Skip to main content

Full text of "Pehled djin písemnictví eského z let 1848-1898"

See other formats


500b 
B225 



T ^ilLED DĚJIN 



PÍSEimCTYI ČESKÉHO 



\i 



z LET 1848—1898. 



NAPSAL 



m EMIÍT. BACEOVSKÝ. 






NAKLADATEL; 

Dr. FRMT. BACKOVSKÝ, 
KurmiuPECTVl obchod s hudebninami a uměleckými výrobky, antikvariát 

A NAKLADATELSTVÍ 

V PRAZE (Žitná ulice, óís. 55. n.). 

1898. 



Cena I zl. 20 kr., stkv. váz. i zl. 80 kr. 



\ 



X 



Nákladem knihkupectví Dra Frant. L^ Praze 

vysel a koupiti lze v každém řádném knihki 

Slovník cízojazyčii^ 

obsahující 

T7-37"l2:la.d- cizicl^ sIot/ 

v češtině často užívaných anebo české náhrady za né. 

Sestavil 

Dr. Frant. Bačkovský. 

€ena 1 zl. 70 kr., vkusné vázaný 2 zl. 20 kr. 

O spise tom ředitel L. Benýáek napsal spisovateli jeho toto 

•Slovutný pane doktore! 

Váš slovník cizojazyčný, tak asf)oň soudím, bude asi velmi 
hledaný. Druhdy — ícdo byl vzdělanec, byl latinář, ale ne tak 
jest dnes. Dnes většina škol měšťanských, reálních, průmyslových, 
obchodních, odborných a jiných odchovává vzdělance nelatináře, 
a ti se asi po podobných pomůckách budou svým časem velmi 
píditi . .€ Spis ten jest nejen pomůckou těm, kdo chtějí zvěděti. 
00 to neb ono cíz( slovo znamená, ale vyhovuje také těmto slovům 

,,muvine česky !** také Ameriéaué 

na Národopisné výstavě na sebe volali a sbírali na Ústřední Matici 
školskou za každé anglické slovo, které nékomu z nich do hovoru 
se přimísilo. Aby Češi snadno cizích slov mohli se ve své mluvě 
vystřihali, za tím účelem vydán tento »Slovník cizojazyčný*, který 
vyšel v druhém vydáni v jednom roce a v jehož předmluvě spiso- 
vatel praví: » Protože značný náklad vydáni prvého rozebrán byl 
ihned, jakmile poslední jeho se^it vyšel, soudím, že jest sestaveno 
tak, aby náležité úkolu svému vyhovělo; jestiť obecenstvo kritikem 
vždy nejlepším. I učinil jsem ve vydání druhém toliko nčco málo 
zmén a přídavků, nepojav ani do něho váelico zbytečného, co 
bývá v slovnících podobných a co v nich hledáno není, ačkoli 
zase jest v ném mnoho, co v jiných chybí . . .« 



PŘEHLED DĚJIN 



Písemnictví českého 



z LET 1848—1898. 



NAPSAL 



W mkm. BAĚKOYSKÝ. 



^w 



NAKLADATEL: 

Dr. FMNT. BAČKOVSKÝ, 

OIHKUFECTVÍ, OBCHOD S HUDEBNOfAMI A UMĚLECKÝMI VÝROBKY, ANTIKVARIÁT 

A NAKLADATELSTVÍ 

V PRAZE (Žitná ulice, čís. 55. n.). 

1898. 



LiBiq^ 



<žs 



JUl 



y 



1 






D 



/974 



W TORO^ 



A"^ 



5'ooé 



Tiskl Alois WlesniT v Pruzo. 



Památce 



Vojty Náprstka 



v upomínku jednak na příjemné dny, které strávil jsem v jeho knihovně 

jakožto literární dějepisec před rokem 1887., jednak na vydatnou jeho 

pomoc, s kterou proti vyskytnuvší se nepřízni veleochotné přispěl k tomu, 

aby mi byla udělena r, 1S89. koncesse knihkupecká, 

věnuji 



tuto knihu Z vděčnosti. 



Dr. Frant. Bačkovský. 



PŘEDMLUVA. 



Není iikolťm spisu tohoto vylíčiti pragmatick}' rozvoj 
českého píseimiictví z let 1848 — 1898, nýbrž prostě a vět- 
šinou skoro toliko bibliograficky sestaviti nej- 
důležitější spisovatele a plody j ejich, o sobě vy- 
dané, prakticky tak, aby ten, kdo dověděti se 
chce, snadno dověděl se o nich. Jde v něm tedy 
takořka jen o to, abych přehledně pověděl, kdo z nej- 
důležitějších českých spisovatelů byl v letech 1848—1898 
činným a c o vydal, a jest asi tak na něj hleděti, jakoby byl 
skoro toliko seznamem cennějších knih, roztříděných obsahově 
dle oborů. 

Tím, že látka spisu roztříděna jest v několik oborův, 
obraz celistvý o veškeré literární činnosti jednotlivých spiso- 
vatelů jest rozkouskován. Odstraněna jest vada ta tak, že 
všeobecně připomenul jsem činnost každého spisovatele veškeru 
hned v tom oboru, v kterém prvně ve spise se vyškytá, a že 
v ob(»rech následujících na obury dřívější poukazuji. Ostatně 
též ukazovatel abecední na konci spisu přehled celkové čin- 
nosti spisovatelovy, kterou z pravidla hleděl jsem uvésti u každého 
spisovatele všechnu, učiní snadným. 

Obory jednotlivé uspořádány jsou chronologicky dle let 
narození spisovatelův, a spisovatele tiskem rozlišil jsem mezi 
sebou tak, že v tom oboru, ve kterém jsou méně důležití, dal 
jsem je vysaditi písmem drobnějším. ^Mezi spisovateli pone- 
chány malé mezery za účelem, aby bylo lze pohodlně připsati 
potřebné doplňky, jmenovitě nové plody spisovatelů žijících. 



Co týče se vad, prosím, aby každý, kdo jaké shledá, 
ráčil oznámiti mi je, a zvlá.šté prosím spisovatelů žijících, ai)y 
ráčili mne upozornili, jestliže napsal jsem o nich něco ehyhnč 
nebil jestliže něco důležitého z činnosti jejich péru mému 
uniklo; vydániť později doplňky a opravy. Také i)odotýkám, 
že rád bych vidél, kdyby někdo brzo dokonalejší spis podobný, 
nežli jest můj, vydal, al)y z nedostatku příruční rukověti ne- 
byla leckdy tak úžasná nepovědomost o vydaných knihách 
i mezi těmi, kdo našeho ntzvoje literárního si všímají. Mně 
nynější mé povolání životní pramálo klidného času dopřává 
k práci té. 

V Praze v srpnu 1898. 

Dr. Frant. Bačkovský 



UVOĎ. 



1. Dějiny národnosti a řeči. 

Již před rokem 1848. v Rakousku od konce let třicátých 
upuštěno bylo poněkud od přilůšného dosavadního poručníkování 
nad veřejným míněním, smysl obyvatelstva pro záležitosti 
obecné rostl, nastala prospěšná činnost v zakládání^ ústavů 
vzdělávacích, čímž všeobecný duševní pokrok i v Cechách 
na ievo se dával. Kruh českých vzdělanců stával se stále 
rozsáhlejší, a národní uvědomění rozšiřovalo se očividně ve 
vrstvách posud odcizených, ano i docela odpadlých. Jazyku 
českému klestěna znenáhla cesta v život ol)ecný a společenský, 
totiž v divadlo, besedy, akademie a jinam. Konečně probouzel 
se i nový život politický, probouzely se idee slovanské, až 
vypuknuvší r. 1848. revoluce ve Francii pojala do svého víru 
mimo ji ně země i Rakousko s Čechami. 

Vyhnání z Francie krále Ludvíka Filipa a prohlášení tu 
republiky r. 1848. trhlo všemi národy evropskými, a Čechové 
v národní příčině již značně uvědomělí a v politickém smýšlení 
pokročilí nezůstali pozadu, což mělo za následek onen bouřlivý 
rok osmačtyřicátý. 

Průběhem r. 1848. stalo se politické probuzení národu 
českého skoro všeobecným, k čemuž hlavně přičinil volný tisk 
po zrušení censury. Čtení novin a jiných poučných spisů již 
neoklcšfovaných od censury podávalo mu netušeného světla 
o mnohých věcech a poměrech, kterých si dříve byl nevšímal ; 
častější se obírání jjraktickými záležitostmi života ukázalo 



8 

mu, co imi .scliází a čeho mu nejvíce potřebí; uab\tvuii i)ak 
zkušenostmi zmoudřel a stal se opatrnějším a nedůvěřivějším. 
A vláda vidouc usilováni národovcňv, aby jazyk český z bývalé 
poníženosti se jjovznesl, a poznavši, kteraká škoda z nezná- 
mosti řeči národní úřednictvu v životě obecném vzcbází, vy- 
dala některá nařízení, zjednávajíc češtině znenálda prucliod 
do škcd a úřadův, odkudž od r. 1774. vyloučen byl. li. 1848. 
poručeno, aby se na gymnasiícb v krajícb českých náboženství, 
dějepisu a přírodopisu česky vyučovalo a aby se na nich řeč 
a literatura česká přednášela, a r. 1S49. založena první 
česká střední škola v Cechách, totiž vyšší reálka v Praze. 

Avšak objevivší se politický a národní život náš bohužel 
zase brzo po té po krátkém rozkvětu opětné utnchl. líok 185^). 
přinesl národům slovanským neblahou zpátcčnickou i)roměnu, 
s kterou navrátila se znova do Cech i družka její ^^ermanisace, 
byvší v letech 1848. a 1849. ua odchodu. U. 1853. ustanoveni 
o <;ymnasiích v krajích českých změněno tak, že se má na 
řečených ř;ymnasiich toliko náboženství česky učiti a u vyučo- 
vání latině a řečtině k řeči české zřotťl míti, r. 1Š;J4. ]»ak 
nařízeno, že vvučování díti se má v tom iazvku, kterým bv 
se žáci nejlépe vzdělávali, od kteréžto doby kromě náboženství 
a řečtiny na několika ííymnasiích jiným jiředniětům česky se 
nevyučovalo. 

Vůbec politické proměny, které po roce 1850. vzešly 
v mocnářství Rakouském, čím dále tím mncnt'ji svíraly také 
národnost českou, a veřejného života národmho v Cechách 
zmocnila se povážlivá ochabhist; vše snažilo se jen o pro- 
spěchy hmotné, nedbajíc snah idcálných. 

A tak naděje, které vzbudil rok 1>>48., mizely víc a více. 
Pomalu (idklizeiiv b\lv všechnv nár(»dni vvmoženosti mku 184H 
škola za školou za nejrozličnějších záminek propadala němčině, 
do úřadův a soudů zaváděna němčina buďto výhradně nebo, 
kde to nešlo, alespoň převahu v nich měla, mužové národně 
smýšlející z ťiřadňv a ze škol (»dstraíiováni, a n)ista jejich 
udílena rozh(tdnýni odpúrcíim národním. Také na občany ná- 
rodně uvědomělé policie a četnictvo mělo liedlivé oko, též 
o spisovatelích a řečnících národních veden zvláštní seznam 
a učiněno opatřeni, al)y každým okamžením mohli býti 
zatčeni. 



(">lt_vvatel8tvo pak nejenže nekladlo udiMnii pnněmčováni 
tomuto, ale, ono samo, jmenovitě v městec!), šlo mu s otev- 
řenou náručí v ťistrety a podporovalo je. Nejenže nebylo mu 
proti mysli, že školské listavy nákladem jeho vydržované jsou 
poněměovány, ačkoli bez jelio vfde nižádná moc nebyla by 
molda jazyk česky z nieh vypuditi, ale ono samo žádalo, aby 
také do škol obecných němčina byla zavedena, a přisvédčo- 
valo ochotně, že bez němčiny nikdo nemůže býti ani kaprálem, 
že němčina jest počátkem i koncem veškeré moudrosti a že 
tedy hned útlé mládeži má býti vštěpována. 

líovnou měrou s poněmčováním škol a úřadů státních 
kráčelo panství jazyka německého \ rodinách a úřadech 
obecních. Každý sluha úřední byl vážen, jakoby na něm lpělo 
kus svrchovanosti, a provdati dceru třeba za nejnižšího c. k. 
úředníka nebo dostati syna za diurnistu k úřadu jiokládáno za 
veliké štěstí. Od mužů vlastenecky smýšlejících každý s po- 
směchem, ba s opovržením se odvracel, a oni, jsouce pilně 
střeženi cítili se osamocenými, spolkové čeští zanikali, žurnali- 
stika česká byla ]iotlačena až na belletristický týdenník 
..Lumír" a „Zlatě klasy" pro mládež, nad kterými však také 
vznášel se Damokleův meč. Nové české časopisy nepovolovány, 
města česká zai»lavena byla německými novinami z Prahy 
a z Vídně. Tvůrce české žurnali-stiky Karel Havlíček odvezen 
do Brixenu, četní jiní žurnalisté byli pozavíráni, jsouce odsou- 
zeni na dlouhá léta do žalářňv. Ani učitelský časopis „Škola 
a Zivof nemohl vydáván l)ýti tenkráte jinak nežli jako kniha, 
i nesměl vyjíti ročně dvanáctkráte, směl l)ýti rozesílán pouze 
s listovými známkami, nikoli s novinářskými, a každé číslo 
musilo o tí-i dny dříve, nežli vyšlo, ležeti na policii . . . 

Teprve zase i)o desíti letech, totiž po roce ISGO. nadešel 
národnosti české a vůbec veškerému životu národnímu v Cechách 
obrat příznivý. Udályť se důležité proměny i)olitické, kteréž 
úspěšné posunuly národní život náš ku předu, a zejména bylo 
zaručeno neodvolatelně zákonem (ze dne 20. října 18(30i jazyku 
českému ve všech oborech státní správy rovné právo s jazykem 
německým. I rozvíjel se a prospíval odtud národ český vy- 
datněji a pevněji nežli kdy i)řed tim, vzmáhaje se víc a více 
jakož i dožaduje se co nejhorlivěji všech potřeb svých hmotných 
i duševních. K tomu přidružila se příznivá událost, že r. 1864. 



10 

saiiKispráva obci byla rozšířena a zřízena okre.suí zastupitelstva 
v ČecliMfh (nikoli však i na Moravčj. V 1. 18r)4— 18f;2 blalio- 
dárné i)U.sobily také F. S. Kodynia „Hospodářské noviny". 

Dařilo pak se snahám národu českého dosti brzo uspoko- 
jivě, a za nedlouho povznesl se proti dřívějšku patrně a mocně. 
Duch národní, byv po řadu let sevřen, uvolněným roku 1860. 
životem politickým tím mohutněji se vzpružil k činnosti a pů- 
sobil silou svěží u všeobecný a všestranný postup a rozvoj 
národnosti i vzdělanosti české. Dostalo se mu českého di- 
vadla, politických, vědeckých a větší měrou zábavných časo- 
pisů, českých škol obecných, měšťanských i středních 
(gymnasií, reálek, reálných ^lyranasií, ústavův učitelských, 
vyšších škol dívčích), českých škol hospodářských, průmy- 
slových, obchodních a jinýcli od])orných. Od roku 1803. máme 
také českou polytechniku, která r. 18GÍ». od německé byla od- 
dělena zcela, a od roku 1882. českou universitu, zákony pak 
alespoň v překlade vydávány jsou česky. Vedle toho j)ňsobi 
četné spolky odborné, v nichž užíváno češtiny v odvětvích 
rozličných. Také do úřadů čeština opětně zavedena jest, a 
i někteří židé hlásí se k národnosti české. 

Co týče se střednícli škol, bylo teprve r. ISCA]. nařízeno 
vyučovati na středních školách v krajinách českých všem 
předmětům česky a němčině toliko jako předmětu povinnému, 
ba r. 18G8. němčina již i za předmět nepovinný prohlášena, 
od kteréžto doby jest ovšem značně zabráněno Cechům, aby 
se nci)oněmčovali, protože nyní málokterý z nich němčině 
důkladně se i)řiučí. li. 18ti7. první české školy střední zřízeny 
také na Moravě, a to ^^yninasia v Brně a Olomouci. 

Kromě škol českých nejvíce národní náš život osvěžují 
rozmanité spolky (jmenovité literární, čtenáíské, divadelní, 
sokolské),') okázalé slavnosti, sjezdy, zábavy a jiná p(»dol)ná 
shromáždění rázu vlastcia-i-kélio jakož i všeliké nadšené pro- 
jevy národní slovem ústním anebo psaným Čilý ruch vla- 
stenecký, svědčící o obětavé horlivosti, jeví se také sbírkami 
a dary na jirospěšné ústavy a jxidniky národní. 

Ze spolků buď zde i>ři|)omcnut „Český klub", vzniklý 
r. 1872., který šíří v námdč našem politické a vlastenecké 



♦) Pražský „Sokol" založen l»yl r. 1««)2. 



11 

vědomí i podpdriije ziijiny veřejné a společenské, a „Ústřední 
Matice školská", vzniklá r. 1880., která stará se pečlivě, 
aby synové a dcery národu našeho nehynuli v proude záhubné 
li-ernianisace, zřizujíc školy české. Důležitými sj)olky na obranu 
národnosti a řeči české j sou také „N á r o d n i je d nota 
severočeská" a „Národní jednota p o .š u m a v s k á", 
založené r. 1885. Kovněž i „Národní divadlo", r. 1881. 
vyhořelé a již r. 1883. znova dobudované, prosi)ívá národnosti 
naší, jsouc liromadné navštěvováno od Cechů netoliko z veške- 
rých Cech. ale i z dálné ciziny, a zejména okázale na odiv 
postavil se národ český r. 1891. zemskou jubilejní výstavou 
jakož i výstavou národopisnou r. 1895. a výstavou architektů 
a inžinýrů r. 1898. 

Národ český po roce 18(50. prospíval i v tržbě a prů- 
myslu (od r. 18t]o. byly to zejména cukrovary), čímž, zjednávaje 
8Í potřebnou zámožnost, pojistil si další rozvoj duševní, ne- 
podlehnuv nijak ani za pronásledování vládního, které jej 
stihalo v letech 1868 — 1873. Ba dodělal se i toho, že památným 
reskriptcm ze dne 12. září 1871 nynější panující císař rakouský 
uznal dějepisná práva království Českého. 

Všeobecného a všestranného rozvoje národnosti české 
v době nynější jest, že prakticky čeština jest zaváděna do 
všech oborů veřejného života, vynucujíc si všude místo právem 
jí náležející neb aspoň rovnoprávnost s němčinou. 

Došla pak řeč česká, navracujíc se v přirozené své právo, 
nebývalého vzdělání a znamenité vyspělosti, takže řadí se co 
nejdůstojněji k ostatním řečem nejvzdělanějším. Mluva něm- 
činou porušená téměř úplně již vymizela, a nastoupila místo 
ní mluva přesná, čistá a správná, i sloh jadrný, ryze český 
rozšířil se skoro všeobecně. 

Opraviti češtinu spisovnou hleděli jak jednotlivci tak 
i celí k tomu zvolení sborové, kteří vynasnažili se vymýtiti 
z ní Idavně íi'ermanismy jakož i slova cizí, nahrazujíce je 
přiměřenými vazbami a slovy domácími. Opravovatelé ti zváni 
„brusiči", a podařilo se jim řeč českou pečlivě vybrousiti 
i jinak všemožně zdokonaliti. 

Ale přece ještě dosti jest činiti, aby řeč česká byla 
vytříbena zcela a všude. Nejvíce zanedbána jest čeština kance- 
lářská, také však i mnohý z odborných spisovatelů, nejsoucích 



12 

filology, píše nesprávně. Ha ještě posavad ani pravopis český 
není náležitě ustálen. 

Co se týče písma, latinka stala se již všeobecnou, 
a zřídkakdy něco bývá ti.štčno švabachem. 

Co do nářečí v Cechách samých jest pozorovati nyní 
toliko nepatrné rozdíly v mluvě u lidu obecného, a to nejvíce 
v hor^ikýcii krajinách. Větší různost jest na Moravě, kde 
jmenovité llanáci, Valaši, Slováci a Oj)avané mnoho zvláštního 
a do jiných nářečí slovanských zabíhajícího ve své mluvě 
dosud zachovali. 

Pohlé(lneme-li celkově na přítomný stav národnosti a řeči 
české, jeví se nám obraz uspokojující. Národ český není již 
ve vlastním domově cizincem, nýbrž jest národem politieky 
vzdělaným a dospělým, jenž umí hlasití se o svá práva důstoj- 
ností svého vlivu mužně a v oprávněném sebevědomí jako/to 
důležitý činitel v životě státním i vzdélanostním. Není již 
nepatrný hlouček ])robudilých vlastenců českých, a samočinnost 
národní zasahuje do ^šech oborů soukromého i veřejného ži- 
vota. Synové a dcery národu českého vychováváni jsou nyní 
zvukem své mateřštiny od prvopočátku až do ukončených studií 
svých, a národ český cítí pod sebou pevnou i bezpečnou 
půdu, a to již i v lidových vr.stvách nejširších. 

A bylo i)y (btjista ve všeličem ještě lépe, nežli jest, 
kdyby všichni Čechové byli vždy a všude Cechy upřímnými. 
Avšak i dosud ještě u Cechů jevívá se tu a tam nedostatek 
opravdivé hrdosti národní jakož i neomluvitelná Ihostejnosť 
a vlažnost ke všemu, co českého.*) K tomu stále druží se po- 
věstná naše nesvornost slovanská, kterou mezi sebou potíráme 
a hanobíme se přečasto, co zatím nepřátelé národnosti české 



*) .\iii riároiioliospixláří^ky ritMiiiiíiiic .'(i vždy ilost obezn-tiio pmi- 
nati. U(l koucL- let ji.ulesátýťli vy.skytly se ii;i piMiporu liiiiotiioii v Čceliáeh 
záložny (první byla r. 1858. záložna ve Vlašimi). Za uynéjši limotné 
bídy naliroinaděno jent peněz v záložnáeli až příliš. 1 niólo by se pomýšleti. 
Jak užiti peněz těch k zvelebě ěeskěbo n.iioda ;i Jak vňbee Jimi |)ro- 
spěti. Ale tak .<e neděje, nýbrž — protože v záložnách peněz Jest mnoho — 
Jest snižován úrok z nich vkladatelňm. takže peníze ty neposkytnjí 
skoro žádného užitku ani vkladatelňm a leží v záložnách ladem, ačkoli 
v obchodí a průmyslu českem velmi bylo by lze Jimi vyzískati Jak ku 
prospěchu vkladatelů tak i ku prospěchu těch, Jimž » opatrným roz- 
myslem do obchodu nebo prňmyslu byly by jjůjčeny. 



13 



na nás cliystaji se s několika stran. Kéž každý Cech vloží 
si co nejdůtklivčji na srdce pro j)říi)ady všemožné: Neubí- 
J e j ni e se n a v z á j e m, n ý b r ž \) o ni á h c j m c s i vespolek 
a buďme Cecliy vždy a všude, a to více skutky 
a č i n y u e ž 1 i s 1 o v y ! 



2. Všeobecný rozhled po písemnictví. 

Po roce 1848. v českém písemnictví vznikla veliká ochablost, 
která potrvala celkem skoro až do r. 1860. Kok 1S48. utěšený 
rozvoj českého písemnictví zhoubně a ovšem i neočekávaně 
přerušil tak, jako vůbec rok ten ve mnohé příčině násilně 
rozťal organický rozvoj našeho života. Skoro veškeré vyšší 
snahy literární utonuly téměř úplně v proudě politÍQkého ruchu. 
j\ínozí spisovatelé tehdejší odvráceni byli událostmi roku toho 
od dráhy čistě literární, takže muožs ví politických časopisů 
a brožurek převyšovalo daleko počet jiných plodů literárních, 
a po delší čas pohlcovala skoro všelikou literární činnost 
téměř výhradně politická publicistika, v níž osvědčil se pře- 
devším Karel Havlíček, vydávaje „Národní noviny" v Praze 
v letech 1848. — 1850. a potom „Slovan" v Kutné Hoře v letech 
1850. — 1851. Politický mráz z r. 1848. zasáhl i časopisectvo 
belletristické, a to tak, že koncem roku 1849. a po celý rok 
1850. neměli jsme nižádného belletristického časopisu českého.*) 
Jestif n nás přidělen časopisectvu belletristickému úkol velmi 
důležitý ; z jeho rozvoje a úpadku lze souditi na celkovou 
naši činnost literární. Proto s úpadkem písemnictví českého 
po roce 1848. vznikl úpadek i v belletristickém časopisectvě. 
Smutně znějí slova úpadku toho se dotýkající, která Jan 
Er. Vocel napsal koncem r. 1849. v „Musejníku" (na str. 103.), 
kde mezi jiným praví: „Odhodlal jsem se několik básní do 
listů těchto položiti, před obecenstvem přísnějším omluven jsa 
tím, že nyní žádného orgánu krasovědeckého nemáme a že 
tedy básnictví naše, drahný čas zanedbáno jsouc, ladem leží." 



*) R. 1850. pokusil se sice Jakub Malý vzkřísiti „Květy", ale 
pokus ten se nepodařil, takže vycházely toliko dva měsíce (v srpnu 
a září). 



14 

Literární mdloba a oehablost ta pak trvala několik let a po 
roce 1851. tím větší se stávala, ěíin víc i smrt řádila neinilosrdiiě 
v řadách českých spisovatelň. Zemřcliť v krátké době čtyř 
let (1852 — 1855j naši nejčelDčjší básníci, jako Kollár, Čela- 
kovský, Jan z Hvězdy, Rubeš, Koubek, Turinský vedle ještě 
několika předních spisovatelů jiných — skoro všichni v nej- 
lepším svém věku ! A náhrad za ně nebylo ! 

I jest pohled na písemnictví české z prvé polovice let 
padesátých velmi neutěšený. Doba předbřeznová rokem 1848. 
ukončena; po roce 1848. začínalo se znova směrem jiným, 
každý pak začátek těžký vůbec a vzhledem k tehdejším okol- 
nostem zvláště. 

V časopisectvé belletristickém učiněn sice byl obrat dosti 
záhy, a to mladíkem čtyřiadvacetiletým, Ferdinandem Břeti- 
slavem Mikovcem, který, vrátiv se z dobrovolného vyhnauství 
z Lipska do Prahy, jal se vydávati počátkem r. 185L týdenník 
„Lumír", ale bylo mu počíti — překlady. Tak bylo pokleslo 
krásné })isemnictví české! Nejdůležitějším jjak i)ři tomto časo- 
pise a podiv nás všech budicím úkazem jest, že přetrval 
celé desítiletí, které v prvé své polovici vyznačovalo se zmíněnou 
již velikou literární mdlobou a ochablostí, a že nestal se obětí 
velmi přísné policejní dohlídky tehdejší. 

Teprv od druhé polovice let padesátých jevil se v písem- 
nictví českém zase ruch čilejší a čilejší. 

Uvolněný pak znova r. 1860. život národní a politický, 
působě utěšenou měrou ve všeobecný a všestranný postup 
a rozvoj české národnosti, rozproudil i ve všech oborech če- 
ského písemnictví značně čilejší ruch proti době předešlé 
a zvláště proti právč předcházejícímu desítiletí, které svojí 
politickou tísní nijak nebylo příznivo českému jtíscmnictví. 
A čilejší tento ruch vzrůstal a vzrůstal čím dále tím více, až 
vzrostl za doby nynější na výši, na které před tím nikdy 
nebyl. 

Činnost literární zasáhla po roce 1800. všeliké obory, 
a písemnictví všestranně vzděláváno a zdokonalováiio, takže 
již i i)očet spisovatelů nejčelnějších jest značný. K(»zproudilof 
se písemnictví české proti dřivěj.šku rozvojem ueobyčejnVnj, 
ba znenáhla velmi bujným, a to zvláště co do rozsahu a roz- 



niaiiitosti, také však i co do liloubkv a odborné zevrubuosti. 
Pokrok ten jeví se zejména od konce let sednideHátycli. 

Za prvých let šedesátých takořka skoro všichni lepší 
spisovatelé čeští obrátili se tak, jako tonui bylo po roce 184S., 
opčtně zase k i)olitice, z čehož vyplynulo, že tehda kromě 
žurnalistických plodu máloco jiného písemnictví našemu dáno. 
Ale již za druhé polovice let šedesátých s rostoucí pro- 
budilostí národní rozmnožil se počet vydaných spisů tou 
měrou, že již ani neměly s dostatek odběratelův a že již od 
těch dob ozývají se stezky do netečnosti obecenstva českého 
k písemnictví svému. Zejména četba časopisů politických, 
zaujavší vrstvy vzdělanější na počátku let šedesátých, dosud 
u nich převládá na ujmu četby jiné, ba časopisy politické 
bývají jim namnoze četbou jedinou vůbec a zvláště od těch 
dob, co také četbu belletristickou otiskují. 

Nejvíce po roce 1848. prospívala českému písemnictví 
„Matice česká", již r. 1830. v Praze zřízená. Vedle pražského 
„Dědictví svatojanského", zřízeného r. 1833., zřízeno r. 1851. 
v Brně ..Dědictví sv. Cyrilla a Methoda". R. 1850. zřízena 
v Brně ,,Jednota moravská", od r. 1853. „Matice moravská" 
zvaná, jejímž nákladem vydává se od r. 18G9. časopis. R 1859. 
obnoveno „Dědictví sv. Václava" od r. 1790. nečinné, k němuž 
přib3'lo r. 1860. „Dědictví maličkých" a r. 1863. „Dědictví 
sv. Prokopa". R. 1861. založil Frant. Palacký spolek „Svatobor", 
jehož účelem jest podporovati české spisovatele hmotně a 
oslavovati jejich památku, a od r. 1863. zdárně působí „Umělecká 
beseda" v Praze. 

Aby spisy české snáze a v počtu co možná největším po 
národě našem se rozšířily, jato se vydávati je za ceny velice 
mírné, šťastný pokus učiněn v té příčině hned r. 1867., kdy 
začato vydávati „Matici lidu", ku které r. 1872. přidružila 
se „Libuše"; oba podniky ty, podávajíce laciné knihy zá- 
bavné i poučné pro vrstvy nejširší, působí zdárně podnes. 

Také jest připomenouti, že za let šedesátých začato vy- 
dávati rozmanité sbírky, z nichž uvedeny buďte: „Spisy 
výtečných českých básníků novověkých" (vletech 1860 — 1864), 
sbírka románů „Slovanské besedy" (1861 — 1863), „Bibliotéka 
historická" (1861 — 1874), „Divadelní ochotník" (od r. 1861.), 
„Bibliotéka klassiků řeckých i římských" (od r. 1863.), „Sbírka 



IC 



zúkonň rakouských" (18G3 — 1881), „Výbor spisň draniatických" 
(180G 1872), vvl)or prací čelnějších spisovatclň čcskoslovaD- 
ských „Národní "bibliotéka-' (1868—1894) a j. K. 18(;2. za- 
nikla „Bibliotéka českých původních románů historických 
i novověkých", vydávaná od r. 1805., a již od r. 1S52. vy- 
chází Pospíšilova „liibliotéka divadelní". 

Kromě sbírek buďtež uvedeny zde z let šedesátých tyto 
časopisy belletristické: „Lumír" (v letech 18r)l-1866, 
redaktoři Ferd. Břet. Mikovec, Vít. Hálek, Ed. Valečka), 
„Obrazy života" (185!»— 18G2, red. J. R. Vilímek, J. Xerudn, 
J. V. Jahn), list humoristický „Brejle" (isOl— 1802, red. 
B. Moser), časopis belletristický a módní „Lada" (1861 — 1865, 
redaktorka A. Melišová), „Osvěta" (1862—63, red. F. Schulz 
a F. O. Mikeš, který potom místo ní vydával „Besedu"), 
„Rodinná kronika" (^1862— 1865, red. K. V. Hoť, J. Neruda, 
K. Sabina), „Zlatá Praha" (1864—65, red. V. Hálek), „Květy" 
(1866—1872, red. V. Hálek) a „Vesna kutnohorská" (1868, 
red. J. Arbes). Hned r. 1858. začaly vycházeti také „Humori- 
stické listy", a r. 1867. „Světozor", kteréž oba časopisy udržely 
se až do dneška. 

Jest i povšimnouti si, že r. 1863. začala vycházeti „Kri- 
tická příloha k Národním listům" (redaktor I)r. Ed. Gré^ír), 
které r. 1865. dán název „Literární příloha k Národním 
listům" — jiřidána část zábavná — a brzo téhož ještě roku 
název ,.Literární listy" (redaktoři Ferd. Schulz a l)r. Ed. (íré^r), 
které v li.^topadu r. 1S(;5. zanikly. R. 1867. začato vydávati 
„Oeský obzor literární" (red. Ferd. Schulz), který přestal vy- 
cházeti r. 1868. 

Za let sedmdesátých a osmdesátvch na základech, uprave- 
nýcli za let šedesátvch, písemnictví české zbudo\alo znenáhla 
budovu rozmčrův oltrovskvch a vzmohlo se k vvši netušené, 
a již r. 1877. |)rávem bylo napsáno, že písemnictví české 
„nikdy nestálo ještě na té výši jako nyní".*) Rozměry ty co 
do množství vydaných phidu dostoupily vrclndu svého za let 
<»snidesátý('h, a to tak, že nemalá pohroma hmotná vznikla z toho 
nakladatelům ěeskvm; vyšloť spisň mnohem více, nežli mohlo 
býti itrodáno, a v záplavě té utonul i leckterý ze sjjísů nej- 

♦) Světozor 1«77. 7. 



17 

lopšieli. nerozšířiv se tak, jak zasluhoval, poněvadž obecenstvo 
nestačilo kupovati. Jinak ovšem Itylo by bývalo, kdyby tou 
měrou, jakou množil se poěet knili, bylo přibývalo také čte- 
nářstva. Za let devadesátých vydáno Již poměrné méně, a Jest 
pozorovati, že nakladatelé stali se rozunmějšimi a vybíravěj- 
šími i prozřetelnějšími, nevydávajíce nyní plodu literárních 
jakýchkoliv o překot, ač i dosud vycházivají knihy, a to ze- 
jména z jiných jazyků přeložené, kterých i)ísemnictvi české 
snadno by p<»strádati mohlo. 

Jaký to rozdíl před padesáti lety a nyní I Před padesáti 
lety velikou bylo událostí, jestliže vyšla tiskem nějaká nová, 
kniha česká, a nyní proti tomu spíše přáti si jest, aby bylo 
vydáváno knih českých raději méně nežli více! Celkem však 
písemnictví české před jjadesáti lety v jedné příčině předčilo 
nad písemnictví nynější, že totiž vzděláváno bylo namnoze 
8 větším zápalem pro národ a vlast. Proto také z nevelikého 
počtu těch, kdo tehda věnovali síly své ruchu literárnímu, po- 
měrně mnohem více jich vyniklo nad všednost, nežli jich vy- 
niká nyní z přečetných spisovatelů našich; proto také tak mnozí 
z nich navždy nám zůstanou nezapomenutelnými, byť i měly 
spisy jejich cenu více toliko literárně historickou než uměle- 
ckou nebo vědeckou. 

^\'lmi bujný rozvoj za let osmdesátých a devadesátých 
rozproudil se jmenovitě v písemnictví krásném neboli 
básnickém, takže již ani nejpilnější čtenář nestačil pročísti 
všechny ty z nových prací, které pročísti by si byl přál. Že mezi 
tim množstvím vyskytly se také plody nevyspělé, ba zcela 
bezcenné, rozumí se takořka samo sebou: ])ři té hojnosti, před 
tím nikdy nebývalé, nelze jinak, a jest ostatně všude koukol 
mezi pšenicí. Celkem však jest znamenati valný ])okrok co do 
ceny umělecké, a vůbec mnohý plod svědčí o skutečně vážné 
práci a úsilné snaze, dodati českému písemnictví lesku a váhy, 
takže nejeden z nich jest i velmi dol)re toho hcden, aby za- 
stkvěl se na Parnasse světovém. Máť nyní krásné písemnictví 
české několik velikých talentů, kteří by v každém písemnictví 
za veliké talenty platili. 

Povšimnouti si také jest, že z toho množství knih, vy- 
daných za let osmdesátých a devadesátých v oboru písemni- 
ctví krásného, jest velice nepatrný počet knih, obsahující 

2 



18 

novinky, ř^koio vše, vyjímaje l)á8ně dramatické, bylo otištěno 
dříve v časopisech, což ovšem nemálo vadí prodeji knih těch. 

Jsou i)ak vydávány hojné plody z oboru písemnictví krás- 
ného netoliko spisovatelů žijících, ale také spisovatelů ze- 
mřelých, a to nejvíce v jtřečetnVch rozmanitých sbírkách, 
jež uvedeme si při jednotlivých oborech na svých místech. 
Sbírky tyto zřejmé ukazují rozvoj krásného písemnictví če- 
ského doby nejnovější co do rozsahu. A rozsah ten jeví se 
jinak i smutným úkazem, zračícím se v tom, že četba zábavná 
nabyla v píseninictvi českém převahy nad četbou poučuou, 
čemuž odpomáháno jest poněkud teprve za let devadesátýcii, 
a to více překlady nežli spisy původními, 'j^aké sebrané 
spisy spisovatelů belletristických za doby nejnovější v značném 
již počtu se vyškytají, stavíce jim pomníky nesmrtelné. 

liozsáhlostí nad jiné spisy vyniká ,,()ttův Slovník 
naučný", illustrovaná encyklopedie obecných vědomosti, vy- 
cházející od r. lsš8., kteréžto dílo rozsahem i důkladností 
daleko ])řckoná „Slovník naučný", vydaný v letech ]XC>(). — 1S74., 
k němuž roku ls87. vvšlv velmi nedokonalé doplňkv a opravv, 
i v menších rozměrech v letech 1.S74. — 1885. vydaný ..Stručný 
všeobecný slovník věcný". 

Jakožto nový zjev za let osmdesátých vystoupila také 
velikolepá jiůvodní díla illustrovaná, na jejichžto vydá- 
vání diíve nebylo lze ani pomýšleti. 

Nejnádhernější z nich jsou „Cechy", jimž co do veliko- 
leposti nevyrovná se nižádné dílo z dosavadních plodů českého 
písemnictví. Dílo to počalo vycházeti r. 1882. Spulnpracovniky 
při něm jest značné množství nejpřednějších sp'sovatclňv a 
umclcň českých, a vcru každý (ech může býti právem na ně 
brd. I kolem jeho jest seznámiti se vším, cokoli v Cechách 
krásného, památného a vůbec pozoruhodného jest. S touže 
skoro nádherou jsou vypraveny také „Hrady a zámky české", 
které sepsal a od r. issl. vydává A. Sedláček a v kterých 
hodlá seznámiti s osudv starvch hradů, tvr/í a zánd<ň českvch 
i s veškerým životem na nich za věků minulých, podávaje 
vse se šlechetným zápalem a s péči příkladnou na ziikladě 
^elmi pilného a bedlivélin zkoumáni a sbíráni pramenů. Po- 
dobně nádherný jest slavnostní sjíis F. A. Suberla „Národní 
dÍNadlo". klerý znázorňuje nejen divadlo a jeho zařízeni, ale 



19 

celý postup snali a pvaci i všccliny obětovné riny vlastenců 
zasloužilých o ten niirodní pomník. 

Nejnověji vyšla tato velikolcpá původní díla illustrovanú: 
„,Iul)ilejní výstava zemská království Českého v Praze 1891" 
(ISJll — 18114), ,Sto let práee" (18112— 189o), „Národopisná 
výstava'' (1805—1897), „Světem Ictenť' (1890) a „Letem 
českým světem" (1898). 

V menších rozměrech bvlo vydáno také několik stkvostně 
illustroyaných plodů básnických, z nichžto vynikají zejména 
Svat. Čecha „Václav z Michalovic", „Petrklíče" a „Adamité", 
J. Nerudy ..Písně kosmické" a ., Zpěvy páteční", Ad. Heyduka 
„Za víru a volnost"', Jar. Vrchlického „Legenda o sv. Prokopu" 
a „Démon Láska" a Frant. Lad. Čelakovského „Ohlas písni 
ruských". Též uvésti jest dvě stkvostná vydání obrázková 
rukopisu Královédvor.-^kého a Zelenohorského (jedno za redakce 
Fr. Prusíka s illustracemi Mánesovými, druhé za redakce Fr. 
Zákrejsa s illustracemi Alešovými) jakož i tyto spisy: Svat, 
Čecha „Povídky, arabesky a humoresky", Jos. Kořenského 
„Cesta kolem světa", Fr. Klementa „Palestýna" a Euí;-. Mir. 
ííutteho „Švvcarsko". 

Iv těmto původním druží se velmi čestně také vydaná 
díla illustrovaná, která z jiných jazyků do českého pisemnict\ i 
jsou přenesena, jako Fbersův „Egypt" v překlade Dra Ot. 
Hostinského, Doréova „Bible" s textem, přehlíženým od V. Štulce 
a Dra A. Lenze, „líusko" s textem od J. Koláře a „Cesta po 
zemích východních", kterou sepsal korunní princ Rudolf Ra- 
kouský a zčeštil Dr. Joseť Štolba. Jest i připomenouti^ zde 
dílo Helhvaldovo „Země a obyvatelé její", Brehmův „Život 
zvířat" a Nansenův spis „Na severní točnu". 

Tolika vclikolepými děly illustrovanými české písemnictví 
obohaceno za let osmdesátých a devadesátých ! Ještě koncem 
let sedmdesátých bylo tvrzeno, že „český Brehm bude u nás 
nejlepším dílem obrázkovým" *), a jaká změna v několika 
letech ! 

S úspěchem stkvělým co do illustrac o i)almu vítězství 
závodí mezi sebou také dva veliké illustrované časopisy 
„Světozor" (od r. 1867., nyní redaktor ]\I. A. Šimáček) a „Zlatá 



•=) Komenský 1879., 793. 



20 

Praba" (od r. 1884., redaktorem byl Ferd. Seliiilz, a od r. 1898. 
jest Jar. Kvapil) jakož i menší „Besedy lidu" (od r. 1803., red. 
Aiij;. Kují. Mnžikj. Menši ilhistracc* též otiskuji „Květy" (od 
r. 1879., red. Svat. Oecb a Dr. Servtic |{. lleller)/ které 
s „Osvětou" (od r. 1871., red. Václav Vlček) a „Naší dobou" 
(od r. 1893., red. J. Laicliter) jsou mezi v.šemi časopisy na 
místě prvém. Z ostatuicb belletristiekýeb ěasopisň jsou nej- 
duležitějši: „Lumír" (od r. 1873., red. Josef Václav Sládek;, 
„Obzor" (od r. 1878., red. Vlád. Šfastnv), „V(sua" (od r. 1882., 
red. Fr. Dloubv), „Vlast" (od r. 1884, red. T. škrdle) a „Nový 
život" (od r. li^OiJ., red. A. Dostál-Lutiuov). Or^ránem i)ro 
vzdělání žen a dívek na.šicli Jsou „Ženské listy" (odr. 1S73., 
red. El. Krásnoborská ) a „Ženský svět" (od r. 1897., red. 
Ter. Nováková). Humor vzdělávají „Humoristické listy" (od 
r. 18r)í»., red. J. 11. Vilímek), „Paleček"' (odr. 1Š73.: r. 1887. 
změnil název v „Nový Paleček") a „Švanda dudák" (od 
r. 1SS2., red. 1;^. Herrmann), z nicbžto j)oslední má cenu lite- 
rární největší. K. 1888. i)Očal vycbázeti také bumoristický 
časopis politický „Šípy" a r. 1898. satyrický časopis „Petrklíče". 
Z časopisu zaniklýcb za doby nejnovějši buďtež uvedeny: 
„Zábavné listy" (Íh78— 189.'),'red. J. L. Turnovskv). „lludV* 
(1879—1888, red. F. Cbalujta, Fi- Prožík a Fr. Kvajnl), 
a „Niva" (1891—1897, red. Dr. F. Kobáček). O časopisecb 
vědeckýcb zmíníme se v oddíle l\. přítomného .spisu. 

Casopi.sy jsou vňbee nejpřednějšimi zástu])ci všebo rucbu 
literárníbo, a za poslední doln' rozkvetlo a zvelebilo se časo- 
pisectví české takovou měrou, že téměř ani nelze spočísti 
všechny ča.sopisy, co jicb v Oecbácb a na Moravě i jinde 
vychází, totiž asi (joO. Vedle velikýcii politických dennikň. 
jako jsou „Národní listy", „Hlas národa", „Česká politika". 
„Moravská orlice", ..Lidové noviny", „Katolické listy", „Právo 
lidu" a j., jest bobužel nyní ěasopisň českých počet příliš 
(diromný, takže není téměř ani jediného poněkud většího města, 
aby nemělo svébo místního orgánu, ujest mezi nimi mnoho časo- 
p"sň. zejména některýcb kraiinskýeb v menšíeb městech vy- 
cbázejícieh, zcela zbytečnýcb. Obromný počet ten riu-bu lite- 
rárního nijak nesoustřeďuje, nýbrž rozptyluje jej a šk<»dí 
hmotně netoliko ča8o|)isňm samým, ale také kuiliáni. .\ lim(»tně 
uškodila písemnictví českému za let o.-mdesátýcli a devade 



21 

sátých i uevhoduá kcnkurrenee mezi nakladateli Jakož i někdy 
nemístná nádhera, s kterou Jato se knihy vydávati; knihy 
Jednak zdia/ily se Ji, jednak pohltila nakladatelům mnoho 
peněz. Ovšem nejvíce hmotné škodí utěšenému rozkvětu ny- 
néjšiho písemnictví českého již výše připomenutá a stále trvající 
neteěuost i vzdělaněj.šicli vrstev k němu, takže zůstávají na- 
kladatelům ležeti na skladě i knihy nejlepší neb aspoíi ne- 
mají takového odbytu, Jaký zasluhují. Kéž i spi« přítomný, 
upozorniv čtenáře na nejdůležitější plody, nabádá jej ke koupi 
a četbě jich! Kéž každý O ech koná k písemnictví 
svému co uej s vědoměj i a nejhorlivěji vlaste- 
neckou povinnost! 

Xa hmotnou podporu českého písemnictví vznikly, počí- 
naje rokem 1878., v některých městech literární spolky, 
a tu a tam zakládány za týmž účelem i nové, knihovny, 
ale celkem vykonáno v té příčině dosud velmi málo.*) I jest 
pomýšleti stále a stále ještě, kterak zvelebiti české písemnictví 
také hmotně, k čemuž přispívá značně i spolek českých 
spisovatelů „Máj"' r. 18^7. založený a Česká akademie 
r. 1890. zřízená. 

Co týče se Moravy, jsou vzhledem k písemnictví pozoru- 
hodná tato slova nejčilejšího nynějšího uaklad.itele moravského 
Emila Šolce, knihkupce v Telči, otištěná v jeho .sezname xy- 
daném r. 1898. : ..Cesta z ;\b)ravy do Prahy byla dlouho jaksi 
neschůdná. Založení české university, národní divadlo, naše 
památné výstavy, jubilejní a národopisná, i ten úspěch měly, 
že už je vyšlajjána. Literatura je obrazem národního života, 
směry, jimiž národ se bére, jeho snahy obrážejí se v literatuře. 
A knihy mívají divné osudy, jako lidé. U nás lidé a knihy 
se berou různými směry: knih// z Prahy putují houfně mi 
Moravu; z Moravy do Prahy, na Šumavu, Krkonoše jen lidé. 



*) Nechvalným obyčejem literárnícli spolkuv a veřejných ki;ihoven 
bývá žádati od nakladatehi knihy zdarma neb a.spoň s velikou slevou. 
Tím ovšem nepodporuji hmotné písemnictví, tícbaže někdy neublíží 
nakladateli, když některé knihy rozdá, jako na př. učinil Dr. I>ant. 
Hačkovský, rozdav r. 1898. ze svého popudu .školám i spolkům knih 
v krámské ceně asi 5O0O zl. takových, které by mu byly přílišně 
dlouho ležely na skladě a které tedy toliko skoro zbytečně misto ve 
skladištích přeplněných byly by na překážku zaujímaly. 



22 



Cesta z J\foraui/ <Iji ('ech je schůdná jjro lidi, nenchňdiiá jjro 
knihy ; z Cech do Murari/ .schůdná pro kuiht/, pro lidi zatím ne."' 

Potěšitelným jest zjevem, že českého p i sem n ic t ví 
také jiní národové víc a více si vsímaj i, itřinášejice 
rozpravy o něm ve svých časopisecli i knihách i přek hulajíce 
z něho do svých jazyků. Za poslední léta přeložení* nejvíce 
do polštiny a mimo to překládíino hylo do němčiny, ruštiny, 
srl)štiny, chorvatštiny, hulharštiny, ťrančtiny, a an.dičiny. Ba 
již i zvláštní spisy sobě jiní národové vydávají o j»ísemnictvi 
českém, z kterýchžto spisů bu(F při])omenuta Pypinova a 8pa- 
sovičova „Historie literatur slovanských", přeložená z ruštiny 
do češtiny od Antonína Kotíka (isso— 1882, 2 dílyj, spis 
Poláka \'iktora Czajewského o jjísemuictví českém doby nové 
(vydán 1885), spis Pusa A. Stěpoviče o ])ísemnictví českém 
veškerém (vydán 188G) a Dra FA. Alberta německý spis 
o českém básnictví i^is95). Také ve velikém sl(»vniku spiso- 
vatelů současných, vydaném ve Vlaších, dupřáno niista po 
zásluze písemnictví našemu, a jsou též o něm i)říslušné pře 
hledy a zprávy v encyklopediích i spisech německých a fran- 
couzských i anf;lických (zejména každý rok v londýnskénj 
„Athenaeu" celoroční' jiřehled). 

Na konec budiž učiněna zde zmínka o ncniilč příhodě 
r. 1880. Míněn spor o rukopis Královédvorský a Ze- 
lenohorský, který n:i nějakou dobu takořka všechny vě- 
decké spisovatele české od j)rací jiných odtrhl. Spor ten za- 
luijili |)rot('ssoři české uni\ersity Dr. Jan <!ebauer a l)r. Tomáš 
(íari;;- Masarvk v jirazském „Athcnacu", Javše se o pravosti 
„Pukopiáň" pochybovati, a potom veden z různých stanovisk 
a na základě různých věd od osob způsobilých i nezpůsobilých, 
ukončen pak náležitě není dosud, uškodiv i prospěv v příčině 
nejcdnč. 



I. Básnictví. 

Tiin. že za bouřlivého roku 184S. politické probuzeni 
národu českého stalo se h^koro všeobecným, národ český mohl 
vystoupiti konečně z dosavadního soukromého živoření na jeviště 
veřejné, čímž vznikla v mysli jeho důležitá změna. Rozšířil 
myšlenkový svůj obzor, všímaje si také věcí d potřeb mimo 
hranice své vlasti, a tím byl uveden ve styk s ideami ostat- 
ního vzdělaného světa, které si potom osvojoval — slovem, 
začal se stavěti na nenárodni světové hlediště kosmopolitické 
naproti dřívějšímu směru vlasteneckonárodnímu, který po roce 
1820. zavládl. 

A když takto veškeren n\yšlénkový život národu českého 
bral na sebe jinou podobu a shrnoval do sebe jiný obsah, 
když vše měnilo a změnilo se, krásné písemnictví nemohlo 
ovšem samo setrvati na stanovisku dosavadním, nýbrž bylo se 
mu bráti také tímto směrem světovým. 

Ovšem ihned po roce 1848. básnictví české nemohlo pustiti 
se náhle novým tímto směrem; bylo k tomu potřebí duševní 
proměny v názorech, která vzešla teprve za několik let po 
roce 1>!48. literární revolucí, trvavší poněkud déle nežli poli- 
tická líouře svatodušní. Po roce 1^48., jak výše bylo vyloženo, 
vznikla v písemnictví českém vůbec a v písemnictví krásném 
zvláště veliká mdloba a ochablost. A když básnictví české 
zase poněkud oživlo, tu dostalo se vlasteneckonárodnímu rázu 
jeho ještě také po roce 1850. výtečného pěstitele v Karlu 
Jaromíru Erbenovi, který vydal svou „Kytici z pověstí národních" 
poprvé r. 1853. 

Jinak po roce 1848. za tehdejšího velikého rozechvění 
politického český Parnass byl opuštěn po dva roky zcela. Mezi 



24 Bjísnictví. 



skroiiiiivun lialkuiiii, které té (lol)y vyrůstaly iki lii/ícb českého 
básnictví, vynikajice poněkud rázem .svým, byly teprve V. Fiirclia 
,,Pisně a ballady z války iiberské" (18óOj, Bol. Kveta ,.81ze'' 
(1850) a F. Sušila „Kůže a trní" (1851). Všechny tři tyto 
básnické sbírky jsou čistě lyrické; v oboru cj»ickém nic iiuvod- 
ního se nevyskytlo. Zpíekladuv ej)ickVch jest uvésti K. A. Vinaři- 
ckélio Vergiliovy „Spisy bá.snické" (1851). Později lyrické 
bíisnictví té doby zastupují kromě tí-etílio vydání Kollárovy 
„Slávy Dcery" (1852) M. Havelky „Vojenské i>i>.ně" (1854) 
a V. J. Picka „Písně" (1852), „Písně školní" (ls54j a „liásně"' 
(1856). Mimo to vyšly již r. 1847. zemí-elého Jos. Jar. Kaliny 
„Spisy básnické" (lyrické a epické: 1852). Zmínku jest 
učiniti ještě, že J. li. Piclil vydal „Krasořeéuík společenský" 
( 1 852—1853), „Společenský zpěvník český " í 1 S5( »— 59) ' a 
J. V. Rozum „Krasořečník pro mládež" (1852 a 185:^). Z pře- 
kladňv e|)ických básní jest uvésti Fr. Vlasáka Ant. Malczew- 
skélio „Marii", pověst ukrajinskou (1852). 

Tei)rve rok 1855. zakotvil nový směr v básnictví českém, 
a jest i-íci, že Karel Jaromír Erben uveřejněním své „Kytice" 
oltdobi české básnické školy vlasteneckonárodni uzavřel a že 
básnictví české doby nejnovější začalo se rokein 1S55, kdy 
nové pokolení mladých básníků vystoupilo u veřejnost sou- 
b(uně almanachem „Lada Niola", vydaným za redakce Josefa 
Václava Frice. Fric vydal již r. 184!». báseíi ..Fpir". v které 
kosmo}M)litický romantický směr, vnesený do písemnictví našeho 
Karlem Hynkem Máchou v „]\Iáji" r. is:;i;., zračí se přílišně 
zjevně, zabíhaje až v krajnosti. A týž romantický směr, před 
tím ne})oebopený a odsuzovaný, jeví se také v „Ladě Xiole". 
Přihlásilo se tedy nové jxikolení básnické almanachem tím 
k odkazu Máchovu, pouchýlivsi se od směru vlastenecko- 
národního. 

Kosmopolitický sniěr v básnictví českém pěstoval 8 patrnou 
samolibostí tak řečený světobol, záležející Idavně v rozerva- 
nosti duševní, který měl za původce anodického básníka lurda 
Hyrona (t lS24i. Jest přirozeno, že nadšený mladistvý duch, 
horující ve stkvělých ideálech, jakmile shledá jejich odpor se 
skutečným životem, zanevře na svět a že potom trpkýuí citům 
svvm dává itrňcliod žalostnvm vvlcvcm své duše. Z takové 
nálady vznikly nesmrtelné plody Uyronovy, a výle\ y lakuvé. 



Kásiiictví. 25 

jsou-li bezproí^třediii, totiž plynou-li z duše vroucini eitein pře- 
plněné, (loeházeji vždy olilasu v sympatické mysli, j.sou-li 
náležitě pochopeny. 

Hyron niél následovníky ve v.šccli písemnictvích evrop- 
ských. Mezi Němci následoval jej Jindř. Heine (f l^^oG), 
II Poláků Adam ^lickiewicz (f 1855), u Rusů Alexandr 
ISergě jevič P ii š k i n (f 1 837) a j\lichal Jiir jevic L e r m o n t o v 
(t 1841). V písemnictví českém vzešel následovník Pyronův 
v Karlu Hynku ^Máchovi. 

Stejný původ jako básnictví Byronovo měla skoro téže 
doby vzniklá nová romantika francouzská, vrcholící v podivu- 
hodných výtvorech Viktora llug-a (1802 — 1885) a Georfíe 
Sandové (1802 — 1872). Také tento moderní směr njal se 
ve všech písemnictvícli evropských a též i v českém, a duch 
almanachu ..Lada Niola" došel u mnohých mladých básníkův 
obliby veliké, i chojjili se záhady ^I;ichou do -života vržené. 
Jakž ukázalo se r. 1858. v „Alfredu" Vítězslava Hálka 
a Ještě zřejměji v almanachu „^láji" na rok 1858., redig-o- 
vaném Josefem Barákem*) a posvěceném ,.Nesmrtelné 
památce pěvce Máje, Karlu Hynku Vlachovi" ; čilý ruch, který 
tím vznikl, stvořil potom ještě tři ročníky almanachu „Máje" 
(1859, 1860 a 1862), redi-ované llálkem. 

Takto zaražena básnická škola česká doby nejnovější, 
která h"ned před rokem 18(50. mohutně rozkvetla, uvedši v život 
řadu talentů nepopiratelných. K. 1860. rozvoj její byl })řerušen 
skoro na tři léta zase mocným proudem politickým, ale brzy 
se vzpamatovala a neuškodila Jí ani pohroma,~kterouž utrpěla 
válečnou bouří r. 1866, 

11. 1868. básnické škole české doby nejnovější dodáno 
nové posily nadějnými stoupenci jejími, ^'ystoupilať zase řada 
mladých básníků — byl mezi nimi také Svat. Cech a Jar. 
Vrchlický — společně, vydavši roku toho almanach „Ruch" 
za redakce Josefa Václava Sládka a javši se básnictví 
naše co nejzdárněji vzdělávati tak, že po té rozkvétalo rychle 



*) Josef Barák (nar. 26. ledna 1833 v Praze, kde zemř. 2.5. list. 
1883) věuoval se později pouze žurnalistice, nesepsav žádné knihy, 
a otiskl toliko některé básně v Xerudovýcli „Obrazech života" a Mikov- 



cově „Luiuinr 



26 Básnictví. 

a velmi Ii(»jiié. Básníci z „líiicliii" vydali téz ,,Aliiiaiia<'li na 
os]a\ u L^">let('*h<> tr\ání AkadL-niickélio éti-núiského spolku 
pražského ls49 — 1<S74"' r. 1.S74., a r, 187>>. zase již jiná 
řada básnikň přihlásila se k práci almanachem „Máj" (red. 
J. Ulrich a Vr. Kvapil), vedle nichž i ještě jiné almanachy 
se vyskytly. 

Za let šedesátých básnictví bylo zastoupeno hlavně v časo- 
pisech a almanaších; sbírka básnická zřídkakdy jaká se 
vyskytla. Za let sedmdesátých již dosti četný počet básnických 
sbírek vydán, ale také tenkráte stačil obyčejně prostý název 
„Hásně", od konce však let sedmdesátých lozhojnil se jtočet 
vydaných sbírek básnických tou měrou, že již název „Básně" jim 
nijak nepostačoval, i vyškytají se od té doby názvy přerozličné. 

V časopisech belletristických ov.šem i dosud čteme stále 
dosti básní, ba skoro všechny básně jsou dříve v časopisech 
otištěny, nežli vyjdou o sobě, ale doba almanachňv u nás 
v tom význame, jaký druhdy mívaly, již minula, ("im utěšcněji 
vzrůstal počet básníků, tím více klesal význam almanachňv, 
i pohlížíme nyní na ně jako na určité mezníky dějepisného 
vývoje če.ského písemnictví. 

Co týče se směru, směr nenárodní (romantický, světovýj 
v básnictví českém neujal se výhradně nikdy. I za počáteč- 
ného rozkvětu směru toho kolem roku isiio. skládány básně, 
vynikající vroucím zápalem vlasteneckým. Ale vlastenecký ten 
ráz byl jadrnější nežli za dol)v předl)řezn(»vé, a směr nenárodní 
mu neuškodil, nýbrž prospěl.''') 

Nejchvaliiější událostí v nynějším českém básnictví jest, 
že epika zaujímá proti lyrice důležitější a důležitější místo, 
stvořivši již i několik opravdových eposů. **j Někteří z nej- 



") Z vlasteneckých básní tčcli ImuI' zde přiiiomenuta znárodncná píseň 
Kovářská (Není muže nad kováře), kterou r. 1861. otiskl v „(U>razech 
života" !>r. Frant. Lad. Kie^er, jenž ^ Jako vý.še /.míněny Barák 
i jiní, na pr. Karel líima — vírem poliiickyni od básnčni l>yl odtržen. 
**) Jaký oíiromný rozdíl jevi se nám, jestliže srovnáme epické 
básnictví českt^ nynější se stavem jelio před desíti lety! Ještě r. 1.S74. 
bylo básní epickýcli tak málo, že i ceny na nř vypsány v časopise 
nKomenském", a cenou poctěno bylo telidi jedenáct básni nedlonliých, 
které za (i(d)y nynější celkem asi nižádně |)ozornosti by nevzbudily, a 
z básníku, kteří je složili, stiili se známějšín)i básníky t(diÍ<o Jan Neéas 
a H udo I f l*ok o r n ý, a ani tito dva později nevynikli jakožto epikovi. 



liásnictví. 27 

liřednéjšicli básíiiíkň jsou e-iuni nejen v lyrice a ej»ii'e, ale také 
v novellistice a dramatice; miilokteíí pouze v lyrice a ejňce, 
a skoro žádný toliko v lyrice. 

Za ])rvé náčelníky básnictví českého dol)y nejnovější jest 
pokládati Vítězslava II alka a Jana Nerudu, kromě 
nicližto nejhojněji a nejplatněji ohohatili české básnictví Svato- 
pluk C e c h, A d o 1 ť 1 1 e y d u k a Jaroslav \' r c h 1 i c k ý, 
kteři netoliko množstvím ])lodů svých, ale zvláště též objemem 
i vniternou cenou jejich vévodí nyní básníkům ostatním. Vedle 
těchto nad jiné vynikají J o s e ť V á c 1 a v Sládek a Julius 
Zever a z básnířek Eliška Iv řásno horská. 

Ze sbírek, v nichž básně jsou otištěny, jest ze zaniklých 
nejdůležitější sbírka básnických spisů jinojazyčných „Poesie 
světová" (1871—1885; vvdával Dr. Kd. (irégr), „Vvbor 
cizojazyčných děl básnických" (1884—1888, vydával J. R. 
Vilímek) a novější sbírka básní původních „Poctňcké be?edy" 
(1883—1890, vydával Ed. Valečka). Kromě toho vedle prací 
novellistických otiskly některé básně také „Spisy výtečných 
českvch básníků novověkých" (1860 — 1-804), „Národní biblio- 
téka" (18(38—1894, obé vydával I. L. Kober), „Nová biblio- 
téka spisů veršem i prosou" (1883 — 1888, vydával J. R. Vi- 
límek) a „Bibliotéka překladů vynikajících děl cizojazyčných" 
(1891 — 1894, vydával J. Pospíšil). Ze sbírek nyní vycháze- 
jících přináší ponze básně toliko „Sborník světové poesie" 
(od r. 1891. vydával J. Otto ; r. 1898. převzal vydávání 
A. Wiesner), a vedle prací novellistických i jiných jiřinášcjí 
básně hlavně tyto sbírky: „Salonní bibliotéka" (od r. 187(). 
vydává J. Otto), „Ústřední knihovna" (od r. 1881. vydává 
I. L. Kober), „Kabinetní knihovna" (od r. 1884. vydává 
F. Šimáček) a ,,Světová knihovna" (od r. 1897. vvdává 
J. Otto). 

Nejnověji (1897—1898) vydal spolek českých spisovatelů 
„Máj" výběr z veškerého básnictví českého doby nové s názvem 
„Česká poesie" (4 díly), v kterémžto výběru řídil se stano- 
viskem přesně uměleckým, pojav do něho jen ty básníky, 
kteří se svými plody mohou dle moderního měřítka jíti bez 
pohromy v soutěž s osvícenou cizinou. 

Z nepřehledného zástupu básníků českých z let 1848 — 
1898 buďtež uvedeni zde tito: 



28 Básnictví. 

Václav Hanka (1791 — 1801 j narodil .se 10. června 
1791 \ Hoíinřvsi \ Král<»vélira(l('cku, studoval práva v Praze 
a ve \'idiii, byl knihovníkem Českého musea v Praze, kde 
zemřel 12. led. 1801. Pochován jest na Vyšehradě. Napsiíl 
Písně (o. vydání 1851), z nichž některé znárodněly (na př. : 
Moravo, Moravo^ Moravičko milá; V/jstavíin si akrovnoti rha- 
loupku), vydal kromě jiných starých spisft Dnliniilorn kroniku 
(1851) a také v nduvnictví jiracoval. Nejvíc ovšem učinil jej 
známým linknpis Královbdvorskfi (12. vyd. 1801 ; r. 1852. 
také v ríizných překladech s názvem Polt/tj/otfa Králon-dvorskrho 
ruhjpisn). 

Josef Kačer (1802-1871) narodil se r. 1802. v Černilově 
u Králově Hradce a byl ovaD^rclickým kazatelem ve Velikém Tábore 
u .Sycova v Pruském Slezsku, kde zemřel 2.ó. led. 1871. BásuČ své 
začal otiskovati w. časopisech již za let dvacátých a třicátýcli našeho 
století, o sobě pak vydal r. 1840. mistrný překlad Sclmlzovy Okouzlené 
rSže, a ne<iloiiho před smrtí jeho vyšlo znamenité jeho epickě dilo bás- 
nické Kalich, mec a křiž (l87o) 8 pseudonymem „Bratr Calixtus do Ense". 

Jan i^razim \'ocel (18(»2 — 1871) narodil se 23. srp. 
1802*) v Kutné Hoře. Dokončiv práva, byl vychovatelem v ně 
kolika domech šl chtických, potom stal se redaktorem Musej- 
uika a konečně proťessorem při universitě v Praze, kde zemř. 
10. záři 1871. Proslul třemi cykly básní epických: Pňnii/s/in-ci 
(2. vyd. 1879), Mr<- a knfirh^(2.\\d. 1874) *a Lalojrin'* shivy 
(2. vyd. 1898). Více vynikl v oboru dějepisném. 

Karel Alojs Vinařický OSo;5-1809) narudli se 
24. led. ISQ;] v .Slaném, byl kanovníkem na Vyšehradě, kde 
zemíel :>. iin. 1809. ^■ydal Si,,'„ii/ zvíňit 1X41 a 2. vyd. 180:J», 
Ki/thf hásirivek (1852: před tím vyšlo ve 2 svazečkách za let 
čtyřicátých), V/asf (1803) a j. Sebram/rh spisů jeho vyšly 
v\,Nár. bibl." dva svazky (1871 a Í875\ a jest v iiich 
i sbírka \'or>/f'> a Li/ra, vydaná prvně r. 1843, 

František Sušil (1804—1808) narodil se 10. čna 
1S04 v Novém Rousinové blíže Slavkova u Brna, byl knězem, 



*) Že rok 1802. (nikoli 1803.) Jest správný, o tom viz v Bačkovského 
„Zevr. dějinách" 1. 703. 



Básnictví. 29 

(luktítrom bolioslovi a professurcm při bohosloveckém ústavě 
v Hnič : zemřel 1. června 18(')S v Bystřiei pod Hostýnem 
a poehoviin v lirne. Mimo obor Ijoliosloveeky v oboru bás- 
nickém získal si zásluliy hlavně jakožto sběratel prostonárodních 
písni nifravskýcl), které vydal s náz^•em Moravskr nánxlui 
Ijittiu- hned za let třicátýeh o dvou sbírkách, obě pak sbírky 
ty, velice jsoiiee rozmnoženy, byly vydány s nápěvy v letech 
1853 — 1860.*) V písních těchto Sušil vypátral důmyslem 
a bystrým duchem svým přirozená pravidla a zákony o české 
prosódii, i sepsal „Krátkou prosódii českou'", která vyšla ve 
třech v\ dáních (l^^óo, 18lil a 18G3), došedši hojného sou- 
hlasu. Pravost a důslednost prosódie té ukázal svými básněmi, 
jpjiehžto prvá sbírka s názvem Básně (IS-il) a druliá s názvem 
JÝňže a trní (1851); obě tyto sbírky, v jedno sloučiv, poněkud 
opraviv a značně je rozmnoživ, vydal s názvem Sehraná b(Uné 
(1862). Po smrti jeho vydány Xové h<ísně Františka Sušila 
(1870), a díl I. obsahuje 183 znělky s názvem Zplívy a hn<'vij 
a druhý Smíšené básni''. Básně Sušilovy jsou nejvíc obsahu 
náboženského a vlasteneckého a jsou psány jazykem rvzíni 
a ve formě dokonalé, ačkoli slohem svým jsou poněkud ne- 
přístupné a těžké i málu vzletné, takže byly a jsou nevalně 
oblíbeny : nelze jim však upříti chvalitebného směru cthickébo. 
Kromě znělek jest mezi nimi nejvíce leiiend a úd. Z básnických 
Jeho překladů vyniká nad jiné Antholo^/ie z Ovidia, KatuUa^ 
Properfia a Mtiam (18(5 li. V překlade tom poprvé jsou 
prakticky provedeny přesné zákony časoměrné 

Jan Pravoslav Ivou be k (1805— 1854) nar. se 4. čna 
1805 v Blatné na Písecku. Nedokončiv studií právnických, 
odebral se za vychovatele do Haliče, odkudž vrátiv se, stal 
se proťessorem ])ři universitě v Praze. Zemřel ve svém ro- 
dišti '2>^. pros. 1854, jsa tam na zotavenou. Napsal báseň 
lyricko-epickou Hrohij lásnikň sIovaní<k//ch a epos sniěšno- 
hrdinské Básníkova cesta do pekel. Také psal básně satyrické 
(Kroth' znělkt/, Syhestrovd noc, Rokoko, Sněm žensk/j), elei;ické 



*) Frant. Bartoš „za doplněk sbírlvy Snšilovy" vydal „Nové ná- 
rodní pianě moravské" (1882). 



30 Básnictví. 

(Zřícenin!/ zvtkovski') :i prile/ité. Sebrnnt' sijÍhi/ jeho vyšly v 1. 
1857—1859 o čtyřech dílech. 

Josef Wenzií? (1807—1876) narodil se 18. led. 1807 v Praze 
z rodiny iiěmeck«^, l>yl proťessorem a později ředitelem české reálky 
v Praze, obdržev tytu! školnílio rady. Zemřel, jsa na odpočinku, v Tur- 
nově 28. srp. 1876 a pociiováu v Praze. Psal zprvu více německy nežli 
česky a seznamoval horlivě Nérace s píseuinii-tvím českým, překládaje 
zejména básně naše do němčiny. Sebraných spisů jeho českých vyšly 
za posledních let jeho života U872— 1876) v „Národní bibliotéce' tři 
svazky. V prvém svazku jsou básně dramatické, v druhém drobné 
epické a lyrické Básně a různé rozpravy literárnědějepisné a v třetím 
epická báseň Vojeoiuhe jediiookj, prvně zde oti.štěná, jež opěvá činnosf 
Žižkovu od jeho prvého vy.stoupení až skoro k jeho oslepnutí. 

Matěj Havelka (1808—1892) narodil se 5. května 
1808 v Žitetíně v Jičínsku a byl radou vrchního zcm.-^kého 
soudu v království Českém v Praze, kde zcnií'. 1'.'. led. 1892. 
JcliM ííebrané Bdsné vyšly v „Národní bibliotéce" (187.'5\ 
z nichž uvedeny buďte: Písn' milostní' a Vojenské písně. 

František Doucha (1810—1884) narodil se 31. srpna 

1810 v Praze, kde, poru.siv si ústroje nduvni, když byl ka 
|)laneni v Petrovicích v Berounsku, žil na odjjcičinku v klá- 
šteře sv. Jakuba. Dostav do j)ravé ruky křcé písařskou, byl 
nucen naučiti se psáti rukou levou: zemřel v Praze 3. list. 
1884 a pochován na Vyšehradě. Sepsal i přeložil mnoho 
básni svěťikých i duchovních )<ro dospělé i pro ndádež do 
rozličných časopisův a knížek, <» sobě pak vyilal deklamace 
a básně Lípoifi věnec (1871), sbírku Sedmero skutků milo- 
srdenství (187r)), Ohžínkí/ života (1885) a j. l'..\l činným 
zvláště v oboru písemnictví pro mládež, sejisav asi KM) roz- 
manitých spisňv ob(»ru toho. Z ani:ličiny přeložil Thomsointvy 
/'uřdsi/ (2. vyd. 18.")2). Překládal i dramata a prospěl ol)nrn 
literiirnědějcpisnému. 

Karel Jaromír Erben (ISll— 1870) narodil se 7. list. 

1811 v Miletině v Jičínsku. Vystudoval práva, ale záhy jal 
se obírati pracemi dějepisnými a stal se konečně archiváí-em 
města Prahy, kde zemřel 21. list. 1870. \' oboru básnickém 
proslavila jej Ki/tice z puvěstí ndrndnich, \y(laná jirs ne n>ku 



Básnictví. 31 

1853. a po sedmé r. lšl»3., obdrževši ve vydúnícli pozdějších 
název Ki/tice z básní Karla Jaromíra Erhpua'^ bylvť k po- 
zdějším vydáním připojeny tiiké písně a jiné básně drobné 
pňvodní i přelo/AMK' (r. ISIK). vyšlo též ilhistrované vydání). 
Jakožto nejluiiši budtc zde z „Kytice" připomenuty ballady : 
Svatební košile, Polednice, ^Holoubek a Dceřina khtba, romance: 
Poklad, Zlatí/ kolovrat, Stíidrfj ďm a Záhořovo lože a z pře- 
kladů Oothelio ballada Král duchů. Do oboru básnickéliO 
náležejí také Pronfonárodní české písně a říkadla poprvé hned 
počátkem let čtyřicátých vydané (podruhé 18(U a potřetí 
1887), Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanskijch v ná- 
řečích původních (18G5) a ])řeklad Dvě zpěvů starorushjch, 
totiž O vfipravě Itjorov.^' a Zádonštiua (1869). Mimo to byl 
činným t oboru dějepisném i literárnědějepisném. 

Marie Čacká (1811 — 1882), pravým jménem F r a n t i š k a P i - 
ohlová, narodila se 1811 v Tiaze, byla choti Jos. ISojislava Fichla 
a zemřela v Praze 18. bř. 1882. Napsala Pisué (1857 a 2. vyd. 1882). 

Václav Jaromír Picek (1812—1809) nar. se 1.3. list. 
1812 v Újezdě blíže Turnova a byl okresním soudcem 
v Nových Henátkách, kde zemř. 2(). list. 1869. Byl básníkem 
naskrze lyrickým. Jsou od něho Básně (2. vyd. 1859) a Písně 
(2. vyd. 1859), z nichž uvedeny buďte: Bi/vali Cechově, Má 
ofčina (Tam, kde věnčí modré hory) a Oplatí (Pod bezem za 
jezem). 

František K. Drahoňovský (1812-lKSl) narodil se 1812 
v liělé u Turnova a zemře! jakožto Jistovni v líiaiidýse nad Labem 
1881. Napsal básně Pomnénky horské (1861) a l^eselé deklamar.e (1879). 
Byl činným i v oboru dramatickém. S J. P. Koubkem sestavil humo- 
ristický almanach Krakonoš (1860). 

Josef Jiří Kolár (1812—1896), vlastnč Kolář, narodil se 9. ún 
1812 v Praze. Skončiv studie filosofické, byl vychovatelem v Peíti, 
kde seznámil se s Janem Kollárem, pěvcem „Slávy Dcery", počemž 
vrátil se do Prahy a věnoval se umění hereckému. Zemřel 31. led. 1896 
v Praze na odpočinku, jsa stále ještě literárně činným a vynikaje ze- 
jména jakužto básník dramatický. Byl činným i v oboru novellistickém 
a také vydal Básně (1879) . 

Josef Burjíerstein (181.3-1873) narodil se 1813 a zemřel 1873 
ve Vídni jako úředník při miiii.^íitcrstvě. V 1. 1851 — 1860 vydával sáty- 



32 Básnictví. 

rieko-huaioristický zábavník „Svingulant". Napsal Dekfamovánky a písní 
(184G), Deklaviovánky (1860), Žertovné njpisky z tobolek starých studentů 
(2 sv., IHíJO a 1801), Veselé rozjhnáni o neJnotějSÍ Fejfalikiádf: Uber die 
Koniyinhofer IIa?idschrift, Rozjímáni k popukání o Velehradské Dvdikládě 
a Spravedlioíi trychtýř parlamentárni výmbivuouli (vše 1861). 

Bdle.slav J ;ibl o ii.skv (1813 — 1881}^ pravviii jménem 
Karel Euřren Tupý, narodil se 14. led. 18i;> v Kardašové 
Kečici v Tálior.^ku, vstoupil do řádu preuionstrátj^kéljo na 
.Strahove v Praze a potom byl od r. 1847. probo.štem i)renioii- 
strátii na Zvěřinci ii Krakova, kde zemřel 21. ťimtra issi. 
Mrtvola jeho převezena byla z Polska do 1'rahy a pohřbena 
na \>šelira(lé. Jeho lidsnií poprvé vyšly r. 1841. a dočkaly 
se od té doby vydáni již osmého; vyšlyť podruhé r. 184<)., 
potom r. 1856. a nejúplněji r. 18<i4., kteréžto vydáni r, 1872. 
vyšl(» s některýnii změnann a doplňky, r. \xx\. pak s při- 
datkem několika básni z jeho pozůstalosti, a posléze r. is,s4. 
a znova r. 1893. vyláno vydáni z r. 1S81. beze změny s po- 
dobizQon básníkovou (r. 1891. vy.šlo též illustrované vydáni). 
Jsou tyto: Mondi-osf otcuvaká. Tři zlať' vlast/, Ijíski/ buj, l'isnl^ 
ni/lnsfi, Hdshě smíšené a Bdsn^ přihodiu'. V.sem těmto jest 
předeslána l)áseú Pozdrav do vlasti, otištěná prvně ve vydáni 
z r. 1872. 

Nejzdařilejší z básni Jablonského jsou básné směni milost- 
ného a vIasíc'n<'ekt'lio: básiiř sniěrn mra\'oněnélio jiostrádaji 
leckdy svěžejšího vzletu, aěkoli zas ušlei-htilV m iJizt-in svého 
obsahu vynikají nad ostatní tak, že Jablonský v oboru tom 
dosud zfistává v básnictví ěeském zástupcem nejěelně-jšim ; ba 
„M<»udrosí otc(»vská" je.st jediná jjráee toho druhu v našem 
pisemiiicfvi. Co do podoby vnější jest řiei, že Icpotu Ví'ršň 
Jablonského zvyšuje jdynné, lehké metrům a mluva prostá, 
nad obyčej lahodná a srozumitelná dokonale i člověku nej- 
prostšímu. Z ,, Másni smíšených" buďte připomenuty: Jiidohi/ 
země (esLti (l\\\ jednou ča.s, kde krásné Oecha jméno), /'rnr 
v cizina i7j\i\\'i-j, zjtívej ! tak voláte), Duřím svřta (Tajen jsi 
ty oku smrlelnémuj, l'račskfi dúin (lile! zde čni — a králi 
nad Prahouj, r';yV;/<jíAvť (Zliuru, bratři I zbrojme paže), Wtjínnvn 
loučeni (Oervánek .se ukazuje), Di-dttnickn (Já j.sem dratař od 
Trenčína), Mdj (Sličný máj v luh i háj — život leje), 

>iiatUud zvtíst (Jede vojín od Prahy). Některé z jeho básni 



r)á8iii<tví. 33 

jjřeloženv také do iiOinčiuv. lUl ěiniiýni i v oboru bolio- 
sloveckéin. 

Václav Svatopluk Stulc (1Š14— 1887) narodil se 
2<». prosince 1814 na Kladné v Pražsku a byl proboštem ka- 
l»itol\' vyšeiiradské v Praze, kde zemřel 0. srpna IS^l a po- 
chován ua Vyšehrade. Činnost literární začal již za let ('-tyři- 
cátýcb, pozdéji ])ak vydal Paíhsdte bdjťk (2. vyd. 1848 
a 4. vyd. 1868), ['erli/ ))('hi'shí řiH Podobenství a prvpoiědi 
Pdiiií (1805), t. j. podobenství Nového zákona rouchem bás- 
nickým přioděná, a (Jn^hí dumy (1867). Sebraných jeho spisů 
vyšly v „Národní bibliotéce" dva svazky (1874 a 1878). 
Ve svazku prvém jest Harfa K:^ťoiiskd, Pomněni// na cf^sfáck 
života (vyšlé prvné r. 1845. a obsahující 203 drobné básničky 
téže vnější podoby, jakou má Celakovského „Kůže stolistá"), 
Na Tatrdch i pod Tatrami a České dnmij ; svaz.ek dridiý ob- 
sahuje itřeklady básni polskélio básníka Adama Mickiewiczc, 
které jsou: povést litevská (iraiina, povést z déjin litevských 
a ])ruských Konrád WaUenrod, Sonetttj kr/jmske, BalJady, 
Dziadfj, Z drahných bdsuí a Bajkij. Mimo to napsal epickou 
báseň Z ijaldce a z kláštera, ohrdzky ze života hlahoslavemí 
Anežku Píemjisloinif (1875). Jest básníkem vlasteneckonábo- 
ženským. Byl činným i v oboru novellistickém a bohosloveckém. 

František Hajni.š (1815—1885) narodil se 31. br. 
1815 ve Vamberku, vystudoval práva a zemřel jakožto poštovní 
rada v Praze 27. pros. 18.^5. Pyl za let třicátých až pade- 
sátých vynikajícím humoristou. Vydal Trnky (1841), Kopřivy 
(1853) a' Krotké znélky (1859, s pseud. ,,Fr. Ždobuický"). 

Vincenc Furch (1817—1864) narodil se 8. srpna 1817 
v Krasonicích u Telče na Moravé, byl jakožto právník v státní 
službé ve Vídni, kde zemřel 5. ledna 1864. Vydav dva svazky 
básní již zálet čtyřicátých, vydal později ještě Pk«/í^« ia/^aoř// 
z války uherské (1850). Jeho Básně vyšiv souborné v „Nár. 
bibl.". 

Václav Nebeský (1818—1882) narodil se 18. srpna 
1818 v Novém Dvoře blíže Mělníka; studoval lékařství, ale 

3 



34 Básnictví. 

necliav toliotu studia, i>rijal místo vychovatelské. Po Erbenovi 
byl jmenován tajemníkem Českého musea a i)otom České 
matice. Zemřel na odpočinku v Praze 17. srpna 188i^ Jeho 
Jiáitni^ vyšly po jelio smrti (Poet. bes. 1^80), a není mezi nimi 
delsi lyrickoepicka Ijáseíi Protichinki, kterou vydal o sobe 
již r. 1844.*) Překládal i klassiky. 

Václav Vilém Trnobranský (1819—1883) narodil se r. 1819. 
v Rosicích u Chrástř a zemřel jakožto listovní v Opočně 27. března 
1883. O sobě Várl. V. TruobranskéUo Vybrané spisy veršem i prózou vyšly 
teprve v letech 1.SS3. — 188(j. péčí a nákladem jeho syna o třech svazcích; 
svazek I. obsahuje I'ísně a ballady a svazek II. Ueklamováuky a básni 
drobné, svazek III. pak náleží^ do novellistiky. Kromě toho vyšly pro 
mládež jeho básně s názvem Cenké mlďleži (1>^H5). 

Beneš Met hod Kulda (1820—) narodil se 10. března 1820 
v Ivančicích na Moravě a jest kanovníkem kapitoly vyšehradské v Praze, 
ívapsal písně a deklamováuky vánoční JežiSek (1877), Ueklamovánky (1891), 
písně a básně Slédrovečemi dar (1894), Legendy (1894), verše do památ- 
níku IHkuvzdúni (1895), deklamovánky Vánoční strom (1896), Fotografické 
obrazy ze. života rodinného a národního (1898) a j. Jest činným i v oboru 
dějepisném spisy národopisnými. 

Karel H a v 1 i ř e k B o r o v s k v (1 82 1 — 18.56) narodil se 
31. říj. 1821 v Borové v Cáslavsku, studoval ,<rymnasium v Ném. 
Brodě, potom v Praze a vstoupil do areib. semináře. Avšak 
bohosloví brzo znechutih) se mu, pročež již po roce vystoupil 
a přijal místo vychovatelské v Moskvé. Vrátiv se pak z Kuši 
do \lasti, i>odával v časopisech českých obrázky z ruského 
života a uveřejnil některé překlady z ru.štiny. Kunet-nc uvázal 
66 v redakci Fnížski/rh novin a Ceskf' vřel//. Kok 184í^. po- 
volal jej k velerozsáhlé činnosti veřejné. Odstoupiv od redakce 
Dovin vládních jal se vydávati Nihoduí mnim/. ]*roti volbám 
íio Frankfurtu od vlády vy])saným složil piseň Xnsrlbi mini 
])išr.'**) V „Národních iiovináclr*. jež brzo rozmnožil lunnoristicko- 
í^atyrickou přílohou Šotek, usiloval s neúmornou vytrvalosti 
o uskutečněni našich snah národních, až mu vydáváni jich 
bylo zapovězeno. Potom odebral se z Prahy do Kutné Hory, 



*) Básní touto Nebeský jakož i r. 1841. sbírkou básni Karel Sabina 
Ityli jediní dva uásledovatelé »méru Máchova před rokem 1848. 

**) l'i.seň ^llájck jako mléko kvctl^ dle nrjnovéjAího zkoumání 
I>ra L. (^iiise nezdá se Í»ýti od Havlíčka. 



Básnictví. 35 

kde vvdal I hn-Ji Stirodiiich novin a vydával časopis Slovan. Jsa 
již drive v Praze od vlády před soud pohnán, avšak za ne- 
vinna od poroty uznán, byl opět pro některé články v „Slo- 
vanu" k soudu pohnán, ale zase od kutnohorské poroty za 
nevinna uznán. Přes to přeee byl uprostřed zimy r. 1851. v Něm. 
Brodě jat a zavezen do Pirixenu v Tyrolsku. Tu popsal svou 
cestu do Brixenn humoristicky, napsav Tjjvolské elegie, a jal 
se pracovati o větší humoristicko-satyrické básni Křest sv. Vladi- 
inira^ která teprve za doby nedávné tiskem vyjíti směla, a j. 
Mezi tím neustále tělo jeho chřadlo, k čemuž působilo nepříz- 
nivé podnebí tamější jakož i odloučenost jeho od rodiny a 
ylasti. Konečně obdržel dovolení k návratu do vlasti, ale dříve, 
nežli do Prahy se vrátil, zemřela jeho choť, a on v brzce ji 
následoval. Zemřel 2\l července 1856 v Praze a pochován 
jest na hřbitově olšanském.*) Kromě „Tyrolských eleg-ií'' a 
„Křtu sv. "Nladiniira" také vyšly jeho Jiásne a epigramy a 
spisy noveliistické. Sebraných jeho spisů vyšel svazek I. (1870); 
vybrané jeho spisy politické vyšly ve 3 dílech (1882 — 1885). 
K. 1898. vyšla sbírka všech jeho básnických prací s názvem 
Básních: spisy Karla Havltřka, které kriticky spořádal Dr. L. Quis. 

Sieg:fried Kapper (1821 — 1879) narodil se 21. března 
1821 na Smíchově u Prahy z rodičů židovských, stal se dok- 
torem lékařství a přesídliv se z příčin zdravotních z Prahy 
do Itálie, zemřel 7. června 1879 v Pise, kdež i pochován jest. 
Vydal ihned za let čtyřicátých sbírku básní s názvem České 
listy, za let pak sedmdesátých Zpěvy lidu srbského (dva svazky 
v „Poés. svět."), Pohádky přímořské (1873) a Gusle, ohlasy písní 
černohorských (podruhé 1882), kterými zdařile napodobil hr- 
<iinské zpěvy černohorské. Nejlepší dílo jeho jest epos Lazar, 
které již za let padesátých vydal německy a které zpracoval 
i česky namnoze zcela jinak, ale česky dosud bohužel nevyšlo. 

Josef Uhlíř (1822—) narodil se 22. září 1822 v Hořicích, byl 
ředitelem g-yiunasijním v Praze, kde žije na odpočinku. Napsal Básně 
^1858), Kniha veršovaných přání a j. 



*) Ve prospěch dcery Havlíčkovy Zdenky uspořádána velkolepá 
národní sbírka, a také básník Frant. Jaroši. Vacek Kamenický 
r. 1862. vydal v její prospěch „Besední kytiď^. 



3G 15ásiiii-t\ í. 

Emanuel 1 v n (ÍŠ2Ó-18T0) nniuilil se 1ti. .-ipua 18"25 v N.i'hodř 
a byl proíessoreui při Akadeniickém gymnasiu v Praze, ktle zeiuiei 22. ún. 
1871 ». l'iebíisi)il Padesáte žalinii v rýmu iiovověk<'iu (.869) a byl ťin«yii> 
i v obdiii jazykovOdném. 

Pavel Jehliřka (1826—1883) narodil se r. 1820 v Beuešuvě, byl 
professoreui a okresním školdozorcem v Plzni, kde zemřel r. 18S3. Kromé 
oboru ]třírodovt'do( kélio. v némžto hlavně byl činným, napsal i dějepisné 
básně Ohlasy hbi^ké (1875). 

Jan í^oukop (182G — 1893) narodil se 10. kvěfua 1820 v Třeljiéi 
na Moravě a byl farářem v Doubravici u Kajek na Moravě, jsa i čest- 
ným radou konsistoroim. Zemř. 18J'o. Kromě jiných básnických sbírek 
vyjšly od něho Vtlthradkii 1862) a Kulice vele'ircdtkd (1863' a po 
jeho smrti Verše (1895). Přeložil i z polštiny Kazimíra llrodziú.<kéba 
selanku lěnJav. 

Bohumil František Hakl (1827—) narodil se 1827 v Branně- 
u Jilemnice v Jičínsku, byl katechetou jiři irymnasiu v Králově Hradci 
a jest děkanem v Hořicích. Vydal sbírku náhrobních nápisu ílrobuí 
kvilí (1878), která v druhém vydání obdržela název Slzí/ hotn, útěchy a 
naděje (1886) a sbírky drobných básní lyrických Klidné chcile (187.'!>! n 
Z jexeiti mého žlcnta ',1883), skládající se z tří oildíiů: I. Básně obsahu 
zbožného, II. Básně obsaíui vážného (jest zde také překlad Gothťha 
ballady Král dinhň) a 111. Básně příležitostně. Byl činným i v oboru 
boli( slovcckěm. 

František Chládek (1S2Í(— .^ól' narodil bc -j:', xpna i.^.;- 
v Ilředlech u líakoviiika. Vyučil se tkalcdvství a jRizději řezbář.«tví, 
čímž živil se dosti bídně. Zemřel 20. záři 1801 v Sendmatech u Kakov- 
nika. Jakožto bá.«ník jest samoukem, ale měl neobyčtjně nadání básnické. 
Jeho náaiiě péčí Otakara Mokrého vy.šly teprve r. 1884. 

Josc ť \'á i'l av Fric- ils2!i — 18StIj narodil se 6. /áií 
ls2íi v Pra/C. \\\\ / píičiii |i<»liti('kvcli / vla>iti .své vypovězen, 
žil v ru/nycli zoinidi a nióstecli /.aliianiénicli. ( Hl r. 1>>7Í'.^ 
kdv dovoleno vrátiti se mu, žil v Král. Vinoliradecli n Prahv, 
kde zcniífl 14. íijna 18!U a i»(iťli(»ván na Vy.šeliradě. li. 18áó. 
vydal almanach ..Lada Niola" (viz na str. 24. j, později Vi'ibor 
hasili (ISIJI I. .Iclio Sihiaiu' sjíist/ vrrši'1,1 i i>r<'iz<iii^ vvdané 
o čtyřech dílech (187ÍI -1881 ), ob-sahuji v 111. dile "/.V/.-//.- 
báxn", ostatní tii j.<oii dramatické a novellistiťké. lí. 18*J8, 
vyšel péčí .far. Nrchlirkého (hlkaz.l. V. I'ri<'i, v neniž oti."<fčny 
prvnč hásiié Iťi.zunu- / ilnši' a /^ísm' z hnitij^ k nimž připojen 



IJásnictví. 37 

i VfiJxM- i'j>ihi/ <t ^IP'!^}! rřizuv L l);isiu jclio již otišténycli dříve. 
JJyl činným i v oboru (lojepisnřn). 

Josef Kol;iř (1830 — ) narodil se l.š30 v Újezdě Silvarově u Hořic 
a jest lektorem i)ii české nniversitč a učitelem při česko technice, vy- 
iičnjc jazykům sluvauským. Fřeložil. z chorvatštiuy hrdinskou píseň 
Ivana Mažnraniče Smri Smr-il-agi/ Ceitgiče (IStiU) a výpraviiou báseň 
Luky Botiče Hobratimstvi (Sbor. sv. poes. 1892), z polštiny Sowiij 
krijnis^é (I F(in/s (18G8) a ze srbštiny vybrané národní písně srbské 
I.uLaricc ďstř. knih. 1882). Jest činným i v oborn dčjepisnčm a jazyko- 
věd iiém 

.lan Bohumil Janda (1831 — 1875), psavši s pseudo- 
iiyniv „Cidlinskv"', ..Lánskv" a i., narodil se 1. května 1831 
v Pátku v Poděbradsku. Vystudoval pr;iva a byl tajemníkeii] ] ři 
zemském výboru v Praze. Zemřel 29. září 1875 v Poděbradecl). 
Vydal ejtickou báseň Jan Talafih z Ostrova (1864), která má 
látku z XV. století, promlmivajic o slavném bojovníku českém 
Jiskrovi z lirandýsa: jest velmi zdařilá, a obsahují ji také 
sebrané jeh^ P>n'siiř (Nár. bibl. 1873). Byl éinným i v o])oru 
dramatiekéni, hlavně však Aynikl v rovellisticc. 

Gustav Pflee-er Moravskv (1833 — 1875) narodil se 
í27. ěee 1833 v Karasfjně nedaleko Jihlavské Bstřiee na 
^Moravě. .Studoval v Praze, ale neduh plíeni nedovolil mu do- 
studovati. Zemřel jakožto úředník pii české sp řitelně v Praze 
2U. září 1875. Vvdal dvě sbírkv Ivriekveh a e])ických básr í 
rázu zádumčivého Z)«?íi% (1857) a Cypřiše (1861) a roman- 
tickou báseň Královna noci (1875). Byl činným i v oboru 
dramatickém a nejvíce vynikl v novellistiee. Sebrané ••<2>i'<// 
jeho vyšly v „Národní bibliotéce'" (7 svazků): ve svazku 
druhém jest otištěn veršovaný román Pan Vjjšinskij, který 
poprvé vyšel v 1. 1858—59 a kterého díl II. dokončiti smif 
mu překazila, takže jen úryvky z něho jsou ve svazku třetím, 
kdež otištěny jsou také Etizm' verše, Zahoj a Dědic Jiilé 
hon/: některé Jiásn<^ výpravné ]^o\\ s básněmi dramatickými 
ve svazku i)rvém. 

Jan Neruda (1834— l8í91~) nar .dil se 9. čna 1834 
v Praze na 3Ialé straně. Po studiích universitních oddal sj 



38 li;isDÍťi\ i. 

pouze spisovatelř^tvi. Retli;,' val zábavné časopisy ,. Obrazy ži- 
vota" (1859j a „Rodinnou kroniku" (1863), s Vítězslavem 
Hálkem pak illn.strované „Květy" (1865) a „Luinir" (1873), 
0(1 r. 1805. by] řlenem redakce „Národních listň", jejichžto- 
feuillcton řídil. li. ISTl. jal se redi^a)vati .s Vit. Háikem 
a Ferd. Schulzem sbirkii básnických spisů cizojazyčných 
„Poesie světo á" a v letech 1883 — 1890 pořádal sbírku vyni- 
kajících i)ůvodnicli českých prací básnických, vydávanou 
8 názvem Poeticki- In-Hidj (celkem 41 čísel), kteráž obsahuje 
skoro vesměs opravdivé \w\\\ našeho básnictví. Zcnířťl '22. srp. 
1891 a pochován na \'y.šeliradč. 

Neruda otiskl ] rvní své básně v „Lumíru" r. 1854. 
a ])otom vydal tyto sljírky : Ilřhifovnf kvífí (L^iJS), Knihy veršů 
(1868 a 1873j, Písně kni-niiickc (1878), Balladif a romance 
(1883) a Proste motiv;/ (1883); obé dvě poslední sbírky vyšly 
v „Poetických besedách" a dojímají jmenovité svojí p vábnou 
prostotou, obsahujíce onde osmnáct básní epických, rílznýcb 
i co do látkv i co do nála'v, tuto rozmanité Ivrické básně- 
z přírody, rozvržené dh- ročních počasí v jarni, h-tni, podzimní 
a zimní. Neruda jest vedle Vít. Hálka nejčelnějším zakla- 
datelem českého básnictví doby nejnovější a vrcholu své tvorby 
básnické dostoupil „Písněmi kosmickými", které tak neoby- 
čejné jiříznivč byly přijaty, že ve čtrnácti dnech druhélu^ 
opravdÍNČho — totiž znova sázeného — vydání se dočkaly 
a brzo [ o té (1882) vydání třetího i illustrovaného čtvrtého 
(18!)3) a že týž úspěch, byvše přeloženy do němčiny, měly 
také v Německu. „Písně kosnňcké" opévají zpňs<»bem rozumu- 
jícím malé i veliké zjevy všehomíra vzletně i vtijině, projevu- 
jíce široký rozhled světový i jtronikavého p(>z(»ntvHti'lského 
ducha bá.sníkova. Po smrti jeho vvšlv illustrované básn6 
vlastenecké Zpévíj p/íteřní (1896). Neruda byl činným i v no- 
vellistice a psával i b.isně dramatické. Sclirané spis// Jamr 
Kcnitli/ vycházejí od r. 1892., a jeho Básnické spisj obsahuje 
díl Xil. 

Vítězslav 11 alek (1S35 — 1874) narodil se 5. dubna. 
1835 v Doliuku sevi'rně od Prahy blíže Vodníky. Vystudovav 
gymnasium a tilosolickou fakultu v Praze, oddal se spisovatelstvi. 
l{edi;,^oval alnianach „Máj" (1859—1862; viz na str. 25.) 



IJásniotví. 39 

a r. lS(;i*. i)iijal po '/emřeléiii Fcrd. Bíet. Mikovcovi redakci 
^Luiuinr', kWvý proměnil r. 1864. v illiistrovaiiou „Zlatou 
Trahiť', hned r." 18G5. zánik uvší. J\oku 1806. založil s J. Ne- 
rudou illustrované „Květ>", které do r. 1872. vycházely. 
R. 1S72. opotné s Nerudou vzkřisil „Luuiír", který potom 
přešel v luee uynějšilio Jeho redaktora Jos. Václ. Sládka. 
Vedle toho byl až do r. 1867. ťeuilletouistou „Národních listů". 
K. 1863. společně s jinými zřídil „Uměleckou besedu". Zemřel 
8. říj. 1874 v Praze a pochován na Vyšehradě. 

Básnické práce své Hálek začal otiskovati Inied za dob 
studií g-ymnasijních. Veřejnou pozornost" obrátil po sobě prvně 
r. 1858., vydav lyrickoepickou báseň směru romantického 
AJfredj která byla tak příznivé přijata, že ještě téhož roku 
byla rozebrána a že zahájila n<»vou dobu jak v básnictví 
českém (viz na str, 25.) tak zejména v epice. Nejvíce proslul 
v básnictví lyrickém, utvořiv v oboru tom básně ze [všech 
básní svých nejlepší. Vydaltě Večerní písně, (1859), které, 
jsouce rázu milostného, dočkaly se vydání již dvanáctého 
(r. 1893.: r. 1890. vyšlo též illustrované vydání), a básně 
T^ přírodě (1872 — 1874, tři řady), které za nejzdaí-ilejší plod 
jeho jsou pokládány a mezi kterými jest i velezdařihí allegorie, 
báseň to jeho náhrobní, začínající se : „Nic nejsem víc nežli 
ta růže, — nic víc než slavík v podleti" a končící se : „já. 
v chvíli své. v mých růží květu jsem ])řec jen býval slavikem." 
Z oboru epického ncjle])ší jeho báseň Mejrlma a Hnuejn, jejížto 
látka jest ze života jihoslovanského, líčíc hrdinské činy Husej- 
novy proti Turkům i horoucí lásku jeho k Mejrimě, vyšla 
hned r. 1859., kdy vyšla také druhá jeho i)ravá báseň epická 
Krásná Lejla, k nimžto později přidružily se: (roar (18G4),. 
ku které čerpal látku ze života tatranského, O-rný prapor 
(1867), Dědicově Bíle lionj (1869), překrásná idylla pohorskťi 
Děvče z Tater (1871), k níž opětně zvolil si látku ze života 
tatranského, líče úchvatně rozmanité krásy přírodní v onom 
bratrském kraji, a Pohádkij z nan vesnice (1874), poslední 
jeho práce, obsahující upomínky jeho na zjevy ze života 
venkovského, ^'^pisij HáJkov fj j»on vydány redakcí Fcrd. Schulze 
v letech 1878 — 1887 o 11 dilecíi, z nichž epické a lyrické 
básně obsahuje díl I. a II.: ost tni obsahují dramata, povídky 
a román v. 



40 líasnictví. 

Jan liohinnil Ceyp z Pec li no ve e (1835—1879) narodil se 18 5 
v Lipce na Cliriidimsku, l»yl Ivkařeni v Praze, kde zemřel 187'J. Napsal 
Zvtiktj večerní l^ótj). 

Adolf Heycluk (1835 — ) narodil :>c 7. čna 1835 
v Rvcliiiiburkii v Chrudimsku. Dukonéiv studie teclinieké v Praze, 
véiKJval se učitelství a jest proťessorem při reálné škole v Pisku, 
maje tvtul školuiiio radv. Jest i řádiiviu členem České akademie. 
Jest ěiunvm v básnictví Ivrickéiu i ejjickém, vvniká však 
hlavné jakožto lyrik, a to lyrik národní, iiřilniiv zejména 
k lehké puésii českých písni prostonárodních, a l)ásn6 jeho 
vyznačuji se srdečnými, jemnými a vroucími city, lyrika pak 
převládá namnoze i v jeho básních epických, jenže tu má 
m sto více lyrika popisná nežli citová. 

Na veřejnosf vystoupil prvně zároveň s Nerudou a Hálkeni 
a vvdal tři sbírkv lvri«'ké s názvem Bihu'-, (1850, 1804 
a 18»J5): v prvé jsou ..Ci<;-anské melodie". ..Písně" a „Růže 
povážská'", v druhé ,,Jižní zvuky" a ,.A'Iašské dozvuky" a 
v třetí „Milostné písně", „Romance" a „Znělky". Také vydal 
odpověd na patolízalskou báseň Heblovu králi pruskému Vilé- 
movi Karijafidy (18G2). 

Pozoruhodnéjšírn íTeyduk stal sl- /a let sedmdesátých, 
nevydav od tíeti sbírky ..Básní" ničehož, až teprve /v^s•M< ^•t•í7^ 
(1873 a })odruhé v rozmnoženém i pooi»raveném vydáni 1895), 
v němž opěvá půvaby lesa za čtvera ročních imčasí. Lyrickou 
,sbirku tuto uvil v záti.ší Šumavy a v luně bohatých lesň po- 
otavských a projevil se i později ctitelem a oslavov teleni 
Šumavy, kterou, jsa ji blízek, skoro rok co rok navštěvuje. 
Velice poutavv kus života lidu šumavského a stkvělv obraz 
přír(»dnich krás tohoto horstva podává nejlepší jeho báseň 
cpická JjňLurxuer (1882j, která ličí marný zá as dřevorubcův 
o denní putřebv životní a o i)laho rcKlinné .se závisti a pychem 
jakož i iiiainý zápas lidu a pi-irody netknuté s novověkou 
kulturou, vítězně dentuci se do velebných hvozdů šumavských, 
a podobně ke sbírce drobných básní lyrických Ilnňr u !<rd''čink 
(Sal. bibl. iss4) čerpal látku ze Šumavy. O Šumavu opírá 
se také jeho báseň epická l'i>il Vithuvfjin hniii'>iein (Kalí. knih. 
1884). v které jest předmětem štěstí manželské s láskou ke 
vzdálené vlasti : manželé dli v šumavé, a manželka touží po 



Básnictví. 41 

ávé (loniovině, po Slovcuskii. A k Slovensku Ileydnk přilnul 
tak Jako k šumavé, zbíisniv velmi znanienitiKi lyrickou shírku 
([t/)nh<Jf a hi/s/ť (187(i) ze života a ducha Slov:ikúv ulicr»kvcli. 

Živel manželsky dal Heydukovi hitku také k rňznýiri 
drohným básním lyrickým ve sbírce 1' zátiší (1883), v niž 
opčvá štéstí i trudy života rodinného, lásku manželskou, lásku 
k dcteni. Jejich život a vůbec veškeren živel rodinný. Ele- 
gickým dozvukem ke sbírce té Jsou Zdváti' listij (1S8G), v nichž 
oplakává smrť své dcerušky Jediné, líodiuuý život jest i před- 
mětem idylly B^ln (188G), která má 1 ,tku z chudého lidu 
pošumavského. 

Z povésti lidových Heyduk zbásnil pověst" národní z Do- 
iiia/dicka Dudák (1881) a rozmanité b;isné epické Xa prástkách 
(Poet. bes. 1884), kteréžto sbírky pokračováuím jsou Obrázky 
(Poet. bes. 1888), a také z dějin českých utvořil básně. Svat. 
Čech napsal báseii „Václav z Michalovic", a s touto stkvéle 
Heyduk z;ivodi v epické básni Za volnost a vint (1883), která 
Jest vůbec i Jinak velmi podobna básni Cechavé, líčíc tutéž 
přebolestnou kapitolu národních osudňv a dějin, týž zápas 
-české myšlénky, českého života s vítěznou cizotou po bitvě 
bělohorské. Z českých dějin vznikla také Heydukova idyllicky 
zpracovaná pověst (Jidřich a Božena (1883 a i)odruhé 1886 
v ..Poet. bes.": potřetí 1893), pějící o českém knížeti Oldři- 
•chovi a lásce jeho k prosté české děvě. Látku z dějin má 
též epická báseň Mitlwmed IL, zvěst z Orientu (1878). Na 
netečnost národní doráží v Ivrické sbírce Řípy a xmprsky 
(1888). 

Velmi znamenitou básni Heydukovou jest allegorie Dédfw 
odkaz (1879 a počtvrté 1895), jejižto začátek podobá se za- 
■čátku Máchova ,,Máje" a která líčí pozemskou pouť nadše- 
ného pěvce ke zdroji pravé krásy, zobrazujíc jej v junáku, 
v dědovi pak národního iienia a v lesní děvě vyšší ideálny 
život. A konečně, abychom vše, co Heyduk vydal o sobě, 
měli, jest uvésti ještě jeho Písně (1884), plod to z oboru jemu 
nejvlastnějšího, epická báseň Bitva u Kressenhruna (r. 1887. 
Jakožto číslo I. ..Bibliotéky mládeže studujici"), románek 
v písních Xa vlnách (1890*^ a 2. vyd. 1894), Na potulkách 
(1894) a Bohatfjři (1894). Jeho Spisy vycházejí od r. 1897. 
£L obsahuji dosud : Xové cif/ánské melodie, Ptačí motivy, romá- 



42 Břtsnictví. 

novou kresbu >^ehn-}i/k, Jii zljazl.// (tyto čtyři jsou /tle otištěny 
pojirvé), < 'i/niftdJ a huxJť (nové rozmnožené vydání) a lJňv<>,ubec^ 
Také přeložil R. Baunibaeha Zlatorofj (ISSo) a byl cinnýna 
i v oboru kulturnédéjepisnéni. 

Eduard Just (1836— 187?') narodil se 20. bř. 1836 v Josefové 
a zemřel 10. ún. 18Í9 v Praze, jsa korrektorein v knihtiskárně. Psal 
veselé tlekkunace, jež uložil jednak ve Vib'mkově Besedniku, který 
8 H. Přerliolem redigoval (2 sv., 18G0 — 1862) jednak v Sovém heaclniku, 
který sám vydával f* sv., ]8(J9— 1871 a 2. vyd. U-81). Byl činným 
i v oboru novollistickéni. 

Václav Antoniu Crha (1836—) narodil se r. 1836. v Kopidlně 
na Jičínsku a jest členem redakce „Pražskčho deunika" v Praze. \'ydal 
sbirku básni á'!/.w/ niéhn snle (I87ó\ zajímavou zvláštč oddílem na- 
zvaným Mójový sen, který zpracován jest na základě lyrických a lyricko- 
epických básni rukopií^u Kiálovcdvorskčlio a který před tím vyšel 
i o sobč (1862). Byl i Jinak hojně literárně činným, ale tak, že ve- 
řejnosf nezvěděla, od koho plody ty vyšly; jmenovité také píŠe „Ne- 
dělní kázáníčka'* do „Pražského denníka". 

Alojs Vojtěťli .Sniilovský (1837 — 188.j), vlastně 
Sclnnilaner, narodil se 24. led. 1837 v Mladé Holeslavi 
a byl jtroťessorem při ^^ymnasiu a okr. šk. inspektorem v Lito- 
myšli, kde zemřel 20. éna 1883. Proslul zejména v oboru 
novellistiekém, ale vydal i lítísně (1874), z niehžto některé^ 
znárodněly, a b^ 1 ěinnvm i v oboru dramatiekém. 

K u d o 1 f M a y e r (1 s37 - 1 865) narodil se 1 3. říj. 183T 
na Nové Hospodě u ►Stráncic v okrese Plánickém, byl doktorem 
práv a zemřel v Louéimi u Klatov 12. srp. I8(jó. Hásuě jeho- 
mají týž ráz světobolu lUronova jako básně Karla Hynka 
Mácliy, a byl v té přiěině jnavým stoui)eneem Máehovýn), 
vynikaje záduměivíui ldi>ul)kou citu i samostatnosti myšlének, 
Bdsuň jeho sebral a vydal I>r. Joseť Durdík r. 187;;. 

Hynek Jaroslav Mejsnar (1837-1895) narodil se r. 1837. 
v Jilemnici v Jičinskn, hyl j^olessorem při gymnasiu v Táboře a potom 
proťessoreni při Akademickém gymnasiu v Praze, kde zemř. 29. dub.^ 
1895. Přeložil z ru.štiny Hásné Sikotaje Nikrasovt (Poés svét. 1876), 
Konráda Feodoroviře Hylejeva Básné (1875) a Bajky Ivana Krylova (1886); 
Z řečtiny všechny básně Homérovy s názvy odystejn (1873-1876), Uia* 
(1878 — 1881) a Hynmy, fjj{(/i(>niy a tatrachomyoiiitichle, čiti ChvafoZf.ivyf 



Básnictví. 43- 

tiápisy n zab o niyH vojna (1881) jakoŽ i Aiscliylovil triloirii Orestcja. 
čili tragédie Agnnieinnůn, Choéforo'^ Eumenidy (1883). 

Václav Šolc (1.S38— 1871) narodil se 23. pros. 1838 
v íSoboíce v Boleslavsku. Vystudovav ^yniiiasiiun, od bral se 
do Praby ua studie další, ale iiedostudoval, nýbrž oddal se 
životu nespořádanému a zemřel v rodišti svém 14. čce 1871. 
Vydal sbírku lyrickýcb i epickýcli básní s i ázvem Prvosinkij 
(Í867). která V.nova vyšla v „Nár. bibl." (1870): v „Ústř. 
knih.-" vyšel jeho zpév ejjický Dkhvy vrá>íky (1881). 

Jiljí Vratislav Jahn (1838—) narodil se 22. led. 1838 v Par- 
dubicíeli a byl ředitelem reálky tamže. Nyní žije na odpočinku v Praze. 
Sepsul vlastenecké básně Rň-enec M8tí2) a Sihylliímlcé věSthy (1862 
s pseudonymem -starý Švejda") a s Bcdřicbem Peškou vydal příležité 
básně s názvem v ale mohyly (18í>l), veršované to nekrology. Byl činným 
i v oboru novellistiokém a dramatickém i v oboru literárnědějepisném 
a zvláště v oboru přírodovědeckém. 

Vojtěch M. V. Bělohrobský (1839—1869, pravým 
jménem Vojtěch Vej škráb, narodil se 21. dub. 1839 
v Cernovicích v Táborsku, byl učitelem v Blovicich, kde 
zemřel 30. čce 1809. K. 1882. Ant. Snajdauť vydal jeho 
Bdi^ně a deklamace. 

Jan Havelka (1839 — 1886) narodil se 23. list. 1839 v Lošticích 
na Moravě a byl professorem gymnasijním v Olomouci, kde zemřel 
20. říj. 1886. Po jeho smrti vyšly jeho Sebrmié básně (i888). Více byl 
činným v oboru dějepisném a tílosolickém (paedagogickém). 

Alojs Durdík (1839 — ) narodil se r. 1839. v Hořicích v Jičínsku 
a jest bratrem Josefa, Pavla a ^'etra Durdíka a soudním adjunktem 
v Král. Hradci. Přeložil z ruštinv Básné Michala Lermontova (Poes. svět., 
2 sv. 1872). 

Emanuel František Ziingel (1840 — 1896) narodil se 21. čua 
1840 v Praze, kde zemř. 1896. Vydal BásnS (1868) a vzdělával také 
novellistikn jakož i básnictví dramatické. 

Vladimír Šťastný (1841—) narodil se 17. bř. 1841 
v Eiidikové u Třebíče na Moravě a jest katechetou při českém 
gymnasiu v Brně a redaktorem „Obzoru", jsa jmenován 
i konsistorním radou. Jest básníkem ušlechtilého směru ná- 



11 Iliisnictví. 

božeusko-mriiviiilio a vydal sbírku búsiii lyrických Kvítí ludjovií 
(18(39) a sbírku básni epickýcli Kytka z Moravy (1870), 
která jest rozdělena ve dva oddíly, z nicližto prvý, nazvaný 
„Ozvěny z dávných dob", obsahuje pět delších básní, saha- 
jících dějem svým vesměs do nejdávnějších dějin českých, 
druhý pak „Pověsti a báje" ul>sahuje drubnějši ballady, ro- 
mance a le^-endy, jejichžto látka dílem z dějepisu dílem 
z národního podáni jest vážena, li. 1887. vydal l)roh)ié kviú. 

Julius Zeyer (ls4:l— ) narodil .se 2<i. dub. 1811 
v Praze. Vystudovav reálku, vyuěil se řemeslu tesařskému, 
počemž cestoval po cizích zemích, všude pracuje za dělníka 
tesařského. Vrátiv se do Prahy, oddal se studiu řecké, latinsk'% 
ani;lické a hebrejské řeči a byl potom vyclinvatelem na Kryme 
ruském, počemž opětně žil v Praze a nyní žije ve Vodňanech, 
jsa pouze spisovatelem. Napsal cyklus Vyšehrad (1880 a po- 
druhé v ,.Kabinetni knihovně" 188(3), obsahující pět veliko- 
lepých epických básni s názvy: „Libuša", „Zelený vítěz", 
„Vlasta", „Ctirad" a „Lumír",*) i)ovídku veršem z doby po- 
bělohor.ské <}rl»<thla (Pnet. bes. 18S'>), sbírku básní Povsie 
(1884), z nichžto vyniká báseň „O pomstě za Ig-ora'", epickon 
bá.seíi Kronika o sv. Brandann (1885 a '2. vyd. 1803), CecMv 
jjříchod (188«3), opěvajíci prvé objevení se Oechfi v Cechách 
za doby předbistorické, Z IdnjjisŘ Idsky (4 sv., Kalt. knih. 
1880—1802) a Karolíuská epoprja (180Ó). .lest znamenité 
činným i v oboru novellistickém a dramatickém a ráil pohy- 
buje se v Mvzdu.ši cizinském, nezbavuje se ho ani i)ři látkách 
domácích, na škodu však plodňm jeíio to není. Jest vňbec 
nejčelnějším zástupcem směru ryze romantického v českém 
l)ásnictvi. Česká akademie jmenovala jej svým členem, avšak 
on členství toho se zřekl. 

Piiiuu.-s Sobotka (1841,) narodil .-^c r. 1.S41. v lloniiui Nuiitové 
ii Velimi, Ityl redaktoiiiu „Svctozora" a jest úrťdiiiktMii pii kameláři 
Ťe.ské iiuivfr.sity / aiígliřiny je.st od iirlm piidožena LoiifílVllova /-.'mih- 
ijeliua (v „l'oi'3Íi svftovč^' a TíMiiiysoiiňv Kii'>cli Ar. len fJ. vyd. Isí.t3.) 
1 nřktcrč povídky. 



♦) Do nóaaciiiy „Vy.-elirad- r. 18'.t.S. itrelo/.ila <>. Malybroková- 
Stielcrová. 



líásnictví. 4;> 

V. Josef P o k o ť II v - r i k u 1 i k (1842 - ) jest pozoruliutiný saiuoiik. 
jsa jen obuvuíkem. Vydal sbírku S iroíkon do mlí/ua (18S9). 

Jaroslav Martince (IŠ12-), vlastně Joseť Mariin, narodil 
se r. 1S12. v Ilolešovicich u Prahy a jest stavitelem v Král Vino- 
liradecli. Napsal politickoliterární báseň potupnou Ajyil (1862), dvč' 
sbírky drobnýoii Icisni Mlwlému po'coleni (1863) a BásnS (1872). 

Ervín Špindler (1843 O narodil se r. 1843. v Chocni, byf 
tajomn:kem okresního zastiipitel.^^tva v Roudnici, kde jest redaktorem 
„Podííp.tna" a vedle toho poslancem na sněme zemském i říšském. 
Vj-dal B(í$iiě (1866), přeložil z němčiny lleineho sbírku básní KnUta 
pisni ív „Poesii světové"), téhož Mta Troll- a Meissnerova Ž/.íA;?* ( 1864) 
a byl činným i v oboru novellistiikém a dramatickém. 

Antal Stase k (1843 — ), vlastně Antonín Zeman, na- 
rodil se '22. ěce 184o ve vsi ÍStanové v BolQ.slavsku, jest 
doktorem práv a advokátem v Semileeh. Vydal veršovaný 
román Vddav (1872). v kterém šťastně jsou líčeny výjevy 
tiehťbo živdta vesniekého. dvé sljírky s názvem Bdsntí (]87(> 
a 1880) a epiekou liáseň Z 'fnh// híborů (Poet. bes. 1884 . 
Jest činným i v novcllistiec a dramatice. 

Jo.^-e ť J iíi Stankovsky 1814—1879^ narodil se 11. list. 1814 
v Kamenné Vysoké n Příbrami, studoval práva, ale nedostudoval a vě- 
noval se pouze spisovatelství; zemřel 10. pros. 1879 v Praze a pocliován 
na hřbitově oLšanském Přeložil z němčiny Fridricha Martina Bodenstedta 
Ptsné Mirzy Šaffyhn. Více proslul V oboru novellistickém a dramatickém 
a psal i v oboru dějepisném. 

Josef \' ;i dav SI á d e k (1845 — ) narodil se 27. října 
1845 ve Zbirohu v Pražsku. Studoval v Praze filosoíii a ])ři- 
lodni vědy, ce-toval iio Americe a vrátiv se do Prahy, b}l 
od r. 1^73. spoluredaktorem a nd v. 1877. jest redaktoreni 
i nakladatelem časopisu ..Lumír". Jest i prnfessorem při Česko 
slovanské olK-hodní akademii, lektorem při české universitě 
a učitelem \)\\ české technice, vyučuje všude jazyku angli- 
ckému. R. 1868. vyšel jeho podnětem almanach RncJi (viz na 
str. 24.), sám pak vydal Bdsni^. (1875), Jiskry na moři {\^%0), 
Svttlou sfoiJ'»i (1881), Xa prahu ráje (1883), Ze života (Poet. 
bes. 1884), Sluncem a stínem (^Sal. bibl. 1887), Sehké písn:? 



46 IJásniclvi: 

.a Ceski' zmUkij (1889), >Sini^nka, >^tayosiet>ilKií píf^nički/ a Jiné 
pííoie fobé 1801), Ceski- písnií (1892) a 1' zimním slunci (Sal. 
bi])l. 1897), kteréžto sbírky básnické jsou skoro vesmés čisté 
lyrické a vynikají tklivostí i vroucností citu; prvé tři jsou 
většinou povahy cle^iické, v nňsledujicicli však, z nichžto sl)irka 
„Na praliu ráje" skládá se z 50 znulek, vzorně zi»racnvaných, 
a má za předmět hlavně rodinu a děti, citui)lu\ lyrik ten 
vzdal se již někdejšího svého bolného nazírání na svét. 
Z angličiny přeložil lyrickoepickou báseň Pifieít o Himraté 
(Poes. svět. 1><72), od amerického básníka Lon^rfellova po- 
cházející, Tegnérovu Píseň o Frithlofnii (1891 ), Vfibor z písní 
a hallad Roberta Burnse (1892), »Samuela Taylora Coleridge 
Skládání o stariím námořníku. Christabal, Knblaj chán (v jedné 
knize 1897j a z polštiny Ad. Mickiewicze Konn/á Wallenrod 
(1892., všechny tři Sbor. svět. poes.). 8 J. Vrchlickým přeložil 
Byrouovy IL-brijsh' melodie ('1890). Pro děti vydal sljirku 
básní s názvem Zlatí'/ máj (1886), Skfivdnří písně (1889) 
a Zvoní/ a zvonky (1894). Překládá i v oboru novellistickém 
a dramatickém, a jsou od něho také spisy z oboru jazyko- 
vědného. 

Vojtech Páko sta (184G-1893) uarodi! .se 14. dub. 1846 v Deštné 
v Táliorsku a byl katechetou při vyšší dívčí škole v Praze, kde zemř. 
18í*3. Vydal výhor básni pro dívky Poinuěukif (188.3) a sbírky básni 
Listy a kcěty (1884) a Rti-e a ostny (ISíiQ) jakož i překlad ze sloviuštiny 
Básně Simona Gregorčiče (1887). Byl luijnL' činným i v oboru novelli- 
stickém. 

Ladislav Quis (1840— i narodil se ó. ún. 1846 v Čá- 
slavi, stal se dokt(uvni práv a nyní jest advokátem v Přelouči. 
\'ydal sbírku lyrických a některých i epických básni / ntchn 
(1872), v které jest i věnec znělkový, zbásuii české pohádky 
Hln>,j,r/ Ifnnza (1880 a 2. vyd. 1892) v třinácti Italladách, 
napsal BnUadi/ (Poet. bcs. 1883). humoristickou jjovídku Ihšně 
(Poet. bes. ISSo), která jest nejlepší jeho prací, Písnií^ky 
(Poet. bes. 1887) a Kpii/mnnj (Í897) a přeložil z němčiny 
Gmheho Balladi/ (Poes. svět." 1880) a Biísw' A. V. Kokova 
(Sborník svět. poes. 1892). V.šechny práce ty mají velmi 
zuacuou cenu. li. 1898. v_\dal vzorné Báxuicki' s/>isi/ Kmín 
Hfivlírka. 



Básnictví. -t^r~ 

Svatopluk Čech (184(;— j narodil se i^l. ťiii. 1846 
v Ostředku u Benešova: vystudovav práva, bvl nújaky čas 
zaměstnán v advokátní kanceláři, ale záhy přilnul k spiso- 
vatelstvi. V letech 1873 - 1876 byl spoluredaktoreni ..Lumíra" 
». od r. 11^79. rediguje s Drem Servácem Boniťácem llellerem 
„Květy". R. 1881. v.stoupil i do redakce „Národních listův", 
ale r. 1894. odstěhoval se do Obříství v Podřipsku, kde žije 
v zátiší. Jest nejznamenitějším a nejoblíbenějším básníkem 
českým vůbec a e])ikem zvláště. Česká akademie jmenovala 
jej svým členem, avšak on členství toho se zřekl, a když i za 
poslance byl zvolen, také hodnosti této nepřijal. 

l)ásně své Cech začal otiskovati po různu se značným 
úspěchem již za let studentských, o sobě pak vystoupil na 
veřojnosť poprvé r. 1874., vydav roku toho Bd><ne, jejichž 
obsah jest: ,, Bouře", „Snové"', ,.Adamité", „Anděl" a „Menší 
básně". Hned básní Adamité (o 7 zpěvích), obsaženou v sbírce 
té. osvědčil zřejmě stkvělé nadání své epické, vylíčiv v ní 
bnjný život sekty českých Adamitův a konečnou jejich záhubu.*) 
Ještě pak větší měrou prokázala jej býti pravým epikem 
Nova sbírka veršovarif/ch jjrací (1880, 1882, potřetí v „Poet. 
bes. 1886 a po čtvrté o sobě 1894), jež obsahuje delšHjásně 
epické „Evropa", „Ceskes" a „Ve stínu lípy" a menší „Zižka", 
„Handžár", „Zimní noc" a „Na hrob Havlasňv" : nejdelší jest 
V<' sftun lípu (7. vyd. 1894: r. 1891. vyšlo též illustrovaué 
vydáni), která nad ostatní vyniká, podávajíc obraz sousedského 
besedování na venkově, kypící pravdou a humorem, a ku 
které též Evropa (4. vyd. 1894), báseii rázu kosmopolitického, 
a Cerkes (b. vyd. 1894), báseň líčící život českého vystěhovalce 
na Kavkaze, druží se co nejčestněji. 

.liž těmito básněmi Čech Ay šinul se na místo nejpřednější 
mezi básníky českými a překvapil nás od té doby básněmi 
ještě zdaí-ilejšími, ozdobiv písemnictví české zejména roz- 
sáhlými eposy, jakýchžto kromě něho nikdo tak mistrně i tak 
hojně neutvořil. Báchorkou rázu humoristickosatyrického jsou 
jeho Prtrklíre (Poet. bes. 1883 a 3. vyd. illustrovaué 1893), 
které líčí dobrodružnou genesis prvé věstitelky jara „Primuly" 



*) Báseň ta vyšla znova s illustracemi o sobě r. 1897. ; r. 1896. 
£ názvem Prvni básně vyšla sbírka z r. 1874. bez „Adamitu''. 



48 liiisnictví. 

a jsuii iiřťlihe/.iuiu íiiiotheoísoii poesie. K])n.s Ihiiunnnit (1884^ 
a ?). vyti. 1X!H')), uitinajicí se volnou nitkou k indické báji 
o llanumanu, králi opftv, a allcgorit-ky tepající opičáctvi, jest 
epos satyricky. Jinélio drtiliu jest Le.šftínxki/ knvdř (Poet. bes. 
1884), vážná to liáseíi. v kteréž, iideřiv na struny doniáci, 
vylíčil boj i)roti cizotě.*) >Sniéru v.seslovanskélio jest Xlaría 
(Kab. knil). 1884 a o. vyd. 1S92), v které duch .lana Kollára 
a Adnnia Mickiewicze byl šťastným údělem básníkovi, .aby 
zbásnil vclikolepý obraz nynějších poměru všeho Slovanstva. 
Báseň tato předstihuje namnoze všechny Čechovy plody dřívěj-ši 
a jest nejlepší jeho epickou básní vedle jeho ěarokrásného 
eposu křesťanskoromantického Ufu/mar (Kab. knih. 1885 a 
3. vyd, 189.3), k vfdi kterému podnikl r. 1882. ce.stu do An^^lie 
a Dánska, a vedle eposu V<íchiv .: Mirliahnic (1882 a 4. vyd. 
1897), v kterém líci v osobě mladého jtotomka z rodu Micha- 
lovicft smutný stav národu ce"*kého za doby pobělohorské. 
Kterou z těcht<i tíí nejlep.ších epickýcb básni veškerého i»íse- 
mnictvi českého dáti na prvé místo, věru nesnadno říci. Lyri- 
ckými básněmi mohutně vlasteneckvmi jsou JHřni j>ís)tť (Poet. 
bes. 1SS7 a :). vyd. 1895) a X»vr /ňsn.í (1888 a 2. vyd. 1893). 
("ech libuje si zvláště v sáty re, jsa v tom oboru nepře- 
konatelným, o čemž svědči také jeho epická Iniseú Pravda 
(l'^86), šlehaje neduhy všech stavů bez rozdílu tak. jíik právě 
z českých bňsnikil dovede toliko Oecli. jehožto ])jody skutečně 
zasluhuji, aby přeloženy byly do všech písemnicl\i: do ně- 
kterých již i)řeloženy jsou. Jest i přip(»men<tuti, že r 1881. 
při konkursu, vyi)saném od vlády španělské na nejlepši českou 
báseň, oslavující památku Cahicrona <le ht liarca, obdržel cenu 
za svou báseň.**! a že jeho plody ze všech jiných básnických 
plodu českých mají čtenářstva nejvíce: neniť nud (echa námd- 
iiějšiho, češtějšího, úchvaínějšího básníka v národě našeiu. 
Nejnověji od něho vyšlo: Kratochvilná historie o jittíhii Vcli- 
liiiitii Vfliháiiovivi (1890), ///tiviitk Jana lUirlana (1894 a 



*) Báseň t;i byla v krátké době po vyjiti skontiskováiwi, a nové- 
vydáni nevyšlo ani nevyjde změněné ; v Americe vy.šla po kuntiskacr 
znova beze y.mény. 

**) liáseíi ta jest utištěna mezi .,Diobnýnii básněmi", připojenými 
k báyni ,, Pravdu". 



Básuittví. 49 

2. vyd. 1895). 1 'i sw- otroka (1895 a 27. vyd. 1898; žádných 
c-eskycli básni jcstě nikdy tolik se neprodalo jako této sbírky), 
MoiUlthii k nezndinriiiii (1890 a 2. vyd. 1897) a pro mládež 
Fohddkit o řiirnvnťm pavouku (1897j. Jest činným i v uovellistice. 

Jaroslav Goll (1846—) narodil st- 11. c\-e 1846 v Chlumci 
nad Cidlinou, jest doktorem filosofie a professorem při filosofické fakultě 
české university v Praze. Vydal výbor růzuycli básníků s názvem Antho' 
logie české lyriky (1872) jakož i své Básní (1874 • a s J. Vrchlickým 
výbor překl .du Baudelairovýcb Kvíly zla (Sbor. svět. poes. 1896). Hlavně 
Činným jest v oboru dějepisném. 

Bohuslav Čermák (1846—) narodil se 31. říj. 1846 v Pacově 
a jest úředníkem při universitní knihovně v Praze. Vydal Btísně (1875) 
a, jest éiuuým i v oboru novellistickém. 

E m a n u e 1 ^I i ř i o v s k ý (1 84(3 — ) narodil , se 24. pros. 
1840 v Jindřichově Hradci a jest professorem při učitelském 
ústavě v Králové Hradci. Vydal báseň Mdvinha (1868), sbírku 
lyrických i epických básní s názvem Bdsm (2 sv., 1869 a 
1882), ver.šovauou povídku Šimon kostelník (Poet. bes. 1885) 
a Nové hdsné (1885). Jest činným i v novellistice a jazykovědě. 

Otakar Červinka (1846—) narodil se 1846 v Praze, 
kde jest městským úředníkem. Jest bratrem Miloše Červinky. 
Jsou od něho cpické básně Jan z iJubc (1871), Žižka (1874), 
Aleš Eomanov (1881), Husitská svatba (Poet. bes. 1884) a 
Pohádka živoia (1891). Jest činným i v oboru novellistickém. 

Jan (Hanuš Věnceslav) Tůma (1816—) narodil se r. 1846. 
v Benešově u Prahy a jest ředitelem gymnasia v Brně. Vydal epickou 
báseň Jaroslav (1871 a 2. vyd. 1873) a Básně (1872,i. 

Berta Miihlsteinová (1847 — 1887) narodila se r. 1847. ve 
Velvarech a zemřela 24. srpna 1887 v Praze. Sepsala sbírečku básní 
Pohrobky (1872) a byla činnou hlavně v novellistice. 

Josef Kuchař (1847—) narodil se 14. list. 1847 v Cháborách 
u Dobrušky na Královéhradecku a jest úředníkem při bance „Slavii" 
v Praze. "Vydal Básně (1869), Za soumraku (1871), idyllu Chýžka 
Í1881 a podruhé 1893), Ze zašlých a nových dob (1885), Cestou životem. 
(1890), Národní píseň (1894) a jest činným i v novellistice.*) 



*) Před Kuchařem má býti uveden H. Uden (viz str. 64.). 

4 



50 Hásnictví. 

K liška K r á s n o h o r s k :i ( 1 847 — ), vlastně Eliška Pe- 
chová, narodila se 18. list. 1847 v Praze a jest od r. 1874- 
redaktorkou „Ženských listň" tamže. Jest nejlepši básnířkou 
("•eskou a náleží k nejziianicnitčišíni básnikůni vúbee. Vvdala 
tyto sbírky drobných, lyrických i citických básní svých: /. imijr 
žití {\%l6, 1874 *a potřetí 1885), Ze išumavy (187;J a podruhé 
1875), K slovanskému Ji/l u (1880\ V/ni/ v proudu (Kab. knih. 
1885 j, Letorostij (Kab. kn. 1887), Bajhij lelkfirh (Poet. bes. 
1889), Na živt^' >říví»/' (1805), které všechny zračí se ušle- 
chtilým mužným směrem vlasteneckým, řadíce ji stkvělc k zá- 
stujicům našeho básnictví národního i slovanského. Kromé toho 
najisala selanku Vlaštovički/ (ISSS), ^^umaisk// liohinson (1887;. 
obé v poct. bes.) a Rozpaniinkí/ (Kab. kn. 1890), a vyšel od 
ní velezdařilý překlad nejslavnějšího plodu ^Mickicwiezova Pan 
Tadeáš cíli Poaledni zájezd na Litce (Poesie svět. 1882; 2. vyd, 
1892), Byronova Childe Hnroldom poiif (Kab. ku. 1890) a AI. 
Puškina Vf/hor menších hásnt (1894) a Nékten' básnr rozpravné 
(1895, obé Sbor. sv. poes.). Vzdčlává také novcUistiku a bás- 
nictví dramatické jakož i obor literárné (ičjcjiisný. 

Jan Váúa (1848 — ) narodil se^v liěiči, studoval v Pisku a později 
v Anglii a Kusku, byl piofossoreui Českoslovanskú oliehodni akademie 
v ťraze, kde nvní žije jako soukroinv učitel cizích iazyků. NapsiU 
aatyrické sbírky Kok'rhy (18;il) a Mé 'krákoří/^ (1893; obé znova 1897. 
Z ruštiny a angličiny přeložil mnoho knih pouěných, kferé vydal ve svó- 
„Anpflicíco slovanské knihovně" i jinde. Také jest éinuvm v oburit. 
mluvnickém. 

Franti.šek Bráhek (1848—) narodil se 9. pros. 1S4S v Brano- 
vicich u Týna nad Vltavou a jest lektorem jazyka mairarského pik 
éeské université v Praze. Přeložil z inaďar^iiiny s Karlem Túmoii AU- 
xamlva PeloUho Básně (poes svét. 1871) a pielo/.il i ixiviilky a dramatii 
«i sepsal mluvnici maďarskou. 

Jan Nečas (1849 — ) narodil se 25. pros. 1849 ve vsi 
Studenících u Nového Mčsta na Jihlavsku a jest okresniiit 
soudcem ve Výškové na M(u-avě. Napsal humoristické bá.sně 
Zertoinč di-klamacr (1873) a šipii (1875), sbírky milostných 
a rftziiých lyrických i epických básni s názvem Hásnř {\>*>l'6)y. 
v TŠovaiié p(»vésti * >lirázki/ z i-eukm-a (1885), /'nlth-di/ du di^jín 
(.•]. vyd. 1888), Vi/hram' hajky Aesopocij a Pítanlnn-y (1888) 



Uásnictví. ól 

a s i»seiul(»nvuiein ,,J. Čas*' sbírku básni Ze srdce (1881). 
Pořídil /dařily iiřeklad ukrajinské pověsti Ant. Malczewskélio 
Marie (187t) a s vvobr. 1881). a v „Ústřední knihovně" z pře- 
kladů jeho z polštiny vyšla Vlád. 8yrokomly válečná selanka 
Ulas a téhož báseň z dějin litevských Marfjer, největší překlad 
Neěasňv, a BulJadi/ Adama Mlrhievicze a z němčiny V //brané 
básnic (ioěfheho (1889). Kroniě toho přeložil básně různých 
básníků s názvem Květy z poJsl-ýrh hďia. 

Jan Ježek (1849—) narodil se r. 1849. ve Chvalkovicích ii Čes. 
Skalice a jest katechetou při české reálce v Praze. Vydal sbírkv básní 
Zo ícj-o (1880), Jarni kvéty (1881) a Pestré kvšti/ {18ii2). Jestnnným 
i v oboru novellistickém a literárně dějepisném. 

František Ladislav Stro upež nicky (1850—1892) narodil 
se r. 1850. v Cerhonicích v Písecku a byl dramaturgem při Xárodníui 
divadle v Praze, kde zemřel 11. srp. 1892. Vydal o sobě báseň Den 
soudu a byl činným zejména v novellistice a v básnictví dramatickém. 

All»ína Dvořáková -Mráčková (1850 — 1893) narodila se 
r 1850. v líepici u Strakonic, pobyla se svým chotěm lékařem na 
různých místech: zemřela v Praze 28. kv. 1893. Vydala sbírku básní 
s názvem Chudobky (1872), 

Miroslav Krajník (1850 — ) narodil se 1. led. 1850 
v Humpolci v Čáslavsku, stal se doktorem práv a nyní jest 
advokátem v Praze. Vydal Bdsné (1870 a 2. vyd. 1876) a 
přeložil z frančtiny Berangérovy Pisně (Poes. svět. 1875). Byl 
činným i v oboru dramatickém. 

Josef Baše (1850 - ) nar. se 31. bř. 1850 v Jílovici v Opočensku 
a jest advokátem v Král. Hradci. Psal s pseudonymem E. Antonowicz. 
Jsou od něho sbírky Otčenáš, Kytice z písni duchovních a Silhouetty (1883). 

Bohdan Jelínek (1851-1874) narodil se 22. čna 
1851 v Cholticich u Přelouče. Dokončiv gymnasium, odebral 
se do Prahy na studie lékařské, ale nemoha pro chorobu svou 
prsní studovati, stal se úředníkem při poště v Praze, a zemřel 
v rodišti svém 19. kv. 1874. '"^pišij Bohdana Jelínka veršem 
i pr(kou vyšly v ..Salonní bibliotéce" (1880). 

Čeněk (Vincenc) Ibl (1851 — ) narodil se 1851 v Bratronicích 
u Křivoklátu a jest proťessorem při reálce na král. Vinohradech. 



52 Húsnictví. 

Přeložil z Byroua básnické povídky Koisár a Lara (Poes. svět. 1885) 
íi jest éinnyui i v novcllistice a jazykovědo. 

Josel\'i. II 111 l)ý (l^áJ— narodil se 1852 v Horní Libochové 
na Moravě a jest uéiteleui v Hodoníně. Napsal U krbu (1877 a 2. vyd. 
Itt85), O čem král neví (1881), ^nShocé kvéty (iml) a V lesku tnhiu (ISSi). 

František M noli os! a v Vrána (1853—1882) narodil_se5. pros. 
1853 v Xémčicích na Hané a l»yl iiéitelem v Hunkovicíoh ii Židlocbovic 
na Moravě a redaktíjrein „Literániícli listň" : zemřel :{. ěna 1882 
v Králově Poli. chtěje se tam pozdraviti. Vydal sbírky básní Z vesny 
života (1879i a Nad proudem ř.ití (188!j a rozličné jiné práce básnické 
původní i přeložené. 

Kiulolť Pokorný (1S;j3 — lS87j narodil se 18. dubna 
1858 v Heřmanově Městei u Chrudimi, hyl redaktorem „Pa- 
lečka" a zemřel jako okresní tajemník n Libocliovicicli l'J. záři 
1887. liyl spohipořadatek-m Ki/tire z národních jnsnt slo- 
vanských (1874) a vydal tyto sbírky svých básní: Z jarních 
luhu (1874), jejichžto prvá éásť jest epická, druhá lyrická, 
Básně riš77l, které jsou vétšinou milostné. Pod rei^kf/m nebem 
{1879j, které vynikají směrem národním. Z hor ('ISŠlj, které 
po způsobe Heydukova „Cymbálu a huslí" mají za látku 
dojmy ze Slovenska, S procitJfpn jarem (1882j, které líčí 
blaho lásky manželské, Vlasti a svohod^. {\^'Á2), z nichžto vane 
národní duch slovanský, a pověst Mrtvá zemi'' (VoqX. bes. 1885). 
Mimo to vydal s pseutlonymem ..Kaňko Petar" Xeniilostnc 
písně (1879) a s pseudonymem ,,Heřman Městečky" Vlaste- 
necké šlehy a přelo/il z ruštiny Písně moskevských ciijánúv 
B přídavkem ruských národních jiísní a Z polštiny Básně 
Bohdana Zalcshího (v ,,Poésii světové") a téhož báseň Duch 
stepi I' 1887). Počal vydávati Aittoloi/ií z inskc l//r{ki/, ale vyšel 
toliko sešit 1. (1887). Po smrti jeho vyšla sbírka Opět na 
horách (Poet. bes. 1887). Pokusil se také v novellistice, 
v zeměpise (cestopisem) a v oboru literárně dějepisném. Účastnil 
se horlivě literárních snah .Slovákň \ Uhrách. 

Miloš Červinka (1.S53-1891) narodil se .30. říj. 1853 v Ustředku, 
byl ve službu lesnické v .•X.spaniíii v Dolnicb Kakousíeli. kdo zemřel 
28. kv. 18'J1. .lest iiratnin ( »takara (''.Tvinky. Jsou od něho liáani (\HH2) 
n Hynek (1890). 



iiásiiietví. 



JarosIíM \'rrlilickv (1S58 — ), vlastně Kiiiil l^rida^ 
narodil se 16. iin. 1S53 v Loniiceli; sk(»nť'iv i^yninasium, 
vstoupil nemaje prostředku linidtnýcli, (!<• boliosloví, jxt půl 
roce však vystou] il a vystudoval fakultu lilosoíickou, ])0 (vml 
stal se vychovatelem v liraběcí rodině, s kterou pobyl rok 
v Itálii. Později byl tajemníkem při éeské teclinice a při zku- 
šebné komisi kandidátu pmíessury pro školy střední, nyní 
jest proťessnrem universitnini v Praze. Česká universita jme- 
novala jej čestným doktorem filosofie a Česká akademie svým 
řádným členem. 

Jakožto básník Vrchlický jest stkvěle nadán a vyniká 
stále neobyčejně plodnou a bohatou vynalézavosti a tvořivostí^ 
nádherně stkvostnou a mohutnou mluvou a velikolepou ol>raz- 
Dostí, a to kromě novellistiky a dramatiky v epice i v lyrice, 
ačkoli pravá, j)r(»stá lyrika jest mu méně běžná nežli filo- 
sofické rozumováni, rozvažováni a pozorováni, a v epice pře- 
stává většinou na básních rozměrů menších. Od r. l''^74. vydal 
již asi 1<»0 knih básnických piivodnícb i přeložených. 

K epice náležejí: Epické básně (Sal. bibl. 1876, 2. vyd. 
1884 a 3. vyd. 1895, mezi nimi „Satanela"), romantický obraz ze 
života ^lichala Angela Buonarottibo Vittorla Co/onna (1877), 
Mytlu/ (dva svazky 1879 a 1880 v .,8alonní bibl.", 2. vvd. 
1883^ a 1884, 3. vyd. 1894), Nové hasne epichs (Sal. bibl. 
1880), obsahující „5sové romance a ballady•^ .,Tři poliádky" 
a „Klášterní leg-eiidy", báseň Hilarion (Sal. bibl. 1881), 
v které jest líčen zápas prvotního křesťanství s troskami staro- 
řeckého pohanství, v osobě sv. Hilariona, mnicha na poušti 
africké, >Staré zvhti (Poet. bes. 1883 a o sobě 2. vyd. 1893), 
k nimžto látka sebrána jest z různýcb dob a z různých krajin 
i národů, Le(jenda o sv. Prokopli (1884 s illustracemi), která 
jest otištěna také v prvém svazku „Mythů"', jsouc z básní 
tam ((bsažených nejlepší, Ttrardoirski (1885), jejímžto před- 
mětem jest pověsť i)olská, rovnající se pověsti o Faustovi, 
a Selské hallndy (Poet. bes. 1885), které stvořil z látek do- 
raácícb. Nejnověji vyšla romance Démon Za.šA;a (1893), Krjtka 
hallad, romancí a Irfifnd (1890) a rozsáhlé epos Bar-Kochha 
(J898), líčící poslední odboj židů, Bar-Koclibou vedených, proti 
Kímu, pád židovstva a vznik křesťanství z něho. 



54 Hásnictvi. 

K lyrice uálcžeji sbírky:*) Z hlubin (1875 a 2. vyd. 
18W)), která jest rázu filosofickélio a vyznačuje se vzlotcni 
a o]>rav(livostí, >Sntj o štěstí (187G a 2. vyd. l^^ST), která jest 
snňškou básni uiilostiivcb, Dmh a svět (8al. bibl. 1878 a 2. vvd. 
1882), která, dotýkajíc se mistera i déjio, jest částečně též 
epickou, a básník představuje v ní zápas duclia lidského 
s i)řírodou, vele])é ušlechtilé stránky jeho a pronášeje pevnou 
víru v konečné jeho vítězství nad ni, Sijm/oni- (Sal. bibl. 
1878 a 2. vyd. 188o), která jest jaksi doplňkem sbírky i)ře- 
dešlé, Kok na jihn (Sal. bibl. 1878), která vznikla z pobytu 
básníkova v Itálii, /vA"^'^'//^ n ptsm (1H70 a 2. vyd. 1H89), 
Dojinij « j-o2«ia/7/ (Sal. bibl. ISSO), Z"*"?/^/ /,• Khlonvín (Sal. bibl. 
1881 a 2. vyd. 1889), která druží se svým obsahem k dvéma sbírkám 
předešlým rázu milostného, Co život <hil (Sal. I»ibl. 1882), 
v které básník i)odává nám sama sebe jako básníka filosofa 
řadou básní, vybraných z jednotlivých dob básnického jeho 
živ«»ta, a v které zračí se nejvíce živel rodinný, jak(» v né- 
ktervch básních Hevdukovych (viz na str. 41.). také však 
i dvě ejiické skladby místo tu nalezly, a to „Idylla Šumavská" 
a „Idylla apenninská". Pantheon (1^82), báseň k slavníí.stnimu 
otcvícni Národního divadla, Sfin.r (Sal. bibl. issíí), v které 
duchaplné a působivé popisy střídají se s důmyslnými úvahami 
o antických mythech, Pemj/ektiv// (Sal. bibl. 18^4), Jak táhla 
mračna (Sal. bibl. 1.SS4), >Sonetti/ samotáře (Sal. bibl. 1885), 
Huilbn v duši (Kab. knih. 1886), Zhnnkí/ epopeje, Mntť/li všech 
larev obé Sal. bibl. ISSi;), Iháirtvi Jautalovn (Sal. bibl. 18S7), 
Zlatí) prach (18S7, s illustraccmi), Čarovná zahraáa (Kab. ku. 
1888), Xa domácí půdě (Poet. hes. 1888), Rňzně mask/j (Sal. 
bibl. 1889), Hořká jádra (Kab. ku. 188!i), Bni a mW (Sal. 
bibl. 1889), Émorta (18š9 a 2. vyd. 1.^94), Hlas/, v poušti 
(18ÍM)), Xňvě sonetty samotáře (Sal. bibl. 1891), Frtsk// a fjo- 
helini/ (Sal. bibl. 1891), Jirevíř moderního řlovťka (Sal. bibl. 
1892), Život a smH (1892), Moje sonatft (1893), BndlaYi x Far- 
■nassn (Sal. bibl. lS93), Fofulki/ královn// Mah (Sal. bibl. 1S93), 
OJ: na r himři (Kab. kil. 181(4), Ki/fki/ axtt-r, Xin-é zloinkí/ rpnpeje 

(obé Sal. bibl. 1.S95), Kniha .sudiček (^Kab. kn. 1895), Xež 



*) Také v téchto nt'kterých sbirkách píevaliou lyrických hojně 
bývá básuí cpickýcb. 



liíisnictví. 55 

:zinlkni( docehi ilSK.")), XrijtniUo ros;/ (1896), znělky Portréti/ 
Inisiiilťiv (Svět. knih. 1897) a Ki/fka hdsni l//rírJ:i/ch (l!^98). 
1{. lí^94. vvšla An(h()fo(/>e z hdsní Jaroslava VrchlkhéhOj upra- 
vená iiui feamvm, a ort r. 1890. vvdává Souhanté viidání Uds- 
inck;'i'-h spixn, v němž otiskl tyto sbirky i)oprvé : Písně pout- 
níka, Poslcd),í xonpfy fnmotdře (obé 1896), SkirnT/ na shinci^ 
Pavuvimi (obé l''^97), Ka sedmi strundch, GirJandy a fesfonf/, 
Z nic piipsií' ndro hií a vnirlr a Vi/hor hasni řasovi/ch a příh- 
:if//rh (vše 1898). Ostatní svazky vyi)líiiiji nová vyrtáuí sbírek 
rtřivc vydaných, a to rtikin nezměněná rtíleni pozměněná neb 
i rozmnožená. 

Z básni iiiehiženvch ort Vrehlickélio vvšiv, a to z franětinv: 
Básně Viktora Huga (Poés. svět. 1874). ťocsie f/anrouzsk í 
novt' doljy (1877), Nové básně Viktora Huga (1882 rtophlkem 
ke sbírce z r. 1874.), báseň Leconta de Lisle Kain (1880) 
-ii z vlaštinv : Bdsnt Giacoma Leopardiho (Poéř*. svět. 1876), 
Dantelio Božská hmed ie {^.V^kW 1879, ,.Očistec" 1880 a „Ráj'" 
1882; 2. vyd. 1890—1892), téhož Xovij žirot (1890) a Bdsn^ 
it/rickě (^1890), téhož Vtjhor básní a Vgbor básní lomáše 
Cannizzara (1884), Tortjuata Tassa Osvobozený Jerusalem (1888), 
Básně MicheJanqela Buonarottiho (1880), H. Lurt. Ariosta Zu- 
řivý Paland (1891 — 1893) a Fosrola Báseň o hrohe<Ji (1891), 
Tři knihy vhišské lyriky (1891): z aníi-ličtiny.: Ert. Poe Havran 
•a jiné básně (1891); ze španělštiny: Jac. Verrtag-iiera Atlantis 
((1891); z němčiny: Goetheho Faust (1890), Schillerův Vilém 
Telí (1894) a Hermanna Sing-g-a Výbor básní (1894); z pol- 
.^tiny Ad. Mickiewicze Tryznu (Dziady) (Sbor. svět. poesie 
1895) a z různvch jazvků: Z cizích Parnassů (1894). S J. 
-Gollem přeh)žirCh. Baíirtelaira Výbor z „Květů z?a" (1895) 
:a s Fr. Brábkem Ar. Jánoše Budovu smrt (1897; obé Sbor. 
svět. poes.). S názvem Poesie italská nové doby (1885) ]»ořídil 
nejobjemnější v českém písemnictví sbírku básní jinonárodníeh, 
A jiné dvě podobné vydal s názvy Hostem u básníků (1891) 
a Moderní básníci francouzští (1894), S předčasně zemřelým 
Drera Jaromírem Břetislavem Košutem přeložil Z divami 
Háfize (1881). 

Co do předmětu skladby Vrchlického bývají velmi odlehlé, 
postrádajíce jadrné podstaty životní a obírajíce se záhadami 
příliš odtažitými nebo dávajíce i)řednosf ideám světovým 



50 Básnictví. 

a všeobecným i)ie(l iiárodiiiiiii. Předpukládá čtenářstvo znaéně 
sečtělé, pročež i stává se ninohdy leckomu nesrozumitelným^ 
a nebývá tudiž ani vždy dobře pítchopeu, takže potom i snadno 
křivé bvvá posuzován. ]>vval mu vvtvkán blavné smér a ráz 
cizinský, ale ddk.-izal již i néktcrými skladbami, že též umí 
těžiti z ])ovésti a déjiu d<»mácicb. Jest činným i v novellistice^ 
dramatice a oboru literárné dějepisném. 

.Toseť Holeček (1853—) narodil se 27. ún. 1S53 ve Stožicícb 
II \'odňan a jest členem redakce „Národnícli listů" v Praze. Přeložil 
.Iniiácké písně národa bulharského (2 SV., Poés. Svět. 1^74 a 1875), Ilerce- 
govské pisnií (1876) a epos Ealevala (5 8v., 18í»4 — 18í»b) a vynikl v oboru 
novellistickém. 

.Jaroslav Tichý (18')3— ), vlastně František Rypáček, na- 
rodil .se 7. říj. 1853 v Hodětínč u Bechyně v Čechách a jest professorem 
pii gynina.siii v llrně. Vydal sbírku básni V hoiui a klidu (lř^83) a 
pracuje v oboru dějepisneuj. 

Adam Chlumecký (Í854— ), pravým jménem František Ků- 
že la, narodil se 7. led. 185i v Koketnici u Přerova a jest ťarářeui 
v Dlouhomilovč u Zábřeha. Jest od něho Apokah/pse otroků. (1881 
a 2. vyd. 1883), Epos o hloupém Janu ( 1S82 a 2. vyd. 1894), Andélif 
jtyáné (1886), Z\ony večerní (1895), Evangelium svobody (1896) a j. 

Otakar Mokrý (1854—) narodil se 25. kv. 1854 
v Českých liudejovicicli a jest notářem ve Vodňanech. Přeložil 
z polštiny Bdsnií Julia Sloiachho (2 svazky v ,,Poésii svě- 
tové") a na])sal .lihořeskil nielmUe (1881), které jsou rázu ele- 
^ickélio, Biisiir (Sal. bibl. 18š3), které jsou rozvrženy ve čtyři 
oddíly s názvy ,,]Niliádky", „Italské zvuky. „líiV/.né motivy'' 
a ,,.Jiliočeské melodie"' i řada druli;n, a báseň epickou \'n 
dívřhn kameni (Poet. bes. 1885), která jest ojiětně z českélio 
jibu čerpána, Dinni/ a Itt/eitt/// (Sal. bild. 1SS8J a Jaxem a šerem 
"(1893). Také vydal fí>ís»^ Fr. C/ihídka (viz na str. HC.). Jest 
činným i v oboru novellistickém a dramatickť-m. 

Karel Kučera (1S54— ) narodil se 30. záři 1854 
v Lušténici u Henátek v líideslavsku a jest proťessorenj při 
^"ymnasiu v Praze. Jest i členem ('es. aka<lemie. .Isou od něho 
tí,is,iú (1S83) a /apa.llř Inř:.,/,, (I8l>(>: •d)é V „Sal. bibl.''). 
Také přeložil llenryka Ibsena ISdxně (Sbor. svět. poes. 1898) 



Básnictví. 57 

František Krsek (1854—) narodil se r. 1854 ve Vamberku, 
Jest doktorem tilosolie a proťessorem při gymnasiu v Kolíně rřeložií 
lorda Byrova básně yehesa a země (1891), téhož tragedii Sardanapal 
(1891) a 31oore 'riiomaea L(Ua hookh (1894, obé ve ^Sbor. svět. poes."). 

Fran ti šek Kvapil (1855 — ) narodil se 15. ťin. 1855 
ve Zheíich u Českélio Brodu a jest tajemnikom Českého 
musea v Praze. S Fr. Ulrichem vydal almauacb „Můj" (1878), 
a mimo to vyšly od něho Ziijmunta Krasuiského Vijhrmv' í^pis)/ 
(1880, 2 sv. v „Sal. bibl.") v jeho překlade, sbirka pň\odmch 
básní Zpěvy knížecí (Poet. bes. 1883 a 2. vyd. Sal. bibl. 1897)^ 
Zaiát,' stopy (Sal. bibl. 1887), sonetty Z i-ý^tai-rádi tácek (1801) 
a překlad Poesie Adanuí Asnyka (Nová bibl. spisů verš. i pros. 
1880 a jiný svazek Sbor. svět. poes. Jl89o). Jest ěinným 
i v oboru novellistickém. Jest i členem České akademie. 

Josef Kalus (1855 — ) narodil se 16. ún. 1855 ve Frenštátě, byl 
dlouho tkalcem a básnickým samoukem, až Jako 251etý vstoupil do 
3. třídy školy měšf a potom do ústavu učitelského, jest učitelem 
v ('eladné na Místečku. Vydal Pisné (1881), Z ValaUca (1885), Oblaky 
(v Mor. bib!. 1887) a Kresh,j a pi<»,ě (1895). 

Irma O e i s s 1 o v á (1855 — ) narodila se 6. ěce 1855 
v Pešti a žije v Jičíně. Napsala sbírky lyrických básni 
S názvy ImmorteUy (1879), Divoké koření (1881) a Z Pod- 
krkonoší (1889) jakož i pro mládež básně a povídky Luční 
kvítí (1882) a básně Lípové kvéty (1893). Jest činná také 
v novellistice. 

Gustav Díjrfl (1855—) narodil se r. 1855. v Praze, kde jest 
evangelickým knězem. Napsal -Va Křivoklátě (1875) a Ballaay itarši 
a nové (1896). Přeložil Hálkovy „Večerní písně" i některé básně jiných 
básníků českých do němčiny a redigoval časopis , Česká rodina" 
(1879 — 1882). Jest činným v oboru novellistickém a cestopisném. Také 
přeložil Th. Moore Irské melodie (Sbor. sv. poes. 1898). 

Jan Wagner (1856—) narodil se r. 1856. v Rábu u Pardubic; 
vystudoval tilosotii v Praze, byl professorem v Plovdivě v Bulharsku^ 
počemž, pobyv nějaký čas v Praze, odejel do Petrohradu a potom do 
Ameriky, kde byl redaktorem tří časopisův, a vrátiv se. nyní žije 
v Praze, jsa konektorem v knihtiskárně, l^řeložil národní písně bulharské 
Zpěvy thráckých Bulharů (1886) a jest činným i v oboru novellistickém 
zeměpisném (cestopisy) a Jazykovědném. 



58 Básnictví. 

Jan Hudce (1856 -) nar. 18)^> v Molenburkii na Moravě a je8^ 
iiředuikcQi při čes. universitní kan''el;iíi v Praze Koku 1880. vydal 
„Almanach české omladiny" a přeložil Njeřío.še Petra Petroviče Jlorakj 
3jéiiec I Shoř. sv. poes. 18%). Překládal i v oboru noveliiatickém. 

Božena Studnic ková (1856 — i narolila se v Praze a jest ře- 
ditelkou mateřských škol v Praze Napsali lyrické básně Ohlaa nitra 
(1874) a různé písně a říkadla pro uiateřské školy s názvy Děls\á za- 
hrďika (2 svazky) a Školka mateřská (4 svazky). Také v oboru novelli- 
Btickém jest činnuu. 

F r a 11 1 i š e k C li a 1 ii ]> a (1 8r,7 - 1 890) narodil se 30. pros. 
1857. ve \'elikvc'h Kiáliticli bliž Uliliískych Janovic a byl 
spisovatelem v Pra/X', kde zeiiiř. 1. led. 1890. Jest od něli(» 
báseň epická ZdviŠ (Poet. bes. 1883), sbírka epic. básni 
Zpeiy hohati/rské (Sal. bibl. 1889) a dvé sbírky rázných básní, 
přeloženýcli z ruštiny Xivi a Kvítí z mshf/ch In/iň (obé r. 1885.) 
jakož i ])ráce iioveHi.stické. V 1. 1880 — S-J redi^'0val časopis 
,.11 uch". 

J o s e ť J a k u b e c (1 858— 1889) narodil se r. 1 858 v Hlásné 
Llioté u Jičína, vystudoval filo.sofickou fakultu české university 
a byl iiiedníkem při obci pražské. Zemřel 9. čna 1889 v Praze. 
Vvšlv od něho 1'oiidky z kraje ceršem (dva svazky, Sal. bibl. 

1887 a 1890). 

František Táborský (1858— ) narodil se 15. led. 1858 
v Bystřici pod llostvnem a jest iiroťessorem j»ři vyšší divči 
škole v l»raze. Vydal Bámě (1884), Stará komedie (1892) a 
Melodie (1893; vše v ,.8al. bibl"). Také přeložil M. J. Lermon- 
tova lidmnr (2 sv., Six.r. svět. i>oes. 18!H^ a 1895). 

Xaver Dvořák (1858 — ) narodil se 185S v Hostivaři 
n jest katechetou v Praze. Najjsal sbírky básni Zlatou zteskou 
(1889), iStíyieni k úsvitu (1891), Mod/ith,/ a písné {\S93\ Sursum 
cnrdn {\H\)i), Eurharistia a Meditace (ol)é 1897j. Také napsal 
dramatickou hrn. 

Václav .\. .lun;; (1858—) narodil se 8. srp. ia^>8 v Habrové 
11 líydmova ii. Kn. a j.'»t úiedníkeni v Americe v Ci-dar Rai)ids ílowal. 
1'řeložil .M. Puškina veršovaný romáu Eiňvn Onkijiu (Sbor. svět. poes. 1892). 



Básnictví. 59 

Ladislav Tesař (1859— 188<> >, pseudunymně C h a r p e n t i e r, byl 
lvandid;itera piotcssury a zemřel 80. říj. 1S8G v Dolních Břežanech. Pře- 
ložil Fr. Toppée Poesie (Kab. knih.). 

Karel V. IJais (1859—) narodil se 4. led. 1859 v lUílolnadě 
u Nové Paky a jest učitelem při měšťanské .škole v Král. Vinohradech. 
Vydal rrviii kvetl/ (1881), Doma (1883), Českc pohádky o Kvintu Pánu 
(1881', Obrázky od nás (1885), Obrázky verSeni (1886), Bárek maličkým, 
Zlaté chvilky (obé 1889', Když slunečko smtí (1890), Ditský ráj fl8í»l), 
Třeině (189l)>. Veselý svět. Pod modrým nebem (obé 1897), většinou pro 
mládež. Nejnověji vyniká hlavně v novellistice. Jest i členem České 
akademie. 

B o li d a 11 K a m i 11 s k v (185*J — ), jiravÝm jménem Karel 
Bušek, narodil se 24. ún. 1859 v Hii.se u zámku Sychrova 
A žije v Praze. Vvdal Ztracené volání (1884), Rokoko (1889), 
Den Štěstí [WM," Z Příkop fi (1892), Pr(/íťsř.y (Sal. bibl. 1892), 
Muži a ženy (1893), T' samotách (Sal. bibl. 1893), l>;-.se hmao- 
ristické a saft/ricke (1S93), Dvě povídky veršem (Sul. bibl. 1895), 
Motivy ze Sychrova (189G) a Zlomky románů (1898). Jest 
činným i v novellistice. 

Karel L e 'j: e r ( 1859 — ) narodil se 21. zář. 1859 v Kolíně ; 
vystudovav í^ymnasium, ])řevzal ve svou správu hospodářství 
otcovo ve svém rodi.šti, kde žije. Vydal dvě sbírky básní Verše 
(1881) a Zajjomennte sny (1882) a tři větší epické básně Po- 
h'í<lka z naší vesnice (1883), Všední život (1883) a Přelndy 
(1885): poslední dvě v „Poet. bes.". Nejnověji vydal veršované 
Tři povídky (1887), veršovanou povídku Poslední Pnsalka 
(Poet. bes. 1887), Povídky veršem (Kab. knih. 1888), V zátiší 
(Poet. bes. 1890), Drobné povídky a kresby (1895) a Chvilku 
zas doma (1897). Také je&t činným v oboru novellistickém. 
Jest i členem České akademie. 

Au^i-ustin Eug-en Mužik (1859 — ) narodil se r. 1859. 
v Novém Hradci Králové a žije, absolvovav studie filosofické, 
jako spisovatel v Praze, jsa redaktorem „Besed. lidu". Vydal 
Jarní bouře (1881), Hlasy člověka (1882), Ballady a letjendt/ 
(1883), Květy polní (Kab. knih. 1887), Hymn>j a vzdech,/ (Í892), 
Černě perly (1893), Písně života (1894, o])é v „Sal. bibl.") a 
Epištola reskěmn dělnictvn (1897). Jest činným i v oboru 
novellistickém. 



60 Básnictví. 

Antonín Koukl (1800—1884) narodil se r. 1800. v Praze, kde 
zemřel jakožto posluchač universitní r. 1884. Vydal huuioristické a saty- 
rické liásně (1880) a Ptstiě o mozolech (1883) a byl činným i v oboru drama- 
tickém. 

Matěj A n as ta si a Si ni áček (1860 — ) narodil se 
5. ún. 1860 v Praze, vvstiuloTav techniku, bvl ťux'(lnikem 
V cukrovaru, nyní pak Jest redaktorem ..SvC-tozora" v Praze. 
Vyšla od ného sbirka básni Z kronik- 1/ chntlijili il88-4j, povídka 
veršovaná V hhidišfi híshij (Kab. knih. ISSÍ') a Xa záletťvli i Kab. 
knih. 1896). Jest činnVni i v oboru novellistickéni a dramatickém. 

Antonín Sn a j dau ť ( 186<'— i narodil se 12. ěna 1860^ 
v Kozlanech u Královic v Plzeňsku, jest doktorem íilosoíie a 
proťessorem vyšší obchodní školy v Plzni. Vydal sbírku svých 
básní Inthimi lihtf/ a Pxísné a dek/a inace Vojt. M. I'. Brlo- 
hrobskeho (obé 1882j. 

F r a n t i š e k X a ^ . S v o b o d a (1860 — ) narodil se 2o. iij, 

1860 a jest úiedníkem při městské spořitelně v Praze. Vydal 
Básně (2 Sv. 188oj, Xalndi/ z minulých let (1889), V našem 
vzduchu (1890), Koketkij, ženlchnrr a nevrst// (Kab. kn. 1893) 
a román veršem Xoví vesničam' (1895), sbírku básní Kvřtt/ 
nif/rh luřin (1896), báseň Pniul Liška (Kab. knih. 18!>8) a j. 
Jest činným i v oboru novellistickém a dramatickém. 

líudolť Dvořák (1860 — , narodil se 1800 ve l>řitní, JťSt doktorem 
filosofie a professorem při čes. universitč v Praze. Také vede redakční 
kancelář „ottova .Slovníku naučného-. .lest od něho přeložena Kniha Rút 
(1893) a Fintil pisni (18!ió, obé Sbor. sv. poes.) a blavné jest činným 
v kulturní historií. Jest i členem Oeské akademie. 

F r a n t i š e k 8. P r o c h á z k a ( 1 861 — ) na n idil se 1 .">. !cd. 

1861 v Náměští na Olomoucku a jest učitelem a redaktorem 
„Malého čtenáře" v Praze. Jest od něho báseň epická Biseii 
o Cinn (Poct, bes. 1880) a sbírky b;isni Jťu-m' zvuki/ (Sak 
bibl. If^sT). -V" lírniíiit' jtňdr (Kab. kn. 1>?88), lihskij na lun-ách 
(Sal. bibl. Fsíj-J) a epická báseň .ht-i/k (1895j. 

v 

Ladislav A rietto (1861—), vlastně Ladislav Šebek,, 
nar(»dil se r. IsiJl. v l'ísku a jest kandidátem advoka<'ie v ro- 



líiisnictví. 61 

<listi svém. Napsal /ii/sití^ (lf-^02) a vvdal s V. CernÝm překlad 
bíisní Ondřeje Theurieta Lrs)ií sti/xka w. IšS-t. jakožto 1. svazek 
,. Vyhoní cizojaz.věnýcli del hásuickýcli", jehožto byl redak- 
torem) a bíísuě Fr. Coppého Z malého světa (tauiže 1884). 

J a n Č e r v e ii k a (18G1 — ) narodil se :). dul). 1801 v Král. 
Hradci a jest ťiředníkem při městském úřade na Král Vino- 
bradeeh. Vydal ^ímoroíío (1883), Zfišew' vlwj (Kab. kn. 188G) 
a [^sné Zdi-išovij (1891). Také v novellistice a dramatice jest 
činným. 

Antoniu Pikhart (18G1— ) narodil se 7. dub. 1861 v Třebíči 
a jest soudním úředníkem v Praze. Přeložil H. Heinelio Knihu písni 
(Svět. knih. 1898) a překládá také v oboru novellistickém. 

A 1 o j s š k a m p a (1861 — ) narodil se 30. čna 1861 v Praze 
íi jest úředníkem města Praby. Vydal Malby a písně (1883), 
Mladý svét (1884), 3fald křídla (1888) a Venku a doma (1893). 

Antonín Klose (1861 — ) narodil se i^4. list. 1861 na 
Zbiroze a jest úředníkem města Prahy. Vydal Básně (1889) 
a A>í zemi (1892). 

Ludvík Losťák (1862 -) nar. se 21. bř. 1862 v Mitro- 
vicích, cestoval po Aug-lii, jest i hudebním skladatelem a žije 
nyní v Praze. Vydal Básně (1891), Tří noci u mrtvoly (1894) 
a Píseň nadšená (1895). 

Růžena Jesenská (1863 — ), pseudonymně E v a z H 1 u- 
boké, nar. 17. čna 1863 na Smíchově a jest učitelkou při 
měšťanské škole v Praze. Vydala Úsměvy (Poet. bes. 1889), 
Pohádky veršem Í1890), Okamžiky (1890), aS* vlaŠfovickami 
(1891), Tju listy \1892), Konec idylly (Kab. kn. 1892) a 
Slitování a láskrt (^ab. kn. 1895). Také v oboru novellistickém 
a dramatickém jest činnou. 

Antonín Sova (1864 — ), pseudonymné Ilja Georgov, 
nar. 23. ún. 1864 v Pacově a jest úředníkem města Prahy. 
Vydal Realistické sloky (1890), Květy intimních nálad (1890), 



(ji Básnictví. 



Z mého hrojí' (1802), ^^om-it ! czdor (1894), Zluiaend duse 
(1890), Odpověď Momsenovi {1H91) a Vijlouřeué Kraidkij (X^S^i)^ 

Jan Svatopluk Aíaeliar (1864—), pseiulonymiié A. 
Roušek, nar. 29. ún. lx(54 v Kolíně; vystudovav universitu^ 
byl vojenským důstojníkem a jest úíednlkem píi bance ve 
Vídni. Vydal Confitcur (Kab. kn. 1886), Biz ndzcu (Kab. kn. 
1889), Letni sonety (1891), P.Ue-Míle (1892), Třetí kniha Ii/nkt/ 
(Kab. kn. 1892), Zimní sonety (1892), Jarní nonety, Podzimní 
sonety (obé 1893), Tristinm \'ittdobnnae (Ka.h. kn. 1893), Mof/da- 
lena (1894), Zde by niilly kvrst růže... (Kab. kn. Is94) a 
IšífS—JSfifJ (Kab. 1896j. Vydal i satyru „vlasteneckou historii 
z XV. století z rukopisu Vinohradského" Boží bojovníci (1897) 
s pseudonymem ,.proť. Dr. 0. Folklór". 

A n t (» n í n K 1 jí š t e r s k ý (1 866 — ■), pseudonymnč Petr 
Jasmín, narodil se 25. září 1866 v Mirovicich v Písecku 
a jest úředníkem j)ři zemském výboru v Praze. Vydal Ptačí svět 
(1888), Živým i mrtvým (1^89), Spadalé listí (Kab. kn. 1890), 
Písně z práce (1891, s pseudonvmem A. K. Lešan), Poli n lestf 
(1891), Drobty života (ls92)/ Ppické básně (Kab. kn. 1892),. 
Pražské motivy (Kab. kn. 1893), Noěni violy (1894), Srdce 
i duše (Kab. kn. 1894), Živé stíny (1895), Tmavé růže (Kab. 
kn. 1897), Vzpo,uí)iky z jihu (1897) a přeložil Mik. Lenaua Výbor 
básni (Sbor. svět. jjoes. 1893j. Jest i členem ("eské akademie. 

(! ustav Jar<».s (1867—), narodil se 1S67 v liakovniku 
a jest úíednikem při ma^iistráté v Praze. Napsal veršovanou 
literární řxnlcsku šláf,, (isiij) a jest činnýni i v oboru 
novellistickém. 

Karel Mašek (1867 — ), pseudonymné Fa Presto, na- 
rodil se 2íi. prosince 1S67 v l*raze, vystudoval j)ráva a jest 
úřadnikem pražského mař^istrátu a jest spoluredaktorem časo- 
pisu „Volné směry'*. Napsal Ptíktj, Káčo! čili Jak by nékteií 
ze sOHVekých veršovcň české/ch spravovali thema národní písníi 
„Utíkej, káčo utíkej" (1894), Kyselé hrozny (1895) a Pohádky 
špatn' kouřili {\H\\'i). Také jest čin!iým v oboru novellistickém 
a dramatickém. 



Básnictví. 63^ 

.1 o se ť Kabelka (1868—1894) r.arodil se 20. list. 1868 v Přesta- 
vlkáeh u Kostelce nad Oři., vyučil se knilikupectví, ale brzo se stal 
úřadnikcm při cukrovaru v Chrudioii, kde zemřel 20. července 1894 
Napsal Pisi.S a Ghazdy (1892) a Kaleidoskop (1894). 

Emanuel Stehlík r }• t í ř z C e n k o v a a T r e u s t a d t ii 
(18G>> — ) nar. 14. dub. 18«J8 v Praze, je?t doktorem práv 
a úřednikem při magistráte pražském. Vydal Z m('ho alhn (1889), 
Evos a I'si/i'hé (1800) a j. Také překládá z oboru iiovelli.stického. 

Jaroslav Kvapil (18G8— ) nar. 25. záři 1868 v Chude- 
nicích a jest členem redakce „Hlasu národa". Vydal Básníkův 
denuih (1887), Padající hvé?:d>j (2. vyd. 1897), Růžovf/ keř (obé 
1889), Relikvie, Xad zříceninou Karlova mostu (obé 1890) 
Tichá láska (1891), Liber aureus (Kab. kn. 1892) a Oddanost 
(1897). 

O t o k a r Březina (1 868 — ) pravým jménem Václav 
Jebavý, narodil se 13. října 1868 v Počátkách v Táborsku a 
jest učitelem v Nové Kiši na Moravě. Napsal Tajemné dálky 
(1895), ^^vítání na Zfípadé (1896) a Větry od pólů (1897). 

Otakar Auředniček (1868 — ), nar. 1868 v Hrazených 
liatajích, jest doktorem práv a žije v Praze. Napsal Verše 
(1889), Zpívající labutě (1891) a j. Jest činným i v oboru 
novellistickém. 

Jiří Karásek (1871 -), narodil se 24. led. 1871 na 
Smíchově a jest úředníkem poštovním v Praze. S Arn. Pro- 
cházkou založil r. 1894. časopis „Moderní revue" směru deka- 
dentního a symbolického. Napsal sbírky básní Zazděná okna 
(1894), Sodoma (1895; byla skonfiskována). Kniha aristokratická 
(1896) a Sexus necans (1897). Píše také romány. 

Karel Dostál Lutinov (1871 — ) narodil se 22. září 
1871 v Prostějově na Hané (otec jeho pochází z Lutína u Olo- 
mouce, odtud jest pseudonym „Lutinov") a jest duchovním 
správcem zemské polepšovny v Novém Jičíně. Vydává orgán 
t. z v. katolické moderny „Nový život" (od r. 1896.) a napsal 
íibirky básní Sedmikrásy (lS9o) 2i Království Boží na zemi {1S9S)^ 



€4 líásnictvi. 

Karel Červinka (1872—) narodil se 11'. kv. 1«72 
v myslivuě Albrechtické u Týniště n. O. a jest soiiduíin úřed- 
níkem ve Veselí nad Lužnicí. Jest od ného Zá/ji:i))ík- (1892), 
Krajin// a udiady (1894) a Hledání mmotij (1897). Také 
v oboru novellistickém jest činným. 

Z ostatních nad jiné vynikimvšícb nejmladších žijících básníků 
buďte zde připomenuti je.ště: Jaromír Borecky Rosa m>/»'ica (1892), 
Dr. Jaroslav Hruška, pseud. H. Uden*) Saď zarůgtyíci, San Remo 
(1896), Sestupem (1897) a Khíra (1898) a Jan Rokyta K^lyž se připo- 
zdivá (I896j a Svěfla a bludičky (1897), jejichž údaje životopisné jsou 
pisateli těcíito řádků neznámy. 



*) Jaroslav Hruška narodil se h. října 1847 v Solnici, jest 
doktorem lékařství a starostou města Kladna. (Údaje tyto došly opozdéné, 
když sazba zlomena v stránkách, a má býti uveden na str. 49.). 



II. Novellistika. 

Za let čtYřicátycli novellistice české dařilo se již velmi 
dobré. Ale rok 1848. zarazil její rozkvět, a vyskytla se toliko 
knížka uovell od V. Fiircha „Barvy a zvuky" (1848), pověst 
od V. Kl. Klicpery „Věnceslava" (1849) a povídka od Pr. 
Chocbolouška „Všeobecné rukojemství" (1849). Avšak již rokem 
1851. vzešel obrat, a stkvělym úkazem byly Fr. Pravdy 
„Povídky z kraje" (5 svazků 1851 — 1853), kteréž až i dosud 
jsou četbou velmi oblíbenou. Brzo pak značně ještě více 
osvěžila tebdej.ší belletrii českou Božena Němcová svojí 
„Babičkou" (1855), a také Prokop Chocholoušek platně 
prospěl oboru tomu. vydav romány „Privitan, kmet staro- 
pražšky" a ..Rodina Harambasova" (oba 1855). Kromě toho 
vedle mnoha překladův od rňznycb spisovatelů se vyskytnuv- 
ších Hermenegild Jireček vydal své „Novelly" (1853) a 
Josef Jiří Kolár své „Sebrané romány" (1854—1861). Od 
těch dob sbor če.^^kých novellistů víc a více se množil. 

Pro.^tomluvou psané práce novellistické, jsouce co do vnější 
podoby lehčí a zábavnější i srozumitelnější obecenstvu širšímu, 
jsou oblíbenějšími a mají více čtenářstva nežli veršované básně. 
Proto také v oboru novellistickém jest pracovníkův i plodův, 
a to jak původních tak i přeložených z jazyků všemožných 
nejvíce ze všech oborů krásného písemnictví. Za let osmdesátých 
přibylo nám i humoristů znamenitých několik. 

Co do látky původní naše novellistika jest skoro veskrze 
česká, zabočujíc do ciziny toliko měrou nepatrnou. Ze žijících 
nad jiné vyniká Alojs Jirásek a z žen.štin Karolina 
Světlá. K těmto dvěma v řadě druhé druží se co nejčest- 
něji Jakub Arbes, Svatopluk Cech, František 

5 



66 Novellistika. 

Heritcs, I::iiát II i' rr in a n n, Jan U e r. FonliiiaiKl 
Sel] lil z, \'ác'lav Vléek a .Julius Zeyer a z ženštin 
^' ě n e e s 1 a v a L u ž i e k ;i . ( ! a I) r i e I a P r e i s s o v á a Božena 
^'iková Kunětifká. 

Ze .sljirek vycházeti i)ře.stav.šícli uvedeny buiFte: ..Biblio- 
téka éeskvch i)iivodnicli roniánň liistorickvch i novověk vch" 

•■1 *. v 

(185.5 — 1862), „Spisy výtečných českých básníků novověkých" 
(1860 — 1864), sbírka románu původních a překladu ze všech 
Jazyků slovanských „Slovanské besedy' (1861 — 1863), výbor 
j)rací čilnéjšich spisovatelů českoslovanských „Národní biblio- 
téka'- (1868—1894), „Knihovna pro český lid" (1880-1884), 
„Nová bibliotéka spisů veršem i prosou" (1883 — 1888), „Album 
výtečných povídek českých i přeložených" (1884 — 1886), výbor 
iiejlei)š[ch novell a jjovídek písemnictví slovanských i západ- 
ních „Česká bibliotéka rodinná" (1884 — 1890), „Sborník illu- 
strovanvcli románů" (1884 — 1892), „Bibliotéka překladů vvnika- 
jících dél cizojazyčných" (1891—1894), „Naše knihovna-'Vl892 
az 1895) a „Levné svazky novell" (1893—1896). Ze sbírek 
nyní vycházejících uvedeny buďte kromé „Matice", „Libuše" 
a „Dědictví" (viz na str. 15.): „Zábavná bibliotéka" (od r. 1870. 
vydává knihtiskárna benediktinská v Brné), sbírka původních 
i přeložených povídek a romáuuv „Ottova Laciná knihovna 
národní" (od r. 1872.), „Salonní bibliotéka" (od r. lf^76. vydává 
J. Otť)i, „Zíibavy večerní" (od r. 188(>. vydává knihkupectví 
Cyrilomethodějské), „Ústřední knihovna" (od r. 1881. vydává 
I. L. Kober), „Moravská bibliotéka" (od r. 1884. vydává J. F. 
Šašek a jinou od r. 1888. .1. F. Kubeš), sbírka nejlepších spisů 
veršem i prostoiiiluvou „Kabinetní knihovna" (od r. 1>!S4. vy- 
dává F. Simáček), knihovna prostonárodní ..Přítel domoviny" 
(od r. 1885. vydává E. Beaufort;, „Komán(»vá knihovna Světo 
zora" (od r, 1^!87. vydává F. Simáček), „Ruská knihovna" 
(od r. 1888. vydává J. Otto), ,.^'iliInkova Illustrovaná knihovna 
rodinná" (od r. 1890), „Vzdělávací knihovna" (od r. 1>'90.), 
,,.Slezská knmika" (od r. 1S91.), „Modrá knihovna" (od r. 1892. 
vydává I)r. F. líezníček), „Vilímkova knihovna románů cizo- 
jazyčných" (od r. 1892), „šolcova Illustrovaná knihovna" (od 
r. 1S93.), „Knihovna Zlaté Prahy" lod r. 1S9:;. vyúmn .1. Otto), 
„Verneovy Dobrodružné cesty" lod r. 1S1»3. vydává J. K. 
Vilímek), „íllustrované romány pro lid" (od r. 1894. vydává 



Novollistika. 07 

J. K. Viliiiiek), „Knihovna Besed lidu" (od r. 1894. vydává 
J. Otto), „Moderní knihy" (od r. 1895. vydává J. R. Vilímek), 
„Poklad zábavy" (od r. 1895 V. Kraus v Táboře), „Knihovna 
našeho lidu" (od r. 1897. vydává benediktinská knihtiskárna 
Y Brně), „Světová knihovna" (od r. 1897. vydává J. Otto) a j. 

K novellistice řadí se dosti vhodně populárně psaná díla 
cestopisná, z nichž otiskla mnohá illustrovaná bibliotéka novell 
a cestopisů „Z našich a cizích vlastí" (vydával J. Otto v 1. 
1881 — ^1890, red. Ferd. Schulz) a „Všeobecná zajímavé poučná 
knihovna" (od r. 1890. vydává Dr. Frant. Bačkovský). 

Z velice nepřehledného zástupu uovellistfi českých z let 
1848 — 1898 buďtež uvedeni zde tito: 

Václav Kliment Klicpera (1792 — 1859) narodil se 
23. list. 1792 v Chlumci n. Cidl., byl professorem v Král. 
Hradci a potom v Praze při Akademickém gymnasiu, jehož 
posléze stal se ředitelem a zemřel na odpočinku v Praze 
15. září 1859. Vynikl hlavně jako básník dramatický, ale 
sepsal i některé povídkv, a to První mlí/n v Praze (1847). 
Věnceshva (1849), Příchod Karla IV. do Čech (1855), Karel IV, 
před Frankenšteinem (1856), Král Jan Slepij (1858), Tajníj 
2iověrec (1859), Točník (2. vyd. 1863; prvně' 1828) a j. 

Antonín Hansftirg (1806—1877) narodil se r. 1806. v Králové 
Hradci a zemřel jako/to proťessor gymnasijní v Praze r. 1877. Přeložil 
2 ťrančtiny romány Xovověký rozervanec a Kulhavý ďábel a z polštiny 
Kraszewského Na vi'/ch'iflě. 

Josef Kajetán Tyl (1808—1856) narodil se 4. ún. 
1808 v Kutné Hoře. Zanechav studií filosofických, oddal se 
■činnosti divadelní, byl hercem a potom dramaturgem v Praze, 
až posléze byl ředitelem kočující společno-íti a zemřel 11. čee 
1856 v Plzni. Pěstoval obor belletristický s velikým zdarem 
již od počátku let třicátých. V letech 1857 — 1859 vyšly jeho 
Sebrané spisy obsahující K/is/j mého srdce, Rozina Ridhar- 
dova, Pouť českých umělců, Dekret kutnohorský, Drobnější po- 
vídky novověké, Poslední Cech, Drobnější povídky historické, 
Dva bratří aneb Český jazyk moje škoda a Drobnější povídky 
prostonárodní. Nové rozmnožené vydání Jos. Kaj. Tyla Sebraných 
spisů vyšlo v „Národní bibliotéce" a nejúplnější o 15 dílech 



6S Novellistika. 

péči J. L. Turnovského v 1. 1890 — 1892. Upraveny pro mládež 
vyšly jeho PonDiěukij z hrohit nejstaršího CfcJiu (1895). 

Jan Formánek Činoveský (1809 — 1878) narodil se 
r. 1809, v Činovsi u Klatov a byl ředitelem vyšší divci školy 
v Táboře, kde zemřel r. 1878. Sepsal dějepisné romány Bitva 
n Nip-ska (1858), Smířená vina (1860), Ctihoj z Dolau (2. vyd. 
1890), Vysti^hovalci v Americe (1868) a j. 

Jakub Malý (1811 — 1885) narodil se 4. srp. 1811 v Praze. Dokončiv 
studie právnické, věnoval se spisovatelstvi a zemřel v Praze 1885. 
Redigoval „Slovník náurný" a „Stručný všeobecný slovník věcný". 
Přeložil volné z aníriičiny román Fosledni dnové Pomjjeje a povídku Undina, 
z polštiuv román Kraszewského Záhuba pohanův na Litvě (188tí) a vydal 
Niirodiii báchorky a poctsti. Byl riuným i v oboru dramatickém a hlavně 
v oboru dějepisném i také v literárné dějepisném jakož i v mnoha 
jiných oborech. 

František Nečásek (1811— 1889; narodil ser 1811. ve Vysokém 
nad Jizeiou, byl finančním úředníkem a zemřel ve výslužbě v Praze 
8. září 1889. Vydal povídky: Sňatek na smrtelném lo~i (1867\ Mileva 
(1869), Jitroii (1872), Mahina, Tři habry (1870), finská kněžna, Marie 
(18K3; a j. 



Josef Jaroslav Křičenský (1812— 18861 narodil se 18l2vHolici, 
liyl niéstskvm důchodním v Nov. Bydžově, kde zcuiř. 1tí. dub. 188tí. 
Jsou od něho romány Zmatkové života^ Kanutrádi oba 185tí), Lichvář 
a pokoulník, Jak se Koprnichý Vávra dostal z rychlúřství (oba 1857), 
S-alkář a jeho hhka 1858), Pravda ve lži (18G0) a j. 

Joseť Jiří Kolár (1812 — 189r>) krouie básni (viz nu 
str. 'M.) vydal již v leteeb 1854 — 1861 své Sebrané nnnáni/ 
v 6 svazcích, později pak Muzikanti řili l><ih<l ve fraku (1867), 
román z uměleckéhíi života českého hiuU'l)nictví. V „Národní 
biblidtěce" vyšel .spisti jeho svazek prvý, v němž obsaženy 
jsou t>to romány a povídky: /'rLIn zjtJozenri (poprvé r. 1862. 
v Málkových „Slovanských besedách"), lAhuše v Americe, Malíř 
Reiuer a Pneídki/ resťlťlin sřuifeiita $ rerveniui karkulknu. Vydal 
i sbírky kultuniídi obrazil T stan' Praz" (1887) a Sv^ťm 
blwlu (ls89j. 

Karel Sabina (1^:1.^—1877) narodil se 2(í. pro.^. 1S13 
v Praze. Nedokončiv studil právnických, věnoval se výhradně 



Novellistik;i. Bií 

<'inuosti litcniriii a politické, až konečné byl usvědčen jakožto 
tajný aj;-. ní policejní, po čemž žil v Xénieckn, odkudž brzo 
vrátil se tajné do Prahy, kde žil v zapomenutí a zemřel 8. Ii3t. 
1S77. ("innosf literární začal ilined za let třicátých a stal se 
zasloužilým v rňzných oborech literárních. Z oboru uovellisti- 
<*kého vydal román Blouznilni (1857), Hedvika (185."^), novellu 
Jaroslava (1859. 2. vyd. 1868j, novellu Hrohiik (1862, třetí 
vydáni), humoristický román IVrný ženich (18G3), román Jen 
tíi h'fa (18GU a podruhé 1872). Xa poušti (1803 v Hálkovýeh 
,.Slovanských besedách"), povídku Bratři (18(5(3 ), Oživenr hroby 
<.Mat. lidu 187(>) a j. Byl činným i v oboru dramatickém a 
literárné déjepisném. 

Josef Bojislav Píchl (1813— 1S88) narodil se 23. srp. 1813 
v Košířích n Prahy, byl doktorem medicíny a zomřel v Praze 11 bř. 
1888. Přeloží! zo španělštiny díl I. humoristickosatírického románu 
Cervantesova Don Quijote de la Mancha (186G.; díl II. přeložil Kristián 
Stefan) a z Herlošových povídek a románů tyto : Husité čili Cechy od 
r^ 1414—1424 (5. v;ydáníí, Benátčan, Vuldstýu, Poslední Táhorita aneb 
■Cechy v XV. století, Černohorci a Uhry od roku 1414 — 60. (vše v 2. vydání). 

Václav Svatopluk Štulc (1814— ISíT) kromě básní (viz na 
atr. 33.) vydal dva svazky sbírky spisů zábavných a vzdřlavatelných 
v duchu katolickém s názvem „Besedy katolické" (18(30-1861), jež 
obsahuji jeho povídky Cesty milosti bozi. 

Josef Ehrenberger (1815— 188í^) narodil se 22. čce 1815 
v Korouhvi u Poličky a zemřel jakožto kanovník kapitoly vyšehradské 
v Praze 7. ún, 188-'; pochován jest na Vyšehradě.*) Jsou od něho 
povídky Kaplička pod lipami (1862 1, Invalida (1863), Ostruha krále Václava^ 
Tataři na Morava (obě 1863 V druhém vydání), Dar Arnošta z Pardubic 
{1865), Čermáková^ rodina (1867), Vlasta a Markéta (1870), Bnj a vítězství 
pravdy hoži v Cechách (1872) a jiné povídky, které souborně vyšly 
v letech 1875 — 1876 (některé z nich poprvé již před r. 1848). 

František Pravda (1817 — ), vlastné Vojtěch Hlinka, 
narodil se 17. dub. 1817 ve vsi Nekrasině u Jindřichova 
Hradce. Bohoslovecké studie vykonal dílem ve Vídni dílem 
v Praze. Žije na Hrádku u Sušice v Písecku, maje pensi 
vychovatelskou a zaměstnávaje se hlavně spisovatelstvím. K po- 
vídkám svým obral si látky prostonárodní, podávaje ve formě 

*) Xa náhrobní desce jest omylem vyryt rok úmrtí jeho 1881. 



70 Nuvellistika. 

prosté rozkošné obrázky ze života venkovskélio. Jebo Sebrané 
spisi/ vyšly v „Narodili l)ibliotéce" o čtyřecb svazcich (1871 
až 1877), z nicbž uvedeny buďte tyto povídky : \'nják novářeJx, 
Sládek a jeho schovanec, Vávru kuřák, Pán z Podlesí a děvce 
vesnickt', Krejčí Fortunát, í^těpánnv Vit učí se na knize, Maiej 
sprosťák, Hnprda — Tonička a Matka ^^tnácntn. Mimo to vy- 
cházejí jeho Sehrané povidktj pro lid (od r. 1877 : dosud 
15 dílů) a povídky pro mládež v „Kytici", sbírce zábavného 
i poučného čtení pro mládež. 

Proko]) rii ocholou.šek (ISID — ls(U) narodil se 18. ún^ 
1819 v Sedlci v Táborsku. Vystudovav ;Lí'ymiia8Íum, jal se studo- 
vati v Praze ranhojičství, ale brzo věnoval se výhradné spiso- 
vatclstvi. Zemřel v Nadějkové u Selčan ó. čce 1864, jsa tam^ 
návštěvou. Začal otiskovati ])ovídky své za let čtyřicátých. 
Nejlepším dílem jeho jest sl)irka historicko-romantických obrazů 
z dějin jihoslovauskvch, vyšlých s názvem Jih (poprvé r. 
1862—1863. a podruhé r. 1877—1878). Sehram' spisi/ jeho- 
vyšly r. 1870. v osmi dílech, mezi které jest pojat i „Jih", 
a znova začaly vycházeti r. 1886, ale vyšel dosud toliko díl I.,. 
jehož obsah jest : Vanáa^ Templ áí-i v Crchácli, Travič a J ><-i'ra 
Otakarora. V „Ustř. knihovně" vyšla povídka Jlarač (1881)^ 
prvně otištěná r. 1861., Drak Xotjaisktj (1882), prvně otištěná 
r. 1846., kteréž obě jsou také v ...Filui", a Oldřichovu námUivif 
(1888). Z ostatních buď uveden román Přivítán, kmet sťiro- 
pražski/, Rodina harandtašova, Dvé kráhivnij (všechny tři r. 1855.),. 
Kola die Pienzi (1856j, Hrad (1860) a 7>/»ř/V/v' a jiovídky Pan 
Simon z Vrchotic, Křižáci a Poprava českobrodská (vše 1867) 
jakož i povésti Sobčslav, ]>viir krále Václava a Vše(d)ecnt ruhi- 
jemství (v jedné knize 1x68). 

Václav Vilém Titiobranský (1819 — 1883) kromé básní (viz 
na str. 34.) napsal i Poi>í(/%, tvořící svazek 111. jelio „Vybraných spisrt". 

IJožena Nčmcová, vlastně iJarbora l'auklo\á 
(1820-18(;2) narodila se 5. ún. 1S2(» ve Vídni z otce Haku- 
šana a matky Češky. Tozději přestěhovali se do Ratiltořie 
u Náchoda. Otec byl většinon na cestách. t<»ž vychov;iní její 
bylo svěřeno matce a babičce. Provdala se za komisaře nad 



Novellistika. 71 

Stráži tinančni a zemřela v Praze 21. led. 1862: pochována 
na Vyšeliradt". Sepsala hojné povídky a obrazy ze života ven- 
kovského, obrazy cestopisné a národopisné, i)ohádky atd. Vy- 
nikla zvláště Bahickou (1853 a 8. vyd. 1895, r. 1890. vyšlo 
též ilhistrované vydáni), kterou zvěčnila svou pěstounku a která 
Jest přeložena do mnoha jazyků, lícíc velmi lahodně a vroucně 
upomínky z jejího vlastního mládí, při čemž zobrazen jest 
národní duch a mrav spůsobem dosud nepředstiženým. Podobně 
vyniká také Pohorská vesnice (1856 a 4. vyd. 1894; r. 1892. 
vyšlo též ilhistrované vydání), z ostatních pak povídek uve- 
deny buďte: (hf/še pod horami, Karla, V zámku a podzdrnčif 
Chudí lidé, Divá Bára, Dohrij člověk, BaruŠka, Pan učitel, 
(r. 1895. povídka ta vyšla též upravena pro mládež) aj. Též 
jsou od ni Národní háchorktj a pověsti (2 svazky), z nichž také 
pro mládež upraveny některé vyšly, na př. Pohádku iji sv., 
1893—1894) a Tři pohádkij (1895J. Sebrané 'spisi/ její vyšly 
v 1. 1862 — 1863 a znova úplněji v „Národní bibliotéce" v 1. 
1869—1891 o 9 dílech: od r. 1896. vycházejí sebrané spisy 
ty ilhistrované. „Babička" vyšla také pro škoíy (2. vyd. 1892) 
v úpravě Fr. Bartoše, kterv též upravil Vi/hrané spif^ij o 4 dílech 
(1893—1896). 

Eduard Herold (1820—1895) narodil se r. 1830. 
v Praze a byl malířem tamže. Zemř. 5. srp. 1895. Vydal ro- 
mány: Povídku u verpánku (1874), Alrhipnista (1873), Čertova 
krčma a v „Mat. lidu" povídky dějepisné: Stavitel Karlova 
(1880) di MarkvaH z VaHemherka (1885). Byl činným i v oboru 
zeměpisném (cestopisy). 

Karel Havlíček Borovský (1821—1856) kromě 
básní (viz na str. 34.) napsal Ohrazij z Bus a Satyrické črty, 
přeložil N. V. Gogola Plášf, Pověst o tom, kterak se rozhněvali 
pan Matěj s panem Matoušem, Xos, Starosvětská -šlechta (vše 
vyšlo znova v druhém vydání 1892 — 1'^^?^ 2i Mrtvé duSe (Mod. 
knih. 1894: prvně otištěno) a Voltaireovy Některé pověsti 
(2. vyd. 1897). 

Vincenc Vávra Haštalskv (1824—1877) narodil se 4. říj. 182* 
v Praze, kde zemřel jakožto člen redakce „Národních listů" 6. srp. 1877. 
Přeložil romány Viktora Huga Bidnici (1863, 2. vydáni 1886—1888) 



72 Novellistika. 

a Chrám Afatky loži v Paříži (1868) a Meissnprňv román (ÍVr/iožřuťi (1868), 
knihu pro lid českoslovanský Arnošta Hellinutha Císař Jostf II. (1863) 
a překládal i divadelní hry. 

Hermenegild Jireček (1827—) narodil se 13. dub. 1827 ve 
Vysokém Mýtě, jest bratrem Josefa Jirečka, doktorem práv, byl odborným 
radou v rainisterstvč vyučováni, potom ředitelem c. k. školního kniho- 
skladu ve Vídni a byl jakožto majetnik řádu železné koruny povýšen 
i do stavu rytířského s přídavkem „ze Samokova", nyní žije na odpo- 
činku v Praze, obdržev tytul odborného přednosty ministerského. Jest 
i řádným členem ("eské akademie. V „Národní bibliotéce" vyšly jeho 
Spisi/ zábavné a rozpravíte O úvow svazcícli, Z nichžto prvý obsahuje „Spisy 
zábavné". Více proslul v oboru literárné dějepisném a právnickém. 

Alois Gallaf (1827 — ) narodil se 8. Června 1827 vXovém Hyd- 
žově a jest ředitelem uiěstskýoh úřadů v Chrudimi. Napsal Humorěskt/ 
(1860 a 3. vyd. 1893-, Chrudim z doby kouzel a strašidel (1889) a j. 

Josef Václav Fric (1829—1890) kromě básní (viz na str. 36.) 
sepsal Povídky a fantaxie, jejichžto část I. tvoří druhý díl a část II. 
čtvrtý díl jeho „Sebraných spisů". 

František Gobi K opidl anský (i829-) narodil se r. 1829. 
v Kopidlně a žije v Praze, jsa korektorem „Národních listů". Vyšly od 
něho Povídky a arabesky (1861) a sbírka památných a zajímavých pro- 
cesňv a zločinů Ze žalářil (2 díly, 1867 a 1868). 

Karolina Světlá (1830 — ), vlastué Jo ha 1111:1 Mazá- 
kova, rozená Kottová, narodila se 24. úu. v Praze, jest choti 
proťessora Petra Miižáka v Praze a sestrou Žofie Poillipské. Jest 
nejlepší českou iiovelli.stkou a naleží k nojznaiueiiitěiším no- 
vellistiuu vňltec Z iiovell a románů, jichž napsíila asi KK) po 
většině ze života venkovského českého lidu, uvedeny buďte: 
Ni^hiUk ttrthfi z rodinní' krunihy, Jest I nřkoUk archů z rinlinné 
kroniki/ (ol)é \ „Ustř. knihnvnč"), I.itka k hiisníkm-i) První 
Česka (1801 v llálkových „Slov. besedách"), Xa úsvitě (18l)5), 
Rozcestí (18()6), V^snirký rontín (l8()7j, Kříž n potoka (I8t)8, 
oba v „Mat. Iidn"j, Knnttiri^in' (18G9), Frantinn (1870), Ten 
nárud (I872j, Xemodlener (1873), Lamcn'' a jeho 'lítě, Skaliík 
(obé V „Ottovč Lac. knih. nár."'), Zvonei^kuvd králnmny Konec 
o pDťdtek, Xn hhidnr rfstř, Krťsht/ z .Ifšti^ 'i a mnohé jiné. 
Většinou vydány nékol. krátě, ^pisy její některé vyšly v .'sou- 
borném vydání o sobě v pěti svazcích (1874 — 1880), jež ob- 
řtaliuji: Křížil potoka^ Voslední paní Hluhovskii, Cern// /V^rAVA", 



Novellistika. 73 

Kantfivčíď, NemoiUeneCj Ten vávod, OkmnSiJx- a. Fi^antina íí jiné 
v „Národní bibliotéce" (1874 — 1894, (> svazků, mezi nimi jest 
i Ve.^nfck// ro)nd)i). Mimo to v „Sal. bibl." vyšly její Povidkij 
a novelly. Zejména horaly z Poještédi vybrala si za předmět 
svých povídek, a všechny jsou prodchnuty láskou k vlasti 
& snahou po duševním pokroku. Nejnověji vydala novellu Ji- 
třenhi (188(í v ..Moravské bibliotéce") a povídku V HloSindch 
(Kab. kn. 1887). Také napsala některé výborné povídky pro 
mládež, jako ^kola mé štěstí (3. vyd. 1890). 

Jan Bohumil Janda (1831 — 1875) kromě básní (viz 
fítr. 37.) napsal tři dějei)isné povídky Pod Vi/šahradt^m ( 18G9), 
Anna Městečka (1870) a i>i}řek (1881), tvořící jakousi trilogii, 
jež obsahuje děje slavného rodu Poděbradského za dob hu- 
sitských: druhé dvě vyšly v „Mat. lidu" a všechny mají cenu 
značnou. Jest od něho také román ./a?*os7ai- (1857) a dějepisná 
novella Za Ki-rni Jaroměř (18H9J. 

Gustav Pťleg-er Moravský (1833—1875) kromě 
básní lyrických a epiekých (viz na str. 57.) napsal romány 
Ztracen;] život, Z malého světa (oba vyšly v Hálkových ,.Slov. 
besedách" a potom v Ottově „Lac. knih. nár.") a Pani fahri- 
Jcantovd, které jsou velmi oblíbenou četbou a ])yly vydány 
několikráte; prvé dva vydány také v „Národní bibliotéce" ja- 
kožto šestý a sedmý svazek jeho „Sebraných spisu", kdež 
i svazek čtvrtý a pátý obsahuje jeho práce novellistické, z nich^ 
uvedeny buďte ještě romány Dvoj i věno a Dva umělci. V ,Ustř. 
knihovně" vyšla krorně románu „Dvojí věno" novella Alex 
{1881). Eomány ze života společenského, jichžto jest v českém 
písemnictví zakladatelem, vyznačují hlavně jeho význam lite- 
rární, a souborně Romdn// Gustava Pjiegra Moravského začaly 
^nova vycházeti r. 1898. 

Antouie Melišová K íirsclin e ro v;i (1833-189Í) naroiiila se 
13. září 1833 v Bmla-Pešti a byla chotí spisovatele Emanuela Meliše, 
-R nímžto posléze žila v Melišovce u ParfUibic, kde_ zemřela 8. ún. 1894. 
ííapsala Humoresky a přeložila román Tři dni v Oíně. 

Žoťie Podlipská (1833—1897) narodila se r. 1833. 
T Praze, byla vdovou po doktoru Josefu Podlipském a sestrou 



74 Novellistika. 

Karcliny Světlé ii zeníř. v jnos. 1897 v Pnize. Najjsala ro- 
ináuy Osud a nadání (v Ženské bibliotéce", kterou reďi/^uvala ; 
2. vyd. 1898j, Přílnzn'', Xalžaish/ (v „Ženské l)ibl." i v ,,SaL 
blbl." 1878), životopisný román Perctjrimis, v^„ Libuši" otiskla 
romány Anežkrt Přeiu(/síovna (1879), Jaroslav Stevnherk (1881), 
Právo h(sk// (1800), Pozemský prach (1891), Přemtjí^l Otakar II. 
(1893), Níř/íYř jjLseň (1895) a Dvč novclly (lS'i)6), v „Knihovně 
pro český lid" román Žíti nebo nežíti a v „Ustř. knihovně'* 
obrázek Vrtochy pana Petihorsktho a pověsf Svědoinl a ])řelo/.ila 
z ťraučtiny román Sandové Konsuelo (18G4 — 18»J7j. Po její 
smrti vyšel nmián Mír (Přít. dom. 1898). V ,,Xár. bibl/ 
vycházeti zaéaly její ^ifísi/ v souborném vydáni (4 svazky). 
Napsala také povídky pro mládež a byla činnou i v oboru 
dramatickém. 

.lan Neruda (18.'U — ISíM) kromé básni ( viz na str. 'M.y 
vyniká v oboru novcllistickém jmenovitě tim, že stal se v pravém 
slova smysle tvůrcem ťeuilletonu v novinářstvě českém a že 
i jinak upravil stkvělc pňdu novověkému vypravovacimu sloha 
našemu. Nejprve vydal sbírku vážných i humoristickýth po- 
vídek, ličicich život malostranský, s názvem AraU-^ki/ (lS<j4);. 
k nimžto ve vydání druhém (1880) přidány jsou cestovní epi- 
sody Puzní lidé, vytištěné před tím (1872) o sobě. Později 
mimo jiné jal se vydávati souborně své Feiii/lttinn/ (187G — 1881^ 
5 svazkňi, z nichžto prvé dva svazky obsahuii >>/«//> krátktí 
n kratšíj svazek třetí /</■/// hraní a tlrav', čtvrtý M')i^í resty 
a pátý Obrazy z ciciny, vyšlé prvně r. 1872., kterými jest 
zakladatelem belletristického cestopisu českého. Velezajímavý 
jsou také jeho Povídky malostransko (1878 a podruhé 1884). 
Z jeho „FeuilletoniV znova vyšly o sobě Báby i baby n Žerty 
hravř i draví' (obé 1886). .Sebrané spisy obsahují v prvých 
in dílech: Drobni' klepy (3 díly), Arabesky^ tjbrazy z ciziny, 
Menší resty, Studie krátké a kratší (2 díly), Žerty hravé i dravé 
a Malost ranski' povídky. 

Vítězslav li alek fl83r> — 1874) kromé básní (viz na 
str. 38.) byl činným se zdarem znamenitým i v novellistice, 
a zejména ty jeho povídky, které mají látku /. lidu venkov- 
ského, došly obliliy veliké, jako na jiř. X<i statku a v chalimpce 



Novi'llistik;i. 75- 

(1871 a 2. yyd. 1885), Na u/minkn (1872), Pod rluf//m sfromrm 
( 19,12), Poil pustijvi kopčeni (1874) a j. Napsal i roinán Komcj/iant, 
vydaný jakožto prvý a druhý svazek sbírky roiiiáiiů přívodních a 
j>řekladii ze všech jazyků slovanských, kterou s názvem „Slo- 
vanské besedy" po tíi léta (18()1 — 18<)3) rcdi^-oval, a v „Ustř. 
knihovně" vyšlo od něho: Muzikantská IJthiška (1881), Hu- 
moresky (1882) a Přt povídek (188o). V jeho „Spisech" obsa- 
ženy jsou povídky a romány v díle V. — IX. 

Eduard Riiffer (1835-1878) narodil se 27. pros. 18.35 na zámku 
Liebenwerdě v pruské Lužici a byl členem redakce německé „Politik" 
v Praze, kde zemřel 16. list. 1878. Napsal romány Král poctivec, Spik- 
nuti židů v Praze, hiti souviraku, Zrádce národa, Xa dušičky a j. Byl 
činným i oboru dramatickém a dějepisném. 

Josef Svátek (1835-1897) narodil se 24. ún. 1835 
v Praze, byl redaktorem „Pražského denníka" a zemřel 9. pros. 
1897. Napsal romány Železná koruna (Mat. 1. 1888), Hrabe 
Spork (Přít. dom. 1889), Don César a Salomena (1894), Po- 
slední Biidovec (^lat. 1. 1894), Anna z Knnštdtu^ Marie Terezie 
a Karel TV,, Sašové^ v Praze v. 1031., Pomsta cikánova, Ma- 
jestát Rudolfa //., Švédové' v I^raze, Vězen na Křivoklátě, Bitva 
bělohorská, Paměti katovskě rodiny Mydlářftv v Praze, Astrolog, 
Poslední Vršovec, Pád rodu Smiřických a j. R. 1895. začaly 
v3-cházeti jeho ISebrané dějepisně romány a vyšel román z roku 
1848. Tajnosti pražské, román ze století XVI. Praha a Uím, 
román z dob Marie Terezie tíedláci u Chlumce a román ze sto- 
letí XIII. Pasovští v Praze. Byl činným i v oboru dějepisném. 

Ferdinand Schul z (1835—) narodil se 17. led. 183& 
v Ronově v Čáslavsku a jest proťessorera při Ceskoslovanské 
obchodní akademii v Praze a byl redaktorem „Zlaté Prahy", 
„Poesie světové", „Salonní bibliotéky" a illustrované bibliotéky 
novell a cestopisů „Z našich a cizích vlastí". Do „Matice lidu", 
jejím žto také byl redaktorem, napsal povídky Starý pán z Do- 
niaiic 0878), Yleští vystěhovalci {\^1Q), Povídky (l'88()) a děje- 
pisnou novellu Česká Matjdalena (1886); v „Salonní bibliotéce" 
vyšly jeho 1'ovídky (2 sv. 1883 a 1886), Dvorské panstvo (1887), 
V pozdních letech (1889) a Moderní nov elhj (1892), v biblio- 
téce „Z našich a cizích vlastí" Šlechtické novelly (1886);. 



70 Novellistika. 

v Ottové ,,Lac. knihovně" dějepisná povídka l)i>kti>r Johánek 
(1887j, Xijmburxhí rijrJda (1889), M::ikovi^ fiAofjraji^' a fignrky 
.(]S91) a, Povídki/ olšanské (1895). O sobě vydal větší povídku 
Latinská hahička (188G). Jest činným i v oboru dějepisném, 
literárně dějejusném a jazykovědněm. 

Y ě n c e s 1 a v a L u ž i ck á ( 1 ><35 — ), vlastně A n n a 8 r b o v á, 
narodila se (5. pros. 1835 v Hořovicích, jest vdovou po úřed- 
níku a žije v Pra/.e. Napsala do „Libuše" Pnvídki/ z malého 
městu (4" díly. 1878—1884), ronián Xa zřkenlndch (1878), 
VýšavfiŠH (1881), Saloiuétia (\HXl), JUednice (IS^^W), novellu 
}'řesovd lila (1893) a román V bilém dvorci (1890), pohorskě 
(tbrazy, črty a pověsti s názvem Chlinnij (3 díly 1886—1890), 
román U kamenného lomu a j. V „Ústřední knihovně" vyšla 
její povídka .1/rt?^ř?í/w (1883), v „Moravské bibliotéce" i)0vidky, 
olirazy a črty s názvem Kvétim/ a Stnit/ (1887; s týmž názvem 
další "dva díly vyšly také v „Libuši" 1892 a 1895), ve „Sbírce 
spisů pro mládež vynikajících českých spisovatelův" Opitšténd 
(1894) a Babiččiny loutky (1895) a j. 

Kduard .lust (183()— 1879) kromě deklamaci ivi/, na 
str. 42 j sepsal román Antikrist (1809), Humoresky (1.S67), 
Žert a pravda (18(')5), poučné povídky pro mládež Vťšené 
večery a přeložil rozličné povídky pro ndádcž. Také přeložil 
Hackliindriiv román Evropské otroctví (1864 — 18()5). 

Alojs \' oj těch Sniilovský ( ls;}7 — 1883i kronič básni 
■(viz na str. 42.) vynikl znaiiionitč v oboru povídek a nmiáiiňv, 
osnovaných na poměrech maloměstský ih anebo venkovských 
vůbec. Jeho .s>% iv/y^mcm', jichžto vyšlo 10 dílů (1880—1896; 
r. 1898. začalo vycházeti 3, vydání), obsahuji: rarnasxie. Starý 
varhaník, Setník iJřevnické/, títarý Mérhura, Krnpař Kleofáš, 
Za ranních červánků, JStarohorský Jilosof, Nebesa, 1'rocid ne- 
yotiix, líozptýlené kapitoly. Bez lásky, Vesnické povídky, Po- 
vídky z mésta, Xa čerstvém vzduchu, Martin (ďiva a Kmotr 
Rozumec. V „Matici lidu" vyšel od něhu nuidroslnvný román 
Kmotr lioznmer (1872) a luravopisiiv, traffický ol)r;r/ck z Po- 
šumaví Martin Oliva (1874j. 



Novellistika. iT 

Hynek Jaroslav Mejsnar (1837—1890) kromě básní (viz na 
str. 42 ) přeložil Selské noielly, které sepsal básník norský Bjiirnson 
Hjornstjerne, a novellu F. M. Dostojevského .Aninka Xezvanova (1882). 

Jiljí Aratislav Jahn (1838—) kromě básní (viz str. 43.) pře- 
ložil s Vilémem Kienbergerem a Primusem Sobotkou Herlošovy povídky 
s názvem Svét a lidé (1863 a podruhé 1873), z nichžto v jeho překlade" 
povídka Seíira a ttevěsta vyšla také v „Ůstř. knih." (1882). 

Josef Ladislav Turuovský (1838^ — ) narodil se- 
r. 1838. v Sobotce a jest ředitelem „Ústřední Matice školské"^ 
v Praze. Vydal Z poUdného života hereckcho (1882), kus to- 
autobiografie })říspěvkem k dobé, kdy kočující herectvo bylo 
jedním z nejpůsobivějších činitelů našeho oživení národního. 
Povídky (i humoresku (2 díly, 1883), riitovdid po vlasti (1883), 
Z naší dohij (1884), Kresby (1887) a vypravování o životě 
v pustinách amerických, Zlate údolí (2. vyd. 1887).. Byl činným 
i v oboru dramatickém a literárně dějepisném. 

Františka Stránečka (1839—1888), vlastně Fran- 
tiška Kur schne rová, narodila se 9. března 1839 ve Ve- 
likém Meziříčí na Moravě a zemřela 27. května 1888 v Brně,- 
kdc manžel její jest radou vrchního soudu zemského. O soběr 
vydala Pohádky z Moravy (1868), Z našeho lidu (1883), Ne- 
které črty (Lib. 1885) & Z pohoří moravského (1886). Souborně- 
vyšly její Povídky, obrazy a rrty (Mor, bibl. 1889-1892). 

Emanuel Vávra (1839-1890) narodil se 1839 v Praze, jest bra- 
trem Vincence Vávry Haštalského a byl učitelem gymnasijním v Rize 
v Rusku. Přeložil do Hálkových „Slovanských besed" z ruštiny román 
írončarovův Oblomov a román Gogolův Mrtvé duše. Byl činným i v oboru 
dramatickém. 

František Zákrejs (1839—) nar. se 7. května 1839 v Poličce,, 
vystudoval práva a jest okresním tajemníkem v Karlině u Prahy. V „Ůstř. 
knihovně'', kterou založil a které byl redaktorem, vyšel jeho žertovný 
románek rázu satyrického Mezinárodni nev^sti^ (1882) a NoveUky z veselého 
péra (1883). Více jest činným v oboru dramatickém a literárně děje- 
pisném. 

Václav Vlček (1839—) narodil se 1. září 1839 v Stře- 
chově v Táborsku a od r. 1871. jest redaktorem i nakla- 
datelem časopisu ..Osvěta". Žije v Král. Vinohradech u Prahy. 



78 N<nelli8tika. 

Veškera jeho éiiiiK^sf literánii nadeliiiuta jest liorlivv iii vlaste- 
nectvím, a j)n»slavil se i několika Kniiáiiy iiároliiirai, které 
jsou iicjubsálilejši z iiovellistiekych plotlů českycb a které ná- 
ležejí k iieiiiíediiéjšiiii českým výtvorňm vůbec. HiKrte/ uve- 
deuv z nich déiepisné: Po půlnoci (18G3j, DuJibor (1868 a 
2.vyd. 1888', Ctibor llinva {1869 a 2. vyd. 1874), Jan Hiíizda 
z Vícemilic (1869 a 2. vyd. 1874) a společenské: Vth}ec va- 
vřínový (1872 a 3. vyd. 188o), ZlaU, c ohni (1876, 2. vyd. 
1882), Saninhrndu (1884—1886, 2. vyd. 1889) a reni,' jezero 
(2. vyl 1893). Z menších, ačkoli také dost obsáhlých jeho 
prací novellistických buďte připomenuty: Ondřej Puklice (1867), 
Jan Švehhi (1868 a 3. vyd. 181>8), Jan Pasek z Vratu (IR6S) 
a Pnní Lichnickd (1870); j)oslediií dvě vyšly v ,,Matici lidu". 
Skoro všechny vydány několikrát, a to tak, že v novém vy- 
dání jsou přepracovány a zdokonaleny co nejsvédomitéji. Jeho 
Románu a novelli/ souborně vycházeti začaly \ „Národní biblio- 
téce" (od r. 1871. dva svazky); v „Libuši" vyšel „Věnec va- 
vřínový" ve vydání třetím, „Zlato v ohni" a „Óerné jezero" 
ve vydání druhém a „Samohrady" ve vydání čtvrtém j v „Li- 
buši" také vyšel román Setník Halahurd (1892) a v „L'^8třednl 
knihovně" dějepisná povídka „Ondřej Puklice" s názvem Ve 
jnirnn ludíin. Též oboru literárné déjepisnému jioskytl své práce 
a vyniká také jak<.žto básník dramatický. 

František Dvorský (1839-) nar. se 3. října 1839 v Sobotce 
v Boleslavsku a jest arcliivářom při zemském archive království Českého 
v Praze Vydal v „Matici lidu" dějepisní' povídky NaSe staré obrázky 
(1879 a 1880) a jest činným hlavně v oboru dějepisném. 

Emanuel Franti.šek Ziingel (1840 — 1896) kromě básni (viz na 
fitr. 4.'5 ) napsal i Drohoíint/, arabraky, liunwresky a novdiy (1876), děje- 
pisnou pijvidku z dol) Karla IV. Biíze ratolesti fl886». přeložil z franětiny 
fio\e.\\y Píihéhy zawi7oiYiřií/<7i ;i román z angličtiny Za itočnieh niinů {lr<SG). 

Jan Karel llraše (184()-) narodil se 2. dulma 1840 v IJatajích 
na Táliorskii a jest ředitelem skol v Náchodě, ^'yniká jakožto sběratel 
pověstí a pohádek národních, vydav Pooidky naiefio lidu (1869i, Fohálky 
národní (1873), Výbor nármlui-h povídek, S'árodni pověsti a pohádky, Cetké 
povésti, pohádky a báchorky. Kytice z řeskýrh národních povídek a ]>ovisti, 
Z naii minulosti, Z vypravováni noieho lidu (1886), Zkazky z uaiich vo<l 
a lesu (1896 , Voduik z PodkrkonoH (1897) a j. Jest činným i v oboru 
/lějepisnéra. 



Novcllistika. 7!> 

Jak lil) Arbes (1840 — ) narodil se 12 cerviia 1840 na 
Í^Iních()vč 11 Prahy a žije ve svém rodišti, jsa pouze spiso- 
vatelem a vynikaje oliromuou svoji i)lodiiostí a /rněností. 
Jest i členem České akademie. O sobě vydal Rn„inni'fta 
(1878—1884, tři dily\ jejichž obsah jest „Svatý Xaverius", 
^Sivooký démon", „Newtonův mozek", „Ukřižovaná", „Ďábel 
iia skřipci", Akrobati", „Zázračná raadonna", „Elegie o čer- 
ných očich" a „Můj přítel vrsih", Mmvokámé románk/j (ISSO), 
povídku Moderní npíři (1882), veliký román Mesiáš (1883 
o dvou dílech v „Ottové Lac. knihovně nár."), Předměstské 
<ivnheskij (1883), >Sfrajchjj)idlíci (román nedokončený), Povídky 
H kresby^ Záhadné povahy (obé 1884), novellu z uměleckého 
života Český Payanini (1884), IdyUy utrpení a bídy (dva sv. 
v „Salonní bibl."), Dvr barikádníci, Ve službě umění (vše 
1885), Ethiopská lilie (188(5 a 2. vyd. 1891), Kandidáti exi- 
stence (1886 ve „Sborníku illustr. románů"), Miniatury (Kab. 
knih. 1886), ^Silhonetty (Ott. Lac. knih. nár. 1887), drobné črty, 
povídky a studie divadelní Ze zákidisí (1888), román Anděl 
oním (1889), Démantová garnitura (Kab. knih. 1889), Povídky 
<j kresby (1889), Drobnokresby (1890), povídky a črty ze ži- 
vota umělců Z martyrologie umění (1892), Pro bratra socia- 
listu, Z romantik)/ všedního života (obé 1894), Poslední dnové 
lidstva (1895), Akrobati (Svět. knih. 1898) a j. Také zčeštil 
román S. Koliše KoŠut a Mettemich (1894). R. 1885. počaly 
vycházeti Arbesovy Sebrané spisy, ale pro nedostatek odbě- 
ratelů vy.šly toliko dva díly, obsahující Povídky, novelly a 
kresby, r. 1895. pak jal se sám svým nákladem vydávati aS'^- 
hrané spisy, kterých vydal také jen dva díly. Jest činným 
i v oboru dramatickém, dějepisném a literárně dějepisném. 

Emanuel Bozděch (1841—1889) narodil se 21. července 1841 
v Praze. Vystudovav práva, byl nějaký čas vychovatelem. Žil v Praze, 
až 10. iinoia 188ít odešel z bytu svého a zmizel beze stopy. Vydal 
Novelly (1877), hlavně vsak vynikl jakožto veleznamenitý básník 
■dramatický. 

Julius Zeyer (1841 — ) kromě básní (viz na str. 44.) 
jest znamenitě činným i v novellistice a libuje si zvláště 
v oboru fantasíickoromantickém. Napsal Xovel/y (2 díly^ 1879 
a 1884), Báje -Sošany (Sal. bibl. 1880), Ondřej Cernyšev 



80 Novellistika. 

(1875, 1880 a 1886j, Román n venitm přátelství Amise a 
Anilin (1881), román Dobrodružství Mndráni/ (1882), Fantn- 
stickť povídky (1883), (rompač! d Koninrasaki (1885), povídku 
Rokoko, Sestra Paskalína (1887), Jon Maria Flojhar (.Sal. l>ibl. 
1891), Stratoiiíka a jim' povídky (1892), Obnovené obrazy (Sal. 
bibl. 1894), Tři legendy o krucifixu (1895), Maeldunova výprava 
(189G), Aniparo a jiné povídky (Sal. bibl. 1896), Dům „U tonoucí 
hvézdy" (1897) a I' sonmraku bohů (1898), k ninižto látka vzata 
ze všech končin světa a jest většinou zcela smyšlena. Výtečný 
román „Ondřej Oernyšev", mající látku z doby Kateřiny 11.^ 
přeložen i do ruštiny. 

Primus Sobotka (1841 -j kromě veršovaných překladů ( viz na 
8tr. 44.) přeložil z anřrliótiny román Tovu Jones čili Píibéhoié nalezenct a 
z němčiny s Jiljim Vratislavem Jahnem a Vilénoem Kienbergerem po- 
vídky Herloáovy Svět a idé. 

Víiclav Petrů (1841 — ) narodil se r. 1841. v Klenovicích a jest 
ředitelem gymnasijnim v Pelhřimově. Přeložil množství práci novelli- 
stických, z nichž uvedeny buďte Kristiána Elstera Vybrané novelly (2 sv.. 
Mat. litíu 1884) a román Jiřího Ohneta Knize /'anin. Jest činnýii> 
i v oboru literárně dějepisném. 

Karel Tůma (1842 -) narodil se r. 1842. v Králově Hradci a 
jest členem redakce „Národních listu" v Praze a poslancem. Napsal 
humoresky Z českých vilýjiň (1885). Jest činným i v oboru dramatickém,, 
dějepisném a literárně dějepisném. 

František Aufíustin Urbánek (1842—) narodil se 23. listo- 
padu 1842 v Moravských Budějovicích a jest českým knihkupcem i na- 
kladatelem v Praze. Přeložil z Herlo.íových spisů dějepisnou povídku 
Páni z Rňže (1869), romány Augusta Petersa Závií s fínaínheika a Víiko- 
u/c/ a povídku manželky l'etersovy Poslední l^eniyBlouec \ée 1867 — 1872) 
a získal si zásluhy hlavně v oboru literárně dějepisném. 

Čeněk Vyhnis (1812-1897) narodil se r. 1842 v Labském Ko- 
stelci byl profesBorem gymnasijním v Praze. Přeložil -Vlfreda .Meissnera 
obrázek z působení jesuitů Ke cti a tlávě bozi (18tí7) a také báseň 
dramatickou. 

Václav Kosmák (1843—1898) narodil se 4. /áíí 1843 
v Martinkové u Moravskvch Hudčiovic a bvl laniřtMu v Prosto- 
měřicích u ZiKtjina, byv jmenován i čestným radou konsistor- 
nim. Zemici 15. bř. 1898. tSfbran*' spisy Václava Kosmáka vy- 



Novellistika. 81 

ihiuy o třech velmi objemných dílech (1883—1884), a jsou 
v dile I. Drohuc povklki/, v díle II. Sláva n úpndeJi pana Jana 
Kroutila, pololáníka z iJrnkdlova, Vetší povídku a Kiifienie a 
v díle III. Kukátko říli Život lidxkfi v ohrazich. „Kukátka" 
vy.šlv později ještě 4 díly (pátý 1802 v „Dědictví sv. Cyr. 
a Meth."). Napsal i povídku C7i>í (1888 a 2. vy d. 1895), C<'sta 
ke klidu, Jak byl liapouch jun. vyléčen, Jak Martin Chlubil 
bloud d a na pravou cestu opět se vrátil, Ztracená (vše 1889), 
Dobrá rada. — Bída je, proto — juchu ! (1890), Poéetdci 
(1891), ÍJdskjj zvěřinec (1892), Potkalo ji štěstí (1894) a j. 

E r v i 11 S p i n d 1 e r (1843 —) mimo básně (viz na str. 45.) 
vydal i román HěJohorští niučedlníci (2. vyd. 1867) a Histo- 
rické povídku (2 svazky). 

Antal Stašek (1843 — ) kromě básní (vizina str. 45.) 
napsal román Nedokončený obraz (1878) a Blouznivci našich 
hor (1895). 

Pavel Dur dik (18i3— ) narodil se roku 1843. v Ilořicíoli v Ji- 
čínsku a jest bratrem Alojsa, Josefa a Petra Durdíka a doktorem lé- 
kařství Pobyl delší dobu v Rusku a na ostrovech východoindických, 
nyní zdržuje se v Praze Přeložil z ruštiny povídku Vzteklý Jirka (1879 
a 2. vyd. 1886), román Turíi-eněvňv Šlechtické hnízdo [IHiG] a Lovcovy 
zápisky (Rus. kn. 1891), hraběte Lva Xikolajeviče Tolstoje Smrt Ivana 
Iljiče (1887) a j. Překládal i dramata a vyniká hlavně svými spisy 
cestopisnými. 

Josef Jiří Stankovský (1844 — 1879) kromě přelo- 
žených básni (viz na str, 4.5.) napsal román : O slávě herecká 
(Lib. 1879), dějepisný román z dob třicetileté války Maxmilián 
Rumpál, prachatickfi primátor (v „Matici lidu"), Král a biskup, 
Vlastencové z Boudy, Z dob prvé persckuce. Dobrodruzi, malo- 
městskou povídku Mdovskij reformátor (1878), Drobné povídky 
a Starý pavouk (obé v „Ottově Lac. knih. nár.''). Souborně jeho 
Spisy výpravné začaly vycházeti r. 1897,, a díl I, obsahuje 
historickv román Dobrodruzi. 

František Fahoun (1814 ) narodil se 1844 v Sušici u. O. a jest 
professorem při reálce v Rakovníku. Přeložil román Jenije Sisolského 
Pani Sibina, povídku Aug. Senoe yiáznicli, Jos. Aug. Tomiée Emin-agova 
láska a j. 



82 Novellistika. 

Otakar Jedlička (1845—1883) narodil se 22. pros. 
1845 v Ilořiněvsi v Královéhradeekii a byl lékařem ve 8mi- 
řidcL, kde zemřel 27. č-iia 1883. Vydal Noo-lh-i;/ (1873) a 
Xoiel/cfi/ i<tar^i a iiovtyší (Sal. bibl. 1883). Byl činným i v obcjrii 
déje])isuém a literárné dějepisném. 

S e r v á c Bonifác H e 1 1 e r (1 845 — ) narodil se 1 2. kv. 
1845 ve Vlašimi, jest doktorem filosofie, členem redakce „Ná- 
rodních listův" a spoluredaktorem „Květů". Vyšel od něho 
román Král stepi (v „Ottovč Lac. knib. uár.") a Bouře života 
(1885 v „Libuši"), Sahmonidn (Sal. bibl. 1888 a 2. vydání 
lř^97), liumán na moř!, Na červeurm ti run' (Modrá knih., oba 
1S\)'2), liomdii cesfiijíctho řlorěkri (Modr;i knih.), Pku Murkijz 
(„Ottova Lac. kn.", oba 1892), Nástraluj (Přít. dora.), V ovzditéi 
kláštera (obé 1894\ V jižním kraji (Mod. kn.l, Ihrmina (Lib., 
obé 1895), Na horách (1896), Za vláá^ Prusů (Přít. dom. 1897), 
Marie y>fastna' (Ott. Lac. kn. 1897) a Firma >'<f(>cki/ a >Sjío/. 
(1898). Jest činným i v oboru dějepisném a zeměpisném. 

Josef Václav Sládek (1845—) kioaie liásiii i^viz na .sir. -i.').) 
přeložil z aiifíličiiiy Kalifornieké povidlu (1874), ktrré sepsal aiueriťký 
iiovellista Hretllai-te, R. Kipliii^a Ohrá ky z ludie (189tí), T. B. Aldriclia 
Tiagedle StilLwater^ká (Svět. kiiili. 1898) .a ze španělštiny andalúzský 
román Juana Valery Fepita Ximenez ^Svřt knili. I8'J.S). 

František Grešl (1845—) narodil se 1815 v Skalici a Jest ře- 
ditelem gymnasijním v Praze. Napsal Staroklaa^tké pohádky (1892) a De$rt 
let 2)fed Trójou (1893). 

Ivan Kl icpera (184C— 1881) narodil se r. 1841'.. v Praze, 
byl synem Václava Klimenta Klicpery, vystudoval práva, ne- 
mohl vsak věnovati se pro churavost jMaksi právničí é. Zemřel 
r. 1881. v Praze. Sepsal romány: .Umlro (iiotřeti 1S'.IS)_ r,šfi 
vyhnané! , llitva n Lijtan (oba v ,,Mat. lidti"). 

Vojtech Pakosta (ISKi — 1S9.;) kromě básni (\iz na nfr. 4tí.) 
napsal mnoho povídek pro lid v duchu Prant. Pravdy, a to jmcnoviíó 
do „Zábav večerních", kteréž od r 1878 redigoval; v}élyř tu od něho 
Tmáři a osvětáři (1880), V sousedutvl, Zpnminly i divé hlavy tobě 1881), 
Vcnická královnu (1883), Tíi povídky (1884>, l)oloro»a (iSK^i), / a/itoť*/.ý 
reformátor (1887), K->vái- Simon (1889) a přeložené p(j\idky z pol.^tiny, a 
to l'a.szlinského .Nit n zvěsti (188U), Sienkie\viczo\y Čtniť' obrázky (1881), 
Kiaszewského obrázky ze vsi Jerviola (1880) a román U baiič^-y (1882) 



Novellistika. 83 

a Lukaszkiewiczovii povídku StSslí na vsi (1892), zo sloviiižtiiiy pak 
roiuáii Jurčičuv Desátý bvntr (1886). Mimo fo vj'dal svazek i)()ví(lek Z če- 
ských dědili (1880), povídku OUové « déti (188G), povídky Ze. statků a 
chaloupek (1889) a překlad z polštiny povídky Dzieizkovskélio Kluz'á 
cesta dit propasti (1877) a j 

Jiří Bittner (184()— ) narodil se 23. led. 1840 v Milavči 
u Domažlic a jest hercem při Národním divadle y Praze. Na- 
psal Z inijch i>ainiHí (ISO-i) a Frašky a tragedie (1896). 

Svatopluk Cech (1846 -) kromě básní (viz na str. 
47.) těší se též oblibě velmi veliké jako novellista, ])rosluv 
i v tom oboru důvtipnou vynalézavostí a snahou čistě uměle- 
ckou. Látku bére ze skutečného života a lahodí čtenářům za- 
jímavým obsahem a milým humorem i jemnou satyrou. Po- 
vklhij. aralieshi/ a hirmoresl-ij jeho vyšly v „Salonní bibliotéce" 
o čtyřech dílech (1878—1883 a 2. vyd. 1885- Í890; illustro- 
vané vydání 1896), z nichž vyňatá humoreska Jestřáb coutra 
Hrdlička začala „Světovou knihovnu" r. 1897. Kromě toho vydal 
humoristický román Kandidát nesmrtelnosti (1884), Kresh;j z cest 
(1884', rpomínkij z Vijchodu (1885), obrázky to z pouti bás- 
níkovy po Kavkaze a z cesty zpáteční, a JJnmoreskf/, satyry 
(i drobné řrty (1887), Rtizné črty, žertovné i vážné (1887), 
Pravý výlet pana Broučlca do měsíce (1887 a 3. vyd. 1896), 
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století 
(1>89 a 2. vvd. 1897\ Pestré cesty po Čechách (2 díly 1891 až 
1892) a Rozličná prosa (1897). 

Josef Štolba (1846—) narodil se 3. kv. 1846 v Králové 
Hradci, jest doktorem práv a notářem v Pardubicích. Jest 
i členem České akademie. Napsal Hnmorexkij, Klepif z cest 
(1873), Americkv povídky (1882), NoveMy ('lK84) a Prales 
(2. vyd. 1892). Do „Ústřední knihovny" přeložil ze .španěl- 
štiny povídku Justa a Rujina a napsal původní povídku fatali- 
stickou Osud I (obé 1882). Jest činným i v oboru dramatickém 
a 7.emép'sném ícestopisy). 

Bohuslav Čermák (1846 — ) kromě básní (viz na 
str. 49.) vydal sbírku povídek Z naši déAiny (1885J a M(dé 
povídky (Přít. dom. 1895). 



84 Novellistika. 

Z ik lil II 11(1 W i uter (184G — ) narodil se 27. j»ro8. 11^46 
v Praze, jest doktorem filosofie a professorein při Akademickém 
gymnasii! v Praze. Jsou od něho K>tan)bijh- obnízky z Rakovnicka 
(1886), Mah' historie ze života staročeskrho (1889), Historich- ara- 
he.shj {IS^)0), JJra ohrdzkij rnkovnich' (^q\. blbl. 1891), Pnizskd 
ohidzky (1892), Ze staroddvni'lio života (Ottova Lac. kii. 1892), Ze 
staré Prahy (1894) a Starojn-ažské novelly ze A' 17. f( A 17/. vřkn 
(Sal. blbl. 1896). Jsou to kultiiriii obrázky z dějin českých 
století XVI., a "Winter jest ojiravdivým specialistou v českém 
])ísemnictví, spojuje v pracícli svých dějepisnou věrnost se zá- 
bavným vyjiravovániin, takže práce jeho lze řaditi jak do 
oboru novellistického tak i do oboru naukového, do oboru kul- 
turních dějin. Jest činným i v oboru dějepisném. Jest i členem 
České akademie. 

Emanuel ^liřiovský (1846 — ) kromě básní (viz na 
str. 49.) najisal povídku Mezi vňlí a řinem (1879), Povídky 
a kresby (1882), Kresby a poridky (1885). 

Otakar Červinka (1846—) kromě básni (viz na str. 4l».) otiskl 
s pseudonymeu) „F. X. Ronatns" ))Ovítlku Máiinka (1884) a Jami bouře 
(1ÍS93, obé Ottova Lac. knili. národní). 

Berta M iih 1 steinová (1847 — lí^s7) kromě básni (viz 
na str. 49.) vydala Na březích Neždrky (Lib. 1882), Xovř 
povídki/ (Lib. 1883), Povídky, novelly a arabesky (1884) a román 
V/asfi\, Tnbě (Lib. 1886). 

Karel H u b n í k (1847-1887) narodil se 28. říj. 1847 v IJcdrči 
u líeneáova a zemřel jako učitel v Král. Vinuhradecli (>. list. 1887. Vydnl 
romány Démon veku (ls7.ó) a V^ ttmnolách hludu (Knili. pru lid 1SS4) 
a povídku pro mládež Rozililnoit ih-áhou. 

Antoniu II. Sokol (1847—1889) narodil fie r. 1847 v Neslovirích 
II Ivanřic na Moravč a by! redaktorem „Moravské orlice" v l?rní', kde 
zemřel 11 kv. 18>ií>. Jsou od nělio povídky: Z duly kmnttii, 'Jvrdé i>alice 
.obě v „Lae. kniliovne nár."), O živý<h a mrtvých (v „Kniliovnř pro 
lid") a na|)sal i dramata 

.losef Kuchař (IS47— ) kroniř básní (vií na str. 49.) napsal 
povídku Paserova Anežka (IHH.')). 



Novellistika 85 

Eliška K řásu olior ská (1H47 — ) kioině básní (viz 
str. óo.) jest se zdarem ěinnou také v úboru uovellistiekéni. 
Napsala obrázek liumoristický Bdsuik a hdsnfk (Ustř. kuili. 
1SS2), Povl<lhy (Lib. l.^^S.-)) a ^Y^V ///•//% shoř (Lib. l^ŠS). 
Pro mládež vvšly od ni Jiřinky, Pohádka o větru (1877), Tři 
pohádky (1884), MJadfpú srdéčkům, Z tajemných říši (obé 188G) 
a Domov (1887). 

František Brábek (1848 — ) kromě básuí (viz na str. 50.) přeložil 
román Julia Věrného To jemni) o.sťov (Lac. knih. uár. 1879 a 2. vyd. 1896) 
a z maďarštiny „do Ústřední knihovny" povídky Jókaiovy Emerich 
Forbuiát (1881) a Žena padlého bojovníka (1882), do ^„Lac. knihovny 
nár." téhož romány Komedianti života a Zlatý mvž, do „Ceské bibliotéky 
rodinné" barona j Eiitvuse Vesnický notář (1885), do „Matice lidu" 
Kolomana Mikszátha Slavná župa (1886) a j. 

J O s e f M i r O s 1 a V Hovorka (1 848 — ) narodil se 1 848 
v Stateniciťli, byl účetním knihkupeckým a jest ředitelem 
Všeobecné insertní kanceláře v Praze. Napsal : Různé listy, 
Pouti života, Z ptaři perspektivy Nová shirka prací belletri- 
stických. Kniha novel! a j. 

Jan Vincenc Diviš Čistecký- (1848 — ) narodil se 1848 v Pardu- 
bicích a jest ředitelem cukrovaru v Přelouči. Přeložil s pseudonymem 
„J. Čeněk" J. Věrného Dobrodmžství tří Angličanů a tří Rusií v jižní Africe 
(Mat. 1. 1875) a jest činným v oboru přírodovědeckém (cukrovarnickém). 

Václav Beneš Třebízský (1840—1884) narodil se 
27. ťin. 1840 v Třebízi u Slaného, byl kaplanem v Klecanecb 
u Prahy a zemřel 20. čna 1884 v Mariánských Lázních; 
pohřben jest na Vyšehrade. Sepsal za deset let, co byl spiso- 
vatelem, asi 80 povídek, z nichžto některé jsou značných 
rozměrův, a všechny těší se velmi veliké oblibě, vyznačujíce 
se vroucím citem vlasteneckým a směrem ideálným. Látku 
bral z veškerých dějin českých a byl nejpřednějším pěstitelem 
povídek dějepisných. K nejlepším náleží román z doby císaře 
Josefa II. Bludné duše (1870). Jeho Spisy sebrané vyšly v 1. 
1884 — 1880, a obsahuje díl I. Pod doškovými střechami, díl II. 
V červáncích kalicha, díl III. V záři kalicha (2 svazky), díl IV. 
Pobělohorské elegie (2 svazky) a díl V. Z různých dob (9 svazků). 
^■ letech 1802 — 1807 vyšly „Sebrané spisy" ty znova v 16 dílech 



86 Novellistika. 

tak, že z dřívějších o dilň očíslováním svazků v díly učiněno 
If) dilňv, a jako díl XVI. přidán jest román Knílovna Dm/inar 
(dříve v „Lib," 1883 a 1884). V„Ú.*třediií knihovně" v}šly 
povídky Sa Sttfnem (1881) a Pnu Zikinund - Boršic (1883), 
a jakožto výňatky ze „Sebraných spisů" vyšly o sobě romány: 
1^ podvečer piíiilísté růže (1885), Ušlapán (poslední ])ráce 
Třebízského), Černi Spaniílé a Dokonáno jest (všechny čtyři 
1880), povídky: Levohradeckd i>ovl<lka (druhé vydání), Z farních 
arclilvti, Z^ z>(/jomennti/ch jxiniťtí (druhé vyd.) a '"Stizhtiui našich 
dějin (vše 1886), pověsf dějepisná lilndaři (1886 druhé vyd.) 
a Národní pohádkij n povhti (1880). 

František Adolf Šultert (1849—) narodil se r. 184ÍI. 
v Dobrušce u Opočna v Královéliradecku, byl žurnalistou ajest 
ředitelem Národního divadla v Praze. Vydal Povídky historické 
a jiné drobné (1879, 3 díly), román Král Jiří Poděbrad a Za- 
jetí krále Va'rlava, Z veíinic a hradii, Z reského jihu (v ]Á]}]\otéce 
„Z našich a cizích vlastí") a jest činným i v oboru drama- 
tickém. 

Jan Dunovský (1849 — ) nar. 1849 v Bavorově ajest 
proťessorem a okres, školdozorcem v Králové Hradci. Napsal 
Ohrázkij (Ott. Lac. knih. n;'ir. 1881) a Žena v ijísiii lidu slu- 
vanskéiw (Sal. bibl. 1883). 

Jan Ježek (lHt9 — ) kromě básní (viz na str. .">!.; vydal sbírku 
povídek Z hor n z hraje (1881) a (léjepisné obrázky Z bouře u mim (1883) 
a do „l'.stíední knihovny" přeložil z ruštiny Turj;eněvovu i)ovídku Puuin 
a liahnrin (1881), a v .Zábavné bibliotéce" vyšlo od nélio Kvíti z luM 
slovanských (1881) a o sobe yovomodni ioincll (1887 a 2. vyd. 1891). 

AloJH Kalend a (1819 — narodW se 1.S19 a jest eleueiu redakt-e 
„Národní politiky" v Praze. Napsal román sociální Clovik, k/erý hlelá 
mi)»lenliu (1H7.')), novellil Louisa milnsrduá ffstra (1874), yoveVí/, ptvilkif 
a ohrázlcii (laS.*?), l)>ji bludičky (Píít. doni) a j 

František Ladislav S t r o u p e ž n i c k ý (1850 — 1892) 
kromě básní (viz na str. ól.) vydal ntuián ('acani (1878), !**>• 
rídki/ a ituvellj, Ji'<izniar)ié histurki/, JíinuDrixtické čtení, Zdlostné/ 
konev přátelství dvmt j)řa'tel, satvrickou novellii >'<i/noré tf mý- 
tového ri/ttře (18SI a podruhé 1891), sbírku humoresek s názvem 



Novellistika. 87 

Lidé nm^mín ubozí (1884), sbírku povídek Po tmitijch utezkdch 
(Kal), kiiili. 1887) a Z Prahu a z venkova (1801).' 

Iv o 1 d a M a 1 í 11 8 k ý (1850 — ) narodil se r. 1850. v Ma- 
lině, by] professorem gyranasijníin v .Slaném a nyní v Praze ; 
pravé Jeho jméno jest Josef Lacina, s kterýmžto vydal 
i spis dějepisný. Jsou od něho dějepisné obrázky s názvem 
Krojiika (dva díly). Ze sfari/ch paniríí, Shíuskr ohvázkij (vše 
v ..Ottově Lac. knih. nár."), Zemani (Přít. doni. 1889), Jožka 
(Přít. dom.), Starfi dluh (Šal. bibl.), Světlo a stín (Sborník 
illustr. románů; všechny tři 1890), Před pádem (Modrá knih. 
1892), Na vsi (Mat. lidu 1895). 

František Sláma (1850 -) narodil se 1850 v Chotč- 
boři, jest doktorem práv a radou zemského soudu v Brně i po- 
slancem. Napsal Ze zápisků soudce (Ott. Lac. kn. 1889), Pán Lysé 
Hory, U Trúby Stramberské, Zvoňte na mraky (1890), Černá 
knělna^ Pletky (1891), Slezské pohádky a pověsti (1893), Z /?<7.s'/ 
minulosti (1895), Od potopy světa (1898; vše v „Slezské kro- 
nice", kterou od r. 1891. vydává). Také jest činným v oboru 
dějepisném a cestopisném. 

Václav Beneš Š um avský(l 850 — ) narodil se r- 1850. 
v Plzni a jest členem redakce „Hlasu národa" v Praze. Vyšly 
od něho arabesky a kresby V mraku a světle, Povídky (Lib. 
1884), román ze současného života Xad sopkou (1884) a hu- 
moresky Z komedie života (Mor. bibl. 1886), Mefistojela (i\rat. 
1.1890), novellistické črty a humoresky Z mojí galerie obrázkův 
(Lib. 1890), román Rodina Kavanova (IMat. 1. 1890), obraz ze 
současného života moravského Brodkovský advokát (Ottova Lac. 
knih. nár. 1894), JJsty ze vsedni kroniky (Přít. dom. 1895) 
a j. S pseudonymem „K. Sobička" přeložil americký román 
sociální Ed. Bellamyho Pohled do budoucího ráje neboli Jaký 
asi bude svět, až zavládne všude rovnost, volnost a bratrství 
(2. vyd. 1893). 

Josef Havlík (1850 — ) narodil ser. 1850. v Lichovech 
a jest úředníkem při magistráte v Praze. Napsal Povídky a humo- 
resky (Ottova Lac. kn. nár. 1889) a Z menšího obzoru (tamž 1898). 



88 Novellistika. 

K<arcl Klostcrmann (1850—) narodil se 1^50 v Ha^^u 
v líakoiisícli, ale již za nej útlejšího mládí dostal se do Čech 
do Sušice, kamž rodiče jeho se přestěhovali. Jest professorem 
při iiěuiecké reálce v Plzni. Najjsal V ráji šumaiskrm (lH03j, 
Ze sviíta lesních samot (1894), Za štěstím (18í)5), V srdci 
šu)iiavsJx//ch hvozfRi (18l)G), Skláři (1897), Domele v Poledni 
ulici (1898) a IlMinvfi dtna (1S9Š). Také přeložil z vlaštiny 
román Bruna Speraniho Manžil (1897), 

Josef Srn aha (1850 — ) narodil se 185u a jest hercem 
při Národním divadle v Praze. Napsal Americké tácky (1894) 
a Různi lidé a různé dojmy (1898). 

Anna Řeháková f 1850 — ) narodila se 1850 v Praze, 
kde jest učitelkou. Napsala Na Slovinaku (Mor. bibl. 1S91), 
Povídky z cest (1896), Žena a život (1898) a pro mládež 
Povídky z hor (1893). 

Čeněk I\alandr:i (1850—) narodil se ve Vys. Mýtě a jest řid. 
učitelem v Zeroticích u .Jičína. Napsal .Va kraji propasti ( 188,'í\ Ze »víta 
zuireciho (1889), Xa praotců statku (1890), Jan Krátk^i v Kalifornii (Mod. 
knili. 1892), Potání (1894), V proudu (1895\ V d^mu a plavienech (1896), 
Dohr4, zažiti (1897) a j. 

František Her i tes (1851— j narodil se 27. iin. 1851 
ve Vodňanech, kde byl lékárníkem a nyní jest členem redakce 
„Národní politiky" v Praze. Byl spolupořadatelem sbírky básni 
ondadiny jižních Čech s názvem „Anemonky" a vydal Ara- 
besky a kresby (Sal. bibl. 1883 a vyd. 1891), Tajemství strýce 
Josefa (Lib. 1885), Z mé/io lorbáře (lHS2), Za dé'lictvím (1884), 
Psáno pod (^árn (1885 a 1880, dva díly; sbírka feuilletonů 
rázu satyrického), MaJoméstské hnmon ski/ ( Kab. knih. '2 sv., 
18S5al886), povídky /'oslední a Pan kancelista Xovdk (obě 
Lib. 1S87) a román Jan Přibyl (Ott. Lac. knih. nár. Iss7 a 
2. vyd. 1S95), Povídky (Lib. 1890), Arabesky a kresby (Sal. 
bibl. ls91j, Bez chleba (Óttova Lac. kn.), Drobná prosa (^Kab. 
kn.), Ze starých č<isů^ Tři cesty (vše 1892), Dvé povídky z ma- 
loměstského života (Lib.), Všední zjeví/ (Ottova Lac. knih., obé 
1894), Xávštévy (Sal. bibl. 1896), liňh v lidu (1896 j, Méšfanská 



Novellistika. 8í) 

Šlechta (Ott. Lac. kii. 1807), Vníski/ dnŠi' (1S!)8), Na viti hn- 
morií (18!I8). Plody ty dýší hninorcm opravdovým, a jineno 
vitě „Z iiiélio herbáře" jest plod naskrze nový obsahem 
i vnější podobou, svědčící o samostatné jeho tvořivosti ; líěiť 
v něm, vyhledav podobu mezi bylinami a lidmi, pod tváří 
květin typy lidské společnosti, vybrané většinou z českých 
krajův, a to humoristicky i satyricky a sarkasticky. Jest 
i členem České akademie. 

Alojs Jirásek (1851 — ) narodil se 23. srp. 1851 v Hro- 
nově u ísáchoda a jest professorem při g-ymnasiu v Praze, 
maje tytul školního rady. Jest i řádným členem České aka- 
demie. Jest nejpřednějším uovellistou českým vůbec a děje- 
pisným zvláště. V „Libuši" vyšlo od něho Slam// den (1879), 
iSousedd (1884) a Poklad (1885), v „Ottově Lac. knihovně ná- 
rodní" Z houřlivijch dob (2 části), román Na dvove vévodském 
s druhou samostatnou částí, nazvanou Jidj světa, Skaldci, V sou- 
sedství, sbírka drobných povídek ze života lidu venkovského 
Povídky z hov a tři větši povídky z dějin českých století X\'II. 
a XVIII. s názvy Psohlavci, V cizích službách a Pandurek (v „Li- 
buši") a dvě novellky Johanka a Z mah/ch cest (vše 1886), 
v „!Sal. bibliotéce" Ďvě povídky a Povídky a novelly (2 sv.), 
v „Kabinetní knihovně" Povídky (1886) a Maryla (1887) a ve 
„Sborníku illustrovaných románů" Staro sviítskc obrdzkij (1886), 
Zemanka (\Á\). 1887), iVefo/n/ce (Lib. 1888), ASí,-a7y(8al. bibl. 1887) 
a j. Od r. 1889 vycházejí jeho Sebrané S2?ž'.s_y, a obsahuje díl L 
Maloini^stské historie, IL F. L. Vek, IIL Za bouře a klidu, IV. 
Skaldci, V. Poklad, VL — VIII, Mezi proudy, IX. Drobné po- 
vidly a obrázky, ^. Sousedé a, Pandurek, XI. — XIII, Z různých 
dob, XIV. Skály, XV. Na ostrove a Druhý květ, XVI. V cizích 
službách, XVII. Na dvoře vévodskéni a Báj světa, XVIII, Za- 
hořanský hon, Povídka jiřítelova a Povídka z archivu, XIX, 
Proti všem, XX. F. L. Věk (díl II.), XXL Psohlavci, XXIL 
Rozmanitá i^rosa a XXIII. U nás. Z dílu I. vyňatá Filosof ská 
historie vyšla také v „Světové knihovně" (1898). Jest činným 
i v oboru dramatickém. 

Čeněk Ibl (1851-) kromě prokladů Ijúsiií (viz na str. 51) pře- 
ložil i román Halévyho Vesnický farář. 



90 Novcllistika. 

bohu Ulila Kliinšovíl (1851—) narodila se r. 1851. v Poličce 
a jest industriální učitelkou v Praze. Napsala Turnovské povídky („Ustř. 
knih." 1882; a překládá taký dramata. 

Bohumil H a v 1 a s a (1852—1878) narodil se 1. řij. 1852 
ve iStrunkovicích ii Vodňan a .skonal v Alexandropoli v Kav- 
kazsku jako poddůstojník armády ruské 25. list. 1878. Xap.sal 
ri)mánv 1' dmíům' duhrodrxhft krd/c (v „Lať. knih. nár." ; 2. vyd. 
1892)," Tkhč vodij (Sal. bibl.; 2. vydání 1887), Kněz Jan (Mat. 
lidu 1875) a j. 

Jan Lier (1852—) narodil se 27. říj. 1852 v Kutné 
Hoře, byl ve .'iliižbě železniční a nyní jest tajemníkem i)ražské 
„Jednoty průmyslové'. Jsou od něho Novell u (3 díly, Sal. 
bibl. 1883 až 188G), Arabesky a novdiy (1886 a 2. vyd. 1895), 
novella Hra s ohněm (Lib. 1886) a Feuifletony (3 sv., Kab. ku. 
1889—1891). Líčí hlavně život železniční. Jest činným i v oboru 
dramatickém. Jest i členem Oeské akademie. 

Jaromír Hrubý (1852 -) narodil se 1852 v Kardašově Řečici 
a žije na Král. Vinohradech, jsa redaktorem „Kiiské knihovny (od r. 1890) 
a „Matice lidu" lod r. 1893 1. Přeložil román L. N. 'iol.stoje A>iua Kare- 
nina (3. vyd. 1897), F. M. Dostojevského Bratři Karaviazovi (1894; obé 
Rus. knih.) a j. Také v oboru dějepisném jest činným. 

Ignác Hošek (1852—) narodil se 1852 v Chromči na Moravě 
a jest professoreui při reálce v Hodonínř. Přeložil do „líus. knihovny" 
Spiíi/ Xikolaje \'asiljevi'e Gogola (tři svazky, 1891 — 1893 jest mezi nimi 
také Dobrodružství Vičikova atifb Mrtvé diiSe), román Ivana íšergéjeviče 
Turgenčva Otcové a děli (1894) a j 

Ivudolť Pokorný (1853—1887) kromě básui (viz na str. 52.) 
vydal Povídky, arabesky a drobné kresby, 

Jaroslav \'rclili('k\ (1853 — ) knuné básní (\iz na 
str. 53.), aby zastoujjen byl ve v.šeih oborech krásného jjíseni- 
iiictví, utvořil l'<nídky ironické a sentimentálni (Nová bjbl. 
spisů veršem i prózou 1885), které jsou však více básněmi 
v prostonduvč nežli povídkami, liarcrně stň/>y (Kab. kn. ls><7) 
a .Vor hitn^vni' s(ir/>y (Kab. kn. 1892). Dvě povídky |»řidal 
i ke sbírce básní „Kok na jihu". 



Novellistika. 91 

Josef Holeček (l>ír)."»— ) knmiě bú8iií (viz na str. 50.) 
napsal kresby z bojfi ěernohorských a herceiíovskýeh proti 
Turkům Zn svobodu (1878 — ISSO, S di]y), óirnohorskr povídki/ 
(lS7cj_i3^1^ 2 dily), Rozmanitá' řfnií (3 díly 1881—1893) 
G'rná hora c míru (1883 — 1885, 3 díly), Jimrtrb' krcsb// řrruo- 
horské (3 dily 1884 — 1889), vojenské hiinioresky s níizvem 
ObŠlt (1886) a j. 

J o s e f T h o m a y e r (1853 — ), pseudony mně R. E. J a m o t, 
narodil se 23. bř. 1853 v Ťrbanově u Domažlic a Jest doktorem 
lékařství a proťessorem při české universitě v Praze, Jest od 
něho Ctěni o pěti smyslech Člověka (Slut. lidu 1880), Přiroda 
a lidé (1881 a podrubé 1895) a Vedle cesty (1895), kterýmižto 
pracemi stal se zakladatelem a dosud jediným vzdělavatelem 
novellistiky přiroduické u nás. Xyní jest činným hlavně v oboru 
lékařském. Jest i členem České akademie. 

Tereza Nováková (1853 — ) narodila se 1853 v Praze 
a jest chotí professora gy mnasijníbo v Litomyšli. Napsala 
Z mest i ze samotj Z naší národní společnosti, Kresby a črty a j. 

Marie Červinková Riegrová (1854— 1895) narodila se í'. srp. 
1S54 v Praze jakožto dcera Dra F. L. Kiegra a provdala se za Václava 
Červinku, hospodářského ředitele v Malci u Chotěboře. Zemřela v Praze 
19. led. 1895. Napsala povídku Lesni sen života (1894) a j. Také v oboru 
dramatickém a dějepisaém byla činnou. 

Otakar Mokrý (1854—) kromě básní (viz na str. 50.) 
napsal Povídky a arabesky (1874) a Povídky a drobné kresby 
(Ott. Lac. knih. nár. 1886). Jest i členem České akademie. 

Ignát Herrmann (1854 — ) narodil se 12. srp. 1854 
v Chotéboři, vyučil se kupcem a jako spisovatel jest samouk, 
jsa žákem Nerudovým; jest redaktorem „Švandy dudáka" 
a členem redakce ..Národních listů" v Praze. Jest i předsedou 
spisovatelského spolku „Máj". Náleží k nejlepším humoristům 
českým. Vydal Z ehudéw kalamáře (1880), Historii o doktoru 
Faustovi, slavném černoknéžníku (1884), Pražské jiyurky (dva 
svazečky 1884 a 1886; 2. vyd. 1895), XmmoxQ^ky^ Drobní lidé 
(podruhé 1894), Z pražských zákoutí (1889), U snědeného 



9ií Novellistika. 

krámu (1890), Bodří PraSané, Doindci stestí (obé 1893), Ptífé 
přes deváté (1895), Dvě pražské idylhj (1890) a Otec Kondiltk 
a ženich Vejvnra (1898). Vydává také sehrané spisy J. Xenidy 
a pořádá „Čítárnu Švandy dudáka". Vydal i výbor humori- 
stických básní různých básníkň ,.lIumor českého Parnassu" 
(1880) a jest i v oboru dramatickém činným. 

Eduard Jelínek (1 800 — 1897) narodil se 5, čna 1 855 

v Praze a byl úředníkem při ma.í;-istrátc pražském a zemř. 15. bř. 

1897. Jsou od ného Črf/j kuz<ícké (1885;, Crtij Iťtcvské (1880), 

Dámy starších salonu polskjch (1888), Slovanské črttj (1889), 

Črty varšavské {\%^Q\ Pro společnost (1895, vše V „Sal. bibl".). 

Ukrajinské dumy (1888), Slovanské návštévíj (1889), Jasem 

1 stínem (2 sv. 1890 a 18í>4), Xahodilosti (im'>; vše v „Kab. 

knih."), Z posledního polského hnutí (1892), Motýlek z norské 

pohádky (ISí);)) a j. 8 pseudonymem „E. Pražský" vydal 

Historické humoresky (Ott. Lac. knih, nár 1884) a z polštiny 

přeložil povídku Smutná svathu (Vstř. knih. 1881) a také 

pokusil se v oboru dramatickém. IJyl i členem České akademie. 

František Kvapil (18.55—) kromě básni (viz str. 57.) napsal 
Zeni/ a milenky básníku stnvnixkých (.Sal blbl. 18!'3) a přeložil povidku 
I. J. Kraszewskélio Z denníku starcova (lyS3). 

Irma (ieisslová (1855 — ) kromě básni (viz na str. 57.) 
napsala romány \'hiohifí,u ku přístavu (Přít. dom. 1888) a 
Mračný a Jlrahíti (Přít. dom. 1894). 

(iustav Dorťl (,1855—) kromě básní (viz na str. 57.) přeložil 
|)icken.s()vu i)Ovídku Cvrček na krbu, romány ('ollinsúv Slepá Uínka, 
IJraiklonovč Had na prsou a j. 

Jan Klecanda (1855—) namdil se 1855 v Praze, byl 
učitelem a jest redaktorem i naklad Jtelem časopisu „Vyšehrad". 
Jest od něho Na bojišti, Všetluí příbřhy a pro mládež Školou 
života. Jest činným i v oboru dějepisném. 

Eu^^^en -Miroslav Rutte (1855 — ) nanidil se 1.j. srp. 
1855 v Jičíně a jest notářem v Hořovicích. Napsal Klipy z criit 
(1897). Jest činným i v oboru tlrauiatickém a zeměpisném. 



Novellistika. 93 

Bedřich Fridn (1855 — ) narodil se ,r. ISfuK v Slaném, Jest 
bratn-m .Jaroslava Viclilickélio, rcdaktorom „Ceskú liiblioti^ky rodinní'-" 
a ředitoloiu pri vy.šši dívčí íkole v Praze. Přeložil z ťraiiťtiny Meri- 
méeho yovelly (Sal. bibl. 1887) a román Krckmanna-Cliatriana Přeslavný 
doktor Matheus (2. vyd. 18!'2), Zolovu Zkázu, z italštiny Itahké iiovelhj, 
z néuičiny Ebersovy romány (Jarda a Dcera královská a j. Také dramata 
překládá. 

Karel .Šípek (1855 — ) pravým jménem Josef Peška, 
jest učitelem v Praze. Napsal Ztniem i do pravdy (1888) 
a Uuh a lír (18í»3; obé Ott. Lac. kn. uár.). 

V. L Liberté (1855— >, pravým jménem Frant. Cajthaml, 
narodil se 1855 a jest mistrem krejčovským v Liberci. Napsal povídky 
Z péra dělnikov* (1893), V zápasech ř.ivota (1894), Proletáři (1895) a j. 

Alojs Hrdlička (1855 — ) narodil se 1855 a jest 
soudním úředníkem v Praze. Napsal Veselé vojenské historkij 
(2. vyd. 1891). 

Josef Ladislav Hrdina (185(3 — ) narodil se 185() 
v Královicích u Slaného, jest doktorem filosofie a úředníkem 
při místodržitelství v Praze. Napsal V ráji ďábla (1892), 
Hejtmanka Alena (Přít. dom. 1893), Z lidu vesnického (1887), 
Vesnické přihéh}/ (Í890; obé Mor. bibl.), Feuilletow/, povídki/ 
a humoresku (1888), Tři povídku (1889: obé Záb. bibí.) Povídky, 
ohrdzky a humoresky (3 sv., 1892), Hradčanské povídky (Naše 
knih. 1894), Turistické humoresky (1894) a j. Pro mládež jest 
od něho povídka Zapomenutý (1894) a j. 

Jan Wagner (1856 — > kromě básní (viz na str. 57.) přeložil 
bulharskou původní povídku V. Drumeva Seštastná rodina (Ústř. knih. 
1883), z ruštiny A. Michajlova Nad propasti a. ('. P. Danilevského Novelly 
(1883 -1885, obé v „Bibl. rod."), romány Danilevského Mirovič (1886 
v „Ribl. světové") a Uprchlici na Xové Rusi (r. 1887. v ,Mat. lidu",', D. 
L. Mordovceva Historické povidky (Mat. 1 1890), Sahajdačný (Mat. 1. 

sibiřské 

kýrh ÍMat. 1 1891), 
_. L. Sibirjaka Tidád (1893), N. N. Karazina Bvounoh!/ vlk (1895), 
z angličiny W. Scotta Bludný rytíř (1896), J. Marryata Příšerná loď (1896) 
a z ťrančtiuy Euiila Zoly Genninal (18íí5 v zábavné příloze „Dělníka 
amerického" , J. Verne Ocelové mésto^ Plující ostrov (obé 1895), Tajuplný 
ostrov (1896), Do středu země, Vynález zkázy (obé 1897), O. Féré a D. 



94 Novel listika. 

Saint-Yves Paron Trenek (1897) a j. Některé z překladň těch mají 
pseudonym „A. Straka" nebo „A. Koudelka". 

Jan Hudec (1856—) kromé básní (viz na str. ňS.) přeložil z cliar- 
vat-štiny po\ídku J. E. Tomiče Drak boscský, A. Sence Selská bovře 
a Dioyenes, z polštiny II. Sieukiewicze Starý sluha a Hana, St. (íruziíi- 
skélio Ukrajiuflcé liovidky a j. 

Emanuel Zítek (185G— ) narodil se 2(3. list. 185(j 
v IJrandyse n. L., jest doktorem práv a advokátem v Praze. 
Na})sal vonvďu iJravia rod i II ij jju III ( iJuiiíť/a (Ott. Lac. kn. nár ) 
a povídku Slecldícovi'. Také v oboru dramatickém a právnickém 
byl činným. 

Božena Stud ni oková (185G ) kromě básní (viz na str. '»8.) 
napsala novelly Sněni a život (1886) a povídky pro mládež Z děukého 
y.ivota (180")) a Vuhádky (1898) 

František Chalupa (1857 — 1890) kromě básni (viz 
na str. 58.) napsal povídky Xnše ves jmdif a dnes (Libuše 

1886) a l'nsle,lh} Přeniijslovec (Přít. dom. 1887). 

Jan Hcrben (1857 — ) narodil se 1857 v Hrunntvicích 
na jižní Moravc, jest doktorem tilosofie a redaktorem „Oasu" 
na Král. Vinohradech. Nap.^^al l>o tMilw a vtcrfi-lui j)okoIeni 
(1892), Mnrftcskr nonízki/ (Ott. Lac. knili. nár. 1889), Slm-dckř 
drti (Kal), kn. 1890) a ".V^^ drdínr (Ott. Lac. kn. nár. 189;i). 
Také je.st činným v oboru dcjejjisném. 

František Jiří Košťál (1857 — ) nar. v Solnici a 
jest íaráícm ve Skuhrově u Solnice. Vy.šlo od nělio: Pmilkif 
a kiisiij ze žlcuta ři-skřlm lidu, Z našich lnu- (dva dílyj, / dťjiit 
rodiir/io kraje (vše 1889), Pdni a horctci, Za v/nidii řiťdř(clii>vi/rh 
(1893) a j. Pokusil se také v oboru dramatickém. 

O id i- i cli V. Sey korá Knstclecky (1857 — ) narodil 
se r. 1857. v Kostelci nad Orlicí a jest členem redakce ,,Kat<»- 
lickych listň" v Praze. Náleží k nejlep.šim liiimnristňm českým. 
Vydal tri sbírky humoresek s názvy Xa Inle {1XH'J), /e strdnč 
(1S84) a r Iridiu- II (18S.5) a jjovidky huniorisfieké línditsiuski} 
lifiiit<if!iirk •/' -i! mhli ílssCi) ;i /\'<iiididcit .ši/cii:itvi (1889; obě 



Novellistika. 05 

v „Přít. domov."), Veselé povvlki/ (Lib. 1888) a Tři povídky 
(1808) i spisy literárně dějepisné. 

llugo Václav Wunsch (1857 — ) narodil se 1857 v Ilnilci v Spišské 
župě : vystudovav práva, Jest luagistrátiiíin sekrctáiem v Praze. Jest od 
néiio Encyklopeilie humoru a vtipu (10 dílův) a spisky, na spilsob spisku 
Nerudova „Báby a baby" napsané: Zma desetkrát hotši muže, O hubičkách, 
O stari'/rh mlá<l>'nrirh a panuárh, Manželství a O ř:enithí a vdav'ách, a 
rrach a broky. Také jest ciunýui v oboru liferárné dějepisném. 

František Ladislav Hovorka (1857 — ) narodil se 1857 
v Březuici u Písku, vystudoval práva a jest členem redakce „Hlasu 
Národa" a kiiibkupcem v Praze. Přeložil román Kraszewského P< divinnvé 
(2 díly, .Mat. lidu lí;8(i)- Také redigoval časop s „lincli" (1879j a byl 
činným v oboru dramatickém. 

Karel Škába (1858 — ) narodil se 1858 v Praze, studoval 
bubu^lovi, ale jtro povídku Xa ccsté křížové, která vyšla od 
něho v ,,Matici lidu", byl ze semináře vyloučen. Jest-úřednikem 
při obci města Praby. V „Platiči lidu" vydal i s pseudonymem 
„Prokop Sázavský"' povídku Na počátku velké dobij. Mimo to 
vyšlo od nebo: Masopust, Pod kamenicí. Na kordonu a J. 

Vlasta P i 1 1 n e r o v á (1 858 — ) narodila se v Polné a jest 
cliotí lesnibo Weyuielky ve Zďáře na Moravě. Napsala Na 
ri/chtě, Ze uTdi-skfjch hor, (Jhrdzkij ze žtldrských hor (IMat. I. 
Í897), Ze štínři i'jasfi žití (Lib. 1897), O chud/jch i hohaté/ch 
[On. Lac. kn. nár. 1808) a j. 

Alojs Dostál (1858 — ) narodil se r. 1858. v Kvasinách 
v Královébradecku a jest farářem v Křečboři u Xeveklova. 
O sobě vydal tyto povídky: Láska křes(ansk<í (1S84), Útořistě 
(1885), Obětovaná (1885), Za svatováclavskou korunu (188(5), 
r 7Y/Yey»e (1887 ; všechny v „Zábavné hWiWoiéco,''^), S poctivostí 
nejdál dojdeš (1884 v „Urbánkově knibovuě ])ro lid"). Poslední 
bašta českobratrská (1884 v „Moravské bibliotéce"), Dějepisné 
povídki/y obrazy a črty ('1887 tamže), Z proudu života (1898) 
a j. Pro mládež jsou od uěbo ])ovidky -len poctivé^ Za vlast 
(obě 1897) a j. 

Karel V. Rais (1H59 — ) kromě básni (viz na sír. 5íl.) 
jest novellistou velmi oblíbeným, vyšinuv se v krátké době 



96 



Novellistika. 



mezi nejpřednější. Napsal Výmlnkfíři (1891), Horské kořen t/ 
(1882), ťotmiichuf (Lib. 1892), Rodiče a ďiti (1893), Zajmďlí 
vJndeuci (1804), Kalibův sloříu, Lopota (obé 1895), Za svttem 
(1890), 1'itufátn Bezoiišfk (1897), Pu/jmíhÍ {\H^\X') a M^zi h'<7ml 
(1898). Dříve psal i &\ús\' pro mládež, čehož bohužel zanechal. 

Bohdan Kaminský (1859 — ) kromě básní (viz na 
str. 59.) napsal ^ A'/-e.<% (1888), Xovd prosa (18S9), Rtizm 
panstvo (1891), Črty humoristické a satirické (1892), Mecenáš 
(Kab. kn. 1893), Xoctvmo (Ott. Lac. kn. nár. 1895) a ^'Stndie 
a poiidky (1895). 

Václav Stech (1859—) narodil se 29. dub. I>i5!» na 
Kladně a jest učitelem v Žižkově. Náleží k nejlep.šim humo- 
ristům. Napsal Mdomlídskii pepř (1893), Koleje (1895) a Uloží 
(1896). Jest činným i v obDru dramatickém. 

Josef Kru.šiua ze Š Vamberka (1859 — ) narodil se 
(*). čce 1859 v Lysé nad Labem a jest učitelem v Ďáblicích 
u Libně. Napsal Črty (Mor. bibl. 18{t2) a >Starýin pérem (Čítárna 
„Švandy dudáka" 1898). Také v oboru dramatickém jest činným. 

I;,niác Hoři ca (18.">9 — ) narodil se 28. čce 1859 v Brně; 
vystudovav vojenské školy, byl důstojníkem a nyní jest členem 
redakce „Národních listů'' a poslancem. Zbědovaný lid český 
v Slez.sku našel v něm upřímnéh(» přítele a obhájce, o čemž 
svědči jeho spisy Pamatujte na ^Slezsk'), (fhrdzky ze Slezska 
a Listy z <J;ch, obrázky z Moravy a ze Slezska. Kromě toho napsal 
Drobné riiif a jfovidjci/ vojenské (2. vyd. 1893j, Kresby a při- 
bé'ty (Ott. Lac. knih.' nár. 1894), Z vln života {WM)/Z lidské 
bídy (Ott. Lac. kn. nár. 1H9G) a j. Také přeložil z frančtiuy 
Lni. Zoly Itnkřor Pascal ( 1H93), M. Prevosta l'nlopauny(\X\)i))fxy 

Karel L e í? e r ( 1 s5!> — ) kromě básni (viz na str. 59.; 
začal i prostomluvou psáti, napsav satyrický obrázek Kmanci- 
povaná (1898). 

An^íustiii Luireii Mužik (ls5!i — ) krouíě básni (viz 
na str. 59.) napsal povídky írosky života (Modrá knih. lsi>4) 



Novel listika. 97 

a Skvrní/ i paprsk f/ (Ott. Lac kii. uár. 1898) a přeložil z něm- 
činy OttODa Ludwiga Mezi nebem a zemi (Svět. knih. 1898j. 

Josef D. Konrád (1859 — ) narodil se 1859 v Mui- 
clíovicíeli u Prahy a jest úředníkem banky „Slavie" v Praze. 
Napsal JJaJmatfkr povklkij (Sal. bibl. 1889), Z bratrskijch vlasti 
(Ott. Lac. kn. 1890), Xa útěku (Ott. Lac. kn. 1S92\' Flaveckě 
povídky (Sal. bibl. 1892), Cim^ srdce, čim jsi zhřešilo (ÍA\).\'^^2), 
Posledni (Mat. 1. 1892;), Albatros (Naše knih. 1893), U dvou 
kocourů (Lib. 1895), Sázavské vlny (Ott. Lac. kn. 1895), Du- 
hov' barvy (189G), Světlo a tma. Do zbraně! (obě 1897), Jan 
Herodes (Lib. 1897) a Pohrobkové (Ott. Lac. kn. 1898). 

Viktor Kamil Jeřábek (1859 — ) narodil se v Lito- 
myšli a jest řídícím nčitelem v Postících u Brna. Napsal Obrazy 
života (1891), Nové povídky a obrázky (1894), Z ininulých dob 
(1894), Ze světa prostfjch lidi (1897) a román Anna Bystřička 
(Přít. dom. 1898). 

Matěj A n as tas i a Si máček (1860—) kromě básní 
(viz na str. 00.) napsal do „Libuše" povídky Z oijušťniých 
míst (1887) a Ú řezaček (1888), které mají látkv ze života 
cukrovarnického, novelhi Bratři (1889), román Štěstí (1891) 
a o sobě romány Otec (1891), Dvojí láska (1894), DiiŠe továrny 
(1894) aPrvnislužka (1898). S pseiidonymen „Martin Havel" 
vydal Ze zápisků phil. stud. Filipa Kořínka (5 sv., Kab. kn. 
1892 — 1896). K údajům jeho životopisným buď zde dodáno, 
že jest i knihovníkem na Král. Vinohradech a členem České 
akademie. 

František Xav. Svoboda (1860 — ) kromě básní (viz 
na str. 60.) napsal povídku Probuzení (Mat. 1. 1893), Mladé 
představy, Náladové povídky, Románové 2^np}'8ky (vše 1894), 
■'^měs žertu, i žalu (Lib. 1895), Drobné příhody (Mat. 1. 1896), 
Vzrušující hlavy ženské (^Ott. Ijac. kn. 1897) a j. Jest i členem 
České akademie. 

Jan Antoš (1860—) narodil se 1860 v Praze a jest 
úředníkem v kanceláři Ustř. Matice školské v Praze. Napsal 

7 



98 Novellistika. 

Drohui' novelli/, Skizz// a sfnďw u ovdl i st icki' (ohé 1^89) a Všeilin 
pribčhi/ (Ott. Lac. kn. nár. 1896). Také pokusil se v oboru 
dramatickém. 

Karel M. Čapek (1860-) narodil .se IŠOO v Domaž- 
licích a jest členem redakce „České politiky" v Praze. Napsal 
Povídky (1892), Kejzdpadih'jši Slovan (Ott. Lac. kn. nár. 1893), 
V třetím dvoře (1895) a Nedělní povídky (1897). 

Josef Paulík (1860—) narodil se 1860 ve Svojšicích v Kolínsku. 
Vystudoval fakultu íilosolickou a jest úředníkem v l'raze. Přeložil z pol- 
štiny E. Orzeszkovó liene nati (Sbor. iliustr. románů 1892), Mhtala (Ro- 
mánová knili. Svět. 1893), Románová (1891), Mezi sed áki/ a 'pán;/ (189 ) 
a E. Kumičiče A^a druhém břthu moře (1892; vše Ott Lae. kuili. nár.) 
a j. Také jest činným v oboru jazykověduém. 

František Roháček (1800—) narodil se 1800 ve 
Vedrovicích u ]\Ior. Krundova, Jest doktorem ])ráv a zemským 
sekretáí-em v Brně. V letech 1890 — lS9o redi-^-oval časop-s 
„Niva''. Aydal Mah' povídky (Mor. bibl. 1884J, Pivui hřích 
(1893) a Xřkolík povídrk (Ott. Lac. kn. nár. 189;')). 

Luděk Archleb (1800—) narodil se li^OOajest úřed- 
níkem při drá/e na Smíchově. Najisal Vojeiii^kř hninonsky. 
ohriízky, novellky a povídky (1890). Také jest činným v oboru 
dramatickém. 

Josef L ai chter (18C() — ) narodil se isijo, jest doktorem 
práv a úředníkem v Praze. Napsal román Sychrova ú-ii (Ott. 
Lac. kn. nár. 1892) a Zn pravdou (1898,>. 

l^rantišek S. Procházka (1861—) kromě básni (viz na str. 6(1. i 
přeložil iM. Prévosta Jtdinčinj vdavky, Jul. Verue Tajemný hrad v Kar- 
yalech a j. 

Jan Červe íika (1801 — ) kromě básni (viz na str. 01.) 
nai)sal povídky l>:ti^ki' kartony (1885) a Novilly (1887) a jiře- 
ložil F. Caballera Tři ondvhh' duši' a J)<>li,n's aCr. A. Pecquera 
/'iiprslck liDiy a jiné novelly. 

Antonín 1'ikhart (1S61— ) kromě básní (viz na str. 61 ) |iiť- 
ložil ze španělštiny Tedra A. de Alareona 1'roroclvi a jmé novelly, Ka- 



Novellistika. 99 

faola Altíiiuíra Osmi a Tom. Cancteia P< srdiu'/ úknl (v.ši> Lev. sv. nov.), 
H. P. Galdósa Nazarin (Moder, kii ), Km. rardo-Hazánovč Kunámká 
svaiba a jiné povídky (Knih. Besed lidu 1898) román Juana Valera 
Doňa Luz, A. P. Valdésa Povidki/ o dělech, Juana Valery Zelený pták 
(Lev. sv. nov.\ povídku D. Armanda Palacia Vaidésa Lli/lla nemocného 
(Ottova Lac. kn. nár. 1898), don Diega llurtada de Mendozy LazarWo 
z Txvtnei (Svět. kn. 1898) a j. 

Pavel Albieri (18G1 — ), pravým jméneni Jan Muček, 
narodil se r. 1801 v Jaroměři. Vystudovav vyšší reálku, oddal 
se spisovatelství. Nyní žije v Americe. Vyšly od něho povídky 
většinou rázu vojenského s tČMuito názvy: A ti-.mno poand . . . 
(^1SS2 v „Ottově Lac. knih. nár."), iXiKi. Vojenské novdlij ze 
í^edmidenufho tažení (1882 dvě vydání rychle za sebou), 1X48 
až 18U6. (Rakousko v Itálii.) Patero vojenski/ch novell (1881), 
Xa ka Stellu (1882 v „Ottově Lac. knih. wkw), Z českfich krajtt^ 
Z ('ech a ]>ro Cechi/, Z ěeskr domovinu (tři tyto svazky histo- 
rických a humoristických povídek vyšly r. 1883. v Keinwar- 
tově „íSbirce zábavných spisů", kterou redigoval), Stráž na 
J'f/iič (1884 v illustrované bibliotéce „Z našich a cizích vlastí"), 
J70'J — 17!>4. Vojr)isk(' novel/l/ z velké dohij (1884), Toleranřni 
patent (1884 V „Matici lidu"; povídka tato byla skonfiskováua) 
a Utíkejte, Prajzi jdou (1885 a 2. vyd. 1894), Knkské loovídkt/ 
(1890), V zajetí Arnúdi/, Kdijž jsme táhli na Paříž (1891), 
Povídku p(fif"i''^ ('urina, Z různého Šiku (obé 1892), Pod kolem 
(před tím vydáno r. 1890 v Americe), Xfvésta za ^(f dollarů 
(1897), Z ajnerické/ch toulek (Ott. Lac. kn. 1898). Z angličtiny 
přeložil román Gunterův Ďáblovo plémě (1894). 

Václav Řezníček (1861—) narodil se r. 18G1. ve vsi 
SkaUčce na Náchodsku, jest doktorem filosofie a úředníkem 
při Českém museu v Praze. Vyšly od něho povídky s těmito 
názv}': J.éta spásu (1882), Xa stará kolena, Z podhorskijch 
tradic, U českého lva (vše 1883), Po velké události, Za utrpení 
yyreí-ÍA-ř/ (v „Matici lidu"). Vesnické povídA\>/ (vše 1884), V dusném 
vzduchu, Z růzué/ch časů, Pod praporem nadéjc (vše 1885), 
Xá rodní beseda (1886), Pro lepší budoucích, Za kvetu mladosti 
(obé 1887), Zámecké novelku (1891), Na ostatním 2>&nízi, Pod 
pramenu sázavskými (obé 1892), Krví a železem (1893) a j. 
Od r. 1892. vydává sbírku povídek s názvem Modrá knihovna 



100 Novellistika. 

a píše také povídky pro mládež. Jest čiiinyiii i v oborn 
dějepisném. 

Jiří Guth (18tJl— ) narodil se 1861 v Heřra. Městci: vystudovav 
universitu v Praze a Zeneve, stal se doktorem lilosolie, byl vychovatelem 
v rodině hraběci a nyní jest professorem gymnasijním v Traze. Freioži! 
z Lotiho fíybář islatuhký, Kniha o soucitu a snuti a Můj bratr Yces, 
Z Tlieurieta Podzimní láska, z Verne Klaudius Bomharnak, z Bourgeta 
Z velkého světa, ze Zoly Paříž a j. Jest činným i v oboru zeniěpisní^m 
cestopisy svými. 

Jan J. Langner (ISOl— ) narodil se 1861 v Králové Dvoře n. L. 
a jest redaktorem „Plzeňských listu" v Plzni. Napsal povídku O IMi 
Václavu Hanušovi (1890) a přeložil z polštiny l>oI. Prusa Palác a sbo- 
fenina (Ott. Lac. kn. nár. 18í)5i, H. Sienkiewicze Pojďme za ním! (Lev. 
sv. nov. 1895) a <Jno vádia (Přít dom. 1898), E. Orzeszkové Podivín 
(Lev. 8v. nov. 1896) a j. Také jest činným v oboru dějepisném. 

G a b r i e 1 a P r e i s s o v á ( 1 862—) narodila se 1862 v Kiitoé 
Hoře a žije v Traze. Napsala (Jbrdzki/ zt tSlucácka (o sv., Mat. l.j, 
Jdrd/i/ (1889), Čti// ze tílucdcka (1890 1, Povídky (Kab. kn. 1890), 
Z mrlio alba (Mor. bibl. 1890), Nové obrázky a rrty (1893), 
Koriitanské povídky (Sal. bibl. 1895), Obrázky bez rdmfi ( ()tt. 
Lac. ku. nár. 1896) a Když hc-zdy padaly (Kab. knih. 1898). 
Jest činnou také v oboru dramatickém. 

Bohumil Brodský (1862— ), pravým jménem B o h. Zahradník, 
narodil se 21. srp. 1862 v Hostačově u Čáslavi a jest farářem v Oiibe- 
nicích u Votic. Napsal jjOVÍdky Bouře na horách (1S85\ Pomsta Lollardů 
(1886), Tři povídky (1887), Uvé povídky (Mor. bibl.), Z naSeho kraje, Čslo 
1452, llusUské obrázky, Obrázky z vojny, Ze zrui-ských matrik. Hlasatelé 
svobody, Pan poslanec. Příslušníci, Z vetnic a sa>not a j. Nejnověji vydal 
román Odumřelá ratolest (1898) 

Kftžena Jesenská (1863 — ) kromě básni (viz na str. 
ťJl.) napsala dospivajícím divkáni povídku .lannila (18'J4). 

B o ž c n a V i k o v á-K únětická (1 863 — ") narodila se 1 863 
v Pardubicíťb a jest chotí Josefa ^ika, úředníka při cukrovaru 
v Uhříněvsi. Napsala Povídky (Mat. 1. 1-^87), Drobm povídky 
(Lib. 1888), Cn/il povídky (Kab. kn. 1890), Justýna llolda- 
Hurd (Kab. kniii. Is92), Po sratbř (\H\)2\ Xovr j,ovídky (Lib. 
1893), Vdura po rliirnryov! (1893), Jdy/lky (Kab. knih. 1894) 



Novcllistika. 101 

a roniáuy Minníosf (1895) a Mrdí-ichii (1897). Jest činnou 
i v oboru (liamatickém. 

Vilém Mrš tik (ISCio — ) narodil se 1803 v Jimramovč 
na Moravě a žije v Divákách, zaměstnávaje se toliko spiso- 
\atelstvím. Napsal román Santa Lncin (Mat. 1.), Stini/ (Ott. 
Lae. kn. nár ; obé 1893), Ohrázhj (Kab. kn. 1894) a román 
Pohádka maje (1897) a přeložil z ruštiny L. N. Tolstoje román 
Vojna a mh- (1890) a Vldda tmu (1891), F. M. Dostojevskébo 
Uraženi a ponížení (1888), A. Micbajlova Zlatem a mJatem, J. 
A. Lejkina Kousek chleba (1888) a Humoresky (Knili. Bes. 
1. 1896), J. N. Potapenka román Láska (1894), Spisy Aleksěje 
Feojilaktoviče Pisemského (1894—1898, jest zde také román 
Rozbouřeni' ;?20/V), Vsevoloda Garšina Povídky (2 sv,, Mat. 1. 
1890 a 1898) a Černý květ a jiné noveVy (Lev. sv. nov. 1896), 
A. S. Puškina Viková dáma (Lev. sv. nov. 1897) a j-., z polštiny 
V. Gomulickébo Poslední soud (1890) a z vlaštiny C. Menděsa 
Silhouetfy. S bratrem Alojsem Mrš tikem napsal i?aiZ«/»;oy_y 
ženy a Jinr povídky (Ott. Lac. kn. nár. 1897). Také v oboru 
dramatickém jest činným. 

Josef Mer han t (1803—) narodil se 1863 na Zbirově 
a jest členem redakce „Moravské orlice" v^Bruč. Napsal 
Povídky (1891), Had a jiné povídky (1893) a Cernd pole (Ott. 
Lac. kn. nár. 1897). 

Josef Václav Bohuslav (1863—) narodil se r. 1863. v Rade- 
uicich u Nymburka, jest doktorem práv a advokátem v Praze. Napsal 
sbírku povidek Na cestách životem (2 části r. 1883. a IS^S ) a jest činným 
v oboru právnickém. 

Josef Brann (1804—1891) narodil se 11. čce 1804 
v Kutné Hoře a byl učitelem v Buštěbradě. Bozstonav se 
odešel do Kutné Hory, kde zenn^el 28. srp. 1891. Náleží 
k nejlepším pěstitelům povídky dějepisné. Napsal Čtvero 
obrázků starohorskýeh a Z pamétí krevníeJi písařů (obé 1886), 
Paní Sibilla (Mor. bibl. 1889), Zašlé/mi veky (Ottova Lac. knih. 
1890), Chudi/ bohatec (Mor. bibl. 1891), 3íezi vyhnanci (Lib. 
1891), Z dob poddanství (1893), Ze zlatých a dobrých řasv (Kab. 
ku. 1893) a Dvé historické povídky (Lib. 1894). Také vyšla od 



102 Novellistika. 

Dčho i>i(» nilťulež povídka Pro BoJm i vlast (1887), Hořanšti 
Slinové (1893 a podruhé 1895 1 a VMv robenec (1894). Také byl 
činným v oboru literárně dčje})isnén). 

Josef K. Šie.jhar (18(U— ) narodil se 17. nj. lsf)4 
v Staré Pacc, vvstudovav techniku, bvl liíeduikeni v eukro- 
varu, ale nyui jest hospodářem na statku v Dolní Kalné. 
Napsal Florian liihk, mhpníř z Mijšic (Přít. dom. 1885), Kůře 
nitlanchoUk (1889), Dojmi) z pHrodij a společnosti (18!*4), 
Co život opomíjí {\mb), Oba (Přít. don!. 1895) a Zátiší (1898j. 

Kudolť Jaroslav Kronbauer (18G4 — ) narodil se 
\x^'A v Lichocevsi, vystudoval práva a jest členem redakce 
„Hlasu národa" v Praze, ^'ydal Z posledních stanic (2 dilv, 
1889 a 18901, Alma (1890)", Ze svřta pro sv^^t (Lib. 1894), 
Xa jjrant/ři (18ll8) a pro mládež Svitlo v temnotách duševních 
(1895). Též jest od něho Naše jubilejní vf/stava (1891). 

Gustav Narcis Mayerhoffer (18G5— ) narodil se 
18G5 v Clirudinii a jest úředníkem v kanceláři Ústřední Ma- 
tice .školské v Praze. Napsal / pcoiosti a Za hradbami, pře- 
ložil z maďarštiny M. Jokaie \ čcra a dnes, Zlatá uiaaka. Klub 
zamilován f/ch bláznů, Bezejmenný zámek, Sandora lirodyho Slečna 
don Quixote, Zena s dvčma dušemi (1898), Sněženka (Svět. 
knih. 1898) a j. 

František Ilejda (18G5— ) narodil .se 18G5 v Ml. Bole- 
slavi a jest spisovatelem v Praze. Napsal Karikafun/ (1898). 

Karel Švanda ze Sem č i e (1 8G7 — ) narodil .se 1 'J. září 
l'^G7 ve Vršovicích u Praliv jakožto svn divadelního ředitele 
Pavla Švandy ze Stničic a herečky Klišky Pepkové, jest 
ddktdrem i)ráv a úředníkem při zemském výboru v Praze.*) 
Na|)sal Fantastické povídk;/ (1892) a Bizzarni povídkj (189G). 
Také přeložil Artura Schňitzlera Anatol (1898). 



*) Pň'(l tiin Ityl v (iiilioni censuriiim při |)()'i<iiniiu ii-ditelstvi, a 
jelio rukou prjšly bez kunliskace Oechovy „l'isnř otiuka". 



Novellistika. 103 

Gustav Jaroš (lS(i7 — ) krouié básně (viz na str 62.) 
napsal povídku Pnblihdiii a hříšníci (1801), 

Karel Mašek (1SG7 — ) kromě hásuí (viz na str. 02.) 
napsal Domku z larct (189G). 

Emanuel rytíř z C e n k o v a (1868—) kromě básní (viz na str. 63.) 
přeložil z ťranCtiuy Jeana Riehepina Bizarrni smrti (2 sv., Lev sv. nov.), 
jM. Prevosta Polonecinné (Vzděl. bibl. 1895), román Vikt. Huga Bídnici 

(1893) a J 

Otakar Auře d niče k {1>^C)S — ) kromě básní (viz na 
str. ()o.) napsal ^[al^řsht novellij (1892), Pseudokontesij a jiné 
noveVji (1894) a Intimní dramata (1895), ])řelo/>il z vlaštiny 
C. Mendé^a J.físht, /e: slzí a se sm-je, z frančtiny E. Zoly 
Dílu, J. Brěte MňJ strýc a můj farář a j. 

Václav Hladík (1868— ) narodil se 1868 v Praze a 
jest členem redakce „České politiky '^ Napsal Z lepší spole- 
řnosti (1892), Z pražského ovzduší Ott. Lac. kn. nár. 1894), 
Tňtí láska 11895 a j. Přeložil Alf. Daudcta L;jdiln hřích, G. 
de ^laupassanta Mil<írck, J. Obneta V záři milionů a j. Jest 
činným i v oboru dramatickém. 

Karel Kamínek (1868 -) narodil se 3. listopadu 1868 
v Praze a jest ťiřednikcni při magistráte v Praze. Vydal román 
If,í<h (1><95), povídku /h'es irae (1897) a Dissonance (1898) 
a přeložil román Stanislava Przybyszewského Cestou (\záe\. 
bibl. 1898'. 

V. P. Trnavský (1868 — ), pravým jménem Václav 
Plaček, narodil se 26. list. 1868 v Pacovč a jest doktorem 
lékařství v Lukavci u Pacova. Napsal romány Evin hřích 

(1894) a Sestry (1897) a Tři povídhj (Přít. dom. 1895). 

Puzena Svobodová (1868—) narodila se 1868 a jest 
choti spisovatele Frant. Xav. Svobody. Napsala Xa písčité půdě 
(Lib. 1895), Přetížené/ kJas (1895), Ztroskotáno (Kab. kn. 1896), 
Povídl<ij (Lib. 1897) a V odlehlé dědině (1898). 



104 Novellistika. 

Jo sef Vej vara (18G9 — ) narodil se 1. prosince 1869 
v Scmilech a jest členem redakce „Národních listu" v Praze. 
Napsal Život utrpenhn (Mor. knih. 1892) a (j/jnétcjú Z/'/*/ (Modrá 
knih. 1893). 

Jiří Karásek (1871 — ^ kromě básní (viz na str. G'3.) 
napsal romány Bezcestí (1893), Stojatí: vody (1895 a Minio 
uvot (1897). 

Jan Osten (1871 — ), pravým jménem Jan Ohren- 
stein, narodil se 23. bř. 1871 v Zdislavicich u Vlašimi a jest 
poštovním úředníkem v Praze. Napsal Drohm' črty (Mor. bibl. 
1895), Páni a sproskici (Přít. dom. 189G), Kancelářské ohrúzkij 
(1897) a Na venku (18íf8) a přeložil J. H. Mackaye Liďc 
manželství (1898). 

Karel Červinka (1872 — ) kromé básní (viz na str. 64.) 
napsal Zhaslé oči a ní^olik jinf/ch drohných stadii prózou (1895). 

Z překladatelů buďte zde připomenuti ještě II ují o Koster ka 
(od r. 1897. vyeliázejí v jelio překladč Kinilie Flygare-Carlenové 
Romány a novelli/), V. Patcjdl (L. Wallacelio roaiáu z dob Kristových 
Beu-Hur 1898) a 1\. S t fpá ne k, jejichž údaje životopisné jsou pisateli 
těchto řádků neznámy. 

Také buď zde dodatečné uvedeno, že r. 1898. začala vycházeti 
„Vilímkova knihovna", vzniklá tím, že sloučeny jsou v jedno tři belle- 
tristické sbírky, totiž „Knihovna rodinná", „Knihovna románu cizo- 
jazyčných" a „Moderní knihy" (viz na str. 6G. a G7.), kterč tedy přestaly 
vycházeti. 



III. Dramatické básnictví. 

Ačkoli již od počátku let čtyřicátých jevila se snaha zří- 
diti v Praze samostatné divadlo české, trvalo ještě dlouhou 
řadu let, nežli stalo se to skutkem. Po roce 1848. hráváno 
nějaký čas dvakráte v týdnu na stavovském divadle česky, 
ale většího úspěchu v té příčině nebylo lze záhy se dodělati, třeba 
že již od konce let čtyřicátých obohacoval básnictví drama- 
tické vynikajícími plody Josef Jiří Kolár, vydav již r. 1847. 
truchlohru „Monika" a r. 1851. truchlohru „Žižkova smrt". 

Lepší časy, které zdály se kynouti divadlu českému kolem 
let padesátých, daly vznik i podniku, jenžto dosud trvá, osvědčiv 
nezmařitelnou silu životní, totiž ,,Divadelní bibliothéce", sbírce 
původních i přeložených dramat, kterou Jaroslav Pospíšil roku 
1852. vydávati se jal a ve kteréž až do našich dnův uložena 
valná část českého repertoiru divadelního. Sbírka ía> začala 
překlady, a svazek 1. obsahuje veselohru „Milován býti nebo 
umříti!" od Scribeho a Dumanoira, kterou z frančtiny přeložil 
Dr. Jan Palacký, později nijak oborem tím se neobírajíci, 
a veselohru „Brute, pusť Caesara!" od M. Rosiera, kterou 
z frančtiny přeložil J. J. Kolár. Rovněž i další svazky vy- 
plněny jsou překlady: mezi nimi jest i činohra „Deborah" od 
J. H. ]\rosenthala, přeložená od J. J. Kolára, jenž i byl prvý, 
kdož otiskl ve sbírce té hru původní, totiž truchlohru ,,Mage- 
lóna" ve svazku 6. (1853). 

Také Josef Kajetán Tyl záhy jal se přispívati do 
„Bibliotéky divadelní", otisknuv tam jakožto první hru dra- 
matický žert ,.Obč šelmy" (1853) a potom obraz ze života 
měšťanského ,,Bankrotář" (1854). Před tím vyšel o sobě Tylův 
„Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři" (1848) a „Jan Hus" 



106 Dramatické básnictví. 

(1849). Čile na poli drainatickém vystoupil tehdúž i veterán 
divadelní Václav Kliment Klicpera, vydav v krátké 
době deset novvch svých dramat, totiž ,,I)ivotvorný klobouk", 
„Dobré jitro", Česká Meluzina", druhé vydání ..Uhliřka", „Po- 
pelka varšavská" (vše 1848), „Hvězda aneb Charakterové", 
„Svať\slav, poslední Svatoplukovec", „Brněnské kolo", „Zlý 
jelen" (vše 1849) a „Poslední prázdniny" (1850), avšak žádné 
z nich nemůže se vyrovnati starším jeho pracím. Také Fran- 
tišek Turinský vystoupil tehda s novým plodem drama- 
tickým „Pražané roku 1G48" (1848) a F e r d. li ret. M i k o v e c 
triíchlohrou „Záhuba roilu Přemyslovců" (1851) a „Dimitr 
Ivanovic" (1856 . 

Ale kromě těchto několika právě uvedených dramat a kromě 
ještě několika her Tylových před rokem 18t)<». nic pozoru- 
hodného se nevyskytlo v básnictví dramatickém původním. 

Vzmáhající se však české písemnictví vůbec ovšem vy- 
datně přispělo zvelebiti také básinctví dramatické, které spi- 
sovatelé po roce 1860. usilovali zdokonaliti víc a vice, což 
dařilo se tomu v jedné itříčině, onomu v jiné. Pomáhaly jim 
v tom i jiné události, z nichžto buďte připomenuty na místě 
prvém překlady výtečných dramat cizojazyčných, jmenovitě 
Shakespearových, vydaných s názvem „Dramatická díla Wil- 
liama Shakespeara" nákladem Matice české v letech 1854 — 1872. 

K tomu i)řij)ojila se r. 1859. nová šťastná okolnost. Byloté 
toho roku otevřeno v Praze divadlo novoměstské představením 
českým, a rok 1861. i»řinesl nám rovnoprávnost i na divadle 
stavovském, které i)řešlo ve správu zemskou, tak, že bylo dá- 
váno představení českých právě tolik co německých, totiž tři 
téliodné. 

Když pak r. 1861. byl povolán za dramaturga českého 
divailla Gustav Pťlef^er Moravský a po něm r. 1862. 
Pavel S v a n d a z e S e m č i c, kteří ])íičinili se zvelebiti a roz- 
hojiiiti r''pertoir tak, že návšté\a představeni či'ských víc a více 
se množila a tři představení v témdni ukázala se býti nedo- 
statečnými, Dr. F r a n t i š e k Ladislav R i e p: e r navrhl 
v/.hledem k okamžité potřebě samostatného divadla a vzhledem 
k utěšenému rozvoji jtůvodniho dramatického píscmnictvi ])o- 
staviti za ímní české divadlo. 1 bvlo zřízeno v Praze zatímní 
samostatné královské české zemské divadlo se stálým perso- 



Dríímatirké Icisnictví. 107 

iKiloin a tttevhMio^ 18. listopadu 18G2 Jhilkovou Iriiclilolirou 
„Knil ^'llkasill''. Švandii byl juionován Jelio vrcliiiíiii rcžiséreiii 
a zastával chvaluě ten úřad až do r. 1866. 

A tak dramatická Múza česká ocitila se konečně tam, 
kam veškera její snalia /a trudnýcli dob probouzení se ná- 
rodu českého směřovala: měla svňj vlastni stánek, z něliožto 
vyhnati ji nemohla již urážlivá zájjověď velikopanská; měla 
sv j vlastní ústav, který měl býti spisovatelstvu místem ušlech- 
tilých zái)asň duševních a národu školou, galerií vzorů, ])alladicm 
nového nadšení vlasteneckého. 

Činnost v básnění dramatickém, probuzená zřízením samo- 
statného stálého českého divadla, byla roznicena také tím, že 
byly vypisovány odměny na nejlepší práce dramatické, a to 
zejména měšťanem pražským F e r d i n a n d e m F i n g e r h u t e m 
(Náprstkem).*) 

Prvé vypsání ceny Fingerhut učinil již r. 1857., ale na 
dramata toliko z dějin českých, i byla zaslána do r. 1859. 
pouze čtyři dramata, z nichžto hlavní odměnu nebylo lze dáti 
žádnému; jen akcessit přiřčen, a to prvý historickému dra- 
matu „Jaroslav" od Leopolda Hans man na (f 1863), re- 
daktora „^loravských novin" v lirně, druhý pak truchlohře 
„Svatopluk" od Frant. V. Jeřábka, tehda kandidáta ])ro- 
fessury a spolupracovníka „Pražských novin". Když vyjjiso- 
vána byla Fingerhutova cena na rok 1859., ol)or látek k dra- 
matům byl rozšířen na dějiny všech národů slovanských, čímž 
ovšem volba básníkům dramatickvm bvla velice usnadněna, 
a výsledek, kterýž objevil se již r. 1800., byl daleko ])ntěši- 
telnější proti výsledku z r. 1859. Hlavní odměna nebyla sice 
opětně žádnému dramatu přiřčena — akcesit prvý obdržel 
Vít. Hálka „Závis" a druhý téhož „Král Rudolf" — ale 
dramat došlo již 14, a drama na sedmém místě cenou svojí 
stojící vynikalo ve mnohé příčině nad drama, kterému r. 1859. 
akcessit prvý byl dán, takže posuzovatelé oněch dramat pro- 
nesli se o úspěchu tomto takto: „Ukončujíce zprávu letošní 



*) Aby snad nestala se pisateli přítomných řádků křivda, buď to, 
co jest otištěno zde a ve ..Vlasti", roč. 1887., na str. 82.-85. a 156. až 
158., srovnáno 8 články jeho v „Květech", roč. 1883., čís. 10. — 12., 
a v „Ruchu", roč. 1884, čis. 10. 



108 Dramatické básnictví. 

o dramatech zaslaných nemůžeuie uevyznati radosti naši z hoj- 
ného účastenství sil konkurrujících vůbec, ale zvláště z něko- 
lika těch utěšených plodů, které během jednoho roku na štěpu 
ce.skoslovanského básnictví dramatického se byly urodily. 
Pokrok ten valný, jenž osvědčuje se tím, že sedmý z letošních 
kusů je téměř výtečnějši loňského prvního, jest nám pevným 
rukojemstvím, že, nežli doba konkursu opětně vyprší, ještě 
stkvélejšího dočkáme se ovoce." *) 

Ještě více činnost v básnění dramatickém byla zvětšena, 
když r. 18(J8. položen základní kámen k velikému Národnímu 
divadlu. Jevila se pak utěšenější a utěšenější, když jeho stavba 
dt (koučována r. 1881., a neochabla ani, když tato chlouba ná- 
rodu českého 12. srpna r. 1881. stala se kořistí plamenů, nýbrž 
ustavičně vzmáhala se a zkvétala, a vzrostla ještě vice, když 
Národní divadlo r. 1883. nadšenou obětavostí národa znova 
bylo dostaveno a účelu svému odevzdáno. Také v Brně zří- 
zeno jest Národní divadlo. 

Způsobilých dělníků starších na české roli dramatické 
jest řada dosti četná, a druží se k nim i dosti hojně básni- 
ckého dorostu mladšího. Do nedávná nejlei)šími českými bás- 
níky dramatickými byli Emanuel liozděcb, František 
Věnceslav Jeřábek a Josef Jiří Kolár. Nvní nejvíce 
obohacuj í obor ten Josef S t o 1 b a, F r a n t i š e k A d o 1 f 8 u- 
b e r t, J a r o s 1 a \ V r c h 1 i c k v a Julius Z e v e r. 

Z 3r> dramat, která konkurovala o ceny vypsané pro Ná- 
rodní divadlo, uznána 13. srpna roku 1883. za nejzdařilejší 
truchlohra „Salomena" od Bohumila Adámka, před tím 
veřejnosti zcela neznámého. 

Ze zaniklých sbírek, v nicbž otiskovány byly dramatické 
básně, jest uvé.sti „Výbor spisů dramatických" (IXOG — ISTi'), 
,. Divadelní svět" (1 872—1 870), „Nový divadelní re])ertoir" ( 1 877 
až 18,S1) a „Vybrané brv divadelních ochotníků" (1885— 18í»')). 
Nčkteré též otiskla „Národní bibliotéka" (ISCM— 1894). Ze 
sbírek nyní vycházejících uvedeny budte : ,,l»ibliotéka diva- 
delní" (od r. Í852 vydává J. Po.spíšil), „Divadelní ochotník" 
(od. r i 801 vydával J. Mikuláš a M. Knapji, n^Tií J. M. Srp), 
„Bibliotéka operních a operetních textů" (od r. 1874 vydává 



*) „Zprávy soudců" nu str. 45. 



Dramatiokt^ básnictví. 109 

Fr. A. rrháuck), „Sbírka spisů dramatických" (od r. 1874 
vydává I L Kober), „Ochotnické divadlo" (od r. 1885 vy- 
dává M. Knapp), „Rej)crtoir českých divadel" (od r. 1886 vy- 
dává F. j>iináček), „Žertovné hry divadelní" (od r, 188G vy 
dává ]M. Knapp) a ,,^'ybrané hry českých divadel" od r. 18'JG 
vydává J. II. Vilímek). Také „Kabinetní knihovna" a „Světová 
knihovna" otiskují dramata. 

Z dosti četné řady dramatických básníků českého písem- 
nictví z let 1848—1898 buďtež uvedeni zde tito: 

Václav Kliment Klicpera (1792 — 1859) kromě po- 
vídek (viz na str. 67.), které hlavně teprve od konce let čtyři- 
cátých jal se psáti, byl již od počátku let dvacátých velmi 
platné činným v oboru dramatickém. V letech 1847 — 1848 
vydal Dr. J. A. Gabriel „jeho Dramatkki: sijisy, v nichž obsa- 
ženy jsou : Israelitka, Česká Meluzina, Divotverm/ klobouk, 
Dohré jitro, Uhlířkaj Popelka Varšavská, Hvězda aneb Charak- 
terové, Svatoslav, poslední Svatoplnkovec, Brntínské kolo, Zhj 
jelen a Poslední prázdniny. V letech 1862 — 1863 pak vyšly 
jeho Spisy, prvně otištěné většinou 1820 — 1830, v nichž nejsou 
ona dramata nákladem Gabrielovým vydaná, z ostatních pak 
uvedeny buďte: Ptáčník, Veselohra na mostě, Bohovín ctverrohý, 
Každý nřco pro vlast, Hadrián z Rimsu, Zižkuv meř. Lhář a 
jeho rod. Kytka, Soběslav, Blaník, Eliška Přemyslovna, Lazebník. 
Loketský zvon a Jan za chrta dán, kteréžto všechny s i)ři- 
dáním „Divotvorného klobouka", „Zlého jelena" a „České Me 
lužiny" jakožto nejzdařilejší budou tvořiti Výbor dramaUckých 
sjnsH ]\ K. Klirpery, upravený od Fr. A. Šuberta (vychází od 
r. 1898), který frašku Zlý jelen vydal ve své úpravě také 
ve „Světové knihovně" (1898). 

Josef Wenzig (1807 — 1876j kromě básní epických a 
lyrických (viz na str. 30.) složil dějepisný obraz ^irria a L*aet}is. 
dramatickou báseii Koruna, činohru Timoleon a veselohry: 
Dok orka medicinae anebo Náhody, nehody, hody, Malíř co 
Pyt/malion čili Básníkův tajný plán a žert Snídaní a obědvání, 
kterážto drámata tvoří prvý svazek jeho spisů v „Národní 
bibliotéce". ]\Iimo to napsal volně dle Jana Amosa Komen- 
ského lyricko-dramatickou báseň Labyrint světa, obsaženou 



110 Dramatické básnictví. 

v dniliém svazku jeho spisů v „Nár. bibl.", teksty k (•perám TJhušin 
soud a súfítek a Dalibor, ku ktervm hudbu složil líedřich Smetana. 

Josef Kajetán Tyl (1808—1856) kromé bclletrie (viz 
na str 07.) též obor dramatický již (»d počátku let třicátých 
obohacoval. Z dr.imat jeho, jichž celkem ol napsal, vynikají: 
StrakiDilckfj dudal,, 1'aličova dcera, Jiříkovo iidf:nt, lUinkrittářy 
Krvav;} soud aneb Kutnohorští havíři, Pražskj j/auieudr, Paní 
Marjdiika, matka pluku a j., které vyšly vesměs tiskem teprve 
po roce 1848, a to nejvíce v Pospíšilově „Bibliotéce divadelní", 
kdež i jiné ještě některé jeho jsou otištěny, jako na ])ř. i Zižka 
z Trocnova (18()1*). Divadelní hrij ve vydání Turnovského 
obsahují tři poslední díly. J. L Turnovský vydal národní 
báchorku Strakonický dudák i ve „Světové knihovně" (1808). 

František Do uch a (I-^^IO — 1884) kromě jiných prací 
básnických (viz na str. 30 ) přeložil ze Shakespeara 1> her, 
totiž '/ivot a snii'f krále Richarda II I. (1854), Koriolanus (1858 
a podruhé 1880), Julius (aexar (1850 a podruhé 1880), Kra'l 
líichnid II., Večer tříkrálovi/ aneb (Jokoli rhcefr (obě 18<)2), 
Král Jan, Sen v noci ncatojaiisktí'') (obě 18G0\ Dvě šlirhtiru 
veronski/ch (iHiV,)) a Romeo a Julie (1872); překlad truchlohry 
„Romeo a Julie" z r. 1872, jest velice zdokonalen proti vy- 
dáni, které vyšlo r. Is47., a vyšel znova r. 1883. v „Ústřední 
knihovně". Mimo to Doiícha rozmnožil náš divadelní repcrtuir 
pÍL-kiadem rinohry Klcistovy Katinka IIeilbro)iska' (isCtTj, 
truchloliry Uu^-ovy 1'u;/ Hlas (1870), veselohry Sardouovy Silné 
že)iij a veseloher l>ayardových a Dumanoirových Malfi Ri- 
cheliiu na. prvním potýkáni a Hrbatá nrvčsta i několika jiných 
ještě dramat. 

Karel Jaromír Erben (1811—1870) kroniř básní (viz na str. ."50.) 
pokusil se t;iké v básnictví dramatickém, ale tiskem uirclio nevydal. 
Teprve Gustav Toužil dle prvopisu z r. 1833. vydal jeho veselohru 
Sládci (1891). 

Jakub Malý (1811—1885) kromě překladů novellisti- 
ckých (viz na str. (JS.) přeložil ze Shakespearových dramat 

♦) Provozován byl piijuvó ji/, r. IS.').'). a podridié v)dán r. IsTd, 



v Štolbové „Divadelním svétč'' 



Diaiiiatické básnictví. 111 

těchto 11 : Veselé Seni/ trindsorskř (I80G; podruhé 1882 v ,.rslr. 
knih."), Král Jindřich VI. (díl I. 1858; díl II. 1861; dil 111. 
1802), Mnoho povyku pro nic za nic (18G4), Konec vše napraví 
(18G9), Othello, monřentn bendtsk// (18G9 a podriilié 1880), 
Trojlns a Krcs.^tida, Jak }<e vdni to libí, Marná Idskj snaJ:ení 
(všechna tři 1870) a Perikles, kníže tyrský (1872). Mimo to jest 
od něho přeložen kromě Lessingova dramata Nathan Moudrý 
(18G5), znova Shakespearův Antonius a Kleopatra (vydaný r. 
1880. ve „Vybraných dramatických dílech Williama Shakes- 
peara", jejichžto uové, laciné vydání vyšlo r. I880.J a llaiaht, 
princ ddniikfi (Ustř. knih. 1883). 

Josef Čejka (1812— 18G2) narodil se 7. března 1812 
v Rokycanech, byl doktorem lékařství při všeobecné nemocnici 
v Praze, kde zemřel 25. pros. 18G2. Ze Shakespearových 
dramat přeložil těchto 9: Ct/nihelín (185G), Král Jindřich V., 
Antonius a Kleopatra (obě 1858), Veta zu vetu (18G2), Komedie 
plná omylů (18G4), Pohádka zimního večera, Timon atJiénskt/ 
(obě 1869), Tif>'s Andronikus a Král Jindřich Vílí. (obě 1870). 
Mimo to přeložil i Romeo a Jidii, kterýžto překlad V3 dal Ferd. 
Fiogerhnt (NVíprstek) r. 1861., takže triíchlohra tato byla do 
češtiny třikráte přeložena (dvakráte Douchou). 

František K. Drahoúovský (1812-1881) kromě básní (viz 
na 8tr. 31.) napsal veselohru Starořech. 

Josef Jiří Kolár (1812 — 1896) kromě básní (viz na 
str. 31.) a kromě novellistiky (viz na str. 68) vynikl zejména 
jakožto básník dramatický. Dramata svá původní i přeložená 
začal otiskovati již za let čtyřicátých (viz na str. 05.) a k nej 
prvnějším z nich náležejí velmi cenné truchlohry Monika, 
Ma<jelona a Žižkova snirf, vydané tiskem prvně vletech 1847 
až 1853 a později znova. Mimo to jest uvésti drama I^ražský 
éid (1872) a veselohry Mrnvenci (1870), Tři faraóni a Dejte 
mi řaniaru (1871) a z dramat jeho nejnovějších: ^'^m.iřičtí 
(1882), Primátor (1883), Královna Barbora (1884), Umrlci 
hlava (1885) a Ďáblova legenda (1891). R. 1886. počala vy- 
cházeti souborně jeho Dramatickň díla, a svazeček I. obsahuje 
drama Mistr Jeroným, které provozovati nebylo dovoleno, II. 
Královna Barbora a III, tímiřičfí. Dramata Kolárova vynikají 



112 Dramatické básnictví. 

svojí účinností ua jevišti. Z překladů jeho vynikají triíchlohra 
Goetiieho Fnust a Schillerova Loupežnici a dramata Shakespea- 
rova llam.h't (1855), Kupec Bendhký (185'J a podruhé 1880), 
MnJchrtli (1868) a Zkrocení zlé hny (187:Í). Mimo to přehižil 
Schillerova VahUtfina (všecka tři oddělení), Croetheho truclilohru 
Eijmont a Gotz z Be7'lichťw/ii, Schillerovu truclilohru rkhidy 
a láska a j. 

Karel Sabina (1813 — 1877) kromč povídek a románů 
(viz na str. 08.) napsal veselohru ínserdt (1866j, truclilohru 
Černá růže (1868), frašku }[alomSstské klepny a j. a teksty 
k operám, z^nichž uvedeny buďte: Pnvlnnd neviísta (1866), 
Ijranihoři v Cechách (k obéma hudbu složil Bedřich Smetana), 
Templáři na Moravě (1865), V studni (1867) a j. 

Antonín Jaroslav Vifátko (1815— 1892) narodil se 22. kv. 
1815 v Nových llenátkách a byl kuiliovníkeni Českého musea v Praze, 
kde zemř. 19. pros. 1892. Přeložil z jazyka vlaského Karla Goldoniho 
drama Pamela (1887) 

Vincenc Vávra Haštalský (1824—1877) kromě románu (viz 
na str. 71.) přeložil Schillerovo Spiknutí Fieskovo, Mosenthalův Svato- 
janakij dvůr a Molicrovy Směšné fijieny. 

Ferdinand Břetislav Mikovec (1826—1862) na- 
rodil se 1826 v Sloupě v Litoměřicku, stud. v Praze, zabývaje 
se archaeologií, zemřel 1862 v Praze. Redi-^^oval „Lumír" (viz 
na str. 9., 14. a 16.). Od něho jsou tragedie Zálmhn rodu 
Pirniydovského (1851) a l>iiniii- írnnovič {ISóC}). Byl činným 
i v oboru dějepisném. 

Josef Václav Fric (1829—1890) kromě básni (viz na 
str. 36.) a povídek (viz na str. 72.) byl činným hlavně v oboru 
dramatickém. n;ip-av i přeloživ množství her divadelních. Svazek 
I. jeho „Sebraných .spisuv" ob.sahuje truchlohru '^catoptuk n 
Jinsfislfiv, z ostatních pak jeho dramat vyšla trudilohra Kochan 
líntihiirský (1847), dramatická bá.seú Břeiislav llťzejnieuný{\%i\0), 
truchlohra Iran Maz^pa (1864), dramatický obraz LUtnsin soud 
(l''^<i2), fraška Paní Šaudmá r lUdndýse ani'h Jen žiidnnH 
frašku, paui- Kiipi-cký ! (1S80), drama .l.syV/<»c y^ř/*/ a triu-hhdira 
PobSlidiorci {1885>. Z píekladň buďtež uvedeny PiUík, Prin- 



Dramatické básnictví. 113 

cezun BnijilaAíikn (obě / fraiičtiuy), Krasiúského Irit/ťmi (z pol- 
štiny r. 1863. ; k překladu ínitiu předsktv napsal Karel Sabina) 
a dramatická báseň Byronova Manfred (1882). S Josefem Lad. 
Turnovským vydal k slavnostnímu otevření Národního divadla 
AliiKinacli dlvadeliii (1881). 

Jan Bohumil Janda (1831 -1875) kromě básni (viz na str. 37.) 
a povídek (viz na str. 73.) napsal dramaticky žert Rosenbeig, otištěný 
v jelio ..Básních" v ^Národní bibliotéce". 

Gustav Pťleger Moravský (183/]— 1875) kromé 
básní (viz na str. 37.) a románu (viz na str. 73.) psal i dra- 
mata, z nicbžto nejlepšími jsou veselohry Ona mne miluje^ 
Telegram a Kapitola I., II. a III. Z truchloher l)ii(Ttcž uvedeny: 
Boleslav I'/jsai>/ a DeJla Fosa, která měla prvotně název „Po- 
slední Ro/mbcrk"'. V „Národní bibliotéce" dramata vyšla 
v prvém svazku jeho „Sebraných spisu". 




„ „ . .„ ...... , „...„ — praí. . . 

SmiVhově 23. květ. 1895. Zpracovala asi 50 her původních a přes 600 
her přeložila; uvedeny buďte: Kíiž u potoka a Vesnifk''/ román (obé dle 
románů Kar. Svět]é), činohry Zlá víla a HrabSuka Somerive, veselohry 
Boj všem žewdHi, Ďáblova dcera^ Paragrafy pana PuSkvorce, Adam a Eva 
a Kterfi je pravý ženich a frašky Fan farář a jeho kostelník, Jak se u náa 
válka vede. Ženský boj^ Neříkej ženské, že je stará a j. Také napsala Zá- 
pisky české herecky (1886). 

Žofie Podlipská (1833—1897) kromě povídek (viz na str. 73.) 
přeložila také z frančtiny Snibeovu veselohru Sklenice vody aneb Účinky 
a příčiny a napsala drama Ženská pýcha (1889). 

Jan Neruda (1834 — 1891) kromě básni (viz na str. 37.) 
a povídek (viz na str. 74.) vydal sbírku vzpomínek ze života 
divadelního od různých spisovatelů s názvem .,Divadelní tácky" 
(1881 1 a za dřívějších let vzdělával zdárně také básnictví 
dramatické,^ sepsav truchlobru Francesca di Rimini (1860) a 
veselohry Zena miluje srdnatost, Prodaná láska (1886 vydání 
čtvrté), /enich z hladu, Já to nejsem a Merenda nestříámf/ch- 
všechny tvoří Divadelní hrí/, vyšlé jako XI. díl jeho „Sebr. 
spisů". 

8 



114 Dramatické básnictví. 

Ladislav Čelakovsky Í1834 — ) narodil .se 29. list. 
1834 v Praze, jest synem básníka Frant. Lad. ('elakovského, 
doktorem filosofie a professorcni ))ři české universitě tamže. 
Jest i řádnviii élenem České akademie. Přeložil étvíi dramata 
Shakespearova: Král Lear (1856j, KrdJ Jindřich IV. (díl L 
1859; díl IL 1870) a Bouře (1870). Hlavně vyniká v oboru 
j)nrodovédcckém. 

V i t č '/. s 1 a v H á 1 e k ( 1 88.5 — 1 874), který více vynikl v b;is- 
nictví epickém nežli dramatickém a nejvíce proslul v básnictví 
lyrickém a v novellistice (viz na str. 34. a 74.), vystoupil na 
pole dramatického biisnictví poprvé r. 1860. a hned s úřinkem 
Btkvélým, totiž tnichlohrou Carevic Alexej, které následovaly 
téhož ještě roku triíchlohry Zái-iš z FaJkenštejna a Král Rii<lolf 
a v brzce potom truchlohry Král VhImšíHj Set-gius Cafilina 
a Amnon a Tamar. Jiných dramat mimo truchlohry Hálek 
nenapsal, liše se tím od básníků své doby, kteří skoro vesměs 
veselohry psali. Nejméně cenné z nich jsou ,,Král Vukašía" 
a „Scrí;-ius Catilina" : nejlepší jest „Závis z Falkeuštejna", 
jenž i do ruštiny jest přeložen, a skoro téže ceny jest i „Král 
Rudolf", kterážto dvé dramata byla r. 1860. poctěna odměnou 
z ceny Fingerhutovy. V „Amnonu a Tamaru"' převládá živel 
lyrický, pročež, ačkoli jesí veliké ceny básnické, provozovati 
se nehodí. V sebraných spisech llálkovvch dramata jsou v díle 
III. a IV. 

Eduard Riiffer (18.3."j — IhTHi kron)ě románů ("viz na str. 75.) 
napsal drama Na Balkáne a text}' k operám llnaiuká nečista a Uvato- 
fanaké proudy. 

Bernard (iuldener (1836—1877) narodil se 5. čce 
1836 v Horažďovicích v Písecku a zemřel 15. září 1877, jsa 
notářem v Lomnici nad Poi)elk(ju v Jičínsku. Napsal truchlohru 
iSoýiinisba (1875) a činohry Had v růžích a Katastrofy dlouhé 
chvíle (obé 1895) jakož i libretto Král a uhlíř. 

Zdeněk hrabe Kolovrat Krakovský (1836-1892) narodil 
86 r. 183G. Zenařel v Kyclinové n. Kn. 24. říj. 1892. Jsou od ného činohry 
Libuie a Vo ruzreati a některé veselohry, z nichžto nejnovější jest 
Starouškové (I88G). 



Dramaticko básnictví. 115 

František VtMiceslav Jeřábek (1836-1893) na- 
rodil se 2o. led. 183(i v iSoboíce \ JViJeslavsku a byl doktorem 
filosotie íi uroťessorem ]m vvšší divri škole v Praze, kde zerař. 
^U. bř. ISiio. Ji}l i řádil} lil členem České akademie. Napsal 
trnchlohry: Služebník svého pána (1871) a Si/n člověka (tyto 
dvě jsou nejlepší z jeho dramat) a veselohry: Zde jest žebrota 
zapovězena, 'Jesty vrejiitlio mi nr ní [ISiW)), W-se/nJn-a (1864), Tři 
doby země České v Komárové (1871) aj. Jeho Dramatické spisy 
nejlepší vyšly v „Národní bibliotéce" (1883). Po jeho smrti 
vyšlo drama Maydalena našeho velvu (Eep. ées. div. 1897) 
a Závist (Kab. kn. 1898). Byl ěinnýni i v oboru literárně 
dějepisném. 

Alojs Vojtěch 8m i lovský (1837 — 1883) kromě básní 
a povídek (viz na str. 42. a 76.) vyšla jeho Pozůstalá dramata 
(1891 — 1893), a olisahuje svazek I. trnchlohry Natálie a Scéna 
ze salonu, II. truchlohru Žid z Prahy, III. veselohry Lapla mo- 
týla a Eminrina první láska a JV. veselohru Zlaté tele. 

Joseť Dnrdík (1837 — ) narodil se 15. říj. 1837 v Ho- 
řicích v Jičínsku a jest bratrem Alojsa, Pavla a Petra Dur- 
díka, doktorem íilosotie a řádným proťessorem při české uni- 
versitě v Praze. Přeložil z angličiny Byronovo drama Kain 
{Poes. svět, 1871 a 2, vyd, 1895) a sepsal truchlohry Stanislav 
a Ludmila (1881) a Karfliat/inka (1882j, které jsou příklad- 
nými vzory k studiu theorie o truchlohře, pocházejíce od nej- 
přednějšího krasovědce českého, a vzbudily napínavou po- 
zornosť a všeobecnou zvědavost. Byl činným i v oboru lite- 
rárně dějepisném a přírodovědeckém, hlavně však vyniká v oboru 
filosoíickém. Jest i řádným členem České akademie. 

Josef Junřrhans (1837—) narodil se 28. říj. 1837 v Jičíne a jest 
•doktorem práv a advokátem ve Slaném. Jest od něho Poslední Mjyhykán, 
Přemysl Otakar v Sandandu (1863), Snirt Přemysla Otakara II., Život há- 
danka (1880), Sňatek z přinuceni (1882), Kunhuta (Vybr. hry div. ochot. 
1887), Do temných končin (1892) a j. 

Jiljí Vratislav Jahn (1838 -) kromě jiných prací básnických 
(viz na str. 43. a 77.) vydal i truchlohru Kateřina z Pernsteina (1861). 

Josef Ladislav Turnovský (1838—) kromě povídek (viz na 
str. 77 ) napsal veselohru Staří blázni a přeložil asi padesát her. 

8* 



116 Dramatické Itásnictví. 

S Josefem Václaveiii Friěem vydal ^Almanach Matioe divadelui" (viz 
na str. 113.). 

Emiiiniel Vávra (1839—1890) knuiiu niniáuii iviz na 
str. 78.) přeložil znamenitou vlasteneckou trueliloliru .Sardouovu 
Vlasf (2. vyd. 1892). 

František Ferdinand Samberk (1839 — ) narodil 
se 21. dub. 1839 v Praze a jest lierceni při Xárodnini divadle 
v Praze. Z dramat jeho bucFtež uvedena, a to IVa-šky : Seil.ma- 
še< 




vojtuf (1882), Josef Kajefau Ttjl (f882) a Karel Hndiňk Bo- 
rovský (1883) a vvpravná lira Vť/h-t pai)" Bnniřkn na vá- 
staiu (1893). 

František Z á k r ej s (1839 — ) kromě povídek (viz na 
str. 78.) vydal činohru národní hospodář (1867), truchlohry 
Podi'bradovna (1872), Král scc-ho lidu (1879) a -Iíhc/lV/ ( 1883) 
a veselohrv yaši vijhrdUj Dvé Jcrdsni/ch oři (1873) a Cnvvouo- 
bild sto^lstka (1881). 

Václav Vlček (1839 -) kromě roniáuňv a jtovidek (viz 
na str. 78.) náleží také k nejlcpšiin hášuikťim dramaíickýn). 
a hned prvá jeho práce toiu* druhu, totiž dramaticky obraz 
z dějin českých šohěslnv (18G4), poctěna byla cenou. Kr(»mě 
toho napsal veselohry Soch// (18(')4) a lleJielie v Kocourková 
(1809) a znamenitě truchlohry: J'řr,ni/sl dtnkar (Í^íCíĎ), EUška 
Pirnii/slooia (l8'i(; a 4. vvd.' 1893), Mdadn (18(]9 a potřetí 
v ,.Kab. knih." 1880), Idpnnii (1881 a podruhé 1882) a /'<- 
vodeii (1891): nejlepší jsou ])o.sledni čtyři, a to co do stupně 
ni'ilep.ši pravé tak, jak uvedeny za sebou, ustupujíce druhé 
tři před „Kliškoii Přcniv-slovnou" Dramata jeho vvznai-;iií se 



I>r;uiiati(."ké húsiiictvi. 117 

iišleelitiliiii mluvou a v/ncšenou láskou vlasteneckou, hledíce 
si na^iich přediuětň národních. 

Emanuel Frautišek Ziiugol (1840—1893) kromě básní (viz 
na str. 4o.) a povídek {\i7. na str. 79.) věnoval velikou činnosf českému 
divadlu, sepsav několik piivodnieli (hamat, přeloživ četné kusy z cizích 
jazykňv a osvědčiv se jmenovitě zručným překladatelem operních tekstů. 
Sepsal dramatický žert iVa zdar dus'ojného!^ veselohru Princ se havi, 
ťraíkv Pohádka o červené karlulce a Tvrdá če-^ká palice a j., přeložil Mo- 
liěrova Tartuffe, Calderouova Sudi/ť^ zalamejského, Scribeovo Pst, Gutz- 
kovo Uriele Arosta, Feuilletovo V dobách pokušeni a j. Z operních tekstů, 
které přeložil, buďtež uvedeny: Bektor a generál, Xanon, Holubice, Zvonky 
cornevilleské, Guido a Ginevra, Afrikánka, Zedník a zámečník, Popelko 
bostonská.^ Bandité, Romeo a Julie, Frinc Methusalem, Probuzený lev. Král 
to řekl, Unos Sabinek. Malý vévoda, Ostří hoši, VelikovévodkynS z Gerol- 
steinu, Dvě vdoví/ (hudba od B. Smetany). 

Jakub Arbes (1840 — ) kromě povídek (viz na .str. 69.) napsal 
i drama Moderní upíři (1884 dle své i)ovídky téhož jména) a přeložil 
Leisewitzovo drama Julins T'arent»ký. 

E m a n u e 1 B o z d ě c li (1 841 — 1 889) kromě povídek (viz 
na str. 79.) napsal prostomluvou truchlohru Bnron Goertz (1871, 
podruhé 1883 a potřetí 1891) a veselohry Z dohij kotillonův 
(r. 1872.), Scěfa pán v županu (Napoleon), Spoutáni, Zkouška 
státníkova (1874, podruhé 1894), (rimerál bez vojska (1889), 
Xáramek (1890) a činohru Duhrodruzí a přeložil z němčiny 
veselohru Slavnost zah,zeii/', z frančtiuy dráma Sardouovo Fer- 
nowla. a Dumasovu činojiru Pan A[p>ns. 

Julius Zeyer (1841 — ) kromě hásní (viz na str. 44.) 
íi povídek i románů (viz na str. 79.) napsal i dramata Stará 
historie (1883), Sulamit (1885), Lefjenda z Erimi (188G), Li- 
hnšin hnm- (1887) a Jhňa Snnřa (1895; poslední tři v „Kab. 
knih."). Roku 1893. začala vycházeti jeho Dramatitká clila a 
obsahuji Xeklan, Tři komedie (totiž Bratři, Z dob růžového 
Jitra a Láskij hra) a Radúz a Mahdena. Také přeložil Moliě- 
rovu komedii Šibalství Skapinova (Svět. knihovna 1898). 

Karel Tůma (1842 — ) kromě humoresek (viz na str. 80.) 
napsal veselohru 7Jaté péro (1897). 



118 Dramatické básnictví. 

Čeněk Vyhnis (1842—) kromě oboru novcllistického (viz na 
8tr. 80.) přeložil clo „Poesie svétové" dráma indické od Kálidásy ^'akun- 
tala, mající předehru a .sedm jednání. 

Ervín Špindler (1843—) kromě básní (viz na str. 45.) a povídek 
(viz na str. 81.) přeložil Wilbrandtovu truchlohru G>nkchus, tribun lidu 
(1876) a hru Girardinovu Návrat z hrobu. 

Pavel Durdík (1843—) kromě novellistiky (viz na str. 81.) pře- 
ložil z ruštiny M. Gogola Hráči, veselohru Turgenévovu Venkovanka (obé 
1885), veselohru A. N. Ostrovského Mnuý bez viny (1886), Palmová 
veselohru -V<í* Pří/el Něklúžev a Spažinského Pani mojorka (obé líepert. 
čes. div. 1887). 

Josef Jiří Staukovský (1844 — 1879) kromě básní 
(viz na stix 45.) a povídek (viz na str. 81.) napsal činolirii 
Zelrdci, která jest velmi zdařilá a má látku z dějin nizozem- 
ských. Mimo to jest od něho veselohra Hij Sloiam'!, J)i> zl>ran>', 
Nedejme se!. Literární nddennic i , Krnhonoš a. ]. Přeložil z něm- 
činy dramata: Fardř z podlesí, Sedhík IřivopiHsežník, Fučík, 
Lenauova Fansta a Alhígenski', Wilbrandtova truchlohru Arria 
a Messalina, z Calderona Ukar své cti a Veřejm' tajimstcíaj. 
Pořádal „Bibliotéku operních a operetních tekstft"', do které 
přeložil sám značné množství tekstň, jako: Poustevníkův zvo- 
nek, Mamzel Anf/ott, Sto panen, Krdsnd Helena a j. Po jeho 
smrti vyšla veselohra Mul;) král (1881) a j. 

Antal Stašek (1844—) kromě básní (viz na str. 45.)- 
a povídek (viz na str. 81 ) napsal veselohru Smlouva s li- 
chvářem. 

Josef Václav Sládek (1845 — ) kromě bá>;ní (viz na 
str. 45.) a povídek (viz na str. 82.) přeložil W. Shakespeara 
Zkrocení zlé ženy (1894), Makbeth (1896), Si-n noci svatojanské 
(1896), Jak se Vám líbí (1897), Julius Caesar (1898) a Kupec 
Bendtskfi (1898; vše ve „Sbor. svět. poes."). Některé z i)ře- 
kladů těch vyšly také v úpravě za š^kolní četbu. 

Josef Štolba (1846—) kromě povídek (viz na .str. 83.) 
redigoval sbírku dramatických prací pňvodnich i jinojazyčných 
8 názvem ,,Divadelni svět", do které napsal původní dráma 
Matčino dílo a veselohru Zapovězené ovoce. Mimo to luqisal 



Dramatické básnictví. llí> 

veselohry : A přicc, Jounn ne písemné, Unos, Tak je to na tom 
světě a frašky Jirat ranec, Krejčí a švec, Sj^ikwití v Podmazově 
jakož i tekst k opeře Tvrdé' palice (hnd])a od A. Dvořáka). Ze 
ápanělštiny volně přeložil Xovr dráma (1878). Později napsal 
veselohru Vixhií dmžstvo (1887) a dráma Závěf. (1889; obé 
v „Rcpert ěes. div.") a frašku Bratranec (1891 v „Bibl. div."), 
a od r. 1891. vycházejí jeho Dramatická díla, obsahující: Křivé 
cesty. Vodní družstvo (2. vydání), Peníze, Zloděj, Mezi umělciy 
Závěť (2. vydáni), AJJ P>';/hf (2. vyd.) a Na letním h/tě. 

Ladislav Quis (1846 — ) kromě básní (viz na str. 46.) 
přeložil Schillerovu truchlohru Marie Stuartovna (1892) a 
Goetbeho činohru Ifíjenie v Tauridc (Sbor. svět. poes. 1894). 

Eliška Krušnohorská (1847 — ) kromě básni (viz na 
str. 50.) a povídek (viz na str. 85.) naji^sala teksty k velmi 
oblíbeným operám Lejla, Břetislav, Karel Skřeta (hudba ke všem 
od Bendla), Hubiřka (dle povídky Kar. Světlé), Tajemství^ 
Čertova stenat (hudba ke všem třem od Smetany) a Blaník 
(hudba od Fibicha), dramatickou báseň Pěvec volnosti (1874), 
dráma Dědic ducha (1SS4l), tragickou operu i)?'ťeřa'Ďo?'« (1892), 
dramatickou báchorku Kukačka (1897) a spolu s Františkem 
Dvorským truchlohru Harantova žena (1880). 

Antonín 11. Sokol (1847 — ) kromě povídek (viz na 
str. 85.) sepsal veselohry a írašiky :^ Farizejci, Gellinek a sjjol., 
Kleopatřin prsten, Vijletníci aneb Školní otázka v Modřínověy 
Kosestrima, Steperka, Starý vlastenec a Hlavní kniha pana 
S políčka. 

Bohumil Adámek (1848—) narodil se 8. list. 1848 
v Hlinsku a žije ve svém rodišti, účastně se obchodu a hospo- 
dářství. Jsou od něho truchlohry Salomena (Kab. knih. 1885) 
a Hercdt (Repert. čes. div. 1887). Jest i členem České akademie. 

František Brábek (1848- ) kromě básní (viz na str. íO) a po- 
vídek (viz na str. 85.) přeložil z maďarštiny veseioliru Rákosibo Aesop 
(Divad. svět. 1873),^I)ócziovu IluUčl.a (r. 1885; pro jeviště naše upravil 
ji Jar. Vrchlický), Řeh. Czikvlio Proletáři^ Em. Madácha Tragedie člověka 
(Sbor. svět. poes. 1893) a j. ' 



120 Dramatické básnictví. 

František Adolf Šubert (1 849 — ) kromě povídek 
(viz na str. 8G.) sepsal dramata Petr Vok Rčiahfi-h (1880), 
Pťohuzend (r. 1882 a 2. vyd. 1898), Jan Vfjrava (1886 a 2. 
vyd. 1898), Láska Raffaelova, Praktikus, Velkostatkář a Drama 
čtyř chudých sthi, která všechua, vyjímaje prvé, vyšla v sou- 
borném vydání jeho Dramatických diíl, zacavšioh vycházeti 
r. 1886. Ul)ravil také Vf/hor (l.raiwdickijch spisu Václava Kli- 
meuta Klicijert/ (vychází od r. 1898.) a sepsal Národní divadlo 
v Praze (1884; viz na str. 18.), Xárodní divadlo české na 
výstavě ve Vídni (1892) a j. 

Karel Pippich (1849—) narodil se roku 1849. ve Zlo- 
nicích u Slaného, jest doktorem práv a advokátem v Chrudimi. 
Jsou od ného veselohry Z české domácnosti, Ve veřejném živote. 
Slečna nakladatelka (2. vyd. v jedné knize 1890 a 3. vydání 
1897), veselohra Svčt zásad fl8S8). drama Šlavomam (Í890: 
obé Re}), ěes. div.) a hudební dramata Vlasty skon a Ilrah^^nka 
Marie. 

Ota Piu kas (1849-1890) narodil se r. 1849. v Praze, kde zemřel 
12 l»ř. 1890. Jsou od něho veselohry Změnil datum (1866), Fotografie 
(1874) a 7e/e/o« (1878), frašky SecHák mUostpán 1 1874) a Strýčkrué (1875) 
a dráma Xerovné maniel-tví (1882). Byl činnyui i v oboru /.(.uiěpisnéui 
(cestopisném). 

F r a n t i š e k L a d i s 1 a v S t r o u p c ž n i c k ý ( 1 š.-)0 - 1 892) 
kromě básni (viz na str. 51.) a prací novellistických (viz na 
str. 86.) napsal veselohry Noviny a karty (1875), Pan Měsíček, 
obchodník (1877), Zvíkovský rarášek (1883), Triumfy včdy (1884) 
a J^aní mincmistrová (1885), dějepisnou truchlohru Černé duse 
(1878) a Velký sen (1885) a velikou hru výpravnou Kristo/ 
Kolumhus. R. 1887. začala vycházeti jeho Dramatická díla 
a obsahují dosud \' jmnském čeledníku, Naši furianti, Sirotčí 
jjeníze, Václav Hrohčický z Hrohčic, (Jhristoforo Colomho, Vojtěch 
Zák, výtečník, Zkažená krev, Na Valdštejnské šachtě, Zvíkovský 
o-arášek a Pani mincmistrová. 

Miroslav K r a j nik (1 850 — ) kromě básní lyrických 
(viz na str. 51.) sepsal dramatick(»u drobíttinu Zatknutí (pro- 
vozována r. 1Š70.) a tnichlolini -hn, lítdiáé z Dube (1881). 



Dramatické básnictví. 121 

Josef Vojta Slukov (1850 — ) narodil se 1850 a jest hercem 
při Xároduiin divadle v Praze. Přeložil z ruštiny liru Vlád. Němiroviěe 
Dančeuka Šfastni^i člověk (Rep. čes. div. 1896.^. 

A 1 oj s Jirásek (1851 — ) kromě povídek (viz na str. 80.) 
napsal i Difadelní hr// (tvoří XXV. díl jeho „Sebr. spisů", 
vydaný 1898), a to tyto: Emigrant, Otec, Zkuitška, Kolébka a 
Vojuavka. 

Bohumila Klimšová (1851 — ^ kromě povídek (viz na str. HO.) 
přeložila z nžmoiuy veselohru Adolfa Wilbrandta Malíři (Sbírka spisů 
dramatických 1870) a z fraiičtiny veselohru Eduarda Paillerona Jiskra 
(Ustř. knih. 18S1). 

František Ruth (1852—) narodil se 1852 v Kosově 
Hoře v Táborsku a jest podnikatelem staveb v Praze. Napsal 
Dťtaantovtj prsten, Hrahč Roziunoiskij, Olijňip, Sestřenka, Zpo- 
vtď, Ztraceni'/ život a j. Nejnověji vydal Ideál, Utopený manžel 
^obě 1897) a Písmákova dcera (1898). 

Josef Otakar Veselý (1853—1879) narodil se roku 
1853. v Castelnuově v Přímoří z otce Čecha; gymnasium do- 
končil v Praze a věnoval se studiím lékařským, ale zemřel 
v Praze 1879. Napsal veselohry Na kolbišti literárním, Anek- 
dota, Václav král tmnn chce a teksty^k opeře Šelma sedlák 
(hudba od A. Dvořáka) a k opeře Černohorci (hudba od K. 
Bendla). 

Jaroslav Vrchlický (1853 — ) kromě básní (viz na 
str. 53 ) a povídek (viz na str. 90.) napsal již r. 1875. drama- 
tické mystérium Kloa, otištěné v druhém svazku jeho „Mythů", 
kterážto báseň náleží k nejlepším jeho pracím, r. 1882. pak 
vzbudil nevšední oC-ekávání, vystoupiv i na samo jeviště íru- 
chlohrou z českých dějin Drahomíra, která vyšla tiskem 
v „Květech", roč. 1882., a potom r. 1883. o sobě v „Slovan- 
ském divadle". Truchlohra tato však není valně zdařilá, značně 
zdařilejší jsou pozdější jeho dramata. Dramatická díla Jaro- 
slava Vrchlického počala vycházeti r. 1886. a dosud obsahují; 
K životu, Soud lásky. Rabínská moudrost, V sudě Diogenové^ 
Exulanti. Smrt Odgssea, Pomsta Oitullova, Nad propastí, Julian 
Apostata, Bratři, Ndmluvij Pelopovg, Midasovy uši, Smír 



122 Dramatické básnictví. 

Tantalův, Smrt Hippodamie, Pietro Aretino, Tróji poUhe ní, Noc 
na Karlštejně (3. vydáni: poprvé vyšla 1885), Láska a siwtf. 
Svědek, Závěť InkavickěJio pána, Jlarie Calderonoiá, Epponina 
a Král a ptáčník. Také pi'elo/,il veselohru Edm. Abouta Vrak 
(1885), Em. Pohla romantickou kouzelnou báchorku Si-dm ha- 
vranii (1891), Schillerovo dráma Vilrm Telí (1892), Echog:a- 
rayovo Světec či hlazen (1893), veselohru Goldoniho Pani ho- 
stinská (Div. bibl. 1893) a činohru Henrvka Ibsena Xápndnict 
trůnu (Svět. knih. 1898) a J. Také vy.šel od něho tekst k ora- 
torium Svatá Ludmila (1887; hudba od Dvořáka). 

Josef Král (1853 — ) narodil se 1853 v Praze a jest doktorem 
filosofie a proťessorem při Ocskó iiniversité. Přeložil z řečtiny Euripi- 
dova dramata Kyklops a Alkentis (obě vo Sbírce klass. řec. a řím.), So- 
foklovu trajíedii Elektra (Sbor. sv. poes. 1897), z latiny Plantovu ve- 
selohru Meuaechmové (Sbír. klass. řec. a řím ) a ze španělštiny Caldero- 
novo drama Divotvomý klobouk (Sbor. svět. poes. 1892). 

Marie Červi nková -liiegrová (1854 — 1895) kromě povídek 
(viz na str. 91.) napjala libretta Zmařená svatba (1881), Dlmilrij (1882) 
a Jakohin (1889) a přeložila libretto Eugen Oněgin (1889). 

O tok ar Mokrý (1854—) kromě básní (viz na str. 5G.) přeložil 
tragedie Jul. Slovacskěho Balladyna (1893) a Lilia Weneda (188'"): obé 
Sbor. sv. poes ). 

Ij?nát Herrmanu (1854 — ) kromě povídek (viz na str. 
91.) napsal frašku Manželova přítelkyně (Bibl. div. 1891) a 
přeložil hru Hermanna Sudermanna Cest (1893). 

Bedřich Frida (1855 — ) kromě povídek (viz na str. 93.) přeložil 
tragedii Vittoria Alfieriho Filip (1892), drama Pietra Cossa Šero (1894, 
obé Sbor. sv. poes.), drama Felixe Philippiho Dobrodinci lidstva (1895), 
veselohru Girolama líovetty Pokoře' (1897) a komedii E Blamn a R. 
Tocliélio Nfrvosni ::eny (1898, všechny tři liep. čes. div.) a j. Byl i drama- 
turgem Národního divadla. 



J 
kultu tílosofick 



oneť Kouble (1855 — ) narodil se 1855 v Praze, vystudoval fa- 
Jlosofickou a jest úředníkem při malířské akademii v Praze. Pře- 
ložil z chorvat.štiny truchlohru Ferd. Z. Milera Květa a Milenko (Div. 
ochot. 1885) a truchlohru Matije P.ana Jan Hus (Ustř. knih. 1887) a byl 
činným i v oboru literárně dějej)isném. 

Eduard Jelínek (1855 — ) napsal vcschihru Kmouhv- 
ník (Rep. ěcs. div. \><\\CA. 



Dramatické básnictví. 123^ 

František Kvapil (1855 — 1 kromř básní (viz na str. .")7.) a po- 
vídek (viz na str. 92.) přeložil z polštiny veselohru AI Frcdra Dvě jizoy. 

Josef Jiří Zubatý 0855 — ) narodil se '20. dub. 1855 v Praze, 

jest doktorem lilosotie a professorem při ěes. universitě. Jest i členem 

České akademie. Přeložil diaiua Kálidasovo Málavikd a Agnimitraa 
(Sbor. svět. poeí. 18'J3j. 

Euj;en Miroslav Rutte (1855—) kromě povídek (viz na str. 
92.) napsal text k opeře Spiknuti na Olympu (1896). 

Emanuel Zítek (l85(j — i kromě povídek (viz na str. 94) napsal 
Činohru Karel Modravá (1888). 

František Jiří Košfál (1857—) kromě povídek (viz na str. 94.)' 
napsal veselohru .V« zdar Matici', a vánoční hru Od jesliček záři láska. 

František Ladislav Hovorka (1857 — ) kroacě povídek (viz na 
str. 95.) přeložil z polštiny veselohru Jana AI. hr. Fredra Kaloše (1880) 
a j. Také redigoval „Divadelní listy" (1880— 1884 1. 

Oldřich Y. Seykora Kostelecký (1857—) kromě humoresek 
(viz na str. 94.) napsal frašku Jikrová polévka (1883). 

Xaver Dvořák (1858—) kromě básní (viz na str. 58.) napsal' 
dramatickou hru pro dívky TidAtha (1895). 

Vá cl a V stech (1859 — ) kromé humoresek (viz na str, 96.) 
napsal drama Zht// d('šf (1890) a veselohru Maloměstské tra- 
dice (1893). 

Josef Krušina ze Švamberka (1859—) kromě povídek (^viz 
na str. 96.) přeložil hru Gerharta Hauptmanna Tkalci (Vzděl. bibl. 1898). 

Antonín Koukl (1860 — 1884) kromě básní (viz na str. 60.) napsal 
i veselohry Pejsek z Boccaccic, Moderní Ariadna, Kavalirkové, Dcera tá- 
bora a Lov mladého krále a teksty k operám Oslavenec a Ženichové. 

Matěj Anastasia Šimáček (1860 — ) kromě básní 
(viz na str. 60.) a povídek (viz na str. 97.) napsal ve.selohru 
Pomluva (1886), drama Bez boje (1887), činohry Svět malých 
lidi (1890) a Jinfi vzduch (1894) a přeložil z němčiny Ger- 
harda Hanptmanna Osamělé duše (1896; vše v „Repertoiru 
čes. div.^'j. 



124 Dramatické básnictví. 

František Xav. Svoboda (1860 — ) krumě básuí (viz 
na str. 60.) a povídek (viz na str. 97.) nap.sal dramata : Má- 
řinka Váflr,ca' (1889), >Směrij žicota (1892), Rozldwl, Vtok 
zisku (obé 1893) a Odpoutané zlo (1898; vše kromě prvého 
v ,;Rep. čes. div."). 

Luděk Archleb (1860—) kromě povídek (viz na str. 98.) napsal 
veselohru Slavnostní schůze (1894) a Xevěsta za českou korunu. Také jest 
^d něho vydána stará národní hra lidová Stínání kohouta. 

Jan Antoš (1860 — ) kromě povídek (viz na str. 97.) 
napsal veselohru Pani Boreckd („Kep. čes, div." 1893). 

Jan Ladecký (1861 — ) narodil se 1861 v Praze, vy- 
dával časopis „Ceskk Thálie" (1887—1892) a nyní rediguje 
nový časopis divadelní. Najjsal truchlohrii Kortan, veselohru 
V tiskali, hru Dva svélij („Rep. čes. div." 1897) a j. 

Jan Červenka (1861 — ) kromě básní (viz na str. 61.) 
a povídek (viz na str. 98.) napsal i veselohru Oimštěný (,,Rep. 
čes. div." 1897). 

Gabriela Pr eis. sova (1862 — ) kromě povídek (viz na 
str. 100.) napsala drama Gazdinn roba (1889) a Jeji pastorkyňa 

(1890). 

Vilém Mrštík (1863—) ki-omě povídek (viz na str. 101.), 
napsal drama Paní Urbanová (1889) a s bratrem AI. drama 
Manjša (2. vyd. 1894). 

Božena \'íková Kunětická (18(^)3 — ) kromě novel- 
listiky (viz na str. 100.) napsala divadelní hry I' bhidištij 
Sbt^ratelka starožitnosti (obě 1890) a V jařmu (1897). 

Růžena Jesenská (1863 — ) kromě básní (viz na str. 
61.) a povídek (viz na str. 100.) napsala divadelní hru Vžiti 
ptroudech. 

Karel Kadlec :18G5— ) narodil se 11.' ledna 1865 v Přeliořově 
u Soběslavi, je»t doktorem práv a tajemníkem Národního divadla v Praze. 
Přeložil Pan ředitel od Bissona a Carrěa a Ekvinokce od lva conteVoj- 
íioviěe (1896). Jest činným i v oboru právnickém. 



Dramatické básnictví. 125 

Karel flašek (1867 — ) kromě básní (viz na str. <)2) 
a povídek (viz na str. lOo.) napsal drama Studenti (1897). 

Jaroslav Kvapil (1868 — ) kromě básni (viz na str. 
63.) naj)sal lyrickou triloí;-ii s prologem Memento (1896), spra- 
eoval libretto Dibora (1892), Pm-dita (1895) a Princezna Pnni- 
peli^ht (1897) a napsal dramatickou scénu Přítmí (1895) a 
drama Bhidiřka (1896). Také přeložil dramatickou pohádku 
Ludvika Fnldy Talismnn (1893). 

Václav Hladík (1868 — ) kromě jiovidek (viz ua str. 
103.) napsal hru ^ovfi život (1897). 

Jaroslav Hilbert (1871 — ) narodil se 1871 v Lou- 
nech a jest inžiuýrem v Praze. Napsal drama Vina (1896) a 
o Boha (1898). 

Buď i připomenut Jan Vávra, od něhož jsou veselohry iro/íA;;í?-sy 
pana notáře, P^n vrchni porotce (obě 1889) Spekulanti aneh Úterek a pátek, 
Velké panstvo (obě 1890), Svatba na velocipédu (1891), činohry XafaSa 
(1889), Pod krovem otcovským (1891) a j. 



IV. Vědy a nauky. 

Vědám a uáukám po roce 1848. a zvláště i)0 roce 18G0. 
prospělo hlavně, že dostalo se národu našemu škol českých 
{viz na str. 8. a 10.) a že r. 1859. počato vydávati „Slovník 
naučný",*) jakož i hned r. 1853. vydaný „Německo-český 
slovník vědeckého názvosloví" ; byloté potřebí především českého 
názvosloví, aby věda česká, totiž řečí českou mohla rozkvésti. 

N?iprve pak ovšem byly vzdělávány více toliko nauky 
k potřebám běžným a zejména školním nežli přísné védy. 
Teprve za let osmdesátvch a devadesátvch vvskvtá se v pi- 
semnictví českém dosti značný počet ojjravdových vědátorů, 
k čemuž přispěly nejvíce česká universita (od r. 1882.) a 
€eská akademie (od r. 1890.). A již i několik spisů českých 
vydáno, které nepřinášejí zisku pouze národu našemu, nýbrž 
])řispívají obohatiti podstatně vědu vůbec; nepodávajíf učenci 
v nich prostě výzkumů cizích, nýbrž hloubají a ])adají pilně 
sami, projevujíce odbornou zevrubnost v písemnictví a rozmno- 
žujíce tak věděni všech národů na světě. 

Též obory, do nedávná ještě zcela ladem ležící, jsou 
zdárně vzdělávány, a není již téměř ani jednoho odvětví věd 
a nauk, které l)y nebylo zastoupeno spisy cennými. P.ylyf 
mezery, ol)jevující se všeobecným rozvojem písemnictví, bedlivě 
od spisovatelstva vyplňovány a odstraňovány, a všude doděláno 
se již úspěchů čestných. Ha jsou pěstována již i taková odvětví, 
jichžto jsme celkem ani nikdy valně nepostrádali. 



*) Díl I. byl ukončen r. 18G0., cimž jesf omluviti rok 1860. 
^misto 1859.) n:i str. 18. tohoto spisu. 



Včdy a n.iuky. 127 

Odbornému vz(U'láváni véd a uáuk i)oinaliaIy rozličné 
spolky a jednoty vědecké, které v Praze vedle „Král. 
české společnosti nauk" a „Musea království českého'- vznikly, 
jako: Jednota českých lilolo^-ft (založena r. l^^iiS.), Jednota 
českých luathematikii (zal. r. 18(jl>.), Klub historický (zal. 
r. 1873). Klub přírodovědecký (zal. r. 1860.), Klub steno- 
grafický (zal. r. 18G0.), Spolek cheniikň českých (zal. r. 1866.), 
íSpolek mediků českých (zal. r. 1868.), Spolek českých poslu- 
chačův iužinýrství (zal. r. 1870.), V.šehrd, spolek českých 
právníků (zal. r. 1868.), Jednota filosofická (zal. r. 1881.) 
a j.*j Přispívají zvelebiti příslušné vědy jednak časopisy a 
knihami, které svým nákladem skoro v.šechny vydávají, jednak 
přednáškami a rozpravami ve schůzích svých členů. 

Také „Matice česká'* prospěla velice časopisy vědeckými. 
Vydávalať tři, a to „Musejnik'', vycházející od r. 1827., 
kterému přikázáno písemnictví, jazykověda a filosofie, „Živu", 
vycházející od r. li^ól., které přikázána přírodověda, a „Pa- 
mátky archeologické a místopisné", vycházející od r. 1854., 
kterým přikázán místopis, starožitnosti a dějepis: „Živa" 
zanikla r. 1867., druhé dosud oba vvcházejí. R. 1868. začala 
vydávati „Sborník pro historii, filologii a filosofii"' a r. 1869. 
,,Sborník přírodovědecký a mathematický", které jsou odborně 
vědecké, a ..Mnsejník''' přináší práce všeobecně vědecké. Jest 
i nejpřednější podpůrkyní a vydavatelkou vědeckých sjhsů 
takových, jichž asi bez ní hned Jak nebylo by se nám dostalo 
vůbec a zvláště, pokud nebylo České akademie. 

„Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, 
slovesnost a umění" r. 1890. zřízenu rozvinula svou činnost 
literární hlavně vydáváním několika sbírek, jejichžto názvy 
jsou: „Almanach" (vydává jednou za rok od r. 1891.), „Věstník" 
(od r. 1891.), „Rozpravy" (od r. 1891.), „Archiv historický" 
lod r. 1893.), „Sbírka pramenů ku poznání literárního života 
v Cechách, na Moravě a ve Slezsku" (od r. 1893.), „Archiv 
pro lexikografii a dialektolo.irii" (od r. 1896.) a „Soupis pa- 
mátek historických a uměleckých v království Českém" (od 
X. 1897.) Téhož asi druhu jako „Rozpravy" akademie přináší 



*) Jiné spolky viz na str. 10., 11., 15. a 21. 



128 Vědy a nauky. 

práce stále ještě také .,Yěstnik královské české společností 
nauk". 

V České akademii jsou zřízeny také některé stálé komise^ 
a to komise ku prozkoumáni a zachováni dávnověkých památek 
země, jejich dějin, literatury a umění (komise archaeologická), 
komise historická, komise v příčině encyklopaedie nauk pří- 
rodních, komise v příčině pramenů k poznání literárního života 
v Čechách, na Moravě a ve .Slezsku, komise lexigoirratická. 
a dialektolog-ická a komise pro vydáváni biblioíhéky klassiků 
řeckých a římských v českých překladech. 

Co týče se vědeckých a naukových časopisů,, 
skoro všechny obory zastoupeny jsou již i zvláštními časo- 
pisy, jež uvedeme si níže na svých místech. Zde buď toliko 
připomenuto, že nejnověji důležité, časové otázky ze všech 
oborů uvádí v známost s úvahami příslušnými „Česká revue" 
(od r. 1897: red. Dr. Pr. Podlipský), kromě které vedle 
„Osvěty" a „Naší doby" (viz na str. 20.) jest uvésti také 
revue uměleckou, politickou asociální „Rozhledy" (od 1^<Í»2. ; 
red. Jos. Pelcl), katolický list „Alětheia" (od V. 1897.; red. 
Dr. M. Kovář) a list věnovaný veřejným otázkám „Cas" (od 
r. 887.: red. Dr. J. Hcrben). 

Ačkoli však vědy a nauky v českém písemnictví již 
utěšeně vzkvctly, přece nynější d(i])a dává nám poměrně velmi 
málo knih takových, aby za padesát let \)0 nás bylo pohlíženo 
na ně s tou úctou, s jakou pohližiiiie my na př. na Palackého 
„Dějiny", Šafaříkovy „Starožitnosti", Junpnannův ,.Slovuík", 
Vocelův „Pravěk" atd. 15a dnes na př. ani ta ,,Bibliotéka 
historická" (vydávaná v letech 1801 — 1874) nemá ještě 
koukurrence v nějakém j)odniku literárním tak, aby bylo lze 
říci, že jsme v té příčině dobu před 30 léty překonali vůbec 
a vzhledem k tomu, oč nyní snáze možno literárně pracovati, 
zvláště. 



1 Dějepis a ziMiiěpis. 

Děj cpi séct ví, které z ol)urň vědeckých a naukových 
má pracuvnikň nejvíce, bylo přivťdcno k rozkvětu Pavlem 
Josefem Šafaří ke m a Františkem Palackým, ze ži- 



Dojopis a zeměpis. 129 

jicicli pak nad ostatní vynikají : T u ui á š ^'. li i 1 o k, .1 a r o .s 1 ;i v 
Cíoll, I)r. Ant. Hezek, Václav Vladivoj Tomek a 
D r. Zikmund Wintcr. Všimávalo si hlavně toliko Ijluěnýcli 
události váleťuvcb, od několika let vzmáhá se však mocně 
v děie])isnveli pracích českých i směr kulturně dějepisný. 

2s\*jvětši poěet pěstitelův ovšem mají dějiny vlasti naši, 
protože dojista každého uvědomělého Čecha lákají k sobe 
vnadou neodolatelnou, a vůbec samostatné badání dějejiisné, 
pěstované Palackým, Voceleni, Tomkem, Gindelym a Dudikem, 
vyvolilo si za obor svůj děje ])ouze domácí. Xa širší obor vydal 
se i^aťařík, rozšířiv rozhled svůj po veškerých částech kmene 
slovanského. Dějinám národů jiných nedostávalo se u nás bez- 
prostředního, samostatného badání, samostatné výzkumné péče. 
Dějepisci naši přestávali tu jednak na překladech spisů cizo- 
jazyčných, jednak na rozličných menších větších výtazích a 
zpracováních, takže neměli jsme mimo Smetanovy* dějiny svě- 
tové, vvšlé již r. 1846. — které bvlv sice na svou dobu zjevem 
znamenitým, ale novějším požadavkům nijak nevyhovují — ve 
svém jazyku díla, které by podávalo ve velikém rozměru výklad 
dějin všeho lidstva. Tomu nedostatku pomohl částečně Dr. 
F r a n t. Š e m b e r a. 

Zeměpis začato pěstovati později nežli dějepis, a skoro 
teprve za let osmdesátých počato jej vzdělávati s úspěchem 
značnějším. Z malého hloučku pracovníků v oboru tom zna- 
menitě jej obohatili zejména Dr. Jan Palacký a Dr. Frant. 
Josef Studnička. 

K zeměpisu jest přičísti také cestopis a národopis, 
které ještě později nežli zeměpis jsou pěstovány. Avšak i tu 
vydiino stkvostné obrázkové dílo prostonárodní Helhvaldovo 
„Země a obyvatelé její" v českém překlade, a také začala 
vycházeti „Bibliotéka světových cestopisů" (1878—1882, 3 díly), 
ale brzy zanikla. Velikou pozornost vzbudily zejména spisy 
Dra Emila Holuba, a jest utěšeným úkazem poslední doby, 
že spisovatelé čeští cestují do vzdálenějších krajin a podávají 
zprávy o svých cestách, v čemž vynikají zejména Dr. Pavel 
Durdík, Dr. Jiří Guth, Josef Kořen ský, Dr. Jos. štolba 
a Josef Wiinsch. 

Z časopisů zaniklých buď zde připomenut ..Sborník slo- 
vanský" 1^1881 — 1887, red. E. Jelínek), „Sborník historický" 

9 



a 



a 



130 Dťjcpis a zeměpis. 

(18ŠL^ — 188(3, red. l)r. A. líezek) a „Zeiiiěpisiiý sborník" 
(18St; —1891, red. Dr. J. Úcžábek a Dr. F. Au-^ustiiij, uyiii pak 
vycLíizi „Český časopis historicky" (od r. 1895., red. Dr. J. Goil a 
Dr. .í. Pekař), a již od r. 1854. vycházej i „Památky archaeo- 
logické a místopisné" (nyní red. Dr. J. li. Píě) a od r. 1891 
sboniik lidovědnv „Český lid" (red. Dr. V Zibrt). R. 1892. 
zahjžeii v katolickém družstvě ..Vlasť" spolek „Historický 
kroii/ek", který vydává „Sbornílv Historického kroužkir* (red. 
Dr. M. Kovář). Mnoho spisů dějepisných a zeměpisných oti- 
skuje také „Sbírka přednášek a roz])rav" (od r. 1879. vydává 
J. Otto), „Všeobecná zajímavě poučná knihovna" (od r. 1890. 
vydává Dr. F. Bačkovský), „Knihovna Rozhledů" (od r. 1894. 
vydává J. Pelcly, „Bibliotéku sociálních a politických uáuk" 
(od r. 1895. vydává J. Pelcl) a „Laichterův Výbor nejlepších 
spisů poučných" (od r. 1896. vydává J. Laichter). 

Z dějepiscův a zeměpisců českého písemnictví z let 
1848—1898 buďtež uvedeni zde tito: 

Pavel Josef Šafařík (1795^1801) narodil se 13. kv. 
1795 ve vsi Kobelarově na Slovensku. Vystudovav universitu 
v Jeně, působil v Uhrách na gymnasiu novosadském. Vzdav 
se úřadu toho, přesídlil se do Prahy, kdež ustanoven kustodem 
knihovny universitní a potom knihovníkem. Redigoval i ]\Iu- 
sejník a zastával censorství. Zemřel v Praze 2(i. čna 18(31 a 
pochován jest na evaniíolickém hřbitově v Karlině. Jeho Shi- 
raiiíiki' starožitnosti, vydané v letech 183(3—1837 a i)odruhé 
po jeho smrti v letech 1861 — 1864, založily nové období 
v studiu staroslovanských dějin, objasnivše dějiny ty od prvo- 
počátkňv až do X. století, a byly přeloženy hned počátkem 
let čtyřicátých také do polštiny a němčiny. Statistickým do- 
plňkem k „Starožitnostem" jest Slovaiiskj ndvodopis (1842 a 
potřetí 1849j, v němž zobrazen souvěký stav národů slovan- 
ských dle sídel, řečí a písemnictví jejich. Podobného druhu 
spisy vydal i v obora literárně dějepisném. 

František Palacký (1798 — 1876) narodil se 14. čna 
1798 v Hodslavicích u Nového Jičína na Moravě. Studoval 
v Prešpnrku a ve Vídni. Odebrav se roku 1823 do Prahy, byl 
ustanoven r. 1829. od stavů českých za historio;,'raťa králov- 



Dějepis a zcmí-pis. 131 

ství Českého, ve kterémžto postaveni byl potom až clo po- 
slodnícli (luů života svého neniiaviiě ciiiiiyiii. V letech 1827 — 1838. 
byl redaktorem „Musejuika". il. 1801. ulvořil v Praze spolek 
na podporu českých spisovatelů „Svatobor", jehožto byl před- 
sedou. Zemřel v Praze 20. kv. 187(5. a jest pochován v Lob- 
kovicích, vsi na Labi v okrese Braudýském. Kromě jiných 
spisů napsal Poj^is království Českého (1848), a proslavily jej 
hlavně Dějluij národu řeskcho v CWJtdch a na Moravě^ které 
vydal o jedenácti svazcích, tvořících pět dílů. Začal je vy- 
dávati r. 1848.*) a dokončil je několik neděl před svou smrtí. 
Líčí minulosť českou od prvopočátkův až do r. 1526. Dále 
psáti nechtěl, protože, jak připomíná v předmluvě k dílu V., 
nem<ihl by i)sáti tak, jak by chtěl. Po smrti jeho vyšly r. 1876. 
znova s rejstříkem abecedním ke každému svazku a životo- 
pisem Palackého od Dra Josefa Kalouska, a r. 1895 toto Ka- 
louskovo vydání k tisku upravil Dr. B. líicí^er, jehožto vydání 
r. ISi^S. začalo vycházeti jakožto „jubilejní vydání pro český 
lid" za cenu velmi mírnou. Nejzávažnější toto dílo Palackého 
psáno jest s velerozsáhlou znalostí pramenňv a nabylo významu 
skutečného díla národního. Hned za prvých záblesků národ- 
ního znovazrození ozvala se potřeba, připomenouti Čechům mi- 
nulosť jejich v pravém světle, očistiti ji od licsvar, které na 
nás nepřátelé národu českého nakydali a obnoviti dějepisné 
spojení se starými předky. A hlavní zásluhu o to přičítati jest 
Palackého „Dějinám". Jimi přemnohé věci byly postaveny ve 
světlo zcela nové, přemnohé věci pochybné objasněny a vy- 
světleny ; jimi uvedeny dějiny české na roven dějepisu národů 
cizích. Mimo to Palacký pilně vydával ])rameny dějin českých, 
z nichžto nejznámější jest Archiv če.sk// neboli Staré písemné 
jmmáfk// české i moravské, obsahující české písemnosti ze sto- 
letí XV. a XVL a vydaný o 6 dílech v letech 1840—1872. 
V letech 1871 — 1873. vyšly drobné spisy Palackého z oboru 
řeči a písemnictví českého, krasovědy, dějepisu a poUtiky ve 
sbírce, vydané s názvem Radhost o 3 dílech, v nichžto jest 
otištěn znova také spisek Idea státu rakouského, vydaný poprvé 
f. 1865., a r. 1898. začaly také vycházeti péčí Dra. B. Riegra 
Františka Palackého ^^pisij drobné. 



*) Před tím r. 183G. začal je vydávati německy. 

91: 



132 Dějepis a zeměpis. 

Jan Erazim Vocel (1^802 — 1871) kroiiu' l);isni (viz na 
str. 28.) uapsal Fmvěk zemií dšké, vydauy v letech isijij^ — 1868 
•j dvou dílech s dřevorytinami a mapou, kterýmžto .stal se 
u nás zakladatelem a nejlep.šim dosud vzdělavatelem staro- 
žitnosti, důležitého odvětvi kulturních dějin národních. Díl 
prvý roz])rávi o nejstar.ši dávntivěkosti země České, jmenovitě 
o době Bojiiv a Marknmnnii. druhý obirá se Slovany a Oechy 
zvláště, seznamujíc na základě objevených památek a určitých 
svědectví s hmotným i duševním stavem našich pí-edkil za 
doby pohanské, ^limo to vvdal o stai-očesktm dtdicktm [jrávu 
(ISOl) a j. 

AIojs Vojtěch šembera (1807 — 1882) narodil se 
21. bř, 1807 ve Vysokém Myté, studoval jtráva, byl c. k. 
vládním radou a professorem při universitě ve Vídni, kde zemřel 
23. bř. 1882. Vvšlo od něho mimo iiué Paměti a zuanifnitusti 
ixfsta Olomouce (1861), Zdkhulnt zákonovt statni království 
Českého (1864), Zdk/adni zdkonové statní císařství Rakouského 
(1868), Západní tílované v pravěku čili Rozbor kritickt), že 
( !,'ch(>r(', Morava)))' a Slováci a vfíhec Slované v Girmanii a 
íllyrii bydlí v*' své vlasti od, dnby pí-idhistorické (1868), Pá)ii 
z Boskovic a pi^tonmí d)'žitelé hrad)i boskovického na Moravě 
(1870), Obyvatelstvo české a mmecké na Moravě (1873),. 
O vkladném litokit, jejž ačinil Ktinrát, kníže zn(tje)nský, )ia olo- 
mouckého biskupa Jindřicha Zdika r. 114:'). (1875), Mnvhu-li 
jest Cechi), Mo)-avanfi a Slováku a kde obývají (1S77) a Mapa 
země Moravské (1878). Byl činným i v oboru literárně dějepisném 
a jazykovédném. 

Petr Miloslav Veselský (lsl()-188í») narodil se 
1. čce 1810 v Novém Knině a byl ředitelem kňru v Kutné 
Hoře, kde zemíel !•. čce 188í>. Vydal Královské horní utésto 
Kutná Hina (1867), Persckuce Hory Kutné po bitvě bělohorské 
(1882), I'á))ové Dačlčtí z Heslová (1886), Karla Havlíčka 
Kutnohorský pobi/t a jtorotní smid kunanj 12. listupiidii IS:)/ 
(1889) a j. ■ 

Karel Jaromír Hrben (isll — 1870) kromě básni (viz 
na str. 30. a 1H>.) vydal Hfijista diplomatira )u-c non fpisttilaria 



l)oÍepÍ8 a zeniěpi-i. 13i 

íiohemiae et Mnrariac (1855) a přeložil / ruštiny Nestorův 
Lei úpis nisk/j (lí^G7j. 

Jak lil) Malý (181J — 1SS4) kniinc povídek (viz ua 
str. GS.) a dramat (viz na str. 110.) vvdal mimo jiné: Hraběte 
Lvi Thinta Uvahij o Hij}}i]jších ponúrecli, hledíc zvláště k Čechám 
(1849), Ami>)')ka od řasu svtho^ odkri/fí až na nejposlednější 
dohit (1853 — 1857, G dílů), Uiahy Čecha o novem zřízení Ra- 
kiinskn (185o), Dijiny národa českěho pro čtenáře každého stavu 
(1803), Vymožení Bndoljova majestátu (vyšel s drobnými jeho 
pracemi imblicistickymi v I. svazku Vť/boni drobm/ch sjjísů 
jeho v „Xár. bibl.''). Mezí vzkříšením /.s'48 — iSfJO (nejpohled- 
nější dějiDv Kakoiiska), tekst k druhé části „Názorného 
Athisn,'' oh.s;ihují('í Xárodopis a dějepis (18G7), Soustátí severo- 
americké a jeho soustava. (1872), Vlastenecký slovník historický 
(1875), Zpomínky a úvahy starého vlastence a Naše znovuzrozeiú 
(1880—1884, šest svazkft); přeložil Miii-nctovu Historii revoluce 
franrouz:^ké (1850), Ludvíka Konai)arta Lley Napoleonské a 
druhy dil Hellwaldova illustrovauélio díla Zemé a obyvatelé 
její. Též uveřejnil v „Bibliotéce světových cestopisů" dle 
ang-lického ori^injilu Temnou pevninou, druhou to výzpytnou 
cestu střední Afrikou, kterou konal líenry Stnnley, a Pro- 
cházku knlem sv:'fa, kterou vykonal a po})isuje Alexander svo- 
bodný pán lliibner. 

Franti.ši-k Pln'ikal Mor a vira n ský (1811 — ) narodil se v. 
1811. v Moravičanecli na Moravě a jest lékařem v lirumově na MoravT'. 
Kromě mnoha Jiných spisů, z nichž některé dosud m;i v rukopise, a 
ikromě spisů německých sepsal: Popis poutairkéko chrómu na Velehrade 
(1863), StaromnraKský Velehrad v IX. stol. (1863), Památky hradu, měncu 
o panství Brwiiit u na Moravě (1877), Sťn-nnioravské ríri.eutii děje (1881 a 
podruhé 1887). í>"je říše veViomoravské (1883), Přirozen>'/ počátek a vývoj 
mluvij lidské II Kf-ip.r.ireHické zvláště (1885\ Základ dějnvédy světové a ď. 
nttosíávské -.v ášlé (188G), Polabsko fl8S7), Životopisné pomněnky (1887; 
ze svého života). 

Karel František Vladislav Zap (1812— 1872) na- 
rodil se 8. led. 1812 v Praze, byl úředníkem ve lávově, potom 
v Praze a konečné profes<íbrem novoměstského g-vmnasia a 
posléze české reálky v Praze, kde zemřel 1. led. 1872. Redi- 
.goval od r. 1854. „Památky archaeologické a místopisné", 



T— nu 



131 D.jcpis ;i zoii;ť'i)ij. 

které r. l^GO — 18(Jo. /aměiiény byly v „Pauiátky, ťasopis^ 
Musea království Českého pro déjepis hlavně český", a po 
smrti ]\Iikovcové jeho „Starožitnosti a památky zeiuě České". 
K. 1862. jal se sepisovati důležité dílo národní, které pokládal 
sám za hlavní dilo své, totiž Ceskcnnoravškon kroniku, které 
vydal tři objemné dily, zahrnnjieí dějiny české dd nejstar.š ch 
dob až po rok 152<).; v ])okiačování její s tVmže uázvrm 
uvázal se po smrti Zapovč .los. Knřán a po něm jiní. Jest to dilo 
podobné kroniee Hájkově, líčíe prostonárodně děje české a 
znázorňujíc i oživujíc je zdařilými obrazy, jenže zde pravdy 
dějepisné přesné jest šetřeno. O sobě vydán z něho vynaiek 
VyiJHtíní Hii-'<ifskr vtikt/ (1808). ]\Iimo to vydal Z(m"jjis vše- 
obecný n84G— 1851)/ Průvodce ito Praze '(1848), Základové^ 
všeohecni-lio zem^-pisu (1849), Zeměpis Cech, Moroví/ a Slezska 
(1849), HistorickoutnHJecké památki/ pražské (18(54), Praha 
(1808j, obsahující dějiny, místopis, umělecké a starožitnické 
památky a statistiku hlavního města království Oeskéhd, a j. 

Antonín Rybička (1812—) narodil se oO. říj. 1812 
ve Skutči v Chrudimsku. "\'ystudovav práva v Praze, stal se- 
úřednikem v Chrudimi a pozdt-ji ve \'idni, kde. dosáhnuv 
taraže ])Osléze hodnosti vrchního rady při nejvy.šším ><»ndě,. 
žije na odpočinku. Jest i řádným členem České akademie. 
Literární práce jeho týkají se ol)orů rozličných, ale hlavné 
vzdčlanostní stránky života českého. Nejznámější z nich spa- 
dají v obor literárnědějeiiisný: z kulturně dějepjsných bucrtež 
uvedeny: O erbich a peretřrh xfnvn dnihoriiiho v Cechdcli (18<i2), 
Měšťané a shidující j>ražštt roku lil4S. (1870), Pravidla, pří- 
sloví a povědění, vzfalinjicí se k správě veřejné a obecní i k právu 
obřunskénin a tr-stnínin (1872) a '> řeském zvonařství (1880). 

Čeněk Paclt (1813—1886) narodil se 1.^13 v Turnově,, 
vvučil se broušení a leštění kamenic, kteroužto živnost spolu 
s obchodem v dobrých kamenech provozoval až do r. 1846.,. 
kdv odebral se do Anu-rikv, a cestoval iiotom až do své smrti, 
která jej r. 1SŠ(). zastilila v Asii. Dle zápiskíiv a různých do- 
pisů jeho příhody a zkušenosti jeho na cestách ]»o Americe, 
Austrálii, Novém Zeelandě a Jižní Africe vydal po jeho smrti 
JUDr. Jaroslav Svoboda s náz\cm ('<íika Parita Cesty po světě. 



Dějepis a zeměpis. 135 

Antonín NorliLTt Vlnsák (1813— ) narodil so 10 ledna 1.^13 
ve Vlašimi a jest faniiem na Hrádku. Kediyoval „IJibliotéku místních 
dějepisu", do které s;hu napsal Okres Votirký^ okres Vlašimský, okres Be- 
ne otuk i/, okres yev-klovský, okres Sedlřanský, okres Sedlecký na Táhorsku 
(1876) a okres Dolito- Kralovický v (aslavsku (1884). 

]]e(la Dudik (1815—1890) narodil se 29. ledna 1^15 
v Kojetiuě na 3Ioravé, Y.stoiipil do kláštera Kajliradského, do- 
sáhl doktorátu filosofického a stal se professorem filologie a 
děje|)isn ])n filosofickém ústavu v Brně. K. 1855. jmenován byl 
historionraťem moravskvm. Zemřel 18. led. 1890 v Rajhradě. 
Sepsal mnoho dějepisných spisů německy, které/to skoro všecky 
ostře byly posouzeny, ježto jsou většinou vědecky málo dů- 
kladný a směru protislovanského. Mimo to jal se také česky 
vydávati Dějwy Morav//, které jsou přepracováním jeho díla 
německého a sahají jen až po rok 1349. Jeho přičiněním byly 
r. 1878. navráceny ze Švéd a moravskému archivu v lirné 
přiděleny české rukopisy, které za třicetileté války byly do 
Švédska odneseny. 

Emanuel Justini án Mittner (1815 — 1894) narodil se 1815 
v Mor. Budějovicích a byl farářem v BndČi na Moravě, kde zemřel 1894. 
Jsou od něho Z' kládové Iftopočlu Lřesfdu-I.ého, spolit l.lič k neomylnému 
vy pocitů tán i velikonoci kteréhokoli roku minvlého něho budoucího dle kalen- 
dáře jiiUánského i gregoriánského (1881), prostonárodní to zpracování vý- 
tečné .Rukověti" Dra Juseťa Emlera a vhodný přídavek „Církevního 
ruku" B. M. Kuldy. Byl činným i v oboru jazykovědnOm. 

V á c 1 a v \' 1 a d i v oj Tomek (1818—) narodil se .3 1 . kv. 
1818 v Králové Hradci. Vystudovav práva, stal se úředníkem, 
ale brzo oddal se zcela pracím dějepisným. R. 1850. povolán 
byl za professora dějepisu rakouského při universitě pražské, 
a r. 1882., kdy vrácena nám universita česká, byl zvolen za 
prvého jejího rektora, a dán mu také čestný diplom doktorský. 
R. 1885. pro veliké zásluhy vědecké byl jmenován členem 
panské sněmovny říšské, byv již dříve vyznamenán hodnosti 
vládního radv. Jest i řádnvm členem České akademie. Žije 
na odpočinku v Praze. 

Dějepisné ])ráce své Tomek otiskovati začal v časoinsech 
již za let třicátých, o sobě pak za let čtyřicátých. Nejzname- 
nitějším dílem jeho jest Drjepis města Prahy, jehožto dosud 
v 1. 1855. — 1897. vyšlo 11 objemných dílů, sahajících teprve 



136 Dějepis a zeiuěpis. 

do konec X\l. ř>toietí. Přípravným s|)iseni k dílu tomu byly 
Z(íkli(/i/ xtariho místopisu praži^h-Jn, (ISijiJ — 1872, 4 svazky], 
obsahuj iťí zprávy o jednotlivých hudováeh v Praze až do válek 
husitských. Druhým eo do času spisem Tomkovým byly „Děje 
země České", vydané poprvé r. 184.'}., které jtozději vydány 
8 Mílzvem Di^je knUotství česhflw a dočkaly se vydáni již 
šestého I 181)1). *) Mimo to vydal />/J/V mooiiířstci Jíakuuskřho 
y dvojím vydání, ob.šírnějším a .školním, kteráž obé vydána 
třikrát (ob.šírnčj.ší potřetí r. 1875. a školní r. 1881.), Sněmy 
ťeské dle obiiovHutlw zHzani zemskt-ho Ferdinanda 11. (1868), 
znamenitý životopis slavného hrdiny husitských válek s názvem 
Jan Zižka (187Uj, **} který zárovcú i némeeky a v brzce potom 
rusky vydán, Přihéhi/ klásteni a města Poiu-e nad Meditují 
(1881), Mistopisné pamiíti města Krdlovií Hradce (1885) a j. 
Také přeložil Kosmův L-topis reský s pokrarovánim kanovníka 
riišidiradsh-ho a mnicha sdzavskcho (1882) Velmi dňležitým 
dílem jest i jeho Xovřjší dějepis rakouskj (1887j; i)robíráf 
v něm dějiny z let 1526— 18(í(), i jest jaksi částečné pokra- 
čováním „Déjin" Palackého. Tomek jest po smrti Palackého 
v čele českých déjezpytcuv i déjepiscň, jsa velice pilným, 
klidným a důkladným badatelem a vvznačuic se také velmi 
střízlivým úsudkem. Díla jeho j.sou namnoze doplíikem „Dějin"* 
l'alack('ho a nčkdy též opravou jejich. 

František Ladislav llie^i^er (1818 — ) narodil se 
10. pros. 1818 v Semilcch v .ličínsku, studoval práva dílem 
v Praze dílem ve Vídni, jest díjktorcm práv, majetníkcm velko- 
statku Malče u ( 'hotéboře v Čáslavsku a baronem. Žije v Praze. 
P)yl redaktorem „Slovníka naučného", do kteréh(» i)om(»cí jiných 
ř-pisitvatelíl mimo jiné vzdělal a též o sobě vydal důkladný 
obraz statistickodějcpisný ^'eclii/, země i národ (^187Uj. \'elmi 
důležitý jsou liixi Dra Frant. Jjul. Iticifva a jelrt jednání 
v zdkoiiodárntjch sborech (1885 V „Politické bibliotéce"). Také 
najts;il /'rnmi/sl a postup vjrobi/ jeho v působení svřní ku hlaho- 






\')<iíiiií .še-té vyšlo v uovi- obálce r. ISflS. za cenu sníženou. 
*) Také tohoto spisu cenu nakladatel byl nucen snížiti, což ov.šein 
smutným Jest úkazem, když ani spisy tak velmi cenué r. obsahem tak 
všem Čechům blízké nem;iji od b v tu náložitélio. 



Dějc-pis a zemřpis. 137 

■hytft a srohorlé liilfi zvhísté j > racujicf ho (IHiM), Itukojef k poznáni 
příslušnosti n řinnonfi Z'(>tfiijnf('Istia oJcrtsniho JnkoS i vi/horín- 
a starosfňc okrťsnírh (186(5) a j. Vynikl ovšem více jako ])o- 
litik nežli jako spisovatel. Jest i i)ředsetlou spisovatelského 
spolku „Svatobor". 

Tomáš JJilek (1^19—) narodil se :](). záři LSI 9 v Deštné 
u .lindřieliova Hiadce, byl ředitelem Akademiekélio i:-yninasia 
v Praze a žije ve výslužbě v Král. Vinohradeeh. Sepsal vzácné 
dílo Djín/j konfiskací v Čechách po r lOJS. (1883—84, 2 části), 
ve kterém jiodává nejenom obecný obraz hmotné a mravní 
bídy. stihnuvší národ náš JX) bitvě bělohorské, ale také po- 
drobný výěet všech konfiskaci, provedených na ])řeniožených 
stavech podobojí. Xejnověji pak sepsal tyto znamenité spisy: 
JReforniare katolická neboli Obnocení náboženství katolickélio c krá- 
lovství Českem po bitvě bělohorské' (lSi92), Statky a jmhií kolbjí 
jesuitských, khišterň, kostelů, bratrstev a jiných tídavn v zemích 
království C'eske'ho od císaře Josefa II. zrušených (1893) a Dě- 
jiny řá f>i Tovaryšstva Ježíšova a působeni jeho vůbec a v zemích 
království Ceskěho zvláště (1896). 

Eduard Herold (1820 — 1895) kromě povídek (viz na 
str. Tl.j napsal Malebné cesty po Praze (česky i německy), 
jichžto díl I. i)opisuje Staré město (1875), 11. Hradčany a krá- 
lovské/ hrad (1884), lir. Vyšehrad (1894) a IV. Malá strana 
(1896). 

Beneš Method Kulda (1820 — ) kromě básní (viz na 
str. 34.) sepsal Svatba v národě českoslovansknn (4. vyd. 1890) 
2k v\'dal Moravské národní pohádky ^ pov^^sfi, obyřeje a hrt/ 
(4 svazky: 2 v ..NVir. bibl." 1874 a 2 o sobě 1892 a 1893). 

Václav Vojáček (1821—1897) narodil se 21. čce 1821 
na Tetíně, byl professorem Akademického gymnasia v Praze, 
kde na odpočinku zemřel 1897. Přeložil M. A. Lamartina ///- 
storii (rirondinů (ISol) a byl činným i v oboru jazykovědném. 

Václav Zelený (1825-1875) narodil se 26. srp. 1825 
T Borové v Čáslavská, zemřel jakožto ředitel gymnasia málo- 



138 Dějepis a zeměpis. 

Stránského v Praze 4. dub. 1875 a pochován na Vyšehradě, 
Kedi^oval sbírku nejvýíeěnějšieh dějepisců všech národu ,,Bi- 
bliotéku historickou", do které přeložil z aní;ličiiiy Tomáše 
Babin^tona Macaulaye Di-jiny aiujlicki' a z ruštiny (s pseudo- 
nynem Stanislava Volného) Boi^daničovy D'jii'ij tlnstenecké 
vdlkij r. ísl-j, Mimo to byl činným i v oboru literárně děje- 
pisném. 

Jan Krejčí (1825— 18ST) linrodil se r. 1825. v Klatovech, byi 
čestným doktorem filtisofio a pn»tt>ss^rťm při České universitě v Praze. 
Zemřel 1887 na Vyscliradě, kdež i pochován jebt. Nansal se zvláštním 
zřením na školství á průmysl spis C\sta po NSmecJai, Šoýcarsku, Francii 
a Anglii r. 1862. Hlavně proslul v oboru přírodovědeckém. 

Karel Kořistka (1825—) narodil se 7. ún. 1825 v Bře- 
zové na Moravě, jest rytířem a byl proťessorem při něm. těch. 
nice v Praze, kde žije na odpočinku, maje tytul dvorního rady- 
Jest i řádným členem Oeské akademie. Kediguje la to dříve 
8 J. Krejčím, nyní s A. Fricem) Archiv jn-o j)řh'0(/nrrdťrkr pro- 
zkoumání zemií Ceskr, který jest i hlavním základem zeměpisu 
českého a do kterého práce topografické napsal vesměs sám. 

Karel Vít Hof (182G— 1887) narodil se IC. čee 182G v l'raze, 
byl úředníkem při i)ražském niag-istrátě a zemřel na odpočinku v Kiindra- 
ticích u Prahy í>. srp. 1887. Napsal Dějiny velkého Xátoilniho dica<lia 
v Praze (18(i8j, Hus a Betlém (1870, s pseudonymem „K. Havelský") a j. 

Jan Lepař (1827—) narodil se r. 1827. v Lipňanech u Přerf)V3 
na Moravě, působil na několika gymnasiíeh a byl jjosléze roditelem če- 
ského ústavu ku vzdělaní učitelů v Praze, kde žije na odpočinku. Koku 
18G5. redií,'oval spolu s Janem Krejčím a Vojt.šaťaříkem ,.Musejnik". 
Ze spisů jeho buďtež uvedeny: VUobecný dějepis k p Uřehě iákň na vyišich 
tiymnasiifh Oi díly), VSeohecný dějepis pro /'islavi/ učilelaké, Popia mocnárdvi 
Rakouského a J'olitický alias ke všeobecným dějimlm. 

Karel Nin^^er (1827—) narodil se r. 1827. vChotěboři, byl pro- 
fessorem j^ymnasia v Písku, kteréhož úřadu, byv osočen, zbaven, a ji- 
ného nn'8ta nepřijal; žije v Písku. Napsal Děje vSeobecué pro niiěi třídy 
středních Skol (3 díly) a byl činným v oboru literárně dějepisném. 

Ferdinand Censký (1829 — 1887) narodil se 29. kv. 
1829 v Oechtieich. Stav .se vojínem, byl jiosléze ju-oles-soreia 
při vojenské akademii v Novém Městě za Vídni a dosáhli hod- 



nójepis ;i zi'U)ěpis. 139 

nosti iiiajitra a rvtirskcílio řádu rrantiška .ioscla ; hyv dán (l<> 
vvslii/Jiv. odiítčlioval se na Král. \'iiioliradv, kde zemřel 30. led. 
1887. !Sc setiiikeni Thiilem sepsal 0>/.Yt vtílhi oil roku 101^. 
(io roka íil'J'J. (1875) a A' dtjiudm tiivetileté vdiktj od roku 
1621. do roku HUS. [ISld, obé v „Matici lidu") a byl zvlášté 
velmi záslužně čiuuvm v oboru liíer;'inic dějepisném. 

Josef Václav Fric (1829 — 1890) kromé prací básni- 
ckých (viz na str. Vák, 72. a 112.) byl činným i v oboru 
déje])isném, vydav životní své příběhy a vzpomínky s názvem 
Panu'ti Jns. Vdrí. Frice (188Ó— 1889; druhé vydání 1890), 
Též od něho vyšla Upomínka tkl Boženu Xémcovoit (1889). 

Antonín G i n d e 1 y (1829—1892) narodil se d. září 1829 
v Praze, byl doktorem filosofie a professorem dějejjisu při ně- 
mecké universitě v Praze a spolu zemským archivářem krá- 
lovství Českého. Zemř. 24. říj. 1892 v Praze. Byl i řádným 
členem České akademie. Pedigoval druhý Ifěh „P>ibliotéky 
historické'', jejížto běh prvý, mající obsahovati sbírku nejvý- 
tečnějších dějepisců všech národův, redigoval Václav Zelený; 
druhý běh obsahuje Stan' pnmí-ti dvjiu řesk//rJi, důležité to 
snušky pramenů k dějinám českým XVI. a XVII. století. Pů- 
vodní své práce vydával z největší části německy, a z něme- 
ckých jeho spisů GcscJúchte der hohmischen Briider a Rudolf 11. 
v)id sfine Zett mohou býti kladeny mezi nejleitší plody děje- 
pisné vůbec. Německy a zároveň i česky vydal D>'jiii!j ř<'sk<'ho 
povstání 1. l()lš., které tvoři počátek jeho díla, jehožto název 
obecný měl býti Dějiny války tHcetiletii Sepsal i Dějepis vše- 
obecný, a to vyšším školám středním, který přeložil do češtiny 
Jos. Konst. Jireček, a nižším třídám škol středních, který pře- 
ložil Josef Erben a který i)0 těchto jiní k novým vydáním 
upravili. Vydával také s Fr. Dvorským Sněmy české. Xadějí^. 
že stane se pokračovatelem l*alackého, nesplnil. 

Karel T i e f t r u n k (1829—1897) narodil se 30. říj. 1829 
v Bělé u Bezděze v Boleslavsku a byl ředitelem gymnasijním 
v Praze. Zemřel 2. pros. 1897 v Kutné Hoře, jsa tam ná- 
vštěvou. Byl i řádným členem České akademie. Vydal ve 
„Starých pamětech dějiu českých" Pavla Skály ze Zhoře Hi- 



14' Dějepis a zeměpis. 

atiirii reskon v 5 dilecli a sej)sal (hli/or štavh ceskt/ch proti 

FiríUnandovi I. r. l'>47. a Déjin// Matice átskéj kterýžto spis 

náleží Típe v obor dějin ])í.'íeniniftví českého, v nOmž i jinak 
vviiikl. 

Emanuel svob. pán Salomon z Friedbergů Mí- 
robnrský (182!)—) narodil se 18. led. 1829 v Praze, kde 
žije na odpočinku jakožto podmaršálek. Napsal vzpomínky na 
válečný rok 180(3 /'/V/ třicet ť Iftij a na vojenský svňj i»obyí 
v knížectví Valašském roku 185G Před čtyřiceti lett/ (obé 189(3). 

Emanuel Tonner (1829 — ) narolil se r. 1829. ve 
Velikčm Zdikové v Písecku a jest ředitelem Oeskoslovanské 
obchodní akademie v Praze. Začal vvdávati, ale nedokončil 
v „Matici lidu" prostonárodní \ upravování drjiii domácích, pře- 
ložil Ond. z llahernieUhi Bef hnu Bohi')i)irum neboli Vypravoviíní 

fojn^ české ml r. 1017. — lt)2U., Balbiuovu /'nspravn na i)hrann 
jazyka slovanského, zvláště pak českého (v „Matici lidu") a Strán- 
ského Vypsáni vši obce království ďského (1S93). Také napsal 
Slovo upřímné Polákihu a Rnshm (1871). 

Karel Navrátil (18.'íO— 1SS7) narodil se r. 1S80. v Kiindratci 
u Blaníka a zeiuřel jakožto ťír;iř v Praze 13. záři 18.S7. Sepsal: Onuly 
ko'leUi, Jary a školy n su. llaitala v Stairni městě frazukém (^iStjl), /ři- 
npěcky k dAjepiau t.ostela, fary a Školy u iiv Jindřirha v Fráze (1864), /"Vi- 
měli hlnviiiff kostela famiko, fary a Školy u sj. Jindřichu u xv. Kunhuty 
v '^'océm městě pražském flSCi9), l'ar,iěli kosttla «• kláSíera na hoře Karlové 
v I raze (1877) a j. 

Jan Palacký fEš.JO—) narodil se r. 1830. v Praze, 
jest synem dějepisce Františka Palackého, doktorem tilosolie 
i doktorem práv a |irof'essorem při české nniversitě. Najisal : 
Přímil ui pDuiéry Aim riky (18(34), Střední a Ji~uí Amerika 1871 ), 
A.sie (1872), o samospráv' atujlické (v „Politické bibliotéce 
české"), O budoucnosti českého rolnictva, Studie o vývinu rost- 
linného roucha zeměkouli' na základě zeméslovném, Jojtan, Pa- 
Iťntina, Spojené nbce secemamerirké, Australir a j. ]*řel()žil 

1 F. (luizota J^jiny vzlélanosti v Evropé {\'t*>b\). 

.1 ose ť Erben (18;í0 -) narodil se r. 18:{n. v Kostelci 
nad Orlicí, vyučoval ua rcjilcc české, potom na polytechnice 



Dijepis a zeměpis. . 141 

v Praze a jest ředitelem statistické kanceláře města Prahy. 
Napsal (> tlimrii iítafít<t<kfj prfaii//i</ii (ISGl), Počdtkoct- ->,///('- 
iňsn (3 vyd. 1868), Busko, zenu, stát a národ (1868), Sta- 
tistická knížka kra/. hlainHio níěsta Prah;/ (vydává od r. 1871. 
ka/.dý rok), PoJítirká a místopisná via/ia království Ceskiího 
(1.^69 a 10. vyd. 1884) a j. Přeložil i I. díl Oindelyho dějin 
áoleté války (viz na str. 139.) a 1. a II. díl Dudikových dejin 
Moravy (viz na str. 145.). 

František V. Sasiuek (1830—) narodil se r. 1830. 
v IherskO Skaliei, jest knězem a byv pro vlastenecké své 
suTv.šleni vypnzen ze Slovenska, žil v Praze, ale nyní jest již 
zase na Slovenskn. Kronié dějepisných spisů, slovensky a ně- 
mecky napsaných, vydal Záhad// d^je/Jtsnt' (1886 — 1888, 4 sv.), 
Grhf/ v X. století (Í88G), lljilas a gJaf/oJsh' písmo (1887), 
Založení bískiq)ství latinskcho v Praze (1886), (/ kí-tn Jat/ello- 
VJadíslava krále polskelio (1886), O církevním dí^jepise Slovanů 
(1887) a j. 

Josef Kolář (1830—) kromě překladu básnických (viz 
na str. 37.) vydal Petrohrad a Jeho nlaJí (1884). 

František Kořínek ^^1831— KSTl) narodil se r. 1831. v Olešné 
na .Moravě a byl proťessoreui frynjnasijním v Praze, kde zemřel r. 1874. 
Sepsal Věk Albrechta z Valdstýna -j. Obraz slovanského uvěta („^[a.t. lidu" 1867.). 

Leo František Saska (1832 — 1S70) narodil se r. 1832. v Libáni 
a zemřel r. 1870. jakožto proťessor fíyninasijní v Klatovech. .Sepsal dle 
Freilera a Stolla Mythologii Rekův a Římanův pro gymnasia (1867). 

Miroslav Tyrš (1832—1884) narodil se r. 1^32. v Dě- 
číně, byl doktorem íilosoíic a professorem při české universitě : 
utonul nešťastnou náhodou v potoku Aše v západním Tyrolsku 
r. 1884. Obíral se horlivě tělocvikem a dějinami umění vý- 
tvarného. Z frančtiny přeložil spis Taineův O podstatě díla 
nniělcckého a sepsal Hod ohjmpickfi (1871), Laokoon, dílo dohtj 
římské (1872), O alohu gotickém (1881) a j, 

František Jan Zoubek (1832 — 1891) narodil se 
r. 1832. v Kostelci nad Orlicí a bvl ředitelem dívčích škol 



142 Dějepis a zeměpis 

měšťanských na Smioliové u Prahy; zemřel 1801. Najisal: 
O -tfkldilúiií hustit v CWIifích v Xni. stol. (1878), Kvsti^le'- nud 
Orlici, Vi/psdui hradu Potenštejna a j., zvhiště však proslul 
svými studiemi o Komenském a napsal i Život Jnnn Amose 
Koiiuniskcho (2. vyd. 1892). R. 18G4. pomáhal Zapovi v redakci 
„Památek ardiacologických", kterýchžto redakci r. 1865. .sám 
ujal. Mimo to redig-oval v letech 1864— (55 s Dasíichem a Ed. 
Novotným včdecký časopis „Krok''. 

Josef Smolík (1832—) narodil se 6. list. 1832 v Nov. 
Bydžově, byl professorcm při Cesko-slov. obchodní akademii 
v Praze, kde žije na odpočinku. Jest i členem České akademie. 
Redigoval „Památky archaeologické" a napsal Pražské groše 
41 jejich dily (1894), JJeiidri/ lídclhii/ch knížat na Moravií (l><96)j 
Nd/ez denáru v Chrdšfanech u Ceskcho Brodu (1897) a j. Byl 
činným i v oboru mathematickém. 

Václav Křížek (1833—1881) narodil se r. 1833 ve 
Strážové v Plzeňsku na úpatí Šumavy a zemřej jakožto ře- 
ditel gyninasijní v Táboře r. 1881. Sepsal Dijintj všeobecné a 
raktiiiskt'^ Lhjinij ndrodu shnanskí/ch (obé v prohlede syuchro- 
DÍstickém), Zprávu o archivií Musi-n království L\skt'ho, Strurný 
dijepis říše Rakouskouherskt i jiné spisy dějepisné jazykem 
německým. Jest od něho také Statistika císařství Rakouského 
neboli říše Rakouskonlorski' ku potřebě žáků vyšších tříd škol 
středních. Učebná kniha statistikt/ ř/še líakouskouherski' , Ziiné- 
pis všeobecný a rakouskff v tabelárním přehlede, okolní závěsná 
mnjKt Cech, Moravy a tílezska. Závěsná školní viajja království 
Ctfského a j. Po jeho smrti Fr. A. Slavik vydal jeho spis 
Z déjin starých Slovanu. 

Vincenc Braudl (1834—) narodil .^^e 5. dubna 1834 
na Starém Brně, předměstí města Brna, studoval ve Vídni 
práva, jest archivářem inarkrahství Moravského a žije v Brné. 
Jest i řádným členem České akademie. Ze spisů jeho buďte 
jmenovány: J'()lnha .'<farélio Vi-hhradu (1862), Kniha pro ka- 
ždého Moravana (1863 a 2. vyd. 1892), Stručný přehled vlasti- 
védy moravské a j. Také vydává Knihy půhonné a nálezové 
cúdy olomoucké a brněnské (od r. 1^71, dosuil 7 dílů). Mimo 



Dfjepis ;i zeiiu''i)is 143 

to jest éiunyiii i v oboru literáruédéjopisiiém. vydal mnoho 
starých spisň, /vhlšté právuiťkýťh, a také sepsal Glossarium 
íUustraiis hnhťinicoinoravicae lilstoriac fontns (187(5), kterážto po- 
můcka déjczj>vtecká vvsvětluje vňbec všechny včci a názvy, 
vyskytajiei se v pranionech déjin českých, k jejichžto j)oroz- 
uměni obyčejná znániosť jazyka nci)Ostačnje. 

Eiluard l.'iiťťer (Iboó — 1878) kroiiic románu (viz na str. 75) a 
dramat a kromě muoba spisů německých napsal Válka fraur.ouzxko- 
néniecká, Vťilka slovaasleo-lurtckd. Celé jihoslovanulo^ bojiStě íi jiné. Také 
vvdával „Vojenskou bihliotěku" (ort roku 1869), vojenský časopis 
.'Žižka" (IbTňi a ..Vlast" (1871 1. 

Josef ÍS v á t e k (1835 — 1897) kromě románů (viz na 
str. 75.) napsal Pražskr poi-řsti a hucndij (1883), ( ihrazu z kul- 
tnrntch dťjin Česhjch (2 díly, 1891) a j. Také pokračoval po 
Eezkovi v Zapově kronice česko-moi-avske, z které ve zvláštním 
otisku vydal Povstání lidu selského v Cechách roku J6'S0 (1894) 
a Panování Josefa L, Karla Ví. a Marie Terezie (1895j. 

Adolf lleyduk (1835 -) kromě básní (viz na str. 40.) sepsal 
Nántiii bájeslovi sluvanského a germúnukého (18tí3). 

Ferdinand Schulz (1835—) kromě povídek (viz na str. 75) na- 
psal dějepisně obrazy Jiři z Poděbrad a CeUi vystšhovalci (obé v „Matici, 
lidu"') a přeložil s Em. Tonnerem a jinými Napoleonův spis Julius Caesar 
(1865—1870). 

Josef Em ler ri836— ) narodil se 10. ledna 1836 v Li- 
báni nad Bystřicí v Jičínsku, jest doktorem filosofie a byl 
archivářem města Prahy a professorem při české universitě, 
tajemníkem „Matice české" a redaktorem „Časopisu Musea 
království Českého" (v letech 1871 — 1890), nyní žije na od- 
počinku v Praze. Jest i řádným členem České akademie. Také 
rediguje ..Dějepis všeobecný" a vydává z nadaci Fraut. Pa- 
lackého Prammi/ drjin českijch. kteréž obsahují staré životo- 
pisy svatých a jiných osob dějepisně důležitých, kroniky do- 
mácí a výpisky z cizích kronik. Sepsal Rnkovíif chronologie 
křesfanské, zvláště české (1876), kterýmžto spisem zavděčil se 
českým pěstitelům dějepisu, pomáhaje jim vykládati a stano- 
viti data časová; po K. J. Erbenovi převzal vydávání díla 



141 Dějepis a zcujčijís. 

,jú't/i^sta-' iviz na str. 132J, upravil k vydáni do ,.Pauiátek 
staré literatury české spis: 'Sinsové císaře Karht IV., vydal 
Knthij Iconjirjnařtu a v Giudclyho „Starých pamětech déjia 
českých" Dťkntij Jcilnotij brah-sh- (18«34). Vůbec je.>t vele- 
záslu/uá Jeho činuost ve vyhledávání a vydáváni j)ranieuů 
dějepisných, o čemž svědčí také Jeho spis Dt-snf nrbořu ce- 
ski/ch z dohij před válkami lixsťtski/tní (1881), jakož i s Frant, 
Dvorským společné uveřejněné X/J^tarsi zl>i/fk// <lesk ::emski)ck 
píiJumnfich (18(>Sj n J. 

František Joseť Studnička {\>i'M)-) narodil se 
27. čna 183G v Janově blíže Soběslavi, jest doktorem filo>otie 
a proťessorem píi české universitě v Praze, maje tytul dvor- 
ního rady. Jest i řádným členem Oeské akademie. Jest od 
něho Ví^i-ohrcni/ zemějjis čili Astronumirká, mathi-matickd a tf/^i' 
kiilni (jeixirttjii'. (3 díly), spis to zcela i)iivodni, takže v žádném 
písemnictví Jiném není spisu podobno uspořádaného, Zábavné 
rozhledy hvězdářskr, Vť/sledkij dcsfomin-ného pozorováni provede- 
ného v ('echách v roce JŠS6, Základové děšfopisů kráhasfci Ce- 
sh,'hn (obé JL887), Z pozcnuké přírody (1893) a j. S pseudo- 
nynom „P. Cech" vydal Lníian llvězdomír Blankytný, lironCkfiv 
host v Praze roku 1^91 (1892). Vyniká zvláště v oboru mathe- 
niatickéni. 

Ilippolyt R a u(l a (1836- ) narodil se r. iHStí. v Doniažiicícli. kde 
žije jako kněz pensista, iiotuolia pro cliatrné zdraví zastávati úřad kJiéž- 
ský. Mimo jiné napsal Ilixtorirké pojednáni o podatnéni Lamingenovi lSS5y 
a Cho luué a jejich osmlij (1887). 

František Bartoš (1837—) narodil se l»i. bi-. 1x37 
v ^Ilatcově u Zlína na Moravě a byl^ ředitelem čes. í^ymiia^ia 
v Brně, maje tytul školnilio rady. Žije na odpočinku. Také 
jest řádným členem Oeské akademie. Kedi^aije s V. lirandlem 
„Časopis iMatice moravské". Vydal /./'/ a národ (2 sv., 1x83 
a 1885); 2. vyd. (1892', Xašr děti (1888), Moravská svatba 
a Moravský lid (obé 1892), sebral za doplněk sbírky Sušilovy 

Xovc 7iárodní písně niontvskc (iSS(t), Xáindiii pisnř moravské' 

nově nasbírané (188!i) a 8 L. Janáčkem vydal výbor lidových 
písní moravských 8 názvem Kytice z námánich písní nwrav- 



Dějepis a zeuH-pis. 145 

skýcli. Jest činným i v jazykovědě a v oboru literárně déje- 
pisnóin. 

Antdiiín Tille (1837— 18í)7) narodil se r. 1837. v Práchensku, 
t>yl (iokforciii liiosdfiť a zemským školním inspektorem v Praze, kde 
zemřel lbU7. Jest od něho Učebnice zemépi''(i obemého i rakousko- uherského 
(10. vyd. 1896), O mapách (2. vyd. 1880 v „Bibliotéce paedagogické") a j. 
S Drem Jindřichem Metelkou sepsal Stalis/iku viccndřutví Rakousko rihT- 
akého pro vijšši tři'y škol stredni-h (á. vyd. 1892). 

Jaroslav Zdenek (1837—) narodil se r. 1837. v Praze, kde 
jest pníťessorem při ústavě kn vzdéláci učitelů. Vydal: frlobn.i zemský, 
O zdáiiUcf'm oběhli těles nebeských a Škohii mapu království Českého a upra- 
vil český Letoschkovo Znázorněni vejdňležitéjširh poměrňv astronomických 
a fysikálnich a Haardtův Zeměpisný atlas a j. 

K 1 i m e n t B o r o v ý (1838—1897) narodil se 1838 
v Riegersburku v Dol. Kakousich, stal se knězem, byl doktorem 
filosofie a proťessorem při bohoslovecké fakultě v Praze a 
posléze zvolen za kanovníka u sv. Vita; zemř. 31. .'^rp. 1897. 
Od r. 18G7. až do své smrti redigoval „Časopis katolického 
duchovenstva". Vydal IJbri rm-tionum (5 dílů, 1875 — 83), Akta 
ko)isistoř'' Jitrakiistickr (18G8) a Akta konsistoře katolické (1869) 
a napsal Antonín Brus z Mohelnice ('1873), Dtjhri/ arcidiecése 
Pražskr (1873), Xarodrá dům čei^kf/ v Fúmě (1873), MaHin 
Medek (1877), Sv. Jan Nepomucký (1878) a j. 

Hugo Toman (1838—1898) narodil se 20. říj. 1838 
v Rychnově n. Ku., byl doktorem práv a zemřel na své ville 
v Podhoří 19. bř. 1898. Napsal O rodu a příbuzenstvu Jana 
Zižkij z Trocnova, O Žižknvi, jeho rodišti a o pozdějším rodu 
Žižků z Trocnova podnes kvetoucím (obé 1890), O j^odobjzndck. 
a prart' podobě Jana Žižkij z Trocnova (1892), Bojiště Zižkovo- 
u Panského Boru, IJterni pamdtki/, duch a povaha Zizkova 
(1893) a j. 

Josef Kalousek (1838— ) narodil se 2. dub. 1838 ve 
Vamberce, jest doktorem filosofie a professorem při české 
universitě. Jest i řádným členem České Akademie. O sobě 
vyšlo od něho: České "státní právo (1871 a 2. vydání 1891)^ 
Obrana knížete Václava Svatého proti smfjŠlenkám a křivfím 
úsudkům o jeho povaze (1872), Karel IV., otec vlasti (1878),. 

10 



146 Dějepis a zeměpis. 

O historii kalicha v dobcíh předhxsitskijch (188lj u Dřje král. 
<^eské spolet^nosti nauk (1885; vydáno zároveú i jazykem ně- 
meckým) i některé spisy německy psané. Také pořídil nové 
vydáni Palackého „Dějin" s nejlep.šim dosud životopisem Pa- 
lackého a s výbornými rejstříky osob, jmen i věci a přispívá 
do rozličných časopisů dějepisnými pracemi vědeckými. Ná- 
leží k nejdůmyslněj.ším vzdělavatelům dějepisu českého. Jest 
i připomenouti, že r. 1874. doplnil a vydal Ilisforickou mapu 
Cech XÍV. stol., kterou hned r. 1-^47. navrhl Palacký, a že 
pořídil i Tí-i historické mapy s příslu.šným výkladem k pátému 
vydáni Tomkových „Dějů království Českého" (1885). V letech 
1874. — 1877. redi,i,'0val „Památky arcliaeologické a mí.stopisné", 
.a od r. 1886. redi,i,nije „Archiv český'^ (díl VIL a násl., ja- 
kožto pokračování šesti dílů vydaných od Fr. Palackého). 

Josef Kořán (1838—) narodil se r. 1838. v Nevěsících 
a Mirovic v Písecku a jest ředitelem kanceláře České aka- 
demie v Praze. Vydal Statisticki) pi-chh-jl vešken/rh států na 
zemi koiíceiu roku ISOÍ). (1866) a Jfm Zižki (Mat. lidu 1867). 
Od r. 1874. vydával pokračováni Zapovy Českomoravské kro- 
nik// (viz na str. 133. a 134.). 

Josef Ladislav Turnovský (1838 — ) kromě po- 
vídek (viz na str. 77.) a dramat (viz na str. 115.) napsal dva 
dějepisné spisy illustrované s názvy Válka slova nsko-tnre.ckd 
(1877, společně s Ed. Kiitferem) a Válka rusko-turecká (1878). 

Jan Havelka (1839—1886) kromě básni (viz na str. 43) zalr»žil 
.a redif^oval „Časopis musejní společnosti v Olomouci" a vydal Kratičké 
■dějiny moravské. Cesty po Moravé a j. Též upravil \'iseci tnapu inarkrab- 
ttvi Moravského a cévodstoi Sltzukého. 

Jan Matouš Čem v (1839—1893) narodil se 26. září 
1839 v Daliméřicích u Turnova a byl tajemníkem Českého 
musea v Praze, kde zemiel 7. bř. 1893. Napsal IL rcetjuvina, 
zemé a lid (1876), Museum království Českého (1884), Slovan- 
ské/ sjezd v Praze roku 1H4H (1888), Nové Museum království 
Českého (1891) a j. Též upravil k tisku sborník aktů politi- 
ckých u věcech států a národa českého od r. 1848 s názvem 
Bnj za právo (1892). 



Déjepis a zeau-pis. 147 

František Dvorský (1839 — ) kromě povídek (viz na 
«tr. 78.) vydal o sobě tyto spisy : Z/>//í/i7/ wjstarších desk aem- 
skfich na Hradci Jindřichoc'; ohjeveiu', O poHu domů v Praze 
v AT/. — A'/A'. století (1882), Staré písemné pa7ndtki/ žen a dcer 
řeski/ch (1872), Historické doklady k záměrům Albrechta z Vald- 
šté/na a jeho spojenců (1867), O iipadhi národa českého (1872), 
Pťrrhta z Rožmberka, zvaná bílá paní (Mat. lidu 1874), Paměti 
i) likolách české/ch (188G), dopisy české šlechtičny z polovice 
XVII. století Zuzana Černínova z Harasova (1886), Mater a 
dcera Zuzany Černínové z Harasova (1890), Albrecht z Vald- 
^tejna až na konec roku 1621 (1892) a j. Také rediguje Sněmy 
řesk' od rok)( ITrJh' až po naši dobu (od roku 1877. vyšlo 
8 svazků). 

^ František Vclišský (1840—1883) narodil ser. 1840. 
v Cejkovioích, byl professoreni při Akademickém gymnasiu 
v Praze, kde zemřel r. 1883. Sepsal Život Rekův a Římanů 
<1876). 

Kristin František PÍ ode k (1840 -1894) narodil se 
r. 1840. ve vsi Rzy u Nového Hrádku blíže Nového Města nad M. 
^ byl farářem v Metličanech u Nového Bydžova; zemřel r. 1894 
v Břevnově u Prahy. Kromě spisů bohosloveckých vyšla od něho 
u vydání českém, českoněmeckém a německém Církevní mapa. 
království Českého (1887), která v nejedoé příčině vyniká nad 
všechny dosavadní mapy země České, obsahujíc i mnohé po- 
drobnosti, jichžto na jiných mapách není. Také vydal podobnou 
Církevní mapu Moravy a Slezska. 

Karel Adámek (1840— ) narodil se 23. března 1840 
■v Hlinsku, kde žije, jsa obchodníkem, starostou okresního za- 
stupitelstva a poslancem na sněme zemském i říšském. Cesto- 
val mnoho po Evropě. Napsal rozhledy v kulturních dějinách 
království českého v XVII. a XVIII. století Doba poroby a 
vzkříšení (1878), dějepisné rozhledy Čechy a Itálie ve století 
XIV., z dějin kulturních styků Cech a Itálie Čtrnáctý vek 
(obé v Matici lidu), Historické obrazy z XVI. a XVII. věku., 
Základy v/jvoje MacTarův (1879), Xaše delnictvo (1885), Naše 
rolnictvo, Z naší doby (4 díly 1886—1889), Paříž (1872), 

10* 



148 Déjcpis a /.(.lučpia. 

Památky českých reformátorův (1873), Z jjamřtí k(iniiiovánf 
českých králů (1889), Uhry a Rakousko (1890), národohospo- 
dářské rozhledy Z Uher (1894), f/jomínky na Národopisnott 
výstacu českoslovanskou roku IHOf') (Matici lidu l^ííO), Rtizné 
listy z cest Nihneckem a Francií, Viilcň a okuli, Z Prahy do 
Vidné {Brno, Olotuúc) (všechny tři 1874), Chrudimsko (1878)- 
a j. Také přeložena je.st od něho J. J, Rousseaua Smlouva 
společenská (1871). 

J a k u Ij A r b e s (1840 - ) krumé prací novellistických' 
(viz na str. 78.) a dramatických Cviz na str. 117.) vydal i spisek 
Nejstarší českc relikvie a památky (1887) a Nejstarší památník 
(1890).^ Nejdůležitějším dílem jeho dějejjisným jest Pláč ko- 
runy Cťské neboli Persekuce lidu českého v letech IHUS — 1873' 
(2. vyd. 1894- 189G) a Ex. hrahé František Thnn z Hohen- 
šteina, c. k. místodržíci v království Českém. Začal vydávati 
také Slasti a strasti c. k. policie pražské. Též od něho jest 
8 j)seudonymem „ J. Svoboda" První sociální revoluce a Z bojův 
o vykořenění lidské bídy (obé 1892) a bezejmenné Lež a pravda 
o svatém Janu Nepomuckém (1880). 

■Jindřich Dvořák (1840— ) narodil se 1840 v Jiříkovicich u Brn;iy 
vystudoval práva i jest redaktorem „Hlasu" v Brně. \')dal .Uoramké 
auěmouáni roku lH4ii — 1849 (1898). 

Jan Karel Hrašc (1840—) kromě jiných jtrací (viz 
na str. 79.) napsal Zemské stezky, .strážnice a bránt/ v Cechách 
(1884 a 2. vyd. 1885), Průvodce Náchodem (1893), Béjiny 
Náchoda ( 1 895 j a j . 

Tiima (.'imrlianzl (1840 -) narodil se r. 1810. v Zichovci a jest 
protefMorem pn í,'yiiiuasiii v 1'lziii. .lest od nélio .'\íi)lho'o(jíe čili Hnje- 
íloci llekiiv a Itímuniíu (2. vyd. ISřSO), Zemějiit pro školy ítředni {8. vyd. V 
a l'rávoJce po Sumavf\ 

Jan B o h u s 1 a v M i 1 1 n e r (1 S41 - 1 887) narodil se ruku 
1841. ve iSmeéné a l)yl proťessorem Akademického gymnasia 
v Praze, kde zemřel 31. ledna 1887. Kedi^'Oval ,,1'amátky 
archacoh)^ické a mistopisné'' a napsal A". Zd. Kaplii- obránce 
Vídně ruku 18'J.'S (1877) a Uča.st Cclui >• obraně Vídně cokit 
iryJU (1880). 



Déjopis a zemřpis. 149 

Josef Pcrwolf (1841 — 1892) narodil se 1841 v Čime- 
Tioich u Pisku a lni professoreiii při uuivcrsitě ve Varšavě, 
Jide zcini-cl 'J. ledna 1892. Jest od něho \'i/iťii idei/ vzájem- 
nosti ti jHÍroflň slova nuk l/C h (1867). Rusky napsal Slovam- a 
vzájemné jejich sti/k// (1891) a j. 

Josef Beran (1841-) narodil se r. 1841. v Nové Páce, jest 
knězem a ředitelem iistavu hluchoněmých v Králové Hradci. Napsal 
Paniéi niřaia S.^vé Puky (1871) a jest činným i v obuni jazyko- 
vědnčm. 

P r i ni u s S o b <> t k a (1 841 - i kromě překladů básnických 
(viz na str. 44. a 80.) ])raciije hlavně v oboru dějin vzdéla- 
nostuich spisy, týkajícími se ducha a života prostonárodního. 
í>epsal Rostlinstvo a jeho vi/znam v národnich písních, pověstech, 
hájích, ohí-adi'ch a [tov^várh sJovonskj/ch (1879) a Prostonárodní 
v 1/ kladl/ z oborn jaz/jkoz/jf/tii, hnjeslovi. psi/rholoqie národní. 
Cenným ])řispěvkem vzdělanostuini jest i jeho sbiiSia rozmar- 
ných posměšků, jaké sobě dávají navzájem města i celé kraje, 
kypící humorem a satyrou prostonárodní, kterou vydal s názvem 
Kniiiii-Jivd ná historie měst a míst v zemích konin// svatováclavské 
(1884). Z ang-ličiny přeložil Duševní život zvířat (Mat. lidu) aj. 
Jest i členem České akademie. Také vede po Dru R. Dvořákovi 
redakční kancelář „Ottova Slovníku naučného", 

Josef Hejna (1841 — ) narodil se r. 1841. v Chrasticích u Milína 
a jest farářem v Dráhově n Tábora. Napsal Kostelíček ar. Pminj/ Rnmlie 
u Borovnn a důkladný spis Paměti statku: Opařanfkého, Podbřského, Do- 
hronického a Studler.kého (1885). 

František Vymazal (1841—) n.arodil se 6. list. 1841 v Topo- 
lanech u Vyškova na Moravě a jest korrektorem v tiskárně v Brně. 
Jsou od něho Obrazy z dějin českých a rakouských (1879) a Xátika o ra- 
konslé úntni;". Jest činným v oborech různých, jmenovitě však v oborn 
literárně dějepisném a zvláště v jazykovčdném. 

Karel Konrád (1842—1894) narodil se 25. list. 1842 
v Českých Budějovicích a byl kitcchetou g-ymnasijním v Praze, 
kde zemřel 3. list. 1894. Xapsal dlijmnohx/ie cha rvát ská (1890) 
a Dějiny posvátného zp''vn staro('esk.ého (1893). 

František Šembera (1842 -1898) narodil se r. 1842. 
v Helkovicich u Semil v Jičínsku, byl doktorem filosofie a 



150 Déjepis a zemépi?. 

professorem ^ymnasijnim v Praze, kde zemřel VJ. srp. 1898. 
Napsal Dijhtij vzdelam/ch národů staro t-ěki/ch (1872) a Dtjimj 
středověké (od konce stoleti V. až do konce století XV.), které 
vycLázejí jakožto čásť „Dějepisu všeobecného" za redakce 
Dra Josefa Enilera. 

Karel Tůma (1842 - ) kromě humoresek (viz na sir. 
71.) vydal O Jiřím Washirnjtonu (1872), Duch našich dějin, 
V plamenech kostnickjch (obé 187G), Děj iiuiě karakfert/ (1881 )y. 
Potlačeni) národ (1883), Karel Hadiček Borov)<k'/ (1883), Leon 
Gamhetta (1894), Apoštol svobody (2. vyd. 1896), Zd^ms ná- 
roda amerirhlio za samostatnost (2. vyd. 1896), Ze života ma- 
lého národa (2. vyd. 1897), Život Dra Jidia Grétjra, slavnéha 
obránce svobodí/ české (1897) a j. Také vydal Vtjbrané spisy 
Karla Havlíčka Borovshlio. 

F r a n t i š e k X a v. K r y š t ů ťe k (1 842—) narodil se 1842" 
v Humpolci, jest doktorem bohosloví, rytířem řádu Božíha 
hrobu a professorem při čes. universitě v Praze. Hlavní jeho 
dílo jest Všeobecný církevní dějepis (1883 — 1892, 3 díly) a také 
vydal popis své cesty s názvem Cesta a pont do Kyypta n 
Svaté země (1886) a Rozloučení manželství císaře Napoleona h 
(1893). 

Karel Vorovka 1842 — ) narodil se 1842 v Praze a jest pro- 
fessorem při ťisiavě k vzdělání učitelů v Praze. Vydal pro ústavy učitel- 
ské Dějiny viocnářai.ví Rukouakouhernkého (188») a pro mládež Stručni dě- 
jiny národa českého (1897), kterýžto spis, byv vydán v ohromném náklade^ 
jest ze všech českých spisů nejlacinější. Jest činným i v oboru 
literárně dějepisněm. 

Josef Wiinsch (1842—) narodil se r. 1842. v Rokyca- 
nech a jest ])roťes8orem při pnlmyslové škole v Plzni. Napsal 
Dom/jéje a Pompéjané, obrázkv z cest Po souši a po moři 
(1880), Z blízka i z dáli (1887) a Mimochodem (1891). 

M a t o u š Václavek (1842 — ) narodil se r. 1 842 v Malé- 
Lhoté u Malcnovic na Moravě a jest ředitelem školním na 
Vsetíně na Moravě. Napsal Dějim/ měata Isetina a okresu 
Vsackéhn (18S1 I, MarkraL.ství M\>ravské (1882—1885, 2 8V.), 
Hejtmanství \'alaš8komcziřičt!ké (1883), Stručné djiny moravské 



Dřjcpis a zeměpis. 151 

(188C v „Moravskř bihl."), Mnravskr Valašsko (1887), Valašská 
svatba (1892; a j. 

Angiist Sedláček (1843—) narodil se 28. srp. 1843 
v Mladé Vo/ici^ a jest prnfessoreni ])n ,i:-ymnasiu v Táboře. 
Jest i elencni České iikadeuiie. Napsal Minulost města \'ožice, 
J^t/chuov nad Kněžnou, CasIav, Bivany, Přihenice a j. a po- 
pisuje Hrady a zámky české, velikolepé a velerozsáhlé dílo 
(.brázkové (viz na str. 18.), jehožto dil I. obsahuje Chrudim- 
sko, II. Královéhradecko, III. Budéjovieko, IV. Jindřichohra- 
decko a Táborsko, V. Podkrkonoší^ VI. Podbrdsko, VII. Pí- 
secko, Vín. Eakovbicko a Slánsko, IX. Doniažlicko a Klatov- 
sko, X. Boleslavsko, XI. Práchensko, XII. Čáslavsko, XIII. 
Pražsko, XIV. Litoměřicko a Žatecko a XV. Plzeňsko (dosud 
vvdáuo 12 dílii\ Také jest od něho Prfivodce po Karlštejně 
(3. vyd.). 

Pavel Dur dík (1843 — ) kromě překladů povídek (viz 
na str. 81.) a divadelních her (viz na str. 118.) nap.sal tato vele- 
znamenitá díla cestopisná: Pět let na Sumatře (1893), Zápasy 
s býky (1896) a U lidožroutů (1897). Pro mládež upravil dle 
jeho spisu Fr. Hrnčíř spis Příroda a zvířata na Snmatře 
(1894). 

Josef Jiří Stankovský (1844—1879) kromě prací básnických 
(viz na str. 45., 81. a 118.) napsal Odhnj Nizozemska proti FHippn II. (Mat. 
lidu 1872). 

Ferdinand Tadra (1844—) narodil se 19. led. 1844 
v Jindřichově Hradci a jest úředníkem při universitní knihovně 
v Praze. Jest i členem České akademie. Xapsal Příspěvek 
k dějinám university pražské ve XIV. století (1890), Kanceláře 
a písaři v zemích ě<'ských za králů z rodu Lncemhnrsh^o Jana^ 
Karla IV. a Václava IV. (1892), Kulturní styky Cech s cizinou 
až do válek husitských (1897) a j. a vydal Soudní akta konsi- 
stoře Pražské (3. sv. 1893 — 1896), Listář veřejného notáře ve 
XIV. století (1893), Formulář- král. kanceláře české XIV. stoL 
(1895) a j. 

Jan M. Kryštůfek (1844—) narodil se r. 1844 v Hum- 
polci, jest doktorem filosofie a professorem při českém £iym- 



152 Dřjepis a zemi-pis. 

nasiu v liiidějovicicb. Napsal ob.širny spis Hoj monarchické 
Evropy s revolucí francouzskou až do vtj/juzení cis. Napoleona I., 
Frn)icoHzskd ústava z roku ITHl flSOl), Díjiny nové doby 
(1807) a j. 

Otakar Jedlička (1845-1883) kiomé uovell (viz na 
str. 82.J ii:ii).sal Josif Jungmann (1874), Jan Žižku (1874), 
cestopisný spisek Pomnénka z hor (1882) a obšírnv spis Boje 
v Óchdrh a na Morav!í r. 1860. (1883). 

František Ekert (1845 — ) narodil se r. 1845. v Králo- 
vicích v Plzeňsku a jest farářem v Praze. Vydal Posvátná 
■nu' sta král. hl. mtsta Prahy (2 sv., 1883 a 1884J, Hlavni 
chrám sv. Víta v Praze (1880, 2. vyd. 1886), Památník hrdinné 
udatnosti Pražanů r. PJ-ÍS. (1884), obsahující dějiny a popis 
Mariánské sochy na Staroměstském náměstí. Výlet Cechů na 
^liivinsko (1888), životv svatých Církev vítézná (4 sv. 1892 
až 1896) a j. 

František Bauer (1845—) narodil se 25. bř. 18i5 v Praze a 
jest proťessorem německého gymnasia tamže. Vyšlo od něho: HUtoHe 
a popis chrámu vranovského wt Moravf (1879), Historie a popis chrámu 
íloupského na Moravě (1880), Jeski^ně Bí/či skála v Jos<-fském. údolí tia Mi>- 
ravé (1880), Nová krápníková jeskyně Sloupská (18S1), Ochozská jeikyni 
(1881), Krijpta na Vranově (1882), PodzfViití -uláre wi brněnském Spil- 
herku a osudy nejzajnnavějšich vězň/í (1887), Brno, PotStýniké zátiší a vy- 
letni niisla v jeho okolí (obé 1892), Vězňové na Spilherku (1893) a j. Ně- 
kolik podobných spisku Tiapsal i německy, a s pseudonymem „Ladislav 
Lipnický"* v^šel od něho Topografiikíi popis viýlelnich rnist. ležících při 
nově otevřené železniční trati brněnsko-tiSňovské (1885). 

Serváo Bonifác Heller (1845— ) kromě románů (viz na str. 73) 
sepsal Život ita Hiisi (Mat lidu 'lSiu\^ Xárodovi jižní Afriky, Pohled na 
Muskvu (I8G81, Válka z roku IStíO v Cechách, její vznik, děje a následky 
(1894 a podruhé s obrázky 189G) a j. 

Jaroslav Ooll Í1846 — ) kromé básní (viz na str. 49.) 
vydal j)odlc starélio rukopi.su \yi>sání o mistru ./<r<tnyniovi 
z Prahy a Kroniku o .Janu Zižkovi (1878), Quellen nnd IJater- 
ísiiihujiyn zur Geschichte der hiihniischen lirihler (1878) a Ilisto- 
rirký nchor hiísni rnkopisu A'/v//or/-''/ror.sAv7ío (1886), kterýmžto 
řipi-sem přihlásil se k odpůrcům j)ravosti básni těcb. Kroniku 
Vavřince z Březové (1893), Xéktťré ijranieny k náboženským 



Dějepis a zenířpis. 153 

'dějňidni v XV. stohtí (1895), Cecht/ a Prin<i/ ve středovlcii 
(ÍS97), František Palach/ (1898) a'j. 

Josef Štolba (1846—) kromě povídek (viz na str, 83.) 
a dramat (viz ua str. 118.) napsal Za oceánem (3 sv., 1874 
až 1876), Z rcskřho jihu (1883), Na skandinaiskán severu 
(1884), Za polární krnh (1890) a črty z výletu do Hollaiidska 
Xa ptnfř moří í/rmí^r ( 1896). Též od iiého jest iipravemi éesky 
korunního prince Rudolfa líakouskélio Cesta po zemích východ- 
ních (1885). 

Václav ^Jourok (184tJ— ) narodil se 20. srpna 18^6 v Luhu 
u Přeštic, jest doktorem íilosoíie a professorem při filosofické fakultě 
české university v Praze. Jesf i rádným členem České akademie. Pře- 
ložil kromě některých prací novellistických také cestopi-s .švédského 
cestovatele Flovha Vegy kolem Asie a Evropy a jest činným hlavně 
v oboru jazykovědném. 

Zikmund Winter (1846—) kromě povídek (viz na 
str. 84.) napsal Kulturní obraz českých m^st (2 díly, 1890 a 
1892), Kurh/jné a stiiJ našich předků (1892), Přepi/cJi uměle- 
ckého průnii/slu v měšfanskijch domech XVI. veku (1893), D;- 
jiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu 
bělohorské bitvy (1^894), V měšťanské světnici starodávné (1895), 
Život církevní v Cechách (2 sv., 1895 a 1896), Děje vysokých 
škol pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské 
(1897) a j. 

František Augustin Slavík (1846 -) narodil se 
29. srpna 1846 v Doma.šíně a jest ředitelem matiční reálky 
v Hodoníně na Moravě. Jest i členem České akademie. Na- 
psal mimo jiné tyto spisy : O jednotě Bratří českých, Pohled 
na osvětu národu českoslovanského u porovnání s osvětou ná- 
rodů německých (1870), J)ějiny českého studentstva (2. vyd. 
1874), Dějiny Domašína (1883), Morava a j/jf obvody ve 
Slezsku (1896) a j. Jest i hlavním redaktorem „Vla><tivědy 
moravské" a hlavním spolupracovníkem „Ca-oi)Í8U Matice 
moravské". 

Otakar Hostinský (1847—) narodil se 2. led. 1847 
v ^lartinovsi v Litoměřicku, je-it doktorem íilosoíie a profes- 



164 Dějepis a zeměpis. 

sorem při české imiversitč v Praze. Jest i Clenein České aka- 
demie. Redi^^oval se Svat. Cechem a Víiel. Šolcem ,,Almanacb 
českébo stiideostva", také literární almanach Umělecké besedy 
„Míij" a se Svat. Cechem časopis „Lumír". S Jar. Gollem 
redií,Mije „Sbírku přednášek a rozprav". Péčí jeho vyšlo české 
vydání nádherného díla obrázkového G. Ebersa Efujjjt slovem 
i obrazná {2 díly), vydal *Svs^ rozprav z oboru krasovřily a 
dějin nmtní (1877), nástin životopisný llichard Wa<jner, O vý- 
znamu průmyslu mnčleckého (1889), O realismu umeleckt-m (1890)^ 
S(J nápěvů, svetski/ch písní českého lidu z XVI. století (1892)^ 
Út/ři rozpravy (1894) a j. 

Josef Ladislav Pič (1847 — ) narodil se 19. ledna 
1847 ve Mšene, jest doktorem íilosoíie, proťessorem při ^'ym- 
nasiii a docentem při čes. universitě v Praze. Jest i členem 
České akalcmie. Rediguje „Památky archaeolog-ieké a místo- 
pisné'' a napsal J^éjiny národa ruskťdut (1889), Anlineologický 
výzkum ve středních Ochách (1893) a j. 

Josef Kořenský (1S47-) narodil se r. 1847 v Sušné 
na Boleslavsku a jest učitelem při měšťanské škole na Smí- 
chově. Mnoho cestuje a otiskl skoro ve vécch časopisech články 
o svých cestách. O sobě vydal pro mládež Z daleki/ch krajin 
(2. vyd. 1890), V cizině (1889), Evrojm (1893) a .4'87> (1896). 
Nejnověji jej učinila známým Cesta kolem svéta JS!fo — JS94 
(2 díly, 1890— 189(1), z které ve zvláštních otiscích vydal 
Ameriku a Zojionsko (obé 1895) a z které vyíiatky upravil 
pro mládež s názvem Cesty po svět' (1898). 

Emil Holub (1847—) narodil se 7. října 1847 v Holi- 
cích, jest dokt(»rem lékařství a cestovatelem po Africe. N}uí 
žije ve Vídni a vydal německy, juiřílicky a za pomoci profes- 
sora Dra Jindřicha Metelky česky Sedm let v jižní Africe 
(1880j a Uruhd cesta po jižní Africe (1890). Kromě toho na- 
psal spis Kolonisace Afriky (2 části). 

O t o k a r F e i s t m a n t c 1 f 1848— 1 891 1 narodil se 20. list, 
1848 v Staré Huti u Perouna, byl doktorcni lékařství a proťes- 
sorem geologie při čes. technice v Praze, kde zemřel 10. iin. 



Dřjepis a zeměpis. Ib^ 

1891. liyl i iiulnýui členem České akademie. Napsal Usm 
let ve \'i/cho'lni Indii (1887), Uhlonosné ntvary v Tasmánii 
(1890) a j. 

O t a P i u k a s (1849—1890) kromě dramat (viz na str. 120.) 
vydal prvé samostatné ilhistrované původní dílo české Cesta 
po išpaué/ich (1880). 

Gustav Eim (1849 - 1897) narodil se 9. října 1849 v Štahlavech 
íi Kokycan, byl poslancem a členem redakce „Národních listů", podá- 
vaje do nich zprávy z Vidně, kde zemřel 1897 Napsal J°ms IX, po- 
slední pupež-krril (lf>78), řeč Proti koalici (1894) a j. Po jeho smrti za- 
čaly vycházeti jeho Politické úcahy. 

Jan Ježek (1849- ) kromě básní (viz na str. 48.) a povídek 
(viz na str. 86 ) obírá se studiem dějin slovanských a vydal Počátky 
křesCaniílví mezi Slovany (1879) a Z dějin kreatanstvi mezi Slovany (1883). 

Bedřich Berná u (1849—) narodil se 1849 v Praze a jest úředníkem 
při cukrovaru v Plaňanecli. Kromě německých spisů, mezi kterými jest 
i Album der Burgen und SchVósser ini Konigreichc Bóhmen (1881) a Der 
Bóhmerwald (1887), napsal Plaňony s okolím (1896). 



JosefLaciua (1850 — ) kromě povídek (viz na str. 87. 




t). Nejnověji vych< 
Vypravování o národech vzdélaných od dob nejstarších po naŠe 
časy (1898). 

František Sláma (1850 — ) kromě povídek (viz ua 
str. 87.) napsal Vlasfeneckr putování po Slezsku (18G6), Dťjiny 
Těšínská (Mat. lidu 1889), Průvodce po Slovensku (1889) aj. 

František Mareš (1850—) narodil se 28. pros. ^1850 
v Bavorově a jest archivářem v Třeboni. Jest i členem České 
akademie. Napsal dějepisný spis Ceske' sklo (1893) a j. 

JosefFořt (1850—) narodil se 1850 ve Klich u Měl- 
níka, jest doktorem práv a úředníkem Obchodní komory pražské. 
Napsal O stehování se lidu našeho do ciziny (187G), Státní roz- 
počet a daně (1878), Jádro otázky nastávajícího rakousko- 



15G Dějepis ;i zeměpis. 

nJirrflého i-yrooidiií ('[SW) a j. Také redi^roval Iflavní latalog 
jubilejní ri/stavi/ (18ÍI1 ). 

Quido Man svět (1851—), pravým jméiieni Fr. Kle- 
íncnt, narodil se 1851 na Smíchové u Prahy, byl tajemnikein 
soiikr. i)okladiiy arcivévody Salvátora a žije na odpočinku 
■r Praze. Jest od ncho illu<tr.)vané dílo J''(I('sf(jna (1897j. 

Vojtěch Jaromír Nováček (1 85:^ — ) narodil se 
1. čna 1852 v Sibíni v Sedmiliradech, jest doktorem filosofie 
a adjunktem /cmského archivu v Praze. Vydal IJatař k iléjincím 
^kolffví kutitohurského (l8l>4), Xřkolil: listin t fikajících se koJhje 
Karhivij n895). Paměti Hyuka mladšího Bruntahkého z Vrhna 
(1897), Matrika kůru literátskélio v Čáslavi (1897), Františka 
Pafackrho korespondeiire a zápisek <líi I. a j. Napsal Jiří 
Pa/arki/, otec Franfiška Palaekého a j. Jeho redakci vydán 
i Památník na o^Iarii stijrh narozanin Františka Palarki-ho (lS98j. 

Jaromír Hrubý (1852 — ) kromě povídek (viz na str. 
^0.) napsal Ze sv'fa sliaanskeho (2 sv, 1885 a 1887), i^ekta'ři 
ířT. Bnsi (Mat. lidu 1891), Listij z ruské ves)u'ce (1893), Pečíce 
KarlaŠova a ht/calé jianství KardašovořeHcké (1893) a j. 

Kli ment Čermák (1852 — ) narodil se 1852 v Čáslavi, 
kde jest učitelem při mčšf. škole. Jest i konservátorem kraje 
Čáslavského. Najis^al Pravěk lidstva erropskéhi) ('Mat. 1. 1887), 
Mince království ( '^skrho za panování rodu Jlahshitrskrho od 
roku irrjii (4 objemné sešity s mnoha obrázky, 1892 — 1894), 
Starožitnosti doh kovů v Fvrojjé (Mat. 1. 1898) a j. Pro mhidež 
jest od něho /\'o'em zeměkoule (1897) a j. 

Jan Šafránek (1852—) narodil se 1852 v Táboív a 
jeát zemským .školním inspektorem v Prazi*. Najisal Vf/voJ 
soustavi/ obeoíého školství r království Českém od roku l~>>'.i 
jriž lŠ!Ír, (1897) a j. 

Aiojs lila vilika (1852—) narodil se 1S.52 ve Veíovanech u 'lo- 
Tačova a jest farářem v Kučerové na M<»ravř. Najtsal KluJy n lži v di- 
jiiid''l> (l8SSi, Kronika ř^sk ■moravihá ilHltO) ;i O jhidoíIh ndrodui pi*iti 
(ISítT. 



Dějepis ;i zcinópis. 15T 

Jaroslav Vlach (l>^o2 — ) narodil se r. ISo^. na Smi- 
cliově, jest doktorciii íilosolie a professorem při ^-ymnasiu ve 
svém rodišti. Jest od něho Pevnina ajrickd ve světle nejnovřj- 
šfrh vijzJxumfi (2 části r. 188("). ve „Sbírce přednášek a rozprav") 
a X(V'0(/oj)is (4 sv., Mat. lidu 1 880 — 1897), Xdroduvi- zemi 
nheiítki/ch (Mor. hibl. 1893\ Děje/tis obecni} pro nižší třídy 
.škol shedních (3 díly, 1894—1807) a j. S Ďrem A. Balcarem 
i;i)ravil F. W. Schuberta Historvko - <ieo<inifi<ki] atlas škol ni 
sťimvrkK .,Adaí< anf/(i>ii(š" a sáni F. Schnberta a V. Schmidta 
I fisforicko-zťmepisntj nthis sknhií r^J:ii sfí-nl ii'di'i. 

R u d o 1 ť P o k o r n ý (1853 — 1 887) kromě básni (viz na 
sir. 52.) a povídek (viz na str. 90) napsal cestopis Z ^'otulek 
po tíloccnskn (1883-1^^5, 2 dily). 

Antonín Rezek (1853 — ) narodil se 13. hedna 1853 
v Jindřichově Hradci, jest doktorem filosofie a byl professorem 
•při české universitě v Praze, nyní jest odborným přednostou 
v miuisterstvě kultu a vyučování ve Vídni. Jest i členem České 
akademie. Vydal Famřti Miknldše JJačickcho z Heslová (r. 1878. 
a/. I88O, 2 sv.), druhý díl B'^ckovskJho ,,Poselkijně'^ a napsal 
/dpisij Vilrma Slavaty ? let 1601 — lUOS (1887), O zvoleni a 
korunováni Ferdinanda I. za krále řeskeJw, obíraje se ve svých 
studiích hlavně dobou Ferdinanda I., l^^jiny prostoná)-odniho 
hntiti náboženského v (JecIuicJi 0'1 vyláni toleraněniJio patentu 
až na naŠe časy (1887). Také pokračoval v Zapoví. Kronice 
českomoravské (od r. 1888.), z které vydal ve zvláštním otisku 
/)';/e Čech a Moravy za Ferdinanda Hl.až do konce třicetileté 
rálky (1890), Déjiny saskrho vpddn do Cech a návrat rmif/irice 
(1892) a Dějiny C"ch a Moravy nové doby (1893), které po 
něm dále psal J. Svátek (viz na str. 143). V letech 1882 až 
188G redig-oval časopis „Historický sborník", který vycházeti 
přestal. 

Josef Braniš (1853 — ) narodil se 23. bř. 1853 v Bran- 
dýse n. L. a jest professorem v Českých Budějovicích. Jest 
i konservátorem kraje Budějovického. Napsal ( 'hráni sv^ Bar- 
bory v Ifiiň' Kutné (1891), Dějiny umění středověkého v Cechách 
(1893), Katechismus dějin um-'ní (1895) a j. 



158 Dějepis a zeměpis. 

Karel Cumpťc (1853 -) narodil se 14. listop. 1853 
v Sobotce, jest doktorem tilosofie a ředitelem g^ymnasia v Praze. 
Jest i členem České akademie. Napsal Kitltnmí obrdzki/ ze 
starého liíina (1800j a Kulturní obrázky ze starého Řecka (1895). 

Justin V. Prášek (1853 -) narodil se r. 1853. v Bran- 
dýse nad Labem, jest doktorem filosofie a professorem při 
gymnasiu v Kolíně. Sepsal D^jiin/ )iiésta Turnova nad Jizerou 
v Boleslavétc (1878), Okres Brandfjský nad Labem, Déjlny 
viocndřstvi Rakouského, Klatovsko, Všeobecné/ dějepis občanský 
(1882), Kambysés a podáni sturovéké (1884), Athény (1890) a 
Dějiny starovékých národů východních (1897) a vydal Martina 
Kabátníka Cestu z Cech do Jerusalema a Kaira r. 14!>1 — 14^2 
(1894). 

Marie Červinko vá-Riegrová (1854- 1895) kromé 
povídek (viz na str. 91.) a dramat (viz na str. 122.) napsala 
rozhledy po lidumilství v Evropě Ochrana chudé a opušténé 
mládeže (1887), Marie Riegrová rodem Palacká, její život 
i skutky (1892) a j. Také vydala Mastní životopis Fr. Pala- 
ckého (1885) a Řeči Dra Fr. Lad. Rieyra a jeho jednání v zá- 
konodárných sborech (1888). 

Josef Konstantin Ji reček (1854— ) narodil se 24. čee 
1854 ve Vídni, jest synem Josefa Jirečka, bývalého ministra, 
doktorem filosofie a professorem při universitě ve Vídni. Jest 
i řádným členem České akademie. Sepsal Déjiny národu bul- 
harského (187G), které byly v brzce přeloženy z češtiny do 
němčiny a dvakráte do ruštiny. Cesty po Bulharsku (1888) 
a j. Též upravil česky Ant. Gindelyho Dějepis všeobecný vyšším 
třídám škol středních. 

Jindřich Metelka (1854 ) narodil se 1854 v Své- 
myslicích u Brandýsa n. L., je.st doktorem filosofie a profes- 
sorem pil české reálce v Praze. Napsal O Komenského viapé 
Moravy (1892), O mapé kard. Mikuláše Cusy z prostředkn XV. 
století, O neznámém dosud vydáni mapy Islandu Olaa Mayna 
z roku 1848 (obé 1895) a j. Vydal v českém spracování 
Kozen)iúv zemŠpisný Atlas pro školy střední (13. vyd. 1895) a 



Dřjepis a zeměpis. 159 

« l)icui Aut. rilk'111 Stafísfikii múcwířstvť J*aknvskouher.<tk('lio 
{3. vyd. 1808). Také rediguje „Sborník České společnosti 
zeniěvědné". 

F r a n t i š e k K a h 1 i k {1 854 — ) narodil se 1854 v Poličné 
u ^ al. Meziříči, Jest doktorem filosofie a ředitelem gymnasia 
v Zábřehu na Moravě. Napsal Déjezpijt a dějepis český (1883), 
Austrálie ve svétle výzkumň (188G) a j. 

Emanuel Fait (1854 — ) narodil se 1854 v Beroune 
a jest doktorem filosofie a professorem v Rakovníku. Napsal 
Kavkaz, jeho přírodní krásy, poměry nd7'odohospoddřské, nd- 
rodopis a místopis (1894). 

Eugen Miroslav Rutte (1855 — ) kromě povídek (viz 
na str. 92.) napsal Karlovy Vary (1888) a Švýcarsko (1895; 
viz na str. 19.). 

Jindřich Vančura (1855 — ) narodil se 1855 v Klato- 
vech, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Krá- 
lové Hradci. Přeložil Arnošta Denisa Konec samostatnosti české. 

Jan Klecanda (1855—) kromě povídek (viz na str. 92.) napsal 
^znik, rozvoj a zrušeni roboty (1898) a j. 

Eduard Fiala (1855 — ) narodil se 1855 v Praze, kde 
Jest zahradním inženýrem. Napsal České denáry (1897). 

Gustav Dorfl (1855 — ) kromě básní (viz na str. 57.) a povídek 
na str. 92.1 přeložil s Fr. Sobotkou a El. Krásnohorskou Stanleyův cesto- 
pis V nejtemnější Africe a Jephsonův doplněk k němu Emin pasa (obé 
1890—1891). 

František Kamen íček (1856—) narodil se 7. pros. 
1856 ve Chvalkovieiťh na Moravě, jest doktorem filosofie a 
professorem gymnasijním v Brně. Jest i členem České aka- 
demie. Rediguje „Časopis Matice moravské" (od r. 1891) a 
část dějepisnou při „Vlastivědě moravské". Vydal Jednání 
snémovni a veřejná v markrahství Moravském od r. 1400 — 1527 
(v X. a XI. díle „Archivu českého"). Prameny ke vpádům 
JBočkajovců na Moravu r. jřO'05 (1894), Příspévek k vojenskému 



KM Dějepis ;i zemépis. 

zřízení inoraiskánH o XVI. století (1897) a j. S prof. R. Dvo- 
řákem vydal Všťohecný déjepis pro školy .střední (1896 — 18U8) 
a přeložil Schmidt-íScliubertova Atlasu dějei)isni'ho díl líl 
(nový vék; 1897). 

Jun AVaji^ner (18.56 — ) kromě básní (viz na str. .07. a povídek 
(viz na str. 9.3.) napsal črty z cest po Bulharsku, Turecku, Kecku, Ně- 
mecku a Rusku s názvem .Va evropském východě (Mor. bibi. ISS?), Celtl 
osadníci v Severní Americe (1887), Za Allantskýn oceánem (1890), Vzpo- 
mínky z liulhnrska (1897) a j. Přeložil s^pseudonymem „A. Straka" J. 
KeiHiana Ruské ^j //íťc/c^ vezeni fl>!92) a Žicot ruských nihiliatá ve vězení 
(1893) a j. 

Karel Cli y til (1857 — ) narodil .se 17. dubna 1857 
v Praze, je.st doktorem filosofie, ředitelem Umělccko-prňmyslo- 
yélio musea Obchodni a živnostenské komory j)ražské, Olenem 
ťeské akademie a docentem při ěeské universitě v Praze. 
Jest (»d něho: J^cf)- Parlťř n v^lstři rjmihtdšti (1880). <> lirelu 
a jirosfředcícli innĚlecko-pramystofřlio musea (1887), Umi^lecký 
jji-ůiiii/sl na retrosjjektivní vi/stavií roku IStJl (1892), Vf/hěr 
umělecko-prtun/jslovi/ch předmětu z retrospektivní vijstav)/ r. 1S91 
(1892), yfivoj miniaturního malířfttví českého za doby králů 
rodu Ja(jelh)Uski'ho (1896), O dosavadním a příštím pťisohení 
í^miUeckoprtimyslového 'musea Obchodní a živnostenské komory 
v Praze (i.S!(7) a j. 

P)Ohuslav líie.uer (1857 — ) narodil se 5. i-ijna 1857 
v Praze, Jest doktorem práv a professorem při čes. universitně. 
Jest i tleném České akademie. Napsal Zřízeni krajské v Ce- 
chách (2 8V., 1889 a 1893), U samosprávě (1891), n poměru 
ěrs/ci/eh stavu k reformám, podilanské/m za Marie J!"jv'2//' ( 1 892} 
a Í}íŠské dějin// rakouské (1^98). Vydal i Palackého ..Dějiny^ 
íviz na Ktr. l.'!(M. 

F r ;i II t i .š e k V 1 a d i m í r V y k u ukal (1857—) narodil se 
1857 v Limuzieh u Obského Brodu a jest professorem řTynnia 
sijnim v Praze. Napsal «»brázky zvykoslovné a kulturní Z <"(tí'V 
diíviié/ch i našili), Česká svatba (18!>."»), Domácí lékařství na- 
šelui lidu (1894), Z pinlání lidového (Mat. lidu 1897) a O snech 
a výkladech smi (1898). 



Dějepis .1 zeměpis. Kjl 

Jun Herben (1857 ) kromé povídek (viz ua str. 94.) 
napsal Tři osady chorvatské na Moravě, Karel zo Žerottna 
(1884), Ja)i Xepomnch/ (1893) a s pseudonymem „Jan Svo- 
boda" Pravdiví' vt/IiČeuf ::ivota, utrpení a vi/znamx Mistra Jana 
z Husince (1883)/ 

František lirdlik (1857 — ) narodil se 1857 v Počátkách, jest 
doktorem lilosoíie a professorem gymnasijním v Praze. Jest od něho 
O vzniku práv méstských v NSniecku (1888), Pi-úvodce po déjinách veku 
starého, středního a nového (2. vyd. 1^93) a Průvodce po zeměkouli (1895). 

František Vacek (1858—) narodil se 1858 v Chru- 
dimi a jest katechetou gvmnasijnim v Praze. Napsal Církevní 
dějiny české (1890). 

Vavřinec Josef Dušek (1858 — ) narodil se 1858 v Praze a jest 
professorem při gymnasiu v Král. Vinohradech. Zčeštil Pntzgerúv historický 
ikolni atlas (189ř>) a jcst činným i v oboru jazykovědném. * 

Karel B. Mádl (1859 — ) narodil se 1859 v Novém 
Bydžove a jest professorem při Umělecko-průmyslové škole 
v Praze. Napsal O českém skle (1889), Z Prahy a' z Cech 



(1886) 
poprsí v triforiu dómu sv. Víta v Praze (1894). 

Rudolf Dvořák (1860 — ) viz na str. 60. Jsa vynika- 
jícím českým orientalistou, napsal kromé spisů německých 
česky: O kulturním významu, Árahil pro Evro/ni (ISSá), Číňana 
Konfncia život a nauka (2 sv., 1889 — 1891) a Z čínské domác- 
nosti (1892). 

Karel Stecker (1861—) narodil se 22. led. 1861 
v Ko.«<mouosích, jest professorem ])ři pražské konservatoři 
hudební a ředitelem kůru v Praze. Napsal Všeobecný déje/jis 
hudby (1892) a j. 

Václav Řezníček (1861—) kromě povídek (viz na 
str. 99.) napsal si)isek Politická abeceda pro Ce<d>y (1891) a 
do „Modré knihovny" Bílá hora (2 sv., 1894 — 1895), Fran- 

11 



162 Déjepis a zeaěpis. 

tišek Pokorný, divadelní ředitel (1895), František Pahicki'/ (1896), 
Karel Havlh-ek (1897), PřemyslovcA (1898). Spis „František 
Palacký" vydal o sobě znova illustrovanv .s názvem Velk/i 
Čech (1898). 

Jiří Guth (1861—) kromě povídek (viz na str. 100.) na- 
psal Causerie z cest (Kab. knih., řada I. 1891, řada II. 1894), 
Na pokraji Sahary (1892), Ldmanshí silhonetty (1893), Z po- 
tulek francouzským krajem (1893), Ode hřehfi moře Středo- 
zemsktho (1894), Knnadsk>' epištoly, Xa zeleném Erinn, Za 
sluncem půlnočním (všechny tři 1895), Letem přes řecký kraj, 
Hry olympické za starovlíku a za dob nejnovějších, Intimní 
listy (všechny tři 1896) a přeložil spis Nansenňv Xa severní 
točnu (1897). 

Josef Pelcl (1861—) narodil se 1861 v Pardubicích 
a jest redaktorem „Rozhledů" i majetnikem vlastního nakla- 
datelství v Král. Vinohradech u Prah v. Přeložil Inírramovv 
Dějiny vědy ndrodohospoddříih- (l^^^o), Biickleovy D>jiny vzděla- 
nosti (1896), Lubbockovy Radosti života (1897), Fahianskd 
pojednání o socialismu (1897), Spencerovo O studiu sociologie 
(1898) a j. 

Jan J, Langner (1861 — ) kromě povídek (viz na str. 
100.) vydal Polit ickť zásady K. Havlíčka Borovského (Světová 
knih. 1898) a přeložil Dra Karla Kramáře C>sh' státní právo 
(1896) a Dra Witolda Lewickčho životopis WilUani E. (Had- 
stone (1898). 

Josef E. Scheiner (1861—) narodil se 1861 v Praze, 
jest doktorem práv a advokátem v Praze, liedij^iije časopis 
„Sokol" a napsal Déjiny Sokolstva (1887), Výprava Sokolstva 
do Francie (1889),^ Tělesná cvičení ve starém věku (1891) 
a j. Také vydal Úvahy a řeči Dra Miroslava Tyrše (2 8V., 
1894). 

Jaroslav Kosi na (1862— ) narodil se 1862 v Královř 
Hradci, jest doktorem filosofie a professorem v Praze. Napsal 
Illusfrovanr dějiny světové (1898) a Fč^bnice zeměpisu j)ro 
ěkolv střední. 



Dojepis a zeměpis. 163 

Cyril Horáček {18(;2— ) narodil se 7. list. 18G2 v Priue, 
jest doktorem práv a tajenniikeiu městské spořitelny pražské 
i doceutem při universitě. Nai)sal Pí-ís/tévek k otázce agrární 
(1894), Xaše hoqxidářtiki' nedostatki/ (1894), O zásadě soukromo- 
hnsjjndářski' a cmdridhavní v rednhnnn. ha)dcov)iirtví (1896), 
Fočátki/ řťského hnuti dtlnicktho (1896) a Xá)iJ:a o mozdvhn 
fondu "(1897). 

Adolf Č e r u v (1864—) narodil se 19. srp. 1864 v Králové 
Hradci, jest učitelem a správcem Národopisného musea v Praze. 
Napsal kromě spisů lužických Lnzické obrázkt/ (Kab. kn. 1890), 
Svatba >( h(žicki/ch Srbů (1893), Uůzmí listy o Lužici (Mat. 1. 
1894) a j. Od r. 1898. rediguje časopis Slovanský přehled. 

Čeněk Zibrt (1864—) narodil se 12. října 1864 v Ko- 
stelci n. Vit., jest doktorem filosotie, úředníkem .v knihovně 
musejní a docentem při české universitě v Praze. Jest i čle- 
nem České akademie. Eediguje „Český lid". Napsal Myslivecké 
povtry a í^áry za starých řasí) v Cechách, Staročeské výroční 
obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, pokud o nich 
vypravují písemné památl:y až po náš vek (vše 1889), Z her 
a zábav staročeských, Poctivě mravy a spolfř^nskě řády při 
jídle a pití (obé 1890), Listy z českých dějin kulturních, Skřítek 
v lidovém podání staročeském, Dějiny kroje v zemích českých 
až po války husitské (vše 1891), Kulturní historie, její vznik, 
rozvoj a posavadni literatura cizí i česká (1892), Pověra o délce 
Kristově, Seznam pověr a zvyklostí pohanských z XVLLL věku, 
Z dějin pivfi a pivovarnictví v zemích českých (vše 1894), Jak 
se kdy v Cechách tancovalo, Bibliof/rajický přehled českých ná- 
rodních písní (obé 1895), Rychtářské právo, palice, kluka, My- 
slivecké pověry a obyčeje (obé 1897) a j. 

Lubor Niederle (1865 — ) narodil se 1865 v Klatovech, 
jest doktorem filosofie a proťessorem při čes. universitě v Praze. 
Napsal Přísp-vky k anthropoloyii zemí Českých (2 sv,, 1890 a 
1894), Lidstvo v dobé předhistorické (1893), kterýžto spis byl 
přeložen i do ruštiny, a O původu Slovanů (1897). 

Josef Teige (1865— j narodil se 1865 v Praze, jest 
doktorem práv i doktorem filosofie a adjunktem archivu města 

11* 



](;4 Dějiny literární. 

Prahy. Napsal i)nspéyek k diplomatice zápisů (lesk zemských 
království Českého Umliaa (1893), Zimiva o pramenech dějin 
kláštera Hradišfského u Olomouce (1893), Přísjiévki/ k diijloma- 
tice reskriptů papežskijch (1896) a j. 

Václav Kotyška (1865— j narodil se 1865 v Doma- 
šině u Dobrušky, vystudoval práva a jest zaměstnán v redakci 
„Ottova Slovníku naučného". Sestavil Uphtjj mhtopisnfj slovník 
království Českého (1895), z něhož vyšel zvláštní otisk Krá- 
lovské hlavní mést o Praha ve strtířném místopisnéta a stafisti- 
ckém přehledu, a také jest od něho sestavena Xová mapa krá- 
lovství Českého. 

Z ostatních dějepisců buďte zde připomenuti: Dr. Břetislav 
Foustka (přeložil do „Laiclitr. Výboru nejí. spisů pouč.'* Pavla Janeta 
Dějini/ vědy poUtirké 1896, R H. Quicka VychovatelMi reformátoři ISltT 
a Theod. Keima Řím a křeBtanstvi, 1898), R. Maršan {Cechové a Xémci 
roku 1H48 a boj o Frankfurt 1898), Dr. Bohumil Matějka {Smipis 
památek historických a uměleckých v politickém okresu Lounském 1897), 
Dr. Josef Pekař, professor universitní {Dějiny VnldHejnského spiknuti, 
1895), Lubomír Petr (přeložil z frančtiny Alfreda Rambauda Dějiny 
Buaka od prvních jeho jiočátkň až do r. 1884), Adolf Srb {Boj za naie 
právo národní 1889, Politické myšlénky Františka Palackého, Svět. knili 
1898), Politické dějiny národa českého od roku 1861 až do nastoupeni 
ministerstva Badenova r. 1895, 1898), Dr. Jindřich Šolc, advokát v Praze 
(Národnost ajeji význam v životě veřejném 1883), Dr Z d e n ě k V. T ob o 1 k a 
{Počátky konsiitučiiiho života v Čechách 1898), Jo8. J. Toužimský {Su 
úsvitě nové doby 1848, 1898) a j. 



2. Dějiny literární. 

Dějiny literární českého písemnictví před rokem 1848. 
veledfistojné ])yly v celek přehledný uvedeny druhým vydá- 
ním Josefa Junf^niaima „Historie literatury", za jehožto tisku 
Juniíniaím zcniiel liV list. 1847, takže rejstříky k němu se- 
stavil a dokončeni tisku obstaral Václav Vlád. Tomek, 
vydav je r. 1851. Po té za let padesátých z oboru toho vy- 
skytlo se toliko J a n a V á el a v a Rozuma ,, Seznam českých 
knih. <»brazů a hudebních výtvorň, které posud na skladě jsou'' 
(1854j aV. Vávrv Haštalského „Krátký »»l(rys literatury 
české" (1856; jakož i I. J. Hanuše ,.Život Fr ' L. ("clakov- 



Dčjiny literáiiií. 165 

skébo'' (1855) a A. Rybičky „Život V. M. Kraiiiénusa". Za 
let šedesátých již větši počet prací literárné dějepisných se 
vyskytl, a od těch dob se vzrňstajícíni piscninictviin českým 
přibývá II nás i prací, týkajících se Jeiio dějin, a máme již 
i několik spisů celistvých o dějinách českého písemnictví. Ale 
dfikladného, zevrubně i i-ádně praiímaticky a filosoficky zpraco- 
vanéh(» spisu o dějinách písemnictví českého nennime dosud 
ani jediného. 

Jmenovitě pak o dějinách českého písemnictví doby nové, 
které jest ovšem důležitější nežli písemnictví doby staré a 
střední, nemáme posud ani jediného spisu zevrubnějšího, ani 
jediného spisu alesi)oii takového, jakýmžto jest spis Karla 
Sabiny o dějinách českého písemnictví doby staré a střední. 
Ne snad že by tento spis Sabinův byl úplně dokonalým a zcela 
postačujícím — má vad velmi mnoho — , ale o* době nové 
nemáme ani takového. Průpravu k němu počal Ur. Frant. 
Bačkovský. Dobu starou a střední cLystal se dokonale 
spracovati Josef Ji reč ok. Z ostatních pracovníků prokázal 
nejplatnější služby dějinám českého písemnictví Antonín 
Rybička, a nejnověji Dr. Jar oslav Vlček ukázal se býti 
ze všech dosavadních českých dějepisců literárních nejlepším, 
vedle něho pak jsou nyní nejpozoruhodnějšími Frant. Bílý, 
Václav Flajšhans a Dr. Jan Jakubec. 

Avšak ačkoli nemáme dosud ani jediného spisu o ději- 
nách písemnictví českého takového, jakého jest si přáti, přece 
již upravena půda k němu pracemi dosti hojnými. Skládány 
životoi)isy spisovatelů, při čemž obyčejně i)robrána také čin- 
nost jejich literární ; vydávány důležité památky písemné 
s přiměřenými úvody a poznámkami; vylíčena některá od- 
větví rozmanitými monografiemi: posouzeny a oceněny kriticky 
plody atd. 

Ale celkem dosud ani o jednotlivých zjevech českého 
písemnictví nemáme potřebných monog-rafii a článků. Byloť a 
jest důkladných pracovníků v té příčině u nás úžasně málo, 
takže literární dějepisectví české vůbec a doby nové zvláště 
poměrně ze všech oborů vědeckých nejméně jest vzděláváno, 
nemajíc ani zvláštního časopisu, jako mají skoro všechny obory 
ostatní, a v jiných časopisech zřídkakdy se vyskýtajíc. Ovšem 
základní průpravné práce jsou velice namáhavý a nevděčný 



166 Uťjiny literární. 

a též íini tolik ixtzoniu.sti se iiedodělají jako práce na zákla- 
dech těch později zbudované. 

Cstatné zevrubné i)racovati o dějinách písemnictví \m 
jiném zaměstnáni jest velice nesnadno, ba většinou nemožno, 
a věnovati se co možná výhradné práci té u nás bohužel nelze, 
protože nedostalo h\ se spisovateli tolik podpory hmotné, aby 
mohl úplné a řádné ^uldati se ji bez velikých starostí jiných. 
Co vykonáno, vykonali většinou t(»liko lidé, které povolání ji- 
nam vvdalo, a to jmenovitě jen učitelé škol středních, a že 
toho — zejme a co do doby nové — nemnoho, tomu jest 
i snadno ponizuméti také z toho, že čeština bývala, ba dosud 
bývá namnoze ])řipojována k jiným předmětům pouze jako 
podřízená a že o novějších spisovatelích českých zřídkakdy 
řeč bývá na školách těch ; obrat utěšený přivodil v té příčině 
Antonín Truhlář svým ,,\'ýboreni'' z písemnictví novoče- 
ského. Mohla sice naše universita pražská míti snad i dva 
tři pracovníky v oboru dějin českého písenmictvi doby nové 
neb aspoň jednoho, ale ta byla donedávna — německá. Kromě 
toho stolice řeči i písemnictví českého nebyla od úmrtí Jana 
Pravoslava Koubka (f 18r)4j obsazena, a dva prolessoři ja- 
zykíí slovanských, kteříž ovšem i češtiny si všímali, piedná- 
šeli skoro jen o písemnictví doby staré a střední. A pr(»tože 
nebylo přihlíženo k dějinám českélio písemnictví dol>y nové 
měrou příslušnou na univ«-rsitč, nebyl tím ani podnět dáván, 
ab} četn(;yši pracovníci v o])Oru t(»m vyškytali se vůbec i jinde. 
Teprve roku 18l>8. ustanoven docent českého písemnictví při 
universitě, i jest j)odstatná naděje, že také v této i>řičiné bude 
brzo lépe. 

Zi)ývá zmíniti se ještě o časopisech literárních. 
Zvláštního čas(»pisu, jak již řečeno, české dějiny literární ne- 
mají, příspěvků však hojně k nim poskytují „Literární listy" 
(od r. 188U., red. Fr. M. \ rána, nyní Fr. IHouhýi a ,,Hlídka 
literární" (od r. ls84., red. J. Vychodili. V letech isr.lt až 
1S73 a znova vletech isso- lš,s;5 vycházel „Věstník bil)lio- 
řrrafický'' (red. Fr. A. Urbánek) a r. Isiífj. illustrovaná lite- 
rární revue „Kniha", která r. 18!)6. učinila obsah svůj méné 
cenným a zanikla. Též „Athenaeum" (ls84 — isíi:^, red. Dr. 
T. (1. Masaryk) jest k nim jjřidati jakož i „Paeda,:ro«rické roz- 
hledy po literatuře ceskuslovanskč" iiss^ až iss*). red. V. 



Dr-jiiiy liteniriií. KjT 

Krc(li)a. A. Fniinar a J. Klika), Bartlovu sbírku životopisů. 
|)0(lol)izi>u a autn-raťň předních mužův a žen českoslovanskvch 
^Slavín" a ro/.liledy po školství a i)isemnictví paedaj;ogiťkéiii 
„Knčenka'' (od r. 18i»4. ; red. Dr. Jan V. Novák). Poměrně 
však nejvíce literární dějepisec vykořistiíi může z „Časopisu 
Musea království Oeskělio", z Vlčkovy „Osvěty'', Laichtrovy 
„Naši do])y'' a Herbenova „Času". O literárních časopisech 
zaniklých jest učiněna zmínka jinde (viz na sir. 10.). Důleži- 
tým podnikem jest „Sbírka pramenů ku poznání literárního 
života v Cechách, na ]\íoravě a ve Slezsku", vydávaná od 
České akademie (od r. 1893.), a době nejnovější zejména pro- 
spívá ..Slovanský katalog- bibliografický" (1877 — 1881) a „Český 
katalog biblioiiraíický" (od r. 1889.), podávající úplný seznam 
všech knih vydaných vždy za jeden rok. Za léta 1882 — 1888 
„katalog" ten vydán nebyl, i Jest velmi nesnadno, píditi se po 
názvech knih z "let těch: za rok 1896. a 1897. vyjde v jedné 
knize teprve r. 1899., kdy vyjde také za rok 1898, a hlavní 
zásluha o vydávání tohoto veledůležitého spisu náleží nyní 
knihkupeckému účetnímu Josefu Springrovi. Pozoruhodnou 
knihou literárně dějepisnou jesti „Černá hodinka" (1892 
až 1893 , obsahující 37 vzpomínek předních spisovatelů našich, 
a jest si přáti, aby podobných pamětí spisovatelé o sobě ve- 
řejnosti podávali co nejvíce. 

Co pak týče se přání, jest hlavně potřebí, aby byl sestaven 
doplněk k Douchovu „Knihopisuému slovníku" a k Jungman- 
nově „Historii literatury", což ovšem asi nejlépe bylo by slou- 
čiti v jedno ipo případě i znova v tom otisknouti zdokonalené 
vydání „Historie" Jungmannovy). 

Z dějepisců literárních českého písemnictví z let 1848 až 
1898 buďtež uvedeni zde tito: 

Pavel J o s e f Š a fa ř í k (1795—1861) kromě oboru děje- 
pisného (viz uastr. 130.) vydal Památky dřevního písemnictví 
Jihoslovanů (1851), Památky hlaholského písemnictví (1853) a j. 

Josef Wenzig (1807-1876) kromě básnictví epického, lyrického 
a dramatického viz na str. 30. a 109.) napsal Úvahy o českých spisech 
a spisovatelích, oti.štěné v druhém svazku jeho spisů v „Národní biblio- 
téce" (1874), které před tim byl vydal německy v rozličných svých 
spisech a které tuto znova zpracoval obecenstvu českému. 



1G8 Dějiny literární. 

A loj 8 Vojtěch Šembera (1807 — 1882) kromě spisů 
dějepisných (viz na str. 132.) napsal Dtíjlnij řeči a litemtury 
(■eské (1869, vydáni třetí), kteréhožto .spisu „Věk starý" r. 1878. 
vyšel po čtvrté, jsa přepracován tak, že nejstarší české ])a- 
mátky básnické prohlášeny v něm za podvrženy. Také vydal 
Libuši it soud, domuiUd nejstarší pnmátk'i frčí resh' jest pud- 
vrSen, též Zlomek evangelium si\ Jana (1879) a Kdo sepsal 
Královédvorskfi rukopis roku IHll i (1880). 

František Do ucha (1810-1884) kromě jiných prací 
(viz na str. 30. a 110.) sestavil s Josefem Alexandrem Dun- 
drem a Frant, Augustinem Urbánkem Knihopisnf/ sloi-nik resko- 
slovenskfi (1865), spis to velezáslužný, ale bohužel pramalého 
rozšíření se dočkavší, čímž ovšem nedodáno ))odnětu ani 
chuti k vydání jiných namáhavých a potřebných prací po- 
dobných. 

Jan Melichar (1810 -) narodil se r. 1810. ve Skuči 
v Chrudimsku, jest doktorem lékařství a žije v Křižanově na 
Moravě. Spisovatelem jest již přes 40 let, ale spisoval toliko 
pro sebe, ničeho neotiskuje. Teprve za let osmdesátých jal se 
podávati něco z prací svých na veřej nosť, a dle toho, jak lho- 
stejně byly uvítány, není naděje, že vše, co zpracováno má, 
veřejnosti se dostane. O sobě vydal Důhžitosf původních sjjísú 
(1884), Daležitosf všenauviif/eli rMouwstí (I885j, A' dějinám 
našeho prohuzení (3 sv,, 1886 — 1889), K déjindm vzdélanosti 
(2 sv., 1886 — 1887), O prostonárodním písemnictví (1892) a j. 

Karel Jaromír Erben (1811 — 1 870) kromě obora 
básnického (viz na str. 30. a 110.) a dějepisného (viz na str. 
132.) stal se zasloužilým o obor literárně dějepisný jmenovité 
tím, že vydal rozmanité plody českého písemnictví doby staré, 
a to Bartošovu Kroniku pražskou (1851), Ilarn nfmu cestu 
(1854 — 1855), Legendu u sv. Kateřim"' a '"^pisi/ Husovi/ (3 SV,, 
1865 — 1868) jakož i druhý díl Vi/horu z literatury řeské 

(18(;8). 

Jakub Malý (1811 — 1885) kromě Jiných prací (viz na 
str. 68., 110. a 133.), vydal nástin životopisný Ur. František 



Dřjiny litonirni. 169 

Lni/is^iiv fíťei/t^r, /)oJifi<'ki/ vúdn' národu řesk('hu. Mimo to iia- 
psal rozličné drobné články literární s názvem Zpomínky a 
tiiahi/ starého vlastenci' (nejprv o sobe, potom v jeho spisech 
v ,Nár. bibl.") a spis Shakespcar a j<'ho díla (1873). 

.Matěj Procházka (1811—1889) narodil se r. 1811. v Brtnici 
blíže Jihlavy na Moravě, byl doktorem bohosloví a byl katechetou při 
gymnasiu v Brně, kde zemřel na odpočinku 1889. Mimo jiné napsal Zivo- 
tojiis Fniiitiška StiSHa (1871). 

Ignác Jan Hanuš (1812-1869) narodil se r. 1812. 
v Praze, byl doktorem filosofie, professorcm universitním a po- 
sléze bililiotékářem při kniliovué universitní v Praze, kde 
zemřel r. 1869. Sepsal Literatura příslocnjctví slovanského a 
německého čili Předchůdcové Franty Lad. Čelakovského (1853), 
Život a pfisohení Frant. Lad. Čelakovského (1855), Svatý 
Kt/rill nepsal kyrii sky než hlaholsky (1857), Bájeslovný kalen- 
dář slovanský (1860), Malý výbor ze staročeské literatury (1863), 
Literární působení Josefa Dobrovského co příspěvek k dějinám 
literatury české (1867), Die gefálschten bohmischen Gedichte aus 
den Jahren 1816 — Í8-Í.9 (1868), Qnellenknnde nnd Bibliographie 
der bňhniischslovenischen Literát iirgeschichte (1868), Dodavky 
a doplňky k Junyiaannově Historii literatury české (2 sv., 1869 
a 1871) a j. 

Antonín liybička (1812 — ) kromě oboru dějepisného 
(viz na str. 134.) a právnického (viz níže) získal si veliké zá- 
sluhy pracemi životopisnými, z nichžto výbor obšírnějších vy- 
šel s názvem Přední křisitelé národa českého (1883 — 1884), 
obsahující životopis Václava Matěje Kramériusa, Stanislava 
Vydry, Josefa Miloslava Eautenkrance, Jana Nejedlého, Josefa 
Liboslava Zieglera, Matěje Josefa Sychry, Dominika Františka 
Kynského, Jana Hýbla, Josefa Vlastimila Kamarýta, Vincence 
Zahradníka, Josefa Vojtěcha Sedláčka, Vojtěcha Nejedlého, 
Františka Josefa Slámy a Václava Alojsa Svobody Nava- 
rovského. 

Karel Sabina (1813—1877) kromě prací básnických 
(viz na str. 68. a 112.) napsal Dťjepis literatury československé 
(1866), v němžto vylíčil zevrubně a pragmaticky s dosti do- 



170 Dějiny literárui. 

brým zdarem starověké písemnictví české až po rok 1(>20. 
Z meušich spiskň jeho jest uvésti nástin životopisný Pavel 
Josef f^nfařík (1861) a nástin životopisný i literární V<íchr 
8tfich, jeho (lohu a spisy (187U). 

Lil de vit 8 túr (1815—1856) narodil se 1815 v Uhrovci 
v Trenéanskn, studoval na universitě v Halle, odkudž vrátiv se, 
zastupoval Jiřího Palkovice v proťessuře na lyceu prešpurském. 
Poslední doby své ztrávil v soukromí a zemřel v Prešpurku 1856. 
Kapsal ^^ iiiíi-ni/ních plšjucli a jini-rstr^ch plemen slova nski/eli (I853j. 

Josef Rupert Maria Přecechtěl (1821 — 1896) na- 
rodil se r. 1821. v Lol)odicích blíže Tovačova na Hané, byl 
doktorem l)ohosloví a žil v klášteře ve Vídni, kde zemřel 

v- 'v 

1896. Stal se známým dílem O-skoslovansktj J'/>ifar</i a Osko- 
slovanšti v//tecnici, skupinou podobizen zasloužilých njužů ná- 
rodu našeho. ]\Iimo to vydal Uuzlded diíjin českoslovauske lite- 
raturij a životopisy řeskoslovanskfjcli výteěníktiv (1872j a Rozbor 
česko slovanské literatury a j. 

Václav Zelený (1825— 1875) kromě prací dějepisných 
(viz na str. 137.) proslavil se velezdařilým spisem Život Juseffi 
Junf/manna (1878 a iSSlj. A'ydal i Srbrani' sjtisy Karla Hav- 
líčka, jichžto však vyšel pouze svazek I. 

Josef Ji re cek (1825 — 1888) narodil se 9. října 1825 
ve Vys. Mýtě, jest bratrem }Iermene;L,'ilda Jircčka, vystudoval 
v Praze práva a byl ministrem; žil na oíljtočinku v Praze, 
kde zemřel 25. listop. 1888 a pochován na \'yšchradě. Byl 
i předsedou Král. čes. společnosti uáuk a poslancem na říšské 
radě. Vydal Antholoyie pro školy střední z veškerého písem- 
nictví českého ve třech dílech, Jítikorcf k ihjiudm literatury 
české do konce X 1 7//. stnirti vc spůsol)ě slovuíka životopisného 
a kuihoslovného (2 sv., 1875 — 1876), l^^jiny rirkevnilio hdsui- 
civí českého až do X\'lll. století (1878), O nejnovějších ndmit 



Dřjiny literární. 171 

1 1877). Též upravil k vydáni 1'amt^ti Viléma hrahrfe iSIficaty 
(iSliS), Ki)ld/)inL(i Právu mrstakd (187G), Dnlimilovu Kroitikn 
(1877), /''Staročeyké dii-achlni hn/ (1878), Básně staronárodní 
ntkopisňv Zelenohorského a Královédvorského dle původního se- 
jisáni i s překladem novoveskijm, linkojtisové Zelenohorskfi a 
Králov-dvňrskfi sfarr,ř,->iki/m te.rfem (obé l!^79) a j. Roku 18G0. 
jal se také vydávati s bratrem Hermeneg-iidem Rozpraví/ z obom 
histiirie, Jilologie o literatury. 

Jan Erazim Sojka (182(;— 1887) narodil se 1826 a 
zemřel 27. srp. 1^87 ve Vídni jakožto cisařský rada ve vý- 
službě. Sepsal bohužel nedokončený a nyni málokomu řádně 
známý spis s názvem Xaši mvžové (1862 — 1863), v némž ob- 
saženy jsou důkladné životopis}' 16 spisovatelů uovočeských 
a 4 jinoslovanskýcb. 

Jan Evang. Kosina (1827 — ) nar. se 22. pros. 1827 v Jose- 
fové, byl professorem při g-yniuasiu v Králové Hradci, potom 
ředitelem slovanského gymnasia v Olomouci a posléze zem- 
ským školním inspektorem jtro Cechy. Žije na odpočinku 
X Olomouci. Jest i členem České akademie. Sestavil s i>rof. 
Fraut. Bartošem Malou slovesnos( za knihu učebnou a čítači 
]ir<) vyšší třídy škol středních a ř>epsal Jlovory Olympski', je- 
jichžto dil prvý obsahuje ,.Hovory o jazyku a literatuře". 

Hermeneg-ild Jireček (1827 — ) kromě povídek (viz 
na str. 72.) napsal Studie o rukopise Královédvorském a obranu 
J.ihiišina soudu a Menší články literárui (mezi nimi „Biblí Krá- 
lická a překladatelé její"), otištěné v „Nár. bibl." ve 2. svazku 
jeho „Spisů". Vydal i seznam svých spisů Padesáte let veřejné 
literami činnosti (1896). 

Karel Ninger (1827 — ) kromě dějepisných prací (viz 
na str. 1.38.) sepsal Krátký přehled historie literatury české 
(1862), jehožto s názvem Historie literatury české valně roz- 
množené druhé vydání (1874) upravil Petr Koudela, pro- 
fessor gvmnasia klatovského. 

Ferdinand Čenský (1829 — 1887) kromě oboru děje- 
pisného (viz na str. 138.) vydal důležitou a vzorně uspořá- 



172 Dřjiny litfirární. 

danou sbírku přátelských dopisů některých spisovatelův a vla- 
stenců českých s názvem Z dob našeho prolnzeni (1875) a na- 
psal mnoho životopisňv i literárně dějepisných rozprav do časo- 
pisů, jmenovité do Vlčkovy ,.Osvěty", které věru zasluhovaly 
by svrchované, aby byly vydány souborné, náležejíce k nej- 
lepším pracím toho drulni. Žel, že nebylo popřáno Čenskému 
samému práce své souborně vydati, a ještě více žel, že ne- 
bylo mu popřáno ještě mnoho a mnoho jich napsati, jak za- 
mýšlel i jak byl by býval mohl učiniti, Jsa, byv dán koncem 
r. 1885. na odpočinek, „pou e spisovatelem". 

Karel Tieftrunk (1829—1897) kromě prací dějepis- 
ných (viz na str. 139.) sepsal Historu litrraturij ri-sk(', která 
dočkala se vydání třetího (1885; sahá však toliko do konce 
r. 1881, a to bezpochyby proto, že za rok 1882. a násl. ne- 
vyšel „Katalog bibliografický") a Déjimj Matice české (od 
počátku léta 1831. až do konce léta 1880.). 

František Lepař (1S31— 1897) narodil se 1. srp. 1831 v Lip- 
ňanech ii Olomouce a byl řetliteleiu ^yoinasijnim v Jičíně, kde zemřel 
na odpočinku 18i)7, maje tytul školního rady Byl i členem České aka- 
demie. Vydal Bajky Aisápovské (1881) s důkladným úvodem literárně 
dějepisným. Byl činným i v jazykovědě. 

František Jan Zoubek (1832 — ) kronié prací děje- 
pisných (viz na str. 141.) napsal důkhidný Život J. Amosa 
Komeuskrho, Kotnenský-li básníkem/ U Komenského polemikách 
theolof/ick//ch a j. 

Vincenc lirandl (1834—) kromě spisů dějepisných 
(viz na str. 142.) napsal proti Semberovi spis Obrana Libu- 
šina sondu (1S19), Zicot Josefa iJobrovskťho (^1SS'S), Zivof Pavla 
Jas. SaJ'uřík'1 a Život Karla Jaromíra Erbena (oba 1887). 

Ferdinand Schulz (1 835— ) krumé povídek (viz na 
str. 75.) proslavil se rozmanitými rozprav •'.mi a úvahami lite- 
rárně dějepisnými v rozličných časopisech. <> sobě vyšel od 
něho z oboru toho pouze Jnsef ./uui/uianu (Mat. lidu ls73) a 
Zápisy Josefa Jujtt/manua, které nalezl. Kedigoval zaniklé Lite- 
rární listi/ a (.'esky obzor literární (viz na str. 16.) a vydal 



Dějiny litorariii. 173 

lf'ílkovt/ /8)j/*7y (viz na str. 38.). Také vydal /'. L. Celakov- 
sLeho Sebrané listf/ (1865). Jest i členem České akademie. 

F r a n t i š e k ^' ě u c e s 1 a v J e ř á 1) e k (1 836— 1 893) kromě 
básni dramatických (viz na str. 115.) napsal objemný spis Stará 
doba i-(nna)itickt'/io bdítníctví (1883) jakožto přisi)évek k českým 
studiím o básnictví světovém. 

František Josef Studnička (1836 — ) kromě spisů zeměpis- 
ných (viz nu str 144.) napsal bilanci životni na konci šedesátého roku 
svého s názvem Aulohiografica (897) 

Adolf Patera (183G— ) uar. se 27. čce 1836 v Tludlicích 
11 Berouna a jest knihovníkem Českého musea. Jest i členem 
České akademie. ]\íimo jiné vvnikl zvláště jakožto bedlivý vy- 
davatel staročeských i)amáíek písemných. S M. Hattalou vy- 
dal Zb>/ik;i r//>noi-a)if/rl> Alexandreid staroveskijch (1881) a sám 
v „Památkách staré literatury české" Hradecký rukopis (1881), 
Svatovítški/ rukopis (1886) a Žaltář Klementinský (1890) a ná- 
kladkem České akademie Jana Amosa Komenského korespon- 
dence (1892) a Korespondence Josefa Dobrovského (1895). 

Ig:nác B. Mašek (1837 — ) narodil se 31. čce 1837 ve 
Yys. Mýtě a jest professorem gymnasijním v Praze. Jest i čle- 
nem České Akademie. Napsal Paměi Fřihijslavská XV. věku a 
rukopis Kráíovédcorsk// (1889), O řem svědci proužky rukopisu 
Královédvorského (1889), rříspevlcij k obraně rukopisu Králové- 
dvorského 1893) a j. 

Josef Dur dik (1837 — ) kromě básní dramatických (viz 
na str. 115.) a kromě spisů přírodovědeckých a zvláště filoso- 
íických, o nichžto níže se zmíníme, napsal: O poesii a jyovaze 
lorda Bijrona (1870 a podruhé 1890), výbor úvah o českých 
zjevech literárních a nméleckých s názvem K-itika (1874) a 
spiskv Torna ze Štítného (1879), Vzpomínka na Fr. Simářka 
(188.3) a O zásluhách Palackého (1885). Také vydal Básně 
Rudolfa Mayera (viz na str. 42.). 

František Bartoš (1837 — ) kromě jinýcli prací (viz 
na str. 144.) učinil ze sbírek K. J. Erbena, F. Sušila, J. Kol- 
lára, J. V. Kamarýta a j. Anthologii z národních písní česko- 



174 Dějiny literární. 

slovenských (1874), s pseudonymem Jana Kopeckého vy- 
bral z „Mudrosloví'' Frant. Lad. Oelakovského Pravidla mou- 
drosti a opatrnosti, s pseudonymem Josefa Zapletala se- 
bral nejlepší české básně milostné s názvem Vesna a nejlepší 
české básné vlastenecké s názvem IVíi.sf a s pseudonymem 
Jana Vesnického Stručni/ přehled dějin literátu ri/ <r.s7.v' 
doby start a střední (druhé vydání) a vydal i Příhody Václava 
Vratislava z Mitrovic. 

Josef Ladislav Turnovský (1838 — ) kntmě povídek 
(viz na str. 77.), dramat (viz na str. I15.)aspisň dějepisných 
(viz na str 146.) napsal zajímavý a dňležitý spis (7 života a 
půsoheni Josefa Kajetána Tyla (1881), který vyšel znova v novém 
spracování s názvem Zirot a doha Joseja Kajetána Tyla (1892) 
a František ./ar(jslav Pnheš (1895), dopsal Kroniku divadla 
v Cechách, nalezenou v pozůstalosti J. J. Stankovského a oti- 
štěnou v „Almanachu Matice divadelní"*, a prospěl oboru lite- 
rárné dějepisnému také spisy Z potulného života hererkého a 
Z naši doby, spadajícími většinou do novellistiky. Vydal 
i stručný životojjis František PaUnký (187G) bezejmenně. 

Jan Gebauer (1838—) narodil se 8. říj. 1838 v Oubi- 
slavicích u Nové Paky, jest doktorem filosofie a professorem 
při české universitě v Praze. Jest i řádným členem České 
akademie. Vydal v „Památkách staré literatury české'' Xová 
rada, báseň Pana Sniila Flašky z Pardubic (1876) a Žaltář 
ivittenberský (1880), v „Novočeské bil)liotéce" Staročeský zlomek 
evanyelia svatojanského a jilolnyii-ká svédectví o jeho původu 
(1881) a s Drem Josefem Emlerem vydal Přibíka z Rndenína 
řečeného Pulkary Knniiku českou (1893). R. 1886. vystoupil 
proti pravosti rukopisu Královédvorského a Zelenohorského a 
napsal v té příčině Poučení o {jadělaných ruko^tisech Královédvor- 
ském a Zelenohorském (1887) a O nové obrané juidélaného ruku- 
jusu Královédvnrshlio (1896). Hlavně jest činným v oboru 
jazykovědném. 

Jiljí Vratislav .lahn (1838 — ) kromě prací básni- 
ckých (viz na str. 43., 77. a 115.) a přírodovědeckých (viz 
nížcj vydal i životopis Františ>k /.adisbir L'ie;/er {]f<^\\ \. který 



Dřjinv literární. 175 

ť. 1890. zacal vydávati znova v obsáhlém spracováni, Karel 
ISJavoj Amerliuij (1893) a Antonín Vavř. Lavoisier (1894). 

Václav V Iťck (1839—) kromě románňv a poyiflck (viz 
na str. 78.) a básni dramatických (viz na str. 116.) vydal 
i spisek O ndnvhu osvrtř, hledíc obzvláště' k literatuře české 
(Mat. lidu 1867 ; dočkal se v brzce vydáni třetího) a Tužhi/ 
vladeneckií (1879). 

Jakub Arbes (1840 — ) kromě povídek (viz na str. 79.), 
dramat (viz na str. 117.) a prací dějepisných (viz na str. 148.) 
napsal studii povahopisnou Karel Hynek Mácha (1886). 

Josef Truhlář (1840—) narodil se 16. říj. 1840 v Tá- 
líně a jest iiředníkem při universitní knihovně v Praze^ Jest 
členem České akademie. Napsal Počáfkij humanisnm v Cechách 
(1892), Hn)na)iisiaK!< a hiimanidé v Cechách za krále Vlasti- 
slava II. (1894), Latinský pamíjijricus Martina z Tišnova o pá- 
nech Tovačovski/ch z Cimburka (1895) a vydal Manuálník M. 
Václava Korandy (1889), Listář Bohuslava Hasišteinského z Lob- 
kovic (1893) a j. 

Eduard Albert (1841—) uar. 20. led. 1841 v Žara- 
berku, jest doktorem lékařství a professorem při universitě ve 
Vídni, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným členem České 
akademie Xapsal Jaroslav Vrchlický (1893) a přeložil u vý- 
běru rťizné básně české do němčiny s literárné dějepisnými 
vvkladv. 

Václav Petrů (1841 — ) kromě povídek (viz na str. 80.) 
sestavil dle druhů básnických sbírku českých básní původ- 
ních i přeložených s názvem Poetická čítanka (2 sv., 1876 až 
1879) a sepsal Anthithesis v poesii české (1869) a lÚusfrované 
dějiny literatury všeobecné (1881). Také jsou od něho Čítanky 
pro nižší školy střední (4 díly). 

František Vymazal (1841 — ) kromě oboru dějepis- 
ného (viz na str. 149.) vydal výbor z národního i umělého 
básnictví slovanského s názvem Slivanská poezije (2 svazky) a 
Perly české lyriky (1879). Kromě toho vydal Rukopis Zeleno- 



176 Dějiny literami. 

horskij a Krnlovédvorski/ a napsal Diíjiny mmech' národní lite- 
ratury (1879) a j. 

František Augustin Urbánek (1842 — ) kromě ji- 
ných spisů (viz na str. 80.) pěstuje horlivě a vzorně česko- 
slovenskou bibliografii, podiivaje ji již od r. 1864. také do 
vídeňského knihkui)eckého tydennika ,,Ósterr. Buchhaudler- 
Correspondenz", doi)luil a znova zredigoval Knihoijisufi sha-nik 
řesh)sIovenski/j sestaveny Frant. Douchou a J. AI. Dundrem. 
R. 1869. jal 86 vydávati Vástník bibliografický, který r. 1873. 
zanikl, jejžto však r. 1880. znova vzkřísil s názvem Urbánkův 
Vri<tiitk bibl{o(/)-afirki/, ale bohužel opětně r. 1883. vydávati 
přestal (viz i na str. 166.). Mimo to jest od něho Obraz řin- 
nosti v litfraínf-e národu českého a slocfnského v roce 1H>J9. 
(1870), životopisný wÁ^ún Josef Wenzifj {\^12), Všeobecni'/ kata- 
log knih a pomůcek uřebných (1879) a j. 

Karel Vorovka (1842 — ) kromě oboru dějepisného (viz 
na str. 150.) vydal Citaci knihu pro ústavy uřitehlci', jejížto díl 
třetí obsahuje Výbor z literatury české (3. vyd. r. 1897) s vý- 
borným i)řehledem veškerého písemnictví čcj^kého i jednotlivých 
jeho vynikajících zjevů. Též od něho vyšla stylistika a puitika 
pro ústavy učitelské (2 díly, 1886 a 1887) a Výbor z ncjhi)šich 
básníků novočcských k potřebám drklamačním ve školách (1896). 

Pavel Durdik (184.3 — ) kiuuiě povídek (viz na str. 81.), dramat 
(viz na str. 118) a cestopisň (viz na str. 151.) napsal Turgeněv a pani 
Viardotová (zvláštní otisk z „Květu" 1891). 

^ Matyáš Blažek (1844— 189G) narodil se r. 1844. v Ilrdějicích 
u Českých Biulějovio. byl professnroin ústavu ku vzdělání iiěitelň v Brně 
a zemřel na odpočinku ve ^'idui 1.'. zaíí ISix;. Sestavil jakožto úvod do 
dějin písemnictví spis s názvem Spusobové básnictví a jejich literatura 
(1878), vydal ragaionál z r. 148S. a byl činným i v jazykovědě. 

Vojtěch Kryspín (1844—) narodil ser. is44. v Poděbradech a 
jest ředitelem při dívěi škole na Smíchově. Vydal mimo jině Mat. Joa. 
Sychry život a spisy lybrnné (187tí; a Obraz činnoíti literární učitelstva 
ceskoí' ovanského 20 posledních lOO let (1885). 

Otakar Jedlička (1845-1883) kromě novell (viz na str. 82.) a 
spisů dějepisných (viz na str. 152.) napsal «i)isky Josef Junymnnn (1873) 
a Josef Barák (1884). 



Dějiny literární 177 

\' á c 1 a v E. Mourek (1840 — ) kromě Jiných prací (viz 
na str. 153.) upravil nové vydáni DaJImiluvn Kronihj (1891) a 
napsal Přehled drjiii litirnfKn/ šri'ds/:r (1889), Přchloíl díijin 
Uicmturii anglickií (1890) a j. 

Eliška Krásnoliorskii (1847 — ) kromě básni (viz na 
str. 50.\ ])rací novcUi.stickych (viz na str. ^b^) a básní drama- 
tických (viz na str. 119.) uap.sala též Obraz nejnoi-rj.šího hás- 
nictvi českého (1877), kterýžto spisek jest opravdu výtečný a 
zasluhuje nového, až po dobu přítomnou doplněného vydáni. 

Jan Urban Jarník (1848 — ) narodil se 25. k v. 1848 
v Potštýně n. Orl., jest doktorem filosofie a professorem při 
čes. universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Vydal 
kromě spisů německy psaných Die verse sfaroýrancoKzské le- 
gend u o fiv. Kateřiné alexandrijské (1894). 

František Adolf Šubert (1849 — ) kromě nboru 
novellistického (viz na str. 86.) a dramatického (viz na str. 120.) 
napsal i Klicpem dramatik (1898). 

Vincenc Vávra (1849—) narodil se 1849 v Oujezdci 
a jest professorem v Brně. Napsal Božena Xémcovd (1895). 

Antonín Truhlář (1849—) narodil se 5. list. 1849 
v Ličně a jest professorem při xVkademickém gymnasiu v Praze. 
Jest i řádným členem České akademie. Napsal životopisy 
František Šir (1882) a Josef Chrněla (1882 „v Musejníku"), 
sestavil Výbor z literahtry české doby nové (1886 a 3. vyd. 
1898), a z rozprav po různu otištěných nelze uepřipomenouti 
zvláště pracný článek Khissikoié řečtí a rnašti r překladech 
českých (1884 ve „Sborníku prací filologických", vydaném na 
oslavu dvacetipětiletého jubilea prof. Dra Jana Kvíčaly). Pře- 
kládá také římské klassiky. 

Jan Ježek (1849—) kromě básní (viz na str. 48.) a povídek (via 
na str. 77.) sestavil Záslvhy duchovenstva o řeč a literaturu reskou (1880) 
a strnčné životopisy spisovateliáv a umělců českých, jejichžto těla na 
hřbitovech pražských odpočívají, s názvem XaSe hrohy (1881), jakoS 
i spisek Fr. AI. Vacfk Kopid/anský (1880). 

12 



178 Dějiny literárui. 

Tomúš Skrdle (1850—) narodil r. 1850. v Kanlašově Řečici, 
jest knézem a redalctoreui časopisu „Vlast" i vrchním správcem katoli- 
ckého spolku „Vlast", který založil spolu s Václavem Benešem Třebíz- 
ským za účelem podpory všeho dobrého písemnictví. Sestavil Zásluhy 
českého moravského a slezského dnchovenslva o zikládánl knih u čaxopitú 
po dědinách a městech (1889). 

Ferdinand Menčik (1852 — ) narodil se 1852 v Jičíne 
a jest lektorem při universitě i úředníkem při dvorní knihovně 
ve Vidní. Napsal příspěvek k dějinám prostonárodní literatury 
C^eské proroctví, Ivan S. TurgenSv a jeho apisy (obé 1879), pří- 
jspěvky k dějinám starší literatury Jíozmanitosti (1880); R>tzhor 
li'[l(>.n'l;i o sv. Kateřině (1881), -Jan Ahids Koinenskt/, Jiří liihny 
(obé Í8'J2), Jan Kolldr (Mat. lidu 1893), l'řispi''ikij k dějinám 
ceshíJio divadla (1895). Vydal Znpisk// kněze Václava Rosy 
(1879), Prešpurský slovník (1892), Dva evanyelidářc (1893), 
Velikonoční hrjj (1895), Latinský hánník Jeroným Arconatiis 
(1897), Sondní knilia města Jičína (1898) a j. 

Jan V. Novák (1853~) narodil se 1853 v Račicích, 
jest doktorem filosofie^ a professorem při j^ymnasiu v Praze. 
Napsal 1'acrl Josef ^Safaí-ik (IsSG), vydal -'Staročeská ;/'sta 
Eomanoritni (1895) a j. 8 Frant. Vlád. Krcliem vydal výběr 
básní Květy z českých luhů (2 sv., 1893 a 1894). 

František IJayer (1853 — i narodil se r. 1853 v Rožnově na Mo- 
ravě a jest učitelem při inéšťanské .•<kole v Přerově. Sepsal Stručni dě- 
jiny literatury české (l879) a Stručné žiootopisy českých spisovatelů v II. 
až IV. čítance ohtazeníjch (lb83). 

Jaroslav Vrchlický (1853 — ) kromě prací básnických 
^viz na str. 53., 90. a 121.) napsal životopis básníka italského 
Giacomo Leopardl (1880), padesát charakteri^^tiekých íVancouz- 
flkých spisovatelů nově doby s názvem liásnickě jimjily fran- 
couzské (Kab. kn. 1HK7), Studie a podobizny (1892) a Nové 
studie a podobizny (lS'.)7j. 

Leander Čech (1S54 — ) narodil se 27. února 1854 
v Cetoruzi v Cechách a jest ředitelem leálky v Nov. Městé 
na Moravě. Jest i členem České akademie. Napsal kritickou 
studii Karolina Světlá (1891), Psyrholoyie dramatických básní 



Di^jiny literární. 179 

Hdlkovi/ch (ISOíJ) a Vitězslacn lldlka dramata se Shakespearem 
■srovnand. 

František Hilv(lSr)4 — 'narodil se 8. listop. 1854 
v Brně a jest ředitelem reálky v Zižkově. Jest i členem České 
akademie. Rediguje „Českou kniliovnii 7ába\y a pončení" a 
„Věstník řeskyeh proťes.sorň". r.si)ořádal výbor z novověké 
poesie české Pateri/ Icjiihi/ ploi/u Ijdsnickjch (189 P, napsal kri- 
tieký rozbor Fr. L. C-hikovského Ohlas písni česk/jch (1896), 
vydal s poznámkami /V. /.. G-lakovského Růži stolistou (2. vyd. 
1894)^./. .1. Ko)iu'ti!<kchu Lahi/rlnt (2. vyd. 1891) a s Fr. Bartošem 
a L. Čechem nové vydání páté a šesté (1895 a 1897) Malé 
slorťS)iosfi (viz na str. 180.). Také napsal pěkný přehled dějin 
•českého písemnictví do „Ottova Slovníku naučného". 

Jan Voborník (1854 — ) narodil se 1854 v Pohoří a 
jest professorem při g-ymnasiu v Litomyšli. Nap*sal Jaroslav 
Vrchlickfi a jeho le<jenda o sv. Prokopu (1890) a j. 

František Bačkovský ÍI854 — ) narodil se 22. listopadu 1854 
v Benátkách u Chotěboře, jest doktorem filosofie, byl suplujícím profes- 
sorem při gymnasiu, potom spisovatelem a nyní jest knihkupcem v Praze. 
Z prací jeho buďtež uvedeny: Struřaý přehled dějin čenké literatury dob;/ 
nocé (1879; r. 1882. vyšly k němu „Doplňky a opravy" a r. 1889. druhé 
vydání), Stručné d?jinij řeči a pravopisu českého (1880 a druhé vyd. 1883), 
./. K. Tylu ^ Kde domou mňj?!'' s dějinami hymny té a pozdějSimi přídavky 
i překlody (1S83, druhé \yd. 1884), Zajímavé črty ze života íiaSich slavných 
mvžův a žen století devatenártého (1884), O básnické činnosti P. J. Safařika 
•a F. Palackého (1885), Několik rozprav o Frant. Lad. Čelakovském (1886', 
Z našich dob vlasteneckých (Přít. dom. 188G), Zevrubné dějiny českého písem- 
nictví doby nové (1884— 1887 1, Národní navštívenky, jejich vznik, rozvoj, 
význam a úspěchy i podniku příbuzné (1887), Přehled dějin písemnictví če- 
tkého doby nejnověj-^i (1887), Rukopis Královédvorský n Zelenohorský ve 
světle pravděpodobném (1888 >, Básně P. J. Safařika a Fr. Palackého s úvo- 
dem o básnické činnosti jejich (1889), dak znamenitým učencem byl by pa- 
délatel rukrpisti Královédvorského a Zelenohorského (1889;, K dějinám sto- 
lice jazyka čfského při pražské universitě (1889), O milenkách básnika Frant. 
Lad. Celakov kého (1891), Stručné dějiny písemnictví starořeckého s popisy 
a obsahy nejditležitějšich plodů jeho (1893) a j. S pseudonymem „Dr. Fr. 
Černý" vydal Obrázky z dob naSeho probuzeni (1890) a 8 jinými pseudo- 
nymi několik men.šich spisků. Za účely literárně dějepisnými jal se vy- 
dávati také Sbírku nejdiMežitějších českých plodů básnických, v které vyšla 
Kollarova ,,Slávy Dcera", Šafaříkova „Tatranská Múza s lýrou slovan- 
skou", Máchův „Máj" a Kollárovy „Sebrané drobné básně". Jest činným 
i v oboru ja/ykovědném. 

12* 



180 DSjiny literární. 

Jan Máelial (1855 — ) narodil se 2'). října ISóó v Xo- 
výcli Dvorech u Milevska, jest doktorem íilosotie, i»rofessorcm 
gymnasijním a docentem při české nniversité v l'raze. Jest 
i členem České akademie. Napsal Nákres .shaanttkéhn bajesloví 
(1891), O bohatl) r-sktrn epose si u ca n skán (l89^3), Pavel J. Šafařík 
a jihd názor tj kritické i aesthutich' (180;3), Ant. J. Pnchmajer 
(1805) a j. 

Josef Kouble (1855 -) kromě dramat (viz na str. V22.) napsal 
Stanko Vraz, j-tho život, jjoenie u pusoheni slovaiflct (IbSl). 

Richard Branžovský (185G — ) narodil se r. 1856. v Milevsku 
a Jest {)rolessorem j^ymnasijním v Táboře. Sesťwil Déjiny řeči " lltei-a- 
tury fraiícoťzské (1885). 

Oldřich \. Seykora Kustelecký (IS57 — ) kromi^ humoresek 
(viz na str. 94. / a frašky (viz na str. 123) napsal příspěvek na obranu 
jTikopisu Ivrálové^ivoiského s názvem Ad liuk. Kr-Licor^:k{i (ISSiJ) a Sa 
obranu rukopiiu Ki álov 'dvorského (1893;. 

Hugo Václav Wun.sch (1857—) viz ua str. 95. Jest od něho 
./arnxlav Vrchlický jako učitel ii(ls'va (1^93), ./atosfuv Vrcltlirki) Jako hátnik 
milimt/ifi (1895) a výběr sokolských bá.^ní a deklama( i nejlepŠicli básníků 
českých Sa perudch sokolích I (1895). 

Jiří Polívka (1858 — ) narodil se (í. l)ř. 1858 v Enži 
v Ilnr. Kakousícli, jest doktorem filosolie a professorcui při 
české universitě v Praze. Napsal J)i(' povídky v české litera ■ 
tví-e XV. století (1889), Drohm- přispřvk;! literami^ historické 
(1891), Kro)iika o Briinccíkovi v rit.^kt' liferafaře (\S\)2) a j. 

Arnošt V. Kraus (1859 — ) narodil se 1859 v Třebora- 
ticích. jest doktorem filosofie a docentem při české nniversité 
i jirofcssorem při gymnasiu v Praze. Napsal (iofth<- a Orht/ 

(ISMTl. 

Jaroslav \'lček (18G0 — ) narodil ser. ISOO. v Báňské 
Bystřici v Ulirácli, jest doktorem filosofie, docentem universit- 
ním a proťessorem při české reálce v Praze. Napsal pěkný 
spis S názvem Literatura ita Slovensku, její vznik, rozvoj, vi)- 
znuiu a úspri-liif (1881), V němžto i)roliráno však jen písemni- 
ctví krásné; spis ten ])řepracovaný a rozšířený vydal také slo- 
vensky. Kromě toho zařnl vydávati PiiJiUá áijin litnaturyi 



Déjiny litorární. 181 

^i'sk<' (1885). ale vvšel pdu/e sešit I., a vydává zuameuité 
Dtjinij ťOitkť /iterntfd-f/ (od r. 1892). 

Josef Hanuš (18fi2— ) nanxlil se 1802 v Dol. Štěpa- 
nicich n Jilemnice, jest doktoreni íilosotie a i)rofcssoi'em Cesko- 
slovanské akademie dlichodni v Praze. Napsal Božena Němcová 
v životě a spisech (1889), Pavel Josef K^afařík v živote i Spi- 
ších (1895, obé ^iat. lidu) a Žirof a sjjisij Václava Bolemira 
Nebeského (1890). 

Pavel Vychodil (1802—) narodil se 18. dubna 1802 
v Piremyslovicieh ua Moravě, jest doktorem bohosloví a členem 
kláštera benediktinského v liajhradě. Jest i členem České aka- 
demie. Rediguje „Hlídku literární" a napsal sbírku úvah o kni- 
hách K)n'hovii/r lián (1890) a František tíušil (1898). Jest čin- 
ným i v oboru filosofickém. 

Jan Jakubec (1802—) narodil se r. 1802. v Liberci 
i\ Jičína: jest doktorem filosofie a professorem vyšší dívčí školy 
v Praze. Napsal O ::ivoté a působení Jana Kollára (1893) a 
obšírný životopis Antonín Marek (1890) a V3'^dal s poznámkami 
Dejlepší znělky z KoUárovy ,,Slávy Dcery" i některé jiné jeho 
básně s názvem Ví/bor Kollárov>/ch básní, jenž obsahuje ve 
svazku I. JOO znělek milosfn>/ch (2. vvd. 1894) a ve svazku H. 
BaSnř rla<ifenecké (1894). 

Alojs Mattuška (1802—) narodil se r. 1802. v Jindři- 
chově Hradci a jest professorem v Praze. Sepsal Život Bole- 
slava Jablonského (1800) jakož i životopisy Václav Filípek 
(1887) a Dr. Jos. Procházka Devítskfj (1887). 

Josef Braun (1804 — 1891) kromě povídek (viz na str. 
101.) vydal Sebrané spisij Václava Beneše TřebízskéJio a na- 
psal obraz životopisný Václav Beneš Třebízsk// (1889). 

Čeněk Zibrt (1804 — ) kromě prací dějepisných (viz 

na str. 103.) napsal Bibliofjrafickfi přehled českých národních 

písni (1897) a Literatura kulturně -historická a ethnografická 
■(1898). 



182 Jazykověda. 

Auíiustiii Alojs Vrzal (IS(;4 — » nurodil f?e 14. dub. 
18r)4 v Popovicich u Kroméřiže a jest kuězem v Dumašové 
u Brua. 8 pseudonymem A. G. Stín napsal H i stor i! literatury 
rush- (1897). 



Václav F 1 a j š h a n s (1 860— ) narodil se 1 866 v Praze, 




3. Jazykověda. 

Po Josefu Dobrovském jazykovědu če.-^kou znamenité po- 
vznesl vedle Josefa Jun^^manna jmenovité Pave'l Josef 
Šafařík, zabývaje se oborem tím s úspéchem stkvélym. Ze 
žijících pak nad ostatní vynikli lilavné Dr. Martin H a 1 1 a 1 a, 
Dr. Jan Gebauer a František Barto.^. 

Z časopisů věnovány jsou jazykovédé jjouze „Listy filo- 
logické a paedagojíické" (od r. 1874, red. J. Kvicala a J. Ge- 
bauer; od roku 1887 místo Kvíčaly jest redaktorem Dr. Jos^ 
Král a název zní pouze „Listy íiloíopcké") a „České museum 
filoloíiické" (od r. 18115., red. Dr. J. Kvičalaj. 

Že s])isovatclů v oboru tom z let 1848—181)8 buďtež 
uvedeni zde tito: 

Václav Hanka ( 17!»1— ISCI i kromě bá.sní (viz na 
str. 28.) napsal Pravopis řcd-j (H. vyd. 1841»), Mlítvuici čili 
sonstaiu jnztjka českého (3, vyd. 1849), Mluvnici pohli-ho jazi/lca 
(2. vyd. 1850), Poňífkt/ rush'ho jazyka (2. vyd. 1857) a P<>- 
Čdtki/ j)(>srn'/iirlin jazyka sharniskrlio (2. vyd. 1859). Na uni- 
versitě })řednášel o jazycích slovanských. 

Alojs Vojtech Scmbcra (1807— 1S82) kromé prací 
dějepisných (viz na str. 132.) a literárné dějepisných (viz na 
str. 168.J napsal Základy dialekt ni oyie českoslov uskr (1864). 

Václav Svoboda fl 813—1888) narodil se roku 1«13. 
v Minicích, byl zi-mským školním inspektorem a zemivl 7. srp. 



,Ia/.ykovť(l;i. 183 

1888 na Oilpočinkii v Jičinč. Sepsal po dlouholetých usilov- 
ných studiieh příslušných velmi Zíislužný a iiotíebný spis 
Skloiiováiii cizích jmen v veštim' (ISST). 

Emanuel Justinián Mít tner (1815 — 18íi4) kromé 
pníce dějepisné (viz na str. 135.) vydal <f správném užívání 
přestupníku v české řeči (1873). 

Václav Zikmund (1816—1873) narodil se r. 181G. ve 
Sfáhlavech, vsi nedaleko Rokycan, byl knězem a professorem 
při Akademickém *íymnasiu v Praze, kde zemřel roku 1873. 
a i)ochován jest na Vyšehradě. Sepsal >'^klailhu Jazi/ka českého 
a Mhívnici jazt/krt českého pro střední školy, jejížto druhé, 
třetí a čtvrté vydání obstaral Dv. Jan Gebauer. 

Václav Vojáček (1821 — 1897) kromě oboru.dějepisného 
(viz na str. 137.) sestavil Velké/ slovník hitinsko-řesko-néinecki/ 
(18<;4 a 2 vyd. 1878: r. 1885. začalo vycházeti vydání třetí, 
kterého nakladatel již asi nedokončí). Také je.st od něho liitko- 
věf správné hitiny (1 808), 3Ih(vnice latinská 1872) a j. 

Martin Hattala (1821—) narodil se 4. listop. 1821 
v městečku Trstěné v Oravské župě na Slovensku; jest kně- 
zem, čestným doktorem filosoíie, rytířem cis. ruského řádu sv. 
Anny a byl professorem při české universitě v Praze, kde žije 
na odpočinku. Jest i řádným členem České akademie. Zí^kal 
si nevšední zásluhy o jxikrok v niluvnictví českém, srovnávaje 
důmyslně jazyky slovanské a všímaje si písní prostonárodních 
i živé neboli obecné řeči vůbec; v oboru hláskoslovném dal 
nám vniknouti v ústrojí jazyka českého tak, jak dříve možná 
nebylo, proklestiv v něm pravou cestu, naznačenou P. .1. Šaťa- 
ríkera. Vědeckou pověsť svou založil hlavně spisem Zvukoslovi 
jaztjka staročeského i novočeského a slovenského (1854), za kte- 
rýmžto brzo vyšla jeho Srovnávací mluvnice jazyka českého a 
slovenského (1857). Později vyšiv od něho mimo jiné tyto spisy : 
Mhnnira ja-i/ka slovenského (Í864; 11. díl ..Skladba" 1865), 
kteroužto vydal, hledě rodáky své netoliko pravopisem, ale 
také některými nduvniekými tvary odvrátiti od štúrovštiny 
(nářečí trenčanskonitranského od Ludevíta Štúra za řeč spi- 



184 Jazykověda. 

sovnoii na Slovensku zavedeného) a sblížiti s Cechy, /> mu- 
tatione cindlijitnriini ronsonaidiam in IÍikjuÍh nlnvirts fl865), 
V němžto vykládá souhláskové proměny v jazycích slovanských, 
August iSchleicher und die slawischen Conaonantengruppen (1869), 
Počátečné skupeniuy souhlásek ccskosloveuskt/ch (1870) a Brus 
jazi/ka ň'.-<kcho (1877) jakožto „příspěvek k dé jinam osvéty 
vůbec a slovanské i C-eské zvláště". 8 Adolfem Paterou vydal 
Zljijtki/ 7\i/movaui/rh Alexandreid staročeskfjch (1880), ku které- 
mužto spisu potom připojil Přídavek k prvému dílu Zbytků 
ripnovanijih Alexandreid staroř>iski/rh (1881). Vystoupil již 
i mnohokráte na obranu pravosti rukojtisu Královédvorského 
a Zeleiiuhorského a r. 1887. vvdal zvláštní otisk ze „Světozora'' 
s názvem Příspěvek k obraně, rukopisu Královédvorského hlavné 
s im-tliodichHio stanoviska. Nejnověji Avdal Besední řeči Tomáše 
ze Štítného (1897). 

Antonín Matzeuauer (1823 — 1893j narodil se 11. 
záři 18:^3. v Dolních Mošténicích u Přerova a byl professorem 
řeči a písemnictví českého při uémecké reálce v Brné, kde 
zemřel na odpočinku 4. pros. 1893. Byl i mimořádným členem 
České aka^lemie. Sepsal důkladný spis Cizí slova ve .slovan- 
ských řečech. 

Josef Je si na (ls24— 1889j narodil se r. 1824. v Žit- 
novsi a byl farářem v Zlaté Ole.šiiici. Obíral se mnohá léta 
studiem jazyka cikánského a ^ydal Romani čih čili Mluv- 
nice jazijhi cikánského (1880 a podruhé 1882; r. 1886. potřetí 
némeckv v Lipsku) a S'ovnik českocikánské/ a cikánskočeský 
(18S0)." 

r^manuel Tvn (182.') — 1870) kromě l)ásní ('viz na str. 
36. j napsal CusosIovd české n vfiznamu a bohatuati avýcli tvarů 
jírostijrh i přťdložkocýrh (1866). 

V :• a u li s c k Š í ř p a n Iv o 1 1 ( 1 1>^2.5 — ) narodil se 26. pros. 
1825 v Podhajském mlýne u Lnář v Písecku; vystudovav 
v Praze právnické studie a potům íiJosotieké, věnoval se pro- 
fessuře a- livl professorem při Akadeuňckém ;,'ymnasiu v Praze, 
kde žije na odi)očinku. Jest i řádným členem České akademie. 
.Sestavil C'-sknii'ineckéf .'<locnik, zvlášť- granint itirko-fraseDlogický 



Jazykověfia. 185 

(7 (lilň, 1878 — 1893) a Prfspevki/ k řesko-niínieckému slovníku 
(1898). Přeložil také spisy Tacitovy. 

Josef .Tireček (1825 — ) kromé jiuých i)rací (viz na 
str. 170.) napsal Xakres mluvnice staročeské (1870j. 

Josofť Kořínek fl82:)-1896t narodil se r. 1829. v Trojovicích 
a b}I professorem při gymnasiu v Jindřichově Hradci, kde zemřel 1896. 
Jest od nelio Latinská mluvnice (5. vyd.). 

Josef Kolář (1830 — ) kromě prací básnických (viz na 
str. 37.) a dějepisných (viz na str. 141.) napsal Mluvnici ja- 
zyka ruského, Hláskosloví jazylca polského, O novém roztřídění 
sloves slovanských, O sklonění přídavných jmen a jiných pří- 
hvzných a j. 

František Lepař (1831 — ) kromř spisu literárné dějepisného (viz 
na str. 172.) sestavil Slovník řerknčeskonímecki'/ (druhé vydání), Homérov- 
skí/ slovník fecko-čtskij (1887) a Bečkou cvičebnou knihn (šesté vyd.). 

Josef Rank (1833—) narodil se r. 1833. v Hubertově 
v Zatecku a jest úředníkem při raag-istrátě pražském. Sestavil 
Nový slovník kapesní jazyka českého i německého (2 díly : cesko- 
německý a německočeský), dočkavší se vydání šestého (1895), 
Malý kapesní slovník jazyka českého i německého (2 díly), Ka- 
jyesní slovník novinářský, v němž se nacházejí zvláště slova z ci- 
zích jazykův (1862), Rnskočeský slovník (1874), Rukověť ku 
poznání ruského jazyka (1868), Konversační knížka jazyka če- 
ského a ruského (1868), Příručnéi slovník všeohecné/ch vědomostí 
(2 díly 1887), Českoruský slovník (1895) a j. 

Jan Kvič ala (1834—) narodil se 6. kv. 1834 v Mni- 
chově Hradišti, jest čestným doktorem íilosolie a professorem 
klassické filoloo:ie při české universitě, maje tytul dvorního 
rady. Jest i řádným členem České akademie. V 1. 1874 až 
1886 redigoval s Drem J. Gebaureui „Listy filologické a 
paedagogické", od nichž odloučil jej neblahý spor o pravost 
rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, protože ve pří- 
čině té byl jiného mínění nežli jeho spoluredaktor. Vydal kromě 
spisů německých Xové kritické a exey etické příspěvky k Ver- 
giliovií Aeneidě (1892), Badání v oboru skladby jazykův indo- 



186 Jazykověda. 

evroj)skijch (18S(4) a Kritich' a exeyetich' př/sp^vk/j k Platu- 
noLijin roziuhtvdm (1897). 

Jan Lego (1835 — ) narodil se 1835 a jest úředníkem 
při Českém museu v Praze. Jc>t od něho Mluvnice >>lociusk''li(> 
jazyka (2. vyd. 1893). 

Ferdinand Schul z (183.5- ) kroniř povídek (viz na str. Ib) a 
prací dějepisných a literárně dčjepisiiýcli (viz na str. 143. a \1'2. sepsal 
Vzorná cvičeni k ryrhlénin n snadnému naučeni se řeči německé (6. vydáni 
1896) a Rozmluvy Čecha í .Vémcm (8. vyd. 189.''.). 

František Bartoš (1837 — ) kromě rozmanitých prací 
jinýcli (viz na str. 144. a 173.) vydal Skladbu jazyka řishlio 
pro školy střední a ústavy učitelské, dočkavší se vydáni sed- 
mého, jež ui)ravil profcssor Dr. Fcrd. Jokl (1895), O ijenitive 
závidím na rnsoslovfck, O instrinne.niále, Diahktoloyii morav- 
skou (2 díly, 18^6 a 1895), Rukoviíf sprdvm' češtiuy (1891 a 
podruhé 1893) C''skoH řítanku pro nižší školy střtdni (4 dílyj, 
Malou slovesnost (5. a 6. vydání sestaviti mu pomohli Frant. 
Bílý a Leandr Čech). 

J a n (i e 1) a u e r (1 838 —) kromě oboru literárně děje- 
pisného (viz na str, 174.) napsal Příapěvek k historii řeckých 
samohlásek (1870), Přispihky k historii česhho pravopisn a vý- 
slovnosti staročc.shí (1871), Hláskosloví jazyka řesk('ho (1877), 
v němžto podává všechny výzkumy hláskoslovné, jež ode dva- 
ceti let u nás, z veliké částí jeho zásluhou, l>yly učiněnv, 
J^vpáoií do iiihivnirc řfísh' (187Gí, v němžto vykládá důležité 
základní pojmy mluvnické a jazykové proměny i roztřídění 
iazvků vůbec a slovanskvch zvláště, Staročeskť' skloniíuí slo- 
zené (1889), Mluvnice česká pro ško'y stňduí a ústavy učitelské 
(2 svazky, 1890 a podruhé 1894), Knítká mhivnire česká pro 
■první třídu škol sthdnírh (1891 a podruhé 1894), Staročeské 
sklonění jmen kmene -i (1891) a j. Nejhlavnějším dílem jeho 
jest Historická mluvnice jazyka českcho, které vyšel díl I. r<'ku 
1894. a III. 1^97 a která l)udc míti celkem 12 dilú vele- 
obsáhlých. 

Jindřich Niederle riH40-1875) narodil se r. 1S40. 
v Staré Páce. byl proťessorem při gymnasiu Akademickém. 



Jazykovřda. 187' 

V Praze a zemřel v Nové Páce r. 1875. Jest od Délio MIkv- 
nice řeckrho jazijhn (187o a (5. vyd. 1895). Mimo to podal ně- 
kolik překladů z řečtiny. 

Josef Beran (1841 — ) kromě oboru dějepisného (viz na str. 140.) 
jest od něho Stručná viluvuice česká pro nižíí třidy Skol středriich, pro 
niéšfanské a vi/Sší divči Skaly (5. vyd. 1886) a První Čítanka pro hlucho- 
němé (1886). 

František Vymazal (1841 — ) kromě oboru dějepis- 
ného a literárně dějepisného (viz na str. 149. a 175.) vydal 
yiiuJíK o vřtií (1881), (trammařickr ziiklndij Jtizi/ka vnškého, 
Grammatkkt- základy jazijka slovinského, Jltklosiřovo hlásko- 
sloví Ja~t/ka českrho, Ceskfi pravopis {\.^^2\ Pravopisný slovník 
a zásady česh-ho pravopisn (1886), Francouzsky snadno a rychle 
(2. vyd ). Hebrejsky snadno a rychle, Hollandsky snadno a 
rychle, Charvafsky snadno a rychle, Latinsky snadno a rychle, 
Maďarsky snadno a rychle, Nňnecky snadno a rychle, Cech 
s Němcem rozniloiivající (doplněk k předešlému), Novořecky 
snadno a rychle, Polsky snadno a rychle, Portuycdsky snadno 
a rychle, Rninunsky snadno a rychle, Rusky snadno a rychle 
(2. vyd), Snadný návod naučiti se za několik hodin rusky 
čísti a psáti (2. vyd.), Slovensky snadno a rychle, Srbsky snadno 
a rychle. Starořecky snadno a rychle. Španělsky snadno a rychle, - 
Tureckt/ snadno a nichle, Vlaski/ snadno a njchle (všechny 
tyto uéebnice řeči vyšly v 1. 1895—1898). 

Jan Kosi na (1842 — ) narodil se 1842 ve Vesci a byl 
proťessorem při reálce v Pra/e, kde, byv dán na odpočinek, 
jest nyní úřednikem při magistráte. Jsou od něho Francouzské 
rozmluvy (1882), Vokabulář česko-francouzský. Francouzská 
čítanka (obě 1892), Mluvnice jazyka firincoHzskěho a Učebnice 
jrizyka francouzského (obě 1895) a s prof. Janem Hulakovským 
Učebnice jazyka francouzského s methodou analyticko-direktní 
(2 sv. 1891 a 1892). 

J o s e f Č e r ný. (1843—) narodil se 1843 v Loukově u Mni- 
chova Hradiště a jest gymnasijnim ředitelem v Roudnici. Na- 
psal Příspěvky k české etymologii lidm-é a j. 



,//88 



Jazykověda. 



Oeněk .Serel fl!^4:) — i narodil se r. l.S4.'j. v Berouně 
a Jest professorcm jazykozpytu při universitě \ Charkově 
v líusku. Zaěal vydávati široce založené dílo Z oonm jazi/ko- 
zjjt/fx (díl T. 1883), chtěje podati úhrn všech důležitějších 
stránek Jazykovědy vůbec a srovnávací zvláště na základě 
úspěchů, jichžto Jazykozpyt dodělal se za posledních třicet let, 
ale spisu tomu nedostalo se odberatelstva. Mimo to vyšla od 
něho Mluvnice jazt/ka ruskrho (3 části, 1882 — 1885). 

Matyáš Blažek (1844 — 189ř>) kromě spisu literáruě dějepisného 
(viz na str. 176.) sepsal Mluvnici jazyka českého pro školv střední a 
ústavy učitelské, Sírnčno7t náukn o véť, a j. 

Josef Václav Sládek (1845 ■) kromě básni a povídek (viz ua 
6tr. 45. a 82.) sepsal Čítanku anglickou s úpliifím auglicko-řeskipn slovníč- 
kem a výslovnosti a Průpravnou mluvnici anglického jazyka » jíviklady a 
výslovnosti (.". vyd.). 

A' á cla V Mourek (184G — ) kromě jiných prací (viz na 
str. 153.) sestavil Síinník jazyht anijiickciio a řeski'h<> (dva díly, 
1879 — 1887) a Irehitr /isf// Jaz/jka aiujlicktUio pro samouky 
(1886}. Také srovnal skládání staročeské s německým Pleiero- 
vým a vydal s názvem Tnndaridš a Florihelln (1887) a napsal 
St/)ita.ri.i ;jot.skt/ch pndlo-:i k (1890), Sípita-rin sJoSoit/ch vřt v i/nf- 

šfiut (1893) a j. S Drem Jos. V. Sterziugerem rediguje veliký 
Keinecko-řťski/ slovník (od r. JS94.). 

Leopold Geitler (1847—1885) narodil se r. 1847 
r Praze, byl doktorem filosofie a professon-m při uuiversité 
v Záhřebe, kde zemřel roku 1885. Jest od něho vzácné dílo 
Stnrohulharšká fono/ot/ťe se stdli/ni zřetflohi k Ufevšthiě (1873), 
v němžto dokazuje, že ruština jest starším útvarem slovanštiny 
nežli stará slovenština, '> slm-aiiskiích k>, ,,„,<•}) „n n ('1877), 
Líthnxísche Sfudiťii a j. 

František Hrábek (1848—) kromě překladů básni- 
ckých (viz na str. 50., 85. a 119.) sepsal Mlniiii<i jnzi/ka Dta- 
Jtirského (1875 a J. vyd. ls!tL>). 

Čeněk Ibl (1851 — ) kromě překladQ (viz na .sír. 51. a 
89.^ vydal Mffhni/ickon iiřehtii<j iiskilni ť' snujusn (tři dily) a spo- 



Jazykověda. 189 

leěiu' s I)ioiii J. llorzcirm vclkv a nialv sl,,riiíL- íraucouzsko- 
reskfj (1806\ 

r raut i šek BaOkovský (1SÓ4— ) kromě prací literánu' dějepis- 
ných (viz na str. 179) jest od něho Oprávce poklésku mlucitirkj/ch neboli 
linií jazyka Českého ( 1879 a 4. VVil. 189-1-), Latinský pravopis (1880). jRacřce 
j>)i domácí připravč k prvé řeči kutilínské M. T. Ciceróua (1881 a 2. vyd. 
1895.), Pomiicki/ k snadnějšímu zapamatováni rozličnjck věci z latinské a 
řecké tnluvnire (1881), Praktick// národ k českému pravopisu (1883), Nové 
cí/zkumy a nácihij ve příčině české mluvnice (188ó\ >li>viiiček opravených 
chyb pravopisných (1886), Mlurnické rozpravy k n~itku vSf.m^ kdo jakkoliv 
obírají se mluvnicí českou, vůbec a brusič&ni zvláště (18S9), Slovník cizo- 
jazyčný, obsahující výklad cizích slov v češtině často užívaných anebo české 
náhrady za ».ž(íí. vyd. 1895) aj. Také zde buď připomenuta jeho Stručná 
nauka o řečnicví v příklady (3. vyd. 1887). 

JaiiAVagncr (1856 — ) kromě překladů (viz na str. 57. 
a 93.) a cestopisu (viz na str. 160.) napsal ^^llvmci jfizijka 
hiiJhorsl-clii, (1879 a podruhé 1883) a Bidhnrsk'// snadno a 
jyrhJr (1895). 

\avřinec Joseť Dušek (1858 — ) kromě oboru děje- 
])isnéliu (viz na str. 161 ) a kromě dialektolog-ickvch rozprav 
v časopisecii vydal HfdsL-osIoví viuxH jihořcsl-i/rh (1894). 

Václav Vondrák (1860—) narodil se 22. záři 1860 
v Dubě u Voduaii, jtst doktorem filosofie a docentem při uni- 
versirč i úředníkem při dvorní knihovně ve Vídni. Vydal hla- 
holskou památku (HiujoUta Cloznc {1S93) a Ftisit/shí pamrífkt/, 
jich vznik a význam v slovanshhn písemnictví (1895) a napsal 
< > nihn:' Jana Exarcha Bnlharskiilio (1896). 

Josef Paulik (1860 — ) kromě povídek (viz na str. 98.) 
napsal Uřebnici jazyka polského se zvláštním zřením, k vi/slov- 
vosti^ obsahující mluvnici, rozmluvy a řítnnku (1891), Rozmluvy 
Čecha $ (.'horvatem a tírbem (1892), Škola česko-nemecke' konvei- 
sace (1893) a j. 

Emanuel Kovář (1861—1898) nar. se 12. led. 1861 
ve Vla.^^imi, byl doktorem filosofie a docentem při české uni- 
versitě v Praze, kde zemřel 14, čce 1898. Napsal O škole 
rnktilof/rammatidci' (1885 ', Xákres mluvnice starobHlha)'ski'(lSS9), 



190 Filosofie. 

Česká mluvnice pro ikoly střední (1890), Úvod do mluvnice 
(1891) a O ptivudě liddé mluvy (1898). 

4. Filosofie. 

Vlastní filo-ofie má u nás dosud málo pěstitelův, ačkoli 
Čechové jsou jn-vým národem, který filosofii jazykem národ- 
ním pěstovati se jal původem Tomáše Štítného ve stol. XIV. 
Tak jako již od r. 1869. jest posud hlavním pracovníkem 
v oboru tom Dr. .Josef Dur dík, nenaleznuv po 30 let soupeře 
sobě rovného. Nejnověji nad jiné v oboru tom vyniká Dr. 
Tomáš Garik Masaryk. 

Horlivěj.sí péče než o filosofii vlastní jeví se ve příčině 
vychovatelství a vyučovatelství, jmenovitě školního, 
a obor ten také jest zastoupen asi 20 časopisy, z nichžto nej 
důležitější jsou: „Posel z Budce" od r. 1848; v letech 1852 
až 1869 nevycházel), „Beseda učitelská" (od r. 1869.), „Ko- 
menský" (oď r. 1873.), „Oeská škola" (od r. 1879.), „Národ 
a Škola" (od r. 1880.) „Učitelské noviny" (od r. 1883), „Ča- 
sopis českých učitelek" (od r. 1885.), „Krok" (od r. 1887.), 
„Paedago-ické rozhledy" (od r. 1888.), „Učitel" (od r. 1889.), 
„Skolskv obzor" (od r. 1895.), „Škola českého venkova" (od 
r. 1897."'), „Český učitel" (od r. 1897.), „Učitelské listy" (od 
r. 1898.) a „Škola měšťanská a živnostenská" (od r. 1898.). 
Ze sbírek vycházejících budiž uvedena „Urbánkova liibliotéka 
paedařío«rická" (ocÍ r. 1874.), „Bil)liotéka učitelská" (od r. 1879. 
vydává Rohlíček a Sievers) a „Sborník učitelský" (od r. 1883. 
vydává A. ANiesner). 

Ze spisovatelů v oboru filosofickém z let 1848 — 1898 
buďtež uvedeni zde tito: 

Ignác Jan Hanuš (1812—1869) kromě jiných prací 
(viz na str. 169.) napsal Rozhoř filosofie Tomáše ze Štítného dle 
rukojjísu Řečí besedních (1852), Nástin duševědy a vysvětlení 
vi/razů duŠevědných (1849), Xásfiii l<>;/iky na zákhidč metafysiky 
(1850) a j. " 

František Čupr (1821—1882) narodil se 11. dubna 
1821 v Chrasti, bvl doktorem filosofie a žil v soukromí na 



Filosolio. 191 

Koléavce u rrahy, kdo zemřel 29. ěiia 1882. Zabral se do 
filosofie staroindické a vydal Učeni stnritíudírké, jeho význam 
H vznilťdiií II vyvinovd))í názorů zvláště křesfanských a vůbec 
náhičoiských [\ díly). 

Gustav Adolf Lindu er (18:^8 — 1887) narodil se roku 
182>^. v KužíFalovicícb, byl doktorem filosofie a professorein při 
ěesk*.^ universitě v l'raze. kde zemřel 1(5. října 1887. Vydal 
kromě spisii uěmeckycb Vi<eohecn(' vijchovatelslvi, Všeobecni' vij- 
uřovateUtvi (obé 1878), Učebnici psychologie zkušebné t^xo h\ío\j 
iitředni a Drobné články paedaíjoyické a psychologické (1885). 

Josef Dastieb (1835—1870) narodil se 27. iin. 1835 
v Oimelicicb v Pisecku, redigoval s Eduardem Novotným a 
Frant. Janem Zoubkem vědecké listy „Krok" a zemřel 21. bř. 
1870 jakožto jirofessor filosofie s vyučovacím jazykem českým 
při universitě v Pjaze. Jest od nebo Rozbor jilosojických ná- 
hledů Tomy zi' Štítného (1862), Základové praktické filosofie 
(LSGS"), Filosofická propedeutika (1867), společně s Václ. Jan- 
deěkou Loyika pro vyšší gymnasia (1871 a potřetí 1875). 

Josef Dur dík (1837 — ) kromě básní dramatickýcb (viz 
na str. 11;").) a kromě spisů literárně dějepisnýcb (viz na str. 
173.) a přírodovědeckýcb (viz na str. 196.) vynikl blavně 
v oboru filosofickém, a to mnohými spisy znamenitými. Vyšlof 
od něho: Leibvitz und Newton (1869), Dějepisní/ nástin filosofie 
novověké (1870), Psychologie pro školu (1872,' 1875, 1882 a 
1893), O letorách (1873 a 1880), Kallilogie Čili O výslovnosti 
(1872), Karakter (1873, 1875 a im^),' Všeobecná aesthetika 
(1875), Rozpravy filosofické (1876j, O významu nauky Herbar- 
tovy (1876), Poetika jakožto aesthetika uméní básnického (díl I. 
1881), O filosofii a činnosti B. Bolzana (1881), O methodičnosti 
ve studiu filosofie (1882), O Kantové Kritice čistého rozumu 
(1882), O módní filosofii naší doby (1883), Leibnitzova Monado- 
logie (1884), O pokroku mravnosti (1884 a 1889), Dějiny filo- 
sofie nejnovéjší (1887) a O poměru paedngogiky k ostatním ná- 
zikám (1898). Nejobjemnější i nejvýznamnější z velecenných 
spisů těch jsou „Všeobecná aestlietika", „Poetika" a „Dějiny 
ifilosofie nejnovější". 



192 Filosofie. 

Jan Havelka (1839—1886) kromě oboru dějepisného (viz na str. 
146.) vyšly též od něho Vyhrané upisy vy chovatelské a vyučovulehké (1887), 

František Šimek (1839—) narodil se r. 1839. v Ústi nad Orlicí 
a jest profe-ssorem při učitelském ústave v Soběslavi. Jest od něho 
Předbrani vychovatelství, Vychovatelství, Dějiny vychoiáváni a vyučování, 
Logika a j. 

Josef Pospíšil (1845—) narodil se 7. kv. 1845 ve 
Velkém Meziřiči, jest doktorem bohosloví a kanovníkem i do- 
centem při bohosloveckém ústavě v Brně. Hlavní dílo jeho 
jest FiloHijJi: ijodle zásad se. Tomnsi' Akvinsktluj (1897). 

Petr Dur dík (1845 — ) narodil se r. 1845. v Hořicích 
v Jičínsku a jest bratrem Alojsa, Josefa a Pavla Durdíka, 
doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Praze. Jest 
od něho Paedagogika pro škohj střední (3 části, 1883 — 1887) 
a U základech mravnosti (1893). Také překládá ze staro- 
řečtiny. 

Jan Kapras (1847 — ) narodil se r. 1847. v Kehotách 
u Nového Bydžova a jest professorem při českém gymnasia 
v Brně. Jest od něho Psychofysické záhladij mluvy I idskr (ISSS), 
Zkušebná duševtda pro st řidni školy (1884), rozprava psycho- 
logickopaedagogická Paměf. Porátky duševního života lii/skeho, 
Spiritismns (1885) a j. 

Tomáš Garik Masaryk (1850—) nan)dil se 1850 
v Hodoníne na Moravě, jest doktorem filosofie a professorem 
při čes. universitě v Praze. Jest od něho O liypnotismn (1881), 
Poi^et pravděpodobnosti a Hnmova skepse, Blaise Pascal, jeho 
život a filosofie (obé 1883), Základové konkrétné loyiky, Thforie 
déjin dle zásad T. JI. Bucklea (1889), Česká otázka, Naše 
nynější krise (1895), Jan Hus, Karel Havlink (obé 189t)), 
základ}' marxismu sociologické a filosofické Otilzka sociální 
(1898) a j. 

Gustav Žába (1854 — ) narodil se 1854 v Litomyšli, 
jest doktorem filosofie a professorem gymnasijnlm v Praze. 
Napsal rozprava o pochybování filosofickém Pyrrhnnismus 

(1890). 



Obory ostatní. 193 

Joseť Klika (1857—) narodil se r. 1857. v Praze, kde 
jest ředitelem školy niěšfanskě. Napsal mimo Jiné: -ikolir 
obecnd r ť ■ ^•'■^^iťjéich :<ikoi)''ch a nařiz' nich (vydáni druhé 
1884), y<i \ J^^' fi~hnt{ žťh^zntho rn$k\7io počíta-^Ia [lS19)y 

O škole mřšfanskť {IS19), Xavedení, jak zacházeti s ft/sikálnimt 
přístroji ve ,^kole obecm' (1881), Ovt/ucovduí Jí/^'^^ i'^ Školách 
ohecnf/ch o měšfanski/ch (1883) a Skala ohectní, obraz to roz- 
voje našeho školství obecného v roce 1883 (roOnik I.) a v roce 
1884. (ročník II.), vydaný v letech 1884. a 1885. Jeho redakcí 
VTcházi také Sloiuik paedagogický. Json též od něho spisy 
pro mládež. 

František Krejčí (1858 — ) narodil se 1858 v Hostin- 
ném, jest doktorem lilosofie a professorem při gymnasiu v Kr. 
Vinohradech. Jest od něho Element pst/chologich/ (1895), Psi/cho- 
logie (1896), Zákon associaCni (1897) a Logika (1898). 

František Drtina ('1861—) narodil se 1861 v Hněv- 
šíně. jest doktorem íilosoíie a docentem při české universitě 
v Praze. Napsal Tndt-ni jevů du;^evnich v řeckť Jilosojii (^1890), 
O appercepci a vi/znamn Jejím ve vf/iivovdití (1896) a Xdstin 
dřjin vg^šího ékohtví a theorii paedagogickgch ve Francii od 
dobg revoluce (1898) a přeložil Epikteta Stoika Bukovéf mravních 
naučeni (1894\ 

Pavel Vychodil (1862—) viz na str. 190. Jest od 
něho Aristoťhiva Kniha o básnictví. Aristotelovg Knih*/ o duii, 
Aristotelova Ethiku Xikomachova. Aristotelova Politika. Dúkazif 
jsoucnosti bozi a dějiny jejich. Apologie křesťanství, Bdsnicic^ 
a mravouka. Pottika a j. 



5. Obory ostatui. 

Též ostatní obory vědecké, které, jsouce namnoze sroz- 
umitelný Jen odborníkům, nejsou tak všeobecně důležitý jako 
dějepis, dějiny literární, jazykověda a filosofie, vlc a více sa 
rozprostraňuji. 

a) Všeobecně nejdůležitější z nich jest přírodověda^ 
která za let padesátých a šedesátých měla hlavní oporu v řa«o- 

13 



194 Obory ostatní. 

pise „Živě" (v letech 1851. — 1867., redaktoři Jan Piirkyiiě a Jaa 
Krejčí), a nyní ve „Vesmíru" (od r. 1872., red. Dr. Vincenc Kotal 
a Fiant. Nekut) a „Chemických listech" (od r. 1877., redaktor 
Karel Preis a Ant. Bělohoubek) jakož i v „Časopise pro pě- 
stování mathematiky a fysiky"' (od r. 1872., nyní red. Aug. 
Pánek) a zvláště v „Archive pro přírodovědecké prozkoumáni 
€ech" (od r. 1870.; nyní red. Dr. K. Kořistka a Dr. A. Fric). 
Také buď zde připomenuta „Kronika práce, osvěty, průmyslu 
£1 náleziiv (od r. 1805. vydává I. L. Kober). 

Ze spisovatelů v oboru přírodovědeckém z let 1848 — 1898. 
3)uďtež uvedeni zde tito: 

Karel Slavoj Amerlin;;^ (1807 — 1884) narodil se 
1807 v Klatovech, oddal se studiu lékařskému, zřídil veliký 
vychovací ú.stav „Hudec" a byl ředitelem české hlavni .školy 
v Praze. Byv dán na odpočinek, věnoval se zcela íýsiokracii. 
í^epsal Jedovat)' rostliny v Čechách, na Moravt', v Slezsku a na 
/Slovensku (1859), Přh-odmna česká (1851), Promysl v Cechách 
{1851), Lučební základové hospodářství a řetueslnictví (2 sv., 
1851 a 1854), Fauna čili Zvířena česká (1852) a j. 

Filip Stanislav Kodym (1811—1889) narodil se 
1811 v Opočně v Královéhradecku a i)yl lékařem v Praze. 
Sepsal Naučejú o živlech, jejich moci a vlastnostech (2 svazky, 
1849 a 1863; 2. vyd. 1873 a 1875), Zdravověda (1853 a 2. 
•vyd. 1854), Úvod do zemezpytu (1855),^ Úvod do tělovedy člo- 
■■věka (1862), Ilosjiodářská kniha (1862) j Ceuiu učí Darwin? (ISIQ), 
J^ovéjší názory o stvoření sv^ta a nvktlejšíui obyvatelstvu jeho 
■Jak postupem času se měnilo (1876), Čeho třeba, aby užitečné 
vědomosti přírodovědecké v našem národu více se šířily (1881) 
a jiné. 

Jan Krejčí n^25 — 1887) kromě spisu cestopisného (viz 
na str. 138.) i)roshil hlavně v ol)oru přírodovědeckém, kde pra- 
'■coval zejména v geologii a mineralogii, a nejrozsáhlejší dílo 
Jeho jest Geologie čili Xáuka o útvarech zfinských se zvláštním 
ohledem na krajiny črskosloranske (1879). Mimo to jest od něho 
Přírodopisný atlas živočišstvn s výkladem^ I 'hhled situatavy živo- 
čišné a Přírodopis kovů a Jejich rud, kteréžto tři spi.sy všechny 



Obory ostatní. 195 

«tločkaly se vydjuii (Iniliého (1863—1873', Klič k určování ne- 
roafň (18()ó) a Kr'/KtaUo(/rnfii. (1878). Též od něho jest Geo- 
hx/irkn mttpfi okol/ Pnr^xkvhn (s vyklndeni) a mnoho prací 
jiných. 

Pavel Jehlička (1826—1883) kromě básní (viz na 
str. 36.) vydal íivL-tozor pro škohi a dům (8 dílů), Svět v obra- 
zlch, Stínku o nerostech, Krdtkfj príro'lopis rostlin, Stručn// pří- 
rodopis všech tří říší a j. Také pi;eložil Pokorného Názorný 
přírodopis živočistva (5. V3'd.) a Přírodopis pro školy obecné a 
nicšfanské. 

Vojtěch Šafařík (1829 -) narodil se r. 1829 v Novém 
iSadě v Uhrách, jest synem Pavla Josefa Saftinka, čestným 
doktorem filosofie a professorem při české universitě v Praze. 
-Jsou od něho Základové, chemie neboli lučbtj (1860 — 1861, 2 
'díly), Stručný přehled déjin chemie, Rukovéf cheniie, Proslov 
k přednáškám o astronomii na české universitě (1892) a j- 
Z Humboldta přeložil Pohledy na přírodu (1860 — 1861). 

Vladislav Sír (1830—1889) narodil se r. 1830. v Ji- 
číně a byl doktorem lékařství v Praze, kde zemřel 24. dub. 
1889. Vyšlo od něho: Domácí lékárna (1873), Ptactvo uži- 
tečné, posud však pronásledované (1874), Moti/lové a brouci 
Í1875— 1876), Ptactvo Škodlivé (ISIS— 18S1), Holubářství {ISS6), 
Králíkářstvi (1886), Ptactvo užitečné (1887), Herbář (1887), 
Zdravověda (1887), Cizopasníci živočišní a rostlinní (1887) a j. 

Karel Václav Zen<2;er (1830 — ) narodil se 17. pros. 
1830 v Chomutově a jest professorem při čes. technice v Praze. 
Jest i řádným členem České akademie. Jest od něho Fysika 
pokusná i výkonná (1886 — 1889), O nové soustavě světové {\S^O)y 
Meteorolorjie sluneční a předvídání časové (1898) a j. 

Karel Starý (1831 — ) narodil se r. 1831. ve Vepřové, 
vsi u Přibyslavi, a jest professorem při dívčí škole v Praze. 
Sepsal Obrazy z přírody. Život zvířat, Veselé prázdniny a vzdělal 
česky II. díl Schoedlerovy Knihy přírody (1870). Pro mládež 
od něho vyšlo: Ze života o/; /c (1894), O hmyzožravcích, O neto- 
pýrech (obé 1896), O šelmách kočkovitých, O šelmách kunovi- 

13* 



196 Ub(a-v ostatní. 

ti'ich, O šelmách medcr'lovit,jcJi a O šelmách psoviftjrh (vše- 
Í897). 

A u t o 11 i 11 F r i r (1 .S.-j2 - ) narodil se 30. čce 1 882 v Praze^ 
jest doktorem mediciny a proťossorem zoologie i)ři české uiii- 
versité. Jest i řádným členem České akademie. Jsou od nčho 
tyto spisy: Ev nqiské ptactvo (r. ISOl. něm.) s obrazy, O tii- 
chiiierh ("1866), O vrstvách kury zemab' (Mat. lidu imj), Zvl- 
řena plyitovi-ho uhlí a vápenců pennshlio útvaru v G-rhach, 
Geologické obrazy z pravěku zemé České (vyšlo také němeek}), 
Mahí (jeoloyie čili Nauka o vrstvách kůry zemské, Přírodopis 
živoř išxfva pro .střední školy (podruhé r. 18í^2.), (Jeské rýhy 
(1885), Losos labský (1894) a j. S proť. Fraiit. Xekutcm vy- 
dal spis Korýši zemé Ceski 



\e 



Jan Nepomuk Woldřic li (18;U — > narodil se 15. čna; 
1834 ve Ždíkovč, jest doktorem íilosotie a proťes.-^oreni při 
čes. universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal 
Jiukovéf télovédy člověka (1891), Uukojef zooloyie (1892 a 
2. vyd. 1898), deolix/ickr příspévkij z pjrahorního útvaru jižních- 
Cecil (1897) a j. ' 

Ladislav Čelakovský (1834 — ) kromě dramat (viz. 
na str. 114.) vydal Přírodopisné/ atlas rosfliustva s výklailein 
(podruhé r. 1873.), Jn/lé a škodlivé houby v obrazich přirozené 
velikosti (1865), Lišejníky co dvojité bytosti rostlinix' (1866),. 
A)iaJytická kvetena Cech, Moravy a liak. Slezska (lí^79 a 3. 
vyd. 1897), klič k určování rostlin, sepsaný na základě spisu 
jeho, vydaného r. 187U. s názvem Prodromns květeny leské,. 
Kvitina okolí pražského (1870), ^^ kvete nství rostlin brutnáko- 
vitých^ O rhlorofyllu (188D, Líozjiravy o JJaruinovř throrii a 
o výviji rostlinstva (1894) a j.; přeložil Gustava Ldrinsera,. 
lékaie a botanika v Cechách v Mimoni v Boleslav.sku r. 1811. 
rozeného, ale německy pi.šicíbo (ý 18<13 ve Vídni), Sbírku nej- 
dulťžité/šírh jiidlýrh^ jimb-zřclé/rh i jedovatých hub S 12 tab. 

(podruiié isslj a Alojsa Pok(»rného, ředitele gymnasijního ve 
\'ídni, Xázorný příro>fopis rostlinstva (6. vyd. 1893), 

Josef Durdik (lí-!37— ) kromě básuí dramatických i^viz: 
la str. 115.) a kronic spisu literárně dějeitisnýcli (viz na str.. 



Obory ostatní. 197 

173.) a zvláště lilosoíiekvrli ivi/. lui str. IKO.) vvdal : O iv//- 
A"('h} hr'z'hiři Ki>/)iri)flcitr{ (lš7l?i, /'uzor na lesij! (1873) a pro- 
stouárodai výklady O imkroku jtřťnifhiích věd (1874). 

.lil I i \'ratislav Jaliii (1838—) kromě j)rací básni- 
ckých (vi/ ua str. 43., 77. a 115) a kromě práci' literárně 
•dějepisné (viz ua str. 174.) vzdělal prvý dil Schildlerovy 
Kiiihi/ přinvhi (2. vyd. 18i39) a do Kronikt/ práfc, kterou vy- 
dával od r. 18(3,'). nojiirve sám a potom s ^Inrtinem Pokorným, 
sepsal dil ])rvý a počátek dilu ětvrtělio, jejž po Jeho onemoc- 
něni dokouřil bratr Jeho Zdenek V. Jahn, professor v Plzni. 
Redigoval čtvrtou čá-jíť At^nsu názormUio k Slovníku naučnému, 
•do uěhož napsal stať líntuictví. Překlad jeho Schíidlerovy 
Ch''mii' vydáu i jakožto učebuiee ])ro školy, pro které uapsána 
Jest od něho t;iké Gionii' itřvosfwí (18G8), rnřďfkové rhemie 
(1877) a Stručná chemie (1878). 

Emanuel Bořieký (1840 — 1881) uarodil se 12. pros. 
]84<> v Milině u Přihrami. byl doktoren-- filosofie a professorem 
unÍTer.«;itnim v Praze, kde zemřel 2(j. ledna 1881 a pochován 
na hř1)itově olšanském.*) Kromě četných a velmi cenných 
zvlnště mineralogických prací v časopisech českých i něme- 
ckých vydal o sobě česky též O rozvířeni ki/xlirníku draselna- 
télio a k//$eli))i/ fosforeční' r horninách českjch, o minerdhii n 
chemirki' skladbě horsfva, hledíc k účelům agronomickfím (1871), 
Petrof/rajickd studia čedičového horstva^ v Cechách (1874), Petro- 
^rajická studia zné'cového Iwrstva v Cechách (1874), IMrogra- 
Jirkií studia metaf/frniéhn horstca v Cechách (1877), Základové 
novéJio lučebné drobnnhledného rozboru nerostů a hornin (1877) 
a Pctrografická studia o porfi/rech českjch (1881 ; kromě prvé 
spisy ty vyšly v „Archive pro přírodovědecký výzkum Čech"). 
Také vzdělal Alojsa Pokorného Ndzomij nerostopis pro nižší 
škol v střední (4. vydání) a Nerostopis pro vvšší škol v střední 
(187G;. 

František Nekut (1840—) narodil se r. 1840. v Chý- 
nově u Tábora a Jest professorem gymnasijním v Praze a re- 

*) V Ježkových „Našich hrobech" mylně jest udáno, že pochován 
•v KošířiVh. 



198 Obory ostatní. 

daktoreni „Vebniira". ÍS Dreiii Aut. Fricem sepsal Kori/ši zemf 
České. (1866), upravil k tisku Pf-n-odoj/i-mý atlas živočiéstva- 
(1880) a přeložil z němčiny clil druhý Brehmova Života zvířaty 
v němžto jsou „Ptáci". 

Čeněk Kotal (1841-18saj narodil se r. 1841 v Plá- 
nici, byl doktorem íilosoíie a proťessorem při české vyšší reálee- 
V Praze, kde zemřel r. 1883. Přeložil z němčiny prvý dil ži- 
vota zvířat, který sepsal Dr. Alfred Edmund Brehm, a redigo- 
val s prof. Fr. Kekutem časopis „Vesmír". S prof. Pavlem- 
Jehličkou vzdělal Dra Alojsa Pokorného Xtízonn/ přírodopis 
živočišstvn ib. vydání). 

Bohumil Bauše (1845 — ) narodil se 17. února 1845" 
v Král. Hradci a jest professorem gymnasijnim v Praze.^ Ka- 
psal iSkdli/ Frachovskr {188(j), (fpfivodn ssavcfi (1889), Čtvero 
ročních časů (1893), Hhistrovavý přírodopis tří říší (1894)^ 
Ptttování říší rostlinstva (1894), Volné listy z knihi/ přírodi/ 
(Mat. lidu 1895) a ťoJdedy do dílny přírody (Mat. íidu 1897). 
Též upravil k vydání spis St. Vráze Z cest (1898). 

Eduard Formánek (1845 — ) narodil se 1845 v Kla- 
tovech, jest doktorem filosofie a proťessorem j^-ymnasijnim 
v Brně. Jest od něho Kvřtena Morar// a rak. Slezska {'2 SY.,. 
1887 a 1896). 

František Rosický (1847 — ) narodil se roku 1847. 
v Novvch Dvorech u Přihvslavě a jest zemským školním 
inspektorem v Praze. Jsou od něho Kvétiny jarní (1885) a j. 
Také napsal Botaniku pro vyšší třídy středních škol (3. vyd. 
1898) a Xrrostopis pro nižší třídy středních škol (4. vydání 
1897), vzdělal Dra AI. Pokorného N<ízoruý přírodopis živuřišstva 
(8. vydáni 1894) a s Joseiem Posickým, professorem ústava 
učitelského, sepsal JiOíi'linopis pro ústavy učitelské (1894). 

Jan Vincenc Diviš Čistecký (1848—) kromě pře- 
kladu (viz na str. 85.) napsal J^inkovéf rozlorft ctikrovarnickýck 
(1872), O českém cukrovarství (1888),^ Saccharimetric na zákUuU- 
fysikálniin i rlninickéni (1897) a j. 



Obory ostatní. 19& 

^ Auirust Srydlci- (1-^4*1— 1S91) lum.dil se 1. Ona 1849 
v Zanihťrkii, bvl doktorem fik)Soíie a professorem při české 
universitě v Praze, kde /.ciiiiel 22. čiia 1801. V>\\ i řádným 
členem Ceskt"' akíidcmie. Jsou od něho Zďklndovř theorftické 
fifi^ikij (2 dilv, ISSO a 1885), Rozhlnlij r oboni intrhavicki/rh 
r,U (1881) a j. 

Vincenc Strouhal (1850—) narodil se 10. duh. 1850 
v Seči, jest doktorem fihtsofie^ a professortm při české univer- 
sitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal O životě 
a pftsohfnf Dra A. Seydlera a s Drem C. Barnseni Ocel a její 
vJ^stnosti (/alvanické a maijndickr (obé 1892) a j. 

Jan John (1850- ) narodil se 1850 v Žimuticich a jest 
professorem v Praze. Napsal Clzopasvki našich žab (1875); 
Přírodopis pro ťt staví/ věitehké (1891), Přírodopi^iý atlas ro- 
stlin (1897) a j. 

líohuslav IJaýman (1852—) narodil se 7. pros. 1852 
v Sohotce, jest doktorem filosofie a professorem při české uni- 
versitě v Piaze. Jest i řáduvm členem České akademie. Jest 
od něho Theoretickd chemie (1881), Uldohydrdty a (jlijkosidi/ 
(1893), Cukry a sloiičeniwj příhnzné (1895) a j S Karlem 
Kruisem, professorem při české technice v Praze, napsal 
Oirďiirkohioloyickr studie (2 sv., 1891 a 1894). 

František Bayer (1854 — ) narodil se 15. kv. 1854 
ve Mšeném u Budyně nad Ohří v Lihochovicku, jest doktorem 
filosofie a professorem při gymnasiu v Praze. Jest i členem 
České akademie. Vydal obsáhlé dílo illustrované Xaši ptáci 
(od roku 1886.), Prodromus českých obratlovců (1894) a pře- 
ložil díl III. Brehmova Života zvířat, v němžto jsou plazi, 
obojživelníci a rybv, a Huxlevovo První uvedení u védy pjří- 
roduí (1883). 

Ladislav Duda (1854 — 1895) narodil se roku 1854. 
ve Vodňanech a byl professorem gymnasijnim v Praze, kde 
zemřel 28. srjma 1895. Přeložil z Brehmova Života zvířat 
díl IV., obsahující Hmyz, a napsal Soustavný přehled českeJio 



200 Obory ostatní. 

hmyzu jjol(>kn'lh'/io (1884), Návod ki; sbírání hmi/zn poJ okřídlého 
a další ííjjravii Jeho pro shírkij (1890), Analjjtickfj přehled če- 
skf/oh ploštic vodních (1891) a j. 

Antoniu Hansgirg (1854 — ) narodil se 16. čce 1854 
v Praze, jest doktorem íilosofie a liroíessorem při české uni- 
versitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Pro- 
dronins ceski/ch řas sladkovodních, KvHena okolí Hradce Krd- 
lovr (1881),' Z rwe rostlin (1885) a j. 

Gustav Gruss (1854—) narodil se 2. srp. 1854 v Ji- 
číně, jest doktorem filosofie a jjrofessorem při české universitě 
v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal ubjemné dílo 
Z říše hv'zd (1893 > a j. 

^ Josef Vele novsk v (1858—) narodil se 22. dub. 1858 
v Cekanicícli u Blatné, jest doktorem íilosotíe a professorem 
při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. 
Jest od něho Atlas rostlinstva (1892), Mechy české (1897) a j. 

Jindřich Ladislav Barví ř (18G3— ) narodil se 15. čce 1863 
v Cholticích, jest doktorem filosofie a docentem při České universitě 
v Praze. Napsal O některíícU xerpentinech zópadni Moiavi/ a horninách 
tí,mfibolitickýi'h Je prová-ejícich (1893), O gi-anulitových elipsoidech u Pra- 
4-h'tíc a Krištanova (1894), Nová učftbnice petrografie, O hadci od DobeSovic, 
Poznáinkí/ o geometrických ijomérech zl itonosiiého okrsku Jilovského (vše 
1895 , O výskijtu zlata na některých diUežit^jíich náleziskách českých se stana • 
viska iietrograficko-geologického (1897) a j. 

b) Lékařství zastoupeno jest již od r. 18G2. ,,Casopi- 
sem lékařň či'skVcli", ale teprve za doby nejnovčj.ši zmohlo se 
na díla rozsáhlejší, vydávaná zejména v „České bibliotéce 
lékařské" (od r. 1892.). 

Ze spisovatelů lékařských jsou nejdůležitější tito: 

IJohiímil Jan Eiselt (18ol — ) narodil se 28. srpna 
1831 v Poličce, jest dokttucm lékařství a professorem při čes. 
universitě v Praze, maje tytul dvorního rady. Jest i řádným 
élenem České akademie. Za jeho redakce vyšla Odborná 
pnthologie a thrapie (6 dilň, 1878 — 1887: neni dokončena). 



Obory ostatní. 201 

Joseť Sclnibl (1S37 — ) narodil se 16. srpna 1837 
v ri/.ni, jest doktorem lékařství a proťessorem při české imi- 
Tcrsitě v Praze. Jest i řádnviii c-Ieuem České aKadeniie. Na- 
psal O /inisacriti záiiřtií sitiiíce (1889), O vz<lcnfjch rohových 
nddorfch oka (1892), O )ii}kfrri/ch cznrni/ch nádorech a cizopás- 
n/cfch okfi (1893) a j. 

E d 11 a r d Albert (1841 — ) kromě prací literárně děje- 
pisnycli (viz na str. 175.) vyniká hlavně v oboru lékařském. 
-Jest od něho JJi/o/nosfikff nemoci chirur<iickfjch (ěeské vydání 
upravil Dr. Vladimír Prciniuger) a jiné spisy psané německy. 

Karel Chodonnský (1843—) narodil se 13. kv. 1843 
Y Stndence, jest doktorem lékařství a proťessorem při české 
universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal 
ZJiOJitehiost a léčeni tuherkidosi/ plicní (1881), Některé základní 
rysu theoretickc fannakologie (1890) a j. Také sestavil s Drem 
J. Thomayerem Slovnik zdravotni (1889). 

Emerich Maixner (1847—) narodil se 5. list. 1847 
v Nižboru u Rakovníka, jest doktorem lékařství a professorem 
při české nniversitě v Praze. Jest i členem České akademie. 
Jest od něho Prirxcní kniha specielní pafholoijie a fhcrapie (4 
sv., 1890—1897) a j. 

Eduard Nessel (1851—) narodil se 14. led. 1851 
v Praze, jest doktorem lékařství a proťessorem při čes. uni- 
versitě. Napsal Ošetřování chriqm, O trháni zuhů (1884), 
O rheumatickjch bolestech obličejových (1888), O kazn zubním 
(1890) a Zubní lékařství (1894). 

Josef Thomayer (1853 — ) kromě jiných prací (viz 
na str. 91.) napsal Úvod do drobné praxe lékařské (1886), 
Bezv'dorai a jeho diagnostický význam (1889), O přeťdeni prací 
•(1890), Pathologic a therapic nemoci vnitřních (2. vyd. 1898) 
3. j. Také pořádá „Sbírku i)řednášek a rozprav z oboru lékař- 
ského'", do které také sám napsal několik rozprav. 

Karel Maydl (1853-) narodil se 10. bř. 1853 v Ro- 
iytuici, jest doktorem lékařství a proťessorem při české uni- 



202 Obory ostatní. 

versitě v Praze. Jest i členem České akademie. Jest od uěho 
O hlízách podhrdničných (1894), Podrohnd chiruryie (1897) 
a jiné. 

Jaroslav Hlava (18o5 — ) narodil se 7. kvétna 1855 
v Dolnic-h Královicích, jest doktorem lékařství a professorem 
při české universitě v Praze. Jest i řádným členem České 
akademie. Jest od něho Anatomická paf}ioh;/ie a bakteorťoloyie 
(2 díly, 1896 a 1897), ( fcJnanné očkuváiú a j. 

Jan Deyl (185.5 — ) narodil se 2J.čna 1 8.55 ve Vysokém 
Veselí, jest doktorem filosofie a professorem při české univer- 
sitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal ( f tiipo- 
zrakosti a j. 

Jan Jan o. šik (1856 — ) narodil se 26. června 1856 ve 
Vrbátkách na Moravě, jest doktorem lékařství a professorem 
při české universitě v Praze. Jest i členem České akademie. 
Jest od něho Hiatolofjit' a mikroskopická anatomie (1892), Ana- 
tomie človiika (1897), Anatomický atlas (1898) a j. 

František Mareš (1 857 - ) narodil sě 20. října 1 SoT 
v Opatovicích u Hluboké, jest doktorem lékařství a profes- 
sorem i»ři české universitě v Praze. Jest i členem České aka- 
demie. Napsal i'vahj r. cest (1880), U výživě clovrka (1889)^ 
Všeobecná Jysiolotjie (1894), O živočišné elektřině, O citlivosti 
a jiné. 

Vladimír P r e i n i n ^ e r (1 865 — ) narodil se 30. května 
1865 v Kiimburku a jest okres, lékařem v Praze. Založil 
a redi^nije „Lékařské rozhledy" (od r. 1892.). Napsal Zdravot- 
nictví našich //řihi/tkň (!Mat. 1. 1895), Ttloveda a hlavni zásadif 
zilravor'di/ (1895 a 2. vyd. 1897), Fřiruřní slovník therapeit- 
tick'/ (1896), Léčiva, Jich nžiti, dávky a účinek (1897) a j. 
Z ruštiny přeložil N. Pilátova Dětské nemoci, jich přiznaky, 
jjoznání a léčení (1895) a upravil české vydání Dra E. Alberta 
Didi/noštikn nrmocí chirniyické/ch (lS!>o). Též upravil 4. vydání 
V. .S. Kodvma Zdravovědy (Svět. kuih. 1898). 

Z ()8tatiiii'li spisovatelů Iťkaískyili liiiďfi' ještě piipoinomiti pinlVssoři 
univcrsitni : (iiistav Kabrhcl, Emanuel Kauťiiiaiin, Karťl KiiíVner, 



obory ostatni. 203 

OndrL-j Obrzut, .losoť Keinsberg {Soudní lékařílvl), \';l lav li lí- 
beš ka a j. 

c) Právniťtvi ocitilo se na pevné půdě r. 1850., kdy 
úředně bvlo /avcdeiio ])rávnické názvoslo\ i ěcské, znamenitě 
pak počalo se zvelebovati zejména za let šedesátých, majíc 
od r. 1861. svftj zvláštní časopis „Právník", který dosud vy- 
eházi. Roku 1H07. začala vycházeti „Česká biblioléka práv- 
nická". 

Ze spisovatelň ])rávnickvcli budtež uvedeni zde tito: 

Antonín Rybička (1812—) kromě jiných prací (viz 
na str. lo4. a 169.) sebral Pravidla, přis/ovl a povědění, vztahu- 
jící se k správě vsř''jni' a oherní i k pjycívK obřanskánii a trest- 
níma, (1872). 

H e r m e n e í;- 11 d J i r e č e k (1827 — ) kromě povídek (viz 
na str. 72.) a prací literárně dějepisných (viz na str. 171.) 
sepsal Slovanské prdvo v Cechách a na, Moravě (1863) a vy- 
dal sbírku českých památek právnických od pradávna až do 
století XVII. s ujizvem Codex iuris hohemici (1866), Svod zá- 
konů slovanských (1880), Všehrdovy knihy devatery o právích 
země České, Ohnoveně právo a zřízení zemské dědičného králov- 
ství Českého 1627 (1888), sbírku státních listů koruny České 
z let 1306 — 1378 s názvem Korunní archiv český (1896) aj. 
Společně s bratrem Josefem Jhečkem vydal Sbírku zřízení zem- 
ských království českého, markrabství moravského a slezských 
knížectví, obsahující zřízeni XV. století, a Brikcího z Licka 
Práva městská. 

Antonín Ran d a TI 834 — ) nar. se 8. čce 1834 v Bystřici 
u Klatov, jest doktorem ]»ráv a professorem při právnické fa- 
kultě české university v Praze, maje tytu! dvorního rady. Jest 
i řádným členem České akademie. R. 1864. položil s jinými 
základ k „Jednotě právnické" a přičinil se platně obnoviti 
časopis její „Právník"'. Ze spisů jeho vydaných o sobě buďtež 
uvedeny : Přehled vzniku a vývinu desk čili knih vtřejných, 
hlavně v Cechách a na Moravě, O závazcích k náhradí škody 
z činů nedovolených, pak o úrocích dle rak. pjráva občanského 



204 Obory ostatní. 

(4. vydáni), O zúsadúrh, na Jderi/ch lídnv veřejných knih spo- 
čívd, Systém rak. obecného pr^íva, Právo obchodní. Právo vlast- 
nické dle rakouského práva v pořádku sijsténiatickém (podrnlié 
r. 1874.), S()ukro)né <)hrhod)ií právo rakouské (1881) a j. 

Vincenc B randi (1834 — ) kromě spisů dějepisných 
(viz na str. 142.) a literárně dějepisnýcli (viz na str. 172.) 
vydal DipJiunatář moravskij, Knihu iJrnovskou s úvodem, ob- 
sahujícím Pořátky historie práva zemského, Knihu Tovařovskou, 
Knihu Rožmberskou^ Knih// 'půhonné a nálezy brněnské a olo- 
moucké z Jet 1374 — 14!^0 a j. 

Antonín Pavlíček (1838~) narodil se 2. list. 1838 
v Králové Dvoře, jest doktorem práv a advokátem v Karlině. 
Jest i řádným členem České akademie. Napsal Žaloby z oboha- 
cení (1873), Sménka a chak (1884), Právo listů zástavních 
(1804) a j. 

Alojs Ziicker (1842 — ) narodil se 4. čce 1842 ve 
Ckýni u Vimperka, jest doktorem práv a professorem při čes. 
universitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal pří- 
si)ěvek k nánce o vývoji moderního řízení trestního s názvem 
Aprise i loial cnquete (1886), Kriminídisfirké řrtj (1895), Po- 
čátkové práva mezinárodního a j. 

Emil Ott (1845—) narodil se 30. dub. 1845 v Praze, 
jest doktorem ])ráv a professorem při české universitě, maje 
tvtul dvoruíh(» rady. Jest i řádnvm členem České akademie. 
Napsal /Soustavni/ úvod ve studium nového řízení soudního 
(1807). 

Jaromír Celakovský (1846 — ) narodil se 27. března 
1846 ve Vratislavi, jest synem básníka Frant. Lad. Celakov- 
ekého a bratrem Dra Ladislava Čclakovského, doktorem \)ráv, 
archivářem města Prahy a professorem při právnické fakultě 
české university v Praze. Jest i řádným členem České aka- 
demie. Napsal příspěvek k dějinám jtrávnich pramenů v ze- 
mích českých <) právech městské/ch ^f. lirikrlhn z Lirska a 
o jfnnirrn ji'Jich ke starším sbírkiím právním, příspěvek k dě- 



Obory ostatní. 205 

jinihii (loiiiácibc» piJiva ťrdm (uhhnrim k statkům zpupnfim 
v ( '>'rli(ich, příspěvek k (Ičjiuáin stavu městského v zemích 
českých Uíad pmlkomuřsk''/ v Or litích (r. 1881.) a vydává 
^hirkii praniťufi prtívn iněsfskrho královští-'/ řeskéhi) (od r. 1885 ), 
ktoiá bude míti asi 20 velmi objemných dihl, jsouc jeho prací 
iiejdňležitéjši. 

Jiří Pražák (1846 — ) narodil se 16. října 1846 v Lokti, 
jost ddktorem práv aprofessorem i)ři čes. universitě. Jest i řádným 
členem České akademie. }sa\)9a\ ''^'pon/ o j)řít</uš)iost mezi soudí/ a 
áírti/i/ spnívuhni (2 díly, 1883 a 1886), Raknnski' právo ústavní 
(2 díly, 1895 a 1896) a sestavil Zákony z ohorn ústavy obecní 
a zemskr (1895). 

Jaromír J. Haněl*) (1847—) narodil se 9. dub. 1847 
v Moravské Třebíči, jest doktorem práv a professorem při 
právnické fakultě české university pražské. Sepsal O vlivu 
práva německého v Cechách a na Moravě (1874) a Říšské 
i právní dějiny německé (r. 1886. a 2. vyd. 1896.). 

František Storch (1850—) narodil se 13. září 1850 
v Žiželicích, jest doktorem práv a professorem při české uni- 
versitě v Praze. Jest i členem Oeské akademie. Xapsal lílzení 
trestní rakouské (1887). 

Albin Bráf (1851—) narodil se 27. ún. 1851 v Třebíči 
na Moravě, jest doktorem práv a professorem při české uni- 
versitě v Praze. Jest i členem České akademie. Napsal Dvě 
) mine opravy (Právo domovské, Pracovny donucovací), Almužna 
a mzda, Schultz-Delitzsrh a záložny české (vše 1884), Meliorační 
li věr (1890), O nápravě měny (1892), Sociální politika států 
evropských (1895) a j. 

Leopold Heyrovský (1852—) narodil se 15. list. 
1852 v Českých Budějovicích, jest doktorem práv a professo- 
rem při české universitě v Praze. Xapsal Instituce římskeTio 
práva (1886 a 2. vyd. 1894). 

*) líoku 1874. iiJi. spiso „O vlivu práva nčtncckélio-' podepsal se 
„Jaromír J. Haněl", kdežto roku 1886 ca spise „Říšské i právní 
dějiny" již „J. J. Hancl'. 



206 Obory ostatní. 

Josef Kaizl (1854 — ) narodil se 10. červ^Da 1854 ve 
Volyni v Čechách, jest doktorem práv, byl professoreui při 
české universitě v Praze a jest ministrem ve Vídni. Napsal 
Ndvotlní hospoddí-ství (1883), Obnoveni/ vďl živnostenslcfj (1883), 
Vyrovnáni s Uhry (1886), FInanvni věda (2 8V., 1888 a 1892), 
Ndprava rakouské mění/ (1890), České myšlénky (1895) a j. 

Emanuel Zítek (1856 — ) kromě povídek (viz ra str. 94.) pře- 
ložil Dra Ed. Rittnera Cirkevni právo katolické (2 díly, 1887 a 1889). 

Karel Kadlec (1865 — ) kromě překladů dramat (viz 
na str. 124.) napsal ťrovozovací právo k dílům dramatickým, 
n hiidebnim (1892), Družstva král. českého zemského a Xdrod- 
niho divadla v Praze (1896) a j. Také vydal s Drem Kar- 
lem Helloreni slovník Némecko-řeskd terrainoloyic líředni a 
jjrdvnická (1898). 

c) Mathe matiku zdárně vzdělávati přispívá od roku 
1862. „Jednota českých mathematikiV', vydávajíc svým ná- 
kladem díla vědecká a „Časopis pro pěstování mathematiky 
a fysiky". 

Ze spisovatelů mathematických hiuTtež uvedeni zde tito: 

Antonín Skřivan (1818—1887) narodil se r. 1818. 
v Kriicem!)urkn u Chotěboře a byl maj etnikem obchodního 
ústavu v Praze, kde zemřel r. 1887. Jest od něho: Xdnka 
o slohu kujteckých listu, l'očtdÍ-stvi pro život ohecmj se zvláštním, 
zřením ke kupecké třídě, Český obchodník, O spořitelnách, O stát- 
ních jjapírech, Peníze, míry a váhy, Nauka o kupeckém ňčet- 
nictví. Mimo to přeložil do češtiny oba díly Močníkova PaHář- 
ství pro nižší reálky. 

Václav Šimerka (1819—1887) narodil se r. 1819. ve 
Veselí u Jičína a byl farářem v Jenšovicích u Vysokého Mýta. 
Napsal mimo německé spisy česky : Přispřvky k ncnn-ité ana- 
lytice, Alyebra neboli pcčtiíi-stci ubeaié pro vyšší gymnasia, Pří- 
davek k algebře (o počtech diíferenciálních a integrálních), Zá- 
kladové technické mechaniky a j. 

Václav Jan dečka (1820—1897) narodil se r. 1820. 
v Poběžovicích u Pardubic, byl zemským školnínj inspektorem 



Obory ostatní. 207 

pro reálné školy české a žil ve výslužbě v Bydžově, kde 
zemřel 1897. Sepsal Geometrii pro vyšší gymnasia (4 díly). 

František T i 1 š e r (1 825— ) narodil se r. 1 825. v Bu- 
détskn na Moravě a byl proťessorem při české technice v Praze, 
kde žije na odpočinku. Jsou od něho Kritické ih-ahi/ k úvodu 
do zakladli děskriptivni geometrie. 

Gustav Skřivan (1831 — ISGO) narodil se roku 1831. 
v Krucemburku u Chotěboře a zemřel jako proťessor poly- 
techniky české v Praze. Vyšly od něho: A' theorii řad hez- 
konečni/ch, Základové anali/tické geometrie v rovině, Před- 
ná^kij o algebraické aualysi a některé jiné spisy německy 
psané. 

František Švanda (1831—) narodil se r. 18.31. v No- 
vém městě u Chlumce a byl ředitelem české reálky v Karlině. 
Žije na odpočinku. Z jeho spisfiv uvádíme : Aíéřictvi (2 seš.), 
Mřřické a perspektivní rejsovdni od ruky, Méřidví pro vyšší 
třídy středních škol a k soukromé potřebě, O pozemním sta- 
vitelství, kteréžto dílo zpracoval dle Jíindlova díla s prof. Jo- 
sefem Xiklasem, s nimžto přidal k němu Stavitelské slohj. 

Josef Smolík (1832 — ) kromě prací dějepisných (viz 
na str. 142.) sepsal: Početní knihu pro nižší gymnasium, Al- 
gebru pro vyšší gymnasia a reálky. Rovnice prvého a druhého 
stupné o jedné, dvou i více nezndmi/ch pro gymnasia a vyšší 
ákolv reálné, Počtdřství kupecké (1874). Poětdřství výkoiiné 
-(1880) a j. 

František Josef Studnička (1836 — ) kromě jiných 
prací (viz na str. 144. a 173.) sepsal díla: Algebra pro vyšší 
třídy škol středních (r. 1879. podruhé). Analytická geometrie, Zákla- 
.dové vyšší mathematiky (3 díly), Základové sférické trigonometrie, 
O determinantech, O počte variačním, VyšŠí mathematika v úlo- 
hách, Základové nauky o číslech, Všeobecné tvarosloví algebraické 
■(1880), O determinantech mocninných a sestavených (1897), 
nákladové národohospodářského piočtářství (1888), J^ogaritmické 
tabulky (7. vyd. 1898) a j. 



208 ((bory ostatní. 

Martin Pokorný (1836—) narodil se 30. pros. 1836. 
v Král. Hradci, byl ředitelem í;ymna.sia malostrau.skélio v Praze, 
kde žije na odpočinku. Jest i členem Ce.ské Akademie. Mimo 
rozličné články v časopisech vydal Defr.rruiitantj <i lyšsí rolnice. 

Emil Weyr (1848—1894) narodil se 31. srpna 1848 
v Praze, byl doktorem filosofie a proťessorem při universitě 
ve Vídni, kde zemřel 25. ledna 1894. Byl i řádným členem 
České akademie. Napsal Zdh/adocr vijšši ije.i.netrie (1871, se 
svým mladším bratrem Eduardem), Theorle Cremonavjch tmm- 
Jormaci (/eo/netrirktji-h lítvarů rovinni/ch (1872), Úvod do (jto- 
metrirkr tJiPorlc kí-itck rovinnijch od Cremmiii (1873, překlad 
z italštiny) a j. 

d) Též obor bohoslovecký, vědy technické, na- 
ukové písemnictví p r o s t o n á r o d n í (hospodářské, řemeslnické, 
kujtecké a pod.) atd. mají již značný ])očet pracovníků spňso- 
bilých a za><luhovaly 'by, aby příslu.sní spisovatelé odborní 
vylíčili zvlá.štními rozpravami dějiny písemnictví oborň těch.*) 

Nám zde })08tačiž uvésti si toliko jména některých spiso- 
vatelův, i buďte připomenuti z oboru bohosloveckého: Dr. 
Frant. Sušil (1804— 18(j8), Antonín Řehák (1809—1851), 
Dr. Matěj Procházka (1811—1889), Boleslav Jab Ion ský 
(1813—1881), Václav Svatopluk Stulc (;i814— 1887), Josef 
Boleslav Podstránský (1815—), Dr. Innocenc Antonín Frencl 
(1818— 1862), Dr. Jan Bílý (1819— ), Beneš Methold Kulda 
(^1X20- ) Josef Antonín Šrůtek (1822-), Jan Václav Pod- 
laha (1823—), Pavel Joseť Pěli kov ský (1824—), Fran- 
tišek Bartoš (1825—), liohumil František Hakl (1827— •, 
Anttnín Skočdopole (1828—), Dr. Antonín Len z (1829—), 
Dr. František L a urin (1829—), Tomáš Novák (1834 až 
1876), Franti.šek Alojs Divi.^ (1835-), Jan Nep. Čeruo- 
houz (1836-1896j, Dr. Klement Borový (1.^38—1897), Dr. 
Fr. Kryštůťek (1842—), Klement Markrab (1842—). Dr. 
Karel Lev Řehák (1843—), Alojs Hrudička (1843—), 
Václav Beneš- Třebizský (1849-1884), Jan Ježek 

*) Síňsovatťl přitoiuiiLlio .spisu vydá brzo jen odborné seznamy 
knih těch i všech jiných včdeckých a poučných. 



lH)uiy ostatiii. 20í» 

<1849— ) aj.: z oboru to <• li n i ckéli o: Joscť N i k 1 a s (1817 
až 1877', Viiéui HiiUovsky (1831—), .loseť Šolín (1841—), 
Augrust t^alaba • 1.^4<>- -l!^V»4), Alojs Studu iřka (184i'— ), 
Ladislav Hajuiš a j.; z oboru náukovélio ])isemnictvi pro- 
stonárodní li o: 1'rantiška 11 a n sg; irgo vá (1823 — 1871), 
Karel Lambl (1823 — 1884), Dr. Jan B. Lanibl (182()— ), 
J )r. František :\1 a r b o o (1828 - 1 SOG),, Jan Uhlí ř (1 830—), 
František H r o ni á d k o (1831 - ), Antonín Č c r v e ný (1834 — ), 
Čeněk Hevera il83()— ), Josef I) u m e k (1844—), Josef 
Klika (1857 — ) a j. 

Co tvOe se časopis ů, má obor bohosloveký již od 
r. 1828. „Časopis katolického duchovenstva" (v letech 1853. 
az 1860. nevycházel). „Blahovést" (vycházel v 1. 1851.— 1896.) 
a ..Kazatelna posvátná'" (vycházela v 1. 1864. — 1893.), jiné 
pak o d b orné é a s o p i s y iíuďtc zde připomenuty ještc tyto : *j 
časopis pro sazeče a knihtiskárny „Veleslavín" (od r. 1863.), 
„Typograíia" (od r. 1888); „Typog-raíické listy" (od r. 1889.), 
„Listy prňmyslové" (od r. 1875.), časopis spolku pro průmysl 
pivovarnický s názvem ,.Ivvas" (od r. 1873.) „Pivovarské 
listy" (od r. 1883.), „Listy zahradnické" (od r. 1877.), „Samo- 
správný obzor" (od r. 1879.), „Pražské hospodářské noviny" 
(od r. 1878.), ..Obzor národohospodářský" (od r. 1897.), „Český 
mechanik" (od r. 1886.^ „Technické listy" (od r. 1888.), 
„Technický obzor" (od r. 1893.), „Výtvarník" (od roku 
1898.), „Zprávy spolku architektů a inžinýríi (od r. 1866.), 
časopis věnovaný zájmům tělocvičným „Sokol'' (od r. 1871.), 
„Věstník sokolský" (od r. 1897.), časopis lesnický „Háj" (od 
r. 1873.), „Listy lovecké" (od r. 1894.), časopis pro katolickou 
hudbu posvátnou „Cecilic" (od r. 1874.), časopis pro hudbu 
a zpěv „Varvto" (od r. 1878.), časopis hudební „Dalibor" (od 
r. 1881.), „Rozhledy po lidumilstvi" (od r. 1893.) a j. Také 
již i jednotlivé živnosti a řemesla mají své zvlá.štní časopisy. 



*) O časopisech stala se zmínka také na str. í»., 10., 13., 14., 15., 

1tí., 1?>., 20, 2tí., 32., 34.. 3J., 3^, 39., 42., 43., 44.. 45 , 47.. 50., 52., 

58., 59. tíO., tí2., 63., 77.. 84. 91., 92., 98., 100., 127., 128., 129., 130, 

144, 145, 159., 166, 167, 179., 182., 190., 193., 194, 200., 203. a 206. 

tohoto spisu. K str. 20. buď dodáno, že všech časopisů jest asi tíOO, 
■českých jen asi 400. 

14 



v. Překlady klassiků řeckých a římských. 

Bylo by radno naproti písemnictví jtňvoduímii podati si 
také pí-ehled Vř>ecli nejdůležitějších iií-ekladfi dle jazyků, 
z uicbžto za doby neinovéjší jest až přílišně mnoho do češtiny 
])řekládíino. I podejme si aspoň přehled nejdůležitějších pře- 
kladů starých klassiků řeckých a římských. '•■* 

Oilý ruch mezi překladateli plodů staroklassických vznikl 
teprve po roce 1860, R. 1803. začala vycházeti TUbliotřka 
kUitfíiikti Pcrkijch a řúnskjch, redi^"ovan;'t jsouc kronié jiných 
hlavně Janem Kvičalou, a poskytla velikou řadu překladů 
většinou znamenitých. K ,.Bibliotéce" té r. 1885. itiidružila 
se Shtrka klfif^s/kň řecki/ch a římsk//ch c překladech áskfjch, 
redi;j:ovan:'t od prof. Dra Josefa Krále. 

Přehled překladů nejdůležitějších podejme si abecedně 
dle spisovalelň, z nichžto překládáno. 



1. Spisovatoló i'('ťtí. 

Z A i s (• h y 1 a přeložil Václav liolemír Nebe s k ý truchlo- 
liru í'fi)mitli,'ns a Eunuiiidif (obě 18G2: druhá znova v „Ustř. 
knih.*'), ilynek Jar. Mejsnar trilogii Unstiia čili trdjfňlie 
AtjfiincmiKin, (Jhoéfonn a EnmeuiiJi/ 0883) a V. Koěvara 
tragédii Atiameiunóu (1897). 

Z Aristoťana přeložil V. B. Nebeský komedii Z<íbtj 

(1870). 

*) Překlady z jiných jazykil, v tomto spise připomenuté, lze shle- 
dati dle jmen spisovatelň v ^íkazovatoii". 



Spisovatelé řečtí. 211 

Z A r i 8 1 ot e 1 a ph-ložil Antonín Jaroslav V r f á t k o Kate- 
gorie (181)0) a Frant. Páve) J. Vychodil Knihu o h<ísnictví 
(1884) a Knihu o duši (1885). 

z Démosthena přeložil Eduard Novotný Řeči poli- 
tické (18()3) a ňeé o vénri (1864: obé v „Bibliotéce klassikň 
řec. a řiin.-), J. V. Zahradník LWi (1883) a Frant. Pe- 
likán J'eři oli/ntské (Ustř. knih. 1892). 

Z Euripida přeložil Václav Bakovský truchlohru 
Hippnl^tos (1873 v „Bibl. klass."), Petr Dur dík truchlohru 
Medeia (1878 v „Bibl. klass.") a Dr. Josef Král Kyklopií 
(1885 ve „Sbírce klass."). 

Z Hérodota přeložil Dr. Jan Kvič ala Dějiny (Blb), 
klass. 1863—1804). 

Z Homéra překládáno nejvíc; Hias i OdjjsBeio celá pře- 
ložena za dobv nedávné dvakrát, a to od Hynka Jaroši. 
Mejsnara (1.^76—1881) a Antonína Škody (1881—1886). 
Části z obou eposfl těch přeložil i Jindřich Niederle (1874 
v „Osvětě" a v „Listech íil. a paed.''); a Frant. Šebek pře- 
ložil v .^tancích Oásf „lliady" (1872 zpěv L— V.). Od Mej- 
snara přeloženy také Hymny, epigramy a hatrachom yomachie 
řili (.'hialozpéry wípisy a ml) a myši vojna (1881). Máme tedy 
z Homéra již vše do češtiny přeloženo. 

Z Platóna přeložil Leo Frant. Saska rozmluvy Laches 
(1862) a Obrana Sokrata (1864 v „Bibl. klass."), Jan Ko- 
si na Obrana Snkrafa a Kriton (1863) a Gorgias (1865' 
v ,.Bibl. klass.), Jan Nep. Frant. Desolda Faidon (1867) a 
Protagoras-Euthyfron (1871; obé v „P>ibl. klass.") a Frant. 
Velišský Laches a Kriton (1869) a Hostina (1872; obé 
v „Bibl. klass."). 

Z Plut arch a přeložil Alojs Vaniček tyto životopisy 
Thrseus a luimulns, Lykurgos a Xwna, Solón a Publikola^ 
Themistoklés n Kamillus a Periklés a Fabius Maximus (1866 
až 1874; vše v „Bibl. klass."). 

Ze Sofoklea přeložil Jindřich Niederle truchlohn? 
Elektra (1868) a Aiás (1869, obě v „Bibl. klass."), Dr. Josef 
Král truchlohru Antiipma (1883), Dr. Petr Dur dík Trachi- 
■íianky (1883) a Fdokkt (Ústř. kn. 1890), Josef Konči nský 

14» 



Spisovatelé řit^Sti- 

,. spisovatel. Hm.U. ^^^^^^_^,^ 

.18,^874), Karel ^ol h ;e)^^, P^gg^,-, T^J,",^- 'f^ „l^^ree 

n-žto spisek pvelo/.i i .r,.„l,láv .;r'' "f ^Ja V Št"- 

^ Z Hovácc i;vf''ÍT které pfvl"i' ' '^^"''oervo nka 

Karel V. Jeleu "'•'/.^l.'^. 't v ,.lliW- '^'^^''V- n , ul v /.-X'/. 

„íeloíU fos'""' '' .,„ („ie 1884). , ,., , , , „,;„íení 

(l*''-^'- .i„ý\l l)r. J'"' ^"'".t: uM 18'''^ 



Kafllinov^ a Al 



Spisovatelé řiništi. 213 

v „Bil)l. klass.''V. druliv ze spisů tccli přeložil i Fraiit Ivopta 
(1882). 

Z Tacita přeložil Fraut. Kott Drjutii (186G), spis (Ger- 
mania řili Kniha o poloze, mranch a národech Germánie (1870) 
a Letopi)<i/ (1872) a Ant. K. Madiera O řivotn a />tn-a-<> dn. 
Julia A;/riknli/ (1870): vŠe v „liibl. klass.". 

Z Tcrence přeložil Václav Bol. Nebeský komedii 
Bratři (1871). 

Z Vergilia přeložil Timothej Hrubý Aeneis (zpěv I. — III, 
1884 — 188(>j: jtoprvé překlad Její celý vydal Karel Alojs 
Vinařický r. 1851., kterýžto překlad znova vysel v „Národní 
bibliotéce" r. 1880. péči ředitele Václava Slavíka. 



VI. Spisy pro mládež. 

Z časopisů pro mládež, nyní vycliázejicich, jsou nej- 
důležitější „Malý čtenář" (od r. 1882.) a „Česká mládež'^ (od 
r. 1898., redaktor Jan J)olen8kv), pro nejraladši pak čtenáře 
„Ma-lé no-vi-nv pro dé-ti" (od r. 1889.; redaktoři Fr. Hrnčíř 
a Fr. Yl. Krclí). 

Ze sbírek buďtež uvedeny: „Zábavy pro mládež" (od 
r. 18.52. vydává J. Pos})íšil), „Urbánkova Nová knihovna pro 
mládež'' (od r. 1874.), „Besedy mládeže" (od r. 1878. vydává 
M. Knapi»), ,,Pokladnieo mládeže" (od r. 1884. vydává A. Hy- 
nek), „Oeské spisy pro mládež" (od r. 1886. vydává A. Storch 
8yn), „Wiesuerovy Obrázkové l)esedy" (od r. 1887.), „Vilím- 
kova Knihovna mládeže dospívající" (od r. 1889.), „Dětská 
knihovna" (od r. 1890. vydává Dr. Frant. liačkovský), „Vilím- 
kova Knihovna Maléh<» čtenáře" lod r. 1893.), „Sbírka spisů 
pro mládež vynikajících českých spisovatelů" (od r. 18!>.3. vy- 
dává Dr. Frant. Bačkovský), „Knižnice květů mládeže" (od 
r. 189G. vydává „Dědictví Komenského") a „Budečské květy" 
(od r. 1897. vydává Fr. Hrnčíř). 

Ze spisovatelů pro ndádcž byli připomenuti již výše 
poru/.nu tito: František Douč ha (viz na str. '.)().), Josef 
Václav Sládek (viz na str. 4(). ), Svatopluk O e c h (viz 
na str. 49.), Irma Geiaslová {vh na str. 57.), Karel 
V. Rais (viz na str. .j9.j, Žofie Podlipská (viz na str. 73.), 
V ě n c (• s 1 a v a I. u ž i c k á (viz na str. 7< ').). E d u a r d J u s t 
/viz ua str. 7(1), Jan Karel Hra. se (viz na str. 78.), Karel 
linbník (viz na str. 84.), Eliška Krás noh orská (viz na 
fstr. 85. ), Jan K 1 e c a n d a (viz na str. 92.), J o s e f L a d i s 1 a v 



8l)isy pro mládež. 21 f) 

Hnlina (viz iia str. 1).').), Iiožciia 8 1 u d n i ř ko vá (viz na 
str. i^. ), A I oj s U o s t á 1 (viz na str. 95.), V á c 1 a v li e z n i é e k 
(viz ua str. 99.), Rňžena Jesenská (viz na Htr. 100.), 
Josef Braun (viz na str. 101.), R u <l o 1 ť Jaroslav 
K r o n 1) a n e r ( viz na str. 102.), Karel V o r o v k a (viz n-i 

' • Ní- ^ 

Str. l.")0. a 17(i.), Kli ment Čermák (viz na str. 15(3.), 
Dr. Pavel Durdik (viz na str. 151.), Matouš \'áclavek 
(viz ua str. 150.), Josoť Klika (viz na str. 193.) a Karel 
Starý (viz ua str. 195). K těm buďte dodáni zde aspoň 
jcšté tito z neinovějšifh a toliko s některými spisy : František 
J^oseť Andrlik {liobinf^iníka nu B<ilJ^<hie, Zápisník Václava 
Gicha, žáka pátr třídy škohj obecné, Na škole viČšfanské, Dohro- 
dincl lidxtva), Ladislav Benýšek (Po boží vítězství), Jan 
Dolenský (Obrázkové déjíni/ národa českého),^ Ludmila 
Orosmannová B/odská, Frant. Hrnčíř (Čarovné kv-iy, 
Jan !Svál). Já jsem Cech, Záhuba Vršovicfi), Anna*R. Husová, 
Filip Hyšman, Alojs Jirásek (viz na str. 89.; Z Cech 
až na konec světa a Staré povésti české), Karel Ji ranek, 
Josef Klenka (Tělocvičné hry), Bohumila K 1 i ra š o v á, 
Antonín Kosi na, Josef Koši n (z Rado'stova), Josef 
Kožíšek, F i 1 i p i n a K r a m a 1 1 o v á, František ^' 1 a d i m í r 
K r c h ( Úsměvy mládí), Pavla JM a t c r n o v á, Jan ]\1 i 1 o t a 
(Kytička z naší zahrádky), Antonín Mojžíš, Dr. Jan V. 
Novák (viz na str. 1 78. ; Pohádky), B o h u m í r Pate r a (Za 
domárím štěstím ), Frant. Patočka (České bajky), František 
R n t h, S t a n i s 1 a v R e li á k K a m e n i c k ý, Anna Re li i\ k o v á, 
Em. Řezáč (Zlatý křížek), J o s e f S o u k a 1, Antonín 
Svoboda (Zvířátka a děti), Vilma Sokolová, Václav 
Špaček, A. B. Š f a s t n v, K. J. Z á k o u c k ý, F r. A. 
Zeman a j . 

Kritické rozhledy i)0 veškerém českém písemnictví pro 
mládež s názvem Průvodce četby mládeže sestaxil Jan Dolenský. 



Ukazovatel. 

(číslice značí stránky; číslice tu a tam v závorkách upozorňuje^ 
kolikrát o dotčeném )ja téžt- stránce zmínka jest.) 



About 122 

Adámek B. 108, 119; K. 147 

Aesop 50, 172 

Aischylos 42, 210 

Alargon 98 

Albert 22, 175, 201, 2U2 

Albieri 99 

Aldrieh «2 

Allieri 122 

Altamir 99 

Amerling 175, U'-i 

Andrlík 215 

Antonowicz 51 

Antoš 97, 124 

Arany 55 

Arbes 1tí, 65, 79, 117, 14s. 175 

Arcbleb 98, 124 

Arietto 60 

Ariosto 55 

Aristofanes 21C 

Aristoteles 193, 211 

Asnyk 57 

Augustin 130 

Auředniček 63, 103 

Bačkovský 21, 67, 130, 165, 179, 

189, 2U 
Bakovský 211 
Balbín 140 
Baleár 157 



Ban 122 

Barák 25, 26, 176 

Bartoš 29. 71, 144, 173, 179. 182, 

186, 208 
Barus 199 
Barvíř 200 
Baše 51 

Baudelaire 49, 55 
Bauer 152 
Baumbath 42 
Bauše 198 
Bayard 110 
Bayt-r 17^ 199 
Beaulbrt *A> 
Becquer 98 
Bellamy 87 
Hělohoubek 191 
Bčlohrqbský 43, 6U 
Beneš Šumavský 87 ; Třebizský Sii^ 

178, 181, 208 
Benýšek 215 
Beran 149, 187 
Beranger 51 
Bernau 155 
Biiek 129, 137 

Bily F. ir.5, 179, 186; J. 208 
Bisson 124 
nittncr 83 
r>jtiruson 77 
Blam 122 



Ikazovatel. 



L'i I 



Blažek 17U, 188 
liodeiistodt 1") 
l)oo:dauovič 13:? 
Bohuslav 101 
Hoieckv ()4 
Borový" 140, 208 
Bořickv 197 
Botié 37 
Bournet 100 
Bozdéch 79, 108, 117 
Brábek 50, 55, 85, 119, 188 
Braddonová 92 
Bráť 205 

Brandl 142, Ul, 172, 204 
Braniš 157 
Braužovský 180 
Braun 101, 181, 215 
Brdlik Itíl 

Brehm 19 (2), 198 (2\ 199 (2) 
Breindl 212 
Bréte 103 
Bret-Harte 82 
Brodskv 100 
Brody 102 
Brodziiiski 36 
Brožík 20 
Březina 63 
Bubnik 84, 214 
Bucklc 162 
Bukovsky 209 
Buouarotti 53, 55 
Burgerstein 31 
Burns 46 
Bušek 59 

Byxon 24 (2), 25 (2), 42, 46, 50, 
52, 57, 113, 115, 173 

Caballer 98 
Caesar 212 
Cajthanj] 93 
Calderon 117, 118, 122 
Cannizara 55 
Carlenová 104 
Carré 124 
Carreter 99 
Cervantes 69 
Ceyp 40 
Cicero 189, 212 
Cimrhanzl 148 



Collhis 92 
Coppó 61 
Cossii 122 
Crha 42 
(!uuipfe 15^ 
Czajewski 22 
Cziky 11!» 

Čacká 31 
Čapek 98 
Čas 51 
Čech L. 178, 



179, 186; P. 
41, 1 



144,' 

', 65, 



Sv. 19 (2), 20, 25, 

83. 102, 154, 214 
Čejka 111 
Čclakovský F. L. 14, 19, 33, 114. 

1(;9, 170, 171, 173. 179 (2j; .L 

204; L. 114, 196 
Čeněk 85 

z Ccnkova 63, 103 * 
Čenský 138, 171 
Čermák 49, 83, 156, 215 
Černoliouz 208 
Černý A. 163; F. 179; J. 187: J. M. 

146; V. 61 
Červenka 61, 98, 124, 212 (2) 
Červenv 209 

Červinka 49 (2), 52 (2), 64. S4, 104 
Červinková 91, 122, 15S 
Činoveský 68 
Čistcckv 85 
Čupr 190 

Dalimil 28, 177 
Dančenko 93, 121 
Danilevský 93 
Dante 55 
Darwin 194, lí'6 
Dastich 142, 191 
Daudet 103 
Démostlienés 211 
Denis 159 
Desolda 211, 212 
Deyl 202 
Dickens 92 
Diviš 85, 198, 208 
Dlouliv 20, 166 
Doczi 119 
DorH 57, 92, 159 



218 



Ukazovatel. 



Doleuský 214, 215 (3) 

Doré lít 

Dostál 95, 215; Lut. 20, 63 

Dostojevský 77, 90, 101 

Doucha 30, 110, lil, 167, 168, 176, 

214 
Drahoůovský 31, 111 
Drtina 193 ' 
Drumev 93 
Duda 199 

Diulik 32, 81, 129, 135, 141 
Dumanoir 105, 110 
Dunias 117 
Diimok 209 
Duuder 168, 176 
Dunovskv 86 
Durdík Á. 43; J. 42, 115, 173, 190, 

191, 196; Pavel 118, 129, 151, 

176, 215; Petr 192, 211 
Diišck 161, 189 

Dvorský 78,Í119, 139, 144, 147 
Dvořák J. 148; R. 60, 149, 161; 

]{ 160; X. 58, 123 
Dvořáková 51 
Dziezkovski 83 

Ebers 19, 93, 154 

Ehrcnberger 69 

Efhe8:aray 122 

Eim 155 

Eiselt 2r0 

Ekert 152 {2i 

Elster 80 

Emler 135, 143, 150, 17 i 

Eotv6s Só 

Erben J. 139, 140; K. J. 23, 24, 

30, 34, 110, 132, 113, 168, 172, 

173 
Erckniann-Ciiatrian 93 
Eiiripiiles 122, 211 

lalioun 81 

Fait 159 

Fa Presto 62 



reiřituiaiitcl 
Fojfalík 32 
Vin'' 93 
Fouillir 117 
Fiala 169 



154 



Filatov 202 

Filipek 181 

Finříerlmt 107, 111, 114 

Flajšbaus 165, 182 

Folklór 62 

Formánek 68, 198 

Fořt 155 

Foscolo 55 

Foiistka 164 

Fredro 123 (2) 

Frencl 208 

Fric A. 138, 194, 196, 198; J. V. 

24, 36, 72, 112, 116, 139 
Frida lí. 93, 122; E. viz Vrchlický 
Friedberg 140 
Frumar 167 
Fiilda 125 
Fnrch 24, 33, 65 

Gabriel 109 

Galdos 99 

Gallat 72 

Garšin 101 

Gebauer 22, 174, 182 (2), 183, 185, 

186 
Geisslová 57, 92, 214 
Geitler 188 
Georgov 61 

Gindely 129, 139, 141, 144. 158 
Girardin 118 
Gobi 72 
Goethe 31, 36, 46, 51, 55, 112 (2), 

119, 180 
Gogol 71, 77, 90, 118 
Goldoni 112, 122 

Goll 49, 55, 129. 1.30, 1.52 (2), l.")4 
Goiuiilicki 101 
Gončarov 97 
Grogorčié 46 
Gró^r 16 (2), 27, 150 
Grešl 82 

Grossiuanuová 215 
Gruss 200 
Gruziňski 94 
Guizot 140 
Guldener 114 
Gunter 99 
Gutb 100, 129, 162 
Gutzkov 117 



1'kazovatel. 



219 



Haanif Uf. 

Habernteld 140 

Hackliinder TtJ 

Hájek 134 

Hainiš 33. 209 

Hakl 3ř>, 208 

Hálek IG (3), 25 i2). 27, 38 (3), 

40. 57, (Jš, 69, 72, 73, 74, 77, 

107 (2), 114. 179 
Hal é vy 89 
Haněl" 205 
Hanka 28, 182 
Hansgiig 67, 200 
Hausgirirová 20!' 

Hanuš j. 181: I. J. 1(34. 169. 190 
Haštalskv 164 
Hattala Í73. 182, 183 
Hauptmaun 123 (2) 
Hausmanu 107 
TTivel 97 

Havelka 24, 30, 43, 146, 138, 192 
Havlasa 46, 90 
Havlíček 9. 13, 34, 46, 71, 116, 132, 

lóO. 162. 170, 192 
Havlík si 
Hebl 4u 

Heine 25, 45, 61 
Hejda 102 
Hejna 149 

Heller 20, 47, 82, 1.52 (2); K. 20G 
Hellmnth 72 
Hellwald 19. 129, 133 
Herben 94. 128, 161. 167 
Herites 66, 88 
Herloš 69, 77, SO (2) 
Hérodot 211 
Herold 71, 137 (2) 
Herrmann 20. 66, 91, 122 
Herzer 189 
Hevera 209 

Heyduk 19, 27, 40, 52, 54, 143 
Heyrovšký 205 
Hilberr 125 
Hladík 1(13, 125 
Hlava 202 
Hlavinka ló'! 
Hlinka 69 
z Hluboké 61 
Hof 16, 138 



Holeček .56, 91 

Holub 129, 1.54 

Hoiuér 42, 185, 211 

Horác 212 

Horáček 163 

Hořica 9() 

Hostinský 19. 1.53 

Hošek 90 

Hovorka 8.5, 95, 123 

Hrabě 78, 148, 214 

Hrdina 93, 215 

Hrdlička 93 

Hrnčíř 151, 214 (2), 215 

Hromádko 209 

Hrubý 52, 90, 156, 212 (3), 213 

Hrudička 208 

Hruška 64 

Hudec 58, 94 

Hugo 25, 55. 71, 10.% 110 

Hiibner 133 

Hulakovskv 187 

Humboldt 195 

Husová 215 

Huxley 199 

z Hvězd v 14 

Hynek 214 

Hyšnian 215 

Chalupa 20, 58, 94 
Charpentier 59 
Chládek 36, 56 
Chlumeckv 56 
Chodouuský 201 
Chocholoušek 65 (2), 70 
Chytil 160 

Ibl 51, 89, 188 
Ibsen 56, 122 
Ingram 162 

Jablonský 32, 181, 208 

Jahn 16, 4.3, 77, 80, 11.5, 174. 197 

Jakubec 58, 165, 181 

Janot 91 

Janáček 144 

Janda 37, 73, 113 

Jandečka 191, 206 

Janet 164 

Janošík 202 



220 



Ikuzovatel. 



Jaruik 177 

Jaroš G2, 103 

Jasmin 62 

Jedlička 82, 152, 176 

Jehlička 36, 195, 198 

Jelen 212 

Jelínek 5], 92, 122, 129 

Jephson I5'.i 

Jeřábek 97, 107, 108, llf), 17.J 

Jesenská, 61, 100, 124, 215 

Ješina 184 

Ježek fjl, 86, 155, 177, 197, 208 

Jir.inek 215 

Jirásek 65, 89, 121, 215 • 

Jireček H. 65, 72, 171 (2), 203; J. 

165, 171', 185; J. K. 139, 158 
JoDdl 207 
John 199 
Jokai 85, 102 
Jokl 186 
Jung 58 
Junghans 115 
Jiuiiímann 128, 164, 167, 169. 170, 

172, 176, 1.82 
Jurčič 83 
Jiist 42, 76, 214 

Kabrhel 202 
Kačer 28 
Kadlec 124, 206 
Kahlik 359 
Kaizl 206 
Ka lan dra 88 
Kalenda 86 
Kalidasa 118, 123 (2) 
Kalina 24 
Kalousek 131, 145 
Kalus 57 
Kameníček 189 
Kamínek 103 
Kaminsky 59, 96 
Kapper 35 
Kapras 192 
Karásek 63, 104 
Karazin 93 
Kuuťmann 202 
Katu 11 29 
Kťim 164 
Kennan 160 



214 



Kienberger 77, 80 

Kipling 82 

Klášterský 62 

Kleeanda 92, 159, 

Kleist 110 

Klement 19, 156 

í\.Igd1c3, '■^ 1 o 

Klicpera I. 82; V. K. 65, 67, 10t>, 

109, 12(>. 177 
Klika 167, 193, 209, 215 
Klimšová SO, 121. 215 
Klose 61 
Klostermaun 88 
Knapp 108, 109 (2), 214 
Kober 27 (2), 66, 109, 194 
Ko])lížek 212 
Kočvara 210 
Kodym 10, 194, 202 
Korschnerová 73, 77 
Kofta 213 

Kolár 31, 65, 68, 105 (3), lOS, 111 
Kolář 19, 37, 141, 185 
Kolcov 46 

Kolda Malínský viz Lacina 
Kolis 7y 
Kollár 14, 24, 31, 48, 173, 178, 179, 

181 
Kolovrat 114 

Komenský 109, 142, 178, 179 
Končinský 211 
Konrád J. D 97; K. 149 
Kopecký 174 
Koroleuko 93 
Kořán 134, 146 
Kořenský 19, l29. 
Kořínek F. 141; J. 
Kořistka 138, 194 
Kosina A. 215; J 

211 
Kosniák 80 

Kostelecký viz Seykora 
Kosterka 104 
Ko.šin 215 
Košfál 94, 123 
Košut 55 
Kotal 191, 198 
Kotík 22 
Kott 184, 213 
Kotyška 164 



154 
185 

162, 171, 187, 



Ukazovati 



2-Jl 



K(.iilK-k 14. -29, .U. IGG 

Kcuble 12-2, 18U 

Koiulola 171 

Koudelka ít-4 

Koukl 60, 123 

Kovář E. ISí); M. 12ÍS, i;5() 

Kozenn 15N 

Kožíšek 210 

Krajník ál, 120 

Kr:íl 122, 182, 210, 211 (2) 

Kramář lG2 

Kramattuvá 215 

Krásnohorská 20, 27, 50, 85, 119, 

159, 177, 21 -i 
Kraszewski GS, S-2, 92, 95 
Krasinski 57, 113 
Kraus (57, 180 
Kre.lba 167 

Krejčí F. 193: J. 138 (3), 194 (2) 
Kreh 17s, 214, 215 
Kronbauor 102, 215 
Krsek 57 
Kruis 199 
Krušina 96, 123 
Krylov 42 
K.rvšpin 176 
Kryštňťek 150, 151, 208 
Kiiěensky 68 
Křížek 142 
Kubelka 63 
Kučera 56 
Kuffner 202 
Kuchař 49, 84 
Kulda 34, 135, 137, 2(».s 
Kumičič 98 
Kunětická 60, 66, 124 
Kužela .',6 
Kvapil A. 212: F. 20, 26, 57, 92, 

123; J. 20, 63, 125 
Květ 24 
Kvíčala 177, 182 (2), 185, 210, 211, 

212 

Lacina 87, 155 

Ladeckv 124 

Laichter 20, 98, 130, 167 

Lamartin 137 

Lambl 209 

Langner 100, 162 



Lauriu 208 
Leffcr 59. 9i; 
l.o-ío 186 
l^eisewitz. 1 1 7 
Lejkin 101 
Lenau 62, 118 
Lenz 19, 208 
Leopjrdi 55 
Lepař 138, 172, 185 
Lermontov 25, 43, 58 
Lessing: 111 
Lešan 62 
Letoschek 145 
Lewicki 162 
Liberté 93 
Lier 66, 90 
liindncr 191 
1/ipnicUý 152 
Livius 212 
Ijorinser 196 
Lisle 55 

Ldiigfellov 44, 46 
Lošťak 61 
Loti 100 
Liibbock 162 
Ludwig 97 
Lukaszkiewicz 83 
Lutinov viz Dostál 
Lužická <;6, 76, 214 

Macaulay 138 

Mackay 104 

Madach 119 

Jladiera 213 

Mádl 161 

Mácha 24, 25 ^3), 34, 41, 42, 175, 

179 
Macháček 212 
Máchal 180 
Machar 62 
Maixner 201 
Malczewski 24, 51 
JLalínskv viz Lacina 
Malý 13, 68, 
Malybroková 
Mansvet 156 
Marek 181 
Mareš 155, 202 
Markrab 208 



110, 133, 168 
44 



:í22 



Ukazovatel. 



Marryat f)3 

Maršan 104 

^lartin (Martinec) 45 

Masaryk 22, 166, 190, 192 

Mašek 6:^ 103, 125, 173 

Matějka 1G4 

Maternová 215 

Mathon 209 

Mattuška 181 

iMatzenauer 184 

Maupassant 103 

May (11 201 

Mayer 42 

Mayerhoíer 102 

Mažuranic 37 

Meissner 45, 72, 80 

Mejsnar 42. 77, 210, 211 (2) 

Melichar 168 

Meliš 73 

Melišová 16, 73 

Menčik 178 

Meiidés 101, 103 

Mendoza 99 

Merhaiit 101 

Meriinée 93 

Městečky 52 

Metelka 145, 154, 158 

Mickiewicz 25, 33, 46, 48, 50, 51, 55 

Miírnet 133 

Michajlov 93, 101 

Mikeš 16 

.Mikovcc 14, 16, 25, 39, 106, 112 

Mikszáth 85 

Mikuláš 108 

Miler 122 

Milota 215 

Miltner 148 

Mirolior.ský 140 

Miiiovský 49, 84 

Mittner 13"', 182 

Močnik 206 

Mojžíš 215 

Muk IV 36, 56, 91, 122 

MoliěV 112, 117 (2) 

Mou re 57 (2) 

Morduvcev 93 

Mo»enrhal 1<)5, 112 

Moser 16 

Mourek 153, 177, 188 



Mráčková 51 
Mrštik 101, 124 
Muček 99 

Muhlsteinová 49, 84 
Musaeus 29 
Mužáková 72 
Mužik 20, 59, 96 

Nansen 19, 162 

^'apoleon 133, 143 

Navrátil 140 

Nebeský 33, 181, 210 (2), 212. 213 

Nečas 26, 50 

Ne^isek 68 

Někrasov 42 

Nekut 194, 196, 197, 198 

Němcová 65, 70, 139, 177 

Neruda 16 {'2), 19. 25, 27, 37, 39, 
40, 74, 91, 92, 113 

Nessel 201 

Nestor 133 

Neudoi-fl 212 

Niederle 186, 211 (2); L 163 
I Ni klas 207, 209 
1 Nitigťr 1B8, 171 
1 Nováček 156 

Novák J. V. 167, 178, 215: R. 212' 
; (2); T. 208 

Nováková 20, 91 
i Novotný 142, 191, 211 

Obrzut 203 
! Ohnět 80, 103 
Ohrenstein 104 
Orzeszková 98, 100 
Osten 104 
Ostrovský 118 
Otto 18, 27 (3), rj6, 72, 73, 79, 81^ 

82, 87, 89, 130, 204 
Ovid 29, 212 

Paclt 134 

Pailleron 121 

Pakosta 46, 82 

Palackv 15, 128 (2), 129, 130. 136, 
139, '143, 146 (4), 153. 156, 158, 
160, 162, 164, 174, 179: J. 104, 
129, 140 

Palkovič 170 



Ukazovatcl. 



223 



Talui US 

Píiuok 194 

Pardo-Bazanová 99 

Paszlinsivi 82 

Patojdl 104 

Patera 17.J, 183, 215 

Patočka 215 

Paul i k 98, 1S9 

Pavlirok 204 

Pochánok 212 

Pťkai- 130, 164 

Pelcl 128,130 

Pelikán 211 

Pelikovskv 208 

Pelcl 162' 

Perwolf 149 

Peška 43, 93 (2) 

Pešková 1U2, 113 

Peters 80 

Pet5fi 50 

Petr 164 

Petrovič 58 

Pctrň 80, 175 

Ptíeger 37, 73, 106, 113 

Philippi 122 

1'ictík 24, 31 

Pie 130, 154 

Pichl 24. 31, 69 (2) 

JMkhart 61, 98 

Finkas 120, 155 

Pippich 120 

Pisemský 101 

Pittnerová 95 

Plaček 103 

Phaedros 50 

Plato lí^6. 211 

Plautus 122, 212 

Plodek 147 

Phiskal 133 

Phitarch 211 

Podlaha 208 

Podlipská 72, 7.3, 113. 214 

Podlipskv 128 

Podstránský 208 

Pol 55 

Pohl 122 

Pokorný A. 195, 196, 197 198 

J. 45: M. 197, 208; R. 26, 

!'0, 157 



Polívka 180 

Pospíšil 16, 27, 104, 108, 110. 2U;- 

J. 192 
Potapenko 101 
Prášek 158 
Pravda 65, 69, 82 
Pražák 205 
Pražský 92 
Preininger 201, 202 
Preis 194 

Preissová 66, 100, 124 
Prevost 96, 98, 103 
Procházka A. 63; F. S. 6(», 98: 

M. 169, 203 
Piopertius '^9 
Prus 100 
Prusík 19 
Przybyszewski 103 
Přecechtěl 170 
Přerhof 42 
Půrky ně 194 
Puškin 25, 50, 58, 101 
Putzger 161 
Pypiu 22 



(2); 
52, 



Quick 164 

Quis 34, 35, 46, 119 

Rais 59, 95, 214 

Rakosi 119 

Raiubaud 164 

Randa 144, 203 

Rank 185 

Ranko 52 

Ravman 199 

Reínsberg 203 

Reinwart 99 

Renatus 84 

Rezek 129, 130, 143, 157 

Rieger B. 131 (2), 160; F. L.' 26^ 

91, 106, 136, 158, 169, 174 
Riehepin 103 
Rittner 206 
Roháček 20, 98 
Rokyta 64 
Rosický 198 
Rosier 105 
RottoTá 72 
Rousseau J48 



224 



Ukazovat el. 



Rovetta 122 

Rozum 24, 164 ■ 

Rnbeí 14, 66, 174 

Rubcška 203 

Rudolf Kak 153 

Riiffer 75, 114, 143, 146 

Ruth 121, 215 

Rutte 19, 92, 123 (2), 15!) 

Rybička 134, 165 (2), 169, 203 

Rylejer 42 

Rypáček 56 

Řeliák 108, 208, 215 
Řeháková 88, 215 
íiezáč 215 

Řezníček 66, 99, 161, 215 
Řežábek 130 

Sabina 16, 34, 68, 112, 113, 165, 169 

Saint-Yvťs 94 

Salaba 209 

Saliust 212 

Sandová 'Jb, 74 

Sardou 110, 116, 117 

Sasinek 141 

Saska 141, 211 

Sázavský 95 

Scott 93 

Scribe 104, 113, 117 

Sedláček 18, 151 

Seydler 199 (2) 

Seykora 94, 123, 180 

Shakespeare 106, llo, 111 (2), 112, 

114, 118 
Scheiner 162 

Schiller 55, 112 (3), 119, 122 
Sohuiidt 157, 160 
Schnitzier 102 
SchObl 201 
Schoedier 195, 197 
Schubort 157, 160 
Sohulz 28; F. 16 (3), 20, 38, 39, 

66, 67, 75, 143, 172, 186 
Sibirjak 93 

Sienkiewicz 82, 94, 100 
Sitigjí 55 
Sisolský 81 
Skála 139 
Skočdopole 208 



Skřivan 206. 207 

Sládek 20, 25, 27, 39, 45, 82, 118, 

188, 214 
Sláma 87, 155 
Slavíček 212 
Slavík 142, 153, 213 
Slowacki 56, 122 
Sliikov 121 
Smetana 129 
Smolík 142, 207 
Sobička 87 

Sobotka 44, 77, 80, 149, 159 
Soťokles 122, 214 
Sojka 171 
Sokol 84, 119 
Sokolová 215 
Soukal 215 
Soiikop 36 
Sova 61 
Spasovič 22 
Spažinský 118 
Spencer 162 
Sperani 88 
Spnn,i;>-r 167 
Srb 1(;4 
Srbová 176 
Srp 108 

Stankovský 45, 81, 118, 151. 174 
Stanley 133, 159 
Starv 195, 215 
Stašek 45, 81, 118 
Steeker 161 
Stefan 69 

Stehlík viz z Čeňkova, 
Stěpovič 22 
Sterzinj^er 188 
Stín 182 
Síorch 205, 2l4 
Straka 94, 160 
Stránečka 77 
Stránský 140 
Stiebrová 44 

Siroupežnický 51, 86, 120 
Strouhal 199 
Stietenský 93 

Studnička 129, 144, 173, 207, 209 
Studnicková 58, 94, 215 
Siidcrmanii 122 
Sušil 24, 28, 144, 169. 173, 181, 208 



Ukazovatcl. 



9->r, 



Svátek 75, 143, lóT 

Svřthi 65, 72, 74, 113, 119, 178 

Svoboda A. 215; F. 60, 97, i03, 

124: J. 134, 148, 161; V. 182, 
Svobodová 103 
Svrokoinla 51 
.<-if;ník P J. 128 (2), 129, 130, 138, 

167, 17U, 172, 178, 179 (2), 180, 

1S1. 182, 183; V. 195 

Saťuiiiek Ifii! 
Sambork 116 
Šanda 207 
Šašek 66 

Šebek 60, 211 

Šembera 129, 132, 149, 168, 172, 

182 
Šenoa 81, 94 
Šercl 188 
8injá.'ekF 19, 27, 66 (2\ 109. 123; 

M. A. 60, 97 
Šimek 192 
Šimerka 206 
Šípek 93 
Šíř 195 
Škába 95 
Škainpa (il 
Škoda 211 

Škrdle 20, 178 
Šle i bar 102 
Šmaha 88 

Šmilovský 42, 76, 115 

Šnajdauf 43, 60 

Šolc 11, 43, 66, 154, 164 

Šolín 209 
Špaček 215 
Špindler 45, 81, 118 
Šrůtě k 208 
Šťastný 2U, 43, 215 

Štěpánek 104 
Stech 96, 123 
Štolba 19, 83, 108, llu, 118, 129, 

153 
Štolovskv 212 (2) 
Štulc 19,' 33, 69, 208 
Štúr 170, 183 
Šubert 18, 86. 108, 109, 120, 177 



Svamberk 123 
Švanila 102, 106, 113 

Táborský 58 

T.acit 185, 213 

Tadra 151 

Taine 141 

Tasso 55 

Taylor 46 

Tegner 46 

Teige 163 

Tcnnyson 44 

Teréne 213 

Tesař 59 

Ilieuriet 61, 100 

Thille 139 

Thomaver 91, 201 (2) 

Thomson 30 

Thiikydides 212 

Tieťtňink 139, 172 * 

Tichý 56 

Tille 145, 159 

Tilšcr 207 

Tobolka 164 

Tochy 122 

Tolstoj 81, 90, 101 

Toman 145 

Tomášek 212 

Tomek 129 (2\ 135, 146, 161 

Tomič 81, 94 

Tonner 140, 143 

Toužil 110 

Toužimský 164 

Trnavský 103 

Trnobranskv 34, 70 

Truhlář A. '166, 177; J. 175, 212 

Tůma J. 26, 49 ; K. 50, 80, 117, 150 

Tupý 32 

Turgeněv 81, 86, 90, 118, 176, 178 

Turinský 14, 106 

Turnovský 20, 68, 77, 110, 113, 115, 

146, 174 
Tyl 67, 105, 106, IK), 116, 111, 

174, 179 
Týn 36, 184 
Tyrš 162 

Uden 49, 64 
Uhh'ř 35, 209 

15 



226 



Ukazovatel. 



Uh-icli 26, 57 

Urbánek 80, 109, 166, 168, 176, 214 

Vacek 35, 177: F. 161 

Václavek 150, 215 

Wagncr 57, 93, 160, 189 

A'aldé8 99 (2) 

Valečka 16, 27 

Valera 82, UU 

Vallace 1 4 

Váňa 50 

Vančura 159 

Vaniček 211, 212 

Vávra 71, 77 (2), 112, 116, 125; 

V. 177 
Vejvara 104 
Vejěkrab 43 
Velenovský 200 
Velišský 147, 211 
Wenzig 30, 109, 167, 176 
Verdaguer 55 
Vergil 24, 185, 213 
Verne 66, 85 (2), 93, 98, 100 
Veselý 132 
Veselý 121 
Vesnický 174 
AVeyer 208 
Wiesner 27, 190, 214 
Viková 66, 100, 124 
Wilbrandt 118 (2), 121 
Vilímek 16, 20, 27 (2), 42, 66, 67, 

109, 214 
Vinariekv 24, 28, 213 
^ViIlter 84. 129, 153 
Vkicli 157 
Nlasák 24, 135 
\lčck .1. 165, 180; V. 20, 66, 77, 

116, 167, 172, 17n 
Vobornik 179 

Vocel 12, 28, 128, 129, 132 
Vojáček 137, 183 
^'ojnovič 124 



Woldiicli 196 

Volný 138 

Voltaire 71 

Vondrák 189 

Vorovka 150, 176, 215 

Vrána 52, 166 

Vraz 198 

Vrchlický 19, 25, 27, 46, 49, 53, 
90, 93, 108, 119, 121, 175, 178, 
179, 180 (2) 

Vrfátko 112, 211 

Vrzal 182 

Wunsch 129, 150 

Wiinsch 95, 180 

Vyhnis 80, 118 

Vychodil 166, 181, 193, 211 

Vykoukal 160 

Vymazal 149, 175, 187 
i 
I Xenofon 212 

1 Žába 192 

Zahradník 211 
' Zákoucký 215 

Zákrejs 19, 77, 116 

Zaleski 52 

Zap 133, 142, 143, 146, 157 

Zapletal 174 

Zdeněk 14J 

Zdobnický 33 

Zelený 1Š7, 170 

/.eman ló, 215 

Zenger 195 

Ztjyor 27, 44, 6G, 79, 108. 117 

Zítek !M, 123, 206 

Zibrt 130, 163, 181 

Zikmund 183 

Zola 93 (2), 96, 100. 103 

Zoubek 141, 172, 191 

Zubatý 123 
< Zucker 204 

Ziingel 43, 78, 117 



Oznámení. 



Za tisku spiřu přítomného jsem se rozhodl, že slíbené v „Před- 
mluvě'* doplňky a opravy budu vydávati koncem každého roku a že 
pošlu je tomu, kdož o ně umné se přihlásí, zdarma, i nepodávám z té 
příčiny zde zatím ani nejpotřebnějších doplukův a oprav namanuvších se 
Hii již. R. 1899. budou míti název „Prvé doplňky a opravy ku Pře- 
hledu dějin písemnictví českého z let 1848— 1898- , r. 1900. „Druhé ..." 
atd. a prodávány vůbec nebudou. 

Zároveň nemohu se zde nezmíniti, že nenadálá překážka, vyskyt- 
nuvší se neúmyslně se strany, která právě podobné práci měla by býti 
co nejvíce nápomocna, i jiná nepředvídaná neochota znesnadnila — a 
také znechutila — mi spracovati více nežli druhou polovinu, čímž jest 
omluviti jednak některé nedokonalosti a neúplnosti jednak, a to hlavně 
opožděné vydání celého spisu, který jinak byl by vyšel 
koncem záři. Kdyby bylo nebylo bývalo již několik archů načisto 
vytištěno, byl bych letos ani ho vůbec raději nevydal. 

V Praze 15. listopadu 1898. 

Dr. /•: B. 



o BS A H. 



st 

Předmluva 

Úvod: 

1. Dějiny národnosti a řeči 

2. Všeobecný rozhled po písemnictví 1 

I. Básnictví -J 

II. Novellistika 6 

III. Dramatické básnictví 10 

IV. Vědy a nauky 12 

1. Dřjepis a zeměpis 12 

2. Dějiny liforární 16 

3. Jazykověda 18 

4 Filosolie 19 

5. Obory ostatní 19 

V- Překlad}'^ klassiků řeckých a římských 20 

VI. Spisy pro mládež 21 

Ukazovatel 21 

Oznámeni 22 



I 



PLEASE DO NOT REMOVE 
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET 

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY 



PG Ba^kovský, František 

5uu6 P:?ehled d^jin písemnictví 

B225 ííeského z let 18^8-18^8