(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Paměti nejvyššího kancléře království českého Viléma Hraběte Slavaty, od L. 1608 do 1619"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefuUy scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the fuU text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/| 



HISTORIAE BOHEMICA 

EDITA 

AUXILIO ILLUSTRIUM AMICORUM PATRIAE 
HISTORIAE 

AB 

ANTONIO GINDELY. 

STARÉ PAMĚTI DĚJIN ČESKÝCH 

VYDÁVÁ POMOCÍ 

VZNESENÝCH PŘÍZNIVCŮ DOMÁCÍHO DĚJEPISU 
ANTONÍN GINDELY. 



I. 



V PEAZE. 

NÁKLADEM KNĚH KUPECTVÍ: I. L. KOBER. 
1866. 



F> AMÉITI 

NEJVYŠŠÍHO KANCLÉŘE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO 

VILÉMA HRABĚTE SLAVATY 

z CHLUMU A Z KOŠMBEBKá., VIíÁDAĚE DOMU HEADECKÉHO, PÁNA 
NA HEADCI JINDĚICHOVÉ, STBÁŽI, TELČI, ŽIEOVNICI A MĚLNÍCE, 
NEJVYŠŠÍHO DÍDIČNÉHO ŠENKA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO, CÍSAŘŮV 
fEKDINANDA U. A IH. SKUTEČNÉHO TEJNÉHO RADDY A KOMOE- 
NÍKA, ETTÍŽE ZLATÉHO EOUNA. 

(NAR. 1. PROSINCE 1572, ZEMŘ. 19. I.EDXA 1602.) 

OD L. 1608 DO 1619. 



K VYDANÍ UPKAVIL 

JOSEF jireCek:. 



/ 



I. díl. 

1608—1609, PAK 1618-1619. 



-o^::i:SJ'^<r$-€'9?:i- -řá^ 



v PRAZE. 

NÁKLADEM KNĚHIjiUPECTVÍ: I. L. KOBER. 
1866. 



1)63.11.3 

Ss7 

V, I 



Národní knébtttkfouk : I. L. Kober v Praze. 



Obsah. 



strana. 


Doba. 


88 


1576. 


36 


1676. 


87 




89 




40 


1600. 



Slib Max. n. s svobodném provoEOváui náboženství. 

Stav náboženský za prvnich let Sudolfovýob. 

O Mikulášencích. 

O Bratřích. Účastenství podobojích v úřadech. Stav kněžstva. 

Dosazení Zdeňka z Lobkovic na liřad nej vyšSiho kanc- 
léřství a obrat v náboženství tím počatý. 1602. publikování 
mandátu kr. Vladislava II. proti Bratřím. 
44 1603. Kozkaz strany nedosazování osob, kteréby katolíci anebo 

podobojí staré víry nebyly, v úřady městské. Rozkaz pánu 
Belvic(>vi. Snažení arcib. Zbyňka Berky o zvelebení 
katolictva. 

46 1608. Vtržení MathiáSovo do Čech. 

47 „O administ. knězi Václavovi.. 

1608. 

16^ 10. máje. Kíjezd Mathiáiftvdo Čáslavě. 

Sněm pražský. . 

První ozvání stav&v o náboženství. 

Rozmluva o msndátu kr. Vladislavově. 

Spis Budovcův v příčině náboženství schválen a odstavftt 

podepsán. 

podány císaři stížnosti stavovské. 

Promluvení Karla 2 Žerotína ke stavům. 

Odkládavá odpověd císařská. Jitíření. Audiencí žádána. 

O. S 1 i k určen za mluvčího. 

Audienci. 

Resolucí na stížnosti stavovské dána. 

Odpověd a poděkování stavův. 
26. Servn. Smlouva s MathiáSem ztvrzena. 
6. září. Mandát císařský vydán k upokojení lidů příčinou rozličných 

pověstí. 
180 li. října. Sněm ke dni 11. listop. vypsaný odložen do 27. ledna 1609, 

a krajStí sjezdové nařízeni. 

1609. 

183 27. ledna. Stavové se ke sněmu sjeli. 
— 28. „ Vydán zákaz závazk&v, ježto se podpisováním spisu Budov- 

cova (24. máje) staly. Jednání o to ve sněme. 
186 29. „ Pokračování v jednání tom. 





19. 


164 


22. 




23. 




24. 


166 


26. 


163 


— 


160 


27. 


161 


28. 


162 


29. 


167 


30. 


170 


26. 


178 


6. 



VI 

Strana. Doba. 

186 30. ledna. Jednáni o audiencí a o přítomnosti nejvySiícb při ní ťiřednfkův. 
Audiencí sama, kdež omluva v pH£inA podpisfiv učiněna. 

191 81. „ Obesliní sněmovní deputace k cÍHaři, jenž jim proposicí sně- 

movní odporoučel. (1. dnora neděle. 2. bromnie.) 

192 8. února. Obeslání katol. úředníkfl zemakýcb, Pražan i poslA % měst 

k p. purkrabímu. Jednání sněmovní. 

194 4. „ Audiencí. Promlnva Š. J. ze Šternberka k císaři. Au- 
diencí drubá a odevsdáni artiknln o náboženství. Dotaz 
nejv. kancléře k administrátorovi dolejSf kouMistoře o kon- 
fessí českou (str. 213 mylně se duta2s tento klade po 18. únoru.) 

196 6. f, Zpráva o včerejSí audiencí stav&m podána. 

— 6. „ F. ze Šternberka konfessí českou císaři dodal. Vesněme 

stížnost poslA městských příčinou domluvy p. purkrabího 
dne 8. února. 

19G 7. „ Scb&ze městských poslů na rathouze staroměstském k odvrá- 
cení jich od spolku s vySSími stavy. Heydelins a Kober. 

214 7. „ Zpráva administrátora konsistoře dolejSí k dotasa p. kan- 
cléřovu ode dne 4. února. 

198 8.a9. ún. Ve sněme nic nejednáno. 

10. „ Jednání sněmovní. Téhož dne a následujícího 

198 11. „ uvažování radd císařských a jiných osob o odpovědi, jaká 
by n stavftm p. o. dáti měla, načež sepsána a deputací sta- 
vovské dodána. 

208 12. „ Odpověd ve sněme čtena. 

204 18. „ Porada pod obojích o repliku. 

206 14. „ Rozpory o postavení Bratří českých. Replika konečně zre- 
digována a schválena. 

210 18. „ Audienci, kdež repliku deputace pod obojích císaři podala. 

219 19. a 20. ún. Porada o resolucí císařskou; schuzo u an-ibiskupa. 

— 21. „ liesolucí císi^ská deputací stavovské dodána. 
222 22.— 26.Ú. Podobojí o repliku se radili a ji spisovali. 

27. n Deputace stavovská ji císaři předložila. 
244 2.březn. Porada u arcibiskupa o odpověd na repliku tuto. 

— 8. „ Druhá schílze tamtéž, ač jen některých kať lických. 

— 4. „ Porada nejv. úředníků katolických v kanceláři české. 

246 8. „ Příchod 60 podobojích do kanceláře české, žádajících brzkého 

vyřízení. 

247 9. „ Audiencí podobojím povolena a císařská resolucí jim ode- 

vzdána. Porada podobojích o resolucí této. 

260 10. » Katolickýip pánům domlouváno ve sněme od podobojích. 
262 14. „ Audiencí podobojím povolena a tri plika jejich dsaří podána. 

Zdání p. Štemberkovo o odložení celé té věci k příštímu 
sněmu. 
257 15. „ Uvažována v kanceltfi České od nejv. úředníkův katolických 
triplika a návrh p. Šternberků v. Deputace uherská žá- 
dala o připuitění do sněmu, což ji odepřeno Nejv. úřed- 
níci k císaři voláni, jenž su o jistou odpovr-(T rozhodl a 
sepsati ji kázal. 

261 Nepohodnutí se p. Šternberka s podobojíiiii, kteří misto 
něho p. J. O. Šlika za svého mluvčího obrali. 

23. „ Čtvrtá resolucí císařská pod obojím dodána. O této v díle 
Slavatově zprávy není. Na str. 262 před novým odstavcem 
qDáleji jednoho dne atd." jest mezera. Typuňtěno dodání 
čtvrté resoluce (23. bř.) a qnadrupliky stavovské (24. bř.), 
kteráž ostatně lu str. 263 — 7 omylem místo tripliky položena. 



VII 

Strana. Doba. 

262 28. břez. Budovee domloavá pánům katolickým a farozi odjezdem pod- 

obojich. 

263 31. „ Poslední resolnci císařská deputací podobojích dána. Ozná- 

mení p. purkrabího, že císař t dalií slySeni straně p. o. 
dávati se nemíní. 
364 1. dub. Obraženi podobojích a pozvání ke dni 4. máje ke sjezdu na 
rathone novoměstský p. purkrabímu předneSeno. Sněm vzdán. 

269 6. „ Mandátem vydán zákaz císařský sjezdu tohoto. 

270 28. „ Podobojí u císaře audiencí měli a k rozepsáni sněmu radili. 

271 29. „ a následujících dnii podobojí k p. purkrabí obesiláni a pří- 

mluvy k nim Činěny, aby sjezdu nechali. 

— 4. máje. Podobojí na hradě pražském se shromáždili. 

272 6. „ Druhá schfize jejich tamtéž. Stálá rokování mezi nejv. 

úředfiíky a pod obojími. 

273 8. „ Podobojí audiencí u císaře měli , ale, ničeho nedosahSe, 

hned se na ratfaouz novoměstský odebrali. Vilém zLand- 
itejna je napomíná k rozchodu. 

274 9. „ První porady na ratbouze novoměstském. Hluchý poplach. 

Vysláni ke shromážděným nejv. úředníci zemSti. Večer po- 
křik o Heydeliusa. 

277 10. „ Druhá porada. Omluva sepsati kázána. Večer pokřik o 

domnělém uvězení osob na brad pražský vyslaných. 

278 11. „ Zpráva od vyslaných těch podána. Omluva schválena a 
286 12. „ cisaři dodána. 

— 16. „ Oznámeno nejv. dředníklim p. o., že císař s omluvou spoko- 

jen, a mandát vyzdvihnouti i sněm rozepsati hotov jest. 

— 16. „ Vyslaným podobojích mandát o tom v konceptu dudán (tu- 

díž datum jeho ode dne 16. máje). 
286 17.ul8. m. Formováno od podobojích na koncepte tomto. 

— 20. „ Mandát vybláfien. 
289 26. „ Sněm zahájen. 

— 26. „ Proposicí sněmovní odložena do zejtří; stížnosti na odklad 

ten podobojích. 
.290 27. „ Proposicí skrze nejv. purkrabí sněmu odevzdána. 
291 28. „ Soukromá schiize pod obojích v soudné světnici ; vyslaní 

z Kladska a Loketská slyšeni; rozmluvy strany předneSeni 

o náboženství; předpuStění čtyři faráři pražiti. 
294 29. „ Čten koncept přednesení toho; žádána audiencí a dosažena; 

spis od stavův podaný nejv. úředníkům k poradě poručen. 

Odklad odpovědi císařské do zejtří. 
l.června. Odpověď císařská podobnjím dána. Zjitření příčinou její. 

Replika podobojích schválena a audiencí žádána; přihlá- 
šeni se k stavům farářd El. Sudy. 

Audiencí a replika cisaři odevzdána. 

Marné na odpověd císařskou Čekáui. 

Po delším čekáni odpovědi dostali. 

Nařízeno několik osob k uvažování toho, co by replikováno 

býti mělo., 

Svatodušní svátky. 

Uvažováni odloženo, a teprv 

předsevzato; arcikní;íe Leopold v Praze. 

Dotíráno na nejv. úředníky. 

Další o tom řeči. 

Audienci, při které vysláni koncept majestátu na tabuli 

v pokoji císařském položivě", zanechali. 



296 


30. 


296 


l.če 


297 


2. 


298 


3. 


299 


4. 


— 


6. 


301 


6. 





7.-9. 


— 


10. 


— 


11. 


302 


12. 


304 


18. 


306 


14. 



VIII 

Strana. Doba. 

308 16. červD. Dekrety Pražanftm a afaiversitS ▼ přl2in& proeessí o Boiim 

Těle dodány. 
306 17. „ Děkan z Chrudimě a jiní knězi, pak minorita K. Felix 
k podobojim se přihlaluji; vysláni z kniŽectvi slezských do 
stavovského shromážděni připuitěni. 

309 — , Admitiistrátor konsistoře dolejíi a někteři farářové na kan- 

celář čenkoo povoláni přiéinou Bož. Těla. Dotazováni se 
jich některých u stavův p. o. 

311 18. „ Bflžiho Téla. 

— 19. „ Pokřik o podloženém prachn. 

312 20. p Jednáni s posly slezskými a nscavření spolku s nimi. Ode- 

vzdání rcsolnco císařské. Nové dotírání na nejv. úředníky. 
Odklad sněran do pozejtři (pondělí). 

316 21. „ Výstupy v kostelích pražských. 

— 22. „ Voleno 20 osQb k uvažováni, coby dáleji činiti měli (de- 

fensi a omluva). 

317 — „ Čteno návrhy od nich učiněné. 

— 24. „ O defensi uvažováno; prostfedkování posla saského. 

320 26. „ Uvažováni prostředkovaciho návrhu týmž poslem podaného. 

323 26. „ Po delSím bekáni vedír nová resolnci cisařská stav&m pod- 
■obnjím poslána. Omluva těchto publikována. Artikul o de- 
fensi ve sněme čten. 

339 27. „ Shrom/ížddni stav&v podoboji na rathouze staroměstském; 
přÍHaby a reversy od direktorii činěny a přijímány; poprvé 
k ním posláni pan F. % Donina a p. Točnik od pan& 
katolických ; (342) zbití frantiSkána na rynku staroměstském 
— a 0})atřcní direktorii proti podobným případům; psáno 
ku Krist, z Anhaltu. 

843 28. „ Rokováno o najfmáni lidu válečného. 

344 29. „ Jednáni o to s T u r n e m ; ohláSeni se Loketských. Pozváni 
p. purkrabího některým z direktorův ke schílzce v domě jeho. 

— 30. n Zpráva od těchto direktoriím viem dána; vypraveni několika 

osob k p. purkrabímu a prvni schilBe a něho. Vzkázaní 

direktorflm od posla saského. 
846 1. Červe. Druhá schůze u nejv. purkrabí; obeo staroměstská před 

direktory obeslána. 

Třetí schůze n nejv. purkrabí. 

Čtvrtá schůze tamtéž. 

Pátá schůze tamtéž. 

Notule reversu podobojích od p. purkrabího direktorům ke 

ztvrzeni poslána; pateuty od direktorův po krajích roze 

slány o kontribuci (datum patentův těchto jest od 29. Června)- 
369 6. „ Psaní od direktorů do krajů posláno; zpráva doSla o kon-. 

cessich, od MathiáSe protestantům rakouským učiněných. 

361 7. „ Druhé posláni F. z Donina k direktorům s vyřízením, že 

císař majestát dáti chce. Vyslání devíti osob do domu p. 
purkrabího. 

362 8. „ Třetí posláni p. F. z Donina a p. Točníka k direkto- 

rům 8 konceptem majestátu. 

363 9. n Majestát od císaře podepsán; taktéž porovnání mezi oběma 

stranama. 

— 10. „ Čtvrté posláni p. F. z Donina se zprávou, že majestát 

císařem podepsaný již v kancel^ české, aby oň doili ; což 
oni učiniti odepřeli. 



348 


2. 


361 


8. 


364 


4. 


366 


5. 



IX 

Strana. Doba. 

364 ' 11. dervce. Páté poslání p. z D onin a a ToSníka se rBkázánim, abj 

podobojí o majestát' na hrad pražský přiili. Vysláno k tomu 

dvanáct osob s poděkoTacím listem. P. purkrabí žádá, aby 

prvé lid váleSaý byl rozpaStSn. 
366 12. n Vysláno 6 podobojích do kanceláře ieeké. 
370 13. „ Majestát podobojím odevzdán (srovnej str. 400); psaní o 

tom od direktorův do krajův nSinSno. Stavům slezským téi 

majestát dán. 

372 20. „ Navrácení se stavův do Prahy k obnovenému sněmování. 

373 21. n Schůze jich na rathouze staroměstském; čtení majestátu. 
874 22. „ Shromáždění na hradě pražském ke sněmu; nařízení rela- 

torŮY o vklad majestátu ke dskám ; žádost měst, aby apola 

B nich relatoři vzati byli. 
375 23. n Svoleno výmineSněk žádosti této í majestát do desk vložen. 
400 24. n Podáno ve sněme 60 artikulů. 
405 6. října. Vyřízena amnistie. 
412 17. n Jednáni sněmu v příSině vzpouzení se p. kancléře, Slavaty, 

a p. z Martinic podepsati se v amnistii podobojím dané. 

1610. 
880 s 404 26. února. Majestát na KarlSteju dovezen. 

1618. 

81—94 23. máje. Vyhození pana z Martinic, V. Slavaty a Filipa 
' Fabricia s okna kanceláře Seské; dtěk Fabrioiův a 
Martinícův. 
93 24. máje. Př^ezd 'Martinícův do kláStera plasského, odkudž do Vidně, 
do Prahy a na KarlStejn psaní rozeslal. 
, Z Plas až na nocleh do Tachova. 
„ Z Tachova až do Schwarzenhofu. 
„ Z Schwarzenhofu do Řezaa, 
, Z Řezná do Erlspachu. 
, Z Erlspachu do Freisinku. 
, Z Freisinku do Mnichova 
, a násl. pobyt v Mnichově. 
7. června Odjezd z Prahy hraběnky z Martinic na Zelenou hora, 
kamž se dne 9. dostala, ale hned 10. dále odjela. Dne 
12. přijela do Nenkirohn a 20. do Mnichova. 
119—140 Pobyt a příhody Sla vatový v Praze; v srpnu 1619 od- 

jezd jeho B Čech. 

1619. 

68 20. března. Umřel císař MatiáS. 
131 24. července. Sněm valný v Praze držáu. 

131 21. srpna. OhláSenf sněmu, ie Ferdinanda II. k vládě připn titi 
nemíní. 

67—74. Rřihody za Ferdinanda 11. až konec 1619. 



100 


26. 


101 


26. 


103 


27. 


104 


28. 


— 


29. 


105 


30. 


106 


31. 


108 


7. 



Str. 





Opravy. 


14 řádek 8 eb. 


tébož imSru (m. sněmu). 


46 „ 11 „ 


zastáTati nezanedbávali. 


- « 14 , 


/. M. císař. 


94 „ 21 lid. 


24. máje (m. 21. máje). , 


104 „ 9 „ 


28. máje (m. 28. „ ). 


159 „ 5 » 6 zb 


. na nějž »e i sněm vetabaje, dosxzovtily, 


160 „ 11 Bh. 


odpověď. 


- „ 12 „ 


žádali za vystoupení. 



Paméti 

nejvyššího kaicléře království českého 

Viléma hraběte Slavaty 

naroz. 1. prosince 1572, zemřelého 19. ledna 1652. 

K vydání upravil 

Josef Jireček. 



SUvata: řamM. 




Spisovatelská činnost Viléma hr. Slavaty. 

První pobudky k vylfíení souv^kých urláloatí 
dostalo se Slavatovi přítelem jelio Jaroslavem Bořitou 
z Martinic 1. 1632; přííinn k tomu zavdala vysIá 
tehda relací o věcech českých, která podle přesvgd- 
Cenf obou pánň mnoho nepravdivého v sobě obsaho- 
vala. „Kdyby mně tak mnoho Času postačovalo," 
odpovídá mu Slavata v listu svém dne 9. června 1G32, 
„sám bych se do toho dal a tu bezbožnou relací s do- 
brým fundamentem refutiroval." 

Touž dobou psal Slavatovi mladší Martinic Jifí 
Adam, předkládaje mu, jak by bylo důležité, aby on 
(Slavata), jsa pamětník událostí tak důležitých, obSír- 
nČji je hleděl vypsati. „V příčině psaní historií za 
naSeho věku," odpověděl mu Slavata dne 30. června 
1632, „VMsti zdání není zlé. Kdyby za na§eho ži- 
vobytí v sepsání historií nětco se doložilo, čemu by 
jeden místa dáti nechtěl, mohl by se k tomu ozvati; 
*než když po smrti jeho se stane, manebit fides penes 
legentem". Nicméně zůstalo při pouhém přemítání 
předmětu toho. Události tehdejší nadto nebyly hrubě 
tomu příznivý, aby muž, jsoucí v tak pracném a váž- 
ném postavení, jakož bylo nejvyáší kancléřství české, 
.byl míval té prázdně, jakovéž ke skládání velikého 
'«pÍBU zapotřebí jest. 

L. 1636 byl Slavata v průvodu císaře Ferdinanda 

n. v Řezně; zde se mu do rukou dostal memoriál 

Hendricha Matesa z Thurnu, sepsaný příčinou jisté 

Ldedukcc, kteráž měla ospravedlniti usmrcení Albrechta 

I* 



: 



z WaldSteinu, spolu vsak Thurna vSelijak se dotýkala. 
Thurn tu zavadil o věc, kteréž Slavata nikdy nemohl 
slyšeti, aby se nebránil. Praví totiž, že vyhozeni dvou 
královských místodržících, Slavaty a Martlnice, skutek 
byl spravedlivý a že jest se jim dobře stalo ; mnozí 
prý králové , kurfirsti , knížata a potentáti , kterým 
Thurn zprávu o tom podal, že jsou totéž uznávali. 

Slavata, vrátiv se z Kezna, hned pomýšlel, zpo- 
mínaje na starší rady přátel svých, aby nařknutí 
Thurnovo odmítl a potomstvu zůstavil vj líčení dějů, 

[jichžto takovou měrou byl činným i trpným svědkem, 
kterak on sám a pánové rovného s níňi amýllení sami 

'je byli zkusili. 

Nemeškal o tom též s přátely radu bráti. Pan 
Hendrich z Kolovrat odpověděl mu k dotazu jeho dne 
18. března 1637: „Psaní VMstino de dato Vídni 11. 
hujus jsem přijal, a jaké mínění VMsti jest v spiso- 
vání a vyjádření všeho, jak se dalo před a při po- 

izdvížení bouřlivých některých. Čeho jako i potom co 
se konalo, pro paměť potomkův vzáctných VMsti, 
■uznávám dobrou věc býti, obzvláštně co se nábožen- 
ství dotýČe." Podobně mu psal i Martinic. 

Pro štěstí byl Slavata v letech od 1608 až 1618 
pilně zapisoval, cokoli se tehda udalo. Po každém se- 
zení sněmovním scházíval se s pánem z Martinic a 
tu dílem z poznámek svých, mezi rokováním učině- 
ných, dílem z paměti společně sepisovali veŠkeren 
běh sněmovního jednání. Krom toho byl Martinic sám 
o těch věcech, ježto se před 23. májem 1618 a tohoto 
dne udaly, německé sepsání učinil , kteréž Slavatovi, 
mimo četné dopisy současné a akta veřejná, též po 
ruce bylo. O událostech po dni onom Slavata, jsa 
v domě Lobkovickém uvězen, sám pro sebe, nad to 
pak více pro dvůi* císařský zaznamenával. 

Aby pak při spisování tím bezpečněji s pravdou 
se neminul, posílaljednotlivékvinterny (pětiarší) jiným 
pamětníkům, jmenovitě Jaroslavovi z Martinic a Hen- 



drichovi z Kolovrat, pak i jiným přátelům, jako Jiřímu 
Ad. z Maitinic, Fridrichovi z Talmberka, synu svému 
Adamovi atd. 

Jar, Mai-tinic a Kolovrat koncept Slavatův pilnS 
opravovali. Zvláště Martinic velikou s tím práci měl 
a pilnS k tomu přihlť-dal, aby „žádné české slovo ne- 
foremné nebylo." Jindřichohradecký archiv chová 
jeStě některé zbytky prvotnílio konceptu b opravami 
řeřených pánů a konečnou redakcí Slavatovu. Kdežto 
pán z Kolovrat píSe písmem plynnýma rázným, je písmo 
Martinicovo tak drobné a něžné, že by se podle ná- 
zvu typografického dobře perlovým nazvati dalo. Sla- 
vata píše velmi klikatě a dosti neCtitedlně, naěež i on 
sám na jednom místě naráží. „Spisování historické" 
ostatně nepsal svou rukou, nýbrž diktoval je, jako 
vSecky skoro dopisy své z pozdějších let. 

Text, po česku zredigovaný, kázal do němCiny 
překládati a překlad, dav jej napřed P. Ferovi (Jiří- 
mu Plachému) k posouzení, přátelům a příznivcům 
českého jazyka neznajícím ke ětení rozesílal, zejména 
i Marii Anně, vévodkyni bavorské. 

Takovým během byl od 1. 1637 do 1640 hotov 
s obranou svou proti Thurnovi, vloživ v ni pořádkem 
ovSem ne chronologickým, nýbrž takovým, jakýž se 
mu postupem Tlmrnova spisu naskytoval, paměti své 
a obsáhlé doklady k jich dotvrzení. 

Již 1. 1639 psal byl Ferus sekretáři Slavatovu, 
HruSovskému jménem, aby se v další provedení 
kroniky Hájkovy, počnouc od I. 1526, uvázal. Hru- 
Sovský k dílu takovému prázdně ani dostihu neměl, 
za to se však sám Slavata, dokonav, ěeho se mu proti 
Thurnovi dokázati zapotřebí vidělo, jal spisovati děje 
Ferdinanda I. a nástupců jeho. Dílo mu pod rukou 
rostlo, Z počátku mínil jen Českou historii spiso- 
vati, brzo však vedl jej postup dějů k tomu, aby za- 
hrnul ve spis svůj i také historii jiných zemí, kterýmž 
Ferdinand vládl. Později pak vypisovati se jal i děje 



cizí, pokud Be rakouských a německých dotýkaly, po- 
sléze pak dílo jeho docela na se vzalo povahu historie 
všeobecné s hlavním zřením k věcem náboženským. 

Přistoupiv k pokračování v kronice Hájkově dal 
8Í od jistého doktora Věničkovského v Praze děje české 
po 1. 1526 vypisovati. Poněvadž pak Věničkovský u 
vypravování příHs se šířil, přestal Slavata pomoci jeho 
dáleji užívati, aSkoHv jej k dalšímu spisování pohá- 
dati, ano i odměny jemu poskytovati neopomíjel. 

V třetí a čtvrté knize spisování svého díla, 
z nichž čerpal, vždy výslovně citoval a výňatky z nich 
bez dal§í ťipravy jen překládal, od knihy páté však 
jal se látku z rozličných spisů sbírati a v jednu osnovu 
ji setkávati. 

Z toho, co posud řečeno, vysvitá dosyta, že Slavata 
při spisování svém nedržel se nikterak plánu napřed 
uloženého a promyšleného, nýbrž že z počátku za- 
měřoval k obraně, ponenáhlu pak pouStěl se v obor 
vždy širší a širší. Spisování stalo se mu zábavou, od 
které ae právě tak odloučiti nemohl, jako od rozjí- 
mání duchovního. Prázdně mu od té doby, co k po- 
moci své v úřadu nejvyššího kancléřství dostal mla- 
dšího Martinice za pomocníka s titulem „kancléře," zna- 
menitě přibylo. 

Úmysl Slavatův nebyl nikdy, aby spis svůj tiskem 
podal veřejnosti. On přestával na tom, že potomkům 
svým zůstaví dílo v historii poučlivé a v náboženském 
ohledu bezzávadné, přátelům pak svým že zjedná zá- 
bavu a poučení. Tudíž se vysvětluje, že se vyškytá 
tolikero přepisů díla jeho. 

K charakteristice Slavaty, k poučení, kterak při 
díle svém postupoval a jakým spůsobem k pramenům 
hleděl, poslouží nejlépe výtahy z listů, ježto on v pří- 
čině spisování sv^ho od 1. 1637 psával. Listové tito, 
od Slavaty diktovaní, zachovali se v archive Jindřicho- 
hradeckém. I v jiném ohledu pro historii literatury 
nejaou neznamenity. 



netirň. datum Hendríchovi z Kolovrat: 
e V. Máti tento týden žádný aixh mého spisování neoděl- 

ára, příčina toho jest, že v tom posledním archu, který jsem 

V. Msti zaslal, pH přepisováni nóco bylo pochybeno. Protož 

psal jsem .1. Msti panu hofmistrovi v království českém (Jar. 
• B Martinic), aby mně jej zpátkem poslal, kterýž dostanouce 
neopominu dále dáti psáti a V. Msti odsilati. Sice není tím 

ic zmeškáno, nebo týž nejv. pan hofmistr ještě několik ar- 
ilohův k korrigování za sebou má, které nežli on přehlédne a 
skorriguje, já zatím jiný snažiti se budu zhotoviti." 

Ití38. 3. led. Jiř, Ad. z Martinic: „PonSvadž mťlj 
příjezd ke dvoru se prodlí a V. Mst zvláaté po poledni račte 
míti prázdnost, posilám V. Msti jiných osm qumternů mého 
spisováni, abyste je ráčili při své dobré příležitosti pročísti a 

a sebou až do mého příjezdu zanechati a své zdání oustně 
'tane potom oznámiti, a já neopominu jiných quínternů vlceji 
téhož mého spisováni V. Msti communicirovati." 

13. led. Ilendr. z Kolovrat. Posílá mu opét dva 

rchy a žádá, „žo je po přečteni nejv. hofmistrovi v kr. če- 
ském k dalšímu nahlédnutí a korrigování odevzdati ráčí." 

28. led. témuž opět dva archy posílá, „Když nyní ke 
dvoru J. Msti Gis. zase se navrátím, tehdy se přičiním, abych 
každého téhodne po dvou arších V. Msti posílati i comraunici- 
rovati mohl. Dal jsem sobč přečísti teprva teJ na cestč ten 

ěraecký spis, který byl sepsán a vytiStřn proti apologii Ce- 
Bhdv pod obojí, tehdáž zprotivěly ch, pod titulem Evangeliach 
Urkliirung. Poznávám, že jest velice dobře a dobrým gruntem 

jpsaný. Smýšlím, že pan Strolendorf a pan Nostic dobře 
v tom pracoval. Než já nepamatuji, abych byl kdy prvé před 
tím ten spis viděti měl, pročež velice rád jsem jej dostal. 
K mému spisování bude se velice dobře hoditi. A poněvadž 
témž spise se dokládá, že se srozumívá, že druhá apologie 

rětší vyjíti má, cožkoli se stane, že proti ní též se náležitá 
)dpověd dá: pročež žádám, že mně ráčíte napsati, zdaliž rá- 

(te jakou vědomost míti, jestliže taková odpovéd na tu druhou 
apologii dána jest a vůbec vylla. Jestliže by se stala, tehdy 
bych ji rád dostal." 

V lednu Pateru Jiř. Ferovi: „Posílám též panu pá- 
terovi ještě jeden quintern mého spisování. Rádbych, aby jej 
při přísti sobotní ordinari mně zase odeslal. Nyní více ji quin- 
ternův téhož mého spisování zhotovených k odsilání panu pá- 
terovi nemám. Příčina toho jest předně: že mnohá má jiná, 
Evláště publica zaměstnání na překážce jsou. Že nemohu huic 
rei continuo attendere, a Že roztržitě v rozličných časich dikti- 
ruji, není divu, že na některých místech jedna věc dvakráte 



8 

pe repetiruje, řemilz bude se moci rěměSírovatí, Kdyí ee De- 

Uivé znovu zase všecko preéte. Druhá příčina ta Jest, že 

inuhé obšírné allcgata aágledují, a ty nemohou tak spéŠně 

českého jazyka na německý přeložena býti; neb, ut sit sti- 

luB continuena, uno saltem interprete ntor. Třetí hlavní při 

Siná jest, že já mého spisování nejméně po dvou arších 

I. Msti nejv. panu Budímu zemskému (Hendr. z Kolovrat) 

lodesílám. Pán je sice toho neb druhého dno po pinjetí ihned 

)rečte, a jestliže se mu vidí, že by ode mne (něco) zapomenuto 

9ylo, tehdy mi skrze psaní to připomene (což sice řídko ae 

léje), a potomuC J. Msfi nejv. hofmistru kr. českého (Jaroslavu 

Martinic) k přehlídnutí a zkorrigování to dává, a pán s vel- 

r'kou pilnosti to přehlídá, aby žádné české slovo nefo- 

'emné nebylo, s čímž nemálo se prodlívá, tak že pán přes 

dvacet archův mého spisování častě za sebou má, a já každý 

týden viceji posilám. Což kdyby ty přední zase poslány byly, 

řtehdy s těmi allegáty, kteří k tomu přináležejí, bylo by opět 

nceji než 20 quinternův. A tak vyrozuraějíc pan páter těmto 

'příčinám, desinet mirari, že viceji téhož spisování zhotoveno 

není. Kdy bohdá primo mense Martii a J. Mstí Cis. do Prahy 

mjedu, tehdy naději je nemalý počet viceji decinternů s se- 

)0u přivézti a panu páterovi k přečteni moci dáti." 

V ůnorU témuž. „Psaní pana pátera 18. jannarii tyto 
tóni jsem přijal. Když ten spis P. Scipionis contra Picarditas*) 
rhéiné jsem přehlídl, posílám jej zase zpátkem; neb nevidí se 
*tnně, abych z něho do mého spisováni co vzíti měl. Pročež 
řSpátkem jej zase odsilám. V příčině tých pikhart&v, kteří 
íe potomně z Jednoty bratrské jmenovali, rád bych toliko 
v těchto třech artikulích informaci dostal: Jedno, jaký počá- 
tek jich v království českém byl, druhé, jak jsou se v nábo- 
ženství jich Často měnili, a třetí, jak jich náboženství s kon- 
fessí českou neb augSporskou se nesrovnává, což vSe z knihy 
pátera Sturma proti Bratrům hledati se může. Nejel jsem 
Brnu, protož s páterem Drachoviera jsem se neshledal. Ne- 
pominu na Hradec napsati, jestliže tam v koUeji jeho knihy 
luají, aby mně poslali ty krátké dva traktáty české tištěné, 
které pan páter mně byl poslal. Budu moci z nich k svému 
řflpisování některé věci vzíti, zvláště z vyznáni toho jednoho 
" ?mesla sladovnického, poněvadž oni vždycky se chlubili, že 
limo jiné tak pobožní a ctnostní lidé jsou, a z toho vyznání 
se to na díle poznati může. Ze pak tehdáž nic k tomu říkáno 
ňebvln, smýélim tu příčinu toho býti, že tehdáž vedle starého 



*) Bpie lo ani II PelzlH nni n .Inn^ntnanna neiiřipomenatý. 



eřízenl zemského ex ofTicio procurator královský, kde nebylo 
co coníiscirovati, žádnébo neviuil, a obzvláště per inquisitio- 
Bem. Pročež proti žádnému procetlirováno nebylo. Nož kdyby 
nyní podobné vyznání proti některým osobám se stalo, tehdy 
kancelář ČeakA toho by nezanechala jménem cÍBarským a krá- 
lovsk^Tn naříditi, aby se inquirirovalo a proceasirovalo. — 
Děkuji p. páteru, Že ten error v posledním quinternu adver- 
tiroval. Pohlédnu do české kopie j smýšlím, že tam stoji to 
slovo „podobojí" a interpres přeložil to „Luteraner." 

22. února témuž, /ádá o výpisy ze spisů Šturmových. 
„Posílám p. páteru opSt jiný spis český contra priniam apo- 
logiam Bohemorum. Nevidí se mi, abych jej měl do svého 
spisováni pro allegato přiložiti. Raději z „Refutací" P. Sci- 
pionis. Nalezl jsem v jedné knize německé apologiam Pa- 
trům Soc. Jesu contra decretura Bohemorum, quando anno 161K 
faerunt ex illo regno proscripti. Vidí mi se, že je podstatná." 

V březnu témuž. Zmiilujo se o též apologii. „Ty 
traktáty Martinii (z Dražova) administratoris rád čísti budu. 
Nepochybuji, že z nich k mému spisování budu moci něco 
podstatného vzíti na dokázání toho, že konfessionistae cum 
richartis non conveniebant.'^ Žádá, aby P. Watinger v registra- 
tuře universitní vyhledal, kdy stavové sázeti počali profes- 
Bory na učení Pražském. 

7. dubna témuž. „Jeda do Preapurku jsem ten jeden 
traktát Martiniusa těch 35 dflvodův sobě přečísti dal. Ačkoliv 
jest traktát dosti spletichaný, nicméně budu moci z něho 
vzíti několik podstatných důvodův, že to sjednocení Jednoty 
bratrské s jinými pod obojí bylo factum verbalo et non rcale, 
jak Joachim Ondřej šlik s pravdou tehdáž o tom pravil. — 
V mém spisování, pokudž jen Čas někdy k tomu postačuje, 
kontinuiruji a přepisovati na německo dáváni, tak jakž přile- 
žitě dva quinterny odsilám. Přičiním se, abych jich viceji dal 
zhotoviti, a co tak zhotoveno jíniti budu, vždycky 10tého dne 
panu páterovi po quinternech budu odaílati. Pročež žádám, 
že s pilností bude je přehlídati, a kde ňáký nedostatek najde, 
mně o tom psávati.'' 

17. dubna témuž. „Počal jsem dáti sobě Čísti tu obranu 
Martiniusa. Poznávám, že z Jednoty bratrské dosti gruntovně 
vypisuje, tak že v tractatibus P. Sturmi s těžkém co podstat- 
nějšího o té sektě najíti ae může." Nicméně žádá, aby mu tra- 
ktát nějaký, kterým by konfessí česká refutirována byla, poslal. 

O něco později témuž: „Posílám p. páterovi extrakt 
vzatý z traktátu diívodův Sam. Martiniusa. Žádám, že dle své 
dobré příležitosti napíše contra, quod non soIum símile non 
Bit idem, aed ideo času vel claudicet, a že velký rozdíl v cír 



10 

Iltí katolické, qnod diverBomin ordiniim religiosi reperíantur, 
» mesá Jednotou bratrskou neb mezi jinými pod oboji neb 
erangelikj. — Dobře pan páter Činil, že sekretáře mého 
Hraiovského napomíná, aby snažil se spisovati kroniku 
českou od toho času, jak Hajecius přestal; neb poněvadž 
Martinins spisuje historiam Boemo-eyangelicam, bjlo by do- 
bře, aby někdo jiný sepsal historiam Boemo-cadioiícam. Ale 
sekretář můj mi nyni spisováním mých potřebných věci dosti 
zaneprázdněn, pročež pátera monitum odložiti musí.'* 

1640.23. února nejvySšímn purkrabí Jar. z Mar- 
ti nic. Posílá mu několik archů svého spisováni, kdež při- 
chází již k líčení toho, co jest se v kanceláři české ty ťti 
dni před vyhozením z okna dalo. „A to vzal jsem netoliko 
z méno sepsáni, ale dobrý díl z sepsáni T. Msti v jazyku ně- 
meckém, když od T. Msti toto, co nyni posilám, přehlédnuto 
a zkorrigováno a mně zase odesláno bude, tehdy posli T.Msti 
mé sepsání toho, co jest se toho dne před vyhozením nás 
z kanceláře české přednášelo a promlouváno bylo. Což když 
ráČíS dokonati, tehay s dalším korrigováním T. Msti. molesti- 
rovati zanechám. Toliko kde se v některých místech nás dvou 
aneb kde se J. Msti samého dotýkati bude, to T. Msti někdy 
posílati budu." 

2. března témuž. „Chtějíce jato mé spisování na čisto 
dáti přepisovati, uvedl jsem na papír, kterak mně se vidi, 
že by titul měl napsán býti, i také na jaký spůsob mělo by 
též mé spisováni na rozdílné díle rozděleno býti, a co každý 
díl v sobě obsahuje, jak by summarium mělo se napsati. To, 
co již až posavad sepsáno jest, posílám T. Msti toho připiš ; žá- 
dám, Že ráčíš bedlivě přehlidnoutí, korrigovati a mně zase 
k čistému přepisování odeslati. 

V únoru a březnu 1641 posílá Části svého spisování 
Hendr. z Kolovrat a synu svému Adamovi. „Velmi se mi ta 
historie libí" odepsal mu pán Hendrich prostosrdečně. Rovně 
příznivý úsudek nalezl Slavata v listech Fridr. z Talmberka, 
o čemž se v psaní k němu (září 1642) zmiňuje: „poznávám, 
že rádi račte mé spisování Čítati." Hendrichovi z Kolovrat po- 
sílal Slavata quinterny až do jeho smrti (f 1646.) 

1642.10. září P. Ferovi. „Pan páter bude se moci pa- 
matovati, že jsem byl panu páterovi z počátku psal, že témuž 
panu doktorovi, když mně quintem, totiž pět archův svého 
spisování odešle, že chci jemu pokaždé dukát in signum gra- 
titudinis odsílati. On mně poslal nejprve čtyry archy, po druhé 
tiK archy, potřetí dva archy a tak po dvou arších několikrát 
kontinuiroval. Já jsem nezanedbal pokaždé dukát odsílati, 
ale poznávám nyní, že týž p. doktor příliš dlouho v letu 1529 



n 



ae zdržuje, a dal se do vypisováni netoliko o kompaktátich 
CechiW in concilio Basiliensi in materia communionís sub 
'Otraque učiněných. Ale také další dovypisováni, jak se in ma- 
teria religionis za časti cisařův a krAlflv českých, cis. Václava, 

l/cls. Zigmunda, krále Jiřího, krále Vlndislava, krále Ludvita 

I v Cechách dalo, což váe v předesléra mém spisováni napsáno se 
nachází. A nyní já se snažím vypisovati historice, co jest se 
ZB, císaře a krále českého Ferdinanda I. a za Časův jiných ci- 
,Bařův a králův českých dalo, totiž počínajíce odtud> kde histo- 
!'ricu8 Hajek přestal, dále totiž historii continuirovati, což z to- 
• hoto spisování p. doktora od několik týhodní po dvou arších 
mně posílaných se nenachází. Já nepochybuji, když pan doktor 
spisování dá vytisknouti, že Čechové rádi to cmdou čítati; než 
•nynějšímu mérau spisování se nehodí. Neb já již dokonav 

L-DBáti, co jest se za Času císaře a krále českoho Ferdinanda I. 
léta 1530 dalo, a přicházím jiŽ do 1. 1531. Atak vidí mi se, 
že spisování p, doktora k mému spisování nepotřebuji, pročež 
zanechám jemu víceji připomínati, aby v svém spisování ne- 
meškal kontinuirovati, jakož také, když raně z svého spiso- 
váni co odeSle, zanechám za jeho quinterny dukáty posílati. 
Uež to může pan páter tomu p. doktorovi oznámiti, kdyžkoli 

p mně quiaterny svého spisování odešle, že jo rád přijímati 
budu i také bez zadržování je zase odeSli, i také signum gra- 
.titudinis přikládati neopominu,** 

22. října témuž. nNyní musím včtSí práci jmíti, jeden 
quintern zhotoviti, nežli předešle, protože jsem předešle toliko 
citiroval authores, kteří o tom psali, vezma z jich historií 
textům, toliko jak jest byl, na česko přeložený, nyní pak 
z rozdílných authorňv musím materii vzíti , spolu sebrati, 
z textu latinského aneb německého do českého jazyku přeložiti 
a bez citirování takových autborův sám historice to spisovati." 
29. října témuž, že dostal z Prahy v pergamenu vá- 
zané knížky: Život poctivý neb ctnostný, přeložený do českého 
jazyka od M. Trojana Nigella z Oskořina a do německého 

,.. od M. Sebast. Leonharda. 

1645. 14. list. regentovi Sara. Hradčanskému: 
„Dejte mi z desk zemských přepsati tři sněmy 1552, 1553 
a 1554." 

21. list. témuž posílá quinterny pro p. Fera a doktora 
Věničkovského , „kterému jménem mým oznamte, že jeho 
spisováni jest mně velmi vděčný a Žádám za další o tom 
continuací." 

1646. v únoru témuž: „Dejte mně vypsati z desk 
snSmy 1. 1556, 1557, 1558 dva." 

Před velikonocí témuž, že od Věničkovského archy 



1« 



spisováni jeho přijal a líbily se mu; posílá ma Ui dukáty 
„mÍBto Červeného vejcete." 

Později quinterny své Ferovi posílal a spisováni Věnié- 
kovského dostával vždy prostřednictvím Hradčanského. 

L. 1643 o vánocích jal se íSlavata, jsa již kmet dva a 
sedmdesátiletý, přemýšleti o tom, kterak by ostatní dny ži- 
vota svého ztráviti mél. Úmysl jeho byl, aby světu dal vý- 
host a uchýlil se do jesuitského kláštera v Jindř. Hradci. Po 
novém roce 1G44 oznámí! mínéní své Jiřímu Ad. 2 Martinic, 
žádaje ho o radu. Martinic mu úmysl ten vymlouval. Pravil 
mu, ať se třeba vzdá nejv. kancléřství, ale aí aspoň tajného 
radství dále uŽivá. Tu že by mél odpolední hodiny prázdné, 
i mohl by „léctioni spiritualium librorum vacare, vel frequen- 
tationi sacrarum precum, vel in conversatione cum hominibus 
religiosiá, vel in continuatione historiae suae.^ Sla- 
vata potud povolil, že o té věci v zamilovaném svém St. Ot- 
tingu jeStě důkladněji „meditirovati bude." Tu pak zůstal 
na tom, aby se stavu světského ani důstojenství svého ne- 
vzdával. Martinic že bude jeho zástupcem v podpisech a vé- 
cech lehčích ; jen těžší a větší že zůstaví sobě. Ku konci 
diktátu svého, jejž o tom v Ottingu učinil, di: „Nunquam me 
velle otiosum esse, sed me velíc in scrlbendo historiae jam 
ab aliquis annis a me incoeptae, in qua materia jam septem 
libri in lingua bohemlca et germanica satis prolixi scripti et 
perfecti šunt, continuare." 

Slavata rozvrhl „historické spisování" své 
na knihy a díly; knih je čtrnáctero, dílů pak devět 
a (jt}'TÍcet. V knihách XJIT. a XIV. rozvržení na díly 
zanecháno. 

V každé knize nachází se aspoň na jednom mí- 
stě nějaký vztah k době, kdy se Slavata skládáním 
jejím zanášel, tak že se dílem z toho dílem ze zmínek 
ve psaních postup práce od 1. 1637 až do smrti Sla- 
vatovy docela určitě sledovati dá. Největší odchylka 
k událostem souvckým jest v díle XXXIX., knize de- 
váté, kdež Slavata přeobsírně mluví o vysvobozování 
duSÍ z oěistce skrze jesuitu P. Jeronýma Gladicha 
v Štýrském Hradci, v Prešpurku a v Dolních Ha- 
kousích. 

Odchylka větší od vypravování chronologického 
nalézá se v páté knize, dílu XXII. Mluvě totiž o po- 



vstání Seskám 1. 1618 — 20, pravf Slavata, Že poněvadž 
stavové in forma universitatis proti císaři se prohře- 
lili, JMst stavům zrušil privilegia a toliko ty jim zase 
dáti a potvrditi ráčil, které proti církvi katolické a 
důstojenství královskému necelí a se nevztahují. Chtěje 
nyní dokázati, že toto opatření nikterak není proti 
prvotnému zřízení zemskému království českého, roze- 
bírá artikule, jenž králům českým počnouc od Sig- 
munda, ku přísaze dávány bývaly, pokud se týkaly 
náboženství, dáleji pak vyličuje v krátkém nákresu 
postup včcí náboženských v Cechách od Karla IV. 
[Přijda k Ferdinandovi II. počíná se více šířiti. Obá- 
[Val se totiž, že při vysokém veku svém s tSžkem toho 
v živobytu svém dočká, aby historii z doby Ferdi- 
nanda II. spisovati mohl, a proto hned na tomto mí- 
;8tč o dějích jeho obšírněji promluvil. 

Krátký tento přehled výborně se hodí za úvod 

[k pamětem Slavatovým, v obranném spise proti Thur- 

fnovi uloženým, ježto v nejednom ohledu podstatně 

doplňuje. Proto jsme některou jeho částku u vydání 

tomto před onyno paměti postaviti za dobré uznali. 

Abychom pak, jelikož nynější příležitost k tomu 

[nejpříhodnější, podali obraz celé literární činnosti Sla- 

[ vatový, klademe tuto obsah vSech kněh, kteréž po 

prvních dvou knihách, tuto uveřejněných, následují. 

Kniha třetí (eeps. 1640—1641.) 

Úmysl Slavatův byl, aby, dokonav obranu proti spisu 
[Thurnovu, co se dotýče události od r. 1608 do 1620, vyvrátil 
tvrzení Thurnovo, „že by stavové deští vždycky svobodné 
krále sobě volení měli." I táhne se tu v díle XI. nejprve 
k základnímu zákonu o posloupnosti panovnické v Cechách, 
t. ke zlaté bulle Karla Iv., „kteráž nikoliv dokonalou svo- 
bodu, ale hrubS obmezenou v sobě obsahuje: kdyžby žádný 
z kmene, semene aneb rodu královského českého pořádně po- 
ilý potomek mužského neb ženského pokolení nezůstával. 
A kdyby, prý, to i pravda bylo, že by pres tu zlatou bullu 
ňáké jiné větSí privilegium měli na svobodné volení krále 



I 



14 

flvóho, tedy že jsou 86 stavové téhož království posledním zři- 
zením zemským (1. 1564 vyá.) z toho zase vyvedli.'* 

V díle XIL vede historický důkaz, kterak vaickní pa- 
novníci Čeltl od Přemysla oráče až do vymření rodu jeho po 
médi poHd od Libuáe pocházeli a jeden po druhém dědili. 
Jmenovitě se dotýká všech rozepří o trůn, ježto mu k thesi 
jeho přihodny jsou. 

Díl XIU. věnován jest dalším průvodům téhož sněmu za 
Jana, Karla IV. a Václava IV. Jako ve předešlých dvou dí- 
lech přivěáuje Slavata i tuto muozatvi událostí k věcí vlastně 
nenáležejících, tak že spis jeho vždy více na sebe přijímá ráa 
obecného a spolu i církevního dějepisu českého. Králi Janovi 
vytýká, že českým zbožím Němce daroval, že Pražanům více 
véřil nežli pánům, že chtěl vyfrcjmarčiti království české 
B ťalckrabstvim při Roynu, že klevetníkům královny Alžběty 
příliš věřil, že duchovní statky zastavoval, že v dobrých před- 
sevzetich byl nestálý, že co v Čechách berní sehnal, do Lu- 
cemburka bral a zemi Českou loupil. Tu se mu najednou 
udává příležitost přeskočiti na událost 1. 1G40. *) Dále podo- 
týká i dobrých povah Janových. O Karlovi IV. jmenovitě se 
síří, vypravuje o něm i mnoho anekdot. Naproti tomu na Vá- 
clava iV. dosti nevrazí. Připomenutí zasluhuje, co zde klade 
o sv. Janu. „Pročež, prý, poslal král pro zpovědníka (králov- 
• nina), jenž byl kanovník kostela Pražského a pilně se ho vy- 
[ptával, z jakých hřiohův královna se vyznávala. A když ne- 
chtěl povéditi rozhněvav se, kázal jej do těžkého vězeni vsa- 
diti, ukrutně mučiti a svázaného s mostu Pražského do řeky 
'Vltavy svrci a utopiti." „Item jiného času suíEragaua arci- 
biskupova Dra. Johánka kázal bez sluSné příčiny jíti a té 
noci na most Pražský vyvésti, do vody uvrci a utopiti." 

V dalším vypravováni vyvrací udání, jako by on a Mar- 
tinic i Fabricius „vedle starobylého spůs^obu byli 
z okna vyhozeni bývali, kdežto prý od příchodu Čechův jen 

I jeden přiklad toho se nachází, shozeni totiž konšelův za Vá- 



*) Zmiňttje de totiž o snSmu pomitiulébo I, 1640 « o dani z trnňku. ^Sia- 
Tové čeStí k tomu povoliti ueclilélí, *i. císař v té přičíně psal iiejv. pur- 
kral)! pním .jar. fiořitovi u Martitiic, dodav při podpisování jména svélio 
vlastuí rukou v jazyku německém : .Tá jsem tu vě« prvé, noili predne- 
Seuu hy\n„ tfik pilné examinirovati dal, tak f.e, kdyhycli to xa nemožné 
a noajiravcdlivé býti uanal, jisté bych toho byl přeilnáSeti nedal. Prořež 
naději se k Vám milostiv?, že to, co na V.ía piiuáÍBŽl, borlivé vjkoaáto, 
tak nbycb svého intentu dosikuouti mohl. Mojí vérní, poslušní .i milí 
Cechové jeStě nikdá mno n>iopiistili ; té milostivé knim d&vernosti jaem, 
Se mnS v této vČcI také Batisfakcl ilají a HŮQ6t moa osplní. Martiiiíe 
to psaní va Buému čísti dal a stavové svolili." 



15 



» 




¥ 



I krále, jeSto jmeiiovitS tento pHklad nebyl v ničemž 
podobný, ponévadŽ v tomto případu obec a chasa Praž- 
proti měšfanóm to vykonali, ale za našeho času oaoby 
• "▼yiUho Btavu proti osobám z téhož stavu to uCinily." 

O Husovi a Jeronýmovi di, že jich následovníci je za 
učedlníky vyhlašovali, ale nerozmýšleli prý ae, že martyrea 
n martyrium, sed causa martyrii facit. (Siřeji v HelfertovS 
apiseM. Jan Hus str. 268). 

Čině dále zminku o upráznění atolce arcibiskupského od 
I. 1612, dokládá o příjmech arcibiskupa Pražského. Za Fer- 
di-náa. I, rnél prý z komory české (3000 zl. ročné; Rudolf II. 
dal mii drtchody dvou cistercských klášterftv, t. Oseckého 
'i o) a Světeckého (panenského), též špitál u mostu, 
n..; í . |,>ji rádu 8 řervenou hvězdou, a důra na Hradčanech 
Kryspekovský, načež z důchodův komory české víceji se ne- 
platilo. Za Ferdinanda 11. nařízeny jsou příjmy arcibiskupovy 
v flumř 24.' KX) zl., v kteréž mu odevzdána panství Rožmitaí- 
ské, ' , Rychnovské, město Týn nad Vltavou, 7000 zl. 

_ ^ .!, důchody ze špitala řádu s červ. hvčzdou (tyto 
jen kard. z Harrachu až do jeho smrti). Osek navrácen 
ttterciák&m, nikoliv pak Svgtec. 

Díl XÍV, jedná o věcech českých za Sigmunda, Al- 
brechta a Ladislava. AŽ potud užíval {?lavata co hlavního pra- 
mene dřjin Českých — kroniky Hájkovy, k jehož líčení jen 
porftznu glossy své, a rozličné zprávy jiného epůsubu pripo- 

Í'aje. Ale již ve čtrnáctém díle počíná užívati dějepisu Dou- 
imriova a spisův Eneáše Sylvia, z nich přeložil popis Tábo- 
ríJv, rozmlouvání Eneášovo s Jiřím Poděbradským v BeneIov§ 
a s kiiěŽBtveu] táborským a tuším i život Sigmunddv. 

Kniha čtvrté (sepa. 1. 1641 a 1642). 

V díle XV. klade výpisky z Hájka o době od 1. 1458 
po 1527. Nicméně hlavni obsah dílu toho jen krále Jiřího 
'áífjft se dotýká. Slavata, jakož podle smyšlení jeho jinak ani 
fte nadití nelze, není hrubě veliký milovník krále tohoto. Je- 
Gkož se stavové 1. 1618 hlavně na volbu Jiřího povol 
on a předešlými králi pokrevně spřízněn nebyl, n 
vata, aby především volby této nezákonnost dol 
Hajka užil zde Eneáše Sylvia, Kommentariův Jati 
minei Cardlnalis Papiensia, Dubravia, Veleslavíny A\ 

Díl XVI. obírá se napřed kompaktáty, 
Čínu netrvalého jich účinku — M. Jana z Ru 
kUdá «e o tom, že církevní sněm T 
Ferdinanda I., knížete bavorského a jii.. 



Pik, 
na 



přijímáni pod obují a uvozuje so z&v^rek kázáni, kteréž o 
tom inél 1. 1564 biskup Krcky (Gurk) vé Vídni. Dalo vede 
řeé Slavata ku konfesBÍ Četiké ze snóm. snefieni léta 1567 a 
vypuStfiní kompaktát. *) 

Piccbá^eje na Vladislava U., ukazuje, kterak právem á6- 

ým v drženi koruny české veSel, podotýliá o njezdu tH 
novnikAv ve Vidní 1. 1515 a utvrzeni tam amluv dfídických 
I domom habsburakým, načež řeč jest o majeBtátu, jejž král 
Vladislav II. 1. 1')10 vydaly tobo znění, že moci a podstatou 
práv královutvi fioBkcho, kdyby syn jeho Ludvík bez dédicův 
zemfel, Hestra jelio Anna po ném následovati mA, což od sta* 
vův bezodpornfi přijalo. Kow.Ětift zavirá »mrlí Ludvíkovou. 
Pramenů, od Slavaty užitých, v dílu tomto přibývá; zejmóna 
uvozuje: Jana Ilerburta z Fuléteiiia, Mart. Cromera, Boníi- 
nia, Alb. Krantia, Val. Ansolma Rída, Sobaat Milnstera, Co- 
chlaoa Vratiitlftvak(iho, Cuspiniana^ Jakuba Šronka z Notzingu, 
českého hixtorika (t, Hartoiío J'í»aře^ **), Dubravia a ťavla Jovia. 

Dii XVIL začiná se volbou Ferdinanda I. a jednáním o 
to, zdali platiti má právo dédičné či avobodná volba. Dále 
řeč jest o reversu Ferdinandové, kterýž prý se volbě jen 
proto podrobil, Že se obával, aby se mu nenavalíly v Oecbách 
takové nesnáze, jako v Uhrách skrze Jana Zápolskčho. Léta 
1545 vfiak revers o uvobodnóm voleni krále zrušen a do desk 
jiný český list dán, jimž královna Anna co přirozená dědička 
přiznána. Při korunováni zmiňuje ze iSlavata ze své praxi o 
tom, kdoby při obřadu tom nÓKti mčl insignie, totiž nejv. 
purkrabí korunu, nejv. sudi jablko, nejv. písař Žezlo, 
nejv. marfiálek aneb maršálek dvoru královského, kteréžto 
prý důstojenství vždy při oaobd stavu panského bývalo, meč, 
a kdyby oba tu byli, aby onen nesl meČ do kostela, tento 
z kostela ven. 

Dčje Ferdinandovy počíná Slavata líčiti ze stanoviska 
íir&ího, rakouského ; vypravuje totiž, cokoli se památného 
zbčhlo nejen v Oecbách, ale i v Uhrách a jiných zemích Fer- 
dinandových. Co v dile tomto a v následujících desíti dílech 
o včcech uherských psáno, vydali jsme pod nápisem „Viléma 
hr. tSlttvaty déje království uherského za panováni Ferdi- 
nanda L za 1. Í52G— 1540^ ve Vidni 1857 H. str. X. 161. 



*) Tu HlsvstA iiHpozniná, £o tu, jeho íůém lidi psáni s dvorakú kanceláře 
ícf 1- ■ 1- A - - 1 i-^- vftli, jftlcoby boí vArlomf cbařukého T^chásela, ano 
i 1 jiHávali, tnk f.c Fonlinand lli, xvlAítníin nafí- 

y dv, kauccUře ienki cfar&fiiti muiiil. 
MaA lattniký kroniky Bartoíovy, a s toho y Sa- 



zahrntijť 

!or apisu ještě více žíři v děje Ferdinanda I. 
vůbec, se zvláštnim ohledem na děj o církevní. K 1. 1530 po- 
dává 86 zpráva o sjezdu Ferdinanda I. s Karlem V. v lana- 
bruckn, o íišském sněmu augsburském epolu s prokladem sne- 
Seni sněmovních, o podání konfessí augsburské a o spolku 
Bchmalkaldském. K 1. 1531 : Sjezd v Rejně-Kolíné příčinou 1 
voleni krále německého a pletích německých. Poselství Leon. 
z Nagrolu a Jos. Lamberka k sultánovi; kdež Slavata o po- 
divné shodě podotýká, že od toho času, jak jest král Franti- 
šek francouzský s Turkem konfederací a sjednocení učinil, 
jak on tak jiní následující králové francouzští žádný smrtí 
přirozenou z tohoto světa nesešel. K 1. 1532: sněm do Speyeru 
vypsaný, ale v Kezně držaný. Sjezd schweinfurtský o mír 
mezi katolíky a protestanty. Uherské věci. Svatba markra- 
běte braniborského a velmistra Mdu německého. K 1. 1533: 
Uherské věci a přípravy k církevnímu sněmu. Různice praž- 
ské a utišení jich výpovědí Ferdinandovou; sněm budějovský, 
odsouzení Caherovo i Paškovo a úmrtí Adama z Hradce. 

Díl XIX. počíná se k 1. 1534 věcmi uherskými, načež 
přechází na proměnu náboženství v Anglicku, mluvě o umu- 
čení jesuity Edm. Campiana, Pak je řeč o věcech německých. 
Posléze podává snesení sněmů Českých od 1. 1527 až po 1. 1533. 



Kniha j>dt4 {seps. 1. 1642 a 1643). 

Díl XX. počíná k r. 1535 o věcech uherských, přecházi 
na výpravu Karla V. na Tunis, na sjezd schmalkaldský, pak 
na novokřtěnce munsterské. Tu mluví též i o jistém knězi Ca- 
sale řečeném, jenž k nasycení své chlípnosti učení novokřtěnců 
„o společném světa rozomožování*) rozšiřoval a pak v Sa- 
ragosse spálen byl, a dům jeho rozbořen, a na to místo po- 
pelu a soli nasypáno, a kteréžto místo, když jsem já v Hi- 
spanii a v městě Saragossi byl, bylo raně ukazováno a o pří- 
čině rozboření jeho povídáno." Potom píše siřeji o Židu En« 
gelbergolenovi ve Vídni, kterýž pro krádež odsouzen byl a 
čině se křesfanem milosti dosíci mínil. Posléze zmiňuje se o 

I pobytu svém v Amsterdamu, kdež prý se v hlavním kostel 
na jednom pulpitu kniha veliká in folio, řetízkem železnýna 
okovaná, nachází, v níž všech těch, kteK odpadse od církva 
i 



•) Podivní věc, žo terminologie, kterou Slávata uovokřtSncflm, mluvS o 
orgiích jejich, přikládá, tᎠjest, jako které podues tak řečeni Adamité 
£. M&rokáiii užívají. 

Slkvatk: Funitl. 2 



iuttolioké pro Icacffatvi upáloni b^li, Žiřóty popsány. Potom 
podAvi o noTokKáncích na Moravo tuto zprávu : „L*o někte- 
rém čtMxi (loBtalo BO jicb nemalý počot do markrabatví mo- 
ravftkóho. V téch m<5i*tech, kdo níJiourodniJjlSi zem byla, mnoho 
dvorflv, ralýnfiv nobó. vystavili, tak Že ne»čiilný podct so jich 
rozmohlo. A p4ni obyvat<;lovň, kteW je na Bvých gnintoch 
jméli, byli H liími dobí<j upokojeni- VidĚlo se jim, žo jich do- 
orý u^Jtek máji. A oni méli mezi scboa dobro zkuAená obi- 
mrgOH barvířo (Lalvíř©, ranhojiče), Jfo mnozi z urozených 
pánův obojího pohlavi v Hvýcii ncmoccch a potf-obách mimo 
jiné rádi je ui^.ivali, '|Vt2 takťi nacházeli se mezi nimi, kteři 
V opatrování vín ob/ivláiitn*) dobťc. ae roxum^di, tak 'f.v mnozí 
pant rádi jo za klí<^MÍky na avých ssámoích potřebovali.*' 
Verdinand 11. je ze zomó vypovddél, načež ,^oní na dílo do 
■«dmihradiké zem6, a na vdtíim diie do Uhoř se obrátili a 
v avé aektó utálo trvají." 

Ku konci yoloitma zpráva o zaloienl obory BalKinoS- 
■ké a o úmrtí (H. Července) pana Zdenka Lvu z Ro^.mitálu. 
^- K r. 1530 jedná Kc napřed o vécech ulmrHkýcli, »; amrti Ka- 
teřiny, man^.«lky .Jindřicha Vlil., o rozmíikách ťrancoaztkýoh 
M tSťorzou miláutikým a » vévodou Havoíikým , o pobyta 
Karla V. o velikonocích v Íiim6, o počátcích války francon£< 
j)ké příčinou dódictví milánského a o rozepnání snému obec* 
nebo do Mantovy. K 1. 1037 po odbytí v6ci uherských polo- 
žena je ztjráva o zavra2d6oÍ Alexandra ÍHrneMukóho skrze Lo- 
rence mediceJHkého, o sjozdu francouzííkých pánť^v pHčinon 
sporů s „Karlem rakouským", o vpádu do Nizozcmuka, 
o poselitvich mozi cituiřom a protestanty némockými strany 
snČmu cirkovniho, o sjezdu knJiSat katolických v Normbcrce, 
o odpadeui od katolictví Kristiána líL králo dánského, o váloe 
Turků s Portugalci, o dobývání ostrova Korfit; poslózo kla- 
dou se artikule nuf:m\i <U;Kkóho a zpráva o ťmirti nc^v. kan- 
cléře Českého llanUMC Pílu^ti z Uabiíteiua (14. srpna). 

Dii XXI. Jako posud tak i v tomto a náslcdaiicích 
dilech položeny jsou k jednomu každému roku nap ředí v6oi 
uhersko, načo:£ jiné události následují. V tomto pořádku řeč 

Íeit k 1. 15'i8 o jednániclj příčinou míru mozi císuřcm a 
_ rancouzskýni králem prostřednictvím papoiíovým, o Culvinoví 
A A^frikole, o spálení kosti Mckelovych za Jindřicha VI IL, 
při čemž krátký 2ivot Beketův, u n<ízduHI<'! výpravč papeže, 
cisaře a Bcnátčanův na Turky, o n/iro/.ouf arcikníitcte Juna 
v Praze, kterýž rok potom, duo 22. března zemřel v luns* 
brucku, o dvojím sučmu čoskóm a snčmech v Budiníné i ve 
Vratislavi. K 1. IMU: Schůze protestantův v ArniítÓ, v \)u- 
riiisku. Odročení sučmu církevního. 8mrt Jiřího saskóho a 



19 



300 



JO O zachováni y říasích náboženstrl koto^čkólio. Pro- 
íování kacířův vo Skotsku. Přiměří Benátčanň s Turky. 
Povstání Gentských, Smrt cis. Isabelly. Sjozd etavA podobo- 
jích v koleji Karlově o sjednoceni v náboženství (11. májo) 
a sněm český. K I, 1540: PHiozd Karla V. do Gonta, jízda 
Ferdinanda 11, do Nizozemí, hjezdy v Němcích příčinou ná- 
boženství. Věcí anglicko, ukrutenatví Jindřicba VIII. ZprávA 
o založeni tovaryšstva Ježíšova, život Ignacia z Lojoly ; jo- 
iuitův děje a divy ; umučení raissionářů jesuitských v Japane. 

t. 1540: Vypraveni jesuito do Cech; pK tom zmínka o Vád. 
turmovi a Baltazaru Hostounskóm, „kteró oba dva já jsem 
velmi dobře znal." Sněm desky. 

Díl XXIL K 1. 1541; Sněm v ŘeznS. Vffci aírioké a au- 
glické. Události v Čechách, sněm. Rakušané podobojí, posel- 
ství jich k Ferdinandovi II. do Prahy a jeho jim daná odpo- 
věď. Nyní následuie přehled dějin českých od doby Karlovy 
a2 po Ferdinanda lil. a panegyrickč o tomto vypravováni, oa- 
líiiaž jsme co úvod k Pamětem z 1. 1G08 — 20 některé části 
iV knihu tuto položili. 

Dii XXIII. zavírá v sobě zprávy z 1. 1542: Rozepsání 
gněrau církevního. Válka mezi Karlem V. a Francouzslcem. 
iSněm říšský v Normberco. íTu vložena relací o vítězství cí- 
'pařskěm 1543 a rozmlouváni kardiuálA Mazarini a Grimaldi 
j>0 bitvě n Duttlingu). Věci anglické. Sněm čoský a jiné udá- 
losti v Čechách. 



Kniha Sestd (sept. I 1644.) 

Díl XXIV. K i. 1543: ŘÍSakó věci. Válka námoraká 
lesi Turky a císařem. Kuriírsta kolínského zlé předsevzetí 
IJr a^hjřepgtví. Odročení sněmu církevního. Věci anglické. Co- 
tty Kwla V. do Vlach a do Říše; válka s Francouzy. Vdáni 
dcery Ferdinandovy za Sigmunda polského. České věci; sne- 
sení sněmovní. K 1. 1544 : Instalace administrátora řádu něm. 
B Černým křížem. Nové rozepsání cirk. sněmu. Reformace 
Kolíně R. Nalezení hrobu manželky cis. Honoriovy v l\ímd. 
Bváda Luthorova s Kalvínem a se Bakrainentáři. Sneienf 
sněmu českého. 

Díl XXV. K 1. 1545: Sněm wormský. Obesláni kurfir- 
kolínského před papeže a císaře. Válka ílendricha brun* 
ívického s lantkrabím Iiessenským. Počátek aněmu církevního 
v Tridentu. Dva sněmové češti; navrácení reversu volebního 
Ferdinandovi od stavů českých. K 1. 1540: Spor stavů če- 
ákýuh se stavv slezskými o privilegia ; druhá rotepře tých2 
Btavů o lohoický nápad. Stručně zpracováno dle Sixta z Ot- 

2* 



' A,^^^ i-w ' r.r.TTAiA^.r.xiCi'. :i..:íí...'^-"~.í.. "^ii:. *r':.2. a ...,■.' 

r/f <<»«•> -;: ■^z' -V .'..'.;., . '-n.r »',:i iř^jUiA "* & J, 

ri^.x y '*e'.:'^.<i.:.yi(r.T. z.',..:LAX.ín. B*rri ziij-iisúi. ixi42a 

Wí XXXÍÍ- X :«ti I.v^í: I>tkJu-*a =á. Kat:* V. ^ 

VA^r/.a *^ťií*miVij, TUuůbtttiJC xrJui, c«Ivza oMAre— Tu L&a:- 

Ifíl XXXin. 'K K J54í>: Vécí íeské. Xítt»: Ferč-rar- 
44r <í/* ťrutty. Oi>ft/>vw*í rady v méstach pniskvca: jeden 
knihMÍ oro piUkyiUriUtví ynin^aé TTmnkin. Ssém, ha cěmi 
ÍŘMxiuBiVnih ífhjiki 2* fcrile, t kteroaíto novinoa Jindř. zWald- 
Itoínii d// nyMt^l vytAka. lujkf/v&uí o obnoveni srcibiskapsm 
pf»MtAho. líorriuoríaií zřízení zemského. Pražanům potvrzena 
frMU^a v ptiémé odvoláváni (apellacíj. Aniknle církevni 

*/ ^fpfiifovkni Hl»vMtffro př«l«žíl Jot. baron HeUert re ipiikn ■rém : Ent 
piírtf^MM HHkh und eío BniehitQck stu SlaraU*! g ro M cm Gmrhirhti- 
wt»h4. (Wit» ÍHUt.) 



poradě podány katolíkům a podobojim. Další vypravování 
o obrnýslenéni tehda srovnání náboženském vytištěno v Bla- 
hověfltu 1. 1857. — V Němcích o náboženství schůze. Mandát 
o náboženství Jindřicha 11. krále francouzského. Konfoederací 

É Švýcarská. Smrt papeže Pavla. Xaverius v Japanu. Útěk So- 
Hmanovice k PerSanům. 
K 1. 1550: České věci a moravské. Usilování Karla V., 
aby se Ferdinand římského císařství vzdal a syn Karlův, Fi- 
lip II., toho dosáhl. Jednání 8 protestanty, aby se ke sněmu 
tridentskérau dostavili. Volení papeže Julia III. Odjezd pa- 
triarchy arménského, an byl o unii jednal. Zápověí papežská 
I strany ětení knih kacířských. Nové sestoupení sněmu tríden- 
tinského. K 1. 1551 : Věci uherské a sedmihradské. Život 
a smrt Martinuzzi-Utěšeniée. Příjezd Ferdinandův s oběma 
syny do Augsburku; Maxmiliána poslal do Spaněl, s Ferdi- 
nandem odebral se do Prahy. Jednání sněmu tridentského. 
Válka parmenská. Válka turecká. Roztržitost mezi Luterány 
strany učení o dobrých skutcích. Dobytí Kázaně od Rasů. 

»Sněm říšský. 
Díl XXXIV. Kl. 1552: České věci. Knězi pod obojí po- 
, zdvibuji lid sedlský proti vrchnostem. Sněm v Praze a sne- 
sení jeho. Mor v Míšni. Julius III. pro zavraždění Utěsenióe 
do klatby dal Ferdinanda 1, a vSecky, kdokoli v tom jaké 
I účastenství měli. Jednáni sněmu tridentského. Uherské věci. 

■ Válka v Éiši. ISpolek Maurice saakého a protestantů něme- 
ckých 8 Jindřichem 11. králem franc. ZruSení míru. Připo- 
jení se Brandeburakého k císaři. Poselství o mír do Turek. 
■ Nepokoje o náboženství v Polsku. Smrt Františka Xaveria. 
Díl XXXV. K 1. 1553: Věci české, hanebný skutek 
' Martina Zborovského v Jaroměři. (Památky 1860.) Sněm. 
Úmrtí Václava Hájka z Libočan (v Lumíru 1857) a Doubra- 

■ via biskupa Olomouckého. Sňatek Sigm. Augusta polského 
B Kateřinou, druhou dcerou Ferdinandovou. Věci sedmihrad- 
ské. Válka Mauricia saského s Albrechtem brandeburským. 
Spolek Francouzů s Turky. Anglické věci, královna Marie, 
kard. Póla přibytí do Anglicka. Válka vlaská. Věci francouz- 
ské a turecké (zavraždění Solimanovice Mustafy). Kacířstvo 
v Paříži a jinde. K 1. 1554: Věci uherské a sedmihradské. 
H Sněm augsburský. Věci anglické, sňatek královny Marie 
" 8 Filipem španělským. Sněm v Čechách. Mor, Mandát proti 
Pikhartům. Usilování stavů Českých o svobodu náboženství. 
Slovo Ferdinandovo : „Profecto, si nescirem, Bohemos christia- 
nOB esse, ob tantam calícis precationem Bacchi cultorea exi- 
atimarem." 



i 




A 



22 



Kniha devátá (sepsaná L 1646, díUm v Preípurku.) 

Díl XXXVI. K 1. 1555: Věci uherské; vpád bažete Bi 
dinského ; výprava Solimanova na Siget ; sněm v Prešpurc 
v přítomnosti králo Maximiliana lí. Vypsíini sněmu ríSskél 
do Augsburku ; spory o nábožeaatví na témž sněmu ; sneaer 
a porovnání Ferd. I. na míatě císařově s kurfirsty, knížaty 
stavy o náboženství. Smrt královny Johanny, matky Karla 
a Ferdinanda I. Zavedeni katechismu Petra Kaniaia, první! 
mezi Němci jesuity, v zemích rakouských a jiné kroky Ferd 
nanda I. k upevnění náboženství katolického. Postoupení ml 
od Karla V. Ferdinandovi. Věci anglické a francouzské. Si 
papeže Julia III. a volení Marcella II. i Pavla ÍV. (Jana F4 
tra Caraífy.) Poddáni se Sieny císaři a postoupení jí Koamovi 
medicejskému. Tajná papeže s králcra írancouzským úmluva 
příčinou Neapolska. Přestoupeni Mik. Durancy de Villagagnon 
(známého z cesty Leryovy Č. Č. M. 18G2 str. 190 sld.) 
kalvinisma a návrat ke katolicismu v Americe. Dosazei 
hejtmana staroměstského a obnovení úřadu ua novém i sti 
rém městě- Krupobití a povětří v Čechách. K 1. 155G: Oblť 
žení Sigetu skrze Ali-baSete obšírné popsáno. Bitva u Bab<! 
cze. ííová výprava Aliho na Siget bez pořízení. Věci sedr _ 
hradské, pro císaře nehrubě sfastné. Činnost luteránů v dol 
Rakousích. Sněm řezenský. Psaní knížete moskevského cisai 
a 8tavi!im říšským. Přiměří mezi císařem a králi Irancouzskýi 
i španělským. Smrt Ignacia z Lojoly. Příjezd Maximiliana II. 
do Brusselu ku Karlovi V. a FÍlippovi IL Konečné vzdání 
se trůnu Karla V. Sněm desky. 

D í 1 XXXVII. K 1. 1557 : Úspěchy Ali-basete. Kterak vy- 
bídl hraběte z Serinu (Zrinského) k souboji, ale sám ujel. 
Zrinský vzdal se hejtmanství v Chorvatecb. Sněm uherský, 
odkudž vypraveni poslové o pomoc proti Turkům ke sněmi 
řezenskému. Sněm tento. Vypsáno jednáni mezi katolíky 
protestanty do Wormsu. Schůze wormská, kterak se po roj 
tržkách hned z počátku vzniklých rozešla. Jízlivé psaní Lutť 
ránův po odjezdu odtamtud. Tu přeskakuje Slavata k dějůi 
současným, k jednání osnabruckému a uherskému sRákóczyi 
1. 1645 a 1646. Potom mluví de exercitiis spiritualibus, jimžt 
ae od 1. 1620, a sice z počátku v Starém Ottingu, pozdějíJ 
buď tamtéž a nebo u Jesuitů ve Vídni nebo v Jindř. Hradci 
po tré až šest dni pořád zběhlých oddával, a kterých žádného 
roku nezameškával. Podává pak popis kaple Ottinské a zmi> 
ňuje 8C o íuudaci dvou týdenních mši a almužny 40 zl. ročně 



23 

c6ndýra, jižto v Ottingu byl učinil, mimo jiné hojné dary.*) 
Navrátiv se k historickému spisováni šíří se o poselství liflant- 
ském ko knížeti moskevskému, a kterak kníže poslům těmto 
nevěru a kacířství vytýkal ; o spokojení války mezi Polskem 
a Liflandem skrze Ferdinanda, o oblehání Rima od knížete 
Jilbanského (Alby), o bitvě u St. Quinťma, o vzmáhání se prote- 
"etantň v Paříži, o rozvodnění v uímS a jinde, o snému a 
menších věcech v Čechách (kterak jistý Frank z Rosenberka 
vpadl z Éíse do Cech a klášter kladrubský zloupil). 

Díl XXXVIII. K 1. 1558: Odpor Pavla IV. proti postou- 
peni císařství Ferdinandovi. Život Karla V. a pochvala jeho. 
^O úmrtí Pjleonory a Marie, sester Karlových, Mario anglické 
a kardinála Póla, Svatební veselí Marie Stuartky s dauíinem. 
Zavražděni bisk. wiirzbarského Melchiora. Smrt kuriirsta ko- 
inského. Vpád Rusů do Liflandie a dobytí Dorpatu. Vzetí 
lalaisu skrze knížete z Guisy. Zlé nakládání Jindřicha IV. 
Tfi Colignym. Spory o přednost mezi posly francouzským a spa- 
lélským v Benátkách. Sněm Český. 

Dii XXXIX. počíná se gloasou Slavatovou o statcích 
C^uchovních v ruce světské vešlých. O Ferdinandovi II. di, 
Ee „má toho jisté a pravdivé důvody, že svatý jest a v ne- 
)eBkém království kraluje.** Jsa totiž 1. 1646 v PreSpurku 
Ve službách císařských co nejv. kancléř český při sněmu 
uherském, seznámil se s P. Jeronýmem Gladichem, rodem ze 
saské země z Magdeburku, páterem soc. Jesu, kterýž duše 
z očistce vysvobozoval. Gladich o tom Slavatovi vypravoval, 
ano i spis podal, jejž tento v českém překladu do díla svého 
vložil. Duše osvobozené oznámily Gladichovi, že Ferdinand II. 
v království nebeské vesel. Dále Slavata o působení tohoto 
jesuity mnohé zprávy, ano i listy své o tom k synu svému 
Adamovi podává. „A v tom času pater Jeroným veliké na- 
")íháni a vyhledávání měl, aby za vysvobozeni duší jich krev- 
iloh přátel z očistce mše svaté sloužil." Totéž učinil Slavata 
strany své tchyně, manželky a zemřelých svých synů. Dále 
'tIožíÍ ve spisováni své spis o vyhnáni zlého ducha z jedné 
„SI o vaky ně" ze Šastína skrze téhož P. Gladicha (Jangra. 
V. Č. 1161 str. 318.) K 1. 1558 podán jen obSirný popis pří- 
jezdu Ferdinanda I. do Prahy a sněm český. 



*) „Když v méstS Jindř. Hradci 1622 morové nafcířenl se vamohlo a oni 
(Slavata 8 Lucii OttUi() k tomuto zAxračnéma obracu (ve St. Otting-u) 
TOtum učinili, že též nakažení brzo přestalo. Též jiného času na eámku 
jich v Hradci veliký ohsň z kuchyně vyžel, Že jest 90 bylo obávati, aby 
vlechea ten pěkný a veliký sámek jich docela neahořel. Ale učTinivSe 
oiii votum, k této devocí beKe vSÍ Bkody téhož zámku oheň uhafien byl.'' 



u 

K^íh/t diurfi iřrpirti'- '.. lr4T 

v>Ti a^ f-*-Ar,!-A2:. Z*i.-.r7.iTaI* T s:b-í ií'-: léta l.:ó-> iž lóri. 
% Č..7 XL- v:^rr 

\y.\ XLin. o »3ir: Jalcirjii Basilik*. iř«p::T ni : Idavskečio : 
rlfr^z^r.. y> n4ra iti--:^:h\i':^ '■'■:.; Al-sxiiiira. Ui-flřn: :::ilj3"d 
píirénvímá * Tia7rá';e.'í mi i'jitx.\r. Nezdirilé ;řdiii:u = Ja- 
r.íTO .SígiPtifi-íer.-. aedrr.ihr^čikýrr.. .'íi.ém rrideciákv: žaiosii. 
frar.Cí^«ak4 4 cíííif ',■"■: r.ešp'>k>ieno»: ^i^^^í-jt^ s ooojiina a 
zákaz nTAŽoval; j«; : noor m':zi frar*':-'"! .izžkem a .Spa:i4ly v při- 
éíní pře4r.o*tí |iřimljv: i^d.Ti r.ových arrikulův od císaře po- 
dáno: napomínati cjšar->vo ke kor.cilia: sesaí 23. '2-k a 25; 
zftTfení koncilia. Ob- ilka královny navarraké a odsudek kard. 
Odeta Oaíti^lior.ea pro h isjenottatvi. Víci ťrancoazské : oble- 
í^jní Orleaníu, zavraíďíni kr.ižete guisského, narovnáni s Hu- 
jT^notty. Maximilían II. posílá co král římský k papeží Jiříka 
'/. Tf<;lřem!(teina. Hamozranec kalabreaký Marco Bernardo. Vpád 
Mo»kovan4 do Lifiandic a porážka jich. Počátek toTaryšscva 
bl. Panny Marí«. Pokroky protestanscva v Uhrách a Sedmi- 
hradech. Hném sedmihradský a sneseni o svobodu nábožen- 
utvf. Oloupení Wurzbarka skrze Vil. Knimpacha. Válka 
(ivMú s Dánskem a LnbeČany. Véci české, kdež toho roka 
mikinu nebylo. 

Díl XLIV, K 1. 1564: štědrost cis. Ferdinanda k Uhrům. 
Úmrti jeho a pane^rík na ného. Nastoupení Maximilianovo. 
Porady o válku s Turky, ku kteréž Zrinský vedl. ÉeČ jeho 
(v anthol. IL). Jednáni v Himé mezi Francouzy a španěly o 
přednost. Bpor kanovníků lateránských s Benediktiny. Naří- 
zení papežské a arcibiskupa pražského o podáváni večeře Páně 
pod oboji a o svíceni knézstva. O Hugenottech. E 1. 1565: 
VáJkfty Uhrách po smrti Ferdinandově od Jana Sigmunda 
; pomoci Štěpána Bátora zdvižená. Boj Solimanův proti Mal- 
tejským (obilme). Francouzské věci. Počátek povstání nizo- 
seniKého. Obnoveni řádu sv. Lazara. Smrt Pia IV. Karla 
ÍKHTomojského nařízeni ku provedeni tridentskýcb snesení. 
SnSmy v Říši, v Uhrách, Čechách a Rakousích. Utonuti na 
DufiAií Jáchyma z Hradce. Pohřeb Ferdinanda L v Praze. 

Díl XLV. K 1. 1566: Marné do Turek poselství cis. Ma- 

ximiliana IT. Řífiský sněm v Augsburku, sněm v Dolních Ra- 

^ kouaíeh. Válka turecká; porážka Turků u Sigetu; obleženi 

'/ftUflty, Tit8»tví Švendovo a dobytí Hustu ; vzetí ostrova Ohios 



.í 



25 



od Turkfl. Nařízení o pólodriím modleni. Výprava Maxiroilia- 
nova k Starým Hradům uherským a porada b uherským pan- 
stvem. Obleháni Sigetu. Věci římské za Pia V. Věci německé 
a francouzské, perské, Skotské. V Cechách ani sněmu ani co 
jiného znamenitého nebylo, K 1. 1567 : Válčení Svendovo 
v Uhrách; dobyti Szátmaru ; přiměří s Turky. Sněmy vPrei- 
purku a v Éezně, Věci francouzské a skotské. Jednání o man- 
želství mezi král. Alžbětou a arciknížetem Karlem. Válěení 
knížete z Alby v Nizozemí. Sněm Český. 

Kniha dvandctd ($eps. L 1649). 
• 

Díl XLVL K I, 1568: Zpronevěřilost pánů uherských 
Jana Balassy a Štěp. Dobová, přídržejících se Jana Sigmunda, 
Sněm uherský, kdež oba dva odsouzeni k vazbě. Dudic. 
Zrada biskupa varadinského Forgáče. Povolení náboženství 
stavům dolnorakouakým. Válka hugenottská. Porážka a do 
Anglie útěk Marie Stuartky. Svržení Erika švédského. Boj 
Albův v Nizozemí, Zavražděni Egmonta a Horná. Příběh o vě- 
zení a smrti arciknížete Karla španělského (Don Carlosa). Sla- 
vata byl před několika léty v Niklšpurku a tu jej kardinál 
Ditrichstein uvedl do sklepa, kde bylo mnoho kněh a traktátů 
psaných, mezi jiným sepsání otce kardinálova, který byl po- 
slem španělským, o příběhu onom. Spondanovo vypravování 
Slavata podle toho opravil, — Sjezd luteránů „mírných a ne- 
ústupných" (raolles et rigidi) v Altenburce. Bulla do coena Do- 
mini, kteréž Španělová a Benátčané prohlásiti nedali. V Ce- 
chách sněmu nebylo. K 1, 1569 : Věci uherské (některé rody 
vymřeli) a francouzské. Úsilí Pia V. o svržení Alžběty an- 
glické. Vyobcování židů ze zemí papežských kromě Říma a 
Ankony, Povýgení Kosmy medic. za veliké kníže; odpor 
proti tomu rakouský a ŽpanSlaký. Neslýchané kontribuce Al- 
bovy v Nizozemí. Povstání „Mouřenínův" ve Španélích, Věci 
polské a turecké. Úkazy přírodní v Cechách, povodeň v Praze, 
vlci na dobytčím trhu co znamení dvou saských kazatelů, 
Chytraea a Posselia. Usazení se Max. H. v Praze po učiněném 
s Turky příměří. Agitace nekatolických. Poselství biskupa 
olomouckého do Polska k Hosiovi, biskupu warmienskému ; 
psaní Hosiovo k císaři, kdež konfessí augsburskou nazývá 
,,polskou Škorní." Sněm v Praze. Bezbožnost opata sedlec- 
ského Ondř. Eckhardta. Prohlášení Bydžova za věnné město 

Sřičiněním Václ. Moravce. K 1. 1570: Smrt Frankopana a 
iř. Thurzy, Věci německé, francouzké, skotské a římské. 
Smlouva Max. H. a Jana Sigm. sedmihradského. Provdání arci- 
kněžny Isabelly za Karla IX. francouzského. Válka turecká 




2^ ^^^^^ 

g Benátky. Sněm český. 8n6hy veliké a povodnS v Čechách. 
Rozkaz prodaje podle váhy v Praze, paasivný proti tomu od- 
por a odvolání rozkazu. Dva kurfištové v Praze a hry ke cti 
Í'iin dávané. Hrozná historie o raasopustnícich ve Wurtenberku. 
*rovdání arcikněžny Anny Marie za Filippa španělského. Snaha 
Pražanů marná, aby jira císař strany appellaoe nio nemohl 
poroučeti. Povodon v Broumově a v Mladé Boleslavi (Cit. L). 
Poselství Br. Jana Rokyty do Moskvy, Obraa Panuy Marie 
z Vyšehradu. Odvolání Br. Jana Levý 1. 1570 v Kr. Hradci 
učinénó, celým textem. K I. 1571: Poselství Jana Sigm. sedmi- 
hradského k císaři ; mír mezi ním a císařem ^ smrt jeho ; vo- 
leni Štěp. Bátora šomljanského za kníže. Uprchnutí z vazby 
Dobóva a Balassy, Rudolf II. za krále uht^rského přijat. Udá- 
losti v Moldavsku. Skutky Jiříka K.irachondy č. Černého 
B Nagybáná i smrt jeho v Debrecině (Slov, Nov. 1857.) Vy- 
mřeni Jagellovicův Sigm. Augustem. Snahy Max. H. o ko» 
runu polskou pro arciknížete Arnošta; poselství do Polska 
Viléma z Rožmberka a Vratislava z Pernsteina; vyvolení Jin- 
dřicha valoisského. Svatba arci ku. Karla štýrského a Marií 
bavorskou. Válka benátsko- turecká ; spolek Benátčanův se 
Španěly a papežem; dobývání Famagosty a vzetí Cypru; ví- 
t^Estvi lepantské, ustanoven mu na památku svátek P. Marie 
vítězné. Věci skotské, ukrutnost Alžbětina k Marii Stuartské. 
Colloquia s protestanty v Německu. Bouře v Paříži. Příkla- 
dové lakomců, kteří obilí potřebným uděliti nechtěli. 

Díl XLVil. K 1.1571: Věci české; náchylnost k luterán - 
ství a ku kalvinismu, stížnosti na to stavů katolických. In- 
quisicí kněh skrze arcib. Anton, z Mohelnice nařízena. Pro- 
hledávání kněhkupectví Tom. Mitisova v koleji Karlově ; bouře 
proto vzniklé; zápověď kněh kalvinských a luteránských v Če- 
chách ; uvězení Jakuba Palaeologa a posláni ho do Říma ; 
ustanoveni administrátora pod obojí, jejž strana tato uznati se 
vzpěčovala; sněm; usilování pod obojích mezi sněmováním; 
žáaost o povolení konřessí augsburské; zázrakovc v Praze udali; 
obnovení rady městské a vyloučeni z ní novotářův; odjezd 
císařův do Vidně. Přítomnost Max. 11. a Rudolfa H. při ká- 
zaní protestantském. Dialog mezi katolíkem a protestantem, 
jehož sepsání Rudolfovi U. přičítáno, v úplném překladu. Za- 
bití Loreckóho v Prachenátě. K 1. 1572: Sněm uherský; soud 
vPřeSově; vzetí Kaniže od Turků zradou; boj Bátorův. Smrť 
a pochvala Pia V.; volení papeže Řehoře XIII. Věci fran- 
couzské; noc bartolomějská; válka hugenottská. V Nizozemí 
boj protestantů a Alby. Potvrzení řádu bratrův Jana Božího. 
Jednání při papeži strany Čechův podobojích. K létu 1573: 
Válka sedlská v Chorvatoch, Obležení Rochelly. Věci polské, 



M. -\. «. 



anglické, nizozemské, ben&také. O koleji německé v Římě. Na- 
lezeni lélsL lidského v solných dolech salcburských. Sněm český. 

Kniha třindctd (seps. 1. 1660). 

Dii XLVIIL K 1. 1574: věci polské, útěk Jindřicha va- 
loiskébo, volení Štěp. Bátora. Přijmutí koruny polské skrze 
Max. 11. Zkáza Balassova (Slov. Nov. 1857). Nešťastné boje 
v Chorvatsku, mladý Auerlberk zajat. Smrt Selima; nastou- 

,peni Murada; stvrzení míru na osm let skrze posla Breunera 
v Konstantinopoli. Věci francouzské, válka ěpanělako-hollanská. 
Poselství luteránů k pravoslavnému patriarchovi do Carhradu, 

[aby schválil jich náboženství. Smrt Kosmy medicejakého. 

kK 1. 1575 : Vypravení Gunthera ze Schwarzburka od císaře za 

rprostředníka mezi ^panely a HoUandčany. Sněm český. 
K 1. lf)76 : Smrt Maximiliana II. Mor ve Vlaších. Karel bo- 
romejský. Věci francouzské, nizozemské (Jan ď Austria), 
perské. K I. 1577 : Věci francouzské, nizozemské (povolání od 
stavův za gubematora arcikníž. Matiáse), anglické, římské 

^(zřízení řecké kolleje od Ěehoře XIII). Artikulové vzatí z po- 
licejního řádu Karla V.: o opilství, lehkomyslném obcování, 
o žebrácích a zahalečích, tulácích, zpěvácích a ápi'ochýřich. 

'Sněm český. K 1. 1578: Věci nizozemské (boj Jana ď Au- 

FBtria 8 Matialem a Oranienakým), skotské, africké, portugal- 
ské (zhynutí krále Šebestiána). Některá punkta ex annalibus 
Ferdinandeis pana Khevenhillera. Válka persko-turecká. Sněm 

Pdeský. K 1. 1579 : věci francouzské a nizozemské, péče Ke- 
hoře XIII. o krajiny východní ; zřízení v Éíraě a v Éemeěi 
koleje anglické. Pomoc Španělská Irčanům. Válka Poláků 

'B Moskvany. Následnictvi portugalské. Smrt kard. Hosia. 

^Ex annalib. Ferd. Sněm český. K 1. 1580; Opanováni Por- 
tugalu skrze bpaněly Věci francouzské, nizozemské (odjezd 
Matiášův, arcikn. Markéta vladařkou), anglické, polsko-ruské, 
turecko- perské. Navrácení Fr. Draka z objíždky okolo světa. 
Ex anu. Ferd. Sněm Český. K 1. 1581: Věci polsko-ruské, 
portugalské, nizozemské, mučedlnictvi jesuity Edmunda Cam- 

Ěiana v Anglicku, zpiknutí [na Maltě proti velikému mistru. 
Ix ann. Ferd. Sněm český, K 1. 1582 : Věci nizozemské, an- 
glické, fi-ancouzsko-španělské, Skotské. Prohlášení kalendáře 
gregorianského a odpory proti tomu. Odpadení kurf. kolin- 
ského Gebharda od katolictví. Ohrožováni syna sultánova, 
; kratochvíle při tom. Ex ann. Ferd. Sněm český. K 1. 1583: 
Iněm český. Věci nizozemské. Grcbhard kolínský zbaven 
mnství. Potupný spis knížete Jotrinského o králi francouzském, 
[éci skotské. Křestanství v Číně. Ex ann. Ferd. K 1. 1584; 



žít 

věci nizozemské a francouzské. Stnrt Jana Vasilevíce moskev- 
ského. Příměří 8 Turkem. Jindřicha z LicbtenSteiaa pékná 
kronika o věcech tureckých. Založení kollejí pro rozličné ná- 
rody od Ěehoře XIII. Smrt a kanonisací Karla Borromejského. 
Ex aonal. Ferd. Sněm český. K 1. 1585; VSci nizozemsko a 
francouzské. Příchod poslů japanských do ítíma. Smrt Ře- 
hoře Xin. a vyvolení Šixta V. Výprava Drakova k vyplun- 
drování osad Španělských v Americe. Objevení Virginie. Véci 
skotské, turecké, portugalské. Ex ann. Ferd. Hníra český. 
K I. 1586: Postavení sloupů v Římě skrze Dora. Fontanu- 
Z&kaz astrologie od .Sixta V. Ustanovení o počtu a spůsobu 
kardinálův. Věci trancouzské, nizozemské, anglické. Odpra- 
voni Marie Stuartky. Smrt Štěp. Bátora. Rozmlouváni mem- 
pelgardské mezi Božou a Šraidlinem. Ex ann. Ferd. K 1. 1587 : 
Sněm Český. Skutky Sixta V. Svatba Ebrahioj-baŠete s dcerou 
sultánovou. 

Kniha čtrnáctá (aepa. L ItiolJ. 

Díl XLIX. Uherské věci od 1. 1578 do 1. 1588. Pak 
k 1. 1587 věci nizozemské; francouzské a polské. Potom ná- 
sleduje o duši hrab. Kbevenhillera 1. 1650 zemřelého a sice 
celé diariura o tore, co se s tou duli přiházelo od září 1650 
do 20. března 1651, při Čemž opět P. Gladich hlavní rolli 
hraje. K 1. 1588: Válka turecká v Uhrách. Věci francouzské. 
Výprava a porážka veliké armády španělské na Anglicko 
(Cit. m.) Ex ann, Ferdin. Podvod jisté jeptišky portugalské, 
která za svatou jmina byla. Sněm český. K 1. 1589: Věci 
francouzské, Jindřich IV. Ex ann. Ferd. Válka porako-turecká. 
Zbouření Janičarů. K 1.1590: Věci Francouzské. Smrt Sixta V. 
a voleni Urbana VII. Ex ann. Ferd. Věci švejcaraké, vlaské 
a ápanělské. K 1. 1591 : Válka turecká v Uhrách, Věci fran- 
couzské. Vyvoleni Innocencia IX. Život a smrt Ant. Caraffy. 
Divové a zázraky v Anglicku. Et ann. Ferd. K 1. 1592: Vál- 
čeni v Chorvatsku, Vyvolení Klimenta Vm. 



» 



Nyní by náleželo podati přehled dopisův Slavato- 
ýcU. Avšak bylo by to pro nynéjáek podniknutí příliš 
rozsáhlé, a historii Seské té doby, kteréž se listy Slava- 
tovy dotýkají, lépe se poslouží vydáním obSírngjgích 
výpisků z nich, k Čemuž se bohdá nám časem dostihu 
dostane. Zde jenom připomínáme, že hlavní důležitost 
korrespondence té záleží v tom, Že jsou mezi ní psaní 
nejvyššího kancléře království českého v dobS od 1. 1630 
do 1. 1648. Některé z nich podali jsme v Rozpra- 
vách našich 1. 1860 str. 80—85. 

Rukopisů prvních dvou kněh Slavatových nalézá 
se velmi mnoho, jmenovité v Museum Českém, v cí- 
sařské bibliothéce pražské, u ryt. z Neuperka, v kní- 
žecí bibliothéce Fiirstenberské v Praze, atd. Prvních 
OBm kn6h přepsáno se nachází v bibliothekách Musea 
peského, kláštera tepelského, kapituly litoměřické, kní- 
žat z Lobkovic a z Fiirstenberka v Praze. Opisy ně- 
kolika různých kněh naskytují se v bibliothéce hra- 
bat z Waldšteina v Bélé a v bývalé, nyní prodané 
bibliothéce hrabat z Vrtby na Hořovicích. Obsáhlé 

liy z celého díla, v jeden silný svazek sepsané, 
nalézaly se v bibliothéce Brožovského z Pravoslav. 

Nejúplněji zachovalo se celé dílo v arehivž Jin- 
dřicho-hradeckém, náležejícím nyní hrabatům z Čer- 
nína. Exemplář tento prvotně v sobS zavíral Čtr- 
nácte knéh. Nehodami času ztratila se kniha druhá 
a desátá. Kniha druhá dostala se do archivu zem- 
ského v BrnC se sbírkou Cerroniho. Širší o ní zprá- 
vu podal Běda DudíJc v Mahi-ens Greschichtsquellen 
I. str. 439 — 457, odkudž vysvitá, že kniha ta půjCena 
byla Pesinovi z Čechorod a s pozůstalostí jeho pak 
do třetích rukou se dostala. Po knize desáté, kde by 
byla, posud mamC jsme pátrali. Domnění, že by pře- 
pis )ejí byl v Bělé, kdež jeden exemplář cifrou Xr~ 
znaěen, ukázalo se později po bedlivějším opat 
omylným. 



T Jímáfe- ILa Ž LÍ : bqbo to pak naijaá «^ aa oiljbift 
3Ňaif nďS ±ziy^ a&ydbnn. Ir - LjaLi r^s&šsE tt- 

cech. jakc2 f^cdek lieipr:«cr?třaf. Trl^ TŠik bes «d- 

ačÁrli že nám. "c xáz^čseúh. SiÍETas:>v«kTv:a saž iKŠBeHS 
gmfnkafc Zji^ftainaaiiia ie by ví- Saďc-^ p»:ičxiki oéiee Vyl 
▼édiéL Leáa Báiei£^ seci "*^^ o por^lásL ^ksóy llnp- 
óníoa z Dcadc-^^ byl byral cklicl psoá IiasKrti i^titiw 
V jedzioa cq1«^ ^cšúzie> p^?^ pň^i ktbí 
tcv^gaési iMBBéá SiaTSfiz^výieaL t«íbě tsj^^L & a|Báv 
o SBáu-vázá tead^Ěin. ktš^ se it ;^Tasy 
t fájm. ^ppnáfeEB itilmji. peanaad ík ^ua» 

T doiiě pbé |íe& <PiiiiM«ti bvi aadkeráTáB. 

pak česká ůjmc fcgie sDěsMýnúcká Tvoiká « ^svaky 

T edíé ar^ mcccL 

SarafeWcli pcmi^ co pnzaene xa scbiskíl dob 
nfivafi K nú lyidbBp Tcxoiš FieSu z Ccebc^cd a k&- 
fofuák Jan Be^ord^. u Neoeicd pak baxvn Seakofe- 
liog. V nc^^kh dobádi nvw^ml z ^měcí ^cklD 
zptáva o tom. eo ae v kancdíK ř«sk^ oa knd^Rndl- 
«ém dne 23. mije 161S noo před inrhcaDeDÍiBi cte. 
dalo a o Tjlioaaií z okna Josw URki^t S«|fler t 
lyksmáaxxL X cv. 3. str. 53 — 101. poo^bid une^r 
Bým textemi, Jaknb Malv podal v ^ii& Óisopise L 
lÍPtó n. ftrl 190—212 '.PfigířTek k kisfcjm řeaké 
•edmnáetého sfcAtí- a L 185«1 L str. 4?^— Í^O ^PH- 
b^íhy Jarodarm z Martxmc a V3éma SSavaty po Bch 
▼j^Koení z okna'^ z yPain^ i^vatOTvcii/ neredai 




31 



I 

I 
I 



P 



P 



I 



ano upíraje, že by spis, ze kterého Čerpal, tyl dílem 
Slavatovýra. Týchž Pamětí užil i ve spisku : „Vymo- 
žení Rudolfova majestátu 1. 1609" (v Praze 1850). 
Nejnověji z Pamětí co pramene historického těžil Gin- 
dely v druhém díle historie Bratří ěeskych*). 

My sami sezuámili jsme se s dílem 81avatovým, 
konajíce přípravy k Anthologii české věku středního 
I. 1854. Probravše s milostjvým přivolením Jeho Excel- 
lenci Eugeuia hraběte z Černína I. 1855 vse, cokoli 
se po prvním dědici pánův z Ilradcc v archive Jin- 
dřichohradeckém nalézá, ustanovili jame urěitě, Že spis, 
posud jménem Slavatovým jen pozuaěovaný, skutečně 
od něho pochází, naěež jsme podle příležitosti dílem 
ve Světozoru Slovenských Novin, dUem v Blahověstu 
a v Pražských Novinách, dílem v Čítankách a ve 
svrchudotčené Antliologii, dílem posléze o sobě (Děje 
oherské za Ferdinanda I.) výňatky z „historického 
spisování" u veřejnost uváděti se snažili. V německé 
literatuře užito Pamětí Slavatových v jednom ělánku 
„historicko-politických listův" o defenestrací 1. 1618, 
pak od Hurtera v historii Ferdinanda 11., aěkoliv říš- 
ský pan historiograf spisu Slavatova neznal bezpro- 
středně, nébrž toliko z díla Senkenbergova. 

Co se dotýěe spůsobu, jakéhož jsme v nynějSím 
vydání Šetřili, postačí připomenouti, že jsme text, tak 
jak jej rukopisové podávají, se vŠemi zvláštnostmi 
mluvnickými a odchylkami nářeěními bez proměny 
zachovali. Toho zajisté požaduje nejen obyěej, jakýŽ 
u vydávání starších věcí stal se pravidlem, ale i také 
ohled na to, že k vůli historii jazyka k tomu hleděti 
třeba, aby spisové jednotlivých dob z prvotního rou- 
cha, byť se nám i poněkud obvetšelým a zastaralým 
býti zdálo, nebyly svlékáni. Jediuá proměna, kterou 



*) Jungmann v hist. lit. (II. vyd. str. 272 S. V. 284) a Palacký ta Wiir- 
digaog der bohm. Geschichtšschreiber (str. XY.) neurčité, a dílem cli jbné 
o 81«vatoTÍ správy podáv^'i. 



jsme si dovolili, záleží v tom, že jsme opravili nesprávné 
užívání zájmena svůj a jeho, její, jejich, o kte- 
rém, soudíc podle listového slohu Slavatova, pochy- 
bujeme, že by od ného pocházelo; spíše je sečteme 
na přepisce. Mimo to jsme summaňa k jednotlivým 
dílAm vynechali. 

Ve Vídni, mŽsíce ledna 1864. 



JoHtf Jireček. 




I 



Přehledné vjrpsáiii věcí za Maximiliaia II., Rudolfa 11., 
Matiáše a Ferdinanda 11. až po 1. 1619 ndalých. 

Za času cisare a krále českého Illaxiiiiiliáii.') II. 

Za kralováni císaře a krále MaximilianaU. ti oby- 
vatelové, kteří pod obojí ae jmenovali, neměli v provozování 
svého náboženství žádných překážek. Nic méně na posled- 
ním sněme, který týž císař i. 1.575 ten rok před smrtí svou 
držel, strana pod obojí všelijak to od téhož císaře jmítí 
chtěli, aby netoliko dovolil, aby jich náboženství vedle kon- 
fessí České (kterou tehdáž císaři byli podali) svobodně v témž 
království provozovati mohli, ale aby jim na to assekuraci 
a ujištění psané dal, a to aby dskami zemskými se potvr- 
dilo. Ačkoliv císař velice se vymlouval, že jest ráčil se váí 
úejvysŠí možnosti s stavy pod jednou jednati , aby žádost 
Btavův (pod obojí) z strany ujištění jich náboženství buJ 
do sněmu aneb do desk zemských vjíti mohlo, ale že jest 
toho ničehož při nich obdržeti moci neráčil,' nýbrž že od nich 
J, M. C. tato odpověíl dána jest, že o takovou věc již dávno 
mezí sebou smlouvami starými též i mnohými sněmy spoko- 
jeni a tak v tom utvrzeni jsou , že sebe z toho propustiti a 
to zjinačiti nemohou, a protož že Jeho Mt. prosí, poněvadž 
Jeho Mt. na zdrženi toho všeho i povinnosti vysokou zavázán 
býti ráčí, aby toho ničehož k proméněoi neb zjinačeni přijíti 
dopustiti neráČil, anobrž toho změfiov.<iti moci žádné žeby 
jmíti neráčil: vaak stavové pod obojí, k té kouíessí české se 
přiznávající, nechtěli na té císařské odpovědi 
na to tiskli, aby císař neb dskami neb sn' 

Sotvrdil, hrozíce, jestliže setého nestane, žl i- 

nému beroičnérou svolení, ale ani k u\ v. 



u 

"' gr-jjjijífc: flifíniij':^! losaženjiii- prscjiiaiu oemukon. iomd 

iň. --"iia.7áe .c iMari i jzr.itrííika i~=íiio ;iare la^joj s jcítít 
jAnÁ^-h'. 1 .*7':iiakáíi(.. ^:<ař 3<> ^.:ň toco 'airnjan', uioorš 
i:ii:.tr>: jihclmiri jich ia,j'>ž4ri3r^ idirLiti ráčil, ie as -jř-nis- 
Ťii "^íC ■:7~i la í— :■'! iiibri'! ~n i řaíi phjinia. is i itavy 

í ~ ."túíSLÍ ;-'iii :L'Tii-:k7 tam id seče iin^^ lai jLieiiia lo- 
jTihCd 'iiaiti. poii íAiiujni jpiiaoceín jTiem aeriči. s ~.o zoá 
itA-rim. prjOT-.ui. i.i z-r^-^-í i o.eznitíairatiln.-í irsen ruii. aa- 
r^ ifi iijezoeiir. oii.aíLa aeb sta-i^i •^.lii. ie tísc im J«i- 
"ii/i -jTon aii.ia. iui::!- jříkožkj íLait: iiiračil. 7-iddiže jesc ie 
pate io -lilii'., it "á i -".ii 7-íiio íL :.} 37Í0. 1 bnioaeae .:niM 
jij ~.a.£ iiisuri^ri:!-: jija:ř:::. uj mi id pana irrňbiiíkapa ioL 
yá. LíttRfían /.z&ho T-.ceii i<3 xko aestaia. Dále ak^ áe J. 3L C. 
,'a<c ji.*>d«il4 pripi.T-.via;:!. :aÍ£ ;eáú k juma. m^Los&vé po^olo- 
Tiri .'ii-i. 107 n»-;-í*Jcé 1 oiezi seboa jíáTŤ počet jaob toííč 
m<:.<: ^.11 4:1. iZňr-i zj aad r-si:^: 1 iiaoožeaarj^m. «a"r-ÍT jciuua- 
:ir/i .-i.ti irž.í:l. "-li j-istliiiicj ;iai iiijk;L:-5" -r xijoieasrr: « 
rii-i:. ;l:a. ~'i^'x>l-,~isi lac-íi:- :7 voleiie odubr abv- ;u jpazris, 
;<% ;.'..*'i,ii.::i -1 Zik.j na j. ^ ■.. -rsa^Áiú. i~'30udaé a bezpetiaď 
mithi.:. rrAiz ii iza.~.~-i i :.ja:o «. IL C pňpoTédí a jose- 
a;r.i xjlÁ&ír.:.in ::^l*<í pr^ataá 1 bezpečaé aa :3 m spolďiiaá 
miiř.ou: ne.'* ;e3c::ž*í;7 atar^T:* již .7. IL C. raci a sLo^rlai viry 
prlc.<i.iaú z-iííhi-'.'... ža -/. 1£l i.^axi roroméd aeraá. kzecakaj 
psa.'... 'a JL .l.'ib-.Ji -t. }iL Tioe Térid oioólL Zaae :aké. kijbj 
JT. ir. jlna-íe jaj-il:;- jinaili; .íinid raJiL aežli mlaTid raci, 
íe \j ae vídj-:.íj za :.i stviéti ;i :.j o wbé mlaviá, ie sIot 
377 ':a a připoT-íiíi n-^zdrzaje. ilv4ed a sebe aamého za lek- 
]íacj.i-. a iiidem.:i'^h.o <:I j 7éka od^oadid, anobrž za aka véha. kte- 
ttťjJ. acj mi. io k-ij v*rénij ojú moolo. bodea aeoTl. drted 
ia!Á.4ed ra<;l.. a ie by ra.i-éji racil imrs podstoapid. adžii ▼tra 
a pfiporéif 3Toa zménid. Při ivna svém že co vak. úpaďid 
eitdd rádi, iň zont méroa staTlm. jako J. IL zarázáa hj^ tsxx. 
A aučkalxT avcové jeho kasůIiJd j»)a. ale Tlak že J- M, C 
ve ▼íem tak posLoiní jaaO; že dm jist hýú r^i, že prjd vůli 
1^ « a naíizem. Jeao Milosti aic před sebe brad aebadoa. A ie se 

.«» J. H. vidi, že staTové dm aiiicénim před J. M. C. i iiným 

každým dostatečné a dobře bezpeóoi a jiďd bvd mohoa a ie 
nákdy pfíhodné^f éas se treád bade moci. že tv Téci lepSi 
prAdod a utvrzení toho všeho baioa moci mid. 

^apoeledT J. JL C. tém vyslaným osobám těmi slovy po- 

> ,%- rnfid rŽčH, aby to váe, jakž od Jeho X. promluveno jes^ se 

. » Tiř silnosd nift i tÉfM stav&m na to oč^ávajidm t Tiánwft 

•^*- vreáí^ Oož oiái^Ho od J. M. G, e velikm xěUaaM a w 



!i poddanou poniifenostf z tákore milostivé odpovědi J. M. 
poděkovavše oznámili, že by jim nic přfjeinnSjliho býti ne- 
mohlo, než aby vaickni ostatní stavové takovou milostivou 
otcovskou odpověd z Jeho M. úst a promluvení sami byli sly- 
šeti mohli. 



G 1 o s B a. Vidí se že strana pod obofi k české konfeasí sej 
přiznávající v království českém s touto odpovSdi a ujištěním 
císaře Maximiliána, krále pána svého mohli dobře spokojeni 
býti, nejinač než jakoby byli v spisu takovou odpověd! do- 
stali, tak jakž v odpovědi své doložili, že chtějí tu odpověJ 
stavům oznámiti , pokud jen jich paměC postačiti moci bude. 
Císař jim ihned na to řekl, poněvadž jeden z nich, Vácslav 
z Vřesovic, co tak J. M. C mluviti ráčil, poznamenával že 
bude moci, coby potřebí bylo, ku paměti při oznámení stíiviim 
přivozovati. Tak jakž také oni to vše, co tu od J. M. C mlu- 
veno bylo, pilně v poznamenání a v spis uvedli, a jeden z nich 
pan Michal Španovský, který potomně byl nejvyšším pi^*^ 
sařem království českého, jeden takový spis při dskách zem- 
ských pro budoucí pamět složiti a schovati d^l. 

A když ta strana pod obojí konfessionisté při sněmu obec- 
ním v letu 1609 při J. M. C Rudolfovi potvrzení té konfessí 
České před tím [císaři Maximilianovi podané, vyhledávali, před- 
nášeli také ten spis, chtéjíc tím dotvrzovati, že od císaře Ma- 
ximiliána bylo jim ae zakázaní stalo, že budoucně mají to po- 
tvrzení dostati , anobrž směli to jistiti , že císař Ma^Lirailián 
syna svého nejstaršího Rudolfa (tohdáž již korunovaného 
krále Českého) v tom byl zavázal, aby při svém do téhož krá- 
lovství dosazení jim tu konfeasí potvrdil , a J. M. C. Rudolf 
že SQ ráčil zakázati to učiniti. Ale když to pří témž sněme 
1609 císaři Rudolíbvi v spisu i oustně od té strany pod oboji - 
předneseno bylo, týž císař Rudolf zjevně tomu odpírati r&čil^fi 
že jest císař Maximilián jeho nikdy v tom nezavázal ani také 
J. M. od své osoby toho připovidati neráčil, tak jak také v tom 
spisu od nich ke dskám zemským složeném to se nenachá«j 
zelo a nenachází, toliko že jest císař Maximilián v své odpo-^ 
vědi a přípovědi byl doložil, že někdy příhodnější Čaa bc 
trefiti bude inoci, že ty věci lepSi' průchod k utvrzeni toh( 
všeho budou moci jmíti. 

Nicméně když léta 1609 koncept toho majestátu na ná- 
boženství císaři Rudolfovi byl podán, néktoři katoličtí političtí 
rady Čechové k tomu radili, aby v něm doloženo bylo, že 
táž konfessí česká té strany pod obojí již tehdáž léta 157.*) 
povolena byla, domnívajíc se skrze to svědomí císaře Rudolfa 



J 



36 



lépeji očistiti, Že k ničemuž novému nepovoluje, než toliko, co 
cisař Maxiniilián, pan otec J. Msti, povoliti ráčil, to potvrzuje. 
Vidí mi se, že ta rada jak in genere, aby ten majestát na 
náboženství od císaře Kudolfa straně pod oboji dán byl, tak 
in specie, aby ta slova v něm doložena býti měla, dobrá a 
spasitedlná nebyla. 

Za kralování cisaře Rudolfa II. 

Po smrti císaře Maximiliána nejstarší syn jeho Rudolf, 
byvší ještě ten rok před smrtí téhož císaře za krále českého 

f)Hjat, vyhlášen a korunován byl. Za kralování jeho mnoho 
et pořád obyvatelé téhož království v svých rozdílných scest- 
ných náboženstvích Žádné překážky neměli: každý smejslel a 
věřil, jak se jemu vidělo, zdálo a líbilo, tak že ti, kteří se 
jmenovati v království českém pod obojí, mohli vlastně slouti 

Žuodlibetarii ; neb každý z nich podle vďle své věřili, někteří 
hžeji a někteH dáleji v artikulích víry s katolickými pod 
jednou se srovnávajíce, a když toliko se hlásili, že jsou pod 
obojí, tedy od žádného dále tázáni nebyli, co a jak věří. 
V svých apologiích, spisích a supplikacich podpisovali se 
^Btavové království českého tělo a krev Pána Je- 
ží5e Krista pod oboji přijímající", anebo „Páni, ry- 
tířstvo, Pražané a jiná města vsickni tři stavové 
království pod obojí přijímající." V některých pod- 
pisích tato slova se dokládala: „k České konfessí se při- 
znávající.*' 

Ten přídavek mohli a pravdou přidávati; neb v pravdě 
tehdáž za kralování císaře Maximiliána a císaře Rudolfa větši 
díl těch pod obojí nebyli viceji z těch starých pod obojí, kteří 
se kompaktáty spravovali, než byli již učení Lutherova násle- 
dovníci a z kompaktát se vynímající, a ti nemohli se již 
I* B pravdou jmenovati „tělo a krev Pána Ježíše pod 
i přijímající", proto že neměli žádných pořádných 
1 od arcibiskupův neb biskupův svěcených, neŽ toliko 
v některých německých lutheránských akademiích ordinirova- 
ných, aneb že sami sebe za predikanty a učitele vystavili. 
A poněvadž nebyli pořádní kněží, nemohli konsekrirovati a 
tělo a krev Páně jim podávati; pročež přijímali' toliko chléb 
a víno, a ten podpis jim vlastně nesloužil. MSli přestávati na 
tom podpisu, že jsou se k konfessí české přiznávali. Jakož 
pak také, když jsou léta 1618 ty své apologí vydávali a na 
nápisu jich toho titule užívali „tělo a krev Páně přijí- 
mají cí", velký dli jich bylo učení a náboženství kalvínakého, 
kteří nevěřili tomu, aby při svátosti oltářní pravé tělo a krev 



V .W* 



> 



I 



Páně býti mělo. A tak v dy oj násobném spůsobu ten titul 
jim nepřináležel. 

Dále na prokázaní toho, že jsou tebdáž Čechové vedle 
Bvé libosti věřili : Já jsem znal jednu osobu stavu rytířského, 
který zjevně vyznával, že ten artikul v článcích apoštolských 
o vzkříšeni z mrtvých nevěří, že o budoucích věcech po smrti 
naSí jest věc smyllena; Sítal toliko spisy Seneky, pravě, že 
se má o nich víceji nežli o epištolách sv, Pavla sroejŠleti. 
A nicméně jak od vrchnosti tak od jiných předních pánův 
katolických o té jeho nevěře nic jemu říkáno nebylo, nýbrž jeden 
nejpřednější pán český jeho v svých službách potřeboval. 

Znal jsem jinou osobu rytířskou v království českém, 
který o Trojici Svaté a Duchu Svatém nic nevěřil, hůře ji 
smejslel, nežli ta sekta, kteří trinitarii se jmenují, a nicméně 
byl pokojně při své nevěře od každého zanechán. 

Slejchal jsem také o jednom obyvateli téhož království 
z stavu panského, který tak politicky aneb radéji hovadsky 
na světě živ byl, že nikdy do kostela nepřicbázel, kromS 
někdy na veliký pátek aneb na velkou noc. A když jednou 
na veliký pátek v kostele byl a slyšel čísti a zpívati de pas- 
sione Christi, dal zavolati svého ourednika a k němu řekl, 
že jest ještě v mladosti své slejchal to čítati a zpívati, jak 
jsou židé s Kristem Pánem se vadili, a zle s ním zacházeli, 
zdaližto ještě k spokojení nepřišlo? a jaká příčina toho jest? 
Ouředlník jeho, byv v zákoně Božím povědomější, nežli 
jeho pán, jemu to jak náleží povídal a vykládal ; však zdaliž 
jest jeho pán tomu uvěřil, to se neví. 

Item, nacházela se téhož Času za kralování císaře Rudolfa 
v království českém jedna sekta, kterým vůbec říkali bratři 
Mikulášenští (proto že nejprvnejšímu jejich učiteli říkali 
Mikuláš) neb brati-í Pecinovští (proto že v jedné vsi Po- 
činově jmenované obyčejně v jedné veliké světnici se schá- 
zívali a své náboženství provozovali) aneb bratří plačtiví 
(protože při svých shromážděních plakávali). Ti, kteří se té 
sekty přidrželi, byli obyčejně lidé prostí, řemeslníci a z mest- 
ského rodu; vsak nicméně některé osoby z stavův panského 
a rytířského též se mezi nimi nacházeli. A neměli mezi sebou 
žádných kněží neb osob duchovních, kteří by jim svátostmi 
posluhovali, než jich správcové aneb učitelové byli lidé ne- 
uměli, kteří ani čísti ani psáti neuměli, držíce za jeden ar- 
tikul v své sektě pověděni sv. Pavla: litera occidit, spiritus 
autem viviíicat, litera zabíjí a duch obživuje, a ti jim při jich 
shledáních kázaní Činívali. Dali sobě evangelium, které tehdáž 
v tu neděli, v kterou se shledávali, obyčejně v kostelích čí- 
táno bylo, přečísti, a ten, který na ně kázaní činil (bejval 




■ ts 



» 



i 



obyčejně již člověk starý a šedivý) ten počal své kázauí U5- 
mito slovy (slyšel jsem to rozprávéti od jednoho víry bodného*) 
který přítomen byl a toho doalojchal): „Moji milí bratří a, 
sestry, v Pánu Bohu — nejmilejší! Rád bych vám vejklad] 
na toto Go^í čteni učinil, ale jeem hrubě hloupe); neumimi 
Čísti ani psáti, tak že nevím, co vám mám kázati. Pročež] 
prostu Pána Boha, aby mně seslal Ducha Svatého, tak abyckl 
vás mohl vyučiti jeho svatou vůli, a coby vám k du sem vašim 
za nejlepší býti a sloužiti mohlo." KdyŽ on to promluvily 
tehdy všickni tváři rukami svými zakryli a plakali. A vtom, 
svém kázaní, které asi za hodinu trvalo nejméné sedmkráte 
přestal a tím předešlým spůsobem všichni hlasitě plakali. Po< 
vídal jim mnohé rozprávky a básně, co jest tak na rozdílných 
místech rozprávěti slyšel. Mezi jinými řečmi toto svým po-' 
aluchačům naučení dal: Ty hospodyně, které dcery u sebe 
mají, aby nechovaly hrdliček ani holabáv ani psův ; neb kdyŽ 
ejich dcery rozdílné páchání od nich spatřují, dostávají skrzť 
zlé myšlení a hříšné náklonnosti. 
Item mívali schůzky ve vsi Pecinově a v některýcb ji- 
ných místech. Nejméně sedmkráte do roka so shromažďovali 
a pokládali sobě to za hřích smrtedlný, jestliže kdo bezelstná 
mimo nemoc a moc Boží obmeškal k témuž shromáždění na* 
jíti ae dáti, pravice, jako když z plotu jeden kůl se vezme^^l 
že potom snadně jiné koly se vyjímají a uvine do roli při- 
cházejí a škody činí: tak také, když který z nich pomin< 
jednou nepřicházeti, že to potom Častéji Činí, a nepamatujíc na I 
pobožná při shromáždění jich napomínání, smrtedlně břesívá* 
A když se tam na večer sesli a někteří z vyššího stavu 
eli, obyčejně v sobotu na noc, na druhý den v neděli do téj 
liké světnice tím ranněji přijdouce tu asi tli hodiny pospola* 
stávali a při nešporním času asi dvě hodiny; potom k vi* 
čerou zase se rozešlí a rozjeli. A když v též světnici pospolo:] 
byli, na větším díle zpívali pobožné písničky a mezi zpíváním' 
některý z jich starších na lavici vstoupil a jim kázal. Akdyá! 
mezi kázáním poněkud přestal, oni všickni svrchu psaným] 
spůsobem hlasitě plakali. Chodívali v městě Pražském nai 
kázuni do kostelův, pod obojí přijímali od těch toliko kněži^l 
kterých v jistotě věděli, že jsou byli pořádně svěceni. Sna^j 
ili 86 příkladný pobožný život vésti, chodili v prostých S*f] 
a oboječky prostými, překládajicími bez špicli, tak že Hdi 
ezi jinými snadně poznati mohli. Jich starší, kteří jim toJ 
aanl činívali, jmenovali se bratří. Znal jsem jednohoií 
Praze starého přes 70 let, říkali jemu bratr Uavel. Přednid 
ni katoliřti rádi jeho před sebe pouštěli a s ním rozprávělb i 
lyl 8Íco dobrým číhařem, na ptáky lapáni velice se dobře 



39 j 

rOEnmSl. A poněvadž oni se snažili žádnéma neubližovati, 
byli také od každého s pokojem zanecháni. 

SmejŽlim, že této podobná sekta v náboženství jinde mimo 
království české se nenacházela. 

Tato sekta zdála se na oko býti velmi pNkladná a po- 
božná a ti, kteří se v ní nacházeli, domnívali se, že ti sami, kteří 
při jich schůzkách a shromážděních bejvají, spasení dojdou. 

Jaké bludy obzvláštní tito PecinovSti bratH jmSli, vědc 
mosti nemám; než to vím, že ten blud drželi, že přijímání 
Krista Pána pod obojí jest nařízení a poručeni Krista Pána, 
vedle kteréhož že každý křestan jest povinen se zachovati a, 
za tou příčinou nechtěli do kostelův katolických choditi a pod ^ 
jednou přijímati, jako i také od poslušenství církve apoítolaké' 
římské odstupovali. A tak co o jejich náboženství smejšleno 
býti mohlo, každý věrný křesťan souditi mňže. "Jf" 

Že pak v království českém od vrchnoB^ř^chichovni i 
světské tak svobodně trpíni byli, příčiny toho nahoře se již/J 
dokládají. 

Na zámcích a statcích obyvatelovo království českého 
měli kněží aneb osoby duchovní a prcdikanty vedle vůle své. 
V městech královských podobně se dalo, tak jakž v jednom 
městě, Mladá Boleslav řečeném, Pikharti neb Kalvíni 
(vůbec bratří boleslavští aneb z Jednoty bratrské 
jmenovaní) svůj sbor a netoliko své kazatele Tt predikanty, 
ale všelijaké mládeže učení zjevně měli. 

Nejvyšší ouřadové zemští (kromě nejvyššího purkrabství, 
nejvyššího hofmistrství a nejvyššího kancléřství) tak dobře 
osobami scestného náboženství pod obojí řečenými, jako oso- 
bami katolickými pod jednou dosazováni bývali. A ačkoliv 
nejvyšší purkrabě pražský, nejvyšší hofmistr a nejvysSí kan- 
clóř bývali katoličtí, vŠak místodržící purkrabí pražského a J^ ^W. 
téměř všecky rady, sekretáři a písaři při témž ouřadě, při 
ouřadě nejvyššího hofmistrství, při soudu komoruím přední 
písař a téměř všickni jiní písaři a komornici, při ouřadé nej- 
vyššího kancléřství dva místokancléri, sekretáři a téměř vši- 
ckni jiní přísežní ofíicíři a písaři scestného náboženství pod 
obojí bývali. Při ouřadu praeaidentatvi nad appellací, ač- 
koliv za kralování císaře Rudolfa osoby z stavu panského 
katoličtí bývali, vsak rady při též apellaci, sekretáři a jiní 
písaři téměř všickni scestného náboženství pod obojí byli. Při 
komoře české praesidentové i rady tak dobře pod obojí jako 
pod jednou bývali, sekretáři a jiní ofřicirové a písaři, téměř 
všichni byli nekatoličtí. Při dsliách zemských nejvyšší písaři 
tak dobře pod obojí jako pod jednou bývali; ouředníci menší 
a jiní officirové a písaři při dekách všichni nekatoličtí. 



KnS2f T koftelicfa Pra&kých pod oboji jako i ▼ mnol^cli 
mhteék králorských, ačkoliv mnozí z nicn od arcibisknpAv 
Ýrmžskýeh pof-ádné na kněžstvo svěceni bjli, vlak potom ne 
tými panem arcibiskupem a jeho hořejší konsistoři, než ad- 
ministrátorem Ckterý též pořádný kněz svěcen byl) a dolejfil 
konsíatoří se řídili a q^vovali, a jak administrátor tak i on 
jEJevně manželky své m^i, a lidem velebnon svátost sine aurí- 
*co1ari coňfessione, bes zpovědi podávali a v některých mě- 
stech, zvUftě v Táboře, coŽjscm jednoho Časn sám oStě ap*- 
tíSl, mal<'m ditkám pod oboji poslahovafi, a měli v kalidio 
obzvláštní malý řápek, aby malé diťky (které jeStě samy cho- 
diti nemohly, než matky a chůvy do kostela na mkon jich no- 
sili) skrze né víno c kalichu cuclati mohly. Sice vedle dovoleni 
Jeho SvatQQti papežské od conciliá Tridentského stalého i 
v koslelic^Bb^tolickýcfa pod jednou lidem, kteří se pořádnS 
zpovídali a^yaňávali, že to vše, na jaký spůsob takové po- 
volení ae stalo, pevně věří a drží, veleonon svátost oltářni pod 
obojí podávali a v Praze v kostele katolickém Spitálakém 
blíiko mostu pod obojí podávali jako i také v městě Hradci 
Jindřichově (kdež pan Adam z Hradce nejvyšší purkrabě FraŽ- 
'aký kollegium patribus soc. Jesu vystavěl a fundiroval) patrea 
Bocietatis Jesu v farním kostele v jedné obzvláštní kaple toli- 
kéž to Činili. ... 

Osoby z r^Ššich stavův k ženění a vdáváni žádného roa- 
mýšlení nemívali, že muž katolický pod jednou vzal sobě as 
manželku pod obojí, aneb panna neb vdova pod jednou maže 
pod oboji sobě vzala a potomně, jak se mezi sebou namin- 
vili, syny a dcery pod jednou neb pod obojí vyučovali a vy- 
cviěovali. 

Ke křtům svatým a na pohřby, a na kázáni při pohřbich 
tolikéž bez rozmýšlení osoby obojího pohlaví pod jednon k těm 
pod obojí nacházeti se dávali, in summa pod tou zástěrou « 
pod tím zřízením zemským, že pod jednou a pod oboji v krá- 
lovství českém za jednoho člověka dobří přátelé býti máji, 
katoličtí političtí se zastírali. 

Potomně léta 1600 když od císaře Rudolfa pan Zdeněk 
z Lobkovic (který potomně od císaře Ferdinanda H. ss 
knize říšské byl vyzdvižen) za nejvyššího kancléře království 
českého byl dosazen, jakožto pán velice horlivý u víře kato- 
lické (a proto jeho strana pod obojí za jednoho předního ka- 
tolíka Španihele drželi) všelijak se snažil, aby viru svatou 
; katolickou v témž království mohl promo víro váti a ten vzá- 
' ctný paměti hodný počátek k tomu učinil, že jest majestát 
od krále Vladislava o Pikhartích, kteří se bratřími jmenuji, 
vyšlý, kterémuž bylo datum v Budině den svatého VavHnce 



leta 1508 od císaře Kudolfa obnoviti dal, neváni jest datum 
na hradě pražském v pondělí den Bvaté Máři Magdaleny leta 
1602 (a byl publikován skrze herolty a trubaže, kteří na ko- 
ních jeli) předně na hradě pražském v pláce před kanceláří, 
potom na Hradčanech a na ryncích ve všech třech městech 
pražských. Kterýmžto mandátem císaře Rudolfa všichni sta- 
vové téhož království od J. M. C. jako krále českého milo- 
stivě napomínáni, byli ti, jenž jedem Pikartským nakažení 
jsou, k navráceni se k starožitnému svaté křesfanské víry a 
domáckému svých milých předkův náboženství, k odstoupeni, 
od zavedeni bratrského a srovnání se v religii s jinými věr- 
nými poslušnými církve apoštolské syny. 

Dále pak císař přísně poručil, aby všecky sbory ihned 
zavřeli, zamkli, kolim zabíti a zaraziti dali, a pokudžby sa. 
kde v kostelich ta Pikartská a bratrská aneb jiná zmateČná 
učení hlásala a kázala, odbudouce je odtud, kněžstvem řádným 
od arcibiskupa Pražského aneb od administrátora konsistoře 
pod obojí prijiraajících vzatým osadili. 

Naposledy v témž mandátu bylo doloženo, jestližeby se 
pak kdo tak nezachoval, ty sbory nezastavil, těch schůzí na 
gruntech svých tejně neb zjevné dopouštěl a vyměřeni téhoí 
majestátu v nejmeu&im artikulí zrušil, k tomu každému, ja- 
kožto k prestupniku řádu dobrého, rušiteli práva a neposlul- 
niku rozkazil císařských a královských, ano jako k nepříteli 
obecného zemského clobrého ráčí věděti jak přikročiti a jeho ' 
ku příkladu jiným dáti ztrestati. Byl přitom také čten a pu« 
blikován ten mandát krále Vladislava, v kterémž mimo ty^ 
artikule, které v mandátu císaře Rudolfa jsou doloženy, tyto 
víceji in specie se nacházejí: Předně, že král Vladislav byL 
napomenut od okolních knížat duchovních i světských, abyvj 
ten lid Pikartský v království svém netrpěl. Item aby všecka 
udeni a psaní jejich bludňv zjevná i tejná zkaženy a zastaveny 
byly, knihy jejich všecky tištěné i psané spáleny; item vSeckaj 
jejich posluhování a rozdávání, jakž je vedou, krtové i takej 
oddávání aby zastavena byla a nikdež nemají dopuštěna býti.J 
než kněžstvem se to říditi má z obojí konsistoře, ktcroužbyj 
sobě oblíbili. Item všickni jejich učitelové a správcové, káoii 
jim káži a ty bludy vedou a učí, tak postaveni býti maji^ 
k nápravě před kněžstvem obojí strany, a k které koliv strauť 
přistoupí, té strany kněžstvem spraviti se mají. Item jestiižebyi 
se ti učitelové Pikartští napraviti nedali, mají před nejvyššími 
purkrabím Pražským postaveni býti a on k nim se má zachovati-^ 
podle naučení soudu zemského. Item to mělo vše napraveno 
a v skutek uvedeno býti nejdéle do vánoci nejprve příštích. 
Item jestližeby se kdo z kterého koliv stavu, mužského neb 



42 

ínského poblaví, tak nezachoval, má obesl&n bytí pfea ncj 
-vyššího purkrabí Pražskébo a napomenut, aby se vedle téhoj 
zřízení zachoval ; pakliby toho po napomenutí neučinil v 
dvou nedělích pořaa zběhlých, tehdy má obeslán býti listci! 
od ouřadu, aby ten každý před aoudem zemským nejprve př 
Stim 86 dostavil. Itera jestližeby který takový učitele Pikar 
ského nob Pikarta, butí mužského neb ženského pohlaví, ktfl 
rého takového k sobě přijal a vydati tomu pánu ho nechtě] 
tehdy ten pán, čí jest byl, druhého pohnati můž před soui 
zemský z pokuty i spolu s průvodem jako o Člověka nevy^ 
daného a tu pokutu aby dáti byl povinen i 8 člověkem. Itei 
páni, vládyky, Pražané a jiná města mají fary kněžími osadit 
užitky od far kněžím pustiti; nemohou-íi míti ke véem koste-^ 
lům farářův, nectít jeden farář drži far šest, víc i míň, jakí 
se to zříditi může. 

Naposledy dokládá, že toto nařízeni stalo se na sněmi 
obecném s radou pánův, vládyk, Pražanův a jiných mSa 
království českého. 



GloBsa. Z tohoto mandátu krále Vladislava znáti a( 
může, že toho čaeu za kralováni jeho z té sekty Pikartský 
málo osob z stavův v království českém se nacházelo, nei 
toliko lidé sedlšti, řemeslníci a z obecného lidu; neb sice ni 
osoby 3 stavův takové pokuty nebyly by mohly ustanoveny! 
býti. Pročež stavové spolu s králem jakožto na poddané své] 
takové snesení a ustanovení učinili, tak jakž také učitelé] 
z té Jednoty z prvopočátku i dosti za dlouhý Čas byli oby- 
čejně řemeslnici, tkadlci, krejčí, kožešnici, ševci a pod spů^j 
sobem života ctnostného a pobožného, mnohé zvláště osobyj 
ženského pohlaví do jich Jednoty přivozovali; zjevné hřišníky^j 
jako ty zvláště osoby mužského pohlaví, kteři zjevně prot|J 
šestému Božímu přikázaní se prohřešiti, kteří zjevně s pohorj 
Šenim jiných se vožírali, zjevně trestali, z své Jednoty je vy^ 
obcovali. A chtěli-li jsou zase přijati býti, musili zjevně vej 
prostřed sboru stoje prositi, aby ho zase přijali, že ee chco^ 
napraviti. A poněvadž obyčejně ve prostřed sboru visel velký 
svícen, vůbec říkávali těm, kteří tak zjevně a pohoraitedlní 
zhřešili, že musí pod svícnem státi. Však takové po- 
kání řidko proti některé osobě z stavův, než toliko proti oso- 
bám z obce exekutirovali. 

Po některém času počali jich starší a kazatelé něco uče- 
nější býti, Že ne samou řeč českou, ale také německy a ta* 
tinsky mluviti uméli; počali míti Školy v městě Mladé Bo- 
leslavi, kde jsou své jáhny a jinou mládež literis humaniori* 
btta učili a i některé osoby z vyšších stavův své syny n4 



učení k ním posílali. Kazatele a správce duchovní, kteří po- 
tomně kázávali a veíeW Páně lidem podávali, jicli starší světili, 
a na rozdílná místa avým posluchačům z Jednoty rozposílali 
a nařizovali. Za času císaře Maximiliána n. krále českého ti 
z Jednoty bratrské počali býti v království českém mocnějží a 
měli již v své Jednotě některé osoby z vyřsích stavů v, tak jakž 
z Bupplikací, kterou strana pod obojí témuž císaři v příčině 
jich náboženství podala, znáti jest, v kteréž tato slova se do- 
kládají: že my jich (totiž ty z Jednoty bratrské), poněvadž se 
ve všech podstatných artikulích s tímto našim podaným vy- 
znáním víry naší křesťanské snářejí, od náboženství jejich 
utiskovati nesmíme a společně jednomyslně V. C. Mti poní- 
ženě Žádáme, že nad námi všemi svou milostivou a ochrannou 
ruku držeti a nám, abychom v náboženství našem křesťan- 
ském volně a svobodně Pánu Bohu sloužiti mohli, toho milo- 
stivě příti ráčíte; toho V. O. M. my jakožto věrni poddaní 
podle našich nejvyšších možnosti ve vŠí ponížené poddanosti 
vždycky se odBÍuhovati rádi chceme. 

Za kralování císaře Rudolfa ti z Jednoty bratrské v oso- 
bách většího stavu ještě mnohem víceji se rozmnožili ; neb 
některé osoby z stavu panského, byvše v cizích zemích, aby 
země spatřili a řečem rozdílným se naučili , v Frankrei- 
cbu v městě Roschellu, v Montpellieru, též v Genfu, v Ba- 
sileji, tolikéž také starší z té Jednoty bratrské některé své 
mládence do těch měst na učení vysílali, tak Že jak osoby 
z vyššího stavu tak tito jedu Kalvinského nabyli, že ti, kteří 
z té Jednoty málo učenější byli, Kalvínova scestného učení 
následovali. Léta 1(309, když strana pod oboji při císaři Ru- 
dolfovi za dovolení a povolání konfesaí české vyhledávali, ti 
z Jednoty bratrské s nimi na jistý mezi nimi srovnaný spů- 
sob se spolčili a pod praetextem též konfessí k provozováni 
svého scestného náboženství potvrzení dosáhli, o čemž, poně- 
vadž obšírně v mém spisování v první knize v dílu pátém 
se vypisuje, zanechám v tomto místě opakovati. Než toliko to 
opáčiti a doložiti vidi mi se zapotřebí býti totiž že: v té 
rebelii proti císaři Matiášovi a proti císaři Ferdinandovi II, 
nejpodstatnější a nejsubty Iněj ší vůdcové a ředite- 
lové byli z Jednoty bratrské (nedokládám nejpřednější, 
proto že hraběti z Turnu jakožto přednímu vůdci v váleč- 
ných věcech ta přednost nechati se musí, a ten nebyl z Jed- 
noty bratrské) tak jakž také oni k tomu přivedli, že Frid- 
rich falckrabě z Rejnu za krále českého byl volen a ko- 
runován, který jich kalvinského náboženství se přidržel. A tak 
dostali krále svého náboženství, následujíce v tom obyčejného 
spůsobu Kalvinistů, že nejprve mezi katolickými žádají dovo- 



leni, aby v svých av^domlch nebyli tté20T&nt, aby pokojné 
mohli věřiti jak Pán BAh jich dá pozaiUí; když to doitanoOf 
t«lidy se Moafuji dosábnonti, aby niobii dostati dovoleni k pro- 
^ÉŘBováni Avého náboženství ; aostanouce i hned se anažajf, 
my znezí nimi a katolickými rovnost byla, aby v téch mé- 
aiěchf kde jsou, tak mnoho kostel ňv jako ooi k provozování 
svého náboženství míti mohli ; dostaoouce to snažají se, aby 
mohli mocnější býti, nežli katoličtí; dovedouce sobe to, ne- 
chtéji viceji katolickým k provozování jich pravé víry ani ko> 
stelu v ani jiných míst dovolovati, pravíce že jich vira jeat 
modlářství. — 

V království českém Icta 1619 dosti daleko již bylí při- 
vedli, ale Pán Bfih rktíW se nad t^roi královstvím smilovati a 
nedoputtiti, aby to dlonbo trvati jmélo. 

Po vybliienl v mastech Pražských svrchu psaných dvom 
roandátAv císař Rudolf nařídil jisté komisaře, kteří do méata 
Mladé Boleslavi se sjeli a sbor Pikhartský bratři, Bolealavtti 
ředěných, zavřeli a kolmí zarazili. 

Následujícího léta 100.3 ve středu po nedéli postní vyilo 
poru<^ení s podpisem J. M. C. z kanceláře České pana podko- 
mořimu tehdejšímu, panu Purkhartovi Točníkovi z Kf^í> 
nic, strany dosazování oaob za konšely v méstech, totiž: Kdo 
koliv rady v kterémkoliv z měst královských obnovovati bude, 
aby toho se víí pilnou bedlivostí íetřil, aby osoby, kteréžby 
bud pod jednou neb starobylé viry pod obojí nebyly a kně* 
žími pořádnými od biskupa svěcenými, jak od starodávna bý- 
valo, se nespravovaly, do rad brány nebývaly, nýbrž viecky 
mé^tany do8tatečn<3 napomenul, aby od bludův upustili a s ji- 
nými varnými křestany v víře se srovnávali, kázaní pokoutná 
a schůzky žádné nedopoultéli a aby ve váech méstech vedle 
mandátAv J. M. C ted nedávno vyilýcb se chovali, dosta* 
te^ně nařídil. 

Item kníže z Lobkovic, měv již tehdáž při kanceláří 
České mistokancléře českého a sekretáře katolického pod je- 
dnou, snažit se rAelíjsk víru svatou katolickou římskou v krá- 
lovství českém rozmnožovati, a za tou příčinou z kanceláře 
é«ské některým osobám z stavAv nejedná poručení přísná vy- 
ebáz«la stekou domluvou, Že na svých farách knéží k Aug|< 
pwrské konfessi se přiznávající chovati sméji a kostely nimi 
otazuji. Zvláště léta 1&)1 panu Kašparovi Belvicovi 
X kanceláře české v jazyku Českém s podpisem ruky Jeho 
M. CiS' poručeni stížné a téžké učiněno, že jest na svých 
crantecb do jednoho kostela kazatele, žádnou konsisioři v kri- 
Unwtfi čeekém se netpravajícího, uvésti, jemu kázati i jtnáé 



posluhovati dal, a ponSvadŽ J. Mat. Cis. — proti sřizení zem- 
skému, proti mandátům a zápověděm jak J. Mti. C. tak slav- 
ných předkův Jeho Mti — mimo starobylou viru a nábožen- 
ství pod jednou a pod obojí jiného jakého postranného v zemi 
české nepřijatého učení v témž království dopouStěti; těm, 
anby se jednou aneb druhou konsistoH, totiž pod jednou 
aneb pod obojí přijímajících nespravovali, průchoa dávati, je 
snáfieti a trpčti proti témuž zřízení zemskému a vykonané při 
korunováni přísaze nenáleží : protož ráčí J. M. poa skutečným 
trestáním jemu přisnČ poroučeti, aby téhož praedikanta ihned 
vybyl a osobám k tomu nařízeným týž kostel zas zavříti a 
zapečetiti v tom překážky neučinil. 

Tehdejší pan arcibiskup pražský pan Zbyněk Berka 
(kníže z Lobkovic byl jeho sestry syn, a císař Rudolf za času 
téhož pana Berky pana arcibiskupa pražského za kníže říš- 
ské vyzdvihnouti ráčil) téhož času tolikéž hq všelijak snažil 
víru katolickou, tak daleko v témž království zavedenou, zdržo- 
vati, rozmnožovati a vzdělávati. A znaje to, že při tčch, kteří 
potom večeři PánČ lidem pod oboji spůsobou posluhovati měli 
a obyčejně kněží pod obojí se jmenovali, velký neřád byl, 
tak že mnozí c nich lidem bez examinirování, co o té sváto- 
sti smejalejf a véří, pod obojí posluhovali : pročež těm kteříž 
z dolejší konsistoře rražské svěcení na kněžstvo od pana ar- 
cibiskupa Pražského vyhledávali, obzvláštní přísahu vydával, 
kterouž vyznávali, že vŠomu tomu, čemu katolická římská 
církev (jejíž hlava jest papež) věří, že se ženiti nebudou a 
že přijímáni večere Páně pod jednou (poněvadž Kristus Pán 
v každé hostii jest celý) jest tak mnoho jako pod obojí. 

Item poznával pan arcibiskup, že to přijímání pod obojí 
spůsobou v království Českém in abusům, v veliké zlé uží- 
vání, přicházelo. Pročež vidělo se jemu za dobré to remedi- 
rovati, a nařídil, aby knězi katoličtí, jeho hořejší konsistoří se 
spravující, jako i také patres soc. Jesu a jiné duchovni ře- 
holní osoby lidem mladým, kteří prvé nikdy pod jednou ani 
pod obojí nepřijímali, toliko pod jednou podávali, tak aby 
tím lépeji poznati se mohlo, žo jsou praví katoličtí a praví 
synové církve. Jako i také ti panici a panny, kteří se ženiti 
a vdávati chtěli a od knězi katolických hořejší konsistoí^e žá- 
dali býti oddáváni, aby knězi k takovým oddávkám potřebo-, 
váti se nedávali dotud, dokud by se ženich i nevěsta nezpoví- 
dali a pod jednou nepřijímali. Item týž arcibiskup když pře> 
zvěděl, že někdo z vyšších stavův predikanty, augsburské 
koufessí se přiznávající, do svých kostclův uvozovali a dosa- 
zovali, k J. M. C se utíkal, supplikujíc, kterak tiž obyvate- 
lově viru novou v královBtvi českém neznámou a přespolní 



^kterouž oni konfessi augéDnrsKoa imenojT; livozuji, ooi še 
|e«t proti zrizení zemskému a saémům, kdež toliko pod je- 
dnou a pod obojí pořádui knéží a ne augaburské koníessi na 
Bvých farách zůstávati mají^ pro Boba žádaje, aby J. M. C. 
na to se ohledná, jaká se křivda katolickým děje od těch no- 
vověrcův aekt německých, kteréž nic dobrého nežli neřády, 
bezbožností a roztržitosti přinášejí, neráčil toho dopouštěti. 

J. M. O. na takové přednesem ráčil z kanceláře České 
týmž pánům obyvatelům o to dopisovati a snažiti se všelijak 
to přetrhnouti. Ti pak pod oboji těžce to nesli a jak nejlépo 
věděli a uměli své scestné náboženství zastávati zanedbávali, 
až když přišlo k létu 1608, když J. M. císař Matiál (tehdáž 
toliko arcikníže rakouský) do království českého b lidem vá- 
lečným přitáhl a M. císař Rudolf pomoci stavův království 
Českého ráčil velice potřebovati, aby při J. M. C. stále trvali 
a nedali k tomu přijíti, aby J. M. O. před časem a před smrti 
svou království českého měl zbaven býti, a témuž panu bra> 
tru svému přinucen býti je poBtoupiti. Tu strana pod obojí 
nezanedbali té pro ně vinšované příležitosti a fedrunku jich 
náboženství užiti, a když císař Ruuolf sněm obecný na hrad 
Pražský při tom času rozepsati dáti ráČil, tehdy oni o nábo- 
ženství žádajíc, aby vSickni tí-i stavové království českého při 
té obecné konfessi české, kterouž někteří augSpurskou jme- 
nují> na sněme obecním léta 1575 sepsané a při tom mezi 
sebou stran porovnání a předmluvě též konfessi a v sup- 
plikací J. M. C. Maximílianovi na témž sněmu poddané a 
k též konfessi přiložené zůstaveni byli a jiná aby nevychá- 
zela a podle té uy kněžstvo své jak české tak německé ří- 
diti a nebo řízené na své koUatury jak stav panský, rytířský, 
tak i města dosazovati mohli a to bez překážky buď pana 
arcibiskupa aneb kohožkoli jiného, tak aby proti té konfessi 
a tomu stavův pod obojích porovnání žádná poručení, odkudž- 
koliv vyšlá, žádno platnosti proti všeehněm stavům pod obojí 
jmíti nemohla. Tu pak konfessi a to porovnání stavův aby 
J. M. C. milostivě do desk zemských vložiti poručiti ráčil. 

J. M. C. ráčil při stavích pod obojí milostivé toho vy* 
Medávati, aby z příčin mnohých znamenitých a hmotných 
toho artikule o náboženství do jiného času a to do nejprv* 

.jiSjšího sněmu, který stavům hned tohdáž položen a jmenován 
býti měl, odložili. Ale oni velice na to tiskli, aby ihned teh< 
déí J. M. C. zouplna vedle jich Žádosti týž artikul jim povo- 
liti a potvrditi ráčil ; sice že k uvažování J. M. C. prQposici 

"přistoupiti moci nebudou. Podala také strana pod obojí tehdáž 
'• M. C Rudolfovi obzvláštní obšírný spis, v kterémž své rozdílné 

ttižxjoBti přednášela, mezi nimiž do knížete z Lobkovic, nejvýš- 



47 

1^0 kancléře království českého nSkteré stížnosti doložili a 
mezi jinými jmenovitě tyto: AdminÍBtrator praiíaký, kněz Váo- 
slav, člověk věkem flešlý, že v kancelláři avé vlastni dcery, 
že pankhart není, zastával, skrze to do vězeni v moc arci- 
biskupa dán a potom ouřad ten z něho sňat Item svátek a 
památka starodávní mistra Jana Hubí a Jeronýma ta z kalen- 
dáře vypuštěna a k imprimování zapověděna jest, jesto pod 
tím svátkem a ferii zápisové znamenití a platní ve dskách 
zemských zapisováni jsoa a aby táž památka dokonce k za- 
hlazeni přijíti mohla, každého roku kněží pražští na hrad 
pražský do kancelláře beze vsí potřeby toliko, aby slovo BoŽi 
se nekázalo, na ten den obsíláni a tam přes poiedno zdržo- 
váni bejvajl. 



OhloBsa, Strany prvního artikule jest rai ta věc dobře 
povědomá, že ten kněz Vácslav administrátor Pražský byl po- 
řádný od arcibiskupa pražského svěcený kněz. Vsak nicméně 
bez oatejchání pojal soDě mauželku a a ní dceru jměl a zů- 
stával při dolejší konaiatoři administrátorem a v kostele za- 
stával ouřad kněžský jako jiní pořádní kněží. A byvše za 
některými potřebami na kancelář českou obeslán, stala se 
zmínka strany jeho ženění a mezi jinou řečí kníže z Lobkovic 
(však tehdáž ještě nebyl knížetem toliko titul stavu panského 
užívajíc) nejvyšší kancléř království českého k němu řekl : 
Poněvadž on jest pořádným knězem, že dcera jeho nemAže 
nežli za panknartici držána býti. Načež týž administrátor beze 
vSeho studu odpověděl: Nejni pravda. Nejvyšší pan kanclíř 
to slyše nemálo hněvem pohnut byl, však se přemohl, řečí 
ani skutkem proti administrátorovi nic před sebe nevzal, než 
toliko z poručeni J. Msti. O. jemu oznámil, aby ku pánu arci- 
biskupovi najíti se dal, který jeho pro tak neuctivou řeč do 
trestám vzal a z poručení J. Msti. C. z ouřadu administrátor- 
ského zsazen byl. 

Vidí se, že strana pod obojí mohla zanechati ten artikul 
mezi stížnosti své klásti ; neb nejvyšší pan kanclíř jakožto 
pán horlivý katolický vedle viry své katolické nemohl jinač 
smejsleti, ani věřiti, než že děti kněží, pořádně svěcených ne- 
mohou za pořádné děti, než toliko za pankharty držány býti; 
děti pak těch predikantův, kteří, nejsouce kněžími pořádnými, 
mohou za pořádné děti jako děti jiných osob světských po- 
kládány býti. 

Ta pak trpělivost nejvyššího pana kauclíře slušné chvály 
hodná byla a ten administrátor pro svou novážnotrt a lehko- 
myslnost spravedlivě ztrestán byl. 



. : • : 1 -^ £.^1 ■ I nžjiácň 

' • - z. f—íSLí ' ~ti r~KkT 

z: -...1. - ř*^ Z 1^ -aao- 

- : : i --.-.1 i z-ži 






- M 



otSTís Ua->~ a*:.!" :- "... . -. .- -. . -• i ~ii. 

flh^ a^ »« 5u..-.> : .i - i : u-V 

Swií a .» ^v-* Jí. . » • " -r^r" .«.šcr.". 

idář "»->iK 4 -^ r r - r- • :. s-^; ' iZA 

ni r.íč'*'. ii'.i .-..-■» :sL. 

^míA/tik j^autr* thssir ■>..■ *■ ".>■ r:... r-.ii- 



A ponSvadŽ v království českém a obzvláště v mŽstech praž- 
ských tak daleko se bylo již tehdáž kacířstvo rozmohlo, Že 
jsou knéží pod obojí v svých kostelích slavně ten svátek 
mistra Jana Ilusi světili, jakoby svátek apoštolský byl, a lid 
obecný na týž den do kosteJův na jich kázaní so scházel : 
pročež J. M. C. jakožto vrchnost katolická sluáně neráčil 
chtíti to trpěti, ale v tehdejších velikých roztržitostech pro 
ujití nějakého rozbroje mezi lidem obecným ráěil té povlov- 
nosti užívati a svému tehdejšímu nejvyžSírau panu kancléři 
království českého poruěiti, takové knéži pod oboji na týž 
den za jinou pHéinou na kancelář českou povolati, tak aby 
skrze to překážka se stala, aby v kostelích tu nehodnou pa- 
mátku nesvětili a kázaní zanechali. Smejšlím, že asi po dva- 
krát aneb nejvíce za tři léta po třikrát se to stalo, pročež 
strana pod obojí mohla dobře tu stížnost mlčením pominouti. 



Když stavové pod obojí při sněmu svrchu psaném vždy 
na císaře Kudolťa hrubě tiskli, aby v příčině toho artikule o 
náboženství jistou odpověď a rcsoluci a to takovou, jakou oni 
žádali, dostati mohli, a J. M. C Rudolf naproti tomu vždy se 
ráčil vymlouvati, že bez dalšího bedlivějšího té věci uvážení 
neráči mocí kategorickou psanou resolucí jim dáti: naposledy 
k tomu přivedli, že J. M. C. skrze nejvyěšiho pana purkrabí 
pražského oustně resolucí jim oznámiti dáti ráčil, totiž že 
J. M. C. z jednomyslného s stavy snesení ten artikul o nábo- 
ženství na místě postaviti do nejprvnějsiho sněmu, který 
k čtvrtku před svatým Martinem držán býti měl, odložiti rá- 
čil. Však jestližeby při témž sněme to na místě strany těch 
artikulňv o náboženství postaveno nebylo, tehdy J. M. C. 
tímto sněmem ráčí stavy tak opatrovati, aby stavové pod obojí 
nebyli povinni k žádným artikul ílm, coby tak v proposici od 
J. M. C. stavům předneseno bylo, přistupovati, je uvažovati 
ani o uic jednati, IcČby prvé strany toho artikule o nábožen- 
ství na jistém místě a konci postaveno bylo. A však mezitím, 
dokudžby koliv to tak na sněmu obecném strany tohoto arti- 
kule o náboženství se nevykonalo, k místu a konci všeho toho 
nepřivedlo, tehdy aby ze všech ťřich stavův království Českého 
pod obojí též i pod jednou spůsobou přijímajících jeden každý, 
žádného novynimajíce, též i lidé poddaní při náboženství svém 
křesfanekém od nižádného člověka světského ani duchovního 
žádnými poručeními a jakým koliv vymyšleným spůsobem utis- 
kováni a sužováni nebyli, nýbrž aby dotčení stavové pod obojí 

Slkvitft! Pamitl. 4 



IU» 



náboženství své kresfanslté bez překážky jednoho kaSdél 
svobodně provozovati tnubli. 

Toto oznámeni, které císař Rudolf skrze tiejvySSllio pana 
purkrabího stavttm pod oboji přednésti dáti rádii, liž stavové 
duli to v jeden obzvláštní artikul sepsati, tak že jest mezi 
jinými artikuli sněmovními k vytištěni přisel, a do desk zem- 
ských vepsán byl. Ačkoliv potomně ten snem, ke čtvrtku před 
svatým Martinem položený, přitom terminu držán nebyl, vě 
následujícího léta při konci měsíce ledna k držení přiéel. V 
kterémžto sněme stavové pod obojí císaře Rudolfa váleěno 
roocí k tomu přivedli, že }est jim ten artikul o nábožcnst 
zouplna vedle jich vůle povolil a potvrdil a obzvláštní maj 
stát na to vedle jich vlastního konceptu jim vydal, a i mim 
to mnohé jiné artikule, k fedrunku jich scestného náboženst 
a ke škodě víry svaté katolické v království českém týro2 
sněmem od nich obdržané, do sněmovního sneseni vůbec k vy 
tištění přišly a do desk zemských vepsány byly. 

A poněvadž o tom, jak jsou stavové pod obojí císá 
Rudolfa k tomu přivedli, že jest na prvním snémě léta 1601 
k tomu artikuli o náboženství povoliti a při snému léta ItíU' 
ten majestát na náboženství dáti ráčil, jakým spůsobem t^L 
vše se dalo, v mém spisování v první knize v dílích prvnin^H 
druhém, třetím, čtvrtém, pátém a šestém obšírně se nacház^^ 
zanechám v tomto místě toho opakovati. Toliko toto doložím, 
že císař Rudolf domníval se, když stavové pod oboji k tóra 
artikuli o náboženství povolí, že oni také vedlo svého mu 
hého zakazování a pripovídání stále věrni a posluSni poddá 
Jeho Mti. zůstanou. Tak jakž když týž císař Rudolf zbraň 
val se ten majestátná náboženství podepsati, někteří katoliěi 
pod jednou političtí císaři pravili a radili, jestliže císař ten maj 
stát nopodpiše, že jest se obávati, že stavové pod obojí císa 
opustí, k králi uherskému Matiálovi panu bratra Jeho M. při- 
stoupí a jeho sobě za krále a pána svého vezmou. Ale t o 
povolení (nepochybně z obzvláštního přepustěui Božího) téhoj^f 
císaře v témž království v kralováni jeho neupevnilo, ani ne^H 
zdrželo, nýbrž v roce po zavřeni téhož sněmu stavové pod 
oboji pod zástěrou, že císař lid válečný, passovský řečený, do 
království Českého uvedl s tím oumyslem, aby jim ten maje- 
stát na náboženství zase zrušil, krále Matiáše z Rakous s li- 
dem válečným do království Českého a do Prahy povolal 
k tomu přivedli, že jest císař též království s knížect\'íre 
slezskými a & markrabstvími Inžickými postoupil a král M» 
tiአza krále českého byl korunován. Vsak císař Rudolf až 
do smrti své na hradě pražském zůstával a po vzdání králov- 
ství Českého do 9*' raěsícův živ zůstal, o Čemž jak jest so 







vSe dAlo, v mém spisováni v knize druhé v dilu sedmém ob- 
Sírné se nacházi. 



h 



Za kralování císaře a králo českého Alatiňše^ 



Ačkoliv císař a krAl český Mat iáž před a pfi koruno- 
vání stavům pod obojí vSeckny jejích obdarování a majestát, 
který na náboženství jich dostali, zouplna potvrditi a za kra- 
lování svého přitom je zouplna zůstaviti ráčil: vsak, chtčje 
týž císař aspoň to, k čemu stavové pod obojí žádného práva 
neměli, v témž království k dobrému víry svaté katolické fe- 
drovati, totiž aby jak pan ai-cibiskup pražský, tak nčkteřl , 
praeláti v témž království, obzvláštně pan opat brouraovský 
n& gruntech svých nebyli povinni, poddimým svým k provo- 
zováni jich scestného náboženství kostel dáli stavčti, ponévadž 
jak majestát na náboženství tak porovnání mezi stranami pod 
jednou a pod obojí to jim nepropiijčovaío^ jakž o tom v mém 
spisování v knize druhé v dilu osmém obSírná se vypisuje a 
jich zlý pretext se refutiruje: vsak nicméní stavové podobojí 
opravdové se toho ujali, že jest císař Matiáš to zastával a 
ruku nad tím držel, aby panu arcibiskupovi a panu opatu 
broumnvskérau překážka se v tom nedala, aby lidem podda- 
ným svým nové kostely na gruntech jich v městečku Ilrobu 
a v městé Broumově k provozování jich náboženství nesta- 
v8li, a proti tomu to zastávali, že vedlo svého majestátu na 
náboženství a porovnání s stranou pod jednou to se jim pro-_ 
půjčuje. A vědouc, že samými slovy to obhájiti a obdržeti 
moci nebudou, v svých sjczdích a společných shromážděních 
v starém mčstě pražském v kolleji císaře Karla IV, na tom 
se snesli a zavřeli, aby válečnou moci se zastávali, A aby 
tím lepeí přístup k tomu míti mohli lid verbovati a proti cí- 
saři, králi pánu svému, opravdově rebellirovati: původové též 
rebelii k tomu přivedli, žo jsou dva J. Msti C. místodržicl 
spolu 8 jedním sekretářem v kanceláři České z okna vyhodili. 
A ihned na druhý den po vyhození na hrade pražském 
v soudné svčtnici stavové pod obojí se sesli (neSetřic toho, že 
ten den byl vejroční svátek vstoupení Krista Pána na nebe), 
ft tn i hned z společného uvážení a sneseni správy vSeho krá- 
lovství českého se ujali. Pod pretextem deíensí, pro obha- 
jování náboženství pod obojí, nařídili a volili z prostředku 
svého 30 osob, z každého stavu panského, rytířského a měst- 
ského po 10ti osobách, za direktory, správce a raddy zemské. 
Snesli se též, aby veřejnost v zemi nařízena byla, a pokud 
toho potřeba ukazovati bude, i vyzdvižena a lid jízdný i pdší| 

4* 



nad kterýmž volili generála lioutenanta nejvySSlho generála 
polnibo maršálka, nejvyššího generála vftchtmistra a nejvyí- 
BÍho generálquartirraistra. A na placení témuž lidu a téni ge- 
nerálům i otTicfrům ty znamenité a veliké (jimž podobné v krá- 
lovství českém nikdá nebyly) kontribucí a berně, které na 
Bněmě piedeěléra léta 1615 J. Msti. C. Matiášovi ode vSech tři 
atavův Království Českého pod jednou i pod obojí do pěti let 
oíád zběhlých svoleny byly, obrátili, jich se zmocnili a k vy- 
íráni též kontribuci obzvláštní nejvyšší berníky z prostředku 
svého volili. 



£ 



GloBsa. Defensí a verbováni lidu válečného v králov- 
ství a zemích naHzováno bývá, když se o nějakém nepHteli 
ví, žcby lidem válečným v té zemi škoditi chtél anebo mohl. 
Ale toho Času o žádném nepHteli se nevědělo, aby království 
českému škoditi chtěl aneb mohl. 

Císař Matiás, král a pán jich, Žádného lidu válečného 
najatého neměl, a ačkoliv jsou velikou příčinu dali, aby k nim 
a obzvláště k osobám a původům toho hanebného skutku vy- 
hozením z okna skutečným trestáním přistuupili ráčil: však 
J. M. C, nechtic v královstvích a zemích svých domácí válku 
vzbuditi, přezvěděvše o tom vyhození ráčil jednu svou přední 
tejnou raddu do Prahy vypraviti, aby ráčil moci přezvěděti, 
co jest se to a za jakou příčinou zběhlo. A kdyby byli sta- 
vové pod obojí pěknými slovy svou omluvu učinili, smejélím 
v jistotě, zvláště poněvadž z těch vyhozených žádný zabit 
-nebyl a neumřel, Žeby se bylo to všecko pokojně bez války 
spokojilo. A ačkoliv stavové pod obojí v té své nařízené a 
vůbec vytištěné defensí tak pochlebné doložili, že s tou de- 
fensí i s těmi pod jednou, kteří k nim pHstoupí, při J. M. C. 
hrdly a statky svými věrné státi chtějí a budou: však že to 
mínění jejich upřímné nebylo, skutkové další to pronesli a do- 
BtateČně ukázali. 

Z kterýchžto skutkův to se vynašlo a shledalo, že přední 
cíl a konec pňvodňv a správcův té rebellie ten byl: předně, 
obávajíce se, když J. Mst. C. Ferdinand 11. k správě krá- 
lovství českého přijde, že oni v svém scestném náboženství 
nebudou tak dobře vedle vůle své fedrováni, pročež skrze 
Bvou rebellii snažili se to překaziti, aby J. M. C. k správě 
téhož královBtrí přijíti moci neráčil. 

Za druhé snažili se k tomu přivésti, aby sobě za krále 
voliti mohli, kterýby jejich náboženství byl. 

Za třetí aby v témž království náboženství své mohli roz- 
t^^ a katolickou víru potlačiti. 



53 

A za čtvrté aby takového krále sobS volili, kterýby jméno 
a. titul krále měl, ale oni stavové pod oboji aneb nejpřednějái 
osoby z prostředku jicli mohli správu téhož království jmiti 
a vésti. 

Tak daleko se jim poštěstilo, že léta 1619 v druhém roce 
zaíaté rebellii ke všemu tomu čtverému přivedli. Nebo cí- 
iře Ferdinanda 11., aby v království Českém a viélených ze- 
mích nekraloval, reusirovali ; krále svého n^oženství (kterého 
přední původové té rebellie byli) volili. Knolickým pod jed- 
nou v témž království takové artikule vydali, aby na ně při- 
thali, že žádný horlivý katolický takov ' ' vykonati 

lemobl. A novému od nich volenému 1 ho koru- 

nováním 99 artikulňv podali, které mueil jim iiutvrditi a ve- 
•dle nich přísahu učiniti, z nichž znáti jest, zaali on a nebo 
oni moc a správu v království měl neb měli. 



A jak jsou dále v té rebellii procedirovali až do smrti 
Iffe Áíatiáše, v mém spisováni v knize druhé obšírně se vy- 
pisuje; pročež zanechávám tuto toho opakovati. 

Glossa. Toto vidělo mi se v tomto místě doložiti. Ačko- 
liv císař Matiáš král český stavám království českého pod 
)bojí jak před korunováním tak po korunováni svém všecko 
sdle vůle jich v náboženství jich scestném povolil a potvr- 
il, míníc skrze to téŽ království tím více ubezpečiti: však 
[nepochybně z obzvláštního přepuštěni Božího) v témž krá- 
lovství až do smrti své nekraloval. Od těch, kterým tak 
mnoho na ublížení víry svaté katolické povolil, království če- 
flkéfao^ všech knížetství slezských, obouch dvouch markrabství 
liomích a dolních Lužic (v markrabství moravském pánem až 
\o smrti zůstal) zbaven, a oni sami správy království českého 
se ujali, v kterémžto zbaveni deset měsicův živ byl. 

Císař Rudolf viděl aspoň před smrti svou, že pořádný 

dědic, nejstarší bratr jeho, v témž království kraluje, ale císař 

3Iatiá? před smrtí svou nemohl věděti, kdo po něm kralovati 

ide, zdaliž stavové pod obojí připustí k kralováni císaře 

''erdinanda II. pořádně přijatého, vyhlazeného a korunová- 

léfao krále českého, aneb zdaliž jiného sobě voliti budou? 



Za kralování císaře Ferdinanda druhého, krále českého. 



Před koruno váním J. M. C. na království české ráčil 
dáti od sebe revers stavům království českého a v něm se 



zavázati, že po čtyřech net 

z tohoto světa J. M, C. aneb přijetí správy království čoskéhí 
vSecka privilegia, majestáty, obdarování, svobody, práva, staro- 
bylé dobré pořádky a zvyklosti v těch váech punklích a 
klauzulích, nic ovsem nevyměňujíc, tak jakž J. M. C. nynější 
král a pán jejich nejmilostivéjěí a předešli králo/é Čeltí jsoUH 
učiniti ráčili, tolikéž potvrditi ráčí. ^^ 

Po smrti císaře Matiáše J. M. C , vedle takového reversu 
nedadouc čtyřem nedělím projíti takové potvrzení všech pri- 
vilegií podpisem ruky své a přitisténím pečeti své ráčil sta- 
vům království čeekého, tehdáž na hradě pražském shromáž^^ 
děným, odeslati. fl 

G-lossa. Ačkoliv v tomto reversu majestát na nábožen- 
ství se zejména nedokládá, však dokládá se, že J. M. C. ráčí 
chtíti stavům království českého potvrditi všecka jich privile- 
gia, tak jakž J. M. C. nynější král a pán jejich nejmilosti- 
vější učiniti ráčil a v potvrzeni privilegií tehdejšího císaře 
Matiáše jest doloženo, že ráčí chtíti stavy téhož království 
zachovati při právich, řádich, majestátích, privilegiích, svobo- 
dách, vysazeních a obdarovánícb zemských, na náboženatvi \^ 
na jiné politické věci se vztabujicich, při zřízení zemském^^l 
sněmovních sneseních zvláště pak léta 1608 a 1610, srovnání 
mezi oběma stranami pod jednou i pod obojí samou v témj 
království, kterýmžto reversům a potvrzením nemohlo se jii 
náče vykládati, než že jest bylo k veliké ujmě viry svaté ka-^ 
tolické. Ješto když J. M. C. po smrti slavné paměti pant 
otce svého arciknížete Karla, prijdouce k letům dospělým, rá- 
čil k správě a drženi knížetstvi Štyrskéhí) a korytanského ^ 
těch jiných rakouských zemí přijíti, ačkoliv tehdejší obyvato^B 
love těch zemí luterianským učením velice byli nakaženi a lute-^ 
rianských predikantův v městě Gradcu tak i jinde nemálo 
bylo, anobrž jich scestné náboženství tak daleko se rozmohlo,^ 
že když arcikníže zjevně na kázaní do kostela v den ue4| 
dělní neb sváteční jíti ráčil, ačkoliv veliký počet od panstva 
a rytířstva J. M. arcikníže do kostela provázeli: a ihned té- 
měř všichni z kostela vyšli a na jinší luterianské kázaní Šli, 
potom zase k provázení J. M. z kostela najíti se dali, školy 
své zjevně v městě Gradcu měli a mládež svému scestnému 
náboženství vyučovali, a to vše jak v témž městě, tak jinde 
všudy v městech, městečkách, na zámcích, tvrzích a vesnicích^ 
v kterých kostely byly (a kde nebyly kostely, tu v nově k pro^íL 
vozování svého nánoženství vystavěli), svobodné provozovali" 
Anobrž tak daleko přivedli, že davše bibli do pěkného aksa- 
mitu svázati a stříbrem pěkným pobiti, jednoho dne arcikní^ 
žeti ji přednesli s tim honosením, že jich kazatelově nic jinéh< 



I 



lU 



55 

bekáži, neáf slovo Boži vzaté z toho písma svatého, které tu 
í. M, oíFerirují, žádajíc, aby J. M. arcikníže ráčil jim tu mi- 
lost prokázati a jednou na jich kázaní přijíti; tehdy že to. 
v skutku shledati ráčí, že tomu tak a ne jinač jest. Její mi- 
lost arcikněžna (Jeho Mti. knížete bavorského Viléma sestra) 
před J. Mstí panem manželem svým na kolena klekla a pro 
Boha žádala, aby ae zavésti a to učiniti neráčil, tak jakž 
tAké toho se nestalo. 

A když pH J. M. C. (tehdáž arciknížete) stavové tčchi] 
knížectví toho vyhledávali, aby jim jejich privilegia a obdí 
rováni potvrditi a pfi svobodném provozování jich nábožensťv 
zanechati ráčil tím spůsobem, jak jsou za živobytí J. M. pani 
otce v užívání toho byli : J. M. C. ráčil jim všecka jich pri- 
vilegia a obdarování z ouplna potvrditi. A ačkoliv stavový 
týchž knížectví domnívali se, že již všecko potvrzeno a p( 
voleno 8obé mají i strany provozování svého zcestnóbo náb( 
ženství: ale poněvadž za předešlých knížat a vrchností žádn^ 
jiné náboženství, než toliko víra svatá katolická římská stálen 
od tohoto času, jak z pohanstva k křesťanstvu byly ty zemS 
přivedeny, bývala, v těch potvrzeních jich privilegií žádná 
zmínka jich náboženství se neučinila. 

Pročež J. M. C. jakožto horlivý katolický potentát ni 
ujmu yiry svaté katolické a proti svědomí svému jakožto jicl 
kníže pán a vrchnost téch knížetstvi a zemí neráčil chtítu 
k provozování takového scestného náboženství v těch kniže-íj 
ctvích a zemích povolovati a ji víceji trpěti. Ačkoliv nachá-i 
zeli se některé katolické politické raddy, které J. M. C. ozm 
movalij aby takového přísného proceseu proti poddaným svýx 
luterianským před sebe nebral, že se bude obávati nějakébc 
velikého v zemi pozdviženi, a majío v sousedství ukrutnéhc 
nepřítele Turka, žehy jeho knížectví a země mohly v veliká 
nebezpečenství přijíti; a i někteří katoličtí potentáti J. M. C* 
tu vejstrahn dávali: ale J. M. ráčil v své horlivosti tak upe*j 
vnén býti, že zjevné se prohlásil, žehy raději chtěl svá kní« 
žectví a země opustili a s poustevnickou hůlkou pěšky vei 
z země vyjíti, nežli tak křesťanské katolické pobožné předtj 
se vzetí změniti. 

Pročež ráčil všecky predikanty a učitele luterianské ne 
toliko z města Grradcu, ale ze všech těch knížetstvi a zen 
svých vybyti a Žádného provozování a exercitiura scestnéhcl 
náboženství netrpěti, anobrž successu teraporis, když ráčil řím- 
ským císařem, uherským a českým králem býti, ráčil se ro»^ 
Boívirovati a takové nařízení v týchž knížectvích a zemích učí* 
niti, aby žádný nekatolický obyvatel v nich trpěn nebyl. Páaj 
B&h ráčil J. M. požehnati, že jest ae snažil byó horlivé kato^ 



•-tiui^-^.vif: ■ scra^ií: "'•■-sel . -ií_z_'r .■■..-ismiajn ":. t**- 



-. í.i '. • ,■ . .. . ;.".■".•/-■-. "ii— : .::. :^.'iíí:i-'_. .itr'. ítos?"! 
,/. .— .. 1. ...'■rtJ-.v.-Tr., 1 -,.-?: . ■„ -,'. rf:ir:: .-rfc.-í .L.::2Mb. 

'..: ^. .i. —til.. -• :.■"— li/Ll 'V., s ..^... :.•_ . ■^•-"rr>!l J'. ".T^IríU 
ju^*' .'.'. Jw-..',. '^tít.... t.'^ z.. .1.. i A /l.ífacj.. í.'." ".'^'Á\i L Zt*t~ 

iř.v.^. ..'..-. /'-.•ai. -.-.£z;zr\ '*■'■•." c:''Tr»r-í^ -.'i !«:.£=,• j-ss:: ir^i- 

•Jíai. >čft 'A/.-. _•.-;:■ '^■•ftíZ..! *«-;.. '-'^ ■y~7^.Z-i;2':«l » :'^';."; l»í»- 

'^ ■•■i .Cí:,v,«-i. •_-. ift;-:.'. '* *;\L«r TI' ■.: > ":. :-.'!ii rc-y-a-j*-! . 

t\j'tr'.:. '': i'. 'V.«í;.. -f.iCr. '^á..', ..1' .:. a -I. .;■:«; s "ťl'. If^i- 

rírr/J-:,.. 'u,',<"t 'I, . •Jz'.". ".Z"^. ■■r-.V.JČ-ťi-T í ::.m. 2ftíí-'ja- 

',:?.» :tJr.. ,; v. ^.:C /-..'IᎠ.'1 ,' .X j ."Vinici:; i. -*■-; j/ -» 

iKfftui. ):r^jdL >ř. /vi.. x "/ííhí. -dft íía^.-t >#'í jO*/-. ..a íi-š 

lílffi ^Afnurui. \/'f'::i. ,r. .'...tsc- .--'rc.ř :-*»;. 4i«: *»•:. .iii'y.Ť-i: 2* 
<ir/in<tc '*. JiC ''., UntkíLi r.':fljui. ^ktiir.rž -^ iu«?4 j-:j>jV: l. áaoí 
/r IC '.'. JO* ft*ři/,»iťiftr.', iC íf*řAv-'i « .<.-ai'i-íuii t srT»i.v ".■>;-•: :-w. 

vMiií, tvídéniii * juiciíi/tvsui, Á ''.-zr. ,í :,4crTi*í íllah '-.■<. áfs 



dostal, a ráčil Pán Bfih ukázati, jak se jeho milostí to povo- 
leni nelibilo; poněvadž netoliko jako cisař Rudolf a cisai' Ma- 
tiáS za Živobyti jich správy v království českém zbaveni byli, 
ale tomuto císaři stavové pod oboji nedali dokonce k správa 
téhož království přistoupiti, anobrž aby císař s dědici a b\i- 
doucími svými neráčil moci naději jmíti k kralování v témž 
království a vtělených zoraích přijíti, volili a vyhlásili po 
smrti tehdejšího, od nich korunovaného krále syna jeho za 
Čekanco v témž království, snažujíce se o to, celému slavnému 
domu rakouskému naději vzíti k budoucímu v témž králov- 
ství a vtělených zemích kralování. Ale Pán Bůh milosrdný a 
spravedlivý ráčil těch zlých převrácených vůdcův zlé bez- 
božné předsevzetí zr\i8Íti a v nic obrátiti. Neb prohlídajíce 
Pán Bůh k tak horlivému pobožnému vnitřnímu intentu a 
míněni J. M. C. ráčil v tom své Božské požehnáni uděliti a 
popťíti, že jest J. M. C slavné vítězství nad neposlušnými, 
nevěrnými a rebellirovanými dědičnými poddanými svými, 
atavy pod oboji království českého, dostati a vítězné k kralo- 
vání do království Českého a vtělených zemí přijíti. Pročež 
ráčil také své horlivé mínění v skutek uvésti a víru svatou 
katolickou v království českém a v markrabství moravském 
tak rozmnožiti a vzdělati, že netoliko žádné provozování scest- 
ného náboženství v témž království a markrabství se nevyna- 
cházi, ale žádný za obyvatele trpín není, kterýby se b svou 
nejmilostivější vrchnosti a s jinými věrnými poddanými J. M. 
obyvately téhož království a markrabství v víře svaté katoli- 
cké jednomyslně nesrovnával. 

A poněvadž s mým spisováním ještě daleko od toho času 
sem, jak jest se za správy a kralování tohoto císaře v krá- 
lovství českém a v jiných královstvích a zemích dalo, a jsouce 
já již nyní v lotu 1643, když toto plši, v věku mém 71. stáří, 
obávám se, Že s tčžkem toho v živobytu mém dočkám, abych 
historii za věku tohoto císaře spisovati mohl. Pročež vidělo 
mi «e, v tomto místé mého spisování něco málo obšírněji o 
slavné a v pravdě svaté paměti tohoto slavného a vítězného 
císaře doložiti. Předně převeliké a přetěžké protivenství, ne- 
přátelství a robcllie ten císař jak od cizích potentátův tak od 
domácích a od poddaných svých za času veku svého snášeti, 
přetrpéti rausitf ráčil, čemuž podobného ve všech historiích se 
nenajde. Nebo byli jeho nepřátelé (ačkoliv ne vSechni spolu 
jeduoho času, než v rozdílných letech a časích nepřátelství 
své zjevně a válečně proti témuž císaři vedli a prokazovali), 
totiž: král francouzský, císař turecký, král dennemarský, 
král Švédský, kurfiršt trierský, kurfirst pfalckrabS, kurfirát sa- 
ský, kurťiršt brandeburský, všecka knížata říSská protestanti, 



kfwni ÍĚoHttt!tíi 9 B^am t Pai ial Ui tB, TlcekA mfmU Hbíká 
ndutolidká, fcníi« M»da}thra^>^i<-^ «UTorA «J}<*riti oekMolietit 
stavová kril<nr«tr< deského i ji, kniiaU • sUirové ale** 

M nmkwíoliéU, ttMirvté r msTKrAOKTidi hornice « dolních Lo- 
^ nrkrtolifti, atevoré v horttlek B«koitoieii Bekololů!=U a je- 
dMbo tea Ud obeeaý MdUký oefcatolícký ▼ tésž arctkaí- 
SětMt tĚaifové nekatolíčti t doloicb RakoMidi, M tak4 
v V^lalích Bvnitéaaé, knfCe MV0Í«kf, knffo raantitaiidký. O 
ft^kttrýek taJDýdi nepMtelícIi, kt^H pod taioio víeejt • no* 
pféld|7 eteNkými aeflí ■ efaafen dríeli aM oMtmM Ir^ 
ntilovalL mtdmJai tato pomjjim. Tak ie molilofaj m Kct a 

▼ pockybfMft Bvécti, jak JMt bjlo možné tonnto ebaři iíra 
b^, fKiktid a jakým apéfobem yyii^eni pro vebe, pro tré 
k Défflo pHaluíojid a pro »růj drúr do«tivatí, a oriem p«k 
jak j««t mohl proli tak mucufin a tak niaobýro nepřátelům 
»tfm odolati, tiad to pak rýite oad níni »vít6zíti? 

Viak • tftn ■« vSím nacháxí f«, ie jest Ma*taé, v{|ěiaě, 
pobojEné a tvaté život svOj dokonal. 

Dolomím tuto toliko krátce, jak4 protívenUTÍ t«nto alaTný 
civaf baed toho l<^ta po Arnrti ci«aN> Mfltíáže phetrpéti ráčiL 

Mta l^íl9. 2(). dne mésice hřezna cítaf- Matíái iivoi evAj 
dokonal. A bjvio diiaf Ferdinand 11. dvó lété pFcd tim ▼ krá- 
lovství kotkem na hrad4 praí«kém s&a krále óeskéfao pHjat, 
▼ybiáleo a korunov&n n Um toliko voiminkoo, abj po atnrtí 
eluaj^ MatJáio, nedadouc Htyrem nedélím projití, viooka pď 
▼ílegia téhož královatvl potvrdil a též potvrzeni k mkou n«j- 
vyíillio pana purkrabí pražsk^^ho odevzdal: ci»ař (tebdiGí 
tiiee j<jité nebyl dnaPora, než toliko aber«kým a českým krá- 
lem) vedle té vejminky a rcveniu od sebe daného se sacho* 
val a potvrseni týchž privilegií př<jd vyjitím étjrr nedél do 
Prahy k nikám nejvyilího pana purkrabí pražského pana 
Adama z Šternberka skrze jednoho doktora v právich, 
který byl ra<lda nad appelladroi, odeslal a vedle toho stavAm 
království čoského, tehoáž na hrade pražském sbromáždénýro 

tMAoí u<íínil, o tom odeslání v známost jim uvozujíc n tim do* 
ožotiím, jostliiSe jaké stížností máji, aoy z prostředku svého 
ka dvoru Jeho In. jisté osoby vysíaíi, skrze né ty své stížno- 
Mi plPednésti dni i, že J. M. C jim vyrozumčjic, chce se sna- 
žiti, jim jak nejlépe bude moci býti, spomoci. A zanechavli 
cIsMř MiitL-ií nemalé vojsko pod generálem hrabétem Boquoi 

▼ ' v Budéjovicícb českých, r Krumlově českém a 
okoiw tyrnÁ míst, poručil ihned, aby proti Cechům nic nepřá* 
telskéhn pPed sobe nebrali. 

TehřleJKÍ stavové kr/ilovství Českého, víle pod obojí, zmoo- 
tú^it se dosel inétiiciW ph^il smrti císaře Matiáée v£í správy 



I 



I 



I 



královBlTÍ íeského, adkoliv I^^PH^W císaře plHjali, odi 
a nnhiS přeČÍBti dali a byli se na tom i sneali, aby odpovéď 
císaři dali a i jisté osoby k tomu naHdili, kteréby též, psáni 
koncipirovali a stavAin k dalšímu pPeslyšení a korrigováDÍ 
přednoali: ale vůdcové té česko rebellio vždycky od jednoho 
Saflii k druhému s koncipirovánim toho paani odkládali a po- 
tvrzeni svých privilegií od nejvyš^ibo pana purkrabí pražského 
k flobé př"'.!'^ nechtfíli. Mezitím vypravili jisté osoby do Mo- 
ravy a k tomu přivedli, že jsou stavové pod obojí v Moravfi 
tolikéž s nimi su spolčili a rebellirovali, ujati se správy téhož 
inarkrabství vžím tím spůsobeui Jřiceti direktorův a správcův 
cemských sobě nařidivSe jako Cechové pod obojí, toliko že 
jsnu žádného z oknu nevyhodili, než pana kardinála % Dit- 
richátejna, který tehdáž byl generálem v témž markrabstvl 
A pana Ladislava z Lobkovic, tehdᎠhejtmanu téhož 
inarkrabství, do arrestu dali. Potomnč pana kardinála veo 
a isemé ke dvoru J. M. C odjeti nechali, než pan z Lobko- 
vic, zbaven jsa od nich ouřadu hojtraanského, v zemi jako 
T arrestu zůstával. A všecky jesuity z jich koUegií z Brna 
a z Olomouce vyhnali a z markrabství moravského vypově- 
ddii, kanovníky při biskupství^ olomouckém do vezení aali a 
dále v své rebellii zároveň s Cechy postupovali. 

Knížata a stavové slezSti, též stavové z vrchních a dol- 
ních Lužic, vše nekatoličtí, jeStě za živobyt! císaře MatiáSe re- 
bellirovali a s stavy království českého pod obojí rebellanty 
se spolčili, a Cechům skrze svého generála markrabě e JA- 
gerndorfu regiment knochtův, íMJOO silný, posUli. 

Stavové ČeŽtl nebyli jeSté s tíra spokojeni, že jsou země 
vtčtené na svou stranu proti císaři, králi a pánu svému dédič- 
nému přivedli, vyzdvihli v celém království hlavni veřejnost 
od lidu jízdného i pééíbo, a vypravili svého generála polního 
hrabčte z Turnu s tím lidem i také s některým tisícem 
lido verbovaného do Rakous. Který táhnouce z Moravy do 
Rakous, nejprvnějěí město v Rakousích, Lach řečené, oblehl 
a 8 velkých kusův děl k nému střílel. V kterém byvSe ně- 
kteří knechti od regimentu pana hraběte Vratislava 2 Fttr- 
tttenberku, udatné se bránili. 

Mezitím poslali k hraběti z Turnu stavové rakouští ne- 
katoličtí, žádajíce jeho, aby na Škodu a záhubu obyvatelův a 
jich poddaných v témž arciknižeotví s lidem válečným dáleji 
ncvtrhoval ; neb ačkoliv oni, dostavío z Cech od pánův di- 
rektorův psaní, v kterém tíž direktorové na místě stavův téhož 
království pod obojí žádají jisté odpovědi, zdaliž stavové ra- 
kouStí evangeličtí chtějí se s nimi spolčiti a konfederovati, 
nž posavad na to žádné odpovědi nedali; víak že proto bq- 




mají příčiny Čechové váleSnou mocí proti nim táhnouti, po- 
něvadž příčina jich odpovědi nedávání ta jest, že jsou až posa- 
vad od stavův katolických jisté kategorické odpovědi dostati 
nemohli, zdaliž se mohou na to bezpečiti, že oni stavové ka- 
toličtí jim evangelickým v jich náboženství a v ničemž pře- 
kážky činiti nebudou. „Když tu odpovětl dostanou, Že chtéji 
pánům direktorům do Cech odpověa na jich psaní dáti. A po- 
něvadž cisaí' Matiáš léta 1614 na sněmu obecním v Budějo- 
vicích českých k tomu povolení dáti ráčil, aby stavové ra- 
kouští v dolejších a hořejších Rakousích raohli o koufederacij 
jednati, že oni také proti tomu nejsou, aby se neměli v ta] 
jednáni dáti a s stavy království českého neměli se konfede-f 
rirovati; toliko aby měli malé strpení, ažby a sti. vy katolickými^ 
dokonale se porovnati aneb místnou odpověd dostati mohli. 

Navrátivše se zase do Vidné ti vyslaní, správu dávali, že 
město Lach jest v velikém nebezpečenství, nemajíc více profi- 
antův ani municí, a že jest ze všech stran podkopáno. Čtyři sta- 
vové katoličtí rakouští s povolením císařským vyslali z pro- 
středku svého k hraběti z Turnu pana hrabě Krištofft* 
Puchoroíře, pana Adama z Herberštejna apana We- 
bera, a tak mnoho při něm spůsobili, že jest od obležení 
téhož města upustil na ten spůsob, aby lid válečný, který 
v tom městě jest, vytáhl a toliko raésfané aby v něm ziistah., 
K čemuž císař také povolil. 

Diskuriroval týž hrabě z Turnu s týmiž pány vyslanýroi, 
povídajíc jim, že příčina jeho přitažení 9 lidem válečným d<x^ 
Rakous ta jest, že stavové království českého pod obojí žádo' 
ativi jsou, aby stavové rakouští z dolejSích a vrchních Rakous, 
jako i stavové z Štýrska a z Korytan s nimi se spolčili a 
konfederirovali na ten spňsob, jako jsou učinili stavové mo- 
ravští, slezští a Lužičané, a aby v každé té provincí nařídili, 
jisté direktory a správce zemské, stav prelátský a duchovni aby 
při sněmích s jinými třemi stavy netrpěli, jesuity aby z těch." 
zemí vyhnali a všecky ouřady aby tak dobře osobami evan- 
gelickými jako katolickými dosazovali. Tak jakž on hrabe 
z Turnu v IJhřích a v SteJCTmarku velikou korrespodenci a 
srozumění má, že stavové téhož království a toho knížectví 
rádi k tomu přistoupí. A ačkoliv s těmito vyslanými hrabS 
z Turnu na tom zůstal, že ten lid, který s sebou přivedl, már 
na pomezí moravském zůstávati: vsak po odjezdu jich dal 
Vídně on hrabě z Turnu s 6000 lidu jízdného a pěšího k Vídni 
táhl, a přesadivši na šiíFich přes Dunaj u městečka FiŠe, quar- 
tiroval se do Svandorfu a jiných katolických okolních měste- 
ček a vesnic, anobrž vzal quartír i v předměstích videnskýchy^ 
tak Že někteří mušketýři stříleli k burku, k zámku, kde cisai' 



bydlil, Že některé kulky do pokoje J. M., kde jídal, se do' 
stávaly. Sám hrabe z Turnu ložiroval v tom stavení a za- 
hradě, která nyní Favorita se jmenuje. Zdi"žoval se týž lirabě 
z Turna s tím lidem tu u Vidné několik dni, a majíce u aebe 
8V0U paní manželku, vyjížděli k nému mnozí páni a írouci- 
mor jeho navštěvovali a u něho i u jídla zůstávali a a ním 
panketirovali, a obzvláštně v Ilernalzu na kázáních luterían- 
ských se shledávali a své praktiky spolu skládali, tak že sta- 
Tové rakouští nekatoličtí, majíce sobě tu na ruce tak důvěr- 
ného přítele 8 takovou silou lidu válečného, velice sobě zpej- 
chali a se domnívali, že již vše podle jejich vůle a s hrabě- 
tem z Turnu se namluvení díti a vésti bude. 

Pročež jednoho dne před polednem, byvše v landhauzu 
shromážděni pospolu v jednom pokoji, a katoličtí obzvláštně 
v jiném pokoji, nenadále stavové nekatoličtí přiěli k druhým 
do jich pokoje, s nemalým buřtem a zňřivými alovy k nim 
se ohlásili, že jsou dosti jim se jako za nos voditi dali a na 
jich resolucí a místnou odpověd v příčině svobodného nábo- 
ženství provozování b svými poddanými očekávali, a nemo- 
houce se toho délejí dočkati, že jsou se na tom jednomyslně 
snesli, že jich nechtějí viceji v tom vyhledávati a jich Sano- 
vati, než že sami sobě chtějí pomoci a se chrániti a tím dal- 
fiím oznámením, že nyní ihned společně všichni k císaři jíti 
a svou potřebu sami přednésti chtějí. 

S tim ohlášením odešli a houfem ke dvoru šli a beze vsí 
opovědí a bez žádání audiencí upřímo do císařské anti kamery 
ve£li. Císař rovně tehdáž byl v pokoji pana z E'ggenberka 
(tebdáž ještě nebyl knížetem) v tejné ředě. A vyrozuměvši, 
že stavové nekatoličtí v jeho antikameře jsou, z tejné rady 
vySel a přijdouce do antikamery, audiencí jim dával. Kdež 
pan Ondřej Th on radí jménem všech stavův nekatolických 
zuřivými slovy v příčině konfederací a komposici a stavy 
království českého jich snesení a míněni přednášeti počal, že 
totiž stavové s tím plnomocenstvim, skrze kteréž arcikníže 
Albrecht své dědičné právo, kteréž k arciknížectví má, csíaři 
postupuje, žádným spůsobem spokojeni nejsou. Při tom před- 
nášení předivná véc se zběhla, totiž: 

Císař přede dvéma dny nařídil, aby 500 rejtharův regi- 
mentu, který pan hrabě Dam pír v městě Kremži v quar- 
tiru měl, skrze pana Gebharda Santillíra do Vídně při- 
vedeni byli, S kterýmižto rejthary rovně tehdáž, když Thon- 
radl mluvil a přednášel, pan Sanlillír do placu do zámku při- 
jel a to B takovým hřmotem a trubačův troubením, že stavové 
nekatoličtí tak velice se toho ulekli, že ihned s velikým po- 
spícháním z císařských pokoj ův a ze zámku odešli. Pan 



62 

Thonradl netoliko nedočkal odpovědi císařské, ale ani 8Té 
^Mřodnedeni nedomluvil, než za jinými odoéel. Neb jak on tak 
^B* jini z stavův nekatolických jeho tovaryši jináée se nedomni- 
^wali, než že cisař naschvále re/tharům téhož čaau dal tu pH^M 
^^eti, aby pT-edni osoby z jich prostředku dal zjímati a na hrdle 
£tre»tati. Naplnilo se na nich to latinské propovědění: „Con- 
3ientia malá mille testes, zlé svědomí stoji za tisíc svědkův." 
Méli raději to přičítati k obzvláštnímu Hzeni Božíran; 
leb lidským rozumem nemohlo «o to státi. Neb jak císař ne- 
věděl, zdaliž oni toho dne a toho rána na tom se snesli, aby 
té audienci éli, tak pan Santillír nemohl o tom věděti, ie 
íhdáž, když on s těmi rejthary přijede, oni při císaři audi- 
ici míti mají aneb nemají. A tak Pán Hflh svrchovaný a 
lilosrdný sám to milostivě říditi a předjíti ráěil, aby zlý pře- 
^ řrácený a přeneŠlechetný zrádný oumys! tehdejíích stavflv 
'nekatolickýcli měl v tak bezbožný skutek přiveden býti. Neb 
potomně v jistotě se přezvědělo, že jejich oumysl takový byl, 
aby ihned po té audiencí jedné brány, Stubenilior řečené, 

IT městě se zmocnili, hrabě z Turnu s jeho lidem do města 
bustili, císaře zajali, do jednoho kláítera dali, .Jich Milosti 
krciknížata a arcíkněžny, J. M. C. pány syny a panny dcery, 
redle svého náboženství zvésti, a J. M, C. pány tejné raddy 
stinati dali. 

Tehdejší pan posel španiheUký, který při dvoru J, M. O. 

se nacházel, pan hrabě Ogniati, ten k tomu věrně J. M. O. 

^^adil, aby J. M. přední vfidce stavflv nekatolických dal do 

^vězení vzíti, a co jsou chtěli J. M. C. pánům tejným radám 

^^Žiniti, aby to je potkalo. Ale J. M. <^, tak dobrotivý potentát, 

nechtěl to učiniti, než toliko nařídil město a brány města sil- 

'lějňí vartou osaditi, velkou střelbu na valy vézti a nejvySšímu 

t městě panu Kej fenberko vi poručiti, aby na hrabě 

z Turnu a jeho lid, kdyby se viceji k městu přiblížili, stři- 

Íti dal. 
Mesitíra 08(»by přední z stavftv nekatolických z Vidně na 
■é statky odjížděli a se tratili. Přitáhl také od armády 
M. C. z Budějovic českých jeden regiment knechtův, a 
uuřad vídenský verboval v městě 1500 knechtův, a Studentům 
Ltéž dány byly zbraně, že jich 600 dobře zbranných se nachá- 
■^elo. Čemuž hrabě z Turnu vyrozuměvše, velmi zle s stav^ 
^■^katolickými byl spokojen, pravíce zjevně, Že stavové rft- 
^BouStí evangeličtí tím vinni jsou. Že jest on s tím lidem do 
^TCakouB k Vídni přitáhl; neb že jsou oni jeho povolali a při- 
>Ovídali, že bude moci bezpečně přijíti, že chtějí bez ztraceni 
Inoho člověka jemu pomoci, aby do města Vídně s svým 



amnS tti věc před sebe vzali a své přlpovřdi zadosti neučinili. 
Pročež 8 velikou nechuti a hněvem i ■ velikým posměchem 
svým a veech téch, kteří s stavy českými pod odojí drželi, 
byl přinucen od Vídně a dálcji z Hakous odtáhnouti, do Mo- 
ravy a odtud do Cech se navrátiti. 

Při tom přitáhnutí pana hrabete z Turnu a lidem českým 
k Vídni pokoušeli se několikrát šance nedaleko červené 
brány udělati, ale od musketýrův, kteří tu vartovali, vždycky 
odehnáni byli, a z děl též se na ně střílelo, tak že netoliko 
nic nemohli dovésti, nle zůstalo zabitých z Českých knechtův 
před Vídni přes .^^70, a z císařských toliko jedinký muikotýr 
byl postřelen a raněn. 

Brzy po tom odtažení hraběte z Turnu z Rakous hrabě 
z Mauifeldu Parahart táhl s regimentem knechtáv 3000 
silný do ležení Českého, které půl mile od Budějovic u mě- 
stečka Rudolfstadt řečeného se nacházelo. O jenožto tažení 
generál hrabě Buquoi v Budějovicích vyrozuměvše, s nej- 
tyiSiaú hrabětem Dampírera a hrabětem Herodem 
f>roti němu táhli, vezmouee s sebou 10(KJ muSketýráv, okolo 
1000 Uhrův a některou contpagnii rejtharův, a téhož Mans- 
felda 8 jeho regimentem na hlavu porazili, tak í.o 1100 zbi- 
tých zůstalo. Pres 1)500 zajatých přivedli ; všecky pagažie, 
mezi nimiž nemálo od stříbra a hotových peněz bylo, a co od 
proíiantův, municí a od markatanerů tu se nacházelo, všecko 
císařskému lidu v luupež se dustalo, a on z Mansťeldu sotva 
odtud utekl, zanechajíce po sobě klobouk, který v utíkání 
8 hlavy jeho spadl. 

Když hrabe z Turnu 8 lidem českým k Vídni táhl, hrabě 
z Hol lochu při armádo české u Rudolfstadtu zůstával, a vy- 
rozuměvše o teto porážce, ihned v noci z svých quartírův od- 
tálJ a půl druhé nule odtud k Třeboni se retoriroval, zane- 
chajíc po sobě všecky vozy s profianty a s municí, obávajíce 
se, aby hrabě Buquoi se vsím císařským lidem proti nim ne 
táhl a je neporazil. Pročež hrabě z Hojlochu psal stížně z Tře- 
boně hraběti z Turnu, aby s tím lidem, který při sobě má, 
pospíšil k armádě české přitáhnouti, což když se stalo, česká 
armáda zase do svých quartirův k Rudolfstadtu se navrátili. 

Byvěe v tom času od kurfirata z Mohuče všem kur- 
tíratům rozepsán den k volení římského krále a budoucího 
císaře do města Fraukťurtu ke dni 20. měsíce července, císař 
(telídáž však toliko uherský a český král) nechtěje se zame- 
škati, vyjel z Vidně na postě, a pro lepší svou bezpečnost 
vzal svou cestu skrze Štýrsko do Brucku při řece Můře le- 
žícího, kdež také Jich Mti. arciknížata páni synové a doery 
Jich Mti. z tíradcu pro uavfitiveni J. M. pas* otce schválně při- 



^«!ii. rAtiií -i. IL Wflávaiák -ían. Kaxtu. F^rianaaL Jknmác a 
OAM VÁim, 'M. ilek UkL arákoážaj Hara. Ajha a. C< 

f^vtUi '»MV OAor^ii ríA poÁcé 4a ifraakszrta jefxzuióa x svýck 

^«iw> jututUř^t zAinvtf^í 'CMkáin páaa z LiďkivLe. a&y^ 
'V ^yoAA i. K. C laaámilL » <Mň7 ^tk iáie laofíxxéoá. fa7Íau 
tam ;v^4Htuí«í.í, fCil7i I, X. 'J. ii> .^aucc xri;:i přijeti n&l^bgrl 

«A»i ]ti*-7«<^ l^ri-7,taa » tk7«)<itné din Tán. 

.%c«9«v<9'i Jcriln^rttví (fe«kftiu> p«><i oboji nepřcscámau t 
ftfÁ^Á,ii ^rtí lišttA am -i^^-i krá^íěc. VjroKxiiuéTáe « sw. íb 
7 f raAzMrta má Iťýti. T^^iexii ao^^iiA rixam^ui krále » eaaie 
* i^ i. X. jcriu F^rtUaaiui ;aiCO^-> král <£eskj. a z assrinr 
.fv<(ukýth A^jpf^A^.ii k^ránti 'ojií <>d karórsca mofanCskéfc* 
k t«hM^^ f^xiscÁ ynrMeoL t^^víůš. zkaióÁko scsrs jednu oaoha, 
VXkí: p4K* iíri»ti%n.» Berko. .Sai.iLa z líiekalofric a 
i%%% Am^Ai Aát\'ír.j[%. z Amolirejna <la Fnnktete 
« yiUKAm k kmrirítn nuttrizakňíu. snažaueti se tú preápti a 
yt*^(Mti.ůf tkfj král í'^ňit.auA k tomu roleei jako jeaen z kar- 
IMtAr Aebi7i pfiprUffK, pfedklá/iajice tu pnifína, ie knl Fcsr- 
ávuittA Mruí fÁUí k fpTÍ7é a k kratoTárií r králoTsSTÍ £»- 
»k>^ ^fiynit^ '. ytfiOit ibj % tím rolenim ai do jinéim éaaa^ 
ajčlyjr ty t*a)UliUtVÚ ▼ kráiorztvi óeském spokojeny bjlv, m 

O ^^fitttij <-j> jitfn pře<inááelí, co na můtě cúarském nato 
z* ff4frff7^ ftÁvioiO bjlo, s jakoa odporéói a recoiaci od kar- 
Hrát* mfAmUkkho ti rvtlani z Cech odpravení brli, jak kiál 
V*frAtrAítA riíecky ty protivenztri a odpory přemohl a pie- 
dírn^ '£H. An*t mH\*-jtt trpnA za krále římského rolen a k čí- 
mi ř»tví pfíM, p*rtiétsAí ▼ mém spisováni t knize drahé rdila 
UfUftn (Atiím4 se to rypisoje, zanechám v tomto miste to 
opakovati, 

Kd^;í json kUtov/; království českého pod oboji od svých 
ryslaftýfJi vjroznm^Mf že jích psaní a předneseni při knrfir* 
áUi mohatsk^m nic ne^/perírovalo, že json knrfírstové netoliko 
krále Kerdinanda jako krále českého a karfirčta mezi sebe 

Ífíptistílí. ale že se k tomu schyluje, že jeho za římského 
rále voliti bndf/u a za císaře vyhlásí: nemeékali v svém zlém 
Ýteá»*iifzetí se již dokonale pronésti a jich zlí vAdcové k toma 
přivedli, že jsou dsaře k správé a kndováni v království Se- 
tkám více připustiti nechtéli a jiného sobě krále Českého vo- 
lili a korunovali. O čemž, jak jest se to vše dalo, v mém 
tpitoráiii v knízo druhé v dílu 10. obšírně se nacházL Pro- 
M atnecdiám, tolikéž v tomto mitté to opakovati. 



Cisař po Šťastném a slavném svém v Frankfurtu za krále 
Hmskébo voleni, korunováni a za císaře vyhlášení 18. dne 
mSsice záři vyjel z Frankfurtu, a jel k Wiircburku, kdež od 
biskupa Gottťrida slavně byl přivítán a akvoatně scho- 
ván. A ten den, který tam se zdržel, dal biskup držeti císaři 
v koUegii Soc. Jesu pSknou komedii. Odtud jel císař do Rot- 
tenburku , kde knížata řiiŠtí protestanti spolu se byli sjeli, 
než císaře nedočkali. Však měli tam svou guarnisi, dva pra 
porce knechtův a císař ani jednoho soldáta s sebou nemčl. 
Dávala se potom správa, že jsou protestanti aneb unirti velice 
toho litovali, že jsou tehdáž císaře se vším dvorem jeho nezajali. 

Odtud jel císař k Neuburku, kdež pťa lek rabe Volí- 
gang Viliielm držel císaři pěkný lov na jeleny, že jsou 
musili do Dunaje skákati a císař v Dunaji je zastřeloval. Od- 
tud přijel císař do Augsburku, kdež 800 měšíanův a 600 ver- 
buvaného lidu všichni v jedné liberaji oŠatěni po obojí straně 
v ulicích stáli, a před branou Čekal ouřad s dvouma Štadt- 
pHegery, z nichž jeden, Hans .íakob Rejnwaldt, císaře 
přivítal, a potom spolu s oui-adem šli v městé vedle císař- 
ského vozu. 

Před císařem jeli <Styry vozy předních císařských ofiici- 
rův ; za nimi spolu na voze pfnlckrabé z Neuburku, 
kníže Albrecht bavorský a kníže těšínský. Za 
tím vozom jelo na koních fi horoltův, za nimi jel na koni 
nejvyšší dvorský maršálek, pan Bernard z Her berštejna 
8 dobytým mečem. Za ním J. M. C na voze jeti ráčil, a se- 
děl uJ.M. kníže Maxirailian bavorský. Za vozom jeli na 
koních okolo 60 karabinérův, kteří náleželi knížeti oavor- 
skému', za těmi jeli na vozích jiní císařští dvořani. 

A když .). M, C. ráčil do brány města vjížděti, tehdy 
nejprve z veiikých kusflv del na valíoh stříleli. J. M. C. ráčil 
upHrao do farního biskupského kostela jeti, kdež pan biskup 
se VBÍra kněžstvem očekával. J. M. ráčil pod nebesy do ko- 
stela vjíti, kdež byli> zpíváno Te Deum laudamus, a po druhé 
z velkých kusův bylo stříleno. Z kostela J. M. C. ráčil na 
kůň vsednouti. Dvanáct osob z ouřadu nesli nebesa, knížata 
svrchu jmenovaní jeli na konícli. Za J. M. C. jeli pan biskup 
z Aichšladtu a pan biskup z Augsburku, a ti karabinéři, jiní 
všichni ofťicírové a dvořané J, M. C. a mnoho jiných hrabat říš- 
ských a pániív, kteří do téhož města k službě J. M. C. při- 
jeli, pěšky šli (a tu po třetí z velikých kusův se střílelo) a 
J. M. sloiižili až do domu pana Jana Fuggera, kdež 
.1. M. C. ráčil obědvati, vsak tep rva k druhé hodině k tabuli 
jiti. Pfalckrabě dával J. M. medenici, kníže Albrecht umýva- 
dlo a kníže Maximilián servet. Při tabuli seděli a J. M. C. 

SlAvatai Punttl. Ď 



:i iv.i "?;sk.-iji A :: :'t: x'r. í.i::i. .i •n^í". ív- <.■'•"• iiiy •:j ina- 
vj.:r.. V' ■• ?-»c,ť uííí:'? xj- í -i. > sv-.;- vr-? ■!.*::' .-?'•■. M. ».'.. ;i>tiž 
Viliky -jcřrjríiy pi.\:Iaj'?:;- v -••'v. i:íry -.■.i.. -.•. ma.-íki a 

■ c-ím «'.*<." jIji:vv.'Íi "■.•re:: v. .vi<ť: .•í:>:T'Av rv-;. j:v7v v izv 
viask-ího a re-rrsktíč'. ■.-.•.•a. :c;-r\ ■ .-y "vsa. Nj. ir-iay den 
v. M. C DO'.:a". "'5*ki '. :l;-'. i :-:>ji x^^rii: ':\<k:i:}.-:i. a pocoax 

jMraii JI coťc :ťa\á x-ťsra .'isar-. ■jr-í^i^.i^i. 

S. A "^•*?-.:ri-. J. 51 >.'. r.iJil y:-. í:: i: M".::-cí:.?t3. kiež 

■Jih'.: '-.i-i v -tfo-j^ ".■.":ť:-i-: Ť 7 ' '<._ ryíiir-l-" '•'•irb'' '-.\:iy\:h a 
* r^íiCi-JtíriT^ri: ki; .-'jí:I'.i" •' '* ý. v:-' .1.1 ■ .* '.jls-. "jr*"o ni'?stL» 
i- k'.šiv v.-ik.- scř-í-.".' i:.:-yj: '.:; .»:.•. 4: .mv i-.ka.i avyruh- 
a<>ar., 3 u-což. \ik; ". uivSiťíyři. fa.'". *::•!.-;. j i.avu-í J. 31. »/. 
io i-ív-ríio kn:2!?'j:l:'j r»L.ij". yrv-Li^-í... k.:r.i ^Ciirý iui.ití Vi- 
.eai a Í5-^*:í::j. k:::ž\:;i '•La.\:;i!.!;u-J ja:;: :aa:-.Í!ílka. J. M. ei- 
aarskja -jiřiv::;!!;. A v: •.••;:■..■- i;k".*:Lť „'. 5i. «.'. raOi. ciiovan 
;v:: s aťtaal-':! víadi.í::. kr-.:;;' ic ya:;. Vi-.i. Vx'.:": :ia po- 
ité :aj2 pi"'_víi i ^^-^ - '•■■"/ ■-■-"'. "-íí*.. :.:.š. i.' iti;i.' ív.'-:;u:hr-iJ- 
iky 3?:". f lti '.'.i': v > :: : .:a :.<;,: . v: •■z\^..:•:'^■^ a pé- 
iih-j i: Vb-ť:' v:r?i- .=. ■■.'■;:■: i. : i-ífík ■ i'.^.-jť ^a >''".i 5cr-auu 

ie ""ísr Stí •» "i: i-íí-íí'! ^l«\; i::! a. :•.■"•• ■■ •.•..•m:: •;».. .ť^y .'b- 
3v:ain:i ítui.íiÍí -i.: :.'."i ■ ::..-ic.-' i ■.• š. v.;i-.'>..-va- x vruci 
*. M, L. aeuř-aťiriai .1 rib'.':..:- i:-v»i ».-.-. •u.iy-n •^. -j-x- .-i.haiL 
v Jemž *e •■fs: •_■;■:'■■,: . :.I:_i- .; . v vyi..-:: '^y .1 :ť[i 'lá- 
ilaii, k:ery r.ii ::■ -O.:::. '. .' ;uí. :;r.!a.*.- '?..i/.íí. 

J. i£. '•'. .-.i:.- <«ť M".- i;:.. :•.- ':■■.:: \.i .i-.ilťi: ."ái.''.' ■.••.■■.■bai 
::iďkousy v iajf:a"-"'ě nevila:: .•_• : i '. .:■ í\l.\ :íi: ruikau Tie^a- 
'jia::!. aneb ;:ny3i ^uiisí.ioi.-m -lo -i .■•:'. .:'í...;r'.'via... 

Z iliniťhijv-a J. M. iT, vuv?. ■ír. .: >.ili:";..i:-kx í:-íí -jaa 
hrabě :: K jj-í a í ai ii, at-jíií-ií.!;. >ai'j .- ;rskv, '. :-.'ín sum, 
eo J. M. L. raci; ve Fru::ií:-irr: ?••::. i;:-.-v-. 

Outud J. 3Í. >.'. ruO:'. .-ear: ?• :i •■•:.:. .:<> '.í;-.ii.íl'.í . kiež 
slavné ráčil oýú uHvita;:. Lv '■ -y-.-.-.A..- : ••. .u-.iiy ::'.i:i!:"aim 
▼elice nákla'iné. iv -jiu-.h'. ".-í:^ :^a:; .ii >:a>. -.'u-ni .'ů >ca- 
TŮT, druhý od méiZSL a :ř»ít.i ».: i!x.i-.i'ťai.-.' ■ja;:-av *oo. Jesu. 
fti prvním byl J. M. •/. iaiiiJ<íiu šra>i. i;'.:--.'.:!;! edťii jěkav 
poalacenj kodik ■» v tiěui :.<:.>ca :ia '.•><. m ^1.. k'..:-. ú >aujiuu 
panés stavové mimo -ine i in:ri:.i:iL-i <:: dnítn svjieiíi M. C 
OarovaUav kráck^m Oasa ia|.>ia:;:- sť :■.•■!:!•. V-*;-.--.'* ^. v.- Je*ii 
dxieb také J. M. C. velnii jékri' i -vru-.^řiu 

V tom času. 00 J. M. C račix •• y-.-ajk;Mr;'.i yy.:. -;a. . v-;- 
království českého aoá jboji .iri-í-.i íi-.-íiu ^utíi-.L:^; i* '.rHuLf 
pcaiikémt který zaúacetv Visai v j.irerv ...» *va:L* Mai-. M li^da- 
mté a dokunáu v sobotu pu <rt}v. svaceho Jaua .'v.''r>cei'.> N> 



I 



kterémž byli vyslauí z vtSlených zemi, z Moravy, z Slezska 
a z Lužic; též přijeli k témuž sněmu vyslaní od atavův uJier- 
skýcb, od knížete sedmihradského, od stavův z dolních a horních 
Rakous, vše nekatoličtí, a udělali mezi sebou spolčení a kon- 
federací jak ke škodě a k potlačení víry svaté katolické řím- 
ské, tak k potlačení díístojenství J. M. C. jakožto vrclmosti je- 
jich pořádné a dědičné, anobrž s exkludirováním dokonalým 
Jeho M., aby jich nejmilostivčjši vi'chno8tí a pánem býti moci 
neráčil, o čemž tolikéž v mém spisovaní i v knize druhé 
v dílu 10. obšírně se vypisuje; pročež zanechávám tuto toho 
opakovati. 

V tom času, co J. M. C. ráčil býti v (Iradcu, kurtirStovó, 
knížata a stavové říSStí, mezi sebou spolčeni, drželi měsíce 
listopadu sjezd v Normberce, pli kterémž nacházel se Frid- 
ricn kurfiršt pťalckrabé, nedávno na hradě pražském 
z» krále Českého nepořádně korunovaný. Císař poslal tam 
svého posla, pana hrabe Jana Jiřího z Vysokého Zol- 
lern, presidenta řišakó raddy, který když přišel na rathous 
mezi stavy k audiencí, pfalckrabě (kterého jiní všichni tu pří- 
tomni za krále Českého drželi) seděl na obzvláštní stolici pod 
nebesy, a na levé Jeho straně byla jiná stolice prázdná pro 
císařského pana posla. A vyvstavee z svých míst, jak pfalc- 
krabě tak jiní knížata říšští, kteří tu byli pntomni, aby J. M. C 
pana posla přivítali, týž pan posel, neužívajíc mnoho cerimo- 
nií, posadil se na stolici pod nebesy, na které předešle pfale- 
krabé sedel, tak že pfalckrabě, nechtéjíc odtud odjíti, musil 
«e na tu druhou stolici posaditi. Co jest při tom sjezdu před- 
náSeno, jednáno a zavíráno bylo, zanechám v tomto raístS o 
tom vypisovati. 

Když císař odjel z Vídně do Frankfurtu, nařídil na svém 
miste za gubernatora v Rakousích svého pana bratra arcikníže 
Leopolda, který po odjezdu císařském v Vídni dal vsechněm 
měsfanóm zbraně složiti a do zeugbausu k schování je dáti. A 
zůstal J. M. arcikníže tu v Vídni až do navrácení se zase 
J. M. C tam měsíce prosince. A jakož nahoře se dokládá, 
že kníže sedmihradský s velikým vojskem do Uher vtrhl, 
prvé nežli to tažení předsebe vzal, s císařem tureckým 
8olimanem prakticiroval, aby to tažení netoliko a jeho vě- 
domím, vAlí a approbací se stalo, ale aby také od něho pomoc 
od lidu dostal a ubezpečení, že jeho chce v tom chrániti a 
jemu assistirovati, tak jakž od něho psanou assecurací dostal. 

Dostávše Betlem Gábor takové psaní od Solimana, 
nepominul ihned direktorům a správcům zemským do králov- 
ští^ českého toto psaní učiniti: 



z. sow 



- snk 



-.ae- I- 

. í<f*r 






• ri- -.1. - ■ -.-sa---^^ 






;5ras.'i ,. '_: .t. t-_ z., ju • = ..:->*.: t-i -'i^ii * 



yí«fscz * .■.r^-_ ♦.-rr .■..-. --t: js. •zt-tij.ir . '...z 

WrfiS QMNMrail. * -^liC. ^-.ti-r ."'"ÍÍSÍ.". i W. ."'":. =.■• _t ^^i;:... . -. i 3» 

.išífá. yetiiULíe.tSí * —' ^ -■ ^'- - -^ t s-l_: •. .-. -y,- 



* -CMHCftÁ/. <firt>T Tř-ířLVr Ti.-*-"... I.T..^ " 






Gáborovi 6. dne záH přátelské psaoi učinili, v něražto za po- 
moc joho prosili, jemu voleni nového krále svého v známost 
uvedli a ty příčiny, pro které krále Ferdinanda za krále a 
pána svého znáti nechtSli, obšírně vyložili a vysvětlili. 

Když jsou tehdy rebellovó tito Betleraa Gábora velikými 
sliby k tomu přivedli, že jest s pomocí Turkňv (jichž on 
spolu s Tatary množství v ležení svém měl) do Uher vtrhl, 
kdežto někteří rebellBti Uliří, jako Báthor i Ondřej, Roth 
Ferenc, Toríjk Ištuán, Nepete Peter, Zochi Georg, 
Ral Abraham a Bnsetri Benediks s ním se strhli, a 
okolo í3(XXJ0 lidii jízdného a pěšího sebrali, tehdy jest turecký 
císař k Betlémově guardii UXK) janičarflv h muškety, 100 ček- 
hasů a 10<X) tureckých koňův přidal a vypravil. Také vezir 
budinský vŠechněm svým na hranicích bydlícím, aby se na 
hotovosti měli, poručil, tak aby do další ordinanci k Kaniži 
táhlí a odtud do Stejrmarku vpadnouti mohli. S tímto houfem 
a 8 18 velikými kusy do Uher (Betlem) přitáhl, kdež stavové 
a obyvatelově uherští ihned beze vsí odpornosti k němu připadli. 
Kromě Huraanay, přední v vrchních Uhřich bohatý pán 
katolický, lid verbovai, s nimž se proti Betlemovi postavil ; 
vSak jemu k odpíraní slabý byl, tak že osobou svou do Polska 
ujeti musil. Mezitím Betlem Redajo a Seči do Košic 
a vojskem poslal, kteříž městu oznámiti dali, pokudž jojich 
generála pana Doci (Rakouského domu věrného služebníka) 
ven nevydají, že ani dítěte v životě matky Sanovati nechtějí, 
A tak když jsou tohoto poctivého pána dostali, žaty s něho 
svlékli, a jako vězně ho do sedmihradské země poslali, kdež 
jest v vězení mizerně život svflj dokonal ; město pak 5. d. září 
Betlemovi povinnost učinilo. 

Zatím katolickým zbraně pobrány, jesuitově a jiné oaoby 
duchovni vyhnáni, a všichni klášterové a opatství spolu s pev- 
nostmi Filek, Siget, Pa^lanka a horní města opanována. Odtud 
se přes vodu dali před pevnost Neuhausel, kterážto pevnost 
jim také skrze tam přítomné nevěrné korrespondenty skrze 
zrádu odevzdána. Odtudž také jako i z jiných míst duchovní 
vyhnali, katolickým vaechněm na vlech místech zbraně po- 
brali a nejvyššího Petra Roari ti zpronevěřili obyvatelovo 
chytili a nepříteli odevzdali, kterýž ho k Betlem Gáborovi 
do Košic poslal. Ondřejovi Redajovi, který s avant- 
guardou táhl, uherský palatín pan Forgáč psal a jeho napo- 
mínal, aby na tu věrnost, kterouž J. M. C. jakožto králi 
uherskému pánu svému povinnovat jest, pamatoval a na to 
se dobře rozmyslil, co z takové veliké rebellie jemu a celé 
vlRsti zlého následovati může ; i také na to pamatoval, že král 
hispánský jest vlastní strejc a Švagr císařský, pán veliko- 



70 



mocný v hohatstvi i v lidu, že bude moci cisaťi proti víci 
jeho nepřáteh^ni dostatečnou pomoc učiniti ; též z HSc od nť 
kterých kurfirštúv, ktoří b císařem vérn^ mini, veliká pomoť 
bude moci přijíti, a tak IJhri své předsevzetí nebudou moo| 
vyvésti. Načežto Kedaj odpověděl: Aókoli oni snadné Hrozu* 
metl tomu mohou, že Jeho M. španiheUký a ťrancouzskj 
král i jini domu Rakouskému příchylní, co jim náleží, uCinij 
ale prvé, nežliby se to stalo aneb skutečně vykonalo, 2o no^ 
toliko v naději vařiti, ale i také jídla hotové míli budou. Na«' 
proti tomu také Rcdaj punu palatínovi připomenouti a jeho 
prositi dal, ponfívadž uu netoliko .). M. i\ ale i také zemi 
celé velikou povinnosti zavázaný joat, tak tehdy aby na ti 
myslil, kterakby té neřesti skrze nejlepSi prostředky vstHt 
veéel i nebo že oni jednou šavli k boku pripásali, ne aby zemi 
jako se za cnsa Botikaje skrze hejduky stalo, kazili, ale to^ 
liko staré své pauské a náboženství svobody, v nichžto aí 
dosavad veh*ce uraženi byli, zdrželi. Podle toho Redaj vyslat 
ným svůj praporec ukázal, jenžto ís éervenébo byl damašku, 

prostřed dvě osoby v celém kyrysu stáli, z nichžto každj 
torunu na šturmhoubě mél, a jeden druhému ruky podával 
^od nimižto tyto slova títály: „Conřoederatio et concordia'' 
3 témito vyslanými zase ku panu palatínovi vyslal. 

Mezi tím hrabe Buquoi do Ilornu v dolejších Rakou- 
gich se odebral, kdežto evangelitští stavové svůj sjezd drželi, 
toho města dobyl a je osadil. Ale poznávaje to, že jeho xa 
bude moci zdržeti, tedy tu guarnisí odtud vzal a s seboil 
k městu Retcu a potomně k Znojmu vedl a je dobrými i tví 
dými slovy o jeho vzdání žádal- Kteříž toho učiniti nechtSli,* 
poněvadž jsou o nedaleko tu ležících dvanácti tisících Uhrův 
a Sedmihradčanův věděli. Pročež hrabě Buqiioi s Dampí- 
ťovým lidem se spojil a té jeátě noci vytáhl, v kteréžto právej 
Cechové, Moravané a dolejší Rakušané k Uhrům a Sedmi 
hradéanům se připojili. Čemuž když některá uherské komii 
pagnie pod Dampírem vyrozuměli, tehdy císařský lid opustili 
a k jiným Uhrůru do vojska Betlemskéno připadli. 

Když tedy Cechové již uherský, turecký a rcbeUký iíd 
do dvacíti pěti tisíc silný dohromady svedli a o své věc 
H liedajem se poradili a na tom zavřeli, aby proti hrabět 
Buquoiovi a Uampírovi táhli a jemu skrze bitvu konec u6i^ 
nilit hrabě Dampír k vyšpehování nepřítele poslal tři com- 
pagnie rejtharův, kteří téměř všichni od Uhrův postínání 
jsou byli. Když sebe Buquoi radléhu k odpírání v otevřenéi 
poli býti seznal, první svůj quarlír opustil a jej při viděny 
ském mostu u Dunaje zarazil, kteréhožto k spatření nrciknížfl 
Leopold z města vyjel. Uhři na císařskou retroguardu udeřili 



:hův H lesův ae zmocnili, a odevšad jim lidu a pomocí přibý- 
yiilo, tak že a tím lidem, který Betlem Gábor přivedl, co 
Cechové z Moravy, z Slezska, z dolních i horních Rakous lidu 
tu přivedli, bylo všeho jízdného a peaího lidu pres 00 tiaic, 
& císařská armáda byla toliko 18 tisíc silná. A arcikníže, 
když jest opět, zdaliby se bitva svésti měla anebo ne, s cí- 
sařskými deputirovanými raddami raddu držel, do leženi přes 
most k rozmlouvání s Buquoiem přijel. A když jsou J. M- 
arciknižecí, aby se zase do města obrátil, radili, on se tak 
zachoval, šarmicl o nešpoře se začal a až do půl noci stříle- 
ním H oboji strany z děl a se škodou obojích trval. Potom dru- 
hého dne když nepřítel pro hustou mlhu císařských spatřili 
nemohli a v městečku Fisclii přes Dunaj se přeplaviti chtěli, 
Buquoi několik regiraentňv, aby jim převoz přes řeku bránili, 
tam vypravil. Když tehdy mlha pominula, větši díl lidu císař- 
ského a celá avantgu^rda s střelbou již se přes most dostali, 
ale reti-oguarda, ačkoliv se při mostu do sancův položily od 
množství nepřátelského lidu tak na ni dotíráno oylo, iie se 
musila reterirovati. A přišlo k tomu i to neštěstí, že při regi- 
mentu nejvyššího pana Fuggera prach ae zapálil, veli- 
kou škodu učinil a mnoho dobrých soldátův popálil, z nichŽto 
mnozí na těle svém hořící šaty uhasiti clitějíce, do Dunaje 
běžíce ztopeni byli. 

Pan hrabe Buquoi, pan hrabě Dam pír, pan Rudolf 
z Tyffcnbauhu, pan Maximilián z Líchtenštejna (ktqrý 
potomně za kulže vyzdvižen byl, spolu s dvouma svými pány 
bratry), pan Ferdinand zMeggau, pan Otto ílen 
drich Fugger, pan Albrecht z Valdštejna (který po- 
tomně za ^kníže vyzdvižen a kníže z Fridlandj; jmenován 
byl), pan Stauder a jiní tu přítomní císařští nejvyšší velmi 
udatně se chovali a nepřítele až do noci s jedním před mo- 
stem vyhozeným šancem zdrželi, kdežto generál hrabě Buquoi 
flo vším lidem svým a několika sty vozdv a s takovým po- 
řádkem přes ten první dlouhý dunajský most se přepravil, 
že jsou mnozí zkušení soldáti pravili, že jsou to podobné tak 
mistrovské a užitečné retirady neviděli ani q ní neslyšeli. 
A když jest i ta gjiamisí, která v šancích před mosty byla, 
taky přes též most přetáhla, telidy jsou most shiodilí, a nepřá- 
telské, chtějící na druhý den ráno na ty šance udeřiti, v té 
jich naději, že se netoliko jieh znwcni, ale že i ten most opa- 
nuji, a dille k ra^stu táhnouti moci budou, zmejlili. Spatřilif, 
že lidu císařakélio v .šancích víceji není a že již bezpečně 
přea most jest přepraven. Pán Bůh t%]f.é přepustil, že tři dni 
pořád takové prehozué nečasy byly, sněhy, deště ustavičně 



k. 



72 

príely, tak Že lid pSSi nepřátelský pro zimu a nečasy nemohl 
v poli yice zůstávati, muSkety od sebe odhazovali, a kde jen 
mohli se skrýti , utikali. Iročež Betlem Gábor se všemi 
svými spolčenými odtáhl od města Vidně a táhl k Prešpurka, 
kdež uherský palatinus pan ForgáČ s některým stem Ubrftv 
císaři věrných se nacházel. Týž Gábor předměstí hned opa- 
noval a vzkázal panu palatinovi, aby zámek a město jemu 
dobrovolně postoupil, sice že je moci vezme a potomně žád- 
ného Sanovati nebude. Pan piuatinus držel o to raddu s panem 
Stefanem Palfi, nejvyšším v zámku a s předními pány 
uherskými, kteří se tu přítomní nacházeli. 

Všichni jednomyslně, poněvadž nebylo možné, proti ta- 
kovému velikému vojsku a J;ak veliké moci odolati, aby pro 
ttŠanování svých Životův, kterými potomně budou moci jeStě 
J. Msti O. věrně a platně sloužiti, a pro zachováni toho lidu 
válečného, který se tu vynachází, se snesli, aby zámek a 
město vzdali. Což se také i stalo. 

Když jest G^bor zámku i města dostal, tn nejprvnějSi 
neděli v hlavním kostele nejprve kněžim katolickým mši sva- 
tou sloužiti a kázati nechal, a po nich svému kalvinskému a 
luterianskému predikantu na kazatelnici vstoupiti a vedle jich 
scestného učení kázati dal. 

Po dokonalém kázaní nahoru na zámek jel a tam se něco 
pozdržel, zatím do města se navrátil a slavný panket, při 
němž také pan palatin se nacházel, držel. Tu v Prešpurku 
čeští eenerálové hrabě z Turnu, hrabě z Hollocha, 
Leonnard z Felsn všelijaké praktiky s Gáborem uvažo- 
vali, kovali a zavírali, vše ke škodě J. M. C. Potom s svým 
lidem moravským, slezským a Rakušany od Prešpurku táhli, 
a do Rakous, do Moravy a do Čech se navrátili. Gábor pak 
8 svými Uhry a s svým vojskem tu v Prešpurku zůstali, 
kromě některý tisíc do vrchních Uher kRagócy na pomoc 
poslal, poněvadž pan Humanay s 8000 Poláky do vrchních 
Uher vtrhl. Však jistili to lidé toho povědomí, že z té veliké 
armády nepřátelské, která od Vídně k Prešpurku přitáhla, 
více než polovici, to jest přes 30 tisíc lidu zahynulo, zemřelo 
a sntíkalo. Umřel také v Prešpurku mizerně pan Voldřich 
Chinský, který v Praze v kanceláři české ty dva J. M. C. 
mistodržící, pana Slavatu a pana z Martinic, pomáhal z okna 
vyhoditi. 

U Prešpurku Gábor nechal své Uhry přes Dunaj na dru- 
hou stranu přeplaviti, kteří v těch rovinách mezi Vídni a 
Novým Městem Stráfy činili a v těch městečkách a vesnicích 
převeliké Škody a záhuby mordováním, loupeží a i pálením 
TadělaK, ačkoliv dsařští ta města mesi Preipurkem a Vídni 



dobro vyplundrovali, aby neptítel nemohl tu mnoho naloztiouti 
a se zdržovati. 

Císařský lid pÁŠÍ v méstS Vídni na předniAstích byl quar- 
tirován a jízdný lid v PetrSberkn, Medíinkn, v Gumpoldta- 
kirchu v ImcU mfistečkách a vesnickíh v tu stranu k vinniá- 
ným horám byli quartirovani. 

Císař zdržel se nékterý týden v (iradcu^ držíc tam anfeni 
a vyřídic, co tak za nejpotřebnějšího bylo. A vyrozuměvše. 

K'aká veliká armáda lidu nepřátelského v PreSpurku jest a 
í Vídni stráfujc, ráčil za dobré uznati, sám osobnfi do Vidné 
se vypraviti , nejprve z Štýrska do Rakous do Nového MSsta 
přijeti, kdež přijel nejvyšší pan Otto Heinrioh Fugger, 
a J. M. C oznámil, kterak Betlem Gábor a netoliko tisíci 
Uhrův na cestě, kndyby .), M. i\ r. Nového Města do Vídně 
Jeti míti ráťSil, zůstává u ofiekúvá^ aby J. M, mohl tu jízdu 
překaziti aneb dokonale J. M. zajíti. Císař na to řekl, že jest 
se jednou v moc a vůli Boži oddal, že chce učiniti to, co 
uznávati ráčil, že J. M. C. povinnost s sebou přináší, ve jra(^no 
Boží vždy cestu svou do Vidně vžiti. Ráčil jeti z Nového Mě 
Sta na levou stranu a pan hrabě Buquoi s Í0(M) koňmi .1. M. 
na půl cestě očekával a až do Vidní doprovodily kdež J. M, C. 
ráčil ňťaatně přijeti a ráčil jeátě té noci .1. M. arciknížete 
Leopolda z Vídně vypraviti do Pasová a dále do řiSe k fe- 
drunku a solicitirováni těch pomocí, které J. M. přijíti měly. 
Jeho M. aroiknižo a převelikým nebezpečenstvím života svého 
projel, musice na několika mistech skrze nepřátelský lid cc- 
atu vzíti; ale s pomoci Boži vždy šfastně se do Pasová do- 
ataU Q-ábor, vida, že jeho převrácená naděje zmejlila, že cí- 
sař do Vidně přijel, s svými Uhry v tu stranu přes Dunaj 
okolo Vidně ňtráf vzal a překážel, aby a té strany žádné pro- 
tíanty do Vidné přicházeti nemohly, tak že v Vídni nemalá 
drahota býti počala. Ale byvše v tu stranu okolo Vídně vse 
vyplundrováno a byváe již ukrutná zima, nemohl se dlouho 
tu zdržovati, musil toho obloženi zanechati a s svým váleč- 
ným lidem zane do Uher se obrátiti. Hrabě z Tur nu, 
K svou armádou táhnouce od PreSpurku, zanechal upí'imo k Mo- 
ravě táhnouti a nenadále dal ae na levo k Kremži, a jedné 
noci dal tiše k jedné bráně petard přiložiti, chtěje skrze touž 
bránu do města se dostati, a dostanouc to město, skrze to 
pas na Dunaji vzíti a město Viděn tím lépeji oblehnouti. Aie 
nejvySši a toKtláž v témž městě kommendant, pan Maxim i- 
lián z Lichtenstej na, spolu a nejvyšáiin panem Jin- 
dřichem Istrie tak udatně se obránili, že jest nrabS zTurnu 
H hanbou a HO škodou několik set svých muáketýrův musil odtud 
odtáhnouti a do Moravy, odtud dále do Čech se obrátiti. 



74 

(Co dáieji následuje, neui než, krom nékuUka iiepodsUt* 
ných pnpad&v, panegjriukú vypsáni ctnosti a déjú Ferd. U^ 
které ze stanoviska dějepravuého uelirubé mnoho do É»hv má 
xajímavosti; pročei pYetrhnouce d«Ui béh vypravováni přistu- 
pujeme k vlMtnim „Pamětem JSlavatovým.*') 



II. 

Informaci neboližto pravdivá zpráva proti spisu Hen- 
dricha Matesa hraběte z Tornu, i spolu gruntovní 
refatacl téhož spisu jeho, na dvé knihy rozdělená. 



kuilia první 

(Smt dílů v sobř obsahujícím. 
Díl první. 

Byvše já léta Páně 1636 v městě ťlezně pH sjezdu J. M. 
Královské a Jich Msti kurtirStúv sv. Hmské Hše, dostal se do 
mých rukou jeden spis, kterýž Hendrich Mates hrabě a Tůmu 
sepsal. Zdaliž jej vytisknouti dal aneb ještě dá, o tom vědo* 
mosti nemám, než o tom nepochybuji, Že rozdílným osobám 
kopii téhož spisu svého komuniciroval , tak jakž sám se 
v témž spisu chlubí, že jest o tom vyhozeni z okna J. M. C. 
Matyáše jakožto krále českého slavné paměti dvouch natízo* 
ných mistodržicich, za jakou přičinou jest se stalo, a co jest 
potomně dále z toho následovalo, mnohé krále, kurtiršty, kní- 
žata a potentáty, pravdivě zpravil, kteří, vodle zprávy jeho, 
Že jsou to uznávali, Že jest se dobře stalo n jemu hraběti 
8 Tomu že se Žádná vina nějakého zlého přečiněni jeho dá- 
vati nemůže. 

Není v tom žádného divu; neb kdo ten jeho spis četl 
aneb &bú bude a sic o českých věcech dobré vědomosti a 
žádnou jinou zprávu proti tomu nemá u míti nebude, tehdy 
snadno by k takové zprávě více, nežli by náleželo, viru při- 
kládati mohl. Pročež jsouce mně véci království čoskéko se 
dotýkaj{«á před jinými dobře povědomé, a majic jistom prav- 
divou a gruntovni vědomost toho všeho, co jost se při vyho- 



75 



> 






zeni z okna svrchu psaných dvouch oaob na hradě pražském 
v kanceláři desko zběhlo, také co před tím předcházelo, i co 
jest po tom dále z toho následovalo: vidělo mi se toho ral^e- 
nim nepomíjeti, nýbrž s pravdou a dobrým gruntem patrně 
to ukázati, to vše, jak samo v aobé jest, všemu světu před 
oči stavěti chtěje. Odkudž se patrně znáti moci bude, kterak 
v takovém roztrouaeDém spisu nejisté věci se přednášejí, tak 
aby pravdu milující čtenář z zlého omylu vyveden byl a 
pravdě místo dal. 

A aby ihned z počátku jeden každý, kdož to čísti bude, 
věděti mohl, kteříž jsou ti dvá král. mistodržící, jenž z oknn 
vyhozeni byli, vidělo mué se ihned tuto z počátku jména a 
titule jich, jak m jim uyní psává, doložiti. 

Totiž prvnímu: Vysoce urozenému hraběti a pána, panu 
Vilémovi sv. římské říše hraběti Slavatovi, vladaři 
domii hradeckého, z Chlumu a z KoŠmberka, pánu na Hradci 
Jindřichovým, Stráži, Telči, Zerovnici a Mělníce, nejvyšš. dě- 
dičnému šonku království českého, J. M. římského císaře sku- 
tečné tajné raddě, komorníku a nejvyšš. kanclíři v králov- 
ství českém. 

Druhému : Vysoce urozenému hraběti a pánu, panu Ja- 
roslavovi Bo ř i to v i sv. římské říše hraběti z Martini c, 
vladaři domu sraečanského, pánu na SmeČně, Hogersdoríu, Ze- 
lené hoře, Planici a Slaném, .L M. římského císaře tajné raddě, 
komorníku a nejvysa. hofmistru v království Českém. *) 



* 



Takového U. M. hraběte z Tarnu spisu tento jest nápis: 

„Abgenotigte doch rechtmássige vndt warhafťte 
Verantwortung vndt Ableinung der Calumnien 
und Injurien, damit ich hernách benenter in der 
aussgangenen Deductíon, welche ein Justifíca- 
tion sein soli der Execution, so mít dem Fiirsten 
von Waldtstoin vorgangon, Ehren riihriger Wciss 
bin angegrifťen worden. MH nnigiichen, sonderlich 
dem vnpassio nirten warheitlieben den Leser zuer 



*) V nepHtomuosti Jich Mti říinskýcli císařů jakožtu králAv českých jak při 
vyhození z okua J. Mti cín. MntiáSe tak pří iilavné paměti P'erdinaada II., 
tak i pří Tiynéjžím .J. Mti císařské krAli a pánu iiAa vSecli nejniilontivěj 

Um hrabě M;irtiiiio předaím mís to držícím v témž králov.stvj býral, hi'a)>č 
ilavata pak pru ouřad nejvyJSi. kunclíf-ství, byvše J. M.C, Ferdinanda II, 

'llavué paměti, tak i nynějšího J. M. C. xkutečná tajná radda, pí-i vlastni 
nsobé J. M. císařské jeinn zflstávati náleželo. 



Nachricht vnvit lni" r:ii.it i «r.. dťm <^alumnianten 
aVior xur Sťhnin vr.dj O .'nfusiv^n an Tac ^egeben.** 
To iesi : :^":.yy. .♦;—.;. -v .V/r.j .: ;■ »• rr.rVr.: o.ť/>iir«ř fl ■•rf 






.ť/>i»r«ř fl "rf- 
■•;.■ .: i--::-.:,, ir?-— v-j/ř* _i.:' ;;č--;"'ie.:il' r dedukci 
::v.t.'';í-:.-í'í -•.•.•■ í : -. / .• .-.. .* %'':xrr--.V»i ; irífřď- 
A :.'. . :-f.<:f >'::fi ■..: •:':-\-it'^ z'thfen Jsiin. 
:: .:>',• ; .tr-r •••:.: *; : ' ■ zpráni a 

..-...,,. ., ... ...^ .;.:•.. . ^ ..• • Nj-rr- ■■ -^fi ii. 

I sčkv^'..> ;v^:v... :&k •;•<;. .o :. •..;r.v.\!v:^ ;^ns"oTÍ: Unrechl 
;huí wcho, křivda 'í>ol:. ies; pr«va;v:\ ;•. rr :.>v.-.v.. kroryž uevinu 
svou Eftjitavjí. vioiv.ířo so ta 7.\c •.::•.': : av<sk :;■".*.. který nevinu 
svou za^tavA:: v^io;'. w.v. ■;#: ^x:: ■.'.;■.;>■.. ř.:" :ak opravdově & 
skíití»CTt'' r.-.v v.vv.v. ■?#:. řo so -cv.; vjv..:'' vřava soravedlivotti 
a pravii\ iior.í.:7ť \ ;r.fl o..-í\í-.: . M.;>-. :Af».. vi»i'.? neviny své 
U.k oosiui^v-^vsl:. abv sv\ :v. r.;-iS.AV;;-.-." 
phtor.í radr.omi; •.;:••.:''::•■.; sV-.v.-.y :-.^r .-. 
kiiy v.naóo. ::^hiiv \c:. 's.a:.lv r'..- .lís:.--. 
kov 



;^ tiiťlv se 'ono:v. \ 
/.»ia':ii pak -eho. 






■avr.;; přednášel a 
' -.0;- r.a^u-»-Íi by se 
•^^^2 -i^ho zli ottčin- 



:;;:: sr to aokiar.;^ ;. ,^.a'.>: 
kařťíeho otor.aív wroz-.-.rio-.-.*- 



V. ::;.;. t.siv vy$Ov-e chválená 
•••-■■,. /.-.x , 'esi, iaki ua ti- 
-.r.t.Tnjaoj od jednoho 
V.istour.iv. r.vni k či- 



ro praxo.-.v;' 

— .- -" ^^ »• í^^"'e _-... 

rovav.: toxť.J toho? sp:s;-.. a aby isskavs^jv.;; otería-. sond V té 
vťs-: «nadněi«i by i. roho.y v:v.',;- sami'>ho ;e\:-.; --eh.v hrabete 
: Tr.rv.u. po*xapo\a;-. v'>h:n.: br.o;;'.. a rni oo>s ' Nf".-.. iakým jest 
sop^ari. sako saío 7o:\-4\.í .<« ^vipoxsVT ó.***; -, . o.i .^-i síavéti 
se b;uie. 

1 

Tento l«hdy hačatt^k ioho» >;».. j^.^s<>. Kj^ .>:. vnpassio- 
ttiitir fiabcr Lraor. ejn l>aous a;siisv:anir-o .. >»e..he^ cín Jn- 
MÚn »«Ul dw i«:! detr. VS:r«rr:-. > o.-. W*.olíí!íeJn ťUr- 
SK»cuti«'^n, dar.TJíwr. di»r \a:::. ; *•.. ř. bes.-krjret oder 
iUMn K^mi^n sno soiao;;. Sí»jp»h;vx *'or. aSer mi: deJ 
Ibjjtt. kJk^tf an«eLhí»nhohro. Nahm:^;" ; ■■ í»or.;;:ze.n vndt 
, ^ WííHwx abřsr *o(ohos k<>:r. \ or;;u:-.ť;-.p?r irlanhen 
M wir& aoleh vivl jí(^;jíir,dtí»» a«*,<*oř.7ť«>i*r. vor ke.:ne 
BmrilfigSQg i^der iVh^is*. ^os>áe:r. h;.>»* ;\ . :■ S»-hmaoh-kar- 
*iiBjnÍiáltim. vad: wTprf vr,w;;rii-*4L Áa:'»:-.í ;.; anxvorrer.. 

*IW3mI: řY»*»'»Mi •«nV, ..",-•' i«-. . «■•• ••■ • — ..i-í/, 
MpMmdhiihMliii hfifí H» - v; ;ii^-.(' \- ■:- :-iti:inňne 

t 9 hftrÁKŮft^ .n*/.i- .*>»ř.;* ř .* .vS,!.-- .,v.\ < •■)*.-a #íY 

■ř I«JW>1 V*., v >«»•>■;-. "i^ovr- « - -H,-. >-u*»i,-n! ílmÍí- 
<»íř iV^ř.-V^fi? '."Vj' i- '■•;; «\.-».v.'.:.; hu.*',- dÓH 




77 



poruf 



cvil 



.npn 



M drzL 



ttchyh) by hudnnu věci nu ně odpovídati. 

Nápis toliu luaniťesti, kterýžto on lirabč x. Turnu za pa- 
skvil počítati cLcc, jtist tento: 

Aussfiirlicher vndt grundtlicher Bericht der vorgeweaten 
friedtlandisťlien viidt seiner Adhaerenton abscheiilichen Prodi- 
tiou, was es dariiiit ílir eine eigcntliiílie BescliaťFenheit gehabt, 
undt was ťiir bossbaďtige Auschlage allbereith gemacht wer- 
den. Alles auss deneii einkumiueDdcn gllnubwurdigen Relatio- 
nibus, Originalschreiben vndt anderen brieřiichen Vrkundten, 
wie auch der diosfalss vorliaíFten gethajien guttlich Auasageu, 
au8s sonderbabren der Roto. Kays. Maytt. allergniidigsten 
Beíelch. 

To jest: (hnmtotmt a obšinid zpráva té ohavné friedlandské 
a jeho se přidržejidch zrady, na čem ona vlastně záhíela n Jak 
zloíttné praktiky již se teiiddí tropily. VSccko fchráno z hodnověr- 
ných reladf oriyinálních psaní a jinýrh psani/ch svédecfvi, jako i 
proto dohroholné činných vf/znnnl z ohzvliíStniho J. Mti. Cis. mi- 
lostivého poručeni. 

Z tohoto nápisu poznává se, že to věe, co v uěni napsáno 
jest, neni věc vymyšlená, aniž tak^'^ od toho, který jest sepsal, 
proétě složeno, než že z originalnitli psaní a apisův a 2 prav- 
divých relací vzato, i z obzvláštního poručení J. Mti. císaře 
vůbec vytištěno a vydáno jest. Pročež ten autor nebyl po- 
vinen jméno své doložiti, ani také povinen ueni ten spis avňj 
Bastávati. Iječ by vedle milostivého poručení J. Mti. C. Jemu 
to poručeno bylo, tehdy teprva byl by povinen tak poddaně a 
posluěnř v lom se zachovati. A tak neslušné a injuriose 
Hendr. M. hrabě z Turnu v nápisu toho svého spisu jej ca- 
lumniantem jmenuje a nazývá, an ten spis, z poručeni J.M.C, 
vůbec vytištěný, nemůže od žádného pravdu milujícího Čte- 
náře za schmnch-chartl držán býti, než jsouce z dostatečných 
průvodův sepsán, slušně jemu tím viceji se věřiti mohlo a 
místo dáti má. 

ff. 

Nachdem es aber mir, Heinrich Mathes Graíf von Thurn, 
zu iesen tiirgebracht, vndt ich befunden, dass dieser Calumni- 
ant auch mich darinnen arigegriffeu, vudt erstlich ao Ehr ver- 
gesaener Weisse eineu liaubt líobellen genaudt, darnach mich 
beschuldiget der Correspondentz vndt Donationen, so ich mit 
dem Fiirsten von Waldtstein ala damahls Generalissimo soUc 
gehalten, vndt eingenommen haben : alss haben mich vmumb- 
gaogliche Vrsachen bewogt mich darinnen zue verthadigen, 
Aonaerlich dass alte Sprichworth Qui tacet consentire videtur. 



t8 



Dňi-uacli iiuch ^a^ich durch Oottes Gnadt dn hohe? Altor ei 
ircicht mcin Datum leicht machen kan, dass mein Icbcn ei 
íkurtzoB Ziel, vndt ich davon rnuss, vndt dan zu besorgei 
tdaaa nach meinem Abachiodt aus dioBCr mfiliosamben Welt^ 
lích au8 Forcht nieraandt herfiir werde brechen, ao wohl zu 
r«ntworten alas ich, dem os aelberangehet vndtdie běste Wi 
I«n8chafft hat, thue ea auch mit solcben Grundt vndt d 
'^arheit, alas ich rair es getrewe fiir dem ílericht Gottea vn 
[der ehrbaren Welt zue vertbadigen. 

To jeat : Kdj/S pak to mní^ Hendric/itm Matefiuvi hrabéti z 
k přečteni předneSetio bylo, a Já to shledal. Se ten jistý calumnia 
neb pomltwač vine také v tom spisu dotýká^ a předně tak leJih/m, 
.sině. mne rebellem nazývá, potom obviňuje mne z té correttponde, 
n sTQZ\iměni, kterdS bych já s knííettm z WaldMeina, jako&tn tehdi 
l/eneruHssimo, miti a přijímati vicl : proffíS z nevyknutedlnýrh potř< 
donucen Jsem sebe tu zastávati, ohlédaje se na ono staré přielovi 
Qui tacet, consentirfi videtur — kdo mlčí, zdd se. Se svoluje. K t 
také doHŮhnouce. za milosti BuH jiS věku staréJio, snadní^ soudi 
mohu, že méfw íivota krátký cil a Já. odsud viusim, a tak Jest 
obávati, že se po vykročeni mém z tohoto bídného světa Mdný pr\ 
strach nevydá, Idrrýby tak dohře nn to odpiyvfdal Jako Já, kteréh 
se samého dotýče, a o tom nejlřpM vědomost tná. Činím, také 
s takovým gruntem a pravdou, JakS sobě před trůnem fíoSim. n «#; 
svitem troufám zastávati. 

Jest pravdivé to latinaké dicturo: Noscere se ipaum ei 
maxima virtus — znáti sebe samélid jest nej větši ctnoa 
Kdyby hrabě i Turnu sám sebe lépeji poznal, zanechal by 
takového chlubného spisování a tak nespravedlivého sebe za- 
stáváni, a zvláští v tak přetěžkém a přisného trestání ho* 
ném proti vrchnosti nás v«ech nejmilostivéjŘÍ zaviněni a pr 
břežení svém, s tím ježtě tak směle nestoudným doložením 
uvolením svým, že to před posledním soudem Božím chce za 
stávati, co tu sepsal, že to pouhá pravda jest. Když pravdu 
milující čtenář proti tomu spisu iníormací mou bedlivě přečte, 
tehdy bude moci zdravé rozsudek svůj učiniti, jak týž z Tůmu 
při posledním soudu Božím obstáti a z toho se s pravdou vy- 
vésti moci bude, že jest hauptrcbell nebyl a a Frídlandorera 
v jeho prodicí korrespondenci neradi n ji »e ouíiastna nečinil. 

ni. i 

Vors dritte kan ich Uber dass' Hertz nit bringen, desa in 
Gott ruehenden Graff Wilhelm (Jhinsky, so viel mir wissendt, 
HUS8 Christlichem Hertzen wegen der heyligen Warheit zne 
gedenckhen, dass iibrige aber alles lasa ich in seinom M 
vudt Vnwerth bleiben, dem Vrthel Gottee beimbatellendt. 



4 



I 



I 



To jest ; '/ai (Mí nemohu také ť>kii na /trdc^ vsíti, abych 

v Pánu Bohu udpoi^ivnjiťlho hrabete Vifénut CMnfikéhOf cn mně pu- 

Dědonio jett, z Menfamké lánky o pru nvatou pravdu připomenouti 

'neměl: ostatek wiíe na ťníe *>ást^ nél) hodnosti zanecňAvdm a noudu 

Božímu pnrouČim, 

Nepřestal z Tiirnu v tom sepsáni netoliko sám sebe, ale 
také jiného, totiž Viléma Ohinskélio vymlouvati. Vňak aspďí 
v tom mírnost zachoval, žo dokládá: „80 viel mir wisflendt — 
]'ak mnoho mní vědomo jest " Ale poněvadž toho, v ěem se 
témuž Chinskému v tom z milostivého poručeni .1. M. O. vy- 
Slém manifestu vina dává, ou & Turnu povědora nebyl: mohl 
také toho zastáváni zanechati. 

IV. 

Wan auch die fieidon gewust, das-s auff dieser Welt nechst 
einem gueten Gewisaen nichts thewerers nach beaaers aJs ein 
redlicher Nahra ira Leben, vndt rhiimbliches Gedachtuus in Todt, 
dahero auch ihr eusseriste KríiíTte auch Tugendt vndt heroische 
Thaten angewondeteu : so viel es ja una au unaer Zeit eb^n 
80 wohl, wo nit viel rachr gebiihren. 

To jest: Ponvviulí. i snmi pohané o tom věděli, že na tomto 
svitě podle ďthrěho .•ivedomi nic dražšího a lepšího nad dobrou po- 
vigt v SívoIp n po Hmrti nad chvalitehnou paimt npm': proč<á Jsou 
také svou největší moin»st, tinont n lnroické Siny na to vynáklár 
tlali, coS nám zn. nnsirh rnsňv, Jťstli ne vlreji, tťhdif aspoň podobné 
činiti přísluší. 

Jest víc jistě před Bohem i vším světem hrubě chvali- 
tebná, dobře a ctnostně živu býti, a to av. Pavla apoštola 
z vnuknuti Ducha svatého vydané praeceptura neboližto při- 
kázaní ; „Obeditc praepositis veatris - binTto posluéni vrch- 
nosti vašich" vSrně a stále zachovávati. A který to činí, 
může svobodné s dobrým svědomím oustně i pisebně dobré 
jméno své zastávati. Než ten, který proti tomu sv. Pavla při- 
kázaní těžce prohřeší, tehdy musí to snáweti, že ti i veSkeren 
svět jeho za rebella drží a jmenují. 



oíeleti nebo 
íf mnp ten 



tak lehcř vá&iti, 
nestydatý valn- 



Lasset sieh dennach ao nit verschmertzen, oder so leicht- 
lich dahingehen (a(ss wie es wohl mancher vermeinen mocbte) 
dasa mich der vnvorschambte Calumniant einen HaubtRe- 
belien nennen tbuet. 

■ To jest : Odkudí nedú .va to tok 

H tak jako by ne někdo ilomnlvnti innkl^ 



80 

Jest již nahoře doloženo, že ten spis aneb manifest strany 
prodicí neboližto zrady knížete Fridlandského a jeho se při- 
držejicich nebyl publikován od některé osoby partikulární, 
ale z obzvláštního J. M. C. poručení. A zdaliž J. M. C. ne- 
ráČil slušnou příčinu míti, pro jeho přetěžké a zrádné předi- 
něni proti J. M. C. jej za předního a hlavního rebella jme- 
novati dáti, to každý věrný Křesfan i každý Boha a vrchnost 
svou milující člověk spravedlivě rozsouditi může. 

VI. 

leh weiss wohl, dass viel sein werden, die es vnndthig 
werden achten vndt auff dass gehen, weillen eine solche un- 
wiedersprechliche Deduction SchriflFt undt Apologia in BSh- 
men aussgangen, es wehren ich undt andere wohl darinnen ab- 
gewaschen, vndt k(5ndten in Ewigkeit kheines solchen Nah- 
mens Rebellen beziichtiget werden; aisso wass ich in diesem 
nottringendt thue, ein vberschlues sey: deuen aber gebe ich 
ířeundtlich zu verstehen, dass ich bey KSnigen, Ghurfursten, 
vndt hohen Heussern gewesen, denen unser Deduction Schrifft 
vndt Apologia, ob deren gleich viel hundert aussgeschickt, 
niemahlen vorgetragen, auch weillen man umb den Schaden 
Josepfs sich nit bekommert, niemahls gelesen, noch griindt- 
lichen Bericht eingenomben, also dass durch genádige GehSr, 
80 mir gegeben, ich ein solche Information vndt griindtlichen 
Bericht beygebracht, dass es passierlich vndt vnwiedersprech- 
lich war, welches ich auch hierbey zue setzen keinem Abscheu 
Trage. 

To jest: Dobře o tom vim, ze mnozi se vynajdou, kteři za ne- 
potřebnou věc souditi a k tomu sm^ovati budou, poněvadS takové 
nepřemoSené dedukci a apologia v Cechách vySly, že já a jini v nich 
dobře obmyti jsou, a Se na víky Mdná taková jména rebeUúv jim 
vytejkdna býti nemohou. Také Se co já tuto donuceňě Sinim, jenom 
všecko nepotřebné jest. JimSto však já přátelsky na rozum dávám^ 
Se jsem při krátích, kurfirštich a slavných domich byl, jimS. taková 
naše dedukci a apologia, aSkoliv jich několika set rozposUáno jest, 
nikdá přednesena nebyla, také poněvadž se Sádný o škodu Josefa 
nestaral, nikda neSetlay ani jakou gruntovní zprávu vzala, ták Se 
skrze milostívé vyslyšeni, kteréSto mnš udSleno bylo, takové infor- 
maci a gruntovní zprávy jsem přivedl, Se tomu za pravé dáno a od- 
porovati se nemoMo. CoS i také tuto neostýchám se doloSiti. 

Předně může to býti, že ten, který rozdílné apologie 
v království českém vyšlé a od těch, kteří nimi své hanebné 
rebelské zavinění a prohřešení přikrývati a zastávati chtěli, 
netrefně sepsané a daremně k vytištění vůbec vydané četl a 
na ně žádné odpovědi dané neviděl a nečetl, tehdy nemohl jest 



n 



I 




^ 



Be domnívati, jakoby se tehdejší obyvatelé v království če- 
ském tak hrubě byli neprohřeSili a jako by jim k tomu, co 
jsou tu tak furiose před sebe vzali, veliká příčina dána byla. 
A poněvadž on hrabě z Turnu sám se v tom svém spisu při- 
znává, že jest on ty apologie zastával i při slavných králov- 
ských a vysokých kurfirStských domich takovou informací za 
gruntovní zprávu donášel a dávaly tak žo to, přej, bez všeli- 
jakého odporování paairováno bylo: tehdy ti, kteří to slyšeli 
a jiné lepší a gruntovnějši zprávy neměli, snadno tomu uvě- 
řili. Ale velmi dobře se stalo, že jest Hendrich M. z Turnu 
tu informací, kterou oustně dával, již také v spis uvedl, t^k 
že se může o tom věděti a proti té omylné informaci jiná 
pravdivá dáti. Každý pravdu milující Čtenář, když obě dvě 
informací čísti bude, tehdy bude moci zřetedlně a makavě po- 
znati, ku které z nich má se víra přiložiti. 

vn. 

Vast an allen orten der Weldt hať raans sehr ttbel aufí'- 
genohmben, viidt unss Bohmen in die hochste Varhassung 
gebracht, wan man bloss dahin gesehen, dass Ihr Kay. Maytt. 
Stadthalter undt Landtoíftcirer sein auss dem Fenster geworf- 
fen worden, welches mir zum oíftern vorgehalten. 

To jest:^ Téiyiéř ve všech svita stranách velice to zle vifkldddno 
bylOf a nás Cechy nanefvýSe oSklivilo, kdyí se jen toliko na to hle- 
ď^f že Jefw M. CHs. mistodrSki a nejvySši ouřednici z nkna vyho- 
i byli. Cimž mně zaČasto vytýkáno bývalo. 

Na tomto místě slušně něco obšírněji vypisovati sluší, jak 
se to vyhození z okna dalo, co se při tom zběhlo, a kterak 
Pán Bůh všemohoucí ty dva hrabata předivným spůsobem 

Sři i po vyhození z okna ochránil a zachoval. Předně není 
ivu, že v svaté římské říši, ve všech královstvích a zemích, 
v celém křesťanstvu, tak mezi Turky a Tatary, i do kterých- 
koli míst se to doneslo a k vědomosti přišlo, za zlé to ujali 
a za neslušné i pokuty hodné býti soudili a vykládali, že 
osoby Českého národu z vyšších dvouch stavův, panského a ry- 
tířského, tak hanebného za paměti lidské neslýchaného a 
v žádných kronikách světa tohoto se nenacházejícího skutku se 
dopustili a dva Jeho M. Cis. jakožto krále českého, vrchnosti 
své nejmilostivější, pány místodržící a nejvyšší úředníky zem- 
ské království českého z okna ukrutně do hlubokého příkopu 
vyhoditi se opovážili, což jsou v tom vysoce vejsadním místě, 
které odedávna bylo a jeatě dosavád přední Tribunál Justitiae, 
slově královská kancelář česká, jest, tím hanebným spůsobem 
učinili po svém obšírném a hrubě prudkém (beze vši uctivo- 

SUvtta: Pkoiéd. 6 




8ti a šetrnosti) vfiem tu přitornným jeho Mil. Cla. jakožto krále 

Českého pánrim raístodržlcim domlouváni a při tóra svrchy 

psaných dvou hrabat zlobivém dotýkání, anobrž přespříliš vž< 

tečným, bezprávním a nespravedlivým pro stálou věrnost j( 

[Jich na smrt odsuzování, ačkoliv jsou oba hrabata zase ji| 

[na to se vsí sti-idmostí své náležité odpovědi dávali a to vaá 

co se koliv zlého jim nevinným od nich tak jizlivě přičitaU 

\t sebo podstatně a s gruntem pravdy odvozovali i také proí 

'tomu jich nepořádnému a právč barbarskému (at nepíši vztel 

lemu) processu dostatečné protestirovali- Však v tom ukrul 

ném zazleni svém na žádný rád a právo nic dbáti, aniž pravdě 

A spravedlnosti žádného místa dáti nechtěli, s hroznou fui" 

jěkteré osoby z vyséích stavův sami se do nadepsaných dvouol 

['hrabat nestoudné dali a na ně outok násilný učinili. Nejprvi 

na hrabete z Martinic čtyry osoby z stavu panského a jednM 

z rytiřskéhu, totiž Vilém starái z Lobkovic, Albrecht ze Srnu 

řic, Voldřich z Vchynic, Jan Litvín z KiČan a Pavel Kaplíl 

[iinocí sáhly a popadáe jej za obč ruce tuze drželi. Ačkolii 

•e oba hrabata nadali, že je a kanceláře ven ze dveří snad 

lě jakého arrestu povedou, ale oni křičíce: „Nyní se k těm< 

náboženství naúcho nepřátelům opravdově zachováme," vedl 

jsou predce hrabete z Martinic přímo k oknu již otevřenómi 

Z čehož oa snadno znamenaje spů^ob blízké smrti své, hlásit 

{'est zvolal: „I poněvadž tu pro Boha, viru jeho svatou kato^ 
iokou a jeho Mil. Cis., vrchnost mou nejmilostivější, umříti 
mám, tedy rád všecko trpělivě snésti a podstoupiti chci ; jen 
za propůjčení mně brzy zpovědníka mého, tak abych se mu 
nejprve z hříchflv mých vyznati mohl, pro milosrdenství Boá 
velice žádám." Ale mnozí přitomui obyvatelé zvláště z vy 5* 
Sich stavův, nechtěvse žádosti jeho povoliti, zase mu to 
odpověď dali: „Ale právě hned tobě sem jeSté ty Selmovské j< 
zuvity přivedeme!" ííad čímž hrabě z Martinic, že zpovědník 
nikoliv obdržeti nemohl, velmi se zarmoutivše, nepominul Jea| 
ihned sobě sátn v srdci svém attritionem et contritionem fot 
mirovati a hříchů svých srdečně želeje, takto se modliti: „Jesí 
fili Dei vivi, miserere mei, Mater Dei memento mei, Ježíí 
synu Boha živého smiluj se nade mnou, matko Boží pamatii 
na mne!" V tom pak vejs dotčené osoby hrabě z Martinic oí 
země pozdvihly a jej v černém kanafácovém tuplty kýtou poďj 
Šitém plášti i B rapirem a tulichem, vsak bez klobouku (kt 
rýžto s pěknou zlatou, drahým kamením vše diamanty ozdoi 
benou sňflrou někdo jemu z ruky mocné vytrhl) po hlavS 
z okna ven do hlubiny zámeckého příkopu hanebně jsou vy- 
hodili. Když on tak dolů letíce ustavičně vždycky uejsvětějSí^ 
jména Jesus Maria po několikráte pořád jedno za druhým^ 



I 



I 

I 



t 



silně vzýval, tak lebce jeat na zom upadl, rovné jakť 
posadil, tak že mu, z obzvláStni Pána Boha naSeho, skrze nej- 
svatější blahoslavené Panny Maric přímluvu áfastně obdržené 
milostivé ochrany, ten přehrozný pád na zdrávi jeho, vzlá- 
atě tak hrubé téžkého těla, skoro nic neuškodil. Jakož pak 
od některých dobrých a hodnověrných pobožných lidí to za 
jisté praveno a %yznáno bylo, že jsou právě tehdáž, jdouce 
z starého města pražského přes veliký most s procesí zpát- 
kera zase do kostela, slově matky Boží pod řetězem, v raan- 
Síni raéstň pražském, při tom ponejprve z okna kancelářského 
vyhozeném pánu v povětří se vznášející nejblahosiavenějňť 
Pannu Marii rodičku Boží, kterak jest ona, jakožto jeho nej- 

f)řednějši patrona, jej v tum pádu na Hvém roztaženém a pod- 
oženém plášti v povětří zdržovati i na zem tím lehčeji ne 
tak padnouti jako sednouti nechati, a tak od jisté právě tu 
přítomné smrti vysvobodíco při živobytí a dobrém zdraví do- 
brotivé zachovati ráčila, dobře viděli. Což ačkoliv sice on 
sám hrabe z Martinic tak dokonale neviděl, vnak v tom se do- 
bře pamatuje, ž© ihned, jakž jon z okna vystrčený do povStíň 
se doslal, právě v tom častém svatých jmen Jesus Maria hla- 
sitě vzývání, když jest ku Pánu Bohu silnou naději měl, že 
tu již dávno sobě vinSovanon mučedlnickou korunu zajisté 
dosáhne, přišlo mu před oči, jakoby se to nejpěknější nebe 
otevřelo a jej do sebe mezi svaté vyvolené k věčné radosti 
přijíti chtělo. Jakož pak i z těch, kteří jsou téhož hrabě z Mar- 
tinic z okna vyhazovali, jedna osoba z stavu panského (totiž 
pan Voldřich ze Vchynic) slyšíce, jak jest se on horlivé pod 
milosrdnou ochranu blahoslavené Panny Marie poroučel, tyto 
rouhavé slova promluvil: „Uhlídáme, zdaliž mu co jeho Marie 
spomůže" ; a když sám patrno z okna spatřil, Že týž hrabč 
z Martinic živ a zdráv dole na zerai sedel, tehdy takto propo- 
věděl : „Přísahám Pánu Bohu, že jest mu jeho Marie spomo- 
hla." A ačkoliv v kronice české se nachází, Že někdy chasa 
obecni, zbouřivše se v městech pražských, viceji než jednou 
měsřany radní osoby z rathouzu z oken na plac a rynk vy- 
házeli a tam je rozličnými svými zbraněmi usmrtili a zamordo- 
vali: vsak i to jak od nejmilcistivějži vrchnosti jich, tak i sice 
od Žádného řád, právo a spravedlivost i počestnost milujícího 
nikdá jim schváleno nebylo, nýbrž pokaždé původové těch ha- 
nebných skutkův a vůdcové ukrutných mordéřův vedle práva 
a spravedlivosti náležitě trestáni bývali. Ale aby osoby z sta- 
vův království Českého, obzvláště pak z stavu panského a 
rytířského, takových vražediných skutkův nad osobami z stavu 
panského a rytířského, Jeho Mil. (-ís. královskými míatodržf- 
cími a nejvyššími úředníky zemnkými téhož království ěes- 



84 



kého, i k tomu vlastními svými krevnými přátelý, bratry, strej< 
a ujci tak vztekle se dopustiti měli, toho se žádný podobný pi 
klad nenaciiáai, a tak slušně ti Cechové, kteříž se toho dopi 
stili, při véecfa jiných národich v zlou pověst jsou vešli, 
skrze ně i jini nevinni Cechové té zlé pověsti u mnohých ne 
vinné oučastni býti musí. Á neni divu, že jemu, hraběti z Tumt 
jakožto přednimu vůdci takové hanebnosti to zlé prohřesex 
jeho vyčítali a před oči kladli. Ta pak ohavná ukrutnost téc 
nekatolických obyvatelův z vyšších dvouch stavův kralovati 
českého tak hrubě se rozmohla, že jsou oni jináČe nechtěl 
než právě dotčeného zlého příkladu tehdejší bouřlivé chasj 
pražské zouplna ve všem následovati. Neb jak oni na toi 
nepřestali^ že jsou některé osoby radní z oken rathouzu n| 
plac vyházeli, ale i vně dole na zemi ještě předce všelijakýi 
zbraněmi svými až k smrti dobili : tak též tito, vida, že hrab^ 
z Martinic při tom těžkém pádu na svém zdraví žádné Škodí 
nevzal, nicméně nepřáli mu dalšího života, nýbrž předce M 
docela usmrtiti usilovali a na něj ukrutné z ručnic střílel' 
Hrabě Hlavatá pak vidouce, jak se s hrabětem z Martinic 
věrným přítelem a milým tovaryšem jeho, zacházelo, a z toho 
snadno se domejsleje, že ho tolik potká^ nic jiného k tomi 
neříkal, než toliko spjavse ruce vzhůru pro Pána Boha a jehé 
svaté milosrdenství žádal za dovolení sobě toho, aby se prv^ 
z hříchů v svých knězi zpovídati mohl; potom, jakoukoliv smi 
jemu učiniti chtějí, že jí mile snésti chce- Ale mnozí z nic 
křičeli: „Nechceme my nyní ty Selmovské jezuvíty sem uvésti? 
dosti jsi se jim prvé zpovídal." A tak ty osoby, které jsou 
prvé hrabě z Martinic vyhodili, jimžto Hendrich Mates z Tumi 
stoje za hrabětem Slavatou, tyto německé slova promluvil; 
„Edle Herrn, da habt ihr den andern!^ (vzácní páni, tut 
máte druhého). Potom jsou též hrabě Slavatu popadli a ji 
od země vyzdvihše s pláštěm a rapírem také z téhož okna _ 
hlavé do příkopu vyhodili. Kterýž pří vyzdvižení v okně, zni 
menaje se sv. knžem, v prsy své se udeřil a skroušené řekli 
„DeuB propitius esto mihi peccatori, Bože bud milostiv mně hřií 
nómul*^ A když se pravou rukou zachytil a drobet téhož okul 
držel, tu jest od jednoho z nich hruškou neboli knopfem od 
tulichu v článkv prstův svých nemálo stlučen a tak netito- 
stivč předce dolů vyhozen byl. Klobouk jeho, na němž péknj 
šmuk s zlatými růžemi diamanty obsazenými byl, v kance* 
láři zůstal, řetěz pak jeho zlatý, i při něm také pěkný zlatj 
[. ■ :-rným ěmelcem ozdobený z hrdla jeho při témž z okna" 

strhli a tak roztržený v rukou svých zachovali. TýŽ 
pak hrabe .Slavata, když tak z okna vyhozený již dolů letěl 
právě v tom pádu hrubé o jednu kamennou římsu dolejšíhí 



85 

okna hlavou zavadívSe, sobS jest ŠkodlivS tuž hlavu svou až 
do kosti htuboko prorazil, a tak na zem levým bokom, hlavou 
pak a tváři evou na kámen těžce padSo, hned od toho raísta 
něze vSeho se zastaveni předco dále až do hlubiny pííkopu 
mizerně se dolů koulel. Kterážto výae potom naschvále změřena 
byvše, naílo se, že od okna rovně až dolA na žera měřic přes 
dvacet osm loket, a od toho raísta prvního padnutí předce až 
do hlubiny téhož příkopu, kde jest so týž hrabě Slavata kou- 
lel a tam polomrtvý ležel, jeStS přes třidceti dva lokte, vše 
pražských, vynáší. Z té rány na hlavě hraběte Slavaty krev 
do ůst mu tekla, tak že poěínal hrubě chroptěti a se dusiti. 
Pan hrabě z Martinic, sedě na tom mtstě^ kde padl, a slyše to 
těžké hraběte Slavaty chroptění, milosrdnou láskou hnut jsa, 
roBolviroval se jemu jakž pak koliv ku pomoci pHspěti a tře- 
bas tu jak v Boží, tak i v bližního svého službě a lásce spasi- 
telně Život Bvůj dokonati. VSak obávaje se, kdyby vstal a 
dolft Sel, žehy lidé z oken odevšad hledící jej spatří ce tím 
vlco jeStě po jeho životu dychtóli a na něj stříleli: protož na- 
schvále 86 mnohem mdlejším býti, nežli fest byl, stavěl a ja- 
koby již právě k smrti pracoval, se vší mocí jest sebou od 
země vyhodil a tak se od toho příkopu i s pláštěm, rapirem 
a tulichera dolů svalil a velmi těžce až k hraběti iSlavatovi 
koulel. Tu se potom nikami silně na zemi zadrževše, u něho 
zastavil. Kterýmžto prudkým so vyhozením a tak daleko dolů 
koulením od rapíru a tulichu hrubě se potloukŠe, na levém 
boku sobě jest velikou modřinu krvi podeětou s nemalou bo- 
lestí spůsobil. Vžak jakkoliv týž hrabě z Martinic, nedavse sobě 
v té milosrdné lásce ničemuž překážeti, beze vleho strachu se 
jest vedle dotčeného hraběte Slavaty, jakožto starodávního 
pana ujce, Svagkra, kmotra a bratra svého vždycky důvěrně a 
velice milého, obzvláštně pak toho mučedlnictví věrného tova- 
ryše, na zem posadil a hned jemu hlavu v plášti jeho hrubě 
zavinutou pěkně rozvinouce ven vyndal. Kterážto po levé 
straně již otekla a v tváři i na okii (kteréž ani otevříti ne- 
mohl) hrubě modrá a krví podběhlá, svrchu pak na lobce až 
do kosti hluboko proražena byla. 

Což uhlídaje hrabě z Martinic ne bez velikého utrpení a 
politování, vyňavše z kapsy své facalit, ním jest pánu tu krev, 
která z té rány hlavy jeho až do ůst prudce tekla a pána du- 
sila, pilné všudy otíral, a raěvše u sebe na témž faealitu svém 
stříbrnou malou apatiěku s rozHěnými silnými balsámy ne- 
boližto mastmi přivázanou, z ní jest hbitě šlakový balsáro 
vyndal a ním pána již v mdlobách ležícího pod nosem i na 
Židovinách mazal, a tak s pomocí Pána Boha zase vzkřísil a 
od blízkého zadušení ěfaatně vysvobodil, i také mile napome- 




86 



nul, aby pán to těžké eouženi trpplivé snáSel, n modifee 9» 

\B nim Pánu Bohu duši svou poroučel. Což jest hned učiniJ 

La tu předešlou svou modlitbu, kterou jest prvé hned při Tj 

^hození z okna říkal, zase pobožné opakoval, totiž: „Deus př 

HíiuB esto raihi peccatori", aplicirujíc téch pět slov ku péti 

láin Krista Pána. Mezitím jsou nfikteH lidé, větžím dílem pana 

'služebníci a čeleiiinové (mezi nimižto také lesní myslivci 

hejduci byli) z velkého paláce okolo na vftly nad tím pHk< 

pem, v němž ti dva ubozí páni jeden seděl a druhý mizer 

ležel, rychle s chvátáním běželi, a jakž ti z hAry a z ok< 

paláce hledící páni tuze volali a křičeli: „Střílejte na jeji( 

kAŽi a zabité je do konce!" tak ihned několik ran pořád z roi 

dílných ručnic z oboji strany, jak z oken paláců tak z tžcl 

naproti valům, dolů na ty oba pány se stalo, z nichž dvě na 

hrabě z Martinic přišly, jedna blízko hlavy po levé straně skrze 

obojek na spůsob okruží sbíraný, a druhá nad levým ram< 

nem skrze kanavácový plást a právě pod ním skrze piccatilj 

při áerné aksamitová sukniSce naskrze prošly, a v tom každét 

kusu, jak v obojku tak i v plášti a v sukničce, po dvouc^ 

dosti velikých d i rach učinily. Však dále skrz kabát karmj 

zínový dokonce nepřišly a tělu jeho nic neuškodily, jakž toli 

na dotčených, obojku, sukničce a pláSti, naschvále pro paraátkj 

pilně schovaných, patrné znamení dosavád zůstávají a zřejr 

ukazují, Že ty obě rány z velkých a silných dlouhých ručni| 

B hrubými opravdově kulkami a (jakž zprávy docházely) 

téhož ITendricha Matesa z Turnu myslivce a hejduka učiněni 

byly. Kterýchžto však obouch ran hrabě z Martinic (mimo sar 

jich uslyšení) jest neucejtil, ani o nich nic nevěděl, až p^ 

mnoha nedělích na těch Šatech svých náhodou je spatřil. Zí' 

tím p.ik s týmž hrabětem Slavatou v příkopě sedíce Pand 

Bobu vroucně se modlil. V tom přišla opét rána z nějakl 

dlouhé ručnice upřimo na hrabě z Martinic, a projdouce kutki 

nejprve skrze plásf s uděláním v ném dosti velké díry, tre 

fila ho v levé rameno, a na rukáve jen karmazín něco máli 

natrhla, však jej ani podšívku plátěnnou ani košili neprotrhli 

Nicméně předce to rameno, (bez obzvláštní škody) drobet zra 

niU, tak že z té rány jedna neb nejvíce dvě krůpěje krvi 

vyály, a po zhojeni mazáním asi za týden té rány, hnad oí 

té doby vždycky na tom nusté až dosavád bílé znamení zře 

tedlně se spatřuje. Když jest často psaný hrabě z Martinic tu 

ránu namále jen jako nějaké uStípnutí ueejtil a předce volnfi 

ramenem hejbal, hned jest sám jako nad tím ustrnulý tórou 

božskému na své břfiné osobrt patrnému zázraku, že jerou 

jak ten hrozný a tak vysoká do té hlubiny prudký pád, tak 

i to všecko střílení, až jedna málo ucítěná rána, skoro nic ne- 



w podrdl ; proBež 
myslí horlivou kii Pánu Bobu vzdychajíc srdednfi takto zvo- 
lal: „O pie Deus, ita ne mo inoceisibilero et quasi immortalem 
facis!'' Když jsou k tfini oboum pánůra někteří vřrní služeb- 
níci jich skrze zadní neboližto dolejší pod úřadem nejvyS- 
siho purgkrabství pražského zámeckou branou dolu do příkopu 
ŽH, tehdy ku překážce toho nemeďkali jsou ihned protivníci 
jich také na ně z obostranných oken hrubě stříleti, a tím ně- 
kolik jich zpátkom zase odehnali. Nepřestali jsou tolikéž nS- 
kteři z oken vyhlídající páni hlasem na své služebníky a jiné 
lidi, kteří proti nim a na volích s ručnicemi a jinými zbra- 
němi pohotově stáli, tuze křičeti: „I běžte do pHkopu předce 
k nim dolů a ^iž jednou dobité a usmrfte je.'* KaČež jeden 
z nich myslivec aneb hejduk zase křikem odpověděl : Ej čert 
ví, kdo jest dolů cesta; já přisahám Bohu, že nevím jak a 
hned nemohu k nim dolů nikterakŽ přijíti. V tom křiku a 
střílení pan sekretář Filip Fabricius, který byvše ihned po 
těch dvouch hrabatech 2 téhož okra do téhož příkopu vyhozen 
a na těle svém nejsa Škodně uražen, vida, že jest hrabě zMar- 
tinic již postřelen, a obávaje se také podobné rány, tiáe jest 
od země vyvstal i sám z toho přikopu bez pláště a klobouku 
přímo k přívozu běžel. Na cestě puk hned blízko zadní brány 
zámecké nahodil so jeden dobrý známý jeho, který mu rád 
vlastního svého pláště a klobouku zapůjčil. í davše se přes 
vodu neboližto řeku Vltavu přeplaviti do domu svého v sta- 
rém městě pražském ložícího, kdež se málo zastavivše hned 
sobě landkočího zjednal, Váak nechtěl jest hned tu na vůz 
vsednouti a tak zjevně skrze město jeti, ale raději předce 
pěšky až do vsy N. půl míle od Prahy «el a landkočímu 
8 vozem za sebou jeti kázal, a potom pak i v té vsi hbitě na 
vůz vsedl a upKmo do Vidně odjel, a po vy stání na té cestě 
rozdílných nepřiležitostí a nebezpečenství s pomocí Boží Sfa- 
Blné do Vídně pHjel a tam o těch všech příbězích pražských 
Jeho Mil. císaři i jiným pánům rozprávěl. Áío hrabě z Martinic, 
očekávaje tu předce v příkopě každého téměř okamžení na 
sebe jak z ručnice tak šavlí neb kordem smrtelné rány aneb 
posledního strachu již sobě sám (z veliké naděje obdržení tu 
mučedlnické palmy) žádostivě vinšoval, aby jen brzy oprav- 
dově trefen i bez velikého a prodloužilého trápení do konce 
sabit byl, vždycky jest stále duši svou jeho sv, božské mi- 
losti horlivě poroučel, těmito často opáčenými krátkými mo- 
dlitbami: „In manns TursDomine commendo spiritám meam! 
rodemistj me Domine Deus veritatis !" též „Maria mater gra- 
tiae, mater misericordiae, tu nos ab hoste protege et hora mor- 
tia susoipe!'' Což podobně též hrabě Slavata očekávaje, zdaliž 



88 

také na něj střeli, jest učinil a Pánu Bohu se těmi přede- 
šlými slovy svými pobožně modlil. V tom jest ho hrabě z Mar- 
tinic napomenul, pokudž může, aby vstanouce spolu s uim 
z toho mista odešel a salvirovati se hleděl. Ale on velice mdlý 
to za odpověď dal: „Ačkoliv nohami a rukami sice hejhati může, 
vSak majíce hlavu hrubě potlučenou že mu není možné jí po- 
zdvihnouti a z toho místa se hnouti." Zatíra pak mnozí protivníci 
jich radujíce se některým osobám, které tak potkali, tyto slova 
mluvili: „Již ti dva mrtvi tam leží, psi umrlí nebudou více 
kousati." Ale nezdařilo se jim tak jako té obecné chase, aby 
ti páni hned po jejich vůli usmrceni byli, nýbrž obadva i 
8 třetím panem sekretářem samou Boží předivnou pomoci živí 
zůstalí i potom z mocí týchž nepřátel svých do konce vysvo- 
bozeni byli. Jakož pak poslal jest brzy Pán Bůh týmž dvou 
pánům několik věrných služebníkův jich i některé jiné dobré 
a poctivé lidi ku pomoci, kteříž, ačkoliv ne bez velkého stra- 
chu pro ustavičné na ně střílení předce z služebnosti a upří- 
mné lásky tam do hlubiny toho příkopu šťastně beze škody 
k nim přišli, jesto sice žádný ani jedinký ze všech nepřátel 
jich, kteří by jim dále na zdraví škoditi chtěli (bezpochyby 
z obzvláštního řízení a opatrování božího) k nim tak nolů 
nižádným vymyšleným spůsobem přijíti nemohl. V tóra jest 
hrabě z Martinic, spatřivše tu tak mnoho dobrých lidí, že hrabě 
Slavata jimi dobře opatřen a od nich snadno z příkopu vy- 
nesen býti může, sám od sebe z země jest vyvstal, a napo- 
menouc je, aby hrabě Slavatu, hrubě milého pana bratra a to- 
varyše jakožto neduživějšího a větší pomoci potřebujícího, ne- 
opouštěli, i také s ním se rozžehnavše od něho odešel. A ač- 
koliv sice od toho prvního po vyhození z okna pádu svého 
do přikopu na zem žádného jest na těle svém škodlivého 
úrazu nevzal: vsak poněvadž jest potom teprve tím dobrovol- 
ným dále se do hlubiny toho příkopu k hraběti Slavatovi pro 
pomoženi od jisté (skrze zadušení) smrti prudkým svalením 
a tak nejvíce rapírem a tulichem se potlučením v bocích a 
na stehnách drobet sobě ublížil, nemoha pro bolest sám od 
sebe na tak příkrý vrch dobře jíti, tehdy jest se jednomu věr- 
nému služebníku svému za ruku vésti dal. A když jest mezi 
jinými také již tu v příkopě velebného pána Jana Ctibora 
Kotvu z Freyfeldu, protonotarium apostolicum a hlavního ko- 
stela flv. Víta na hradě pražském kanovníka (kterýž nedávno 
před tím u téhož hraběte z Martinic děkanem smečanským a 
celého Itraje slánského byl, a potom proboštem litoměřickým 
učiněn, jemuž se také týž hrabě z Martinic, když na pan- 
ství svém smečanakém bydlel, někdy zpovídal) k sobě na- 
schvále jdoucího spatřil, a hned jest obejmouce ho s nemalou 



89 



ťadostí takto oa hlas promluvil : „Ejhle milosrdný Pán Bůh 
ráčí inně tuto zpovědníka odsílati. Vítejte a zdrávi budte, 
můj vinSovaný a velice milý pane Kotvo !" Kterýžto vzhledSe 
ca něj slzavýma očiraa^ zase mu pěkně poděkoval a přítomnou 
volnost svou k službě jeho zakazoval, i sám ho takó tomu 
věrnému služebníku jeho vésti pomáhat. Jakžjcst pak dotčený 
hrabě z Martinie z toho hlubokého příkopu na horu k domu 
paní Polyxeny Lobkovské, rozené z PernStejna, nejvyšší paní 
Kancléřové království českého a jiŽ kněžny z Lobkovic přišel, 
tu jest uhlídal jeden velký (bezpochyby z Její Milosti nařízení) 
oknem dolů až na zem dolů spuštěný Žebřík, a hned po něm 
B dobrou nadepsaného pana Kotvy pomocí nahoru lezl, a skrze 
to spodní okno do téhož dorau bez Škody přisel. Neb tičko' 
liv mezi tím vždycky předce rebelátí nepřátelé stojíce z druhé 
strany proti tomu domu na valech hrozně stříleli, a zvláště je- 
den z dlouhé ručnice naměřivše nahrabe z Martinie, právě když 
jest po žebříce na horu do okna lezl, třikráte pořád vytiskl a 
tak snadno, kdyby obzvláštní ochrany Boží nebylo, jednou ra- 
nou téhož hrabó z Martinie i za ním pana Kotvu oba spolu 
trefiti a z toho žebříka dolů sraziti mohl : však mocným bož- 
ským řízením pokaždé jest mu ta ručnice sklaraala a nikdá 
žádný oheň vydati a kulku vystřeliti nechtěla. Potom hrabě 
z Martinie v dotčeném domě, slově Pernstejnskýra, do zadní če- 
lední komory vešel, a tu hned kleknouce počal se témuž panu 
prelátovi Kotvoví zpovídati. Že pak právě v tom mimo na- 
ději (bezpochyby z obzvláštního řízení božího) mnohoctihodný 
P. MartinuB Santinus Societatis Jesu ordinární zpovědník jeho 
k němu do té komory přisel, jakž ho hrabě z Martinie spatřil, 
ihned s pěknou svou panu Kotvoví učiněnou omluvou a s do- 
brým jeho spokojením z nova jest se témuž P. Santino skrou- 
šeně zpovídal, a po přijaté absolucí některé modlitby vyři- 
kavše na jedno prosté čelední lože ae položil, no tak proto, 

Í'akoby tak hrubé neduživý jsouce nějakého odpočinuti potře- 
(oval, jako raději více proto, kdyžby tak někdo k němu do 
komory přisel, aby ho každý vidouce tak ležeti za mnohem 
nemocnějšího i k smrti nebezpečnějšího měl a držel, nežli jest 
v skutku byl. Jakož pak, když jsou potom k němu rozdílné 
osoby pod spůsobem navštívení jeho přišli, tehdy jest se jim 
(ssvláSté těm, které jest více za Škodlivé spehýře nežli za upří- 
mné přátely své poznal, ačkoliv jest sice nemnoho takových 
k sobě pouštěti dal) tak hrubě nemocným dělal, jakoby hned 
v některé hodině život svůj dokonati měl. Vsak jednomu do- 
brému katolickému člověku Petrovi Thomasoni, zemskému chi- 
rurgo, předce jest, kde ho co bolí, vyjevil a ty své jak v bocích 
a na ^tehnách modřiny, tak i tu na levém ramene malou 



90 



rAnku svou ukázal i nfijaltým olejem pomazati dal. A poní^- 
vadž jest často psaný hrabě z Martinic již toho času v tom tak 
hrosném rumoru, potupeni a potlačení pi*áva a spravedlnosti, 
pravém pozdvižení a dokonalém zbouřeni nercili celé Prahy, 
ale hned pořád vsí české země (neb jsou tehdáž tu v Praze 
skoro všickni obyvatelé ss celého království Českého, zvláStS ne- 
katoličtí pod obojí, při tom nepořádném sjezdu svém byli a 
lid válečný jak prvé tejně, tak již zjevně verbovali a nají- 
mali) svým déle v Praze aneb kdežkoli v zemi české zílstá- 
ním i tady zajisto následující násilnou smrtí svou nic tu více 
k službě Jeho Mil. Cis., vrchnosti své nejmilostivější, ani k do- 
brému vlasti své railé hrubě nešťastné prospěti a pomoci ne- 
mohl : protož jest se ve jméno Pána Boha svého, nepochybně 
z vnuknutí jeho svatého, pro salvirování tívkto předivně a zá- 
zračně zachovaného zdravého života svého k dalším Pána 
Boha a choti jeho církve sv, katolické, též Jeho Mil. císaře a 
krále pána svého i celého slavného domu Rakouského věrným a 
platným službám tak na konec resolviroval, aby Imed ještě toho 
dne z Prahy ven vyjel, a tak furiae cnideli neboližto vztek- 
losti a ukrutno«ti nepřátel církve svaté záhy ustoupil. Však 
v tom jest se sice krom málo některým důvěrnějším přátelům 
a služebníkům svým domácím nesvěřil, ale v slušné tejnosti 
dal jest sobě nadepsanému zemskému barviři Petrovi Thoraasoni 
netoliko bradu nízko ostřihati a ruČničným prachem smoče- 
ným očerniti, ale i tvář drobet pokáleti; k tomu též jakési 
ničemné staré a škaredé šaty, davše je sobě od rozdílných 
osob čeládky zadní v témž domě sem i tam po kuších kou- 
piti, na sebe jest oblekl, a pro peníze poslal jest svrchu jme- 
novaného pana Kotvu s klíčky od šrejbtise do domu svého, 
kterýž vyňavše 3i)0 dukátův jemu jest je přinesl a odvedl. 

Mezitím předepsaní věrní služebníci hraběte Slavaty i ně- 
kteří jiní dobří lidé nad pánem lítost majíce v tom příkopu, 
vidouce, že pánu samému od sebe vstáti a jinam jíti ani po 
žebříce do okna lézti (jako hrabě z Martinic učinil) nikoliv 
možné nebylo, nemeškali jsou pěkně pána od země vyzdvi- 
hnouti a tím příkopem okolo zjevně předce skrze vejS dotče- 
nou zadní bránu zámeckou nahoru přímo do domu kněžny 
z Lobkovic a do čelední světnice (právě pn té komoře, v které 
milý a věrný tovaryš a přítel jeho hrabě z Martinic ještě ležel) 
vnésti, a tu jsou pána hrubě mdlého na nějaké tam ustlané 
modraci položili. Ten pak zemský barvíř Petr Thomaaoni, 
uznavŠe toho velikou potřebu býti, jest neprodleně témuž hra- 
béti Slavatovi žilou krev pustil, některá posilnění i tranky 
píti dával, a obzvláště tu na hlavě jeho ránu obvázal, i sice jak 
9Q mu z& nejlepší vidělo, pilně pána hojil a opatřil. Kterýžto 



I 



I 



I 

I 



tomu panu kanovníku Kotvoví (neb o panu P. Santinovi, že vedle 
avétnice v komoře u hrabete z Martinic jeBt, tohdáž nic nevéděl) 
skroufionS se sspovidati i na to so pobožná Pánu Bohu mo- 
dliti. V tom jest nenadále jedna silná troppa osob 2 vySSích 
stavův nekatolických pod obojí spolu 9 služebníky a čeládkou 
svou, vde na koni, před týž kněžny z Lobkovic dúm 8nema« 
lým hurtem přijela, z nichžto Hendrich Mates z Turnu a 
jiní přední toho pozdvižení a skutku ohavného původové hned 
jdou upřimo nahoru do knéžniného pokoje běželi a tu kněžně 
stran téch obouch hrabat velmi tuze domlouvali, ptajíce se ua 
ně, kdeby se zdržovali, a při tom žádajíce, poněvadž nepochy- 
bujív-že kdežkoli v domě jejím ukryti jsou, protož aby jim 
hned vydáni byli, Kteréžto dobrá kněžna uměla jest srd- 
natou a rozumnou odpovědi svou je pěkně z téhož domu svého 
odbýti a hucd zpátketn zase vypraviti. 

Když jsou pak hrabě Slavata a hrabe z Martinic o příjezdu 
té troppy k domu a k vyhledávání k smrti osob jich zvěděli, 
jakž jsou se slulně toho nemálo utekli, přitom vSak ustavičně 
Pánu Bohu se k ochraně duái i těl svých pobožnými modlit- 
bami Bvými horlivě poroučeli: tak zase, když jsou o jich 
zpátkom odtažení zvěděli, z toho jsou se nemálo potěšili a 
dotčené kněžně za tu její moudrou a dobrotivou, právě ma- 
teřskou ochranu velice hrubě děkovali. A ačkoliv jsou také 
týchž obouch hrabat obě paní manželky, urozená paní, paní 
Lucie Otilie Slavatová, rozená z Hradce a na Hradci, a pani 
Maria Eusebia z Martinic, rozená z Sturnbcrgka, po dověděni 
se toho pánóv manželův svých hrozného pádu a všelijakého 
předco trvajícího velikého smrti jich nebezpečenství, chtěly 
J8OU rády k nira hneil na hrad pražský přijeti a povinně tam 
je íobě manželsky opatrovati ; ale poněvadž se to jim nijakž 
dobře trefiti nemohlo, ani od nich samých, pánův manželův 
jich obouch, k tomu žádným spůsobem povoliti se nechtělo, 
proto aby tudy o nich, v kterém místě zůstávají, hued tak 
br/y proneseno a projeveno nebylo: tehdy každý dobrý a 
upřímné lásky manželské povědomý člověk sám při aobě 
zdravě souditi můsíe, jakou jsou přehrozně velikou žalost ty 
obě pani v srdcích svých tehdáž snášely, když jsou proti žá- 
dostivé vůli své ku pánům manželům svým nejmilejším, v tom 
jich těžkém a nebezpečném způsobu postaveným, nijakž přijíti 
uesraěly a je uhlídati nemohly. Proto vSak předce nepominuly 
jsou, jakž nejlépe mohly, jim tejně 8 věrným svým manželským 
spomínánim a vzkazováním všelijaká posilnění h lékařství ode- 
sílati. Kteréhož jsou však tiž páni manželé jich, jsouce bez- 
toho BÍC6 od Pána Boha mnohem vioe posilněni, namále ažt* 




váli, nýbrž hrabS z Martiníc dle své uSinřné rosolaci, pSknS bé 
8 dobrodinicí svou kněžnou z Lobkovic rozžehnavše, ve jméno j 
Boži okolo sedmé hodiny německé k večeru, ještě v bilosvět- 
lém dni, vysel jest tak škaredě provlečený z té Čelední ko- 
mory, a vejdoiíce do světnice, v niž jest hrabě Slavata zraněný 
a těžce nemocný ležel, ačby hned tu byl hrubě rád se pánemj^ 
jakožto svým dávným důvěrným a nejmilejším panem ujcem, j 
švagkrem, bratrem a tovaryšem (mimo to, co jsou sobě sice pt 
služebnících svých vzkazovali) jeŠtě dále a více něco mluvi] 
a mile se rozžehnal : vsak viděvse při pánu některé osoby ne*l 
mlčenlivé, kterýmž se on v tom důvěřiti nesmějíce, znát 
dáti nechtěl, musil jest z potřeby (ac nerad) předce spěšní 
projíti. A jakž jest z světnice té na plac dorau toho přigel|1 
spatřivše tu dva , mnohé cti hodné patrcs societatis Jesu,^ 
totiž Patrem Melchiorem Trevinnium a P. Martinům Santi^ 
num, když jest právě mimo ně sel, nemohl se zdržeti, aby jttj 
tak z prosta minouti měl, nýbrž z obzvláštní k nim vždycky] 
mající lásky jednoho z nich loktem ruky své drobet uhodil 
a tím vlaským slovíčkem a Dio jest jim valediciroval. Potoi 
pak z téhož domu hrabě z Martinic, kázavse dotčenému Petre 
Thoraasoni barvíři zemskému drobet před sebou jíti, předce jes 
asi dvaceti kročejův za ním tou ulicí, a tak vždy dále skrze 
celý hrad pražský a všecky brány zámecké i rozdílné již pí' 
nich všudy osazené varty (nebyvae nikdež od žádného poznán) 
šfastně až na Hradčany prosel. Tu rozmejšlejíce se, zdalibi 
tak předce beze všeho se pani manželkou svou se rozžehnat 
dále jíti i potom docela odjeti měl, přišlo mu na mysl, žť 
jest Kristus Pán a spasitel nás, vstávše z mrtvých, hned se'' 
nejblahoalavenějsí Panně Marii rodičce své k obzvláštnímu je- 
jímu potěšení mile ukázal. A protož také jest se na tom usta- 
novil a přes hradčanský plac uprímo k domu svému šeU 
Vsak do něho předními vraty vjíti nechtěl, než předce vedli 
něho tou malou uličkou okolo jdouce a z ní potom zadnÍQ>ra 
vraty do téhož domu svého vííti chtíce, na dotčeného pře(' 
sebou jdoucího barvíře Petra Thomasoni jest zavolal a jerai 
ten oumysl svůj vyjevice řekl, že k pani manželce své jei 
maličko zastaviti a jí zázrak Boží na sobě, že předivně živj 
a zdravý zůstává, ukázati chce; protož aby na vrata zatloukl 
Když jest pak několikráte na ně tloukl, po dosti dlouhé chvil 
přijdouce vrátný jen málo drobet vrata otevřel a Petra bar 
víře sobě známého do domu jest bez odporu vpustil, aie 
ním hraběte z Martinic, tak škaredě oblečeného i na tváí 
pokáleného, pána svého vlastního^ nepoznavše tam pustiti n€ 
chtěl, až po dlouhém zpěčováni sotva jest se témuž harvíi 
na to, aby také s nim služebníka jeho a v barviřetvi učedloibkf 



tam vjíti nechal, pěknými slovy namluviti a naprositi dal, že 
jest teprva také pána svého neznámého do domu vpustil. A 
vejdouce tam oba, hned jest brabč z Martínic napřed po zad- 
nich velikých schodech nahoru až pod krovy běžel a dotče- 
ného Petra barviíe pro pani manželku svou, do jejího pokoje 
neboližto fraucimeru (nevědouce o tom, že doma není) poslal. 
A když jest od ného zprávu vzal, že pan Adam starší z Stern- 
bergka nejvyšší purgkrabě pražský, vlastní pan otec její, jakž jest 
o tom hanebném hrabete z Martínic, zetč a syna svého velice 
milého, z okna vyhození dokonale zvěděl, hned jest pro tuž 
pani manželku jeho, jakožto dceru svou hrubě milou, s vozem 
a koiSmi, tak aby ku pánu spěšně přijela a pán jí nesmírně 
zarmoucenou tím lépe u sebe těšiti mohl, naschvále odeslal, a 
ona hned ku pánu otci svému poslušně jela a tam zůstávala : 
tehdv jest se téhož Petra Thomasoni dožádal, aby on stěžně 
do (lomu téhož nejvyššího pana purgkrabiho seaol, tam paní 
hrabince z Martínic v tejnostt pošeptal, že již pan manžel její 
v domě svém děkuje Pánu Bohu, živý a zdravý jsouce, žádá jí, 
aby, chce-li ho živého viděti, neprodleně k němu po tichu při- 
jela. Což jest ihned ráda učinila a jen sama druhá přes hrad- 
čanský plac pospiaíc k němu jest doraň jen upřímo pod krovy 
přišla. Tu jak jsou se, ačkoliv krátce vsak hrubě mile spolu 
vítali, a hrabě z Martínic, ukázavše paní manželce své tu od 
postřeleni na levé ruce své neškodnou ránu a na znamení, 
že i sice na celém těle svém dosti zdráv i ještě Čerstvý na 
nohách jest, schválně před ní skákajíc, též capreoly vysoká 
udělal; tak brzy zase jsou ae, ačkoliv přehořce, předce trpě- 
Uvě (oba se hned ve všem samé vňli boží docela oddavše) 
spolu rozžehnali. A tak týž hrabě z Martínic ani dětem svým 
vlastním se neukázavše, však je (kterýchž tehdáž osm živých 
bylo) dotčené manželce své, jakožto jich všech vlastni paní 
mateři in meliori forma poničivše, ve jméno Boží z domu 
svého předce tou zadní ulicí, dále mimo klášter kapucínský 
a potom strahovský až dosti daleko na Bílou horu, s výš psa- 
ným Petrem barvířem pěšky, bez obzvláštní bolesti neb těžkosti 
došel, a nalezše tam již dva koně toliko s malým prostým a 
starým již spotřebovaným kočárkem, slově koles, od svrchu do- 
tčeného pana Jana Ctibora Kotvy sobě zapůjčený (poněvadž 
jest svých vlastních koní a vozů, proto aby skrze né poznán 
nebyl, bezpečně užívati nesměl), vsedl jest na ten kočárek a 
vzal na něj s sebou téhož Petra Thomasoni barvíře a jednoho 
služebníka svého čerstvého pěšky při tom kočárku běžícího. 
Cestu pak svou, ač by nejraději byl do Vídně upřímo k Jeho 
Mil. Cis., králi a pánu svému nejmilostivějšímu, vzal, však po- 
něvadž jest slušně se obával, že ti pozdviženi nepřátelé, jakž 



94 



se odjezdu jeho dovědí, hned nejvíce na tu vídeňskou cestu 
hádali a za ním rychle na koních poslíce, tudy jej všudy 
pilně hledati hudou, tak aby ho dostati, zajíti, zpátkem zase ' 
do Prahy přivésti a tu dle své po smrti jeho nejvejs dychtíc! 
vůle ukrutně dobiti mohli, anby snad ani akrze všecky města ^ 
pražská bez poznáni a zajetí osoby své bezpečně neprojel; 
protož mysl svou k Mnichovu do Bavor obrátil, a i proto tam 
(však ne obyčejnou cestou) jeti docela se resolviroval, že jest 
někdy pan otec jeho dobré a hodné paměti, pan Jaroslav Bo- 
řita z Martinic, Jeho Mil. Cis. rada a komorník, hned z mladí 
v službě Jeho Milosti vzácné paměti Albrechta knížete bavor* 
ského (nynějšího Jeho Mil. knížete Maximiliana pana děda)] 
nejprve za edelknaba, potom za komorníka byl s tou nepo- 
chybnou nádéjí, že od téhož Jeho Mil. knížete Maximiliana (již 
kuríiršta) též od Jeho Milosti knížete Viléma pana otce, a Jeho 
Mil. knížete Albrechta, vlastního pána bratra Jeho Mil., rád 
vidin a pod dobrotivou Jeho Milostí ochranu v tom pokojném 
katolickém městě Mnichově bezpečně za některý čas, až do 
milostivé Jeho Mil. Cis. pozdržeti moci bude. Když pak již 
od Prahy přes 3 míle do jedné vísky Tuchlovice řečené při« 
jel, tu jest hned rychle ty dva koně s kočárku vypráhnouti 
a je 8 poděkováním panu Kotvovi zase odeslati, jiné pak čtyr^' 
dobré klisny z dvora svého vzíti a do toho starého kočárku 
zapřáhnouti dal. A tak tím spěšněji jedouce, štastně jest na 
druhý den, totiž v svátek slavného na nebe vstoupení Krista 
Pána 21. máje, teprva k vícerou do kláštera plasského řádu 
cistercienského přijel. Však žádnému se tam kromě saméroa 
panu opatu téhož kláštera, velebnému knězi Jiřímu Vasmuci- 
usovi (kterýž až posavad živý zůstává) znáti nedat. Kterýžto 
pan opat jeho vhlfdně k sobě jest přivítal, i hned bez mnohého 
hluku do jednoho čistého pokoje tiŠe uvedl, a jemu i služeb- 
níkňm jeho dosti jísti a píti i klisnám obroku dal- 

Hrabě z Martinic, nemnoho tu pojedše, hned se do psaní 
dal. Předně učinil jest psaní Jeho Mil. Cis. do Vídně, takové, 
jakž výpis jeho tuto slovo od slova položený ukazuje: 

Nejjasnřjšfmu a nejnepřemoženějšímu velikomocnému Hraakému ci&aři| 
uberskéina a českému králi, jiáiiu mému nejmilostivějšímu. Jeho ililosti. 

NejjasnějSi a uojnepřemoženžjSÍ velikoraocný Hmský císaři, uherský a 
čeaký králi a pane mftj nejmiloHtivější ! Nepochybuji, Že jest již VaiSi CÍB* 
Mil. dobře vědomo, jaký jest se skutek v katiuelái*! Vaai <JÍ8. Mil. £eaké na 
hrade pražském se mnoa vykonal. Kteréhož já, poněvadž Kristus Pán a spa- 
aiUil m&j na kříži pro mne trpěvše muohem více protivníkům svým ano i 
nmé hřlínému odpustiti ráčil, také vykládati pomijím, nýbrž všecko to, co 
jest mi tu koliiv od kterýchkoli v ublíženo, trpělivá pro Boha, víru jeho svatou 
katolickou ti pro Vaií Cis. Mil. snáSejice, vfiem i jednomu každému srdcem 
upHmiiým mile n&m odpustil a odpouštím, a nikdá ae niéeho toho uad žádnýn^ 






ž vymstívati ncclu-i, iiemtuím a nebudu, VaSí Cíb. Mil. poníženě 
Že také tflho nífpho /,» pH(!'inou mou žAdnému niČim Klým sporní 

č(te. Dále pak, puněvadž to někoHkoiiáanb na diikonnló uomrcení mé 
p08tR6ovalo i ncpocliybuL- inínéuo jsouca, tak jsem docela za mrtvého po- 
loŽeu b;y], avSak že JcHt nebeský a v6čný Pán Bdli jistě nade vSecek rozum 
a béh lidského pHrosseui Mvým předivným vlíeniohoucným eAterakem vždy 
předce mne posavad v iivobytí ponechati rááil, to již eluSné za nový život, 
od jeho sv. božské volcbnoHli mnS dobrotivS darovaný a jako za nové cro- 
xení oHuby iné pokládati se mfížo. 

I uejmiloBtívřJKÍ císfiii, králi a pane mflj ! Poněvadž eřejmé a patrin'- 
jest, ie jsem já v povinnoHtech mě svěřených a poručených jak v úřad** 
semském pur^^krabsi \ i karlAtojnského tak i v inlHtodržii<.'ityi VaŇÍ Cis. Mil. 
v tom království vř.dyckny, jakž na dDbréhn pocliv^-ho ílovfka i věrného a 
poddané poaluSnélio služebníka náležJ, v nejvétlim nebeípeřenství až do 
toho phrosenS Bmrtixilného pádu stále v tomto království a na větSim díle 
v Prsze zfislával a dle své nejvyiiM možnosti vňelijak upřímně a pilně pra- 
coval, nyní pak jsouce předivně a jisté ^zrádně z samé božské milosti jako 
v nově zrozený, kdybych se sde v tomto království dolu pozdržel, budto 
T méstecb pražských zůstati neb na xámku Karlátejné aneb na jiném statku 
loém bydleti, aneb sice kdekoli jinde nkryti se chtěl, tohdy bych nikdež 
hrdlem svým bcKpeřen býti uemohl a nebyl. Vidouce a snajice to již suaduo 
ex pracoeilentibus factis, ano i sem i tam to doslýchajíce, že (i>rej) moji pro- 
tivníci (jichžto já predce dobrým přítelem aAstávam), mne tak živého nene- 
chati, nýbrž vždy přcdec; docela mrtvého míti chtějí, i kterakž bych pak (o 
Božo j)ředivný strážce a zachovateli rafij I) proti přirozonémn právn opiH jinou 
prchlivost na sebe nesmyslné doSekati, a jsa prvé od pádu sražený a oit po- 
střeleni araněn^', nyní jako nějaké hovado se d«biti a usmrtiti zoumysln 
dáti měl, anbych tudy ueluliko sám proti Hobé ale í proti Pánu Bohu zliře- 
Sil, kdybych tu právě svým vlastním mordýiem byl. A poněvadž na ten «?Aa 
v této zemi žádná válka nebyla a jeStě bohdá není, neuznal jsem potřebu 
býti, kancelářské a komorní v pilných potřebách VaSi Cis. Mil. každodenní 
práce mé opnstiti a na Karlšteju odjeti, mnohem pak méně many své tam 
obsilati, a nimi se na zámku zavírati, tak aby sa ňákým takovým aa- 
obyčejným opatrováním téhož KarSStejna zhyteíně k iíákému zlému vej- 
kladn a dalSímu proti mně domnění nejmeníií příčina nedala, zvláStě že 
někteří manové nyní také v městech pražských při sjezdu zftstávají: a protož 
nejprve před věčným Pánem Uohem, blalioalavcnou pannou Marii, rodičkou 
jeho a vSemi vyvolenými jeho svatými, potjm předně před Vaší Cis. Mil. 
králem a pánem mým nejmilustivějšim v uojhlubŠf pokoře, poddané, u před 
Její Mil. císařovou, královnou a paní mou nejmilostivější |)okornř, před Jeho 
Mil. královskou poníženě a před nojvySSfoii pány ouředaíky a soudci zem- 
skými. Vaii Cis, Mil. královskými pány místodržlcimi a pány radami v krá- 
lovství českém, služebně, i přede vSenii pány stivy království fieského jak 
společně tak rozdílně a obzvlá&tno, též před urozeným a statoéným rytířem, 
panem Adamem llřanum z ílarasova , VaSi Cis. Mil. radou a purkrabím 
karlštejnským, tovarySem mým, přátelsky n přede vSim světem zjevně, jak 
nejvejS a nejlépe býti může (aČ jistě hrubě neřád v5ak a donucené potřeby), 
se v3í náležitou šetrností a uctivosti, slušné protestiruji, v tom se olila- 
iuji a poctivost svou, hrdlo i statek vysoce vyhrazuji, na dobré svědomí mé 
to berouce, že bych srdečně rád v Praze KŮstat, kdybych v ní hrdlem a ži- 
votem svýin, již právě zázračným, bezpečen byl a tu VaSí Cis. Mil. v nř^Čom 
platně sloužiti mohl. Ale poněvadž týmž ostatním životem mým, od Pána 
Boha mné (proti vfiemu přirozenému smrtedltiosti běhu) předivně zachova- 
ným a právě znova darovaným, zde v této zemi l>ezpeťíen nejsem, a tu VaSí CM. 
králi a pánu mému nejmilostivějšímu i vlasti mé tak zbou!'ené přítomnou osobou 
moO) živou i mrtvou, dokonce nic sloužiti a prospěti nemohu: tehdy povinné aa 




ton šamoa vysoce potíFebnon pHJ^bioTi, totíi pro sluSné t&hoi ostatního iivota 
mého k dalfiím věrným a platným buohda službám V&ix Cis. Mil. zacho- 
vání, z tohoto Yafii Cis. Mil. království, jen zatím do líbezné Vaší Cis. Mil. 
ville, jinam se uchýliti musím, a ačbych nejraději k VaSl Cis. Mil. jakožto mé 
nejmilostivřjSí vrchnosti do města Vidně jeti chtěl, vBak nemoha již ani 
skrze města pražská ven z brány již vartované bezpečně vyjeti, mnohem 
bych méně tou cestou (po které nejvíce mne hledati budou) až k nynějíí 
residenci VaSí Cis. Mil. dopraviti se mohl. Pročež Váží cis. a královskou 
Mil. pro Pána Boha ve vSí ponížeností poddíině prosím, že mně to ne v itlou 
ale v dobrou stranu obrátiti, a toto mé slaSné a spravedlivé z největší donu- 
cené potřeby i se vSí uctivou šetrnosti pokorně učiněné ohlášeni milostivě 
přijíti, nicméně také mně, zdaliž se hnod nyní zase do měst pražskýcli na- 
vrátiti a v nich spolu s manželkon mou nejmilejší a dítkamí naSimi milými, 
tak jako kdy prvé předeSlým pokojným spflaobem, s dokonalou bezpečnosti, 
poctivostí hrdla neb života a statku mého svobodně bydleti a zůstávati mohu 
a mám, aneb co bych sice dále rébus sic stantibus učiniti, a kdebycb se 
inezi tím bezpečně zdržovati měl, v tom jistou v&li svou milostivě vyjeviti 
sobě ueztížiti ráčíte. V Čemž se jako i ve vÍom sice jiném, Vaši Cis. Mil. 
já spolu se vSemí svými k stálé milostivé císařské a královské ochraně po- 
níženě poroučena Činím, s tím se Pánu Bobu za VaSi Cis. Mil. a Její Mil. 
císařovou, též Jelio Mil. královskou i celý slavný dům rakouský vroucně 
modlíce, zůstávám stálo VaM Cía. Mil. 

vždycky věrný a posluSný poddaný a služebník 

Jaroslav BoHta. 
Datum v Cechách die ascensionis Domini, 
to jest 'J4. Maji, anno 1618. 

Kteréžto psáni hned jest odeslal v jiném listu svém, teh- 
dejšímu nejvyššímu pánu kancliři království českého panu 
Zdeňkovi z Lobkovic (kterýž potom od Jeho Mil. Cis. kníže- 
tem učiněn byl) dobré a hodné paměti avědčicím, zavřené, za 
to pána velice žádajíce, aby je co nejdříve Jeho Mil. Cis. 
přednesl a na ně zase od Jeho Mil. Cía. jemu dobrou odpo- 
věd a resolucí, kteroužby ao spraviti mohl, k obavláštnírau 
jeho potěšení brzo spůsobil. Chtéjíce pak on hrabě z Martinic, 
aby táž spravedlivá protestací jeho vSudy zjevná, a služná be- 
zelstného odjezdu jeho příčina vSem vtibec známa byla, nepo- 
minul jest druhý exemplář toho vejS položeného psaní svého 
jiným pánům mÍBtodržícím Jeho Mil. Cis, v království čea- 
ském k rukám nejvyššího pana purkrabí pražského, tehdᎠ
pana Adama staršího ze Sternbergka, s jiným též obzvláště 
pánu svědčícím listem svým upřímo do Prahy odeslati. A po- 
něvadž ty oba listy jak nejvyššíma pánu purgkrabí pražskému, 
tak i nejvyššímu pánu kancliři, skoro v jedny slova učiněny 
byly, protož tuto se toliko jednoho samému panu purgkrabí 
svědčícího vejpis hodnověrný klade. 

Urozenému pánu, panu Adamovi stariimu ze Sternbergka, na Bechyni, 
Sedlci, Zelené hoře, Libochovicích a Budyni, římského císaře Jeho Mil. 
radě, místodržícímu a nejvySSÍmu purgkrabí pražskému, pánu otci mému nej- 
milejKímu a laskavému, .Toho Mil. k rukám vlastním. 



r „Sluibj své povolné a vždycky, i v povétři liUjio, dte nejvySSÍ inořiJOL_ 

»£ do smrti mé posluSní (cht^jlc a Viiší Mú. živ i před Vnfii Mil. mrU-v 
"laýti, i vSecko to ncjlepSť, co BKmi sobS od věcního pAuA Boha iádoti T&iite, 
^aSÍ Mil. viniajMc,) apřimuě vskaEuji. 

VaSe Mil. urozený pane, pane otío infij nejmilejSÍ a laskavý ! VSemo- 
Iioud a miloHrdný Pán Bůh uihdá ty, kteří v něj opravdově doufaji, opou- 
JttHi neráčf. Byl jsem t okna. do hlubokého příkopu vyhozen a v tom hros- 
iiém pAdtt jsera híco na tele svím něco obražen, tak žo volné choditi mohu, 
-vSAk ne rozražen. Jsem též kulkami třikrát z rufnic vyjtřolonými pojitířelea, 
&v&ak nikdi Škodlivé neprostřelen ani nezastvclon ; to pak ne mou hodnosti 
a z&sloužilosti, alo milostivoBtf samého Pilna Boha uaSeho (kteráž, dle mého 
liftkolikerého Vaňí Mil. otniinení, jednou figurou v káplo »v. Václava muče- 
dlnictví pdnu Vilémovi 81avntovi a mně vyznamenati nidil) buJ jméno jeho 
avaté pocbvAIeno. Ale nebyli jsme jeitó obá, KvláStS pak jA, liodiii dokona- 
losti mučedlnické ; jak se Bohu líbilo, tak se stalo. Co jamu koliv pro Pána 
Boba a viru jeho svatou katolickou trpňli, to nim sajiaté věčný Pán Bftb 
jixfi o(t|)laliti ráčí, Oú pak pro Jeho Mil. Cis., stane-Ii se nám jaká odplata, 
I to ukážo; vříak co se tn koliv stalo, to so vSo pra lepSl naSo budoucí 
Pánu Bohu zanloužení st^lo, satim pak munimo hledéti sobe to meritum 
netratiti, uýbrí ad futurum praemium pilni šachovati. Já vSom protivníkům 
svým spolořné i rozdílní, kteří mné kdy v ďemkoli co ublížili, to viSe trpělivě 
dle přikladu Krista Pána snáSejíce mile odpoultini a nikdá na žádná vy- 
mfitjiiií nad niini nunomy.ilím, anobrž Jeho Mil. Cis. sám se za n6 přimloa- 
viýic ponížeiit^ žádám, i Páua Boha ua to prosím, aby žádnému to ničími 
zlým spomínáuo uebylu. 1 poněvadž jsuu oui dle svého vlastního soudu již 
vftli svou nad námi ukrutně provedli a já předcc je vSecky aa milé pány 
přátely Hvé mám a míti chci, teiidy nevím, prod by aspoň již na toiu přestati a 
nám ttiho příti nechtěli, že jest milosrdný Pán Bňli joSté to živobytí v nán pře- 
divní' zanechati ráíil. My jsme již domu6lé právo jdjich až přílii5 skutečně 
vystáli a vSecko Pánu Bobu poroučejíc vždy té nád^jo k uim jsme, že již 
aspoii le]i%ího pokoje užijome. Já sice nic jiného nežádám, než abych za to 
rystAté trápduí od Pána Boha věčné odplaty očekávajíc, po té přirozené smr- 
telnosti zázračně zase obživeuý a jako znovu narozeny v colém spUsobu 
svém ťipltiě zůstával, co jest mi, ne od nich, ale od Pána Boha, od vrch' 
nosti mé ncjmilostivéjíí dáno i od pániiv rodičův, předkftv a přátel mých 
zanecháno a odkázáno, to aby mi od žádného bráno nebylo. Iládbych se 
zase do Prahy navrátil a tam s manželkou mou ncjniilojíil a dětmi nai^imí 
milými jako prvé pokojně zfistával, kdybych tam mým životem od Pána 
Boba mně znova záaračníi darovaným dokonale bezpečen í k službám Jeho 
Mil. Cis. a k spasitudliiému vlasti mé milé pro.spi^chu něco pláten býti mohl. 
PfOtcstAcímonaluSnou a potřebné vyhrazení poctivosti mé (vedle jjřirozcného 
viech i pohanských iiárodAv práva) |>řlležitě odcsilám, služebné Vaňí Mil. pro- 
slc-e, račtu je s dobrou mauiorou větSímu poítuVch. Mil. páu&vniístodržicíeli Jeho 
Mít. CI*. v známost uvésti a v tom i ve vSern jiném vždycky mne sobě otcov- 
sky poručeného jmfti, též manželku mou nejmilejiii a dítky tiiiio milé, ja- 
koito svou posluSuou dceru s vnouČítky malými, v ničom neopouStěti, nýbrž 
tak laskavě chrániti, aby se jim v ničemž nikdá žádné ublížení od žádného 
nedalo* neb jsme tuho na vlasti n.iAÍ nikdá nezasloužili. Pán Bl!ih rač dáti, 
aby víickni tak moji upřímní přátelé byli, jak já jejich celým přítelem jsem 
a býti vždycky žádám. 

Jeho Mil. nejvySiího pana sudího zemského, ráčí-Ii buohda Živ jeltí 
býti, dejž Pán B&b, i bry.y zaao zdráv, službami mými volnými přátelsky a 
velice pozdravuji. 

HIsvHta: PamAU. 7 



98 

S tím 80 stále milosti a lásce Vftí^i Mil. otcovské sluSebnS poroaSený Sinim. 
Datum v Čechách nedaleko Karlštejna, die AccenBionis Domiai, to jest 
84. Maji, anno 1618. 

Vždjckj stále iiluž«bnS volný syn, ivakr a kmotr do poslední smíti 

Jaroslav z Martinic. 

In símili : Urozenému pánu panu Zdeňkovi Vojtěchovi 
z Lobkovic, na Chlumci, Jistebnici a Roudnici, římského cí- 
saře Jeho Mil. radě a nejvyššímu kanclíři království českého, 
pánu ujci a Svakru mému obzvláštně důvárně milému a las- 
kavému, Jeho Mil. k vlastním rukám, 

Paucis mutatis mutandis zvláště po těchto slovích „slu- 
žebně Vaši Mil. prosíce" následovalo takto „Že je při dobré 
příležitosti Jeho Mil. Cis. králi a pánu nás všech nejmilosti- 
vějšímu pokorně přednésti i na ně brzy milostivou odpověd ' 
spŮBobiti, fedrovati a mně, abych se Čím spraviti věděl, ode- 
slati, i také Vaše Mil. od osoby své mně sobě v tom i vej 
všem jiném vždycky laskavě poručeného jmíti řádíte. S tím, 
se etáie Vaší Mil. lásce služebně poruěený činím. Datum utl 
supra." 

Nicméně také uznal jest netoliko za neškodné, ale i po- 
třebné a sobě náležité býti, pro lepší opatření hradu a pan- 
ství Karlštejna se všemi v něm osazenými a tam zůstalými' 
věcmi, obzvláštní psaní hejtmanu svému karlštejnkému uči- 
niti, kteréhož jest výpis tento. 

„Urozenému pánu Bnrianovi Švábovi z Chvatliny, hejtmanu panství kari' 
itejnského, mému milému k dodání. 
„Drozoný pano hejtmane mfij milý! Abyste zdrávi byli a lépe se nežli 
já měli, toho bych Vám přál. Nepochybuji, že jste tomu vyrozuměli, eo se 
vedlo Jeho ]Víil. nejvyŠSiho pana sudího zemského království českého mněj 
tak nevinné stalo. Budiž to vBe Páuu Bohu poru<íeno a ze všeho jméno jeho] 
svaté pochváleno, kterýž kdyby mno byl ráčil milostivě k sobe aa mnčedl- 
nika svého piijiti, jisté žebych muohem raději u něho v nebi nežli na tomto I 
bídném světě býti chtěl. Ze pak ncráiiil jestó chtíti mně tu milost učiniti^ 
aiuidno to posnávám, žo jsem jí n^byl hoden pro veliké břichy a malé pH i 
jeho svaté mil. zaslouženi mé. Kdeié pak nemalý zázraJt přodce se mnonj 
nehodným ejcviti, a muo po takovém hrozaéui pádu i po trojím postřeleniJ 
V živobytí zanechati a jako znova život mně darovati ráčil, z toho já víoo | 
pro manželku mou nejmilejSí a dítky mé milé, rtežli pro sebe sám se ra- 
daji, však za milosrdné muě ku pokání dalšího času propůjčení jeho svaté ' 
božské vaemohoucnosti pokorně děkuji. A poněvadž já jakožto pravý po- 
řádný pnrgkrabie karlštejnský maje sobě z vůle boží od Jeho Mil. Cis. ten 
úřad milostivň daný a svěřený, teď pak jsouce od Pána Boha při svém živo- 
bytí záscrařně zachovaný a tak jeStS živý a ne mrtvý, týž úřad do jisté boži^^ 
Jeho Mil. Cis. a své v&le držím, kterýž raně žádný mimo Pána Biioba Ji 
Jeho Mil. Cis. udníti a sobě sám osobiti neb pHvlastuiti nemůže. Při kte- 
rémžto úřadě, věda já povinnosti mé jak zadosti činiti, ačkoliv jsem již od 
dávna sám sobě dosti straSlivá předpovídám, že v krátkých dnech konečnS | 
usmrcen býti mám, doslýchal, vSak uic méně přcdco jsem se na konec re- 
lolviroval, že při též povinnosti i jiných službách mých, Jeho Mil, Cis, králi 



I 
I 
I 



a pánu mémn nejinilostivSjSfmu a vlasti mé nii!4 

do npjvySSlho přemožení mého vřriiě «etrvati clici, jakož jsom to vždycky 
&ž práv6 do této hodiny, ttteri mně (dlo přiroieného běhu tohoto smrtedlného 
života nafieho) jií poniedni býti luSla, skiiteině dokázal. Ale když jsem pře- 
divně od Pána Boha vSomohoucího raohováij a jako znovu narosen, tehdy 
uznal jsoin za spravedlivé býti, abych již, proti rozumu a buožskéma i při- 
rozenému právu, sám se o to hrdlo buožskuu vSetuolioucnoati mn$ pone- 
chané, svévolné iiepiiprayit, a jako sám svým vlastním mordýřem nebyl. 
Pročež nejsa nyiii ssde v Čecháclí hrdlem evým b^epečeii a uemcha dále tn 
Jeho Mil. Cis. králi a pánu náa vSecb uejmilostivSjííaiu i vlasti mé tak hrubé 
zl>ouf'eué osobou mou dokonce uic sloužiti a prospěti, sluinS a povinul pro 
dalií šachování téhož ORtatniho, anobrž nového, mně od Pána Boha záxračaé 
propůjčeného života b té tak nevybnutedlné a donucena potřeby, abych jako 
ňákó hovado dokonale dobit nebyl, již od tó proti mnS hanebně sačaté proh- 
livosii jinam sáhy poustoupiti a do nř^jakého bezpečaSjáiho místa se obrátiti 
beeděk musím. Kdož tlm na některý Cas veu z zemC odjesdom Bvy'm oio 
proti poviunosti a taky poctivostí své nenčinim, poněvadž předně jsem až 
do té poslední hodiny smrtedlnosti mé přirozené věrně a poutivě v Prase do- 
stál a dotrval ; druhé, poněvadž nyní v zemi této české žádná válka neni 
ani o žádném nepříteli se tn neví, ale jen domácí páni a přátelé nadi, sami 
vlastenci e strany pod obojí, sjeid svňj mají a bezpochyby tomu hradu ani 
panství karlštejnskému nio neublíží; třctt, poněvadž jsem já hrad karlštejn- 
ský pod náležitou a tužkou přísabou mně vykonanou dvoum poctivým e stavu 
rytířského osobám, jak Vám hejtmaunu tak i N. FrookStejnovi wachtmistm 
k opatření poručil a svěíni, na kteréž ae ubespeiJim, že s jinými brannými, 
hlásnými i pokudž potřebí jest PP. many vSecko dobře, věrně i pilně opa- 
trovati a raně ?;e všeho právi budete ; čtvrté, žo jsem se v tom J, M. C. 
a Jich Mil. pánům místodržicíro skrxe obzvláStnl protestací mou náležitě 
ohlásil a opo eědi<l ; páté, že proti přirozenému i buožskému právu život oiAj, 
prvé jednou pHrúeenČ usmrcený a nad přirození potom sázračne od Pána 
Buoha mně jako znova darovaný, neslušelo mně dále jako ňáké hovado na 
seketu nastaviti. Pána Boha ua jednom divu k větším dalfiim divíiai vše- 
tečně pokouSeti a tak málo sobě té milosti, jednou od Pána Buoba Štědře 
udělené, vážiti. Aby pak xaiíjri v ncpřttutniiosti mé uic zavedeno nebylo, 
protož já Váí na VaSi přísahu a jiovinnost, předně Pánu Bobu, vSera vole- 
ným jeho Bvatýoi a Jeho Mil. Cín. králi a pánu nás vSech nejmilostivěJBÍmu, 
i také mně jakožto purgkrabí karlštejnskému a skutečnému držiteli hradu 
a panství karlštejnského, na ten čas pánu VaSemu, životně vykonanou Časně 
napomínám i jako služebníku a niauu mému věrnému milému, podobně i 
skrze Vás N. FroekStejnovi wachtmiítru a služebníku mému dostatečně po- 
roučím, abyste Vy, hejtmane, spolu s týmž wachtuiistrem mým, hrad Karl- 
štejn se viemi v něm obsaženými věcmi zatím předue stále a do métio buobda 
brzkého se navráccol všelijak a bodlivě opatrovali, jej žádnému, kdožby le 
koliv o něj pokoušel, byf třebas niooi proti Vám užívati chtěl a užíval, 
žádným spfisobem nevzdáv.ali a neodstupovali, nýbrž jako poctiví rytířští 
lidé, moji věrní a po^luSoí služebníci přísežní, i a pomoci pánův mauftv 
mých karlštejnských též přísežných takové moci zase moci odpírali a 
do nejvyššího přemožení svého ndatuě se bránili, léčby sám Jeho MloBt 
Cis. vrchnost naše nejmilostivější v tom Vám něco jiného milostivé po- 
ručiti ráčil ; podobně také to celé panství karlštejnské se všemi svršky 
a nábytky tam ode mue s velikou prací a nákladem shromážděnými upřímně 
a spravedlivě Hdili a spravovali i v něm všudy dofeřa hospodařili a man- 
želce mé nejmilejší z dfichodftv mých, bu<T od peněz neb jiných všelijakých 
věol, coby kdy oua Vám poručila, to vždycky jí bez odpomosti ochotně a 
volně poHÍl&li a dodávali. V čemž ve všem již se docela na Vás bezpečím, 
B že se Uk a ne jinak akutečaS zachováte, abyste budoucuS « toho Pánu 



I 



7* 



100 

. Boho a Jeho MIL ds. i tftké umě odpovídati a prirí býti mohli. Čehož 

mně nestiatite. S tím mítoft a ochrana baoží a námi se yšemi na kai- 
mÍBtř býti níli. 

Datum v Čechách nedaleko Karlštejna ve itrrtek den na nebe >toa- 
Imbí KitiU Pána, to jeot 24. dna méáce máje, létha Páně 1618. ^_ 

B. J. M. ^1 

Napsal jest týž hrabě z Martinic také jeltě jedno psaní 
Ipani manželce sv*^ a vedle ného ty všecky listy své zavřel 
hest do jedné koperty a na ni výš dotčené pani manželce avé 
títnl napsati dal. Po zhotoveni pak toho pagetu již po p&l 
noci, položivše se jen v šatech, málo jest něco pospal a hned 
raničko v pátek 25. máji odvedl jest ten paget nadepsanému 
pana opata plasskému, žádajíce, aby on jej ihned stéžné po 
jistém posla do Prahy odeslal a jen do domu téhož hraběte 
s Martinic k rukám paní manželky jeho konečně dodati po> 
rtičil. Což jest ihned také on rád skutečné učinil a s týmž 
pagetem naschválniho posla do Prahy vypravil. Jakož pak táž 
paní manželka jeho, dostávše len paget, po otevření ho nemeš- 
kala jest ty listy z něho vyníti, dále tak dirigovati a dle na- 
řízení pana manžela svého to tak dobře opatřiti, že z nich 
každý tomu, komu který náležel, bezpečně ciodán byl. Zatím 
hrabě z Martinic, zanechavše toho starého a slabého kočárku 
pana Jana Ctibora Kotvy, tam v klálteře vypůjčil jest sobě 
jiný lepSi, malý, krytý vůz od pana opata plaaského, a s ním 
se vedle přátelského jemu poděkování za všelijaké sobě tu 
prokázané dobrodiní pěkně rozžehnavše, odtad jest téhož rána 
odjel a přijel okolo poledne do kláštera teplského. Však ne- 
byvše tehdáž doma pana opata, dlouho jest do kláštera vpu- 
štěn nebyl, nýbrž tak na voze s lidmi a klisnami svými vně 
před klášterem s nemalým strachem státi musel, až po dlouhé 
chvíli asi v půl hodině teprve jeden písař pana opata tepl- 
ského, poznavše hrabě z Martinic, jemu jest bránu otevřel a jej 
přivítavše tam netoliko vpustil, ale i s Čeládkou jeho jídlem a 
pitím a klisny obrokem dobře opatřil, k tomu také čtyry čer- 
stvé klisny k ťoršpanu zapůjčil, i sám na koni až do Tachova 
jej doprovodil. Ze pak (dle jisté mnohých dobrých a hodno- 
věrných osob zprávy) direktoři rebelsti v Praze, jakž jsou zvě- 
děli, že hrabě z Martinic již více v domě kněžny z Lobkovic 
neni, nýbrž že jest v tejnosti z Prahy vyjel, tehdy nařídili a 
vyslali jsou naschvále okolo čtyry dcíd osob na koních i pěšky 
, všelijakými zbraněmi dobře opatřených po všech silnicích na^ 
~ tdílná místa s dostatečným poručením, aby stěžně téhož hra'^| 
5te z Martinic honili, všudy se pilně po něm ptajíc hledali^^ 
a k torna se všelijak přičinili, aby ho kdežkoliv dopadnouti, 
»*jíti a 3 sebou vezmouce dobře zjištěného jim zase do Prahy 



101 



dodati mohli, — z kterýchžto vyslaných lidi byli 2 daleka spa- 
třini od hraběte z Martinic a lidi jeho asi čtvrt mile od Plané 
tři rejthaři, jedouce od Plzně na koních s pistolami dobře vy- 
atatirovani (mezi nimiž zdál so býti jeden z Btavu rytiřakého), 
an nejprve na vršku jako na ňákém Sildtvachtě stáli a dolů 
na vůz jeho hledřli, potom pak právě po té ceatč proti němu 
upHmo jeli : tu nadepsaný hrabe z Martinic kázal naschvále 
kočímu zlehky po té ceBté jeti, a poznávaje nemalé nebezpe- 
čenství sobě nastávati, již dokonale se na tom resolviroval, 
pokudž by ti jízdní jaký nejmenší outok na něho učinili, Ža 
80 on s lidmi svými jim jakž sluáí brániti a dle přirozeného 
práva moci zase mocí odpírati chce a bude. Pročež ihned vli- 
ckni spolu na voze i při voze s pistolami a ručnicemi i kordy 
svými k udatnému bráněni se přihotovili. V tom když nadepsaní 
tři rejthaři, potkavse se s nimi, do vozu opravdově uahlidli, 
hrabě z Martinic hned také naschvále tím sméleji z vozu mezi 
oči jim pohlídl i přednímu svůj klobouk smekl, tak aby se 
oni tím méněji, Že on to jest, dovtípiti mohli, jakož pak též 
oni, klobouky své sňavše, předce dále cestou svou k Tachovu 
jeli, a ačkoliv jsou se několikráte zastavivše zpátkem na ten 
vúz ohlídali a v poli na koních svých sem i tam harcovali: 
vSak řízením buoáským nic jsou protivného před sebe ne- 
vzali, budto že jsou téhož hrabete z Martinic tak Škaredé 
ošaceného, s bradou oholenou a s tváři očorněnou nepoznali, 
aneb snad i proto, že vidouce oni je všecky k jistému se brá- 
něni resolvirované a zhotovené, o ně se tak snadno pokusiti 
nesměli. A tak jest týž hrabě z Martinic se všemi svými beze 
vši půtky štaaíně do Tachova dojel a v klášteře ordinis Sti 
Francisci Patrutn Fratrum discalceatorum de observantia lo- 
ziroval. 

V tomto místě i toto doložiti sluší, kterak hned v den 
sváteční na nebe vstoupení Krista Pána někteří z těch za 
hrabětem z Martinic k níedáni a zajetí ho vyslaných okolo 
15 osob jízdných a pěších aai pět čtvrti mile od Prahy na 
berounské silnici blízko DuSníka treíilt na jednu fůru, na 
které sobě ňáký kupec z Prahy v jedné velké truhle všeli- 
jaké knihy složené vésti dal, a zastavivše tu fůru, hned na 
vůz vskočili, tu truhlu otevřeli a z ní všecky ty knihy vyhá- 
eelí, pravíce, že hraběte z Martinic v ní ukrytého hledají; ale 
zmejlila jo ta naděje, 

V sobotu 26. den měsíce máje hned o půl noci hrabě 
z Martinic s poděkováním za všecko dobrodiní Patribus Socco- 
lantibus, davše několik dukátňv štědré almužny, z Tachova 
jeet vyjel, a vzavše odtad s sebou jednoho posla, aby mu ce- 
stu, zvláště v noci tmavé ukázal, pospíšil jest ven z Cech, 



vlastí fivé milé, však nevděčné. A ačkoliv jest len poae! v noci 
doBti dobře cestu ukazoval, však potom ráno ve dne, když 
88 skrze veliký les na pomczich českých k Falcu jelo, hane- 
bně jest zabloudil a hraběte z Martinic s lidmi jeho tak hrubě 
ven z cesty zavedl, že jsou Žádné cesty ani stezky více nevi- 
děli, nýbrž v hlubokých a hustých lesích vězeli, a nikam dále, 
ani napřed ani zpátkem, zase s vozem projeti nemohli. Pročež 
kordy svými (nemajíce s sebou žádné sekery) diiví pracně od- 
sekávati, anobrž i celý rďz několikráte přes pařezy a špalky 
tSŽce přénááeti museli. Při kteréžto nesnázi a velké, vSak da- 
remné práci Petr Thomasoni barviř, z netrpčlivosti rozhně- 
vavSe se, na toho posla lál a jemu pro takové bludné zave- 
deni ostře domlouval i bitím hrozil, kteréhož se posel obá- 
vaje nenadále se ztratil a dokonce pryČ odešel. A když jsou 
tak vsickni sem i tam po lese chodíce pilně cestu hlodali, 
ftvsak ji nikterakž najíti nemohli, nařídil jest v tom hrabě 
z Martinic tento spdsob, aby ne tak vsickni pojednou vesměs, 
ale rozdílně po pořádku, jeden po druhém, každý štěstí svého 
oštujice, asi za čtvrt hodiny cestu hledali. Počavše tehdy 

řJ*etr Thomasoni barviř cestu hledati, sám jest napřed šel a jini 
vSickni za ním. Když pak fest on za celou Čtvrt hodiny nic 
nenalezl , tehdy následoval jest Zacháriáš Vcjda regent, a 
jdouce napřed cestu hledal, však také za čtvrt hodiny nic ne- 
nalezl. Po něm Adam posel, neb raději tehdáž lokaj, daremně 
cestu hledal. Mnohem pak méně jest ji nepovědumý kočí na- 
lezl, nýbrž vjel s vozem do iSákého bahna, tak že jsou klisny 
až do břicha v něm vězely a z něho samy sobe pomoci, nadto 
pak 8 vozem ven vytrhnouti dlouho nemohly. 

I vidouce hrabě z Martinic, že již přes tři hodiny pořád 
v tak veliké ouzkosti zůstává, že nikam z těch hlubokých 
lesňv vyjeti nemohouce mohliby naposledy tu všickni hladem 
zahynouti : pročež klekl jest na kolena svá, i jiní vlickni lidi 

Ijeho za nim, modlíce se vroucně Pánu Bohu všemohoucímu, aby 
"im ráčil z toho nebezpečenství milosrdně pomoci. Což se i 
■fastně tímto spůsobem stalo. Předně jak jsou od modlení 
vstali, poručil jest hrabě z Martinic kočímu, aby ve jméno boží 
klisny hnal a jini aby vůz pozadu tlačili a strkali. Jakož pak 
S pomocí boží hned tak brzy z toho bahna vůz vytáhli. Po 
tom šel jest sám hrabě z Martinic napřed, za sebou jiné lidi 
své vedouce. A tak cestu hledaje a při tom se modlíce pomalu 

Í'e8t vysel z těch hrozných lesňv do ňákých velikých a hlu- 
íokých smojčenin, tak že se z toho konce lesa a vysokého 
vrchu do těch smejčenin nízko dole ležících jako do ňáké 
hluboké propasti hledělo. Vsak tu ještě žádného pole ani ce- 
Bty viděti nebylo, nýbrž jako na poušti j souce, hrabě z Mař- 



103 



I 



tinic, neveda již dále co činiti, právě jako z ňákého vnuknuti 

iDOŽiho hlasitě jest zvolal témito alovy německými: „O mein 

Oott, wo BoUen wir unsa icczt hinwendeu!" to jest „Bože můj, 

kaxQ se nyni obrátiti máme!" a hned uslyšel na to zase pi'oti 

eobě hlas řkouci toliko „Ha.^ Na to zase znovu hrabe z Mar- 

tinic tuze řekl „O inein lieber Freindt, sag mir, ob wir unsa 

aufí* die rechte oder lincke Seiten begeben soUen?" to jest „O 

můj milý příteli, pověz mně, kde se my, zdali na pravou Či 

na levou stranu, dáti máme?" Ale když na tu otázku nic od- 

povědíno nebylo, tehdy jost opčt hrabC z Martinic hlasem 

zvolal: „O mein lieber Freindt, aollen wir unsa au ffdie rechte 

Seiten wendeu?" to jest „O můj milý příteli, máme-li se na 

právo obrátiti?" Na to hned zase hlas odpověděl: „Ja" to jest 

„ano.'' I nechtěje na tom hrabě přestati zvolal jest znova: 

„Sollen wir unsa auffdie lincke Seiten begeben?" to jest „Má- 

nie-li ae my na levo dáti?" Když pak hlas na to žádné odpovědi 

nedal, hned hrabě zase takto zvolal: „So sollen wir unsa auff 

die rechte Seiten wenden" to jeat ^jtehdy máme se na právo 

obrátiti", načež hlas velmi srozumitelně takto odpověděl : -Jo^ 

ja" to jest „ano, ano." Nicméně ještě jednou pro lepši oez- 

Sečnost hlasitě zvolal takto „80 werden wir auft' die rechte 
[andt wohl fahren'^ : „Tehdy my na pravou ruku dobře poje- 
deme," a hlas na to zase takto odpověď dal: „Ja, ja, ja" to 
jest „Ano, nno, ano I" Pročež ve jméno bozi často psaný hrabě 
z Martinic hned ae pomalu na právo obracel, a tak brzy ja- 
kous travnou, málo ujížděnou cestu naael. Kteroužto cestou 
z toho vrchu dolů jevše, do ňákýho bahniStě Červeného vjeli, 
skrze něž předce projeli, k fíáké malé visce a odtad do mě- 
stečka již v Falcu ležícího, Weithausen, přijeli, v němž asi 
hodinu 8 vozem před krčmou stojíce, klisny senem a pitím 
občerstvili, i sám hrabě js Martinic jen tak na voze s lidmi 
svými některé na tvrdo upečené vejce a Žemličku s sejrem 
sobě koupivše, drobet pojedl. Po kterémž snídání hned zase 
dále jel až do města Schwartzenhoffu, kdežto hospodář v sobotní 
den chtěl jim maso k jídlu dávati, ale oni ho nechtěli, nýbrž 
za přistrojení sobě ryb žádali. Čehož jsou také užili. VSak 
hrabě z Martinic, aby tlm méně poznán býti mohl, v tom i 
v jiných místech a hospodách na té cestě, nechavSe lidi své 
na vyšším místě jak v voze tak za stolem seděti, sám jest jim 
sloužil, jídlo a pití k stolu nosil i talíře podával, a v noci 
s nimi zároveň ustelouce sobě slámou na zemi lihával. 

V neděli raničko, 27. don měsíce májo z SchwartzenhofiFu 
vyjevše, potom v jednu hodinu s poledne do Rezna přijel, 
(drive pak nežli ho do města vpustili, musil při bráně, své i 
všech lidi svých jména, vsak nikdá sebe, než Petra Thomasoni 




104 

za pána kladouce, poznanicnáni dáti) a sám třetí do koleje 
Societatis Jesu vešel a tu, ačkoliv neznámý, a R. R Patri-j 
buB vhlidně privitán byl, jiué lidi své s koňmi a vozem di 
hospody poslal a tam je opatřiti dal. Jeho Mil. Knížecí pal 
biskup řezenský, jakž jest o všem spůsobu a příjezdu jehč 
(bezpochyby od P. rectora Societatis) zvěděl, hned jest pi ' 
něho poslati a za to, aby k Jeho Mil. přišel, žádati ráčil. . 
když nrabě z Martinic, předce ještě v škaredých šatech obl» 
íený zůstávaje, k Jeho Mil. Kniž. přišel, ráčil jest ho, ačkolii 
neznámého, pan biskup přívětivě přivítati a posadivše se s nim, 
na všecko pilné vyptávati. Však porozuměvše, co se v Prase| 
stalo a děje, jak o pozdvižení všech nekatolických a vyhozenfl 
z okna Jeho Mil. Cis. místo držících a sekretáře, tak i o poča- 
tém již lidu válečného k zřejmé rebellii verbování, tomu jest 
netoliko hrubě se podivil, ale ani dokonale uvěřiti nechtěl. 
Jsouce pak od téhož pána biskupa nadepsaný hrabě z Martin 
nic do domu pana hofmistra Jeho Mil. (kterýž ho dobře znaf 
k večeři pozván, tam jest s týmž panem biskupem z paláo^ 
neboližto domu Jeho Mil. na voze jel a dobře chován byl, 

koliv jest prvé jak živ nikdá žádného rejnského vína (kte 
^ž mu od přirození hrubě protivné bylo) píti nemohl, vS 
byvše mu od Jeho Mih pana biskupa jedna velká sklenice 
zdraví Jeho Mil. Cis. připita i plná rejnského vína dodám 
bned sobě pokorně myslíce, kdyby jiného vína požádal, abjj 
rčeno nebylo, že on jako exul v tehdejším mizerném spůsobl 
svém, nechtice s jinými zároveň jednostejné vino píti, sáq 
obě přes dobré rejnskó jiné víno vybírá, přemohl jest radě] 
řirozeni své a s velkou resolucí předce tu sklenici rejnského 
ína plnou douškem vypil a tak se již od té doby rejnského 
^TÍna píti naučil. 

Po večeři, rozžehnavše se pěkně s Jeho Mil. panem bia- 
upem, odtud zase na jeho voze do kolleje se navrátil, a 
ri dobré Patris Recíoris konversací sobě netoliko pí'es noc oi 
počinul, ale i druhého dne až do poledne zůstal. Klisny sol 
feapůjčené zase panu opatu teplskému s písařem jeho (davi 
inu nemálo spropitného a k outratě na cestu) zpátkem vypri 
•vil i sám také s lidmi svými z Éezna v pondělí 23. máji j 
teoledni a klisnami svými a na voze od téhož Patera Rectoi 
■obě půjčeném (kterýž do ouzkých bavorských cest dobře 
■praven byl) šťastně jest odjel, v samý večer do městečka 
Erlspachu přijel a tam přes noc zůstal. V outerý ráno odtud 
předce skrze město Landtshut (bez zastavení se v něm) prc 
jevše až do Mauerspurgku dojel a tam obědval a klisny pokí 
míti a napojiti dal. Na noc pak do Freyszinku přijel, kdežt 
jaog někteří hrabě z Martinic navětivili^ zvláště tehdejěi 



105 



pfleger, kterýž k němu do hospody netoliko něco od jldel & 
piti přinésti dal, ale ani liospodáři za nic platiti nedopustil, 
jen co sice hrabS z Martinic na spropitné dal. 

Na té pak cesté měl týž hrabě z Martinic mnohé a časté 
píihody, ouzkosti a nepříležitosti s velikým nebezpečenstvím, 
tak že jest ho koči na těch cizích vypůjčených prostých vo- 
zich několikráte dosti prudce převrhl, avšak z obzvláStnf 
ochrany bozi, jak on sám hrabě, tak i jiní b ním na voze 
sedlci od toho pí-evržoní žádného ourazu ani škody na tělech 
svých nevzali. Podobně často se na těch prostých vozích 
tonohé i někdy přední a platné kusy zlámaly a ztratily, jako 
vos nebo náprava, na které se kola zavěšeny točí, dokonce 
přelomena a zákolnici vyskočivše ztraceni byli, tak že se 
v Sirém poli i také v lese dlouho a nebezpečně s velikou ob- 
tížnosti až do noci i někdy v noci zdržovati a státi musili. 
Aviak kdyžkoli jsou sami na tom pracovali a lecjakés dřevo 
místo zlámané nápravy skrze kola prostrčili a po obouch stra- 
nách místo zákolníkAv ztracených jen kličkou od ručnice neb 
čímkoli jiným zarazili, i sice jiné mnohé polámané kusy leda- 
jakými špatnými provazy stáhli a v hromadu svázali, při tom 
pak Pána Boha za pomoc vroucně prosili : tehdy jeho svatá 
božská milost vždycky jest jim ku pomoci přispěla, že se vše 
dobře zdařilo. A ačkoliv jsou se tak hrubě meškali a mno- 
hokráte daleko zajeli, nicméně v sedmi dnech, to jest v středu 
30. den měsíce máje hned po polední do města Mnichova šfa- 
Btně jsou piijeli, do jedné hospody, slově u zlatého jelena, 
jsou vtrhli, kdežto jsou brzy mnohé duchovní i světské osoby 
téhož hraběte z Martinic navštívili a přivítali, zvláště pan Jan 
Tscherclaes hrabě z Tilli, Jeho Mil. knížete bavorského tejná 
rada, komorník a polní general-leyttenandt , kterýž dávno 
s nim dobře znám byl. Jakož i Jeho Mil. Knížecí pan Maxi- 
milian, regirující kníže bavorský, již nyní svaté římské říše 
kurfirát falcgkrabě z Rejnu, jakž jest o tom jeho do Mnichova 
příjezdu zvěděti ráčil, hned jest ho skrze pana Maximilíana 
kurcze z SenfFtenau raddu a komorníka svého v té hospodě 
navštíviti a milostivě přivítati dáti ráčil, s velmi náchylným 
a přívětivým všelijaké ochrany a pomoci své jemu zaká- 
záním. Po malé chvíli ráčil jest také životní lékaře, do- 
ctory a chirurgy neboližto barvíře své k němu vyslati, kte- 
rýmžto ačkoliv jest hrabě z Martinic modré a Žluté fleky, na 
těle svém tehdáž ještě zůstávající i tu ránu na levé ruce své 
ukázal a oni ho rádi hojiti chtěli, však doufajíce v Pána Boha, 
že toho potřebí není, dokonce nic užívati nechtěl, a tak beze 
všeho lékařství a hojeni samou božskou pomocí v málo dnech 
úplně zhojen a dokonale zdráv byl. 



106 



Na zejtří pak 81. neboližto posledniho dne měsice máje 
ráčil jest opět Jeho Mil. k;iriiršt bavorský k néma do tá^H 
hospody dotčeného pana Maximiliana Kurcze ze SenfftenauV 
8 vozem a koňmi svými odeslati a s milostivým pozdravením 
jej odtad vyzdvihnouti a do domu věje psaného pana hraběte 
z Tilli dovésti a doprovoditi dáti, i také tam v čistotných s 
pěkně připravených pokojích lozirovati, za tabulí téhož hra- 
bete z Tilli na stříbře vzáctné traktirovati i pohodlným ložem 
A jinými všelijakými potřebami dobře opatřiti dáti ráčil. 

V sobotu 2. junii hrabě z Martinic Petra Thomasoni bar- 
víře s velikým poděkováním a vzáctným za ten věrný jeho 
z Prahy až do Mnichova pn\vod darováním pěkně od sebe 
pustil, i také Zacliariáše Vejdu, regenta svého, na snažnou 
prosbu k ženě jeho spolu s kočím, klisnami a vozem (davše 
jim dosti peněz k ontrat$ na cestu) zpátkem zase do Prahy 
vypravil s poručenini, aby oni, jedouce předešlou cestou, zase 
vilz vypůjčený do kolleje lezenské Patři Rectori odevzdali a 
tam vezmouce jiný vůz potom jej v Plaších panu opatu zase 
dodali, i odtad kočárek pana Kotvy tam zanechaný užívajíc 
potom jej v Praie jemu s přátelským pozdravením a poděko- 
Tánim navrátili ; což se skutečně také tak stalo. Sám pak hrabe 
a Martinic s jedinkým Adamem poslem svým tu v Mnichové zů- 
stal. V^k pan hrabě z Tilli hned jest mu jednoho mládence 
k službě jeho přidal, ale i sice velkou lásku a mnoho dobrého 
prokasuvaL 

V kterémžto čase pro zanechanou paní manželku svou a 
dítky spolu s Euan)«nitými svými statky a jměním hrubě sta- 
ral a se tné pak slyěice vlmijaké noviny zlé 
a vlasti í _^ viech tHch stavAv pod oboji shru- 
mááděué osoby samt a prostředku svého tridceti direktorův, 

IIAt a rad r-- »-- -h ustanovili a celého králorstvi regi- 

pH vsecL ch se ujali, iiapn>ti tomu pak pří- 

' ' • Mil. L:i. jakožto krále deákého pánům mislo- 

b rad drženi tak dobře v jejich vlastních iako 

'.^is. věcech, a aby ■ aitela iteMijižděti. přísně za- 

i> to je Jeho MiL Cis. S Tfiřeného jim jakožto nej- 

m a soudcům aemskfm přialvie^eíbo teq»e- 

< K<ujv^. Luavili. ci^ařskoti dvonkoa po2ta poaJScohkiáiB 

•jiruvali a pa^ty i i nich amoké P****^ otňj sréTolni 

" ifd také mnoho přvspofaúho uda pžžího a jiadného 

: -u a proti Jchti MiL Cis. T^omí (poofivadi ta 24- 

pniele ncbv rbovali a najali, aovi ikodlivá 

i m«ai ' - ...... a kdyi nikáe k j^^ a«BhiS> 

MnvML. ttdohttl, jéj TŠeh)akými pohiiUfami, 

k aim pnsiQUjpitl^ a aiái «iati a n 



107 

k tomu nutkali. Tehdáž již odpolo mrtvého hraběte Viléma 
Slavatu^ nejvyěSiho sudího zemského, k neobyčejnému reversu 
přinutí h'; všechny Patres Societatis Je&Ti skrze ohavné patenty 
sami o své ujmě z celého království na věčnost vypověděli, 
'jejich dobře ťundirovaných a pořádně do desk zemských vlo- 
žených pět coliegií a školy zrušili a zapověděli, také statkův 
jejich de facto se ujali, p. Pavlovi Michnovi sekretáři některé 
dlužní zápisy na velikou sumrau peněz pobrali, p. doctora 
Fabia Ponsona, mnohých předních říšských knížat radu a při 
císařském dvoře nařízeného agenta, nenadále do vězení dali, 
také vHecky jeho spisy, svršky a nábytky k sobě vzali, bez- 
potřebnou a vysoce obtížnou defensi (kteráž hodněji oííensí 
slouti mí^že) nařídili, při tom také nespilsobnou apologií 8 mno* 
hými nedůvodnými věcmi a vymyšleným haněním, jen aby 
tudy obecní chasu zbouřili, tisknouti dali. V kterémžto apolo- 

fickém paskvilu často jmenovaným dvoum pánům, spolu s se- 
retářera (jichžto všechnčch troch patrnou nevinnu již zjevně 
sám všemohoucí a nejspravedlivější Pán Biih skrze velice a 
vůbec zřejmý svůj zázrak dokázati ráčil) také velice nekře- 
stansky hrozili, že se k nim (poněvadž při Živobytí zůstávají) 
a jejich zboží, jako i k těm vaem, kteří je zastávati nebo vy- 
mlouvati chtějí, dobře jak zachovati věděti budou. Jakož pak 
jeho pána z Martinic, též obouch sekretářův p. Pavla Michny 
a p. Filipa Fabricia všudy pilně hledajíce, mocné jim ouklady 
fiinili, a kdyby z obzvláštní milosti a pomoci boží časně jejich 
barbarské fúrii neustoupili a sebe na jiná bezpečnější místa 
nesalvirovali, byliby vedle pohrůžky své jeŠtě aáleji svůj zu- 
řivý hněv a zlost na osobách a životích jejich vylili. Jako 
také p. hrabě z Turnu, jakožto nejvyšší sudí dvorský a tudy 
Miejvyšší ouředník zemský, pana z Martinic úřadu purgkrab- 
>Bkého na Karlštejně a k němu přislušejicíbo zámku spolu 
B královskou korunou, sceptrum a jiných v něm schovaných 
znamenitých klenotů a svatostí, také celého karlštejnského 
panství a dobře zřízeného hospodářství důchodův se zmocnil, 
jeSto žádnému dovoleno není v zřízeni zemském sub. Lit. A, 
26. & B. 2. dva úřady zemské společně jraiti a jich zastávati, 
ale mnohem viceji jednomu každému pod největší pokutou a 
ztracením hrdla, poctivosti a statků ňáký jiný úřad zemský 
za živobytí druhého sobě jednou vyžádati a jeho užíti chtíti 
(at opominu mlčením, jej mocně odníti a na sebe přenésti) 
dokonce zapovědíno jest. 

Což když vše paní Maria Evsebia z Šternbergka, hrubě 
zarmoucená manželka hraběte z Martinic v Praze zůstávající, 
v nepřítomnosti téhož pana manžela svého nejmilejšího bole- 
stní) viděla a slyšela, jaké se tu hrozné a nejhorší věci od 



108 



nekatolických již spolu spuntovaných proti Pánu Bohu a vroh- 
noeti i vňem věrným katulickýni číui dále tira více hanebnS 
páchali, také se tím více té ukrutnosti hrozila a každé chvíle 
podobně i na sebe a dítky své milé všelijakých útiskův a 
K posledku i násilné smrti očekávala, dovřděvie se také ob- 
zvláštně toho, že v krátkých dnech nejvySáího pana purgkrabi 
f>ražakého, pana otce jejího nejmilejšího s paní Marii Maximí- 
ianou Sternbergkovou, rozenou hrabinkou z vysokého Czol- 
leru, manželkou páně (u kterýchž se ona jakožto poslušná 
dcera v domě páně tehdáž bezpeSněji nežli v domě pana man- 
žela svého pokojně zatím zdržovala), též nejvyšší paní kancli- 
rovou, paní Poíexinou Lobkovskou rozenou z Pernštejna, jiŽ 
nyní knčžnu z Lobkovic, s jednorozeným synem přemilým i 
jiné více arreatirovati a vartovati, nad to pak ji hrabtnku 
z Martinic s dětmi jejími milými do tužšího arrestu dáti i co 
nejhůře traktirovati a sužovati chtějí: protož k ujití takového 
sobě i ditkám svým nastávajícího velikého nebezpečenství, 
zvláště když netoliko tu v Praze déle zůstávati, ale ani na 
statek pána a manžela svého jeti a tam bydleti bezpečné ne- 
mohla, B radou nadepsaného pana otce svého tiše jest se všemi 
osmi tehdáž živými dětmi svými, větším dílem malými, 7. dne 
měsíce Června z Prahy vyjela, vzavše s sebou také děti téhož 
nejvyššího pana purgkrabi, jakožto bratry a sestry své milé, na 
větším díle též malé, na statek pana otce svého, Zelenou Horu, 
9, dne téhož mě§ice června k vícerou přijela. A ačkoliv jest se 
nadálá, že tam za některý čas bezpečně se pozdržeti i tu vedle 
jiných bratří a sester svých nějakého pohodlí a dobrodiní 
pana otce svého užiti moci bude: však poněvadž jest jí právě 
té první noci skrze naschválniho rychlého posla od jedné 
blízce zpHzněné přítelkyně její důvěrné psaní přišlo, v kte- 
rémž jí nastávající veliké nebezpečenství, že direktoři za ni 
poslati, ji 8 dětmi a se všemi věcmi s sebou majícími mocně 
vzíti, potom arreatirovati a zle tractirovati dáti chtějí, tejně 
oznámeno a tak s Časnou výstrahou upřímně razeno bylo, aby 
ona hned po přečtení toho psaní k salvirování se spolu se 
všemi svými dnem i nocí ven z země přes hranice české po- 
spíšila, načež se ona (vida již nezbyti) tak nenadále resolvi- 
rovati a hned na druhý den odtad s nadepsanými osmi dětmi 
svými milými a s některými, na mále s sebou z Prahy (ne- 
strojivše se na tak dalekou cestu) v největším strachu a zá- 
rmutku svém na spěch vzatými věcmi, předce z vlasti své pra- 
cně vyjeti a té ukrutnosti ustoupiti musila. 

Když pak ona jakožto neznámá na dvouch krytých a 
jednom vozu naládovaném zbožím s tolika njalými dítkami 
(pro kteréžto také všelijaké sprostné jim potřebné věci, kte- 



109 



témgř nebyly vozenl hodné, s seboTi předce vsdti a lep- 
ších zanechati musila) za svým panem manželem věrně j^^^t 
-velmi velikých nepriležitoatí a nebezpečenství všudy téměř 
v české zemi, obzvláště pak na hranicích k Bavorům patKcícL 
^vystála, tak že se jí vozův zmocniti a je plundrovati usilovali 
A ji nikterak pres české hranice projeti dáti nechtěli. Přes to 
■všecko všemohoucí Pán Bůh v takových nebezpečenstvích 
^i spolu se všemi jejími lidmi, koňmi a věcmi přede vši škodou 
a příhodou milostivě ochránil, také dobré přátely vzbudil, 
s kterýchžto věrnou pomocí přes hranice české pokojně do 
Bavor přijela, a nejprve do městečka řečeného Newkirchel 
12. dne měsíce června šťastně se dostala. Kdežto u krve svaté 
Pánu Bohu za to pilně děkovala a téměř se všemi svými ná- 
božně se zpovídala a communicírovala, ihned také o příjezdu 
svém pánu svému do Mnichova skrze jednoho rejthara rych- 
lého avisjrovala. Po kterémžto psaní on nemeškal na krytém 
vozejku naproti ní až do Straubingu, 18 mil pořád ve 24 ho- 
dinách, sjeti, kdežto svou nejmilejší manželku a dítky všechny 
chvála Bohu při dobrém spůsobu zdraví, 10. dne měsíce čer- 
vna, nalezl, s nimi se srdečně přivítal, a potom následujícího 
dne spolu s nimi zase do Mnichova odjel, tam šCastaě 20. dne 
června se dostal a na dobytčím trhu do domu Vilíma Schuczin- 
gera (kterýžto důra hrabě z Martinic od něho najal) se lozi- 
roval, kdežto ode všech rádi vidíni byli. A Jeho Mil. správu 
držící kníže bavorské, nyní kuríirŠt, jak prvotně jeho samého 
hrabě z Martinic, tak také i tehdáž paní manželku jeho se 
všemi dítkami i čeládkou jeho v milostivou ochranu svou při- 
jal a hned třetího dne po jich příjezdu jemu drahně vln, zvě- 
řiny, ptactva a ovsa daroval, jeho několikráte k tabuli své 
povolal a u sebe zdržel. Nicméně též při dávání audiencí 
anebo v jiných privátních a zjevných rozmlouváních, jako 
také v jiném ve všera Jich Kn. Mil., tak dobře kníže jako i Její 
Mil. kněžna, podobně též starý Jeho Mil. kníže Vilím, tak i Jeho 
Mil. kníže Albrecht a Její Mil kněžna, manželka Jeho Mil., jim 
oboum často jmenovaným pánu a paní z Martinic každého času 
všelijakou náchylnou vůli a lásku milostivě jsou dokazovali. 

Přišlo též asi v tém dni po příjezdu týchž obouch pánů 
manželův s dětmi jich do Mnichova od Jeno Mil. Cis. z Ví- 
dně témuž pánu z Martinic k obzvláštnímu potěšení hrubě 
milostivé psaní České, jehožto hodnověrný výpis slovo od 
slova tuto následuje: 

Mathiii z bolí milosti volený římský ofaiř, po TÍechny časy rozmno- 
žitel řiie a aherský, český etc. král. 
Urozený, věrný náš milý ! 

Že jest Tebe tak nenadále ue5té»tí mimo řád a právo v královstvi 
Xatem čtakém potkalo, a Tebou jame milostivé utrpuuí míti a sase 8 potěie- 



110 

nim vTroziuněti rifiilí, iÉa jsi od Pána Boha předivně při životn « ■or^i7 
mimo vSech naději, zachován. Jsme tolikéž a odjoBdem Trjm z krAlovství na- 
šeho jako 8 tím, abj u J. Lásky knížete bavorského (,jemuš strany Tebe 
obzvláStni paani činíme) až do dalSiho nařízení NaSeho zůstAval, dobře spo- 
kojeni, a nepomineme předkAv Tvých a Tvé věrné a titálé služby Tobě mílo- 
ttivé spominati, vynahrazovati a nad Tebou a Tvými rukn oclirannoa driati. 
ZAiitávaje Tobo vSi milosti Naiíí císař, a královskou nakloněni 
Dán v mSstě NaSem Vídni v sobotu u vigilij svatého Jana křtitele, 
léta Bestnáctistého osmu&ctého, a království KaSich římského sedmého, aher- 
ského desátého, českého osmého. 
Mathiál. 

Sdenco Adal. Poppl de Lobkovitz, 
S&c. R. Bohemiae Canc«llariu8. 

Ad mandátům tjacrae Caes. Majestatis proprium 
Pavel Michna. 

UroEenému Jaroslarovi Bořitovi b Martinic na SmeSně, Vokoři a Maliko ví- 
cích, radt5 nazí, komorníku, purgkrabl karlStejnskéma a dvoru NaSeho v krá- 
lovství českém marSalka, věrnému Našemu milému. 

Po některém málo dni ráčil Jeho Mil. Cis. také samému 
.Jeho Mil, knížeti a jiŽ kurfirštu bavorskému v jednom psaní 
svém, de arduis negotiis neboližto v důležitých příčinách uči- 
něném, naschvále obzvláštní postscriptum přiložiti, jakž níže 
slovo od slova zni: 

P. S. 
Také, vysoce uroseny ujíe a kníže, porosuměvSe tomu. Že rada NaSe 
komorník a purgkrAbě na Kariitejné Jaroslav z Martinic, svobodný pán ua 
Smečriě a T. L. od začaté roztržitosti v králuvHtvi XaSeiu čenkém se isdr- 
Žuje, pročež nemohli jsme opominouti, T. L. dotťenélio k Martinic, jakožto 
Naši věrnou přední radu a nejvySHího úředníka království NaBeho českého, 
kterýž pro svou upřímnou stálou devocí jako i s obzvláStni milostí a pomoci 
Boží vystálé nebezpečenství a perjiecuc! a beztoho všelijaké milosti a přízně 
hodný jest, tímto psaním, co nejlépe býti může, pro dokázAui všelijaké do- 
bré líbeznosti, čeho tak při T. L. vyhledávati a potřebovati bude, poru- 
čeného učiniti, milostivé ujcovsky přitom se zakazujíce, T. L toho vSeho zase 
re viem dobrém zpomínati. 

A.ctam ut in literis 28. dne měsíce juuii 1618. 
MathiáS. 

F. E. Pucher. 

Ten pak vžecken Čas, jak dlouho jest často psaný hrabe 
z Martinic s paní manželkou a dětmi svými milými v Mni- 
chově zůstával, jest on v daremné zahálce nikoliv nezmařil, 
ale vždycky pokojně a pobožně se chovaje, ňákou chvaliteb- 
nou prací se obíral, zvláště čtením všelijakých dobrých kněb 
a častým v rozličných potřebách psaním, majíce stále jak 
v Vídni tak i v jiných rozdílných místech s milými přátely 
svými i jinými dijbrý'rai a poctivými lidmi jistou a důvěrnou 
korrespondencí, tak že jest on o všelijakých novinách, co se 
kde zběhlo, časně zvidal. Jakož pak Jeho Mil. Cis. ráčil jest 
mnuhokráte jemu skrze obzvláštní psaní rozdílné věci a po- 



111 

>y 8vé při Jeho Mil. kurfirStu bavorBkérn přednášeti, jednati 
a solicitovati milostivě poručiti, i také jo skrze jeho pilné pH- 
Činčni šťastně obdržeti, obzvláStě pak jednou partikutarní am- 
basciatu k témuž Jeho M. kurtirátu a po druhé na bavorský 
kreisztag, do města Landtshutu rozepsaný, vzácnou komisi na 
něj vložiti, kteréžto obě, jak legací tak komisí, dobře a pro- 
spěšně k milostivému Jeho Mil. Cis. spokojení a zalíbeni jest 
vyřídil a na tom kreisztagu spolu s aruhým komisařem pa- 
nem Ilegemiellerera, s Jeho Mil. Cis. HSskou dvorskou radou, 
při Jich. Mil. knížatech a paních stavích téhož kraje bavor- 
ského vzácné svolení užitečně spůsobil a obdržel, z kteréhožto 
svolení ráčil Jeho Mil. Cis. jemu za věrnou a pilnou práci 
jeho lóOO íl. dáti milostivě poručiti, a on jest je tím raději 
B větši vděčností poddaně přijal, čím více jich tohdᎠk vy- 
živení svému potřeboval. V tom pak exilio, ačkoliv jest Pán 
Bůh témuž hraběti z Martinic jednu nejmladší a mezi jinými 
nejpěknější dcerku, Johannu Evu, věku jejího skoro 2'/^ léta, 
jeStě právě v nevinnosti jeji prostředkem časné smrti z tohoto 
světa K sobě nepochybně do nebeské věčné radosti pojiti rá- 
čil, jejížto mrtvé tělo také tam v městě Mnichově v kostele 
Sv. Petra apoštola blízko velkého oltáře po pravé straně pod 
obzvláštním mramorovým kamenem, s textem a erbem jejím 
vytesaným, poctivé pochováno byvše, v Pánu Bohu odpočívá: 
však zase týž milosrdný Pán Bůh jemu tu smrt dotčené 
dcerky jeho požehnáním svým svatým tak štědře vynahraditi 
ráčil, že jest brzy po té žalosti také tam ještě v Mnichově 
paní manželka jeho b milým synem těhotná byla a toho po- 
tom v Pasově štastúě porodila, jakž o tom málo níže dolo- 
ženo bude. Jakož pak i pro snadší jeho vychování se pani 
manželkou a dětmi jeho ráčil jest všemohoucí Pán Bůh vzbu- 
diti Jeho Mil. arcikníže Leopolda, kterýž sám od sebe motu 
proprio jemu obzvláŘtnl v té příčině velice milostivý handtbriefl 
učiniti a do Mnichova odeslati ráčil, slovo od slova takový: 

Milý B Hartinic ! 
Neraohn Vás milostÍYě tAJiti, že aem po Vaiiem nedávno v Čechách 
pro V&ii k NaSemu doma mftjici stálou vérnoit a zasloažiloHt vystálém ne- 
Štěstí vždycky itiilostÍTOTi outrpnost s Vámi rofil a dotčené neStčatí neto- 
liku 8obě k Brdci |jHpouStél, ale také abych Vám z něho zase pomáhali 
vždycky ttiiloativou náchylnou vůli a inteuci mčl. Nyní pak bí. dosavád, jako 
i dáte, ještě tu jsem sob^ naději veal, že všemohoucí Pán B&h Jeho MiIo»ti 
C(b. tn milost a moc uděliti ráčí, aby se zase svých nepřátel zmocniti a jtt 
ponížiti, shrxe to také vfiechněm těm, kteříž za přióínou jich a celého doma 
neriouě trpěli, aluiuý reccompenM íi náhrada za vystálé jejich těžkosti sa 
stala. Av&ak skutek to s sebou přináší, £c takového žádosti 'ého efTckttt 
vedle nespytatolného uložení bo?.iho až donavád doináhnontí možné nebylo, 
a poněvadž odtud na to snadně přichái&eti mohu, že při takové VaSi uepři- 
Iciitosti VaSe se tam adržování ěim dále tím vlče Vám obtižaě přicházeti 



112 



bude : tak tehdy Jsem pominouti iiemoh] , jak takovou VaSi nepřilexitoet 
Vám poněkud polehSiti, tsk také tuto mou s Vámi spolu oatrpuust v BuámoBt 
nvéati a Vám následující pro^tfadek poskytnouti, zdali byste zatfm v mém 
paaovském bi.skupgtvi pf'el)ýratí a tam pod protekci mou na skončení ná- 
pravy toho a strestání rebell&v očekávati chtěli, tak aby Vám od Nás tam 
VaSe vychováni a všelijaké potřeby zaopatřené a dodávané byly. Tak jakž 
se Vám v tom milostivé zakasnji a za braké oznámení žádám, idaliby se 
Vám tento prostředek líbil a tak abych svým pasovským místodržícím a 
radám to v imámost uvésti a Vám k dosažení toho nařiscni učiniti pomSit! 
mohl. Nebo já a vSickni domu XaSeho příbuzní sebe k tf>mu vedle alninosti 
a za pHčinou VaSeho nevinně vystálého nebezpečenství, posměchu a Škody 
vSiokni zavázáni býti se poznáváme. B tím Vám dáleji jako i posavad mi- 
lostí naklonSný z&stávám. 

Dán v Schwatzu 14. Jannaríi anno 1619. 

Urozenému NaSemu obvzláštné věrnému milému Jaroslavovi svobod* 
nému pánu z Martinic, 

Jaké pak poděkováni Jeho Mil. arciknížeti často psaný 
hrabě z Martinic na to jest učinil, a pro kterou příčinu na takové 
Jeho Mil. arciknížeci milostivé podáni jest ihned do Pasová 
nejel a toho velikého dobrodiní tehdáž ještě neužíval, z tetu 
níže psané odpovědi z německého jazyku na česko přeložené 
se vyrozumí. 

Vysoce důstojnému a osvícenému knížeti a pánu panu Leopoldovi arci- 
knížeti Rakouskému, biskupu Strasspurgpskému a Pasovskému, knížeti 
v Burgundu, Jityrsku, Korytanech a Gráuu, lirabřti v Tyrolu a tiorici, mému 
milostivému knížeti a pánu t 
Vysoce osvícené arcikníže, kníže a pane mfij milostivéjSí ! VaSI vy- 
soce knížecí Mil. od vpílného svrchovaného Pána Bolia netoliko k tomu 
nově nastalému, ale také po jiná mnohá následující Sfastná léta prodloužený 
život, dobré trvanlivé zdraví a všelijaké jiné átěstí ve vSí vérné upřímnosti 
poslušně vinSuji a žádám. VaSí vysoce knížecí Milosti milostivější 14. to- 
hoto mřsíce v Sehwatzu datirované psaní s náležitou uctivostí jsem přijal, zně- 
hož jsem VaSí vysnco knížecí Mil. obzvláětní, kterouž ko mné míti ráčíte, 
milostivou afekcí mimo všecku zásluhu mou (o čemž sice jsem nikdá nepo- 
chyboval) dostatečně seznal, také v mém až posavad zarmouceném srdci ve- 
likého potěSení jsem nabyl, že se předce mé již od osmnácte lot jak cisaH 
Rudolfovi slavné paměti, tak také nynější Jeho Mil. Cis. pánu mému nejmi- 
lostivějšímu, podle toho také VaSí vys. kn. Mil. i celému slavnému rodu Ra- 
kouskému každého času upřímně, věrně aposlnSné v mnohých nebezpečných 
připadnostach a ne bez veliké Škody s nebezpeč^enstvím života mého až 
právě k přirozené smrti stále prokázané ponížené služby, s milostivou vděč- 
ností, od VaSí vys. kn. Mil. mého ruilostivéjSílio pána, vysoce chvalitebně 
poznávají, skrze což VaSí kniž. Milost mé srdce k dalším svým poslušným 
službám právě roznítiti a £ím dále tím více obligirovati a zavázati ráčibi. 
Kteroužto od Vaši vys. kn. Mil- mně milostivé prokázanou velikou milost 
a pravé otcovskou péči netoliko s posluSným poděkováním nejponíženěji 
přijímám, ale také ji tak draze sobě vážím, že ji netak lehce mimo sebe 
pustiti, ale ji sobě k mé nejplatnější a nejvétéí potřebě, tamquam extremuto 
meum refugium , nachovati oumyslu jsem. Jakož pak z milostivého Jeho 
Cis. Mil. poručení zde v Mnichové se ještě za nSkterý ías edržovati a v dů- 
ležitých potřebách Jeho Mil., kteréž začasté a takměř každého týhodne ae 
přiházejí a mně z Vídně jak skrze vlastní Jeho Mil. Cis. osobu, tak i nej- 
vygáího pana kaucliřo v království deskám psaní, jménem J«ho Mil. póru- 



^en£ bíjvajl, n Jeho Mil. knířote bavorského solHdtoratS mkm, V kterýchžto 
^Aležitýith potřebAeh pouěvadž byuh osobou mou nerad néco zameikAti, ale 
xadřji to, co by se k chvále l>ož(, k arftsta a vBdělání svatého pravého kato- 
lického náboleiiHtvf jako i k prospěchu a u£itkn oboii Jich Mil. cis. i krále 
Ferdinanda spolu s VaSí vys. kn. Mil. a jejich celému slavnému domu Ra- 
kouskému se vstahovalo, fedrovati cht^l : pročež ea potřebné býti soudím, 
abych spolu ss vSomi svými (z nichžto sice ncjmladiSl dcera nedávno v ne- 
vinností svůj život skonala a pochována jest) jťště poněkud až do J. Mil. C> 
milostivého dovoleni itáe strpěni míti a zatím ua některém malém kousku 
(který má milá manželka dosti pracní s sebou vyveíla) přestávati, aby i 
tady VaSí vys. kn. Mil. osobou mou obtižeui býti neráČili, což že Va&e vys. 
kn. Mil. mně milostivě vážiti ráčí, poddané prosím. 

Pakliby ta roztržitost tleská vždy (mimo naduji) dáleji trvati a já bych 

ivého (již na vétftím dile zplundrovaného) stateCku předce, jakž se posavad stalo, 

užívati ncmél a tak v vychování sobe samého dáleji obstáti nemohl, tak 

bych pHnucen jsa, chtěl k VaSl vys. kn. Mil. jakožto k mému milostivěj- 

ímu pánu buďto do pasovakébo biskupství aneb hrabstvi tyrolského mé 

"ňejposluSnéjSí outoéiSté visiti s touto mou předcházející uejponlženřjSí pros- 

buu, té celé naděje jsouce, že Vaíe vys. kn, Mil. mne spolu s mými té nám 

tak dobrotivě a milosrdně poskytnuté milosti, kteréžto mi sobě (jakždotíeno) 

velmi vysoce vážíme a toho íasu VaSi vys. kn. Mil. v tom ještě nSetnijíce 

i sobe spořím a až do poslední a největší polfeby mé a mých nti certam 

anchoram et ultimum asylům nostruni schovávám , milostivě a skuteínS 

užíti dáti ráčite. Kterýžto dohrj' chvalitebný skutek velikého milosrdenství 

nejmilosrdnější a nejapravedlivójSi Bflb VaSí kn. Mil. jak záe v tomto řásném^ 

tak také v onom věčném životě hojné odplatiti rá^i, a já také se vjsiemi 

svými toho so VaSí vys. ku. Mil, véruými posluSuými službami a vroucnými 

modlitbami podle nejvyšší možoosli co nejpokorněji se odsluhovati nepominu. 

8 tím VaSi vys. kn. Mil. ochraně NejvySSího a nebe spolu so vSemi 

mými k stálé milosti a protekcí poddaně poroučejíce, 

Datum v Mnichově 19, januarii 1619. 

VaSí vys. kn. Mil. 

každého času poddaný, věrný a posluSný služehulk až do smrti 

Jaroslav z Martiuíc. 

Na kteroužto jeho poniženou odpovčJ hned jest zase 
Jeho Mil. arcikníže téhož hraběte z Martinic v tom velikém 
jemu právě otcovsky podan<5im dobrodiní skrze jiné obzvláštní 

fisaní své, z niSmeckého jazyka na česko přeložené, takto mi- 
ostivS ubezpečiti i-áčil: 



I 



„Leopold z boží milosti arciknížií Rakouské, biskup Štrasspurgský a 
Pasovský, administrátor knížecího Stiftu Murbach a Ludera, kníže Burgund- 
ské, margkrabS Elsaszské, hrabě v Tyrolu, 

Urozený vérný milý! Jest nám skry.e na.^ícho vyslaného do Bavor ko- 
morníka našeho, věrného milého Jana svobodného pána z WolkenStsjna před- 
neiiono, kterak jsi nám horlivé recommondirován býti žádal, což také od nás 
ua ten spflsob, jakž naSe milostivá náklonnost, kterouž jstne k Tobě vždy- 
cky míli ráčili, to samo sebou přináSi, přijato jest. Poněvad/, pak ještě na 
tento čas podaného sobě prostředku potřebovati nechceš, nýbrž jej sobě ra- 
ději k nastávajíií další potřebě jako nijakou největší útěchu svou pozane- 
chati jsi umínil : tak proti tomu býti neráĚime, abys v tom dle líbeznosti své 
postupovati neměl, a rždycknyTobě jmenovaného prostředku užíváni při Tvé 
dobré příležitosti a vůli na svobodě zfiatavajeme, jakož jsme pak také našim 
StaTatai FamM. 8 



paaoTským rmdán h AbvchHHnC dronktea ňuMkoti ViHboíVí NottiteAoTi 

takoré porobeni ohnili, aby ikoed, kdyby se oblAril, Tebe přijali, lommaot 
a všech potřeb od pláten, rína a obili jako i jiDých TÍktuaKi vykisali a >•- 
opatřili, T čemž se tak zacboTati nepominon a Ty na ten a takorý spůsob 
pH nich jak se ohlásiti rédéti btidel. 

My pak k viemohoadiua Pána Boha té důrěmé nadéje býti ráčíme, 
ím ob takovým neřádfim co nejdnrřji v cesta rkro^iti, Tebe do milé vlaati 
naTfititi, nepoaloiných pak Čechův vysokomyvlnost a nealtifiné předMTvcti 
aaaloBŽeaoii pomstou skrotiti nepomine a přitom Tobé dále milosti naiá jako 
i posavad ráchjloí a naklon^aí si&stáváme. 

Datnm v Iniprokn dne 7. aprilia anno 1619. 
Leopold. 

Ad mandátům Sef^i et £«▼)»> Arch. Ai^. et Pata. EpL propríiun 

Jo. Balth. Sc^eg^ 

UroKenémn včméma naiemn miléma Jaroslavovi s Martinie svobod- 
nému pána. 

Po kterémžto tak milostivém Jeho Milosti arcikm'žete psaní 
poznávaje to hrabě z Martinie, že již osobj jeho k daléima 
vyhledáváni a soUicitováni v Mnichově více zapotřebí není, 
vzlástě poněvadž Jeho Milost kurfírSt bavorský již se bjl 
málo před tím také na konec resolvirovati a cnvalitebně xa- 
kázati ráčil, že Jeho Mil. králi Ferdinandovi proti rebellakýni 
nepřátelům Jeho MiL opravdové pomáhati, i sám jakožto od 
Jeho Mil. Cis. dožádaný slavný pan komisař osobně do pole 
vjjeti a proti rebellům českým k podmanění a přivedeni je 
zase dědičné vrchnosti jich v pravou poddanou poslušnost, 
spravedlivě exequirovati chtíti ráči : tehdy právě skoro v roce 
po příjezdu svém do Mnichova, rozžehnavše se pěkně s nále- 
žitým za všelijaké milosti a dobrodiní sobě po ten všecken 
čas prokázaná poděkováním předně s Jeho Mil. kurfírštem 
a Její Mil. kurfirStovou, podobně s Jeho Milostí starým kní- 
žetem Vilémem i Jeho Mil. knížetem Albrechtem a Jeji Mil. 
kněžnou paní manželkou Jeho Mil., nic méně i se všemi Jich 
Milostmi pány a paními při dvoře knrfiritském, též s jinými 
duchovními a řeholními i světskými osobami obojího pohlavf, 
ve Jméno boží zase odtud z Mnichova upřímo do Pasová po 
vodě se T&emi svými odjel. A tam prijedoace z milosti boží áCaatnd 
byl jest od dobré paměti pana Margkwarda ovendy Jeho Mi- 
losti arcikn, místodržicího a děkana pasovského, též od pana 
Viléma Notthaffta Jeho Mil. arcikn. dvorského maršálka velmi 
rhlidně a mile přivítán a tu jak dobrým kvartýrem tak i stra- 
vou a jinými potřebami dosti dobře opatřen ; pročež slušně 
jest na vejl položené tak dobrotivé Jeho Mil. arciknižeci psaní 
týž hrab« 2 Martíniv zase Jeho Mil. arcikn. ponížené poděko- 
vání napsati a o tom svém již do města Pasová příjexda 
oznámiti nepominul v tyto formalia slova, z aěmeckého jasyka 
na če«ko pheiužeuá: 



115 



[g Vysoce dflatojnémUj osvfcenémn knii^etí a pánu, pann Leopoldovi, arciknížeti 
Rakonskému, lii^kapa ŘtrasHburgskému a Pasovskémii, administrátoru kniže- 
eího Stiftu v Murbachn a Ludcrg, knížeti v Burgundu, Štyrsku, vKorjtauech 
a Gr&nu, iandgUrfvbčti v Elaaszn, hraběti v Tyrolu a OoriČi, mému miloBti- 
vějSímu knížeti a pánu. 
Vysoce osvícené arcikníže, kníže a pane můj milostiTějSí 1 VaSi vys. 
Mil. každého (Sašu své nejpoilnšnčjSi služby a vininvánítu srdečným od 
SSného Páiia Boha dlouhého dobrého zdraví a vSelijakétio prospěchu vskaKiiji. 
Vaši rya. osvícené kniž. Mil. milostivé psaní, datýrovaué v Insprugku 
. apiilis, v MnichovĚ s nátežiton ucfivoBtí jsem přijal a nechtits VaSí vys. 
kn. Mil. já v Jejich velikých pracech a zaneprázdnění tak pořád psaním svým 
zamřstknávati, toho jsem, ažbych se na V. t. kn. M. knížecí grunty a panství 
dostal, poodložil. 

Poněvadž jsem tehdy vedle VaSí vys. kní2. Mil. ranS milostivě ukázané 
cesty a podaného prostředku spolu s svou nejmilejší manželkou a dítkami 
již B Mnichova sem do VaSf vys. kníŽ. Mil, vzácného měata Pasová pfed- 
-TČerejSím chvála Bohu se dostal, také i zde z Vaší vys. kníž. Mil. milosti- 
vého nařízeni a porufeni příjemným lozumentem a potřebným vychováním 
od jídla a pití dobře zaopatřený jsem : tak jsem tehdy niktcr.akž opominouti 
|9eohtěl VttSi vys. kn. Mil. za takovou obzvláštní milost, velikou Stódrost a 
rávS otcovské opatrováni co| nejponíženěji děkovati, co nejponíženěji při tom 
prosíce, aby Vaše vys. kníŽ. Mil. ncráífila mne v této mé nynější per- 
sekucí a starosti poněkud nehodného proviaionarium, vfiak každého Času 
.věrného , ochotuého a puiluSného služebníka, spolu s mými opouštěti, ný- 
pbrž dáleji v své milostivé protekcí mne zdržujíce vedle Jeho Mil. uher- 
lého a českého krále, VaSí vys. kniž. Mil. nejmilejšího pana bratra a 
Ltoéko nejmilostivějšího pána, a pomoci boží (kterj'ž oboum VaSim Mil. 
[v stálé horlivé defensí svaté katolické církve proti vScchněm tejným i zjev- 
eným nepřátelflm každého času milostivě přítomen býti ráčí) skrze hodné 
im milosrdnému Pánu Babu Hbozné Jeho Mil. Král. také chvalitebné, celému 
mavDému domu Rakouskému užitečné a nám všechněm včmý^m a poslnSnýra 
Itpasitedlné navráceni ssase království českého, dáli Pán BÁh, co nojdřívěji 
tane B tohoto nehodného utiskováni milostivě spomoci, tak abych , kromě 
Laachování a zdržení beze všeho mého přečinění od nejspravedlivějšího Boha 
Ipředivně zachovaného života, také od mých milých předkův dobře nabytého 
Bctivého jména, ve spravedlivé dědictví své bez nebezpečenství a škody spolu 
se všemi svými plene per omnia in integ-rum pristino statui restitutus etiam 
cam fbenore ac praemio aliquo in perpetuam constaati.ssimae fidelitalis et 
obsequentissimae scrvitutis meae memoriam aliommque summae aodifícationis 
exemplum, tak jakž samo v sobě slušné jest, zase do vlasti své milé přijíti 
a v uí bezpečněji neŽ předtím zůstávati a hospodařiti mohl. Za kteréžto mi- 
jloBti a dobrodiní VaSí vys. kníž. Mil. v povinné vděčnosti co nejposlušněji 
[•e odsluhovati podle své nojvyfiSí možnosti po všecky Časy života mého (jakž 
[pak naději se, že ode mno až dosavád jinače shledáno nebylo a že se i po- 
[tomně jináře odo mne nestane, na to se Valo vys. kníž. Mil. vždycky dokonale 
ftlbezpečiti moci ráčí) věrně vynasnažiti chci a budu, nicméněji také, aby to 
'i gynové moji činjli, je k tomu vésti chci a vedlo toho obvzlážtně také vSe- 
siohoucího Pána líoha chceme já, má nejmilejší manželka a dítky usta- 
vičně za to Žádati, aby on jakožto nejbohatší odplatitel všelikých dobrých 
akutkflv VaSí vys. kníž. Mil. přede vší žalostí a bídou milostivě ochraňovati 
jako i ve vSem Časném i věčném Štědře žehnati ráčil. — S tím se VaSí vys. 
kniž. Mil. spolu se všemi mými stále milosti a protekcí poddaně poroučím. 
Datum TO V. v. k. Mti. biskupství a městě Pasově, 26. máje 1619. 
Vaší vys. Kn. MiJ. 

vždycky nejponíženější a věrně nejposlušnější sluha až do smrti 

.Taroslav z Martinio. 
8* 



116 

V tom tehd/ pokojn4m míaté Pasově při tom dosti do 
brém pohodlí a přiiežitoati ke vší pobožnosti bvdiel jest Často 
^<i^nf hrirA z Martiziic ae pani manielkoa a vlemi détmi 
ftTvrr.i 'krofT:'? samého nejataráiho svna, hrabete Jiřího Adama, 
ktír-řho i«;at hned z Mnichova do rcésta Gradca v knižetství 
ic^rakém r.a ocení odeslal, tak abv tam caranm pKilosophiae 
v Praze slyšeti zacatv, dokonal, což se i Ifaatné stalo) přes 
ostatní ía.? e:cilii ani. Kdežto všemohoucí Pán Bát jema ge 
paní manželkoa jeho dva avny, nejprve Ferdinanda Leopolda 
Benno. a poťim druhého roka Maximiliana Valentina šfastné 
Akú Tá.6':l, z nichžto první od dobré paméti pana Zikmanda 
atarého z Pethinku, probošta hlavního koatela pasovakého 
křťín bjl. a předním jeho panem kmotrem Jeho Mil. arcikniie 
Leopo!'^], alavné parnéti tehdejáí biakap átraaapargskv a pasoy- 
skí-, skrze^vzácného vyslaného avého vejl dotčeného pana Marg- 
kvarta z .'ŠTendy; d<5kana koatela paaovského, Jeho ilil. arci- 
kr.ižccí rada a míštodržícího v témž biaknpatvi paaovakém, 
býti ráííil. Jakož pak potom týž hrabe Ferdinand Leopold 
Benr.o dohrorivým Jeho Mil. arciknížete i vái dfiatojné a ve- 
lebr.é kapiícly paaovské fedracgkem téhož kostela pasov- 
akéhio kariovnikem učinén jeat, a jak on v duchovním tak 
druhy Marcirnilian Valentin v svétakém stavu z milosti boží 
doaavá/l živi a zdrávi zůstávají. 

Když pak ae týž hrabe z Martini c z Paaova zase do 
království óeakého, od Jeho MJ.Cia. válečnou mocí dobytého, 
vlaati avé nevdéóné, a jiatou Jeho Mil. Cis. védomoati a %Alí 
navracovati mil, tehdy nepominul jest před tím Jeho MiL 
arcikn. za všecky tam přijaté milosti a dobrodiní ponížené 
podf^kování napaati v téchto slúvích, z jazyka německého na 
čeako přeložených : 

^Vyaocft osviVené nrcílfTJÍže. in^íj niilo<ítiv'(Sj5í kniie a pane! 

Ma)>ce já nyní 4 J^ho Mil. Cú. a Královské mého ufjmiloatiTějYfho 
pUnx Afivolt-rAm a véďjmí.ii moa milon, atfkoli r.evdéčaoa, av'<ak poněkud 
k jiiprsivé pr.vtidftnnn vinut, zaM nav.ítiviti a t;im vjmce jmecoTané J«ho 
}in. Cín, «a<ift nrjponížerjÁJ*] »7é -iložbv p<>«Iaár.é dokazorari: prrfež nikoIÍT 
j^ftin tftho oprimi.ionti nísmofil a n-chtél, ahjch se nem-l při VaSi yy». oar. 
kníž. >Iil. tímto pft>.niV.k;«iin poníf-fmé ohl4iiti. Aadkolivto vprardé Vašívya. 
wv. VrÁf. Mil. Uinrihé a znarneiiité milostí a dohrodíni, kteréž j.«te mně, mé 
milé manžf-lre a dírkám v nf^jvÁtií naáí potřebě a zarnionceni, proti vší ú- 
aloxe mft, milositívě prokázati ráéili, téměř nemožné j^at mně toliko přpomí- 
nati, a( nslčením opomijiin, abych V'a.4í vys. osv. kn. Mil. za ně vedle nile- 
i^toftti prMiekování ('inití, v,nAU> vj-if. pak na povinnou satisfakvi ď-srate^uě 
pomysliti molil, — nek^> v jak dlouhém ezilio a nejvétgí potřebě a těžkosti jsent 
Tíxftl, o tom víemohoricí í'án íifth a já sám nejlépe vím, Vaáe pak rjs. 
o»v. kníž. Mi), to až přiliX tteznatí a mne s manielkoa moa a dětmi t ta- 
iffy^ Wdé tak milostivě příspéti ráčila, že jsem v tomto mém exiliam pod 
Vaíí vya. ntv. kníž. Mil. ochranou dobře v pokoji posůstavený byl, — odkudž 
^■tateditoa póHéíoa mim s vysoce zavázán jsem, Y. v. oav. kň. UiL netoliko 



117 



(W» B«)pAlt«roA)l poddkoviiti, ale i UiIcA, m d« mní Jért, sfite nýni poníženými 
(liižbjími pilaS se oduluhovati. Poněvadž pak tÁž rnilúat Mk veliká s Stédrá 
že iDÍ »e kil povinnému dekovAni slov k vynabrazeni pale tuho nUtek 
[jměni tiedostiivá : av^ak mtíi^i lira a manželkou mou A détmi (jakot 86 
■■■■ •■■■'■'• -líMiželka obvzlÁitní pokorně zakiíiijp) tiH dokA«íVrii po» 
1 .-iSi vy9. 08V. kniž. Mil. dlor.liélio zdrávi, tdisluélio pjv- 
,.L..w ;.:iZ3rv{ nade váemi Jiidi nepíAtely it víijlijakélio .jiného pro- 
f>\ I vřčného Pána Boba vinSovati a žádati, vedle noJvySSí mořnosti 

t;ii lži ti se chlili hudu, aby Va.še vys. osv. kulli. Mil. to vedle mé 

pooižeué uaděje v skutku pozuati ciuci ráčili. Přitom také nic jiného ne- 
rinSoji, jako aby mi ití^stí opravdové occasf popřálo, v kteréž bych k Va5l 
T^s. 08V. kniž. Mil. milontivějšíma zalilwul tnou k ejuitbáiu or.hotnon niyai, 
9 fysalužeTiím t»k(^ slaLka a jmění jako i životH 8vélio, mohl prokázati. 
Mezi tím pak VaSi vys. osv. hniž. Mil. posluSné ž.4dMiii, že mne spolu Be 
v9emi ntýoii v své dalSi milosti a ochrané zdržovati r&<iítc. 
Jika z Pasová 30. mají. Anno ](>2i'. 

Vail vys. osv. kníž. Mil. 

vždycky věrné nejposlnšuejSi služebník 

J. li. h. s Mortiiiiu. 

Veliká milostivost a dobrotivoat Jeho Mil. arcikn. ne- 
chtěla jest neili predco i na to psaní dále se ukázati touto 
přepěknou odpovědí svoUj z německého jazyka na česko 
přeloženou : 

„Leopold & boží milosti arcikníže Rakouské, kníže Burj^ndské, biskup 
Strasspurgský a Pasovaký, administrátor knížecího biskupstvr v Murbachu, 
t Lttthers, hrabě Tyrolské a GoricskA, marpkrabé Elsaszké. 

Vyaoce urozený obvzlášté věrný milý! Psaní Vaše pod datum SO. naji 
dobře jsme dostali a VaScmu poníženému nám ufiiněuému dekováni a dobré 
r&li II milostivým zalíbením jsme vyroíuraéti ráíili. Již pak sami bychom 
sobň to vinfiovali, abyste v na^em biskupství pasovském za íhbu trvajícího 
nepokoje v lirálovství českém tak tractirováui byli, jakž Vaše vérná upřímná 
horlivost li devocí k nám h slavnému domu iiaSemn Rakouskému s poddanou 
pilností prokásané služby vždycky toho zasluhovaly. Ale jsouce Vám ea- 
toéinn dosti povědomé, jak hrubou a téměř nenabytou Škodu toto naše bi- 
•kupatvi pasovské od některého času vxalo, a kterak velmi zruinirov.-íno 
jest: pro<5ež té milostivé nadéje býti ráčíme, že to raději té neštA.<itné pHhodé 
pK^^itAti, nežli naJí k Vám stále milostivé affokci připisovati budete. Vám 
KB při tom vždy dále milostivě zamlouvajíce, že to, což jsme tak prO jmoflo- 
VAné nepHležitosti na ten čas (bycbme pak rádi byli chtěli) neprokázali, 
budoucně ve všech Vám líbezných prípadnostoch skuteíaé vyusíhraiovati 
nepomineme. 8 tím Vám milostí jako i předešle ustavifině nakloněni itů- 
btáváme. Dán ve Feldtkircbu 22. junii A. 1622. 
Leopold. 

Ad maiidatum Serml et Rmi Arch. Arg-. et Pass. EpI. propriiua 

O, Bottm&nn. 

leméně povinnost hraběte z Martinic ukazovala, na tak 
milostivou a přívětivosti plnou Jeho Mil. arcikn. odpovéJ ne- 
mlčeti, nýbrž znova zase poděkování své aspoú titnto kratič- 
kým lístkem, z německého jazyka na česko přeloženým, po- 
korně zavříti: 



118 ^^^^^^^ 

nYaXí vysoce osv. kníS. Mil., Tfidle vinSovíní od Páoa Bohs ylemohoa- 
ciho dlouhého, dobrého, stálého zdraTÍ, Šťastného panování. Vaší vya, ost. 
kn. Mil. Bla^Tiého domu nepřátel přemožení a sice v&elijakébu prospřSeustvi, 
vzkazuji mé posluSnó poddané služby dle své nejvySSi pilnosti a možnosti. 

Ze Vale vys. osv, knlž. Mil. mé hrubě povinné ponížené děkování za 
příčinou té veliké od V. v. o. k. M. mně a mým v naSi důležité potiebnosti 
a exilio prokázané milostí a dobrodiní z přiroaené své štědrosti netoliko 
inilofltivě oblíbiti, ale také na ne s dalíí stálou miloAtivou affekci a přívěti- 
vosti odpovéděti ráčila: sa to VaSi vys. osv. kuiž. Mil. na Btotisícůkráte oo 
nejponíženěji děkuji. 

Musím a rád (rojivažnjíc sobe tak veliký od VaSí vys. osv, kn. Mil. 
mnS opéty přidaný poklad) Vaší ^-^ys. osvíreué knír. Mil. se vSemi mými 
k věčné poddané služebnosti posluSné oblígirován a liotov býti chci, za Stast- 
ného sebe pokládaje, kdyby mne skrze VaSí vys. osv. kníž. Mil. milostivé 
poručeni příležitost potkala, v kteréž bych VaSi Mil, pnjemné a možné služby 
skntočnS prokazovati a přitom i mé věrně posluiiné srdce vyjeviti mohl. Kabo 
zajisté žádoBtiv jsem po veškeren čas živobytí zůstávati 
Vaší vys. osv. kníž. Mil. 

nejvěméjSí a nojposlaSnějSl služebník 

Pragae 28. Julii 1622, 

J. B. ÍL. s Martinic. 

Když pak on pan Jaroslav z Martinic z Paeova po ná-j 
ležitém se vSechněmi se tam rozžehnáni do Oech odjel, tehdy 
Jeho Mil- Cis. ráčil jest z obvzlástni milosti a útrpnosti 
oaobu jeho tira niže psaným listem svým Jeho Mil. knížeti 
Karlovi z Lichtenstejna, jakožto tehdejšímu s plnou moci na- 
řízenému místodržícírau svému v království Českém, in me- 
liori forma re kom men díro váti, z německého jazyka na česko 
přeloženým : 

Ferdinand Druhý z boží railoati volený Římský císař, také Uherský, 
Český atd. král! Vysoce urozený ujce, kuížo, v5rný roilý! Dochází Nis ^ 
zpráva, žeby vysoce urozený věrný o᧠milý Jaroilav Boříta hrabě z Mar- ^| 
tinic na Smečně, Vokoři, Bílém Oujezdě a Malikovicích, rada naSe, komor- ^> 
nik, purgkrabě karlStejuský a naSeho královského dvoru českého marSalek, 
B manželkou a ditkami svými již se s Pasová vystěhovati a do své mile 
vlasti na statky avé navrátiti měl. I ačkoliv dotčené hrabě, jakž celému 
světu známé, vedle svých e mladosti až dosavád věrných, opravdových a 
veliie užitečných, slavným předkům naSim cisařftm římským a králům Če- 
ským, také i Nám samým k obvzláStnímu zalíbení prokázaných služeb 
častokráte rozmanité obvsláJItně pak pH minulé oliavné rebellii tak veliká ^B 
protivenství, persokucí a nenabyté §kody oa svých Btatcich vytrpěl a vy- ^M 
stál, že snad o nich za pominulých let brzo slýcháno nebylo; nicméně 
vfiak při tom netoliko svou Pánu Bohu vSemohoucimu a potomně Nám, 
jakožto své nejvySSi vrchnosti, vykonanou povinnost v nejmeuSím nezru- 
šil, nýbrž takové své stálé věrnosti s opuštěním znamenitých statkův svých 
8 nebezpečenstvím života svého, také dlouhým exilium chvalitebně do- ^ 
kázal : pročež mi slušnou příčinu toho míti ráčíme, jeho za jednoho z nej' ^Ě 
věmějiicb poddaných a rad našich držeti a přede vSemi jiaými na ni^j pozor a| 
dáti. Bude tehdy T. L. věděti pro Nás jeho v obvaláStní svou ochranu vzíti 
a jeho (bezpochyby) nanejvýSe zruinírovauých statků a poddanýcÍT s kon- 
trlbuciemi, mustrpíaci, lozírování soldatesky, durchzug^ky a vSelijatcými ji- 
nými obtížnostmi zemskými, pokudž jeu možné, jak sanovati uměti, tak aby 




119 






fe jemu pro di:>třeuou jeLo suUou a trraoliroa véruost 

^_ , - .řOovskoa milosti itakloněai býti ri<5íme. Dán v mvtiťf- 

tiítta Ovdcnbnr^ku 7. dne juni! aano 1622. 
Fnrdinjiad. 

Sdeaco Ad. Poppl. lie Lobkoviu 
8a.it, B. Bohomiao t'autcellariu«. 
Ad mAodAtam Sac. Caet. MajesUti« propriam. 
Otto von No8tit«, 
Philip Fabrícius. 

Kteréžto vSak Jeho Mil. CÍ6. tak ntilostÍTé rekomman- 
daoí on hrabě z ISIartinic málo jest užil. Nob byt Jeho Mil 
V Lichtenštejna byl jeho statkův ušetřiti chtél, tehdy 

i uider a jiní soldáti málo jsou ušetřili, lunoheni pak 

tnéné lid nopT-átelaký, s kterýmž vždycky pH každém vpádu 
semě mnozí čeští emigrauti byli, a ti jsou jemu z největší 
Iti statky a nebohý lid poddaný jeho všudy, jakž jsou nej- 
vejš mohli^ hanebně obloupili, vyplundrov&li i vypálili a do- 
konce akazili. 



Již pak nyní musím saae se k druhému z okna vyhoze- 
nému, hrabéti iSlavatovi, obrátiti, kteréhožto brubč nemocného 
tař zemský Doctor Severin Scato a druhý barvíř také zem- 
iký mistr Andrea (k Čemuž však nejprve oba dva jisté povo- 
jleoi od předních toho pozdvižení správcův dostati musili) pilně 
fjsou hojili, tak žo (mimo lidskou naději) z obzvláštní milosti 
a |>omocí boží po některém téhodni zase k předešlému do- 
nu zdraví svému přiveden byl. Neb ačkoliv na tělo avóm 
idné kosti nezlámaly vsak s tak veliké výše vším tělem na 
ksem upadle a odtud velikou prudkosti předce až dolů do při- 
likopu ae svalivše, hrubě všecko tčlo avé ztlučené a zmodralé 
ttaě], tak že se silnými mastmi mazati dáti musel a za něko- 
»'lik téhudnů choditi dobře nemohl. Obvzláětně pak pro tu ránu 
•vrchu na hlavě, též na tváři a pftl levé hlavj-, kterou na ka- 
men opadl, dosti dlouhý Čas v hojení z potřeby strávil. 

Na druhý den ti zbouření Cechové radu drževše, coby 
ř " rem Šlavatou, ještě z milosti boží při živobytí v Praze 

z .- jicím, dále Činiti měli, jeden z předních takovou pN- 
mluvu svou učinil, když (přej) někdy se přitrefi, že zloděje 
obdsí a provaz přetrhne se, on živý a čerstvý na zem se 
dostane, tehdy že jemu dále na živobytí jeho nic zlého ne- 
ačiní, nýbrž dokonce ho za svobodného pustí, pravíce, že jest 
své právo vystál ; pročež že se mu vidí, aby také tím spůso- 
bem ta milost hraběti Slavatovi, který také íp rej) svou pokutu 
již vystál, učiněna byla, s kteroužto přímluvou v.Šickni jiní 
66 snesli. Ta přímluva sama v sobě byla lehkomyslná, Že 
jest brabS Slavatu k zločinci, který pro své zlé skutky odsou- 



!l- v. 


;*£■■ 


'''i 


T y.z 


-r — -wi 


pMr.Al 


*Ž5Í 


« 


v i~-'i 


iíií 


7rcc.s.' 


cárl 


S" 


7-íaké 


E.*b 



130 

cii •:•!>:•■. iz*;:! zřoj:. a tii *•: z.-í~izz.ř p^^ijc-řcátn na z,k\ ce 
Lř:.-:::Ta'.:.. A a.:k-i'.-> wi-iaž * ::=. p-: -i :':)■? :L=T^.ni s* itesli a 
íaI* na •■řh.j b«řziri': ntza.íriroTil:. tííí jik; v arresía nm- 
■ ujmi 5«".liárT ;*: TartJTa;: iili, A tj-:z.j*'SLL š-r-jtí -torzo alej- 
■'.LarŤ ícií ar.řb nivers, k':<Ťrřž ■:::: šazzí žfímioTaá a sepsati 
'iali. í!rir.^rlT|e k :.:.:í:;i t4h:ž 'z.Ts!z>é SliTar:, abv '>{ p«četí 
»Toa fpí:C"5t.. a viai:i:- mi ji f-:l*f«al: v néaii meE juajmi 
arrik-ili t<j:o se d^kláiá. že o:: Lrabé Slaraca slibaje a pHpo- 
Tida v^!it.m. 'taTňsi p-:-d ob<jj: za sebe. dědice a badcuci wté, 
že 3e iiecb.ce a cemá. r:ech.:é;i a -emaji na žáiicoa o»>aa as 
Tsech :i4ch. tři staTlv tejné ani z/evné. řeči neb skutkem, uú 
žádr-ým TTínyíI^řnJTn stisobem. jakibv leať iidíka to TymvaUd 
ziohia. proto vrriš-Tí^ati: ireci ai do smrti r(é k žádn vm óřm' 
din zem»kjm ani jinjm. jaii bj «e tv koliv jmenovati wnk- 
Mij-iéu::^ jim §.imjni prisíaselv neb 
C:a. b-idoicma králi českém:i. anebo 
d^ÁoLiTn: v krále Tstvi českém i tolikéi 
Ti^a z královatvi nižádným vjmvilenvm sp^isobem «e nedáti 
po^ebovati ajichkžob^ nsprijimati: a jřatližebj ppjti temni 
reTera:! co nejméné před sebe vzal a femi v če=i za dosti 
neučinil, tehdv že ae páni stavové ba.dúu mooi proti nénta 
každého da^u podle pokut v zřízeni zemském, kdožbv řada a 
prá^a, též svobod zemských obhajovati nechtěl a je rolil, 
zachovati. 

Dosti patrné z tohoto tak hanebné sťormovaného revezsa 
strana pod oboji znáti dala, že oni tohc' «5aau se domnivali, 
fe jích svévolné a žádného gruntu a podstaty v sobe nema- 
jící guberno a panováni na vécnošt trvati, aneb sice vedle 
jich Ubosti a vůle říditi ae bude, a nikuá více k tomu staro- 
bjlémn dobrému a spravedlivému spůsobu zase nepřijde, abj 
T kzáloTitTÍ českém pořádné zase pravý dědičný král a pán 
jicb i dále potom vždycky pravý dědic královský, z slavného 
dmaa rakouského a kmene královskéhij pollý, svaté pravé 
■aiBOepasitelné katolické římské viry se přidriejioi slavný 
klál 2eský dle práva a spravedlivosti kralovati a panovati 
■léL líeb sice, kdybj tak o tom neamejlleli, tehdyby je;, hrabě 
jNsvato, k takovému hanebnému zapisováni nebyli přivozovali, 
ale ndí^ na to mjslili, ±& on, přijdouc zase pod takovým 
dávným a spravedlivým domem k předešlé svobodě a hodno- 
•11* nebude ditfti, ani vedle práva nebude povinen to držeti a 
MaAmknú. Tak jakž, kdjž týž hrabě Slavata z opatrováni 
bflUh* k mrTOéjlima dobrému zdraví svému zase přivedu 
Vy^ aoBMie jidi moef odolati, přea celý rok v arrescu na 



121 



IP 



bradě pražském pod tyranskou správou jich adržovani byvSe, 
musil lepšího a pHjemnčjšiho dasu očekávati. Ale jakž jest 
se skrze obvzUštni milost a pomoc bo^i z násilné moci jich 
na svobodu dostal, ačkoliv ničemnost toho reversu všemu 
světu známa byla, sice o tom dobře vřděl, že takové bezprá- 
vní a přinucené závazky a revers žádného nic neobligirují a 
neváži^ a že vedle práva ipso jure et facto žádné mocnosti 
ft plastnosti nemají: však nicméně chtíc osvobození jeho raději 
od práva dostati, nežli jej sám kaziti a vyzdvihnouti, pročež 
hned jest Jelio Mil. Cis. králi a pánu svému nejmilostivěj- 
žirou poníženou suplikací podal a v ni toho pokorné vyhledá- 
vajíce, aby Jeho Mil. Cis. z mocnosti své císařské a králov- 
ské ten jeho přinucený revers z spravedlivého soudu a uvá- 
leni vyzdvihnouti a jeho v tom z dokonalé císařské a krá- 
lovské moci milostivé opatřiti ráčil. Tak jakž také toho užil 
a skrze obvzláštni diplomata z expedicí říšské i české kance- 
láře takové kasslrování dostal a vedle toho také k vyšSím 
úřadům a větši poctivosti pozdvižen byl. A před vyjitím půl 
třetího léta moc a panování v Cechách strany pod obojí spra- 
vedlivý konec svůj vzalo, jakž potom z další informaci mé, 
v tomto spisováni doložené, obžírněji se tomu vyrozumí. 

Týž pak hrabě Slavata tehdáž při čaau vyhození z okna 
byl Jeho Mil. Mathiáše římského císaře, uherského a českého 
krále radou, komorníkem, praesidentem zřízené komory české 
a nejvyšším sudím království Českého. Po slavném pak Jeho 
Mil. Cis. vítězství na Bílé hoře před Prahou, nynější Jeho 
Mil. Ferdinand Druhý římský císař, uherský a Český král, 
když udatnou moci svou toho psedoregulum Fridricha falc- 
gkrabě z Rejnu z dědičného království svého českého daleko 
vyhnati a tak je spolu s zeměmi k němu vtělenými dobyti a zase 
dosáhnouti ráčil, a hrabě Slavata spolu s paní manželkou svou 
do téhož království Českého a margkrabství moravského na 
statky své Sfastně se navrátil, hned jest ho za radu a komor- 
níka svého přijíti a netoliko v těch předešlých dvouch úřa- 
dech jeho, totiž nejvyššího sudství zemského království če- 
ského a praesidenství komory české, milostivě konfirmovati, ale 
i potom rozdílně, když se příležitost udala v ouřadcch zem- 
ských proměny Činiti, byl od Jeho Mil. Gis. nejprve nejvyšším 
komorníkem a potom nejvyšším hofimistrem téhož království 
učiněn; léta 1625 pak také od Jeho Mil. Cis. za skutečnou 
tejnou radu přijat a léta 1628 nejvyšším kanclířem království 
Českého učiněn, léta 1637 po smrti Jeho Mil. Cis. Ferdi- 
nanda Druhého slavné paměti od nynějšího Jeho Mil. Cis. 
krále a pána nás všech nejmilostivějšího jak za skutečnou 
tejnou radu tak za nejvyššího kancliře v království českém 



lis 

I kUO komorai toí jenin dajic"' kontirmován a potměn Ind. 
V kíorvohíto v2íionjřoh pv»vinnosteoh s obzvláltnim Jeho lul. 
íN*. s}vko;«Miira a uiiiWuim. jako i ce^.ébo králorstvi a ▼tóle- 
r.xvh sonn iado^tivv^u satisťacoí ai posavad EŮstavá. Vedle toho 
Mke i^d Joho Mi]. Oi». lyi hr&l'^ S^ii^au oorzULItními vúet- 
r.«>»{rai obdAh^a byl. T«>t:i os i děd:i>>Tě a pMomci ieho sa 
h7«b«l» $v«te hmško t;$t^ vridviĚieui s predikátem vjsoee 
;:7\>«fr.ycn. i k rontn d&!ši titni ^>n s^rs d.^stal a po néiii vfi- 
okr.i prTwrv^í<»r:* d;*.>end«:t« 2eK^::i:o dí»>i KTapajici po- 
u>nioi -rUdar ds>iau "íirxieciího;- -ioníné t&kéJeh.^iÍGL GIb. 
^e.a;:. cl»3v'.jfcž.:rí v XrjOsív^iv: >ř*kí3i a K-nsc}!: k infma ▼!•- 
W.Vn4; 'jsis-w* »*b řídar.; Ti.:-.i,.:: -■":.. >:»ui?ici ^ raiadi i jinjdi 
**ft,vAkýái si.í-Aív-Art^J: a sir^raaliězi^i íás.e'i 5v> k:3iiatecii 
íi?w.f ví»f~.: sř;Tyiš:~: .'•i^^ir.;kT kTá-.rskvn: a Besaskynii 
>*3: a Tviaa^;; -.rak oaIí"fc> rzi si;*.:*; tmIctít: ;«* 7».řcL aby 
íf vfjfc;* ,>*.-: i y^;•i'-:^«; ií-iuvvr -íi-x ;»k v-.* "ii? cara mto- 
r.\ri2iv řv- ^f *r.\ ?i.k ;>.Ts:~ t-íov^ít cažiř 2«';jcark asžakého 

ft >ri;ft^'c:,-.'i« rfiiy 7.-ri::T:s.í)z.: y.í=.: s Íí.:i-i3::»frcia t králoT- 
«5^. víWifar zL-íaL-. íjjííČí: íaíc ':•£.! t^ řXMcct ssíl^ xtfwli 

s^iifcKS.: y«;«íc:T;«>.:t t:}1.4.íí r>:TTm aha*fiiMt sHzzAk^rs A. 29 
&■*•? k:c.inr.-r';^ir-: a v«:<rrraiici: _^^í*í:. X íUíIixí íikf v«4»J' IBL 

je**. ,Hi*k-ísK' jíijj.i i-T-iíiía ^ufcT-a;:»^ a ?•: Zřlťn xíiJiCiiriaii ó& 

XU. 'Chs. »axxi irtítít SŽítístt: liJč.- a ;'ř;- . -zc^ictasuSkrn 

^AnwjKOt ^iiutcai.-ix. ** f^itíat:. sám:, fict^ym. Tí^L^jsm.. kxw 
«" lili Jitftt ML v;wab;?'i-» *'-.ji*kv;a jč^ix.it t3.iaj:tir. traAa- 
Oim Si 91iffii.il. ač'. ?j Tsum^tiC xa''a:~. -ry-^ířcii.iitiis. rfcfuL. 

■hhUí jmtc ^žeurí jak 7Č^ 'fj^btaeaz.n ~ul jk -xyaMrafnii 
jtk» X ofiout II aratu: si&^^či^onc. aa;^ ^r ■* iiřAmfctL Txwfi- 
■[fdk <ratefiK& :a ^uv'jiau8t»\:&. ^mu^rtiKMUii a £nilii<r>{tt:in;di a 
Mndkífaft; gi it ň a &i wa it :a ;iár«:>a vttfo^'-:. uu-A m ;inr :ai£ oiih^» 
|K|lÉ''ůiiiCBŮr. :^«- 3iKufiiQ:tftt.« 74'««n jtfijuiť x*'i aulJArxri>- 

Ttamsaiiat. tet aaan !k uv<jiau«^uii liútti nu náiirmnoi 

^SjwQMuň vatami., ití j^iit» rutiTit nniiiiii h»- 
tt vrjte <fi)6c«ttr. »nuiíin: ^Jlviuwli aú- Skt. «i«(i!i « ůsot- 
l||ÍHi lnwuílniii srjřm-. 3anittC(Íuw6r 3ttii«t ; viti^ jfr wr «> itiit: 



na tom bylí snesli, aby je tulichy zanaordovali, ale on Že jest 
odrazoval a k tomu pHvedl, že jaou toho neučinili. Hrabe Sla- 
vata jemu zase na to vzkázal, žo se jemu vidi, že malou pří- 
činu z toho dekovati má; neb že se v hiatorilch římských psáno 
nachází, že Juliusa CÍHaře patriotae jeho v radním míaté tuli- 
chy zamordovali ; ale aby osoby urozené z vyšších stavů, také 
urozené a vzáctué osoby v předních úřadech postavené z okna 
kdy vyhoditi méli, takového přikladu že se v historiicb ne- 
nachází^ poněvadž sice obyčejně psi a kočky a ne lidi z oken 
BO vyhazují. Ropliciroval ten jistý, Že jest on ani k tomu 
a okna vyhození neradil, s tim pak nadepsaným zdáním svým 
že jest aspoň překazil, že jsou ihned v kanceláři vSickni tři 
zamordováni nebyli. Ale v pravdě jest to více obvzláštuimu 
řízení a opatrováni božímu nežli čemu koliv jinému připiso- 
vati, že jest je, obzvláštně pak hraběte Slavatu, nic takového 
nepotkalo; neb on při tom vyházení osoby avé z okna pra- 
vou rukou jednoho pantu tak tuze se chytil, Žo jeden z těch, 
ktefiž jej vyhazovali (a to t«n, který so hraběti z Martinic 
posmíval, že na auxilium boatae Virginis Mariae volá), vy- 
trhlo tulich svůj z poěvy, hruškou od uěho témuž hraběti 
Slavatovi dva prsty na též pravé ruce jeho hrubě ztloukl a 
až do kosti prorazil, tak že barvíř potom a hojením těch 
dvou prstů dosti dlouho činiti měl. I poněvadž osoba ta tu- 
lich Bvůj obnažený v rukou držicí tak snadno jej do života 
hraběte Slavaty vraziti, jako bruskou od něho prsty stlouci mohla 
(vzvlástě vidouce, že to vyhození z okna hraběti z Martinic 
již napřed vyhozenému na zdraví jeho nic neuškodilo), kdož 
tedy při tom obvzlážtni ochranu boží patrně poznati nemůže? 
Týž pak hrabě Slavata ode dne vyhození z okna přes 
celý rok na hradě pražském v domě kněžny z Lobkovic jako 
v arrestu zůstával ; neb vždycky Žildtwacht před týmž domem 
stála, a nemohl od tehdejších nepořádných direktorův a správ- 
cův zemských žádného jiného d uvoleni dostati, než toliko do 
kostela hlavního svatého Víta a jiných dvuuch kostelův, totiž 
8V. Jiři a všech svatých, vSe ua hradě pražském ležících, cho- 
diti. V tom pak roce nezahálel, nýbrž písma svatá a mnohé 
podobné traktáty pm polěěcuí duše své čítal, častokráte 8 po- 
božnými duchovními a světskými osobami, kteříž jej navště- 
vovali, konversiroval a vedle toho, co jest ho při tom vyhození 
jej z okna spolu s hrabětem z Martinic a s jedním sekretá- 
řem potkalo a co jest před, při a po vyhození jich z okna 
toho dne se dalo, i co jest také předešle při některých sně- 
raích zvláště léta 1(508 a 1609 od strany pod oboji, pro roz- 
lanožení domnělého náboženství jich bouřlivého, ae dalo, s pilno- 
sti a bedlivě spisoval, k tomu také, co jest se tak v tom roce 




jeho na hrade pražském z&stávání od tí5ch nepořádných direkto- 
rňv a správcův zeraakýeh uvažovalo a řídilo, dostávajíce on 
skrze osoby, kterťíž při těch uvažováních mezi nimi bývali, 
pravdivé zprávy, o tom do Vídué pro vědomost telidáž Jeho 
Mil. CÍ8. Mathiáše a jeho Jeho Mil. Cis. předních pánův 
rad i tak^ Jeho Msti Cis. pánňv poslův do Hispauie, pánu 
hrabéti Khevenhillerovi psával a avisiroval, a 8 takovou pro- 
zřetelností v obzvláštním opatrování božím to diiiil, že jest 
skrze to v žádné nebezpeSenstvi nepřátel svých nepřišel a se 
nedostal. Tak jakž oni všelijak potom dychtěli a o to usilovali, 
aby jej v skutku pochytiti a potom dle ville své trestati mohlL 
Ta jistá osoba, kteráž jenm hraběti byla vzkázala, že jest 
toho přiSina byla, že on tulichy zamordován nebyl (jakž 
málo výše o toin zmínka učiněna jest), oznámiti dala témuž 
hraběti řSlavatovi, že páni direktoři o tom dobrou vědomost 
mají, kterak on vSecky jejich činy, rady a tejnosti přezvidá 
a o tom do Vídně psává a je prozrazuje. Za kteroužto příči- 
nou tíž páni direktoři na poštách, při branách a všudy jinde 
nařídili, aby dobrý pozor na to dávali, a jestliže kde psáni 
jeho se najdou, které on bud do Vidně neb kde koliv jinam 
o Činech a radách jejich píše, tehdy že chtfijí b nim hůřeji 
zacházeti, nežli při vržení z okna se dalo. Táž osoba že 
mnoho dobrého jemu přejíc nechtěla pominouti tu výstrahu 
jemu dáti. On zase jí oznámiti dal, že z toho vzkázání velice 
děkuje, a kdyby se měl znáti, že to činí, tehdyby již sám 
sebe odsuzoval, a kdyby zapírati měl, tehdyby jemu věřeno 
nebylo; pročež že nechce nic jiného říci, než toliko bedlivS 
vystříhati se, aby pro takový skutek do jich trestáni nepři- 
šel. — Jak Pán Bůh předivně jej, hrabě Slavatu, v jedné i 
druhé věci milostivě chrániti ráčil, že jsou jej nemohli v skutku 
najiti, aby jej podle vůle své tx*estati mohli, mohloby se ob- 
šírně to vypisovati ; ale mezi jinými mnohými příběhy dva to- 
liko tuto přivedu. Předně v příčině listův psáváni. Jednoho 
času, a to měsíce novembiis v půl létě po vyhozeni z okna, 
jeden císařský služebník, který také v službě jeho, hraběte 
Slavaty, od mladosti bvl, dostal postbrief od těch direktorův, 
aby pro vyřízení svých některých věci do Vídně jeti mohl. 
Při kteréžto příležitosti on hrabě Slavata několik pagetův li- 
stův do Vidně i HiŠpanie jemu dal a svěřil, s tím napome- 
tfm, aby je tak opatřiti hleděl, aby jinému do rukou nepřišly. 
Vedle čehož on se snažil zachovati a dal ty pagety listův do 
polatářův na voze, na kterých on spolu s jinými seděl. Dire- 
ktoři pak jináČe nesmejšleli, než že beze vSi pochyby on, hrabě 
Slavata, nezanedbá při té příležitosti listy rozdílné psáti a ode- 
elati; pročež to zajisto měli, že jeho tu v skutku postihnou a 



i 



125 

jemu to tak zastaví, aby mu6Íl dalši v tom praktyky zane- 
chati. Tak jakž jeden z prostředku jich hraběti Slavatovi teh- 
dáž byl vzkázal, že n^á a ním utrpení, že vidí jaké neštřBtí 
jeho potkává, neb že jsou páni direktoři jednoho na poStě la. 
tím, který do Vídně jel, vyslali, aby všechny listy od něho vzal, 
nepochybujíce že jeho, hraběte Slavaty, listy budou, a že jsou 
dali v jednom domě v zámku (kde někdy Jeho Mil. Cis. Ru- 
dolfa tejn4 rada a nejvySší komorník pan Runiplt' bydlíval) pro 
n6ho arrest přistrojiti a pevné mříže tam udčlati, do kteréhož 
jej dáti chtějí, tak aby žádný k němu chodili nemohl; a nedá- 
douce jem a ani černidla ani papíru Že mu to psávání jiným 
listy a noviny dostatečné zastaví a zabráni. On, hrabě Slavata, 
žádné odpovědi na to nedal, toliko z toho návéétí sobě da- 
ného děkoval, a nemoha již to jinače změniti, zůstával intra 
spem etmetura, očekávaje přezvěděti, zdali ten vyslaný jaké 
listy jeho dostal. Ten pak vyslaný jeden mésténiii pražský 
byl (kterýž po tom slavném vítězství před Prahou pro své 
těžké proti Jeho Mil. Cis. v té rebellii České přečinění prova- 
zem Rtrestán a oběšen byl) a dosti opatrně tu věc před sebe 
vzal. Neb přijevše na poště do města Hradce na ráno, vyčkal 
až ten, který do Vidně jel, na vňz vsedl a tu, spolu s jedním 
hejtmanem nad praporcem knechtíiv (který od staviiv pod 
obojí do města Hradce za guarnisi dán byl) k tomu vozu 
přistoupili a oznámili a ukázáním patentu od direktonlv, 
v kterémž doloženo bylo, kterak jistou zprávu mají, že on od 
stříbra hotových peněz velikou summu s sebou ven z králov- 
ství do Vidně veze, pročež aby z vozu ssedl, truhlice své 
otevřel, a co asebou veze, ukázal a odtud dále až do daláiho 
pánův direktorův nařízení nejezdil. 

Ten, který do Vídně jel, stavěl se pro takové jeho pře- 
hledávání a arrestirování velice zle spokojen býti. a z vozu 
ssednouce dal svou truhlici do jednoho pokoje v jednom domě 
v městě nésti a polětář, na kterém seděl s hněvem pod lavici 
hodil. V truhliť/oh pak Žádné stříbro ani peníze hotové nalo- 
ženy nebyly. Než rozdílná psaní od některých osob z Prahy 
do Vídně svědčící ten z Prahy vyslaný nalezše, hned je k sobě 
vzal, proti čemuž ten do Vídně jedoucí sobě stěžoval, že 
v patentu direktorův stojí toliko od stříbra a peněz, pročež 
že nenáleží, aby on k sobě cizí listy bráti měl. Ten vyslaný 
z Prahy dal za odpověd, že od pánťiv direktorův sobě oustné 
poručeno má, aby všecky listy, které kolív tu nalezne k sobě 
vzal a 8 sebou do Prahy přivezl. Musil toho při tom zanechati a 
vyndajíc z kapes kaíihot svých cokoliv při sobě měl, oznámil 
že mimo to žádných jiných listův ani od stříbra ani od pěné:; 
při něm se nenajde. Dotčený vyslaný z Prahy s tím spokojen 



1S« 



byl a nic dalo nepřebledával ; ten pak, který do Vidně jel, »í 
schválnlho na posto do Prahy vypravil ř tím vzkázáním hra- 
béti Slavatovi, aby se nic nestaral, že listy od ného svědčící 
dobře opatřeny a zachovány jsou, tak že jest je ten vyslaný 
od direktorův nedostal. 

Hrabě Slavata nad tím v mysli své nemálo potěšen jsouce, 
sliiSně sobě do týchž nepořádných direktorův a správcův zem- 
ských stěžoval, že jsou tak n^upHnmě s ním zncliázeli, davae 
oni na jeho Žádost patent svůj tomu, který do Vídně jel, aby 
on svobodně se všemi věcmi svými celo království česko pro- 
jeti mohl, nestyděli se potom poslati za ním a pod praetex- 
tem, jakoby nějaké stříbro a peníze s sebou vezl, tak potupně 
jej pí-ehledávati a listy, které mu někteří jeho známi v Praze 
odvedli, žádajíce, aby je s sebou vzal, mocrě pobrati a iej 
v městě Hradci arrestirovati dáti. A tak dotčení nepofáaní 
direktoři nedostávše předce toho, čeho žádali, museli se zato 
hanbiti; však dali psaní, aby ten, který do Vidně jede, předce 
dále do Vidně cestu avou vykonati mohl. Kterouž on s ob- 
vzláštni pomocí boží šfastně vykonavše, ta všecka platná psaní 
nd hraběte Slavaty sobě svěřená, tak opatrně zachovaná, tam 
v Vídni všudy kde a kterým náležely, pořádně a dobře do- 
dal. Z tohoto přikladu znáti, jak milosrdný Pán Bůh jej, hra- 
běte Slavatu, obvzlástné v tom opatrovati ráčil, že jsou nepřá- 
telé jeho dostatečnou příčinu dostati a jej dále trápiti nemo- 
hli ; neb ten, který od direktorův z Prahy za druhým do 
Vídně jedoucím vyslán byl, kdyby toliko ty polštáře byl do 
rukou vzal, tehdy bylby hned snadno v nich ty pagety listův 
omakati, potom je z nich vytáhnouti a zpátkem s sebou di- 
rektorům přinésti a dodati, a tudy hrabě Slavatu jako v skutku 
postiženého velice konťundirovati mohl, a oni direktoři též 
byliby jej tím snáze a hůře dle vůle své strestati mohli. Ale 
Pán Bůh neráčil to zlé na něho dopustiti, nýbrž skrze omá- 
mení a zaslepení vyslaného jich z Prahy ráčil jej tak pře- 
divně a dobrotivě salvirovati a je direktory zahanbiti, tak jakž 
i potomně žádný týden v tom roce arrestu jeho neminul, aby 
on do Vídně psávati a skrze rozdílné prostředky duchovních 
i světských osob (neb via ordinaria na poště nikdá svých 
listův neposílal) je odsilati i také z Vídně listy přijímati ne- 
měl, a nikdy takové listy se nezmařily, mnohem pak méně ne- 
přátelům jeho do rukou přišly. 

Přivedu také tuto jiný příklad, kterak Pán Bůh jej hrabě 
Slavatu předivně zachovati ráčil, že spisování jeho, kteréž 
v tom arrestu činil, nepřátelům jeho do rukou se nedostalo. 
Totiž hrabě iSlavata co tak sám sepsal aneb raději větším dí- 
lem diktirovaly dal to na Čisto přepisovati jednomu, který 



127 



předešle jeho písařem, potom pak při dskách jednim ingrosai- 
steiD byl, 8 pilností jej napomínaje, aby při dskách nic toho 
nepřepisoval, než toliko v Bvém lozumentu. Ale on ho v tom 
leposlechl, nýbrž mnohokráte předce to při dskách zeraských 
_)řepi90val, jiní pak nekatoličtí písaři na jeho psaní bedlivý 
pozor dávali a jednou na jeho dotazování : „neacio, quid haec 
verba eigniácent" pravili, že hraběti Slavatovi nřkteré věci 
přepisuje. Pročeíí jednoho dne dvě osoby z prostředku direkto- 
rův z stavu panského a rytířského z soudno světnice nahoru 
k dskám přišly, a přistoupivše k tomu jistému ingrossistovi, 
který to přepisoval, otázali se ho, co jest toho dne psal, na- 
č,ei on odpověděl, že jest některým obyvatelům, kteří od něho 
rozdílných výpisův z desk míti žádali, na psaní jich zase od- 
I povědí své dával, a tu jim hned táž ps.iní jich i odpovědi 
Isvé aneb koncepty jich ukázal. Však oni na tom přestati ne- 
chtěli, ale ihned co jest koliv od listův i jiných spisiiv jak 
při 8obě v knpsách schovaných, tak i v příhradách pulpitu 
svého zavřených měl, ty váecky vyndati, pulpit a příliradu 
otevrouce ven je vyložiti a jim odvésti muail. Což váe ty 
osoby k sobě vzavso jiným spoludirektorům dolů nesli, a 
. tu je všecky s pilnosti prohledli a přečetli. 1 ačkoliv niěeho 
I toho, čeho hledíili, jsou nensišli, však nicméně toho ingroasi- 
stu do vězení bílé věže vsaditi rozkázali pod tím zámyslem, 
žeby (přej) o paních stavích pod obojí zlé mluvili a při jed- 
nom shledání, měvšo dobrý rauí, raezi jinou řečí pravili, že 
v království českém dobře nebude, až Jeho Mil. král Ferdi- 
nand Druhý (také již římský císař) v království českém kra- 
lovati a tu jedinosi samou víru katolickou pod jednou toliko 
\ v zerai trpěti ráčí. Dále pak často psaní direktoři, když 
v těch spisích od ingrossatora při dskách, co míti chtěli, ne- 
nalezli, poslali dva písaře své k hraběti Slavatovi a jemu 
vzkázali, že toho jistou zprávu mají, kterak jest on mnohé 
věci jedné osobě při dskách psáti dal, a záležejic na tom pá- 
nům direktoriím nemálo, to co jest on tak psal viděti, pročež 
aby on jim to vše hned poslal. Hrabě Slavata toho tak ne- 
nadálého vzkázáni poněkud se ulekl ; vsak zase to jim povědíti 
vzkázal, že se k tomu zná, žo jest některé věci tomu ingrossa- 
toru přepisovati dal, což že vyhledati a odeslati chce, a žeby 
rád, aby direktoři jednoho z prostředku svého k němu po- 
. slali, tak aby tím lépe jim přitom něco oustně vzkázati mohl. 
I S Čímž jsou ti písaři zase odešli. Než hrabě Slavata ihned vy- 
hledavše spisy své, některé z nich spálil a některé z nich pilně 
schoval, kdyby jej přehlodávali, aby jo nalézti nemohli, ně- 
které pak spisy, o které on nedbal, nýbrž žádostiv byl, aby 
JQ diroKtoři viděli a čtli, vzlášté jakým spůsobem jest on pod- 



128 



dané své hradecké k vire sv. katolické poa jednou vedl, ne 
pHliŠDOu přísnosti a mocí přinucovánim , než povlovností, 
právě otcovským napominánim a jim obšírným předkládáním, 
aby příkladem jebo od bludův a zavedeni odstoupili a k víře 
svaté katolické aaroospasitedlné přistoupili. Navrátili se ti (lva 
pisaři zase od direktorův a oznámili, že ku pánům direkto- 
rům, kteri právě tehdáž jiné veliké a téžké zaneprázdnění 
před sebou mají, žádný přijíti nemůže, pročež aby po těch 
písařích ty spisy odeslal. On brabó Slavata vždy se vymlou- 
valy že to tak na ten spůaob učiniti nemůže. S tím ti písaři 
odešli, a direktoři pak poslali opět k nému jednoho něme- 
ckého sekretáře svéno. Tomu hrabe Slav.ita některý arch 
svých spisův odevzdal, v nichž něco málo dotčené materie 
sepsáno bylo, s tím doložením, že on to v svém tehdejším 
spůsobu pro svou recreací píše; dědicové a budoucí jeho že 
budou moci také to potomně ěítati ; toliko žádal, aby mimo 
je, direktory, jinému k přečtení toho nedávali. Ten sekretář 
B tím odešel, však brzy zase se navrátil s tím oznámením, 
že páni direktoři z toho jim odeslaného sepsání poznávají, 
že musí ještě viceji toho napsáno býti, pročež aby jim to 
také odeslal. Hrabě Slavata na to odpověď dal, že jest ovšem 
toho ještě mnohem viceji sepsáno bylo, ale vidouce, že jiní 
žádoativi jsou mimo vůli spisy jeho viděti a potom je vedle 
vůle své vykládati, pročež že jest raději všecko to do obně, 
který hned tu v komíně vlaském pokoje jeho hořel, vhodil 
a na prach spálil, tak že nemá již co více jim poslati, na 
čemž přestati a tak se spokojiti ro ušili. Nicméně direktoři 
poslali ještě jiné osoby do lozuraentu toho ingrossisty od desk 
a tam předce všecky jebo spiay vyhledati, odtud vyzdvihnouti 
a přehlídnouti dali. Hrabě Slavata pak nepominul jest k man- 
želce toho ingrossisty poslati a jí se dotázati dáti, zdaliž ty 
spisy, které on jemu přepisovati dal, tolikéž nalezli a s sebou 
vzali. Ona hned zase vakázala, že všecky ty spisy hraběte 
Slavaty, které pán manželu jejímu k přepisování dal, ležely 
jsou na stolečku, a ti vyslaní od direktorův že jsou je v ru- 
kou svých měli i Čísti počali, však jich s sebou nevzali, ný- 
brž tam zanechali ; pročež je hi-aběti Slavatovi bez porušeni 
v celosti odeslala s tím dalším vzkázáním, že jest u svého 
manžela v arrestu se zastavila, a on ji oznámil, aby hraběti 
Slavatovi pověděla, poněvadž jsou oni ty spisy páně, které 
on u sebe přepisoval, z obvzíáštni ochrany boží nenalezli, 
tehdy že není pánu potřebí žádné další starosti o ně míti; 
neb že on, bude-li od nich esaminirován, na to, co jest pánu 
přepisoval, k tomu se nikoliv přiznati nechce. Tak jakž po- 
tom při takovém svém examinu a dotazování, co jest hraběti 



Slavatovi píepisoval, oznámil, že jeat přepisoval jeden diskurs 
německý, v kterémž se prokazovalo, že páni stavové v krá- 
lovství českém pod obojí zle Siní, Že náboženství své váleč- 
nou mocí rozmnožovati chtějí, neb že Kristus Pán a apo- 
štolé jeho tak jsou nečinili, pročež že to stálé nebude. A ač-, 
koliv roimo to sice že jest také některé jiné věci témuž hra- 
běti Slavatovi přepisoval, však že se nedobře v tom pama- 
tuje, co jest to vše in specie bylo. (O tom diskursii praveno 
řlo, že jest jej byl Doctor Hogac, kurřirsta saskóho dvorský^ 
raedikant, sepsal a direktorům odeslal). A tak direktoři do- 
tčeného ingrossistu z toho arrestu, v kterémž jaou ho za nS- 
kterou nedéli z oumyslu zdržovali, zase na svobodu jsou pu- 
stili. Vsak proto, že jest byl člověk horlivý katolický pod je- 
dnou, dále ho při dskách zemských za ingrossistu více trpčti. 
nechtěli, nýbrž ke dskám zemským choditi dokonce z.ipověííěli. 
Z tohoto přivedeného příkladu opět se poznati může, kte- 
rak milosrdný Pán Bůh hraběti iSlavatovi z velikého nebez- 
pečenství pomoci ráčil, tak že jsou direktoři nepřátelé jeho 
v skutku nepopadli, aby jej právně přemoci a trestati mohli j 
neb co jest koliv on tak spisoval a potom přepisovati dal, tO' 
se vše proti celé straně pod oboji i na veliké ztenčeni a za- 
hanbení těch nepořádných direktorův patrně vztahovalo, a ten^J 
který to přepisoval, aákoliv to velice neopatrně a proti vůli i ča- 
stému napomenutí hraběte Slavaty činil, že jest při dskách 
zemských to psával, však s obvzláštniin řízením božským se' 
to stalo, že toho dne, když někteří z prostředku direktorův | 
k tomu ingrossistu přišli a jej přehledávali, on toho nepsal 
ani při sobě neměl, ježto prvé předtím několik dní poí-ádj 
při dskách to přepisoval ; alo toho dae dostávše sice některé 
od jinud psaní, na ne odpovčtf dával, a proto se těmi spisy j 
nezaneprazdňoval. Druhé, kdyby byli direktoři ne samé písaíw 
ale někoho z prostředku svého k hraběti Slavatovi vyslali,, 
tehdy on — nemoha toho zapírati, aby tomu ingrossistovi příj 
dskách některé věci k přepisování byl dáti neměl, a byváei 
tehdáž v jejich moci by lby jim nemohl odepříti, jestliže ne I 
všecky, alespoří některé spisy jim odeslati, anižby některýj 
z direktúriW, jsouce k liraběti Slavatovi poslán, jako ti písařia 
jemu se odbyti dáti a tak snadno beze vscho vyřízení zpátkem^ 
zase odejiti. Nadto pak on hrabě Hlavatí bylby neměl dosti 
Času k tomu, aby z těch všech spisův dle vůle své některé 
vybrati a z nich, které se mu líbilo, jim odeslati, jiné pak za 
sebou nechati a lépe schovati mohl ; anobrž bylby nepochybně 
ten vyslaný z prostí-edku jich direktorův všecky spisy, které- 
koliv při témž hraběti Slavatovi byl nalezl a uhlídal, 
led fl sebou vzíti chtěl; tuk jako ten, který do Hradce vy- 

Slftvats: Paibitl. 9 



I.ÍO 

ílán by\. všooky listy, které koliv nalezl a spatřiti mohl, a se- 
bvv.i Y-.;»l. Třou i tó hrabati Slavatovi k dobrému ae sdařilo, 
?o jsou viitvkton hned na též jedinké výmluvě toho ingroa- 
$i$:y pVo$:a'>í a na n->i viceii netiskli, aby se přihnal, co pf» 
p;»ovAl. .'w.ob žo jsou se i oni sami na to nevyptávali, od 
kv^ii.^ io$: hrabř Slavata ten nřraeoký diskars dostal: neb se 
:c':ui;i.- uovo.iolv>. aby jaký jiný exemplár v Praze více býti 
:«M '.'.íit^u^ :on. k:ery vi;r>ettori dostali. A kdyby oni byli 
í.iřo"' :•.;'• :."» tisk.i. vrsvo.i->a mohli, kdo jest to pronesl i ta- 
k.^vv d.skv.rí hrábí:: Slavatovi k preoíeni a phepsáni s^ůjfiL 
C:". rtx" ■. :o -A obv£*..ií:n; o-.^^atrvíva-i boží poznán se může. ie 
::. k;i"r; x',x vitríkv^rAv dc* loiumestu toho injrrssisty poaláni 
>y".:. í;;;v.í ;so;; $:".*. ktíry oa oá "nrsběte Slavary k přepíso- 
vAv.i 5,* íc ;*."-; :'-í".. ::* stole leiíd calexie a jei v rakoa 
swv:;: :v,.v;«<' i C:>:: r.vjivří, nier^fr^ pred« s seboa ne- 
\;.4". . "y>r5 "í- :jí~ y^» s.bí 5Arí-.'hil:. ;ak ti ;íai sikdá do 
r.: ■&;.;>•"•- ,í r;-!i:.ri.- {-vrŤ:*^:. -ybri iras4 Slirasa xase jq 
,;.'$;,í. ".\\,i : :::.' nífi^í..' sí n-ě v ~:<-í :.:=:;c ^liSesiai po- 
"v".'. ■ "Ti . ktíT-xsi řkr;; c^~s-jtš:r:: rr:K*Tí«ilrc*3 "r«:ii ^*řvj*^ 
v.-.N ; •;■« x-Ji5:.y4Ji~y hriSě S.JLva» z,* iraif rrkžskfs v ar- 
-vs:.; ;'.?:a<"x!.. 'k-sjk.':r.y £&=:;k a itíst:- ;í&í HrxiiC JcitinekA 
":•:•,■•;.•. k :JLJLfí r.řyhřly . rí? črrrííb.^ sískíč p? vybaseaB 
.Ň.A :::.i "j.'ď.:'^ $ír:ir.-:r.í 7ii-: 3ti... Ji&tř X^jV-a? vydati 



;. -■ Vr-:y -\; kri\->rsc.--. :ísiřb:. Srír-i r,h::iiíitf ** fTxii Ji- 

,'.:•- .•..■ C^'>- .-.í^itl Si ::.-í-i s.* -í-řr: TUkr^sm yia:. xraaěse 

itjl:::: v."-: íxí-." ::.ř!ícr.k 74í«t: inčiciisi:. í:zi.7:t».t* se. ie 
Sia 1T.XSCÍ rriíí.-.-.ířC*'*^ '^íč.jr--'X t«ctl:sc a p:6l'£l:r<:«: i I-éb: lEL 

iyuatz'2'^. xi ?7^íCíí.':. $ r.Ti M2i2i<;c:,.Ji. ivř íti xi*rjia.T se 
ilvSaba jcasíwcví. kx-icarlT .^.♦. sc--z: sa^-Lit TCíř :č«:.- TiajsA^- 
neč ▼ 3t«hsQé :ir»i;t t ^-Etrarae. !«;- i.i y-^ín-íacui ia i»ěař 
«»!Sr 3Jt«£r^ v cťttcx rt«*í*i::; 3m , . :c ia . ir iac* t-íli ^»- 
íneft iunc vtasa čj.:.. ajy it* .\ruJ: a -wíj: 3>i -r-^rr-L i^iLi: ; aee 
YXsfiHtV xut<i\:&ý £; £ Síičsi; »f.-T«! 7-ira;i Lt jojtfx maní 

wg^ďTv a 34 ^litfajfrfcxc ^ut^kx iíf ToiiutL inivx: adké 

aiKSca «; x3M«axcc a ruiru^si sRi'«Tt'r tuoič a xňnBoiKi 

wtettfc vtoojSC. V^ licutf ..ittn.7ir » tsít xnuaiaiasí a 

lNte«»slr ytfgMrtftr / TUL iiAff: s jiotur s^vat s: mTaai 

i^tftaiijK aiir 3ix TrnotKstror ri«iijjw jducc&ratrr imiidl, 

ilfíniiiiiiii ««^k'lr ^isicnii$t :tia«w^ íolU wHcué r 




ren pat zámecký offícial, vida a slySe takové střílení, hned 
utekl a 80 skryl, tak že lid válečný pana hraběte Dainpčra 
nevěda, kudy k té fortně zámecké trefiti, bez vyřízení odtud 
zpátkem odtáiiuouti niusil. Při tom pak znamenati sluši, že 
sice na vzetí tohu niésta a zámku Jeho Mil. (Jís. málo zále- 
želo, nebo bez vzetí joho předce Jeli<i Mil. Cía. armáda bez- 
pečné mimo město protáhnouti mohla, tak jakž po některých 
málo dnech pan hrabě z Buquot se vší armádou Jeho Mil. 
Cis. od Peldřímova k Budéjovicim českým táhnouce mimo 
město Hradec protáhl a na předměati pres noc zíístal, kdežto 
jemu táž guarniaí stavův v městě nic překaziti nomohla. Na- 
proti pak tomu, kdyby byli ti hejtmane stavův pod oboji tó 
noci ěildtwachty na předměstí nedali a pan hrabě Darapir 
s lidem svým do zámku skrze tu tejnou fortnu se bjíl do- 
stal, tehdyby nic jistějžího z toho bylo nenásledovalo, nežli 
vyplundrování, anobrž dokonalá zkáza zámku i města Hradce 
Jindřichova, tak jakž při některých jiných zámcích a městech 
v témž království českém to se stalo. Ale z opatrování bo- 
žího týž zámek a město boz vyplundrování a porušení až do 
dnešního dno v celosti zůstává. A tak ve všech těch třech 
nebezpečných příhodách naplnilo se dictum Davidis regis : 
„Qui habitat in adjutorio Altissimi in protectione Dei coeli 
comroorabitur," to jest slova krále Davida; „Kdo přebývá v po- 
moci Nejvyššího, v ochraně Boha nebeského bydleti bude." 

Navrátíce se zase k předešlému spisování věděli sluai, že 
hrabě Slavata po vyjití roku dosti pracně a těžce dovolení 
dostal, že jest s paní manželkou svou paní Lucií Otitií ro- 
zenou z Hradce jen do Teplice 7 mil od Prahy pro nabytí 
lepšího zdraví jeti mohl, kdež mimo obyčejný spůsob déleji 
se držel, a potomně míli odtud na zámku Duchcové, nechtěje 
zase do Prahy jeti, se zdržoval, v té naději postavený byvše, 
že Jeho Mil. Cis. generál - leytnambt pan hrabě z Buquoi 
B armádou Jeho Mil. Cis. Prahu z moci tehdejších nepořád- 
ných správcův brzy vytrhne a zase k povinné Jeho Mil. Cía. 
poslušnosti přivede, a on tehdáž že se bude moci svobodně 
tam zase navrátiti. Ale zmejlila ho ta naděje; neb netoliko 
tohdáž se to nestalo, ale nepořádní direktorové, správcové a 
ríuldy zemské v království českém skrze patenty všem třem 
stavům království českého sjezd k outerému po památce 
8V. Máli Magdaleny, jinak dvadcátého pátého dne měsíce čer^ 
věnce letha IGlí) rozepsali a na hrad pražský položili. Ku kte^ 
rémužto sjezdu a shromáždění páni stavové margkrabstvl mo- 
ravského (však toliko ze třech stavův téhož margkrabBtví, 
panského, rytířského a městského, jisté osoby a obyvatelé 
pod obojí, kteří po smrti Jeho Mil. Cis. Mathiáše Druhého ja- 

9* 



1S2 

Z.-.Ž". kj^l* iíikřl: zi-i 5 5*^77 kriliTsíri jakého pod oboji 
ič i;--.!:— á ;-:i.':;-4 ;ai; Cícc:-ř c-/ o*:3 z pr^ácředkŮT 
f~Ť::. z jLiž-i.-: 1 '-• íwiv^ z.''.~'^is.^-j po 1'.' :*jjAca. za direk- 
'•'.'rr. =;ra-'.ř 4 ra.íij zčrrií:* v:lili a liiřiíili: nřo sut dn- 
'.'z.~Li iz..:z'. z-čiri-řli. izl :íz.: :bv-a:el-é íčí<j4 m&rgkrabství 

'.-.ž V.A- .-=-. -■.ři-i::c í i.lejii.b. Liiio JAkižso T:él«ai údoré, 

r..:"ři4 J.Í-J. štÁviTř p--.i co-:;: air*;!:;}: a dilejiích Eakoos 

"i. jcT-řř.ž z.'.-i:':z~ jako C^ííiot-: :íž sč JeLo MiL OLsaři Fer- 

d-:Laz.i..~: Unl^jri- d4c:íz.é rz-zz.^jíú šv* -ejmilosdTějši, spro- 
t.v„i & 7'=:'-Ť..:r:vi_ stí Trslaré 5 pl:i.:i cjoi Tj"praTÍli, kte- 
ri-ž:.' ="-řzi v š.-j.t.; p; pac:á:.;č s^ct: iTa:irL> Jana sariiiL byl. 
•JÁ£. ■?".- š^Áv: v-í p'i'i o::: ji sralovsm českého při tom 
š-^z:;; - 'A:::': P^-ž" ''"7šIí::vzi; z vííIřnŤci zsmi Jeho MIL 
•'.':•. Fi:i.ZÁÍ.i i>rii.řij krčrřž. ačkoliv ce tehdái, ale bnj 
p-.Vj.-r, :~-.'A *ři.ž m^ésicč a^si-ušň. pravé kdji na hrade prai- 
ik^.r. ť. j-ídz.ir.j r.vl:.. od Jioh Mil. kardritdv dachovnich i 
2T4:.;kv;- v d-rítr Frá::kfurt:i cad iíavnem za rimakého krále 
v.l^r. a za n::::ikři:.; císaře publi::rová:i bvti ráčil: Tlakoher- 
Sí.v.ifl írkiizz. a koriniTacířsi již tehiai kr.ileai Českým 
l;v:i riJi. . priT'.::> ďíii:e královstvi českého i korunovaného 
král-% a páL.a ST-ého. k špruvé a kralováni v témi království 
pr:p'-.iíí:i r.ech:ěli. alí jic-éLo. toiiž Fridricha toho jména Pi- 
těLv. pťáli-vkrao^ při ReÍ!i'i. kornrbU za svého krále českého 
riepořá-.:r;4 volili a vyhlásili : o tom niie na jiném miste ob- 
BÍrTi*:]! iiLťorciirovati a piá:i b'ad-j. V tomto miste toliko toto 
do^.žím. že jiou ti nepořádní sravové pod oboji s podpisem 
pod jménem v=ech třech staviv královstvi českého, tehdai na 
hrad«í pražském pospolu shromáždénych de dato 22. dne mě- 
síce an<r:.iti a. hjli při tom sjezdu svém listv posilací,. pár 
nám obyvatelům téhož království (tém, kteří tehdái k tomu 
sjezdil se nesjeli a sjeti nechtéli; svědčící, tisknouti dali, v nich 
oznamujíce, žo sjeváe ae u velikém počta do Prahy na uva- 
žování toho hlavního artikule, méloliby se Jeho )Iil. králi 
uherskému Ferdinandovi Druhému zase psáti čili ne, nastou- 
pili a na tom se s týmiž viemi přivtélenými zeměmi společně 
« jednomyslné scesli: -Poněvadž jest Jeho Mil. král Ferdinand 
na onen ča-i nepořádně proti privilej^iim a svobodám téhož 
království za krále českého přijat a korunován, a to jeaté 
jodjistými a znamenitými výminkami, kterýmž jako oné pří- 
saze od Jeho ^lil. jim vykonané a reversu od sebe odvede- 
nému jest se od Jeho Mil. zadosti nestalo, a tak Jeho Mil. 
•ám z toho přijetí a korunováni za krále českého se vyvésti 
a jeho zbaviti ráčil; aby nic psáno nebylo, nýbrž raději 
to yáemu svétu skrze apologii v známost uvedeno bylo, proč 



a a kterých pHčin již více Jeho Mil. k správa a regimentu 
připustiti oni nemini. Prořež uvozujíce jim takové aneaení 
své v známost, podlo toho jednoho každého z pánův obyvate- 
lův k tomu napomínají, aby se před nimi při jich shromáž- 
dění aneb před pány direktory neprodleně a nejdéle od do- 
dáni téhož psaní v týmdni pořád sběhlém bu(Tto ústně aneb 
listem pod pečeti svou a 9 podpisem vlastní ruky své v tom 
zjevnř a patrně ohlásili, také-li sobS to, na 6cm jsou so tak 
společně z strany Jeho Mih krále Ferdinanda snesli, oblíbiti 
a k tomu přistoupiti chtějí, tak aby vědouce jedni o druhých, 
jakého kdo oumyslu jest, věděli „Čím se spraviti a jak se 
k jednomu každému zachovati." 

Vyrozuměvše tomu hrabě Slavata (neb aěkoliv tehdáž 
v městech pražských nebyl, vsak co so v raddách direktorův 
jako i také při tom jich sjezdu radilo a dalo, každodenně 
skrze jisté zprávy o tom přezvídal), pro dokázání své stálé 

f)oddané věrnosti Jeho Mil. Cis. králí a pánu .svému nejmi- 
ostivějSímu netoliko do měst pražských so zase navrátiti ne- 
ditěl, ale hned takovou heroickou reaolucí učinil, aby spolu 
8 paní manželkou svou ven z království čeakélío vyjel a 
mnohá vzáctná panství v Cechách a v Moravě v moci ne[)řátel 
svých a zpronevěřilých Čechův a Moravanův zanechaly v té 
nadějí, že v.5emohouci Pán Bilh nejmilostivější vrchnosti jeho 
slavné vitězství nad neposlušnými a zpronevěřilými poddanými 
Jeho Mil. milostivě dáti ráčí, tak aby on potomně do vlasti 
Bvé 80 navrátiti a statky své zase dostati mohl. A ačkoliv 
tehdáž iiitra spem ot metům postaven byl, však raději všeli- 
jakou bídu a nouzi trpěti a v ní třebas do smrti zůstávajíce 
život svůj dokonati chtěl, nežli s těmi spronevěřilými kraj&ny 
neb landtsmany svýrai v nějaké slávě a rozkoši zůstávati 
mCl. Nacházejíce se pak právě tehdáž pan Adam z Stern- 
bergka, Jeho IVIil. Cis. radda a nejvyšší purgkrabě pražský, 
na zámku svém Libochovicích, půl čtvrtý mile od zámku 
Duchcova (na kterémž so tehdáž hrabě Slavata zdržoval), ne- 
pominul hrabě Slavata k němu sjeti. A vyrozuměvše od něho, 
že jest od těch nepořádných direktorův obsilací psaní dostal, 
aby neprodleně do měst pražských najíti se dal a bez vě- 
domí a dovolení jich, direktorův, nikara neodjížděl: pročež hrabě 
Slavata témuž nejvySšímu pánu purgkrabí persuadiroval, aby 
raději spolu s ním z téhož království vyjel, neitliby na takové 
psaní do Prahy jeti a jako v arrestu zůstávati měl, vzláště že 
Dude museti nebo spolu s jinými jiného krále voliti, aneb 
tomu na odpor se stavěti ; a k čemuhy koliv z těch dvouch 
věci přistoupil, žehy nemohlo než mnoho zlého jemu z toho 
pojiti. Pročež týž nejvySsí pan purgkrabě, jakožto rozumný 



134 



a rozváŽlivý pán i stále Jeho MíL C. věrný poddaný a sK 
žebnik, oblibil sobě předneseni a dobré zdáni hraběte Slavat 
a TzavŠe s sebou pani manželka svou, pani Marii Maximilíani 
hrabínkn z Vysokého CzoUeru a dítky své ^fl|é obojího p 
hlaví vét&l i menši, ihned na druhý den po tíilc(>véin shledal 
a prorolaveni z Libochovic vyjel, a přijevše na zámek Du( 
cov odtad potom předce dále spoja s týmž hrabětem SIav4 
tou ven z království Českého vyjel. 

Kurfiršt saský (kterýž tehdáž ještě se byl neresol virovi 
při Jeho ilil. Cis. proti Jeho ^liL nepřátelům a rebellům stát 
nýbrž neutral^m býti chtěl) ráčil jest obyvatelům královští 
českého čtvry města N. N. N. N. offerirovati, pqkudžby kdož nic^ 
T těch nebezpečných Časich válečných z Cech do jeho zemi 
se reterirovati chtěl, tehdy aby to učiniti a svobodně do kt<^ 
réhokoliv z těch čtyř měst přijeti neb přijíti aneb manželky 
a dítky i třebas nejlepší věci své pro lepší bezpečnost a pt 
ochranu Jeho Mil. kurtir^t^ké poslati a tam je opatřiti mol 
Pročež hrabě Slavata, vyroauměvše takovému za^zani kul 
fínštskémn a nacházejíce se on tehdáž tak blízko od pomc 
míšeňských, že ve dvou hodinách ven z království českého 
Jííěně volně vyjeti mohl, nemeškal jest spolu s nejvyšším pí 
em purgkrabim upřímo do města Freyburgka jeti. Kdežt 
přijevše, oznámil jest jim kommendant, který se v tom m&l 
nacházel, že od Jeho Mil. kurtirŠta pána svého takovou oi ' 
nanci sobě danou má, aby do města každého pustil a Jel 
Mil. knrfírštu o něm oznámil, ale odtud zase ven z města ' 
jeti aby žádnému bez jistého vědomí a povolení Jeho Mi 
nedopouštěl. Kačež ihned jsou ti oba páni nepominuli jednot 
z služebníkův svých k Jeho Mil. kuríirstu vypraviti a Jel 
Mil. skrze psaní svá příčiny v známost uvésti, pro které z ki 
lovství českého, vlasti své, na ten čas odjíždějí, totiž že jsc 
pro žádné své zavinění nevyjeli^ ani že odtud vj-povědíni n< 
jsou, než toliko vyrozuměvše tomu, že stavové království & 
skébo pod obojí sobě jiného krále voliti chtějí, tehdy že oL 
pro dokázaní povinné věrnosti své k Jeho ifil. králi svém^ 
dědičnému a korunovanému Jeho Mil, Ferdinandovi Dmhéi 
nikoliv toho přítomni býti nechtějí, nýbrž raději všechny statkj 
a jmění své opustili a ven z vlasti své vyjeli, poníženě Jet 
*' I. kurfirěta žádajíce, aby jím toho milostivě příti ráčil, al; 
tím tu v městě Freyburgku anebo jinde, kdyžby jim přihodí 
ato vykázati chtíti ráčil, bezpečně spolu se všemi svými 
"íovati a zuatávati mohli. 

Jeho Mil. kurfiršt jak vyzvěděl, že ti dva páni z 

3o jeho zemé a města Freyburgku přijeli, prvé nežli Jel. 
Mil. psaní doélo, poslal k gubernatorovi téhož města, aby jii 



135 

osnámil, ío jsou oni v tehdejSich roztržitých řSasích bez opo- 
vědí do země Jelio Mil, přijeti nemť^li, a tak žeby sice sluš- 
nou příčinu míti jim oznámiti dáti ráčil, aby tou cestou, kte- 
rou jsou tam přijeli, zase zpátkem se navrátili; ale z jistých 
uvážlivých příčin že toho zanechávati, vsak to návěstí jim 
dávati ráčí, aby ti oba páni tu v tom městČ tak blízko od 
pomezi českých nezůstávali, nýbrž do jiného města dáleji od 
pomezí se obrátili; nežli manželky, dítky a jraCnf své, pokudž 
chtějí, žo v tom jednom mestň od Jeho Mil. deputirovaném 
bezpečně zanechati moci budou. Přijevše též k Jeho Mil. 
kuríirstu vyslaný s psaním od týchž dvouch pánův, přinesl 
jest 8 sebou kundtschaft z kanceláře Jeho Mih kuríiržta sobě 
daný v tom smyslu, že to psaní Jeho Mil. kurtírštu dodáno jest 
.a Že Jeho Mil. toho při předešlém oznámení zůstavovati ráčí. 
Ti dva páni vyrozuměvSo takovému oznámení, resolviro- 
vali se do města Erílurtu svou cestu vzíti a tam na čas se 
zdržeti, a vyslali zase k Jeho Mil. kurfirštu s žádostí za pas- 
brieff, a aby skrze zemi Jeho Mil. dále bezpečnč projeti mohli, 
podle toho také od Jeho Mil., jakožto protektora a ochrance 
téhož města KríFurtu, připsání k ouřadu, aby jim na ten Čas 
byt v tom mčstě dopřán byl, Žádali. PaabrieíV od Jeho Mil. 
dostali, ale takového připsání dostati nemohli. A vypravivše 
se tiž páni zase na dalži cestu se vSemi lidmi a vécmÍ8v_ymi, 
puu Aaam z Šternbergka s svými vozmi a fůrami v mčstě 
LinStč zastaviti se nechtčl, ale mimo jol a v jedné vsi obřd- 
val ; než hrabč Slavata jedouc skrze město v jedné hospodě 
občdval, a dotazujíce, oo se nového z Prahy píše, byl jemu 
cxtract k přečtení ukázán^ v kterémž se dokládalo, že nej- 
vyšší pan purgk-abě s hrabětem Slavatou tejně z Cech ujeli 
a týž nejvyšší pan purgkrabě že přes dvakráte stotisíc širo- 
kých tolaiův 8 sebou veze. Hrabě Slavata tČm novinám se 
zasmál pravě, že se o nejvyšším panu purgkrabi dobře ví, 
že pán tak dobrým hospodářem jest, že svých peněz darmo 
ležeti nenechává ; pročež žo k víře podobné není, aby tak 
velikou Bummu peněz před rukami míti a s sebou vésti mel. 
Vsak nicménč, porěvadž oba dva páni předce nemálo peněz 
na hotově i nemálo od stříbra s sebou vezli, takových novin 
vSudy rozepsaných nemálo se ulekli, obávajíce se, aby nčkde 
na cestě zplundrováni nobyli; ale chvála Bohu bezpečně teh- 
dáž projeli. Přijodouce do Erílurtu a vzavše sobě lozumenty 
ve dvouch dobrých hospodách, přednímu purgkraistru žádost 
svou přednésti dali, aby jim dovoleno bylo některé lozu- 
menty sobě tam najíti a za některý čas tu se zdržeti. Dostali 
nejprve odpověď, že v tom městě čtyři purgkmistři jsou, 
z nichž jeden že doma není a jiní tři že musejí vyčkati, až 



136 



Tiráifiti 

pové(f duti chtějí. Patoni pak tn odpověď dali, že z jistých 
uvážlivých příčin k tomu povoliti nemohou; než cbtějí-li se ti 
páni se věenai lidmi a věcmi svými v téch hospodách, do kte- 
rýchž vtrhli, zdržovati a do vAÍe své zůstávati, že jím toho 
příti chtéjí. Kterážto odpovřd tfim pánům velice nepíiležitá 
byvše z mnohých příčin, nevéděli sobě Jiné rady dáti, než že 
hrabě Slavata s některými málo služebníky svými na koních 
svou cestu k Wirc.7:p«rgku vzal, nejvyšší pan purgkrabě s frau 
cimorem, dětmi a jinými zatím v hospodách v Erffurtu po- 
zůstal, vrak polom též za hrabětem Slavatou k Wirc^burku 
jol. Přijevše hrabě Slavata do Wirezburku, přednesl jest tehdej- 
šímu biskupu Jeho Mil. knížeti Juliusovi žádost svou a nej- 
vyššího pana purgkrabího, aby oba se vSemi lidmi a věcmi 
svými na čas v témž městě zůstávati mohli ; ule Jebo Jlil. 
Kníž., měvžo tchdáž U)00 jízdných a regiment pěších 3(XX) 
silný verbovaných a nejvyšší i jiní přední nfficíři v témž mé- 
6té qtiartirovaná jsouce, vymlouvati se ráčil, že potřebujíc 
v městě pro své raddy, ofíicíry a služebníky lozumenty, není 
na ten ěas možné, aby ti dva páni s tak mnoho osobami^ 
které s sebou měli, v témž městě pohodlnými lozumenty opa- 
třeni býti mohli. 

Zvěděvše pak hrabě Slavata, že Jeho Alil. Cis. po sl.iv- 
ném svém korunováni za krále římského v Frankffortě nad 
Maynem ráčil oumyslu býti již odtud zase odjeti, však v ji- 
stotě se nevědělo kudy svou cestu vzíti ráčí, uznavSe toho 
potřebu býti, při Jeho Mil. poníženě se ohlásiti a milostivo 
vůli Jeho Milosti vyrozuměti, kde by se s nejvyšším panera 
purgkrabíra pražským obrátiti a toho času zdržovati měl; pročež 
v "Wirezburku na postu sedl a k Frankflfortu jel a do Aschaf- 
fenburgku 4 míle od Frankftortu přijevše a srozuměvše, že 
Jeho Mil. Cis. toho dno tam přijeti ráčí, tu zůstal, potom při 
Jeho Mil. Cis. poníženě se ohlásil. A jedouc Jeho Mil. Cis. 
k Wirczpurku, on také Jeho Mil. Cis. z Áschaffenburku až tam 
poddaně sloužil, a přezvěděvše Jeho Mil. Cis. milostivou vťlli, 
aby z mnohých dobře uvážlivých příčin spolu 8 nejvyšším 
panera purgkrabim v těch roztržitých časich zatím v Pasově 
zůstával, tak se oba poslušně zachovali. Po odjezdu Jeho Mil. 
Cis, z Wirczpurku zůstal tara hrabě Slavata a dočkal jest 
nejvyššího pana purgkrabího se všemi jich obouch lidmi a 
věcmi. Jeho Mil. pan biskup ráčil je na zámku lozirovati a 
za některý den dobře traktirovati. 

Ačkoliv ti páni s pilnosti při Jeho Mil. Kníž. panu biskupu 
toho vyhledávali, aby jim své zdání uděliti ráčil, kudyby nej- 
bezpečněji cestu svou k Pašovu předsevzíti mohli, Jeho Mil. 



137 



Enfž.f soudíce tehdáž ze vScch strnu veliká nebozpeiScnství, 
nebylby je rád s svým zdáním zavedl ; pročež nechtějice jim 
Žádného zdáni avého udňliti, oni sami se resolvirujic za nej- 
lepSí uznali, aby tou cestou, kterou Jeho Mil. Cis. bezpečně 
projeti ráčil, jeli a se ohlásili, že ku dvoru Jeho Mil, Cíb. 
náleží. Přijevše do Donawertu, nejvyšší pan purgkrabS se 
vSemi avými dětrai a jinými lidmi na siífu po Dunaji do Pa- 
sová přijel. Hrabě Slavata s dotčenou paní manželkou svou 
a paní mateří její paní, Kateřinou hrabinkou z Mondtfurtu, po' 
zemi k Augěpurku, Mnichovu a tak k blahoslaveno panně 
Marii do Starého Ettinku, potom do Pasová jeli, a tak všickni 
z milosti boží Šfastně se tam dopravili a v témž městě až do 
Sfastného Jeho Mil. Cis. před Prahou vítězství, po něm pak 
zaso do vlasti a k statkům svým se navrátili. 

Nevidělo mně se také toho mlčením pominouti, kterak 
po ten celý čas, v kterémž se hrabě Slavata v Pasově zdržo- 
val, PAn Bůli jemu tak žehnati ráčil, že všecky věci jeho 
v Cechách, v domě jeho v Praze i na statcích jeho a paní 
manželky páně zanechané, k ztrátě a k zmařeni nepřišly, což 
z tohoto dvojího příkladu se poznati míiže. Totiž hrabě Sla- 
vata zanechal jest v Praze v domě svém v guardarobě své 
vSecky své chodící šaty, z nichž mnozí ještě noví byli, kte- 
réž jest přes dvakráte na sobě neměl, a to všecko, co v též 
guardarobě se nacházelo, za několik tisíc zlatých Šacovati se 
mohlo. Po odjezdu hraběte Slavaty z Čech hospodář jeho 
v tom domě, Člověk správný a opatrný, v témž domě jednu 
skrejsi, totiž dobrý sklípek pod zemí nalezl a do toho všecky 
ty Sáty a věci z guardaroby vzato a v několika truhlách slo- 
žené vnésti a zazditi dal, takže by nesnadno byl kdo mohl 
tu skrejš naleznouti. Ale po některém málo měsíci ten zed- 
ník, který tu skrejši zazdíval. neřádnou žádostivosti nějakého 
zisku svého to prozradil a jednomu z prostředku direktorův 
to oznámil. Kteříž jednoho dne k vícerou, když z hradu praž- 
ského z raddy vycházeli, dva z prostředku svého do téhož 
domu vyslali a hospodáře ptáti se dali, kdeby gnardaroba 
hraběte Slavaty byla. Když o místě oznámil a tím doložením, 
Že jest to místo a pokoj prázdný, poněvadž jest hrabě Slavata 
šaty své a co v tom místě bylo, všecko odtud vyzdvihnouti 
a jinam schovati dal : oni se dotazovali, zdaliž v témž domě 
v některém tejném místě ty věci a šaty se nacházejí? Ten hospo- 
dář za odpověcT dal, že on v tom žádné vědomosti nemá. Oni 
oznámili, že na druhý den se zase navrátí a jej v klamu na- 
leznouc zahanbiti a ukázati. Že pravdu nemluví, i potom jej 
Btrestati dáti chtějí. S tím odeSií. Zatím pak ten hospodář 
hned v noci sám cihly, kterými ta skrejSe zazděna byla, vy- 



zdvihl a í tó BlcrejSe ze vSech trahlic žíaty chodící a to vge, 
co Bo Icoli v nich hrabSti 8lavatovi náležejicího nacházelo, vy- 
bral, v progtéradlech z okna do jednoho doma nejbližétbo 
spustivSe jednomu svému dfl věrnému přitelí, v témž domó by- 
dlícímu, k opatření a schování dal a tu skrejši zase támi 
cihlami a čerstvým vápnem zazdil. Na druhý den ti dva 
direktoři prišedšo do domu přivedli s sebou zedníka toho, 
který předešle tu skrejši zazdí val, a hospodáře se dotazovali^ 
jsdalíž ještě zapírá, že o Šatech a včcech hraLěte Slavaty Žádné 
vědomosti nemá? On vždy zapíral a k ničemuž se znáti ne- 
chtěl, pročež kázali tomu zedníku to místo vyhledati a ote- 
vříti , i spatřivše v též skrejSí několik truhlic státi, hospo- 
dáři řekli, že nyní poznávají, jak on podvodně zapíral, a tudy 
slušně trestá-^í zasloužil. On pak vždy stále zapíral, pravice, že 
v těch truhlicích jsuu toliko některé Šaty služebníkíini hraběte 
Slavaty náležející; nebo to, co témuž pánu hraběti náleží, váe 
dávno a domu vyzdviženo a pryč odtud odvezeno jeat. Když 
oni sami do tó skrejae vešli a ty truhlice otevřeli, nalezli, že 
v nich nic jiného nebylo, než toliko šaty služebníkův chodící. 
Pročež 8 hanbou odtud odešli a týž zedník špatné poděko- 
váni, ovšem pak žádného spropitného nezasloužil. Z toho pří- 
kladu znáti jest, jak Pán Bůh předivně to řídil, že jsou di- 
rektoři ty vzáctné svršky hraběte Slavaly nedostali ; neb kdyby 
byli hned prvního dne zedníka s sebou vzali, byliby všecko 
to dostali. A jest i to s podivením, že jest zedník nepoznal a 
direktorům nepověděl, že jest bylo to zazdění hnibě čerstvé 
a že 8 prvnějžím jeho zazděním hejháno bylo, i také že jsou 
na samém prostém zapírání hospodáře přestáli. Ty pak svršky, 
ačkoliv potomně ještě rozdílné příhody vystály (o čemž vypi- 
Hovati zanechávám), však vždy všecky zouplna témuž hraběti 
do Pasová dodané byly. 

Druhý příklad. Týž hrabě Slavata spolu s pani man- 
želkou svou od stříbra, čalounův, kobercův, pěkných turhau- 
kův a jiných vzáctných svrěkův za mnoho tisíc zlatých na aáro- 
cích svých Hradoi a Telči zanechal. A byvše toho žádostiv, 
aby tyž svršky z rukou nepřátel svých vymoci a k sobě do 
Pasová dostati mohl, i vymyslil k tomu tento prostředek. 
Vypravil jest lůru z Pasová na Hradec pod tím praetextem, 
že některé osoby z čeládky své při sobě nepotřebuje a je 
tam posílá, mezi nimiž jedna osoba ženská byla, jejížto man- 
ie\ na témž zámku cimmerworterem byl. Táž žena přijevše 
na zámek Hradec, pomalu však často v kosících ty přední 
a vzáctné svršky, prostěradly přikryté, jakoby se špinavé šaty 
ze zámku dolů k pradlí nosily, pilně do města vynášeti dala. 
A když ty kose svršky naplněné skrze varty neseny byly, 



<m 



Tiikdy žádný z soldátův a vartýřA nehledali, zdaliž co jiného 
"V ihch koších jest, nýbrž byvSe tak vSeckny ty svršky ze 
zámku do města vyneseny, potomně od uékterýffi uiěžťanův, 
lidí handlovních, b kupeckými jich vécrai zvláštně mezi palíky 
suken z města vyvezeny a v Sloravě na zámek lirabéte Sla- 
vaty Teleč akládány byly. Potomně ta žena, dostávše od toho 
konaniandanta, který v Hradci guarnisi stavův pod oboji raěl, 
dovoleni, aby na Teleč sjeti mohla, ona ty všecky svršky, které 
z Hradce tam přivezeny byly i které předešlo tam zůstá- 
valy, na několik vozův složiti a bezpeěně do Pasová odvézti 
dala. A musice ty vozy pres panství třeboňské jeti, sedláoi na 
zámek Třeboň kommandantu stavův zprávu dali, že jsou Času 
nočního několik fasunkův plných hraběti .Slavatovi náležejících 
věcí přes to panství k Budějovicím vezli, a ti vozové že tak 
téžcl Dyli, Že 8c půd nimi na jednom místě jeden mostek zlámal, 
tak že jsou jej sotva spravili a dále jeli. Ten kommandant 
ihned tu zprávu do Prahy direktorům napsal, kteříž nařídili 
dvě osoby z. stavu [janského a rytířského za kommisaře; ti 
na Hradec a Telec přijeli a pilně so dotazovali, kdeby svršky 
hraběti Slavatovi a paní manželce jeho náležející se nachá- 
zely, vědouce (přej) oni, žehy jich veliký forroth před rukami 
býti měh Dostali odpověd: Aííkoliv od předních věcí nemálo 
tu bylo, vsak že z poruĚoní Jich Mil. odtud vse vyzdviženo a 
do Pasová vezeno jest, a poněvadž od žádného jim zapovědino 
nebylo, aby odtud nic bráti nedali, anobrž od sklepův a tru- 
hlic, v nichž samy ty věci byly, klíče ne oni, ale Jich Mil. za 
sebou měli, s kterýmiž jednu osobu ženskou z Pasová vypra- 
vili a ty věci vyzdvihnouti dali. A potom ukázali jim sklepy 
a truhlice prázdné. Ti kommisaři, učinivše o tom zprávu dire- 
ktorům, oni opět 8 hanbou obstáli a toho, čeho dfistati žádo- 
Btivi byli, nedosáhli, ježto kdyby byli po odjezdu hraběte Sla- 
vaty z Cech ty svršky hueJ pryč odvézti dali, byliby hraběti 
Slavatovi víceji k rukám přijíti nemohly, aneb kdyby je byli 
inventirovati a popsati dali, tehdy by žádný z těch Rprávcův, 
kteří na zámku zůstávali, nimi hejhati a jeven vydati byl ne- 
směl ; tak jakž jsou strany správy statkův učinili, že jsou za- 
pověděli, z důchodův jemu, hraběti Slavatovi, nic neodsilati, 
než jim k ruce nmsili dávati a odvozovati. A tak v tona 
přikladu obzvláštní opatrování boží se poznává, že hrabě 
felavata větších škod od nepřátel svých nepocejtil a dále 
pro tu věrnost, kterouž k své nejmilostivější vrchnosti svým 
z království Českého pryč odjetím ukázal, dobrá naděje jeho 
nikoliv nezmejlila. Neb v tom Času, co so v Pasově zdržoval, 
se všemi svými žádného nedostatku netrpěl, majíce prostře- 
dek netoliko na ty peníze, které z Oech s sebou vyvezl, živ 



býti, ale také Jeho Mil. Cfa. z Čech z panství svého B^rui 
lovskébo a Jeho Jlil. arcikníže Leopold z důchodftv biskuj 
štvi svého pasovského jemu nemaíon pomoc na vychoval 
jeho učiniti ráčili. 

Po slavném vítězství Jeho Mil. Cis. před Prahou bral 
Slavata, navrátivše se zase do Čech, panství svá a paní mai 
želkjr své v celosti nezkažené a nevyplundrované nalezl. Nel 
mnozí smejsleli, že Hendrich Mathes z Tumn, domnívajíce se, 
že ta správa a vládnutí rebelské v Cechách stálé bude, naschvály 
proto panství hradecké Sanovati dal, aby od vojákův hubeno 
kaženo nebylo, že jest o ně atál a nadéji měl je za své dědiče 
dostati. Nyní pak též panství v Cechách jako i panství teleck| 
na Moravě nemálo na důchodech ztenčeny jsou, a to skrze velil ' 
škody a záhuby od lidu válečného vzaté, vzláěté pod generalstvíi 
Friedlanda, který asi dva měsíce před smrti bvoq poslal jedn^ 
armádu 10.000 lidu jízdného a pěšího silnou pod praetextei 
neboližto zámyslem, jakoby do zimního kvartýru do margJ 
krabství moravského táhnouti měli, a když na panství hra- 
decké a telecké přijeli, tu naschvále ten lid zastaviti a jej za 
několik dní zdržeti davše, potom zpátkem zase povolali, z če- 
hož veliká záhuba těch obouch d rouch panství následovala, a 
jinače smej&Ieno nebylo, nežli že jest týž Fríedland to na 
schválné vymatení učinil, věda, že on hrabe Slavata při dvoře 
Jeho Mil. Cis. Činům jeho hrubé odporný byl. Však že jest 
")i hrabě iSlavata vše dobře užitečné a vzáctné své nejmilo- 
tivější vrchnosti obmejšlel, to se snadno z následojících effec- 
tibus souditi a poznati múze. 

Prvé, nežli k další informací přijdu, toho ještě ku pochvale 
těch dvon hrabat doložiti mně se vidělo, totiž že před tím vyho- 
zením jich z oknA někteří dobři přátelé jich upřímné jim návěál 
dali, že strana pod obnjí, u velikém podezřeni je majíc, proí 

konce zamordovati chtějí a xxÁtÁ, 

■.\^ o tom některým pánům spola- 

ili, % nichž jeden za odpověz 

' ~b že žádného přikladu se 

itelúv království českého 

českých nrístodržícini 

iiý pak odpověděl, ie 

některé prudkého hněvu 

.--^j =r._,jd prvé nikdá nemyslili, 

áti i skutkem vykonati mohli. 

se spolu, neponiinuli jsou zdravě 

i Prahy odjeti a před takovou 

-uně se aalvirovati mohli, a na 

;akolto netoliko nejryaáiiB 




141 



nfkftm zemským, ale i Jeho Mil, Cis., nejmilostivSjSi vrch- 
nosti, své místodržícim odjeti nikoliv so uetrofi, a žeby se jim 
to nemohlo nežli zle vykládati. Pročež na tom se snesli, při 
povinnostech svých v Praze stále s doufáním v samou ochranu 
a pomoc božskou setrvati, že je opustiti neráčí, tak jakž také 
je v tom naděje jejich nezmejlila. 

Že pak Ucndrich Mates z Turnu jak v nadepsaném mí- 
stě citovaném tak v tom ve všem svém spisu žádné zmínky o 
vyhození z okna pana Filipa Fabriciusa, tehdáž sekretáře če- 
ského nečiní, smejSlím příčiny toho dvě býti. Jednu, že jest 
se to jemu od nich casualiter et non praeraeditate stalo, po- 
něvadž jsou to mezi sebou nikdá neuvážili, nadto pak neza* 
vřeli, aby téhož sekretáře z okna vyhoditi měli. Jakž pak 
před tím vyhozením z okna někteří přední vůdcové toho po- 
zdvižení a zbouření témuž pánu Filipovi pravili a jej ubezpe- 
čovali, aby on se neobával, že so jemu nic nestane, ano i ty 
od jiných k tomu vyhození těch dvou hrabat deputirované 
osoby stavu panského a rytířského jeho se nedotýkali a sami 
jej nevyhodili, nežli jiní se ho ujali a to jemu také učinili. 
Pročež nevidělo se témuž z Turnu o tom psáti a to zastávati, 
k Čemu sám neradil. Druhou příčinu smejšlíra tuto býti, že 
jest se jemu, z Turnu, obrany a slušné příčiny, kteroužby 
přednésti a napsati byl mohl, že jsou to slušně a spravedlivě 
učinili, nedostávalo, jelto žádná pochybnost není, kteří jsou 
jemu to vyčítali, jak jsou Cechové hanebně zle učinili, že 
jsou dva Jeho Mil. Cis. místodržící z okna vyhodili, a že jsou 
také ti na třetího, pana Filipa sekretáře, nezapomenuli, poně- 
vadž i z toho skutku týmž rebellům odpovídati přísluší a ná- 
leží. Však proto předce on z Turnu nemohl by tou omluvou, 
že jest k tomu neradil, obstáti ; neb v tom samém dosti viny 
měl, že on, moha to zhrániti, toho neučinil, nýbrž slyšíce, an 
jiaí o témž panu Fabriciusovi sekretáři pravili, že on těch 
dvouch hrabat pochlebníkem a také z té roty jesuitské jest, 
pročež že nejlépe jest, aby za týmiž dvoumi také ven z okna 
vyhozen byl, k Čemuž když on ralČel a jiní to před očima 
jeho předce vykonali, tehdy snadno souditi se může, žo týž 
z Turnu tolikéž sobě ten třetí hanebný skutek obliboval. Ale 
Pán Bůh též dopustiti neráčil, aby témuž panu sekretáři to 
vyhozeni z okna co na živobytí a zdraví jeho škoditi mělo, 
tak jakž nahoře, kdež se o tom vyhození vypisuje, obšírněji 
doloženo jest. 

Z této mé pravdivé informací každý pravdu milující čte- 
nář poznati moci bude, jak Pán Bůh ty tři z okna vyhozené 
osoby předivně chrániti rAčil, že jsou proti vůli nepřátel svých 
při živobytí zůstalí a z moci jiuh bezpečně vysvobozeni byli. 



U2 

A(>koliv s Turnu v svém spisu o takovém jich zázračném při 
itvobytu Eaehováui žádaé zmínky nečiní, však ve dvouch le- 
tech po vvhozeni jich. totiž Ičta lo20, přijel bjl jeden turecký 
ciaus. v> $lauv do Prahy k falckraběti Fridrichovi, tehdejšimu 
jich noporadnómu králi, a ukazujíc jemu zámek a palác praž- 
ský, uvedli jej tiko do kanceláře české a ukázali jemu s okna 
ten přikop, do kterého často psaní dva páni hrabata 3 panem 
$ckret,Vrem ťilinem vyhozeni byli. Při kterémžto ukazováni 
iedoa E pledr.ích původův to zaCatě rebellie byl ^kterýž před 
dvouma loiy s íedui.ii Jeho M:i. Cisare Raiolfa poslem, pa- 
nem Paviviem l'ni:r..'»de;n. v K.-nsjantinopjli byvše, tureckých 
vóoi dolare povo.iom byl" a ten byl z ^íeinoty bratrské, totiž 
Vacliiv lV.idv^vec .■. l^ud.-'va .1 k:eréin2 doleii. když se infor- 
maci, iak se pH sr.ěmuh k^ta 10.^> a léia Itx^' dajij. úbširnéji 
£m::;ka se v.c.r.i . To'.: t:c:u č:.Vuš."»vi 02i:am:>val. ie v tom 
•ohkopa p.M um vi.k:-.em hrub;! hr.^raacia papir-. cnvakikan- 
ceJaK"" oi £by:tv:::ych lis-iiv a p.uv.riv z ;:ii:- i i.jčjšího okna 
dciů vyhifici:. byla a :Ak .-.í ů vyL.^-ier.: Liék^-ena tu hromada 
rjí;".r;; padli a pr::o sí- uřv.rii:!:. Ten čiazí nepřesud se 
a:v:;i. iř í\jik. vel;k? vt^ší vsii-e i:vi £-is:al:. Na to on řekl, 
že y.a;^eic'::ci vbyč;;::ě s čirau::; aaciiiiiirl u~r-i. pročež ie 
sa:e;.&;:. ší- ú :ři vyhs^Sc.r.:. is.".:ce »"i£.: y-apsirzji. skrze ěáiy 
"a :ak se y:: s.i-^<:<:c- sa:':.:-^&1í. K:ř^Ai^:• zpráTa 
ca:.ylu.A a "ťyrAvi,-.vi "ryli. Níb ;;«•«» tK- jř*i. iř t toai 
ri-.koy»f ::* :>M" -.;s:{\ s..íí> ;í-:u y.i,ll.. kz.i š:;* ian =.:kdei 

.-.•.dí ia.v-a 1:s:čt- í y^viriv i.r:z;iiji -íVyla. ::ř-a.j«íe pH 
aar.»-vlar: ::.r. cVyX;. ary se irvíe-:.-; a -fy>.:írřb-Ť l.srr nA 
j^iviry 4 ,-kf- vyh.4i:~a;: .liily. s*i riií . sy.4-řry "rTri-;. Tak 

aks rJfc"^^ ^lava^a 5. ríi.i .inA TyV;j;--v -^ — i.i.-íř ra par 
^"cry* ale tak xrfriě za kaiv.f"- y-:.-. :k::-;7:: -a tir.: ježid 
ftail ž* ;ť« Si zsc-a.: <^:^;-:.k. a »■:":•: y-i":-; za ii-.úé a 
airavš ctV^ii:!; ;.ak;j lak; ;;scx -.-iv: ;■*:> i-: :t ::-. TTri.:j;£aé 
«w)5 tÉMtxv^-l óar^T zí-iJuTi-v -yrrí Varn ?«.•■> z s&k m 
W W Kai ^ la.^i^y- íí kiLiy y-a-i- zí^.zy.u kŤíiíik::: i.c:: lašsa* 
dal a <aánL &^ *>;■'= Tí.:>:&y s.ar=.-:z ::.£>-.a;kj:: a zkxrílzji p> 
Mixii a >ňoa8*r';ít x-i^ .--i aii:^ yr. 5.:t:>tt* 5-a,m:t-jc.t. &:i i 
ftBft kaliaý.. k»CT t? s,yúi^.:ď: sv^f^;^ : ;:<=^ • -^...zvfiz. £x:Lska 
4&K]^ k íiaariaisnax č-v^ a : :j,r-,fAr.: :»:i::it.. :; yT-.-ia. Tza© 
pak, «> «ř rtíí T sí Tic:; Tiš* rí-:-...-.: m v; i zí.l%.:.l-: f&- 
niJllhiiiiiir I I jiil ' j rr 4-»:čy s ./&.r.a «y r<:j:^-ir.; t^ u^ ycxižaé 
aki» aa ^fiakr sT:ar^ čr-iAzy r.-: -sri.-^ :: ;í»:.í .-:; Pia.a 
Bwa ttk ph^T^ ."č íouíL sfcí^^-.^^aay :^.j. . víj. :« sí isi 
a jp»T\ř.>i: j»Bfci Jitií , ti Vfii ií--..-^ i nssa 
KOMi aen& ^^.^m ?y-ia -já satsifS-rt.T.. yt-i Tiaá 




143 



evaté katolicko řfmské byli, a že json tito dva hrabata hor- 
liví a vroucní obhajitelé též pravé viry svaté v království 
^ském byli. Protož odpornlci jich byliby rádi, aby oni von 
2 království i ven ts světa vy puzeni byli, pravíce, že dvo- 
jího spůsobu obyvatelé v království českém kiitoličtí pod 
jednou se nacházejí. Jedui katoličtí římští, kteří je a jich 
náboženství nepersequitirují, nýbrž vedle tehdejšího zřízení 
iBeniského i potom vedle majestátu a porovnáni jich o ná- 
boženství učiněného za jednoho člověka s nimi jsou. Druzi 
ie JBOU katoličtí Španělští, kteří je a jich náboženství pod 
obojí persequitirují. Ale takoví že jsou byli kníže z Lobkovic 
ra často psaní dva hrabata; pročež všelijak, obvzláště zpočátku 
kralování Jeho Mil. císaře MatiiiáSe, o to se snažili, aby ti tří 
v království českém žádných onřaduv nemňli. O jichžto zlých 
\y té věci praktikách mohlo by se obšírné psáti, ale na ten 
• čas se to pomíjí. A když jsou to sobě dovésti nemohli, tehdy 
>ebtéli je z světa spraviti a hanebně zamordovati. Však i 
\y tom nic nedovedli, nýbrž oba dva hrabata živi zůstali a 
MeStS (jakž nahoře doloženo) z milosti boží živi a zdrávi zů' 
■távají, z odpornikův pak jich, kteří toho vyhození z okna 
j původové a pomocníci, ano i ze všech těch, kteří toho přítomni 
rj>yli, již málo kteři na světě živi zůstávají, nýbrž mnozí z nich 
'ohavnou smrtí z toho,to světa sešlí, af mlčím že ze všech těch 
[iehdáž zbouřených CechŮv málo již který více v království 
[Českém se vynachá/.í, a pokudž kteři ještě tu jsou, tehdy již 
llc víre svaté katolické s nejrailostivéjsí vrchností a a jinými 
[pány spoluubyvately téhož království jednomyslně se srovná- 
fvají. Mohlby někdo říci, že pana Fabriciusa sekretáře ti 
Vebouřeni Cechové za tak horlivého v jich náboženství pod 
l^boji odporníka nedrželi, tak jakž jeho někteří přední z nich 
[téhož času při vyhozeni v kanceláři České ubezpečovali, aby 
rie neobával, že se mu nic nestane. A nicméně Pán Bůh jeho 
tak dobře, jako ty druhé dva hrabata vyhozené ochránil. Na 
to se mů.že za odpověď dáti, že se jemu nevinnému tím osoby 
jeho z okna vyhozením, tak dobře jako těm předepsaným 
oboum pánům, veliké bezpráví a křivda stala; neb kdež se 
jemu přičítalo, že jest on Ibyl jich pochlebnikem, to se na jiné 
míniti nemohlo, než toliko když jsou ti dva hrabata v kan- 
celáři české v raddách proti bludnému jich náboženství něco 
radili, že jest on, tolikéž jim pochlebujíc k tomu napomáhal, 
a tím spůsobem dle jich výkladu odporní kem jich byl, ale 
vedle mého zdání justam causám, spravedlivou při, zastával i 
skrze to meritirt^ival a zasloužil také v tom protivenství a sou- 
žení svém obzvli-^štní ochrany boží. Druhou vinu jemu při- 
čítali, Že jest on byl roty jesuitské, kterýmžto jemu od nich 



144 



domnSle přiffteným hříchem on jest nezasloužil, aby mSl z ol 

[Ty hozen býti. Neb ačkoliv ti zbouřilí Cechové všecky pati 

l^&ociet. Jesu (mimo jiné katolické religiosi) za ouhlavní nf 

[přátely svého zcestného náboženství drželi a za tou přičiní 

I ihned v desíti dnech po vyhození z okna netoliko z jich ke 

řicgie v starém městě pražském, ale i z jiných tKch koUe^ 

[v témž království českém, z krumlovské, hradecké a cl 

.mutovské, a tak ze vSeho království Českého vyhnali a vyp4 

iTěděii; podobně též páni Moravané, když jsou se s českýi 

bouřiči spolčili, tak učinili a v tom jich obojím vypovédé 

.doložili, že to má trvati na věčnost: ale taková jich věčn( 

velmi brzo konec svůj vzala. Neb v království českém po n^ 

[kterém málo měsíci, když hrabě Buquoi s armádou Jeho 

r císaře Mathiá.še do království českého se dostal, a do měa 

iBudéjovic Českých vtrhl, město Krumlov a to celé panstj 

■B moci rebelské vyňavSe tyž patres Societ. Jesu do jich k( 

[legie krumlovské zase uvedl. Po tom pak slavném vítězsti 

[Jeho Mil. Cis. nad rebelly, byli jsou oni sami rebelátí sel 

jtáři jak z království českého tak z margkrabství moravskél 

fvypuzeni a patres Societ. Jesu netoliko jsou do svých koUef 

^.aase uvedeni byli, ale i několik v nově fundirovaných koleg 

Ift residencí v království českém dosáhli a tak se rozmnoží 

[íe ne to jich nepořádné a vzteklé vypovědění, ale pořádá 

lích se osazeni všudy buohdá do posledního soudného di 

ífastně trvati bude. 

Item. Mohlby někdo říci, proč se to knížeti Zdeňkovi z Lo^ 
řkovic, hraběti Vilémovi Slavatovi a hraběti Jaroslavovi z Ms 
Uinic tehdáž nejvíce přičítalo, jakoby oni tří v zastávání prai 
^vaté víry katolické ze vSecn v království Českém nejhorl 
rějsí byli, jeSto se vi, že mnozí jiní z pánílv obyvatelův téh( 
irálovství tak horliví v zastávání též svaté víry, jako ti 
[byli- Na to se odpovídá, že se smejšlí ta příčina toho být 
'ie byvše ti tří páni v ouřadech a povinnostech Jeho Mil. Či 
královských a zemských v témž království postaveni, dávs* 
ae Častěji přičina, vzláStč v radách kanceláře české, matei 
religí se dotýkající, uvazovati a při sněmich, vzláStě když 
ten majestát na náboženství Činiti bylo, mnozí jsou doslej 
cbali, že tito tří k tomu dokonce jsou neradili. Pročež také 
ti tři nejvíce v jich nenávisti držáni byli. Tak Jakž i sáí" 
Hendrich Mates hrabě z Turnu tém třem toliko všecku vii 
přičítá, jakž z následujícího textu jeho spisu tomu se vyroá 
uml. A nebyvše tehdáž knižo z Lobkovic přítomen, nemol 

ÍJroti němu jizlivou íiiri svou vylíti, než nad těmito dvoui 
sou ji tím vztekleji a ukrutněji vykonali. Ví&k Pán Bůh vať 
mohoucí ráčil to předivaé říditi, že U bona causa, pro 



145 



TOUŽ jsou tiž oba hrabata trpěli, tak dobře obstála a zvftd- 
ídla, i dosavad šťastně triumfiruje, že již v témž království 
českém toliko ta jediná sama svatá vira katolická řimská a 
samospasitedlná se exerciruje a provozuje. 

Nyní se navrátím zase k textu spisu hraběte z Turnu, 
kdež počíná přednášeti příčiny , pro které ti dva hrabata 
E okna vyhozeni jsou, takto vypisujíce ; 

vm. 

DaraufF ich umb Gedult anzuhoren gebetten undt vor- 
gewiessen, wass Ihr Kay. Maytt. Rudolphus, unsser allergnádig- 
sterKonig undt Herr fUr einen Landtag mit unss den Standen 
des Konigkreichs Boheirab geschioasen undt wie der Gnaden 
Majestat-Brieff, so unss gegeben von Ihr Kay. Maytt. Seelig- 
ster Gedachtnuss auch von den damahligen Herrn obr. Burg- 
sraffen Herrn Adam von Sternbergk, undt Herrn Obr-Landt- 
íKoffmeietern Herrn Adam von Waldtstein loblich und riihra- 
Jich zu gedenken undterachrieben. Da es aber auíf die Herrn 
'■Obristen Kantzler Sdenko von Lobkowitz , Herrn Slavata, 
Herrn Smetzanský komben, haben Sie sich solches verwaigert 
in dero ángen gewiessen nicht befinden konnen , zue unter* 
ňchen, wie da die Stimmeo in solcher grossen Veraamblung 
erhebt sein worden, undt was fiir scharpífe Reden heraussge- 
flosaen, wiel ich auss Bescheidenheit, auch kUrtzehalber nicht 
erzehlen , den es ist leicht zu erachten La Lingua corre, 
dove il dente duole^ 

To jest: NaČeS kdyí sem za ztrpeni k vyslySenl Mdal a před- 
neglf Jaký jest Jeho Mil, Cis. Rudolf král a pán náš nejmilostivější 
9 námi stavy království českého sněm zavříti ráSil a kterak tenma- 
Jextdt nám danýy jak od Jeho Mil. Cis. slavné paměti, tak od teh- 
dejšího nejvyššího purglcrabího pana Adama z Šternbergka a nejvyš- 
šího pana hoffnwitra, pana Adama z WaldStejna podepsán byl. 
KdyS pak na nejvyššího pana kandiře Zdenka z Lobkovic, pana 
Slavatu a pana Smežanského přišlo, tehdy oni se podepsati špeho- 
vali a při sobě v ouzkém svědomí svém vynajiti nemohli, aby se 
podepsati míli. Jací tehdáz při tak velikém shromdSdění hlasové 
fOzdviSeni a jak ostré a přLmé řeči tehdái slyšány byly, toho pro 
tkost a uctivost jnlčenim pomíjím, a můíe se snadné souditi La 
jíngua corre, dove U dente duoU ; po bolesti zub&o jazyk se 
' obractjje. 

Jistá pravda jest, že každý, i ten nejvinnější zločinec 

zřídka se přiznává k svému zlému spáchanému skutku, a ne- 

fmoha vždy potom zapírati, aspoň snaží se předce jakékoli 

výmluvy k obraně své přednášeti. Připomínám sobě jeden 

Slavata: Pamill. 10 



i 



přiklad, který při soudu zemském větéím postnim na hra 
pražském právě před tlm vyhozením z okna se zbShl. Toti 
jeden z stavu rytíi^ského hanebné zamordoval vlastni BV- 
manželku, kteráž také z toho starožitného stavu byla, brat: 
pak její téhož mordýře to nejprve na Jich Mil. pány misto; 
držící vznesli, a když se on na obesláni Jich Mil. do kanci 
láře postavil (nebyvše osedlý, aby jemu k dostavení se přei 
soud zemský na čest a víru véřeno býti mohlo), byl dán d 
arrestu bílé věže a jim pánům bratřím na pořád práva uk, 
záno bylo, tak aby oni jej z téhož mordu před slavný sou^ 
zemský pořádně obvinili. A když den stání jeho v soud 
avětnici přiáel, tehdv ti páni bratří, jakožto původové pře 
pány Jich Mil. a vladyky na témž soudu zemském dali i 
zem předložiti obraz malovaný toho mrtvého téla zamord 
vane sestry své, tak aby se na tom obrazu vůbec viděl 
mohlo, jak jest ji ukmtný manžel její mnohými těžkými r. 
námi ohavně posekal, a když ona z lože vyvstala a poto: 
upadla, tak na zemi ležící hanebně zamordoval. On mord;' 
nemoha skutku spáchaného zapírati, vždy přednesl svou omlu 
že jest (prý) toho dne, kterého ten mord spáchán byl, ran 
jitrem do lesa e sekerou Žel a navrátíce se zase domu a vi 
jdouc do komory, kdež paní manželka jeho ještě odpočívali 
sdálo se jemu, jakobe nějakého černého muže s touž ma! 
želkou svou na loži ležeti viděl. Načež on ae rozbněvajic i 
jest téhož černého muže zabiti se snažil a ty rány, které se 
tu na obrazu spatřovaly, domníval se, že je do toho černého 
linuže Činí a seká, až teprva, když již manželka jeho mrtva 
Tjyla, k sobě zaae přisel a poznal, že jest manželku svou za- 
mordoval, nad Čímž že velikou lítost měl a ještě má a za mi 
loBt pro Buoha prosí. 

Ale ta vymyšlené výmluva jemu nepostačovala, nýbi 

[j' nn od původní strany přednášeno bylo, že jest t; 

:. : ..;. 1 'i^ y yeitém podezření byl, že jest prv 

zamordoval a za&krtil, i vlastního pa; 

vsak poněvadž ti dva hanební skutkov 

■- ra procesu právním na něj prokázány ne- 

|iro ten mord druhé pani manželky své do- 

ii<- hrdla spravedlivě odsouzen a v Praze 

'sfat byl, 

ké hrabe z Tůmu, když jemu ten hanebný 

• z okna dvouch pánův raístodržicích Jeho 

Hplrati nemohl, aby ae nestal, ale 

najiti, kterážby k výmluvě jeho 



iiýcb postačiti mohla, teh<M^| 
^i^^...i.ďel příčinu tu, kteráž se oikd^^ 



lit 

-nestala. CemuŽ že tak jest a nejinače, z následiijici mé prav- 
divé zprávy a gruntovní informací se vyrozumí, totiž: 

Když léta 1609 na sněmu obounéra v království českém 
velice bouřlivém a přes čtrnácte měsícův trvajícím strana 
pod obojí na jich obvzláětni z mnohých jiných v hromadu 
spletené a zcestné náboženství jistý majestát neboližto obda- 
rováni od Jeho Mil. Cis. Rudolfa slavné paměti válečnou mocí 
vymohli a vynutili i z expedici kanceláře České napsaný do- 
stali (o čemž doleji obšírná informací se dává), kníže z Lob- 
kovic, tohdáž nejvySaí kanclír království Českého při Jeho 
Mil. Císařské poníženou svou omluvu přednesl, žo uznává to 
proti Bvědomí svému býti, kdyby se v témž majestátu, pravé 
svaté víře katolické tak hrubé škodlivému, podepsati měl. 
Jeho Mil. Císař ráčil jej při jeho omluvě milostivě zanechati, 
a vidouce táž strana pod obojí, že při témž knížeti z Lobkovic 
toho neobdrží, aby tíž niajestát podepsati mčl, dožádali se 
pana Adama z Sternbergka, tehdejšího nejvyásího purgkrabi 
pražského, že jest v témž majestátu na tom místě, kdež se 
obyčejně nejvyšSí páni kanclířovó podpisují, jméno své 
podepsal. 

Tak jakž týž majestát netoliko v jazyku českém ale i 
potom na německou i (smýšlím) na latinskou řeč přeložený 
k zjevnému vytisknuti přiáel, kteřížkoli jej viděli a čtli, to 
spatřili, že v něm předně Jeho Mil. Císař Rudolf, též svrchu 
jmenovaný pan Adam z íáternbergka a jedeu sekretář český 
podepsaní byli, a žádný jiný více, což také ve všem královstvi 
českém jeden každý ze všech čtyř stavů rád vysvědčí, že to 
pravda jest. Pan Adam z Waldštejna pak, tehdejší nejvyšší 
Budí zemský a nynějSí nejvyžSí purgkrabi pražský, v tom 
majestátu se nepodepsal, i také žádný z strany pod obojí 
Často psaným hrabatům, pánu Slavatovi a pánu z Martinic, 
nikdo toho nepíodnáSel, ovsem zato nežádal, aby se oni aneb 
některý z nich v témž majestátu podepsali; pročež nemohlo 
se státi, aby osoby z strany pod obojí s týmiž dvouma pány 
pro nepodepsání od nich toho majestátu zle spokojeni býti a 
z hněvu zle o nich mluviti měli. A tak to vše, co se v svr- 
chu citovaném textu od nendricha Mathesa z Turnu píše 
a těm dvoum pánům za vinnu přičítá, jest věc zle smyslená, 
což v pravdě s nemalým podivením jest, že on z Turnu tak 
směle to doložiti měl, „načež sem za vyslyšení a ztrpení žádal 
a ukázal," ježto Čeho nebylo a není, to se také ukázati ne- 
mohlo a nemůže. 

Poněvadž pan Adam zValdStejnav tom majestátu 
nikdy ae nepodepsal, podpis jeho ukázati se nemohl, a jak 
týž pán tak i často psaní dvá páni za takové podpisy od žád- 



148 

ného nikdy vyhledávaní nebyli, z té příSiny on z Turnu da* 
remnS „za vyslyšení a ztrpení" žádal, a co in rerum natiim 
v světě nebylo, jim nic neukázal. Jakož ani pán Adam z Wald- 
štejna, tehdáž nejvyšším hofmistrem (jakž to dotčený z Turnu 
jmenuje), ale jen nejvyšším audim zemským byl, odkudž 
znáti jest, že témuž z Turnu již v sešlém věku jeho paměti 
hrubě ubylo. Proěež mohl se spokojiti, své a jiných sobě rov- 
ných rebelských tovaryšův zlé a těžké provinění skrze ten 
obzvláštní spis vymlouvati a ty a tak přední patrioty své tak 
negruntovně dotejkati se, zanechati, a raději vinnu svou uzna- 
jíc poddaně se kořiti a pokání svaté ěiniti. Ale naplňují se 
na něm ta slova pisma svatého: Fecoator, cum in profundum 
venerit, contemnlt, hříšník, když do hlubiny břícbdv upadne^ 
potupuje. 

Prvé nežli k další refutací spisu téhož z Turnu přistou- 
pím, vidělo mně se v příčině toho příkladu ode mně málo 
výše citovaného, který se na soudu zemském sběhl, některé 
věci notátu dígna, paměti bodné, tuto připomenouti a doložiti, 
totiž: V tom nepořádném pH straně pod obojí v rozdílných 
náboženstvích porovnáni (o němž něco obšírněji napsati do- 
leji větší příčina se dá) nařízeno bylo, aby těch, kteří se pod 
obojí jmenuji, nejpřednější duchovni nazván byl administrá- 
tor, a těch z jednoty bratrské nejpřednější jmenován byl se- 
nior. Pročež ten, který pro mord vlastni manželky své stať 
býti měl, byvše z jednoty bratrské, poslal sobě pro toho seni- 
ora, aby 6 ním promluviti a se tím lépeji k smrti připravovati 
mohl; po smrti pak jeho přišel ten senior k jednomu z nej- 
vyšších ouředníkův zemských pod obojí a povídal, jak jest 
ten sfatý pěkně k smrti se přihotovil a on že jest jemu ve- 
čeří Páně posluhoval, při tom že jest tomu senioru pravil, 
žeby ještě na svědomí svém dva těžké hříchy měl, ale pro 
hanbu a stud že jest nemohl o nich povědíti. Z čehož znáti 
jest ialcŤnu' siM-ir-M iluchovními tehdáž veliký díl pánův obý- 
vá' .tího opatřen byl, a jak dobře a užitečně 
8 kovi bludní správcové (kteří nikdá po- 
fii' <Uiuhovními slouti, sacramentum neb 

ti nemohli), praví svůdcové duší 
^ puzeni a na místo praví, řádně 
duchovni po všem království roz- 
• -^ potřebách svých, zdraví i ne- 
štvi životů v svých k smrti sa 
i i dobře opatřeni a na dalekou 
■ ihou. 

^•ráva dávala, že ten mordýř u 
. podobně též první paní manželku 



í 



I 

I 



8V0U O íiTot připravil a zaškrtil, čehož že jest po smrti na 
krku jejím veliké znamení se poznávalo, jako i že jest vlast- 
ního pána otce svého v jedné zahradě zastřelil, neb že jest 
byl v té zahradě, do kteréž jsou lidé právě tehdáž toho syna 
jeho vraha choditi viděli, tak zastřelený nalezen. VŽak poně- 
vadž žádný nebyl, který by jej z toho mordu byl obvinil, 
neměl proto žádného zaneprázdnění ; neb tehdᎠza starého 
zřízeni zemského vedle obyčeje v království českém zřídka 
kdy Jeho Milosti Královské pan prokurátor z činův zlých ně- 
koho z stavů obžaloval, léčby se kdo byl něčeho proti vlastní 
osobě Jeho Milosti Královské dopustil, a tak mulía gravia 
delicta manebant impunita, mnozí těžcí hříchové zůstávali 
bez ti-estáni. Nyní pak Jeho Milost Cis. jakožto král český 
ráčil to mnohými artikuly svého nového zřízení zemského v témž 
království milostivě opatřiti, aby budoucně, kdyby se i žádný 
řalobník nenacházel, předce všelijací zli skutkové bez spra- 
vedlivého trestání nezůstávali, nýbrž damit dass Bosse gestrafft 
wiirde, aby zlé trestáno bylo, ráčil to za právo ustanoviti F. VI. 

Když se tak výatupkové nacházejí, a tu žádného žalob- 
níka nebylo, tehdy ti, pod jejichžto právem by seto přihodilo, 
aneb sice kterýmžby inquisicí náležela, z kanceláře NaŠí z strany 
toho^ coŽby ouřad a povoláni jich s sebou přinášelo, napome- 
nutí býti mají, a pokiidž bychme také to při sobě vynacliázeli, 
žeby tomu zadosti neučinili a strany takového přečinění ex 
ofíicio neprocedirovali, tehdy My to sobě v moci naší pozů- 
stavujeme, obvzlástní dostatečný pozor dáti, aby tomu každého 
Času opravdově reraedirováno a zlé pokutováno bylo, tak aby 
jeden každý právo své náležité užíval. 

A F, VU.: Když by se co toho píitrefilo v nepřítomnosti 
naší v zemi a místodržící naší to zanechali, tehdy každého 
Času, jak by v podobné příčině s věcmi kancelářskými, jenžby 
při dvore našem expedirovány býti nemohly, postupováno býti 
melo, jisté naiizení učiniti chtíti ráčíme. 

A v témž zřízení zemském o mordech T. III. toto se do- 
kládá: Jestližeby přátelé zamordovaného po vykonaném mordu 
v třiceti dnech se neohlásili a na to nenastupovali, tehdy pro- 
kurátor nás královský sám žalobu vésti má. 

In summa, jak ve všech skutcích božích, tak i z té robellie 
České znáti jest, quam sit mirabilis Deus jn operibus suis, 
et 6U0 módo ex pessimis soleat elicere optima, et ex malís 
moribus optimae nascuntur leges, to jest, jak předivný jest Bůh 
v flkutcich svých a kterak z nejhorších věcí nejlepší působiti 
obyčej mívá, a kterak z zlých mravův nejlepší práva usta- 
novena bývají. 



150 

To pozdTileci a ta rebellie Česká. aSkoKr se iiefli4ÍeB«Í 
za banebnoa zloa věc držeti, v^ak nicméné t králoTstri ěa- 
skéia mcohc- dobrého z ni poélo. todi kauďídká aamo^fluitBdlná 
TÍra 9<e roznmožila. a jicá scestná a bindná náhaJCTutri odtud 
vrkorenéna jsí^a. 

Item antkoritas resia et leghima saccessio regoii in Ser. 
domo Ans:ňacae stabilita, Tzoesenost kiálo^iká a pmloap- 
iKfsi k?álŮT T slamem doma rakonském atraena jeit: a akrae 
ařizeci semské t noré vydané mnozí abosos, ale oiÍTáiiiy 
naprarem a pr&ra zemská v lepší řád uvedena jioa. 

Což jsonce notorímn. vůb^ známá véc, aanecháTám ob- 
lircěilimi slovy to exageiiiovati. i přissoiipim k dalšíma texte 
Hendiicha 3Iathesa hraběte z Tama. 



Druhý díL 

IX, 

Dasi kan ich aber nicht nmbgehen zn vermdden, obgedacbte 
drej Herm waren erklaret andt darfór gehalten, sie irdiTen 
der ZerstTrer dess allgemeinen Friedens. ireiln še n dem 
Majeatatbrieff xmd Union zwischen den Sub ona imd Snb- 
utraqae aoďgeríchtet. sich nichr verstehen noch bequemben 
wolten. Daraber ist von Ihr Kav. Maytt nndt den :>tanden 
der Landtag in diessem Ponct gešcklossen worden : Wan luua 
Ewangelišchen etwas wiedriges in Beligionssachen tiieder dea 
Majestatbrieff ondt Union solte geschehen^ daas die drej Hemi, 
so sich lúcht ondterschreiben haben wollten, sollen for die 
Ursacher nndt Fríedenszerstorer erkant, nndt ohneeiniges iler- 
ners Becht, mít der Execntion gegen ihnen ver&hren werdoi. 

To jest: Toho vSak přitom pcmviovti nfwtokm, sg srrdku do- 
tčeni tri póm za ty vyMáSeni a držáni hýli, í»dy ow rutítHé oiee- 
nAo pokty^ In/fi, po7uéc<uM se k ternu mq/ejtátu a pcr'xnám mexi 
ttraiwu pod jednou a pod oboji uanénémm znáti a akomamídinraíi 
ueektéH. yaéež od Jeho MQ. Cí». a Har^r smém r kim jMcntAi m 
miibíK axeřen byl: JeštHžeby $e nám eraHffeKekgm r nábcSeiuM 
mieo oápomňio p/roti maje»tátu a porocná ni tomuto státi a při k o 
dKK imSo, tehdy ti pámL ktefSte podepsati meektélif za to« přiSHOu 
ta ruSUie pohýe uznám, dríáiň a běse ršeho daiiiho pnámAo rom- 
tmámi na né s eaukmei dokročeno hýiti melo. 

Opřt témnž z Tuma nedotftáraje se grontOTni aprmrdiTé 
dbnoij pHfinj, pro kteréž zbonřoii Cechové často psané 
dva p^^* a okna vyhodili, přednáší příčiny f^eSné a wttcf- 
tíeaé. Kd) kde se to najd^ ie jsou ti dva páni, pan Slavata 



151 

« pan E Martinic spolu s knížetem z Lobkovic, za rušitele 
▼Seobeoného pokoje vyhláSeni a držAni byli, a žo od Jeho 
Mil. Císařské a stavftv zavříno bylo, jestliby jim evangelic- 
kým v náboženství proti Jeho Mil. Cis. majestátu a porov- 
nání nSco následovati mělo, aby ti za původy toho a rušitele 
pokoje uznáni, drxáni a beze všeho dalšího práva k nim 
8 exekucí přistoupeno bylo, an kdyby ten artikul na sněme 
B&vřen byl, tehdyby koneěně také hned tehdáž do sněmu 
obecného položen a vůbec zjevně vytištěn i do desk zemských 
vepsán byl. Ale všem pánům obyvatelům v království čes- 
kém to příliš známé a dobře vědomé jest, že ten artikul, 
jak v sněme tištěný, tak ani v deskách zemských nikdež se 
nenachází. Pročež jest se opět ěerau diviti, že on z Turnu 
tak směle věc právě zlobivě smyšlenou, jakoby pravdivá byla, 
psáti a jistiti smi, nemyslíce na to, že kdožkoliv z Čechův to 
5isti bude, hned k»ždý pozná, že jest on tak hanebně napsal 
to, deho nikdá nebylo, není a nikdež nižádným spůsobem 
prokázáno býti nemůže. Ano i cizozemci, když se té nepravdy 
doptají a dovědí, jemu toho schvalovati nebudou, a že tudy 
již právě při nich vSecken kredit a víru ztratí, opovážlivá ta 
Blova v tom periodu dokládajíce. „ Poněvadž jsou se k tomu 
majestátu a porovnání mezi stranou pod jednou a pod obojí 
učiněnému znáti a akommodirovati necntěli, že jsou za rušitele 
obecného pokoje vyhlášeni byli." Musím v tomto místě z do- 
nucené potřeby se pozastaviti, hraběte z Turnu spisu na straně 
nechati a s dobrým gruntem pravdy o té vší věci gruntovní 
správu a informací dáti. Totiž co jest se od začátku, když 
strana pod oboji ten majestát na náboženství vyhledávati za- 
dala, až do toho dne, na kterýž dočtený majestát obdržela, 
v království Českém zběhlo, jakým spůsobem to vyhledáváno 
a dosaženo bylo, i také co jest potomně dále z toho následo- 
valo, tak aby [každý pravdu milující čtenář o tom jistou vě- 
domost míti mohl, jak jest se to vše dalo a jaké jsou příčiny 
ti dvá z okna vyhození hrabata měli, že jsou se (prý) k tomu 
majestátu (kterýž od Jeho Mil. císaře Rudolfa oni stavové 
království českého pod obojí dosáhli) a mezi těmi pod jednou 
a pod obojí učiněnému porovnání znáti a akommodi^-ovatí 
nechtěli, a i^ jsou proto předce dotčení dvá hrabata za ru- 
IKtele obecného pokoje nikdá vyhlášeni nebyli, i slušně býti 
nemohli. 

A ačkoliv upřímný čtenář mohlby se poněkud podiviti, 
odkud jsem tu vědomost dostal, že taková partikularia doklá- 
dati mohu, co jest se při těch jednáních a uvažováních mezi 
oběma stranami pod jednou a pod obojí téměř každého dne 
dák> a řídilo, jakž s& to skoro vše v této mé informací na- 



1^ 



J. M. arcikníže rakouský Mathiás, jakožto pan bratr J. M. C. 
siejstarSi^ toho při nich pořádně a náležitě dle privilegii a 
evobod jich vyhledávati bude, aby po J. M. C. čekancera krá- 
lovatvi českého byl, a žádnv sice jiný mimo téhož arciknížete 
Híathiáae, po J. M. C. 2 tohoto avěta sjíti, za krále českého 
volen nebyl. 

Téhož dne J. M. C. MatbíáS (tebdáž arcikníže rakouuké^ 
do Brodu Českého spolu s vojskem svým se obrátivSe a odtud 
posly své na hrad pražský k témuž snlrau vyslavěe (obvzlážtě 
skrze pana Karla z Žerotína, který v sněmu na kathedřepřes 
dvě hodiny pořád mluvil) v podstatě to přednášeti dal, za ja- 
kou příčinou toto tažení jest před sebe vzíti ráčil, totiž pro 
zachování království uherského a jiných zemí k slavnému 
domu Rakouskému přináležejících, a majíce toho jisté zprávy, 
2e J. M. C. Rudolf pro nedostatek zdraví svého málo ee správy 
a regimentu dotýkati ráčí, nýbrž na místo J, M. C. mnozí 
cizozemci vládnou, kudyž jak jiné země, tak podobně i krá- 
lovství České nemalé ublíženi a zkrácení v přetržení a zru- 
šeni práv a svobod, privilegii a zvyklosti, starobylých a do- 
brých chvalitebných ooyčejův snášeti muselo a musí. Pročež 
k dosaženi a nabytí, i zase jich v předešlý spůsob uvedení, 
že J. M. arcikníže napomáhati chtíti, a je dokonale opravdově 
ubezpečovati a jim připovídati ráčí, že všeckno to, což povin- 
nost krále českého k nim stavům s sebou^ přináší, rád a 
ochotně chce vykonati, při právech, řádech, svobodách a pri- 
vilegiích a při všem tom, což jim z práva neb obyčeje ná- 
leží, je zachovati, což jim kolív zmařeno aneb přetrženo, to 
vse dle kázaní toho a slušnosti nahraditi a napraviti, násle- 
dujíc v tom šlépějí slavných pánů předkův svých a nejpřed- 
něji pána otce J. M. nejrailejšího, vyhledávajíc toho pH sta- 
vech, pokudž na přednesení J. M. k tomu J. M. císař Ru- 
dolf přisvědčiti ráčí, aby oblíbíc sobě pokojný život, do hrab- 
Btvi tyrolského se odebrati a J. M. jakožto panu bratru svému 
nejstaršímu (kterémuž to sice po smrti J. lí. to z práva při- 
bIubí) království české spolu a vtělenými zeměmi ihned po- 
stoupiti ráčil, aby páni stavové též sobě to oblíbili a k torau 
vésti nápomocni byli. 

Strana pod obojí, slysevše toto jedno i druhé předneseni, 
ihned při sociě to snadno poznali, že tu právě k upevněni, 
rozšířeni a rozmnožení domnělého náboženství svého v krá- 
lovství českém vinšovanou dobrou příležitost dostali. Pročež 
nezanedbali to v skutek ihned uvozovati, vzláště ti, kteří z jed- 
noty bratrské byli. 

Věickni tehdy ze všech třích stavův království Českého 
pod obojí, sjevše se k tomu sněmu u velikém znamenité počtu 



do Prahy, každého dne ráno na hrad pniželcý do zeleného 

Sokoje se Ecbázeii, a to, coby k dobrému jich náboženství J. 
[. císaři Rudolfovi přednášeti měli, spolu mezi sebou uva- 
žovali. 

Při nejprvnfijším shledání jich v témž zeleném pokoji 
ihned to společné encáení od nich zavřeno bylo, aby na J.M.C. 
Rudolfa proposicí žádné odpovědi nedali, leč by je prvé J. M. C. 
při náboženství a svobodách jejich zanechati a jim je obno- 
viti a potvrditi ráčil. Vedle toho jedna přední osoba z jejich 
strany pod obojij totiž pan Stepán Jiří z Šternbergka, 
na Postoloprtech Vodolincich a Pátku, J.M.C, radda, komor- 
ník, německých lehen koruny české hejtman, který toho sta- 
rého husitského náboženství pod obojí byl, (však po vítězství 
před Prahou dal se napraviti a k víře svaté katolické přistou- 
pil i v ni život svůj dokonal) přednášel, že se jemu vidi , Že 
strana pod oboji miíže přestati na tom opatření a majestátu, 
který od JM. krále Vladislava slavné paměti sobě v příčině 
náboženství daný mají. Proti čemuž jiný z stavu panského 
z jednoty bratrské, totiž Václav Bu dovec z Budova, 
J.M.C, radda, soudu dvorského komorník*), ode všech jiných 
pod oboji promluvil, že se žádá, aby vejpis takového maje- 
státu ukázán byl, tak aby se věděti mohlo, zač se J. M. C. 
prositi má. 

Při druhém shledání strany pod obojí v zeleném pokoji 
pan Štěpán Jiří z Šternbergka oznámil, že jest vejpisu 
toho majestátu krále Vladislava až posavad dostati nemohl, 
než toho jistou zprávu má, že tim majestátem strana pod oboji 
v náboženství svém dobře opatřena jest ; pročež že se jemu 
vidí, aby páni stavové pod obojí dále se v tom spokojili , a 
jiné artikule k přednesení J.M.C, uvažovali. Ale pán z BU"! 
do v a na místě všech tří stavův náboženství pod obojí se pH- 
držejících proti tomu obšírně mluvil, pravíc, že pán z Štern- 
bergka nenajde, aby ten majestát krále Vladislava k dobrému 
strany pod obojí nynějšího času býti mohl, a to proto, že král 
Vladislav k tomu vedl , aby strana pod obojí kompaktáty 



*) Tento pán po slavném ritSzstvi před Prahou, jakožto jeden x předních 
pftvodc&v v té rebellii české, který při lom vyhození z okna přítomen, 
potom vedle nékterých jiných direktorem nařízen byl k té interposicí 
do Hba, a konfederaci mezi stavy království žeského a vtělenými zeměmi, 
jako i také mejci Uhry a EakuSany, k tomu také vyslanému na místě 
týchž stavfiv do Konstantinopole spisovati pomAhal a při tom domnělému 
králi Fridrichovi po korunovAní komorníkem, vedle některých Jiných 
me^em etreatán byl a v svém náboženatvi kalvinském neita»tně život 
Bvfy dokonal. 



155 



se fídila, tes konBÍstoř praŽsTcá aby pod ínrisdikcí arcibiskupa 
pražského zůstávala, a oni všickni pod obojí aby se ji spra- 
vovati povinni byli. Pročež od takového opatření aby je rán 
Bůh zachoval, aby je oni pod obojí sobě žádati měli, poně- 
vadž, prý, stavové podobojí lepai opatření od J. M.G. Maximi- 
liána Druhého slavné paměti na sn Smích obecních dostali. 
Předně na sněme léta 1067. k žádosti osob ze všech tří sta- 
vňv království deského pod obojí spůsobou přijímajících, JM. 
císař Maximilian povoliti ráČii, aby kompaktáta z potvrzení pri- 
vilegii zemských i jinde vypuStěny a vymazány byly. Za 
druhé na sněmu obecném léta 1575 strana pod obojí při se- 
psání na témž gněmě kontessí své ěeské a při jistém mezi 
sebou porovnáni od JM. císaře Maximiliana byla jest úplně 
zanechána. Za kterýmižto příčinami že stavové pod obojí 
v příčině náboženství ne při majestátu krále Vladislava, než 
při JM. císaře Maxímiliana a při těch dvouch starých opatře- 
ních sněmovních, i při tom tak pěkném mezi sebou porovnání 
docela zůstaveni býti žádají. Nebo pokudžby se to nestalo, 
tehdy Že se stavové pod obojí v žádné jiné sněmovní jednáni 
dáti nechtějí, nýbrž žehy vŠickni spolu osobně k JMC Rudol- 
tovi hned sobě audiencí vyžádajíce jíti a tu nevyhnutedlnou 
potřebu svou so vsím dostatkem přednésti chtěli. A dokona- 
■vSe on takové promluvení své, uěinil dotázku na všecky osoby 
pod obojí tu při něm stojící, znají-li se k tomu, že taková 
"V tom vůle jejich jest, a že stálo na tom státi míní a chti? 
Tu hned za dobrou chvíli ode všech velmi hlasité ohlašování 
se dalo, že se k tomu znají, a v tom že státi a setrvati míní. 
Na to pán z Šternbergka, slyaevBO takové promluvení a 
horlivé všech spolu ohlášení, hned ulevil a dále se v tom spo- 
kojivše nikdá více žádné zmínky o majestátu krále Vladislava 
neučinil. 

Při třetím shledáni strany pod obojí v zeleném pokoji 
dali sobě přečísti spis, který pán z Budova z jednoty bratrské 
sepsal, coby tak JM. císaři Rudolfovi v příčině náboženství 
podati chtěli. Kterýžto spis vsickni schválili, a jedni druhé 
k tomu nabízeli a ponoukali, aby na dokázaní toho, že pří 
sobě v těch artikulích za jednoho člověka stále a věrně státi 
chtějí a od nich neupustí, spoln se podpisovali. Tak jakž 
ihned stavu panského pros 20Cli a rytířského přes 300 osob, 
i vyslaní z měst královských všickni, kromě Plzeňští, Budě- 
jovltí a Kadanšti, se podepsali. Takové pak podpisy pánu 
z Budova, který ten spis sepsal, k schování odevzdali s tou 

f)ohrůžkou nahlas učiněnou: kdobykoli budoucně přitom spo- 
eiínóm porovnání státi nemínil, anebo je rušiti chtěl, aby jej 
B okna vyhodili. 



156 



šli potom VBiéicn^mezí jiné pány 8»vypoi^ediJOii do 
soudni světnice a dožádali se nejvyšších pánův ouředníkův 
zemských, aby JM. císaři Rudolfovi ten spis na místě jich 
podali, a k J.M.C, za nS se přimluvili, aby ráčil ke všemu tomu 
přivoliti ; ueb žeby sice k Žádnému jinému sněmovnímu jed< 
nání přistoupiti nemohli. Zakázali se nejvyšší páni ouřednici^ 
aemšti vedle žádosti jich tak učiniti. A poněvadž mezi téroi 
artikuly mnozí také politicky všech tří gtaviiv království Če- 
ského tak dobře pod jednou jako pod oboji společně se do- 
týkající v jistém spisu obsaženi jsou, protož také jménem a 
pod titulem týchž všech tři stavův podáni byli, kteréhožto, 
spisu hodnověrný vojpis tuto následuje : 

Poznamenání artikulfiv, které v6ickni tří Bt&vové krá- 
lovství fcského při J. M. C. králi a pána náa všech nojmilosti-iH 
vějSím, ve vif ponížené poddanosti vyhledávají, aby k ninij 
J. M. C. miloBtivě a otcovsky povoliti a stavům jich potvrdili 
ráCil. 

L Co 8€ náboženství pod obojí přijímajících dotejČe, aby vfiickni 
stavové králofstvi českého při ti obecní konfesaí České, kterouž nřkteř 
augfipurgskou jmenuji, ua snémg obecném léta 1675 sepsané, a při tom mei 
sebou strany pod oboji porovnání, v predmlnvé též konfessi a v snpplikacf 
J. M. C. Maximilianovi na témž sn^mu podnué a k též confessí pnloženém^l 
řílstaveni byli, a jiná aby nevycháaela, a podle té aby své kněžstvo jak ft©^ 
ské tak německé říditi, anebo řízené na své kollatary jak stav panský, ry- 
tířský tak i mStita dosazovati mohli, a to bez překážky buď pana arcibiskupa 
anebo kohožkoli jiného, a ne abychom kompaktáty »e řiditi povinni byli, 
která léta 1567 ua sněme obecním z privilegium zemských vypuitČua, a 8ta> 
V: vé od spravováni so nimi osvobozeni jsou. Tak aby proti této konfessi a 
tomu stavfiv pod obojí porovnáni žádná pomčení, odkndžkoliv vyBlá^ žádné 
platnosti proti vlechněm stavíSm pod obojí míti nemohla. Ta pak konfessfi 
a to porovnáni stavíiv, aby J. M. C. stavům milostivé do dcsk zemských' 
vložiti poručiti ráčil. Nebo stavové v tom nic nového při J. M. C. nevyhle- 
dávají, než co jim od svaté a slavné paméti císaře Maximiliana na témil 
snSmé léta 1675 milostivě povoleno jest, což i do desk zemských byloby V6*1 
Slo, kdyby J. M. C. tak nenadálou smrtí z tohoto světa povolán od Pána-j 
Bolia býti neráČil. Jakož pak až dosavad s prostředku nás stavfiv nemálo' 
osob živých pozůstává, kteřížto milostivé J. M. C. k této konfessi a krom&j 
stavAv pod obojí mezi sebou porovnáni i budoucné J. M. C. vieho toho nimi 
k dotvrzení milostivého zakázaní doslejchali, což s dobrým svědomím vysv£d-^ 
Šiti mohon, a mnozí již předeSle dskami zemskými o té věci svědomí dali. 
Defensory aby stavové k spravování konsistoře z prostředku svého voliti na-j 
říditi mohli, nyni i na č^asy bndouci toho poníženě podle téhož sněmovního 
sneSeoí léta 1575 od J. M. C. potvrzeni žádají týmž zpňsobem, aby i aka- 
demia pražská v opatrování stavův pod obojí a defensorů zůstávala. 

II. K náboženství jak vyŽSi a svobodní stavové, tak i města a mS- 
steSka, i také sedlský lid aby proti Kjevnému zřízení zemskému od vrchnosti 
svých ani žádného jiného nuceni nebyli; též aby ^vonéní a pohřby, stavení 
chrámův božích nikdež žádnému bráněno nebylo, ale vSiokni abychom jako 
ti, kteříž jsme ve jménu sv. Trojice jak pod jednon tak pod obojí pokřténi, 
rovných svobod k milování jedni druhých, k zachování svaté svornosti i lásky | 
požívali, poněvadž jedni s druhými bez ohlídáni se na náboženst\'í spřízůu' 
jíce se a jednomu Pánu Bohu a králi sloužíce, tak vfiickni aa j«dnú býti 



K jedni druhých tupiti nemáme; neb od náa pod oboj! nikdá to se 
a nestane, abychom koho pod jednou k náboženatví nutiti měli, věda, 
2« vira joflt dar boží. 

Též to bráněni měStanům v městech náboženstvi svého provoEov&ni m 
mrtvých těl svých pochováváni aby více nebejvalo, a města Iiralovská i Její 
M. královny, jak <7eské tak i německé i v jiných jazycioh své kazatele pod 
oboji dle svrchu psané kaufessí aby míti mohli, poněvadž stranS pod jednoa 
též svobodno jest. 

UI. Strany oořadftv vyfišich i nižSicb, aby ne samými toliko oso* 
bami pod Jednou, ale tAké pod oboji spůaobou přijimajicich vždycky z polo- 
vice jak při nejvySSich tak i menSích ouřadocb, soudech eemských a raddách 
J. M. krále budoucně, kdyby se koliv mezi těmi ouřady, soudci a raddami 
J. M. C. proinéuy daly, aby doaaeováni byli, a rovný počet jak pod jednoa, 
tak pod obojí spÁsobou se dosaeovali. A kdyby který vyfiSi i nižSi oufednik 
aemský seiel, aby J, M, C. od nejvySSich ouleduík&v a soudcAv zemských, 
vezma hlasy podle sřizeni zemského, ve čtyřech nedělich pro dobré J. M. C. 
a zemské dosassovati vedle jii^ psaného apftaobu ráčil. Nyní pak nejvyňjího 
purkrabí, ponSvadž na něm J. M. C. i vfii semi velice mnoho Eáleži, aby 
J. M. C. při tomto sněme nyní dosaditi milostivá ráčil, poněvadž se Žádného 
příkladu nenachází, aby toto království české tak dlouho bez nejvySSího 
purkrabí zůstávati mělo ; a z každého kraje aby budoucně někdo, buď soudce 
lemský, nebo ouřednik jsemaký od J. M. C. se dosazoval. A žádnému í nej- 
vySiich ouředníkfiv, soudcův siemských a radd J. M. C. i jiných, kteřížby 
v semských ouradech a pofinnosteeh větSíoh i menSich postaveni byli, aby 
jim takové ouřady bez pořádného vyalySení odjímány nebyly. A každý 
ouřednik najvySši stavu panského a rytiřského aby podle spůsobu starobylého 
bez překážky všelijaké mohl míslodržicího svého naříditi a ustanoviti, a ja- 
koby nejvySší ouředníci semiti a dvorStí, pro šachování lásky a svoroosti, 
moKÍ sebou místa svá míti mohli, aby v tom J. M. C> 8 radou obojích vy- 
měření učiniti ráčil. 

IV. Jakož léta 1549, když se ponejprv arcibiskup za slavné a svaté 
paměti císaře Ferdinanda zde na hrad pražský dosazoval, to jest stav&m od 
J. M. C. pojištěno, že na týž ouřad Čechové přirození dosazováni býti mají, 
což i revers J. M.^ C. nejvyšSího pána a krále našeho nejmilostivěj.šího ata- 
rfim léta lóld v Řezně dauý, též i sněm léta 1&75 to tvrdí ; též na opatstvi 
aby Čechové přirození dosazováni byli, tak aby přátelé jich jsouc toho 
oučastui, užitek svfij z toho, a ne cizozemci, měli. Nebo nadání od mis Ce- 
cUĎv jsou proto, aby Cechové toho oučastni byli. A pak svrchu jmenovaní 
duchovní ouřadové, jak pan arcibiskup tak opatové i proboátovó, aby se 
v správu kněžstva pod obojim, žáduým vymySleným spfLsobem, ani v světskou 
správu nevkládali. Kdež pak nyní pan arcibiskup proti těmto nalim obda- 
rováním, Svobodám a sněmovním sneSením dosazen jest, toho že se více ne- 
stane, aby J. M. C. stavům na to milostivě revers dáti ráčil, v čemž se ne 
J. M. C, že se to stalo, ale těm, kteří J. M. C. správu proti těmto svobodám 
jich dali, vina dává. 

V. Jesuité aby Žádných statkftv pozemských bez dovolení J. M. král. 
a obecního sněmu a svolení véech tři stavťiv království českého nekupovali 
a budoucně nedrželi, a v světských věcech ku pořádnému právu království 
českého aby bylí povinni státi a odpovídati. 

VI. Dispensaci y zapovědóných stupních, která se dovoluje papeži 
sněmem léta 1602, ta aby minula, a ten celý artikul v dotčeném sněmu aby 
v nic obrácen byl a dále žádnému ku překážce, k hledání u papeže odpustk& 
v témž sněmu uepozAstával. 

Vn. Od soudfiv prázdnich aby v&ickni tři stavové skrze obesláni 
buďto z kanceláře, e komory, aneb odkudžkoliv, odtrhováni i při nich jináS 
hindrováni nebyli; též také poručení neobyčejní proti právu a zřířoní zem- 



■k^rrni, ttutiitdiat^^^^Kbj % k*tiOfll4ř«, Mni z komory, ani odjinad nef 
t&Knlii, í'^k\Hlf MMMMrnvA vjrAlii, aby stavové nebyli povinni, na obi 
rávA A »H/,oril KniTink/řhii a nvýcii Nvobod jim dosti óiniti. 

VIII. Hlnvn/'inu nouilu eomHkému, kterýž joMt klenot královstvi českého 
aby NK biiif (iilkliuly, ai>«li jlnýiiií Knnoprážduěnimi, kromČ samou mocí boí 
fÁAuk pFnkA^.ka iimlAla, tuk aby lidé, pf-odnč Birotci a vdovy, Časné fedrovác 
bťtl molih, tak Jnk^. i inaJPNtát krilu Vladislava totéž vymSfaje léta 14ř 
A Jnkft itn niiiobdykrAl xilvt^.imi pntiouftv, obenlAni, odporA, kSaftů pro doBÍ 
iiAJiily itialó HJovlOkii, a iiAkdy pro illt;rkii (děje), a toho al)y Beilo. 

IX. K(tAl't(tv/i ael'ÍBcii(, pndlo miloHti krále Vladislava pořádně ačinénj 
aby j)orníiií«'i \hh\\u třili i Htwtnk i nirolky v nvéni opatrování měli, a sirota 
panny aby liuMřch pnnnViilkflv i nojliliiňlDli utrcjcílv, krevnícb pirátel, k žáď 
i)i''niu y,ninliiirvAiil, ovAom pak k vdáni Hkr/.e jaké^.koliv poručení, odkudžkoUl 
poAlA, ritiMoiiy imliyly n U«ta Kfninká di-jv Cmtu aby sa žádnému k spravován 
pilMlkÁv (buvk pti/.iiAiii, vol ihiiod miji) dávána nebyla, ale pří vyměřeni 
•mil K*i»ittk/di(> jitiy l<i nlVstávnlo. 

X. ('rlmiui liuwiiu ninjmttntis, totiž n nražieni J. M. C. a Královské to] 
,i\aby bytu, aby alavAm .). M, C, tu niilostivč Eejm6na, nnČby se vztahovatf 
rli ■' 'lil! rAiMl; nebo stavovó mimo pokuř, v zKzoní %emn 
mI iiic InoMac iniiJi>8tAtÍ8 nic uovédi, a uimi aby mii) 

miir X n Ml iiobyli, )Kinižc«nň prosí. A kdyby » prokurátorem 

M. V, iiioio lit, alty •!. M. V, jiucdio (trokuratora na Časy budoucí 

lak >Ajyt<U.k ~ I taroáltných naliftovati ráCil. 

XI. Uo *• pttkuty ■triiODni eti, hrdla, statkA propadnuti dotýč«, ol 
laknvi tAlkA prvkuly Rtraooni oU a hrdla aby J. M. C. milostivé npnttit 
rA^il, *n ti> NlavovA .), M. V. se vhi poniáonnsti iádají. Toliko ten, kdožbjj 
■«) narlyty dopuiUI, aby povlnan byl, tn Hummu a jednouuásobné výie, ne 
JiuAt^ n*li jak«liy pr«t! ni BanVonbyl, >v dvouch ui^d&iich pořád ibéhlých slo 
iili, aiiibo itn v^o k doitti<LV(niNnl k tonui !io postaviti. Ktt-réi to svmm] 
tlil pivní %1. M, I', a druhý k ■omi, a třtilí tomu, kdolby oinámil, obrácen 
h,\'ll mA. TAt vAocky ty pokuty ahiouím ■omským na i^t hrdlo stát' 
HP rtiahujlot, nhy ti^Uko na ttr.icwni *»il hrdla v i*cIí vyin*ř«ných proviní 
n(<\K, a ni> na atrao^ni «tatkA ao vatahovaly, a takové sutky podle milosK 
KrAU VladUlava, aby na npJbUAiiho krtvniho pHtclo připadly. 

XIV STiAin dcfovihl, t.iiit óbhlUoTáni aosié a x^ť^řeju^ vyiáiTl 
\ \ kdoi JMt •(• v moc dávalo, to abj 

lak v«Uk^ rřol, králorstvi a vJřch obj 
to Mfara o4r Tl«oh tH«b stA\-&v b«dlii 
m táii 4iti«kn*i njUKaswa býti m^la. 



MW tutu ll^nif^t 



^MSi, 94plkMJ >e wohlo. 
tiv* pc4i 



:i:-iiioim, 
amci abj 
pouá«u| 



• . Av • vvUWni élkAM MiMy MitaMl H< J. M. 4 

aIOT# ftVvIlO ||MlW( MVflHMli^ iMIft IMj^l 
■^^ &^^a ^Oa^JM^Aa ^^^^ ttU ^^^^^ mB 

»,.. ^f^ktěknk^ [^ J. M. IX a|«tr«AU « ~ 



Xy. JfikoS na jminolé teď nyní tři BoSmy rereray od J. M. O, jeStg 
ái,uy nejaou, i ea to J. M. C. stavové prosí, aby takové reversy od J. M. C. 
stavfim ke dskám Kemským složeny a odvedeny byly. 

XVI. Laiidfojalví & jiné oařady v 2i>mi i veu z aemŽ aby se podle 
reversu J. M. C. léta 1567 stavům uSinČuého, na n6jž i sněm léta 1667 
VKtahuje, dosaliovaly, 

XVII. Co se na zAvazky brání pro mordy vySSÍch stav&v dotýče, to 
aby při zřízeni zemskúoi R. 33. z&staveao bylo, však s titn doložením, aby 
se k vySším Btavům, ktetí se na závazky beron, taková Šetrnost, jak ua 
stav jejich nAleží, zacliovala, ne aby k nim tvrdými a jiříkrými slovy při- 
kračováno bylo. V jiných věcech , kdežby ířízením zomskýai , neboUžto 
sněmy v jistých věcech zjeveno a vyměřeno bylo, se nacházelo, tu aby 
žádný ts oby vatel&v z vypich stavftv usedlých na závazek brán nebyl ; ovSom 
pak bez právního vyslyšení stéžován vězením býti nemá. 

XVIII. O dluženi se mládeže J. 67. v zřízeni zemském aby J. M, C. 
tímto sněmem vysvčtlid ráčil, totiž kteřížby rodiče své živé méli a od nich 
děleni nebyli, a buďto žehy zletilí neb nezletilí byli, aby se budoucně dlu- 
žiti nemohli, a otec za né a oni sami aby nebyli povinni dluhů platiti, po- 
nSvadž v tom zřízeni zemském nic o zlotilých vyměřeno není. 

XIX. Strany památných dávání jak při revisích i jiných soudech po 
vrejpovědich aby se více nebralo, než zřízeni zemské vyměřuje ; též také 
písaři vět6í taxy mimo zřízení zemské a starobylý spůsob aby nebrali ; a z toho 
dvojího a mnoho práva při dskách i jinde brání, poněvadž to proti zřízeni 
zemskému a starobylému právu, aby seSlo a toho více se nedalo. 

XX. Kdožby z stav&v jakého vejpisu při dskách b privilegií zeinskýoh 
žádal, ten aby každému dán byl. 

XXI. Kommissí o soli, Stokrámy a zarážení nových silnic prosakává' 
nlua lesiiv v gruntech království českého na pomezí bavorském i jiných ze- 
mích, takové kommissí aby J. M. C. jak pro dobré tak i pro bezpečné krá- 
lovství tohoto milostivě podle předešlých již nejedněch sněmů neprodlené k 
jiatémn skoncováni naříditi ráčil. 

XXII. Cla při plavení dřiví ka Prase i od Prahy v novS zaražená a 
prvé nebývalá aby se zastavila: též hejtmane J. M. C, Pražané a jiná má»ta, 
když stavové vy55í své vSci do měst po čeládce od poddaných svých s fedro- 
vnlmi listy svými vysílají, aby se od nich clo na ublíženi starobylých svobod 
vyiSích stavův nebralo. 

XXIII. Meč z Tejna kostela, kterýž vzat jest, poněvadž slavná památka 
královská, aby zase navrácen a v to místo, kdež jest byl, zase dán byl, začež 
v&ickui poníženě Žádají J. M. C. 

XXIV. Stavové J. M. C. také poníženě prosí, aby J. M. C. na jejich 
dSdíčné ^unty forStflv klásti a grantftv jich zaplétati milostivě dopouštěti 
neráčil a xapletené aby se J. M. C. buď milostivě porovnati, neboližto ty 
blaiiky zase sraziti poručiti ráčil. 

XXV. Naposledy ve vil nejhlubSí poníženosti J. M. C. jakožto králs 
K pána svéiio nejmlI-jstivějSiho poddaně, poníženě a důvěrně Žádají, aby 
J.M. C. ohlédajioe se na to, že jsou stavové píi J.M.C, po vSecka létu věrné, 
pftsluSně a poddaně činili, milostivě a otcovsky k touiu nakloniti se rářili, aby 
stavové na tyto artikule přede viemi věcmi, kteréžby na tomto sněmu sně- 
mováni a uzavírány býti měly, milostivou resoluoí, i pro dobré a vzděláni 
trflnn J. M. C. i obecného království Českého dobrého od J. M. C. míti mohli. 

Čehož flú vSickni my stavové věrní poddaní J. M. C. králi a pána 
svému nejmilostivějšíma, jakž předkové naSi tak i my věrně a upřímně sto- 
jíce při J. M. C, jakožto vrchnosti nám od Boha vystavené, statky hrdly až 
do vylití krve ua5( s pomocí boží a do- našeho přemožení, podle nejvySSf 
možnosti odsluhovati a J. M. C. živi i mrtvi snažiti se budeme. 



160 



BjvSe tii nejv^Si páni oalřednict semSti pH dvoře a mS- 
vfi« pH J.M.C. audienci, k jedné hodině po polednich do aoad- 
oi svétníoense se navrátili a straně pod oboji, kteráž tam u ve- 
likém ooiin na tůž odpo^éd oč«kávala, v známost uvedli: Ač- 
koliv j. M. C staváv pod oboji vémých poddaných svých žádott 
naplniti, ty artikule povážiti a je na místo postaviti chtíti rá^il ; 
Tšak poněvadž jsou těžcí, tak že jedeokaždý bedlivého a ob- 
avláitního uváženi potřebuje, k čemuž nyní £u nealouiiy protoŽ 
i6 J.M.C. jim stavům za odpověd dávati ráčí, aby oni, letHoe 
nebeipoSenstvi, které iiž na hrdle jest, k předloženi uiSiboT' 
nfmn pFiatodpilL I uslyáevle J. H. C. odpové páni pod obojf 
9 velikou nechuti žádali vystoupeni. Coi když jim dovoleno 
bylo, oaprkem váickni s aondiii světnice do aetoiólM pokoje 
M hnalL Navrátivše se lase pán Štěpán JiH s átembeňka od 
téi ftnny pod oboji oxaámil, že jsou viickni botoví k jTlL C 
králi a páon svána nejmiloocív^iima viefiíakoa p —lgio o a f 
pn»kiaati; ale pooCvadi ▼ lieh ertíkidieh nic úorěko, wei eo 
prré aHaeni m BBnMkfv, raénry a MBkravamí jert ntvraano, 
to aby k svéma vysdviieni sace pfiSey vyUedávalL Protúf 
ůt od iádotú své apnsdti a k jedaáai ■BéaMWiumu, prvé 
neáby artikalové jich k vyfíaeaí nepKlli, ntiBtoapiti nesoOBOV. 
K takoréaa oenánwiif vMaí kfiéeH : Tkk jeat, Uk jeat. pK- 
náváae m! MesliB ente de rána odleiM byl, m vfiekm 
sfllnBT pod okeii, po 9Ůo U w i nfan, me do ■ řlgB á in po- 
fcofe ^kko káj pnré kfaiAié m kr^ifi a taai aa taei ae mmiSiz 
I*— HvJt toaa raan^ ie mjvjK ptoi eaředniá vtrnUÍ 
pod jedaoa jefidi žádosti odporoi jaov, a ty artikule k vyil- 
■mí jidk fisdiovati Mcht^ aby asi pofinW avoai.lLC Maň 
'--" I doiédakeectraaapodob^^oeobyeiavapn- 



aviaeped eMi.T^í^fai Běl 



Rmookv 
v té^jawfkM 
pia ■ri>yi hanieM asi a jei* 
•bfiWval mU mtmai Maitiea LotlKra. Byl 
ářej šlik. J. M.C. laddaaMdndvwakákaa 
taMBé v té rekdfi léta l&X Jedeaslit 
berafk v krélovetvi Hadkfw, lé< jtdaa a 
váni statkftv éafctiiifik a rřhlMiw k I 
tkfA^ tefitíá je^Mftrina a 

KraMVKVt 



pieď 



BtI to Joaekía Oa- 



nki«-"*r_l 



mcYx^il^ 



nen ««a«T krátovrtvf řwl líhii a vWMal 
'\i7, s \ n^aiBi i nalijMaí Bafcainy. a 
« kxáW Fridrieka faka ladi^ koBHaalk,, i 



• P» 



život Bvfij tak dokonal. Kterýžto Joacbym Ondřej Šlik 
hrabě z Paesaunu a Weiszkirchu byl. 

Když strana pod oboji audiencí u J. M. C Žádala, bylo vzká- 
zánoj aby toliko skrze nejvyšší pány oiiředníky zemské potřebu 
8VOU přednesli ; ale oni se vymlouvali, že toho více učiniti 
nemohou, než sami chtějí to přednášeti. Bylo jim zase vzká- 
záno, aby z každého stavu po 12 osobách vybrali, a ty aby 
k audiencí přišly ; ale oni ani na tom přestati nechtěli, pra- 
více, že uznávají toho potřebu býti, aby všickni spoleíSně tu 
audiencí při J. M, C. míti mohli. Naposledy i k tomu bylo jim 
povoleno. A když k též audiencí přišli, bylo jich tak veliký 
počet, že netoliko v J.M.C, rathstuben, v které audiencí dávati 
ráčil, ale ani v antckomoře ani v ritterstuben nemohli se vsickni 
Bměstknati, tak že vétaí díl jich netoliko toho, co se předná- 
Selo a za odpovéd zase dávalo, slyšeti, ale ani J. M. C. osoby 
spatřovati nemohli. Přijda tehdy ten pán pod obojí před J.M.C. 
v řeči německé tak dobře zbéhlý, týmž jaxykera snesení strany 
pod obojí J. M. C. přednesl a b dodáním zuovu zase teidi arti- 
kulův v spis uvedených odevzdal také J.M.C, konfessí českou, 
v jazyku německém vytištěnou i v červeném aksamitu sváza- 
nou. J. M. císař Rudolf, vyrozuměvše tomu přednesení a vzavše 
k sobě, co tak podáno bylo, ráčil za odpovéd dáti: „Poně- 
vadž nyní Čas neslouží ty véci uvažovati a resolucinato uči- 
niti, že J. M. O. z přinucené potřeby ráčí museti již vžeho do 
jiného času odložiti, takjakžJ. M. C v krátkém čase ještě toho 
léta sněm obecný rozepsati chtíti ráčí, při kterémž nic jiného 
než toliko o ty artikule a obecné dobré jednáno býti má." 
Proti tomu jest od strany pod obojí promluveno, že stavové 
pod obojí ponížené a poddaně žádají, aby J. M. C. s tím dále 
neodkládajice, nato ihned nyní odpověJ jim dáti ráčil. Načež 
J. M. C. jim ráčil říci, že poradíce se s nejvylŠími ouředníky 
zemskými na ráno je svou odpovědí zpraviti chtíti ráčí. Oni 
pak nepřestávali vždy toho vyhledávati, aby ještě toho dne 
táž odpověJ jim dána byla, tak že J.M.C, jim ráčil oznámiti, 
že se má to státi. A když oni ode dvora odešli, někteří v zele- 
ném pokoji a někteří na paláci na túž odpověď očekávali. J. M. C. 
k nim dvě osoby z stavu panského pod obojí, totiž svrchu psa- 
ného pána z Šternbergka a pána Jana Rudolfa TrČku (kterým 
J.M.C, den předtím klíč komorní dáti ráčil, sice předtím žádný 
pod obojí komorníkem J. M, C. nebyl) poslati ráčil, milostivě toho 
při straně pod obojí vyhledávajíc, aby jen do druhého dne zír- 
pení měli, že ráčí chtíti jim odpověd dáti. Ty dvě osoby s tím 
pánem pod obojí z jednoty bratrské o to jednali, a on při 
jiných to sptisobil, že jsou spokojeni byli, na odpověJ J.M.C, 
až do di'uhéhodne očekávati. Hásledujícího dne J, M. C. ráčili jim 

SlSTtta: PuafitL 11 



m 



expedici kanceláře České psanou odpověď dáti, že J.M.C. na 
[to přednesení strany pod oboji neráčí moci nyní jistou reso- 
'luci učiniti, než ráčí toho odkládati do budoucího sněma. 
S kteroužto odpovědi nebyvše oni spokojeni, počali hlučeti, 
jeden druhého pobízejíc, aby se rozjeli, poněvadi v jich žá- 
dostech nemohou nic obdržeti, ani Žádné ochrany užiti. Aby 
ieden kaŽdy domů se navrátic, svého, jak nejlépe umí a může, 
hájil- Ale potoniuč lépěji se rozmyslili a snesli se, aby svou 
omluvu Tspts uvedli a J.3L C. přednesli, za kterými pncinami 
QA též odpovědi přestati nemohou, a uvedše to v spis J.M. C. 
toode&lalt. V kterémžto spisu vyhledávali od J.M.C, takového opa- 
třeni, aby žádný ■ obyvatcu&v v královstvi českém spola 
8 poddanými svými v náboženstvi svém křeelanakém, dokud 
cvé porovnáni nebude, utiskován nebyl, nýbrž je svobodnS 
proTOMTati mohl, tak aby k dalšímu zaTÍráni všech tich rSci 
do aoJDrvnéjáiho sněmu k jistému dni od J.M.C. jmenorané- 
mtt odloženo bylo. A jest-liby při témž sněme to na taistS 
s strany téch artikulAv o náboženství poatareno nebylo, tehdy 
aby stavové pod oboji nebyli povinni k žádným aitikal&ai, 
coby tak r piopoaiei od JJLC. prednoíeno bylo^ pfiažiq>OT«ti, 
Je avaiovatt, ani o nic jiného jednati, leéby prvé s strany 
lobo aitikala o náboženství na jistém miatě a konci poatft- 
T«M byk^ J JL ctaař Radol^ Tida a« t ■aaaiýck oukoalBek 
ipoatarea býti, ráčil k té orpatmé Šádoiti tlraaj pad oboji po- 
[Tofitž. a úaniň pana Adama z áterabei]gka (kfárý pravé pl«d 
Um éstem sa aejvjiiiko por^knbi pniiak<hn nfiařa a vyklA- 
kvl} aa mkai JJLC to r pbém aateě mbémI a pBpo- 
"' Vtek stma pod obt^i iifUjlMíih aa lé « 
ti vidr afpdteocki avoa u l i iyd h k taan, 
to víey ca jest tak od aick r pHtiai 
ph»fatfrtto byioy a jako lakáwní ym w t 
apb a Tide cj j bylow A to vše jak da wmim/vni 
a Tytiilteák«v tak potomaé i do 
FSudaé JJLa céfil oé^arid a ntolwi svm m' tiek tá 
kBftftr dál^ a adkalnr fmaa pod akofí ▼ apwi 
1»1^ \3Í>^w «!• Tiaek tK fl*av«T kiálavatH 
i p nni i adÁ při dodsvaai oek 
tSUj 9imim6 JJLC. ňfil 



i« ^artikAltr, ktar«á stav^v^ fé 





163 



téhoS králo7Btv{ podaného, I tak£ e oostulho vSecli ařtikal&7 téhoS spisu do- 
statečného předneseni poníženým žádostem týchž stavů? vyrozuměti a jo 
T bedlivém uváženi svém miii, na kteréžto vSeoky artikule jim toto za od- 
poréd dávati rácl: 

Na první a druhý artikul. Aíkoliv J. M. C. toho nejvdCřngjSí 
býti ráčil, aby ti arlikulové náboženství se dotýkající se vžím dostatkem, 
jakžby toho potřeba ukazovala, a na tomto snémS na miste postaveni býti 
mohli ; ale poněvadž Sas z příčin těchto tomu volně postačovati nem&že, 
jedno že lid válečný národův cizích v enamenitém počtu do království tohoto 
jest vtrhl a leženi své již toliko půldruhé míle od Prahy 8ob5 scarazil, i Škody 
plundrováním a bráním všelijakých v8cí nesmírné lidem se činí; drahé pro- 
posicí J.M.C, jakožto krále českého k tomuto sněmu vSem třem stavům před- 
neSoná, ano i to, co jest od J. M. arciknížete MatbiáSe Rakauského skrze jisté 
OBoby a komraissaře, jménem J. M. týmž stavům podle iastrukcí jim dané v 
obšírných slovich oustně předneSeno, podle toho někteří spisové slavného 
domu Rakouského se dotýkající přiloženi byli, což v5e bez odkladftv br*kého 
vyřleoni potřebuje : z téch i jiných znamenitých a hmotných příčin J. M. C. 
jakožto král český pii stavíeh vSoch třech království tohoto pod obojí při- 
jímajících, jakožto véniých a milých poddaných svých, milostivč toho vyhle- 
dávati a žádati ráči^ aby ti artikulové svrchu psaní, náboženství so dotýka- 
jící, do prostranuSjaího čaun k uvážeuía na mistč buohdá postavení odloženi 
byli mohli. A ten odklad mohl by se tímto spůsobam státi : Totiž aby do 
tohoto snému nynéjsího den vepsán a položen byl, ku kterémuž by se všickni 
tři stavové na hrad pražský sjeli a nejprve nadepsané artikule v uváženi své 
přede vSemi jinými vfccmi vzali, a a milostivou vůlí J. M. C. přátelským a 
upřímným snůSením b stavy pod jednou spůsobou přijímajících , ano také 
8 strany obecních tohoto království so dotýkajících věci, tak i osobních , aby 
též jednáno, jsavíráno a na místň postaveno bylo. A abv stavové královstvi 
tohoto tím jisti býti mohli, ráčí J. M. C. jim i toto k uvážení milostiví podá- 
vati: Poněvadž obyčejné, když se stavové k snímu sjedou a jednati začnouce, 
mnozí jedni po druhých, jakž obyčej bývá, ncvyčkajlc netoliko skonáni, ale 
ani prostředku, Že pro nedostatky a pííčiny připadlé tak dlouho trvati ne- 
mohou, se rozjíždějí, a jiní v nově plijlždéjíce a při začátku nebyvše, kmalé 
platnosti býti mohou, a z takového nesrozumění těžíí jednání a dal§i pochází : 
protož pro stálejší a užíteřnějSÍ takových mnohých potřeb uvažování aby sjcB- 
dové po krajích v království tomto zřízeni byli, a z jednoho každého kraje 
stavové mezi nynějším časem a týmž duem, k budoucímu sněmu a sjezdu 
jmenovaným, do mčsta krajského v jednom každém kraji na ten den, o který 
nyní také snešeul bude, se sjeli, vSak na týchž sjezdích krajských nic jiné- 
ho nejednali, než toliko osoby jisté zo vSoch tří stavův, kromé nejvyŠSÍch 
ouředník&v a soudcův zemských v počtu malosti a velikosti kraje obrali a 
volili, i také přitom nijakou summu penéz na pomoc vychování těch vole- 
ných, jakákoliv nejlepěji o to v jednom každém kraji na ttiu den určený 
se snesou, atoby na též osoby z toho kraje volené vystihnouti mohlo, eo sjed- 
nati moci bud on, mezi sebou uarídili a sebrali. A o jakoukoliv tu dotčenou 
sbírku v jednom každém kraji i také o čas té sbírky skládáni ae snegou- 
k tomu času hejtmane tohoto kraje do téhož [mSsta aby so sjeli. A jedenkaž- 
dý z obyvatelův téhož kraje, což na kterého podle jistého srovnání a sne- 
Sení se uloží, v ty časy konečnS hejtmanům kiajským bez odporuosti proti 
quitaucí aby složil , a tíž hejtmane při tom vybírání na náklad slušný ty 
dni aneSené vytrvati a summu vybranou osobám od kraje k sněmu voleným 
odvésti, i také potomně počet z toho těm, kteříby k takovému počtu z kraje 
obráni byli, učinili, Jestliby pak kdo, což pro obecné dobré tohoto králov- 
ství se Bvoli, hotově nevykonal a podle uložeui na něho té summy č&aně ne- 
dal a nespravil, tehdy hejtmane krajStí mají každého zejména psaním svým 
k soudu zemskému hned potom nejprve pííStímu při zasednutí son- 
du oenámiti, a ten každý od soudu zemského obeslán s pro takové k tomu 

11* 



BT^eni dosti nctn^mSoi i trestán dostateSnS podle avižení býti, má. Kteréžto 
osoby tak volené časně k témuž dni, o který se sneSeni nyní stane , podle 
jiných ze všech stavův království tohoto se sjedouce, aby s nejvyšfiími ou- 
ředniky a soudci zemskými z povinnosti při takovém jeíiánl uŠteíného do- 
brého tohoto království jednostejně a stále byli a až do zavření sněmu, majíce 
k vychováni svému a outratě summu na tuž potřebu v krajích sebranou, podle 
jiných vytrvali. A tak aby s pomoci Pána Boha aspoň jednou takové vysoce 
důležité potřeby obecné před se vzaty, jednány, uváženy a na miste i konci 
postaveny býti mohly. 

Na třetí artikul. J. M. C. ráSi chtíti tak tiSiniti a na ouřady zem* 
ské, též do soudu zemského i do soudu dvorského a komorního, též takéoa 
jiné ouřady osoby jak pod jednou, tak pod oboji dosazovati, a aby i budoucí 
králové češti potomci J.M.C, to zachovali a opatřili. A kdyby koUv proměna 
z strany buď vyššího neb nižšího ouředníka se stala, ano také kdyby který 
soudce zemský z tohoto světa vykročil, že ráčí chtíti v tom se ve všem po- 
dle majestátu krále Vladislava zachovati, a ve 4 nedělích pořád zbřhlých na 
otďad ten, kterýby byl prázden, pro dobré J. M. C. i zemské osobu hodnou 
dosazovati, a tím nikterakž dále mimo ty 4 neděle neprotahovati. Strany on- 
řadu purgkrabství pražského J. M. C. ráčí také chtíti vedle žádosti stavův 
učiniti a dřív zavření sněmu tohoto nejvyššího purgkrabí pražského vyhlá- 
siti i dosaditi ; též také i to opatřiti, aby v každém kraji království tohoto 
buď nejvyšší ouředník anebo soudce zemský býti mohl, což J. M. C. ráčí za 
věc slušnou a potřebnou uznávati, a aby to na budoucí časy tak zachová- 
váno od budoucích králův českých bylo, to také opatřiti a naříditi chtíti 
ráčí. Dále strany nejvyšších ouřednikův, soudcův zemských i jiných radd 
J. M. C. aby jim ouřady jich bez vyslyšení a rozeznáni nebyly odňaty. Toli- 
kéž J. M. C. k tomuž artikuli milostivě přistupovati, a že to na časy budoucí 
tak bez proměny zachováno býti má, se zakazovati, a nadto výše k tomu 
povolovati ráčí, aby ouředníci zemStí nejvyšší, kteříž své místodržící mají, 
beze vši překážky místodržící své, kteřížby se jim koliv líbili a k tomu 
hodní lidé byli, za místodržící své přijíti, i také zase, jest-ližebypřiCinytoho 
slušné měli, jim odpnStěni dávati mohli. A jakby ofíicírové dvorští při shle- 
dání spolu s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými a raddami J. M. C. jedni 
před druhými místa míti měli, a to pro zachování lásky a svornosti mezi 
sebou, též J. M. C. aby tím lépěji slouženo býti mohlo, ráčí J. M. C. mezi 
tímto časem a dnem, který se k budoucímu sněmu jmenovati bude, jisté vy- 
měřeni, tím dáleji neodtahujíc, učiniti. 

Na čtvrtý artikul. Co se dosazeni nejvyššího arcibiskupa pražského 
do^če , poněvadž Cech rodilý není, že se toho víceji , aby cizozemec proti 
jistému snesení sněmovnímu léta 1549 dosazen býti měl, státi nemá, ráči 
J. M,. C. stavům nato revers před zavřením sněmu tohoto dáti. 

Tolikéž na opatství a proboštství cechové rození přede vSemi jinými 
národy dosazováni býti mají. 

Na pátý artikul. Jesuvité aby víceji bez dovolení J. M. C. ja- 
kožto krále českého, bez obecného sněmu a svolení všech tři stavův království 
českého statkův pozemských nekupovali, a také k pořádnému právu z věcí 
světských státi a odpovídati povinni byli. Též ' také aby jim jiid před týmž 
právem státi a odpoviduti povinni byli, k tomu také J. M. C. přistupovati ráČí. 

Na šestý artikul. Co se dispensací v stupních zapověděných dotýče, 
poněvaHž Pánem Bohem zapovědíno jest, aby se krev krve nedotýkala, a sta- 
vové neoznamují, jakáby pokuta těch, kteřížby se co toho dopustili, následo- 
vati měla, když stavové oznámí, jak strany toho artikule mini, J. M. C. jim 
také na to svou odpověď milostivě dáti ráčí. 

Na sedmý a osmý artikul. Z strany těchto dvouch artikulův, 
J.M.C. ráčí toho při tom zůstavovati a nad tím, aby se toho nedalo, milostÍTě 
raku držeti. 



165 



•■Ka devAtý artikul. J. M.C. nadtíin, co Itrálo Vladislava miloat 

S 2 strauy j<ijruři"n»lvl oba.aliujo a zavírá, ano také aby sirotky, panny 
k vdáváni, mínio povoleDÍ přáte! krevulch a jii')i Bvoboduou dobrou vůli 
naceni nebyli, též lita zemaliá aby dřív íasu sirotkfiv jak od J. M. C. tak 
od budoQcich králův řeakých, ani soudu zemského dávána nebyla, nýbrŽ při 
vyměřeni v iřÍBcní zemském aby to ifistávalo, skutečně ochranlivou ruku 
držeti ee zaknzovalí ráčí. 

Na desátý artikul, Káíí so J. M. C. milostivě uvoiovati, že na bu- 
doucí Časy proknratnr starožitného rodu býti má. 

Na jedenáctý artikul. Ačkoliv jest ten artikul etrany pokut, ztraceni 
ctí, hrdla, statku pro par tyty sám v sobě veliký, a předeSle nikdež J. Mti, 
aby od toho artikule apuSténo býti mělo, jednomyslně ode vSech stavftv razeno 
nebylo: vSak aby vždy stavové k sobř vSolijakou milost, dobrotivost a ná- 
klonnost J. M. C. opravdově poznávati mohli, rá?í ae v tom .irtikuli a stavy 
snášeti a k tomu povolovati. Však jest-liby kdo koho 't partyt, jichž by se 

fředešle a tak do zavřonl snSmu nynéjšího byl dopustil, vinil, aby to ve 
tvrt létě pořád ichÉhléra před sebe vžiti a tak pořád práva k tomu anebo 
k těm zachovati povinen byl. Pakli by kdo toho v tom íwac: neuíinil, tehdy 
dileji o to podle pokut atiémom léta 1575. ntřízených Žádným vymySleným 
epĎBobem viniti moci míti nebude a nemá. Strany pak pnkut přepadení stat- 
kův, poněvadž jest se J. M. C, prohlidajit!, jak se svrchu plBo, k takovým 
věrným a platným službám, od stavův J. M. C. íiněiiýni, ano také aby bu- 
doucně je vykonávati a činiti větSí příčiny niPli, ráčí ,1. M. C. i id týchž pokut 
propadoní statkův od sebe i na míst<5 budoucích králův českých z Štědroty 
a milosti své císařské a královské docela npooStěti, a netoliko aby to tímto 
sněmem nynějším stvrzeno bylo, ale obzvláštním niajcstátem st.ivy vSocky tři 
království tohoto tak opatřiti chtíti ráči, aby touto milostí, jakž se svrchu 
píiSe, na Časy budoucí a věčné k památce alavné a iieumirajfci J. M. C. dosta- 
tečně v tom opatřeni byli. Kterýžto maJBfitát .1. M. C. od Kavřoni snérati to- 
hoto ve čtyřech nedělích pořád zběhlých nejvySSim áředníkfini zemským 
království tohoto k rukoum jich odvésti milostivě poručiti ráčí. Jsouc J. M. C. 
ke vSem třem stavftm království tohoto té milostivé celé díivěniosti a naděje, 
poněv.adž tak veliké milosti a dobrodiní od J. M. C. dostávají, že nato 
vždycky pamatovati, a čímž předně Pánu Bohu a J. M. C, jakožto od Pána 
Boha nejvyšší vrchnosti sobe vystavené, z práva a povinnosti znváz.áni jsou, 
to tak vše poddaně a poslušné Činili a vykonávati budou: tehdy J. M. C, 
jim podobně dalRí i větSí milosti činiti milostivě nachýlen býti ráčí. 

Na třináctý arti kul. Jehi) Milost císař ráči tak chtíti učiniti a České 
věci uejvySSÍm ouřednlkĎm, soudcům zemským araddámHvým, a ne cizojiem- 
oflm k uvažování naHdití podávali. 

Na čtrnáctý artikul. Audienci kdo budoucně v dfiležitých a velikých 
potřebách k J. M. C. se utiltati a skrze kohožkultv audienci žádati bude, ráčí 
se J. M. C. milostivě v lom zachovati, tak že žádný sobě nebude míti sluSně 
co ztěžovati. 

Na patnáctý artikul. J. M. C. ráČíse v tom miloBtivě eakazovati, 
když se toliko to vyhledá, od kterého času reversovó na sněmy dáni nejsou, 
dřiveji vyjití sněmu tohoto, že vřecky ke dskám zemským odvejdcni budou. 

Na šestnáctý artikul. .1. M. C. naty oiiřady piirozcué ('echy vz<nii 
i veoí země dosazovati a toho vSeho při saěmu léta 1576. nato se vztahují- 
eím zůstavovati ráčí. 

Na sedmnáctý artikul. Co se toho artikule na závasky brání do- 
tyce, J. M. C. toho při zřízení zemském zanechávati ráČí. 

Na devatenáctý artikul..!. M. C. při vSech ouřadech o to napomenutí, 
aby se v tom podle zřízeni zemského chovali, učiniti ráčí. 

Na dvadcátý artiknl.Cosevýpisx^iv při dskáeh z privilegií a svobod 
Komikých dotýče, vidí se J. M. C. z mnohých příčin za nejbezpečnější býti, 
aby pfí přede&lém nařízení zfletaveno byio, tak kdo by vý'pisu jakého b 



166 

prlTtI«g't samakých notFebovnI, abv to na plný sond zemský vznésti potinen 
byl a tu opatffiif iialežítčiio očekával. 

Na ilvaiIi-Atý druhý artikul. J.M.C, tomu chtíti riii, aby na 
llAduít btavflv fla, v uu^^ od 15 lot návode a po zemi dauá, byla tímto snS- 
mem vyKdvižona ; kAi->. tak/; J. M. C. nkne mandáty své táž cla Tyzvésti 
dáti ouuiyHlu joHt, JHk>. pak i na pomt>7.{ch cla vyvýšená vedle uznání zmenSiti 
pnruřiti chtíti rái^í. Nelio v ktoró zemi jest mnoho cel, z toho veliká dra- 
hota poťháici. 

Na dvndcátý ti- o ti artikul. Meč z kostela Tejnského i s tím, 
přitom jost, má rr«>.anflm xa.io navrácon býti. 

Na dvadcátý iVtvrtý ar t iku I.. T. M. C.z strany téhož forStu as tSmi 
osobami, kt(>r;{i-hí mi |;ruutů dotýi-o, jednati dáti chtíti ráčí. Pakliby se J. 
M. V. nerái^il moii s ti''mi «<!«>l>.Hmi o p^runty jich k forStn pojaté porovnati, 
tt«hdy kuid^ pli týfliž irruutoťh, ktt>r\ jtMnu spravedlivě náleží, zůstaven bude. 

Na tteHátý artikul \ pVii^ini^ criminii) laos.<ie majestatis, totiŽ s uraženi 
dAstiiJnnsti J. M. t\ i .). ^l. KrAlovské, na artikul XII. strany defensí, na 
Wlll. Aitikul o dhuVní ho ml;ídi>>.i>, na XXI. artikul strany kommissi o 
soli, ktokrtuti,\ a £aK<.'.ťui uovýoli siliiio prosokáváním lesův v gruntech kri- 
It>vM\i i^ťnkť-iio ua poni(>.*.i bnvorskťm a v jiných zorních, poni^vadž tito arti- 
kuKnó lic<dli\ čho u^:\}.c1)i potíc bují, nvní pak k tomu pro výše dotčené pří- 
činy řas krátký a ncprilc^itý jest, %l. M. C. toho do prv příštího sněmu, o 
kifiý »0 tak stavoxo n>ni spoU^-n^ snesou, milv->stÍTř odkládati a ty věci 
Xiicwky buohdA k uu>tnt'niu a »f.istiióutu vyHieul přivésti ráčí. 

Jo!ii-lií«by pak řastopsani stavově mimo všecku nadéji J. M. C. k 
odkladu iřch některých málo artiuulúv ak budoucímu jichpií snému obeo- 
uěw \o který so sia\o\ó s .1. M. i\ snesou^ uv.tžeQÍ a na místo postaveni 
uikoU přistoupili uockířli. tehdy .1. M. O. sobř to vyméuovati láři, že tyto 
Y«ltk« i !suamcui!« jim uOiuřuě milosti a artikule povoleně tolikéž potvrditi 
povinen býti ueiáOi. 

ťoho je»t J. M. O. výJo psaných stavův pc^d obojí přijímacích na 
aitiknle jich px<da5:ě milosiivř k o^lpovřoi ;o;i;a činiti ch:id ueráčil, a poni- 
vadk pak tim >p>;isobťui v^crcky ly sMchu p«auě, i.s! s:avův počacě aitikole 
J. M. O. v iivážťiti svťiu m:'.v's;i\čm u:::i a v.a vi:^m cíle k žido«a poni- 
ž«u« stavAv. a ua přímluvu ::íjv_\iš:oh ouřídsiiliv a jcudciiT xiniskydí. k 
tými ariikul&m přistoupiti a pov-olLv. a-.i'..^s:i^ě ;<rs: rióil. o«a:zi pak artikn- 
\<yt*y, kwiii prv« arátioai ^asu. jak se xpcCátku p^íe. uyni ihned k aTáloBÍ 
pi\|ili b«aeLitu^ nemohli a ucuí>.'hcc. :%rhiy $ p..-=:c«:i Faca Bcha při těai 
eawi )ak *» a J.M.C, stavový o d^^i i V-.ii.<t:«:r.::a siiěziu. x:a kvrěniž ti ar- 
tík«tlov» pi«dne4etti a před jiuýis: vivzíii jeduiiii býá cia;-. ram'u.Ti. k miata 
a koMt pKved«iiI vťvUe \3i pv.-wby a :lAlť2irv.-í:: " b-aic~. Prc:ci J. M. C. 
^ÍmIi tti stav&v království c««keho. věr::vch a ilíIvi:^ počianyvli fvý^Ik na- 
f— i— >i a ■• to mil^sitiv^ žádati ráčí. aby be^ vMlíjaly vek * očklailT. po- 
alvadi ^ M. C.> ano iak« suvilui .Jaká pak Siu:.: to ?ři scoii idraTš ponr 
fiki «oko«) Tvsovií BUioko ua ^.":I: láleii. ;i?y pr<.''jvď:<;i J. )i. C. scémovu 
|Í«d aeb* vaata, uvážena a léi s utl'.Ci»áv<>u. '\i.'j. f. M. C. J. M. arůkniiete 
Muttetift Sakoiúikého vy^Ijtuyia od«vvě<^ dáua by-.i a !id vílučay J. M. úm 
t fi Ě uk ma k a tia dKv^i'! kzál.cvsrt-i tvacse vv^rrav^u býti mokl. potňoasobi 
— ijtawIijíŤbi i nkaauje^ a že s« v b<m suvcv« !kj v^Iijakývii ialáick výathiT 
fWMiail aaKk«>vs^i, t« atiloscLvě naděje J. 3iL C. k uisi bý'š, a jejicii Tžd;ck7 
S^§aBMtívJ(jiíltt králem a pánem aisuvad ráO:. 

Stamui pod oboji, dostávši od J. M. C m odpov^d. xaclLo< 

•* vedle ipait^Iskélio přislcvi: ,Tomar y pedir* to jest 

' ti Íé<fai1i> UčioiU J. M. C> pod^kovdi:^:. ji to štt*. co jim za do- 

tWMí^ f^aj^ jakž a této jich oďsledujici odpovědi pacnii 



MlKidAlB^ 



167 



J. M. cfsaK, kriiis pínn srton nám víem nejmiloatívíjSímti, vSickni 
tři stavové království českébo fiod obojí spflsobou tělo a krev Páné píijínia- 
jlrí z té cÍBRřské a královské, milostivé a právě otcovské milosti, žebj arti- 
kule jak pořád o náboženství jich křestanekéni , lak i jiné obecné dobré 
T Bobé obsabnjící, jest tniloBtivě přijíti, jo uvážiti a některé jim již milosti- 
vě BTOU resolncí povoliti rá^íl, poddaně a poníženě dekují a uznávají se zase 
povinní býti, za J. M. C. dlouhý vřk, ěfastué a potSSitedlné nad nimi pano- 
▼ání Pána Boha na «vých modlitbách borlivě prositi, jsnnee přitom hotovi po- 
dle J. M. C. s statky a hrdly svjmi až do přemožení svého státi. 

AČ pak J8on se v jistotě stavové poddaně nadali a toho nejvíce sníženS 

ršádali, aby jim t^n artikul nejpřednějBi a nejhlavnéjSÍ, b strany náboženství 

křesťanského pod obojí přijímajících, xcela a zouplna ve vSech punktích a 

artikulích a klauzulích, jakžJ. M. C. v ppůaobu podán jest, povolen, a jakož 

iádaji stavové , potvrzen bez dalších odkladův ihned při tomto sněme od 

M. C. byl, ponévadž tu nic nového stavové nevyhledávají než to, co jim 

sa snimé léta 1575 od J. M. C. slavné a svaté paměti ciaaf« Maximíliana, 

^pána otce J. M. C. nejmilejšího, v přítomnosti J. M. C.nynějSlho pánanalebo 

nejmilostivějšího povoleno, zamluveno a přijato bylo: avSak stavové pod 

obojí pKjímajicí té celé nepochybné důvSmoBti k J, M. C. jsou, že J. M. 

C. od toho býti neráíí, aby při konfessí již dotčené a při tom porovnání, 

k též konfessí přiloženém , kteréž stran<a pod obojí na anemě tom obecném 

léta 1676. mezi sebou s milostivým dovolením J. AI. C. slavné paměti císaře 

Masimiliana učinila, zAstavení býti nemČli. Ale že pak J. M. C. pro přítomné 

tyto nynějSi veliké potřeby, pro které, tento sněm rozepsán jest, a které 

lilíádného odkladu trpěti nemohou, toho na ten čaa jest potvrditi moci nerá- 

il, nýbrž odkladu do budoucího sot^mu k dalSímu vSeehněch věcí zavírání 

potvrzení žádati ráČí: kterémužto odkladu stavové povolují, a toho do noj- 

^prvnějSího sněmu ten čtvrtek před svatým Martinem zanechávají, který se 

timto soěmem od J, M, C. jmenovati a položiti má. Jestližeby pak při tomto 

sněme to na místo strany těch artikulův o náboženství postaveno nebylo, tehdy 

J. M. C. tímto sněmem ráči chtíti stavy opatřiti, kdyby jacikoli sněmové 

budoucně od J. M. roepisování a držáui byli, aby stavové pod oboji ne- 

■■byli povinni k žádným artikulilm, coby tak v proposicí od J. M. C. předne- 

Bno bylo, přistupovati, jo uvažovati, ani nic jednati, léčby prvé strany arti- 

"Irale o náboženství na jisténj místě a konci poHtavcmo nebylo. 

AvSak mezitím, dokudžlcoliv se to tak na snémě obecném strany toho 
artikule o náboženství nevykonalo, k miatu, kouči a k dokonalému vyřízení 
a potvrzení vSeho tobo nepřivedlo, tehdy podle milostivého J. Mti skrze nej- 
vyfiiiho pána purgkrabí pražského na obecném tomto sněmu oisnámení, aby 
jeden každý, žádného nevyměňujíce, ze všech tiech stavův království českého 
pod obojí přijímajících, též i lidé poddaní při náboženství svém křesfanshém, 
od nižádného člověka světského ani duchovního žádným poručením a ja- 
kýmkoliv vymySleaým spůsobem, titiaknváni a sužováni nebyli, nýbrž aby 
dotčeni stavové pod obojí náboženstvi své křesťanské bez překážky jedno- 
ho každého svobodně provozovati mohli. A to vSe, jak se tuto píše, aby do 
tohoto nynějšího sněmu, podle jiných artikulův slovo od slova vepsáno a 
vloženo bylo, Jsa to .J. M. C. stavové poddaně a pnuízeně žádají. 

Co se dispensací dotýče, kdež J. M. vysvětleni žádati ráČí, tak aby 
se v zapověděných stupních krev s krvi nespojovala, i zato J. M. C. sta- 
vové poddaně a poníženě žádají, a proti zapověděným božím zákonem stu- 
pnim žádná dispensací žádnému se nedopouštěla, nýbrž kteřížby se ženili 
nebo které by se vdávaly, a blízce v krvi proti ssápovědi boží se spojovali, 
takoví aby na slavný soud zemský ubesláni byli, a več by jim to Jich Mti 
obrátiti ráčili, tobo aby očekávali, a to podniknouti povinni byli. 

Ač kdež J. M. C. k tomu milostivě dovoliti ráči, aby ua ouřady zem- 
aké a jiné jak pod jednou tak i pod obojí dosazováni byli, stavové J. M. C. 
za to poníženě žádají, aby rovný poČetjak strany podJjednon tak pod obojí při 
tom dosazování se zachoval, a to J. M. C. milostivé stavům potvrditi ráčil. 



168 



A ]n,kí vKidniI tíi atriTOTé J. M. Č. peddinS iiiiůi, aby co se ílo 
ttmni nnnbolijtto vijřojnuiiti iinfÍKováni dotýiTe, nii ]mtnnitií Sasj Žádném 
v ini>tí cIliváiKt ijcliyťi, uyhrí aliy t»k velikú říci nH obecuém anéniii odi 
viccb tří hUvAv IhuIIIvA uv;iř.ov&iiy bvly: nato iieniajfce Btavové žádné 
J, M. (!. <iiI|iovf'di |iodJttiid ^itdnji, hhy pH té Mvé »]uSnč íitdosli z&stave: 
byli, (i od (liK<Hkn jí2 vicc touž v6oi jim prvi^ dauou zavázání nebylí, njfh 
abjr to niiiiiiiii. 

Co «n tolio nrtilculo o dluženi ao inlAdože, eiotilé i nezletilé, i nSk 
i'ý«li jiných iirlil<ulflv dutj^o, nac^eS J. M. C Htavfira své milostivé resolai 
luMniU norAOil, to ittnvnvú jiH uiilostívé J. M. U. vňli a dalSíra atavův t 
ncJ|lrvu^jitim obconúin sii^mu uit-íJení Kanecbávaji. A poněvadá odJ. M. Cski* 
uAni vícdni/'in tN<m Mtavňiu, vřrnýni Hvýin poddaným, « své ]iřiro»ené cíeař- 
»kt' a lirAlovdk/i, prAvh otcovské lAnky, z íitédroty a dobroty k artikalflm nS - 
kti-rýni oil ná*, MtnvAv, podaným irúlootivé své povolení dáti ráčil: i nepřa|^| 
KtAviiJi TÍickni tři Hlavové J. M. L'. ponlžoně a poddaně Žádati, na (Semiti 
jaou »o tak již nyní a do l»udoiiciln> vn^nni nojprvé pHítíhn a nahoře jme- 
novaného jtidnouiyxInA u volilc^^ni poOtu straiiy náboj^tmHtvi teď nyní snosli, 
coš jim Jit od J. M. C. v jitiýrli nrlikulich miloistivé na jejich žádost povo^H 
lano joNt, vlak nby do toho nyiiřjAiho nnéuitt »e pojalo. V čemž seJ. M. Oi^^l 
tjH)nižonft a |ioddtiii<^' juknito vťrul poddaní králi a pána svému uejmilosti'^' 
4jiliinu (pil inho>.to iiiiloHti BtKtky i hrdly svými až do pí-omožoaí avóbo 
punutul buii státi hudou) poručena činí. 

A aby mohli v doinni^Itim náboženBtvi svém ještě lépeji 
bc7,i)oť5ni byli, i\n\ii žádost nn J. M. C vzložili i k tomu pfi- 
vc(Ui» áio dlo jich vůlo tonto artikul sepsán a do sněmu vlo« 
ston hyl. 

Artlknl o náboion«tví » sn^mu i 1608. Jakožto TSickni tři stalou 
království čoukóbu y> ' " tMo a krov pnjíniiv,iícl , pH J. M. C. jakoít 
králi č*»kť<ni fo vílí i ■ a ptidilanoMi vyliliid.-lvali, aby při té obeci 

konfťNsí í>i'»kí, ktonm/. luKuu au^rřipurg.sknu jniGiuijf, na tinřmii obecnél 
|ó|a 1^7A nnpsané, a pii luin ntrxi s^bnii blrnu poroviuini v pi-oduiIuvC^ tél 

kontcnKÍ íiiiobo fiiiiiplil- "'■' I \i 1 ' \!-.^;,,,;i; ,; slavné iiaiiivli ii^ tóniž sní 

mu podiiiiú a k U'l I. tii bylí, a jiná aby ne\'7chá 

•»U, II iioilli- ii"' nliv lak i němocké. řiditi anebo 



aoué na m\ 
pícIvAlkv 



jak slav pniinky, ryuiKký lak i méj<ta dosasovati bea 
.'iii(bo kohoitkiiliv jituho niohli^ a kompaktáty aby ae 
iž li'ta t(Hi7 na sn(>m^ obecném ■ privile^i zei 

od spravováni so jimi osvoboai>ui jsoa)> tak alq 
I stavAv pod oboji porovnáni iAdni ]ioruíení, 
..>«() f^rnti vSochnt^ui stavAm pod oboji míti uam< 
i Rtavi\v, aby J.M.C. stavAm roilostivA dO 
Nvbo io stavové tii nic nového pH 
«'•) jiiii i'd svaté n flANué paméti císaře Maximi- 
1&7& niilottiviN poM>l('no j«<^t, cui i do d«8k sem 

■■ I M ■■ • .í I '.I •>. •^'..(ti ». aví'U toboto 

1.1 » pro9t>odku ji 

iví> J. M. C. k té 

iiii , i k budoucímu 

:.i doalýohali, coisdo- 

O- A ainuai jiA phxioiilé dekami aainakýnii 



do 

pH 
ai- 
m- 

m 



I prostředku svého 

, iniiáont podle sa6< 

> utal.jiiS. lhI J. M. C. tapoiviKoui íadali. Tintapuobem 





169 



■Judemfe pražská v opatrov&nl stArflr pod obojí pfijfmajicfoh zflBtAv&lA. Nic- 
méně aby k nílhožonství jak vySíf a svobodni stavové, tak i iněstA a mě- 
stei^ka i sedlský lid proti zjevnému eřieení semskómu od vrchnosti Bvýcb ani 
^duóho jinéLo uueeni nebyli, též svon&ni a iwLrby, stavení chrámflv boiioh 
súkdež žádnému brAněno nebylo, ale vSIckui aby jako ti, ktetí jsou ve jméno 
svaté Trojice jak pod jednou tak pod obojí pokřténi, rovných svobod k mi> 
lováni jedni drubych a k zachování svaté svomniiti a lásky požírali, poně- 
-vadž jedni a druhými bez ohlídání ae na náboženství spřízňnjice se a jedno- 
mu Pánu Bohu n králi sloužíce, t.ik víickni za. jodiio býti mají a jedni dra- 
hých tupiti ncmaji ; nebo že od niih pod "bojí nikdáso to nedňje, aby koho 
pod jednou k náboženství nutiti m61i, věda, že vira jest dar boží. Též to 
bránřni mě£(aufim v muíjtcch náboženství Hvého provozování a mrtvých tSl 
gvýcb pochovávání aby více nebývalo. A města královská i J. M. králové jak 
íeské tak německé i v jiných jazycích své kas^atete pod obojí, dle svrcliu 
psané konfessi, aby míti mohli, poněvadž to straně pod jednou svobodno jest, 
jakž tíž artikulové to v sobě obsahují a zaviraji. Ařkoliv J. M. C. toho nej- 
Tděi^nějAí býti ráčil, aby artikule náboženství se dotýkající se vsím dostat- 
kem, jakitby toho potřeba ukazovala, uváženy a ua tomto sněme postaveny 
býti mohly : stavové tak poddaně se toho v jistoté nadali a toho nejvíce 
snížené žádali, aby jim ten artikul nejpřednřjíí a nejhlavnějilf z strany dA- 
boienstvi křesfauskébo pod obojí pi-ijimajícich zcela a zouplna ye vfiecb 
pnnktích, artikulích a klauzulích, jakž J. M. C. v spisu podán jest, povolen, 
a jakž žádají stavové, potvrzen bes dalSich odhladftv ihned při tomto anémě 
od J. M. C. byl : poněvadž tu nic nového stavové nevyhledávají, než to, co 
jim ve sněme léta 1575 od J. M. C. nlavné a svaté paměti Maxirailiana, pána 
otce J. M. C. nejmilejšího, v přítomnosti J.M.C. nynéjSíbo pána jich nejmi- 
tivějSího, povoleno, sEamluveno a pKjato bylo. A vSak stavové pod obojí 
[jímající té celé nepochybné dflvémosti k J. M. C. jsou, že J. M. C. od toho 
byli neráří, aby při té konfessi již dotčené a při tom porovnání któžkonfesaí 
přiloženém, kteréž strana pod oboji na snSmu tom obecném léta IRTd mez sebou 
s milostivým dovolením J. M. C. slavné a svaté paměti císaře Maxímiliana \x<fi- 
nila, zíi-itaveni býti neměli. Ale Že pak J. M. C. pro přítomné tyto nynějií 
veliké potřeby, pro kteréž tento sněm roscepsán jeflt, a kteréž odkladu trpěti 
nemohou, toho na ton čas jest potvrditi moci neřádil, nýbrž odkladu do bu- 
doucího sněmu k dalifmu vSedi těch vč<-í eavíráni Žádati ráčil : kterémužto 
odkladu stavové povolují a to do nejprvnějšího RnSmu ke čtvrtku před bv. 
Martinem, který se tímto sněmem od J.M.C, jmenuje a pokládá, 

I natom jestse J. M.C. s stavy království tohoto snésti řádil, jest-Iižeby 
pak při témž srtémě (o na místo strany těch artikul&v o náboženství posta- 
veno nebylo, tehdy J. M, C. ráČí tímto sněmem stavy tak opatrovati, aby sta- 
vové pod obojí nebyli povinni k žádným artikulňm, coby tak v proposicí od 
J. M. C. stavvim předncReno bylo, přistupovati, je uvažovati, ani o nic jednati, 
léčby prvé strany toho artikule o náboženství na jistém konci postaveno 
bylo. Av$alc mezi tím, dokudžkoliv se tak na sněmuobecnémstrany tohoto ar- 
tikule o náboženství nevykonalo, k místu a koni toho vSeho nepřivedlo, tehdy 
podle milostivého J. M. C. skrze nejrySSíno purgkrabi pražského na obecném 
tomto sněmu oznámeni, aby ze vSech třech stav&v království Českého pod 
obojí též i pod judnou spAsobou přijímajících, jeden každý, žádného nevymě- 
nčjice, též i lidé poddáni při náboženství svém křesfauském od nižádného 
člověka světikého ani duchovního, žádným poručením a jakýmkoliv vymy- 
šleným spŮBobem utiskováni a sužováni nebyli, nýbrž aby dotečeni stavové 
pod obojí náboženství své křesfanské bez překážky jednoho každého svobodně 
provozovati mohli. 

A poněvadž věc náležitá jest, aby v tom mesi st«vy království tohoto 
svornost nachována byla, mají pro uvarování dalSich mnohých z toho po- 
cházejících roztržitosti a nespÁsobů tolikéž stavové a obyvatelé pod jednou 



470 



pfljiniiýťcf, jako i <m\ irtaToré pod obojí s Tídin! podíanýmf, farliin!, feoBte^ 
a kolUtarami Hvými pK náboženutvi svém křeBÍaiiském ■ pokojaém jeho prQ 
VMíovAuí, tiž při řádech církevních zcela zoaploa , bez pomSeni zanechá 
býti, a nemá oe jim v tom od nižádného človéka, žádným vymySleným spí 
aobofn překážka, Bužováuf, utiskováni diti. — A bndoa-li jedna i drc 
fltraiia k tomu dálojí pH soSmn co chtíti promlouvati, to na vfili míti budou 
vKak B tím doloienim, aby proti jii milostivé molucí J. M. C. od nejvyl 
ií)u> ]>tir(^kr/ibí prožakého straně pod obojí ačínčné a jistému o tom stavAf 
■odloiif noliylo. 

ItrftbS Slavata při těch uváženích a jednáních tehdáž pi 
toinon nebyl. Zaprlíínou povinnosti a ouřadu svého jakožt 
purgkríibíí karlštejnBký na hradě Karlštejně se zdržoval. Hrabi 
pak z Míirtinic, tohdáž toliko soudce zemský, pokudž jest tu 
pHlointiý byl (jakž jest sice nikdá neřád absentiroval, nýbi 
pilnň <li) Hnřinu dle povinnosti své přicházeje), vždycky jei 
dle iKtjvy5Ři možnosti to brániti hleděl a skutečně bránil, ahj 
ůO nic proti svaté katolické římské církvi a vire nezavíralc 
Nomoiiouť sám jedinkou přímluvou svou všecky jiné přemoci 
<o napraviti, tehdy jest aspoň od osoby své proti tomu prote 
stiroval. OoŽ i kníže z Lobkovic podobným způsobem učinil 
2o 8 jinými se v tom nesnášejíc, k tomu nijakž nepovoluje7 

Co jest dále přitom sněmu uvažováno, jednáno a zavíráno 
bylo, poněvadž to k té materii o náboženství nepřísluší, zane- 
ch&vAni tuto o tom psáti. 

Nýbri co na svrchu dotčenou J. M. C. proposicí a ciaaře 
TAthiáíc žádost následovalo, tomu upřímný čtenář z toho uči- 
lťn<^ho poi'Ovnání vyroztimí , kteréž následujícím spůsobem 
takto KUi : 

My Undolf H.. • RoHi milostí volený Římský císař , Uh»T8ký a Če 
•V^ kfAl hU\. Oiiiami\i«ro víom vftbec: Jakoi jsme každého f«ea to et 
t»^n^ ■ otoo\-«kT obmýšleti a opatrorati ráčili, abj mezi Námi a nejjasni 
Úm kni!i«>1«iin p. tlftthiáJki<m ardkniitctein KakrtQskýiit, kniietem Burgnndak ' 
«vr».\\iii. Korytanakým, Kranakým a Wirtťnberafcýín, brabětera t Tjrot 
I > ItrMrMa Na£im n^istAr^im a n^jmilei^tini, upřímná a bratnki 

l< niMl a&atárat, — nion^ni ab;* královstri Nai^ j^eské s mibSibí 

y >Mi«ltak^(«úttt a pRp^Miýní t étMm a pokojnia améaobu xadio- 

^A< > : > i; • n<MÍ rAraynu ftoddaaými K»ieai ifAsiti přatalstW a sros- 
nménl irrall a •^•ftámti tmblo; tak i n^^áko íasq ma)i«e to ▼ b«dUf^H 
fMt * f«»iM, a f«»*^{«« k tv»»«, aby notoliko ca inrobytí Naleb^H 
|M wj^9A NaiMB « »aboM svita STrdn^saný pň brmtr SB^^ 
•Mihi « kr<^T«tTtai 8wlLf« m cmbIuí k ■<■« piialid^oími a 
I xr «iá)f « frrai4ty« b« « ytifcw tf 44 NAa pMtam Výti mU : na 
IMai;^ *l>4kMkb jma* to «p«tfi«L • pt» Hm toho ^tho fcwayugBBnl 
Étoito Ibtom o»)>aaa»d » IcaMkteM a ji AjWMJh w a nnfeaia de- 
%MkA»« Atm i*ato<>» • tH im mb ^ m t ^m pw hnUnan NdHm acjndlqpHB 
»Mý«i ttai«vtb»M «MmvritA6*ml«v«ML • xwioii m. yM amhn aq- 
4M*.«K.*M > .... . .V .tiiMdk a rada aHria ěn nAi k n a Vcoaradko 

^ <^^^.« Wr*iM^ . \;iA«be iaA<Vi v(ii«t<^ toflýtk, |fi<rtei poniAi 



J«k« 



mnvJMIoatopMMM, ěs ^^y*gb» Wi ac atoii 



m 



Sas účtovati ra2 !) vytroSení z tohoto evGta poddáni býti musíme, a nechtíca, 
aby království české a aeiní k němu pKpojenó a vtělené boa hlavy a bu- 
doucího pána Bvého opuštěny zůstati měly, a tudy skázy a Škodlivých pro- 
měn, kteréž se v okolních královstvích a eeniich spatřují, pocítiti muaily.* 
z té přížiny, abychom to ještě za živnosti Své předjiti a fiasně opatiřiti mo- 
hli, na snažnwu žádost a nejedno toho při Nás vyhledávání Často jmenovaného ' 
pana bratra NaSebo uejmilejšího k tomu jsme se nakloniti a na sněme obeo- ' 
ném, kterýž jsme všem třem stavům téhož království léta tohoto 160S k poa- 
dělímu po neděli Kxaudi na brad pražský položiti a rosepsati ráčili, milostiví J 
toho při nich, stavicb, vyhledávati a za to žádati ráíili ; aby pokudžby NAiJ 
Pán Bůh vSemohoucí bet dědiců mužského pohlaví, v stavu sv. roaaželstril 
od Nás poSlých, s toho Bvěta povolati rářil, to meai sebou pro dobré a uži- 
tečné jich nařídili, a majíce aobě povolení k tomu od Nás dané to tak opa- 
třili, aby jmenovaný píin bratr Náš nejstarSí a nejmiJojSÍ, když by toho při!j 
nich pořádně a náležitě ředle privilegií a svobod jich vyhledával, po Nás če- 
kancem království českébo byl, a žádný jiný kromě Jeho Lásky po NaSemJ 
z tohoto světa sjití ca krále českého volen nebyl; stím při tom zakázáními 1 
když k tomu tak přijde a Jeho Láska tu takového opatí'ení dostane, že sta- 1 
vy království českého, aby to privilegiím a. svobodám, dobrým a chvalitebným j 
zvyklostem, obyčejům a pořádkům jich k ujmě a ke Škodě nyní ani n»' 
časy budoucí nebylo a býti nemohlo, spolu s týmž panem bratrem Našíni'j 
nejmilejším, vsak jeden každý z Nila obí.vIáStně dostatečným reversem opa-4 
třitj ráčíme. Kdež jmenovaní stavové království českého, majíce sobě takovAl 
od Nás učiněné předneSeni, v svém bedlivém a poníženém uvážení a na mi-í 
loBtivé Nás jakožto krále českého vyhledávání a povolení z své dobré •) 
svobodné vůle téhož pana bratra Naieho nejmilejSiho na ten a takový sp&f 
sob — pokudžby Pán Báh vSemohoucí Nás bez dčdicú mužského pohlavími 
v stavu sv. manželství od Nás pořádné poSlých, z tohoto světa povolati rá.-j 
čil — sa Čekance království českého a budoucího krále jsou přijali a] 
na sněmu obecním u přítomností komissařův Naáich a vyslaných Jeho Lásky^ 
též vSech Btavfiv téhož království skrze urozeného Adama z Stenibergka na 
Bechyni a Zelené hoře, raddu NaSi a nejvySSÍho purgkrabí pražského, proti 
odvedení do rukou téhož nejv.purgkrabí pražského a vepsání do sněmu dvou re- 
versů, o nichž se nahoře zmínka Činí, jichž datum jest Nafieho císařství Ru- 
dolfa, na hiadč pražském, v sobotu po slavnosti těla Božího léta tohoto 
1608, a Našeho arciknížetstFÍMathiáSe, v ležení polním mezi Štěrboholy a dol-_ 
ulmi Měcholupy v středí; po sv. Janě téhož léta, jakž tiž reversové to vie 
v sobě obiírnčji zavírají a obsahuji , vyhlásili , a k tomu aby Jeho Lá- 
ska na tento čas až do živobytí Nalebo čekanoem království českého se 
piáti a titule toho užívati moci ráčil, povolili, pro větii pak toho všeho ji- 
stotu a bezpečnost revers pod pečeti zemskou na to Jeho Lásce odvedli, a do 
sněmu obecního slovo od slova napsati a položiti dali. 

Když by pak Pán Bůh podle jisté vůle své Nás z tohoto světa bex dědi- 
cův mužského pohlaví řádně pošlých povolati ráčil, na tom sme se s často*! 
psanými stavy království českého snésti ráčili, aby týž pan bratr Ná5 nej«J 
milejší, a žádný jiný, na královst^^í české volen, korunován a dosazen byl; 
pakliby Nám Pán BAh dědice, jakž se svrchu piSe, dáli ráčil , aby po sjití 
NnScm s tohoto světa tjchž dědičů a království českého správčím a gnberna- 
torem byl, a s radou^ vědomím a vůlí uejvySSích úředníkův a soudcův zem- 
ských a radd soudu dvorského a komorního, všech tří stavův království české- 
ho, až do let dospělých týchž dědiců Naáich, též království Hdil a spravoval. 

Z a druhé, jakož jest jmenovaný pan bratr NáS nejmilejSi na Nás 
a stavy království českého skrze vyslané své žádostivě vznesl, aby ten po- 
koj, který mezi Uhry a Turkem od léta 1606. až do toho času po několi- 
krát zavřin jest, od Nás a stavův zúplua a docela ztvrzen a zdržán byl; na 
tom jsme spolu s Jeho Láskou zůstati ráčili, abychom apohi s týmiž stavy 
při tež smlouvě a stvrzení pokoje, kterýž jsou komir:isBaři od Btavfiv téhož 



kr/(l<>viitvJ a t.oml V n?mn píipojenýcli s povolením 77aIíiB v Ví3m 23. Sňé 
|i<>inii'o Hrptrinlirifi ti'h«>ř. léln njali a r.tvrdili, vSeho t«k zúplna, jaVž táž 
Ninliiuvn in v nohi obbHliajo k savirA, porfiBU%'ili, k ní re vSech axtikalfch 
)iliiitrin]>iH, n ji beio vicch výminek a yýkladfl vémě a npřimně dosti činili. 
Co 40 puk pomoci na sámky pomezní a banská města, též žádosti od 
pana bratra N«í*ibo iicímilniSnio, kterťraiiž jsme z své svobodné a dobťé 
vftlo králf>v.<l^^i nhci>) " : upiti rá('ili, na stavy království éeekébo, aby 

pro dobři »vé a vgcl ssva k zdržení a eachoráni týchž pe\iiosti a 

hratiic jiitou bcmi a muku n.i MboubižíH a svolili, a tolikéž co soi ssobiíb* 
liKitiilc v uiíkt^ Gniiintu vitloáeití i]ot^(''e: poněvadž sněm tento r.a toa 8^1 
rooii a j«dlur<u pfi^lnoii, aby pan bratr Nái ta řekance krá]ovst\'i České' 
v«lrn a vyhlAA«ii hyl, od Nás roaepsán, položen a držán jest, to se s 
pHWny al do ncjprv pHíiriho «i.."nin. ktejŤř- v královatví tomto držán bud 
odkládá. I*H klervmi, bvde li .' i pri Xás a stavové království uher-] 

tk^bo pK rtavích království v .kých pomoeí na svrchu psané 

a t.iniky, l^i i stranj toho suluiho haudle daUibo porovnáni vyhled4 
W, nepomineme, spolu s stavy vyrruairéjíce toann, to v Své nvážení 

• Jvko Lásce a jim dU«ÍftoQ odpovéd dáti. Vlak j«stliie by králoi 
MiMMkáaKn jaká taková p otře b* nastala, pro kteroslby spfáné pomoci pct 
t> ' miaoa Mavtirá pRkladMD pl«dk4v svýťh . s vMomím NaSfai, kdy- 
l> kfdl* td wr rtt é h a «a a* Héoi* vloieoa byla, ooi jini králové a po- 

mMto^ ři«l*»H • <I«ttÍ lioitm, tDlflcái vedl« a»A podle wJMňttmi sřinilL 

«d «l«rlT narkntMtri iiatoko ■MXftvddbo vafle jcjkih paaft 
ktmti vn$hy saate* m 1e UMkI, a^yekea k taam ■álflaln* m 
atkrj NImí MHlBahMxi ■ paJitiMwti. apcávy a fmmuwimi Saisfco 

• •k* ,|«h» Hrtra. jAiMc «ekaw» kiilov«tvi řafc áfca, mW n pan. a 
«n« Jaba Uakj kakukaUr jteáha « 4eaa Kaicte Iřili^iřli i 
a« 4a w]ij^ HaiAa « Wikm arttavirfti aoyi, pMaW láfiE: U^l|r.< 
*l| ha aa aa «*a««a MutíJAf I iw ■ t a ! s jj t fc » ^ » a»>rtfatvi 
a yaattMsai ímcoK a pvosaa, a laaoa lÉaiai kiiMMtTi MaUh* A 
iNBa ■aaa^ v i paiatia a itarT inliaWlil ■ln^lAa^ |i lliil ai 



^vvuMa a 
«• aai i^rai 
k «Ma 



adhy aak» 



««ak 



J^«-í 



i;»l 



ktaiTa wf a alca ftMwn ^hb^s a^V aa 



«iaw«4< 



vijarii 






«• A 



173 



naTrácenf, jak a poíradž by ji, nevykražnjfce z pri7, b poSdků, a svobod, 
privilegií A obyčej ův svých starobylých podnikati a jí poddáni býti inělí, 
vedle jistého a dokonalého a králem a stavy královatví českého učiuěuého 
snofioní a namluveni, mimo kturúž aemajl výše potahováni býti. Za kteroužto 
příčinou vSeckna jich obsilání, jak prAvní tak i jiná všeltjaki, za jakou koli 
pHčiuou vyjíti by mohla, též srocené kommissí právní, přo vyBlj'Íaué a ua 
výpovědí zúatAvající, a jaki-koliv jinó jich ven tt markrabství moravského 
ku právu potahování minouti a zastavena býti mají, tak aby všecka správa, 
gubernací a paiiováai Jeho Lásce, jakožto čekanci a budoucímu králi české- 
mu (potud, pokud krnli řeskéniu v témž markrabství porončeti přísluší) zů- 
stati a přinálfžeti moLla, bez všelijakého so v to vkládání jak jcnenovanýoh 
kanceláří, tak i víii?ch jiných soadÁv zemských, jožto by k tomu jaké právo 
předstírati chtěli a mohli. 

A jakož jsou tíž stavové toho pH Nás ponížení poliledá váli, aby všelijaké 
výpov6di a nálezové, kteří jsou na obeslání asroiícniosob z markrabství mo- 
ravského v tomto královatví proti týmž osobám^ docelaa dokonal e přetrženi & 
vymazáni byli; i poněvadž jsou takové výpovědi a nálezové již jednou v moc 
svou právní venli, jich při tom poKÍ^atavovati ráčíme, vSak s tou při tom 
znamenitou výmiukou , aby ua budoucí a véčné časy obyvatelé markrabství 
moravského před žádné soudy do království českého potahováni nebyli,, aiá- 
dným vymyšleným spůsobem, krom samého odvolání ua krále o nářek pocti- 
vosti , nýbrž jestliže by se komu z iíahn vina dávala, aby z toho byl před 
právem markrabství moravského vedle pořádkův téhož markrabství obviněn 
a t&m BOUKen a rozsouzen býti mohl. 

Když pak k tomu přijde, že stavové č&stopsanéiio markrabství mo- 
ravskébo pod bndoucího krále českéiio .sprárii a panování J. M. se zase do- 
stanou, mají jim všecka jich privilegia, svobody, práva, pořádky, dobré a 
chvalitebné a starobylé obyčeje a zvyklosti, kterýclikuli od přtdeslých krá- 
Ifiv řeských a markrabí moravskýxh dosáhli, a oni sami neb předkové jejich 
v užívání jich byli, i hned snovu od budoucího králo spolu ae všemi jinými, 
ktcréžby jim v nov§ od Jeho Lásky pana bratia NaSeho nejmilejšího, sea pa- 
nování Joho Lásky, vydány byly, zúplua potvrzeny býti ; však b tou při tom 
výminkou, aby ke SkodS předešlým smlouvám, svobodám a závazkům a 
předešlému sjednocení s markrabatvím moravským učiněnému nebyly a býti 
nemohly. 

Jakož podobnS i stavové království českého nic takového, což by týmž 
smlouvám, svobodám a závazkům na ujmu bylo, sobě a budoucím svým 
jednati remsji a nemohou, léčby ee a obou stran z toho propustili, a aby 
jedna i druhá zorné co takového Bobě zjednati mohla, snošeni jisto a dobro- 
volné mezi sebou učinili. A pokudžby mimo takové anešeni jedni neb druzí 
co toho sobě vyjednali, ueb z milosti Naši a Jeho Lásky dostali, nemá to 
žádného průchodu, platnosti ani moci míti, nyní i na budoucí časy. 

Co se pak privilegií a svobod, kteréž sestavův téhož markrabství do- 
týkají, a na uč jakým koliv spůsobem so vztahují, a mezi SNobodami krá- 
lovství českého buď na Karlštejně nebo při dskách 30 chovají, dotýčo, ty 
mají skrze jisté osoby od atavfiv téhož království, na nejprv příštím sněme 
k tomu volené a nařízené, bedlivé v)'hledány, a k žádosti stavfev markrabství 
moravského píepsány, a v hodnovčrných výpiších co nejdřívěji jim vy- 
dány býti. 

A jakož jsou zmocaSní od stavův markrabství moravského Nás za to 
p poníženě žádali, abychom jim revers generální z kanceláře české na to, což 
^tak od nich na milostivé žádosti Naše pH snémich obecných a sjezdích od 
peněz i lidu svolováno bylo, aby tu jejich privilegiím, svobodám, nadáním, 
dobrým n chvalitebným pořádkům a evyklostem na škodu nebylo, vydati 
poručiti ráčili: ua takovou žádost jpjich ráčíme chtíti i hned to naříditi, aby 
jim t&kový revers generální bez odkladu a průt&bu vydán a odveden byl. 



174 



Kdež také jsme o to 8 xmocriSaýtni m&rkrabstvl moravského milo- 
stivř a pilně jednati, a za to jich, — ponSvad* jsou obyvatelé téhož mar^ 
krabstvi k milostivé žAdostí Naíí po tato vSeckiia léta v eenu i ven zzemS 
ZK iiomalé sumy, v kteréž jsme se z nevyhnutedlné potřeby vydlnžiti ráčili 
vedle Nás v rukojemství so stAvSli, a za Nás e poddané lásky slibovali — • 
aby ty vSecky aumy pen&žité ca míatS týchž atav&v k eaplaceni na aebe při- 
jali, se vSi piIaoBti žádati rát^ili, čehož jsme však vedle jiatých od ni«li 
předložených příífin na nich obdržeti nemohli. 

I poněvadž NAm na tom, aby takové břemeno z Nis Hnato bylo, ne 
m&lo záleží, na tom jsme so astanovitl ráčili, abychom takovou žíldost Naij 
v8em stav&ro markrabství morav., kdykoliv od nich sněm držán bade, před 
nésti dalij a což by koliv těch dluhflv a komu na jaké terminy povinuovat 
bylo, vyhledajxce to, poznameuA.ní jim toho odeslali. 

Z strany biskupa olomouckého na tom isflstáno, jakými by koliv po 
TŮmostmi království českému zavázán byl, ty aby témuž království vykoa4 
váti povinen byl ; než jaké by koliv právo a povinnost král íeský na néi 
miti ráčil, — ponřvadž vSecko své právo, kteréž v zemi moravské míti 
ráčíme, etavfim markrabství morav., aby od uich na Jeho Láskn pana bratra 
NaSeho nejmilejšího přivedeno bylo, postoupiti raíili, — tím pravém a tou 
povinnosti bude nynější i budoucí biskup Jeho Láace jakožto volenéi '~ 
fekanci království českého povinen. 

A pakli by týž pan bratr NáS nejmilejSf dříve nežli My časnou srar 
a vvSta seáal, ft stavové sobě koho koli jiného z domu Naíoho Rakouskét 
za ochrance vzali, aby éastopsaný biskup od nich se neodlučoval a a ván 
se srovnal, vfiak aby týž pan bratr NáS od sebe dostatečný revors dal, i 
sirobody a privilegie biskupství olomouckého při předoSlém spfisobu, v5al 
bez ujmy svobod markrabství morav., zanechati a chrániti chce. 

A ponil^vadž appellací od soudu manského k Jeho Lásce jakožto (Sekanci 
království Českého, ačby kdo k Jaho Lásoo se odvolati a appellovatí chtěl, 
podle pořádku práva manského jíti mají: má ten ortel, který před půl leten 
meai vysoce důstojným knížetem, panem FrautiSkem kardinálem z Ditricl 
štejna, biskupem olomouckým, královské káply české lirabětem, tejnou raddd 
a přítelem NaSlm, a Krištotem Sodlnickým z Chollic a na Polské Ostraf 
vyržen jest, přeíten a publikován býti. 

V jiných pak věcech, kterýmiž markraběti morav. a zemí moravski 
zavázán jest, v těch ve vSech bude povinen, bez proměny Jeho Lásky pod- 
nikati, jemu poddán býti a všeliké povinnosti k zemi podle starobylého oby- 
čeje a spjisobu, vedle landfrýdň a smluv vykonávati a tomu všemu od Bebo 
dosti £initi. 

Dále pak, poněvadž, jakž výš oznámeno, stavové markrabství morav- 
ského v poddanoHt téhož pana bratra NaSeho nejmilejSiho dostati se mají, 
aby budoucně skrze odpory, kteréby o hranice mezi královatvim českým a 
markrabstvím moravským vzniknouti mohly, k nějakým nevolem a nedorozu- 
kíněnlm nepřicházelo, to se zejména timto listem vyměňuje, aby hranice v svých 
[inezech jakž posavad tak i nápotom zfistávajy -, však ymžlo-liby kdy k tomu, 
«by mezi sousedy něco na odpořích býti chtělo, mají kommiss^ b jadné 
z drahé země » rovném počtu nařízeni býti, kteřiiEby ony strany spokojili 
a výpověď dokonalou mezi nimi udinili. 

Jestliže by pak o hranico mezi královstvím uherským a markrabstv m 
aoravským, těž mozi arciknižectvim rakouským a markrabstvím moravským 
líčijaké různice povstaly, mají stavové království českého, kdyžby o to od 
ttavúv markrabství mor. žádáni byli, kommissař&m často psaného markrabství 
[moravského tolikéž své kommissaře přidati, a spolu s nimi stavy, vSak na 
láklad jich, týchž hranic hájiti a zastávati. 

Co «e zatím příjezdu téhož pana bratra Našeho Jeho Lásky do krá- 
lovství feského s nemalým počtem lidu, kterýž pro beapečnost svou s sebij 
vílti ráčil, dotyce, poněvadž jsou s Jeho Láskou jisté oaoby — jakos pře" 



175 



I 

I 
I 



I 



ty, kterěS od starfiv markrabstri moraTského k tomu zmocněni bjli^ tak 
i jiné, kteréž se v alužbu Jeho Lásce zakázali a vedle jisté smlouvy od 
atavův markrabství moravakáha s Jeho Láskou a stavy království uherského, 
též stavy bornich a dolaich Kakoas učiněné, oddali a do tohoto království 
«e dostali, — jakž jsme v6em stavům téhož markrabství jistý revers, jehoí 
datum na hradě pražském v neděli ochtáb bv. Vita léta 1608. na to dáti 
ráčili: tak i tímto listom na též svrchu paané osoby to vSc, což se v tom 
reversu slovo od slova zavírá a obaabuje, vztahovati, a toho vieho při tom 
zfistavovati rážíme , slibujíco při tom a pKpovidajíce slovy Svými cisař- 
•kými a královskými za sebe i atavj krtílovstvi českého, že s tím vSím, jakž 
naJioře dotčeno, dobře a milostivě spokojeni býti ráčíme. A jestli že by co 
buď v zemi aneb ven z země od které osoby z stavňv téhož markrabství 
mor. slovy, skutkem a jakýmkoliv jiným zevnitřním spůsobem před i při 
tažení tomto předsevzato a konáno bylo, a Nám i stavům království íeského 
sa Btižné se vidělo neb bylo : že to vše chceme spolu s nimi stavy mimo 
sebe dokonce pustiti, na to docela zapomenouti a toho nyní i ua budoucí 
časy žádným vymylíeným sp&sobem nevzpomínati, ovSem pak že neráCfíme 
nikoli nad celou zemi moravskou bud nad kterým obyvatelem té zeihé sfl 
mstíti a je v néjakou nenávist sobě bráti, nýbrž raději že váelikou císařskou a 
královskou milost k nim ráčíme prokazovati, jakož i stavové království 
českého i obecně všinhni vespolek a. Jeden každý obzvláštně k Moravanům 
vSelijakým dobrým přátelstvím a sousedstvím se zachovati zamlouvají a za- 
kazují, a proti tomu stavové markrabství morav. touž měrou k nim stav&m 
království českého se ohlaSuji a připovidaji. 

A aby to tim jistější a stálejší bylo, ráčime k tomu milostivá spola 
B stavy Častopsauého království Českého povolovati , a timto listem spolu 
B nimi to dostatečně a dokonale tvrditi, aby vžickni obyvatelé markrabství 
moravského, kteřlby jaké úřady, statky pozemské, dluhy peněžité, nápady 
ft jakékoliv jiné spravedlnosti, bud v království českém, neb zemích a 
manstvích k témuž království přináležejících drželi a měli, aneb budoucně 
míti a držeti budou, toho všeho tak a ne jinač než jako kdy předeSle bee 
překážky užívati neb budoucně užíti, a s tím co by se jim dobře líbilo a 
zdálo (zachovávajíc vSat pM tom při všem řád a právo v království tomto 
cbyčejné) činiti a působiti mohli. V čemž ve vSem aby jim žádná překážka, 
'ublížení, zkráceni, škoda, zmenšeni aneb zlehčení se nedalo, nýbrž mají ve 
'viem, což tak v království českém mají a drží aneb budoucně skrze náležité 
A spravedlivé prostředky dostati a dosáhnouti by mohli, nebo jinač k dosažení 
Jeitě očekávají, pravým a přirozeným Čoch&m zároveň beze vší zlé lsti a 
všelijakých forteláv jmini a držáni býti, tak jakž pak i k Čechfim v markrabství 
moravském, to vSecko, jak se nahoře piio, řádně a křoatansky vždycky od 
nich šachováno býti má. 

A podobně aby vSem Moravo&m svobodné bylo, v království českém 
bezpečně handlovati, kupčiti a po potřebách svých jakých koliv jezditi, věci 
své jednati a říditi, beze vSi a všelijaké překážky, jakož pak i Čechům 
v Moravě táž svoboda z&stává. 

A poněvadž mezi jinými Žádostmi, od častopsaného p. bratra Našeho 
nejmilejšího na Nás vzueSeuými, aby osoby z obyvatelův království českého, 
kteréž píi Jeho Lásco v službě jsou, aktéři se sice v tomto tažení Jeho Lásce 
jakýmkoliv spů sobem potřebovati dali, do tohoto srovnání cele a dokonale 
pojati a v něm obsaženi bylí, tolikéž na Nás vloženo jest, na ten jistý a ko- 
nečný sp&sob, aby proti nim pro takové Jeho Lásce Činěné služby a proto 
íe jsou při J. L. stáli, s nim drželi a do toho království b J. L, vjeli, ani 
sjevně ani tejnS nyní i na věčné Časy nic před sebe hráno nebylo, ani žád- 
ným vymyšleným spůsoběm na žádného z uich žádných obtížností se nedo- 
ponfitělo, ani kterému z nich jaké příkoří se Činilo, nýbrž aby každémn 
* nich svobodno bylo, v království českém i v jiných zemích k témuž krá- 
lovství příslušejících a připojených, bezpečné bydleti, zůstávati, potřeby své 



t7« 



vSelijaké jednati, dobroďinf právních i rSelijakých jiných, fc nim% obyvstelé 

, království českého právo mají, užívati, sUtlcy své, kteréž drží a kteiéř bu- 
jdoucně míti a držeti mohou, a jich bud nápadem neb kupem neb jakým- 
[kolÍT jiným spravedlivým prostředkem dosáhnou, i nápotom držeti, jich užívati, 
10 nimi podle dobrého zdání svcho a libosti své (vSak podle řádu, práva a 
I obyčeje koruny české) činiti, p&sobiti, a se vSemi obyvately téhož království 
^V rovném právě držáuo býti: 

i poněvadž Nám jakožto vrchnosti křesfanské všelijak to obmýšleti 

'Dáleži, aby mezi půddauými NaSinii pukoj, láska a svornost zachována byla, 

|Í( takové žádosti Jelio Lásky jsmo dobrovolně přistoupiti , a <iby Václav ze 

I^Ycbynic a z Tetova a na Zásmucich J. L, komorník a vSickni jiní, kteřížkoli 

Cechů při J. L. byli a sloužili, nejínáÉ neí jakoby jeden každý obzvláštně 

iménem svým vlastním doložen a tnto postaven byl, vSeho tolio, což se na- 

loře píše a žádost pana bratra NaSelio nejmilejšího v sobe obsaLnje, účastni 

I býti a skutečně toho beze vSech výkladův, odpnrův, přítrže a přek.-Uky užiti 

L mohli, milostivě povoliti ráčili. Nýbrž k dokázání, že k přímluvě Často při- 

|pomenutého pana bratra NaSeho aejtnileji^ího všelijak bratříčky a laskavě pro- 

lUídati chtíti ráčíme, i k tomu jsme své milostivé dovolení dáti , a aby 

-ze VHCíh. obesláni, hlavuich píilion&v i důlionflv k svědomí pro položeni 

li jinak vySlých, kterýmiž svrchupsaný Václav ze Vchyuic a z Tetova (kterýž 

Ijeát za to skrzG výS psaného paua bratra Našeho nejmilejšíKo při Nás ve vií 

poníženosti poddaně žádal) od N^s a prokurátora Na^nho na místě Našem, 

l& Nám k rnce, před vlastní osobu Naši císařskou a královskou, nejvySSí 

[ úředníky a soudce zemské, raddy Naše soudu dvorského a komorního obeslán 

|a obviněn jest, seSlo, a ta vSockua obesláuí aby k přetrženi svému přišla 

i» dokonce minula, a také aby e kanceláře NaSe české k sondu NaSemu ko- 

[momimn nato relací o přetržení takových obeslání, půboaův a dí^honův vyS 

milostivě naříditi ráčili. 

Naposledy jakož jest týž pan bratr Náš nejmilcj.št spolu s eeměmF 
t0 Jeho Láskon sjednocenými na Nás žádostivě vznesl, abychom na přímluvu 
. L. k tomu se nachýlili a knižatAm a stavilni knižetstv! slcziíkých netoliko 
Lprivílegía a obdarování jich potvrditi, nýbrž také, cožbykoli v nich přetrženo 
B zrušeno bylo na ublížení jich, to jim napraviti a z obtížností jejich, kto- 
iréžby aobS koli pokládali v slušných a spravedlivých včcech, pomoci a vy- 
iBvoboditi ráčili: na takovuu J. L. přímluvu jsme se k toiuu zakázati, a že 
Ljim knížatům a stavům taková jich privilopia a obdarování potvrditi, a co4 
^jim koliv ublíženo, to jim k skutečné nápravě přivésti, i ze všech jejich 
Rtižaostí jim dokonale spomoci, a že se k tomu neprodlenř od Nás za dosti 
^.stane, sněmem i dekami zemskými to dostatečně potvrditi chceme, zavázati 
86 ráčili , obvzláštné pak poněvadž mezi J. L. kurfiřtem brandeburským a 
l«ynem J. L. markrabím Janem Jiřím spor strany knížetatví krnovského a panství 
Lbitovakého a odnburského ralti ráčíme, i v to jsme se na přímluvu téhož 
I pana bratra Našeho nejniilejBího podvoliti ráčili, aby ta pře nikdež jinde než 
před právem vrchním knížat slezských, kdež knížata slezská podle obdaro- 
vání a svobod táž knížat slezských k soudu náleží, slýchána, souzena a 
rozeznána byla, léčby so ta knížata, že ta pře před ně nenáleží, uznali a 
usoudili, a kdeby bez ublížení práv a svobod jich souzena býti měla, ukázali. 
A poněvadž již tak s pomocí Pána Boha o vSecky artikule nahoře 
í psané a J. L. panem bratrem NaSím nejmilejším jsme se snésti a na místě 
Iffpola 8 stavy království českého a zmocněnými od stavň markrabství morav- 
Ukého postaviti ráčili, bude povinen J. L. , jakby to vše, k ubezpečení 
liobojí strany dokonáno bylo , podle reversu obvzláStního stavSm královstvi 
~Ia£eho českého od J.L. odvedeného, s lidem svým z království tohoto od- 
Pláhnoutí, jakož pak i My a stavové král. tohoto českého lid Náž válečný 
najatý i domácí neprodleně obdaiikovati a rozpustiti c'itíti r.áčíme a choeme, 
a že takový lid J. L. a zemím s J. L. spojeným na škodu zdržován ani po 



177 



Ďbdafnra sftse n»j{tnán skrze Nás aneb kobo jiného t kr&lDTShi tomto ne- 
bnde, milostívS připoTÍdánie. 

Jakož pak také i stavové království tohoto nRSeho éeského J. L. a ze- 
mím 3 Jeho L4akou spojeným, za to slibují a listeDi tímto NaSim, kterýž 
lloYO od sloTa do deak Eemských království českého vjiti a vepsán býti má, 
připovídaji, jestli žeby skrze takový lid anob jiný, z kráiovatví tohoto J. L. 
pann bralrn NaSemu nejmilejšímu a zemím s J. T^. spojeným co na &kodu 
předsevzato bylo, že proti takovému spolu s J. L. a sjednocenými zeměmi za 
jediio státi a proti nSmu postaviti se chtějí až do nejvySSího přemožení. 

Tomu na svédomí My císař Rudolf poffeť NaSf královskou k tomuto 

listu přivěsiti jsme rozkázati a vlastní rukou v uěiu se podepsati rářili. 

eA my MathiáS arcikníže Rakouské, oblíbivše sobě takové artikule ve všem 

jích položení a zněni, tolikéž na svědomí pečef. NaKi arciknížecí k témuž 

HstQ jsme přivěsiti rozkázali, a v něm se vlastní rukí^m podepsali. A my 

FrantiSok kardinál z DitrichStejna, biskup Olomoucký, královské káply 6&aké 

;lu'abě, J. M.C. tejná radda-, Adam z ŠterDbeTg;ka na Bechyni a Zelené hoře, 

InejvySSí purkrabí pražský; KriStof z Lobkovic na Pátkix a Divicicb, uejvySiíi 

^Ilofmistr ; Wolť Novohradský z Kolovrat na Lnářich a Winterberce, uej- 

▼ySSí komorník ; Adam mladSí z WaldStejna na Hrádku nad Sázavou a Lo- 

I kosicích, nejvyiíši sudí; Zdeněk z Lobkovic na Roudnici a Chlumci, nejvySSi 

|kancIlř;Jan Jiíi z Švamberka na Vorlíku a RonSperce, nejvyšší sudí dvor- 

iký království českého; Vilém z LandAteJna na BylStejně, hejtman nového 

Iměsta pražského ; Vilém Slavata z Chlumu a z Kosmbei-gka, na Hradci a 

k Telči, purkrabě karlštejnský; Jan Sczima z Sezimova Oastí a na Oustí a 

Ljistrpech, dědiřný kráječ království českého ; Joachim Ondřej Řlik z Holejíe, 

Jurabě z Pasaunu a z Lokte na Svijanech; Jan z Klenového a z Janovic 

na Roupově a Zinkově, nejvySSÍ písař království českého; Purkhardt Točnlk 

E Křimic na Troatibon a Křimicíuh, podkomoří téhož království ; KryStof 

iVratislav z Mitrovic a na Lochovicích a Protivíne, purkrabě karlštejnský ; 

|»!iybnrcias Zdárský ze Ž<Iáru *, na Kladně, hojtman menSiho města pražského, 

iDiviS Černín z Chudenic na Nedrahovicich a Chocomyfili; KaSpar Kaplíř 

Sulevic na Voticích a Miličíuě; Ludvík Šleifar, Jilí Pergar z C»- 

liftolovic, primátorové starého a nového, a Jiří Ratlich z Albmdorfu J. M. C 

|iychtář metiŘího města pražského namístě všech tří atavfiv království české- 

f-lio, jako i my Karel z LicIitenStejna a z NiklSpurgku, na Valticích, Lednici, 

Třlumlově, Prostějově, hradě Ousové a Černé hoře, vladař doma LJchtenStejn- 

kékého; Vilém e Roupova na Madoňovicích a hradě znojemském ; Karel starfii 

t% Žerotína na Dřevohosticfch, Uosici(.^h a hradě Přerově, J. A. K. M. radda 

\b komorník; Jiřík z Hodíc na PlavÉi, Rudolci a Tavikovicích J. A. K. M. 

Ikomomík a nejvyfiSí generál nad lidem J. M. wachraistr; Václav Zahradccký 

I Zahrádek na Budifikovicich a Radoticích, Václav Vanecký z Jemnický na 

řalci a Vanči, Jan Čejka z Oibraroovic na Polici a Syrovicích, nejvySSí písař 

larkrabství moravského a JiH Zikmund PrakSický ze Zástřlzl na hradě 

inchlově a Žeravidch, zmocnění od stavftv markrabstvi moravského, také 

June na svědomí pečeti naše k tomuto listu s podpisem ruk nafiich při- 

^ySaiti dali. 

Jenž jest dán v středu po sv. Janu Křtiteli, léta od narozeni syna 
fcfcožlho 1608. a království Naíich císaře Rudolfa Římského XXXIII, Uber- 
fikého XXXVI a českého též XXXIU. Rudolf. Mathiál. 

NaSež také lid vojenský, kterýž se ku Praze byl přibli- 
žovaly zase zpátkem z království českého vyveden byl. 

Nyní se zaBe k začaté materii navracuji a v spisování 
riném dále kontimiruji. 

ílUvaut FwoM. 12 - 



v Mbota po f vátém Jflji téboS 1M» 160B. J, M. O. 
pOTuSiti msnoÁty v méstecii pražských Tyrécíti i do krajfti 
odetlAti^ • Úm (JólMEenifli, ie J. IL C. mnoUé a bodnovém 
xprávjr docLáseji, klerak netoliko v méBtedb pniž«kýcii, aI« 
po krsjkh kráJoTstri českého zbii«ta vůbec te proalrávA 
BSObé osob)' z phednkh stavftv a obyvstelAv téhož kr&)« 
fiédkélio v tom s6 nly-ivti dávsji; ietv k éněnu ohea 
kterýž pfí času fv. Álartina cejprvi: oa Lradé 

ském držán býti má, ne tak jako picuvcjjv.íi časíliv 
ale s velikým oočtem a se Tfcf moci svoa do míst přsžsfl 
dM^, též něateři k tomu lid cizí sobe* jednati a oajim 
^nSň pod tím praeiextem: předné jakobj J. II. C. lid s^ 
v který éssQ pojminaltbo rá/;il do sbtžby své p^ná 

(o ...../. vktm stavám a objrvatelAm, proČ se to stalo, d 
vědomé JMt}, po obdaúkováni jeho proti ^traoé pod obojí 
poznovu verbovatí a lisjiiužiti dáti a takméř néco ueobyče 
v témž království s týmž lidem před sebe vzíti ouiziyBlu 
ráčí ; drahé, ktcrakb v vysoce důstojný kníže a pan Jan ' 
kardinál Milí inu*, Jeho .Svatosti papežské legatus de 
k J. M. C do království (Seskébo za příčinou nábožeostvi 
oboji vypraven býti mél, » kterýmžto žeby J. M. C. o li 
Tojenský hiHpaniiký a vlasky' námluvu o to proti stranS po 
obojí a jich nálioženství u<:itiilí míti ráéil; třetí, žeby oeí 
ryiil ouředníci zemiítí, kteirí dvoru J. M. V. nyni za drabo;^^ 
čas přítomní bylí, týmž spŮBobem lid vojenský sbírati, naji 
mátí i k výác jmenovanómn legátu nočním časem choditi 
B ním tajné rady i jednání, vSe na ékodu a zkázu královsť 
Čenkébo, mívali méli. K tomu se J. M> C ohlašovati ráéí, 
tom v<:(lomoBt dokonalou mají; kterak J. 31. C lid svůj voj 
jízdný lé^ i p^íí vMjckcíi íkromé inaI«!-ho počtu, kterém 

veliký starý rtjéi za h1u?i1ju jich, v kteréž Jíjou nčkolik let ]_ 

itále trvali, povinný ztietává, a peníze tak nasp^Sch k záplal 
shledati se nemohly^ obdaúkovati, zaplatiti a ze země vypraví 
poručiti rác^íi. Jak pak i ten ostatní skrovný počet tébož lid 
pčiíbu v krátkých dnccb tolikéž ven ze země vypraven bý 
m^ tak že žáanébo m^bezpečenstvi od ného se obávati 
třcbf jak př'; tíik i nyní není. Protož že jest 

J. M, C. od (' fíž JKf;u koliv to mluvili aneb ps 

Žeby J. M. C. ten lid ivuj vojenský po obdailku a zaplace: ^ 
služeb jejich poznovu, obvzlářtč pak proti straní pod obojf, 
najímati dáti chtíti ráčil, veliké ubli^čeni stalo, což každý roz- 
u ' ' vék snadno při sobe rozvá^íiti niáže, pončvadž J.ILG 
f. boží to vžuycky vzláétC^ na paniéci míti ráčil a má 

aby kiúlovťítví a zcnič J. M. C. radéji v pobožném a staroby- 
lém křcstanskóro způsobu, tu jcist, u víře pod jednou a pod 



oboji v privilegiích, řádich a Bvobodách zachov&ni a, rozšířeni 
loylí, nežli aby J. M. C. jaké zkázy a záhuby jich jakou nejmenší 

gHííinou býti chtíti rááil. A tak nejsa od téhož lidu v tomto 
rálovsLví Žádného nebezpečenství se obávati, J. M. C, tó milo- 
stivé naděje k stavům býti ráči, že k budoucímu enSmu obec- 
nému nejinače, než jak předešle pokojným ispftsobera přijedou 
a najíti se dají. Též jost-li že jsou kteří jaký lid vojenský 
sobe jednali neb najali, že od toho ihned upustí, i při tom 
snřmu obecném o to ^ cožby předně ke cti a chvále Pána 
Coha vgemohoucího, k dobrému J. M. Cské a všeho království 
íeského, této jich milé vlasti, i obyvatelům k lásce a svorno- 
sti sloužilo, mezi sebou pokojně a díivěrně promlouvati a jed- 
nati budoii, i 8 milostivým vědomím a vůli J. M. Cské co sluŠ- 
xiého a spravedlivého bude, na místě postaví. Co se pak dru- 
hého artÍKule z strany svrchu jmenovaného pana legáta Jeho 
Svatosti papežské dotý'če, aby J.M. Cská s nim se o jaký lid 
vojenský hispánský a vlaský neb jakýkoliv jiný namlouvati 
míti a toho proti náboženství a straně pod obojí užívati chtíti 
ráčil, ano i nejvyšší ouředníci zemští kiúlovství českého aby 
lid jaký vojenský najímati, k témuž legátu noČnim časem 
choditi, tejné rady na škodu téhož království držeti měli, 
v tom že se předně J. M. Cské, potom také jim od těch, kteří 
jsou to mluvili a psali, veliké ublížení děje ; neb že se nej- 
méně a nikdež nic s pravdou vynajíti moci nebude. Kteréžto 
řeči vůbec v městech pražských ano i po krajích mluvené a 
roztrušované, že J.M. Cské jakožto křesťanské a spravedlivé 
vrchnosti — netoliko proto, že naskrz nepravdivé od lidí ne- 
šlechetných, pokoj a obecné dobré ncmilujícich, hanebně vy- 
myšlené jsou, ale i za tou příčinou, žeby mnozí, vzláště pak 
nových Škodných věcí žádostiví lidé takovým nedůvodným ře- 
čem snadno uvěřiti mohli, — nemohou než velice obtížné býti, 
an stavové a obyvatelé království tohoto tím jisti býti a nato 
se konečně ubezpečiti mohou, že od J.M. Cské ani od nejvyš- 
ších ouředníkův zemských království Českého, nerci-li nic před 
se vzato, alo ani na to nikdá myšleno nebylo a není; nýbrž 
J.M.C, jak předešle vŽdyckny, tak každého času o to vždyckny 
milostivou a otcovskou největší péči a starost míti ráčí, aby 
stavové a všickni obyvatelé království českého, pod jednou 
i pod obojí tělo a krev Krista Pána přijímající, v upřímné 
lásce, svornosti, pokoji a dobrém srozuměni, tak jako za slav- 
ných J. M. C. pánův předkův Jich Mtí králův českých bylo, zů- 
stávati mohli. Při tom že J. M. C. vSem vůbec poručiti ráčil, 
aby takových i těm podobných řečí, k roztržitosti a nesvor- 
nosti příčinu dávajících, od žádného více mluveno nebylo. 
Neba pokudžby se kdo takového nenáležitého a smyšleného 

12* 



180 



)roti J. M. Cské a nejvyšším ouředníkům zemským dopustil a 

llova taková nepravdivá roznášel, tehdy ie k tomu každému^ 

íkoito pťeslupníku dobrého řádu a rušiteli dobrého pokoje, 

inobrž jako k zjevnému nepříteli zemskému ráČí dále véděti 

jjSak přikročiti a spravedlivé se zachovati. 

Vzešel téch časův nemalý pokřik, že J. M. knize Bavor- 
iký na mezech království českého toliko étyry míle od Do- 
lažlic lid svůj položil, kni'tirět falckrabě z Rejnu Že také svůj 
id pohotovg má. K tomu přistupovalo, kterak okolní kní- 
žata v zemích všudy se mustruji, a v Cechách nemálo lidí 
poddaných proti pánům svýra se pozdvihuje, anobrž někteří 
na žádná poručení nic nedbáti nechtí. Když tak o lidu vo- 
jenském v okolních zemích tak zhusta a mnoho slyšeti byU 
čas k sněmu, který ve čtvrtek před sv. Martinem v krí 
lovství českém držán býti mel, se přibližoval, tehdy J. M. Csl 
s uvážením nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zem8ký< 
ráčil poručiti mandáty v městech pražských rozbiti a po lu-a- 
jich rozeslati, kterýmiž ten sněm, předešlým sněmem ke di|^H 
sv. Martina terminovaný, z těch výše psaných i jiných pHči^H 
až do outerý po památce sv. Pavla na víru křesfanskou obrá^ 
cení následujícího léta IGOí) byl odložen. Takový oc 
skrze obvzlástni patenty se stal, kterýchž tento pHpis jest: 

Píípis mandátu Jeho Milosti Cis., kterýmž Jeho Mil. sněm před| 
Slým sněmem k svatému Martinu terminovaný z některých příčin odkládi 
r&čí až do outerýho po svatém Pavlu na víru obníceui léta 1609. 

Rudolf atd. 

Věrni milí I VSdĚti Vám milostivé dáváme, že Náa n rosdílných mí 
jisté a hodnovřrné zprávy docházejí, kterak netoliko v mnohých kraiiná<j 
svaté řlSe, ale i v jiných okoluiuh zemích a místech království českému v sot 
sodatví blízko přiležícidi mustrunkové se drži, lid válečný přijímá, strhuj 
v hotovosti stojí, proti sobě pomoci vyhledávají, z čehož vSelijaké k válc 
anebo rozbroji se schylující obmysly tudy užívati by se mohli, tak že v t^chfi 
elých, bouřlivých a nepokojných éasídi bezpochyby pro hříchy lidské, kt« 
rými jsou Pána Baoha vSemoboucího velice rozhněvali, na království toto 
a obyvatele v něm (nebudo-li v tom předně samé ochrany jeho svaté a oprav- 
dového brzkého bez všelijakého odkládáni zhotovení a přičinění Našeho a 
věrných poddaných naSich) neštěstí mnohem věti5í než předeSlé přijíti by mohlo. 
1 ačkoli My o tom, proč se aneb proti komn takoví mustrunkové drží, ano 
také lid válečný najímá, jisté vědomostí až posavad nemáme, avSak Nám i tomuto 
království s zeměmi k němu příslušejícími, věrnými poddanými naSimi, na dobré 
jrCí so míti, na to bedlivý a piluý pozor dáti sluSÍ, a časně opatrovati ná- 
leží, abychom království tito a země k němunáležité, pokudž nejvýfi možné 
před vSelijakjTni iíkodami, záhubami i posměchem, pokudž by mimo naději 
Naši, nejsouce až posavad žádná hotovost v eemi nařízena, a prvé 
nežliby sněm obecný předešle sněmem minulým položený k dokonáni a za- 
vření svému přišel, chránili, opatrovali a tak od nepřátel překvapeni a tudy 
k nenabyto Škodě a žalosti (čohož jsou mnozí % obyvateh^v království to- 
hoto nedávno pojminiilého času za příčinou, že v tomto království žáduá ho-^ 
tovost nařízena nebyla, prvé dosti a velice těžce a nebeapačně pocítili) př'~ 
vttdeoi nebyli. Jako král a páa Jich uUlostívý uzoaje se povinný býti| 



r¥e pfodjttí a tomu elému ínan<^ vyvwovati, tals aby Jak pro osobu N&Si 
ísař. a královskoa, též k oohraně milé vlasti, k odpirání TSelijakéma nepřá- 
telekémn a Škodlivému předsevzeti, příkladem jiných okoluích semí, ano co 
j«oa i předkové jich v Čas tikového nebeispečenstvi a témžř v podobné nej- 
"větSÍ potřebě £inili, též spěSně aby se zhotovili, ráčili JBine to r iiejvySSÍmi 
ouředniky a sondci Eemskými, raddami Našimi soudu dvorukéhoa komorního 
CV bedlivém uráženi miti a za vyRoco důležitou a hned právě nevybnatelnou 
jkotřebu Dznati, aby pro uvarováni všelijakého nebezpeCenstvi a ochrany, 
;>okudžby co na království toto a semS k nSmu pHslnSejíci a vtělené ne- 
íeBpcřného uvaliti se chtělo, po všech krajích již jmenovaného království 
kHaieho č«i)kého, v jednom každém městě krajském, totiž v kraji bechjrtí- 
fmkém na Táboře, v kraji práchenském na Písku, v kraji slánském v Slaném, 
•^ litoměřickém v Litoměřicích, v kraji kouřimském v Kouřimě, v kraji žá- 
slavskéni v Čáslavi, v kraji vltavském v Selčanech , v kraji podbrd^kéni 
v Beroune, v kraji plseňském v Plzni , v kraji boleslavském v Boleslavi, 
▼ kraji hradeckém v Hradci, v kraji rakovnickém vKakovuioe, v kraji chrn- 
dimekém v Chmdimi, v kraji žateckdm v Zatči sjessdové (poněvadž Nám, 
jakožto králi českému, toliko samému a žádnému jinému po krajích sjezdy 
pokládati nálež!) položeni a držáni byli. A to jmenovité v Čtvrtek po vSech 
svatých nejprve příštích. Na kteréžto sjezdy kommisaře Naše ■ uejvySších liřeď 
I 'aíkfiv soudcův zemttkých, radd Našich soudů dvorského a komorního po dvou 
osobách, též v jednom tom každém kraji hejtmany krajské do každého kraje 
obvzláStnS B jistou instrukcí k témuž dni svrchu psanému vypraviti a naři- 
I diú pominouti neráčime. Vfiak s tou a takovou výminkou, aby při témž 
^^ezdu od atavŮT v jednom každém kraji nic jiného než toliko to samé, 
jakby v čas nynějSí potI"eby v hotovosti b lidem jízdným i pěSím a v do- 
brém řádn býti a což nejdříve, jakž tak na spěch býti můžo, uvážili a na- 
řídili, a kteréžby tak osoby z menších oilGcírův v jednom každém kraji nad 
lidem jich voleni a nařízeni byli. Když Nim o tom od kommissařův ŇaSich 
osnámeno bude, nepomineme tolikéž vySSi officíry s radou nejvySSich úřed- 
níkův a soudcův zemských, z obyvatelův království tohoto Českého, kteříby 
ten lid říditi a spravovati mSli a mohli, naříditi. Nicméně také přiSlo-liby 
jaké takové výpravě téhož lidu (čehož Pán Bňh railo.-jtivě ostříhati rač), 
leoporoinemo jej střelbou, prachy k velké střelbě a jinou munici opatřiti a 
'to vše tak naříditi, aby vtom nedostatku netrpěli. Při nojprvé pak pří9tímsněmu 
s pomocí Jeho svatou na tom býti ráčíme, strany tohoto království ten potřebný 
artiknl strany defensí v pilné uváženi vžiti a na místě postaviti. Kterážto na- 
lepsaná veliká a znamenitá a vysoce d&ležitá, hned nevyhnntedlná potřeba a 
■nebezpečenstrí, v kterémž království postaveno jest, k tomu Nás vede a přinu- 
cuje, abychom tento nyní nastávající sněm obecný, který jsme podle jistého 
06 vlemi třemi stavy království toho s Námi sneSení a jistéhu dne k tomu 
" aenovánl, totižto čtvrtku před památkou svatého Martina nejprv příštího, 
teti miti ráčili, do jiného krátkého času odložili. V čemŽ zajisto žádným 
[tfisobem mimo ty příčiny, jakž se svrchu pííe, odkladu bychom žádného 
íiniti a méněji k němu přijíti dáti chtíti ráčili, byvfto vždycky na tom, co se na 
némích s milostivou vůli Naší uváži, to aby průchod svůj míti mohlo. Nyní 
pak, poněvadž menSí potí^ba slušné větái nstoupiti má, a vzláStně že týmž 
Sdkladem žádnému se nic nevezme ani nedá, a že ten odklad budoucího 
aému není do Času podlouženého, též co se mělo jednati při terminu uloženém, 
lže buohdá při času a dni níže jmenovaném konečně se jednatiavtom čase 
ríemu lépeji, obvzláStně když tak s pomocí Buoha naSeho v jisté hotovosti 
lvové postaveni budon, (k čemuž so předsevzetí těch mastrankův a lidu na- 
lání schylovati chce), vyrozuměti se moci bude. Protož ve jménu jeho 
oŽaké a svaté milosti vSem tiřem stavům království Našeho Českého vér- 
DJm milým poddaným naBim, týž sněm obecný do outerka po svatém Pavlu 
na viru křesfanskou obrácení pod datum mandátu tohoto Naiaho nejprve 



•l«2 



pHStího odk)Ad*ti a au týí deň k ajstf a na aejtřf, totiž ve středu k preS 
ieni snémoviiimu tfinto mandátem Nažim sem na hrad pražský roipiaovali < 
pokládati ráčíme. 

VSnk tak, Se ífí do uTážení a na mlstS postaveni artikalo n&božeoat 
se dotýkajícího vBecky véci v tom spfluobu, jak předeSlo posledni Ruémo^ 
snesení nkazuje, při pokoji zůstati máji. Kdež té celé a milostivo nadéje 
posluiným a věrným sta.v5m královwtví tohoto býti rái-ímci, žo pruiilíJajf^ 
k této íiiamenité diloiitosti a beaselstným a uevybnutcdliiým potřebám, 
veláMé 20 se ta nic jiného (o ě^mž sám Páu Bůh ví) ueobmejSlí, než ali 
toto království s eemémi k nřmn přÍBlašejícími náložit<^ opatřeno a v nól 
bezpečná hotovoHt narivena byla, kteroužto hotovostí ochrana království tohoi 
k obhájení jich samých i t^to milé vlasti ho vyhledává , netoliko nad 
"'IMadem ř.ádné stížnosti míti nebudon, nýbrž takovou miloativoa a otco^ 
j I péči, kterouž o n6 jakožto vtmé a milé poddané své míti ráčíme, 80Í 
ijMibi, s ní dobře spokojeni budou a ji vděřn6 přijmou. Nebo kdyby tyto ní 
liezpečenství, ano Jak se v okolních Eemích obyvatelé hotoví a opatrují, jim 
euámost uvedeno (ňnaé býti uemSlo a prontředk&v ku předjití toho xLého 
žeby se neukázalo, snadbj ti lidé npřímnf a pokoj milt^íoí nad tím uemalou 
lltoat nésti a sluSnČ míti mohli. 

Protož Vám vfiem vůbec 5 jednomu kaJ^dému veláStS milostivě porot 
četi ráčíme, abySte se všickni na již jmenovaný den, totiž ve čtvrtek 
památce TŠech svatých uojprvé přiStí, jeden každý do svého mSata krajského 
tak jakž se avrchu píSe, kone<5né, niůímž bo nevymlouv»jtc a ničemu sol 
fkromí samé moci boii) překážeti nedadouc sjeli, těm potřebám z kommia 
řflv naBich vedle instrukcí jím dané vyrozuměli, uvěřili a tu hotovost li 
jicdného i péSího mezi sebou uařídili, a žádný z Vás ze vSach stav&v i 
poddanými VaSimJ, a všickni obyvatelé království tohoto, žádného iievymě< 
ii^jíce, abyfita ven s země žádnému pánu v službu ue neeamlonvali, nýbrž 
na tOj Edalibychom Váa sami potřebovati rářili, očekávali. A vedle toho ver- 
bování a najímání lidu jakž jízdného tak pěSího, be« vůle, dovolení a pa- 
tentu ^aSeho (které timto mandátem naSim dostatečně a dokonce vedle zři- 
Eení zemského eapovidati ráčíme) abySte nižádnéma v městech ani nikdei 
ire vSem království českém nsdopouStéli, a těmi, kdožby, nemajíce od nás 
lovoleuí a patentu žádného, lid vojauský v království tomto buď jísdný buď 
'p%S( najímati chtěl anebo chtéli, dostatečně b6 ujistili a Nám o tom neprodlet 
věděti dali. A tak potomně v onterý po svatém Pavlu na víru křesfanskc 
rbrScení pod datum tohoto nejprve přiStílio abyšta se na již dotáený den 
I I !iiy, ni(<ím£ se nezaměstknávajlu ani zastírajíc, k sněmu obecnéma 
notné příkladem předk&v svých sjeli a hned na zejtří ve středa tím ranť 
k předložení sněmovnímu při Nás na hradě praiíakém podle starobylého ch> 
litebuého obyéeje a pořádku najíti dali. Kdež vědooce Vy o tom a nn&jic 
tom milostivou vůli a poručeni Naíe býti, nepochybujeme o Vás viíeeh i je 
nom každém obvzláStuě, že k témuž sněmu se sjedete a v tom poslukn&j 

[>ddaně xachováte. 
_ Jestližeby pak kteří z Váa nepřijeli (a8 té naděje bytí aeriHme)^ rli 

-Dioméné ti, kteříž se tak sjedou, s Námi jednati a zavírati moc míti a jin 
tomu podle nich dosti činiti povinni budou. 

Z měst pak Naších královských posly z. prostředku svého, k témuž 
svolení sněmo Vilímu sjednání, co se jich tu dotýkati aneb jim náležeti hade, 
aby také. a plnou moci vypravili, jinač nikoli nečiníce. 

Pro vejS psané tak vysoce důležité a znamenité příčiny a potřel 
ráčili jsme i soud dvorský a komorní, kterýž při času sv. Martina nejpr 
přífitílio soudu po svatém Pavlu na na víru obrácení odložiti. Což jsmol 
mandátem vSem vůbec, aby jeden každý maje o tom vědomost véděl se 6íi 
spraviti, v vnámost nréstí chtíti ráčili. 

DAb au hradě Maiwn wžricAm v můéli vo památB^By. Lukáše Ev 




li-- 



Vecfie tahoirfik paxsiar stKva^t áo Kjuaeóo kn^ sccim 
B^ta se sjéi, afe IfttMř » »MÍ B %áid pK toa Vt^«^ a 

jire K^ri ten dba fifíiel, ▼ mtt w> po pMiálcé Dk Tir« ltl»- 
>bT«MaJ trr. PkrU, r podta reHkéai * sa rawUi 

na v«£kéB pdid lu^a'pr»islMao w 8«Ui, a odta4 
fiotomné da aoodsé s TČ Uuue (bieš aBěiMir6 obtod T kv^yknr- 
std čiedc^m ae dri!TaH> pffSačOa aa p r o p osic l taaftaoTfU rtfdfcri 
ipolečcé jao« oéekáTui. A jákof m:'. s« nackAxú fa 

pn BejjMMledoSJSjn 8x»ěně, 1^ jnúnulv.. . S na hf»d^praá< 
ikéin érJAn^m, na mnoze obrralelftT a stnuay pod oboji maii 
•eboo jisté podpiaovini včintli a ▼ tom 90 spola tnao aariaal^ 
ie ehí^ji slate podle Mbe sUti a jeden od orob^ho nod pobu- 
toft vybozeoí z okna se neodtrboYati, J. M. C. R' 
rř<? o tskoTŤch podpŤs.?ch a cáraceiob rioslnín^řrb. 
c I a král i takó zHic 

It...... . íee Eap,:/. -..•..._. jšon, te^f'•" 

po&icí inémovni páiiům stavům K 
diiif ráčil jest k sobě povolat - 
eem^ké a ra<Jdy ■?v'5 so*tríi>r 

■^v ... ^ .. .... , , . „^ „ . ... .....diyid el 

Jefao lfUo«t Ciii^. Lííl H tlíti ii;V5 u»>u-.n,-sí;<?I5i rÁt^í ii*1o(i loTio iiitátíi' 
míti. ktenk p<^r 
Pán* lfi«. T r. 



;^de-i 






Se lil I . 
O«ob, 

řií '- -i 

.1 J. M. C- 

}- _ ^ 1 inilimll ■ 

p ^st J. M. C!. ri • toho, c<< 

A rti v něm, i tum ;im jich a 

uyiu zvvňliistíii! i obccin-iiiu fUibréiuu , řiítťul 

k ublí:teui a ke íikodě býti tnřlo, v iiojinnnKdii mynllti 

tak veliká dobroílim' a míloBti, ktorZ-í joal .T, M. (". jim skulii"!!!' 

cfmu véduému dobrému jiob rt potomkíiv jicb uOínltl rAiMI, v titkovt 

jiání. stavíuováDÍ a pudpiiidvAtii b«« povi>l>'ii{ A vitJoinoiitl J. M, C 

a toUo se vxláóté při resiiitinci J. M. C, kdcŽ bjtiioiti ivou osobuA bjti lAť*!, 



vtí innixo* 
MU ilAvntl 



itaM 



184 



dopustiti mSli, na o tom J. M. iidné -vědomosti mití neriči, aby kij buď za I 
lování předkův J. M. Cské slavně paměti, tudiž i .1. M. C. takoví K&va 

novo sapiscivAuí tím spůsobem bez vzIáStního povolení a vědomi přede 
ilých králův českýcli a ua tento Čas J. M. C. krÁIe a pána jich dělány 
anebo co podobného kdy do desk zemflkýcb vjiti mSlo. Což J. M. C. neráSf 
moci než lítostivé suážetí, a protož J. M. C. tomu milostivé chtíti ráfí, 
aby se hned též osoby vžecky z toho zapsáni, eávay.kflv a podpisílv (o kti 
rých onad nevSecky dokonalou védomost mřly, než jinače se jim o tom iprá' 






dávnla)propuiitiIy, atovioabyv nic obráceno bylo, tak aby J.M.C, to v skuti 
pozuati a věděti moci ráfil, 9.e taková těch osob sneSeoí, podepsání a zavá< 
záoi dokonale \-yzdviiena, zruSeua a v uic obrácena jsou. Nebo to aby v6- 
dMi, £e J. M. Cdká tahových podpiaflv a zapisování slunně dopouStěti moci 
neráčí, a je trpěti J. M. Cské nikterakž slnfiné a spravedlivé že není. Jestli- 
by pak vždy na svoni takovém neslufiném předsevzetí neústupně stáli, z těch 
zapsání , podpisův a závazkňv se hned , jak dotčeno, propustiti nechtěli, 
bylohy J. M. C. obtížné při tomto sjezdu k jakému takovému jednání O^Ě 
ten artikul, co se nábožeuství dotýčo i také o jiné J. M. Cské obecné t^Ě 
íemské potřeby přistoupiti; než jizby J. M. Cské příčina dána byla, žeby na 
ty cesty pomysliti ráčil, kudy a kterakby vrchnost a mocnost J. M. C. královská 
I království tomuto k dobrému a užitečnému zachována býti mohla, jsouce tiv 
liilostivé naděje k týmž osobám a obvzláStě k stav&m království tohoto, ij^| 
^k tomu přijití nedají, nýbrž se tak k J. M. C. jakožto králi a pánu svémaT^ 
jakž varným poddaným pi-isluSí, cachovaji. A J. M. C. se k tomu podávati 
ráčí, když se tak z týchž zápisův, podpisův a zavázání, jakž svrchu dotčeno, 
propustí a to zkaženo bude, že J. M. C. podle předešlého milostivého uvolení 
svého, jak o ten artikul o náboženství, tak i o jiné potřebné artikule J. M. 
C. a království Českého obecného dobrého se dotýkající na tomto sněmu mi- 
lostivě a otcovsky k jednání přistoupiti a jich všech tří stav&v vždycky milo> 
stivým císařem, králem a pánem býti a aůatati chtíti ráčL ~ 

Pnbl. 28. jauuarii 1609. 

Po přečtení ráčil se J. M. C. jednoho po druhém dot 
zovati, zdaliž by to stavům království českého v plném sněm^^ 
přednésti jraiti ráčil. Všichni se snesli, aby se tak stalo, s tím 
doložonim, že žádné pochybností není, že páni stavové podle 
milostivé vůle J. M. C. poslušně se v tom zachovají. Á po- 
Jičvadž z prostředku jich, náboženství pod obojí se prídržejí- 
L'lch, toho podpisováni přítomni byvše také tam jména svá po- 
depsali, tu před J. M. Cskou takové ohlášeni učinili : Ačkoliv 
prý jména svá podepsali, vsak že jsou toho žádným úmyslem 
Doučinili, než toliko aby o sobě věděli, kteří jsou ti, kteříž 
strany toho artikule o náboženství a dovolení jim té konfessí 
Čtíské při J. M. C. vyhledávají. Že sice zůstávajíce oni vždycky 
věrní a poslužní poddaní J, M. C, aby je PánBuoh od toho 
zachoval, aby oni co nejmenšího, coby proti J. M. C. králi a 
pánu jich nejmilostivějšímu bylo, před sebe vzíti měli neb 
chtěli. J. M. C, oblíbivše sobě to zdání, při navrácení se zase 
do sněmu svřchu psaných osob ráčil jest nejvyššího pana 
kancléře a nejvyššího pana písaře království českého za kom- 
missaře své do sněmu yyslati a pánům stavům toto oznámiti 
dáti, že J. M. C. jim pánům stavům milost svou císařskou a 
královskou i všecko dobré vskazovatí ráčí, a že jsou se v tak 



dlo- 

itaS 
mSfl 



185 

'Vzácném počtu k aněmu od J. M. C. jim rozepsanému po- 
filusně najíti dali, od nich to milostivé a vděčně přijímati, 
vedle toho pak jim poroučeti ráčí, aby vedle uvážení a do- 
"brého zdáni nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských a radd 
J. M. C. soudrtv dvorského a komorního přiložený spis pře- 
čten a přednesen byl, a páni stavové k tomu aby se pnmlou- 
vali. I byl hned ten nadepsaný suia vůbec na kathedře pře- 
5ten. Po přečtení jeho pořád všicKni k tomu se přimlouvali 
a jednomyslně na tom snesli : Poněvadž taková milostivá vůle 
J. M. C. v tom jest, aby tak se stalo a to podpisování jmen 
jich, obyvatelův pod obojí, aby zruSeno a kassirováno bylo. 
,— Mnozí z prostředku pánův stavův pod obojí své omluvy 
~ inili, že to podpisování zlým úmyslem neučinili, a tomu od- 
pírali, aby se jiní jací zápisové neb závazkové proti J. M. C. 
státi měli • než že tohko na prostém papíře jméno své každý 
z nich podepsal, kteří jsou při J. M. C. na jminulém sněmu 
konfessí českou vyhledávali. Protož že není k Čemu povo- 
lovati a co navracovati, bezpečíce oni J. M. Cekou nato, že 
věrní a poslušní stavové J. M. C. až do vynaložení hrdel 
svých byli, jsou a zůstanou. NejvySŠí pan purgkrabě, potaz 
zavrouce, k nejvyššímu panu kancléři a k nejvyššímu panu 
písaři, jakožto od J. M. C. nařízeným pánům kommissařům 
promluvil, aby J. M. Cské oznámili, že páni stavové od tako- 
vých zápisův upouštějí. K čemuž když se žádný neohlásil, 
a páni kommissaři již vyvstávajíc, tak s tím k J. M. Cské 
jíti chtěli, tu pan z Budova předstoupil před nejvyššího 
pana purgkrabí a promluvil, žejcstseon sám netoliko s jinými 
podepsal, ale i ten originál všech těch podpisův od pánův 
atavův jemu na jminulém aněmě k věrné ruce k zchování 
dán, kdež toho svědek býti může a očitě se to spatří, že to 
žádné zápisy ani závazky nejsou, ale prosté poznamenání jmen 
těch osob z vyšších stavův i z měst, které jsou ve vsí poní- 
ženosti a poddanosti, jak prvé skrze aupplikací tak i oustně na 
pojminulém sněme obecných dobrých věcí vyhledávaly. A ty 
dvoje, totiž jedny politické všech tří stavův království českého, 
tak dobře pod jednou jako pod obojích, se dotýkající a užitečný 
byly; druhé byly k samému vlastně náboženství přináležející 
dle milostivé od J. M. C. straně pod obojí učiněné zámluvy, kte* 
réžby jim všechněm k svaté svornosti a lásce i předně ke cti 
a slávě boží, k dlouhému a šťastnému J. M. C nad nimi pa- 
nování sloužiti mohlo, a oni aby těch milostí od J. M. C. sobě 
udělených poddaně a věrně se odsluhovati a dalŠi milostivé 
zámluvy k jednání o náboženství očekávati a je před sebe 
vzíti mohli. K tomu a ne k jinému cíli že jsou se ty pod- 
pisy upřímným a věrným úmyslem daly. O zápisich pak 



k^ 



m 



a aávazcích proti J. M. C, (což Pane Bože na veky ostrež!) 
že o žádných nevědí ; nýbrž tak smejžlejí a cole vérí, kdyb]' 
kdo co takového uíinil, žeby se vňickni tři páni stavové k 
kovémUj jako k ouhlavníinu nepříteli, jiným ku pHkladu za« 
chovaU. Ty pak podpisy kdykoli J. M. O, vydati pomClť 
ráčí, že jost hotov poslulně je odvésti, a ŽO nesmýšlí, aby 
(>/.' i a kaesirováni těch podpisův melo co na překáicť 

h ati jich a dosažení toho artikule z strany nábožen* 

fttví. Nejvyšší pan pnrff krabě dal na tu takovou od«i 
pověrF, ze to ohlášení J. M. TJakó oznámí a to kassirování téci 
podpisílv že žádosti jejich na překážce býti nemá. A při toi 
vůbec oznámilj pooSvadž jeStS proposici sníinovni přennelení 
není, že snem se odkládati ueroflže, .í. M. í'. všecky tri pán] 
stavy žádá, aby následujícího dne k o»mé hodině ráno na pť 
orloji na témž místě se najíti dáti ráííili. 

>Ja druhý den ráno páni stavové sešli se do sněmu 
větším počtu, nežli rainulélio dne. I přisel po desáté hodiní 
nejvyšší pan kancléř království českého pan Zdeně" 
2 Lobkovic 8 nejvyšším panem písařem téhož královstrfjj 
panem Janem z Klenového a a Janovic, a oznámil, ž« 
J. M. C pánňv stavův, kteří tak jména svá podepisovali, po- 
níženou omluvu, takové poddané jich zakazování milostivě při- 
jímati a 8 pány stavy dobře spokojen býti ráčí. A jakož jo8 
se jeden z nich pojminulého dne ohlásil, Že to podpisováni 
originali za sebou má, J. M. C. ráčí poroučeti, aby je ihnao 
k rukám nejvyššího pana purgkrabí složil a odvedl ; on pal 
jíe ty všecky podpisy ztrhati a v nic obrátiti má. Dále pal 
zejtřejšího dno že J. M. C proposici snř-raovní ufiiniti as pán] 
stavy o ten artikul o náboženství se dotýkající railostivfi a pc 
kojně se namluviti chtíti ráčí. 

Na to strana pod obojí žádala k odpovčdi dání za malé prc 
dleni, že se chtějí spolu sstoupiti, a něco málo mezi sebou pro*^ 
mluvíce to v známost uvésti. I když se zase rozstoupili, pať 
átéfan Jiří z Šternbergka promluvil tato slova : V. AT 
•nejvyšší pane kancléři království Českého! Páni stavové poc 
obojí přijímající porozumčli jsou, co jeet J. M. O. jim skrze 
V, M. v známost uvésti poručiti ráčil, a jinak tomu nerozt 
mSjí, «nežU že jest J. M. Cské včerejší mínění obce buďtí 
80 dobře nepředneslo, aneb od některých zlých a neslech* 
ných lidí jinače, než samo v sobě jest, převráceně vyloženy 
bylo. Poněvadž páni stavové, kteříž tu přítomni byli, tomi 
aby se k jakým zápísťim přiznávati, nějaké závazky mezi 8€ 
bou proti J. M. C. králi a pánn svému nejmilostivéjšímn čiuitíj 
a také z jakých zápisův se propouštěti připovídati měli, áíác 
Tjého místa nedávají, a obvzláště v tom, aby se uvoliti mělU" 



188 

lUty P/itiii, \kia od tiAroconi Hyna HaZiho UnIcíIio Ituitliit^ho n»mAlio a krA- 
r»tvl NAJtich HniJik/tlio tMiIoiitóho linlílin , nliomkúlio lIlclcAtiibo tl-otlho ft 
{(«tkélio tl-ldoátúLo čtvrt/ihi). 

Vorllo takových patentrtv stavovó do každého krajského 
mSíta Bo BJoli, hIo ápatn<^ uvaŽovAni pf5 tom bývaly n do- 
konalo nic nozavírii, vhoLo do bttduucího HnČmu odkláda- 
jíce. Kdyíí ton don plíiSol, v ontorý po paiaátco na víru křo- 
BÍanskoii o})rAr.(!ní nv. l*avla, v poíítu volikóm a za nanit^ti 
lUnkó novl<lan«>rii do míVt pražňkých ho rjcIí a vo iití'oau nA- 
alodujicí na velikóm fialáci hradu praiSak^ďio ho soi^li, a odtad 
potomnň do Koudnó HviStriícu (kdoJS Btiétnovó obecni v králov* 
utví í5o8k/?m Bo drtívají) pHSodíío na propoBÍoí nnňniovní vňlokni 
apolečné jsou oéckávali, A jakož rn/U<> výSo «Q nachází, Že 
pí'i ncjiiOHJcdníjaím snArná, lila jnuiiulMio l*10Š na liradópraž* 
nkóm (ívAimrm, na mnozn obyvatolflv v. strany |K)d oboji rnozi 
Bobon }\híA [lOflpiNování nňinili a v tom ho spolu tu/.o zavásiali, 
Zu chtějí htálo podlo Hubu atáti a jodon od nlnduMio pod poku- 
tou vyíiozoní /. okna ho noodtrhovati, J. M. C. ííudolf, zvňdo- 
VÍO o lakových podpiňoch a závazcích noBluSnýiíh, ktoró právy 
CÍsal-Hkýnii a královukýtni i takó zíízcním zoniHkýni tóhož krá- 
lovství tňžce zapovůdCny ÍHon, tohdy prvr, nožli jest ráčil pro- 
poBÍcí Bnóniovní pánťlni stavům království ňoakr^ho přodnístí 
dáti, ráí^il joHt k Hobfi povolati nojvyíSí pány ouÍTdníky, Houdco 
Kom-Hk/* a raddy av«' Hitudílv dvornkóho a komorního, a nkrzo 
ncjryHfllhn pána kaníd/^í-o království i^íaskóho u pHlomnoBti 
RVé rádii jttn dáti přu^ÍBtí spiflvtato náflludujici »lovn Kndjioi: 

Jolio MíIohI. Olfi, krdl n pAn iiAX nrjmilontlvíjSf rAíIjiftloii tuho isprivn 
ndUi kfxialc |iiijtniiiiilrli<) MiiMinu, kterýž <ÍržAu liyl tin lirtuKi |irnf.Nk/Mii 1/ttA 
PAllA 1(>(JH, v p<iiiiU-|[ ]Mi lii<lli'<]i H\Hlllli, A KHvHti InlioŽ l/'tii v pAtolc po pH. 
mAteo NV. JiiiiJi KMÍIoIk, riřikioiA oxuhy » Mlnvftv kr/ilovutvl tohoto jsou iiPjakí 
tkf\ny MdÁiíWy a nm«i nohou m> KiivAnaly, « Hlintiy toho nrtlkuli^, oo «n nAbo. 
itojutvl n Hpiwi, kti'rý/. uii! kiiiíťcíNuJ jniouiijl, ii (tlcilmluvy, unbollžto nup- 
.plikitcí hluvuó n livntó pnnuMt cIhiiH Miuitniliniiovl, pntiii oti-l J. M. V. iioj- 
tuncjKiiiiu, nřUiIy p<iilaii« ilotýtJi), it dalo podlo Mobo žwJHou voliký poAí^l oíiob 
Kn vR<ii'li th Mtiivnv tohňti) krAtovHtvf ]iolAlili K Jn k lomu plivodli, #.<< JMr>u 
Ka tiikó dot/lK>/. íA\)\nn pmlrpNHli : i iixťAi*!! nn |oHt toho .1. M. ('itkA do tychil 
Oxd), ktťlii^- JNnu tJíkovčhoto *,ňpU(ivAiiI pftvodwn, undAti, a nu do tAdi, kto« 
ří* JMou «o tuk pc)dl« iilvh v tom pi/dopnalí, nby přin Ink miiohA k řnntá 
J. M. Cdk/i /akaBovAuí, ktorAí! j^nt ,). M. iVkA nt.ivftin kiAlovutvI tohoto, 
jioiioe k nim vždycky vXi otnovxkoii m51o«t{ nakbnuMi, čliiltS rAííl, vr.lAXt4 
fioiiAvkdft }#ni .1. M. C iiikdA nn tilo toho, ooiby krAbJVHtvf tomuto, NtKvAm^ 
n ' ■' Mům, I ludí* Hvoliodiim jicli ii dobrým nlniobylým ohví" 

II i obi^('iii''niu dolni^^iiiu , y.i{»«>ni r.iniiikéniu, lAdli & _ 

k 11..../.. .,, ., .w ,itiid6 býti mMo, v ncjiofuiiiim iiiyii)iti ni<rAfil, ft tflkA abyl 
tftk vidikA dobrodiní a iďdouM, ktiir/<?, jn/it .1. M. ť. jim Mkiitoín* k buř 
cfmu vř^ti<'<mit ddbri^tmii jll^h n potomkÁv jich uOliiltl rAčil, v takový cupino- 
iiAiii, KAVAxi)v/iuí n pDdpiNovAni bon povoleni n vklomonti .1, M. O. na dAvAtl 
A tidiu HO vkI^I^ j^fh roii4<ionoi,^.Al«,C<it kd«£ b^^ontt avou o«ůbn6 býti riíl^ 



184 



dopiutití misii, nn oUnaJ. M. SiénérMomosti mfti nerifl, aby kij bnďnkim' 
lováni předkAr J. M. Cské a]a\-aé patnéti, todiž i J. U. C. t&kovi zÁtiucí 
» nové sapiAováoí tím spAsobem bee vslÁStního povoleni a vědom! přede- 
Slfeh králův c^e.ikýcb a oa tento £aa J. M. C. krile a pána jich dělinj 
anebo co podobtiéLo kdy do desk zemskýcli rjítí mělo. Coš J. M. C. neráčí 
moci než litostivi^ snáleti, a protož J. M. C- torna milostivě chtíti rífl, 
aby se hned téŽ ofloby vSecky a tobo zapainí, cAv&zk{iv a. podpia&v (o kte- 
rých «nad nevSecky dokonalou vědomost měly, než jinače se jim o tom zpráva 
divalai propustily, a to vše aby T nic obráceno bylo, tak aby J.&LC. to vskutku 
poznati a věděti moci ráčil, že taková těch osob sneteni, podepsáni a zavá- 
záni dokonale \'yzdvižeaa, zmSona a v uic obrácena jsou. Nebo to aby yé- 
liřli, ie J. M. Citká taliových podpisfiv a zapisováni sluSaě doponitěti moci 
neráčí, a je trpěti J. M. Cské nikterakž slniné a spravedlivé že není. Jestli- 
by pak TŽdyoa svém takovém nealnšném předsevzetí neóstapně stáli, z těch 
zapsáni , podpis&v a závaakňv se hned , jak dotčeno^ propustiti uechtěU, 
byloby J. M. C. obtížné při tomto sjeedu k jakému takovému Jednáni o 
ten artikul, co se náboženství dotýče i také o jiné J. M. Cské obecné a 
zemské potřeby přistoupiti; než jizby J. M. Cské příčina dána byla, žeby na 
ty cesty pomysliti ráčil, kndya kterakby vrchnost a mocnost J. M. C. královská 
a království tomuto k dobrému a nžitečnéma zachována býti mohla, jsouce té 
milostivé naděje k týmž osobám a obvcláStě k stavům království tohoto, ie 
k tomn přijití nedají, nýbrž se tak k J. M. C. jakožto králi a pánu svému, 
jakž věrným poddaným pi-isluS), zachovají. A J. M. C. se k tomu podávati 
ráČi, když b« tak z týchž zápisův, podpís&v a zavázání, jakž svrchu dotčeno, 
propusti a to zkaženo bude, že J. M. C. podle předeSlého milostivého uvoleni 
svého, jak o ten artikul o náboženství, tak i o jiné potřebné artikule J. M. 
C. a království českého obecného dobrého se dotýkající na tomto snému mi- 
lustívě a otcovsky k jednání přistoapiti a jich vSeoh třistavfiv vždycky mllO' 
stivým císařem, králem a pánem býti a zůstati chtíti ráčí. 
Pnbl. 28. jannarii 1609. 

Po přeCtení ráčil se J. M. C. jednoho po druhém dota- 
zovati, zdaliž by to stavům Icrálovství českého v plném sněme 
přednésti jmiti ráčil. Všichni se snesli, aby se tak stalo, s tím 
doložením, Že žádné pochybnosti neni, že páni stavové podle 
milostivé vůle J. M. O. poslušně se v tom zachovají. Á po- 
névadž z prostředku jich, náboženství pod obojí se přidržeji- 
cích, toho podpisováni přítomni byvše také tam jména svá po- 
depsali, tu před J. M. Cskou takové ohlášeni učinili : Ačkoliv 
prý jraéua svá podepsali, vsak že jsou toho žádným úmyslem 
neučinili, než toliko aby o sobě věděli, kteři jsou ti, kteříž 
strany toho artikule o náboženství a dovoleni jim té konfessí 
české při J.M.C, vyhledávají. Že sice zůstávajíce oni vždycky 
věrni a posluSni poddaní J, M, C, aby je PánBuoh od toho 
zachoval, aby oni co nejmenšího, coby proti J. M. C. králi a 
pánu jich nejmilostívéjaímu bylo, před sebe vzíti měli neb 
chtěli. J. M. C., oblíbivše sobě to zdání, při navrácení se zase 
do sněmu svrchu psaných osob ráčil jest nejvyššího pana 
kancléře a nejvyaaiho pana písaře království českého za kom- 
missaře své do sněmu vyslati a pánům stavům toto oznámiti 
dáti, že J. M. O. jim pánům stavům milost svou císařskou a 
královskou i všecko dobré vzkazovati ráčí, a že jsou se v tak 



185 



vzácném požtu k aněmu od J. M. C. jim rozepsanému po- 
glušné najíti dali, od nich to milostivě a vděčnS přijímati, 
vedle toho pak jim poroučeti ráčí, aby vedle uvážení a do- 
brého zdání nejvyšších ourednikův a Boudcův zemských a radd 
J. M. C, Boudiiv dvorského a komorního přiložený spis pře- 
6ten a přednesen byl, a páni stavové k tomu aby ae přimlou- 
vali. I byl hned ten nadepsaný spia vůbec na kathedře pře- 
čten. Fo přečtení jeho pořád všickni k tomu ae přimlouvali 
a jednomyslně na tom snesli: Poněvadž taková milostivá vůle 
J. M, C v tom jest, aby tak se stalo a to podpisování jmen 
jich, obyvatelův pod obojí, aby zrušeno a kassirováno bylo. 
— Mnozí z prostředku pánův stavův pod obojí své omluvy 
Činili, že to podpisováni zlým úmyslem neučinili, a tomu od- 
pírali, aby se jiní jací zápisové neb závazkové proti J, M. C. 
státi měli ; než že toliko na prostém papíře jméno své každý 
z nich podepsal, kteří jsou pří J. M. C. na jminulém sněmu 
konfessí ěeskou vyhledávali. Protož že není k Čemu povo- 
lovati a co navracovati, bezpečíce oni J. M. Cskou nato, že 
věrní a poslušní stavové J. M. C až do vynaložení hrdel 
svých byli, jsou a zůstanou. NejvyšSí pan purgkrabě, potaz 
zavrouce, k nejvyššímu panu kancléři a k nejvyššímu panu 
písaři, jakožto od J. M. C. nařízeným pánům kommissařům 
promluvil, aby .1. M, Cskó oznámili, že páni stavové od tako- 
vých zápisův upouštějí. K čemuž když se žádný neohlásil, 
a páni kommissaři již vyvstávajíc, tak s tím k J. M. Cské 
jíti chtělij tu pan z Budova předstoupil před nejvyššího 
pana purgkrabí a promluvil, žejestseon sám netoliko s jinými 
podepsal, ale i ten originál všech těch podpisův od pánův 
stavův iemu na jminulém sněme k věrné ruce k zchováni 
dán, kdež toho svědek býti může a očitě se to spatří, že to 
žádné zápisy ani závazky nejsou, ale prosté poznamenání jmen 
těch osob z vyšších stavův i z měst, které jsou ve vši poní- 
žeností a poddanosti, jak prvé skrze supplikací tak i oustně na 
Sojminulém sněme obecných dobrých věci vyhledávaly. A ty 
voje, totiž jedny politické všech tři stavův království českého, 
tak dobře pod jednou jako pod obojích, se dotýkající a užitečný 
byly; druhé byly k samému vlastně náboženství přináležející 
dle milostivé od J. M. C. straně pod obojí učiněné zámluvy, ítte- 
réžby jim vsechněm k svaté svornosti a lásce i předně ke cti 
a slávě boží, k dlouhému a šťastnému J. M. C-. nad nimi pa- 
nování sloužiti mohlo, a oni aby těch milostí od J. M. C. sobě 
udělených poddaně a věrně se odsluhovati a další milostivé 
zámluvy k jednání o náboženství očekávati a je před sebe 
vzíti mohli. K tomu a ne k jinému cíli že jsou se ty pod- 
pisy upřímným a věrným úmyslem daly. O zápisích pak 



a Kávazcích proti J. M. C. (což Pane Bože na v^y ogtřež!) 
Ž« o Žáduých nevědí ; nýbrž tak smejSleJí a cele vSrí, kdyby 
kdo co takového učinil, žeby se vlickni tři páni stavové k ta- 
kovému, jako k ouhlavnimu nepříteli, iiným ku pHklada za- 
chovali. Ty pak podpiay kdykoli J. M. <^. vydati poručiti 
ráči, že jest hotov poslulně je odvésti, a že nesmýšlí; aby to 
oznámeni a kassirování t^eh podpisftv tnélo co na překážce 
b<'ti žádosti jich a dosažení toho artikule z strany nábožen- 
ství. Nejvyšší pan pnrgkrabě dal na to takovou od- 
^v^<T. že to ohláSoní J. M- Cskó oznámí a to kassirování těch 
' v že žá'^ h na překážce býti nemá. A při tom 

^ "zniroíl, y [í jesťí proposici sněmovní přeonelena 

není, že snem se odkládati nemffže, J. M. C všecry tři pány 
fltavy žádá, aby oásledujiciho dne k osmé hodině ráno napal 
orloji na témž mist^ ee najiti dáti ráčili. 

Na druhý den ráno páni stavové eelli se do sněmu v 
l^většini poótu, nežli minulého dne. I přisel po desáté hodině 
Bejvvdlí pan kancléř království deského pan Zdeněk 
Lobkovic s nejvy»štni panem písařem téhoi krátovstH, 
>m Janem z Klenového a a Janovic, a oznámil, že 
If. C. pánftv stavúv, kteří tak jména svá podepisovali, po- 
I niienon omluvu, takové poddané jich sakaso^iini milostivě pH- 
jtmati a s pány stavy dobře spokojen býti riči. A ' st 

se jeden z ni:!', pijoiinulého dne ohlásil, že to podpi in 

origiuali za lá, J. M. O. rátí porouiSeti. aby je ihaed 

^*k rukám n*.,.. ..,...> pana pargkrabf složil a odve^; on pak 
^ie ty všecky podpisy strhati a v nic obrátiti má. Dále pak 
' ^ejáíbo dne že J. )L O. propoaiei scěmovni tudhúti a a pány 
hr o ten artikol o náboženství se dotýkajid milostivé a po- 
oJBě se namlu%itt chtíti r&ii. 

Na to strann D'><] oboii žádala k od povMi dáni sa malé pro- 
•' secfat astOQpiti< a něco málo mesi soboo pro- 

to r £u< j j~i uvésti. I když se zase r^xatoapiH, pan 
uJiři z Steriibergka prorahivil ttto slova : V.M. 
•e kanclón králorstri éeskěbo! Páni stavové pod 
Xiri T>on.>zuaiíK jsoti, co jest J. M. C jim sínxe 
vésti poročid ráčil, a jinak tomu n«r Oi a li- 

■ . M. ť^ské ri*«^r»=^'íi r-iíni^ní obce btuffo 

.■i, aneb od a neělech«t- 

2 sitr; - ; . ni ceně vylaáeoo 

'>mai bvH, to rna , 

aávaaky med so- 

:ilo«tÍTé^ma éíttici; 

'•hpovidad ra«lli. Sid- 

.. ^ ,w....^.v. . ^^, aby se uvoliti m^ 



V. M. v 



!!• 1 JI'' I'.'." 



a také 

Hého mi*— ^. .. 



187 



ře ty podpisy své (které by se za ňáké zápisy vykládati chtě- 
ly) k rukám J. M. C. odvésti chtějí, dokonce se nepamatují; 
lýbrž jak dne včerejšího, tak i nyní zjevné se ohlašují, že 
kjsoii žádných zApisův a žádných závazkův mezi sebou neči- 
li, ani na to nikdy nemyslili. Ale kteří jsme se k té ponížené 
idosti v poj minulém sněmč J. M. C. podané a k jednání do 
lyučjěiho snému odložené přiznávali, protož jsme se na pa- 
>íře podepsali, abychom .í. M. C ukázati mohli, že ta žádost 
[•Jedné osoby neb dvouch není (jakž to již prvé u J. M. O. od 
'alých lidi vykládáno bylo), ale že jest velikého a znameni- 
tého počtu osob a lidi ze všech tfí stavův tohoto království 
Českého. Z kterýchžto příčin k tomuto oznámení přistoupiti 
j[«|k téch podpieňv nejvyššímu panu purgkrabimu pražskému k ztr- 
I4iání dáti nemohou, A pončvadž jsou se páni stavové včerej- 
[íSíliO dne v tak velikém počtu, jako nyní dnes. nesjeli a o tom 
jpisu J. M, C. vědomosti neraéíi, protož že žádají 8ob§ ho za 
jropůjčení, tak aby mu vyrozuměti a na něj zase J. M. C. 
svou omluvu učiniti mohli. 

Nejvyšší pan purgkrabč, držíce o to 8 nejvySSlmi 
pány ouředuíky a soudci zemskými pod jednou potaz, hned 
.* jednomyslného uvážení oznámil, že přichází to s nemalým 
••podivením, na Čem jsou se včera jak ty oaoby, které před J. 
M. C. osobně přítomny byly, tak i potom vŠickni tři páni 
stavové z strany kassirování těch podpiaíiv jednomyslně sne- 
sli, že nyní teprvá sobě to na rozmýšlení bráti chtějí. Kte- 
►rýmžto spůsobem nic by stálé býti nemohlo , mělo-ližby 
1 to, co jest dnes sneseno a zavříno, za tou samou příči- 
nou, pro příjezd většího počtu, zejtra zase zruSeno býti, an 
jest věc vědomá, že na soudu zemském , když J. M. deset 
osob nález učim', na druhý den by pak ještě tolik i více osob 
přijelo, proto prvnější nařízení zrušiti nemohou. A poněvadž 
skrze mandáty jistý den k sněmu jmenován a uložen byl, 
protož ti, kteříž časně nepřijeli, že sami tím vinni jsou. Dále 
aby i to rozvážili, že stavové tolikéž vzáctné věci při J. M. C 
•vyhledávají, a kdyby J. M, C jim jednoho dne něco při- 
[•jemného povoliti ráčil a to jitu zase na druhý den zrušiti 
^chtěl, jakby jim to vdéčno bylo? I poněvadž také včerejšího 
jsou 86 na tom jednomyslně snesli, aby ta podpisování 
íasairována byla a ten, který ty podpisy za sebou má, sám 
"le od sebe dobrovolně ohlásil, kdykoliv J. M. C. poručiti ráčí, 
že rád je od sebe dáti chce, i to vše J. M- C od pánův vy- 
[ífllaných v známost uvedeno jest : protož slušně aby se tomu 
íjíadosti stalo. Z strany toho pak artikule, kdo jest to J. M. O. 
[♦přednesl, že ty oaoby, které včerejšího dne u J. M. C. byly, 
toho jsou dobře doslejchali, že J. M. C. sám původem a autho- 



188 

[lem tohoto pánům stavům přednoSeni býti ráčí. A poněva^ 
páni stavové k tomu se přiznávají, že jsou se podpÍ80val%^fl 
'^a to podpisováni před rukami jest, z toho se poznává , že tlIH 
Jistá pravda jest, co tak tu J. M. C. přednésti rozkázati ráčil. 
Když nejvyšší pan purgkrabě mluviti přestal, tehdy při- 
toupil pan z Budova, majíce za sebou to zapisováni, a 
promluvil: Předně, že se v tom jinače nepamatuje, než 
ře včerejšího dne tak od něho promluveno bylo, pokudž páni 
Btavové k tomu své svolení dáti ráčí, tehdy že takové poti^fl 
»Í8y od sebe vydati chce. Ale když by tíž podpisové k zti9« 
jlnání přijíti měli, aby to J. M. C ráčil povážiti, jak by to vy 
liloženo býti mohlo, uváživše oni to prvé mezi sebou, za ja- 
[kou příčinou a k jakému cíli a konci to podpisováni sestálo, 
'ijíebo když J. M. C. j minulého roku ráČil v svých velikých 
LpokuSenich býti, a vida věrnost a stálost svých poddaných při 
abě, ráčil jest všem vůbec milostivé návěsti dáti , že také 
další milosti své královské uděliti chtíti ráčí, v té milo- 
Btivé důvěrnosti, že i páni stavové příkladem předkův svých 
té věrnosti vždy pevně a stále trvati budoti : tu že páni 
Btavové pod obojí, sepsavše supplikací J. M, C jakž předně 
toho milostivého k pánům stavům ohlášeni poníženě děkovali, 
též k J. M. C. dále se zjevně ohlašovali, že při J. M. C. 
(ítatky i hrdly svými až do největšího přemožení svého a vy- 
Lliti poslední krůpěje krve své pevně státi chtějí, a podavše při 
tom J. M. C. obecné některé artikule,, i také z strany svého 
l-náboženství pod obojí snažně jsou J. M. C. za milostivé té 
ijich ponížené žádosti naplnění prosili. Jakož pak táž žádost 
-•h, pánův stavův, i také na ni milostivá J.M.C, iresolucído 
l*pněmu tištěného jest vešla. K tomu tehdy a ne jinému konci 
íe jsou se páni stavové, věrni poddaní J. M. C, podpisovali. • 
(•Kterýchžto že bylo z vyšších stavův přes člyry sta osob, mě- 
'.Bta pak (kromě Plzně , Budějovic a Kadaně) docela všecka, 
ik aby J. M. O. známé bylo, že se nejen něco málo osob k té 
rnosti J. M. C. podpisovalo, a těch velikých milosti od J. M.C. 
[poníženě vyhledávalo, ale znamenitě veliký a vzáctný počet, a 
to že se ne tejně, ale zjevně stalo, i všudy rozhlásilo, že v tom 
páni stavové, jak J. M. C, tak i jiným všem v tom vů- 
bec známi býti chtějí. Protož kdyby se nyní ty podpisy 
k těmto věcem se vztahující ztrhati měly, tehdy žehy se 
předně to ohlášení věrnosti jich pánův stavův pod obojí 
ztrhalo ; druhé, žehy se i ty milosti a obdarování veliké v svět- 
ikých a politických věcech všem pánům stavům pod jednou 
i Dod obojí spolu od J. M. C. udělené trhaly i rušily; ^^^^íj^ 
žeby tudy také dalSi milostivou zámlouvou J. M. (5. pánůnjl 
stavům pod obojí z strany náboženství k společné všech vůbec*" 



lásce a svornosti se vztahujici pohrdáno bylo. A k tomu ja- 
kýby tu hrozný a prvé nikdy neslýchaný posměch národa 
našemu českému se stal, jakoby to na sebe vztáhli, v £em 
tak jsou k J. M. O. doneseni, že jsou nějaké zápisy a zá- 
vazky proti J. M. C. nenáležitě učiněné v plném sněmu 
zase ztrhati musili , jeSto netoliko J. M. C, ale i okol- 
ním zemím věrnost českého národu jest všem dobře známá, 
a svědkem toho také jsou mnohé pole uherské, kteráž tou 
poctivou věrnou a vzáctnou krvi českou zkropena jsou, odkudž 
nemnoho nejvyšších, též rytmistrňv a hejtmanův českých se 
vracovalo, ale na větším dílem tam statečně pro Buoha, krále 
a pána svého i vlast svou a země křestanské bojujíce zůstali. 
A protož aby Pán Bůh ostříhal, aby takové podpisy, kteréž 
se K budoucí pochvale národu českého schovati mají , nyní 
jak se škodou království Českého, tak i s posměchem a věč- 
nou hanbou téhož národu ztrhati se měly, ale raději aby J. M. C, 
když se páni stavové o to snesou, do vlastních rnkouch J. M. C. 
odvedeny byly. Však aby on takové podpisy bez dovolení 
pánův stavťiv odvozovati měl, za to že prosí, aby Jich Mti 
jeho k tomu míti neráčili. 

Na to nejvyšší pan purg krabě oznámil, že jest on 

včerejšího dne žádné zmínky neučinil o pánich stavích , než 

■prosta na samou J. M. C. vůli ukázal, pokudž J. M. C. po- 

^ruČiti ráčí, že jo chce vydati. A že tomu tak jest, potahoval 

se na Jich Mti. nejvyšší pány ouředníky a soudce zemské. 

K tomu pan Stefan Jiří z Šternbergka ohlásil se, 
ře jest včerejšího dne přítomen toho nebyl ; pročež jestli že 
JBOU se včerejšího dne páni stavové, též ten, který to přednášel, 
I dobrovolně co podvolili, aby tomu za dosti učinili. Ale pan 
(« Budova, obrátíce se k obci, na ně dotázku učinil, zdaliž 
{tomu tak jest, že jest se on včerejšího dne ohlásil: pokudž 
['Dni páni stavové k tomu povolení dají, že on to podpisování 
[chce vydati. Oni všickni k tomu hlasitě se ohlásili, že jest tak. 
Na takové promluvení podal jimnejv,pan purgkrabě 
Ité cesty, aby páni stavové, kteříž se podpisovali, sami mezi se- 
tbou to kassirovali, tak aby vůli a poručení J. M. C. za dosti 
f-UČiněno bylo. Ale oni oznámili, že žádostiví jsou, skrze 12 
lOsob z prostředku svého při J. M. C. sobě audiencí zjednati 
|a sami J. M. C to dodati, aby J.M.C, sobě to za poklad cho- 
rváti moci ráčil, vědouce, jak veliký počet věrných poddaných 
[tvých v té roztržitosti při trůnu a stolici své míti ráčil. 

Následujícího dne ráno sejdouc se stavové pod obojí do 

'seleného pokoje, rokovali o to mezi sebou, aby ti, kteří s nimi 

státi chtějí, k předešlé supplikací J. M. C. podané znovu se 

přiznávali ; což se stalo. Přiznávali se , a ještě větší počet 



190 



než prvé se podpisovati chtéH, tím zavírejfce, aKy vedle 
rejiiho svého ohlášeni, k J. M. C. šli , a to jak ncdůvoduj 
z strany nějakých zápisů doneseni jsou, J. M. C oznámili 
jmen podpisův svých aby sami dodali. Protož měvSe sobí 
vzkázáno, že J. M. C. milostivě spokojen býti ráČi, aby a proJ 
středku těch osob, které se podpisovaly, 12 osob nahoru k aa^ 
dienci přišlí : i šli tak k J. JVI. C. z každého stavu. Mezi nir 
byl Hendrich Mathes hrabě z Thurnu. J. M. C. ráčil taki 
tebdáž k sobě povolati čtyry nejvyšší pány ouředniky zemsko 
pod jednou, aby té audiencí přítomni byli, totiž nejvyššího páni 
purgkrabí, nejvyššího pana sudího zemského, pana Adama z\ValdH 
štojna, nejvysftího pana kancléře a nejvyššího pána písaře. Ikdyá 
těm vyslaným oznámeno bylo, aby k J, M. C. šli, tehdj 
86 oni omlouvali, Že se jim netrefí, u přítomnosti pánů'! 
ouředuikův zemských J. M. C. co přednášeti ; než nejvyšší pat 
kancléř může tu zůstati, aby, co od nich v jazyku českéi 
bude přednášeno, to zase německy J. M. O. tulmaěil, ač i oi 
tolikéž mezi sebou mají, kteří dobře německy umějí a na ti 
pozor dají, jestliže vlastně bude tulmačiti. J. M. C. vyrozu-j 
měvšo takovému jich přednesení, ráčil nejvyššího panakancléř< 
k nim poslati s napomenutím, aby v tom žádného rozmýšleni' 
neměli a k J. M. Ó. šli. Tu oni se opět počali vymlouvati, 
že jsou podle jminulého sněmovního snesení audiencí sobě při 
J. M. C. skrze nejvyššího pana komorníka žádali, i jsouc jim 
ta povolena, a oni od jiných pánův stavův k vlastni osobí 
J. M. C. vysláni, tehdy že nevědí, jakby z toho mohli od po-] 
vídati, kdyby u přítomnosti jiných měli co přednááetí. Neá' 
pokudžby vždy J. JI. C. ráeil to poroučeti, žeby tu véc mu-< 
seli většímu počtu Jich Milostí pánův stavův oznámiti. Ne i- 
vyšší pan kancléř J. M. C to zase oznámil, kdež J. M. 
ráčil k nim nejvyššího pana purgkrabiho a nejvyššího paní 
písaře poslati a jim dáti oznámiti, že se J. M. C. tomu divit 
ráčí, vědouce oni, že nejvyšší páni auřodnicL zemští jsou Jjl 
M. C. jakožto krále Českého tejné raddy, a zůstávaje to vždycky 1 
v moci J. M. C, když kdokoliv J. M. C co přednášel, př** 
tom toho, kdo se J. M. C. líbil, u sebe míti. ťoněvadž pal 
J. M. C. na vyhledávání jich ráčil povoliti jim audiencí dátiy 
pokudžby se to za příčinou takového jich daremního ros 
myšlování nyní nestalo, tehdy žeby aami sobě toho vinu dát 
museli. Po takovém oznámeni za odpověcT dali, že ve jraénc 
boží chtějí to na sobe vzíti (v té naději, že páni stavové jt 
omluvná u sebe míti budou^ při pntomnosti nejvyšších pánů^ 
ouředníkův J, M. C. to přednésti. A byvše k J. M. C. puštěni 
z Bti-any těch podpisův omluvu svou učinili, b tím dalším dc 
ložením, Že J. M. C. ty podpisy skládají, ne aby k nějakémt 



laruSéni pŤijíti raSly, než aby J. M. Cje za obzvláštní dňvod 

Upřímného a věrného stavův pod obojí a J. M. C. mínění 
'Bobě za nejdražší poklad schovati, tak aby ty osoby, které se 
JV takové poddanosti a věrnosti J.M.C, podepsaly, anáti ráčil. 
I A že jsou ae i ti všickni podpisovati chtěli, kteří při předešlém 
ifněmu podepsáni nebyli, ktorak oni pH J. M. C statky i hrdly 
[evými státi chtějí, a své předešlé žádosti o propuštění sobě 
f«vobodného náboženství pfedce ještě ěfaatného dokonání po- 
laiženě žádají. Načež J, M, C. skrze nejvysáího pana kancléře 
[jráčil jim za odpověd dáti: Předně, že tu omluvu jejich a 
Laakazování milostivě přijímati a ty podpisy za sebou zane- 
chati a je zchovati, jich pak nejmilodtivějším císařem, králem 

a pánem býti a zůstávati ráčí. 

A když jsou óni zase mezi pány stavy do soudné světnice 
Ipřišli, tu nejvyšší pan purgkrabě pánóm stavům oznámil, 
'ie Jich Milostem vědoméjest, jak některé osoby z prostředku 
I Jich Milosti k J. M. C. unešniho dne z jistých pvíČin vyslány 
{byly, za kteroužto příčinou proposicí sněmovní téhož dne před- 
líAesena bý4i nemohla. Věak že se naděje, že se to zejtřejžího 
[dne stane \ protož Jich Milostí žádá, aby na zejtří zase o deváté 
'bodiné ráno pospolu najiti se dali. 

Na druhý den tedy očekávajíce všickni páni stavové 

v soudní světnicij k třetí hodině po poledni, .1. M. C. skrze 

komorníka svého vzkázati ráčil, že J. M. poroučeti ráčí, aby 
1 2 pi'06tředku Jich Milostí 12 osob z stavu pan.ského, 8 osob 
's rytii-stva a ti osob z měst k J. M. C. nahoru vyslali. Kdež 

ihned od nejv. pana purgkrabího takový počet osob z stavu pan- 
j&kého, od nejvyššího pana písaře osoby z rytířstva a od 
[Jcancléře staroměstského osoby z měst jmenovány byly. A při- 
[Sedše k audiencí, J. M. C. ráčil jest jim milostivě oznámiti, 
lže rád tím v tak velikém poČtu etavův věrných a poslušných 
[poddaných sjezdem obvzláštuě potěéen býti a za to je milo- 
ÍBtivě žádati ráčí, aby proposicí sněmovní, kterouž jim ráČí 
jiodevzdávati , všickni sobě poručenu měli, což že J. M. C 

|im zase vŠí milostí svou císařskou a královskou zpomínati 

chtíti ráčí. 

Navrátivše se páni vyslaní do sněmu, hned táž proposicí 
I tůbec na kathedre Čtena byla. Po přečtení nejvyšší pan 

_iurgkrabě promluvil: Poněvadž zejlřejsího dne den nedělní 
'■» v pondělí svátek památky očisťování blahoslavené Panny 
[!|Iiaric, jinak hromnic, budou, protož že se snem odkládá až 

do dne outerniho do hodiny osmé ráno na půl orloji. 

Strana pak pod obojí sstoupivše se v hromadu, skrze 
[pa na ZfŠternbergka oznániili ; Poněvadž najminulém sněme 
[xuk tom zůstáno, aby přede všemi věcmi o náboženství so je- 



192 

jednalo, a k tomu též J. M. C v propomd své angraovní milo- 
stivě dovolovati ráčí: proto že páni atavové pod obojí na tom 
jsou 86 snesli, aby dne outemiho nejprve přístilio v zelené 
světnici se sešli a tu ten nejhlavnější artituí, který se nábo- 
ženství dotýče, a pomocí Pána Buoha uvažovali, a jej na místě 
přede všemi jinými věcmi postaviti mohli. A když ten na 
místě postaven bude, tehdy že páni stavové hned na uvažo- 
vání jiných věcí v proposicí sněmovní od J. M. C. položených 
nastoupiti chtíti ráčí. Nejvyšší pan purg krabě dal za 
odpověď, že to učiniti moci budou, a Že ten výpis artikule 
o náboženství z proposicí sněmovní jím vydán bude, kterýž 
se také tuto slovo od slova klade: 



Artiknl z proposicí BnSmovní vssatý v přičiní n&bo- 
ženstvi. Ajakož o suSmě obecném, kterýž léta pojniiDuJého IfiOS. t ponděli 
po neděli Exaudi na hradě pražském držáa byl, přednč ten artiknl o nábo- 
ženství a některé jiná obecné artikule, za oliignými stavům již vědomými 
příčinami až do tohoto nynějšího snŘmn jednáni a namluveni odloženy JBon, 
protož J, M. C. ráčí vBem třem stavům, badou-li co při tomto aněmu chtíti 
k tomu artikuli promlouvati, na v&ti dávati a k tomn, aby týž artikul přede 
vSemi jinými v uviiení avé vssali, milostivě dovolovati. A na čem se tak 
vSickni tři stavové jednomyslné snesou a namluví, když to J. M. C. od nich 
předneseno bude, naráčí J. M. C pominouti to vfie v své uvážení vzíti a 
jim na to odpověď svou dáti. 

V outerý po památce očiStování blahoslavené Panny Marie 
z poručení J. M. C ranním jitrem nejvyšší páni ouředníci 
zemští katoličtí do domu nejvyššího pana purgkrabiho se sešli, 
kdež z téhož poručení také Pražané a poslové z měst se najíti 
dali. Bylo jim skrze nejvyššího pana purgkrabiho oznámeno, 
že jest J. M. C ráČíl poručiti je napomenouti, aby při tomto 
jednání sněmovním, jestližeby vyšší páni stavové z strany 
toho artikule o náboženství při J. M. C. co vyhledávali, oni 
města, jakožto komora královská, ničehož takového před sebe 
nevzali, cožby k neušetření a uražení J. M. C. jakožto krále 
českého příčinu dáti mohlo, vzláště vědouce, jak pod milosti- 
vým kralováním J. M. C. mimo předešlé spůsoby a časy, táž 
města chráněna jsou, a tudy jak na statcích pozemských tak 
i jinače k vzdělání přicházejí. A když oni jak předešle tak 
i ještě v náležité poddanosti zůstávati budou, že i dále tolikéž 
tím budou moci ujištěni býti. VyslyševSe takovou řeč, žádali 
za odstoupení, k Čemuž povoleno bylo ; a potom primas staro- 
městský Jiřík Heydelius na místě staroměstských oznámil, 
že z takové milostivé otcovské J. M. C. péČe a jim zakazo- 
váni ve vší ponížené poddanosti poděkují, a jak předešle také 
vždycky, že J. M. Cskó věrní poddaní stále zůstávati chtějí. 
A strany toho artikule o náboženství tehdy jsou toho oumyslu, 
poněvadž se jim v tom žádná překážka neděje, nic nového 



plři J. M. C. vyhledávati. Toliko vědouce, jak veliký nedo- 
statek v knězích jest, že J. M. C. za to ponfi^ené žádají; aby 
to při J. M. panu arcibiskupu pražském naříditi řádil, aby 
jim knězi, pod oboji spůsobou podávající, svěceni býti mohli. 
Po takovém promluvení obrátivše se na osoby ouřadni starého 
a menšího měst pražských, dotázku učinil, jestli jsou mu tak 
mluviti poručili. K čemuž se oni hned tu hlasitč přiznali, že 
jsou tak poručili. Primas pak novoméstský na místě novo- 
městských i všech jiných poslův měst království českého 
o^inámil, že tolikéž oni toho všelijak ušetřiti chtějí, aby při 
témž sněmovním jednání nic před sebe nebrali, cožby k ourazu 
a neušetření J. M. C. býti chtělo neb mohlo. 

Potom strana pod jednou do soudní světnice k sněmu 
najíti se dali. A strana pod oboji v zeleném pokoji pospolu 
byli, kdež vyslaní měst skrze jednoho z prostředkův svého 
přednesli, že ačkoliv někteří vyslaní jich od žádosti pánův 
stavflv upustili, ale však že jsou to sobě od obce poručeno 
neměli, proto že oni s Jich Milostmi státi chtějí a žáuají, aby 
Jich Mil. nad nimi nade všemi, kteří pod oboji jsou, ruku 
drželi. — Přiěli potom všickni z strany pod obojí do soudné 
světnice a skrze pana Jiřího Stefana z Sternbergka 
k nejvysiím pánám ouřednikAm a soudcům zemským katoli- 
ckým promluviti dali ; Jakož jsou pojminulého sněmu při 
J.M.C. skrze obzvláštní spis z strany toho artikule o náboženství 
poníženě vyhledávali, ale za příčinou tehdejší roztržitosti i za 
]inými mnohými J. M. C. zaneprázdněními že jsou jisté od- 
povědi dostati nemohli ; pročež že nyní toho oumyslu jsou, 
žádost svou prvnější zase obnoviti, tak jakž při J. M. C. 
audiencí ve 24 osobách z prostředku svého žádati chtějí, při 
tom ie velice přátelsky a služebně žádajíce, aby se k J. M. C. 
přimluvili, aby žádost jich slušná a náležitá mohla své misto 
míti a naplněna býti, zakazujíce se jim zase podle věrnosti a 
zpříznění, které spolu s nimi mají, všelijak hleděti odměňovati 
a odsluhovati. Načež z společného týchž nejvyšších pánův 
ouředníkův a soudcův zemských katolických uvážení, nejvyšší 
pan purgkrabě jim oznámil, že není jjochybnost, že J. M. C. 
sám od sebe bez jich přímluv pány stavy pod obojí v sluš- 
ných a věcech náležitých ráčí věděti jak spokojiti. Oni když 
vyrozumějí, čeho tak při J. M. C. budou vyhledávati, jak daleko 
jim bude náležeti, jsouce jim vším dobrým přátelstvím povinni 
a volni, že Jich Mil. vždycky za své vzlástě milé pány bratry, ujce, 
švagry a přátele držíce, v čem jim toliko možné bude, příjemné 
přátelství a služby prokázati, že to s ochotností rádi chtějí učiniti. 
Na to strana pod oboji odpověděla, že páni stavové pod 
obojí věci slušné a náležité při J. M C vyhledávají, a nic 



ai«y»tai PamitL 



13 



nového, než toliko, co jest jim )\i předeSle od slavné pamět 
J. M. C, Maunijliaua připověděno bylo, a tak že na prVDé)^ 
žádoat a nynějéí ponížené pfipomenutf 8vé od J. M. C. mil 
ativé a otcovské odpovědi žádostivé buduu očekávati, vždj 
jak týchž nejvyšších pánův uuřednikův a soudcův zemských, 
také pánův radd J. M. C soudu dvorského a koinorniho, téj 
z obce pod jednou přijímajících, aby za né k J. M. C. pí" 
mluvu učinili, snažné žádajíce. Nejvyšší pan purgkrabi 
bez dalšího protahu oenárail, že při předešlém ohlášeni a z. 
kázaní svém to se zůstavuje. A tak toho dne byl sněm 
druhého dne odložen. 

Na druhý den strana pod oboji, spdsobivši sobě přiJ.MJ 
audiencí, 24 osob z prosti^eáku svého k J. M. C vypravili, při 
kteréžto audienci předešlí čtyři nejvyšší páni ouřednici zemšti 
katoličtí opět přítomni byli. A pan z bternbergka tOtO 
promluveni učinil: 

.jíejjasnfjM a nejn«pfeiiioženřjS{, velikomocný Římský císafi, LTlier- 
nký « Český králi a pAně, pAtio iiAS nejmiloíítívřjSl I Jakou jste V. M. C. 
mllostivon propodicf vsetn třem Btfivftm krAlovitví českého , v6rnýin poddn- 
ným Hvým, di^e sobotního předn^^ti dáti ráčili, toniu jeoa vdickiii tíri stAVoré 
pod obuji pl'ijiiuajiei sa vái ponížeuostl poddniu- porozuměli. A uejouloati- 
vějši císaři ! nic by týmž utavúir milejšího nebylo, než aby ihned k též pro- 
posici přistoupiti, » ji uvážice, V. C. M. na ni odpověď «vrm poníženou dáti 
mohli. Ale pH vedli k Sob€ ku paměti, kternk na jminuléni Hněnia pfi V.C M. 
8e vii pouiženoHtí n poddaností vyhledávali, v obitrném spisn, který té- 
hož jniinulébo suému V. C. M. podáu byl, abySte jim ta koufessi 2eskon, 
kterouž nékteři .ingípnrskon jmenují , potvrditi ráčili, jakJĚ týž spis v aobČ 
io Siřeji ukftsujft n zavírA. VSak, nejmilofttivfijSi ds-nři, Se jste V. C. M. pro 
flvá vůlikA isaDepráiduřui stavfin) na táž ponižeiioa a poddanou iádodt jioh, 
při tehdcjAím auěnié odpovědi dáti movi neráčili, tehdy eneŘse ae 6 týmii 
Mtavy pod obojí přijimajícimi ráčili jbte toho do budoucího Hněmu odložiti, 
» týmž milostivým Ktav{\v pod oboji přijímajících opatřením , že nemají 
k žádnému jednání z strany proposicí piiatupovati, a povinni že nejsou o hic 
jiného jednati, leč prvé x strany toho Artikule u náboienstvl s týmiž (tavy 
na miatě a konci postaveno bude. 1 nejnůLoitivějŘi císaři! stavové Yaii 
C. M. ponížena a poddanč žádají, že jim n». ton v tom obšírném spisu po- 
daný artikul z strany náboženství milostivon, křesfanekou a otcovskou odpo- 
vSJ dáti a toho vleíio milostivé potvrditi ráoile, pravíce oni , kdyS takovou 
odpověď od V. C. M. dostanoo, že ihned spolu s jinými na tu proposid 
nastotipiti a ji vedle oejvyňSí možnosti své k miloitivému zalíbeni V. C. M, 
uvážiti chtějí, tak že s nimi milostivě spokojeni býti ráčíte. A tak ae 
V.C. M. jaJtožto králi a pánu svému nejmilostivřjSímu poddajiě porubena činí 
a V. C. M. poníženfe prosí, že jich nojmilo-iivřjsím cfsařetn, panem a krá- 
Ibn efietávatí ráčíte.*' 

J. M. C ráčil jira na to říci, že ráčí chtíti to v bedlivé 
iváženi své vzíti a je iiase jistou svou odpovědi zpraviti. 
tím dolů k sněmu sešli, a nejvyšší pan purgkrabé 
t portičeni J. JM. C. vůbec v sněme oanámil, že J. M. CX spis 
předešlý vd nich podaný ráčii někde naložiti, aby oni jiný 



196 

.. ._ , - ^ ^ c .^^aV> 

^íb zas© J.M.O. podaH. Jakoí5 i co jest při aadiend .T.M.C. 
a«8tué bjlo přednMeuo, aby také to v spis avedli a oápotora 
pro uiletřeoí osoby a jiných aaneprúzdnéni J. M. C, coby tak 
koii z strany toho artikule o náboženství přednášeti chtěli, 
aby to vše v spiaich a ne oustně vykonávali. Žádali za od" 
Btonpeni do zeleného pokoje, že chtějí mezi sebou o to pro- 
mluviti, potom to v Hpi« uvésti a J. M. C. poslati. Nicméně 
opět za audienci při J. M. C. žádali, kterouž dostávše tH 
a prostředku jich ten artikul o náboženstvi v spisu do vlast- 
ních rukou J. M. C. JBou podali, i také to, co na místě pánův 
Bt&vúv pod obojí téhož dne ráno J. M, C. přednáSeli. 

Následujícího dne, když se páni stavové do soudní svět* 
nice seSli, nejvyšší pan purgkrabř oznámil, že J. M. C. to, co 
jsou páni stavové pod obojí včerejíího dne J. M. C. podali, 
milostivě přijíti ráCil a že ráčí clititi, aby se J. M, Cské ta 
konfessi Česká odeslala, která jest léta 1575. sepsána byla. 
Oznámili, Že chtějí mezi sebou o to promluviti. A vyšedfie 
« soudné světnice, do zeleného pokoje se sesli a tam se na tom 
snesli, aby tu konfessi netoliko Českou, ale i na německo pře-- 
IbjSenou J. M. C podali. 

Na zej tří ráno pan Steťan Jii-i z .Šternbergka ke dvoru 
ji přinesl a J. M. C. dodal. Poněvadž se pak o té konfessi níže 
obšírněji psáti bude, zanechávám tuto o ní co více dokládati. 
' V sněme toho dne nic jednáno nebylo, než toliko od nej- 
vySSího pana purgkrabi oznámeno bylo, že J- M. C, přijavše ty 
od pánův stavův pod obojí J. M. včera podané knížky, které se 
konfessi Českou jmenují, ráčí je v uvážení svém míti. Strana 
pak pod obojí opět se ďo zeleného pokoje sešla, kdežto promlu- 
veno bylo jménem všech měst od Kriltofa Kobra, měště- 
nína meněíno města pražského a J. M. C puchhaltera Českého,*) 
že vlečka obec starého města pražského, též purgkmistří, kon- 
šelé a starSi obecní, nicméně i vyslaní z měst královských 
Jich Mil. vyšším pánflm stavům lítostivě touží, kterak se na 
tůmto sněme obecném svobodném něco nového proti spůsobu 
předešlých sněmův s městy díti chce. V ČemŽ že ne J. M. C. 
ani Jích Milostem pánům stavům vina se dává, než toliko 
některým jiným osobám, jichžto původem oni i vyslaní z měst 
obsilání a potaženi bývají k scházení se a k jednání v jiných 
místech, nežli v těch, kde sněm ode vlech tří stavův podle 
rozepsáni a položeni J. M. C. se drží. A poněvadž jménem 
J. M. C. sobě poručeno mají, aby zejtřejSího dne tím raněji 



*) Tento tyl z jednoty bratrské, i po sUvném J.M. C. vitězatví před 
Prahou pro své brubě téžké prohřeBeuI niefiem atot, a v scestném nábožon- 
•tvi ■véiD Slvot ivůj dokoDsl. 

13* 



jia Btarotněstský rathauz najíti so dali, protož £e v tom sa 
radu Jich MíioHti vyšších pánův stavův, coby činiti měli, slu- 
žebně prosí. Dále také že od osob svých žádají, při té kon- 
fessi české a při tom, oč Jsou se Jich Mil. vyšší páni stavové 
pod obojí spolu s nimi, jakožto třetím stavem, z strany nábo- 
ženství snésti ráčili, ziistaveni býti, nemíníce a nechtíce v tóra 
od Jich Milostí odstupovati, ani k tomu povoliti, aby konsiatoř 
tu kooťossí českou, ode všech tři stavftv sepsanou, s nova 
uvažovati, nad to pak co v ní opravovati mélů Po takovém 
promluvení oznámil pan z Šternbergka vyslaným z mést, 
aby drobet poustoupili. Potom byvše zase blíže zavoláni, jest 
jim skrze téhož pána taková dána odpovéď: Že Jich Milosti 
velikou lítost s městy míti ráčí, a co se uděleni jim rady v té 
věd dotýče^ že páni vyslaní z niést budou věděti dle přede- 
šlého všech pánův stavův z strany náboženství sneseni a dle 
té ponížené supplikaci, J. M. C na jminulém snčmu i také 
toho spisu téahto dnův J. M. C. podávaného, jak se zachovati* 
poněvadž jsou při uvažování všech těch věci vždycky bývali 
a v tom ve všem s vyšáinii pány stavy se snášeli. VšsJc že 
jim k tomu raditi ráčí, poněvadž jest jménem J. M. C. jim 
vyslaným z mést poručeno, aby oni se k zejtřejsímu dni na 
rathauz staroměstský tím raněji najíti dali, v tom aby se po- 
slušně zachovali. A že se jim v tom zamlouvati ráčí, že dle 
těch již předešlých snesení, kteréž při J. M. C. v celé důvěr- 
nosti poníženě vyhledávají a v tom i milostivou od J. M, C. 
zámluvu mají (k čemuž také třetí stav přináleží), sobě je, vy- 
slané z měst, poručena míti, spolu s nimi těch milosti při 
J. M. C. poddaně vyhledávati, z strany náboženství nic sami 
bez měst neuvažovati, ovšem pak nezavírati, ale dle spolek 
ného snesení milostivé reeolucí s naplněním jich všech žádostí 
od J. M, C. společně očekávati chtíti ráčí. Na to zase od 
Kobra na místě méat odpovědino, že Jich Milostem z té 
laskavé péče a ochrany i z toho svatého spolku, od něhož se 
města nikdy odtrhovati nemíní a buohdá neodtrhnou, služebně 
děkují. 

Ka druhý den ráno, když se ti, kteří třetí stav při témž 
Bněmě representírovali, na rathauz staroměstský sesli, tu skrae 
jjriraasa staroměstského Jiříka Heydeliusa bylo jim před- 
neseno, že Jich Mil. nejvyšší páni ouřednici zemští pod jednou 
dobrý prostředek ráčí nacházeti, aby učení mládenci i muži 
na kněžstvo při hořejší konsistoři, totiž od pana arcibiskupa 
pražského, ordinováni byli, tak aby se všickni tou starobylou 
vírou pod obojí českou dle kompaktát a ne jakousi konfessí 
spravovali. Načež od Kobra na místě vSech měst odpově<I 
oáua, že páni Pražané ze všech tří mést vétáiho počtu obcOf 



též vyglaní z mřst kráíoTských V té ňeslcé íconfessí vetckrii se 
hlásí, a při té že zachováni spolu h vySáími pány stavy býti 
.). M. (!. žádali & ještě v^iekni žádají. A jsouce oni třetí po- 
slední stav, aby se mimo vyšSi a přední dva stavy tuto v ně- 
jaké odpovídání, jednání, nadto pak zavírání v náboženství 
dáti měli, to že jim učiniti nenáleží. Na to od primasa po- 
vědíno, aby se podpisovali, tak aby známi byli, kteří jsou ti. 
A když se vSickni podepsali, primas jim řekl : Co vám bu- 
ifóucné tato zpoura a neústupnost vaše přinese, to ^as ukáže. 
'• Za dva dni nebylo v sněme nic jednáno. Třetí den, když 
se páni stavové do soudní světnice seěii, od nejvyššího pana 
purg krabí promluveno, žo v velikých věcech potřebí zdra- 
vého uvážení, a za tou příčinou že J. M. O, ráčí prodlévati 
B odpovědí na tu poníženou žádost, kterou jsou páni pod obojí 
v spisu podali ; vSak že ta naděje jest, že, dá-li Pán Bůh, 
zejtřeJBÍho dne J. M. C. odpověJ svou dáti ráčí. Páni pak 
pod obojí sstoupivše se do kola, oznámili skrze pana z Stern- 
bergka, že J. M. C. z toho milostivého ohlášení poníženě 
a poddaně děkují a že s radostí té milostivé odpovědi J.M.C, 
očekávati budou. A že stavové jsouce hotovi o jiné artikule 
J. M. C. i vsi zemi potřebné se namlouvati, teď již dvě neděle 
B velikou obtížnosti svou zde se zdržují, outraty vedou, a kdyby 
86 dáleji 8 odpovědi dáním prodlévati chtělo, žeby utratíce všecko, 
neměliby odkud pomoci činiti, nýbrž opovědíce se J. M. C, 
žeby od sněmu prý odjeti musili. Kdoby potom sněmoval, ten 
aby, več se uvolí, plati), oni žeby nic dávati nechtěli. Protož 
že Žádají, aby Jich Mil. to ohlášení stavův J. M. C. oznámiti 
a za né se přimluviti ráčili, aby J. M. C odpovědí svou milo- 
stivou již dále pány stavy zdržovati neráčil. A podle toho, 
že před Jich Mil. netají, kterak páni Pražané nepřestávají 
vyslaným z mést překážky Činiti, tak že nemohou s vyĚSími 
pány stavy dle milostivé J, M. C. proposicí sněmovati; neb 
že je na rathauz staroměstský obsílají , tam zdržují. Vzláště 
staroměstský primas Heydelius že sobě to jako za sněm po- 
ložil a tvrdě k vyslaným z měst mluvil. Jak jest se pak též 
k vyšSira pánům stavflm zachoval, proto že budou Jich Mil. 
věděti, jak se k němu svým časem zachovati. Nyní že toliko 
íato Jich Mil žádají, aby se k J. M. f'. přimluviti ráčili, aby 
J. M. C. neráčil dopouštěti, třetímu stavu jakou překážku při 
tomto sněme činiti, aby měli od vyšších pánův stavův, když 
se spolu shledávati mají, rozpakováni aneb oíl nich odtrhováni 
býti. S tím svou řeč zavírajíc doložil, že páni stavové pod 
oboji pánům pod jednou vším dobrým a příjemným přátel- 
stvím a volnými službami se zakazují. Po takové řeči učinil 
dotázku na města, jest-li tomu tak, co jest cm tu na žádost jich 



W8 



prr)niluvi]. Přiznal! ae k tomu hlAsiťS, že jěet tak. Páni b kAtalidcé 
p<>d jednoa Btrany, uamluvivSe ae spolu, na to jich předneáaní 
zase tuto svou odpové^d skrze n«:jvyšiibo pana pnrgkrabi 
pražského jsou dali. žo oni od oaob svých žádné o tom védo' 
moBti nema|{, ahy jménem ,í M. C nebo skrze koho jiného 
mřstům v ' mi dvémn pány stavy vy- 

hledávání ji< ^ ^ r . ; sr; měla, jako <»ni o drbáni 

nějakého jiného snénau že nic nevédi ; ale nato se vyptati 
chtŘji. Z strany poznamenáni pak jmen vyslaných z méHt Že 
se tím nic alého neobniýšli, než toliko že J. M. C. ráčil chtíti 
jména těch vyslaných védéti, tak aby nékterf z m li .'-;nd 
a míst pražských před vyřízením tuhoto anému »» .i'li. 

Dále že od osob svých páni pod jednou z toho pj-átelského 
zakázaní , vdéčně je přijímajíce, pánlot stavám pod oboji 
přátelsky dékají a podobně též tak eo jiná zakafeují. S tím 
aněra toho dno do druhého byl odložen. 

Dále pak byvše to, jakáby se od J. M. C straně pod 
obojí odpověď dáti měla, z jistého ,1, M, C. poručeni od roa^ 
dílných J. M. t^. pánův radd a jiných osob duchovních i svět- 
ských katolických uvažováno, a někteří z nich domnívající" 
se, kdyžby toliko straně pod oboji něco snesitedlného povoleno 
bylo, že oni k tomu přistoupí a se spokojí, i radili^ aby od 
J- M. C. bylo jim za odpověď dáno, že J. M. C ráčí chtíti to, 
tu, kdež náloží, vyhledávati a příěinou toho býti, aby kněží 
pod obojí bez nějakých závazkův od pána art-ibtakupa praž- 
ského svěceni býti mohli. Itero, aby stavové pod obojí zvo- 
nění a těl mrtvých pochovávání v kostelícb katolických volné 
požívati mohli ^ aby lidé poddaní k náboženství jak pod jednou 
tak pod obojí nuceni a utiskováni nebyli. Vsak někteří páni 
katoličtí, vzlážtě ti tři, kníže z Lobkovic, hrabě Slavata, hrabě 
8 Martinic, v přímluvách svých takto pravili ; „Kdyby od J. M. C 
k tomu bylo povoleno, žeby to proti jich víře sv. katolické 
bylo. K tomu že nesmýšlejí, aby strana pod obojí na mále 
přestati chtěla, nýbrž, poněvadž jsou jíž mezi sebe také ty 
z jednoty bratrské přijali, tehdy že ti, aby své domnělé ná- 
boženství tím svobodněji provozovati mohli, budou chtíti jioá 
jeStě více sv. katolické církvi mnohem Škodlivější povoleni hledati 
i dostati, tak jakž se o nich dobře to ví, že nižádných knéží 
od pana arcibiskupa a biskupův katolických římských svěce- 
nýcn neužívají, nýbr^ že oni sobě sami mezi sebou od svých 
starSích jisté osoby za jáhny a knéiSí (dle mínění svého) ordi- 
novati dají. K tomu také, jak strana pod obojí uhlídá, Že 
J. M. C. k žádostí jejich z strany náboženství něco povolovati 
začátek učiniti ráčí, tehdy oni na tom nepřestanouce, budou 
chtíti dáJeji víoe vyhledávati^ s tim dolo^^eníni, jestliáe J.M.C. 



169 



kk |«dné véci v náboženstri proti vife a adeni eirkve avAtá 
tatolické bez védoml a dovoleni Jeho Svatosti Papežské ráíí 
loci povolovati, tehdy že i v jiných artiknlich k žádosti je- 
jich povoliti moci rá<5f. FroÓež žo jest lépěji n bezpečněji 
ined 8 počátku té neslušné žádosti jich Bvétle odepříti a jim 
)roti víře svaté katolické k ničemuž nepovolovati. Pokudž 
jy ae pak co zdálo, žebv se beze škody svaté víry katolické 
kbovoliti mohlo, tehdy aby to J. M. O, pro lopSí bezpečnost 
»tv?domi svého ráčil nejprve Jeho Svatosti Papežské v zna- 
lost uvésti a tak s jistým vědomím a povolením Jeho Svatosti 
to Hdití a konati," Ale vidélo se jiným katolickým vždy něco 
Itraně pod obojí povoliti ; ,nebo, prý, jestliže se jim dokonce 
í)iic nepovolí, že oni nebudou chtíti k dálícímu uvažování pro» 
íosici J. M. C. snSmovní přistoupiti, a tím spůsobem ten sněm 
irflchodu svého míti nebude, 8 tím přitom doložením, kterak 
v království nemálo přikladft jest, že mnohá jodnání o nábo- 
ženství na snémích se držívala, i v mnohých artikulích bez 
lotazování se teprve nato ven z království českého zavírána 
)ývala. Ano i toho nacházejí se příkladové, že předešli arci- 
jiskupové, zvláště arcibiskup Antonius a arcibiskup Martinua, 
jsoby z dolejší konsistoře pražské na kněžstvo světili, kte- 
^chžto knězi strana pod obojí užívala, a oni jim velebnou 
rátost oltářní pod obojí podávali, též mrtvá těla osob pod 
ibojf v katolických kostelich bez rozmýšlení pochována bývala, 
lakož beztoho zřízením zemským to zamezeno jest, aby jednA 
itrana druhou nebaněla a neutiskovala, ani k náboženství 
Évému nenutila.* Proti tomu pak výše jmenovaní tri páni 
|4tatoličtí při předeSlém zdání svém zouplna jsou toho véelio 
sanechávali, a tím doložením, ,,že oni, jsouce tak u vire svaté 
tatolické vyučeni, pevně za to drží, že jim, osobám svát- 
rým, v duchovních věcech (které hrubé nediitklivé jsou) bez 
rědomosti a víile správcův duchovních, nadto pak ve věcech 
íry de dotýkajících též obvzláátního Jeho Svatosti Papežské 
iřéuomf a dovolení, dokonce nic nařizovati, měniti, aniž se oá- 
coliv toho v jaké jednání dávati nepřísluší a nenáleží. A ač- 
toliv předešlí páni nrcibiskupové knéží světili, kteří potom 
lo konsistoře se dostávali n velebnou svátost oltářni pod obojí 
Dodávali : vSak nyní že ee to nachází, že ti knězi, což při 
#vém na kněžstvo svěcení dobrovolnými přísahami ao zavázali, 
to neplní a nedrží, nýbrž svévolně se Žení a v mnohých arti- 
kulích víry od učení církve svaté katolické odstupují, a v žádném 
íosiušenství pánův arcibiskTipftv býti nechtějí a nezůstávají. 
'Jicfi že nikdá páni arcibiskupovťf žádné osoby na kněžstvo bez 
.•přísah a závazkOv obyčejných k témuž kněžstvu příslušejících 
Tiesvétili, aniž jinak je světiti a knéžimi pod obojí jmenovati 



tieinohoii ; nr^^ toliko to dovoleni nňkterým knřžini, vSak kutoip 
ckým, od 8ebe avéceným, d<» vrtle své dávali, aby oni lidera »vét* 
ským k poslaáenství církve Avaté katolicko Hrnské ve vdem se 
přiznávajícím, dle obvzláštniho Jeho Svatosti Papežské na jistý 
iipi!ÍBob a 8 jistými výminkami, jakž Hkají, oaeteris paribus ot ser- 
vatis servandis, vzláštč pak po vykonané skrouíené zpovédi nvaté, 
velebnou svátost >ilu^řní pod oboji podávalL Clo se sv&domi 
dotýče, neehtélby dáti sobf^ pan arcibiskup vykazovati, ani 
na nulostivé J, M, C. vyhledáváni k tomu, coby »e mu proti 
vira a nráíSce svédomi jeho býti zdálo, přistoupiti. Proto;S 
sluSnA se takf'^ jak J. M. C, králi a pánn svórou nejmilosti* 
véjšimu íkterýž stavy a poddané své, od Pána Bolm sobe 
k nprávé dané a svéfené, k dobrému vésti a od zlého odvo> 
Eovati povinen býti ráí5í) - když J. M. (^'. k takovým proti pravé 
Mvaté Bamospasitedlné katolické víře a proti královské pHft*£0 
i povinnosti J. M. C ho vztahujicira, na urážiku dobrého svě- 
domí svého i na vóčné zavedeni a zatraceni jich stavů v ne- 
katolických vlastních duši, velice škodlivým žádostem povoliti 
moci neráéi, — tak i jim třem nadepsaným pánům, že k nim 
podobně též proti svědomím svým raditi ncraohoii, od žádného 
se za zlé míti netnňia a nemá ; nýbrž raději strana pod oboji 
měla by aluSně do sebe lépe vjlti, i takových nemožných věci 
od .1. M. O. nijakž nežádati." A tak nemohfio se tiž nejvySŠi 
ouředníci a soudcové zemští všiekni spolu na něčem jistém 
jednomyslně snésti, bylo tak naposledy zůstáno, abyseJ.M. Q.. 
táž oboje rozdílná zdáni jedněch i druhých k dalSÍ J. M. C. 
resolucí ponížené pf-odnesly. — Mezi tím Jeho Mil. kníž. pan 
Karel z Lambergka, arcibiskup pražský, poslal nejvyšším 
pánům ouřednikům a soudcům zemským cedulku aneb uio- 
raoriál, v němž patrně to ukázal, že ti artikulové, o které tak 
tehdáž spor byl, proti víře katolické, písmem svatým a du- 
chovním právem a kanóny zapověděni jsou; pročež že k nim 
bez dovolení Jeho .Svatosti Papežské nijakž od J.'M. C. povoleno, 
ani od pánůvradd J.M.O. k nim razeno býti nemůže. Pakliby 
od koho něco toho povoleno aneb k tomu razeno bylo, tehdy 
tt s otcovskou výstrahou zjevně protestinijo, že každý proto 
'do těžké exkomunikací nebožto klatby, duchovním právem 
vyměřené, upadne. — Po přečtení toho uiemoriálu neb připo- 
menutí sešli ae katoličtí z jistého J. M. C. poručení v domě 
J. Mil. pana arcibiskupa, kdežto někteí'i páni praeláti a ka- 
novnici hlavního kostela sv. Víta na bradě pražském a někteří 
patres ordinis praemonstratensis z kláštera strahovského pří- 
tomni byli. Pan arcibiskup přednái^el, „ia na dokázání své 
věrné otcovské péěe a upřímné pastýřské starosti , kterou 
■ i> království ěeskó má, tak aby v něm žádného zmenšeni 



2m 



jn Tire 8vat^. kAtu1ielc<^ se nedalo a nic nového, prvé nebývalého, 
[ikodného dopou»téno nebylo, k .1. M. C. skrze ponižený nie- 
r^oriá) se ohláaiti chtiti ráči, žádajíce také je, aby oni tolikéž 
Mpolu 8 ním při J. M. C. ochrany pravého náboženství svého 
llipřininé a poníženě vyhledávali. A ie velikou lítost nad tím 
[jKiá, kterak ssa jeho arcibiskupského otifadu takové nedoroz- 
[nniéní a roztržitosti mezi stavy království českého z strany 
[náboženství povstaly. Nicméně že on jako věrný pastýř a 
I milovník téhož království chce rád až do vylití krve a vyna- 
floženi hrdla svého při obha,jováuí katolického náboženství 
Jv témž království stále setrvati, té nadSje jsouce, že J. M. C, 
[Jakožto král a pán jich, neráči je opustiti, nýbrž strané pod 
])obojí na takové jich neslušné vyhledáváni náležitou odpověď 
resoluci svou dáti ráěí." Jakáby pak táž od J. M. C straně pod 
íbojí odpověfF dána býti měla, bylo to v spis uvedeno a J. M. C 
milostivé resolucí předneseno. A poněvadž vždy o ten 
[jívrchu psaný spor páni katoličtí sneseni jsou nebyli, vidělo 
le J. M. C, aby ty artikule, o které mezi nimi na odporu 
>ylo, v té J, M. C. resolucí dokonce vypuátěny byly. A ač- 
iolív od těch jiných pánftv katolických, kteří toho zdáni byli, 
aby se předce straně pod obojí k některým artikulům povolilo, 
k persuadirování toho J. M. C. vždy tim dotahováno býti 
chtělo, jestliže ti artikulové docela vypuStěni budou, že tím 
sobě j. M. C. velmi zlý sněm spůsobiti ráčí (neb strana pod 
obojí, když jim v žádostech jich docela nic povoleno nebude, 
■8 tim hrubě zle spokojena bude) : J. M. C ráčil sobě to zdání 
'nadepsaných tří pánův milostivě oblíbiti, aby straně pod obojí 
v náboženství na ujmu svaté viry katolické nic povoleno 
nebylo. I byvSe tehdy odpověď sepsána, bylo od J. M, C. 
straně pod obojí vzkázáno, aby v jistém počtu z prostředku 
svého k audiencí najíti se dali. Kteříž jmenujíce 12 osob 
z stavu panského, tolik z rytířstva a 6 z měst, k audienci 
přišli. J. M. C žádných nejvySšich pánův ouředníkův zem- 
ských království českého (mimo saméno nejvyššího pana kan- 
cléře téhož království, který tulmačil), aby při odpovědi dání 
tu pHtomni byli, k sobě povolati neráčil. Ráčil tehdy .T. M. C. 
tu odpověď svou jim podati a vedle toho se dotazovati, zdaliž 
tu mezi těmi vyslanými který z jednoty bratrské, boleslavské 
nebo pikhartské přítomný se nachází, poněvadž J. M. C, ne 
ráčí smýšleti, aby strana pod oboji toho při J. M. C, aby těm 
z jednoty bratrské domnělé náboženství jích dovoleno býti 
mělo, vyhledávati chtěla. Pan Štefan Jiři z Šternbergka 
dal za odpověď, Že on náboženství křesťanského pod oboji 
vždycky byl a zůstává, bratřími boleslavskými nikdá se ne- 
opravoval, o jiných tu přítomných že téŽ podobně tak sniýlll. 



»>2 



Jiní tnlčfca k toina nic n«lHkftli, jcítn byln ťn nakolik osoh, 
o kterých aa vědřlo, *e jsou z t<* jftdnoty bratrBkó, Proíei 
vczmoiice od J. M. C týž pan k Šternborgka tu odpoví5(í, oznámily 
*e ji fhtéjf apečetiti a na zejtfi vétSímu po6tu pánův staviW 
pod oboji prednpsti. Vyjdouce od J. M. ('. ven, hned v ritler- 
átiiben tuž ndpověrf bez přečtení mezi eebou spotfctílí a za 
týtai panem z títernbergkn /„infclinli KtPir'/!,, (hIii.-ivhiIí tnnfA 
jest výpis: 

1 ■ 

Odpovóit;J^iif..,(li,iitrAU&.po4' oboji v, t*ři4ioé náboft«i 
ft t v 1 d ft n á, 

J. M. C. ITIjerík}- H Český kríl, pán dAí uejmilontivéjSí, rářil jest pC_ 
nijtené žAdosfj, Vteroož jaon na .7. M. C. sí.ivové pod ňbojí Apísiihr r>Tníf- 
TBKJíeí o gn^nin [lojminnllm, kturfi .IržAn byl na hrřidt' pražikřn ^^1 

♦ pniiilřlí po neděli Fxandi » í.Hvtfn fěhcž lét* v pAtalc pi^ ?■< 

' ló, atrAQ} Vfeoesli » o to tiytii o I 

-I liiiiv-iiíni f'ii; ■..'' vyrozuměti, a toho loj 

r , n« ť> jim tuto milostivou odpíivřj dAvjiti r;'i »t 

P' .1 nvťlio Sfastného krslnváni » panoval o t" u ' 

■^ou liiilojítivoii a ůtcovsfcoii péíi » rtJiroRt míti ráíil, aby ataíové králoíatfi 
tobotQ, vérai .1. M. C. poddáni , jitkA pod jednou tak pod nboji 8p&»oboQ 
přijiniyld, vidycky pod opHíTwnníni •!. M. C. milosti. ým sami mozi 
'Aebou vé vfif tásct' Íiřo)|ťátiákě, jedni druhých uetnpíce, zislAvali iníhli 
'9ált«fi' pak tím J. M. C. dobře bezpeíín hýti tňči, že žftdoý z starň* 
tltiáísvtM, tohoto pod oboji přijiDiAjíotoii sobS toho v- skatkn stižiti aemfiže, 
ji^r F M '■ ''imii idimo náležitost v náboíeoitvi JAkon nejnienÉI pře- 
V koum jiuťiina to čijiiti rtopuntiti ráiJil, jftkož laké i nyní 

:i ,,. I žÁAnéhr, jiného úmyslu n luilostivé vňlo býti aorACi^ 

iii*žli tnk inilosiiv/', strany pod jednoa ji pod "bojí spřisobou přijiinající 
Xéoii, spfisobfr bér, přeruieiij a prékiiiky vjelij&ké e.icliiivxti, oelirAcíti 
pždjcky miioetivé opntrovAti. Poněvadž pak předešlé t^tarob} 

výpovědi ftnémovni, starobylf, ahv»litebnt a líbezni iňdové ;i , ' ■ 
jhúto krjilovstvi 1 ntvTíené avyklosti, cedule fe7-Ané, smlouvy a maolíA sue 
řnl K mvření stavftv, na kterét se í sřízeni zemské vztahnjť, to patrnř » 
iřetedltié tymĚruji, io irimo nAbofenstTÍ starobylé v tornto králorani v 
lé pod obojí a pod jednou pHjímajicích žádné jiné nové přijímáno a !<■ \ ' 

30 býti neniá; a wlavné paměti předkové .J. M. císařové HoiBti a kraiovp 

sSti, JHko tak^ .ilavué a a váté pamŠ^tieisar Ferdiiiaiid a císař Maxi aiiliaii, paa 

tec J. M. G. npjmiIpjSí, naposledy í sáni .1. M. C. ráčili jsou i-> vše miloí- 

tirě přísahami srvnii stvrditi, i tál<é otavové kráiorství tohoto jfou J. M.Ch 

J*kožto králi českému pánu svému též pH--''!" ■ -výnii v ť-.rry cj »»vň»«li: 

té příéinj J. M. C. iieríči raoci s di^l' mim svýii 

Ělili, uežli tnbn všeho tak při týchž stár* L _, působleb, - 

lenich, smlouvách, cediileth řeřaných, ▼ ztitení íémskéra a priaoue své 
raný náboiSenatvi pod jednou a pod obojí apAsobou KŮstavovati, vEláěté po- 
SvadŽ .1. M. C. tomu dobře roamnéti rádi, žeby jiným spflHoheni meti stavy 
ráloystrí tohoto pod oboji i pod jednou spůsobou prijítuajíoíij.i, kdjbv a ta- 
kového starobYtého a starožitného sjednocení sjíti mĚlo, žádcého jistřhó, 
íapeíného a stálého srovnání sase !•« utáti neronjitn, a dobře se státi né- 
' '. A také J. M. C. neráfi fé i " ' nadéje * stavftjň krAJovPtvi to- 

3k>, věrným s miíým poddaným ^ aby od .). M. C, krále * pána 

iivého :t-!- ítivéjSiho, co tol«o pikovíuio i;ádati ■< ' i ■ •; měli, ooiby 
I Mřobu Jakou ouráíkii a ouh'inu na sv. -ti .f. M. C. 

'íebon )^ii;i.»,eíi iu*k> aiieho mohlo. Také J. M. c. ík.. .i.iiu.iivé na tom 



sns 



býti, iohft triy kdei náleXi vybledivAti a k tomu vfeliktsrak m vXf piliiostf 
véati, aby lUvové království tohoto pod oboji pJHjimajioi svonéni a tnitvých 
těl svých pochovávání v kostelich jich a obvtláště tu , kde nějaké aadání 
mají, volně požívati mohli. Nic rnínfe také aby od arcibiskupa pražskéTio 
knýií utranS pod obojí píijimajíci svěceni byli, tak aby strana pod obojí v 
kněistvu pořádTiéoi a t náboženství vyaienétn n hodném ládačho nedostatku 
nemĎla. Co se p&k těch, ktaříi ae a jednoty bratrské jmenují, dotýéc, po- 
něvadž náboženství jich po roali^ných o tiiŽ věc jednáních z bedlivého uvá- 
lení mnohými vySlými mandáty, výpovřdmi královskými a snSmovnínií sne- 
líeními vSech tří stavflv od starodávna v království tomto dokonce zapově- 
děno jeat: toho se od J. M. C přitom a při předeSlých resoluoích Jich Bíti 
císařův římských a král&v českých, též J. M. C. nynějfiiho krále a pána 
naieho íůstav^ye, s tímto však při tom doložením, jestliže by který z nich 
od takoví jich nikd.-i v království tomto nepřijaté a ueschváleué víry a iiá- 
boíenství odstoupiti h k iiábožonctTl bnďto a strany pod jednou neb pod 
oboji pfijímajioích přistoupiti rhtěli, aby to voluí uiíiniti mohli , vlak aby 
do těch postranných mist, kteréž se sborové jmenuji, více uechodili a toho 
nábožeustvi pokoutně nebo zjevně žádným vymydleným spůsobem neužívali 
a neprovozovali, nýbrž do kostelftv pořádných choditi, správci duchovními pod 
jednon nebo pod obojí spflsobou se říditi a spravovati povinni byli a tak ve vSech 
■dobrých pořadích pří správč a nábožonství spolu n jinými pod jednou neb 
pod oboji se srovaaLi. J. M. C. víem třera stavům, věrným « milým pod- 
daným svým, jak pod jednou tak pod obojí apůsobou přijímajícím jak jest 
vždyckny býti ráčil, tak i na potomiié Jasy vil milostí císařskou a kráJJav- 
skoQ nakloněný býti a ve víech nastalých potřebách je sobě k milostivé a 
otcovské ochraně poroučeny míti ráSI. — 

Na zejtří strana pod oboji do zeleného pokoje spolu se 
'eesla, a dotčený pan z Sternbergka k jiným toto promluvil: 
„Ačkoliv by túž odpověď od J. M. C. danou hned přečísti sobě 
dáti mohli, však že jeat pokoj malý, a mnozí by tam vstoupiti 
a té odpovědi alyScti nemohli \ protož aby žádali nejvyšSího 
pana purgkrabí pražského, aby v aoudné avčtnici, v místě pro- 
strannějším, túž odpověď sobe přečísti dáti mohli." I bylo 
k tomu dovoleno, vzlásté ponSvadž se paničtí nacházely, že 
léta 1575. v takových příčinách podobně se též dalo. A tak elrana 
pod oboji velikým houfem do soudní světnice se sesli, že 
nemnoho místa tam prázdného bylo. A když se pospokojili, 
činil relací pan z Sternbergka, co jest J. M. C. při od 
vedení jim té odpovSdi sám k nim promluviti ráčil. Tu pak 
odpově(^ deklamatoru českému na kathedře hlasitě přečísti dali. 
Nato vyslaní z kraje loketského straně pod obojí tuto žádost 
svou přednesli, že jsou stav panský a rytířský z kraje loket- 
ského na milostivé poručení J. M. C. pána svého nejmilosti- 
vějšího, z měst pak skrze obvzláetní vyslané své do Prahy 
se najíti dali a tomu vyrozuměli, kterak páni stavové králov- 
ství českého poddané a poníženě toho při J. M. C. vyhledá- 
vají, aby J. M. C jim religii neboližto náboženství jich svď- 
^bodně propustiti a konfessí jejich do deek zemských vložiti 
milostivě poroučeti ráčil. A jsouce kraj loketský taKé vtělený 
'ond k království českému přináležející, že zato žádají, aby je 



k 



i 



304 



též takových milostí ciftaTských « královských ou^astné aSiníl 
ráčili. — Po nich vstoupili vyslaní z hrabství klackého, ozni 
mujice o svých pfikoHch, která se jím (prý) v náboženat 
od JesuTÍt&v činí, žádajíce, aby je stavové pod oboji tat 
k sobě pHpustiti řádili. Po přečteni toho všeho a po vystoc 
pěni zase vyslaných z kraje loketského i z hrabství klaokéln 
nadepsaný pan z Sternbergka učinil zmínku, že J. 3Í. 
při audienci ráčil se dotazovati, jestli mezi nimi který Pikt 
A nejvyšší pan kancléř, tulmačíce, že jest v jazyku českéi 
tato slova přidal „anebo z jednoty bratrské a boleslavské'*' 
však on pan z iStembergka vysoce se Pána Boha dokláds 
že jest toho přídavku od J. M. Cské mluviti neslyšel. A jii 
kteří B nim vyslaní byli, tolikéž to tak dotvrzovali. Ti pi 
z jednoty bratrské teprve se tu ohlašovali, že zachovej Pá| 
pBuh, aby kdo z nich měl Pikhartem býti, a za tou příčino^ 
ie jest se žádný z nich před J. M. Cskou neozval. Dál 
Bnesli se natom^ poněvadž odpověd J. M. O. potřebuje bedl 
vého uvážení, aby páni stavové pod obojí tím lepši znám< 
o ní míti mohli, nařídili Šest osob, kteřiby do zeleného pokoj 
šli a tam ji diktovali. Tu kdo bude chtíti, aby ji sobě pf 
psal, a zatím aby pomyslil, a má-li jaké staré paméti, 
shledal a ráno se k tomu přimlouval. Potomně volili mezi 
sebou 91 osob, totiž 38 osob z stavu panského, 33 z rytířství 
a 25 osob z měst, ty aby na odpověrf od J. M. Cské jit 
danou zase odpověd neb repliku svou spisovaly. I také s\ 
ty jisté osoby v témž počtu obsažené před zavřením toh^ 
sněmu z Prahy odjížděti nemohly, Itero všickni spolu hrul 
se zavázali, cožkoliv tak mezi nimi při tom sněme jednáno 
'ivažováno bude, aby to vae při nich v tejnosti zůstávalc 
'i tím se zaklínáním, pokudžby kdo z nich co toho pronea 
aby Pán Bůh na něho dopustil, aby mu půl jazyka upadla 
aneb do tejlu obráceno bylo. — Ty tehdy volené osoby, kdyi 
jsou se na druhý den do soudné světnice spolu sešly a t<] 
jakáby replika J. M. Cské dána býti měla, uvažovaly, jakj 
jest na ten artikul z strany Bratři boleslavských přišlo, ť 
pan z Sternbergka chtěl, aby ti, kteří z té jednoty jsoi 
vystoupili ; neb že on s jinými pány pod obojí ten samc 
jediný artikul chce uvažovati, kteréhož oni přítomni býti nť 
inohúu. A chtěji-li k nim přistoupiti, konsistořskými kněžna 
86 říditi, do kostelův jich choditi a s nimi se v té konfesr 
doské srovnávati, v tom aby se zjevně pronesli, tak aby oi 
věděli, jak je podle sebe zastávati. Proti té řeči Václaj 
UBudovec z jednoty bratrské hned se ohlásil, že se tora4 
diví, kterak se k nim ta řeč mimo všecku naději a očekával 



jích děje, ješto že oni, kteří se z jednoty bratrské ixxu 



menut 



již dávno s Jich Mstmi sjednoceni jsou, k též konfessí české 
se přiznávali a jeltě přiznávají, 8 Jich Mstroi za jedno atáli 
a stoji; i dále vémě státi chtéjí, a žeby jim to hrubě za stižné 
býti mnsilo, kdyby o to nyríi teprva zase mezi nimi nové 
různice povstati chtéla. Protož že všickni za to Jich Milosti 
snažně prosí, aby jim vystupovati poroučeti a tudy je v po- 
směch protivníkův jich ijvozovati neráčili, než aby přímluvy 
vĎech pořád slyšány byly. Tu opět pan z Šternbergka 
vstal z místa svého, řkouce: „Poněvadž oni vy«toapiti nechtějí, 
že sám pryó půjde." Vlak předce ho tam pozdrželi, až se 
drobet v mysli své upokojil. Nicméně on nedal se žádnému 
dále přimlouvati, než vždy chtěl, aby oni ven vystoupili, a 
toho, co páni pod oboji jednati budou, přítomni nebyli a ne- 
doslýchali. Nebo že aékoliv předešle 1575. léta oni (prý) k té 
koníessí české byli poněkud přistoupili, však po tak již dáv- 
ním čase a velké lidí na světě proměně jsou to nyní ještě 
neučinili ; protož aby se o to poradili a chtějí-li k nim beze 
všech výminek přistoupiti, jim to v spisu podali. Tu opět 
B u d o v e c mluvil, že mimo oustní Jich přiznání není žádného 
spisu potřebí ; nebo že se ještě jednou onlaěujf, že b Jich Mil. 
ve všech artikulích víry v té konfessl obsažených se snášejí. 
A když to Pán Bůh dáti ráČí, že konsistoř pánům stavům 
v moc jich přijde a kněžstvo podle též koníessí řízeno bude, 
tehdy že chtějí oni i s kněžstvem svým pod správu konsistoře 
jejich přistoupiti, a všecko to, jak se dále snesou, věrně pod- 
stupovati jsou hotovi. 

S tím ten den byl stráven, a nic dáleji jednáno nebylo* 
Následujícího dne sešli se zase ty volené osoby k uvažo- 
váni, do soudné světnice. Pan z títernbergka učinil pro- 
mluvení : „Jaké jest j minulého dne společné sneseni se stalo, 
to nepochybně že pamatují. 1 poněvadž J. M. O; ráčil těm, 
kteříž se z jednoty bratrské jmenují, to na vůli dáti, aby 
přistoupili k straně pod jednou neb pod obojí : protož chtějí-li 
k nim přistoapiti a na jaký spůsob, to aby v spisu podali ; 
tak aby to uvážiti a s nimi v dokonalou svornost vjíti mohli." 
K tomu Budovec na místě jiných z té jednoty bratrské 
promluvil : ,Že takovou sobě od Jich Mstí podávanou cesttt 
k svornosti rádi přijímají, a za to Jich Mstí žádají, aby ráčili 
jak sebe tak i je opatrovati. Poněvadž povolení J, M. C, 
aby k straně pod obojí přistoupili, toliko na ty, ktoí'iby se 
kněžími od arcibiskupa svěcenými spravovali, se vztahuje, — 
nebo jest J. M. C. již prvé nejednou mnohými poručeními 
svými v tom se pronésti ráčil , že augšburgské konfessi 
povoliti a knězi vedle též koníessí řízených trpěti chtíti ne- 
ráči, jakož pak někteří již toho pocítili, — protož ie oni 




k tomu pT-istoiipíti, koSíimi po<l oboj/ od kMoliokých biskupfiv 
avécenými Hdili ta nemohou. Neit í.e Sich AJsli zaUj žádaji, uhy 
r4<iili jitn nějaký prontředek ukázati, coby boz úiazu avédomí 
avého učiniti mohli ; oni že Hobé řádí chtéji dáti raditi, a že 
JBou chtélí néco k tomu sepsati. Ale poněvadž prvó látaIĎ7ó. 
MJedDoceni se Htalo a Jich Msti páni stavové jsou i nyní to 
před J. M. (j. vyanaii, že se s Jich Mstmi ve v^ech podatat- 
oýcb artikulích srovnávají, protož že to uznávají ta, darebni 
?ác býti, jakoby se nyní teprva spolčovati chtéli. Nio méně 
že majíc néco toho sepsaného, ráúi-ii chtíti J. M. do toho po- 
tdédnouti, ted jim to podávají.' Kterýžtu spis když od sebe 
odevzdali, pan Stei^an z Óternbergka, odstoupivše na 
stranu, počal čísti ; i uznávaje při sobe pHliš placné jejich 
pfedscvzeti býlí, a že .i. M. C tím ní kterakž spokojen býti 
neráčí, vxlálté že onehda od J. M. C. někteří dotazováni byli, 
edalížby tu kdo Pikhartom nebo Bratrem boleslavským byl, 
na to ie JHOU nic neodpovědéli , nyní pak žeby se netoliko 
k té jednoté bratrské niásiti , ale i nékterých obvzláátoostj 
jmíti a užívati chtéli. — Natom se potom snesli, aby na přede- 
Aou konfessí .1. M. slavné paměti císaři Maxmiliánovi po* 
danou nastoupili, a vedle toho téch z jednoty bratrské napo* 
menuli, že jest jim na to mysliti, kdyby je jako pod stínem 
svým přikrývati chtéli, aby sobe třebas váech J.M.C, námluv 
ueKkazili. Chtějí li Bratří k uim přistoupiti, tehdy aby to 
učinili, váak bez výminek a vzláďtností všelijakých, a tu ae 
snesli a sepsali, na jakýby spůsob Bratří boleilavské k aobé 
přijíti chtéli. A povolavše je mezi sebe, dali ten spis čistí. 

Bratří na sobě ukázali, že nejsou tím spokojeni. I vy- 
stoupivše z lavic na stranu, dlouho ve Hpolek rokovali, a isa8« 
mezi pány pod obojí přiňedSe, Jeden a méSťanův staromčst* 
ských prokurátor ncbuližto řečník Adam Linhart z Neyen* 
bergku z jednoty bratrské od nich mluvil: „Že páni, rytířstvo 
a roéáfané z jednoty bratrské ráčili míti spÍH od Jich Msti 
sobd podaný v svém uvážení, a předně o tom sobě jPána 
Buoha za svědka berouce, že všecku mysl a srdce k lásce, 
Bvomosti nachýlenu mají, a kdyby neměli velikého rozmýšlení, 
žeby nechtěli od rady Jich Mstí daleko odstupovati. Ale jaké 
m«,jí toho znamenité příčiny, žádají, aby byli vyalysáni. Že 
to t^epsáuí pánův stavův pod obojí začíná se dokonce na od- 
povědi a dovoleni J, M. C, cJttéjí-ii k kteri straně přistoupiti, 
ježto J. M. O. v své odpovědi a začátku toho artikule, kde 
ae Bratří dotýče, ráčí učení jejich za bludné, neschválené, 
nepřijaté, nýbrž mnohými sněmy, výpovědmi a mandáty 
královskými zapověděno pokládati. I kdyby oni vedle zdáni 
,J4^i JístÁ tak, učiniti,.4k k Jich Matem pod oboji Q>ni. teprvt 



sos 



I 



I 



I 



přistoupiti chtěli, tehdyby jíž na sebe tu potupu sami uvedli. 
Ji.\e oni že jsou takového bludného učeni mezi sebou nikdy 
nevedli, a na ne že nikdy ;>.ádnýuh bludův ukázáno není, 
fí nikda alyšáíii o to nebyli ; než. učeni jejich jaké jest a bylo^ 
to konťessi a jich se k též koniesHÍ přiznáni .). M. 0> podané 
ukasuje; jakož pak Jich Msti pini stavové podobojí léta 1575. 
fi^ snémé i^bromáždění to jsou zjevné ráčili vyznati, že se 
Bratí*! b ninti ve váecb podstatných artikuHch srovnav aji, a 
pojminulého sněmu páni stavové pod oboji s nimi, firatřími, i 
společné se k též koutessi přiznávali, a přitom předešlém 
arovnáni zůstaveni býti žádali. A jaké jest se toho času léta 
J575. srovnání stalo, to že jest doore paměti pan Hasenštejn- 
aký, toho času nejv. komorník království Českého, eára svou 
vlastni rukou podepsal, a to io ješté mají a hned ukázati 
mohou. Pročež ie jest jim i Jich Mstem na to mysliti po- 
třebí, aby takové potupy a těch mandátův na sebe nepotaho- 
váli. A když raci od nich chtíti míti přiznání, aby se kněžími 
konsistořskými spravovali, an je^t^ sami neráčí věděti, jak 
J. M. C. žádost Jich Mstí naplniti ráčí, mají-li kněží vedle té 
konťcssi isřízeni býti, a jestližeby Jich Msti ráčili chtíti nimi 
se spravovati a říditi^ an nevédí, jací budou: toho že oni učiniti 
nemohou. Ale když Pán Bůh dá, aby konsistoř podle této 
oonfessí ae obnovila, a vyroenméjíc, jaké knéžstvo bude, že 
potom nato dají přátelskou odpově*£. Protož že žádají, aby od 
nich proti svědomí jejich takových závaakúv žádati neráčili.*^ 
Pan z ^ternbergka od pánův pod obují odpovédél, že oni 
od náboženství jejich je utiskovati, ani k nim přistoupiti ne- 
míní. Chtějí- li Jia svém státi, že mohou od J. M. C. sobó po- 
tvrzení žádati ; oni také ehtéjí sami svou véc ťedrovati. Tu 
Budovec doložil: ,„Kdyby pak jinjíča býti mohlo a Jich Msti 
je od sebe odlučovali, aneb na ué ty mandáty potahovali, že 
chtějí raději svá hi^dla vynaložiti a všeliká protivenství snášeti, 
upžli od avýeh kněží a náboženství svéiin upustiti."' 
il'>i, Po takovém promluvení poodstoupili za«e na stranu, i ěli 
mezi ně někteří páni pod oboji, lutheranakého učení a nábu- 
žonství se přídniejíci, niCKÍ nimiž byl také hrabě z Tur nu, 
a jim přednášel, že tomu dobře rozumějí, kterak v té resolucí 
J. M. G, ani oni, kteří se butf k té české konťcssi neb augsbur- 
ské přiznávají, za pravé pod obojí, na kteréžby se povinnost 
J< M. C, práva a zřízení zemská vztahovala, držáni nejsou, 
než. toliko že se za pod obojí drží ti, ktenž se kompaktáty a 
konsistoří dolejeí arcibÍBkupství pražského spravují, a to že 
jest v té resolucí toliko proto odluženo, aby jak oni konfea- 
sionistc tak i z jednoty bratrské nic neobdrželi, ukazujíc toho 
jíst^.přičiny, jak jeat. veliká ,po£reba> aby oni Téiokni Bgoiu 




'4 

É 



^U ▼ náboženství sjednocení, a k torna pHjíti nedaT], aby 
^níytlí roadvojiti měly. Potom ti z jednoty bratrské, stoupivše 
inn, nevycházejíce vSak z soudné světnice, mezi sel 
^« to dostatečné promlouvali. A přistoupivše zase, od osob svýc 
)i na miste jin5'ch všech nepřítomných skrze Budovce odpově^^ 
^ dali : Že ovšem i oni také to poznávají, kterak jest toho velik^H 
>otřeba, aby se tu mezi nimi nějakého rozdvojení nestali^^ 
^kteréhožto žeby i oni neradi příčinou byli aneb býti chtěli- 
tjíýbrž hotovi jsouce pro spomožení tomu Jich Mstí jedt 
ivéechno to, což s dobrým svédomim učiniti mohou, rádi 
tuti, v té naději postaveni jsouce, že také k tomu, cožby protT 
«vědomi jich bylo, nuceni nebudou. Předně pak co se prvního 
artikule, to jest víry sv. křesťanské v též konfeesi české 
sazené dotýče, k té že se oni věrně přiznávají. Protož 
^jak předkové jejich tak i oni sami jsou to učení boží v jednotě 
'evé měli a až posavad mají. -Jakož jak i kněží a spri 
cové jejich duchovní, což všem vůbec vědomo jest, při 
sněmu 157Ď tuto konfessí spisovati pomáhali, a jiné netol 
[4ehdáž, ale í ted nedávno pojminulého Času, davše je zno^ 
když se jiných exemplářů nedostávalo, v impreseí své vy- 
' tisknuti, svou předmluvou schválili. A ačkoliv jsou Bratří již 
>|>rvé před sněmem léta 1575. dávno svou vzláštni konfessf 
^měli, kteráž potom také nejednou k obnovení svému přiíla, 
^A tak na onen čas z té konfessí jedna česká a druhá německá 
^přednášeny byly, z nichž ačkoliv každá jinším pořádkem nežli 
drahá sepsána byly, však v pravém smyslu sobě odporné ne- 
byly a nejsou, protože jsou konfessí jich bratrskou slavní 
učení v evangelitských církvích, jako doktor Martin Luther, 
^Filip Melanchthon, Martin Peczer, Wolfgangus Wergerius, theo- 
logové wirtembergšti, ,též Joachimus f'amerariu8 a jiní velice 
schválili, jakž to psaními těch slavných mužův ukázati se může. 
Čehož jsou také vsickni tři stavové před císařem Maximilianem 
svým svědectvím potvrdili, a to zjevně v předmluvě své 
konfessí doložili, že se Bratří u vyznání víry .í, M. C. od m« 
podaném ve všech podstatných artikulích s nimi a s 
kontesBÍ českou srovnávají. A poněvadž jsou se již prvé tak 
rjevné k sobě přiznali a jedni druhým dobré svědectví 
že v těch obouch konfessich jediná a táž boží pravda j< 
protož , aby příčinou jich , Bratří , žádného rozdvojení se 
nestalo, že oni také s dobrým svědomím tuto konfessí 
éeskou přijímají, a podle ní se vSemi stavy tohoto království, 
k též konfessí se přiznávajícími, za jedno býti chtějí a jsou. 
Vlak což se kněžstva jejich, kázně a řádu církevního, kterýi^ 
oni již z milosti boží od dávných let slušně mezi sebou mí 
dotýče, od toho (nevědouce ještě, když konsistoř od J. M. 



é t^ 
tak 

jescpq 



BtAvdm v moc dána 1>nde, jakým kněsSatvem a kterými oao- 
bami z kněžstva bude obnovena) že jim upouštěti raožnó nenf, 
sebe a kněžstvo své kněžstvu jinému a to snad tomu, kteréž samo 
uikda v řádu a poslulonství náležitém nestálo a státi se nena- 
učilo, v moc, řízení a opatrováni uvozovati nemohou. Kteréžto 
věci, poněvadž vlastně k rádu církevnímu a dobrému jeho 
nařízeni a ostříhání náležejí, a oni již prvé dobrý řád mezi 
sebou raají , přitom že žádají zůstaveni býti. Jestliže pak 
v budoucích Čaafch to poznají, že to kněžstvo, kterýmž kon- 
sistoř od stavúv obnovena býti má, tak se v dobrém řádu a 
poslušenství podl*^ pří kladli v první církve apoštolské chovati 
a státi bude : tu vidouce jedni na druhých dobrý příklad, 
Že budou raoci i v těch věcech den ode dne blíže se jednotiti, 
poněvadž rovný k rovnému snadno přistoupiti může, s tím 
přitom ohlášením, poněvadž sjednoceni záleží u víře, a to se 
)iž stalo, jestliže páni stavové to chtějí od nich přijíti a toli- 
kéž kněžstvem jich knnsistoř obnoviti, že oni rádi jim také 
dáleji pomáhati ehti^jí toho při .1. M. (\ vyhledávati. Než 
jestližeby měli býti k něčemu proti svědomí nuceni, tehdy žeby 
jak sami k tomu přistoupiti, tak ani jiných nepřítomných 
Qichžto jest v tomto království ze všech tn staviiv veliký počet) 
tím zavazovati nemohli. Ale že jsou ku pánům stavům té naděje, 
znajíce jejich v tom věrnost a upřímnost, že jich od sebe oddě- 
lovati a tudy příčinu k nějakému rozdvojení dávati nebudou. 
Na tn jest od jiných pánův pod obojí těm z jednoty 
bratrské za odpovětT dáno, že jsou na tom uikda nebyli, aby 
jim, kteří se z jednoty bratrské jmenují, v náboženství jejich 
takou překážku Činiti anebo je od sebe oddělovati měli. 
Zvláště slyšíce nyní od nich takové ohlášení^ že se oni také 
k též konfcssi české přiznávají, ji za svou přijímají, a spolu 
B nimi za jedno býti chtějí : nad tim že jsou velice potěšeni a 
z toho Pána Boha chválí. Na tom také že jsou a připovídají, 
když jím všem pánům stavům od J. M ( -. konsístoř v moc 
jejich dána bude, že túž konsiatoř tak dobře jejich kněžstvem 
jako i svým obnoviti a dosaditi chtějí. A protož, co se řízení 
kněžstva a řádňv církevních dotýfie. o to že se potomně chtějí 
přátelsky a křesfansky namluviti a mezi sebou jisté snesení 
učiniti, tak aby každý při svých řádech a ceremoniích za- 
nechán byl, poněvadž i strana pod Jednou, ač vlickni jednoho 
náboženství a víry jsou, však rozdílné řády mezi sebou mají. 
Anobrž i v církvích evangelitských nevsudy jednostejné řády 
86 nacházejí a zachovávají. A poněvadž tak jest, že sjedno- 
cení jejich nejvíceji záleží u víře, a to se již piídle konfessí 
aské stalo, z té příčiny že chtějí větíi počet stavův na paláci 
čekávajících povolati a jim l<> v známost uvésti. 

Slavala: l>*iii«ti. ^^ 



210 

Což kdjS se stalo a strana pod obojí u velikém, počtu 
do světnice soudné vešla, jest jim to učiněné sjednoceni 
v známost uvedeno. Nad čímž všiokni velice potěseAÍ byli a 
to schválili, soudíce to, že již snáze společně vSiokni pří 
J. M. C. své věci jednati a obdržeti moci budou. Protož volili 
jsou z těch již prvé z obouch stran volených volencův jistý 
počet osob k sepsáni zase odpovědi na výs dotčenou J. M. C 
resoluci, kterážto odpověď, jsouce sepsána, v sněme korrigována 
byla. Potomně vyslali něJiLteré osoby z prostředku svéhia k^ 
dvoru, žádajíce při J. M. C. audiencí, ku kteréž J. M. G. po- 
voliti ráčil, aby k deváté hodině ráno skrze deset osob % pro- 
středku svého potřebu svou J. M. C. přednésti mohli. I volili 
tehdáž 4 osoby z stavu panského, 4 z rytířstva a 2 z měst, a 
při audiencí v jazyku českém i německém repliku svou podali 
a za to poníženě žádali, aby J. M. C. ten německý spis sám 
přečísti a jim milostivou odpověď na to dáti ráčil. Načež 
J. M. C. skrze nejv. pana kancliře ráčil odpověditi, že ráčí 
chtíti ten spis jejich prohlídnouti, v své uvážení vzíti a další 
resoluci svou na to učiniti. Kteréžto repliky jejich tento JMt 
výpis : 

NejjasnSjSi, nejnepřemoženější a velikomocný Ěimský císaři, Uherský,, 
^eský králi, pane, pane náS nejmilostivější ! 
„Jaká jest od Y. C. Msti nám vSera třem stavům tohoto království 
českého, tělo a krev PánaJ&žíSe Krista pod obojí přijímajícím, na poní£enon 
a poddanou žádost naSi, jminalého i njnějSího sněmu Y. C. M. v tom arti- 
kuli, co se náboženství a konfessi naši Y. C. M. poddané do^Se, j^ediM- 
Senou, odpověď dána, tomu jsme ve vSí ponížené oddanosti vyrozumélL 
I nejmilostivější císaři a pane ! Ačkoliv jsme té ponížené naděje byli, že na 
takovou pokornou, poníženou a poddanou prosbu naSi, vedle předeSléfao na* 
Seho toho při Y. C. Msti ve vši poníženosti a poddanosti pH aněmě, léta 
pojminulého 1608. držaném, vyhledávání a nato od Y. C. Msti k. dalšíma 
těch všech věcí zavíráni do tohoto nynějšího sněmu učiněného odkladu po- 
tvrzení a ubezpečeni tohoto artikule o náboženství, cti a slávy boží a naSeho 
spasení se dotýkajícího, dostaneme, tak že po zavřeni a ztvrssení téhož arti- 
kule budeme moci ihned na další sněmovní jednání a milostivé žádostí 
Y. C. M. v proposici sněmovní obsažené, jako i na jiné některé obecni ještě 
nevyí-ízené a k tomu sněmu odložené artikule nastoupiti : však z přečtené 
též odpovědi toho porozumíváme, že se táž odpověď netoliko na poníženou 
žádost naii (kterouž jsme na V. C. M. ve vií ponížené poddanosti vzložili) 
nevztahuje, ale také toho všeho, což již na předešlém snesení sněmovniiá 
obsaženo jest, a k němu se od Y. C. M. milostivé povolení stalo, jest po- 
minuto^ než toliko toho se v té odpovědi V. C. M. dokládá, žé Y. O. M, 
milostivě o to pečovati ráčíte, aby stavové tohoto království pod milostivým 
opatrováním Y. C. M. mezi sebou ve vší lásce křesfanské (jedni druhých ňe- 
tupíc) zfistávati mohli. Kteréžto milostivé ohlášeni Y. C. M. my se vií rúii" 
nosti poníženě a poddaně přijímáme. A také nic jiného při Y. C M., jakožto 
králi, pánu, pánu nás všech nejmilostivějším, nevyhledáváme, nežli volného 
a svobodného Pánu Bohu vedle nadepsané konfessi české (kterouž někteří 
augSparskon jmenují), kterouž jsme předešle Y. C. M. v jazyku českém i ně- 
meckém podali, v Usce, svornosti a ve vší ponížeností a oddaností Y. C. H. 



2tl 

ifeuSeni. Podle čehož my s&mi poddadě V. C. M. omhivBa mime, ie 
Y. C. M. těmi útisky a {ukážkami aAra t náboženství saiem diněnými da- 
koBce vinna býti aeráii. Ale nemůžeme V. C. M. re vii poníženosti tajiti, 
ie teď od mnoha let až posavad, ano i mezi pojninnlým i nynéjHm snSmnn 
(kterými jsme od V. C. M. tak opatířeni byli, žejedenkiďídý, žádného nevymi- 
ňajíee, též i lidé poddaní při náboženství svém křesfaiiském od nižádnéb« 
ďorěka světského ani dnchovniho, žádnými pomSeními ani jakým kótív 
Tymyileným spůsobem utiskováni a sužováni býti nemáme a nemají : nýbrž 
že náboženství své křesťanské pod obojí bez překážky jednoho každého svobodné 
provozovati moci budeme) nám v provozováni náboženství naSeho křesťan^ 
■kého podle též koufessi naší od slavné a sv. paměti císaře Maximiliana nám 
povolené (což i do desk zemských byloby vedlo, kdyby J. M. tak nenadálon 
■mrtí z světa tohoto od Pána Boba povolán býti neráčil, jakž pak aiž po- 
MUrad z prostředku naSeho nemálo osob Živých, kteřížto milostivé J. 11.0. 
k též koafessí a k tomu stavův pod obojí mezi sebou porovnání a badoneí 
J. 11. C. všeho toho k dotvrzení milostivému zakázaní doslýchali, což s do- 
brým svědomím vysvědčiti mohou, a mnozí již píedeile dekami zemekýnri 

též věci svědomí dali) znamenité útisky a překážky se daly á ději, tak 
ie se některým z stavův vyšších kněžf jejich pod obojí, touž konvemi se 
spravující, a far jich vyzdvihovali, za bludné svůdce lidských duší vyhlaSo- 
ňu, s kněžství ssasovali a je zbavovali, jiným kostely zavírali, některýat 
■tavení kostelův bez potřeby pro sloužení Pánu Bohu zastavovali a pečotfli, 
deaátky k kostelům pod obojí od starodávna náležející dávati zapovídali, oa 
BÍkteré pak fáry, kdež kněá pod obojí bývali, knězi pod jednou dosazovali; 
na kázaní od knězi nepokojných jsou zjevně bezevielK> ošetření proti zjevné 
i^ovědi zřízení zemského haněni a za kacíře odsuzováni bývali ; těl mrt- 
vých těch osob, jenž pod obojí byli, v kostelích a na krchovich pochovávati 
nedopouštěli, nýbrž taková mrtvá těla na drahách, na roBoesnch i ^de 
v místech potupných zakopávali, zvonění, křtění, oddáváni (jinak léčby pře- 
■tonpili) nepropůjČovali, a k tomu bezděčně k přijimáai pod jednou těch 
lidi, jeuž pod oboji bylí, kyj mi, vězeními jinak roztahováním, a otvíráním jim 
BSt přinucovali, výhosty s neobyčejnými výminkami dávali; nadto výŠe po- 
ctivým lidem z vyšSího stavu, když od svých koUatur upustiti nemohli a je 
ustávali, těžké pohrůžky činili, i řabHkem hrozili, komedie na potupu a 
lehkost nás strauy pod obojí strojili. Jiní pak od vrchnosti svých z úřadův 
i služeb pro samé náboženství pod oboji s nemalým posměchem jsou ssazo- 
váui, živnosti jim odjímány, i jiné mnohé podobné k tomu těžkosti a příkoři 
2iněny byly. Oehožby se mnohem více vyjmonovati, i také kdyby toho po- 
třeba byla, dostatečně provésti mohlo a může. 

Což aby /. vědomi, vůle a poručení V. C. M. státi se mělo, toho ni- 
koliv nesmýšlíme, a V. C. M. v tom vymiňujic viny nedáváme ; než majíce 
takovými útisky při náboženství našem sobě příčiny tak veliké dány, tou 
I^řičínon pokorně ve vši nejhlubší poníženosti a poddanosti opatíření svého, 
abychom více při náboženství a svědomích našich utiskováni a sužováni ne- 
byli| při y. C. M. jsme vyhledávali a ještě vyhledáváme. 

Pruti kteréžto žádosti naší V. U. M. milostivě nám to předkládati 
ráiíte, že jdou se o ty věci předešle starobylá jednání, výpovědi sněmovni, 
Starobylí chvalitební dobří řádové a pořádkové tohoto kriUorstvi i utvrzené 
■vyklostí, cedule řezané, smlouvy a mnohá snesení, a zavřeni stavův staly, 
aa kteréž se zřízeni zemské vztahuje, tak že mimo náboženství starobylé v tomto 
království zvyklé pod obojí a pod jednou přijímajících žádné jiné přijímáno 
a dopouštěno býti nemá, pročež že toho V. C. li. přitom zůstavovati ráčíte. 

1 uejmiloativějši císaři ! Poněvadž taková všecka jednání, smlouvy sněmovníj 
cedule řezané a jiné k tomu podobné věci, jeož kompaktáta slonly, B hed- 
nýdi a jistých příčin na sněme obecném léta 1567. s milostivým povolením 
slavné a sv. paměti císaře Maximiliana, a při potvrzováni privileffií zem~ 

14* 



212 

•kýoh minula, vyzdvižena a b privile^í zemských vypaStSna, stavové pak 
při spravováni se slovem božím zůstaveni jsou, jakŽ V. C. M. toho hodno- 
TSmý výpis zpečetěný z desk zemských česky i německy podáváme : poní- 
ieuě prosíme, že na nás toho dopouštěti neráčíte, abychom těmi smlouvami, 
kompaktáty a cedulemi řezanými již zrušenými, zvláště cožby proti svědo- 
mím našim a slovu božímu bylo, dále se spravovati měli. Poněvadž táž 
konfessí naše (kteráž fjest slavné a svaté paměti císaři Maxmiliánovi od 
Btavův podána byla, a kterouž jsme i nyní znova V. C. M. poníženě podali) 
jsouc právě křesťanská, v sobě žádného bludného nového neb ematečného 
náboženství nemá: při niž a užívání jejím i posavad od V. C. M. zůstaveni 
býti poníženě a poddaně žádáme. Co se pánů přátel našich z jednoty bratr- 
ské, o uichž v též odpovědi V. C. M. zmínka se činí , dotýče : poněvadž, 
nejmilostivější císaři, s námi za jedno podle též konfessí jsou, a předešle 
i nyní společně žádost svou na V. C. M. vzložili ; předkové pak jejich, 
■ předky našimi a námi srovnáni byvše k nám se přiznali a pfíhlásili, že 
8 námi a s tou konfessí, kteráž jest J. M. C. slavné paměti císaři Maxmi- 
liánoví léta 1675. podána, a též nyní jsme V. C. M. podali, se srovnávají 
í nyní při též konfessí tolikéž stojíc k ní se přiznávají: ač pak mandátové 
a poruČÍBní předešlá, z příčiny a původu těch kompaktát vyšla, kteráž sně- 
mem vyzdvižena jsou a na bladná a zmatečná učení se vztahuji, čehož my 
ani oni následovníci nejsme, na nás, kteříž se k též konfessí společně při- 
znáváme, se vztahovati nemohou. A když od V. C. M. nám konsiatoř podle 
naši ponížené a poddané žádosti v moc dána bude, tehdy také vSickni ji po- 
řádným touž konfessí se spravujícím kněžstvem osaditi, defensory z sebe niďříditi, 
a tou konsistoří a kněžstvem se všickni společně říditi a spravovati chceme. 

A protož V. M. C, jakožto krále a pána našeho nejmilostivějšího, 
viickni společně a jednomyslně jak předešle tak i nyní ve vši nejhlubší 
poníženosti poddaně a pokorně prosíme, že nás všeckny tři stavy pod obojí 
tělo a krev Páně přijímající v svornosti a lásce křestanské, beze vší pře- 
kážky a ubližováni jiným, Pánu Bohu pokojně sloužiti, žádostivě při té 
často jmenované obecné konfessí české, na již oznámeném obecném sněme 
léta 1675. z gruntu a základu písem svatých sepsané a uvážené a přitom mezi 
stranami porovnání (problédnouc k našim věrným platným a poslušným všedi 
časův do vylití krve naší a předkův našich, bez litování hrdel i statkův našich, 
službám a k tomu, že táž konfessí jest křesfanská a spasitedlná, my také ženíc 
nového nevyhledáváme, než toliko což předešle již prvé při nadepsaném sněmu 
léta 1575. uváženo jest, a což proti svědomí a přísaze V. C. M. nic méněji není, 
poněvadž i v sv. Bíši to náboženství křestanské pod oboji v té konfessí ob- 
sažené pod milostivým kralováním V. C. M. jakožto císaře římského v uží- 
vání jest) milostivě a z dobroty své císařské a královské, pro čest a slávu 
Pána Boha našeho, k vzděláni lásky a užitku spasitedlného zůstaviti, i také 
abychom podle též konfessí kněžstvo své české i německé říditi dáti, nebo 
řízené na své kollatury a fary naše volně a svobodně dosazovati i přijímati, 
a to bez překážky pana arcibiskupa pražského neb kohožkoliv jiného mohli, 
to že nám milostivě potvrditi a ve dsky zemské vložiti ráčite. Nicméně 
abychom spůsobem itarobylým, tak jako předkové naši administrátory a 
konsistoř uaši muži pobožnými, ctnostnými, příkladnými, kteříby kněžstvo 
naše potvrzovali, je při tomto víry sv. vyznáni v řádu dobrém, v obcování 
šlechetném drželi a spravovali, osazovati ; týmž spůsobem akademiám učení 
pražského pro čest a slávu Pána Boha našeho a vyučování mládeže pobož- 
nosti a liternímu umění zase k vyzdvižení přivésti, ji obnoviti, mužmi, kteříby 
všemu svobodnému umění mládež učili, dosaditi mohli : toho všeho že nám 
milostivě potvrditi a povoliti, v opatrování naše uvésti a sobě tudy slavnou 
a neumírající památku spůsobiti ráčíte. 

A my jakožto vždyckny věrní a poslušní poddaní V. C. M. podle našich 
nejvyšších možností, vždycky jak předešle tak i budoucno do nejvyššího 



213 

přemožení naieho, vylití krve n yjn«Bazen{ statkftr naiich, toho se rAdi od- 
•luhovati a hned po utvrzeni a naplnění této žádosti naši na proposicí, před- 
neSeoíV. C. M., nastoupiti, ji uvažovati a vfieckn o co nám nejvýS možno bude, 
rádi ocbotnS u5inití chceme. V čemž ve vSem se V. C. M. jakožto císaři 
nejkřesfanstějSímu, králi a pánu našemu nejmilostivějšímu se vSí nejsníie- 
nSjSi poddanou pokorou a poníženosti k milostivé ochraně poručena Činíme, 
prosíce v i^ejhlubSf pokoře, že vždyckny uaSini nejmilostivějším císařem, 
králem a pánem býti, zůstati a nám laskavou milostivou odpověď s vyplně- 
ním pokorné žádosti naSí dáti ráčíte. 

Datum v sobotu po sv. Školastioe léta 1609. 
V. C. Msti 

věrní a posluSní poddaní. 

K této replice přiložili strana pod obojí jeden výpis z desk 
zemských artikule strany vypuštěni z privilegií zemských kom- 
paktát, kteréhožto artikule následující výpis jest: 

V kvaternu sněmovním červeném léta 1667. v pondělí po neděli 
Ocoli I. 18. 

A jakož jsou také osoby ze vSech tři stavův království českého pod 
obojí spfisobou přijímající poníženě a poddaně při J. M. C. toho žádali, co 
se kompaktát dotýče, ty aby v potvrzeni privilegium zemského vypuStěny a 
pominuty byly, k tomu J. M. C. povolovati ráčí, tak že z téhož privilegium 
i jinde se vypouStéjí, vSak na ten jistý spůsob, co sice koli strany dobrého 
p ořádku 7 náboženství u víře bt. křestanské v tomto království od staro- 
dávna buď sněmy, smluvami a starobylými dobrými křesfonskými pořádky a 
zvyklostmi, i tolikéž Jich Mstí králův českých obecného dobrého tohoto krá- 
lovství i jiných všech věcí v týchž sněmich a smluvách nařízeno a spůso- 
beno jest, to aby besse vSeho přerušení v mocnosti své zachováno a podle 
slova božího držáuo bylo, a mimo vím křesťanskou pod jednou a pod obojí 
spůsobou, tak jakž výS dotčeno, do tohoto královstvi žádných sekt bludnýeh 
pod žádným vymySleným spůsobem uvozováno nebylo. 

Na druhý den po dodání J. M. C. toho spisu strana pod 
obojí v sněme skrze pana Jiřího Stefana z Šternbergka 
k pánům katolickým toto promluviti dala: Že jsou opět 
J. M. C. žádost svou 8 dostatečnými průvody v spisu podali, 
jich vždy služebně a přátelsky Žádajíce, aby se k J. M, C za 
ně přimlouvali, tak aby žádosti své služně užiti mohli. Nejv. 
pan purgkrabě na místě jiných zakázaní in genere učinil, 
že pánům pod obojí, jakožto svým milým pánům bratřím, 
strýcům, ujcům, švagrům a přátelům příjemné přátelství a 
služby prokazovati rádi chtějí. 

Ten pak spis od strany pod obojí podaný J. M. C. ráčil 
dáti nejv. panu purgkrabímu, aby jej spolu s jinými katoli- 
ckými uvážil, jakáby odpověd od j. M. C. straně pod oboji 
dána býti měla. Pročež předně nejv. pan kanclíř králov- 
ství českého jménem J. M. C. poslal administrátorovi konsistoře 
dolejší tu konfessí českou spolu se dvouma spisy od strany 
pod obojí J. M. C. podanými, aby spolu s jinými svými kon- 
sistoriány vyhledal, co je?t léta 1575. v té věci v příčině 



214 

konfessf české tehda J. M. C. Maximilianovi jménem stavflv 
pod oboji podané, při téŽ konsistoři zašlo, i také aby týž 
administrátor spolu s svými konsistoriány v přičinS též kon- 
fessí a těch dvouch spisfiv své dobré zdáni dali. OoŽ jsou 
také učinili. 

A též jich zprávy a dobrého zdání přiležicí výpis jest: 

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský, Český králi, pane, 
pane náš nejmilostivější! 

Jakož jste uám Vaše Císařská Milost dva spisy a konfessí od Jich Milostí 
všech tří stavův království českého Vaší CÍ8£^ské Milosti podané čtvrtého 
měsíce února léta přítomného 1609., abychom na ně zprávu a dobré zdání 
dali, miloirtivě podati poručiti ráčili, kteréžto konfessí a spisy s bedlivostí 
přeč«tše, coby v sobě to vše obsahovalo, tomu jsme porozuměli; a tiž spisové 
léta 1675. v podobných slovích i konfessí angšpnrská jinak pikhártBká 
předkům našim téhož léta 75. byli jsou od slavné paměti císaře Maximiliana, 
pána otee Vaší Císařské Milosti neimilostívějšího, odesláni. Co jsou předkové 
naší milí téhož léta administrátor a konsistoř proti té a takové konfessí eft 
oápovéd dali, to příležitě Vaší Císařské Milosti v poníženosti přednášíme. 

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři. Uherský a Český králi, 
pane, pane náS nejmilostivější a t. d. 

Jest nám od Vaší Císařské Milosti den slavného hodu sesláni ducha 
svatého v známost uvedeno a k vyrozumění podáno vyznáni viry a nábo* 
ženství sepsané a Vaši Císařské Milosti přednesené, v němžto jsou podepsáni 
páni, rytířstvo, Pražané a jiná města, všickni tři stavové království českého 
pod oboji přijímající. Kteréžto vyznání podle milostivého od Vaii Císařské 
Milocti podání s pilností přehUdajice a v bedlivém uvážení, pokudž čas krátký 
postačiti mohl, mizíce, toto se v něm od nás spatíruje a nachází. 

Předkem, že to vyznáni na konfessí augSpurskou bez výminky ae 
vztahuje, kterážto eonfessio, poněvadž z větší strany učení a náboieaatvi 
katolickému a strany naši pod obojí starobylému a pravému jest odporná, 
ne bez slušných a bodných příčin od slavné a svaté paměti clsaie Karla toho 
jména pátého Jeho Milosti a knížat katolických duchovních i světských hned 
tehdáž z počátku jako i potom jindy na větším díle za scestnou a bludnou 
jest uznána. Z kteréžto ti^é konfessí au gšpurské jaká svornost, láska a pokoj 
i také vykořenění kacířství v německých zemích jest pošlo, toho skutkové 
patrní a :^evní netoliko mezi vrchnostmi obojími a lidem jiným obecným, 
ale také mezi samými těmi, kteří se k té konfessí hlásají a pHznávají, s ve- 
likým zlým církve boží, zemí i osob se spatřily a posavad spatřují, pro 
kteroužto věc Vaší Císařské Milosti té konfessí jako nového a hostinského 
religionu těm, kteříž jsou ji do tohoto království předešle uvésti chtěli, a zs 
ni Vaši Císařskou Milost žádali, spravedlivě dopustiti jest neráčila, jakož by 
se na to Vaší Císařské Milosti jedna i druhá psaná odpověď najíti mdida. 

Druhé. Tím vyznáním se schvaluje konfessí a náboženství Bratři sekty 
pikhartské, kteří se v něm za dobré přátele a pravé křestany (poněvadž by 
se B dotčeným seznáním ve všech podstatných artikulích snášeli) vyhlašují 
a z té příčiny páni stavové podepsaní nemíní jich od náboženství jejioh 
utiskati. Ježto jest věc, nejmilostivější císaři, všem obyvatelům tohoto slav- 
ného království českého dobře známá, že ta jednota Bratří Pikhart&v s jich 
sektářským náboženstvím jako věc církvi boží a tomuto království škodlivá 
od dávných let skrze obecné sněmy a jisté výpovědi království tohoto, potom 
i skrze přísné mandáty od Jich Milostí králův českých ano i od Vaší Cíaařskié 
Milosti vůbec vydané a jinak nejednou jest potupena, odsouzena a vypově- 
děna, až naposledy i pod pokutou na hrdle trestání zapověděna. Avšak proti 
tomu viemu (což jest jistě divno) tím vyznáním jako praví křesfane te 



216 



vchtsiuji n enntAvnji, n«w« oni »pol*h»3K;e nm mise * nlllMJJipnrtví své sektář- 
9ké netoliko |iit iloiních ale již i v kostelich (i;*ho prvé iiíkdy noítněli) bew 
TÍeho voatejcháiií suiělo provozují n vykonávají, nadto nade vftecko i r.bor 
v uiéjttě Mla{U<in Koleslavi, který z jiorníeiií alaTiu': u aviité patnřti cíuaře 
Ferdinanda Jeho Milodti, pana otce Vaíi CisalÍBké Milosti ní^jmilejSího, va- 
vřený a lapecotéiiý oí dosavail íŮBtáv.vl, pH pojniiímlé slavtiosti Beslání 
Ducha (ivatého v přitoninoreti Vaňi Ciitařské Milortti v toiiitn krAlovHtví (jak£ 
json toho jiBté íprúvy) otevříti a v něm své »řktáí*Btvi u velikém poítti lidi 
v)'íišího a iiižíího stavu s pochlubou HinMi jsou provozovati, a jei^té d^la, 
nebnde-li jim časiiíí překaženo, provoeovnti se i«trojí. Ktwýni Sto jich sslým a 
Tj'tižnýin pfedsevEťtini jestliže w velice iiemSi řAd a pokoj ttfmé léto, a potoiki 
nezlehčuje dfistojenstvf V. C. M., to pH spraveillivém uvAžeiií V. U. M. bude a 
Ktlstane. Což jestliže časné ntod upravedlivou těm lidem přetrženo nebude, 
obávati Be jeít, aby se ježlř dále o vétSÍ a horSi vé«."f nepokusili. Netoliko 
pak dotčeným vyznáním ichvaluje st ta dvojí angSpnruká a pikhartská kon- 
fesai, ale téméř ss vétfií strany t jednostejných artikulích a v jednostejném 
smyiiln též vyznáni it nich jest sebráno a sepsánn, jakž se to iufí2e b pře- 
čteni třch konfossí patrně poxnati a najiti. 

Třetí. .Imenovanýni vyaniním vymřřnjo se iřád a flpA«ob nový sektAř- 
ský podle obyťeje augiípurské a plkhartaké konfessi , totiž aby mládenei 
II ouřadu kněžskému skrze vaklAdání rukou od osob do kousieitoťe zvolených^ 
netoliko duchovních ale snad i světských, potvrzováni byli, í-ehož prvé jert 
nikdy v tomto království, ani v itranř pod oboji, nebylo, al>y kdy konsistof 
k oařada BvatAho ktiřžstvi burf tím neb jiným ^pAsobem potvrzovala, aneb 
jaké jiné kněží, mimo ty, kteříby od pořádných svaté obecné církve bfskn- 
pftv ordinováni byli, přijímati míla. Nýbrž o tom se dobře vi, žo jsou pře- 
defiie páni stavové pod jednou a pod obojí na obecných Bníraích předkův 
Vnží Císařské Milo.4tI, Jich Milosti králfi Čf^ských, do nařficenl arcibiskupa, 
kterýby knéžstvo jedné 1 druhé strany ordinoval, nejednou snažně žádali, 
kterážto jich íádost jest skrze císaře Ferdinanda avaté paméti vykonána. 
Nadto páni at.ivové pod ohojí při obecném snSmu léta 73. nejjasiii^jSich arci- 
knížat rakouských Hudolfii krále uherského, arcikiií^iete Arnoííta .)ich Milostí z& 
přímluvu k VaSí Císařské Milosti strany svíceni kněžstva podle stniobylého ráda, 
který se od stain^dávna v této serai choval, skr>ie snpplikací jsou žádali. AvSak 
proti tomu mností jsou Činili a posavad íini, pHJimHJico na grunty své o své ujmě 
knéií podle dotčené kutifesfi ang-sipnrslcé a ])ikhartsk6 spftsobem sektářským dosti 
snadné a. lehce tvraené, kteřížto nejsouce pod žádným řAdem, činí to, co w 
jioh kollatorfim líbí, náboženství s řády uovýml hosliuskými do této země 
uvoBOJí, ak tířinu lid nebohý majíce, po sobě světské, místy i be«dé?ně táhnon, 
náhožeiistvi pak sfarnbylé a pravé pf>d obojí i knéžstvo pořádné nestydatě 
A nepravé zháneji, nad římž nebohý lid věrný duchovní i .svfttský velio« a 
1éic« naříká, jakž jsme toho predeSle i nyní nn Vafií Císařskou Milost vttná- 
6«ti nepominuli. A jestli^eby takovým sektářským spfisobem tvreoni kníži 
v této E(>mi proti starobylému dobrému řádu svůj prfichod míti méll (j*kŽ 
té nadéjo neJKmei, takby pravé iiálujženství starobylé docela vykořeněno býti 
a knéžstvo pořádné a vérné k volikémn snížení a soužení přijití musilo. 

Co se pak mimo svrchu položené véci jiných v dotčeném vyznáni po- 
ložených artikulův strany náboženství dotýře, na ty mohlaby so s pomoci 
boíl obMrná odpovM VaSí Císařské MtloFftl dáti, aby se tomu vyrozumP.ti 
mohlo, aroviiávají-li so ti artiltulové s vírou a náboženstvím křesťanským 
pruvým pod obojím, starobylým. Ale to se «a tak krátký ías vykonati ne- 
může, a tnké unnati nemůžeme, aby toho tak pííliSná potřeba na ten áas 
býti mela, a to z příčiny této. Zůstává VnSí Císařské Milosti v milostivé p*- 
mfili, kterak jsme my před tfimi léty a poručení Vafií Císařské Miliwli pánům 
raí«lodríicim snpplikací strany pilných potřeb konsistořf naSÍ podali, při 
které* jsme také jodnu knfžkii, v kteréž je*t obsažena víra a náboženství 



216 



Btarftli^lé, kterÁ í«rt v rtfrmiř pnd obojtod poŽAtkn ni do nyn^jSfbo ^ntn 
bylo, předložili a přednesli. Což jsme potom po druhé VaRi Císařské Milosti 
Akrze vyslané t kon«iiitore iiuSi v méstě Vídni druhou suppiikací připomenuli, 
poniŽení proaice, aby Vaáe C^ísafská Milost nad pravým Bt*robylýni pod 
obojím niboženstTÍm ochrannou ruka držeti miloativě rá£ll, kterážto knížka 
B iiaíitDi supplikacínii m^la by se v kauceláíi Vafií Cisaiské Milo>iti najití ; 
vfiak nicméně i nyní ji předuáJime. I kdy^> Vane Cíaařgká Milost v tu 
knížku a naáe BUpplikací, i potom y dotífené vyznání podepsaných pánův 
etavŮT, tolikéž i v konfensi augSpurskou a pikhartskou pilnS a bedlivě na> 
blednouti aneb k přehlídouti těm, kterýmž theologické reci vážiti a rouu- 
BOVflti náleží, podati ráili: to se snadně bude moci vyhledati, které jest to 
pravé starobylé strany pod obojí křestauské nábožeustvi, srovnávajici se 
B učením svatých prorokfi, Páua Kríata, svatých apoátolí^v a s učením svaté 
obecné apoštolské církve křesfanské. Na kteréžto nAbozeii.ství vztahuji se 
obecDÍ sněmové a smlouvy metsi stavy království tohoto stran pod jednou a 
pod obojí, zřízením zemským, dakami a mandáty i jinak, nadto nade vSeoko 
přísahou Vaší Císařské Milosti ztvr/ené. Ano i to se patrné najde, jak se to 
od páníiv stavfiv sepsané vyznáni, tolikéž augSpurska a pikhartská konfessí 
B tím pravým ijtarobylým a dotčeným spfi.sobem ztvrKenýni náboženstvím 
srovnávají, při kterémžto starobylém náboženství my s jiným pořádným a 
věrným knéžstvem a lidem světským pobožným a téhož náboženství se pi*!- 
držejícím, kteréhož jest nesfíslaý počet v tomto království, pi-ikladem našich 
milých předkfiv zůstaveni býti žádáme, a VaSi Císařské Milosti pro Pána 
Boha, jehož se tu cti a božských věcí dotýče, se vSi ponížeností prositi ne- 
přestáváme, že Vaše Císařská Milost mimo to pravé náboženství jiného no- 
vého a odporného v tuto nemi uvozovati a k němu všeho jiného jak duchov- 
ního tak světského věrného a pobožného lidu zavozovati dopotiStéti neráři, 
iimi Vaše Císařská Milost P&nu Bohu vzácnou, církvi boží a zemi této uži- 
tečnou, lidu věrnému a pobožnému vděčnou a potěšitelnou věc učiniti a tím 
způsobem v tomto království pravou svornost a stálý pokoj spflsobiti a 
utvrditi ráčí. 

Strany pak konsistoře pražské a řádu, který se již v dotčeném ry- 
znání vyměřuje, vidí se nám, poněvadž jest táž konaistoř předně ouřad Vaši 
Císai'8ké Milosti, zůstávaje v moci a pod zvláštní defensí Vaši Císařské Milosti, 
jako i kněžstvo k ni pí4uáležojící, maje k tomu právo duchovní obecni a 
řád starobylý chvalitebný, jímž se jest, jak strany náboženství a zřízeni neb 
spravováni kněžstva k ni přináležejícího, tak i strany pří a soudův k ní 
přináležejících spravovala, že při tom dobře zůstavena býti a v dobrém řádu 
a spůsobu zůst&ti může, když toliko nebude těch překážek, o kteréž jsme 
Vaši Císařské Milosti nejednou supplikovali. Neb kdyby ten řád v tom vy- 
znáni kněžstva a konsistoři vyměřený svůj průchod měl míti, jakby kněžstvo 
bídné a velmi soužené býti, a to, což by rau světšti vyměřili, činiti a své 
duchovní svobody docela zbaveno býti muselo*! Ale nejsme té naděje, aby 
V«še Císařská Milost toho jha na stav duchovni svobodný dopustiti ráčil. 

Naposledy i to v spravedlivém uvážení Vaší Císařské Milosti bude, 
jest-li náležité, samým světským a to toliko některým osobám o věci bož«ké 
a duchovní, kdež se du^i lidských dotýká a svědomí bez duchovních, zvlářitě 
těch, kteří jsou k správě kněžsttra a náboženství vystaveni, sněmovali a zíl- 
TÍrati, a k tomu cožby od nich zavřino bylo, všecky jiné duchovni a světské, 
kteři o tom, co se tu děje, málo neb sprostá nic nevědí, zavazovati, jakožby 
se již tuto díti chtělo, čehož jest tuto prvé v zemi této nebývalo. Neb aby 
k spisováni toho vyznáni jací pobožní učeni a v řádu stojící duchovni lidé 
povoláni býti měli, o tom nic nevíme. A protož s tim Vaší Císařské Milosti 
ta všeckn věc k milostivémn a spravedlivému uváženi a opatřeni poroučíme 
ft Vafií Císařské Milosti z;a to poniiené prosíme, aby Vale Cisnřská Milost 
toto naSe dobré zdáuí, které tuto VaSi Císařské Milosti z poviaností a$Íl^ 



217 



ponřrgdí r dtiH Urtských hrozný počet PAnn Bohn mámo vrdati, tipřímnýin a 
dobrým oiimyRlero (v iemž jeat nkm svědek Pán Bůh) oznamujeme « př(;dklÍF 
dime, od nAs Jako od sprostých knéSf laskavě pfijiti a nAs v své milostiré 
ochraně iríti a držeti rá^í. A my za VaSi Cisai-Rkoii MtioHt, Jeji Milost Císařovou, 
pani n&ii, Jich Milosti dédice Voii Císařské Milosti, pAny naile, PAnu Boha 
▼Kemohoncimu (což vždycky činíme) v&bec i obsvlAštné modliti se budeme, 
aby PAn Bůh ViLii Císařské Milosti dlouhé a výborné zdrávi, ve v$ech do- 
brých věcech rozmnožení, nad nepřátely štostué vítězství dAti ráčil. DAno 
v Praze po slavnosti svaté a blahoslavené Trojice, léta 1575. 

Nejjasnější a nejnepřemoženSjSí Římský císaři, Uherský, Český krAU, 
pane, pane náS nejmilostivější ! 

DoSla jest iiAs zpráva těchto dufiv, kterak by Va!<f' Císařská Milost 
pinúm stavům, kt^ří se pod oboji býti hlásí, na žádost Jich strany nábožen- 
ství, od nich sepsaného a VaSi Císařské Milosti od nich podaného, jistou od- 
pověd pojminiilélio týhodne dAti ráíil, tak a^y netoliko stav panský a rytíř- 
ský, ale i cnřstský takové uáboženatví beze vňech výminek a překážek na 
budoucí íasy svobodně provozovati mohli. Však aby jitn od Vaší Císaíské 
Milosti taková odpověď dána byla, a to v sobě obsahovati měla, toho mi 
v jistotě pro roíliřné a sobě rozdílné aprAv^, které o té odpovědi mezi lidmi 
vftbeo jdou, věděti a z pHíín mnohých tomu místa dáti nemftžeme. I uva- 
žujíce to, že předkem nám i potom jinému kněžstvu pořádnému věrnému 
v mnohých přffiuAch na tom mnnho záleží, .abychoui o takové odpovědi 
v jistotě věděti mohli, VaSe Císařské Milosti poníženě prosíme, že Vašf 
CisnřskA Milost nAni dotčenou odpověď páiiftm starflm dnnou v znAraost 
uvésti ráčí, tak abychom jak sebe tak i Jiné kněžstvo věděli Ěim v jistotě 
spraviti. Nýbrž i to jsme považovali (vSak jestližeby se VaSí Císařské Milosti 
Ba ilnSné býti vidělo), poněvadž .se o té odpovědi mezi lid obecní rozliíné 
a tobě rozdílné i Škodlivé zprávy, zvlAStí od těch, kterým se nové náboženství 
libí, onstnB i psaním ne bez lehčení dftstojenství a slavného jména Váží Císařské 
Milosti B velikou pochlubou Tietoliko v městech pražrfkých, ale i jinde (jak 
zprávy jdou) v království vtruaují, žeby dobré hyln pro zachování lidu věr- 
ného pK pravém náboženství, který se neví íim spraviti, aby i jiným vůbec 
dotčená odpověď známa byla ; neb se jest obávati, aby takovými postranními 
správami nebohý lid sveden a roztržen nebyl. 

Poněvadž pak dotžených pAnňv žAdost strany náboženství jisluu odpo- 
▼idi skrze Vaši Cis. Milost dosti v brzkém čaau vyřízena a k jistému místu 
přivedena jest, my také ])n]ioinínajice sobě konsistoře naSf od davního ^^asu 
sajlé, na Vs£i Cisaískou Milost a pány místodržici Jich Milosti skr/.e mnoho 
supplikací vzneSeué akjíHtému konečnému pK nynějSíin VaSi Císařské Milosti 
do tohoto království příjezdu skrze jistý dekret odložené vehni potřebné věci, 
Vaěi Císařskou Milost se ^6^ ponížeností pro Pána Boha prosíti nepřestá- 
váme, že VaSe Císařská Milost takové věcí tolikéž vyříditi a k jistému opa- 
třeni jich přivésti pominouti neráčí, jakož jsou tyto přední a nejpotřebnější. 

Předkem, strany náboženství pravého starobylého pod obojí přijimají- 
ciho. Žádali jsme a ještě žádati nepřestáváme, aby to svůj průchod milí 
mohlo a roěnéno nebylo, zvláSf v těch místech, kdež jeité měněno není, 
jako v městech pražských a jiných obcech a osadách ; tolikéž aby pro to 
náboženství knězi pořádní a věrní, kteří by v něm stáli, utiskováni a x far 
postrkováni nebyli, jakož se Jeat toho obávati; něho poněvadž se jest to prvé 
od mnohých kollatorflv a osad dalo, aby i na další čas díti se nechtělo. 

Druhé, strany velikého a prvé v tomto království nebývalého nedo- 
statku pořádného kněžstva z příčiny té, že od osmi let straně pod obojí 
mládenci k ouřadu svatého kněžství nejsou ordinováni. 

TŤetí, strany kněží sektářských nepořádně svěcených, které jsou mnosí 
collatorea na fary i děkanství přijali a dáleji přijímati chtěli. 



216 



Čtvrté, «tiaiiy kněřl výtřžných a konsistoW npposluftíýcb, ktcW jsouce 
pro 8vé výstupky obsiláni, spoléhajíce ua své kolUtory, ktelí je pi-oti kon- 
siitoi-í fedruji, stávati [lecjitéli a neeht&ji, nýbri vs avéni neposlaSenstvi itoji 
a, déle by etáti chtěli, 

Fáté, ntranj odnímáni duchovních a kostelních statkiSv a plat&v, za- 
držováni knSžim dcs/itkův, též i strany Itíiaftův a st^tečkúv kDé^ských. 

Šesté, strany pikhartekých a sektáhskýnh sehdeck , které 8c netoliko 
po Ebořich, ale i po kostelích proti zjevným a dávným mandÁtfim be«e v8eh6 
oBtrácháui déji. 

Sedmé, strany jurisdikcí, práva dncbovnihn konsi.stoře naší, které se 
od mnohých, zvlášť stavu vySSlho, velmi zlehčuje, zvlált tim, íe mnoai, 
jsouce k němu obsíláxň stávati, poddaných avých atavěti ani iia výpovědech 
jeho přestávati nechtéji. 

Osmé, strany appellací od výpovřdí téhož práva, kt<?ré mnou proti 
řádu starobylému požiti cLtéjí, o čež někdy odpor inexi konsiBtoii a stra- 
nami faývá> 

Bez vyfizení pak a náležitého opatřeni tScbto svrchu připomenutých 
véci konzistoř naSe nemohla jest, ucmftže a nebude moci co dobrého, užitečného 
a stálého spůsobiti. Protož jestližeby vylizeny a k opatřeni přivedeny býti 
nemohly, Vaši Císařské Milosti poiiižcně prosime, že V. C. M. uás toho ouřadn 
konaistořského zbaviti a jinými učenéjSimi jej opatiiti ráři. Pakliby ty vždy 
věci B pííOin slunných, zvláště pro rychlý z tohoto království odjesd Vaší 
Cis. Milosti na ten čas nijakž vyříteny a podlo nnležitosti opatřeny a my 
tolikéž toho nuřadu zbaveni býti neroobli, tehdy Vaši Císařské Milosti za tp 
poníženě prosíme, předkem, aby nám od VaSi Cisai-ské Milosti strany tš<jh 
oznámených věcí jistá iustrukci, za kterouž jsme od dávuiuh čaiův itádali, 
jak bychom se při nich do dalšího a náležitéjiíbo opatřeni pro njití budouoich 
oedorozuměDÍ, kteréžby o ty věci vzniknouti mohly, vydána byla. 

Drahé, poněvadž jsou něktelí z prostředku našeho zemřeli a nělrteři 
se jinam hnuli, aby od Va8í Císařské Milosti konsistoř o.tobami duchovními 
k tomu příhodnými dosazena byla. 

Třetí, aby to od VaSí Císařské Milosti opatřeno bylo, aby osoby od 
konsistoře zvolené na farách v mé-stech pražských od osadních utiskováni 
nebyli. ^ 

Čtvrté, aby náboženství starobylé v městech pražských obívláíte (jakž 
nahoře dotčeno) meučno nebylo, nýbrž aby v řádu starobylém zfiatalu, a 
v tom od VaSí Císařské Milosti aby pánům Pražanfan vgech tří mést 
pražských zvláStuí poručení učiněno bylo. 

Nejvýš pak za to v poníženosti prosíme, aby konsiatoř naše a kněž- 
stvo pořádné z rukou a ochrany VaSí Císařské Milosti jiným zvláStS svět- 
ským k správé dáváno nebylo, nýbrž že i to Vaší Císařské Milosti nařízeno 
A o řádu naSem zvláStni poručení učiněno bude, kdebychom se v svých po- 
třebách po odjezdu Vaší Císařské Milosti utíkati a své zřeni míli méli; neb 
bez zvláštního a opravdového Vaší Císařské Milosti opatření konsistoře naSi 
a osoby v ni vsazené a jiné kněžstvo pořádné a věrné veliké těžkosti, pře- 
kážky i nebezpečenství nésti bychom musili, 

Jsouce té jisté ku Pánu Bohu a VaSí Císařské Milosti nepochybné 
naděje, že v těchto ne tak našich, jako obecných církevných velikých potřeb- 
ných věcech a ponížených již častých našich prosbách oslySáni nebudeme, 
nýbrž zůstávajíce pod zvláStní ochranou a opatrováním VaSí Císařské Milosti, 
že laskavon a jistou i potěiitedhiou odpověď od VaSí Císařské Milostí míti 
budeme. — Dáno v pátek po slavné památce narození blahoslavené Panny 
Marie, léta Páné 1675. 

A poněvadž pak předkové naší vždycky jsou to ▼ paměti měli, oo na 
chrámě těla božího v novém méstě pražském zlatýnu literami !i'.ap°áno a 
v témž kostele čtverým jazykem česky, latině, uhersky a německy pubU- 



219 

kováno jest, léta 1 437. feria sexta post Tibnrcii, že cechové a Moravané tělo boží 
a krev ppd oboji přijimajicí json věrni křeafané a praví sjuové církve svaté, 
toho jsoQ se vždycky přidrželi a b,e> proměny až do tohoto Sasn vedle ra- 
bríky arcibiskupství pražského se chovajíce jsou tůstávali a nám toho At>^ 
chovali, a jiných žádných sektářftv a samorostlých kněží bludných a poÍ6^ 
hlých od církve svaté Pikhartflv, kt«ří od bisknpflv římských svěcení pořáď- 
ného neměli, mezi sebou netrpěli a jich nepřijímali ani v ničem nefsdrovall. 
Neb nemajíce řádného kněžství, nemají také ani řádných svátostí a jsoa 
poTize leykové nesvěceni ; viak kdyby chtěli od bludn svého npnstíti, napravili 
a od biskupa římského svěcení pfíjiti, chtělibychom je také na milost přijítL 
My pak spolu s těmi, kteří se v témž náboženství starobylém pod obojí j^- 
jimájfcích srovnávají a s předky našimi srovnávali, též se srovnáváme % 
s pomocí boží srovnávati až do smrti naSí budeme a připovídáme. A miiBO 
Tasí Císařské Milosti jakožto pána, pána naieho nejmilostivějšího, po Páua 
Bohu žádného jiného ochrance nepoznávajíce, v milostivou a laskavou ochnura 
ve vši poníženosti a pokoře se Vaší Císařské Milosti poroučíme, té naděje 
d&věrné k Vaší Cisalbké Milosti jsouce, že Vaše Císařská Milost tuto naii 
poníženou eprávu dobrotivě a milostivě přijíti a naSím nejmilostivějShn 
císi^m, králem a pánem eflstati ráčíte. 

Datum v konsistoři pražské v kollegii císaře Karla Čtvrtého, jinak 
veliké, v sobotu po svaté Dorotě 7. febmarii léta Páně 1609. 

Vaši Cis. Milosti 

věrní poddaní kaplane 

Kněz Tomáš Soběslavský, adminisfratójr 

a farářové konsistoře arcibiskupství pralL- 

ského pod oboji přijímiýícícb. 

Potom páni pod jednou, vyhledavše některé pilné k té 
véci náležité paměti, když jsou se katoličtí u J. M. kniiete 
pána z Lamhergka, arcibiskupa pražského seSli, bylo od Jeh<> 
Milostí jim předneseno : Předně, že ráěí J, M. kníž. jim děkovati^ 
že jsou se k J. M. seSli, a že na to bezpečně spoléhati mohou, 
že za takovou péči a starost jich pro zachování v království 
ěeském víry sv. katolické Pán Bůh ráčí jim toho hojná od* 
plata býti, a že J. M. neřádí věděti k čemu jinému se přimlou- 
vati, než aby při předeSlé J. M. C. v té věci dané resoluci 
zouplna bylo zůstaveno, totižto že J. M. C. mimo přisalw 
svou, zřízeni zemské a privilegia království Českého nic jiného 
a nového v náboženství povolovati moci neráčí. 

Byl potom z jednomyslného Jich Mstí sneSení učiněný 
koncept, na jakýby spůsob J. M. C. na repbku strany pdlSí 
obojí odpověď dáti jmíti ráčil. A kd^ž to J. M. C. bylo předr 
aeSeno, J. M. C. ráčil sobě to milostiva obUbiti a stranS pod 
oboii vzkázati, aby šest osob z prostředku svého k J. M. C. 
vyslali, íe jim ráčí resoluci svou ákú. Což i jsou tak uČinffi. 

A pHjayle od J, M. C. odpověď v spisu, oanámiU^ ž# 
většímu podto ji «ht^ přednésti. 



sso 

Kteréžto odpovědi tento jest výpis: -í 

JeholMiloit Římský clurf, Uhersliý, Čeaký kril, pin ntí n^mihwtiTÍÍlf 

téi&i ieiU B té odpovědi, kterouž jsou J. H. C. pini, iTtiřstvo, FraJhuii ■ obq% 

i jini Tyalaoi s mSst, vfickni úi Btevoré pod obojí tSIo ft krer FAna wdMMf 

Jeitik Krista i^jímajid, nyní pH sněmu obecném oa lirad^ pniákini yoir 

spolu shromiidění, na tu milostíTon jim od Jeho Msti Cis. uJSněnou rasoliil, 

eo se artikule toho o náboženství dotý2e, podali, milostÍTi yyroznniitt^j* 

kdei tínané tobo opět dokládiý^ kterak by jim táž konfessí od nUhJ.U^Qf 

podáni, a kterouž oni angSpurskou jmenuji, od slavné a bt. pamSti tinnSt 

MiťrimtH*!**, J. M. C. pana otce n^milejSího, léto 1576. povoloia býti ni9!l|| 

a to ieby i do desk zemských bylo veSIo, kdyby J. M. C. tak mmad^ji 

Bmrtí » svUm tohoto od Pána Boha povolán býti neráSil. , 

I ráSil jest sobě J. M. C. to milostivě k upamatováni i^vést^ Se télMŠ 

léta 1676., když jsou dotčoii stavové s J. M. císařem MaximiHanem stofilV 

a sv. paměti o tuž věc jednali, a J. M. C. xa to prosili, ie jaat tohQ iasf 

a tehdáž J. M. C. vlastní osobou svou toho přítomen býti a toho *KelM»,.M 

tak od týchž stav&v n> J. M. C. vsneěeno a Ba£ proieno, i teka ea mmnn 

proti tomu od J. M. C. týmž stavům la odpověď dáno bylo, ^Mt ddM 

doslechnouti ráčil. A v tom se J. M. C. pamatovati ráSf , ie jest BUtrni 

a svaté paměti pan otec J. M. C. nejmilejSi, J. M. císař Mazlmflian, k lA 

napřed psané konfessí dovoliti, ménějl v tom se jim zavázati neiiíSI, i* 

jim takovou konfessí do dcKV zemských vložiti porufiiti TÍit- Nebo M 

jest tak bcE snesení jednomyslného se viemi tíhni stavy na plném snioiv 

zemském státi nemohlo. A že jest k tomu od J. M. C- Mazimiliana slanii 

a sv. pamětí dovoleno nebylo, jest toho patrný dfivod, a to ten, že jsoo nl«d 

rnkami mandáty a pomSení J. M. C. Maximiliana svaté paměti, kteryBrift 

J.ll. C, aby se v tomto království Seském jak od starodávna bývalo, anidinák 

stavové chovali a žádných novot nedopouStěli, brzo po zavření téhoi aninra 

z ňezna, kdež J. M. na sněmu říSskem býti ráčil, poroučeti a v ymMo v a ti 

ráčí. A jest mnohým dobře vědomé, když jsou někteH touž konfesBÍ a podl* 

r ni také i agendy v tomto království tisknouti dali, že jsou s nemaloii do- 

1 mluvou se potkali, a takové exempláře těoh konfessí a agend Ie }Boa d6 

\ konce byly zapověděny, až v tento teprva nepřihodný a n^ffleiilý fa» jMt 

I se zase vyjevily. A protož J. M. C. tomu žádného mista dáti Bioei nsžitft 

i aby jaký průvod a svědkové proti tak patrné a vědomé věci mohli poa ^SM t 

I Kdež se také v též odpovědi toho dokládá, žeby vleokna přědeÉf 

I jednání, smlouvy sněmovnf, ccnlule řezané a jiné k těm podobné tM; jsal 

! (ptej) kompaktáta slouly, na sněmu obecném léta 1667. s povolenfa bImsW 

a sv. paměti cf si^e Mazimiltana jiuinouti měly, vyzdvižené a b privilegióm MÁ 

ského i jinde vypuStěné byly : jest věc vůbec vědomá, že to doložein ▼ Biávf 

léta 1667. o kompaktátích, že se z privilegium zemského vyponltJg^ tofllDO 

se na ty smlouvy vztahuje, kteréž jsou se mezi kondlfum s jedné, a ktilvv^i 

stvím českým s strany druhé staly, na kteréž Čechům od legílÉT tíHM 

koncilinm ezekutoria dána jsou, s přivěfiením pečetí jejich, 1tfJ.lL «!% 

Zigmunda a Jeho Milosti arciknížete Albrechta rakouského, zetě J. IL, «oi 

jest se stalo v Jihlavi léta 1436, kteréžto smlouvy jsou to jnéne doatBÍ^ 

kompaktáta, tak jakž posléze léta 1437. z poručení slavné a sratfr paMl 

císaře Zigmunda legátův téhož sněmu basilejského v kostele boitho tH^ 

na novém městě pražském čtyrma jazyky též kompaktáta vyhláXena . Jioib 

a posavad to na témž kostele božího těla zlatými literami napsané ve -atiemUř 

Ta kompaktáta a nejiná jsou z privilegium zemského « ^dé^tt 

nestojí kde, a také nevšudy) vypuStěna; vSak na ten jistý Bpisob» Miitlpv 

koliv strany dobrého řádu a pořádku v náboženství u víře bt. Initollaké •- 

křesťanské od starodávna buď sněmy, smluvami a starol^Wait AdbiýlÉ 

křestanskými pořádky a zvyklostmi, i tolikéž Ach Msti kiUBUt dMkMvI' 

obecného dobrého tohoto království i jiných vleoh věci v týeUI MJMhlt s 



221 



í 



I 



imlnvách aaHvenn « npfisobon-i jost, to aby boae všeho pfemSení v moc- 
nosti Bvé aachovino a podlo slovu božího držáno bylo, a mimo vím svatou 
křes^Anskou pod jeduou a pod obojí spftsobou, tak jakž rýi doložeuo, do 
tohoto království žádných aekt bludných pod žádným vymydleným sp&iobem 
uvozováno nebylo ; jeSto před nadepsanými kompaktáty mnoh^ jednáni a 
starobylá sfistání o dobrých řádech v náboženství jaon byla nařÍEena a jcdno- 
mysln<^ držána. Ja^^ož pak potom již po stvrzení těclr kompaktát léta 1444, 
když správcové duchovní, majíce sobe o to obvzlAStní sjezd uložený, ae 
o artikule náboženství srovnati nemohli, stala se jest o túž véc výpůvád 
anémovni meíii mistry p knéžnii pražskými s jedné A kuéžmi táborskými 
B strany druhé. A tou výpovědí toho vSeho jest pří starobylých spflsoboch a 
náboženství mistrAv a knéei pražských o každém artikuli ubevláStné z Telikých 
a podstatných dťivodftv, též pisma sv. zftstaveuo. Léta 1481. stala se smlouva, 
kteráž jest byla ii.t dvouch cedulích tesaných sepsaná, meai stranami pod 
jednoa a pod obojí na snému obecném , kterážto smlouva byla ve dsky 
semské památné vložena z rozkázání pánův a vládyk z plného sondu zeo- 
skébo. A byli na to poslové Jindřich z Hradce, uejv. komorník, a Pftta 
z EyKmbergka a k Švihová, nejv. sudí království českého, letí 1501. Item léta 
1485. v neděli postní Laetare na sněmu u Hory bylo o náboženství starobylé 
jednáno, zápisy a artikule na cedulích jsou sdélány, kteréi jsou též do desk 
zemských vložily. Item léta 1612 opét svoleni o starobylé náboženství na 
obecném sněmu se stalo, kteréž tolikéž do desk zemských jest vepsáno. 
Item léta 1.526. opět smlouva uMnéna o mnohé potíebné křesťanské arti- 
kule, kteráž se na prvnéjii smlouvu vxtafauje, rády otarodávbí v církvi svaté 
vĚeobecné Bvyklé bez přerušení aacliovávati, kdež se veliká o starobylých zvy- 
klostech zmínka činí. Ta smlouva tolikéž ve dsky zemské vepsána jest. A ua 
ty cedule řezané zápisy, smlouvy, výpovědí a sněmovní snefiení se vztahuje 
zřízení zemské A 32 i A .33, kteréž až posavad bez poruieni v své celosti 
a mocnosti zůstávají a propnStóna nejsou a sluSně býti nemohly, což ten 
artikul od stavův J. M. G. podaný vlastně tvrdí. 

A tak dalo na tíž cneiení sněmovní se vztahuje, a týmž snefiením 
vyměřeno starobylé pořádky, řády chvalitebné, obyčeje a zvyklosti, a oa to 
zřízeni zemské ráčili jsou Jir.h Msti slavné a sv. paměti císařové římští a 
králové íeStí, slavní J. M. (.'. předkové, i také posléze J. M. C, stavům 
království tohoto a stavové zns J. M. C přísahu činiti. Kteřížto závazkové 
a povinnosti posavad v moci své jsou a zůstávají. 

Z čehož stavové snadno rozuměti mohou, kdyby mimo to naproti tomu 
co Jiného a nového od J. M. C. jakožto krále i^eskébo povolováno a činěno 
bylo, žeby to nemohlo nežli na velikou ujmu a dhonu přísahy a svědomí 
J. M. C. býti. 

A jakož také stavové v té odpovědi své toho dokládají, aby jim 
J. M. C. konsistoř v moc dáti ráčil, žeby ji chtěli podle konfessí podané 
obaovíti, říditi a spiavovati : i ráčil jest sobě J. M. C. milostivě ku paměti 
přivésti sněmovní zflstání léta 15fi7, kdež toho v něm doloženo jest, aby 
.strana pod oboji, jaké svobody, nadáni nub privilegia na obnovení a osazo- 
váui též konsistořa měli, aneb také jsou toho od starodávna v pořádné zvy- 
klosti a slcntečuém držení a užíváni byli, to J- M- C v známost uvedli a 
ukázali. Což když se t.nk od stsví^v vykoná, J. M. C. tomu, nHČby se vzta- 
hovalo, vyrozumějíc, rá('í stav&m nato svoti milostivou oilpovětf dáli. A kdež 
dáleji stavové v též odpovědi své o nemalých stížnostech zmínku íiui, jakoby 
88 jim překážky Činily z strany vyzdviliúváni kněží z far pod oboji a což 
tak viceji v mnohých a rozdílitých artikulích tolio předkládají : i poněvadž 
to zřízením zemským velice zapověděno, i také jistá a veliká pokuta jednomu 
každému, kdožby se čeho takového dopustil, vyměřena jest, neráčí J. M. C. 
věděti, za kterou příčinou jaou též osoby, kteíiž tak stiteni jsou, sobě toho 
k oápravé podle téhož zí-ízení eemskélm pořádem práva nopHvozovaii ; nebo 




222 

J, M. C. neráJKI jeat nikdi na jiném býti, netli k jednomu kaWému me 
viech tíi stavftv kiálovstri čaikéiho, jakž poA j«dnoa tak pod oboji a uwe 
jak pod oboji tak pod jednou, věrným a milým poddaným svým, náehjlBon 
• oteovikon ochrana prokasovati a na žádného židných «>nm>slných ná- 
tiskftT nedoponitčtL Jakož pak kdyby od koho na J. M. C. co toho TEne- 
Seno bylo, n«rá2il by pominouti jednoho každého podle spravedlBosti ná- 
leiíiě, jakž se svrdia piie, opatíKti. 

Co se pak osob % jednoty bratrské dotý£e, pokndž se ti s jinými atary 
králoTstyi tohoto podle starobylého řádu a spůsobu t nábožeastri pod jednou 
Beb pod oboji spůsobou srovnají, tak žeby stavové v t(»D unýleoi nebyli, 
nýbrž žeby na potomní časy sfa&le a nepromfinitedlně tak setrvali : J. M. C. 
jim toho milostivd rád příti ráčí. VBak pokadiby předce obsvláitoího svého 
náboženství následovati a s jinými stavy království tohoto pod jednou neb 
pod obojí se ve viem srovnávati nechtěli, poněvadž napřed dotčenými srovnár 
nimi, sněženími sněmovními, mandáty a výpověďmi učení jejích sa Undné 
usnijao jest, ráčí toho J. M. C. při předeílé milostivé resoluci své stavftm 
dané milostivě zůstavovati, a té nepochybné a otcovské naděje k stavfim vír^ 
ným poddaným svým býti, že k dalíímn jednání sněmovnímu vedle pro- 
posici J. M. C. přistoupí; nebo J. M. C. v těchto ve vSech věoeek dle po- 
vinnosti své císařské a královské nic jiného obmýileti neráčí,. nežli aby 
vSelijaká láska, svornost a ustavičné sjednoceni mezi stavy království tohoto 
českého jak pod jednou tak pod oboji, i zase jak pod oboji tak pod jednou, 
i na potomní a budoucí časy zachována byla. 

Á J. M. C. je toliktíí milostivě a otcovsky ochraňovati, a jich nej- 
milejiím císařem králem a pinem býti a zůstati ráčí. 

Nad tou odpovědi strana pod obojí velice se zarmotitilA a sobě 
stěžovala, že J. M. C. na rady jích protivníkův jim k niěemuž ne- 
toliko povoliti, ale i to, což jsou prvé měli, jim odnímati ráčí. 
I snesli 86 na tom, aby od svého předsevzetí neuponstěli, nýbrž 
v něm stálí byli, a jefitě J. M. C. svou potřeba otevřeněji nežli 
prvé přednesli. Protož Šli hned do zelené světnice, a tu J. M. C. 
odpověď na několik exemplář&v sobě přepsali, potomně zase 
svou novou repliku na to spisovali, a celý týden s tím ztrávili. 
A spůsobivše sobě při J. M. audiencí, skrze deset osob z pro- 
středku svého J. M. C. ji podali a skrze pána z Šternbergka 
promluviti dali, žu stavové pod obojí, J. M. C. věru poddaní, 
tuto svou poníženou druhou odpověď s přípisy a základy prav- 
divými podávají a J. M. C. přitom pro milosrdenství boží 
prosí, jestližeby J. M. C. do takové jich dokonafé odpovědi 
a připojených dokumentův, kterážto v českém a německém 
jazyku podána byla, neráčila moei nahlidnouti, aby při ne]' 
menším ten extrakt, jenž se v německém jazyku podává, sobě 
dáti přečísti a jej slyšeti ráčila; nebo oni páni stavové takovou 
správu mají, žeby J. M. C. první i druhou žádost jejich 
někomu v německém jazyku extrahirovati dáti ráčil,, a toi 

Í*Í8tý, který ten extrakt učinil, jinačeji nežli jejich petitům znělo, 
Feho Milosti jej podal. Protož aby ten jejich spis žádnému 
více do rukou dostati se nemohl, že J. M. C oni sami v ně- 
meckém jazyku učiněný extrakt podávají. Naěež od J. M. C. 



S99 

takovou odpovříf? dosábli, Že J, M. C. ráíf chtíti sám do něho 
nahlédnouti, jej povážiti a jich atavAv pod oboji nojmiloBti- 
včjaím cÍBařem, králera * páoem býti a zůstávati. 

A to jest ta druiiá replika v náeledujících slovich: 

Drnbi replika, Jeho Ui loatt Gis. od strAny pod obojí 
podaná. 

NejJKfinéjli a velikomocný Římský císKři ! V sobotn nyní pojminuloa 
Jest od V. C. M., krAle a pána naSeho nejmilostivSjSiho, nám vSem třem 
stu ° : 't 'to království Čeakébo tělo a krev Pána JeHSe Krista pod obojí 
pí 1 odpnvčii drnbá do sněmu odeslána a dodána, z kteréž jsme ve 

vhi ]M.iiií,i-..ťi poddaniisti vyroznméli, co se jiŽ tuto podruhé jménem V. C. M. 
nám na iiaái poníženou žádost v přířině niboženatví našeho křesťanského 
pod obojí a konfessi, jakož od milých předkův nafiicb i nás slavné a svaté 
paměti claaH Marimilianovi při snému obecném léta 1576. tak nyní znovu 
jminulélio sněmu léta téhož V. C, M. podané a tohoto sněmu obnovené, za 
odpovíď dává. 

I nejmilostivější císaři a pane! Ačkoliv bychom toho velíto vděční 
byli, abychom bez dnlSího na V. C M V7.ná.lení a žádostí naSich ponížených 
obnovováni k dalSíiriu jednání sněmovníma podle milo.stivé žádosti V. CMsli 
|iH závérca dotíonó odpovždt doložené prÍBtoupíti mohli : ale poněvadž se 
tu véci veliké a nám nejmilejSÍ, to jest cti a slávy Pána Boba viemohoxt- 
clLo, svědomí a vt-Čného našeho spasení dotýče, a my z týchž jménem 
V. C. M. oboueh daných odpovědi tomu dobře porozumíváme, že od kohož 
pak koliv k V. C. M. nevinně doneSení jsme, jakobycbom nebyli náboženství 
tohoto pod obojí přijímající, na kteréž se ssřlzenl zemské tohoto království 
českého a povinnost od V. C. M, stavflm uřiníná vztahuje, kdež aby ste 
V. C. M. tomn milo.itivi'' vyrozuměti ráčili, že se to v skutku jinát? na- 
chási: z té oznámené příčiny a nevyhnntedlné potřeby, pro odvedení naSí 
nevinny, jsme pKnuceni, při V. C. M. ve vší poddaností tuto dalSI poníženou 
aprávu učiniti, v kteréž nejprve před Pánem Bobem, angely jeho svatými 
i vSi říší nebeskou, též před V. C. M. a vSím světem zjevně vyznáváme, že 
my vSickni jako i předkové naSi spolu a jinými věrnými křesťany z milosti 
boží a základu písem svatých podle též konfessí k svému spasení vyzná- 
váme tu uejstarSí víru obecnou křesťanskou ve dvanáctí flancích zaví-enou, 
a takový seákiad viry naši křasfanské majíce, jak věrně, právě, pobožné a 
•pAsitediné o vSoch pravdách v té víře svaté zavřených smýiilíme, to tái 
konfessí naSe, v kteréž so artiknlové křesťanského nábífženstvi od prvního a2 
do posledního vysvětlují, v sobě obsahuje. Podlo řchož V. C. M. za f 
V nejhlubší pokoře poníženě a poddaně prosíme, pokudžby V. O. M. o nás 
ÉkkoTČ správy docházely, jakobycbom nějakou novou víru neb náboženství 
míli, k tomu rlry přikládati ani o ná.s toho smýSleti milostivě m-ráčíte, 
abychom my pK V. C. M. něteo toho (od čehož nás Pán Bůh milostivě raČ 
isachovati), cožby v nejmenSím ua nějakou ourážku svědomí neb povinnosti 
V. C, M. sa vztahovalo, vyhledávati měli ; nebo aby to, kdyby strana pod 
oboji víru sv, kresťanahou vyznávala a v ni Pánu Bohu věrně sloužila, 
proti přísaze neb svědomí V. C.'. M. bý^ti měloj o tom není slýcháno; nýbrž 
se tomn těSímc, poněvad''. nejsme žádného jiného náboženství než pod obojí 
spílsobou, a zřízeni zem.skó mimo ta připomenutá slova žádného rozdíln ne- 
Šni, žo se zi4zenf zemské jakož í povinnost V. C. M., jakožto krále řc' 
ského nám stavům království tohoto uíiuěná, na nás vérnó V. C. M. poddané 
(kteříž jsme vždyckny jako i předkové naSi V. O. M, životy a statky naSimi 
^_ věrné sloužili, i jeitě sloužiti míníme) vztahuje. 

^H Jakož pak toho hodnověrná a slavná pamét před ruk^mi jaat, když 

^1 jsou předkové naii (^ nichžto jeStě někteří v íivoliytn zůstávřyí) pi^ dot^- 



*t tř:stzi raz-f-ci i :■ tí:.!,:*: .£ .' ZC J jíiít-Ís. :•:•£ ■••t^.u í.'1i;'I: kršJcT- 
rr^. -^ČJi:ii.L ■ -it; ^.i TT ř-r-LT-T :•..£ :': ;i irtř-ř. «* CLitrT^^^xi k.-nsisví^ 
i..T-"L ft^tt-^t:;- -zaj-r-^klk. kit ik :S-i.ri iíL!>&. kríh.: >.■:. ." ]|L C. KOičáš 

~ £.Lrr!-=. Iři ^-I.».:_ "LT: í''. -.•.LL.. L ttE Z.}. :.i.r ir" " ři "ZŮi.^K.';: 
T. 7 li Uí;=._í/«_ Zr-ritJ I.l.^r •. I-t^ -"LIL ^ .•<:.-: SAfr.iZ, ^ ?. T* 

r:erti m i: -Eitit, t. v.v i.'^. l -s^^ ?'7te_ trti . "s-rj-i:.. -yi^tsiř -uSl i* 

etlIi-ít^. išsi:::: Lik.:t±:i:i£. t .'. il . i.io tt Lk >'? '■éra^ :• •dsiait nJK 
rfcM i t.f.-:T eí; : -.--i .^..i.. tiřr. !..-:_ T. . XI. - í..n. '.lx Ki>r«rcrac 
sE-t.. Bk=. -ti t:3l :..r'i.tz. „i.-:, -řcř.. :;'^.ii -. k :.-n:-i. rlckz.. « ciisěi: 

-■■fci.; ;ki..i řUr.L jrk- it :lí n.: :i •.■i. :.•" - • .-• a^^řrsi uncxu:: i-řd 

■1.: L .:. .,L£.. . .■-li" Li Lr-:.c-_i- - "íH^ sií=.- i-ši-i - q.-i ieiT--^ sk i«.- 
rrrz&i^ l 't iřr^ s.-.zi.í-l- "■- it;;.. t-.^l:^-. : r ;.j>:.ů. ~ *?•* "S" ■. 3C.. e» 

irarui l: -t:...: sitěiM e?: i-.^j :-:t . "t ;.-r;- :-.v..-- - -. i?:.:. -rŤ>iis£x.E 
lut. rtJlI:. iíkjc.l;- rj V J k. : :• z^-. -:.-.iirš. :— n.^.í. trj KrLsrc^r-^i 
:.:.:i-ifii.íT-- st i - i.: ii:. « -ku í.fii.v.-::z. .■■■rr: ; : i : . ř-r:.i ucae. viů&. 
•-■uieiz L LI - -Tt.i říjTS.: I.L !!.»«:? ;■.■•!:..• ii_ : -~ n-.-L. luf >ť itF. z-.tk. 
"«" I iú ;■:■. :řr.s.i;: \íLL-"^ --.IIlt :■ řv:; i-:-.'ri rjiřii.Tia. cíLcíaítl 
1— -rz linJť.vL:.- ; 'h. Z.S. r; 1 j;.í ■.■.r-rit. :. .-- i:xrb...i. ryi^ri níL£..fcči. dt 
: \xi. .inii!L- ; siiT-níz t ů^šmiv li"^ -ítul •• ř ■ rt-i-ci:. ii.a&:. rbŽLk. r.v Ktere- 

s.i±i: jiflLiitč:. f>:i.".*T ,°r?i ;• '.- k ú :a:is^ '..T-z-r-- í i-ř.šuiir sněmL k* 

■.•z^rr.cz. y: r^-ilKnu-u i:':ir7 sí t^ilí si-i-dřii •£ "*' . X .iteii— t k :iui'šL. 
L L.k ; 'XL .írtt S-: T r il ř ři:."^ etij.-- 5~". 'i-L.-;. e:.- -ft:--. «.r.-«T. račiii. 
jcř^iiiš:— jiř. :.•:!.;. si;rr_t íi x>k n^řit i ítui.^ \ř:-: i.~:.i.\^ž- i uui- .Ztiucr: 
:'i'Sfi4.' sne iiiív^ii.. laiii; i* T ..Al"7Tr;i í:.t::'ejr rh/:".: ~.i.~ 'líJ- ■"HKT-ovarl. 
fci-ii. ■! Kc-.^-t }• -i .iioú :.ť:;i. i-.-ii.:. £ i:i::i;-n :i-:!r'_.; t». i-uívt tu. 

at: [ Eii jarnipr'. ir-"r- jctt : sirsr; - -ii r.-rlruit "..ai' -.štítsTT ni, iistdn 

A. -ratk ■m«wrřrŤTt doĚiiui.: ^ i. ■í-.y «t - ^u. i.l s: zix .-:<rc.jii : scmcj 
laikcm Krškou i XiiifDiiaif-^. u-. -.-t -.íUí. £ ;í.:s:; * i.a -.• z ••^. •. ^au ne- 
jfýrBdlu MiČT yodjs rDLoP^^:*^^ilí "^ Z iL ^Ln:: i.-.y y-si^ \ ■arcE.rua. yrai- 
Afiir SB utflBaán. i«>ic sněmi nniKTUťi:.. &-.- rt -r.-: ~. £=-.:.- i- znLii^vfr. 
4^11^ léí 1 puč j^nor s}>'ů5>ii>.<i. :r':úa:i.;>aa.. -uri. £i^.l^ př: 

s jačya kol:^ "^u .^áii^r^iiL spůsoiiřJL ehskc^UI'. 

■i?y aoi-.-an: Kf ■ ;'.-i. .•:-"'i. uů^-šen^r:-. řvt 

s^ leonoiic SAŽdězi! ť-ii:-*- unt '.--i "oa.-^rjií. n-.onL : 

iTlort MiiftHif dcůnwTiTr.. piis-.^vad: ':. i::.it:;iiu lasv ar^ '^ unr. 

I^BÓ. iumiiii. ^oBB-T' fc čtiuaiuTTLiii. is-.' ir. . iiř. aáxtítr.-satBK 

£■■ m ydmjiiěE jcbr prr-vozi^^kii.. i^ iir: nď«ci cr-ms'>T^uet 

, fe^ lÉsnÉm: ^TMirimni bT'!^ k i:r n-eick «« iiui. t mn. oč 

■B^ Hia^vit. •tjTaýSiBcjjL. Biií«iineiL přakažck «c20"ul, k 

4 lMhK-£ JmAu 1 čniůá g»y^<;t ř T'''n.i. kljLi#: n- ■n:^s". r; 

, ■» Ar UK '^'lil^ nuxl bnaon. .Ioki tt: raiec ^ x^ax sioviri. 

aemů': -i.iirtE' . t> •■ «oin .>n«iuir.-- t k^- :-5. 



z £ehož, nejmiIostivěJBÍ aiaaši a. paac, ráčíte moci mllostav>s v^io/.nroěu, 
jak a pokud již předešle na obecném siičin^ té věci od V^ C. M. miloati^ 
vého opatření a povolání jsrae dosáhli, a že to, coby ae již koUv nyní od 
těch, kteřiby nám v Žádoati uaM ponížané pii V. C. M. píek&žeti chtéli, 
zpravovalo a promlouvalo, proti t^muž přudeSl<^inu snřmovnímu zAstání a 
proti předeSlé milostivé reBoluci V. C. M. skrze upjv. pana purgkrabi praŽ- 
ukého nám, strana pod oboji, na obecném iMiémi' učiněné, a jiatúmu o tom 
>iáa sueSení gněmovuimu čeliti by uiusilo. Celiož pottěv»dž téí aiioSeni sně- 
movni Činiti sejevně zapovídá, jsme k V. C. M. vis ponížené naděje, že tobo 
žádnému měniti, ruMti a proti tomu 9* postavovati dopouStřti ncráčite. 

A ačkoliv, nejmilostivější cÍBaři a pane, v též odpovědi jménem 
V. C. M, nyní nám dané se dokládá, že so V. C. M. v tom pamatovati ne- 
ráčíte, když jsou stavové s J. M. C Slaximilianem slavné a sv. paměti o táž 
véc jednali a J. M. C. za to prosili, že jest slavné a sv. paměti císař Maxi- 
milian k té nadepsané koufessf povoliti a v t.om so nám milostivě zavázati 
ráčil, ženám takovou konřessí do desk /.emskýdi vložiti (>oručiti ráčí: v čemž 
s V. C. M., jakožto králem a pánem nai^ím nejmilostivějším, my na žádný 
odpor nevstupujeme. Než co jsme my ea povoleni a aámluvu k etvrzení též 
konfessi měli, drželi a posavad márae, o tom V. O. M. tuto poníženou zprávu 
činíme: že jest .1. M, C. slavné a sv. paměti císař Maximilian, maje sobe 
túž konfessí od nás a předk&v našich podanou a žádost o ujištoní artikule 
tobo o náboženství na sebe vzloženou, ráčil jest tebdáž tu tnilostivou odpověď 
dáti, že nám v náboženství a religii naií překážky aám od sebe činiti, ovSem 
ani jiným pod žádným vymySleným spftsobem Činiti dopustiti neručí, i k tomn 
milostivě povolujíc, aby stavové sobě a mesi sebou jist^' počet osob voliti 
moc měli, kteříby nad religi! a nábnženstvini stavúv ochranu a ruku drželi, 
tak jestliže by jim kdokoli v náboženství a religii jejích vkračovati cbtěl, ty 
volené osoby to opatřiti, je ochrániti a na .T. M. C". beepočnč vznáSoti mohli, 
i a tím přitom dalSlm milostivým Knkázanim, že nad takovou assekurací a 
ubezpečení nic vyššího a platuějšibo, aui nad tskovou přípověd svou vlastní 
věděti ani vymysliti moci neráčí. A na závěrek ještě i s tím milostivým du- 
loženim: Neb že J. M. C. v pravdě za to míti a držeti ráčí, že tím a taku- 
vým ujištěním stavové před J. M. C. i jedním každým dostatečně a dobře 
bezpečni a jisti býti mohou, a že někdy přiboduějsí ča^i se trefiti moci bude, 
že ty věci lepicí pn\chud k utvrieeni toho vfieho budou moci míti, jakž táž 
milostivá assekurací, kteréž teď přiležitě sub litt, A připiš V. C M, v českém 
i německém jazyku poníženi' a poddané podáváme, co v sobě obSirnéji zdr- 
žuje a t»vúi'i. Kteroužto milostivou assokurad isuu telidáž stavové netoliko 
od •!• M. C vděčně přijali, a včduuce, jak jím tak i nám mnoho na tom 
záleží, ji v spis uvedli, a jakž tůŽ koafessi tak túž assekurací na Čisto v jednu 
knihu sepsati dali, a pro budoucí pamét některé přední osoby, z nejv. pánův 
úředníkův zemských k J. M. C, u to vyslané, v ní se vlastními rukami 
podepsali, nicménó i v&bec vytisknouti dali. Podle čehož stavové mnohá 
léta při témž náboženství křesfnnském, jak od slavué a svaté paměti V. CM, 
pana otce nejmilejšího, tak i od V, C, M. ochráněni bývali, a aby kdy vy- 
tištění té konfessi mělo zbráněno a zapovědíuo býti, o tom ti, kteří z pro- 
stfedku naSeho posavad v živobytu zfistávají a té odpovědi doslýchali, žadaé 
védomoati nemají, ani my vSickui nemáme*, anobrž jsou pamětnici živi, kteří 
o tom dobře vědí, že jak za živobytí slavné a svaté paměti císaře Maxi- 
miliana, též i za kralováni V. C. M, táž čnsto psaná konfessí nejednou 
tisknuta, i pod slavným jménem J. M. C. vAbec vydána, V. C. M. v jazyku 
německém připsána a odvedena byla. Aniž se rozuměti může, poněvadž roy 
vSiokni tři stavové, pod obojí přijímnjicf, v království tomto túž konfessí 
listy vyznáváme, a to, což v sobě obsahuje, srdcem věříme, vedle ní také pod 
milostivou ochranou V. C. M. až do poslndiiích hudiu životíiv svých s pumoci 
boií u víře sv. stojíce, Fánu Bohu sloužiti chceme, na jakj^mí by příčinami, 

aizviilu : Painétt. 15 



226 



JBooce na slovn bdnm salóionti, iňymvěďSiMk býti mfta, tt Hf, en jm^ od stA- 
vňv pod obojí ne tejiií", než na obecném snémě eievné se jedn&lo, viem vůbec 
anámo býti nemělo? Nebo i strana pod jednou o tom, JHoac. tehdážpři snémS 
obecném, dobrun védonjost a sobe v xnámost uvedeao méli, i ta odpověď dali, 
že proti nim to nic neni, A o tom nic nepochybují, cožkoliv v včcech svých 
strana pod obojí dobrého obmýSlí, itiJ. M. C, vyroznméjíc tomu, v tom se 
k nim milostivě a náležitě ukázati a zachovati rkíi. Ta pak poručeni a 
mandátové, po témž sněmu e Kezua vyílá, nic ne na tuž konfessi nevzta- 
bují, jí ani té milastivé zámluvy J. M. cisařa Maximilíaiia stavílm aáiučné 
nera&i, nýbrž otavové předce při náboženství 8vém kreHfanflkém, na slova 
božím taloženém, zůstávali. A kdyby i píedoŠlti léta 1575 žádného povolení 
k též konfessi, ani o ní jednání na obecném snémě nebylo, tehdy, poněvadř 
od starodávna vžd^-cky stavové pod oboji s vuolí krále J, M. měli svobodu a 
posavad mají, o náboženství na obecném sněmu jednati, savírali i na místě 
a konci, bes nblíženi drnhé strany, postavovati, a V. C. M, jakožto král 
&eský pojminulým sněmem i nynějSi proposicí také k torna jste milostivé 
po?oliii ráAili, abychom artikul o náboženství před jinými věcmi v uváženi 
své vzali, a na ^em se sneseme a namlnvims, že neráčíte poniinonti to vSe 
v své uváženi vžiti, a nám na to milostivou odpověďdáti: vedle jfebož my při 
témž předešlém léta lf>75 na sněme učinéném sneseni, uváleni a zavření, 
a toho vSeho i minnlého sněmu obnoveni zůatavujerae a V.G. M. poníženě sa 
to prosíme, že nás při tom chrániti, při té/, konfessi a žádosti naší milostivé 
zanechati, a s jinými xemómi, jimž konfessi aiigi^purská paStěna jest, sro- 
vnati řádíte. Nebn i Jiuh M^ti páni a přátelé naSi, strana pod jednou, také 
beae vif naSi překážky a útiskflv svobody v svém náboženství užívají, kte- 
réžto svobody my tolikéž při náboženství naSem pod oboji podle též kon- 
fessi zároveň a nimi sloěně nžiti žádáme. 

Co se pak předsdlých smluv, jednáni, starobylých sfistáni, cedalí řeui- 
ných před kompaktáty i po kompaktátích těch let, v též drubé odpovědi 
V. C. M, položených, uřinéných dotýíe, ač o těch, aby které neporuSené ve 
dskách eemských v své celosti a váze eůiitávati muly, kteréžby žádosti naaí 
slušné překážeti mohly, védonin.sti nemáme, ani jich ve dskách Eemskýoh, 
davš« to hledati, najiti uemAžume, ubzv-láhStě aby se jaké přud kompaktáty, 
mimo toliko partikulární smlouvu konsistoře pražské léta 1421 s Konrádem 
arcibiskupem uéiuoouu a výpavéJ letu Páně 14(1, kteráž se mezi stranou 
pod obojí stala, Htáti měly, o nich jsme neslyšeli. Vtlak to jest ji.itá věc, £e 
kompaktáta nejstarSí jsou, apro upálení M. Jana Hasí svat^ paměti, když války 
a útisky pro vím do 20 let zde v Čechách trvaly, teprvii v létu 143S, též 
1435, též 1436, téžl4.H7 json ta kompaktáta učiněna. Po těch pak posléze ně- 
které smlouvy a jednání, jakž léta 1461, tak léta 118.5, tolikéž Í51'2, až i 
léta 1525 i jiná některá, o nichž vSech jisté paměti a vědomost před rukami 
jeStě máme, po^la. Však jsou učiněna na ten jistý konec a pro tu příčinu, aby 
se více takových útiskuv v víře a náboženství nedalo, strana strany aby ne- 
banila, překážky v provozování nábtrženstvi nečinila. Obviláštné pak v sněmu, 
u Hory léta 1485 držauém, jest doloženo, že každý « staviiv avé viry o 
přijímáni velebné svátosti bude moci užívati, podle důvěření svého svédomf, 
též čtení a jiné pismo. sv. beie hanění ;i kaccřování z strany druhé i vSeli- 
jakýoh líStipk&v a poatrkfiv kuéži kázati mají, s tím doložením, byli-li by 
při které faře kteří lidé, hmí jeden nob více, jinač přijímati obyčej mající, 
nežli ten knéa byl, žo ten vpřijímání svém může svého spaseni hledati, kde se 
mu zdáti bqde podle dflvěřoni spasení svého; a mimo to v ničemž jeho ne- 
obtěžuj, jako křesfann přisluSí. Též i poddáni lidé že mají při obyčeji dle 
důvěření pK přijímání zůstaveni býti, a žádoon moci jich nutiti že nemají. 
Ti!'mK spiisobem to i v jiných poslt^dnicli sněmích ubaaženo jest, čehož 
i nu^movni nařízeni, kteréž k»; stalo létl 1.'».i4 \ ]iált*k před hromnio.emi, spo- 
voiením sl.-ivné a evatt^ paměti krále Ludvika potvrzuje, vuémž se to xjevně 



227 

dokládá : PonSvadž se pravá v{ra Kristova z pisem božích nabýri, protoi le 
každý křesťan mflže a má zákon bozi i apoStoIská písma čítati, a méf-I! bjř 
manželka, dítky a jinou íEele<J svou, má ji k témuž vésti. 

Proti kterýmžto snSm&m žádost a předneSenf nás stavův p. o. na odpoťtí 
▼ ničemž není. Ta jednání sněmovní nic nám a žádosti naif ka překážce 
nejsou. Toho, abychom v budoucích Saších podle slova božího v nábožen- 
ství našem opatření, bnď polepSení a rozSiření hlodati nemohli, nic nám ne- 
zapovídá, aniž jsme ge také nikda toho nezbavili a neodřekli, anobrš tft 
vSeckna jednání snSmovní (aSkoliv jsou na kompaktáta vztažena, a jediio 
z druhého pošlo, kdež jsouc první vyzdviženo, spolu s ním i poslední ; eoS 
toho koli až do léta 1667 do snSmutehdáž držaného, do času vyzdviženi týchž 
kompaktát, přešlo a vzniklo, jest vyzdviženo a minulo) nám ku pomoci ob- 
držené žádosti naši napomáhají, že jsou předkové n >8i vždycky na sněmíck 
obecních, jak kdy potřeba ukazovala, o náboženství jednali a zavírali. Podře 
čehož i my, strana pod obojí, náboženství svého svobodně, podle sloví bo- 
žího a víry neb důvěřeni našeho požívati a o to na sněmu obecném dle 
uznalé potřeby s V. C. M. jakožto králem českým jednati a zavírati m&ženn«. 

Než aby ta jednání, sněmové a smlouvy měly nás, stavy pod oboji, 
v svědomích našich v čem zavazovati aneb vyměření činiti , jakby kdo 
k vftli strana druhé věřiti měl, tohoť my v těch všech věcech a připomenu- 
tých pamětech ani v uřízeni zemském nenacházíme. A kdyby co jiného neb 
víceji, nežli se na pamětech nachází, z jiných míst, nežli z desk zemských 
bráno býti chtělo : tehdy poněvadž jsou dsky zemské zhořely, a řízením 
zemským nálezové z desk pohořalých zapověděni, k tomu po vytisknuti no- 
vého zřízeni zemského, kteréž se stalo léta 1664, posléze sněmem léta 1687 
táž kompaktáta v létu 1433, 1436, 1436, 1437 stalá, oviSem s nimi poslední 
smlouvy, které se na táž kompaktáta vztahuji, jsou zdviženy, a mimo ty 
smlouvy v zřízeni zemském obsažené a na to se vztahující, aby strana 
stranu aoutiskla (v němž my věrně stojíme a státi míníme), k ničemuž 
jinému zavázáni nejsme. Pročež ty věci k zhájeni nám podle též konfesai 
a slova božího náboženství našeho křesfanského pod obojí neslouží. 

Ze pak na jistý spflsob vyzdvižení těch kompaktát se stalo, to své 
místo má. Však vždy závěrek téhož artikule sněmovního jest ten, že se 
stavové při spravování slovem božím zftstavují, a tohof my od V. C. M. ve 
vší poníženosti také poddaně užiti žádáme, tím naši poníženou prosbu a 
žádost v tomto artikuli zavírajíce. 

Když jsou toho sněmu léta 1667, též posléze 1676, jako i před tím 
předešle v létu 1518, 1521, 1624 a jiných let stavové pod obojí na sněmioh 
obecných to, čeho kdy potřebovali, jednali a obdržovali, tak že týmiž přede- 
šlými sněmy svoboda náboženství straně pod obojí puštěna byla: že i nyní 
podle týchž starobylých příkladi!lv nám toho milostivě potvrditi ráčíte, té 
jsme V. C. M. ponížené naděje. Nebo i slavné paměti císař Maximilian, 
pan otec V. C. ]Sf. nejmilejší, toho ua ublížení svědomí svého klásti neráčil, 
když stavy z těch kompaktát, sněmem baziléjským učiněných, sám jakožto 
král český propustiti, a aby se při svých řádich slovem božím řídili a spra- 
vovali, milostivě dovoliti ráčil. 

Strany pak konsistoře, kdož V. C. M. na ukázaní práva a spra- 
vedlnosti, jaké k ní máme, nastupovati ráčíte: i nejmilostivější císaři a 
pane! ze všech našich ponížených a poddaných žádostí tnmu milostivě 
porozuměti mocí ráčíte, že my v nižádný pr&vod a rozepře s V. C. M, 
vstupovati nemíníme, nežli poníženými prosbami, z hodných a nevyhnutedl- 
ných příčin toho, aby nám táž konsistoř v moc dána byla, při V. C. M. ve 
vší poníženosti vyhledáváme. Nebo V, C. M. tomu nejmilostivěji vyrozuměti 
moci ráčíte, že sama rovnost spravedlnosti toho vyhledává, aby konsistoř 
pod obojí v opatrování stavfiv, jenž toho náboženství jsou, pro ně a pro po- 
třebu spaseni jejich zůstávala. Avšak podle milostivé vAIe V. C. M. tuto 

15* 



228 

Bpr&Ta o tom poddaně Siníme, ie z pamStí psaných hodoorfirných to Tyna- 
fáUaAme, že jest slavné a svaté paměti císař Zigmand majestáty svýnd rléta 
1421, též 1435 stav&m pod obojí tohoto království tůž konsistoř « moc dáti, 
nicméně vysvědčení starobylé léta 1434, že země česká sama sobě biskupa 
voliti právo má, aiiniti ráčil. 

Podle kterýchžto majestát&v stavové pod obojí mnohá léta túž kon- 
sistoř v své moci a opatrování měli, a ji vždyekny, když toho potřeba nkaso- 
vaU, jakož léta 1421, Uk 1437, též 1451, 1465, 1528, 1529, 1531, 1534, 
1539, 1541, 1548, 1554, 1558, 1662, 1563 obnovovali, dosasovali, a jí v po- 
slonpném ožívání byli. 

Toho tak hodnověrné přípisy sub litt.B. V. C. U. podáváme, čehož i. 
živí pamětníci a svědkové se nacházejí, i některé věci v jiných místeehf 
jichž jsme jeětě tak na spěch dostati nemohli, zůstávají. A poněvadž o tom 
žádné vědomosti nemáme, aby od předkův nafiich táž konsistoř pod obojí 
přijímajících slavné a svaté paměti císaři Haximilianovi postoupena a bact 
dskami zemskými neb jinak v moc uvedena byla, nýbrž užívání starobylé 
stavův se nachází, a táž konsistoř pro nás, stavy podobojí, na onen čas vyzdvi- 
žena byla a pro zdržování kněžstva v dobrém řádu potřebná nám jest: b« 
to y. C. M. ve vší poníženosti poddaně prositi nepřestáváme, že nám ji 
(jako i akademii pražskou, načež předešle žádná odpověď nám dána není) 
v opatrování naše milostivě dáti rá^te. 

Dáleji o útisky a příkoří, nám v náboženství naiem činěné, ráčíte 
milostivě dokládati, že V. C. M. není vědomé, poněvadž to zřízením zem- 
ským pod jistými pokutami zapovědíno jest, proč jsou ty osoby sobě toho 
pořádem práva k nápravě nepřivozovali : i oznamujeme V. C. M. ve vii po- 
níženosti, že jsou toho užiti nemohli. Nebo byvSe na kancelář obsiláni, 
těžké domluvy i rozkazy o tom mívali, poručení psaná s podpisem T. C. H. 
vycházela, a když se někteří na pořád práva odvolávali a při něm zůstaveni 
býti žádali, jim to postačovati nemohlo, jakž V. C. M. z příležících rozlič- 
ných některých stížliiostí a příkoří, na kteréž dostatečný průvod před rukanú 
jest, sub litt. C. tomu milostivě porozuměti ráčíte. Což jsou vSe, nemajíce 
přistupn k V. C. M., s trpělivosti přemáhati a snáSeti museli, ješto jsouc to 
netoliko zřízením zemským, ale i předešlými sněmy zapovědíno, však přes 
to kněžstvo nepokojné volností a svobody v tom užívali, že jsou nás vSelijak 
haněli a kaceřovali. S čímž aneb k tomu podobným, neb jiným jeitě hor- 
ším — nechtíce se budoucně potkávati, proto opatření svého a svobody 
v provozování náboženství pod obojí spůsobon při V. C. M. vyhledáváme, 
nevědouce o žádné příčině, kteráby nám v tom jakou slušnou překážku či- 
niti mohla, leč by nepokojné a nepříkladné kněžstvo, řádu, dobrého pokoje, 
lásky, svornosti nenávidící a nemilující, v cestě býti chtělo. 

Kteréž však kněžstvo, mezi sebou nesvorné, náš stav v moci své míti a 
ku poslušenství svému nutiti a přivozovati nemůže a nemá. 

Co se pak posledního artikule v též odpovědi V. C. M. strany je- 
dnoty bratrské, pánův přátel našich milých, doloženého dotýče : poněvadž, 
nejniilostivějSi císaři a pane ! jsme před«>Sle při V. C. M. ve vší ponížeností 
vyhledávali, že ti mandátové neb poručení, i z původu těch propuštěných 
kompaktát na učení bludná a zmatečná (kteréhož my, ani oni nenásledujeme) 
vyšlá, na nás, kteří se společně k též konfessí u víře sv. křesfanské v ní 
obsažené přiznáváme, se vztahovati nemohou: z té příčiny zůstavujíce toho 
poníženě při předešlé odpovědi naší, tím šíře V. C. M. zaneprazdňovati po- 
míjíme. A poněvadž, nejmilostivější císaři a pane náš ! jakožto V. C. M. do 
smrti věrní a poslušní poddaní s V. C. M., králem a pánem naším nejmilo- 
stivějším, v žádné odpory se dávati nemíníme a nedáváme, nýbrž toliko 
rovné svobody v náboženství našem pod obojí, na víře obecné křesfanské 
založeném a v též konfessí naší obsaženém (jakéž svobody strana pod jednou 
užívá), a abychom těch útiskův, překážek, hanění a kačeřování zbaveni býti 



229 



moblt, Tyhled&vAmo, Sebož d&m vSeckna předeSlA BnčmoTni jeduání, zřízeni 
zemská propůjčují t protož nic nového a ncbývuléhfi novyhledáviine, než co 
předně ko oti a ebvÁle Pánu Bohu a spadeni naSemu jost, a již prvé co jame 
my a předkové naSi při slavné a svaté paméti ciiian Maxímilianovi léta 1575 
také poníženě vyhledávali a pntom zíistaveni byli, a v čemž jest se slavné 
a flvaté paměti cíaař Maximilian 8tav&m milo8tivt< zamluviti ráčil, jakž výS 
připomenuto, hodnověrná assekuraci i živých Udí paměti toho dostatečné po- 
tvrwijí, coi léta pojminiilého 1608 při podání V. C. M. též koufessí jame 
obnovili a toho k potvrzeni, zavíráni, k místu u konci přivedeni do tohoto 
Bněma od V. C. M. odloženo jeat, i v proposicí snňmovni k uvažování téhož 
artikule od V. C. M. povoleno jest, a sluSně nic není a v nic obráceno býti 
nemůže, prvé také kompaktáta bez překážky slavné a svaté paměti císaře 
Maximiliana piopuitěna jsou, a my při spravováni se slovem božím sněmem 
léta 1567 efistaveoi jsme. 

Čemuž V. C. M. že táž kompaktáta minula, a staTové e uioh jsou 
propuStěni, v dotčené odpovědi své milostivé místo dávati rái^íte. 

A kdyby to naše přednesení a žádost sněmem uvážená (od čehož 
Pán Bůb milostivě ostřihati rač) neměla svého místa míti, muselo by to 
B velikou urážkou našeho svědomí a s potupou slova božího býti. Též 
předeilý jminulý atiěm v tom artikuli, jako i proposicí nyněj&í V. C. M, a 
slavná mocuá zámluva cfsařo Maxiiniliana, pana otce V. C. M. svaté paměti, 
by zlehčena a potupena býti mui<ela, a my, strana pod ubojí, u velikém ne- 
bezpečenství zůstávati. Z čehož jakáby láska a svornost mezi námi všemi, 
Térnými poddanými V. C. M., kdyžby toliko někteří zřízení zemské, svobody 
i práva na sebe potahovati, nás pak, stranu pod obojí, tonž konťessi se spra- 
vující, toho zbavovati méli, pojíti mohla ; tomu V. 0. M. dobře a milostivě 
vyrozuměti ráčíte. Nebo my, přijímajíce to milostivé ohlášení V. C. M., že 
o to tak otcovsky pečovati ráčíte, kudyby mezi námi vSemi věrnými podda- 
nými V. C. M. láska a svornost nyni i na č«sy budoucí zůstávati mohU, 
8 velikou vděčností jiného lepSiho prostředku k zachování toho všeho ne- 
víme, jako ten, když my, strana podobojí, žádosti své ponížené při V. CM. 
buohdá užijeme a každá strana bez útisk&v a ha&ěni strany druhé, Pánu 
Boha pokojně v svém náboženství sloužiti bude. 

Protož z těch vSech svrchu položených příčin a pouhé spravedlivé žádostí 
naší V. C. M. poníženě a poddaně prositi nepřestáváme, že nám takové naii 
poddané a křesťanské žádosti užiti dáti, a též konfessi, při kteréž pro čest 
a slávn boží do smrti duSí naiich s pomocí Pána Uoha trvati míníme, i 
s tím mezi námi porovnáním milostivě potvrditi, jí ve dsky zemské vložiti, 
kcnsistoř i akademii pražskou v moc a opatrování uaše uvésti, nás před 
takovými útisky, překážkami, hanebným kaceřováuím dostatečně opatřiti a 
nám na to na vfieckno milostivou cínaídkou, královskou a otcovskou odpo- 
vědi dáti ráčíte. Načež již ua pátý tiydea zde v městech pražských s potě- 
šením očekávajíce, veliké útraty až i do stejskáuí vedeme, té jisté a nepo- 
chybné ponížené naděje k V. C. M. jsouce, že naii poníženou žádost ve viěch 
přednesených artikulích obsaženou milostivě potvrditi ráčíte. 

Čehož my se V. C. AI. jak předeSle vždycky až posavad i na budoucí 
Časy, nelitujíc etatkův, brdet a všeho jm^ní naSeho, do smrtí našich jako 
věrní poddaní poníženě odaluhovati, i také hned po savřcní a ztvrzeuí tohoto 
artikule o náboženství pod obují na proposici sněmovní nastoupiti, ji uva- 
žovati a vSeckno možné pro V. C. M. hotové učiniti rádi chceme. V čemž 
ve vSem se V. C. M. jakožto králi a pánu naSemu nejmilostivějšímu ve vii 
poníženosti poddaně poroučena činíme, věříce a prosíce, že vždycky naším 
nejmilostivějším císařem, králem a pánem zůstati ráčíte. 

Tuto následují allegáta, které pod litt. A. B> C. J. C. Msti 
od strany pod obojí při druhé replice přiloženy byly. 



230 

AlUgát tub Hlt. A. 

Potvrzeni předešlé konfessi. 

Léta Páuě tisiciho pětistého sedmdesátého pitého v pátek po sys* 
léna Jiljf. 

NejjasnějSi kníže a pán, pán, Maximilian, Římský císař, Uherský a Če- 
ský král, rářil jest vSem tiřem stavům království tohoto českého, pod obojí 
spůsoboo tělo a krev Krista Pána pHjímajfcím, na poníženou a poddanon Žá- 
dost jejich strany artikule o náboženství a religii, jich ujiStSní v nábožen- 
ství vlastními listj svými cfsařskými tato odpověď milostivon dáti a to po 
osobách zejména těchto: panu Bohuslavovi Felixovi Hasiitejnském z Lob- 
kovic na Liěkově a ChomťttovS, sejvyiiím sudím království českého, pann 
Jaroslavovi Smiřickém z Smiřic a na Kostelci, J. M. C. dvoru marSaikovi 
v království českém, pann Janovi z WaldStejna a na SedČicích, hejtmanu 
menSího města pražského, pann Hendrichovi Kurcpachovi z Tracbmbergku a 
na Stolinkách, panu Karlovi z Bibritejna a na Děvíně z pánův, a panu 
Burianovi TrČkovi z Lípě a na Světlé nad Sázavou, podkomořím království 
českého, panu Janovi Leskovcovi z Leskovce a na Cerekvici, pann Micha- 
lovi Španovském z Lisova a na Pacově, Její Msti Císařové jakožto královny 
české podkomořím v témž království českém, panu Sebastianovi z Yfesovic 
na Touchovicích a Kystře, panu Václavovi z Vřesovio a na BySicích, před- 
kem že jest sobě J. M. C. včerejKí stavftv promluvení k milostivé pamSti 
přivésti ráčil, kteréžto ve dvou artikulích obsaženo bylo a jest, předně o 
důtku, kterou jest pan Jan z WaldStejna a na Hrádku nad Sázavou, nej- 
vySSí komorník království českého, k stavům nčinil , a druhé odpověď, 
kteréž stavové na artikul strany religii a náboženství jich očekávají a žá- 
dají. A co se prvního artikule dotýče, J. M. C. tomu nerad býti ráčí, že 
jsme se v takové nesrozumění vespolek dali, před čímž J, M. C. stavy 
vždycky vystříhati a abychom se v zbytečné hádky a odpory nedávali, na- 
pomínati ráčil ; neb že někdy mnohý tak mnoho mluví, kdyby se na vSeckno 
odpovídati mělo, že by mnohá zbyteční zaneprázdněni z toho pojíti mohla, 
jakž pak toho příklad na panu komorníkovi a stavové sami na sobě vzíti 
mohou; z čehož jaká zkyselení jedněch k druhým pocházejí, tomu že dobře 
rozuměti mohou, což v pravdě J. M. C. k veliké Škodě království tomuto 
býti uznávati ráčí. 

Ale vSak nicméně, poněvadž J. M. C. tomu z jisté zprávy vyrozumo- 
vati ráčí, že stížnost stavův nejinač než tak, jakž od stavův na J. M. vzne- 
íena byla, v pravdě tak jest, nad čímž J. M. C. velikou nelibost míti a to 
uznávati ráčí, že jsou vysoce dotčeni ; a kdyby to tak býti mělo, že by to 
nemohlo jinace rozumíno býti, než že by stavové za takové vykládáni býti 
musili. Ale poněvadž pan komorník není než toliko jedna samotná osooa, 
ani králem ani knížetem země není, aby jaká práva nebo řády ustanovovati, 
koho odsuzovati anebo komu na jeho spravedlnosti nkracovatl mohl, a že 
taková jeho řeč podstaty a gruntu žádného nemá, aby on stavy za takové 
učiniti mohl a že takové promluvení stavům na Žádnou Škodu a i^mu býti 
nemůže a nemá; nebo že J. M. C. i viickni jiní poctiví lidé, kdo a co sta- 
vové jsou, dobře vědí, totižto pod J. M. C. milostivou ochranu a ke vBem 
řádům a právům království českého náležející, kteréžto J. M. C. za své věrné 
poddané míti ráčí. A protož aby se na takovou pana komorníka řeč stavové 
nic neobraceli a zvláStě, poněvadž jsme mu zase, neSetříse ho, v tom do- 
statečnou odpověď na promluvení jeho dali. VSak nicméně že J. M. C 
toho jemu, panu komorníkovi, předložiti a stížiti, aby potomně věděl, co mlu- 
viti, pominouti neráčí, tak aby znáti mohl, že J. M. C. nad tím žádného 
oblíbení míti neráčí ; aby se potomně v příčinách těm podobných věděl jak 
stlidměji chovati, a že se J. M. bedlivě k tomu přičiniti ráči, aby ta věc 
k sluSnému spokojeni přivedena byla. 



231 



» 



} 



Co Bo p.ik drnhfiho artiknle dotýře, 3!e J. M. C. BtRvflm to rpr*Tdé 
oznámiti moci ráčí, že jest ráOil se vfii nejvyšíí možnosti k stavy pod jedoon 
i B tétni druhými jeduati, ftby žídosf. utAv&v strany ujiStSui jich nAboženství 
artikule, aby iml dosnřmn aneb do desk zemských vjiti mohl, vyplněna byla; 
ale že jest toho ničehož piri nich obdržeti moci nerAčil, nýbrž že od nich J. M. C. 
tato odpovřií dána jent: že o takovou věc již dávno mezi aebou smlnvami sta- 
rými, též i tnnoliými iiiiéniy tipokojcni a tak v tom utvrzeni Jsou, že sebe 
a toho propustiti n to KJiníi<<iti téméi- iieniožnA věc jeitt; a proto! že J. M. 
prosí, ponévadž J, M. na /.držoni toho vSehn i povinností vysokou zavAzAn 
býti rádi, aby tobo ničehož k proménéni neb zjinařeni pHjíti dopustiti neřádil. 
Těnů a takovými vulikými slovy skoro J. M. i drobet stížnS na povinnost 
J. M. uapomenouti am^li. Z kteréžto odpovědi stavové snadno tomu vy- 
rozuměti mohou, lílai dále ta věc na odkladich státi bude, že tim vic a víc 
odporův a nesrozuméni mezi *itavy V7,ejde; řeliož aby pominuto bylo, že by 
J. M. nic vděc^něj^iJio. ani také stav&ni dobře co platnějSíbn se státi mohlo; 
jakož pak stavově přiklad toho mozi sebou a panem komomfkom na ten 
(aa vzíti mohou. Strany pnk ujištění .itavAv, že .1. M. v dobré paměti vieoka 
o to B stavy promluvení, učiněné přípovědi ralti ráéí, jak a v jakých slovich 
jsou se taková Ktala, a že jeStě žádného jiného limysln než téhož a jedno- 
stejného, abychom pokndžby nejvýše možné býti mohlo ujištěni byli, býti 
ueráči; a protož jak přcdoálo tak i nyni, že na svou dobrou viní a duši to 
přijímati, B řtavy věrné a upřímné míniti rádi (jak a v jakých slovích), aby 
se na J. M. slova a tak časté pHpovědi ubezpečili; neb že J. M. C. to po 
dobře němečku a česku upřimě a srdečně míniti ráčí, a že jim stavům 
v náboženství a relig'ii jich překážky sám od sebe áiniti, ani jinému dopustiti 
Činiti pod žáduýoi spbsobcm ovšem neráčl, a to, což stavňm připovidati 
ráčí, že pevně a uejiměnitedlně držeti, na což se ubezpečiti mohou, limysln 
býti rá<'i; neb že stavové vědí, že jest jim osobou svou nižádné překážky nikda 
Činiti neráčil; jestliže jest »a pak co činilo, že ne a voU J. M. to jest bylo. 
Že pak přes to jim se překážky Činívaly, tak, jakž stížnost stavův, předně 
na pana arcibiskupa a konzistoř pražskou nejyice se vztahuje, jaké ublíženi 
stavové a kné^^-stvo jich od nich jsou snáSeti musili, aby se již toho stavové 
nio nebáli, že J. M. C je před sebe obeslati a při nich i jinde opatřiti ráčí, 
že se toho více dopustiti nikoli nemají, nnobrž že pod pokutou a skutečným 
trestáním jim tn přisiiě zapovědíii chtíti ráčí. A jestližeby z kterékoliv 
strany ofi jací odporové vznikli, aby na samou osobu .F. M. vznáieno bylo, 
a J. M. na tn pomysliti ráčí, .aby se žádné straně v niČemŽ neublížilo; 
neb ie J. M. dobro v to tratiti a je ua uzdě tak zdržovati uměti ráčí moei, 
tak ža se budou museti v tom ve vScru náležitě chovati. Dále také že J. M.C. 
jak předeSle připc vídati, tuk i jeStě k tomu milostivě povolovati ráčí, aby 
stavové sobě a mezi sebou jistý počet osob {voliti moc měli , kteříby nad 
religií a náboženstsnm stavův ochranu a ruku drželi, tak, jestližeby jim 
kdokoli v náboženství a religii jich vkračovati chtěl, ty volené osoby aby to 
opatřiti, je chrániti a také i na J. M. C. vznášeti bezpečné mohli a svobodně. 
Nad takovou .asseknract a ubezpečením že J. M. nic vyšíSiho a platnějšího 
a pevnějšího, tak aby ze všech stran mezi stavy dobrý pokoj, láska zůstá- 
vati a trvati mohla, věděti ani mysliti moci neráči, než toliko přfpověd svou 
vlastní. Nebo jestližeby stavové již J, M. řeči a slovům viry přikládati ne- 
chtěli, že J. M. tomu rozuměti naráčí, kterak by psaním a listům J. M. více 
věřiti mohli. Zase také kdyby .1. M. jinače mysliti ráčil, nežli mluviti ráčí, 
že by se vždycky za to stydětí a to o sobě mluviti, že slov svých a přípo- 
srédí nezdržuje, slyšeti a sebe za lohkébo a ničemného člověka odsouditi, 
anobrž za takového, kterýby, aby mu co kdy věřeno býti mohlo, hoden ne- 
byl, držeti museti ráčil, čehož Páu Bůh uchovati rač. A protož že jinéto 
vySčiho ubezpečoní býti, a také jiný spťisob zachování stav&v v lásce a 
svornosti aalezon s téžkem býti může. Nebo že J. M. oic vic a rý&eji na 



23ií 



péči nikák nemfil r npmJrBf>* fr», ltt#riikbý vSecky wmř nw v dobrém po« 
kóji &/ do smrti kvč KailiovRti moci ráéil, v tom piríklnd iin vrclmofltMh^ 
král^vslviťh a kcidícIi ci^icb národ&v, kteK pHpovědi avé nedrželi A viru 
svou rulilí, profei je Fán R&h hroznu pokutovAti a trestati rá^il , dávajíce, 
a, tAk v tom přiklad ten im sebe dAiu J. M. pot&hujío, že kdjbj J. M. viru 
a, připověJ svoa u^inéuou také udržeti cbtiti ucrA^il, Žeby ue jluébo nei 
téhož na sebe oi!ekAvRti museti rhCi] ; ale žeby rAdil mnohem radéji smrt 
podstoupiti, nežli virn a připověcT svou směniti neb nesdržeti. A tnk milo- 
stivě žAdniic , abv nadeptuuié osoby dále oíekávnjícim itAvůiu takový mi- 
lostivý úmysl A pnpovéii J. M. C ilostatečně v xnimost uvedli, s obiir- 
Dým ft ISastým opakovnuínt J. M. v té věci úmynlu k atavAm a takovému 
ujištěni religii a náboženství jistě k celého věrného a neoSemetného a k obec- 
nému království tohoto prospéňného a náchylného srdce, a vedle toho také. 
aby stavové napomenuti byli, aby ua tom již přestali a k jednáni jiných 
artikulfiv J. M. C. piíslušejícich přikročili. Nebo J. M., nejsouce v tom po« 
voláni jnko jiná obecni osoba, než v mnohem vySSim, že také musi na ne 
jednu osobu toliko, ale i ua dalSi příležitosti se ohlídati, a k tomu, aby 
se vAech stran Nvornoat a pokoj šachován býti mohl. Při synu pak svém že 
to tak opatřiti chtíti ráčí, že touž měrou stavům jako J. M. C. aavAsciB 
býti má. A ačkoliv synové jeho ua ten faa katoličtí jsou, ale vSak že J, H. C. 
ve vfiem tak posluKni jsou, tím jest býti ráčí, že proti vůli a nařízení J. M. 
nic před sebe bráti nebudou. Neb ačkoliv o nich to rozhlášeno jest, še by 
něco toho proti maríalku rakouskému a Pappenheimovi předsevsiti miti 
ohtěli, kudyby usmroeui býti mohli, vSak že J. M. na svou pravdu a podle 
avého dobrého svédomi pověditi muci ráčí, že se Jich M^tem v tom křivda 
stala a že Jich Msti v tom nevinně v křik lidský pí-iAli, a tuho že v skutku 
nic na Jich Mstecb ablidázio není. Neb Že mnoho lidí jest, kteříž nic jiného 
UK práci nemají a neobmýšlejí, nežli kudy by skrze lidské růsnice a ne- 
STomosli sobě nějaký užitek přivésti mohli. Ale vSak Že J. M. té celé dů- 
věrnosti a naděje k stavům býti ráČi, že takovou věc právě roevážice a 
k srdci připuBtice, tím ni^Símž se rozpakovati dáti nedopustí, Ani k tomu 
přijíti nedají, aby mimo takovou J. M. přípověď, stavův ujištění a ubeB> 
peŠeui co jiného a vétSího žádati měli. Neb že J. M. C. v pravdě sa to 
míti a držeti ráěi, že tím a takovým ujiSténim stavové před J. M. C. i 
jiným každým dostatečně a dobře beepečni a jisti býti mohou, a že někdy 
příhodnější čas se trcHti moci bude. — Po kterémžto J.M.C, milostivém pro- 
mluveni nadepsaným osobám to milostivé a ústní jisté poručeni od J. M. 
se jest stalo, aby to vfieoko, jakž od J. M. promluveno jest, se vSÍ pilnosti 
ostatním stavům ua to očekávajícína v známost uvedli. Což oni přijavSe od 
J. M. C í velikou vděčnosti a se v&i poddauou poníženosti z takové milo- 
stivé odpovědi J. M. poděkovavSe, oznámili, žeby jim nic přijemněj&iho býti 
nemohlo, než aby vSickui ostatní stavové takovou milostivou otcovskou od- 
poviď z J. M. úst a promluveni sami byli slyěeti mohli. Ale vrak nicméně 
že takové J. M. ústni milostivé promluveni se vSi pilnosti stavům v auá- 
moat uvésti chtějí, pokud^. jen jich pamot postačiti moci bude. — Na to J. M C. 
tu milostivou odpovetT dáti ráčil, aby tak učinili, a jesUižeby co tu v pa- 
mětech svých snésti nemohli, poněvadž s prostředku jich pan Václav % Vře- 
Bovic, co tak J. M. jest mluviti ráčil, pouamenával, že bnde moci, oo po- 
třeba bude, k paměti píi ozuámeni stavům přivozovati. Actum ut supra. 

AUegát «u/> íitt. B. 
My děkan a ratatri facultatís artium v akademii pražské vyr.náváme 
timto listem, jenž vidimus sluje, obecně přede vKemi a zvláště, kdež náleží, 
že k žádosti Jich Milosti pánův, rytířstva, l^ažan i jiných vyslaných 
z měst, vBech tří stavův pod obojí tělo a krev Pána naSeho Ježíše Krista 
přijioiajicich, nyni ua aaěmě obecném na hradě pražském shroniáSdínýoh, 



233 



dali jxmé pntnítt nSSc pnuaí r, klíšti' íiaSícb paiiiiStiiých ín folio v pt>r|>;M.méné 
Mtých A v ko)leji veliké zAMtávAJicfch (jiebžto počátek jest roamlouvánf m 
jedoAnl o arcibiekupa) vypsati a vytáhnouti. 

Roumlouvánl a jedttáai o arcibiskupa legitňv českýcb s .1. M. císařem Zik- 
mundem a legAty sborn bnzilejakého. 

Léta božího 1434 ve čtvrtek po pamžtc« svatého Bartoloměje. 

Tyto otázky byly před J. M. císařem Zikmundem v Řezně na sahradS 
n mnichů tíeriiých. CttAtali ae vyslaní z Čech legátflv basilejského koncilium 
o arcibiskupu pražském a biskupích olomonckém a litomyšlském, jací býti 
mají. OdpořědŽIi oni : Že takový aroibiskap a biskupové mají VAm potvr- 
zeni býti, kteH by tělo a krev Krista PAna těm, kteří avyklost mají, roz- 
dávali pod obojí spAsnbon a jiné Iměží k tonin přidrželi podle řečení sva- 
tého koncilinm, jimŽto jiné vSecko knSŽstvo, jakoby pak nepodávalo pod 
obojí spůsciboH, mS poildáno býti. I otázali se dále: Takového biskupa kdo 
má voliti? Odpověděli: Podle práv rinchovníoh (přej), ač někdy obecní lid 
fl kněžfmi volil biskupa, vSak jíž podle ustanovení otcňv z dávných čaaňv 
má volen býti skrze kapitoly kostelftv kanovnických; avSak co při tom 
svatý ^sbor nčiní, toho my nevíme. Ale J. M. císař ráčil takto pověditi : 
Páni Cechové! jáf Vám radím, abySte Vy při arcibiskupu a biskupích za- 
chovali řád a obyčej starobylý, a sami sobě volili biskupy ; neb arcibiskup 
Váš nemá býti jediné Čech a též biskup litomyiílský a moravský. Otec můj 
a bratr dávali jsou arcibiskupa; stůjtež na témž i nyní. Když věci vale do- 
konány budon B koncilinm a My budeme v království, Myř spolu s Vámi o 
arcibiskupa i o jiné dobře spfisoWmo, F^i tomto jednání jsou tyto osoby: 
biskup konijtanský, biskup angustaiiský, Jan Polinar, paláce papežova au- 
ditor, 8 mistrem Jindřichem, také legáti ke sboru. Čechovo pak byli tito: 
pan Mejnhart z Hradce, pan Vilém Kostka z Postupic, MikuláS Sokol a Jan 
Velvar z Pražan, a z mistrA pražských: M. Jan z líokycan a M. Prokop 
t Plzně. Dalo se ut supra. 

My Zikmund z lloži milosti Římský císař etc. 

Jakož jsou páni, rytíři a paiiofte i města království Našeho českého 
Nás v Brně prosili, abychom jim jakožto hrál český práva Našeho k volení 
arcibiskupa pražského popříti ráčili, to jsme milostivě k jich Žádosti pro 
zemské dobré rádi učinili, právo Nafie jim k voleni dali, jakož jim list na 
tú daný plněji to v sobě drží a svědčí. A když jsou to volení učinili a 
před Námi jmenovali poctivého M. Jana z Rokycan a jiná dva podbiskupi, 
tehdy jsme k tomu svrchu psanému jich voleni svolili a jej íh arcibiskapa a 
je za biskupy přijali a moci listii tohoto přijímáme, tvrdíce to volení, a ji- 
ného do jeho smrti míti nechceme, ale jemu o potvrzení a svěcení vší sna- 
žností státi chceme, a to chcomo zjednati, co nejspíše moci budeme, sevSemi 
těmi povahami tak, jakž náš list na to daný Sífe ukazuje. 

Dáno v Jiblavé léta etc. třicátého šestého den svatého ApolinaHše 
let království Našich jako svrchu. 

(UAJecius OCCCIX. fol.) 
£x libro manu scripto fol. 22. et 23. 

My Menhart z Kr&dce, Hynek Ptáček z PirgStejna sedením oa Ra- 
tajích, Diviš Bořek z Milotlnka, purgkrabě bradu pražského, Pavel měStěnín 
nového mésta pražského, Havel z Dřevěnic, Jan Velvar měštěníne starého 
města pražského, Ambrož měStěnin od Hory Kattiy, M. Václav « SuSice, 
kněz Pavel farář od svatého Jitjí, kněz Václav od svatého Mikuláše, kněz 
Mikuláš Řehovec z Betléma z starého měata pražského , kuéz Vít farář 
z Hory Kutny, kněz Janek od svatého Štěpána z nového města pražského, 
koČsí Oldřich, farář z Čáslavi, kněz 13artofi farář z Louu a kněz Ondíej 



I 

teář ■ 8«Hm, voIcBfll moooi vydaní od fintv, od mlat pvaiokýalu tjtňb, 
l^iioii, wianftf odo vioeh měit l^.oďo Tiíbo wémn, ,nyni. a» ivAtibo M^ 
tooio apoitoU boSflió r PriuM nloion^ a totoanáho k yi^osi andViakiipa 
pra£tkéno adron biakapft •affra^inů, ryanáváaie Titoknl Jadnoatejné, tajima 
voUU avaUMfkapa pootÍT4Jio H. ^aaa ,Bok7B«na • Wkmj p^aliTé Júi»i4 
kntM líartina a O^nuUmi « kněaa VaiUca sMaTta, k^iréšto vaXkaren ántai. 
aikoU a bodných při2in najtou jaXtíS oblilani« přijal Jait i a námi aa pravé 
areibitkapa a Uafcumr tak, jakobf jii b^U ohUlaiii, a jaha alibilf Aoaiuini 
hýli a a aTýoii aa viani noddanýani aTitakýml I doobovniisi Ta.Taaeb vi* 
6Mkf JakoŠ alnli na arcibuknpa, a kdoibj v jeho poattiianatvi naatál, abj 
iádnébo a«aba, pod aaboa a na arýeb patMtríeb oetrpéU. Také Jaiáa,-aif 
a povoUaiv riabo anlmn mj toUou anrdkn paani Jadnoamlné avolUi, mixt 
abom po vráaoni poalft od daařovy Miloatt v měati prašakéaft Ja obláauL 
Pakli oy^oiB ▼ilckni ^fiítomai nwyil, ala aby ti, ktaří ta bodoa a náa,, tfai 
diváma plooD sioo, Jakobjcbom vlldinl j^tom byli oaobni. Pakllby ktor 
tíko a avjrelitt paaaýdi ardbiakupa a bUknp&v Bu neuekoralf Saby anřal, 
bHU obUiaai byli, tahdy my volend arreba paani • povolanín viobo animn 
taimfi dIboo moe jlaébo níato umrliíbo roUti. Také Jait alibil Tiaekas aninit 
k lidaiému jinémo arolbiakttpovi ani k aufrraftáaftm naavoIoTatL dokndi Jam 
tito HvL Fakliby ktaribo a néa vol«ne& aTrebn paaných Bob naacboru, 
Soby wnřcl, tebdy ml Kivi poaí^tali máme moo k aobi jiného Tolltl « tébai 
Mdáu Tomu vXamu na ivadomí avé jáma paiati pHtiakll. italo aa v Praaa 
na Tallkém •nimu v pátek na dan vratých iadaaáeta tiaifl paooa léta od 
naroaani ayna botlbo tiaicibo %ratélio tncitébo aétébo. 

Ziéte MCCOCXXl an«m atavftr kfálovatTÍ takého v Praaa v kolLdi 
Taliké, na nimi Ktuuad ardbiakap pnšaký odaradal aUvftm paiat kooMr 
atiMwa a k atrani pod oboji Břiju^jid idHatoapU a aa ond Jaáaa aaai 
atavy TybUian jaa tabdéi a b^tmaaMn polním, ajinýad pány a lytiH Tojaac 
a Piaiaa; aa administrátory oak a aprAroa v sori oařiaoné konaiatdřa od 
atavftr volaný oaoby tyto: li. Jan Příbram, iueiS od avatébo Jllji, M. Pko- 
kop a Pláni, profatnor ▼ n2an{ praiiikém, 11. Jakob jinak JakobMlua a SM- 
bra a knic Jan z Žaliva mnich a kazatel o Matky boSi aniiné t novém 
miati pražském. Ten bvl aa^átek adminiatratorfl a koneiitoře pražské pod 
obo|i přijimajieíeh v knUovatvl £eakém a markrabstvi moravakéá^ kteréhož 
potom 1 eisař Zlkmnnd, maja aa krile do aamé jdř^atbýtl, majoatatam svý* 
potvrdil. 

(Coehlaaua lib. 6. M. Daniel Adamns In Oalaod. foL SlU) 

Léta 1487 anim na bradi pražském o samské vid a to v ned^ daň 
ST, Yltallie stavové po amrtl knKze Václava a Choeny soflht^a volili M. 
íOUUmt Pracbatiekého, Aurářa od svatého Ulehala v starém miati vni- 
ském, rektora učení pražského a matematika, přfdalf ho mistra Janovf Bo* 
kyoanovi z* pomocníka a administrátora, fobož eísař Zlkmnnd tebdiž vH- 
tomný potvrdil, a povolav pNd seba knižátva a mlstrAv, výminvnos a oadob- 
non ř«£ k nim m^ o svornosti a pokoji, a prlvlleje akademie potvrdil. 

(In Caland. folio S8S.) 

Léta Páně t*M. Za kralování AlbreehU krále snim byl v Praae v sobota 
na den bv. Linharta. Ta stavové s Pražany, vyffdivie aemské vid, na tom 
Jsoo sfistali s povolením J, M. C a to eavřall, abj mnlll ani kanovníd 

Eodle llotu A uajestátn dwaře Zikmunda v miataeh pražských, kdož é» bí- 
oženstvim pod obojí řídi, pod Jedbon nepodávril. A tn k sttani pod obojí 
JsoQ přijati : urozeni páni pan Zdeněk Holický a Rternbergka a na Pard» 
bicích, pan Perthold Černohorský, maflalek království Mikébo a Moravy. 
Jest také ta konsistóř od staviiv doaaaéna a niktaré odpořnoatl atťany or- 
nátův meei kněžstvem srovnánv Json ; neb TáboH a miáita Jldi i* ^dria« 
Jíd Ji«b neužívali při poslohovaot efrkavnlm. 



LřU Pán? )4fi1 «nPm hyl dríán nbveHSíní Mrmiy Unniiioviiif IjAd!- 
ftl&va krAk', který [jřijivt jest podle EAvKskfi a kompHhtát s cisaiřem Zik- 
mundem iiaH«6i>ých, & tu jdA 15 let stáH, jest v neděli po památce ivatých 
Široonn a Judy konir.ovAn. Téhož také íasu M. Janovi Kokycanovi arcibi- 
skupu pražskému konsistoř oVmovpnn a od ttavftv královHtví jeat k §prAv6 po- 
ruíena; byl tehd)'iž ii«<ién{m na la>'»» pl-i kortelo l'anny Marie před Tejneni. 

Ivétn Pánň 14fi5 stavové vSSekni tři, upolfiínS' sjead majíce v knllpji 
veliké v Praze, obnovili konoistoř pro umři některých osob a panu M. Ja- 
Tjori Rokycanovi arnibÍHkupu ji k uprjívfi poraéiU. PHdAni pAní JBOU ka 
p&nAm mistrňni velikř kcdlcjo annatonivé z Pražan : Samno) Zahrádka sena 
tor starého méíl.a pražnitého, Boleslav od Černé Růže v novém méite praž- 
ském, item M. Joannen Albus a Htellís iti an(i<|ua urbe, M. Jonnuea de 
Oradu ín nova urbe. 

Léta Páu6 1478 aa krAlo Vladislava Kazimira při líasu svatého Vác- 
lava á4. «ppt«mbri» stavové podobojí apolu vSickni sní-ra ilrželi; nafidili pak 
to, aby od náboženutvi svého pod obojí na žAdost J, M U, nic nauponítéli, 
s tu konzistoř nd nkih v kollnjí veliká starobylým Hpftuobcm nařtsena A 
obnuvoria jext a prám jeji a statuta přodrtefiena. (Oonradi archiepÍR. i suém 
tehdáž za ného HppHHiiý.) 

Léta Páně 1488 objednán jest radou stavftv n Pražan bisknp dominua 
Au^Btinns Lučinu* de Bre«««riia Del jfratia e])iiicopus 8anctiiariensi«, aby na 
knéŽHtvo pod obojí žáky ordinoval, což jest lak finil a posluhováni církevní, 
sloužení míli vykonával na staroniňstském rynku a tu roiídftval pod ubojí 
každémn, když tolio žádalij i liitkám ; neb k stranfi iiaAÍ pnd oboji byl při- 
jat i vyínání víry jeji obhajovati připovědř). 

Léta PAnř I4H5 páni otavové váickni sněm drJieli na Monich Kutnách 
B Pech i z Moravy a povolením kráb« Vladislava o pokoj a svornost, i tu 
jíou vSiikni tK stavové i Pražané « jinými mÍHty obnovili moai sebou sta- 
robylé smlouvy a kompaktáta, to jest aáva/.liy, Icteralc strana pnd jednou a 
knéii její ae k atrnnó pod obojí a easo kterak strana pod oboji k strané 
pod jednou ho chovati má, A kdoby ty amlouvy pfernftil, aby z Kemě vy- 
hnán byl. 

Léta. 148y v pátek po památco «v. Ambrojie páni stavové a PrAiané 
obnovili konHÍstoi- v kolleji vc-llké a ji panu biskupu Auffustinovi k správě 
porubili, i poH.ixpni json v radft M. Václav kazatel v HetIómS, M- Václav 
Táborský jjmťeKíior v akadHrnii, M. Jan t, Vopaífna též prořeasor v aka- 
demii, M. Jan » VlaJiimě, profoasor theoln^iae sacrao a jiní. 

(Calendar. Fol. ÍOl.) 

Léta PAuA 1497 páni l'riižaiió vodlu urn^Soní h pány utavy vyvolili ea 
administrátora M. Václava k Lumba. faráře v Slovanrich, a tu pan biskup 
AngURtin, složiv potmět nrciblNknpstvf pražského páii&m Pra^.anAm, od kon- 
Hittofe správy odpoStění v«»l. Stalo so v pátak před památkou sť, Mikuláše. 

LéU Pánů 1518 v pátek piod památkou sv. Antonína páni PraiSané 
obújiho mésta pralskóhn podle poničení vSecli tří stavftv obnovili konsistoř, 
K tu volen JHst ea adminlHtratora M. Mnt^j Knrambus a přidáni k němu M. 
Vavřinec Třeboňský, rektor univfraitatis, M. Vád. LitomyKiský, dékan ko 
Ktela flvatého ApolUnaříAB na vétj-ném vrchu, M. Václav Koírfalovský Mesticus, 
kTiřz Jakub, farář koNtnla Panny Mario před Tejnem, knée Václav Popel, 
farář konteln svatého .lilji a jiní. 

Léta í'!Ín(' Ifi^i) při cnnn Hvjítébo Jiří idtnovena jeal koii8Íntoř, u£in£n 
admíni«tratorom M. Václav Litomyřlský, dfikau kostela sv. ApollinařiSe, a 
Mllsé vnlúiii jsou předoSIÍ mii<tři a farářové. 

Ijéta Páu^ IĎL'3 pH fasu sv. Václava obnovena jest konsistoř od Btavév, 

pánfi, rytířstva a Pražan i pa.<(lňv z jiných mést, a volení ítyři administrn- 

jtjwp vý ; M. Pnvid Žatecký, děkan kiiHl«la 8v> A|)ollinařÍHe, M. Jau Přeštioký 



236 



Kolaui, rrktur akitilfoTiie, 
knés Jan, farái- tejnský. 



M. .Thiíířtcb Drofiiký, fnráf k«»t<»ln nv. JíwffWiB, 
Jim přidáni jsou jiui f&rářové. 

(Calead. fol. 44í; 



'■11 phdAv «lfieii!íO(uv 
..A 86 alalk a málo 
ilo. I Tolcn jest xh adiuim^uai^jia M. Havel Cahera 
■imu M. Vavřinec Třeboňský, kasat«l v Betléme, M. 
.tít .lna Mauer, ťarář koatela Panny Iktarie před Tej- 



Léta Fán<^ 16:!6 páni Pražané obojích m' 
obnovili kouaistoř ; neb mezi páni miatrj i far 
jich v konsi?* ■: 
Žatecký, a 
TomAA Viai;,u.^ 
není a jíní. 

Léta 1528 ťeria tertia post rogaiíoneii a povolením J. M. krále Fer> 
diuanda aném drželi Jich Mji páni Rtarové pod oboji v kolleji veliké, po- 
volavše knřŽHtvft víeho « Cecb i v. Moravy. Defensorai byli píF«dtii: pan 
Jan a PemStojna n pau Jan st Wnrtenbergka, purgkrabé pražský, a mnoho 
panstva jiuého. A tn % každého 8ta,vn dvanár.t osob vybráno i z kndžatva, 
a ti odiedSe do pokoje ťacultatia volili administrátora a koniistoriany, a ta 
M. Havel Cabera iádán joHt, nby dále na eoM i'iřad adininístratoraký držel. 
Potom v pátek post a^' u Domini json vyblAReni ukne pány Pražany, 

— neb jiní stavové, ."infl, to jim poradili, — i přidáni jsou M. 

Havlovi: M. Vavřinec ll^.■^}^n\KK.y, kazatel hnply betlómskó, M. Jan Chot^eu* 
aký, profeB8or akademie, M. Tomát VlaSirniký, profeagor, kněz Jan Maoer, 
farář kostela tejiiského a jiní. 

(Galeod. fol. 27S.) 

Léta Páně 162y v poudéU po památce blahoslavené Trojice svaté » po- 
Toleuim J. M. Kr. sněm od stav&v pod oboji držán byl v kolleji veliké, ale 
málo se pán&v sjelo, protož odložili sněmu až do av. Václava, a konsistoř 
poruéili 12 konsistoriáaůni prede&le voleným. Tu json k straně naši přijati 
podle aadoaTy sápiii&v i svobody své tneStané města Kadaně a vedle strany 
nafii státi jsou slíbili, kdež také s svými sousedy o dnchoveuatví a pla^ 
udioili smlouvu, kteráiž od J. M. Kr. jeat potvrzena. 

Téhož léta v neděli po památce sv, Jeronýma podle odkládá nSktelí 
z stavflv vySSích pod obojí s Pražany sjeli se do kolleje veliké a tu admi- 
nistrátory volili R konsistoř obnovili, administratorea dva: M. Vavřince Tie- 
búůakého, kazatele v Betlémě, a knězů Václava, kazatele v Litoměřicích, a 
přidáni jim: M. Jan Pf eštloký , rektor universitatis, M. Jan Chocsenský 
vicerektor, M. Jiřík Pisecký, probošt nejprve kolleje veliké a potom všech 
svatých, kaěz Mikuláš, farář kostela Panny Marie v Láku a jiní. 

(Calend. fol. 616.) 

Léta Páné 1531 a povolením J. M. Kr. sn£m držán jest od stavův a 
velikém poítu v kolleji veliké a tu artikulovéjsou sneSeni, a stoji v knihách 
v konsistoři i také a pánů Pražan v starém mSstě pražském. Ronsistoř také 
jest obnovena skrze pány Pražany, administrátorem učiněn kněz Václav 
Ouuhoátský, děkan kostela svatého Apollinařide, a přidáni k němu za kon- 
Bíatoriány v pátek M. Jana Husi tyto osoby: M, Jan Přeítický Kulatá, pro- 
fesHor akademie, M. Jiřík Pisecký, proboSt kolleje omnium aanctorum, M.Jan 
Cbúoenaký a veliké kolleje, M. Martin Klatovský, proboSt kolleje veliké, 
kněe Jau ČeSka, kazatel v Betlémč. 

(Caleud. fol. 323.) 

Léta Páně 1534 v neděli po památce sv. Gorgonie Jich Msti stavové 
pod obojí, obeslavSe děkany a faráře krajské s pány Pražany a a kněžstvem 
pražským, se&U se do kolleje veliké a že ae osob málo sjelo, odložili jiných 
jednání, toliko o konsistoře obnovení rozmlouvali, i dožádali se na pana ad- 
ministratoiovi, aby ten úřad aa další Ías na sobě adržel a potom v pátak 




237 



po pamito« povýSenl svAtého kHže od pinftv Praian do kotiBlatoFe json tito 
poBtavaiíi: M. VAcIar Pfsocký, proboSt koUej* všech svatých, M. MArtin Kla- 
tovský, probott kolleje veliké, knSz J»ii, kasatel káply betlémské, a jiai. 

(Calend. fol. 481.) 

Léta PánS 1539 ao^Sm hjl v Prase a povoleaim J. M. Kr. odo vSabo 
kněžstva b Čech i z Moravy v veliké kolleji, a sjeli s« tu také pAni sta* 
vové 8 páiiy Pražany. VykonavSe pak rozjímáni o artikulích svaté viry pod 
oboji, técb za jistými příčinami do jiného čaaii odložili ; neb mistři praiSU 
na nich se zastavovali v některých kusech. I tu v pHtomnosti tak velikého 
množství obnovili jsou konsistoř skrze J. M. pana Jana z PernStejna na líel- 
fenitejné a Pardubitích, jiné volpnce Hdiciho, v pHtomnosti pana Diviše Sla- 
vaty B Chlumu a KoSmberg-ka, pana Vilima ISfaatného z WaldŠtejna na Rychm- 
burce, pana Smiřického z Smiřic, pana Jana z Wartmbergka, a za admiai- 
tratora posadili M. Martína Klatovského, kazatele káply betlémské, a kon- 
sistoriané json jemn přidáni tito: M. Jan ZahrAdka Hortensius, M. Jindřich 
K Helfenberpku , profesaor, D. Georgíus Orinua a Choceniic, D. Joannos 
Canstadius, juria consaitns, a jiní. 

Léta Páně 1541 páni stavové a Pražané a povolením J. M. Kr. seilí 
se do kolleje, obeslavše k tomu děkany a faráře z krajův, a obnovili koa- 
sistoř. Poněvadž administrátor nemohl sta^vati, i zvolili json dva admini- 
strátory: Jana Zahrádku, a jemu pečeti odevzdali, n kněze Jana Mystopola, 
faráře kostela svatého MikulASe v starém městě pražském a přidáni jim 
kon8Í8toríánové: 1). Oeorg^ius Órinns a Chocemio, D. Vonceslaas praedicator 
laetae ciiríaeLitomyslin^, kněz Jan Chotěbořenus, farář tejnský, kněft Bohuslav 
8tarý, farář kostela av. křiže, knéa Jan, farář k^suda sv. Jilji a jiní. 

Léta Páně 1548 den sv. panny Barbory a poručení J. U. Kr. drián 
jeat sněm od staviiv pod obojí i od kněžstva pražského s panem adminstra- 
torem a faráři i děkany krajskými na hradě pražském v soudné světnici. 
Podáni byli do konsistoío nějací artikulové od J, M. Kr., sepsaní skrze dok- 
tora Cochlaea a biaknpa Nancy vídeňského. K těm ač administrátor a nS- 
kteří K kněžstva přistupovali, nedobře těm artikulům chytře sepsaným vy- 
ro/.uměvíe: vSak když zvěděli, že páni mistři a akademia jich nepřijímá a 
J. M. Kr. davSi odpověď při starobylém sp&sobn ziJstává, jsouce napomenuti 
od jiných knězi a od stavAv, od těch artikulňv přestali, a král toho do jiného 
času odložiti, a nechav mezi kněžstvem těch roztržek a mnoho líávisti, pryč 
odjeti ráčil. A byli toho doe vidiny tři elunco na východ ráno, nač se i 
král J. M. divati ráčil, a v noci přes měsíc byl kříž. 

Léta Páně 1558 .Hcb Msti stavové pod oboji, panský, rytířský stav 
a Praž&ué s vyslanými měst 8 povolením J. M. Kr. do kolleje veliké císaře 
Karla se sjeli, a povolavše kněžstva pražského a obeslavSe děkany krajské, 
obnovili json kousistoř. Volence řídil uroseny pan Jan starii z Waldjitejna, 
nejvySSí sudí království českého, s panem Jindřichem bratrem svým , pan 
Kičjinský z ňičan a na Kosové Hoře, pan z Talrober^ka, pan Jan Leskovec 
z Leskovce. I zvoleni jsou i» administrátory: M, Jan Kolínský, archidia- 
conns v Králové Hradci a M. Matěj Dvorský « Hájku, rektor akademia, a 
konsistorianové jsou jim piídáni tito : ííebastían Aerichalcus Přesticonua, 
professor in academia, M. Joannes Artofídius philo«ophus, kněz Jan Straka 
Sedlčanský od sv. JindHehn a jiní. 

Léta PánS 15(52 ni den sv. Jeronýma Jich Mtí stavové pod obojí 
s povolením J. M. císaře Ferdinanda sjeli se do kolleje veliké a starobylým 
řádem svolili jsou administrátory i konsidtoř. Uídil volence urostený pan 
Jan starŘí z WaldStejna, nejvySSi komorník království českého, s pány bratry 
svými a urozený i statečný rytíř pan Burian Trčka z Lipé a na Světlé 
nad S/isavon, podkomoří království ^•(^'»kého. Tu |)řijat jest k sli-aiiě na&i 
J. M. pau Petr Vok z Rožmberka, a vyhláiíeui osob avoianýoh «e atalo. 




ÍS8 

T fHerý po sr. DiviSi '« akn« piAj Pražany adainitiratorM aToleai knis 
Jan Mjstopolai, JkauUel v Batléiač a kněi Martin MélDtoký, faiář ita malé 
Btraně, a přtdibti k nim do hoasistoře: M. Jan Kolínský, vieerektor aka- 
demie, M. Jindřich Dvorský, opat kláštera v Slovanech, D. Jiřík Wittem- 
beraký z Sudetů, rektor akademie, D. Thomas Husinecíus, Medicus a jiní. 

A še nadepsané paměti slovo od slova se v těch knihách památných 
naehásejí na svédomi toho a pro lepSí jistota my a pofiátka. psaní děkan a 
mistíri pečet naši jistým našim vědomím k tomato lista, jenž vídimos slova, 
dali jsme přitisknouti. 

Stalo se ve stíředn po památce sv. Matěje apoštola Páně, léta P. 1609. 



AiUgái tuh lite. C 
StilQOsti J. Msti císaři Rudolfovi od strany pod obojí podané. 

Předně xHiení semské A. 32 o tom vyměřiiýe, ie strana strany ha- 
něti pod pokutou, o haněni vyměřenou, nemá. Item kterýby kněa drahou 
strana shaaěl, aby na soudu zemském byl postaven. Proti kteréaužto zřízení 
zemskému knéži, kteří biskupského ordinování nejsou aneb že se aceibiskupem 
nespravují, však dosteéná svědectví ■ slavných akademii svého kněžství mají, 
ti se ajevně za nepořádné, hladné a sv&dce duši lidských vyhlafiiyíi a jich 
se strana pod jednou a kněží konsistořští jako nějakých zjevných kacíř&v a 
neb lidi nepocti výoh štítí a s nimi obecenství mitď nechtějí. 

2. Jakož když pan Jaroslav z Smiřic léta 1597 a pan Zigmund s Smifie, 
léta 1608 umřeli a těla jich z měst pražských k pohřbu vezena a provázena 
býti měla, k čemuž jsouc pražiti kněží a žákovstvo dožádáni, knéži pániiv 
z Smiřic, aby s nimi a mezi nimi šli, trpěti nechtěli. 

Nad to výše, že pan Jan z Vidovle, v novém městě pražském na 
koňském trhu, jsouc zato žádáu, do domu svého kněžim pana z Smiřic se 
sjfti, a tu na mrtvé tělo kollatora svého očekávati dovolil, skrze to jsouc do 
kanceláře obeslán, jakoby nějaké nepoctivé lidi u sebe přechovával, těžkou 
domlavu i pohrůžka snésti musil. 

8. Kněz Daniel Plennivec (-áčY), syn děkana hořičkého, ordinováni ně- 
meckého pořádného, že manželku sobě pojal, jsouc o to do kanceláře obeslán, 
když se postavil, tu za nepořádného kněze vyhlášen a odtud do vězení dán 
byl v moc arcibiskupu; jinač z něho vyjíti nemohl, až na resoluci z kance- 
láře vyšlou, aby na sebe zápis učinil, že úřadu kněžského v tomto králov- 
ství a zemích k němu příslušejících požívati nechce, jakož táž resolací, jíž 
nctum 6. octobris léta 1602, plněji svědčí. 

4. Páni z Smiřic na panství kosteleckém majíce koUaturu, že k ní pod- 
daní pana probošta kostela pražského přináležejí, když po smrti, starého pana 
Jaroslava z Smiřic bylo, pan probošt poddaným svým páně z Smiiio knězi 
desátky dávati zapověděl, a svými psaními na kompaktáta ukaaovaL Protí 
čemuž když pan Zigmund z Smiřic, tolikéž poddaným svým, aby knězi pro- 
boStovému také desátku nedávali, zapověděl, to pan probošt na J. M. C. 
vznesl. Proti čemuž ačkoli pan z Smiřic svou omluvu a odpověď dal, a ža 
k tomu pan probošt sám příčinu dal, oznámil, a kdyžkoliv jeho knězi od 
proboštových poddaných se platiti bude, že také při svých poddaných k tomu 
podobně n£dří(Úti chce, se uvoloval: nemohlo to pánu posbičitL Nýbrž, když 
proboSt proti té odpovědi páně repliku svou do kanceláře podal, a v ní 
kněze pana z Smiřic za nepořádného svůdce duší lidských a po Baalovi kněž- 
stvi na sebe posahujícího položil, a že on poddaným svým žádnému jinému, 
kterýžby se biskupem ani konsistoří nespravoval, desátku platiti, proti svě- 
domí a proti Bohu a vrchnosti dovoliti nemíní^ se odpověděl: nato panu 
z Smiřic poručení se stalo, že proboštovy příčiny jsou slušné, ale výmluva. 



??n) 



pana z Smiřic daremní, pročež aby poddaným livým předca knScí i)rob(>StoTa 
des/itky platiti nařídil, jakž řéž poniíení ukazuje. 

fi. Arcibiskup přcdeilý, maje podle svého uvoleni knšzí pod oboji na 
kněžstvo světiti, k čonanž když ne učeni mládenci iial)í%efi dali, tu jim ta- 
korá ti^žké a prvé nikdy nebývalé artikule k potupa kIota božího í nábo- 
boženstvi pod oboji, aby na né sávasky činili, vydával, že k tomu pro gvé- 
domi piřistoupiti nemohouc, od takového knfiiství uposttti • jíntin se o to 
utíkati museli. 

fl. Admiaietmtor jiražnký knéz Vácslav, řlověk vékem seBlý, že v kan- 
ooláři avé vlastni dcery (že pankhart není) zastával, skrxe to do vězení v moc 
arcibiskupu dán a potom ouřad ten z něho Auat. 

7. O stav manželský předeiile v konaistoří dolejší vSíckni tří stavové 
strany pod oboji rozeznáni bývali; ale již nyní na vétS(m dile vSecko M 
před arcibiskupa podává. 

8. Svátek a památka starodávní mistra Jana Hnsi a Jeronýma ta 
a kalendáře vypušt6na a k imprimování zapovédína je-it, jeďto pod tím svát- 
kem a ferii zápisové znamenití a platní ve dskách isemských zapi.íováni 
jsou. A aby táž památka do konce k zahlazeni přijíti mohla, každého roku 
knéii pražsti na hrad pražský do kaooelářo beze vňí potřeby, toliko aby se 
slovo boží nekázalo ua ten den, obítíláni a tam přes poledne zdržováni bývají. 

9. Némeckým jazykem alovo boží pod oboji aneb knřitim evsngelit- 
•kým kázati, netoliko v mAstecb praMkýcli, ale ani ve všech 88 nedopouSli, 
jakož přiklad toho, že pani Hotfmanová ze vsi Líbezníc skrze to kněze ně- 
meckého, ílovéka stf-íii-bo, odbyti nmsila. JeSto proti tomu strana pod jednou 
T několika koste) ieb náboženství své netoliko jazykem nfmeckýin , ale i 
vlaským avoboduó provozuji a své kostftly, rÍ. i židé «ivé školy osvobozené 
ma,ii. Nadto tehdy s|>r;ivedllvé Neinci , totiž Slizsko a Jjužice, jeden oud 
tohoto království jsoue, do Prahy k J. M. C. i k zemi v potřebáťh svých, 
netoliko ti, ale i od iíSských knížat zai^a^té piijíždéjíce a někdy nakolik 
měsíuft tu zůstávajíce, alova božího a služebnosti církevních jazykem svým 
požívati by mdli. 

10. Vrchnosti některé pod jednou, jakou mocí a nátisky poddané své 
o náboženství jich proti ziizetii zemskému A. 33, D. M, (kteréž vyměřuje, 
aby na fary pod oboji spůaobou nebyl koéz pod jednou dosazován et contra, 
item z far vytiStěni knězi kteiékoli strany aby zase do těch far vpuStěni 
nebyli) utiskovali : toho příkladové na panu Jiřím z Ijobkovio n Chomutov- 
skými, na panu Váulavovi Plez^kém, když purgkrabíra karlštejnským byl, na 
panu Jaroslavovi z Martinic, v čemž i skrze pt>aní z kanceláře vyšlé byl 
schválen, ua panu Jindřichovi z Písnice místokancióri, na duchovních pak 
t^měř viiechněch. Opat brounovský, též strahovský, jak json a poddanými 
také zacházeli, jest vódouió. Opat zbraslavský poddaným svým žádnému 
maDŽclfitvi nedopouštěl, leč přestoupil. 

11. Na panství J. M. C ua větním díle kněží pod jednou se dosa- 
aují, nad éími od poddaných veliké uařikíiní se děje. 

12. Kontiistoř pražská pod obojí jak jest obnovena a jaký řlnvěk za 
administrátora nařízen, to vůbec máme jest, jeSto podl« minulého sněmu to 
Se státi nemělo. 

13. Léta 1603 v neděli květnou knězi pražStí na kázáních oznamovali, 
ie mají od J, M. C. porníení, aby počnouc od toho dne tak pořád ty dni 
ai do neděle provodní a bedlivosti poéitali, jaký počet lidu k stolu Páně 
při vSech farách přistupovati bnde. Co se tím obmýšlelo, snadný rozum. 

14. Klaíter slovanský v novém městě pražském straně pod oboji vždy- 
cky prvé náležel a administor tu bytností svou býval; ale již uyní opat pod 
jednou v něm zflstává. 

15. N:i VySehradě kostel sv. Alžběty, od sttirodávua pod oLojI jněli ; ten 
teJ před čtyřma neb pěti léty strana pod jcduoii odňala, oČež když souseda 



ÍW 



Yjlehtiáiti poS&li ae domloavAti a toho aJíniAti, aein«lé tiCkoati mndli 
pocítiti. 

16. Pan JaroaUv ztímiHc, kterýž před 12 létyamFel, aďoivSc kš&ťten 
obvxliátaim liRtem o koBt«le svém Jiité naHzenl, coŽ do desk podle kiafta 
mAlo vjftJ, viak po smrti páni nemohlo se k torna, aby do desk reilo, pH* 
vésti; jeáto strana pod joditoii k tomu podobaé innobo do dask lobS kiádosu 
Toho příčinou byli a brÁnili pao Viclav Berka, nejrjiií komomik » p. JiH 
B Martinic, nejvyíSí kancUř. 

17. Pan JBUmpacb o kollatury, pan Laag- a pan Kaipar Beiric a Ka- 
daaSti o ko«tel jakých tážkostt a saneprizdněni pocifovali^ to se z jich attp- 
plikaci a stižnoHtl nachází. 

18. LéU 1601 23. aog-nsti, též potom léta 1602 8. jalti panu KaSparovi 
B«lvioovi z české kancelii-e dvorské v jazykn némeckém s padpLseni ruky 
a jména J. H. C. ua vzncňcní ptedeiílébo pana arcibiskupa psaní stiiné 
iidinéno, proč on, pan Belvic, bea povoleni J. M. C. i paoa arcibiskupa na 
gmaietth srých v Kanigsberka kostel sobě vnově proti práva a zřiaeni aem- 
skému a proti kompaktíLt&ni stavéti dá .* tea aby ihned pod avaroviniin se 
•emilosti J. i/l. C. zase rozbořiti dal, 

19. Téhož léta 1602 6. dne sept«mbrís in simili o rystavini nového kostela 
n vsi Zigečlcich paaní z též kanceláře české dvorské, na vzncfieni předfl- 
iUho pana arcibitfkupa v jazyku némei-kéDi panu Janovi Fridrichovi Langovi 
očínéné, z jaké spravedlnosti proti duchovníma a svét«kéma práva a proti 
patrným r království tomto kompaktátům kostel nový na pantech svýcli 
sobe vysUvéti dal ; kterýžto kostel zavříti dáti musil. 

20. Léta 1607 v úterý a vii^lii sv. Jakuba pana Kažparoví Beirioovi 
X kanceláře čcskď dvorské v jaeykn českém, a podpÍRnm niky a jméaa 
.1. M. C. ua Nprávu (není doloženo čí) poraiení stížné a tóžké učiněno, že jest 
ve vsi Zaječicích koittei, již před nékterým časem z jistých pHdin zavřoaý, 
bez dovoleni aase otevříti a do ného kazatele žádnou koniiistoří v králorstvi 
tomto se nesprarajicího uvésti, jemu kázati a jinač jemu posluhovati dal. 
A poněvadž J. M. C. proti zřízení zemskéma, proti mandátům a aapovédem 
jak J. M. C. tak slavných předků J. M. mimo starobylou viru a uábožea- 
stvi pod jednou a pod obojí jiného jakého postranného v zemi této české ne- 
přijatého nčeni v tomto království dopooStéti tém, anby se jednou neb dru- 
hou konsiiloří, totiž pod jednou aneb pod obojí přijímajících, nespravovali, 
pr&ehod dávati, jo snáSeti a trpěti, proti témuž zřízení zemskému a vyko- 
nané při koruvováni přitazo nenáleží : protož ráčí J. M. C. pod skutečným 
trestáním jemu přisně poroučeti, aby téhož praedikanta i hned vybyl, a oso- 
bám k tomu nařízeným týž kostel zase zavříti a zapečetiti v tom překážky 
•ečiiiil; nicméně že ae takového otevřeni kostela bea sneSení dopustil, v kan- 
Mláři české dvorské se postavic osobně, toho se spravil. 

21. Hejtmane mést pražských předeSle vždycky pod obojí, tak jakž 
méata jsou, bývali; ale již nyní odmnobalet vždycky se pod jednou nařizují. 

22. ProccRsi v méstecb pražských předeile vždycky každému na svo- 
bodě z&stávala; ale teď od mnoha lot jak » kanceláře tak skrze hejtmany 
přísnými a potupnými pobr&žkami méltané k tomu se nutili. A před léty 
čtyřmi nebo pěti na malé strand dvé osoby radní, Fríedricli Diringk a Adam 
Zdravý, lidé poctiví a obci platní, že s processí jiti nechtěli, skrze to n po 
aměchem n kouSelRtvi ssazeni a jiui na jich místa dosazeni jsou. 

'<j3. ImpresBorAm vfiem zapovédlno, bez ^^file arcibiskupa aby nic ne- 
tiskli. Postilla od kněze Martina Filadeltfa, učeni konfessí augípurské v sobě* 
obsahujíc a před léty asi patnácti v Moravě vytisknutá, že snovu od praž- 
ských imprcBsorův tisknuta byla, skrze to dva inipressorové, totiž Jiřík Da- 
čický » Daniel Hiidlčanský, do vězení dáni a nemalý čas v něm držáoi byli. 

24. Při obnoveni oufadflv, zvláité v městech pražských, lidé nčouí, 
roBumni, práv a politických věcí povědomí, obci platni, C^-chové přirození 



míi 



pnSiiiou náboienitrd k povtanostem nch ouřadfttíi ée iiepoUhujI; ale jinými' 
dosti neapAnobnými, když toliko nAboženBtvf pod oboj! n«iii, byt cizosemes 
byl, uni jatyku ůeskóho neuměl, těmi oiiřady ne osasujl, jakoŽ v 8t&rém 
miste A DA Malé strau6 toho dosti příkladů- 

2b. Předet^K aejvjšši páni onřednici zemití du kosteU podobojích n*' 
•lovo bozi chodívali, pil křlu, pohřbích. oddAvcích, jako i strana pod oboji 
pH jicb náboženství prítooini bývali. Totiž za pana Viléoia a fiožmberka, 
pana Vratislava z PeriiHtejaa, pana Ladislava z Lobkovic hofmistra, pana 
Adama t Hradce, pana Jana i Waldštejua, pana Jaroslava a Smiřic tak n^i 
aiboženRtví strany pod oboji jako nyní neádtUi, ani žádných překážek a uá- 
tískOiv v náboženntvi t^^hdáž se nečinilo, a knězi konfe^t^i aD^bumkoa as. 
Hdíci potupováni nebyli, až když staří ti a jiní pomřeli, teprva to se zatSalo. 

26. Při katiceláři, doknd miiatokauclíx a jiní oíHcírové z strany pod 
obojí bývali, tehdáž lidé obojího náboženství v svých věcech tak fedrováuí 
byli, že žádná strana nemela sobě co spravedlivé stěžovati a naříkati , ani 
takové poruSeni adukretací stižué nevychá9s<)ly, jako seto od těchto let dalo. 

27. Na města o náboženství víc nežli na vySSí stavy se dotíralo; nebo 
{e stavové vyšái na svých aámuích a tvrzích iikol k učení mládeže liternímu 
umění a k cvičení v theologii nemají, protož, kdyby města k náboženství pod 
jednou přivedena byla, takby v potomních basích vySSÍ stavové, nemajíce kněží 
a lidí U(5aných, díti^m sv}'in zn proeeptory odkud jiuud nedostávali, imosiliby 
z mést toho náboženství k tomu bráti a tudy dítky svék témuž náboženství vésti. 

28. Moravaniltn a 81ezák&ni (jako i IThriun). kteříž toliko oudové krá- 
lovstvi českého jsou, náboženství jo»t osvobozeno, ano i knSží v >Slezsku se 
pod obojí ueb evangelitfití ordinují; nad (o mnohem výS království toto, ja- 
kožto hlava, té svobody užívati má. 

29. Léta 1680 idibus miirtii papoŽe íiehoře toho jména XIII. exoom 
municaiio neb vylučováni v líimň (na Husity, Vigieífity, Luturiány, Cvtng-liátiy, 
Kalvinisty, Hugonoty a vSecky jiné k«cíř<5 vSoMjaké) vySlo a od Martina arci- 
biskupa pražského, 8 jeho jménem a titulem v jazyku latinském vjtiSténo 
a na bradě pražském na dveřích kostelních, též v městech pražských na je- 
suvit«ké kolleji a na dveřích kostelních sv. Jakuba a jinde zjevně přibito, 
v něniK se ti vSic-kni vý8 jmenovaní i fedrovnici jich učeni sa zjevné kaciře 
pokládají, vylučují a zaklínají. 

no. Léta 1599 od předeSléhn pana arcibiskupa J. M. G. podána suppli- 
kacf na pana KaSpara Kapllře, zb když podle starobylého křesťanského 
a katolického spflsobn Pánn Bohu ku poctivosti znamenitá a slavná processí 
konána byla, při kteréž hejtmane hradu pražského podlu povinnosti ouřadii 
svého bývali, a tobo se od paměti lidské n67.pě£ovali, až teď nyní tento Kapliř, 
kterémuž ouřad h«jtmanský poručen , ba ani jeho mislodržici s tovarySi od 
bran a guardií zámeckou se neukázali-, protož že prosí, aby J. M. G. pro 
potitu boží , pro místo posvátné clirámn Páně i pro svatá těla mrtrá králov- 
ski a jiné svatosti takové pohoršení a kacířstvo při tom p<isvátném místě pře- 
trhnouti a týž ouřad jinon osobou katolickou osaditi ráčil. 

.^1. Léta 1603 f>. jnnti předeSlý pan arcibiskup, supplikujíc J. M. C. 
na pána Adama Berku a paní Alžbětu Wartmbergskou , dokládá, že městn 
Lipa, jsouc katolické od starodávna, od niob jakožto držitelů, kteříž proti 
víře katolické jsou, jest proměněno, a víra nová zde v tomto království ne- 
známá a přespolní, kterouž oui konfessi augSburskou jmenuji, uvedena. Což 
žo jest proti sřiseni zemskému a sněmftm, kdež toliko pod jednou a pod 
oboji pořádní knězi a ne augSbarské konfessi na svých farách ztlstávati 
maj(, pro Boha žádajíce, aby J. M. C. nato se ohledná, jaká se kři^^da 
katolickým děje od těch novověrcfl sekt něai-ických, kteréž uic dobrého nežli 
nířády, bezbožnosti a roztržitosti přináSejí, uaráčil toho dopoitífěti. 

38. In simili, týž předeSlý pan arcibiskup, snpplikujfr .J. M. C. a stě- 
žujíc sobe do J. M. pana Viléma x Lobkovic, dokládá, že mu se pán v arci- 
Slsvst n- Ptmétl. 16 




34> 

hÍĚiafttri i jiné fáry rkiUk, mSkoU je Te dskidi jmiti m&ia; a ponévatt 
J. IL C. nsd katolickými pod jednou předně nika odirannon diiatí jaáti 
HiL, ie té nAdéje k J. M. C. jeat, ie témai pann Vilémori ■ Lobkorie k totam 
dopnstití neričí, aby tᣠlidi katolické od viry k bhidnémn Báboiaaatri od- 
vádSI, ani predikantů ta v miatě tejné (a£ jaoa-li jací) jako piedeíle neple* 

dlOTáTlL 

33. Pan crdbiakap njimá se kmetifen poddaných, a je mimo poTolsnf 
vrdiaosti be* propnltění oddárati a aliby msnželské příaoxoTati chce, čími- 
bj mnoho kmetičen masilo % moci pinfiv vyredeno býti. 

34. Purkmistr a konielé města Chomatora, Se jim proti smlonvS trlioré 
8 J. IL C, kteron ve dskách mají, od faxtíe při kostele ůmiSm pod jednou 
•pAsoboa, bera sobě jesavity na pomoc, pK sinibách božích, křtn sratém, 
potrnsoriní manželstva, pohřbecb těl mrtvých, veliké a nesnesitelné i^Fekilkj 
fe dějí, ani zronn užívati nedoponStějí, je tnpí, kaceřnjf, do kancdife piaisln 
jetké cítovini bývají, odtnd s velikými pofarflžkami, aby se nikam jinan 
o ty na hoře dotčené služby boží kromě kněží pod jednon neutíkali, aase M 
domfl vraeetí mnsejí. 

Vklad v kvatemu pamitném novém černém léta 1806 v ponděU po 
obrácení fv. Pavla na vím křestenikoa. N. 23. 

35. llěSfané města Mostu pod obojí pfíjímajíeí, jiebito jest 360 omh, 
osnsmnjí: že od starodávna a paměti lidské pohřbfiv a zvonění ožívali, ^ 
U pana arcibiskupa pražského skrze poručení do raddy J. M. C. panu rydí- 
tíiSi zvonění a žikovstvo jim zapovédíno, a i potom, když jsou s VRiem toliko 
před mrtvým tělem ili a zpívali, biřicem po nlícech, aby toho nečinili, pro- 
voláno. Skrze což nedorozumění mezi některými osobami jsou se stala 
a někteří z nich prostějíí, jsouc k vrchnosti dondleni, 18 neděli v vězeni 
zftstávali. 

36. Stížnost měStan&v broumovských pod obojí přijímajících, eo ■• 
8 nimi od léta 1603 až do léta 1605 od opata broumovského pro náboienství 
jqicb dalo, totiž, že pro nesrovnáni se v náboženství a nepřijímáni svátostí 
opat těl mrtvých lidí starých dobře zachovalých, jimž přes 60 let bylo, na 
bcbově pochovávati nedal, ale ti že v zahradách svých pohřbeni býti nui> 
seli; ti, kteříž pak svých zahrad neměli, u silnic pochováni byli. Matesa 
Tholda manželka, dobře zachovalá do 70 let stáří, čtvrt léta umrlá v domě 
chována byla, že ji opat pohřbíti nedal. A když poručeni ■ komory české 
objednáno o túž věc a po dvou synech Matesa Tholda opatu odesláno bylo, 
on je do vězeni vzíti rozkázal, a vězení prázdna učiniti nechtěl, pokadi 
E nich jeden, jménem Jakub, k kommunikaci opatovi nesvolil. Oteo pak toho 
Jakoba a maž omrlé manželky ujíti a 8 nedělí pokrývati se mnsil. Itam 
jednoho z předních osob manželka 46 let stáři umřela, a to na krchově po- 
chována byla i ale ihned manžel a syn její byli do kanceláře české obesláni 
a od pana kandiře jim oznámeno: poněvadž jsou se vrchnosti své sprotivilit. 
že bílou věží máji trestáni býtL Kteíiž žádali věděti, co jsou zavinili, al« 
beze všeho vyslyšení byli za křivé uznáni a do bílé věže dáni, kdež 10 nedělí 
seděli, a jeden s nimi, kterýž jim toliko supplikací panu opatovi psal, a po- 
tom s velikou přímluvou na postavení pod 300 kop na revers propuštěni, 
ioboŽ až posavad prázdni nejsou, a hejtmanu hradu pražského panu Mošovi 
toUkouž nemalou sommu dáti musilí a k tomu do 300 utratili. Nadto dva 
sousedé staří piw rok u vězeni držáni byli, žeby synové jejicb při tom 
pohřbu apívati a zvoniti pomáhali, čehož na ně ukázáno nebylo. Naposlady 
ohtěli-li jsou rodičové jcgieh toho vězení prázdni býti, muaili místo sebe syoy 
postaviti (nebo byli poostoopili) , a ty do půl léta vězeli, a potom věaeaiiB 
i penSzy je strestavše propustili , však aby ničímž toho vězeni nepřipominaji, 
ntů městský, že koounanikovati nechtěl, z povinnosti ssasen a 8 neděU 
« Těcsni byL 



848 

88. Výtah maadita neb pntootn pana opata broamovského r ntůlSÚ 
judioa léta 1603 t kottele na kathedře poblikovaného , že jest t tom Jii^ 
rftle a poručení přísné jak nejvyíSi vrchnosti duchovni tak i světské J. M. C. 
a královské, až také i pana opata, aby jeden každý a ršickni napořád pod- 
daní naSi v mSstaeh í veRdoIeh, žádného nevyměnnjío, jak muži tak i ieny 
T nastávající slavnost velikonoióí, buď před slavností neb i v slavnost, jaké- 
boby on koli stavo neb povolání byl, svémn správci a pastýři duií při téi 
faře, k niž náleží, se zpovídal a to právě katolicky a potom hned tím po- 
krmem dnSi opatKií dal a jej užíval. Jestli žeby pak kdo takové poručení 
•obě clebčil a je přestoapii, takovému že se ajevně osvědčuje, že v obd nikdy 
tRpin býti nemá; pakliby umřel, nemá na obecním krohově, nežli v poli na 
drahách a to beze vieho zpívání a zvoněni a jiných ceremonii pochován a 
pohřben býti. 

íl^trakt mandátu publikovaného při držaném sondu města 
Broumova a to z poručení pana opata. 

Obnovení pnmějSího přísného J. M. C. a Kr. poručení, aby jeden kaldý 
n* alavnoet Telikono&ii k zpovědi katolické a kommunii přistupoval, aneb 
49. kláštera anub do jinýeh kostelův se najiti dal ; jinak, jestli žeby se tak 
nezachoval, takový z spolku věřících má býti vyobcován, úřadu zbaven, 
i'céélhfl vysazen, do klatby dán, křtem ani oddáváním nemá jemu býti slou- 
ieno, aniž také na místě posvěceném má pohřben bytí. 
Výtah publikovaného mandátu opata br oumoTského, kterýž 
oé kněží jich v kostelieh na kathedrách ve vieeh vesni cioh 
panství tohoto čten byl. 

Že pan opat jakž onstni tak p-^tom i psané poručeni J.M. C. sobě učiněné 
ták, aby z věeno panství k tomu opatstvl přináležejícího, z měst, z vesnic 
vlečka kacířstva, obzvláStě pak ty Škodlivé pikhartské schůzky ihned přisně za- 
stavil a vieeky k pravé poctě boží a náboženství katolickému i kommunii 
a pilností přidržel, osobami těmi, kteréby to niďizení přestupovaly, aby se 
i\jutil, ty pak, ježtoby p&vodové toho byli, do Prahy odeslal a do české 
dvorské kanceláře postavil, s nimiž by podle přísnuati slnSné naloženo bylo, 
tak aby jiní v poslnfienství zdržání býti mohli ; k tomu Že jest od J. M. C. 
a.Kr. pod svědomím, a povinností svou napomenut a zavázán, a to še jest 
konečná vůle J. M. Úřadu pak přísné uajpomenutí učiněno, aby nad tím po- 
ničenío ruku drželi, aby napotom žádné stížností na ně k J. M. C. nepři- 
cházely, Čimžby J. M. musila k pi-ísnosti náležité přinucena bytí a je na 
Hrotě i statku trestati. 

A protož, poněvadž až dosavad milostivého královského napomínání 
vfiokni napořád zle užívali, tak že téměř žádný ani k zpovědi ani k konunu- 
QÍi. najití se nedal a nepřistupoval , nýbrž mnozí své posměchy z toho měli : 
a té příčiny mocí a jménem krále římského, kterémuž vSecka říSe, kurfiř- 
stové, knížata poddáni jsou, poroučí se, aby vSickni ihned od datum tohoto 
mandátn vedle královského poručení, bohatí, chudí, mladí i staří, v městech 
i vesnicích, k katolické zpovědi a kommunii přistupovali. A poněvadž od 
qinoha set let předkové naii svátosti pod jednou užívali a katolickou církev 
ií' vážnosti měli, i oni témuž důvěrně obcovali : to že jest věc nejbezpečnější; 
bei toho žeby v nebezpečenství zůstávali a nepočtu svátostem činili ; k tomu 
n^ySSi potentátové a vrchností duchovní i světské, císařové, králové, kní- 
iaia, hrabata pod jednou vždycky [ujímali, zvláStě pak dům Bakouský, je- 
mnž Bůh žehnal, že v tom důstojenství římského císařství již 340 let zůstá- 
Ti^L Jestližeby tehdáž přes to prese všecko kteří se na odpor tomu sta- 
věli, takoví nejen úřadův a povinností svých ibaveni , ale i na statku a 
hrdle trestáni bytí mají. 

Když tehdy J. M. O. této drahé repliky dostati ráčil, 
nejvyŠMÚna panu purgkrabima ji ráčil d4tí;aby se a některými 

16* 



mi 



katolickými duchovními a svStskýrai poradil. Což aé také 
stalo, a u pana arcibiskupa se sjedouce při nejprvnějším shle- 
dáni, Jenž se v pond&lí madopuatní stalo ^ ta druhá replika 
pánův podobojích se všemi allegáty přečtena byla. Po přečtení 
ji pan arcibiskup ponejprve svého zdáni oznámiti nechtěl, ale 
toho na nejvyššího pana purgkrabího podal. Kterýž, ač se je 
dáti zpěčoval a prosil, aby pan arcibiskup nejprve své votum 
a zdání dal, však naposledy předce své zdání v tento smysl 
uvedl, že tito poslední dnové masopustní k uvažování tak 
hlubokých věci spůsobni nejsou a tak že se jemu vidí, aby 
takové uvažování až do příští postní středy odloženo býti 
mohlo. Kterážto konsultací v těchto třech punktích záležeti 
bude. Nejprve aby J. M. Cské anebo k tomu razeno bylo, aby 
toho při své první resolucí pozůstaviti a se vymluviti ráČií, 
že nic více nad ní činiti nemůže ; anebo za druhé, íe všeho 
stavům, zač žádají, povoliti ráčí; za třetí, pokudž by pak 
J. M. 0. tomu, začež žádají, chtíti povoliti neráčila, co by se 
za odpověď dáti mohlo, aby to bez ujmy náboženství pod jed- 
nou a starobylého pod obojí státi se mohlo. Pročež aby jeden 
každý zatím nato pomyslil, a coby za nejlepší uznal, k tomu 
se po vyjiti těch dvouch dnův masopustních, kdyžby zase 
radda držána byla, se přimlouval. Přitom se zůstavilo. Vsak 
nicméně na druhý den ráno někteří katoličtí sesli se zase u 
Jeho Msti pana arcibiskupa, a mevse mezi sebou promlouváni 
v příčině té obšírné repliky strany pod obojí, vidělo se jim 
jednomyslně, že v podobných příčinách v obšírné spisy se 
dávati, jest mnohem hůřeji a větši škodu nežli užitek při* 
naší; sice proti jich stížnostem žeby se tolikéž od nich, kato- 
lických, mnohé stížnosti do nich, podobojích, v čem jsou oni 
kněžím katolickým příkoři činili a ubližovali, přednésti mohly, 
jakož i nedávno jen mezi pojminulým a tímto sněmem na 
panství chomutovském někteří duchovní na svobodných sil- 
nicích hanebně zbiti, zraněni a jeden kněz do konce zabit 
byl. Potom měvse mezi sebou promlouvání o ty tři punkty, 
které minulého dne k uvažování se podaly, jednomyslně se 
snesli, že s dobrým svědomím nemohou k jinému raditi, než 
k tomu prvnímu, totiž aby J. M. C. ráčil podle přísahy a 
povinnosti své, při šfastnéra korunování J. M. všem třem pá- 
nům stavům tohoto království učiněné, a vedle vyměřeni zří- 
zení zemského nad vírou pod jednou a pod obojí milostivě 
ruku držeti a mimo to žádného jiného náboženství a žádné no- 
voty v religii nedopouštěti. A s tím se rozešli. 

Následujícího dne toliko nejvyšší páni úředníci zemští ka- 
tfljíčli v kancftláři české měli mezi sebou promlouvání, a vidělo 
se jim prvé. nežliby u větším počtu ty tri punkty v uvážejni 




245 



vsáli, za v5c potřebnou býti, aby J. M. C. to bylo předneseno 
a za to žádíáno, aby J. M. C. úmysl svůj vyjeviti řádil, který 
z těoh tří artikulův ráčí sobě oblibovati. Pročež bylo při J. M. C. 
o audiencí Žádáno, a J. M. C. ráčil k ní povoliti. Nejvyšší pan 

Eurgkrabš spolu s nejvysáim panem sudíra, nejvySším panem 
anclířem a nejvyšším panem písařem království českého 
J, M, C. to přednesli. J. M. C. ráčil za odpověd dáti, že se 
J. Msti nevidí úmyslu svého o těch třech artikulích vyjevo- 
rati, než že ráčí poroučeti, aby oni katoličtí to uvážili a své 
zdání v známost J. Msti uvedli ; kterémuž vyrozumějíce, že 
ráčí chtíti dále vůli svou milostivě v známost uvésti. I držíce 
oni o to raddu, nemohli se jednomyslně snésti ; nebo někteří 
k tomu vedli, aby J. M. C, straně pod obojí v příčině žádosti 
jejich v tom artikuli náboženství se dotýkajícím k některým 
Téoem, na kterých v podstatě (prý) tak mnoho nezáleží, po- 
volení své dáti ráčil, a obzvláStně v tom, že to ráčí chtíti při 
panu arcibiskupovi naříditi, aby knězi pod obojí ne s něja- 
kými (prý) vymyšlenými výminkami, ale s tím starobylým spů- 
sobem, jako za pana arcibiskupa Antonína, svěceni byli, po* 
hřbové a zvoněni aby žádnému bráněni nebyli, žÁáná osoba 
t Btavúv ani z lidí poddaných k náboženství buď pod Jednou 
anebo pod oboji aby nuceni nebylí. Protož zdálo se za dobré 
těmto nejvyšším pánům úředníkům zemským, abj J. M. C 
jisté osoby z strany pod jednou, kteřižby s jistým počtem 
osob z strany pod obojí o ten artikul jednali a jej na místo 
postavili, naříditi ráčil, maje v tom naději, žeby skrze takový 
prostředek snázeji to všecko k přátelskému porovnání pH> 
jíti mohlo. 

Ale naproti tomu někteří z katolických horlivějěího ducha 
toto přednášeli : Poněvadž oni u víře své katolické Hmské 
tak vyučeni jsou, že jim jakožto leykům a osobám svět- 
ským o věcech víry a náboženství se dotýkajících disponi- 
rovati, jinak změňovati a něco, což by koliv na ujmu a škodu 
náboženství jich katolického bylo, nařizovati, nikoliv nenáleží: 
pročež Že k těm věcem raditi nemohou, než že toto zdání je- 
jich jest, aby J. M. C. to všecko při prvnějŠí své odpovědí 
(beze vSeho a všelijakého straně pod obojí se zaka/.ování 
v příčině takového neobyčejného a v římském pontifikátu 
nikdy se nenacházejícího svěcení kněžstva, též zvonění a po> 
hřbův mrtvých těl osob pod obojí) vSeho docela acanecbati 
ráéil. Nebo jakby jednou cokoliv o náboženství od lidí svět- 
ských (kterýmž nic toho říditi nepřísluSÍ) nařízeno a ustano- 
veno bylo, tehdy zvědouce to strana pod obojí, zvláště ti z jed- 
noty Bratrské (kteři jakožto ve všech předsevzetích svňý-ch 
jnehoe urputní, dle zdání jich všech těch odporných věoí přední 



146 



původové a řiditelé jsou) nijakžby se žádným malým a mír- 
ným povoJením (na kterémžby aice jiní pod obojí přestati 
chtěli) spokojiti dáti Decbtěli, nýbrž čím dále tím více hlou- 
bati a sahati se opovážili. A tak jest se obávati, kdyby ti 
páni, kteříby k takovému prostřed kování a s nimi jednání na- 
řízeni byli, u vire své katolické dobře fundirováni a horliví, 
i duchovních jak božských tak i církevních práv a věcí po- 
vědomí nebyli, žeby se takovým nebezpečným jednáním mnoho 
elého a církvi sv. katolické škodlivého státi mohlo. Což však 
vse při daUí milostivé J. M. C vtili společně jsou zanechali. 
Takové tehdy jich uvážení a zdání v spis uvedeno a J. M. C. 
skrze nejvyásího panakancUře předneseno bylo. Kteréžto J.M.C, 
v svém bedlivém uváženi niěvše, takto se v tom milostivě re- 
Bolvirovati ráčil: Že J. M. C. mimo první svou odpověď nic 
dále v tom artikuli o náboženství proti své přísaze, proti 
svému svědomí stavům pod obojí povolovati moci neráČí. Jakoi( 
i to za slušné a potřebné uznávati neráČí, aby se i jaké další 
mezi stranami o ten artikul náboženství jednání dopouštěti 
aneb nařizovati mělo, poněvadž J. M. C osoby z strany pod 
obojí za své věrné a milé poddané držeti a o nich to smey- 
&leti ráčí, že také s J. M. C poddaně dobře spokojeni budou. 
Sice kdyby se s nimi v nějaké jednání dáti mělo, že by skrze 
to v podezření přijíti mohli, jakoby neposlušní a rebellové 
byli. V ten smysl, jak J. M. C. svrchu psaná resolucí s sebou 

Sřinásí, aby tu odpověcf sepsali a to s takovým doložením, že 
.M. Ctěn artikul o náboženství touto svou resolucí namístě a 
konci postavuje a tím zavírá, že podle povinnosti a přísahy své 
a podle zřízení zemského jak nad stranou pod jednou tak pod 
obojí spůsobou milostivou otcovskou ruku držeti chtíti ráčí. 
Podle takové J. M. C. milostivé vůle ta odpověď na druhou 
repliku strany pod oboji byla sepsána a zhotovena, vsak na 
takový spůsob, že se také nepominula jich replika náležitě 
refutirovati. A že jest J, M. C. s odpovědi jim dáním některý 
den prodlíti ráčil, ti z strany pod obojí byli v tom velice ne- 
trpěliví ; ješto oni s svou replikou celý týden prodlívali a 
J. M. C. neráčil je v tom dáti napomenouti. Jednoho dne 
přišli houfem přes 50 osob beze všeho opovědění do kanceláře 
iíoské, stěžujíce sobě, že tak dlouho zdržováni jsou, že jsou 
|iž tak mnoho utratili a není možné déleji v městech prail- 
íkých jim se zdržovati. A ačkoliv od nejvyšších pánův úřed- 
níkův zemských bylo jim oznámeno, že chtějí J. M. C. poní- 
žené o to připomenouti a že není pochybnosti, aby J. M. G. 
8 avou milostivou resolucí meškati ráčil : nicméně oni na druhý 
den v soudné světnici při snČmě znovu sobě stěžovali a ně- 
kteři enicb (mezi nimiž hrabě z Turnu přední byl) r botách 



247 



■ ▼ ostruhách do soěmovní svétnice přiSli, s tou protestaoi, 
jestliže na druhý den od J. M. C reaolucí nedostanou, že se 
chtějí vfiickni rozjeti; jeíto toho Času jak ke dvoru J, M. C, 
tak do kanceláře ani do eoudoé evětnice žádný v botách a 
v ostruhách přicházeti nesměli. Jeho M. C. na druhý den 
k audiencí své je pripuBtiváe, skrze nejvyŠšiho pana kanclíře 
ráCil dáti k nim promluviti, že touto odpovědí již poslední 
svou resolucí o tom artikuli z strany náboženství jim dávati 
a je milustivě žádati i laké napomínati rhč,i, aby jak sobě mi- 
losti ,1. M. C. vážili, tak i jak táž milost jim milá jest, tím to 
dokázali, že se odsud nero^jížděti, nýbrž k uvažování jiných 
artikulúv v proposici J. M. O. obsažených přistoupiti chtějí, 
a se zase tolikéž na to bezpečili, že J. M. C jich nejmilosti- 
vějiííra císařem, králem a pánem zilstávati ráéí. Pan z Štern- 
bergka dal nato krátkou odpovéď, že oni jakožto vyslaní 
chtějí to většímu počtu pánům stavům pod oboji v známost 
uvésti. Kteréžto odpovědi tento jest výpis: 

Jeho Msti Císařské třetí resolucí, kteroužto 
stavům pod obojí vydati řádil.*) 

Jeho M. Římský ciaař, Uherský a Český král, pán náá nejmilostívějii, 
riSil B podaných aobé spisňv od pánflv, rytíífir, Pražanův a ryslanýtsh z m&at 
a obce vSech tfech stavův pod oboji na hradě praítkém, ton pátek po sv. 
MatoQŠí pospolu ahromáždéuýcb, tomu, jakou oni na J. M. C. druhou odpo- 
rěd v přiúiné náboženatvi poníženou svou zprávu dávají, milo!<tivě porozuměti, 
jako i to též o svém bedlivém uváženi jmíti. A poněvadž nejprve dokládají, 
žeby na jich uovou viru a nábožeustvi i na ně a&my i zííneni zemské 
a J, M. (;. pPísaha se vstahovati méia, tak jakž to dotčený spis siřeji v sobe 
obeahuje : r tomto artikuli, jestli že třfzení zemské a přísaha J. M. C. na konffassí 
augipurskou se vztahuje auebo ne, toho J. M, C. pii předešlé resolucí 
a odpovddi své pozC«tavovati ráří. A aby taková konfeasí v tomto království 
přijata a honfirmirována býti anebo od J> M. C. Majcimiliána ňáké zaslibeni, 
2e túi do desk zemských vloiiti chtíti ráčí, státi se mělo, že se tomu z do- 
tčeného císaře Maximiliána ústného přednesení, kteréž J. Msti v spisu podali, 
vyrozuměti nemůže; poněvadž vSeckna podstata pojminulého sněmu strany 
toho artikule o náboženství na tóra jen toliko samém záleží, že se při tomto 
sněme o takový artikul budou moci porovnati, a J. M. C také v nyuějSi 
jim pánům stavům uíinéné proposici milostivě povoliti r.-lčil, aby ten artikul 
strany náboženství přede vítemi vécmi uvažovati mohli. Kdež pak dále v jme- 
novaném tipisu se dokládá, že stavové pod obojí žádné o tom vždomosti 
naméli, aby tistoaí takové konfessí kdy zapovědíno býti mílo: ale jeStě lidé 
na živě jsou, kteříž dobře to pamatuji, jaká nemalí domhiva tém, kteří ta 
konfessí tiskli, dána byla. Jako i mezi jinými statečnému Michalovi Spanov- 
akému z Lysova na J. M. C. poručeni skrze vysoccurozeného Vilíma z RoŽm- 
bergka v přítomnosti nSkterých jiných osob to se jest stalo. A že takoví 
exempUřové zapovédini json bylí, toho v nich, kdeby tUiténi bylJ, dokonce 
doloženo není. 

Načby se pak .f. M. C. Maximiliána i hned po zavřeni snfimu prollí 
mandátoTé a poručení, jichžto kopie pod lit. A, B, C se přikládají, vlnstnS 
vstahovoli, to sami stavové při sobe zdravé uvážiti a poznati mohou. 

»•••) O autentičnosti textu tohoto viz přídavek I. kn konci položený. 



248 ^^^^^^^^^^^^^^ 

2e Ixké oní«tft«rr* pod otx^ jeltě ~d«!«^TVlte f^kUdn »▼. Říle, 
jí£to kriloFRtvi toto přední dd jest, za potvrzeni takové knntesvi žádají: kdyi 
se pilně na pokoj v níbožeiiství popatři, tehdy nenajde se, »by <áž kon- 
fóísí od J. M. C, předkův cíaafův římských zouplns potrrzfTia bylft. Kdyby 
tehdy J. M. C. něco takového v království tomto potvrzovati mŠl, ne nalá, 
ttifi velikÁ nepřileiltost by z toho budoncaě Jeiio M«ti vaniknonti mohla. 

Item když se dáleji dokládá, že sneiíeni zemské, cedole resané * jiná 
T předešlé J, M. C odpovědi citovauá fundamenta jim «tavům a žádosti je- 
jich v nejmenší <^ástce překážeti neniaji, a žeby se taková snesení a enSmove 
! » kompaktáty vyxdvihovati niSly : J. M. C jeSté až dosavad porozuměti ne- 
řádil, aby taková 8neg«ní a snřmové žádosti jejieh, nejviee pak tomu v před- 
mluvě takové konfeMÍ položenému a spolu a těmi s jednoty Bratrtké (údk 
jakž oni se jmenuji) učiněuéciu porovnáni (kteréžto však jakéby bylo anebo 
jakby vKickni tři stavové od nich ubezpečeni býti mohli, žádná smíoka se 
iieřiní; oni také až dnsavad od jich léta 1574 dsaři Mnximiliánovi podané 
konfessi od tohoto, cnžhy tak notorinm a makavé bylo, nikdy neodstoupili) 
naproti se stavěti a čeliti neměly, obzvláAtué pak onen léta 15*25 držaný aném, 
kterýžto, coby vsobě zavíral, příležíci hodnověrný připiš to ohiiměji v zná- 
most uvozuje. A žehy takový snřm a sneSeni i s kompaktáty konec evfij 
Tzítí a přestati míHy, ne extendirnje se a nepatří tak daltíko ten od nich 
prodncirovaný spečetcný sněmovní artikul v létu 1567, kdežto jen se zminka 
iifii, že kompaktáta z konfirmací privilegium zemského se vypoaštéji. Ale to 
též v témž patrné a světle doloženo jest: ,8ice jinače, co jest strany dobré- 
ho řádu, v nábožpnstvl a za přííinou křesfanské víry » království tomto 
od starodávna buďto skrze snémy a sneSení anebo stará křesťanská nařízení 
a obyčeje ustanoveno, jako také, co jsou J. Msti králové v Čechách v pHčiné 
obecného pokoje a sp&sohu dobrého nařídili (což jen na smlouvy, aby jedna 
strana druhou více neplnndrovala a nehaněla, vztahovati se nemůže), to aby 
bez vSelijakébn přetržení v své podstatě zQstávalo a podle božího slova ša- 
chováno bylo.^ A tak J. M. C. že nad křesťanskou vírou pod jednou i pod 
oboji, tak jakž i s vrchu dotčeno, milostivou a otcovskou ruku držeti cbtiti, 
k nim pak stavfim, poddaným svým varným milým, v té dokonalé naději 
postaven b^ti a toho při nich vyhledávati ráčí, aby oni již aspoň jednou 
kdalíimu snémovDÍmu jednání aJ. M. C. proposici přistoupili a na milostivou 
žádost J. M. C. k milostivému zalíbeni J. Msti poddanou odpověď dnli. Col 
výS jmenovaná J. M. C. jím zase císařskou a královskou milosti spomínati 
a jejich uejmilostivějšim císařem, králem a pánem býti a zůstávati chtíti ráčí. 



K této J. M. C. třetí resolocí neboližto odpovědi nesle- 
duj icí koncept připojen jest. 

Tato pamét pro budoocí 2&a se poznamenává, co se I. 1662 t ten 
pondělí po Bv. Jeronýmu zběhlo. 

J. Mst nejjasnéjSi, nejnepřemoženější kníže a pán, pán Ferdinand, 
Hmiký císař, též Uherský a Český král, naddotčeneho dne z Frahy do 
Frankfurtu odjíždějíce, ráčil jest před sebe do pokoje svého na hrade praž- 
ském p'ina Jana z WaldStejna, nejvySsího sudího království českého, a pana 
Burianu Trčku, téhož království podkomořího, povolati, s kterýmiž také pan 
Jindřich z WaldŽtejna předstoupil. K nimžto J. M. C. takto protnluviti ráčil: 
Ze jesť ráčil Pražanům poručiti administrátory pod oboji publikovati, jako 
také konsistoř obnoviti, tak jakž oni o tom jmiuulýcb dnův v spisu svém 
i oznamovali. Přitom J, M. C. také toto doložiti ráčil, že jinou osobu k ad- 
ministratorství zvoliti, jako i také dvě nebo tři oaoby k vyplnění konsiatoře 
z prostředků těch, kteříž od stavův zvoleni byli, přidati ráčil. Nadčímž že 
milosti v»u svou ruku držeti a to poručiti tHi, aby v nepřítomností jeho 



'249 



I 



I 



ft 



I 



k aroiknižAt&m \ potřebácL arých ae utíkali; neb tuk' dobře pod oboji jako 
X pod jednou v své lásce & ochraně zdržovati rá^í- 

Na<Sež od pana Jana z WaldStejna, nejvyišílio sudího království českého, 
odpovSdíuo bylo ! PřednĚ že J. M, C. ponlženfe prosí, aby to, coí on 
mlttviti bude, mílostivS vyslyšeti a pfijíti ráčil. Což Bohem osvědínje, ia 
se vfii J. M. C. vftli rád chce poddávati a ani jednoho protivného slova proti 
J. M. jakožto své v světě nejvySňí vrchnosti mluviti nechce. VSak ie toho 
potřeba ukazuje, poněvadž se tuto jiné nejpředuějSi a ještě vy55I vrchnosti, 
totiž Pána Boha vSemohoucího a sv. křesfanskébo náboženství pod obojí, 
vedle toho také dobrýcb pobožných starých řádflv dotýCe, aby J. M. C. to 
vSecko, což od starodávna bývalo, v známost uvedeno bylo. On Že přede 
vSetni to pravi, Že ten artikul z strany voleni administrátora vždycky v moci 
etavův podobojích zůstával , a o kterou osoba se stavové porovnali , to že 
proměnu nebralo, ale přitom zanecháno bývalo. CehoŽ mnohé staré pamftl, 
jako sněmové a sjcady, se vynacházejf, kteřížto « povolením předešlých král&T 
českých STaté paméii držáni bývali. Jakož pak i sa času J. M. C. milosti- 
rébo panování nad námi strana pod obojí při témž sanecbána jest. Pročež 
že J. M. žádá, aby toho, o které osoby páni stavové se porovnali, neměniti, 
ale dle obyčeje starého při volení těch osob, kteréžby oni J. M. poename- 
nané podali, milostivě poefistaviti ráčil. 

Načež J. M. císař odpověděti ráčil, že jináČe býti nemůže, nežli poné- 
vadž J. M< to již jednou publikovati ráčil, aby ty jisté osoby, kteréá za ad- 
ministrátory jmenovány json, třmi zftstaly a byly. Poněvadž pak J. M. zpráva 
dochází, že voleni administrátorův předeSle v moci stavflv zíí stávalo , cofc 
jestliže stavové při Sfastném a brzkém J. M. do tohoto království se navrá- 
ceni prokáží, tedy J. M. jim phpovidati a přísahou se zavazovati ráčí, jo 
ttavy přitom zanechati a jim v to nesahati. Tu nejvySfií sudí dáloji repHci- 
roval, že J. M. C. pokorné prosí, abj* toho při starobylém obyčeji pozůsta- 
viti a proměňovati neráčil. Pakíižeby J. M. C. jakožto král a pán něco 
X mocnosti učiniti chtíli ráčil, že neví, coby proti tomu říci měl; neb že se 
toliko před J. M. ohlaSuje a proti svédomí svému k takové proméuě a voleni 
osob jiných mimo hlasy vSecb tří stavfiv přivoliti nemůže, a toho také učiniti 
jemu nenáleží, tak aby stavové pod obojí jtmu vinu nedávali, že z starého 
řádu vystoupil , a ty osoby, kteréž stavům vedlo jednomyslného natom jich 
melenf za administrstory voliti pomáhal, zase změnil a k jinému volení do- 
voleni avé dal, žádajíce, aby J. M. C dáleji mimo tuto jeho protestaci oa 
nčho, aby k toutu povoliti měl, nastupovati a jeho nutiti neráčil. NačeŽ 
J. M. C. po druhé odpověděti ráčil, ie to jinač změniti nemůže, neŽ Že ti 
administrátorové, kteréž J. M. C. naříditi ráČil, dle rozkazu J. M. publiciro- 
váni býti mají, o čemž i Pražanům poručeno jest. A vŠak že natom pře- 
stati mohou , co jim J. M. připověděti a ae přísahou zavázati ráčil , totižto, 
pokndž prokázáno bude, že takový obyčej od starodávna se aachovával, toho 
SBse při vůli stavův zanechati ráči. 

Při tom také to k obonm arciknížatům a přlstojicím synům svým, 
totii arciknížeti Ferdinandovi a arciknížeti Karlovi , promlnviti ráČil, že i 
e nimi toho dosvědčuje, pokud oni, pod obojí, to prokáží, že předeSle takový 
obyčej býval a od stavův administrátorové se volili, že jich také přitom beze 
vii překážky zanechati a žádného zmatku jim v tom Činit! dopustiti neráčí, 
ještÉ toho vysoce potvrzujíce, že se jinače nemá státi a J. M. také nyní jinače 
učiniti moci neráči, nýbri co již publikováno a k místu a konci přivedeno 
býti má, z své císařské moci poroučejíce, aby se tomu tak zadosti stalo. 

Dostávše strana pod oboji tu svrchu psanou odpověiT, 
aeáli se u velikém počtu do soudné světnice, kdež katoličtí 
.(QlikéáS pMftli. A nejvyěli pan purgkrabč oznámil, poněvadž ná- 




2S0 

sledujícího dne slavný soud zemský se říditi má, že se snem 
do druhého dne odkládá. Po takovém oznámeni katoličtí 
z soudné světnice jsou zase odešli a strana pod obojí dala 
sobě po dvakrát deklamatorovi na katbedře svrchu psanou 
J.»M. C. odpověď přečísti. Po přečtení bylo od osob mnohých 
divné reptání, bručení a bouřeni, pravíce, že se s nimi tak 
mistrnč vedle vůle nSkterých málo osob děje. Jiní k tomu 
vedli, aby víceji v žádné psané odpovědi se nevydávali, aýbrž 
vsickni onhonem k J. M. O. šli svou stížnost a dalSí potřebu 
oustně přednesli. Zase naproti torau jiní k tomu radili, aby 
ještě Jednou nejvySsí pány ouředníky a soudce zemské k J. M. C. 
za přímluvu žádali, tak aby oni v to se vložíce, ten artikul 
o náboženství věrným prostředkováním svým na místě posta- 
vili. Ale větSí počet jich naproti torau tuze na odporu byli, 
a nikterakž k tomu povoliti nechtěli, nýbrž na tom zůstalí, 
aby jisté osoby k přisazování třetí tripliky proti J. M. C, 
resolucí nařízeny byly. K čemuž jiní také přistoupili, a tak 
z společného uváženi k spisorání té tripliky z každého stavu 
osm osob volili, ještě toho dne spolu se seSlí a ji spisovali. 
Na druhý den, sejdouce se strana pod obojí do zelené svět- 
nice, k katolickým do kanceláře s takovým vzkázáním vyslali : 
Poněvadž pánům stavům pod obojí k uvažování některých 
pilných artikulftv strany náboženství v pokoji zeleném jest 
málo prostranství, Že žádají, aby soudu zemského menšího po 
vyhlášení půhonův až do budoucího soudu letničného odloženo 
a jim místo v soudné světnici popřáno bylo. Načež jim od 
nejvyššího purkrabího odpověď dána, že vedle Žádosti je- 
jich státi se má. Protož strana pod obojí tím raněji sešla se 
do soudné světnice a tu tripliku spolu mezi sebou uvažovali, 
zhotovili a sepsali, i ještě toho dne k objednání při J. M. C. 
audiencí pro své přednesení toho, což bylo sepsáno, ke dvoru 
J. M. C. vyslali. 

Dostali odpověď, že J. M. O. ráčí chtíti jim audienci dáti ; 
vffak aby pro ušetření J. M. C. v malém počtu přišli. Z té 
příčiny volili jsou z prostředku svého 30 osob, a prvé nežli 
K audiencí Šli, vyslali k pánům katolickým do kanceláře če- 
ské, žádajíce, aby mezi ně do soudné světnice přijíti sobě ne- 
stížili. Což když páni katoličtí učinili, tehdy jsou oni skrze 
pana Stefana Jiřího z JŠternbergka promluviti dali, že 
JSOU sobě páni stavové pod oboji ku paměti přivedli, kterak 
v tomto jích jednání do třikráte na ně své snížené a přátelské 
Žádosti jsou vzložili, aby se za ně k J. M. C, králi a pánu 
jich nejmilostivějšímu, příkladem slavných pánův přeakův 
svých přimlouvali, aby J. M. C. prohlédnouce k jich všech ja- 
kožto každého času věrných a poslušných poddaných ponížené 




I 



I 



Š&doati, k nim se mlloBtivě nakloniti a pro zachování mdzi 
nimi vSemi bv. láeky a křesťanské svornosti; k této Žádosti 
stavův povoliti a konfeasí augepursitou jim potvrditi, kunaistoř 
pak a akademii pražskou dle starobylých dobrých a chva- 
litebných spůsobův, ano také i cisařských jim daných milostí 
v moc a opatrování jejich milostivě uvésti ráňií. Kterážto 
jich snížená žádost, jestliže jest pH nich své místo obdržela 
A oni uČÍDÍli-li jsou k J. M. O. za ně přímluvu, o tom 
Že páni stavové pod obojí věděti nemohou, anobrŽ jisté 
řprávy mají, kteraJc od některých z prostředku jich n vyhle- 
dáváni jejich, aby té dobré žádostivé odpovědi dostati nemohli, 
jim se překážka éiní, an předešlých časfiv, když někdy mezi 
Jich Mstmi králi českými a obcí téhož království nějaké ne- 
dorozumění bývalo, tehdy nejvyšší páni úředníci zemští sami 
od sebe, beze všeho při nich toho vyhledávání, jakožto milov- 
nici a otcové vlasti v to se vkládali a mezi králem a stavy 
prostředníci bývali. Že se pak toho nyní neděje, velikou nad 
tím lítost mají. A jakož v té poslední J. M. C. odpovědi slzavě 
a lítostivé toho doslýchati musili, jak těžce uraženi a dotknuti 
jsou, jakoby byli takoví nějací savrželí lidé, na kteróby ae 
právo a zřízení zemské ani přísaha J. M. C. nevztahovala, oož 
■obé za veliké zlehčení a potupení pokládají. Což se J. M. C. 
králi a pánu jich nejmilostivéjéímu dokonce nepřičítá, nedli 
těm, kteří je k J. Msti donášejí a ph spisování a uvažovaná 
takových odpuvédf přítomni bývají, ťrotož se jich vaickni 
tři páni stavové pod oboji dotazují a žádají, aby jim na 
konec světlou odpověď dali, co o nich smýšlejí: drží-li je za 
ty, kterým dsky zemské svědčí a nn které se právo a zřízeni 
semské i přísaha J. M. O. vztahuje, čili ne? A po domluveni 
toho dotčený pan z Šternbergka obrátil se ke všem poď 
obojím a učinil na ně dotázku, zdali se znají k té řeči, kterou 
z jistého snesení a uváženi jich mluvil. Tu se vSickni jedno- 
stejnými jazyky ohlásili: Přiznáváme, přiznáváme! 

I uváživše to páni katoličtí jim zase skrze nejvyŠSího 
pana purgkrabí pražského za odpověď dali a k torna 
se přiznali, že ještě až posavad za slušnými příčinami jsou 
přímluvy z strany jích žádosti k J. M. C. neučinili, po- 
něvadž oni svých věcí ne při nich pod jednou , ale při 
J. M. C. vyhledávali. Strany pak druhého artikule, kdež 
strana pod oboji přednáší, žeby v milostivé odpovědi J.M.C, 
oni aa ty lidi, na kteréžby se práva a zřízení zemská, též 
přisahá J. M. C. vztahovati neměla, pokládáni byli: poněvadž 
takové věci od nich, nejvyšších úředníkňv a soudcův zemských, 
^kládány býti nemají, ale vlastní osoby J. M. C se dotý- 
ki^i, oni také J. M. C. slovilm od osob svých Žádných vý> 



252 



kladův činiti nemohou. Protož aby jich v té pHCinS při áobé 
omluvené měJi. Vaak chtSji^li oni při J. M. C výklad tako* 
vých slov vyhledávati, že to při vůli jejich zůstává. Po takové 
odpovědi páni pod oboji zase se do kola sesli a niěvše mezi 
sebou dalěi promluveni, skrze pana z Šternbergka znovu 
přodeálou svou žádost opáčili, oznamujíce, že jim to nemálo 
lítostivě přichází, kterak na jich přátelské při nich vyhledá- 
vání nikdy žádné místné odpovědi od nich dostati nemohou. 
Což že na ten čas Pánu Bohu poručiti musejí, zvlásté poně- 
vadž se tu velikých věcí dotýče, jakoby na ně, kteří se jedno- 
myslně k té knize a konfessi od nich podané přiznávají, pří- 
saha královská a zřízení zemské vztahovati nemělo, nadčež 
nic těžšího jim býti nemůže ; protož rádi by chtěli věděti, 
kteříby ti byli a je tak nevážně při J. M. C. ošklivili a do- 
nášeli. Z té příčiny že se jich po druhé i po třeti dotazují, 
zdali je mají za ty, na kteréž se pHsaha královská a zřízení 
zemské vztahuje? Promluvivše páni katoličtí mezi sebou něco 
málo o to, nejvyšší pan purg krabě jim zase oznámil, že 
to při předešlé své odpovědi zůstavují a té naděje jsou, že 
na ně v těch místech takové nebezpečné otázky Činiti nebu- 
dou, na kteréž se jim jinší odpovědi dáti netrefí. Než chtěji-li 
oni buď v té nebo v jiných věcech při J. M. C. co vyhledávati, 
Že to při vůli jejich zůstává. Oni co nejvíce možné bude, že 
se nechtějí toho dotýkati. Pan z Šternbergka na to od- 
pověděl: Páni stavové pod oboji musejí to již Pánu Boha 
poručiti, a co dále z toho pojde, že se uhlídá. K torau n ej- 
vyasí pan purgkrabí řekl: Bohdá láska, svornost, dobré 
srozuměni a přátelství mezi pány stavy bude a zůstane. Hrabě 
á 1 i k řekl : Pohanům, Turkům dalaby se odpověď, co se o 
nich smeyelí, ale my od nich toho dostati nemůžeme. Mezitím 
když jsou páni katoličtí nejvyšší páni ťiřednici a soudcové 
zemští ven z soudné světnice sli, pan z Šternbergka řekl: 
Nesprovázejme jich zase. Což se tak stalo ; neb sice je obyěejné 
2 soudné světnice až do kanceláře provázeli. Jiní zkřikli: 
Šelma a zrádce, kdo s nimi půjde I Jiní bručeli: Nechceme je 
tolikéž za ty držeti, aby jim královská přísaha a zřízení zem- 
ské svědčiti raělo! Jiní hlasitě křičeli: ProČ jsme to neučinili, 
jak jsme se byli snesli! Potom se v jistotě přezvědělo, že jich 
sneseni takové bylo, aby je z soudné světnice nepouštěli, až- 
by jim světlou odpověď na tu otázku dali, a kdo ví, coby 
zlého E toho dále bylo pošlo. Jiní též mnozí vždy po nich vše- 
lijak posměšně volali. Oni pak jakoby toho neslyšeli, odtud 
tiše jsou odešli. í, i 

Dostávše potom osoby z prostředku strany pod obojí pK 
J. M. C. audiencí, vsak toliko v počtu 1.5 osob, vyslané při dodá- 



vini jich tripliky oUBtaě akrze pana z v^ternbergkapředneali, 
že J. M, C. pro Pána Boha a jeho veliké milosrdenství ve vSí po- 
aiženoBti prosí, aby jim ráčil milostivou a otcovskou odpověď 
dáti, a tomu nevařiti, aby přísaha J. Msti a zřízeni zemslcé na 
ně se nevztahovalo, ani v tom doninťSní je stavy pod obojí míti 
neráčil, jakoby oni nyní něco nového a v tomto království ne- 
bývalého při J. M. Č. vyhledávali, tak jakž tomu J. M. C. 
I z pHležících spisův a dostatečných důvodů v jich obšírně vy- 
rozuměti ráéí. Na takové jich přednesení J, M. C. skrze nej- 
vyššího pana knncliře za odpovSd jim dáti ráCil, že takové 
jich spisy přehlídnouti, a dále jo odpovědi svou zpraviti chtíti 

Íráči. Po vystoupení týchž vyslaných od J. M. C, pan Stef- 
fan z áternbergka na svou poníženou žádost dostal sám 
při J. M, C. audienci a jako sám od sebe v největší tejnosti 
přednesl, že se jemu vidi, kdyby J. M. C. ráčil pánům sta- 
vům takovou odpověd dáti, že toho artikule o náboženství až 
do jiného času a sněmu odkládati a mezi tím pány stavy pH 
tom opatření sněmu léta j minulého 1608 dotud, dokudžby ten 

» artikul do konce na místě postaven nebyl, zouplna zůstavO' 
váti ráčí, té naděje on jsouce, že tiž páni stavové s takovou 
odpovědí spokojeni budou, a k uvažování proposicí J. M. C 
Sřistoupí. Na takovou řeČ pana Stefana z Šternbergka 
. M. G. ráčil jemu za odpověď dáti, ie ráČí chtíti na to po- 
mysliti. Výpis též tripliky jest tento. 

Triplika JehoMsti Citaři Radoifúvi od strany pod oboji podaná. 

NejjunéjSi a nejaepřemoženéjSÍ velikomocaý římský címH, Uherský 
4 český králi, p&ne, pane nái nejmiloativějii! Když jsme dnflv nyní pojmi- 
nolých B veliké a vysoce d&ležité potřeby své V. 0. .M. nafii dalíí ponižeitou 
a poddanou žAdont v příčině předního artikule o náboženstvi (kterýž podle 
předcMčIjo V. C. M. »e vfiemi třírai ntavy toho království nSiněného su^niovaiho 
isůstAiií nyní při toniiu nnémě přede všemi jinými věcmi navřln, na místě a 
konci po5tav(>n býti má) v spi^a našem ponížené podali, sa potvrzeni konfoMÍ 
naii české, konsistořu :i akademie praiskó nám v opatrováni naSe uvedeni 
poddauň prosili a pHinm niuunými důvody to dostatečná ukázali, že to, čeho 
my pil V. C. M. ve vSí poníženosti vyhledáváme, proti povinnosti a přísaze 
V. C. M. neul, nýbrž že žádost naše jest křesfanaká : očekávajíce na to 
v&ecko od V. G. M. milostivo a potěSitedltié odpovědi, tu jeat nám v středu 
nyní pojmmalou od V. C. M. odpověď v spisu d<> sněmn odeslána, v kteráž 
»e nám mimo viecku naději naíi jménem V. G. M. oxnamoje, že V. G- M. 
tobo artiknle o náboženství do jiného sněmu obeoného odkládati ráčíte, a 
(aU aby na dotčený od nás atavfiv V. C. Ní. podaný poxlodni spis nynéj&ilio 
časa odpověď dána l>vti měla, toho že V. C. M. ta potJ°ebu uznávati neráčíte, 
a ion milostivou žádosti, abychom již k uvažování artikulCiv v proposicí 
V. C. M. obsažených bez dalSího prodleni přistoupili, jakž táž odpověď to v sobě 
iiřa lavirá. I nejmilostivější oisaři, králi a pane náš I převelice jsme nad 
tim Earmoiiceni, Že až posavad žádného povolení v naší aluSné žádosti a 
upatření toho, čeho'7. ne vSi poníženoHtí hledáme, od V. G. M. jsme nedostali, 
nýbrž Je největšímu uašemu a uaKich ponížených iádoati suiieaí, tohu vSebo, 



254 ^^^^^^^^^^^^ 

coi JSRI6 před tímto spisam V. C. If . ■ tdnoilými pilnými s potřebnými dft- 
vody i í řnamonitýnai pHíinami přeilnesli, mlčeoini ae pomíjí, nato žAdné 
odpovědi ne nedivá, ani při '-, pro5 bychom žAdoiti naSí užití iie- 

niotiH, «* iJ«o*namnJc. A n: > tom, rAčfte-li V. M. C. ta milostivou 

xámlnra, v této ponledui oripovč^ii V. C 11. dolnšeaoa, že náa airauu pod 
oboji vedle pHbiiliy a povinnosti bvó „mimo uÁležitoit" uti«kovAVi dopustiti ne- 
ráíite, jia aás vSecky tři stavy tohoto království, kteříž sfl k té koDřessi blá- 
slme, a náboženství daSb křesťanské obraceti, patrnS a EJevnř ae neozoamajd, 
žádného opatření, váein dotkni jame, as neíinf, nýbrl ton výmínkoti „m!mo 
náJežitoBt" v též odpovédi dolnSenon, íe nÁB ntiskovati dopoaštéti neráilte : 
otvírá 4ie proti nám cesta, aby «traoa odporná víecky ty úti/iky jako kdy 
prvé, i jeStě větjí, nám činiti moiila. Která^^.by nikdy ssato neměla, aby to 
„mimo náležitost" bylo, než vSei-kno, cožby k naSemu svédomi, duSi i tila, 
Škodlivého a iitižnébo bylo, by •'■bvalovala a mi „uáletitoat" to pokládaliu A i»' 
muby le jinému témi příkořími, nám činAnýrai a již prvé V. C. M. v sai- 
most uvedenými, am^ovalo a schylovalo, jinak tomu rozuměti nem&žemei 
nežli k tomu, aby ze vSeho naSobo nábožeutitvi pod oboji HJiii, strana pod 
obojí, kteříž sc tou konfessí spravujeme, e tohoto Icrálovatví témi vSemi pro- 
středky vytisknuta býti, vétíi díl ^amS cisoaemcf a jinými národy pfoti raoo- 
liým Hvobodám a obdarováním, právům a zřízeni zemskému tohoto království 
oaaaena, a stavové tím Hp<Í8obum s manželkami, ditkami i lidmi poddanými 
svými v oebezpeéenstvi životflv i stat^i^ků svých zůstávati murtili. Toho také, 
aby se tu jaké tak veliké a Kiiamenité včci, kterážhy dnltílio pilriébo uváženi 
potřebovala a prvé dostatořni* tiváJčena, V. C. M, jiŽ dávno předneSena, i do 
anémn léta pojminnlého 1608 držanáho, jalto i ve dsky Kemiiké vložena ne- 
byla, dotýkati melo, nepoznáváme. Neb jest lo již tim snétnam juunulým 
T pJřitomnoati pánův stavAv pod jednou telidáž, když ten i jiui obecni artiku- 
lÓTé ode rSech tři slavfiv společné V. C. M. podáni byli, a již moozl hned 
téhož sněmu k svému vyHaeoí pfíAli, n»vr«eit<», a tak » V. €. M. a a stavy 
zavHito, že, ač má býti k tomu artikuli pH hndoDcím obecním snémá (chtěl- 
liby kdo z sLav&v) promlouváno : vi!iak stoji Kttjména tak, aby to proti ji- 
sté resolncí V. C. M. a jistému o to stavův sneseni nebyiu, A aby buď ns 
onen čas při an&mii jminulém ancbn také (ohoto sněmu až posavad páni 
stavové pod jednou proti nám jaké Bliiíinó přiřiny, proé bythom žádosti na&í 
spravedlivě užiti nemohli, zjevná předkládati méli, n tom nevíme. Íifi pak 
nám v tomto artikali k žádnému odkladu do jiného obecného sni^mn z veli- 
kých a dAIežitých niže položených přidin při:«tnpovati a dříve, nežU tento 
artikul o náboženství vyfisen a na mist^ postaven a od V. O. M. potvrzen 
bude^ na dalňí proposici sněmovní nastupovati možné není, toho V. C. M. va 
vli poníženosti předkládáme příčiny tyto: 

Předné. Že snémem, léta pojmiuulého 16U8 od V. C. M. se vSemi 
tflmí stavy tohoto královirlvi zavřeným a ve dsky zemabé vloženým, myi 
stavové pod obojí takto dostatečné opatřeni jame: „Jestli žeby pí-i tomto snř.mé 
to na mfsté z strany téch artikulilv o náboženství postaveno nebylo, tehdy 
ie nty stavové pod obojí nemáme býti povinni k žádným artikulfitn, oožbý 
tak T propoflicí od V. C. M. stavftni předneseno bylo, přistupovati, je uvažo- 
vati, ani o nic jednati, leč prvé strany toho artikule o náboženství na jistém 
mintě a konci postaveno bude", jakž též opatření snémovni jako i mandátové 
od V. C. M. na onen čas v přiČiné odkladu téhož, snéma obecného k svatéma 
Martinu téhož léta 1008 terminovaného vyfilí, anobrž i proposici k tomuto 
sněmu od V. C. M. náia slavfim a sněmu odeslaná (což oboje 96 aa též pře- 
deilé sneseni atiémovnf vetaliuje) pliiéji avédčf. 

Od kteréhožto eaémovníbo sueAenl a opatření naiSoho, kteréž nkm tím 
■afioera a od vlastni osoby V. C M. se v&emi tři mi stavy tohoto království 
otltifina jest, nám odstupovati, od něho uponStéti aneb je v uéčem mčniti a 
milti možné není. A my jsme ae toho nikdy nenodáii, aby kdo mél V. C. Mt* 



96S 



kttníaittf toho raditi. V Semi řenis přťsofcS, že ktakorŠmtí o4MA<íti plKstotipiti 
netufižeme, milosLívé omluvná, jmíti r uks pH témž předeSlém sněmovnini ano- 
iení a EŮstánf zoiiplna sfisřaviti rái^ítp, té j»rae k V. C. M. ponižeuó naděje. 

Druhé, Kdyby proti dutěetiému předeSlému snSmovoíoiu eneřeni 
tato véo bes ryfi-í«ni a iia iní»t6 a koui-i postaveni do jiného Ča^ii odloiena 
býti nkéla, tehdy my vSickui tři atavové pod oboji k též koofeasi uaňi se při- 
Enávajici — příčinou técb, kteřií nám v ^Adoati naší pobožné pH V. C. M. 
překážejí a V. C. M. 8 nAmi stavy pod ol)ojí v néjaké nesrozumění (čehož 
nás Pán B&h uchová a jim toho dopustiti neťáčf) uvóati unUuji (jimž v8ak 
od nás žádné překážky nikdy se nečinilo, ani budoucně činiti nebude) — 
u Ťelikém nebezpečeuství v té d&tce na flvědomi a poctivosti naSú se vztahu- 
jící zůstávati bychom musili, proto £e skrze ten artikul v předeílé odpovědi 
V. C. M. doložený: „zda£ se Ei-iepni zemské a povinnost V. C. M. na táž kon- 
fessi vžtabujo neb nevztahuje , ie to při předeSIé odpovědi (kteráž před tím 
na to vztažena byla, že žádost naíie proti povinDoati, Bvčdomi a pHsaze 
y. O. M. a zřízeni zemskému je«t) zftstavovati ráčíte" žádného opatřeni jsme 
nedostali; ani když jsme ted poslézo Y. O. M. za to poníženfi prosili, abyste 
se příkladem slavné a svaté paméti cisaře Maximiliána, pána otce V. C M. 
nejmilejšího, k nám věrným poddaným svým vtom, — ráóíte-li V. C. M. uáa 
TÍecky tři stavy pod oboji, kteříž se k též konfessi společně přiznáváme, za 
ty své věrné poddané pod milostivou ochranu V. C. M. príaluScjící, ni kteréž 
ss zřízení zemské i povinnost V. C. M. vztahuje, jmiti, milostivé a světle 
ohlásiti a nás proti takovým dfitkám od strany odporné činěným doNtatiičné 
opatřiti ráčiti — nám až posavad od V. C. M. žádná odpověď, kterouž bychom 
před tím nebezpečenstvím opatřeni býti mohli, dána není. A tak nemohouce 
my 8 poctivostmi, životy, statky, manželkami a dítkamí naiimi v takovém 
nějakém přikrytém nebezpečenství, kteréiby pod tím odkladem nás potkati 
mohlo, zůstávati, i za tou druhou příčinou nám možné a bezpečné není, 
k odkladu toho artikule přialupovati. 

Třetí. Kdybychom toho, k čemuž pK jminulém snfimě od V. C. M. 
milostivé povoleno máme, sobě tak málo vážiti, od toho uponitěti, k něja* 
kému odkladu přistupovati a dí-ív, nežli tento artikul vyřízen a utvrzen bud«, 
y jiných artikulích na proposicí sněmovní na«tupovati méli: tím bychom na 
sebe to pronésti musili, že od konfessi a vyznání víry naSÍ křesfanské í od 
poznalé pravdy odstupujeme. Čímž jaký tfižký hřích bychom U sebe uvedli 
a jakož předně Pána Boha, jehož se tu cti a slávy dotýčo, též duSe a svě- 
domí naze vysoce urazili, aJe také vSech křeaíanakých národftv (kteříž z osví- 
ceni a milosrdenství božího téhož náboženství nalelio křesťanského pod oboji 
jsou a sobe to v svaté římské řiSi od J. M. předešlých římských císařftv až 
i od V. (J. M. ujištěno a povoleno mají, i také též náboženství své v sv. 
řííi i v jiných křesťanských královstvích a zemích pokojně provozují) k veli- 
kému posměchu a pohanění, jsouce toto království svobodné a předni úd říSe, 
přijíti musili. Čehož Že nám učiniti, Wry naSí kíesřanaké zapírati. Pána Boha 
stvořitele svého, duši a svědomí avé tím nrážeti a takovou potupu na sebe 
i TÍecky potomky své uvozovati možné ani náležité není, tomu V. C. M. 
nejmlloHiivěji sami dobře rozuměti moci ráčíte, aniž se nenadějeme, abyste 
V. C M. na náa a tento slavný národ český, jakožto V. C. M, vždycky 
věrné, stálé a posluítué poddané, to uvésti dopustiti míti ráčili; neb jsmo 
k tomu nikdá příčiny žádné nedali a bohdá nedáme. Nýbrž jak věrné 
a stále bez litování iin^c\o jmění a vlastních životAv po mnohá léta za Slast- 
ného V, C. M. nad námi kralování jsme V. C. M. i s předky svými dO 
vylití krve jich sloužili a mimo jiné země V. C. M. veliké pomoci činili 
a přede vSemi uepřátoly obhajovati pomáhali, toho Y, C. M. sami dobře 
porédomi býti ráčíte, a sám skutek a pravda svědectví mocné vydává. 
A příčiny jako i překážky Žádné před rukami není, proč bychom my 
téhož, čehož jest se od slavných předk& V. C. M. i od V. C. hí. v svaté 



256 



fiii jiiiým viSlilo, Uké úSaatai býti neměli , anebo proiH}; uejméaS židost 
uftSe křeefauflká proti povinnosti V. C. M. neb zřizeoi eemfikéuia býti 
mňla. A aí sobě z židův, kteříž sg na každý dan Synu božímu a Spasiteli 
naaemu jakož i blahoslavené Panuě Maňi hrosně roubají, žádného při- 
kladu briti necbceme: vSak to jest jistě, že aobé od V. <J. M. nato, ab; 
své židovské niboženatvi zde v tomto království provosovati a školy k tomu 
vystavčti mohli, obzvláštní povoleni, privilegia a obdarováni daná mají 
a toho svobodně užívají. A kdjž taková židům daná privilegia a obdarováú 
vjoháaeta, žádný toho V. C. M. nepravil, žeby to proti avédomí a poviunosti 
V. C. M. oeb sHzeni aemskému býti mělo. I proč bychom my, kteříž jsme 
křesfané ve jméno svaté Trojice pokřtění, žádosti naAí křesfanaké užiti ne- 
méli, to včdéti nem&žeme. Podle čehož pak žádost naše křestanská jest aluiuá 
a apravedlirá, a V. C. M. beze vieho dal&iho rozmýšleni k milostivému na- 
plnění dobře možná. To jsme V. C. M. již předeSle dostatečně ve vší poní- 
ženosti přednesli, čímž nyní, potahujíce se na to, což jsme již prvé podali, 
V. C. M. zanáSeti pomíjíme. Než poněvadž toliko z těch svrchu v kratič- 
kosU připomenutých pHčin, tomn milostivé vyrozuměti moci ráčíte, že nám 
není možné, chvalitebné ani bezpečné, od toho opatření sněmovního, kteréž 
se jest od V. C. M. léta pojminulého 1608 stalo, upouštěti, a drive, než-li 
tento artikul, pro kterýž předně a nejvíce tento sněm obecný od V. C. M. 
jeat rozepsán, k svému zavření a utvrzení přijde, na proposicí saěmovoí na- 
stupovati: % těch příčin V. C. M. ve vši poníženosti prositi nepřestáváme, že 
nás v tom, ža k takovému do jinSího obecního sněmu téhož artikule odložení 
přistupovati nem&žeme, při sobě milostivě omluvná jmili, a nejprve naii po- 
níženou prosba a křesCanskou žádost v těch vSech artikulích, jakž v sněmu 
pojminulem léta 160^ držaném, i v těch V. 0. M. tohoto sněmu od nás po- 
dávaných ponížených prosbách obsaženo jest, milostivě dskami zemskými 
potvrditi a nás v své milostivé ochraně chovati ráčíte. 

Což když 80 stane, chceme ihned rádi se vší ochotnosti na proposicí 
snémovni nastoupiti , ji uvažovati a TŠecko, což nám nejvýš možného bade, 
jakož jsme pak to vždycky činili^ jeSté činiti. Nebo, nejmilostivější císaři, 
králi a paue! kdyby se tento sněm boa vyřixenl tohu artikule o náboženství 
rozjiti měl (čemuž bychom my jisté neradi byli), ohlašujeme se v tom před 
Pánem Bobem a V. C. M. i vSím světem, Žeby se to vinou naSí nestalo, než 
vlastně a spravedlivé těm» kteříž V. C. M. v té věci jinak, neŽ-li náleží, zpra- 
vuji, a ve vši této věci ne tak V, C. M. a tuto milou vlast, jako jiného ně- 
koho pro jakékoliv pří'iny respektiruj i, přičteno by býti muselo, jcšto k čemu 
Jsou ti, kdož jsou kdy V. C. M. proti straně pod obojí takové rady dávali 
a jménem V, C. M, lidi při náboženství a svědomí jich utiskovali, pHvedli a 
o jaké aemě V. C. M. připr.ivili, to jest téměř vlemu světu známo a tomuto 
království k nemalému zmenšení. My pik notnuhoucu již pro mnohé a veliké 
příčiny zde déle zůstávati, bychom se rozjeti a toho všeho tak pokojně, jakž 
nám toho týž sněm léta 1608 prop&jČuje, — (kteréhožto artikule výpis /. desk 
zpečetěný V. C. M. ponížeuu podáváme a kterýž se zjevuě na to vztahuje, 
že mezitím , dokadžby koliv to tak na sněraě obecaím z strany tohoto arti- 
kule o náboženství se nevykonalo, k místu a konci všeho toho nepřivedlo : 
tehdy že, podle milostivého V. C. M. skrze nejvySiiho pauA purgkrabi praž- 
ského na obecním tom sněme oznámení, my ze všech tří stavftv pod obojí, 
též i pod jednou sp&aobou přijímající, jeden každý, žádnúlio nevyměňujíco, též 
i lidé poddaní při náboženství svém kieslauském od nižádného člověka svit- 
akého aui duchovního žádnými poručeními a jakýmkoliv vymyšleným apá- 
aobem utiskováni a sužováni býti nemáme; nýbrž my stavové pod obojí 
náboženství své křesťanské bez překážky jednoho každého svobodně, majíce 
sobě týmž předešlým sněmem k tomu povoleno, provozovati máme a můžeme), 
— toho přitom zůstaviti miudli. A jsme k V. C. M. té ponížené naděje, že 
iMoémn p nás ze všpoh tří stavfiv tohoto království, k též koufessi a víře 



^Mf ' yi Ulál' 1 I 

■Ý. kFdtfánkke v ni ■KAvřene «e přtsnárftjfei , fcdna pfekiJfty neti utiakoriiil 
při uáboženstiri jeho (^iaiti dopouštěti, ani žádnému jinému tohoto sněmuj 
prvé nežli redla zněni předeSlého saěmovuiho sneSeni tento artikul dokonali 
oa mÍ8tě a na konci postaven bude, Bav{rati, a na nás stranu pod obojf proti 
témuž opatřeni naiemu nřico NTolovati doponiítSti ráčíte; neb by to zjevnt 
na protrženi téhož predeilého snfimn od V. C. M. se vScmi třími bIatj tohoto* 
kriloTStyi ravřonémn býti muselo, a my bychom tomu dosti činiti poTinni 
nebyli. Nýbrž abychom vždy naše poddaoé poslušenství více dokázali, tehd^' { 
nechceme přestávati P:íaa Uoha za to prositi, aby ráčil srdce V. C. M. tak 
spravovati a i k nám nakloňovati , abychom v naii křesfanské žádosti nej- 
milostivéji, uslySáni býti mohli. A na důvod uaíeho posluSenstvi chtdli bychon^ 
ae také o takové přímluvy starati, kteréž V. C. M. milé a příjemné budoUij 
Ale my jakž předeSle tak i nyni d&věřujice se velikým a slavným alov&nk 
V. C. M. sněmem utvrzeným, očekáváme od V. C. M. ve víí poníženosti toho^ 
Se nás vSeoky tři stavy tohoto království českého, kteříž se vSickni k téf 
konfeasi přiznáváme a oa kteréž ne předeSlý sněm a to opatření V. 0. &fí 
Tktahnje, nyní milostivou císařskou, královskou a otcovskou odpovědi potěiitl 
k žádosti uali povoliti, ji potvrditi a vždycky naším nejmilostivějším císařem^ 
králem a pánem býti a efiatati ráčíte. Datum ponížené omluvy a žádostf 
r tobotu po nedSlí postní Reminifcere léta iestnáctistého devátého. ' 

' V. C. Bl. vřmi a posluSní poddaní 

páni, rytířstvo, Pražané z obce i jiní vyslaní a měst kri* 
lovstvi Českého, všickni tři stavové, pod oboji télo a krev, 
Pána JežíSe Krista přijímající, nyni pH snŠmu obocnéia 
" na hrade pražském pospolu shromáždění. 

Stavové pod oboji ktéto replice přiložili allegáty a artikul 
o náboženství z sněmu I. 1&08, na který se v tomto spisa 
potahuje. Ale poněvadž týž artikul nahoře (kdež se vypisuje, co 
jest téhož L 1608 v příčině náboženství se dalo, str. 168) jest po- 
ložen, neuznávala se potřeba toho býti, aby výpis téhož artikule 
měl tuto znovu kladen býti. Bude-li čtenář chtíti znovu jej 
sobě opáčiti, majíce jej nahoře, bude jej moci přečísti. 

Po oddání pak J. M. C. od strany pod obojí svrchu psaná 
tripliky J. M. C. ráčil nejvyňšímu pánu kancliři poručiti, aby 
to oustné tiřednešení pana Stefana z Šternbergka nejvyšším 
pánům úředníkům zemským katolickým k uvážení a dobrému 
zdání přednesl. Což se tak stalo, a oni hned na druhý den 
y neděli druhou postní Reminiscere ranním jitrem jsou se dO' 
kanceláře české sesli a to uvážili. I vidělo se některým, po- 
kudž všeckny aneb přední osoby z strany pod obojí k tomu 
■dání a přednesení pana Stefana z Sternbergka povolují a při-. 
Btupujf, rozvažujíc již tehdejší nebezpečné časy, aby J. M. C^ 
tolikéž k takovému odkladu, nejmenujíce však žádný jistý čas, 
než kdykoli věk J. M. C. vůle a příležitost by byla, milostiva 
povoliti ráčil z příčin těchto : N ej p r v ó poněvadž předešlo za 
času slavné paměti J. M. C. Maximiliana také týž artikul po 
třikrát k odkladu přišel a vždycky k tomu přehlídáno a ve- - 
děno bylo, aby to na takových odkladích zůstávalo. Druhé 
poněvadž takového odkladu páni stavové pod obojí sami oď 

Slávata: FamiU. 17 



•ebe vyhledávajt; k j^emu^ jent nikd^ žkáaé skoro oadSje ne^. 
\>ylú. Třetí že tím odkladem nic |>ovoleDO ani potvrzeno ne- 
bnde, než ten artikul v tom spůsobu, jako v snčmn léta 1575 
až posavad zůstával, z&gtávalí bude. Vsak to aby dostatečně 
apatřeno bylo, aby mezitím obě strany pod jednou i pod oboji 
jedna druhou neutiskovala, netuptia, ani v niéerož neubližovala. 
Též aby žádná zmínka strany aagápnraké konfessi v tom od- 
kladu se nečinila, nic nového povoleno nebylo a žádného 
zkrácení katolické religii pod jednou se nedalo. Zatím pa^ 
pod takovým odkladem žeby J. M. C. ráČii moci přezvédéti 
a lepSi listotu míti, jakby se ti, kteH z jednoty Bratrské jsou^ 
s téfiií, kteli se k té konfessi přiznávají, v koatelích, školách A 
V) Jiných ládicb srovnávali. Což kdyby se pod tím odkladem 
▼ skutku naélo; že v náboženství sjednoceni nejsou, tehdy by 
potom J. M, C tira lepší pHčínu míti ráčil, jim to předestříti 
a proti nim ac postaviti. Na ty pak spisy, které oni stavové 
pod obojí J. H. C. podali, ráčil by moci J. M. C. jim takovou 
edpoTéď dáti : Aékoliv by J. M. O. dobře věděti ráčil, jakou 
odpovědi je na ty spisy zpraviti, víak ponévadž ta věc k od- 
kladu pHcházi, že budoucně ráčí věděti, jak se k nim v tom 
šachovati. Dále také ti, kteří ae k tomu přimlouvali, toho 
dotkli: I pokudžby (prey) J. M. C při přeaešlých svých od- 
povědích toho zanechati a k torau odkladu povoliti chtíti ne^ 
ráčil, žeby 2 toho třebas i to následovati mohlo, žeby ee sta- 
vové pod obojí podle jich protestaci, kterouž v tomto spisu 
Jk M. C. podaném činí, ihned z Prahy rozjeli, proposicí sné- 
movni neuvážili a žádné svolení berné kontribucí J. M. C. 
neučinili, a tak žeby z toho i jiné mnohé nepřiležitosti pojíti 
mohly. Naposledy i to doložili, že jich zdání jest, aby J. M. C. 
takovou odpověď jim stav&m pod obojí toliko oustně dáti 
ráčil. A jesUiby ji v spisu žádali, aby se to, co nejkratčeji býti 
může^ učinilo. Naproti tomu někteří horlivější katolíci a tou 
přímluvou se nesnášeli, než vidělo se jim vždy na této pod- 
statě zdání své založiti, že osobám světským k rádným pro- 
měnám a povolováním ve včcech viry a náboženství se dotý: 
kajících raditi nenáleží, než lidem duchovním že to vlastně 
přísluší, kterýchž oni v těch věcech poslouchati mají. Však 
podle milostivého J.M.C, poručení (vyhrazujíce vysoce v tona 
zdravější soud a zdání osob duchovních) že na tento apAsob 
zdáni své dávají: Poněvadž J. M. C. jakožto král český ten 
artikul o náboženství v nejposlední^jáí odpovědi své straně pod 
ubují v spisu i oustné dané již dosti dobře a dokonale zavříti 
a- k svému kouči přivésti ráčil, tehdy aby J. M. C. při takové 
na konec dané odpovědi a renolocí své toho vádho milostiy& 
i^auocliati ráčil; ubzvláátó sh tou pí^idinou, žo jest píi jauuuléin 



AiŠitté V tom artikuli b náboženství b třní intBtffti přiliS da- 
leko pTišlo a navedenu bylo, tak že, kdyby nyni pHtota eai 
necháno býti mělo, tehdy by vioc opét dostali, tidžlí kdyby 
podle jich žádosti in apocie augi^purskou konťessi méli a jím 
dovolena byla. K tomu též to pristnpujo, poněvadž toto podáni 
od nich, strany pod oboji, pochásí, tím u vétíi podezřclosti 
býti má, že k dobrénau a rozšířeni aekty jich, naproti pak 
tomu k velikt^mu ubliženi a potlačení víry avató pravé ka^ 
tolické přichází. Dáleji že jakáž takáž naděje b5'ti aii!kže, ža 
páot poa obojí, kteí-í vždyekny sa rosumné a dobrého svfidomf 
I také J. M. C. vSrné a poslušné poddané držáni býti chtějí, 
yi té věci sobe lépe roztnydlí, vzhlédajice, Že J. M. C. pratí 
fvé přísaze a svédomi v tom artikuli o náboženství dáleji' 
kráčeti a povolovati moci neráči. Oni tolikéž rozpomenoac«> 
ae na to, ^Qaod tibi non vis íieri, alteri ne fcceris, noc ab 
•Ho petas ; Čeho sám míti necbcel, toho jinému nečiň^ ani cel 
Dího nežádej,'' zanechajice dAláího rozmýllenl, netoliko odsud 
•e nerozjedou, nýbrž e takovou spravedlivou a milostivou 
J. M. C> resolaci sluíně spokojeni jsouce, spolu a nimi, ka-' 
tolickýrai pod jednou, k uvažování artikuJův v proposici 
J. M. C. obsažených přistoupí a ve vfiem podle nejvyásí mož* 
noÉti se zachovají. Vedle toho a naposledy svrchu psaní nej- 
vyiii páni úředníci zemiti katoličtí na tom se jednomysinJÍ 
snesli, aby ta rozdílná jich zdání v jazyku nAmockém v spisJ 
uvedena a J. M. O. k milostivé resolticí podána byla. 

Mezi tím nacházeli se v méstech pražských J. Msti králd 
uherského a téhož království páni poslové, kteří potřebu svou- 
všem pánům stavům království českého v plném sněme před*' 
nésti žádali, a nemohše přístupu dostati, stižný memúriáí po-^ 
dali a v něm sobě stěžovali, že proti víiech jiných království a 
xemí obyfieji oni až posavad do sněmu připuStěni býti a po- 
selství svého přednésti nemohli ; neb ačkoli v jiných králov- 
stvích a zemích při obecných sněmích Častokráte pilné a veliké 
věci uvažovány bývají, však nicméně, když poslové z jiných' 
krajin přijíždějí, tehdy nedajíce domácím věcem sobě překá- 
žeti, je volně vyslýchají. Protož oni nemohouce proti vSecht 
jiných zemí spůsobu tu toho užiti, Zoby nemohli dále sec! 
v městech pražských zdržovati, než s takovou svou stížností! 
k J. Msti králi a pánu svému a ku pánům stavům téhož krA<(l 
lovstvi uherského se navrátiti. Nicméně vždy jeStě žádají, abyí,] 
co nej dři věji píHpuHtěni býti a audienci při paních stavích do><r 
■táti mohli; nebo kdyby se toho nestalo, k jakému by oe*^! 
dorozuměni přijíti mohlo, že k uvážení jich to připonKtěji^ i 
KejvySii pan purgkrabé tuto stížnost všem pánům stavflniM 
v •němé přednesl. Strana pod oboji skrze pana iStefan*! 



fW 



Jiřího z Štcrnbergka za odpovf^ď dala, že }8ou oni jiŠ 
prvá mezi sebon u tom své prouiluveni měli a při předeiHá 
odpovědi v též věci týmž pánům poslům od nich dané toho 
zanechávají, totižto, pokud zatrany toho artikule o náboien- 
štvi na mjsté postaveno nebude, že k žádnóraa jinému nvidSo- 
váni přistoupiti nemohou. A tak bez daišiho uvažování sněm 
do druhého doe byl odloi^en. Než když JBOU ee nejvyšší páni 
úřednici zemští katoličtí zase do kanceláře navrátili, tendy 
bylo jim ode dvora J. M. C. vzkázáno, aby se nahoru najiti 
dÁli. Kdež přijdouce, bylo jim J. M. C. milostivé poračeni 
v zDámost uvedeno, že J. M. C. to druhé dobré zdáoi men- 
šího počtu katolických ráčí sobe miloativč oblibovati, tak aby 
tím dříve co nejkratčeji v spis uvedeno bylo a straně pod 
oboji taková resolucí j. M. O. dodána býti mohla. Ti pak 
páni katoličtí, kteří z prvního zdání byli, velmi neřádi takové 
J* M. C. resolucí vyrozuměli, pravíce, že v jistotě vědí, že 
Btrana pod obojí s takovou resolucí hrubě zle spokojena bude, 
& že jest se obávati, aby podle své protestací beze vSeho 
daUího uvážeui odtud z Prahy se nerozjeli, a co dále nebez- 
pečného z toho pojde, že se to brzy pozná. Tolikéž i to 
k tomu přistupuje, že psaní z Rakous přišly, kterak od J. Msti 
krále uherského pánům stavům arciknížetství dolejších Ra- 
kous všecko dle žádosti jich v náboženství povoleno jest. Což 
tím větší příčinu dá, že strana pod oboji v Cechách tim více 
nato tisknouti bude, aby jim od J, M. C, vedle zdání druhých 
katolických tak vše odepříno nebylo; pročež že se jim vidi, 
aby J. M. C. straně pod oboji vedle jich zdání (které jsou 
také v jistý apis uvedli) odpovéíf dána byla. Ale tito druzí 
zase proti tomu pravili, jestli že se jim taková odpověd dá, 
že žádná pochybnost není^ aby strana pod obojí a tím dobře 
spokojena býti neměla, poněvadž tím interim a jminulého 
sněmu opatřením ke všem sektám svoboda se dává, což víře 
katolické uemiize než velice škodné býti ; a katolickým zvláště 
svět&kým nenáleží se k tomu, aby se státi mohlo, přimlouvati. 
Pokudž jest v dolejších Kakouaích od J. Msti krále uher- 
ského k něčemu zlému a víře katolické škodlivému povoleno, 
z toho nenásleduje, aby J. M. C. ráčil míti v království českém 
také tomu povoliti. Pročež že so jim vidí za nejlepší býti, 
aby J. M. C. beze všech dalších odkladů v a ukazování do 
jiného snému při poslední straně pod oboji odpovědi dáni a 
milostivé resolucí své ráčil toho i^anechati, totiž Že J. M. O. 
Ueae všech dalších odkladů v a ukazování do jiného sněmu 
při poslední své resolucí prvnějšt ten artikul o náboženství 
již tak na míst^ a konci postavovati a tím milostivě zavírati 
ráčí. Sice jak striuia pod tiboji to spatří, že .T. M. O. neráčí 




stále při té již prvé ▼ téŽ věci dané resolucí «vé eftstavovati, 
tehdy také) na mále nepřestanou, ale vétží zanepráedněni 
ekrae to J. M- C. pojde. Když pak J. M. C. pí-i té již dané 
resoluci své to miioBtivé zůstaviti ráčí (kdyř by i k tomu 
přiélo, žeby strana pod obojí s tím spokojena nebyla) tehdy 
J. M. C. při svém dobrém svědomí a při slavné reputací své 
zŮBtanouce, i kdykoli život svůj dokonajíce, ráčí po sobě do- 
brou a vzáctnou nikdy neumírající památku zůstaviti, a mno- 
hem slavněji bude, nežli aby j. M. C. v své předeSlé spra- 
vedlivé resolucí ráčil se míti co nejméně proměniti a něco 
uleviti, v čemž by oni potomně spokojeni nebyli. I byli ty 
rozdílné zdání J. M. C. přcdneSeny. Kdež J. M. C ráčil po- 
ručiti, aby ta odpověď tak sepsána byla, aby nic na ujmu 
viry katolické nebylo; tolikéž aby strana pod obojí žádné 
sluěné příčiny vedle protestací své postupovati neměla, A byl 
k tomu nařízen jeden J. M. C tejný sekretář, aby túž od- 
pověď v jazyku německém aepaal, kterážto byla od J. M. C. 
approbirována, a potomně na česko předložena. Vsak J.M.C, 
ráčil více nežli za týden prodleti, než taková odpověď sta- 
vům pod oboji dána byla. Mezitím etavové pod obojí se 
resolvirovali, pana Štefa na Jiřího z Sternborgka v před- 
nášení J. M. C. věci svých víceji neužívati. 

Vyrozumělo se, že ti přední z strany pod obojí toho se 
dověděli, že týž pan z 8tembergka J. M. C. ad partem před- 
nášel spůsob, jak by J. M. C. měl stavy pod oboji odpovědi 
odbyti, totiž aby to odložil a při tom artikuli o náboženství 
léta 1608 zanechati ráčil. Kterýžto spůsob jim se nelíbil a 
že za tou příčinou jeho v svých přednášeních víceji užívati ne- 
chtěli. Z čehož jest znáti, kdyby byl J. M. C. proti svědomí 
svému ráčil chtíti postupovati a odpověď svou vedle zdáni 
těch pod jednou, kteří k tomu spůaobu odpovédi a resoluci 
J, M. C. radili, dáti, že by nebylo tím nic spůsobeno. Neb tí 
r, jednoty Bratrské chtěli své předsevzetí k íedrunku svého ná- 
boženství zouplna vésti, a spolči vše se s jinými pod obojí oni 
již původové, řiditelové a vůdcové těch všech neřestí byli. 
Dožádali se pana Joachima Ondřeje hraběte Šlika; 
Což téhož pána z Šternbergka hrubě mrzelo, jakoby se jemu 
strana pod obojí nedůvěřovala, anby jejich věci J. M. O. ďo^ 
bře a upřímně přednášeti neměl ; pročež nedal se víceji nahoru 
mezi ně nacházeti. Ale oni z prostředku svého 6 osob k němu 
vyslali, jeho požádavše, aby mezi ně nahoru přijel a jejich 
.křestanské jednání k skončení přivésti nápomocen byl. Na 
'•kteréžto vzkázaní za odpověď dal, že ae mezi ně pro nedo- 
statek zdraví iivého najíti dáti nemůže, a kdyby i zdráv byl, 
žeby toho neučinil, proto že za upřímnou práci svou divně 
vykládán jest a zato žádného poděkování nedostal. Vaak oni 



9 tiiB necbtéli «e spokojiti, vtdj pana Stefana JiHho z šien>' 
bergka k tomu veaouce, aby »e od nicli noodtrhovaL 

A jednoho dne poslali k oémo do jeho domu a jts^mi 
dotá&katai: Kejprvé, zná-li se k tím ylem vřcem a ik- 
dostem spisovaným, jichž on sám počátek i v pro8if«dka 
Jednáni toho předním Hdítelem byl, a to vie korrigovali p<v 
máhaL Za druhé, chce li s nimi v tom setn^ati, vždy iáda- 
jice, aby se inexi ně najiti dal. Pakliže nechoe, tehdy aby jim 
pHčiny toho oznámil a vSci za sebou zaneuhsué a svělvaé 
jim navrátil a odevzdal. Dal vyslaným odpověď: Co ae jehe 
• nimi setrvání i také známosti spaseni jeho dotýče, že un ri, 
jak jest vyučen, v tom že obce setrvati. Příčina pak, pročbj 
mezi ně se najiti dáti nechtěl a nemohl, jest tato: Že jest 
porozumdl , an od nékterých z pándv pod oboji zle vy 
kládán jest, jakoby se při té direkcí zle choval, a prvé neíU 
mu o tom v známost uvedli, tehdy že jsou k přednáSem a^ých 
véci jiného zvolili, za kteroužto příčinou se zapřísáhl, že v té 
víci dáleji a více pracovati nechce. K tomu také i toto pH* 
stupuje, že velice nebezpečná véc jest, s J. M. C. králem a 
pánem svým v takové odpory se vydávati. On pak dobře jíž 
toho jest zkusil a ví, co ty véci s sebou přinášejí ; pročež že 
žádá, aby jej více v té věci, aby mezi ně přicházeti měl, ne^ 
natili, Poslftl tolikéž vedle těch vyslaných svého služebníka 
karnýřem, v němž věci strany pod oboji se dotýkajici bjljr, 
aby je nándm pod oboji v soudné světnici odvedl. . i 

Dáleji jednoho dne vyslala strana pod oboji některé osoby 
z prostředku svého ku pánům katolickým do kanceláře s tim 
vzkázáním, že žádají, aby jim vstoupeni mezi ně dopřáli, že 
chtějí žádost svou jim přednésti. Načež oni za odpovéd dali, 
íe je rádi uhlídati a vyslyšeti chtějí. Přišli tehdy v tak ve> 
likém počtu, Že vlickni do kanceláře vjíti nemohli. A tu paa 
a Budova žádost jejich přednášel, totiž - Ačkoli Jich Msti 
tejno není, čeho při J. M. C. ve vsí poníženosti vyhledávají, 
vsak poněvadž od Jich Msti žádné místné odpovědi dostati ne- 
mohou, an proto již tu v Praze devět týhodnův zastávati mu- 
Bili: protož že žádají Jich Msti, aby k tomu vedli, aby jim milo- 
stivě od J. M. C. odpověď dána byla. Pakliby se toho né^ 
atalo a stavové se rozjeti musili, že se vina toho stavům pod 
obojí dáti mooi nebude. Aniž oni tim vinni býti nechtějí; aei 
ti sami toliko, kteří J. M. C k těm odkladům vedou a v tom, 
aby stavové od J. Msti místné odpovědi nedostali, rozpakuji. 
Potom se svrchu přístojícich zeptal, znají-li se k tomu váickni, 
co od něho mluveno bylo. I odpověděli: Známe, známe! Jbíató 
od nejvySíího pana purgk rabího v krátkosti odpovfidina, 
Že takové jich ohlášení J. ^í <"' přednóati chtějí. 



'263 



Mezitim od J. M. C- vzkázánu pándra BtavAtn pod oboji, 
sby 12 osob z prostředku svého k .1. Msti vyslali. Což když 
ae stalo, J, M. O. jim oustně resolueí avou v jazyku německóiů 
(kterouž nejvySšl pan kauclíř na česko tulnjačil) v známost 
uvésti ráčil. A poněvadž J. M. O. ráčil poručiti, aby vSickni 
nejvyěSi úřednici a soudcové zemští jak pod jednou tak i pod 
obojí ke dvoru J. M. C do antekoraory najíti se dali : když 
vyBlaní od strany pod obojí vystoupili, ráčií ti. M. C. tyž nej- 
vyšSÍ pány úřodniky a Boudce zemské před sebe povolati a 
milostivě oznánaiti, jakou jest resolucí vyslaným od strany pod 
obojí dáti ráčil, že jest to v spia uvedeno. Kterýžto spis nej- 
TySlimu panu purgkrabimu poaán, tak aby též J. M. C. rosd- 
Ittcí vSem třem stavflm království českého zjevng t zné- 
most uvedl. A dále Že J. M. C. je mllostivS napomínati ráČí, 
aby jak jménem J. M. C tak sami od sebe je k tomu vedli, 
aby bez dalších odkladův k uvažováni jiných artikulův v pro- 
posicí J. M. C. doložených přistoupili, a že J. M. C. jak nad 
pod jednou tak i nad pod obojí strauou chce vřdyckny milo- 
stivou ruku držeti a je chrániti, aby se na to bezpečili. Kte- 
réžto J. M. C. promluvení v jazyku německém učiněné nej- 
ťyŠSí pan kancHř království českého tulroačil. Načež nejvySŠí 
pan purgkrabě na místě jich všech v jazyku Českém za od- 
povéd dal, Že vedle J. M. C milostivého poručení tak se po- 
slušně zachovati a od osob Bvých podle nejvyéSÍ možnofití, 
aby J. M« C milostivá vAle naplněna býti mohla, k torno éé 
přičiniti chtějí. 

Veypié pak té J. M. C. resoluci jest tento: 

PoflUdni J. M. O. roohioi atránfi pod oboj{ dani; 

Spisa nejposlézo Mně od at«TŮv pod oboji prijímajícich podanému dosti 
neobji^ejnému, a příčinám, pro kter^ nni odkladu artikule nábožěnstvi le do- 
iýkajiciho přijití nemohou, jflem Tj'iosuniél, a na to jim tuto resoind činím: 
Z« to pfi předoSiýub odpovědích Mýoli, jim na to daných, eaneuhávám, ^ 
^álcji v tom kráčeti nemohu. A poněvadž jsem po ty vSťcky da»y kraloránf 
Mého Stavy pod jednou a pod oboji pfijimajíci bea rosdílu a respektu vSeli- 
jakébo pH privilogiíuh, zríaeni zemukám, právicb a spravedlnostech jtoh za- 
nechal, nebude sobi míti žádný £ nich sluSně co do mně stěžovati. 
^. A protož vfieoh tří stavdv apoleČnS napominám a jakožto svých tér- 
I ^ýeh a milých poddaných žádám, poněvadž na artikulích v propogici Mi 
r úbsažeáých, netoliko Mne, ale vSemu krnlovstvi tomuto vysoce mnoho (ano 
^ i obecné viech dobré) táleží, aby již bez daliSiho prodlen! k uvažováni těchto 
Mých a. pro zachováni vSech obecného dobrého vysoce potřebných pilných 
véci přistoupili a v tom se jakožto vérni stavové a milovníci vlasti své uká- 
cali; nebo pokudž by se toho uimo naději Mou ue.4taIo, býlaby Muo příčina 
k vzdáni snSmu tohoto a rozpuStSoi stavíiv odsud dána. Jakž pak to vSera 
třem stavftm skrze jisté osoby v známost uvi«li dáti neopominu. ^„ 

Pablicatum 31. martií Anno lfl09. 



264 



Jeho M. C, vjrozuraěvBÍ potomně, žo strana pod obojí 
iádnjm spásobem se spokojiti a na resolucich a odpovědích 
J. M. přestati nechce, ráčil poručiti skrze nejvyisího pana 
pnrgkrabí pražského v plném sněmu oznámiti, že J. AI. C. 
neráčí toho oumyslu býti, v dalSí slyšeni straně pod obojí 
o tom artikuli o náboženství se dávati, ani v spisích nic od 
nich pKjimati, nýbrž že sobě od J. M, C poručeno má, ne- 
přistoupi-li oni ihned k další proposicí sněmovní, ten sněm 
vzdáti a stavy rozpustiti. Nebo že J. M. C. při mUostivé po- 
slední resolucí a odpovědi své dané toho zouplna zůstavovati 
a rozepsání jiného sněmu do dalšího Času odkládati ráčí. Strana 
pod obojí vyrozuměvši tomu oznámení, žádala, aby jí dopřáno 
bylo, jeden nebo dva dni, aby to mohla mezi sebou uvážiti a 
J, M. C. poníženou svou odpověď nato dáti. Ale nejvyšší 
pan purgkrabě se vymlouval, že e milostivého J. M. C. poručení 
nemůže vykračovati, nicméně v té naději, že se tak poslušně 
zachovají a k dalšímu uvážení proposicí přistoupí, že jim od- 
kladu popřeje až do druhého dne z rána k 9. hodině. Na 
druhý den ráno shromáždivŠe se strana pod obojí v soudné 
světnici k 9. hodině, poslala do kanceláře a se vymlouvala, 
že jim není možné k té hodině hotovu býtL Až teprva s po- 
ledne vzkázala, že jest již hotova, žádajíce, aby J. Msti páni 
katoličtí pod jednou též do soudné světnice přijíti ráčili. Což 
když se stalo, strana pod obojí dala na kathedře jistý spis 
předÍ3tiy z kteréhož následující veypis zní takto: 

Spi* od strany pod oboji Ejevnč vsoudné Bvětoíoi na kathedřt 
před Tzd&ním anima publikovaný. 

VaSi Milostí, neJT^iSf pane purgkrabě pražský! 

Co jsto nám víerejifho dne jménem J. H. C. krJle a pána naiebo 
ntjmnoBtlvějaiho nstnS ocnámiti ráčili, a také J. M. psaná resolnci zjevnŠ 
přeítena byla, tomu jame vyrozuméli, a nvAžlvii to dnešního dne společní 1 
my viickni tři stavové pod oboji i na mfstž nepřítomných , ktehžto se 'i 
k J. M. C. podané konfessi české přiznávají, společně a jednomyslně jsme se 
na tomto obecním snřmě snesli a před J. M. C. protestirujeme takto: 

Poněvadž jsme na naíe při J. M. C. ponížené a pokorné Tjhledivim' 
a prosby žádné jisté odpovědi sa opatření anjlStění náboženství naleho nedo- 
sáhli a dle žádosti naii přitom učiněné na místě postaveném jminulého sněmu 
léta 1608 artikuli vnejmeniíra sanecháni nejsme; také nám, abychom nábo* 
ionství naSe svobodní bez utiskováni a překížky provozovati mohli, povoleno 
s ramon v žádném artikuli naSí žádosti místo dáno není : čehož jsme se 
nižádným spflsobem nenadali, abychom od J. M. C. neměli slySáni býti n 
ddíimi věrnými službami tak Špatného zisku a užitka sobě dobyti. Poněvadž 
jsne tehdy od J. M. C. nedávno jminulého sněma takové jisté a dokonalé 
nbeapeČenf dosáhli, tak žebycbom nebyli povinni k jedinkému v proposicí 
obsalesému artikuli přiatupovati, jej uvažovati a o ničež jednati, lečby prvé 
tento artikul strany náboženství k jistému miatu a konci pnveden byl : 



265 



I 



t iSch tedy pfí£ln při tom snSmoroím porovuáni a při U a J. M. C. učinéDČ 
jisté %kvÍTca zh jisto a dokonale poKŮstavujeme, tak že k propoBÍo{ inčmovni 
s obsažených prvé t odporědi diÍKí příčin, uyní (jeatližeby potom jiný sněm 
od J. M. C. rozepsán byl) přistupovati, od poenalé pravdy a z předa osni- 
mené konfessi s dobrým avédomím odstoapiti, také našich manželek a dí' 
tek v takovém nebezpečenství Kanccbárati nemůžeme , prosíce pokorně, aby 
uAm to k žádné urputnosti anebo proti myslnosti přičítáno nebylo; nebo my 
J. M. C. každého času vSmí poalaSnl poddaní s těly i statky až do vylití krve 
& přemožení uaSeho zfistávAme a zůstávati míníme; jenom sa to posIuSnó 
prosíme, abychom Páuu Bohu pokojně sIoiižiti» těch soužení a pronásledováni, 
takového haněni a kaceřování, kteréž ji^me aŽ dosavad snášeli, při naSem 
náboženství sproStěni býti a tento artikul o náboženství vedle na předeSlém 
obecném snSmu stalého sneSení a této nyařjiií uaSi b obSíraýmí pr&vody žá- 
dosti na místo postaviti mohli. 

Jestliže tehdy J. M. G. tento obecný snčro bes postaveni ns rníst^ 
tohoto o náboženstvi artikule a bez naSeho v této včoi jistého ubezpečení, 
(což vSak v předešlých J. M. C. odpovědích obsaženo není) zdvihnouti chtíti 
ráčí, k Čemuž sice za našich časův (aby obecný strany obecních artikul&v 
rozepsaný sněm bez vyřízeni svého rozpuStěn býti měl) páni stavové nic ne- 
říkají, ale to Bohu poroučejí a Bohem to a V. M. osvědčují, že tím vinni 
nejsou a nebudou. Ačkoli se tehdy J.M.C, ráčil prohlásiti, že nás stavy při 
aaiich privilegiích zemských, právích a spravedlnostech zanechati ráČÍ, začež 
va J- M. co nejpoddaněji děkujeme: a vSák jaké poručeni ve jménu J.M.C, 
aekterým osobám z stavflv se stalo, a jaká mandáta (kteráž se na vyzdi- 
žené kompaktáta vztahují) vyíla, jak také někteří sub utraque, kteří se k té 
konfessí přiznávají, protivenství saáSejí (což k nemalému sice nebezpečenství 
a obtížnosti stavďv se vztahuje a o tom v spisích J. M. C. obšírně předná- 
šeno bylo), dotčení stavové J, M. C. se vSl poníženosti, bez přestáni žádají a 
prosí, aby se to víceji nedalo. Nebo jestližeby proti tomu, předtím anno 1608 
zavřenému a ve dsky zemské vloženému obecnému sněmu, byt pak od koho 
chce bylo, nSkdo za příčinou náboženství, hji pak on kdo kolivěk byl, z vioch 
tři starů utiskován, a byf bylo skrze poručení, obeslání nebo do kanceláře a 
na jiná místa povolání, i oa jiné spíLeoby, jak kolivěk ti jmenováni býti mohou, 
obtěžován, anebo také proti někomu ze viech tři stavfi království tohoto strany 
toho sněmovního jednání a naSeho vyhledávání nějaká pomsta před se vzata, 
tolikéž na někoho skutkem bez pořádku práva přikračováno býti mělo, poně- 
vadž také některé pohrůžky od některých osob se dějí a vykonávají: pročež 
natom jsme se vedle nařízení předeSlých starých obecních sněmfiv, jako i při 
tomto obecném sněmu, snesli a zavřeli, že proti každému tomu (J. M. C. 
jakožto svého uejmilej&iho krále a pána vyjímajíce), kterýžby nám takové 
příkoři a utiskováni budlo sám od sebe anebo jménem J. M. C. činiti chtěl 
a činil, viickni za jednoho a jeden za vSecky, sebe vespolek zastávati a podle 
sebe B pomoci božskou státi chceme až do přemožení životfl a statkfi našich, 
obzvláštně pak, poněvadž jsme druhé straně pod jednou, žádného takového 
obtěžováni a útiskfiv, jacížto naSí straně se ději, nečinili aniž činiti míním*. 
Á poněvadž stavové spatřují mnohonásobná ze viech stran J. M. C. toto 
království obkličující nebezpečenství, tak že mezující knrfirStové téměř viickni 
T zemích jejich vojenskou hotovostí se zaopatřili : z té tehdy příčiny chtějí 
Stavové pod oboji předkem J. M. C. a potom sami sebe zaopatřiti a v hoto- 
vosti se postaviti, byt pak strana pod jednou k tomnpřistoupila.nebo nepřistou- 
pila. Vedle takového se ohlaSo vání aneb protestirování a v mocí tohoto obecného 
svobodného sněmu jmenovali sobě den, tau pondělí po sv. Filipa a Jakoba 
pfíSti, tak aby v neděli před tím do měat pražských na noc se dostavili a na 
druhý den v pondělí ráno na novoměstském rathouze se seSli pro nařízení 
jisté hotovosti, poněvadž toho i z 'strany J. M. C, jejich nejmilostivějšího 
krále a pána, sama potřeba vyhledává: aby jak J.M. Cvtak stavové království 



tohoto tély, osobnini, xboijoa, irtanielkámi a dítkami svými proti vSelíkéma 
nebezpe^enatví ti kdoby koUv »tav&ni buďto Rpolečné anebo obzTlA9tn& jedna- 
itia B podobojlch & k tito konfeaií ae přiza&vajícich (ktefi^to veřejně J. M. C. 
své nejponíženější ŽAdonti přednesli) proti předeilému aněmu ubližovati 
ehtél , aby před tím každým nbflvpečeni býti a sebe ochraňorati mohli. 
Kteréžto ii«£e obUfteni anebo proteatirováiií my Htavové pod obojí na badoaci 
památkn do desk zemikýoh vklidáme. Aotnm ve atředa po nedéli LactMe 
T létu 1600. 

Páni, rytířstvo, Pražaaé, vyslaní e mést, viiokni tfi stavové t61<i • 
krev Pána našeho Jeau Krista přijitnajici a nyní při obecném snémé na hrade 
prašokóm sbromiždéní. 

Po pfedtení takového spisu žádala atraua potí obojí, aby 
týž spis ke dskám zemským do dcposici položen byl. NejvySsí 
pan purgkrabé nic jiného na to neřekl, než že to J. M. C. po«- 
níženě v známost uvésti chce, žádajíce za pHpis toho ohlášení, 
a aněm vzdal. A tak ten den po vzdání sněmu jeden každý 
do Bvého příbytku se obrátil, a páni stavové se rozjeli. 

Z této mé pravdivé informaci rozumný čtenář vyrozumí, 
jaký se začátek v království českém za pamětí naší k roz- 
množení bludného sektářetví svaté katolicKé víře odporného 
stal ; jak strana pod oboji v tom nedorozuměni, které toho 
času mezi Jich Matra i pány bratry, J.M.C. Rudolfem a Jeho 
Mstí tehd^áž arciknížetem Mathiášem, bylo, nepřestala na tom, 
že jsou Cechové na sněme léta 1(308 tak znamenitá nová při' 
vilegia, na veliké ztenčeni důstojenství a mocnosti J. M. C. 
Rudolfa tehdáž kralujícího krále a pána svého i všech bu- 
doucích Jich Msti králův českých snadno dostali ; ale strana 
pod oboji, zvláště ti z jednoty Bratrské, snažili se takovou 
svoboda v náboženství dosáhnouti, aby jiné obyvatele, kteří 
hned od začátku kíesíanstva v témž království příkladem 
8 v. Václava, sv. Lidmily, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Ivana 
a jiných svatých m učedlníkův božích, patronův a orodovnikův 
království Českého, pravé svaté katolické římské církve tak 
se přidrželi, i také ty, kteří potom s předky svými do blud- 
ného sektářatví zavedeni byvše, z něho se zase na pravou a 
samospasitcdlnou katolickou víru obrátili, in summa, všecky 
právě dobře věřící křesťany potlačiti mohla, a to aby učinili 
zvyklým kalvinským spůsobem. Neb oni ten obyčej zachová* 
vají, že nejprve snažili se skrze nezbedná vyhledávání .svá 
fen svobodu svědomí svého obdržeti a dosáhnouti, tak aby oa 
žádného k jinému náboženství nuceni nebjli, neŽ tak jak 

7'im Pán Bňh v svědomí jich poznati dá, přitom zanecháni 
yli. Což obdržice, natom nepřestávají, než snažují se, aby 
mohli exercitium a některá místa ku provozování svého ná- 
boženství dosáhnouti. Po dosažení toho hned v tom jiným na- 



t 



^»!r 



1 



toliko rí>vni býti, ale vgeckj jiné převýšiti a nad nimi vlá- 
dnouti chtěji. A když to Bobě dovedou, tehdy potom již cizi 
exercitium a provozování jiného náboženství dále netrpí a Žád- 
nému je dopustiti nechtějí, nýbrž jen samo jediné vlastni ná- 
boženství' své urputně provozují a násilnou moci zdržují. 
Oehož dosti přikladův se nachází v království anglickém, 
fikotakém, francouzském, v dolejSich neb nydrlandských zumicfa, 
v těch místech , kdež se již nyni moc jich rozmohla. Jakož 
i v království Českém snažili se také li z jednoty Bratrské, 
oděni a náboženství kalvinského již se tebdáž pí-idržejicí, to 
sobě dovésti. Vedouce o tom dobře, Že vedle zřízeni zemského 
práv a svobod téhož království sami tu obstáti a sobě svo- 
bodu k provozování téhož scestného náboženství svého nijakž 
spůsobiti nemohou a moci nebudou: i vymyslili sobě ten 
lstivý prostředek, aby se s jinými nekatolickými, řečenými 

Jod obojí, spolčili a k té konfessí české, která toho času 
. M. O, Rudolfovi podána byla, jakéž takéž přiznáni své 
nčiníli, an se takové přiznání jen samými slovy dalo, srdce 
pak a skutkové jich od něho daleko vzdáleny a rozdílný byly, 
jakž se to potomně dáleji na jiném místě se vsí podstatou 
Siřeji ukáže. Po takovém spolčení skrze jednoho z té jednoty 
Bratrské nad jiné schytralejSího a výmluvnějšiho (o kterémž 
nahoře obšírnějSí zmínka se nachází) pod praeteictem zastá- 
váni strany pod obojí kalvinskou sektu svou zastávali. A 
z další informací to ee vynajde, že natom nepřestali, nežli 
k tomu přivedli, že jsou v království českém svobodu k pro- 
vozování svého náboženství dle vlastní vůle a libosti své do- 
stali. Potom pak na poděkování tím více v svém zlém, pyáném 
a rebelském předsevzetí předce dále kráčeli, nejmilostivějlí 
vrchnosti své beae vSi příčiny hanebně se zprotivili a sku- 
tečně rebellirovali, i aavrhše ji, sobě jiné kníže téhož na* 
boženství kalvinského se přídržejicí za krále a pána svého 
avolili, přední ouřady v témž království osobami z jednoty 
Bratrské osadili a katolické netoliko úřadův jich nevinné zba- 
vili, ale i novými bezbožně ustanovenými právy svými proti 
pravé sv. víře katolické a svědomí jioh nesmírné trápili a 
vSelijak sužovali, tak aby oni tudy, nemoha s dobrým svým 
svědomím pod tím těžkým a nesnesitedlným jhem v zemi 
české déle obstáti a zůstati, z donucené potřeby musili se 
B vlasti své jinam odebrati. Z nadepsané informací také se 
tomu vyrozumělo, kterak J. M. C Rudolf slavné paměti, 
v pravé víře svaté katolické samospasitedlné dobře upevněný 
a horlivý, neráčil chtíti na ujmu a ákodu též viry své ka- 
tolické k ničemuž povoliti, nýbrž raději sněm vzdáti a tudy 
se vSech kontribuci zbaviti ráčil, a jak předně v témž krá- 



lovítví naobázsli se vždy nSktefí horliví katoliíltí, kteří upřim* 
nou a zdravou radduu svou J. M. C. krále a pána svého nej- 
miloBtivějsiho v tom horlivém Bvaté viry ziUtáváni stále a 
sméle upevňovali, z nichžto ne neposlední byli ti hrabě Siavata 
a hrabe Martinic s nejvyšším panem kanclírera království 
českého. Že ta upřímná rada jich dobrá byla, Bám to po* 
tomné skutek patrně ukázal. KteHž, ačkoli jaou proto mnohá 
protivenství snášeti rousili, však to vše Sfastoě vystáli a s pO' 
moci Boži přemohli. TéŽ se v té informací nachází, kterak 
strana pod obojí to sobě dovedla, 2e tomu místo dáno bylo, 
jakoby se to jich podpisováni při sněme léta 1608 pro dobré 
J. M. C. jakožto krále a pána jich bylo stalo, jeáto ae to za 
jistou pravdu vědělo, 2e takové podpisování jich k tomu cíli 
se konalo, aby tudy to spolčení, mezi těmi z jednoty Bratrské 
8 jinými pod obojí učiněné, tím víceji se utvrdilo, a tím ne- 
snáze a tížeji se jedni od druhých odtrhnouti a odděliti mohli, 
tak jakž jaou se v tom spolu velmi tuze pod velikou poku- 
tou zavázali. A poněvadž ihned tehdáž předních osob z pro- 
středku jich ten celý ouraysl byl, nebudou-li moci ten artikul 
z strany náboženství od J. M. C. krále a pána svého dobro- 
volně dle vftle své obdržeti, tehdy že mocné sobě to dovésti 
chtějí (jakž se to níže z další pravdivé informací v skutku 
najde): protož zdali takové zapisování a závazkové vlastně 
proti důstojnosti a mocnosti nejmilostivější vrchnosti a proti 
přísné zapovědí starého zřízení zemského v království Českém 
necelili, kdo o tom pochybovati může? Naposledy také z toho 
spisu, který strana pod obojí před vzdáním sněmu na kathedře 
zjevně přečísti dala, svědčícího na nejvyššího pana purgkrabí 
pražského, zdali jest se patrně nepoznalo, jak táž strana pod 
obojí ve všem procedírorání svém oumysl a srdce plné rebellie 
na sobě ukazovala, zvláště když se v něm opět znovu spolu 
vlickni za jednoho a jeden za všecky spuntovali a zavázali, 
a sami o své ujme beze vsí vědomosti a vůle J. M. C. krále 
a pána svého z oumysla sjezd a scblzku na rathouz novo* 
městský k jistému dni sobě zarazili a uložili, jaks také z dalái 
informací se vyrozumí. 



* 



26^ 



Čtvrtý díl.*) 



Navracuji se nyní k další informací; jak jest se v pří- 
diné náboženství v království českém vedlo. Jeho Mst O. 
ráčil to velmi těžce nésti, že strana pod oboji směla se o to 
pokusiti, bez vůle a vědomí i bez přítomnoati J. M. C sjezd 
do měst pražských sobě položiti. Pročež ráčil mandáty svými 
jak v týcnž městech pražských, tak i po všech krajích v celém 
království publikovati dáti, a nimi všem vůbec to v známost 
uvésti, jak 8 tím od nich sobě položeným sjezdem zle spo- 
kojen byli ráčí, poroučejíce těm obyvatelům téhož království 
Českého, kteří sobě týž nadepsaný sjezd položili, aby se k té- 
muž sjezdu nikoli nesjíždělí, nescházeli a najíti nedávali pod 
uvarováním hněvu a nemilosti J. M. císařské a královské, jakž 
následující veypis téhož patentu to s sebou obšírněji přinááí. 

Mandit J. M. C. Rudolfa v králoTstrf českém vyUf, v němž ae zapovídá, 
aby obyvatelé tébož královetví k sjezdu, od strany pod obojí aa r&thouz dovo- 
mSfltaký položenému, se nesjí^Sděli. 
Rndolf n., s Boži milostí volený Římský císař, po viecky časy roa- 
diaoiitel Hic, Uhersliý, Český, CharvátHký etc. král, Arcikníže Rakouský, 
m&rgkrabě Mornvaký, Lucemburský a Slezský kníže a Lužícký margkrabě, vy- 
soce uroaouému, uroseným, statečným, slovutným, poctivým a opatrným páu&m, 
rytířim, vladykám, Prožan&m n mSstílm, i jiným vBem obyvatel&m a podda- 
ným NaSim , ze vSech stavfiv království NaSeho i5e8kéfao , kteříž jste sobS 
sjezd na ratbous Nového mSsta pražského ku pondélimu po svatých Filipa a 
Jakubu nejprve příštímu pod datum listu tohoto položili, milost Naii cisař- 
akou a vSecko dobré vzkasajem. Věrní milí I jakož v paměti máte, kterak 
jste v středu po^ nedSli postní Lactarů léta tohoto 1609 jistý spis na urose- 
ného Adama e dterabergka, nejvyššího purgkrabí pražského, véroého naSeho 
milého, svédčíci, na hrade NaSoia pražském v soudné světnici na kathedře 
zjevně vfibea přečísti dali, v něm ohláSeni učinili a toho doložili, že jaté 
sobě den, totižto tou pondělí pu námitce svatýuh Filipa a Jakuba nejprve 
příštích (o tom ničem'. NAm prvé, jakožto králi a pánu svému, a tak, jakoby 
království české bez krá'e a pána bylo, ueornimívJSe, nad čímž sluSné sali- 
beni míti moci neráčime) jmenovali, tak abyste se v neděli před tím na 
noo sem do měst pražských sjeli, na xcjtři pak v pondělí rAno na rathouz 
téhož Nového města pražského se scSli, a tn o jistou hotovoit se snesli, jakž 
týž spis VAS to Siřeji v sobě obsahuje a savírá. I poněvadž jsme My, jsouce 
tde v království tomto NaSem na bradě pražském, při stolici NaM krilovaké 
jakožto král český přítomný, a Vámi o týž ajeed se snésti neráčili, ani také, 
abychom k tomu své milostivé povoleni dáti ráčili, toho pH Nás od nižádného 
Žádáno a vyhledávána nebylo, nýbrž na saěmu obecném, kterýž léta 1608 
v pondělí po nedálí Kxaudi na bradě Našem pražském držán byl, jisté sně- 
movní sneseni se stilo, aby nařizováni defensí anebo veřejnosti na potomní 
časy žádaéma v moc dáváno nebylo; nýbrž tak veliké věcí aby na sněmu 
obecném ode viech tří stavův bedlivě uvažovány byly, a %by ten artikul na 
■němu obecném, kterýž jsme před tím ke středě po památce svatého Pavla 



*) Třetí díl, v rukopisech výslovně nenaznačený, počíná se vypisováním 
sněmu 1. 1609, na str. 183 tohoto vydání. 



270 

na TÍru křestaiuikon obráceni iia brad Kai praiský nosepsati a poln£iti ra« 
éili, 8 milostiron vůli NaŇí uraiorán bjj, proti toain bjchom bjli neričili 
býti ; vedle patrného pak sřiáeAi seraského qesdŮT a tnémiv obecných iádné- 
ma jiuéma pokládati nenáleží, neili jak přede$Iým králim českými tak i 
Nája nynějiiíniu kláli čeekému: protož nedávajíce My takoréniu poloi^ní 
■jeidu \ýí psitnébo mista Žádného a nechtíce sobČ v mocnost K&ši králorskou 
a V to, což Nám králi a pána Va9emn reálo sHceni aemského, sryklosti, 
obydejfl a pořádkfi chvalitebných náledií, nikoli dáti sahati. Via ▼ieeh ipoí 
Mni A jednoho každého tvláitS ze viech tří aUv&r, kteHž jste aobé týi 
■jesd nadepsaný položili, tímto mandátem NaSím cisar«kvm a královským 
napomínati a poroačeti ráííme, abyste k témtiž výl psanému sjezdu na rathoaz 
již jmenovaného Nového m^ta pražského, jakž naliofe dotí^eno, položenéraa, 
nikoli se neejíždéli , nescházeli a aajiti nedali, a pod nvarováiiim bnévn A 
netoUosti Naii cíaafaké a královské uičeho toho před sebe Debrali a nejadiiali, 
ani jiných sjezdftv aobS nepokládali , nýbrž v tom se k Nám králi a páuo 
tvéma (jakž té miloítivé a celé naduje k Vám býti rjfime) tak a nejiuá^ď 
radle této jisté a konečné v&le a lápovědi Naii poslaSní a poddanS saeho-' 
vaJi, Jinače nikoli nečiníce; nebo My aa jiném býti neráčinie, nežli snén 
obecný vSem stavům království tohoto v krátkém ^^e sem oa hrad pradbský 
položiti a rozepsati. Dán na sámku Našem pražském v pondéll po nedéli 
postní, jenž slove smrtedlná aneb Jadica léta od narozeni Syna boiího ISOÍ* 
a království Naéich Kíniakóhn 34, TTherskfeho i 



třicátého Čtvrtého. 



^ficátého liedm^ho, a českého 



Potomně J. M. O. ráčil některé přední osoby z strany 
pod obojí obeslati dáti, aby do iněet pražakých přijeli a před 
vlastní osobon J. M. C. se postavili. Mezitím novoměstští Pra> 
žané, radda neboližto ůrad konšelský, desítisoudcové, úřednicí 
a starši obecni, sešli ee na rathouz a tu někteří z nich radili, 
aby J. M. C. ode véí obce novoměstské skrze aupplikací po- 
nížená omluva učiněna, kterak oni nejsou tomu vdéčni, aby- 
▼ySsí stavové podle svého uložení na rathonze novoměstském' 
shromážděni své míti molili. Pročež že žádají, aby J. M. C, 
rathouz jejich zapečetiti a zavříti poručiti ráčil. Ale větu< 
počet k tomu přivoliti nechtěli, pravíce, žeby neučinili poctivě,- 
kdyby to, k Čemu jsou jednou na obecném snémějiž povolili,, 
pokoutně zase odvolati mČli. ! 

Když ti obeslaní pod oboji do měst pražských pHjevle,' 
při J. M. C audiencí měli, tehdy J. M. C. skrze nejvySSího, 
pana kancliře jim oznámiti ráčil, že neráčí nad tím žádného, 
zalíbeni míti, že jsou stavové pod obojí bez vědomí a povoleni; 
J. M. C, proti právu a zHzení zemskému, na zlehčeni J. M. C. 
tohé sami sjeza a to v městech pražských, kdež residenci a]_ 
stolice J. M. královské jest, položili ; Čehož že nikoli přehlí-' 
dáti moci neráČí, než že v krátkém čase sněm obecní zaB»:^| 
rozepsati a s stavy o defensí i jiné potřebné artikule miiostiv^^ 
se namluviti chtíti ráčí. Protož aby radili, jakby ten sjezd"' 
přetržen býti mohl. A tu ihned J. M. C sám na předního, 
z strany pod oboji, tehdáž tu přítomného, p«na J«nd Sezirou 



I 



I 



i 



aSezimova Ústí, soudce svinského, podati ráčil, aUy pH" 
mtuvu Bvou k tomu u^il. Kterýžto oznámil, že jest pH tom 
jednáni strany pod oboji na andmě přítomen byl, a nic toho 
vd^den není, že k torau sjezdu přistoupeno bylo; ale že jinai 
cesty, kudyby sobě pomoci mohli, žádné nenalezli. Nadto aby 
co k jakému J. M. C, ublíženi jednáno bylo, Že jest žádný 
nemyslil, než jakby v náboženstvi srém pokojně se chovati 
mohli. Nicméně poněvadž J. M. C. sněm obecni iMizepsati 
chtíti ráčí, že za to ponížené žádá, aby J. M. C. a tím od- 
kládati neráčíl; on že chce při stavích dobrou přičiuou býti, 
aby od toho sjezdu svého upustili. Jiní všiokni k tomu cíli 
též radili, aby J. M. C. snem rozepsati a tudy stavům 
pomoci ráěil. 

Následujících dnův z měst královských rozdílné přední 
osoby některé na kancelář českou a některé před nejvyššího 

řaoa purgkrabiho obsiláni byli, kterýmž obšírně přednášeno 
ylo, jsouce napomínáni, aby proti J. M. C. kr/ili a pánu 
svému se nepostavovali, k tomu sjezdu na rathouz novoměstský 
najiti 30 nedávali. Novomětským pak bylo tuze domlouváno, 
že jsou se na své přísahy, kterými J. M. C. králi a pánu 
svému zavázáni jsou, zapomenuli, a o tom snesení stavův pod 
oboji v přiěině toho sjezdu J. M. C. ěaaně neoznámili j že 
jim to k budoucímu mnohému zlému bude moci sloužiti. 
A že se jim poronří, aby toho sjezdu a shromáždění stavův 
pod obojí přítomni nebyli, týchž stavův na rathouz nepou- 
štěli, též toho dne k tomu uložeuému sjezdu raddu nedrželi a 
v též raddě neseděli. Oni se vymlouvali, že jeou stavům odolati 
nemohli. A poněvadž to snesení jejich v sněme zjevně čteno 
bylo a páni nejvyšší úředuioi zemští sami to vše doslýchali, 
že se jim nevidělo býti potřebí o tom oznamovati. Dále že 
se chtějí tak zachovati a na ten den na rathouze v raddě 
neseděti. 

Ty pak osoby pod obojí ze všech tří stavův k určitému 
dni do měst pražských se sjeli a na ráno větší díl jich upřímo 
na rathouz novoměstský jeti a sjíti se chtěli. Ale přední osoby 
z týchž stavův rozmýšlení své jim v tom přednášeli a radili, 
aby se na hradě pražském shromáždili a tu, co dáleji Činiti 
mají, uvažovali. Kteréžto raddy všickni uposlechli. 

Mezitím J. M. C. znovu zase některé přední osoby pod 
obojí z stavův pnnukého a rytířského před sebe povolati a 
před nimi sobě stěžovati ráčil, že jsou stavové pod obojí na 
zlehčení J. M. C. eobě proti právu a zřízení zeraskérau sjezd 
položiti směli, K čemuž J. M. C nikterakž povoliti nemůže, 
nýbrž jojich zdání zvěděti chtíti ráčí, co v té příčině činěno 
býti má. Přimlouvali »e každý zvláiité, přiznávajíce se, žejsoti 



372 

při tom sneSenf atavflv přítomní byli a k tora« íjezdu pttJto 
(prey) radili, že jináČe býti nemohlo, poněvadž Jest jim J.M.C, 
oznámiti dáti Tkčú, že jich stavův pod oboji dále alySeti, ani 
od nich žádných spisňv přijímati nechce. K tomu že J. M. C 
ráčil sněm obecný bez vyřízení a zavření vzdáti. Na tom pak 
sjezdn od nich rozepsaném že proti J. M. C. nic jednáno býti 
nemělo, než vSeckno dobré pro ochránění J. M. C. a zemi 
i jich apaseni. Od toho pak sjezdu aby upustiti a ty mandáty 
na sebe vztáhnouti měli, že jim není možné; než Že žádají, 
aby J. M. C. zase sněm položiti ráčil, oni Že jednati chtSji, 
aby od toho sjezdu upuštěno bylo. 

Strana pod oboji sejdouce se spolu na paláci k tomu 
místu, kde se do káply vSeeh svatých chodí, tak stoje v kole 
své věci uvažovali a prvního dne po uvažování zase do svých 
lozuraentův se navrátili. Na druhý pak den, když se zase na 
to místo v velikém počtu sešli, promluvivše mezi sebou asi 
hodinu, k nejvySslm pánům úředníkAm zemským na kan- 
celář poslali a jim příčiny své, pro kteréžby od toho sjezdu 
tak a na ty mandáty upustiti nemohli, přednésti dali, s tím 
vlak dalším doložením, žo k zalíbení J. M. C. na tom sjezdu 
nic o žádnou defensí, obzvláštně proti králi J. Msti, jednati ne- 
chtějí, než toliko svou omluvu j. M. C, proč jsou se z do- 
nucených a nevyhnutedlných příčin o ten sjezd snésti musili^ 
učiniti a relaci poslftv svých, kteréž jsou k okolním poten- 
tátům vypravili, vyslyšeti chtějí. Ajestliže .1. M. C. se nevidí, 
jim toho na rathouze dopustiti, oni že rádi od toho upustiti 
chtějí, jen aby J. M. C jim k vyslyšení jejich poslův a sepsání 
omluvy jiné místo jmenovati ráčil; s tím doložením, kdyby 
toho užiti nemohli, tehdy že oni také od svého na obecném 
sněmu položeného sjezdu pro poctivost svou upustiti nemohou. 

Věděti sluSí, že strana pod oboji po vzdáni svrchu psa- 
ného sněrau, prvé nežli se z měst praŽkýeh rozjeli, vy- 
pravili hned z prostředku svého ze všech tří stavův rozdílné 
osoby, předně do Vídně k Jeho Msti králi uherskému, Čekanci 
království českého MathiáŠovi arciknížeti rakouskému, též ke 
všem třem kui^rštům sub utraque, totiž kurdritu Fridrichovi 
falckraběti, Kristiánovi kuriiretu saakému a Janovi Sigis- 
mundovi kurfirětu brandeburskému, item knížeti falckraběti 
Filipovi a knížeti Jindřichovi Juliusovi brunšvickému, jako 
i také do Slízska a do Lužic posly své, k každému z Jich ^stí 
po třech osobách, totiž jednu z stavu panského, druhou 
rytířského a třetí městského, vyslali. 

Nejvyšší páui úřednici semští katoličtí, vyelyševse to 
přednesení, zatcázali so, že to vle J. M. C. s dostatkem před- 



273 



néMif a z* dS bo, aby žájdosti své užiti mohli, přimluviti 
ctt«jí. 

Strana pod oboji potomně při J. M. C. audienci žádala, 
kterouž obdržela, však nehned toho, nežli třetibo dne po po- 
žádáni ji. J. M. C. ráčil k sobS padeeáte osob z prostředku 
jich pustiti, kteřiž v podstatě žádost svou z strany toho sjezdu 
J. M. C. podobně jako v kanceláři přednesli. Načež J. M. C. 
skrze nejvyššího pana kanclíře ráčil jim zase toto za odpovM 
dáti: Že J. M. neráčí chtíti sobě v svou moc císařskou a 
královskou žádnému sahati dáti, ani žádných sjezdův povolo- 
vati, nežli že brzo sněm obecný stavům rozepsati dáti chtíti, 
nyní pak že toho vaeho při své předešlé odpovědi a man- 
dátu vyšlém zůstavovati a jim, aby takového sjezdu nechali, 
milostivě poroučeti ráčí. Když «e též osoby pod oboji od 
J. M. C. na plac navrátili, sběbldifce jich ze všech tři stavův 
veliký počet, domnívajíce se lepši odpovědi (tak jakž na ni 
od některých svých trožtováni byli) dostati. Ale jakž jsou 
vyrozuměli, že J. M. C. jim žádného sněmu a shromáždění 
povoliti, ani sněm brzo rozepsati chtíti neráčí, tehdy se 
bouřili a tu ihned přísahy činili, aby od toho sjezdu sobě 
položeného neupouštěli, nýbrž ihned ua rathouz novoměstský 
šli a z prostředku svého nejvyšší pány ouředniky, soudce 
zemské a raddy noudův dvorského a komorního do kanceláře 
k pánům pod jednou poslali a jim to vše, na čem se obec 
poa oboji snesla, oznámiti dali. A když se ti z kanceláře 
zase na palác navrátili, ihned spolu vsickni přes plac u ve- 
likém počtu dolů po stupních a přes most šli, tak že jich od 
jednoho konce mostu až k druhému plno bylo. An ještě ne 
všickni tudy šli, ale mnozí přes vodu převážeti se dali. 1 při- 
jdouce na rathouz novoměstský, tu mandáty J. M. C, ten 
sjezd zapovidající, na tabuli v rathouze zavěšené na opak 
obrátili, pravíce, že na druhé straně jinače se nachází. Kdežto 
přijevše pan Vilím z Lan dštej na hejtman novoměstský (který 
nyl pod jednou), napomínal je dle úřadu svého, aby sobě tak 
na rathouze nepočínali, nýbrž odtud se zase rozešli. Ale oni 
nebohého starce rozličnými kratochvilnými slovy odbývali a 
naposledy jako nějakého šaška pacholata vypískali. A okolo 
rathouzu do několika tisíc obecného lidu se sběhlo. A budouc 
toho času při dvoře J. M. C. v Praze J, Msti kurfirsta saakóho 
páni poslové, ti dvakráte k těm osobám pod obojí poslali, jich 
pro krev Krista Pána prosice, aby jen téhož dne všelijakého 
uvažováni a jednání pozanechali. Keb že oni při J. M. C. audienci 
žádati a tu J. M. O. sami od .1. M. kuríiršta saského, pána svého, 
za pány stavy v té věci přímluvu poníženě přednésti a vše dosta- 
te^é předložiti, i to, co spůsobí, ještě toho večera anebo na zejtři 

SUvatM: t>«miU. 18 



274 

tím r»néji ▼ známost jim uréati cfatéji. I apokojila m drobet 
obec a toho jednáni af do rána an se bez toho k večere 
iichylovalo; aobé odložili, a tu opět přiaaluili. ie jedni vedle 
drahých státi badon a aebe opustiti nechtéji. Pan z BadoTE 
k nim promlaviL že Jich )Iati páni rádi všech napomúutí, 
aby zatím, co £initi mají. do rána bedlivé rozvážili, poton 
ráno cobj k nejlepáimu bylo, se přimlouvali, čeledi své před 
rathoazem nechali a jim pokojně se chovati poručili. S tím 
se rozešli. 

Na zejtří, jenž byl den sobotní, raním jitrem strana 
pod oboji u velikém počtu na svrchu psaný rathouz nove- 
mSstakýse shromáždili. Tu týž z Budova na stolici vstoupil, 
aby tím lepej i ode vaech spatřin a slySán bÝti mohl. Fřeoné 
připomenul pořád váecko, co se od pojminulého roku a sněmu 
zazeného zbéhlo, kterak J^u 'prý) nepřátelé jejích, nejprve 
sněm obecni váem třem stavům království českého k st. Mar^ 
tinu položený k odkladu přivedli, potom králi J. Msti k ně- 
jakým krajským sjezdům radili, tudy to obmýálejice, aby 
stranu pod oboji z toho opadni, ji na sněme lŮOě léta uči- 
něného; a jednání o náboženství vyvedli. Nicméně při J.M.C. 
stavy pod obojí, že by se proti králi J. Msti v nějaké pun- 
tOTání a závazky dávau, nepravě omluvili, avšak (pH*) s han- 
bou v tom kHvi zůstati musili. Potom hned při jednáni o nár 
boženství na kompaktáta již dávno vyzdvižená se navrátili, 
krále J. M. na to namluvili, žeby ae na nějak přísaha Jeho Msti 
tak ani práva a zřízeni zemské nevztahovaly; učeni jich a 
zvláště ta konfessí Česká žeby dávno královskými výpovědmí 
odsouzena byla. Až i to dovedli, když proti dostatečnému 
prokázáni, že táž konfessí jich nikdy nebyla a ještě odsou- 
zena není, než že jest učeni předkův jích pod obojí staro- 
dávné a hned od mistra Jana z Husince mučedlníka božího 
a protivníka antikristova z písem svatých dobráno a vůbec 
rozhlášeno , dále nic zvítěziti nemohli : tehdy že jest král 
k týmž stavům pod oboji tak nemilostivě se ukázati a skrze 
nqvyšiího purgkrabf pražského jim oznámiti poručil, že jii 
dále a yfce je slyšeti, ani žádných spisův od nich přijímati 
ditfti neráčí. Nato že jest týž sněm bez zavřeni od samého 
krále vzdán byl; pročež strana pod obojí, rozuměje tomu 
dobře, žeby se s nimi upřímně nemínilo, i obeslali a položili 
•obě sjezd tento, aby se o to radili, jakby sami sebe, krále 
i cemé zastávati a proti takovým nepravým úředníkům zem- 
■kým opatrovati mohli. Kterýžto sjezd opět J. M. C. man- 
dáttem tvým zapovědíti, je všecky za rušitele práva a potup- 
nfkj jeho královské mocnosti vyhlásiti, a obeslavši některé, 
jhn toto jednáni přísně sapovědíti rádii. I poněvadž jim via- 



276 



I 



I 



kovem pohanění a pod takovými mandáty ležeti neslušelo, 
Bněm pak J. M. podle nejedněcn zakazování rozepsati neráčil: 
pročež jsou inusili pí'edce se sjeti a tuto ve jménu božira ne 
to, což by proti králi býti chtělo, než pro obhájení slávy boží 
a pro obhájení J. M. C. pána jich, i vSí obce tohoto králov- 
ství čeekébo, též pro obhájení manželek a jich malých dítek 
jednati chtějí^ aby J. M, C, avou poníženou omluvu učinili, 
proč JBOU toho shledáni společného pominouti nemohli. Na- 
pomínajíce všecky, poněvadž od Boha každé jednání začínati 
vždycky bývalo nejprospěšnější, protož aby nejprve váickni 
na kolena pokleknouce Pána Boha za pomoc poníženě žádali 
a písničku zazpívali. I začali tyto verše: Bože otče sešliž 
nám Ducha Svatého etc. zpívati. Potom vyvstali a hned 
proralouvalij coby J. M. C. za omluvu učiniti měli. Po pří- 
mluvách voíili z sebe několik (fáoh , kteříž by tu omluvu 
spisovali. A když ti do světnice, kdež desítisoudcové práci 
svou mívají, přišli a právě tehdáž když uvažovati počali, přijel 
stěžně na koni syn pana Jana Millera, někdejšího předního 
sekretáře při kanceláři české a tehdáž starosty při dskách 
zemských, *) k předním osobám tu přítomným se třel a jim 
oznámil, že p. otec jeho v důvěrnosti jim vzkazuje, že nějaký 
lid válečný na ně táhne; pročež aby se na pozoru měli. Což 
když íiným z obce oznámeno bylo, ihned bez meškání z pa- 
láce dolů se tiskli, a byvše v témž rathouze veliká vrata 
zavřena, skrze malé dvířky s ublížením mnohých a ourazem 
ven se třeli. Někteří pak po pláStích dolů z oken se spouštěli 
a na koně šednouce, sem i tam na všechny strany se ohlídajíce, 
harcovali. Naposledy na jeden kopec na trhu dobytčím se 
shromáždivše, na své kundsofty, kteréž k přezvědění, jakýby 
to lid válečný ku Praze táhnouti měl, rozposílali, očekávali. 
Zatím lid obecný se sběhl, plavci s bidly a sekerami, sládci 
V svém houfu s sochory, řezníci s meČi a halepartnarai, jiní 
B ručnicemi přes rynk novoměstský ae procházeli. Stavové pod 
obojí jedni druhých k stálosti napomínali, tak že se v rych- 
losti přes pět set dobrých pacholkův s rozličnými zbraněmi 
sběhlo, a ti na rathouze a po ulicích rozsazeni byli. Dáleji 
když vyrozuměli, že ten strach daremní byl a žádného ne- 
bezpečenství se obávati potřebí nebylo, ty pak klevety z toho 
pošly, že ke dvoru J.M.C, od J. Msti krále Španihelského pan 



*) Obadva, jak otec tak i syn, % jednoty Bratrské byli a ssa <Sa8u pseudo- 
re^8 Fridricha teuto syn byl míatohaiicliřem německým v kialovatyí 
Seakém. Po vítézství pak na Bflé boře před Prahou ss Cech odjel a život 
íviij in exilío v nořstč Štětinu t sektě italvinskó dokonal. 

18* 



276 



posel pHjel, proti kterémuž někteří na vozich a do 50 osob 
na koních vyjeli: strann pod obojí 8e upokojila. Když toli- 
kéž J. M. C. o tom zbouřeaí lidu na Novém raěsté vyroz- 
uměl, hned jest tam některé pány ouí-edníky zemské pod 
jednou, totiž nejvyššího pana purgkrabího, nejvyššího pana 
sudího zemského, pana presidenta nad appellacími, pana 
Ferdinanda purgkrabiho z Donína a nejvyššího pana písaře 
vyslati ráčil. Kteříž jim jménem J. M. C. oznámili, kterak 
Jeho Mst C. nad tím žádného zalíbeni míti neráčí, že stavové 
v to domnění, jakoby J. M. C. něco válečným spůaobeni proti 
nim předsevzíti chtíti ráčil, uvedeni jsou, ješto J. M. C na to ani 
mysliti neráčil, nýbrž že nato bedlivě ptáti ae porouái, kdoby 
ten byl, a vynajde-li se co toho, že ráčí věděti, jak se k němu 
zachovati. Stavové aby o J. M, C. jiné naděje neměli, než že 
je vseckny za své věrné a poslušné stavy a poddané, na kte- 
réž se povinnost krále J. Msti i ařízení zemské vztahuje, 
jmiti, a aby tomu všemu nedorozumění spomoženo býti mohlo, 
že neprodleně sněm rozepsati, stavy vyslyšeti a jim v stížuosti 
jejich pomoci ráCí. A že J. M. C. ráčí žádati, jestliby se ještě 
kdy víceji scházeli, aby bez takového válečného spůsobu to 
řídili a J. M. C se důvěřili, že nic takového v úmyslu J.Msti 
není, aby jim škoditi dopustiti raiti ráčil. Nejvyšší páni úřed- 
nici, soudcové zemští a raddy •!. M. C. soudŮv dvorského a 
komorního a přední páni, vše pod obojí, vyslyševée to vzká- 
zaní, dva z prostředku svého k obci strany pod obojí poslali, 
aby jim to vše v známost uvedli a nato zdání jich přezvěděti 
žádali, Kteřížto bez dlouhého rozmýšlení oznámili, že žádost 
jejich jest tato, aby J, M. C ten mandát proti sjezdu jich 
vyšlý zdvihnouti a tudy to jim stavňm, že je za své věrné 
poddané má, skutečně dokázati ráčil; sněm aby ihned rozepsán 
byl a do třetího dne aby se začal. Poněvadž veliký počet 
z obce jest tu přítomný, i nejvyšší úředníci a soudcové zemští, 
též raday J. M. C. všickni v Praze zůstávají, tak že nebude 
potřebí raandátův po krajích vysílati ; oni že ihned také zbraně 
své složiti a k sněmu pokojně jako kdy prvé přicházeti, i to 
že vární poddaní J. JMsti C. jsou a proti J. Msti nic před 
sebe neberou, skutečné prokázati chtějí. Mimo to že v nic 
jiného dáti se nemohou. 

Což když od těch dvou předních od strany pod ob^jí 
vyslaných referirováno bylo , s jich zdáním se snesli a od 
J. M. C. pánům vyslaným to oznámili, jich za to žádajíce, 
aby jich stavňv a slavného království českého politovali, za 
otce a prostředníky byli a při J. M. O. to jednali, aby stavy 
pod obojí v žádostech jich spokojiti ráčil. Kteřížto zakázali 
se tak učiniti, a a tím zase nahoru odjeli. Strana pak pod 



277 



oboji j9í tě ďSÍě ftF^témeř do veSera na ratnouze se sdržela a 
relaci vyslaných svých, kteréž kJ. M. králi uherskému, k Jich 
Mstem kurtirstům a rozdílným knížatům ríěským též podobojim 
bj^li vyslali, čisti slyšela, a potomně jeden každý do svých 
lozuraentAv se rozjeli. Však větší díl těch, kteří na koních, 
bylí, jiné pány aŽ na rynk staromě.stský provázeli. Po první 
hodině na noc nékteH z stavův pod obojí nnslechli, že primas 
staroměstský Jiřík Heydelins lid najímal, i dali pěkné hledati, 
zdaliby co toho bylo, a dostávše zprávy, že v rathouze něco 
]idu zavřeného jest, sjeli se na rynk staroměstský v noci do 
tří set koní, a v Novém městě velmi tiše všickni hotovi byli 
na retttňk přispěti. Jeden pak přední z obce J. M. C. rychtáře 
k tomu přinutil, že jest poručil rathouz otevříti, v kterémž se 
do 50 knechtův od primasa staroměstského zverbovaných na- 
lezlo, kteřížto pravili, že oni proti pánům stavům býti nechtějí, 
a jsonce od primasa staroměstského najati, proti komu, že jim 
nic oznámeno nebylo. Pročež dali od sebe muškety a ručnice, 
přisahu činíce, že proti stavťim nikdy sloužiti nebudou. Ti pod 
oboji pak na rathouze všechny pokoje sobě zotvirati dali, aby 
vyrozuměti mohli, zdaliby ještě kde více lidu shromážděno bylo, 
A když nic nenalezli, ten lid najatý rozpustili a sami se také 
rozjeli. Sice kdyby byli tu tehdáž primasa staroměstského 
nalezli, pravili, žeby jej byli na kusy rozsekali. 

Na zejtři v neděli , jenž slově Jubilate, sešli Be strana 
pod oboji zase na rathouz novoměstský v větším počtu nežli 
prvé, a okolo rathouzu velice mnoho lidu obecného se sběhlo. 
Měli zato, že jich 10 tisíců v bylo, a přes 5O0 koní z stavu 
panského a rytířského, kteříž s čeládkou svou na rynku novo- 
městském čekali, ajak pěší tak i rejthaři všickni s všelijakými 
zbraněmi dobře opatření byli. I začali na rathouze zpívati 
píseň velikonoční, lid obecní pak dole slyšíce ten zpěv se 
utišili a tolikéž zpívati pomáhali. A potom 100 osob z pro 
Btředka svého nařídili, aby omluvu jich J. M, C. svědčící se- 
psali, a přidali k nim Čtyři tehdáž nejpřednější prokurátory 
v témž Království, z nichž dva z starých pod obojí a dva 
z jednoty Bratrské byli. Ti se do jedné světnice na rathouze, 
desítisoudců řečené, zavřevše, tam tu omluvu spisovali, a nej- 
prve nemalé odpory mezi sebou měli ; nebo někteří tomu 
chtěli, aby o zlé zprávě některých nejvyšších pánův ouřed 
QÍkův zemských J. M. C. artikule podali, s tou žádostí, aby 
oni týchž úřadův zemských zbaveni byli, a primas staro- 
městský aby jakožto buřič ven ze země vypovědín a vyhnán 
byl. Jiní bránili, aby se toho nedalo; neb že to do sněmu 
obecného, při kterémž také páni stavové pod jednou přítomní 
bndou, náležeti bude. Nyní toliko aby předsevzato bylo to, což 



278 

k upevněni jich náboženství pod obojí nejlépe aloužití mAže. 
S kterýmžto zdáním vétáí díl ee snesl. A tak 8 hodin s tím 
spisováním ztrávili. Jiní pak jak na rathouze tak vnS na síni 
8 trpělivostí očekávali. Mezi kteréž přijdouce ty osoby, kteříž 
tu omluvu spisovali, jim oznámili, že již s tím hotovi JBOU, 
aby na druhý den tím ranéji na rathouz se zase seěli^ že 
jim to, co jsou tak sepsali, vůbec přečísti a dobrému zdání 
jich vyrozuměti chtějí, mezi tím pak že chtějí při J. M. C. 
audiencí žádati. A nato sezpívajíc sobě písničku, odtud se 
rozešli. Však prvé z prostředku svého 6 osob, kteréžby na hrad 
pražský dojely a audiencí při J. M. C. žádaly, naříaili. 

Toho večera povstal křik na Starém i Novém městě mezi 
stranou pod obojí, že ty osoby, kteréž jsou na hrad pražský 
vyslány byly, tam ihned do arestu dány jsou ; pročež ihned 
sběhlo a shromáždilo se mnoho tisíc lidu na rynk staro- a 
novoměstský na koních i pěších, a s podivením bylo, že jsoa 
tehdáž proti katolickým pod jednou, zvláště proti duchovním, 
nic zlého před sebe nevzali, nýbrž toliko na další jistěí zprávy 
z hradu pražského očekávali. A když přezvěděli, že jsou to 

Íen pouhé klevety byly, a že vyslaní jich zase mezi ně po- 
:oJDě se navrátili, kteréž když oni spatřili, hned se spokojili 
a jeden každý do lozumentu svého se obrátili, však Nové 
město silnějšími vartami osadili. 

Na druhý den tíra ranéji strana pod obojí na rathouz 
novoměstský se ahroraáždivše, ti kteříž minulého dne z pro- 
středku jich k žádání audiencí vysláni byli, jim relací svou 
učinili, že J. M. C. ráčil se milostivě ukázati a všem stavům 
království českého pod obojí milost svou císařskou a královskou 
oznámiti poručiti, v tom se omlouvajíce, že neráčí o tom žádné 
vědomosti míti, aby se jaký lid válečný verbovati měl, a že 
to J. Msti ani na mysl nepřišlo, oýbrž že ráČi k týmž stavdm 
jakožto věrným a milým poddaným svým tu obzvláštní dů- 
věrnost jmíti, že se na ně jako nějakou pevnou skálu každého 
času bezpečiti moci ráčí. Protož Že je ráčí slyšeti a jim v stíž- 
nostech jejich pomáhati. Doložíce i to ti vyslaní, že páni sta- 
vové pod obojí služné příčiny mají, Pánu Bohu z toho děko- 
vati a žádati, aby Pán Bůh srdce Jeho Msti dále k nim v té 
railoBtivosti zdržovati a rozmnožiti ráčil. Potom byla čtena 
vůbec ta omluva, od svrchu psaných sto osob z prostředku 
jich nařízených a čtyř prokurátorův sepsaná^ kteráž ode všech 
byla schválena. A Šest osob, z každého stavu po dvou, nařízeno 
bylo, kteřižby dotčenou omluvu J. M. C. dodali. Tak jakž 
jsou to vykonali. Jiní pak na rathouze čekali, až se zase ti 
od audiencí J. M. C. navrátili. 

Výpis té omluvy jest tento : 



279 

Omlnvn Btxanj pod oboji J. M. C. Rudolfovi podaná ▼ pří£in6 jioh sjesda 
nu rntbouee novomčaUkém. 
Mejja^nt^jSf n nejnep{«moř.unéjSl, Telikomocný ŘíiuBký clsnři, Uhenký 
aGeakýetc. králi, pane náš nejmilostívčjSit Jakoi jste V. CM. nám pojmina> 
lýob dnův ústně jistým osobáin z prostředku nadeho oznámiti i mandáty 
(kteréž muohé z nás v kraji iiodo51y ani zastihly) rozepsati rá<!ili, že neráčite 
chtíti k tomu přivoliti, abychom podle joionovaného dne na sněmu obecném 
pojroinulém na ten den pondělní nyní pojminulý po ivatých Filipu a Jakubu 
oa rathouz Nového města pra:^kého pro uvažováni hotovosti a ochrany předně 
V, C. M. i také nás, manželek a ditek našich, proti nepřátelům, kteří by 
V. C. M. škoditi chtěli, se nacházeti, sjezd držeti a to uvažovati moli; neb ie 
V. C. M. neráči chtíti v mocnost svou královskou sahati dáti, jakž též ozná 
mění V. C. M, mandátové rozepsaní , jichJE datum jofit pondělí po nedéli 
poatní, jenž nlove amrtedlná aneb Judica léta přítomného 1609, to vše v aobé 
ifře obsahuji a zavírají. 

I nojmilostlvějíí císaři, králi a pane náS! My sobS Pánem Bohem a 
jeho svatými anděly, vší říSí nebeskou, naSím dobrým svědomím a vKím 
svStem oavědSajeme, že V. C. M. věrní, poslušní poddaní zůstáváme a až 
do smrti naSi zůstati i vSecko nám nejvýS možné, coby jen proti Pánu Bohn, 
k ublížení duií najich a potraccni svědomí dobrého, též ua potvrzení svobod, 
prlvilefni) řád&v a práva tohoto království českého necelilo, pro V. C. M. 
bea litování hrdla, statk&v naSich ufiiniti míníme i rádi níínime. Ze pak 
při V. C, M. jinak nevěrně a nedůvoduě donoi^eni a za ty vykládání jame, 
jakobychom tím ohláSením, pojmiuulým sněmem učiněným, ke dákám Komakým 
složeným, jmenováním dne k uvážiení hotovosti k ochraně V. C. M. a nás 
v mocnost V. O. M. vkročiti chtěli: nad takovým nás doneiením nyní srdečně 
lítost a bolest mámo, an jsme při V. C. M. vámost, poddanost a posla8noat 
mnohem lépe nežli ti, kteří nás tak vykládati směji, dokázali. Čehož jsme se 
nikdy nenadálí, abychom k V. C. M. tak nevinné doneSeni a v takové do- 
mniBÍ uvoBováni býti měli, k čemuž jsme nižádné příčiny nedali a toho na 
žádném nesasloužili. Čehož nemohouce na sobě z povinností naSich nikoliv 
zanechati, a na sebe to, což na nás těmi mandáty z příčiny zastání nás před 
takovými kolumniemi a ■ ochrany dobrých poctivosti, pověsti, věrnosti, upří- 
mnosti, životův, statkův, manželek a dítek naáich nevinně se obracuje, po- 
táhnouti, přinuceni jsme V. C. M. poníženou a poddanou omluva učiniti. 

Předně , tomu světle a vysoce odpíráme, abychom my v mocnost V. C. M. 
vkračovati, jí v čem zmenšovati, jinačiti a na nebe potahovati měli. Cimž 
V. C. M., králi a pánu na&emu nejmilostivějšímu, naSim duSím, svědomím, 
vlasti uaSi milé, manželkám, ditkám a statečkům naáim povinni a savázáui 
jsme, to E příčin těchto učiniti jsme musilí. 

Jedno, že jste V. C- M. s námi se věemi stavy tohoto království pod 
jednou i pod oboji na sněmu léta jminulébo 1608 na tom se snésti, zavříti, 
nás tím ubozpečiti a ujistiti ráčili, co se toho artikule o náboženství dotýče, 
kdež jsme téhož sněmu též konfessi naSÍ české a jí jako i jiných artikulflv, 
v tom sněme obšírně doložených, za potvrzení a ve dsky zemské vložení, 
poníženě žádali : tu jste V. C. M. ua takovou poníženou žádost naši nám 
takovou milostivou odpověď a resolucí (kteráž do toho sněmu položena i 
v© dsky zemské vepsána jest) dáti ráčili , že ačkoliv by V. C. M. toho nej- 
vděčnější býti ráčila, aby artiknlové náboženství se dotýkající se vším do- 
statkem, jaká by toho potřeba ukázala, uváženi a na témž suěmě na místě 
postaveni býti mohli, ale že jste pak V. C. M. pro přítomné tehdejší veliké 
potíreby, kteréž žádného odklidu trpěti nemohly, toho na týž (au potvrditi 
moci neráčili, nýbrž odklady do budoucího sněmu k dalšímu těch vSech věci 
uváženi žádati ráčili, k kterémužto odkladu stavové jftou povolili, do teháAJi 
nejprvnějfiíbo sněmu ve čtvrtek po svatém Martinn, kterýž se tím andmem 
od V. C. M. jmenoval a položil. Na tom ještě V, C. M. s stavy kráiovatvi 



i 



2m 



tohoto Éie miloptiv^ í^tiéstt rASili , jefllISžebf pH tom raémř to nt ini«t# strkny 
téch arlikulúv o náboženství postaveno Uťbjřlft, tedy V. C. M. tim sa&fitMB 
ráíite stavy tak opatrorati, abychom at&vově pcd oboji k žÁdným artíkulfim, 
coiby tak v proposicí V. C. M. Btavflm přednelMio bylo, postupovati, j» «♦•• 
iorati , ani o nic jednnti povinni nebyli, léčby prvé strany tnho artikat« o 
nibofenstvi najistéon míst6 n konci postaveno bylo, a vSak meritCm, doVadi 
by 80 cokoliv tak na snéinř obecném strany toho artikule o nábořenstvi ne* 
vykonalo a k konci toho vsebo nepřivedlo, tehdy podle milostivého V. C. M. 
skrze nejvySSiho pana porg^krabl pražského, na obecném gnřmn toRito o«n4- 
raeni, aby ne vSech stavňv království feského pod oboji, tó/ ' ' " pH- 

sobou přijímajícicb, jeden každý, žádného nevyjlmajíre, tt pfi 

tiáboienstvi BTÓm kíoafanskéni od nižádného svétského ani liii^-nn^nuiu člo- 
věka žádnými poručeními a jakýmkoliv vymyŘIeným spOsobom utiskovini a 
sužováni nebyli , nýbrž aby dotCeni starové pod obojí náboženství sví kře' 
sfjinské her. přokásky jednoho každého svobodiaě provozovati mohl!, e tím pH 
lom doložením v témž sněmí : poněvadž všo náležitá jest, ahy meei stavy 
království tohoto v tom rovnost zachována byla, že pro uvarováni dalSÍQh 
mnohých z toho pocbáEejících roctržitostl a neapfisobův , tolikéž stavové h 
obyvatelé, pod jednou spůsobon pŤijimající, jako i my stavové pod oboji 
■ lidmi poddanými, farami, kostely a kollatnrmi svými při nábožAfitttTÍ 
svém křesťanském a pokojném jeho provozování, též při iádech cífheVníeh 
licela cdplna bez přenišcui zanecháni byli, a že nemá se nám v tOm bd ni- 
žádného élovéka žádným vymySleným spílsobem , sažovánlm, titiakovánfm 
plekáika žiniti, * bndon-li jedna i druhá strana k tomn dáleji pfi gflěníé 
chtíti promlouvati, to že na vfili míti budou, však Stím doložením, coby pro 
nS dle již milostivé V. C. M. resoluci, skrze nejvySSiho pana purg-krabl praž- 
ského, nám straně pod obojí učiněné, a jistému v tom nás stavflv sncSeni nebylo, 
jakž týž artikul ^némovni to v sobě ííre ravírá. Kterýžto artikul, js* tak 
k eavíráni do téhož nojprvé následujícího scému odložen, a tne den svťchn 
jmenovaný oxnámen, vSak jest prvé bez sneSení nás stavAv do jíaého ^ieti, 
to jest do lUerýbo po památce svatého Pavla na viru křesťanskou obtáčení 
odložen byl. Při kterémžto anéma ten artikal o náboženství přede vfieml ji- 
nými, aby v uvažováni své visalí, milostÍTě dovoliti, a na čem se tak vSiekni 
tři stavové jednomyslné sneseme a namlnvime, a když io V. C- M. v zoáSDOet 
uvedeno bude, že to též v uvážení své vzíti a nám na to odpověď dáti ráčíte. 
Vedle kteréžto proposicí sněmovní my stavové pod obojí, kteříž se k tóž kon- 
fessí prienáváme, ten artikul ve všem svém nváženi, o néjž jgme se spoíořné 
jednomyslně namluvili a snesli, tak abychom pfi V. C. M. ve tli ponižedosti 
xa potvrzení té koniesaí, létaló7.'i g'enerálnim obecným soémem uvážené, Se- 
psané a slavné pnměti císaři Maximilinnovi, potom V. C. M. podané vyhledávali, 
podle ní náboženství své křesfanské pod obojí pokojně vésti, svým kn&istvem, 
jak českým tak německým, říditi dáti, aneb ri-izené na své kollntury jak 
Atav panský, rytířský, tak i mésta bes překážky arcibiskupa Aneb koho 
koliv jiného dosazovati mohli, a kompaktáty abychom se říditi povinni neliyti, 
kteráž léta 1567 na sněme obecném « privilegií zemských vypuJtčna jsou, 
a stavové pod obojí od spravováni se jimi osvobozeni jsme, tak aby ptótl té 
konfessi a torna nás stavftv porovnáni žádná poručení, odkudžkotiv [vyílá, proti 
stav&m p. obojí žádné platnosti míti nemohla. Což jsme i vykonali, Žádcjiee 
V. C. M. ve vgí poníženosti, aby jste nám to vSe milostivé potvrditi, při tH 
konfessi zůstaviti, ji do desk zemských vložiti, volného, pokojného Pána Boha 
sloužení dopříti, konsistoř dolejli a akademii pražskou, kteréž v užíváni StrttnS 
pod oboji za prvních mnoho let nade v3«cku pam&t lidskou byla, v mov ňiiii 
dáti, nicméně aby v náboženství jak vfiickni tri stavové, tak I lid sedlský 
proti Bjevnémn zřízení zemskému od vrchností svých , ani žádného jiného 
nuceni nebyli, též zvonění, pohřby, stavení cbrámflv božích aby ntkd« 
žádnému bráněno nebylo, ale viiokni abychom jako ti, ktsHft jsměi v« jmédo 



281 



lováni jedni drahých a k znchovAni *vaté svornosti a lásky poživali, ponévndl 
jedni » druhými bez ohledáni se nÁ nAboženatvi se zpřlzňnjice a jednomn 
Pind Bijhti a krili slonžíce, tak vSickni za jedno býti mAme, a jedni draliých 
tupiti nemáme, tak jakž se toho od nás nikdy nedalo, abychom koho pod 
jednou k svému náboženství nutiti míli j též brAiiéni měSťanům v městech 
náboženství jich provozování a mrtvých tžl svých pochovávání aby více ne- 
bývalo, a mĚBta královská, táž Její M. K. jak če«ké tak i německé, i v jiných 
jasycich kazatele poiJ oboji dle svrchu psané konfensí mfti mohly, poněvadž 
to straně pod jednou též svobodné jest, jakžto i žádost nnSe, předeílého i 
nyní pojminulého snřmu V. C. M. předneBoná, to v5e v sobě Siř obsahujíc 
zarirá. Na kteréžto uváženi, sneSení a žádost naši poníženou, když jest 
nám jménem V. C. M. odpověí dánft byla, že mimo náboženství pod jednou 
ii pod obojí v království tomto žádné jiné nové náboženství přijímáno a do- 
ponsténo býti nemá, a že V. C. M. neřáíi s dobrým Bvědoraim na nic jiného 
mysliti, nežH toho pK starobylých spilaobích, sněmovních sněženích, smlou- 
vách a cedulích řezaných o to nfiněných a přísaze své efistavovatí, že řádíte 
chtíti toho tu , kdež náleží, vyhledávati ; jedno abychom my stavové pod 
obojí evonfiní a ínrtvých t61 Svých pochovávání v kostelích naSich požívati 
mohli, a druhé, aby od arcibiskupa pražského nám straně pod obojí kněžf 
svěceni byli. I nemajíce my tu žádosti naBI v niřomž povoleno, a neznajíce 
potřebu, abychom při kom jiném mimo V. C. M., krále a pána naíeho nej- 
milostivějšího, o povoleni k těm věcem hleděli a někdo jiný větSÍ nad 
V. C. M. k nsplněni žádosti naSí moc míti mSl, RroEitmějícp, že se užíváni ná- 
boženství pod obojí toliko těm, kteříž konsiatoří dolejSi se spravují, propouBtěti 
mi ; my pak přiznávajíce se k též konfessf, z toho Že se vynímáme , jeBto 
Břízfenl zemská, sněm předeBlý mezi námi takového rozdílu uečfiní, my také 
proí se kuěžmi konsjstoi-skými, kteří svěceni od biskupa římského aneb arci- 
biskupa pražského berou a přísahy těžké, náboženství naBemu pod oboj! od- 
porné, přijímají, bez obnovení a dosazení jim od nás stavflv pod obojí jiné 
konsistoře spravovati nemfižeme, toho příčiny V. C. M. na díle jsme již prvé 
oznámili a ve vBÍ poddané poníženosti jiaté přížiny , Že podle žádosti naBÍ 
slnBné zůstaveni býti a téhož náboženství starobylého pod eboji užíti máme, 
přednesli, a to dostatečně ukázali, že náboženství njiSe pod oboji v též kon- 
fiéid obsažené a vysvětlené není nové, ale s uíSením božím, svatých apofitoWv 
i B církvi svatou se srovnávající, a my že se žádného nového, ovBem cizího 
náboženství neplldržíme a niěehož toho, cožby v nejraenBízn spůsobu jakou 
urážkou a tibonon proti svědomí neb povinnosti V. C. M. býti mohlo, nevy- 
hledá^álbc , {akž takové tiaBe pHělny a dalSÍ ponížené a podané prosby 
y roÉlifných spisech pořád V, C, M. podaných, s jistými k tomu přiloženými 
a typUfittÝcai pťfivody to v sobě Síře zavírají. Ale na takové naŠe ponížené 
vyhledáváni žádného opatření jistého a be«pečného v tom artikuli o náboženství 
jšálě nedostali, nýbrž jeBtě z předeělého sněmovního 1. 1608 ten pondělí po 
neděli £xaudi na hradě pražském učiněného, assekuraci si. a sv. paměti cis. 
Maximilisna ubezpečeného, toho že kompaktátové sněmem obecním 1. 1567 mi- 
nula i Jie vlech starých sněmňv jako i zřízení zemského, kterýmž náboženství 
p6á obojí tilk dobře jAko pod jednou pťopftjčeno a osvobozeno jest, a ód 
oflpornikfl+ nalich usilováno bylo , nbychom vyvedeni byli a ani příkladu 
sváté Kile, v jichžto religionsfriedu na též náboženství podle konfeasi augS- 
purské zjevně obsaženo jest, nám jakožto jednomu přednímu ddu KíBe užiti 
dáti se nepovolilo, nýbrž v jedné odpovědi V. C. M. doloženo bylo, že se 
toho Aenajde, aby od předkův V. C. M. neb V. C. M. v 6i8i táž konfessí 
dtikotice pottťzena hýtř měla. Nnproti tomu jaKými těžkými dotázkami jsise 
se při pojminulém sněme potkávali, jakoby se povinnost a přísaha V. C. M. 
B cfíii^f slemské na nás, kteří se k té konfessí české (již někteří konfessí 
IQgfipui^kon jmenují) přiznáváme, vztahovati nemělo, Ani když jsme po dvA~ 



282 



kráta na nejvySS! pánj úředníky r snadce scmské & eUkvj pod jednou tu 
otisku učinili, mají- 11 nás ee ty, ua kteréž so přísaha V. C. M. zřízení sem- 
ské a svobody tohoto království vztahuje, aáa jsou XA ty míti, jmenovati, 
ani jiné žádné odpovědi dáti nechtoli. Pr&vodové pak naSi, jimiž jsmo tu 
konfesHÍ a užívání ií jak ústním mluTenim J. M. C. Maximi lianovi, i také 
psaním vlastní mkou J. M. jistým osobám nčiněným , jak jsou zamítáni a 
vykládáni byli, to V. C. M. x předeSlých odpovědi a správ našich, ve vS{ 
poníženosti činřnýcb, najíti ráčíte. Nad to výS proti tfem útisknm, příkořím 
a velikým těžkostem, v náboženství naSem pojminulých let nám činěným, 
o nichž jsme toliko v 38 artikniích V. C. M. oznámili, a jichž se nyní ještě 
mnohem více nachází , obKvláštiiě pak proti mandátům v létu 1602 z téŽ 
kanceláře V. C. M. bez obecného svolení zřizeoi zemského vyšlým, jimiž 
vSickni ti, kteřížby se kompaktáty neřídili a k víi-e vedle kompaktátAv ne- 
přistupovali, za následovníky učení zmatečného a za odřezauce od přijatého 
v zemi náboženství, pročežby ku pořádku práva přináležeti neměli, položeni 
a jmenováni jsou, jame dosáhli. 

Item na uaSi poníženou žádost poslední, na V. G. M. vloženou, netoliko 
jeme žádné odpovědi nedostali, ale ani příčiny žádné, pročbychom žádosti 
na£i užiti nemohli , nám oznámeno není , od strany pak pod jednou s námi 
jest na žádný odpor vstoupeno nebylo a není, a tím vSecka naSe žádost za 
nehodnou a nesluSnon jsouc položena, dalSi čas na témž obecném sněmu 
o jednání, promlouvání, uvažování i strany hotovosti roscmlouvání jest aasta- 
ven a zamezen byl; nebo nejvyŠSí pan purgkrabě zejména v sněme jest 
nám oznámil, že V. C. M. neráČíte chtíti nic dále ústně slySeti, ani ničeho 
T Spiších od nás přijímati, nýbrž že má od V. C. M. sobě poručeno, nepři- 
stupovAli-lí bychme ihoed k dnlii proposicí sněmovní, ten sněm vzdáti s 
rozpustiti, jako i také, že by to nám vedle 1U08 držaného sněmn pojiStění 
vyzdviženo býti mělo, nebo bychom při témž dále zanecháni byli, žádná 
zmínka k ubezpečeni uaSemu učiněna není; ale pod takovým naSím vyhle- 
dáváním téhož artikule o náboženství nejedny těžké a veliké pohr&žky od 
lehkomyslných osob, mnohým osobám z nás stavflv, k též konfessí se hlá- 
sajícím, £iněny byly, že s nás hlavy skákati musejí, v krvi naSi že se 
koupati budou, lid na nás podtají najímati, n<^které v řetěsích do kanceláře 
voditi, do vězení dávati, statky odnímati chtějí, i jinak neslýchané čioili; na 
kázáních také od nepokojného, bezbožného a bouřlivého kněžstva za kacíře 
a buřiče jsme vyhlaSováni byli. K tomu mandáty do krajílv vyšlými, kterak 
z rozličných míst jisté hodnověrné zprávy V. C. M. docházejí, že v mnohých 
Bvaté Říše i jiných okolních místech a zemích akrálovství Českého v sousedství 
blízko pKležejících mustrunkové se di-ži , lid válečný přijímají , strhuji a 
v hotovosti stoji, proti sobě pomoci vyhledávají, noporoučejice jistou hotovost 
v krajích naříditi, k čemuž nám potom při vzdáni tohoto pojmínulého sněmu, 
jak bychom jak předně V. C. M. tak i my před tlakovými nebezpečenstvími, 
o nichž jste sami tak milostivě rozepsati ráčili, bezpečni a opatřeni býti měli, 
nic oznámeno ani žádné zmínky učiněno není. V kterémžto takovém soužení 
a opuStění, když jsme v náboženství naSem žádného opatření, ubezpečeni a 
též konfessí potvrzeni nedostali, též přístupu k V. C. M. a dalšího slyiení, 
též ochrany před nátisky a činěnými pohrůžkami, ani o příčinách, proč by 
ten sněm bez obecného svolení vzdán býti měl, věděti nemohli, ani nám nej- 
vyšší páni úřednici té odpovědi poslední V. C. M. propfijČiti, a času ku po- 
myšlení mimo hodinu devátou ua druhý den, což jsme potom a velikou 
prosbou ea některou toliko hodinku doprositi se musili, popříti nechtěli; my 
pak nemohouce předně V. C. M. i také samy sebe v takovém nebezpečenství, 
opuštěni a právě vleho za hřbet položeni, zůstaviti, vědouce, jak veliké ne- 
bezpečenství na V. C. M. ano také znamenité veliké škody loňského roka 
na toto království jest dopuštěno: za kterýmižto a jinými mnohými příčinami 
to jsme za dobré uznali, na tom sněmu obecném uvážili, abychom sobě deu 



I 

■ 



M nvižovánf s spftsobenl hotovosti, přednS pro ochnuin V. C. M., i také nis 
& této milé vlasti, proti všem nepřátelům V. C. M. i naSim, kteHžby bnď 
T oábožeastvi nám proti snřmn předeílémti léta 1608 uSioénémn anebo on 
iivotech, statcích a jinak bezprávně jakýmkoliv spůsobem nepřátelským nbli- 
£ovati chtéli, jakbychom v čas nastalé potřeby V. C. M. i sebe chrániti mohli, 
jmenovali. Co?, jsme e povinnosti naíi a z nuzné i pHnncené potřeby podle 
příčin výS položených dobře učiniti mohli, a tím jsme nic proti V. C. M. 
neaČinilí, ani nim to na mysl nepřifilo a nepl-icbázi, abychom v nSoo toho, 
eo£ V. C. M. náleží, vkračovati měli. Kdež se nám pak to v tom posledním 
maadátn připisuje, že jsme o tom položení dne V. C. M. nic neoznámili, 
toho při V. C. M. nevyhledávali, ale týž den sami strany té hotovosti sobě 
jmenovali, tak jakoby toto království české bor. krále a pána bylo, a 2e 
vodle BŤizeni isemského sjezdi^v obecných pokládati žádnému nenáleží nežli 
V. CM.; i poněvadž jsme my žádného sněmu, ani sjezdu krajského ssřise' 
nim eemským isapovědéného , kterýžby proti nebo ke Kkodě a na qjmu 
V. C. M. býti měl, sobě nepoložili, než toliko z příčin nadepsaných sami 
den k uvážení hotovosti pro ochranu V. C. M. a sebe jmenovali, a nejvySSI 
pan pargkrabě pražský s nejvy^i^ími pány úředníky a soudci zemskými, 
strana pod jednou, slyšíce takové nvážení a snesení naSe jeStě j)řed vzdanim 
snSmn zjevně na kathcdře čisti nic tomn neodpírali, ani aby to co proti 
V. C. M. neb zřízení zemskému býti mělo, neoKoamovali, nýbrž jeStS za 
připiš téhož obláSení žádali, a tak tu péči a starost naSi s V. C. M. a vlasti 
naši za užitečné utvrditi, povolení pak k témuž dni při V. CM. hledati nám 
čas propůjčen a popřín nebyl; neb jest již nahoře doloženo, že nám od nej> 
▼yiiiho pana purjjfkrabi jménem V. C M. oznámeno bylo, že dáleji od nás 
ústně ani psaním nic slyi^eti, ani př^imati chtíti noráčíte, jakož i hned po 
přečteni téhož ohlášení naieho pan pnrg^krabě sněm vzdal. A že jest toho 
V. C. M. před vzdáním sněma neoznámil, tím nic vinni nejsme^ a tak to 
jmenováni áae. není k nařízeni defensí, než uvažováni hotovosti ; neb .strany 
nařizování defensí nemohli jsme prvé na V. C M. žádost vzkládati, ažby 
nAJprvé ten artikul o náboženství vyřízen byl. Kteréžto jmenování dne stalo 
■e na obecném svobodném »nému od nás stav&v svobodných v tom místě a 
světnici, kdež se od starodávna sněmové držívali, a nám též na svobodě 
i&stávalo potřebné věci k ochraně V. C. M. i sebe samých uvažovati. Což 
neteóně a neukrytě, no někde v kraji, než přede vgerai a zjevně na hradě 
pražském, ne od jednoho, niiž ode vSoch tří stav&v pod obojí se stalo. Kteréžto 
uvážení a ohláSení naie také jsme sepsati dali a beze vSeho se jím ukrývání 
je ke deskám eemským položúi. Neb i zřízeni zemské tohoto království za 
příčinou zhoubcftv zemských a jiných menSíoh véoí se sjeti dopouStí : nad to 
pak kde se důle, cti, hrdla, statku, krále a zachování všeho království do- 
týČe, to Činiti náleží. A když jest arcibiskup pražský předeSlý sjezd a sněm 
daohovni, obeslav vSecky opaty, probošty, preláty a jiné kněžstvo ze všeho 
království, mnohé i bez vědomosti kolátorův jich proti stavům pod obojí uží- 
val i jej zjevně vytisknouti dal, tím nic nezhřešil : tehdy jsme ovšem my 
ftjroti V. CM. nic neučinili; nebo všecka práva a zřízeni zemská tohoto krá- 
ovstvf toho propůjčuji, cožby pro ochranu krále J. M. a vlasti naší sloužilo, 
ie stavové o to se starati, jednati a před nebezpečenatvím sebe chrániti mo- 
hoa a povinni jsou. A takových sjezdftv pro oznámení ochrany zHzenl zemské 
aezapovídá; než sjeadflv takových, ktenžby proti králi Činěni byli, a ne- 
přátel do země uvozování neb jiného krále sobě volení za sebon nesli, činiti 
zapovídá. A v tom od nás nic podobného předsevzato, ani od nás nižádného 
pomyšleno není, Z čehož V, C. M. ráčíte moci milostivě vyrozuměti, že 
jame nevinně a nedftvodně k V, C. M. od odpnrnlkflv naSich doneSeni, a uaSe 
upřímné a věrné péČe a starost o V. C M. i tuto vlast nám se na zlou 
stranu obrací, a proti nám ten nový mandát jest vySel, kterýž na stížnost 
a větší nebezpečnost naši, na vyprázdnění dobrých pověsti, věrnosti & upři- 



2é4 



maosti naM ne vztantije, podle KlťťéTttlito Myb^boifi trá téhoS *MM«nf tia> 
Seho a jmenování dne iipnatiti moli, již bychom se sami vinny dali, jakohv- 
chom něeo proti V. C. M. zhřešili a v nlocnost V. C. M. královskou sahali, 
a tudy na sebe pokutu zřízením zetnským vyméřenon vztáhli, a vSemu evéta 
nevinně bychom v podeiefcní přiSlí, a kdyby na nÁs nSjaký cizí lid^ jakž me 
v totn proslýchá, nenadále přepadl, iiejsoucp zhotoveni, musili bychom životy, 
statky, manželky 1 dítky naŠe a sv nu milou vlast ítratiti. A jsouce žádoatirl při 
náboženství nafiem a tét bonfessí zachováni býti, k J. K. M., králi uher- 
skému, Jich Mstem knrfírštfim a knfžatfim k celé Ří$e o priminm k V. C. M. 
JBme 80 utekli, kterýchžto přímluv některých, doptavše je přilefiitfi, V. C» M. 
podáváme jich ; jako i tSch, kteříž bml oaatně skrze vyslané aneb listoimS 
ZA nás upHmnř činěné jsou, a ještě budou, ve vSÍ poniženoati a poddannstí 
užiti žádáme. Za tou také pKřinou pro vyslySenl vyslaných naSioh a relaci 
od nich přijetí jsme se společně shledali a sjeti musili, a nic proti V. C. M. 
před sebe nebrali, posavad nebereme a bráti nemíníme, ne£ toliko volného a 
pokojného Pánu Bobu dle též konfessí slouít^nl be»e všeho překážky strany pod 
jednon v jejich náboženství řioěnf a opatření naSebo před útisky a příko- 
řemi vyhledáváme. Protož V.C. M, se vSI ponížeností poddaně a pokorně pro- 
gltne. Že o nás toho, abychom my co tn proti V. C. M. před sebe bráti neb 
v mocnost V. C. M. vkrafovati méli, BniýŠleti, k takovým f právám V. C M. o 
nás a nazofikliveoi naJe Číuřným víry přikládati a jim místa dávati nerádte, 
nýbrž že nám toho opatření sněmem léta 16i'>8 uřiněného, od něhož nijakž 
upustiti nem&žeme, zvláStě těch vjsáctných přímluv Jich Mstí užiti dáti a man- 
dátem Svým královským novým, ihned nyní týž předoSlý, již vyšlý mandit 
vyzdvihnouti, od něho milostivě upustiti, nás za vénié, poslušné poddané 
Své, na kteréž ee povinnost V. C. M., práva a zříreni zemské, svobody tohoto 
království vztahují, a že jsme tím ohláňením naKfm, jmenováním téhož dne 
i k němti se najíti dáním proti V. C. M., jakž nahoře dotčeno, nic neučinili, 
vyhlásili, a aby týž mandát na nás vySlý, k ujme a potracení dobrých po- 
Těití, věrnosti a poddanosti žádnému z našich, jak všech spoleíně, tak ob- 
vzláStno každého, potahován nebyl, i také žádný z lidí duchovních též i svět- 
ských nás tím stíhati, a pro též ohlášení a shledání naše ua sněmu uči- 
něné, na zlou stranu vykládati nemohl ; téi purkmistru a raddé i vši obci 
Nového města pražského to také k žádné svévolnosti přičítáno, a nad nimi 
se proto vymstíváno, ani v nic zlého obraceno nebylo, nás i je ▼ tom ve 
všem dostatečně opatřiti, nicméně týmž m.qndátem ihned jiný sněm obecný, 
kterýžby od dodání V. Č. M. od nás této ponížené omluvy nejdéle ve třeoh 
dnech se začal, jakž jsme nejvyššímu panu pnrgkrabíma pražskému pojmi- 
ualoa sobotu , když jest z poručení V. C. M. mezi nás přišel , o tom oaná- 
mili, poněvadž nás veliký poČet ze všech tří stavův na ten Čaa zde v Pra,ze 
jest, rozepsati a v těch mandátich k nám se v tom milostiví pronésti, že ten 
artikul o náboženství předně na místě a konci postaviti, jej potvrditi, při též 
konfessí a nasém spolu učiněném porovnání zůstaviti ráčíte, mezitím pak 
toho všeho při sněmovním 1. 1608 zAstání zcela a zouplna zanechati a žádné- 
ho příkoři a ťttiBkův nám v tom náboženství našem podle též konfessí činiti 
Žádnému člověku duchovnímu ani světskému dopouštěti neráčíte. Což po- 
kudž bychom takového uvažování té hotovosti do tohoto sněmu, bez pohor- 
šení opatření předešlým sněmem od V. C. M. nám učiněného, odložiti chtěli, 
a něco jinšího nebezpečnějšího od jakýchkoliv nepřátel, kteHžby V. C. M. 
neb nám škoditi cbtéli, z toho pojíti mělo (od čehož nás Pán Bíih miloativS 
ostříhati rač), tehdy my stavové pod oboji tím vinni býti nechceme a ne- 
budeme, aniž bychom se déle na dokonalou záhubu a pád do této vší nema^ 
ieské, naší vlasti milé, svědčícím posměchu národa českému, též na další 
nebezpečenství , kteréžby pro neČasné se opatření na V. C. M. krále a pána 
našeho nejmilejšího, i také na nás přijíti mohlo, dávati mohli; uýbrž pro 
opatření před takovým nebezpečenstvím, ihned na urážení této hotovosti na- 



Mtoupili miuoli, víe pí -.chrjinu V. C. M, a vlantt uaSÍ, ívoboil a prAt 

tohoto krAlovAtvi, nei r > pro uic jiného, nož abychom PAnu IJohn 

volnfi a BvobodnS 8lou^.iti a v IAsc« svoraosti ae vtemi obyvatsly královitri 
tohoto (jedni druhých nekaxic a aehubíc) tiri býti mohli. V £amž ve vílem 
■o V. (;. M. k milostivému opatřeni poDiieoě porouč«na (Siníe«, sa milo- 
■tirou odpověď prosiut^. 

Datum v pondéli po ncdéli Jubilato I6ta 160!>- 

Z tohoto tak ob8Írn<^ho spisu pod titulem omluvy dosti 
patrné znáti se můíe, že ti čtyři prokuratoí-i, k jiuým při- 
dáni byvše, ji spisovali. Snažili so v ní tehdáž 8V('iho obyčej- 
ného spAsobu prokuratorského užívati (neb tehdář nečinili 
juramentum calumniae, jako nyní vedle zřízeni zemského či- 
niti povinni jsou), totiž byf i nejnespravedlivější při měli, tehdy 
předce ji tak horlivč vedli a vSelijak doličovali. jakoby nejspra- 
vedlivější byla. Tak jakžby se proti této jejich omluvň ne- 
málo psáti a dostatečné ukázati mohlo, jak jest v mnohých 
artikulích velice omylua a beze vSeho gruntu byla; ale za- 
nechá se toho nyní exaggerirovati, neb jeSté dalSÍ příčina se 
dá na jiném místě to učiniti. Pročež tuto budu jen sice spi- 
sováni raé dále kontinuirovati. 

Strana pod obojí vedle té Bvé omluvy podala také J. M. O. 
rozdílné přímluvci psáni za pretensí svou, totiž od .1. Msti 
uherského krále, čokance království Českého, od Jich Mstí 
ťti kurfirátův Fridricha falckraběte, Kristiána saského a Jana 
Zikmundu brandeburskébo^ i též od Jich Mstí knížat Filipa 
falckrabéte a Hendricha Juliusa brunšvického. *) 

Na třetí don po dodání J. M. C. od strany pod oboji 
svrchu psané omluvy a těch přímluvcích psaní, nejvyšší páni 
ouřednici a soudcové zemští pod oboji byli povoláni na kan- 
celář čtfskou, kterýmž od nejvyššího pana purgkrabi jménem 
J. M. C oznámeno bylo, že J. M. C. s omluvou jich stavův 
pod obojí ráčí milostivě spokojen býti a chtíti vedle žádosti 
jich ty předežló mandáty vyzdvihnouti a sněm obecný nejdéle 
do dne památky avutého Jana křtitele nejprve příštího roze- 
psati dáti. Kteřížto páni, navrátivše se zase mezi jiné pod 
oboji na ratbouz novoměstsky', to jim v známost uvedli, a 
oni, vzavše to v své uvážení, natom se snesli , aby 6 osob 
z prostředku svého zase na druhý den do kanceláře české 
vypravili a těra jistou instrukcí dali, jakby v příčině budou- 
cího sněmu mělo jednáno a zavríno býti. I kuyž tam přišli, 
byl jira od nejvyššího pana purgkrabí koncept a připiš man- 
dátu odevzdán, jakby ten sněm obecný rozepsán býti měl, 
8 tím oznámením, žeby J. M. C. rád chtíti ráčil, sněm ihned 
položiti, ale jsouce již věku sešlého a těmi pracemi a častými 

*) Paani tato, t díle SlavatovĎ lípluýn] přukladum pudanA, vj^uecliali ume. 
O obsahu jich via Skálu I. Blr. 187 — 194. Vyd. 



audiencími příliS obtížen, ráčí toho žádostiv býti, aby b roze- 
ps&nim sněmu aspoň do dvou neděl pořád zběhlých odklad 
se stal; nebo že J. M. C. jich nejmilostivějším císařem, králem 
a pánem býti a do smrti své zůstávati chtíti ráči. Ti vyslaní 
mezi jiné pod obojí na rathouz novoměstský zase přišedSe, 
naHdili mezi sebou jisté osoby, kteřižby ten koncept přehlídli, 
bedlivé uvážili a zkorrigovaný většímu počta přednesli. S kte- 
rýmžto konceptem dva dni strávili, prvé nežli jej vedle viile 
jich sforraovali. A když jsou s tím hotovi a všickni spokojeni 
byli, zase těch 6 osob z prostředku svého na kancelář českou 
vyslali 8 tou žádosti, aby J. M. C. sobě to milostivě oblíbiti ráčil, 
aby ten mandát vedle toho konceptu vydán a publikován byl ; oni 
pak mezi sebou se zavázali, že z mest pražských se neroa- 
jedou, ažby ty mandáty v týchž městech rozbité spatřili. 

Když J. M. C. předneseny byly, J. Mst ráčil k tomu po- 
voliti, aby tak vytištěnv a publikovány byly. Kteréž strana 
pod obojí nepominula ihned sama dáti vytisknouti a na kan^ 
celář českou k podpisu a k spečetění odeslati. A když jeden 
z těch exemplárů v vlastní rukou J. M, C. podepsaný a pečeti 
J. M. C. spečetěný na rathouz mezi pány pod obojí přinesen, 
vůbec přečten a na rathouze přibit byl, velice se nad tím 
těšili, s velikou radostí do svých lozumentův se navrátili a po- 
tomně z měst pražských se rozjeli. 

Výpis pak toho mandátu jest tento : 

Nový numdit J. M. C. ke dni 20. mi\ji publikovaný, v němž J. M. 
milostivS poroučeti rác^i, aby ae páoi stavové k snému ua hrad pražský sjeti, 
a kterýmž J. M. C. stavy milostivé n|>atrovat{, b& své vSrné poddané míti 
a je pří jich náboženství zanechávati ráčí. 

Rudolfy.. » Boži milosti volený Římský cisař, po všecky dasy ro>množit«l 
ři5e a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský a Slavonský král, arcikníže Ra- 
kouské, margkrabé Moravský, Lucembursko a slezské liniže, a Lužický marg- 
krabč. Vysoce uroíeuým, urozeuým, statečným, f^lovťttuým, poctivým a opatrným 
pánflm, rjtiřfim, vladykám, Pražanňm a městiim i jiným vSem obyvatelftm 
a poddaným NaSim za vSech staviv království Našeho českého, ySrnýra mi- 
lým milost Nali uisaíakou a všecko dobré vzkazujem. Věrni milí! Jakož 
jsme mandáty NaSimi císařskými pojmiuulých duův v tomto království roae- 
psanými a do vSech krajův poslanými. Vám to v známost uvésti ráčili, že 
k tomu položenému sjezdu na rathons noromi^stský, v pondělí po sv. Filipu 
a Jakoba již pojminulému , z pHčin v t^ch mandátich obsažených mista žá- 
dného dávati, v mocnost Naši královskou a v to, co Nám, králi a pánu 
Vajemu vedle sřLíeai aemského, zvyklostí, obyčejiiv a pořádkův chvalitebných 
náleží, nikoliv dáti sahati neráčíme, milostivě poroučejíc, abyste se k témuž 
dni položenému nesjíždeli, nesoháeeli, najiti nedali a nic toho před sebe 
nebrali a nejednali; nebo že na jiném býti ueráčime, než snSm obecný vSem 
stavům království tohoto v krátkém čase gem na hrad pražský položiti a ro- 
sepaati, jakž tíž mandátové Naši, jichž datum na hradě pražském v pondělí 
po neděli postní, jenž slově smrtedliiá aneb Judica, léta přítomného 1609, to 
\ 90bé Siř obsahují a savíraji. 

I tnajíoe My od Vás pánňv, rytiřav, Pražaniiv i z obce a jiných vy- 
•laných ■ mést pod oboji spňsobou přijímajících , kteříž jste sobě ten den 



287 



* 



I 



jmecovali a nyai sde v mSstech prnžskýcli xAstávAte, skrze poniáoaou a pod- 
danoTi orolnvn Nim, jakožto králi Čeakému a p&nu VaSemn, poddanou ajisťoa 
íprAvtt, dostatečně aéinřnon, že jste týž don k iivažovinf toliko samé hoto- 
vosti pro ochranu Náa, jakožto krále českého, též V^ás, manželek a dítek 
VaSiob pfed nebeEpečenstvim, pokudž by se jaké tia toto království valiti 
chtělo, dobrým úmyslem pro dobré NaSo a tohoto království jmenovali a to 
na aněmř svobodném od Vás prve rozepsaném z společného VaSeho uváženi 
QČínili, úmyslu žádného nemajíce Nám v mocnost Naííi královskou sahati. 
oflvSdčujic sobS Pánem Bohem a svým dobrým svědomím, že NaSi věmi 
a poslušní poddáni zůstáváte a nyni na rathous Nového města pražského 
I dvou příčin, předaě, abyste svpu omluvu Nám učinili, a druhé posly od 
Yás v jistá místa vyslané vyslyšeti mohli, najiti se dali, ponížené a poddaně 
ae ohlaSujic, že uvažování té hotovosti do sněmu (ca kterýž, aby ihned z dů- 
ležitých potřeb bes dalSího odkládáni rozeps&n byl , prosíte) odložiti chcete, 
jaki táž omluva a snažná žádost VaSe, v obdírném spisu Nám k vlastním 
rukám Naiim podaná, plnéji svédčí. Kteroužto omluvu a žádost VaSi My 
k SobS milostivé přijímati a jí místo dávati ráčíme, jsouce s Vámi se vSemi 
třemi stavy tohoto království vérnými poddanými Naiimi v tom ve vSem 
dobře do konce spokojeni, a poenávajlce, že s Námi vSrné a upřímně míníte, 
a takové věrnosti a poddanosti k Nám vSech časův jste poddané dokasovali. 
Což vše majíc My a nigvyfiilmi úředníky, soudci cemskými a raddami NaSl- 
mi v bedlivém uváženi, ráčíme předně ten spis, od Vás ke dskám zemským 
T středu po neděli Laetare z strany téhož sjosrlu položený, v tom artikuli co 
se uvažováni té hotovosti dotýčs, čehož již od Vás do suému odloženo a Vám 
opatření tímto mandátem učiněno jest, vyzdvihovati a v nic obraceti. A My 
také od těch předeSlýoh mandátů v Naitoh milostivě upouStěti, jo vy sd vlno váti 
a jích v ničemž uiiti nežádati a Vás viecky tři stavy, věrné poddané Své, 
T tom milostivě opatrovati, že dotčeni mandátové Vám, kteříž jste sobě ten 
den k uvažování té hotovosti jmenovali a položili, A nyní sem do luěst praž- 
ských buď před vyjitím dotčených maudátův NaSioh auebo po vyjití jich, 
přijevše sem se naratliouz Nového města pražského najíti dali, vSom společně, 
a nižádnému z Vás obsvlóStně , k Žádná DejmenSt ujmě a úhoně věrnosti, 
poslušnosti, poddanosti a dobré pověsti VaSi nejsou a býti uemnjl, od Nás, 
jakožto krále českého, ani žádného jiného duchovního neb světského člověka 
Vám toho niČímž zlým připomínáno a na to se více navracováno býti nemá, 
nyní na časy budoucí a věčné ; nebo Vás, všecky tři stavy království tohoto, 
za své věrné posluSné poddaué pod milostivou ocbrauu NaSi k« vgem řádům, 
právům, svobodám tohoto království náležející, na kteréž se povinnost Naie krá- 
lovská vztahuje, jmlti a držeti ráčíme. A jsouce prvé toho jistého úmyslu, sněm 
obecný rozepsati, poznávajíce žádost páaflv stavův býti sluSnou, aprohlédajíce 
k tomu, Ke větší počet stavův zde v městech pražských nyní zůstává, kteříž 
toho sněmu dočkati chtějí: protož vo jméno Pána Boha vSemohoucího Vám, 
vfiem třem stavům tohoto království, věrným poddaným NaSim, týž sněm 
obecný rozpisovati a z velikých nevyhnutedlných potřeb den k témuž sněmu 
v neděli, jenž slova Rogationnm, jinak křížová, n«jprv přlStl sem na hrad 
Nái pražský jmenovati a pokládati ráčíme. Při kterémžto sněmu předně ten 
artikul o náboženství k zavření, na místě a konci postaveni do proposicl sně- 
movní položiti, a kterak byste vSickui i jedou kaŽdý obzvláštně, jak strana 
pod oboji lak pod jednou, a kteříž se k též konfessi Nám předeSle od Vás 
podané přiznáváte, nábožeaství své beze vdech překážek a útiskův ode věech 
lidi, buď duchovních anebo světských, vykonávati mohli , Vás v tom náležitě 
opatřiti chtíc. Mezi tím Váa při tom opatI'euí na sněmu, léta 1608 v pondělí 
po neděli Exaudí držaném, zcela a zúplua r.ůstavovati a zanechávati ráčíme. 
A dokndž dž artikulové náboženství, tolikéž artikulové obecní předeSIým 
sněmem, léta 1608 držaným, odloženi, jako i li, kteřížby pro dobré obecni 
přednášeni byli, xavříní, na místě a kouči postaveni nebudou: dotud téhož 



sněma rospoaštěti cittíti neriiCime ; přitom Uké V&w, vi«m tfem stAvfim krá- 
IovsItí tohoto, [nilo»t,ÍTě poroa$«ji^e, ^bjste vSickni a jeden k^dý obavUJtně 
s yÍB žádného lidu rojůqakého, kuecht&v, soldátův a víelijakýcii krígsman&v 
neverbovalt, i^řnajimaii, sem do tohoto království neuvoqovali, aoi jioým 
uvozovati a verbovati nedali. Nebo My také se v t^m miloativě ohiaik>vatí 
a zakalovati ráóime, že žádného lidu vojenského najimati, verbovati, do 
lemé avocovati, jich pfechovávati, žádnému dopouitěti chtiti nerá^iime. A protož 
Vám váem i jednomu kaidému avláště poroučíme, abyste na již dotčený den 
do měst pražských tím příkladném za itastaého kralováni NaSebo píedkův 
NaSi<:b vSelijak pokojnč a nejinač, niČímž t»e uesaměstnávajíc^ ani caatirajicd, 
konečně se sjeli, a hned na sejtři ráno v pondělí beze všeho Bauepráidaěnl 
k předloženi sněmovníma bea všelijakých odtshfiv při Nás na hradě praiakiv 
na paláci podle Btsrobylébo chvalitebného obyčeje a pořádka najíti djili. Kdai 
vSdouce Vj o tom a snajic milostivou v&li i jisté poručení Naie v tom býtá, 
nepochybujem o Vás vSech i jednom každém, než že k témuž sněmu m 
sjedete a v tom se poddanS a poslufinč eachovati a najiti dáte. 

Jestližeby pak kteři z Vás nepřijeli a doma přes toto jiaté a mUpstíré 
poručeni Nalie (ač té naduje k žádnému býti neráčime) zfiatali, vSak nicn^^ně 
proto ti, hteřiž se tak sjedou, a Námi jednati a zavírati moc míti a jini tomu 
viemu podle nich doati Činiti povinni budou; e mést pak Naiích královských 
posly B prostředku svého k témuž sněmovnímu jednání, aby také i pinga 
mocí vypravili, jinače nikoliv nečiníce. 

Dán na hradě NaSem pražském v sobotu po neděli JubLlate léta 1609 
a království Našich římského M, uherského 37 a českého též .37. 

Ad mandátům S&c. Caes. Majestatis propríam. 

Z tohoto mandátu jest znáti, jak strana pod oboji to vse^ 
co sobě k dobrému, k rozmnožení a utvrzení svého nábožen- 
ství sloužiti mohlo, snažila se opatrovati^ jeSto všem známé a 
patrné bylo, Že ten spi@, který před vzdáním minulého sněmu 
v soudné světnici na nejvyašino pana purgkrabí pražského 
svědčil, schvalován jim býti nemohl, jakž vyseji při přiloženi 
téhož spisu obšírněji se dokládá. A nicméně J. M. C. v tomto 
svém mandátu je v tom vymlouvati, jako by vše dobře učinili, 
přinucen býti ráčil. Kdež také prvé slušně a spravedlivé J. M. C. 
ráčil skrze mandáty své ten nepořádný sezd na rathouz no* 
voměstský zapověditi: tu ráčil musiti takové své spravedlivé 
poručeni vyzdvihnouti a kasírovati, k tomu i ten artikul o 
náboženství, do sněmu lata 1608 vložený, jim k vdii tímto man- 
dátem poznovu zase potvrdili. K čemuž ti dva hrabata, Sla- 
vata a z Martinic, nikoliv neradili^ pravíce, že J. M. C. tím 
podle vůle jich postupováním víře syaté katolické i sám sobě 
hrubě ubližovati ráčí , avšak předce tudy hlavní věci nic spo- 
moženo nebude, poněvadž oni na mále nepřestanou, nýbrž 
budou chtíti v příčině svého náboženství to vSe, co ohtěji, 
zouplna sobě dovésti. 

Nejvyasi pan kanclíř krá.lov8tví českého téŽ k tomu ae* 
radil, a bylby rád se vymluvil, aby těch mandátů nepodpiso- 
val, tak jakž toho dne, když je podpisovati měl, v domě svém 
jako nemocný na loži se zdržoval; vsak strana pod oboji ně- 
které osoby z prostředku svého k J. M. CvysUlpt a sobe ta^, 



289 



atJižovala, že a podpisem těch patentův tak dlouho se prodlilo^ 
a tudy J. M. C. k tomu přivedli, že jest ráčil k témuž nej* 
vyŠSitnu panu kancléfi poslati a jeho napomenouti dáti, aby 
beze všech dalších odtahův ty patenty zhotoviti dal. Pročež 
ad mandátům Suae Caesareae Kegiaeque Majestatis proprium 
to vykonal. Jiní pak nejvyšší páni úředníci a soudcové 
zemští pod jednou rozdílné své politické příčiny měli, že jsou 
k vydání týchž patentův J. M. (J. radili. A tak tu strana 
pod obojí dostala, co sama míti chtěla. Já pak v mém spi- 
sováni budu kontinuirovati, oo jest se dále v té matetii řídilo. 




Pátý dil. 

Když tehdy potom určitý Čas k tomu tak rozepsanému 
B&ěmu, totiž v pondělí po neděli rogationum neboližto prosební 
přiSel, páni stavové zvláště z strany pod obojí v počtu veli- 
kém se sjeli a na hradě pražském na paláci, téměř každý 
£ nich na kloboucích bílé péH majíce, najíti se dali. Vejdouce 
potomně do soudné světnice, nejvyšší pan purgkrabě jim 

■ oznámil, že a přednesením propoaící sněmovní do druhého 

■ dne se odkládá. Na druhý den, když opět páni stavové u ve- 
likém počtu do soudné světnice se sešli, skrze pana nejvylliho 
purgkrabíbo jim oznámeno bylo, že J. M. C. neráčí se dobře 
na zdraví svém vynacházeti ; pročež s propoaící sněmovní do 
druhého dne se odkládá. Nejvyšší pan kancléř pak nejvySSim 
pánům úředníkům a soudcům zemským jak pod jednou tak 

■ pod obojí vzkázal, aby do kanceláře České přišli, že z po- 
' ručení J. M. C. některé věci tam uvažovati mají. Což jedni 

i druzí tak učinili. Jiní pak z strany pod obojí u velikém 
počtu v soudné světnici se zdrželi, a po malé chvíli z na- 
bádáni p. z Budova do kanceláře k nejvyšším pánům úřed- 
níkům a soudcům zemským pod obojí poslali, žádajíce jich, 
■ aby se mezi ně hned zase do soudné světnice navrátili. A když 
tak učinili, snesli se o to společně, a vyslali lest osob z pro- 
I středku svého do kanceláře české k nejvyšším pánům úřed- 
níkům a soudcům zemakým pod jednou, s tím vzkázáním, že 
páni stavové pod obojí velmi sobě atežují, že se takoví od- 
kladové činí, a nad stavy, tolik a tak mnono času prvé i nyní 
zde trvající, nižádné lítosti nemají. — Protož aby hleděli tak 
to opatřiti, aby nebyli obraeSkáváni ; nebo jestli se hned na 
zejtří proposicí nestane, tehdy že hned na artikul o defensi 

I nastoupí ti a, co prvé na rathouze jednati měli, to na hradě 
SlavKta: 1'amiU. 19 



890 



praŽskóni vykouati chtěj L S tím iobo dne s nedobrou myali 
se rozešli. 

Následujiciho dne ráno, se jdouce se zase páni stavové do 
soudné světnice, nejvyšší pan purgkrabě jim oanámil, že 
J. M. C, nemoha sám mezi pány stavy přijíti, ráčil jemu 
proposici sněmovní odevzdati , aby ji pániun 8ta?ům vůbeo 
přednésti a přečísti dal; což že chce učiniti. Však vedle sta- 
rého chvalitebného obyčeje království českého, chtějí -li nejprve 
do kostela sv. Vita jíti a v káplo sv. Václava mSi svatou 
slySeti, při vůli pánův stavů v toho zaneehávajic, kteří budou 
chtíti spolu tam jíti. Ačkoliv vždycky předešle každý pod 
obojí do kostelův katolických ke mSi sv. rád chodíval a po- 
božně jí prítonaný býval: vsak tito noví pod obojí, k té kon- 
fessí české se přiznávající, nechtěli yice to činiti, tím patrně 
na sobě znáti davše, že jiŽ více staré viry pod obojí násle- 
dovníci nebyli, nežli nového náboženství scestného, v království 
deském nebývalého, se přidrželi. Tak že toliko samy osoby 
pod jednou tam Šli a žádný z strany pod obojí s nimi tam 
jíti nechtěli, než zůstanouce spolu v soudné světnici, jedni 
druhých napomínali, aby Pána Boha žádali za šťastný pro- 
spěch v jich předsevzetí, a klekae všickni na svá kolena tiše 
své modlitby říkali. Navrátivše se zase nejvySsí pan purg' 
krabě spolu s jinými pod jednou z kostela do soudné svět- 
nice, podal deklamatorovi proposici sněmovní, aby ji na 
kathedře přečetl, což se ihned stalo. A ačkoliv celá proposici 
vůbec byla přečtena, však já tuto kladu toliko výpis té ma- 
terie, o kteréž tuto vypisuji, totiž artikul o náboženství, kte- 
réhož následující výpis jest: 

Výpis arlikale o náboženství z proposici J. M. C, na scěini, léta 1609 v poa- 
dělí po neděli břízové oa bradě pražsliém držaném, pAníim stavůjm pieda«Seaé, 

Jeho H. Řdoský císař, Uherský a český král, pán náS DejmiloBtirřjlf, 
ráít ode vSech tří stavůt království feského, poddaných svých milých, še 
JBoa sa k tomuto ayněj&íiuu iiiěaiu obecnému povolně a poalušnS aajíti dali, 
qiulo«tivě přijímati. A že J. M. C. v maodát(i svém b strany ro&epeáui 
& položetii saSmu tohoto v tom se ráčil milostivé cakáeati, „tak aby pfi tom- 
to iiyněj&im aněmu ton artikul o náboženství předsevzatý na míaté a konci 
postaven byl," též někteří jiní srtiknlové obecni, k nvážení, jednání a namloo- 
váai odložaDÍ, pro dobré předu^ J. M. C. a obecnS všeho království českého 
k vyřisení a eivřoní píiSH: protož J.M.C, ráíí vSem třem stsvůin království 
tohoto na vaoH dávati, budou-li co chtíti o to mezi sebou promlouvati, a oa 
&em se tak vSickui tři stavové jednomyslně snesou a namluví, když to J. M. Q. 
předneseno bude, neráči pominouti to vSe též v uvážení své všiti, jim na to 
odpověď svou dát), a v) tom se k nim, jakožto křesfaniká mUoBtivi a sprave- 
dlivá vrohnost, d|e aluSoosti, mocuoati a náložitoati spravedlivě chtíti za- 
chovati. 

Po přečteni té proposici nejvyšší pan purgkrabS 
lil: Poněvadž na zeitří slavná památka nanebevatounení 



oznámí 



291 



I 



Krista Pána bude, ž© se snSm ař áo pátku pHštího odklade. 
Strana pod oboji proti tomu promluviti dala, že žádá, abr 
soudná světnice jím na ten den sváteční otevřena byla, ae 
te chtSjí spolu ajiti & ten artikul o náboženství mezi sebou 
uvažovati. ííejvysSf pan purgkrabě repliciroval, že J.M.C, 
neráči s tím spokojen býti, aby v takový výroční svátek sta- 
vové na hradě pražském se scházeti a rady držeti měli. Oni 
naproti tomu též replicirovali, pravíce, že teprva po kázaní 
se sjíti a tu nic jiného nežli o čest a slávu bozi jednati 
chtě|I. A poněvadž jsou pojraínulého sněmu na den památky 
8V. Ducha i potom na den Trojice Svaté o věci světské v radách 
a v sněmu bývati ransili, Že jim také dobře ten den k pMci 
pobožné propůjčen býti může, I nemoha nejvyŠSí pan purg- 
krabě jim odolati, k tomu povolil, a s tím se toho dne 
roíesli. 

A když strana pod obojí na den vstoupení na nebe Krista 
Pána ráno u velikém počtu do soudné světnice se shromáž- 
dila, předně vyslaní z hrabství kladského a z kraje loketského 
znezi ně najíti se dali, aby Jich Msti předešlé Žádosti jich 
V paměti své míti, je k sobě připojiti, aupplikací od nich při- 
jití a, co dobrého v náboženství sobě zjednají, k tomu je 
jakožto sousedy a přátely své laskavě připustiti ráčili. Oni 
že vedle Jich Mstí také státi a v§ecko do svého přemožení 
učiniti chtějí. Načež jim za odpověcf dali, že páni stavové 
předešlou žádost jich v dobré paměti své míti ráčí a jim to, 
že tak v náboženství svém stálí jsou, schvalují. A když Pán 
Bůh dá (jakž silně věří), že J. M. C. s nimi ten artikul na 
místo postaví, tehdy je k sobě přijíti a k tomu nápomocni 
býti chtějí, aby i oni toho vSeho ončastníci býti mohli. Po té 
odpovědi klekli a tise se modlili. Potomně volili a nařídili 
z prostředku svého dvanácte osob z stavu panského, tolik 
z rytířstva a z měst deset osob, přidavše k nim ty svrchu 
psané prokurátory, kteří tu obšírnou omluvu sepsali, aby 
uváživše ten artikul o náboženství, coby tak o něj dále 
J. M. C. přednésti chtěli, na papír uvedli. 

Při uvažování těch věcí jeden z těch prokurátorův, Vá- 
clav Magerle (ten nebyl z jednoty Bratrské) obšírné promlu- 
vení učinil v tento smysl: Když jsou páni stavové pod obojí 
času pojminulého na rathouze Nového města pražského pospolu 
byli a od J. M. C. rozepsání obecního sněmu vyhledávali, 
J. M. C. k tomu povoliti a všem třem stavům tohoto krá- 
lovství českého sněm obecný nynější položiti a v této své 
proposicí, obzvláštně v artikuli o náboženství, toho doložiti 
ráčn, že ráčí milostivě k tomu povolovati, aby všickni tři 
stavové království českého společně o ten artikul o nábožen- 

19* 




292 



štvi mezi sebou promlaviii molili, a qa éetn sd snesou, káyt 
J. M. C. to pf-odnočiínii bude, io ráčí chtiti pudle xiáležitoati, 
slulQOstí a mocnoBti stavy spokojiti. I ponévatl;^. KDfim jest 
obočný, a J. M. C k tount povolovati rád, uli;y' tťi 

stAVOvé o ten urtikui mezi sobou se namluvili, t< ^ ;: so 
jemu vidí, í.e k tomuto jednáni strana pod jednou, jakožto 
také stavová tohoto království českého, pHou^téni a povoláui 
býti mají: jedno, aby se milostivé vůli J. M.C', zadosti stalo, 
druhé, aby i'ád starobylý ziichován byl; nebo předcálých let, 
jak se tu v zřízeni zemském nachází, artikul o náboxenstvi 
páni stavové pod jednou a pod oboji spolu uvažovali, Hpo> 
le^uě Mobé, jak se jedni k druhým chovati mají, Mdv riuiídili 
a s vůli královskou za právo ustanovovali. Neb i titi 

be» niuh v tom co jednati, telvdy nebude zachovánu pi/iiHtata 
snému. Oni foknou, Že jsou netoliko to nesvolili, ale ze k tomu 
ani povoláni nebyli. Tu lined začátek roztržitosti bude. Pakli 
be obávají, aby oni s iiinii se v hádk^ nedali, daremní je»t 
to strach ; neb co jsou již jednou mezi sobou o núbožonstvi 
zavHtí ráčili, o to s MtruQou pod jednou není potřebí Mdaé 
hádky dráíeti. A poniWadŽ jun v náboženství jich nic vy» 
méřovati, >' ' " ''s ^<^<^ '^ tii<^b kterého svatého za 

patrona a , :<> vžiti má, ukládati jsou neručili, 

oni vyzdvjliii kolieji je/iuvitskou bez dotázky Jich Msti, uvedli 
kapuciny a jiné mnícliy do zeraé bez rady jich: v to jsou 
se jim nďáčili nic vkládati. Tehdy jim to předložice, k tomu 
vésti, aby oni také pánům stavům pod obo|i u vito jich 'íÁď 
ného vymóí'eui neéÍTiili, <> spaseni jejich se nestarali a tak 
8 nimi o to samé toliko aby judtiáno a prouilouváno bylo, 
jakby Jich Msti náboženství pod oboji a oni zase svou Hm> 
akou viru pod jednou pokojné bez překážky jedné i druhé 
strany provozovati a to sobó utvrditi a v dokonalou bezpeč- 
nost uvésti ráčili. Byt pak i kteH chtěli néco proti tomu 
řikati, tu by jednoho každého pHmluvu nlyfieti a a ni jak 
kdo o nich co stney^lí , vyrozuraéti mohli- A ponévadl M 
z nich ncjedni ohlai^uji, Žo strauf; pod oboji žádné překážky 
neviní a tomu, co koliv J. M. (y. jim povoliti ráéi, odpomi 
nejsou: kdyžbv to na snémá obecném vyznali, a témi by 
hned pokoj byl; ktořiby pak chtéli v néjaké hádky se dá- 
vati, zdaližby se hned k tomu přistoupilo? Než mohloby se 
oumyslu jich vyrozuměti: neclitélí^by K niéonia svoliti, Sloby 
toto, 06 »c nyní sniiKeji, a ráéili-by páni stavové pod oboji 
J. M. C o t45ch odporu ících a protivnících pokoje moci ozná- 
miti a s nimi dále c^initi nic nuchtiti míti; nebo oni páni nad 
stranou pod obojí nejsou a jí také rozkazovati nemohou. A to 
by byl pravý snéni. kdežto naéemb^' sncécno bylo, toby se 



■ 
t 



X M. C předíii^Btl oiohló, Aíe fítnto spúsobeto, uňbudou-Ii pw- 
voláni, proto aby se s nimi v bádtcy nedávali: vsak to, co 
páni stavové pod oboji J. M. C podávají, plf^doe jim do ru- 
Ron přijde, a uni to aatní na kanoeláH čeekt^ uvalovati, žádost 
Jicb Msti valchovati a ní^jaké okrouhlí'; odpovědi vymýšleti 
budou. Piljdo to ňirofo a naposledy cisaŤ řekne: „poněvadž vy 
od predeélého Bpťisobu jednání nic neupouétíte, já také toho 
vědho pl'í pf-6deHlé odpovědi zanechávám ; a když sami sta- 
vové mezi sebou srovnati se nochcoto, já také jednéch po- 
topovati a druhých pozdvihovati nemoltu," Jisté, jisté rá<Siliby 
Jich Msti pomysliti a s térai, kt6Í'í2 k eněuiu náloži, uejprvó 
Ď to, nežli se k J. M. C utokou, moci promhiviti. Však přes 
to rád se s dobrými jejich zdáními spraviti chci. 

Proti tomu jiný prokurátor jménem Adam Linhart 
(kterýž byl z jednoty Bratrské) mluvil, žeby tímto svrchu 

E sáným zdáním k tomu příéina sedala, aby snf^m enad nikdy 
zavření svéran nepřišel ; neb oni páni pod jednou, doata- 
Houc takovou příležitost, hnedby so a pány stavy pod obojí 
v obšírné hádky dávali. Vsak jsou jminulého snému, byvše 
od Jicb Mstí toliko za přímluvu k J. M. C žádáni, zjevné 
se ohlásili, že s vécmi Jicb Mstí nic Činiti nemají, a toho 
artikule o náboženství se ujímati nechtéjf. I když jsou se 
jednou J. Msti odřekli, čehož se nyní od niclj nadáti mohou? 
Předefile jsou Jich Msti jich potřebovati neráéili: pročby se 
nyní k tomuto jednání přiméSovati méli? A tak summou, že 
8 nimi o nic jednati potřebí není; nežli aby Jich Mstí tím 
spí)sobem, kterýž až posavad zachován byl, kráčeti a při 
J. M. C. potvrzení svých žádostí vyhledávati a očekávati řádili. 
Jiní všickni z strany pod obojí b touto přímluvou se 
snesli, a natom zůstali, aby do Starého mi^sta ďo domu pana 
Bohuslavaz Michalovi c, mistopisaře království éoského, *) 
spolu se seSli a tam žádost svou sepsali. Však prvé nežli se 
rozefili, přišli mezi né čtyři pražžtí faráři , kněz Matouá N i- 

frin od sv. Petra, knéz Jiřík HanuS od sv. Václava, kněz 
omáš Copaciua od sv. Stepána a knéz Jan Mathiados od 
BV. Martina. A přijdouce těmi dvořmi od desk na kathedru, 
pfedné viníovali stavům z strany své pod obojí v tom před- 
sevzetí jich od Pána Boha požehnáni a Šťastné toho vyří- 
zeni. A ponévadž jsou toho zprávu dostali, že knéži z dolejší 
konsistořo J. M. C. pH jminulém snému nějaký spis (v němž, 



**) Kterýžto potomnJf ^tkým miatúk&ncléřera království čeakAho a po ilar- 
ném vitěastvi J. M, C. před Prabou Todle Jinýuli hlavoioh rebellův me- 
íem s(at byl a v nvéni KceHtnAm nAlmi^finsM život 8vflj dokooalr 




v pvoéby ae ata«7 podohofi Hiiá mwhMi, éááik^ 

», i» f fkamn aattyly nýkvl rt»rj »'jidi 
ie jtoa uké m a Hmiaía t rato rfc wuL k 
i ůtíaky trpéli » od jmýdb ■■■hn pafcvMek «*- 
áeti nuMÍIl, cftaflÉraíl: protol 2e ka páaAaB ififlw pod ohtŽ 
plirtspvji, • k^ od J. M. C. iádort jiok potnaoM 1mí£^ 
MiUf šě «BÍ otejá rááá jim, páaOa atméaty pod 
dttr Ho^ie M k té hmSamá pftraáfijí • aiwi Jó* 
kiMteMfcé Qimi éOi, r^áU ni Ed oobS oHivBý 
ditíiji * žádaého jíméim aa páaa než jodkn&a kďo WMikáhOj 
jokoíto od Páa* ficb* sřiaanoa vrekaost, a páay stavy pod 
oWj i «A odvánee míti neckcéji, fiMUjíe, &l^ Jich llid jo 
r ovott oefcram pfííiti a pf-od aátiaky a protžvaíkj j^ýók 
cMaíii ráďfi- Tato odpovéď joi dána byla: Kterak J. MHi 
oad ttoi joe* Toliee potíioBÍ, ie Pte BAk podei aojck vir- 
aýck dta odo dno roxkojfiovati hUB; prolod šm jo^eh omlKva 
i jo k Mbé vdéčnč přijímaje a kdjž dí PóD B&a, že koaaistor 
don^hnuu, na txé mino jiné avoa pamě< míti a TiftlijoJrým ndk^ 
ložHýas |^át«lstT{m jo péodcházeň ckUjí. 

THo étyfi faráh pořádoi kaéží, od poaa arcibiakapa pná- 
•kébo na koěfctro svéconi, bjli, (olíko io iida k finin Hek 
přialaiejícima Tolobooo svátost oitářni pod oboji spósooi 
pofllobovali. A ta tak hanebné od prarebo ačoni st. církve 
katolické odstoapili a k scesto^ma nábožoostvi, od lidi svěc- 
ských eformovaQéma, tak xjevné a takovoa radoeti pHstoanili, 
oopodiybaě ▼ té naději, že od týciiž lidí sTÓtských doorý 
fedraiSk dostanou a jeho ažiji. Ale poněvadi moc a rlidař- 
stTi týebž lidí rrétAkých pod oboji nedioobo trvalo, po slav- 
ném vitéxňtri J. M. C. před Prahoa tito čtjH pobéhU kaéU, 
v tfehi bladecb svých urputné setrvav&e, netoliko far praž- 
nkýcb, aJe i vlasti své, celého království českého, zbaveni 
býti et io exilio misere životy své vésti masiii, a kdo vi, jak 
m>konali. 

V ipáiek po slavnosti božího na nebe vstoupení strana 
pod obojí ráno do sondné světnice se shromáždili, ten svAj 
spis již zhotovený sobe přečísti dali a ph dvore J. M. C- 
sodienci vyhledávali. Kterouž také dostali, a týž spis J. M. C 
podali, i onstné podstatu téhož spisu přednesli. Váak pana 
Stefana Jiřího z Štembergka v tom, aby od strany pod obojí 
otiBtné co přednášel, víceji neužili, než druhého pána pod 
oboji, v jasyku německém dohře abéblého, aéetií lutherían- 
•kébo se pHdržejíciho (totiž pana Joachyma Ondřeje 
brab$ álika) užívali. 



295 



í 



I 



••■"*' Výpis pak toho spisu jest tentn : 

' ňedneienf, J. M. C. od pAnfiv otav&T pod oboji v přiéioŽ nibožwtttrf 
na svroha psanou J. M. proposii-i učiněué. - i, -. 

NejmiloBlivřjSi císaři, králi » pane náS! že jste Y. C.M. ná poníženou 
A poddanou pro«bu naii Detoliko tonto BDém obecní manditj vůbeo vySlými 
roaepNati, nás, kteři se k té konfestfl, V. C M. předešle od uAs podané, při- 
■návime, bh tj, kterýmiJí jsme b milosti Pána Boha TŠemobovciho vždycky 
byli, Jdme a BAitÁTsti rřriié mfuline, a idi sa své věroi a posluSné poddané, 
pod milostivou ochranu V. C M. ke rSem řádAm, právftra, ivobodám tohoto 
království náleiejici, na kterémž se povinnost V, C. M. vztahnje, vyhlásiti, ale 
také 7 týchl raandátioh tobo, še při tomto sněme přodné teu artiknl o nábo- 
lenstvj Bavřin a ua miste a konci postaven býti má, a jakbycbom všickni 
i jeden kaidý^ oberláStně jak strana pod jednou tak i pod obojí, kteříž ae 
k té koafesal, V. C.M. předeSle od nás podané, pflzaáTáme, náboženství své 
be« překái^ek a i^tiskAv odevSech lidi dnehovníoh aneb světských vykonávati 
nofali, opatřiti chtíti ráfiíte, doloAiti, ano i proposici stou snémovnl na tý£ 
mandát vztáhaonti a nám, abychom mevi sebou o to promlouTAti a saafieai 
naie Y. O. M. jakožto králi a pánu na&emu nejmiloatirějfiimu podati mohli, 
na vAU dáti ráčili: poddaně děktijeme. 

A majice nyní znovu na tomto obecném anémě o tom artikulí raeň 
sebou promlouvání, na tom jsme se jak předešle tak nyní jcdnumyslnd snesli 
a namluvili. Poněvadž naiía ponížená a poddaná žádost. Čeho v té přiéině 
jak při slavné pamétt císaři MaxlntiliAnoví, panu olei V. C M. itejmilejSim> 
léta 1576 vyhlodáváno bylo, tak i čeho při V. C. M. ponížoně jsme vyiila- 
dárali, T ■BSm&, léta pnjminnlého l'>08 na hrad6 prAŽskěm držaném a ve 
dsky semské vloženém, i potom v posledních ponížených spisích n žádostech 
najiich a V. (J, M. podávaných obSimr- a výslovná doložena jest, a toho všeho 
se tímto nyní od V. C. M. roEepsaným sríémem k Eavřeiií ua místě a kanoi 
postavení. Že nás v tom, abychom vSickni i jeden každý obevláStné, jak strana 
pod jednou tak i pod obojí, a kteříž .se k též konfessi, V. Q. M. predelle od 
nái podané, přiznáváme, náboženství své beae viech překážek a ůtískův od 
vlech lidí buď duchovních neb světských vykonávati mohli, opatřiti uhtíti 
r&fiite, odloženi stalo: b té příčiny V. i). M. jak přodeXIe tak i nyni ve vií 

fonlIenoRti poddaně prosíme, že prohlídajice milostiví k nazí ponížené a po- 
oŽné žádosti, též k velikým a Txáctným k V. C M. ea náa v té v^ci u(Sin6- 
ným přímluvám, a že skree to v tomto slavném království štsfituým krolo- 
vánim V. C. M. mezi námi, stranami pod oboji a pod jednou (kterýmž my 
V jejich uábožeuství žádné přeicážky činiti uaujiuíme), láslia a svoruost ša- 
chována, i také po ravření a potvrzení téhož artikaíe Ba jiné obecné ar- 
tíknle a proposici V. C. M. nastoupeno býti moci bude, nám takovou naSi 
ponižonou do dotJ^eného snSma položenoa žádost a porovnání na&e, abychom 
přfldné volně beze viech překážek náboženství nvé pod obojí podle též kon- 
fessi české provozovati, kooaistoř i akademii pražskou, kteráž od starodávna 
v moci stavfiv byla, v moci a opatrování naSem míti, a jiných všech naSich 

JoniŽených žádostí v dotčeném snl^mu a spisích naSich, V. C. M. podávaných, 
olezených uliti mohli, milostivě povoliti, nniim nejmiloativíjSim císařem, 
kiálem a pánem býti a as&stati ráičíte. 

Po dodání J. M. C. od strany podobojí toho spisu, J. M. C 
ráíil jej přehlídnouti a k uváženi jiejvyááím pánňoa úiodnlkům 
a soudcům zeruBkýtn pud jednou do kanceláře (ieskó odcsluti. Na 
druhý den nejvyaáí pan purgkrabě v »něuié oznámil, že J. M. C 
neráčí ae dobře na zdraví svém vynacházeti, pročeši k odpo- 
vddi dání do přiětiho dne ráčí odkládati. Na kterýžto den 
k Ji M. C. strana pod obojí H onob z prostředku avého pro 



I. .^.^lllVíl |i, <if) Hoiulné Bvétcice meú 
..liiickli (I vidlice- pfcčísti dali. kteréž 

VI t i.n }'i<l■•^l ^ll.•llly |<Oll obojí. 

^ II.. ..>!.<-. I f'iili< kinl, i>Ái) iiÁit nejmilostÍTČjii 

,.'.1.1. I M .-I »in\i\\ |»«1 ohiiji přijimajícich po- 

■ t.i. .u<iii. H ii^.lnli. iii.IkMív^ \\Tosamétí, a ns 

i. ...:i. MK.li. vnLAvni.i nmIio ten mtikvl nibo- 

■ > iMii.i iin iitiNii .1 ki>itci ul« vii náleiítoití 

, ....--I.!. .< i.M\: rt ni (•.<s)i%Md iieň, edažby mesi 

,., .. .I..ÍI..IIK ; )•.%!■<■< iiHi.. ft sShío, a.iaký oni v té 

.:..., ih).. « ■,.■1 .».M. xi ..i Mnvi-vé ted nedarao 

.• it,.- ■> i.Wii'. . ii>.!<.<.'i>ii!it« : . ui obecné arb- 

i« ir.>* < i>.>i-. .^'.. i«. i<r.-:'. tAmidi áržaném, do 

I „. ■•.., I.-.'. -.-...w. ^ ir-t-ponici obffalené 

mí... . ^ *■. ..vk.i>. I. . !.!si:i áotirř přednésti 

.: • -..'i. . v« .»» » •>•.;•«•:. priit: br měli. 

\ . . --i.v' . •si»ví iv-»i:»-«n-: reskébo 

..«! .." v . •. n ,.%.in -: vjíáomos! míti 

. «v . . .v ^".i* .v ; ■•: -í^ .:r:vf_i. netby 

. • . w X .. »; • ■..:■ ■#■." Oí. •*. M. C. 

..■•.. . », ..; •!"«.:!•- tfcKPTÍ 

■i .-.. •. : : . : .*:•. •■«■ aUt^. 

; ■ • . v.-r » suun-T jmi 

.... \ v .• r. - • :. i>nOBii. 

« . STA— t n*- 

. • »•.«..-. r_.. -.-« stisb 

-. . -. . -.ď«c swt 

. . . . .'..■.-» •-« .. ••;_ i • 'an- 

. . •. -"^<- • :....-»5ri^ 
■..,-. -v -^- I*.- aiesr.*- 



teď i»»ataw -vv ■. '..^íi- 



1Š 



297 



pomyslili a pro sn^zái spomoženi sobě rižttcré osoby k uvá- 
žení toho volili. Načennž se ti snesou, aby adádí jejich ráno 
vyBlyěeli, přitom svá zdáni svobodná učinili. Tlm spokojeni 
jsouce, toho dne se rozešlí. 

Na druhý den ráno shromáždivsi se strana pod oboji do 
soudné světnice, ti, kteří na J. M, O. předneSení odpověd se- 
psati nařízeni byli, přednesli to, co jsou tak mezi sebou uvá- 
žili, a všickni sobě to oblíbíce, snesli se, aby J. M. C oustně 
toliko předneseno bylo a žádných spisův aby víceji nepodá- 
vali. Pročež poslali 4 osoby ke dvoru, žádajíce při J. M. C. 
audienci, ale takovou odpověJ dostali, jestliže co oustně před- 
nášeti chtějí^ aby to také v spis uvedli a J. M. (J* na ráno 
poděli. Když to bylo většímu počtu z stavův podobojí vzná- 
moBt uvedeno, velice se nad tím pohnuli, pravíce, že se s nimi 
neupřímně zachází. Pročež poslali ihned zase ke dvoru s tím 
oznámením, Že nemají naČ víceji v měatech pražských tráviti, 
aby jeětě toho dne audiencí dostati mohli, a co J. M. C. ráčí 
chtíti na jejich tak snažnou žádost učiniti, aby se v tom již 
jednou na konec vyjeviti ráčil; neb že již dosti času k roz- 
mýšlení se nato ráčil míti. J. M. C. ráčil jim k audiencí 
dání třetí hodinu s poledne jmenovati, ale potom vždy ne- 
ráčil je před sebe pustiti, než do druhého dne toho odložiti, 
a čimž oni zle spokojeni byli. A když nejvyšší pan purgkrabě 
pražský sněm do druhého dne odkládal a z soudné světnice 
do kanceláře šel, na paláci mnozí od obce pod oboji na pána 
volali 8 křikem těmito slovy: „Nejvyšší pane purgkrabě! již 
jest čas, abyste oulisných řeči na straně zanechajice, J. M. C. 
zámluvy a vaše přípovědi k vyplnění přivozovati hleděli, sta* 
vům dále neodkládali!" přísahajíce Pánu Bohu, že dále načtu 
utráceti nemají. 

Strana pod obojí toho dne po odkladu snSmu jeStě za 
dlouhou chvíli v soudné světnici se zdržela. Nejvyšší pan 
purgkrabě pak poslal ke dskám zemskýns pro dva pány úřed- 
níky menší a skrze ně vzkázal pánůna předním osobám pod 
obojí, stěžujíce sobě, kterak někteří z obce strany pod obojí, 
když přes palác lei, posměšně na něj křičeli a k němu po- 
hrdžlivá slova mluvili, žádajíce, aby to při nich přetrhli a 
zastavili. Oni sice tak učinili a těm osobám na paláci vzká- 
zali, napomínajíce jich, aby trpěliví jsouce, žádné příčiny straně 
pod jeanou nedávali, nejvyšších pánův úředníkův zemských a 
zvláště nejvyššího pana purgkrabího, kterýž druhý po J. Mti 
královské v témž království jest, sobě vážili a pro ouřad jeho 
nezlehčovali. 

Téhož dne prvé nežli strana pod obojí z soudné světnice 
vyšla, přišel tam kněz Eliáš Suda, tarář teynský v Starém 



S98 



měfitč praŽakéin, spolu b kaplanem svým, ohláScni uČiníco, že 
se k též konfessi České přiznávají a pod ochranou páuův sta- 
vův pod obojí býti žádají, od nichž vděčně přijati byli. A tak 
toho dne pokojně se rozešli. 

V následující den šest oaob z prostředku strany pod oboji 
pŤi J. M. C. audiencí dostali^ a skrze pana Joachima On- 
dřeje hrabě Slika potřebu svou přednesli, i také to, což 
ouatně přednášeli, v spisu podali, dehož tento výpis jest: 

Odpověď pánftv stavúv pod oboji na t; tři dútástk^ a další jich židost. 

NejmiloBtivější císAři, králi a p&ne aií I 

V. C. M. puaaá milostivi odpovňí, kterouž jste přede dvéma dny vSem 
tfmn evaDpelitským ítavftm této koruny na jejich předeSlé toho tb vii poní- 
ŠBaesti vyhledávání b atrany potvrceni artikule o náboženství dáti lí^éili, 
vBtahqje »e aa tyto náaledt^ici artikule: 

předně: že V. C, M. posavad o tom vSdomostí míti neráííte, zdaliř 
& jak JBou atavové v náboženství mpíi gebon porovnáni ; 

drahé, jakýby řád v svém náboženství meKí sebou naříditi tninill; 

třetí, coby mimo nevYřizené obeané artikule dále zA Btížaosti pred- 
niSeti chtěli. 

8 tiin milostivým přitom ohlášením, když v té věcí od stav&v V. CM. 
dostatečná zpráva učiněna bude, ie V. C. M. ten artikul o náboženství ráčíte 
asvříti chtití, 

I na to stavové V. C M. poddaně oznamuji. Co se artikule o oábo- 
ženstri dotýče, že od léta 76. tak ua ten sp&sob vedle eněoi tebdái podané 
české konfessí, jako i na pojminnlých obou obecních snSmích srovnáni a 
sjednoceni jsou , že dalSího žádnélio porovnání potřebí není , nýbri sluloě 
při timi prvním svém sjednoceni zůstaveni být! žádají. 

Z strany drahého artikule, jakž toliko od V. C. M. jim stavům libenun 
religiouis exercitium dle té konfessí milostivě povoleno a konsistoř i aca- 
demia aúplna postoupena bude, že chtějí s pomocí boží takový dobrý cír- 
kevní i školní rád naříditi, skrze což Čest božská rozmnožena a mezi stavy 
katolickými a námi svornost a láska i dobré srozumění naříaeno a eaehováno 
bude. Tak aby jedna strana podle druhé bee utiskováni druhé strany aré 
náboženství svobodně vésti a provozovati mohla. 

Co se třetího artikule dotýče, stavové toho, jakoŽ sluSně jest, při sně- 
movním zAstáui léta 1608 i také při V. C. M. nedávno pablikovaném man- 
dátu zflstavují. Protož, jakž toliko ten artikul o náboženství na místě po- 
stáván bude, mají ihned obecni jiní artikulové (k nimžto stavové pod jednou 
tak dobře jako pod oboji přísJuS^i) V. C. M. oznámeni a na uvážení jich 
s milostivým povolením V. C. M. nastoupeno býti. 

Z kterýchž V. C. M. milostivě ráČí víTozuměti, že v té věci nic proti 
V. C, M., nýbrž to, což k zachováni V. C. M. královské důstojnosti, vyvý- 
íenosti, Stastaébo a pokojného kralováni, rozmnoženi královských důchoď&v, 
s nimiž až posavad zlo se zacházelo (neb někteří jsou sebe skrze to abohatili 
a království toto vyssáli a některé osoby proti stavům věci nenáležité před 
sebe braly) slouži, před sebe bráno býti má, tak že, dvSma slovy mluvíce, 
skrse to nic jiného nežli toliko dobré V. C. M. a tohoto království se vyhle- 
dává. Prosíce stavové poníženě , abyste V. C. M. toto jejich pravdivé pr»- 
nejení milostivě k srdoi svému připustiti a jim aspoň jednou toho artikule, 
jenž až posavad pro et contra s mnohým času maíením a velikými útratami 
i také obmeSkánim jejich Živnosti již dosti zdržován a protahován byl, užiti 
dáti ráčili, tak aby na V. C. M. proposicí s radosti nastoupiti a se k T. C. M. 
De slovy , ale skutkem vděSat ukázati mohli. Jakož pak V. C. M. tím do- 



299 



5tateán$ tyiStěni býti mod ráčíte, že stavové pH V. C. M, jakožto ivé jediné 
od Boha jim představené vrchno«ti, mimo kterotiž o Žádné jjué uovědi a vě- 
děti ne«litěji, stále z&stávati, a nejen tak «lovy jako více skuteíné pro 
V. C. M. ve všech odporných přihodich (od íehož Pán B&h milostivě oatH- 
bati rač) životy, jmění, krev iivon n vSocko, což máji, ochotna jakožto vKraí 
poddáni vynaložiti chtějí. 

PHšedie těch ěest osob vyslaných mezi pány stavy pod 
obojí do soudné světnice, oznámili, zprávu dávajíc, že J.M.C. 
je volně vyslySeti, ten spis přijíti a další milosti svou jim se 
zamluviti ráčil. Nicméně poslali jiných Šest o3ob k nejvySSím 
pánům liredníkňm a soudcům zemským pod jednou do kan- 
celáře Seské 8 tím vzkázáním, že jich žádají, poněvadž ne- 
pochybně jim spis jejich dodán bude, aby stavy nezdržovali, 
nýbrž jednou aspoň ku pokoji a vyřízení jejich žádostí vedli. 
Tu nejvyšší pan purgkrabě pražský hrubě se zakazoval a při 
přítomnosti těch vyslaných se snesli, aby nejvyšší pan kancléř 
k J. M. C. lei a o výpravu stavňv připomenul. On se za- 
kazoval tak učiniti a iined nahoru Sel. Stavové pak na tu 
odpověíT očekávali, a když do 11 hodin od císaře odpovědi 
dočekati se nemohli, poslali zase nahoru ke dvoru, od .T.M.C, 
odpovědi žádajíce. Kteréžto nedostali, nýbrž při dvoře pře- 
zvěděli, že nejvySší pan kancléř při J. M, C toho rána ne- 
byl. A když o tom větSím počtu straně pod oboji v soudné 
světnici zprávu učinili, velice zle 8 tím spokojeni byli. Však 
vždy snesli se, aby vŠickni na kancelář šli. Kdežto při- 

!*douce, žádali Jich Mstí, jakožto patronův a otcův svých rai- 
ých, aby k tomu napomáhali, tak aby ještě dnes odpověd 
dostali muhli. Nejvyšší pan purgkrabě jim oznámil, pokudžby 
dnes státi se nemohlo, tehdy že konečně zejtra tím raněji 
stavové pod obojí odpověJ míti budou, a tomu aby na slovo 
jeho věřili. A když toho dne nic nebylo, pan purgkrabě sněm 
odložil. I rozešli se všíckni do svých příbytkův. 

Ve čtvrtek ráno pak vyslaní, kteříž při dvoře očekávali, 
oznámili většímu počtu, že opět žádné odpovědi nedostali. 
Nadtim stavové zarmouceni byli a k nejvyššímu panu purg- 
krabímu na kancelář poslali s tím vzkázáním, aby přípovědi 
své zadosti učiniti hleděl a připomínal. Kdež on vysoce Pána 
Boba se dokládal, že jest o to solicitiroval, však nic u J.M.C, 
obdržeti nemohl. Když toho dne od J. M. C. žádné od- 
povědi dostati nemohli, rozešli se a na ráno poslali 4 osoby 
ke dvoru, kteříž by odpověď solicitirovali, očekávajíce, až 
J. M. C. k obědu jíti ráčil. Navrátili se zase do soudné svět- 
nice a většímu počtu o tom oznámili, že se žádné odpovědi 
dočekati nemohli. Stavové p.ob., nevěda co činiti, s velikým hou- 
fem na kancelář Českou Šli a k nejvyagim pánům úředníkům a 



soudcům zemským pod jódhoú, ^téfi téBdáž tu pfílomni' Tiýli, 
tuze se domlouvali, pravíce, že ačkoliv to v skutku znají, že 
páni pod jednou až posavad jim nemnoho co dobrého spd- 
sobili, nýbrž eb zjevné jich protivníky ee postavili: vSak oni, 
žetříce jejich povinností, jeaté jich napomínají, aby na vlast 
fivou a na ně, prátely své, pamatovali, a jestli v nich česká 
žila jest, aby J. M, C. k brzké odpovědi jim dáni měli. Nebo 
jakéby z takových teaklivých odkladiv, nebezpečenství této vlasti 
přijíti mohlo, to že snadné znáti mohou, a oni pod oboji aobg 
to Pánem Bohem osvědčuji, že tím vjnni nebudou. Nato nej- 
vyšší pan purgkrabě pražský se očišťoval, že tím nic vinen 
není, a na spasení duse své to přijímajíce, že stavům pod 
obojí žádné překážky nečinil, nýorž jim by toho rád přál, 
aby vyhledávání svého žádostivého konce dočekati mohli; ale 
že J. M. C tu věc pánflm raddára svým tejným k uvážení 
podal. Oni pod obojí na ně se domlouvali, žeby jim slušelo, 
aby toho proti sněmovnímu snesení nedopouštěli, Némc&m a 
cizozemcAm jejich věci uvažovati. Ale když to činí, stavové 
sobě z toho domnění berou, že již do konce vlast svou k zá- 
hubě přivésti chtějí. Nejvyšší pan purgkrabě se zakázal, 
že ke dvoru jeti a tu odpověď solicitirovati chce. Páni pod 
obojí pak do aoudné světnice se zase navrátili- K vičieni 
k 6 hodině nejvysěí pan purgkrabě do sněmu přisel a tu 
odpověj přinesl, pravice, že té chvíle J. M. C. jej k sobě 
povolati, tento spis jemu dáti a stavům odevzdati poručiti 
ráčil, a aby pravdu pověděl, že on neví, jaká jest to odpověď ; 
neb při uvažování jí nebyl, ani také ji přijíti nechtěl, nýbrž 
J. M. C. to přednesl, že páni stavové pod obojí chtějí sami 
od J. M. C tu odpověd přijíti; ale že ta výmluva při J.M.C, 
postačiti nemohla, nýbrž že mu J. M. C. poručiti ráčil, aby 
on ji přijal a pánům stavům pod obojí dodal. Pročež že tak 
z milostivého J. M, C. poručení Činí a jim ji dodavše, sněm 
odložil, 8 jinými pak pány katolickými pod jednou odešel. 
Strana pod obojí po odkladu sněmu ještě déleji v soudné 
světnici se zdržela a tu odpovědna katnedře zjevně dvakráte 
pořád přečísti dali, kteréž tento výpis jest; 

Resoluci J. M. C. tia pánfiv stavfiv pod obojí odpovSď a d&ISi jich židost. 

J. M. Římský dsař, Uherský a Čenký král, pán aáS nejmilostivíjii, ráčil 
JMt ode všech tfi stavův královatrí tohoto českého pod oboji , vřrnýuh pod- 
daných svých, před dvěma dny podaný spia miloativě přijití, a coby y aobS 
obsahoval, toma iDÍloativě porozuměti a toho se nadáti, že tiž stavové již 
dáleji na J. M. C. nastupovati nebudou. Ale poněvadž jest se toho nestalo, 
protož riči se v tom <iAleji J, M, C. milostivě na nížepsaný gpfisob otrírati 
a vyjevovati, totiž: Že tu véc z strany náboženRtvf, jak jest za kralováni 
J. M. C. a ea Sasxl císaře Ferdinanda a císaře Maximiliana až posavad bylo, 




^ 



I 



9QÍ 



jeSté milostirí enataviti chhti rsSI, tak dobřft stkvy pod obojř jako pod 
jodnoii ocbraňovatí a nad nimi ruku držeti a toho nedoponStSti , thy jedna 
aeb druhá atrana obtéžov&ná býti měla, ale jeden kaSdý pH svéin pravé «a- 
D6ohán byl. A poněvadž staroYé za pfičinoa nékterýoh esj>edici, které by 
z liaiicelářa české ryjíti měly, aobě stěžuji, i to ráČí J. M. O. chtíti opatřiti 
a tomu 8ponioci. 

Což J. M, C. svým milým poddaným stavfltn pod ob<ýl ea konečnou 
odpovědí v enámost uvozovati ráCí; nebo nemohouce J. M. C. proti příiase 
své« ktepouž jest krilovatví českómu savizán, nia aSiniti: té konečné uad6je 
býti ráčí^ že tíž otavové, kteříž jsou ae v tom poaloině JAk vUstní osobé 
J. M. C. tak i jindtí zakAzali , nad ^imi také J, M. C- Dbr.vlá$tui milostivé 
zalíbeni jmíti rA(^í, již k dalšimu nvažovini a na místě poatavooi k proposicí 
sněmovní přikroíi. A J. M, C. jim milosti svou cfsařskoa a královskou na- 
klon&n býti ráči. 

Po přečteni té odpovědi a J. M. C. resoluoi na aobě uka- 
zovali, že jsou byli velice zjitřeni, a odloženi k dalátmu ro- 
mýšleni do následujiciho dne k kodině 7. ráno učinili. A shro<- 
máždivše se na zejtří do soudné svétnioe, na tom se snesli : 
Poněvadž se tu veliké věci dotýče, aby vedle předešlého spů- 
aobu jistým osobám z prostředku svého k uvažování tu od- 
pověď dab'. A následujíce hod slavný sesláni Ducha Svatého, 
aby to až do pf-istí středy po svátcich odložili. Mezitím z kaž- 
dého stavu ótyry osoby nařídili, aby zdání své sepsali a ta- 
kové potom na týž den většímu poetu přednesli. Též napo- 
mínali se, aby se z měst pražských nerozjižděli, nýbrž spo- 
lečně veickni jednomyslně tu věc vedli. 

Kněží pražští, kteří se k té konfessí české přihlásili (jakž 
nahoře doloženo), počali v kostelích a na farách svých refor- 
mirovati a ceremonie církevní podle spůsobu lutheranského 
užívati. Administrátor v konsistoři dolejší, jakožto kněz po- 
řádný, od pana arcibiskupa pražského svěcený, chtěje, aby sta- 
robylým spůsobem nejinače, nežli jako v kostolíoh katolických 
pod jednou ceremonie se zachovávaly, tyž faráře před sebe ob- 
silal; ale oni více v poslušnosti pod správou jeho zůstávati a 
se před něho dostaviti nechtěli. 

Ty od strany pod oboji nařízené osoby, ačkoli v pondělí 
a outerý svatodušní spolu se scházely a o té materii mezi se- 
bou konferirovaly, však nic nesepsaly, vymlouvajíce se, Že se tu 
velikých věcí dotýče; pročež že toho na větší počet odkládají. 

V ďti-edu po svátcích svatodušních, ačkoli do soudné svět- 
nice se sešli, však k uvažování toho do druhého dne odložili. 
A shromáždivSe se všickni na druhý den u velikém počtu do 
soudné světnice, tu J. M. C. resoluci uvažovati počali a v zdá* 
nich svých rozdílní byli. Neb někteří radili, poněvadž J, M. 
arcikníže rakouské Leopold nyní při dvoře j. M. C. jest, aby 
se J. M. dožádali, tak aby J. M. arcikníže mezi .T. M. C a 
pány stavy prostředníkem býti ráčil. Jiní pak radili, aby pře<- 




deilou žádost svou znovu nu papír ti^^^^KT* M. C jéÍtJ5 
jednou přednesli, však a jistou protenmlK^^ni opět radili 
(mezi nimiž hrabá zTurnu byl): žebj v tom práce jich 
daretnni byla ; poněvadž J. M. C. v této své odpovědi již po- 
druhé 86 vyjeviti ráčil, že v té žádosti pánův atavův nic uči- 
niti moci neráči ; pročež aby zanechajíc dallicb spisův a ouat- 
niob přednááoní; raději k té práci ruce své přičinili a mezi 
sebou o hotovost se snesli. A tak toho dne pro tu roztržitost 
nic nezavřeli. 

Následujícího dne pak ráno, sejdouoe se strana pod obo)í 
do soudné světnice, snesli se společně o to a do kanceli^ 
České vyslali, žádajíce, aby nejvyšší páni úředníci a soudcové 
zeinSti katoličtí poa jednou mezi ně na promluveni přišli, če- 
hož se Jich Msti toho dne nenadajíc, jim zase nato vzkázali, 
že se jich malý počet k takovému promlouváni nachází; pro- 
čež žo se najití dáti nemohou, než do sněmu k odkladu jeho 
vedle obyčeje každodenního že přijíti nepominou. Dostávše 
strana pod obojí tu odpověd, přední z prostředku jich s tím 
spokojeni byli, aby to do rána odloženo bylo. Ale jeden 

£řednl pán pod obojí pohnul jiné k tomu, aby s tím neod- 
ládali. A začnoucQ on nejprve, jiní po něm křičeli: „Dnes! 
dnesi^ Pťočež znovu do kanceláře poslali, žádajíce těch pá- 
nův pod jednou, kteří tu tehdáž přítomni byli, aby vždy bea 
daUich odkladAv mezi né přišli. CoŽjsou tak učinili a v počtu 
sedmi osob, totiž pan Adam z Šternbergka, nejvyšší 
pan purgkrabě pražský, pan Adam z VValdštejna, tehdáž 
nejvyšší sudí zemský, pan Zdeněk Popel z Lobkovic, 
nejvyšší pan kancléř krářovstvf českého, pan hrabě Slavata, 
tehdáž purgkrabě karlštejnský, pan Ferdinand purg krabě 
z Don i na, tohdáž prnesident nad appellacími, pan hrabě 
z Marti nic, tehdáž soudce zemský a maršálek dvoru krále 
J. Msti, a pan Jan z Klenového a z Janovic, nejvyšSť 
pan písař království českého, mezi ně do soudné světnice na- 
jíti se dali, a posadivše se tu, hned od strany pod obojí pan 
Václav z Budova toto promluvení k Jich Matem učinil: 
V. M. nejvyšší pane purgkrabí pražský a jiní přítomní páni 
pod jednou, páni a přátelé naši zvláště milí! Z společného 
všech pánÁv stavftv podobojích sneseni V. M. ku paměti 
přivozuji, kterak jest J. M. C pán náš nejmilostivější pojmi- 
nwlého roku na obecném sněme se všemi třími pány stavy 
tohoto království, jak pod jednou tak pod obojí, na tom se 
snésti ráčil. Že ráčí chtíti při budoucím sněme artikul o ná- 
boženství, od týchž atavňv podobojích J. M, O. podaný, přede 
v$emi věcmi uvážiti a jej na miste postaviti. CehoŽ se však 
ppo překážku a příčinu zlých a nepravýck radd ne&talo. Téct 



pak znóVU opSt mandátem avým milostivou 2&m1uvu učiniti 
ráčil, žo ráčí chtiti při tomto nynéjŠím sněmS ten artikul 
zavříti a nás, stranu pod obojí, že ke ysem řádům a právům i 
k povinnosti J. M. C. přináležíme, vyhlásiti. V těch pak od- 
povědeoh a resoiueích dvouch od J. M. C. daných opět se ne- 
toliko to nachází, ale i dokládá se, že nic učiniti nemůže, 
jeSto stavové na ta slova královská, na zavřeni sněmovní 
a na mandát od J. M. C. podepsaný se spolehli. I poněvadž 
oboum stranám, pod jednou i pod obojí, jakožto věrným pod- 
daným, nato mysliti sluSi, abj důstojnost J. M. C pHčmoa 
zlých radd vyvracována nebyla, a oni stavové pod oboji sobě 
připověděli, že podle sebe státi a toho vyhledávati chtějí, aby 
J. M. C. zámluvy k konečnému vyřízeni pHšly : pročež oni páni 
pod jednou, chtéjí-li také spolu s nimi státi a toho vyhledávati, 
afaj takové zlé raddy k zmenšeni královských slov ne- 
přivozovaly. 

Páni katoličtí pod jednou tehdáž tu přítomni, přistoupivše 
k Bobéapo uvá?!eni toho, akrze nojvysSího pana purgkrabí 
pražského za odpověď dali, že tato otázka veliké věci v sobě 
obsahuje, načež v tak malém počtu jim odpověď dávati možné 
není. Neb páni stavové pod obojí dosti času měli o to se 
mezi sebou raditi; protož že také slušné jest a zato žádají, 
aby jim k odpovědi dání do druhého dne odloženo bylo ; oni 
že u větším počtu se sjiti a ráno v 9 hodin pánům stavům 
odpověď dáti chtějí. I ačkoliv přitom zanecháno bylo, nic- 
méně pan z Budova dáleji přednášel, že jest nejvyšší pan 
purgkrabě pražský pH odvozováni pánům stavům té J. M. C. 
reaolucí omluvná se učinil, Že jest o ní nic nevěděl, až když 
od J. M. C jemu podána byla*, tak aby páni stavové tím 
dostatečněji ujištěni býti mohli, Žádají, aby jeden každý z Jich 
Msti obzvláštně oznámil, jestliže jest tu poslední resolucí J.M.C, 
uvažovati a k ní raditi pomáhal čili ne V Nejvyšší pan purg- 
krabě na to ohlášení své učinil, že jest prvé oznámil, že o té 
odpovědi nevěděl, až mu od J. M. C. dána a od něho pánům sta* 
vům odvedena byla. Pan z Budova zase přednášel, že páni 
stavové světlými a patrnými slovy odpověď žádají. I doložil nej- 
vyěSí pan purgkrabě, že jest ji uvažovati nepomáhal, ani 
k ní neradil. Nejvyšší pan sudí zemský tomu zjevně odepřel, 
že při uvažováni ji nebyl ak ní neradil, ani ji neviděl. Nejvyšší 
pan kancléř tolikéž odpověděl, že jest J. M. C. tu svou re- 
solucí jemu do rukou dáti ráčil a on přečtouce ji, coby 
v sobě obsahovala, tomu porozuměl. Pan z Budova zase 
opáčil, že páni stavové na té odpovědi dosti nemají, neŽ vě- 
děti chtějí, jest-li při uvažování jí byl a k tomu radil. Nej* 
vyšší pan kancléř odpověděl: Poněvadž se tu J. M. C a 




tejuoetí rady dotýúe, že chce to na J. M. C vsnéati, a jak 
mu poručeno bude, dále oznámiti. A byváe yždy dáleji jedeo 
každý z jiných Jich Máti katolických ob^ívláětné dotazováni, 
takovou odpové<f jftko xiejvyáši pan purgkrabě jsou dali a 
B tlra po odkladu toho dae sněmu se rozešli. 

Na druhý den (obeslavše však nejvylšj pan purgkrabS 
too veůor předtím všechny osoby z pánův pod jednou, kteři teh- 
dáž v městech pražských se nacházeli) ráno do soudné avét- 
nice se v počtu dvaciti sedmi osobách se^li, a to vderejíí 
přednesení uváživše mezi sebou, když soudná světnice saae 
otevřena byla a páni stavové pod ooojí tam vcsli, nejvyšší 
pan purgkrabě toto oznámeni učinil: Naši zvláště milí 
páni bratři, ujcové, švagrové, tovaryši a páni přátelé I Jakou 
jste dno včerejšího íeč a dotázku jednu i druhou na Jich Máti 
pány stavy náboženství katolického římského pod jednou 
učiniti ráčili, to jsou dnešního dne mezi sebou v větším počtu 
uvážili a V. Metem tuto odpověj dávati ráčí. ťředué, co se 
té dotázky dotyce, zdali Jsme tu resolucí, od J. M. O. nej- 
posléze vyšlou, uvažovati a k ní raditi pomáhali anebo ne, 
toho při včerejší odpovédi naší zůstavujeme. A jakož jaté 
v druhém artikuli nám to přednésti ráčili, kterak J. M. C. na 
pojminulém sněme léta 1608 se všemi pány stavy, tak dobře 
8 katolickými pod jednou jako i s V. Mstmi pod obojí, uatom 
ae snésti a milostivou zámluvu učiniti ráčil, že V. Mstem, kteří 
80 k té konťessi české přiznáváte, artikul o náboženství mi- 
lostivě potvrditi, túž pak zámluvu svou ted posledním man* 
datem svým císařským, vlastni rukou J. M. podepsaným, s uvá- 
žením všech tří pánův stavův vyšlým, obnoviti a V. Msti 
pány stavy pod obojí v žádosti V. Msti na konec spokojiti 
chtíti ráčí ; dotazujíce se, jestli že páni stavové pod jednou 
k tomu spolu 8 Y. Mstmi napomáhati chtíti ráčí, aby takové 
sněmovní snesení , mandát a slova královská k vykonáni 
přivedeny byly, a proti těm, kdožby je rušiti chtěli, s V. Mstmi 
za jednoho státi chtěli : i nato V. Mstem tuto odpověď dá* 
vati ráčí, že o tom, jak jest dotčený saěm zavřín byl a 
s jakým uvážením mandátové vyšli, dobře vědí a V. Mstem 
pánům stavům pod obojí se ohlašují, že v tom spolu s V. Mstmi, 
pokudžby cti a slávě boží a proti svědomí a náboženství 
jich katolickému, též proti J. M. C- jakožto králi českému, 
nebylo, za jednoho státi a podle V. Mstí všeckno učiniti 
chtějí. A jakž se V. Msti nám v tom pronášeti, že nám 
v náboženství uašem žádné překážky nečiniti a žádných 
řádův nevyměřovati, nýbrž nás obhajovati řádíte, z toho V. Mstem 
dekujeme a v tom se podobně zamlouváme. 



305 



•• ^o takovém promluveni páni stavové pod obojí spolu sé 
sstoupili a po uvážení toho mezi sebou skrze pana z B li- 
dová oznámili : „že Jich Msti páni stavové pod oboji Jich 
Msti pánův sřavftv pod jednou ohlášeni sobě oblibilí a toliko 
v tom rozmýšlení mají, že se dokládá: Pokudž etc. I šetříce 
my na náboženství římské a jeho řády, kdyby ta výminka 
pokudž etc. zůstávati mčla, nacházíme tu při sobě, že by- 
chom se nikdá spolu srovnati nemohli. Ale ponévadž jest to 
potřebí, aby beze vSecli výminek mezi pány stavy rovnost 
práva a svobody zachovány byly, i také strana pod obojí 
V. Matem v řádich a provozování religie žádné překážky a 
vymSrení nečinila: protož ani V. Msti nám překážeti míti 
neráčíte. ťroli J. M. C. že páni stavové nic před sebe 
vzíti nemíní, ale proti tomu každému, kdožby koli pod jmé- 
nem královským slavné zámluvy císařské na sněmu ztvrzenó, 
mandáty všem vflbec vyhlášené rušiti a nám v provozování 
náboženství našeho překážeti chtěl. Proti takovému každému 
pak ráěite-li nás chtíti obhajovati, vyrozuměti žádáme." 

Nejvyšší pan purg krabě, nemnoho o to potaz drííce, 
tato odpověď nato dal : ,^že od toho slova pokudž etc. upou- 
štějí, připovidajíce s nimi za jednoho státi, a kdoby koliv pá- 
nům stavům pod obojí, k té konfessí oeské se přiznávajícím, 
ubližovati chtěl, proti tomu (osobu J. M. C. toliko vymiňujíce) 
věrně pomáhati.^ AČkoii ti tři, kníže z Lobkovic, hrabě Sla- 
vataahrabě z Martinic, v tom se tak nesnesli, vlak nejvyšší pan 
púrgkrabě, vida, že jiní v větším poetu tak se snášejí, dal 
předce jménem vSech jim tu odpověd, a ti tři páni zanechali 
tehdáž zjevně proti tomu mluviti a protestirovati. Nato od 
pana z B udova jménem pánův atavův podobojí odpověděno: 
^Že V. M. páni stavové pod jednou k Jich Mstem pánům 
stavům pod obojí tak kategorice jste se oteviíti ráčili, z toho 
V. Mstem všem (kromě nejvyiSího pana kancléře království Se- 
ského) Jich Msti přátelsky velice a služebná děkují, připovidajíce 
zase V. Mstem, ačby kdo V. Matem v náboženství římském 
ubližovati a překážeti chtěl, hrdly a statky svými pomáhati a 
zastávati. V. Msti pak, nejvyšší pane kancléři, kterýž jste 
tomu, že jste reaolucí císařskou poslední pánům stavům do- 
danou uvažovati a k ni raditi míti neráčíli, světle neodepřeli, 
nýbrž jak předešlo tak i nyní, že nalím a dobrým řádům 
odporníkem býti skutkem prokazovati ráěíte: z těch příčin 
Jich Msti páni stavové pod obojí toto oznamují , že budou 
věděti jak o V. M. smýšleti a časem svým to sobě k nápravě 
přivésti, a na tento čas nemají V. M. zač děkovati." Nej- 
vyšší pan kancléř k tomu promluvil: „že se toho nenadal, 
aby za své věrné služby a volnost k jednomu každému pro- 
slava fn: Pmnftl. 20 



3f>n 



kaaovanou mél se s tím od pánúr stavftv pod oboji potkati." 
Chtěl více mluyití, ale pro hluk nebylo alyáeti ; prodež přestal 
a sněm byl odložen. 

Následujiciho dne, majíce strana pod obojí mezi sebou 
dobře to již uváženo, jakby postupovati měli, a svůj intent 
vyvésti i podle vůle náboženství své utvrditi a ubezpečiti 
mohli, nepřestali na tom, že jsou strana pod jednu k tomu 
přivedli, aby se proti předsevzetí jich na odpor nestavěli, ale 
téhož rána spůsobili sobě při J, M. C audienci skrze šest 
osob. Mezi nimiž byl ten pán pod obojí v jazyku némeckéra 
dobře výmluvný, a to vše, co jsou před některým dnem na 
ty tři otázky od J. M. C. jim přednesené za opověd dali, 
obšírně a ústně přednášel. J. M. (J. stýskalo se tak dlouho 
bezpotřebnó mluveni jejich slyšeti; pročež dříve nežli domlu- 
vili, do druhého pokoje svého od nich odjfti ráčil. Oni pak 
majíce s sebou to, co od nich mluveno bylo v jazyku němé- 
ckém sepsáno, v tóra pokoji, kdež J. M. C. audiencí dávati 
ráčil, na tabuli to položili, jako i také koncept spisu toho, 
jakýmby spAsobem dovolení a opatření v náboženství svém 
chtěli, 8 sebou měli, kterémužto spisu dali titul: Majestát 
císaře Rudolfa stavům pod obojí království če- 
ského na svobodné provozováni náboženství 
daný. O kterémžto majestátu poněvadž doleji obšírněji 
psáno bude, zanechávám v tomto místtí viceji o tom vypiso- 
vati, J. M. C. ty spisy, od strany pod obojí sobě podané, 
nejvyšším pánům úředníkům a soudcům zemským katolickým 
pod jednou k uváženi do kanceláře odeslati ráčil. 

V středu před památkou slavnosti božího Těla, když se 
strana pod obojí u velikém počtu do soudné světnice sešla, 
přisel mezi n§ děkan z Chrudimě a někteří jiní kněží, a na 
kathedru vstoupíce se ohlašovali, že k té konfessí české pod 
obojí přistupuji, vedle ní lid vyučovati chtějí a pány stavy 
pod obojí v tom za ochranu žádají. A jakož mezi pšenicí 
obyčejně také koukol bývá, tak i mezi duchovními lidmi ne 
všichni dobří se nacházejí, an i mezi apoštoly božími jeden 
alý a zrádce se našel ; pročež není divu, Že tehdáž v Čechách 
mnozí knězi v pravém učeni viry pravé svaté katolické tak 
nestálí byli. Anobrž téhož dne jeden mnich rádu sv. Fran- 
tiška, jenž minorité šlovou, z kláštera sv. Jakuba v Starém 
městě pražském, jménem Kašpar Felix, Moravec, rodilý 
K města Olomouce, do soudné světnice přišel, a ačkoli on v témž 
kostele u sv. .Jakuba kazatelem dosti výmluvným byl, vSak 
tehdáž, vstoupivše na kathedru v soudné světnici, sám uio 
nemluvil , než byvše tam od jednoho předního prokurátora 
v ki*álov3tví českém, jménem Joachyma z Tec hen ic, 



uveden, ten od něko promluvil, přednášej ice, kterak týž mnich 
^dobrovolně beze vši rady a pHuucení k němu se najiti dal 
« v tom pronesl, že z pilného čtení zákona Páně, vziástě pak 
ajicd sobě k tomu příčinu danou tímto stálým stavův avo- 
dy v náboženství jicb pod obojí vyhledáváním, nato z mi- 
8ti boží přišel a to poznal, že v těžkém zavedení, v nej- 
lubších tmách a v největších pochybnostech spaseni avóho aj 
Bavad postaven byl. Pročež že jest sobě oblíbil tuto konfessi 
iskou, ji četl a přečetl, i z ní ceatě jistši k spasení nežli 
tom řádu sv. Františka se naučil, a děle s nimi Že v tom 
ivotě zůstávati nemůže. Poznávaje pak sebe býti člověka mdlého 
Že u velikém nebezpečenství od strany římské zůstávati bude, 
Mstí za to pokorně prosí, aby jej v ochranu svou přijíti, 
pobožném předsevzetí jeho a v provozování náboženství 
od obojí překážky činiti nedopouštěli. On že s pomocí boží 
stálost svou při též poznalé pravdě až do smrti sve dokazovati 
chce. Strana pod oboji z tóno potěšena byla á jej k stálosti 
napomínala, ochranou svou jemu se zakazujíce. *) 

Téhož dne vyslaní z kuížetství slezských mezi 
pány stavy pod obojí uvedeni byli na kathedru, a posadivSe 
l+fe, pan 2 Budova k nim promluvil, že páni stavové pod 
Joboji nad jich do Prahy pHjezdem a mezi ně se najíti dáním 
jsou velice potěšeni, a chtějí-li co přednášeti, že je rádi vy- 
slyšeti chtíti ráčí. I dali skrze jednoho doktora juris od sebe 
romluviti, že vyrozuměvše knížata a stavové od vyslaných 
nftv Čechův, jaké se jim příkoří od strany pod jednou 
provozováni náboženství děje, nad tím srdečnou lítost mají. 
OÍ se i u nich příčinou nepokojných duchovních a některých 

Iolitických lidí tolikéž činí; nebo tu J. M.C. rcaoluci, stavům 
éta lf308 do Slezska danou, divnými výraiokami a často „po- 
kudŽ" dokládáním sepsanou, strana pod jednou jak chce vy- 
kládá. A když jsou knížata & stavové vysvětlení toho vy- 
hledávali, tehdy vyslaní jejich nad míru dlouho zdržováni a 
naposledy tím, jak jest za císaře Ferdinanda, Maximiliana i 
yní při správě J. M. C bylo, aby tak zůstalo, odbýváni bý- 
ali. Jeáto za nynějšího pána od nedávních let jak jest ve 
Šech zemích J. Msti spravováno bylo, toho se užitkové líto- 
•tivé spatřují, a strana pod jednou pod tou nejistou resolucí 
vždy stranu evangolitskou, k augipurské konfessí se přizná^ 



") Tento muioh byl (flověk intAdý, a rozkofi avStski jemu ne líbilfl. Nřb 
jak tehdáS t kláStera byl vystoupil, hned jest »e oženil, a jaltž »e po- 
totniié »priWa dÍTala, že jedouce ožraly Bkme ieden dosti hluboký p^tok, 
do uijho iipndl a ,ia utopil, a tím KjiAHohein r,\é itkončeiki Života nvého vkaI. 

20* 



308 

TKJici, vioe nežli kdy prvé atiskuje. Nebo arci knize Ka- 
rel, biskup yratislavaký, žádného na svých panstvich trpěla 
nechce, kterýžby jeho náboženství katolického římského ne- 
byl, a chce, aby evangelitšti všudy v Sleskn školy a faxy: 
statně pod jednou postupovali. Jestliže pak o to k, císaři se 
utíkají, tehdy takové snpplikaci straně odporné se posíUji«^ 
áby jsonce žalobníkem, také i soudcím byla. In summsí ííe 
om íumané katoličtí na něco se spoléhajíce, k nepokoj i. vedpn^ 
jakož pak Opavským kostely odňali a jim, aby tamnábožen-? 
štvi evangelitské neprovozovali, zbraňují. A protož knížata. & 
stavové žádají, aby se páni stavové království českého pod: 
oboji 8 nimi spolčili a od toho artikule o náboženství dotnd^ 
dokudžby bezpečné opatřeni vŠickni nedosáhli, neupouítěli.. 

Po zavření řeči své podali věřící list od knížat a stavůr 
slezských. Po přečtení toho spisu ti poslové, na žádost stář 
tAv pod obojích, ke dskám zemským vystoupili. Stavové pak, 
málo se spolu poradivše, zase je k sobě povolali a za odpo-' 
věd jim dali, že páni stavové pod oboji nad jejich stížnostmi 
velikou lítost majíce, žádost jejích rádi uvážiti chtějí. 

VySly pak b^ly v ty dni z kanceláře české dekrety, Pra- 
žanům a akademii pražské svědčící, v příčině processi na 
den památky Těla božího, jichž výpisové tuto se pokládají: 

Dekrety Pražanfim, téS akademii pražské, aby šli na processi. 

Jeho HlIoBt Římský císař a Uherský, Český král, pán náS nejmiloati* 
vjyií, pootivým purgkmistm a konSel&m Starého města pražského oznimiú 
poručiti ráčil: Poněvadž se čas památky slavnosti Těla božího pfíbliži\je a 
J. IL C. toho milostivě Setířiti ráčí, aby se služba boží při processi od iSřadmch 
osob vSech cechův a obecního lidu všelijak poctivě a náležitě, jakž od staro* 
dávna při církvi boží za obyčej bývalo a jest, konala a nic nevážného ta př^< 
sevzato, bnd od lidn obecného neb od osob úřadních, nebylo : a protož J. M. Gp 
svrchu psaným Pražanům staroměstským ráčí přísně poroučeti i přikasovatíj 
aby podle takového chvalitebného křesfanského ustanoveného pořádka přední 
ySickni úřadni, tolikéž i Sosti- a desítipanSti a vSickni úřady a povinnosti 
na sobě majicí osoby, žádného ovšem nevyměňujíc, sami při často jmeno- 
vané processi přítomni byli, a ne tak jako jindy sestávalo, odsud naschv'ál« 
o4'ižděj{c nebo doma zfistanouce 7. oken se tomu dívali a ledajakýmisi 
věiéini vymlouvali; potom také všem mistrům a kollegiátfim i jiným mistrflm 
se Skol, aby též Sli, o tom poručili, obzvláště pak při viech cechách, eeeh- 
miistřích též skutečně nařídili a opatřili, aby své korouhve, svíce a jiné 
kostelní osdoby , kteréž k tomu náleží , pro uctivost služby boží , tak jaki 
jest od starodávna bývalo, při processi nesli, sami mistři a starší s jinými 
k tomu náležitými nsobami tolikéž šli a všelijakou křesfanBkol^ uctivost při 
tom zachovali, pod skutečným trestáním toho každého, kterýžby se co tako* 
Té^o na potupu dopustiti, směl,, o čemž oni aby J. M. C. oznámili, a. ty 
osoby ářadní i jiné, ktcréby se při processi najiti nedali a přítomni nebyli, 
po^fnamenané do kanceláře české podali, tak aby J. M. C. takové nepobožné 
.Udi, kteříž sobě jak cti a chvály Pána Boha, tak i rozkazu J. M. C. málo 



309 

viii, jinému ku přikladu Btrestati ráčil. Na tom se jistá a milostirá vůle 
J. M, C iiaplni. 

Decretnm Pragse 16. juníi anno 1609. 

Zdenco Adalbertns Poppl de Lobkowitz. 

Jeho Milost Římský císař a Uherský, český král, pán nái nejmilosti- 
vSjSí, rádi učeným a poctivým rectorí, decano et directoribns akademie praž- 
ské milostivě v známost uvosovati, Že jest J. M. C. ráčil pojminnlých dnftv 
skrze dekrety své, o tom při vSech městech pražských, jak by se pnrgkmÍBtr 
a konlelé i víecka obec při vykonání ve Čtvrtek nejprve příŠti processí pře- 
drahého těla a krve Syna božího zachovati měli, naříditi ; obzvláštně pak 
Pražanům staroměstským poručiti, aby jim,, kollegíátům, jistou J. M. C. vůli 
v známost uvedli, a že J. M. C. chtíti ráČí, aby se vedle Pražanův podle 
starobylého předkův jejich obyčeje a pobožnosti k též processí viickni najiti 
dali, je zpravili. Což J. M. C. o tom pochybovati neráči , nežli že jest te 
to posluSně vykonalo ; v8ak nicméně ráčí dotčeným rectori, decano et direoto- 
ribua již psané akademie obzvláštním svým dekretem milostivě poroučeti, 
aby na týž den, ničímž se nevymlouvaje , předpověděné processí netoliko 
sami osobně přítomni byli, |i oslaviti a vykonati napomáhali, ale i to při 
viech jiných doktořich, mistřiob, bakaltíích, studiosích a ůdeoh nniversitatfs 
dostatečně nařídili, aby se každý (žádného nevyuímajíce) k tomu s křestan- 
akou uctivostí a pobožností najíti dal, v ordnungku a processí, jak obyčej, 
Šel, a k té velebné svátosti náležitou poklonu a pociivost, J. if. C. pak, 
pána nás vSecb nejmilostivějšího, jistému strany té věci nařízení, povinnou 
poddanou poslušnost zachoval a prokázal. Na tom oni jistou a iniiostivon 
vůli J. M. C. naplní. 

Decretum per Imperatoriam Majestátem ín Consilio Bohemíco Pragae 
16. janii anno 1609. 

Téhož dne, v středa před božím Tělem, administrátor 
konsistoře dolejSi a někteří niráři pražští, na farách pod obojí 
zůstávající, na kancelář deskou povoláni bylí. A poněvadž 
« ť^chž farářův mnozí v čas téhož sněmu messi stranou pod 
«bojí do soudné světnice přicházseli, k té konfessí České 
se přiznávali a pod ochranu stavův pod obojí se podávali: 
•pročež někteří z týchž kněží mezi pány stavy pod obojí přiili, 
ía stojíce na kathedře oznamovali, že dne včerejšího skrze 
^vrátného z kanceláře sobě poručeno mají, aby se na zejtří, 
-to jest dnes ráno, v kanceláři postavili. Což chtějíoe vyko- 
iSátí, před kanceláři administrátora svého uzřeli s druhým kně- 
zem pod obojí, z čehož se dovtipují, poněvadž jest admini- 
-stratorovi na processí jíti poručeno, tehdy že se také jim 
mlovn na kanceláři o tom poroučeti chtíti bude. Oni pak, 
-Ji2 k Jich Mstem pánům stavům pod obojí a k té konfessí 
j^ké se prohlásivše, žeby dále a více na tu processí proti 
■dyědomi svému choditi nemohli, žádajíc v tom Jich Mstí za 
'ndu, co činiti mají. 

Po nich Pražané oznamovali, že jest také do každého 
-mčsta včerejšího dne přísný dekret přišel, kterýmž se všem 
poroučí, zejtra na processí jiti. Mistři pražští též sobě stéžo- 
vaH a ty dekrety na kathedře Čísti dali. 



no 



Páni stavové pod oboji ihned to uvážili a s těmi knSlinn 
i dekrety do kanceláře přiSlij « to v tak velikém poČtu, až 
jim kancelái* postaviti nemohla, a iu nejprve skrze pana z Bu* 
dova nejvyšších pánův úředníkův pod jednou se dotazovali, 
zdali jsou o těch dekretích, proti sněmovnímu léta 1608 sne- 
seni a J. M. C mandátům vydaných, věděli a zdali s vAlí 
jejich vyšly? Páni pod jednou, sstoupivSi se, odpověděli, že ti 
dekretové týmž spůaobem vyšli, jak jsou předešlých let vy- 
cházeli. Proti tomu zase mluveno: Však sneseni a mandáty 
nato se vztahuji, že žádný k náboženstvi nucen býti nemá, 
a páni stavové pod obojí, na starý převrácený spůsob naří- 
kajíce, proti němu opatření dosáhli. A tak oni pod jednoa 
neměli dopouštěti těch dekretův vycházeti a takovými po* 
hrůžkami lidi k processim a pověrným poklonám proti svědomi 
jich nutiti. A poněvadž o to nic Činiti není, na jakou formu 
takoví dekretové vyěli, než aby oznámili, jsou-li od nich ode 
všech uváženi a zdali b vůli jejich vyšli? I tu nejvyšší pan 
purgkrabě odpověděl : že jsou toho neuvažovali. Nejvyšší pan 
kancléř se téŽ ohlásil, že epůsob a nař/zeni císařské staré 
jest, tak že nebylo potřebí o to rady držeti. I nemalé stíŽ* 
nosti tu od pánův stavův pod obojí proti nejvyššímu pann 
kancléři přednášeny byly, přičítajíce jemu, žeby on sám od 
osoby své vydáním takových dekretův vinen byl. Ale on 
vždy na J. M. C, že se to z poručení J. M. stalo, ukazoval. 
Pan z Budova dále mluvil, že jsou páni stavové pod obojí 
toho se nadáti neráčili, abyste, pane kancléři nejvyšší, proti 
sněmu, na kterémž jste tak dobře jako jiní svůj hlas míti 
ráčili, a proti opatření našemu na témž sněme stalému^ též 
proti mandátu vedle cisařakébo podpisu i vaší rukou pode- 
psanému, anobrŽ proti onehdejšímu pánův stavův pod jednou, 
že i vy podle jiných nás při tom opatření chrániti chcete, na 
sněme se ohlášení, ty a takové dekrety na veliké dobrých 
lidí stížnosti vydávati měli. Nebo stavové nikterakž tomu 
věřiti nemohoit, poněvadž jiné hlavní věci od J. M. C. na- 
řízeny nejsou, aby ráčil míti o těch dekretích co nařizovati 
aneb poroučeti. Atak poznávají to, že jste jejich nepřítelem. 
Nejvyšší pan kancléř popudií se a promluvil : „Nejsem Žád- 
ným nepřítelem, abych co proti sněmu, mandátu J.M.C, aneb 
ohlášení svému učiniti měl; toho žádný za pravé neučinL" 
Pan z Budova dále mluvil: „že jsou také někteří knSží 
pražští, kteříž se k té konfessí české přiznali, na kancelář 
českou obesláni, aby k proceasi nuceni byli, což jest utisko- 
vání v náboženství. A ti lidé nepokojní, kteří k takovým 
věcem radí, 
Nejvyšší pan 



jsouce vyjeveni, 



•fiftl 



vých řeči tuhých, jsouce on poctivý clo vék. Farářův těch, kteří 
se již k té konfesei přienávAJÍ, že se tu nedotýče; nebo že 
obesláni vztahuje se toliko na administrátora konsistoře dolejší.*' 

Potomn<^ stavové pod o.boji žádali, aby nejvyšší páni 
úředníci zemati od J. M. C. na jich postéz odvedené spisy 
miloBtiTou odpovřd spůsobiti ráčili; neb že tu není potřebí 
žádné rady ; než toho opatřeni, kteréž jsou sobě stavové se- 
ps&li^ aby J. M. C. ráčil dáti na čisto přepsati, rukou vlastní 
podepsati a pečetí svou císařskou a královskou ztvrditi. 
Nestalo-li by se toho, poněvadž tčch ťi tisků v přibývá, že chtějí 
ihned na uvažování hotovosti nastoupiti. Nejvyšší páni úřed- 
nici pod jednou zakázali se J. M. C. o tu věo připomenouti 
a stavům pod oboji zase, co za odpověď dostanou^ oznámiti. 

Když se stavové pod obojí z kanceláře do soudné svět-