pozbyl   opory.   K.   1241    Mongolové 
táhli  podél  pomoří  dalmatského  okolo  Do* 
brovnika  a  Kotoru  aŽ  do  okolí  Skadru  a 
odtud  skrze  S.  a  Bulharsko  domů.   Vladi- 
slav svržen,  ale  zůstal  mu  název  královský 
a  úděl  v  Píimoří;  žil  ještě  r.  1264.   Na  trůn 
povýšen   nejmladší   bratr  Štěpán   Uros  L 
(1243—76).   V  Bulharsku  za  nezletilosti  ma- 
lého  Michala  Asěna  válečná  strana   začala 
boj   proti  Řekům  a  Srbům.   Proti   Uroiovi 
vešla  ve  spolek  i  s  Dubrovčany  a  s  Chlmany 
(1253—54).  Bulhaři  plenili  S.  ai  k  řece  Umo, 
ale  brzo  učinili  mír.  Uroá  I.  spojil  se  pak 
s  Michalem   II.,   despotem   epirskýni«  proti 
Řekům  nikejským  v  Makedonii,  obsadil  (1257) 


Srbsko  (dějiny). 


983 


Skopje,  vojska  svá  vyslal  i  do  Pologu  a  Ki- 
čeva,  ale  po  velikém  vítězství  nového  císaře 
Michala  Palaeologa  nad  Epiroty  (1259)  zase 
ustoupil  do  starých  hranic.  Proti  císaři  Mi- 
chalovi velel  ve  styky  s  králem  Karlem  I. 
z  rodu  Anjou  v  království  Neapolském.  Man- 
želka Urošova,  královna  Helena,  byla  původu 
franckého ;  bliiéí  genealo^e  není  známa,  leda 
že  sestra  královnina  Mane  byla  provdána  za 
francouzského  rytíře  Anselma  dc  Chaurs, 
který  držel  statky  v  kníŽetstvi  Achajském. 
Mnoho  válčil  Uros  L  s  Uhry  v  Mačvě,  území 
někdy  knížete  ruského  Rostislava;  jednou 
poražen  i  zajat,  ale  při  míru  syn  a  spolu- 
vládce  jeho  Štěpán  Dragutin  zasnouben  s  Ka- 
teřinou, dcerou  uherského  krále  Štěpána  V. 
Ke  konci  Uros  pronásledován  od  syna  svého, 
který  žádal  čásf  země  pro  sebe,  jako  někdy 
Štěpán  V.  od  svého  otce  Bely  IV.;  otec  po- 
ražen u  Gacka,  utekl  do  Cblmu  a  stal  se 
mnichem. 

Štěpán  Dragutin  (1276—82)  začal  ne- 
přátelství s  Byzantinci,  ale  za  nedlouho  si 
zlomil  nohu  pádem  s  koně  pod  hradem  Je- 
lečem.  Na  sněme  v  Deževě  odevzdal  vládu 
svému  mladáímu  bratru  Uroši  n.  Milutinovi. 
Sám  pak  obdržel  od  Uhrfiv  bývalé  území 
Rostislavovo,  Bělehrad  i  Mačvu  (v  ní  ležel 
sídelní  jeho  hrad  Dabrac),  v  Bosně  Usoru. 
Země  jeho  nazývána  také  >zemlja  srěmska<, 
on  sám  »král  srěmský«;  tehda  počítali  Du- 
brovčanc  i  Rudnik  do  Srěmu.  Zetěm  jeho 
stal  se  bosenský  bán  Štěpán  (Kotroman). 
Štěpán  UroS  II.  Milutin  (1282—1321) 
v  současných  památkách  obyčejně  jen  král 
UroS  řečený,  za  dlouhého,  téměř  40letého 
panováni  svého  S.  vysoko  povznesl  výboji 
na  jih,  podporou  hornictví  a  rozkvětem  ob- 
chodu. Hned  r.  1282  Byzantinc&m  trvale  od- 
ňal Skopje  s  celým  okolím ;  císař  Michal  Pa- 
laeolog  zemřel  téhož  roku  za  příprav  k  vý- 
pravě na  západ  proti  Srb&m  a  EpirotCim. 
Od  té  doby  Srbové  vedli  neúnavnou  po- 
mezní válku  v  Makedonii.  Za  rozkladu  Bul- 
harska pod  nátiskem  Tatar  A  v  oba  králové 
obsadili  BraníČevo  a  válčili  se  Šíšmanem, 
knížetem  vidinským.  Ale  když  následkem 
toho  chán  tatarský  Noeaj  jako  vrchní  pán 
Bulharska  vystoupil  s  hrozbami,  Uros  byl 
nucen  poslati  syna  svého  Štěpána  jako  ru- 
kojmí ke  dvoru  tatarskému.  Štěpán  unikl 
odtud  teprve  po  pádu  Nogajově  (1299)  a 
spravoval  pak  Zetu.  Zatím  Uroá  se  smířil 
s  Řeky;  za  (čtvrtou^  manželku  obdržel  Si- 
monidu,  dceru  Anaronika  II.,  které  dvfir 
řecký  ztracené  krajiny  v  sev.  Makedonii, 
hlavně  Skopje,  dal  za  věno.  Podporoval  pak 
tchána  svého  vojsky  proti  Turkům  v  Malé 
Asii.  Spolky  jeho  s  Řeky  vedly  však  k  válce 
mezi  bratry.  Dragutin  chtěl  bratra  svého  se- 
saditi a  na  jeho  místo  dosaditi  svého  syna. 
Uroá  uveden  do  veliké  tísně,  ale  rozbroj 
ukončen  smířením.  Z  týchž  příčin  došlo 
k  válce  mezi  Urošem  a  synem  jeho  (z  prvěj- 
šího  sňatku)  Štěpánem  v  Zetě.  Štěpán  se 
poddal,  ale  věrolomně  na  pólo  oslepen  a 
s  rodinou  (i  malým  synem  Dušanem)  inter- 


nován  v  Cařihradě  u  dvora  císaře  Andro- 
nika  n.  Teprve  po  několika  letech  mu  po- 
volen návrat  a  sídlo  v  župě  Budimlji  na 
Limu.  Po  smrti  Dragutinově  (1316)  Uros  ob- 
sadil území  svého  bratra  i  uvěznil  syna  jeho 
Vladislava,  ale  tím  zapleten  do  války  s  uher- 
ským králem  Karlem  Robertem,  s  chorvat- 
ským báném  Mladenem  a  do  nepřátelství 
s  neapolskými  Anjouovci  v  Albánii.  Po  smrti 
Uroše  II.  Milutina,  který  pro  veliká  svá  da- 
rování klášterům  a  církvi  brzo  byl  nazýván 
»svatým  králem<,  strhly  se  v  S-ku  mnoho- 
leté boje  mezi  třemi  nápadníky  trůnu  (1321 
až  1324).  Jako  nástupce  vystoupil  starší  syn 
Uroše  II.  Milutina,  král  Konstantin.  Ale 
také  Vladislav,  syn  Dragutinuv,  vysvobodil 
se  z  vězení  a  zmocnil  se  území  otcova  i  hradu 
Rudniku.  Nejvíce  stoupencův  našel  však  pólo- 
slepý  Štěpán  Uros  III.,  od  pozdějších  ře- 
čeny >král  děčanský*  podle  kláštera,  jejž  za- 
ložil (1321—31).  Rozhlásilo  se,  že  z  nenadáni 
zase  nabyl  zraku.  Korunován  spolu  se  synem 
Štěpánem  Dušanem  jako  spoluvládcem.  Král 
Konstantin  poražen  v  bitvě,  ve  které  zahy- 
nul, a  král  Vladislav  vyhnán  do  Uher.  BojQv 
těch  použili  Bosňané,  kteří  tehda  se  snažili 
postoupiti  na  západ  k  moři.  Jejich  bán  Ště- 
pán n.  (po  matce  vnuk  krále  Dragutina) 
zmocnil  se  Chlmu  až  k  ústí  Neretvy  (ok. 
r.  1325).  Za  bojův  mezi  Andronikem  II.  a  m., 
dědem  a  vnukem,  UroŠ  III.  stál  na  straně 
dědově.  Mladý  Andronik  III.,  který  po- 
sléze zvítězil,  spojil  se  pak  s  bulharským  cá- 
rem Michalem  proti  Srbům,  ale  cář  Michal 
od  srbských  králův  Uroše  III.  a  Dušana  u  Vel- 
buždu  (aneŠního  Kystendilu)  poražen  i  sám 
zahynul  v  této  bitvě  (1330).  Bosňané  zatím 
výboje  své  rozšířili  až  k  pomezí  Dubrovnika. 
Mezi  starým  a  mladým  králem  srbským  strhla 
se  konečně  rozepře  a  válka;  šlechta  byla  pro 
mladého  krále,  tehda  22letého,  a  sesadila 
staršího,  jenž  tři  měsíce  potom  zemřel,  jak 
se  již  tehda  v  okolních  zemích  tvrdilo,  smrtí 
prý  ne  přirozenou. 

Štěpán  Dušan  ^1331— 55)  poslední  zby- 
tek srbského  území  v  Chlmu,  hrad  Ston 
s  jeho  poloostrovem,  postoupil  za  tribut  Du- 
brovníku  (1333).  Povstání,  které  byzantsky 
vojevůdce  Syrgiannes  v  Makedonii  začal  proti 
císaři  Andronikovi  III.,  od  Štěpána  Dušana 
usilovně  podporováno,  ale  po  zavražděni 
Syrgianna  skončeno  mírem  s  Řeky,  ujedna- 
ným na  řece  Galiku  u  Solunu  (1334).  Zatím 
unerský  král  Karel  Robert  vrazil  do  S-ka  až 
k  Žiči,  avšak  od  Srbův  vy  puzen  za  Sávu. 
Andronik  III.  opanoval,  za  přátelských 
stykův  se  Srby,  celý  bývalý  epirský  despotát 
v  Epiru  a  Thessalii,  než  smrtí  jeho  r.  1341 
nastal  úplný  rozklad  říše  Byzantské.  Z  veli- 
kého zápasu  mezi  stranami  Palaeologův  a 
Kantakuzenův  nejvíce  prospěchu  tčžil  Štěpán 
Dušan.  Nejprve  podporoval  samozvance  cí- 
saře Jana  Kantakuzena,  který  jednou  sám 
utekl  do  S-ka  (1342),  ale  při  dobývání  hra- 
dů v  makedonských  a  dělení  výbojů  v  spo- 
jenci brzo  se  rozešli.  Srbský  král  nedržel 
pak   se  žádnou  stranou  a  odnímal  Řekům 


984 


Srbsko  (dějiny). 


kraj  po  kraji,  v  Albánii  (kromě  Dráče,  náleže- 
jícího Neapolcům)  i  v  Makedonii,  kde  r.  1345 
padl  Sér,  hlavní  mčsto  na  cesté  do  Caři- 
hradu.  Řekové  na  západč  vojsk  polních  tehda 
neměli;  bitev  nebylo,  ve  všech  krajinách  zá- 
pasily mezi  sebou  strana  řecká  a  srbská,  a 
města  hladem  nebo  štědrými  dary  srbského 
krále  snadno  přinucena,  aby  se  poddala.  Al- 
bánští a  rumunští  horalé,  znepřáteleni  s  řec- 
kými městy,  byli  vŠude  na  straně  srbské. 
v  Makedonii  Řekům  zbyl  Solun;  na  východě 
území  jejich  začínalo  od  Kavaly.  O  veliko- 
nocích r.  1346  Štěpán  Dušan  dal  se  v  Skopji 
korunovati  na  čáře  Srbův  a  Řekův.  R.  1348 
obsadil  Epir  a  Thessalii  ai  k  pomezi  Kata- 
lanův,  španělských  žoldnéřův,  panujících  ve 
vévodství  Athénském.  Severní  krajiny  zatím 
zanedbávány.  Nové  vpády  Bosňanův  pohnuly 
Dušana  na  podzim  r.  1350  k  výpravě  proti 
nim  podél  pomoři  do  Chlmu  aŽ  blízko  k  řece 
Cetinč,  avšak  zprávy  z  jihu  přiměly  ho  rychle 
k  návratu  do  Makedonie.  Kantakuzen  totiž 
zatím,  smířiv  se  s  Janem  Palaeologem,  za  ne- 
přítomnosti Dušanovy  Srbům  odňal  Ber  (Berr- 
hoeu),  Voden  a  Ostrov  (podzim  1350).  Rychle 
objevil  se  Dušan  před  Solunem,  ale  nedošlo 
ani  k  bitvě,  ani  k  míru,  nýbrž  k  nové  válce 
mezi  řeckými  stranami  (1352)  fan  Palaeolog 
podporován  od  Srbův  i  Bulharův,  ale  u  Di- 
motiky  na  dolní  Marici  pomocné  sbory  je- 
jich poraženy  od  Turkův  strany  Kantakuze- 
novy.  Tehda  osmanští  Turci  po  prvé  se  usa- 
dili na  půdě  evropské  v  Kallipoli  (1354).  Cář 
Štěpán  Dušan  jasné  poznal  nebezpečenství, 
hrozící  příchodem  Turkův  do  Evropy.  Vy- 
jednával s  papežem  v  Avignone,  chtěje  býti 
jmenován  » kapitánem  křesťanstva*  proti 
Turkům.  Ale  téhož  roku  (1354)  nucen  byl 
válčiti  s  uher.  králem  Ludvíkem.  Cář  Štěpán 
Dušan  zemřel,  teprve  47letý,  20.  pros.  1355. 
Mladý  syn  jeho  cář  Štěpán  Uros  (1355 
až  1371)  byl  mladík  neschopný  a  nesamo- 
statný. Proti  němu  v  Kosturu  cárem  pro- 
hlásil se  nevlastní  bratr  Dušanův  Symeon, 
potud  náměstek  v  Epiru,  ale  uznání  v  se- 
verních krajích  nedosáhl;  obmezil  se  na  jih. 
Král  uherský  Ludvík  zatím  r.  1358  Benát- 
čany,  spojence  Dušanovy,  úplně  vypudil 
z  Dalmácie  a  r  1359  podnikl  vpád  do  S-ka. 
Na  dvoře  srbském  největšího  vlivu  dosáhl 
kníže  Vojslav,  po  jeho  smrti  pak  despot 
Vlkašin;  v  Zetě  od  r.  1360  vystupují  tři 
bratři  Balšiči  (v.  t.).  Cář  Uros  za  přehma- 
tův  šlechty  zbaven  veškeré  moci.  Šlechta  ve- 
dle něho  postavila  nového  krále.  Od  listop. 
1366  Vlkašin  vystupuje  jako  »král  země  srb- 
ské i  Řekův  i  západních  krajin* ,  v  držení 
svém  maje  Prizren,  Skopje  a  Přilep.  Bratr 
Vlkašinův  despot  Uglješa  usadil  se  v  Seru, 
kde  potud  bylo  území  vdovy  Dušanovy  Je- 
leny, sestry  bulharského  čáře  Jana  Alexandra, 
na  pomezí  proti  Turkům  a  Řekům.  Balšiči 
drželi  s  Vikašinem.  Protivník  Vlkašinův  byl 
župan  Nikola  Altomanovič  v  území  ně- 
kdy knížete  Vojslava,  mezi  Dubrovníkem  a 
Rudnikem.  V  Rudniku  se  vzpomíná  (1371) 
kníže  Lazar,  dříve  dvořan  čáře  Uroše.  V  se- 


verovýchodní Makedonii  vládli  despot  Dra- 
gaš  a  bratr  jeho  Konstantin,  v  Ochridu 
sevastokrator  Branko  Mladenovió,  pra- 
otec Brankovičův,  ve  Vodenu  a  Beru  Chla- 
pe n  a  j.  Naléhající  nebezpečenství  od  Tur- 
kův vedlo  k  výpravě  proti  nim,  navriené 
patrně  od  Uglješe.  Král  Vlkašin,  despot 
Ug^lješa  a  mnozí  stoupenci  jejich  se  silným 
vojskem  přirazili  až  do  okoh  Adrianopole, 
ale  u  Črnoměnu  (dnešní  Čirmen)  na  pravém 
břehu  Marice  26.  září  1371  úplně  poraženi. 
Vlkašin  a  Uglješa  sami  nalezli  smrť.  Turd 
vtrhli  ihned  do  Makedonie  a  přinutili  všecka 
knížata  na  jih  od  hor  šarských,  Vlkašinova 
syna  krále  Marka,  Konstantina  a  j  ,  uznati 
vrchnost  osmánskou.  Ještě  téhož  roku,  po 
bitvě  nad  Marici,  zemřel  cář  Uros  4.  pros. 
1371.  Teprve  pozdější  písně  a  pověsti,  jejichž 
první  stopy  se  jeví  v  2.  pol.  XV.  stol.«  V3rpra- 
vuji,  že  cář  Uros  byl  zabit  od  krále  Vlkašina. 

10.  S.  1371—89.  Bitvou  nad  Marici  zrušena 
i  fíktivni  jednota  Srbského  státu.  Na  půdě 
jeho  zbylo  množství  Šlechtickýdi  territorii, 
která  na  sever  od  Sáru  byla  nezávislá,  na  jih 
od  něho  byla  poplatná  Turkům.  Později  r.  1377 
na  severu  prohlášen  nový  král,  po  přeslici 
potomek  krále  Štěpána  Dragotina,  bosenský 
bán  Tvrtko,  ale  nebyl  uznán  všeobecně. 

Syn  Vlkašinův  Marko  (v.  t.)  podržel  ná- 
zev královský  a  území  okolo  Skopje  a  Pří- 
lepu, i  táhl  se  sbory  svými  jako  vasall  ve 
vojscích  tureckých;  r.  1391  Bajazid  odňal 
mu  Skopje,  které  se  stalo  hlavní  pevností 
Turků  ve  vnitru  poloostrova.  Marko  i  soused 
jeho  Konstantin  oba  padli  r.  1394  v  bitvě 
proti  Rumunům,  na  výpravě  sultána  Bajazida 
proti  valašskému  knížeti  Mirčo vi.  V  území  je- 
jich na  místo  křesťanských  knížat  ihned  do- 
sazeni turečtí  náměstkové.  Dušanův  bratr 
^Symeon  Uros  Palaeolog«,  >cář  a  samo- 
držec  Romeův,  Srbův  a  celé  Albanie«,  sídlil 
v  Trikale  v  Thessalii  do  své  smrti  (f  ok.  1371). 
Epir  přenechal  svému  zeti  despotovi  To- 
máši Preljubo viči,  který  se  držel  v  Ja- 
nině  (1366 — 85)  za  neustálých  válek  s  náčel- 
níky Albáncův.  Syn  Symeonův  Jan  »Uroš, 
Duicas,  Palaeolo£r«,  poslední  pravý  Nemanjič, 
šel  jako  mnich  Joasaf  do  kláštera  (f  1410). 
Thessalii  na  jeho  místě  spravoval  příbuzný 
dvořan  čáře  Symeona,  zároveň  i  potomek 
staré  epirské  dynastie,  >Kaisar«  Alexios 
Angel  os  jako  vasall  turecký,  až  sultán  Ba- 
jazid r.  1394  i  tuto  zemi  zabral  pro  sebe. 

Na  severu  Balšiči  (v.  t.)  obsadili  po 
r.  1371  i  Prizren,  později  Trebinie  a  Konavle 
(Jiří),  sňatkem  pak  dosáhli  (Balsa)  i  Valony 
a  Beratu.  Ve  Valoně  panoval  pak  Balšův  zet 
Mrkša  Žaxkovič  až  asi  do  r.  1412;  vdovu 
jeho  Ruginu  vypudili  odtud  Turci  r.  1417. 
Ještě  za  čáře  Uroše  vzpomínají  se  potomci 
sevastokratora  Branka,  sídlícího  prve  v  Och- 
ridu, na  severu  na  Kosově  poli,  snad  v  pů- 
vodním svém  území;  Brankův  syn  Vlk  držel 
tam  Prištinu,  Trepči,  Vlčitrn,  Zvečan,  po  smrti 
Jiřího  Balšiče  i  Prizren. 

Nejmocnějším  knížetem  severního  S-ka  byl 
však  »knezc  Lazar  (v.  t.  2),  který  v  držení 


Srbsko  (dějiny). 


985 


svém  mél  celé  Pomoravi  od  Dunaje  aŽ  za 
Novo  Brdo.  Spolu  s  báném  bosenským  T Vít- 
kem přemohl  nepokojného  župana  Nikolu 
AUomanovide;  vítězi  rozdělili  si  území  jeho. 
Tehda  (1377)  bán  bosenský  jako  Štěpán 
Tvrtko  dal  se  korunovati  v  klášteře  Mile- 
ševě  u  hrobu  sv.  Sávy  za  krále  srbského, 
jistě  v  srozumění  s  Lazarem,  ale  ne  s  Balšiči. 
Zeti  Lazarovi  byli  Vlk  firankovič  i  Jiří  Straci- 
mirovič  Baliič.  S  Tvrtkem  po  smrti  uher- 
ského krále  Ludvíka  podporoval  nároky  nea- 
polské  větve  rodu  Anjou  proti  králi  Sigmun- 
dovi  Lucemburskému.  Nájezdy  Turkův  hůř  a 
hůře  znepokojovaly  zemi.  Dne  15.  čna  1389 
postavili  se  proti  Turkům  Lazar,  Vlk  Bran- 
ko vid  a  pomocný  voj  bosenský  na  Kosově 
poli  u  Prištiny  (viz  Kosovo).  Turecký  pa- 
novník Murad  před  bitvou  zavražděn  od 
srbského  velmože  Miloše.  Syn  Muradův  Ba- 
jazid  po  počátečním  zmatku  vedl  Turky  k  ví- 
tězství. Lazar  s  jinými  velmoži  zajat  a  na  bo- 
jišti sfat.  Bajazid  rychle  odtáhl  do  Adriano- 
pole  a  do  Asie,  pročež  bitva  od  vrstevníkův 
zprvu  vykládána  jako  vítězství  křesCanův. 
Brzo  však  se  ukázalo,  Že  s  Baiazidem  nastoupil 
panovník  turecký  větší,  nežli  byli  jeho  před- 
chůdci. 

11.  Doba  despotův  1389—1459.  S.  po 
bitvě  Kosovské  trvalo  ještě  70  let  jako  ve- 
liký stát,  se  Širšími  hranicemi  než  byly  La- 
zarovy. Nástupce  Lazarův  byl  jeho  syn  Ště- 
pán Lazarevič  (1389—1427),  s  počátku 
jako  »knez«,  od  r.  1402  jako  >despot«.  Po 
těžkých  začátcích  spojil  území  Lazarevičův, 
Brankovičův  a  BalšičŮv  v  jeden  dobře  orga- 
nisovaný  celek.  Po  bitvě  Kosovské  Vlk  Bran- 
kovič  teprve  r.  1391  podrobil  se  Turkům,  ale 
zemřel  r.  1398  kromě  své  země.  Synové  jeho, 
poplatníci  turečtí,  vedli  boie  s  Lazareviči  a 
podrželi  jen  malou  čásf  svého  území.  Vdova 
Lazarova  Milica  (kláštersky  jménem  Euge- 
nia)  se  syny  svými  Štěp&em  a  Vlkem  již 
r.  1390  podrobiti  se  musila  Bajazidovi,  kte- 
rému nucena  byla  dáti  za  manželku  nejmladší 
dceru  Oliveru.  Synové  jeji  ročně  byli  povinni 
choditi  k  Portě  a  s  vojsky  táhnouti  s  Turky. 
Štěpán  byl  ve  vojsku  tureckém  také  v  bitvách 
u  Nikopole  r.  1396  proti  králi  Sigmundovi  a 
u  Angory  r.  1402  proti  Timurovi.  Vítězství 
Timurovo  zbavilo  jej  vrchnosti  turecké.  Již 
r.  1403  stal  se  uherském  vasallem,  obdržel 
od  krále  Sigmunda  aoživotně  Bělehrad  a 
Mačvu  a  k  tomu  i  četné  statky  v  Uhrách.  Při 
výpravě  Siijmundově  do  Bosny  r.  1410  do- 
stal hornidcé  mésto  Srebrnici,  o  které  pak 
Srbové  a  Bosňané  zápasili  do  tureckého  do- 
byti. V  čele  turecké  strany  proti  Štěpánovi 
stál  vlastni  bra:r  jeho  Vlk,  podporovaný  od 
syna  Bajazidova  Šolimana;  Štčpán  byl  (asi 
r.  1409)  nucen  postoupiti  mu  jižní  polovici 
země.  Když  proti  Solimanovi  vystoupil  bratr 
jeho  Musa,  Lazareviči  i  Brankoviči  se  přidali 
k  novému  nápadníku  trůnu  tureckého,  až 
byl  od  Šolimana  poražen  před  Cařihradem 
(1410).  Vlk  jako  zrádce  zajat  od  Musy  u  Plov- 
diva a  popraven.  Z  knížat  srbských  zane- 
dlouho zbývali  jen  dva:    Štěpán  a  Jiří,  syn 


Vlka  Brankoviče;  poněvadž  Štěpán  děti  ne- 
měl, brzo  prohlásil  synovce  svého  Jiřího  za 
nástupce.  Proti  Musovi  se  spojil  s  jmým  Ba- 
jazidovcem,  Muhammedem  I.,  a  svými  po- 
mocnými sbory  mu  dopomohl  ke  konečnému 
vítězství  nad  Iskrem  pod  Vitoší  (1413).  Po  vy- 
mření Balšičův  (1421)  vtrhl  do  Zety,  ale  se- 
tkal se  tam  s  Benátčany;  válka  vedla  k  míru 
u  kláštera  sv.  Sergía  na  Bojaně  r.  1423,  ve 
kterém  Srbové  dostali  celé  vnitrozemí  Zety 
i  města  Bar  a  Budvu  na  pomoří,  kdežto  Be- 
nátčané  podrželi  Kotor,  Paštroviče,  Ulciň 
Licš  a  Skader. 

Jiří  Vlkovíč  čili  Brankovič  (1427-56) 
Bělehrad  a  Mačvu  podle  smluv  vrátil  Uhrům, 
ale  za  to  v  Uhrách  obdržel  četné  statky,  dí- 
lem jako  dědictví  po  despotu  Štěpánovi,  dí- 
lem jako  nová  darováni  od  králů  Sigmunda, 
Albrechta  a  Vladislava.  Ale  podpora  od  Uhrů 
byla  tak  nedostatečná,  že  r.  1428  musil  se 
poddati  sultánu  Muradovi  II.,  odváděje  tribut 
30.000  dukátův  a  vysílaje  pomocný  sbor  2000 
jezdcův.  Hrady  Golubac  a  Kruševac  zůstaly 
Turkům.  Náhradou  za  Bělehrad  byl  nový  hrad 
Smederevo,  vystavěný  na  Dunaji.  Jedna  z  dcer 
despota  Jiřího,  Mara,  stala  se  jednou  z  man- 
želek sultána  Murada  II.,  druhá,  Kateřina, 
pak  manželkou  Oldřicha  hraběte  Celského, 
zpřízněného  s  kr.  Sigmundem.  Po  smrti  Sig- 
mundově  Turci  udeřili  na  Uhry  a  Srby,  dobyli 
po  tříměsíční  obraně  Smedereva  (srp.  1439),  ale 
od  Bělehradu  (1440)  po  tuhém  obležení  od- 
raženi. Zajatí  synové  despotovi  Grgur  (Ře- 
hoř) a  Štěpán  na  rozkaz  sultánův  v  Malé  Asii 
oslepeni.  S.  v  1. 1439—44  bylo  pod  panstvím 
tureckým;  jen  Novo  Brdo  se  bránilo  do 
r.  1441.  Despot  Jiří  přes  Uhry  a  Dubrovník 
přijel  do  Zety  a  v  zimě  1440—41  dlel  v  po- 
sledním zbytku  svého  státu,  na  pomoří  ja- 
derském. Ale  když  odtud  se  vrátil  do  Uher, 
bosenský  voj  voda  Štěpán  Vukčič  obsadil  ce- 
lou Zetu,  brzo  však  odtud  vypuzen  od  Be- 
nátčanŮv,  kteří  pro  sebe  zabrali  celé  bývalé 
srbské  přímoři  (viz  Černá  Hora,  str.  609). 

Despotát  obnoven  výpravou  krále  Vladi- 
slava Uherského  a  Polského,  jeho  vojevůdce 
Jana  Hunyada  a  despota  Jiřího  proti  Turkům 
r.  1443,  z  Bělehradu  až  do  Zlatíce  v  Bulhar- 
sku. V  příměří  Szegedinském  v  letě  1444  Turci 
vrátili  Jiřímu  cele  S.  jako  stát  poplatný  zá- 
roveň Uhrům  i  Turkům.  Málo  dni  potom 
despot  slavně  vešel  do  Smedereva.  Plno  maje 
práce  s  obnovením  svého  státu,  neúčastnil  se 
při  nešfastné  výpravě  krále  Vladislava  k  Varně 
na  podzim  r.  1444.  Štěpán  Vukčič  mu  ode- 
vzdal Horní  Zetu,  ale  Benátčané  města  pří- 
mořská vrátiti  mu  nechtěli  a  vojska  despo- 
tova několikráte  odrazili,  ziskavše  pro  sebe 
Stepána  Crnojeviče  (1451)  v  dnešní  Černé 
Hoře.  I  o  Srebrnici  opakovaly  se  neustálé 
boje  mezi  Srby  a  Bosnou.  Když  Hunyadi 
jako  gubernátor  za  malého  Ladislava  Po- 
hrobka na  podzim  r.  1448  podnikl  výpravu 
skrze  S.  proti  Turkům,  která  skončila  poráž- 
kou na  Kosově  poli  (viz  Kosovo,  str.  930  ^), 
u  despota  podpory  nenalezl.  Po  pádu  Caři- 
hradu  sultán  Muhammed  II.  r.  1454  udeřil 


986 


Srbsko  (dějiny). 


na  S.,  ale  Turci  marně  obléhali  Smederevo. 
Teprve  r.  1455  vzali  Novo  Brdo  a  přinutili 
despota  k  odstoupeni  celé  jižní  polovice 
svých  zemí,  s  Lipljanem,  Trepčí,  Prizrenera, 
Medunem  v  Černé  Hoře  atd.  R.  1456  Běle- 
hrad od  Uhrů  skvěle  uhájen.  Za  tehdejších 
sporů  mezi  stranami  Celskou  a  Hunyadskou 
v  Uhrách  Jiří  byl  stoupenec  strany  Celské. 
Od  Michala  Szilagyiho,  svaka  Hunyadova, 
proto  u  Kupiniku  ve  Srěmu  přepaden,  raněn 
a  zajat.  Brzo  propuštěn,  ale  následkem  rány 
zemřel  ve  Smederevě  24.  pros.  1456. 

Despot  Lazar  (1456—58,  viz  Lazar  2), 
syn  Jiřího,  obnovil  mír  s  Turky  pomoci 
svého  velikého  voj  vody  Michala  Angeloviče, 
jehož  bratr  Muhammed  Angelovíé  byl  beg- 
lerbegem  rumelským;  tito  bratří  byli  po- 
tomci thessalského  kaisara  Angela  z  konce 
XIV.  stol.  Veliké  zlo  byla  nesvornost  mezi 
Brankoviči  samými.  Po  brzké  smrti  Lazarově 
(t  20.  led.  1458)  nastal  boj  o  trůn.  Vdova  jeho 
Helena  Palaeologina  a  slepý  Lazarův  bratr 
despot  Štěpán  podporováni  od  Uhrův,  slepý 
Grgur  od  Turkův.  Ctižádostivý  gubemátor 
Michal  Ancrelovič  pomocí  tureckou  sám  chtěl 
státi  se  despotem,  ale  od  Srbův  lapen  a  uvěz- 
něn. Uhři  zatím  pro  dceru  Lazarovu  Helenu 
našli  manžela:  bosenského  prince  Štěpána,  po- 
zdějšího posledního  krále  bosenského  (f  1463). 
Slepý  despot  Štěpán  vy  puzen,  bosenský  Ště- 
pán uveden  jako  despot  do  Smedereva,  ale 
jako  cizozemec  a  katolík  nenalezl  podpory 
u  obyvatelstva,  aniž  pak  uznáni  od  Turkův. 
Sultán  Muhammed  přitáhl  osobně  před  Sme- 
derevo, které  po  útěku  bosenského  despota 
dne  20.  čna  1459  bez  boje  se  vzdalo.  To  byl 
konec  starého  Srbského  státu. 

Slepý  Grgur  odešel  zatím  jako  mnich  do 
kláštera  Chilandaru,  kde  zemřel  ještě  téhož 
r.  1459.  Slepý  Štěpán  oženil  se  v  Albánii 
s  Angelinou,  dcerou  velmože  Arianity,  tchána 
Skanderbegova,  a  žil  s  podporou  Benátčanů 
v  okolí  Gorice  (t  1477).  Sestry  jeho  carice 
Mara  (f  1487)  a  Kateřina  Celská  žily  na  stat- 
cích sultánských  v  Makedonii,  hlavně  v  Je- 
Ževě  u  Seru.  Vdova  Štěpánova  Angelina 
s  dětmi  nalezla  přístřeší  u  císaře  Bedřicha  III. 
v  Korutansku,  ale  později  odešla  do  Uher. 
Tam  zatím  Vuk,  nemanželský  syn  Grgurův, 
vyznamenal  se  ve  válkách  tureckých  a  r.  1471 
od  krále  Matiáše  obdržel  titul  despotský,  se 
sídlem  v  Berkasově  a  Slankamenu  a  statky 
v  Chorvatsku.  Po  smrti  Vukově  pak  ve 
Srěmu  despoty  byli  synové  slepého  Štěpána, 
Jiří  (1485  až  asi  1496),  později  mnich  a  me- 
tropolita bělehradský,  zakladatel  klást.  Ardžiše 
veValachii  (f  1516),  po  něm  pak  bratr  jeho 
Jan  (t  1502).  Od  těchto  bratří  založeny  ně- 
které kláštery  ve  Frušké  Hoře,  hlavně  Kruše- 
dol.  Titul  despotský  měli  pak  ještě  dva  chor- 
vatští velmoži  Berislaviči,  Jan  (okolo  1505) 
a  Štěpán  (1520),  příbuzní  posledních  Bran- 
kovičův.  Dobytí  Bělehradu  od  Turků  r.  1521 
a  bitva  u  Moháče  r.  1526  učinily  konec  i  těmto 
útvarům  v  sousedství  staré  vlasti. 

12.  S.  pod  Turky.  Za  tureckých  výbojů 
S.  brzo  stalo  se  zemí  vzdálenou  od  hranic  cí- 


sařství Osmánského.  Rozděleno  bylo  na  nové 
provincie,  turecké  sandiaky  pod  sandiak- 
begy,   kteří    podřízeni   byli   beglcrbegn 
rumelskému,  sídlícímu  v  Sofii ;  vedle  náo 
velící  místodržitelé  pohraniční  byli  begleiW 
gové  bosenský,  budinský  a  temešváraký.  Zemč 
byla  rozdělena  na  léna  (ziamety  a   timary), 
původně  ne  dědičná,  z  nichž  vydržována  jízda 
spahijův.  Pěší  garda  byli  janíčáři;  s  po- 
čátku složena  z  mladých  zajatých  křesfanův, 
od  konce  XV.  stol.  pak  doplňována  sbíráním 
dětí    poddaných    křesfanův,    jako    desátko. 
V  XVII.  stol.  tento  způsob  byí  jíž  jen  vzpo- 
mínkou; janíčáři  stali  se  korporaci  dédičnou. 
Kolonisace  turecká,  kdysi   v  Thrákit,  vých. 
Bulharsku,  pomoří  Makedonie  a  v  Thessalii 
dosti  silná,  při  dobití  S-ka  již  byla  vyčer- 
pána; turečtí  osadnici  uvedeni  jen  do  měst 
a  důležitých  hradův.  Zároveň  v^k  kfestanské 
obyvatelstvo  seslabeno  emigraci  do  Uher,  do 
nového  banátu  u  Jajce  v  sev.-záp.  Bosně,  do 
Vojenské  Hranice  v  Chorvatska,    ke   kond 
XVII.  stol.  pak  znova  do  jižních  Uher  a  do 
rozšířené  benátské  Dalmácie.  To  mělo  za  ná- 
sledek seslabení  srbské  národnosti  ve  vnitro- 
zemí a  postup  muhammedánsk^ch  Albáncův 
na  sever  a  na  východ  do  zemí  srbských,  aŽ 
blízko  k  Novému  Pazaru  a  k  Niši.    Válečné 
služby  konali,  hlavně  při  střeženi  cest  a  tá- 
bora, také  křesťané,  jako  bulharští  v  oj  níci, 
srbští,  řečtí  a  albánští  martolosi,  horská 
plemena  Albánie  i  Hercegoviny.  Po  úplném 
dobyti  křesťané  víc  a  vicc  utlačováni  i  ve 
víře;  za  Selíma  I.  jim  odnímány  kamence 
chrám  v  po  městech,  za  Scllma  lí.  konfisko- 
vány (1569)  církevní   a  klášterské  majetky. 
Islám  v  S-ku  se  neujal,  ale  za  to  silně  se 
rozšířil  v  Bosně  i  v  některých  krajinách  Bul- 
harska a  Makedonie.  Církev  má  neivětší  zá- 
sluhy o  zachování  národnosti,  jazyka  i  sta- 
rého mravu.  Vliv  klášterŮv  rostl ;  mnohé  ob- 
držely  i    privilegia   turecká,   jmenovitě   na 
Athoně.    Samosprávná  (autokefalni)   církev 
ochridská  (viz  Ochrid)  od  Turkův  od  do- 
bytí Makedonie  chráněna.  Církev  srbská 
v  Péči  (viz  Peč)  v  1.  1459—1557  byla  pod- 
řízena církvi  ochridské.   Obnovil  ji  r.  1557 
veliký  vezír  Mehmed  Sokolovič,  rodilý  Her- 
cegovec,  původně  prý  diákon  vzatý  meii  ja- 
ničáry,  jenž  podporoval  své  příbuzné,  srbské 
biskupy  a  arcibiskupy.  V  XVI.  stol.  v  četnýdi 
klášteřích  srbských  byly  i  knih  tiskárny » k  tisku 
církevních  knih.  Ve  vysokých  horách  Herce- 
goviny a  Černé  Hory,  podobně  jako  v  Albánii, 
panství  turecké  vždy  bylo  povrchnější  nel 
jinde.  Tam  na  pomoří  udržel  se  jediný  stát 
středověký:   republika  Dubrovnická  (do  r. 
1808),  jejíž  občané  měli  veliké  účastenství  v  ob- 
chodě po  Turecku,  s  osadami  v  Bělehrade, 
Novém  Pazaru,  Prokupji  atd.,  arci  za  rostood 
konkurrcnce  Arménův  í  SpanělBkých  židŮv. 
Příznivci  církve  srbské  byli  i  vojvodové  va- 
lašští, častými  dary  klášterům  a  chrámftn. 
13.  S.  za  válek  rakousko-tnreckých 
(1688—1791).   Válka  sv.  ligy  proti  Turkům 
v  1.  1683—99  za  následek  měla  veliké  pro- 
měny.  Turci  ztratili  Uhry.   Vojska  císařská 


Srbsko  (dějiny). 


987 


dobyla  r.  1688  Bělehradu,  r.  1689  Niáe  a  Vi- 
dina. Generál  hrabě  Piccolomini  obsadil  Při- 
átinu,  Prizren  a  Peč  i  vypálil  Skopje  ri689). 
Mexi  Srby  vystoupil  praetendent,  Ji ři  Brán- 
ic o  vid,  který  prve  byl  ve  službách  knížat  sed- 
mihradských a  valašských  a  nyní  se  vydával 
za  potomka  starých  despotův.  Markrabě  Lud- 
vik Badenský  dal  jej  na  rozkaz  císařský  v  Klá- 
dové (1689)  zatknouti;  Brankovič  do  smrti 
(t  1711)  interno  ván  v  Chebu,  ačkoli  za  vysvo- 
bozeni jeho  přimlouval  se  i  cář  Petr  Veliký. 
Hlavni  vfidce  Srbfiv  byl  pečský  patriarcha 
Arsenij  III.  Černojevič.  Srbové  všude 
podporovali  vojska  císařská,  ale  válečné  Štěstí 
se  brzo  obrátilo.  Při  ústupu  vojsk  rakouských 
strhlo  se  veliké  stěhováni  Srb&v  z  Kosova 
pole,  Novopazarska,  Prízrenska,  z  Pomoraví 
atd.  na  sever  (1690).  Uprchlíci  rozsazeni  po 
Uhrách;  příchod  jejich  zprvu  pokládán  jen 
za  dočasný  ústup,  s  naději  na  návrat.  Hlavou 
přistěhovalcfiv  byl  patriarcha  Arsenij,  vojen- 
ským velitelem  jejich  >podvojvoda<,  plukov- 
ník Jan  Monasterlija.  Teprve  když  naděje  na 
návrat  minuly,  začato  r.  1694  s  kolonisaci, 
podél  Maroše,  Tisy  a  Části  Dunaje.  V  míru 
ujednaném  v  Srěmských  Karlovcich  r.  1699 
Rakousko  obdrželo  Sedmihrady,  Uhry  kromě 
Temešského  Banátu  a  Slavonii  kromě  nej- 
východnějšího  cípu  Srému  okolo  Mitrovice  a 
Zemunu.  Karlovci  se  zvolna  staly  sídlem 
církve  Srb&v  uherských.  Po  zrušeni  maroš- 
ské  a  tisské  vojenské  hranice  značná  čásC 
tamních  nespokojených  hraničárův  se  pře- 
stěhovala na  Rus,  kde  r.  1752  na  obou  bře- 
zích Dněpru  na  tatarském  pomezí  zřízena 
Novaja  Serbija  ^vlastní  áerbija  na  záp. 
straně,  Slavjano-Šerbija  na  východní),  se  4  hu- 
sarskými  a  4  pandurskými  pluky.  Ale  kolo- 
nisacé  nestačila ;  sesilena  osadníky  Malorusy, 
Rumuny,  Bulhary  a  Gruzinci,  až  r.  1764  Nová 
Serbija  obrácena  v  novorossnskou  gubernii. 
Za  nové  války  za  císaře  Karla  VI.  princ 
Eugen  Sa vojský  znovu  dobyl  Bělehradu  r.  1717. 
V  míru,  sjednaném  v  Požarevci  r.  1718  Ra- 
kousko obdrželo  Temešvárský  banát  a  S.  až 
k  čáře  vedené  podle  Timoku  a  pak  přes  ra- 
kouská pomezní  místa  Paračin,  Stalač,  Čačak 
až  k  Dřině  (Užice  zůstaly  Turkům).  Správu 
.království  Srbského*  (1718-39)  vedl  vo- 
jenský guvernér.  Sídlo  jeho  byl  nově  opev- 
něný Bčlehrad,  s  předměstím  německým  na 
Dunaji  a  srbským  na  Sávě.  Ostatní  země  byla 
však  zchudlá,  se  znuzeným  a  řídkým  obyva- 
telstvem. Na  počátku  nalezeno  415  osad  oby- 
dlených a  342  pustých;  r.  1721  napočteno 
kromě  Bělehradu  jen  6020  statkův  a  asi 
30.000  obyvatelův.  Obyvatelstvo  se  dělilo  na 
civilní  (paori,  pod  komorou)  pod  knezy  a 
>oborknezy<  a  na  vojenské  (hajduky^  na 
pomezí,  pod  kapitány  a  >oberkapitány<,  kteří 
všickni  b)[li  Srbové,  nejen  domácí,  ale  i  při- 
stěhovalci z  Hercegoviny  a  Černé  Hory.  řfovi 
osadníci  byli  Albánci  (katoličtí  Klemcntinci) 
a  Nčmci,  veteráni  a  falčtí  Obadnici  od  Wormsú 
v  okolí  Bélebradn.  Turci  odešli  všichni  do 
podunajských  mést  v  Bulharsku;  po  r.  1739 
zase    se    navrátili.    Daně    vynášely    nejvíce 


105.000  zl.  (1722).  Obchod  byl  za  vysokého 
cla  a  špatných  kommunikací  velmi  slabý. 
Hornictví  začato  v  Rudniku,  Majdanpeku  a 
na  Avale;  staly  se  i  pokusy  o  sklářství  a 
hedvábnictví.  Privilegia  pravoslavných  po- 
tvrzena, ale  ve  správě  vládla  intolerance.  Me- 
tropolie bělehradská  měla  podle  úmyslu  vlády 
býti  církev  oddílná  od  karlovické,  jen  pro 
S.  a  Banát.  Srbové  to  obešli  volbou  běle- 
hradského metropolity  Mojžíše  Petroviče  za 
patriarchu  karlovického  (1725),  což  od  vlády 
uznáno.  Petrovič  založil  školu  v  Bělehradě, 
ale  zřízení  tiskárny  mu  nepovoleno.  Jesuité 
měli  v  německém  podměstí  Bělehradu  latin- 
ské gymnasium.  Za  nové  války  (1737—39) 
vzat  od  Rakušanův  s  počátku  Niš,  Nový  Pa- 
zar  a  Sjenice.  Patriarcha  pečský  Arsenij  IV. 
Jovanovič,  srozuměný  s  veliteli  císařskými, 
z  Péči  uprchl  do  Nového  Pazaru  a  v  ÍCar- 
lovcích  (1737)  zvolen  na  tamní  uprázdněný 
stolec,  který  tím  po  druhé  uveden  ve  spo- 
jení s  církví  pečskou.  Zatím  Turci  chopili  se 
offensivy.  Po  bitvě  u  Grocky  v  míru  Běle- 
hradském (1739)  S.  připadlo  zase  Turkům. 
Bělehrad  od  Rakouska  po  zbořeni  nových 
hradeb  odevzdán  r.  1740.  Následovala  nová 
emigrace  do  Uher.  Církev  pečská  zatím  od 
r.  1690  byla  se  dostala  pod  vliv  řecký ;  mezi 
patriarchy  i  biskupy  byli  četní  Řekové.  Ko- 
nečně stolec  pečský  r.  1766  spojen  s  drkví 
cařihradskou,  rovněž  r.  1767  i  arcibiskupství 
ochridské.  V  S-ku  Turci  ponechali  některé 
instituce  doby  rakouské.  Sandžak  bělehrad- 
ský byl  rozdělen  na  12  »nahiií«  čili  >kadilu- 
kův«,tyto  pak  na  >knežiny<;  správci  knežin 
byli  domácí  >oborknezove«,  doživotní,  dě- 
diční nebo  volení,  kteří  sbírali  daně  a  vy- 
konávali jistou  část  soudnictví.  Lenní  spa- 
hijové  bydlili  jen  v  městech. 

Za  nové  války  rakouské  proti  Turkům  za 
císaře  Josefa  II.  r.  1788  postaven  i  sbor  do- 
brovolníkův srbských,  5000  mužův  pod  plu- 
kovníkem Michajlo videm,  v  němž  sloužilo 
i  mnoho  bojovníkův  ze  S-ka.  Po  třetím  do- 
bvtí  Bělehradu  r.  1789  od  generála  Laudona 
obsazena  největší  část  S-ka,  až  i  za  hranice 
míru  Požareveckého,  ale  mírem  Svištovským 
r.  1791  S.  opét  vráceno  Portě. 

Turci  po  míru  hleděli  ráji  získati  pro  sebe. 
Pašové  bělehradští  s  ozbrojenými  Srby  vedli 
válku  proti  odbojniku  Pasvanovi,  pašovi  vi- 
dinskému.  Pasvan  však  se  udržel  a  Porta 
r.  1799  povolila  neposlušným  a  nenáviděným 
janičárům  návrat  do  S-ka.  faničáři  zmocnili 
se  Bělehradu  a  pod  vedením  svých  náčel- 
níkův, 4  dahijův,  utiskovali  Srby  i  staro- 
usedlé Turky,  nedbajíce  o  práva  a  rozkazy 
sultána  Selíma  III. 

14.  Osvobození  Srbska  1804—15.  A.  Po- 
vstání Karaďorďovo  1804—13.  a)  Revo- 
luce proti  dahijům  1804—06.  Dahijové 
poč.  r.  1804  chtěli  povražditi  všecky  vynika- 
jící Srby  a  začali  již  s  popravami.  Proti  nim 
začalo  se  povstání,  s  počátku  docela  lováln i: 
boj  jménem  sultána,  vedený  od  věrné  ráje 
proti  odpadlíkům  a  buřičům,  od  února  r.  1804. 
V  čelo  se  postavil   energický  Karadordč 


988 


Srbsko  (dějiny). 


(Černý  Jiří)  Petrovič,  bývalý  hajdak,  po- 
tom dobrovolník  ve  sborech  rakouských  a 
při  výpravách  na  Pasvana,  naposled  obchod- 
ník s  vepříky  v  Topole,  muž  přirozeného 
nadání  vojenského.  Nazýván  >voždem«  Srb&v 
(cirkevnčslov.  vůdce).  Jiní  vůdci  byli  Nena- 
doviči,  Mladen  Milovanovid,  Milenko  Stoj- 
kovič,  Miloje  Petrovič,  Petr  Dobrinjac,  haj- 
duk  Veljko  a  j.  Dobrovolníci  z  poslední  ra- 
kousko-turecké  války  měli  cvik  vojenský  a 
známost  moderního  válečnictví.  Za  málo  dni 
Srbové  drieli  Šumadiji  a  začali  útok  na 
města.  Bělehrad  obležen.  Jako  plnomocnik 
sultána  Selíma  III.  přitáhl  bývalý  náměstek  bě- 
lehrad.,  nyní  vezír  bosenský,  Bekir  paáa  a  od 
povstalcův  přiveden  do  Bělehradu.  Dahijové 
ujeli  po  Dunaji  do  Ada-kalé,  ale  tam  od 
Srbův  ve  srozuměni  s  tureckými  náčelníky 
pobiti.  Hnuti  srbské  však  tímto  úspěchem 
již  se  zastaviti  nedalo.  Povstalci  vešli  v  tajné 
styky  s  Rakušany  a  Rusy  i  formulovali  své 
požadavky,  žádaiíce  za  vrchního  voleného 
zemského  »kneza«  s  ozbrojenou  milici,  za 
unifikaci  daní  atd.  Vysílali  deputace  i  do 
Cařihradu  a  jednali  o  mír.  Zároveň  prove- 
dena vnitřní  organisace.  Boj  s  Portou  samou 
začat  odehnáním  nišského  paše  Háfíza  u  Ivan- 
kovce  na  Moravě  (v  srpnu  1805);  1806  Ka- 
raďordě  porazil  bosenské  vojsko  na  Mišaru 
a  rumelský  valija  Ibráhim  odražen  na  šan- 
cích u  Deligradu.  Srbové  vzali  i  Bělehrad, 
nejdříve  město,  v  březnu  1807  i  pevnost. 

6)SrbovévespojenísRusyzarusko- 
turecké  války  1806—12.  Pád  S-ka  1813. 
Rusové  obsadili  r.  1806  Multany  a  Valachii  a 
vešli  ve  styky  se  Srby.  Generál  Isajev  spolu 
se  Srby  porazili  r.  1807  vidinského  MoUa- 
pašu  u  Štubika.  Státní  rada  Rodofinikin,  ro- 
dilý Řek,  zastupoval  ruskou  vládu  u  Srbův. 
Ačkoli  Turci  nechtěli  Srby  pojmouti  do  při- 
měří v  Slobodzii,  ve  skutečnosti  i  v  S-ku 
boje  zastaveny  od  srpna  1808  do  jara  1809. 
Mnoho  času  zmařeno  spory  mezi  Karaďor- 
děm  a  senátem  náčelníkův.  R.  1809  Kara- 
ďordě  štastně  bojoval  u  Sjenice  a  Nového 
Pazaru,  ve  spojení  s  Černohorci.  Zatím  však 
Štěpán  Singjelič  poražen  u  Nise;  Turci  vzali 
Deligrad  a  přitrhli  až  do  Jagodiny.  Obrátili 
se  odtud  nazpět  teprve  na  zprávu  o  vítěz- 
ství ruského  maršálka  Bagrationa  v  Dobrudži. 
R.  1810  Srbové,  kteří,  kromě  posádek,  do 
pole  mohli  postaviti  40.000  mužův  s  80  děly, 
ve  spolku  s  Rusy  vzali  Kladovo  a  jiná  místa. 
Churšid  pasa  obsadil  KruSevac,  ale  na  dal- 
ším postupu  od  Srbův  a  Rusův  poražen  na 
poli  Varvarinském.  R.  1811  provedena  nová 
organisace  země  zřízením  70  malých  vojvod- 
ství. Na  místo  senátu  nastoupil  >velik'^soud«. 
Ministerstvo  tvořilo  6  >popečitelův«  (pro  vy- 
učování Dositej  Obradovič).  Do  Bělehradu 
vložena  ruská  posádka  2  pěších  praporův. 
R.  1812  za  příprav  Napoleona  I.  k  výpravě 
na  Rus  Rusové  učinili  s  Turky  na  rychlo 
mír  v  BukureŠti;  Srbům  slíbena  v  něm  vnitřní 
a  finanční  autonomie,  jakož  i  amnestie,  ale 
pevnosti  měli  vrátiti  Portě.  Za  velikých  válek 
evropských  však  Turci  chystali  se  k  úplnému 


pokoření  S-ka;  vliv  na  to  měli  i  Frascouxi, 
popuzujíce  Portu  proti  všem  spojeoc&m  Ra- 
sův. Karaďordě  chtěl  r.  1813  hájiti  velikých 
pevností  a  za  jejich  obleženi  v&ti  £ueriila 
z  lesnatých  hor,  ale  vojvodové   byli  proti 
tomu,    chtějice    se    postaviti   v   otevřeném 
poli  proti  Turkům  na  pomezi  Turky  vedl 
veliký  vezír  Churšid  pasa.  Jeden  voj  turecký 
oblehl  Negotin,  v  němž  padl  udatný  Veljko. 
a  táhl  po  pádu  města  podle  Dunaje  nahoro. 
Druhý   voj    obešel   Deligrad    a   postupoval 
k   ústi   Moravy.    Třetí   voj    vrazil  %   Bosny 
k  Sabci.  Snadno  bylo  udržeti  Bělehrad  i  Scnc- 
derevo  několik  neděl  do  čekaného   obrata 
na  bojištích  německých  (bitva  u  Lipska),  ale 
vůdci  ztratili  hlavu.  Strhla  se  všeobecná  pa- 
nika s  útěkem  do  Rakouska.   KaradbrdČ  na 
noc  3.  říj.  1813  odešel  z  Bělehradu  do  Ze- 
munu.    Tři  dni  potom  Turci  obsadili  Běle- 
hrad.  Karaďordě   intemován    ve    Štýrském 
Hradci ;  později  mu  povolen  odchod  na  Rus, 
kde  srbským  vůdcům  vykázána  sídla  v  Besaa* 
rabii,  jemu  samému  v  Chotinu. 

B.  Povstání  Miloše Obrenovičer.  1815. 
Z  náčelníků  v  zemi  zůstal  jediný  Miloš  Obre- 
novic,  vojvoda  užický.  Od  Turkův  potvrzen 
jako  »vrchní  knez«  n^ije  rudnické  akraga- 
jevecké.  Povstání  vojvody  HádŽI-Prodana  na 
podzim  r.  1814  se  nepodařilo;  vinniky  sti- 
hali Turci  s  krvelačnou  ukrutností.  Na  Kvét« 
nou  neděli  r.  1815  na  schůzí  ve  vsi  Takově 
Miloš  Obrenovié  postavil  se  v  Čelo  nového 
povstání.  Turci  v  několika  srážkách  poraženL 
Poslední  bitva  byla  v  čci  1815  u  Dobije 
v  Mačvé.  Rumelský  valija  Marašli  Alipasa 
v  Cupriji  Srbům  povolil  přiměří,  v  nové 
úmluvě  pak  i  autonomii,  uznávaje  Miloše  za 
vrchního  kneza.  Pevnosti  a  města  zŮstsUa 
v  rukou  tureckých.  Turci  spěchali,  majíce 
po  ukončeni  válek  napoleonských  strach  před 
kusy.  Ale  úmluvy  byly  neúplné  a  situace 
zůstala  nejasná. 

15.  S.  od  r.  1815.  Kníže  Miloš  Obreno> 
vič  (v.  t;  po  prvé  1815—39).  Karaďordé 
r.  1817  potají  se  vrátil  do  S*ka,  ale  v  okoli 
Smedereva,  kde  se  skrýval,  zavražděn  a  hlava 
jeho  poslána  do  Cařihradu.  Téhož  roku  MHoi 
na  skupštině  prohlášen  za  dědičného  knížete. 
Ale  k  urovnání  hraničních  a  finančních  otá- 
zek všecko  jednáni  Srbův  s  Portou  bylo 
marné,  pro  tehdejší  řeckou  revoluci*  Kón* 
věnce  Akermanská  r.  1826  mezi  Ruskem  a 
Tureckem  ujednaná  jakožto  dodatek  k  mim 
Bukureštskému,  slíbila  S-ku  hranice  doby 
Karaďorďovy  a  jiné  svobody,  ale  provedena 
teprve  mírem  Drinopolským  r.  1829.  S.  do- 
stalo se  tím  pod  společnou  protekci  ruskou 
i  tureckou.  Chattišerif  sultánský  a  berát 
z  r.  1830  jmenoval  Miloše  dědičným  kníže- 
tem  s  radou  stařešin.  R.  1833  konečně  re- 
gulovány hranice;  S.  tehda  zase  obdrželo 
Negotin.  dolinu  Ti  moku,  Alexinac  i  Kruševac 
Miloš,  obyčejné  sídlo  maje  v  Kragujevó  a 
v  Požarevci.  oblíben  nebyl;  vládl  kruté  podle 
vzoru  tureckých  pašův,  beze  sněmův,  strhl  na 
sebe  rozličné  obchodní  monopoly  a  přísné 
trestal  své  odpůrce.    Na  skupštině  r.  1835 


Srbsko  (dějiny). 


989 


8  jásotem  ohláScn  statut,  vypracovaný  od 
Davidoviče,  ale  pro  odpor  Porty,  Ruska  a 
Rakouska  vzat  nazpét.  Potom  Rusové  a  Turci 
začali  podporovati  op  posici,  Anglie  a  Francie 
MíloSe  samého.  Nový  ustav  z  r.  1838,  schvá- 
lený od  Ruska  a  od  Porty,  obmezil  knížete 
založením  17čIeného  senátu,  jehož  členové 
mohli  býti  sesazeni  jen  se  svolením  Porty. 
Tím  se  začal  20letÝ  boj  mezi  knížaty  a  olig- 
archii  náčelníkfi.  Postaveni  Milošovo  se  zhor- 
šilo opposici  senátu,  v  němž  hlavni  osob  v 
byli  voj  voda  VuČič  a  Avram  Petronijevid, 
i  nesvornosti  mezi  Obrenoviči  samými ;  z  bratří 
Milošových  fefrem  byl  předseda  senátu,  Jo- 
van  stoupenec  MilošAv  a  vAdce  nepodaře- 
ného povstání  proti  senátu.  Miloš  přinucen 
k  odchodu  ze  S-ka;  žil  pak  na  svých  stat- 
cích ve  Valachii,  pozdéji  ve  Vídni.  Starší 
syn  jeho  Milan  byl  (1839)  knížetem  jen  26 
dni,  nemocen  jsa  na  smít,  s  regentstvím. 
Následo5^  mladší,16letý  Michal  (v.t.,str.274, 
po  prvé  1839—42),  za  krušných  okolnosti. 
Vu6č  jednou  vypuzen,  ale  Michal  v  boji  se 
senátory  podlehl  a  se  všemi  Obrenoviči  ode- 
šel ze  země.  Alexander  Karaďorděvič 
Cvit  Alexander,  str.  803 d,  1842— 58),  druhý 
syn  Karaďorďftv,  naposled  adjutant  knížete 
Michala,  pod  vlivem  Vučiče  na  skupštiné 
zvolen  jednohlasné  za  knížete,  ale  pro  od- 
por čáře  Mikuláše  a  Mettemicha  r.  1843  mu- 
sil  býti  volen  po  druhé.  Mírný  vývoj  země 
i  školství  a  literatury  činil  pokroky.  V  le- 
tech 1848—49  kníže  podporoval  Rakousko  a 
uherské  Srby  proti  maďarské  revoluci  sbo- 
rem dobrovolníkův  pod  velením  Kničanina. 
Ale  po  r.  1848  nesvolával  již  skupštiny  a 
držel  se  vzoru  reakce  v  Rakousku.  Vedle 
starých  politikův  tvořila  se  nová  generace 
lidí  vzdělaných  v  cizině,  s  ideami  liberálními. 
Za  Krymské  války  S.  zmítáno  pod  vlivem 
ruským,  tureckým,  rakouským  a  francouz- 
ským. Rusové  i  Turci  chtěli  Srb^r  získati, 
každý  pro  sebe,  Rakousko  postavilo  proti 
8-ku  observační  sbor  v  Banátě,  ale  kníže 
zbrojil  i  zfistal  neutrálním.  Pařížský  mír  r.  1856 
postavil  S.  pod  společnou  garancii  velmoci. 
Ke  konci  se  strhly  boje  mezi  knížetem  Alex- 
andrem a  oligarchií  senátorův.  Porta  r.  1858 
wsláním  kommissaře  Edhen  a  paši  se  pro- 
hlásila pro  oligarchii:  senát  měl  se  doplňo- 
vati sám  a  kníže  směl  ministrv  voliti  jen 
ze  senátorův.  To  vedlo  ke  vládě  aristokra- 
tické Senátoři,  chtěj íce  knížete  vypuditi,  na- 
léhali na  svolání  skupátinv,  ale  připravili  tím 
konec  svému  panství.  Škupština  >Svato- 
ondřejskác,  čítající  500  poslancův  volených 
podle  nového  řádu,  v  prosinci  1858  prohlá- 
sila se  proti  knížtti  Alexandrovi,  a  když  ode- 
šel k  Turkům  do  pevnosti  bělehradské,  jej 
sesadila.  Kniietem  však  prohlášen  stařec  Mi- 
loš Obrenovič  ipo  druhé,  1858  60).  Senát 
pro  své  spojení  s  Turky  zrušen.  Milóš  vládl 
se  starou  libovůli,  pronásledoval  své  protiv- 
níky, ale  brzo  zemřel.  Syn  jeho  Michal  (v.  t., 
po  druhé  1860—68)  byl  vzdčlanější  a  nada- 
nější než  jeho  předchůdci.  Zavedeny  mo- 
derní řády.    Hlavni  státníci  jeho  doby  byli 


Uija  Garašanin  a  Ristič.  Skupština  svolávána 
každý  třetí  rok,  na  místo  senátu  zřízena 
státní  rada  a  v  zemi  zavedena  obecná  povin- 
nost vojenská.  Pod  vlivem  revolucí  v  Herce- 
govině a  na  Kr^tě,  spojení  obou  rumunských 
knížetství,  proměn  v  Itálii  S.  chtělo  býti  bal- 
kánským »Piemontem<.  Přední  starost  byla 
zbaviti  se  Turkův  v  zemi  zůstávajicich.  Z  rvačky 
u  kašny  strhly  se  boje  mezi  Turky  a  Srby 
v  Bělehradě,  načež  velitel  pevnosti  Ašir  pasa 
začal  bombardovati  srbské  město,  což  inter- 
vencí konsulův  brzo  zastaveno.  Konference 
Cařihradská  pak  r.  1862  ustanovila,  že  všichni 
Turci  bydlící  v  městech  srbských  za  náhradu 
mají  se  vvstěhovatí ;  posádky  turecké  zůstaly 
jen  v  Bělehradě,  Šabci,  Smederevě  a  Klá- 
dově. Kníže  Michal  pak  přispěním  velmoci 
r.  1867  Turky  pohnul  k  odevzdáni  všech  pev- 
nosti, ale  na  hradbách  jejich  vedle  srbského 
praporu  měla  i  nadále  vláti  korouhev  tu- 
recká. Vedle  těchto  úspěchů  v  opominuto 
urovnání  poměrův  ústavních.  Michal  10.  čce 
1868  v  parku  Topčiderském  zavražděn.  Spik- 
lenci,  v  jichž  čele  byl  advokát  Radovanovič, 
lapeni  a  16  jich  zastřeleno.  Chtěli  na  trůn 
přivésti  zase  knížete  Alexandra,  který  proto 
v  Uhrách  soudně  stihán,  ale  ve  vyšších  in- 
stancích sproštěn  žaloby. 

Na  trůn  srbský  povýšen  jediný  zbývající 
Obrenovič,  synovec  Michalův  Milan  (v.  t., 
1868—89),  14letý  vnuk  Jefremův,  rozený  v  Ru- 
munsku a  vychovaný  tam  a  v  Paříži,  v  S-ku 
potud  málo  známý.  Do  r.  1872  vládlo  za  něho 
regentství:  generál  Blaznavac,  Ristič  a  Gavri- 
lovič.  Nová  ústava  r.  1869  prohlásila  Obre- 
noviče  za  dědičná  knížata  v  mužském  i  žen- 
ském potomstvu  a  vyloučila  Karadorděviče 
z  práva  na  trůn;  na  skupštinu  tři  čtvrtiny 
poslanců  vysílány  volbou  obyvatelstva,  čtvr- 
tina jmenována  od  vlády.  Sotva  Milan  osobně 
přejal  vládu,  začaly  se  spory  s  ministerstvy  a 
skupštinami.  Neustálé,  často  náhlé  proměny 
ústav,  ministerstev  a  celé  politiky  jsou  hlav- 
ními vlastnostmi  doby  posledních  óbrenovičů. 
Když  r.  1875  vypuklo  povstání  v  Hercegovině, 
Milan,  nemaje  diplomatického  nadáni  Micha- 
lova, dlouho  se  kolísal  mezi  vlivem  velmocí, 
svých  ministrův  a  skupštiny.  R.  1876  bulhar- 
ské povstání  a  pád  sultána  Abd-ul-Azíza  vedly 
k  rozhodnutí.  S.  ve  spolku  s  Černou  Horou 
vypovědělo  30.  čna  válku  Turkům,  Vrchní  ve- 
litel, ruský  generál  Č  e  r  ň  a j  e  v  (v.  t.),  po  krát- 
kém pokuse  offensivy  přinucen  byl  k  defcn- 
sivě  za  novými  šancemi  u  Alexince  a  Deli- 
gradu.  Osmán  pasa  z  Vidina  obsadil  dolinu 
Timoku,  kdežto  hlavní  vojevůdce  turecký 
Abdul  Kerim  pasa  se  položil  v  Niši  a  před 

f>08icemi  Cerůajeva.  Prohlášení  Milana  krá- 
em  v  táboře  dne  16.  září  byla  jen  krátká  de- 
monstrace. Srbové  30.  t.  m.  poraženi  u  Džu- 
nisu,  načež  Turci  obsadili  Alexinac.  Již  na- 
zejtři  Rusko  sjednalo  příměří.  V  míru  dne 
28.  ún.  1877  obnoveny  dřívější  hranice.  Za 
následující  nisko-turecké  války  Srbové  vy- 
stoupili proti  Turkům  teprve  v  polovici  pro- 
since 1877.  Pod  vedením  Lešjanina,  Belimar- 
koviče,    Horvatoviče,  Nikoliče  a  Vlajkoviče 


990 


Srbsko  (dějiny). 


obsadili  Niš,  Pirot,  Trn,  Vranji  i  Kuráumlje. 
Pončvadž  Turci  na  západě  neměli  velikých 
vojsk,  Srbové  byli  by  postoupili  i  dále,  ale 
operace  brzo  zastaveny  přiměřím  rusko- 
tureckým.  V  míru  v  San  Stefano  3.  bř. 
1878  S.  obdrželo  Niš  a  Nový  Pazar,  jakož 
i  úplnou  nezávislost.  Od  Černé  Hory  mělo 
býti  odděleno  pouze  úzkým  pruhem  turec- 
kého území,  ponechaného  Portě  ke  spojeni 
s  Bosnou.  Pirot  i  Vranja  měly  připadnouti 
velikému  tributárnímu  knižetstvi  Bulharskénau, 
obsahujícímu  i  celé  vnitrozemí  Makedonie. 
Berlínská  smlouva  t.  r.  přidělila  S-ku,  kromě 
nezávislosti,  Niš,  Pirot,  Vranji,  Leskovac  i  do- 
linu Toplice,  asi  11.097  km^  s  367.000  obyva- 
teli. Albánci,  kteří  bydlili  v  západní  části 
nového  území,  jií  za  války  utekli  do  Turecka. 
Výsledek  války  naděje  Srbův  zklamal  ve 
mnohém  ohledu.  S.  nedosáhlo  cíle  svých  tu- 
žeb; starosrbské  kraje  na  řece  Rašce,  Ko- 
sově poli,  okolo  Peče  a  Prizrenu  zfistaly 
v  Turecku.  Posud  bylo  se  tří  stran  obklíčeno 
od  císařství  Osmánského ;  nyni  hraničilo 
8  Turky  jen  na  jihu.  Na  východní  straně 
sousedem  se  stalo  knížetství  Bulharské. 
Bosnu  a  Hercegovinu  okkupovalo  r.  1878 
Rakousko,  které  potom  (1879)  obsadilo  i  Ple- 
vlje  a  Prjepoljc;  tím  zaražena  cesta  aspira- 
cím srbským  na  západ  a  jihozápad.  V  S-ku 
zatím  se  vytvořily  tři  strany:  liberálové  ve- 
dení od  Ristice,  starší  vrstva  intelligence^ 
pak  strana  pokroku  čili  >naprednjaci«,  mladší 
to  vrstva  intelligence,  a  posléze  radikálové, 
nejnovější  a  u  selského  lidu  nejpopulárnější 
strana,  jejímž  v&dcem  stal  se  inženýr  Pašič. 
Spory  s  Rakouskem  za  příčinou  smluv  že- 
lezničních a  obchodních  vedly  v  říjnu  1880 
k  odstupu  Rističovu  i  k  nastoupeni  prvního 
pokrokového  ministerstva,  jehož  předsedou 
byl  Piročanac  a  hlavní  osoba  Milutin  Gara- 
šanin,  syn  Ilijův.  R.  1881  schválena  nevý- 
hodná smlouva  o  stavbě  železnic  a  potřebné 
k  tomu  půjčce  s  Francouzem  Bontouxem, 
zástupcem  pařížské  » Union  générale«.  K  vnitř- 
ním otázkám  přibyl  boj  s  církví:  metropolita 
Michail,  liberál  a  rusofíl,  v  říjnu  1881  sesa- 
zen. Poprask  >Union  generále*  v  led.  1882 
způsobil  v  S-ku  veliký  poplach,  jenž  nebyl 
utišen  prohlášením  země  za  království 
dne  6.  bř.  t.  r.,  které  proto  nepotkalo  se 
s  velikým  jásotem.  Odpor  proti  vládě  v  že- 
lezničních a  finančních  otázkách  vedl  k  tomu, 
že  radikálové  a  liberálové,  většinou  do  skup- 
štiny  zvoleni,  dvakráte  po  sobě  složili  man- 
dáty; minorita  skupštiny  povolala  pak  za  po- 
slance ty  kandidáty,  kteří  při  volbách  do- 
stali menšinu,  často  jen  několik  hlasův,  a 
takto  sesílena  přijala  návrhy  vládní.  Vření 
v  zemi  zvětšeno  věcí  nebývalou,  odzbroje- 
ním obyvatelstva.  Po  nastoupení  absolutistic- 
kého ministerstva  Christičova  (říjen  1883) 
vvpuklo  povstání  radikální  strany  na  Timoku, 
ale  rychle  potlačeno ;  náhlý  soud  v  Zajčaru  od- 
suzoval na  sta  lidí  k  smrti  nebo  vězení  a  sou- 
sední země,  hlavně  Bulharsko,  byly  plny  emi- 
grantů srbských.  V  ún.  1884  nastoupilo  minist. 
Garašaninovo.    Když   Bulharsko    se    spojilo 


8  Vých.  Rumelii,  král  Milan  prohlásil  toto 
spojeni  za  porušení  rovnováhy  na  Balkánském 
poloostrově  a  13.  list.  1884  vypověděl  Bulhar- 
sku válku.  Srbové  odraženi  od  Vidina  i  od 
opevněné  posice  u  Slivnice  (17,-19.  list.\ 
bulharský  kníže  Alexander  obsadil  Pirot 
(27.  list.),  ale  rakouskou  intervenci  uloženo 
mu  příměří.  Mír  Bukureštský  3.  bř.  1886  ob- 
novil dřívěíší  stav  hranic.  Zároveň  se  finanční 
otázky  zaplétaly  rok  od  roku,  S.,  které  ještě 
r.  1876  nemělo  žádného  státního  dluhu,  bvlo 
r.  1887  dlužno  již  286  milí.  franků  v  a  dlah 
tento  rostl,  poněvadž  roční  deficity  neroz- 
vážně kryly  novými  půjčkami.  Nové  zlo  byl 
po  bulharské  válce  manželský  spor  krále  Mi- 
lana 8  královnou  Natálii;  r.  1887  královna 
pohnuta  k  odjezdu  ze  země,  v  čci  1888  ji  ve 
Wiesbadenu  odňat  syn  Alexander  pomocí 
pruské  policie,  načež  Milan  v  řij.  t.  r.  synodu 
srbské  církve  přinutil  k  prohlášeni  církevního 
rozvodu.  Následkem  toho  Garašaniň  odstou- 
pil. Rychle  po  sobě  následovaly  koaliční  ka- 
binet Rističův  (červen  1887),  radikální  gene- 
rála Grujiče  (leden  1888),  úřednický  Nikoly 
Christiče  (duben  1888).  Milan,  vida  se  opu- 
štěn ode  všech  stran,  chtěl  si  pomoci  novou 
ústavou  svobodomyslnou,  která  od  skupštiny 
přijata  a  prohlášena  22.  pros.  1888  (3.  led. 
1889).  Ale  již  6.  bř.  1889  král  Milan  z  nena- 
dáni vzdal  se  vlády  v  prospěch  12letého  syna 
Alexandra,  dosadiv  za  jeho  nezletilosti  tři 
vladaře:  Risbče  a  generály  Protiče  (f  1902) 
a  Belimarkoviče.  Žil  pak  nejvíce  v  Paříži  jako 
»hrabě  Takovský*. 

Alexander  Obrenovič  (1889—1903)  na- 
stoupil za  okolností  příznivých.  Vydána  am- 
nestie i  železnice  přejaty  do  státní  správy. 
Radikálové  nabyli  převahy  ve  sknpštine; 
z  jejich  strany  utvořeno  ministerstvo  Gruji- 
čovo  (duben  1890^  i  Pašióovo  (únor  1891). 
Král  Milan  odřekl  se  všech  práv,  dokonce 
i  srbského  poddanství.  Regenti  však  chtěli 
se  zbaviti  radikálův  i  dosadili  (srpen  1892) 
liberální  ministerstvo  Avakumičovo,  které 
při  volbách  získalo  většinu.  Dne  13.  dob.  1893 
svět  překvapen  státním  převratem  17letého 
krále;  regenty  a  ministry  při  večeři  u  sebe 
v  paláci  zajal  a  opíraje  se  o  vojsko,  sám  se 
prohlásil  plnoletým.  Následoval  pokrokový 
kabinet  dra  Dokiée,  vychovatele  králova,  a 
po  smrti  Dokičově  (v  pros.  1893)  nový  ge- 
nerála Grujiče.  Král  Milan  zatím  byl  se  na 
oko  smířil  s  Natálii  a  21.  led.  1894  náhle  se 
vrátil  z  Paříže  do  Bělehradu.  Miuisterstvo 
Grujičovo  proto  ihned  odstoupilo,  ani  Simi- 
čovo  se  neudrželo,  načež  nastoupil  kabinet 
Nikolajevičův  (duben  1894).  Dne  21.  kv.  1894 
mladý  král  zrušil  ústavu  z  r.  1888  a  obnovil 
starou  ústavu  z  r.  1869  s  náležitými  k  tomu 
zákony  volebními,  tiskovými  a  obecními.  Ro- 
stoucí moc  Milanova,  který  uveden  zase  do 
svých  práv  jako  otec  králův  a  skutečně  byl 
pravým  panovníkem,  měla  za  následek  usta- 
vičné změny  vlád;  rychle  se  střídali  předse- 
dové ministerstev  Nikola  Christič  (říj.  1894), 
Novakovič  (od  čce  1895),  Simič  (pros.  1896). 
Vladan  Ďorděvič  (říjen  1897).  V  lednu  1898 


Srbsko  (dějiny). 


991 


bývalý  král  Milan  jmenován  nejvyišim  veli- 
telem vojska.  Pokus  útoku  jakéhosi  Kneie- 
viče  na  krále  Milana  6.  čce  1899  měl  za  ná- 
sledek velikou  persekuci  radikálfiv,  jejichž 
vůdci,  bávali  ministři,  poslanci  a  j.  pro  vele- 
xrádu  nejvíce  bexe  všech  důkazfi  na  mnohá 
léta  vxieni  do  ialáfův.  Za  pobytu  Milanova 
v  Karlových  Varech  v  Čci  1900  král  Alexan- 
der překvapil  svět  svým  zasnoubením  s  mno- 
hem starái  milenkou  svou,  vdovou  Dragou, 
s  rodiny  Lunjevicfi,  vdovou  Českého  inženýra 
Maiina,  která  byla  prve  dvorní  dámou  krá- 
lovny Natálie,  ale  pro  milostné  pletky  s  Alex- 
andrem od  ni  r.  1897  byla  propuštěna.  Dne 
5.  srpna  následovala  po  amnestii  svadba. 
S  rodiči  svými  Alexander  rozeáel  se  na  vždy. 
Milan  ihned  složil  své  vojenské  velitelství  a 
do  S-ka  se  jiŽ  nevrátil;  zemřel  ve  Vídni 
11.  ún.  1901  a  pohřben  v  klášteře  Krušedolu. 
Vládu  bylo  přejalo  nestranné  ministerstvo 
Alexy  Jovanoviče.  Nový  předseda  minister- 
stva, dřívější  professor  národního  hospodář- 
ství Vujié,  mírný  radikál,  dne  19.  dub.  1901 
provedl  prohlášení  nové  ústavy,  která  v  celku 
se  držela  vzoru  z  r.  1888,  ale  od  něho  se  li- 
šila rozdělením  sněmu  na  dvě  komory.  Váž- 
nost dvora  králov&kého  velmi  utrpěla  úřed- 
ním rozhlášením  nastávajícího  porodu  krá- 
lovny, který  ukázal  se  pak  býti  smyšlenkou. 
Finanční  otázky  vedly  v  říjnu  1902  k  od- 
stoupení Vujičovu.  Po  krátkém  ministerstvu 
Velimiroviéově  vládu  převzal  generál  Cincar- 
Markovič  f  18.  list.  1902).  Začaly  se  zase  ča- 
sové libovQle  a  nešetfení  zákonů.  Dne  7.  dub. 
1903  nová  ústava  od  mladého  krále  na  jeden 
den  suspendována  a  během  toho  dne  abso- 
lutismu obnoveny  staré  zákony  obecní,  vo- 
lební a  tiskové.  Osobních  přívržencův,  jako 
kdysi    Milan,   mladý    král    měl    vždy  méně. 

V  chorobné  povaze  jeho  střídala  se  úplná 
apathie  s  výbuchy  zlosti.  I  u  vojska,  které 
Milanovi  bývalo  věrně  oddáno,  oporu  ztrácel 
pronásledováním  zasloužilých  mužův,  protek- 
cemi a  libovolnostmi.  Zášt  obyvatelstva 
proti  dvoru  rostla,  jmenovitě  proti  královně, 
které  připisovány  všecky  nepopulární  skutky 
královy.  Rozčileni  zvětšeno  pověstmi,  že  krá- 
lovna Draga  chce  nástupcem  trůnu  prohlásiti 
svého  bratra,  poručíka  Nikodéma  Lunjevicu. 
Dvůr  a  ministerstvo  byly  tak  osamoceny,  že 
nepozorovali  rostoucí  nebezpečenství.  Veliké, 
hlavně  vojenské  spiknutí  se  strojilo  k  vyhu- 
bení posledních  Obrenovičův.  V  deštivé  noci 
od  10.  na  11.  červen  1903  spiklenci  v  čele 
vojsk  obklíčili  královský  starý  dvůr  (koňak), 
který  byl  Alexander  Karaďorděvič  koupil  od 
Sinuče,  pobili  stráže,  vypáčili  dveře  dynami- 
tem a  krále  Alexandra  i  královnu  Dragu 
v  ložnici  jejich  zastřelili  ranami  z  revolverů. 

V  bytě  svém  zabit  generál  Gncar-Markovič, 
v  paiád  a  po  domech  i  jiní  členové  dvora 
i  vlády.  Na  dvoře  kasárny  zastřeleni  oba 
bratři  královny  Dra^.  Ráno  po  této  krvavé 
řeži  dosazeno  provisorní  ministerstvo,  slo- 
iené  z  liberálův  i  radikálův;  předsedou  jeho 
byl  liberál,  advokát  Avakumovič.  Svolalo 
ihned  skupštinu. 


Petr  Karaďorděvič  (♦  1844),  syn  knížete 
Alexandra,  od  skupštiny  dne  15.  čna  1903 
jednohlasně  zvolen  za  krále  a  24.  t.  m.  od 
deputace  do  Genevy  vvslané  slavně  přive- 
den do  Bělehradu,  kterého  neviděl  po  45  let. 
Od  Ruska  a  Rakouska  ihned  uznán.  Kdežto 
Obrenoviči,  vedle  sultánův  tureckých,  byli 
jediná  dynastie  v  Evropě,  která  se  žádným 
jiným  panujícím  rodem  zpřízněna  nebyla, 
Karaďorděviči,  čítajíce  7  mužských  hlav,  jsou 
blízcí  příbuzní  panovníkův  v  Černé  Hoře, 
v  Itálii  a  na  Rusi.  Nesnáze  v  obnoveni  diplo- 
matických stykův  působila  přítomnost  kralo- 
vrahův  mezi  dvořany  a  adjutanty,  což  teprve 
zvolna  vyrovnáno.  ÍCrál  retr  prohlásil,  Že 
doba  státních  experimentův  jest  u  konce  a 
že  on  přísně  se  držeti  bude  ústavy  z  r.  1888, 
od  skupštiny  při  jeho  volbě  obnovené.  Ko- 
nec učiněn  i  dřívějšímu  nepořádnému  hos- 
podářství finančnímu.  Po  nastoupení  svém 
král  potvrdil  ministerstvo  Avakumovióovo.  Po 
nových  volbách  v  říjnu  1903  nastoupilo  mi- 
nisterstvo Grujičovo,  které  pak  po  rozdě- 
lení radikální  většiny  na  dvě  strany  10.  pros. 
1904  přetvořeno  v  ministerstvo  Paličovo.  Ve 
spojení  s  oslavou  stoleté  paměti  srbské  re- 
voluce král  Petr  dne  21.  září  1904  v  Běle- 
hradě slavně  korunován  novou  korunou,  uli- 
tou z  děla  doby  Karaďorďovy,  a  9.  říj.  po- 
mazán v  staroslavném  klášteře  Žiči,  navštiviv 
prve  i  Nemanjův  klášter  Studenící. 

Literatura.  Celkové  starší  přehledy  od 
ruskýdi  učencův  Majkova  (úvod  k  děj  mám 
srb.  jazyka  1857,  srbsky  od  Daničiče,  2.  vyd. 
1876)  a  Hilferdinga  (jen  do  r.  1018).  Nekri- 
tický spis  Srečkoviče,  Istorija  srpskoga  ná- 
roda (1884  si.,  2  d );  Kovačevič  a  Tovanovič, 
Ist.  srp.  nar.,  1890—91  (pro  školy);  vedle 
toho  od  týchž  obšírná  populární  kniha  (ne- 
dokončena). O  vnitřních  poměrech  četné 
monografie  Novakoviče  (o  starosrb.  vsi,  »Glas« 
srb.  akad.  24, 1891  a  j.)  a  Mijatoviče  (finance 
Srb.  království,  »Glasnik<,  díl  25.  a  26.;  studie 
o  dějinách  srb.  obchodu,  t,  33,  37,  38  a  j.); 
o  hornictví  a  obchodu  K.  Jireček,  Die  Han- 
dets.<itrassen  und  Bergwerke  in  Serbien  und 
Bosnien  fl879,  Kr.  česká  spol.  nauk).  O  dě- 
jinách státních  vedle  četných  monografii  Ila- 
riona  Ruvarce,  Novakoviče,  Mijatoviče,  Kova- 
čeviče  a  j.:  FÍorinskij,  JuŽnyje  Slavjaně  i  Vi- 
zantija  v  vtoroj  četverti  aIV  veka  (doba 
čáře  Štěpána  Dušana,  Petr.,  1882,  2  d.);  t., 
Pamjatniki  zakonodatérnoj  dějatěrnosti  Du- 
šana (Kiiev,  1888);  K.  Jireček,  Srbský  cář 
Uros,  král  Vlkašin  a  Dubrovčané  (»ČČM.«, 
1886);  Ruvarac,  O  knezu  Lazaru  (N.  Sad. 
1888);  Novakovič,  Srbi  i  Turci  XIV  i  X\' 
veka  (Bělehrad,  1893);  Mijatovič,  Despot  Gju- 
ragj  Brankovič  (Bél.,  1880—82,  2  d.;;  Nova- 
kovič o  posledních  Brankovičích  (» Letopis 
Matice  Srb.«  146—148,  1886).  Církevní  dě- 
jiny v  ruském  díle  Golubinského  o  jihoslov. 
církvích;  krátce  archimandrita  Nikifor  Dučič 
v  9  sv.  (1894)  svých  sebr.  spisův  (Književni 
radovi);  četné  monografie  archimandrity  Ila- 
riona  Ruvarce.  O  povstání  srbském  z  vrstev- 
níků psal  nejšíře  Lazar  Arsenijevič-Batalaka, 


992 


Srbsko-chorvatský  jazyk  —  Srdce. 


Istorija  srpskog  ustanka  (Bel.,  1898—99,  2  d.); 
L.  von  Ranke,  Serbien  und  dic  TQrkei  im 
19.  Jahrhundcrt,  nejnověji  vyd.  v  Lipska  1879 
(do  1878,  srbsky  od  Novakovičc,  Běl.,  1892); 
Kállay,  Geschichte  der  Serben  (něm.  od 
Schwickera,  v  Budapešti  1878,  jen  1.  dil  do 
r.  1806).  K  tomu  nejnovější  studie  Stojana 
Novakoviče:  Ustanak  na  dahije  1804  (Běl., 
1904);  Ičkov  mir  1806—07  (»Glas«  akad.  srb. 
66);  Vaskrs  državě  srpskc  1804—13  (Nový 
Sad,  1904,  otisk  z  »Letopisu  Matice  Srb.«; 
2.  vyd.  v  Běl.  1904  ve  spisech  Srb.  Kniž.  Zá- 
druhy) ;  Nil  Popov,  Rossija  i  Serbija  1806—66 
(Moskva,  1869,  2  d.);  t.,  Serbija  pošlé  Pariž- 
ska^o  mira  (Moskva,  1871).  O  novějších  dě- 
jinách paměti  J  ována  Ristiée  (v.  t,).  KJk, 
Srbsko-ohonratský  Jaxyk  viz  Jiho- 

Slované,  str.  389—391,  397—403. 

Srbsko  VoTé  (rus.  Novaja  Serbija)  viz 
Novorossijskij  kraj  a  Srbsko  (dějiny), 
str.  987  a, 

Srby:  1)  S.,  Srb,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Přeštice,  okr.  Nepomuky,  fara  a  pŠ.  Vrčany ; 
66  d.,  391  obyv.  č.  (1900),  ložisko  žel.  rudy, 
2  mlýny,  pila  a  dvůr  Batov.  —  2)  S.,  ves  t., 
hejtm.  Slaný,  okr.  Nové  Strašecí,  fara  a  pš. 
Tuchlovice;  46  d.,  622  obyv.  č.  (1900).  Ves 
založena  ke  konci  XVH.  stol.  —  8)  S.  (Sirb), 
far.  ves  t,  hejtm.  Horš.  Týn,  okr.  Hostouň, 
pš.  Meclov;  56  d.,  459  obyv.  n.  (1900),  ko- 
stel sv.  Jana  Křt.  (vystavěný  r.  1744  od  zdej- 
šího mlynáře  Jana  Schimera),  3tř.  šk.  a  mlýn. 

Srdoe  (lat.  cor,  řec.  kardid)  u  člověka  je 
dutý  svalnatý  ústroj,  kterýž  zvláštnítai  pře- 
pážkami a  chlopněmi  je  rozdělen  jednak  na 
pravou  a  levou  část  čili  zkrátka  na  pravé 
{cor  dextrum  s.  venosum)  a  levé  8.  [cor  si* 
nistrum  5.  arteriosum)^  z  nichž  každé  opětně 
na  síň  i  komoru.  Velikost  jeho  i  podoba  se 
srovnává  s  pěsti,  jindy  s  kuželem  nepravi- 
delně oploštělým,  kterýž  zpodinou  se  obraci 
vzhůru  i  v  právo,  otupeným  hrotem  pak 
vpřed  dolů  a  na  stranu  levou,  kdež  jeho 
úder  bývá  v  5.  mezižebří  u  bradavky  zna- 
telný. Obiem  s.  je  proměnlivý;  průměrná 
váha  bývá  275  g  a  příčný  obvod  250  mm. 
Umístěno  je  za  kosti  hru  dní  v  předním  od- 
dílu meziplící  {mediastinum)  ve  vaku  srdeč- 
ním naléhajíc  na  střední  oddíl  bránice.  Na 
povrchu  jeho  rozeznávají  se  především  příčná 
brázda  oddělující  síně  od  komor  a  chovající 
v  sobě  věncové  cévy  srdeční,  a  pak  přední 
i  zadní  brázda  podélná  označující  rozděleni  s. 
na  čásf  pravou  a  levou.  Pravá  síň  (atrium 
dextrum)  vybíhá  v  pravé  ouško  {auricula 
dextra)  se  svaly  hřebínkovitými  {musculi  pec- 
tinati)  a  chová  v  sobě  ústi  obou  dutých 
žil  {véna  cava  sup.  et  v.  cava  iný.)^  oddělené 
od  sebe  hrbolkem  Lowerovým,  pak  ústí  Žil- 
ného  splavu  věncového  a  na  píepážkové 
stěně  vejčitou  jamku  (fossa  ovalis)^  jež  vyvi- 
nula se  místo  vejčité  díry  (ýoramen  oválej 
skrze  kterouž  procházela  v  době  plodové 
krev  z  pravé  síně  přímo  do  levé  síně.  Tento 
směr  proudu  krevního  podporován  byl  zmí- 
něným již  hrbolkem  Lowerovým  a  při  ústi 
dolní  žíly  duté  ještě  řasovitou  chlopní  Eu- 


stachovou   (valvula  Euttachii);  pří   úatí    iíly 
věncové  vyskytuje  se  drobnější  řasa  Thebe- 
sova.  Komora   pravá   {v^ntrículus   dtjeter) 
má  stěny  proti  levé  komoře  mnohem  cha- 
bější a  vine  se  také  částečně  kol   ni.    Od 
pravé  sině  oddělena  je  pravým  vchodem  iil- 
ným  {ostium  venosum  s,  atrloventrículart  dex^ 
trum\  kterýž  je  opatřen  chlopní  trojcipoa 
{valvula  tricuspidalis)  otvírajici  se    do    ko- 
mory. Na  dolní  či  sinové  plochy  jednotli- 
vých blánek  se  upínají  četné  strunky  ila* 
šité  {chordae  tendintíu)^  vybíhající    hlavně 
z  5  nebo  6  svalů  bradavkových  (mm,  papilla* 
res)y  kteréž   vyrůstají   z  velmi  četných  trá- 
meČků  svalových  (trabeculae  cameae)taL  vnitfnl 
ploše  komorové.  Horní  levý  roh  pravé  ko- 
mory rozšířen  je  v  tepnový  kužel  {infundi^ 
bulum  5.  conus  arteriosus),  ze  kterého  vzniká 
plícnice  čili  tepna  plícní  {arttria  pulnuy- 
nalis),  8  3  chlopněmi  poloměsíčitými  pH  sYém 
počátku.   —  Levá   síň   {atrium  sinistntm), 
opatřená  ouškem  {auricula  sin,)  chová  v  sobe 
taktéž  hojné  svaliky  hřcbínkové,  pak  ústí  žil 
plicních  {venae  pulmonales)  bez  chlopni  a  ústi 
se  levostraným  čili  žilným  vchodem  komoro- 
vým (osmium  venosum  s.  atrio^ventrieutare  sin.) 
do  komory  levé;  vchod  ten  jest  opatřen 
chlopni  dvojcípou  n.  dvojzubou  {vatnda 
bicuspidalis s.  mitralis).  Levá  komora  (ventrh- 
culussin,)  se  stěnami  mohutnějšími  než  pravá, 
má  podobu  podlouhle  vejčitou  a  sama  tvoři 
hrot  srdeční.  Na  vnitřní  ploše  komorové  na- 
lézají se  četné  a  hustě  mezi  sebou  se  pro- 
plétající t  rámečky  svalové,  ze  kterýchž  vy- 
nikají dva  značné  svaliky  bradavkové,  spo* 
jené  se  zpodními  plochami  chlopně  dvojopé 
strunkami  šlašitými.  Těsně  pf  ed  levým  vcho- 
dem komorovým  umístěn  je  východ  srdeč- 
nicový    {ostium   aorticum),    opatřený    třemi 
chlopněmi  poloměsíčitými,  nad  nimiž  srdeč- 
nice  zabíhá  v  hlívu  (bulbus).  Při  pravé  zadní 
chlopni^  poloměsíČité  nalczá  se  t.  zv.  blá- 
nitá  Čásf  přepážky  srdeční  {pars  mern* 
branacea  septi\  totiž  ztenčelá  čásf  přepážky 
srdeční.  —  S.  povlečeno  jest  uvnitf  nitro- 
blánou   srdeční  (endocardium)  a  na  zev- 
ním povrchu  tíhovou  blanou  osrdečni  {epicar- 
dium\  kteráž  při  počátcích  velikých  ccv  pře- 
chází  v  ostatní  osrdečnik*  Hlavni   součást 
8.   tvoří  a  podobu  jeho   určuje  čásf    sva- 
lová (myocardium),  skládající  se  ze  zvláštních 
svalových  buněk  příčně  pruhovaných  a  tvo- 
řící význačná  pásma  svalová  nasinich  i  ko- 
morách, kdež  mimo  vlákna  společná  pozo- 
rujeme  zejména   spirálovité  průběhy    větli 
části  svalovinv  srdeční,  tak  že  kol  hrotu  s. 
vzniká   skutečný   vír   svalový.    Sledováním 
takovýchto  pásem  svalových  lze  zjistiti,  ie 
vycházejíce  z  pevnějších  kruhů  kol  ústí  atrio- 
ventrikulárních  po  kratším  nebo  deliim  prů- 
běhu spirálovitém  nebo  smyčkovitcm  posléze 
skoro  veskrze  přecházejí  ve  svaliky  bradav- 
kovité,  tak  Že  při  dokonalém  smrstěnl  sva- 
loviny  komorové,  kdy  krev  se  vhání  do  tepen, 
rovnou  měrou  napínají  se  také  strunky  Íla- 
šité,  zabezpečujíce  tak  chlopni  dvojcipou,  po 
případě  trojcípou,  tak  Že  tlakem  krevním 


Srdce. 


993 


Bcm&ie  býti  vychlípena  do  siní.  Uvnitř  ko- 
mor svalovina  srdeční  tvofi  zmíněné  piŽ  trá- 
mečky  svalové  a  v  síních  svalíky  hřebmkové. 
Rýhy  na  povrchu  s.  pod  pericardem  a  mezi 
cévami  bývají  vyplněny  vrstvami  tukovými. 

Zdrojnou  krvi  opatřují  s.  přední  a  zadní 
tepna  věncová  (arteria  eoronaria  cordis  ant. 
it  post.)  vycházející  z  chobotků  srdeČnico- 
vých.  Vratná  krev  sbírá  se  do  krátké  žíly 
společné,  t.  zv.  věncového  splavu  srdečního 
(sinus  coronarius  cordis)^  jenž  se  ústí  do  pravé 
sinC'.  Míznice  jsou  hoiné  a  sbírají  se  do  žlá- 
zek  při  rozvětvení  prudušnice.  Velice  hojné 
čivy  srdeční  pocházejí  z  čivu  bludivého  (n. 
vagus)  a  soucitného  (n.  symphathicus)  tvoříce 
při  zpodině  srdeční  svrchní  a  zpodní  pleteň 
srdeční^  z  nichŽ  pocházejí  věncové  pleteně 
srdeční  na  rozhraní  síni  a  komor.  V  plete- 
ních těch  nalézá  se  hojně  uzlinek  nervových, 
jež  mají  pro  význačné  pohyby  srdeční  zvláštní 
důležitost.  (O  mechanismu  těchto  pohybů  viz 
Krev,  str.  164 <i»  oběh  krve.)  Sr\. 

Choroby  s.  Pathologie  rozvrhuje  choroby 
srdeční  ve  zrozené  a  vyzískané.  I.  Zro- 
zené choroby  (zrůdnosti)  srdeční  zaklá- 
dají se  buď  na  odchylném  vývoji  tohoto 
orgánu  neb  na  zánětu  nitroblány  neb  svalu 
srdečního  v  životě  plodovém.  Z  vlastních 
zrůdnosti  mnohé  máji  zájem  ryze  anatomický, 
nesnášejíce  se  se  životem;  tak:  akardie  (ne- 
dostatek s.);  8.  o  jedné  dutině  a  bez 
chlopni;  s.  s  jednou  komorou  ajednou 
neb  dvěma  předsíněmi;  dvojité  s.  (při 
dvojitých  nestvůrách);  s.  vyhřezlé  do  du- 
tiny břišní,  neb  vyhřezlé  vpřed  hrudníku, 
který  jest  rozštěpen  podél  kosti  hrudní.  Ne- 
dostatečný vývoj  přepážky  komorové  a  před- 
síňové, jakož  i  rozevřený  vejčitý  otvor  před- 
síni snáii  se  se  životem.    Zrůdnost  ta  trvá 

0  sobě  neb  sloučena  bývá  se  zúžením  otvorů 
plicnice  [arteria  pulmonalis).  Podobně  se  má 

1  se  setrvačným  průvodem  Botallo- 
vým,  který  v  plode  svádi  krev  z  plicnice  do 
sestupné  části  aorty;  se  setrvačným  zúže- 
ním isthmu  aorty  (persistanci  isth.nu), 
t,  j.  spojky  mezi  horním  a  dolním  oddílem 
srdečnice;  s  nedostatečným  vývojem  a  po- 
čtem cípů  chlopňových;  odchylným  vzni- 
kem ccv  ze  s.;  přebytečným  počtem  cípů 
chlopňových  a  tepen  vycházejících  ze  s.; 
s  přesmeknutim  s.  do  pravé  poloviny 
hrudní  (dextrocardia).  —  Při  tomto  pře- 
smeknutí  anatomické  rozdělení  s.  a  fysiolo- 
gický  úkon  jeho  jsou  normální,  ale  časem 
z  pravé  komory  odchází  srdečnice,  z  levé 
plicnice.  S  přesmeknutim  s.  sloučeno  bývá 
často  přesmeknutí  jater  k  levé  a  sleziny  ku 
pravé  straně.  —  Zánět  nitroblány  a  svalu 
srdečního  stihá  v  plodovém  životě  oby- 
čejné pravou  polovinu  srdeční,  otvor  plic- 
nice a  pravé  Žilné  ostium;  v  jejich  zápětí 
vzniká  nedomykavost  a  zúžení  otvorů.  Dů- 
sledek tohoto  zánětu  jest,  že  nedojde  k  uza- 
vření přepážek  komor  a  předsíní,  neb  jestliže 
přepážky  byly  zcelcny,  k  jejich  opětnému  ro- 
zevřeni neb  k  setrvačnosti  Botallova  průvodu, 
který  pak  krev  ze  srdečnice  svádí  do  plic. 

Ouův  Slovník  Naučaý,  iv.  KXm,  WA  I90f. 


nice.  Týi  účinek  jako  zánět  nitroblány  má 
zánět  myokardu  v  sousedství  velikých  tepen 
srdečních.  Zrozené  vad^  srdeční,  které  žitk 
mimoplodové  připouštějí,  ruší  nápadnou  mě- 
rou pohyb  krve,  přinášejíce  s  sebou  po  vět- 
šině míšeni  krve  arteriálni  a  venosní,  neb- 
nedostatečné  okysličování  její  v  plících  — 
proto  nápadné  zamodralé  vzezření  pokožky 
a  sliznic  (odtud  název  cyanosis  conge- 
nita,  morbus  coeruleus),  veliká  dusnost,, 
rychlý  stah  s.,  malý  puls,  setrvačný  katarrh 
průdušek,  mdloby,  křeče,  záviati,  krváceni, 
nedostatečný  vývoj  těla.  Osoby  postižené 
zúžením  otvoru  plicnice  náchylný  bývají  k  tu- 
berkulose  a  zmírají  v  mladistvém  věku.  Jev^r 
fysikálni  poukazují  ke  zbytnění  a  rozšíření 
pravé  poloviny  srdeční  a  hlučnému  šelestu 
nad  středem  kosti  hrudní  a  v  obvodě  plic- 
nice. 

II.  Vyzískané  choroby  s.,  t.  j.  vznikající 
po  narození,  děHme  v  choroby  anatomické 
a  funkcionální;  k  funkcionálním  dlužno 
čítati  také  neurosy  srdeční.  K  rozvrženi 
tomu  pathologie  srdeční  dospěla  dosti  pozdě;, 
ukázalo  se,  že  srdeční  příznaky  se  vyskytují,  aniž 
sval  neb  nitroblána  srdeční  jsou  porušeny.  Roz- 
manité jedy  (nikotin,  cokain,  alkohol)  i  toxiny 
infekčmch  processů  účinkujíce  dílem  na  sval 
dílem  na  nervstvo  srdeční  mohou  funkce  to- 
hoto orgánu  citelně  poškozovati.  Víme  také, 
že  mikroskopické  změny  srdečního  svalu,. 
o  kterých  zvěděli  jsme  teprv  v  posledních 
dvou  desítiletích,  úkony  srdeční  ruš',  aniž 
fysikálnim  výzkumem  shledáváme  odchylky 
na  s-ci.  Časem  jsou  projevem  nedostatečné 
výživy  srdečního  svalu  a  podmíněny  nedo- 
krevností, blcdničkou,  neb  se  vyskytují  na 
počátku  arteriosklerosy.  Posléz  i  odchylná 
mnervace  s.  dovede  výkony  s.  citelnou  mě- 
rou změniti. 

a)  Anatomické  choroby.  Středověká 
medicína  spoutaná  autoritou  Galénovou  učila, 
že  lidské  s.  uchránčno  jest  každé  choroby. 
Pathologická  anatomie  srdeční  počíná  se  te- 
prve s  Morgagnim,  symptomatologie  buduje 
se  pozvolně  italskými  autory:  Laucisim  a 
Albertinim.  Přesnou  pathologii  s.  rýsuje  Lačn- 
nec  a  později  vídenská  a  dublinská  škola 
(Škoda  a  Williams)  a  vykládají  pathologické 

Íevy  jednotlivých  chorob  srdečních  na  zá- 
:laaě  zákonů  fysikálních.  —  Poslední  dc- 
cennia  XIX.  veku  seznámila  nás  s  některými 
typickými  neurosami  srdečními  a  s  jemnými 
poruchami  myokardu  při  infekčních  proces- 
sech ;  zásluhy  ty  přislušejí  zvlášť  mladší  škole 
lipské. 

Klinická  pathologie  tou  dobou  kladouc 
menší  váhu  na  druh  anatomického  onemoc- 
nění, všímá  si  toho,  zdali  s.  svým  vvkonům 
správně  slouží.  Do  jisté  míry  stanovisko  to 
oprávněno  jest  netoliko  vzhledem  ku  (profy- 
laktickéUherapii,  nýbrž  vzhledem  k  vyzískané 
zkušenosti,  že  s.  na  př.  těžkými  vadami  po- 
stižené reguluje  svou  funkci  do  té  miry,  že 
potíže  jsou  minimální.  Nehledě  k  anatomic- 
kým processum  s.  pátráme  i  při  jiných  cho- 
robách, na  př.  infekčních  a  ledvinových,  zdaliv 

63 


994 


Srdce. 


výkony  srdeční  poškozeny  nejsou.  Prognosa 
zánětu  plic,  tyfu  řídi  se  stavem  8.  Dlužno 
tudíž  otázku  o  nedostatečnosti  neb  sla- 
bosti srdeční  uvésti  za  prvou  kapitolu  pa- 
thologie  srdeční.  Tím  ovšem  ubíráme  se  na 
iiroke  pole,  neb  tato  nedostatečnost  srdeční 
vzniká  i  mimo  vlastni  onemocnění  s.,  ano 
i  vlivy  nervovými.  Slabost  s.  vzniká  rázem 
i  chvstá  se  pozvolně.  Náhlá  vzniká  při  zra- 
něni s.  a  srdečních  tepen,  vniknutí  vzduchu 
do  s.  a  žil,  zahaceni  plícnice  při  výstředním 
krváceni,  vlivem  srdečních  jevfiv  a  chokem. 
Při  náhlé  nedostatečnosti  mnohý  člověk  zmírá 
náhle,  v  malé  chvíli,  bez  hlesu,  nebo  padá 
do  těžkých  mdlob  (kollaps,  synkope),  ve 
kterých  zsiná  neb  smrtelně  zbledne;  jest 
pak  stah  s.  slabý  a  nepravidelný,  puls  ne- 
hmatný,  zvuky  srdeční  slabé,  dýcháni  nepra- 
videlně a  urychlené;  končetiny  bývají  chladny, 
obličej  kr)'t  studeným  potem,  vědomí  za- 
střeno. Z  mdlob  těch  nemocný  ve  příznivém 
případě  probírá  se  jen  pozvolně.  Nepoměrné 
častěji  nedostatečnost  srdeční  chystá  se  po- 
zvolně, jsouc  podmíněna  vleklými  chorobami 
srdečními  (vadami  srdečními,  degenerací  a 
zánětem  srdečního  svalu),  chorobami  píle- 
ními, artcriosklerosou,  vleklými  záněty  led- 
vin, pathologickým  složením  krve  a  časem 
1  setrvačnou  namáhavou  prací  svalovou.  Po- 
zvolně se  vyvíjející  nedostatečnost  srdeční 
podává  důkaz,  že  s.  fysiologickému  úkolu 
přizpůsobeno  není  a  v  jeho  svalu  nastřádané 
síly  se  vyčerpávají.  Z  prvých  příznaků  dlužno 
jmenovati  brzké  umdlévání  při  práci,  dusnost 
při  mírném  pohybu,  náchylnost  ke  katar- 
rhům  průduškovým,  nedostatečné  trávení,  bu- 
šení 8.,  urychlený  a  nepravidelný  pohyb  8. 
Později  výživa  se  horší,  obličej  bledne,  sliz- 
nice  nabývají  barvy  namodralé,  žíly  hrdelní 
vystupuji  zřejmé,  nemocný  jest  i  v  klidu 
dušný.  Dusnost  vysvětluje  se  ztenčeným 
prouděním  krve  v  plících,  která  nedostatečně 
se  okysličuje  a  přesycena  jest  kyselinou  uhli- 
čitou, katarrhy  průdušek,  oedemem  zpodních 
částí  plicních,  záhatémi  drobných  plicních 
arteríí.  Játra  a  slezina  pro  stavení  krve 
se  zvětšují,  odměšováni  moči  vázne,  moč 
chová  bílkovinu.  Také  výkony  mozku  trpí, 
energie  duševních  funkci  jest  oslabena,  ne- 
spavost pravidlem.  Posléz  přistupuji  opuchy 
doln.ch  končetin  a  výrony  syrovátečniny  do 
dutiny  břišní  a  hrudni.  S.  jest  obyčejně  zvět- 
šeno, sval  jeho  zb^jtnělý,  komory  rozšířeny; 
stahy  srdeční  bývají  slabé,  nepravidelné,  ne* 
stejné  a  urychlené.  Někdy  stah  levé  komory 
jest  tak  slabý,  že  množství  krve  vnikající  do 
arterie  nevzbudí  pulsu,  zvuky  srdeční  bývají 
slabé,  temné  a  časem  nahrazeny  šelesty.  Po- 
slední chvile  nemocného  bývají  trapné;  ne- 
mocný musí  většinu  dne  vyseděti  mimo  lůžko, 
stižen  jest  dusností  paroxysticky  se  stupňu- 
jící, trapným  kašlem  a  nespavostí. 

Překážky  v  oběhu  krevním,  nechť  sídlí 
v  8-ci  neb  v  soustavě  arteriální,  provázeny 
bývají  nezbytně  rozšířením  neb  zbytně- 
ním 8.  Zbytněni  srdeční  dostavuje  se  vždy, 
kdy  8.  konati  musí  práci  sahající  nad  fysio- 


logickou  míru,  za  tou  podmínkoa,  le  jeho 
sval  řádně  jest  živen.  Zbytni  časem  celé  8^ 
časem  jen  levá  nebo  pravá  jeho  polovia^. 
Zbytnění  celého  8.  podmíněno  jest  setriraČ* 
nou,  příliš  namáhavou  prací  svalovou  (tu- 
binské  8.),  trvale  zvýšeným  tlakem  krevním, 
srůstáním  osrdečníku  se  s-m,  kombinovanými 
vadami  srdečními;  zbytněni  levc  koncory  zna- 
menáno bývá  při  vadách  otvoru  srdecnice, 
arteriosklerose,  vleklém  zánětu  ledvin,  zbyt- 
něni pravé  komory  při  vadách  otvoru  plíc- 
nice a  levého  žilného  otvoru  a  při  vleklých 
chorobách  plicních,  které  proudáii  krve  plí- 
cemi stěžují. 

Rozšíření  jednotlivých  oddílů  srdečních 
sloučeno  bývá  s  hypertroSí  svaJstya,  ale  vy- 
skytuje se  také  o  sobě.  K  prošlé  dilataci  do- 
chází, kdy  elasticita  svalu  srdečního  jest  osla- 
bena a  nitrosrdečni  tlak  krevní  zvýšen.  £Ila- 
sticita  svalu  trpí,  jest-li  práce,  jii  s.  koná, 
velikou  a  vlákna  svalová  méně  jsou  živena. 
Podobným   způsobem   vzniká   rozšíření    při 
stávaiicim  zbytnění,  jsouc  usnadněno  patho- 
logickými  změnami  srdečm'ho  svalu.  Při  nád- 
oby čejném  napěti    sil    tělesných    (zdvihací 
velik][ch  břemen,  zápasech  a  chvatech)  do- 
chází k  náhlé  dilataci  8.  8  příznaky  slabosii 
srdeční  a  tu  mluvíme  o  zmoženém  sci. 
Patrně  stavením  krve  v  aortě  a  v  levc  ko- 
moře   došlo    ku    překonání    odporu,    který 
srdeční  sval  klade.  Anaemické  a  chlorotické 
osoby,  lidé  vysílení,  pijákové,  osoby   posti- 
žené  myokarditidou  jsou  zvlášt    způsobilé, 
vyzískati  toto  zmoženi  8.  Hjpertrofú  a  diL- 
tací  srdeční  přivoděno  bývá  zvétžení  srdeč- 
ního objemu,  a  bývá  8.  časem  Skrát.,  4krát 
větší  normálního.    Fysikálnim   výzkumem  a 
Rentgenovými  paprsky  můžeme  hypertroňi  a 
dilataci  srdeční  snadno  usouditi.    U*/aiujíCC 
o  původě  srdeční  hypertrofie  píicházime  k  po- 
znáni, že  jest  regulačním  pochodem  a  že  ji 
vyrovnávány  bývají  překážky  v  oběhu  kieí- 
nim.  S  počátku  pacienta  neobtěžuje,  jedin v m 
příznakem  bývá  bušeni  8.;  ale  později   do- 
staví se  příznaky,  poněvadž  s.  se  vyšili,  vy- 
sílení to  podporováno  jest  tím,  že  arterie 
nalézající  se  pod  velikým  tlakem  pozbývají 
stažlivosti  a  8.  podněcováno  jest  opět  k  vy- 
datnější činnosti.  Je  pak  známo,  že  hyper- 
trofie levé  komory  podporuje  vznik  arteho- 
sklerosy.  V  dilataci  srdeční  hledati  musíme 
jev  slabosti;  v  8  ci  hromadí  se  krev,  ale  svalu 
srdečnímu  nedostává  se  síly,  aby  krev  vy- 
pudil a  tím  dochází  ke  hromadění  krve  v  ži- 
lách a  nedostatečnému  plnění  arteril.  Je  při^ 
rozeno,  že  příznaky  nedostatečnosti  srdeáv 
záhy  se  zjeví  a  den  ke  dni  stupňují. 

O  průběhu  jednot  ivých  chorob  srdečních 
rozhoduje  stav  srdečního  svalu;  sdružen} 
zánět  srdečního  svalu  (mxocarditiM)  ne- 
mocnému vždy  přitěžuje.  Pojem  myokardi- 
tídy  pohybuje  se  v  širších  mezích;  zahrnu* 
jeme  pod  tímto  jménem  zánětlivé  i  degenf^ 
rativni  pochody  srdečního  svalu  přivoděnc 
infekčními  processy  (diftherii,  tyfero^  spálou, 
hostcem,  septickými  pochody,  syfilis),  jedy 
(fosforem,   arsenem,   alkoholem),   sklorotlc- 


Srdce. 


995 


kými  processy,  embolickými  a  thrombotic- 
kými  pochody  ve  výživných  arteriích  s.  Po- 
sici dlužno  čítati  sem  i  vady  srdeční.  Ve  vý- 
jimečných pHpadech  zánčt  myokardu  bývá 
nnisavy;  tehdy  vedle  rozpadu  svalových  vlá- 
ken dochází  ke  hnisavé  infiltraci  vaziva,  které 
se  jeví  ve  formě  drobných  teček;  splýváním 
jich  tvoři  se  včtái  hlízy.  Zánět  myokardu  při 
infekčních  processech  děli  se  ve  dvě  období : 
v  prvém  dochází  k  degenerativním  změnám 
ve  vláknech  srdečních,  které  skončiti  se  mo- 
hou tukovém  rozpadem,  ve  druhém  k  zánětu 
vmezeřeneho  pojiva  —  myocarditis  intersti- 
tiatis  chronica.  Tyto  zánětlivé  změny  zjevuji 
se  v  četných  drobných  a  roztroušených  hniz- 
dech,  ale  zasáhnouti  mohou  také  celé  oddíly 
srdeční;  mnohdy  bývají  patrný  prostému  oku, 
časem  mohou  zjištěny  býti  toliko  drobno- 
hledem. Při  sklerose  srdečních  arterií  zánět 
se  vyskytuje  v  bezprostředním  sousedství 
drobných  arterií  ve  formě  malých  bělavých 
proužkfi;  thrombotické  pochody  podminují 
odumření  svalových  vláken  a  tím  dochází 
ke  vzniku  drobných  nekros  svalových  — 
myomalacic  —  po  jejichž  vy  vstřebáni  vzni- 
kají jizvy  a  srdeční  mozoly.  Tyto  nckrotické 
pochody  mají  mnohdy  své  důsledky;  dávají 
vznikati  výduti  srdeční,  trhlinám  srdeč- 
ním a  srážení  krve  v  dutinách  srdeč- 
ních. Změny  myokardu  při  vadách  srdečních 
jeví  se  bujením  vmezeřeneho  pojiva  a  při- 
pomínají stejný  indurativní  pochod  v  plicích, 
jat: ech  a  ledvinách.  Klinický  obraz  myokar- 
dit  dy  hlásí  se  náhlou  neb  posvolně  se  vy- 
víjející nedostatečností  sr Ječní;  při  hnisavém 
lánctu  i  zánětu,  který  vznikl  v  průběhu  infekč- 
ních processů,  mfiŽe  se  smrt  přihoditi  rázem. 

Pathologíe  srdeční  zmiňuje  se  také  o  tuč- 
natosti  a  tukové  degeneraci  srdeční, 
přisuzujíc  oběma  stavům  veliký  dosah.  S. 
otylých  lidí  kryto  bývá  velikou  vrstvou  tuku 
a  tuk  shledáváme  také  v  značném  množství 
i  ve  vaztvov^ch  přepážkách.  Jc-li  sval  srdeční 
a  cevstvo  neporušeno,  netřeba  stavu  tomu 
piikiádati  větší  váhy.  Jestliže  dojde  k  jevům 
chorobným,  pak  hlasaji  s*abo«t  srdeční  a  ta 
podmíněna  jest  buď  sklerotickými  změnami 
srdečních  arterií  neb  vlivem  alkoholu  na 
vlákno  srdeční. 

Tuková  degenerace  srdečního  svalo- 
vého vlákna  jest  následkem  jistých  otrav 
(fosforem,  arsenikem,  alkoholem),  chorobného 
složení  krve  fztráty  krve,  chlorosa),  infekč 
nich  processů,  atheromatosni  změny  výživ- 
ných arterií  srdečních,  tudíž  projeve.m  nej- 
rozmanitějších processů,  jimž  běžně  přičítána 
bývá  vína  na  zánětu  svalu  srdečního.  Bylo 
pak  svrchu  povedeno,  ie  pojem  myokardi- 
lidy  zahrnuje  v  sobě  tukovou  degeneraci 
vlákna  svalového  a  ponětí  to  jest  odůvod- 
něno i  tim,  Že  jí  nepřislušejí  příznaky  jiné  než 
chronické  myokardiiidě.  Zviáštni  příznaky  tu- 
kové degeneraci  s.  kdysi  přičítané:  mdloby, 
závrati,  cnorobně  zlcnčný  puls,  nepravidelně 
dýchání  možno  vysvětliti  slabosti  srdečního 
svalu,  ale  i  sklerotickým  processem  srdeč- 
ních arterií. 


Z  novotvarů  srdečních  dlužno  jmeno- 
vati myom.  fibrom,  sarkom  a  karcinom.  Jsou 
úkazem  velmi  vzácným,  nejčastěji  bývá  ještě 
karcinom  nikoli  prvotní,  nýbrž  z  okolí  pře- 
růstající neb  metastasou  zavlečený.  —  Hlívy 
(syfilitické  novotvary)  a  tuberkulosu  dlužno 
rovněž  čítati  k  jevům  vzácným.  Tyto  patho- 
logické  processy  nemohou  býti  diagnostiko- 
vány; budí-li  příznaky,  pak  spadají  pod  jevy 
srdeční  slabosti. 

Rány  srdeční  (střelné,  bodné  a  sečné) 
vyskytují  se  po  většině  v  pravé  polovině 
srdeční.  Pronikavé  rány  provázeny  bývají 
výstředním  k  vácením  do  osrdečníku  a  vaku 
fileurálního  a  smrtí  v  málo  okamžicích.  Po- 
vrchni rány  mohou  se  zhojiti.  Trhliny  s. 
nebývají  na  zdravém  s-ci  pozorovány,  leda 
při  mocném  zhmoždění  srdeční  krajiny.  Samo- 
volné protržení  jest  důsledkem  chorob  srdeč- 
ních; degenerativnich  a  zánětlivých  pochodů^ 
výduti  a  novotvarů  srdečních.  Trhliny  ty  se 
vyskytuji  na  vnější  stěně,  přepážce,  papil- 
lárních  svalech,  jejich  šlachách  i  chlopních; 
na  posledních  podmíněny  bývají  vřednatým 
zánětem  nitroblány.  Pronikající  trhliny  zavi- 
nují smrtné  krvácení;  při  neúplných  trhli- 
nách dochází  ku  příznakům  náhlé  slabosti 
srdeční  provázené  bolestmi  v  krajině  srdeční. 
Rovněž  tak  častý  jako  zánět  srdečního  svalu 
jest  zánět  nitroblány  srdeční  {endocar^ 
ditii)\  oba  processy  po  většině  případů  bý- 
vají sdruženy,  jsouce  podmíněny  společnou 
příčinou,  t.  j.  infekci.  Pathologické  plísně 
rozmanitého  druhu  způsobuji  zánět;  nejčas- 
těji streptococcus  (hostec  kloubový),  stafylo- 
coccus,  pneumococcus,  gonococcus,  časem 
i  bacili  tuberkulosy  a  tyfu  —  ostatně  může 
každý  infekční  process  sledován  býti  endo- 
karditidou,  ale  nejčastěji  komplikaci  tu  po- 
zorujeme při  hostci.  Ze  zkušenosti  těch  mu- 
síme souditi,  ie  zánět  endokardu  jest  místním 
i  projevem  celkové  infekce  a  bezprostřední 
I  styk  jeho  s  plísněmi  a  jejich  toxickými  pro- 
'  dukty  vysvětluje  tuto  častou  kombinaci.  Aby 
k  zánětu  a  k  zahnízdění  plísní  došlo,  je  ne- 
zbytno, aby  endokard  na  některém  místě 
zbaven  byl  endothelu;  na  obnažené  části 
endokardu  tvoří  te  throroby,  do  kterých 
plísně  vnikají  a  z  těchto  do  hlubších  vrstev 
endokardu.  —  Odchlípnuti  endothelu  přihází 
se  nejspíše  na  místech,  která  jsou  podro- 
bena největšímu  tření  a  napětí,  t.  j.  na  otvo- 
rech srdečních  a  volných  okrajech  chlopňo- 
■  vých.  (Srv.  dále  Endocarditis.) 
'  b)  Funkcionální  choroby.  Pravidelný 
výkon  srdeční  závisí  1.  na  neporušeném  stavu 
'  srdečního  svalu  a  jeho  pravidelné  výživě, 
2.  na  správné  innervaci  s.  Jakkoli  stah  s. 
jest  automatickou  vlastností  srdečního  svalu, 
pfece  jen  koordinovaná  a  účelná  činnost  s. 
závisí  na  nervstvu;  nervy  srdeční  ovládají 
počet  a  velikost  stahův  i  přítok  krve  k  srdeč  • 
nímu  svalu.  Je  přirozeno,  Že  funkcionální  po- 
ruchy 8.  vznikají  i  při  chorobách  svalu  srdeč- 
ního i  vadnou  innervaci;  ovšem  nepřísluší 
zde  mluviti  o  anatomických  chorobách  s., 
'  při  kterých  porušení  srdeční  funkce  vyroz- 


996 


Srdcovka  —  Srdečnice. 


umivá  se  samo  sebou;  ale  nevyhneme  se  po- 
známce, že  anatomické  choroby  při  svých 
počátcích  sotva  se  hlásí  příznaky  jinými  než 
funkcionálními;  není  li  bezpečného  pokynu, 
abychom  diagnostikovali  onemocnění  anato- 
mické, musíme  se  spokojiti  s  diagnosou  po- 
ruch funkcionálních.  Nehledě  k  tomu,  zna- 
menáme funkcionální  poruchy  a)  při  účinku 
jistých  jedů  na  sval  i  nervy  srdeční  (nikotin, 
coflein,  thein,  atropin,  muskarin,  morfin,  al- 
kohol, arsen,  acthcr,  fosfor),  b)  v  průběhu 
infekčních  processů  (toxiny),  c)  při  onemoc- 
nění srdečních  nervův  a  jejich  středů,  d)  dráž- 
dění z  jiných  útrob  (zažívacích,  genitálnich) 
pfcnáši  se  anastomosami  nervovými  na  nervy 
srdeční.  Uvažujíce  o  funkcionálních  poru- 
chách srdečních  nesmíme  souditi,  že  jsou 
přivoděny  výhradně  vadnou  innervací;  jen 
když  vznikly  vlivy  nervovými,  smíme  mlu- 
viti o  neurosách  srdečních.  K  funkcionál- 
ním poruchám  řadíme  1.  rozmanité  sen- 
sace:  tlaku,  sevření,  úzkosti  a  bolesti  v  kra- 
jině srdeční,  pocit  bušeni  s.;  2.  poruchy 
rhythmu  srdečního  v  širším  smysle  slova, 
tedy  pohyb  s.  chorobně  urychlený  (ta- 
chykardie) neb  zleněný  (bradykardie) 
a  nepravidelný.  Tyto  odchylky  vznikají 
mimo  onemocnění  srdeční  při  nejrozmani- 
tějších processech  celkových  a  útrobných, 
ale  také  vlivy  svrchu  popsanými,  které  účin- 
kují na  sval  i  nervy  srdeční  a  způsobuji  větší 
neb  sníženou  dráždi vost  s.  3.  Ne  stejnost 
srdečních  kontrakci,  tak  Že  veliké  i  malé 
stahy  srdeční  střídají  se  podle  určitého  pra- 
vidla neb  zcela  nepravidelně.  Po  většině  pří- 
padů tyto  motorické  poruchy  s.  bývají  pro- 
vázeny nepříjemnými  sensacemi  v  krajině 
srdeční,  úzkostí,  mdlobami  a  závrafmi. 

Z  neuros  srdečních  dlužno  zde  zvlášf 
uvésti :  a)  pocit  bušení  s.  (palpitace 
srdeční),  t.  j.  energický  stah  8.,  spojený 
s  dojmem,  že  s.  mocně  se  stahuje,  úkaz  to 
obvyklý  u  osob  vznětlivých  a  přirozený  ná- 
mahou svalovou,  duševními  dojmy,  prožit- 
kem alkoholu,  silnou  kávou  a  nemírným  kou- 
řením; b)  tachykardii,  vznikající  zvratem 
z  útrob  zažívacích  a  genitálnich,  zjevující  se 
setrvačně  nebo  paroxysticky;  c)  paro- 
xysmální  tachykardii  a  bradykardii. 
Ona  hlásí  se  úžasným  počtem  stahů  srdeč- 
ních (150—250  za  min.),  tato  chorobným  zle- 
něnim  akce  srdeční  (20—40  pulsů  za  min.)  — 
pod  záhlaví  to  spadají  případy  syndromu 
Adams-Stokesova;  ť/)  reflektorická  di- 
gestivni  neurosa  provázená  arhythmii 
srdeční;^)  nervová  slabost  srdeční  neur- 
astheniků  (neurasthenia  cordis\  hlásící  se  pul- 
sem rychlým,  slabým  a  přes  tu  chvíli  se  mě- 
nícím, celou  řadou  nepříjemných  sensaci 
v  krajině  srdeční  a  jinými  poruchami  ner- 
vovými; /)  angína  pectoris  neb  stěno- 
kardie  (v.  t.).  Mx, 

Brdoe  Ježilova  a  Mariina  kongre- 
^'ace,  několik  řeholních  společností  v  kat. 
církvi,  vesměs  původu  franc.  Srv.  Pie  pus, 
Sacré-Coeur  a  Baratová. 

Srdce  Karla  ZL,  souhvězdí,  v.  Psi  hon  i  c  i. 


SrdooTka  v  gcom.  viz  Kardioida. 

S.,  zool.,  viz  Cardium. 

S.  (něm.  Heri(kir$ché)^  druh  třcšnL 

S.  (něm.  Heristůck^  pol.  rQiJa\d)  nazývá 
se  při  křížení  koleji  aíl,  v  němi  třeba  ko- 
lejnice připojiti  k  sobi,  aby  tvořily  jakýn 
klín  (vvobr.  č.  3926.).  Může  se  zříditi  při- 
hoblováním  kolejnic  a  příhodným  jich  ohna- 
tím,  což  bývá  na  drahách  podrainých,  pol- 
ních a  pod.  za  příčinou  levněj$£ho  pořixeni. 


C.  3926.  SrdcovkA. 

nejčastěji  jest  to  však  souvislý  dil  slitý  ze 
železa  chlazeného  aneb  z  oceli,  který  na 
prahy  se  připevní  svorníky  a  k  nemaž  ko- 
lejnice obyčejné  na  obou  koncích  rovněž 
svorníky  se  přitáhnou.  Zkušenost  učí,  Že  čím 
8.  těžší,  tím  déle  udrži  se  křížení  v  náleii- 


žovatka.  piu, 

Brdednioe  (lat.  aorta)  je  mohutná  tepna, 
vycházející  z  levé  komory  srdeční  a  vyvádě- 
jící do  těla  zdrojnou  Čili  arteriální  krev.  Při 
začátku  opatřena  je  třemi  blánitými  chlop- 
němi poloměsíčitými  (valvulae  semilunaref), 
nad  nimiž  stěna  srdeční  co  vá  mírně  se  vy- 
bočuje v  t.  zv.  sinus  Valsaivae^  tak  že  celý 
tento  začátek  je  hlívovitý  {bulbus  aortae). 
Prvý  oddíl  s  vystupuje  {aorta  ascendens), 
načež  za  rukojetí  kosti  hrudni  zahýbá  se 
obloukovitě  na  levo  a  v  zad  k  páteři  {ataa 
aortae),  podle  níž  sestupuje  aŽ  na  tělo  4.  obrátíc 
bederního  {aorta  descendens),  kdež  rozdělí  se 
v  obě  konečné  větve,  t  zv.  spol.  tepny  ky- 
čelni  {arteriae  iliacae  communes).  Hned  v  po- 
čátku s.  vznikají  věncové  tepny  srdeční,  vy- 
živující srdce,  později  výživné  tepny  pru- 
duškové  a  jícnové.  Z  oblouku  odbočuji  tep- 
nové kmeny  pro  horní  končetiny,  hlavu, 
krk  a  horní  oddíl  hrudníku,  ze  sestupující 
části  tepny  mezižebemi  a  z  oddílu  beder- 
ního, mimo  větévky  pro  stěny  břišní,  tep- 
nové kmeny  pro  útroby  břišní.  Kromé  toho 
spojen  jest  oblouk  s.  s  tepnou  plicni  zvlášt- 
ním vazovým  pruhem,  kterýž  v  době  plo- 
dové byl  průchodovým  {ductus  arteríosus  Bo* 
talii)  a  přechod  krve  z  plícnice  do  s.  pro* 
středkoval.  Ve  výjimečných  případech  zů- 
stává jako  chorobný  zjev  průchodným  i  po 
porodu. 


Srdečník  —  Srědec. 


997 


S.  m&že  býti  stiŽena  týmiž  chorobami  jako 
ostatní  tepny;  tedy  především  podléhá  roz- 
manitým změnám  zánctUvým,  pochod&m  athe- 
romatosníro,  aneurysmatům,  stenosám  a  j., 
kteréž  ovšem  pro  závažnost  hlavního  kmene 
tepenného  mají  důležitost  zvýšenou.  Při- 
snaicy  takovýchto  zmčn  a  léčení  těchto  cho- 
rob, pokud  JSOU  ovšem  léčení  přístupny,  řídi 
se  podle  jejich  umístěni. 

Srdeénik,  bot,  viz  Leonurus  a  Par- 
nassia. 

Srdinko:  1)  S.  František,  cirk.  spiso- 
vatel čes.  (♦  7,  ún.  1830  v  Kuklenách),  stu- 
doval gymn.  v  Kr.  Hradci,  filosofii  v  Lito- 
myšli a  rok  práva  v  Praze;  r.  1853  byl  vy- 
svcccn  a  pak  kaplanoval  ve  Kvílících,  odkudž 
psával  do  >Praž.  novin<,  >Blahověsta<  a  na- 
psal do  »Dědictví  maličkých*  Ohrd\€k  do 
vinku,  povídku  z  hornického  života.  Po  2  le- 
tech byl  povolán  do  Prahy  za  prefekta  do 
nové  zřízeného  arcib.  konviktu,  při  čemž 
r.  1858—60  b^l  zároveň  exhortatorem  při 
akad.  gymnasiu;  jeho  výklady  velikonoční 
X  té  doby  vyšly  r.  1882  v  praž.  >Dědictví 
8V.  Jana  Nep.«  {Duchovni  cvičeni  pro  mldde\ 
Pldélanéjši  a  pro  dospělé).  Jako  vicerektor  a 
pak  ředitel  are.  semináře  byl  po  18  let  re- 
daktorem >Blahověsta<  a  po  30  let  (do  r.  1905) 
redaktorem  >pědictvi  sv.Jana  Nep.«.  R.  1880 
stav  se  sídelním  kanovníkem  kapituly  staro- 
boleslavské,  jejímž  jest  nyní  infulovaným  dě- 
kanem, přičinil  se  o  zvelebení  tohoto  pout- 
ního místa  a  jako  člen  ob.  zastupitelstva 
o  povýšeni  městyse  na  město,  o  zřízení  měšf. 
Školy  dívčí  a  opatrovny,  byl  po  2  roky  sta- 
rostou okr.  zastupitelstva  v  Brandýse  n.  L. 
atd.  R.  1S98  byl  vyznamenán  řádem  Žel.  ko- 
runy III.  tf .  a  poctěn  medaillí  za  40leté  věrné 
služby,  o  svém  jubileu  50letého  kněžství  jme- 
nován byl  domácím  praelátem  papežským. 
Samostatně  vydal  spisy :  Biblicky-  dějepis  Šta- 
rého  i  NovétiO  \dkonapro  šk.  obecné  (Pr.,  1863 
a  část.) ;  Ro^jimdni  pro  panny  (t,  1879) ;  Stard 
Boleslav^  nejstarši  poutnické  místo  v  Čechách 
(t,  1881))  a  jako  alumnus  vydal  podle  Stel- 
xiga  »tivahy  pro  jinochy «. 

a)  S.  Otakar,  lékař  čes.  (*  1.  led.  1875 
ve  Svob.  Dvorech  u  Hradce  Kr.),  vystudo- 
vav gymn.  v  Hradci  Kr.  a  universitu  v  Praze, 
promovován  r.  1899  na  doktora  lékařství. 
K.  1901  habilitoval  se  na  čes.  universitě  a 
jest  spolu  assistcntem  ústavu  histologicko- 
embryologickcho.  Kromě  toho  pásobi  jako 
dětský  lékař  na  Kr.  Vinohradech.  Vykonav 
oěkohk  vědeckých  cest  (do  Německa,  Itálie 
a  Francie),  napsal  zvlábtě  do  »Rozprav<  České 
akademie:  O  stavbě  a  vývinu  nadledviny  ^ab 
(1898);  Příspěvek  k  poxndni  vývinu  nadledviny 
u  amphibii  {1900);  Studie  o  histologii  a  histo^ 
geneú  chrupavky  \,  {\90\\  II.,  III.  (1903>;  Pr/- 
spěvek  k  po\ndni  stkretorických  \měn  v  ledvině 
(1SK)1);  O  oběhu  krevním  v  nadledvině  obrat- 
lovců (1905),  Jiné  práce  uveřejnil  německy 
v  >Anat.  Anzeiger*  a  v  » Archiv  f.  mikr.  Ana- 
tomie*. Kromě  toho  přispívá  Články  původ- 
ními i  releráty  do  >Čas.  Ickafú  čes.<  a  do 
•Revue  pro  neurologii*.  Jako  student  nap^l 


hist.-národop.  monografii  svého  rodiště:  Svo- 
bodné Dvory  (1897).  R.  1905  vydal  u  J.  Otty 
populární  spis:  O  drobnohledné  skladbě  těla 
člověka  (>Lid.  rozpravy  lék.«,  ř.  VL,  č.  1.). 

SrdOT  (Zierdé)^  ves  v  Čechách,  hejtm.  Lito- 
měřice, okr.  Úštěk,  fara  a  pš.  Levin;  49  d., 
252  obyv.  n.  (1900),  chmelařství. 

Srebrenioa,  město  v  Bosně,  v  kraji  Dol. 
Tuzla,  malebně  položené  v  údolí  ř.  Crvenice, 
370  m  n«  m.,  má  954  obyv.  muham.,  633  srb.- 
pravosl.  a  109  řím.-katol.  (1895),  okr.  soud, 
celní  a  fín.  stráž,  Četn.  okr.  stanici,  poštu,  te- 
legraf, obec.  školu,  mešitu,  okr.  špitál;  vý- 
robu opánků,  minerální  prameny,  pěstováni 
tabáku,  dobytka,  týd.  trhy,  čilý  obcnod  s  do- 
bytkem do  Sarajeva  a  Rakousko-Uherska. 
Nad  městem  zfíceniny  středověkého  hradu. 
Doly  na  stříbro  již  dávno  zpuštěné. 

Srebmioa  viz  Srebrenica. 

Srebmllíy  Srebemik,  ves  v  Bosně,  kraj 
Dol.  Tuzla,  okr.  Gradačac;  má  2  mešity,  1067 
obyv.  muham.  (1895),  zabývajících  se  orbou  a 
pěstováním  švestek.  S.  proslul  znamenitým 
hradem,  z  něhož  se  zachovaly  3  věže,  a  něko- 
lika bitvami  mezi  Turky  a  křesťany. 

Sreča,  štěstí  a  Štěstí  v  bájesloví  srb.* 
chorv.,  viz  Slované,  str.  436^asrv.  Dolja, 
str.  788  a. 

Sreékovié  Panta  S.,  historik  a  politik 
srbský  (♦  1834  ve  vsi  Kočmari  v  okr.  kragu- 
jevackém  —  t  8.  čce  1903).  Po  studiích  boho- 
sloveckých, konaných  v  Bělehradě,  byl  r.  1850 
poslán  do  Kijeva,  kde  své  vzděláni  dovršil 
na  duchovní  akademii  a  na  universitě.  Na- 
vrátiv se  r.  1859  do  vlasti,  byl  jmenován  pro- 
fessorem  všeob.  a  srbských  dějin  na  tehdej- 
ším lyceu  a  pozdější  »veliké  škole«,  přešel 
pak  r.  1872  na  nově  zřízenou  kathedru  srb- 
ských dějin  a  zaujímal  ji  až  do  r.  1894.  Za- 
čal pracovati  o  dějinách  srbských  ještě  za 
svých  studií  v  Kijevě  a  potom  předmět  svůj 
horlivě  pěstoval  i  vydal  velikou  řadu  prací 
v  publikacích  zprvu  »tJčeného  družstva*  srb- 
ského a  potom  srbské  akademie  věd,  v  »Leto- 
pise«  Matice  srbské  a  po  různých  časopisech. 
Hlavním  předmětem  ieho  studií  byla  doba 
stará  do  polovice  XV.  stol.,  a  hlavní  jeho 
spis,  nedokončená  Istorija  srpskoga  národa 
(1884),  líčí  dějiny  jen  do  konce  XIV.  stol. 
Spis  ten  tehdy  již  nevyhovoval  požadavkům 
vědeckým,  mimo  to  trpí  silnou  tendenčnosti. 
Srv.  recensi  T.  D.  Florinského  v  »Universit. 
Izvěsl.<  kijevských  1885,  č.  3.  —  Jméno  S-ovo 
jest  zapsáno  v  dějinách  slov.  filologie  vzác- 
nou jeho,  ač  nevelikou  sbírkou  rukopisů, 
které  jednotliví  slavisté  částečně  popsali  a 
vydali,  něco  vlastník  sám  v  V.  sv.  >Spome- 
nika«  srb.  akademie  tř.  II.  —  Vynikající  byla 
Činnost  Sova  politická,  zvláště  propaganda 
srbských  aspirací  zejm.  do  t.  zv.  Staré  Srbije 
i  Makedonie.  Sám  proputoval  kraje  tyto  a 
částečně  je  vypsal  na  př.  ve  130. — 132.  sv. 
•Letopisu*  >latice  srbské:  Putničke  slike, 
Podrim  i  Metochija  a  j.  Srv.  nekrolog  S-ův 
v  >Godi$riaku<  srbské  akademie  (sv.  XVII., 
sir.  330—339).  jpa, 

8ré4to  viz  Sofia. 


9)S 


Sredna  Gora  —  Srezněvskij. 


Sredna  Oora,  pohoří  ve  Vých.  Rumelii, 
y\í  Balkán,  8tr.  162b,  O  t.  iv.  povstání 
srednogorskčm  viz  Bulharsko,  str. 
910rt. 

Sred&aja  (též  Trojicko  je),  rus.  osada 

{>ři  řece  Miuše,  v  okruhu  taganrožském,  v  ob- 
asti vojska  donského,  se  4000  obyv.     Pp, 

Šredné-Aohtabinskoje,  rus.  osada  v  ca- 
revskén  új.  astrachanské  gub.  na  levém  břehu 
Achtuby;  6  Skol;  45  vétrných  mlýnA;  prů- 
mysl kustarnický.  Kol  12.000  obyv.,  z  nichž 
mnoho  molokánQ.  Pp, 

Sredné-Kolymsk  viz  Kolymsk  2). 

Sredné-PosrromnoJ  e  (též  Nižně-  P.), 
ruská  osada  carevského  okresu  astrachanské 
gub.  nad  řekou  Achtubou,  zal.  v  XVI.  stol.; 
5244  obyv.  živí  se  prfimvslem  kustarnickým 
(obuvnictvím  a  pletením);  tři  Školy.      Pp, 

Brém  (Srjem,  lat.  Sirmium,  něm.  Syr- 
mien,  maď.  Sterém)  sluje  vých.  čásf  Slavonie 
mezi  Dunajem  a  Dolní  Sávou.  Jméno  má  od 
města  S  i  r  m  i  u  m  nad  Sávou,  jehož  zříceniny 
jsou  nedaleko  Mitrovice.  Toto  město  bývalo 
ve  starověku  hlavním  městem  Dolní  Panno- 
nie,  v  době  císařství  Římského  stalo  se  pak 
znamenitým  obchodním  městem  a  důležitým 
zbrojištěm  proti  Dákům.  Zde  přebývali  občas 
císařové  římští  (Probus,  Constantius),  kteří 
zde  měli  svůj  palác,  zde  byla  veliká  továrna 
na  zbraně  a  sídlo  vrchního  velitele  podunaj- 
ského loďstva.  Později  Sir mium  stalo  se  hlav- 
ním městem  provincie  Illyríka.  Velmi  záhy 
bylo  zde  založeno  biskupství  a  r.  351  konáno 
zde  koncilium^  na  němž  bylo  odsouzeno  ari- 
ánství  v  okolních  krajinách  rozšířené.  Za  stě- 
hování národův  opanovali  Sirmium  Gotové, 
Gepidi,  Byzantinci,  konečně  r.  582  Avaři. 
Pod  jejích  panstvím  město  zaniklo  a  jméno 
jeho  vztaženo  na  okolní  krajinu.  Když  Slo- 
vané (Chorvati)  v  polov,  VI.  stol.  po  Ivr.  osa- 
zovali sev.-záp.  cíp  poloostrova  Balkánského, 
zabrali  i  S.  Avšak  ke  konci  VIII.  stol.  Fran- 
kové, rozkotá  vše  zbytky  říše  Avarské,  dobyli 
i  S-u,  jak  svědči  středověká  jména  Fran- 
cavilla,  Franko ch orion.  Okolo  r.  827 
až  829  dobyli  S  u  Bulhaři,  avšak  Byzantinci 
při  dobytí  Bulharska  obsadili  r.  1018  i  S., 
když  byl  tamní  voj  voda  Sermon  úkladně 
zavražděn.  Byzantinci  drželi  S.  asi  do  r.  1073, 
kdy  jej  opanovali  Uhři.  R.  1127  a  1152  do- 
bývali S-u  Byzantinci,  kteří  na  krátký  čas  se 
ho  zmocnili,  ale  jiŽ  r.  1165  Uhrům  zase  jej 
vrátili.  Nájezdy  Turků  byl  S.  často  zpustošen 
a  r.  1524  byl  jimi  úplně  opanován.  Teprve 
mírem  Karloveckým  (1699)  byl  vrácen  zase 
Uherské  koruně.  Tehdáž  zalidnili  S.  hlavně 
Srbové,  kteří  usazovali  se  ve  Slavonii  již  od 
XV.stol.  Srv.  Chorvatsko  a  Slavonsko, 
sir.  347a  si.  a  Hranice  Vojenská,  str. 
757  ^. 

érem,  také  Szrem  (něm.  Schrimm)^  kraj. 
město  v  prus.  vlád.  obv.  poznaňském,  nad 
ř.  Vartou  a  při  žel.  tr.  Czeropin-S.,  má  5699 
obyv.,  včtš.  katol.  (1900),  2  katol.  a  ev.  ko- 
stel, gymnasium,  chudobinec,  obvod,  soud, 
vojen,  posádku,  obchod  s  kůžemi,  lihem  a 
obilím.    S.  jest  z  nejstarších  osad  polských, 


kudy  vedla  obchodní  cesta  z  Ruska  do  Slex- 
ftka  a  Němec.  Stával  zde  silně  opevněný  hrad, 
který  čítán  (ve  XIII.  stoL)  k  nejlepším  tvrzím 
v  Polsku. 

Sréténsk  viz  Strétěnsk. 

8rex,  správní  okres  v  Srbsku  (v.  t.,  str. 
971  a), 

Bresnévskaja  Olga  Izmaj lovná,  spi* 
sovatelka  rus.  (*  1845),  psala  cestopisy  a 
úvahy  kritické  do  rftzných  časopisfiv  a  vy- 
dala překlad  ze  Španělltinv  Ži^ň  i  déjanija 
veiikago  Tamerlana  (>SbomL^<  II.  odděl.  ^kad. 
petrohr.,  1881,  s  vědeckým  kommentářem  a 
originálem  z  XV.  stol.).  Petrohradská  akad. 
svěřila  jí  vydáni  spisův  otce  jejího  Izm.  Iv. 
Siezněvského,  mezi  jiným  téŽ  díla  >Slovai7 
drevně-russkago  jazyka«,  za  kteréžto  práce 
byla  r.  1896  jmenována  dopisujicim  č'cnena 
a!;ademie. 

SreměTSkU:  1)  S.Izraajil  Ivanovic^ 
přední  slavista  rus.  (*  13.  čna  1812  v  Jaro- 
slavu —  1 20.  ún.  1880).  Vychován  byl  v  Char- 
kově, kam  byl  otec  jeho  I  van  JevsějeviÓ 
S.  (*  1770  —  t  1820)  z  jaroslavského  lycea 
přeložen  na  universitu  jako  prof.  rus.  kráso- 
řečnictví  a  poetiky.  Na  univ.  charkovské  S. 
absolvoval  již  r.  1829  fakultu  věd  éthiko*po- 
litických.  První  léta  S.  byl  zaměstnán  v  r&z- 
ných  úřadech  charkovských  (do  r.  1837),  více 
vsak  žil  literatuře.  Záhy  pokusil  se  jako  bás- 
ník i  jako  iniciátor  a  vydavatel  podnikl  ii- 
terárních.  Sdruživ  se  s  místními  literáty  vy- 
dal již  r.  1831  neveliký  rozměry  sv^mi  Ukra- 
jinský' almanah  a  v  něm  vytiskl  některé  své 
pokusy  básn  Cvé.  V  těchto  dobách  začal  hor- 
livě zapisovati  a  sbírati  písně  a  tradice  li- 
dové. Tak  zapsal  od  slovenských  drotarů 
řadu  písni  a  vydal  je  (celkem  20)  spolu  se 
slovníčkem  a  s  rus.  překladem  r.  1832,  Slo- 
vackija  pisni.  Z  neveliké  knížky  této  pozná- 
váme, že  již  tehda  S.  do  jisté  míry  byl  se 
seznámil  s  jazyky  západoslov.  a  jihoslov.,  ač 
jako  20letý  mladík  sotva  se  oddával  nadčjím 
na  karriéru  slavistickou.  Větši  ovšem  zájem 
jevil  pro  písně  a  tradice  lidu  maloruského 
a  možno  říci,  že  S.  byl  značnou  měrou 
»ukrajinofiIe(n<.  R.  1833  začal  vydávati  sbírku 
Zaporofskaja  Starina  (do  r.  1838  šest  kní- 
žek). V  ní  vydal  staré  hist.  písně  a  dumy 
maloruské  a  jakýsi  svod  jihorus.  letopísc&v. 
je  to  první  větši  sbírka  maloruské  poesie  li- 
dové, před  kterou  první  pokusy  Certělcvaa 
Maksimoviče  daleko  ustupují.  Mladistvý  sbě- 
ratel ovšem  nevedl  si  tu  vždy  kriticky,  ne- 
bof  pozdější  kritika  ukázala,  že  nepoznal  pa- 
dělku hojných  písní  a  umístil  je  vedle  pra- 
vých písní  lidových  (srv.  Pypin,  Islorija  rus- 
skoj  etnografíji  III,  98  si  ).'S.  v  těch  dobách 
nabyl  přesvědčeni,  že  maíoruština  je  zvláštní 
jazyk  a  že  má  plnou  naději  státi  se  jazykem 
literárním.  V  těch  dobách  projevil  též  ne 
nepatrné  nadání  jako  povídkář;  psal  vedle 
jiného  o  lidové  poesii  ukrajinské  (v  >Uče- 
ných  Zápiskách*  mosk.  univ.  r.  1834),  o  my- 
stickém filosofu  maloruském  Skovorodovi^ 
o  různých  recích  malorus.  minuloslL  Při  tom 
S.  nevzdával  se  nikterak  plánu  na  karríém 


Srezněvskij. 


99^ 


), 


akademickou,  ač  nepomýšlel  na  stolici  litera- 
tury nebo  historie  ruské,  nýbrž  na  stolici 
polit,  ockonomie  a  statistiky.  Vydav  r.  1837 
disscrtaci  Opyt  o  suSčnosti  i  sodér^aniji  téO' 
riji  v  naukách  politiccskich^  stal  se  magistrem 
řečených  vČd  a  v  záfi  1837  jmenován  adjunk- 
tem 1.  odděleni  fílos.  fakulty  v  Charkově. 
Začal  čisti  s  úspěchem  tak  značným,  ie  vzbu- 
dil závist  starších  professorfiv»  tak  že  jeho 
dissettace  doktorská,  předložená  v  pros.  1838 
Ojn^t  o  předměte  i  elementach  statistiki  i  pO' 
iticeskoj  ekonom iji  sravnitilno)  byla  zamítnuta ; 
ovšem  i  myšlenky  hájené  mladým  professo- 
rem  zdály  se  býti  příliš  novými  a  smělými. 

V  těch  dobách  nastala  tměna  dAkladná  v  ži- 
votě i  ve  směru  studii  S-kého.  Podle  nového 
statuta  pro  rus.  university  z  r.  1835  b^ly  na 
oni  v.  založeny  zvláštní  stolice  pro  dějiny  a 
literatury  národQ  slovanských,  ale  nebylo  pro 
ně  sil  náležitě  připravených.  Hledáni  proto 
mladí  mužové  na  universitách.  V  Charkově 
byl  uznán  za  svlášf  schopného  S.  a  v  čci 
1839  vyslán  na  2  léta  za  hranice,  aby  zdo- 
konal il  své  vědomosti  slavistické.  Než  na- 
stoupil (v  list.)  svou  cestu,  S.  vydal  ještě 
několik  prací  o  Ukrajině  a  Malorusech,  při- 
spěl r.  1838  do  první  knížky  nového  lit.  pod- 
niku »Očerki  Rossiji<,  který  podnikl  jeho 
přítel  Vadím  Passek,  psal  do  encyklop.  slov- 
nika  PljuŠarova,  sám  začal  novou  sbírku 
Ukrajinskij  Sbomik  (2  sv.,  1838  a  1841),  v  niž 
umístil  některé  spisy  »otce  nové  ukrajinské  li- 
teratury«,  I.  P.  Kotliare  vského,  2amýšleje  v  dal- 
ších svazdch  vydávati  spisy  jiných  literát&v 
malorus.,  lidové  tradice,  gramm.  rozbor  jiho- 
rus.  dialekt  A  v  a  j.  R.  1S39  vydal  ještě  Jsto- 
ričeskoje  obo^rinije  gra{danskago  ustrojstva 
Slobodskoj  Ukrajiny  a  napsal  článek  Ofenskij 
jaxyk  v  RossijL  Na  své  studijní  cestě  S.  od- 
dal se  především  přímému  studiu  lidu,  jeho 
jazyka,  dialektAv  a  tradic.  Proputoval  všecky 
xáp.  a  jihozáp.  kraje  a  země  slovanské  a  nabyl 
hluboké  znalosti  jazyků  slovanských,  jak  ji 
projevil  pak  zvláště  v  náčrtku  O  slavjanskich 
naréčijach  (»Žumal  Min.  Nar.  Prosv.«,  1841, 
•v.  31)  a  jmenovitě  v  recensi  Šafaříkova  >Slo- 
▼anského  národopisuc  (t.,  1843,  sv.  38).  Do- 

Ím v  své  sděloval  v  listech  matce  posílaných  — 
>yly  vydány  v  »Živé  Starině«,  sv.  II.  si.  (srv. 
rozpravu  Pypinovu:  Novyja  dann\ja  o  slav- 
janskich děíach,  »Včstnik  Jevropy*,  1893, 
»v.  IV.,  str.  312  si.),  o  svých  studiích  před- 
kládal a  tiskl  v  »2uin.  Min.  Nar.  Prosv.c  offi- 
ciálni  zprávy,  o  literatuiách  slovanských  psal 
do  Časopisů  ruských;  mnoho  jeho  zpráv  íite- 
fáraích  a  ethnografíckých  z  různých  krajů 
slovanských  bylo  vytištěno  v  »ČČM.<  r.  1840 
až  1842,  do  nchoŽ  i  později  ještě  psával 
z   Ruska    r.   1847,    1850,   1851,   1853,    1856. 

V  záři  1842  S.  vrátil  se  do  Charkova  a  za- 
hájil svou  činnost  univ.  jako  prof.  dějin  a  li- 
teratur slovanských.  Především  zpracoval  na- 
shromáždčné  materiály,  podal  hist.  náčrtek 
luŽickosrbskébo  písemnictví  v  >Žurn.  Min. 
Kar.  Pro8v.«  (1844),  Očerk  glavnych  č^rt  svod- 
štva  x»Hkop  v  narččijach  slavjanskich  (t.,  1845), 
Očerk  knigoptCatanija   ¥  Bolgariji  (t.,  1846), 


Ob  obofaniji  tolnca  u  dřevních  Slavjan  (t., 
1846),  napsal  rozbor  Kollárova  »Cestopisu< 
v  čas.  >Moskvifanin«  r.  1844  a  j.  R.  1846  vy- 
dal doktorskou  dissertaci  Svjaťiliiča  {  obrjady 
ja^yčeskago  bogoslu(enija  dřevních  Slavjan  po 
svidétéfjstvam  sovremennym  i  predanijam^  v  níž 
bylo  po  prvé  způsobem  skutečně  vědeckým 
pojednáno  o  slov.  bájesloví.  Po  předčasné 
smrti  P.  J.  Preisa  (1846)  stal  se  mimoř.  prof. 
na  univ.  petrohradské  a  jiŽ  v  dub.  1849  ad- 
junktem petrohr.  akademie.  V  Petrohradě 
uspořádal  2.  vydání  své  dissertace  pod  změně- 
ným titulem  í\ilédovawja  o  jaiyčeskom  bogo- 
slu{eniji  dřevních  Slavjan  (1848),  sebral  staré 
zprávy  o  pismě  u  pohanských  Slovanů,  vy- 
dal a  rozebral  známý  traktát  mnicha  Chra- 
brá, psal  o  hlaholici  {Drevnija  písmena  si  a- 
vjanskija  v  »Žurn.  Min.  Nar.  Prosv.«,  sv.  59), 
r.  1849  vydal  programm  výkladů  slovanské 
filologie  na  petr.  univ.,  r.  1850  O  gorodíičach 
v  lemljach  slavjanskich  ^  preímuŠčestveno  nápad- 
ných a  jmenovitě  epochální  spis  Mysli  ob 
istoriji  russkago  ja^j^ka.  V  tomto  spise  po- 
loženy základy  historické  grammatiky  rus- 
kého iazyka,  ve  velikých  rysech  načrtnut  hi- 
storický jeho  vývoj  a  vývoj  jednotlivých 
hlavních  nářečí.  V  akademii  založil  >Izvě- 
stija«  a  v  nich  ukládal  pak  valnou  měrou 
své  práce;  v  publikacích  zeměpisné  společ- 
nosti (od  r.  1847)  snaží  se  zvláště  určovati 
hranice  ruského  jazyka,  jakož  i  jeho  nářeči, 
pojednává  téŽ  o  národopisné  mapě  jihoslo- 
vanské.  V  listop.  1851  byl  zvolen  za  mimoř. 
člena  akademie  věd  a  po  3  letech  členem 
řádném.  Jeho  vědecká  práce  víc  a  více  se 
specialisovala  na  studium  starého  písemnictví 
cirkevně-slov.  a  staroruského,  na  vydáváni 
stan  ch  památek,  na  studie  jazykové  a  palaeo- 
grancké.  >Izvěstija  otdělenija  russkago  jazyka 
i  slovcsnosti«  (vycházela  1852—63)  stala  se 
pod  jeho  vedením  ústředním  orgánem  slavi- 
stickým, tak  byl  v  něm  pozorně  sledován 
vědecký  ruch  též  u  jiných  slovanských  náro- 
dův.  Stejně  horlivé  přispíval  do  sbírky  »Uče- 
nyja  Zapiski«  (1854—63)  téhož  oddčlcni  aka- 
demie a  potom  do  jejího  »Sborniku<.  V  nich 
vydal  jmenovitě  vzácné  památky  starého  pí- 
semnictví: r,  1854  vjšla  Ska\anija  o  svjatych 
Borise  i  Glčbé  podle  rkp.  XIV.  stol.;  Povésť 
o  Cargradé  {»\5c,  Zap.<  I.);  1855:  Choienije 
la  tri  morja  Athanasíja  Níkítína  r.  1466—72 
(»Uč.  Zap.c  IL);  1857:  Zadoničína  velikago 
kría\ja  gospodina  Dimítrija  Jvanoviča  (>lzv.< 
VI.).  Zvláštní  pozornost  obracel  S.  na  stu- 
dium hlaholského  pisma  a  písemnictví.  Vě- 
noval mu  několik  většich  i  menších  práci 
v  »Izvěstijich«  odděL  ruského  .\kademie  věd 
jakož  i  v  >Izvčstijích<  archaeologické  společ- 
nosti petrohradské  jmenovitč  v  1.  1861—63. 
Sestavil  dále  r.  1861—63  v  »Izvěstijích<  aka- 
demie přehled  nejstarších  památek  ruského 
jazyka  XI.— XIV.  stol.  a  vydal  samostatně 
r.  1866:  Dřevní  je  pamjatniki  russkago  pisma 
i  jazyka  XÍ^XIV  v.  Običeje  povremennoje 
oboitinije  i  dopolnénija  s  paleograjičeskimi 
ukaianíjamif  výpiskami  i  ukazatelem.  Po  le- 
tech vrátil  se  k  té  práci,  doplňoval  ji  a  při- 


1000 


Srezněvskij. 


pravoval  r.  1879  nové  vydání,  které  vsak 
vyšlo  teprve  r.  1882  po  jeho  smrti.  Soustavné 
jal  se  popisovati  různé  drobnější  památky 
starého  cirkevné-slovanského  a  ruského  pí- 
semnictví se  stránky  palaeografícké  a  jazykové 
v  řadě  studii:  Své  děni j  a  i  \amitki  o  málo- 
iivéstnych  i  niiivěitnych  pamjatnikacht  tiskl 
je  od  r.  1864  až  téměř  do  konce  svého  Ži- 
vota do  r.  1879  v  publikacích  akademie  věd. 
Rozebráno  tu  90  textů.  R.  1868  vydal  další 
spis  pro  studium  starého  jazyka  cirkevně- 
slovanského  důležitý:  Drevnije  slavjanskije 
pamjatniki  jusovago  pisma^  s  opisanijem  jich 
i  s  ^améčanijami  ob  osobennosťach  jich  právo- 
pisanija  i  jazyka;  tu  byla  po  prvé  vydána 
úplně  t.  zv.  Savvina  kniga,  jiné  drobnější 
staré  texty  a  zlomky  a  výňatky  z  památek 
větších,  jako  Suprasl.  kodexu,  Boloňského 
žaltáře,  z  překladů  evangelii,,  žaltáře  apoštola 
(Ochiidský,  Stěpčenský),  paremejnika  a  j. 
Hojné  byly  jeho  studie  palaeografické;  ne- 
obtěžoval se  tu  jen  na  studium  písem  slo- 
vanských, kyrill.  a  hlah.,  než  obracel  svůj 
zřetel  na  písmo  řecké  (ve  zvláštní  studii 
v  XV.  sv.  »Sbornika«  akademie  věd).  leho 
univ.  přednášky  o  palaeografii  byly  vydány 
r.  1S85:  Slavjano-russkaja  paleografii  a  XI  ^o 
XIV  vv.  (ukázky  vyšly  již  dříve  v  »Žurn.  Min. 
Nar.  Pr.*  sv.  133  a  213).  Od  dávných  let  sbí- 
ral látku  pro  staroruský  slovník  a  začal  jej 
tisknouti  koncem  60tých  let  XIX.  stol.,  ale 
Záhy  tisk  zastavil  a  pak  dále  sbíral  a  upra- 
voval až  do  své  smrti.  Od  r.  1890  začala  pak 
akademie  vydávati  tuto  mnoholetou  práci 
S-kého,  Matérijaly  dlja  slovarja  drevnérus- 
skagoja\yka  po  pis^mennym  pamjatnikam  (do- 
sud 2  svazky  a  1.  sešit  třetího  sv.  do  step-), 
K  dějinám  slavistiky  přispěl  přehledem  vě- 
decké práce  a  vydáním  korrespondcnce  Vo- 
stokova  {Filologiče>kija  nabljudénija  A.  Ch. 
Vostokova  1865  a  Perepiska  A.  Ch.  Vostokova 
v  povremennom  porjadké  s  objasnitéljnymi  pri- 
mččanijami  1873),  ocenil  zásluhy  N.  J.  Na- 
Učždina  (ve  » Věstníku*  cis.  rus.  společ. 
zeměp.,  sv.  XVI.,  1856),  dále  P.  M.  S tro- 
je va  (»Zap.<  akad.  věd,  1864,  sv.  VI.  a  ještě 
r.  1877  ve  »Sborniku«,  sv.  XVII.),  V.  M.  Un- 
dolského  tamže  1865,  metropolity  Jevgc- 
nija  ve  >Sborniku«  akad.  sv.V.  1868,  vzpo- 
mněl práce  K.J.  Něvostrujeva  tamže  1873 
sv.  X.  a  ještě  r.  1878  vzpomněl  prvních  sla- 
vistů  ruských  Bodjanského,  Grigoro- 
viče  a  Prejsa  ve  >Sborniku«  sv.  XVIII., 
před  tím  věnoval  v  »Ruské  Starině*  sv.  Xll. 
vzpomínku  r.  1875  Aleksandru  Iv.  Tur- 
geněvu  atd.  —  Valný  zájem  projevoval  S. 
mimo  to  pro  literatury  záp.  a  již.  Slovanův. 
Hanko  v  i  věnoval  několik  vzpomínek  r.  1861 
v  různých  publikacích  (samostatně  vydány 
jako  Vospominanije  o  V.  V.  Ganké);  napsal 
životopis  Vuka  St.  Karadžiče  (1846,  1865 
a  1876  v  knize  Bratskaja  pomoč postradavšim 
\emcjstvam  Bosuiji  i  Hercegoviny).  R.  1852  vě- 
noval zvláštní  pozornost  kašubštině,  vydal 
ukázky  její  sebrané  od  Cejnovy  v  »Izvěst.* 
akademie  I.  a  potom  v  knize  Pamjatniki 
I  obra^cy  narodnago  jazyka  i  slovesnosti,  na- 


psal poznámky  k  bulharskému  překl.  Souda 
!  Libušina  tamže;  r.  1878  vzbudila  Jeho  pozor- 
nost Páterova  objeveni  falsifikátů  v  Mater 
Verborum,  tak  že  je  provázel  několika 
skeptickými  poznámkami  v  XIX.  sv.  »Sbor- 
nika<,  t.  r.  psal  ještě  o  Soude  Libušině 
v  »Rus.  Filol.  Véstniku«  (I.).  S.«  který  poznal 
osobně  Hanku  a  měl  s  nim  dlouholeté  styky, 
nemohl  se  smiřovati  s  faktem,  že  Hanka  byl 
se  mohl  dopustiti  takových  falsiíikátův.  Ža 
svých  cest  seznámil  se  první  mezi  slavisty 
s  jazykem  furlanských  Slovanů  (psal  o  nich 
již  r.  1844  v  >Moskvifaninu<,  před  tím  r.  1841 
v  >CCM.«  ve  sv.  15.),  a  když  spis  Baudouina 
de  Courtenay  o  rez)anských  dialektech  vy^l 
a  byl  jím  v  akademii  r.  1878  zrecensován, 
;  vydal  znovu  svou  studii  Friuljskije  Slavj^ne 
(1881).  Z  prvního  pokolení  ruských  slavistft 
S.  získal  si  zásluhy  největší;  pro  studium 
starého  písemnictví  círk.-slovanského  jakož 
i  ruského,  pro  studium  historického  vývoje 
jazyka  ruského  práce  jeho  nabyly  významu 
epochálního,  třebas  novější  kritika  ukazuje 
neřídké  a  nenepatmé  chyby  jeho  edici.  Jako 
professor  vychoval  řadu  zdatných  pracovní- 
kův. Jako  slavista  náležel  k  t.  xv.  romanti- 
kům, zamiloval  si  onen  vývoj  osvětový  s  jeho 
idyllickými  stránkami,  jaic  jej  seznal  na  svých 
cestách  počátkem  let  40tých  XIX.  stol.,  a'za- 
choval  si  lásku  k  literárním  osobnostem,  se 
kterými  tehdy  vešel  v  užší  styky  přátelské, 
když  postupem  času  vzrůstaly  tam  generace 
nové,  jemu  již  cizí.  —  Úplný  seznam  jeho 
prací  spolu  se  životopisným  nástinem  vy- 
tištěn v  XXII.sv.  »Sbornika«  oddél.  rus.  aka- 
demie věd.  Životopis  jeho  napsal  V.  I.  La- 
manskij  v  Istoričeskaja  zápiska  o  dějatělj- 
nosti  Imper.  Mosk.  Archeol.  Obščestva  za 
pervyje  20  lět  sušěestvovanija  (1890).  jpa. 

2)  S.  Vladimír  Izmajlovič,  statistik 
rus.,  syn  před.  (*  1848),  vyučoval  nějakoa 
dobu  na  gymnasii  a  v  1. 1876—83  byl  tajem- 
níkem zeměp.  společnosti,  jejíž  »Izvčstija« 
redigoval.  V 1. 1882—98  byl  správcem  statist. 
oddělení  min.  spravedlnosti  a  za  jeho  spolu- 
působení vydán  »Svod  statističeskich  svěděni] 
po  dělám  ugolovnym<  (18  d.)  a  >Sbomik 
statist.  svěděnij  ministerstva  justicijic  (12  d.;. 
Ostatní  práce  jeho  rozptýleny  jsou  po  časo- 
pisech. Nyní  jest  mistoředitelem  ústř.  komi- 
tétu statist. 

3)  S.  Vjačeslav  Izmajlovič,  spis.  rus., 
bratr  před.  (*  1849),  byl  docentem  slov.  filo- 
logie na  univ.  petrohr.,  později  vyučoval 
v  Aleksandrovském  lyceu.  Od  r.  1878  byl 
činný  v  technické  společnosti,  při  niž  založil 

I  5.  odděl,  pro  fotografii.  Z  jeho  prací  zmínky 
I  zasluhuje  dissertace  Drevnij  slavjanskij  pere- 
I  vod  Psali ir i]   Bukvicy  slav,  jazyka   a  j.    Psal 

též  mnoho  o  fotografii,  kterou  přednášel  ve 

voj.  školách. 

I  4)  S.  Boris  Izmajlovič,  meteorolog 
1  rus.  (*  1857),  jest  prof.  fysikálního  zeměpisu 
\  a  meteorologie   v  Jurjevě,   dřivé  pfednášel 

nějakou  dobu  v  Petrohradě  a  v  Moskvě. 
'  Z  jeho  prací  uvádíme:  Barometričeskoje  opře- 
\  délenijc  vjsot  v  Jevrop.  Rossiji  na  osnovanijt 


Srha  —  Srnec 


1001 


nových  i^obar  (ras.  a  něm.);  O  burjach  na 
Černom  I  Aiovskom  mor) ach  (vyznamenána 
od  petrohr.  aiíademie  zlatou  medailli  hr.  Tol- 
stčho);  Oh^orx  pogody  v  Jivrop,  Rossiji  í8gt 
do  í8g2  a  j.  R.  1890  spolupAsobil  při  žalo- 
ieni  časop.  »Metéorologice8kij  Věstník*,  který 
od  r.  1899  rediguje.  Psal  téŽ  stati  z  oboru 
hudby. 

5)9.  Vsevolod  Izmajlovič,  spisovatel 
nis.,  syn  S-kého  1)  (*  1867),  jest  úředníkem 
petrobir.  veřejné  knihovny  a  vedle  četných 
statí  po  Časopisech  vydal  »Putčvyja  písma 

I.  I.  &-ka(;o  k  jego  mateři*;  »Mu8in-Puikin- 
skij  sborník  1414  g.* ;  Oboxrénije  dřevních  rus, 
spiskov  Kormčej  knigi  /.  /.  %'kago  (>Sbornik« 

II.  oddčleni  petrohr.  akademie)  a  j. 
Srlut,  bot.,  viz  Dactylis. 

Srohy,  Srch,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr. 
a  pi.  Pardubice,  fara  Kunétice;  59  d.,  436 
obyv.  č.  (1900),  4tř.  ik. 

É«  S«  Z.,  zkratka  za  lat.  Sanctum  Romanům 
Impérium,  Svatá  Římská  říie. 

áribatta.  distrikt  a  město  v  Assamu  (Brit 
Vích.  Indie)  viz  Sylhet. 

Srlkantha,  dramatik  ind.,  viz  Bhava- 
bhúti  a  Indie  Východní,  str.  588a. 

Sriaagar:  1)  S.  (>svaté  město*),  téi 
Šerkhas  n.  Suradinagar,  sanskr.  Súia- 
nagar,  t.  j.  »město  slunce*,  také  Kašmír), 
hl.  m.  provincie  kairoírské  v  říši  Kašmíru 
a  Džamu,  letní  sídlo  mahárádii,  na  34^5Vť8.š. 
a  74*5ť  v.d.,  ve  výši  1608  m  n.  m.,  uprostřed 
»Šfastného  údolí*,  jimi  protéká  pobočka 
Činábu  Diihlám.  Tento  přijímá  výtok  z  jezera 
Dal  (n.  jez.  Srínagarského),  které  přiléhá 
na  v.  a  sv.  k  městu.  Městem  probíhají  četné 
prfiplavj,  tak  ie  8.  bývá  proto  nazýván  »in- 
dickými  Benátkami*.  Ale  sousední  bažiny 
čini  podnebí  nezdravým.  V  městě,  jeŽ  skládá 
se  z  dřevěných  nebo  cihlových  ai  třípatro- 
vých domů  s  hojnými  zahradami  na  plochých 
střechách,  z  úzkých  špinavých  ulic,  obývá 
122.536  obyv.  (1901),  z  nichž  je  přes  26.000 
Hindů;  jinak  převládají  muhammedáni.  Z  vět- 
ších budov  vyniká  veliká  mešita,  Džamí  Mas- 
džíd,  mincovna,  vyšší  škola,  hospitál  a  ar- 
scnál.  Na  Tygřím  pahorku  zdvíhá  se  palác 
a  tvrz,  rovněž  se  strany  severní  8.  chráněn 
ic  tvrzí  zbudovanou  na  76  m  vys.  Hari-Par- 
bátu,  kdežto  na  330  m  vysokém  Tachti  Su- 
leimánu  p3ršní  se  krásný  hinduistícký  chrám. 
Plovoucí  zahrady  na  jez.  Dalu  a  obklopující 
nádherné  sadv  opěvá  moore  v  9Lalla  Rookh* 
a  »Light  of  tne  Harém*.  Nu. 

2)  S.,  ro.  v  distriktu  garhválském  britské 
provincie  Knmáunské  v  Sev.-záp.  provinciích 
o^řední  Indie),  na  1.  břehu  Alaknandy,  přítok 
Gangy,  uprostřed  hustě  zalidněného  údolí 
Alaknandského,  má  as  3000  obyv.  Léto  je 
tu  neobyčejně  horké.  S.  byl  kdysi  sídlem 
rádžfi. 

Siirampiiry  město  ind.,  viz  Serampur. 

Srinui^paiam,  město  ind.,  viz  Serin- 
gapatam. 

Sxjem  viz  Srěm. 

Srlia.  ves  v  Cechách  při  říčce  Smutné, 
hejtm.  Milevsko,  okr.  Bechyně,  fara  Opořany, 

Ott5r  Slovník  Naučný,  tr.  XXm.  12/4  1903. 


pš.  Stálec;  71  d.,  415  obyv.  č.  (1900).  3tř.  šk., 
cihelna  a  mlýn.  Na  místě,  kde  stávala  dříve 
tvrz,  postavena  Škola.  Dříve  stával  zde  pivo- 
var knížecí  a  vinopalna.  Oba  závody  zašly 
a  z  pivovaru  zřízeny  kanceláře  a  byty  kniž. 
úředníků,  které  se  dříve  nalézaly  v  blízkých 
Opořanech.  Po  obou  březích  Smutné  roz- 
kládají se  v  okolí  S-a  přečetná  pohanská  po- 
hřebiště, náležející  různým  národům  a  postu- 
pující od  Milevska  k  Sepekovu,  S-u,  Rata- 
jům a  Raděticům.  Od  nich  zdá  se  říčka 
Smutná  míti  své  jméno  (místa  smutná,  hroby]. 
Mohyly  ty  prozkoumali  a  popsali  v  >Archaeol. 
Pam.*  J.  K.  Hraše  a  dr.  J.  L.  Píč.  Srv.  Tosef 
Heina,  Paměti  statků  Opořanského,  Podhor- 
ského, Dobronického  a  Stádleckého.     Hše. 

SmeOy  srn,  srnka  {Capreolus^  caprea), 
nejpůvabnější  podrod  našich  jelenů,  význačný 
krátkými  parůžky  o  třech  výsadách.  Mládě 
při  narození  45  cm  dlouhé,  pro  dlouhé  nohy 
vzezření  poněkud  nemotorného,  jest  s  po- 
čátku rudohnědé,  po  celé  délce  těla  třemi 
řadami  bílých  teček  kresleno.  Po  iVi  roce 
8.  dospěje  má  délku  1~1'5  m  a  v  kříži  75  cm 
výšky.  Krátká  hlava  sedí  u  srnky  na  delším 
tenkém,  u  srnce  na  kratším  a  tlustším  krku. 
Štíhlé  nohy  opatřeny  jsou  malými  špiča- 
tými, pěkně  rohově  černými  kopýtky,  jež  při- 
spívají ke  značné  rychlosti  a  obratnosti  zví- 
řete. Hlava  nese  dvé  boltců  vně  i  uvnitř 
srstnatých  a  dvě  veliké  oČi.  Barva  srsti  se 
mění;  v  létě  jest  šedě  až  rudě  hnědá,  v  zimě 
hnědošedá,  vezpod  světlejší.  Brada,  podbra- 
dek,  skvrna  na  svrchním  pysku  a  v  límě 
i  obřití  jsou  bílé.  Chlupy  ua  obřití  jsou  pa- 
mátné svou  pohyblivosti,  tak  že  toto  se  jeví 
buď  stažené  neb  roztažené:  u  srnce  větří- 
cího větší,  u  pasoucího  se  menší.  Vyskytují 
se  též  bílí,  černí  a  strakatí  srnci;  prvějsí 
s  červenýma  očima  a  bílými  kopýtky  jsou 
praví  albíni.  S.  dosahuje  stáří  15—16,  výji- 
mečně až  20  let,  a  není  snadno  věk  určiti, 
leda  podle  chrupu,  jenž  má  32  zubův  a  mimo 
to  dva  háčkovité  Špičáky  ve  svrchní  čelisti, 
které  vyskytuji  se  spíše  u  mladých  než  u  sta- 
rých srnců.  Zpodní  špičáky  chybějí  vždy, 
jakož  i  řezáky  ve  svrchní  čelisti.  Počet  sto- 
liček mění  se  stářím.  Podle  postupné  vý- 
měny zubů  lze  pak  stáři  stanoviti  bezpečněji 
nežli  podle  parůžků.  Tyto  někdy  zakrňují 
nebo  promění  se  v  neforemnou  t.  zv.  pa- 
ruku, byl-li  8.  v  mládí  zbaven  varlat  na  př. 
střelnou  ranou.  V  tomto  případě  s.  vůbec 
neshazuje  parůžkův  a  památné  jest,  že  bylo-li 
jen  jedno  varle  porušeno,  zakrní  jen  jeden 
pa růžek  a  to  na  straně  opačné.  Čtyři  neděle 
po  odhození  parůžků,  totiž  v  2.  pol.  ledna, 
poznává  se  již  tvar  nových,  jež  zpravidla 
mají  jen  tři  výsady,  které  pak  opakuji  se 
co  rok;  ve  vývoji  parůžků  rozeznávají  se 
čtyři  stupně.  Ve  4.  měsíci  po  narozeni,  asi 
v  záři,  vyklene  se  čelní  kosf  kozla,  v  říjnu 
neb  listopadu  objeví  se  zřetelné  povýšeniny ; 
středem  prosince  pozdvihne  se  tu  kůže  hlavy, 
vytvoří  se  růžice,  ze  kterých  v  únoru  nebo 
březnu  vyrazí  špičky  1—2,  zřídka  4  cm  dlouhé, 
jež  v  prosinci  se   odhazují.   U  evropských 

64 


1002 


Srnec  —  Srnovec. 


srncá  parfižky  tvarem  celkem  se  shodují  a 
růžice  u  starých  skoro  se  dotýkají.  Na  vý- 
chodě, v  Sibiří,  Haliči,  Chorvatsku  rfižice 
u  srnce,  jejž  též  za  rozdílný  druh  (C.  pygar^ 
gus  Pall.)  pokládají,  jsou  značné  od  sebe 
vzdáleny,  a  psou  tu  osmeráci  a  desateráci 
mnohem  hojnější.  Výjimečně  vyskytují  se 
i  v  Evropě  parQžky  neobyčejně  vyvinuté  až 
na  sestnacteráky  (v  H.  Rakousich  z  r.  1884, 
kasselský  a  j.).  S.  rozšířen  jest  vyjma  země 
nejsevernější  po  vší  Evropě  a  po  větši  části 
Asie.  Ve  Svýcařích  jest  skoro  vyhuben,  v  Tu- 
recku a  Řecku  vzácný.  V  horách  nejde  vy- 
soko, v  Tyrolsku  po  1500,  v  Kavkazu  až  po 
2000,  v  jižní  Sibiři  po  3000  m  výše. 

Zjara  ozývá  se  bekání  srncá  v  lese,  kte- 
rým buď  dávají  znamení  výstražná,  nebo  vy- 
zývají k  boji  vetřelce;  poslednější  zní  úsečně 
a  zhurta.  Koncem  dubna  počíná  otírati  pa- 
růžky  o  kůru  stromů  v  a  keřův;  uprostřed 
května  línají  a  nalézají  se  šedé  chlupy  v  chu- 
máčích opadalé  na  ložiskách.  Vybarvení  letní 
končí  se  asi  středem  června.  Koncem  června 
srnci  počínají  usilovně  i  násilně  honiti  srnky, 
které  se  jim  hned  nepoddají.  Boje  samců  bý- 
vají v  čas  říje  kruté,  a  stává  se,  že  zapletou 
si  parůžky  tak,  že  spleteni  bídně  hlady  umí- 
rají. Lákavé  zvuky  srny  napodobí  lovec  váb- 
ničkou;  s.  objeví  se  jednak  puzen  žárem 
lásky  neb  i  žárlivostí.  Zúrodněné  vajíčko  zů- 
stává ve  vejcovodech  čtyři  a  půl  měsíce, 
tedy  až  do  polovice  prosince,  ve  stavu  skoro 
nevyvinutém.  Teprv  od  té  chvíle  vajíčko 
počne  rychle  se  vyvíjeti,  tak  že  v  21—25 
dnech  všechny  ústroje  jsou  již  naznačeny. 
Po  40  nedělích,  tedy  v  květnu,  srnka  metá 
jedno  neb  dvě  mláaata,  která  již  po  něko- 
lika hodinách  matku  sledují.  Koncem  září 
rodiny  spojují  se  v  tlupy  o  8—10  členech. 
V  ten  čas  nejvíce  je  lákají  pole  jetelová. 
Na  podzim  vyhledávají  se  zálibou  mladé  vý- 
hony dubův  a  jasanů.  Ale  pak  odkázáni  jsou 
na  jesle,  neboť  za  mrazu  a  sněhu  nastává 
jim  bída.  Mimo  pytláky  mají  srnci  nejnebez- 
pečnější nepřátele  v  medvědu,  vlku,  rysu; 
u  nás  jen  v  lišce.  Též  divoká  kočka  uchva- 
cuje skokem  srnčata;  staré  kusy  ubrání  se 
oběma.  Mnoho  trpí  s.  střečky;  larvy  jejich 
cizopasí  buď  ve  sliznicich  nosních  neb  na 
hřbetě  pod  koži:  na  sliznici  nosní  Oestrus 
stimulator^  v  kůži  Hypoderma  diana.  Též 
zvláštní  veš  jeleni  {Lipoptera  červi)  a  klíšťata 
{Ixodes  reticulctus)  jsou  jim  obtížná;  v  plí- 
cích bývá  měchovec  {Strongylus  filaria\  v  já- 
trech hnilobu  způsobuje  motolice  (Distoma 
hepaticum).  Mimo  to  srnci  podléhají  i  tuber- 
kulosc,  moru  dobytčímu  i  snětí  slezinné. 
Pro  svůj  půvab  srnky  chovány  bývají  i  v  za- 
jetí, v  němž  rychle  přivykají  lidem  i  zvířa- 
tům. Jeví  vrozenou  zvědavost,  mlsotu  a  drží 
se  domova,  jen  v  čas  říje  třeba  ji  hlídati. 
Srnci  stávají  se,  jakmile  jim  parůžky  naro- 
stou, nepříjemnými,  dětem  a  zvlášť  paním 
nebezpečnými.  Bše. 

S.  (v  mysl.  mluvě  srnčí)  jest  všeobecně 
uznáván  za  nejkrásnější  ozdobu  lesních  hon- 
bišť;  jest  četnější  zvěře  jelení  a  liší  se  od  ní 


menším  a  slabším  tělem  a  vzpřímenými  pa- 
růžky (v.  t)  bez  »cinku«,  které  zdobí  hlavu 
srnce.  Zvláštnosti  této  zvěře  jest,  že  se  ni- 
kdy nekalíští  a  při  honbě  často  mexi  honci 
zpČt  proráží,  mnoho  záskoků  a  odskoků  činí 
i  na  zemi  se  přitlačuje;   chce-li   ulehnouti, 
hrabánkuje  (odhrabáva  stelivo,   mech  nebo 
sníh).  Velmi  ráda  lízá  sůl  a  proto  klade  se 
pro  ni  liz  (v.  t.).  Ku  pastvení  vychází  z  huštin 
za  večerního  soumraku  a  vrací  se  za  ramuho 
svítání.  Při  těchto  vycházkádi  kluše  v  čele 
tlupy  nejČastěji  stará  srna,  kdežto  s.  vzadu; 
oba  jsou  vzory  opatrnosti   a  znajíce  různá 
nebezpečenství   i    všeliké     nástrahy    lidské, 
často   zastavují   se  a  pozorují,  zda  je  bez- 
pečno  v   okolí.   Mláďata  svá  srna   opatruje 
velmi  obezřele  a  statečně  je  brání vá  oproti 
dravcům;  jako  vzteklice  vrhá   se   na   lišku, 
která  často  velmi  podupaná  uchyluje  se  do 
nejbližší  huštiny;  člověka  snaží    se  odvésti 
poléhajíc,  nedaleko  odbíhajíc  a  opětovně  kle- 
sajíc.  Odrostlejší  srnčata   včasně    před  ne- 
bezpečenstvím  varuje  bekotem    neb   dupá- 
ním. Později  8.  přidružuje  se  k  rodinné  tlupě 
a  pečlivě  o  ní  se  stará.  Srnčí  zvěř  libuje  si 
v  rovinách  a  v  předhoří,  ale  zdržuje  se  i  v  roz- 
sáhlejším  pohoří  lesnatém.   Listnaté  lesiny 
jsou  jí  milejší  Jehličnatých  a  zdá  se,  že  HIh 
se  jí  v  pařezinach.  Ponejvíce  iijé  ve  volných 
honbištich  a  jen  málokde  jsou   pro  ni  zří- 
zeny obory.  Říjí  dvakrát  v  roce,  pravá  řijc 
jest  v  srpnu  a  jalová  v  prosinci.    Zajímavý 
lov  zvěře  smči  děje  se  rozmanitě,  ale  po 
způsobu   mysliveckém   odstřeluji    se    pouze 
silnější  srnci,  a  to  bud  na  šoulačce,  kdyí 
myslivec   nepozorovaně,  tiše  a  opatrně   na 
dostřel  se  přiblíží,  nebo  na  čekání,  kdyŽ  za- 
sedá a  klidně   čeká  u  oblíbených    pastvin, 
lízů  neb  u  chodů,  kudy  zvěř  přecházívá.  Též 
bývá  s.  přiváben  v  době  říje,  v  čci  a  srpnu 
napodobením  hlasu  srny  pomocí    vábničky. 
Mimo  to  konají  se  i  zvláštní  srnčí  honby, 
kde  tato  zvěř  je  četná,  a  to  nejčastčji  >shůn- 
kou<,  pří  které  v  lesní  léčí  honci  nahánějí 
(vytlačují)    zvěř   k    střelcům    rozestaveným 
v  dobrém   větru,  nannoze  srnci   odstřelují 
se  při  zaječích  honech  lesních  a  v  horských, 
méně  schůdných  honbíštích  používá  se  psů 
honících,  obyčejně  jamníků,  k  přihnáuí  srnce 
»na  ránu*.  —  Maso  ^srnčina)  jest  chutnější, 
jemnější  a  výživnější  jelen iny ;  kůže  (srnice) 
bývá  vydělávána  jirchářsky  nebo   na  zámíš 
a  se  srstí  hodí  se  za  pěkný  koberec     črn. 

Brneo  z  Varvažova  viz  Srnovec  z  Var- 
važova. 

Smi  viz  Srny. 

Smloe  ( Oxyuris  vermicularis)  viz  R o up.  — 
S.,  kůže  srnčí,  viz  Srnec,  str.  1002 d. 

8mik,  srní  kořen, bot.,  v. Peuce dánu m. 

Bmiii,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Krum- 
lov, fara  a  pš.  Zl.  Koruna;  32  d.,  273  obyv.  č. 
(1900). 

Smojedy,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Pardubice,  fara  Lány  na  Důlku;  20  d., 
170  obyv.  č.  (1900). 

SrnÓTeo  (prvotně  í  Srnec)  z  Varvažova, 
příjmení  rodiny  erbovní.    Předek  jejich  Ja- 


Srny  —  Srostlohrdlé.  1003 

kub  Srnec  narodil  se  v  Rokycanech,  vy-  orientovaných.  Vznik  s.  geometricky  mfi- 
chodil  vyšši  školy  pražské  a  stav  se  r.  1539  ieme  si  představiti,  otoČime-li  krystall  o  180° 
bakalářem  spravoval  školu  sv.  ŠtČpána  na  okolo  osy  srostlicové,  která  jest  buď 
Novém  mésté  Pražském.  Stav  se  r.  1541  mi-  i  krystallograňcky  možnou,  zákonu  o  raciona- 
strem  zřidil  si  soukromou  školu  k  vychová-  !  lité  parametrů  v  odpovídající  hranou  krystallu 
vání  šlechtické  mládeže,  která  docházela  ve-  anebo  kolmici  na  možnou  jeho  plochu,  vyji- 
liké  obliby.  Pro  své  zásluhy  obdržel  pro  sebe  maje  roviny  souměrnosti,  často  obojím  zá- 
a  bratra  Vita  (t  j- 1580)  majestátem  daným  I  roven,  a  přiložime-li  pak  krystal!  v  nové 
23.  ún.  1549  erb  (p&l  srnce  přiroz.  barvy  na  I  orientaci  ke  krystallu  druhému  v  poloze  pů- 
modrém  štítč)  a  povolení,  aby  se  psali  S. ;  vodní.  Plocha,  kolem  jejíž  kolmice  jsme  kry- 
z  V.  Zanechav  učitelství  sloužil  obci  Staro-  j  stali  do  polohy  srostlicové  (dvojčatné)  o  180* 
roéstské  a  vzat  pozdčji  i  do  rady  konšelské. ;  zvrátili,  nazývá  se  rovinou  srostlicovou; 
Jsa  muž  učený  psával  příležitostné  básnČ  la-  rovina  srůstu,  to  jest. mezní  plocha  obou 
tinské  (1550^77)  dílem  na  příjezdy  panov-  krystallových  individui  s.,  bývá  často  s  ro- 
nikův  a  události  rodinné  u  císařův  a  pan- !  vinou  srostlicovou  totožná,  ale  mnohdy  též 
štva,  jež  si  oblibovali  přátelé  latinského  bás- 1  od  ni  různá,  nékdy  i  nekrystallonomická.  S. 
nictví,  též  se  odvdččujíce  básněmi,  které  Ja-  i  jsou,  jak  z  předešlého  plyne,  souměrné  po- 
kubovi  připisovali  (Mitis,  Kodicill).  V  cci '  dle  své  roviny  srostlicové,  i  zvyšuje  se  dvoj- 
1562  zřízen  za  radu  nad  appellacími,  ve  kte- 1  čatným  srůstem  souměrnost  krystallu.  Ro- 
rémž  důstojenství  do  smrti  setrvaL  Císař  Ru-  zeznáváme  dále  s.  s  osami  rovnoběžnými 
dolf  (28.  záři  1580)  potvrdil  mu  erb,  jejž  po-  (komplementární  s.)  a  s  osami  nerovno- 
lepáil  věncem  z  růži  a  il.  hvězdou  mezi  růácy,  běžnými;  ony  jsou  možné  pouze  v  hemié- 
a  udělil  jej  také  Janu  Lánoví  Kouřím-  driích  a  hemimorfiích,  kde  se  vyskytuií  osy 
skému,  Linhartovi  Touškovskému  a  ,  symmetrie  bez  rovin  symmetrie  na  nich  kol- 
Vavřinci Slánskému,  jež Jakubpřijalkerbu  |  mých.  V  soustavě  krychlové  bývá  nejčastější 
a  heslu.  Hlavní  jeho  zásluhou  bylo  pilné  sbi- i  srůst  podle  osmistěnu  (spinel,  magnetovec, 
ráni  českých  přísloví,  jež  vykládal  po  latin-  [  kazivec),  v  hemiédríích  podle  dódekaédru 
sku  a  pro  cvik  mluvnický  mezi  své  žáky  po  [  (pyrit)  anebo  krychle  (démant);  ve  čtverečné 
stu  rozdával.  Sbírku  tu  (viz  Jirečkovu  Ruko-  |  podle  jehlanu  druhořadého  (kassiterit,  rutil); 
včt,  II.,  243)  r.  1582  vydal.  Zemřel  11.  led.  i  u  krystallu  klencových  podle  plochy  zpo- 
1586.  Zdali  měl  syny,  nrní  známo.  Synem  dové  (vápenec,  rumělka)  i  podle  razných 
některého  z  dříve  jmenovaných  (snad  Vito- |  klenců  (vápenec);  v  soustavě  kosočtverečné 
vým)  byl  Matěj,  jenŽ  r.  1587  k  erbu  přijal   obyčejně  podle  ploch  hranolových  (aragonit, 


M.  Bartoloměje  Havlíka,  Václava  Žďár- 
ského  a  Martina  Jičínské  ho.  Tak  vzniklo 
několik  rodin  téhož  pHjmení,  ale  krvi  roz- 
dílných. A,  Bartoloměj  Havlík  (v.  t.  1)  zů- 


cerussit,  leštěnec  měděný);  v  jednoldoné 
nejČastěji  podle  orthopinakoidu  (pyroxeny, 
amfiboly,  sádrovec).  Uměle  možno  i  z  jedno- 
duchých krystallův  učiniti  8.  tlakem;  pokus 


stavil  syna  Jana,  jenž  vydal  spisy  otcovy  a|  ten  zvláště  názorně  lze  provésti  na  kalcitu, 
žil  ještě  r.  1629,  jsa  hejtmanem  na  Bělé  pod  kde  tlakem  na  polární  hranu  štěpného  klence 
Bezdězem.  —  B,  Ve  Slaném  žit  Mikuláš  *  kolmo  působícím  vytvoří  se  s.  podle  ploch 
(tuším  Vavřincův  syn),  jenž  tu  byl  r.  1592 ,  m'zkého  klence  —  Vi  ^i  onu  hranu  otupují- 
městským  a  pak  král.  rychtíiřem.  S  manžel-  |  ciho.  V  přírodě  i  při  pokusech  krystallisač- 
kou  Kateřinou  roz.  Zákostelskou  z  Bílejova  nich  vznikají  8.  jednak  druhotně  tlakem  a 
vyženil  statek  Vršovice.  Zemřel  ok.  r.  1603  |  pod.  analogicky  způsobu  uvedenému,  jednak 
a  manželka  (od  r.  1604  Užidilova)  8.  srpna  jsou  prvotně,  krystally  totiž  od  samého  po- 
1611.  (Viz  ijungman,  Hist,  lit.,  IV.,  1690).  —  .  čátkusvého  vzrůstu  jeví  se  již  jako  s.  Fr.Si-k. 
C,  Potomci  Václava  Žďárského  žili  ještě  ve  |  8rostlo6«liltné  ryby  (fVecfo^dř/ii),  jroé- 
stol  XVII.,  zejména  měl  Jan  ml.  Ž.S.zV.  dům  i  no  řádu  takových  ryb  kostnatých,  které  mají 
na  Táboře,  který  r.  1655  prodal.  V  pamětech  horní  čelist  k  mezičelisti  a  obě  tyto  kosti 
XVHL  stol.  rodina  Uto,  se  nevyskytuje.  Sčk. ;  k  lebce  pevně  přirostlé.  V  kůži  mají  kostěné 

Smý,  Srní,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Chru-  desky  a  ostny;  zřídka  jest  tělo  lysé.  Ploutve 
dim,  okr.,  fara  a  pš.  Hlinsko;  38  d.,  281  břišní  scházejí  nebo  jsou  nahrazeny  pouhými 
obyv.  č.  (I900í.  ostny.  V  řád  s-nÝch  ryb  bývají  kladeny  dvě 

Éroda:  1)  8.  (čes.  Středa,  IsX,  Novum  Fo-  čeledi:  Sclerodermi  (rody  Balistes  Cuv., 
rum),  město  v  Pruském  Slezsku,  viz  Neu-  Ostracion  Art.  a  pod.)  a  Gymnodontes 
marki  7;.  Odtud  pocházel  kancléř KarJalV.,  (na  př.  rody  Diodon  GUnth.,  Tetrodon  L., 
biskup  Jan  ze  Středy  (v.  t.).  —  2)  S.  (též  Orthagoriscus  Bl.  Schn.).  Teď  řadíme  však 
Szroda,  něm.  Schroda),  kraj.  město  v  prus.  tyto  ryby  jen  v  čeledi  Gy mnodontidae 
vlád  obv.  poznaAskc^ro,  při  žel.  dr.  Poznaň-  a  Balistidae,  v  divisi  Chaetodontijormes  a 
Kluczborek,  má  6869  obyv.,  z  nichž  3937  v  podřadí  ryb  ostnoploutvých  {Acantho- 
pol.  (1900).  katol.  a  ev.  kostel;  rašeliniště,  pterygii\  viz  Rvby).  Br. 

cukrovar  a  obchod  8  obilím.  Srostlohrdlé    ryby    (Pharyngognathi), 

B  romfmum  (>s  řimské«)  čili  Flexura  jméno  řádu  takových  ryb  ostnoploutvých, 
siemoidea  viz  Flexura  íy  anatomii).         jež  mají  oba  poslední  oblouky  kostry  visce- 

Srostltý  viz  Konkrétní.  <  rální,  obě  dolní  kosti  požerakové  v  jednu 

Srostlioe,  skupiny  dvou  i  více  krystallu,  srostlé.  Řadíme  tam  zejména  čeledi  PomM' 
k  sobě  navzájem  zákonitě  a  nerovnoběžné  centridae^  LaMdae,  Embif^ocidae,  Oiromidae, 

* 


1004 


Srostloplátečné  —  Srub 


Teď  se  však  takové  čeledi  kladou  jen  v  di- 
^isi  Perciformes  podřadí  ryb  ostnoplout- 
vých  {Acanthopterygii\  viz  Ryby).        Br, 

Srostloplátedné  rostliny  viz  Sympe- 
talac. 

Srostlouoh,  netopýr  ušatý,  viz  Ple- 
cotus  auritus. 

Srovnalost  č.  proporce  (v  mathem.) 
viz  Úračra. 

Srovnáni,  srovnáváni:  1)  S.  v  mluv., 
stupňováni,  viz  Komparace. 

2)  S.  viz  Přirovnáni  a  Parallela. 

3)  S.  opisu,  koUacionováni,  viz  Kol- 
lacionovati. 

4)  S.  pisma  {comparatio  litterarum)  jest 
posuzováni  znalců  pisma,  zdali  jisté  rukopisy 
pocházejí  od  téže  osoby.  Soudi  se  tak  na 
základe  rysů  písma.  Ve  sporech  může  8.  p. 
hráti  velikou  úlohu. 

5)  S.  půdy,  planirováni,  viz  Pláni- 
rovati. 

Srp  (angl.  sickley  fr.  faucille,  it,  f alce ^  lat. 
falx,  ném.  Sichel,  pol.  iierp,  rus.  serp\  též 
klepanec,  nejstarší  ručni  hospodářský  ná- 
stroj k  žeti  trávy,  sekání  obili  v  místech, 
•kam  8  kosou  se  nemůže,  nebo  kde  tráva, 
obili  promišeny  jsou  jinými  rostlinami,  které 
nemají  se  žnouti.  Jest  to  ocelové  želízko,  do 
půlkruhu  zahnuté,  podobné  malé  kose.  Jeden 
koneQ  vybíhá  ve  špici,  druhý  opatřen  jest 
dřevěnou  rukojeti,  ostří  jest  na  vnitřní  straně 
a  bývá  u  anglického  s-u  zubaté.  --  Srv. 
též  Falx. 

Srp  Josef  (♦  1833  v  Praze  —  t  1898)-  Po 
studiích  gymn.  v  Praze  stal  se  praktikantem 
při  fín.  ředitelství,  r.  1868  měst.  důchodním 
v  Herm.  Městci,  r.  1882  společníkem  knih- 
tiskařské  fírmy  J.  Mikuláš  a  spol.  v  Karlině 
a  r.  1884  tamtéž  samostatným  nakladatelem. 
Byl  literárně  činný;  přepracoval  Mikulášovu 
>  Divadelní  školu  <,  vydával  >Div.  ochotníka* 
a  » Besední  divadlo «,  Srpový  vybrané  sólové 
vÝsiupy^  komické  scény  a  popěvky  a  byl  dlouhá 
léta  redaktorem  a  vydavatelem  div.  časopisu 
•Jeviště*. 

Srpek,  bot.:  1)  S.  viz  Květenstvi,  str. 
470tf.  —  2)  S.  viz  Falcaria  a  Serratula. 

Srpen,  osmý  měsíc  v  roce,  pol.  sierpieň^ 
mrus.  serpeňt  srb.  serpaň^  něm.  Erntemonaty 
Aehrenmonaty  luž.-srb.  {ňeňc  n.  feiic,  kterážto 
jména  ukazuji  k  tomu,  že  v  měsíci  tom  pa- 
nuje srp  a  bývají  žně.  V  starořím.  kalen- 
dáři 8.  nazýval  se  Sext  His  (t.  j.  šestý  měsíc, 
poněvadž  prvním  byl  březen);  r.  7.  po  Kr. 
přezván  Áugustus  na  počest  císaře  Augusta 
a  podle  toho  sluje  angl.  a  něm.  August,  slo- 
vin.  augttst,  rus.,  bulh.  a  srb.  avgust,  fr.  aoůt 
atd. 

Srploe,  zool.,  viz  Panorpata  a  B  it tá- 
cu s. 

Srpkovitý  viz  Fa  lei  for  mis. 

S.  B.  8.,  zkratka  v  Anglii  obvyklá  místo 
Societ atis  Regiae  Socius  a  značí  člena  Royal 
Society. 

Srst  je  vlasový  porost  zvířecí  kůže,  schopný 
v  míře  větší  neb  menší  splstění  (viz  Plsť). 
Je  od  nejstarších  dob  důležitou  látkou  oděvní, 


zvláště  vlna,  8.  kozí,  bobří,  zaječí,  krá- 
ličí atd.  Vlna  ovci  jesorovinou  pro  výroba 
suken  a  látek  vlněných,  S-i  zaječí  a  krdlio 
užívá  se  hlavně  na  dělání  plstěných  klobouků. 
Ze  8-i  bílých  angorských  králíků    přede  se 
též  pěkná  příze.    S.  bobří  je  velmi  jemná  a 
měkká  a  užívá  se  ji  na  výrobu  velaii   jem- 
ných   klobouků    (kastorů).    Vlastni    s     vel* 
bloudi  přichází  jen  málo  do  Evropy  a  déJají 
se  z  ni  hlavně  zpodní  prádlo  a  houné.   je 
šedá,  červenohnědá  až  černá.   S«  velbloudi, 
zvaná  téi  alpaka,  je  slámy,  žijící  v  krajině 
Páko  v  jihoamer.  Andecb.  Je  bílá,  hnédá  neb 
černá,  velmi  jemná  a  pružná,  spřádá  a  barvi 
se  velice  snadno.  Vlna  vígoáská  je  rov- 
něž 8.  původu  amerického.  Názvem  tím  oxoa- 
čuji  se  však  i  látky  vvrobené  ze  smíieniny 
vlny  a  bavlny.  Je  silně  lesklá,  jemná  a  mékka, 
barvy  světle  šedé.   Ze  8-í  kozích  jsou   nej- 
známější vlna  angorská  čili  roohair  a 
vlna  kašmírská.  Vlna  angorská  je  s.  ma- 
lých koz  pěstovaných  v  Malé  Asii   xvlá;ště 
v  krajině  angorské  a  v  PersíL   Vjl 


na  jaře,  kdv  kozy  línají,  je  dlouná,  jemná, 
měkká  a  lesklá,  nejčastěji  bílá,  zřídka  černá. 
VAngoře  dělaiise  z  ní  tkaniny  ca  mel  o  ts, 
serge,  shawf,  v  Evropě  mohairy,  jei  ve- 
směs se  napodobují  ze  surovin  méně  cenných, 
hlavně  vlny  ovčí,  především  z  ovcí  lapon- 
ských  a  skotských.  Totéž  platí  o  výrobcích 
prymkářských,  k  nimž  se  často  užívá  vlny 
angorské.  Vlna  kašmírská  je  z  koz  na  pla- 
nině tibetské,  je  neobyčejně  jemná  a  mékká, 
bílá  neb  šedá.  V  Kašmíru  zpracuje  se  hlavně 
na  kašmírské  šály,  jichž  cena  bývá  neoby- 
čejná, aniž  se  dosud  podařilo  dobře  je  na- 
podobiti. K  8-em  řadí  se  též  žíně,  štětiny  a 
vlasy  lidské.    Krátkými  žíněmi  vycpávaji  se 

f>Ghovky  a  matrace,  z  dlouhých  a  bílých  dě- 
ají  se  smyčce  nebo  misi  se  s  bavlnou  a  tkají 
se  z  nich  látky.  Ze  štětin  dělají  se  Štětky  a 
kartáče.  JPok. 

Srstil  (Gyropus),  zool.,  viz  Čmeli. 

Srstka,  bot.,  viz  Ribes. 

Sratnatá  svéř  jsou  ssavci  za  zvěř  ho- 
nebni  pokládaní  a  mysliveckým  způsobem 
loveni.  U  nás  je  to  hlavně  jelen,  daněk, 
srnec,  divoké  prase,  zajíc,  zdivočilý  králpc, 
bobr  i  veverka  a  ze  škodné:  vydra,  lišlca, 
kuny,  tchoř,  kolčavy,  iezevec  a  j.         áni. 

Srián,  sršeň,  zool.,  viz  Vosa. 

Srub  v  stavitelství  slove:  1.  kuláč  na  dvou, 
po  případě  na  čtyřech  stranách  osekaný, 
jaký  do  srubových  stěn  se  vkládá;  2.  celé 
stavby  z  podobných  klad  zhotovené,  které 
vyhovovaly  nejen  potřebám  vesnickým,  nýbri 
i  maloměstským,  jaké  se  dosud  nalézají  ne- 
jen po  celých  Čechách,  nýbrž  i  na  Moravě, 
v  Rak.  i  Prus.  Slezsku  a  na  Slovensku  a  na 
nichž  zachoval  se  původní  a  ode  dávn;»  pě* 
stěny  ráz  domácího  umění,  který  prováděli 
vesničtí  umělci-řemeslníci.  Čim  vyšší  poža- 
davky se  na  tyto  řemeslníky  kladly,  tím  bo- 
hatěji  a  uměleji  své  8 -y  vytvářeli;  vyšpeiko- 
vávali  je  rozmanitým  dělením  a  vyřezávanými 
lištami,  štíty,  kabřinci  a  poklopv  a  tam.  kde 
stavby  opatřeny  byly  s  různýcn  přičíň  pr?. 


Srub  —  Ssavci.  1005 

nimi  patry  a  kde  na  roal^cb  městech  zfizo-  NčAci  je  nazývali /^^u^rdúcA^^rt.  S.  malá,  zvaná 
vány  byly  pHzemní  podsmě  (arkády),  zdobili  též  čtvrtnice,  jejii  hlaveň  6  centů  těžkou  slil 
je  sloupy  bohatě  tesanými,  upravujíce  na   r.  1513  zvonař  Bartoš  v  Praze,  střílela  kamenné 


nich  i  růxnotvaré  výstupky,  pavlače  a  pod.; 
3.  v  některých  krajích  ceskoslov.  šlovou  tak 


koule  lOlibemí  a  měděné  koule  ohnivé.  FM, 
8mblil6ka  (něm.  Drehbassé),  lehká  hrubá 


sýpky,  které  spočívají  buď  na  zdech  nebo  střelba  starodávná,  hlavně  1  loket  dlouho 
na  dřevěných  sloupech  a  které  jsou  vždy  >  z  děloviny  na  1  liberní  kouli  železnou  neb 
skutečně  sroubeny  z  trámů  a  nevyzděnv  a  {  olověnou,  spočívala  při  potřebě  na  nízkém 
uvnitř  jsou  vždy,  zvenčí  jen  někdy,  omazány ;  loii  železném,  přenosném  a  střílela  též  vý- 


hlínou.  Srv.  Dřevěné  stavby,  str.  2,  Tb  si. 
a  (o  sýpkách)  str.  8^,  a  tabulku  k  tomu.  Pka. 
S.  ve  vojenství  (angl.  b!ock  house ^  fr.  a  něm. 


sevky  čili  hrubé  broky  olověné.  FM, 

Sruby:  1)  S.  {Heuhoj),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Klatovy,  okr.  Nýrsko,  fara  Červ.  Dřevo, 


blockhaus,  it.  fortino  di  tronchi^  rus.  dřeven- 1  pá.  Všeruby;  17  d.,  137  oby  v.,  z  nichž  jsou 
čatoj  bolvtrk)  jest  druh  hradby,  v  němž  jiŽ  ^  3  Češi  (1900),  2  mlýny,  2  pily  a  ložiska 
pfedkové  naši  za  starodávna  vynikali  ob-  tuhy.  —  2)  S.,  $rub,  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
zvláštní  zručnosti  a  umělostí.  Je  to  stavba  ze  .  Vys.  Mýto,  fara  Újezd  u  Chocně,  pá.  Choceň; 
stromových  kmenů,  klád,  břeven  a  pod.,  ve-  93  d.,  499  oby  v.  č.  (1900),  starý  řil.  kostel 
směs  20—25  cm  silných,  buď  kolmo  zaraze-  Nanebevstoupení  Páně  (se  zvonem  z  r.  1461^, 
ných  do  země  nebo  vztyčených  na  silných  2tř.  šk.,  popi.  dvůr.  Na  místě  nynější  vsi  sta- 
prazích  jako  sloupy  těsně  vedle  sebe  nebo  val  r.  1292  les,  na  němž  založena  ve  XIV.  stol. 
kladených  vodorovně  na  sebe  a  pevně  spo-   Lhotka  na  Srubč. 

jených.  Stěny  takto  utvořené  jsou  dvojité.  Srůst  TiÓek  viz  Ankyloblepharon. 
rovnoběžné,  30  cm  od  sebe,  mezera  mezi ,  8. 8.,  zkratek  za  lat.  Sacra  Scriptura  (Písmo 
nimi  se  vyplní  štěrkem,  kde  jde  o  bezpeč-  svaté),  nebo  Sua  Sanctitas  (fr.  Sa  Sainteté. 
nost  před  palbou  z  pusek,  a  kamenném  zdi- i  Jeho  Svatost,  titul  papežův),  nebo  z^summa 
vcm  proti  střelbě  z  dél,  opatřeny  průstřel-  summarum  (celkem,  úhrnem,  dohromady); 
nice  mí  (v.  t.)  a  zvenčí  až  po  výšku  řady  někdy  též  za  lat.  similia  similibus  (viz  Ho- 
těchto  přikryty  násypem  z  prsti.  Kryt,  2*30  m  moeopathie,  str.  528  a). 
nad  zemí,  spočívající  mimo  na  stěnách  též  |  8savol  (.V/iamitut/fď^s  tab.)  jsou  obratlovci, 
na  dřevěných  sloupech  20  cm  silných,  složen  kteří  tvoři  přirozenou  skupinu  nejdokonaleji 
z  klád  15-  až  20cm-ových,  na  něž  nasypáno  šího  živočišstva,  po  celé  zemi  rozšířeného. 
60  cm  prsti.  Tyto  sloupy  tvoří  prostřední ,  Vyznačují  se  hlavně  těmito  podstatnými  vlast- 
chodbu  1*50  m  širokou  mezi  prostorami  2  m\  nostmi:  Kůže  jejich  porostlá  jest  srstí.  Srdce 
Širokými,  v  nichž  jsou  umístěny  2  řady  níz- 1  rozděleno  jest  na  levou  sii^  s  komorou  obsa- 
kých  paland  (pryčen/  ke  spaní  pro  obsádku.  hujicí  krev  kyslikatou  a  na  pravou  síň  s  ko- 
Půdorys  8'U  může  býti  čtverec  asi  6  m  morou  s  krvi  bohatou  kysličníkem  uhličitým, 
strany,  obdélník,  k  vůli  dobrému  postřelo- 1  Dutina  hrudní  od  dutiny  břišní  oddělena  jest 
váni  lépe  tvaru  T  nebo  kříže.  S-ů  samostat-  bránicí.  Mléčné  žlázy  na  břišní  straně  těla  vy- 
ných  užívá  se  nejčastěji  v  končinách  homa-  lučují  mléko  pro  výživu  mláďat.  Jednotlivé 
tých,  hlavně  v  soutěskách,  ve  kraji  rovném  ústrojné  soustavy  s-ců  jsou  upraveny  takto: 
nebo  vlnitém  téŽ  jakožto  vnitřního  jádra  |  Pokrývka  těla  8-ců v.  S.  na  rozdíl  od 
l\nce  řréduitu)  ve  hradbách.  Největší  opatr-  plazů,  ptákův  atd.  mají  tělo  pokryté  srstí; 
nosti  je  třeba  proti  požáru.  Nepravě,  protože  v  kůži  mají  žlázy  tukové  a  potní;  přemě- 
nejsou  sroubeny,  sluji  s-y  ve  hrazeni  stálém  nou  žláz  tukových  vytvořily  se  u  8-ců  Žlázy 
též  zděné  věže,  pevnĎstky,  tvrze  jako  jádro,  mléčné.  Na  kůži  četných  8-ců  shledáváme 
hradby  rovněž  zděné,  ve  kterémžto  případě  také  rohovíte  šupiny,  zvláště  na  ocase  a 
jsou  zařízeny  i  pro  děla  a  moždíře,  kdežto  nohách  nejstarších  řádů  ssavČich.  Nejsilnější 
u  skutečných  8-ů  výše  popsaných  děla  po-  šupiny  rohovité  má  na  celém  těle  chudoiub^ 
stavena  mimo  a-y  za  zvláštními  násypy.  řM.  %'vcc  luskoun  (Afrika)  a  pasovec  (Jižní 
S.  v  hornictví  viz  Roubení.  Amerika).  Mnohem  větši  a  silnější  šupiny  ro- 

8nib:  1)  S.,  kdysi  tvrz  v  Čechách  mezi  hovité  měli  vymřelí  chudozubi  s.  z  doby 
Klášterem  a  Ledcémi  u  Třebechovic,  již  třetihorní,  Gravigrada  (téžkochodci)  a  Noto- 
drželí  v  XVI.  stol.  Šárovcové  ze  Šárova  a  phracta  ^štítonoši).  Podobné  rohovité  štíty 
pak  ji  prodali  k  Opočnu.  —  2)  S.,  ves  t.,  muli  na  svém  těle  vyhynuli  jcštěři,  od  nichž 
viz  Sruby  2),  —  3)  S.,  popi.  dvůr  t.,  viz  to  nejstarší  8.  přímo  zdědili.  Rohovitá  šupina 
Mělčany  1).  jest  čásf  pokožky  ze  samostatné  papilly  v  kůži 

8nab0O9  ves  v  Čechách,  viz  Strubcc.         vyrůstající.  U  plazů  nyní  žijících  šupiny  ro- 
8niblliO0,  hrubá  střelba  starodávná,  z  niž    hovité  jsou  téže  skladby  diobaohledné  a  té- 
háie^y  ohnivé  koule  do  srubů  a  do  valných    hož   původu  tvarozpytného.    Tyto   rohovité 
houfů   a    též  koule   kamenné   10  — 40librové    šupiny  vyríistají  buď  přímo  z  n-ékké  vrstvy 


r.  14'J0,  v  bitvě  u  Miličina  r.  1450,  na  hradě  horách  žili  pásovci  (Glyptodon),  kteří  měli  na 
Pražském  r.  1513  a  1514  a  ve  vojště  Pra-  svém  těle  kostěný  štít  5  m  dlouhý,  obrov- 
žanů  táhnoucích  ke  tvrzi  Tochovici  r.  1520.   skému   kotlů  podobný.  Podobné  desky  ko- 


1006  Ssavci. 

stinč  v  k&li  míli  jcStřFt  vyhynuli  (Toeo/^u- ^í  činí  jej  hebkým,  llity  m\čĚaé  jsou  vy- 
řiď) a  mají  podnes  krokodilové.  inaČné  ústroje  Bsavčv  a  jsou  to  pfetťofenc 
Chlupy,  jei  celé  tělo  většiny  s-c6  pokrť-  '  ilázy  tukové;    vjvody  jejich  dšti    v  bradav- 
vaji,  skládají  se  práié  tak  i  rohoviny,  jako '  kácn  roléčných,  jeí  jsou  u  víecb  •-cfl   wyvi- 
rohcvíté   éupíny   s-cQv   a  plazův.    Původně '  nuty,    toliko    >-cům    jeětéfím    (ptakopysku^ 
chlupy  byly  citové  úítroje,  nebol  pod  kai-  <  schaieji.  Okolo  bradavek  bývají  často  vyniklé 
dým  chloupkem  končilo  se  vlákno  nervu  cí-    řasy   kůíe  a  ty   slují  láhyby   bradavek 
tového;    [)odobné  ústroje  mají  posud  ryby.  |  mléčných;    kraje  tSchto  záh^bfi  srostly  a 
obojživelníci,  pla^i.  Časem  tyto  citové  ústroje  I  utvofily  vak   bradavek  mléčných  (marsm- 
vzaly  na  se  úkol  chrániti  télo  proti  ztrátě  pium),  jení  se  vyškytá  u  všech    s-cA  vačna- 
tepla.    U  některých  a-cův,  na  pf.  u  koďky,   tých,  ktefi  novorozená  mladátka  pysky  svými 
dlouhé  Štětiny  hořejšího  pysku  podnes  po-    opatrně  ukládají  do  tohoto  vaku,  aby  v  oém 
diiety  svůj  původní  úkol  jako  ústroje  citové,    k  mléčným   bradavkám  se  píjssála.    U   s-cQ 
koláčnatých,  na  pF.  u  mnohých  ptežvvkaTcii. 
zachovaly  se  dosud  zbytky  tohoto  vaku.  Bra- 
I  dávek  mléčných  bjvá  1 — 7  párů,  coí  «c  fiifi 
počtem  mláďat  najednou  zroxenýcb- 
'      Kostra   (viz  tab.),   tvořici  pevnou    oporu 
jejich  lěla,  jest  v  hlavnich  částech    taková. 
I  jako    u  jejich    předků    plazových;     má    totii 
lebku,    rozčleněnou    páteř,    stejnou    úpravu 
I  okončin  pfednich  a  ladoích,  jakoi  i  jejich 
opory  v  podobí  pásma  lopatkového   a    ky- 
I  čelního.    Vlivem   zvláitniho  způsobu    iivota 
vytvořily  k  na  kostře  saavči  ze  starých  nové 
!  tvary  koali,  jak  to  viděti  na  přeměně  čelisti. 
I     Lebka   a-ců  skládá  se  podstatné  z  lýcbf 
,  kosti,  jako  u  jejich  předků  plazových,  u  nichž 
jsou  jednotlivé  kosti  Icbeíné  volné  mezi  se- 
bou spojeny,  U  a-ců  véak  tyto  kosti  splývají 
'  v  Jednolitý   celek;    tato   proměna    na    let>ce 
1  ssavči  počala  se  v  době  triasové  adnesjeri 
se  takto:    1.  Obličejová  část  lebky    (čelisti) 
I  spojila  se  v  tísný  celek  s  čásli  lbovou,  která 
jakolto  schránka  mozku  během  geologických 
^  itob   stále   vzrůstá.    2.  Svrchní   čelist  srostla 
v  těsný  celek  s  čelní  částí  lebky,    3.  Kost 
Č    392'    PíBfcj  lidskou  koií  na  hiavř    ťo  no-    čtvcrcová, tvořící  Woubní spojcni  mcti  ipoďni 
kúl><a,  bipiitiii  -vstiEyspojivaiiiítj,  (Jq po-iiint  i\aiky  i  Čelisti  3  Icbkou  pozvolnu  se  zmenšovala,  ná- 
ipojiv*  iitjiy,  H  Diilti  \iiiiam,  Hj  cibulku  viawui,   skdkem   toho   zpodní    čelist  koncem   svým 
te"'  tTiT,;^  ,uVo"f  i^n^V';,.™""/- Vil";  l  P^PŤ^^  ^«  k  lebce  pnmo  novým  kloubem 
ttikové.                                  '  skráňovým.  4.  U  plazů  jest  lebka  na  skráních 
Otevfena,  majic  v  této  části  několik  menších 
Mnozí    s.  zvláštním   způsobem   iívota  aneb   kůstek  (Iři  kůstky  příočm,  kost  sluchovou 
vlivem  ústředi  pozbyli  schopnosti  tvořiti  v  po-   atd.),    u  «-cŮv   viak   splynuly    tyto    kůstky- 
kožce  srsí,  tak  na  př.  velryba,  slon,  noso-    v  jednolitý  celek  a  vytvofily  kost  skráňovou. 
roiec,  hroch.  Jiní  a.  opět  mají  chlupy  silné   jeí  lebku  ve  spáncích  úplné  uzavírá.  S.Otvet- 
V  podobě  Šiětin  (vepř)  nebo  bodlin  (jeíek,  cová  kůstka  stala  se  uíni  kůstkou  kovadlin- 
dikobraz),    jež    povstaly    srůstem    hojných  :  kou  [incui)  a  hlavička  kloubní  zpodni  četi&ti 
chloupků  slabých.                                              j  (articulare)^  proměnila  se  v  kladívko  (mallemi. 
Drápy,  kopyta,  nehty.  Poslední  článek  ■  jei  se  třminkem  (ttapet),  který  jíi  od  plazů 
prstav  u  plazů,  ptákův  a  s-cův  opatřen  jest '  v  podobě  sloupku  (columtíla)  zdéd'll,   tvoh 
drápem,   jení   chrání  špičku  prstu.    U  ko-    sluchové  kůstky  ucha  ssavčjho.  6.  Drobné  a 
pytniků,  kteři  našlapují  na  konec  prsifl,  roz-    mnohdy  jen  blaníté  kůstky  týlní  {occípititíio} 
siřený  a  sesílený  dráp  nazývá  se  kopytem    a  klínové  (sphenoidalia)  u  plazů  proměnilv  .-c 
(kůň).   Plochý  a  široký  dráp  sluje  nehtem    na  lebce  ssavči  v  silné  kosti  týlni.  T.  Dutina 
(opice).    U  »'-ců  kytovitých  drápy  původně   lebečná,  na  lebce  plazů  jen  nepatrná,  vzrostla 
vyvinuté  zanikly  aí  na  nepatrné  stopy.   Po-    velíce  přibývajícím  objemem  velikého  mozku, 
dobnýflií  útvary  jsou  také  rohy,  které  jsou  '  R.  U   plazů    kloubní   plocha    týlní,   spojující 
duté    a   vyrůstají    na  kosténých    násadcích    lebku  s  páteři,  jest  jednotná,  ale  trojdílná; 
z  kůfe;  _jsou  (o  ústroje  obrany.                       |u  s-ců  týlni  plochy  kloubní  jsou  dvě,  které 
S.  mají  v  kůíí  velmi  hojné  ilázy  rftzné po-  ,  se  vytvořily  z  této  jeitčři  trojdílné  způsobem 
váhy,  čimi  liší  se  od  plazův  a  ptáků.  Žlázy  |  tím,  ie  prostředni  Čásf  zakrněla  a  poatrajii 
potni,    dlouhé,    jednoduché,    na    počátku  ,  vzrostly  iako  dvě  samostatné  plochy  kloubní, 
vklubíčko  svinuté,  vylučují  pot.  Žlázy  tu- 1     Páteř.    Obrátíc    jsou   u    dospilícU    s-co 
kove  jsou   rozvětvené,  podoby  hroznovité;  ]  vidy  úpinč  kostěné  a  tvoři  souvislý  slonp, 
tukový  výméšekjejiclistčká  zvolna  po  chlupu  ijení  sluje  páteř.  Podle  I  varu,  povah\'a  úkolu 


Ssavci. 


1007 


sviihn  děli  se  obratle  na  krční,  hrudnj,  be- 1  u  viech  ostatních  s-cQ  tyto  kosti  krkavči 
derai,  křížoví  a  ocasní.  Obratlfl  krční ch  1  lakrnĚly  a  zbývají  jen  jako  nepatrné  vý- 
jest  7  (iřidkft  8  neb  9).  Obratlfl  hrudních  !  béíky  kostěné.  Mnohým  a-cflm  však  chyb! 
obyčejné  jest  12— 13  (ifidka  14— 24).  Obratia  i  první  pár  kostí  klíčnich  (velryby,  kopyt- 
bediírních  jest  5—7  (iřídka  2.  3  neb  9).  nici,  chudozubci  a  šelmy),  Hrudní  kosf 
Obratlů  kFiiových  obyčejní  bývá  3,  4  neb  |  a  plaifl  jest  jednolitá,  pevná,  kdeito  u  s-cO 


■,  k«í  .CrifiOTO,  Tr  ko.(  bubinkotí   Př  ko,(  , 


n  v}b(lck  koiti  tflof,  Ui  \ 


5,  srůstají  a  sluji  kostí  kfilovou.  U  a-cQ  ky- |  tato  kost  jest  sloiená  ičlánkft  jako  útvar 
tovitých  (velryby)  ztrátou  okončin  i  tyto  ob- 1  docela  nový. 

ratle  lakrnčly  jako  nepatrné  kOstky.  Obratlů       Oporou   ladnich  okončin  jest  silná   kost 
ocasních  bývá  věUi  počet,  aí  50  (dlouho- 1  zvaná  pánev,  jejii  kafdá  polovina  je  slo- 


ocasi  ».  chudoiubil;  u  opic  b*!iocaaýeh  počet   íena  i  kosti  kyčclni,  stydké  a  sedací.  S.  jc- 
'    ;  umenšen,   u  človĚka  jsou  jen  3.  ítčfí  (ptakořitni)  a  vačnatf  máji  na  stydkí  ch 


Okonriny.  l'očct  kostí,  jejich  tvar.  . 
jení  a  mechanický  účel  v  okončinách  a-eů 
jsou  právu  lakové  jak  u  plaifl.  Přední  okon- 
Činy  pf;rojcny  jsou  k  tčlu  kostí  kliční  a 
lopr.tliuu:  ďiuhí'  pár  kostí  klíčnich,  na- 
/  k-.sri  krkavři.  jest  samostatné  vy  v' 


JIT 


'\  jcítčfich  (ptakof  itných,  v.  t.)i   přední  skládají  s 


kostech  přirostlé  2  kosti  nazvané  \ 
jež  původem  svým  jsou  posledním  párem 
bfisnich  leber,  jaká  shledáváme  u  krokodila. 
S.  kytavUi  (velryby)  pozbyvie  zadních  okon- 
čin, ztratili  i  jejich  oporu,  totií  pánev,  jci 
jako    nepatrné    kůstky.    Okoníin 


%  kostí  : 


1008  Ss: 

a  vletenni,  lápésti,  láprsti  a  i  kosti  prst&T. 
Okončiny  zadní  tvofi  tyto  koití:  ko>(  Bte- 
beani,  holenni  a  lýtková,  lánarli,  pfednárti 
a  kosti  prstQ.Jak  přední  tak  zadní  o  končiny 
jsou  podle  ip&BObu  pohybo  upraveny  rSiné; 
na  pí.  pea  má  noh^  ku  béhu  na  pevné  zemi; 
netopýr  má  pfedni  okončiny  upraveny  jako 
letadla  pro  pohyb  viduchcm;  velryba  má 
pfedni  okončiny  jako  ploutve  k  pohybu  ve 
vodé.  V  přední  i  zadní  okončinĚ  často  né- 
která  kost  cbybi.  Jefto  zvláitnim  ipůsobem 
pohybu  často  některý  prst  zakrní  ai  vymizí 
dplnč,   bývají  i  pčti  prstfl   vyvinuty  jea  4 


(četní  s.)  D 


3  (nosoiolec)  nebo  2  (dvoj- 


kopytnici)  neb  1  (jednokopytnici). 

Chrup  $-c&.  Povaha  a  úprava  chrupu  jest 


s-cB  čtverý  zuby:  zuby  přední  čí  řezáky, 
ipiíáky,  zuby  mezerDÍ  a  stoličky.  Počet  zabů 
u  s-cfi  jest  razný.  Nejstarší  ikamenélí  >.  milí 
v  trvalém  chrupu  44  zoby  '  .  1  .  i  -I  (zlomtj 
tyto  znáči  poČet  jednotlivých  sabú  v  polih 
vině  čelisti  horní  a  dolní,  totiž  počet  tcaJA 
lineitivi],  ipičákfi  [canfiií],  íubů  mezerních 
Ipraemólaret]  a  stolíček  [molartf]);  jejich 
mléčný  chrnp  |  ■  )  .  1  •  Si  m^ii  tedy  celíesi 
76  zubd.  Nyní  líjicí  s.  mají  roenii  počet  zobS, 
coi  se  stalo  tím.  ie  drobné  luby  srůstají  tc 
vétái  celky  (stoličky)  a  jiné  zuby  zakrní,  jii 
to  shledáváme  na  pf.  u  slona.  U  jiných  t-ti 
(vorvaň,  delfín,  pásovec,  tulefi'1  zuby  sloiené 
(stolíčky)  rozdčlují  se  opčt  v  drobné  zoabky 
původní,  čími  počet  luba  velmi  viroste;  del- 
fín má  skoro  100  zubův. 
Útroby  v  dutiné  téla  t-cův.   Otrohr 


.Wíiipnli,   Jlkait  kjCclDl,   P  ko,í  miydká,  Jtkott 

sové  a  jurské  inaji  jednotlivé  zuby  a  chrup  ^ 
takovýjakojejich  předkové,  totii  plazi  z  doby  ■ 
permské.  Plazí  tito  měli  v  čelistech  rovno- 
béíné  vedle  sebe  tři  řady  kuielovitých  lubů  i 
stejných.  Nynčjší  stoličky  a-ců  povstaly  vzá- 1 
jemnjm  splynutím  nčkolika  téchto  zubů  ku-: 
lelovitých,  špičáky  a  zuby  pFcdní  pak  jejich  ' 
přeměnou.  Podrobným  badáním  v  dob6  no- 
vější shledalo  se,  že  a.  mají  trojí  chrup,  a| 
to:  v  čelistech  lárodků  a-ců  vyvine  se  nej- 1 
prve  chrup  pf  edmléčný  (íře-ifií/ofae/ac- ! 
tealis),  jphoi  zoubky  nalézají  se  poblíž  pys- 
kův  a  vvpadnou  před  naroienira.  Tento  chrup 
nalezen  na  lirodcich  ježka,  vačicc  a  velryby. 
Po  narozeni  zárodku  naroste  mláděti  mlékem 
mateřským  kojenému  chrup  mléčný  {den- 
titio  lactealis),  jehož  zoubkv  poidéii  vypad- 
nou; děje  se  tak  u  různých  S-CQ  v  různé; 
době  (u  člověka  mcii  6.-7.  rokem).   Potom 

fostupně  narůstají  zuby  chrupu  trvalého 
íentitioposllacteaiis).  U  s-ců  některých  mléčný 
chrup  nevypadne,  nýbrž  potrvá  po  celý  íi- 
vot.  Podle  úpravy  a  podoby  jsou  v  chrupu 


,  Ml  pfednicU, 


,   Tkoii 


ikalnl,  (.>  ii[i«ir. 


liii 


ssavči  jsou  úplně  takové  jako  u  pli 

se  od  těchto  jen  bránicí,  měkkým  patrem 

červenými  tělisky  krevními. 

Bránice  (diaphragmci)  ieat  příčná  sténá  sii- 
lová.  dělicí  dutinu  hrudní  od  dutiny  bfiJiu. 
U  obojživelníků  jest  poloíen  poČálek vý- 
voje této  blány  tím,  íe  na  břišní  straní  tiU 
jest  příčný  záhyb  stěny  břišní,  jeni  oddílujc 
srdce  od  jater.  U  plazů  jcvi  se  poliíOt 
v  lom,  že  proti  těmto  břišním  láhybím  'O'' 
nikají  se  strany  hřbetni  svalíky  sobveiii- 
brální.  Oba  tylo  útvary  u  obojiivelniltS'  * 
plazů  založené  prodlužují  se  u  s-cfiv  a  at"- 
slají  v  pevnou  stěnu  bránící. 

Příklopek  hrlanu  {epiglottit)  a  měkké  pa- 
tro v  horní  Části  dutiny  ústní  jsou  pro  ťo' 
ústroje  zvláště  význačné.  Píiklopek  pfivodem 
svým,  jak  u  a-ců  jeStěřich  (ptakopysk)  j"' 
palrno,  je  zbytkem  4.  Žaberního  oblouky! 
obojživelníkův;  úkolem  přiklopku  jest  uw'i- 
rati  otvor  do  hrtanu  vedoucí,  když  a-vec  po- 
travu hltanem  polyká  do  jícau. 

Červená  krevni   tělíska  s-cův,  ai  jsM 


KOSTRY  SSAVCU  I. 


c  KLtfnu  ttmíďuň. 


1.  Ko«t*  Itlmj,  kotky  damícl  \,FeUi  áomttli 
OTTŮV  slovnIk  SAUO.VÍ 


Velh^rm  prán  vjhiui 


KOSTRY  SSAVCÚ  II. 


11.  Kom  liiiipuiu.  U.  Konn  tí(iT(k&. 


01TŮV  SI^VNlK  NAUCnV. 


to  samostatné  buíUcy.  potbývaji  jádra  bunřř- 
ného,  ilml  podstatné  liii  ae  od  krevních 
tílisek  obratlovce  v  ostat  nich. 

Moiek  a-cŮ  vyniká  jemnou  skladbou  a 
svfm  inačnfm  objemem  nad  moiek  obrat- 
lovc&v  ottatnicb;  to  platí  icjména  o  dílu 
moiku  naivaném  veliký  moisk  a  o  moiečku. 
Moick  8-cft  niiiicb,  a-cň  ieitéřich,  a-cfi  vaČ- 
natých  a  b-cA  ctiudoiub^cn  podobá  se  jedno- 
duchosti moiku  plazfi  v&bec.  Vývoj  četných 
ryb  a  láhybQ  na  povrchu  velikého  moiku 
ji-st  mífitkem  stoupajicí  intellieence  a  du- 
Sevní  činnosti  a-cfl  vůbec;  podobným  tpů- 
sobem  přibývá  také  ryb  a  záhybů  mozečku, 
kdetlo  atfedni  j«ho  část,  nazvaná  u  plaz& 
vtrmii,  u  s-cQ  uniká. 

Podobné  postupné  idokooalováni  jako  na 
mozku  shledáváme  v  úpravě  ústrojů  po- 


rci. 10Q9 

je  do  vaku  na  svém  břiSe,  kdei  se  pFissaje 
k  mléčným  bradavkám  a  tak  se  vyiivuje  a 
doráatá.  U  nikterých  a-cfl  vačnatých  vytvo- 
řuje se  vjak  jli  koláč  plodová. 

lil.  S.koláčoati  (Plaeentatia]  tvoři  ve  svém 
vajcčniku  vajifka  velikosti  krupice.  Z  oplo- 
zeného vajíčka,  jei  úpluč  se  iryhuje,  vyvine 
se  zárodek,  jenl  zahalen  jest  blanou  ochran- 
nou, naivanou  mázdra  ovči  (dmitiait);  vedle 
toho  opatřen  jest  zárodek  vakem  iíoutko- 
vým;  tekuté  vyloučeniny  i  tíla  zárodku  moči 
podobné  shromalďuji  ae  po  celou  dobu  zá- 
rodečného vývoje  v  blánilém  vaku  nazvaném 
máidra  močová  (allantoit).  Mimo  to  celý  zá- 
rodek i  s  tímito  dvéma  mázdrami  jest  obalen 
sliznou  blanou  (lerolemma).  Tuto  vylíče- 
nou úpravu  zárodkovou  mají  i  s.  ntkolií- 
nati,  aviak  u  S'CÚ  Jkoláfnatých  přikládá  se 


Itrapeiiť 


hlavních  a  močových.  Ncjniíši  s.  ioštffí 
(Sauromamm.ilin)  jako  celou  svoji  ústrojnosti, 
tak  zvláité  úsi  rojím  rozplcmeňovucím  podo- 
ba;! se  úplné  jeílérkám.  Močovody,  vývody 
ústrojQ  pohlavních  a  konec  střeva  ústi  se  do 
rozšířeného  kunečniku,  jcni  sluje  kloaka. 
S.  jcšlěfí  snáácji  vejcu  s  koiitým  obalem  a 
s  hojným  ilouikcm.  U  a-cú  vačnalých  (.>/iir- 
supiáliá)  záhyb  biány  nazvané  perincum 
oddíluji;  vývoily  pohlavních  úsirojův  od  ko- 
nečnika,  čími  l.luaka  mni. 

PojiiLT  záro.li^u  k  matečnému  zviFeti  jest 
u  a<ú  vtlmi  tuiný. 

I.  S.  jeStiři  čili  icjcorodi  (Saurumamma- 
lia),  na  p(.  ptakopysk,  snášejí  vejce  velikosti 
jádra  liskovér.o  ofíiku  ^12  — 15  mm  v  pru- 
inčru).  laiifivaji  je  teplem  svého  ttla,  aŽ  vy- 
vine Be  mládě  velikosti  lazole,  které  pak  sa- 
mice kóji  mlíkem  svým. 

II.  S.  vačnaií  {Maiiupialia),  na  př.  klokan, 
vytvořuji  ve  vajcčniku  svém  vajíčko  jen 
0-4  mm  v  ]>iuLiiěru;  vajíčko  toto  udríuji 
v  těle  svém  potud.  íl  vyvmc  se  i  něho 
mládě  vclikosli  fazole,  pak  ;c  porodí  a  vloží 


cévami  bohatá  mázdra  močová  ku  bláně  sliiné 
i  vytvořuje  tak  blánu  klkovou  (cňor/on),  jei 
klky  svými  vrůstá  do  sesilené  stěny  dělohy, 

I  kteial  jest  rovněž  velmi  bohatá  cévami  krev- 
ními. Tak  povstane  koláč  plodový  {placenta), 
jchoi  prostřednictvím  cestou  endosmotíckou 
dčjc  se  výživa  i  dýcháni  plodu.  Tato  pla- 
centa má  u  různých  9  cú  tvar  velmi  rozma- 
nitý. Zrozené  mládě  kóji  samice  po  porode 
potud,  až  mládě  siane  se  schopným  opatřiti 
si  samo  vhodnou  potravu  rostlinnou  nebo 
živočišnou  podle  své  přirozenosti. 

Zkameněli  s.  již  v  útvaru  triasovém,  dále 
v  jurském,  křídovém,  zvláště  pak  v  útvaru 
tretíhorním  nalezeny  bylj  zkamenělé  kosti 
vyhynulých  S-cfl,  jejichž  význam  jpst  velmi 
diileiit  v  této  příčině.  Tyto  zkameněliny  vy- 

Iplňuji  mezery  mezí  četnými  řády  a-cú  Žijí- 
cích. Tyto  kostry  předků  a-ců  nyni  žijících 
ukazují  nám,  jak  a.  tvarem  těla  si  pioměoilí, 
a  jsou  neocenitelným  dokladem  thcotie  de- 
scendenčni.  Ze  sro'vnáni  koster  8-ců  zkame- 
nělých a  žijících  jest  patrno,  jak  vlastnosti 
z  jednoho  rodu  ke  druhému  se  dědily. 


1010  Ssa 

Prvé  ibylky  ikamenélfch  s-ců  naléiaji  se 
ke  konci  dtvaru  triasového  a  jsou  to  s.  jc- 
Žtěří  [Sauromammalia.  Monotremata),  kteří 
v  tehdejii  době  rozSifcni  byli  po  celé  lemé- 
kouli;  dnes  skoro  Opinč  vyhynuli  a  na  celé 
lemi  njléiaji  se  i  nich  jen  dva  rody,  ptako- 
pyak  a  jeiura,  v  Austrálii  íijicí  (vii  Ptako- 
řitni  s.J,  V  následující  dobé  jurské  nalé- 
záme vedle  kosti  a-cfl  jeitíFích  hojné  kosti 
«-ců  vačnatých  (Mariiipia!ia),  ktefi  vyvinuli 
se  z  předeilých.  Vb  sledující  dobé  křídové 
z  vačnatých  vwinuli  se  s.  koláfnati,  jak  jest 
patrno  z  četných  zkamenělin.  Doba  třeti- 
horní  jest  dobou  rozkvětu  a  bohatého  ro7- 
voie  s-ců. 

v  minulých  dobách  geologických  byly  do- 
cela jiné  dily  světa  neí  dnes;  pozvolnými 
převraty  geologickými  rozsáhlé  pevniny  zem- 
ské buď  celé  nebo  po  částech  propadaly  se 


ťíi, 

P,P,rt  P' 


^A''í,'".i 


lv,pídí«jiciir 
,:  aolllVy    ) 

oliíky  I 


ru  ?,i:r;. 


do  hlubin  mořských  a  na  jiných  místech  vv- 
noiovaly  se  opět  z  hlubin;  následkem  tolio 
s.  byli  nuceni  stěhovati  se  s  pevniny  na  pev- 
ninu, coí  měio  na  jejich  vývoj  veliký  vliv. 
Dnes  jsou  na  povrchu  zemském  tři  veliké 
skupiny  pevnin,  které  v  nynější  podobě  se 
utvořily  v  době  tfetihorni,  a  to.  I.  Austral- 
asic,  2.  Jiini  Amerika  (Auatrocolumbie), 
3.  Eurycaca  (Sev.  Amerika,  Evropa,  Asie  a 
Afrika).'  Kaídá  tato  skupina  měla  již  počát- 
kem doby  tfetihorní  význačnou  zvířenu  8-CŮ, 
která  vyvíjela  se  samostatná  tjm,  že  se  v  ní 
tvořily  nové  druhy  S-cfl.  Tyto  Iři  skupiny 
souvisely  mezi  sebou  aí  do  konce  doby  kří- 
dové, láli  5e  s.  mohli  poív-olnu  přecházeti 
X  jedné  do  druhé;  ale  počátkem  doby  třeti- 
horni  niktcrt  jejich  části  vzájemné  jejich 
spojeni  Ivořici  se  propadly  a  tyto  pevniny 
byly  pak  od  sebe  odděleny  vodstvem  okcánO. 
Austrálie  od  této  doby  zflstala  oddělenou, 
kdeíto  JiŽni  Amerika  ke  konci  tfetihorni 
doby  opítně  se  spojila  s  Amerikou  Severní 
tím,  ze  z  hlubin  mořských  vyzvedla  se  ny- 
r.iijši  Střední  Amerika. 

I.  Austrálie  má  dodnes  podivnou  staro- 
bylou květenu  a  zvířenu,  která  velmi  se  liSi 


od  rostlinstva  a  íivočišstva  váeho  světa  oitil- 
ního.  Jeíto  byla  jií  koncem  křídové  dobj 
oddělena  od  pevnin  ostatních,  zachovalo  H 
na  ni  rostlinstvo  a  iivoČiSstvo  z  doby  dmho- 
hor  (trias,  jura,  křída),  které  v  ostatních  dí- 
lech svěla  zatlačeno  a  zničeno  bylo  potom- 
stvem mnohem  bujněji  vyvinutým.  Ze  i-ií 
iiji  v  Austrálii  jen  t.  ještčri  (ptakopysk  a 
jeiura)  a  a.  vačnati  jako  nejstarši  tvary  >-ci 
vůbec.  Ostatní  a.  dnes  v  Austrálii  iíjid  (ne. 
topýr,  myS,  pes  a  jiní)  dostali  se  sem  loďmi 
v  době  novější. 

2,  liiní  Amerika  byla  skoro  po  celoa 
dobu  třetihorni  pevninou  osamocenou:  te- 
prve koncem  této  doby  vynořila  se  Střední 
Amerika,  jeŽ  ji  spojila  s  Amerikou  Severní. 
Ze  s-cQ  vyvinuli  sezde  zvláitni  a.  niiii,  leno- 
chodi a  opice  ploskonosé.  Z  vyhynniích 
a-cfl  doby  tfetihorní  byly  ide  nalezeny  koirr 
vyhynulých  hlodavcQ  B-cQm  vačnatým  velmi 
podobných  (Typothtria)  a  pak  kostry  kop\t- 
níků  (Liopttma).  jižní  Amerika  jest  Teále 
Austrálie  jedinou  pevninou,  na  které  podnes 
iiji  s.  vačnati  zastoupeni  vačícemi.  V  lá- 
padni  části  Jií.  Ameriky  iiU  lámy,  v  jil.  i 
vých.  části  tapir,  na  Antillách  hmvzoiravec 
Solenodon  jakoíto  a.  pro  tyto"  konřinv 
zvláště  význační. 

3.  Eurygaea  jest  veliká  skupina  pevnínná 
z  doby  ttelihorni,  jeí  obsahuje  Sev.  Ame- 
r  ku,  Evropu,  Asii.  Afriku  a  Sundské  ostrovy. 
Zde  vyvíjeli  se  s.  a  tvořili  nové  druhv,  jeí 
skládají  celé  souvislé  řady  s  překrásně  u- 
ciovanými  tvary  přechodními.  Z  této  obrov- 
ské Eur)'gaee  oddělila  se  jako  samostatná 
pevnina  Severní  Amerika  (Ncarktika\  a  lo 
koncem  doby  třetihorni.  Později  odloučili 
se  i  Eurasie  (Evropa  a  Asie)  £ili  Pabe- 
arktika.  Ještě  počátkem  doby  třetihorni  iili 
stejni  a.  jak  v  Evropě.  Asii,  tak  v  St-v.  .Ame- 
rice; ale  ve  střední  dot>ě  třetihorni  (miocéol 
a.  ameriřti  a  evropsko -a  šijí  ti  jií  značná  od 
sebe  se  liii.  Jeítě  později  oddělila  se  Eurasie 
od  Indo-Afriky,  nebof  Indie  velikou  pevniooD, 
Lcmurií,  dnes  utonulou,  z  niž  zachoval  se 
pouze  dnešni  ostrov  Madagaskar,  souvisela 
s  Afrikou ;  svědectví  o  tom  podávají  s.  z  kocce 
doby  třetihorni  a  diluviálni.  Koncem  třeti- 
horni doby  Sundské  ostrovy  (Část  U- 
murie)  a  C  e  y  1  o  n  souvisely  se  sousední 
IndoČinóu  a  Hindostáncm.  V  tehdejší 
dobé  bylo  jedno  veliké  středisko  vývoje  no- 
vých druhu  a-ců  v  Sev.  Americe  a  druhé 
v  Evropě;  z  těchto  dvou  míst  s.  stěhorali 
se  na  jih,  kdyi  byli  k  tomu  donuceni  cblad- 
noucira  podnebím  pH  počátku  doby  ledové. 

Soustava  s-ců.  Seřaditi  všechny  poiud 
známé  a.  v  přirozenou  soustavu  jest  úloiia 
velmi  sloíilá  a  obtížná.  Všech  posud  popsa- 
ných druhů  s-ců  jest  asi  6000,  z  čehoř  asi 
3600  druhů  vyhynulých,  nám  jen  jako  zkame- 
něliny zachovaných,  a  2400  druhů  posad  liji- 

Dnes  děli  se  třída  a-ců  na  3  podtfidv,  a 
to:  I.  S.  jeětěfi,  vejcorod!  či  ptako- 
řitni  {S<airomammiilÍa\  také  Monutremsi* 
zvaná;    11.  a.  vačnati  (Marsupialin);  III-  >- 


Ssavci. 


1011 


koláčnatí  (Placentalia),  Tyto  tH  veliké  sku- 
piny děli  se  opét  v  četné  řády  a  čeledi,  tak 


že  celkem  rozeznáváme  dnes  32  řády  s-ců, 
jak  z  přiložené  tabulky  jest  patrno. 


Historický  v^voj  s-ců  v  jednotlivých  útvarech  geologických  podle  postup- 
ného vývoje,  založeného  na  příbuznosti  morfologické. 


1 

t 
1 

;                      Řády  8-c6 

1 

iDoby  druho-      Doby  třetihor     iDobytfeti-     ooby 
■         hor          1         starších          i  ""'si^l'"*  |čtvrtohor 

trias 

m 

u 
3 

1  'il 

Ž      S.8 

Střední 
eocén 

horni 
eocén 

oligocén 
miocén 

pUocén 

"dilu- 
vium 

ii 

I  "O 
I    o 


O) 


1.  Pantotheria 

2.  Allolheria        I 

3.  Sauromammaiia | 

4.  Prodidelphia 

6.  Polyprotodontia 

6.  Diprotodontia        , 


t 
t 


a 

c 

> 
(O 


(9 

o 

ui 


7.  Bunotheria 

8.  Idotheria 

9.  Tillodontia 

10.  Typotheria 

11.  Rodentia 

12.  Manitheria 

13.  Brad>thcria 


í 


— '  t 


14.  Condylarthra  . 

15.  Hyracea    .    .    . 

16.  Liopterna    .   . 

17.  Proboscidca    , 

18.  Amblypoda     . 

19.  Pcrissodactyla 

20.  Artiodactyla    . 

21.  Sircnia     .    .    . 

22.  Denticeta     .    . 

23.  Mysticcta     .    . 


T 


24.  Insectivora  . 

25.  Creodontia  . 

26.  Carnivora 

27.  Pinnipedia   . 

28.  Dermoptera 

29.  Chiroptera 

30.  Prosimiae    . 

31.  Simiae  .    .    . 

32.  Anthropi  .    . 


B  Silná  čárka  taačí  dobu  bohatého  vý\oje  přisluiných  «-cCiv. 
-  Slrfba  čárka  znáči  dobu  vzaiku  nebo  pozvolného  zániku  a-cův. 
t  Kříiek  značí,  £c  a.  přishiSni  již  vyhynuli. 


1    a^^ 

•^^" 

— 

j 

Význačné  vlastnosti  jednotlivých 
řádu  s-ců. 

1.  řád.  Pantotheria^  8.  ještéři,  maso- 
žraví, malí,  s  chrupem  dravců;  vyhynuli. 

2.  řád.  AUotheria,  s.  ještěři,  býložraví, 
malí,  8  chrupem  hlodavých  býložravců;  vy- 
hynuli. 

3.  řád.  Sauromammaiia y  s.  ještéři  č. 
{)takořítni  {Monotremata).  Mají  ve  své 
Ostrojnosti  skoro  '' ,o  vlastností  ještéřich,  tak 


I  že  je  vším  právem  pokládáme  za  nejstarší 
'  praotce  všech  sců.  Snášejí  vejce,  nemají 
placenty  a  perinea,  podržují  kloaku  po  celý 
Život.  Na  zárodku  jest  blána  slizká  a  mázdra 
močová  hladká  bez  řásek.  Vejce  mají  veliké 
a  jako  ještěrky  kožitou  skořápkou  opatřené 
s  hojným  žloutkem.-  Vajíčko  při  vývoji  ry- 
huje se  jen  částečné.  Žlázy  mlčené  jsou  bez 
bradavek.  Mají  vakové  kosti  a  2  páry  kcstí 
kličnich.   Byli  v  dobé  triasovů  a  jurské  roz- 


1012 


Ssarcl. 


iireni  jako  jediní  a.  po  celé  lemi,  nebof  I  iích  druiicli  v  Auatralii,  jediný  rod  Catno- 
vSichni  s.  ostatní  Čaiem  vyvinuli  se  i  nicb.   lettet  t  Jii.  Americe. 

Z  tohoto  fádu  podnes  íije  ptakopysk  a  je-  7.  Fád.  Bunotktria,  praotci  s-cA  koláčoa- 
iura  v  Austrálii.  (ZevrubnějSi  pouíeni  vii  tých;  lisuoiností  stou  podobni  s-cOm  vač- 
pod  heslem  Ptakořitni.)  natým.  Úplný  chrup  má  tubj  jednodDché, 

4.  řád.  Prodidelphia,  pravafnatci;  jsou  I  hmyioiravcflmpodobné.Nohypétipntédrápy 
to  praotci  s-cA  vaínatýui.  Maji  úplný  cnmp  I  opatřené.  Z  nich  se  vyvinuli  hmvsoiravci, 
sloiený  I  jednoduchých  lubú  počtem  ai  SO, !  netopýl^i  a  Šelmy;  dále  pak  nephmo  hlo- 
jci  naleieji  chrupu  mléčnému  i  trvalému,  i  davci  -  -'•■"i'*— 1><  ■  'n:  "  ^«kí  •.»_ 
Tvořili  pfcchod  od  a-ců  jeitéřich.  r  '  ■  -  - 
tým  a  iiii  v  dob£  jurské  a  křídoví^. 

i 


1  chudoiubi  B.  2ili  v  době  tfetihomi. 


pými  drápky.    Z  nich    se   vyvinuli 
kopytníci  sudonrsti  a  lichoprstí  a 

Kk  poloopice.  Žili  v  tFetihomí  do- 
V  Americe. 

9.  řád.  Tíllodontia,  jsou  to  pra- 
otci hlodavců  a  chudozubých  s-ců; 
míli  chrup  původně  úplný.  2ili  ve 
Btariich  tle  tího  rach  v  Americe. 

10.  řád.  Txpothtňa,  chrup  pů- 
vodně úplný;  Špičáky  zakrnělé  neb 
chybi,  stoličky  hranolovité ;  luby 
vSechny  bel  kořenů.  Býloiravci  tito 
blodavc&m  podobni  iili  v  dobčtřeti- 
horni  v  Jií.  Americe.  Byl  to  řád 
velmi  bohatý  rody, 

^       11.  řád.  Rodentia,  h  1  o  d  a  v  ci,  máji 
neúplný  chrup,  v  kaidé  čelisti  oby- 
čejně jen  2  přední  iuby  hlodavé 
bei  kořenu,   špičáky   jim    chybějí, 
I  stoličky  válcovité.  Tento  řád  má  na 

(í  900  druhů  hlodavců  nyn!  iijicich  po 

celé  lemi. 

12.  řád.  Manitheria  {Monartkraj, 
jsou  to  chudozubi  s.  Starého  světa; 
TOd  Mánií  íije  v  několika  druzích 
vjilni  Asii  a  Africe,  rod  Oryclerth 
pui  žije  jeo  v  Africe.  Maji  hfbetrí 
obiatle  pravidelně  se  2  páry  kloub- 
ních plošek.  Děloha  jejich  je  dvoj- 
dílná. Vyvinuli  se  z  praotců  s-cú 
kopytnatých. 

13.  řád.  Bradjflheria  iXtnarthiJ[ 
jsou  chudoiubi  s.  araericti,  kteti  se 
vyvinuli  nejspíše  t  Tillodonrií.  Mají 
hřbetni  obratle  shladby  a  stavby 
odchylné;  jsou  lotii  opatřeny  klí- 
novými vjběiky  {ípkenufopbrsatS  a 

iť  3  páry  kloubních  ploSek.    Děloha 

C.  393;3.  Moikyasxvcd:  4  mgiek  ki^iiiiia  ic  iboii^  pravá  poiovioa  jednoduchá.  Náleicjí  sem  lenochodi 

£Ó(kT'''iis7B'řtdnihTm'oik'u'i  fnoTeíí''  ie'i'odt-  "  'yf'-   =""■•"''   3  pásovci  podnes  v  Americe  íijíci; 

ounguuní  *       iinuii,  a  motet  opice  některé  vyhynulé  rodypásovcQ  měly 

Vh  poloviny  .ílikího  moiku.  Hh  iiTetoii.boK,  o  moitiet    A/o  pio-    »*  5  m  délky. 

dloulcná  mích.,   Lo  inlok  (ichovy,    //  n«v  íríkoíj,    V  ntrv  i,oj-         14.  řád.  Condylarthra,  s.  tito  £ili 

kUi.},   Vil,  Vlil  Dfrv  lícDi  >  sluchový.  ve  Starší  době  třetihorn!  v  Evropě 

a  Sev.  Americe   a  jsou   to   praotci 

5.  řad.  Polyprotodoalia,  vačnatí  maso- ,  vSceh  kopytnatých  «-ců  nyní  iijieich.  NaSla- 
žravci;  jsou  to  vačnatci  s  chrupem  maso- ,  pováli  nohou  Sprstou  na  celé  chodidlo.  Pro- 
žravců;  většina  zubů  z  chrupu  mléčného  stfedui  prst  z  pěti  nejsilaijjši,  2  prstv  po- 
udržujc  se  po  jejich  celý  život;  málo  lubů  stranní,  jakož  i  palec  a  malík  slabší.  "Úplní 
jejich  naleží  chrupu  trvalému.  Zili  hojné  chrup  se  44  zuby  hrotitými. 
v  době  třctihor  po  celém  světě;  dnes  jen  15.  řád.  Hyracea,  plochokopytníci,  da- 
V  Jižni  Americe  a  v  Austrálii.  maní.  Našlapuji  celým  chodidlem,  jei  má 

6.řad./)í>ro/oi/on(id,  vačnatibýloiravci,   prsty  nestejní  dlouhé, kopýtky  opatřené    Sa 
mají  chrup  neúplný,  podobný  chrupu  našich   noie  kost  hlezená  má  kloubní  spojeni 
hlodavců  neb  dvojkopylniků.  Vyhynulé  druhy  s  Wnsfi  řlimlrnvnn.  V  lánř*!;  i»if  tm^c  ..*. 


hýly  rozměrův  obrovských.  Žijí  posud  v  n 


kosti  člunkovou.  V  zápěstí  jest  kosí  slředni 
{centrále).  Chrup  bez  JpičákŮ,  se  íuby  pKd- 


nimi  hloriavými.  Moiek  veliký  a  ryhovaný. 
Náleží  Mm  jediný  rod  /írriijť.jeni  iije  v  S;řrii 
a  na  pobřeží  Rudého  moře  t  Habeii  a  v  jilni 
Africe.  Jest  to  kopytnatec  býloiravý  velikosti 
naicho  kržlika.  Zkameněli  posud  se  nenašli; 
*yvÍDulÍ  »e  nejipíie  i  nějakého  rodu  náleie- 
jíciho  do  fádu  Condylarihra. 

16.  řid.  Uoptema,  kopytnici  hlodavi, 
našlapovali  na  celé  chodidlo  nohou  opatře- 
UOQ  péti  prsty  neatcjné  velikími.  Zanárti 
měli  Ukové  jako  řád  predelly.  Chrup  úplný, . 
pfedni  mby  hlodavé,   ipi- 


vci.  1013 

tapir  (Indie  a  Jií.  Amer.),  nosoroíec,  kůň, 
okI,  zebra,  kvaga. 

20.  řád.  Artiodactxla.  kopytníci  sudo- 
prsti,  mají  na  nohách  sudý  poíet  prat&, 
dva  neb  ítyfi.  Ostatně  v  podstatných  vlastno- 
stech {jodobaji  se  předeilým.  Tento  řád  jest 
le  7  řádů  kopytniků  nejbohatii  a  v  době 
□aji  jest  na  vrchole  svého  vývoje.  Vyvinuli 
se  v  době  tfetihomi  ic  skupiny  »-cS  Pan- 
tolestida.  přibutné  s  řádem  Cnndylarthra. 
Mnoho  rodQ  vyhynulo.  Hlavní  láatupci  nyni 


malý  a  skoro  hladký.  Stav- 
bou i  velikosti  těla  podo- 
bali se  slonQm,  nosorolc&m 
i  velbloud&m  a  fili  na  bali- 
nách  travnatých.  8yi  to  fád 

fodivných  kopytnikO,  kteři 
ili  jen  v  Jiini  Americe  v  do- 
bě středních  a  mladiich 
tfetihor. 

17.  řád.  Probouidea,  s. 
chobotnati;  jsou  (o  ko- 
pytnici, kteří  našlapuji  buď 
jen  na  pQI  chodidla  nebo 
pooie  na  prsty  noh  pěti- 
prstých,  hfmotných.  v  zá- 
pěstí jsou  jednotlivé  kůstky 
v  pravidelných  řadách,  v  la- 
narti  v£ak  kůstky  se  stří- 
dají. Přední  luby  v  horní 
čelisti  jsou  vyvinuty  jako 
■ilné  kly,  ipičíky  chybějí, 
■toliiky  flioiené  i  ěetných 
(ai  27)  zubů  deskovitých. 
JflOQ  to  nejvčtii  obři  mezí 
suchoiemskými  ■.  2ili  v  do- 
bě mladiich  tfetihor  v  Ev- 
ropě, Asii  a  Americe.  Ma- 
stodon, Dinotheriuin,  ma- 
mut a  četni  jini  jíf  vyhy- 
nuli; posud  iiji  pouieslon 
arrícký  a  indický. 

18.  fád.  AmblypQja,  ko-. 
pytnici  pítipratl,  těla 
hřmotnébo,  velikosti  tapíra, 
býka  neb  i  slona,  kteří  iili 
ve  staré  době  třetihomi 
v  Evropě  a  v  Sev.  Americe. 
Záprsti  a  zanárii  jako  sloni;   tPodíiní..      .  _.. _ 

a  nohách  střední  prst  byl  f  j^JÍ'  p''S~''D'bůtí  ňánicí"'  t 


dHliriH 


Č.  3934.  PrlFEi  hUvou  *  iiupím  koekj. 

DfmJ  lluunl:  PúiBoi  lUu  pFiutBf,  M  diani  lUu 

Su  •llBDá  Uáu  p<idj»Ttni. 

Ai  pciio,  Or  jIccD,  L  hrun,  £  pnkJcpek,  Z»  jii; 
" ■" '  íthjTtciitta},  i 


ji"  "!Jí  p. 


neisílnějii.  Chrup  úplný.  Je-  «.«,),  TVoiíař 

jicK     mozek    ze    vSeCh    «-c6     C  uiatx  ípojujicí  ot*  poli>TÍnT'T«l,  moik^,    C»  inKÍek,    Jí  mi^liM,    W  ^áuť. 

koláčnatých     iFtacentaUa)  ,  p„jíi„í  .„  i,„.„  .  - j.. ?.íí"^í' í 'íl'"    c  „..  w.^^    r.^i.i_i. 
byl  nejmenii  a  stavba  lebky  *^      7T  prldoiniet.  r       -    • 

piazvláitní. 

19.  řád.  Perhtodactyla,  kopytnici  licho- 'iijicich  jsou  vepř,  hroch,  přeivýkavci  paro- 
prsti,  našlapují  na  zemi  jen  posledDÍm  člán-  hati  (jelen)  a  dutorozi  (tur). 
kem  prslů  kopyty  opatřených;  třetí  prst  na  21.  řád  Sirenia.  22,  ř.  Denticeta,  23.  ř.  My- 
noze  jest  nejsilnějií.  Zápěstni  i  lanártní  ific«ta,  jsou  3  řády  »-cfi  kytovitých,  nej- 
kůstky  uloleny  jsou  střídavé.  Mozek  veliký  větiich  to  s  ců  vůbec.  Máme  za  to,  ie  pCi- 
a  ryhovaný.  Vyvinuli  se  z  řádu  Condylarthra.  vodně  předci  těchto  a-cú  lili  na  souši  a  ii- 
2íli  po  celou  dlouhou  dobu  třeiiborni.  V  době  vili  se  buď  rostlinami  nebo  iivofichy  moř- 
mladilch  tfetihor  byli  na  vrcholu  svého  roi- ,  akými  a  zabíhali  za  kořisti  do  moře  jen  při 
voje.  Mnoho  rodů  vyhynulo.  Nyní  posud  iijí:   břehu.  Později  viak  pouštěli  se  dále  na  širé 


1014  Ssa 

taote  a  ivykli  si  ve  vodí  tak  dfikladoě,  ie  | 
stali  se  I  nich  výborni  plavci,  čimž  viak  je- 1 
jich  tĚlo  k  nepoznání  se  pfetvoi'ilo,  vzavii ' 
na  se  podobu  rybí;  nohy  přední  neustálým 
plováním  vzaly  na  se  tvar  ploutví,  tadai 
nohy  zakrněly  i  se  svou  oporou,  totií  pánví, 
a  na  ocaBc  roziíMla  se  silni  kůie  v  podobč 
široké  ploutve.  Chrup  velmi  se  promĚnil  a 
částeíné  i  lakrnĚl.  Zkameníli  nalézají  se  ve 
vrstvách  tfetihor  atfednich  a  mladších.  Z  nyní 
lijících  jsou  pozoruhodní:  ochechule  (Sire- 
nia),  vorveň,  jednorožec,  s  jediným  zubem 


25.  fád.  Creadontia.  S.  tito,  dnes  vyhynuli. 
jsou  pfimýiní  praotci  Dynéjáich  šelem.  Brly 
to  šelmy  masožravé,  bez  MÍČdí  kosti,  oaili- 
povaly  celým  chodidlem  pítiprstč  nohvi  'dčIt 
kůstky  zápčstni  voleé  a  chrup  dravci.  Bj!v 
to  větíinou  drobné  £elmy  velikostí  oaáí  la- 
sičkyi  málokteré  rody  byly  veliké  jako  med- 
véd.  Žili  »  dob*  tfetihor  v  EvropC-  a  Sc«. 
Americe  a  ke  konci  jich  vymfeli. 


Sd  lepu  podkljíkovi  privá.  Si  tepna  podkliCkovi  lavi, 
Va  tíla  duti  ViEitupujici,  V  iiti  duti  leHupujícI,  Vp  lil* 
riitni,  Áv  lEpna  píleni,  Vpa  lila  plicnt,  TV  prfldulntce, 
flrprůdniL,,  P  plíce,  L  ^-—     *^  '-■ --     "     - 


:í'a,í 


předním  2m  dlouhým,  a  velryba,  dosahující 
ai  30  nt  délky  a  mající  v  horní  čelistí  místo 
zubů  rohoví t<^  desky, 

24.  fád.  Inuclivora,  hmyzoíravci.  Maji 
klični  kosf,  nailapuji  na  celé  chodidlo;  s  no- 
hou péiiprstou.  Kůstky  lápéstní  všechny 
volné,  chrup  úplný  s  hrotitými  stoliĚkami. 
Mozek  malý  a  hladký.  Tito  a.  byli  jii  v  křídě 
rozšířeni  velmi  hojně  a  )íi  po  celoa  dobu 
třetihor  byli  na  vrchole  svého  vývoje;  od 
doby  mladších  třetihor  ubývá  jich  stále  a 
a  moino  říci.  íc  jsou  sice  rozáiřeni  po  celé 
zeměkouli,  ale  jen  v  několika  rodech,  tak 
že  jsou  dnes  skoro  na  vymřeni.  Z  našich 
sem  náleží  ježek,  krtek  a  rejsek. 


.  C.t.aj.^oío.t 
na.  U  ■noíoio')  H  •■ 
■rie,     Vd  chác 


itihjt  moroví,   T  nňi. 

i.iiiiuu'uu,     Vi    ntchjtek    cbiao'}. 

>i,  Sg  tíubící  m^ví    E  pTJe,  Cf  u- 

'=^— udpjrje,  pBDttikaé*.  GHIiiJ 


Cowjiarovy, 
d.  Camiva 
se  vyvinuly  z  řádu  předeslalo.  Nemají'' 
kosti,  našlapují  buď  na  celé  chodidlo  nebo 
pouze  na  prsty;  zápěstni  kůstky  fásiečcé 
srůstaji-  chrup  dravci,  malé  zuby  přední,  ve- 
liké jpiíáky  a  jedna  trojhrotá  stolička  na- 
zvaná trhák.  Mozek  veliký  a  hojně  ryhovaa^. 
Kosti  jejich  objevují  se  ve  vrstvách  zem- 
ských ke  konci  třetihcr,  odtud  pak  al  do 
doby  přítomné  stále  nových  rodů  plibfvi. 
Náleží  sem  lev,  tygr,  kočka,  pes,  liJka.  kóai, 
vydra  atd. 

27,  fád.  Pianiptdia,  ploutvonožci;  jsou 
to  Šelmy,  které  v  dobé  třctiborni  oddHilj 
se  od  Šelem  suchozemských  a  uvvkly  životu 
ve  vodě  mořské  tak,  íe  dlouhé  okontÍDV  je- 
jich, původně  kráčivé,  plemenily  se  v  okon- 


iiay  krátl«i  s  prsty  srostlými  na  způsob 
ploutvi.  Maji  chrup  dravcův  a  moiek  vdiký, 
ryhovaný.  V  době  nové  nabyli  bohatého 
roivoje;  náleiejí  eem  tuleň,  mioi  a  Ivoun. 

28.  fád.  Dermoptera,  letušky,  jaou 
kteři  se  pohybují  velikými  skoky  se  stron 
na  strom;  la  tím  úíelem  mají  v  bocích  těla 
chlupatou  kfiii  vyniklou,  kterou  při  skoku 
napinaji  uíivajíce  ji  jako  padáku.  Ústiojností 
podobaji  se  úplné  hmyioíravcQm.  Předkové 
jejich  itií  v  dobé  třetihorni.  Dnes  iije  jediný 
rod  GaUopitkecvt  na  ostrovech  Sundských. 

29.  fád.  Chiroptera,  letouni.  S.  tito  po- 
hybuji se  letem  a  za  tim  účelem  mají  dlouhé 

Erity,  mezi  nimii,  dále  pak  v  bocích  tála  ai 
ocasu  jest  napiata  lysá  blána  létací.  Ustroj- 
noati  podobaji  se  hmyzolravcfim.  2ili  jií  ve 
.  stfedni  a  mladii  dobé  třetihorni  a  íiji  po- 


vci.  1015 

na  ostiovč  Madagaskaru,  také  však  v  Africe 
a  Asii. 

31. fád.  Simiae,  opice;  mají  veliký  mozek 
hoinč  ryhovaný.  Dutina  očni  jest  úplné  od- 
!  dčlcna  od  jamky  skráňové  kostěnou  přepái- 
!  kou.  Děloha  jednoduchá,  placenta  deskovitá, 
'Náleiejí  sem  opice  Starého  a  Nového  světa. 
Mají  32  neb  36  zubQ.  Pfedni  i  zadní  jejich 
okončiny  jsou  ruce.  Náleií  sem:  cof'"*.  šim- 
panz, orangutan,  magot,  vřeStan  americký, 
32.  fád.  Anthropi,  člověk.  Máme  za  to, 
ie  tělo  člověka  svoji  anatomickou  úpravou 
podobalo  se  v  dobách  pradávných  tělu  vyš- 
ších S-C&  mnohem  více  neí  dnes.  Soudíme 
na  základě  srovnávací  anatomie,  ie  úprava 
lidského  tčla  v  nynějSi  podobu  a  povahu 
jednotlivých  ústrojí  vnitřních  děla  se  velmi 
pozvolnu.  Podle  toho  tato  přeměna  lidského 


dnes  v  četných  rodech,  po  celé  zemi.  Nále- 
iejí sem  kaloni  ostrovů  Sundakých  a  naší 
netopýři,  jichi  se  čitá  všech  asi  400  druhů, 

30.  řád.  Protimiae,  poloopíce.  S.  tito 
mají  malý  mozek,  hladký  neb  slabě  ryho- 
vaný. Dutina  očni  jest  neúplně  oddělena  od 
jamky  spánkové.  Děloha  dvojitá.  Jií  štafl  jC' 
jich  předkové  z  doby  třetihorni  svoji  ústroj 
nosti  podobaji  se  jednak  hmyzolravcům  a 
jednak  nejstarším  icopyinikini  {Condylartra). 

P O  d ř ád  Lemuraviďa ,  praotci  poloopic, 
iili  v  staré  době  třetihorni;  měli  chrup  úplný 
O  44  tubech;  zanárti  jednoduché;  viecbny 
prsty  původně  drápy  opatřené;  později  viak 
na  některých  prstech  místo  drápků  ploché 
nehty.    Jsou   to   zároveň  praotci  všech  opic. 

Podřád  Lemurogona;    poloopíce  tyto   se 


skoro  na  všech  prstech  nehty.  Žiji  většinou 


těla  déla  se  takto: 

lovánim  jednotlivých  .        ,,     , 

všestrané  pohyby  ruky.  Vývoj  jemných 

lův  obličejových.  Vývojem  mozku  a  jeho 
jemné  skladby  vzrostl  velíce  íntellekt  člo- 
věka. Zadní  okoníina  byla  původně  chápavou 
rukou  i  přeměnila  se  časem  jako  noha  k  chůzi. 
'2.  Tělo  lidské  méio  dfíve  mnohé  ústroje, 
které  zakrněly  tím,  ie  se  jích  neužívalo,  na 
přiklad  \l.  a  12.  iebro  atd.  3.  Během  zá- 
rodečného vývoje  člověka  objevuje  se  na 
těle  lidském  mnoho  různých  zařízení  na  kostře, 
svalstvu,  čidlech  atd.,  které  na  dospělém 
těle  zachovaly  se  jen  jako  nepatrné  stopy. 
4.  V  těle  lidském  jsou  různé  iláiy  {glanduU 
tkyrtaidea,  tkymut  a  jiné  ústroje),  které  změ- 
nily své  původní  výkony  lysiologícké.  5,  Mnohí 
ústroje  na  lidském  těle  se  zvětšily  nebo  zmen- 
šily, nebo  změnily  svou  vzájemnou  polohu, 
tak  na  př.:   pánev  posunula  se  směrem  ke 


1016 


Ssavice  —  Ssedlina. 


hrudi.  Pásmo  lopatkové  vzdálilo  se  od  hrudi 
a  zdvihlo  se  ke  hlavě.  Dutina  hrudní  a  břišní 
zkrátila  se  sice  po  délce,  ale  rozšířila  se  na- 
pfíč. 

Otázka,  z  kterých  živočichů  8.  se  vyvi- 
nuli, jest  z  nejsložitějších  otázek  vývoje- 
dzytných.  Haeckel,  z  nejpřednějších  zoologů 
doby  naši,  praví,  že  jest  to  nejdůležitější  ze 
všech  lidských  záhad,  že  jest  to  > otázka 
všech  otázek*,  protože  v  sobě  obsahuje  zá- 
roveň otázku  o  původu  a  pravé  přirozenosti 
člověka.  Různí  učenci  pronesli  o  této  věci 
mínění  různá.  Huxley  pokládal  r.  1880  oboj- 
živelníky za  přímé  praotce  8-ců.  Americký 
zoolog  Cope  tvrdil  r.  1896,  že  s.  se  vyvi- 
nuli z  vyhynulých  ještěrů.  Seeley  našel  na 
zkamenělých  j esterech  tolik  vlastnosti  ssav- 
^ch,  že  z  nich  lze  sestrojiti  celého  dokona- 
lého s-ce.  Jde  tak  o  to,  aby  se  zjistilo,  zdali 
i  někteří  8.  Žijící  mají  vlastnosti  íeŠtěrů.  Autor 
tohoto  článku  podrobným  rozborem  srovná- 
vací anatomie,  v  řadě  publikací,  jež  uveřej- 
nil o  s-cích  vejcorodých,  zjistil,  že  8.  vejco- 
rodí  (ptakopysk,  ježura)  mají  v  ústrojnosti 
těla  svého  mnohé  vlastnosti  ještěří.  Austral- 
ští anatomové  Hill  a  Wilson  zjistili  r.  1903 
studiem  zárodečného  vývoje  ptakopyska,  že 
tento  má  velikou  podobnost  s  plazy  v  úpravě 
gastruly;  úplnou  pak  shodu  ve  všech  pod- 
statných částech  zárodečného  vývoje  má 
ptakopysk  s  želvami.  Oba  tito  anatomové 
potvrdili  tudíž  vědecký  důkaz  pisatele,  jiŽ 
r.  1901  provedený,  že  ještěři  jsou  předkové 
s-ců. 

Z  literatury  o  8-cích  uvádíme  jen  hlavní 
díla  všeobecná,  v  nichž  obsažena  bývá  litera- 
tura podrobná:  Bronn,  Classen  u.  Ordnun- 
gen  des  Thierreiches  (ještě  vychází);  C  B. 
Brúhl,  Zootomie  aller  Thierklassen  (Vídeň, 
1886);  T.  H.  Huxley,  Lecturcs  on  tne  ele- 
ments  of  comparative  anatomy  (Lond.,  1864|; 
C.  Gegenbaur,  Vergl.  Anatomie  derWirbel- 
thiere  mit  Berflcksichtigung  der  Wirbellosen 
(Lip.,  1901);  A.  Oppel,  Lehrbuch  d.  vergl. 
mikroskop.  Anatomie  der  Wirbelthiere  (1896); 
R.Wiedersheim,  Lehrbuch  d.  vergl.  Anatomie 
der  Wirbelthiere,  4.  vyd.  (1898);  A.  Gaudry, 
Die  Vorfahren  der  Sáugethiere  in  Europa. 
Aus  dem  FranzÓ3Íschen  Ubersetzt  von  W.  Mar- 
shall  (Lip.,  1891);  W.  Kowalewsky,  Versuch 
einer  nattlrlichen  Classiíication  der  fossilen 
Hufthiere  (1876);  T.  H.  Huxley,  On  the  appli- 
cation  of  the  law  of  evolution  to  the  arran- 
gement of  the  Vertebrata,  and  more  parti- 
culary  of  the  Mammalia  (»Proc.  Zool.  Šoc.<, 
Lond.,  1880);  Flower  and  Lydekker,  An  in- 
troduction  to  the  study  of  Mammals  living 
and  extinct  (Lond.,  1891);  F.  E.  Beddard, 
Mammalia  (The  Cambridge  T*]atural  History, 
vol  X,  Lond.,  1902);  E.  Menault,  L'intelli- 
gence  des  animaux  (7.  vyd.,  Pař.,  1899).  — 
O  zárodečném  vývoji  8-ců  jednají:  F.  M.  Bal- 
four,  Handbuch  d.  vergl.  Embryologie  (Jena, 
1881);  O.  Hertwig,  Lehrbuch  d.  Entwicke- 
lungsgeschichte  des  Menschen  und  der 
Wirbelthiere  (6.  vyd.,  Jena,  1898);  Milnes- 
Marshall,    Vertebrate    embryology    (Lond., 


1893);  Sedgwick-Minot,  A  bibliography  of 
Vertebrate  embryology  (Boston.  1892;  obsa- 
huje více  než  3000  čísel).  —  O  srovntor 
anatomii  člověka  iednajf;  H«  C  L.  Barkov. 
Comparative  Morphologie  des  Men»chen  U2á 
der  menschenáhnlichen  Thiere  (Vratislav, 
1862—66,  5  d.);  R.  Fick,  Vergleichend-ana- 
tom.  Studíen  an  einem  erwachsenen  Oraii^ 
Utang  (>Archiv  f.  Anat.  u.  Phy8ÍoL«,  1895); 
G.  Speríno,  Anatomia  del  cimpanzé  (Anthro- 
popithecus  troglody  tes)  in  rapporto  con  qoelb 
degli  altri  antnropoidi  e  dělí*  uonio  (Turio, 
1898;  dílo  hojně  illustr.);  R-  Wiedcrsheim, 
Der  Bau  des  Menschen  als  Zeurais  fOr  seine 
Vergangenheit  (Tubinky,  3.  vyd.  Dlustr.,  1902); 
E.  Haeckel,  Unsere  gegenwŘrtige  Kenntnis 
vom  Ursprung  des  Menschen  (přednáška  na 
4.  mezinár.  sjezde  zoologů  v  Cambrídgeu 
3.  vyd.,  Bonn,  1899).  Sx. 

SiaTiot,  v  ha8ÍČstviroury,jiiDÍi  stříkačka 
(čerpadlo)  vodu  čerpá  (viz  Hadice  2).  Konec 
do  vody  ponořený  opatřen  jest  košem  s  dír- 
kovaného plechu,  opleteném  rákosem.    S-L 

Ssásení  zdí  viz  Ssedaní. 

Siedáai  neb  ssednutí  (u  zdi  ssázenU 
jest  zjev,  jenž  se  vyskytuje  na  předmětech 
skládajících  se  z  menších  dilů,  at  od  pří- 
rody, castěji  však  prad  lidskou.  Že  jim  ubývá 
výáky;  tak  ssednou  se  časem  átérkv  na  úpatí 
hor,  ssednou  se  zdi,  náspy  a  pod.  Při  ná- 
spech s.  se  omezuje  pěchováním  n.  dusá- 
ním a  čelí  se  mu  přiměřeným  zvýšením,  po^ 
dle  jakosti  hmot  náspových;  tak  se  svysaji 
náspy  hlinité  o  Ví 4  výšky  své,  písčité  o  ^|s• 
kamenité  o  Vso*  ^^  zdech  způsobuje  s.  trhliny 
a  to  zvláště  na  styku  zdi  starších  se  zdmi 
novami  (syrovými)  aneb  mezi  dily  nestejně 
zatíženými.  Plk,  —  Stavěj  í-li  se  zdi  za  su- 
chého počasí,  kdy  voda  ze  staviva  snadno 
může  se  vypařiti  a  spojovací  látky  mohou 
rychle  vyschnouti  a  tedy  také  ztvrdnoati,  s. 
zdí  jest  menší,  nei  stavěj í-li  se  za  počas 
vlhkého,  neb  dokonce  v  zimě.  Čím  slabší 
jsou  vrstvy  spojovad  látky  a  čim  hutnější 
materiál  stavební,  tím  jest  s.  téŽ  menši  Po- 
dle zkušenosti  ssadí  se  cihelná  zeď  za  nor- 
málních stavebních  poměrů  při  dobré  prid 
o  Viooi  při  prostřecmě  dobre  prád  o  Vii* 
vj^Šky;  zeď  kamenná  o  '/,,<,  až  Vi»o  vJSky. 
Nejmenší  s.  spatřuje  se  na  zdech  kvádro- 
vých. —  Jako  se  jeví  s.  u  zdí  rovných,  tak 
vyskytuje  se  i  u  zdí  oblých,  u  kleneb.  Bei 
zřetele  na  zkruŽi  lze  páčiti  s.  kleneb  u  ob* 
louku  půlkruhových  přiblišné  na  0*007  r. 
u  oblouků  stlačených  na  0*01  r,  kde  r  znaci 
rozpětí  klenby  v  citi,  při  čemž  nedbáno  S. 
zkruží  (viz  Skruž,  str,  316 *).  Fka.  —  O  $. 
povrchu  viz  Hornictví,  str.  599*. 

Siedlina  v  chemn.  Chemie  analytická  kva- 
litativná  i  kvantitativná  přečasto  v  oddělo- 
vání a  dokazováni  sloučenin,  prvkŮv  odká- 
zána jest  na  tvoření  se  sraženin  v  roitolra 
roztokem  sloučeniny  jiné,  ba  někdy  na  tvo- 
řeni se  sraženiny  v  roztoku  zaváděním  něja* 
kého  plynu,  na  př.  sirovodíku.  SraziméH 
tedy  na  př.  z  roztoku  nějaké  soli  o]qviu|^ 
a  vápenaté  sirovodíkem  olovo  jakožto  sirnii^ 


Sstupek  —  Stabilisovánf.  1017 

bolestné  P.  Marie  a  složil  jej   bezpochyby 


olovnatý,  usazuje  se  simlk  zvolna  ke  dnu, 

sraienina  stává  se  s-nou,  jii  pak  vpravujeme 

na  filtr,  oddělujíce  ji  pokud  možno  dokonale 

od  tekutiny  nejen  odssávánim,  nýbrž  i  pro- 

mývánim  na  filtru  a  dekantaci  (v.  t)  vo- 
dou buď  čistou  neb  ok3r8e]enou,  studenou 

nebo  teplou,  n.  roztokem  nějaké  jiné  soli  a 

pod.  podle  povahy  s-ny.  šgr.  BWD«ri.  neonraoany,  aie  vtipný  >destni- 

Sstap^k  viz  Spolek,  str.  893 K  ,  kář<,  typická  komická  osoba  surši  mistni 

Sailti  AédlA  v  staročes.  právě  viz  Re- 'frašky  vídeňské.  Nejvíce  staberliád  složil 

traktni  právo.  Bauerle.  (Srv.  Hanswurst,  str.  S67 b,) 

Ssylka^  rus.  význam  pro   deportaci|     StablM  (v   okolí  nyn.  Castellamare 

(v.  t.).  I  di  Sta  bia),  starověké  město  při  vých.  cípku 

8t.,  zkratek  za  Sanctus,  Sankt  a  Saint.  i  zálivu  Neapolského,  založené  Osky,  za  nm- 
8t.«  zkratek  přírodopisný,  jimž  označován  '  ských  dob  proslavené  kiásnou   polohou  a 

jest  Friedrich  von  Stein,  někdy  téŽ  Ja-  teplicemi.  Povstavše  proti  Římanům  za  války 


Doiescne  r.  Marie  a  siozn  jej  oczpocnyDv 
minorita  Jacopone  da  Todi.  V  hudbu  uvedli 
jej  mnozí  skladatelé  a  nejproslulejší  skladby 
S.  m.  jsou  od  Palestriny,  Pergolesiho,  Astorgry , 
los.  Haydna,  Rossinino,  z  českých  od  Ant 
Dvořáka  a  Fr.  Musila  (1906). 

Stabbio  viz  Stabio. 

8tab«rl.  neohrabaný,  ale  vtipný  >deštni- 


kob  Sturm  nebo  H.  Steudner  (bot). 

0.  T.y  s.  i,  lat.  zkratka  za  salvo  titulo 
(v,  t.). 


spojenecké,  S.  byly  r.  89  př.  Kr.  SuUou  vy- 
vráceny, ale  záhy  opět  obnoveny  a  za  prvých 
dob  císařských  staly  se  oblíbeným   sídlem 


Staab  viz  Stody.  I  římských  boháčá.  R  79  po  Kr.  S.  byly  s  Pom- 

StaadL  ves  na  Moravě,  viz  Stád  I  o.  |  pcji  za83rpány  výbuchem  Vesuvia,  afes  týmž 

Staal  [stál]  Marguerite  Jeanne  Cor-  i  jménem  na  pobřeží  znovu  zbudovány.     Fšk. 

dier   de   Launay,  baronka,  spisovatelka!     8taM|rt  viz  Stavím. 

franc.  (*  1693  v  Paříži  —  t  1750  t.),  dcera,     Stablfi  Francesco  di  Simoně  viz 

malíře  Cordiera,  který  z  Francie  odstěhoval :  Cecc o  ďAscoli. 

se  do  Anglie.  Zůstala  z  vůle  matčiny  ve  j  Stablllsao*  (z  franc),  ustálení,  upev- 
Francii  a  nazývala  se  jejím  rodným  jménem  'něni,  utvrzeni  (zejména  o  definitiv- 
Launay.  S  počátku  byla  Launayová  ko- 1  nim  ustanovení  a  stanovení  platu  úřední- 
momou  vévodkyně  de  Blaine  ve  Sceaux,  i  ková);  odtud  sta bllisova ti,  ustáliti,  upev- 
kdei  obrátila  na  sebe  pozornost  celého  »ma-  |  niti. 

lého«  dvora  dovedným  veršováním  a  roz-  Stabllismiifl,  tkvěni  na  obvyklém,  ustá- 
vrhy  k  divad.  kusům  tak.  Že  vévodkyně  za-  lenem,  skoro  tolik  co  konservatismus;  odtud 
světila  ji  i  do  spiknuti  Cellamareova  (v.  t.).  stabillsta,  stálec,  přívrženec  stabilismu. 
Když  spiknuti  bylo  prozrazeno,  byla  uvržena  |  StabilisoTáiilf  zajištěni  bodů  (v  geo- 
r.  1718  do  bastilly,  kde  ztrávila  2  léta.  R.  1735  daesii).  Má-li  se  některého  bodu  měřického 
provdala  se  za  polního  podmaršálka  a  kápi-  užiti  později,  nutno  stabilisovati  jeho  polohu, 
tána  Šv^c.  gardy  bar.  S-a.  Po  její  smrti  vyšly  S.  bodů  jest  buď  trvalé  nebo  dočasné.  Tri- 
|ejí  zajímavé  Mémoires  (1755,  4  sv.  a  část.,  |  gonometrícké  body,  které  tvoří  základ  mě- 
vyd.  Lescureovo  1878,  2  sv.),  vynikající  mi- '  řcní  jednotlivých  zemí  a  států,  nutno  stabili- 
strným,  skoro  voltairovským  slohem,  bystrým  {  sovati  pro  dlouhou  řadu  let.  Zvláštní  pozor- 
pozorovánim  a  jemnou  satirou.  K  prvým  vy-  i  nost  věnuje  se  t.  trigonometrických  bodů 
dáním  přidány  jsou  také  její  veselohry  L'eii-  i  řádu  I.  a  koncovým  bodům  základen  přímo 
gonement  a  La  mode,  R.  1801  vydána  sbírka  <  měřených.  Koncové  body  základny  c.  a  k. 
jejích  dopisů  iLettrts),  r.  1821  její  Oeuvres '  voj.  zeměp.  ústavu  u  Josefova  v  Čechách 
compVetes  ve  2  sv.  Srv.  Frary,  Étude  sur  Ma-  stabilisovány  jsou  dvěma  podzemními  znač- 
dame  S.  (1863).  kami  (bronzové  kužele),  které  jsou  zazděny 

von  Staal  (CraaďB),  šlechtická  rodina  do  základního  zdiva  příslušného  obelisku 
ruská,  pocházející  z  Revalu,  zapsaná  v  slech-  (vy obr.  č.  3938.).  Trigon.  body  řádu  I.  jsou 
tíckých  matrikách  Estonska.  Zní  vynikli:  S.  stabilisovány  bronzovým  kuželem,  osazeným 
Karel  Gustavovič,  rus.  generál  (♦  1777  —  do  kamenného  kvádru  pod  povrchem  ter- 
t  1853),  jenž  vyznamenal  se  ve  válkách  na-  rainu  a  kamenným  pilířem  značných  rozmč- 
poleonských  a  posléze  byl  velitelem  v  Moskvě  rův.  Hrot  jehlancovitého  zhlavi  pilíře  nebo 
a  senátorem,  a  v  nové  době  S.  Jegor  Je-  !  křížek  vytesaný  do  zhlavi  pilíře  označuje  nad 
goroviČ,  rus.  diplomat,  jenž  jest  nyní  (od  zemí  příslušný  bod.  Trigonometrický  bod 
r.  1884)  velevyslancem  rus.  v  Londýně.  Po  I.  řádu  Pecny  u  Ondřejova  stabiliso van  jest 
smrti  Giersovč  r.  1895  měl  se  státi  mini-  ,  způsobem  v]^značeným  ve  vyobr.  č.  3939. 
strem  vnějších  záležitostí,  ale  odmítl.  R.  1899  Kamenný  pilíř  opatřen  jest  nápisem:  C.  R. 
xastupoval  Rusko  při  konferenci  míru  v  Haagu,  |  OPER.  ASTR.  TRIG.  PRO  MENSURA  MED. 
jejímž  předsedou  byl  zvolen  18.  kvčt  t.  r.  EUROP.  1867,  t.  j.  c.  k.  operační  astrono- 
Stabat  mater  (lat.,  »stála  matka<),  cír-  |  micky  a  trigonometrický  bod  středoevrop- 
fceyní  text  sepsaný  v  lat.  tercinách,  počíná-  ského  měření  (zřízen  r.  1867).  Jiné  trigon. 
jid  se  veršem:  Stábat  mater  dolorosa  juxtajbody  I.  řádu  opatřeny  jsou  podzemní  bron- 
crucem  lacrimosa,  dum  pendebat  filius  (Po-  ■  zovou  značkou  a  pilířem  s  písmeny:  M,  T, 
dle  kříže  plná  žele  stála  matka  Spasitele,  když  i  (Militár-Triangulierung),  jakož  i  příslušným 
syn  její  na  něm  pněl).  Líčí  bolest  P.  Marie  j  letopočtem.  Trigon.  body  řádu  U.  a  III.  mě- 
při  smrti  Spasitelově.  Zpívá  se  v  katol.  církvi  j  řenl  katastrálného  jsou  stabilisovány  kamen- 
lakožto  sekvence  (v.  t.)  zvi.  o  svátku  Sedmi- '  nými  mezníky  (vyobr.  č.  3940.).  Bod  označen 

Ottiv  Slomik  Hučný  •▼.  XXllI.  20,4  1905.  65 


}cst  hrotem  jehlan  co  vité  ho  ihlaví  meiníku 
nebo  křiíkem  vytesaným  do  žhla vi  mezníku. 
Mezník  zazdi  se'  na  kámen  a  maltu  a  poloha 
bodu  oinači  se  pod  zemi   stfepinami   sk1a_ 


C-  393B.  i 


ujM. 


kousky  cihly  nebo  kovářskou  slruskou,  tedy 
hmotami,  které  se  nevvskvtuji  vtřchlo  hloub- 
kách, 
Pfi  měřeni  mĚst  methoJoii  polygonome- 


křilkcm  vytesaným  do  ihlavi  mezníku.  Ponř- 
vadi  polygonové  body  nutno  voliti  v  místech, 
kde  jest  nejmenái  frekvence,  netřeba  se  otú- 
viti  poákozeni  mcznikflv.  Neni-li  v  okolí  mř- 
sta  Žula  nebo  kámen,  kteiý  .,.. 

vých.  Při  měřeni  mésta  Ko-     ^'SŘÍ^S?^ 
vvch  meznikĎ,  vvznaíenich    . 

ň  vyote.  I  39.3.  zwívi  ^iTi„;;tr. 

m<^zniku    jest    ryhované   a       v  Ktatoi-rch. 
střed    křiiku    označuje   pří- 
slušný bod.  Mezník  uioii  se  na  vrstvu  cihel. 
Na  tyto  mezníky  stavi    se  vítvčka,  kterou 
poloze  vertíkálné  drii  po- 


tinové  mexníky  moino  viak 
lafiditi  tak,  aby  pfi  měřeni 
bylo     možno     výtyčku    za- 
strčili   do    dutiny  přísluš- 
ného mezníku,  jakol  i  aby 
bylo    moino    ZTýiiti    nebo 
sniíiti  liroveů  uiice  při  no-  j 
vé  liiDtavě,  anii  bylo  třeba  j,„,,^.  „„„  , 
mezník  vykopati   a  znoVu       tieki  n.  Ori. 
zasaditi.  Z  té  příčiny  uiito 
pfi  mčfeni  Libné  (Praha-VIII)  dvojitých  n 
nikft  litinových  (vyobr.  č.  3944.).  Zpodni  a 


'    Č.  3M1.  St»bíU»íin 


poly^'onové  sítě  a  základní  bod  v  podrob- 
ného měřeni  obce  nebo  města.  Uiije  se 
k  tomu  iuiovích  aneb  litinových  meinikQv. 
Má-h  se  těchto  bodův  užiti 
tčí  jako  stálých  bodíl  výS- 
kových,  nutno  chrániti  po- 
vrch mezníků  před  pojiždí- 
jícími  vozy  zvláštní  deskou 
krycí  (vyobr.  č.  3941.).  To- 
hoto způsobu  s.  bodův 
užilo  při  měřeni  král.  mč- 
Bla  Pisku.  Poněvadž  tento 

způsob  jest  nákladný  a  od-        v.obr  f .  3044,  Si.biii«váni  polygonového  bodu 
C.39+i.Subili«ovíni    Straňovánim    krycí    desky  »  PraitVlll. 

poiyg.  bodu  v  Pisku,    poškodí  se  pokaídé  okolní 

dlažba,  osazeny  v  jiných  nik  A/ má  vezhlavi  trubici  Oa  osa  této  trubice 
městech  žulové  mezníky  do  niveau  stejného  označuje  pfjsluíný  polygonový  bod  (P.  B.l. 
s  okolní  dlažbou  (vyobr.  č.  3942,).  V  obou  Vprodlouženi  této  osy  jest  podiemní  značkaŽ 
případech    vyznačen   jest   polygonový    bod  (hrdlo  z  láhve)  a  mezník  osazen  jest  na  vrstvč 


Stabilit  —  Stabilita. 


1019 


cihelné  F,  v  níi  jest  otvor  O,  do  kterého  xa- 
padne  hrot  výtyžky.  Na  obrubné  kameny  E 
nasadí  se  poklopný  mezník  A,  který  uzavírá 
otočný  poklop  P.  Vniknutí  kalu  a  vody  do 
dutiny  mezníku  M  bráni  dutý  hranol  B.  Při 
dostředéni  stroje  označen  jest  polvgonový 
bod  hrotem  hruškovitého  tělesa  C,  které  za- 
pustí se  do  trubice  O.  Pfi  měření  katastrál- 
nc-m  označují  se  polygonové  body  krátkými 


štěm  (vyobr.  č.  3948.  a),  ve  druhém  případě 
pod  těžištěm  (vyobr.  č.  3948.  b)  a  ve  třetím 
případě  právě  v  těžišti  ívyobr.  č.  3948.  c). 
vyšineme- li  kotouč  v  případě  a)  z  rovno- 
vážné polohy,  zvedá  se  jeho  těžiště  z  7  do 
T  a  proto  kotouč  po  vyšinutí  vrací  se  zase 
do  pQvodní  polohy.  Tuto  polohu  tělesa  zo- 
veme  stálou  čili  stabilní.  V  případě  b)  tě- 
žiště klesá  při  nejmenším  vychýleni  kotouče 


fri 


;59 
\ 

\ 


I 


/ 


o 


C.  3'>4S    Koltkj 
maické. 


Č.  3946.  Híebíky 
mčHcké. 


plynovými  nebo  drenážními  trubkami,  které 
zapustí  se  do  pftdy.  Osa  trubky  vyznačuje 
polygonový  bod  a  výtyčka  zastrčí  se  přímo  ' 

do  trubky.  Uvedeným  zpfi- 1 
sobem  lze  stabilisovati  body 
měřické  pro  delší  dobu. 
Jde-ii  o  s.  bodů  jen  na  krát- 
kou dobu  měření,  užije  se 
k  tomu  kulatých  anebo  plo- 
chých koliku  dřevěných 
č  3947  Sui.iliso-  (vyobr.  č.  3945.).  Střed  ko- 
váDí  bodA  dAlolch.  líku  nebo  hřebík  do  kolíku 

zaražený  vyznačuje  příslušný 
bod.  Kolíky  číslují  se  arabskými  číslicemi  a 
větši  počet  navlékne  se  na  drát.  Při  měřeni 
v  městech  anebo  k  označení  konce  měřického 
pásma  užijeme  hřebíků  různého  tvaru  (vyobr. 
c.  3946.).  K  s.  bodů  při  měřeni  důlním  užije 
se  železných  hřebů  (vyobr.  č.  3947.),  které 
se  zašroubuji  do  pažení  štoly  nebo  zarazí  se 
do  dřeva.  Jsou  opatřeny  záseky  a  na  kruh 
zavěsí  se  hornický  kahan,  kterým  signalisuje 
se  příslušný  bod.  Sov. 

|g#tabilit{isolační  látka  používaná  v  elektro- 
technice. Složení  jest  tajemstvím  výrobce 
(»AIIgemeine  Elektrizitátsgesellschaftc  v  Ber- 
lině). Hlavni  součástkou  jest  gumma.  Speci- 
fický odpor  elektrický  jest  200,000.000  ohmů. 
Deska  ze  s-u  v  tloušťce  1  mm  prorazí  se  te- 
prve napětím  10.000—16.000  voltů.  Koéffi- 
cient  pevnostní  jest  2*8  kg  na  1  mm*,  koéfň- 
cient  roztažlivosti  jest  nepatrný.  Cena  1  kg 
asi  6  K. 

•tabUita,  stabllnost  (z  lat),  stálost,  též 
trvalost,  nehybnost. 

S.  ve  fysice.  Těleso,  které  podléhá  pouze 
tiži,  jest  v  rovnováze  (v.  t),  když  jest  do- 
statc^ě  podepřeno  nebo  zavěšeno.  Poně- 
vadž lze  váhu  tělesa  soustřediti  v  těžišti  tě- 
lesa, stačí,  když  těleso  je  podepřeno  nebo 
zavěšeno  tak,  aby  svislá  přímka  procházející 
těžištěm  procházela  též  bodem  podpory  či  zá- 
věsa. Mějme  kotouč  kruhový  (vyobr.  Č.  3948.), 
jehož  těžiště  padá  právě  do  jeho  středu  7*.  Bod 
závěsný  O  budiž  v  prvém  případě  nad  těži- 


Č.  3948. 

z  jeho  polohy,  která  tu  byla  vratkou  čili  la- 
bilní. V  případě  c)  posledním  nenastane  ani 
klesáni  ani  zvedáni  těžiště  při  vychýlení  z  po- 
lohy původní,  těleso  je  v  poloze  volné  čili 
indifferentní.  Příkladem  polohy  stálé  jest 
zavěšená  lampa,  kyvadlo  u  hodin  a  pod., 
v  poloze  labilní  je  velocipedísta  na  kole,  Které 
se  zastavuje,  v  poloze  indifferentní  je  koule 
na  horizontálním  podkladě  atd.  Tělesa  mo- 
hou vyšinováním  přejíti  z  polohy  stálé  do 
polohy  vratké,  jak  patrno  z  vyobr.  č.  3948., 
když  by  kotouč  vysunut  byl  z  polohy  a)  oto- 
čením přímky  OTo  180**.  Práce,  která  se  vy- 
koná při  takovémto  zvednuti  těžiště,  měři 
stabilnost  čili  t-tu  tělesa.  V  hořejším  pří- 
padě byla  by  a.  kotouče  ve  případě  a)  určena 

Prací  —  K.  2 .  OT,  kde  V  značí  váhu  kotouče. 
ři  tělesech  spočívajících  na  rovině  vodo- 
rovné plochou  základní  uvede  se  těleso  z  po- 
lohy stabilní  otočením  tělesa  kolem  některé 


hrany  jeho  základny.  Tak  na  př.  při  hranolu 
H  (vyobr.  č.  3949.),  který  stojí  jednou  na  pu- 
dící AD,  po  druhé  na  základně  AB^  potrabí 
jest  v  obou  případech  různé  práce  ke  zved- 
nuti hranolu  z  původní  polohy  stabilní  do 
polohy  labilní.  V  prvém  případě  jest  tato 
práce  

ve  druhém  pak 


=  (T.-^) 


1020 


Stabilní  —  von  Stackelberg. 


čili  ve  druhém  případe  značné  vétái,  tak  ie 
hranol  ležici  na  áirši  a  včtSi  základně  má 
8-tu  větši  nei  hranol  stoj  id  na  stěně  užái. 
Z  přikladu  tohoto  vyplývají  pravidla,  jimiž 
třeba  říditi  se  při  snaze  dosáhnouti  veliké 
8-ty  podepřených  těles.  Těiiátě  budiž  pokud 
možno  nízko  a  vzdáleno  od  hrany,  kolem  níž 
může  nastati  změna  polohy  tělesa.       nvk, 

•tabilni  (z  lat),  stálý,  pevně  stojící. 
S.  čili  stálá  poloha  tělesa  jest  poloha,  do 
které  těleso,  něco  málo  z  ní  vyšinuto,  ihned 
se  vrací,  přestane-li  působiti  sila  vykloňujicí. 
U  zavěšených  těles  nastává  s.  poloha,  je-Ii 
těžiště  pod  bodem  závěsu.  S.  poloha  u  těles 
plovoucích  viz  Metacentrum. 

•tabio  (Stabbio),  ves  a  lázně  v  nejjiž. 
cípu  švýc.  kantonu  ticinského,  nedaleko  hra- 
nic italských,  má  2214  obyv.  (1900),  několik 
sirných  pramenů,  tři  léčebné  ústavy.  Tu  do- 
šlo 22.  říj.  1876  k  pouličním  třenicím  mezi 
liberály  a  klerikály,  které  pak  byly  příčinou 
t.  zv.  Stabijského  processu  (1880). 

•tabl«wskl  Floryan  Alexander,  arci- 
biskup hnězdenský  a  poznaňský  (*  16.  říj. 
1841),  působil  nějaký  čas  ve  správě  duch., 
potom  jako  středoškolský  katecheta.  R.  1873 
stal  se  proboštem  ve  Wrzeánie.  Vždy  jevil 
čilý  zájem  politický,  který  svedl  ho  r.  1876 
na  dráhu  parlamentní.  Mezi  Poláky  hájil  vždy 
a  propagoval  postup  umírněný,  jenž  se  sna- 
žil smírně  vymoci  na  pruské  vládě  národní 
ústupky  na  prospěch  roláků.  Nebyl  proto 
zcela  persona  ingrata  v  pruských  kruzích 
vládních,  jež  také  připustily  r.  1891  (po  Le- 
dóchowském)  jmenování  jeho  arcibiskupem. 
Tiskem  vydal  svá  ká\áni  a  monograňi  o  cirk. 
otci  Petru  Chrysologovi, 

BUMOf  m.  belg.,  viz  Sta  ve  lot. 

8tablovlo«  {StablowiiOi  ves  ve  Slezsku, 
viz  Štáblovice. 

Stabnlo*  {Stabniti),  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Cheb,  fara  Treinice;  24  d.,  138 
obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk.,  mlýn. 

Stabreim,  něm.  výraz  pro  all iteraci 
(v.  t.). 

Stabroek  [stábnikj,  holi.,  viz  George- 
town  4). 

Stabrowika  Julia,  soudobá  sochařka 
polská,  jež  vytvořila  sochu  Gop^any,  sousoší 
Lelum  Polelum  a  mn.  j.  Její  bratr  K.  Sta- 
browski  jest  portraitistou  (Podobizna  se- 
střina a  j.).  FM. 

Staooato  [stakkátoj,  zkrác.  stoce,  odrá- 
žené, způsob  hudebního  přednesu  označu- 
jící, že  tóny  takto  označené  (také  body  neb 
čárkami  nad  notami  umístěnými)  dlužno  hráti 
krátce,  výrazně  a  od  sebe  odloučeně  tak, 
aby  každý  z  nich  vynikl  pro  sebe,  a  aby 
mt-zi  jednotlivými  vznikly  pomlčky,  byf  sebe 
kratší.  S.  vyskytuje  se  také  ve  zpěvu  a  jest 
jeho  správné  přednesení  velmi  nesnadné,  za- 
lehajíc v  uzavření  hlasové  štěrbiny  po  kaž- 
dém tónu. 

von  Staokelberg,  Štakeljberg  (nixa- 
KCiLŮeprb),  název  švédské  a  nyní  ruské  ro- 
diny šlechtické.  Zakladatelem  větve  estonské 
je  baron  Berend  Otto  von  S.  (viz  S.  1), 


zakladatelem  větve  livonské  geacrálmajor 
Karel  Adam  von  S.t  j^nž  povýSen  byl  do 
stavu  baronského  králem  Karlem  XIL  r.  1714. 
Císař  Josef  IL  udělil  oběma  Hnifin  rodovýn 
hodnost  říš.  hrabat  (1775  a  1786).  1)  S 
Berend  Otto,  generál  švéd.  (•  1662  — 
t  1734).  Účastnil  se  války  severské;  bojoval 
v  Rusku,  kde  vynikl  svou  velikou  odvahou, 
avšak  zároveň  svou  svéhlavostl  přivodil  & 
těžké  výtky  se  strany  svého  velsl^e,  gcn. 
LOwenhaupta,  který  právě  jeho  neposiuJnosXi 
přičítal  vinu  švédských  neúspěchů.  U  Pol- 
tavy  (1709)  dostal  se  do  ruského  sajeti,  %  ně- 
hož bvl  propuštěn  teprve  r.  1721  po  míra 
Nvstadském.  Královna  Ulrika  Eleonora  po- 
výšila jej  r.  1727  do  stavu  svobodných  pánft. 

9)  v.  S.  Otto  Magnus,  hrabě,  diplomat 
rus.  (♦  1736  —  t  IBOO),  Jeho  státnická  čin- 
nost vyvrcholila  r.  1772,  kdy  byl  jmenován 
vyslancem  ve  Varšavě.  Vymohl  tenkrát  po- 
tvrzení smlouvy  o  první  děleni  Polsl^  a  zů- 
stal pak  celých  sedmnáct  let  ve  Varšavě. 
háje  tu  vlivu  ruského  proti  snahám  Poláků, 
kteří  z  porúčnictvi  ruského  chtěli  se  vyma- 
niti přikloněním  k  Prusku.  Vzbudiv  nespo- 
kojenost Potěmkinovu  byl  z  Varšavy  od- 
volán (1790)  a  poslán  do  Štokholmu.  Zde 
S.  působil  proti  poručníkovi  nezletilého  krále, 
Karlu  Sudermanlandskému,  který  vedl  poli- 
tiku Rusku  nepříznivou.  S.  podporoval  do- 
mácí stranu  nespokojenců,  kteří  zesnovali 
proti  vladaři  spiknuti,  jež  však  se  nezdařilo 
(viz  Armfelt  2).  S.  byl  pak  odvolán.  Po 
nastoupení  Pavla  I.  (1796)  byl  přidělMi  ke 
komonstvu  svrženého  polského  krále  Stani- 
slava Augusta  Poniatowského,  coi  cítil  jako 
poníženi.  Ochuravěv  hledal  uzdraveni  za  hra- 
nicemi a  zemřel  v  DráždEanech.  —  R.  1775 
byl  od  cis.  Josefa  II.  pro  své  zásluhy  o  sbli- 
ženi  Rakouska  a  Ruska  povýšen  za  říšského 
hraběte.  •/.  F. 

8)  v.  S.  Otto  Magnus,  svob.  pán, archaeo- 
log  a  malíř  (♦  1787  ve  Wormsu  u  Revelu  — 
t  1837).  Studoval  dějiny  uměni  v  Gotinkách 
a  v  Petrohradě,  pak  vzdělával  se  v  DráždSi- 
nech  v  malířství,  potom  konal  studijní  cesty 
po  Evropě,  r.  1810  odebral  se  do  Kecka, 
r.  1812  řídil  výkonné  práce  v  Bassách,  ph 
nichž  objeven  chrám  ApoUónův,  od  r.  1816 
žil  nejvíce  v  Římě,  od  r.l829  v  Drážďanech. 
S.  byl  i  dobrým  malířem:  z  obrazů  jeho 
uvésti  jest  Madonnu  á  la  Raíiael.  Bohaté 
sbírky  jeho  umělecké,  v  nichž  nalézají  se 
i  originální  kresby  RaíTaelovy  a  Tizianovy, 
převezeny  byly  po  jeho  smrti  do  zámku 
Faehna  v  Estonsku.  Sepsal:  Costmmes  et  usa- 
ges  des  peuples  de  la  Gréce  modeme  (Řim, 
1825,  něm.  překlad:  Berlín,  1831);  Der  Apollo- 
tempel  f  u  Bassá  in  Arkadien  u.  dic  daseUu 
ausgegrabenen  Bildwerke  dargestellt  u,  erUkm- 
ítfrf  (Berlín,  1826);  La  Grece.  Vues  pittoresques 
et  topographiques  (^Pařiž,  1829—38,  2  á,)\  Die 
Gráber  der  Hellenen  (Berlin,  1837).  Jako 
archaeol.  interpret  S.  byl  bohužel  úplné  ve 
vleku  Creuzerovy  symboliky  a  měl  v  té  při- 
číně neblahý  vliv  i  na  Gerharda.  Srv.  C 
Hoheisel,  O.  M.  v.  S.  als  Mensch,  Kůn^ler 


Stackenschneider  —  Stadhouder. 


1021 


n.  Gelebrter  (Revel,  1863);  Natálie  v.  S., 
O.  M.  v.  S.  Schilderung  seines  Lebens  u. 
seiner  Reisen  in  Italien  o.  Gríechenland 
(Heiddberg,  1882).  Vý. 

4)  v.  8.  Ernest  Gustav  hrabě  (♦  1814  — 
1 1870),  vnuk  S-a  2),  gen.-Heutenant  a  diplomat 
nis.,  obíral  se  slouže  na  Kavkaze  studiemi 
ethnografickými  a  napsal  text  k  publikaci  kn. 
Gagarina  Cauaue  (1857).  Za  svého  pobytu 
v  Aliiru  napsal  stuoii  o  franc.  armádě  a  byl 
za  to  jmenován  voj.  attachém  v  Paříži  a  piuc 
ve  Vídni.  Za  Krymské  války  účastnil  se  boifi 
o  Sevastopol;  po  míru  Pařížském  byl  poslán 
8  diplomatickým  posláním  do  Turína,  kdež 
setrval  (vyjma  r.  1861—62,  kdy  byl  v  Madridě) 
až  do  r.  1864.  Pak  byl  vyslancem  ve  Vídni 
a  od  r.  1868  v  Paříži.  Psal  též  franc.  básně 
SiivUt  Jragment  du  joumal  d*un  voyageur, 
1 847—49  (Petr.,  1870). 

Z  této  rodiny  pochází  též  general-lieute- 
nant  baron  S.»  velitel  I.  armádního  sboru 
sibiřského,  po  gren.  Sacharovu,  jenž  se  stal 
chefem  generálního  štábu  Kuropatkinova  ve 
válce  rusko-japanské  (1904—05).  Po  bitvě 
u  Kin-ěau  ^26.  kv.  1904)  byl  vyslán  s  36.000 
muži  a  94  aély  na  jih,  aby  vyprostil  sevřený 
Port-Arthur.  Za  stálých  potyček  srazil  se 
s  sen.  Okuem,  jenž  měl  přesilu,  dne  15.  čna 
D  Va-fan-ku  (Vafangu),  ale  byl  po  ztrátě  130 
dOstojnikA  a  3500  mužů  nucen  ustoupiti  ke 
Kai-pmgu  (Kat«ču);  ale  i  odtud  byl  9.  čce 
vytlačen.  Po  bitvě  u  Liaojanu  velel  dne  27. 
a  28.  srpna  zadnímu  voji,  jenž  kryl  ústup 
armády  Kuropi^inovy  k  Mukdenu.  Účastnil 
se  se  svým  sborem  též  desítidenní  bitvy 
u  Mukdenu  (1.— 11.  března  1905),  jež  skon- 
čila se  rovněž  ústupem  Rusů.  c!^. 

Itaokenioha^tdT  Andrej  Ivanovic 
viz  Stakeninějděr. 

Stackh.,  zkratek  botanický,  jímž  označen 
jest  angl.  botanik  John  Stackhouse(*1740, 
1 1819),  jenž  zabýval  se  botanikou  starověku 
a  soustavnými  studiemi  angl.  řas,  o  nichž 
vydal;  Nerůis  Inritannica,  continens  species 
omneš  tucorum  in  insulis  britannicis  erescen- 
fíirm  (Oxf.,  1816,  2.  vyd.,  s  20  tab.). 

StAde:  1)  S.,  hl.  m.  vlád.  obvodu  t.  jm. 
a  okresu  (725*02  Irm*  s  38.804  obyv.)  v  prus. 
prov.  hannoverské,  nad  ř.  Schwinge,  jež  6  Irm 
níže  vpadá  do  Labe,  při  trati  Hamburk-Cux- 
haven,  má  10.545  obyy.  (1900),  většinou  evang. 
Je  sídlem  gen.  superintendenta,  hlav.  celního 
úřadu,  obvodniho  soudu.  Má  2  evang.  a  1  kat. 
kostel,  gymnasium,  vyšší  měšf.  a  div.  školu, 
ústav  pro  vzděi.  učitelů,  pro  hluchoněmé, 
nemocnici,  museum  starožitnosti  a  minci. 
V  průmyslu  vynikají  cihlářství,  parní  pily, 
tov.  na  doutnÍKy,  méně  železářství;  obchod 
8  dřívím  a  vínem.  Přistav  Schwingehafen, 
přiléhající  k  město,  navštěvují  nyní  veliké 
parolodi  i  lodi  ptachetní,  kdežto  pravým  pří- 
stavem S.  je  firunshafen  na  Labi,  kde  aŽ 
do  r.  1862  vybíralo  se  t.  zv.  Stadské  clo. 
S.  bylo  dříve  pevnosti;  r.  1882  hradby  od- 
straněny a  město  rozšířeno.  Uvádí  se  jako 
město  již  v  X.  stol.  R.  1227  S.  s  okolím  tvo- 
řící samostatné  hrabstvi  připadlo  k  arcibisk. 


brémskému  a  mírem  Vestfálským  r.  1648 
Švédsku.  Ale  již  r.  1719  připojeno  k  Hanno- 
versku  a  s  nim  připadlo  r.  1866  Prusku.  — 
Srv.  Jobelmann  a  Wittpenning,  Stadt  S.  (nově 
vyd.  1898). 

2)  S.,  vládní  obvod  v  prus.  prov.  hanno- 
verské, zahrnuiíd  bývalé  arcibiskupství,  po- 
zději vévodstvi  brémské  a  biskupství,  později 
vévodství  verdské,  rozkládá  se  v  nížině  Se- 
veroněmecké  při  Sev.  moři,  mezi  ústími  Labe 
a  Vesery.  Vedle  těchto  pohraničních  řek  svla- 
žují krajinu  Schwinge,  Oste  a  Geeste  spějící 
k  Labi,  Aller,  Wttmme,  Hamme  a  Luně,  ply- 
noucí doVesery.  Při  pobřeží, Veseře  a  Laoi 
táhnou  se  úrodná  blata  (marše),  kdežto  ve 
vnitrozemí  geesty  a  moorv,  na  nichž  pře- 
vládá zeměaělstvi  a  chov  dobytka.  Celý  ob- 
vod měří  6785  ilfm"  a  má  375.017  obyv.  (1900), 
většinou  evang. 

StAde:  li\.  Wilhelm,  hudebník  něm. 
(♦  1817  v  Halle  —  t  1902),  studoval  hudbu 
u  Fr.  Schneidera  v  Dessavě,  načež  stal  se 
kapelníkem  malé  operní  společnosti  Beth- 
mannovy,  r.  1845  povolán  za  učitele  hudby 
na  tmiv.  v  Jeně,  kde  stal  se  čestným  dokto- 
rem fakulty  íilos.,  od  r.  1860  byl  dvoř.  var- 
haníkem a  Koncertním  mistrem  v  Altenburce. 
S.  vynikal  jako  varhaník  i  dirigent  Kompo- 
noval symfonie,  ouvertury  a  skladby  drama- 
tické, ale  tištěny  jen  jeho  falmy.  Známější 
jsou  jeho  písně,  z  nidiŽ  Auf  den  Bergen  die 
Burgen  znárodněla.  S  Liliencronem  vydal 
sbírku  Lieder  und  Sprůche  aus  der  let^en 
Zeit  des  Minnesanges  (1854).  Zpracoval  také 
Handlovy  a  Bachovy  sonáty. 

2)  S.  Bernhard,  protest,  theolog  (*  1848 
v  Arnstadtě),  byl  assistentem  při  universitní 
knihovně  v  Lipsku,  habilitoval  se  tam  r.  1873 
pro  studium  Starého  zákona  a  stal  se  r.  1875 
řádným  prof.  v  Giessenu.  Napsal:  Ueber  die 
mehríauitgen  ThatwórterderGeexsprache{lS71) ; 
De  Isaiae  vaticiniis  diatribe  (1873);  Ueber  die 
alttestamentlichen  Vorstellungen  vom  Zustand 
nach  dem  Tode  (1877);  Lehrbmch  der  hebr. 
Gramm^f Ar  (1879);  De  populo  Javan  parergon 
(1880);  Ueber  die  Lage  der  evang.  Kirche 
Deutschlands  (1883);  Gesch.  des  Volkes  Israel 
(1887  -  88,  2  sv.) ;  Die  Reorganisation  der  theol. 
Fakultát  lu  Giessen  in  den  J,  1S78- 82 (1%94); 
Ausgewáhlte  akad,  Reden  (1899);  krit.  vydání 
The  Books  of  Kings  (1903).  S  K.  Siegfriedem 
vydal  Hebr.  Wórterbuch  {um  alten  Testament 
(1892—93).  R.  1881  založil  >Zeitschrift  fůr 
alttestam.  Theologie*.  J.F, 

•tiUI«l  Johann  Friedrich  (*  1727  — 
t  1816)  viz  Frankfurt,  str.  620*  si. 

•t«d«la  viz  Stodůlky. 

BULÚmrt^  stará  řecká  váha,  — 1*28  kg,  jako 
turecká  oka  č.  okka  (v.  t.). 

8tadkofld«r  [-haudrl,  holi.,  místo- 
držitel  (srv.  dán.  Statholder,  něm.  Statí" 
halter),  nejvyšší  úředník  státní  v  7  provin- 
ciích bývalé  republiky  Spojených  států  nizo- 
zemských, zejména  pak  titul  prince  Viléma 
Oraňského  a  jeho  potomků  (viz  Nizozemí, 
str.  377  sl.^,  kteří  spojovali  ve  své  ruce  správu 
pěti  nejdůležitějších  provincii  a  vrchní  ve- 


1022 


Stadice  —  von  Stadion. 


lení  vojska  i  loďstva.  Brzo  po  nastoupeni 
Viléma  111.  Oraňského  (1672)  byla  zavedena 
dědičná  hodnost  s-a  v  pěti  provinciích, 
což  trvalo  do  ledna  1795;  po  krátkém  trváni 
republiky  Batavské  a  království  za  Ludvika 
Bonaparta  1.  pros.  1813  (vlastně  a{  po  kon- 
gressu  Vídeňském  r.  1815)  stadhouder- 
8 tví  zmizelo,  kdyi  syn  posledního  s-a  (Vi- 
léma V.)  nastoupil  na  trfin  spojeného  krá- 
lovství NizozemsKého. 

8t*di0«  (StadUx)^  ves  v  Cechách  nad 
ř.  Bélou,  hejtm.  a  okr.  Ústi  n.  L.,  fara  fcehlo- 
vice,  pš.  Šachov  (Řehlovice);  41  d.,  232  obyv.n. 
(1900),  mlýn.  —  S.  jsou  osada  velmi  stará 
spojená  pověsti  s  prvními  počátky  dějin  čes- 
kých. Nejstarší  forma  pověsti  o  počátcích  dějin 
čes.  v  kronice  Kristiánově  nemá  jeŠté  zmínky 
o  S-cich,  teprve  Kosmas  odvozuje  odtud 
původ  Přemyslovců.  Podle  jeho  vypravování 
poslové  vyslaní  od  kněžny  Libuše  k  Přemy- 
slovi zastihli  jej  orajícího  dvěma  voly  na  poli. 
Když  vyřídili  vzkaz  kněžnin,  Přemysl  zarazil 
prý  do  země  otku,  voly  pak  vypráhl  i  pustil; 
ti  pak  ihned  zmizeli,  ťřemysl  vyndav  chléb 
a  sýr  pozval  posly  k  jídlu;  zatím  z  lískové 
otky  vyrostl  keř  o  třech  větvích,  ale  dvě 
z  nich  hned  uschly,  což  Přemysl  vyložil  tím, 
Že  z  četného  potomstva  Jeho  vždy  jen  jediná 
větev  přežije  ostatní.  Tuto  pověst  pozdější 
kronikáři  rozšířili  čelnými  podrobnostmi  dal- 
šími. Ve  S-cích  samýcn  podáni  umístilo  dě- 
jiště této  pověsti  na  pole  ležící  jihových. 
od  S-ic  v  rozměru  asi  85  korců,  kde  rostlo 


von  Stadion,  starý,  rhaetský  rod  Séct 
tický,  původně  zvaný  Stategun.  Zbvtkvrc-1 
dinného  hradu  S-u  nalézají  se  nad  itQbOser 
v  Grísonsku;  ve  Švábska  u  Muoderkin^fra 
nad  Dunajem  stál  druhý  rodinný  brad  S 
Stategun.  Za  posledních  Hobenstaufú  pHp" 
mínaji  se  dva  členové  tohoto  rodu  Valter  « 
Ludvik.  Pomocí  Val  terachtél  i  Habsburkem 
podmaniti  si  Glarusko,  ale  Valter  s  celou  m-^ 
Zinou  svou  byl  r.  1388  u  Nafelsu  poraden  a  su* 
zabit  Valterův  patrně  syn   £ite]    mél  dn 
syny,  Konráda  a  Ludvika.    Konrád  r- 
loiif  starší    (elsaskoul    linii     rodu,     Lod^  c 
mladší  ^vábskou).   Linie  Švábská  proslav,  h 
se  méně  a  vyhynula  12,  ún.    1693    ámrtir 
bezdětného  f  o  se  fa  Konráda.  Člen  elaatfr 
linie  ían  Filip  (1652—1741)  nabyl  r.  16% 
inkolatu  v  Cechách,  koupi  v  s  bracrem  stpa 
od  dědiců  pověstného  Lamingera  z  Atbes- 
reutu    panství    Chodov,    Kouty,    Záhořasr, 
Všeruby  atd.  Před  tím  již  r.  1682  S*ové  bvi 
zařazeni    mezi  říš.  svobodné  pány.   r,   17*^^ 
pak  mezi  hrabata  říšská.  Synové  jeho  Be- 
dřich (1691—1768)  a  Filip   (1720—85)  za- 
ložili  dvě  linie:  Bedřichovskou    (Frideri- 
ciana)  čili  S.-Warthausen  a  Filipovskoo 
(Philippina)  čilí  S.-Thannbausen.   Od 
r.  1890  hlavou  linie  prve  je  Jiří  S.  (•  1844 
se  sídlem  v  Chodově,  hlavou  linie  druhé  F»- 
lip  (♦  1847)  se  sídlem  v  Koutech,   dédiCDf 
říšský  rada  koruny  bavorské.  £rb  S-A  jes: 
rozčtvrcený  štít,  v  jehož  pravé   horni  a  Icve 
dolní  černé  čtvrti  jsou  tři  jedlové  áišky,  v  levé 


také  » Přemyslovo*  ořeší.  Ve  XIV.  stol.  byli  horní  a  pravé  dolní  bílé  čtvrti  červený  kHK 
ve  S-cích  3  svobodníci ;  král  lan  zastavil  je  uprostřed  pak  štítek  s  třemi  zlatými  vlčími 
panu  Jindřichovi  z  Lipé,  ale  Karel  IV.  vrátil 


r.  1359  » dědicům*  stadickým  jejich  svobodné 
lány   s  výjimkou  pole  Přemyslova,  jež  vy- 
hradil koruně;  dědicům  uložil  za  povinnost 
opatrovati   zmíněné    Přemyslovo  ořeší.    Za 
bezvládí  v  Čechách  v  době  nezletilosti  Ladi- 
slava Pohrobka  objevil  se  r.  1445  ve  S-cich 
pomatenec,  který  hlásal,  že  od  sv.  Václava 
poslán  byl,  aby  se   ujal  vlády  v  Čechách; 
našel  hojně  přívrženců  mezi  okolním  lidem, 
až  konečně  byl  zajat  a  dopraven  do  Prahy. 
(Román  V.  Beneše  Třebízského    »Stadický 
kráU,  Pr.  1881  v  »Ottově  Laciné  knihovně*.)  — 
Nyni  krajina  kolem  S-ic  jest  poněmčena.  Na 
poli   Přemyslově    dal   r.   1841    hrabě   Ervin 
Nostic  postaviti  pískovcový  památník  zdo- 
bený nad  římsou  železným  pluhem.  Na  dvou 
protějších  stranách  jsou  na  železných  deskách 
zobrazeny  výjevy  pozvání  Přemysla  od  poslů 
a  jeho   uvítiií  na  Vyšehradě;    na  druhých 
dvou  stranách  jsou  nápisy  český   (»Zde  od 
pluhu  Přemysl  k  vévodství  povolán*)  a  ně- 
mecký.   Ořeší  Přemyslovo  bývalo  ohrazeno 
latovým  plotem;   část  ořechů  z  něho  bývala 
posílána  každoročně  král.  íiskátu  do  Prahy, 
až   r.  1845   keř   byl   povodní    porouchán   a 
uschl.  —  Na  protějším  břehu  Bíliny  ukazuje 
se  Přemyslova  studánka  a  skála,  do  níž  Pře- 
mysl podle  Hájka  vehnal  své  voly.  —  Srv. 
Památky  archaeol.  VI.,  VII. 

Stadlometr  viz  Tachymetrie. 

Stadion,  řec,  viz  Stadium. 


Želízky.  Z  rodiny  S-ů  vynikli: 

1)  von  S.  Christoph  (♦  1478  —  f  1543\ 
biskup  augšpurský,  hlasatel  potřeby  reforem 
církevních,  toužící  a  snažící  se  po  jednoté 
církve  cestou  smírnou,  důvěrník  Karla  V.  a 
Ferdinanda  I.  Byl  též  v  písemných  a  ústnich 
stycích  8  Erasmem  Rotterdamským  a  Me- 
lanchthonem.  Zemřel  mrtvici  na  f tá.  sněme 
v  Norimberce. 

2)  von  S.  J ohann  Kašpar,  velmistr  N^ 
meckého  řádu  (♦  1567  —  f  1641).  Byl  láhv 
přijat  do  Něm.  řádu  rytířského  a  účastnil  sé 
válečných  výprav  proti  Turkům.  R.  1619  Fer- 
dinand II.  povolal  jej  za  praesidenta  dvorské 
válečné  rady  a  jmenoval  jej  zároveA  tajným 
radou.  Ve  válečných  záležitostech  dlel  r.  1623 
také  y  Praze.  R.  1626  byl  již  zemským  kom- 
turem v  Elsasku  a  r.  1627  zvolen  generalaí 
kapitolou  Něm.  řádu  v  Mergentheimn  velmi- 
strem. S.  zasílal  císaři  pravidelné  zprávy 
o  hnuti  protestantském.  Na  žádost  samého 
papeže,  ač  stár,  účastnil  se  r.  1634  válečné 
výpravy,  když  král  český  a  uherský  Ferdi- 
nand (III.)  byl  převzal  vrchní  veleni.  Ještě 
r.  1640  S.  účastnil  se  podnikáni  válečného. 
V  poli  válečném,  ve  vsi  Ammern  nedaleko 
MQlhús,  také  zemřel,  byv  raněn  mrtvici. 

3)  von  S.'Warthausen  Friedrich  Lo- 
thar (♦  1761  —  t  1811).  v«íal  se  z  lásky 
k  mladšímu  bratrovi  Janu  Filipovi  prvoro- 
zenství a  oddal  se  stavu  duchovnímu.  R.  1791 
stal  se  kapitulárcm  mohuČského  dómu,  pak 


von  Stadion.  1023 

kapitulárcm  ve  Vircpurce.  Byl  nějakou  dobu  i  na  néj  vliv  největší  prof.  filosofie  Rembold  a 
i  správcem  crfurlského  místodržitelství  a  ku-  právn.  spisovatel  dr.  L.  A.  Dierl.  V  21  letech 
rátorem  vircpurského  vys.  učení.  R.  1798  byl  stal  se  konc.  praktikantem  při  politické  správě 
na  kongresse  rastattském  jako  vyslanec  vire-  v  Dol.  Rakousích.  R.  1828  byl  přeložen  k  ha- 
purský.  Po  saekularisaci  biskupství  vircpui- ,  ličskému  guberniu,  r.  1829  působil  v  Stani- 
ského  S.  přiSel  do  Vidně  a  byl  přijat  do  slu- 1  slawowě,  r.  1830  v  Rzeszowě.  V  břez.  1832 
icb  rakouských.  V  1.  1807—09  působil  jako  stal  se  gub.  sekretářem  v  Inšpruku,  pak  se- 
cls.  vyslance  v  Mnichove,  maje  za  úkol  zjed-  ^  kretářem  dvorské  komory  ve  Vídni.  R.  1841 
nati  přátelství  B&vorska  s  Rakouskem.  R.  1809  ,  byl  jmenován  guvernérem  rakouského  Při- 
byl gen.  kommissařem  armády  arcivévody  moři.  V  úřadě  tom  hleděl  působiti  reformá- 
Karla.  Když  sjednán, mír  ve  Vídni,  odebral  torsky.  Z  autopsie  poznal  nedostatky  Pfímoří 
se  na  své  statky  do  Cech,  kde  také  zemřel,  a  pečoval,  aby  obecní  statut  byl  vypracován 
S.  byl  ncpfítcl  revolučního  hnutí  franc,  kon-  a  národní  školství  zvelebováno.  Nebyl  ztrnule 
scrvátívec  a  přítel  mírných  a  pozvolných  re-  byrokratický  v  úřadě,  přál  obyvatelstvu  jisté 
forem.  Jeho  Berichte  uber  dte  Beiiehungen  volnosti  a  podporoval  i  zakládal  ústavy  hu- 
pvisctot  Oesterreich  und  Bayem  i8oj-Og  manitni.Poudušení  polského  povstání,  v  době 
vydalWertheimcr(188l).Jeho  charakter  osvět-  pro  Halič  vážné,  byl  v  dub.  1847  povolán  za 
iuji  Brie/e  \weier  Domherren,  které  vydal  Joh.  správce  veřejných  věcí  haličských  Snažil  se 
v.  MQller  (1787).  zavésti  pořádek  a  spravedlnost,  hleděl  zákonu 

4)   von  S.-V/arthausen  Johann   Phi-  pomoci  k  platnosti.    Z  osobního  názoru  po- 

tipp  Karl,  hrabě,  rak.  státník  (*  1763  v  Mo>  znal  nedostatky  země,  působil  proti  zlořádům 
hučí  —  t  1824).   Ve  24  letech  bylo  mu  jii !  byrokracie,  fedroval  lid  selský.  Rusínům  po- 

svěřeno  místo  vyslance  ve  Štokholmě.    V  1.  prával  možnosti,  aby  jako  národ  mohli  žíti 

1790—93  byl  mimoř.  vyslancem    rak.  v  An-  |  a  nebyli  utiskováni.  Po  březnovém  převrate 

glii.  Když  Thugut  vedl  zahraniční  záležitosti  1 1848  S.  chtěl  liberálnímu  a  demokratickému 

Rakouska,  S.  uchýlil  se  do   soukromí  a  te-  hnuti  polskému  postaviti  jako  konservativec 

prve  po  odstoupeni  Thugutově  (1800)  opčt  jisté  meze.  Tato  jeho  snaha  měla  za  následek, 

do  nich  vstoupil.  Byl  vyslancem  v  Berlině  až  že  veřejné  mi  není  stálo  proti  němu  a  že  do- 

do  r.  1803,  pak  v  Petrohradě.    Měl  nemalý  konce   bylo   Žádáno  za   odvolání   S-ovo   ze 

podíl  v  utvoření  třetí  koalice  proti  Francii.  Lvova.    Po  květnových  bouřích  vídeňských 

Po  Cobenzlovi  S.  stal  se  dvorským  a  státním  r.  1848   S.  byl   povolán    ke   dvoru.    Opustil 

kancléřem   a   v  hodnosti   té   setrval    až   do  tajně  4.  čna  Í848  Lvov,  do  něhož  pak  již  ni- 

26.  září  1809.  R.  1811  přestěhoval  se  do  Prahy  kdy  se  nevrátil,  a  odjel  do  Inšpruku.   Na- 

a  žil  zde  až  do  jara  1813.    V  květ.  1813  byl  bídku,  aby  uvázal  se  v  sestavení  nového  ka- 

poslán  jako  zmocněnec  Rakouska  do  hlav-  binetu,  odmítl,  a  zrovna  tak  odmítl  přijmouti 

ního  válečného  tábora  prusko-ruského.  Jako  některé  z  křesel  v  kabinetě   Pillersdorfově. 

diplomat  konal  Rakousku  služby  až  do  ujed-  Při  volbách  do  prvního  ústavodárného  sněmu 

náni  prvního  míru  Pražského  (1814).  Dvě  léta  říšského  v  čnu  1848  byl  zvolen   poslancem 

po  státním  bankrotu  rakouském,  r.  1813,  bylo  v  Haliči.  Ve  sněmovně  stal  se  vůdcem  málo 

Soví  svěřeno  křeslo  ministra  financí.  S.  snažil  vzdělaných  rusínskýchsedláků-poslanců,  kteří 

se  zlepšiti  fin.  stav  Rakouska,  ale  bez  úspěchu,  nejvíce  k  němu  měli  důvěry.  Byl  členem  kon- 

Byl  milovníkem  malířství  a  zanechal  velikou  servativního  centra,  jako  špatný  řečník  účast- 

obrazárnu.  nil  se  málo  debatt  ve  sněmovně.  Pro  své  kon- 

6)  von  S.-Thannhausen  Philipp,  hrabě,  servativní  názory  byl  neoblíben  u  vídeňského 

rak.  generál  jízdy  (♦  1799  —  f  1868).  Oddal  obyvatelstva  radikáinědemokratickcho.  Když 

se  vojenství.  Sloužil  nejprve  v  armádě  bavor-  vypukly  v  říj.  1848  ve  Vídni  bouře,  S.  proto 

ské,  od  r.  1823  v  rakouské.  Rychle  postupo-  opustil   na  rychlo  Vídeň.    22.  list.  1848  byl 

val  a  účastnil  se  válečných  výprav   v  Itálii;  jmenován  ministrem  vnitra  v  kabinetě   kní- 

mimo  jiné  byl  vyznamenán  za  hrdinné  činy  Žete  Felixe  ze   Schwarzcnberka.    Provisorně 

v  bitvě  Q  Solřerina.    R.  1863  s  charakterem  spravoval  též  obor  vyučování.  Po  rozpuštění 

generála  jízdy  odešel  na  odpočinek.  kromčíížského  sněmu,  v   bí.  1849,  S.  těžce 

6)  von  S.-Warthausen  Walter  Wilde-  onemocněl.  Podal  včnu  1849  deraissi  a  ode- 
rich,  hrabě,  lidumil  (♦  1799  —  t  1870).  bral  se  na  léčení,  ale  jiŽ  po  4  letech  zemřel 
R.  1816  vstoupil  do  služeb  vojenských,  r.  1835  chorobou  duševní.  Srv.  R.  Hirsch,  Franz 
kvitoval  jako  hejtman.  Již  r.  1824  byl  přijat  do  Graf  S.  (1861) ;  Springer,  Gcsch.  Ósterreichs 
rádu  maltézského.  V  Praze  r.  1826  složil  řá-  seit  dem  Wiener  Frieden  i2  sv.);  Jakub  Malý, 
dový  slib,  r.  1837  stal  se  komturem  maltéz-  Naše  znovuzrození  II.  a  III.  'rejsiřík);  Denis, 
ského  řádu  v  Děvicích,  kde  také  zemřel.  S.  Čechy  po  Bílé  Hoře,  II.  sv.;  Helfertovy  stati 
proslul  jako  lidumil.  Nejen  Že  chudé  potěšo-  v  >Osvěté«  1891  (Vznik  ministeistva  Schwar- 
val  a  Štědfe  je  podporoval,  nýbrž  i  za  vážných  zenbcrgo  Stadiónová  ,  1894,  str.  433,  a  j. 
nemoci  působil  jako  ošetřovatel  nemocných.  8)  von  S.-Warthausen  Rudolf,  hrabě. 
Tak  r.  1831  za  epidemie  cholerové  získal  si  politický  úředník  rak.  (*  1808  -  f  1882),  byl 
nemalé  zásluhy  svou  činností  ošetřovatelskou  radou  při  c.  k.  dvorské  kanceláři,  od  r.  1845 
a  podobně  v  Itálii  za  válečné  výpravy  r.  1859.  vedl  správu  Moravy  a  pak  král.  Českého.  Za 

7)  von  S.-Warthausen  Franz  Ser.,  vypuknuti  českého  hnutí  revolučního  v  bř. 
hrabě,  státník  rak.  (  1806  —  f  1853).  Stu-  1848  byl  bezradný  a  povoloval  hnutí  lido- 
doval  práva  ve  Vídni.    Z  učitelův  jeho  měli  vému  téměř  ve  všem  (srv.  Čechy,  str.  243 1. 


1024 


Stadium  —  Stadl-Paura 


Dne  31.  bř.  1848  jako  zemský  praestdent 
podepsal  druhou  petici  pražskou,  na  niž  oa- 
povědí  byl  kabinetni  list  z  8.  dub.  1848.  Na 
poč.  dubna  1848  obklopil  se  poradným  sbo- 
rem složeným  z  politiků  českých,  sbor  ten 
pak  13.  duD.  spojil  s  výborem  svatováclav- 
ským, když  byl  za  to  požádán.  Tím  vznikl 
»Národni  výbor«.  S.  byl  jeho  praesidentem 
až  do  15.  dub.  1848,  kdy  nástupcem  jeho 
v  zem.  praesidiu  stal  se  hr.  L.  Thun.  S.  ode- 
šel pak  do  ústraní.  Srv.  J.  Malý,  Naše  znovu- 
zrození II,  14.  23  atd.  Tbk. 

Stadium  (lat.),  stadion  (řec):  1)  S.,  řecká 
míra  délková  =  600  stop  {novs).  Původné 
byla  to  vzdálenost  obou  konců  závodiStě 
(atáSiov),  jež  u  s-ia  olympijského  rovnala  se 
192'27  m,  a  tato  délka  stala  se  pak  základní 
měrou  řeckou.  Vedle  toho  byla  však  i  t-ia 
iiná,  na  př.  attické  (o  něco  menší,  177-6  m). 
Míra  tato  byla  přenesena  i  k  Římanům,  ale 
užíváno  ji  zřídka,  hlavně  pro  vzdálenosti  ná- 
mořní. —  2)  S.  {stadion)  slulo  též  závodiště, 
místa  a  stavby  určené  pro  závody  v  běhu. 
V  nejstarší  době  s-ia  tato  byla  zcela  jedno- 
duchá; později  zřizována  uměle  a  záležela 
z  mohutných  staveb,  jejichž  zbytky  podávají 
dosud  poučeni  o  rázu  a  konstrukci  s-ií.  Po- 
dle svého  určení  s-ia  skládala  se  pravidelně 
z  podélné  dráhy,  obyč.  600  stop  dlouhé,  na 
jednom  konci  rovně  uzavřené,  na  druhém  za- 
okrouhlené a  uprostřed  sloupy  rozdělené. 
Po  obou  stranách  dráhy  té  na  vyvýšených 
svazích  byla  zřízena  místa  pro  diváky,  na  za- 
okrouhleném konci  pak,  jenž  podle  podoby 
své  nazýval  se  sfendoné  (ffqpevÓoV/;,  prak), 
zdělána  obyčejně  sedadla  kamenná  pro  vzne- 
šenější obecenstvo  a  soudce  závodní.  Běh 
počínal  se  u  ohrady  {fiaXpís)  a  dál  se  podél 
sloupů,  uprostřed  dráhy  postavených,  k  cíli 
(tí^fia,  xřAo?,  vvaaa  a  j.).  Sloupy  ty  byly  oby- 
čejně tři  a  opatřeny  byly  povzbuzujícími  ná- 
pisy: dgiative  (drž  se),  ansvds  (pospěš),  třetí 
pak  xáiítpov  (obrať),  kteréžto  vyzvání  určeno 
bylo  závodníkům  v  běhu  dvojitém  {Siavlog). 
Prostoru  mezi  cílem  a  polokruhovitým  kon- 
cem užíváno  bylo  i  pro  jiné  závody,  na  př. 
pěstní  a  j.  Nejslavnější  s.  řecké  bylo  v  Ólympii; 
v  nejdůležitějších  částech  svých  odkryto  bylo 
v  1.  1879—81.  Z  jiných  s-ií,  aspoň  v  troskách 
zachovaných,  zasluhují  připomenutí  8.  v  Athé- 
nách, založené  řečníkem  Lykurgem  pro  Pan- 
athénaie,  s.  messénské,  epidaurské,  korinth- 
ské,  delfské,  thébské,  efesské,  laodikejské 
a  j.  —  V  Římě,  pokud  víme,  zřídil  prvé 
8.,  nejspíše  jen  dřevěné,  Caesar.  Rovněž 
Augustus,  jak  se  zdá,  vystavěl  8.  na  poli 
Marto vě  a  též  Domitianovi  připisuje  se  zří- 
zení s-ia  pro  závody  dívek.  Nikdy  však  nena- 
byla s-ia  u  Římanů  toho  významu,  jaký  měla 
v  Řecku.  O.J'i.  —  3)  S.  v  přeneseném  smyslu 
značí  nyní  jistou  dobu  nebo  oddíl  v  roz- 
voji nějaké  události,  jmenovitě  oddíl  v  prů- 
běhu nemoci  (říká  se,  Že  pře,  nemoc  atd. 
vstupuje  do  jiného  8-ia,  mluví  se  o  8-iu  pří- 
prav, o  8iu  zrání  atd.). 

Stadl,  ves  v  Čech.,  hejtm.  Cheb,  okr.  a  pš. 
Vildštein,  f.  Hor.  Lomy ;  16  d.,  143  ob.  n.  (1900). 


•tadU:  1)  S.  (Stadiem),  ves  v  Čechách, 
hejtm..  okr.  a  pš.  Prachatice,  fara  Záblati; 
3  d..  17  obyv.  n.  (1900).  —  2)  S.-Vejsluník 
{Stadler^Sonnberg),  ves  v  Cechách,  hejtm.  Su- 
šice, okr.  Hartmanice,  fara  a  pá.  Prášily; 
9  d,  81  obyv.  n.  (1890). 

8tadlo«,  Stadlec,  ob.  Stálec  {Staklet^), 
městečko  v  Čechách  při  Vol  týnském  potoce, 
hejtm.  a  okr.  Tábor;  111  d^  666  obyv.  č. 
(1900),  far.  kostel  P.  Marie,  původ,  zámecká 
kaple  r.  1712  vystavěná,  3tf.  šk.,  četn.  sta- 
nice, pš.,  obč.  záložna,  2  mlýny  a  výroč.  trh. 
Alod.  statek  (623*54  ha  půdy)  se  zámkem, 
dvorem  a  lihovarem  drŽi  Anna  Zipserová. 
V  1.  pol.  XVI.  stol.  seděli  na  S-cích  Vítové 
ze  Rzavého.  jimž  po  bitvě  Bělohorské  od 
král.  komory  zabrány  a  prodány  (r.  1629)  Jo- 
hance Hozlaurové  roz.  z  Obemaichynku.  Po 
ní  dědil  Jan  Krištof  Nejchyxigár.  Po  vymření 
rodu  toho  dědili  příbuzní,  rotom  měnili  se 
často  majetníci,  konečně  r.  1848  dostal  se 
v  držení  rodiny  Felnarů  z  Feldeka. 

8t«dl«r:  1)  S.  Maxmilián,  zvaný  abbé 
S.,  hud.  sklacUtel  něm.  (*  1748  v  Medliku  — 
1 1833  ve  Vídni).  Jako  chlapec  byl  zpěvákem 
při  kůru  opatství  lílienfeldskěho,  později  stu- 
doval na  jesuitské  kolleji  ve  Vídni,  kde  byl 
také  varhaníkem.  R.  1772  byl  posvěcen  na 
kněze  v  benediktinském  klášteře  v  Medliku. 
R.  1786  stal  se  opatem  lilienfeldským,  r.l789 
kremsmQnsterským.  brzo  potom  však  odstě- 
hoval se  do  Vídně,  kde  žil  jako  soukromnik, 
jsa  v  čilém  styku  se  všemi  znamenitými  hu- 
debníky svého  věku.  Z  jeho  skladeb,  vyni- 
kajících kontrapunktickou  dovednosti,  uvá- 
díme zvláště  oratorium  Osvoboien/-  Jerusa- 
lem ^  několik  mii,  rekviem^  talimy,  graduale  a 
offertoria  pro  4  hlasy,  sondtr%  sonatiny  SL/ugy 
pro  klavír,  plsné  s  průvodem  klavírním  a  j. 
Horlivě  hájil  Mozarta  proti  Gottfriedu  We- 
berovi, který  tvrdil,  že  rďcviem  jen  z  menší 
části  pochází  od  Mozarta,  a  napsal  z  té  pří- 
činy: Vertheidigung  der  Echtkeit  des  Moiart- 
schen  Requiem  (1826)  a  k  tomu  Nacktrag 
(1827).  Ke  konci  svého  života  žil  takřka 
v  úplné  odloučenosti  od  světa. 

2)  S.  To  ni,  malíř  něm.  (♦  1860  v  GOUers- 
dorfu),  studoval  na  lékařství  ve  Vídni  a 
r.  1874  věnoval  se  úplně  malbě.  Žije  od 
r.  1878  v  Mnichově.  Z  jeho  krajin  vyniká  Vře- 
soviště (v  praž.  RudolfinuJ. 

Stadiem,  ves  v  Čechách,  viz  Stadia. 

Stadlmann  Alois,  spis.  čes.  {*  1846 
v  Kouřimi  —  t  1896).  Vystudovav  gymn.  a 
fakultu  filos.  v  Praze,  působil  na  nil.  reálcc 
v  Lounech,  na  měšf.  školách  v  Unhošti,  od 
r.  1874  v  Domažlicích  a  od  r.  1895  v  Žižkově. 
Vydal  sbírku  básní  vlasteneckýdi  Lev  a  Orel 
(Karlín,  1880),  různé  básně  příležitostné  a 
proslovy ;  Dějiny  Škol  lounsky-ch  (Výr.  zpráva 
reál.  v  Lounech),  přispíval  do  čas.  paedago- 
gických  i  politických  a  překládal  též  z  Heinea 
a  Lessinga. 

Stadlo  {Staadl),  ves  na  Moravě,  hejtm. 
okr.,  fara  a  pš.  Šternberk;  26  d.,  185  obyv. 
větš.  n.  (1900). 

Stadl-Paura  viz  Lambach. 


Stadmania  —  Staduchin. 


1025 


Stadaaai*  Lam.,  ielezodrev,  rod  rost- 
lin madálokvétých  z  čeledi  my  dělníkovi  tých 
(Sapindaceaé),  známý  druhem  S.  sideroxylon 
DC.  {Cupania  Camb.),  2.  hioznatý.  Strom 
tento  vvvinuje  od  kořene  nČkolik  kmenů 
sotva  jako  stehno  tlustých,  prohýbaných,  ně- 
kdy hranatých  a  brázden^ch,  s  listy  střída- 
vými, 3— 4jařmými,  lístku  podlouhlých,  ko- 
iovitých,  na  konci  vyříznutých.  Drobné^  bílé, 
skořici  páchnoucí  Icvčty  skládají  klaso  vité 
hrozny  a  mají  5zubý  kafích,  8  tyčinek  a  po- 
dlouhlý semeník  s  kratinkou  čnelkou  a  3boč- 
ncu  bfisnou.  Plody  jsou  bobule  zakulatělé, 
Sbrázdé,  pometánim  Isemené.  S.  roste  ve 
Vých.  Indii  a  na  ostr.  Bourbonu;  dává  tvrdé 
a  téiké  červené  dřevo.  Déd. 

Btmůaitíkif  jméno  šlechtického  rodu  pol- 
ského, jehoi  pAvod  sahá  k  polovici  XIV.  stol. 
Zbigniew  ze  Stadnik  byl  r.  1394  purkra- 
bím zámku  krakovského  a  Mikotaj  ze  Zmi 
grodu  (t  1501)  voj  vodou  befzským.  S.  Sta- 
nislaw  (t  1610)  proslul  jako  hrdina  za  Sig- 
rounda  Augusta  a  Stepána  Báthoriho;  ale  za 
Sigmunda  Tli.  válčil  jako  nepřítel  Jana  Za 
mojského  po  boku  arcikn.  Maximiliána  a  po 
bitvě  u  Byčiny  (1588)  zachránil  se'  útěkem. 
Podrobiv  se  Sigmundovi,  vzepřel  se  výrokfim 
tribunálu  a  s  tlupou  lupičův  a  madirských 
uprchlíků  zahájil  loupežné  útoky  proti  Opa- 
lii\skému,  velikému  maršálku  korunnímu,  její 
zajal,  kdyi  byl  zapálil  Ležajsk,  napadl  statkář 
kněžny  Anny  Ostrožské  a  vzepřel  se  i  moci 
královské  Kněžna  Ostrožská  spojivši  se 
s  osvobozeným  Opaliňským  porazila  u  Tar- 
nawce  jeho  voj,  při  čemž  S.  sám  padl.  Pro 
své  výpady  byl  nazýván  »taácutským  dáblem«. 
S.  Adam,  starosta  belzský,  vynikl  ve  výpravě 

f)roti  Rusům  za  Štěpána  Báthoriho.  Ve  sto- 
eti  XVIII.  rod  S-kých  rozdělil  se  na  dvě 
linie  a  povýšen  do  stavu  hraběcího.  Někteří 
členové  z  mladší  linie  v.nikli  v  písemnictví. 
8.  Antoni,  hrabě  (f  1836),  vydal:  Rys  hi- 
storyi  Indu  {ydowikiego  w  Eurdpie^jako  wstfp 
do  d\iejów  ludu  tego\  na  \iemi  polskiéj  (Kra- 
kov, 1834);  Postrie\enia  nad  wiekiem  XIV.  (t., 
1837);  Wspomnienie  cnót  Anny  \  hrabiów  Sie- 
miňskich  Jab4<  nowskiéj  (1828).  V  rkpe  zůstaly 
jeho  zápisky  z  r.  1775—1820.  Syn  jeho  S. 
Aleksander  (•  1806  —  f  1861)  jest  znám 
tako  pnk>)TCÍsta  a  dějepisec.  ísa  znalcem  ha- 
ličských poměrů  podal  již  r.  1844  haličskému 
sněmu  návrh   na  zrušení   roboty,  ale   úsilí 

)'eho  bylo  tehdy  marné.  Hlavni  jeho  práce 
sou :  O  wsiach  tak  \wanych  woioskich  na  pái- 
nocnym  stoku  Karpat  (1848);  O  kniaistwach 
wt  wsiach  wořoskich  i  poglqdem  na  wójstwa 
we  wsiach  na  prawie  magdebursítkiem  osádko - 
uych  íl853);  Materyjaly  do  hi storyi  miast 
gaiicyjskich  a  Pamietniki  miasta  Žó^kwi  {\%bt). 
Veškeré  jmění  odkázal  na  vydáváni  památek 
týkajících  se  ruských  zemí  a  chovaných  v  ar- 
cnivě  Ivovském.  Jeho  mladší  bratr  S.  Kazi- 
mierz  i\  1879)  zabýval  se  též  hist.  studiemi  a 
vydal  Piasty,  rys  historyc\wy  (\^A2)\  Synowie 
Giedymina  {1849—63,  3  sv.V,  Rodowody  domu 
Sch  od  tS^(i  do  t86i  (1857-61);  ATomm- 
tar\  do  wst^u  o  rod\inie  S-ch  (1861)  a  j.  šnk.  — 


K  témuž  rodu  náleží  hraběnka  Lucie  (Lu- 
cyna)  S-ká,  soudobá  spisovatelka  polská,  jež 
působením  Ed.  Jelínka  pěstila  literární  vzá- 
lemnost  českopolskou,  překládajíc  ze  Šmi- 
lowkého  (>RozptýIené  kapitoly*),  Sv.  Čecha, 
Ed.  Jelínka,  V.  Řezníčka  a  j.  pro  >  Gazetu 
Lubelskou*,  varš.  »Kroniku  Rodzinnou«,  »Ro- 
mans  i  powiešč«  a  j.  Obírala  se  též  ethno- 
grafií  maloruskou;  »Zbiór  wiadomošci  do  an- 
tropologii krajowej«  vydávaný  akad.  krakov- 
skou (dli  XII.,  1888)  přinesl  od  ní  popis  sva- 
tebních zvyků  a  svatební  písně,  pro  jelínkův 
>Slov.  Sborník*  (1883,  str.  429— 440)  napsala 
staf  Ze  {ivota  v  Podoli  ruském  a  r.  1888  (str. 
253  si.)  obrázek  podle  přírody:  Večernice  na 
Rusi.  Čý. 

Stadt  zum  Hof  viz  Hof  3). 

8t«dtb«rg«  viz  Marsberg  2). 

St>ďth>gen,  m.  v  knížetstvl  Schaumburg- 
Lippe,  na  trati  Hannover-Kolín  n.  R.  prus- 
k;^ch  stát.  drah,  má  5968  obyv.  (1900),  vět- 
šinou evang., zbytky  starých  opevnění,  2  evang. 
a  1  kat.  kostel,  starý  kníž.  z^ímek  (bývalou 
residenci  hr.  schaumburských),  mausoleum 
z  1. 1609—27,  starobylou  radnici.  Je  tu  reálné 
gymn.,  odborné  školy,  průmysl  sklářský,  plá- 
tenický,  cihlářský;  v  okolí  lomy  na  pískovec 
a  doly  na  kamenné  uhlí. 

StadtUm,  m.  v  knížetství  Schwarzburg- 
Rudolstadt,  na  ř.  Umu,  již.  od  Erfurtu,  při 
trati  Neubietendorf-Saalfeld  prus.  stát.  drah, 
má  3399  Obyv.  evan;^.  (1900),  got.  chrám 
z  XI.  stol.  s  krásnými  skulpturami,  zámek, 
v  němž  bývalo  cisterc.  opatství;  výroba  obuvi 
a  sukna,  koželužstvi. 

StadtUngiMd  viz  Lengsfeld. 

Stadtlohn,  m.  v  prus.  vládním  obvodu 
mUnsterském,  nad  ř.  Berkelou,  nedaleko  hra- 
nice nizozemské,  má  2759  obyv.  evang.  (1900), 
továrny  na  poloplátěné  tkaniny,  výroba  hli- 
něného zboží,  doutníků,  bělidla,  pálení  váona, 
cihelny  a  j.  Tu  6.  srpna  1623  porazil  Ťilly 
vévodu  Kristiána  Brunšvického  a  v  srpnu 
1638  císařští  Švédy. 

fltadtoldendorf,  m.  v  okr.  Holzmindcn 
vévodství  Brunšvického,  při  tratí  Magdeburk- 
Holzminden  prus.  stát.  drah,  má  3277  obyv. 
(1900),  zbytky  býv.  opevnění,  mechan.  prá- 
delny, tov.  na  sádru,  lomy  na  pískovec.  Po- 
blíže býv.  slavné  opatství  cisteiciácké  Ame- 
lunxborn  s  nádherným  chrámem,  z  největ- 
ších románských  kostelů  v  sov.  Německu, 
r.  1896  obnoveným.  Klášter  zbudován  byl 
v  1.  1129—35  a  poslední  opat  jeho  Stein- 
hauer  přestoupil  r.  1568  na  protestantstvi. 

■tadtltalnaohf  okr.  město  v  bavor.vlád. 
obv.  hornofranckém.  nad  ř.  Steinach  zva- 
nou, má  1508  obvv.  (1900),  obv.  soud,  vzdu- 
chové lázně  a  doly  na  žel.  rudu. 

Stadtsulsa,  město  ve  velkovév.  Sasko- 
výmarském,  nad  ř.  Umou,  křižovatka  tratí 
Niedietcndorf-Weissenfels  a  Grossheringen- 
Straiisslurt.  má  2243  obyv.  (1900),  solné  pra- 
meny a  lázně;  výroba  stávkov. .  zboží  a  vi- 
nařství. 

Stadnohin  Michajil,  kozák  jakutský 
v  XVII.  stol.,  náleží  k  proslulým  kozáčkem 


1026 


von  Staehlin  —  de  Staél. 


>zemleprochodcům«  po  Sibiři.  R.  1644  ob- 
jevil ř.  Kolymu  (srv.  Asie,  str.  867 tf),  při 
jejímž  ústi  vystavěl  >inčstečko<  a  zimovištč 
(limovje)  Nižné-Kolymsk;  dále  setkal  se  s  ne- 
známými do  tč  doby  Čukči  a  pronikl  s  DČž- 
névcm  k  ř.  Anadyru.  Srv.  Sadovnikov,  NaŠi 
zemleprochodci  (Í874),  a  N.  O.  Ogloblin,  Se- 
men Déžněv  (1890). 

von  Staehlin  Adolf,  luther.  theolog  nčm. 
(♦  1823  —  t  1897),  byl  posléze  r.  1879  vrch- 
ním konsist.  radou  v  Mnichově,  r.  1883  prae- 
sidentem  vrchního  konsistoria.  Napsal:  Zur 
Schulrejoimfraí^e  (1865);  Das  landesherrliche 
Kirchenregiment  und  sein  Zusammenhang  mit 
Volkskirchentum  (1871);  Justin  der  Mdrtyrer 
un.i  seinneuester  Beurteiler  (ISSO);  Lóhe^Tho- 
masiuSf  Harless,  drei  Lebens-  und  Geschichts- 
bilder  (1887);  Zur  Erinnerung  an  Chr,  G.  Ad. 
Freiherrn  von  Scheurl  ^1893).  —  Srv.  Otto  S., 
Adolf  von  S.  (1897). 

de  StaiSl  [stál],  plným  jménem  Annc 
Louise  Germaine  baronne  de  S.- 
Holstcin,  slavná  spisovatelka  francouzská 
(*  J2.  dub.  1766  v  Paříži  —  1 14.  čce  1817  t.). 
dcera  ministra  Jakuba  Neckera,  který  byl 
v  době  narozeni  jejího  ješté  ve  službách  ban- 
kéře Thélassona;  na  výchovu  její  působila 
matka  svým  přísným  protestantismem  ve 
směru  racionalistickém ;  od  11.  roku  bývá 
přítomna  v  saloně  matčině  naslouchajíc  ho- 
vorům Raynala,  Thomasa,  Grimma,  Morel- 
leta,  Suarda,  Buffona  a  j.;  v  15.  roce  píše 
již  úvahy  právnické  a  politické;  r.  1786  pro- 
vdala se  na  přání  matčino  za  švédského  vy- 
slance Ericha  Magna  bar.  S-a  von  Hol- 
stein  (*  1749  —  t  1802),  který  intellek- 
tem  stál  hluboce  pod  ní.  T.  r  zkusila  se 
v  dramatické  tvorbě  veselohrou  Sophie  ou 
les  sentiments  secrets  beze  zvláštního  zdaru; 
r.  1790  vydaná  tragédie  Jane  Gray  přesvěd- 
čila ji  na  čas,  že  nemá  talentu  pro  tento 
druh  tvorby,  ale  neodvrátila  jí  od  ni  úplně. 
Prvním  dílem,  v  němž  udeřila  na  Žílu  vlast- 
ního talentu,  jsou  Lettres  sur  les  écrits  et  le 
caracťere  de  Jean  Jacques  Rousseau  (1788), 
v  nichž  se  hlásí  enthusiasticky  ke  svému  uči- 
teli, jehož  citový  optimismus  a  žízeň  po  spra- 
vedlnosti a  štěstí  jsou  přední  složkou  jejího 
charakteru  literárního.  Revoluce,  kterou  s  po- 
čátku vítala,  uděsila  ji  záhy  svým  krvavým 
šílenstvím;  její  Considérations  sur  les  princi- 
paitx  événements  de  la  Révolution  Jran^aise^ 
vydané  ostatně  až  po  její  smrti  r.  1818  vé- 
vodou de  Broglie  a  baronem  de  S.,  ukazují, 
že  přilnula  ke  konstituci  anglické  a  očeká- 
vala od  ní  spásu;  teprve  později  působením 
Benjamina  Constanta  zaměnila  sympathie  ke 
konstituci  anglické  za  obdiv  ústavy  Spoje- 
ných Obcí  amerických.  Jinak  její  posuzováni 
revoluce  francouzské  trpí  osobními  sympa- 
thicmi  a  antipathiemi  a  nedostatkem  smyslu 
pro  vlastní  dějinnou  logiku.  Plán  její  k  útěku 
královské  rodiny  nebyl  přijat,  a  2.  září  1792 
M"ie  de  S.  musila  uprchnouti  sama.  Politické 
idce  Mme  de  S.  byly  vždycky  liberální;  jest 
tyí)ickou  představitelkou  a  tvůrkyní  libera- 
lismu parlamentárniho  a   měšfáckého,  který 


na  místo  privilegii  rodových  stavi  privilegia 
majetku;  hlavním  předmětem  vládní  pece 
jest  ji   chrániti   zájmy  vlastníků;    burioasie 
zmocňuje  se  tu  již  výtěžků  Revoluce,   osur- 
puje  je  pro  sebe  a  vylučuje  z  nich  nema- 
jetný lid.  V  Re^éxions  sur  la  paix  intériew^ 
(Geneva,  1795)  stormulovala  velmi  přesné  a 
jasně  tyto  zásady  buržoasniho  a   doktrín;^ r- 
ského  liberalismu,  který  nikterak  nesmi    i.i- 
síti  se  s  demokratismem,  jehož  jest   pojmo- 
vým  protivníkem.  V  téíe  době  vrátila  se  se 
svým  manželem  do  Paříže,  nebof  Švédsko 
uznalo   republiku  Francouzskou;    salon   jcji 
stal  se  střediskem   nejlepších  duchů    doby. 
navštěvuji  iej  pilné  zvláště  Daurou,  Cabanisu 
Garat,   Roederer,   M.  j.  Cbénier    a   zejména 
Benjamin  Constant.  R.  1796  odloučila  se  od 
svého  manžela,  ale  sblilila  se   s    nim    zase 
r.  1798,  kdy  ochuravěl  a  kdy  jej  ošetřova;3. 
a   setrvala   u  něho   do  jeho  smrti   r.   1802. 
R.  1796  vydala  pokus  poněkud  naivní  o  ja- 
kousi srovnávací  psychologii  a  morálku  De 
Vinfiuence  des  passions  sur  le  bonheur  des  indi^ 
vidus  et  des  nations  (Lausanne,  1795)  a  r.  1800 
v  Paříži  stěžejné  své  dílo  De  la  littérature 
considerée  dans  ses  rapports  avee  tes  constitu^ 
tions  sociales  (rok  VlIL,  2  sv.).  Direktoriu  stá- 
vala se'  podezřelou  a  proto  utekla  se  znova 
do  Coppetu   na  břehu  jezera  Genevskébo, 
odkud  se  vrátila  r.  1797.  S  Bonapartem  žila 
s  počátku  v  míru;  nerozešla  se  s  nim  ani 
po  18.  brumairu;  u  ní  připravoval  váak  Ben- 
jamin Constant  v  lednu  1800  řeČ,  v  níi  tri- 
bunát upozorňoval  na  hrozící  nebezpečí   ty- 
rannie ;  tím  byla  ovšem  roztržka  neodvratná^ 
ačkoliv  ještě   v  >Littérature<   spokojaje   se 
s  ironickými  narážkami  a  neodvažuje  se  ote- 
vřeného nepřátelství.  Salon  M™«  dc  S.  stává 
se  patrněji  a  patrněji  místem  odboje  proti 
Napoleonovi;  sem  docházejí  M">«   Récamicr. 
Mmc  de  Beaumont,  Benjamin  Constant,  C.  Jor- 
dán, Fauriel ;  odtud  vypouštějí  se  epigrammy 
a  bonmoty  namířené  proti  Napoleonovi ;  od- 
tud vycházejí  nitky  intrik  s  Bemadottem  a 
Moreauem.  R.  1802  M"n«  de  S.  vydala  román 
Delphine  {v  6  svazcích;  nové  vydáni  opatřil 
r,    1868  Sainte  -  Beuve),   v   němž    v    listové 
formě  líčí  své  mládí  a  touhy  svého  ženského 
srdce.   Hněv  Napoleonův  konečné   propukl 
a  Mme  de  S.  dostala  v  říjnu  1803  rozkaz, 
aby   žila    v  okruhu    čtyřiceti    hodin    roimo 
Paříž.   Ještě  téhož  roku   odjela  do  Němec- 
ka, kdež  prodlela  delší  dobu   ve   Výmania 
v  Berlíně;   vrátivši  se  do  Coppetu^  byla  při 
smrtelném  loži  svého  otce  Neckera  (1804); 
brzy  potom  vydala  »Manuscríts  de  M.  Neckerc, 
k  nimž  připojila  vlastni  studii    Du  caractért 
de  M.  Necker  et  de  sa  vie  privée,    R.  1803 
vrátivší  se  z  Itálie  do  Coppetu,  napsala  zde 
román   Corinne  ou  Vlialie  (1807,  ve  2  sv.), 
jehož    líspěch    byl    nesmírný   a    postavil  ji 
v  krásné  literatuře  za  soka  Chateaubriandova, 
velmi  neprávem,  jak  vidíme  dnes:  M«»e  de  S. 
nemá  smyslu  uměleckého  a  psvchologického, 
nemá  umělecké  invence  a  plastické   tvůrčí 
síly;  icji  figury,  af  Léonce,  af  Delphine,  af 
Oswald,  at  Corinne,  nežijí  individuálnýro  a 


de  Staél  1027 

objektivným  iivotem,  jsou  jen  příležitostmi  |  mentalismus  pochopivši,  že  rozkoš  ani  ncj- 
a  záminkami  pro  autorku,  aby  mohla  udati  >  ušlechtilejši  nemůže  býti  osou  vnitřniho  ži 


buď  nékteré  své  ideje  nebo  vvlíti  touhy  a 
stesky  své  neukojené  duše  žizníci  po  štěstí; 
jest  to  sentimentálni  autobiografie  nebo  vý- 
mluvná kritika  a  invektiva  společenská,  ale 
ne  umélecká  tvorba  Přes  to  jsou  oba  její 
•  romány*  >Delphine«  a  >Corinne<  nanejvýš 
zajimavy  jako  protest  proti  osudu  ženy  v  dnešní 
společnosti,  proti  konvencím,  které  ji  tísni, 
a  proti  překážkám,  které  bráni  ji,  aby  nevy- 
žila života  a  nerozvinula  svou  individualitu, 
či,  jak  říká  M"**  de  S.,  svoji  »superioritu«. 
V  tomto  sméru  M™*  de  S.  jest  předchůd- 
kyni Sandové:  ona  to  byla,  která  podala  li- 


vota.  —  Hlavní  význam  M"»«  fie  S.  pro  lite- 
raturu francouzskou  jest  v  jejích  ideách  lite- 
rárně-kritických  a  filosofických.  V  tom  směru 
jsou  zvláště  důležitá  její  díla  »De  la  littcra- 
ture  considérée  dans  ses  rapports  avcc  les 
institutions  sociales*  (1800)  a  »De  TAlle- 
magne«  (1813).  První  kniha  její  jest  knihou 
XVIII.  stol.,  z  něhož  zachraňuje  jeho  nejlepší 
elementy:  víru  v  moc  rozumu  a  v  nekoneč- 
nou zdokonalitclnost  lidského  rodu.  M°*e  de 
S*  cítí  tu  pokrok  příliš  mechanicky  a  jedno- 
straně  a  s  tohoto  stanoviska  pronáší  řadu 
soudů  nesprávných  a  jednostraných.  Význam- 


teratuře  první  významnou  formulaci  toho, ;  ným  však  a  plodným  jest  zvláště  její  názor 
čemu  dnes  řikároe  hnuti  feministické.— '  na  soudobou  literaturu  francouzskou:  M*^^ 
V  Coppetu  Mme  <ie  S.  shromažďuje  kolem  de  S.  cítí,  že  se  opožďuje  za  ostatními  litera- 
scbe  všecko,  co  bojuje  proti  Napoleonovi  a  <  túrami  národními,  a  vycituje  také  správně 
touží  setřásti  jeho  jho;  navštěvují  ji  přátelé  {toho  příčinu:  proto,  že  vzala  na  se  jho  fo- 
staří  i  noví,  Francouzi  i  cizinci,  Barante,  rem  starých  a  pohanských.  Pseudoklassicis- 
Ellzéar  de  Sabran,  Monti«  Sismondi,  Bon-  {  mus  jest  tu  napadán  velmi  správně  a  velmi 
stetten,  Schleglové,  mladý  Guizot.  Coppet '  důmyslně  a  zároveň  razí  se  tu  cesta  novým 
jest  první  »kullurní  dvůr*  své  doby  v  Evropě:  '  snahám  romantickým.  Mme  de  S.  cítí  dále  a 
diskusse  a  debatty  střídají  se  se  zábavami,  |  vyslovuje  první  ve  francouzské  literatuře 
na  divadle  hraje  společnost  divadelní  hry  jasně  relativitu  národního  rázu  literárního: 
svoji  hostitelky  i  hry  cizí.  R.  1807  podnikla  |  na  místo  absolutního  abstraktního  ideálu 
novou  cestu  do  Německa;  po  této  cestě  svo-  |  Boileauova  nastupuje  ideál  národního  cha- 
bodomyslná  posud  rationalistka  obrátila  se  rakteru  podmíněný  historickým  a  nábožen- 
k  náboženství.  Plodem  jejích  cest  německých  ským  rozvojem  toho  kterého  národa.  Tento 
byla  důležitá  kniha  Dřr^/emtf^we  (1810),  je-  plodný  dosah  má  její  rozdělení  literatur 
jít  celé  vydáni  bylo  zničeno  císařskou  po-  v  literatury  jižní  a  severní,  jež  po  prvé  Fran- 
icií  francouzskou;   proti  autorce  vydán  byl   couzům  podrobněji  charakterísuje.    Po  prvé 


i 


nový  dekret,  kterým  byla  vyhoštěna  z  Francie; 
teprve  na  konci  r.  1813  vyšlo  toto  dílo  ve 


mluví  se  tu,  třebas  opatrnicky  ještě  a  s  ne- 
celým pochopením,  přece  rozumně,  o  Shakes- 


3  sv.  v  Londýně  a  r.  1814  v  Paříži.  Madame  '  peareovi.  Rozumí  se  samo  sebou,  že  nalezne 
de  8.  byla  bedlivě  střežena  v  Coppetu  a  !  se  v  knize  také  mnoho  naivního  a  nejasného, 
viecky  její  styky  se  světem  francouzským  nedomyšleného  a  nepochopeného;  někde 
i  cizím  byly  obmezovány;  A.  W.  Schlegel,  |  chybí  poznání  faktů,  jinde  správné  jich  oce- 
s  kterým  se  spřátelila  v  Německu  a  jenž  ji  <  není  a  kritické  zhodnocení;  nicméně  kniha 
seznámil  s  novými  kritickými  theoriemi  ně-  pi  de  S.  jest  při  všech  svých  vadách  knihou 
meckými,  byl  z  Coppetu  vypuzen,  M«»e  Réca  ^  originální  a  obrodnou,  bohatou  novými  hle- 
mier  a  vévoda  de  Montmorency,  kteří  ji  zde  '  disky.  Kniha  »De  TAllefnagne*  znamená  pa- 
navitivili,  posláni  do  vyhnanstvi.  Na  jaře  r.  trny  pokrok  nad  knihu  prvou;  jest  to  nej- 
1812  unikla  z  Coppetu  a  odebrala  se  přes  Ví-  ,  silnější  kniha  M"ie  de  S.,  kniha  hluboc  j  po- 
deň  do  Moskvy  a  Petrohradu  a  odtud  do  Stok-  jatá  a  cítěná.  Dělí  se  ve  čtyři  části;  z  nich 
holmu,  kde  její  nejmladší  syn  Albert  byl  za- ,  zvláště  důležitá  jest  čásf  druhá  (O  literatuře 
bit  v  souboji.  Na  počátku  r.  1813  oďebrala  a  uměních),  kde  zakládá  kritiku  romantickou. 
se  do  Anglie  a  teprve  po  pádu  Napoleonově  M*"*  dc  S.  stvořila  typ  Německa,  který  píi- 
vrátila  se  do  Paříže.  Ve  btokholmé  napsala  jímala  —  přes  výstrahy  a  posměch  Heincúv  — 
memoirové  dílo  Dix  années  ďexíl  {Pzír.,  1B2\)  francouzská  veřejnost  skoro  šmahem  až  do 
a  Réjtexions  sur  le  suicide  (Stokholm,  1813).  války  néra.-franc.  Němci  jsou  jí  národem 
Z  pozdějších  prací  jest  jesté  uvésti:  Zulma  poctivých  snivců  a  metafysických  blouznivců, 
et  troii  nouvelles  (1813)  a  Essais  dramatiques  neschopných  velikých  činů.  samotářů,  kteří 
(1821),  obsahující  sedm  dramat  prosou,  mezi  právě  proto,  že  zde  není  človčk  absorbován 
nimi  drama  Sapho,  V  pozdních  letech  zami-  společností  jako  ve  Francii,  jsou  originálními 
lovala  se  do  francouzského  důstojníka,  pana  mysliteli  a  básníky.  V  druhé  části  M>ne  de  S. 
de  Rocca,  mnohem  mladšího  než  byla  ona,  navazuje  na  svůj  rozdíl  mezi  literaturami  se- 
a  provdala  se  za  něho  r.  1811;  nerovné  man-  vernimi  a  jižními  a  i  jej  rozvádí  šíře.  Sever 
želstvi  toto  bylo  šťastné.  —  Nábožensky  M^^e  jest  romantický.  Jih  jest  klassický.  M»ne  de 
de  S.  byla  na  počátku  voltairovsky  indiřlc-  S.  hlási  se  otevřeně  k  romantismu;  jen  lite- 
rentni,  teprve  vlivem  Německa  a  hlavně  Kan-  ratura  romantická  má  budoucnost,  poněvadž 
tovým  pochopila  náboženský  enthusiasmus  má  kořeny  v  naši  rodné  půdě,  v  naší  hi- 
RoQsseauův  a  stala  se  deset  let  před  smrti  stoiii  a  v  našem  náboženství.  M"™*  de  S.  vy- 
vrouci  křesťankou  mimo  každou  konfessi;  cítila,  že  »společ'^nský  duch*  jest  příčinou 
její  vira  byla  romaneskni  a  mystický  spiii-  úpadku  soudol>é  literatury  francouzské  a  že 
tualismus,  k  némuž  se  dostala  pfcb  svůj  senti-   jest   třeba  zbaviti  se  konvencí  a  inspirovrtti 


Stáfa  —  Staffordshire 


se  svobodou  a  novými  vzory.  M«>e  de  S.  vy- 
kročila touto  knihou  z  literárních  theorií 
XVin.  stol.:  její  kniha  jest  v  jádře  program- 
mem  romantické  revoluce:  všude  útok  na 
•pravidla*,  >jednoty«,  ztrnulost  tradice,  for- 
mule. Cilem,  k  niž  směřuje  rozvoj  literami 
podle  M»ne  de  S.,  jest  vytvoření  literární  ci- 
vilisace  evropské:  jednotlivé  literatury  bu- 
dou pásobiti  v  sebe  patrněji  a  patrněji  a 
oplodňovati  se  vzájemně.  Literatura  tato 
musí  zlepšovati  Životni  podmínky  lidského 
rodu,  zlepšovati  je  hlavně  prostředky  morál- 
ními a  náboženskými.  —  >Oeuvres  complé- 
tes«  Mmc  de  S.  vydal  nejstarší  syn  její 
August  Louis  baron  de  S.  v  Paříži  1820 
až  1821  v  17  sv.  —Tento  syn  její  (♦  1790  — 
t  1827)  vynikl  také  jako  spisovatel;  jeho 
Oeuvres  diverses  vydala  v  Paříži  1829  ve  3 
sv.  sestra  jeho,  v é vodky né  de  Broglie, 
Oeuvres  inédites  r.  1836;  srv.  též  NecTcer, 
str.  24  6.  —  Literatura:  Sainte-Beuve,  Por- 
traits  de  femmes,  Mme  de  S.  (1835);  Chateau- 
briand  et  son  groupe  littéraire  (1849);  Nou- 
veaux  lundis,  II  (1862);  A.  Vinet,  M"»e  de  S. 
et  Chateaubriand,  cours  professé  á  Lausanne 
en  1844;  Baudrillars,  Éloge  dc  M»ne  de  S. 
Í1850);  Norris,  Life  and  times  of  M">e  de  S. 
(Lond.,  1853);  Gérando,  Lettrcs  inédites  et 
souvenirs  biographiqucs  de  M^e  Rccamier  et 
Mmc  de  S.  (Pař.,  1868);  Stevens,  Mn»e  de  S. 
(Lond.,  1880,  2  sv);  Lady  Blennerhassett, 
Frau  von  S.  und  ihrc  Freunde  (Berl.,  1887 
a  si.,  3  sv.);  Emile  Faguet,  Politiques  et 
moralistes  au  XIXe  siěcle  (Pař.,  1891);  Al- 
bert Sorel,  Mine  de  S.  ve  sbírce  »Grands 
écrivains  frangais*  (t.,  1890);  G.  Brandes, 
Die  HauptstrOmungen  der  Litteratur  des 
19.  Jahrhunderts  (5.  vyd.  Lip.,  1897);  F. 
Brunetiére,  Évqlution  de  la  critique.  Ví©  le- 
gon;  V.  Tille,  Úvodem  do  literaturv,  str.  50 
a  si.  (Praha,  1902).  '     Šld. 

St&fa,  obce  ve  švýcarském  kantoně  cu- 
rišském,  25  km  jv.  od  Curichu,  na  sev.  břehu 
Curišského  jezera,  při  trati  Curích-Rappers- 
wyl.  Uprostřed  vinic  a  sadů,  má  4216  oby  v. 
(1900);  hedvábnictví,  barvířství,  chov  dobytka, 
sadařství  a  vinařství. 

Stafát,  staffáž  (z  něm.  slova  se  zakon- 
čením zdánlivě  franc.  Staffage)  slují  na  vy- 
obrazeních krajin,  břehů  mořských,  intérieurů 
a  pod.  postavy  lidské  nebo  zvířecí  přimalo- 
vané na  oživeni  obrazu,  ale  bez  nároků  na 
zvláštní  pozornost  a  nemající  divákovi  se 
vtírati  aniž  rušiti  celkového  dojmu  malby. 
Dávnější  malíři,  nejvíce  francouzští,  často  ma- 
lovali do  krajomalby  neb  architektury  výjevy 
z  bájesloví,  z  bible  nebo  z  dějin,  podle  čehož 
pak  obraz  svůj  pojmenovávali.  Krajináři  a 
malíři  architektur,  hlavně  nizozemští  a  italští 
dřívějších  století,  když  jim  záleželo  na  větší 
dokonalosti  figur,  dávali  si  je  vmalovati  od 
genristů,  nebo  dokonce  i  od  malířů  obrazů 
historických.  FM, 

Stafetta,  štafeta,  viz  Estafette. 

Staffa  [stéfa],  ostrov  ve  Vnitřních  Hebri- 
dách  (záp  od  Skotska),  pouze  2*5  km  *  veliký 
a  zdvíhající  se  41  m  nad  moře,  proslulý  če- 


dičovými  sloupy    a   sloupovými  jeskyDěnii, 
jmenovité  jeskyní  Fingalovou  (v.  t). 

StafRM^  viz  Stafáf. 

StaíTaiJiké  Jaxare  (StaffeUeé)  na  plošné 
vysočině  švábsko-bavorské,  ve  výši  649  m 
n.  m.,  zbytek  rozsáhlého  ledovce  loisašského. 
Povrch  762  ha,  hloubka  místy  ai  35  m.  Na 
jednom  ze  7  ostrovů  jezemicn,  WOrth  zva- 
ném, sbudován  u  starého  kostelíka  letohrad 
biskupův  augSpurských. 

Staffelstain,  okr.  město  v  bav.  vlád.  obv. 
homofranckém  nad  ř.  Lauterou  a  při  žel.  dr. 
Bamberg-Hof,  má  1224  obyv.  (1900),  obv. 
soud,  pěstováni  ovoce,  zejm.  vlaských  ořechů. 
Na  vých.  od  města  vrch  Staffelberg  s  kapU, 
mnohými  zkamenělinami  a  krásnou  vyhlídkou. 

StIÚAs  am  8aa  viz  Estavayer  le  Lac. 

•tafford  [stefrdj,  hl  m.  angl.  hrabství 
t.  jm.,  anglosas.  Scaeffórd,  municipáini  a  par- 
lamentní město  nad  ř.  Sow,  pobočkou  Třen  tu, 
důležitá  křižovatka  tratí,  má  20.894  obyv. 
(1901).  Uprostřed  města  malebně  se  rozklá- 
dajícího krásný  gotický  chrám  P.  Marie,  dále 
je  tu  got.  radnice  s  tržnicí,  lat.  škola  z  r.  1550, 
museum  Shire-hall,  starobylý  High-house  a  j. 
Průmysl  velmi  čilý:  světoznámé  hliněné  vý- 
robky, zboží  z  kameniny,  rozsáhlé  koželužny 
a  továrny  na  obuv.  S.  vznikl  okolo  saske 
tvrze  zbudované  Elfledou ,  dcerou  Alfreda  Vel. 

StaflrordrstefrdJWilliam  Howard  vis- 
count,  státník  anglický  (♦  1612  — -  t  29.  pros. 
1680),  druhý  syn  lorda  Tomáše  Howarda  hr. 
z  Arundelu  a  Surrey  (v.  Arundel  1),  byl 
vyznáním  katolík.  Když  po  restauraci  Stuar- 
tovců  nastaly  v  Anglii  obavy  před  možnou 
katolickou  reakcí  pod  Jakubem  n.  (v.  firi- 
tannie  Velká,  str.  706),  protestante  zahá- 
jili proti  katolíkům  roztrpčený  boj,  jeni  se 
stal  pro  S.  osudným.  Dobrodruh  Titus  Oates 
(v.  t.)  udal  křivě  S-a,  že  ukládal  o  život  krále 
Karla  II.,  že  byl  jmenován  vrchním  poklad- 
níkem kat.  armáciy  a  pod.  Byl  proto  zatčen 
(1678)  a  po  dvouleté  vazbě  postaven  před 
soud,  odsouzen  k  smrti  a  sfat.  J,F, 

Staffordablra  Istěfrdšír],  angl.  hrabství 
ve  střední  Anglii,  hraničící  na  jv.  s  hrab. 
Warwickem,  na  jz.  Worcesterem,  na  z.  Shro- 
pcm,  sz.  s  Chesterem,  na  sv.  a  v.  Derby  a  jv. 
s  Ltticesterem,  měří  3029  km*  s  1,234.382 
obyv.  (1901).  Do  sev.  části  zasahují  jiini  vý- 
běžky Penninského  pohoří  a  pnou  se  ncjvýle 
horou  Ax  Edge  (552  m),  směrem  k  jihu  stále 
se  níží,  až  přecházejí  v  pahorkatinu  mírně 
zvlněnou.  Kdežto  na  sev.  převládají  lesy, 
vřesoviště  a  močály,  ve  středu  i  na  jihu  je 
kraj  úrodný  a  pr úmyslný.  Hlavni  řeka  je 
Trent,  s  niŽ  rovnoběžně  jde  Grand  Trunk 
Canal  spojující  ústí  Merseye  se  Sev.  mořem; 
s  Temži  sprostředkuje  spojeni  průplav  Bir- 
mingham  and  Liverpool  Junction,  Trent  se 
Severnera  průplav  Staffordsko-worcesterský. 
Hrabství  vyniká  velikým  bohatstvím  minerál- 
ním, zvláště  pak  kam.  uhlí  a  žel.  rudy  okolo 
Wednesbury,  Tiptonu,  Bilstonu,  Sedgleye, 
měděné  rudy  u  Warslowu,  dále  lomy  na  vá- 
penec, mramor,  alabastr  a  j.  Silurní  vrstvy 
obsahují  množství  zkamenělin, jmenovitě  krás- 


Stafford  Springs  —  Stagnone.  1029 

ných  trilobitů.    Pro  své  bohatství  minerální  |     von  8tiUf«m%iaB  Friedrich   August, 

ie  S.  třetím  průmyslovým  hrabstvim  Anglie,  státník  a  báiník  pruský  (*  1763  —  f  1840). 

Wolverhampton  vyrábí  zámky,  Dudley  hfe-  ,  Studoval  v  Halle  práva,  slouiil  u  soudů  ve 

bíky,    Oldbury    vagóny   ielesniční,    T ipton  ,  Vých.  Průších,  r.  1806  stal  se  tajným  fin.  ra- 

pamí  stroje,  Stafford  je  proslulý  svými  hli-  dou,  po  míru  Tyliském  pak  členem  t.  z  v. 

nénými  výrobkv,  jmenovité  faiena  Wedgwoo-  immediátní  kommisse,   dosazené  ke  správě 

dovou.    Důleiitejií  města  jsou  dále  Stoke  zemské,  v  ministerstvu  Steinově  byl  předná- 

upon   Trent,  Burton,   Walsall,  Handsworth  sejícím  radou,  r.  1809  státním  radou  a  spolu- 

a  Smethwick.  Hrabství  vysílá  do  parlamentu  pracovníkem  Hardenbergovým  v Pařiii, v  Lon- 

7  poslanců.  dýně  a  zejm.na  kongresse  Vídeňském.  R.  1816 

•taflférd  Šprtajíc  [stěfrdj,  m.   v  sev.-  povýáen  do  stavu  šlechtického,  r.  1819  jmeno- 

amer.  státě  Connecticutu  v  hrabství  Tollandu  ván  ředitelem  »Staatszeitungu<,  ale  pro  své 

nad  Willimantic  Riverem,  má  2460  ob.  (1900),  umírněné  náhledy  proti  demagogům  musil  se 

silný  průmysl  textilní  a  miner.  prameny.  tohoto  úřadu  vzaáti.    Vedle  toho  S.  vynikl 

Btaiýl-  viz  téi  Staphyl-.  svými  básněmi  obsahu  vlasteneckého,  jež  vy- 

Stalylé  (řec.)či  uvula  (lat),  čípek  pa-  šly  nejprve  jakožto   Kriegsgesdnge  am  den 

trový  viz  Patro  2)  (měkké).  J,  iSoS^rS  (1814,  2.  vyd.  1816).  pak  ve  vy- 

8talýIka«auitom, z  řec, rozsáhlejší  krevní  dání  rozmnož,  jako  Historiscke  Erinnerungen 

podUtína   na  čípku   měkkého   patra,   kteráž  in  lyr,  Gedichten  (1828);  jsou  psány  umělým 

vzniká  poškozením  čípku  a  vtrebáním  krve  tvarem  ód  a  obráží  se  v  nich  idealisticko- 

mizívá.  vlastenecký   duch  tehdejší  doby   (srv.   Ně- 

StaiyiltiSyřeczánět  čípku  měkkého  patra,  mecko,  str.  136 tf).  SoxifXt^  Erinnerungen  an 

Staiyiokokky    (lat.   staphylococcus)    viz  Elisabeth  (1835,  tištěno  jako  rkp.)  jsou  pro- 

Bakterie,  str.  123 a  a  b,  dchnuty  jemným  citem  a  věnovány  památce 

Staíyiom  čili  staphy  lom  a,  řec,  nazýval  jeho  choti,  která  sama   napsala  Erinn.  Júr 

se  dříve  výhřez  duhovkv;   nyní  označuje  edle  Frauen  (1843,  3.  vyd.  1873).  RQhl  vydal 

se  tak  vůbec  výduf  na  oku.   Zvláště  může  >Bnefe  und  AktenstQcke  zur  Gesch.  Preus- 

vyhkytovati  se  na  rohovec  ztenčené  jméno*  sens  unter  Friedrich  Wilhelm  III.,  vorzugs- 

vitě  vřídkovitými  změnami;  zabírá  buď  celou  weise  aus  dem  Nachlasse  von  S.«  (1899—1902, 

rohovku  nebo  jen  některé  její  části  a  obsa-  3  sv.)  a  >Briefe  von  S.  an  K.  £.  Oelsner  aus 

buje  v  sobě  někdy  také  duhovku.    Stejným  d.  J.  1818  u.  1819«  (1901).   Srv.  také:  Briefe 

spůsobem  mohou  i  ztenčelé  oddíly  bélimy  von   S.,  Mettemich,   Heine  und  Bettina  v. 

čili  sklerv  vy  douti  se  na  venck  a  to  nejvíce  Amim  (z  Varnhagenovy  pozůstalosti,  1865). 

po  zánětu  vých  změnách  cevnatky  očnt.   Po-  Stagione  Istadžónej,  ítal.,  roční  doba, 

měrně  nejoMtějši  taková  mi  sta  jsou  za  okra-  saisona;  zvláště  saisona  operní  (v  Itálii 

jem    rohovkovým   (ciliární    s.),   v    pásmé  hlavně  v  době  roasopustni). 

aequatorovém  a  v  okolí  prostupu  čivu  zra-  8ta|^a  (Stagirus)  viz  Stageiros. 

kového.  již  podmínky  s-u,  pak  i  změny  sem  Štafeta,  přijmi  Aristotelovo, 

na  oku  vyvolané  mohou  valně  nebo  zcela  8ta|^iiaca,  z  lat.,  stojatost,  stáni,  váz- 

pomšiti  vidění.  Malé  s-y  rohovky  mohou  se  nutí,  nedostatek  pohybu,  bahnění, 

odříznutím  operovati,  veliké  nebo  zadni  s-y  Stagnalliia  Erik  Johan,  básník  švéd. 

však  nelze  operovati;  tu  v  krajních  případech  (*  1793  -  f  1823).  Studoval  v  Lundu  aUpsale 

nezbývá  než  oko  vyjmouti.  a  stal  se  pak  úředníkem  král.  kanceláře.  Vedle 

Stafýloplaatika,  ttafylorhafie  viz  Ur  a-  toho  zabýval  se  studiem  filosofie,  zvi.  naukami 

noplastika,  Uranorhafie.  Schellingovými  a  gnostickou  mystikou.  První 

•tafýloa,  podle   starořecké   báje   délské  jeho  epická  báseň  Vladimír  den  Store  byla 

zosobněná  réva  vinná,  byl  prý  syn  Dionysův  r.  1817  poctěna  cenou  švéd.  akademie,  jeho 

(matkou  jeho   na  Chiu  jmenovci  Ariadnu),  hlavní  práce  však  jspu :  Liljor  i  Saron  {i,  vyd. 

Dcera  S-ova  byla  Rhoió   {qouá^  granátové  1821—22),  cyklus  básní  filos.-nábož.«  antická 

jablko),  jejímž  synem  z  Apollóna  byl  kněz  tragédie  Bacchanterna,  norské  tragédie  Visbur 

a  věštec   Ani  os;    s  nymfou  Dorippou   měl  b,  Sigurd  Ring,  úrAtndiiaL  Riddartomet,  Glddje- 

dcery,  jež  byly  bohyně  chránící  lisy  vinné  Hickan  i  Rom  a  Kdrleken  ejter  dóden  a  velko- 

olvox^ónoi:  Oinó,  Spermó  a  Elias;  ty  z  moci  lepá  náboženská  tragédie  Afartyreme,  v  niŽ 

Dionysovy  dovedly  vše  proměniti  ve  vino,  snaží  se  vylíčiti  život  jako  trest*.  Napsal  také 

olej  neb  obilí.                                          klk,  mnoho  menších  písní  rázu  národního.  Jeho 

StaíyiotOBla,  z  řec,  odříznutí  chorobně  Samlade  Sknjter  vvdal  Hammarskjdld  (1824 

směněného  čípku  měkkého  patra.  až  1826),  později  C.  Eichhorn  (1881,  2  sv.). 

Sta^a  [stédžj,  angl.,  silný  omnibus  ta-  Srv.  Hammarskidld,  Erik  Johan  S.(  1823),  pak 

ženy  dvčma  až  šesti  koňmi,  jakožto  dopravní  ve  švéd.  »Ak.  Handl. <  1872,  rozpravu  Bótti- 

prošlředck    pro    cestující,    později    jakožto  gerovu   a  5   sv.   Ljunggrenových    »Svenska 

9-coach  l-koč]  tolik  co  poštovní  vůz.  I  Vitterhetens  Háfter«. 

Stagalroi,  též  Stageira,  starověké  mě-  Stagno  [stáno],  m.  v  Dalmácii,  viz  Ston. 

sto  řecké  na  vých.  pobřeží  poloostrova  ChaU  Isole  dello   Staf^ona   [izole  -  staňónej, 

kidského,  zal.  osadníky  z  ostr.  Andru  r.  656  skupina  tří  ostrůvků :  San  Pantaleone,  Isola 

př.  Kr.;    významu  nabylo  jako  rodiště  Ar  i-  Longa  a  Santa  Maria,  při  záp.  pobřeží  Sicílie, 

stotelovo.   Filippos  .11.  je  zbořil,  ale  na  příslušející  k  ital.prov.Trapani,  sev.  od  Mar- 

prosby  Aristotelovy  opět  obnovil.        Fík,  sály.   Na  prvním  z  nich  stálo  karthaginské 


1030  Stagnovati  ~  Stáhl 

město   Motye,   které   r.  397   př.  Ivr.   Diony- ,  Byl  původu  židovského,  ale  r.  1819  přestoupil 

sios  1.  Syrakuský  rozbořil.   '  I  na  viru  evang.  a  studoval  práva  ve  Vircpurcc. 

Stafirnovatl   (z    lat.),   státi,   váznouti,  Heidelberce  a  Erlankách  a  r.  1827  habilitoval 

bahněti,  nehýbati  se.  se  v  Mnichově  pro  ^iroské  právo.    Z  oboru 

Stáními,  m.  v  Dalmácii,  viz  Ston.  toho  také  vydal:  Ueber  das  áltere  róm.  Kla^e' 

StliSeliii  Rudolf,  prot.  theolog  (♦  1841  recht  (1827),  ale  poidéji  obrátil  se  k  filosofii 
v  Basileji  —  f  1900  t.).  Vystudovav  v  rod-  práva  a  napsal:  Die  Philosopkie  des  Řecku 
ném  městě,  dále  v  Berlíně  a  Tubinkách,  ha-  nach  geschichtlicher  Ánsicht  (1830 — 37.  2  sv.. 
b. litoval  se  r.  1873  v  Basileji,  stal  se  tamtéž  5.  vyd.  1878),  ve  kterémžto  stéicjném  svéra 
rok  potom  mimořádným  a  r.  1876  řádným  díle  postavil  svou  právní  a  státovédeckou 
professorem  theologie.  Napsal :  íTrťwm mí  5řW-  nauku  v  duchu  Schellingové  a  proti  Hege- 
lung  lur  Rejormation  (1873);  De  Wette  nach  lovi  na  základy  křesťan,  názoru  v^étovéfio. 
seiner  theol.  Wirksamkeit  u.  Bedeutung  {ISSOy^  Tvrdil,  že  stát  podle  učení  bible  o  božském 
Die  ersten  Marty rer  des  evang.  Glaúbens  tu  původe  vrchnosti  jest  božskou  institucí  a  le 
der  Schweii  (1883);  Huldreich  Zwingli  u.  sein  ludíž  rozkazy  vrchnosti  máji  hodnotu  priká- 
Rcjormationswerk  (18S3);  Brieýe  aus  der  Re-  zání  božských, jimŽ  jednotlivec  musi  bez  pod- 
ýormations\cit  (1S87);  H.  Zwingli,  sein  Leben  minky  se  podrobiti.  Vlasti  že  má  nikoli  ma- 
lí, Wirken  nach  d,  Quellen  (1895 — 97,  2  sv.).  jorita,  nýbrž  autorita.  Šíře  rozvádí  pak  tylo 
Srv.  Stockmeyer,  Rudolf  S    (1901  .  myšlenky,  slučující  pietistický  konscrvatisnaus 

Stáhl:  1)  S.  Georg  Ernst,  chemik  a  s  hebrejským  theoicratismera,  ve  spise:  Der 
lékař  něm.  (*  1660  v  Ansbachu  —  f  1734),  vé-  christliche  Staat  und  sein  Verháltnis  ^um  Dess- 
noval  se  studiu  lékařství.  Působil  v  Jeně,  po-  mus  und  Judentum  (1847).  R.  1832  byl  jme- 
zději  v  Halle,  kamž  r.  1693  povolán  byl  jako  nován  mimoř.  prof.  v  Erlankách,  pak  řád- 
prof.  medicíny  a  chemie.  R.  1716  jmenován  ným  ve  Vircpurcc  pro  právní  filosoňi,  pan* 
byv  osobním  lékařem  krále  prus.,  přesídlil  dek  ty  a  bav.  právo  zemské.  V  1.  1835—40 
se  do  Berlína,  kdež  setrval  do  smrti.  Byl  žá-  přednášel  opět  v  Erlankách,  načež  povolán 
kem  a  přítelem  J.  J.  Bechera  (v.  1. 1),  jehož  do  Berlína  jakožto  prof.  právní  filosone,  stát- 
názory  vždy  velmi  oceňoval  {Becheriana  šunt  ního  a  cirk.  práva  a  dovedl  zde  nabýti  znač- 
quae  pro/ero)  —  na  jeho  *terra  pinguis*^  ja-  ného  vlivu.  R.  1849  kr.  Bedřich  Vilém  IV. 
kožto  principu,  jenž  při  spalování  uniká,  S.  jmenoval  jej  doživotním  členem  prvni  ko- 
přimo  založil  svou  theorii  flogistickou,  mory,  později  sněmovny  panské,  a  S.  byl  tu 
jež  předpokládala,  že  hořlavé  látky,  ke  kte-  vůdcem  strany  reakcionářské  a  feudální »  jc- 
rýmž  byly  přičítány  i  kovy  schopné  kalci-  jímž  orgánem  byla  »Kreuzzeitung«.  V  erfurt- 
nace,  obsahují  hořlavý  princip  flogiston  ském  parlamentě  r.  1850  S.  vzpíral  se  xři- 
(v.  t.).  Theorie  flogistická  applikována  byla  zení  něm.  státu  spolkového.  V  1.  1852—58 
na  všechny  hořlavé  látky.  Podle  S  a  kovy  byl  členem  vrchní  evang.  rady  cirk.  a  snažil 
pokládány  byly  za  sloučeniny  popelů  kovo-  se  upevniti  lutherský  konfessionalismus  a 
vých  s  flogistem,  síia  za  sloučeninu  kyseliny  obnoviti  vládu  orthodoxního  duchovenstva 
sirové  s  flogistem  —  experimentům  novum.  Ač  nad  laiky.  Když  padlo  ministerstvo  Manteuf- 
theorie  ta  zakládala  se  na  mylném  názoru  a  felovo,  á.  byl  nucen  vzdáti  se  členství  evaog. 
zřejmé  důkazy  o  její  nesprávnosti  byly  brzy  rady.  Z  jeho  spisů  dlužno  ještě  uvésti:  Dit 
podány,  přece  jednoduchostí  svou  dlouho  Kirchenverjassung  nach  Lehre  und  Recht  der 
oslepovala  své  přívržence.  Zásluhou  S-ovou  P^o/«řawřtf»(1840,2.vyd.l860);£/«ff^erA^lrc*e«- 
zůslává,  že  zjevy  oxydační  a  redukční  uvedl  \ucht  {\%\b)\  Dos  monarchische  Priniip  (ISAS), 
v  souvislost  a  bystře  i  při  processech  dýchání  l  Der  christliche  Staat  (1847);  Die  Revoluiion 
a  rozkladu  Živočišných  látek  přidělil  flo^istu  und  die  konstitutionelle  Monarchie  (1848);  Was 
určitou  úlohu.  Z  děl  S-ových  význačná  jsou:  ist  Revoiution?  (1852,  3.  vyd.  1853);  Der  Pio- 
Zy  motec  hni  a  fundamentalis  tic,  (1677);  Speď  ^testantismus  ais  politisches  Princip  (18531;  Die 
menSecherianumeic.{1702y;Zu/áliigeGedanken  katholischen  Widerlegungen  (1854);  Wlder 
und  nútilicJie  Bedenken  uber  den  Streit  von  dem  I  Bunsen  proti  Bunsenovu  spisu  >Zeichen  der 
sogenannten  *sulfure*  (1718).  B.  Ku^ma.  —  Zeit<  (1856);  Die  lutherische  Kirche  und  die 
V  Ickař.ství  důsledné  provedl  soustavu  ani-  '  Union  (1859).  Po  jeho  smrti  vyšly:  Si^ehn 
mi-tickou  (srv.  Animisn-us  a  Lé\izis\.v'\,  ^parlamentarische  Reden  (1862)  a  Die  gtgtn* 
str.  824  b).  Hlavní  jeho  dílo  lékařské  Theoria  wártigen  Parteien  in  Staat  und  Kirchen  (1863). 
medica  ve>a  (1707,  nov.  vyd.  Choulant  1831  Většina  vydána  po  druhé  i  po  třetí.  Srv. 
až  1833;  3  sv.).  anonymní  spis:  Pernice,  Savigny,  S.  (1862). 

2)  S.  Konrád  Dietrich  Martin,  mathe- '  4)  S.  Karl,  pseudonym,  viz  Goedeke  K. 
matik  něm.  (*  1771  —  f  1833),  stal  se  r.  1799  ,  6)  S.  Pierre  Julcs  viz  Hetzel  1), 
mimoř.  professorem  na  univ.  vjeně,  r.  1804  6)  S.  Christian  Ernst,  botanik  ném. 
povolán  za  řádného  prof.  do  Vircpurku,  I  (*  1848),  r.  1877  stal  se  docentem  bot.  ve 
r.  1826  do  Mnichova.  Napsal:  Zahlenarithmetik  Vircpurcc,  r.  1880  mimoř.  prof.  v  Štr&sburce. 
M.  Buchstabenrechnung  (1797);  Grundriss  der  r.  1881  řádným  prof.  a  ředitelem  bot.  zahrady 
Combinationslebre  (ISOO); .  Éinleitung  in  das  v  Jcné.  Vynikl  pracemi  z  oboru  anatomie. 
Studium  der  Combinationslehre  (1801);  Tabella-  vývojezpytu,  fysiologie  a  biologie  rostlin.  Vy- 
rische  Uebersxht  math.Wissenschaften{lS04)^'},  |  dal  hlavně:  Entwickelungsgeschichte  mnd  Anm- 

3)  S.  Friedrich  Julius,  politik  a  práv-    /omie  der  Lenticellen  r>Bot.  Zeitung*,   1873); 
nicky  spis.  něm.  (*  1802  v  Mnichově  — f  1861).  '  Beitráge  ^ur  Entwickelungsgesch.  der  Mech  ten 


Stáhle  —  Stach.  1031 

(1877);  Ueber  die  geschlechtliche  Fortpjlaniung  sioic\ov\ch,  o  niclú  vydal:  Aristotelia  (1830 
der  CoUemaceen  (1877);  Einfluss  des  sonnigen  až  1832,  2  sv.);  Aristoteles  bet  den  Rómem 
und  schattigen  Standorts  auf  die  Ausbildung  \  (1834);  Aristoteles  und  die  Wirkung  der  Tra- 
der  Lauhblátter  (1883);  Ueber  sog.  Kompass-  \  gódie  (1859)  a  mimo  to  přeložil  Aristotelovu 
/7/7jw^en  (1883,  2.  vyd.);  PJlanxen  u.  SchneckenV? oWWku^  Poetiku,  Rhétoriku  a  Éthiku.  Po- 
(1888);  Řegenýall  und  Blatt gestalt  {IS93)\  Ueber  '  zdčji  zajímal  se  o  liter,  otázky  obecné,  vydal 
bunte  Laubblátter  (1S96';  Ueber  den  P/tan^en-  rkp.  Goethovy  »Iphigenie«  nalezený  v  oldcn- 
schlaf  und  verwandte  Erscheinungen  '■  1897).  burské  knihovně,  a  napsal  Eine  Charakte- 
7)  S.  Arthur,  pseud.  Valesky  Voigtel  ristik  Immermanns  (1842).  Silně  působila  na 
(v.  t.).  jeho    činnost   cesta    do  Itálie   r.   1845,  kde 

Stáhle,  vsi  mor.,  viz  btáhle.  'zdržel  se  rok  a  kde  poznal  později  svoji  dru- 

Stahletz,  ves  v  Čechách,  vizStadlcc.  |  hou  choť.  Popsal  ji  v  knize  značně  rozšířené: 
Stahlliof  (snad  za  starší  Stapelhof,  angl.  1  Ein  Jahr  in  Italien  (1847—50,  3  sv.,  4.  vyd. 
Steelyard)  nazýván  byl  v  Londýně  komplex  1874).  Potom  pokoušel  se  i  v  belletrii  romá- 
b  idov  na  levém  břehu  Temže.  Byla  to  obytná  |  nem:  Die  Repuhlikaner  in  Neapel  (1849, 3  sv.) 
stavení,  obch.  domy  a  skladiště.  S.  náležel  a  básněmi  Ein  Stůck  Leben  (1869).  Z  četných 
od  r.  1474  něm.  Hanze  a  byl  střediskem  ob-  kritik,  liter,  ^ssayí  a  prací  týkajících  se  dějin 
chodu  hanzeatského  v  Anglii.  V  XVI.  stol.  |  literatury  a  umění  vydal  ještě:  Torso.  Kunst^ 
s  úpadkem  Hanzy  klesl  též  význam  %-\i.\Kiínstler  und  Kunstwerke  der  Alten\l%hA—bó, 
R.  1666  S.  byl  zničen  požárem;  místo  bylo  i  2  sv.,  2.  vyd.  1878);  Lessing,  sein  Leben  und 
znova  zastavěno  a  náleželo  sev.  něm.  městům  !  seine  Werke^  dílo  velmi  populární  (1859,  2  sv., 
Lubeku,  Hamburku   a  Brémám.    R.  1853  S.  j  9.  vvd.  1887);   Fichte,  biografie  (1862);  Goe 


byl  prodán  angl.  společnosti  železniční.  Na 
jeho  místě  stojí  nádraží  v  Cannon  Street. 
Srv.  Lappenberg,  Urk.  Beitrage  des  hansea- 


thes  Frauengestalten  (1865 -68, '2  sv.,  8.  vyd. 
1891);  Kleine  Schriften  \ur  Litteratur  und 
Kunst  (1871—75,  4  sv.).  Z  četných  svých  cest 


tischen    S-s   zu   London   (1851).  —  Srv.  též:  i  osobních  vzpomínek  a  dojmů  napsal  knihy: 
Hanza.  J,f.        Weimar  und  Jena  (1850,  2  sv.,  3.  vyd.  1892); 

Stahováni,  zvi.  v  hláskosloví,  viz  Kon-  |  Zwei  Monate  in  Paris  (1851,  2  sv.);  Nackfúnf 
trakce.  I  ve  skladbě  užívá  se  starého  vý-'  Jahren,  pařížské  studie  (1857,  2  sv.);  Herbsť 
rázu  s.  o  větách,  které  mají  některé  členy  monate  in  Oberitalien  (1860,  3.  vyd.  1834); 
stejné  a  které  místo  toho,  aby  se  spojily  Ein  Winter  in  Rom  (1869,  s  Fanny  Lewal- 
V  souvětí  souřadné,  spojují  se  tak,  že  to.  co  dovou,  2.  vyd.  1871);  Aus  der  Jugentř^eit 
je  stejného,  položí  se  jako  část  společná  jen  (1870—77,  2  sv.).  V  letech  1863—66  (2.  vyd. 
jednou.  Na  př.  věty:  Bohatství  plodí  závist  1876—80)  vydal:  Bilder  aus  dem  Alterthum 
a  Chudoba  plodí  nenávist  (jež  máji  stejný  ^  (ve  4  sv.,  obsahujících:  Tiberius,  Kleopatra, 
přísudek)  mohou  se  spojiti  v  souvětí:  Bo  Rómische  Kaiserfrauen  a  Agrippina,  die 
hatstvi  plodí  závist  a  chudoba  plodí  nená-  Mutter  Xcros),  v  nichž  hledí  opraviti  dosa- 
vist,— ale  též  proměniti  ve  větu  staženou:  vadní  historické,  zejména  tacitovské  míněni 
Bohatství  /y/oíř/ závist,  chudoba  nenávist.  Po- ^  o  těchto  postavách;  ale  setkal  se  se  znač- 
dobně:  Ranní  setí  často  ^mýlí^  pozdní  [setí]  ným  odporem  historiků.  Mimo  to  přeložil 
vždycky  [zmýlí]  atd.  Ale  ne  každá  věta,  ve  biografie  Suetoniovy,  dějiny  Héródianow  a 
které  některá  čásť  je  dvojnásobná  nebo  ně-  z  Tacitových  Annalu  kn.  1. — 6.  pod  tit.:  6e- 
kolikonásobná,  jest  věta  stažená;  věta:  Ro-  schichte  der  Regierung  des  Kaisers  Tiberius. 
mulus  a  Remus  lalo^ili  Řím  —  ač  má  dva  S.  jest  prototyp  psavého  professora  něm. 
podměty  a  k  nim  jeden  přísudek,  není  věta  Srv.  Glaser,  Adolf  S.  (v  >Unsere  Zeit«,  1876). 
stažená,  nýbrž  jednoduchá  se  2  podměty,.  Stahremberg,  správněji  Starhemberg 
poněvadž  nelze  jí  proměniti  v  souvětí  sou- ,  (v.  t.). 

řádné.  Jest  třeba  lišiti  věty  stažené  a  věty  Staoh,  Stašek,  hypokoristické  a  zdrob- 
zkrácené  přechodníkem,  o  nichž  viz  Zkra-  nělé  jméno  osobní  ze  Stanislav, 
co  vání  vět.  Jsou  také  vedlejší  věty  sta-  Staoh  Václav  (pseudonymy  Pod  bélo  v- 
žené;  na  pf.  v  podřadném  souvětí  Kdo  cAce  ský,  Václav  Petrýn,  Václav  Charda, 
kam,  pomozme  mu  tam  je  smysl:  každému,  Petr  Záchodský  ze  Slevizu,  *  15.  dub. 
kdo  někam  chce,  pomozme  tam,  kam  chce;  1755  v  Přešticích  —  f  24.  kv.  1831  ve  Vídni), 
dvé  věty  podřízené  »kdo  někam  chce*  a  r.  1781  v  Praze  vysvěcen,  byl  od  r.  1783  zám. 
»kam  chce*  jsou  tu  staženy  v  jednu,  —  kdo  kaplanem  v  Slabcích,  po  třech  letech  jme- 
chce  kam  je  vedlejší  věta  stažená.  Srv.  Ge-  nován  prof.  pastýřského  bohosloví  (s  čes. 
bauer,  Přír.  mluv.  (1904),  255  si.,  264  a  j.   Čjr.    řečí  vyuč.)  při  generálním  semináři  v  Hradišti 

Stahr  Adolf  Wilhelm  Theodor,  spis  u  Olomouce  a  po  zrušeni  gen.  seminářů 
něm.  (♦  1805  —  t  1876).  Studoval  v  Berlině  r.  1790  při  arcib.  semináři  v  Olomouci.  R.  1799 
a  v  Halle  filologii,  byl  r.  1826  učitelem  pae-  dán  na  odpočinek  a  žil  v  ústraní  v  Olomouci, 
dagof^ia  v  Halle  a  r.  Í836  konrektorrm  gymn.  nějaký  čas  v  Jihlavě  a  ve  Vídni.  Literární 
v  Oldenburcc.  K.  1852  zažádal  pro  churavost  činnost  S  ova  jest  vHmi  bohatá,  —  rukopisné 
za  propuštěnou  a  žil  pak  v  Berlíně,  oženiv  veršováni  Dhniý  oučinek  potéhu  obsahující  na 
se  r.  1855  po  druhé  se  spis.  Fanny  Lewal-  473  hustě  popsaných  stranách  téměř  14  000 
do  VOJ.  Literární  jeho  činnost,  spíše  vše-  veršů  jest  snad  nejdelší  posud  známou  českou 
strana  než  vynikající  a  důkladná,  týkala  se  skladbou  veršovanou,  —  ale  valná  většina 
nejprve  dějin,  kritiky  a  výkladu  spisův  Ari-    veršů  Sových,  původních  i  přeložených,  zů- 


1032 


Stache  —  Stacheia. 


stala  netištěna.  Proto,  ale  ještě  více  pro  ne- 
valný obsah  svých  veršů  S.  propadal  za- 
pomnění, a  teprve  v  letech  70t^ch  XIX.  stol., 
když  byl  nejprve  pro  své  josefínské  smýšleni 
přeceněn,  došel  spravedlivého  oceněni,  k  ně- 
muž literami  práce  novější  připojily  některá 
osvětlení  podrobnější.  Lit.  činnost  svou  S. 
započal  r.  1782  spiskem  Něco  pro  českou  lite- 
raturu, milovníkům  básni  obětováno  oá  Foábi- 
lovskéhOf  verši  namířenými  proti  formě  Dla- 
bačova  »Zpěvu<  z  téhož  roku,  které  však 
stejně  jako  časoměrné  veršování  Dlabačovo 
vzbudily  odsudek  Dobrovského  (v  >Liter. 
Magazin«  1786).  Tuto  kritiku  z  péra  svého 
přítele  a  příznivce  S.  ještě  snesl,  ale  když 
r.  1795  Dobrovský  odsoudil  ve  své  prosoaii 
(v  Pelzelově  Grammatice )  dvouřádkovou 
zmínkou  rýmy  v  Sových  Ňábofnjrch  pisnich 
pro  kat.  měšťana  a  seáláka  k  veřejným  a  do- 
máčím  službám  bofím  (Olom.,  1791,  před  tím 
S.  vydal  kromě  dvou  příležitostných  básní 
již  Písně  křesťanské  pro  Slabeckou  osadu,  Pr., 
1785),  S.  ozval  se  jako  mučedník  věci  a  zá- 
sadní odpůrce  prosodických  nauk  Dobrov- 
ského. Ale  vlastní  příčina  jeho  odezvy  byla 
osobní;  mstil  se  za  to,  že  jemu,  svárlivému 
člověku,  Dobrovský  jako  představený  v  gen. 
semináři  hradištskem  dal  pocítiti  svou  spra- 
vedlivost. Jsou  to  zejména  tři  veliké  (rkp.) 
spisy,  do  nichž  S.  složil  své  polemiky :  vzpo- 
menutý již  veršovaný  svézivotopis  Divný 
oučinek  potěhu.  Má  v{bu\ená  chuť  k  ^pěvit  a 
obrana  staročeského  veršovstvi  proti  novým  ne- 
lákladným  nápadům  z  r.  1797  a  dva  iheore- 
tické  spisy  prosaické,  hojně  však  verši  pro- 
kládané :  kritický  výklad  pomatených  českých 
grammatik  a  Harmonie  a  áobro\yučnost  ja- 
zyka českého  (obé  z  r.  1806).  Ze  vší  té  pole- 
miky tiskem  vydána,  a  to  odpůrcem  Dobrov- 
skéko  K.  J.  Thamem,  jen  kniha  Starý  veršovec 
pro  rozumnou  kratochvíli  (Pr.,  1805),  do  níž 
vedle  veršů  přejatých  z  » Divného  oučinku 
potěhu  €  a  některých  jiných  S.  pojai  i  Via- 
stotské  písně,  většinou  parafrase  a  ohlas 
básní  Klopstockov\xh.  Klopstock,  jehož  >Mes- 
siášec  S.  přeložil  v  1. 1805-06,  vůbec  na  S-a 
vedle  Popea  a  ostatní  dobové  poesie  působil 
nejvíce,  i  v  pracích  theoretických,  ač  tu  je 
více  spojitosti  vnější  než  zásadní  a  myšlen- 
kové. Překlad  »Messiáše«  pokládá  se  za  nejlepší 
jazykovou  práci  doby  předjungmannovské. — 
Jakkoli  básnická  činnost  Sova  není  bez  vý- 
znamu, přece  ji  překonává  jeho  činnost  pro- 
saická.  S.  vynikl  jako  překladatel  a  popula- 
risátor  spisu,  v  nichž  vesměs  projevuje  se 
jeho  smýšlení  josefínské.  Josefínistou  Š.  byl 
tak  krajním  a  důsledným,  že  neváhá  proti 
tehdejším  českým  národnostním  snahám  kul- 
turním a  jazykovým  velebiti  němčinu  jako 
jazyk  přední  v  zemi,  na  němž  závisíme.  Ve 
věcech  cirk.  —  sám  osobné  jsa  povahy  ne- 
snášelivé,  která  také  asi  spise  než  smýšlení 
josefínské  byla  příčinou  jeho  pozdějšího  ná- 
hlého sesazeni  —  projevuje  liberalismus  a 
snášenlivost  takovou,  že  jako  kat.  kněz  pře- 
kládal knihy  lutheránských  spisovatelů:  z  něm. 
Seilerovo   »Rozmlouvání  mezi  otcem  a  dítě- 


tem o  věcech  náboženství  se  týkajících* 
(r.  1783),  které  upravené  pro  katolíky  vydal 
již  r.  1780  Aleš  Parízek  a  r.  1785  znovu 
Václav  Tham.  K  tomuto  spisu  dniii  se  r.  1786 
i  Psáni  Skotniho  mistra  Petra  Záchodského  {e 
Slevi\u  k  obraně  evang.  učitelů  a  svobodného 
učeni  evang,  proti  ned&vodnému  důkazu  Vác- 
lava Rokosa,  kaplana  Vojtěšského^  ^e  kazate- 
lově evang.  nejsou  (ádni  kně^L  R.  1785—86 
vydává  pak  (s  pseud.  Václava  Petrýna)  pře- 
klad » Historie  velikého  sněmu  Kostcickáio* 
od  kněze  Kašpara  Royka,  professora  dějin 
církevních  ve  Št.  Hradci  a  potom  v  Praze, 
ve  2  dílech  s  přibroušenými  dedíkacemi, 
které  vzbudily  v  kněžstvu  kat.  větši  nelibost 
než  spis  sám  a  vynesly  překladateli  i  ano- 
nymní odpověď  (1791).  R.  1786  vydal  překlad 
vyhlášené  prostonárodná  mravouky  >Knihy 
mravů  křesťanských  pro  měšťana  i  sedláka* 
od  Jak.  Federsenna.  T.  r.  S.  přikročil  (ano- 
nymně s  pomocníkem  rovněž  nejmenovaným) 
k  vydávání  výborně  myšlené  sbírky  nazvané 
Příručka  učitele  lidu,  určené  mladému  ducho- 
venstvu i  učitelstvu,  která  měla  jim  býti  vo- 
dítkem i  zásobárnou  při  konáni  jejich  povin- 
ností. Vyšly  jí  však  jen  2  svazky.  S  úřadem 
profcssorským  souvisí  posléze  překlad  »Po- 
čátkové  k  veřejnému  v  cis.  král.  zemích  pře- 
depsanému vykládání  Pastýřské  Theologie 
vydaní  v  Německém  jazyku  od  Františka 
GiftŠice.  Z  nejvyššího  rozkazu  k  veřejnému 
českému  vykládáni  přeloženi  od  V.  S-a«  (Pr., 
2  sv.).  Spis  věnován  jest  Dobrovskému  jako 
vicerektoru  gen.  semináře  za  pomoc,  kterou  — 
na  vyšší  pokyn,  poněvadž  tehdy  již  asi  přá- 
teli nebyli  —  Dobrovský  věnoval  jazykové 
stránce  spisu.  Jungmann  uvádi  krom  těchto 
spisů  i  rkpsnj^  Život  panny  Marie  z  r.  1801.  — 
Lit.:  K.  S(abina),  Václav  S.,  jeho  doba  a 
spisv  (Pr.,  1870);  Ant.  Rybička,  Vácslav  S. 
(»ČCM.«,  1872);  V.  Zelený,  Vácslav  S.,  »starý 
veršovec*  (»Osvěta«,  1873);  Jar.  Vlček  v  •Dě- 
jinách čes.  lit.<  (díl  II.)  i  v  »Literatuře  české 
XIX.  stol.*  (dil  I.)  a  nejnověji  Arne  Novák, 
Ohlasy  Klopstocka  v  lit.  činnosti  Václava  S-a 
(»Listy  filolog.*,  1903).  JVKa. 

Staohe  Guido,  geolog  a  palaeontolc^ 
něm.  (♦  1833).  Studoval  přirodopis  ve  Vrati- 
slavi a  v  Berlíně  a  r.  1857  vstoupil  do  c.  k. 
geolog,  říšského  ústavu  ve  Vídni.  Konal  geo- 
logická studia  r.  1857  -  59  v  Krajině  a  v  Istrii, 
r.  1860  v  Sedmihradsku,  r.  1861  v  Dalmácii, 
v  1.  1862—70  v  Uhrách  a  v  Haliči,  posléze 
v  Alpách.  Ve  službách  ústavu  postupoval,  ai 
r.  1894  jmenován  jeho  ředitelem;  získal  si 
tu  o  jeho  organisaci,  jakož  i  o  vydáváni  map 
ústavu  a  znovuzřízeni  jeho  musea  nemalých 
zásluh.  S  v.  Hauerem  vydal  znamenitou  Geo- 
logie Siebenbúrgens  (víd.,  1863);  pozoru- 
hodný jsou  i  jc&o  věaecké  práce  v  odbor- 
ných listech,  jimiž  položil  zaklad  ke  geologii 
a  palaeontologii  rak.-uh.  Přímoří  i  Vých.  Alp. 

Staoheia  %rady,  foraniinifera  z  čeledi  U- 
tuolidae,  z  rodu  Endothyridae^  vyznačuje  se 
skořápkou  složení  více  vápnitého  nei  písči- 
tého, adhaerující.  Skládá  se  buď  %  četných 
segmentů  rozdělených  v  komůrečky,  anebo 


Stachějev  —  Stachys.  1033 

z  jednotlivých  vrstviček.  Vyskytuje  se  toliko  divadel.    S.  byl  loupežně  přepaden  a  zabit 

fossilni,  a  to  v  útvaru  kamenoubelnéro.  MBbr.  ^  vlastním  svým  tajemníkem.                    Snk, 

StaokIJtT  Dmitrij  Ivanovic,  spis.  rus.  Staobnrsld,  spis.  polský,  viz  Šwi^cicki. 

(^  1840),  nabyl  domácího  vychováni  a  jako  Staoby,  na  Stasích,  átachov,  far.  ves 

chlapec  14letý  byl  poslán  v  obchodních  vě-  '  v  Čechách,  hejtm.  Sušice,  okr.  Kaip.  Hory; 

cech  do  Sibiře,  ale  nepohodnuv  se  s  otcem  199  d.,  2072   obyv.  č.,  275   n.  (1890),   2633 

odejel  r.  1863  na  Amur,  kde  zabýval  se  rol-  obyv.  (1900),  fara  (zal.  r.  1785),  kostel  Navští- 

nictvim.    Později  vrátil  se  do  Petrohradu  a  vení  P.  Marie  r.  1781  vystavěný,  4tř.  ák.,  pš., 

vstoupil  do  statni  služby.   Vedle  cestopisů  četn.  stanice,  továrna  na  sklo  a  několik  mlý- 

psal  téi  verše  a  romány.   Vydal:    Domasnij  nův.  Tu  a  v  okolí  výroba  různého  nádobí  pro 

očag  (Petr.,  1879);  Néugasajuščij svét  (t.,lS93)\ ,  domácnost  i  hospodářství.  Původně  rozkládal 

Gorjr  lolota  ^t-,  1894);  Obnovlennyj  chrám  (t., ,  se  zde  Král  hvozd  či  les,  jejž  král  Sigmund 

1892);  Sa  ^akaté  (t.,  1880);  Ducha  niugaíajti  zapsal  (1429)  Bohuslavovi  z  Janovic.  Později 

(t..  1896);    Studenty  (t.,  1884).  V  1.  1875-77  držen  Král.  hvozd  k  rozličným  panstvím,  ale 

byl  ledaktorcm  »Nivy<,  v  1.  1876 — 77  časop.  obyvatelé  podrželi  své  staré  výsady. 

»Rus.  Bogatstvo<  a  r.  1896  »Rus.  Věstníku* .  Étaohyosa,  cukr  složeni  C^^H^^O^^y  z  ko- 

Ctitelem  jeho  talentu  byl  hlavně  kritik  N.  N.  řenných  hlíz  Stachys  tuberijera  Naud. 

Strachov.  Stachys,  čistec  (něm.  Ziest\  rostl,  rod 

Staehel,  ves  v  Čechách,  viz  S  t  ach  o  v  1).  čeledi  pyskatých(La^ii2rď<r).  Má  korunní  trubku 

StachelberiTf  lázně  v  obci  Linththalu  ve  uvnitř  s  kroužkem  chlupu;  dolejší  2  tyčinky 
švýc.  kaní.  glarnském,  na  1.  bř.  Linthu,  mají  |  po  vypylení  na  zevnějšek  šroubovitě  stočené; 

sirný  pramen  Í9'5^0.  Vody  užívá  sepřiskro-  pytlíčky  prašné  v  rovné  čáře  rozestálé,  spo- 

lulose,  haemorrhoidech  a  chron.  zánětech.  léčnou  skulinou  pukající;   tvrdky  opak  vej- 

Staohendorf,  ves  mor.,  viz  Stachov  3}.  čité,  zaokrouhlené.   S.  germanica  L.,  č.  ně- 

Staohenwald  viz  Stachov icc.  mecký,    roste    roztroušeně    na   výslunných 

Staohiewiox  Piotr,  malíř  a  illustrátor  suchoparech,   kopcích,   kamenitých   úbočích 

polský  <^  1858),  studoval  na  akad.  v  Krakově  údolí,  u  cest,  v  teplejsim  pahorkatém  kraji, 

a  Mnichově  a  vyniká  jako  malíř  hist.  obrazův  Lodyha  přímá,  0*6— 1*25  m  vys.,  jako  listy 

a   Kenrista.    Z  jeho   prací   uvádíme:    Rytíři  třpytivě  bělovlnato-plsfnatá.  Listy  podlouhle 

v  Babi  hoře  (reprod.  ve  »Svět.€,  1896,  293);  kopinatc,  vroubkované,  dolení  na zpodu  slabě 

Poltký  kotinník  (t..  1894,  439);  Modlitba]  /m-  srdčité.    Lichopřesleny  30— 40květé;  kalichy 

provi$ace\  Rokita\  realisticky  je  podán  výjev  huňaté,  zubů  velmi  nestejných,  3hraných;  do- 

Na  cesté do  Sibiře  a  j.  Výtečné  jsou  jeho  kom-  lení  pysk  koruny  úzký,  zdéli  hořeního  pysku; 

posice  k  nesčetným   illustracím   ze  slavného  koruny  nachové,  vně  huňaté.    S.  alpina  L., 

díla    Sienkiewiczova    Quo   vadis?  a   cyklus  č.  horní,  vyskytuje  se  jen  pořídku  na  les- 

Život  Panny  Marie  i  illustrace  pro  sbírku  rak.  natých  úbočích  vyšších  hor.  Bylina  asi  1  m 

minist.   kultu  a  vyuč.    >Obrázky   pro   školu  vys.,  pýřitá,  s  odstálými  dlouhými  chlupy  a 

a  »lúm«).                                                    FM,  vtroušenými  chlupy  žlaznatými.  Listy  srdčito- 

StaohlowitS.   osada   ve  Slezsku,  hejtm.  vejčité.  Lichopřesleny  10— 20květé.   Kalichy 

Frývaldov,  okr.  a  fara  Vidnava,  pš.  Červená  dlouze  srstnaté  a  žlaznato-chlupaté,  jejichž 

Voda  Stará;  15  d.,  82  obyv.  n.  (1900).  zuby  široce  vejčité;  dolení  pysk  koruny  delší 

fltaohov:  1)  S.  (Stachel),  ves  v  Čechách,  než  hořeni.    Barva  kalichu  špinavě  červená, 

hejtm.  a  okr.  Podbořany,  fara  a  pš.  Blšany;  koruny  nahnědle  brunátná  s  tečkami  bílými. 

23  d.,   165   obyv.    n.    (1900),   chmelnice.  —  S.  arvensis  L.,  č.  rol  ní,  roste  pořídku  na 

2)  8.  viz  Stachy.  některých  místech  v  se  v.  Čechách,  na  Mo- 

S)  S. ,  S  i  a  ch  o  v  á  (Stachendorf),  ves  na  Mo-  ravě  velmi  pořídku,  ale  jinak  po  celé  Evropě, 

ravě,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Šternberk;  20  d.,  jest  to  bylina  lletá,  srstnatá,  bezžlázná,  10  až 

101  obyv.  n.  (1900j.  15  cm  vys.  Listy  srdčito-vejčité,  tupé,  vroub- 

fltaohová,  ves  mor.,  viz  Stachov  3).  kované.řapíkate, hořeni  podkvětní  silně  změn- 

StaellOTioa    iStachenwald),    ves    na    Mo-  šené.    Vrcholičky  3květé,  dolení   1— 2květé. 

ravě,  hejtm.  Nový  Jičín,  okr.,  fara  a  pš.  Ful-  Kalichy  bt  zžlazné  s  dlouhými  tenkými  chlupy, 

nck;    ion  d.,  614  obyv  n.  Í1900>,    fil.  kostel  zubů    kopinatých,   hrotitých.    Koruny   málo 

sv.  Kateíiny,   2tř.  sk.,  žel.  zastávka  na  trati  delší  ntž  kalichy,  bledé  růžové;  dolení  pysk 

Suchdol-Fulnek,  spořit,  a  záložen,  spolek  a  nachové  tečkovaný.  S.  silvatica  L.,  č.  lesní, 

panská  pila.  je    všeobecně    rozšišenv    ve  vlhkých  lesích, 

Staohovift     Michajil    Aleksandrovič,  zvlášť  u  potoků.    Výběžky  z  oddenku  všude 

spis.  rus.  (t  18581.   byl    stoupencem    tábora  stejné   tlustlé;    lodyha    nazpět    srstnatá,   asi 

síavjanoíilského,  soustředěného  kolem  »Mosk-  Vj  w  vys.  Listy  srdčito-vejčité,  zašpičatěné, 

vifanina«,  a  napsal  cenné  vzpomínky  na  P.  V.  hrubě  vroubkovano-pilovité,  srstnaté,  dlouze, 

Kirějevského  a   j.   Jako  šlecht,  maršálek  je-  dolení  prostředně  řapíkaté.  Koruny  špinavé 

řeckého   úi.  v  orlovské   ^ub.  vynikl  obranou  karmínové,  na   dolenim    pysku    s   bělavými, 

zájmů  selského  stavu  v  dobé  reforem  Alex-  hadovitě  zprohýbanými  proužky,  zřídka  bílé. 

andra  II.  Zajímal  se  o  život  lidu  vůbec  a  za-  S.  palustris  L.,  č.  bahenní,  roste   na  poří- 

inaraenal   mnoho  nár.  písní  i  s  nápévy,  v>'-  čich  a  u  potoků,  na  vlhčích  hlinitých  rolích 

daných  ve  3  svazcích.  Také  jeho  scény  ze  ži-  velmi  zhusta.  Výběžky  oddenkové  na  pocízira 

vola  lidu  Sočnoje,  těšící   se  neobyčejné  po-  na   konci    ztlustlé,   [>o  článcích   růžencovitě 
piilaritě,  posud  udržuji  se  na  rcpertoiru  rus. '  napuchlé.    Listy  podlouhlé  n.  kopinatr,  spi- 

Omw  Slovník  Nauaiý,  rr.  XXIU.  20  4  19C5.  65 


1034 


Staigue-Fort  —  Stakory. 


čaté,  dole  slabé  srdčité,  dosti  tupé  vroub- 
kovanc,  velmi  krátce  řapíkaté,  pod  přesle- 
nem stojící  přisedlé.  Koruna  světle  nachová, 
doleni  pysk  s  bílými  hadovitými  čárkami. 
S.annuaL.  č.  roční  n.  letní,  vyskytuje  se 
roztroušeně  na  suchých,  beztrávných  místech, 
úhorech,  mezích,  u  cest,  ve  vinicích,  v  tep- 
lém kraji  sev.  části  Čech,  již.  Moravy  a  Té- 
šinka.  Koicn  vřetenovitý,  lletý;  lodyha  roz- 
větvená, pýřitá  n.  lysá,  podobně  jaíco  listy, 
jež  jsou  vejčité  n.  podlouhlé,  tupě  vroubko- 
vané.  Lichopřesleny  volné,  4 — ókvěté,  doleni 
velmi  oddálené,  listy  je  podporující,  jemně 
přišpičatěné,  neosinaté.  Květy  skoro  rovno- 
vážné; zuby  kališni  kopinaté  s  hrotem  až 
skoro  ke  špičce  chlupatým;  koruny  bělavé, 
doleni  pysk  bledozlutý  s  nachovými  tečkami 
v  ústí.  o.  recta  L.,č.  přímý,  roste  na  kameni- 
tých, skalnatých,  keřnatých  stráních,  mezích 
a  výslunných  kopcích  teplejší  pahorkatiny 
a  středohoří.  Oddenek  větevnatý,  dřevnatý, 
s  několika  lodyhami,  jež  jsou  jako  listy  krátce 
srstnaté.  Listy  podlouhlé  až  kopinaté,  vroub- 
kovano-pilovité,  podkvétní  osinaté.  Licho- 
přesleny husté,  6— 12kvété,  v  přetrhované 
klasy  sestavené.  Květy  přímé;  zuby  kališni 
3hrané  s  lysým  hrotem,  koruny  béložlutavé, 
s  nachovými  tečkami  na  dolenim,  dolů  obrá- 
ceným, po  stranách  ohrnutým  pysku  a  v  ústí. 
S.  lanata  Jacq.,  č.  vlnatý,  pěstuje  se  jako 
ozdobná  rostl,  v  kobercích  sadových.  Pochází 
z  Kraňska.  Lodyha  (asi  Va  ^  vys.)  a  listy 
i  kalichy  bělavou  plstí  pokryte.  Listy  vcj- 
čito-podiouhlé,  celokrajné  n.  jemně  vroub- 
kované,  tlusté.  U  Litoměřic  vyskytl  se  mí- 
šenec  S,palustrisxsilvatica  (S.  ambigua  Sm.). 
Některé  druhy  jsou  hojně  vyhledávány  vče- 
lami pro  hojnost  medové  šťávy.  Listy  čistce 
přímého  kdysi  bývaly  obliberíým  prostřed- 
kem proti  uřknutí  n.  uhranutí  dětí,  při  čemž 
užíváno  pověrečných  způsobů.  Ztlustlých  ko- 
řenových výběžků  čistce  bahenniho  užívá  se 
v  Anglii  v  zimě  jako  jemné  zeleniny  (po- 
dobné chřestu),  výživné;  proto  tento  druh 
pěstuje  se  tam  v  zelenářských  zahradách. 
Některé  exotické  druhy  pčsti  se  jako  ozdobné 
rostliny  a  zejména  čistec  vlnaty  hojně  k  vy 
kládání  koberců  zahradních.  Zmínky  ještě  za- 
sluhuje S.  tuberijera  NdLuá.^  čistec  hliznatý, 
pocházející  z  Japanu,  jenž  pěstuje  se  zejména 
ve  Francii  pro  chutné  hlízy  své,  upomínajíci 
chutí  na  chřest.  Vm. 

8taÍg^e-Fort  [stégfon],  praehistorická 
tvrz  v  irském  hrabstvi  Kerry,  skládající  se 
z  okrouhlé  zdi  z  velikých  kamenů  bez  malty 
na  sebe  položených,  o  zevním  průměru  114 
stop. 

Stainer  (také  Steiner)  Jakob,  houslař 
tyrolský  (*  1621  v  Absamu  u  Inšpruku,  f  1683). 
Byl  prý  žákem  Mik.  Amatiho  v  Cremoně,  po- 
zději pracoval  v  Benátkách  u  Vimercatiho  a 
žil  s  počátku  v  poměrech  tak  nuzných,  že, 
když  usadil  se  r.  1641  ve  svém  rodišti,  pro- 
dával své  housle  kus  po  6  zl.  R.  1669  byl 
jmenován  dvorním  houslařem,  ale  přes  to 
upadl  zase  v  bídu,  když  jesuité  jej  po  ně- 
kolik měsíců  věznili  jakožto  domnělého  ka- 


cíře. Posléze  S.  se  zbláznil,  zanechávaje  choť 
a  osm  dcer  v  největší  bídě.  S.  náleží  k  nej- 
lepším houslařům  vůbec  a  jeho  housle,  za 
něž  dnes  platí  se  tisíce,  vynikají  zvlášf  vy- 
sokou stavbou  a  výtečným  zvukem.  Bývají 
o  něco  širší  a  kratší  než  housle  italské, 
otvory  J  jsou  krátké  a  rohy  silné  vynikají. 
S-ova  cella  mívají  tvar  kontrabasů.  S.  zna- 
číval  své  výrobky  fírmou:  Jacobus  S.  in  Ab- 
sam  prope  Oenipontum  (a  rok).  Také  jeho 
bratr  Marcus  (♦  1659  v  Kufsteinu),  prý 
mnich,  byl  velmi  dobrým  houslařem.  Si  v.  Ruf, 
Der  Gcigenmacher  Jakob  S.(1872);  t.,  Jakob 
S.  in  Geschichte  und  Dichtung  (1892);  Lent- 
ner,  Des  Geigenmachers  J.  S-s  Lebenslauf  im 
Lichte  archivalischer  Forschung  (1898). 

Stalnts  [sténz],  m.  v  angl.  hrabstvi  mid- 
dlesexském,  na  lev.  bř.  Temže,  při  trati  Lon- 
dýn-Reading  London  and  South-We&iem 
Railway,  která  se  tu  děli  na  Windsor,  má 
6688  obyv.  (1901).  Přes  Temži  vede  do  Eg- 
hamu  nákladný  most. 

de  Stainvillt  [sten vil]  Étienne  Fran- 
cois viz  Choiseul  1). 

Stalnz,  méstys  ve  Štýrsku  v  hejtm.  lonč- 
ském  (Deutsch-Landsberg),  stanice  trati  Pre- 
ding-Wiesedorf,  sídlo  okr.  soudu,  pš.,  teL. 
1171  obyv.  (1900),  miner.  prameny.  Bývalý 
klášter  řeh.  kanovníků,  zal.  r.  1229,  byl  z  nej- 
zámožnějších v  celém  řádě.  Kanonie  byla 
posléze  přestavěna  r.  1689,  kostel  r.  17'22. 
Klášter,  jenž  měl  27  členův  a  716.000  zL 
čistého  jmění,  byl  zrušen  r.  1785.  Kostel  zů- 
stal farním,  z  kláštera  zařízen  jest  od  r.  1841 
arcivév.  zámek.  AŽ, 

Stair  [stérj,  název  skotské  rodiny  vis- 
countské  a  hrabécí,  viz  Dalrvmple. 

Stáj  viz  Chlév. 

8táJ,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Jih- 
lava, fara  a  pš.  Zhoř;  46  d.,  279  obvv.  č. 
(1900),  Itř.  šk.,  popi.  dvůr  Collaltovs'ký  a 
kaple.  Drželi  ji  Chroustenští  z  Malovar  u  pan- 
ství rudoleckého.  E.  MúUer. 

Stajanovioe,  ves  v  Č.,  viz  Stoj  ano  vice. 

Stájerlakanlna  [štá-]  viz  Steyerlak- 
anina. 

Stajiité,  Stejště,  Stejsf  {Teschen),  ves 
na  Moravě,  hejtm.  Dačice,  okr.  Telč,  fara 
Pavlov,  pš.  Třešť;  25  d.,  151  obyv.  č.  (1900). 

Stake  [stek],  angl.:  1)  šprlení,  rovné 
rostlý  oddenek  mladého  stromu  na  jednom 
nebo  na  obou  koncích  přišpičatěný,  který 
se  vkládá  mezi  dva  paždíky  buď  z  kuláčú 
nebo  rozvržených  kuláčů  na  vzdálenost  jed- 
noho až  tří  průměrů  od  sebe,  čímž  vytvoří  se 
t.  zv.staketovaný  plot(srv.  Sprleni)  Fka, 
2)  Vklad  při  hře  nebo  sázce. 

Staked  Plaiii  [stéked  plén]  viz  LI  ano 
estacado. 

Stakory:  1)  S.  Dolní,  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Ml.  Boleslav,  fara  Plasv; 
45  d.,  252  obyv.  č.  (1900).  —  2)  S.  Horni, 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Ml.  Boleslav,  fara  a  pš. 
Kosmonosy;  49  d.,  314  obyv.  č.  (1900),  popi. 
dvůr,  cihelna  a  myslivna.  Býv.  fíl.  kostel 
zbořen ;  r.  1903  zbudována  na  hřbitove  kaple 
sv.  Havla.    Stávalo  zde  sídlo  vladyčí  s  tvrxi 


1 

1 


Stalagmit  —  Stalla.  1035 

vladyk  xe  Stakor,  kteří  vykonávali  podací  nebylo  jednot  k  tomu  oprávněných  a  r.  1894 
kostelní  při  far.  kostele.  V  XV.  stol.  připo-  po  rozpuštění  »Slavie«  (do  r.  1889  byli  vždy 
minajf  se  tu  Samuelové  z  Hrádku,  potom  v  těsném  spojeni  s  býv.  »Akad.  čten.  spol- 
Marta  Krajířová  z  Veselíce  a  od  r.  1588  Mla-  kem<]  uvázali  se  v  zařízení  čítárny  student- 
dotové  ze  Solopisk.  ské,  kterou  se  značnými  obětmi  spravovali 

StalaCB^^  vil  Krápníky.  aŽ  do  znovuzřizeni  >álavie<.  Cý. 

StalaglBltet  Murr.,  žlutošfav  (něm.  Stáleo,  ves  v  Čechách,  viz  St adice. 
Gummi^baum),  rod  rostlin  prostoplátečných  Stale7bridg#  [stélibridžj,  Stalybridge, 
z  čeledi  Cíusiaceae  a  podčel.  Garcinieae,  ob-  municipální  a  parlamentní  město  v  angl. 
sáhující  stromy  listů  vstřícných,  krátce  řapí-  hrabství  Chesteru,  15  km  vých.  od  Man- 
katých,  přikoiovitých,  celokrajných  a  lesk-  chesteru,  na  ř.  Tame  a  průplavu  Hudders- 
lýcb.  Květy  úilabičkové  chumáčené  jsou  buď  ňeldském,  při  trati  Manchester-Leeds,  má 
obojaké  nebo  pometáním  polygamické  a  maií  27.674  obyv.  (1901),  kvetoucí  průmysl  baví- 
kalich  stálý,  ze  4—5  nestejných  střecho  vitých  nářský,  slévárny  a  strojírny, 
lístků  složený,  podplodni  korunu  4-5pláteč-.  8tállo#  viz  Hvězdy, 
nou,  tyčinky  4— 5bratré,  se  stopkatými  žla- 1  Stalimeiit  viz  Lémnos. 
zaroi  střídavé  a  svrchní  semeník  3— 5pouzdrý  von  StiUlil Christoph  Friedrich,  hísto- 
s  nepatrnou  čnělkou  a  štítnatou  3— Slaločnou  rik  něm.  (♦  1805  v  Kalwu  —  f  1873).  Vy- 
bUinou,  laloků  stopkatých  a  klín  ovitých,  studovav  univ.  v  Tubinkách  a  Heidelberce, 
Plody  jsou  bobule  kulaté  dužnaté3-5pouzdré,  vstoupil  do  služeb  kr.  bibliothéky  ve  Štut- 
pouider  Isemených.  S.  jest  domovem  ve  gartě  (1825),  jejímž  ředitelem  později  (1869) 
vých.  Indii  a  na  Ceylonč,  kdež  roste  S. '  se  stal.  Zároveň  byl  (od  r.  1830)  kustodem 
ovalijoHuĚ  Donn  (Xanthochymus  Roxb.),  ž.  tamní  sbírky  minci  a  medaillí.  Sbíral  též 
vejcitolistý,  z  jehož  poraněné  kůry  prýšti  horlivě  římské  nápisy.  Jeho  hlavni  dílo  jest 
se  mnoho  žlutého  mléka,  tuhnoucího  na  do-  ^  Wúrttembergische  Geschichte  (1841 — 73,  4  sv.), 
brou  žlutou  barvu,  gutu,  jakéž  i  jiné  pří- '  kamž  pojal  dějiny  celého  jižního  Německa, 
buzné  rody  hojně  poskytují.  Déd,       Dále  dokončil   Binderovu  »WQrtt.  Můnz-  u. 

Stalagmom^tr,  přístroj  k  rychlému  stáno-  Medaillenkundec,  psal  články  do  » Wtlrtt. 
veni  hodnoty  lihovin  pomoci  Traubeovy  me-  Jahrbůcher*,  vydávaných  od  štutg.  statisticko- 
thody,  k  účelu  tomu  zvláště  vypracované.  Sgr,   topografického  ústavu,  byl  spoluredaktorem 

Stalaktit  viz  Krápníky.  —  O  klenutí  |  sborníku  »ForschungenzurdeutschenGesch.« 
stalaktitovém  viz  Architektur  a,  str.678d.   a  z  prvních  členů  bav.  hist.kommisse  (1858).— 

van  fltalbtnt  Adriaen,  malíř  nizoz.(*  1580  i  Srv.  Wegele,  Gesch.  d.  deut.  Historiographie. 
v  Antverpách  —  f  1662).  V  1.  1622—42  bvl ,  2)  S.  Paul,  syn  před.,  historik  (•  1840), 
činný  v  Londýně,  kam  jej  povolal  král  Karel  II.  I  stal  se  doktorem  práv  a  je  ředitelem  kr.  taj- 
Maloval  většinou  figurální  stafáže  do  krajin  i  něho  archivu  ve  Štutgartě.    Napsal:    Gesch, 


jinoch  umclcŮv,  ač  také  obrazy  samostatné, 
krajin  v,  pestrobarvou  manýrou  starší  školy 
vlámsicé,  pak  také  obrazy  figurální.    Z  jeho 


Wúrttembergs  (1882—87);  Gesch,  der  Stadt 
Gi/»(1888);  Herrschaftsgehiete  des  Kgr,  Wúrt- 
temberg  v,  i8ot  (1896)  a  vydal  4.  a  7.  sv.  díla 


dél  vyjímáme:  Ohpnp  a  soud  ífidasův  N  Dráž-  \  Wůrtt.  Uvkundenbuch  (1883—1900). 
ďinech^;   Dapidůp  triům/  (v  Madridě)  a  /V  i     StaHnikiJ  Jevgenij,  žurnalista  rus.,  re- 
svfcenf  (Frankfurt  n.  M.).  '  daktor  čas.  »Kavkaz<  (1872 — 77),   »Charkov« 


fltáloi,  jméno  vlasteneckého  kroužku,  Jenž 
v  1.  1844  a  násl.  popudem  K.  SI.  Amerhnga 
snažil  se  vytrvalým,  stálým  odbiráním  a  sí- 
řením českých  knih  přispěti  k  většímu  roz- 


(1877)  a  »Moskva<  (1882—83),  známý  s^mi 
pracemi  Koljcov  i  Serebrjanskij  (1868);  Bar- 
sova  koxa  (1888,  překl.  z  Rustaveliho); 
Brodáčija  ideji  i  gr,  Tolstoj  (1892). 


květu  omládlé  literatury  novočeské.  Na  pa-  Stalita  SchiOdte,  rod  pavouků  čeledi  Dys- 
mět  těchto  S-ců  přijal  jméno  S.  i  spolek,  deridae,  obývající  jeskyně  Krasu.  Jsou  buď 
který  za  hmotné  stagnace  literární  v  letech  j  slepí  nebo  6  očí  jest  nepatrně  vyvinuto  a  ne- 
70tých  přičiněním  některých  mladších  pro-  snadno  k  rozeznání.  Hlavohrudí  jest  krátce 
fessorů  (dra  J.  Metelky,  Fr.  Bílého,  dra  A. !  vejčité  s  rýžkou.  Plošky  kusadel  I.  jsou  vně 
Deckra)  a  tehdejších  studujících  vysokoákol- '  okrouhlé,  uvnitř  šikmo  sříznuté.  Nohy  jsou 
sJr^cb  (zejm.  prof.  Jar.  Rypáčka,  adv.  dra  V.  |  velmi  dlouhé,  s  trny  na  holeni  a  zánartí. 
KŽečka)  dne  5.  bř.  1878  v  Praze  se  ustavil  a ;  Přednártí  {tarsus)  s  3  drápky.  Známe  je  ve 
i{l  více  než  čtvrt  století  blahodárně  působí. ,  4  druzích.  —  Lit:  SchiOdte  1847  (jeskyně 
Qenstvo,  ponejvíce  studující,  jest  podle  sta- 1  krajinské),  Kejrserling  (jeskyně  dalmatské), 
nov  povinno  věnovati  aspoň  1  zl.  měsíčně ;  Nosek  1904  (jeskyně  Č.  Hory)  a  1905  (jes- 
na  čes.  knihy  a  časopisy  podle  vlastního  |  kyne  hercegovské).  Na  Moravě  byla  nalezena 
přáni  a  výběru.    V  prvním  roce  183  členů   v  jeskyních  Sloupských.  Nsk, 

odebralo  knih  za  4696  K,  v  posledním  (1904) ,     Stalivo  viz  Nábřeží. 
105  ČI.  za  7443  K,  úhrnem  za  27  let  spolek       StálkOT,  správně  Starý  Křtalko v  (něm. 
odebral  knih  a  čas.  pro  své  členy  za  303.672  K  !  Stallek)^  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Da- 
(nebo-U  v  krámské  ceně  asi  za  380.000  K);   čice,  fara  Slavonice,  pš.  Staré  Město  (v  Če- 
bez  S-ců  byla  by  za  někdejšího  odbytu  knih   chách);  45  d.,  267  ob.  n.  (1900),  Itř.  šk. 
valná  většina  této  summy  pro  literaturu  ztra-       Stálky^  ves  mor.,  viz  Křtalek. 
cena.  Vedle  toho  S.  starali  se  i  o  zakládání !     Stalla,  vesnice  švýc.  v  kant.  grisonském; 
knihoven  na  Moravě  a  ve  Slezsku,  kde  dříve  i  vlašsky  Bivio,  viz  průsmyk  Julier. 


1036 


Stallbaum  —  Stambulov. 


i 


StAllbaum  Gottfried,  kiass.  filolog  něm. 
(*  1793  —  t  1861).  Studoval  klass.  filologii 
v  Lipsku,  r.  1818  stal  se  učitelem  na  paeda- 
gogiu  v  Halle,  r.  1820  na  Tomášské  škole 
v  Lipsku,  r.  1835  rektorem  tohoto  ústavu  a 
vedle  toho  jmenován  r.  1840  mimoř.  prof. 
lipské  university.  Získal  si  platné  zásluhy 
o  text  a  je&tě  více  o  exegesi  Platóna.  Opatřil 
tato  vydání  Platónopf-ch  spisů:  kritické  vy- 
dání (1821—25,  12  d.).  dvě  textová  vyd.  řve 
sbírce  Teubnerové  a  Tauchnitzské)  a  vydaní 
s  lat  kommentářem  v  Bibl.  Graeca  (1827—60, 
10  d.;  jednotlivé  svazky  zpracovány  Wohlra- 
bcm,  Kroschlem  a  Appeltem).  O  sobe  vydal 
Platónova  Parmenida  s  kommentářem  Prok- 
lovým  (1839,  2.  vvd.  1848).  Dále  opatřil  tex- 
tová vyd  Hérodóta  (1819,  3  d.,  2.  vyd.  1825 
si.),  kommentdřů  Eustathiových  k  Iliadě  a 
k  Odysseii  f  1825— 30,  7  d.,  arci  pouhý  otisk 
vyd.  římského)  a  Horatia  (1854)  a  upravil 
k  tisku  nová  vydání  Ruddimannových  Insti- 
tutiones  grammaticae  latinae  (1823,  2  d.)  a 
Westerhofova  Terentia  (1830—31,  6  d.).  Vý, 

StAllek  viz  Křtalek  a  Stálkov  č.  Starý 
Křtalkov. 

StAllum  (střlat.,  ze  stném.  stal «»  Stelle, 
místo),  stolice  kanovníků  (v.  t.)  v  choru; 
odtud  installace,  nastoleni. 

Stallnng,  ves  v  Cechách,  viz  Mlýneček. 

StAllnponeii  (pol.  Stohtpiany),  hl.  m. 
okresu  (703  km^  se  44.336  oby  v.  1900)  v  prus. 
vlád.  obvodu  gombinskéra,  11  km  od  rus. 
hranic,  na  rozvodí  mezi  Němanem  a  Prego- 
lou,  při  dráze  Královec- Eydtkuhnen  a  poboč- 
ných tratích  S.-Tylže  a  S.-Goldap,  má  6058 
obyv.  (1900),  většinou  evang.,  a  silnou  po- 
sádku. Průmysl  zemčdělský,  chov  dobytka  a 
značný  obchod  obilní. 

Stalmaoh  P  a w  e  1,  publicista  pol.  (*  1824  — 
1 1891),  byl  syn  chudých  rodičův,  učiteloval 
v  Téšíné,  ale  záhy  počal  usilovati  o  povzne- 
seni tamního  lidu  polského  a  o  boj  proti  ger- 
manisaci.  Zakládal  vzdělávací  spolky  pol.  a 
sám  vykládal  dějiny  pol.  živlu  na  Téšínsku 
i  učil  pol.  mluvnici.  R.  1848  založil  v  Těšíně 
>Tygodnik  Cieszyňski«,  potom  »Miesi^cznik 
Cieszyňski*  (1851—52).  Vedle  toho  vydával 
od  r.  1852  čas.  >Gwiazdka  Cieszyňska*,  který 
několik  let  před  smrti  odstoupil  straně  kato- 
lické. O  sobě  vydal  s  pomoci  pol.  pastorů 
Kancyional  (1865).  R.  1873  slaveno  25leté  ju- 
bileum jeho  činnosti  publicistické  a  na  jeho 
počest  vydán  sborník  >Wisla«  s  jeho  životo- 
pisem od  Anczyce.  V  žurnalistickém  boji  svém 
v  posl.  letech  nejednou  vystupoval  i  proti 
Čechům  na  Téšínsku.  Šnk, 

Staly  bridže  [stélibridžj  viz  Staley- 
bridge. 

StamatOTló  Pavel,  spis.  srbský  (*  1805 
v  Jakově  [Srěm]  —  t  1864).  byl  farářem 
v  Szegedině  a  bačským  protopresbyterem 
v  Novém  Sadě.  Roku  1848  účastnil  se  Slov. 
sjezdu  v  Praze  a  byl  předsedou  sekce  jiho- 
slov.;  sloužil  také  pra  vosi.  mši  před  so- 
chou sv.  Václava.  Vydával  almanach  s  kalen- 
dářem >Srpska  pčela«  (Budín,  1830—35  a 
Nový  Sad,  1836—40),  všímaje  si  pilné   srb. 


dějin  a  mluvnice.  Mimo  to  vydal  AflaJi  Srini 
v  svfmirnom  earstvu  (Budín,  1834)  a  5iim* 
tranje  djela  bocích  v  prirodi  (Szegedin,  18411 

Stembuoohl  [-ukij  Roberte,  hvězdář  ital- 
ský (♦  asi  1807  —  1 1855),  studoval  v  Miláne, 
kde  stal  se  r.  1839  adjunktem  hvétdŽTBy 
Brera.  Napsal:  Vecclist  annulare  di  sole  yis!- 
hile  Vio  ^^47  (1846);  v  »Effemeridi  astron. 
di  Milanoc,  jeŽ  od  n  1830  redigoval,  uveřejnil 
práci  o  určeni  áiřky  Milána,  opposice  plajiet 
1834—37,  o  rektascensích  polárky,  o  sklona 
ekliptiky  měřeném  poledním  kruhem,  o  kon- 
junkci Venuše  se  sluncem  r.  1854;  v  milán. 
»Ist.  Lomb.  Giom  «  o  triangulaci  města  Mi- 
lána a  předměstí.  VRý. 

Stambnly  tur.  jméno  Cařihradu.  —  Ěski 
S.  viz  Preslav  1). 

Stambulov   Stefan,   státník    bulharský 
(♦  1854  —  t  1895),   studoval  v  Oděsse,  po- 
zději žil  mezi  emigranty  bulharskými  a  r.  1877 
až  1878  účastnil  se  válkv  rusko-turecké.  Nejsa 
spokojen  s  ustanoveními  kongressu  Berlín- 
ského, která  nesplnila  všech  nadějí  Bulharů, 
pobýval  s  jinými  bulh.  agitátory  nějaký  čas 
v  Makedonii,  načeS  (1879)  se  usadil  v  Trnoré 
a  věnoval  se  advokacíi.    R.  1880  byl  zvolen 
poslancem  a  záhy  stal  se  mistopfedsedoo 
sněmovny.    Patřil  k  radikální   straně  Fctia 
Karavelova.    Po  převratu  z  9.  května  1881 
(viz  Bulharsko,  str.  910^)  zůstal  v  zemi  a 
oddal  se  znovu  advokacii.   Když  r.  1884  ra- 
dikálové nabyli  při  volbách  vrchu  a  Kára- 
velo  v  stal  se  předsedou  ministerstva,  S.  byl 
zvolen  za  předsedu  sněmovny.  Spolu  s  Kara- 
velovem  udržoval  styky  s  nespokojenci  v^- 
chodorumelskými,    kteři    r.    1885    způsobili 
v  Plovdivě   revoluci,  jež  vedla   k  připojeni 
Vých.   Rumelie    k   Bulharsku.    Po    revoluci 
z  20.  srpna  1886,  kterou  byl  kníže  Alexander 
Battenberský  zbaven  trůnu,  záhy  strhl  vládu 
do  svých  rukou,  spojiv  se  se  svým  ávagreni 
plukovníkem    Mu&urovem,    který    pomoci 
pluků  plovdivských  obsadil  Sofii.  Kníže  Alex- 
ander byl  zpět  povolán,  ale  poněvadž  Rusko 
nechtělo  ho  uznati,  poděkoval  se  7.  září  a 
opustil    Bulharsko,    jmenovav    vladaři  S*a, 
Mutkurova  a  Karavelova.  Rozpory  mezi  S-caj 
a  Karavelovem,  který  naléhsd  na  dohodnuti 
s  Ruskem,  vedly  záhy  k  odstoupeni  Kara- 
velova, na  místě  něhoŽ  zvolen  do  vladařstva 
Živkov.  Nastala  pak  rozluka  s  Ruskem,  která 
trvala  10  let;    v  té  době  byl  S.  na  vrcholu 
své   moci.    Tu   vládl  s  velikou  energii,  ba 
despotismem,  ve  vnitru,    kdežto   na  vcnck 
hledal  sblížení  s  trojspolkem.    R,  1887  btl 
jmenován   od   kn.  Ferdinanda   Koburskébo 
předsedou   ministerstva   a  udržel  se  aí  do 
r.  1894.  R.  1891  byl  na  něho  podniknut  atten- 
tát,  jemuž  za  obět  padl  ministr  financi  Beléev. 
Attentát  ten   byl   S-u  záminkou   k  noWm 
represáliím  proti  protivníkům  politickým.  Po* 
sléze  samému  knížeti  persekuce  S-a'  počaly 
se  protiviti;    hledal  záminku  k  rozluce  a  tu 
poskytl  ijohoršlivý  poměr  S-a  k  ženě  ministra 
vojenství  Savova.  Sávo  v  vyz^  S-a  na  sou- 
boj, souboj  se  nekonal,  ale  S.  podal  Žádost 
za  propuštěnou  (v  dub.  1894);    kniŽc  ji  ne* 


Stamen  —  Stamm. 


1037 


vyhovčl,  ale  za  mésic  S.  byl  pro  spory  s  ná- 
stapcem  Savova,  Petrovem,  nucen  opět  po- 
dati žádost  za  propuštěnou.  Na  zprávu  o  tom 
vypukly   v  městech  bulh.  demonstrace  pro 
Sa  i  proti  němu.    Policie  stála  při  tom  na 
straně  S-a,  ale  protivnici  jeho   měli  vrch, 
také  Petrov  proti  němu  působil  ve  vojsku. 
Následkem  toho  byl  knize  nucen  —  proti 
přáni  vlády  rak.-uherské  —   S-a  propustiti. 
S.  potom  věnoval  se  žurnalistické  činnosti 
ve  svém  časopise  > Svoboda*  a  vystupoval 
ostře  proti  knížeti,  který   od  sebe  oddálil 
všechny  jeho  přívržence.  Někteří  byli  povo- 
láni před  soud  za  přehmaty,  kterÝch  se  do- 
pouštěli za  jeho  vlady,  a  týž  osud  hrozil  od 
sněmu  i  samému  S-u.  V  tom  15.  čce  1895 
by]  na  ncho  spáchán  attentát,  jemuž  S.  18.  čce 
podlehl. 
StanMB,  bot.,  viz  Tyčinka. 
StaoiMIlLOVió   Andrija,  politik  srbský 
(•   1822   v   Kragujevci  —  f   1861),    vstoupil 
r.  1841  do  služby  soudní,  r.  1856  stál  se  před- 
sedou kraj.  soudu  v  Jagodině,  r.  1858  zasedal 
ve  skupštiné  svatoondřejské,  která  povolala 
na  srbský  trůn  Miloše  Obrenoviče,  jenž  r.  1859 
jmenoval  ho  senátorem.  Ve  spise  Srbija posle 
kr*mskofC  vata  pojednává  o  pracích  uvedené 
skupštiny. 

Staméřioe,  ves  na  Mor.,  okr.  Lipník,  viz 
Staniměřice, 

Btmmíorá  [stcmfrdj:  1)  S.,  municipální 
město  v  angl.  hrabstvi  lincolnském.  při  ř. 
Wellandu,  stanice  na  Nidland-  a  Great-Nor- 
thern-Railway,  má  8229  obyv.  (1901),  staro- 
dávné brány,  6  koscelft,  museum,  lat.  školu. 
Čilá  výroba  hosp.  strojův,  obchod  s  uhlím, 
obilím  a  sladem.  První  charta  jeho  pochází 
z  doby  saského  kr.  Edgara  (972),  ve  středov. 
byla  tu  universita. 

2)  S.,  m.  v  hrabství  Fairfíeld  v  sev.-amer. 
státě  Connecticutu,  jv.  od  New  Bavenu,  blíže 
pobřeží  Long  Island  Soundu,  při  trati  N. 
York-N.  Haven-Hartford,  má  15.997  obyv. 
(1900);  továrny  na  obuv,  prádelny,  zámečni- 
ctvi.  V  okoli  hojnost  letohrádků  kupc&  novo- 
yorských. 

fltamford  [stemfrd]  Thomas  viz  Raff- 
Ics. 

StamlA,  látka  zvaná  též  e  ta  min  (v.  t.), 
estamin,  tamis,  damis. 

fltamtwa  (sing.  sfam^n,  lat.),  bot.,  viz  Ty- 
činka. 
Staminodlum,  bot.,  viz  Tyčinka. 
Stamlls:  1)  S.Jan  Václav  Antonín, 
znamenitý  houslista  a  skladatel  (*  19.  čna 
1717  v  Něm.  Brodě  —  t  1761  v  Mannheime). 
Jako  syn  učitelův  vzdělal  se  v  hudbě  ve  svém 
rodii^ti,  potom  odešel  do  Prahy.  r.  1745  stal 
se  členem  kurfirštovy  kapely  v  Mannheime, 
potom  mistrem  koncertním  a  konečně  dvoř. 
Rapelnikem.  S.  vynikl  jako  výborný  dirigent, 
učitel  hry  houslové  a  dovedný  skladatel. 
Složil  a  vydal  v  někol.  vydáních:  Exercices 
imitant  un  duo  de  deux  violons  (^Fařiž);  Six 
sonates  choisies  pour  le  clavecin  avec  un  violon 
(t);  Six  sonates  pour  violon  et  bosse  (Mannh., 
1760;;   Six  symphonies  á  huit  parties  \^Pařiž); 


Concertos  pour  violon  et  orchestre  (t.);  Six 
trios  pour  deux  violons  et  basu  (t.).  V  rkpe 
zanechal  21  koncertů  pro  housle,  symfonie, 
9  houslových  rol,  2  koncerty  na  klavír  a 
sonáty. 

2)  S.  Tadeáš  Antonín,  bratr  před. 
(♦  1721  v  Něm.  Brodě  —  t  23.  srp.  1768  ve 
St.  Boleslavi).  Z  mládí  byl  výborným  violon- 
cellistou, vstoupil  také  do  služeb  kurf.  v  Mann- 
heime, kde  po  nějakou  dobu  zastával  kon- 
certního mistra.  Později  vrátil  se  do  Prahy, 
studoval  theologii  a  kaplanoval  ve  svém  ro- 
dišti; r.  1750  zvolen  děkanem,  později  po- 
výšen na  arcib.  zemského  vikáře  a  na  kanov- 
níka kapitoly  staroboleslavské. 

3)  S.  Karel,  nejstarší  syn  S-e  1),  kon- 
certní mistr  a  hud.  skladatel  (♦  7.  kv.  1746 
v  Mannheime  —  f  1802  v  Jeně).  Vzdělal  se 
v  hudbě  u  svého  otce.  r.  1770  odešel  do 
Paříže,  kde  proslul  jako  virtuos  na  viole. 
R.  1787  byl  kapelníkem  u  kn.  Hohenlohe- 
SchillíngsfUrsta,  r.  1789  konc.  mistrem  v  Kas- 
selu,  r.  1797  univers,  konc.  mistrem  v  Jené. 
Složil  a  vydal  několik  symfonii,  kvartett  a 
trii  pro  smyčcové  nástroje,  různé  koncerty 
a  velikou  operu  Dardanus  a  komickou  operu 
Der  verliebte  Vormund,  —  4)  S.  Antonín, 
2.  syn  S-e  1)  (♦  1753  v  Mannheime  —  f  1820 
snad  v  Paříži).  Odešel  se  svým  bratrem  do 
Paříže,  kde  proslul  jako  houslista  a  oblíbený 
skladatel  hud. 

■tamm:  1)  S.  Theodor  {*  1801  — 
t  1889),  pseud.  hraběte  Th.  z  Heussen- 
stammu  (v.  t.,str.  255  b).  Kromč  uvedených 
prací,  k  nimž  patří  i  román  Schattenrisse  aus 
Giulios  Leben  (1832),  vydal  později  lyrické 
sbírky  Jm  Ábendstrahl  (1880  si.),  Die  wunder- 
lichen  Pilger  (1884)  a  .\faske  u.  Lyra  (1889). 

2)  S.  Ferdinand,  právník  a  poslanec 
něm.  (♦  1813  v  Orpuse  na  Žatecku  —  +  1880). 
Studoval  práva,  byl  v  1.  1838—48  vychovate- 
lem u  bar.  Kaisersteina,  r.  1844  povýšen 
na  doktora  práv  a  r.  1849  zvolen  v  Lovo- 
sicích za  poslance  do  říšského  sněmu,  již 
jako  vychovatel  zabýval  se  pracemi  belleiri- 
stickými,  napsal  dramata  Lorelei  a  Libussa 
a  tiskl  četné  články  obsahu  politického  i  hos- 
podářského do  různých  listů,  zejména  do 
•Prager  Zeitung«,  *  Bohemie*  a  do  »Con8ti- 
tutionelle  Zeitung  aus  BOhmen«.  Přičiňoval 
se  o  zvelebeni  krajkářského  průmyslu  čes- 
kého a  horlivé  pracoval  pro  záležitosti  Němců 
v  Čechách.  Po  rozpuštění  sněmu  kroměříž- 
ského  vrátil  se  do  Čech,  byl  spoluredakto- 
rem  čas.  » Deutsche  Zeitung  aus  Bóhmenc 
a  vedl  správu  dolův  uhelných  u  Chomutova, 
ale  r.  1856  přesídlil  se  do  Vídně,  kdcŽ  vy- 
dával týdeník  »Die  neuesten  Erfindungen«, 
čtvrtletník  »Der  Náhrstand*  a  měsíčnik  >Die 
Gewerbeschule*.  R.  1858  svolal  do  Vídně 
všeobecný  sjezd  rak.  horníkův  a  hutníkův, 
r.  1859  účastnil  se  při  zakládání  spolku  rak. 
železníkův  a  (r.  1861)  všeobecné  jednoty  prů- 
myslové. R.  1861,  pak  r.  1867  zvolen  za  po- 
slance do  sněmu  českého  a  odtud  do  říšské 
rady,  kde  byl  členem  strany  centralistické. 
S.  napsal:   humoresky  Anleitung,   unter  die 


1038  Stamma  —  Stampalia. 

Haube  \u  kommen  (1843)  a  Dichten  u.  Trachten  i  zaajimal    vynikající    postavení     v    průmyslu 
des  Amtsschreibers  Michael  Háderlein  (1845),   cukrovarni^ém.  Ze  starších  spisfi  zná  aŽ  do- 


pak  spisy  obsahu  polit,  a  národohosp.,  jako: 
Die  wichtigsten  Angelegenheiten  der  Gemeide. 
Ein  treuer  FQhrer  bei  ihrer  Neugestaltung 
(1850,  přel.  i  do  čest.);  Das  Gemeindegeset\ 
vom  /7.  Marx  1849  (1860,  přel.  do  čest); 
Die  Geschá/tsJ&hrung  der  Gemeindt  -  Verwal- 


sud  značnou  cenu  nezaslouieně  zapomenoti 
sbírka  početních  úloh  chemických  Sammlung 
voH  chem,  Rechenaufgaben  a  doplňující  ji 
Antworten  und  Au/lósungen  \u  der  Sammlung 
etc.  (1865).  Výborná  osnova  tohoto  spisu  ta- 
sluhuje  nového  zpracováni  na  základě  me* 


tung  (1851,  zároveň  s  čes.  překladem);  D/e  '  trícké  soustavy,  moderních  formulí  sloučenin 
monatlichen  Verrichtu\%gen  au}  den  Aeckern  |  a  opravených  rovnomocnin  prvků.  DČ. 
und  Wiesen,  bei  der  Vieh\ucht,  beim  Obstbau  ,  Stamml^r  R  u  d  o  1  f,  právník  něm.  (*  1856 
atd.  (1851);  Die  Landwirtschajtskunst  inallen\  v  Alsfeldu  v  Hessích).  Studoval  v  Giessech 
TTteilen  des Feldbaues  und  der  Vieh\ucht{\%h2)\\  ^  lApsVM  a  vstoupil  do  hesských  státnich 
DasBuch  vom  Hopfen  (Zatec,  1854);  Die  kleine  \  služeb.  Však  r.  1880  habilitoval  se  v  Lipsku 
Schule  des  Bergbaues  (1853);  Verháltnisse  der  a  r.  1882  povolán  na  univ.  v  Marburce,  r.l884 
VolkS'^  Lanď  und  Forstwirtschajt  des  Kón.  I  do  Giess  a  od  r.  1885  působí  v  Halle,  před- 
Bóhmen  (1856);  Die  Stadt  und  ihre  G^iver^enášeje  občanské  právo.  S.  založil  sociální  íilo* 
(Pešt,  1857,  2  sv.);  Die  Erde  als  Wohnort\  sofn  podle  methody  kritické,  t.  zv.  systém 
des  Menschen.  Ein  Volkslesebuch  (1868);  D/> '  sociálního  idealismu,  a  napsal:  Darsteílung 
Geschichte  der  Arbeit,  Volkslesebuch  (1871). ,  der  strajrechtlichen  Bedeutung  dts  Natstanda 

Stamma  Philipp,  šachista  z  XVIII.  stol  ^  (ISIS) \  Der Niessbrauch an  Forderungen (1%S(^K 
(♦  v  Alepu  v  Sýrii).  Byl  král.  tlumočníkem  Der  Garantievertrag  (1885);  Ueber  die  Mť 
v  Londýně  a  vydal  r.  1737  v  Paříži  proslulou  thode  der  geschichtlichen  Rechtstheorie  (18881; 
knihu  o  šachu  (vydali  ji  1866  kriticky  Bledow  Praktische  Pandektenúbungen  Jůr  Anjánm 
a  O.  v,  Oppen  v  Berlíně),  v  níž  po  prvé  užil  |  (1893,  2.  vyd.  1896);  Die  Theorie  des  Anar- 
obvyklé  nyní  notace  s  písmeny  a  čísly.  Kniha  1  chismus  (1894);  Frakt  Institutionenúbmngen 
obsahovala  sto  šachových  úloh,  r.  1746  vyšla  (1896);  Wirtschaft  und  Recht  nach  der  mate- 
v  Londýně  s  dodatkem  74  příkladů,  kterak  !  rialistischen  Geschichtsaujfassung  (1896);  DU 
hru  šachovou  počíti.  1  aUgem.  Lehren  des  Rechts  der  Schutdverhálť 

Stammer  Karl,  lučebník  a  cukrovarník  nisse  nach  dem  bůrg,  Reichsgeset^buch  (18V6); 
něm.  (♦  1828  v  Lucemburku  —  f  1893).  Byl  I  Aufgaben  aus  dem  róm.  Recht  (1901);  lkbun> 
žákem  Just.  Liebiga  a  s  počátku  jako  doktor  gen  im  búrg.  Recht  fúr  Anfánger  (I.  sv.  1898, 
fil.  učitelem  přírodních  nauk  při  reálné  a  prfi-  '  lí.  sv.  1903);  Praktikum  des  búrg,  Rechts  fur 
myslové  šk.  v  MUnsteru.  Tam  napsal  řadu  Vorgerúckte  (1898,  2.  vyd.  1903);  Dit  Bed^f' 
spisů  chemických :  Leitjaden  bei  den  prakt,  1  tung  des  búrgerl,  Geset\buches  fůr  den  Fort- 
Arbeiten  im  chem.  Laboratorium  (1854);  po- |  sc/iri/ř  der  Kultur  (1900);  Die  Einrcde  aví 
zoruhodnou  a  po  stráň  :e  paedagogické  cen-  dem  Rechte  eines  Dritten  (1900);  Die  Ltkrt 
nou  knihu  Sammlung  von  chem.  Kechenauf- '  von  dem  richterlichen  Rechte  (1902):  Di€  (k- 
gaben  (1855,  2  sv.);  Lehrbuch  der  Chemie  u.  1  set\mássigkeit  in  Rechts-Ordnung  und  Votks- 
Technologie  {1S51)\  Chemisches  Laboratorium^  wirtschaft  (1902);  Zur  Lehre  von  der  ungt- 
(1857—58,  3  sv.);  Lehrbuch  der  Physik  (1859,1  recht fertigten  Bereicherung  (1902);  PrivUtfitn 
2  sv.).    Koncem  let  50tých  stal  se  ředitelem  '  und  Vonechte  (1903). 


Stamnot,  řec,  u  Řeků  větši  hlinécá  ná- 
doba na  víno  a  olej,  jež  lišila  se  od  pithu 
(v.  t.)  tím, 


cukrovaru  a  hospodářství  kobervíckého,  kdež 

působil  jako  inspektor  a  spisovatel  cukro- 

varnický  až  do  své  smrti.  Od  r.  1861  vydával 

po  30  let  s  počátku  se  Scheiblerem,  později  |  snáze  transportóvati.  Druh  š-nu  jest 

samostatně  »Jahresbericht  tlber  die  Unter- 1  (/Jíxos),  jenž  sloužil  k  uschování  vina,  oleje, 

such.  und  Fortschrítte  auf  dem  Gesammt- 1  fíků  a  solených  ryb.  Srv.  O.  Jahn,  Beschrci- 

gebiete  der  Zuckerfabrikation*.  R.  1868  vy- 1  bungd.VasensammlunginMůnchen,str.XCsl. 


že  byla  méně  objemná  a  dada  se 
;portovati.  Druh  s*nu  iest  bikos 


dal  Traité  complet  de  la  fabrication  de  sucre^ 
rozšířené  zpracování  výborného  spisu,  jejž 
vydal  Fr.  Jul.  Otto  v  Boleyově  sbírce  >Hand 


Stamp  [stemp],  angl.,  viz  Stampa. 
Stampa,  ital.,  kolek,  otisk,  ráz, známka 
(poštovm). 


buch  der  chem.  Technologie c  (1867);  r.  1874  Stampa  Gaspara,  básnířka  ital.*  zvnna 
vydal  na  základě  osnovy  téhož  spisu  Ottova  »Sapfó  své  doby«  (♦  1523  v  Padově  —  t  f^^Y 
ODJemné  dílo  samostatné  Lehrbuch  der  Zucker-  \  Nešťastnou  lásku  svou  k  hr.  Collatinu  di  Col- 
/abrikation  (2.  vyd.  1887);  pak  Wegweiser  in  I  lato  opěvala  více  než  200  sonety,  jel  vvdala 
der  Zuckerjabrikation  u.  Spiritusbrennerei  a '  její  sestra  Cassandra  (Ben.,  1554);  nove  vy* 
Der  Dampf  in  der  Zuckerfabrik  (1891).  Od  daný  r.  1877  s  biografií  pod  tit.  Rime  di  Gas- 
r.  1877  redigoval  v  Berlíně  odborný  »Zeit-  para  S.  Srv.  Borzellí,  Una  poetessa  italían* 
schrift  des  Vereins  atd.c  a  známý  >Taschen-  del  secolo  XVI  (1888);  Grazianí,  G.  S.  e  b 
kalender*  pro  cukrovarníky.  V  čas.  odbor- '  lirica  del  cinquecento  (1893);  Firmaturi^Saíw 
ných  uveřejnil  veliký  počet  rozprav  z  chemie  i  e  G.  S. 

cukrovarnické,  v  nichž  popsal  analytické  při- !     Stampaoli  viz  á  tam  pach. 
stroje  a  methody,  účelné  pomůcky  labora- !     Stampalia  (Astropalia,  Astypalsfjf* 
torní  a  různé  novotiny.    Svými  publikacemi  I  tur.  Stanbolia),  tur.  ostrov  v  již.  Spořádati 
a  neméně  přednáškami  na  sjezdech  cukro-  1  v  Aegejském  moři,  jz.  od  ostrova  Ko$,  w^ 
varníků   v  říši  Německé   i  za  hranicemi  S.  I  asi  100 /rm*  a  má  kolem  1400  obyv.  řcckýcn. 


Stampfen  —  Stancaro  1039 

Členité  pobřeží  má  dobré  pHstavy.    Hl.  m.  |  bým  zakladatelem  kláštera.  V  XVI.  stol.  trpěl 

t.  jm.  rozkládá  se  na  šíji  spojující  záp.  část  velikou  nouzí,  ai  Maximilián,  velmistr  Něm. 

ostrova  s  východní.  řádu,  opět  vydatně  mu  pomohl  (1603  -  18). 

Étampfaa  viz  Stu  páva.  Administrace  za  ds.  Josefa  a  franc.  války  na 

Staatpftr  Simon,  geodaet  a  mathematik  poč.  XIX.  stol.  klášteru  značně  ublížily.    S. 

něm.  (•  1792  —  f  1864),  rodem  Tyrolan,  byl  má  krásný  opatský  chrám  s  hrobkou  hrabat 

r.  1816  jmenován  prof.  mathematiky  ve  Št.  tyrol.  a  goríckých,  obrazárnou,  knihovnou, 

Hradci  a  r.  1825  prof.  geodaesie  na  technice  archivem  a  sbírkami.                              AŽ, 

ve  Vídni,  kde  přednášel  do  r.  1848.  V  1.  1816  Stan  ve   vojenství   (rus.   maTépi,   fr. 

ai  1819  účastnil  se  určeni  hranic  mezi  Ra-  ttntt^  ital.  tenda^  angl.  tent,  něm.  Ztli),  lehký 

kouskem  a  Bavory  a  později  měřeni  země-  přístřešek  ze  silného  plátna  pro  tábořící 

pisné  délky  mezi  Mnichovem-Vidni  a  mezi  vojsko.    Ve  vojště  rak.-uh.  jsou  a-y  menší, 

Prahou  a  Budínem.    Do  geodaesie  a  astro-  pro  10  pěšáků  nebo   6  jezdců  se  sedelním 

nomie  zavcvil  mikrometrový  šroub  k  měření  náčiním,  rozlohy  18  m',  váhy  32*5  kg\  3  muži 

malých  veličin.    Mikrometrový  šroub  spojil  postaví  takový  a.  za  20  min.  a  složí  za  10  min.; 

s  nivellačním  strojem  a  zavedl  nový  způsob  s-y  větši  na  30  pěšáků   nebo  20  jezdců  se 

nivellace,  při  které  malé  úhly  výšky  měří  se  sedelním  náčiním  nebo  4  důstojníky,  rozloh^r 

šroubem    mikrometrovým.   Tato    nivellační  57  m',   váhy  190—196  kg\    6  mužů  postaví 

methoda  a  mikrometrový  šroub  bývají  ozna-  •  takový  a.  za  45—60  min.  a  složí  za  25 — 30  min. 

čovány  názvy:  S-ova  nivellace  (viz  Nivel-  S-y  přenosné  (fr.  tente-abri)^  malé  se  sklá- 

lování.  str.  350  a)  a  S-ův  šroub  (srv.  Ni-  dají   ze   stanové   plachetky   a   3   dřevěných 

vellačni  stroje,  str.  347  b).    Rovněž  užil  kolíčků,  a  staví  (věsí)  se  na  pušku  nebo  tyč 

mikrometrového  šroubu  k  určení  vzdáleností  tvořící  prostředni  oporu;  količkv  je  přidržují 

a   t.    zv.    S-ův   dalekoměr   tvoří  základ  k zemi.  Každý  pěšák  nese  po  plachetce  pod 

S-ovy  methody  tachymetrické.  Z  čet-  víkem  torby  a  kolíčky  v  pytlíčku.  Proti  dešti 

ných  spisů  S*ových  uvádíme:    Theoretische  lze  použíti  plachetky  za  pláštík.  Z  plachetek 

u.  praktische  Ánteitung  \um  Nivelliren  (IS45)\  lze    sestaviti    na  kostře   z   latí    i  člunek   na 

AnUitung  lum  Gebrauche  der  verbesserten  Ni-  převážení   z  nouze.    S.  kapelní  víz   Polní 

vellirinitrumente  {\%Z9)\  Sechsstellige  logarith-  kaple.  —  S.  hlavní  viz  Hlavní  stan.   FM, 

misch-trigoHometrische  Tafeln  (16.  vyd.  1895);  S-y  čili  pavillony  erbovní  viz  Heral- 

Utber  das  neue  Píanimeter  uon  Wetlx  (1850);  dika,  str.  133 d. 

Ueber  die  kleinen  Planeten  \wischen  Mars  und  S.    (lat.   teritorium)    v   anat.    viz    Blána, 

Jw»//fr  (1851).                                             Nov,  str.  132^. 

Btámpfll  Jakob,  státník  švýc.  (*  1820  —  Stan  (později  stacyja,  z  lat.  statio)^  v  ně- 

1 1879),  studoval  práva  v  Berně,  r.  1843  stal  kdejším  Polsku  povinnost  obyvatelstva  uby- 

se  advokátem   a  r.  1845  vstoupil  do  polit,  tovati    a    pohostiti    panovníka,    cestujícího 

života  kant.  bemského  ve  službách  stran3r  s  družinou  po  zemi  za  účelem  konáni  soud- 

radikální,  jež  b^*la  v  opposici  proti  vládnoucí  nictví  a  správy.  Jest  to  táž  povinnost,  která 

straně  liberální.  Z  jeho  popudu  byla  piove-  v  právu  českém  nazývala  se  nocleh  (v.  t.), 

dcna  revise  kant.  ústavy,   r.  1846  pak  byl  pernoctatio,  v  právu  německém  pak  man- 

po volán  do  kant.  vlády  a  přijal  správu  financi,  sio nes,  mansíonaticum,  jus  gisti,  gra- 

Zavedl  přímé  daně.  zrušil  feudální  břemena  tuita  victitatio,   mansurae,  comestio, 

a  provedl  centralisaci  chudinství.    Za  války  v  právu  uherském  descensus  {mzď,  a^dlldSy 

Sonderbundu  (1847)  byl  válečným  pokladní-  též  ka'dcs^  ze  slov.  koldč)  atd.  —   V  právu 

kem  spfiseženstva.   R.  1849—50   byl   presi-  ruském  býval  a.  již  v  době  státu  Moskev- 

dentem  vlády  svého  kantonu,  do  niž  viátil  ského  terhtoriální  jednotkou.    Nazývalyf  se 

ser.  1854.  Téhož  r.  stal  se  členem  spolkové  tak   někde   vesnické   obvody,   volosti   (viz 

rady  švýcarské,  jejímž  vicepresidentem  byl  Rusko,  str.  312  ťx).  Ješté  dnes  slují  v  Rusku 

r.  1855,  presidentem  r.  1856  a  1863.  V  tom  některé   správní    okrsky    s-y   (viz   Rusko, 

úřadě  ziskal  si  velikou  popularitu  energie-  str.  312  a  a  320  a).  —  V  jiném  smyslu  užívají 

kým  vystupováním   v  t.  zv.  otázce  neucha-  výrazu  a.  ruští  rybáři  na  Volze.    Tam  slují 

telské  a  savojské,  dále  jednáním  o  stavbu  a  s-y  místa  zaujímaná   od  lovců  ryb   a  ob- 

zakupováni  nových  železnic.  R.  1862  vystoupil  chodníků   rybami   na  břehu  řeky  za  účelem 

ze  spolkové  rady  a  byl  pak  předsedou  t.  zv.  přípravy    rybích   produktů    v  době  jarního 

spřiseženské  banky  (1865—78).    R.  1872  byl  nebo  podzimního  lovu.  Kromě  salaše  {ialaf), 

cleném   mezinár.  rozhodčího  sporu   v  t.  zv.  t.  j.  primitivního  příbytku,  stavějí  se  na  s-ě 

Alabamském  sporu   (v.  t.).    R.  1884   byl  rozličná  zařízení  k  soleni  ryb.  Když  lov  skon- 

mu  zřízen  pomník  v  Bernu.  čen,  odvážejí  se  tato  zařízení  se  s-u. 

Stempil^Ua   [-pílja],    it.    název    razítka  Stan,  ves  v  Cechách  při  Chrudimce,  hejtm. 

(v.  t.)  čili  stampilie  (obecné  štampilky).  Chrudim,  okr.,  fara  a  ps.  Hlinsko;  37  d.,  248 

Stania,  ves  v  Tyrolsku  v  hejtm.imstském  obyv.  č.  (1900),  'Jtř.  šk.,  kaple  z  r.  1868,  mlýn. 

(okr.   Silz),   na   pr.    břehu    Innu,   486  obyv.  Staň  {Gstom),    ves  t.,   hejtm.  Teplá,   okr. 

(1890).  Je  tu  opatstvi  cisterciákii,  zal.  r.  1272  Bezdružice,   fara   a  ps.  Lcškov;    28  d.,  171 

od  Alžběty,  vdovy  po  něm.  králi  Konrádu  IV.  obyv.  n.  (1900),  Itr.  šk.,  mlýn.  Bývala  tu  tvrz. 

na    památku     nešťastného    syna    Konradina  Btanbolia  viz  Stampalia. 

(t  12681.    Též  druhý  manžel  Alžbětin,  Men-  Stanoaro  [-káro]  F ran cesco,  Stancarus 

hart Tyrolský,  byl  dobrodincem  a  téměř  dru-  Franciscus  viz  Stánkař. 


1040 


Stance  —  Standish. 


Stanot,  čes.  forma  za  it.  stan  z  a  (v.  t.)- 

Stanoel,  někdy  též  Stan  sel  Valentin, 
astronom,  v  Portugalsku  zvaný  Estancel 
anebo  i  Estan^ol  (*  1621  u  Brna  na  Mo- 
ravě —  1 1715  v  San  Salvadoru  v  Brazílii). 
Vstoupil  r.  1637  do  řádu  jesuitů  a  byl  prof. 
rbétoriky  na  jesuit,  kollejich  v  Olomouci  a 
v  Praze,  později  na  vlastni  žádost  přidělen 
k  missionářům  do  Indie.  Cestou  zdržel  se 
v  Portugalsku,  kde  na  univ.  v  Evoře  před- 
nášel mathematiku ;  r.  1663  odplul  do  Brazílie. 
Dostav  se  do  San  Salvadoru  přednášel  boho- 
sloví na  tamní  kolleji.  Zabýval  se  tu  také 
astronomii  a  výsledky  pozorováni  zasílal  do 
Evropy.  Napsal:  Dioptra  geodaeticaij^x.^  1653; 
viz  S  m  í  š  e  k) ;  Orhi$  Alphonsinut  sivé  HoroscO' 
pium  universále  (Evra,  1668),  popsáni  hodin 
slunečních,  ukazujících  najednou  hodinu 
všech  krajin  světa;  Zodiacuí  divini  dolorii^ 
sivé  orationes  XII  de  Christo  patiente  (t.,  1675); 
Legatus  uranicus  tx  orbě  novo  in  veterem^  hoc 
est  Observationes  Americanae  cometarum  factae 
(Pr.,  1683),  ke  kteréž  práci  přiměly  S-a  vla- 
satice  r.  1664  a  1665  pozorované  v  zalitou 
Všech  svatech;  Uranophilus  coelestis  peregri- 
nus,  sivé  Mentis  Uranicae  per  mundum  side- 
reum  peregrinantis  exetases  (Antv.,  1685); 
Cursus  phiiosophicus  (Praha)  a  Mercurius  Bra- 
silicus,  sivé  Coeli  et  soli  brasiliensis  oeconomica. 
Některé  rukopisy  S-ovy  jsou  v  kimě. 

Stanolja,  rus.  název  stanice  železn.atd. 

fltanoo  [*ko],  ostrov,  viz  Kós. 
'  Staúosyjc,  rodilý  v  Proszowicich,  v  sto- 
letí XVI.  dvorský  blázen  polských  králů  Alex- 
andra Jagellovce,  Sigmunda  I.  a  Sigmunda 
Augusta.  Vynikal  trefnou  satirou  a  znameni- 
tým humorem,  ale  po  smrti  Sigmunda  I., 
pro  nějž  velice  truchlil,  pozbyl  mnoho  svého 
dobrého  rozmaru.  Nazývali  jej  pak  >bláznem 
starého  krále<,  poněvadž  často  plakával  nade 
hrobem  svého  pána.  Mnohé  z  jeho  vtipných 
průpovídek  zachovaly  se  v  soudobých  kni- 
hách a  Martin  Bielski,  Jan  Kochanowski  a 
Lukáš  Górnicki  uvádějí  některé  z  nich  ve 
svých  spisech.  Z  těch  vyňal  je  K.  W/.  Wój- 
cicki  a  vydal  v  díle  » Obrazy  starodawnec 
(díl  ].,  Varšava,  1843).  —  R.  1869  někteří  pře- 
dáci šlechtické  strany  konservativní  v  Haliči 
vydali  knížku  »Teka  S-a«,  v  níž  ostře  ká- 
rali, co  pokládali  za  vady  národní  nebo  za 
škodlivé  národu;  odtud  přezváni  jsou  stari- 
czyky. 

átandaart,  též  Standaert  [obé:  -ártj 
Pieter  viz  Bloemen  1). 

Standard  [stenďrdj,  angl.,  vzor,  míra, 
měřítko,  též  pravidlo,  pak  ráz,  stříž 
(mincí);  jako  přídavné  jm.  tolik  co  vzorný, 
normální,  zákonitý.  Jak  v  Anglii,  tak 
v  Sev.  Americe  šlovou  tak  normální  uzáko- 
něné jednotky  měr,  vah  i  mincí.  S.-gold 
jest  směs  zlata  zákonné  ryzosti  11 :  12  čili 
22  karátů,  s.-silver,  stříbro  llVio  uncí  čili 
222  penny weights  čili  37:40.  —  S.  slově  také 
obchodní  míra  dřevní  v  Anglii,  Americe  a 
Švédsku,  iakož  i  v  sev.  Rusku  =  165  angl. 
kub.  stopám  č.  4'672  m'.  —  S.  značí  též  pra- 
porec (srv.  Standarta). 


The  Standard  [dzi  stenďrd].  konserfa- 
tivni  deník  londýnský,  zaiozeoý  r.  1827;  dcooi 
náklad  250.000  ex. 

Standard  dollar  viz  Dollar,  str.  788 & 

Standard  HiU  [stenďrd  htl]»  pahorek 
v  North-Ridingu  y  angl.  hrabství  yorském 
u  North-Allertonu,  kde  22.  srp.  1138  Angli- 
čané porazili  Skoty  (11.000  padlých )  na  hlava 

SUndard  of  llfa  [stenďrd  of  lajf],  angl. 
u  Rusů  úroveň  ii^ni,  něm.  Lebensmasistak^ 
značí  míru  toho,  čeho  je  člověku  třeba  k  ži- 
votu, aby  udržel  se  na  kulturní  výži,  k  níi 
dospěl.  Srv   Existenční  minimum. 

Standardové  stříbro,  s.  zlato  vix 
Standard. 

Standard  work  [stenďrd  Gork]  neb  s. 
book  [-búk],  angl.,  tolik  co  vzorné,  klas- 
sické  dílo. 

Standarta  (z  fr.  étendard)^  původně  císař- 
ská něm.  říšskákorouhev,  nyní  název  praporce 
u  jizdectva  (u  nás  Štanddr^  srv.  Korouhev, 
str.  853  fr).  Žerď,  kratší  neí  u  praporců  ji* 
ných  a  opatřená  řemenem,  který  se  ovine 
kolem  ramene,  zatkne  se  ve  zvláštní  pouzdro 
u  pravého  třmene.  —  S.  slově  také  korouhev, 
vztyčená  za  přítomnosti  panujícího  knitete 
na  jeho  zámku  nebo  lodi.  V  Německu  Kaiscr* 
standartě  značí  při  manévrech  misto,  kde  na- 
lézá se  císař  a  něm.  králové. 

Standfnss  Max  Rudolf,  pHrodovědoc 
švýcarský  (*  1864),  vystudoval  védy  příroJni 
v  Halíc,  r.  1885  stal  se   v  Curichu  konser- 
vátorem sbírek  entomologických   při  póly; 
technice,  r.  1892  přednášel  tamtéž  entomologu 
na  polytechnice  a  na  univ.,  r.  1898  ustanoven 
ředitelem  musea  entomol.,  r.  1899  vysnamesixi 
titulem  professora  na  polytechnice.  Vynikl 
studiemi  motýlů  palaearktickýcb,  stal  se  pak 
známým  badáním  svým  o  milencích  motýla, 
zejména  však  o  vlivu  teploty  na  vývoj  wo- 
týlů,  jehož  výsledky  jeví  se  nevšedné  doleií- 
tými  v  otázce  o  dědičnosti  získaných  vlast* 
nosti.    Podařilo  se  mu  vlivem  snížené  neb 
zvýšené   teploty   vypěstovali  z  kukel  tvary 
odchylné,  jichž  vlastnosti  byly  přeneseny  na 
potomstvo.    Z  prací  jeho   budtež  uvedeny: 
Handbuch   fúr    Samntler    der   europ.    Gross- 
schmetterlfnge  (1892);    Ueber  die  Hxbrídation 
bei  den  Insecten  (»Mitth.  schweiz.  ent.  Ges.s 
1893);  Die  Be^iehungen  ^wischen  Fárbung  wtá 
Lebensgewohnheit  bei  den  palaearktischen  Gross- 
schmetterlingen  (»Vierteljahr8Schr,  der  naturf 
Ges.«,  Curich,  1894);    Ueber  die  Grunde  Jer 
Variation  und  Aberration   des  Falterstadtum 
b,  d.  Schmetterlingen  (>Ent.  Ztschr.«,  Gubcn, 
1894);    Handbuch  der  palaearktischen  Gross- 
schmetterlinge    fúr    Forscher    und    Sammier 
(Jena,  1896);    ExperimenttUe  \oologische  Stu- 
dien  mit  Lepidopteren  (9Neue  Dcnkschr.  all^. 
schweiz.  Ges.«,   1898);    Gesammtbild  der  b\s 
Ende  iSgS  an  Lepidopteren  vorgenommtntn 
Temperatur-  u.  Hybridationsexperimente  (Lip-^ 
1899). 

Standia  viz  Dia. 

Standish  [stěndiš],  m.  v  angl.  hrabstvi 
leicesterském,  sz.  od  Wiganu,  při  trati  Wigan* 
Presion,  má  7320  obyv.  a  kamenouh.  doly- 


Stáné  —  Staněk. 


1041 


Tu  sjednáno  n  1694  spiknuti  směřující  k  re- 
stauraci Stuartovců« 

Stáné  František,  lékař  český  {*  1814 
v  Strakonicích  —  f  1897  v  Horách  kutných). 
Studia  gymn.  a  lékařská  vykonal  v  Praze, 
načei  od  r.  1841  působil  na  Horách  Kutných 
jako  c.  k.  báňský  a  c.  k.  tovární  lékař.  Již 
r.  1842  spojil  se  8  J.  Traegrem  ke  zřízeni  ne- 
mocnice, kterouž  r.  1869  odevzdal  veřejnosti 
a  do  r.  1896  fídil  s  úspěchem  takovém,  že 
r.  1889  byla  zemským  výborem  pronlášena 
za  ústav  vzorný.  Veřejného  života  účastnil 
se  velmi  horlivé  jsa  v  podnicích  lidumilných, 
uměleckých,  archaeologických  i  obecních 
všude  v  čele.  Humánní  snahy  jeho  doŠIy 
také  všestraného  uznáni  a  oceněni;  r.  1866 
byl  vyznamenán  xl.  zásluž.  křížem  s  korunou 
a  r.  1874  ryt.  křižem  řádu  Frant.  Josefa  I. 

Staněk:  1)  S.  Stanislav,  stavitel  a  ka- 
meník český  z  konce  XV.  a  zač.  XVI.  stol. 
Byl  sousedem  Menáího  města  Pražského  a 
vynikal  mezi  domácími  řemeslníky  doby  Ja- 
gellovské.  K.  1512  sklenul  loď  kostela  děkan- 
ského v  Táboře,  v  1.  1515—21  pracoval  na 
staré  radnici  tamŽe  (městský  erb  táborský 
na  téže  radnici  jest  od  něhoX  Vedle  toho 
provedl  mnoho  prací  stavitelských  a  kame- 
nických v  již.  Čechách. 

2)  S.  Václav,  lékař  a  spis.  čes.  (*  4.  záři 
1804  v  Jarpicích  u  Slaného  —  f  19.  bř.  1871), 
vystudoval  gymn.  ve  Slaném,  filosofii  a  lé- 
kařství v  Praze.  Povýšen  byv  r.  1832  na 
doktora,  zasnoubil  se  s  Karolinou  Reisovou, 
sestrou  Bohuslavy  Rajské,  a  vstoupil  jako 
assistent  do  porodnice,  jejímž  primářem  byl 
Ant.  Jungmann;  odtud  t.  r.  za  cholery  od 
vlády  povolán  za  okr.  lékaře  na  Nymburk, 
pak  na  Turnovsko,  Třebenicko,  Bílinsko,  Da- 
velsko  a  posléze  Blatensko.  Po  roce  vrátil  se 
do  Prahy  a  oddal  se  tu  lékařské  praxi,  po- 
droliiv  se  ješté  r.  1835  zkoušce  z  ranhojičství. 
R.  1845  povolán  byv  za  lékaře  kn.  Alexandra 
Karaďorděvice,  ocjel  do  Bělehradu  (cestu  tu 
popsal  v  > Poutníku*  1846),  ale  z  ohledů  ro- 
dinných nepřijal  nabízeného  úřadu.  R.  1848 
činné  se  účastnil  polit,  ruchu,  bvv  zvolen 
ta  poslance  zemského  (za  okres  budyňský) 
i  říšského  (na  Zlonicku).  Na  počátku  let 
50týcb  účastnil  se  prací  o  sestaveni  vědecké 
terminologie  české  a  přes  deset  let  (1848—60) 
xaaedal  ve  Sboru  Matice  České.  O  přesnost 
a  Čistotu  spisovného  jazyka  lékařského  byl 
velmi  pečliv,  shledávaje  pro  nové  české  vě- 
decké názvosloví  opory  ve  staročeských  pů- 
vodních i  zpracovaných  spisech  lékařských 
a  pak  i  v  jiných  jazycích  slovanských.  Uve- 
řejňoval ukázky  v  »ČČM.«  a  r.  1863  vydal  Slov- 
iffir  nd\vo$loiří  lékařského.  R.  1862  pomáhal 
zakládati  Spolek  čes.  lékařův  a  účastnil  se  při 
vydáváni  >Časopisu  čes.  lékařů*,  jejž  v  le- 
tech 1865 — 69  redigoval.  Ze  samostatných 
článků  leho  v  »Čas.  lék.  čes.«  budtež  uve- 
deny: O  \lepleni  zdravotního  stavu  ohledem 
kanálů  v  Praxe  (I.,  1862);  Beidéčnó  ntvJveni 
(lil.,  1864);  Foslednt  nemoc  Fr.  Lad.  Čelakov- » 
skéko  a  její  předchůdcové  (lil.,  1864);  Opona 
přirostla   na  játra ;    opona   i  játra   rakovinou 


porušená;  (luční  kameny  (VI.,  1867).  Účastnil 
se  též  všech  akcí  o  nabytí  rovnoprávnosti 
na  německé  tehdy  společné  universitě  (srv. 
článek  O  rovnoprávnosti  obou  ^emsky-ch  ja- 
lykúv  na  univ.  Pražské  v  »Čas.  č.  lék.c  VII., 
1868)  a  r.  1869  byl  zvolen  vzornou  a  obě- 
tavou součinností  tehdejších  českých  lékařů 
(i  z  dalekého  venkova)  prvním  českým  prae- 
sidentem  utrakvistického  sboru  doktorů  lé- 
kařství. —  S.  již  záhy  přilnul  k  vlastenec- 
kému ruchu  českému  a  horlivě  se  ho  účast- 
nil, jsa  v  tom  povzbuzován  K.  Vinařickým, 
drera  Jos.  Fricem  a  přátelskými  i  literárními 
styky  s  F.  L.  Čelakovským,  Bož.  Němcovou, 
J.  KoUárem  a  j.,  o  nichž  svědči  zajímavá 
korrespondence  jeho  (v  >ČČM.«  1871  a  1872). 
Za  mladších  let  S.  pokusil  se  také  o  verše 
{Stálost^  Vyjeveni  lásky  v  >Čcs.  Včele«  1834) 
a  drobnými  populárními  články  přispíval  do 
»Květů«  (1834),  »Vlastimila«  (l840  a  1842;, 
>Kroku«  a  >ČČM.<  Významnčjši  jsou  jeho 
odborné  spisy  samostatně  vydané,  původní 
i  zpracované:  Základové  pitvy  čili  soustavní 
rozbor  a  popis  těla  lidského  a  jednotlivých  jeho 
částek  podnětem  Jana  Sv  Prcsla  (Pr.,  1840, 
s  pitevním  atlasem);  Krátký  přehled  lebosloví 
s  přidaným  objasněním  smyslu  a  \ábyvu  mo^ků 
(t.,  1840);  Přírodopis  prostonárodní  čili  po- 
psání ^ířat,  rostlin  a  nerostův  vedle  tříd  a 
řááu  jejich  (v  Malé  encyklopaedii  Matice 
České,  díl  III.,  1843;  opět  1851  a  1864); 
Snaáné  navedeni^  jak  by  se  hluchoněmota  v  prv' 
nich  létech  dětských  poznala  atd.  podle  E. 
Schmalze  (t.,  1846);  Ohledání  mrtvých  těl  (t., 
1857).  R.  1863  vydal  s  K.  J.  Erbenem  stčes. 
vzděláni  Rhasesov^ch  a  r.  1867  Saličetových 
•Ranných  lékařství*. 

3)  S.  Jan,  spis.  čes.  (♦  29.  kv.  1828  v  Po- 
říčí n.  Sáz.  —  t  23.  kv.  1868),  studoval  v  Praze 
na  gymn.  staroměstském,  pak  práva  a  zá- 
rovců  chemii  na  technice.  Když  pro  zápletky 
politické  vzdal  se  studia  právn.,  cestoval  po 
Německu  a  Belgii,  poslouchal  i  prof.Wurtze 
v  Paříži  a  dostal  se  po  V.  Šafařikovi  za  sup- 
plenta  a  r.  1857  za  prof.  chemie  na  čes. 
reálku  v  Panské  ul.  R.  1861  jako  poslanec 
za  okresy  benešovský,  vlašimský  a  neveklov- 
ský  byl  zvolen  od  sněmu  i  do'  říšské  rady, 
a  když  Cechové  z  ni  vystoupili,  redigoval 
v  Praze  polit,  list  »Poior«.  R.  1864  byl  jme- 
nován prof.  techniky  pražské.  Od  něho  po- 
cházejí: Básně  (1851;  autor  píše  se  Ivan 
Bohdan  S.);  Chemie  všeobecná  (I.  O  nekovech^ 
1858  a  1863; .11.  O  kovech,  1860  a  1863),  jež 
vyšla  jako  III.— IV.  a  VI.  sv.  •Průmyslové 
skoly«,    stati   v   programmech    praž.   reálky 

1856  a  1857).  Dějiny  chemie  a  analyt.  lučba 
zůstaly  nedokončeny  v  rkpe. 

4)  S.  Ladislav,  syn  Sňka  2),  básník 
český  (*  24.  ledna  1842  —  f  27.  záři  1884), 
absolvoval  na  technice  obor  strojnický  a  byl 
prakticky  činný  v  Karlíne  a  Magdeburku, 
pak  cestoval  po  Francii  a  Itálii  a  jsa  duševně 
rozrušen  skonal  sebevraždou.  Jeho  liter,  po- 
zůstalost uspořádali  Jul.  Zeyer  a  J.  V.  Sládek 
a  vydali  ji  s  povahopisnou  a  biografickou 
črtou   J.    Vrchlického    pod    tit.    Bosně  (Pr., 


1042 


Stanětice  —  Stang. 


1887).  Vedle  epikv,  lyriky  a  epigraramů  jsou 
tam  i  menSi  překlady  z  Mťsseta  a  Mur^era. 
Ve  studentských  letech  sepsal  hist.  povídku 
Huertova  pomsta  a  přel.  z  Moliérea  žert  Mn{ 
se  byt  rohounem. 

Stanétio^,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  Do- 
mažlice, okr.  Nová  Kdyně,  pŠ.  Kouty  u  Do- 
mažlic; 50  d.,  297  oby  v.  č.  (1900),  kostel 
sv.  Kunhuty  (ve  XIV.  stol.  far.).  2tř.  ák., 
popi.  dvůr  a  myslivna.  Fara  v  XVII.  stol.  za- 
niklá obnovena  r.  1785. 

Stanévió  Jevstafij  Ivanovic,  spis.  rus. 
(♦  1775  —  t  1835),  rodem  Řek,  vzdělal  se 
v  obch.  šk.  mosk.  a  stal  se  ředitelem  škol 
v  kurské  gub.  Vydal  Sobranija  sočinénij  v  sti- 
chach  i proii (IS04),  kde  vystoupil  proti  stou- 
pencům Karamzina  v  duchu  Šišková,  začei 
stal  se  předmětem  útoků  Kačeno vského  a 
Vojejkova,  kteří  ukazovali  na  jeho  nedosta- 
tek básnického  nadáni.  S.  hájil  se  spisem 
Sposob  raismatrivat  knlgi  i  sudiť  o  nich  (1808). 
Vedle  toho  vydal  Ra^sui^děnije  o  ^akonodatilj- 
stvé  voobšče  a  Ra\su(dénije  o  rui.ja^yki.  Jako 
člen  > Společnosti  přátel  rus.  slova«  účastnil 
se  vydávání  čas.  ^Čtěnijec,  ale  byl  stále  na- 
padán od  členů  spolku  >Arzamaz«.  R.  1818 
vydal  proti  tehdejšímu  ministerstvu  konfisko- 
vaný spis  Beseda  nad  grobom  mladénca  o  be^- 
smertiji  duši  . .  .,  pro  který  byl  vypověděn 
z  Petrohradu  á*  rehabilitován  teprve  za  mi- 
nistra Šišková,  k  jehoi  přímluvě  spis  na  roz- 
kaz carův  vydán  znova  r.  1825.  Srv.  P.  Laščen- 
kov,  J,  J.  S.  ve  »Sborniku<  charkov.  hist.- 
filol.  společnosti  (1897),  Šnk, 

Stanevyoiiui  viz  Staniewicz. 

Stanfleld  [stěnfild]  George  Clarkson, 
malíř  angl.  (♦  1793  —  f  1867).  Byl  syn  ir- 
ského spisovatele  Jakuba  Sa  a  ztrávil  své 
mládi  na  moři.  Na  cesté  do  Guiney  spřátelil 
se  s  emancipistou  Th.  Clarksonem  (v. t.), 
jehož  jméno  připojil  dokonce  ke  svému.  Vlohy 
S-ovy  poznal  nejprve  kapitán  Marryat  a  S. 
r.  1816  vystoupiv  ze  služby  námořní,  pokoušel 
se  zejména  jakožto  malíř  divadelní.  Pracoval 
pak  s  úspěchem  pro  různá  divadla  londýn- 
ská, r.  1830  provedl  veliký  obraz  krajinný 
Mont  Saint  Michel.  Navrátiv  se  s  cest  po  pev- 
nině, maloval  Štrasburku  Benátky^  Rybáři  Hon' 
fleurštíy  zvláště  však  pohledy  na  pobřežní  mě- 
sta italská,  normandská,  holi.  a  anglická  i  ob- 
razy námořní.  Uvádíme  tu  ještě:  Ztroskotáni 
lodi;  •Viktorie*  nesoucí  télo  Nelsonovo;  Bitva 
u  Trafalgaru;  Bitva  u  Rovereda;  Pyreneje  a 
St.  Sebastian  oblehaný  od  vév.-  Wellingtona, 
Vydal  též  četné  illustrace  a  řadu  lithografo- 
váných  kopií  svých  nákresů  pod  názvem: 
The  Moselle,  the  Rhine  and  the  Meuse  (1838). 

■tanford  [stenfrd]:  1)  S.  Leland,  millio- 
nář  amer.  {^  1824  —  f  1893).  Studoval  práva, 
byl  advokátem  v  Port  VÍ'^ashingtonu,  pak 
r.  1852  založil  se  svými  třemi  bratry  obchod 
v  Kalifornii,  jimž  založil  své  veliké  jmění. 
Pojav  myšlenku  dráhy  transamerické,  jež  by 
spojovala  Atlantský  okeán  s  okeánem  Ti- 
chým, byl  r.  1861  zvolen  předsedou  Central 
Pacific  Řailroad  Company,  která  provedla 
stavbu  první  dráhy  pacifické  do  10.  kv.  1869. 


V  1.  1861 — 63  S.  byl  guvemércni  Kalifornie, 
v  1. 1866—93  senátorem  za  Kalifornii.  V  Palo 
Alto  založil  na  pamět  svého  zemřelého  syna 
universitu  (Leland  S.  Junior  University). 

3)  S.  Charles  Villiers,  angU  skladatel 
hud.  {*  1852  v  Dublině^  studoval  v  Dubline 
a  Cambridgei,  pak  v  1.  1874—76  v  Lipsku  a 
v  Berlíně.  Potom  řídil  univ.  hud.  spolek 
v  Cambridgei,  r.  1877  povýšen  na  magistra 
artium.  R.  1885  stal  se  dirigentem  Ba^o^a 
spolku  {Bach  choir)  v  Londýně  a  professo- 
rem  na  Ro3ral  College  of  Music,  od  r.  18S7 
působí  na  universito  v  Cambridgei  (na  Tn- 
nity  College).  Od  r.  1901  diriguje  festivaly 
v  Leedsu.  S.  napsal  četná  kvartet  ta,  sonáty 
pro  housle  a  cello,  skladby  klavírní,  pisnč, 
pak  pro  orchestr  pět  symfonii,  ouvertury-, 
irské  rhapsodie,  requiem  (1897),  Te  deum 
(1898),  několik  oper:  Prorok  ^  Chorásanm 
(1881^;  Savonarola  (1884);  The  Canterbury 
pilgrims(lSB4);  Shamus  (yBrien(lS96)\  Mnoho 
povyku  pro  nic  a  ^a  nic\  mimo  to  orato» 
rium  The  three  holý  childern  (1885),  hudbu 
k  Aíschylovým  »Eumenidám«,  k  Sofokleova 
>Králi  Oedi'povi«,  k  Tennysonovu  dramata 
•Queen  Mary*  a  j. 

Staxiff:  1)  S.  Frederik,  státník  norský 
(*  1808  —  t  1884).  Vstoupil  jako  pfednosta 
departementu  vnitra  do  norské  vlády,  vxcal 
se  však  po  10  letech  21.  dub.  1856  svého 
úřadu  pro  nervovou  nemoc.  Zotaviv  se  ve 
Švýcarsku,  stal  se  r.  1857  za  nemoci  královy 
členem  prozatímní  vlády  a  zastupoval  r.  1859 
až  1860  Christianu  ve  storthingu.  R.  1861 
utvořil  nové  ministerstvo,  jež  r.  1873  obnovil, 
a  byl  od  té  doby  státním  ministrem.  Pro 
vynikající  působnost  a  znamenité  osobní 
vlastnosti  udržel  se  při  vládě  i  za  dlouhole- 
tých sporů  s  radikální  většinou  storthingu. 
Poč.  října  1880  byl  ke  své  žádosti  sproštéo 
úřadu.  Králem  byly  sice  vynikající  jeho  zá- 
sluhy uznány^  avšak  storthing  projevil  mu 
své  nepřátelství  tím,  že  r.  1881  navrhovanoa 
pensi  snížil  s  12.000  korun  na  polovici.  Značné 
sumniy,  jež  konservativní  strana  k  odákod* 
není  S-ovu  sebrala,  S.  použil  k  dobročinným 
účelům.  S.  napsal:  Systematisk  fremstilUng 
a)  kongerigetNorgeskonstitutionelleetler  grumd" 
lovsbestimmte  ret  (1833)  a  Om  den  konf:eligt 
sanktionsret  eýter  Norgůs  grundlov  (1883)> 

2)  S.  Rudolf,  mědiryjec  něm.  \*  1S31 
v  DQsseldorfé),  studoval  na  akad.  v  DUssei- 
doriě  u  Jos.  Kellera  a  první  jeho  větii  pra£i 
byla  rytina  Madonny  s  dítětem  podle  Dcge^i, 
pak  Zvěstování  P,  Marie  podle  Degerovy  fre- 
sky na  zámku  Stolzenfelsu.  Pro  muckman- 
novo  skvostné  dílo  »Goethes  Frauengestal- 
ten«  ryl  tři  kresby  Kaulbachovy  Musa,  Síigmoa 
a  Eugenie.  R.  1865  odebral  se  do  Itálie,  kdt 
kreslil  Raffaelův  obraz  Sposali^io^  jejž  ryl 
r.  1873;  pro  rytinu  tuto  jmenován  členeá 
akad.  v  Berlině,  Mnichově  a  Brusselu  a  udí- 
len mu  od  pruského  krále  titul  professora. 
R.  1874  odebral  se  do  Itálie  po  druhé  a  pro- 
vedl kresbu  k  veliké  rytině  Leonarda  ďi 
Vinci  Večeře  Páně  a  k  Raftaelovc  J^omari^. 
R.   1884   povolán   za   prof.  raědiryjeclvi  (^ 


Stang-Alpe  —  Stanhope.                                       1043 

Amsterdsmu  a  setrval  tam  do  r.  1902.  Tamže  ský  lis  (viz  Stanhopeův  lis)  i  stereotypii 

dokončil  svc  hlavni  dílo  Večeři  Pdné^  a  hlavu  a  sepsal  několik  rozprav  mathem.  a  fysických. 

KHstúPu  1  tvhož  obrazu  provedl  ještě  zvlášf  R.  1780  vstoupil  jako  whig  do  dolní  a  r.  Í7S6 

v  měřítku  zvětšeném.  Byl  za  to  jmenován  ěle-  .  po  smrti  otcově  do  horní  sněmovny,   kdež 

nem  akad.  milánské.  Mimo  to  provedl  podle  ocitl  se  brzy   v  opposici  proti   Pittovi  ml., 

Dycka  Odpočinek  při  útěku  do  Egypta^  podle  svému  švakru.   Po  suspenaováni  habeascor- 

Franse  Hábe  Loutna^e  a  obraz  královny  Vi-  pusacty  stranil  se  parlamentu.  Byl  přívrien- 

léminy  (1898  .  cem  J.  J.  Rousseaua  a  souhlasil  se  zásadami 

S)  S.  Emil,  státník  norský,  syn  S-a  1)  revoluce  francouzské;  ba  i  v  domácnosti  na- 

(*  1838  v  Christianii).  Studoval  práva  v  Chri-  hradil    aristokratický   luxus    republikánskou 

stianii  a  byl  r.  1862  advokátem.  R.  1882  byl  prostotou.  V  parlamentě  žádal  zrušeni  otroctví, 

zvolen  za  clena  storthingu  a  záhy  stal  se  vůd-  svobodu  tisku,  nezávislost  porot  a  p.  Jeho 

cem  konservativcdv.  Kdyi  r.  1889  padlo  mi-  rozpravy    jsou    otištěny    ve    »Philosopnical 

nisterstvo   Svcrdrupovo,    jmenován  přcdse  Transactions*. 

dott  roinístersiva,  ale  již  r.  1891  podal  de-  3)  S.  Esther  Lucy  (♦  1776  —  t  1839), 

missi  a  stal  se  justičním  radou  u  vrch.  soudu  nejst.  dcera  před.  a  nef  Williama  Pítta,  v  je- 

v  Christianii.  R.  1893  znova  postaven  v  čelo  hož  domě  žila  až  do  jeho  smrti.  Svému  strýci 

ministerstva,  ustoupil  však  ministerstvu  koa-  obstarávala  korrespondenci,  nezřídka  i  ná- 

ličnimu  r.  1895.  vrhy  diplomatických  not.    Po  smrti  Pittově 

UUínfí-Alp^  viz  Korutany,  str.  871fr  si.  (1806)  odešla  do  Walesu,   kdež   žila,  majic 

Stang^  (st&ng),  do  r.  1883  švédská  míra  1200  liber  státní  pense,   o  samotě.    R.  1810 

délková  =  10  stopám  č.  2'969  m.  odešla  na  Východ  a  po  delším  putováni  po 

Stangt:  1)  S.  Bernhard,  krajinář  a  gen-  Řecku  a  Turecku  se  rozhodla  usaditi  se  v  Sýrii, 

rista   (♦   1807   —  t   1880).   Studoval    práva,  Eniír  Bešír  (v.  t.)  vykázal  jí  k  obývání  opuš- 

avšak  r.  1830  věnoval  se  v  Mnichově  malíř-  těný   řecký    klášter  sv.  Eliáše   (Mar   Elias). 

ství.  Z  jeho  děl  vynikají:  Ranni  klekáni;  Alp-  Později  vystavěla  si  nedaleko  v  divoké  části 

ská  krajina;  Večerní  royimáni;   Horské  údoli  Libanonu  v  DŽihunu  u  Saidy  (v.  t.  2)  palác. 

ve  večerním  stínu;    Fod^imní  večer  na  jezeře;  Podivínské  způsoby  její,  jakož  i  její  štědrost 

Zalomeni  Benátek;    Příchod  admirálu  po  bitvě  a  bohatství  způsobily  u  okolních  kmenů  do- 

u  Lepanta;  Pohřeb  do{ete  a  j.  mněnku,    že    lady    S-ová    obcuje    s  duchy. 

3)  S.  (IQTanre)  Vladimír   Adolfovič  Syrští  obyvatelé  nazývali  ji  královnou  Tatl- 

viz  štange.  moru,  kouzelnicí  džihunskou,  Sibyllou  libá- 

Stanc^endorf:   1)  S.,  ves  v  Čechách,  viz  nonskou.    Když  Ibráhím  pasa  r.  1831  vpadl 

Stanovíce.  do  Sýrie,  lady  S-ová  přiměla  DriSzy  k  od- 

2)  S.,  ves  mor.,  viz  Vendolí.  póru   proti   němu,  tak  že  Ibráhím   musíl  ji 

fltellllope[stěnop],  šlechtická  rodina  angl.,  žádati,   aby  zůstala  neutrální.    Oddávala  se 

sahající  původem  do  doby  Jindřicha  III.,  od  blouzněni  chiliasUckému,  pěstovala  astrologii 

r.  1497  rytířská  a  usedlá  v  hrabstvích  not-  a  jiné  podivnůstky.  Svoji  štědrosti  zabředla 

tin^hamsíccm  a  dcrbyském.    Počátkem  sto-  však  do  cjluhů,  r.  1837  byla  jí  sekvestrována 

letí   XVII.  starší    syn   Johna  S-a  jménem  pense  a  lady  Sova  zemřela  v  úplné  opuště- 

Philip   (t  1656)   byl   povýšen    na   hraběte  nosti  a  bídě.  Její  osobní  lékař  Meryon  uve- 

Chesterfieldskéhb  (1628)  a  pravnuk  miad-  řejnil  »Memoirs  of  the  Lady  E.  S.«   (1845, 

iiho  syna  Johnova  William  (j  1756)  stal  se  3  sv.). 

prvním  hrabětem  Harringtonským.  Z  první  4)  Philip  Henry,  pátý  hrabě  S.,  dčje- 

vétve  vynikli  tito  členové:  pisec  angl.,  známý  jménem  viscount  Mahon 

1)  James,  první  hrabě  S.,  vnuk  prvního  (♦  1805  —  f  1875),  byl  r.  1830—52  členem 
hr.  Ciesterfieidského.  generál  a  státník  angl.  toryů  v  dolní  sněmovně,  r.  1834—35  pod- 
(♦  1673  —  t  1721).  Vyznamenal  se  za  války  sekretářem  v  ministerstvé  věcí  zahraničních, 
o  dědictví  španělské  v  Nizozemsku,  velel  r.  1845—46  sekretářem  indického  úřadu  kon- 
pak  angl.  vojům  ve  Španělsku  a  po  dobytí  trolniho,  kdež  usiloval  o  zrušení  zákonů  obil- 
ťort  Mahonu  podrobil  si  ostr.  Menorku.  Za  nich.  Byl  zasloužilým  předsedou  >Socicty 
to  obdržel  titul  viscount  Mahon.  Zvítězil  of  Antiquariesc.  Sepsal:  The  lije  of  Belisarius 
pak  ještě  u  Almenary  i  Saragosy  a  uvedl  Í1829,  'J.  vyd.  1848);  History  of  the  war  of 
arciv.  Kaila  ípozd.  cis.  Karla  VI.)  do  Madridu,  the  succession  in  Spain  (1834  a  1850);  Histury 
avšak  r.  1710  byl  zaskočen  Francouzi  pod  of  England  from  the  peace  of  Utrecht  to  the 
vév.  Vendómským  a  nucen  se  6000  m.  u  Hri-  peace  of  Vfrsailles  (lř<36  — 52,  7  sv.);  Spain 
huc^y  kapitulovati.  Jako  člen  strany  whii»ú  under  Charles  11.  (183'J);  Life  of  the  Great 
jmenován  byl  za  Jiřího  I.  státním  sekretáfem,  Condé  {IS45);  výbor  stati  psaných  pro  (Juar- 
r.  1714  pak  vyslancem  ve  Vídni.  Přičinil  se  teriy  Review*  Historical  essays  (1848  a  18ól); 
r.  1717  a  si.  o  sjednání  quadrupelalliance  Life  of  Joan  of  Are  (1853/,  Life  of  William 
(v.  t.  2)  a  byl  za  to  r.  1718  jmenován  hra-  Pitt  (1861—62,  4  sv.;  4.  vyd.  1879);  Miscella- 
bětem  S.,  peerem  atd.  nies  ( 18(^3  <;    /Jistory  of  England  comprising 

2)  Charles,  viscount  Mahon,  tietí  hrabč  the  rei^n  of  Queen  Anne^  till  the  peace  of 
S.,  vnuk  před.,  učenec  a  politik  angl.  (*  1753  —  Utrecht  (4.  vyd.  1872,  2  sv.);  po  jeho  smrti 
t  1816).  Jako  18lctý  jinoch  byl  vyznamenán  vydáno:  The  French  retreat  from  Moscou 
cenou  stokholmbkc  akademie  za  rozpravu  (^Í876j.  S.  vydal  v  1.  1845—53  s  poznámkami 
o  kyvech  kyvadla,  pozdéji  zdokonalil  tiskař-  v  5  svazcích    Letters  of  Philip  Dormer  S  , 


1044 


Stanhopea  —  Stanic 


earl  of  Chesterfield  (v.  t.  1)  as  Cardwellem 
The  memoirs  of  Sir  Robert  Peel  (1856—57, 
2  sv.).  —Jeho  syn  Arthur  Philip,  šestý 
hrabe  S.  (♦  1838),  byl  r.  1874—76  lordem 
pokladu  za  BeacoDsfielda,  kdežto  mladší 
Edward  Evelyn  S.  (*  1840  —  f  1893) 
v  kabinete  Salisburyho  byl  r.  1885—86  mi- 
nistrem obchodu,  pak  stát.  sekretářem  osad, 
později  ministrem  války  a  odstoupil  r.  1892 
se  Salisburym. 

Stanhopea  [sténo-1  Hook.,  rod  rostlin 
vstavačovitých  z  podčeledi  Vandeat^  obsahu- 
jící byliny  na  stromech  usazené  stonku  hlízo- 
vitcho,  listQ  vráskatých  a  stvoIQ  od  kořene 
vynikajících  pošvatých,  chudokvétých  avšak 
velkokvétých.  Pestře  skvrnaté  okvětí  má 
vnější  plátky  buď  odstálé  n.  podhnuté,  po- 
někud čeřité  a  vnitřní  s  prvními  stejnotvaré 
a  užší.  Pysk  jest  prostý,  přední,  bez  ostruhy, 
obak  rohatý,  vpředu  prohlubený  a  vzadu 
nadutý.  Prodloužený  sloupek  má  plátkovitý 
okraj  a  nese  2pouzdrý  prašník  s  2  podlouh- 
lými rozeklanými  brylkami  krátkoocasými. 
S.  roste  v  lesích  tropické  Ameriky  posky- 
tujíc hojně  ozdobných  druhů,  z  nichž  nej- 
častčji  v  hřivnách  se  pěstuje  S.  tigrina  Batem. 
a  její  odrůda  var,  superba.  D(d. 

Stanhopeův  lis  [stěnopůvj  je  knihtiskař- 
ský  lis,  který  vynalezl  hrabě  Charles  Stan- 
hope  (v.  t.  2)  a  r.  1800  pomoci  technika 
Walkera  sestavil.  Byl  celý  ze  železa  a  jeho 
silný  mechanismus  působil  tlak  na  ráz  a 
jednou  rukou,  proti  lisům  dřívějším,  u  nichž 
bylo  třeba  práce  několikeré  a  obou  rukou. 

Stáni  jest  buď  určitě  vymezen"^  a  ohra- 
zeny prostor  pro  dobytče  v  stájích,  nebo 
jista  velikost  plochy  půdorysu  chlévů,  která 
pro  hospodářskou  výchovu  dobytka  ve  spo- 
lečných stájích  jest  potřebná  a  která  za  nor- 
málních poměrů  stačí  pro  jeden  kus.  Velikost 
S.  pro  různý  druh  dobytka  srv.  Chlév, 
str.  236  6;  u  koní  pro  jizdectvo  jest  přede- 
psaná šířka  1*57  m  a  délka  3*14— 3*44  m.  Fka, 

Stáni  v  právn.  viz  Rok,  str.  913a,  Kon- 
tumace  a  Stanné  právo  1),  Soudní  řád 
práva  stčes.,  str.  IWb  si.,  a  Soudnictví 
(stčes.),  str.  717  í»  a  720  í». 

Stanioa,  v  lat.  kronikách  stanitia,  po- 
svátná korouhev  pohanských  Ránů,  kterou 
chovali  za  míru  v  chrámě  Svantovitově  (po- 
dle jiných  vlála  prý  se  střechy  tohoto  chrámu, 
Saxo  Grammaticus  pak  udává,  že  byla  upev- 
něna na  věži  pevné  brány  mezi  jinými  ko- 
rouhvemi). O  jejira  významu  viz  Arkona, 
str.  737  a.  Proto  také  Valdemar  Dánský,  do- 
byv r.  1168  Arkony,  s-i  ihned  spálil. 

Stanioa,  rus.,  kozácká  osada,  ves,  na 
rozdíl  od  volosti  v  ostatním  Rusku,  viz 
K  o  žáci,  str.  1035  tf,  1040  a  a  hlavně  1041  d, 
lOAAa;  též  Rusko,  str.  320  a  a  343  si. 

Stanioe  {\at.  statio,  něm.  i  fr.  a  angl.  sta- 
tion, rus.  stancija)  značí  povšechně  místo, 
kde  něco  stojí  nebo  stane,  buď  že  tam  upra- 
veno nějaké  zařízení  ke  zvláštní  potřebě  (s. 
hasičská,  záchranná,  elektrická,  vodní, 
telegrafická,  telefonní  atd.),  aneb  že  se 
tam  zastavují  předměty  se  pohybující  (pro- 


cessí  poutnické,  vlak,  loď  a  pod.,  srv.  Kri- 
zová cesta,  Pošta  atd.). 

S.  na  železnicích  {^xig\,  raUway  stát  ion,  ít. 
garey  něm.  Eisenbahnstation  atd.)  rozeznáváme 
podle  účelu:  1.  osobní,  kde  se  přijímají  k  do- 
pravě osoby,  zavazadla,  poštovní  zásilky;  2.  ná- 
kladové, které  slouží  vlakům  nákladním; 
3.  dobytčí  při  větších  městech  k  pravidelné 
dopravě  dobytka  k zásobování;  4.  přístavní 
ke  zprostředkování  dopravy  mezi  vozidly  vod- 
ními a  železničnými ;  5.  dílenské  ke  správ- 
kám a  stavbě  vozidel  železnice vých ;  6.  po- 
řadači k  sestavování  a  rozebíráni  vlaků. 
Vzhledem  ke  vzájemné  poloze  rozezná- 
váme 8.  koncové,  jež  jsou  na  koncích  té 
které  souvislé  trati  železničné,  jako  na  př. 
Praha  a  Vídeň  na  dráze  cis.  Františka  Jo- 
sefa; 2.  8.  mezilehlé,  jimiž  příslušná  traf 
železnicová  sprostředkuje  dopravu  mezi  jed- 
notlivými místy  podél  dráhy  rozloženými; 
3.  připojovací  n.  odbočkové,  kde  se  sbí- 
hají dvě  různé  trati;  4.  křiž  ovaci,  v  nichž 
jedna  dráha  křižuje  se  s  druhou  ano  i  s  ně- 
kolika jinými  a  kde  týž  vlak  obyčejně  pokra- 
čuje ve  své  jízdě,  tak  že  není  cestujícím  pře- 
sedati  (na  př.  v  Plzni  vzhledem  na  směr 
Praha-Brod  Bavorský  a  na  směr  Vídeň-Cheb). 
Pokud  se  týče  důležitosti,  máme  8. 1.  hlavní 
n.  prvé  třídy,  kde  se  zastavuji  všecky  vlaky 
a  kde  vlaky  se  sestavuji  a  rozebírají  2.  druhé 
třídy,  kde  zastavují  se  třeba  všecky  vlaky, 
ale  kde  se  nesestavují  ani  nerozebírají; 
3.  třetí  třídy,  kde  nezastavují  se  rychlíky 
ani  všecky  vlaky  osobní;  4.  čtvrtétřídý 
(zastávky);  5.  skládky,  kde  jsou  pouze  za- 
řízeni k  občasnému  skládáni  a  nakládání  (na 
př.  dříví,  kamene  a  pod.).  Viz  též  Ná- 
draží, fík, 

S.  četnická  viz  Četnictvo,  str.  6685. 

S.  dešfoměrná  (ombrometrická)  viz 
Dešťoměr,  str.  4015,  a  Meteorologie, 
str.  193  5. 

S.  doplňovací  ve  voj.  viz  Doplňovací 
stanice. 

S.  léčebné  horské  viz  Horské  pod- 
nebí, str.  6395  si. 

S.  meteorologická  viz  Meteorologie, 
str.  193  5. 

S.  ochranná  viz  Záchranná  stanice. 

S.  pochodová  je  místo,  kde  vojsko  po- 
chodem táhnoucí  přebývá  přes  noc,  nocle- 
žiště.   Srv.  Pochod  a  Étape.  FM. 

S.  vojenská  {Militár- Station)  sluje  na 
rozdíl  od  posádky  (v.  t.)  osada  obyčejně 
menší,  která  má  sice  posádka  vojenskou,  ale 
malou  a  ne  stálou,  nejčastěji  jezdectva.  FM. 

S.  zoologická  viz  Zoologie. 

StanioklJ  N.,  pseudonym  rus.  spisova- 
telky Golovačcvy-Panajevy  (v.  t). 

Stanioováni  viz  Stanice  ní. 

8tani6  Valentin,  básník  slovín.('*'  1774, 
t  1847),  byl  od  r.  1819  kanovníkem  a  do- 
zorcem škol  v  Gorici.  Vedle  náboi.  spisů  a 
gram  matik  složil  i  přeložil  mnoho  písní  ve 
sbírkách  Pesmi  ^a  kmete  in  mladé  Ijudi  (1822); 
Pristavik  nekterih  cerkvenik  in  drugih  pesem 
(1826)  a   později    Drugi  pristavik    starih   in 


Staničení  —  Stanislav. 


1045 


fiovM  cerkvtnih  in  druhih  pesem  (srv.  ]iho- 
Slované,  str.  409 a).  Vynikal  též  jako  alpi- 
nista  sv^mi  výstupy  na  Glockner  a  Triglav. 

BtanlÓeni  (srv.  něm.  stationieren^  fr.  sta- 
tionner)  v  geodaesii  znamená  rozděleni  trati 
(^osy  dráhy,  silnice,  vodního  toku  atd.)  v  ta- 
kových vzdálenostech,  aby  ráz  terrainu  jak 
co  do  výáky,  tak  i  polohy  přesné  mohl  se 
vystihnouti.  U  drah  s.  jest  dvojí,  a  to:  pro 
stavbu,  vzdálenosti  měřené  pásmem  neb 
latí  vodorovné,  apro  dopravu,  vzdálenosti 
roéřené  po  kolejnicích  latémi  ve  spádech, 
tak  ie  1  km  dopravní  na  tratích  ve  spádu 
jest  vidy  menší  než  1000  m  mčřených  vodo- 
rovné, coi  má  vliv  na  sazbu  dopravní.  KHs.— 
Při  zaměřováni  jednotlivých  bodá,  které 
určují  hranice  stavebných  a  pozemkových 
parcell,  vzhledem  k  polygonové  straně,  nebo 
vzhledem  k  jiné  přímce  měřické,  udávají  se 
vzdálenosti  paty  kolmice  (úsečky)  stále  od 
počátečného  bodu  příslušné  přímky,  kterou 
pokládáme  za  osu  úseček.  Druhou  souřad- 
nici iest  měřená  délka  kolmice  (pořadnice), 
která  určuje  s  úsečkou  polohu  příslušného 
bodu,  vzhledem  k  polygonové  straně.  Pří- 
slušné kolmice  vytyčují  se  hranolem  anebo 
pravoúhlým  zrcátkem  a  průseky  jejich  (paty 
Kolmic)  s  polygonovou  stranou  označí  se  hře- 
bíky nebo  křídou.  Vzdálenosti  těchto  značek 
od  počátečného  bodu  měříme  najednou  pás- 
mem a  udáváme  hodnoty  úseček  stále  od 
počátečného  bodu.  Tento  výkon  měřický  zo- 
veme  t.  Rovněž  staničíme  osu  projektované 
dráhy  a  silnice  tím,  že  udáváme  stále  vzdá- 
lenosti jednotlivých  bodův  osy  od  počáteč- 
ného bodu  projektované  dráhy  nebo  silnice. 
Rovněž  staničíme  hotové  dráhy  a  silnice  a 
v  určitých  vzdálenostech  od  počátečného 
bodu  osazují  se  mezníky.  S.  drah  koná  se 
v  ilfwi,  s.  silnic  v  hm.  Ve  vzdálenostech  po 
km  aneb  hm  od  bodu  počátečného  dráhy 
nebo  silnice  osazuji  sestaničné  mezníky. 
Dříve  s.  udáváno  bývalo  v  mílích  a  příslušné 
kameny  nazývány  milníky.  Sov, 

Stanlewíos  iStanevycius)  Simon, 
spis.  a  bohoslovec  litevský,  žák  univ.  vilen- 
ské,  vydal  spis  Ittorija  Groenta  (Vilno,  1823), 
sbírku  nár.  pisni  ^rnuďkých  (1829 j  a  nápěvy 
k  těmto  »dajnám«  (Kiga,  1830),  dále  mluv- 
nici Grammatica  brevis  Hnguae  lit.  seu  samo- 
gitkae  a  psal  též  verše,  z  nichž  nejznámější 
jsou  Árklys  irmes\ka.  Srv.  »Mitteilungen  der 
Lit.  lit.  Ges.«  (Tylic.  1892,  III.).  —  Jmýver- 
šovec  t.  jm.,  S.  Em e ryk,  žil  ve  Vilně  a  vy- 
dal Pisni  Uttvske  (pol.  překlad  Spiewy  luku 
Httwskieeo  v  »Tygodniku  wilertském«i 

StanikOT,  StaAkov:  1)  S.  Dolní,  ves 
v  Cechách,  hcjtm..  okr.,  fara  a  pš.  Sušice; 
10  0.,  12  obyv.  č.  (190"),  pila.  —  2)  S. 
Horni,  ves  t],  hejtm.  a  okr.  Sušice,  fara  a 
pš.  Velhartice;  10  d.,  92  obyv.  č.,  14  n.  t^l890  , 
112  obyv.  (1900),  2  mlýny.  Alod.  statek 
(240-38/ř<i  pfidy)  se  zámečkem  (při  něm  kaple 
a  park),  dvorem,  mlýnem,  Sindelnou,  váp. 
lomy  drží  dr.  Gust,  Schreiner,  notář  v  Plzni. 

Staaimakft  (řec.  Stenimachos),  okr.  město 
v  ř'ulharsku  (Vých.  Rumelie),  v  kraji  plov- 


divském, v  krásné  krajině  u  samého  vchodu 
do  hor,  má  13.889  obyv.  větš.  řeckých;  vý- 
robu vina  a  rakíje,  vinařství,  hedvábnictví  a 
čilý  obchod  s  vínem  a  rakiji.  Řekové  mají 
zde  pěkně  vystavěné  školy.  Nad  městem  na 
osamělém  skalisku  (130  m  vys.)  nedobytný 
kdysi  hrad. 

Btaniméřioe :  1)  S.,  viz  Stanimířice. 

2)  S.,  chybné  Staměřice  (Steinmerit\), 
ves  na  Moravě,  h^jtm.  Hranice,  okr.  Lipník, 
fara  a  pš.  Vel.  Újezd;  39  d.,  266  obyv.  č. 
(1900),  popi.  dvůr. 

Stammiřloe,  Staniměříce,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Tábor,  okr.,  fara  a  pš.  Ml.  Vo- 
zíce; 13  d.,  75  obyv.  č.  (1900).  R.  1318  byla 
ves  statkem  Jaroslava  z  Kouta. 

Stanimírov  víz  Stonařov. 

Staniol  (něm.  Stanniol,  fr.  étain  battu  en 
Jeuilles^  étamure,  it.  stagniolo,  rus.  Hstovoje 
olovo  atd.)  jest  folie  cínová,  plech  asi  0*01 
až  0*2  mm  silný,  z  čistého  cínu  nebo  slitiny 
cínové  si — 27o  mědi,  čímž  nabývá  pevnosti. 
Hotovení  jeho  děje  se  litím  desk  síly  asi 
10  mm,  jež  se  válcují  s  počátku  po  jednom 
kuse,  později  několik  lístků  na  sebe  slože- 
ních najednou,  až  dosáhne  se  u  jednotlivých 
sily  0'1  mm,  Má-li  b^ti  dosaženo  ještě  slab- 
ších lístků,  vytlouká  se  podobně  jako  folie 
zlaté,  čímž  dosáhne  se  sily  až  0'02— 0*01  mm. 
Jiný  způsob  hotovení  folií  cínových  děje  se 
takto:  V  nádobě  železné  2*5  m  dlouhé  roz- 
taví se  cín;  do  něho  vnoří  se  válec  2m  dl., 
na  němž  navinuto  jest  plátno,  otočením  válce 
přichytne  se  tenká  vrstva  cínu  na  plátno, 
s  něhož  při  zpětném  otočení  a  nadzdvižení  se 
sloupne  a  odloží  na  hlazenou  desku  kamen- 
nou. Zpracování  další  děje  se  v  polohách  po 
300  listech  vytloukáním,  až  se  nabude  žá- 
dané tloušťky.  S-u  užívá  se  hlavně  jako  pod- 
kladu zrcadel,  k  balení  čokolády,  cukrovinek, 
mýdla  a  p.,  a  konečně  k  hotovení  kapslí  na 
láhve.  S.  obsahující  olovo  hotoví  se  buď  ze 
slitiny  cínu  a  olova,  anebo  tak,  že  plotny 
olověné  se  polévají  cínem  a  válcuji.  S-em 
takovým  nesmějí  se  baliti  předměty,  které 
určeny  jsou  k  požívání.  S.  barevný  vyrábí 
se  tak.  Že  folie  očistí  se  vatou  a  křídovým 
práškem,  potře  se  roztokem  gelatiny,  obarví 
odvarem  lakmusu,  šafránu,  berberis,  rozto- 
;  kem  anilinu  a  p.,  a  po  usušeni  se  je>tě  přetře 
lihovým  pokostem.  Srv.  Cin.  šgr. 

BtánlslaT,  slovanské  jméno  mužské. 

Svati:  1)  S.  {*  IC^O  vSzczepanové  v  Kra- 
kovsku  —  1 1079),  studoval  bohosloví  a  ka- 
nonické právo  v  Paříži;  navrátiv  se  do  vlasti, 
•  rozdal  dědictví  po  rodičích  chudým  a  vstou- 
p)il  do  stavu  kněžského.  Stal  se  kanovníkem 
pfi  bisk.  kathedrále  v  Krakově,  koadjutorem 
biskupa  Lamberta  Zuly  a  posléze  \K^  smrti 
jeho  biskupem  krakovským  {^1072;.  Když  pol- 
skému králi  Boleslavu  II.  nepřestával  hro- 
ziti klatbou  pro  jeho  nezřízený  život,  jal 
tohoto  takový  vztek,  že  S-a  v  kostele  při 
mši  přepadl  a  hlavu  mu  rozpoltil  (1079).  Po- 
dle novějšího  badání  způsobily  konflikt  hierar- 
chické snahy  S-ovy.  Papež  Řehoř  VII.  dal 
Boleslava  II.  pro  tuto  vraždu  do  klatby.  Inno- 


1046 


Stanislav  —  Stanislavův  řád. 


cenc  IV.  prohlásil  r.  1253  S-a  za  svatého  a 
patrona  Polska.  Památka  jeho  slaví  se  7  kv., 
zvláštní  slavnost  jest  v  Krakove  8  kv.  Jemu 
ke  cti  založil  král  Stanislav  II.  August  řád 
(viz  Stanislavův  řád).  —  2)  S.  Kostka  sv. 
(♦  1550  v  Rostkové  —  f  1568),  syn  kaste- 
lána zakroczymského  Jana  Kostky.  Ve  14.  roce 
byl  poslán  se  starším  bratrem  na  studia  do 
Vídně,  kdež  chtél  vstoupiti  do  řádu  jesuit- 
ského. Na  zakročení  otcovo  odešel  na  další 
studia  do  Augšpurka,  Dillingen,  konečně  do 
Říma,  kdež  přece  vstoupil  do  řádu.  Hrozným 
askétismem  umořil  své  tělo  tak,  že  předčasně 
zemřel  maje  18  let.  R.  1604  byl  prohlášen 
blahoslaveným,  Klement  XI.  přijal  jej  v  počet 
svatých  r.  1714.  Památka  jeho  světí  se  13.  list. 
Životopis  sv.  S-a  Kostky  napsali  Raczyáski 
(1673),  Zaíuski  (1753)  i  j.  —  Vitae  et  miracula 
sanctorum  Poloniae  patronorum  Adalberti 
et  Stanislai  vydal  W.  K^trzyrtski  (1883). 

Králové:  3)'S.  I.,  král  pol.,  viz  Leszczyň- 
ski.  —  4)  S.  II.  August  Poniatowski, 
poslední  král  polský  (♦  17.  ledna  1732  — 
T  12.  ún.  1798),  pocházel  z  rodiny  do  té  doby 
málo  významné;  jeho  otec  Stanislav  byl  vé- 
vodou mazovským  (viz  Poniatowski).  S. 
A.  byl  vychován  povrchně  bez  zájmu  pro  ve- 
liké otázky  vnitřně-politické,  jejichž  řešeni 
bylo  životním  zájmem  říše  Polské;  toužil  je- 
nom po  povznesení  osobním.  Jeho  vzdělání 
mělo  ráz  francouzský;  byl  výmluvný,  ducha- 
plný a  uhlazený,  ale  povahy  slabé.  R.  1753 
odebral  se  do  Paříže  a  odtud  byl  vyslán  jako 
mimořálný  poslanec  ke  dvoru  ruskému  do 
Petrohradu.  Tam  ziskal  si  přízeň  carevny 
Kateřiny  II.  tou  měrou,  že  po  smrti  krále 
Au^íusta  III.  strana  Czartoryských  v  Polsku, 
stojící  pod  vlivem  ruským,  zvolila  jej  7.  záři 
r.  1764  králem.  S.  A.  vnesl  ve  dvorský  život 
jistou  míru  francouzského  ducha  a  přízni, 
kterou  prokazoval  uměni  a  vědám,  dodal  své 
vládě  aspoň  v  tom  smčru  jakéhosi  lesku. 
Založil  také  ve  Varšavě  kadctní  školu  a  řád 
sv.  Stanislava.  Ale  v  tomto  dvorském  životě 
také  jeho  od  přirozenosti  slabá  energie  se 
vyčerpávala;  v  politických  záležitostech,  kde 
zřízeni  polské  beztoho  zůstavovalo  kiáli  pů- 
sobnost velmi  malou,  stal  se,  nemaje  pevné 
vůle,  ani  jasného  programmu,  hříčkou  stran 
a  nezasáhl  účinněji  do  velikého  zápasu,  jejž 
říše  za  jeho  vlády  vedla  o  bytí  či  nebytí. 
(Viz  Polsko,  str. Í476  si.).  Když  došlo  k  po- 
vstání r.  1794,  které  melo  za  účel  vzepříti  se 
přehmatům  sousedních  mocností,  král  více 
dbal  o  svoji  budoucnost  než  o  budoucnost 
Polska  a  byl  by  si  rád  zajistil  aspoň  nějaké 
menší  území  pro  svoji  osobu.  Po  třetím  dě- 
lení vzdal  se  25.  list.  v  Grodne  koruny,  začež 
mu  mocnosti  vykázaly  pensi  200.000  duk. 
Zbytek  života  ztrávil  podle  vůle  cara  Pavla 
v  Petrohradě;  zůstavil  po  sobě  ohromné  dluhy. 
V  poslední  dobé  své  vlády  neměl  vůbec  úvěru; 
jeho  úpisy  musil  jako  ručitel  spolupodepiso- 
vati  bohatý  jeho  komorník,  i  říkalo  se  s  po- 
směchem, že  Ryx  (tak  jmenoval  se  komor- 
ník) má  více  důvěry  než  Rex  (^=  král).  S.  A. 
byl  tajné  ženat  s  paní  Grabowskou.  ~  Srv.  Le- 


lewel,  Panowanie  Stanis^awa  Augusta  (1857); 
Kalinka,  Ostatnie  lata  panowanie  Stanislawa 
Augusta  (1868);  Gumplowicz,  Korresponden- 
cyja  Stanislawa  Augusta  z  hr.  Branickim 
(1872);  Plon,  Correspondence  inédite  de  St 
Poniatowski,  roi  dePolognc,  avec  Mtne  Gcoff- 
rin  (1875);  Karé  jev,  Padénije  Pol  jsi  v  istori- 
českoj  literatuře  (1889).  Ostatek  srv.  Pol- 
sko, str.  1476  si. 

Osoby  jiné :  6)  S.  ze  Znojma  viz  ze 
Znojma. 

6)  S.  ze  Skarbimierze  viz  ze  Skarbi- 
mi  crze. 

7)  S.,  český  zvonař  a  mistr  umění  konvář- 
skélio,  který  žil  ve  stol.  XVI.  na  Starém 
městě  Pražském  (f  1555)  a  slil  mnoho  zvonův 
a  různých  nádob  konvářských.  Od  něho  po- 
chází veliký  zvon  na  věži  sv.-vitské  z  r.  154fj, 
zvon  ve  Světici  z  r.  1545,  dva  zvony  ve  Ště- 
pánově z  r.  1552  a  j. 

8)  S.,  biskup  olomoucký,  viz  Pavlovský 
z  Pavlovic. 

BtaaislaT,  m.  v  rus.  gub.  chersonské, 
při  ústí  Dněpru,  má  4000  obyv.  živicích  se 
hlavně  rybolovem.  V  dobách  Hérodotových 
byl  tu  chrám  Démétry,  po  némi  zachovaly 
se  posud  zbytky,  ve  středověku  přisluáď 
k  Litvě  a  r.  1774  usadili  se   zde  Záporožci. 

BtanislftTOT  viz  Stanistawów. 

BtanlslftTSldiJ  Anton  Grigorjevič, 
pův.  Antoni  Stanistawski,  spisovatel 
rusko-polský  (♦  1817  -  f  1870).  Byl  prof.  cn- 
cyklopaedie  a  rus.  státního  práva  od  r.  1842 
v  Kazani,  od  r.  1857  v  Charkově.  V  prvé 
své  práci  Ob  aktach  ukréplenija  prav  n^  fniif- 
ičestva  (Kazaň,  1842)  projevil  zálibu  ve  filo- 
sofických konstrukcích  v  oboru  práva,  vy- 
vozuje právní  principy  z  povahy  člověka. 
Šel  však  střední  cestou  mezi  krajnostmi  školy 
historické  a  filosofické.  Ale  působením  učeb- 
ního kurátora  Širinského-Šachmatova  S. 
obrátil  se  k  právním  dějinám  (O  chodě  ^a- 
konovédénija  v  Rossiji,  Petr.,  1853)  a  potom 
k  rozvoji  základních  názorů  školy  historické 
(O  proischo{diniji  polo{itiljnago prava^  Char- 
kov, 1856).  Při  výkladu  práva  S.  dával'  před- 
nost principu  veškerenstva  před  principem 
osobnosti  (individua).  V  té  příčině  obsaženy 
jsou  jeho  názory  v  řeči  O  vlijaniji  Christian- 
štva  na  ra^vitije  semejnago  pravá,  preimušče- 
stvenno  u  Rimljan^  t.,  1860).  Kromé  toho  S. 
napsal:  I^slédovanije  načal  ografdénija  imu- 
ščestvennych  otnošenij  v  drevnéjšich  pamjať 
nikách  russ.  \akonodatiljstva  (Sborn.  Mejera, 
1855)  a  Sistématičeskij  uka^atélj  sočinénij  ;k- 
ridičeskago  sodér{anija,  i\d.  v  Rossiji  s  i83o 
po  18S2  g.  ;»Žurnal  Min.  Nar.  Prosv.«  1853). 
Psal  též  do  polských  časopisů;  velmi  cenný 
jest  jeho  překlad  9Božske  koraédie«  Dan- 
tovy do  polštiny  (Drážď.,  1870). 

StanislavŮT  řád  byl  založen  králem 
polským  Stanislavem  (II.j  Augustem  Ponia* 
towským  (7.  kv.  1765)  s  počtem  členův  ome- 
zeným na  100.  Po  rozděleni  Polska  nebyl 
udělován,  ale  po  zřízení  velkovévodstvi  Var- 
šavského byl  obnoven.  Po  kongresse  Vídeň- 
ském r.  1815  car  Alexander  I.  jakožto  král 


Stanisfawów  —  Stankevič.  1047 

polský  uděloval  tento  řád  polským  šlechti-  statek  náleží  od  r.  1801  hrabatům  Larysfim 
cům.  Časem  vydáno  několik  statut  A  fádo- '  (Larisch-Mdnnich). 

vých  a  r.  1831  S.  ř.  přičiněn  k  ostatním  řá-  Stanlitiiik ,    stanoviátnik,    kdo    při 

dům  ruským  (srv.  Rusko,  str.  205^).  Má  tři  honbě  uvádí  a  rozeztavuje  střelce  na  jejich 

třídy  (čtvrtá  byla  r.  1839  zrušena).  Odznakem  stanoviska.                                                črn. 

I.  třídy  je  zlatý  křiž  červeně  emailovaný,  na  Stanjukovló  K.  M.  viz  Staňukovič. 
koncích  vykrojený,  se  zlatými  kuličkami  na  Stánkař  Franciszek  ^Stancaro  Fran- 
osmi  ostrých  koncích  a  se  zlatými  oblouky  cesco),  protest,  theolog  italský  (*  asi  1501 
mezi  konci  kříže;  uprostřed  Úiie  na  bíle  v  Mantově  —  f  1574  ve  Stobnici  v  Polsku), 
emailovaném  átitku  lat.  monogramm  SS  Zabýval  se  s  počátku  horlivě  studiem  hebrej- 
(Sanctus  Stanislausi]  mezi  rameny  jsou  dvo-  štiny.  Přikloniv  se  k  něm.  reformaci  mnsil 
Jiti  ruští  orlové.  Rád  nosí  se  na  červené  utéci  z  Itálie  do  Švýcar,  kde  se  zdržoval  ně- 
siuze  8  bílými  pruhy  po  okraji,  na  pravé  i  jaký  čas  v  Chiavenně  (1543)  a  v  Basileji  (1546). 
straně  hrudi;  vedle  monogrammu  SS  čte  se  Odtud  přesídlil  se  do  Polska,  kde  stal  se 
na  hvězdě,  náležející  I.  stupni  toho  řádu,  prof.  hebrejštiny  na  krakovské  univ.  Mluvě 
heslo    řádové    Praemiando    incitat.    Odznak  při  výkladech  svých  proti  ctěni  svatých,  byl 

II.  stupně  je  kříž  popsaného  tvaru,  ale  menši;  od  biskupa  krakovského  uvězněn  v  Lipovici, 
bývá  nošen  na  krku  na  úzké  stužce  červené  odkudž  utekl  pomoci  některých  šlechticů 
s  bílými  pruhy  na  okrajích.  Odznak  III.  třídy  přejících  reformaci.  S.  dlel  potom  v  Pinčově 
je  podobný  a  nosí  se  v  knoflíkové  dírce  na  pod  ochranou  šlechtice  Mikuláše  Olešnického 
úzké  stužce  červenobílé.  Byl-li  udělen  řád  a  pokoušel  se  tu  o  organisováni  evang.  církve 
za  zásluhy  v  boji,  přidávají  se  k  odznakům  v  Malopolsku.  Na  popud  Jakuba  z  Ostrorogu 
řádovým  dva  meče  křížem  položené.    J.F,  sepsal  již  r.  1550  Canones  rejormationis  eccle- 

BtanlrtawÓW  yrus.  Stanislavov,  něm.  Sta-  siarum  polonicarum  (tišt.  r.  1552  ve  Frank- 

nislau)^  kraj.  město   ve  vých.  Haliči   na  kři-  furtě  n.O.  spolu  se  spisy:  Contra  invocatio- 

žovatce  iel.  tr.  Lvov-Černovice,  Huáatyá-S.,  nem    sanctorum;   De  ecclesia   et  signis  eiu$\ 

i>tryj-S.,  má  30.410  obyv.  pol.-rusin.  (1900),  Quod  tota  doctrina  trinitaťts  in  sacris  litieris 

z  nicUi  je  12.149  židů   (1890).    S.  jest  nej-  sit  relata).  Na  zakročeni  kapitoly  krakovské 

znamenitější    město  na   t.   zv.   Pokuti,  leže  S.  musíl  opustiti  Pinčov  (1551);  odešel  do 

na  nejdůlcžitěiších  obchodnic^  cestách  jiho-  Královce,  kdež  stal  se  opět  prot.  hebrejštiny, 

vých.  Haliče.  Byl  po  ohni  r.  1868  znovu  vy-  Vydržel  tam  jen  do  srpna  t.  r.    Postavil  se 

sCavén  a  jest  sídlem  krajsk.  a  okr.  soudu,  tu  příkře  proti  učeni  Osiandra   (v.  t.  1), 

ňnanč.  okr.  ředitelství,   ředitel,  stát  dráhy,  jenž  těšil  se  přízni  samotného  vévody  prus. 

okr.  hejtmanství,  revír.  horn.  úřadu,  řecko-  Albrechta,  a  nemoha  proraziti  se  svými  ná- 

kat.  biskupa,  má  4  náměstí,  dlážděné  ulice,  zory,  opustil  Královec,  poslav  dříve  hrubé 

3  kostely,  mezi  nimiž  vyniká  kostel  Marian-  psaní  vévodovi,  a  uchýlil  se  do  Frankfurtu 

ský  ve  vlašbkém  slohu  s  velikou  kupoli,  po-  n.  O.  Již  ve  sporech  s  Oiiandrem  S.  vyšlo- 

mník  cis.  Františka  I.,  vyšší  polské  ^ymna-  vil  větu,  že  Kristus  jest  prostředníkem  naší 

sium  a  reálku,  polsko  ruský  ústav  učitelský,  spásy  jen   co   se   týče   přirozenosti   lidské, 

odbor,  školu  pro  průmysl  dřevařský,  divadlo,  Tohoto  učení  —  jež  ve  svých  důsledcích  ve- 

voj.  posádku  (2046  mužů),  zemskou  trestnici  dlo  k  popírání  božství  Kristova  —  hájil  pak 

pro    muž.,   3    špitály,  filiálku  Rak.-uherské  i  ve  Frankfurtě  a  přivodil  tam  veliké  spory, 

baoky;  veliké  stroj,  dílny  železniční,  parostr.  Melanchthon,  požádaný  kuríirštem  branibor- 

cihelny,  továrnu  na  kvasnice,  pivovar,  parní  ským  Jáchymem  za  rozhodčího,  rozhodl  r.  1553 

mlýny,  koželužstvi,  barvířstvi  a  čilý  obchod  proti  S-ovi  a  S.  musil  potom  opustiti  Frank- 

s   plodinami  zemskými.    Na  místě  býv.  vsi  furt  V  Polsku  opět  měl  znařný  vliv  při  jed- 

Záblati  založil  (r.  1654)  Ondřej  hr.  Potocki  náních  o  organisaci  prot.  církve  polské;  na 

město  a  pojmenoval  je  na  počest  svého  sjrna  synodě  ve  Slomnici  (1554)  prosadil,  že  přijaty 

Stanislava.  K  zalidněni  jeho  povolal  osadníky  jeho  návrhy,  hlavně  pokud  se  týkaly  upra- 

t  Multan  a  Uher,  i  židům  dovolil  usazovati  vení  cirk.  obřadů.    Katolíci  říkali  o  něm,  že 

se  zde.    Král  Kazimír  vysadil  městu  právo  je  prot.  >papežcm«   v  Polsku.    Ale  pro  své 

magdeburské.  Jih'   hr.   Potocki    je    opevnil,  odchylné   učení  o  Kristu  jako  prostředníku 

čímž   stalo   se   klíčem    k   celému    >Pokuti<.  spásy  musil  opustiti  Polsko  a  zdržoval  se  po- 

K.  1678  spálili  město  Turci,  zejm.  předměstí,  tom  v  Sedmihradsku.    R.  1558   našel  si  no- 

R.  16'j>5  Josef  Potocki  vystavěl  uprostřed  ná-  vého  ochránce  v  osobě  šl.  Stadnického  v  Du- 

městi   radnici  na  způsob   kříže    o  několika  bečku;  o  jeho   učení  jednáno  pak  na  syno- 

patrech. —  Okr.  hejtmanství   S.  má  na  dách  protestantů  polských,  ale  na  syn.  pin- 

rozloze  869  Arm*  134.100  obvv.větš.rusínských.  čovské  (1561)  bylo  zavrženo.  Tak*':  Kalvm  a 

BtanlilAwski:  1)  S.  ían,  soudobý  maiiř  theologové  curiáští  psali  proti  učeni  S-ovu, 

pol.,udcnovanecakad.  krakovské,  jenž  i  v  Praze  načež  S.  jim  odpověděl  spisy  Liber  dt  trini- 

vystavoval,  pcstujc  krajinářstvi  a  malbu  ná-  tate  et  mediatore  .  .  .  adversus  BuUingerum . . 

ladovou:  jí  Ukrajiny,  Step;  Jaro\  Večer \  To*  et  J.  CaJvinum,  ecclesiae  perturbatores  .  , .  ad 

polX\  Hvéida\  Sad  květinový  a  j.           FM.  generosos  nobiles  polonos  (^Krak.,  1562)  a  Apo- 

2)  S.  Antoni  viz  Stanisla vski j.  logia  contra  Tigurinos. 

8tftiiÍ9towlo«,  ves  v  Kak.  Slezsku,  ucjtm.,  Btankevió:  1)  S.   Nikolaj    Vladimi- 

okr.  a  pš.  Tcj)in,    fara  Hor.  Trličko;    74  d.,  rovič,   spisovatel    ruský,   hlava    proslulého 

3S1    obyv.   pol.   {V)00 ,   škola,   mlýn.    Alod.  »krou/ku  S-ova«   (*  1813    ve    vsi    Udérevce 


1048 


Stankiewicz  —  Stankovič. 


ostrogožského  új.  —  f  1840  v  Noví  v  Itálii), 
pocházel  z  bohaté  rodiny  statkářské  a  vzdělal 
se  na  filosofické  fakultě  v  Moskvě.  Tou  do 
bou  moskevská  univ.  prodělávala  dobu  svého 
vnitřního  obrozeni  a  mládež  unesena  novými 
duševními  proudy,  opouátěla  půdu  vyšlapa- 
ných tradici  a  skupila  se  v  oživené  kroužky 
(srv.  Rusko,  str.  246  6).  Organisátory  no- 
vého hnuti  byli  Hercen  aS.  Oba  student- 
ské kroužky  šly  za  stejným  cílem,  ale  cho- 
valy se  k  sobě  skoro  nepfáteliky.  S.  zajímal 
se  více  o  filosofíi,  aesthetiku  a  literaturu, 
Hercen  a  jeho  stoupenci  tíhli  více  k  otáz- 
kám politickým  a  sociálním.  Kroužek  S-fiv 
potrval  i  potom,  když  stoupenci  jeho  (Kon- 
stantin Aksakov,  Bělinskij,  Strojev,  Krasov, 
Ključnikov,  Nevěro  v)  opustili  universitu. 
Z  nestudentů  náležel  k  němu  Kolcov,  jehož 
talent  S.  první  ocenil.  Později  přistoupili 
k  němu  Katkov,  Bakunin,  V.  Botkin  a  Gra- 
novskij.  Všechny  tyto  pracovníky  rĎzných 
temperamentů  okouzlovala  ideální  povaha 
S-ova.  Ač  význam  jeho  jako  spisovatele  není 
značný  —  největší  zájem  budí  jeho  korres- 
pondence  s  přáteli  a  několik  úryvků  filosof, 
traktátů  — ,  přece  S.  má  nemalý  význam  jako 
člověk  vynikajícího  nadání  a  uměleckého 
citu,  dávajícího  svému  okolí  popudy  ku  pro- 
buzeni duševní  sily  a  citu.  Činnost  Belinského 
v  1. 1834 — 37  byla  v  podstatě  skvělým  formu- 
lováním názorů,  jež  S.  sám  byl  propracoval, 
R.  1837  S.  stižen  byl  souchotinami,  pročež 
odebral  se  za  hranice,  pobyl  v  Berlině  a  sblí- 
žil se  s  Hegelovým  stoupencem  prof.  Werde- 
rem.  Do  té  doby  spadá  také  jeho  přátelství 
s  Turgeněvem.  Jméno  jeho  bylo  v  úctě  u  veš- 
kerého pokolení  let  40tých.  Práce  jeho  vy- 
dány souborně  v  Moskvě  (1867,  2  vyd.  bez 
korrespondence  t.,  1880).  Srv.  Hercen,  By- 
loje  i  Dumy;  Anněnkov,  N.  V.  S.  i  jcgo 
perepiska  (1857)  a  j.  Snk. 

2)  S.  Aleksandr  Vladimírovi č,  spis. 
rus.,  bratr  před.  (♦  1821),  byl  smírčím  soud- 
cem v  Moskvě  a  vedle  recensi  a  rozmani- 
tých povídek  vydal  cenný  životopis  Granov- 
ského  (1869  a*l897). 

3)  S.  Aleksěj  Ivanovic,  spis.  rus.,  sy- 
novec předešl.  (*  1856  ,  jest  bibliotékářem 
hist.  musea  v  Moskvě  a  vedle  odborných 
statí  a  studií  vydal  r.  1890  práce  N.  V.  Š-e. 

Btanklewloz  M  a  u  r  y  c  y,  soudobý  biblio- 
graf polský  rodilý  na  Litvě,  vydal  r.  1885 
Zestawienie  bibliografic\no-porównawc\e  uUvo- 
rów  Adama  Mickiewicia  a  cenné  bibliogr. 
studie  o  literatuře  litevské:  Wiadomoié  obi^ 
blii  litewskiej  drukowanej  w  Londynie  t663  r. 
(Krakov,  1886),  kdež  objasnil  domnělé  autor- 
ství Samuela  Bogusíawa  Chyliňského  (v.  t.), 
Bibliografta  litewska  od  i 547  ^^  '7^^  ''• 
(t.,  1889)  a  j.  Č/. 

Btankiewiozówna  Z  o  f  i  a,  soudobá  ma- 
lířka polská,  od  níž  třeba  uvésti:  Be\  do- 
mova, Louka  ^  Trh  na  Podgór^í,  Vodopád  Si- 
klavy,  Zámek  Trocki,  Noc  ukrajinská,  Léto, 
Kamieniec  v  noci  a  j.  FM. 

Btankov,  Stanko  v:  1)  S.,  Staňkovy, 
mčstec  v  Čechách  n.  Radbuzou,  hejtm.  a  okr. 


Ó.  8950.  Zn«k 
méstce  Staňkova 


Horš.  Týn,  fara  S.  (ves);  120  d.,  1368  ob 
(1900),  1046  obvv.  č..  113  n.  (1890),  3tř. 
obec.  a  průmysl.  pokraČ.,  pš.,  tele^^af,  če 
stanice,  parostr.  pivovar,  uměl.  mlýn,  týd 
výroční  trhy.  Ve  XIV.  stol.  založeno  při  i 
vsi  S-ě  městečko,  jež  se  připomíná  r.  13i 
R.  1425  zastaven  Zdeňkovi  zDrstky  a  drŽ 
k  Horš.  Týnu.  R.  1623 
dostalo  se  městečko 
opět  ke  klášteru  cho- 
tešovskému.  Městský 
erb(vyobr.  Č.3960.): 
v  modrém  štítě  u 
zpodu  spatřuje  se 
stříbrná  měst.  hrad- 
ba se  stínkami,  na 
níž  je  štítek  zlatý 
s  trojími  černými  pa- 
rohy jelen.;  za  hrad- 
bou poutník  až  po 
pás.  —  2)  S.,  Staň- 
kovy, také  S.  za 
Vodou     nebo     za 

Radbuzou,  far.  ves  t.  při  stanici  žel.  il 
Praha-Plzeň-Brod  n.  L.;  hejtm.  a  okr.  Hor 
Týn,  pš.  Stankov  (městec);  115  d.,  1689  obv 
(1900),  866  oby  v.  č.,  463  n.  (1890).  kost* 
sv.  Jakuba  (ve  XIV.  stol.  far.),  5tř.  sk.  obei 
čes.,  2tř.  něm.,  továrna  a  raffinerie  zrcadl-: 
vého  skla,  mlýn.  Vitlov  ze  Staňkova  prod 
(r.  1271)  ves  klášteru  chotěšovskémUp  kter 
ji  doživotně  postoupil  (r.  1299)  Hartmanoi 
z  Touškova  a  založil  při  farní  vsi  městec  ^ 
Ves  přikoupena  r.  1576  k  panství  horsovc 
týnskému,  při  něm  zůstala  do  r.  1850.  - 
8)  S.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Nová  Páka,  far 
a  pš.  Pecka;  28  d.,  148  oby  v.  č.  (1900).  - 
4)  S.,  ves  t.,  při  rybníku  t.  jm.,  hejtm. 
okr.  Třeboň,  faraLutová,pš.  Chlumec  u  Tře 
boně;  91  d.,  850  obyv.  č.(1900),  3tř.  šk.,  v> 
roba  smfily  a  kolomazi. 

BtaňkOT:  1)  S.,  vsi  v  Čechách,  viz  Stan 
kov  a  Stanikov.  —  2)  S.,  kdysi  ves  u  Mi 
levska  (v.  t.). 

•tankovaný  (maď.  Sitankován),  ves  v  uh 
župě  liptovské,  okr.  rožňavském,  pfi  stanic 
žel.  dr.  Košice- Vrutky,  má  1155  obyv.  sloí 
(1900),  řim.-katol,  kostel  a  lázně  s  prameoi 
kyselky. 

Btankovló  Kornel,  skladatel  srb.  (*  isii 
v  Budíne  —  t  1865  t.).  Studoval  gymnasiua 
v  Aradě,  Szegedině  a  v  Pešti  a  pilně  se  př 
tom  učil  hudbě.  Po  studiích  humanitnicii 
oddal  se  hudbě  docela  a  studoval  harmonii 
a  kontrapunkt  u  Šim.  Sechtera  ve  Vídni.  S 
sebral  veliké  množství  starých  drkevnici 
zpěvá  východoslovanských  a  uvedl  je  do  noi 
(vydal  je  jakožto  Pravoslavné  církevní  \pévj 
ve  3  knihách)  a  vedle  toho  složil  sám  ronobo 
písní,  z  nichž  některé  i  znárodněly,  jako 
Oj  talasU]  Ustáj,  ustáj  Srbine;  Sječas-íi  u 
onog  sáta;  Što  se  bore  misii  moje;  Tavná  noó 
a  j.  Hlavní  jeho  v  té  příčině  dílo  je  sbírka 
Srbské  národně  pjesme  (2  knihy,  30  písní  pro 
sbor  a  piano)  a  Srbské  pjesme  (2  knihy,  54  písni 
pro  jeden  hlas  a  piano).  Zanechal' množství 
skladeb  v  rukopise. 


Staňkovice  —  Stanley. 


1049 


* 


<  > 


1  - 


\ 


\ 


\'^ 


r<- 


^.'^ 


'^-V 


Staňkovioe:  1)  S.,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Kut.  Hora,  okr.  a  pš.  Uhl.  Janovice,  fara 
Úžice;  29  d.,  239  oby  v.  č.  (1900),  panská 
obora.  —  2}  S,{Stanko»iti\  far.  ves  t.,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Zatec;  87  d.,  892  oby  v.  (1900),  737 
obyv.  Un  26  č.  (1890),  kostel  sv.  Václava  (ve 
XIV.  stol.  far.),  3tř,  šk.,  popi.  dvůr  a  chme- 
lařství.  S.  byly  r.  1272  zbožím  kláštera  stra- 
hovského. R.  1420  zabrali  S.  Žatečti;  Ferdi- 
nand I.  jim  je  z  trestu  odňal,  ale  r.  1594 
obec  koupila  S.  zpét  a  drží  zdejší  popi.  dvůr 
posud. 

StaakOTSký  Josef  Jiří,  spis.  český 
(♦  11.  list.  1844  v  Kamenné  Vysoké  u  Pří- 
bramě —  1 10-  pros.  1879  v  Praze).  Pocházeje 
2C  zámožné  rodiny  —  olec  jeho  byl  ředitelem 
velkostatku  ve  Vysoké  a  později  si  zakoupil 
vlastni  hospodářství  v  Čelákovicích  —  mladý 
8.  mohl  záhy  věnovati  se  své  nadšené  lásce 
k  literatuře  a  především  k  divadlu,  které  za- 
chvátilo jeho  vznětlivou  mysl.  Nedostudovav 
práv,  jal  se  již  počátkem  let  60tých  uveřej- 
ňovati drobné,  lehké,  formálně  obratné  práce 
literami  v  různých  časopisech,  načež  již 
r.  1867  ujaly  se  jeho  dramatické  prvotiny  na 
Bcéné  prozatímního  divadla.  Avšak  jeho 
rychlé  tvoření  bylo  na  újmu  hlubšímu  zakot- 
veni prací  a  skutečně  z  celé  řady  jeho  ve- 
seloher, frašek  a  dramat  ^významnější  jsou 
Úterdrnf  nddennfdj  veselohra  o  4  dějstvích 
[1867]  a  Žebráci,  hist.  činohra  o  5  jedn.  [1872], 
také  množství  překladů,  pořizovaných  ponej- 
více z  němčiny,  dodal  pro  praktickou  potřebu 
tehdejšího  divadla)  nezachovala  se  na  scéně 
ani  jediná.  Ani  jeho  (cenou  vyznamenaná) 
aktovka  ze  Života  vévody  Fridlandského  ( Vald- 
štcina)  Malý  král^  jiŽ  Nár.  divadlo  vypravilo 
r,  1897  (po  prvé  byla  provedena  r.  1880 
v  Plzni)  při  příležitosti  odhalení  jeho  náhrob- 
ního pomníku,  neosvědčila  dosti  síly  Životné. 
Divadlo  nepřineslo  mu  vůbec  štěstí,  zahubilo 
jej  i  hmotně,  když  r.  1872  převzal  arénu  na 
Korootovce  po  Jaroslavu  Hofovi  a  řediteloval 
zde,  v  Plzni  a  jinde  se  svoji  společnosti  přes 
dvě  léta,  pilně  hově  uměleckým  potřebám 
podniku,  avšak  nedbaje  mnoho  obchodních 
alránek  jeho.  R.  1875  vrátil  se  k  literární 
práci  a  v  těžké  nemoci,  diktuje  často  své 
choti  Marii,  dceři  Pavla  Švandy  ze  Semčic 
(nyní  provdané  Koldínské),  napsal  své  nej- 
cennější knihv,  román  Vlastencové  \  Boudy 
(1878  a  v  >Liť>uši«    1904),  který   zahřívá  te- 

f)lcm  spisovatelovy  lásky,  se  kterou  vroucné 
íči  nepatrné  začátlcv  českého  divadla,  a  Di- 
ifodelnt  slovník  (1876;  doplň*' k  při  151.  sv. 
•Divad.  bibl.«  Pospíšilovy,  1877),  který  přes 
některá  menši  nedopatření  je  posud  vítanou 
a  téměř  jedinou  bibliografickou  pomůckou 
naieho  diva<na.  Sem  náleží  také  přehledná 
Kronllca  divadla  v  Čechách^  vydaná  v  » Alma- 
nachu Matice  divadelní*  (u  J.  Otty»  1881), 
později  o  sobě  (1882\  již  před  tím  poslední 
kapitolou  dopsal  |.  L.  Turnovský.  Z  jeho 
prosaických  prací  dlužno  také  upozorniti  na 
román  O  slávě  herecké  ri879),  zdařile  líčící 
ovzduší  divadla,  na  historické  romány  Král 
a  biskup  (U  J.  Otty,    1875  ,   Dobrodruii  (1S80 

OttŮTSlovnik  NMiteý.  sr.  XXm.  26«'4 1906. 


a  1897)  Z  doby  Rudolfa  II.  a  Vnučka  farářova 
(1876)  z  času  pohromy  bělohorské,  hist.  po- 
vídky Maxmilián  Rumpál,  prachatický  pri' 
mator  (^Matice  lidu«,  18751  a  Oběti  viry  (^Mat. 
lidu«,  1905),  dále  Milovský  reformátor  (1879 
a  1898),  vážný  pokus  o  obraz  doby  novější, 
Drobně  povidky  (u  Otty,  1881)  a  mn.  j.  Vedle 
různých  hist.  kompilací  (Král  bidák,  ^Mzt, 
liduc,  1871;  Odboj  Niio\emtka,  t.  1872)  sluší 
oceniti  také  překlad  Lenauova  >Fausta« 
(u  Otty,  1875)  a  Bodenstedtových  »Písní  Mirzy 
Schaťfyho*.  Jeho  Výpravných  spisů  vyšly 
r.  1897  si.  u  F.  Šimáčíca  pouze  2  svazky.  S.  byl 
z  nejplodnějších  našich  spisovatelá.    JLý.  , 

Stanley  [stěnli]:  1)  S.  Thomas,  spis. 
angl.  (♦  1625  —  f  1678  v  Londýně).  Studoval 
v  Oxforde  a  zabýval  se  filosoní  a  poesií.  Vy- 
dal především  r.  1649  Poems  and  translations, 
svazek  básní  a  překladů,  pak  History  of  phi- 
losophy,  hlavní  své  dílo,  dějiny  filosofie  se 
životopisy  a  výkladem  učeni  různých  filo- 
sofů (1655—60,  3  sv.).  R.  1663  vvdal  Aischyla 
a  Zlomky  řeckých  scholií  s  výkladem  a  la- 
tinsky překladem.  S-ovy  básně  s  jeho  bio- 
grafii vydal  Egcrton  Brydges  (1814  si.). 

2)  S.  Edward  Geoffrey  Smith  viz 
Derby  1).—  3)  Edward  Henry  Smith 
viz  Derby  2).  Jeho  bratr  Frederik  Arthur 
lord  S.,  od  r.  1893  hrabě  Derby,  státník 
angl.  (*  1841  \  vstoupil  nejprve  do  služby  vo- 
jenské, ale  později  odešel  jakožto  kapitán 
gardových  granátníků  do  zálohy  a  stal  se 
plukovníkem  pluku  miličného.  R.'l866  zvolen 
za  člena  poslanecké  sněmovny  a  přidal  se 
ke  straně  konservativní.  R.  1868  byl  na  ne- 
dlouho mladším  lordem  admirality,  v  1. 1878 
až  1880  ministrem  války  a  řídil  okkupaci 
Kypru.  Za  Salisburyho  byl  v  1. 1885  —  86  stát. 
sekretářem  kolonií,  od  čce  1886  ministrem 
obchodu.  R.  1887  povýšen  do  stavu  peerů 
s  tit.  lord  of  Preston,  v  1.  1888-93  byl 
gen.  guvernérem  Kanady  a  r.  1893  stal  se 
po  svém  bratru  (vix  Derby  2)  hrabětem 
of  Derby, 

4)  S.  Arthur  Penrhyn,  theolog  angl. 
(♦  1815  —  t  1881  v  Londýně),  syn  biskupa 
norwichského.  Pocházel  z  rodiny  příbuzné 
s  vévody  z  Derby,  vvstudoval  v  Oxforde, 
stal  se  kanovníkem  v  Čanterbury  (1851),  po- 
tom v  Oxforde,  kde  byl  zároveň  prof.  theo- 
logie, a  r.  1863  děkanem  opatstvi  westmin- 
sterského.  Vynikal  jako  kazatel  a  budil  po- 
zornost svými  svobodomyslnými  projevy. 
Sepsal  životopis  svého  učitele  The  life  and 
correspondence  of  Dr.  Thomas  Arnold  (v.  1. 13; 
1844,  13.  vyd.  1882);  Historical  memorials  o/ 
Canterbur}'  (1854,  10.  vyd.  1883);  po  cestě 
v  Orientě  Sinai  and  Palestině  (1856,  4.  vyd. 
1883).  Poznav  na  svých  cestách  (1857)  také 
pravoslaví  ruské  vydal  Lectures  on  the  history 
of  the  Eastern  Church  (1861.  5.  vyd.  1883). 
R.  1862  byl  průvodcem  tehdejšího  prince 
Waleského  po  Východě  a  napsal  pak  Lec- 
tures on  the  history  of  the  Jewish  Church 
f8.  vyd.  1888).  Jiné  spisy  jsou:  Hist,  memo- 
rials of  Westminster  Ábbey  (1868,  5.  vyd.  1882); 
Essay s  on  questions  of  Church  and  State  {1S'jO}\ 

67 


1050 


Stanley. 


Christian  institutions  (1881,  4.  vyd.  1883)  aj. 
Životopis  jeho  napsali  Grace  Oliver,  Arthur 
P.  S.  (3.  vyd.  1885)  a  Prothero,  Life  and 
corr.  of  A.  S.  (1893),  jenž  vydal  i  jeho  do- 
pisy a  verše:  Letters  and  verses  (1895).  Za- 
jímal se  o  poméry  slovanské;  srv.  A.  Hardy 
v  Jelínkové  »Slov.  Sborníku*  1887,  490  aí 
494  a  541  si. 

6)  S.  Henry  Morton  (♦28.  led.  1841  — 
t  10.  kvét.  1904),  slavný  cestovatel  africký, 
původním  jménem  James  Rowland,  prožil 
své  mládí  v  chudobinci  fSt.  Asaph^  a  vstoupil 
jako  13letý  plavčík  na  loď  plující  do  N.  Or- 
leansu. Zde  adoptoval  jej  kupec,  jehož  jméno 
přijal.  Po  jeho  smrti  vstoupil  r.  1861  za  války 
občanské  do  vojska  Jižních  států;  ale  byv 
zajat  přešel  k  vál.  loďstvu  Severních  států, 
kdež  se  stal  praporčíkem  na  lodi  >Ticonde- 
roga«.  Po  válce  (1866)  byl  zpravodajem  v  Tu- 
recku a  M.  Asii  a  v  1. 1867—68  jako  zástupce 
svétového  deníku  »New  York  Herald*  při 
angl.  výpravě  do  Habeše,  r.  1869  při  ote- 
vření průplavu  Suezského  a  potom  v  Persii 
a  Vých.  Indii.  Dráhu  výzkumného  cestovatele 
S.  nastoupil  r.  1871  jako  velitel  výpravy, 
vyslané  do  rovníkové  Afriky  Gordonem  Ben- 
nettem,  vlastníkem  »New  York  Heraldu*, 
vyhledat  D.  Livingstonea  (v.  t.),  o  némž 
již  od  r.  1869  nebylo  zpráv.  S.  setkal  se 
s  ním  10.  listop.  1871  v  Udžidži  u  jez.  Tan- 
ganjíky  a  podnikl  s  ním  plavbu  do  severní, 
posud  málo  známé  části  jezera,  při  čemž 
zvrácena  dosavadní  domněnka  Livingsto- 
neova  o  odtoku  Tanganjíky  na  sever.  Zprávy, 
jei  S.  po  svém  návratu  r.  1872  podal,  potká- 
valy se  na  mnohých  místech  s  nedůvěrou. 
Avšak  zprávy  Sovy  došly  v  nejbližší  době 
potvrzení  a  G.  Bennett  nelitoval  nákladů  na 
první  cestu  (asi  10.000  lib.  st.)  a  spojil  se 
s  vydavatelstvem  » Daily  Telegraphu*  ku  pod- 
niku ještě  daleko  většímu,  vystrojení  výpravy, 
jež  měla  účelem  rozřešiti  zbývající  geogra- 
fické problémy  v  I  ovníkové  Africe,  dokončiti 
dílo  Living&toneovo.  S.,  jenž  mezi  tím  byl 
provázel  r.  1873  angl.  výpravu  proti  Ašan- 
tům,  vzal  na  se  provedení  tohoto  úkolu. 
S  velikou,  bohatě  vystrojenou  výpravou  ode- 
šel v  list.  1874  ze  Žanzibaru,  oplul  po  prvé 
jez.  Victoria  a  přešel  odtud  k  jinému  jezeru, 
jež  pokládal  tehdáž  za  jez.  Albertovo.  Teprve 
po  návratu  do  Evropy  seznal,  že  objevil 
nové  jezero  (Albert-Edwardovo).  Obrátiv 
se  k  jihu,  dostal  se  po  nové  cestě  v  květ. 
1876  k  jez.  Tanganjíce  a  oplul  první  úplně 
v  51  dnech  toto  jezero,  ťo  stejné  skoro 
cestě,  jako  před  ním  Cameron,  dostal  se 
v  říj.  1876  do  Njangve  na  ř.  Lualabě  (Afrika, 
str.  407  6).  O  něco  dále  v  severu  odhodlal 
se  v  list.  1876  sledovati  tuto  velikou  řeku 
až  k  ústí.  Poč.  prosince  1876  octl  se  u  vodo- 
pádů nyní  S  o  vých.  Koncem  led.  1877  S. 
viděl  již,  že  jest  v  Kongu.  Plul  po  celém 
kolossálnim  toku  Konga  sev.  od  rovníku, 
objevil  řadu  obrovských  přítoků  a  dostal  se 
v  březnu  t.  r.  na  Stanley  Pool.  S  nad- 
lidským namáháním  prodrala  se  pak  výprava 
spoustou  peřejí   a  vodopádů   Livingstoneo- 


vých  a  koncem  čce  S.  dosáhl  zase  známého 
toku  řeky  a  8.  srp.  1877  Bomy  v  dšti  Kon$:a. 
Cestou  touto,  jež  se  pokládá  za  nejvétsi 
v  XIX.  stol.  a  podle  Petennanna  za  nejvétši 
od  dob  Columbových,  nabyla  mapa  rovní- 
kové Afriky  neočekávané  tvářnosti.  Tento 
velikolepý  výkon,  jenž  stál  sta  iivotfi  a  sta- 
tisíce zlatých,  měl  v  zápětí  neobyčejné  dů- 
sledky praktické.  Leopold  IL,  král  belgický, 
přeložil  po  objevech  S-ových  svou  koloni- 
sační  činnost  s  vých.  pobřeSí  na  sápadni 
pobřeží  rovníkové  Afriky  a  S.  nákladem  jeho 
provedl  nové  titánské  dílo,  jakým  bylo  za- 
ložení Nezávislého  státu  na  Kongu  v  1.  1879 
až  1884  (viz  Kongo,  str.  695*).  Při  tom  pro- 
vedl nové  výzkumy,  objevil  jez.  Leopoldovo. 
jez.  Tumba  a  dolní  tok  mnohých  pfitokA 
konžských.  R.  1884—86  dlel  jako  technický 
kommissař  Spoj.  Ot>cÍ  amer.  na  Berlínské 
konferenci  (v.  t.).  KdyŽ  pak  povstání  mah- 
distů  oddělilo  sudánskou  provincii  aequato- 
riálni  s  Emínem  pašou  od  ostatního  vzdéla* 
ného  světa,  S.  zasáhl  ještě  jednou  mohutné 
ve  výzkum  rovníkové  Afriky.  Byl  vyslán  krá- 
lem belgickým,  chedívem  egyptským  a  zvlášť 
ním  komitétem,  aby  Emín-paša  (v.  t.)  byl 
zachráněn.  Vydal  se  na  cestu  8  velikým 
ozbrojeným  pr&vodem  r.  1887  od  ústS  Konga. 
U  Jambuje  na  ř.  Aruvimi  stála  výprava  na 
hranicích  kraje  do  té  dobv  úplně  neznámého. 
S.  zjistil  odtud  celý  neznámý  tok  ř.  Aruvimi. 
objevil  její  přítoky  a  stál  koncem  r.  1887  nad 
iez.  Albertovým.  Další  cesta  s  Emínem  pa- 
šou,  jenž  nerad  opouštěl  svou  provincii,  ve- 
dla opět  krajem  málo  známým,  při  čemž  uči- 
něny nové  objevy,  seznán  v  ř.  Seroliki  od- 
tok jez.  Albert- Edwardova  a  přítok  jezera 
Albertova,  objeven  sněžný  obr  horský  Ru- 
venzori  (Runzoró)  a  dosaženo  koncem  r.  1889 
Indického  okeánu.  1  tato  cesta  měla  velko- 
lepé výsledky  a  jenom  osobni  spory  vrhly 
jakýsi  stín  na  tento  výkon  S-ův.  Zvláště 
v  Německu  téměř  všeobecně  odsuzováno  pří- 
kré vystupování  S-ovo  proti  Emínovi,  jeni 
však  také  nebyl  povahou  tak  ideální,  za  ja- 
kou byl  až  do  té  doby  často  pokládán.  Také 
v  Anglii  činěny  S-ovi  ostré  výtky  pro  cho- 
vání jeho  k  některým  podřízeným  dQstojni- 
kům.  Naproti  tomu  však  S.  nalezl  zastancův 
i  mezi  členy  vlastní  výpravy.  Spory  ty  vy- 
volaly celou  literaturu,  přinesly  však  jen 
málo  věcného.  Po  této  cestě  S.  oienil  se 
r.  1891  s  Miss  Tenantovou,  byl  povýáen  do 
stavu  šlechtického  a  r.  1895  stal  se  členem 
parlamentu.  Výzkumných  cest  již  nepodnikl 
a  jeho  návštěva  Austrálie  má  ráz  ryze  tun- 
stický.  Pochován  jest  v  Pirbrightu  pod  blud- 
ným balvanem.  —  S.  je  typem  výzkumného 
cestovatele,  jeni  s  ozbrojenou  mocí  razí  s. 
cestu  a  sleduje  svQj  cíl.  Za  hlavní  svůj  úkol 
pokládá  zjištění  topografie  krajů  neznámých. 
kdežto  na  výzkum  detailní  a  zvláště  přírodo- 
vědecký, pokud  neslouží  účel&m  hospodář- 
ským a  kolonisačníro,  neklade  váhy,  ano  ně- 
kdy docela  pohrdavě  o  něm  mlavi.  Ale  pH 
tom  všem  byl  S.  sám  rozeným,  neobyčejné 
bystrým  pozorovatelem  a  jeho  popis  břehft 


Stanley  Falls  —  Stannotypie.  1051 

Tanganjíky  (po  druhé  cestě)  jest  dosud  pro       Stannáty,  sloučeniny,  soli  kyseliny  cini- 

jesero  toto  nejlepdim.    Se  stanoviska  čistě  čité.  Srv.  Cínové  sloučeniny, 
geografického  děkujeme  S-ovi  za  seznáni  jez.       Stajmé  právo:  1)  S.  p.  jest  podle  staro- 

Victoria  (Ukereve),  objeveni  záp.  toku  hor-  českého  soudního  řádu  ív.  t.,  str.  712^) 

nflio  Nilu  (Semliki)  s  jezerem  Albert-Edwar-  výhoda,  která  se  poskytovala  jedné  straně 

dovým  a  zjištěni  velehor  v  těchto  končinách, '  (obyčejně    žalobci)    pro    processní    nedbá- 

dokončeni  výzkumu  Tanganjiky  a  objevení  lost  neb  nepéči  strany  druhé.   Podmínkou 

celé  střední  části  obrovského  systému  koni-  j  byla  úmyslná  nedbalost,  proto  mohla  nastati 

ského,  slovem  příspěvky  k  hydrografii  Afriky  I  náprava  provedením  dákazu,  že  strana  jed- 

a  kontinentů  vQbec  tak  veliké,  jako  od  žád-  nati  nemohla  pro  určitou  překážku,  právem 

ného  jiného   cestovatele.    S  hlediska  ryze  uznanou  (nemoc,  porod,   služba   královská 

praktického  dlužno  říci,  že  S.  objevy  a  zprá-  atd.).  Spraveni  asi  státi  se  mělo  v  právě  zem- 

▼ami  svými  podnítil  kolonisaČní  činnost  v  celé  skéro  do  nejbližší  sesse  soudní;  v  právě  měst- 

Africe,  především  ovšem  v  Africe  rovníkové,  ském  do  4  neděl  (A  51  a  fragm.  ze  16.  dub. 

kdež  jí  určil  směr.  lako  cestopisec  S.  jeví  se  1734  §  19).   S.  p.  dáváno  bylo  vysvědčením 

▼elmi  obratným  stylistou.  Jeho  praxe  žuma-  ^nikoli  nálezem)  všech  úředníků  soudních  a 

lištička  uplatňuje  se  tu  plnou  měrou,  tak  že  rovnalo  se  nálezu,  tak  že  oprávněný  mohl 

všecky  cestopisy  jeho  sUvaji  se  zrovna  sen-  ihned  nastoupiti  exekuční  řízeni  a  to  přede- 

sačnimi,  ovšem  v  dobrém  slova  smyslu,  ne-  vším  na  t.  zv.  úmluvu;  mohl  při  prodati,  ne- 

bof  výkony  S-ovy  a  velkolepá  látka  tomu  !  směl  o  touž  věc  znovu  poháněti.   Děla-li  se 

odpovídají.  Že  osoba  autorova  vystupuje  při  ^  exekuce  orgány  zem.  soudu,  musil  vyžádati 

tom  všem  značně  do  popředí,  jest  pochopi-  si  relaci  k  tomuto  soudu.  S.  p.  promlčovalo 

telno,  nebof  S.  na  prvních   svých  cestách  '  se  ve  3  letech  a  18  nedělích  (Vlád.  Zř.  Zem. 

neměl  společníků,  kteří  by  se  mu  rovnali  in-  g  85).  Nejčastěji  dáváno  t.  p.  pro  nepřítom- 

teUigencí,  a  při  obou  posledních   velikých  nost  pohnaného  při  zakončení  vyhlašování 

podnicích  b^f  vystrojen  takovou  autoritou, '  půhonů  (Vlád.  Zř.  Zem.  §  37,  kniha  Dmovská 

ie  průvodci  jeho  nemohli  vedle  něho  yyvi-  str.  38,  Obn.  Zř.  Z.  £.  6,  Novella  C,  c,  2, 

nottti  samostatnou  činnost,  tím  méně,  ježto  právo  městské  H  48,  49),  při  přísaze,  neb 

8.  nikdy  nesnesl  odporu.    Jako  typ  energie  neodpovídá-li  ve  lhůtě  dané  v  řízeni  písem- 

S.  zůstane  vždy  zjevem  neobyčejným.    Na-  ném  (Obn.  Zř.  Z.  D  34,  B  22,  F  19,  31),  kde 

psal:   How  I  fomnd  Uvingstone  (1872);   Coo-  omluva  neděla  se  již  jen  pro  překážky  prá- 

msuit  and  Magdala  (1874);  Through  the  Dark  vem  taxativně  vyřčené,  nýbrž  z  volného  uvá- 

cwtinent  (1878,  2  sv.);    The   Congo   and  the  žení  soudců  (Obn.  Zř.  D  39,  41.).  Též  zmatek 

Founding  of  its  Pree  State  (1885,  2  sv.);    In  při  přísaze  byl  důvodem  pro  %.  p.      JTe, 
Darkest    Africa^    or   the   quest^    rescue    and       9)  S.  p.    v  právě   nynějším    viz    Náhlý 

retreat  of  Emin^  Governor  of  Equatoria  (lS90y  soud  a  srv.  Obleženost. 
2  sv.)\  My  dark  companions  and  tkeir  strange       Staimeniy  městec  morav.,  viz  Stona- 

j^onVi  (1893);  My  early  travelt  and  adpentures  řov. 

in  America  and  A$ia  (1895,  2  sv.).  Česky  Stannin,  kyz  cínový,  krystallu jeve  sfe- 
v)Šlo:  V  nejtemnéjšť  Africe^  neboli  kieddni^  noidické  hemiedrii  soustavy  čtverečné,  jsa 
ločhrdniní  a  ústup  Emina^  guvernéra  Aequa-  \  tvarem  krystallův  i  rozměry  jejich  velmi  sbli- 
torie  (přel.  G.  Dórfl,  £1.  Krásnohorská  a  žen  s  chalkopyritem.  Krystally  jsou  však  velmi 
P.  Sobotka,  1890—91,  3  sv.)  a  jako  doplněk  vzácné,  obyčejné  a-  jest  kusový,  zrnitý,  ce- 
k  tomu  Mounteney-Jephsonj  Emin  Pasa  a  \  listvý  i  vtroušený.  Barva  jeho  jest  na  čer- 
vxpoura  v  Áequatorii  (1891).  Výtah  z  ncjvět-  stvém  lomu  poněkud  zažloutle  ocelová,  na 
šiho  díla  8-ova  Temnou  pevninou  podal  |akub  povrchu  nabíhá  obyčejně  světle  žlutě;  vryp 
Malý  (IR79).  Vědecké  výsledky  cest  S-ových  jest  černý.  Tvrd.  4,  hust.  4-3— 45.  Test  sfo- 
shmul  Švatnbera  v  knize  Kongo  I.  část  (1901).  žen  ze  siry  (okolo  30%),  cínu  (okolo  267©). 
Cestopisy  S-ovy  byly  přeloženy  do  různých  mědi  (okolo  29*/o).  2t  Železa  i  zinku,  jeŽ  ve 
jazyků,  pořízeny  z  nich  různé  výtahy,  upra-  měnivém  vzájemném  poměru  skládají  zbytek 
vény  i  pro  mládež.  Také  biografií  Š-ových  zineknckdy  chybí);  jest  tudiž  si rociničitanem 
jest  cela  řada,  na  př.  Rowlands,  Henry  M.  S.,  o  složení  Cu^(Fe,  Zn)SnS^,  Taje  dosti  ne- 
rhe  Story  of  his  birth  in  1841  to  his  disco-  snadno,  v  kyselině  dusičné  snadno  se  roz- 
very ofLivin^^stonein  1871  (1872);  Montrfiore,  poušti  a  poskytuje  na  suché  i  mokré  cestě 
Henry  M.  S.,  the  Afričan  Explorer  (1889 r,  reakce  na  prvky,  jež  jsou  v  něm  obsaženy. 
LitHe,  H.  M.  S.,  life,  travels  and  explorations  Krystallovaný  a.  vyskytuje  se  vzácně  na  ně- 
(1890);  P.  Reichard,  S.  (Berl.,  1896).      Šv,  kterých  místech   v  Bolivií  (Oruro,  Potosi), 

Stúl^y  FftUs  [stěnli  f6als]«  S-ovy  pe-  kusový  tamtéž  a  na  ložiskách  cínových  u  Cin- 

řeje  (prahy,  slapy,  vodopády)  viz  Kon-  valdu,  Slavkova  a  v  Cornwallu.   (Srv.  Cín. 

go,  str.  685  fl.  str.  376  K)  Fr.  Sl-k, 

StMd#y  Pool  (stěnli  plil),  Stanleyova      Staaaiol  viz  Staniol, 
tůně,  jezero  vité  rozšířeni  Kon^  na  4^  ló*  j.  á.       Staiiaotyple  (lat  -řec),  zjednodušený  způ- 

(Viz  Kongo,  str.  687 fr).   Na  již.  břehu  roz-  sob  woodburytypie,  tisíců  fotoreliefního. 

kláda  se  stanice  Leopold ville  (v.  t.)  spo-  Na   místě    gelatinového   reliéfu  vylisuje   se 

iená  8  xMatadi  Železniční  tratí,  na  severu  za-  mírným  tlakem  v  gelatině  intaglie  (v.  t.), 

ložil  Brazza  r.  1879— 80  franc.  stanici  Brazza-  jež  po  zatvrdnutí  potáhne  se  folii  cínovou, 

ville  (V.  t.)  >  Formy  takto  zhotovené  užíti  lze  jako  štočku 


1052  Stannum  —  Staňukovič. 


Stanoviitnik  viz  Staništnik. 
Staaovnik  {Neudórfel),  ves   v  Cechách. 

hejtm.  Žamberk,  okr.  Králíky,  fara  Téchonto, 
pá.  Mladkov;  14  d.,  70  obyv.  n.  (1900). 

StaaoTOj  ohr«bet,  Stanové  pohofí^ 
název  rozsáhlého  pohoří  ve  Vých.  Sibifi,  jci 
jest  předělem  mezi   řekami  5ev.  Ledovko 
okeánu  a  řekami  Tichého  okeánu,   a  to  od 
^  jižní  hranice  E^urska  a  Mongolská  až  k  mysu 

StanOTy  Stanové,  ves  v  Čechách,  hejtm. 'běžnéva  na  nejzazŠím  východě.  Táhne  se 
Jilemnice,  okr.  Vysoké  n.  Jiz.,  pš.  Zlatá  Olea- 1  obloukovitě  směrem  severovýchodním  oblasti 
nice,  fara  Vysoké  n.  J.  a  Zl.  Olešnice;  56  d., '  zabajkalskou,  amurskou,  jakutskou  a  pfxmof* 
333  obyv.  č.  (1900).  skou  v  délce  4260  km  (mezi  49*  a  67*  s.  š.). 

Stanové   pohoří    tolik   co   Stanovoj  ijihozáp.  část  S-vého  cb-btu  čili  Stanového 


(cliché).  Nyní  a.  vytlačena  byla  mnohými  no- 
vějšími methodami  fotoreliefnimi.        Sgr. 

Stanmim,  lat.,  viz  Cín. 

Stáno  Jerzy,  diplomat  a  veršovec  polský 
(t  1649),  byl  12krat  poslancem  na  sněme, 
dvakrát  byl  vyslán  k  Vysoké  Portě  a  jednou 
do  Moskvy.  Vydal  zajímavé  dílo  veršované 
O  poselstwach  w  ró{ne  kraje  wschodne  i  wy- 
prawach  rycerskich. 


chrebet  (v.  t.).  I  pohoří  slově  Jablonovyj  (téŽ  Jablo  n  nyj) 

Stanovloe:  1)  S.  (Stangendorf),  ves  v  Če-  .chrebet,  kteréžto  jméno  Rusové  pfená^jt 
chách  po  obou  březích  Labe,  hejtm.  a  okr.  '  někdy  i  na  celé  pohoří  Stanové,  Vice  vix  ve 
Král.  Dvůr  n.  L.,  fara  Choustníkovo  Hra- '  či.  Sibiř,  str.  llltf,  Jablonnyj  chrebet 
diště,   pš.  Kukus;    27   d.,   194  obyv.  (1900),  i  a  Jakut sk,  str.  1040<i. 
193  obyv.  n.,  36  č.  (1890),  popi.  dvůr  špitálu  ,     Stanovy  viz  Statuty, 
hr.  Sporcka  v  Kuksu  a  vale.  mlýn,  pila  a       StanovAts  viz  Stanoviště  1). 
kamen.  lomy.  Stával  zde  zvláštní  statek  s  tvrzi,  1     Stana,  také  Stan  z,  osada  ve  švýc.  kan- 
na  niž  seděl  od  r.  1605  Václav,  předek  Sta-    tóně   unterwaldském,   12  km  sev.-vÝch.    od 
novských  z  Cechtic.  —  2)  S., ves  t.,  hejtm.,   Samen,  naúpati  Stanser  H o r n u  (1900  m), 
okr.  a  pš.  Pelhřimov,  fara  Nová  Cerekev  (Ce-    při  elektrické  dráze  Stansstad-Engelberg,  má 
rekvice);  35  d.,  226  obyv.  č.  (1900),  2  mlýny,   2762  obyv.  větš.  katolíků  (1900),  farni  chrám 
opodál  panský   zámeček   a   popi.   dvůr.   —   ze  XVII.  stol.,  kapucínský  klášter,  kašna  se 
8)  S.  Nové  (Nev-Donan^tV^),  ves  t.,  hejtm.  a  |  sochou  Arnolda  Winkelrieda,  gymnasium  a 
okr.   Karl.  Vary,    fara  a  pŠ.  St.  Stanovíce,   divadlo.  V  radnici  ujednána  r.  1481  Stanaká 
33  d.,  217  obyv.  n.  (1900),  Itř.  šk.  —  4)  S.  |  s  m  I  o  u  v  a  (5iríifwer  Verkommnis),  o  kterou  se 
Staré  {AlťEÍonawitx)^     far.    ves  t.,    hejtm.  j  přičinil  poustevník  Nikolaus   vod  der  FlQe 
a  okr.  Karl.  Vary;  115  d.,  990  obyv.  n.  (1900),   [v.  t.).  Přístavem  S-u  na  jez.  Čtyřkantonskéro 
kostel  sv.  Epifana  (ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  Ije  Stansstad   (856  obyv.).   ría  Stanser 
šk.,  pš.,  spořitelna  a  záložna,  výroba  porcu-   Horn  vede  od  r.  1893  lanová  dráha   4  km 
lánu  a  zboží  porculánového,  mlýn.    R.  1597  '  dlouhá,  mající  místy  stoupání  aŽ  60%. 
založeny  zde  kostelní  knihy.  Stansel  Val.  viz  Stancel. 

Stanovisko  v.  Stanoviště.  Stanser  Horn  viz  Stans. 

Stanovlitč, stanovisko  (něm. 5řan(fpun;rf, !  Staňte  pede,  lat.  ťvulgárně  štando- 
fr.  point  de  vue,  station^  rus.  točka  ^r/nZ/a)  |  péde),  hned  vtu  chvíli,  na  miste,  bes 
měřického  stroje,  geod.,  jest  bod  povrchu  ,  odkladu. 

zemského,  na  který  jest  stroj  centrován  či '  Stantinlt,  fossilní  pryskyřice  temné  fanédá 
dostředěn.  Vertikálna  osa  točná  měřického  ,  v  oligocénu  Sambie,  vedle  jantaru.  Uzavírá 
stroje  jest  v  jedné  přímce  vertikálně  s  bo-  mnoho  rostlinných  zbytků.  Není  tavitelná, 
dem,  který  udává  s.  stroje.  S.  měřických '  neobsahuje  kyseliny  jantarové;  ve  mnohé 
strojů  označují  se  hřebíky,  kolíky  nebo  ka-  >  příčině  podoba  se  fossilni  pryskyřici  becke- 
mennými  mezníky  podle  toho,  po  jakou  dobu  |  ritu  a  má  jako  tato  jméno  po  proslalé  firmC' 
toto  s.  má  býti  označeno  nebo  stabilisováno  :  Stantien  &Becker(srvJantar,  str.35a).  Sgr, 
(srv.  Stabilisováňí).  Nov,  -  V  přenese- '  Stanton  [stenťn]  Edwin  M.,severoaiDer. 
ném  smyslu  mluví  se  pak  o  s-ti  (s-ku),  s  kte- '  státník  (*  1815  ve  Steubenville  v  Ohia  — 
rého  nazíráme  na  události,  osoby  a  včci,  f  1869  ve  Washingtone).  Studoval  práva,  byl 
o  s-ti  (8-ku)  morálním  atd.  od    r.    1867    advokátem     ve    Washincjtonc, 

S.,  stanovisko  (v  mysl.  mluve),  místo,  r.  1860  stal  se  gener.  stát  návladním,  r.  1861 
kde  střelec  při  honbě  jest  postaven,    čm.       za  Lincolna  vojenským  ministrem  a  organi- 

S.  (v  lesnictví),  místo,  kde  lesní  stromoví  soval  za  války  občanské  armádu  severních 
roste,  se  zřetelem  k  podnebí,  poloze  a  půdé  států,  o  jejíž  zásobování  pečlivě  se  staral. 
více  nebo  méně  příznivé;  při  úpravě  lesního  Avšak  nepotismem  svým  a  vměšováním  se 
hospodářství  roztřiďují  se  různá  s.  v  jednot- 1  do  válečných  operací  způsobil  zase  mnoho 
livé  třídy  a  vyznačuji  se  číslicemi.        čm.     |  škod   a   nesnázi,   a    když    vystupoval    proti 

Stanoviště :  1)  Š.  {Stanowit:()^  ves  v  Če-  zprostředkující  politice  Johusonovi^,  byl  se- 
chách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Mar.  Lázně,  fara  i  sazen,  načež  zahájil  process  proti  presidentovi. 
Uševice;  21  d.,  147  obyv.  n.  (1900).  i  R.  1868  složil  svůj  úřa^l  a  byl  pak  soudcem 

2)  S.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vel.  Meziříčí,  i  u  nejvýš,  soudního  dvoru.  Srv.  (i  C,  Gorham, 
okr.  Vel.  Byteš,  fara  a  pš.  Zbraslav;  60  d.,  I  Life  of  Edwin  M.  S.  (1899,  2  sv.) 
405  obyv.  č.  (1900),  Itř.  šk.  Dobývá  se  tu  vý  I  Sta&nkovló  (CraiooKOBKVB)  Konstan- 
borná  hlína  hrnčířská  a  kaolin.  Připomínají  se  I  tin  Michajlovič,  spis.  rus.  (*  1844  v  Sera- 
r.  1327,  kdy  králová  Eliška  je  dala  klášteru  na  stopolu  —  f  1^03  v  Neapoli),  ze  áledit.  ro- 
St,  Brně,  kamž  až  posud  náležejí.    E.  Múller.  '  diny   rus. -lite vské,   syn  Michajila    Nik.  S^e, 


Stanz  —  Stapelía. 


1053 


admirála  staré  ákoly  (f  1869),  byl  určen  rov- 
né! ke  sluibé  námořní.  Když  mu  bylo  16  let, 
podnikl  plavbu  kolem  světa.  R.  1863  poslán 
byl  admirálem  eskadry  v  Tichém  okeáné 
jako  knrýr  do  Petrohradu,  avšak  b^v  unesen 
duáevnim  hnutím  let  60tých,  opustil  námořní 
službu  a  věnoval  se  literatuře.  První  jeho 
prad  byly  črty  z  cesty  kolem  světa,  literár- 
ního významu  dopracoval  se  však  teprve 
▼  1.  70tých  jmenovitě  svými  romány  Be^ 
ischoda;  Dva  brata;  Omut  a  i-,  otiskovanými 
v  časop.  »Dělo«,  kam  také  v  L  1874—84  psá- 
val feuilletony  s pseudonymem  Otkroven- 
nyj  pisatel j.  R.  1881  stal  se  spoluredakto- 
rem  a  r.  1883  vlastníkem  >Dčla<,  avšak 
r.  1883  »Dělo«  zastaveno  a  S.  vypověděn 
na  tři  roky  do  gub.  tomské.  Zde  jal  se  psáti 
námořní  povídky  a  romány,  jei  jméno  jeho 
proslavily  nejvíce  a  pro  než  byl  zván  >Ajva- 
zovským  ruské  literaturyc  (O  některých  jeho 
dílech  viz  stati  j.  Mikšovy  v  90světě«  1894, 
788  si.  a  1895,  907  si).  Tyto  Morskije  ray 
»ka\y  jsou  řadou  mistrných  obrazů  z  na- 
moř.  světa  rus.,  zachycených  s  neobyčejnou 
znalosti  života  a  láskou  k  drobným  lidem. 
Komitét  »gramotnosti<  v  Petrohradě  vyzna- 
menal je  r.  1896  zlatou  roedailli  Pogoského. 
Sebrané  spisy  S-e,těšící  se  značnému  úspěchu, 
vycházejí  od  r.  1897  a  vydáno  posud  13  dílů. 

fltaiis^  osada  ve  Švýcarsku,  viz  Stans. 

Staasa,  ital.,  obydli,  siA.  V  dějinách 
uměni  tti  sině  vatikánské,  vvzdobené  Raf- 
faelem  a  jeho  žáky  (viz  Raifael,  str.  53  6 
a  54  b). 

S.,  čes.  Stance,  v  básnictví  jest  strota 
nebo  útvar  slohový,  vyvinuvší  se  z  poesie 
lidové  (Ancona),  podle  Schuchardta  z  pra- 
tvaru  lidové  lyriky  milostné,  čtyřřádkového 
rispetta,  podle  Casiniho  ze  sloh  canzono- 
vých.  Italská  a.  či  ottava  rima  skládá  se 
z  o^mi  veršů  1  Islabičných  (endecasillabo)  o  rý- 
mech sudých,  jež  se  rýmuji  v  pořadu  ababab  cc. 
Sloha  skládá  se  tudíž  ze  čtyř  period.  Pů- 
vodně jest  a.  sloha  lyrická,  v  epice  dodal 
ji  lesku  Boccaccio,  a  po  něm  ji  jpěstili  Poli- 
ziano,  Bojardo,  Tasso,  Marino,  Tassoni  a  j. 
Stance  metriky  přízvučné  v  literaturách  evrop- 
ských odlišují  se  od  italských:  1.  snahou  po 
přísnějším  chodu  iambickém,  jež  má  obdobu 
v  převodech  alexandrinů  francouzských;  2. rý- 
mem, neboť  Stance  přízvučné  připouštějí  sled 
rýmů  Ženských  i  mužských,  což  v  Německu 
stanoví  Gries  jako  zákon,  Uhland  pak  do- 
poroučí jen  pro  básně  kratší,  doporoučej e 
za  to  rozmanitost  ve  střídajících  se  samo- 
hláskách; 3.  i  pořad  rýmů  měnivá  se  v  pří- 
buzných útvarech  slohových;  leckdy  i  prvé 
čtyři  verše  rýmuji  jinak  než  druhé.  Tak  již 
italská  sic  i  liána  rýmuje  abababab.  No  na 
rima  italská  přivěšnje  verš:  abababccb.  Stanci 
italské  podobna  jest  anglická  Stance  Spen- 
cerova,  podle  Schippera  vzniklá  ne  z  ottavy 
rimy,  nýbrž  znovu  tvořená  na  základě  staro- 
franc.  slohy  balladové.  Má  osm  veršů  pěti- 
stopých s  pořadem  rýmů  ébúbbcbc,  k  nimž 
se  druzi  devátý  šestistopý  s  rýmem  c.  Byt 
i  obměny  se  naskýtaly,  9.  verš  je  vždy  delší. 


Stance  Spencerova  vyškytá  se  na  př.  v  By- 
ronově  »Pouti  Childe-Haroldově*  (srv.  pře- 
klad Elišky  Krásnohorské).  U  nás  a.  vyškytá 
se  teprve  ve  století  XIX.  (na  př.  u  Koubka), 
zvláště  v  překladech  J.  Vrchlického.  Schiller 
užívá  Stance  i  v  dramatě.  Srv.  Minor,  Neu- 
hochdeutsche  Metrik  (Štrasburk,  1902, 2.  vyd., 
str.  466  si.). 

StAnsskó  údoli  {Stanicr  Thal\  horské 
údolí  v  okr.  hejtm.  landeckém  v  Tyrolsku, 
táhnoucí  se  v  délce  30  km  od  paty  Arlberku 
až  k  Landecku,  kudy  protéká  ř.  Rosanna, 
vtékající  blíže  Landecku  do  Innu.  Tudy  vede 
arlberská  Železnice  (v.  t.)-  Obyvatelstva 
jest  asi  300  duši. 

Stapalholm,  krajina  v  prus.  prov.  šles- 
yicko-holštýnské  mezi  Ejdorou  a  pobočkou 
její  Treenou,  pokrytá  z  valného  dílu  mar- 
šemi  (bažinami). 

Btapella  L.,  smr důtka  (něm.  Áasblume, 
Áaspfian\é),  rod  rostlin  tolitovitých  {Ascle- 
piadaceae)  z  podčel.  Stapelieae,  obsahující 
byliny  bezlupenné  s  tlustými  dužnatými, 
často  4hranými,  šupinatými  stonky  a  vět- 
vemi, čímž  nápadně  se  podobají  některým 
kaktusům.  Veliké  kvéty  vynikají  na  krát- 
ki^ch  stopkách  z  úžlabí  hrboulků  po  stra- 
nách větví  a  mají  nad  krátkým  5klaným  ka- 
lichem velikou  kolovitou  Sklanou  korunu  duž- 
natou  (vyobr.  č.  3951.  a).  Uprostřed  květu 
stojí  sloupec  utvořený  z  pohlavních  ústrojů 
(vvobr.  č.  3951.  b  a  c).  Nitky  tyčinkové  tvoří 
srůstem  pohár,  po  jehož  okraji  skví  se  zají- 
mavá dvojí  jakási  pakorunka  utvořená  z  různo- 
tvarých  přívěskův  a  výběžků  pojidel  a  praš- 
níků.  Vnější  pakorunka  skládá  se  z  5  plátků 
buď  celých  n.  rozdělených;  vnitřní  z  vý- 
běžků růžkovitých  buď  jednoduchých  nebo 
2klaných.  Prašníky  jsou  2pouzdré,  dovnitř 
obrácené,  na  konci  jednoduché,  vyprazdňu- 
jíce se  dvěma  dole  připevněnými  brylkami 
přímými  na  obvod  tupé  okrouhlé  blizny. 
Měchýřiky  (2)  jsou  pří  válcovité  a  hladké 
s  mnohými  semeny  u  pupku  vlasatými.  Květy 
S-ií  páchnou  odporně  zdechlinou,  čímž  lá- 
kají k  sobě  masařky,  jež  na  ně  kladou  larvy. 
Tyto  však  tam  v  nedostatku  náležité  potravy 
záhy  hynou.  S.  roste  v  nejjižnější  Africe  asi 
60  druhy,  které  podle  pakorunek  tyčinko- 
vých Haworth  rozdělil  v  9  podrodů,  a  pě- 
stuje se  zhusta  i  v  kruhulích.  Sem  náleží 
na  př.  S.  hirsuta  L.,  s.  srstnatá,  z  před- 
hoři  Dobré  naděje,  rostlina  s  mnohými  tíu- 
stými  větvemi  položenými,  u  kolínek  zako- 
řeněnými, a  rozvětvenými  v  přímé  větve 
4hrane,posléz  načervenafé,na  hranách  hrboul- 
katé  a  odtud  vysílající  tlusté  oblé  stopkv 
zdéli  koruny.  Koruna  jest  rozložená,  tlusU, 
dužnatá,  žlutavá,  napříč  tmavě  fialovými 
proužky  znamenaná  a  po  kraji  vej čitých 
ostrých  uštů  bíle  huňatobrvitá.  Tamtéž  roste 
S.  incamcta  L.,  s.  pletová,  s  korunou  zvon- 
kovitou,  bledě  pletovou  n.  bílou,  a  S.  arti- 
culata  Mass.,  s.  kloubnatá,  s  korunou 
uvnitř  pupenečnatou,  nachovou.  Oba  tyto 
druhy  mají  na  hrboulcich  krátké  trny,  jako 
kaktusy,  přes  to  však  požívají  jich  domorodci 


1054 

jako  vařiva,  nebo  s  octem,  olejem  a  solí  jako 
salátu,  nebo  aaloiených  jako  okurek.  Did. 

Stapss  [atž-],  lat.,  tf  minek,  v  anat.  název 
jedné  kŮBtky  v  uchu  (».  t.). 

■t»pf«r  fataprér]  Paul,  spis.  Iraoc. (■  1840 
v  Pařiii),  iák  ívcea  BonapaHeova,  poiději 
učitel  na  kollejiÁli- 
bitině  v  Guernsey, 
od  r.  1876  prof.  lite- 
ratur v  Grenobleu, 
potom  v  Bordeaux. 
Sepsal:  Pitite  comé- 
die  de  la  eritique  lit- 
léraire,  ou  Moliere 
telat  les  íroh  écotei 
pk  ilotoph  ťf  uet(  1 866); 
poutavé  Cameríes 
guerneiíahes  (1869, 
2.  vyd.  1881);  Lau- 
rence  Steme,  studie 
livotopisná  (1870, 
2.  vyd.  1881):  Les 
artistet  juges  rt  par- 
tUs  (1872);  Shakei- 
peare  el  Pantiquité 
(1879-80,2sv.;1883 
ai  1888,  ve  3  sv.)i 
Études  sur  la  littéra- 
ture  Jraitfaise  mo- 
derně et  contempo- 


Stapes  —  Staphylea. 


taigne  (1894);  La/amitte  el  let  amit  de  Mom- 
taigne{l%')fi);  La  grande  prédicalion  chrétiemme 
en  France:  Bossuel,  Ádolpke  Monod  (189S). 
■taplirl-  vil  tél  Stafvl-. 
■tapbylSft,   klokoč    (něm.    Pimpem^ts) 
(vyobr.  3952.),  rostl,  rod  buď  čeledi  brsleao- 
vitjch  (Celastrine^ 
n.  podle  jiaých  tvoFi 
vlastni  čeleď  kloko- 
čovitýcb  (Staphrlea- 
ceaé).  5.  pinmtta  I... 
k,    tpefený-    jest 
keř  3—6  m  vyá.,  b  li- 
sty vstřicnýiiii,    ii- 
cbozpefenými,  5-7- 
četnými,  syté  sele- 
ními, mdle  lesklý- 
mi, veipod   nasivé- 
lými,  Liatky  téchto 
jsou  vejčité  n.  ellip- 
tičné,     sašpiČatéDc. 
drobnépilovilé,při- 
lysé,  pf  i  sedlé,  dole 
se  2  malými  blano- 
vitými     palistečky, 
konečný  lístek   ča- 
sto 2~3sečný  s  pa- 
listečky k  dolejika 
stopko  vité   zúžený- 
"  mi.    Laty    konečné 


Č,  3Ml.  Slapclia. 


vfbíiků  li 


raine  (1880);  Varíitit  moraUs  et  lUlirairts 
(1881);  Goethe  et  se$  deux  che/i-ďceiivre  elas- 
Siquts  (1881);  MoHére  et  Shakespeare  (1880, 
4.  vyd.  1699);  Racine  et  Victor  Huga  (1886); 
Rabelais,  sa  personne,  son  génie,  $ún  ceuvre 
1889");  Dej  repulalions  littéraires  {-[893);  Mon- 


liia  ryktaltBfch  ■  >  TiiiíM 


na  vStvich  dlouhostopečné,  pFevislé,  hrot- 
novité,  volnokvěté.  Kvity  bílé,  vni  tro<diu 
narflíovélé,  plátky  svonkovité  skloniné.  To- 
bolka nadmutá,  příkulatá,  6-3laločná,  uvnitf 
se  semenem  tvrdým  jako  kost,  při  otřeseni 
v  tobolce  chřestícím.    Roste  na  obrostlýdi 


Staphylcaceae  —  Stará.  1055 

Btránicta,    ve    svéttých    hájích    a   kfovijiich,       van  der  Bt&pp«]t   Charles   Pierre,   so- 
skutcčni  divoce  rostlá  velmi  pofidku,  časiĚji   cbař  belg.  (*  1843),  učil  se  Štukatérstvi  a  so- 
V  plotech  a  houiiinácta  jea  aáiená.    Z  pev-   chafstvi  a  teprve  r.  1860  začal  se  vzdělávati 
oťho  dřeva  dílajíse  řezbářské  výrobky.  Se- ]  umílecky  u  malife  Portaelaa,  poComvPafiíí 
(Rudé,  Mericé  a  Carpeaux).  Prvý  úspéch  měl 
v  brasselskéra  Salonu  r.  1869  mocné  natura- 
listickou sochou  Fauna,  jel  mu  vynesla  zla- 
I  '-  tou  medailli  a  Členství  alúdemie.  v  Brusselu 

,  vytvořil  Kouielmci  (1872),  monumentální  kan- 
1  deldir   pro    palác    hr.    Flanderského    (1875), 

!  /  iíu^e  1  meiem  (1876,   v  museu  brusselskémj, 

dekorativní  práce  pro  konservatoř  hudební, 
divadlo  Albšmbra  a  poitti  brusselskou.  Za 
italské  cesty  koncem  let  VOtfch  ponořil  se 
a  ve  studium  Micbelangela  a  Donatella.    Du- 

chem ranoé  renaissance  dýse  mladistvý  David 
(od  r.  1890  v  Maicbovč).  Kdyí  se  vrátil  do 
Brusselu  ^1883).  stal  se  po  Simonisovi  proF. 
sochařství  na  akad,  umění.    Tehdy  vytvořil: 


'  3  skupinu  Arcňandéla  Michaela  polirajkiho  Sa- 

;.  Sfv*r/":  1-  prii'"  kvé«,n.  1.  «i»ii..        'f"l  P'°  ^íV'*!^^?  radního  domu  bnissel- 


Skupinu  na  průčelí  paláce  krásných  amíní. 


ského,  model  stFibrného  podnosu   pro    týi 

dům,  v  němí  zobrazil  povésti  a  cechy  brus- 

incna  obsahuji   dobrý  olej,  jsou  jedlá,  p6-  i  selské  pod  záštitou  sv.  Michala.  K  tomu  druii 

sobi  jako  počiiCujIci  prostředek  a  ze  ztvrd- 1  se  socha  Viléma  Mlieliviho  pro  Zaavclplaats. 

lých  dilaji  se  rQlence.  Vm.     '  S.  vymaňuje    se    tehdy  od  svých  vzor&v  a 

Stftphýle&eeft*,klokočovité,  viz  Sta- <  dosahuje  v  osobitém  pojetí  neobyčejné  dra- 

phylea,  '  matic n ostí   v  plodech   svých,  zvi.  ve   svých 

St&phjUaldAC,  zool.,  viz  Drabfici.  bronzech,  jako  v  Zápasnícich,  Stádteerikýeh 

StaphjUnu,  zool..  viz  Drabčicl.  sedlácích  (skupině  odpočívajícího  délnictva), 

■tepla  [stépl],  ancl.  (něm.  Stapel,  Tr.  měcke).   Chimaeře  (fontání  v  Pare  du  Cinquantenaire), 

dílka  vláken   bavlněných    {viz   Bavlna,   str.  i  pomníku  Práce  (v  stfedu  skupin  vĚd,  uměni, 

610a)  nebo  snopek  vláken  vlněných  a  jeho  j  obchodu,   rolnictví).    Třeba  jeitě    připome- 

délka  (vil  Vlna).  BerouUk.     |  nouti    portraity,    figury    genrové,    reliéfy    a 

BtaplctOB  [stéplťn],  ro.  v  aogl.  hrabstvi  i  předměty  uměleckého  průmyslu,  z  nichi  zvlá- 

gloucestecském,  sv.  od  Bristolu,  má  21.236 'Stě  pozoruhodný  jest  pokus  o  osvéieni  práci 

obvv.  (I901J.  ;  ze  sloně.  zlaU  a  stříbra  (Sfinx  a  /n  hoc  tigno 

StepIStOB  [stéplťn]  Thomas,  kat.  theo-   vineet).  Š.  jest  od  r.  1898  fcditelem  brussel- 

log  angl.  (*  1S35  —  t  1S98).  Dosáhnuv  hod- '  ské  akad.  uméoi. 

nosti  mistra  svob.  umČDÍ,  stal  se  kanovníkem  Stepi  (Stapps)  Friedrich  (■  1792 
v  Chicbestru  (1&S8).  Po  nastoupeni  král.  AU-  {  v  Naumburce  ~  f  1809).  Byl  syn  prot.  faráře 
bety  odepřel  přísahu  na  supremát  královský-,  .  a  stal  se  v  Erfurte  kupcem.  S  počátku  byl  ctí- 
byl  za  to  r.  1563  zbaven  kanonikátu  a  zdrioval '  tělem  Napoleona  I,  ale  pak  nastal  v  jeho 
se  pak  v  Levně  (Lfiwen),  později  v  Douai.  smýšlení  obrat.  S.  začal  se  dívati  na  Napo- 
Dosáhnuv  doktorátu  theol.,  obdrlel  misto  leona  jako  na  utlačovatcle  národův  a  pů- 
kaoovnícké  v  St.  Amé  (1571).  R.  1579  vstou-  vodce  všech  neštésli,  jcí  NĚmecko  stíhly. 
pil  do  řádil  jesuitského,  ale  po  noviciáte  pro  V  jeho  mysli  vznikl  plán  Napoleona  lavrai- 
chatrné  zdraví  i  něho  zase  vystoupil.  Všcii-  dití;  pokusil  se  o  to  12.  řij.  1809  za  voj.  pře- 
jaké  spory  znechutily  mu  pobyt  v  Douai  a  hlídky  v  SchOnbrunně.  Svým  chováuim  vzbu- 
S.  plijal  proto  od  Filipa  II.  Španělského  pro-  díl  pozornost  družiny  cisafovy;  byv  zatčen, 
fessuru  biblického  studia  v  Levné.  Jeho  nej-  přiznal  se  k  svému  úmyslu,  a  jeito  prohlásil, 
důleiitější  spis  je  Tr«$  Thomae  (Kolin  n.  R.,  le  bude  pokus  svůj  opětovati,  dostane-li  mi- 
1612),  L  j.  iivoty  sv.  a^oítola  Tomáše,  To-  lost,  byl  (16.  říj.)  zastřelen.  Napoleon  pak 
májc Canterburského  aTomááeMoora.znichí  |  urycblíi  vyjednávání  s  Rakouskem  o  mir. 
tfeti  má  značnou  cenu.  Vedle  toho  psal  spisy  Srv.  Biographie  de  J.  S.  tirée  dcs  papiers  de 
theologická,  jako  Propugnaculum  Jidei  chritt.    son  pere  (BerI,,  1843). 

(1565);  De  principils  fidei  dpctriiialibus  (1579);  Ster  [ítár].  angl.  >hvězda<,  v  přeneseném 
SpeculuM  pravitalis  Haereticae  {IbSO);  De  uni-  smyslu  •hviiida  divadelní*  (o  pěvkynich 
veria  justificatlone  doctrína  (1582);  Apologia  ,  atd.).  —  The  S..  londýnské  večerní  noviny 
pro  rege  catholico  (obrana  Filipa  IL  proti  směru  radikálnč-demokr.  Js()U  značně  roiii- 
dDgl.  kr.  AUbčtů,  1592);  Anlidola  evangelica  řeny  (více  nei  200.000  exempU)  a  vynikají 
(1595)  a  j>,  jei  vyšly  soubornĚ  v  Pařiíi  1620  přesnými  zprávami  a  svobodomyslnou  dikci. 
(4  sv.}.  O  překladu  jeho  evangelií  do  slovin- '.  8teri  (AUenburg).  ves  v  Cechách,  viz 
štiny  v  XVIIL  věku  viz  Jagičův  Archiv  XL!  Hrady  Staré  4). 

259  a  K.  Glaser,  Zgodovina  slovenskega  slov- 1  StÚA,  přídavné  jm.  určovací,  vyskytuje 
štva  1,  150.  J.F.     ,86  zhusta  pří  jménech  místních  a  zeměpis- 


1056 


Stará  marka  —  Starčevskij. 


ných.  Články  zde  scházejici  hledati 
jest  pod  přisluánými  jmény  podstat- 
nými, na  př.:  S.  boleslav  {Alt-Bunilau) 
viz  Boleslav  3);  S.  Břeclav  {Altenmarkt) 
viz  Břeclav  2);  S.  Gradiška  viz  Gra- 
diška  2);  8.  Hlin^  (Altlahm)  viz  Hlína  5); 
S.  Hut  (Alaunhútte  a  Althútten)  viz  Hut  29) 
až  36) ;  S.  H  u  f  {Althammer)  viz  Hamry  26) ;  S. 
Kniiecí  Huf  {Altýúrstenhútte  viz  Huf  15); 
S.  Rjazaň  viz  Rjazaň,  str.  848  a;  S.  Ršava 
viz  Káava  1)  atd. 

Stará  marka  viz  Altmark. 

Btara  Planina,  bulharsko  název  Bal- 
kánu (v.  t.),  značící  Starou  (velikou)  horu. 

Stará  Bossa  (Crapiafl  Pycea),  új.  město 
gub.  novgorodské;  lelí  (73  m  n.  m.)  na  jih 
od  Ilmeňského  jezera;  jest  křižovatkou  silnic 
i  železnic  (trat:  Bologoje-Pskov,  Čudovo-S. 
R.);  splavná  řeka  Polist  spojuje  město  s  je- 
zerem llmeĎským.  S.  R.  má  16.500  obyv. 
(1904) ;  jest  z  nejstarších  ruských  osad  v  tomto 
kraji  a  přislušívala  k  Novgorodu.  R.  1471  po- 
bořil ji  Ivan  lU.,  r.  1580  dobyli  ji  Poláci; 
v  1.  1824—59  byla  administrativním  středem 
zdejších  vojenských  osad.  Ode  dávna  známa 
jest  solí,  která  dobývá  se  tu  z  pramenů 
(z  19  r.  1771  Kateřinou  II.  založených  gra- 
doven  posud  v  činnosti  jedna).  V  novější 
době  zužitkují  se  prameny  solné  pro  zdejší 
lázně;  saisona  od  20.  kv.  do  20.  srpna;  lečí 
se  hlavně  ženské  nemoci,  rheumatismus, 
křtíce  a  j.  Pitná  voda  vede  se  do  města 
vodovodem  (2  km).  S.  R.  má  7  učebných 
ústavů  (ženské  progymnasium),  19  pra  vosi. 
kostelů  (nejstarší  ze  Xin.  stol.)  a  klášterů, 
divadlo.  Obchod  s  obilím,  Inem  a  dřívím.  — 
Újezd  starorusský  má  na  9527  km^ 
195.937  obyv.  Pp, 

Staratól,  okr.  město  v  Haliči,  na  úpatí 
Karpat,  hejtm.  Starý  Sambor;  1413  obyv. 
pol.  (1900^,  bohaté  prameny  solné,  z  nichž 
se  dobývá  magnesium. 

Stará  Uiloa  (Crapan  yniHi^),  rus.  mě- 
stečko v  novoušickém  Újezdě  gub.  podolské 
na  lev.  bř.Dněstru,  vzpomínané  již  ve  XII.  stol., 
má  6541  obyv.  (4700  prav.,  1600  židův,  osta- 
tek katolíků),  kteří  zaměstnávají  se  země- 
dělstvím, průmyslem  a  plavectvim.  Obchod 
nepatrný;  doprava  obilí  (po  Dněstru)  do 
Oděssy.  Pp. 

Stará  Ves  {Altendorf,  Altdorf,  Alt$tadt\ 
vsi  v  Cechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku,  viz 
Ves  Stará. 

Stará  Voda  {Altwatser^  Antiqua  Aqua)^  vsi 
v  Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku,  viz 
Voda  Stará. 

Stará  Za^^ora  (tur.  Eski  Zagra)  viz  Za- 
gora  Stará. 

Starbnok  Island  [stárbQk  ájlend],  Vo- 
lunteer  Island,  osamělý,  neobydlený  ostrů- 
vek v  Tichém  okeáně,  sev.  od  britského  sou- 
ostroví Manihiki,  na  5"  30'  j.  š.  a  155**  z.  d., 
pouze  3  km  veliký,  ale  důležitý  ložisky  guana 
a  sádry. 

StarooT  J.,  viz  Sk  vor  co  v  5). 

Staro,  pův.  Steřice,  Stařice,  městečko 
na   Moravě,  hejtm.  a  okr.  Třebíč;    148    d., 


1136  obyv.  č.  (1900),  far.  kostel  sv.  Jakoba 
Větš.,  3tř.  šk.,  pš.,  telegraf,  žel.  stanice  na 
tr.  S.-Třebíč  a  Znojmo-Něm.  Brod,  mlýn  a 
výr.  trhy. 

Staróek,  bot.,  viz  Senec  i  o. 

Stardevló:  1)  S.  Šime,  spis.  chorvatsko 
(*  1786  v  Žitniku  —  f  1868).  Byl  farářefn  á 
kanovníkem  v  Karlobagu.  Vydal :  Kratki  namk 
Čudoredni  etc.  (je  to  stručná  mravouka  o  po- 
vinnostech člověka  pro  rolníky,  1807);  A^bwa 
réčoslovica  ilirska  elc.  (mluvnice  chorv.  pro 
vojíny.  1812);  Moxin.  Nova  réčoslovica  ilirsko- 
franceska  ii  njemúčkogo  preneiena  (1812);  ř^t 
kriifa  ísukarstova  (1813);  Homelije  tVe  fauna* 
Čenja  sv.  evangjela  (1860)  a  j.  spisy  {téi  v  rkpe). 

2)  S.  Ante,  politik  chorvatský  (•  17.  cna 
1823  v  Pazarišti  —  f  1896).  Studoval  práva 
a  stal  se  v  Záhřebe  advokátem.  R.  1861  byl 
zvolen  za  poslance  na  snému  chorvatském. 
Dne  27.  led.  1866  mél  na  chorvatském  snémé 
svoji   pověstnou   řeč   proti  tehdejšíin   jubil, 
oslavám  Mik.  Zrinského,  kterou  vydal  samo- 
statně: Govor^  što  ga  je  i\u$tio  usednici  sa^ 
bóra  hrvatskoga  na  2j,  siečnja  t866,  S.  jako 
politik  bojoval  za  státní  právo  chorvatské, 
nezávislost  Chorvatska  na  Uhrách  a  spojeni 
všech  zemí  chorvatských.    Na  chorv.  snému 
byl  hlavou  strany  pravá  (srv.  Chorvatsko, 
str.  365 ťi).  Od  strany  » Pozoru*  byl  nazýván 
posměšně  >chorvatský  Diogenés<.'  Z  roKprav 
jeho  {Jme  Srb,  1868;  Nekolike  uspomene^  1870; 
Koj  a   je  pravá  hrvatska  politika^  1871,  a  j.' 
dlužno  uvésti  zvláště  knížku  Pasmina  Slávo- 
štrbská  po  Hrvatskoj  (1876)  a  Pisma  Magja- 
rolcah  (1879),  proniknuté  bohužel  nejen   dii- 
chem  velkochorvatským,  jenž  právo  historídcé 
připisuje  jen  Chorvatflro,  ale  i  neddstojnou 
pohrdou  a  krutým  zástim  k  Srbftm.  (Vit  Pj^in- 
Spasowicz,  Hist.  lit.  slov.,  str.  211  si.   f>ře- 
kladu  Kotíkova.)  R.  1878  vydal  broáuru  M^or- 
an  stehen  wir?,  v  níž  v  politice  zahraniční 
postavil  se  proti  snahám  Ruska,  pokud  se 
týká  jižních  Slovana.  Srv.  Hořica,   Osoby  a 
věci  v  Chorvatsku  (Praba,  1896,  str.  20.  22, 
38,  68,  62). 

3)  S.  David,  synovec  před.,  politik  chor- 
vatský (♦  1841  v  Zitniku),  studoval  práva  a 
stal  se  advqkátem.  Účastnil  se  jako  stocpe> 
ncc  > strany  práva*  politického  Života  a  byl 
zvolen  poslancem  na  chorvatský  snem  zem- 
ský. Byl  v  ostré  opposici  proti  vládě  a  vět- 
šině, která  stála  na  vyrovnání  s  Uhry.  R.  1887 
byl  ze  sněmu  vyloučen  a  v  září  1887  byl  pro 
podvod  odsouzen  na  273  roku  do  ialafe. 

BtardevsklJ  Vojtěch  Vikenf  jevič,spis. 
rus.  (*  1818  —  t  l^l)f  studoval  práva  v  Ki- 
jevě  a  v  Petrohradě  a  vydal  jako  student 
spis Historiae  Ruthenicae  Scriptores  exteri  sat^ 
culi  XVI.  (1841—42,  2  d.).  Později  přeložil 
obchodní  řád  rus.  do  franč.,  vydal  I>ie  m*- 
sischen  Geset\e  Auslánder  betreffend^  sebral 
podobizny  a  autografy  hist.  osobnosti*  cho- 
vané v  berlin,  knihovně  a  část  jich  vydal 
jako  Galerie  slavě  (360  životopise U  vyhledal 
zprávy  braniborských  vyslanců  ze  XVÍL  stoL 
o  Rusku  a  sestavil  katalog  domácích  i  cizích 
zpráv,  důležitých  pro  dějiny  Ruska.  Od  r«  1843 


Staré  —  Stargard. 


1057 


byl  tpotupracovnikem  »Žurnalu«  min.  nár. 
osvěty  a  zabýval  se  hlavně  slov.  národopi* 
semajazykoxpytem,  potom  redigoval  »Spra- 
vočnyj  endklopedičeskij  slovar<  Krajův,  prvni 
rus.  okončenoa  enqrklopaedii  (1848 — 53), 
v  1.  50tých  XIX.  stol.  byl  redaktorem  čas. 
•Bibliotěka  dlja  čtěnija<  a  r.  1856  ujal  se  ve- 
deni čas.  »Syn  OtěČestva*,  který  nemálo  po- 
vznesl, učiniv  z  něho  levný  týdeník.  Redi- 
goval jeltě  něk.  Časopisů  jiných  a  vydal  hojně 
prAvodcft  a  pHroček,  jmen.  o  krajích  asij- 
ských (znal  dobře  vých.  jazyky).  Z  ostatních 
prací  zasluhují  zmínky  Literatura  rus.  istoriji 
$  Nestora  do  Karam\ina ;  Ži^ň  N,  M,  Káraní' 
lina  (1845)  a  Stovarj  drevňago  slavjanskago 
jaxjrkat  90Stavlennyj  po  Ostromirovu  Jevang.^ 
Mikloiiču,  Vo$toko¥u  i  Berednikovu  (1899).  šnk. 

Staré,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Litoměřice, 
okr.  Lovosice,  fara  Třebivlice,  pš.  Třiblice; 
21  d.,  101  obyv.  č.  (1900),  v  okolí  naleziště 
čes.  granátA. 

Stiré  (sing.  i  plur.)  vyskytuje  se  zhusta 
jako  přídavné  jm.  určovací  pH  jménech  míst- 
ních a  zeměpisných.  Články  zde  scházející 
hledati  jest  pod  příslušnými  jmény 
podstatnými,  na  př.:  S.  Hamry  {Alť 
hammer)  viz  Hamry  26);  S.  Hobzí  (Alť 
hart)  viz  Hobzí  2);  S.  Hory  {Altetiberg)  v'n 
Hory  16);  S.  Hutě  {Althmen)  viz  Huť  32) 
ai  34)  a  Hutě  19),  20)  a  25);  S.  Sedlo  {AU- 
satfei)  viz  Hrádek  49)  Starosedlský  a 
Sedlo  8)  ai  13)  atd. 

Staré  Bavorsko  (Altbayem),  název  nyn. 
bavorských  vládních  obvodfi  Horní  a  Dolní 
Bavorsko. 

StaroOy  ves  v  Čechách,  hejtm.  Domažlice, 
okr.  a  fara  N.  Kdvně,  pá.  Kouty  u  Domailic; 
36  d.,  254  obyv.  c.  (1900). 

Ítaré  Brady  (AJtenburg):  l)  S.  H..  ves 
echách,  viz  Hrady  4). 

2)  S.  H..,  městečko  v  Sedmihradsku,  viz 
Abrudbánya. 

S)  S.  H.  LÍherské  (ném.  UngarischAlten- 
hurg^  maď.  Magy^ar-Óvár),  město  v  uh.  stolici 
mošoňské,  při  vtoku  Litavy  do  Malého  Du- 
naje, na  žel.  dr.  Most  n.  Lit.-Ráb,  má  3669 
obyv.,  z  nirhž  je  1805  maď.,  1727  něm.  (1900\ 
sídlo  okr.  a  stol.  soudu,  pěkný  arcivév.  zá- 
mek, 2  kláštery,  hospod,  akademii;  par.  mlýn, 
pivovar  a  vzorné  hospodářství.  Na  místě 
města  nynějšího  stávalo  Hmské  město  Ad 
Ftexum, 

StařoobOTloe,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Prostějov,  okr.  Plumlov,  fara  Čechy,  pš.  Ko- 
stelec u  Prostějova;  66  d..  428  obyv,  č.  ( 1900), 
ftl.  kostel  P.  Marie,  Itř.  šíc,  mlýn.  Ve  S-cích 
bývala  tvrz,  sídlo  samostatného  statku,  k  ně- 
muž mimo  osadu  s  farou  náležely  svobodný 
dvůr  a  2  rybníky.  Ve  XIV.  stol.  držela  S. 
větev  pánů  z  Kunštátu,  která  se  psala  ze 
Stařechovic.  Kolem  r.  1360  držel  je  Art- 
leb  (Arkleb^  z  Kunštátu  a  S.;  po  něm  synové 
jeho,  Artlcb  a  Heralt,  který  prodal  ves  i  tvrz 
r.  1391  Erhartovi  z  Kunštátu,  načež  r.  1446 
Dorota  z  Vaiditeina  postoupila  manž.  svému 
Jiřímu  z  Kravař  S.  a  spojila  je  s  panstvím 
Čechy,  k  němuž  přisluŠeji  až  posud. 


Stérok  Jan,  theolog,  spis.  čes.  (*  1.  list. 
1795  v  Čes.  Libchavě  —  f  11.  list.  1883).  Vy- 
studovav gymn.  a  filosofii  v  Litomyšli,  ode- 
bral se  r.  181 V  na  theologii  do  Prahy  a  r.  1821 
vysvěcen  v  Kr.  Hradci  na  kněze,  načež  byl 
theol.  adjunktem  v  Praze,  zastávaje  zároveň 
katechetství  při  soukr.  vychovávacím  ústavě 
pro  dívky.  R.  1825  byl  supplentem  biblických 
studií  novozákoných  v  Praze  a  dosáhnuv 
doktorátu  bohosloví  stal  se  r.  1826  supplen- 
tem, pak  professorem  křesf.  mravovědy  na 
bisk.  ústavě  v  Kr.  Hradci;  vyučoval  zároveň 
české  řeči  a  literatuře  (až  do  r.  1847,  pak 
opět  po  r.  1856),  od  r.  1847  i  katechetice  a 
methodice  a  zůstal  všem  svým  posluchačům 
v  trvalé  paměti.  S.  psal  články  theolog,  a 
poučné  do  »Časop.  pro  kat.  duchovenstvo*, 
•Přítele  mládeže*,  >Cas.  Čes.  Musea*  (r.  1841 
o  sborníku  Opatovickém  Tom.  Štítného,  pak 
r.  1843—46),  'Polabského  Slovana*  a  >Blaho- 
věsta*.  O  sobě  vydal:  Sv.  Th,  Caecilia  Cyp- 
riana^  biskupa  karthaginentkého  a  mučedníka^ 
věk  a  spisy-  vybrané  (Pr.,  1844);  5v.  Jana 
Chr^sostoma  .,,vik  a  spisy  vybrané  (1850); 
Ota\ky  a  odpovědi  na  kat,  učeni  o  neposkvrně- 
ném početí  P.  Marie  (z  Valent.  Wiery,  1865); 
Pokus  historie  ^jeveni  biblického  co  úvod  v  Starf 
a  Nový  Zákon  Í1861).  R.  1881  vyšla  (v  Pr.) 
záslužná  sbírka  mudroslovná  Moudrost  na 
ulici  v  příslovích  a  pořekadlech  národa  Čes- 
kého  a  r.  1884  pohrobní  dílo  Katolická  mravo- 
věda,  kterou  vydalo  Dědictví  sv.  Prokopa. 

Staré  Město:  1)  S.  M.  (Altstadt,  Nieder- 
Altstadt,  Ober- Alt stadt)  v  Čechách  viz  Město 
7)  ai  11). 

2)  S.  M.  (Altstadt)  na  Moravě  viz  Město 
14)  až  16\ 

8)  S.  M.  (Altstadt)  ve  Slezsku  viz  Město 
17),  18)  a  Staremiasto  1). 

Staré  město  Praiské,  I.  čtvrť  Prahy 
(v.  t.,  str.  398.  432—469,  504  si.. a  j.);  o  měst- 
ském právu  obce  staroměstské  viz  t,  str.  522  si. ; 
o  znaku  a  pečeti  str.  526  ^  si.  a  tab.  »Znaky 
měst  pražských*  (ke  str.  400). 

Staremiasto:  1)  S.,  též  Staré  miasto. 
Staré  Město  (Altstadt)^  ves  ve  Slezsku, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Fryštát;  160  d.,  2552 
obyv.  větš.  pol    (19001,  šk. 

2)   S.,  město  v  Haliči    u  ř.  Dněstru,   má. 
3958  obyv.,  z  nichž  je  1406  rusin.,  1197  pol., 
1353  něm.  (1900),  okr.  hejtm.  a  soud. 

Starenborg  viz  Starnberg. 

StaroilBa  (starješina),  hlava  zádružné 
rodiny.  Viz  Tihoslované,  str.  386a,  a  Zá- 
druha.  —  V  některých  panovnických  rodi- 
nách, jež  uznávaly  t.  zv.  řád  starešinstva 
čili  seniorátu,  t.  j.  nárok  nejstaršího  člena 
rodu  na  trůn,  zval  se  s-nou  nejstarší  člen 
dynastie.  Srv.  Čechy,  str.  475  6. 

Stari^ard:  1)  S.,  krajské  město  kraje 
Saatzig,  spolu  okres  městský  ve  vlád.  ob- 
vodě štětmskéro  pruské  prov.  Pomořany, 
leží  na  splavné  Ihně,  36  m  n.  m.  S.  jest  dů- 
ležitá křižovatka  železnic  (trati:  Vratislav- 
átětin,  Kostřin-S.-G dánsko,  S.-janikov);  má 
soud  I.  a  IL  stolice,  politický  úřad,  hlavní 
berní  a  celní  úřad,  fil.  Říšské  banky,  depart. 


1058  Stargrad  —  von  Starhembei^. 

ředitelství  pomoř.  landšaftů,  gymnasium  a  re-  <  milost  pro  své  lutheránství.  Svým  sňatkem 
álné  progymnasium,  vyšší  dívčí  a  ovocnář- 1  s  Annou  hr.  ze  Schanmburka  (r.  1530)  xiskal 
skou  školu  a  j.,  3  kostely  evang.,  1  katol.;  po  vymření  rodu  schaumburského  (1659) 
sirotčinec, špital;  věznicí.  Obvvatelstvo (26.858  I  panství  Schaumburg (Schauenburg),  Eferdingr 
s  posádkou  r.  1900)  živi  se  zanradnictvím,  prfi- :  Stauff,  Feuerbach,  Erlach  a  Mistelbach.  Jeho 
myslem  a  obchodem.  Jsou  tu  strojírny,  sle-  !  synové  RQdieer,  Gandakar  a  Jindřich 
várny  na  železo,  mlýny,  průmysl  textilní, .  stali  se  zakladateli  tří  linií  rodových.  Linie 
značný  obchod  s  obilím,  dobytkem  a  míst- 1  Gundakarova  vymřela  již  vnukem  sakladate- 
nimi  výrobky.  Z  budov  vyniká  kostel  P.  Ma  lovým  Janem  Gundakarem  (1643)*  Linie  RQ- 
rie  (ze  XIV.  a  XV.  stol.),  radnice  (ze  sto-  digerova  rozdělila  se  po  smrti  zakladatelové 
letí    XVI.),    zbytky   starého    opevněni.    S.   na  dvě  větve,  založené  jeho  syny   Pavlem 

Í vlastně  Stargrad)  jest  prastaré  město  slov.  ]  akubem  {*  1560  —  f  1636)  a  Ludvíkem 
*omořanů.  R.  1107  dobyl  ho  a  r.  1120  po-  ,  (♦  1564  —  f  1620).  Větev  mladší.  Ludvíkova, 
bořiti  dal  Boleslav  Křivoústý;  později  znovu  vymřela  Emanuelem,  kanovníkem  v  Rábu 
se  zmohl  a  r.  1295  nadán  právem  městským,  I  (1822).  Syn  Pavla  lakuba,  Konrád  Balta- 
náležel  k  Hanze,  v  středověku  a  ve  válce  i  z  ar  (♦  1612  ~  f  1687J  dostal  zároveň  ajin- 
30leté  nejednou  obléhán  i  dobyt.  Živel  slo-|dřichem  Vilémem  (♦1693  —  t  1675),  ná- 
vanský  podlehl  tu  již  asi  ve  stol.  XIV.,  ač  celníkem  linie  Jindřichovské  (vymřela  r.  1857> 
ještě  v  polov.  XIII.  stol.  všechny  topické  ná-  |  hodnost  děd.  říš.  hrabat  (1643).  Konrád  Bal- 
zvy  v  kraji  stargardském  jsou  ryze  slovan- '  tazar  měl  tři  syny:  Arnošta  RQdigera 
ské.  —  2)  S.  (něm.  Preassisch  S.  neb  Star- '  (1638  —  f  1701),  proslulého  obránce  Vidné 
gardť),  kraj.  město  v  západoprus.  vlád.  obv.  i  r.  1683  (v.  níže),  jehož  synové  smrti  přede* 
gdaňském,  nad  ř.  Verysou  {Ferse),  stanice  i  šli,  Františka  O tokara  (*  1662  —  f  1699) 
trati  Berlín- Královec;  má  soudní  a  polit,  úřad  '  a  Gundakara  Tomáše  (*  1663  —  \  1745), 
I.  stol.,  hlavní  berní  úřad,  gymnasium,  při-  jenž  vyznamenal  se  jako  dobrý  hospodář  a 
pravku,  2  kostely  (kat.  a  evang.),  synagogu;  obratný  finanční  rádce  za  Karla  VI.  a  Marie 
průmysl  železářský  a  dřevařský,  mlýny,  to-  i  Terezie.  R.  1717  dostalo  se  mu  hodnosti  dě- 
vámy  na  tabák;  s  posádkou  9682  obyv.  (1900).  dičného  nejv.  maršálka  v  obojích  Rakousich. 
S.  jest  stará  osada  slovanských  Pomořanů  I  Vnuk  Františka  Otokara,  Jiří  Adam  (*  1724, 
(kmene  Kašubů),  již  r.  1198  kníže  pomořan-  !  f  1807),  byl  r.  1753  jmenován  nástupcem 
ský  Přemyslav  (Primislav)  daroval  johanni-  Kounicovým  v  úřadě  vyslance  na  dvoře  ver- 
tům.  Když  S.  stal  se  městem  (1309),  zasedaly  '  sailleském,  vedl  tu  jednání  o  spolek  rak.- 
V  něm  sněmy  pomořské.  V  XV. — XVII.  stol.  i  franc.  a  setrval  v  úřadě  tom  po  dobu  sedmi- 
několikráte  byl  dobýván.  Při  prvním  dělení  I  lete  války;  za  své  zásluhy  povýšen  do  stavu 
Polska  dostal  se  Prusku.  —  Kraj  stargard-  i  knížecího  řl765).  R.  1767  jmenován  byl  stát- 
ský  má  na  1057*6  /rm'  58.188  obyv.  (1900).  |  ním  a  konferenčním  ministrem,  r.  1780  plno- 
Srv.  Stadie,  Gesch.  der  Stadt  Preussisch-S  i  mocným  min.  v  rak.  Nizozemí,  r.  1783  nejv, 
(1 864).  —  8)  S.  pod  Lipou  (S.  unterj  hofmistrem  a  velitelem  cis.  gard.  Po  bezdětné 
der  Lindě),  město  velkovév.  Meklenbursko-   smrti  jeho  vnuka,  JiřihoAdamaIL(*  178&, 


Střelického,  ležící  na  trati  Berlin-Stralsund. 
Má  soud  I.  stolice,  pěknou  radnici;  evang. 


t  1860),  majorát  i  titul   knížecí   přešly    na 
potomstvo    Gundakara    Tomáše.     Vnukové 


kostel,  špitál,  chudobinec;  pr&mysl  textilní,  tohoto,  Otto  Gundakar  (*  1720  ~  f  1760) 
dřevařstvi.  Nad  městem  vypmá  se  starý  hrad  a  Josef  František  (♦  1724  —  f  1774)«  sa- 
t.  jra.,  kdysi  župní,  původních  oby vatelův  i  ložili  dvě  linie  nyní  ještě  trvající.  Náčelnik 
kraje,  slovanskýeh  Obodriců,  jenž  býval  si-  starší  linie,  Kamil  RUdiger  (*  1804  — 
dlem  knížat,  dnes  jsou  tu  úřady  panství  stár- 1 1  1872)  stal  se  dědicem  majorátu  i  titulu 
gardského.  S.  má  2401  obyv.  (1900)   Městem  '  knížecího  a  dědičným  členem   panské  sně- 


jest  od  r.  1259.  Podle  něho  sluje  meklen- 
bursko-střelické  panství  a  okres  stargard- 
ský.  —  4)  S.,  pův.  jméno  dnešního  OTden- 


movny  rak.  (1861).  Nynějším  náčelníkem  této 
knížecí  linie  je  Arnošt  RQdiger  (•  1861  í. 
Mladší  linie,  založená  Josefem   Františkem. 


burku  v  Holštýnsku.  Za  slovanských  dob  S.  i  podržela  titul  hraběci.  Náčelníkem  této  linie 
byl  důležitým  městem  Vagrů;  zde  sídlila  je-  |  je  hrabě  Quido  Rtidiger  {*  1864). 
jich  knížata  a  zde  založeno,  když  Němci  po*  i  von  Btarhemberg :  ^  v.  o.  Arnošt  Ra- 
čali  se  tlačiti  do  země,  první  biskupství  (kol.  '  diger,  hrabě  (*  1638  ve  St.  Hradci  -  1 1701), 
r.  952),  přenesené  r.  1163  do  Lubeku.  Pp.  rak.  vojevůdce.  Záhy  oddal  se  karriéře  vo- 
Starsrrad,  Starohrad  viz  Stargard.  ;  jenské,  bojoval  r.  1657  proti  Švédům,  r.  1664 
von  Btarhemberg^,  knížecí  a  hraběci  rod  |  vyznamenal  se  v  bitvě  u  sv.  Gottharda  proti 
rakouský.  Zakladatelem  rodu  jest  Gunda- .  Turkům  a  účastnil  se  v  1.  1672—76  ^Iky 
kar  I.,  příbuzný  starých  vévod  štýrských,  I  proti  Francouzům,  kdež  byl  při  obléhám  Pbi- 
jenž  postavil  v  H.  Rakousich  hrad  S.  (vlastně  I  lippsburku  těžce  poraněn.  Během  téďito  let 
Storchenberg).  Jeho  pravnuk,  Gunda- '  postupoval  ve  voj.  hodnostech,  r.  1681  stal 
kar  IV.  (t  1265),  začal  první  psáti  se  podle  |  se  pol.  zbrojmistrem.  Nejslavnější  čin  jeho 
rodinného  hradu.  Základy  k  příští  moci  ro-  jest  hájení  Vídně  proti  Turkům  od  9.  écc 
dové  položil  Erazim  (Erasmus  von  S.,  I  do  12.  záři  1683.  Byv  jmenován  od  cisaře 
t  1560).  Vyznamenal  se  při  prvním  obležení  Leopolda  I  vrchním  velitelem  posádky  s\* 
Vidné  od  Turků  (1529),  sebrav  v  Německu  deňské,  opravil  v  pěti  dnech  zanedbaná  opev» 
na  své  útraty  dva  pluky.  Později  upadl  v  ne-   není  vídeňská,  a  rozmnoživ  slabou  posadbi 


Starica  —  Stařimský. 


1059 


(13.000  m.)  o  dobrovolníky  z  měštanstva  Hdil 
zmužile  obhajováni.  Sám  byl  jednou  raněn 
do  hlavy  (17.  čna)  a  později  onemocněl  úpla- 
vicí  (8.— 19.  srp.)  Po  vítězství  Jana  Sobies- 
kého  dostalo  se  S-ovi  mnohých  vyzname- 
nání. Císař  jmenoval  ho  pol.  maršálem  a 
státním  ministrem.  V  1.  násl.  S.  bojoval 
v  Uhrách  proti  Turkům.  Při  obléháni  Budína 
byv  raněn  kulí  (1686)  odešel  do  Vídně,  kde 
stal  se  praesidentcm  dvorní  vojenské  rady. 
Srv.  ThQrheim,  Feldm.  Ernst  Rildiger  Graf 
S.  (Vid.,  1882).  J.F, 

2)  v.  S.  Quido,  hrabě,  rak.  maršál  {*  1657 
ve  Št.  Hradci  —  f  1737).  Pocházel  z  Jindři- 
chovské  linie  rodu  S-rského.  Ve  věku  dva- 
citi  let  vstoupil  do  pluku  svého  strýce,  RQ- 
digera  Arnošta;  jako  hejtman  a  pobočník 
strýcův  prodělal  obležení  Vidně  r.  1683.  Po- 
tom bojoval  v  Uhrách  a  několikráte  v  bojích 
se  vyznamenal,  zejména  při  dobýváni  Běle- 
hradu (1688).  Postoupil  na  pol.  zbrojmistra 
(1695J  a  v  bitvě  u  Zenty  velel  pravému  křidlu. 
Za  války  o  španělské  dědictví  bojoval  nej- 
prve v  Itálii,  kdež  po  odchodu  prince  Eugena 
převzal  vrchní  velení  (1703)  a  zabránil  fran- 
couzskému vojsku  vpád  do  Tyrolska.  Jme- 
nován byv  maršálem  pokořil  r.  1706—07  po- 
vstání uherské  a  r.  1708  převzal  velení  nad  cis. 
vojskem  ve  Španělsku.  Zvítěziv  u  Almenary 
a  u  Saragosy  (1710)  uvedl  arcikn.  Karla  do 
Madridu.  Nejsa  však  dostatečně  podporován 
anglickými  generály  utrpěl  potom  porážku 
u  Villaviciosy.  Po  odchodě  Karla  111.  (od 
r.  1711  cis.  Karla  Ví.)  S.  zůstal  ve  Spané- 
lích  jako  místokrál  a  bojoval  tu  až  do 
r.  1713,  kdy  vojsko  císařské  Španělsko  opu- 
stilo. Žil  potom  ve  Vídni  jako  vicepraesi- 
dent  válečné  dvorské  rady.  —  Srv.  Arneth, 
Leben  des  k.  Feldmarschalls  Grafen  Quido 
v.  S.  (Vid.,  1853).  J.F. 

Starioa,  rus.  új.  město  gubernie  tverské, 
rozložené  po  obou  svažitých  březích  řeky 
Volhy,  asi  11  km  od  želez,  stanice  t.  jm.  Má 
5396  obyv.  (1897),  nepatrný  průmysl  a  ob- 
chod (několik  koželuhovenj,  na  bhzku  zna- 
menité vápencové  lomy  (v  Povolži  známý 
>starický  mramor«);  pět  učilišf,  10  ko- 
stelův  a  mužský  klášter  (v  němž  Žil  a  zemřel 

Crvý  moskevskjr  patriarcha  Job).  S.  založena 
yla  r.  1297,  příslušívala  ke  knižeiství  Tver- 
skému,  pak  k  Moskevskému;  v  XVI.  stol. 
bvla  hlavou  zvláštního  knížetstvi.  Za  Ivana 
Hrozného  byla  opevněna;  často  trpěla  ná- 
jezdy litevskými,  na  poč.  Xyil.  stol.  zpustošil 
ji  tušinský  samozvanec. —  Újezd  stařičký 
má  na  4510  km^  149.431  obyv.  Pp, 

Stařloe:  1)  S.,  viska  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Třeboň,  fara  Suchdol,  pš.  Schwarz- 
bach  (Dol.  Rakousy);  6  d.,  62  obyv.  č.  (1900). 

3)  Š.,  městečko  na  Moravě,  viz  Starč. 

Btarlokl]  Michajil  Petrovič,  drama- 
tický spis.  malorus.  (*  1840  —  f  1904),  za- 
hájil literární  činnost  r.  1864  původními 
i  přelož,  verši  malorus.,  ale  pokusy  ty  kri- 
tika přijala  nepříznivě.  Nejlépe  dařily  se  mu 
překlady  z  Mickiewicze,  Syrokomly  a  j.,  jakož 
i  objemné  překlady   nár.  písni  srb.  (Kijev, 


1876).  V 1.  70tých  XIX.  stol.  těšily  se  velikému 
úspěchu  v  Kijevě  jeho  operetty  Ri\jdvjana  nič 
(1874)  a  Čemomorci  (1878).  Vážnějším  obsa- 
hem vynikla  jeho  hra  Nésudilos.  R.  1883  S. 
sestavil  malorus.  div.  společnost,  s  niž  po- 
řádal pak  představeni  v  Kiievě,  v  Moskvé» 
v  Petrohradě  a  j.  městech.  Malorus.  hry  tyto 
těšily  se  jak  ohromnému  úspěchu  u  širokých 
vrstev  rus.  obecenstva,  tak  i  nemalé  přízni 
kritiky.  Sám  S.  obohatil  repertoire  společ- 
nosti asi  20  dramaty,  komediemi  a  fraškami^ 
přijatými  velmi  příznivě  a  vynikajícími  ne- 
obyčejnou prostotou  a  znalosti  malorus.  lidu. 
Jako  většina  malorus.  her  práce  S-kého  máji 
obsah  velmi  prostý,  neznají  scénické  raffino- 
vanosti,  ale  za  to  působí  svoji  bezprostřed- 
nosti. Snk, 

Stařic:  1)  S.  Nová,  osada  na  Moravě, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Místek,  fara  Stará  Stařic; 
34  d.,  212  obyv.  č.  (1900).  —  2)  S.  Stará, 
far.  ves  t.;  242  d.,  1706  obyv.  č.  (1900),  kostel 
Nalezení  sv.  Kříže,  4tř.  šk.,  popi.  dvůr. 

Btaxigrad:  1)  S.,  Stari  Grad(ital.  Cittá 
Vecchia,  Cittavtcchia)^  největší  a  okr.  město 
v  úrodné  rovině  na  dalmat.  ostrově  Uvaru, 
v  hejtm.  hvarském,  má  4584  obyv.  (1900) 
srbochorv.,  dominikánský  klášter,  loděnice, 
přistav,  pš.,  telegraf,  parníkové  spojení  na 
linii  Zader-Kotor.  Obyvatelé  živi  se  lovem 
ryb.  S.  vystavěn  na  zříceninách  starého 
města  Pharia.  V  okolí  nacházejí  se  četné 
starožitnosti  řecké  a  římské. 

2)  S.  viz  Novigrad  4). 

8)  S.  viz  Sarajevo,  str.  631  fr. 

Btařlnuiký  zilibšteina,  příjmení  staro- 
české rodiny  prvotně  erbovní,  jejíž  erb  byl 
štít  bílý  s  modrým  pruhem  napříč  a  klenot 
tři  kohouti  pera,  žluté,  bílé  a  žluté.  Tento 
erb  obdržel  (13.  kv.  1556)  předek  jejich  Petr 
S.  tak  řečený  po  pustém  dvoru  Stařině  za 
Kolínem.  Bratři  Karel,  Jiřík,  Jan,  Jindřich 
a  Hynek  drželi  r.  1579  Chvalin.  Jiřík  nemaje 
pak  statku  sloužil.  Karel  koupil  r.  1590  Lu- 
kavec  a  zemřel  před  r.  1602  zůstaviv  sirotky 
Jana  a  Petra,  jimž  statek  jejich  prodán 
(1602).  Hynek  bydlíval  v  Poděbradech,  koupil 
r.  1602  Lukavec  a  zemřel  ok.  r.  1620.  Synové 
jeho  Karel  Krištof  a  Jan  Věnek  prodali 
Lukavec  r.  1628  knížeti  ťridlandskému,  od 
něhož  jej  onen  r.  1630  obdržel  pod  léno. 
R.  1663  mu  týž  statek  z  manství  propuštěn. 
Týž  býval  radou  dvoř.  a  kom.  soudu,  v  1. 1658 
až  1670  hejtmanem  kraje  hradeckého  a  plno- 
mocnikem  panství  Lamboyských  (f  10.  ún. 
1670).  Manž.  jeho  Anna  Kateřina  Dohalská 
koupila  r.  1655  Sobětuš  a  zemřela  r.  1685. 
Syn  jejich  Sigmund  Karel  pustiv  Lukavec 
koupil  r.  1682  Chotoviny.  Majestátem  z  23.  říj. 
1686  vyzdvižen  do  stavu  panského  rodů  staro- 
žitných. Zemřel  r.l695  v  Jindř.  Hradci  zůstaviv 
z  manž.  Lidmilv  Františky  Matcrničky  z  Květ- 
nice  (t  25.  led.  1697)  syny  Karla  Albrechta 
a  Františka  Arnošta  a  tři  dcery.  František 
vstoupil  ok.  r.  1697  do  tovaryšstva  Ježíšova 
a  prodělal  noviciát  v  Brně,  kdežto  Karel  ujav 
Chotoviny  oženil  se  r.  1700  s  Františkou 
Skolastikou     Kalhartovnou     ze     Štemfeldu 


1060  StarjeŠina  —  Starnberg. 

{t  v  dnoni  17241  a  prodav  r,  1701  Chotoriny .  jakoí  i  četné  skladby  pro  tpív,  pfo  klaňr  i 
lil  T  Praze  a  t  Popovicicb.  Pak  diiel  Boubin  |  jiné  nástroje.  Nap&al:  Kunti  tnul  Weit.  An^ 
a  oienil  se  r.  1724  s  Kateřinou  Stranickou ,  wahl  von  Tageburhbíattem  {1884). 
z  Kopidlna.  Z  prvního  maníelstvi  mčl  syny  Btarkflnbaoh  vii  Jilemnice. 
Tana  Václava,  Leopolda.  Ferdinanda  a  BtarkanbiirB,  provincie  velkovév.  Hc»- 
Maximiliána  Jifi.  z  druhého  níkolik  synův  ského,  branifíci  na  s.  a  sv.  s  pros.  provincii 
a  dcer.  Leopold  sloulil  v  c.  k.  vojité  a  byl  hessko-nassavskoo,  na  záp.  s  hcsskou  prov. 
ienat  od  r.  1746  ■  Marií  Annou  z  Helveraenu  i  Rheinbessen  a  bav.  Falci,  na  j.  ■  Badeiukea 
a  od  r.  1756  s  Johankou  Radeckou  z  Radce    a  na  v.  s  Bavorskem,  méti  301913  km'  a  mi 

31762).  Jan  Václav  koupil  r.  1762  statek  489.512  obyv,,  véiS.  evangelíků.  V  sct.-vJcIl 
ilum  B  Doini  Lomnici  z  penéz  na  vojnř  íásti  prostoupenajest  Oďenwaldein  a  odvod- 
uietfen^ch  a  zemřel  r.  1776  maje  70  let  věku.  ňována  pohraniíninii  fekamt  Rýnem  a  Ho 
Statek  Chlum  dríel  po  ném  Jan  Václav  '  hanem.  Ponévadl  pfida  je  velmi  Arodná,  dafi 
(*  1759),  syn  Leopoldův,  a  prodal  jej  r.  1788, '  se  tu  zem£dčlatvi,  hl.  vinafství  a  sadaArtri; 
Potomstvo  léto  rodiny  iilo  jeŠté  v  1.  polovici  průmysl  soustředěn  jest  v  Darmstadte  a  0%a- 
XIX.  stol.  V  nynějiích  seznamech  se  ne- '  bachu.  D£li  se  na  7  okresfi;  hl.  m.  Dsrm- 
vyskytuji,  Sčk,        ntadt.  Jméno  má  od  hradu  S-U  U  Hcppen- 

iJHÁijcIliift  viz  Stařešina.  heimu,  zbudovaného  r.  1601   opatem  Ulri- 

Bterkt  1)  S.  Bernhard  Karl,  klass.  ar-   chem  z  Lorscbe  a  zbořeného  la  války  sedmi- 
chaeolog  ném.  (*  1824  v  JcnĚ  —  t  1879). .  lete. 

Studoval  klasa,  filologii  v  Jeně  a  v  Lipsku,       MtarkoA:  1)  S.,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a 
r.  1847  konal  studijní  cestu  po  Itálii,  r.  1848    okr.   Čáslav,   fara    Zbislav.   pi.   Bilé    Podoli: 
habilitoval  se  v  JenĚ,  r.   1855  stal  se  řád.    90  d.,  574  obyv.  č.  (19001,  til.  koMel  Nanebe- 
prof.  blass.  archaeologie  v  Heidelberce.   Se-    vzetí  P.  Marie  (r.  1355  far.],  2lf.  ik.,  obč.  za- 
psal:    Quaeitionum    Anacreonticarttm    lib,    II    loína,   sušárna   na   čck^nku,   F^ku  a  ovorc. 
{1846)-,    De  Ttllure  dea  deque   ťius  imagine  a'  S.  jest  pův.  sídlo   vladwk   ze   Starkoče.  - 
Manuele   Phile   deteripta   (1848);   Ga\a   u.  die    3}  S,.  ves  t.,  hejtm.  Náchod,  okr.  a  ps,  Ska- 
pkilistáiíche  Kúste  {\a2)\  ArchdologiKhe  Srn- 1  líce  Čes.,  fara  Studnice;   39  d.,  209  obyv.  f. 
Jien   fu  tiner  Revision  von  Můllers  Handbueh    (1900),  telegraf  a  iel.  si.  na  tr.  Václavice-S. 
der  Archáologie  (1852);   Stádtelebrn,  Kunst  u.        Btarkov   {Starkiiadt).   měsEo    v  Cechách, 
Altertkum  in  Frttnkreick.   Mit   »inem  Anhang    v  hejtm.  broumovském,  okr.  teplickém,  451 « 
uber  Antaierpen  (1855);    Mythologische  Páral-    n.  m.,  má  172  d.,  11  obyv.  č.,  978  n.  (19001, 
leten:  Die  Wacktel,  Slemeninsel  u.  der  Úlbaum  '  far.  kostel  sv.  Josefa  (ve  XIV.  stol,  far,),  pH 
im   Bereiche   phůnikischer    u.   griech.   Mythen  '  velkém  poiáru  r.  1622  vyhořel  a  v  I.  IftSS  Ú 
(.Ber.  der  sSchs.  Gea.  d.Wíss..,  1856,  32  ai    1658vystav5nshrobkoučertorejskýehzČerti)' 
120);   Niobe   u.   die   Niabiden   in    ihrer  lilter.,    rej,  5tř.  Sk.  obce.  a  stát.  odbor,  tkalcovskou. 
kůmtleriKhen    u.    mythot.    Bedeutung   (1S63);    pS.,  telegraf,  četn.  stanici,  2  mlýny,  prům^il 
cestopisné   studie   Naeh    dem   griech.   Orient  i  bavlněný   a   tvdenni   a   několik    výroč.  titil- 
(1874);    Handbueh   d.    Archáologie   der   Xiini/ ,  SvĚřen.   panství   (1018-93  ha  půdy)   se  tím- 
(jen  I,  díl,  1880).  Mimo  to  uveřejnil  přehledy  .  kem,  dvorem  a  píva- 
o  archaeol.  literatuře  v  Bursianových  ijahres-  '  varem  dril  Helfricd 
berichte«,  ve  »Philologu«  a  v  •Heidelb.  Jahr-    řiš,  sv,  pán  z  Kaiser- 
btlcher>,  a  mnoiství  pojednání  v  odb.  caso- ,  šteína.   Za   mlýnem 
pisecb,  v  publikacích  akademii  a  v  program-  ^  vrch    iv.    Schloss- 
mech  univ.;  z  těch  některá  otiiténa  ve  sbirce  hUbel,  na  němí  prý 
Vortráge  u.  Aupát^e  aut  d.  Cebiete  dtr  Archdo-  I  stávala    tvrz.     ErD 
iogie  II.  Kunstgeschichtš,  vydané  lákem  S-o- ,  městský  (vyobr.  č. 
vým  G.  Kinklem  (1880).  Konefně  S.  upravil    3953.):   v  červeném 
k  tisku  5.  vydáni  K,  F.  Hermannových   fec.  '  Stitě     na     trávníku 
statoíitnosti  státních  a  2.  vyd.  starol.  sakrál-  <  spatřuje  se  medvěd 
nich  a  soukromých.  Srv.  Biographiaches  Jahr-  .  přirozené    barvy    a 
buch,  18T9,  40  si.  Vy.       za  ním  strom.    Ve 

a)  S.  Ludwig,  hud.paedagog  něm.  (•1831  '  XIV.  stol.  připomi-  (.  ^.^ 

v  Mnichové  —  t  1884).  UČÍ1  se  hudbě  v  Mni-  '  ná  se  na  S-ě  Kubín         Znik  a,íut  súikav4 
chove   u  ].  Lachnera  s  úspěchem  takovým,    ze  Žampachu;  po- 

ie  dvorní  divadlo  záhy  počalo  od  něho  ob- j  tom  držen  ke  hradu  Skalám,  po  jichzpaitíw 
jednávati  hudbu  meziaktovou  a  baletní.  Vy- '  seděli  (do  r.  1S76)  zde  2ebuiiíti  i  Nestajon- 
nikl  však  zejména,  když  s  Lebertem  vydal  I  za  nichi  vystaven  lámek,  pak  Bohdaneíl' 
velikou  aavierichule  a  založil  ve  Stutgartě  j  (do  r.  1576),  od  t,  1580  3  sestry  Žehoiictó 
konservatoř,  na  nií  byl  po  16  let  učitelem  ,  z  Nestajova.ponich dědili  CBrtorejitiíCertO' 
zpěvu.  Byl  mu  pak  udělen  titul  professora  ,  rej,  od  r.  1662  Jetřich  de  Carmis  a  od  r.  16'3 
a  univ.  v  Tublnkách  jmenovala  jej  čestným  panové  z  KaiserStcina. 
doktorem.  Vydal  pak  ješlě  Deutsche  Ueder.\  gtukstedt  viz  Starkov. 
(cAu/e  a  Etemenlargesaiigschule,  s  A.  a  C.  |  ■terab*r^(Starenberg),  vesnicevHof: 
K i ssn érem  sbírku  nár. zpěvů  keltských,  samo-  i  Bavorsku  při  jezeře  Starnberském  W 
statně  pak  klavírní  transskripce  a  zpracoval  WQrmském  (v.  t.),  na  trati  Mnichov-Wwl- 
klavimi  díla  Haendlova,  Bachova,  Mozartova,  I  heim  bavorských  stát.  drah,  má  2853  obf< 


Starnina  —  Starokatolicismus.  1061 

(1900),  kostel  katol.  a  evang.,  pěkný  zámek  ,  mnoho  zakoušel  v  bojích  mezi  Litvou  a  Pol- 
ze  XVL  stol.  Jest  oblíbeným  letním  místem,  i  skem  s  jedné  a  moskevskými  knížaty  a  caři 

Starnina  GherardOi  malíř  ital.  {*  1354  |  se  strany  druhé,  až  zase  opanovali  jej  Poláci 
ve  Florencii  —  f  PO  1406).  Učil  se  u  Antonia  ;  (1618).  R.  1648  zmocnil  se  ho  Bohdan  Chměl- 
Veneziana,  cestoval  po  Španělsku,  kde  po  nickij  a  r.  1654  jest  tu  opčt  pánem  cář  ruský, 
delší  dobu  žil  a  pracoval,  a  to  s  úspěchem,  Až  do  r.  1783  byl  sídlem  kozáckého  pluku, 
neboť  vrátil  se  do  svého  rodného  města  jako  V  dřívějších  dobách  býval  velmi  důležitým 
zámožný  muž  a  vstoupil  r.  1387  do  cechu  obchodním  střediskem  Malé  Rusi.  —  Újezd 
malířského.  Jeho  malby  v  Sta  Maria  del  Car-  starodubskýmána  3291  km*  147.688  ob.  Pp, 
mine  ve  Florencii  byly  v  XVIII.  stol.  zničeny  i  2)  S.  Rjapolovský,  též  Vjatský,  kdysi 
požárem,  ale  podle  zachovaných  reprodukcí  sídlo  rus.  údélného  knížetstvi,  jež  r.  1238  pa 
vyznamenávaly  se  pravdivosti  a  snahou  po  i  nájezde  tatarském  veliký  kníže  Jaroslav  Vse- 
vystižení  skutečnosti.  S.  je  důležitým  zjevem  volodovič  odevzdal  v  úděl  mladšímu  svému 
v  dějinách  umění,  poněvadž  pojí  dobu  Giot-  bratru  Ivanovi,  v  jehož  rodě  udržel  se  do 
tových  následníků  s  mistry  A  V.  stol.,  bylf  r.  1363.  kdy  spojen  s  knížetstvi  m  Moskev- 
učitelem  mnohých  proslulých  malířů,  a  jeho  ským.  Potomky  posledního  z  údělných  knížat 
nejslavnějšími  žáky  byli  Masolino  a  podle  za-  starodubských  jsou  známé  knížecí  rody  Po- 
chovaných zpráv  též  Fra  Giovanni  da  Fie-  žarských,  Rjapolovských,  Chilkových  a  j.  Mé- 
sole  (v.  t.  1).  Novější  badatelé  připisují  S-ovi  sto  úplně  zničili  Poláci  r.  1609.  Zbyly  pouze 
značnou  důležitost  jako  mistru  realistické  staré  valy  a  kaplička  nad  pramenem.  Část 
kresby,  který  své  žáky  vedl  k  přesnějšímu  bývalého  města  zastavěna  jest  osadou  (asi 
studiu  přírody.  F,H'S.       o  700  duších),  jež  sluje  Kljazemskij  Go- 

Btamov  (Star  no  v):   1)  S.,  ves  na  Mo-   rodok.  Pp. 

ravě,  hejtm.  Litovel,  okr.,  fara  a  pš.  Konice  Btarodabik^  Ivan  Aleksějevič,  roz- 
u  Prostějova;  20  d.,  117  obyv.  č.  (1900),  Itř.  j  kolnický  spis.  rus.  (*  1709  —  f  1776),  byl 
šk.  —  2)  S.,  far.  ves  t,  hejtm.,  okr.  a  pš.  |  sedlákem,  ale  četbou  nabyl  značných  vědo- 
Šternberk;  83  d.,  614  obyv.  č.  (1900),  kostel  mostí  bohoslovec.  a  jako  člen  sekty  pomo- 
sv.  Mikuláše,  2tř.  ák.  řanské  hájil  této  proti   učením  jiných  sekt 

Staro-  ve  složeninách  jako  staročeský,  četnými  spisy,  z  nichž  uvádíme:  Zanimatélj^ 
staroněmecký,  starořecký  (jazyk,  litera- ;«>';,  JťWitr;,  ubé^dénija  i  hlagočestija  ispolné" 
tura,  uměni,  sloh  atd.),  pokud  zde  nejsou  1  nyj  rai[govor  s  monachom  Feodorom  KovaŠeth- 
uvedeny,  viz  u  příslušných  jmen  zemí  nebo  \skim  o  tajinstvach  chirotoniji  i  braka\  Jasnoje, 
národu,  na  př.  Čechy  (jazyk),  str.  274^sl.,  ubéditéljnoje  i  ^ivoje  ra^su^dénije  o  starovir^ 
(liter.)  str.  281 — 289  atd..  Rekové  (jazyk),  českoj  cerkvi  i  staroobrjadcach]  Poka^anije 
str.  484  si.,  niter.)  str.  488  si.,  (umění)  str.  513  si.  o  sile  věčných  \avétov  i  prika^anij  Boi^jich 
atd.,  též  či.  Architektura,  Hudba  a  pod.  !(1757);    Pervaja  i  vtoraja  apologija  o  nénuf- 

Starobéljsk  (CrapoÓ^jncKL),  új.  město  :  nych  popovskich  moUtvach  očiščenija^  rofdaiu' 
ruské  v  gub.  charkovské,  založ.  r.  1686.  Má  šČej  feně  détéj  (1768, 20  seš.);  Poka^anije  o  po* 
14.292  obyv.  (1897);  8  učilišť  (jjymnasium),  strifeniji  v  inoče^tvo  nérukopolofennymi  mve- 
4  kostely;    obchod  s  pbilím,  vyvážení   loje;   fami  (1759)  a  mn.  j. 

několik  výr.  trhů.  —  Újezd  staroběljský  Starokatolioismoa  jest  hnutí  v  církvi  ka- 
má  na  12.343  km*  362.984  obyv.  Pp.       tolické,  které  neuznávalo  usnesení  koncilu  va- 

Starobin,  m.  v  rus.  gub.  minské,  nad  ř.  tikánského  a  v  dogmatě  o  neomylnosti  a  abso- 
Slučí,  již.  od  Minská,  má  3123  obyv.  (1897),  lutni  moci  papežově  vidělo  odchýleni  od  staré 
kteří  se  živí  výrobou  dřevěných  předmětův  !  církve  katolické.  Hnutí  starokatolické  v  Ně- 
a  senosečí  na  okolních  rozsáhlých  močálech,    mecku  zahájili  v  srp.  1870  v  Norimberce  pro- 

Starobnlharský  Jaxyk  viz  Staroslo-  fessoři:  Dóllinger,  Friedrich,  Michelis,  Rein- 
věnský  jazyk.  kens,    Knoodt,    Langen,    Reu^ch,    Weber^ 

8taro66nské,  Staročensko,  viz  Staro-  Schulte  (z  Prahy)  atd.  protestem  proti  sně- 
že nské.  sením  koncilu  vatikánského.   Boj,  který  po- 

8taro66rkassk  též  Staročerkasskaja,  tom  v  Německu  nastal,  měl  za  následek,  že 
Starý  Čerkask  viz  Čerkask  1).  'r.  1871  o  letnicích  v  Mnichově  za  předsed- 

Starodab:  1)  S.,  új.  město  rus.  v  gub.  [  nictvi  DóUingerova  bylo  přesně  formulováno 
černigovské  při  říčce  Babinci;  má  12.451  stanovisko  starokatohků  proti  snesením  kon- 
obyv.,  slušnou  výstavnost,  několik  kostelův  cílu  vatikánského  a  že  po  prvním  sjezde 
a  sadů;  stanice  železniční;  průmysl  (6  to-  starokatolíků  povstala  v  Německu  řada  staro- 
várních  závodův)  i  obchod  nepatrný  (koze-  katolických  sdruženi  s  vlastní  bohoslužbou, 
lužství,  zahradnictví;  prodává  se  obilí  a  ko-  Druhý  sjezd  starokatolíků,  r.  1872  v  Kolíně 
nopí;  čtyři  výroční  trhy).  Kromě  obec-  n.  R.,  rozhodl  se  zvoliti  vlastního  -  biskupa, 
ných  škol  chlapecké  progymnasium  a  du-  jemuž  přidělena  byla  synodální  repraesen- 
chovní  učiliště.  S.  jest  osada  velmi  stará,  táce,  skládající  se  ze  4  duchovních  a  5  laikův. 
Stál  již  v  XI.  stol.,  náležel  ke  kníž.  Černi-  Organisace  s-mu  od  té  chvíle  se  šířila, 
govskému  a  hrál  tehdy  i  později  důležitou  R.  1873  zvolen  byl  biskupem  starokatolíků 
úlohu  ve  sporech  knížat.  Zničen  byv  od  Ta-  '  vratislavský  professor  Reinkens,  po  jeho 
tarů,  znovu  postaven  od  Litvanův.  Naležev  smrti  r.  1896  volba  padla  na  generálního  vi- 
již  ve  XIV.  stol.  po  některou  dobu  k  Moskvě,  káře  Theodora  Webera  v  Bonnu.  Oběma  bi- 
na  počátku  stol.  XVI.  poddal  se  ji  opět,  ale   skupům  dostalo  se  uznáni  od  vlád  badenské, 


1062 


Starokonstantinov  —  Starosta. 


hesské  a  pruské;  bavorská  vláda  odepřela) 
aznáni  a  od  2.  dub.  1891  pokládá  starokato- 
liky  za  soukromou  společnost  náboženskou. 
V  Německu  počítá  se  asi  50.000  starokato- 
likův.  S.  v  Nčmecku  i  jinde  stará  se  nejen 
o  svou  církevní  organisaci,  ale  i  o  své  škol- 
ství, humanitní  opatřeni  a  p.  S.  rozšířen  jest 
i  mimo  Německo.  Ve  Švýcarsku  Basilej  r.  1872 
prohlásila  se  proti  dogmatu  o  neomylnosti 
papežově.  Za  vedení  Aug.  Kellera  a  prof.  Mun- 
zingera  utvořeny  tam  byly  obce  »křesfansko* 
katolickéc.  První  vznikla  r.  1875.  R.  1876 
svolen  byl  biskupem  prof.  Herzog.  S.  má  na 
universitě  v  Bernu  svoji  fakultu.  R.  1899  v  Cu- 
ríchu  b^la  ustavena  první  obec  katolická  ná- 
rodní církve  českoslovanské.  Švýcary  mají  asi 
75.000  starokatolíkA.  V  Rakousku  s.  konsti- 
tuoval se  ve  Vídni  r.  1872,  pak  v  Riedu, 
v  novější  době  jeví  se  hnutí  starokatolické 
v  se  v.  Čechách  ve  Warnsdorfu  a  od  poč. 
r.  1899  agitací  dra  Fr.  Išky  v  Praze.  R.  1888 
rakouští  starokatolíci  vyvoUli  si  svého  správce 
biskupství  s  radou  synodální.  Starokatoliků 
počítá  se  v  Rakousku  na  16.000  duší,  na  po- 
čátku r.  1902  v  Praze  bylo  jich  na  600.  Ve 
Francii  repraesentantem  s-mu  je  Pater  Hya- 
cinthe,  v  Itálií  hr.  Campello,  ve  Španělsku 
Cabrera.  V  Sev.  Americe  od  r.  1897  s.  vy- 
stupuje v  Chicagu  jako  církev  polsko-kato- 
lická.  Biskupové  starokatoličtí  od  r.  1889  vešlí 
v  užší  styky.  Od  r.  1890  kongressy  s-mu  jsou 
mezinárodní.  S.  má  řadu  časopisů.  V  Ně- 
mecku jsou  to:  »Deutscher  Merkur*,  >Alt- 
kath.  Kirchenblattc,  >Altkath.  Volksblattc,  ve 
Svý carech:  »Katholik<,  a  vědecký  list  bern- 
ský:  'Internationale  theol.  Zeitschrift<,  v  Če- 
chách: »Národní  katolík*,  >Reforma«,  v  Hol- 
landsku:  »Oud  katholiek<,  v  Itálii:  »I1  La- 
baro<,  ve  Španělsku:  >La  Luz«.  Srv.  Fried- 
berg,  AktenstOcke  dle  altkath.  Bewegung 
betreffend  (1876);  v.  Schulte,  Der  Altkatho- 
licismus  (1887);  Dóllinger,  Ueber  Wiederver- 
einigung  der  christl.  Kirchen  (1888);  Fischer, 
Ursprung,  Wesen  und  Stellung  des  Christ- 
katholicismus  zur  r5m.-kath.  u.  prot.  Kirche 
(1893);  Goetz,  Die  geschichtliche  Stellung 
und  Aufgabe  des  deutschen  Altkatholicismus 
(1896);  Iška,  České  starokatolické  hnuti 
(1902>  Tbk. 

Btarokonitantiiiov,  rus.  új,  město  gub. 
volynské  při  řece  Sluči,  s  21.618  obyv.,z  nichž 
přes  polovic  (56Vo)  židů,  377o  pravoslavných, 
77o  katolíkův.  Pěstuje  se  zemědělství,  obchod 
s  obilím,  dobytkem  a  solí;  několik  škol, 
zbytky  starého  opevnění  a  tvrze.  S.  založen 
byl  r.  1525,  Konstantinem,  knížetem  Oatrož- 
ským.  —  Újezd  starokonstantinovský 
má  na  2560  km*  195.241  oby  v.  Pp. 

Starominakaja,  stanice  v  ruské  oblasti 
kubánské,  jz.   od    Azova,   má   10.244   obyv. 
(1897),  silné  mlynářství,  výrobu  másla,  zeraě 
dělství  a  chov  dobytka. 

8taroo1>řadol  (rus.  staroobrjadcy^  starO' 
obrjadstvo)  viz  Rozkolníci  a  Rusko, 
str.  164í>sl. 

Starorakoaské  zemé  víz  Rakousko, 
str.  164  ťi,  166  6  a  Xdl  b  2l  '], 


Staraiédly,  Starosedlo  {Starosedl), 
ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Teplice,  fan 
Bořislav,  pš.  Zalaný;  36  d.,  210  obyr.  n. 
(1900). 

Btaroilovénský  i&syk,  téi  starobul- 
harský,  církevnč-slovanskÝ,  sa  starších 
dob    též  jen   staroslovanský    (v    uišim 
smyslu  slova),  náleží  k  jiini  skupiné  jazyků 
slovanských  (srv.  Slované,  str.  450  a  452 ^. 
Jest  to  jazyk  vvnikající  starožitným  rázem  a 
stářím   památek  písemných,  jazyk,  v  němž 
svatí  bratří  Cyrill  a  Method  v  2.  poL  DC  stol 
založili  bohoslužbu  slovanskou  a  kterým  jsou 
sepsány  staré  bohoslužebné  knihy  a  nábo- 
ženské spisy  Slovanů  pravoslavných,  větši- 
nou (z  řečtiny)  přeložené.  Pro  svou  staro- 
bylost jest  velice  dfiležitý  pro  mluvnici  slo- 
vanskou vůbec.   Kopitar,  Miklosich  a  j.  na- 
zývali jej  jazykem  staroslověnským  (něm. 
altslovenisch,  lat.  linzua  palaeoslovenica  nebo 
sloveniea  veteris  dialedi  u  Miklosidie),  jimž 
prý  mluvil  staiý  národ  slov.  hlavně  v  Pan- 
nonii  usedlý,  jenž  se  nazýval  Slovené  a  jehož 
potomky  jsou  prý  nynější  Slovinci  (vlastně 
Sloveno ó.  Jiní  (Šafařík ,  Schleicher ,  Hattala, 
Leskien,  Gebauer  a  j.)  jmenovali  tento  jazyií 
starobulharsk]^m,   stavíce   se   tak    proti 
pannonské   theorii  Miklosichově,  které  ani 
Jagič,  ač  také  užíval  výrazu  »staroslověn8k$« 
(altslovenisch),  nikterak  nehájí.  Podle  názorů 
těchto  učenců  bylo  to  některé  nářečí  bul- 
harské (snad  z  okolí  Solunu  v  Makedonii), 
jehož  přísluánici  sluli  též  Slovené.  V  nové 
době  vracejí  se  slavtsté  nejradéji  ke  staréma 
(neutrálnímu)  názvu  cirkevně-slovanský 
(něm.    altkirchenslavisch ,    rus.    cerkevnchsla" 
vjanskij  jaiyk  atd.  podle  obsahu  nejstariích 
památek).  Otázka,  která  je  vlast  J-a  s-kého, 
náleží  od  času  Dobrovského  ku  předním  a 
nejdůležitějším  záhadám  slovanské  filologie; 
přehledný  obraz  podal  Fr.  Fastrnek  ve  cL 
jihoslované,  str.  389  6  si.;  podobné  J.Po- 
lívka ve  »Slov.  Sborníku*  1883,  481  si.  (»Kie- 
rým  jazykem  psány  jsou  nejstarší  památky 
cirk.  jazyka  slovanského,  starobulharsky  d 
staroslověnsky  ř«).  O  nejdůležitějších  pracích 
v  oboru  mluvnice  a  slovníka  J-a  s-kčho  vis 
ČI.  Dobrovský  (737 <f),Kopitar(774i>),Vo- 
stokov,  Miklosich,  jagid,  Leskien  aj. Pa- 
mátky písemnictví  staroslověnského  jsou  dí- 
lem hlaholské,  dílem  kyrílUké;  zevrubný  vý- 
čet jich  a  literaturu  viz  v  či.  Hlaholice  a 
Kyrillice. 

Staroit  Nová  (Neusorge),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  jablonné,  fara  a  pš.  Rynoltior; 
25  d.,  119  obyv.  n.  (1900). 

Btaroita,  výraz  vyskytující  ae  v  pravé 
jednotlivých  slovanských  národů  v  rozUčsém 
smysle.  S-tové  jsou  funkcionáři  panovQÍk<>- 
vými  i  autonomními,  vojensdcými  i  dvUníini. 
Jak  již  slovo  samo  ukazuje  (srv.  \slU  itmor 
a  senátor),  termin  tento  je  synonymem  v>- 
razů  náčelník,  představený,  správce,  bhiva 
a  p.  V  právě  ruském  sluli  v  nejstarší  době 
a-ty  vyšší  i  nižší  velitelé  zemské  hotovosti 
(tysjačtí,  sotští  i  désjatští).  V  Ruské  Pravdc 
nazývají  se  tak  i  selští  tiuni.   Později  oaí^ 


Starosta. 


1063 


▼aty  se  tak  orgány  zemské  (městské  i  ves- 
nické) samospi^vy,  volené  obci.  Tito  t.  zv. 
zemáU  s-tové  byli  jednak  soudci*  jednak  oř- 

fány  hospodářskými  a  správními,  jmenovitě 
nančnimi,  majíce  na  starosti  mezi  jiným 
repartici  dani.  Samosprávný  úřad»  v  jehoi 
ěele  stáli,  nazýval  se  zemskou  komorou 
{\€m$kaja  i\ta)\  skládal  se  vedle  s-ty  jako 
náčelníka  ze  zástupcův  obyvatelstva.  Oby- 
čejně byli  voleni  zvláStni  s-tové  pro  města 
a  zvlážtní  pro  venkov,  pro  t.  zv.  volosf.  Ně- 
kdy však  volen  s.  jeden  pro  město  i  celý 
Újezd  (venkov);  v  tom  případě  nazýván  byl 
zeroskij  gorodovoj  i  vseujězdnyj  go- 
lovnoj  s.  Od  pol.  XVI.  sto),  objevuji  se 
ve  volostech  t.  zv.  izljublennyje  s-ty, 
hlavně  civilní  soudci.  Vedle  nich  voleni  jsou 
s  moci  policejně  trestní  t.  zv.  gubnyje  s-ty. 
Gubný  s.  vybírán  byl  z  dvorjanft  nebo  bo- 
jarských děti;  zřídka  obsazován  byl  tento 
úřad  vládou.  R.  1627  nařízeno  voliti  takové 
8- ty  po  všech  městech.  V  Novgorodě  voleni 
byli  8-tové  po  >koncích<  a  ulicích  jeitě 
v  XVI.  stol.  Srv.  téi  Rusko,  str.  312 *.  — 
V  nové  době  sluji  na  Rusi  s-ty  vesničtí  před- 
staveni. Viz  Rusko,  str.  343 fr. 

V  právě  českém  slovo  s.  mělo  rovněž 
význam  různý.  Nazývali  se  tak  rozliční  správ- 
cové a  představeni,  na  př.  představení  soud- 
ních půhončích  čili  komorníků  (s-tové  ko- 
morničí),  náčelnici  (obyčejně  nejstarái 
členové  a  vladaři)  šlechtických  rodůatd. 
Na  Moravě  slul  s-tou  země  zemský  hejt- 
man (viz  Hejtman,  str.  31b).  Dnes  vchází 
výraz  tento  ve  všeobecné  užíváni  k  označení 
městských  purkmistrův  i  vesnických  před- 
stavených. O  jejich  působnosti  viz  Čechy, 
str.  565  tf,  569  fl  a  570  ťi. 

V  Polsku  nazývali  se  královští  úřednici 
podobni  zemským  hejtmanům  v  zemich  ko- 
runy České  lat.  summi  čili  generales  capitanei 
(někdy  i  gubematorts^  rectores,  tutores)  a  pol- 
sky Silové.  Objevuji  se  v  celém  Polsku  po 
prvé  za  české  vlády  (1291—1306).  V  každém 
kniietství  {d\ielmca)  byl  obyčejné  jeden  s. 
Původně  měl  působnost  jen  v<:řejnoprávni, 
později  i  hospodářskou.  V  prvé  příčině  vy- 
konával jurisdikci  ^spornou  i  nespornou  jakož 
i  policcjnětrestni),  moc  vojenskou  a  správní. 
Ve  druhé  příčině  byl  hospodářským  správ- 
cem a  uživatelem  královských  statků  a  v  této 
vlastnosti  byl  povinen  odváděti  králi  jisté 
platy  \tii\l^).  Vedle  toho  musil  poskytovati 
králi  a  jeho  družině  na  cestách  pohoštění 
{statio,  viz  Stan;.  Moc  s-tů  českých  byla 
o  něco  větší  než  pozděišich  polských  (za 
vlády  polské).  Sidlilf  král  český  daleko  od 
Polska  a  dosazoval  tedy  za  své  náměstky 
úředníky  s  pravomocí  obsáhlejší.  Naproti 
tomu  král  poUký  často  objížděl  svá  knížet- 
stvi  a  obmezoval  tím  působnost  s-tů.  S-tové 
čeští  jsou  dále  jen  zástupci  krále  a  neužívají 
královských  statků;  tento  soukromoprávní 
element  staroslenského  úřadu  objevuje  se 
teprve  za  Vladislava  Lokýtka.  Vznik  staro- 
■tenského  úřadu  vysvětluje  se  tím.  že  král 
potřeboval  v  jednotlivých  kníietstvich  svých 


zástupců,  a  těch  nemohl  hledati  v  úřednících 
zemských  (autonomních),  totiž  vojevodech 
(palattni).  Hospodářská  funkce  s-tova  měla 
příčinu  v  úpadku  dosavadní  organisace  hrad- 
ské (kastelánské),  resp.  v  tom,  ie  místo  do- 
savadního hospodářství  naturálního  nastou- 
pilo následkem  rozvoje  obchodu  pojícího  se 
ke  vzniku  mést  hospodářství  peněiné.  Kdežto 
kasteláni  vybírali  pro  knížete  dávky  v  natu- 
ráliich  a  chovali  je  na  svých  hradech,  a  pa- 
novník pak  na  svých  cestách  po  zemi  zásoby 
ty  se  svým  dvorem  trávil,  S-tové  odváděli 
králi  ze  svých  starostev  platy  v  hotovosti, 
jiné  postaveni  než  v  ostatních  polských  kní- 
žetstvích  měli  s-tové  s  počátku  v  Malopol- 
sku.  Nehledí  se  tu  ovšem  ke  s-tům  (zvaným 
rovněž  capitanei^  někdy  téŽ  tutores  castri^ 
praefecti  castri),  kteří  byli  správci  jednotU- 
vých  hradův  a  statků  spojených  s  nradem, 
a  kteří  tedy  měli  na  starosti  jen  obranu 
hradů  král.,  začež  byli  dotováni  pozemky 
(jsou  to  hejtmane  hradšti,  nikoli  zemští,  zv. 
s-ty  negrodovými;  nemají  jurisdikce  nad 
milites  ani  správy  král.  domén).  Vlastni  zemští 
s-tové  objevuji  se  v  Malopolsku  teprve 
v  prvých  letech  po  smrti  Kazimíra  Velikého 
(v  poslední  Čtvrti  XIV.  stol.),  tedy  za  Lud- 
víka a  po  něm.  Králem  jest  panovník  cizí, 
který  nesídlí  v  zemi.  Proto  jest  potřebí  zá- 
stupců kiále,  s  tů.  Kdežto  však  v  ostatních 
polských  knížetstvích  bylo  po  jednom  s-tovi, 
byla  jich  v  Malopolsku  celá  ráda.  Pozdější 
zavedení  s-tŮ  v  Malopolsku  mělo  za  následek 
i  to,  že  moc  s-tů  mafopolských  byla  mnohem 
menši  neŽ  moc  s-tů  v  ostatních  knížetstvích. 
Vyvinulif  se  v  Malopolsku  zatím  jiní  orgá- 
nové, kteří  vykonávali  působnost  podobnou 
jako  v  jiných  kníietstvich  s-tové  (roczki, 
wiece,  opravcové  čili  justiciáři,  purkrabí  jako 
vojenští  náčelníci  hradův  a  mimo  to  zvláštní 
správci  hospodářští,  na  jejichž  útemi  se  vy- 
skytovala jako  enklávy  starost va  hradská 
[hradská  hejtmanství],  zv.  starostvy  negrodo- 
vými). Tak  se  stalo,  že  Malopolsko  obdrželo 
nikoli  generálně  (zemské),  nýbrž  t.  zv.  g ro- 
dové S-ty,  kteří  vykonávali  soudnictví  na 
soudech  starostenských  čili  grodských. 
Kompetence  těchto  soudů  stanovena  byla 
jmenovité  statutem  Vartským  z  r.  1423.  Za 
lagellovcu  vznikla  vedle  dosavadních  sta- 
rostev jeítě  t.  zv.  starosiva  pří g rodová 
(starostwa  pr^ygrodowe)  a  starost  va  smíšená 
(5/.  sumowne).  Všechny  druhy  starostev  ode- 
vzdávány byly  králem  pouze  šlechtě,  a  to 
doživotně.  Všeliké  změny  v  držbě  mohly  se 
díti  toliko  se  svolením  krále  ve  formě  zvláštní 
výsady,  jež  zapisována  byla  do  korunní  me- 
triky. Výměia  každého  starost  va  nebyla  sta- 
novena jednou  pio  vždy  pevné.  Pří  přechodu 
starostva  s  jednoho  držitele  na  druhého  bý- 
vala výměra  ta  králem  zvétiována  nebo  zmen- 
šována. Podle  konstituce  z  r.  1562  čtvrtina 
čistého  výnosu  každého  starostva  měla  vě- 
nována býti  na  vydržování  stálého  vojska 
(t.  zv.  kvarta;.  Ke  zjištěni  kvarty  byly  sta- 
rostenské  statky  o  .hadovány  naLzv.  lustra- 
cích, konaných  od  královských  kommissařů 


1064 


StarostÍQ  —  Starowolski. 


každých  pět  let  Pončvadi  s-tové  postaveni 
svého  zneužívali,  usneseno  na  snčmé  v  1. 1773 
až  1775,  že  na  příště  mají  starost va  negro- 
dová  udělována  býti  právem  dědičného  pachtu 
na  50  let;  s-tove  grodovi  čili  soudní  měli 
býti  voleni.  Sněm  čtyřletý  zrušil  soudnictví 
starostenské.  —  Viz  v  nové  literatuře  Ku- 
trzeba,S-towie,ich  pocz^tki  i  rozwój  wXIV.  w. 
(»Rozpr.  Akad.  Krak.«,  sv.  XLV.,  1903);  z  lite- 
ratury starší  Czemeryňski,  O  dobracn  koron- 
nych  by)éj  Rzeczypospolitéj  polskiej  (Lvov, 
1870);  Dzieduszycki,  O  starostwach  ruskich 
i  Iwowskich  (»Gazeta  lwowska«,  1869,  »Unija<, 
1871,  >Przewodnik  nauk  i  liter.*  1875.  —  Šrv. 
též  Polsko,  str.  158  tf,  160  fr  a  162^. 

Staroitin  (Neusorge),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Broumov,  fara  Něm.  Verneřo- 
vice,  pš.  Halbstadt;  43  d.,  306  oby  v.  n.  (1900), 
tkalcovství.  Ves  založena  v  době  novější. 

Staroity  {Sorg€\  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Litoměřice,  okr.  Ušték,  fara  Konej edy,  pš. 
Verneřovice;  10  d.,  38  oby  v.  n.  (1900). 

StaroióérbinoTakaJa,  stanice  v  ruské 
oblasti  kubánské,  jz.  od  Azova,  má  9583  obyv. 
(1897^.  V  městě  je  čilý  prttmysl,  v  okolí 
četné  mlýny  větrné  a  rozsáhlé  pěstěni  tabáku. 

Staroiuiedli  viz  Rustikalisté,  Občina, 
str.  527  tf  a  Čechy,  str.  568 a;  o  ruských 
s-lých  čili  starožilcích  viz  Rusko,  str. 
306  b  si. 

Starov,  Starovo,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Strakonice,  okr.,  fara  a  pš.  Volyně;  23  d., 
128  obyv,  č.  (1900). 

Btarov  Ivanjegorovič,  architekt  rus. 
(♦  1743  —  t  1808),  byl  žákem  petrohr.  aka- 
demie a  dovršil  vzděláni  za  hranicemi,  jme- 
novitě v  Římě.  R.  1769  dosáhl  titulu  síkade- 
mika  a  později  byl  profes,  v  akademii  petro- 
hradské. Z  důležitějších  jeho  staveb  jsou: 
Kathedrála  Alexandro-Néyské  /avrr  (1779— 91) ; 
Tavrický  palác  v  Petrohradě  (ukončen  r.  1782), 
kathedrála  v  Sofii y  u  Carského  Sela,  letní 
paláce  na  statcích  Demidova  v  petrohradské 
gub.  a  j. 

Starověk  slově  v  dějinách  všeobecných 
podle  obvyklého  rozdělení  (viz  Dějiny, 
str.  170  a)  doba  sahající  od  neurčitých  a  ne- 
určitelných  prvopočátků  dějin  až  do  zániku 
říše  Západořímské  r.  476.  (Šrv.  Praehisto- 
rie.)  Mluvi-li  se  o  klassickém  s-u,  rozumí 
se  tím  zvláště  v  ohledu  politickém  i  kulturním 
doba,  do  níž  spadají  dějiny  Řeků  a  Řimanů, 
ale  zároveň  také  dějiny  těch  národů,  s  nimiž 


oba  tito  klassičtí  národové  větši  nebo  menši 
měrou  byli  ve  spojeni  (Egypťané,  Foiničané, 
Médové,  Peršané  atd.). 

Starowolski  Szymon,  z  nejučenějších 
a  nejzasloužilejších  spisovatelův  a  učenců 
polských  XVU.  stol.  (♦  1588  —  t  1666).  Vy- 
studoval  akademii  v  Rrakově,  načež  8  knížaty 
Konstantinem  a  lanem  Ostrožskými  procesto- 
val Německo,  Nizozemí,  Španělsko,  Francii 
i  Itálii.  Navrátiv  se  do  vlasti  přednášel  v  klá- 
šteře cisterc.  ve  W^chocku  novicům  filosofii 
a  theologii.  Později  byl  sekretářem  velikého 
korunního  hetmana  Jana  Karla  Chodkiewicxe. 
R.  1624  vydal  se  po  druhé  za  hranice  na  vě- 
deckou cestu,  jejímž  výsledkem  byl  spis 
Žyciorysy  Uawnych  i  uc\pnych  Folaków.  Vrá- 
tiv se  s  této  cesty  byl  vjrchovatelem  u  het- 
mana Koniecpolského,  s  jehož  synem  vydal 
se  po  třeli  za  hranice.  Po  návratu  r.  1634 
věnoval  se  literární  Činnosti,  r.  1639  pak 
vstoupil  do  stavu  duchovního  a  stal  se  r.  1654 
kanovníkem  při  kathedrále  krakovské.  Žil 
v  pohnuté  době  Jana  Kazimíra  a  přežil  i  do- 
bytí Krakova  od  Švédů.  Byl  spisovatel  velmi 
všestraný  (Poláci,  str.  46  a^  a  nadmíru  plodný, 
tak  že  byl  nazýván  >polským  Varronemc. 
Z  přečetných  jeho  spisů  vynikají:  De  retuš 
Sigismundi  /.  libri  IV  (1616);  Sarmatiae  bel- 
latores  (1631  a  1734);  Pobudka  albo  rada  na 
iniesienie  Tatarów  perekopškich  (2.  vyd.  1671); 
Scriptorum  Polonicorum  Hecatontas^  elogia  a 
životopisy  (1625;  Ben.  1626  a  1733);  M^tum 
o  naprawie  R\ec\X'pospolitéj  (1625);  Re/w- 
macyja  obyc\ajów  polskich  w^tkim  stanom 
ojc\xV\y  w^w^Č  teraimejsiych  c^asów  {epso- 
wanych  bard\p  potr^ebna  (nejlep.  vyd.  varš., 
1692);  EquesPolonus  (1628);  Polonia  sivé  sta- 
tus  regni  Poloniae  descriptio  (1632,  pol.  překl.; 
Opisanie  króiewstwa  Polskiej  la  c^asów  Zyg* 
muntairi.,  1765);  Prawy  rycer^  (1632,1648); 
Institutionum  rei  militaris  libri  Vílí  (3.  vyd., 
1646);  Vita  et  miracula  servi  Dei  Vine,  Kad* 
4ubkonis  (1642);  Epitome  Conciliorum  tam  ge- 
neralium^  quam  provincialium  cum  chrono- 
logica  et  historica  observatione  in  libris  XXVI 
comprehensa  (1643);  Šwiqtniea  Paáska^  t.j, 
Ka\ania  na  uroc^ytosci  calego  roku  (2.  vyd. 
1681);  Dwór  cesar\a  tureckiego  (1646,  7.  vyd. 
1858,  ruský  překlad  z  r.  1678  byl  vydán  v  Petr. 
1883);  Lament  utrapionéj  matky  korony  poi' 
skiéj;  Breviarium  Juris  pontifici  in  usům  páro- 
chorům  libri  VII  (1653);  Monumenta  Sarma-- 
torům  (1655)  a  j.  v. 


Opravy  a  dodatky. 

2  str.,  2  si,  11  řád.  shora  místo  Schl  um  i  tz  čti  Schl  um  nit  z. 
3»2>6>         »  >      Smllov  čti  Smilov. 

58>1>20>  >  >       Quartett  čti  Quintett, 

96    »     2   »  19    »      zdola      »       Nelle  čti  Uelle. 

139    »      2   >    8  a  12  řád.  zdola  místo  Rakov  čti  Raków. 

152     >     2   >  19  řád.  zdola  a  na  vyobr.  č.  3729.  místo  phalebrae  čti  phalerae 

160    »      1    » 22    >         >      místo  Gudiaerátu  čti  Gudžarátu. 
2   >  11    »     shora     >      San-šuji  čti  San-čuji. 

170    >     2   »    2    >      zdola  za  slovo  Segl  vloi:  it.  Soglio. 

218    >      2   >    3    »     shora  místo:  f  na  faře  Skále  u  Humpolce  čti:  f  1900  v  Bčlé  u  Par- 
dubic. 

253    »      1    >  14    »      zdola  místo  ostrova  čti  poloostrova. 

301     »     1   >  19    »         >  »      Ossiana  čti  Ossina. 

309    »     1   >   místo  ČI.  Skrbéiiflký  z  Hříště  vloi  tento: 

Bkrba&ský  ze  Hříště,  příjmení  vladycké  (nyní  panské^  rodiny  staromoravské,  jejíž 
prvotni  erb  byl  štít  s  pruhem  kolmým  (černým  na  bílém)  a  klenot  hořící  kotouč 
který  později  přeměněn  na  kotouč  posázený  peřím.  Erb  ten  r.  1658  a  1694  polepšen 
K  předkům  jejich  náleiíM^slib o r  (1384)  a  Mareš  (1388—1428),  bratří  z  Radovesic, 
kteří  drželi  statky  v  okolí  Olomouce.  Mareš  měl  syna  Tana  (1426).  Snad  pocházejí 
od  jednoho  z  předešlých,  vladykové  ze  Hřiště  tak  jmenovaní  po  zaniklé  vsi  ne- 
známé polohy.  Martin  ze  H.  držel  r.  1446  s  manž.  Eliškou  z  Vranovic  statek  v  Se- 
nicce  a  Vráno  více  a  v  1.  1448—54  dv&r  v  Stěcho  vících.  Jaroslav,  tuším  syn  jeho 
(1464),  měl  manž.  Markétu  z  Vitčic  a  nabyl  r.  1498  pusté  vsi  Svarová  u  Napajedl. 
V  starých  vývodech  se  jmenuje  Oldřich  jeho  svnem  a  tohoto  syn  byl  Jan,  jenž 
r.  1531  Svarov  prodal.  Asi  v  ty  časy  ujal  statek  Shrben  u  Olomouce,  který  mu  od- 
kázala bába  jeho  Markéta  z  Ojnic.  Z  manž.  Elišky  z  Petržvaldu  měl  syny  Jana,  Jaro- 
slava, Petra  a  Václava.  Jan,  sudí  mens.  práva  olom.,  vyženil  Hošfafkovy  (HošCal- 
kov)  v  Opavsku  s  manž.  Bohunkou  Kravařskou  ze  šlevic  (f  láftL),  koupil  r.  1586  Ful- 
nek,  od  néhož  r.  1592  odprodal  Slatinu.  Nemaje  z  manŽ.  Marmy  neb  Maruše  Okrouh- 
lické  z  Kněnic  dětí,  zřídil  r.  1597  z  Fulneka  nápadní  statek  pro  nejstaršího.  Petr, 
bratr  jeho,  držel  v  1.  1579—95  Dřínové,  od  r.  1595  Březolupy  a  zemřel  bez  potomkův 
(manž.  Kateřina  Onšikovna  z  Bělovic).  Václav  zůstavil  syna  Jana,  který  byl  prvním 
nápadm'kem  panství  fulneckého,  které  však  po  r.  1620  i  s  Dřevohosticemi  propadl. 
Jaroslav,  druhý  syn  Janův,  jest  předek  všech  nynějších  S-ch.  Týž  měl  po  bratru 
Hošfalkovy,  kromě  toho  i  Kunčice  a  Šenov  (f  c.  1610).  Z  manž.  Anny  Morko vské  ze 
Zástřizl  zůstavil  syny  Jaroslava,  Václava,  Jana,  Bernarta  a  Jana  Jetřicha.  Nej- 
starší z  nich  (1615  na  Hošfalkovech)  přečkal  jediného  syna  Jaroslava  Bedřicha  a  ze- 
mřel bez  potomstva  (manž.  Marie  ovd.  Valdšteinka,  roz.  z  Falkenhainu).  Václav  (na 
Kunčicích)  zemřel  r.  1619  zůstaví  v  jedinou  dceru  Hedviku  (manž.  Eva  Čelovna  z  Ce- 
chovic).  Jeťřích  zdědil  po  bratru  Kunčice  a  měl  z  manŽ.  Aleny  Plavecké  z  Plavče 
syna  jiřííca,  jenž  v  mládí  zemřel.  Od  ostatních  dvou  bratří  pocházejí  nynější  dvě 
pošlosti: 

A.  Starší  pošlost  katolická.  Jan,  třetí  syn  Jaroslavův,  držel  po  otci  Šenov, 
kromě  toho  měl  i  Řepiště  a  nabyl  též  HoŠfalkov  a  Kunčic.  Byl  nejv.  sudím  kniž.Tě- 
šinského  a  majestátem  z  25.  list.  1658  povýšen  do  panského  stavu  kr.  Ces.  rodin 
starožitných  (f  c.  1662).  S  manž.  Jitkou  Bruntálskou  z  Vrbna  vyženil  Petřikov  a  Vrati- 
šov.  Synové  jejich  byli  Albrecht  Václav  (osedlý  v  Ratibořsku,  bezdětek,  manž.  Bar- 
bora Šelihovna  z  Ruchová),  Jan  Jaroslav,  Jiří  Bedřich,  Krištof  Bernart,  Maximi- 
lián  (t  bez  pot.),  Karel  Jetřich  řna  Senově)  a  Rudolf  Julius.  —  1.  Jan  držel  po  otci 
Bartultovice  a  jiné  statky  v  Těšinsku  (manž.  Anna  Veronika  ze  2^rádek).  Syn  jeho 
lan  Jiří  (t  c.  1700)  zůstavil  z  maní.  Elišky  Pelhřimovny  z  Třcnkovic  syna  Rudolfa, 
jenž  měl  po  otci  Bartoltovice  a  s  manž.  roz.  z  GočaUcovic  statek  Stonavu  v  TěŠinsku 
vyženil.  Syn  iejich  Bohuchval  Jan  Max.  prodal  oboje  zboží  a  stav  se  podplukov- 
nikem  v  pruském  vojště  zemřel  bezdétek  (manž.  Helena  Marklovská).  —  2.  Jiří  vyženil 
ok.  r.  1658  s  Lídmilou  Konstancií  Vaneckou  z  Jemnický  Porubu  a  Dol.  Polanku 
v  Opavsku.  Synové  jeho  Jan  Sigmund  (t  1706,  na  Porube  a  Polance)  a  Jiří  Miku- 

OtlftvSlo««ikNMteý,  •T.XXní.  26M1905.  68 


láš  (t  ok.  1690,  muž  prý  učený)  zemřeli  hci  potomkův,  —  3.  Rudo U  byl  icnat  s  Annou 
Polyxenou  Kobylkovnou  z  Kobvliho,  která  koupila  r.  1659  Chudobía  a  prodavši  jej 
r.  1662,  získala  r.  1665  statek  Cechy  (oboje  v  Olomoucku).   Tento  statek  odkázala 
(1670)  manželu.    Synové  jeho  byli  Jan  Max imil i án,  Frant.  Antonín  a  Bernart 
Josef.  Jan  dostal  od  otce  Čechy,  ale  prodal  je  před  svou  smrti  (f  1707,  mani.  Fran- 
tiška Oktavie  Zárubka  z  Hustiřan).  Bernart  držel  od  r,  1736  Morko vice,  jel  pak  vdova 
M.  Barbora  roz.  Sakovna  z  Bohuňovic  (1755)  prodala.  —  4.  Krlátof  Bernart  (*  1615) 
držel  HošCalkovy  a  zemřel  13.  bř.  1686.    Z  první  manž.  Jitky  Barbory  z  Kravař  řpani 
na  Kunčicích,  f  9.  dub.  1659)  mél  syna  Frant.  Albrechta,  z  druhé  Kateřiny  Apo- 
leny Bořitovny  z  Budce  syna  Jana  Krištofa.    Onen  (♦  1646)  držel  po  mateři   Kun- 
čice  a  koupil  r.  1680  Petříkovy  (f  12.  pros.  1685,  manž.  M.  Eleonora  z  Eckwrichtu). 
Synové  jeho  Krištof  Bernart  (♦  1677)  a  Frant.  Karel  (♦  1681)  vychováni  byli  ve 
víře  katolické.    Onen  držel  Petříkovy,  jež  r.  1706  prodal,  tento  mél  Kunčicc,  jet  pu- 
stil bratru  (a  ten  r.  1699  prodal)  a  slouživ  v  c.  k.  vojšté  zemřel  r.  1719  ve  Vlaších 
bez  potomstva.    Krištof  (f  1722)  mél  jedinou  dceru.    Jan  Krištof,  syn  Krištofa  Ber- 
narta,  držel  HošCalkovy  a  zemřel  ve  Vídni  5.  ún.  1725,  nikdy  se  neženiv.  —  5.  Karel 
Jetřich,  šestý  syn  Janův,  držel  Šenov.  Synové  jeho  Frant  Karel  a  Jiří  Leopold  vy- 
soudili  r.  1727  HošCalkovy.  Z  nich  měl  tento  statek  Rudici  v  Těšínsku  a  zemřel  bez- 
détek  5.  bř.  1743.  František  Karel  byl  radou  a  plnomocnikem  císaře  Františka  v  Té* 
šínsku,  též  nejv.  komorníkem  tudíž,  držel  otcovské  statky  Šenov  a  Kunčice,  též  Ra- 
dící po  bratru  zdědénou,  a  přikoupil  Bartultovice.    Když  r.  1769  prodal  dům  v  Dol. 
Trlíčku,  potvrdil  to  císař  František  českem  listem  (f  18.  říj.  1768,  manž.   Markéta 
Skrbenská  z  pošlosti   B),    Synové    ieho    byli:    a)    Traugott   Karel    držel    po    otci 
HošCalkovy  a  Kunčice  (tyto  prodal).    Z  manž.  M.  Gabriely  z  Poppen  mél  jediného 
syna  Karla  Traugotta,  jenž  byl  od  r.  1779  držitelem  Štemplovce,  jejž  velmi  zadlužil, 
a  nejv.  komorníkem  v  Opavsku.    Zemřel   26.   ún.   1783.    Syn  jeho  Karel  Traugott 
Gabriel  (♦  1781)  zdédil  po  dédovi  HošCalkovy,  iež  r.  1831  prodal,  a  Štcmplovec,  který 
prohospodařil.    Zemřel    bezdětek.  —  6)   Karel    Leopold    sloužil    v  c.    k.     vojšté, 
naposled  byl  podplukovníkem  u  kyrysníkův  a  padl  18.  čna  1757  u  Kolína.  Zůstaly  po 
ném  4  dcery.  —  c)  Ota  držel  Šenov  a  Kunčice,  byl  hejtmanem  vTéšínsku.  Syn  jeho 
Jan  Karel  (♦  1768,  f  7.  dub.  1822)  držel  po  otci  Šenov,  druhý  syn  Antonin  (♦  1767, 
t  18.  dub.  1821)  koupil  statek  Urschendorf  v  Rakousích,  který  po  smrti  jeho  byl  pro- 
dán, a  zůsUvil  jen   dceru.    Třetí  syn  Ota  (♦  1780,  f  26.  ún.  1860)  koupil  Puklici 
u  Jihlavy.    Nynější  potomstvo  pochází  od  Jana  a  Oty.  Janovi  synové  bvli:    1.  Filip 
(♦  1789)  byl  c.  k.  tajným  radou  a  předsedou  vlády  v  Hor.  Rakousích  (f   18.  Čcc 
1876).  Z  dvojího  manželství  mél  jediného  syna  Filipa  (*  1838),  rytíře  řádu  sv.  Jana, 
a  několik  dcer.  2.  Antonin  (♦  1791,  t  3*  ^^^'  1882),  pán  na  Senově,  měl  syny  Karla 
(♦  1826,  majora  ve  vojště  neapolském,  f  24.  čna  1866),  ŠCastného  (♦  1827),  Filipa 
(♦  1830,  c.  k.  majora)  a  Antonína  (*  1831,  rytíře  řádu  sv.  Jana  a  kommendátora 
v  Mécholupech,  f  28.  dub.  1891).    Maximilián  (♦  1855),  svn  Karlfiv,  má  tři  syny. 
ŠCastného  syn  je  Karel  (♦  1866).  Filipovi  synové  jsou  Lev  (*  12.  čna  1863),  nynější 
kardinál  a  arcibiskup  (viz  str.  309b),  a  Hanuš  (♦  1868).  Otftv  syn  Ota  (♦  1822. 1 15.  čna 
1888)  byl  c.  k.  majorem  a  zůstavil  syna  Antonína  (♦  1860),  jenož  syn  jest  Ota  (*  1887). 
B.  Evangelická   pošlost:  Bernart  koupil  r.  1615  Dřínové  a  Vrchoslavice  oa 
Moravě,  jež  mu  však  po  r.  1620  zabrány.  Synové  jeho  (z  manŽ.  Lidmily  Elišky  Čerto- 
rejské)  byli  Maximilián  Oldřich,  Vejkart  a  Sigmund  Jaroslav.   Všichni   tři  méli 
potomstvo.    Maximilián   měl   syny   Maximilián  a  Erdmana   a  Bohumila   Arnošta, 
kteří  drželi  statky  ve  Slezsku.    Bratři  ti  se  strýcem  Max.  Bernartem  skrze  majestát 
d.  6.  květ.  1694  povýšeni  do  panského  stavu  kr.  Čes.  rodů  starožitných  a  erb  jejich 
polepšen.  Maximilián  měl  syna  Otu.   Vejkart  držel  v  Těšínsku  statky  Koňskou,  Ho- 
lešov a  Nebory  a  zůstavil  syna  Max.  Bernart  a,  jenž  držel  Kunčice.    Třetí  syn  Ber* 
nartův  Sigmund  (♦  1628,  f  1697)  jest  předek  S-ch,  kteří  jsou  v  království  Pruském 
a  posud  ve  stavu  rytířském.    Sigmund  držel  napřed  Chuchelnou  v  Opavsku,  ale  po- 
zději odebral  se  do  Opolska.  Syn  jeho  Sigmund  Karel  (f  1741)  drŽel  statek  Gold- 
mandorf  a  zůstavil  dva  syny:   a)  Erdman  Jaroslav  (f  1759)  držel  statek  po  otd 
a  zůstavil  syny  Maximiliana  (ienž  měl  dva  syny),  Erdmana  a  Rudolfa  (f  bex 
potomkův).    Dotčený  Erdman  (f  1785)  měl  několik  synův,  z  nichž  Erdman  Vladi- 
slav (t  1830)  založil  starší  větev,  která  držela  Goldmandorf  (totiž  syn  Erdman  Ru- 
dolf, t  1871,  a  tohoto  synové  Adolf  a  Erdman)  a  Rudolf  Jan  (f  1864),  mladší 
větev,  z  níž  žili  synové  Rudolfovi  Rudolf  Bedřich  (f  1852),  Feodor  a  Erdman 
(t  1838).  Feodor,  jenž  měl  do  r.  1873  Ušllsko,  zůstavil  četné  potomstvo.  —  ^)  Maxim. 
Bernart,  druhý  syn  Sigmundův,  měl  Ondříč  TWandritsch)  a  Klíši,  byl  v  c  k.  vojštž 
hejtmanem  a  zemřel  r.  1752.  Synové  jeho  byli  Frant.  Maximilián,  Jan  Rudolf  (na 
Kliši)   a  Gothard,  z   nichž   druhý   bez   potomstva   zemřel.     Maximilián   měl  syna 
Arnošta  Maximiliana  (♦  1787)  a  Gothard  syny  Karla  Ludvíka  (f  1865}  a  Rudolfa 
(t  1865).   Onen  měl  čtyři  syny,  kteří  (jako  i  z  větší  části  předkové)  byU  v  pruských 
siužbácn  vojenských.  SS^ 


334  str.,  2  si,  30  řád.  zdola  před  slovo  Sóvár  vlož:  Sóbdnya^ 

mezi  18  a  19  řád.  shora  vlož:  81aTÍ6inský  J.  M.  viz  Misárek. 
26  řád.  shora  místo  713  m  čti  718  m. 


346 

366 

377 

472 

473 

510 

521 

622 

540 

586 


2 
1 
1 
2 
2 
2 
2 
1 
2 
1 


2    > 

587  »      1    > 

588  >     1    » 

616     >     2    ^ 


36    »         ^      škrtDi  »Vést«  a  v  ř.  37  shora  čti  »Vést.  Mat.  Opav.c 

3    »      zdola  místo  FVa  čti  KVa. 
27    >      shora      »       studia  čti  stadia. 

1     »      zdola      »       Štěpánov  čti  Šlapánov. 

6  >         »  »       eponymu   »    eponymův. 

7  »      shora      >       správu        »    zprávu. 
27    >         >  »       pš.  Úsobf  »   pá.  loco. 

v  tabulce  vodorovnou  přímku  u  slov:   »2.  mechanika<   posuň  výše  (hned 
za  slova  >1.  mathematika«). 

25  řád.  zdola  čti  za  slovem  >logika«:    Závěr  všeho  tvoří  jednotný  názor  na 
svět,  theoretický  a  praktický,  jejž  podává  iilosofíe  a  éthika. 
6  řád.  zdola  za  slovo  9rozsířeni«  polož  čárku. 


772 
782 
827 
895 
909 
911 

921 
922 


9 
» 
> 


1 
1 

2 
1 
2 
1 

2 
1 


> 
» 

» 

> 

> 


28 
29 
22 

9 
11 
20 
14 
11 
26 
11 
15 
19 
32 
14 

9 
20 

9 


místo  volná  čti  volni. 

>  »       organismické  čti  organistické. 
»  >       Tordca  čti  Tardca. 

shora      >       přísušela  čti  příslušely. 

>  »       S-ci  čti  S-cich. 

>  »       S-ci    >    S-mi. 
zdola  čti:  str.  418  a  a  420  6. 
shora  místo  1850  čti  1859. 


zdola 

> 

shora 
zdola 

» 

shora 

» 

> 
zdola 


923    »     1    »    mezi  2  a  3  řád.  zdola  \lož: 


dévorsoir  čti  déversoir, 
Anniballe  čti  Annibale. 
[spotisdndj  čti  [spotisuudj. 
z  Londýně  čti  v  Londýně, 
asi  1872  čti  1878. 
Fskvarčóne]  čti  fskuarčóne], 
[skvoal  čti  [škuba]. 
skvair]  čti  (skíiSjrl. 
'skvajrj  čti  ^kiiajr 


Srážka  y  taktice  viz  Bitva  a  Rencontre. 


Opravy  k  dílu  XXL 

598  str.,  2  si.,  mezi  35  a  36  řád.  shora  vlož: 

Hei^tar  Milan,  filolog  srbskochorv.  (♦  1.  ún.  1860  v  Dabrovníce).  Po  dokonaných  stu- 
diích ve  Vídni  a  Št.  Hradci  byl  professorem  na  různých  gymnasiích  dalmatských, 
r.  1891  povolán  do  Vídně  za  reaaktora  říšského  zákoníka,  r.  1895  habilitoval  se  na 
universitě  vídeňské  a  r.  1902  jmenován  mimoř.  professorem  slov.  filologie  tamže.  Vy- 
nikající měrou  jest  R.  činný  ve  zkoumáni  jazyka  srbskochorvatského  a  staré  litera- 
tury, zvláště  dalmatské,  a  uveřejnil  řadu  vynikajících  prací  hlavně  v  publikacích  Jiho- 
slovanské  akademie  věd  v  Záhřebe  a  v  >Archiv  f.  slav.  Philol.*.  Přední  jeho  práce 
jsou:  Die  čakavština  und  deren  einstigen  und  Jet^igen  Grenien  (»Archiv«,  XIII.);  Zur 
Aussprache  und  Schreibung  des  t  im  Serbokroatischen  (t.,  XIII.);  Die  ragusanischen  Ur- 
kunden  des  XHI.—XV,  Jahrhunderts  (t.,  XVI.— XVII.),  rozbor  se  stránky  jazykové  pro 
historickou  grammatiku  srb.-chorv.  velmi  vzácný;  Primorski  lekcionáři  XV  vijeka 
(>Rad  jugoslov.  akad.«,  sv.  134  a  136).  Důležité  jsou  jeho  práce  akcentologické : 
Seuere  Ansichten  uber  das  Wesen  und  die  Entwickelung  der  serbokroatischen  Accentua- 
tion  (» Archiv  f.  slav.  Philol.«,  XIX.);  Die  serbokroatische  Betonung  súdmestlicher  Munď 
arten  (>Schriften  der  Balkancommission«,  Linguist.  Abt.  I.);  různé  příspěvky  k  litera- 
tuře dalmatské  (>Archiv€  XV.,  XXV.:  Die  Metrik  Gundulics  a  j  ;  »Rad  jugoslov. 
akad.c,  sv.  119).  Uspořádal  kritické  vydání  básně  Petra  P.  Njeguše:  Gorski  Vijenac, 
v  Záhřebe  1890,  v  Bělehradě  1892  s  úvodem  a  kommentářem;  vydal  Zadarski  i  Ra- 
njinin  lekcionář  (Záhřeb,  1894)  a  Antologii  dubrovačke  lirike  ÍBělehr.,  1894).  Za  své  vě- 
decké práce  byl  R.  zvolen  dopisujícím  členem  akademii  věd  v  Bělehradě,  Petrohradě 
a  Záhřebe.  jpa. 

752  str.,  1  il.,  8  řád.  shora  škrtni:  (vyobr.  č.  3534.).  —  Toto  vyobr.  náleží  ke  či.  Forum 
románům  v  díle  IX. 

840  str.,  2  si.,  3  řád.  shora  místo  482  b  čti  842  b. 

Opravy  k  diln  XXIL 

6  str.,  I  si.,  27  řád.  shora  místo  majetekjanaajos.  Žulových  čti:  majetek  dra  O.  Metta  la 
27    >     1    >     14    >         »       Škrtni  slova:  okr.  soudu. 

48     »     2   »     15  a  16  řád.  shora  místo  Dimitrij  čti  Dmitrij;  místo  Bldien  Tom  čti  Fomka. 
Mypdček. 


246 
247 

248 
534 


720 
822 

826 
828 
881 


str.,  2 

»      1 

2 

>     2 

»     2 


1 
1 
2 
1 
2 
1 


si,    9 

>  28 
»  24 
»  21 
»     30 

16 
1 

>  14 
»  6 
»       6 

>  5 
»  8 
»     24 


řád.  zdola  čti  (♦  1793  -  t  1856). 
»     (♦  1828  —  +  1904). 
>     (♦  1831  —  t  1901). 
místo  III.  a  IV.  čti:  I.— IV. 
»       ( 1 1-635  ha)  čti :  (1 1.635  ha). 

>  q  čti  kg, 

>  43.619  čti  43-619. 
shora      »       [áijloj  čti  [áiljo]. 
zdola  čti:  Jeho  otec (pAv.  Zelený  —  dčd  pocházel  z  Opatovíc 

a  6  řád.  shora  Škrtni  slova:  a  sám  zručně  illustrace  lithografoval. 
řád.  shora  místo  Si  lva  čti  Silba. 

»       Semedra  čti  Semendra. 

>  Srirangapatan  čti  Srirangapatam. 


D.D. 


Přílohy. 


Stxmoa 

B.  Schnirch:  Sv.  Václav 20 

H.  Schwaiger:  Skřítkové  v  nesnázích  (barvotisk)     .       .   .  76 

Sibiř  I.  Přehledná  mapa  (barvotisk) 112 

»    II.  Altaj  a  Bajkalské  jezero  (barvotisk) 114 

»  III.  Poamnři  (barvotisk) 116 

Sigillaria  (pečetec) 146 

Silurský  útvar  I 172 

>           .     II ...  174 

Skandinávie  (barvotisk) .   .       .   .  254 

Skiagraiie 262 

Skot 292 

Skotsko  (barvotisk) 296 

Pruské  Slezsko  (barvotisk) 368 

Slimýši 390 

Slizovky 396 

Sloupy 402 

Slovácké  kroje  (barvotisk) .    .  414 

Národopisná  mapa  uherských  Slováků  (barvotisk)    .       .   .  456 

Solanum 632 

Sopky ....  688 

Spektrum  (barvotisk) •  788 

Spojené  Obce  Severoamerické  (barvotisky): 

I.  Západní  část 832 

U,  Prostřední  část 840 

III.  Východní  část 848 

IV.  Sev.  Atlantické  státy 856 

Srbové  v  Horní  a  Dolní  Lužici  (mapa,  barvotisk)  ...  936 

Kostry  ssavcfl  I.,  11 • 1008