(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Pehled písemnictví eského doby nejnovjí"

PŘEHLED 



PÍSEMNICTVÍ ČESKÉHO 



DOBY NEJNOVĚJŠÍ. 



SESTAVU. 



Dr. FRANT. BACKOVSKY. 



TŘETÍ, OPRAVENÉ A DOPLNĚNÉ VYDÁNÍ. 



V PRAZE 1899. 
TISKEM A NÁKLADEM Dra ED. GRÉGRA. 






íJi. 



PŘEDMLUVA. 



R. 1S87. vydal jsem nákladem Urbánkovým „Přehled 
dějin písemnictví českého doby nejnovější", který vyšel roku 
1898. nákladem mým v rozmnožené podobě s názvem „Přehled 
dějin písemnictví českého z let 1848 — 1898" a který tuto 
s názvem prvotním vydávám potřetí, vynechav z názvu „dějin", 
aby byl vhodnějším k úkolu spisu mého. 

Neníť úkolem spisu tohoto vylíčiti dějepisně a kriticky 
rozvoj českého písemnictví doby nejnovější, nýbrž prostě 
sestaviti nejdůležitější — tedy nikoli všechny*) 
— spisovatele a plody jejich, o sobě vydané, 
prakticky tak, aby ten, kdo dověděti se chce, 
snadno dověděl se o nich. Jde v něm tedy takořka jen 
o to, abych přehledně pověděl, kdo z nejdůležitějších če- 
ských spisovatelů byl za doby nejnovější činným a co vydal, 
a jest asi tak na něj hleděti, jakoby byl skoro toliko sezna- 
mem cennějších a všeobecně pozoruhodnějších knih, roztřídě- 
ných obsahově dle oborův. 

Tím, že látka spisu roztříděna jest v několik oborův, 
obraz celistvý o veškeré literární činnosti jednotlivých spiso- 
vatelů jest rozkouskován. Odstraněna jest vada ta tak, že 

*) Který spisovatel jest důležitější a který méně důležitý, o tom 
ovšem výměr nesporný jest nemožno dáti; spolek „Máj" na př. usta- 
novil, že členem činným spolku toho může se státi toliko ten český 
belletrista, jehož práce nejméně po pět let uveřejňovány byly v před- 
ních listech českých, anebo ten, jenž vydal nejméně dvě knihy literárně 
cenné, i byl by dle toho leckterý spisovatel méně důležitým, nežli jest, 
jsa buď kratší dobu nebo méně hojně nežli jiný činným. 

1* 



připomenul jsem činnost každého spisovatele veškeru hned 
v tom oboru, v kterém prvně ve spise se vyškytá, a že 
v oborech následujících na obory dřívější poukazuji. Ostatně 
též ukazovateí abecední na konci spisu přehled celkové čin- 
nosti spisovatelovy, kterou z pravidla hleděl jsem uvésti 
u každého spisovatele všechnu, tedy také názvy spisfi méně 
důležitých — učiní snadným. 

Obory jednotlivé uspořádány jsou chronologicky dle let 
narození spisovatelův, a spisovatele tiskem rozlišil jsem mezi 
sebou tak, že v tom oboru, v kterém jsou méně důležití, dal 
jsem je vysaditi písmem drobnějším. Mezi spisovateli pone- 
chány malé mezery za účelem, aby bylo lze pohodlně při- 
psati si potřebné doplňky, jmenovitě nové plody spisovatelů 
žijících. 

Co týče se spisovatelů vynechaných, vynechal jsem spiso- 
vatele učebnic školních takové, kteří kromě toho ničeho ji- 
ného o sobě nevydali. Také z překladatelů, kteří nesepsali 
ničeho původního, jsem uvedl málokteré a vůbec i jinak, ač- 
koli proti původnímu úmyslu počet uvedených spisovatelů 
značně jsem rozhojnil, hleděl jsem, aby spis nestal se zby 
tečně^ příliš objemným. 

Že pak dojista uniklo péru mému ledaco, co by v „Pře- 
hlede" býti mělo, jest ovšem velmi možno, když většinou 
bylo mi skoro vše psáti zcela z paměti — neníť pomůcek, 
jichž užiti bylo by lze — a když den se dne vyškytají se 
nové a nové údaje, ustavičným změnám přirozeně podléhající 
i množící se . . . Zejména změny v údajích osobních u spiso- 
vatelů žijících mění se hojně, a bývá naprosto nemožno stále 
je zachycovati všechny, o spisovatelích pak nově se předsta- 
vivších vůbec a různých pseudonymech zvláště bývá velmi 
nesnadno údaje osobní zvěděti . . . Tolikéž ani nelze dobu 
přítomnou dlouho k tisku připravovati, protože by všelico 
zastaralo ... A tak přítomnost jest spracovávati značné ne- 
snadněji nežli minulost ... A při spoustě tolika nových dat, 
od nikoho dosud neotištěných, ký div, že také vloudí se ně- 
jaký omyl . . .*) A přece dojista povědomost o vydaných kni- 

*) Jak nesnadno jest u nás pracovati literárně dějepisné práce 
z doby přítomné, patrno na př. z práce V obor ní kovy v „Památníku" 
České akademie. Napsal, že „L. Fischel napsal řadu feuilletoui- 



hácli za doby přítomné jest všeobecně důležitější nežli za 
doby minulé, i vedla mne snaha míti vše v „Přehlede" — 
pokud jen trochu bylo možno — až po den, kdy příslušný 
arch byl tištěn . . . 

Také podotýkám, že rád bych viděl, kdyby někdo brzo 
dokonalejší spis podobný, nežli jest můj, vydal, aby z nedo- 



stických obrázků „Z doby švindlu-', a ona jest to nepatrná kní- 
žečka, obsahující jedinou rozpravu národohospodářskou, vydanou 
v „Epištolách svobody" ! O Guldenerovi napsal, že jsou od něho dramata 
„Had v růžích" a „Kateřina II. a poslední král polský", a ono jest 
to drama jedno, provozované s názvem druhým a vydané s názvem 
prvým. Napsal, že „Český humor" vyšel u Vilímka, a on vyšel u Bač- 
kovského, a praví o nepatrné knize té, že to jest „veliká sbírka hu- 
moresek" ! Napsal, že „Ladecký sepsal velmi cenné příspěvky k dějinám 
českého divadla", a on spisu toho nesepsal, nýbrž toliko byl jeho re- 
daktorem! A jak Voborník mohl usouditi, že „Příspěvky" ty jsou „velmi 
cenné", když patrně spisu toho ani v ruce neměl, nevěda, kdo jej se- 
psal! A podobné jiné ještě chyby vyskytly se v práci Voborníkově, 
jako že Fr. Kvapil jest žurnalistou, že Durdíkova „Příroda" vyšla ve '2 
svazcích (U lidožroutů" téhož spisovatele neuvedl), že spisovatel románu 
„Za pravdou" jest vydavatelem „Naší doby", že z her Tylových nále- 
žejí do let padesátých právě nejcennější (ty, co uvedl, vyšly však již 
r. 1847 — 1849.) atd. Z jiných vad, vyskytnuvších se v práci Voborní- 
kově, buďtež uvedeny ještě- tyto: Nepřipomenul, že Durdíkův překlad 
Byronova „Kaina" vyšel ve vydání druhém; Adamce, Auředníčka i jiné 
uvedl jako básníky, ale v oboiHi novellistickém, v kterém více vynikli, 
jich neuvedl; proti tomu o některých (na př. o Boreckém) podotekí 
i to, co chystá teprve do tisku, což ovšem nijak nenáleží do doby z let 
1848 — 1898, když ani dosud (v květnu 1899) nevyšlo. Z velikých spisů 
Kořenského pro mládež udělal „několik obrázků pro mládež", kdežto 
z malé knihy pro mládež '„Ye zříceninách" od ,i. Němce udělal „velkou 
knihu illustrovanou", o které ještě dvěma řádky pochvalu důraznou pro- 
náší, ačkoli jiných některých značně pozoruhodnějších spisů cestopis- 
ných nijak nevytekl. Spisů pro mládež na velmi mnoha místech neroz- 
lišuje od spisů pro dospělé I O některých dramatech (na př. o Herol- 
dové) nepřipomenul, že byla toliko provozována a že tiskem nevyšla, 
ač o jiných (na př. o Pflegrově'> to připomenul. Zůnglovy „Básně" vyšly 
r. 1868., nikoli 1872. U mnoha velmi důležitých spisovatelů neuvedl 
roku narození, úmrtí i jiných údajů, kdežto u některých, značně méně 
důležitých uvedl je. Z Jana Ježka a z Josefa Ježka udělal spisovatele 
jednoho, totiž pouze Jana Ježka, kterému přivlastnil i práce Josefa 
Ježka. — V témže „Památníku" laké v pracích jiných spolupracovníků 
jeho vyskytly se všelijaké chyby. Tak Bílý napsal, že Bačkovský vydal 
výbor KoUárovy „Slávy Dcer) ", ale Bačkovský vydal ji celou, a o Bač- 
kovského spisku „O básnické činnosti F. Palackého a P. J. Šafaříka" 
nepoznamenal, že vyšel ve vydání druhém, které proti prvnímu vydání 



statku příruční rukověti nebyla leckdy tak 
úžasná nepovédomost o vydaných knihách i mezi 
těmi, kdo našeho rozvoje literárního si všímají. Mné nynější 
mé povolání životní pramálo klidného času dopřává k práci 



jest značně rozmnoženo, přepracováno a zejména též opravuje omyly 
vydání prvního. Rovněž ani nikde v „Památníku" nejsou připomenuty 
Bačkovského „Mluvnické rozpravy", které jsou zcela přepracovaným a 
opraveným vydáním spisu jeho „Nové výzkumy a návrhy", který jest 
uveden na několika místech, ačkoli pozbyl platnosti spisem „Mluvnické 
rozpravy". Kott napsal, že Bačkovský vydal „Kapesní brousek jazyka 
českého" a „Zbytečná cizí slova v češtině", ale Bačkovský spisů těch 
nevydal. Korec uvedl Bačkovského mezi překladateli z řečtiny místo 
Bakovského (Bačkovský sice také přeložil něco z Xenofonta, což oti- 
štěno jestli v Hrubého „Výboru", ale to jest příliš nepatrné). Žába 
neuvedl Sauerovy „Paedagogiky", ačkoli jiné jeho spisy menší uvedl. 
Scherer neuvedl Zítova spisu „O měření teploty u dětí", ačkoli 
značné nepatrnější články jeho v časopise otištěné uvádí. Polívka 
zapomenul uvésti Vočadlův „Slovník polsko-český". Vrzal a Stín jest 
pokládán za dva spisovatele, ačkoli to jest jedna osoba (Stín pseudo- 
nym). Tu a tam jest uveden spisovatel méně důležitý a důležitější vy- 
nechán ; úplně vynecháni jsou na př. : Archleb, Bakalář, Brdlík, Bub- 
ník, Dudych, Eim, Friedberg-Mírohorský, Frumar, Hanušova, Hejna, 
Hes, Hrnčíř F., Hrudička, Hruška M., Jettmar, Just, Kahlík, Kamínek, 
Klenka, Klimšová, Košín, Koudela, Kubeš, Markrab,,Maršan, Mathon, 
Pecka Místecký, Plácek, Přecechtěl, Růíier, Sasinek, Skrdle a j. Ze čiyř 
národopisných spisu Vykoukalových není ani slůvkem připomenut žádný. 
O některých spisech některých spisovatelů (na př. Wintrových a Vo- 
rovkových) zmínka jest učiněna na místech několika a o jiných spisech 
týchž spisovatelů nikde ničeho. A podobných poklésku v „Památníku- 
jest i ještě mnoho jiných. Ostatně již i několik set oprav na konci 
„Památníku", pro které vydání jeho o 4 měsíce se opozdilo, dokazuje, 
jak nesnadno jest v oboru tom pracovati. (Chyby, které jsem zde uvedl, 
nejsou v opravách těch. Také jsem neuvedl výtek, učiněných již od 
jiných v různých kritikách. Hlavně pak hleděl jsem uvésti příklady 
chyb druhu různého, t. j. na týž druh vždj pouze jeden příklad.) — 
Opakuji s důrazem, že poznámku tuto napsal jsem toliko na důkaz, 
jak nesnadno jest u nás pracovati literárně dějepisné práce z doby 
přítomné, a že tudíž pochybení všeliká měla by býti v té pří- 
čině vždy omlouvána shovívavé šlechetným „Tamen lau- 
danda voluntas", jakž i „Památník" na svou obranu žádá vůbec 
a zvláště proti posuzovatelum, nesnází prací podobných nezkusivším. — 
K této poznámce dovoluji si připomenouti také, že píši „tytul" z téže 
příčiny, jako píšeme na př. Tyrolsko, Matyáš, Nymburk, Kdyně, Palo- 
stýna, Dyje, pranostyka, styl, satyra atd., že však tím nemyslím, 
aby psalo se „y" místo etymologického „i" vždy, o čemž lze 
dočísti se v mých „Mluvnických rozpravách" na str. 125. 



té, a nestačím při převelkých svých pracích obchodních, zne- 
snadňovaných mi nešetrně různými osobami mně nepřátel- 
skými'^), ani povrchně stopovati vždy náležitě rozmanitou 
činnost literární přítomnou, čísti pak bedlivě nemohu z ne- 
dostatku času a pro neduh oční skoro ničeho, i prohla- 
šuji tímto veřejně, že tento „Přehled" jest poslední mou 
prací spisovatelskou; nebylo mi nikdy a již nebude možným 
učiněno pracovati literárně tak, jak byl bych chtěl i jak byl 
bych býval schopen, z čehož vzniklo s pravým jménem i s roz- 
ličnými pseudonymy více nežli 600 v různých časopisech oti- 
štěných a více nežli 100 o sobě vydaných prací mých lite- 
rárních takových, že žádné z nich nevidím rád otištěné v té 
podobě, jak jest otištěna, a toho byl jsem si vědom vždy 
hned, když se tiskly, ale rozmanité příčiny mne nutily tisk- 
nouti je přece . . .**) Ovšem pro sebe, totiž jednak pro svou 
zábavu jednak pro svou potřebu obchodní, budu si sestavo- 
vati přehledy literární také dále, ale tiskem jich vydávati již 
nebudu, byv a jsa ve svých literárních snahách vždy méně 
podporován než ubíjen, a to nejen dříve jako pouze spiso- 
vatel a redaktor, ale také nyní jako knihkupec a nakladatel... 
A proto kromě spisovatelství zanechám skoro zcela i nakla- 
datelství, a budou toliko nepatrné knížky, které ještě vydám 
svým nákladem, nezískav si přízně ani vydáním spisů tako- 
vých spisovatelů, jako jsou Andrlík, Arbes, Benýšek, Bílek, 
Byron, Čelakovský (L. J.), Čermák, Dostál, Durdík (Pavel), 
Eim, Fric, Friedberg (Mírohorský), Gogol, Guldener, Guth, 
Hálek, Heyduk, Hořica, Hraše, Hrdina. Hrnčíř, Jakubec, 
Klecanda, Klenka, Klimšová, Konrád, Košín (J. K. z Rado- 
stova), Krecar, Krch, Lier, Lužická, Madiera, Němcová, No- 
vák, Patočka , Sardou, Starý, Studnička, Studničková, Svátek, 
Šafařík (V.), Šmilovský, otolba, Teige, Tolstoj, Tůma, Tyl, Václa- 
vek, Winter, Voltaire, Vorovka, Wunsch, Vykoukal, Vymazal 
a j. Ať tedy pracují pilně jiní — mne způsobilejší — v oboru 
písemnictví novočeského i jako spisovatelé i jako nakla- 

*) Ba, jsou také lidé, kteří život i mé rodině ztrpčiti usilují, a 
to z příčin mnohdy nevysvétlitelných . . . 

**) Kdybych se byl býval mohl obírati nepřetržitě dějinami če- 
ského písemnictví, byl bych se byl dojista dopracoval úspěchů nále- 
žitých dle toho, s jakou chutí jal jsem se do nich zabírati před ]5 lety. 



datelé . . . Zejména mladší síly kéž také samy pracují měrou 
větší, nežli posuzují!*) 

K tomu připojím dvu citáty: 

„Ne horoucnost povalečná 
zjedná duchu potravu : 
práce tichá a společná 
získá vlasti oslavu. 

Jedno-li by zrnko zdravé 
každý v půdu položil, 
brzo by, můj Krasoslave, 
dvůr se pustý ostožil." 

(Čelakovský.) 

„U nás jest spisovatelů mnoho, čtenářů málo, kritiků 
nejvíc, kritika žádná." (Lumír 1873, č. 3.) 

Posléze bud mi dovoleno zde opakovati z toho, co jsem 
napsal o „Přehlede" v „Literárních zprávách" 2. března 1899, 
toto: 

„Co týče se úplnosti, žádají ode mne někteří 
lidé, nenaleznuvší v „Přehlede" toho, čehovném 
hledali, skutečně nemožností. Kdybych vyhověl jejich 
přání, byl bych nucen uvésti také ještě sta jiných 
podobných věcí a byl bych nucen uvésti na př. i takové 
křiklavé věci, jakou by byla, kdybych uvedl sebe snad i v oboru 
dramatickém, napsav frašku „Čím dál, tím hůř", třebaže 



*) Také posudků hlavním účelem mělo by býti přispéti zdoko- 
naliti spis pro vydání následující. Takovouto součinností bylo by ke 
snáze dodělati se žádoucího zdaru. Mně nikdo ani veřejně ani soukromě 
nevyhověl prosbě, kterou v předmluvě k drahému vydání projevil jsem 
těmito slovy: „Co týče se vad, prosím, aby každý, kdo jaké shledá, 
ráčil oznámiti mi je, a zvláště prosím spisovatelů žijících, aby ráčili 
mne upozorniti, jestliže napsal jsem o nich něco chybně nebo jestliže 
něco důležitého z činnosti jejich péru mému uniklo.-* Ba nedostivlo se 
mi tu a tím ani odpovědi na dotazy mé písemně učiněné . . . -- Z prací, 
které jsem hodlal ještě vydati, nejvíce mne bolí „Slovník spisovatelů 
českých století XIX." jakožto pokračování Jirečkovy „Rukověti"; ma- 
teriál k němu sbíral jsem již od r. 1880., a měl obsahovati abecedně 
spisovatele všechny . . . 



ťraška ta často jest hrána a třebaže již i druhé vydání její 
jest rozebráno a třetíj se tisknouti bude i třebaže jest 'i do 
lužické srbštiny jneložena.*) Takovéto věci uváděti jest úko- 
lem úplné bibliografie, ale nikoli stručného literárné dějepis- 
ného „Přehledu" vůbec a mého zvláště, a já soudím, že spíše 
jsem uvedl v něm více, nežli jsem uvésti měl, maje uváděti 
toliko „nejdůležitější". Ostatně na př. Ti ef trunk o v i, vy- 
davšímu třetí vydání „Historie literatury české" 
r. 1885., nifi:do neměl za zlé, že do něho pojal pí- 
semnictví pouze do konce roku 1881., a každý spo- 
kojil se jeho omluvou, že „hojnou literární činnost posledních 
let spisovatel pro jiné práce na ten čas náležité stopovati 
a probírati nemohl". 

Jakých nemožností někteří lidé ode mne žádají i jak 
malý rozhled v českém písemnictví na jevo dávají, toho uvedu 
aspoň dva příklady. Redaktor jednoho pražského týdenníku 
mi vytkl, že v mém „Přehlede" chybí Jan Lad. Mašek,**) 
ale nebylo mu povědomo, že, kdybych tohoto a všechny jiné 
podobného druhu spisovatele měl do „Přehledu" dáti, spis 
můj byl by knihou jisté aspoň jednou tak tlu- 
stou, nežli jest. Jiný zase podotkl, že v mém „Přehlede" 
chybí František Jar. Rubeš, jehož „Spisy" vyšly v 1. 
18G0— 1862., ale nebylo mu povědomo, že nevydal „Spisů" 

. *) Buď mi prominuto, že jsem uvedl za příklad tuto svou nepa- 
trnou studentskou drobotinu ; nechtěl jsem uvésti za příklad někoho 
jiného, abych ho snad neurazil. Rovněž i několik ještě jiných spisků 
svých v „Přehlede" jsem neuvedl, ačkoli, jak v předmluvě pravím, hleděl 
jsem u každého spisovatele uvésti z pravidla činnost jeho všechnu, 
tedy také názvy spisů méně důležitých, a dal jsem vytisknouti sebe ja- 
kožto spisovatele méně důležitého toliko petitem .. . To podotýkám 
zde vzhledem k výtce, že prý sám o sobě v „Přehlede" psáti jsem 
neměl, kterémužto přání v novém vydání vyhovím ochotně tak, že 
o sobě nezmíním se ani slůvkem . . . (Poznámka tato jest napsána 
o vydání z r. 1898., a ve vydání nynějším přání projevenému jsem 
tedy vyhověl. Ostatně nevycvičiv se ve všelijakých zvyklostech společen- 
ských, neumím se stýkati s lidmi ani ústně ani písemné vždy tak, abych 
nebyl pochopován nesi)rávné, i hodí se mi býti v ústraní . . . 

*•) Žť Jana Lad. Maska náležitě znám, lze souditi z článku, 
který jsem o něm napsal do Bergrova „Záloženského ročníku" na 
rok 1888. 



10 

těch Rubeá a že Rubeš sám vůbec po roce 1848. ni- 
čeho nevydal i že dle jeho názoru — kdyby do „Pře- 
hledu " náležel Rubeš — náležel by d o n é li o t a k é n a 
pf. Viktorin Kornel ze Všehrd, protože spis jeho 
vyšel r. 1888.! ..." 

V Praze, v květnu 1899. 

Dr Frant. Bačkovský. 



UVOĎ. 



^oba nejnovější českého písemnictví začala se po roce 
1848., a lze ji vhodně zváti dobou moderního pokroku. 

1. Dějiny národnosti a řeči. 

Již před rokem 1848. v Rakousku od konce let třicátých 
upuštěno bylo poněkud od přílišného dosavadního poručníko- 
vání nad veřejným míněním, smysl obyvatelstva pro záležitosti 
obecné rostl, vznikla prospěšná činnost v zakládání ústavů 
vzdělávacích, čímž všeobecný duševní pokrok i v Čechách na 
jevo se dával. Kruh českých vzdělanců stával se stále roz- 
sáhlejší, a národní uvědomění rozšiřovalo se očividně ve 
vrstvách posud odcizených, ano i docela odpadlých. Jazyku 
českému klestěna znenáhla cesta v život obecný a společenský, 
totiž v divadlo, besedy, akademie i jinam. Konečné probouzel 
se i nový život politický, probouzely se idee slovanské, až 
vypuknuvší r. 1848. revoluce ve^ Francii pojala do svého víru 
mimo jiné země i Rakousko s Čechami. 

Vyhnání z Francie krále Ludvíka Filipa a prohlášení tu 
republiky r. 1848. trhlo všemi národy evropskými, a Čechové 
v národní příčině již značně uvědomělí a v politickém smý- 
šlení pokročilí nezůstali pozadu, což mělo za následek onen 
bouřlivý rok osmačtyřicátý. 

Průběhem r. 1848. stalo se politické probuzení národu 
českého skoro všeobecným, k čemuž hlavně přičinil volný tisk 
po zrušení censury. Čtení novin a jiných poučných spisů již 
neoklesťovaných od censury podávalo mu netušeného světla 



o mnohých věcech a poměrech, kterých si dříve byl nevšímal ; 
častější se obírání praktickými záležitostmi života ukázalo 
mu, co mu schází a čeho mu nejvíce potřebí; nabytými pak 
zkušenostmi zmoudřel a stal se opatrnějším a nedůvěřivějším. 
A vláda vidouc usilování národovcův, aby jazyk český z bý- 
valé poníženosti se povznesl, a poznavši, kteraká škoda z ne- 
známosti řeči národní úřednictvu v životě obecném vzchází, vy- 
dala některá nařízení, zjednávajíc češtině znenáhla průchod 
do škol a úřadův, odkudž od r. 1774. vyloučen byl. R. 1848. 
poručeno, aby se na gymnasiích v krajích českých náboženství, 
dějepisu, zeměpisu a přírodopisu česky vyučovalo a aby se na 
nich řeč a literatura česká přednášela jakožto předmět po- 
vinný, a r. 1849. založena první česká střední škola v Čechách, 
totiž vyšší reálka v Praze. 

Avšak objevivší se politický a národní život náš bohužel 
zase brzo po té po krátkém rozkvětu opětně utuchl. Rok 
1850. přinesl národům slovanským neblahou zpátečnickou pro- 
měnu, s kterou navrátila se znova do Čech i družka její ger- 
manisace, byvší v letech 1848. a 1849. na odchodu. R. 18.'i3. 
ustanovení o gynmasiích v krajích českých změněno tak, že se 
má na řečených gymnasiích toliko náboženství česky učiti 
au vyučování latině a řečtině k řeči České zřetel míti, r. 1854. 
pak nařízeno, že vyučování díti se má v tom jazyku, kterým 
by se žáci nejlépe vzdělávali, od kteréžto doby kromě nábo- 
ženství a češtiny (na 'několika gymnasiích také řečtiny) jiným 
předmětům česky se nevyučovalo. 

Vůbec politické proměny, které po roce 1850. vzešly 
v mocnářství Rakouském, čím dále tím mocněji svíraly také 
národnost českou, a veřejného života národního v Čechách 
zmocnila se povážlivá ochablost; vše snažilo se jen o pro- 
spěchy hmotné, nedbajíc snah ideálných. 

A tak naděje, které vzbudil rok 1848., mizely víc a více. 
Pomalu odklizeny byly všechny národní vymoženosti roku 1848., 
škola za školou za nejrozličnějších záminek propadala němčině, 
do úřadův a soudů zaváděna němčina budto výhradně nebo, 
kde to nešlo, alespoň převahu v nich měla, mužové národně 
smýšlející z úřadův a ze škol odstraňováni, a místa jejich 
udílena rozhodným odpůrcům národním. Také na občany ná- 
rodně uvědomělé policie a četnictvo mělo bedlivé oko, též 



I.i 



o spisovatelích a řečnícícli národních voden zvláštní seznam 
a učiněno opatření, aby každým okamžením mohli býti zatčeni. 

Obyvatelstvo pak nejenže nekladlo odporu poněmčování 
tomuto, ale, ono samo, jmenovitě v městech, šlo mu s otev- 
řenou náručí v ústrety a podporovalo je. Nejenže nebylo mu 
proti mysli, že školské ústavy nákladem jeho vydržované jsou 
poněmčovány, ačkoli bez jeho vůle nižádná moc nebyla by 
mohla jazyk český z nich vypuditi, ale ono samo žádalo, aby 
také do škol obecných němčina byla zavedena, a přisvědčo- 
valo ochotné, že bez němčiny nikdo nemůže býti ani kaprálem, 
že němčina jest počátkem i koncem veškeré moudrosti a že 
tedy hned útlé mládeži má býti vštěpována. 

Rovnou měrou s poněmčováním škol a úřadů státních 
kráčelo panství jazyka němec líého v rodinách a úřadech 
obecních. Každý sluha úřední byl vážen, jakoby na něm lpělo 
kus svrchovanosti, a dostati syna za diurnistu k úřadu pokládáno 
bylo za veliké štěstí. Od mužů vlastenecky smýšlejících každý 
s posměchem, ba s opovržením se odvracel, a oni, jsouce pilně 
střeženi, cítili se osamocenými, spolkové čeští zanikali, žur- 
nalistika česká byla potlačena až na belletristický týdenník 
„Lumír" a „Zlaté klasy" pro mládež, nad kterými však také 
vznášel se Damoklův meč. Nové české časopisy nebyly po- 
volovány, a města česká zaplavena byla německými novinami 
z Prahy i z Vídně. Tvůrce české žurnalistiky Karel Havlíček 
odvezen do Brixenu, četní jiní žurnalisté byli pozavíráni, jsouce 
odsouzeni na dlouhá léta do žalářův. Ani učitelský časopis 
„Škola a Život" nemohl vydáván býti tenkráte jinak nežli 
jako kniha, i nesměl vyjíti ročně dvanáctkráte, směl býti ro- 
zesílán pouze s listovými známkami, nikoli s novinářskými, 
a každé číslo musilo o tři dny dříve, nežli vyšlo, ležeti na 
policii . . . 

Teprve zase po desíti letech, totiž po roce 1860. nadešel 
národnosti České a vůbec veškerému životu národnímu v Čechách 
obrat příznivý. Ijdályť se důležité proměny politické, kteréž 
úspěšně posunuly národní život náš ku předu, a zejména bylo 
zaručeno neodvolatelně zákonem (ze dne 20. října 1860) jazyku 
českému ve všech oborech státní správy rovné právo s jazykem 
německým. I rozvíjel se a prospíval odtud národ český vy- 
datněji a pevněji nežli kdy před tím, vzmáhaje se víc a více 



14 



jakož i dožaduje se co nejhorlivěji všech potřeb svých hmotných 
i duševních. K tomu přidružila se příznivá událost, že r. 1864. 
samospráva obcí byla rozšířena a zřízena okresní zastupitelstva 
v Čechách (nikoli však i na Moravě). V 1. 1854—1862 bla- 
hodárně působily také F. S. Kodyma „Hospodářské noviny". 

Dařilo pak se snahám národu českého dosti brzo uspo- 
kojivě, a za nedlouho povznesl se proti dřívějšku patrně 
a mocně. Duch národní, byv po řadu let sevřen, uvolněným 
roku 1860. životem politickým tím mohutněji se vzpružil 
k činnosti a působil silou svěží u všeobecný a všestranný 
postup a rozvoj národnosti i vzdělanosti české. Dostalo se nám 
českého divadla, politických, vědeckých a větší měrou zá- 
bavných časopisů, Českých škol obecných, měšťanských i střed- 
ních (gymnasií, reálek, reálných gymnasií, ústavův učitelských, 
vyšších škol dívčích), českých škol hospodářských, průmy- 
slových, obchodních a jiných odborných. Od roku 1863. máme 
také českou polytechniku, která r. 1869. od německé byla od- 
dělena zcela, a od roku 1882. českou universitu, zákony pak 
alespoň v překlade vydávány jsou česky. Vedle toho působí 
četné spolky odborné, v nichž užíváno češtiny v odvětvích 
rozličných. Také do úřadů čeština opětně zavedena jest. 

Co se týče středních škol, bylo teprve r. 1866. nařízeno 
vyučovati na středních školách v krajinách českých všem 
předmětům česky a němčině toliko jako předmětu povinnému, 
Í3a r. 1868. němčina již i za předmět nepovinný prohlášena, 
od kteréžto doby jest ovšem značně zabráněno Čechům, aby 
se poněmčovali, protože nyní málokterý z nich němčině dů- 
kladně se přiučí. R. 1867. první české školy střední zří- 
zeny také na Moravě, a to gymnasia v Brně a Olomouci. 

Kromě škol českých nejvíce národní náš život osvěžují 
rozmanité spolky (jmenovitě literární, čtenářské, divadelní, so- 
kolské),*) okázalé slavnosti, sjezdy, zábavy a jiná podobná 
shromáždění rázu vlasteneckého jakož i všeliké nadšené pro- 
jevy národní slovem ústním anebo psaným. Čilý ruch vla- 
stenecký, svědčící o obětavé horlivosti, jeví se také sbírkami 
a dary na prospěšné ústavy a podniky národní. 

Ze spolků bud zde připomenut „Český klub", vzniklý 

*) Pražský „Sokol" založen byl r. 1862. 



r. 1872., který šíří v národě našem politické a vlastenecké 
vědomí i podporuje zájmy veřejné a společenské (r, 1898. 
vydal s názvem „Samospráva" sbírku přednášek od něho 
pořádaných), a „Ústřední Matice školská"' vzniklá 
r. 1880., která stará se pečlivě, aby synové a dcery národu 
našeho nehynuli v proudě záhubné germanisace, zřizujíc školy 
české. Důležitými spolky na obranu národnosti a řeči české 
jsou také „Národní jednota severočeská" a „Ná- 
rodní jednota pošumavská", založené r. 1885. Rovněž 
i „Národní divadlo", r. 1881. vyhořelé a již r. 1883. 
znova dobudované, prospívá národnosti naší^ jsouc hromadně 
navštěvováno od Čechů netoliko z veškerých Čech, ale i z dálné 
ciziny, a zejména okázale na odiv postavil se národ český 
r. 1891. zemskou jubilejní výstavou jakož i výstavou národo- 
pisnou r. 1895. a výstavou architektů a inženýrů r. 1898. 

Národ český po roce 1860. prospíval i v tržbě a prů- 
myslu (od r. 1803. byly to zejména cukrovary), čímž zjedná- 
vaje si potřebnou zámožnost, pojistil si další rozvoj duševní, 
nepodlehnuv nijak ani za pronásledování vládního, které jej 
stihalo v letech 1868 — 1873. Ba dodělal se i toho, že památným 
reskriptem ze dne 12. září 1871 nynější panující císař ra- 
kouský uznal dějepisná práva království Českého. 

Všeobecného a všestranného rozvoje národnosti české 
v době nynější jest, že prakticky čeština jest zaváděna do 
všech oborů veřejného života, vynucujíc si všude místo právem 
jí náležející neb aspoň rovnoprávnost s němčinou. 

Došla pak řeč česká, navracujíc se v přirozené své právo, 
nebývalého vzdělání a znamenité vyspělosti, takže řadí se co 
nejdůstojněji k ostatním řečem nejvzdělanějším. Mluva něm- 
činou porušená téměř úplně již vymizela, a nastoupila místo 
ní mluva přesná, čistá a správná, i sloh jadrný, ryze český 
rozšířil se skoro všeobecně. 

Opraviti češtinu spisovnou hleděli jak jednotlivci tak 
i celí k tomu zvolení sborové, kteří vynasnažili se vymýtiti 
z ní hlavně germanismy jakož i slova cizí, nahrazujíce je při- 
měřenými vazbami a slovy domácími. Opravovatelé ti zváni 
„brusiči", a podařilo se jim řeč českou pečlivě vybrousiti 
i jinak všemožně zdokonaliti. 



Ifi 



Ale přece ještě dosti jest činiti, aby řeč česká byla vy- 
tříbena zcela a všude. Nejvíce zanedbána jest čeština kance- 
lářská, také však i mnohý z odborných spisovatelů, nejsoucích 
filology, píše nesprávně. Ba ještě posavad ani pravopis český 
není náležitě ustálen. 

Co se týče písma, latinka stala se již všeobecnou, 
a zřídkakdy něco bývá tištěno švabachem. 

Co do nářečí v Čechách samých jest pozorovati nyní 
toliko nepatrné rozdíly v mluvě u lidu obecného, a to nejvíce 
v horských krajinách. Větší různost jest na Moravě, kde jme- 
novitě Hanáci, Valaši, Slováci a Opavané mnoho zvláštního 
a do jiných nářečí slovanských zabíhajícího ve své mluvě 
dosud zachovali. 

Pohlédneme-li celkové na přítomný stav národnosti a řeči 
české, jeví se nám obraz uspokojující. Národ český není již 
ve vlastním domově cizincem, nýbrž jest národem politicky 
vzdělaným a dospělým, jenž umí hlásiti se o svá práva dů- 
stojností svého vlivu mužně a v oprávněném sebevědomí ja- 
kožto důležitý činitel v životě státním i vzdělanostním. Není 
již nepatrný hlouček probudilých vlastenců českých, a samo- 
činnost národní zasahuje do všech oborů soukromého i veřej- 
ného života. Synové a dcery národu českého vychováváni jsou 
nyní zvukem své mateřštiny od prvopočátku až do ukončených 
studií svých, a národ český cítí pod sebou pevnou i bezpečnou 
půdu, a to již i v lidových vrstvách nejširších. 

A bylo by dojista ve všeličem ještě ^lépe, nežli jest, 
kdyby všichni Čechové byli vždy a všude Čechy upřímnými. 
Avšak i dosud ještě u Čechů jevívá se tu a tam nedostatek 
opravdivé hrdosti národní jakož i neomluvitelná lhostejnost 
a vlažnost ke všemu, co českého.*) K tomu stále druží se po 



*) Ani národohospodářsky neumíme si vždy dost obezřetně po- 
čínati. Od konce let padesátých vyskytly se na podporu hmotnou 
v Čechách záložny (první byla r. 1858. záložna ve Vlašimi). Za nynější 
hmotné bídy nahromaděno jest peněz v záložnách až příliš. I mělo by 
se pomýšleti, jak užiti peněz těch k zvelebé českého národa a jak vůbec 
jimi prospěti. Ale tak se neděje, nýbrž — protože v záložnách peněz 
jest mnoho - jest snižován úrok z nich vkladatelům, takže peníze ty 
neposkytují skoro žádného užitku ani vkladatelům a leží v záložnách 
ladem, ačkoli v obchodě a průmyslu českém velmi bylo by lze jimi vy- 
získati jak ku prospěchu vkladatelů tak i ku prospěchu těch, jimž 



17 



véstná naše nesvornost slovanská, kterou mezi sebou potíráme 
a hanobíme se přečasto, co zatím nepřátelé národnosti české 
na nás chystají se s několika stran. Kéž každý Čech vloží si 
co nejdůtklivěji na srdce pro případy všemožné: Neubí- 
jejme se navzájem, nýbrž pomáhejme si vespolek 
a budme Čechy vždy a všude, a to více skutky 
a činy nežli slovy! 



2. Všeobecný rozhled po písemnictví. 

Po roce 1848. v českém písemnictví vznikla veliká ochablost, 
která potrvala celkem skoro až do r. 1860. Rok 1848. utěšený 
rozvoj českého písemnictví zhoubné a ovšem i neočekávaně 
přerušil tak, jako vůbec rok ten ve mnohé příčině násilně 
rozCal organický rozvoj našeho života. Skoro veškeré vyšší 
snahy literární utonuly téměř úplně v proudě politického 
ruchu. Mnozí spisovatelé tehdejší odvráceni byli událostmi roku 
toho od dráhy čisté literární, takže množství politických ča- 
sopisův a brožurek převyšovalo daleko počet jiných plodů li- 
terárních, a po delší čas pohlcovala skoro všelikou literární 
činnost téměř výhradně politická publicistika, v níž osvědčil 
se především Karel Havlíček, vydávaje „Národní noviny" vPraze 
v letech 1848-1850. a potom „Slovan" v Kutné Hoře vletech 
1850. — 1851. Politický mráz z r. 1848. zasáhl i časopisectvo 
belletristické, a to tak, že koncem roku 1849. a po celý rok 
1850. neměli jsme nižádného belletristického časopisu českého.*) 
Jestiť u nás přidělen časopisectvu belletristickému úkol velmi 
důležitý; z jeho rozvoje a úpadku lze souditi na celkovou 
naši činnost literární. Proto s úpadkem písemnictví českého 
po roce 1848. vznikl úpadek i v belletristickém časopisectvě. 
Smutně znějí slova úpadku toho se dotýkající, která Jan Er. 

s opatrným rozmyslem do obchodu nebo prSmyslu byly by půjčeny. 
Ovšem bylo by třeba stanovy záložen přísliisaě změniti. (Dějiny záložen 
českých napsal pisatel těchto řádků do Bergrova „Záloženského roč- 
níku" na rok 1889.) 

*) R. 1850, pokusil se sice Jakub Malý vzkřísiti „Květy", ale 
pokus ten se nepodařil, takže vycházely toliko dva měsíce (v srpnu 
a září). 

2 



18 



Vocel napsal koncem r. 1849. v „Musejníku" ^na str. 103.), 
kde mezi jiným praví: „Odhodlal jsem se nékolik básni do 
listů těchto položiti, před obecenstvem přísnějším omluven jsa 
tím, že nyní žádného orgánu krasovědeckého nemáme a že 
tedy básnictví naše, drahný čas zanedbáno jsouc, ladem leží." 

Literární mdloba a ochablost ta pak trvala nékolik let 
a po roce 1851. tím větší se stávala, čím víc i smrť řádila 
nemilosrdné v řadách českých spisovatelů. Zemřeliť v krátké 
dobé čtyř let (1852 — 1855) naši nejčelnější básníci, jako 
KoUár, Čelakovský, Jan z Hvězdy, Rubeš, koubek, Turinský 
vedle ještě několika předních spisovatelů jiných — skoro 
všichni v nejlepším svém věku! Nedlouho před tím (v letech 
1844—1849) zemřeli kromě arciotce a předního zakladatele 
i tvůrce českého písemnictví doby nové, Josefa Jungmanna 
(t 1847.): Vojtěch Nejedlý, Šebestián Hněvkovský, Jiří Pal- 
kovič, Josef Rautenkranz, Jan Holý, Josef Jaroslav Langer, 
Jan Nep. Štěpánek, Václav Alojs Svoboda Navarovský, Karel 
Šimon Macháček, Jan Svat. Presl, J. Lieb. Ziegler, Jar. Jos. 
Kalina a jiní vzdělavatelé českého písemnictví před r. 1848. 
A náhrad za ně nebylo ! 

I jest pohled na písenmictví české z prvé polovice let 
padesátých velmi neutěšený. Doba předbřeznová rokem 1848. 
ukončena; po roce 1848. začínalo se znova směrem jiným, 
každý pak začátek nesnadný vůbec a vzhledem k tehdejším okol- 
nostem zvláště. 

V časopisectvě belletristickém učiněn sice byl obrat dosti 
záhy, a to mladíkem čtyřiadvacetiletým, Ferdinandem Břeti- 
slavem Mikovcem, který, vrátiv se z dobrovolného vylmanství 
z Lipska do Prahy, jal se vydávati počátkem r. 1851. týdenník 
„Lumír", ale bylo mu počíti — překlady. Tak bylo pokleslo 
krásné písemnictví české ! Nejdůležitějším pak při tomto časo- 
pise a podiv nás všech budícím úkazem jest, že přetrval celé 
desítiletí, které v prvé své polovici vyznačovalo se zmíněnou 
již velikou literární mdlobou a ochablostí, a že nestal se obětí 
velmi přísné policejní dohlídky tehdejší. 

Teprv od druhé polovice let padesátých jevil se v pí- 
semnictví českém zase ruch čilejší a čilejší, třebaže i tu 
ještě z vynikajících spisovatelův odešli navždy M. Zdirad 



ly 



Polák, J. K. Tyl, Karel Havlíček Borovský (všichni tři 
t 1856), Václav Kl. Klicpera (f 1859) i jiní. 

UvolnČný pak znova r. 1860. život národní a politický, 
působě utěšenou měrou ve všeobecný a všestranný postup 
a rozvoj české národnosti, rozproudil i ve všech oborech če- 
ského písemnictví značně čilejší ruch proti době předešlé 
a zvláště i)roti právě předcházejícímu desítiletí, které svojí 
politickou tísní nijak nebylo příznivé českému písemnictví. 
A čilejší tento ruch vzrůstal a vzíůstal čím dále tím více, 
až vzrostl za doby nynější na výši, na které před tím nikdy 
nebyl. 

Činnost literární zasáhla po roce 1860. všeliké obory, 
a písemnictví všestranně vzděláváno a zdokonalováno, takže 
již i počet spisovatelů nejčelnějších jest značný. Rozproudiloť 
se písemnictví české proti dřívějšku rozvojem neobyčejným, 
ba znenáhla velmi bujným, a to zvláště co do rozsahu a roz- 
uianitosti, také však i co do hloubky a odborné zevrubnosti. 
Pokrok ten jeví se zejména od konce let sedmdesátých. 

Za prvých let šedesátých takořka skoro všichni lepší 
spisovatelé čeští obránili se tak, jako tomu bylo po roce 1848., 
opětné zase k politice, z čehož vyplynulo, že tehda kromě 
žurnalistických plodů máloco jiného písemnictví našemu dáno. 
Ale již za druhé polovice let šedesátých s rostoucí probu- 
dilostí národní rozmnožil se počet vydaných spisů tou měrou, 
že již ani neměly s dostatek odběratelův a že již od těch dob 
ozývají se stesky do netečnosti obecenstva českého k písem- 
nictví svému. Zejména četba časopisů politických, zaujavší 
vrstvy vzdělanější na počátku let šedesátých, dosud u nich 
převládá na ujmu četby jiné, ba časopisy politické bývají jim 
namnoze četbou jedinou vůbec a zvláště od těch dob, co také 
četbu belletristickou otiskují. 

Nejvíce po roce 1848. prospívala českému písemnictví 
„Matice česká", již r. 1830. v Praze zřízená, ač i ta byla ná- 
rodnostně všelijak sevřena, majíc v letech 1854—1866 zvlášt- 
ního policejního dozorce, který súčastnil se všech jejích schůzí. 
Vedle pražského „Dědictví svatojanského", zřízeného r. 1833., 
zřízeno r. 1851. v Brně „Dědictví sv. Cyrilla a Methoda". 
R. 1850. zřízena v Brně „Jednota moravská", od r. 1853. 
„Matice moravská" zvaná, jejímž nákladem vydává se od 

2* 



20 



r. 1869. časopis. R. 1859. obnoveno „Dědictví sv. Václava" 
od r. 1790. nečinné, k němuž přibylo r. 1860. „Dědictví ma- 
ličkých" a r. 1863. „Dědictví sv. Prokopa". R. 1861. založil 
Frant. Palacký spolek „Svatobor", jehož účelem jest podpo- 
rovati české spisovatele hmotně a oslavovati jejich památku, 
a od r. 1863. zdárně působí „Umělecká beseda" v Praze. 

Aby spisy české snáze a v počtu co možná největším po 
národě našem se rozšířily, jato se vydávati je za ceny velice 
mírné. Šťastný pokus učiněn v té příčině hned r. 1867., kdy 
začato vydávati „Matici lidu", ku které r. 1872. přidinižila 
se „Libuše"; oba podniky ty, podávajíce laciné knihy zá- 
bavné i poučné pro vrstvy nejširší, působí zdárně podnes. 

Také jest připomenouti, že za let šedesátých začato vy- 
dávati rozmanité sbírky, z nichž uvedeny budte: „Spisy 
výtečných českých básníků novověkých" (v letech 1860 — 1864), 
sbírka románů „Slovanské besedy" (1861 — 1863), „Bibliotéka 
historická" (1861—1874), „Divadelní ochotník" (od r. 1861.), 
„Bibliotéka klassiků řeckých i římských" (od r. 1863.), „Sbírka 
zákonů rakouských" (1863 — 1881), „Výbor spisů dramatických" 
(1866 — 1872), výbor prací čelnějších spisovatelů českoslovan- 
ských „Národní bibliotéka" (1868—1894) a j. R. 1862. za- 
nikla „Bibliotéka českých původních románů liistorických 
i novověkých", vydávaná od r. 1855., a již od r. 1852. vy- 
chází Pospíšilova „Bibliotéka divadelní". 

Kromě sbírek budtež uvedeny zde z let šedesátých tyto 
časopisy belletristické: „Lumír" (vletech 18 >1-1866, 
redaktoři Ferd. Břet. Mikovec, Vít. Hálek, Ed. Valečka i, 
„Obrazy života" (1859—1862, red. J. R. Vilímek, J. Neruda, 
J. V. Jahn), list humoristický „Brejle" (1861—1862, red. 
B. Moser), časopis belletristický a módní „Lada" (1861-1865, 
redaktorka A. Melišová), „Osvěta" (1862—1863, red. F. Schulz 
a F. O. Mikeš, který potom místo ní vydával „Besedu"), 
„Rodinná kronika" (1862—1865, red. K. V. Hof, J Neruda, 
K. Sabina), „Zlatá Praha" (1864—1865, red. V. Hálek), „Květy" 
(1866—1872, red. V. Hálek) a „Vesna kutnohorská" (1868, 
red. J. Arbes). Hned r. 1858. začaly vycházeti také „Humori- 
stické listy", a r. 1867. „Světozor", kteréž oba časopisy udr- 
žely se až do dneška. 



21 



Jest i povšimnouti si, že r. 1863. začala vycházeti „Kri- 
tická příloha k Národním listňm" (redaktor Dr. Ed. Grégr), 
které r. 1865. dán název „Literární příloha k Národním 
listům" — přidána část zábavná — a brzo téhož ještě roku 
název „Literární listy" (redaktoři Ferd. Schulz a Dr. Ed. Grégr), 
které v listopadu r. 1865. zanikly. R. 1867. začato vydávati 
„Český obzor literární" (red. Ferd. Schulz), který přestal vy- 
cházeti r. 1868.*) 

Za let sedmdesátých a osmdesátých na základech, upra- 
vených za let šedesátých, písemnictví české zbudovalo zne- 
náhla budovu rozměrův obrovských a vzmohlo se k výši ne- 
tušené, a již r. 1877. právem bylo napsáno, že písemnictví 
české „nikdy nestálo ještě na té výši jako nyní".**) Rozměry 
ty co do množství vydaných plodů dostoupily vrcholu svého 
za let osmdesátých, a to tak, že nemalá pohroma hmotná 
vznikla z toho nakladatelům českým; vyšlot spisů mnohem 
více, nežli mohlo býti prodáno, a v záplavě té utonul i leckterý 
ze spisů nejlepších, nerozšířiv se tak, jak zasluhoval, poněvadž 
obecenstvo nestačilo kupovati. Jinak ovšem bylo by bývalo, 
kdyby tou měrou, jakou množil se počet knih, bylo přibývalo 
také čtenářstva. Za let devadesátých vydáno již poměrně méně, 
a jest pozorovati, že nakladatelé jali se obmezovati svou čin- 
nost a stali se rozumnějšími a vybíravějšími i prozřetelněj- 
šími, nevydávajíce nyní plodů literárních jakýchkoliv o překot, 
ač i dosud vycházívají knihy, a to zejména z jiných jazyků 
přeložené, kterých písemnictví české snadno by postrádati 
mohlo.***) 

*; Světozor 1877, 7. 

**) Dr. Ed. Grégr jevil i později snahu prospěti literárně kriticky 
českému písemnictví; ještě r. 1886. vyzval na př. pisatele přítomných 
řádkův, aby sestavil výběr z novověkého písemnictví krásného s názvem 
„Sto českých básníků" ; spis ten měl obsahovati obšírné životopisy s po- 
dobiznami básníků příslušných a hojné výňatky z jejich prací, ale — 
ačkoli již i prospekt spisu toho byl vytištěn a k rozeslání připraven 
i část rukopisu knihtiskárně odevzdána a asi 50 podobizen zhotoveno — 
nezačal ani vycházeti, když někteří činitelé překazili vydávati „Zevrubné 
dějiny českého písemnictví doby nové" .. . 

***) Vhodně napsána ve feuilletoně odpoledních „Národních listů" 
8. dubna 1899 tato slova: „Několik desítiletí strašily „citelné mezery 
v naší literatuře". Díky Bohu vyplňují se, vyplňují, ba, pokud se týče 
překladů a literatury pikantní, zdají se býti namnoze už — přeplněny." 



•i-ž. 



Jaký to rozdíl před padesáti lety a nyní! Před padesáti 
lety velikou bylo události, jestliže vyšla tiskem nějaká nová 
kniha česká, a nyní proti tomu spíše — dle toho, co právě 
řečeno — přáti si jest, aby bylo vydáváno knih českých raději 
méně nežli více ! Celkem však písemnictví české před padesáti 
lety v jedné příčině předčilo nad písemnictví nynější, že totiž 
vzděláváno bylo namnoze s větším zápalem pro národ a vlast. 
Proto také z nevelikého počtu těch, kdo tehda věnovali síly své 
ruchu literárnímu, poměrně mnohem více jich vyniklo nad všed- 
nost, nežli jich vyniká nyní z přečetných spisovatelů našich: 
proto také tak mnozí z nich navždy nám zůstanou nezapo- 
menutelnými, byť i měly spisy jejich cenu více toliko literárně 
dějepisnou než uměleckou nebo vědeckou. 

Velmi bujný rozvoj za let osmdesátých a devadesátých 
rozproudil se jm^enovitě v písemnictví krásném neboli 
básnickém. Že mezi tím množstvím vyskytly se také plody 
nevyspělé, ba zcela bezcenné, rozumí se takořka samo sebou; 
při té hojnosti, před tím nikdy nebývalé, nelze jinak, a jest 
ostatně všude koukol mezi pšenicí. Celkem však jest zname- 
nati valný pokrok co do ceny umělecké, a vůbec mnohý plod 
svědčí o skutečně vážné práci a úsilné snaze, dodati českému 
písemnictví lesku a váhy, takže nejeden z nich jest velmi 
dobře toho hoden, aby zastkvěl se na Parnasse světovém. 
Máť nyní krásné písemnictví české několik velikých talentů, 
kteří by v každém písemnictví za veliké talenty platili. 

Povšimnouti si také jest, že z toho množství knih, vy- 
daných za let osmdesátých a devadesátých v oboru písemni- 
ctví krásného, jest velice nepatrný počet knih, obsahující 
novinky. Skoro vše, vyjímaje básně dramatické, bylo otištěno 
dříve v časopisech, což ovšem nemálo vadívá prodeji knih těch. 

Jsou pak vydávány hojně plody z oboru písemnictví 
krásného netoliko spisovatelů žijících, ale také spisovatelů 
zemřelých, a to nejvíce v přečetných rozmanitých sbírkách, 
jež uvedeme si při jednotlivých oborech na svých místech. 
Sbírky tyto zřejmě ukazují rozvoj krásného písemnictví če- 
ského doby nejnovější co do rozsahu. A rozsah ten jeví se 
jinak i smutným úkazem, zračícím se v tom, že četba zábavná 
nabyla v písemnictví českém převahy nad četbou poučnou, 
čemuž odpomáháno jest poněkud teprve za let devadesátých, 



23 



a to více překlady nežli spisy původními. Také sebrané 
spisy spisovatelů bellctristických v značném již poctě se vy- 
škytají, stavíce jim pomníky nesmrtelné. 

Kozsáhlostí nad jiné spisy vyniká „Ottův Slovník 
naučný", illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, vy- 
cházející od r. 1888., kterýmžto dílem daleko bude překonán 
„Slovník naučný", vydaný v letech 1859.— 1874., k němuž 
r. 1887. vyšly za redakce Dra Frant. Bačkovského vinou 
nakladatelovou velmi nedokonalé doplňky a opravy, i v men- 
ších rozměrech v letech 1874. — 1885. vydaný „Stručný vše- 
obecný slovník věcný". 

Jakožto nový zjev za let osmdesátých vystoupila také 
velikolepá původní díla illustrovaná, na jejichžto vydá- 
vání dříve nebylo lze ani pomýšleti. 

Nejnádhernější z nich jsou „Čechy", jimž co do veliko- 
leposti nevyi'ovná se nižádné dílo z dosavadních plodů českého 
písemnictví. Dílo to počalo vycházeti r. 1882. za redakce F. 
A. Šuberta a F. A. Borovského; od r. 1895. je rediguje A. 
Jirásek. Spolupracovníky při něm jest značné množství nej- 
přednějších spisovatelův a umělců českých, a věru každý Čech 
může býti práve^m na ně hrd. Úkolem jeho jest seznámiti se 
vším, cokoli v Čechách krásného, památného a vůbec pozoru- 
hodného jest. S touže skoro nádherou jsou vypraveny také 
„Hrady a zámky české", které sepsal a od r. 1881. vydává 
A, Sedláček a v kterých hodlá seznámiti s osudy starých 
hradů, tvrzí a zámků českých i s veškerým životem na nich 
za věků minulých, podávaje vše se šlechetným zápalem a s péčí 
na základě velmi pilného a bedlivého zkoumání a sbírání 
pramenů. 

Nejnověji vyšla tato velikolepá původní díla illustrovaná : 
„Jubilejní výstava zemská království Českého v Praze 1891" 
(1891—1894), „Sto let práce" (1892—189,5), „Národopisná 
výstava" (1895—1897), „Světem letem" (1896), „Letem če- 
ským světem" (1898) a „Národní album" (1899). 

V menších rozměrech bylo vydáno také několik stkvostně 
illustrovaných plodů básnických, z nichžto vynikají zejména 
Svat. Čecha „Václav z Michalovic", „Petrklíče" a „Adamité", 
J. Nerudy „Písně kosmické" a „Zpěvy páteční". Ad. Heyduka 
„Za víru a volnost", Jar. Vrchlického „Legenda o sv. Pro- 



kopu" a „Démon Láska" a Fraut. Lad. Čelakovského „Ohlas 
písní ruských". Též uvésti jest dvě stkvostná vydání obráz- 
ková rukopisu Královédvorského a Zelenohorského (jedno za 
redakce Fr. Prusíka s illustracemi Mánesovými, druhé za re- 
dakce Fr. Zákrejsa s illustracemi Alešovými) jakož i tyto 
spisy: Svat. Čecha „Povídky, arabesky a humoresky", Jos. 
Kořenského „Cesta kolem světa", Fr. Klementa „Palestýna", 
Eugena Mir. Rutteho „Švýcarsko" a E. St. Vráze „Cesty 
světem". 

K těmto původním druží se velmi čestně také vydaná 
díla illustrovaná, která z jiných jazyků do českého písemnictví 
jsou přenesena, jako Ebersův „Egypt" v překlade Dra Ot. 
Hostinského, Doréova „Bible" s textem pro katolíky, přehlí- 
ženým od V. Štulce a Dra A. Lenze, a s textem českobra- 
trským, přehlíženým od L. B. Kašpara, „Zlatá bible" vydaná 
od Jana Drozda, Dra Kl. Borového a Jos. Kyselky, „Rusko" 
s textem od J. Koláře a „Cesta po zemích východních", 
kterou sepsal korunní princ Rudolf Rakouský a zčeštil Dr. J. 
Štolba. Jest i připomenouti ^ zde dílo Helhvaldovo „Zemé a 
obyvatelé její", Brehmův „Život zvířat" a Nansenův spis 
„Na severní točnu". 

Tolika velikolepými děly illustrovanými české písemni- 
ctví obohaceno za let osmdesátých a devadesátých! Ještě 
koncem let sedmdesátých bylo tvrzeno, že „český Brehm bude 
u nás nejlepším dílem obrázkovým",*) a jaká změna v ně- 
kolika letech! 

S úspěchem stkvělým co do illustrac o palmu vítězství 
závodí mezi sebou také dva veliké illustrované časopisy 
„Světozor" (od r. 1>67., nyní redaktor M. A. Šimáček) a 
„Zlatá Praha" (od r. 1884., redaktorem byl Ferd. Schulz, a 
od r. 1898. jest Jar. Kvapil) jakož i menší „Besedy lidu" 
(od r. 1893., red. Aug. Eug. Mužík). Menší illustrace též 
otiskují „Květy" (od r. 1879., red. Svat. Čech a Dr. Servác 
B. Heller), které s „Osvětou" (od r. 1871., red. Václ. Vlček) 
a „Naší dobou" (od r. 1893., red. J. Laichter) jsou mezi 
všemi časopisy na místě prvém. Z ostatních belletristických 
časopisů jsou nejdůležitější: „Lumír" (nd r. 1873., red. Josef 

*) Komenský 187í», 793. 



25 



Václav Sládek a od r. 1898. V. Hladík), „Obzor" (od roku 
1878., red. Vlád. Šťastný), „Vlast" (od roku 1884 , red. T. 
Škrdle) a „Nový život" (od r. 1896., red. A. Dostál-Lutinov). 
Orgánem pro vzdělání žen a dívek našich jsou „Ženské listy" 
(od r. 1873., red. El. Krásnohorská) a „Ženský svět" (od 
r. 1897,, red. Ter. Nováková). Humor vzdělávají „Humori- 
stické listy" (od r. 1858., red. J. R. Vilímek), „Paleček" 
(od r. 1873.; r. 1887. změnil název v „Nový Paleček") a 
„Švanda dudák" (od r. 1882., red. Ig. Herrmann), z nichžto 
poslední má cenu literární největší. Od r. 1888. vychází také 
humoristický časopis „Šípy". Z časopisů zaniklých za doby 
nejnovější budtež uvedeny: „Zábavné listy" (1878 — 1895, 
red. J. L. Turnovský), „Ruch" (1879—1888, red. F. Cha- 
lupa, Fr. Brožík a Fr. Kvapil), „Niva" (1891—1897, red. 
Dr. F. Roháček) a „Vesna" (1882—1898, red. F. Dlouhý). 
O časopisech vědeckých zmíníme se v oddíle IV. přítomného 
spisu. ^ 

Časopisy jsou vůbec nejpřednějšími zástupci všeho ruchu 
literárního, a za poslední doby rozkvetlo a zvelebilo se časo- 
pisectví české takovou měrou^ že téměř ani nelze spočísti 
všechny časopisy, co jich v Čechách a na Moravě i jinde 
vychází, totiž asi 500. Vedle velikých politických denníků, 
jako jsou „Národní listy", „Hlas národa", „Česká politika", 
„Moravská orlice", „Lidové noviny", „Katolické listy", „Právo 
lidu" a „Pražské noviny", jest bohužel nyní časopisů če- 
ských počet příliš ohromný, takže není téměř ani jediného 
poněkud většího města, aby nemělo svého místního orgánu, 
a jest mezi nimi mnoho časopisů, zejména některých krajin- 
ských v menších městech vycházejících, zcela zbytečných. 
Ohromný počet ten ruchu literárního nijak nesoustřed!uje, 
nýbrž rozptyluje jej a škodí hmotně netoliko časopisům samým, 
ale také knihám. A hmotně uškodila písemnictví českému za 
let osmdesátých a devadesátých i nevhodná konkurrence mezi 
nakladateli jakož i někdy nemístná nádhera, s kterou jato 
se knihy vydáviiti; knihy jednak zdražily se jí, což nejlépe 
viděti jest u nových vydání některých knih v dřívějším vy- 
dání rozebraných, jednak pohltila nakladatelům mnoho peněz. 
Ovšem nejvíce hmotně škodí utěšenému rozkvětu nynějšího 
písemnictví českého již výše připomenutá a stále trvající ne- 



26 



tečnost i vzdělanějších vrstev k nému, takže zůstávají nakla- 
datelům ležeti na skladě i knihy nejlepší neb aspoň nemají 
takového odbytu, jakého zasluhují. Kéž i spis přítomný, upo- 
zorniv čtenáře na nejdůležitější plody, nabádá jej ke koupi 
a četbě jich! Kéž každý Čech koná k písemnictví 
svému co nejsvědomitěji a nejhorlivěji vlastene- 
ckou povinnost! 

Na hmotnou podporu českého písemnictví vznikly, po- 
čínaje rokem 1878., v některých městech literární spolky, 
a tu a tam zakládány za týmž účelem i nové knihovny, 
ale celkem vykonáno v té příčině dosud velmi málo.*) I jest 
pomýšleti stále a stále ještě, kterak zvelebiti České písem- 
nictví také hmotně, k čemuž přispívá značně i spolek če- 
ských spisovatelů „Máj" r. 1887. založený a „Česká 
akademie" r. 1890. zřízená. 

Potěšitelným jest zjevem, že českého písemnictví 
také jiní národové víc avíce si všímají, přinášejíce 
rozpravy o něm ve svých časopisech i knihách i překláda- 
jíce z něho do svých jazyků. Za poslední léta přeloženo nej- 
více do polštiny a mimo to překládáno bylo do němčiny, 
ruštiny, srbštiny^ chorvatštiny, bulharštiny, frančtiny a angli- 
činy. Ba již i zvláštní spisy sobě jiní národové vydávají 
o písemnictví českém, z kterýchžto spisů bud připomenuta 
Pypinova a Spasovičova „Historíe literatur slovanských", pře- 
ložená z ruštiny do češtiny od Antonína Kotíka (1880-1882, 
2 díly), spis Poláka Viktora Czajewského o písemnictví če- 
ském doby nové (vydán 1885: již r. 1878. jest otištěn od Lad. 
Arietta přehled českého básnictví v polském časopise „Lech", 
který také mnoho překladů z češtiny otiskl), spis Rusa A. 
Stěpoviče o písemnictví českém veškerém (1886) a Dra Ed. 
Alberta německý spis o českém básnictví (1895). Také ve 
velikém slovníku spisovatelů současných, vydaném ve Vlaších, 
dopřáno místa po zásluze písemnictví našemu, a jsou též 
o něm příslušné přehledy a zprávy v encyklopediích i spisech 
německých a francouzských i anglických (zejména každý rok 
v londýnském „Athenaeu" celoroční přehled). R. 1><99. vyšel 

*) Nechvalným obyčejem literárních spolkův a veřejných knihoven 
bývá žádati od nakladatelů knDiy zdarma neb aspoň s velikou slevou. 
Tím ovšem nepodporují hmotně písemnictví. 



27 



V Londýnři také zvláštní spis anglický od hraběte Fřant. 
Lutzowa o veškerém českém písemnictví. 

Na konec budiž učiněna zde zmínka o nemilé příhodě 
r. 1886. Míněn spor o rukopis Královédvorský a 
Zelenohorský, který na nějakou dobu takořka všechny 
vědecké spisovatele české od prací jiných odtrhl. Spor ten 
zahájili professoři české university Dr. Jan Gebauer a Dr. 
Tomáš Garig Masaryk v pražském „Athenaeu", javše se o pra- 
vosti „Rukopisů" pochybovati, a potom veden z různých sta- 
novisk a na základe různých věd od osob způsobilých i ne- 
způsobilých, ukončen pak náležité není dosud, uškodiv i pro- 
spěv v příčině nejedné. 



I. Básnictví. 



Tím, že za bouřlivého roku 1848. politické probuzení 
národu českého stalo se skoro všeobecným, národ český mohl 
vystoupiti konečně z dosavadního soukromého živoření na je- 
viště veřejné, čímž vznikla v mysli jeho důležitá změna. Roz- 
šířil myšlenkový svůj obzor, všímaje si také věcí a potřeb 
mimo hranice své vlasti, a tím byl uveden ve styk s ideami 
ostatního vzdělaného světa, které si potom osvojoval — slovem, 
začal se stavěti na nenárodní světové hlediště kosmopolitické 
naproti dřívějšímu směru vlasteneckonárodnímu, který po roce 
1820. zavládl. 

A když takto veškeren myšlenkový život národu českého 
bral na sebe jinou podobu a shrnoval do sebe jiný obsah, 
když vše měnilo a změnilo se, krásné písemnictví nemohlo 
ovšem samo setrvati na stanovisku dosavadním, nýbrž bylo 
se mu bráti také tímto směrem světovým. 

Ovšem ihned po roce 1848. básnictví české nemohlo pu- 
stiti se náhle novým tímto směrem ; bylo k tomu potřebí du- 
ševní proměny v názorech, která vzešla teprve za několik let 
po roce 1848. literární revolucí, trvavší poněkud déle nežli 
politická bouře svatodušní. Po roce 1848., jak výše bylo vy- 
loženo, vznikla v písemnictví českém vůbec a v písemnictví krás- 
ném zvláště veliká mdloba a ochablost. A když básnictví české 
zase poněkud oživlo, tu dostalo se vlasteneckonárodnímu rázu 
jeho ještě také po roce 1850. výtečného pěstitele v Karlu 
Jaromíru Erbenovi, který vydal svou „Kytici z pověstí ná- 
rodních" poprvé r. 1853. 

Jinak po roce 1848. za tehdejšího velikého rozechvění 
politického český Parnass byl opuštěn po dva roky zcela. Mezi 



30 Básnictví. 

skromnými fialkami, které té doby vyrůstaly na luzích če- 
ského básnictví, vynikajíce poněkud rázem svým, byly teprve 
V. Furcha „Písně a ballady z války uherské" (1850), Bol. 
Květa „Slze" (1850) a F. Sušila „Růže a trní" (1851). Všechny 
tři tyto básnické sbírky jsou čistě lyrické ; v oboru epickém 
nic původního se nevyskytlo. Z prekladův epických jest uvésti 
K. A. VinařicKého Vergiliovy „Spisy básnické" (1851). Po- 
zději lyrické básnictví té doby zastupují kromě třetího vy- 
dání Kollárovy „Slávy Dcery" (1852) M. Havelky „Vojenské 
písně" (1854) a V. J. Picka „Písně" (1852), „Písně školní" 
(1854) a „Básně" (1856). Mimo to vyšly již r. 1847. zemřelého 
Jos. Jar. Kaliny „Spisy básnické" (lyrické a epické; 1852). 
Zmínku jest učiniti ještě, že J. B. Pichl vydal „Krasořečník 
společenský" (1852 — 1853), „Společenský zpěvník český" 
(1850—59) a J. V. Rozum „Krasořečník pro mládež" (1852 
a 1853). Z prekladův epických básní jest uvésti Fr. Vla- 
sáka Ant. Malczewského „Marii", pověst ukrajinskou (1852). 

Teprve rok 1^55. zalfotvil nový směr v básnictví českém, 
a jest říci, že Karel Jaromír Erben uveřejněním své „Kytice" 
období české básnické školy vlasteneckonárodní uzavřel a že 
básnictví české doby nejnovější začalo se rokem 1855., kdy 
nové pokolení mladých básníků vystoupilo u veřejnost sou- 
borně almanachem „Lada Niola", vydaným za redakce Josefa 
Václava Frice. Fric vydal již r. 1859. báseň „Upír", v které 
kosmopolitický romantický směr, vnesený do písemnictví na- 
šeho Karlem Hynkem Máchou v „Máji" r. 1836., zračí se pří- 
lišně zjevně, zabíhaje až v krajnosti. A týž romantický směr, 
před tím nepochopený a odsuzovaný, jeví se také v „Ladě 
Niole". Přihlásilo se tedy nové pokolení básnické almanachem 
tím k odkazu Máchovu, pouchýlivši se od směru vlastenecko- 
národního. 

Kosmopolitický směr v básnictví českém pěstoval s pa- 
trnou samolibostí tak řečený světobol, záležející hlavně v ro- 
zervanosti duševní, který měl za původce anglického básníka 
By r o na (f 1824). Jest přirozeno, že nadšený mladistvý duch, 
horující ve stkvělých ideálech, jakmile shledá jejich odpor se 
skutečným životem, zanevře na svět a že potom trpkým citům 
svým dává průchod žalostným výlevem své duše. Z takové 
nálady vznikly nesmrtelné plody Byronovy, a výlevy takové, 



Básnictví. 31 

jsou-li bezprostřední, totiž plynou-li z duše vroucím citem pře- 
plněné, docházejí vždy ohlasu v sympatické mysli, jsou-li 
náležitě pochopeny. 

Byron měl následovníky ve všech písemnictvích evrop- 
ských. Mezi Němci následoval jej Jindř. Heine (f 1856), 
u Poláků Adam Mickiewicz (f 1.855), u Rusů Alexandr 
Sergějevič Puškin (tl837) a Michal Jurjevič Lermontov 
(f 1841). V písemnictví českém vzešel následovník Byronův 
v Karlu Hynku Máchovi, a Josef Václav Fric již r. 1854. 
vydal překlad Byronovy básně „Nevěsta z Abydu". 

Stejný původ jako básnictví Byronovo měla skoro téže 
doby vzniklá nová romantika francouzská, vrcholící v podi- 
vuhodných výtvorech Viktora Huga (1802 — 1885) a George 
Sandové (1í-í02— 1872). Také tento moderní směr ujal se 
ve všech písemnictvích evropských a též i v českém, a duch 
almanachu „Lada Niola" došel u mnohých mladých básníkův 
obliby veliké, i chopili se záhady Máchou do života vržené, 
jakž ukázalo se r. 1858. v „Alfredu" Vítězslava Hálka 
a ještě zřejměji v almanachu „Máji" na rok 1858., redigo- 
vaném Josefem Barákem*) a posvěceném „Nesmrtelné pa- 
mátce pěvce Máje, Karlu Hynku Máchovi" ; čilý ruch, který 
tím vznikl, stvořil potom ještě tři ročníky almanachu „Máje" 
(1859, 1860 a 1862), redigované Hálkem. 

Takto zaražena básnická škola česká doby nejnovější, 
která hned před rokem 1860. mohutně rozkvetla, uvedši v život 
řadu talentů nepopiratelných. R. 1860. rozvoj její byl pře 
rušen skoro na tři léta zase mocným proudem politickým, 
ale brzy se vzpamatovala a neuškodila jí ani pohroma, kterouž 
utrpěla válečnou bouří r. 1866. 

R. 1868. básnické škole české doby nejnovější dodáno 
nové posily nadějnými stoupenci jejími. VystoupilaiÉ zase řada 
mladých básníků - byl mezi nimi také Svat. Čech a Jar. 
Vrchlický — společně, vydavši roku toho almanach „Ruch" 
za redakce Josefa Václava Sládka a javši se básnictví naše 
co nejzdárněji vzdělávati tak, že po tě rozkvétalo rychle 

*) Josef Barák (nar. 27. ledna 1833 v Praze, kde zemř. 25. list. 
1883) věnoval se později pouze žurnalistice, nesepsav žádné knihy, 
a otiskl toliko některé básně v Nerudových „Obrazech života" a Mikov- 
cové „Lumíru". 



32 Básnictví. 

a velmi hojné. Básníci z „Ruchu" vydali též „Almanach na 
oslavu 251etého trvání Akademického čtenářského spolku 
pražského 1849—1874" r. 1874, a r. 1878. zase již jiná 
řada básníků přihlásila se k práci almanachem „Máj" (red. 
J. Ulrich a Fr. Kvapil), vedle nichž i ješté jiné almanachy 
se vyskytly. 

Za let šedesátých básnictví bylo zastoupeno hlavné v ča- 
sopisech a almanaších; sbírka básnická zřídkakdy jaká se 
vyskytla. Za let sedmdesátých již dosti četný počet básnických 
sbírek vydán, ale také tenkráte stačil obyčejně prostý název 
„Básně", od konce však let sedmdesátých rozhojnil se počet 
vydaných sbírek básnických tou měrou, že již název „Básně" 
jim nijak nepostačoval, i vyškytají se od té doby názvy pře- 
rozličné. 

V časopisech belletristických ovšem i dosud čteme stále 
dosti básní, ba skoro všechny básně jsou dříve v časopisech 
otištěny, nežli vyjdou o sobě, ale doba almanachův u nás 
v tom význame, jaký druhdy mívaly, již minula. Čím utěše- 
něji vzrůstal počet básníků, tím více klesal význam alma- 
nachův, i pohlížíme nyní na ně jako na určité mezníky děje- 
pisného vývoje českého písemnictví. 

Co týče se směru, směr nenárodní (romantický, světový) 
v básnictví českém ueujal se výhradně nikdy. I za počáteč- 
ného rozkvětu směru toho kolem roku 186 ». skládány básně, 
vynikající vroucím zápalem vlasteneckým. Ale vlastenecký ten 
ráz byl jadrnější nežli za doby předbřeznové, a směr nená- 
rodní mu neuškodil, nýbrž prospěl.*) 

Nejchvatnější událostí v nynějším českém básnictví jest, 
že epika zaujímá proti lyrice důležitější a důležitější místo, 
stvořivši již i několik opravdových eposů.**) Někteří z nej- 
přednějších básníků jsou činni nejen v lyrice a epice, ale také 

*) Z vlasteneckých básní těch buď zde připomenuta znárodnělá 
píseň Kovářská (Není muže nad kováře), kterou r. 1861. otiskl v „Obrazech 
života" Dr. Frant. Lad. Rieger, jenž — jako výše zmíněný Barák 
i jiní, na př. Karel Tňma — vírem politickým od básnéuí byl odtržen. 

**) Jaký ohromný rozdíl jeví se nám, jestliže srovnáme epické 
básnictví české nynější se stavem jeho před dvacíti pěti lety! Ještě r. 1874. 
bylo básní epických tak málo, že i ceny na ně vypsány v časopise 
„Komenském", a cenou poctěno bylo tehda jedenáct básní nedlouhých, 



Básnictví. ?{3 

V novellistice a dramatice; málokteří pouze v lyrice a epice, 
a skoro žáduý toliko v lyrice. 

Za prvé náčelníky básnictví českého doby nejnovější 
jest pokládati Vítězslava Hálka a Jana Nerudu, kromě 
nichžto nejhojněji a nejplatněji obohatili české básnictví Svato- 
pluk Čech, Adolf Heyduk a Jaroslav Vrchlický, kteří 
netoliko množstvím plodů svých, ale zvláště též objemem i 
vniternou cenou jejich vévodí nyní básníkům ostatním. Vedle 
těchto nad jiné vynikají Jos. Václ. Sládek a Julius Zeyer 
a z básnířek Eliška Krásno hor ská. 

Ze sbírek, v nichž básně jsou otištěny, jest ze zanik- 
lých nejdůležitější sbírka básnických spisů jinojazyčných 
„Poesie světová" (1871—1885; vydával Dr. Ed. Grégr), 
„Výbor cizojazyčných děl básnických" (1884 — 1888, vydával 
J. R. Vilímek) a novější sbírka básní původních „Poetické 
besedy" (1883—1890, vydával Ed. Valečka). Kromě toho vedle 
prací novellistických otiskly některé básně také „Spisy vý- 
tečných českých básníků novověkých" (1860 — 1864), „Ná- 
rodní bibliotéka" (1868 - 1894, obé vydával I. L. Kober), 
„Nová bibliotéka spisů veršem i prosou" (1883 — 1888, vydá- 
val J. R. Vilímek) a „Bibliotéka překladů vynikajících děl 
cizojazyčných" (1891 — 1894, vydával J. Pospíšil). Ze sbírek 
nyní vycházejících přináší pouze básně toliko „Sborník svě- 
tové poesie" (od r. 1891. vydával J. Otto; r. 1898. převzal 
vydávání A. Wiesner), a vedle prací novellistických i jiných 
přinášejí básně hlavně tyto sbírky: „Salonní bibliotéka" (od 
r. 1876. vydává J. Otto), „Ústřední knihovna" (od r. 1881. 
vydává I.^ L. Kober), „Kabinetní knihovna" (od r. 1884. vy- 
dává F. Šimáček) a „Světová knihovna" (od r. 1897. vydává 
J. Otto). 

Nejnověji (1897 — 1899) vydal spolek českých spisova- 
telů „Máj" výběr z veškerého básnictví českého doby nové 
s názvem „Česká poesie" (5 dílů), v kterémžto výběru řídil 
se stanoviskem přesně uměleckým, pojav do něho jen ty bás- 
níky, kteří se svými plody mohou dle moderního měřítka jíti 
bez pohromy v suutěž s osvícenou cizinou. Spis ten uspořá- 

které za doby nynější celkem asi nižádné pozornosti by nevzbudily, a 
z básníků, kteří je složili, stali se známéjšími básníky toliko Jan Nečas 
a Kudolf Pokorný, a ani tito dva později nevynikli jakožto epikové. 

3 



34 Básnictví. 

dali Jar. Borecký, Ad. Černý, Ant. Klášterský, Jar. Kvapil. 
Lad. Quis, K. V. Rais a Jar. Vrchlický. 

Posléze bud připomenuto, že roku 1899 vyšel básnický 
almanach nejmladší básnické generace české „Na nové kvéty" 
za vedení B. M. Satalického a Jaroši. Janovického. 

Z nepřehledného zástupu básníků českých z let 1848- 
1899 budtež uvedeni zde tito: 

Václav Hanka (1791—1861) narodil se 10. čna 1791 
v Hořiněvsi v Královéhradecku, studoval práva v Praze a 
ve Vídni, byl knihovníkem Českého musea v Praze, kde ze- 
mřel 12. led. 1861. Pochován jest na Vyšehrade. Napsal Ptswe 
(5. vydání 1851), z nichž některé znárodnély (na př. : Mo- 
ravo, Moravo, Moravičko milá\ Vystavím si skrovnou cha- 
loupku), vydal kromě jiných starých spisů Dalimilovu kroniku 
(1851) a také v mluvnictví pracoval. Nejvíc ovšem učinil jej 
známým Rukopis Královédvorský (12. vyd. 1861; r. 1852. 
také v různých překladech s názvem PolygloUa Královédvor- 
ského rukopisu). 

Josef Kačer (1802 — 1871) narodil se roku 1802. v Čemilové 
u Králové Hradce a byl evangelickým kazatelem ve Velikém Táboře 
u Sycova v Pruském Slezsku, kde zrmřel 2.5. led. 1871. Básně své začal 
otiskovati v časopisech již za let dvacátých a třicátých našeho století, 
o sobě pak vydal r. 1840. mistrný překlad Schulzovy Okouzlenř růže. a 
nedlouho před smrtí jeho vyšlo zaamenité jeho epické dílo básnické 
Kalich, meč a křiž (1870) s pseudonymem „Bratr Calixtus de Ense". 

Jan Erazim Vocel (1802—1871) narodil íe 23. srp. 
1802*) v Kutné Hoře. Dokončiv práva, byl vychovatelem 
v několika domech šlechtických, potom stal se redaktorem 
Musejníka a konečně professorem při universitě v Praze, kde 
zemřel 16. září 1871. Proslul třemi cykly básní epických : 
Přemyslovci (2. vyd. 1879), Meč a kalich (2. vyd. 1874) a 
Labyrint slávy (2. vyd. 1898).**) Více vynikl v oboru děje- 
pisném. 

Karel Alojs Vinařický (1803 — 1869) narodil se 
24. led. 1803 v Slaném, byl kanovníkem na Vyšehradě, kde 

*) Že rok 1802. (nikoli 1803.) jest správný, o tom viz v Bačkov- 
ského „Zevr. dějinách" I. 703. 

**) „Labyrint slávy" pro jeviště zpracoval G. B. Miškovský (1868;. 



Básnictví. B6 

zemřel 3. ún. 1869. Vydal Sněmy zvířat (1841 a 2. vydání 
1863), Kytka básniček (1852; před tím vyšlo ve 2 svazečkách 
za let Čtyřicátých), Vlast (1863) a j. Sebraných spisů jeho 
vyšly v „Nár. blbl." dva svazky (1871 a 1875), a jest v nich 
i sbírka Varyto a Lyra, vydaná prvně r. 1843. 

František Sušil (1804—1868) narodil se 10. čna 
1804 v Novém Rousinově blíže Slavkova u Brna, byl knězem, 
doktorem bohosloví a proíessorem při bohosloveckém ústavě 
v Brně; zemřel 1. čna 1868 v Bystřici pod Hostýnem a po- 
chován jest v Brně. Mimo obor bohoslovecký v oboru básni- 
ckém získal si zásluhy hlavně jakožto sběratel prostoná- 
rodních písní moravských, které vydal s názvem Moravské 
národní písně hned za let třicátých ve dvou sbírkách, obě 
pak sbírky ty, velice jsouce rozmnoženy, byly vydány s ná- 
pěvy v letech 1853 — 1860.*) V písních těchto Sušil vypátral 
důmyslem a bystrým duchem svým přirozená pravidla a zá- 
kony o české prosódii, i sepsal „Krátkou prosódii Českou", která 
vyšla ve třech vydáních (1855, 1861 a 1863), došedši hojného 
souhlasu. Pravost a důslednost prosódie té ukázal svými 
básněmi, jejichžto prvá sbírka vyšla s názvem Básně (1847) 
a druhá s názvem RMe a trní (1851); obě tyto sbírky, v jedno 
sloučiv, poněkud opraviv a značně je rozmnoživ, vydal s ná- 
zvem Sebrané básně (1862). Po smrti jeho T^ákuj Nové básně 
Františka Sušila (1870), a díl I. obsahuje 183 znělky s ná- 
zvem Zpěvy a hněvy a druhý Smíšené básně. Básně Sušilovy 
jsou nejvíc obsahu náboženského a vlasteneckého a jsou psány 
jazykem ryzím a veršem dokonalým, ačkoli slohem svým jsou 
poněkud nepřístupné a těžké i málo vzletné, takže byly a 
jsou nevalně oblíbeny; nelze jim však upříti chvalitebného 
směru ethického. Kromě znělek jest mezi nimi nejvíce legend 
a ód. Z básnických jeho překladů vyniká nad jiné Anthologie 
z Ovidia, KatvMa, Propertia a Musea (1861). V překlade 
tom poprvé jsou prakticky provedeny přesné zákony časo- 
měrné. 

*) Frant. Bartoš „za doplněk sbírky Sušilovy" vydal „Nové ná- 
rodní písně moravské" (1882', 



3* 



36 Básnictví. 

Jan Pravoslav Koubek (1805 — 1854) nar. se 4. 
čna 1805 v Blatné na Písecku. Nedokončiv studií právni- 
ckých, odebral se za vychovatele do Haliče, odkudž vrátiv 
se, stal se professorem při universitě v Praze. Zemřel ve 
svém rodišti 28. pros. 1854, jsa tam na zotavenou. Napsal 
báseň lyricko-epickou Hroby básníků, slovanských a epos 
směšnohrdlnské Básníkova cesta do pekel. Také psal básně 
satyrické (Krotké mělký, Sylvestrová noc. Rokoko, Sněm zen- 
ský), elegické {Zříceniny zvíkovské) a příležité. Sebrané spisy 
jeho vyšly v 1. 1857 — 1859 o čtyřech dílech péčí Frant. Lad. 
Vorlíčka. 

Josef Wenzig (1807— 187«) narodil se 18. led. 1807 v Praze 
z rodiny německé, byl professorem a později ředitelem české reálky 
v Praze, obdržev tytul školního rady. Zemřel, jsa na odpočinku, v Tur- 
nově 28. srp. 1876 a pochován v Praze. Psal zprvu více německy nežli 
česky a seznamoval horlivě Němce s písemnictvím českým, překládaje 
zejména básně naše do němčiny. Sebraných spisů jeho českých vyšly 
za posledních let jeho života (1872 — 1876) v „Národní bibliotéce- tři 
svazky. V prvém svazku jsou básně dramatické, v druhém drobné epi- 
cké a lyrické BásnS a různé rozpravy literárně dějepisné a v třetím 
epická báseň Vojevůdce jednooký, prvně zde otištěná, jež opěvá činnost 
Žižkovu od jeho prvého vystoupení až skoro k jeho oslepnutí. 

Matěj Havelka (1808—1892) narodil se 5. kv. 1808 
v Žitetíně v Jičínsku a byl radou vrchního zemského soudu 
v království Českém v Praze, kde zemřel 19. led. 1892. 
Jeho sebrané Básně vyšly v „Národní bibliotéce" (1873). 

František Doucha (1810— 1884) narodil se 31. srp. 
1810 v Praze, kde, porušiv si ústroje mluvní, když byl ka- 
planem v Petrovicích v Berousku, žil na odpočinku v klá- 
štere sv. Jakuba. Dostav do pravé ruky křeč písařskou, byl 
nucen naučiti se psáti rukou levou; zemřel v Praze 3. list. 
1884 a pochován na Vyšehrade. Sepsal i přeložil mnoho 
básní světských i duchovních pro dospělé i pro mládež do 
rozličných časopisĎv a knížek, o sobě pak vydal deklamace 
a básně Lípový věnec (1871), sbírku Sedmero skutků milo- 
srdenství (1876), Obžinky života (1885) a j. Byl činným zvláště 
v oboru písemnictví pro mládež, sepsav asi 100 rozmanitých 
spisův oboru toho. Z angličiny přeložil Thomsonovy Počasy 
(2. vyd. 1852). Také vydal Básnické spisy z pozůstalosti J. 



Básnictví. 37 

Jar. Kaliny (1852). Překládal i dramata a prospěl oboru 
literárně dějepisnému. 

Karel Jaromír Erben (1811—1870) narodil se 7. 
list. 1811 v Miletíně v Jičínsku. Vystudoval práva, ale záhy 
jal se obírati pracemi dějepisnými a stal se konečně archi- 
vářem města Prahy, kde zemřel 21. list. 1870. V oboru bás- 
::ickéra proslavila jej Kytice z pověstí národních^ vydaná 
prvně r. 1853. a po sedmé r. 1893., obdrževši ve vydáních 
pozdějších název Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena', 
bylyť k pozdějším vydáním připojeny také písně a jiné básně 
drobné původní i přeložené (r. 1890. vyšlo též illustrované 
vydání s rozborem J. Vrchlického). Vydal i Prostonárodní 
české písně a říkadla (poprvé hned počátkem let čtyřicátých, 
podruhé 1864 a potřetí 1887), Sto prostonárodních pohádek 
a pověstí slovanských v nářečích původních (1865) a překlad 
Dvé zpěvů, staroruských, totiž O výpravě Igorově a Zádonština 
(1869). Mimo to byl činným v oboru dějepisném i literárně 
dějepisném. 

Marie Čacká (1811—1882), pravým jménem Františka Pi- 
chlová, narodila se 1811 v Praze, byla chotí Jos. Bojislava Pichla 
a zemřela v Praze 18. bř. 188-j. Napsala PisnS (1857 a 2. vyd. 1882). 

Václav JaromírPicek (1812—1869) nar. se 13. list. 
1812 v Újezdě blíže Turnova a byl okresním soudcem 
v Nových Benátkách, kde zemř. 26. list. 1869. Byl básníkem 
čistě lyrickým. Jsou od něho Básně (2. vyd. 1859) a Písně 
(2. vyd. 1859), z nichž uvedeny budte: Bývali Čechové, Má 
otčina (Tam, kde věnčí modré hory) a Oplata (Pod bezem za 
jezem). 

František K. Drahoňovský (1812—1881) narodil se 1812 
v Bělé u Turnova a zemřel jako listovní v Brandýse nad Labem 10. ún. 
1881. Napsal básně Pomněnky horské (1861) a VeieU deklamace (1879). 
Byl činným i v oboru dramatickém. S knězem Jos. Alojsem Koublem 
sestavil íiumoristický almanach KrakonoS (1860). 

Josef Jiří Kolár (1812 — 1896), vlastně Kolář, narodil se 9. ún. 
1812 v Praze. Skončiv studie filosofické, byl vychovatelem v Pešti, kde 
seznámil se s Janem Kollárem, pěvcem „Slávy Dcery", počemž vrátil se 
do Prahy a věnoval se umění hereckému. Zemřel 31. led. 1896 v Praze 



38 Básnictví. 

na odpočinku, jsa stále ještě literárné činným a vynikaje zejména jakožto 
básník dramatický. Byl činným i v oboru novellistickém a také vydal 
Básné (1879). 

Josef Burgerstein (1813—1873) narodil se 1813 a zemřel 1873 
ve Vídni jako úředník při^ministerstvě. V 1. 1854—1860 vydával satyricko- 
humoristický zábavník^.Švingulant". Napsal Deklamovánky a pisně (1846), 
Deklamovánky (1860), Žertovné víipisky z tobolek starých^ studentů (2 sv., 
1860 a 1861), Veselé rozjímáni o nejnovější Fej/alíkiádě : Uber dle Konigin- 
hofer Ilandschrift, Eozjimání k popukání o Velehradské Dudíkiádě a Spra- 
vedlivý trychtýř parlamentárni výmluvnosti (vše 1861). 

Boleslav Jablonský (1813—1881), pravým jménem 
Karel Eugen Tupý, narodil se 14. led. 1813 v Kardašové 
Řečici v Táborsku, vstoupil do řádu premonstrátského na Stra- 
hově v Praze a potom byl od r. 1847. proboštem premonstrátů 
na Zvěřinci u Krakova, kde zemřel 21. ún. 1881. Mrtvola 
jeho převezena byla z Polska do Prahy a pohřbena na Vyše- 
hradě. Jeho Básně poprvé vyšly r. 1841. a dočkaly se od té 
doby vydání již osmého; vyšlyť podruhé r. 1846., potom r. 
1856. a nejúplněji r. 1864., kteréžto vydání r. 1872. vyšl-o 
s některými změnami a doplňky, r. 1881. pak s přídatkem 
několika básní z jeho pozůstalosti, a posléze r. 1884. a znova 
r. 1893. vydáno vydání z r. 1881. beze změny s podobiznou 
básníkovou (r. 1891. vyšlo též illustrované vydání). Jsou tyto: 
Moudrost otcovská. Tři zlaté vlasy, LásTcy boj^ Písné milosti, 
Básně smíšené a Básně příhodné. Všem těmto jest předeslána 
báseň Pozdrav do vlasti, otištěná prvně ve vydání z r. 1872. 

Nejzdařilejší z básní Jablonského jsou básně směru mi- 
lostného a vlasteneckého; básně směru mravoučného postrá- 
dají leckde svěžího vzletu, ačkoli zas ušlechtilým rázem svého 
obsahu vynikají nad ostatní tak, že Jablonský v oboru tom 
dosud zůstává v básnictví českém zástupcem nejčelnějším ; ba 
„Moudrost otcovská" jest jediná práce toho druhu v našem pí- 
semnictví. Co do podoby vnější jest říci, že lepotu veršů 
Jablonského zvyšuje plynné, lehké metrům a mluva prostá, 
nad obyčej lahodná a srozumitelná dokonale i člověku nej- 
prostšímu. Z „Básní smíšených" budte připomenuty: Tři doby 
gemě České (Byl jednou čas, kde krásné Čecha jméno), Pěvec 
v cizině (Zpívej, zpívej! tak voláte), Duchu světa iTajen jsi 
ty oku smrtelnému), Pražský dóm (^Hle! zde ční — a králi 



Básnictví. 39 

nad Praliou), Vojenská (Zhůru, bratří 1 zbrojme paže), Vojínovo 
loiiénií (Červánek se ukazuje), Drátenická ( Já jsem dratař od 
Trenčína), Máj (Sličný máj — v luh i háj — život leje), Smutná 
zvěst' (Jede vojín od Prahy). Některé z jeho básní přeloženy 
také do němčiny. Byl činným i v oboru bohosloveckém. 

Václav Svatopluk Štulc (1814—1887) narodil se 
20. pros. 1814 na Kladně na Pražsku a byl proboštem kapi- 
toly vyšehradské v Praze, kde zemřel 9. srp. 1887 a po- 
chován na Vyšehradě. Činnost literární začal již počátkem let 
čtyřicátých, později pak vydal Padesáte hájek (2. vyd. 1848 
a 4. vyd. 1868), Perly nebeské čili Podobenství a průpovědi 
Páně (1865), t. j. podobenství Nového zákona rouchem bás- 
nickým přioděná, a České dumy (1867). Sebraných jeho spisů 
vyšly v „Národní bibliotéce" dva svazky (1874 a 1878). 
Ve svazku pr\íém jest Harfa Siónská, Pomněnky na cestách 
života (vyšlé prvně r. 1845. a obsahující 203 drobné básničky 
téže vnější podoby, jakou má Čelakovského „Růže stolistá^'), 
Na Tatrách i pod Tatrami a České dumy; svazek druhý ob- 
sahuje překlady básní polského básníka Adama Mickiewicze, 
které jsou : pověst litevská Grazina, pověst z dějin litevských 
a pruských Konrád Wallenrod, Sonetty krymské, Ballady, 
Dziady, Z drobných básní a Bajky. Mimo to napsal epickou 
báseň Z paláce a z kláštera, obrázky ze života blahoslavené 
Anežky Přemyslovny (1875). Jest básníkem vlasteneckonábo- 
ženským. Byl činným i y oboru novellistickém a bohosloveckém. 

František Haj ni š (1815—1885) narodil se 31. bř. 
1815 ve Vamberku, vystudoval práva a zemřel jakožto po- 
štovní rada v Praze 27. pros. 1885. Byl za let třicátých až 
padesátých vynikajícím humoristou. Vydal Trnky (1841), 
Kopřivy (1853) a Krotké znělky (1859, s pseud. „Fr. Zdobnický''). 

Vincenc Furch (1817—1864) narodil se 8. srp. 1817 
v Krasonicích u Telče na Moravě, byl jakožto právník v státní 
službě ve Vídni, kde zemřel 5. led. 1864. Vydav dva svazky 
básní již za let čtyřicátých, vydal později ještě Písně a ballady 
z války uherské (1850). Jeho Básně vyšly souborně v „Nár. 
bibl." (1874). 



40 Básnictví. 

Václav Nebeský (1818 — 1882) narodil se 18. srp. 
1818 v Novém Dvoře blíže Mělníka; studoval lékařství, ale 
nechav tohoto studia, přijal místo vychovatelské. Po Erbenovi 
byl jmenován tajemníkem Českého musea a potom České 
matice. Zemřel na odpočinku v Praze 17. srp, 1882. Jeho 
Básně vyšly po jeho smrti (Poet. bes. 1886), a není mezi nimi 
delší lyrickoepická báseň Protichúdci, kterou vydal o sobe 
již r. 1844*). S Čejkou vydal Ki/tici 2 romancí špamlských 
(1862). Překládal i klassiky. 

Václav Vilém Trn obranský (1819 — 1883) narodil se r. 1819. 
v Rosicích II Chráste a zemřel jakožto listovní v Opočně i7. března 
1883. O sobě Vád. V. Tmobranského Vyhrané spisy veršem i prózou vyšly 
teprve v letech 1883 — 1886. péčí a nákladem jeho syna o třech svazcích: 
svazek I. obsahuje Pisné a hallady a svazek II. Deklam-ovdakt/ a básně 
drobné, svazek III. pak náleží jlo novellistiky. Kromě toho vyšly pro 
mládež jeho básně s názvem Ocské mládeži (1885). 

Beneš Method Kulda (1820-) narodil se 16. března 1820 
v Ivančicích na Moravě a jest kanovníkem kapitoly vyšehradské v Praze. 
Napsal písně a deklamovánky vánoční Ježíšek (1877), Deklamocánky (1891*. 
písně a básně StMrovečemi dar (1894), Legendy (1894), verše do památ- 
níku Díkůvzdáni (1895j, deklamovánky Vánocui strom {\S'd&), Fotografické 
obrazy ze života rodinného a národního (1898) a j. Jest činným i v oboru 
dějepisném spisy národopisnými. 

Karel Havlíček Borovský (1821 — 1856) narodil se 
31. říj. 1821 v Borové v Čáslavsku, studoval gymnasium 
v Ném. Brodě, potom v Praze a vstoupil do arcib. semináře. 
Avšak bohosloví brzo znechutilo se mu, pročež již po roce 
vystoupil a přijal místo vychovatelské v Moskvě. Vrátiv se 
pak z Kusí do vlasti, podával v časopisech českých obrázky 
z ruského života a uveřejnil některé překlady z ruštiny. Ko- 
nečně uvázal se v redakci Pražských novin a CesTté včely. 
Rok 1848. povolal jej k velerozsáhlé činnosti veřejné. Od- 
stoupiv od redakce novin vládních jal se vydávati Národní no- 
viny. jProti volbám do Frankfurtu od vlády vypsaným složil 
píseň Suselka nám píše.^*) V „Národních novinách", jež 

*) Básní touto Nebeský jakož i r. 1841. sbírkou básní Karel Sa- 
bina byli jediní dva následovatelé směru Máchova před rokem i848. 

**) Píseň „Hájek jako mléko ketb dle nejnovějšího zkoumání 
Dr. L. Quisa nezdá se býti od Havlíčka. 



Básnictví. 41 

brzo rozmnožil humoristicko-satyrickou přílohou tíotek, usiloval 
s neúmornou vytrvalostí o uskutečnění našich snah národních, 
až mu vydávání jich bylo zapovězeno. Potom odebral se z Prahy 
do Kutné Hory, kde vydal Duch Národních Novin a vydával 
časopis Slovan. Jsa již dříve v Praze od vlády před soud 
pohnán, avšak za nevinna od poroty uznán, byl opět pro ně- 
které články v „Slovanu" k soudu pohnán, ale zase od kutno- 
horské p(iroty za nevinna uznán. Přes to přece byl uprostřed 
zimy r. 1851. v Něm. Brodě jat a zavezen do Brixenu v Ty- 
rolsku. Tu popsal svou cestu do Brixenu humoristicky, napsav 
Tyrolské elegie, a jal se pracovati o větší humoristicko-saty- 
rické básni Křest sv. Vladimíra, která teprve za doby nedávné 
tiskem vyjíci směla, a j. Mezi tím neustále tělo jeho chřadlo, 
k čemuž působilo nepříznivé podnebí tamější jakož i odloučenost 
jeho od rodiny a vlasti. Konečně obdržel dovolení k návratu 
do vlasti, ale dříve, nežli do Prahy se vrátil, zemřela jeho 
choť, a on v brzce ji následoval. Zemřel 29. července 1856 
v Praze a pochován jest na hřbitově olšanském.*) Kromě 
„Tyrolských elegií" a „Křtu sv. Vladimíra" také vyšly jeho 
Básně a epigratny a spisy novellistické. Sebraných jeho spisů 
vyšel svazek I. (1870) ; vybrané jeho spisy politické vyšly ve 
3 dílech (1882-1885). R. 1898. vyšla sbírka všech jeho bás- 
nických prací s názvem Básnické spisy Karla Havlíčka, které 
kriticky spořádal Dr. L. Quis. 

Siegfried Kap per (1821—1879) narodil se 21. bř, 
1821 na Smíchově u Prahy z rodičů židovských, stal se dok- 
torem lékařství a přesídliv se z příčin zdravotních z Prahy 
do Itálie, zemřel 7. čna 1879 v Pise, kdež jest i pochoján. 
Vydal ihned za let čtyřicátých sbírku básní s názvem České 
listy, za let pak sedmdesátých přeložil Zpěvy lidu srbského 
(dva svazky v „Poés. svět.") a napsal Gusle, ohlasy písm 
černohorských (podruhé 1882), kterými zdařile nápodobil hr- 
dinské zpěvy černohorské. Nejlepší dílo jeho jest epos Lazar, 
které již za let padesátých vydal německy a které zpracoval 



*) Ve prospěch dcery Havlíčkovy Zdenky uspořádána velkolepá 
národní sbírka, a také básník Frant. Jaroši. Vacek Kamenický 
r. 1862. vydal v její prospěch „Besední kytici''. 



42 Básnictví. 

i Česky namnoze zcela jinak, ale česky dosud bohužel ne- 
vyšlo. Také byl činným v oboru novellistickém, 

Josef Uhlíř (1822—) narodil se 22. září 1822 v Hořicích, byl 
ředitelem gymnasijním v Praze, kde žije na odpočinku. Napsal Básně 
(1858), Kniha veršovaných přáni, V pobělohorském ovzduší (1898) a j. 

Emanuel Týn (1825—1870) narodil se 16. srp. 1825 v Náchodě 
a byl professorem při Akademickém gymnasiu v Praze, kde zemřel 
22. ún. 1870. Přebásnil Padesáte žalmu v rýmu novověkem (1809) a byl 
činným i v oboru jazykovédném. 

Pavel Jehlička (1826—1888) narodil se r 18-26 v Benešově, 
byl professorem a okresním školdozorcem v Plzni, kde zemřel r. 1888. 
Kromě oboru přírodovědeckého, v němžto hlavně byl činným, napsal 
i dějepisné básně Ohlasy Ubické (1875). 

Jan Soukop 1 1826 -1892) narodil se 10. kv. 1826 v Třebíči na 
Moravě a byl farářem v Doubravici u Rájek na Moravě, jsa i čestným 
radou konsistorním. Zemřel 26. bř. 1892*). Kromě jiných básnických 
sbírek vyšly od něho Velehradky (1862) a Kytice velehradská (186.8) a po 
jeho smrti Verše (1895). Přeložil i z polštiny Kazimíra Brodziňského 
selanku Věslav. 

Bohumil František Hakl (1827-) narodil se 10. září 1827 
v Branné u Jilemnice v Jičínsku, byl katechetou při gymnasiu v Krá- 
lové Hradci a jest děkanem v Hořicích. Vydal sbírku náhrobních nápisů 
Hrobní kvití (1878), která v druhém vydání obdržela název Slzy bolu, 
útěchy a naděje (1886) a sbírky drobných básni lyrických Klidné chvile 
(1875) a Z jeseni mého života (188.8), skládající se z tři oddílů: I. Básně 
obsahu zbožného, H. Básně obsahu vážného (jest zde také překlad Go- 
theho ballady Král duchů) a IH. Básně příležitostně. Byl činným i v oboru 
bohosloveckém. 

František Chládek (1829—1861) narodil se 23 srp. 1829 
v Hředlech u Rakovníka. Vyučil se tkalcovství a později řezbářství, 
čímž živil se dosti bídně. Zemřel 20. září 1861 v Senomatech u Rakov- 
níka. Jakožto básník jest samoukem, ale měl neobyčejné nadání bás- 
nické. Jeho Básně péči Otokara Mokrého vyšly teprve r. 1884. 

Josef Václav Fric (1829—1890) narodil se 5. září 
1829 v Praze. Byv z příčin politických z vlasti své vypo- 
vězen, žil v různých zemích a městech zahraničních. Od r. 
1879., kdy dovoleno vrátiti se mu, žil v Král. Vinohradech 



") Chybné bývá udáván rok 1893. 



Básnictví. 43 

u Prahy, kde zemřel 14. říj. 1890*) a pochován na Vyáe- 
liradě, R. 1855. vydal almanach „Lada Niola" (viz na str. 30.), 
později Výbor básní (IH61). Jeho Sebrané spist/ veršem i prózou, 
vydané o čtyřech dílech (1879 — 1881), obsahují v III. díle 
Různé básně, ostatní tři jsou dramatické a novellistické. 
R. 1898. vyšel péčí Jar. Vrchlického Odkaz J. V. Frice, 
v němž otištěny prvně básně Rozpravy duše a Písně z bašty, 
k nimž připojen i Výbor epiky a lyriky různé z básní jeho 
již otištěných dříve. Byl činným i v oboru dějepisném. 

Josef Kolář ^830—) narodil se 1830 v Újezdě Silvarové 
u Hořic a jest lektorem při české universitě a učitelem při české 
technice, vyučuje jazykům slovanským. Přeložil z chorvatátiny hrdinskou 
píseň Ivana Mažuranice Smrt Smail-ayy Cengiče (1860) a výpravnou 
báseň Luky Botiče Pohratimstvi (Sbor. sv. poes 1892), z polštiny Sonety 
krymské a Farys (1868) a ze srbštiny vybrané národní písně srbské 
Lazaiice (Ústř. knih. 1882). Jest činným i v oboru dějepisném a jazyko- 
vědném. 

Jan Bohumil Janda (1831 — 1875), psavší s pseudo- 
nymy „Cidlinský", „Lánský" a j., narodil se 1. května 1831 
v Pátku v Puděbradsku. Vystudoval práva a byl tajemníkem 
při zemském výboru v Praze. Zemřel 29. září 1875 v Podě- 
bradech. Vydal epicko.u báseň Jan Talafás z Ostrova (1864), 
která jest velmi zdařilá a má látku z XV. století, promlou- 
vajíc o slavném bojovníku českém Jiskroví z Brandýsa; ob- 
sahují ji také sebrané jeho Básně (Nár. bibl. 1873). Byl čin- 
ným i v oboru dramatickém, hlavně však vynikl v novellistice. 

Josef Košín (1832 — ), spisovatelským jménem J. K. z Rado- 
stova, narodil se 14. září 1832 v Libenicích u Kolína, jest doktorem 
práv a žije v Praze. Napsal Epigramy (188 1) a vynikl hlavně jakožto 
sběratel pohádek a spisovatel povídek pro mládež. 

Václav Bendi (1833—1870) narodil se 24. říj. 1833 v Turnově 
a byl katechetou ve Volyni, kde zemřel 27. čna 1870. S Ant. Strauchem 
a Janem Grossem vydával satyricko-humoristický sborník „Rachejtle" 
(4 sv., 1854 — 1855). Přeložil A. Puškina Básně rozpravné (2 sv., 1859 — 
1860). 

Gustav Pfleger Moravský (1833—1875) narodil 
se 27. čce 1833 v Karasejně nedaleko Jihlavské Bystřice na 

*) Často jest uváděn omylem za rok jeho úmrtí rok 1891. 



44 Básnictví. 

Moravě. Studoval v Praze, ale neduh plicní nedovolil mu do- 
studovati. Zemřel jakožto úředník při České spořitelně v Praze 
20. září 1875. Vydal dvě sbírky lyrických a epických básní 
rázu zádumčivého Dumky (1857)*) a Cypřiše (1861) a roman- 
tickou báseň Královna noci (1875). Byl činným i v oboru 
dramatickém a nejvíce vynikl v novellistice. Sebrané spisy 
jeho vyšly v „Národní bibliotéce" (7 svazků); ve svazku 
druhém jest otištěn veršovaný román Pan Vyšinský, který 
poprvé vyšel v 1. 1858-59 a kterého díl II. dokončiti smrt mu 
překazila, takže jen úryvky z něho jsou ve svazku III., kdež 
otištěny jsou také Různé verše, Zahoj 2^ Dědic Bílé hory; ně- 
které Básně výpravné i^QM s básněmi dramatickými ve svazku I. 

Jan Neruda (1834—1891) narodil se 9. čna 1834 
v Praze na Malé straně. Po studiích universitních oddal se 
pouze spisovatelství. Redigoval zábavné časopisy „Obrazy ži- 
vota" (1859) a „Rodinnou kroniku"' (1863), s Vítězslavem 
Hálkem pak „Květy" (1865-1872) a „Lumír" (1873). Od 
roku 1865 byl členem redakce „Národních listů", jejichžto 
feuilleton řídil. Roku 1871. jal se redigovati s Vít. Hálkem 
a Ferd. Schulzem sbírku básnických spisů cizojazyčných 
„Poesie světová" a v letech 1883—1890 pořádal sbírku vy- 
nikajících původních českých prací básnických, vydávanou 
s názvem Poetické besedy (celkem 41 Čísel), kteráž obsahuje 
skoro vesměs opravdivé perly našeho básnictví. Zemřel 22. 
srp 1891 a pochován na Vyšehradě. 



*) Odstrašujícím dokladem kritiky jest kritika „Dumek". Pfleger 
o tom píše ve svém vlastním životopise toto: „Dumky vyšly. Očekával 
jsem přece nějakou pouňiou, v jistém rozboru drženou úvahu; myslil 
jsem, že toho knížka 15-archová, vnížto jsou verše, zasluhuje. Ale od- 
nikud hlasu. Duben, květen uplynul: tu jsem teprve slyšel, že se zna- 
menitý kritik na Moravě šeredně proti mně ozval. Dlouho se snaže, 
dopídil jsem se té famósní kritiky. Možná, že byla pravdivá; ale její 
úsmSSný, úšklebný tón, vlastně inf . . . dotknutí se mé předmluvy, kde 
se kritik mé skromnosti zhola vysmál a z ni dělal si moravskými vtipy 
žerty, tak mne v nejhlubších hlubinách urazil, že jsem, přišed domů, 
skoro celou druhou sbirku, přichystanou pro druhý svazek, hodil do pece 
. . . Ona kritika zaťala mi žílu básnickou ..." Takové účinky bývají 
kritiky jízlivé, urážlivé, uštěpačné! Takto leckdys uškodila nemístná 
kritika nepříznivá nebo neslušně kárající českému písemnictví a škodí 
posud, znechucujíc práci spisovatelům! 



Básnictví. 46 

Neruda otiskl první své básně v „Lumíru" roku 1854 
a potom vydal tyto sbírky: Hřbitovni kvítí (1H58), Knihy 
veršů (1868 a J873), Písně kosmicJcé (1878), Ballady a ro- 
mance (1883) a Prosté motivy (1883); obě dvě poslední 
sbírky vyšly v „Poetických besedách" a dojímají jmenovitě 
svojí půvabnou prostotou, obsahujíce onde osmnáct básní 
epických, různých i co do látky i co do nálady, tuto rozma- 
nité lyrické básně z přírody, rozvržené dle ročních počasí 
v jarní, letní, podzimní a zimní. Neruda jest vedle Vítězslava 
Hálka nejčelnějším zakladatelem českého básnictví doby nej- 
novější a vrcholu své tvorby básnické dostoupil „Písněmi 
kosmickými", které tak neobyčejně příznivě byly přijaty, že 
ve čtrnácti dnech druhého opravdivého — totiž znova sáze- 
ného — vydání se dočkaly a brzo po té (1882) vydání tře- 
tího i illustrovaného čtvrtého (1893) a že týž úspěch, byvše 
přeloženy do němčiny, měly také v Německu. „Písně kos- 
mické" opěvají způsobem rozumujícím malé i veliké zjevy 
všehomíra vzletně i vtipně, projevujíce široký rozhled svě- 
tový i pronikavého pozorovatelského ducha básníkova. Po 
smrti jeho vyšly illustrované básně vlastenecké Zpěvy páteční 
(1896). Neruda byl činným i v novellistice a psával i básně 
dramatické. Sebrané spisy Jana Nerudy vycházejí od r. 1892., 
a jeho Básnické spisy obsahuje díl XII. Nejprvnější sbírku 
svých veršů vydal anonymně s názvem U nás (1858), kteráž 
omylem bývala připisována J. Barákovi. 

Vítězslav Hálek (1835—1874) narodil se 5. dub. 
1835 v Dolinku severně od Prahy blíže Vodolky. Vystudovav 
gymnasium a filosofickou fakultu v Praze, oddal se spisova- 
telství. Redigoval almanach „Máj" (1859—1862; viz na str. 
31.) a r. 1862. přijal po zemřelém Ferd. Břet. Mikovcovi re- 
dakci „Lumíru", který proměnil roku 1864. v illustrovanou 
„Zlatou Prahu", hned r. 1865. zaniknuvší. R. 1865.*) založil 
s J. Nerudou „Květy" s přílohou „Česká včela", které do 
r. 1872. vycházely, byvše r. 1868. proměněny v časopis illustro- 
vaný. Roku 1872. opětně s Nerudou vzkřísil „Lumír", který 
potom přešel v ruce Josefa Václ. Sládka. Vedle toho byl až 
do r. 1867. feuilletonistou „Národních listů". R. 1863. spo- 

*) Na str. 20. jest ureden chybně rok 1866. 



46 Básnictví. 

léčně s jinými zřídil „Uměleckou besedu". Zemřel 8. října 
1874 v Praze a pochován na Vyšehradě. 

Básnické práce své Hálek začal otiskovati hned za dob 
studií gyranasijních. Veřejnou pozornost obrátil po sobe prvně 
roku 1858., vydav lyrickoepickou báseň směru romantického 
Alfredy která byla tak příznivě přijata, že ještě téhož roku 
byla rozebrána a že zahájila novou dobu jak v básnictví 
českém (viz na str. 31.) tak zejména v epice. Nejvíce proslul 
v básnictví lyrickém, utvořiv v oboru tom básně ze všech 
básní svých nejlepší. Vydaltě Večerní písně {l%h^)^ které jsou 
rázu milostného a dočkaly se vydání již dvanáctého (r. 1893. ; 
r. 1890. vyšlo též illustrované vydání), a básně V přírodě (1872 
až 1874, tři řady), které za nejzdařilejší plod jeho jsou poklá- 
dány a mezi kterými jest i báseň jeho náhrobní, začínající 
se: „Nic nejsem víc nežli ta růže — nic víc než slavík 
v podletí" a končící se: „já v chvíli své, v mých růží květu 
jsem přec jen býval slavíkem." Z oboru epického nejlepší 
jeho báseň ik/e;nwa a Husejn, jejížto látka jest z dějin jiho- 
slovanských, líčíc hrdinské činy Husejnovy proti Turkům 
i horoucí lásku jeho k Mejrimě, vyšla hned roku 1859., kdy 
vyšla také druhá jeho pravá báseň epická Krásná Lejla, 
k nimžto později přidružily se: ^(roar (1864), ku které čerpal 
látku ze života tatranského, Černý prapor (1867), Dědicové 
Bílé hory (1869), překrásná idylla pohorská Děvče z Tater 
(1871), k níž opětné zvolil si látku ze "života tatranského, 
líče úchvatně rozmanité krásy přírodní v onom bratrském 
kraji, a Pohádky z naší vesnice (1874), poslední jeho práce, 
obsahující upomínky jeho na zjevy ze života venkovského. 
Spisy Hálkovy jsou vydány redakcí Ferd. Schulze v letech 
187-^ — 1887 o 11 dílech, z nichž epické a lyrické básně ob- 
sahuje díl I. a II. ; ostatní obsahují dramata, povídky a 
romány. 

Jan Bohumil Ceyp z Peclinovce (1835—1879) narodil se 
1835 v Lipce na Chrudimsku, bji lékařem v Praze, kde zemřel 1870. 
Napsal Zcuky večerní (1856,i. 

Adolf Heyduk (1835—) narodil se 7. čna 1835 
v Rychmburku v Chrudimsku. Dokončiv studie technické 
v Praze, věnoval se učitelství a jest professorem při reálné 



Básnictví. 47 

Škole V Písku, maje tytul školního rady. Jest řádným členem 
České akademie. Jest činným v básnictví lyrickém i epickéra, 
vyniká však hlavně jakožto lyrik, a to lyrik národní, přilnuv 
zejména k lehké poesii českých písní prostonárodních, a básně 
jeho vyznačují se srdečnými, jemnými a vroucími city, lyrika 
pak převládá namnoze i v jeho básních epických, jenže tu 
má místo více lyrika popisná nežli citová. 

Na veřejnost vystoupil prvně zároveň s Nerudou a 
Hálkem a vydal tři sbírky lyrické s názvem Básně (1859, 
1864 a 1865); v prvé jsou „Cigánské melodie", „Písně" a 
„Růže povážská", v druhé „Jižní zvuky" a „Vlašské do- 
zvuky" a v třetí „Milostné písně", „Romance" a „Znělky". 
Také vydal odpověď na patolízalskou báseň Heblovu králi 
pruskému Vilémovi Karyatidy (1862). 

Pozoruhodnějším Heyduk stal se za let sedmdesátých, 
nevydav od třetí sbírky „Básní" ničehož, až teprve Lesní 
kvítí (1873 a podruhé v rozmnoženém i poopraveném vydání 
1895), v němž opěvá půvaby lesa za čtvera ročních počasí. 
Lyrickou sbírku tuto uvil v zátiší Šumavy a v lůně bohatých 
lesů pootavských a projevil se i později ctitelem a oslavo- 
vatelem Šumavy, kterou, jsa jí blízek, skoro rok co rok na- 
vštěvuje. Velice poutavý kus života lidu šumavského a stkvěly 
obraz přírodních krás tohoto horstva podává nejlepší jeho 
báseň epická Dřevorubec (1882), která líčí marný zápas 
dřevorubcův o denní potřeby životní a o blaho rodinné se 
závistí a pychem jakož i marný zápas lidu a přírody ne- 
tknuté s novověkou kulturou, vítězně deroucí se do velebných 
hvozdů šumavských, a podobné ke sbírce drobných básní ly- 
rických Hořec a srdečníJe (Sal. bibl. 1884) čerpal látku ze 
Šumavy. O Šumavu opírá se také jeho báseň epická Pod 
Vítkovým kamemm (Kab. knih. 1884), v které jest předmě- 
tem štěstí manželské s láskou ke vzdálené vlasti ; manželé dlí 
v Šumavě, a manželka touží po své domovině, po Slovensku. 
A k Slovensku Heyduk přilnul tak jako k Šumavé, zbásniv 
velmi znamenitou lyrickou sbírku Cyrnbál a husle (1876) ze ži- 
vota a ducha Slovákův uherských. 

Ovzduší života manželského dalo Heydukovi látku také 
,k různým drobným básním lyrickým ve sbírce V zátiší (1883), 
v níž opěvá štěstí i trudy života rodinného, lásku manžel- 



48 Hásnictví. 

skou, lásku k dětem, jejich život atd. Elegickým dozvukem 
ke sbírce té jsou Zavátc listy (1886), v nichž oplakává smrt 
své dcerušky jediné. Rodinný život jest i předmětem idylly 
Bela (1886), která má látku z chudého lidu pošumavského. 

Z povésti lidových Heyduk zbásnil povést národní z T>o- 
mBilMckdk Dudák (1881) a rozmanité básné epické Na přástkách 
(Poet. bes. 1884), kteréžto sbírky pokračováním jsou Obrázky 
(Poet. bes. 1888) a také z dějin českých čerpal velmi vhodnou 
látku k svým básním. Svat. Čech napsal báseň „Václav z Mi- 
chalovic", a s touto stkvěle Heyduk závodí v epické básni 
Za volnost a viru (1883), která jest vůbec i jinak velmi po- 
dobna básni Čechově, líčíc tutéž prebolestnou kapitolu ná- 
rodních osudův a dějin, týž zápas české myšlénky, českého 
života s vítěznou cizotou po bitvě bělohorské. Z českých 
dějin vznikla také Heydukova idyllicky zpracovaná povést 
Oldřich a Božena (1883 a podruhé 1886 v „Poet. bes." ; potřetí 
1893), pějící o českém knížeti Oldřichovi a lásce jeho k prosté 
české děvě. Látku z dějin má též epická báseň Mahomed II , 
zvěst z Orientu (1878). Na netečnost národní doráží v lyrické 
sbírce Šipy a paprsky (1888). 

Velmi znamenitou básní Heydukovou jest allegorie Dědův 
odkaz (1879 a počtvrté 1895), jejížto začátek podobá se za- 
čátku Máchova „Máje" a která líčí pozemskou pouť nadše- 
ného pěvce ke zdroji pravé krásy, zobrazujíc jej v junáku, 
v dědovi pak národního genia a v lesní děvě vyšší ideálny 
život. Konečně jest uvésti ještě jeho Pisně (1884), plod to 
z oboru jemu nejvlastnějšího, epickou báseň Piseh o bitvě 
u Kressenbrunnu (r. 1888. jakožto číslo I. „Bibliotéky mládeže 
studující"), románek v písních Na vlnách (1890 a 2. vyd. 
1894), Na potulkách (1894) a Bohatýři (1894). Jeho Spisy 
vycházejí od r. 1897. a obsahují dosud: Nové cigánské melodie^ 
Ptaěi motivy, románovou kresbu Sekernik, Tři zkazky, lyricko- 
epickou báseň Milota, Zpěvy pošumavského dudáka (tyto 
všechny jsou zde otištěny poprvé), Cymbál a husle (nové roz- 
množené vydání). Dřevorubec a Básně z r. 1865. Také přeložil 
R. Baumbacha Zlatorog (1885) a byl činným i v oboru kul- 
turně dějepisném. 

Eduard Just (1836—1879) narodil se 20. bř, 1836 v Josefově 
a zemřel 10. ún. 1879 v Praze, jsa korrektorem v knihtískáTuě. Psal 



Básnictví. 49 



veselé deklamace, jež uložil jednak ve Vilímkové „Besedníkii*', který 
s H. Přerhoffm redigoval (2 sv,, 1860— 18()2),*) jednak v Novém Beaedniku, 
který sám vydával (-2 sv., 1869— 1S71 a 2. vyd. 1881). Byl činným 
i v oboru novellistickém. 

Václav Antonín Crha (1836—) narodil se r. 1836 v Kopidlně 
na Jičínsku a je^t redaktorem „Pražských novin" v Praze. Vydal sbírku 
básní Knsi/ mého srdce (1875), zajímavou zvláště oddílem nazvaným Má- 
jový sen, který zpracován jest na základě lyrických a lyricko- epických 
básní rukopisu Královédvorského a který před tím vyšel i o sobe (1862). 
Jest činným v oboru novellistickém. 

Rudolf Mayer (1837—1865) narodil se 13. říj. 1837 
na Nové Hospodě u Stránčic v okrese Plánickém, byl doktorem 
práv a zemřel v Loučími u Klatov 12. srp. 1865. Básně 
jeho mají týž ráz světoboiu Byronova jako básné Karla Hynka 
Máchy, a byl v té příčině pravým stoupencem Máchovým, 
vynikaje zádumčivou hloubkou citu i samostatností myšlének. 
Éásné jeho sebral a vydal Dr. Josef Durdík r. 1873. 

Alojs Vojtěch Šmilovský (1837—1883), vlastně 
Schmilauer, narodil se 24. led. 1837 v Mladé Boleslavi 
a byl professorem při gymnasiu a okr. inspektorem v Lito- 
myšli, kde zemřel 20. čna 1883. Proslul zejména v oboru 
novellistickém, ale vydal i Básně (1874), z nirhžto některé 
znárodněly, a byl činným i v oboru dramatickém. 

Hynek Jaroslav Mejsnar (18H7— '8i).ó) narodil se r. 1837. 
v Jilemnici v Jičínsku, byl professorem při gymnasiu v Táboře a potom 
professorem při Akademickém gymnasiu v Praze, kde zemř. -29. dub. 
1895. Přeložil z ruštiny BásnS Nikolaje Nekvasová (Poes. svět. 1876), 
Konráda Feodoroviče Rylejeva Básné (1875 a Bajky Ivana Krylova (1886); 
z řečtiny všechny básné Homérovy s názvy oďysaeja (1873 — 1876 , Ilias 
(1878 — 1881) a Hymny, epigramy a batrachomynmachie, Čili Chvalozpěvy, 
nápisy a žab a myší vojna (1881) jakož i Aischylovu trilogii. Také na- 
psal Proslovy (1887). 

Václav Šolc (1838—1871) narodil se 23. pros. 1838 
v Sobotce v Boleslavsku. Vystudovav gymnasium, odebral se 
do Prahy na studie další, ale nedostudoval, nýbrž oddal se 
životu nespoříí danému a zemřely rodišti svém 14. čce 1871. 

*; Jakožto doplněk „Besedníku" vydali E. Jiist, H. Přerhof a J. 
R. Vilímek „Komedie a hry Matěje Kopeckého" (-2 díly, 1862). 

4 



50 liásnictví. 



Vydal sbírku lyrických i epických básní s názvem Prvosenky 
(1867), která znova vyšla v „Nár. bibl." (1870); v „Ústř. 
knih." vyšel jeho zpěv epický Dědovy vrásky (1881). 

Jiljí Vratislav Jahn (1838—) narodil se 22. led. 1838 v Par- 
dubicích a byl ředitelem reálky tamže. Nyní žije na odpočinku v Praze, 
jsa ředitelem gymnasia „Minervy". Sepsal vlastenecké básně Růženec 
(1862) a Sibyllinské v^Mby (1S62 s pseudonymem „starý Švejda") a Be- 
dřichem Peškou vydal příležité básně s názvem yase mohyly (1861), 
veršované to nekrology. Byl činným i v oboru novellistickém a drama- 
tickém i v oboru literárné dějepisném a zvláště v oboru přírodovědeckém. 

Vojtěch M. v. B ěl o h rob ský (1839— 1869), pravým 
jménem Vojtěch Vej škráb, narodil se 21. dub. 1839 
v Černovicích v Táborsku, byl učitelem v Blovicích. kde 
zemřel 30. Čce 1869. R. 1882. Ant. Šnajdauf vydal jeho 
Básně a deklamace. 

Jan Havelka (i839- 1886) narodil se 23. list. 1839 v Lošticích 
na Moravě a byl professorem gymnasijním v Olomouci, kde zemřel 
20. říj. 1886. Po jeho smrti vyšly jeho Sebrané básně (1888). Více byl 
činným v oboru dějepisném a filosofickém (paedagogickém). 

Alojs Durdík (1839—) narodil se r. 1839 v Hořicích v Jičínsku 
a jest bratrem Josefa, Pavla a Petra Durdíka a soudním adjunktem 
v Král. Hradci. Přeložil z ruštiny ^ás/iž Michala Lermontova (Poes- svět., 
2 8v. 1872). Byl činným i v oboru novellistickém. 

Aleš Balcárek (1840—1862) narodil se 21. ún. 1840 v Šum- 
valdě u Unčova na Moravě a zemřel jakožto posluchač techniky v Praze 
8. kv. 1862 Vyšly od něho Pozůstalé básnŽ (1862 a 2. vyd. 1874), 

Emanuel František Zůngel (1840—1894) narodil se 21. čna 
1840 v Praze, kde zemř. 22. dub. 1894. Vydal Básní (1868) a vzdělával 
také novellistiku jakož i básnictví dramatické. 

Matěj Kovář (1840 — ) narodil se 22. pros. 1840 ve Žďáře, jest 
doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Praze. Napsal elegii 
Za našim Ladislavem (1889), modlitby veršem Struny posvátné (1891), 
vánoční zpěvohru Narozeni Páně (1893) a sbírku básní Kviti z vlasti luhů 
(1896). Jest činným i v oboru dějepisném a jazykovědném. 

Vladimír Šťastný (1841—) narodil se 17. bř. 1841 
v Rudíkově u Třebíče na Moravě a jest katechetou při českém 
gymnasiu v Brně a redaktorem „Obzoru", jsa jmenován i kon- 



biisiii<tví. 61 



sistorním radou. Jest básníkem ušlechtilého směru nábožensko- 
mravního a vydal sbírku básní lyrických Kvítí májové (1869), 
sbírku básní epických Kytka z Moravy (1879), Drohné hvítí 
(1887) a Hlasy a ohlasy. 

Julius Zeyer (1841—) narodil se 26. dub. 1841 
v Praze. Vystu^lovav reálku, vyučil se řemeslu tesařskému, 
počemž cestoval po cizích zemích, všude pracuje za dělníka 
tesařského. Vrátiv se do Prahy, oddal se studiu řecké, latinské, 
anglické a hebrejské řeči a byl potom vychovatelem na Kryme 
ruském, počemž opětně žil v Praze a nyní žije ve Vodňanech, 
jsa pouze spisovatelem. Napsal cyklus Vyšehrad (1880 a po- 
druhé v „Kabinetní knihovně" 1886), obsahující pět veliko- 
lepých epických básní s názvy: „Libuša", „Zelený vítěz", 
„Vlasta", „Ctirad" a „Lumír",*) povídku veršem z doby po- 
bělohorské Griselda (Poet. bes 1883), sbírku básní Poesie 
(1884), z nichžto vyniká báseň „O pomstě za Igora", epjckou 
báseň Kronika o sv. Brandanu (1885 a 2. vyd. 1893), CfecMy 
příchod (1886), opěvající prvé objevení se Čechů v Cechách 
za doby předhistorické, Z letopisů lásky (4 sv., Kab. knih. 
1889 — 1892) a KaroUnská epopeja (1895), která jest velikým 
cyklem pověstí o Karlu Velikém a jeho paladinech, prove- 
deným v duchu starých písní epických. Jest znamenitě činným 
i v oboru novellistickém a dramatickém a rád pohybuje se 
v ovzduší cizinském, nezbavuje se ho ani při látkách do- 
mácích, na škodu však plodům jeho to není. Jest vůbec nej- 
čelnějším zástupcem směru ryze romantického v českém bás- 
nictví. Česká akademie jmenovala jej svým členem, avšak on 
členství toho se zřekl. 

Primus Sobotka (1841— ) narodil se 1841 v Horním Nouzově 
u Velími, byl redaktorem „Svétozora" a jest úředníkem při kanceláři 
české university. Také. řídí redakční kancelář „Ottova Slovníku nauč- 
ného". Jest členem České akademie. Z angličiny jest dd něho pře- 
ložena Longfellowa Evangelina (v „Poesii světové"; a Tennysonfiv Enoch 
Arden (2. vyd. 1893) i některé povídky. 

V. Josef Pokor ný-P i k u 1 í k (1842 — ) jest pozoruhodný 
samouk, jsa jen obuvníkem. Vydal sbírku S troSkou do mlýna (1889). 

*) Do němčiny „Vyšehrad" r. 1898. přeložila O. Malybroková- 
Stielerová. 

4* 



52 Básnictví. 



Jaroslav Martince (1842 — ), vlastné Josef Martin, na- 
rodil se 1842 v Holešovicích u Prahy a jest stavitelem na Kiál. Vino- 
hradech. Napsal politickoliterární l)ásen potupnou April (l862j, dvé 
sbírky drobných básní M/adévm i^okoleni (1863) a Bámé (1872). 

Antal Stašek (1843—), vlastné Antonín Zeman, 
narodil se 22. čce 1843 ve vsi Stanově v Boleslavsku, jest 
doktorem práv a advokátem v Semilech. Vydal veršovaný 
román Václav (1872), v kterém šťastné jsou líčeny výjevy 
tichého života vesnického, dvé sbírky s názvem Básně (1876 
a 1880) a epickou báseň Z dohy táborů (Poet. bes. 1884). 
Jest činným i v novellistice a dramatice. 

Ervín Špindler (1843—) narodil se 29. srp 1843 v Chocni a 
jest starostou města Roudnice, kde jest i redaktorem „Podřipaua", a 
vedle toho poslancem na sněme zemském i říšském. Vydal 5á*né(l86H), 
přeložil z němčiny Heineho sbírku básní Kniha púní (v , Poesii svě- 
tové"), téhož Átia Troll a Meissnerova Žizku (1864) a byl činným 
i v oboru novellistickém a dramatickém. 

Josef Jiří Stankovský (1844—1879) narodil se ll.li>t 1844 
v Kamenné Vysoké u Příbrami, studoval práva, ale nedostudoval a vě- 
noval se pouze spisovatelství; zemřel 10. pros. 187'J v Praze a pochován 
na hřbitově olšanském. Přeložil z němčiny Fridricha Martina Boden- 
stedta Pime Mirzy affyho (1876) a Mik. Leiiaua Fanst (187")) a Alhi- 
genSlI. Více proslul v oboru novellistickém a dramatickém a psal 
i v oboru dějepisném. 

Josef Václav Sládek (1845 -) narodil se 27. říj. 
1845 ve Zbirohu v Pražsku. Studoval v Praze filosofii a pří- 
rodní vědy, cestoval po Americe a vrátiv se do Prahy, byl 
od r. 1873. spoluredaktorem a od r. 1877. až do r. 1898. 
redaktorem i nakladatelem časopisu „Lumír". Jest profes - 
sorem při Českoslovanské obchodní akademii, lektorem při 
české univeráité a učitelem při české technice, vyučuje všude 
jazyku anglickému. Jest řádným členem České akademie. 
R. 1868. vyšel jeho podnětem almanach fíuch (viz na str. 
31.), sám pak vydal Básně (1875), Jisliry na moH (1880), 
Světlou stopou (1881), Na prahu ráje (1883), Ze života (Poet. 
hes.^ 1884), Sluncem a stínem (Sal. bibl. 1887), Selské písně 
a České znělky (1889), Směska, Starosvětské písničky a Jiné 
písně (obé 1891), České písně (1892) a T^ zimním slunci (Sal. 



Básnictví. 53 

bibl. 1897), kteréžto sbírky básnické jsou skoro vesměs čisté 
lyrické a vynikají tklivostí i vroucností citu; prvé tři jsou 
většinou povahy elegické, v následujících však, z nichžto 
sbírka „Na prahu ráje" skládá se z 50 znělek, vzorně zpra- 
covaných, a má za předmět hlavně rodinu a děti, cituplný 
lyrik ten vzdal se již někdejšího svého bolného nazírání na 
svět. Z angličiny přeložil lyrickoepickou báseň Píseň o Hiawaté 
(Poes. svět. 1872), od amerického básníka Longfellowa po- 
cházející, Tegnérovu Písefí o Frithiofovi {\^^\)^ Výbor z písní 
a hallad Roberta Burnse (1892), Samuela Taylora Coleridge 
Skládání o starém námořníku. Christabal, Kublaj chán (v jedné 
knize 1897) a z polštiny Ad. Mickiewicze Konrád Wallenrod 
(1892., všechny tři Sbor. svět. poes.). S J. Vrchlickým pře- 
ložil Byronovy Hebrejské melodie (1890) Pro děti vydal 
sbírku básní s názvem Zlatý máj (1886), Skřivánčí písně 
(1889) a Zvonp a zvonky (1894). Překládá i v oboru novelli- 
stickéra a dramatickém, a jsou od něho také spisy z oboru 
jazykovědného. 

Vojtěch Pakosta (1846—1892) narodil se 14. dub. 1846 
v Deštné v Táborskn a byl katechetou při vyšší dívčí škole v Praze, 
kde zemř. 10. cce 1892.*) Vydal výbor básní pro dívky Poto?í(??i% ( 1883) 
a sbírky básní Listy ^a Icvěty (1884) a Ráze a ostny (1890) jakož i překlad 
ze slovinštiny Básné Šimona GregorciČe (1887). Byl hojně činným i v oboru 
novellistickém. 

Bohuslav Čermák (1846—1899) narodil se 31. říj. 18l6vPa- 
cově a byl úředníkem při universitní knihovně v Praze, kde zemřel 
9. ún. 18i»it. Vydal Báí<ité. (1875) a byl činným i v oboru novellistickém 
a literárně dějepisném. 

^Ladislav Quis (1846—) narodil se 5. února 1846 
v Čáslavi, stal se doktorem práv a nyní jest advokátem 
v Přelouči. Jest členem České akademie. Vydal sbírku ly- 
rických a některých i epických básní Z ruchu (1872), v které 
jest i věnec znělkový, zbásnil české pohádky Hloupý Honza 
(1880 a 2. vyd. 1892) v třinácti balladách, napsal Ballady 
(Poet. bes. 1883 a 2. vyd. o sobě 1898), humoristickou po- 
vídku Třešně (Poet. bes. 1885), která jest nejlepší jeho prací, 
Písničky (Poet. bes. 1887) a Epigramy (1897J a přeložil 

*) Chybné bývá udáván rok 1893. 



64 Básnictví. 

Z němčiny Gotheho Ballady (Poes. svět. 1880j a Básně A. 
V. Kólcova (Sborník svět. poes. 1892). Všechny práce ty 
mají velmi značnou cenu. Jest činným i v oboru literárné 
dějepisném. 

Svatopluk Čech (1846—) narodil se 21. ún. 1846 
v Ostředku u Benešova; vystudovav práva, byl nějaký čas 
zaměstnán v advokátní kanceláři, ale záhy přilnul k spiso- 
vatelství. Vletech 187.^—1876 byl spoluredaktorem „Lumíra" 
a od r. 1879. rediguje s Drem Šervácein Bímifácem Hellerem 
„Květy". R. 1881. vstoupil i do redakce „Národních listův", 
ale r. 1894. odstěhoval se do Obřiství v Podřipsku, kde žije 
v zátiší. Jest nejznamenitějším a nejoblíbenějším básníkem 
českým vůbec a epikem zvláště. Česká akademie jmenovala 
jej svým členem, avšak on členství toho se zřekl, a když i za 
poslance byl zvolen, také hodnosti této nepřijal a rovněž ani 
udělených mu hodností jiných. 

Básně své Čech začal otiskovati po různu se značným 
úspěchem již, za let studentských, o sobě pak vystoupil na 
veřejnost poprvé r. 1874., vydav roku toho Básně, jejichž 
obsah jest: „Bouře", „Snové", „Adamité", „Anděl" a „Menší 
básně". Hned básní Adamité (o 7 zpěvích), obsaženou ve sbírce 
té, osvědčil zřejmě stkvělě nadání své epické, vylíčiv v ní 
bujný život sekty českých Adamiťlv a konečnou jejich záhubu.') 
Ještě pak větší měrou prokázala jej býti pravým epikem 
Nová sbírka veršovaných prací (1880, 1882, potřetí v „Poet. 
bes. 1886 a po čtvrté o sobě 1894), jež obsahuje delší, básně 
epické „Evropa", „Čerkes" a „Ve stínu lípy" a menší „Žižka", 
,Handžár", „Zimní noc" a „Na hrob Havlasův; nejdelší jest 
Ve stínu lípy (7. vyd. 1894; r. 1891. vyšlo též illustrované 
vydání), která nad ostatní vyniká, podávajíc obraz sousedského 
besedování na venkově, kypící pravdou a humorem, a ku 
které též Evropa (4. vyd. 1894), báseň rázu kosmopolitického, 
a Cerkes (5. vyd. 1894), báseň líčící život českého vystěho- 
valce na Kavkaze, druží se co nejčestněji. 

Již těmito básněmi Čech vyšinul se na místo nejpřed- 
nější mezi básníky českými a překvapil nás od té doby bás- 

•) Báseň ta vyšla znova s illustracemi o sobě r. 1897.; r. 1^96. 
5 názvem První hásné vyšla sbírka z r. 1874. bez „Adamitů''. 



Básnictví. hi> 

němi ještě zdařilejšími, ozdobiv písemnictví české zejména 
rozsáhlými eposy, jakj'chžto kromě něho nikdo tak mistrně 
i tak hojné neutvořil. Báchorkou rázu humovistickosatyrického 
jsou jeho PetrUíče (Poet. bes. 1883 a 3. vyd. illustrované 
1893), které líčí dobrodružnou genesis prvé véstitelky jara 
„Primuly". Epos Hanuman (1884 a 3. vyd. 1896), upínající 
se volnou nitkou k indické báji o Hanumanu, králi opův, 
a allegoricky tepající opičáctd, jest epos satyrický. Jiného 
druhu jest Lešetínshý kovář (Poet. bes. 1884), vážná to báseň, 
v kteréž udeřiv na struny domácí, vylíčil boj proti cizoté *) 
Směru všeslovanského jest Slavia (Kab. kn. 1884 a 3. vyd. 
1892), v které duch Jana Kollára a Adama Mickiewicze byl 
šťastným údělem básníkovi, aby zbásnil velikolepý obraz ny- 
nějších poměrů všeho Slovanstva. Báseň tato předstihuje na- 
mnoze všechny Čechovy plody dřívější a jest nejlepší jeho 
epickou básní vedle jeho čarokrásného eposu křesťansko- 
romantického Dagmar (Kab. knih. 1885 a 4. vyd. 1898), 
k vůli kterému podnikl r. 1882. cestu do Anglie a Dánska, 
a vedle eposu Václav z Michalovic (1882 a 4, vyd. 1897), 
v kterém líčí v osobě mladého potomka z rodů Michaloviců 
smutný stav národu českého za doby pobělohorské. Kterou 
z těchto tří nejlepších epických básní veškerého písemnictví 
českého dáti na prvé místo, věru nesnadno říci. Lyrickými 
básněmi mohutné vlasteneckými jsou Jitřní písně (Poet. bes. 
1887 a 3. vyd. 1895) a Nové písně (1888 a 2. vyd. 1893). 
Čech libuje si zvláště v satyře, jsa v tom oboru nepře- 
konatelným, o čemž svědčí také jeho epická báseň Pravda 
(1886), šlehaje neduhy všech stavů bez rozdílu tak, jak právě 
z českých básníků dovede toliko Čech, jehožto plody skutečně 
zasluhují, aby přeloženy byly do všech písemnictví; do ně- 
kterých již přeloženy jsou. Jest i připomenouti, že r. 1881. 
při konkursu, vypsaném od vlády španělské na nejlepší českou 
báseň, oslavující památku Calderona de la Barca^ obdržel cenu 
za svou báseň,**) a že jeho plody ze všech jiných básnických 



*) Báseň ta byla v krátké době po vyjíti skonfiskována; v Ame- 
rice vyšla beze změny znova r. 1892., u nás pak r. 1899. se změnami 
a vynechanými místy skonfisko vánými. 

**) éáseň ta jest otištěna mezi „Drobnými básněmi", připojenými 
k básni „Pravda". 



56 Itúsnictví. 

plodů českých mají čtenářstva nejvíce; neníť nad Čecha ná- 
rodnějšího, češtějšího, úchvatnějšího básníka v národe našem. 
Nejnověji od něho vyšlo: Kratochvilná historie o ptáku Veli- 
Jcánu Velikánoviči (1890), Zpěvník Jana Buriana (1894 a 
2. vyd. 1895), Písně otroka (1895 a 21. vyd. 1898; žádných 
českých básní ještě nikdy tolik se neprodalo jako této sbírky), 
Modlitby k neznámému (1896 a 2. vyd. 1897) a pro mládež 
Pohádka o čarovném pavouku (1897). Jest činným i v novelli- 
stice. Rokli 1898. začaly vycházeti Sebrané spisy Svatopluka 
Čecha v souborném vydání, a obsahuje díl I. Druhý kvét, 
díl II. Lešetínský kovář a menší básně a díl III. První kniha 
povídek a črt. Také redigoval s Jos. Merhautem pamětní list 
„Morava svým Maticím" (1897). 

Jaroslav Goll (1846 — ) narodil se 11. čce 1846 v Chlumci nad 
Cidlinou, jest doktorem filosofie a professorem při filosofické fakultě 
české university v Praze. Vydal výbor různých básníků s názvem Anlho- 
logie české lyriky (1872) jakož i své Básně (1874) a s J. Vrchlickým 
výbor překladů Baudelairových KvSty zla (Sbor. svět. poes. 1896). Hlavně 
činným jest v oboru dějepisném. 

Emanuel Miřiovský (1846 — ) narodil se 24. pros. 
1846 v Jindřichově Hradci a jest professorem při učitelském 
ústavě v Králové Hradci. Vydal báseň Márinka (1868), sbírku 
lyrických i epických básní s^ názvem Básně (2 sv., 1869 a 
1882), veršovanou povídku Šimon kostelník (Poet. bes. 1885) 
a Nové básně (1885). Jest činným i v novellistice a jazykovědě. 

Otakar Červinka (1846 -) narodil se 1846 v Praze, 
kde jest městským úředníkem. Jest bratrem Miloše Červinky. 
Jsou od něho epické básně Jan z Dube (1871), Žižka (1S74), 
Aleš Romanov (1881), Husitská svatba (Poet. bes. 1884) a 
Pohádka života (1891). Jest činným i v oboru novellistickém. 

Jan (Hanuš Věnceslav) Tůma (1846 — ) narodil se 1846 
v Benešově u Prahy a jest ředitelem gymnasia v Brně. Vydal epickou 
báseň Jaroslav (1871 a 2. vyd. 1873) a Básně (1872). 

Berta Muhlsteinová (1847-1887) narodila se 1847 ve Vel- 
varech a zemřela v Praze 24. srp. 1887. Sepsala sbírečku básní Pohrobky 
(1872) a byla činnou hlavně v novellistice. 



Básnictví. 57 

Jaroslav Hruška (1847—), píšící s pseudonymem 
H. Uden, narodil se 5. říj. 1847 v Solnici a jest doktorem 
lékařství a starostou města Kladna. Napsal aSW zarůstající^ 
tían Eemo (obé 1896), Sestupem (1897) a Klára (1898). 

Josef Kuchař (1847—) narodil se 14. list. 1847 v Cháborách 
u Dobrušky na Královéhradecku a jest úředníkem při bance „Slavii** 
v Praze. Vydal Básně (18(iy), Za soumraku (1871), idyllu Chýzka ^881 
a •>. vyd. 1893), Ze zoShjch a nových dob (1885), Cestou životem (1890), 
Národní piseň (1894) a jest činným i v novellistice. 

Eliška Krásnoliorská (1847—), vlastně Eliška 
Pechová, narodila ^se 18. list. 1847 v Praze a jest od roku 
1874. redaktorkou „Ženských listů" tamže. Jest nejlepší bás- 
nířkou českou a náleží k nejznamenitějším básníkům vůbec. 
Vydala tyto sbírky drobných, lyrických i epických^ básní 
svých: Z máje žití (1870, 1874 a potřetí 1885), Ze Šumavy 
(1873 a podruhé 1875), K slovanskému jihu (1880), Vlny 
v proudu (Kab. knih. 1885), Letorosty (Kab. kn. 1887), Bajky 
velkých (Poetické besedy 1889), Na Mvé struně (1895), které 
všechny zračí se ušlechtilým mužným směrem vlasteneckým, 
řadíce ji stkvělo k zástupcům našeho básnictví národního 
i^ slovanského. Kromě toho napsala selanku Vlaštovičky (1883), 
Šumavský Robinson (1887; obě v Poet. bes.) a Rozpomínky 
(Kab. kn. 1896), a v.yšel od ní velezdařilý překlad nejslavněj- 
šího plodu Mickiewiczova Pan Tadeáš čili Poslední zájezd 
na Litvě (Poes. svět. 1882; 2. vyd. 1892), Byronova Child 
Haroldova pouť (Kab. kn. 1890) a AI. Puškina Výbor men- 
ších básní (1894) a Některé básně rozpravné (1895, obé Sbor. 
sv. poes.). Vzdělává také novellistiku a básnictví dramatické 
jakož i obor literárné dějepisný. 

Jan Váňa (1818—) narodil se 1848 v Bělči, studoval v Písku a 
později v Anglii a Rusku, byl professorem Českoslovanské obchodní 
akademie v Praze, kde nyní žije jako soukromý učitel cizích jazyků. 
Napsal satyrické sbírky Kohrhy (1891) a Mé krákory (1893: obé znova 
1897). Z ruštiny a angličiny přeložil mnoho knih vzdělavatelně-poučných, 
které vydal ve své „Anglicko-slovanské" knihovně" i jinde Také jest 
činným v oboru mluvnickém. 

František Brábek (1848—) narodil se 9. pros. 1848 v Bran o- 
vicích u Týna nad Vltavou a jest lektorem jazyka madarského při 



68 Básnictví. 



české universitě v Praze. Přeložil z maďarštiny s Karlem Tůmou*) Ale- 
xandra Pťtdfiho Básně (Poes. svět. 187 Ij a přeložil i povídky a dramata 
a sepsal mluvnici maďarskou. 

Božena Studničková (181:9—) narodila se .Hl. led. 1849 
v Praze, kde jest ředitelkou mateřských škol. Xapsala lyrické liásné 
Ohlas nitra (1874) a různé písně i řík-idla pro mateřské školy s názvy 
Dětská zahrádka (2 svazky) a Školka mateřská (4 svazky) Také v oboru 
novellistickém jest činnou. 

Jan Ježek (l'í49 — ) narodil se 20. říj. 1849 ve Chvalkovicích 
u Čes. Skalice a jest katechetou při české reálce v Praze. Vydal sbírky 
básní Za šera (1880), Jarni koěty Cl881) a Pestré květy (1S82), Jest čin- 
ným i v oboru novellistickém, dějepisném a liteiárně dějepisném. 

Jan Nečas (1849—) narodil se 25. pros. 1849 ve vsi 
Studenicích u Nového Města na Jihlavsku a jest radou vrch- 
ního zemského soudu v Těšíně. Napsal humoristické básně 
Žertovné deklamace (1873) a Šípy (1875), sbírky milostných 
a různých lyrických i epických básní s názvem Básm (1873), 
40 písní (1883), veršované pověsti Obrázky z venkova (1885), 
Pohledy do dějin (3. vyd. 1888), Vyhrané hajky Aesopovy a 
Phaedrovy < 1888) a s pseudonymem „J. Čas" sbírku básní 
Ze srdce (1881). Pořídil zdařilý překlad ukrajinské povésti 
Ant.,Malczewského Marie (1876 a s vyobrazeními 1881), a 
v „Ústřední knihovně" z překladů jeho z polštiny vyšla Vlád. 
Syrokomly válecaá selanka Ulas a téhož báseň z dějin li- 
te vských Margěr, největší překlad Nečasů v, a Ballady Adama 
Mickietvicze a z němčiny Vyhrané hásně Goetheho (1889). 
Kromě toho přeložil básně různých básníků s názvem Květy 
z polských luhů. Jest činným i v oboru právnickém. 

František Ladislav Stroup ežnický (18.50—1892) narodil" 
se 1850 v Cerhouicích v Písecku a byl dramaturgem při Národním di- 
vadle v Praze, kde zemřel 11. srp. 1892. Vydal o sobě báseň Den soudu 
a byl činným zejména v novellistice a v básnictví dramatickém. 

Ajbína D vořáko vá-Miáčko vá (1850—1893) narodila se 
1850 v Řepici u Strakonic, pobyla se svým chotěm lékařem na různých 
místech; zemřela v Praze 23. Íív. 1893. Vydala sbírku básní s názvem 
Chudobky (1872). 



*) Z původních básní Tůmových, po časopisech roztroušených, 
vyšly o sobě znárodnělé Hranice vzplála a Piseň české omladiny r. 1899. 



Básnictví. 59 

Miroslav Krajník (1850—) narodil se 1. led. 1850 
v Humpolci v Čáslavsku, stal se doktorem práv a nyní jest 
advokátem v Praze i poslancem. Vydal Básně (1870 a 2. vyd. 
1876) a přeložil z frančiny Berangérovy Písně (Poes. svět. 
1875). Byl činným i v oboru dramatickém. 

Josef Baše (IHóG— ) nar. se .^1. bř 1S50 v Jílovici v Opočensku 
a byl advokátem v Králové Hradci, kde zemřel 10. led. 1899. Psal 
s pseudonymem E. Antonowicz. .ísoii od ného sbírky Otčenáš, Kytice 
z písni duchovních a Silhouetty (1883). 

Josef Kališ (1850 — ) narodil se 1850 v Hořicích, jest doktorem 
práv a advokátem v Rychnově n. K. Napsal Panna na jeleni, Rychnovti 
do památníku (obé 1891) a BUzké motivy (189 > a 1898). Jest činným 
i v oboru dějepisném a zeměpisném. 

Bohdan Jelínek (1851—1874) narodil se 22. čna 
1851 v Cholticích u Přelouče. Dokončiv gymnasium, odebral 
se do Prahy na studie lékařské, ale nemoha pro chorobu 
svou prsní studovati, stal se úředníkem při posté v Praze, 
a zemřel v rodišti svém 19. kv. 1874. Spisy Bohdana Jelínka 
veršem i prózou vyšly v „Salonní bibliotéce" (188 )). 

Čeněk (Vincenc) Ibl (1851 — ) narodil se 18:")! v Bratronicích 
u Křivoklátu a jest professorera při reálce na Král Vinohradech. Pře- 
ložil z Byrona básnické povídky Korsár a Lara (Poes. svět. 1885) a 
jest činným i v novellistice, dějepisectví a jazykovědě. 

Josef VI. Hrubý (1852—) narodil se 1852 v Horní Libochové 
na Moravě a jest učitelem v Hodoníně. Napsal U krbu (1877 a 2 vyd. 
1885), O čem král neví (1881), Sněhové květy {1887), V lesku trimu (1888) 
a, Jahůdky (2 8V.) 

František Mnohoslav Vrána (1853 — 1882) narodil se 5. 
pros. 1853 v Němčících na Hané a byl učitelem v Hunkovicích u Židlo- 
chovic na Moravě a redaktorem „Literárních listů"; zemřel 9. čna 1882 
v Králové Poli, chtěje se tam pozdraviti. Vydal sbírky básní Z vesny 
života (1879) a Nad proudem žiti (1881) a rozličné jiné práce básnické 
původní i přeložené. 

Rudolf Pokorný (1853-1887) narodil se 18. dub. 
1853 v Heřmanově Městci u Chrudimi, byl redaktorem „Pa- 
lečka" a zemřel jako okresní tajemník v Libochovicích 19. září 
1887. Byl spolupořadatelem Kytice z národních písní slovan- 



(jo iJásnictvi. 

ských (1874) a vydal tyto sbírky svých básní: Z jarních luM 
(1874), jejichžto prvá část jest epická. druhá lyrická, Básně 
(1877), které jsou většinou milostné, Pod českým nebem (1879), 
které vynikají směrem národním, Z hor (188J), které po způ- 
sobe Heydukova „Cymbálu a huslí" mají za látku dojmy ze 
Slovenska, S procitlým jarem (1882), které lící blaho lásky 
manželské, Vlasti a svobodě (1882', z nichžto vane národní 
duch slovanský, a pověst Mrtvá země (Poet. bes. 1885). Mimo 
to vydal s pseudonymem „Ranko Petar" Nemilostné písně 
(1879) a s pseudonymem „Heřman Městečky" Vlastenecké 
šlehy a přeložil z ruštiny Písně moskevských cigánův s pří- 
davkem ruských národních písní a z polštiny Básm Bohdana 
Zaleského (v „Poesii světové") a téhož báseň Duch stepi 
(1887). Počal vydávati Anthologii z ruské lyriky, ale vyšel 
toliko sešit 1. (1887). Po smrti jeho vyšla sbírka Opět na 
horách (Poet. bes. 1887). Pokusil se také v novellistice, 
v zeměpise (cestopisem) a v obciru literárně dějepisném. 
Účastnil se horlivě literárních snah Slováků v Uhrách.*) 

Miloš Červinka (1853—1891) narodil se 30. říj. 1853 v Ostredku, 
byl ve službě lesnické v Aspangu^v Dolních Rakousích, kde zemřel 
28. kv. 1891. Jest biatrem Otakara Červinky. Jsou od něho ^ámé (1882) 
a Hynek (1890j. 

Jaroslav Vrchlický (1853 — ), vlastně Emil Frida, 
narodil se \Q. ún. 1853 v Lounech; skončiv gymnasium, 
vstoupil nemaje prostředků hmotných, do bohosloví, po půl 
roce však vystoupil a vystudoval fakultu lilosofickou, po čemž 
stal se vychovatelem v hraběcí rodině, s kterou pobyl rok 



*) O Pokorném napsáno v „Osvětě" (1887 1119.): „Pokorný nebyl 
vyňat z často zmiňované pravdy o nevděčnosti spisovatelského povolání 
u nás; cítil však zajisté nepřízeň hmotných poměrů více než mnozí 
jiní. Byloť na něm často a jmenovitě ve chvílích rozhodných znáti opti- 
mismus, jehož bylo těžce pykati jemu a za nějž nyní po smrti jeho 
trpí také jeho rodina, a podnikavost, chuť do boje s hmotnými pře- 
kážkami, které u básníka Pokorného scházela nezbjtná opora: střízli- 
vost a praktičnost." Podobná slova bohužel též o jiných bylo by lze 
napsati. Kéž jest u nás co nejvíce případů takových, aby hmotné bylo 
se postaráno včas o spisovatele tak, jako stalo se na př. téhož roku 
s Pokorným narozenému Vrchlickému ! Snad i Svat. Cech byl by zanikl 
v kanceláři právnické, kdyby jeho bratr byl mu nezaložil „Květu" I 



Básnictví. tU 

V Itálii. Později byl tajejuníkem při české technice a při 
zkušebné komisi kandidátft professury pro školy střední, nyní 
jest professorem universitním v Praze. Česká universita jme- 
novala jej čestným doktorem filosofie a Óeská akademie svým 
řádným členem. 

Jakožto básník Vrchlický jest stkvěla nadán a vyniká 
stále neobyčejně plodnou a bohatou vynalézavostí a tvořivostí, 
nádherně stkvostnou a mohutnou mluvou a velikolepou obraz- 
ností. Od r. 1874. vydal již, přes 100 knih básnických pů- 
vodních i přeložených. 

K epice náležejí: Epické básně (Sal. bibl. 1876, 2. vyd. 
1884 a 3. vyd. 1895, mezi nimi Satanela, která vyšla roku 
1898. též o sobě ve „Svět. knihovně"), romantický obraz ze 
života Michala Angela Buonarottiho Vittoria Colonna (1877j, 
Mythy (dva svazky 1879 a 1880 v „Salonní bibl.", 2. vyd. 
1883 a 1884, 3. vyd. 1894), Nové básně epicJcé (Sal. bibl. 
1880 a 2. vyd. 1899), obsahující „Nové romance a ballady". 
„Tři pohádky" a „Klášterní legendy", báseň Hilarion (Sal. 
bibl. 1881), v které jest líčen zápas prvotního křesťanství 
s troskami starořeckého pohanství v osobě sv. Hilariona, 
mnicha na poušti africké, Staré svěsti (Poet. bes. 1883 a 
o sobě 2. vyd. 1893), k nimžto látka sebrána jest z různých 
dob a z různých krajin i národů. Legenda o sv. Prokopu 
(1884 s illustracemi), která jest otištěna také v prvém svazku 
„Mythů", jsouc z básní tam obsažených nejlepší, Twardowski 
(1885), jejímžto předmětem jest pověst polská, rovnající se 
pověsti o Faustovi, a Selské ballady (Poet. bes. 1885), které 
stvořil z látek domácích. Nejnověji vyšly romance Démon 
láska (1893), Kytka ballad, romancí a legend i 1890) a roz- 
sáhlé epos Bar-Kochba (18''J^), líčící poslední odboj židů, 
Bar-Kochbou vedených proti Římu, pád židovstva a vznik 
křesťanství z něho. 

K lyrice náležejí sbírky:*) Z hlubin (1875 a 2. vyd. 
18sO), která jest rázu filosofického a vyznačuje se vzletem 
a opravdivostí. Sny o štěstí (1876 a 2. vyd. 1887), která jest 
snůškou básní milostných. Duch a svět (Sal. bibl. 1878 a 2. 

*) Také v téchto některých sbírkách převahou lyrických hojně 
bývá básní epických. 



62 liásnictvi. 

vyd. 1882), která, dotýkajíc se místem i déjin, jest částečné 
též epickou, a básník představuje v ní zápas ducha lidského 
s přírodou, velebě ušlechtilé stránky jeho a pronášeje pevnou 
víru v konečné jeho vítězství nad ní, Hymfonit (Sal. bibl. 
1878 a 2. vyd. 1883), která jest jaksi doplňkem sbírky pře- 
dešlé, Eok na jihu (Sal bibl. 1878), která vznikla z pobytu 
básníkova v Itálii, EUogy a písné (1879 a 2. vyd. 1889), 
Dojmy a rozmary (Sal. bibl. 1880), Poutí k Eldorádu (Sal. 
bibl. 1881 a 2. vyd. 1889), která druží se svým obsahem 
k dvěma sbírkám předešlým rázu milostného, Co život dal 
(Sal. bibl 1882), v které básník podává nám sama sebe jako 
básníka filosofa řadou básní, vybraných z jednotlivých dob 
básnického jeho života, a v které zračí se nejvíce živel ro- 
dinný, jako v některých básních Heydukových (viz na str 
47.), také však i dvě epické skladby místo tu nalezly, a to 
„Idylla Šumavská" a „Idylla apenninská", Pantheon (i^S'2), 
báseň k slavnostnímu otevření Národního divadla, Sfinx (Sal. 
bibl. 1883), v které duchaplné a působivé popisy střídají se 
s důmyslnými úvahami o antických mythech, Perspektivy 
(Sal. bibl. 1H84), Jak táhla mračna (Sal. bibl. 1884), Sonetty 
samotáře (Sal. bibl. 1885), Hudba v duši (Kab. knih. 1886), 
Zlomky epopeje, Motýli všech barev (obé Sal. bibl. 1886), 
Dědictví Tantalovo (Salonní bibl. 1887), Zlatý prach (1887, 
s illustracemi). Čarovná zahrada (Kab. kn. 1888), Na domácí 
půdě (Poet. bes. 1888), Různé masky (Sal. bibl. \S8d), Hořká 
jádra (Kab. kn. 1889), Dni a noci (Sed. bibl. 1889), E morta 
(1889 a 2. vyd. 1894), Hlasy v poušti (1890), Nové sonetty 
samotáře (Sal. bibl. 1891), Fresky a gobelíny (Sal. bibl. 1891). 
Brevíř moderního člověka (Salonní bibl. Iš92), Život a smrt 
(1892), Moje sonáta (1893), Bodláčí s Parnassu (Sal. bibl. 
1893;, Potulky královny Mab (Sal. bibl. lf^93), Okna v bouři 
(Kab. kn. 1894), Kytky aster, Nové zlomky epopeje (obé Sal. 
bibl. 1895), Kniha sudiček (Kab. kn. 1895), Než zmlknu do- 
cela (1895), Napadlo rosy (1896), znělky Portréty básníkův 
(Svět. knih. 1897) a Kytka básní lyrických (1898). 

R. 1894. vyšla Jnthologie z básní Jaroslava Vrchlického, 
upravená jím samým, a od r. 1896. vydává Souborné vydání 
básnických spisů, v němž otiskl tyto sbírky poprvé: Písně 
poutníka, Poslední sonety samotáře (obé 1896), Skvrny na 



Básnictví. 63 

slunci, Favučiny (obé 1897), Na sedmi strunách, Girlandy 
a festony, Z niv poesie národní a umělé a Výbor básni časo- 
vých a příležitých (vše 1898). Ostatní svazky vyplňují nová 
vydání sbírek dříve vydaných, a to dílem nezměněná, dílem 
pozměněná neb i rozmnožená. 

Z básní přeložených od Vrchlického vyšly, a to z fran- 
čtiny: Básně ViJctora Huga (Poés. svět. 1874), Poesie fran- 
couzsliá nové doby (1877), Nové básně Viktora Huga (1882 
doplňkem ke sbírce z i'. 1874.), báseň Leconta de Lisle Kain 
(1880) a z Vlastiny: Básně Giacoma Leopardiho (Poés. svět. 
1876), Danteho Božslá Umedie („Peklo" 1879, „Očistec" 
1880 a „Ráj" 1882; 2. vyd. 1890—1892), téhož Nový život 
(1890) a Básně lyrické (1890), téhož Výbor básní a Výbor 
básní Tomáše Cannizzara (1884), Torquata Tassa Osvobozený 
Jerusalem (1888), Básně Michelangela Buonarottiho (1880), 
H, Lud. Ariosta Zuřivý Roland (1891 — 1893) a Foscola Báseň 
o hrobech (1891), Tři knihy vlašské lyriky (1894); z angli- 
činy: Ed. Poe Havran a jiné básně (1891); ze španělštiny: 
Jac. Verdaguera Atlantis (1891); z němčiny: Goetheho Faust 
(1890), Schillerův Vilém Telí (1894) a Hermanna Singga 
Výbor básní (1894)^ z polštiny Ad. Mickiewicze Tryznu 
(Dziady) (Sbor. světové poesie 1895) a z různých jazyků: 
Z cizích Parnassú (1894). S J. Gollem přeložil Ch. Baude- 
laira Výbor z ^Květú zW (1895) a s Fr. Brábkem Jánoše 
Arányho Budovu smrt (1897; obé Sbor. svět. poes.). S ná- 
zvem Poesie italská nové doby (1895) pořídil nejobjemnější 
v českém písemnictví sbírku básní jinonárodních, a jiné dvě 
podobné vydal s názvy Hostem u básníků (1891) a Moderní 
básníci francouzští (1894). S předčasně zemřelým Drem Jaro- 
mírem Břetislavem Košutem přeložil Z divanu Hdfize (1881). 
Také rediguje „Sborník světové poesie" (od r. 1890.). 

Co do předmětu skladby Vrchlického bývají velmi od- 
lehlé, postrádajíce jadrné podstaty životní a obírajíce se záha- 
dami příliš odtažitými nebo dávajíce přednost ideám světo- 
vým a všeobecným před národními. Býval mu vytýkán hlavně 
směr a ráz cizinský, ale dokázal již i některými skladbami, 
že též umí těžiti z pověstí a dějin domácích. Jest činným 
i v novellistice, dramatice a oboru literárně dějepisném. 



4Í4 Básnictví. 



Josef Holeček (1853—) narodil se 27. ún. 1853 ve Stožicích 
u Vodňan a jest členem redakce „Národních listů" v Praze. Přeložil 
Juiiáckf' plíně národa bulharského (2 sv., Poés. Svět. 1874 a 1875), Herce- 
govskéinsně (1876) a epos Kalevala (5 sv., 1894—1896; a vynikl v oboru 
novellistickém a jest činným i v oboru dějepisném. 

Jaroslav Tichý (185.3—), vlastně František Rypáček, na- 
rodil se 7. říj. 1853 v Hodétíné u Bechyně v Cechách a jest professorem 
při gymnasiu v Brně. Vydal sbírku básní V bouři a klidu (1883) a pra- 
cuje v oboru dějepisném. 

Otakar Mokrý (1854—1899) narodil se 25. kv. 1854 
v Českých Budějovicích a byl notářem ve Vodnanech, kde 
zemřel 1. led. 1899. Byl dopisujícím členem České aka- 
demie. Přeložil z jiolštiny Hásně Julia Sloivackého (2 svnzky 
v „Poesii sv.") a napsal Jihočeské melodie (1881), které jsou 
rázu elegického, Básně (Sal. bibl. 1883), které jsou rozvrženy 
ve čtyři oddíly s názvy „Pohádky", „Italské zvuky", „Různé 
motivy" a „Jihočeské melodie" (řada druhá), a báseň epi- 
ckou Na dívčím kameni (Poet. bes. 1885), která jest opětně 
z českého jihu čerpána, Dumy a legendy (Sal. bibl. 1888) a 
Jasem a šerem (1893). Také vydal Básně Fr. Chládku (viz 
na str. 42.). Byl činným i v oboru novellistickém a drama- 
tickém. 

Adam Chlumecký (iHói — ), pravým jménem František 
Kužel a, narodil se 7. led. 185i v Roketnici u Přerova a jest farářem 
v Dlouhomilově u Zábřeha. Jest od něho Apokalypse otroků ( ls8 1 a '2. 
vyd. 1883;, Epos o hlou/>ém Janu (18S2 a 2. vyd. 1894,, Anděly pyšné 
(1886), Romance o rejdech čertov//ch (1893), Zvony veřemí (1895), Evan- 
gelium svobody (1896) a j. Jest činným i v oboru novellistickém a drama- 
tickém. 

Karel Kučera (18.54 — ) narodil se 30. září 1854 
v Luštěnici u Benátek v Boleslavsku a jest professorem při 
gymnasiu v Praze. Jest členem České akademie. Jsou od 
něho Básně (1883) a Zapadlé hvězdy (1890; obé v ,Sal. 
bibl."). Také přeložil Henryka Ibsena iiáiwé (Sbor. svét. poes. 
1898) a dramata. 

František Krsek (I8.il — ) narodil se r. 1851 ve Vamberku, 
jest doktorem íilosoíie, byl profeasorem při gymnasiu v Kolíně a nyní 
jest úředníkem v ministerstvé vyučování ve Vídni. Přeložil lorda Byrona 



Básnictví. 66 



básně Nebesa a zemí (1891), téhož tragedii Sardanapal (1891) aThomasa 
Moorea Lalla Eookh (1894, obé ve „Sbor. svět. poes."). 

^František Kvapil (1855 — ) narodil se 15. ún. 1855 
ve Žheřích u Českého Brodu a jest tajemníkem Českého 
musea v Praze. Jest členem České akademie. S Fr. Ulrichem 
vydal almanach „Máj" (1878), a mimo to vyšly od něho Zik- 
munta Krasiňského Vybrané spisy (1880, 2 sv. v „Sal. bibl.") 
v jeho překlade, sbírka původních básní Zpěvy knížecí (Poet. 
bes. 1883 a 2. vyd. Sal. bibl. 1887), Zaváté stopy (Sal. bibl. 
1887), sonetty Z výstavních tácek (1891) a překlad Poesie 
Adama Asnyka (Nová bibl. 1886 a jiný svazek Sbor. svét. 
poes. 1893). Jest činným i v oboru novellistickém. 

Josef Kalus (1855—) narodil se 16. ún. 1855 ve Frenštátě, 
byl dlouho tkalcem a básnickým samoukem, až jako 25letý vstoupil do 
3. třídy školy měšť. a potom do ústavu učitelského, a jest učitelem 
v Celadné na Místečku. Vydal Pisně (1881), Z ValaSska (1885), OblaJey 
fMor. bibl. 1887) a Kresby a pisné (1895). 

Irma Geisslová (1855 — ) narodila se 6. čce 1855 
v Pešti a žije v Jičíne. Napsala sbírky lyrických básní 
s názvy Immortelly (1879), Divoké koření (1881) a Z Pod- 
krkonoší (1889) jnkož i pro mládež básně a povídky Luční 
kvítí (1882) a básně Lípové květy (1893). Jest činnou také 
v novellistice. 

Gustav Dorfl (1855 — ) narodil se 1855 v Praze, kde jest kor- 
rektorem při „Národní politice". Napsal Na Křivokláte (1875) a, Ballady 
starH a nové (1896). Přeložil Hálkovy „Večerní písně" i některé básně 
jiných básníků českých do němčiny a redigoval časopis „Česká rodina" 
(1879 — 1882). Jest činným i v oboru novellistickém a cestopisném. Také 
přeložil Th. Moorea Irské melodie (Sbor. sv. poes. 1899). 

Jan Wagner (1856- ) narodil se 29. ún. 1856 v Rábu u Par- 
dubic; vystudoval filosoíii v Praze, byl professorem v Plovdivě v Bul- 
harsku, počemž, pobyv nějaký čas v Praze, odejel do Petrohradu a 
potom do Ameriky, kde byl redaktorem tří časopisův, a vrátiv se, nyní 
žije zase jako spisovatel v Praze. Přeložil národní písně bulharské 
Zpévy thráckých Bulharů (1886) a jest činným i v oboru novellistickém, 
dramatickém, zeměpisném (cestopisy) a jazykovédném. 

Jan Hudec (1856 — ) narodil se 1856 v Molenburku na Moravě 
a jest úředníkem při české universitní kanceláři v Praze. Vydal „Alma- 



66 básnictví. 



nach české omladiny" (1880) a přeložil Njegoie Petra Petrovic e Horský 
vSnec (Sbor. sv. poes. 1896). Překládal i v oboru novellistickém . 

František Chalupa (1857—1890) narodil se 30. 
pros. 1857 ve Velikých Králících blíž Uhlířských Janovic a 
byl spisovatelem v Praze, kde zemřel 1. led. 1890. V létech 
1880—82 redigoval časopis „Ruch". Jest od něho báseň 
epická Závis (Poet. bes. 1883), sbírka epických básní Zpěvy 
bohatýrské (Sal. bibl. 1889) a dvě sbírky různých básní, pře- 
ložených z ruštiay Niva a Kvíti z ruských luhů, (obě 1885) 
jakož i práce novellistické. 

Josef ^Antonín Voráček (1857—) narodil se 22. ún. 1857 
v Kokšíně u Švihová a jest professorem obchodní školy v Brně. Pře- 
ložil z bulharštiny Výbor z hasni Ivana Vazová (1889). Jest činným 
i v oboru novellistickém. 

Otakar Klazar (1857 — ) narodil se 1857 v Kruhu u Jilemnice 
a jest obchodníkem ve svém rodišti. Vydal humoristické verse Šipky 
(1881) a BvS povídky veríem (1885). 

Josef Jakubec (1858—1889) narodil se 3. srp. 1858 
v Hlásné Lhotě u Jičína, vystudoval filosofickou fakultu 
české university a byl úředníkem při obci pražské. Zemřel 
9. čna 1889 v Praze. Vyšly od něho Povídky z kraje veršem 
(2 sv., Sal. bibl. 1887 a 1890). 

František Táborský (1858—) narodil se 15. led. 
1858 v Bystřici pod Hostýnem a jest professorem při vyšší 
dívčí škole v Praze. Vydal Básně (1884), Stará komedie 
(1892) a Melodie (1893; vše v „Sal. bibl."). Také přeložil 
M. J. Lermontova Básně (2 sv., Sbor. svět. poes. 1892 a 1895). 

Pavla Maternová (1858 — ), rozená Škampová, narodila se 14. 
pros. 1868 v Praze, byla učitelkou a jest chotí učitele v Praze. Napsala 
pro mládež Mladé StSstí (1895) a j. Jest činnou také v oboru novelli- 
stickém. 

Xaver Dvořák (1858-) narodil se 29. list. 1858 
v Hostivaři a jest katechetou při vyšší dívčí škole v Praze. 
Napsal sbírky básní Zlatou ztezkou (1889), Stínem k úsvitu 
(1891), Modlitby a ^nsně (189S), Sursum corda (1894), Eucha- 
ristia a Meditace (obé 1897). Také napsal dramatickou hru. 



Básnictví. Cil 



Václav A. Jung (1858—) narodil se 8. srp. 1868 v Habrové 
u Rychnova n. Kn. a jest notářem v Americe v Cedar Rapids (lowa). 
Přeložil A. Puškina veršovaný román Eužen OnŠgin (Sbor. svét. poes. 
1892). 

Jaroslav (vlastně František) Herda (1859 — 1881) narodil 
se 1859 v Třeboni, byl posluchačem lékařství v Praze a zemřel 1881 
ve Mseci u Slaného. Po smrti jeho vyšlo Ze srdce a Básně. 

Ladislav Tesař (1859—1886), pseudonymaé Charpentier, 
byl kandidátem professury a zemřel 30. říj. 1886 v Dolních Břežanech. 
Přeložil Fr. Coppéa Poesie (Kab. knih.). 

Karel V. Rais (1859—) narodil se 4. led. 1859 v Bělohrade 
u Nové Paky,^ jest ředitelem měšťanské školy v Král. Vinohradech. 
Jest členem České akademie. Napsal Prvni kvSty (1881), Doma (1883), 
České pohádky o Kristu Pánu (1884), Obrázky od nás (1885), Obrázky 
veršem (1886), Dárek maličkým, Zlaté chvilky (obé 1889), Když slunečko 
sviti (1890), DČtský ráj (1891), TřemČ (1896), Veselý svČt, Pod modrým 
nebem (obé 1897), většinou pro mládež. Nejnověji vyniká hlavně v no- 
vellistice a také jest činným v oboru literárné dějepisném. 

Bohdan Kaminský (1859 — ), pravým jménem Karel 
Bušek, narodil se 24. ún. 1859 v Huse u zámku Sychrova 
a žije v Praze. Napsal Ztracené volání (1884), Rokoko (1889). 
Den štěstí (Í890\ Z Přikopu (1892), Protesty (Sal. bibl. 1892), 
MuH a zeny (1893), V samotách (Sal. bibl. 1893), Verš-^. humo- 
ristické a satyrické (1893), Dvě povídky veršem (Sal. bibl. 1895), 
Motivy ze Sychrova (1896) a Zlomky románu (1898). Jest 
činným i v novellistice. 

Karel Leger (1859—) narodil se 21. září 1859 v Ko- 
líně; vystudovav gymnasium, převzal ve svou správu hospo- 
dářství otcovo ve svém rodišti, kde žije. Jest členem České 
akademie. Vydal dvě sbírky básní Verše (1881) a Zapomenuté 
sny (1882) a tři epické básně Pohádka z naší vesnice (1883), 
Všední život (1883) a Přeludy (1885; poslední dvé v „Poet. 
bes."). Později vydal veršované Tři povídky (1887), veršo- 
vanou povídku Poslední Rusalka (Poet. bes. 1887), Povídky 
veršem (Kab. knih. 1888), V zátiší (Poet. bes. 1890), Drobné 
povídky a kresby (1895) a Chvilku zas doma (1897). Také 
jest činným v oboru novellistickéra. 



68 Básnictví. 

Augustin Eugen Mužík (1859 — ) narodil se 1859 
v Novém Hradci Králové a žije, absolvovav studie filosofické, 
jako spisovatel v Praze, jsa redaktorem „Besed lidu". Napsal 
Jarní bouře (1881), Hlasy člověka (1882), Bállady a legendy 
(1883), Květy polní (Kab. knih. 1887), Hymny a vzdechy (1892), 
Černé perly (1893), Písně života (1894, obé v „Sal. bibl.") 
a Epištola českému dělnictvu (1897). Jest činným i v oboru 
novellistickém. 

Karel Kádner (1859 — ) narodil se 4. list. 1859 v Hrivicích 
u Loun a jest členem redakce „Národní politiky" v Praze. Napsal Za. 
duše utrpení, Violy z Podlesí (obé 1884), Fantasie (1892) a dvé sbírky 
pro mládež, totiž Za jitra (1883) a V poledne (1889). Také jest činným 
v oboru novellistickém a dramatickém. 

Antonín Koukl (1860—1884) narodil se 1860 v Praze, kde 
zemřel jakožto posluchač universitní r. 1884. Vydal humoristické a sa- 
tyrické Básně (1880) a Pisné o mozolech (188:^) a byl činným i v oboru 
dramatickém. 

Matěj Anastasia Šimáček (1860—) narodil se 
5. ún. 1860 v Praze, vystudovav techniku, byl úředníkem 
v cukrovaru, nyní pak jest redaktorem „Světozora" v Praze 
a knihovníkem obecní knihovny na Král. Vinohradech. Jest 
členem České akademie. Vyšla ód něho sbírka básní Z kro- 
niky chudých (1884), povídka veršovaná V bludišti lásky (Ka.h. 
knih. 1889) a Na záletech (Kab. knih. 1896). Jest činným 
i v oboru novellistickém a dramatickém. 

Antonín Šnajdauf (1860—) narodil se 12. čna 1860 
v Kozlanech u Královic v Plzeňsku, jest doktorem filosofie 
a professorem vyšší obchodní školy v Plzni. Vydal sbírku 
svých básní Intimní listy a Básně a deklamace Vojt. M. V. 
Bělohrobského (obé 1882). Jest činným i v oboru dějepisném. 

František Xav. Svoboda (1860— ) narodil se 25. říj. 
1860 a jest úředníkem při městské spořitelně v Praze. Jest 
členem České akademie. Redigoval „Ústřední knihovnu". 
Vydal Básně (2 sv. 1885), Nálady z minulých let (1889), 
V našem vzduchu (1890), Koketky, Ženichové a nevěsty (Kab. 
kn. 1893) a román veršem Noví vesničané (1895), sbírku básní 



Básnictví. 69 



Květy mých Imin (1896), báseň Pavel Liška (Kab. kn. 1898) 
a j. Jest činným i v oboru novellistickém a dramatickém. 

Rudolf Dvořák (1860—) narodil se 12. list. 1860 ve Dřítni, 
jest doktorem filosofie a professorem při čea. universitě v Praze. Jest 
cleném České akademie. Jest od ného přeložena Kniha Rút (1893) 
a Piseň irisni (1895, obé Sbor. sv. poes.) a hlavně jest činným v kulturní 
historii. 

František S. Procházka (1861 — ) narodil se 5. led. 
1861 v Namésti na Olomoucku, byl učitelem a jest redaktorem 
„Malého čtenáře" v Praze. Jest od něho báseň epická Píseh 
o Činu (Poet. bes. 1885) a sbírky básní RiXzné zvuky (Sal. 
bibl. 1887), Na úrodné půdě (Kab. kn. 1888), Blesky na 
horách (Sal. bibl. 1893), Písničky (1898) a epická báseň 
Jazyk (1895). Také jest od něho práce z oboru dramatického. 

Ladislav Arietto (1861 — ), vlastně Ladislav 
Šebek, narodil se r. 1861 v Písku, jest doktorem práv 
a advokátem v rodišti svém. Napsal Básně (1892) a vydal 
s V. Černým překlad básní Ondřeje Theurieta Lesní stezkou 
(r. 1884. jakožto 1. svazek „Výboru cizojazyčných dél bás- 
nických", jehožto byl redaktorem) a básné Fr. Coppéa Z ma- 
lého světa (tamže 1884). Také vydal „Památník ve prospěch 
Heydukovy nadace" (1887). 

^ František Vladimír Krch (1861— ) narodil se 24. srp. 1861 
v Lažanech a jest učitelem měšť. školy na Smíchově. Rediguje s Fr. 
Hrnčířem „Ma-Ié uo-vi-ny pro dé-ti" a napsal Sny májové (1886) a Na 
hrobech lásky (1891). S Drem J. V. Novákem vydal výbor básní pro 
mládež KvSty z luhů českých (2 sv.). 

Jan Červenka (1861—) narodil se 3. dub. 1861 
v Král. Hradci a jest úředníkem při městském úřadě na Král . 
Vinohradech. Vydal Amoroso (1883), Ztišené vlny (Kab. kn. 
1886) a Písně Závišovy (1891). Také v novellistice a drama- 
tice jest činným. 

Antonín Pikhart (1861—) narodil se 7. dub. 1861 v Třebíči 
a jest tajemníkem zemského soudu v Praze. Přeložil H. Heineho Knihu 
písní (Svět. knih. 1899) a překládá také v oboru novellistickém. 



70 Básnictví. 

Alojs Škampa (1861 — ) narodil se 30. čna 1861 
v Praze a jest úředníkem města Prahy. Vydal Malhy a písné 
(1883), Mladý svět (1884', Malá křídla ( 1888) a Venku a doma 
(1893). 

Ferdinand Pécka Místecký (lři61- ) narodil se 8. říj. 1861 
v Místku na Moravě a jest knězem ve Vídni. Napsal Bámě (Mor. bibl.). 

Antonín Klose (1861 — ) narodil se 24. list. 1861 na 
Zbiroze a jest úředníkem při magistráte města Prahy. Vydal 
Básně (1889) a Na zemi (1892). 

JosefZdeněk Raušar (1862—) narodil se 4. led. 1862 v Ba- 
dislavicích u Blatné a žije v Srbském Bělehradě. Napsal Z údolí (1884) 
a Obrázek z doh rohstvi Srbska (1887). Také jest činným v oboru lite- 
rárně dějepisném. 

Bohumil Klusáček (1862—) narodil se 1862 v Polné a jest 
doktorem lékařství v Praze. Vydal veršovanou satyru Královské pohádky 

(3 sv. 1898). 

Ludvík Lošťák (1862—) narodil se 21. bř. 1862 
v Mitrovicích, cestoval po Anglii, jest i hudebním skladatelem 
a žije nyní v Praze. Vydal Básně (1891), Tři noci u niHvoly 
(1894) a Píseň nadšení (1895). 

Růžena Jesenská (1863 — ), pseudonymně Eva 
z Hluboké, narodila se 17. čna 1863 na Smíchově a jest 
učitelkou při měšťanské škole v Praze. Vydala Úsměvy (Poet 
bes. 1889), Pohádky veršem (1890), Okamžiky (1890), S via- 
štovičkami (1891), Tři listy (1892), Konec idylly (Kab. kn. 
1892), Slitování a láska (Kab. kn. 1895) a Písně k tvé duši 
(Kab. kn. 1898). Také v oboru novellistickém a dramatickém 
jest činnou. 

AntonínSova (1864—), pseudonymně 1 1 j a G e o r g o v, 
narozen 23. ún. 1864 v Pacově a jest knihovníkem městské 
knihovny pražské. Vydal Realistické sloky (1890), Květy 
intimních nálad (1890), Z mého kraje (1892). Soudt i vzdor 
(1894), Zlomená duše {ÍS9Q), Odpověct Momsenovi (1891) a. ]'y- 
bouřené smutky (1897). 



Básnictví. 7 1 

J. S. Mach ar*) (1864—), pseudonymně A. Roušek, 
narodil se 29. ún. 1864 v Kolíně; vystudovav universitu, byl 
vojenským důstojníkem a jest úředníkem při bance ve Vídni. 
Byl jmenován členem České akademie, ale zřekl se členství 
toho. Vydal Confiteor (Kab. kn. 1886; o sobě 2. vyd. 1899), 
Bez názvu (Kab. kn. 1889), Letní sonety (1891), Pele- Mele 
(1892), Třetí Mika lyriky (Kab. kn. 1892), Zimní sonety (1892), 
Jarní sonety, Podzimní sonety (obé 1893), Tristium Vindobonae 
(Kab. kn. 1893), Magdalena (1894), Zde by měly kvést růže . . . 
(Kab. kn. 1894) a 1893—1896 (Kab. kn. 1896). Vydal i satyru 
„vlasteneckou historii z XV. století z rukopisu Vinohradského" 
Boží bojovníci (1897) s pseudonymem „prof. Dr. Č. Folklór". 

Adolf Černý (1864—) narodil se 19. srp. 1864 y Králové Hradci 
a jest učitelem a správcem Národopisného Musea v Praze. Přeložil 
Výhov pisni Handrije Zejleře (Sb. sv. poes. 1895). Jest činným i v oboru 
dějepisném. 

Karel Jonáš (1865— ) ^narodil se 1865 v Heřmanové Městci 
a jest redaktorem „Budivoje-* v Ces. Budějovicích. Napsal Různé skizzy 
(1884) a s pseudonymem „Beneš Doubravský" Na postupu a O nás pro 
nás (obé 1895). Také jest činným v oboru dramatickém. 

Antonín Klášterský (1866 — ), pseudonymně Petr 
Jasmín, narodil se 25. září 1866 v Mirovicích v Písecku 
a jest úředníkem při zemském výboru v Praze. Jest členem 
České akademie. Vydal F^ačí svět (1888), Živým i mrtvým 
(18^9), Spadalé listí (Kab. kn. 1890), Písně z práce (1891, 
s pseudonymem A. K. Lešan), Poli a lesy (1891), Drobty ži- 
vota (1892), Epické básně (Kab. kn. 1892), Pražské motivy 
(Kab. kn. 1893), Noční violy (1894), Srdce i dme (Kab. kn. 
1894), Živé stíny (1895), Tmavé růže (Kab. kn. 1897), Vzpo- 
mínky z jihu (1897) a přeložil Mik. Lenaua Výbor 6ásm' (Sbor. 
svět. poes. 1893). 

Sigismund Bouška (1867—) narodil se 25. srp. 1867 v Pří- 
brami, jest členem řádu benediktinského a kaplanem v Polici n. M. 
Přeložil Jacinta Verdaguera Sen sv. Jana (Sb. sv. poes. 1894) a napsal 
sbírku básní Pietas (1897). Jest činným i v oboru literárně dějepisném. 



*) Nejmenuje se „Jan", jak někde udáno, a nechce pověděti, co 
znamená jeho „J. S."; ale prý „J.« jest „Jose^. 



72 JBásnictví. 



Gustav Jaroš (1867—) narodil se 1867 v Rakovníku 
a jest úředníkem při magistráte v Praze. Napsal veršovanou 
literární burlesku Sláva (1891) a jest činným i v oboru no- 
vellistickém. 

Karel Mašek (1867 — ), pseudonymně Fa Presto, 
narodil se 29. pros. 1867 v Praze, vystudoval práva a jest 
úředníkem pražského magistrátu a spoluredaktorem časopisu 
„Volné směry". Napsal Utíkej, Káčo! čili Jak by někteří ze 
souvěkých veršovou českých spracovalí thema národní písně 
„Utíke,j, Káčo, utíkej^ (1894) a Kyselé hrozny (1895). Také 
jest činným v oboru novellistickém a dramatickém. 

Josef Kubelka (1868-1894) narodil se 20, list. 1868 v Pře- 
stavlkách u Kostelce nad Orl., vyučil se knihkupectví, ale brzo stal se 
úředníkem při cukrovaru v Chrudimi, kde zemřel 20. čce 1894. Napsal 
PisnS a ghazely (1892) a Kaleidoskop (1894). 

Emanuel Stehlík rytíř z Čeňkova a Treu- 
stádtu (1868—) narodil se 14. dub, 1868 v Praze, jest 
doktorem práv a úředníkem při magistráte pražském. Vydal 
Z mého alba (1889), Eros a Psýché (1890) a Chmury a čer- 
vánky (1899). S K. Maškem uspořádal památník jubilejní 
slavnosti akademické „Majáles" (1899). Také překládá z oboru 
novellistického, 

Jaroslav Kvapil (1868—) narodil se 25, září 1868 
v Chudenicích a jest členem redakce „Národních listů" 
v Praze, Vydal Básníkův denník (1887), Padající hvězdy (2. 
vyd. 1897), Růžový keř (obé 1889), Relikvie, Nad zříceninou 
Karlova mostu (obé 1890), Tichá láska (1891), Liber aureus 
(Kab. kn. 1892) a Oddanost (1897), Též uspořádal „A.lma- 
nach výstavní" (1891). 

Otakar Auředníček (1868—) narodil se 27, září 
1868 v Hrazených Ratajích, jest doktorem práv a žije v Praze. 
Napsal Verše (1889) a Zpívající labutě (1890). Jest činným 
i v oboru novellistickém. 

Otakar Březina (1868—), pravým jménem Václav 
Jebavý, narodil se 13. říj. 1868 v Počátkách v Táborsku 



Básnictví. 73 

a jest učitelem v Nové Říši na Moravě. Napsal Tajemné 
dálky (1895), Svítám na Západě (1896), Větry od polú (1897) 
a Stavitelé chrámu (1899). 

Jaromír Borecký (18(59—) narodil se 6. srp. 1869 v Č. Bu- 
dějovicích, jest doktorem filosofie a úředníkem při universitní knihovně 
v Praze. Jest od něho Rosa mystica (1892). Takě pořídil úpravu ver- 
šovou v humoristickém románě Ch. Dickense „Klub Pickwickův" pře- 
loženém od Jií'ího Ščerbinského (1899). Jest činným i v oboru no- 
vellistickém. 

Arnošt Procházka (1869—) narodil se 15. list. 1869 v Praze 
a jest úředníkem při zemském výboru. Rediguje časopis směru de- 
kadentního a symbolického „Moderní revue" (od r. 1894). Napsal Prosti- 
holo duSe (1894). Také překládá z oboru novellistického. 

Vladimír Novák (1869—) narodil se 1869 v Praze, jest dok- 
torem filosofie a professorem při gymnasiu v Plzni. Napsal Ve svStle 
i stínu lásky (1895). 

Jiří Karásek (1871—) narodil se 24. led. 1871 na 
Smíchově a jest úředníkem poštovním v Praze. Napsal sbírky 
básní Zazděná okna (1894), Sodoma (1895; byla skonfisk ována), 
Kniha aristokratická (1896) sí Sexus necans (1897). Píše také 
romány a práce literárné dějepisné. 

Karel Dostál Lutinov (1871 — ) narodil se 22. září 
1871 v Prostějove na Hané (otec jeho pochází z Lutína 
u Olomouce, odtud jest pseudonym „Lutinov") a jest du- 
chovním správcem zemské polepšovny v Novém Jičíně. Vydává 
orgán t. zv. katolické moderny „Nový život" (od r. 1896.) 
a napsal sbírky básní Sedmikrásy (1895) a Království Boží 
na zemi (1898). 

Karel Červinka (1872 -) narodil se 19. kv. 1872 
v myslivně Albrechtické u Týniště n. O. a jest soudním 
úředníkem ve Veselí nad Lužnicí. Jest od něho Zápisník 
(1892), Krajiny a nálady (1894) a Hledám samoty (1897). 
Také v oboru novellistickém jest činným. 

Emil šlechtic z Lešehradu (1877—) narodil se 15. list. 
1877 v Praze, kde jest úředníkem v zastáváme. Napsal Smutné kraje 



74 BásnictTÍ. 



(1898), Kvity samoty (1899) a přeložil F^feor z feáawí Stéphana Mallarméa 
(1899) a Atiantis (1899). 

Z ostatních, nad jiné vyniknuTŠích žijících básníků buď zde při- 
pomenut ještě tajemný Jan Rokyta, který vydal Když se pHpo- 
idivá (1896) a SvUla a bludičky (1897). 

Kromě toho buďtež uvedeni zde abecedně tito pozoruhodnější 
básníci, vydavší sbírky svých básní za let devadesátých, jejichž údaje 
životopisné neprdaiilo se zvěděti: Karel Baba ne k, Bořivoj Bárta, 
Josef Bas), Josef Beneš, Jan Ed. Boček, Adolf Brabec, Adolf 
Bob. Dostál, Viktor D y k, Bohumil Forman, Milán Fučík, 
J. Groger-Gregor, B. Griinwald, M. Hanar, Ota Haněl, Karel 
Hlaváček, Josef Holý, Vladimír Houdek, J. A. Koráb, Karel 
Krýzl, Fr. Leubner, Karel Mayer, Stanislav K. Neumann, 
Ant. Ondráček, Jan Opolský, Jan Patrný, F. Pečínka, Herma 
Pilbauerová, Jan Potocký, ^Karel V. Prokop, Josef Prosek, 
St. Rektořík, Dr. Karel Lev Řehák, Ladislav Sehnal, František 
Sekanina, V. O. Seykora, František Skalík, O. P. Stránečky, 
Jar. Sutnar, M. Šedlbauer ová, Josef Simon, F. B. Švejda, P. 
Toman, Ferdinand Tomek, J. Vřesnický, Vilém Vzdor, B. Za- 
vadil a j.; z překladatelů: Joset Kubín {Píseň o Rolandu, 1895), 
Antonín Váňa (Coppéeův A7idU Páně, 1893 a Olivier, 1894), A. Zvi- 
činský (Miltonňv Eój opět nabytý, 1896) a j. 

Z básníků novočeských, náležejících do doby před rokem 1848., 
byli za let 1848—1899 vydáni: Antonín Jaroslav Puchmajer {Sebrané 
básně, 1881), Pavel Josef Šafařík, František Palacký {Básně P. J. 
áafaHka a Fr. Palackého, 1889; Básně Fr. Palackého 189S), Joseí 3 nng- 
raann (Sebrané spisy veršem i prosov, 3 sv. 1869—1873), Matěj Milota 
Zdirad Polák (Spisy, 2 sv. 1862), Karel Sudimír Snajdr {Básně, 
1869), Jan z Hvězdy {Sebrané spisy, 3 sv. 1873—1876), Josef Jaroslav 
Kalina {Básnické spisy, 1852 a 1874), Josef Vlastimil Kamarýt {Se- 
brané světské a duchovni básně, 1867), Dr. Josef Krasoslav Ohm člen- 
ský {Vybrané spisy, 1870), Josef Jaroslav Langer (Spisy, 2 sv. 
1861), FrantišekJaromír Rubeš (Spisy, 4 sv. 1861— 1862 a 1885—1887; 
2 sv. 1894—1895), Karel Hynek Mácha {Spisy, 2 sv, 1862; Máj vydán 
mnohokrát, nejsprávněji 1886; Básně 1898), Jan Kollár {Slávy Dcera, 
1852, 1862, 1868, 1885; Sebrané drobné básně 1887; Výbor z Kollárovýck 
básni, 2 sv. 1894) a František Ladislav Celakovský {Sebrané spisy ^ 
4 sv. 1871—1880; Růže stolistá, 1884, 1894; Ohlas pisni ruských, 1884; 
Ohlas pisni českých, 1896; Ohlasy, 1898).*) 



*) Některá méně význačná vydání nejsou zde uvedena. 



II. Novellistika. 



Za let čtyřicátých novellistice české dařilo se již velmi 
dobře. Ale rok 1848. zarazil její rozkvět, a vyskytla se tolika 
knížka novell od V. Furcha „Barvy a zvuky" (1848), pověst 
od V. Kl. Klicpery „Věnceslava" (1849) a povídka od Pr. 
Chocholouška „Všeobecné rukojemství" (1849). Avšak již rokem 
1851. vzešel obrat, a stkvělým úkazem byly Fr. Pravdy 
„Povídky z kraje" (5 svazků 1851 — 1853), kteréž až i dosud 
jsou četbou velmi oblíbenou. Brzo pak značně ještě více 
osvěžila tehdejší belletrii českou Božena Němcová svojí 
„Babičkou" (1855), a také Prokop Chocholoušek platné 
prospěl oboru tomu, vydav romány „Privitan, kmet staro- 
pražský" a „Kodina harambašova" (oba 1855). Kromě toho 
vedle mnoha překladův od různých spisovatelů se vyskyt- 
nuvších Hermenegild Jireček vydal své „Novelly" (1853) 
a Josef Jiří Kolár své „Sebrané romány (1854—1861). Od 
těch dob sbor českých novellistů víc a více se množil. 

Prostomluvou psané práce novellistické, jsouce co do 
vnější podoby lehčí a zábavnější i srozumitelnější obecenstvu 
širšímu, jsou oblíbenějšími a mají více čtenářstva nežli ver- 
šované básně. Proto také v oboru novellistickém jest pracov- 
níkův i plodflv, a to jak původních tak i přeložených z jazyků 
všemožných nejvíce ze všech oborů krásného písemnictví. Za 
let osmdesátých přibylo nám i humoristů znamenitých několik. 

Co do látky původní naše novellistika jest skoro veskrze 
česká, zabočujíc do ciziny toliko měrou nepatrnou. Ze žijících 
nad jiné vyniká Alojs Jirásek a z ženštin Karolina Světlá. 
K těmto dvěma v řadě druhé druží se co nejčestněji Jakub 
Arbes, Svatopluk Čech, Servác Bonifác Heller, František 



76 NoTeliistika. 

Herites, Ignát Herrmann, Karel Klostermann, Jan 
Lier, Viíém Mrštík, Karel V. Rais, Ferdinand Schul z, 
Antal Stašek, Matěj Anastasia Š i máček, Václav Stech, 
Václav Vlček a Julius Zeyer a z ženštin Věnceslava Lu- 
žická, Vlasta Pittnerová, Gabriela Preissová a Bo- 
žena Viková Kunětická. 

Ze sbírek vycházeti přestávších uvedeny budte : „Biblio- 
téka českých původních románů historických i novověkých" 
(1855 — 1862), „Spisy výtečných českých básníků novověkých" 
(1860 — 1864J, sbírka románů původních a překladů ze všech 
jazyků slovanských „Slovanské besedy" (1861 — 1863), výbor 
prací čelnějších spisovatelů českoslovanských „Národní biblio- 
téka" (1868—1894), „Knihovna pro český lid" (1880-1884), 
„Nová bibliotéka spisů versemi prosou" (1883—1888), „Album 
výtečných povídek českých i přeložených" (1884—1886), výbor 
nejlepších novell a povídek písemnictví slovanských i západních 
„Česká bibliotéka rodinná" (1884—1890), „Sborník illustro- 
vaných románů" (1884—1892), „Bibliotéka překladů vynika- 
jících děl cizojazyčných" (1891—1894), „Naše knihovna" (1892 
až 1895), , Levné svazKy novell" (1893—1896) a „Knihovna 
Besed lidu" (1894— 1">98). Ze sbírek nyní vycházejících uve- 
deny budte kromě „Matice", „Libuše" a „Dědictví" (viz na 
str. 19. a 20.): „Zábavná bibliotéka" (od r. 1870. vydává 
knihtiskárna benediktinská v Brně), sbírka původních i pře- 
ložených povídek a románův „Ottova Laciná knihovna ná- 
rodní" (od r. 1872.), „Salonní bibliotéka" (od r. 1876. vy- 
dává J. Otto), „Zábavy večerní" (od r. 1880. vydává knih- 
kupectví Cyrillomethodéjské), „Ústřední knihovna" (od r. 1881. 
vydává L L. Kober), „Moravská bibliotéka" (od r. 1884. vy- 
dává J. F. Šašek a jinou od r. 1888. J. F. Kubeš), sbírka 
nejlepších spisů veršem i prostomluvou „Kabinetní knihovna" 
(od r. 1884. vydává F. Šimáček), knihovna prostonárodní 
„Přítel domoviny" (od r. 1885. vydává E. Beaufort),^ „Romá- 
nová knihovna Světozora" (od r. 1887. vydává F. Šimáček), 
„Ruská knihovna" (od r. 1888. vydává J. Otto), „Vzdělávací 
bibliotéka" (od r. 1890. vydává K. Stan. Sokol), „Slezská 
kronika" (od r. 1891. vydává JDr. F. Sláma), „Modrá knihovna" 
(od r. 1892. vydává Dr. F. Řezníček), „Šolcova lUustrovaná 
knihovna" (od r. 1893.), „Knihovna Zlaté Prahy" (od r. 1893. 



Novellistika. 77 

vydává J. Otto), „Verneovy Dobrodružné cesty" (od r. 1893. 
vydává J. R. Vilímek), „Illustrované romány pro lid" (od 
r. 1894. vydává J. R. Vilímek), „Poklad zábavy" (od r. 1895. vy- 
dává V. Kraus v Táboře), „Knihovna našeho lidu" (od r. 1897. 
vydává Benediktinská knihtiskárna v Brné), „Ženská biblio- 
téka" (od r. 1897. vydává J. Otto), „Světová knihovna" (od 
r. 1897. vydává J. Otto), „Vilímkova knihovna" (od r. 1898.; 
tato vznikla tím, že sloučeny jsou v jedno tři belletristické 
sbírky Vilímkovy, totiž „Knihovna rodinná", vydávaná od roku 
1890., „Knihovna románů cizojazyčných", vydávaná odr. 1892., 
a „Moderní knihy", vydávané od r. 1895., čímž obmezil 
i Vilímek svou činnost po způsobe jiných nakladatelů, jak 
připomenuto již výše (na str. 21.), „Knihovna francouzských 
románů (od r. 1898. vydává A. Hynek), sbírka zábavné četby 
pro český lid „Ludmila" (od r. 1898. vydává Cyrillometho- 
dějská knihtiskárna) a j. 

Z velice nepřehledného zástupu novellistů českých z let 
1848—1899 budtež uvedeni zde tito: 

Václav Kliment Klicpera (1792—1859) narodil 
se 23. list, 1792 v Chlumci n. Cidl., byl professorem v Král. 
Hradci a potom v Praze při Akademickém gymnasiu, jehož 
posléze stal se ředitelem, a zemřel na odpočinku v Praze 
15. září 1859. Vynikl hlavně jako básník dramatický, ale 
sepsal i některé povídky, a to První mlýn v Prase (1847), 
Věnceslava (1849), Přichod Karla IV. do Čech (1855), Karel IV. 
před Frankensteinem (1856), Král Jan Slepý (1858), Tajný 
pověrec (1859), Točnik (2. vyd. 1863; prvně 1828) a j. 

Antonín Hansgirg (1806-1877) narodil se 20. kv. 1806 v Krá- 
lové Hradci a zemřel jakožto professor gymnasijní v Praze l.září 1877. 
Přeložil z frančtiny romány Novověký rozervanec a Kulhavý ďábel a z pol- 
štiny Kraszewského Na východe. 

Josef Kajetán Tyl (1808—1856) narodil se 4. ún. 
1808 v Kutné Hoře. Zanechav studií filosofických, oddal se 
činnosti divadelní, byl hercem a potom dramaturgem v Praze, 
až posléze byl ředitelem kočující společnosti, a zemřel 11. čce 
1856 v Plzni. Pěstoval obor belletristický s velikým zdarem 
již od počátku let třicátých. V letech 1857—1859 vyšly jeho 



78 Novellistika. 

JSebrané spisy, obsahující Kusy mého srdce, Rozina Ruthardova, 
Pout českých umělců,^ Dekret kutnohorský, Drobnější povídky 
novověké. Poslední Cech, Drobnější povídky historické, Dva 
bratři aneb Český jazyk moje škoda a Drobnější povídky prosto- 
národní. Nové rozmnožené vydání Jos. Kaj. Tyla Sebraných 
spisů vyšlo v „Národní bibliotéce" a nejúplnější o 15 dílech 
péčí J. L. Turnovského v 1. 1890—1892. R. 1898. počaly 
vycházeti spisy Tylovy s illustracemi. Upraveny pro mládež 
vyšly jeho Pomněnky z hrobu nejstaršího Čecha (1895). 

Jan Formánek Činoveský (1809—1878) narodil 
se 12. říj. 180_9 v Činovsi u Klatov a byl ředitelem vyšší 
dívčí školy v Táboře, kde zemřel 14. dub. 1878. Sepsal děje- 
pisné romány Bitva u Nýrská (1858), Smířená vina (1860), 
Ctiboj z Dolan (2. vyd. 1890), Vystěhovalci v Americe (1868) a j. 

Jakub Malý (1811—1885) narodil se 4. srp. 1811 v Praze. Do- 
končiv studie právnické, věnoval se spisovatelství a zemřel v Praze 1885. 
Redigoval „Slovník naučný" a „Stručný všeobecný slovník věcný". Pře- 
ložil volně z angličiny román Poslední dnové Pompeje a povídku Undina, 
z polštiny román Kraszewského Záhuba pohanův na Litvě (1886) a vydal 
Národní báchorky a pověsti. Byl Činným i v oboru dramatickém a hlavně 
v oboru dějepisném i také v literárné dějepisném jakož i v mnoha 
jiných oborech. 

František Ne čásek (1811—1889) narodil se 1811 ve Vysokém 
nad Jizerou, byl finančním úředníkem a zemřel ve výslužbě v Praze 
8. září 1889. Vydal povídky: Sňatek na smrtelném loži (1867), Mileva 
(1869), Jitroci (1872), Malvína, Tři habry (1870), Ruská kněžna, Marie 
(1883) a j. 

Josef Jaroslav Křičenský (1812—1886) narodil se 1812 
v Holiči, byl městským důchodním v Nov. Bydžově, kde zemř. 16. dub. 
1886. Jsou od něho romány Zmatkové života, Kamarádi (oba 1856), Lichvář 
a pokoutnik, Jak se Koprnický Vávra dostal z rychtářství \q\)9, 1857), 
Statkář a jeho láska (1858), Pravda ve lži (1860) a j. 

Josef Jiří Kolár (1812—1896) kromě básní (viz na 
str. 37.) vydal již v letech 1854 — 1861 své Sebrané romány 
v 6 svazcích, později pak Muzikanti čili Ďábel ve fraku (1867), 
román z uměleckého života českého hudebnictví. V „Národní 
bibliotéce" vyšel spisů jeho svazek prvý, v němž obsaženy 
jsou tyto romány a povídky : Pekla zplozeííci (poprvé r. 1862. 



Novellistika. 79 

V Hálkových „Slovanských besedách"), Libme v Americe, Malíř 
Reiner a Povídky veselého studenta s červenou karkulkou. 
Vydal i sbírky kulturních obrazů V staré Praze (1887) 
a Světem bludů (1889). 

Karel Sabina (1813—1877) narodil se 26. pros. 
1813 v Praze. Nedokončiv studií právnických, věnoval se 
výhradně činnosti literární a politické, až konečné byl usvěd- 
čen jakožto tajný agent policejní, po čemž žil v Německu, 
odkudž brzo vrátil se tajně do Prahy, kde žil v zapomenutí 
a zemřel 8. list. 1877. Činnost literární začal ihned za let 
třicátých a stal se zasloužilým v různých oborech literárních, 
Z oboru novellistického vydal román Blouznění (1857), Hed- 
vika (1858), novellu Jaroslava (1859 a 2. vyd. 1868), novellu 
Hrobník (1862, třetí vydání), humoristický román Věčný 
ženich (1863), román Jen tři léta (1860 a podruhé 1872), 
Na poušti (1863 v Hálkových „Slovanských besedách"), po- 
vídku Bratří (1866), Oživené hroby (Mat. lidu 1870) a j. 
Byl činným i v oboru dramatickém a literárné dějepisném.*) 

Josef Bojislav Pichl (1813—1888) narodil se 23. srp. 1813 
v Košířích u Prahy, byl doktorem medicíny a zemřel v Praze 11. bř. 
1888. Přeložil ze španělštiny díl I. humoristickosatyrického románu 
Cervantesova Don Quijote de la Mancha (1866.; díl II. přeložil Kristián 
Stefan) a z Herlošových povídek a románů tyto: Husité čili Čechy od 
roku 1414 — 1424 (5. J^ydání), Benátčan, ValdStýn, Poslední Táhorita aneb 
Cechy v XV. století, Černohorci a Uhry od roku 1414 — 60. (vše v 2. vydání). 

Václav Svatopluk Štulc (1811 — 1887) kromě básní (viz na 
str. 39.) vydal dva svazky sbírky spisů zábavných a vzdélavatelných 
v duchu katolickém s názvem „Besedy katolické" (1860—1861), jež ob- 
sahují jeho povídky Cesty milosti bozi. 

Josef Ehrenberger (1815 — 1882) narodil se 22. čce 1815 
v Korouhvi u Poličky a zemřel jakožto kanovník kapitoly vyšehradské 
v Praze 7. iin. 1882; pochován jes!t na Vyšehrade.''^*) Jsou od něho po- 
vídky: Kaplička pod lipami (1862), Invalida (v Dědic, malič. 1863), 
Ostruha krále Jana, Tataři na Moravě (obě 1863 v druhém vydání), 
Bratr Renat (1864 a 2. vyd. 1880 v „Dědictví maličkých"), Dar Arnošta. 

*) V „Památníku" České akademie jest o něm napsáno: ^Byl 
povolán svými vlohami k veliké práci, ale tíseň poměrů ho udusila." 
A bohužel slova tato platí více méně o velmi mnoha spisovatelích českých ! 

**) Na náhrobní desce jest omylem vyryt rok úmrtí jeho 1881. 



80 Novellistika. 



z Pardubic (1865), Čermákova^ rodina (1867), Vlanta a Markka (1870), 
Boj a viiSzstvi pravdy hoii v Čechách (1872) a jiné povídky, které sou- 
borně vyšly v letech 1874 — 1880 (některé z nich poprvé již před r. 1848.). 

František Pravda (1817—), vlastně Vojtěch 
Hlinka, narodil se 17. dub. 1817 ve vsi Nekrasíně u Jin- 
dřichova Hradce, ^Bohoslovecké studie vykonal dílem ve Vídni 
dílem v Praze. Žije na Hrádku u Sušice v Písecku, maje 
pensi vychovatelskou a zaměstnávaje se hlavně spisovatel- 
stvím. K povídkám svým obral si látky prostonárodní, podá- 
vaje ve formě prosté rozkošné obrázky ze života venkovského. 
Jeho Sehrané spisy vyšly v „Národní bibliotéce" o čtyřech 
sva?cích (1871 — 1877), z nichž uvedeny buďte tyto povídky: 
Voják nováček, Sládek a jeho schovanec, Vávra kuřák, Pán 
z Podlesí a děvče vesnické, Krejčí Foriunát, Stěpánův Vít učí 
se na kněze, Matěj sprosťák, Hapala — 2'onička a Matka 
študentů. Mimo to vycházejí jeho Sebrané povídky pro lid (od 
r. 1877.; dosud 15 dílů) a povídky pro mládež v „Kytici". 
Pro mládež napsal i divadelní hry. 

Prokop Chocholoušek (1819—1864) narodil se 
18. ún. 1819 v Sedlci v Táborsku. Vystudovav gymnasium, 
jal se studovnti v Praze ranhojičstvl, ale brzo věnoval se 
výhradně spisovatelství. Zemřel v Nadějkově u Selčan 5. čce 
1864, jsa tam návštěvou. Začal otiskovati povídky své po- 
čátkem let čtyřicátých. Nejlepším dílem jeho jest sbírka 
historicko-romantických obrazů z dějin jihoslovanských, vy- 
šlých s názvem Jih (poprvé r. 1862—1863. a podruhé r. 1877- 
1878). Sebrané spisy jeho začaly vycházeti hned r. 1852., 
ale vyšel toliko díl L; úplné vyšly r. 1870. v osmi dílech, 
mezi které jest pojat i „Jih", a znova začaly vycházeti 
r. 1886, ale vyšel dosud toliko díl I., jehož obsah jest: 
Vanda, Templáři v Čechách (tuto povídku r. 1898. upravil 
pro mládež Fr. Hrnčíř), Travič a Dcera Otakarova. V „Ústř. 
knihovně" vyšla povídka Harač (1881), prvně otištěná r. 1861., 
Drak Notja>ský (1882), prvně otištěná r. 1846., kteréž obě 
jsou také v „Jihu", a Oldřichovy námluvy (1888). Z ostatních 
bud uveden román Privitan, kmet staropražský, Rodina haram- 
bašova, Dvě královny (všechny tři r. 1855.), ^Kola di Rienzi 
(1856), Hrad (1860) a Dimitri a povídky Pan Šimon z VrchotiCy 



Novellistika. 81 

Křižáci a Poprava českobrodská (vše 1867) jakož i pověsti 
Soběslav, Dvůr krále Václava a Všeobecné rukojemství (v jedné 
knize 1868). 

Václav Vilém Trnobranský (1819—1883) kromě básní (viz 
na str. 40.) napsal i Povídki/, tvořící svazek III. jeho „Vybraných spisů". 

Božena Němcová, vlastně Barbora Panklová 
(1820—1862), narodila se 5. ún. 1820 ve Vídni z otce Raku- 
šana a matky Češky. Později přestěhovali se do Ratiboři c 
u Náchoda. Otec byl většinou na cestách, tož vychování její 
bylo svěřeno matce a babičce. Provdala se za komisaře nad 
stráží finanční a zemřela v Praze 21. led. 1862; pochována 
na Vyšehradě. Sepsala hojné povídky a obrazy ze života ven- 
kovského, obrazy cestopisné a národopisné, pohádky atd. Vy- 
nikla zvláště Babičkou (r. 1853. poprvé a později již asi 
15krát u různých nakladateM ; r. 1890. vyšlo též illustrované 
velké vydání a jiná menší, nejnověji r. 1898. pro mládež 
s obrázky), kterou zvěčnila svou péstounku a která jest pře- 
ložena do mnoha jazyků, líčíc velmi lahodné a vroucně upo- 
mínky z jejího vlastního mládí, při čemž zobrazen jest národní 
duch a mrav spůsobem dosud nepředstiženým. Podobně 
vyniká také Pohorská vesnice (1856 a 4. vyd. 1894; r. 1892. 
vyšlo též illustrované vydání), z ostatních pak povídek uve- 
deny budte : Chýše pod horami, Karla, V zámku a podzámčí, 
Chudí lidé, Divá Bára, Dobrý člověk, Baruška, Pan učitel 
(r. 1895. povídka ta vyšla též upravena pro mládež) aj. Též 
jsou od ní Národní báchorky a pověsti (2 svazky), z nichž 
také i)ro mládež upravenv některé vyšiv, na př. Pohádky 
3 sv., 1893—18941 a Tri' pohádky (1895). K. V. Rais upravil 
pro mládež její Vybrané báchorky národní a Vybrané pohádky 
národní. Sebrané spisy její vyšly v 1. 1862—1863 a znova 
úplněji v '„Národní bibliotéce"" v 1. 1869—1891 o 9 dílech; 
od r. 1896. vycházejí sebrané spisy ty illustrované. „Babička" 
vyšla také pro školy (2. vyd. 1892) v úpravě Fr. Bartoše, 
který též upravil Vybrané spisy o 4 dílech (1893 — 1896). 

Eduard Herold (1820— 1895) narodil se 18_^0 v Praze 
a byl malířem tamže. Zemřel 5. srp. 1895. Vydal romány : 
Povídky u v crpánku (1874), Alchymista il873), Čertova krčma 

6 



82 Novellistika. 

a v „Mat. lidu" povídky dějepisné: Stavitel Karlova (1880) 
a Markvart z Vartemherka (1885). Byl činným i v oboru 
zeměpisném (cestopisy). 

Karel Havlíček Borovský (1821—1856) kromě 
básní (viz na str. 40.) napsal Obrazy z Rus a Satyrické črty, 
přeložil N. V. Gogola Plášť, Pověst o tom, kterak se rozhm- 
vali pan Matěj s panem Matoušem, Nos, Starosvětská šlechta 
(vše vyšlo znova v druhém vydání 1892 — 1893) a Mrtvé duše 
(Mod. knih. 1894; prvně otištěno) a Voltaireovy Některé pověsti 
(2. vyd. 1897). 

Siegfried Kapper (1821 — 1879) kromě básní (viz na str. 41.) 
napsal Pohádky přímořské (1873). 

Josíf Jindřich Řezníček (1823— 1880) narodil se l.kv. 1823 
v Praze a byl úředníkem v Kouřimi, kde zemřel 18, pros. 1880. Jest 
od něho Jiří Doupovec, Nepřátelé poctivosti (obé 1856) a j. 

Vincenc Vávra Haštalský (1824—1877) narodU se 4.hj. 1824 
v Praze, kde zemřel jakožto člen redakce „Národních listů" 6. srp. 1877. 
Přeložil romány Viktora Huga Bidníci (18t5S, 2. vydání 1886—1888) 
a Chrám Matky bozi v Paříži (1868) a Meissnerův román Cernozluti 
(1868), knihu pro lid českoslovanský Arnošta Hellmutha Císař Josef II. 
(1863) a překládal i divadelní hry. 

Václav Žížala, píšící s jménem V. Ž. Donovský (1824-1890), 
narodil se 1824 v Praze, byl administrátorem „Národních listů" a zemřel 
v Praze 4. čna 1890.''') Napsal Karbaník a rodina jeho (1857), Tři Ce- 
chové (1855) a Z povídek o Červeném hradě (1857; vše Bibl. 6es. pův. rom.). 

František Ladislav Vorlíček(1827— 1865) narodil se 2. dub. 
1827 v Blatné, byl učitelem v Nymburku, až ochuravěv odebral se do 
Prahy, kde zemřel 20. kv. 1866. Přeložil z polštiny Jos. Korzeniowského 
novellu Dcera véřitelova (1863), Kraszewského pověst Ďábel a Kordeck^) 
(obé 1864) a j. 

Hermenegild Jireček (I827-) narodil se 13. dub. 1827 ve 
Vysokém Mýtě, jest bratrem Josefa Jirečka, doktorem práv, byl od- 
borným radou v ministerstvě vyučování, potom ředitelem c. k. školního 
knihoskladu ve Vídni a byl jakožto majetník řádu železné koruny po- 
výšen i do stavu rytířského s přídavkem „ze Samokova"; nyní žije na 
odpočinku v Praze, obdržev tytul odborného přednosty ministerského. 
Jest řádným členem České akademie. V „Národní bibliotéce" vyšly jeho 

*) Chybně bývá udáván rok 189 t. 



í«íovelli8tika. • b'ó 



Spisy zábavné a rozpravné O dvou svazcích, z nichžto prvý obsahuje 
„Spisy zábavné". Více proslul v oboru literárně dějepisném a právnickém. 

Alojs Gallat (1827—) narodil se 8. čna 1827 v Novém Byd- 
žově a jest ředitelem městských úřadů v Chrudimi. Napsal Humoresky 
Í1860 a 3. vyd. 1893), Chrudim z dohy kouzel a straUdel (1889) a j. 
^ Josef Václav Fric (1829-1890) kromě básní (viz na str. 42.) 
sepsal Povídky a fantasie, jejichžto část I. tvoří druhý díl a část II. 
čtvrtý díl jeho „Sebraných spisů". 

František Gobi Ko pidlanský(l829--1899) narodil se 29. list. 
1829 v Kopidlně a byl korrektorem „Národních listů" v Praze, kde zemřel 
21. ún. 1899. Vyšly od něho Pofídfcí/ a am6es% (1864), sbírka památných 
a zajímavých procesův a zločinů Ze žalářů (2 díly, 1867 a J868) a román 
Eraběd rodina (1880). V letech 1881 — 1885 redigoval obrázkový časopis 
„Domácí přítel" a v letech 1896—1898 „Geské granáty". 

Václav Pok Poděbradský (1829—) narodil se 23. září 1829 
v Poděbradech a jest úředníkem v Praze. Přeložil povídku M. Ž. 
Schwarzové Náruživosti (1874), román M. Jókaie Svoboda pod snéhem 
(1879), El. Orzeszkové Meir Ézofovic (1882), Kraszewského Bez srdce 
(1884) a j. 

Karolina Světlá (1830—), vlastně Johanna Mu- 
žáková, rozená Rottová, narodila se 24. ún. 1830 v Praze, 
jest chotí professora Petra Mužáka v Praze a sestrou Žofie 
Podlipské. Jest nejlepší českou novellistkou a náleží k nejzna- 
menitějším novellistům vůbec. Z novell a románů, jichž na- 
psala asi 100 po většině ze života venkovského českého lidu, 
uvedeny buďte : Několik archů z rodinné kroniky, Ještě několik 
archů z rodinné kroniky (obé v „Ústř. knihovně"), Láska k bás- 
níkovi, První Češka (1861 v Hálkových „Slov. besedách"). 
Na úsvitě (1865), Rozcestí (1866), Vesnický román (1867), 
Kříž u potoka (1868, oba v „Mat. lidu"), Kantůrčice (1869), 
Frantina (1870), Ten národ (1872), Nemodlenec (1873), 
Lamač a jeho dítě. Skalák (obé v „Ottově Lac. knih. nár."). 
Zvonečková královna, Konec a počátek, Na bludné cestě, Kresby 
z Ještědí a mnohé jiné. Většinou vydány několikráte. Spisy 
její některé vyšly v souborném vydání o sobě v pěti svazcích 
(1874 — 1880), jež obsahují: Kříž u potoka, Poslední paní 
I Hlohovská, Černý Petříček, Kantůrčice, Nemodlenec, Ten národ, 
i! Okamžik a Frantina a jiné v „Národní bibliotéce" (1874- 
1894, 6 svazků, mezi nimi jest i Vesnický román). Mimo to 

6* 



84 • Novellistika. 

V „Sal. bibl." vyšly její Povídky a novelly. Zejména horaly 
z Poještědí vybrala si za předmět svých povídek, a všechny 
jsou prodchnuty láskou k vlasti a snahou po duševním po- 
kroku. Také vydala novellu Jitřenka (1886 v „Mor. bibl.") 
a povídku V Hložinách (Kab. kn. 1887). Napsala i některé 
výborné povídky pro mládež, jako Škola mé štěstí (.S. vyd. 
1890) a přispěla též oboru literárně dějepisnému. Sebrané 
spisy její začaly vycházeti r. 1899., a díl I. obsahuje Kříž 
u potoka a díl II. Zvonečková královna. 

František Branislav Kořínek (1831 — 1874) narodil se 
27. srp. 1831 v Olešné na Moravě, byl professorem při gymnasiu v Praze, 
kde zemřel 19. list. 1874. Přeložil z polštiny M. Czajkowského pověst 
Vernyhora (1852) a byl činným i v oboru dějepisném. 

Jan Bohumil Janda (1831 — 1875) kromě básní (viz 
str. 43.) napsal tři dějepisné povídky Pod Vyšehradem (1869), 
Anna Městečka (1870) a Boček (1881), tvořící jakousi tri- 
logii, jež obsaliuje děje slavného rodu Poděbradského za dob 
husitských (druhé dvě vyšly v „Mat. lidu"). Jest od něho 
také román Jaroslav (1857) a dějepisná novella Za Krčin 
Jaroměř (1869). 

Antonín Štrauch (1831 — 1877) narodil se 13. bř. 1831 v Jičí- 
névsi u Jičína, byl žurnalistou a zemřel 20. led. 1877 v Jičíně. R. 1854. 
jal se vydávati „Rachejtle" a r. 1855. „Diblíka". R. 1863. redigoval 
i „Humoristické listy". Napsal Pustý dům (1856) a přeložil z polštiny 
Alex. Szedlera povídku Seménko (1859) a povídky Jana Dobrzaiiského 
Doma a za mořem (1864). 

Josef Košín (1832—) kromě básní (viz na str. 43.) vydal Ná- 
rodní pohádky (1856—1858, 2. vyd. 1872, 3. vyd. 1883 a 4.^ vyd. 1896) 
a pro mládež povídky Doba mládi — doha radosti (1885), Červánky ži- 
vota (1888), Kroky a skoky (1888), Nové pohádky (1889), Slunce i mračna, 
Stromky rovné i křivé, Kvély plné i hluché, Pšenice a koukol a Nejnovější . 
pohádky (vše 1899). 

Gustav Pfleger Moravský (1833 — 1875) kromě 
básní lyrických a epických (viz na str. 43.) napsal romány 
Ztracený život, Z malého světa (oba vyšly v Hálkových „Slov. 
besedách" a potom v Ottově „Lac. knih. nár.") a Paní fabri- 
kantová, které jsou velmi oblíbenou četbou a byly vydány 
několikráte; prvé dva vydány také v „Národní bibliotéce" 



Novellistika. 86 

jakožto šestý a sedmý svazek jeho „Sebraných spisů", kdež 
i svazek čtvrtý a pátý obsahuje jeho práce novellistické, 
z nichž uvedeny budte ještě romány Dvojí věno a Dva umělci. 
V „Ústř. knihovně" vyšla kromě románu „Dvojí věno" no- 
vella Alex (1881.) Romány ze života společenského, jichžto 
jest v českém písemnictví zakladatelem, vyznačuji hlavně 
jeho význam literární, a souborně Romani^ Gustava PJiegra 
Moravského začaly znova vycházeti r. 1898. 

Antonie Melišová Korschnerová (1833 — 1894) narodila 
se 13. září 183S v Buda-Pešti a byla chotí spisovatele Emanuela Me- 
liše, s nímžto posléze žila v Melišovce u Pardubic, kde zemřela 8. ún. 
1894. Napsala Humoreskij a přeložila román Tři dni v ÓinŠ. 

Žofie Podlipská (1833—1897) narodila se 15. kv. 
1833 v Praze, byla vdovou po doktoru Josefu Podlipském a 
sestrou Karoliny Světlé a zemřela v Praze 17. pros. 1897. 
Napsala romány Osud a nadání (v „Ženské bibliotéce", kterou 
redigovala; 2. vyd. 1898), Příbuzní, Nalšovský (v „Ženské 
bibl." i v „Sal. bibl." 1878), životopisný román Peregrinus, 
v „Libuši" otiskla romány Anežka Přemyslovna (1879), Jaro- 
slav Šternberk (1881), Právo lásky (1890), Pozemský prach 
(1891), Přemysl Otakar 11. (1893), Stará píseň (1895), Dvě 
novelly J1896) a llluse (1897), v „Knihovně pro český lid" 
román Žíti nebo nežíti a v „Ústr. knihovně" obrázek Vrtochy 
pana Pětihorského a pověst Svědomí a přeložila z fi^ančiny 
román Sandové Konsuelo (18G4 — 1867). Po její smrti vyšel 
román Mír (Přít. dom. 1898). V „Nár. bibl." vycházeti za- 
čaly její Spisy v souborném vydání (4 svazky). Napsala také 
povídky pro mládež a byla činnou i v oboru dramatickém. 

Jan Neruda (1834 — 1891) kromě básní (viz na str. 
44.) vynikl jmenovitě tím, že stal se v pravém slova smysle 
tvůrcem feuilletonu v novinářstvě českém a že i jinak upra- 
vil stkvěle půdu novověkému vypravovacímu slohu našemu. 
Nejprve vydal sbírku vážných i humoristických povídek, lí- 
čících život malostranský, s názvem Arabesky (1864), k nimžto 
ve vydání druhém (1880) přidány jsou cestovní episody Eůzní 
lidé, vytištěné před tím (1872) o sobě. Později mimo jiné 
jal se vydávati souborné své Feuilletony (1876—1881, 5 



86 Novellistika. 

svazků), z nichžto prvé dva svazky obsahují Studie krátké 
a kratší, svazek třetí Žertj/ hravé a dravé, čtvrtý Menší cesty 
a pátý Obrazy z ciziny, vyšlé prvně r. 1872., kterými jest 
zakladatelem belletristického cestopisu českého. Velezajímavé 
jsou také jeho Povídky malostranské (1878 a podruhé 1884). 
Z jeho „Feuilletonů" znova vyšly o sobě Báby i baby a 
Žerty hravé i dravé (obé 1886). Sebrané spisy obsahují 
v prvých 10 dílech ; Drobné klepy (3 díly), Arabesky, Obrazy 
z ciziny, Menší cesty, Studie krátké a kratší (2 díly), Žerty 
hravé i dravé a Malostranské povídky, díl XI. obsahuje dra- 
mata, XII. básně a XIII. Proti srsti (1899). 

Petr Kopřiva (1S34 — ), pravým jménem Petr Kopal, narodil 
se 2. čce 1834 v Držkově, jest knězem a vikářem na Vyšehradě v Praze. , 
Napsal obrazy z truchloher života Bo Kartouz (2 sv. 1880 a 1881), j 
fantastické obrazy Samovrazi (1883) a j. I 

Jan Ev. Hulakovský (1834—) narodil se 27. pros. 18:U 
v Něm. Brodě a jest katechetou při gymnasiu na Smíchové. Napsal 
povídku Esther (1893) a přeložil Fénelonovy Příhody Telemachovy (1888', 
Eacineovu povídku Athalie (1889) a j. Pro mládež napsal Povídky a 
bajky a také jest činným v ol)oru jazykovědném a bohosloveckém. 



Vítězslav Hálek (1835 — 1874) kromě básní (viz na^ 
str. 45.) byl činným se zdarem znamenitým i v novellistice, 
a zejména ty jeho povídky, které mají látku z lidu venkovského, 
došly obliby veliké, jako na př. Na statku a v chaloupce 
(1871 a 2. vyd. 1885), Na výminku (1872), Pod dutým stromem 
(1872), řad pustým kopcem (1874) a j. Napsal i román Ko- 
mediant, vydaný jakožto prvý a druhý svazek sbírky románů 
původních a překladů ze všech jazyků slovanských, kterou 
s názvem „Slovanské besedy" po tři léta (1861 — 1863) re- 
digoval, a v „Ústř. knihovně" vyšlo od něho : Muzikantská Li- 
duška (1881), Humoresky (1882) a Pět povídek (1883) V jeho 
„Spisech" obsaženy jsou povídky a romány v díle V. — IX. 

Eduard Kuffer (183.5—1878) narodil se 27. pros. 1835 na \ 
zámku Liebenwerdě v pruské Lužici a byl členem redakce německé ' 
„Politik" v Praze, kde zemřel 16. list. 1878. Napsal romány Král poctivec, ] 
Spiknuti židů v Praze, Děti soumrakii, Zrádce národa, Na dušičky a j. 
Byl činným i v oboru dramatickém a dějepisném. 



Novellistika. «7 

Josef Svátek (1835—1897) narodil se 24. úq. 1835 
v Praze, byl redaktorem „Pražského denníka" a zemřel 9. pros. 
1897. Napsal romány Paní Popelovnaz Lobkovic (1886), Že- 
lemá koruna (Mat. 1. 1«88), Hrabě Špork (Přít. dom. 1889), 
Don César a Salomena (1894), Poslední Budovec (Mat. 1. 
1894), Marie Terezie a Karel V]., Sašové v Praze r. 1631, 
Pomsta cikánova^ Majestát Rudolfa 11. , Švédové v Praze, 
Vězeň na Křivoklátě, Bitva bělohorská, Paměti katovské ro- 
diny Mydlárúv v Praze, Astrolog, Poslední Vršovec, Pád rodu 
Smiřických a j. R. 1895. začaly vycházeti jeho Sebrané děje- 
pisné romány, v nichž vyšel román z roku 1848. Tajnosti 
pražské, román ze století XVI. Praha a Řím, román z dob 
Marie Terezie Sedláci u Chlumce a román ze století XVII. 
Pasovští v Praze. Prvá jeho dějepisná povídka Anna z Kun- 
štátu vyšla r. 1860. v „Bibliotéce českých původních románů", 
tedy hned ve sbírce velmi cenné. Byl činným i v oboru děje- 
pisném. 

Ferdinand Schulz (1835— ) narodil se 17. led. 1835 
v Ronově v Čáslavsku a jest professorem při Českoslovanské 
obchodní akademii v Praze a byl redaktorem „Zlaté Prahy", 
„Poesie světové", „Salonní bibliotéky" a illustrované biblio- 
téky novell a cestopisů „Z našich a cizích vlastí". Do „Matice 
lidu", jejímžto také byl redaktorem, napsal povídky Starý 
pán z Ďomasic (1878), Cestí vystěhovalci (1876), Povídky 
(1880) a dějepisnou novellu Česká Magdalena (1886); v „Sa- 
lonní bibliotéce" vyšly jeho Povídky (2 sv. 1883 a 1885), 
Dvorské panstvo (1887), V pozdních letech (1889) a Moderní 
novelly (1892), v bibliotéce „Z našich a cizích vlastí" Šlech- 
tické novelly (1886), v Ottově „Lac. knihovně" dějepisná po- 
vídka Doktor Johánek (ISSl), Nymburská rychta {\S89), Mži- 
kové fotografie a figurky (1891) a Povídky olšanské (1895). 
O sobě vydal větší povídku Latinská babička (1886). Jest 
činným i v oboru dějepisném, literárně dějepisném a jazyko- 
vědném. 

Věnceslava Lužická (1835—), vlastně Anna 
Srbová, narodila se 6. pros. 1835 v Hořovicích, jest vdovou 
po úředníku a žije v Praze. Napsala do „Libuše" Povídky 



88 Novellistika. 

Z malého města (4 díly, 1878 — 1884), román Xa zříceninách 
(1878), Vfs a výše {\m\), Salomona (1887), Polednice (IS91), 
novellu Vřesová vila (1893) a román V bílém dvorci (1896), 
pohorské obrazy, črty a povésti s názvem Chlumy ^ (3 díly 
1886 — 1890), román U kamenného lomu a j. V „Ústřední 
knihovně" vyšla její povídka Mařenka (1883', v „Moravské 
bibliotéce" povídky, obrazy a črty s názvem Květiny a zeny 
(1887; s týmž názvem další dva díly vyšly také v „Libuši" 
1892 a 1895), ve „Sbírce spisů pro mládež vynikajících českých 
spisovatelův" Opuštěná (1894) a Babiččiny loutky (1895), 
v „Dětské knihovně" Rúéičky (1895) a j. Také rediguje časopis 
„Lada". 

Eduard Just (1836—1879) kromě deklamací (viz na 
str. 48.) sepsal román Antikrist (1869), Humoresky (1867), 
Žert a pravda (1865), poučné povídky pro mládež Utěšené 
večery a přeložil rozličné povídky pro mládež. Také přeložil 
Hacklánderův román Evropské otroctví (1864 — 1865). 

Robert Kregcz (1836—) narodil se 1 836 v Rakovníku a byl 
professorem v Telči, kde žije na odpočinku. Napsal humoristickopoli- 
tický román Budiž svitlo viezi námi a přeložil VoUaireovy Romány (vyšel 
pouze díl I.; obě 1872). 

František Patočka (1836—) narodil se 27. list. 1836 v Praze, 
kdež jest professorem. Napsal pro mládež Če.ské bajky (1899). 

Václav Antonín Crha (1836 — ) kromě básní (viz na str. 49.) 
napsal povídku Cemá Lukreeie, poslední knéžna tišinská (1899) a j. 

Alojs Vojtěch Šmilovský (1837-1883) kromě 
básní (viz na str. 49.) vynikl znamenité v oboru povídek a ro- 
mánův, osnovaných na poměrech maloměstských anebo ven- 
kovských vůbec. Jeho Spisy výpravné, jichžto vyšlo 10 dílů 
(1880—1896; r. 1898-1899 3. vydání), obsahují: Parnassie, 
Starý varhaník, Setník Dřevnický, Starý Měchura, Krupař 
Kleofáš, Za ranních čtrvánkú, Starohorský filosof, Nebesa, 
Procul negotiis, Rozptýlené kapitoly, Bez lásky. Vesnické po- 
vídky, Povídky z města, Na čerstvém vzduchu, Martin Oliva 
a Kmotr Eozumec. V „Matici lidu" vyšel od něho mudro- 
slovný román Kmotr Rozumec (1872) a mravopisný, tragický 
obrázek z Pošumaví Martin Oliva (1874). 



Novellistika. »y 

Hynek Jaroslav Mej snar (1837—1896) kromě básní (viz na 
str. 49.) přeložil Selské novelly, které sepsal básník norský Bjornson 
Bjórnstjerne, a novellu F. M. Dostojevského Aninka Nezvanova (1882), 

Vilém Špaňhel (1837—) narodil se 1837 a jest učitelem v Po- 
ličce, Přeložil romány J. I. Kraszewského Chata za vsi (1878 a 2. vyd. 
1890) a Černá perla (1880). 

Jiljí Vratislav Jahn (1838—) kromě básní (viz str. 43.) 
přeložil s Vilémem Kienbergerem a Primusem Sobotkou Herlošovy po- 
vídky s názvem ScH a lidé (1863 a podruhé 1873), z nichžto v jeho 
překlade povídka Sestra a nevésta vyšla také v „Ústř. knih,-* (1882). 

Josef Ladislav Turnovský (1838 — ) narodil se 
1838 v Sobotce, byl žurnalistou a potom ředitelem „Ústřední 
Matice školské" v Praze, kde žije na odpočinku. Redigoval 
„Pokrok" a „Zábavné listy". Vydal Z potulného života here- 
ckéJio (1882), kus to autobiografie příspěvkem k době, kdy 
kočující herectvo bylo jedním z nejpůsobivějších činitelů na- 
šeho oživení národního. Povídky a humoresfcy (2 díly, 1883), 
Futovárd po vlasti (1883), Z naší doby (1884), Kresby {ISSl}^ 
a vypravování o životě v pustinách amerických Zlaté údolí 
(2. vyd. 1887). Byl činným i v oboru dramatickém a lite- 
rárně dějepisném. 

František Alojs Hora (1838— ) narodil se 1838 ve Svinařově 
u Smečna a jest professorem při reálce v Plzni. Přeložil St. Grudzin- 
ského Ukrajinské povídky (Ott. Lac kn. 1880), J. Sawickě Dvě povídky 
(1885) a j. Jest činným i v oboru literárně dějepisném, jazykovědném 
a mathematickém. 

Gustav Herrmann (1839—1873) narodil se 29. pros. 1839 
v Král. Hradci a byl vojenským důstojníkem; zemřel ve svém rodišti 
9. dub. 1873. Napsal román Bojanov (1860j a povídku Ungva.'>-ská slečna 

(186.}). 

Františka Stránečka (1839—1888), vlastně Fran- 
tiška Korschnerová, narodila se 9. bř. 1839 ve Veli- 
kém Meziříčí na Moravě a zemřela 27. kv. 1888 v Brně, 
kde manžel její jest radou vrchního soudu zemského. O sobě 
vydala Pohádky z Moravy (1868), Z našeho lidu (1883), Ně- 
které črty (Lib. 1885) a Z pohoří moravského (1886). Sou- 
borně vyšly její Povídky, obrazy a črty (Mor. bibl. 1889 — 1892). 



90 Novellistika. 

Emanuel Vávra (1839—1890) narodil se 1839 v Praze, jest 
bratrem Vincence Vávry Haštalského a byl učitelem gymnasijuím v Rize 
v Rusku, kde zemřel 1890. Přeložil do Hálkových „Slovanských besed" 
z ruštiny román Gončarovův Oblomov*) a Gogolův Mrtvé duie. Také pře- 
ložil román Proklatec (1864) a j. Byl činným i v oboru dramatickém. 

František Zákrejs (1839—) narodil se 7. kv. 1839 v Po- 
ličce, ^vystudoval práva a jest okresním tajemníkem v Karlíne u Prahy. 
V „Ústř. knihovně", kterou založil a které byl redaktorem, vyšel jeho 
žertovný románek rázu satyrického Mezinárodni nevěsty (1882) a Novellky 
z veselého péra (1883). Více byl činným v oboru dramatickém. 

Václav Vlček (1839—) narodil se 1. září 1839 
v Střechově v Táborsku a od r. 1871. jest redaktorem i na- 
kladatelem časopisu „Osvěta". Žije v Král. Vinohradech 
u Prahy. Veškera jeho činnost literární nadchnuta jest hor- 
livým vlastenectvím, a proslavil se i několika romány ná- 
rodními, které jsou nejobsáhlejší z novellistických plodů če- 
ských a které náležejí k nejpřednějším českým výtvorům 
vůbec. Budtež uvedeny z nich dějepisné: Po půlnoci (1863), 
Dalibor (1868 a 2. vyd. 1888), Cíibor Hlava (1869 a 2. vyd. 
1874), Jan Hvězda z Vícemilic (1869 a 2. vyd. 1874) a spo- 
lečenské: Věnec vavřínový (1872 a 3. vyd. 1885), Zlato v ohni 
(1876, 2. vyd. 1882), Samohrady (1884—1886, 2. vyd. 1889) 
a Černé jezero (2. vyd. 1893). Z menších, ačkoli také dost 
obsáhlých jeho prací novellistických budte připomenuty: 
Ondřej Puklice (1867), Jan Švehla (1868 a 3. vyd. 189^5), 
Jan Pasek z Vratu (1868) a Paní Lichnická (1870): poslední 
dvě vyšly v , Matici lidu". Skoro všechny vydány několikrát, 
a to tak, že v novém vydání jsou přepracovány a zdokona- 
leny co nejsvědomitěji. Jeho Romány a noveUy souborně vy- 
cházeti začaly v- „Národní bibliotéce" (od r. 1871. dva svazky); 
v „Libuši" vyšel „Věnec vavřínový" ve vydání třetím, „Zlato 
v ohni" a „Černé jezero" ve vydání druhém a „Samohrady" 
ve vydání čtvrtém; y „Libuši" vyšel i román Setník Hala- 
hurd (1892) a v „Ústřední knihovně" dějepisná povídka 
„Ondřej Puklice" s názvem Ve jménu božím. Též oboru lite- 
rárně dějepisnému poskytl své práce a vyniká také jakožto 
básník dramatický. 

*) Kritický rozbor románu „Oblomov" od N. A. Dobroljubova 
přeložil V. Mrštík s názvem „Oblomovština" (1896). 



Novellistika. 91 



František Dvorský (1839—) narodil se 3. říj. 1839 v Sobotce 
Y Boleslavsku a jest archivářem při zemském archive království Českého 
v Praze. Vydal v „Matici lidu'' dějepisné povídky NaSe staré obrázky 
{1H79 a 18«0) a jest činným hlavně v oboru dějepisném. 

Emanuel František Ziingel (1840—1894) kromě básní (viz 
na str. 50.) napsal i Drohotini/, arabesky, humoresky a novelly (18 76), 
dějepisnou povídku z dob Karla IV. Růže ratolesti (1886), přeložil 
z írančtiny novelly Přibéhy zamilovaných a román z angličiny Za nočních 
stínil (1886). Také redigoval „český merendář". 

Jan Karel Hraše (1840—) narodil se 2. dub. 1840 v Ratajích 
na Táborsku a jest ředitelem škol v Náchodě. Vyniká jakožto sběratel 
pověstí a pohádek národních, vydav Povídky našeho lidu (1869), Pohádky 
národní (1873), Výbor národních povídek, Národní povésti a pohádky, 
České pověsti, pohádky a báchorky, Kytice z českých národních povídek 
a 2}ovSslí, Z naši minulosti, Z vypravováni našeho lidu (1886), Zkazky 
z našich vod a lesů (1896), Vodník z Podkrkonoší (1897) a j. Jest činným 
i v oboru dějepisném. 

Jakub Arbes (1840 — ) narodil se 12, čna 1840 na 
Smíchově u Prahy a žije ve svém rodišti, jsa pouze spiso- 
vatelem a vynikaje ohromnou svojí plodností a zručností. Jest 
členem České akademie. O sobě vydal i?omaweí#a (1878 — 1884, 
tři díly), jejichž obsah jest „Svatý Xaverius" „Sivooký démon", 
„Newtonův mozek", „Ukřižovaná", „Ďábel na skřipci", „Akro- 
bati", „Zázračná madonna", „Elegie o černých očích" a „Můj 
přítel vrah", MravoJcárné romáriky (1880), povídku Moderní 
upíři (1882), veliký román Mesiáš (Ott. Lac. kn. nár. 1883), 
Ptedměstské arabesky (1883), Strajchpudlíci (román nedo- 
končený), Povídky a kresby, ^Záhadné povahy (obé 1884), no- 
vellu z uměleckého života Český Paganini (1884), Idylly utr- 
pení a bídy (dva sv. v „Sal. bibl,"), Doa barikádnici, Ve 
službě umění (vše 1885), Ethiopská lilie (1S86 a 2. vyd. 1891), 
Kandidáti existence (1886 ve „Sborníku illustr. románů). Mi- 
niatury (Kab. knih. IS^^G), Silhouefty (Ott. Lac. knih. nár. 
1887), drobné črty, povídky a studie divadelní Ze zákulisí 
(1888), román Anděl míru {18S9 ', Démantová garnitura (Kab. 
knih. 1889), Povídky a kresby (1889), Drobnokresby (1890), 
povídky a črty ze života umělců Z martyrologie umění (1892), 
román Pro bratra socialistu, Z romantiky všedního života (obé 
1894), Poslední dnové lidstva (1895), Akrobati (Svět. knih. 



92 Novellistika. 

1898), PrahJcý domácíček (Mat. 1. 18P9), Z víru života (Ott. 
Lac. kn. nár. 1899) a j. Také zčeštil román S. Koliše Košut 
a Metternich (1894). R. 1885. počaly vycházeti Arbesovy >Se- 
hrané spisy, ale pro nedostatek odběratelů vyšly toliko dva 
díly, obsahující Povídky, novelly a kresby, r. 1895. pak jal se 
sám svým nákladem vydávati Sebrané ^pisy, kterých vydal 
také jen dva díly. Jest činným i v oboru dramatickém, děje- 
pisném a literárně dějepisném. 

Antonín Kotík (1840- ) narodil se 16. říj. 1840 v Nové 
Páce a jest okresním tajemníkem ve svém rodišti. Přeložil Kraszew- 
ského povídku Policejní špehovu (1864) a Dostojevského Stiýcinkův sen 
(Rod. bibl. 1887). Bjl činným i v oboru literárné dějepisném a jazyko- 
vědném. 

Emanuel Bozděch (1841—1889) narodil se 21. čce 1841 
v Praze. Vystudovav práva, byl nějaký čas vychovatelem. Žil v Praze, 
až 10. ún. 1889 odešel z bytu svého a zmizel beze stopy. Vydal Novelly 
(1877), hlavně však vynikl jakožto veleznamenitý básník dramatický. 

Dor a Hanušova (1841 — ) narodila se 1841 ve Lvově, jest dcerou 
I. J. Hanuše a žije v Král. Vinohradech. Přeložila román W. Scotta 
Kenilworth (Ott. Lac. kn. 1877) a j. 

Julius Zeyer (1841 — ) kromě básní (viz na str. 51.) 
jest znamenitě činným i v novellistice a libuje si zvláště 
v oboru fantastickoromantickém. Napsal Novelly (2 díly, 1879 
a 1884), Báje Šošany (Sal. bibl. 1880), Ondřej Černyšev 
(1875, 1880 a 1886), Román o věrném přátelství Amise a Amila 
(1881), román Dobrodružství Madrány (1882), Fantastické 
povídky (1883), Gompači a Komurasaki (1885), povídku Ro- 
koko, Sestra Paskalina (1887), Jan Maria Plojhar (Sal, bibl. 
1891), Str atonika a jiné povídky (1S92), Obnovené obraly (Sal. 
bibl. 1894), Tři legendy o krucifixu (189b), Maeldunova výprava 
(1896), Amparo a jiné povídky (Sal. bibl. 1896), Důjn ^Uto- 
nolicí hvězdy'^ (1897) a V soumraku bohů, (1898), k nimžto 
látka vzata ze všech končin světa a jest většinou zcela smy- 
šlena. Výtečný román „Ondřej Černyšev", mající látku z doby 
Kateřiny II,, jest přeložen i do ruštiny. Napsal i životopis 
Vojta Náprstek (1896). 

Primus Sobotka (1841—) kromě veršovaných překladů (viz na 
str. 51.) přeložil z angličtiny román Tom. Jmies čili Příběhové nalezence 



Novellistika. 93 



a z němčiny s Jiljím Vratislarem Jahnem a Vilémem Kienbergerem po- 
vídky Herlošovy Svět a lidé. 

Václav Petrů (1841—) narodil se 28. září 1841 v Klenovicích 
a jest ředitelem gymnasijním v Pelhřimově. Přeložil množství prací no- 
vellistických, z nichž uveden buď román A. Kiellanda Garman a Worse 
(Ott. Lac. kn. 1884), Kristiána Elslera Vyhrané novelly (2 sv., Mat. lidu 
1884), román Jiřího Ohneta Knize Panin, romány Em. Flygaré Carlénové 
Zasvéceni chrámu v Hamarbé, Profesaor a jeho chránSnci, Povést, Hr- 
dinka románu, Stínová hra, Do íesti nedél a Až do smrti (1886 — 1893), 
H. Poutoppidana Mladá láska (Knih. Zl. Pr. 1895), román Jonáše Lie 
Kdt/ž slunce zapadlo (Ott. Lac. kn. 1899). Byl činným i v oboru literárně 
dějepisném. 

Čeněk Vyhnis (1S42— 1897) narodil se 1842 v Labském Ko- 
stelci a byl professorem gymnasijním v Praze, kde zemřel 23. bř. 1897. 
Přeložil Alfreda Meissnera obrázek z působení jesuitů Ke cti a slávě 
boží (1867) a také báseň dramatickou. 

František Augustin Urbánek (1842—) narodil se 23. list. 
1842 v Moravských Budějovicích a jest českým knihkupcem i nakla- 
datelem v Praze. Přeložil z Herlošových spisů dějepisnou povídku Páni 
z Růže (1869), romány Augusta Petersa Závis z Eosejiherka a Vttkovici 
a povídku manželky Petersovy Poslední Přemyslovec (vše 1867 — 1872) 
a získal si zásluhy hlavně v oboru literárně dějepisném. 

Václav Kosmák (1843— 1898) narodil se 4. září 1843 
v Martinkově u Moravských Budějovic a byl farářem v Prosto- 
měřicích u Znojma, byv jmenován i čestným radou konsi- 
storním. Zemřel 15. bř. 1898. Pochován jest v Brně. Sebrané 
spisy Václava Kosmáka vydány o třech velmi objemných 
dílech (1883 — 1884), a jsou v díle I. Drobné povídky., v díle 
II. Sláva a úpadek pana Jana Kroutila, pololánika z Drnhá- 
lova, Větši povídky a Eugenie a v díle III. Kukátko čili Život 
lidský v obrazích\ „Kukátka" vyšly později ještě 4 díly (pátý 
r. 1892. v „Dědictví sv. Cyr. a Meth.")- V novém úplném 
vydání jeho Sebrané spisy začaly vycházeti r. 1898., a to 
dvojím, totiž laciném a dražším (na lepším papíře), a dosud 
obsahují : Na lehčím chlebě, Fouňa, svobodný pán z Nadutina, 
Neštovice, Hájovna u sv. Majdalenky, Spálený habr a Jakou 
našel Jakub metlu na zlou Teklu (každá z povídek těchto jest 
o sobě samostatně vydána). Napsal i povídku Chrt (1888 a 2. 
vyd. 1895), Cesta ke klidu, Jak byl Rapouch jun. vyléčen, Jak 
Martin Chlubil bloudil a na pravou cestu opět se vrátil, Ztra- 



94 Novellistika. 



cená (vše 1889), Dobrá rada. — Bída je, proto — juchu! 
(1890), Pošetilci, Mučenky (obé 1891), Lidský zvěřinec (1892), 
Potkalo ji štěstí (1894), Otrávená růže (1897) a j. 

Pavel Durdík (1843—) narodil se 26. kv. 1843 t Hořicích 
v Jičínsku a jest bratrem Alojsa, Josefa a Petra Durdíka a doktorem 
lékařství. Pobyl delší dobu v Kusku a na ostrovech východoindických, 
nyní zdržuje se v Praze. Přeložil z ruštiny povídku Vzteklý Jirka (1879 
a 2. vyd. 1886), román Turgeněvův Šlechtické hnízdo (1886) a Lovcovy 
zápisky (Kus. kn. 1891), hraběte L. N. Tolstého -Smrf ivaraa Iljiče (18S1) 
a j. Překládal i dramata a vyniká hlavně svými spisy cestopisnými. 

Antal Stašek (1843—) kromě básní (viz na str. 52.) 
napsal román Nedokončený obraz (1878) a Blouznivci našich 
hor (1895). 

Ervín Špindler (1843 — ) mimo básně (viz na str. 52.) 
vydal i román Bělohorští mučedlúíci (2. vyd. 1867) a Histo- 
rické povídky (2 svazky). 

Karel Tůma (1843—) narodil se 6. září 1843 v Praze a jest 
členem redakce „Národních listů" v Praze a poslancem. Napsal humo- 
resky Z Českých mlýnů (1885; 3. vyd. 1899). Jest činným i v oboru dra- 
matickém, dějepisném a literárně dějepisném. 

Jan Vávra (1843—) narodil se 19. říj. 1843 v Praze a jest ře- 
ditelem záložny v Králové Hradci. Napsal povídky Batmir (1892), Kon- 
šelova dceruška (1893) a j. Jest činným i v oboru dramatickém. 

Josef Jiří Stankovský (1844 — 1879) kromě pře- 
ložených básní (viz na str. 52.) napsal román: O slávě he- 
recké (Lib. 1879), dějepisný román z dob třicetileté války 
Maxmilián Rumpál, prachatický primátor (Mat. 1. 1875), 
Král a biskup (1875), Vnučka farářova (1876 a 2. vyd. 1894), 
Vlastencové z Boudy, Z dob prvé persekuce. Dobrodruzi (2. vyd. 
1897), maloměstskou povídku Milovský reformátor (1878, 2. vyd. 
1898), Drobné povídky (1881), Starý pavouk (obé v „Ottově 
Lac. kD. nár.") a j. Souborně jeho Spisy výpravné začaly 
vycházeti r. 1897. 

František Fahoun (1844—) narodil se 1844 v Sušici n. O. 
a jest professorem při reálce v Rakovníku. Přeložil román F. Beciče 
Kletba nevíry, Jenije Sisolského Pani Sabina, povídku Aug. Šenoe 
F lázních, Jos. Aug. Tomiče Emin-ngova láska a j. 



Novellistika. 96 



František Jar. Peřina (1844—) narodil se 24. list. 1844 
v Táboře a jest majetníkem knihtiskárny v Král. Hradci. Redigoval 
„Besídku zábavy a poučení" (1874), v které vydal i své Humoresky, pře- 
ložil román Emila Gaboriaua V osidlech (1875) a j. 

Otakar Jedlička (1845 — 1883) narodil se 22. pros. 
1845 v Hořiněvsi v Královéhradecku a byl lékařem ve Smi- 
řicích, kde zemřel 27. čna 1883. Vydal Novellety (1873) 
a Novellety starší a novější (Sal. bibl, 1883). Byl činným 
i v oboru dějepisném a literárně dějepisném. 

Se rváč Bonifác Heller (1845 — ) narodil se 12. kv 
1845 ve Vlašimi, jest doktorem filosofie, členem redakce 
„Národních listův" a spoluredaktorem „Květů". Vyšel od něho 
román Král stepi (v „Ottově Lac. kn. nár."), Bouře života 
(Lib. 1885), Salomonida (Sal. bibl. 1888 a 2. vyd. 1897), 
Román na moři, Na červeném dvoře (Modrá knih., oba 1892), 
Román cestujícího člověka (Modrá knih.), Pan marhýz (Ottova 
Lac. kn., oba 1892), Nástrahy (Přít. dom.), V ovzduší Ma- 
stera (obé 1894), V jižním hraji (Mod. kn.), Hermína (Lib., 
obé 1895), Na horách (1896), Za vlády Prusů (Přít. dom. 
1897), Marie Šťastná (Ott. Lac. kn. 1897) a Firma Stocký 
a Spol. (1899). Jest činným i v oboru dějepisném a země- 
pisném. 

František Gresl (1845—) narodil se 27. čce 1845 v České 
Skalici a jest ředitelem gymnasijním v Praze. Napsal Staroklassické po- 
hádky (1892) a Deset lei před Trójou (1893). 

Josef Václav Sládek (1845—) kromě básní (viz na str. 53.) 
přeložil z angličiny Kalifomické povídky (1874), které sepsal americký 
novellista Bret-Harte, R. Kiplinga Obrázky z Indie (1896), T. B. Aldricha 
Tragedie Stillwaterská (Svět. knih. 1898) a ze španělštiny andaluzský 
román Juana Valery Pepita Ximenez (Svět. knih. 1898). 

František Adamec (1846—1868) narodil se 1846 veLnářích, 
byl studujícím techniky v Praze, kde zemřel 7. bř. 1868. Napsal novellu 
Dvé hahičky (1882). 

IvanKlicpera (1846-1881) narodil se 1846 v Praze, 
byl synem Václava Klimenty Klicpery, vystudoval práva, ne- 
mohl však věnovati se pro churavost praksi právnické. Zemřel 



96 Novellistika. 

v^ Praze 17. ún. 1881. Sepsal romány Jindra í3. vyd. 1898), 
Cesti vyhnanci a Bitva u Lipan (oba v „Mat. lidu"). 

Vojtěch Pakosta (1846— 1892) kromé básní (viz na str. 53.) 
napsal mnoho povídek pro lid v duchu Fraut. Pravdy, a to jmenovité 
do ^Zábav večerních", kteréž od r. 1878. redigoval; vyšly tu od něho 
TmáH a osvStáři (1880), V sousedství, Zpomínky šedivé hlavy (obé 1881), 
Vesnická královna (Í8S^), Tři povídky (1884), Dolorosa (1885), Venkovský 
reformátor (1887), Kovář Simon (1889) a přeložené povídky z polštiny, 
a to Paszlinského A^a rozcesťť (1880), Sienkiewiczovy (^erneořirrfzfc^ (1881 ), 
Kraszewského obrázky ze vsi Jermola (1880) a román U babicky (1882) 
a Lukaszkiewiczovu povídku StSstí na vsi (1892), ze slovinštiny pak 
román Jurčičův Desátý bratr C1886). Mimo to vydal svazek povídek 
Z českých dédin (1880), povídku Otcové a déti (1886), povídky Ze statku 
a chaloupek (1889) a překlad z polštiny povídky Dzierzkowského X/wzJfcá 
cesta do propasti (1877) a j. 

Bohuslav Čermák (1846 — 1899) ki-omé básní (viz na 
str. 53.) vydal sbírku povídek Z naši dědiny (1885) a Malé 
povídky (Přít. dom. 1895). 

J iří B i ttn e r (1846—) nai'odiI se 23. led. 1846 v Milavči 
u Domažlic a jest hercem při Národním divadle v Praze. Na- 
psal Z mých paměti (1894) a Frašky a tragedie (1896). 

Svatopluk Čech (1846 — ) kromé básní (viz na str. 
54.) těší se též oblibě velmi veliké jako novellista, prosluv 
i v tom oboru důvtipnou vynalézavostí a snahou čisté umě- 
leckou. Látku bére ze skutečného života a lahodí čtenářům 
milým humorem i jemnou satyrou. Povídky, arabesky a humo- 
resky jeho vyšly v „Salonní bibliotéce" o čtyřech dílech (1878 
až 1883 a 4. vyd. 1898; illustrované vydání 1896), z nichž 
vyiíatá humoreska Jestřáb contra Hrdlička začala „Světovou 
knihovnu" r. 1897. Kromě toho vydal humoristicky román 
Kandidát nesmrtelnosti (1884), Kresby z cest (1884), Upomínky 
z Východu (1885), obrázky to z pouti básníkovy po Kavkaze 
a z cesty zpáteční, Humoresky, satyry a drobné črty (1887), 
Různé črty, žertovné i vážné (1887), Pravý výlet pana Broučka 
do měsíce (1887 a 3. vyd. 1896), Nový epochální výlet pana 
Broučka, tentokráte do XV. století (1889 a 2. vyd. 1897), 
Pestré cesty po Cechách (2 díly, 1891 — 1892) a Rozličná 
prosa (1897). 



Novellistika. 97 

JosefŠtolba( 1846—) narodil se 3. kv. 1846 v Králové 
Hradci, jest doktorem práv a notářem v Pardubicích. Jest 
členem České akademie. Napsal Humoresky, Klepy z cest ( 1873), 
Americké povídky (1882), Novelly (1884) a Prales (2. vyd. 
1892). Do „Ústřední knihovny" přeložil ze španělštiny povídku 
Justa a Rujina a napsal původní povídku íatalistickou Osuďí 
(obé 1882). Jest činným i v oboru dramatickém a zeměpisném 
(cestopisy). 

Václav Emanuel Mourek (1846—) narodil se 20. srp. 1846 
v Luhu u Přeštic, jest doktorem filosofie a professorem při čes. uni- 
versitě v Praze. Jest rádným členem České akademie. Přeložil Thacke 
rayův román Tržiště života iLib. 1880) a j. Byl činným i v oboru země- 
pisném (cestopisném a filosofickém, hlavně však vyniká v oboru jazyko- 
védném a literárné dějepisném. 

Zikmund Winter (1846—) narodil se 27. pros. 1846 
v Praze, jest doktorem filosofie a professorem při Akademickém 
gymnasiu v Praze. Jest členem České akademie. Jsou od něho 
Starobylé obrázky z Rakovnicka (1886), Malé historie ze života 
staročeského (1889), Historické arabesky (1890), Dva obrázky 
rakovnické (Sal. bibí. 1891), Pražské obrázky (1892), Ze staro- 
dávného života (Ottova Lac. kn. 1892), Ze staré Prahy {\^^4) 
a Sta/opražské novelly ze XVI. a XVIL věku (Sal. bibl. 1896). 
Jsou to kulturní obrázky z dějin českých století XVI., a Winter 
jest opravdovým specialistou v českém písemnictví, spojuje 
v pracích svých dějepisnou věrnost se zábavným vypravováním, 
takže práce jeho lze řaditi jak do oboru novellistického tak 
i do oboru naukového, do oboru kulturních dějin. Jest činným 
i v oboru dějepisném. 

, Emanuel Miřiovský (1846- ) kromě básní (viz na 
str. 56.) napsal povídku Mezi vůlí a činem (1879), Povídky 
a kresby (1882) a Kresby a povídky (1885). 

Otakar Červinka (1846—) kromě básní (viz na str. 56) otiskl 
s pseudonymem „F. X. Renatus" povídku Márinka (1884) a Jami bouře 
(1893, obé Ott. Lac. knih. nár.)- 

Berta Miihisteinová il847 — 1887) kromě básní (viz 
na str. 56.) vydala Na březích Nežárky (Lib. 1882), Nové 

7 



98 Noyellistikii. 



povídky (Lib. 1883), Povídky, novelly a arabesky (1884) a román 
Vlasti a Tobě (Lib. 1886). 

Karel Bubník (1847—1887) narodil se 28. říj. 1847 v Bedrči 
u Benešova a zemřel jako učitel v Král. Vinohradech 6. list. 1887. Vydal 
romány Démon veku (1875) a V temnotách bludu (Knih. pro lid 1884) 
a povídku pro mládež Rozdilnou dráhou. 

Antonín H. Sokol (1847— 1889) narodil se 1847 v Neslovicích 
u Ivančic na Moravě a byl redaktorem „Moravské orlice" v Brné, kde 
zemřel 14. kv. 1889. Jsou od něho povídky : Z doby komety, Tvrdé palice 
(obě v „Lac. knihovně nár.") a O živých a mrtvých (v „Knihovně pro lid"). 
Také přeložil z němčiny román FrantiSek Trenk, vůdce rakouských pan- 
duriiv (186.5) a napsal i dramata. 

Josef Kuchař (1847 — ) kromě básní (viz na str. 57.) napsal 
povídku Pašerova Anežka (1895). 

Eliška Krásuohorská (1847 — ) kromě básm' (viz 
str. 57.) jest se zdarem činnou také v oboru novellistickém. 
Napsala obrázek humoristický Básník a básník (Ustř. knih. 
1882), Povídky (Lib. 1885) a Náš druhý sbor (Lib. 1888). 
Pro mládež vyšly od ní Jiřinky, Pohádka o větru (1877), 
Tři pohádky (1884), Mladým srdéčkům, Z tajemných říší 
(obé 1886), Domov (1887) a povídky pro dívky dospívající 
Do proudu žití (1897) a Svéhlavička (1898). Vyšel i její 
Výbor ze spisů pro mládež. 

JosefJežek (1848— 1885) narodil se 1848 v St. Lomnici u Jičína, 
byl notářem v Libochovicích, kde zemřel 1885. Napsal sbírku povídek 
a humoresek Ve snu a bdění (1880). 

Karel Klostermann (1848—) narodil se 15. ún. 
1848 v Haagu v^Hor. Rakousích, ale již za nejútlejšího 
mládí dostal se do Čech do Sušice, kamž rodiče jeho se přestě- 
hovali. Vystudoval lékařství, soukromými však potom studiemi 
dodělal se toho, že stal se professorem při německé reálce 
v Plzni Napsal V ráji šumavském (1893), Ze světa lesních 
samot (1894), Za štěstím (1895), V srdci šumavských hvozdů 
(1896), Skláři (1897), Domek v Polední ulici (1898) a Ho- 
stinný dům (1898). Také přeložil z vlaštiny román Speraniho 
Manžel (1897). 



Novellištika. 99 



Josef Šmaha (1848—) narodil se 2. srp. 1848 v Kar- 
lině a jest hercem při Národním divadle v Praze. Napsal 
Americké táčhy (1894) a Různí lidé a různé dojmy (1898). 

Josef Miroslav Hovorka (1848 — ) narodil se 20. 
srp. 1848 v Statenicích, byl účetním knihkupeckým a jest 
ředitelem Všeobecné insertní kanceláře v Praze. Také redi- 
guje zábavnou přílohu k „Novým pařížským modám\ Napsal: 
Různé listy ^ Pouti života^ Z ptačí perspektivy, Nová sbírka 
prací belletristických, Kniha novéll a j. 

František Brábek (1848—) kromě básní (viz na str. 57.) 
přeložil román Julia Věrného Tajemný ottrov (Lac. knih. nár. 1879 a 2. 
vyd. 1896) a z maďarštiny do^ „Ústřední knihovny" povídky Jókaiovy 
Emerich Fortunát (1881) a Zena padlého bojovnika (1882), do^„Lac. 
knihovny nár." téhož romány Koviedianti života Sí Zlatý muž, do „České 
bibliotéky rodinné" barona J. Eótvóse Vesnický notář (1886), do „Matice 
lidu" Kolomana Mikszátha Slavná župa (1886) a j. 

Karel Chudoba (1848 — ) narodil se 1848 v Třebechovicích a 
jest doktorem lékařství v Praze. Přeložil V. Huga Devadesát tři (1874) a j. 

František Bobek Sedličanský (1848—) narodil se 1848 
v Sedlčanech, byl řídícím učitelem a žije na odpočinku v Praze. Napsal 
Zlatá matická (Mor. bibl. 1898). 

Jan Vincenc Diviš Čistecký (1848 — ) narodil se 1848 
v Pardubicích » jest ředitelem cukrovaru v Přelouči. Přeložil s pseudo- 
nymem „J. Čeněk" J. Vemeho Bohodvužstvi tři Angličanů a tři Rusů 
v jižní Africe (Mat. 1. 1875) a jest činným v oboru přírodovědeckém 
(cukrovarnickém.) 

Václav Beneš Třebízský (1849-1884) narodil se 
27. ún. 1849 v Třebízi u Slaného, byl kaplanem v Klecanech 
u Prahy a zemřel 20. čna 1884 v Mariánských Lázních, kam 
se byl odebral na posilněnou svého podvráceného zdraví; 
pohřben jest na Vyšehradě v Praze. Sepsal za deset let, co 
byl spisovatelem, asi 80 povídek, z nichžto některé jsou 
značných rozměrův, a všechny těší se velmi veliké oblibě, 
vyznačujíce" se vroucím citem vlasteneckým a směrem ideál- 
ným. Látku bral z veškerých dějin českých a byl nejpřed- 
nějším pěstitelem povídek dějepisných. K nejlepším náleží 
román z doby císaře Josefa IL Bludné duše (1879). Jeho 

7* 



100 Kovellistika, 

Spisy sehrané vyšly v 1. 1884—1889. a obsahuje díl I. Pod 
doškovými střechami, díl II. V červáncích kalicha, díl IIL 

V záři kalicha (2 svazky), díl IV, Pobělohorské elegie (2 
svazky) a díl V. Z různých dob (9 svazků). V letech 1892- 
1897 vyšly „Sebrané spisy" ty znova v 16 dílech tak, že 
z dřívějších 5 dílů očíslováním svazků v díly učiněno 15 
dílilv, a jako díl XVI. přidán jest román Královna Dagmar: 
práce to jeho nejrozsáhlejší (dříve v „Lib."^ 1883 a 1884). 

V „Ústřední knihovně" vyšly povídky Na Štítném (1881) a 
Pan Zikmund z Borsic (1883), a jakožto výňatky ze „Sebra- 
ných spisů" vyšly o sobě romány: V podvečer péfilisté růže 
(1885), llslapán (poslední práce Třebízského), Černí Španélé 
a Dokonáno jest (všechny čtyři 1886), povídky : Levohradecká 
povídka (druhé vydání), Z farních archivů. Ze zapomenulých 
pamětí (druhé vyd.) a Stezkami našich dějin (vše 1886) a 
pověst dějepisná Bludaři (1886 druhé vyd.). Pro mládež upra- 
vil K. V. Rais jeho povésti Z rodné chaloupky (1885), Po- 
vídky starého zbrojnoše a jiné obrázky z naší minulosti (1897) 
a Národní pohádky a pověsti (1886 a 3. vyd. 1898.) 

Karel Bohuš Kober (1^49—1890) narodil se 1-3. pros. 1849 
v Táboře, byl knihkupcem a zemřel v Praze 2. říj. 1890. Napsal Zlmni 
večery (187;-i , Dve léta v Janských Lázních (1884), Z různých kruhů (1885) 
a j. Též upravil Výhor Andersenových povídek aháchorek {\S&% a 2. vyd. 1872 . 

Božena Studni čková (1849 — ) kromé básní (viz na str. -58.) 
napsala novelly Snini a život (1886) a povídky pro mládež Z dětského 
života (1895) a Pohádky (1899). 

František Adolf Šubert (1849—) narodil se 1849 
v Dobrušce u Opočna v Královéhradecku, byl žurnalistou a 
jest ředitelem Národního divadla v Praze. Vydal Povídky 
historické a jiné drobné (1879, 3 díly), román Král Jiří Po- 
děbrad a Zajeti krále Václava, Z vesnic a hradů, Z českého 
jihu (v bibliotéce „Z našich a cizích vlastí") a jest činným 
i v oboru dramatickém, literárné dějepisném a jazykovéduéra. 

Jan Dunovský (1849—) narodil se 1849 v Bavorové 
a jest professorem a okres, školdozorcem v Králové Hradci. 
Nai)sal Obrázky (Ott. Lac. knih. nár. 18S1), Podobizny (t 1886 ) 
a Žena v písni lidu slovanského (Sal. bibl. 1883). 



Novellistika. 101 



Jan Ježek (1849 — ) kromé básní (viz na str. 58.) vydal sbírku 
povídek Zhor a z kroje (1881) a dějepisné obrázky Z bouře a miru 
(18^3) a do „Ústřední knihovny" pi^eložil z ruštiny Turgeněvovu po- 
vídku Punin a Bahurin (1881;, a v „Zábavné bibliotéce" vyšlo od něho 
. Kvíli z hihů slovanských (1884) a sobě Novomódní Švindl (1887 a 2. 
vyd. 1891). Pro mládež jest od ného Hodná macecha (Dědic mal. 
1881) a j. 

Alojs Kalenda (1849 — ) narodil se 1849 a jest členem redakce 
„Národní politiky" v Traze. Napsal román sociální Člověk, který hledá 
myšlénku (1875), novellu Louisa^ milosrdná sestra {\81i}, Novelly, povídky 
a obrázky (1883), Dvě bludičky (Přít. dom.) a j. 

František Ladislav Stroupežnický (1850 — 
1892) kromě básní (viz na str. 58.) vydal román Cavani 
(1<S78),^ Povídky a novelly, Rozmarné historky^ Humoristické 
čtení, Žalostný konec přátelství dvou přátel, satyrickou novellu 
Synové grafitového rytíře (1881 a podruhé 1891), sbírku hu- 
moresek s názvem Lidé směšní a ubozí (1884), sbírku poví- 
dek Po trnitých stezkách (Kab. knih. 1887) a Z Prahy a 
z venkova (1891), 

Kolda Malínský (1850—) narodil se 1850 v Malině, 
oyi professorem gymnasijním v Slaném a nyní v Praze ; pravé 
jeho jméno jest Josef Lacina, s kterýmžto vydává spisy 
dějepisné. Jsou od ného dějepisné obrázky s názvem Kronika 
(dva díly), Ze starých pamětí, Slánské obrázky (vše v „Ottově 
Lac. knih. nár."). Zemani (Přít. dom. 1889), Jožka (Přít. dom.), 
Starý dluh (Sal. bibl.), Světlo a stín (Sborník illustr. románů; 
všechny tři 1890), Před pádem (Modrá knih. 1892) a Na vsi 
(Mat. lidu 1895). 

František Sláma (1850—) narodil se 1850 v Choté- 
boři, jest doktorem práv a radou zemského soudu v Brně 
i poslancem. Napsal Ze zápisků soudce (Ott Lac. kn. 1889), 
Pán Lysé Hory, TI Trúby Štramberské, Zvoňte na mraky (1890), 
Černá kněžna, Pletky (1891), Slezské pohádky a pověsti (1893), 
Z naší minulosti (1895), Od potopy světa (1898; vše v „Slezské 
kronice", kterou od r. 1891. vydává). Také jest činným 
v oboru dějepisném a cestopisném. 



1 102 Novellistika. 

Václav Beneš Šumavský (1850 — ) narodil se 185) 
v Plzni a jest členem redakce „Národní politiky" v Praze. 
Vyšly od něho arabesky a kresby V mraku a světle, Povídky 
(Lib. 1884), román ze současného života Nad sopkou (1884) 
a humoresky Z komedie života (Mor. bibl. 18"ítí). Mefistofela 
(Mat. 1. 1890), novellistické črty a humoresky Z moji galerie 
ohráskúv (Lib. 1890), román Rodina Kavanova (Mat. 1. 1890), 
obraz ze současného života moravského Brodkovský advokát 
(Ottova Lac. knih. nár. 1894), Listy ze vsedni kroniky (Přít. 
dom. 1895) a j. Přeložil J. Věrného Děti kapitána Granta 
(1899) a s pseudonymem „K. Sobička" přeložil román Ed. 
Bellamyho Pohled do budoucího ráje neboli Jaký asi bude 
svět, až zavládne všude rovnost, volnost a bratrství (2. 
' vyd. 1893). 

Josef Havlík (1850 — ) narodil se 1850 v Lichovech 
a jest úředníkem při magistráte v Praze. Napsal Povídky 
a humoresky (Ottova Lac. kn. nár. 1889) a Z menštho obzoru 
(tamž 1898). 

Anna Řeháková (1850 — ) narodila se 16. čce 1850 
v Praze, kde jest učitelkou. Napsala Na Slovinsku (Mor. bibl. 
1891), Povídky z cest (1896), Žena a život (1898) a pro mládež 
Povídky z hor (1893). 

Čeněk Kala n dra (1850 -) narodil se 1850 ve Vys. Myté 
a jest říd. učitelem v Žeroticích u Jičína Napsal Na kraji propasti 
(188fj), Ze světa zviřeriho (1889), Na praotců statku (1890), Jan Krátký 
v Kalifornii (Mod. knih. 1892), Pokání (1894), V proudu (1895), V dýmu 
a plamenech (1896), Dohré zažiti (1897) a j. 

Jan Herzer (1850 — ) narodil se 1850 v Josefově, jest doktorem 
filosoňe a professorem při gymnasiu v Praze. Přeloižil román Dau- 
detův Králové ve vylmanstci (1882). Hlavně jest činným v oboru jazyko- 
vědném. 

Václav Hes (1851—1890) narodil se 1851 v Soběslavi, byl 
žurnalistou a zemřel 1890 na Smíchově. Napsal Prosté novelly (Mor. 
bibl. 1888). 

František Her i tes (1851—) narodil se 27. ún. 1851 
ve Vodňanech, kde byl lékárníkem a nyní jest členem redakce 



Novellistika. 103 

„Níirodiií politiky" v Praze. Jest členem České akademie. Byl 
spolupořadatelem sbírky básní omladiny jižních Čech s názvem 
„Anemonky" a vydal Arabesky a kresby (Sal. bibl. 1883 
a 2. vyd. 1891), Tajemství strýce Josefa (Lib. 1885 a znova 
Svét. kn. 1899), Z mého herbáře ( 1882 a 2. vyd. 1899), Za 
dědictvím (1884), Psáno pod čáru (1885 a l'S86, dva díly; 
sbírka feuilletonů rázu satyrického). Maloměstské humoresky 
(Kab. knih. 2 sv., 1885 a 1886), povídky Poslední a Pan 
kancelista Novák (obě Lib. 1887) a román Jan Přibyl (Ott. 
Lac. knih. nár. 1887 a 2. vyd. 1895), Povídky (Lib. 1890), 
Arabesky a kresby (Sal. bibl. 1891), Bez chleba (Ottova Lac, 
kn.), Drobná prosa (Kab. kn.), Ze starých časů,, Tři cesty (vše 
1892), Dvě povídky s maloměstského života (Líh.), Všední zjevy 
(Ottova Lac. knih., obé 1894), Návštěvy (Sal. bibl. 1896), 
Bůh v lidu (1896), Měšťanská šlechta (Ott. Lac. kn. 1897), 
Vrásky duše (1898) a Na niti humoru '1898). Plody ty dýší 
humorem opravdovým, a jmenovitě „Z mého herbáře" jest 
plod naskrze nový obsahem i vnější podobou, svědčící o samo- 
statné jeho tvořivosti; líčit v něm, vyhledav podobu mezi 
bylinami a lidmi, pod tváří květin typy lidské společnosti, 
vybrané většinou z českých krajův, a to humoristicky i saty- 
ricky a sarkasticky. 

Alojs Jirásek (1851 — ) narodil se 23. srp. 1851 v Hro- 
nově u Náchoda a jest professorem při gymnasiu v Praze, 
maje ty tul školního rady. Jest řádným členem České aka- 
demie. Jest nejpřednějším novellistou českým vůbec a děje- 
pisným zvláště. V „Libuši" vyšlo od něho Slavný den (1879), 
Sousedé (1884) a Poklad (i885), Pandurek (1883), Zemanka 
(1887), Nevolnice (1888), v „Ottově Lac. knihovně národní" 
obrázek z hor V sousedství (1874), obraz historický z XVIIL 
století Skaláci (1875), Z bouřlivých dob (2 části 1878 a 1881), 
román Na dvoře vévodském (1880 a 2. vyd. 1888) s druhou 
samostatnou částí, nazvanou Í?á; světa (1883), sbírka drobných 
povídek ze života lidu venkovského Povídky z hor (1886) a histo- 
rický obraz Zbwec a počátek (1889), v „Matici lidu" Ze zlatého 
věku v Čechách (1882) a iVaosíroťé (1888), v „Sal. bibliotéce" 
Dvě povídky, Povídky a novelly i2 sv.). Skály (l-^87), v „Kabi- 
netní knihovně" Povídky (1886) a Maryla (1887), ve „Sbor- 



J04 Novellistika. 

niku illustrovaných románů" títarosvětsJcé obrázky (1886) a dvé 
větší povídky z dějin českých XVII. století s názvy Psohlavci 
a V cizích službách a dvě novellky Johanka a Z malých 
cest (vše 1886). Od r. 1889. vycházejí jeho Sebrané spisy, 
a obsahuje díl I. Maloměstské historie, II. F. L. Věk, III. 
Za bouře a klidu, IV. Skaláci, V. Poklad, VI. — VIII. Mezi 
proudy, IX. Drobné povídky a obrázky, X. Sousedé a Pandurek, 
XI. — XIII. Z různých dob, XIV. Skály, XV. Na ostrově íí Druhý 
květ, XVI. V cizích službách, XVII, Na dvoře vévodském 
a Báj světa, XVIII. Zahořanský hon, Povídka přítelova a Po- 
vídka z archivu, XIX. Proti všem, XX. F. L. Věk (část II.), 
XXI. Psohlavci, XXII. Rozmanitá prosa, XXIII. U nás, XXIV. 
Domů a jiné obrázky (XXV. náleží do oboru dramatického), 
XXVI. F. L. Věk (část III.) a XXVII. U nás rkniha II.). 
Z dílu I. vyňatá Filosofská historie vyšla také v „Světové 
knihovně" (1898), a r. 1895. začaly „Sebrané spi^sy" vychá- 
zeti ve vydání druhém. Pro mládež napsal Z Čech až na 
konec světa (1890) a Staré pověsti české (1894 a 2. vyd. Ib99). 
Jest činným i v oboru dramatickém a také dějepisném. 

Čeněk Ibl (1861 — ) kromě překladů básní (viz na str. 59.) 
přeložil i román Halévyho Vesnický farář. 

Bohumila Klimšová (1851 — ) narodila se 7. pros. 1851 
v Poličce a byla industriální učitelkou v Praze, kde nyní žije v soukromí. 
Napsala Turnovské povídky (Ustř. knih. 1882) a pro mládež Nové 
pohádky (18^9) a j. Překládá také dramata. 

Bohumil Havlasa (1852—1878) nai-odil sel. říj. 1852 
ve Strunkovicích u Vodňan a skonal v Alexandropoli v Kav- 
kazsku jako poddůstojník armády ruské 25. list. 1878. Napsal 
romány V družině dobrodruha krále (Lac. knih. nár. 1874 
a 2. vyd. 1891), Tiché vody (Sal. bibl. 1877 a 2. vyd. 1888), 
Kněz Jan (Mat. lidu 1875) a j. 

František Josef Andrlík (1 852 — ) narodil se 2 1 . září 
1852 v Poličce a jest učitelem při měšťanské škole v Ústí n. Oři. Pře- 
ložil román Fl. J. Libbeyové Dědická milionářova (1893) a Ch. Dickense 
DM a vnuk (Ott. Lac. kn. 1895) a pro mládež napsal povídkj^: Eohin- 
sonka na Balkáně (1893), Zápisník Václava Čecha, žáka páté třídy, Srdci 
a rozumu (obé 1895), Naše radost, Za uměnim (obé 1896), Na škole 
mSšfanské, Matčin odkaz (obé 1897), Dobrodinci lidstva (1899) a j. 



Novellistika. 105 

Jan Lier (1852—) narodil se '27. říj. 1852 v Kutné 
Hoře, byl ve službě železniční a nyní jest tajemníkem pražské 
„Jednoty průmyslové" a dramaturgem Národního divadla. 
Jest členem České akademie. Jsou od něho Novelly (3 díly, 
Sal. bibl. 1883—1886), Áraheshy a novelly (1886 a 2. vyd. 
1895), novella Hra s ohněm (Lib. 1886), Feuilletony (3 sv., 
Kab. kn. 1889—1891) a Klín klínem (Lib. 1899). Líčí hlavně 
život železniční. Jest činným i v oboru dramatickém. 

Jaromír Hrubý (1852 — ) narodil se 1852 v Kardašově Řečici 
a žije na Král. Vinohradech, jsa redaktorem „Ruské knihovny" (od r. 
189i».) i členem redakce „Národních listů". V letech 1893— 18"8 redi- 
goval i „Matici lidu". Přeložil román L. N. Tolstého Áima Karenina 
(3. vyd. 1897), F. M. Dostojevského Bratři Kar amazovi {189 i ; obé Rus. 
knih.) a j. Také jest činným v oboru déjepisném. 

Ignác Hošek (1852 — ) narodil se 1852 v Chromči na Moravě 
a jest professorem při reálce v Hodoníně. Přeložil do „Rus. knihovny" 
Spisy Nikolaje Vasil^eviče Gogola itři svazky, 1891— 1893; jest mezi nimi 
také Dobrodružství Cičikova aneb Mrtvé duše), román Ivana Sergéjeviče 
Turgeněva Otcové a děti (1894) a j. Také jest činným v oboru jazyko- 
védném. 

Rudolf Pokorný (1853 — 1887) kromě básní (viz na str. 59.) 
vydal Povídky, arabesky a drobné kresby. 

Jaroslav Vrchlický (1853 — ) kromě básní (viz na 
str. 60.), aby zastoupen byl ve všech oborech krásného písem- 
nictví, utvořil Povídky ironické a sentimentální (Nová bibl. 
spisů verš. i próz. 1885), které jsou však více básněmi v pro- 
stomluvě nežli povídkami, Barevné střepy (Kab. kn. Ib87) 
a Nové barevné střepy (Kab. kn. 1892). Dvě povídky přidal 
i ke sbírce básní „Rok na jihu" a také přeložil Amicisovo 
Na oceáně (1898). 

Josef Holeček (1 853 — ) kromě básní (viz na str. 64.) 
napsal kresby z bojů černohorských a herce^ovských proti 
Turkům Za svobodu (1878 — 1880, 3 díly), Černohorské po- 
vídky (1879-1881, 2 díly), Rozmanité čtení (3 díly 1881-1893), 
Černá Hora v mrM'(1883 — 1885, 3 díly), Junácké kresby čer- 
nohorské (3 díly 1884 — 1889), vojenské humoresky s názvem 
Obšit (1886), kresby ze života ruského Zájezd na Rus (1896; 



106 Novelli-tika. 



ze spisu toho vyšla též o sobe humoreska Německý smrad 
na Rus, 1898), Naši (1898) a j. 

JosefThomayer(l 853-), pseudonyrané R. E. J a m o t, 
narodil se 23. bř. 1853 v Trháno vé u Domažlic a jest doktorem 
lékařství^ a professorem při české universitě v Praze. Jest 
členem České akademie. Jest od ného Čtení o pěti smyslech 
člověka (Mat. lidu 1880), Příroda a lidé (1881 a podruhé 
1895) a Vedle cesty (1895). kterýmižto pracemi stal se zakla- 
datelem a dosud jediným vzdělavatelem novellistiky přírodnické 
u nás. Nyní jest činným hlavně v oboru lékařském. 

Tereza Nováková (1853 — ) narodila se31.čcel853 
v Praze a jest chotí professora gymnasijního v Praze. Re- 
diguje „Ženský svět" (od r. 1897.). Napsala Z měst i ze samot, 
Z naši národní společnosti^ Kresby a črty. Tři ženské podo- 
bizny, Maloměstský román a j. Také jest činnou v oboru lite- 
rárné dějepisném. 

Marie Červinková Riegrová (1854—1895) narodila se 9. srp. 
1,854 v Praze jakožto dcera Dra F. L. Riegra a provdala se za Václava 
Červinku, hospodářského ředitele v Malci u Chotéboře. Zemřela v Praze 
19. led. 1895. Napsala povídku Lesní sen života (1894) a j. Také v oboru 
dramatickém a dějepisném byla činnou. 

Otakar Mokrý (1854—1899) kromě básní (viz na 
Str. 64.) napsal Povídky a arabesky (Nová bibl. 1884) a Po- 
vídky a drobné kresby (Ott. Lac. knih. nár. 1886). 

Adam Chlum ecký (1854—) kromě básní (viz na str. 64.) napsal 
arabesky Lidé, jak jsou (1884) a román Adam a Eva (1897). 

Ignát Herrmann (1854 — ) narodil se 12. srp. 1854 
v Cbotéboři, vyučil se kupcem a jako spisovatel jest samouk, 
jsa žákem Nerudovýur, jest redaktorem „Švandy dudáka" 
a „Čítárny Švandy dudáka" i členem redakce „Národních listů" 
v Praze. Jest i předsedou spisovatelského spolku „Máj". Ná- 
leží k nejlepším humoristům českým. Vydal Z chudého kala- 
máře (1880), Historii o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku 
(1884), Pražské figurky (dva svazečky 188-t a 1886; 2. vyd. 
1895), humoresky Drobní lidé (podruhé 1894), Z pražských 



Novellistika. 107 

zákoutí (1889), U snědeného krámu {[890), Bodří Pražané, 
Domácí štěstí (obé 1893), Pátépřes deváté (1895), Dvě pražské 
idylly (1896) a Otec Kondelík a ženich Vejvara (1898 a 2. vyd. 
1899). Jest činným i v oboru dramatickém a literárně děje- 
pisném. 

Eduard Jelínek (1855—1897) narodil se 9. čna 1850 
v Praze, byl úředníkem při magistráte pražském a zemřel 
15. bř. 1897. Byl jilenera České akademie. Jsou od něho Črty 
kozácké (1885), Črty litevské (1886), Dámy starších salonů, 
polských {} 888), Slovanské Črty (1889), Črty varšavské (1890), 
Pro společnost ( 1895, vše v „Sal. bibl".), Ukrajinské dumy (1888), 
Slovanské návštěvy (1889), Jasem i stínem (2 sv. 1890 a 1894), 
Nahodilosti (1895; vše v „Kab. knih."), Z posledního polského 
hnutí (1892), Motýlek z norské pohádky (1893) aj. S pseudo- 
nymem „E. Pražský" vydal Historické humoresky (Ott. Lac. 
knih. nár. 1884) a z polštiny přeložil povídku Smutná svatba 
(Ústř. knih. 1881) a také pokusil se v oboru dramatickém 

František Kvapil (1855 — ) kromě básní (viz str. 65.) napsal 
Ženy a milenky básníků slovanských (Sal. bibl. 1893) a přeložil povídku 
I. J Kraszewského Z denníku starcova (1883). 

Jan Klecanda (1855 — ) narodil se 5. bř. 1855 v Praze, 
byl učitelem a jest redaktorem i nakladatelem časopisu „Vyše- 
hrad" v JPraze. Jest od něho Na bojišti, Všední příběhy a pro 
mládež Školou života (1895). Jest činným i v oboru drama- 
tickém a zeměpisném. 

Irma Geisslová (1855— ) kromě básní (viz na str. 65.) 
napsala romány Vlnobitím ku přístavu (Přít. dom. 1888) a 
Mračný a Hrabín (Přít. dom. 1894). 

Gustav Dórfl (1855—) kromě básní (viz na str. 65.) přeložil 
Dickeosovu povídku Cvrček na krbu, romány Collínsův Slepá láska, 
Braddonové Had na prsou (1891) a j. 

Eugen Miroslav Rutte (1855—) narodil se 13. srp. 
1855 v Jičíně a jest notářem v Hořovicích. Napsal Klepy 
z cest (1897). Jest činným i v oboru dramatickém a země- 
pisném. 



108 Novellistika. 



Bedřich Frida (1856—) narodil se 1855 v Slaném, jest bratrem 
Jaroslava Vrchlického a ředitelem při vyšší dívčí škole v Praze. Redi- 
goval zaniklou „Českou bibliotéku rodinnou". Přeložil z frančtiny román 
K. Gautiera Krásná Jenny (Ott. Lac. kn. 1 884), Meriméeho Novdly (Sal. 
bibl. 1887) a román Erckmanna-Chatriana Předávný doktor Matheut 
(2. vyd. 1892), Zolovu Zkázu, z italštiny Italské novelly, z němčiny Eber- 
sovy romány Uarda a Dcera královská, z frančtiny Cherbuliezův Osudný 
sňatek (3 sv.) a \. Také dramata překládá. 

Karel Šípek (1855— ), pravým jménem JosefPeška, 
jest učitelem v Praze. Napsal Žertem i do pravdy (1888), 
a Rub a líc (1893; obé Ott. Lac. kn. nár.). Také jest činným 
v oboru dramatickém. 

Josef Ladislav Hrdina (1856—) narodil se 23. čna 
1856 v Královicích u Slaného, jest doktorem íilosofie a úřed- 
níkem při místodržitelství v Praze. Napsal V ráji ďábla (1892), 
Hejtmanka Alena (Přít dora. 1893), Z lidu vesnického (1887), 
Vesnické příběhy (1890; obé Mor. bibl.), Feuilletony, povídky 
a humoresky (1888), Tři povídky (1889; obé Záb. bibl.). Po- 
vídky, obrázky a humoresky (3 sv., 1892), Hradčanské povídky 
(Naše knih. 1894), Turistické humoresky (1894) a j. Pro mládež 
jest od něho povídka Zapomenutý (1894) a j. 

Jan Wagner (18ó6 — ) kromé básní (viz na str. 65,) přeložil 
bulharskou původní povídku V. Drumeva Nešťastná rodina (Ustř. knih. 
1883), z ruštiny A. Michajlova Nad propastí a G. P. Danilevského Novelly 
(1883—1885, obé v „Bibl. rod."), romány Danilevského Mirovič (1886 
v „Bibl. světové") a Uprchlici na Nové Eusi (Mat. lidu 1887), D. L. 
Mordovceva Historické povídky (Mat. 1. 1890), Sahajdačný (Mat. 1. 1892), 
Socialista ininnlého století (1892), Juras (1893) a Morová rána (1S94), V. 
I. Némiroviče Dančenka Kupředu! (188«), \'l. Korolenka Sibiřské povídky 
(1890), S. A. Strětenského V dolech sibiřských (Mať. I. 1891), D. L. Si- 
birjaka Tuláci (1893), různých spisovatelů Ruské ýantastické povídky 
a kavkazské legendy (1893), N. N. Karazina Dvounohý vlk (1895), z angli- 
činy W. Scotta Bludný rytiř (1896), J. Marryata Přisemá loď (1896) 
a z frančtiny Emila Zoly Germinal (1885 v zábavné příloze „Dělníka 
amerického"), J. Věrna Ocelové město, Plující ostrov (obé 1895), Tajuplný 
ostrov (1896), Do středu země, Vynález zkázy (obé r. 1897), O. Féré aD. 
Saint-Yvesa Baron Trenek (1897), G. Ohneta Pařížský král (Mat. 1. 1899, 
a j. Některé z překladů těch mají pseudonym „Albín Straka" nebo 
„Ant. Koudelka". 

Jan Hudec (1856 — ) kromé básní (viz na str. 65.) přeložil 
z charvatštiny povídku J. E. Tomióe Drak bosenský, A. Šenoe Selská 



Novellistika. 109 

bouře a Diogene-t, z polštiny H. Sienkiewicze Starý sluha a Hana, St. 
Grudziňskélio Ukrajinské povídky a j. 

Gizela Náchodská (1866—) narodila se 1856 v Náchode, byla 
vychovatelkou v Rusku a žije na Král. Vinohradech. Napsala ÍJbohý 
Ilja (,Ott. Lac. kn. 1890) a Oklikou (1893). 

Gabriel Suran (1856 — ) narodil se 1856 v Praze a jest profes- 
sorem při gymnasiu v Roudnici. Přeložil z ruštiny román G. P. Da- 
nilevského Devátá vlna (Ott. Lac. kn. 1880). Také jest činným v oboru 
literárně dějepisném. 

Emanuel Zítek (1856-) narodil se 26. list. 1856 
v Brandýse n. L., jest doktorem práv a advokátem v Praze. 
Napsal román Drama rodiny pana Daniela (Ott. Lac. kn. nár.) 
a povídku Šlechticové. Také v oboru dramatickém a práv- 
nickém byl činným. 

František Chalupa (1857 — 1890) kromě básní (viz 
na str. 66.) napsal povídky Naše ves jindy a dnes (Lib. 
1886) a Poslední Přemyslovec (Přít. dom. 1887). 

Oldřich V. Seykora Kostelecký (1857 — ) narodil 
se 2. bř. 1857 v Kostelci nad Orlicí, byl členem redakce 
„Katolických listů", až stal se učitelem na Moravě. Náleží 
k nejlepším humoristům českým. Vydal tři sbírky humoresek 
s názvy Na ledě (1882), Ze stráně (1884) a U splavu (1885) 
a povídky humoristické Radošínshý pantatíneJc ^e mmJcu {18S6) 
a Kandidát šílenství (1889; obé v „Přít. domov."), Veselé po- 
vídky (Lib. 1888) a Tři povídky pro dámy (1898) i spisy 
literárné dějepisné. Také pokusil se v oboru dramatickém. 

JanHerben (1857—) narodil se 7. kv. 1857 v Bru- 
movicích na jižní Moravě, jest doktorem filosofie a redaktorem 
„Času" na Král. Vinohradech. Napsal Do třetího a čtvrtého 
pokolení (1892), Moravské obrázky (Ott. Lac. knih. nár. 1889), 
Slovácké děti (Kab. kn. 1890) a Na děditiě (Ott. Lac. kn. nár. 
1893). Také jest činným v oboru dějepisném. 

František Jiří Košťál (1857—) narodil se 26. říj. 
1857 v Solnici a jest farářem ve Skuhrově u Solnice. Vyšlo 



110 Novellistika. 

od něho: Povídky a kresby ze života českého lidu, Z našich 
hor (dva díly), Z dějin rodného kraje (vše 1889), Páni a ho- 
ráci, Za vpádů Bedřichových (1893), Hluchonétný (1893), 
Věrný čeledín (1896), Časové obrázky (1899) a j. Pokusil se 
také v oboru dramatickém. 

Hugo Václav Wunsch (1857 -) narodil se 1857 v Hnilci v Spišské 
župě; vystudovav práva, jest magistrátním sekretářem v Praze. Jest od 
něho Encyklopedie humoru a vtipu (lO^dílův) a spisky, na spůsob spisku 
Nerudova „Báby a baby" napsané: Žena desetkrát horU mvže, O hubi- 
čkách, O starých mládencích a pannách, Manželství a O ženitbě a vdav- 
kách, a Prach a Iroky. Také jest činným v oboru literárně dějepisném. 

František Ladislav Hovorka (1857 — ) narodil se 1857 
v Březnici u Písku, vystudoval práva a jest členem redakce „Hlasu 
národa" a knihkupcem v Praze. Přeložil román Kraszewského Podiví- 
nové (2 díly, Mat. lidu 1880). Také redigoval časopis „Ruch- (1879) a 
„Divadelní listy" (1880 — 1884) a byl činným v oboru dramatickém. 

Josef Antonín Voráček (1857 — ) kromě básní (viz na str. 66) 
přeložil z frančtiny Arěnovy ProvenqaUké novelly a Pavel a Virginie a 
2 ruštiny Danilevského Poslední Zápor ožci a Fénická. 

Vlasta Pittnerová (1858 — ) narodila se^ 1. led. 
1858 v Polné a jest chotí lesního Weymelky ve Ždáre na 
Moravě. Napsala Na rychtě. Ze Zdárských hor, V chaloupce 
pod lipou (1893), Rokem a životem (1895), Obrázky ze Ždár- 
ských hor (Mat. 1. 1897), Ze stínů i jasů žití (Lib. 1897), 
O chudých i bohatých (Ott. Lac. kn. nár. 1898), U Buřilů 
(Lud. 1899), Z našich dědin (Šaš. Mor. bibl. 1899), O dře- 
věném chlebě (1899), Pohádkové květy (1889; pro mládež) a j. 
Také přeložila Berty ze Suttnerů Odzbrojte (1896). 

Alojs Dostál (1858—) narodil se 2. čce 1858 v Kva- 
sinách v Královéhradecku a jest farářem v Křečhoři u Ne- 
veklova. O sobě vydal tyto povídky: Láska křesťamká (1884), 
Útočiště (18b5), Obětovaná (1885), Za svatováclavskou ko- 
runu (1886), V rateijně (1887; všechny v „Záb. bibl."), 
S poctivostí nejdál dojdeš (1884 v „Urb. knih. pro lid"), 
Poslední bašta českobratrská (1884 v „Mor. bibl."), Dějepisné 
povídky, obrazy a črty (1887 tamže), Z proudu života (1898J, 



Novellistika. 11 1 

Druhý sňatek (Lud. 1898) a j. Pro mládež jsou od něho po- 
vídky Jen poctivé, Za vlast (obě 1897), Z dob těžkých zkoušek 
(1899) a j. 

Josef Koněrza (1858—) narodil se 23. září 1858 v Dalečíné 
II Bystřice nad Pemštýnem a jest učitelem v Slavkovicích u Nov. Města 
na Moravě. Přeložil z ruštiny z Turgenéva Otcové a déti & Básně prosto- 
mluvou, z Gogola Taras Bulba, z Němiroviče Dančenka Ku předu!, 
z Korolenka Sibiřské črty a j. ; z polštiny z Kraszewského Vzkříšeni 
hratři, Luhlana, Zeliga, Stará báje, Hájová noc a Budník, z Baluckého 
Jen výš! a Déti Justyníiny, z Orzeszkové Chán, z Rodziewiczowny A/ocřrá 
krev a j.; z bulharštiny z Vazová Nemili nedrazi, Gorolomov, Od Bal- 
kánu, Kytka s Balkánu, Pod jařmem (tento román s AI. Knotkem 
v „Ottově Lac. kn nár." 189-^) a j. 

František Procházka (1858—) narodil se 1858 v Beštíně 
u Hořovic a jest professorem při gymnasiu v Brně. Napsal povídku 
Miroslava z Lestkova (Ott. Lac. kn. nár. 1881), Z Přeslavského dvora 
(tamže 1885), Ble přirody. Vzpomínky (obé Modrá kn. 1894) a j. 

Pavla Mater nová (1858—) kromě básní (viz na str. 07.) pře- 
ložila Novelly Marie Konopnické (Žen. bibl. 1898). 

Karel Škába (1858—) narodil se 1?<58 v Praze, 
studoval bohosloví, ale pro povídku Na cestě křížové, která 
vyšla od něho v „Matici lidu", byl ze semináře vyloučen. 
Jest úředníkem při obci města Prahy. V „Matici lidu" vydal 
i s pseudonymem „Prokop Sázavský" povídku Na počátku 
velké dohy. Mimo to vyšlo od něho : Masopust, Pod kamenicí, 
Na kordonu a j. 

Karel V. Rais (1859 — ) kromě básní. (viz na str. 67.) 
jest novellistou velmi oblíbeným, vyšinuv se v krátké době 
mezi nejpřednější. Napsal lýminkáři (1891), Horské kořeny 
(1882), Fotměchuť (Lib. 1892), Rodiče a děti (1893), Zapadlí 
vlastenci (1894), Kalibúv zločin, Lopota (obé 1895), Jak hráli 
o králi Václavu (Slez. kron. 1896), Za světem (1896), Pan- 
táta Bezomek (1897), Púlpáni (1898), Mezi lidmi (1898) a 
Západ (18991 Dříve psal i spisy pro mládež, na př. Povídky 
ze starých hradů (2. vyd. 1897), a vyšel i jeho Výbor ze spisů 
pro mládež. Též upravil pro mládež některé pohádky V. Be- 
neše Třebíčského a K. J. Erbena. 



112 Novellistika. 

Matěj Netval (1859—) narodil se 4. ún. 1859 v Pacové, jest 
doktorem práv a adyokátem v Humpolci. Přeložil z vlastiny SUvia 
Pellica ^ mých žalárův (1882), Huga Foscola Poslední listy Jakuba 
Ortisa (Ustř, ku. 1883) a j. 

Bohdan Kaminský (1859—) kromě básní (viz na 
str. 67.) napsal ^Kresby (1888), Nová prosa (1889), Různé 
panstvo (1891), Črty humoristické a sati/ricJcé {IS92), Mecenáš 
(Kab. kn. 1893), Noctumo (Ott. Lac. kn. nár. 1895) a Studie 
a povídky (1895). 

Karel Kádner (1859—) kromě básní (viz na str. 68.) napsal 
povídky Z perspektivy života (1887). Přeložil z frančtiny román Boisgo- 
beyův Bahiola, Desnoyersův Žena z ulice, Feuilletův Vdova, Gastyneův 
Sám a sám, Grévilleův Krásná otrokyné, Halévyho Drama čarovných 
oči, Malotův Pokušeni, Ohnetův Cikánská krev, Montépinovy romány Ba- 
ronka Leona (1889), Maskovaná milenka (l8yl) a Velký los (1895J), Be- 
lotův román Černý kvSt (1895) a j. 

Josef Deograt Konrád (1859—) narodil se 5. dub. 
1859 v Mnichovicích u Prahy a jest úředníkem banky „Slavie" 
v Praze. Napsal Dalmatské povídJcy (Sal, bibl. 1889), Z bratr- 
ských vlastí (Ott. Lac. kn. 1890), Na útěku (Ott. Lac. kn. 
1892), Plavecké povídky (Sal. bibl 1892), Cím, srdce, čím jsi 
zhřešilo (Lib. 1892), Poslední (Mat. 1. 1892), Albatros (Naše 
knih. 1893), U dvou kocourů, (Lib. 1895), Sázavské vlny (Ott. 
Lac. kn. 1895), Duhové barvy (IH9Q), Světlo a tma, Do zbraně! 
(obě 1897), Jan Herodes (Lib. 1897), Pohrobkové (Ott. Lac. 
kn. 1898) a román Druhá láska (Lib. 1899). 

Václav Stech (1859 -) narodil se 29. dub. 1859 na 
Kladně a jest učitelem v Žižkové. Náleží k nejlepším humo- 
ristům. Napsal Maloměstský pepř (1893), Koleje (1895) a, Hloží 
(1896). Jest činným i v oboru dramatickém a také dějepisném. 

Josef Krušina ze Švamberka (1859 — ) narodil 
se 6 čce 1859 v Lysé^nad Labem a jest učitelem v Ďábli- 
cích u Libně. Napsal Črty (Mor. bibl. IS92) a, Starým pérem 
(Čítárna „Švandy dudáka" 1^98). Také v oboru dramatickém 
jest činným. 



Novelli štika. 113 

Ignát Hořica (1859—) narodil se 28. čce 1859 
v Brně; vystudovav vojenské školy, byl důstojníkem a nyní 
jest členem redakce „Národních listů" v Praze a poslancem. 
Zbědovaný lid český v Slezsku našel v něm upřímného přítele 
a obhájce, o čemž svědčí jeho ^ spisy Pamatujte na Slezsko, 
OhrázTcy ze Slezska a Listy z Cech, obrázky z Moravy a ze 
Slezska. Kromě toho napsal Drobné črty a povídky vojenské 
(2. vyd. 1893), Kresby a příběhy (Ott. Lac. knih. nár. 1894), 
Z vln života (1896), Z lidské bídy (Ott. Lac. kn. nár. 1896) 
a j. Také přeložil z frančtiny Em. Zoly Doktor Pascal (1893), 
M. Prévosta Polopanny (1895) a j. 

Karel Leger (1859—) kromě básní (viz na str. 67.) 
napsal satyrický obrázek Emancipovaná (1898). 

Augustin Eugen Mužík (18.')9— ) kromě básní (viz 
na str. 68.) napsal povídky Trosky života (Modrá knih. 1894 ) 
a Skvrny i paprsky (Ott. Lac. kn. nár, 1898) a přeložil 
z němčiny Ottona Ludwiga Mezi nebem a zemí (Svět. knih 
1898). 

Viktor Kamil Jeřábek (1859-) narodil se 1859 
v Litomyšli a jest řídícím učitelem v Postících u Brna. Na- 
psal Obrazy života (1891), Nové povídky a obrázky (1894), 
Z minulých dob (1894), Ze světa prostých Udí (1897) a román 
Anna Bystřička (Přít. dom. 1898'. 

Jan Antoš (1860— 1^^99) narodil se 1. led. 1860 
v Praze a byl úředníkem v kanceláři Ústř. Matice školské 
v Praze, kde zemřel 6. čna 1899. Napsal Drobné novelly, 
Skizzy a studie novellistické (obé 1889) a Všední příblhy 
(Ott. Lac. kn. nár. 1896i. Také pokusil se v oboru drama- 
tickém. 

Matěj Anastasia Šimáček (1860 — ) kromě básní 
(viz na str. <!8) napsal do „Libuše" povídky Z opuštěných 
míst (1887) a U řezaček (1888), které mají látky ze života 
cukrovarnického, uovellu Bratři (1889), román Štěstí (1891) 
a o sobě romány Otec (1891), Dvojí láska (1894), Duše to- 



114 Novellistika. 

várny (1894), První služka (1^98) a V novém životě (Kab. kn. 
1898 ). S pseudonymem „Martin Havel" napsal Ze záphkú 
phil. stud. Filipa Kořínka (5 sv., Kab. kn. 1892—1896). 

Klára Špecingrová (1860—) narodila se 9.^bř. 1860 ye Zvo- 
leňovsi u Slaného a jest chotí inžinýra Ba uše v Žižkové. Přeložila 
z anglického román H. Conwaye Životu navrácena (Ott. Lac kn. 1885/ 
a j. Byla také činnou v oboru literárné dějepisném. 

Josef Paulík (1860 -) narodil se 16. éce 1860 ve Svojšicích 
v Kolínsku. Vystudoval fakultu filosofickou a jest úředníkem v Praze. 
Přeložil v polštiny E. Orzeszkové Bene nati (Sbor. illustr, románů 1892), 
Mirtala (Románová knih. Svět. 1893), Románová (1891), Mezi sedláky 
a pány (1891) a E. Kumičice Na druhém břehu moře (189-2: vše Ott. 
Lac. knih. nár.) a j. Také jest činným v oboru jazykov ědném. 

František Hrnčíř (1860— ) narodil se 28. září 1860 v Dřevíkové 
n Chotěboře a jest řídícím učitelem v Bohnicích u Nymburka. Napsal 
pro mládež Prosté obrázky (1891), Jehličí, Jan Šváb (obé 1893), Čarovné 
TcvSty (1894), Záhuba Vršovice (1896) a j. Jest činným i v oboru děje- 
pisném. Také rediguje s Fr. "VI, Krchem „Ma-lé no-vi-ny pro dé-ti" 
a sám „Budečské květy" pro mládež. 

František Xav. Svoboda (1860-) kromě básní 
(viz na str. 68.) napsal povídku Probuzení (Mat. 1. 1893), 
Mladé představy, Náladové povídky, Románové paprsky (vše 
1894), Směs žertu i žalu (Lib. 189.o), Drobné příhody (Mat. 
1. 1896), Vzrušující hlavy Ženské (Ott. Lac. kn. 1897), román 
Rozkvět (Lib. 1898) a Pestré povídky (1899) a j. 

Karel M. Čapek (1860~) narodil se 1860 v Domaž- 
licích a jest členem redakce „Národuí politiky" v Praze. Na- 
psal Povídky (1892), Nejzápadnější Slovan (Ott. Lac. kn. nár. 
1893), V třetím dvoře (1895) a Nedělní povídky (1897). 

František Roháček (1860—) narodil se 1860 ve 
Vedrovicích u Mor. Krumlova, jest doktorem práv a zemským 
sekretářem v Brně. V letech 1890—1896 redigoval časopis 
„Niva". Vydal Malé povídky (Mor. bibl. 18-'4), První hřích 
(1893) a Několik povídek (Ott. Lac. kn. nár. 1895). 

Ladislav Benýšek (1860 — ) narodil se 1 860 v Petro vicích 
u Rakovníka a jest ředitelem školy měšťanské v Praze. Napsal pro 
mládež povídku Po boji vitězstvi (1897) a j. 



Novellistika. 1 15 

Luděk Ar chleb (18G0— ) jest úředníkem při dráze na Smí- 
chově. Napsal Vojenské humorenky, obrázky, novellky a povídky (1896), 
Také jest činným v oboru dramatickém. 

František S. Procházka (1861 — ) kromě básní (viz na 
Str. 69.) přeložil M. Prévosta Julinciny vdavky, Jul. Verne Tajemný hrad 
v Karpatech a Černé Indie a j. 

Jan Červenka (1861 — ) kromě básní (viz na str. 69.) 
napsal povídky Dětské kartony (1885) a Novelly (1887) a pře- 
ložil F. Caballera Tři andělské duše a Dolores a G. A. Becquera 
Paprslek luny a jiné novelly. 

Antonín Pikhart (1861 — ) kromě básní (viz na str. 69.) 
přeložil ze španělštiny Pedra A. de Alarcona Proroctví a jiné novelly, 
Rafaela Altamira Osud a Tom. Carretera Posvátný úkol (vše Lev. sv. 
nov.), B. P. Galdósa Nazariu i Moder, kn.), Em. Pardo-Bazánové Kar- 
naiská svatá a jiné povídky (Knih. Besed lidu 1896), román T. Luise 
Colomy Maličkosti (1897), román Juana Valery Doňa Luz, A. P. Valdésa 
Povídky o dětech, Juana Valery Zelený pták (Lev. sv. nov.), povídku D. 
Armanda Palacia Valdésa Idylla nemocného (Ottova Lac. kn. nár. 1898), 
dona Diega Hurtada de Mendoza Lazarillo z Tormes (Svět. kn. 1898) 
a j. Hlavním jeho překladem jest Miguela de Cervántesa Saavedra 
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (2 díly, Svět. kn. 1899). 

Pavel Albieri (1861—), pravým jménem J a n M u c e k, 
narodil se 1861 v Jaroměři. Vystudovav vyšší reálku, oddal 
se spisovatelství. Nyní žije v Americe. Vyšly od něho povídky 
většinou rázu vojenského s těmito názvy: A temno posud . . . 
(1882 v „Ottově Lac. kn. nár."), 1866. Vojenské novelly ze 
sedmidenního tažení (1882 dvě vydání rychle za sebou), 1848 
až 1866. (Rakousko v Itálii.) Patero vojenských novéll (1881), 
Na kastellu (1882 v „Ottově Lac. kn. nár."), Z českých krajů, 
Z Čech a pro Čechy, Z České domoviny (tři tyto svazky histo- 
rických a humoristických povídek vyšly r. 1883. v Reinwar- 
tově „Sbírce zábavných spisů", kterou redigoval). Stráž na 
Rýně (1884 v illustrované bibliotéce „Z našich a cizích vlastí"), 
1792 — 1794. Vojenské novelly z velké doly (1884), Toleranční 
patent (Mat. lidu 1884) a Utíkejte, Prajzi jdou (1885 a 2. vyd. 
1894), Kukské povídky (1890), V zajetí Armidy, Když jsme 
táhli na Pa/ii (1891), Povídky patera Cyrina, Z různého šiku 
(obé 1892), Pod kolem (před tím vydáno r. 1890. v Americe), 

8* 



116 Novellistika. 

Nevěsta za 60 dollarů (1897), Jak jsem se octl v Americe 
(Modrá kn. 1897), Z amerických toulek (Ott. Lac. kii. 1898). 
Z angličtiny přeložil román Gunterův Ďáblovo plémě (1894). 

Václav Řezníček (1861 -) narodil se 9. září 1861 
ve vsi Skaličce na Náchodsku, jest doktorem filosofie a úřed- 
níkem při Českém museu v Praze. Vyšly od něho povídky 
s těmito názvy.: Léta spásy (1882), Na stará kolena, Z pod- 
horských tradic, Podloudníci, U českého lva (vše 1883), Po 
velké události^ Za utrpení předků (v „Matici lidu"). Vesnické 
povídky (vše 1884), V dusném vzduchu, Z různých Časů, Pod 
praporem naděje, Povídka o Viktorce (vše 18"^5), Národní be- 
seda (1886), Pro lepší budoucích, Za květu mladosti (obé 
1887), Liliputám (1889), Na stará kolena (1890 a 3. vyd. 
1897), Zámecké novelky (1891), Na ostatním penízi, Pod pra- 
meny sázavskými. Český román (vše 1892), Krví a železem 
(1893), Rok mezi Přeloučí a Prahou (1895 \ Za květu mla- 
dosti (1896), Poslední selské pozdvižení (1897) aj. Od r. 1892. 
vydává sbírku povídek z názvem Modrá knihovna a píše také 
povídky pro mládež, jako Ze starých časů (1889), Příhody 
chlapce Kubíny (1895), Mandel šelmovsfví Krakonošových 
(1896), Student hrdina (1897), Upičtí rytíři, O českou korunu 
(1898) a j. 

Jiří Guth (1861—) narodil^se 1861 v Heřra. Méstci; 
vystudovav universitu v Praze a Ženevě, stal se doktorem 
filosofie, byl vychovatelem v hraběcí rodině a nyní jest profes- 
sorem" gymnasijním v Praze Přeložil z Lotiho Éybář islandský, 
Kniha o soucitu a smrti, Můj bratr Yves a Vypuzená, z Theu- 
rieta Podzimní láska, z Věrna Klaudius Bombarnak, z Bour- 
geta Z velkého světa, ze Zoly Paříž, z Tinseaua Na rozcestí 
a j. S pseudonymem „Stanislav Jarkovský' napsal novelly 
Počátky a konce, Nad propastí (Lib. 1896) a Idylky pana 
adjunkta (Ott. Lac kn. 1899). Jest činným i v oboru země- 
pisném cestopisy svými. 

Jan J. Langner (186l~) narodil se 186 1 v Králové Dvoře n. L 
a jest redaktorem „Plzeňských listů- v Plzni. Xapsal povídku O Dm 
Václavu Hanušovi (1890) a přeložil z polštiny Bol. Prusa lalác a zboře- 
nina (^Ott. Lac. kn. nár. 18ii5^, H. Sienkiewicze Pojďme za nim! (Lev. 



Novellistika. 117 



sv. nov. 1895), Quo vadis a Křižáci (obé Přít. dom. 1898), E. Orzeszkové 
Podivili. (Lev. sv. nov. 1896) a j. Také jest činným v oboru dějeiňsném. 

Pavla Moudrá (1861-), pseudonymné Olg a Přibylova, na- 
rodila se 1861 v Praze, byla chotí Pavla Albieriho, s nímž jest soudné 
rozvedena, a žije nyní jako pouzespisovatelka v Praze. Přeložila román 
Edmonda a Juliusa Goncourtových Oerminie Lacertevsova (1898) a po- 
vídky Rudyarda Kiplinga Kniha džungli (181)9). Také překládá v oboru 
filosofickém. 

Alojs Koudelka (1861—), pseudonymné O. S. Vetti, narodil 
se 18. list. 1861 v Kyjově a jest farářem v Nikolčicích. Přeložil ze špa- 
nělštiny román Dona Angela Grassi Bohatstvi duSe (Román. knih. Svět. 
1889), P. A. de Alarcona Marnotratnice (tamže 1894) a román A.P. Val- 
désa Marta a Marie (1892), z novořečtiny povídky Kus jižního nebe 
(1894; obé Ott. Lac. kn.) a j. 

Gabriela Preissová (1862—) narodila se 23. br. 
1862 v Kutné Hoře a žije v Praze. Napsala Obrázky ze Slo- 
vácka (3 sv., Mat. 1.), Ideály (1889), Črty ze Slovácka (1890), 
Povídky (Kab. kn. 1890), Z mého alba (Mor. bibl. 1H90), Nové 
obrázky a črty (1893), Korutanské povídky (Sal. bibl. 1895), 
Obrázky bez rámů (Ott. Lac. kn. nár. Ib96), Když hvězdy pa- 
daly (Kab. knih. 18'. '8), Mládí a jiné novelly (1898) a Povídky 
(Knih. naš. lidu 1899). Jest činnou také v oboru dramatickém. 

Bohumil Brodský (1862 — ), pravým jménem Boh. 
Zahradník, narodil se 21. srp. 1862 v Hostačově u Čá- 
slavi a jest farářem v Ouběnicích u Votic. Napsal povídky 
Bouře na horách (1885), Pomsta Lollardú {ISS6), Tři povídky 
(1887), Dvě povídky (Mor. bibl.), Z našeho kraje, Číslo 1452, 
Husitské obrázky, Obrázky z vojny (3 sv.), Ze zručských 
matrik, Hlasatelé svobody, Pan poslanec. Příslušníci, Z vesnic 
a samot, FeuHletony (Mor. bibl. 1894) a j. Nejnověji vydal 
román Odumřelá ratolest (1898), Obětovaná (1898), Páni a paní 
(1899) a Bodina Šilerova (1899). 

AlexanderJaroslavDubec (1863- 1888), pravým jménem 
A. J. Krejčí, narodil se 1863 v Dubicku na Moravě, studoval na uni- 
versitě T Praze, ale pro chorobu odebral se k bratrovi svému do Lukavice, 
kde zemřel 1888. Napsal Pod tichými krovy (Mor. bibl. 18»6), Přátelé 
svitla (Zábavy več.) a Ze zlatých dob Moravy. 



1 1 8 Xovellistika. 



Tobiáš Eliáš, píšící s jménem T. E, T i s o v s k v (18C3— ) 
narodil se 9 led. 1863 v Tisové u Vys. Mýta a jest úředníkem při 
finančním ředitelství v Praze. Napsal 1'ovtdky zkraje (Ott. Lac. kn. IHnó) 
a pro mládež Příhody malé myšky (1896), Na panství kmotra čápa (1897) 
a Černý kohoutek (1898). Přeložil román Vilemíny Heimburgové Ze života 
mé staré pHtelkynS a j . Také pokusil se v oboru filosofickém. 

Pavel Papáček (1863—) narodil se 4. břez. 1863 v Chru- 
dimi, jest doktorem filosofie a učitelem v Nuslích u Prahy. Přeložil 
román L. N. Tolstého Vzkříšení (1899) a j. Také jest činným v oboru 
dramatickém. 

Pavel Projsa (1863— ) narodil se 12, bř. 1863 v Borci u Bélé 
a jest členem redakce „Hlasu národa". Přeložil J. Vema Nevěsta z moře 
(1890), Grazie Pierantoni-Manciuiové Lydie (1891), Guy de Maupassanta 
Olivový sad a jiné novelly (1892), Vérolomná (1893) a Svědomí vrahovo 
(1899), Henryho Grévilleho Dosía (Ott. Lac. kn 1899) a j. 

Růžena Jesenská (1863 - ) kromě básní (viz na str. 70.) 
napsala dospívajícím dívkám povídku Jarmila (1894). 

Božena Viková - Kunětická (1863—) narodila se 
1863 v Pardubicích a jest chotí Josefa Vika, úředníka v Uhri- 
névsi. Napsala Povídky (Mat. 1. 1887), Drobné povídky (Lib. 
1888), Óyři povídky (Kab. kn. 1890), Justina Holdanová 
(Kab. kn. 1892), Po svatbě (1892), Nové povídky (Lib. 1893), 
Vdova po chirurgovi (1893), Idyllky (Kab. knih. 1894), Sil- 
houetty mužů, (1898) a romány Mimdost (1895) a Medřická 
1897), Také jest činnou v oboru dramatickém. 

Vilém Mrští k (1863—) narodil se 1863 v Jimramové 
na Moravě a žije v Divákách, zaměstnávaje se toliko spiso- 
vatelstvím. Napsal román Santa Lucia (Mat. 1.), Stíny (Ott. 
Lac. kn. nár. ; obé 1893), Obrázky (Kab. kn. 1894) a román 
Pohádka máje (1897) a přeložil z ruštiny L. N. Tolstého román 
Vojna a mír (1890) a Vláda tmy (1891), F. M, Dostojev- 
ského Uražení a ponížení (1888), A, Michajlova Zlatem 
a mlatem, J. A. Laj kina Kousek chleba (1888) a Humoresky 
(Knih. Bes. 1. 1896), J. N. Potapenka román Láska (1894), 
Spisy Aleksěje Feojílaktovice Pisemského (1894 — 1898; jest zde 
také román Rozbouřené mořel, Vsevoloda Garšina Povídky 
(2 sv., Mat. 1. 1896 a 1898) a Červený květ a jiné novelly (Lev. 
sv. nov. 1896), A. S. Puškina Piková dáma (Lev. sv. nov. 1897) 



Novellistika. li9 



a j., z polštiny V. Gomulického Poslední soud (1890) a V. 
Krestovského Polusení (1893) a z Vlastiny C. Mendésa Sil- 
houetty. S bratrem Alojsem Mrštíkem napsal Bavlnkovy 
ženy a jiné povídky (Ott. Lac. kn. nár. 1897). Také v oboru 
dramatickém jest činným 

Josef Merhaut (1863—) narodil se 1863 na Zbirové 
a jest členem redakce „Moravské orlice" v^Brně. Napsal 
Povídky (1891), Had a jiné povídky (1893) a Černá pole (Ott. 
Lac. kn. nár. 1897). Také redigoval se Sv. Čechem pamětní 
list „Morava svým Maticím" (1897). 

Josef Václav Bohuslav (1863—) narodil se 1863 v Rade- 
nicich u Nymburka, jest doktorem práv a soudním úředníkem v Bran- 
dýse n. L. Napsal sbírku povídek ^a cestách životem (2 části, 1883 
a 1885) a jest činným v oboru právnickém. 

Josef Braun (1864-1891) narodil se 11. čce 1864 
v Kutné Hoře a byl učitelem v Buštěhradě. Rozstonav se 
odešel do Kutné Hory, kde zemřel 28. srp. 189L Náleží 
k nejlepším pěstitelům povídky dějepisné. Napsal Čtvero ob- 
rázků starohorských a Z pamětí krevních písařů, (obé 1886), 
Paní Sibilla (Mor. bibl. 1889), Zašlými věky (Ott. Lac. knih. 
1890), Chudý bohatec (Mor. b bl. 1891), Mezi vyhnanci (Lib. 
1891), Z dob poddanství il893), Ze zlatých a dobrých časů, 
(Kab. k(i. 1893) a Dvě historické povídky (Lib. 1894). Také 
vyšla od něho pro mládež povídka Pro Boha i vlast (1887), 
Hořanští synové (1893 a 2, vyd. 1895) a Vítův robenec (1894). 
Také byl činným v oboru literárně dějepisném. 

A G. Stín, pravým jménem Augustin Alojs Vrzal (1864 — ) 
narodil se 14. dub. 1864 v Popovicích u Kroměříže a jest, knězem 
v Domašově u Brna. Přeložil z ruštiny Z vojenského života (Saš. Mor, 
bibl. 1898) a novellu Marie Vsev. Krestovské' %w (Knih. Zl. Pr. 1898). 
Jest činným i v oboru literárně dějepisném. 

Jan Kabel ík (1864—) narodil se 6. kv. 18i)4 v Přerově, kde 
jest professorem gymnasijním. Spracoval Povídky ze Shakespeara (1899). 

JosefPachmayer (i864— ) narodil se 16. kv. 1861 y Dnešicích 
u Přeštic a jest élenem redakce „Národních listů" v Praze. Přeložil 
romány H. Malota Kletba zJého činu (1895) a Poslední soud (1896), J. 



120 Novellistika. 



Věrna Nový hrabe Monte Christo (1894), V. Huga Syn mislokiálův, E. 
Zoly Zemé-matka, Pavla Margueritta Dvou lásek spor (oba 1899) a j. 

Rudolf Jaroslav Kronbauer (1864—) narodil se 
17. čna 1864 v Lichocevsi. vystudoval práva a jest úředníkem 
v Praze. Napsal Z posledních stanic (2 díly, 1889 a lí^OO), 
Alma (1890), Ze světa pro svět (Lib. 1-94), Na pranýři 
(1899), Sjezd a jiné novelly (Ott. Lac. kn. 1899), Ze dna spo- 
lečenské propasti (1899) a pro mládež Světlo v temnotách du- 
ševních (1895'. Též jest od něho Naše výstava jubilejní {\S9l). 

Josef K. Šlejhar (1864—) narodil se 17. říj. 1864 
v Staré Páce, vystudovav techniku, byl úředníkem v cukro- 
varu, ale nyní jest hospodářem na statku v Dolní Kalné. 
Napsal Florian Bílek, mlynář z My sic (Přít. dom. 1885', 
Kúře melancholik (1889), Dojmy z přírody a společnosti (1894). 
Co Mvot pomíjí (1895), Oha (Přít. dom. 1895) a Zářm (1898). 

Jiří Sumín (1864—), pravým jménem A. Vrbová, narodila se 

1864 v Uhřicích na Moravě a jest chotí professora Vrby v Přerove. 
Napsala Z doby naMch dědů, Zapadlý kraj a Věste. 

Josef Laichter (1864—) narodil se 1864, jest do- 
ktorem práv a úředníkem v Praze. Napsal román Sychrova 
éra (Ott. Lac. kn. 1892) a Za pravdou (2 sv., 1898). 

Karel Chalupa (1864—) narodil se 15, pros. 1864 v Praze 
a jest úředníkem při c. k. školním knihoskladě v Praee. Napsal Různé 
obrázky (1890), Z veselých dob (1S92), Svatební dar (1893), Podle rozmaru 
(1894), Uzdraveni (1894 , Ze staré Prahy (2 sv. 1897 a 1898), Z pražského 
ovzduU (1897), pro mládež Zvěsti mladých let (1896) a Pohádky a bá- 
chorky (1898) a j. 

Methoděj Jahn (1865—) narodil se 1865 ve- Valaš. Meziříčí 
a jest učitelem v Zášové u Valaš. Meziříčí. Napsal Z temných i světlých 
cest (1894) a NevzeSlo ráno (Ott. Lac. kn. 1897). 

Gustav Narcis Mayerhoffer (1865—) narodil se 

1865 v Chrudimi a jest úředníkem v Praze. Napsal Z pev- 
nosti a Za hradbami, přeložil z madarštiny M. Jokaie Včera 
a dnes, Zlatá maska, Klub zamilovaných bláznů. Bezejmenný 
zámek, Sandora Brodyho Slečna don Quixote, Zena s dvěma 



Novellistika. 121 

dušemi (18í)8j, Stpěšenka (Svět. knih. 1898), Ference Herczega 
Szaholcsovo manželství (1899) a j. 

František Hejda (1865—) narodil se 1865 v Ml. 
Boleslavi a jest členem redakce „Národní politiky" v Praze. 
Napsal Karikatury (1898 . 

Karel Švanda ze Semčic (1867 — ) narodil se 12. 
září 1867 ve Vršovicích u Prahy jakožto syn divadelního 
ředitele Pavla Švandy ze Semčic a herečky Elišky Peškové, 
jest doktorem práv a úředníkem při zemském výboru v Praze.*) 
Napsal Fantastické povídky (1892) a Bizzarní povídky (1896). 
Také přeložil Artura Schnitzlera Anatol (1898 j. 

František V. Krejčí (1867—) narodil se 4. říj. 1867 v České 
Třebové a jest členem redakce „Práva lidu" v Praze. Přeložil z fran- 
čtiny povídku Gustava Flauberta Salamho (1896) a J. Barbeye D'Aure- 
villy Budá záclona (1898). 

Jindřich Vodák (1867—) narodil se 8. list. 1867 v Lysé n. L. 
a jest professorem při reálce v Lounech. Přeložil novellu P. A. de 
Alarcona JeMšek, román L. Gualda Úpadek (obé Ott. Lac. kn. 1893), 
G. de Maupassanta Naše srdce (18^5), Camilla Flammariona Konec 
svSta (2. vyd. 1896), de Stendhala Červený a černý (Vzdél. bibl. 1898), 
Chateaubriandovu Atala, René (Sv. kn. 1898) a j. 

Gustav Jaroš (1867 — ) kromě básně (viz na str. 72.) 
napsal Publikáni a hříšníci (1891). 

Karel Mašek (1867—) kromě básní (viz na str. 72.) 
napsal Domky z karet (1896), Pohádky špatně končící (1897) 
a Královny bez království (1898). 

Hugo Kosterka (1867—) narodil se 1867 ve Valaš. Meziříčí, 
vystudoval práva a jest úředníkem v Praze. Přeložil do „Vzdělávací 
bibliotéky" romány Alex. L. Kiellanda Jed (1891) a Fortuna (1892), Bj. 
Bjórnsona DHictvi Kurt&v (1893), Aug. Strindberga Manzelalvl (1894) a 
Na břehu moře (1896), Arne Garborga U maminky a Umdlené duše (obé 
1895), Knuta Hamsuua Pan (1896) a Anny Charl. Edgren-Lefiflerové 
Žena a láska (1897), do „Ott. Laciné knihovny nár." Bj. Bjórnsona 



*) Před tím byl v odboru censurním při policejním ředitelství, 
a jeho rukou prošly bez konfiskace Čechovy „Písně otroka". 



122 Novellistika. 



Na Bozích cestách (1894), do „Rom. knihovny Svétozora" Hermana 
Banga Čtyři ďábli a jivd novelly (1896 , o sobě vydal překlad španěl- 
ského románu B. Péreza Galdósa Mňau a amerického románu Henry 
Richarda Savage Manžel z ochoty, od r. 1897. vycházejí v jeho překlade 
Em. Flygaré Carlenové Romány a novelly (dosud vyšly: Rozmarná ženu, 
Gustav Lindorm, Jeden rok a Panenská věž) a j. Od r. 1897. vydává 
také „Sborník pro filosofii, mystiku a okultismus- a od r. 1898. sbírku 
knih nové doby s názvem „Symposion". Také překládá v oboru drama- 
tickém a filosofickém. 

Emanuel rytíř z Čeňkova (1868—) kromě básní (viz na str. 
72.) přeložil z frančtiny Jeana Richepina Bizarmi smrti (•_' sv.. Lev. 
sv. nov.), ]VI- Prévosta Polonevinné (Vzdél. bibl. 1895), rouián Vikt. Huga 
Bidnici (1898) a j. 

Růžena Svobodová (1868—) narodila se 10. čce 
1868 v Mikulovicích na Moravě a jest chotí spisovatele Frant. 
Xav. Svobody v řraze. Napsala ^a písčité púdé (Lib. 1895), 
Přetížený Mas (1895), Ztroskotáno (Kab. kn. 1896), Povídky 
(Lib. 1896), V odlehlé dědině (1898) a román Zamotaná 
vlákna (Lib. 1899). 

Otakar Auředníček (1868—) kromě básní (viz na 
str. 72.) napsal Malířské novelly (1892), Pseudokontesy a jiné 
novelly (1894) a Intimní dramata (1895), přeložil z vlaštiny 
C. Menděsa Láska, jež slzí a se směje, z frančtiny E. Zoly 
Dílo, J. Brěte Múj strýc a můj farář a j. 

Václav Hladík (1868 -) narodil se 1868 v Praze a 
jest členem redakce „Národní politiky" i redaktorem „Lumíra" 
a časopisu „Do světa". Napsal Z lepší společnosti (1892), 
Z pražského ovzdtiší (Ott. Lac. kn. 1894), Třetí láska (1895) 
a j. Přeložil Alf. Daudeta Lydiin hřích, G. de Maupassanta 
Miláček, J. Ohneta V záři milionů a j. Jest činným i v oboru 
dramatickém. 

Karel Kamínek (1868—) narodil se 3. list. 1868 
v Praze a jest úředníkem při magistráte v Praze Vydal 
román Hřích (Mor. bibl. 1895), povídku Dies irae (1897) a 
Dissonance (1898) a přeložil román Stanislava Przybyszew- 
ského Cestou (Vzdél. bibl. 1898). Také pokusil se 'v'obo!U 
dramatickém. 



Novellistika. 1*23 

Václav Plaček, píšící s jménem V. P. Trnavský 
(1868 — ), narodil se 26. list. 1868 v Pacovč a jest doktorem 
lékařství v Lukavci u Pacova. Napsal romány Evin hřích 
(LS94) a Sestry (1897) a Tři povídky (Přít. dom. 1895). 

František Cajthaml (1868 — ), píšící s pseudonymem V. L. 
Liber té, narodil se 1868 v Suchomastech u Berouna a jest dělníkem 
krejčovským v Teplicích i redaktorem časopisu dělnického. Jest samo- 
ukem, vychodiv pouze II. třídu školy obecné. Napsal povídky Z péra 
(Ulnikova (1893), V zápasech života (1894), Proletáři (1895) a j. Také 
veršované práce otiskl. ., 

Jaromír Borecký (1869 — ) kromě básní (viz na str. 73.) pře- 
ložil z frančtiny román ZJolův Tereza Eaquinova '1892), Daudetův Krásná 
Niverňanka (1893), Edmonda de Goncourta Bratří Zenganno (1891:), 
Flaubertovo Pokušeni sv. Avtonina (1899) a j. 

Arnošt Procházka (1869—) kromě básně (viz na str. 73:) 
přeložil Georgesa Eekhouda Kees Doorik (1899). 

Josef Vejvara (1869—) narodil se 1. pros. 1869 
v Semilech a jest členem redakce „Národních listů" v Praze. 
Napsal Život utrpením (Mor. knih. 1892) a Opuštění lidé 
(Modrá knih. 1893). 

Jiří Karásek (1871 — ) kromě básní (viz na str. 73.) 
napsal romány Bezcestí (1893), Stojaté vody (1895) a Mimo 
život (1897). 

Jan Osten (1871—), pravým juiénem Jan Ohren- 
stein, narodil se 23. bř. 1871 v Zdislavicích u Vlašimi a 
jest poštovním úředníkem v Praze. Napsal Drobné črty (Mor. 
bibl. 1895), Páni a sprosťáci (Přít. dom. 1896), Kancelářské 
obrázky (1897) a JS/a venku (1898) a přeložil M. Schmidta 
Hančička, chodské děvče (1896) a Fambíčkúv plášť (1897) a 
J. H. Mackaye Lidé manželství (1898). 

Karel Červinka (1872 — ) kromě básní (viz na str. 
73.) napsal Zhaslé oči a několik jiných drobných studii prózou 

(1895). 



124 Novelli&tika. 



Kromě toho buďtež uvedeni záe abecedně tito pozoruhodnější 
novellisté, vydavší své povídky za let devadesátých, jejichž údaje životo- 
pisné nepodařilo se zvěděti: Josei Beneš, Otakar Bystřina (Hanácké 
figurky, 1890), X. Cekal, Karel Černý, Petr Fink, Jan Heusler, 
Fr. Horenský {Slovácké obrázky, 1893), Edmund Chaura, Josef 
Kuffner {Chvile a otázky, 1894), Karel Ladislav Kukla (Ze viech 
koutů, Prahy, 1896), Miroslav B. K u n e š, Kudolf K u t i n a, Láďa M a t ú š, 
Jiří Mráz, Karel Pleskaé, J. Seidl {Z lesnich samot IS^l), Augustin 
Skaunic, Michal Srubjan, Tereza Svatova, Josef Šimon, Felix 
Téver (r=: Lauermannová), J. A. Vížek a j.; z překladatelů: Josef 
Bartoš, F. Boháček (Zolovy Lurdy), Erazim Brousek, Jaroslav 
Čermák, Vladimír Či hák (Zolův Řim), Václav Hanuš, A. Hof- 
meistr, Dr. Václav Hrbek, Jos. Fr. Javůrek, M. Jesenská, V. 
Kuneš, Božena Kvapilová, Alojs N. Lucek, Antonie Malá, Josef 
Mikš, V. Patejdl (Wallaceho Ben Hur, 1898), Fr. Pověr, Dr. Bo- 
řivoj Pru^sík (= Jiří Ščerbinský), Josef Psenička, Jar. Rozvoda, 
Eliška Keháková, Arnošt Schwab Polabský, Vilma Sokolová 
(^Maróthy-Soltészové Proti proudu, 1897), Josef Jan Svátek, Karel 
Štěpánek (Dostojevského Zločin a trest, 1899), J. J. Benešovský- 
Veselý (Zolův Člověk bestie, 1891, Kiplingovo Zhaslé svéllo, Murgerovo 
Ze života pařížských bohémů, obé 189.3, Goncourtova Sestra Filomena, 
1896) a j. 

Z novellistů novočeských, náležejících do doby před rokem 1848., 
byli za let 1848 — 1899 vydáni Josef Jungmann (Chateaubriandova 
Atala, 189-2), Jan z Hvězdy (Mastickár 1889), Karel Hynek Mácha 
{Cikáni, 1898) a František Jaromír Rubeš {Illustrované nejlepSí humo- 
resky a povídky, 1894; l^i humoresky, 1898); viz i jejich „Spisy" na 
str. 74. 



I. Dramatické básnictví. 



Ačkoli již od počátku let čtyřicátých jevila se snaha zří- 
diti v Praze samostatné divadlo české, trvalo ještě dlouhou 
řadu let, nežli stalo se to skutkem. Po roce 1848. hráváno 
nějaký čas dvakráte v týdnu na stavovském divadle česky, 
ale většího úspěchu v té příčině nebylo lze záhy se dodělati, 
třebaže již od konce let čtyřicátých obohacoval básnictví 
dramatické vynikajícími plody Josef Jiří Kolár, vydav již 
r. 1847. truchlohru „Monika" a r. 1851. truchlohru „Žižkova 
smrt". 

Lepší časy, které zdály se kynouti divadlu českému 
kolem let padesátých, daly vznik i podniku, jenžto dosud 
trvá, osvědčiv nezmařitelnou sílu životní, totiž „Divadelní 
bibliothéce", sbírce původních i přeložených dramat, kterou 
Jaroslav Pospíšil r. 1852. vydávati se jal a ve kteréž až. 
do našich dnův uložena valná část českého repertoiru diva- 
delního. Sbírka ta začala překlady, a svazek 1. obsahuje ve- 
selohru „Milován býti nebo umříti !" od Scribeho a Duma- 
noira, kterou z frančtiny přeložil Dr. Jan Palacký, později 
nijak oborem tím se neobírající, a veselohra „Brute, pusť 
Caesara!" od M. Rosiera, kterou z frančtiny přeložil J. J. 
Kolár. Rovněž i další svazky vyplněny jsou překlady; mezi 
nimi jest i činohra „Deborah" od J. R. Mosenthala, přelo- 
žená od J. J. Kolára, jenž i byl prvý, kdož otiskl ve sbírce 
té hru původní, totiž truchlohru „Magelona" ve svazku G. 
(1853). 

Také Josef Kajetán Tyl záhy jal se přispívati do „Bi- 
bliotéky divadelní", otisknuv tam jakožto první hru drama- 
tický žert „Obě šelmy" (1853) a potom obraz ze života mě- 



126 Dramatické básnictví. 

šťanského „Bankrotář" (1854). Před tím vyšel o sobe Tylův 
„Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři" (1848) a „Jan Hus" 
(1849). Čile na poli dramatickém vystoupil tehdáž i veterán 
divadelní Václav Kliment Klicpera, vydav v krátké době 
deset nových svých dramat, totiž „Divotvorný klobouk", 
, Dobré jitro", „Česká Meluzina", druhé vydání „Uhlířka", 
„Popelka varšavská" (vše 1848), „Hvězda aneb Charakte- 
rové", „Svatoslav, poslední Svatoplukovec", „Brněnské kolo", 
„Zlý jelen" (vše 1849) a „Poslední prázdniny" (1850), avšak 
žádné z nich nemůže se vyrovnati starším jeho pracím. Také 
František Turinský vystoupil tehda s novým plodem dra- 
matickým „Pražané roku 1648" (1848) a Ferd. Břet. Mi- 
kovec truchlohrou „Záhuba rodu Přemyslovců" (1851) a 
„Dimitr Ivanovic" (1856). 

Ale kromě těchto několika právě uvedených dramat a 
kromě ještě několika her Tylových před rokem 1860. nic po- 
zoruhodného se nevyskytlo v básnictví dramatickém původním. 

Vzmáhající se však české písemnictví vůbec ovšem vy- 
datně přispělo zvelebiti také básnictví dramatické, které spi- 
sovatelé po roce 1860. usilovali zdokonaliti víc a více, což 
dařilo se tomu v jedné příčině, onomu v jiné. Pomáhaly jim 
v tom i jiné události, z nichžto budte připomenuty na místě 
prvém překlady výtečných dramat cizojazyčných, jmenovitě 
Shakespearových, vydaných s názvem „Dramatická díla Wil- 
liama Shakespeara" nákladem Matice české v letech 1854 
až 1872. 

K tomu připojila se roku 1859. nové šťastná okolnost. 
Bylotě toho roku otevřeno v Praze divadlo novoměstské před- 
stavením českým, a rok 1861. přinesl nám rovnoprávnost 
i na divadle stavovském, které přešlo ve správu zemskou, 
tak, že bylo dáváno představení českých právě tolik co ně- 
meckých, totiž tři téhodně. 

Když pak r. 1861. byl povolán za dramaturga českého 
divadla Gustav Pfleger Moravský a po něm roku 1862. 
Pavel Švanda ze Semčic, kteří přičinili se zvelebiti a roz- 
hojniti repertoir tak, že návštěva představení českých víc a 
více se množila a tři představení v témdni ukáznla se býti ne- 
dostatečnými, Dr. František Ladislav Rieger navrhl vzhledem 
k okamžité potřebě samostatného divadla a vzhledem k utě- 



Dramatické básnictví. 127 

šenéinu rozvoji původního dramatického písemnictví postaviti 
zatímní české divadlo. I bylo zřízeno v Praze zatímní samo- 
statné královské české zemské divadlo se stálým personálem 
a otevřeno 18. listopadu 1862 Hálkovou truchlohrou „Král 
Vukašín". Švanda byl jmenován jeho vrchním režisérem a za- 
stával chvalné ten úřad až do r. 1866. 

A tak dramatická Múza česká ocítila se konečně tam, 
kam veškera její snaha za trudných dob probouzení se ná- 
rodu českého směřovala; měla svůj vlastní stánek, z něhožto 
vyhnati ji nemohla již urážlivá zápověd velikopanská ; měla 
svůj vlastní ústav, který měl býti spisovatelstvu místem 
ušlechtilých zápasů duševních a národu školou, galerií vzorů, 
palladiem nového nadšení vlasteneckého. 

Činnost v básnění dramatickém, probuzená zřízením 
samostatného stálého českého divadla, byla roznícena také 
tím, že byly vypisovány odměny na nejlepší práce drama- 
tické, a to zejména měšťanem pražským Ferdinandem Fin- 
gerhutem (Náprstkem).*) 

Prvé vypsání ceny Fingerhut učinil již r. 1857., ale na 
dramata toliko z dějin českých, i byla zaslána do r. 1859. 
pouze čtyři dramata, z uichžto hlavní odměnu nebylo lze 
dáti žádnému; jen akcessit přiřčen, a to prvý historickému 
dramatu „Jaroslav" od Leopolda Hausmanna (f 1863), 
redaktora „Moravských novin" v Brně, druhý pak truchlohře 
„Svatopluk" od Frant. V. Jeřájjka, tehda kandidáta pro- 
fessury a spolupracovníka „Pražských novin". Když vypiso- 
vána byla Fingerhutova cena na rok 1859., obor látek k dra- 
matům byl rozšířen na dějiny všech národů slovanských, 
čímž ovšem volba básníkům dramatickým byla velice usnad- 
něna, a výsledek, kterýž objevil se již r. 1860., byl daleko 
potěšitelnější proti výsledku z r. 1859. Hlavní odměna ne- 
byla sice opětně žádnému dramatu přiřčena — akcessit prvý 
obdržel Vít. Hálka „Závis" a druhý téhož „Král Rudolf" 
— ale dramat došlo již 14, a drama na sedmém místě cenou 
svojí stojící vynikalo ve mnohé příčině nad drama, kterému 

*) Aby snad nestala se pisateli přítomných řádků křivda, buď 
to, co jest otištěno zde a ve „Vlasti", roč. 1887., na str. 82.-85. a 156. 
až 158., srovnáno s články jeho v „Květech", roč. 1888., str. 10.— 12., 
a v „Ruchu", roč 1884., čís. 10. 



1-28 Dramatické básnictví. 

r. 1859. akcessit prvý byl dán, takže posuzovatelé oněch 
dramat pronesli se o úspěchu tomto takto : „Ukončujíce 
zprávu letošní o dramatech zaslaných nemůžeme nevyzoati 
radosti naší z hojného účastenství sil konkurujících vůbec, 
ale zvláště z několika těch utěšených plodů, které během 
jednoho roku na štěpu čes^íoslovanského básnictví dramati- 
ckého se byly urodily. Pokrok ten valný, jenž osvědčuje se 
tím, že sedmý z letošních kusů je téměř výtečnější loňského 
prvního, jest nám pevným rukojemstvím, že, nežli doba kon- 
kursu opětně vyprší, ještě stkvělejšího dočkám^ se ovoce."*) 
Ještě více činnost v básnění dramatickém byla zvětšena, 
když r. 1868. položen základní kámen k velikému Národ- 
nímu divadlu. Jevila se pak utěšenější a utěšenější, když 
jeho stavba dokončována r. 1881., a neochabla ani, když ťito 
chlouba národu českého 12. srpna r. 1881. stala se kořistí 
plamenů, nýbrž ustavičné vzmáhala se a zkvétala, a vzrostla 
ještě více, když Národní divadlo r. 1883. nadšenou obětavostí 
národa znova bylo dostaveno a účelu svému odevzdáno. Také 
v Brně zřízeno jest Národní divadlo. 

Způsobilých dělníků starších na české roli dramatické jest 
řada dosti četná, a druží se k nim i dosti hojně básnického 
dorostu mladšího. Do nedávná nejlepšími českými básníky 
dramatickými byli Emanuel B o zdech, František Věnceslav 
Jeřábek a Josef Jiří Kolár. Nyní nejvíce obohacují obor 
ten Alojs Jirásek, Frant. Ferd. Šamberk, Josef Štolba, 
Frant. Adolf Šubert, Jar. Vrchlický a Julius Zeyer. 

Z 35 dramat, která konkurovala o ceny vypsané pro 
Národní divadlo, uznána r. 1883. za nejzdařilejší truchlohra 
„Salomena" od Bohumila Adámka, před tím veřejnosti 
zcela neznámého. 

Ze zaniklých sbírek, v nichž otiskovány byly drama- 
tické básně, jest uvésti „Výbor spisů dramatických" (1866 
až 1872), „Divadelní svět" (1872—1876), „Nový divadelní 
repertoir" (1877 — 1881) a „Vybrané hry divadelních ochot- 
níků" (1885 — 1895). Některé též otiskla „Národní biblio- 
téka" (1868 - 1894). Ze sbírek nyní vycházejících uvedeny 
budte: „Bibliotéka divadelní" (od r. 1852 vydává J. Pospíšil), 



,Zprávy soudců" na str. 4.5. 



Dramatické básnictví. 129 

„Divadelní ochotník" (od r. 1861. vydával J. Mikuláš a M. 
Knapp, nyní J. M. Srp), „Bibliotéka operních a operetních 
textů" (od r. 1874. vydává Fr. A. Urbánek), „Sbírka spisů 
dramatických" (od r. 1874. vydává I. L. Kober), „Ochotnické 
divadlo" (od r. 1885. vydává M. Knapp), „Repertoir českých 
divadel" (od r. 1886. vydává F. Šimáček), „Žertovné hry 
divadelní" (od r. 1886. vydává M. Knapp) a „Vybrané hry 
českých divadel" (od r. 1896. vydává J. R. Vilímek). Také 
„Kabinetní knihovna" a „Světová knihovna" i „Vzdělávací 
bibliotéka" otiskují dramata. 

Z dosti četné řady dramatických básníků českého písem- 
nictví z let 1848—1899 budtež uvedeni zde tito: 

Václav Kliment Kl i cper a (1792— 1859) kromě po- 
vídek (viz na str. 77.), které hlavně teprve od konce let 
čtyřicátých jal se psáti, byl již od počátku let dvacátých 
velmi platně činným v oboru dramatickém. V letech 1847 až 
1848 vydal Dr. J, A. Gabriiel jeho Dramatické spisy, v nichž 
obsaženy jsou: IsraelifJca, Česká Méluzína, Divotvorný hlóbouk, 
Dobré jitro, TJhlirka, Popelka Varšavská, Hvězda aneb Charak- 
terové, Svatoslav, poslední Svatoplukovec, Brněnské kolo, Zlý 
jelen a Poslední prázdniny. V letech 1862 — 1863 pak vyšly 
jeho Spisy, prvně otištěné většinou 1820 — 1830, v nichž ne- 
jsou ona dramata nákladem Gabrielovým vydaná, z ostatních 
pak uvedeny budte: Ptáčník, Veselohra na mostě. Rohovin 
čtverrohý, Každý něco pro vlast, Hadrián z Řimsu, ZiŠkúv 
meč, Lhář a jeho rod, Kytka, Soběslav, Blaník, Eliška Pře- 
myslovna, Lazebník, Loketský zvon a Jan za chrta dán, kte- 
réžto všechny s přidáním „Divotvorného klobouka", „Zlého 
jelena" a „České Meluziny" jakožto nejzdařilejší budou tvořiti 
Výbor dramatických spisů, V. K. KUcpery, upravený od Fr. 
A. Šuberta (vychází od r. 1898.), který frašku Zlý jelen vydal 
ve své úpravě také ve „Světové knihovně" (1898). Některá 
dramata Klicperova k novému vydání upravil i Dr. J. V. 
Novák (1898 a 1899). 

Josef Wenzig (1807—1876) kromě básní (viz na str. 
36.) složil dějepisný obraz Arria a Paetus, dramatickou báseň 



130 Dramatické básnictví. 

Koruna, činohru Timóleon a veselohry: Doktorka medicinae 
anebo Náhody, nehody, hody, Malíř co Pygmalion čili Bás- 
níkův tajný plán a žert Snídání a obědvání, kterážto dramata 
tvoří prvý svazek jeho spisů v „Národní bibliotéce". Mimo 
to napsal volně dle Jana Amosa Komenského lyricko-drama- 
tickou báseň Labyrint světa, obsaženou v druhém svazku jeho 
spisů v „Nár. bibl.", teksty k operám Libušin soml a sňatek 
a Dalibor, ku kterým hudbu složil Bedřich Smetana. 

Josef Kajetán Tyl (1808—1856) ki-omě belletrie 
(viz na str. 77.) též obor dramatický již od počátku let tři- 
cátých obohacoval. Z dramat jeho, jichž celkem 31 napsal, 
vynikají: Strakonický dudák. Paličova dcera, Jiříkovo vidění, 
Jan Hus, Bankrotář, Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, 
Pražský flamendr, Paní Marjánka, matka pluku a j., které 
vyšly vesměs tiskem teprve po roce 1848, a to nejvíce v Po- 
spíšilově „Bibliotéce divadelní", kdež i jiné ještě některé 
jeho jsou otištěny, jako na př, i Žizka z Trocnova (1869). 
Divadelní hry ve vydání Turnovského obsahují tri poslední 
díly; J. L. Turnovský vydal národní báchorku Strakonický 
dudák i ve „Světové knihovně" (1898). 

František Doucha (1810 — 1884) kromě jiných prací 
básnických (viz na str. 36.) přeložil ze Shakespeara 9 her, 
totiž Život a smrt krále Richarda IIL (1854), Koriolanus 
(1858 a podruhé 1880), Julius Caesar (1859 a podruhé 1880), 
Král Richard IL, Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (obě 
1862), Král Jan, Sen v noci svatojanské*) (obě 1866), Dvé 
šlechticů veronských (1869) a Romeo a Julie (1872); překlad 
truchlohry „Romeo a Julie" z r. 1872. jest velice zdokonalen 
proti vydání, které vyšlo r. 1847., a vyšel znova r. 1883. 
v „Ústřední knihovně". Mimo to Doucha rozmnožil náš diva- 
delní repertoir překladem činohry Kleistovy Katinka HeU- 
bronská (1867), truchlohry Hugovy Ruy Blas (1870), veselo- 
hry Sardouovy Silné ženy a veseloher Bayardových a Duma- 
noirových Malý Richelieu na prvním potýkání a Hrbatá ne- 
věsta i několika jiných ještě dramat. 

*) Provozován byl poprvé již r. 1855. a podruhé vydán r. 1876. 
v Štolbové „Divadelním světě". 



Dramatické básnictví, 131 



Karel Jaromír Erben (1811 — 1870) kromě básní (viz na str. 
H7.) pokusil se také v básnictví dramatickém, ale tiskem ničeho nevydal. 
Teprve Gustav Toužil dle prvopisu z r. 1833. vydal jeho yeselohru 
Sládci (1891). 

Jakub Malý (1811 — 1885) kromě překladů novellisti- 
ckých (viz na str. 78.) přeložil ze Shakespearových dramat 
těchto 11: Veselé ženy windsorsJcé (1856; podruhé 1882 
v „Ústř. knih."), Král Jindřich VL (díl I. 1858; díl II. 
1861; díl III. 1>^62), Mnoho povyhu pro nic za nic (1864), 
Konec vše napraví (1869), Othello, mouřenín benátský (1869 
a podruhé 1880), Trojlus a Kressida, JaJc se vám to líbí, 
Marná lásJcy snažení (všechna tři 1870) a Perihles, kníže 
tyrský (1872). Mimo to jest od něho přeložen kromě Lessin- 
gova dramata Nathan Moudrý (1865), znova Shakespearův 
Antonius a Kleopatra (vydaný r. 1880. ve „Vybraných drama- 
tických dílech Williama Shakespeara", jejichžto nové, laciné 
vydání vyšlo r. 1883. i a Hamlet, princ dánský (Ústř. knih. 
1883). 

Jan Josef Čejka (1812— 1862) narodil se 7. bř. 1812 
v Rokycanech, byl doktorem lékařství při všeobecné nemocnici 
v Praze, kde zemřel 25. pros. 1862. Ze Shakespearových 
dramat přeložil těchto 9: Cymbelín (1856), KrálJindřich V., 
Antonius a Kleopatra (obě 1858), Veta za vetu (1862), Ko- 
medie plná omylů, (1864), Pohádka zimního večera, Timon 
athénský (obě 1869), Titus Andronikus a Král Jindřich Vlil. 
(obě 1870). Mimo to přeložil i Romeo a Julii, kterýžto 
překlad vydal Ferd. Fingerhut (Náprstek) r. 1861., takže 
truchlohra tato byla do češtiny třikráte přeložena (^dvakráte 
Douchou). 

František K. Drahoňovský (1812 — 1881) kromě básní (viz 
na str. 37.) napsal veselohru Staročech. 

Josef Jiří Kolár (1812—1896) kromě básní (viz na 
str. 37.) a kromě novellistiky (viz na str. 78.) vynikl zejména 
jakožto básník dramatický. Dramata svá původní i přeložená 
začal otiskovati již za let čtyřicátých (viz na str. 125.), a k nej- 
prvnéjším z nich náležejí velmi cenné truchlohry Monika, 

9* 



1 32 Dramatické básnictví. 

Magelona a Žizkova smrt, vydané tiskem prvně v letech 1847 
až 1853 a později znova. Mimo to jest uvésti drama Prais/rý 
žid (1872) a veselohry Mravenci (1870), Tři faraóni a Dejte 
mi čamaru (1871) a z dramat jeho nejnovějších: Sminčtí 
(1882), Primátor^ (1883), Královna Barbora (1884), Umrlčí 
hlava (1885) a Ďáblova legenda (1891). R. 1886. počala vy- 
cházeti souborně jeho Dramatická díla, a svazeček I. obsahuje 
drama Mistr Jeroným, které provozovati nebylo dovoleno, II. 
Královna Barbora a III. Smiřičtí. Dramata Kolárova vynikají 
svojí účinností na jevišti. Z překladů jeho vynikají truchlohra 
Goetheho Faust a Schillerova Loupežníci a dramata Shakespea- 
rova Hamlet (1855), Kupec Benátský (1859 a podruhé 1880), 
Makbeth (1868) a Zkroceni zlé ženy (1872). Mimo to přeložil 
Schillerova Valdštýna (všecka tři oddělení), Goetheho truchlo- 
hru Egmont a Gotz z Berlichingu, Schillerovu truchlohru 
Úklady a láska a j. 

Karel Sabina (1813 — 1877) kromě povídek a románů 
(viz na str. 79.) napsal veselohru Inserát (1866j, truchlohru 
Černá růže (1868), frašku Maloměstské klepny a j. a teksty 
k operám, z nichž uvedeny buďte: Prodaná nevěsta (1866), 
Braniboři v Čechách (k oběma hudbu složil Bedřich Smetana). 
Templáři na Moravě (1865), V studni (1867) a j. 

Antonín Jaroslav Vrťátko (1815—1892) narodil se 22. 
kv. 1815 v Nových Benátkách a byl knihovníkem Českého musea 
v Praze, kde zemř. 19. pros. 1892. Byl dopisujícím členem České aka- 
demie. Přeložil z jazyka vlaského Karla Goldoniho drama Pamela (1887) 
a spis Aristotelův. Též uspořádal almanach „Perly české" (1855). 

František Pravda (1817—) kromě povídek (viz na str. 80.) 
napsal pro mládež Sv. Mikuláš, Král liliputánský, Slepá habička, Učitel 
ve francouzském zajeti a StSdrý den. 

Vilém Gabler (1821—1897) narodil se 14. bř. 1821 ve Wartem- 
berku, byl doktorem filosofie a ředitelem vyšší dívčí školy v Praze, kde 
zemřel '27. ún. 1897. Sepsal truchlohru Jphanna Dark, panna Orleanská 
(1865) a přeložil z franštiny veselohru Šlechtic a voják (1867; obě Div. 
bibl.). Byl činným i v oboru dějepisném a jazykověďném 

Vincenc Vávra Haštalský (182-4 — 1877) kromě románů 
(viz na str. 82.) přeložil Schillerovo Spiknuti Fieskovo, Mosenthalův 
Svatojanský dvůr a Molierovy SméSné^JiJle7iy. 



Dramatické básnictví. 133 

Ferdinand Břetislav Mikovec (18^6—1862) na- 
rodil se 24. pros. 1826 v Sloupe v Litoměřicku, byl pouzespiso- 
vatelem, zabývaje se archaeologií, zemřel 22. září 1862 v Praze. 
Redigoval „Lumír" (viz na str. 13., 18. a 20.). Od něho jsou 
tragedie Záhuba rodu Přemyslovského (1851) a Dimitr Ivanovic 
(1856). Byl činným i v oboru dějepisném. 

Bohumil František Hakl (1827—) kromě básní (viz na str. 
42.) napsal pro mládež Mlsný JaroS a FtaČí hnízdo. 

Josef Václav Fric (1829—1890) kromě básní (viz 
na str. 42.) a povídek (viz na str. 83.) byl činným hlavně 
v oboru dramatickém, napsav i přeloživ množství her diva- 
delních. Svazek I. jeho „Sebraných spisův" obsahuje truchlohru 
Svatopluk a Rastislav, z ostatních pak jeho dramat vyšla tru- 
chlohra Kochan Ratibořský (1847), dramatická báseň Břetislav 
Bezejmenný (1860), truchlohra /vaw Masepa (1864), dramatický 
obraz Libušin soud (18G2), fraška Paní Sandová v Brandýse 
aneb Jen šádnou frašku, pane Kopecký! (1880), drama Asjenúv 
pád a truchlohra Pobělohorci (1885). Z překladů buďtež uvedeny 
Diblík, Princezna z Bagdadu (obě z frančtiny), Krasinského 
Iridion (z polštiny r. 1863. ; k překladu tomu předslov napsal 
Karel Sabina) a dramatická báseň Byronova Manfred (1882). 
S Josefem Lad. Turnovským vydal k slavnostnímu otevření 
Národního divadla „Almanach divadelní" (1881). 

Jan Bohumil Janda (1831 — 1875) kromě básní (viz na str. 43.) 
a povídek (viz na str. 84.) napsal dramatický žert Eosenberg, otištěný 
v jeho „Básních" v „Národní bibliotéce". 

Gustav Pfleger Moravský (1833—1875) kromě 
básní (viz na str. 43.) a románů (viz na str. 84.) psal i dra- 
mata, z nichžto nejlepšími jsou veselohry Ona mne miluje, 
Telegram a Kapitola L, 11. a III. Z truchloher buďtež uve- 
deny: Boleslav Ryšavý a Della Rosa, která měla prvotně 
název „Poslední Rožmberk". V „Národní bibliotéce" dramata 
vyšla v prvém svazku jeho „Sebraných spisů". 

Eliška Pešková (1833—189.5) narodila se 1833 v Praze, byla 
chotí Pavla Švandy ze Semčic, ředitele divadla na Smíchově u Prahy, 
a byla herečkou při českém zemském divadle pražském. Zemřela na 



134 Dramatické Jbásnictví. 

Smíchově 23. kv. 1895. Zpracovala asi 50 her původních a přes 600 her 
přeložila; uvedeny buďte: Křiž u potoka (8. vydání) a Vennický román 
(obé dle románů Kar. Světlé), Cemff kříž v lese (2. vyd. 1898j, Diblíkova 
dceruška (2. vyd. 1898), činohry Zlá vila a Hrabérika Somerive, veselohry 
Boj ■všem ženám, Ďáblova dcera, Paragrafy pana FuSkvorce, Adam a Eva 
a Který je pravý ženich a^ frašky Pan farář a jeho kostelník (2. vyd.), 
Jak se u nás válka vede, Ženský boj, Neříkej ženské, že je stará A y laké 
napsala „Zápisky české herečky" (1886). 

Žofie Podlipská (1833—1897) kromě povídek (viz na str. 85. 
přeložila také z frančtiny Scribeovu veselohru Sklenice vody aneb Úřinky 
a přičiní] (nové vydání překladu toho pořídil Dr. J. V. Novák r. 1898.) 
a napsala drama Ženská pýcha (1889;. 

Jan Neruda (1834 — 1 891) kromé básní (viz na str. 44.) 
a povídek (viz na str. 85.) vydal sbírku vzpomínek ze života 
divadelního od různých spisovatelů s názvem „Divadelní tácky" 
(1881) a za dřívějších let vzdělával zdárně také básnictví 
dramatické, sepsav truchlohru Francesca cli Rimini (1860) 
a veselohry Žena miluje srdnatost, Prodaná láska (1886 vydání 
čtvrté), Ženich z hladu, Já to nejsem a Merenda nestřídmých ; 
všechny tvoří Divadelní hry, vyšlé jako XI. díl jeho „Sebr. 
spisů". 

Ladislav Čelakovský (1834—) narodil se 29. list. 1834 
v Praze, jest synem básníka Frant. Lad. Čelakovského, doktorem lilo- 
s_ofie a professorem při české universitě tamže. Jest řádným členem 
České akademie. Přeložil čtyři dramata Shakespearova: Král Lear i\85(j:. 
Král Jindřich IV. (díl L 1859; díl IL 1870) a Bouře (1870). Hlavně vy- 
niká v oboru přírodovědeckém. 

Vítězslav Hálek (1835—1874), který více vynikl 
v básnictví epickém nežli dramatickém a nejvíce proslul v bás- 
nictví lyrickém a v novellistice (viz na str. 45. a 86.), vy- 
stoupil na pole dramatického básnictví poprvé r. 1860. a hned 
s účinkem stkvělým, totiž truchlohrou Carevič Alexej, které 
následovaly téhož ještě roku truchlohry Závis z Falkenštejna 
a Král Rudolf a v brzce potom truchlohry Král Vukašín, 
Sergius Catilina a Amnon a Tamar. Jiných dramat mimo 
truchlohry Hálek nenapsal, liše se tím od básníků své doby, 
kteří skoro vesměs veselohry psali. Nejméně cenné z nich 
jsou „Král Vukašín" a „Sergius Catilina"; nejlepší jest „Závis 
z Falkenštejna", jenž i do ruštiny jest přeložen, askoro^téže 



Driiiiiiiliiké básnictví. loO 

ceny jest i „Král Rudolf, kterážto dvě dramata byla r. 1860. 
poctěna odměnou z ceny Fingerhutovy. V „Amnonu aTamaru" 
převládá živel lyrický, pročež, ačkoli jest veliké ceny bás- 
nické, provozovati se nehodí. V sebraných spisech Hálkových 
dramata jsou v díle III. a IV. 

Eduard Riiffer (1835 — 1878) kromě románů (viz na str. 86.) 
( napsal drama Na Balkáne a texty k operám Husitská nevésta a Svato- 
janské proudy. 

Bernard Guldener (1836—1877) narodil se 5. čce 
1836 v Horaždovicích v Písecku a zemřel 15. září 1877, jsa 
notářem v Lomnici nad Popelkou v Jičínsku. Napsal truchlohru 
Sofonisba (1875) a činohry Had v rúMch a Katastrofy dlouhé 
chvíle (obě 1895) jakož i libretto Král a uhlíř. 

Zdeněk hrabě Kolovrat Krakovský (1836- 1892) narodil 
se 6. ún. 1886. Zemřel v Rychnově n. Kn. 24. říj. l^O-.'. Jsou od něho 
činohry lAhuše a Na rozcestí a některé veselohry, z nichžto nejnovější 
jest Starouškové (1886). 

František Věnceslav Jeřábek (1^36-1893) na- 
rodil se 25. led. 1836 v Sobotce v Boleslavsku a byl doktorem 
íilosofie a professorem při vyšší dívčí škole v Praze, kde zemřel 
31. bř. 1893. Byl řádným členem České akademie. Napsal 
truchlohry: Služebník svého pána (1871) a St/n člověka (tyto 
dvě jsou nejlepší z jeho dramat) a veselohry : Zde jest žebrota 
zapovězena, Cesty veřejného mínění (1866), Veselohra (1864), 
Tři doby země České v Komárově (1871) a j. Jeho Dramatické 
spisy nejlepší vyšly v „Národní bibliotéce" (1883). Po jeho 
smrti vyšlo drama Magdalena našeho věku (Rep. čes. div. 
1897) a Závist (Kab. kn. 1898). Byl činným i v oboru lite- 
rárně dějepisném. 

Alojs Vojtěch Šmilovský (1837—1883) kromě 
básní a povídek (viz na str. 49. a 88.) napsal dramata, která 
vyšla po jeho smrti s názvem Pozůstalá dramata (1891 — 1893), 
a obsahuje svazek I. truchlohry Natálie a Scéna ze salonu, 
II. truchlohru Žid z Prahy, III. veselohry Lapla motýla 
a Emincina první láska a IV. veselohru Zlaté tele. Také pře- 



136 Dramatické básnictví. 

ložil Dra A.ug. Zeune Oratorium Mistr Jan Hus (1890: k vy- 
dání upravil Em. Fr. Zůngel). 

Hynek Jaroslav Mejsnar fl837 — 1895) kromé básní (viz na 
str. 49.) a novel (viz na str. 89.) přeložil Aischylovu trilogii Oreiteja čili 
tragedie Agamemnon, Choéforoi, Eumenidy (1883). 

Josef Durdík (1837—) narodil se 15. říj. 1837 v Ho- 
řicích v Jičínsku a jest bratrem Alojsa, Pavla a Petra Dur- 
díka, doktorem filosofie a řádným prpfessorem při české uni- 
versitě v Praze. Jest řádným členem České akademie. Přeložil 
z angličiny Byronovo drama Kain (Poes. svět. 1871 a 2. vyd. 
1895) a sepsal truchlohry Stanislav a Ludmila (1881) a Kar- 
tJiaginka (1882), které, pocházejíce od nejpřednějšího kraso- 
vědce českého, vzbudily napínavou pozornost a všeobecnou 
zvědavost. Byl činným i v oboru literárně dějepisném a příro- 
dovědeckém, hlavně však vyniká v oboru filosofickém. 

Josef Junghans (1837— ) narodil se 28. říj. 1837 vJiěínéajest 
doktorem práv a advokátem v Slaném. Jest od něho Poslední Mohykán, 
Přemysl Otakar v Samlandu (1863), Smrt Přemysla Otakara II., Život há- 
dankou (1880), Sňatek z přinuceni (1882), Kunhuta (Vybr. hry div. ochot. 
1887), Do temných končin (1892) a j. 

Jiljí Vratislav Jahn (183S-) kromě jinjxh prací básnických 
(viz na str. 43. a 89.) vydal i truchlohru Kateřina z Pernšteina (1861). 

Josef Ladislav Turnovský (1838—) kromě povídek (viz na 
str. 89.) napsal veselohra Staří blázni a přeložil asi padesát her. 
S Josefem Václavem Fricem vydal „Almanach Matice divadelní" (viz na 
str. 133.). 

Emanuel Vávra (1839—1890) kromě románů (viz na 
str. 90.) přeložil Fredrovu veselohru Panenské sliby, zname- 
nitou vlasteneckou truchlohru Sardouovu Hasí (2. vyd. 1892). 

František Ferdinand Šamberk (1839 — ) narodil 
se 21. dub. 18 '9 v Praze a jest hercem při Národním divadle 
v Praze. Z dramat jeho budtež uvedena, a to frašky: Sedma- 
šedesátníci (1871), Svatojanská pouť (1871), Jen žádný sněm 
(1873), Svůj h svému aneb Svatební večer bez 'nevěsty (1873). 
Osudná kule, Hrůzostrašná noc, Palackého třída 27 (2. vyá. 



Dramatické básnictví. 137 

1892), Divadelní vlak. Kulatý svět (1895J, Era Kuhánkova 
("1899), veselohry: Blázinec v prvním poschodí (2. vyd. 1895 1, 
Já mám příjem, Boucharon (1866), Jedenácté přikázání (3. vyd. 
1805; přeloženo do mnoha jazyků), Podskalák, Ravuggiollo, 
loupežník z Apenin (1889), Břinkalovi/ trampotí/ (1890), obrazy 
z našeho života: Rodinná vojna (1882), Josef Kajetán Tyl 
(1882) a Karel Havlíček Borovský (1^83) a výpravná hra 
Výlet pana Broučka na výstavu (1893). 

František Zákrejs (1839—) kromé povídek (viz na 
str. 90.) vydal činohru Národní hospodář (1867), truchlohry 
Poděbradovna (1872), Král svého lidu (1879) a Anežka (1883) 
a veselohry Naši vyhráli, Dvé krásných očí (1873) a Červeno- 
bílá stolistka (1881). 

Václav Vlček (1839 — ) kromě románův a povídek 
(viz na str. 90.) náleží také k nejlepším básníkům dramati- 
ckým, a hned prvá jeho práce toho druhu, totiž dramatický 
obraz z dějin českých Soběslav ^(I86á), poctěna byla cenou. 
Kromě toho napsal veselohry Šachy (1864) a Rebelie v Ko- 
courkově (1869) a znamenité truchlohry: Přemysl Otakar 
(1865), Eliška Přemyslovna (1866 a 4. vyd. 1893), Milada 
(1896 a potřetí v „Kab. knih." 1886), Lipany (1881 a po- 
druhé 1882) a Povodeň (1^91); nejlepší jsou poslední Čtyři, 
a to co do stupně nejlepší i)rávě tak, jak uvedeny za sebou, 
ustupujíce druhé tři před „Eliškou Přemyslovnou". Dramata 
jeho vyznačují se ušlechtilou mluvou a vznešenou láskou 
vlasteneckou, hledíce si našich předmětů národních. 

Emanuel František Zíingel (1840 — 1894) kromě básní (viz 
na str. 50.) a povídek (viz na str. 91.) věnoval velikou činnost českému 
divadlu, sepsav několik původních dramat, přeloživ četné kusy z cizích 
jazykův a osvědčiv se jmenovitě zručným překladatelem operních tekstů. 
Sepsal dramatický žert Na zdar důdojného !, veselohru Princ se bavi, 
frašky Pohádka o červené karhulce a Tvrdá česká palice a j., přeložil 
Moliěrova Tartuffe, Calderonova Sudího zalamejského, Scribeovo Pst, 
Gutzkovo Uriele Acosta, Feuilletovo V dobách pokušeni a j. Z operních 
tekstů, které přeložil, buďtež uvedeny: Rektor a generá', Nanon, Holu- 
bice, Zvonky covnevilleské , Guido a Qinevra, Afrikánka, Zedník a zámeč- 
ník, Popelka bostonská, Bandité, Pomeo a Julie, Princ Methusalem, Pro- 
buzený lev, Král to řekl, Únos Sabinek, Malý vévoda, Ostří hoši, Veliko- 
vévodkyné z Gerolsteinu, Dvé vdovy (hudba od B. Smetany). 



138 Dramatické básnictví. 



Jakub Arbes (1840 — ) kromě povídek (viz na str. 91.) napsal 
i drama Modertti upiH (1884 dle své povídky téhož jména) a přeložil 
Leisevřitzovo drama Julius Tarentský. 

Emanuel B o zdech (1841—1889) kromě povídek 
(viz na str. 92.) napsal piostomluvoii truchlohru Baron Goetiz 
(1871, podruhé 1^-83 a potřetí 1891) a veselohiy Zdoby kotil- 
lonúv (1872 a 2, vyd. 1899), Světa pán v županu, Spoutáni, 
Zhouska státníkova (1874 a 2. vyd. 1894), Generál bez vojska 
(1889), Náramek (1890) a činohru Dobrodruzi (1899) a pře- 
ložil z němčiny veselohru Slavnost založení, z frančtiny drama 
Sardouovo Fernanda a Dumasovu činohru Pan Alfons. 

Vladimír Šťastný (1841 — ) kromě básní (viz na str. 50.) na- 
psal vánoční hru Svatí tři králové. 

Julius Zeyer (1841 — ) kromě básní (viz na str. 51.) 
a povídek i románů (viz na str. 92.) napsal i dramata Stará 
historie (1883), Sulamit (1885), Legenda z Erinu (1886), Li- 
bušin hněv (1887) a Doňa Sanča (1895; poslední tři v ,Kab. 
knih."). E. 1893. začala vycházeti jeho Dramatická díla a 
obsahují Neklaň, Tři komedie (totiž Brat/i, Z dob růžovéJio 
jitra a Lásky hra) a Radúz a Mahulena. Také přeložil Moliě- 
rovu komedii Šibalství Skapinova (Svět. knih. 1898). 

Čeněk Vyhnis (1842 — 1897) kromě oboru novellistického 'viz 
na str. 93.) přeložil do „Poesie světové" dráma indické od Kálidasy 
Sakuntala, mající předehru a sedm jednání. 

Pavel Dur dík (i843 — ) kromě novellistiky (viz na str. 94.) 
přeložil z ruštiny M. Gogola Hráči, veselohru Turgeněvovu Venkovanka 
(obé 1885), veselohru A. N. Ostrovského Vinný bez viny (1886), Palmovu 
veselohru NáS přitel Něklúžev a Spažinského Paní majorka (obé Repért. 
ces. div. 1887). 

Antal Stašek (1843—) kromě básní (viz na str. 52.) 
a povídek (viz na str. 94.) napsal veselohru Smlouva s li- 
chvářem. 

Ervín Spindler (1843 — ) kromě básní (viz na str. 52.) a po- 
vídek (viz na str. 94.) přeložil Wilbrandtovu truchlohru Grakchus, tribun 
lidu (1876) a hru Girardinovu Návrat z hrobu. 



Dramatické básnictví. 139 

Karel Tůma (1843—) kromě humoresek (viz na str. 
94.) napsal veselohru Zlaté péro (1897) a přeložil frašku 
Petr jako PaveL 

Jan Vávra (1843—) kromě povídek (viz na str. 94.) 
napsal veselohry Konkursy pana notáře (1889 a 2. vyd. 
1899), Pan vrchní porotce (1889), Spekulanti aneb Úterek a 
pátek, Velké panstvo (obé 1890), Svatba na velocipédu (1891), 
činohry Nataša (1889), Pod rovem otcovským (1891) a j. 

Josef Jiří Stankovský (1844—1879) kromě básní 
(viz na str. 52.) a povídek (viz na str. 94.) napsal činohru 
Žebráci, která jest velmi zdařilá a má látku z dějin nizozem- 
ských. Mimo to jest od něho veselohra Hej^ Slované!^ Do 
zbraně. Nedejme se!, Literární nádenníci, Krakonoš a j. Pře- 
ložil z němčiny dramata : Farář z Podlesí, Sedlák křivopří- 
sežník, Fučík, Wilbrandtovu truchlohru Arna a Messalina, 
z Calderona Lékař své cti a Veřejné tajemství a j. Pořádal 
„Bibliotéku operních a operetních tekstů", do které přeložil 
sám značné množství tekstů, jako : Poustevníkův zvonek, 
Mamzel Angott, Sto panen, Krásná Helena a j. Po jeho 
smrti vyšla veselohra Malý král (1881) a j. 

Josef Václav Sládek (1845—) kromě básní (viz na 
str. 53.) a povídek (viz ua str. 95.) přeložil W. Shakespeara 
Zkrocení zlé ženy (1^94', Makheth (1896), Sen noci svato- 
janské (1896), Jak se vám líbí (1897), Julius Caesar, Král 
Lear, Hamlet, Kupec Benátský {\S98) a Cymbelin {\S99; vše 
ve „Sbor. svět. poes "). Některé z překladů těch vyšly také 
v úpravě za školní četbu. 

Ladislav Quis (1846—) kromě básní (viz na str. 53.) 
přeložil Schillerovu truchlohru Marie Stuartovna (1891) 
a Goetheho činohru Ifigeniev Tauridě (Sbor. svět. poes. 1894). 

Josef Štolba (1846 -) kromě povídek (viz na str. 
97.) redigoval sbírku dramatických prací původních i jino- 
jazyčných s názvem „Divadelní svět", do které napsal pů- 
vodní dráma Matčino dílo a veselohru Zapovězené ovoce. Mimo 



140 Dramatické básůictyí. 

to napsal veselohry: A přece, Jenom ne písemně, Unos, Tak 
je to na tom světě a frašky Bratranec, Krejčí a švec, Spiknutí 
v Podmasově jakož i tekst k opeře Tvrdé palice (hudba od 
A. Dvořáka). Ze španělštiny volně přeložil Nové dráma (1878). 
Později napsal veselohru Vodní družstvo (1887) a dráma 
Závěť (1889; obě v „Repert. čes. div.") a frašku Bratramc 
(1891 v „Bibl. div."), a od r. 1891. vycházejí jeho Drama- 
tická díla, obsahující: Křivé cesty, Vodní družstvo (2. vydání), 
Peníze, Zloděj, Mezi umělci. Závěť (2. vydání), AU Right (2. 
vyd.) a Na letním bytě. 

Antonín H. Sokol (1847—1 889) kromě povídek ( viz na 
str. 98.) sepsal veselohry a frašky : Farizejci, Oellinek a spol., 
Kleopatřin prsten. Výletnici aneb Školní otázka v Modřínově, 
Posestrima, Steperka, Starý vlastenec a Hlavní kniha pana 
Spalíčka. 

Vojta Sluko v, vlastně Jakub Vojta (1847—) narodil se 
25. srp. 1847 v Slukově v Táborsku a jest hercem při Károdním dmidle 
v Praze. Přeložil z ruštiny hru Vlád. Němiroviče Danéenka Šťastný 
člověk (Rep. čes. div, 1896). 

Eliška Krásnohorská (1847 -) kromě básní (viz 
na str. 57.) a povídek (viz na str. 98.) napsala teksty k velmi 
oblíbeným operám Lejla, Břetislav, Karel Skřeta (hudba ke 
všem od Bendla), Hubička (dle povídky Kar. Světlé), Tajem- 
ství, Čertova stěna (hudba ke všem třem od Smetany) a Blaník 
(hudba od Fibicha), dramatickou báseň Pěvec volnosti il874), 
drama Dědic ducha (1884), tragickou operu Dítě tábora (1892), 
dramatickou báchorku Kukačka (1897) a Medvěd a víla (1898 1 
a spolu s Františkem Dvorským truchlohru Harantova žena 
(1880). 

Bohumil Adámek (1848—) narodil se 8. list. 1848 
v Hlinsku a žije ve svém rodišti, účastně se obchodu a ho- 
spodářství. Jest členem České akademie. Jsou od něho truchlo- 
hry Salomona (Kab. knih. 1885) a Heralt (Repert. čes. div. 
1887). 

František Brábek (1848—) kromě básní (viz na str. 57.) 
a povídek (viz na str. 99.) přeložil z maďarštiny veselohru Rákosiho 



Dramatické básnictví. 141 

Áesop (Divad. svět. 1873), Dócziovu Huhiíka (1885; pro jeviště naše 
upravil ji Jar. Vrchlický), Řeh. Gzikyho Proletáři, Em. Madácha Tra- 
gedie Človéka (Sbor. svět. poes. 1893) a j. 

Otto Pink as (1849-1890) narodil se 2. bř. 1849 v Praze, kde 
zemřel 12. bř. 1890. Jsou od něho veselohry Zmínil datum (l'^66). 
Fotografie (1874) a Telefon (1878), frašky Sedlák milostpán (1874) a 
Strýčkové (1875) a drama Nerovné manželství (1882). Byl činným i v oboni 
zeměpisném (cestopisném). 

František Adolf Šubert (1849 — ) kromě povídek 
(viz na str. 100.) sepsal dramata Petr Vok Rožmberk (1880), 
Probuzenci (1882 a 2. vyd. 1898), Jan Výrava (1886 a 2. 
vyd. 1898), Láska Raffaelova, Praktikus^ Velkostatkář a Drama 
čtyř chudých stěn, která všechna, vyjímaje prvé, vyšla v sou- 
borném vydání jeho Dramatických děl, začavších vycházeti 
r. 1886. Upravil také Výhov dramatických spisů, Václava Kli- 
menta Klicpery (vychází od r. 1898.). 

Karel Pippich (1849—) narodil se 21. dub. 1849 
ve Zlonicích u Slaného, jest doktorem práv a advokátem 
v Chrudimi i poslancem. Jsou od něho veselohry Z české 
domácnosti, Ve veřejném Životě, Slečna nakladatélka (2. vyd. 
v jedné knize 1890 a 3. vydání 1897), veselohra Svět zásad 
(1888), drama Slavomam (1890; obé Éep. čes. div.) a hudební 
dramata Vlasty skon a Hraběnka Marie. 



František Ladislav Stroupežnický (1850 až 
1892) kromě básní (viz na str. 58.) a prací novellistických 
(viz na str. 101.) napsal veselohry Noviny a karty (1875), 
Pan Měsíček, obchodník (1877 a 2. vyd. 1885), Zvíkovský 
rarášek (1883), Triumfy vědy ^{l^M) a Paní mincmistrová 
(1885), dějepisnou truchlohru Černé duše (1878) a Velký sen 
(1885) a velikou hru výpravnou Krištof Kolumbus. R. 1887. 
začala vycházeti jeho Dramatická díla a obsahují dosud 
V panském čeledniku. Naši furianti, Sirotčí peníze, Václav 
Hrobčický z Hrobčic, Christoforo Colombo, Vojtěch Žák, výtečník, 
Zkažená krev. Na Valdštejnské šachtě, Zvíkovský rarášek 
a Paní mincmistrová. 



142 Dramatické básnictví. 

Miroslav Krajník (1850 — ) kromé básní lyrických 
(viz na str. 59.) sepsal dramatickou drobotinu Zatknutí (pro- 
vozována r. 1870.) a truchlohru Jan Roháč z Dube (1881). 

Alojs Jirásek (1851 — ) kromě povídek (viz na str. 
103.) napsal i Divadelní hry (tvoří XXV. díl jeho „Sebr. spisů", 
vydaný 1898), a to tyto : Emigrant, Otec, Zkouška, Kolébka a 
Vojnarka. 

Bohumila Klimšová (1851 — ) kromě povídek (viz na str. 
104.) přeložila z němčiny veselohru Adolfa Wildbrandta Malíři (Sbírka 
spisů dramatických 1875) a z frančtiny veselohru Eduarda Paillerona 
Jiskra (Ústř. knih. 1881). 

František Ruth (1852 — ) narodil se 1852 v Kosově 
Hoře v Táborsku a jest podnikatelem staveb v Praze. Napsal 
Démantový prsten, Hrabě Rommovský, Olymp, Sestřenka, Zpo- 
věď, Ztracený Život a j. Nejnověji vydal Ideál, Utopený manžel 
(obě 1897) a Písmákova dcera (1898). 

Josef Otakar Veselý (1853—1879) narodil se 1853 
v Castelnuově v Přímoří z otce Čecha; gymnasium dokončil 
v Praze a věnoval se studiím lékařským, ale zemřel v Praze 
5. pros. 1849. Napsal veselohry Na kolbišti literárním, Anek- 
dota, Václav král tomu chce a teksty k opeře Šelma sedlák 
(hudba od A. Dvořáka) a k opeře Černohorci (hudba od K. 
Bendla). 

Jaroslav Vrchlický (1853 — ) kromě básní (viz na 
str. 60.) a povídek (viz na str. 105.) napsal již r. 1875. drama- 
tické mystérium Eloa, otištěné v druhém svazku jeho „Mythů", 
kterážto báseň náleží k nejlepším jeho pracím, r. 1882. pak 
vzbudil nevšední očekávání, vystoupiv i na samo jeviště tru- 
chlohrou z českých dějin Drahomíra, která vyšla tiskem 
v „Květech**, roč. 1882., a potom r. 1883. o sobě v „Slovan- 
ském divadle". Truchlohra tato však není valně zdařilá, značně 
zdařilejší jsou pozdější jeho dramata. Dramatická díla jeho 
počala vycházeti r. 1886. a dosud obsahují: K životu, Soud 
lásky. Rabínská moudrost, V sudě Diogenově, Exulanti, Smrt 
Odyssea, Pomsta Catullova, Nad propastí, Julian Apostata, 



Dramatické básnictví. 143 

Bratři^ Námluvy Pelopovy, Midasovy uši, Smír Tantalúv, 
Smrt Hippodamie, Pietro Aretino, Trojí políbení, Noc na 
Karlštejně (3. vyd. 1893; poprvé vyšla 1885), Láska a smrt, 
Svědek, Závěť lukavického pána, Marie Calderonová, Epponina 
a Král a ptáčník. Také přeložil veselohru Edm. Abouta Vrah 
(1885), Em. Pohla romaotickou kouzelnou báchorku Sedm 
havranů (1891), Schillerovo drama Vilém Telí (1892), Eche- 
garayovo Světec či blázen (1893), veselohru Goldoniho Paní 
hostinská (Div. bibl. 1893), činohru Henryka Ibsena Nápad- 
níci trůnu (Svět. kn. 1898), heroickou komedii Edmonda Ro- 
standa Cyrano de Bergerac (Svět. kn. 1899), Moliérovu ve- 
selohru Lakomec (Svět. kn. 1899) a j. Také vyšel od něho 
tekst k oratoriu Svatá Ludmila (1887; hudba od Dvořáka) a 
k baletům Excelsior, Flik a Jlok a Gisela. 

Josef Král (1853—) narodil se 1853 v Praze a jest doktorem 
filosofie a professorem při české universitě. Přeložil z řečtiny Euripi- 
dova dramata Kyklops a Alkestis (obě ve Sbírce klass. řec. a řím.), So- 
foklovu tragedii Elektra (Sbor. sv. poes. 1897), z latiny Plantovu ve- 
selohru Menaechmové (Sbír. klass. řec. a řím.) a ze španělštiny Caldero- 
novo drama Divotvomý klobouk (Sbor. svět. poes. 1892). Jest činným 
i v oboru dějepisném a jazykovédném. 

Marie Cervinková-Riegrová (1854 — 1895) kromě po- 
vídek (viz na str. 106.) napsala libretta Zmařená svatba (1881), Dimitrij 
(1882) a Jákobin (1889) a přeložila libretto Eugen OnSgin (1889). 

Otakar Mokrý (1854—1899) kromě básní (viz na str. 64.) pře- 
ložil tragedie Jul. Slowackého Balladyna (1893) a Lilia Weneda (1896 ; 
obé Sbor. sv. poes.). 

Adam Chlumecký (1854—) kromě básní (viz na str. 64.) 
a povídek (viz na str. 106.) napsal Večer sv. Mikuláše (1885). 

Ignát Herrmann il 854—) kromě povídek (viz na str. 
106.) napsal frašku Manželova přítelkyně (Bibl. div. 1891) 
a přeložil hru Hermanna Sudermanna Čest (1893). 

Karel Kučera (1 854—) kromě básní (viz na str. 64.) začal 
překládati Moderní dramata Henryka Ibsena, přeloživ do nich činohru 
Rosmersholm (1898) a Stavitel Solness (1899). 

Eduard Jelínek (1855—1897) kromě novellistiky (viz 
na str. 107.) napsal veselohru Korouhevník (Rep. čes. div. 1896.) 



144 Drumuticktí basuictvi. 

František Kvap il (1855—) kromě básní (viz na str. 65.) a po- 
vídek (viz na str. 107.) přeložil z polštiny veselohru AI. Yredraí Dvě jizvy. 

Josef Jiří Zubatý (1855—) narodil se 20. dub. 1855 v Praze, 
jest doktorem filosofie a professorem při čes. universitě. Jest členem 
České akademie. Přeložil drama Kálidasovo Málaviká a AgnimUras 
(Sbor. svět. poes. 1893). Hlavně jest činným v oboru jazykovédném, ale 
spisu samostatného v tom oboru dosud nevydal. 

Eugen Miroslav Rutte (1855—) kromě povídek (viz na str. 
107.) napsal text k opere Spiknuti na Olympu (1896). 

Bedřich Frida (1855 — ) kromě povídek (viz na str. 108.) pře- 
ložil tragedii Vittoria Alfieriho FiliiJ (1892), drama Pietra Cossa Nero 
(1894, obé Sbor. sv. poes.), drama Felixe Philippiho Dobrodinci lidstva 
(1895), veselohru Girolama Rovetty Pohořel (1897), komedii E. Blama 
a R. Tochého Nervosni zeny (1898, všechny tři Rep. čes. div.), výpravné 
hry Ďáblovy pilulky (1890) a Paleček (1894) a j. Byl i dramaturgem 
Národního divadla. 

Karel Šípek (1855—) krom^ě povídek (viz na str. 108.) napsal 
StarH závazky (Bibl. div. 1891), Noc Simona a Judy (1892) a j. 

Josef Kouble (1855 — ) narodil se 13. čce 1855 v Praze, vy- 
studoval fakultu filosofickou a jest tajemníkem kanceláře c. k. akademie 
umění v Praze. Přeložil z chorvatštiny truchlohru Ferd. Z. Milera Květa 
a Milenko (Div. ochot. 1885) a truchlohru Matije Baňa Jan Hus (Ustř. 
knih. 1887) a byl činným i v oboru literárně dějepisném. 

Jan Wagner (1856 — ) kromě jiných prací (viz na str. 65. a 108.) 
přeložil Ostrovského a Solověvovu činohru Divoška. 

Emanuel Zítek (1856— ) kromě povídek (viz na str. 109.) napsal 
činohru Karel Modravá (1888). 

Oldřich V. Seykora Kostelecký (1857—) kromě humo- 
resek (viz na str. 109.) napsal frašku Jikrová polévka (1883). 

František Jiří Košfál (1857—) kromě povídek (viz na str. 109.) 
napsal veselohru Na zdar Matici! a vánoční hru Od jesliček záH láska 
(1891). 

František Ladislav Hovorka (1857 — ) kromě povídek (viz 
na str. 110.) přeložil z polštiny veselohru Jana AI. hr. Fredra Kaloše 
(1880) a j. 

Xaver Dvořák (18.58—) kromě básní (viz na str. 66.) napsal 
dramatickou hru pro dívky Tahitha (1895). 



i)ramatické básnictví. 140 

Karel Kádner (1859—) kromě básní (viz na str. 68.) a povídek 
(viz na str. 112.) napsal libretta k operám Dagmar, Evropa, Satanda, 
Casnnova, Vykoupeni, Slavnost, sv. F/oriana, Stána (1899; dle Štolbovy 
humoresky) a j. Také přeložil Coquelinovy Monology. 

Václav stech (1859 — ) kromě humoresek (viz na str. 
112.) napsal drama Zlatý déšť (1890), veselohru Maloměstské 
tradice (1893) a Ohnivá země (1898). 

Josef Krušina ze Švamberka (18.59 — ) kromě povídek (viz 
na str. 112.) přeložil hru Gerharta Hauptmanna Tkalci (Vzděl.bibl. 1898). 

Augustin Eugen Mužík (1859—) kromě básní (viz na str. 68.) 
a povídek (viz na str. 113.) přeložil z ruštiny A. Borodina operu Knize 
Igor (1899). 

Antonín Koukl (1860—1884) kromě básní (viz na str. 68.) 
napsal i veselohry Pejsek z Boccaccia, Moderní Ariadna, Kavalirkové, 
Dcera tábora a Lov mladého krále a texty k operám Oslavenec a Ženichové. 

Jan Antoš (1860 — 1899) kromě povídek (viz na str. 
113.) napsal veselohru Paní Borecká (Rep. čes. div. 1893). 

Matěj Anastasia Šimáček (1860 — ) kromě básní 
(viz na str. 68.) a povídek (viz na str. 113.) napsal veselohru 
Pomluva (1886), drama Bez boje (1887), činohry Svět malých 
lidí (1890) a Jiný vzduch (1894) a přeložil z němčiny Ger- 
harda Hauptmanna Osamělé duše (1896; vše v „Repert. čes. 
div."). 

František Xav. Svoboda (1860 — ) kromě básní 
(viz na str. 68.) a povídek (viz na str. 114.) napsal dramata: 
Márinka Válková (1889), Směry života (1892), Rozklad, Útok 
zisku (obé 1893) a Odpoutané zlo (1898; vše kromě prvého 
v „Rep. čes. div."). 

Luděk Archleb (1860 — ) kromě povídek (viz na str. lló.) napsal 
veselohru Slavnostní schůze (1894) a Nevěsta za cenkou korunu. Také jest 
od něho vydána stará národní hra lidová Stínáni kohouta. 

František S. Procházka (18G1 — ) ki"omě básní (viz na str. 
69.) napsal prostonárodní zvyk z Moravy Přástky (1895). 

10 



146 Dramatické básnictTÍ. 

Jan Červenka (1861 — ) kromě básní (viz na str. 69.) 
a povídek (viz na str. 115.) napsal i veselohru Opuštěný CRep. 
čes. div. 1897) a přeložil komedii Calderonovu Soudce Za- 
lamejský (Sbor. sv. poes. 1898). 

Jan Ladecký (1861— ) narodil se 13. kv. 1861 v Praze, 
vydával časopis „Česká Thálie" (1887— 1892) a nyní rediguje 
nový časopis divadelní. R. 1895. uspořádal za pomoci několika 
spisovatelů „Příspěvky k dějinám českého divadla". Napsal 
truchlohru Kortan (1883), veselohru V úskalí^ hru Dva světy 
(Rep. čes. div. 1897), drama Bez lásky (1898) a j. 

Václav Šolc (1862—) narodil se 1862 v Pohoří a jest 
professorem při české reálce v Karlině. Napsal s pseudo- 
nymem „Ábel" drama Hřích (Rep. čes. div. 1896). 

Gabriela Preissová (1862 — ) kromě povídek (viz 
na str. 117.) napsala drama Gazdina roba (18S9; dle dramata 
toho Jos. B. Foerster napsal zpěvohru „Eva"), Její pastorkyňa 
(1890), Jarní píseň a Závodiště (1899). 

Pavel Papáéek Í1863 — ) kromě novellistiky (viz na str. 118.) 
přeložil komedii Viktora Krylova Medvěd námluvHm (Rep. ées. div.) a 
s Liborem Petrem L. N. Tolstého komedii Plody osvěty {1892j. 

Růžena Jesenská (1863—) kromě básní (viz na str. 
70.) a povídek (viz na str. 118.) napsala divadelní hru Vžití 
proudech. 

Božena Viková Kunětická (1863—) kromě novel- 
listiky (viz na str. 118.) napsala divadelní hry V bludišti, 
Sběratelka starožitností (obě 1890), V jařmu (1897) a Ne- 
známá pevnina (1898). 

Vilém Mrští k (1863 — ) kromě povídek (viz na str. 
118.) napsal drama Pam f/'r&anoí;ří (1889) a s bratrem Alojsem 
drama Maryša (*2. vyd. 1894). 

Karel Kadlec (1865—) narodil se 11. led. 1865 v Přebořove 
u Soběslavi, jest doktorem práv a tajemníkem Národního divadla v Praze 
i docentem při české universitě. Přeložil Pan ředitel od Bissona a Carréa 



Dramatické básnictví. 147 

a Ekvinokre od Iva conte Vojnoviče (1896). Jest činným hlavně v oboru 
právnickém. 

Karel Jonáš (1865—) kromě básní (viz na str. 71.) napsal 
drama Oplandja a frašku PrababičSin kalendář. 

Hugo Kosterka (1867 — ) kromě novellistiky (viz na str. 121.) 
přeložil do „Vzdělávací bibliotéky" drama Bj. Bjornsona IVový systém 
(1890), Ed. Brandesa Návštéva (1891) a Gabr. Finne Sova (1896) a do 
„Moderních dramat Henrika Ibsena" jeho drama Divoká kachna (1899). 

Karel Mašek (1867 — ) kromě básní (viz na str. 72.) 
a povídek (viz na str. 121.) napsal drama Studenti (1897) a 
Konec mládí (1899). 

Jaroslav Kvapil (1868 — ) kromě básní (viz na str. 
72.) napsal lyrickou trilogii s prologem Memento (1896), spra- 
coval libretto Debora (1892), Perdita (1895), SelsM bouře 
(1896; dle dramata Šubertova „Jan Výrava") a Princezna 
Pampeliška (1897; s názvem Pohádka o princezně Pampe- 
lišce totéž upravil i pro mládež) a napsal dramatickou scénu 
Přítmí (1895) a drama Bludička (1896). Také přeložil dra- 
matickou pohádku Ludvíka Fuldy Talisman (1893). 

Václav Hladík (1868—) kromě povídek (viz na str. 
122.) napsal hru Nový život (1897). 

Karel Kamínek (1868 — ) kromě povídek (viz na str. 
122.) napsal i lyrickou hru Hasnoucí světla (1898). 

Jiří Karásek (1871 — ) kromě básní (viz na str. 73.) 
a románů (viz na str. 123.) napsal tragedii Hořící duše (1899). 

Jaroslav Hilbert (1871 — ) narodil se 1871 v Lou- 
nech a byv nějaký čas inžinýrem, nyní jest pouzespisovatelem 
v Praze. Napsal drama Vina (1896) a O Boha (1898). . 

Jaroslav Distl (1875—1899) byl kandidátem lékařství a zemřel 
v Kladné 11. bř. 1899. Napsal Na bytS a Modrá krev (Rep. 1898). 

Kromě toho buďtež uvedeni zde abecedně tito pozoruhodnější 
dramatikové, vydavší dramata za let devadesátých, jejichž údaje nepo- 

10* 



148 Dramatické básnictví! 



dařilo se zvěděti: Josef ,Beneš, Adolf Brabec, Josef V. Březina, 
V. Cidlinský, Václav Černý (Shelleyova tragedie Cenci, 1892), Ota 
Haněl, Frant. Jos. Jan ke, Jos. Fr. Javůrek (Schnitzlerova činohra 
Milkováni), Marie Kalasova (Maeterlinckova Princezna Maleina, 1894), 
Antonín Lokay (Vosi hnizdo, Růžová pouta, Archa Noemova), F. Mi- 
kulejský (Névéžinovo drama Druhá mladost), Ladislav Novák, Jan 
Pelíšek,' Karel Pl.eskač, Dr. Bořivoj Prusík (Savorinova Tafana 
BSpina, Čechovova Čejka), Václav Riegel, Mikuláš Éyvin t Pohostinsku, 
1899), Jan Šedivý (Halbeovo Mládi, 1895), Karel Šimůnek, J. E. 
Šlechta, K. Štěpánek (Salovova komedie Darmojedkaj, Ludvík Un- 
ger, J. J. Benešovský Veselý (Ferrariho DvS dámy, 1894), Frant. 
Vlček (Goetheho Faust, 1890), Karel Voitl, Adela Volfová (Gres- 
serovo Na stope zločinu), František Vondráček (Asnykova tragédie 
Kiejstut, 1897), Dr. Josef Žofka a j.| 

Z dramatických básníků novočeských, náležejících do doby před 
rokem 1848., byli za let 1848—1899 vydáni František Turinský, Karel 
Šimon Macháček {Spisy, 2 sy. 1883—1884), Josef Krasoslav Chme- 
len ský a František Ladislav Čelakovský (Goetheho Marinka, 1882); 
viz i jejich „Spisy" na str. 74. 



IV. Vědy a nauky. 

Vědám a naukám po roce 1848. a zvláště po roce 1860. 
prospělo hlavně, že dostalo se národu našemu škol českých 
(viz na str. V2. a 14.) a že r- 1859. počato vydávati „Slovník 
naučný", jakož i hned r. 1853- vydaný „Némecko-český slovník 
vědeckého názvosloví"; bylotě potřebí především českého 
názvosloví, aby věda česká, totiž řečí českou mohla rozkvésti. 

Nejprve pak ovšem byly v/.dělávány více toliko nauky 
k potřebám běžným a zejména školním nežli přísné vědy. 
Teprve za let osmdesátých a devadesátých vyškytá se v pí- 
semnictví českém dosti značný počet opravdových vědátorů, 
k čemuž přispěly nejvíce česká universita (od r. 1882.) a 
Česká akademie (od r. 1890.). A již i několik spisů českých 
vydáno, které nepřinášejí zisku pouze národu našemu, nýbrž 
přispívají obohatiti podstatně vědu vůbec ; nepodávajíť učenci 
v nich prostě výzkumů cizích, nýbrž hloubají a badají pilné 
sami, projevujíce odbornou zevrubnost v písemnictví a roz- 
množujíce tak vědění všech národů na světě. 

Též obory, do nedávná ještě zcela ladem ležící, jsou 
zdárně vzdělávány, a není již téměř ani jednoho odvětví věd 
a nauk, které by nebylo zastoupeno spisy cennými. Bylyť me- 
zery, objevující se všeobecným rozvojem písemnictví, bedlivě 
od spisovatelstva vyplňovány a odstraňovány, a všude dodě- 
láno se již úspěchů čestných. Ba jsou pěstována již i taková 
odvětví, jichžto jsme celkem ani nikdy valně nepostrádali. 
Nejvíce však přec až i dosud jest vydáváno knih vědeckých 
a naukových k účelům školním, a vyplnilo by mnoho místa, 
kdybychom chtěli vyjmenovati všechny spisovatele různých 
učebnic školních a názvy spisů těch. 



160 Védy a nauky. 

Odbornému vzdělávání véd a uáuk pomáhaly rozličijé 
spolky a jednoty védecké, které v Praze vedle „Král. 
české společnosti nauk" a „Musea království českého" vznikly, 
jako: Jednota českých filologů (založena r. 1868.), Jednota 
českých mathematiků (zal. r. 1869.). Klub historický (zal. 
r. 1873.), Klub přírodovědecký (zal. r. 1869.), Klub steno- 
grafický (zal. r. 1869.), Spolek chemiků českých (zal. r. 1866.), 
Spolek mediků českých (zal. r. 1868.), Spolek českých po- 
sluchačův inženýrství (zal. r. 1870.), Všehrd, spolek českých 
právníků (zal. r. 186^.), Jednota filosofická (zal. r. 1861.) 
a j. *) Přispívají zvelebiti příslušné védy jednak časopisy a 
knihami, které svým nákladem skoro všechny vydávají, jednak 
přednáškami a rozpravami ve schůzích svých členů. 

Také „Matice česká" prospěla velice časopisy věde- 
ckými. Vydávalať tři, a to „Musejník", vycházející od r. 1827., 
kterému přikázáno písemnictví, jazykověda a filosofie, „Živu", 
vycházející od r. 1*51., které přikázána přírodověda, a „Pa- 
mátky archaeologické a místopisné", vycházející od r. 1854.. 
kterým přikázán místopis, starožitnosti a dějepis; „Živa" za- 
nikla r. 1867.,**) druhé dosud oba vycházejí. R. 1868. začala 
vydávati „Sborník pro historii, filologii a filosofii" a r. 1869. 
„Sborník přírodovědecký a mathematický", které jsou odborně 
vědecké, a „Musejník" přináší práce všeobecné vědecké. Jest 
i nejpřednější podpůrkyní a vydavatelkou vědeckých spisů 
takových, jichž asi bez ní hned tak nebylo by se nám dostalo 
vůbec a zvláště, pokud nebylo České akademie. 

„Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, 
slovesnost a umění" r. 189u. zřízená rozvinula svou činnost 
literární hlavně vydáváním několika sbírek, jejichžto názvy 
jsou: „Almanach" (vydává jednou za rok od r. 1891.), 
„Věstník" (od r. 1891.), „Rozpravy" (od r. 1891.). „Archiv 
historický" (od r. 1893.), „Sbírka pramenů ku poznání lite- 
rárního života v Čechách na Moravě a ve Slezsku" (od 
r. 1893.), „Archiv pro lexikografii a dialektologii" (od r. 1896.), 
„Soupis památek historických a uměleckých v království Če- 
ském" (od r. 1897.) a „Spisy Jana Amosa Komenského" (od 

*) Jiné spolky viz již na str. 14., 15., 19. a 26. 
**) Od r. 1890. vychází s týmž názvem jiný časopis nákladem 
J. Otty. 



Védy a nauky. IťI 

r. 1898.)- Téhož asi druhu práce, jako přinášejí „Rozpravy" 
akademie, přináší stále ještě také „Věstník Královské české 
společnosti náiik", a již od r. 1887. vychází také sbírka 
s názvem „Spisy poctěné jubilejní ccuou Královské české 
společnosd nauk". 

V České akademii jsou zřízeny také některé stálé ko- 
mise, a to komise ku prozkoumání a zachování dávnověkých 
památek země. jejich dějin, literatury a umění (komise ar- 
chaeologická), komise historická, komise v příčině encyklo- 
paedie nauk přírodních, komise v příčině pramenů k poznání 
literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, komise 
lexikografická a dialektologická a komise ])ro vydávání hi- 
bliothéky klassiků řeckých a římských v českých překladech. 

Co týče se vědeckých a naukových časopisů, 
skoro všechny obory zastoupeny jsou již i zvláštními 
časopisy, jež uvedeme si níže na svých místech, a dosti 
jest vědeckých spisovatelů vynikajících, kteří mají hlavní 
význam literární pracemi svými časopiseckými. Zde bud to- 
liko připomenuto, že nejnověji důležité, časové otázky ze 
všech oborův uvádí v známost s úvahami příslušnými „Česká 
revue" (od r, 1897.; red. Dr. Prokop Podlipský) a „Moravská 
revue" (od r. 1899.; red. Jar. Tůna), kromě kterých vedle 
„Osvěty" a „Naší doby" (viz na str. 24.) jest uvésti také 
revue uměleckou, politickou a sociální „Rozhledy" (od 1892.: 
red. Jos. Pelcl), katolický list „Alétheia" (od r. 1897.; red. 
Dr. M. Kováři a list věnovaný veřejným otázkám „Čas" (od 
r. 1887.; red. Dr. J. Herben) jakož i „Obzor národohospo- 
dářský' (od r. 189G. ; red. Dr. Jos. Gruber). 

Ze sbírek nyní vycházejících uvedeny zde budte: 
„Sbírka přednášek a rozprav" (od r. 1879. vydává J. Otto), 
„Všeobecná zajímavě poučná knihovna" (od r. 1-^90. vydává 
Dr. Frant. Bačkovský), „Bibliotéka sociálních nauk" (od 
r. 1891. vydává K. St. Sokol), „Kritická knihovna", „Knihovna 
Rozhledů" (od r. 1894. obé vydává J. Pelcl), „Bibliotéka 
sociálních a politických nauk" (od r. 1895. vydává J. Pelcl), 
„Laichterův Výbor nejlepších spisů poučných" (od r. 1896.), 
„Vzdělávací knihovna katolická" (od r. 1897. vydává za re- 
dakce Dra J. Tumpacha a Dra A. Podlahy Čyrillometho- 
déjská knihtiskárna). Některými spisy náleží sem i „Vzdě- 



ló'^ Dějepis a zeměpis. 

lavací bibliotéka" (od r. 1890. vydává K. Stan. Sokol). Roku 
1898. začal vycházeti „Sborník spisů politických a národo- 
hospodářských" (vydává J Otto). 

Ačkoli však vědy a nóuky v českém písemnictví již 
utěšené vzkvetly, přece nynější doba dává nám poměrné 
velmi málo knih takových, aby za padesát let po nás bylo 
pohlíženo na ně s tou úctou, s jakou pohlížíme my na př. 
ná Palackého „Dějiny", Šafaříkovy „Starožitnosti", Jung- 
mannův „Slovník", Vocelův „Pravěk" atd. Ba dnes na př. 
ani ta „Bibliotéka historická" (vydávaná v letech (1861—1874) 
nemá ještě soutěže v nějakém podniku literárním tak, aby 
bylo lze říci, že jsme v té příčině dobu před 30 léty pře- 
konali vůbec a vzhledem k tomu, oč nyní snáze možno lite- 
rárně pracovati, zvláště. 



1. Dějepis a zeměpis. 

Dějepisectví, které z oborů vědeckých a naukových 
má pracovníků nejvíce, bylo přivedeno k rozkvětu Pavlem 
Josefem Šafaříkem a Františkem Palackým, ze žijících 
pak nad ostatní vynikají: Tomáš V. Bílek, Jaroslav Goll, 
Dr. Ant. Rezek, Václav Vladivoj Tomek a Dr. Zikmund 
Winter. Všímávalo si hlavně toliko hlučných událostí vá- 
lečných, od několika let vzmáhá se však mocně v dějepisných 
pracích českých i smě'' kulturně dějepisný. 

Největší počet pěstitelův ovšem mají dějiny vlasti naší, 
protože dojista každého uvědomělého Čecha lákají k sobě 
vnadou neodolatelnou, a vůbec samostatné badání dějepisné, 
pěstované Palackým, Vocelem, Tomkem, Gindelym a Du- 
díkem, vyvolilo si za obor svůj děje pouze domácí. Na širší 
obor vydal se Šafařík, rozšířiv rozhled svůj po veškerých 
částech kmene slovanského. Dějinám národů jiných nedostá- 
valo se u nás bezprostředního, samostatného badání, samo- 
statné výzkumné péče. Dějepisci naši přestávali tu jednak 
na překladech spisů cizojazyčných, jednak na rozličných 
menších větších výtazích a zpracováních, takže neměli jsme 
mimo Smetanovy dějiny světové, vyšlé již r. 1>!46. — které 
byly sice na svou dobu zjevem znamenitým, ale novějším 



Dějepi8 a zemépis. 163 

požadavkům již nijak nevyhovují — ve svém jazyku díla, 
které by podávalo ve velikém rozměru výklad déjin všeho 
lidstva. Tomu nedostatku pomohl částečné Dr. Frant. Šem- 
b e r a a Josef Lacina. 

Zeměi)is začato pěstovati později nežli dějepis, a skoro 
teprve za let osmdesátých počato jej vzdělávati s úspěchem 
značnějším. Z malého hloučku ])racovníků v oboru tom zna- 
menitě jej obohatili zejména Dr. Jan Palacký a Dr. Frant. 
Josef Studnička. 

K zeměpisu jest přičísti také cestopis a národopis, 
které ještě později nežli zeměpis jsou pěstovány. Avšak i tu 
vydáno stkvostné obrázkové dílo prostonárodní Hellwaldovo 
„Země a obyvatelé její" v českém překlade, a také začala 
vycházeti „Bibliotéka světových cestopisů" (1878 — 18"i2, 3 díly), 
ale brzy zanikla. Velikou pozornost vzbudily zejména spisy 
Dra Emila Holuba, a jest utěšeným úkazem poslední doby, 
že spisovatelé čeští cestují do vzdálenějších krajin a podávají 
zprávy o svých cestách, v čemž vynikají zejména Dr. Pavel 
D u r d í k, Dr. Jiří G u t h, Josef K o ř e n s k ý, Dr. Josef 
Štolba a Josef Wůnsch. 

Z časopisů zaniklých bud zde připomenut „Sborník slo- 
vanský" (1881—1887, red. E. Jelínek) „Sborník historický" 
(1882—1886, red. Dr. A. Rezek) a „Zeměpisný sborník" 
(1-^86—1891, red. Dr. J. Řežábek a Dr. F. Augustin), nyní 
pak vychází „Český časopis historický" (od r. 1895., red. 
Dr. J. Goll a Dr. J. Pekař), a již od r. 1854. vycházejí 
„Památky archaeologické a místopisné" (nyní red. Dr. J. L. 
Píč/, od r. 1891. sborník lidovědný „Český lid"_(red. Dr. Č. 
Zíbrt) a od r. 189.3. „Časopis Společnosti přátel starožitností 
českých v Praze". R. 1892. založen v katolickém družstvě 
„Vlast*' spolek „Historický kroužek", který vydává Sborník 
Historického kroužku" (red. Dr. M. Kovář). Také zde bud! 
uveden spis, podávající povšechný obraz zeměpisný, národo- 
hospodářský, literární a umělecký a historickokulturní s ná- 
zvem Království České, vydaný jakožto zvláštní doplněný 
otisk z „Ottova Slovníku naučného" r. 1898., a Památník 
na oslavu padesátiletého panovnického jubilea Jeho Veličenstva 
císaře a krále Františka Josefa L, obsahující vědecký a umě- 
lecký rozvoj v národě českém 1848 — 1898, který vydala Česká 



154 Dějepis a zeměpis. 

akademie. Od r. 1898. vychází každý rok též Almanach krá- 
lovského hlavního města Prahy. 

Z dějepiscův a zeměpisců českého písemnictví z let 
1848—1899 budtež uvedeni zde tito: 

Pavel Josef Šafařík (1795— 1>>61) narodil se 13. 
kv. 1795 v^e vsi Kobelarově na Slovensku. Vystudovav uni- 
versitu v Jené, působil v Uhrách na gymnasiu novosadském. 
Vzdav se úřadu toho, přesídlil se do Praliy, kdež ustanoven 
kustodem knihovny universitní a potom knihovníkem. -Redi- 
goval i Musejník a zastával censorství. Zemřel v Praze 26. 
čna 1861 a pochován jest na evangelickém hřbitově v Kar- 
lině. Jeho Slovanské starožitnosti, vydané v letech 1836 až 
1837 a podruhé po jeho smrti vletech 1861 — 1864, založily 
nové období v studiu staroslovanských dějin, objasnivše dě- 
jiny ty od prvopočátkův až do X. století, a byly přeloženy 
hned počátkem let čtyřicátých také do polštiny a němčiny. 
Statistickým doplňkem k „Starožitnostem" jest Slovanský ná- 
rodopis (1842 a potřetí 1849), v němž zobrazen souvéký stav 
národů slovanských dle sídel, řeči a písemnictví jejich. Po- 
dobného druhu spisy vydal i v oboru literárně dějepisném. 
Sebraných spisů jeho vyšly tři díly v 1. 1862 — 1864. a ob- 
sahují prvé dva díly „Starožitnosti" a třetí „Rozpravy z oboru 
věd slovanských". 

František Palacký (1798—1876) narodil se 14. 
čna 1798 v Hodslavicích u Nového Jičína na Morav*^. Stu- 
doval v Prešpurku a ve Vídni. Odebrav se roku 1823 do 
Prahy, byl ustanoven r. 1829. od stavů českých za historio- 
grafa království Českého, ve kterémžto postavení byl potom 
až do posledních dnů života svého neúnavně činným. V letech 
1827— 1'^3^. byl redaktorem „Musejníka". R. 1861. utvořil 
v Praze spolek na podporu českých spisovatelů „Svatobor , 
jehožto byl předsedou. Zemřel v Praze 26. kv. 1876 a jest 
pochován v Lobkovicích, vsi na Labi v okrese Brandýském. 

Kromě jiných spisů František Palacký napsal Popis 
království Českého (1848), a proslavily jej hlavně Dějiny ná- 
rodu českého v Čechách a na Moravě, které vydal o jedenácti 



Dějepis a /emépis. 155 

svazcích, tvořících pét díh'\. Začal je vydávati r. 1848.*) 
a dokončil je několik neděl před svou smrť. Líčí minulosť 
českou od prvopočátkův až do r. 1026. Dále psáti nechtěl, 
protože, jak připomíná v předmluvě k dílu V., nemohl by 
psáti tak, jak by chtěl. Po smrti jeho vyšly r. 1876. znova 
s rejstříkem abecedním ke každému svazku a životopisem 
Palackého od Dra Josefa Kalouska, a r. 1895. toto Kalouskovo 
vydání k tisku upravil Dr. B. Rieger, jehožto vydání r. 1898. 
začalo vycházeti jakožto „jubilejní vydání pro český lid" za 
cenu velmi mírnou. Nejzávažnější toto dílo Palackého psáno 
jest s velerozsáhlou znalostí pramenův a nabylo významu 
skutečného díla národního. Hned za prvních zableskli národ- 
ního znovazrození ozvala se potřeba, připomenouti Čechům 
minulosť jejich v pravém světle, očistiti ji od nešvar, které 
na nás nepřátelé národu českého nakydali a obnoviti děje- 
pisné spojení se starými předky. A hlavní zásluhu o to při- 
čítati jest Palackého „Dějinám". Jimi přemnohé věci byly 
postaveny ve světlo zcela nové, přemnohé věci pochybné ob- 
jasněny a vysvětleny; jimi uvedeny dějiny české na roven 
dějepisu národů cizích. Mimo to Palacký pilně vydával pra- 
meny dějin českých, z iiichžto nejznámější jest Archiv český 
neboli Staré písemné památky české i moravské > obsahující 
české písemnosti ze století XV. a XVI. a vvdaný o 6 dílech 
v letech 1840—1872. V letech 1871-187.3. vyšly drobné 
spisy Palackého z oboru řeči a písemnictví českého, krasovědy, 
dějepisu a politiky ve sbírce, vydané s názvem Radhost o 3 
dílech, v nicližto jest otištěn znova také spisek Idea státu 
rakouského, vydnný poprvé r. 1865., a r. 1898. začaly také 
vycházeti péčí Dra B. Riegra Františka Palackého Spisy 
drobné. 

Jan Erazim Vocel (1802—1871) kromě básní (viz 
na str. 34.) napsal Pravěk země České ^ vydaný v letech 1866 
až 1868 o dvou dílech s dřevorytinami a mapou, kterýmžto 
stal se u nás zakladatelem a nejlepším dosud vzdělavatelem 
starožitností, důležitého odvětví Kulturních dějin národních. 
Díl prvý rozpráví o nejstarší dávnověkosti země České, jme- 



*) Před tím r. 1836. začal je vydávati německy. 



156 Déjepis a zemépís. 

novitě o době Bojův a Markomanů, druhý obírá se Slovany 
a Cechy zvláště, seznamujíc na základě objevených památek 
a určitých svědectví s hmotným i duševním stavem našich 
předků za doby pohanské. Mimo to napsal O staročeském 
dědickém právu (1861) a j. 

Alojs Vojtěch Šenibera (1807—1882) narodil se 
21. bř. 1807 ve Vysokém Mýtě, studoval práva, byl c. k. 
vládním radou a professorem při universitě ve Vídni, kde 
zemřel 23. bř. 1882. Vyšlo od něho mimo jiné Paměti a zna- 
menitosti města Olomouce (1861), Základní zákonové státní 
království Českého (1864), Základní zákonové státní císařství 
Rakouského (1868), Západní Slované v pravěku čili Rozbor 
kritický, že Cechové, Moravané a Slováci a vůbec Slované 
v Germanii a Ulyrii bydlí ve své vlasti od doby předhistoncké 
(1868), Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu boskovického 
na Moravě (1870), Obyvatelstvo české a německé na Moravě 
(1873), O úkladném útoku, jejž učinil Kunrát, kníže znojemský, 
na olomouckého biskupa Jindřicha Zdika r. 114o. (1875), 
Mnoho-li jest Cechů, Moravanů a Slováků a kde obývají (1817) 
a Mapa země Moravské (1878). Byl činným i v oboru literárné 
dějepisném a jazykovědném. 

Petr Miloslav Veselský (1810—1889) narodil se 
1. čce 1810 v Novém Kníně a byl ředitelem kůru v Kutné 
Hoře, kde zemřel 9. čce 1889. Vydal Královské horní měbto 
Kutná Hora (1867), Persekuce Hory Kutné po bitvě bělohorské 
(1882), Pánové Dačičtí z Heslová (1886), Karla Havlíčka 
Kutnohorský pobyt a porotni soud konaný 12. listopadu 1851 
(1889) a j. 

Karel Jaromír Erben (1811 — 1870) kromě básní 
(viz na str. 37. a 131.) vydal Regesta diplomatica nec non 
epistolaria Bohemiae et Moraviae (1855) a přeložil z ruštiny 
Nestorův Letopis ruský (1867). 

Jakub Malý (1811 — 1884) kromě povídek (viz na 
str. 78.) a dramat ^(viz na str. 131.) vydal mimo jiné: Hra- 
běte Lva Thuna Úvahy o nynějších poměrech, hledíc zvláště 



Dějepis a zeměpis. 167 

h Čechám (1849), Amerika od času svého odkrytí aš na nej- 
poslednější dobu (1853 — 1857, 6 dílů), Úvahy Čecha o novém 
zřízení Rakouska (1853), Dějiny národa českého pro čtenáře 
každého stavu (1863), Vymození Rudolfova majestátu (vyšel 
s drobnými jeho pracemi publicistickými v I. svazku Výboru 
drobných spisů, jeho v „Nár. bibl."), Mezi vzkříšením 1848- 
1860 (nejposlednější dějiny Rakouska), tekst k druhé části 
„Názorného atlasu", obsahující Národopis a dějepis (1867), 
Soustátí severoamerické a jeho soustava (1872), Vlastenecký 
slovník historický (1875), Zpomínky a úvahy starého vla- 
stence a Naše znovuzrození (1880 — 1884, šest svazků) ; pře- 
ložil Mignetovu Historii revoluce francouzské (1850), Ludvíka 
Bonaparta [dey Napoleonské a díl III. a IV. Hellwaldova 
illustrovaného díla Země a obyvatelé její, v nichž obsažena 
jest Afrika, Atlantický oceán, Polární krajiny, Austrálie a 
Amerika (1881). Též uveřejnil v „Bibliotéce světových cesto- 
pisů" dle anglického originálu Temnou pevninou, druhou to 
výzpytnou cestu střední Afrikou, kterou konal Henry Stanley, 
a Procházku kolem světa, kterou vykonal a popsal Alexander 
svobodný pán Hiibner. 

František Pluskal Moravičanský (1811 — ) narodil se r. 
1811. v Moravičanech na Moravě a jest lékařem v Brumově na Moravě. 
Kromě mnoha jiných spisů, z nichž některé dosud má v rukopise, a 
kromě spisů německých sepsal: Popis poutnického chrámu na Velehrade 
(1863), Staromoravský Velehrad v IX. stol. (1863), Památlcy hradu, místa 
a panství Brumova na Moravě (1877), Staromoravské církevní déje (1881 
a podruhé 1887), Děje Háe Velkomoravské (1883), Přirozený počátek a 
vývoj mluvy lidské a venefoceltické zvláště (1885), Základ dějovědy světové 
a venetoslávské zvláUě (1886), Polabsko (1887), Životopisné pomněnky 
(1887; ze svého života), Hrad Buchlov na Moravě (1894) a j. 

Karel František Vladislav Zap (1812—1872) 
narodil se 8. led. 1812 v Praze, byl úředníkem ve Lvově, 
potom v Praze a konečně professorem novoměstského gymna- 
sia a posléze české reálky v Praze, kde zemřel 1. led. 1872, 
Redigoval od r. 1854. „Památky archaeologické a místopisné", 
které r. 1860 — 1863. zaměněny byly v „Památky, časopis 
Musea království Českého pro dějepis hlavně český", a po 
smrti Mikovcově jeho „Starožitnosti a památky země České". 
R. 1862. jal se sepisovati důležité dílo národní, které po- 



158 Dějepis a zeměpis. 

kládal sám za hlavní dílo své, ť-tiž Českomoravskou kroniku^ 
které vydal tři objemné díly, zahrnující déjmy české od nej- 
starších dob až po rok 1526.; v pokračování její s týmže 
názvem uvázal se po smrti Zapově Jos. Kořán a po néiii 
jiní. Jest to dílo podobué kronice Hájkově, líčíc prostoná- 
rodně děje české a znázorňujíc i oživujíc je zdařilými obrazy, 
jenže zde pravdy dějepisné přesně jest šetřeno. O sobě vydán 
z něho výňatek Vypsání Husitské války (1^68). Mimo to 
vydal Zeměpis všeobecný (4 sv., 1846 — 1851), Průvodce po 
Praze (1848), Základové všeobecného zeměpisu (1849;, Země- 
pis Cech^ Moravy a Slezska (1849), Historickotmiělecké pa- 
mátky pražské (1864), Praha (1868), obsahující dějiny, místo- 
pis, umělecké a starožitnické památky a statistiku hlavního 
města království Českého, a j. 

Antonín Rybička (1812—1899) narodil se 30. říj. 
1812 ve Skutči v Chrudimsku. Vystudovav práva v Praze, 
stal se úředníkem v Chrudimi a později ve Vídni, kde do- 
sáhnuv tamže posléze hodnosti vrchního rady při nejvyšším 
soudě, žil na odpočinku a zemřel 24. led. 1899; pochován 
jest v Chrudimi. Byl řádným členem České akademie. Lite- 
rární práce jeho týkají se oborů rozličných, ale hlavně vzdě- 
lanostní stránky života českého. Nejznámější z nich spadají 
v obor literárně dějepisný; z kulturně dějepisných hudtež 
uvedeny : O erbích a pečetěch stavu duchovního v Cechách 
(1862), Měšťané a studující pražští roku 1648. (1870), Pra- 
vidla^ přísloví a povědění, vztahující se k správě veřejné a 
obecní i k právu občanskému a trestnímu (1872) a O českém 
zvonařství (1886). 

Čeněk Paclt (1813—1886) narodil se 1813 v Tur- 
nově, vyučil se broušení a leštění kamenů, kteroužto živnost 
spolu s obchodem v dobrých kamenech provozoval až do 
r. 1846., kdy odebral se do Ameriky, a cestoval potom až 
do své smrti, která jej r. 1886. zastihla v Africe. Dle zápiskův 
a různých dopisů jeho příhody a zkušenosti jeho na cestách 
po Americe, Austrálii, Novém Zeelandě a Jižní Africe vydal 
po jeho smrti JUDr. Jaroslav Svoboda s názvem Cehka 
Paclta Cesty po světě. 



Dějepis a /emépis. 159 

Antonín Norbert Vlasák (1«13-) narodil se 10. led. 1818 
ve Vlašimi a jest farářem na Hrádku. Kedigoval „Bibliotéku místních 
dějepisů", do které sam napsal Okres VoticJcý, okres VlaUmský, okres 
BeneSovský, okres Neveklovský, okres SedlSanský, okres Sedlecký na Tá- 
borsku (]ř<76) a okres Dolno-Kralovický v Cáslavsku (1884). 

Martin Hruška (1815 — 1871) nnrodil se 19. říj. 1816 v Plzenci, 
byl archivářem raésta Plzně, kde zemřel 18. bř. 1871. Jest od něho 
Pamětni kniha král. města Plzně (1883). 

Běda Dudík (1815—1890) narodil se 29. led. 1815 
v Kojetíně na Moravě, vstoupil do kláštera rajhradského, 
dosáhl doktorátu filosofického a stal se professorem filologie 
a dějepisu při filosofickém ústavu v Brně. R. 1855. jmenován 
byl historiografem moravským. Zemřel 18. led. 1890 v Raj- 
hradě. Sepsal mnoho dějepisných spisů německy, kteréžto 
skoro všecky ostře byly posouzeny, ježto jsou většinou vědecky 
málo důkladný a směru protislovanského. Mimo to jal se také 
česky vydávati Dějiny Moravy, které jsou přepracováním jeho 
díla německého a sahají jen až po rok 1349. Jeho přičiněním 
byly r. 1S78. navráceny ze Švéd a moravskému archivu v Brně 
přiděleny české rukopisy, které za třicetileté války byly do 
Švédska odneseny. 

Emanuel Justinián Mittner (1815—1894) narodil se 1815 
v Mor. Budějovicích a byl farářem v Budči na Moravě, kde zemřel 1894. 
Jsou od něho Základové letopočtu křestanského, spolu klič k neomylnému 
vypočítáváni velikonoci kteréhokoli roku minulého nebo budouciho dle ka- 
lendáře juliánského i gregoriánského (1881), prostonárodní to zpracování 
výtečné „Rukověti" Ďra Josefa Emlera a vhodný přídavek „Církevního 
roku*' B. M. Kuldy. Byl činným i v oboru jazykovědném. 

Václav Vladivoj Tomek (1818 — ) narodil se 31. kv. 
1818 v Králové Hradci. Vystudovav práva, stal se úředníkem, 
ale brzo oddal se zcela pracím dějepisným. R. 1850. povolán 
byl za professora dějepisu rakouského při universitě pražské, 
a r. 1882., kdy vrácena nám universita česká, byl zvolen za 
prvého jejího rektora, a dán mu také čestný diplom doktorský, 
R. 1885. pro veliké zásluhy vědecké byl jmenován členem 
panské sněmovny říšské, byv již dříve jyznamenán hodností 
vládního rady. Jest řádným členem České akademie. Žije 
na odpočinku v Praze. 



160 Dějepis a zeměpis. 

Dějepisné práce své Tomek otiskovati začal v časopisech 
již za let třicátých, o sobě pak za let čtyřicátých. Nejzname- 
nitějším dílem jeho jest Dějepis města Prahy, jehožto dosud 
v 1. 1855. — 1897. vyšlo 11 objemných dílů, sahajících teprve 
do konce XVI. století, a z něhožto ve zvláštním otisku vy.šly 
Dějiny válek husitských (1898). Přípravným spisem k dílu 
tomu byly Základy starého místopisu pražského (1866 — 1872, 
4 svazky), obsahující zprávy o jednotlivých budovách v Praze 
až do válek husitských. Druhým co do času spisem Tomkovým 
byly „Děje země České", vydané poprvé r. 1843., které později 
vydány s názvem Děje království českého a dočkaly se vydání 
již šestého (1891).*) Mimo to vydal Děje mocnářství Rakou- 
ského v dvojím vydání, obšírnějším a školním, kteráž obě vy- 
dána třikrát (obšírnější potřetí r. 1875. a školní r. 1881.). 
Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II. 
(1868), znnmenitý^ životopis slavného hrdiny husitských válek 
s názvem Jan Žižka (1879),**) který zároveň i německy 
a v brzce potom rusky vydán, Příběhy kláštera a města 
Police nad Medhují (1881), Místopisné paměti města Králové 
Hradce (1885) a j. Také vydal Jana Amosa Komenského 
Didaktiku (1849) a Mapy staré Prahy k letům 1200, 1348 
a 1419 (1892) a přeložil Kosmúv Letopis český s pokračováním 
kanovníka vyšehradského a mnicha sázavského (1882). Velmi 
důležitým dílem jest i jeho Novější dějepis rakouský (1887); 
probíráť v něm dějiny z let 1526—1860, i jest jaksi částečně 
pokračováním „Dějin" Palackého. Tomek jest po smrti Pala- 
ckého v čele českých dějezpytcův i dějepisců, jsa velice pilným, 
klidným a důkladným badatelem a vyznačuje se také velmi 
střízlivým úsudkem. Díla jeho jsou namnoze doplňkem „Dějin" 
Palackého a někdy též opravou jejich. S J. Mockrera sepsal 
Klášter bl. Anežky v Praze (1892). 

František Ladislav Rieger (1818 — ) narodil se 
10. pros. 1818 v Semilech v Jičínsku, studoval práva dílem 
v Praze dílem ve Vídni, jest doktorem práv, maj etnikem 

*) Vydání šesté vyšlo v nové obálce r. 1898. za cenu sníženou. 

**) Také tohoto spisu cenu nakladatel byl nucen snížiti, což ovšem 
Bmutn;^m jest úkazem, když ani spisy tak velmi cenné a obsahem tak 
všem Čechům blízké nemají odbytu náležitého. 



Dějepis a zeměpis. 161 

velkostatku Malce u Chotéboře v Čáslavsku a baronem. Žije 
v Praze. Byl redaktorem „Slovníka naučného", do kterého 
pomocí jiných spisovatelů mimo jiné vzdělal a též o sobě 
vydal důkladný obraz statistickodéjepisný Čechy, země i národ 
(1870). Velmi důležitý jsou Řeci Dra Frant. Lad. Riegra 
a jeho jednám v zákonodárných sborech (1885 v „Politické 
bibliotéce"). Také napsal O statcích a pracích nehmotných 
a jich významu i postavení v národním hospodářství (1850), 
Průmysl a postup výroby jeho v působení svém ku blahobytu 
a svobodě lidu zvláště pracujícího (1861), Rukojeť k poznání 
příslušnosti a činnosti zastupitelstva okresního jakož i výborúv 
a starostův okresních (1866), O boucharónech (1874) a j. 
Vynikl ovšem více jako politik nežli spisovatel. Jest i před- 
sedou spisovatelského spolku „Svatobor". 

Josef Dudych a8l9— 1881) narodil se 13. pros. 1819 v Holi- 
cích, byl farářem a zemřel na odpočinku v Praze 5. kv. 1881. Napsal 
Systém chronoloyickohiblický , založeny na Mojžíšové starozákonní tradici 
(1877) a Chronologie starého vSku pro dSjepis (1879). 

Tomáš Bílek (1819—) narodil se 30. září 1819 
v Deštné u Jindřichova Hradce, byl ředitelem Akademického 
gymnasia v Praze a žije ve výslužbě v Král. Vinohradech. 
Sepsal vzácné dílo Dějiny konfiskací v Cechách po r. 1618. 
(1883—84, 2 části), ve kterém podává nejenom obecný obraz 
hmotné a mravní bídy, stihnuvší národ náš po bitvě bélo 
horské, ale také podrobný výčet všech konfiskací, provede- 
ných na přemožených stavech pod obojí. Nejnověji pak sepsal 
tyto znamenité spisy : Reformace katolická neboli Ohno vení 
náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohor- 
ské (1892), Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, ko- 
stelů, bratrstev a jiných ústavů v zemích království Českého 
od císaře Josefa II. zrušených (1893) a Dějiny řádu To- 
varyšstva Ježíšova a působení jeho vůbec a v zemích království 
Českého zvláště (1896). 

Eduard Herold (1820—1895) kromě povídek (viz 
na str. 81.) napsal Malebné cesty po Praze (česky i ně- 
mecky), jichžto díl I. popisuje Staré město (1875), II. Hrad- 
il 



162 Dějepis a zeměpis. 

čany a Icrálovský hrad (1884), III. Vyšehrad (1894) a IV. 
Malá strana (1896). 

Beneš Method Kulda (1820—) kromě básní (viz na str. 40.) 
a povídek (viz vzadu v doplňcích) sepsal Svatba v národě Seskodovan- 
ském (4. vyd. 1890). 

Vilém Gabler (1821—1897) kromě překladů dramat 
(viz na str. 132.) napsal Panna orleai\ská (Mat. I. 1870), Pa- 
mětní spis na oslavu 25letého trvání městské vyšší dívčí školy 
v Praze (1888), Časové úvahy z velké revoluce francouzské 
(1894) a j. 

Václav Vojáček (1821—1897) narodil se 21. čce 
1821 na Tetíné, byl professorem Akademického gymnasia 
v Praze, kde na odpočinku zemřel 1897. Přeložil M. A. La- 
martina Historii Girondinú (1851) a byl činným i v oboru 
jazykovědném. 

Jan B. Mu Her (1823 18S5) narodil se 7. bř. 1823 
v Třebíči, byl doktorem filosofie a professorem ve svém ro- 
dišti, kde zemřel 21. ún. 1885. Napsal Výtvarné umění 
(1865), tvořící část I. „Názorného atlasu k Slovníku nauč- 
nému". 

Josef Chmelíček (1823—1891) narodil se 23. bh 
1823 v Náměští na Moravě a byl professorem bohosloví 
v Brně, kde zemřel 15. bř. 1891. Jest od něho Cesta do 
Svaté země (2. sv. 1865) a Cesta do Francouz a do Špánhel 
(3 sv., 1869-1873). 

Vincenc Vávra Haštalský (1824 — 1877)) kromě románův 
(viz na str. »2.) a dramat (viz na str. 132.) napsal Zápisky starého 
oavtactyricátnika, vydané teprve po jeho smrti. 

Václav Zelený (1825—1875) narodil se 26. srp. 
1825 v Borové v Čáslavsku, zemřel jakožto ředitel gymnasia 
malostranského v Praze 4. dub. 1875 a pochován na Vyše- 
hradě v Praze. Redigoval sbírku nejvýtečnějších dějepisců 
všech národů „Bibliotéku historickou", do které přeložil 



Dějepis a zeměpis. 163 

z angličiny Tomáše Babingtona Macaulaye Dějiny anglické a 
z ruštiny (s pseudonymem Stanislava Volného) Bogdanovi- 
čovy Dějiny vlastenecké války r. 1812. Také redigoval s Drem 
F. L. Riegrem „Názorný atlas k Slovníku naučnému". Mimo 
to byl činným i v obom literárně dějepisném. 

Jan Krejčí (1826— 18ř*7) narodil se 28. ún. 1825 v Klatovech, 
byl čestným doktorem filosofie a professorem při české universitě 
v Praze. Zemřel i. srp. 1887 na Vyšehrade, kdež i pochován jest. 
Napsal se zvláštním zřením na školství a průmysl spis Cesta po Né- 
viecku, Švýcarsku, Francii a Anglii r. 1862. Hlavně proslul v oboru 
přírodovědeckém. 

Karel Kořistka (1825—) narodil se 7. ún. 1825 
v Březové na Moravě, jest rytířem a byl professorem při 
něm. technice v Praze, kde žije na odpočinku, maje tytul 
dvorního rady. Jest řádným členem České akademie. Redi- 
guje (a to dříve s J. Krejčím, nyní s A. Fricem) Archiv pro 
přírodovědecké prozkoumání země České, který jest i hlavním 
základem zeměpisu českého a do kterého práce topografické 
napsal vesměs sám. 

Karel Vít Hof (1826-1887) narodil se 16. čce 1826 v Praze, 
byl úředníkem při pražském magistráte a zemřel na odpočinku v Kun- 
draticích u Prahy 9. srp. 1887. Napsal Dějiny velkého Národního divadla 
v Praze (1668), Hus a Betlém (1870, s pseudonymem „K. Havelský") a j . 
Také redigoval r. 1862. časopis „Rodinná kronika", který potom po 
něm redigoval J. Neruda. 

Jan Lepař (1827 — ) narodil se 16. kv. 1827 v Lipňanech 
u Přerova na Moravě, působil na několika gymnasiích a byl posléze 
ředitelem českého ústavu k vzdělání učitelů v Praze; žije na odpo- 
činku v Jihlavě. R. 1865. redigoval spolu s Janem Krejčím a Vojt. Šafa- 
říkem ..Musejník". Ze spisů jeho budtež uvedeny: Všeobecný déjepis 
k potřebě žáků na vysSích gymnasiích (.3 díly), VSeobecný dějepis pro 
ústavy učitelské, Popis mocnářství Rakouského, Politický atlas ke všeobecným 
dějinám, Ohecný zeměpis, Dějiny vzniku a vývoje říše Pakousko-uherské 
(obé 1890), Methodika zeměpisu (2. vyd. 1894), O kulturním působení 
slovanských apoštolů Cyrilla a Methoděje a j. Byl činným i v oboru 
filosofickém (paedagogickém). 

Karel Ninger (1827—) narodil se 12. led. 1827 v Chotěboři, 
byl professorem gymnasia v Písku, kteréhož úřadu, byv osočen, zbaven, 
a jiného místa nepřijal; žije v Písku. Napsal Děje všeobecné pro nižší 
třídy středních škol {:i díly) a byl činným v oboru literárné dějepisném. 

11* 



164 Dějepis a zeměpis. 

Ferdinand Čenský (1829—1887) narodil se 29. kv. 
1829 v Čechticích. Stav se vojínem, byl posléze professorem 
při vojenské akademii v Novém Městé za Vídní a dosáhl 
hodnosti majora a rytířského řádu Františka Josefa ; byv dán 
do výslužby, odstěhoval se na Král. Vinohrady, kde zemřel 
30. led. 1887. Se setníkem Thillem sepsal Česká válka od 
roku 1618. do roku 1622. (1875) a K dějinám třicetileté 
války od roku 1621. do roku 1648. (1879, obé v „Matici 
lidu") a byl zvláště velmi záslužně činným v oboru literárné 
dějepisném. 

Josef Václav Fric (1829—1890) kromě prací básni- 
ckých (viz na str. 42., 83. a 133.) vydal životní své příběhy 
a vzpomínky s názYem Paměti Jos. Vád. i^nče (1885— 1889, 2. 
vyd. obálkové 1890). Též od něho vyšla Upomínka na Bo- 
éenu Němcovou (1889). 

Antonín Gindely (1829—1892) narodil se 3. září 
1829 v Praze, byl doktorem filosofie a professorem při ně- 
mecké universitě v Praze a spolu zemským archivářem krá- 
lovství Českého. Zemřel 24. říj. 1892 v Praze. Byl řádným 
členem České akademie. Redigoval druhý běh „Bibliotéky 
historické", jejížto běh prvý, mající obsahovati sbírku nejvý- 
tečnějších dějepisců všech národův, redigoval Václav Zelený; 
druhý běh obsahuje Staré paméti dějin českých, důležité to 
snůšky pramenů k dějinám českým XVI. a XVII. století. Pů- 
vodní své práce vydával z největší části německy, a z něme- 
ckých jeho spisů Geschichte der hÓhmischen Bruder a Rudolf 
II. und seine Zeit mohou býti kladeny mezi nejlepší plody 
dějepisné vůbec. Německy a zároveň i česky vydal Dějiny 
českého povstání 1. 1618., které tvoří počátek jeho díla, 
jehožto název obecný měl býti Dějiny války třicetileté. Sepsal 
i Dějepis všeobecný, a to vyšším školám středním, který 
přeložil do češtiny Jos. Konst. Jireček, a nižším třídám škol 
středních, který přeložil Josef Erben a který po těchto jiní 
k novýna vydáním upravili. Vydával také s Fr. Dvorským 
Sněmy české. Nadějí, že stane se pokračovatelem Palackého, 
nesplnil. 



Dějepis a zeměpis. 165 

Karel Tieftrunk (1829—1897) narodil se 30. říj. 
1 889 v Bělé u Bezděze v Boleslavsku a byl ředitelem gymaa- 
sijním v Praze, maje tytul školního rady. Zemřel 2. pros. 
1897 v Kutné Hoře, jsa tam návštěvou. Byl řádným členem 
České akademie. Vydal ve „Starých pamětech dějin českých" 
Pavla Skály ze Zhoře Historii českou v 5 dílech a sepsal 
Odpor stavů českých proti Ferdinandovi I. r. 1547. a Dějiny 
Matice české, kterýžto spis náleží více v obor dějin písem- 
nictví českého, v němž i jinak vynikl. 

Emanuel svob. pán Salomon z Friedbergů 
Mírohorský (1829—) narodil se 18. led. 1829 v Praze, 
kde žije na odpočinku jakožto podmaršálek. Napsal vzpomínky 
na válečný rok 1866 Před třiceti lety a na vojenský svůj 
pobyt v knížectví Valašském roku 1856 Před čtyřiceti lety 
(obé 1896). Spolu s Drem Mir. Tyršem a Karlem Procházkou 
napsal i část III. „Názorného atlasu k Slovníku naučnému", 
obsahující Válečnictví polné a vojenství (1868). 

Eduard Grégr (1829—) narodil se 4. bř. 1829 v Štýru, jest 
doktorem lékařství a maj etnikem knihtiskárny v Praze i poslancem. 
Napsal K ohjasnéní našich domácích sporů (1874), NaSe politika (1876), 
Politické rozjímáni před volbami do řiSuké rady (1879), Slovo osudné 
(188.3) a j. 

Emanuel Tonner (1829—) narodil se 20. září 1829 
ve Velikém Zdíkově v Písecku a jest ředitelem Českoslovan- 
ské obchodní akademie v Praze. Začal vydávati, ale nedo- 
končil v „Matici lidu" prostonárodní Vypravování dějin do- 
mácích, přeložil Ond. z Habernfeldu Bellům Bohemicum neboli 
Vypravování o vojně české od r. 1617. — 1620., BalbínovU 
Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého 
(y „Matici lidu") a Stráuského Vypsání vší obce království 
Českého (1893). Také napsal Slovo upřímné Polákům a Rusům 
(1871). 

Karel Navrátil (1830— 1887) narodil se 29. říj. 1830 vKundratci 
u Blaníka a zemřel jakožto farář v Praze l:^. září 1887. Sepsal: Osudy 
kostela, fary a Školy u sv. Hastala v Starém mSstS Pražském (1861), Při- 
épévky k dějepisu kostela, fary a Školy u sv. Jindřicha a sv. Kunhuty 
v Novém městě Pražském (1869), Paměti kostela a kláštera na hoře Karlově 
v Praze (1877) a j. 



166 Dějepis a zeměpis. 

Josef Erben (1830—) narodil se 28. dub. 1830 v Ko- 
stelci nad Orlicí, vyučoval na reálce české, potom na poly- 
technice v Praze a jest ředitelem statistické kanceláře mésta 
Prahy. Napsal O theorii statistiky průmyslu í 1 86 1 ), Počátkové 
;sfemépisw (3 vyd. 1868), Rusko země, stát a národ {l%^%). Stati- 
stická knížka král. hlavního města Prahy (vydává od r. 1871. 
každý rok), Politická a mistopisná mapa království Českého 
(1869 a 10. vyd. 1884' a j. Přeložil i I. díl Gindelyho dějin 
SOleté války (viz na str. 164.) a I. a II. díl Budíkových dějin 
Moravy (viz na str, 159.). 

Jan Palacký (1830—) narodil se 10. říj. 1830 v Praze, 
jest synem dějepisce Františka Palackého, doktorem filosofie 
i doktorem práv a professorem pi'i české universitě. Napsal: 
Přírodní poměry Ameriky (1864), Střední a Jižní Amerika 
(1871), Asie (1872), O samosprávě anglické (v „Politické 
bibliotéce české"), O budoucnosti českého rolnictva, Studie 
o vývinu rostlinného roucha zeměkoule na základě zetnéslovném, 
Japan, Palestina, Spojené obce severoamerické, Austrálie a j. 
Přeložil i F. Guizota Dějiny vzdělanosti v Evropě (1851). 

František V. Sasinek (1830 — ) narodil se 11. pros. 
1830 v Uherské Skalici, jest knězem a byv pro vlastenecké 
své smýšlení vypuzen ze Slovenska, žil v Praze, ale nyní jest 
již zase na Slovensku. Kromě dějepisných spisů, slovensky 
a německy napsaných, vydal Záhady dějepisné (1886 — 1888, 
4 sv.), Cechy v X. století (1886), Ulfilas a glagólské písmo 
(1887), Založení biskupství latinského v Praze (1886 >, O křtu 
Jagello-Vladislava, krále polského (1886), O církevním dějepise 
Slovanů (1887) a j. 

Josef Kolář (1830 — ) kromě překladů básnických (viz 
na str. 43.) vydal Petrohrad a jeho okolí (1884). 

František Branisiav Kořínek (1831—1874) kromě překladu 
(viz na str. 84.) napsal Ohraz .wéta slovanského (2 sv., Mat. 1. 1867 
a 1868) a Vék Albrechta z Valdstýna (Mat. 1. 1870). 

Leo František Saska (1832—1870) narodil se 16. čna 1)^32 
v Libáni a zemřel r. 1870. jakožto professor gymnasijní v Klatovech. 



Déjepis a zemépis. 167 

Sepsal dle Prellera a Stolla Mythologii Řekův a Římanův (1867; 4. vy- 
dání r. 1889. upravil Alojs Breindl a 6. vydání r. 1898. Dr.Frant. Groh). 

Miroslav Tyrš (1832—1884) narodil se 17. září 
1832 v Děčíně, byl doktorem filosofie, starostou „Sokola" 
a professorem při čes. universitě v Praze. Zemřel nejspíš 
8. září 1884 v západním Tyrolsku utonuv, v potoku Aaše. Na- 
psal Základové tělocviku {ÚQ^), Hod olympický (1871), O pod- 
mínkách vývoje a zdaru činnosti umělecké^ Laokoon, dílo doby 
římské (obé 1873), O slohu gotickém (Sbírka předn. a rozp. 
1881) a přeložil z frančtiny Taineův spis O podstatě díla 
uměleckého. Spolu s jinými (viz pod „Friedbergem" na str. 
165.) napsal i Válečnictví polné a vojenství (1868). 

František Jan Zoubek (1832—1890) narodil se 
6. pros. 1832 v Kostelci nad Orlicí a byl ředitelem dívčích 
škol měšťanských na Smíchově u Prahy ; zemřel 29. čna 
1890.*) Napsal: O zakládání měst v Čechách v XII I. stol. 
(1878), Kostelec nad Orlicí^ Vypsání hradu Potenstejna a j., 
zvláště však proslul svými studiemi o Komenském (viz níže 
v oboru literárné dějepisném). R. 1864. pomáhal Zapovi 
v redakci „Památek archaeologických", kterýchžto redakci 
r. l'S65. sám ujal. Mimo to redigoval v letech 1864 — 65 
s Dastichem a Ed. Novotným vědecký časopis „Krok". 

Josef Smolík (1832—) narodil se 6. list. 1832 v Nov. 
Bydžově, byl professorem při Českoslov. obchodní akademii 
v Praze, kde žije na odpočinku. Jest členem České akademie. 
Redigoval „Památky archaeologické" a napsal Pražské groše 
a jejich cžz% (1894), Denáry údělných knížat na Moravě {1S96), 
Nález denárů v Chrásťanech u Českého Brodu (1897) a j. 
Do „Památníku na oslavu padesátiletélio panovnického jubilea" 
napsal Domácí archaeologie předhistorická a Domácí numis- 
matika (1898; otištěno v oddíle „Dějepisectví"). Byl činným 
i v oboru mathematickém. 

Václav Křížek (1833—1881) narodil se 25. list. 1833 
ve Strážově v Plzeňsku na úpatí Šumavy a zemřel jakožto 

*) Chybně bývá udáván rok 1891. 



168 Dějepis a zemépis. 

řed. gymnasijní v Táboře 4. čna IS-^l. Sepsal Dějiny všeobecné 
a rakouské, Dějiny národů slovanských (obé v přehleHě syn- 
chronistickém), Zprávu o archive Musea království Českého, 
Struěný dějepis říše Rakouskouherské i jiné spisy dějepisné 
jazykem německým. Jest od něho také Statistika císařství 
Rakouského neboli říše Rakouskouherské ku potřebě žáků 
vyšších tříd škol středních, Učebná kniha statistiky říše Ra- 
kouskouherské, Zeměpis všeobecný a rakouský v tabelárním pře- 
hlede, Školní závěsná mapa Cech, Moravy a Slezska a j. Po 
jeho smrti Fr. A. Slavík vydal jeho spis Z dějin starých Slo- 
vanů. Byl činným i v oboru jazykovědném. 

Vincenc Brandl (1834 — ) narodil se 5. dub. 1834 
na Starém Brně, předměstí města Brna, studoval ve Vídni 
práva, jest archivářeni markrabství Moravského a žije v Bniě. 
Jest řádným členem České akademie. Ze spisů jeho budte 
jmenovány : Poloha starého Velehradu (1862), Kniha pro 
každého Moravana (1863 a 2. vyd. 1892), Stručný přehled 
vlastivědy moravské a j. Také vydává Knihy půhonné a nále- 
zové cúdy olomoucké a brněnské (od r. 1871., dosud 7 dílů). 
Mimo to jest činným i v oboru literárně dějepisném, vydal 
mnoho starých spisů, zvláště právnických, a také sepsal 
Glossariúm illu^trans bohemicomoravicae historiae fontes (1876), 
kterážto pomůcka dějezpytecká vysvětluje vůbec všechny věci 
a názvy, vyskytající se v pramenech dějin českých, k jejichžto 
porozumění obyčejná známost jazyka nepostačuje. 

Eduard Ruffer ^1835 — 1878) kromě románů (viz na str. 8*i.) 
a dramat a kromě mnoha spisů německých napsal Válka francouzsl-o- 
nSmecká, Válka slovansko-turecká, Celé jihoslovanské bojiSté a j Také vy- 
dával „Vojenskou bibliotéku" (od r. 1869.), vojenský časopis „Žižka** 
(1870) a „Vlasť" (1871). 

Dominik F. Čermák (183í— 1890) narodil se 1835 v Praze, 
byl premonstrátem a knihovníkem na Strahově v Praze, kde zemřel 
1890. Napsal Fremonstráti v Cechách a na Moravě (1877) a j. 

Antonín Tille (1835—1896) narodil se 29. list. 1835 na 
Hrádku u Březnice, byl doktorem filosofie a zemským školním inspek- 
torem v Praze, kde zemřel 12. bř. 1896. Jest od něho Učebnice země- 
pisu 'obecného i rakousko-uherského (10. vyd. 1896; r. 1899. vydání 11 



Dějepis a zeměpis. 169 

upravil Dr. F. Brdlík), O mapách (2. vyd. 1880 v „Bibliotéce paeda- 
gogické") aj. S Drem Jindřichem Metelkou sepsal Statistiku mocnářství 
Bakousko-uherského. 

Josef Svátek (1835 — 1897) kromě románů (viz na 
str. 87.) napsal Pražské pověsti a legendy (1883), Obrazy 
z kulturních dějin českých (2 díly, 1891) a j. Také pokračo- 
val po Rezkovi v Zapově kronice česko-moravské, ^ z které ve 
zvláštním otisku vydal Povstání lidu selského v Cechách roku 
1680 (1894) a Panování Josefa /., Karla VI. a Marie Terezie 
(1895). Po jeho smrti vyšlo Ze staré Prahy (1899). 

Ferdinand Schulz (183.5—) kromě povídek (viz na str. 87.) 
napsal dějepisné obrazy Jiři z Podéhrad a CeUi vystěhovalci (obé v «Mat. 
lidu") a přeložil s Em. Tonnerem a jinými Napoleonův spis Julius 
Caesar (1«65— 1870). 

Adolf Heyduk (1835—) kromě básní (viz na str. 46.) sepsal 
Nástin bájeslovi slovanského a germánského (1863). 

A^n tonín Konstantin Víták (1835—) narodil se 9. čna 
1835 v Čáslavi a jest učitelem při měšťanské škole v Poličce. Rediguje 
„Archiv přednášek a řečí učitelských" (od r. 1880.). Napsal Déjiny krá- 
lovského vénného města Dvora Králové nad Labem (1867), Životopisný 
nástin Fl. Findejsa (1880), Almanach českých détinců (1888) a j. Jest 
Činným i v oboru literárné dějepisném a íilosoíickém. 

Jan Vašatý (1836 — 1898) narodil se lo. srp. 1836 v Skrovnici 
u Kostelce n. Orl., byl doktorem práv a advokátem a posléze toliko 
poslancem. Zemřel na Král. Vinohradech 6. září 1898. Jest od něho 
Otázka provedeni rovnosti Českého jazyka ku konň zasedáni rady řipské 
r. 1896 (1896) a j. 

Josef Emler (1836—1899) narodil se 10. led. 1836 
v Libáni nad Bystřicí v Jičínsku, byl doktorem filosofie, 
archivářem mésta Prahy a professorem při české universitě, 
tajemníkem „Matice české" a redaktorem „Časopisu Musea 
království Českého" (v letech 1S71 — 189u); žil na odpočinku 
v Praze, kde zemřel 10. ún. 1899. Byl řádným členem České 
akademie. Také redigoval „Dějepis všeobecný" a vydával 
z nadace Frant. Palackého Prameny dějin českých^ kteréž ob- 
sahují staré životopisy svatých a jiných osob dějepisně důle- 
žitých, kroniky domácí a výpisky z cizích kronik. Sepsal 
Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české (1876), kterýmžto 



170 Dějepis a zeměpis. 

spisem zavděčil se českým pěstitelům dějepisu, pomáhaje jim 
vykládati a stanoviti data časová ; po K. J. Erbenovi převzal 
vydávání díla „Regesta^ (viz na str. 156.), upravil k vydání 
do „Památek staré literatury české spis : Spisové císaře Karla 
IV., vydal Knihy konfirmační a v Gindelyho „Starých pamě- 
tech déjin českých" Dekrety Jednoty bratrské (1864). Vůbec 
byla velezáslužná jeho činnost ve vyhledávání a vydávání 
pramenů dějepisných, o čemž svědčí také jeho spis Deset 
urbářú Českých z doby před válkami husitskými (1881) jakož 
i s Frant. Dvorským společné uveřejněné Nejstarší zbytky 
desk zemských púhonných (1868) a j. VI. 1862 — 1863 také 
redigoval „Památky archaeologické". 

Karel .Mattuš (1836—) narodil se 21. kv. 1836 v Mnich. 
Hradišti, jest doktorem práv, byl starostou města Ml. Boleslavi a jest 
ředitelem Zemské banky v Praze. Napsal Historické právo a národ- 
nost (1869), NSkolih myšlenek o českém státu (1870) a j. 

František Josef Studnička (1836—) narodil se 
27. čna 1836 v Janově blíže Soběslavi, jest doktorem filo- 
sofie a professorein při české universitě v Praze, maje tytul 
dvorního rady. Jest řádným členem České akademie. Jest od 
něho Všeobecný zeměpis čili Astronomická, mathematická a 
fysikální geografie (3 díly), spis to zcela původní, takže 
v žádném písemnictví jiném není spisu podobně uspořádaného, 
Stručný světopis (1862 a 2. vyd. 1863), Metereologie (1864). 
O soustavě sluneční (Mat. 1 1869), O povětrnosti CMat. 1. 
1872). Z přírody (1873) Zábavy hvězdářské (1878), Zábavné 
rozhledy hvězdářské (1880), Výsledky dešťoměrného pozorování 
provedeného v Cechách v roce 1886, Základové dešfopisu krá- 
lovství Českého (obé 1887), Z pozemské přírody (1893), Kos- 
mické rozhledy (1896) a j. S pseudonymem „P. Čech" vydal 
Luňan Hvězdomir Blankytný, Broučkův host v Praze roku 
1891 (1892) Vyniká zvláště v oboru mathematickém. 

Hippolyt Randa (1836—) narodil se 13. srp.' 1836. v Domaž- 
licích, kde žije jako kněz pensista, nemoha pro chatrné zdraví zastá- 
vati úřad kněžský. Mimo jiné napsal Historické pojednáni o pověstném 
Lamingenovi (1885) a Chodové a jejich osudy (1887). 

Čeněk Hevera (1837—1896) narodil se 7. pros. 1837 v Ko- 
líně n. L., byl tajemníkem okres, zastupitelství ve svém rodišti, kde 



Déjepis a zeměpis. 171 

zemřel na odpočinku 27. led. 1896. Napsal Soýcarako, jeho ústava, jeho 
vláda, jeho samospráva (1875 a 2. vyd. 18í)0), Lesy v Cáchách. (1876), 
Vézcňstvi a ústavy dobročinné (18.S2), Daň a průmysl cukerní u nás a 
jinde (1887) aj. 

František Bartoš (1837-) narodil se 16. bř. 1837 
v Mlatcově u Zlína na Moravě a byl ředitelem čes. gymna- 
sia v Brně, maje tytul školního rady. Žije na odpočinku. 
Jest řádným členem České akademie. Rediguje s V. Brandlem 
„Časopis Matice moravské". Vydal Lid a národ (2 sv., 1883 
a 1885; 2 vyd. (1892), Naše děti (1888), Moravshá svatba 
a Moravský lid (obé 1892), sebral za doplněk sbírky Suši- 
lovy Nové národní písně moravské (1886), Národní písně mo- 
ravské nově nasbírané (1889) a s L. Janáčkem vydal výbor 
lidových písní moravských s názvem Kytice z národních 2)isní 
moravských. Jest činným i v jazykovědě a v oboru literárně 
dějepisném. 

Jaroslav Zdeněk (1837—) narodil se 3. dub. 1837 v Praze, 
kde jest professorem při ústavě k vzdělám učitelů. Vydal: Globus zemský, 
O zdánlivém ob^hu téles nebeských a Školní mapu království Českého 
a upravil česky Letoschkovo Znázoméní nejdůležitějších poměrňv astiono- 
mických a fysikálních a Haardtův Zemějnsný atlas a j. 

Kliment Borový (1838—1897) narodil se 12. led. 
1838 v Riegersburku v Ďol. Rakousích, stal se knězem, byl 
doktorem bohosloví a professorem při bohoslovecké fakultě 
v Praze a posléze zvolen za kanovníka u sv. Víta na Hrad- 
čanech; zemřel 31. srp. 1897. Byl řádným členem České 
akademie. Od r. 1867. až do své smrti redigoval „Časopis 
katolického duchovenstva". Vydal Libri erectionum (5 dílů, 
1875 — 83), Akta konsistoře utrakvistické (1868) a Akta konsi- 
stoře katolické (1869) a napsal Antonín Brus z Mohelnice (1873), 
Dějiny arcidiecése Pražské (1873), Národní dúm český v Římě 
(1873), Martin Medek (1877), Sv. Jan Nepomucký (ISIS) aj. 

Hugo Toman (I83s— 1898) narodil se 20. říj. 1838 
v Rychnově n. Kn., byl doktorem práv a zemřel na své ville 
v^ Podhoří 19. bř 1898. Napsal O rodu a příbuzenstvu Jana 
Žižky z Trocnova, O Žižkovi, jeho rodišti a o pozdějším rodu 
Zizkú z Trocnova podnes kvetoucím (obé 1890), O podobiznách 



172 Dějepis a zeměpis. 

a pravé podobě Jana Zizky z Trocnova (1892), Bojiště Žižkovo 
u Panského Boru, Literní památky, duch a povaha Žižkova 
(1893 j a zejména znamenitý spis Husitské válečnictví za doly 
Žižkovy a Prokopovy (1898). 

Josef Kalousek (1838—) narodil se 2. dub. 1838 
ve Vamberce, jest doktorem filosofie a professorem při české 
universitě. Jest řádným členem České akademie. O sobe 
vyšlo od něho: České státní právo (1871 a 2. vydání 1891), 
Obrana knížete Václava Svatého proti smyšlenkám a křivým 
úsudkům o jeho povaze (1872), Karel IV., otec vlasti (1878j, 
O historii kalicha v dobách předhusitských (1881), Déje král. 
české společnosti nauk (1885; vydáno zároveň i jazykem ně- 
meckým), O staročeském právě dědickém ^a královském právě 
odúmrtném na statcích svobodných v Cechách i v Moravě 
(1894) i některé spisy německy psané. Také pořídil nové 
vydání Palackého „Dějin" s nejlepším dosud životopisem Pa- 
lackého a s výbornými rejstříky osob, jmen i věcí a přispívá 
do rozličných časopisů dějepisnými pracemi vědeckými a napsal 
O vůdčích myšlenkách v historickén díle Fr. Palackého (1898). 
Náleží k nejdůmyslnějším vzdělavatelům dějepisu českého. 
Jest i připomenouti, že r. 1874. doplnil a vydal Historickou 
mapu Cech XIV. stol., kterou hned r. 1847. navrhl Palacký, 
a že pořídil i Tři historické mapy s příslušným výkladem 
k pátému vydání Tomkových „Dějů království Českého" 
(1885). V letech 1874.— 1877. redigoval „Památky archaeo- 
logické a místopisné", a od r. 1886. rediguje „Archiv český" 
(díl Vn. — XVI., jakožto pokračování šesti dílů vydaných od 
Fr. Palackého). Také vydal Řeči Dra Fr. L. Riegra a jeho 
jednání v zákonodárných sborech. 

Max Wellner (1838—) narodil se 18. čna 1838 t Praze, jest 
doktorem práv a notárem v Nové Kdyni. Napsal Národní hospodářství 
(dvě vydání, a to větší 1874, menší 1875), O písemnictví dějepravy osvity, 
O déjepravé osvity (obé 1885), Příspěvky ku statistice osvětové českého 
lidu (1893) a j. 

Jos ef Vávra (1838—) narodil se 1838 v Praze, kde jest profes- 
sorem při reálce. Napsal Dějiny král. města Kolína nad Labem (1889), 
Historické paměti bývalého panství MníSeckého a kláštera sv. Máři Magda- 
teny na Skalce (1899) a j. 



Dějepis a zeměpis. 173 

Jo8ef Kořán (1838-) narodil se 24. září 1838 
v Nevésicích u Mirovic v Písecku a jest ředitelem kanceláře 
České akademie v Praze. Vydal Statistický přehled veškerých 
států na zemi koncem roku 1865. (1866) a Jan Žizka JMat. 
lidu 1867). Od r. 1874. vydával pokračování Zapovy Česko- 
moravské kroniky (viz na str. 157. a 158.). 

Josef Ladislav Turnovský (1838—) kromě povídek (viz na 
str. 89.) a dramat (viz na str. 136.) napsal dva dějepisné spisy illustro- 
vané s názvy Válka slovansko-tv/recká (1877, společně s Ed. Riifferem) 
a Válka rusko-turecká (1878). 

Jan Havelka (1839—1886) kromě básní (viz na str. 50.) založil 
a redigoval „Časopis musejní společnosti v Olomouci" a vydal Kratičké 
dějiny moravské. Cesty po Moravě a j. Též upravil Visecí mapu markrabstvi 
Moravského a vévodství Slezského. 

Jan Matouš Černý (1839—1893) narodil se 26. září 
1839 v Daliraéřicícli u Turnova a byl tajemníkem Českého 
musea v Praze, kde zemřel 7. bř. 1893. Napsal Hercegovina^ 
gemě a lid (1876), Museum království Českého (1884), Slo- 
vanský sjezd v Praze roku 1848 (1888), Nové Museum krá- 
lovství Českého {\%^lf) aj. Také vydal Kroniku Turnovskou 
první doby XVIII. stol. (1865) a upravil k tisku sborník aktů 
politických u věcech státu a národa českého od r. 1848. 
8 názvem Boj za právo ( 1 892). Byl činným i v oboru literárně 
dějepisném. 

František Dvorský (1839 — ) kromě povídek (viz 
na str. 91.) vydal o sobě tyto spisy: Zbytky nejstarších desk 
zemských na Hradci Jindřichově objevené^ O počtu domů v Praze 
v XVI. — XIX. století (1S82), Staré písemné památky šen a dcer 
českých (1872), Historické doklady k záměrům Albrechta z Vald- 
štýna a jeho spojenců (1867), O úpadku národa Českého (1872), 
Perchta z Rožmberka, zvaná bílá paní (Mat. lidu 1874), Paměti 
o školách českých (1886)^ dopisy české šlechtičny z polovice 
XVII. století Zuzana Černínova z Harasova (1886), Mater ^ 
a dcera Zuzany Černínové z Harasova (1890), Albrecht z Vald- 
štejna aŽ na konec roku 1621 (1892), Diplomatář pana Vilíma 

*) „Dějiny Musea království Českého" napsal také V. Nebeský 
r. 1868. 



174 Dějepis a zeměpis. 

z Pernšteina (Archiv český, díl XV— XVII.) a j. Také redi- 
guje Sněmy česhé od léta 1526 až po naši dobu (od roku 
1877. vyšlo 8 dílů). 

František^Ladislav Chleborád (1839 — ) narodil se 14. list. 
1839 v Habrech t Čáslavsku, jest doktorem práv, byl advokátem v Brně 
a nyní žije v Rusku ve Feodosii na Krymu. Jest od něho Soustava národ- 
ního hospodářství politického (1869), Boj o majetek (1884) a j. 

František Velišský (1840—1883) narodil se 1840 
v Čejko vících, byl professorera při Akademickém gymnasiu 
v Praze, kde zemřel 8. srp. 188'j. Sepsal ^Žřyoí Bekův a Ří- 
manův (1876) a Obrana života Rekův a Římana (1877). 

Kristin František Plodek (1840—1894) narodil 
se 25. dub. 1840 ve Rzech u Nového Hrádku blíže Nového 
Města nad M. a byl farářem v Metličanech u Nového Bydžova ; 
zemřel 1894 v Břevnově u Prahy. Kromě spisů bohosloveckých 
vyšla od něho u vydání českém, českonémeckém a německém 
Církevní mapa království Českého (1887), která v nejedné pří- 
čině vyniká nad všechny dosavadní mapy země České, obsa- 
hujíc i mnohé podrobnosti, jichžto na jiných mapách není. 
Také vydal podobnou Církevní mapu Moravy a Slezska. 

Tůma Cimrhanzl (1840—1899) narodil se 6. bř 1840 v Zíchovci 
a byl professorem při gymnasiu v Plzni, kde zemřel 1. čce i899. Jest 
od něho Mythologie Čili Bájeslovi Řekův a Římanův (2. vyd. 1880), 
Zeměpis pro školy střední (8. vyd.), Průvodce po ŠtimavS a j. 

Karel Adámek (1840—) narodil se 23. bř. 1840 
v Hlinsku, kde žije, jsa obchodníkem, starostou okresního za- 
stupitelstva a poslancem na sněme zemském i říšském. Ce- 
stoval mnoho po Evropě. Napsal rozhledy v kulturních dějinách 
království českého v XVII. a XVIII. ^století Doba poroby 
a vzkříšení (1878), dějepisné rozhledy Cecliy a Itálie ve století 
XVL, z dějin kulturních styků Čech a Itálie Čtrnáctý věk 
(obé v Matici lidu), Historické obrazy z XVI. a XVIL věku, 
Základy vývoje Madarův (1879), Naše dělnictvo (1885), Naše 
rolnictvo, Z naší doby (4 díly, 1886- 1889^ Paříž (1872), 
Památky českých reformátorův (1873), Z paměti korunování 
českých králů (1889), Uhry a Rakousko (1890), národohospo- 



Dějepis a zeměpis. 176 

dářské rozhledy Z Uher (1894), Upomínky na Národopisnou 
výstavu českoslovanskou roku 1895 (Matici lidu 1896), Různé 
listy z cest Německem a Francií, Vídeh a okolí, Z Prahy do 
Vídně {Brno, OlomúcJ (všechny tři 1874), Chrudimsko (1878) 
a j. Také přeložena jest od něho J. J. Rousseaua Smlouva 
společenská (1871). 

Jan Karel Hraše (1840 — ) kromě jiných prací (viz na str. 
91.) napsal Zemské stezky, strážnice a hrány v Cechách (1884 a 2. vyd. 
1884), Průvodce Náchodem (189.H), DSjiny Náchoda (1895) a j. 

Jindřich Dvořák ( 1840—) narodil se 2 1 . dub. 1840 v Jiříko- 
vicích u Brna, vystudoval práva, byl redaktorem „Moravské orlice" 
v Brně, kde žije na odpočinku. Vydal Moravské snSmováni roku 1848 
až 1849 (1898). 

Jakub Arbes (1840 -) kromě prací novellistických 
(viz na str, 91.) a dramatických (viz na str. 138.) vydal 
i spisek Nejstarší české relikvie a památky (1887) Si Nejstarší 
památník (1890). Nejdůležitějším dílem jeho dějepisným jest 
Pláč koruny České neboli Persekuce lidu českého v letech 
1868—1873 (2. vyd. 1894-1896) 2i Ex. hrabě František Thun 
z Hohenšteina, c. k. místodržící v království Českém. Začal 
vydávati také Slasti a strasti c. k. policie pražské. Též od 
něho jest s pseudonymem „J. Svoboda" První sociální revo- 
luce a Z bojúv o vykořenění lidské bídy (obé 1892) a beze- 
jmenně Lež a pravda o svatém Janu Nepomuckém (1880). 

Matěj Kovář (1840 — ) kromě básní (viz na str. 50.) přeložil 
Dra Ant. Oindelyho Déjepis (3 díly pro obec. měšť. školy a díl I. 
pro vyšší střední školy) a Kralevice Rudolfa Cestu do zemi východních 
(1882). Také rediguje „Sborník historického kroužku" (od r. 1894). 

Jan Bohuslav Miltner (1841 — 1887) narodil se 
1841 ve Smečně a byl professorem Akademického gymnasia 
v Praze, kde zemřel 31. leJ. 1887. Redigoval „Památky 
archaeologické a místopisné"^a napsal K. Zd. Kaplíř obránce 
Vídně roku 1863 (1877) a Účast Cechů v obraně Vidně roku 
1Ó29 (1880). 

Josef Per wolf (1841—1892) narodil se 26. ún. 1841 
v Čimelicích u Písku a byl professorem při universitě ve 



17() Déjepis a zemépis. 

Varšavě, kde zemřel 2. led. 1892. Jest od něho Vývin idey 
vzájemnosti u národů slovanských (1867). Rusky napsal Slo- 
vané a vzájemné jejich styky (1891) a j. 

Josef Beran (1841 — ) narodil se 17. ún. 1841 v Nové Páce, 
byl ředitelem ústavu hluchoněmých v Králové Hradci a jest farářem 
v Pouchové u Král. Hradce. Napsal Paměti města Nové Paky (1871) a 
byl činným i v oboru jazykovédném. 

Primus Sobotka (1841 — ) kromě překladů básni- 
ckých (viz na str. ól. a 92.) pracuje hlavně v oboru dějin 
vzdělanostních spisy, týkajícími se ducha a života prostoná- 
rodního. Sepsal Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, 
pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských (1879) a 
Prostonárodní výklady z oboru jazykozpytu, bájesloví, psycho- 
logie národní. Cenným příspěvkem vzdělanostním jest i jeho 
sbírka rozmarných posměšků, jaké sobě dávají navzájem 
města i celé kraje, kypící humore n a satyrou prostonárodní, 
kterou vydal s názvem Kratochvilná historie měst a míst 
v zemích koruny svatováclavské (1884). Z angličiny přeložil 
s G. Dorflem a E. Krásnohorskou Stanleyův cestopis V nej- 
temnější Africe a Jephsonův doplněk k němii Emin Pasa 
(obé 1890 — 1891) a sám Romanesův Duševní život zvířat 
(Mat. lidu) a j. 

Martin Kříž (1841—) narodil se 1841 v Lišni u Brna, 
jest doktorem práv a notářem v Ždánicích. Napsal O mkte- 
rých jeskyních na Moravě (1878), Punkva, Macocha a Sloup 
na Morare (1890), Kůlna a Kostelík (obé 1892), O době pra- 
věké, předvěké a\ novověké na Moravě (1892) a j. 

Václav Petrů (1841—) kromě jiných prací (viz na str. 93.) 
napsal Obrazy ze života starovékých národů {187 i), V^te6nlci starého vSku 
(Mat. 1. 1876), cestopisnou črtu KláSter Želiv a j. 

Josef Hejna (1841 — ) narodil se 1841 v Chrasticích u Milína 
a jest farářem v Dráhově u Tábora. Napsal Kostelíček sv. Panny Rosalie 
u Borovan a důkladný spis Paměti statků: Opařanského, Podhorského, 
Dobrontčkého a Stadleckého (1885). 

František Vy mazal (1841—) narodil se 6. list. 1841 v To- 
polanech u Vyškova na Moravě a jest korrektorem v knihtiskárně v Brně. 



Dějepis a zeměpis. 177 

Jsou od něho Obrazy z dějin (■enk/jch a rakouských (1879) a Nauka 
o rakouské óstai-ě. Jest činným v oborech různých, jmenovitě však 
v oboru literárně dějepisném a zvláště v jazykovědněm. 

Ka/el Konrád (1842—1894) narodil se 25. list. 
1842 v Českých Budějovicích a byl katechetou gymnasijním 
v Praze, kde zemřel 3. list. 1894. Napsal Hymnologie char- 
vatshá (1890) a Dějiny posvátného zpěvu staročeského (1893). 

František Šembera (1842—1898) narodil se 20. 
srp. 1842 v Helkovicích u Semil v Jičínsku, byl doktorem 
filosofie a professorem gymnasijním v Praze, kde zemřel 19. 
srp, 1898. Napsal Dějiny vzdělaných národů, starověkých 
(1872) a Dějiny středověké (od konce století V. až do kouče 
století XV.), které vycházejí jakožto část „Dějepisu všeo- 
becného" za redakce Dra Josefa Emlera; dosud vyšly 4 svazky 
(1879—1899). 

Josef Wíinsch (1842—) narodil se 29. čna 1842 
v Rokycanech a jest professorem při průmyslové škole v Plzni. 
Napsal Pompeje a Pompéjané (Sbírka předn. a rozpr. 1880), 
obrázky z cest Po souši a po moři (1880), Z blízka i z dáli 
(1887) a Mimochodem (1891). 

Matouš Václavek (1842—) narodil se 29. září 
1842 ve Lhotce u Malenovic na Moravě a jest ředitelem 
školním na Vsetíne na Moravě. Napsal Dějiny města Vsetína 
a okresu Vsackého (1881), Markrabství Moravské (2 sv. 1882- 
1885), Hejtmanství Valašskomeziřičské (1883 a 2. vyd. 1898), 
Stručné dějiny moravské (Mor. bibl. 1886), Moravské Valaš- 
sko (3. sv.', 1887, 1894 a 1898), Cesta do Trenčanských Teplic 
po moravském Slovensku (1888), Valašská svatba, její zvyky 
a obyčeje (1892), František Palacký (1898) a j. Také sebral 
a pro mládež upravil Několik pohádek a pověstí z moravského 
Valašska (2. vyd. 1897) a j. 

Karel Vorovka (1842 — ) narodil se 7. říj. 184-2 v Praze a 
jest professorem při ústavě k vzdělání učitelů v Praze. Vydal pro 
ústavy učitelské Dějiny mocnářntvi Eakousko-uherského (1888) a pro 
mládež Stručné dějiny národa českého (1897), kterýžto spis, byv vydán 
v ohromném náklade, jest ze všech českých dějepisných spisů 

12 



178 Dějepis a zeměpis. 

nejlacinější. Jest činným i v oboru literárné dějepisném a jazyko- 
Tédném. 

František Xav. Kryštůfek (1842 — ) narodil se 
28. říj. 1842 v Humpolci, jest doktorem bohosloví, rytířem 
řádu Božího hrobu, byl professorera při čes. universitě v Praze, 
kde jest nyní kanovníkem na Hradčaaech. Hlavní jeho dílo 
jest Všeobecný církevní dějepis (1883—1892, 3 díly), a také 
vydal popis své cesty s názvem Cesta a pouť do Egypta a 
Svaté země (1886), Rozloučení manželství císaře Napoleona I. 
(1893), Čechy nenáležely nikdy diecésí k Řeznu (1897) a Dě- 
jiny církve katolické ve státech rakousko-uherských s obzvlášt- 
ním zřetelem k zemím koruny České (1898). 

Pavel Dur dík (1843 — ) kromě překladů povídek (viz 
na str. 94.) a divadelních her (viz na str. 138.) napsal tato 
veleznamenitá díla cestopisná: Pět let na Sumatře (1893), 
Zápasy s býky (1896) a U lidozroutú (1897). Pro mládež 
upravil dle jeho spisu Fr. Hrnčíř spis Příroda a zvířata na 
Sumatře (1894). 

Vincenc Prásek (1843—) narodil se 9. dub. 1843 
v Milostovicích ve Slezsku a jest professorem čes. gymnasia 
v Olomouci. Jest členem České akademie. Jest od něho 
Historická topografie země Opavské (1890), Dějiny kraje Hola- 
sovského čili Opavského (^1891), Dějiny knížectví Těšínského 
až do roku 1433 (1894), Tovačovská kniha ortdú olomúckých 
(1896) a j. Byl činným i v oboru jazyko vědném. 

August Sedláček (1843—) narodil se 28. srp. 1843 
v Mladé Vožici a jest professorem při gymnasiu v Táboře. 
Jest členem České akademie. Napsal Minulost města Vožice. 
Rychnov nad Kněžnou, Čáslav. Říčany, Příbenice, Průvodce 
po Karlšteině (3. vyd.), Průvodce po památných místech okolí 
Táborského (3 sv.) a j. a popisuje Hrady a zámky české, 
velikolepé a velerozsáhlé dílo obrázkové (viz na str. 23.), 
jehožto díl I. obsahuje Chrudimsko, II. Královéhradecko, III. 
Budějovicko, IV. Jindřichohradecko a Táborsko, V. Podkrko- 
noší, VI. Podbrdsko, VIL Písecko, VIII. Rakovnicko a Slánsko, 
IX. Domažlicko a Klatovsko, X. Boleslavsko, XI. Práchensko, 



Dějepis a zeměpis. 179 

XII. Čáslavsko, XIII. Pražsko, XIV. Litoměřicko a Žatecko 
a XV. Plzeňsko (dosud vydáno 12 dílů). Také jest od něho 
pro mládež Sbírka pověstí historických lidu českého v Cechách, 
na Moravě i ve Slezsku (1898). Ke Kotyškovu „Úplnému 
místopisuému slovníku království Českého" napsal část histo- 
rickou. 

Karel Tůma (1843 — ) kromě humoresek (viz na str. 
94.) vydal O Jiřím Washingtonu (1872), Duch našich dějin, 
V plamenech kostnických (obé 1876), Dějinné karaktery (1881), 
Potlačený národ (1883), Karel Havlíček Borovský (1883), 
Leon Gambetta (1894), Apoštol svobody (2. vyd. 1896), Zápas 
národa amerického za samostatnost (2. vyd. 1896), Ze života 
malého národa (2. vyd. 1879), Život Dra Julia Grégra, slav- 
ného obránce svobody české (1897) a j. Také vydal Vybrané 
spisy Karla Havlíčka Borovského. 

Ludmila Simáčková, rozená Křížková (1844— 1879), narodila 
se 4. list. 1844 v Praze, byla chotí Františka Simáčka a zemřela y Praze 
4. čce 1879. R. 1871. založila s jinými spolek „Libuše" na vydávání 
laciných knih českých a napsala Vynikajid zeny mimo kruh rodinný 
(Lib. 1872). 

Josef Jiří Stankovský (1844 — 1879) kromě prací básnických 
(viz na str. 52., 94. a 139.) napsal Odboj Nizozemska proti Filippu II. 
(Mat. lidu 1872). 

Ferdinand Tadra (1844—) narodil se 19. led. 1844 
v Jindřichově Hradci a jest úředníkem při universitní knihovně 
v Praze. Jest členem České akademie. Napsal Příspěvek 
Tt dějinám university pražské ve XIV. století (1890), Kanceláře 
a písaři v zemích českých za králů z rodu Lucemburského Jana, 
Karla I V. a Václava IV. (1892), Kulturní styky Cech s cizinou 
až do válek husitských (1897) a j. a vydal Soudní akta konsi- 
stoře Pražské (3 sv., 1893 — 1896), Listář veřejného notáře ve 
XIV. století (1893), Formulář král. kanceláře české XIV. stol. 
(1895) a j. 

Jan Milan Kryštůfek (1844—) narodil se 26. list. 
1844 v Humpolci, jest doktorem filosofie a professorem při 
českém gymnasiu v Budějovicích. Napsal obšírný spis Boj 

12* 



180 Dějepis a zeměpis. 

monarchické Evropy s revolucí francouzskou až do vy puzení 
cis. Napoleona 1., Francouzská ústava z roku 1791 (1891), 
Dějiny nové doby (3 díly 1896—1899) a j. 

František Krásí (1844—) narodil se 2J. pros. 1844 
v Králově Dvoře u Berouna, jest doktorem bohosloví a kanov- 
níkem na Hradčanech v Praze. Jest členem České akademie. 
Napsal J^rwošř drafte í/arrac/i, kníže arcibiskt4p Pražský (ISSb), 
Svatý Prokop., jeho klášter a památka u lidu (1895), Blaho- 
slavený Hroznatá (1898) a j. Také rediguje „Hlasy katolického 
spolku tiskového" (od r. 1882.) a s Drem Kryštůfkem a Drem 
Tumpachem „Časopis katolického duchovenstva" (od r. 1898.). 

Otakar Jedlička (1845 — 1883) kromě novell (viz na 
str. 95 ) napsal Josef Jungmann (1874), Jan Žižka (1874), 
cestopisný spisek Pomněnka z hor (1882) a obšírný spis Boje 
v Čechách a na Moravě r. 1866. (1883). S Goblem Kopidlan- 
ským napsal 31istr Jan Hus (1869). 

Adolf Kubeš (1845—) narodil se 31. led. 1845 y Třebíči a jest 
ředitelem čes. reálky v Brně, maje tytul školního rady. Napsal Déjepis 
města Třehiče (1874) a a také byl činným v oboru jazykovědném. 

František Bauer (1845—; narodil se 25. br. 1845 v Praze 
a jest professorem německého gymnasia tamže. Vyšlo od něho Historie 
a popis chrámu vranovského na Moravě (1879), Historie a popis chrámu 
sloupského na Moravě (1880), Jeskyně Býci skála v Josefském, lídoli na 
Moravě (1880), Nová krápníková jeskyně Sloupská (1881), Ochozská jeskyně 
(1881), Krypta na Vranově (1882), Podzemní zaláme na brněnském Spil- 
berku a osudy nejzajímavějších vězňů (1887), Brno, Potstýnské zátiší a vý- 
letní místa v jeho okolí (obé 1892), Vězňové na Spilberku (1893) a j. Ně- 
kolik podobných spisků napsal i německy, a s pseudonymem „Ladislav 
Lipnický" vyšel od něho Topografický popis výletních míst, ležících při 
nově otevřené ielezniČní trati bměnsko-tiŠňovské (1885). 

ServácHeller (1845—) kromě románů (viz na str. 95.) sepsal 
Život na Eusi (Mat. lidu 1867), ^Národové jižní Afriky, Pohled na Moskvu 
(1868), Válka z roku 1866 v Cechách, její vznik, děje a následky (1894 
a podruhé s obrázky 1896) a j. Též uspořádal Výbor z politických řeH 
a úvah Dra Karla Sladkovského (1899). 

Josef Hladík (1845—) narodil se se 28. kv. 1845 v Měníku 
u Nov. Bydžova a jest professorem při ústavě učitelském v Brně. Jest 
od něho Nauka o ústavě mocnářství Rakouskouherského (1879), Bukověf 



Dějepis a zeměpis. 181 

dějin momářttví Rakouskonherakého a jeho ústavy (1883), Slovo o země- 
pisných projekcích a kresbě map (1890) & Archaeologické památky a jejich 
aláři (189(J)! 

Hynek Krch (1845—) narodil se 12. čce 1845 v Křtěaovicích 
u Mladé Vozíce a jest professorem v Přerově. Jest od něho Obrana 
kněžny Drahomíry, inatky sv. Václava (1882), Na obranu kněžny Draho- 
miry (1883), O kulturnim významu sv. Soluňanů (1885) a j. 

František Ekert (1845—) narodil se 30. září 1845 
v Královicích v Plzeňsku a jest farářem v Praze. Vydal Farní 
osada Kojetická, Posvátná místa král. hl. města Prahy (2 sv., 
1883 a 1894), Hlavní chrám sv. Víta v Praze (1880, 2. vyd. 
1886), Památník hrdinné udatnosti Pražanů r. 1648. (1884), 
obsahující dějiny ji popis Mariánské sochy na Staroměstském 
náměstí, Výlet Čechů na Slovinsko (1888), životy svatých 
Církev vítězná (4 sv., 1892—1896) a j. 

Jan Matzner (1845—) narodil se 1845 v Píská, kde jest pro- 
fessorem při reálce. Napsal Královské město Písek (1899). 

Josef Štolba (1846—) kromě povídek (viz na str. 97.) 
a dramat (viz na str. 145.) napsal Za oceánem (3 sv., 1874 
až 1876), Z českého jihu (1883), Na skandinávském severu 
(1884), Za polární kruh (1890) a črty z výletu do Hollandska 
Na půdě moři urvané (1896). Též od něho jest upravena 
česky korunního prince Rudolfa Rakouského Cesta po zemích 
východních (1885). S Just. V. Práškem napsal Polabí (1889; 
tvoří díl IV. díla „Oechy"). 

Jaroslav Goll (1846 — ) kromě básní (viz na str. 56.) 
vydal podle starého rukopisu Vypsání o mistru Jeronýmovi 
z Prahy a Kroniku o Janu Žiškovi (1878), Quellen und Unter- 
suchungen zur Geschichte der bóhmischen Briider (1878), Vznik 
anglického parlamentu (1879), Historický rozbor básní ruko- 
pisu Královédvorského (1866), kterýmžto spisem přihlásil se 
k odpůrcům pravosti básní těch, Kroniku Vavřince z Březové 
(1893), Některé prameny k náboženským dějinám v XV. století 
(1895), Čechy a Prusy ve středověku {1^%!)^ František Palacký 
(1898) a j. R. 1879. založil s O. Hostinským „Sbírku před- 



182 Dějepis a zeměpis. 

násek a rozprav" a r. 1895. s A. Rezkem „Český časopis 
historický". 

Václav Emanuel Mourek (1846—) kromě románu (viz 
na str. 97.) přeložil i cestopis švédského cestovatele A. E. Norden- 
skioklu Plavha Vegy kolem Asie z Evropy a Anny Brasseyové Kolem 
svéta (obé 1883). 

František Augustin Slavík fl846-) narodil se 
29. srp. 1846 v Domašíně a jest ředitelem matiční reálky 
v Hodoníne na Moravě. Jest členem České akademie. Na- 
psal mimo jiné tyto spisy: O jednotě Bratří českých (1875), 
Pohled na osvětu národu česJcoslovanského u porovnání s osvětou 
národů německých (1870), Dějiny českého studentstva (2. vyd. 
1874), Dějiny Domašína (1883), Rožmitál a jeho okolí (1891), 
Morava a její obvody ve Slezsku po třicetileté válce (1892) 
a j. Jest i hlavním redaktorem „Vlastivědy moravské" a hlav- 
ním spolupracovníkem „časopisu Matice moravské". 

Zikmund Winter (1846 — ) kromě povídek (viz na 
str. 97.) napsal Kulturní obraz českých měst (2 díly, 1890 
a 1892), Kuchyně a stůl našich předků (1892), Přepych utně- 
leckého průmyslu v měšťanských domech XVI. věku (1893), 
Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po 
dobu bělohorské bitvy (1894), V měšťanské světnici starodávné 
(1895), Život církevní v Čechách (2 sv., Ih95 a 1896), Děje 
vysokých škol pražských od secesst cizích národů po dobu bitvy 
bělohorské^ O Životě na vysokých školách pražských (1899) aj. 

Otakar Hostinský (1847—) narodil se 2. led. 1847 
v Martinovsi v Litoměřicku, jest doktorem filosolie a profes- 
sorem při české universitě v Praze. Jest členem České aka- 
demie. Redigoval se Svat. Čechem a Václ. Šolcem „Almanach 
českého studentstva", také literární almanach Umělecké besedy 
„Máj" a se Svat. Čechem časopis „Lumír". S Jar. Gollem 
rediguje „Sbírku přednášek a rozprav". Péčí jeho vyšlo české 
vydání nádherného díla obrázkového G. Ebersa Egypt slovem 
i obrazem (2 díly), vydal Šest rozprav z oboru krasovědy 
a dějin umění (1877), nástin životopisný Richard Wagner, 
O významu průmyslu uměleckého (1889), O realismu uměleckém 



Dějepis a zeměpis. 183 

(1890), 36 nápěvů světských písní českého lidu z XVI. století 
(1892), Čtyfi rozpravy (1894), Jan Blahoslav a Jan Josquin 
(1896) a j. 

Josef Ladislav Píč (1847—) narodil se 19. led. 
1 847 ve Mšeně, jest doktorem filosofie, professorem při gym- 
nasiu a docentem při čes. universitě v Praze. Jest členem 
České akademie. Eediguje „Památky archaeologické a místo- 
pisné" a napsal Dějiny národa ruského (1889), Archaeologický 
výzkum ve středních Čechách (1893), Cechy předhistorické (sva- 
zek L, 1899) a j. 

Josef Kořenský (1847—) narodil se 26. čce 1847 
v Sušně na Boleslavsku a jest ředitelem při měšťanské škole 
na Smíchově. Mnoho cestuje. O sobě vydal pro mládež Z da- 
lekých krajin (2. vyd. 1890), V cizině (1889), Evropa (1893) 
a^sře(1896). Nejnověji jej učinila známým Cesta kolem světa 
1893—1894 (2 díiy,^l 895— 1896), z které ve zvláštních otiscích 
vydal Ameriku a Žaponsko (obé 1895) a z které výňatky 
upravil pro mládež s názvem Cesty po světě (2 sv., 1898 
a 1899). Také napsal Na Krymu (1896). 

Emil Holub (1847—) narodil se 7. říj. J847 v Holi- 
cích, jest doktorem lékařství a cestovatelem po Africe. Nyní 
žije ve Vídni a vydal německy, anglicky a za pomoci profes- 
sora Dra Jindřicha Metelky česky Sedm let v jižní Africe 
(1880) a Druhá cesta po jižní Africe (1890). Kromě toho 
napsal spis Kolonisace Afriky (2 části). 

Otokar Feistmantel (1848—1891) narodil se 20. 
list. 1848 v Staré Huti u Berouna, byl doktorem lékařství 
a professorem geologie při čes. technice v Praze, kde zemřel 
10. ún. 1891. Byl řádným členem České akademie. Napsal 
Osm let ve Východní Indii (1887), Uhlonosné útvary v Tas- 
mánii (1890) a j. 

Josef J. Toužimský (1848—) narodil se 9. bř. 1848 
v Praze a jest členem redakce „Národní politiky". Napsal 
veliké dílo Na úsvitě nové doby 1848 (1898). 



184 Dějepis a zeměpis. 

Otto Pinkas (1849 — 1890^ kromé dramat (viz na str . 
141.) vydal prvuí samostatné illustrované původní dílo české 
Cesta po Španělích (1880). 

Gustav Eim (1849-1897) naiodii se 9. říj. 1849 v Štáhlavech 
u Rokycan, byl poslancem a členem redakce „Národních listů", podávaje 
do nich zprávy z Vidné, kde bydlel; ochuravév, odjel do lázní, ale na 
cestě ve Florencii zemřel 7. ún. 1897. Napsal Pius IX., posledni papež- 
král (1878), řec Proti koalici {18M) a. }. Po jeho smrti vyšly jeho Politické 
úvahy (1898). 

Josef Novák (1849—) narodil se 8. bř. 1849 v Josefové, jest 
doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Jindř. Hr^ci. Jest 
členem české akademie. Napsal O domě Homérském (1890), Čtyři sochy 
antické (1892) a j. 

Jan Ježek (1849—) kromé básni (viz na str. 58.) a povídek 
(viz na str. 101.) napsal Počátky křestanstvi mezi Slovany (1879;, Z dějin 
Jcřesfanstvi mezi Slovany {18S3\ Daniel O' Connel, osvoboditel Irska (1896;, 
Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský (1898 : obšírný tento spis sepsal spolu 
s kanovníkem Drem Fr. Kráslem), Seb. Kneippa život a práce (1898;, 
Jan z Jenštejna, třetí arcibiskup pražský (1879; a j. 

Bedřich Bernau (1849—) narodil se 1849 v Praze 
a jest úředníkem při cukrovaru v Plaňanech. Kromě něme- 
ckých spisů, mezi kterými jest i Album der Burgen und 
Schlósser im Kónigreiche Bóhmen (1881) a Der Bóhmerivald 
(1887), napsal StředohoH (1890), Krušné Hory a Poohři (1896 ; 
tyto dva spisy tvoří díl VII. a X. díla „Čechy") a Plahany 
s okolím (1896). 

Josef Lacina (1850—) kromě povídek (viz na str. 
101. Kolda Malínský) sepsal Paměti královského města Slaného 
(díl I. 1885) a obšírné dějiny Cech s názvem Kronika česká 
(1893 — 1897). Nejnověji vychází od něho Obecná kronika 
čili Vypravování o národech vzdělaných od dob nejstarších po 
naše časy (od r. 1898). 

František Sláma (1850—) kromě povídek (viz na 
str. 101.) napsal Vlastenecké putování po Slezsku (1866), Dějiny 
Těšínská (Mat. lidu 1889), Průvodce po Slovensku (1889) a j. 

František Mareš (1850 — ) narodil se 28. pros. 1850 
v Bavorově a jest archivářem v Třeboni. Jest členem Oeské 



Dějepis a zeměpis. 186 

akademie. Napsal dějepisný spis České sklo (1893) a j. Také 
vydal Popravčí knihu pánů z Rosenherka (1878) a Václava 
Břešana Život Petra z Rosenherka (1880). 



^ ] 



Josef Fořt. (1850 -) narodil se 1850 ve Klích u Mělníka, jest 
doktorem práv a úředníkem Obchodní komory pražské i poslancem. 
Napsal O stěhováni se lidu naSeho do ciziny (1876), Statni rozpočet a dané 
(1878), Jádro otázky nantávajiciho rakouskouherského vyrovnáni (1896) 
a j. Také redigoval Hlavni katalog juhilejni ví/stavy (1891). 

Josef Kališ (1850 — ) kromě básní ^(viz na str. 59.) napsal 
Feuilletony z cest (1892) a Cesta po Dalmácii, Černé Hoře a BosnŽ(1895). 

Alojs Jirásek (1851 — ) kromě povídek a románů 
(viz na str. 103.) napsal Hory Orlické, — Stěny (1889; tvoří 
díl V. díla „Čechy", které rediguje; viz na str. 23.). 

Karel Jaroslav Maska (1851—) narodil se '28. srp. 1851 
y Blansku na Moravě a jest ředitelem reálky v Telči. Jest členem 
České akademie. Napsal Výzkumy na tábořiUi lovců mamutích v Předmostí 
r. 1893. (1894) a j. 

Josef Košťál (1851—) narodil se 7. list. 1851 v Nedélištích 
a jest professorem gymnasijním v Praze. Napsal Détský věk (1891), Ptactvo 
v názorech, pověrách a zvycích lidu českého (Mor. bibl. 1896), Diví lidé 
v názorech, pověrách a zvycích lidu Českého, Světýlka a žhavý muž, Byliny 
léčivé v podání prostonárodním a j. 

Quido Mausvet (1851 — ), pravým jménem Fr. Kle- 
ment, narodil se 1851 na Smíchově u Prahy, byl tajemníkem 
soukr. pokladny arcivévody Salvátora a žije na odpočinku 
v Praze. Jest od něho illustrované dílo Palestýna (1897). 

Čeněk Ibl (1851—) kromě básní (viz na str, 59.) 
a povídek (viz na str. 104.) přeložil Raoula Fraryho Naučení 
nastávajícímu politikovi (1898). 

Jan Šafránek (1852—) narodil se 5. kv. 1852 v Tá- 
boře a jest ředitelem gymnasijním v Praze. Napsal Obrazy 
dějin národů, starověkých (1880), O pohřebišti a podobě kněze 
Prokopa Velikého (1881), Vývoj soustavy obecného školství 
v království Českém od roku 1769 — 1895 (1897), obrázky 



186 Dějepis a zeměpis. 

Z dějin českého školství středního Za českou osvětu (1898) 
a do „Památníku na oslavu padesátiletého panovnického 
jubilea" liozvoj českého školství Í1898). 

Vojtěch Jaromír Nováček (1852 — ) narodil se 
1. čna 1852 v Sibíni v Sedmihradech, jest doktorem- filosofie 
a adjunktem zemského archivu v Praze. Vydal Listářk dějinám 
školství kutnohorského (1894), Několik listin týkajících se kolleje 
Karlovy (1895), Paměti Hynka mladšího Bruntálského z Vrbna 
(1897), Matrika kúru literátského v Čáslavi {1S91), Františka 
Palackého korrespondence a zápisky (1898) a j. Napsal Jiří 
Palacký, otec Františka Palackého a j. Jeho redakcí vydán 
i Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého 
(1898) a také sestavil a k tisku upravil Fr. Palackého Spisy 
z oboru dějin českých jakožto díl II. jeho „Spisů drobných" 
(1899). 

Jaromír Hrubý (1852 — ) kromě povídek (viz na str. 
105.) napsal Ze světa slovanského (2 sv., 1885 a 1887), Sektáři 
na Rusi (Mat. lidu 1891), Listy z ruské vesw/ce (1893), Bečice 
Kardašova a bývalé panství Kardašovořečické (1893) a j. 

Kliment Čermák (1852— ) narodil se 1852 v Čáslavi, 
kde jest učitelem při měšť. škole. Jest i konservátorem kraje 
Čáslavského. Napsal Pravěk lidstva evropského (Mat. 1. 1887), 
O českých penězích do roku 1526 (1888), Mince království Če- 
ského za panování rodu Habsburského od roku 1526 (4 ob- 
jemné sešity s mnoha obrázky, 1892 — 1894), Strážce staro- 
žitností (1895), Starožitnosti dob kovů v Evropě (Mat. 1. 1898) 
a j. Pro mládež jest od něho Výpravy mladých starožitníkú 
(1891), Kolem zeměkoule (1897) a j. 

Alojs Hlavinka (1852—) narodil se 1852 ve Veřovanech u To- 
vačova a jest farářem v Kučerově na Moravě. Napsal Bludy a lži v dě- 
jinách (1888), Kronika Českomoravslcá (1890) a O původu národní pisnS 

(1897). 

František Borovský (1 852 — ) narodil se 1852 v Xetolicích 
a jest kustodem Umélecko-průmyslového musea^v Praze. Vydal Průvodce 
po Cechách a s prof. J. Krejčím Průvodce po Šumavě. Také redigoval 
„Cechy". 



Dějepis a zeměpis. 187 

Josef Strnad (1852 — ) narodil se 1862 v Hostivaři a jest 
professorem gymnasijním v Plzni. Vydal Listář královského mésta Plzně 
a druhdy poddaných osad (1891). 

Jaroslav Vlach (1852 — ) narodil se 6. pros. 1852 
na Smíchově, jest doktorem filosofie a professorem při gym- 
nasiu ve svém rodišti. Jest od něho Pevnina africká ve světle 
nejnovějších výzkumů, (2 části r. 1880. ve „Sbírce přednášek 
a rozprav") a Národopis (4 sv., Mat. lidu 1883—1897), Ná- 
rodové zemí uherských (Mor. bibl. 1894), Dějepis obecný pro 
nižší třídy škol středních (3 díly, 1894 — 1897) a j. S Drem 
A. Balcarem upiavil F. W. Schuberta Historicko- geografický 
atlas školní starověku „Atlas antiquus" a sám F. Schuberta 
a V. Schmidta Historicko- zeměpisný atlas školní věku středního. 

Rudolf Pokorný (1853—1887) kromě básní (viz na 
str. 59.) a povídek (viz na str. 105.) napsal cestopis Z potulek 
po Slovensku (1883—1885, 2 díly). 

Antonín Rezek (1853—) narodil se 13. led. 1853 
v Jinřichově Hradci, jest doktorem filosofie a byl professorem 
při české universitě v Praze, nyní jest odborným přednostou 
v ministerstvě kultu a vyučování ve Vídni. Jest členem České 
akademie. Vydal Paměti Mikuláše Dacického z Heslová 
(1878—1880., 2 sv.), druhý díl Beckovského ..Posélkyně"- a 
napsal Zápisy Viléma Slavaty z let 1601 — 1603 (1887), Zvo- 
lení a korunování Ferdinanda I. za krále českého (1878), obí- 
raje se ve svých studiích hlavně dobou^ Ferdinanda I., Dějiny 
prostonárodního hnutí náboženského v Cechách od vydání tole- 
rančního patentu až na naše časy (1887) a j. Také pokračo- 
val v Zapově Kronice českomoravské (od 1888.), z které vydal 
ve zvláštním otisku Děje Cech a Moravy za Ferdinanda 111. 
až do konce třicetileté války (1890), Dějiny saského vpádu do 
Čech a návrat emigrace (1892) a Dějiny Čech a Moravy nové 
doby (1893), které po něm dále psal J. Svátek (yíz na str. 
169.). V letech 1882-1886 redigoval časopis „Historický 
sborník", který vycházeti přestal, a v 1. 1895 — 1897 spolu 
s J. Gollem „Český časopis historický". 



188 Dějepis a zeměpis. 



Josef Holeček (185S — ) kromé básní (viz na str. 64.) a po- 
vídek (viz na str. 105.) napsal Černá Hora (Mat. 1. 1876), Podejme ruku 
Slovákům! (1880), Zrcadlo naSi národní společnosti (1881), Kuiiko-ceské 
kapitoly (1891; spis tento byl skonfiskován) a j. 

Josef Braniš (1853 — ) narodil se 23. br. 1853 
v Brandýse n. L. a jest professorem v Českých Budějovicích. 
Jest i konservátorem kraje Budějovického. Napsal Chrám sv. 
Barbory v Hoře Kutné (1891), Dějiny umění středověkého 
v Čechách (1893), Katechismus dějin um,ěm (1895) a j. 

František Jaroslav Rypáček (1853—) kromé básní (viz 
na str. 64.) napsal Z naUrh déjin (1895), FrantiSek Palacký (1898) a j. 

Justin V. Prášek (1853—) narodil se 7. srp. 1853 
v Brandýse nad Labem, jest doktorem filosofie a professorem 
při gymnasiu v Praze. Sepsal Dějiny města Turnova nad 
Jizerou v Boleslavště (1878), Okres Brandýský nad Labem, 
Dějiny mocnářství Rakouského^ Klatovsko, Všeobecný dějepis 
občanský (1882), Kambysés a podáni starověké (1884), Athény 
(1890) a Dějiny starověkých národů, východních (1897) a vydal 
Martina Kabátníka Cestu z Čech do Jerusalema a Kaira r. 
1491—1492 (1894). Také přeložil díl I. a II. Hellwaldova 
Země a obyvatelé její, v nichž obsažena jest Evropa a Asie 
(1881). 

Karel Cumpfe (1853—) narodil se 14. list. 1853 
v Sobotce, jest doktorem filosofie a ředitelem gymnasia 
v Písku. Jest členem České akademie. Napsal Kulturní 
obrázky ze starého Říma (1890) a Kulturní obrázky ze starého 
Řecka (1895). 

Josef Král (1853—) kromě překladů dramat (viz na 
str. 143.) napsal do Ottovy „Sbírky přednášek a rozprav" Ná- 
lezy Schliemannovy v Tirynthě a Mykénách (1880), Archaeo- 
logické nálezy na ostrově Kypru (1881), O tanci antickém 
(1884) a O ficenerii řeckého divadla (1888). 

František Bayer (1853—) narodil se 1853 v Rožnově a jest 
učitelem při měšťanské škole v Přerově. Vydává „Bibliotéku paedago- 
gických klassiků českých i cizích" (od r. 1885.) a napsal Rožnov (1878) 



Dějepis a zeměpis. 189 



a s č. Růžičkou Antonín Linek, uUlel Karla HavUíka (1879). Jest čin- 
ným i v oboru literárné dějepisném. 

Bedřich Mach (1853—) narodil se 1853 v Dolních Stěpáno- 
vicích a jest professorem gymnasijním v Kolíně. Jest od něho PHrucnl 
kniha dšjin iiméni (1899). 

Marie Cervinková-Riegrová (1854—1895) kromě povídek 
(viz na str. 106.) a dramat (viz na str. 143.) napsala rozhledy po lidu- 
milství v Evropě Ochrana chudé a opuStěné mládeže (1887), Marie Rie- 
grová, rodem Palacká, její život i skutky (1892) a j. Také vydala Fía«<ní 
životopis Fr. Palackého (1885i a Řeci Dra Fr. Lad. Riegra a jeho jed- 
náni v zákonodárných sborech (1888) s Drem J. Kalouskem. 

František Kahlík (1854—) narodil se 29. led. 1854 
v Poličné u Val. Meziříčí, jest doktorem filosofie a ředitelem 
gymnasia v Zábřehu na Moravě. Napsal Dějezpyt a dějepis, 
český (1883), Austrálie ve světě výzkumů, (1886) a j. 

František Ruth (1854 — ) narodil se 12. ún. 1854 v Zbrasla- 
vicích u Kutné Hory a jest professorem gymnasijním v Praze. Napsal 
Stai-ovéké pohádky (1894), Bájeslovi řecké i římské (1899) a j. 

Josef Konstantin Jireček (1854 — ) narodil se- 
24. čce 1854 ve Vídni, jest synem Josefa JireČka, bývalého mi- 
nistra, doktorem filosofie a professorem pri universitě ve 
Vídni. Jest řádným členem České akademie. Sepsal Dějiny 
národa bulharského (1876), které byly v brzce přeloženy 
z češtiny do němčiny a dvakráte do ruštiny, Cesty po Bul- 
harsku (1888) a j. Těž upravil česky Ant. Gindelyho Dějepis 
všeobecný vyšším třídám škol středních. 

Jindřich Metelka (1854 — ) narodil se U. srp. 1854 
v Svémyslicích u Brandýsa n. L., jest doktorem filosofie a 
professorem při české reálce v Praze. Napsal O Komenského 
mapě Moravy (1892), O mapě kard. Mikuláše Cusy z pro- 
středku XV. století, O neznámém dosud vydání mapy Islandu 
Orlaa Magna z roku 1848 (obé 1895) a j. Přeložil Holubova 
Sedm let v jiŠní Africe a Karavanské cesty arcikníž. Ludvíka 
Salvátora Toskánského z Egypta do Sýrie, vydal v českém 
spracování Kozennúv Zeměpisný atlas pro školy střední (13. 
vyd. 1895) a s Drem Ant. Tillem Statistiku mocnářství Ra- 



190 Dějepis a zeměpis. 

kousJco-uherského (3. vyd. 1899). Také rediguje „Sborník 
České společnosti zemévědné" (od r. 1894. s Drem Jos. 
Frejlachem a od r. 1896. sám). 

Emanuel Fait (1854—) narodil se 16. srp. 1854 
v Berouně a jest doktorem filosofie a professorem při reálce 
v Zižkově. Napsal Kavkaz, jeho přírodní krásy, poměry národo- 
hospodářské, národopis a místopis (1894) a také byl činným 
v oboru literárné dějepisném. 

Jan Koula (1855 — ) narodil se 7. ún. 1855 v Českém 
Brodě a jest professorem při české technice v Praze. Redi- 
guje „Zprávy architektů a inženýrů" (od r. 1881.). Vydal 
Památky uměleckého průmyslu v Cechách (1889), Vývoj če- 
ských pušek od dob husitských během XV. století (1898) a j. 

Jan Klecanda (1855 — ) kromě povídek (viznastr. 107.) napsal 
Vznik, rozvoj a zrušení roboty (1898) a j. 

Eugen Miroslav Rutte (1855 — ) kromě^ povídek 
(viz na str. 107.) napsal Karlovy Vary (1888) a Švýcarsko 
(1895; viz na str. 24.). 

Jindřich Vančura (1855 — ) narodil se 1855 v Kla- 
tovech, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu 
v Králové Hradci. Přeložil Arnošta Denisa Konec samostat- 
nosti české. 

Eduard Fiala (1855—) narodil se 1855 v Praze, kde 
jest zahradním inženýrem. Napsal Leské denáry (1897). 

Václav Kudrnáč (1855 — ) narodil se 1855 v Hořicích na Krá- 
lovéhradecká a žije jakožto redaktor a vydavatel časopisu v Turnově. 
Napsal Anenské slatinné lázní v Bělohrade (1894:), Adresář města Turnova 
<1892 a 1897), Turnov a okolí (1893) a j. 

Jan Wagner (1856 — ) kromě rozmanitých překladů 
(viz na str 65., 108. a 144.) napsal črty z cest po Bulharsku, 
Turecku, Řecku, Německu a^ Rusku s názvem Na evropském 
východě (Mor. bibl. 1887), Češti osadníci v Severní Americe 



Dějepis a zeměpis. 191 

(1887), Za Atlantským oceánem (Mat. 1. 1890), Vzpomínky 
z Btdharska (1897), Zámořské klepy (Modrá kn. 1898) a j. 
Přeložil s pseudonymem „A. Straka" J. Kennana Ruské poli- 
tické vězení (1892) a Život ruských nihilistú ve vězení (1893) 
a D. L. Mordovceva Na Ararat (Mat. 1. 1892). 

František Kameníček (1856 — ) narodil se 7. pros. 
1856 ve Chvalkovicích na Moravě, jest doktorem filosofie 
a professorem gymnasijním v Brné. Jest členem České aka- 
demie. Rediguje „Časopis Matice moravské" (od r. 1891.) 
a část dějepisnou při „Vlastivědě moravské". Vydal Jednání 
sněmovní a veřejná v markrabstvi Moravském od r. 1400 al 
1527 (v X. a XI. díle „Archivu českéiio"), Prameny ke vpádům 
Bočkajovcú na Moravu r. 1605 (1894), Příspěvek k vojenskému 
zřízení moravskému v XVI. století (1897) a j. S prof. R. Dvo- 
řákem vydal Všeobecný dějepis pro školy střední (1896 — 1898) 
a přeložil Schmidt-Schubertova Atlasu dějepisného díl III. 
(nový věk; 1897). 

Jan Herben (1857—) kromě povídek (viz na str. 109.) 
napsal Tři osady charvatské na Moravě^ Karel ze Zerotina 
(1884), Život a působení Josefa Heřmana Galase (1885), Jan 
Nepomucký (1893), Lipany (1899) a s pseudonymem „Jan 
Svoboda" Pravdivé vylíčení života, utrpení a významu Mistra 
Jana z Husince (1883). S Jar. Vlčkem přeložil Hellwaldův 
Přírodopis člověka (1882). 

Karel Chytil (1857—) narodil se 17. dub. 1857 
v Praze, jest doktorem filosofie, ředitelem Umělecko-průmy- 
slového musea Obchodní a živnostenské komory pražské, 
členem České akademie a docentem při české universitě 
v Praze. Jest od něho: Petr Parléř a mistři gmiindští (ISS6), 
O účelu a prostředcích umělecko-prúmyslového musea (1887), 
Umělecký průmysl na retrospektivní výstavě r. 1891 (1892), 
Výběr u/mUecko-průmy šlových předmětů z retrospektivní výstavy 
r. 1891 (1892), Vývoj miniaturního malířství českého za doby 
králů rodu jagellonského (1896), O dosavadním a příštím pů- 
sobení Umělecko-prúmyslového musea Obchodní a živnostenské 



192 Dějepis a zeměpis. 

komory v Praze (1897), O historickém vývoji a rázu Prahy 
(1897)*) a j. 

Bohuš Kieger (1857 — ) narodil se 5. říj. 1 857 v Praze, 
jest doktorem práv a professorem při čes. universitě. Jest 
cleném České akademie. Napsal Zřizení krajské v Čechách 
(2 sv., 1889 a 1893), O samosprávě (1891), O poměru českých 
stavů k reformám poddanským za Marie Terezie (1892), Náš 
ústavní vývoj od r. 1848. (1898) a Říšské dějiny rakouské 
(1899). Vydal i Palackého „Dějiny" (viz na str. 155.). 

František Vladimír Vykoukal (1857- ) narodil 
se 1857 v Limuzích u Českého Brodu a jest professorem 
gymnasijním v Praze. Napsal obrázky zvykoslovné a kulturní 
Z Časů, dávných i našich., Česká svatba (obé 1893), Domácí 
lékařství našeho lidu (1894), Z podání lidového (Mat. lidu 
1897) a O snech a výkladech snů (1898). 

František Brdiík (1857—) narodil se 1857 v Počátkách, 
jest doktorem filosofie a professorem gymnasijním v Praze. Jest od něho 
O vzniku práv mésiských v Německu (1888), Průvodce po dějinách věku 
starého, středního a nového (2. vyd. 1893) a Průvodce po zeměkouli (1895). 
Též upravil k novému vydání Tilleho Učebnice zeměpisu pro střední 
školy (část I. svazku I. r. 1899). 

František Vacek (1858 — ) narodil se 1858 v Chru- 
dimi a jest katechetou gymnasijním v Praze. Napsal Církevní 
dějiny české (1890). 

Vavřinec Josef Dušek (1858 — ) narodil se 5. list. 1858 
v Praze a jest professorem při gymnasiu na Král. Vinohradech. Zčeštil 
Putzgerův Historický Skolni atlas (1898) a jest činným i v ohoru jazyko- 
vědném. 

Karel B. Mádl (1859—) narodil se 1859 v Novém 
Bydžově a jest professorem při Umělecko-průmyslové škole 
v Praze. Napsal O českém skle (1889), Z Prahy a z Cech 



*) Na záchranu starobylého rázu Prahy vydal i V. Mrštík spisek 
„Bestia triumphans" (lH97j, 'a také vyšel spisek „Jednání manifestační 
a protestní schůze pražského lidu" (I899), v němž otištěny jsou řeči 
B. Štěrby, Dra L. Jeřábka a V. Mrštíka. 



Dějepis a zeměpis. 193 

(1890), Dějiny uměni výtvarných {1S91 — 1894), Soupis památek 
historických a uměleckých v politickém okrese Kolínském (1897). 
Také vydal Album děl Václava Brožíka (1886) a XXI poprsí 
v triforiu dómu sv. Víta v Praze (1894). S Primusem Sobotkou 
vydal s illustracemi Mik. Aleše Fr. Lad. Čelakovského Ohlas 
písní ruských (ISSá) a. do „Památníku na oslavu padesátiletého 
panovnického jubilea" napsal Umění výtvarná (1898). 

Václav Stech (1859 — ) kromě povídek a dramat (viz na^str. 
1J2. a 145.) napsal Národní katechismus aneb Co má věděti každý Cech, 
Českým ženám: Nejsme s vámi spokojeni!,*) Mladý živnostník a Mladý 
obchodník. 

Josef Kachní k (1859—) narodil se 13. kv. 1859 v Nivnici 
11 Uh. Brodu na Moravě, jest doktorem bohosloví a professorem v Olo- 
mouci. Upravil česky A. Nowaka Církevní památky umělecké z Olomouce 
(•-' sv., 1893 a 1895). 

Jan Dolenský (1859—') narodil se 19. čna 1859 v Jeseném 
u Semil a jest učitelem v Praze. Napsal Obrázkové dějiny národa českého 
(1894; dvoje vydání: dražší a lacinější), Doma i v cizině (1899) a j. 

E. St. Vráz (1859—) narodil se 1859 a cestoval od 
«vého dvacátého roku svétem, až zase vrátil se do Prahy, 
kde vydal Z c&st E. St. Vráze (1897) a Cesty světem (1899). 

František Šujan (18-')9— ) narodil se 1859 v Kloboučkách, 
jest doktorem filosofie a professorem gymnasijním v JBrné. Napsal 
Dějepis starého věku pro nižší třídy Skol středních (1893), Švédové u Brna 
roku 1645. (1898) a j. 

Václav Kubelka(i859 — ) narodil se 1859 v Stolanech u^Chru- 
dimi a jest professorem gymnasijním v Uher. Hradišti. Napsal Římské 
reálie (1898) a j. 

Method Molčík (18G0— 1897) narodil se 1860 v Lišné na 
Moravě, byl professorem a potom školním inspektorem v Uh. Hradišti, 
kde zemřel 31. led. 1897. Napsal Cestopisné obrázky ze starého i nového 
Peloponnesu (1898). 

Klára Specingrova (1860—) kromě překladů (viz na str. 114.) 
SPStavila Seznam článků z vlastivědy Cech, Moravy a Slezska, obsažených 
v časojňsech českých od r. 1801 — 188.^ {1890). 

*) Doplňkem k tomu Jaroslava Procházková napsala Českým 
imížům: Ani my nejsme spokojeny s vámi!, 

13 



194 Dějepis a zeměpis. 

Antonín Snajdauf (l860— ) kromě básní (viz na str. 68.) 
napsal Něco o penSžni ceně dél uměleckých (1894). 

František Hrnčíř (1860 — ) kromě povídek (viz nastr. 1U.> 
napsal Královské mento Nymburk nad Lahem, (1894), Okresní národopisné 
výstavka v Nymburce (1894) a s Frant. Brzákera Václav Hlava z Kirš- 
feldu, primátor král. města Nymburka (1894). Také vydává Věstník, ob- 
sahující rozhledy historické, topografické, statisticko, národopisné a škol- 
ské po Poděbradská a přilehlých okresích (I. ročník 1898, II. ročník 189í»)- 

Rudolf Dvořák (1860—) viz na str. 69. Jsa vynika- 
jícím českým orientalistou, napsal kromé spisů německých 
česky: O kulturním významu Arabů, pro £'iTopM(1884), Číňana 
Konfucia život a nauka (2 sv., 1889 — 1891) a Z čínské do- 
mácnosti (1892), V „Památníku na oslavu padesátiletého pa- 
novnického jubilea" jest od něho rozprava Jazyky východní 
(1898; otištěno v oddíle „Jazykozpyt"). 

Karel Stecker (1861—) narodil se 22. led. 1861 
v Kosmonosích, jest professorem při pražské konservatoři 
hudební a ředitelem kůru v Praze. Napsal Všeobecný dějepis 
hudby (1892) a j. Do „Památníku na oslavu panovnického 
jubilea" napsal s V. J. Novotným, Karlem Knittlem a Em. 
Chválou Padesát let české hudby (1898). 

Václav Řezníček (1861 — ) kromě povídek (viz na 
str. 116.) napsal spisek Politická abeceda pro Čechy (1891) 
a do „Modré knihovny" Bílá hora (2 sv., 1^94 — 1895), Fran- 
tišek Pokorný, divadelní ředitel (1895), František Palacký 
(1896), Karel Havlíček (1897), Přemyslovci (189S), Praha, 
Fr. L. Čélakovský (1899) a j. Spis „František Palacký" vydal 
o sobě znova illustroviný s názvem Velký Čech (1898). S Drem 
Janem Podlipným vydal Přednášky Josefa Baráka (1884). 

Jiří Guth (1861 — ) kromě povídek (viz na str. 116.) 
napsal Causerie z cest (Kab. knih., řada I. 1891, rada II. 
1894), Na pokraji Sahary (i 892), Lémanské silhouetty (1893), 
Z potulek francouzským krajem (1893), Ode břehů moře Středo- 
zemského (1894), Kanadské epištoly, Na zelemm Erinu, Za. 
sluncem půlnočním (všechny tři 1895), Letem přes řecký kraj, 
Hry olympické za starověku a za dob nejnovějších, Intimní 



Dějepis a zeměpis. 11)5 

listu (všechny tři 1896) a přeložil spis Nansenův Na severní 
točnu (1897). S pseudonymem „Gaston Huinbert" napsal 
Obrazy z Tunisu (Mat. 1. 1896). Také rediguje „Časopis 
tiristů". 

Jan J. Langner (1861—) kromě povídek (viz na str. 
116.) vydal Politické zásady K. Havlíčka Borovského a Politické 
výroky a zásady Frant. Lad. Piegra (obó Svět. kn. 1898) 
a přeložil Dra Karla Kramáře CesAié síáíwř^mťo (1896) a Dra 
Witolda Lewického životopis WiUiam E. Gladstone (1898). 

Josef Eugen Scheiner (1861 — ) narodil se 1861 
v Praze, jest doktorem práv a advokátem v Praze. Rediguje 
časopis „Sokol" a napsal Dějiny Sokolstva (1887), Výprava 
Sokolsfva do Francie (1889), Tělesná cvičení ve starém věku 
(1891) a j. Také vydal Úvahy a řeči Dra Miroslava Tyrše 
(2 sv., 1894). 

H. Kuffner (1861—) narodil se 1861 v Mírovicích, byl dů- 
stojníkem a jest členem „Národní politiky." Jest od něho Bilva 
u Lipan (1899). 

Jaroslav Kosina (1862—) narodil se 26. dub. 1862 
v Králové Hradci, jest doktorem filosofie a professorem 
v Praze. Napsal Illustrované dějiny světové (3 díly, 1898 až 
1899) a Učebnice zeměpisu pro školy střední. 

Josef Teige (1862— ) narodil sel.čna 1862 v Praze, 
jest doktorem práv i doktorem filosofie a adjunktem ar- 
chivu města Prahy. Napsa[ příspěvek k diplomatice zápisů 
desk zemských království Českého Úmluva (1893), Zpráva 
o pramenech dějin kláštera Hradišťského u Olomouce (1893', 
Příspěvky k diplomatice reskriptú papežských (1896) a j. 

Cyril Horáček (1862—) narodil se 7. list. 1862 
v Praze, jest doktorem práv a tajemníkem městské spořitelny 
pražské i docentem při české universitě. Napsal Příspěvek 
k otázce agrární (1894), Naše hospodářské nedostatky {1894), 
O zásadě soukromohospodářské a centralisační v cedulovém 
bankovnictví (1896), Počátky českého hnutí dělnického (1896), 

13* 



196 Dějepis a zeměpis. 

JSáuka o mezdním fondu (1897) a O důležitosti národního 
hospodářství pro praktichého právníka (1899j. 

Břetislav Foustka (1 862—) narodil se 1862 t Trpíaé, 
jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Třeboni. Přeložil 
Pavla Janeta Déjiny vMy politické (1896), R. H. Quicka Vychovatelsti 
reformátoři (1897), Ťheod. Keima Řim a křesfanstvi (1898) a j. 

Pavel Papáček (1863—) kromě překladů (viz na str. 11h. 
a 146.) napsal O předslovanské dobé v Cechách (1892). 

Ludvík Kuba (1863—) narodil se 16. dub. 1863 
v PoděbradeclTj kde byl učitelem, ale později věnoval se 
malířství a žije v Mnichové. Napsal Xa Černé Hoře (1892) 
a vydal Slovanstvo ve svých zpěvech (12 svazků, 1884—1895). 

Adolf Černý (1864—) kromě básní (viz na str. 71.) 
a kromě spisů lužických na))sal Lužické obrázky (Kab. kn. 
1890), Svatba u Lužických Srbů (1893), Různé lidy o Lužici 
(Mat. 1. 1894) a j. Také rediguje časopis „Slovanský přehled" 
(od r. 1898.). 

Čeněk Zíbrt (1864—) narodil se 12. říj. 1864 v Ko- 
stelci n. Vit., jest doktorem filosofie, úředníkem v knihovně 
musejní a docentem při české universitě v Praze. Jest členem 
České akademie. Rediguje „Český lid". Napsal Myslivecké 
pověry a čáry za starých Časů v Cechách, Staročeské výroční 
obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, pokud o nich 
vypracují písemné památky až po náš věk (vše 1889), Z her 
a zábav staročeských, Poctivé mravy a společenské řády při 
jídle a pití (obé 1890), Listy z českých dějin kulturních. Skřítek 
v lidovém podání staročeském. Dějiny kroje v zemích Českých 
až po války husitské (vše 1891), Kulturní historie, její vznik, 
rozvoj a posavadní literatura cizí i česká (1892), Pověra o délce 
Kristově, Seznam pověr a zvyklostí pohanských z XVIIl. věku, 
Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých (vše 1894), Jak 
se kdy v Cechách tancovalo (1895), Eychtéřské právo, palice, 
kluka. Myslivecké pověry a obyčeje (obé 1897) a j. Také jest 
činným v oboru literárně dějepisném. 



Dějepis a zeměpis. 197 

Antonín Podlaha (1865—) narodil se 22. led. 1865 
v Praze, jest doktorem bohosloví, byl prefektem šlechtické aka- 
demie liraběte Straky v Praze, kde jest nyní katechetou při 
reálce. S Drem Tumpachem rediguje „Vzdělávací knihovnu 
katolickou". Napsal s Ed. Šittlerem Soupis památek hi- 
storických a uměleckých okresu Sedlčanského (1898), Milev- 
ského (1898) a Mělnického (1899) a Památky iicty vzdá- 
vané svatým patronům národa českoslovanského, přeložil 
spis Vigourouxův Bible a nejnovější objevy v Palestině, 
Egyptě a Assyrii a Projetu v Apologie křesťanská na základě 
věd přírodních. V „Památníku na oslavu panovnického jubilea" 
jest od něho Archaeologie historická a dějiny staršího uměni 
domácího (1898; otištěno v oddíle „Déjepisectví"). 

Lubor Niederle (1865 — ) narodil se 20. září 1865 
v Klatovech, jest doktorem filosofie a professorem při čes. 
universitě v Praze. Napsal Příspěvky k anthropologii zemí Če- 
ských (2 sv., 1890 a 1894), Lidstvo v době předhistorické 
(1893), kterýžto spis byl přeložen i do ruštiny, a O původu 
Slovanů (1897). Také byl spolupořadatelem spisu „Národo- 
pisná výstava" a od r. 1898. vydává „Věstník slovanských 
starožitností". 

Václav Kotyška (18ii5-) narodil se 1865 v Doma- 
šíně u Dobrušky, vystudoval práva a jest zaměstnán v redakci 
„Ottova Slovníku naučného". Sestavil Úplný místopisný slovník 
království Českého (1895), z něhož vyšel zvláštní otisk Krá- 
lovské hlavní město Praha ve stručném místopisném a stati- 
stickém přehledu, a také jest od něho sestavena nová mapa 
království Českého. 

Josef Gruber (1865 — ) narodil se 3 list. 1865 v Luži u Vys. 
Mýta, jest doktorem práv a úředníkem Obchodní a živnostenské komory 
v Praze. Rediguie „Obzor národohospodářský" (od r. 1896.) a přeložil 
K. Biichera Vznik národního hospodářství (1897). Také vydává s Drem 
R. Hotowtzem „Obchodní sborník-. 

Jo sef Frejlach (1867—1898) narodil se 17. říj. 1867 v Bo- 
řilci u Veselí nad Lužnicí, byl doktorem filosofie a professorem při 
hospodářské škole v Chrudimi, kde zemřel 21. pros. 1898. Napsal 



198 Béjiny literární. 



Gristoforo Colomho (Sbírka píedn. a rozp, 189.') a Zmínilo-li $e klima 
v doM historické (1893). 

Jaroslav Bidlo (1868—) narodil se 17. list. 1868 v Záboíi 
u Lab. Týnice, jest doktorem filosofie a docentem pii čes. universitě 
v Praze. Přeložil Jana Amosa Komenského Krátké dějiny církve slovanské 
(1893) a M. Bobrzynského Přehled déjin polských (1895). Také vydal 
Nekrologium polské vělve Jednoty bratrxké (1897). 

Kromé toho buďtež uvedeni zde abecedně tito pozoruhodnější 
dějepisci a zeměpisci, xydavší spisy za let devadesátých, jejichž údaje 
i^ivotopisné nepodařilo se zjědéti: Dr. Josef Burian {Louňovice pod 
Blaníkem 1895), Leopold Cihák (Paměti král. horního mě-<ta Jílového 
a jeho zlatých dolů 1898), Ludvík Domečka, Václav Durych, Karel 
Eichler {ťaméti panství Veverského 18j1), V. L. Fáček [Z mé cesty 
1891), Ant. Flesar (Popis historicko-anhaeologicko-statistický okresu 
Oi^očenského 1895), Vilém Hófer (Kennanovo Na Sibiři 1891), Bohumil 
Mareš (Lecherův Jan Hus 1891), R. Maršan (Cc-hové a Němci roku 
1848 a hoj o Frankfurt 1898), Dr. Bohumil J. Matějka (Mnío/urt/ dohy 
románské 1890; Politický okres Lounský 1897), Josef N ech víle {Par- 
dubice 1895), J. V. Neudoerfl {Politický okres Chotěbořský 1892), 
E. Peck (Okresní hejtmanství Holešovské 1892), J. Peisker (Slovo o zá- 
druze 1899), Dr. Josef Pekař (Dějiny ValdSteinského spiknuti 1895: 
do „Památníku na oslavu panovnického jubilea" napsal Dějepisecťvi),'L\i- 
bomír Petr (Rambaudovy Dějiny Ruska 1896), Adolf Srb {Boj za naše 
právo národní 1889, Královské, svobodné město Rokycany 1896, Politické 
myšlénky Františka Palackého Svět. knih. 1898, Politické dějiny národa 
českého od roku 1861 až do nastoupení ministerstva Badenova r. 1895. 
1898), JanŠlechta Křivoklátský,^ Dr. V. Tille, Dr. Zdeněk V. To- 
bol k a (Počátky konstituěního života v Čechách 1898), Dr. Frant. O. V a n ě k 
{Pravěk Palestiny \9i'i^, Animismtis 1898J; z dějepisců z let osmdesátých 
buď zde připomenut advokát Dr. Jindřich Šolc (Národnost a její význam 
v životě veřejném 1883). 



2. Dějiny literární. 

Dějiny literární českého písemnictví před rokem 1848. 
veledůstojné byly v celek přehledný uvedeny druhým vydár 
ním Josefa Jungmanna „Historie literatury", za jehožto tisku 
Jungmann zemřel 16. list. 1847, takže rejstříky k němu se- 
stavil a dokončení tisku obstaral Václav Vlád. T o m e k, vydav 
je r. 1851. Po té za let padesátých z oboru toho vyskytlo se 
toliko Jana Václava Rozuma „Seznam českých knih, obrazů 
a hudebních výtvorů, které posud na skladě jsou" (1854) 



Dějiny literární. 199 

a V.Vávry Haštalského „Krátký obrys literatury české" 
<1855) jakož i I. J. Hanuše „Život Fr. L. Čelakovského" 
(1856) a A. Rybičky „Život V. M. Kramériusa". Za let 
šedesátých již větší počet prací literárně dějepisných se vy- 
skytl, a od těch dob se vzrůstajícím písemnictvím českým 
přibývá u nás i prací, týkajících se jeho dějin, a máme již 
i několik spisů celistvých o dějinách českého písemnictví. Ale 
důkladného, zevrubně i rádně pragmaticky a filosoficky zpraco- 
vaného spisu o dějinách písemnictví českého nemáme dosud 
ani jediného. 

Jmenovitě pak o dějiných českého písemnictví doby 
nové, které jest ovšem důležitější nežli písemnictví doby 
staré a střední, nemáme posud ani jediného spisu zevrub- 
nějšího, ani jediného spisu alespoň takového, jak)'mžto jest 
spis Karla Sabiny o dějinách českého písemnictví doby 
staré a střední. Ne snad že by tento spis Sabinův byl úplně 
dokonalým a zcela postačujícím — má vad velmi mnoho — , 
ale o době nové nemáme ani takového. Nejplatnější služby 
dějinám českého písemnictví prokázal Antonín Rybička, a 
nejnověji Dr. Jaroslav Vlček ukázal se býti ze všech dosa- 
vadních českých dějepisců literárních nejlepším, vedle něho 
pak jsou nyní nejpozoruhodnějšími František Bílý, Dr. Václav 
Flajšhans, Dr. Josef Hanuš, Dr. Jan Jakubec a Dr. 
Jan Máchal. 

Avšak ačkoli nemáme dosud ani jediného spisu o dě- 
jinách písemnictví českého takového, jakého jest si přáti, 
přece již upravena půda k němu pracemi dosti hojnými. 
Skládány životopisy spisovatelů, při čemž obyčejné probrána 
také činnost jejich literární; vydávány důležité památky pí- 
semné s přiměřenými úvody a poznámkami ; vylíčena některá 
odvětví rozmanitými monografiemi; posouzeny a oceněny kri- 
ticky plody atd. 

Ale celkem dosud ani o jednotlivých zjevech českého 
písemnictví nemáme potřebných monografií a článků. Byloť 
a jest důkladných pracovníků v té příčině u nás úžasně 
málo, takže literární dějepisectví české vůbec a doby nové 
zvláště poměrně ze všech oborů vědeckých nejméně jest 
vzděláváno, nemajíc ani zvláštního časopisu, jako mají skoro 
všechny obory ostatní, a v jiných časopisech zřídkakdy se 



200 Dějiny literární. 

vyskýtajíc. Ovšem základní průpravné práce jsou velice na- 
máhavý a nevděčný a též ani tolik pozornosti se nedodélají 
jako práce na základech těch později zbudované. 

Ostatně zevrubně pracovati o dějinách písemnictví při 
jiném zaměstnání jest velice nesnadno, ba většinou nemožno, 
a věnovati se co možná výhradně práci té u nás bohužel 
nelze, protože nedostalo by se spisovateli tolik podpory 
hmotné, aby mohl úplně a řádně oddati se jí bez velikých 
starostí jiných. Co vykonáno, vykonali většinou toliko lidé, 
které povolání jinam vydalo, a to jmenovitě jen učitelé škol 
středních, a že toho — zejména co do doby nové — ne- 
mnoho, tomu jest i snadno porozuměti také z toho, že če- 
ština bývala, ba dosud bývá namnoze připojována k jiným 
předmětům pouze jako podřízená a že o novějších spisova- 
telích českých zřídkakdy řeč bývá na školách těch; obrat 
utěšený přivodil v té příčině Antonín Truhlář svým „Vý- 
borem" z písemnictví novočeského. Mohla sice naše univer- 
sita pražská míti snad i dva tři pracovníky v oboru dějin 
českého písemnictví doby nové neb aspoň jednoho, ale ta 
byla donedávna — německá. Kromě toho stolice řeči i pí- 
semnictví českého nebyla od úmrtí Jana Pravoslava Koubka 
(f 1854) obsazena, a dva professoři jazyků slovanských, kteříž 
ovšem i češtiny si všímali, přednášeli skoro jen o písemnictví 
doby staré a střední. A protože nebylo přihlíženo k dějinám 
českého písemnictví doby nové měrou příslušnou na univer- 
sitě, nebyl tím ani podnět dáván, aby četnější pracovníci 
v oboru tom vyškytali se vůbec i jinde. Teprve roku 1898. 
ustanoven docent českého písemnictví při universitě, i jest 
podstatná naděje, že také v této příčině bude brzo lépe. 

Zbývá zmíniti se ještě o časopisech literárních. 
Zvláštního časopisu, jak již řečeno, české dějiny literární 
nemají, příspěvků však hojně k nim poskytují „Literární 
listy" (od r. 1880., red. Fr. M. Vrána, nyní Fr. Dlouhý), 
„Hlídka literární" (od r. 1884., red. Dr. J. Vychodil) a „Obzor 
literární a umělecký" (od r. 1899.; red. Dr. Jar. Vlček i. 
V letech 1869—1873 a znova v letech 1880-1883 vycházel 
„Věstník bibliografický" (red. Fr. A. Urbánek) a r. 1895. 
illustrovaná literární revue „Kniha", která r. 1896. učinila 
obsah svůj méně cenným a zanikla. Též „Athenaeum" (1884 



Dějiny literární. 201 

až 1893, red. Dr. T. G. Masaryk) jest k nim přidati jakož 
i „Paedagogické rozhledy po literatuře českoslovanské" (1883 
až 1885, red. V. Kredba, A. Fruinar a J. Klika), Bartlovu 
sbírku životopisů, podobizen a autografů předních mužův 
a žen českoslovanských „Slavín" a rozhledy po školství a pí- 
semnictví paedagogickém „Ročenka" (od r. 1894,; red. Dr. 
Jan V. Novák). ^ Poměrně však nejvíce literární dějepisec vyko- 
řistiti může z „Časopisu Musea království Českého", z Vlčkovy 
„Osvěty", Laichtrovy „Naší doby" aHerbenova „Času". O lite- 
rárních časopisech zaniklých jest učiněna zmínka jinde (viz 
na str. 21.). Důležitým podnikem jest „Sbírka pramenů ku 
poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slez- 
sku", vydávaná od České akademie (od r. 1893.), a době 
nejnovější zejména prospívá „Slovanský katalog bibliogra- 
fický" (1877—1881) a „Český katalog bibliograíický" (od 
r. 1889.), podávající úplný seznam všech knih vydaných 
vždy za jeden rok. Za léta 1882 — 1888 „katalog" ten vydán 
nebyl, i jest velmi nesnadno píditi se po názvech knih 
z let těch; za rok 1896. a 1897. vyjde v jedné knize 
teprve r. 1899., kdy vyjde také za rok 1898., a hlavní zá- 
sluha o vydávání tohoto veledůležitého spisu náleží nyní 
knihkupeckému účetnímu Josefu Sprjngrovi. Pozoruhodnou 
knihou literárně dějepisnou jest i Černá hodinka (1892 až 
1893), obsahující 37 vzpomínek předních spisovatelů našich, 
a jest si přáti, aby podobných pamětí spisovatelé o sobě ve- 
řejnosti podávali co nejvíce. Podobnou knihou jsou také 
Vzpomínky na pamět třicetileté činnosti Umělecké besedy ( 1 894) 
jakož i sborník statí Jan Kollár (1893) na oslavu jeho sto- 
letých narozenin a Památník na oslavu stých narozenin Fr. 
Palackého (1898). 

Co pak týče se přání, jest hlavně potřebí, aby byl se- 
staven doplněk k Douchovu „Knihopisnému slovníku" a k Jung- 
mannově „Historii literatury", což ovšem asi nejlépe bylo by 
sloučiti v jedno (po případě i znova v tom otisknouti zdoko- 
nalené vydání „Historie Jungmannovy). 

Z dějepisců literárních" českého písemnictví z let 1848 
až 1899 budtež uvedeni zde tito: 



202 Dějiny literární. 

Pavel Josef Šafařík (1795 — 1861) kromě oboru 
dějepisného (viz na str. 154.) vydal Památky dřevního písem- 
nictví Jihoslovanú (1851), Památky hlaholského písemnictví 
(1853) a j. 

JosefWenzig (1807 — 1876) kromé básnictví epického, lyrického 
a dramatického (viz na str. 3fi. a 129.) napsal Ucahy o českých spiserh 
a spinovatelich, otištěné v druhém svazku jeho spisů v „Národní biblio- 
téce" (1874), které před tím byl vydal německy v rozličných svých 
spisech a které tuto znova zpracoval obecenstvu českému. 

Alojs Vojtěch Šembera (1807— 1882) kromě spisů 
dějepisných (viz na str, 156 ) napsal Dějiny řeči a literatury 
české (1869, vydání třetí), kteréhožto spisu „Věk starý" r. 
1878. vyšel po čtvrté, jsa přepracován tak, že nejstarší české 
památky básnické prohlášeny v něm za podvrženy. Také vydal 
Libušin soud, domnělá nejstarší památka řeči české jest pod- 
vršen, též Zlomek evangelium sv. Jana (1879) a Kdo sepsal 
Královédvorský rukopis roku 1817 f (1880). 

František Doucha (1810—1880) kromě jiných prací 
(viz na str. 36. a 130.) sestavil s Josefem Alexandrem Dun- 
drem a Frant. Augustinem Urbánkem Knihopisný slovník česko- 
slovenský (1865), spis to velezáslužný, ale bohužel pramalého 
rozšíření se dočkavší, čímž ovšem nedodáno podnětu ani 
chuti k vydání jiných namáhavých a potřebných prací po- 
dobných. 

Jan Melichar (1810—) narodil se r. 1810. ve Skuči 
v Chrudimsku, jest doktorem lékařství a žije v Křižanové na 
Moravě. Spisovatelem jest již přes 50 let, ale spisoval toliko 
pro sebe, ničeho neotiskuje. Teprve za let osmdesátých jal se 
})odávati něco z prací svých na veřejnost, a dle toho, jak 
lhostejně byly uvítány, není naděje, že vše, co zpracováno 
má, veřejnosti se dostane. O sobě vydal Důležitost původních 
spisů (1884), Důležitost' všenáučných vědomostí (18*^5), K dě- 
jinám našeho probuzení (3 sv., 1886 — 1889), K dějinám vzdě- 
lanosti (2 sv., 1886 — 1888), O prostonárodním písemnictví 
(1892) a j. 



Dějiny literární. 20;< 

Karel Jaromír Erben (1811—1870) kromě oboru 
básnického (viz na str. 37. a 131.) a dějepisného (viz na str. 
156.) stal se zasloužilým o obor literárně dějepisný jmenovitě 
tím, že^ vydal rozmanité plody českého písemnictví doby staré, 
a to Štítného Knihy šestery o obecných věcech křesťanských 
(1851), Bartošovu Kroniku pražskou (1851), Harantovu Cestu 
(1854 — 1>^55), Legendu o sv. Kateřině a Spisy Husovy (3 sv., 
1865 — 1868) jakož i druhý díl Výboru z literatury české 
(1868). 

Jakub Ma'lý (1811 — 1885) kromě jiných prací (viz na 
str, 78., 131. a 156.) vydal nástin životopisný Dr. František 
Ladislav Rieger, politický vůdce národu českého. Mimo to na- 
psal rozličné drobné články literární s názvem Zpomínky 
a úvahy starého vlastence (nejprv o sobě, potom v jeho spisech 
v „Nár. b.bl.") a spis Shakespeare a jeho díla (1873). 

Matěj Procházka (1811—1889) narodil se 4. ún. 1811 v Brtnici 
blíže Jihlavy na Moravě, byl doktorem bohosloví a katechetou při 
gymnasiu v Brné, kde zemřel na odpočinku '26. list. 1889. Mimo jiné 
napsal Životopis Františka Sušila (1871). 

Ignác Jan Hanuš (1812—1869) narodil se 28. list. 
1812 v Praze, byl doktorem filosofie, professorem universitním 
a posléze bibliotékářem při knihovně universitní v Praze, kde 
zemřel 19. kv. 1869. Sepsal Literatura příslovnictví slovan- 
ského a německého či Předchůdcové Fr. ^Lad. Celakovského 
(1853), Život a působení Frant. Lad. Celakovského (1855), 
Svatý Kyrill nepsal kyrilsky než hlaholsky (1857), Báje- 
slovný kalendář slovanský (1860), Malý výbor ze staročeské 
literatury (1863), Literární působení Josefa Dobrovského 
co příspěvek k dějinám literatury české (1867), Die geftílschten 
bohmischen Gedichte aus den Jahren 1816—1849 (1868), 
Quellenkunde und Bibliographie der bóhmisch-slovenischen Lite- 
raturgeschichte (1868), Dodavky a doplňky k Jungmannově 
His'orii literatury české (2 sv., 1869 a 1871) a j. 

Antonín Rybička (1812 — 1899) kromě oboru dějepis- 
ného (viz na str. 158.) získal si veliké zásluhy pracemi životo- 
pisnými, z nichžto výbor obšírnějších vyšel s názvem Přední 



204 Dějiny literární. 

hřisitélé národa českého (1883—1884), obsahující životopis 
Václava Matěje Kramériusa, Stanislava Vydry, Josefa Milo- 
slava Rautenkrance, Jana Nejedlého, Josefa Liboslava Zieglera, 
Matěje Josefa Sychry, Dominika Františka Kynského, Jana 
Hýbla, Josefa Vlastimila Kamarýta, Vincence Zahradníka, 
Josefa Vojtěcha Sedláčka, Vojtěcha Nejedlého, Františka 
Josefa Slámy a Václava Alojsa Svobody Navarovského. 

Karel Sabina (1813—1877) kromě prací básnických 
(viz na str. 79. a 132.) napsal Dějepis literatury českoslovenslcé 
(1866), v němžto vylíčil zevrubné a pragmaticky s dosti do- 
brým zdarem starověké písemnictví české až po rok 1620. 
Z menších spisků jeho jest uvésti nástin životopisný Pavel 
Josef Šafařík (1861) a nástin životopisný i literární Václav 
Stach, jeho doba a spisy (1870). Také vydal Spisy Karla 
Hynka Máchy (1861) a j. 

Ludevít Š túr (1815— 1856) narodil se 1815 v Uhrovci 
v Trenčansku, studoval na universitě v Halle, odkudž vrátiv 
se, zastupoval Jiřího Palkoviče v professuře na lyceu preš- 
purském. Poslední doby své ztrávil v soukromí a zemřel 
v Pres půrku 1856. Napsal O národních písních a pověstech 
plemen slovanských (1853). 

Josef Rupert Maria Přecechtěl (1821—1897) 
narodil se 20. led. 1821 v Lobodicích blíže Tovačova na 
Haně, byl doktorem bohosloví a žil v kláštere ye Vídni, kde 
zemřel 17. kv. 1897*). Stal se známým dílem Českoslovanský 
Plutarch a Ceskqslovanští výtečníci, skupinou podobizen za- 
sloužilých mužů národu našeho. Mimo to vydal Rozhled dějin 
česko slovanské literatury a životopisy českoslovanský ch výteč- 
níkův (1872) a Rozbor českoslovanské literatury (1874; nedo- 
končeno) a j. 

Václav Zelený (1825 — 1875) kromě prací dějepisných 
(viz na str. 162.) proslavil se velezdařilým spisem Život Jospfa 



*) Mylné bývá uváděn rok 1896. 



Dějiny literární. 205 

Jungmanna (1873 a 2. vyd. 1881). Vydal i Sebrané spisy 
Karla Havlíčka, jichžto však vyšel pouze svazek I. (1870). 

Josef Jireček (1825—1888) narodil se 9. říj. 1825 
ve Vys, Mýtě, jest bratrem Hermenegilda Jirečka, vystudoval 
v Praze práva a byl ministrem; žil na odpočinku v Praze, 
kde zemřel 25. list. 1888 a pochován na Vyšehradě. Byl 
i předsedou Král. čes. společnosti nauk a poslancem na říšské 
radě. Vydal Anthologie pro školy střed ti z veškerého písem- 
nictví českého ve třech dílech, Rukověť k dějinám literatury 
české do konce XVIIL století ve způsobe slovníka životopisného 
a knihoslovného (2 sv., 1875 — 1876), Dějiny církevního básni- 
ctví českého až do XVIIL století (1878), O nejnovějších námit- 
kách proti pravosti našich starých památek (1879) a Jan 
Hodějovský z Hodějova, jeho rod i pilsobení a latinští básníci 
tovaryšstva jeho (1384). Vydal i Frant. Lad. Celakovského 
Čtení o počátcích dějin vzdělanosti a literatury národů slovan- 
ských (1877). Též uiravil k vydání Paměti Viléma hraběte 
Slavaty (1868), Koldínova Práva městská 1 1876), Básně staro- 
národní rukopisúv Zelenohorského a Královédvorského dle pů- 
vodního sepsání i s překladem novočeským, Rukopisové Zdeno- 
horský a Královédvorský staročeským textem (obé 1879) a j. 
E,. 1860. jal se také vydávati s bratrem Hermenegildem Roz- 
pravy z oboru historie., filologie a literatury.*) 

Jan Erazim Sojka (1826-1887) narodil se 1826 
a zemřel 27. srp. 1887 ve Vídni jakožto císařský rada ve 
výslužbě. Sepsal bohužel nedokončený a nyní málokomu pří- 

*) Zajímavo jest, kterak získal jsem si přízeň Josefa Jirečka. 
Posoudil jsem jeho „Anthologii z doby nové" velmi nepříznivé v „Ko- 
menském-, učiniv ji výtek mnoho. Na Jireí-ka působil posudek ten tak, 
že pozval si mne k sobe a uvítal mne jakožto nadějného pracovníka 
v oboru dějin novoi^eského písemnictví, od kteréžto doby projevoval 
mi přízeň svou různým spfisohem. Podobně naklonil jsem si také pro- 
fessora Masaryka výtkami, které jsem učinil v „Paedagogiu" jeh') 
spisku „O studiu dél básnických", i staral se, abych mohl prospěti dě- 
jinám písemnictví novočeskěho, až oddělil nás od sebe spor o „Rukopisy". 
Tak počínají si rozumní lidé, když i jim někdo něco vytkne! Nejsou 
uraženi, nýbrž hledí, aby dobré snahy, výtkami těmi projevené, staly 
se skutkem. Touto poznámkou mám na mysli mnoho, o čem nehodí se 
zde rozhovořiti. F. B. 



i>0i5 Dějiny literární. 

slušně známý spis s názvem Naši mužové (1862 — 1863), 
v němž obsaženy jsou důkladné životopisy 16 spisovatelů novo- 
českých a 4 jinoslovanských. 

Karel Ninger (1827 — ) kromě dějepisných prací (viz 
na str. 163.) sepsal Krátký přehled historie literatury české 
(1862), jehožto 8 názvem Historie literatury české valně roz- 
množené drahé vydání (1874) upravil Petr Koudela, pro- 
fessor gymnasia klatovského. 

Hermenegild Jireček (1827 — ) kromě povídek (viz 
na str. 82.) napsal Studie o rukopise Královédvorském a ob- 
ranu Libušina soudu a Menší články literární (mezi nimi 
„Biblí Králická a překladatelé její"), otištěné v „Nár. bibl." 
ve 2. svazku jeho „Spisů", Vlastní jména v rukopise Zeleno- 
horském (1897) a Životopisy některých právníků, českomorav- 
ských ze XIII. a XIV. věku (1898). Vydal i seznam svých 
spisů Padesáte let veřejné literární činnosti (1896). 

Jan Ev. Kosina (1827—) narodil se 22. pros. 1827 
v Josefově, byl professorem při gymnasiu v Králové Hradci, 
potom ředitelem slovanského gymnasia v Olomouci a posléze 
zemským školním inspektorem pro Čechy v Praze. Žije na 
odpočinku v Olomouci. Jest členem České akademie. Sestavil 
s prof. Frant. Bartošem Malou slovesnosť za knihu učebnou 
a čítači pro vyšší třídy škol středních a sepsal Hovory olymp- 
ské (2. vyd. 1891), jejichžto díl prvý obsahuje „Hovory 
o jazyku a literatuře" a Život starého kantora (1899). Také 
vyšly souborně jeho Drobné spisy (1888). 

Ferdinand Čenský (1829—1887) kromě oboru děje- 
pisného (viz na str. 164.) vydal důležitou a vzorně uspořá- 
danou sbírku přátelských dopisů některých spisovatelův a vla- 
stenců českých s názvem Zdob našeho 2? >"oii<^enř (1875) a na- 
psal mnoho životopisův i literárně dějepisných rozprav do 
časopisů, jmenovitě do Vlčkovy „Osvěty", které věru zaslu- 
hovaly by svrchovaně, aby byly vydány souborné, náležejíce 
k nejlepším pracím toho druhu. Žel, že nebylo popřáno Čen 
skému samému práce své souborně vydati, a ještě více žel, 



Dějiny literární. 207 

Že nebylo mu popřáno ještě mnoho a mnoho jich napsati, 
jak zamýšlel a jak byl by býval mohl učiniti, jsa, byv dán 
koncem r. 1885. ha odpočinek, „pouzespisovatelem". 

Karel Tieftrunk (1829—1897) kromě prací děje- 
pisných (viz na str. 165.) sepsal Historii literatury České, která 
dočkala se vydání třetího (1885; sahá však toliko do konce 
r. 1881., a to bezpochyby proto, že za rok 1882. a násl, ne- 
vyšel „Katalog bibliografický")*) a Dějiny Matice české (od 
počátku léta 1831. až do konce léta 1880.). 

Karolina Světlá (1830 — ) kromě povídek a románů 
(viz na str. 72.) napsala Upomínky (Lib. 1888) a Z literár- 
ního soukromí (1898). 

Julius Grégr (1831 — 1897) narodil se 18.S1 v Březhradé u Krá- 
lové Hradce, byl doktorem práv a majetníkem „Národních listů'' v Praze, 
kde zemřel 1897. Napsal Na obranu rukopisu Královédvorského a Zeleno- 
horského. 

František Lepař (1831 — ) narodil se 1. srp. 1831 v Lipňanech 
u Olomouce a byl ředitelem gymnasijním v Jičíně, kde žije na odpo- 
činku, maje tytul školního rady. Jest členem České akademie. Vydal 
Bajky Aisópovské (188') s důkladným úvodem literárně dějepisným. Byl 
činným i v jazykovědě. 

František Jan Zoubek (1832—1890) kromě prací 
dějepisných (viz na str. 167.) napsal důkladný Život Jana 
Amosa Komenského (1871 a 2. vyd. 1892), Komenský-U bás- 
níkem?, O Komenského polemikách theologických a j. Také 
jest od něho z latiny^ přeložena J. A. Komenského Didaktika 
analytická (1884), Škola pansofická, Drobnější spisy některé, 
Reč o vzdělání vtipu, O vzdělání jazyků, Závěť didaktická di, y 

Vincenc B randi (1834 — ) kromě spisů dějepisných 
(viz na str. 168.)^ napsal proti Šemberovi spis Obrana Libušina 
50Míííť (1879), Život Josefa Dobrovského (1883), Život Pavla 
Jos. Safaříka a Život Karla Jaromíra Erbena (oba 1887). 

*) Viz i na str. 9. 



208 Dějiny literární, 

Václav Kredba (1834—) narodil se 7. bř. 18H4 v Seméicích 
u ML Boleslavi a jest řídícím učitelem v Praze. Napsal Život a působení 
J. K. Škody a j. 

Ferdinand Schulz i\ 835 — ) kromě povídek (viz na 
str. 87.) proslavil se rozmanitými rozpravami a úvahami lite- 
rárně dějepisnými v rozličných časopisech. O sobě vyšel od 
něho z oboru toho pouze Josef Jungmann (Mat. lidu 1873) 
a Zápisky Josefa Jungmanna, které nalezl. Redigoval zaniklé 
Literární listy a Český obzor literární (viz na str. 21.) a vydal 
Hálkovy spisy (viz na str. 46.). Také vydal F. L. Celakov- 
ského Sebrané listy (1865). 

Antonín Konstantin Víták (1835 — ) kromě dějepisného 
oboru (viz na str. 169.) napsal Literatura česká v obrazích doby nové 
a Rukopisu Královédvorskému a Zelenohorskému mnozí obránci uškodili 
více nežli pochybovači (obé 1889). 

František Věnceslav Jeřábek (1836—1893) 
kromě básní dramatických (viz na str. 135.) napsal objemný 
spis Stará doba romantického básnictví (1883) jakožto pří- 
spěvek k českým studiím o básnictví světovém. 

František Josef St udni čka (1836 — ) kromě spisů zeměpis- 
ných (viz na str. 170.) napsal bilanci životní na konci šedesátého roku 
svého s názvem Autobiografica (1897), Bnhatýrové dwha (1»98) a s B. 
Raýmanem a Krist. Petrlíkem do „Památníku na oslavu panovnického 
jubilea" Védy exaktní (1898). 

Adolf Patera (1836—) narodil se 27. čce 1836 v Ku- 
dlících u^ Berouna a jest knihovníkem Českého musea. Jest 
Členem České akademie. Mimo jiné vynikl zvláště jakožto 
bedlivý vydavatel staročeských památek písemných. S M. 
Hattalou vydal Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských 
(1881) a sám v „Památkách staré literatury české" Hradecký 
rukopis (1881), Svatovítský rukopis (1886) a Žaltář Klemen- 
tinský (1890) a nákladem České akademie Jana Aniosa Ko- 
menského korrespondence (1892) a Korrespondence Josefa 
Dobrovského (1895). 

František Bartoš (18 7—) kromě jiných prací (viz na str. 
171.) učinil ze sbírek K. J. Erbena, F. Sušila, J. KoUára, J. V. Kama- 



Dějiny literáiui. 20U 

ryta a j. Ánthologii z národních jAsni íeakoslovanškých (1874), s pseudo- 
nymem „Jan Kopecký-*, vybral z „Mudrosloví" Frant. Lad. Celakovského 
Piavidlíťlňouďrosti a opatrnosti, s pseudonymem „Josef Zaple tal" se- 
bral nejlepší české básně milostné s názvem Vesna a nejIepsT"56ské 
liásné vlastenecké s názvem Vlast a s pseudonymem ^.Tan Vesnický-' 
Stručný přehled dSjin literatury české doby staré a střední (druhé vydání) 
a vydal i Příhody Václava Vratislava z Mitrovic 

Ignác B. Mašek (1837-) narodil se 31. čce 1837 
ve Vys. Mýtě a byl professorem gymnasijním v Praze, kde 
žije na odpočinku. Jest členem České akademie. Napsal Pamět 
Přihyslavshá XV. věku a rukopis Královédvorský (1899), O čem 
svědčí proužky rukopisu Královédvorského (1889), Příspěvky 
k obraně rukopisu Královédvorského (1893j a j. 

Josef Durdík (1837 — ) kromě básní dramatických 
(viz na str. 136.) a kromě spisů přírodovědeckých a zvláště 
filosofických, o nichžto níže se zmíníme, napsal : O poesii a 
povaze lorda Byrona (1870 a podruhé 1890), výbor úvah 
o českých zjevech literárních a uměleckých s názvem Kritika 
(1874) a spisky Torna ze Štítného (1879), Vzpomínka na Fr. 
Šimáčka (1885) a. O zásluhách Palackého (1885). Také vydal 
Básně Rudolfa Mayera (viz na str. 49.). 

Jiljí Vratislav Jahn (1838 — ) kromě prací básni- 
ckých (viz na str. 50., 89. a 136.) a přírodovědeckých (viz 
níže) vydal i životopis František Ladislav Rieger (1861), 
který r. 1890. vydal znova v obsáhlejším zpracování, Karel 
Slavoj Amerling (1893) a Antonín Vavř. Lavoisier (1894). 

Josef Ladislav Turnovský (1838—) kromě poví- 
dek (viz na str. s9.), dramat (viz na str. 136.1 a spisů děje- 
pisných (viz na str. 173.) napsal zajímavý a důležitý spis 
O životě a působení Josefa Kajetána Tyla (1881), který 
vyšel znova v novém spracování s názvem Zjí^pí a doba Jo- 
sefa Kajetána Tyla (1892) s, František Jarodm)' Rubeš (1895), 
dopsal Kroniku divadla v Cechách, nalezenou v pozůstalosti 
J. J. Stankovského a otištěnou v „Almanachu Matice diva- 
delní", a prospěl oboru literárně dějepisnému také spisy 
Z potulného Života hereckého a Z naši doby, spadajícími vět- 

14 



210 Dějiny literární. 

Šinou do novellistiky. Vydal i stručný životopis František Pa- 
lacký (1876) bezejmenně. 

Jan Gebauer (1838—) narodil se 8. říj. 1838 v Oubi- 
slavicích u Nové Paky, jest doktorem filosofie a professorem 
při české universjtě v Praze, maje tytul dvorního rady. Jest 
řádným členem České akademie. Vydal v „Památkách staré 
literatury české" Nová rada, háseň pana Smila Flašky z Par- 
dubic (1876) a Žaltář wittenberský (1880), v „Novočeské 
bibliotéce" Staročeský domek evangelia svatojanského a filo- 
logická svědectví o jeJio původu (1881) a s Drem Josefem 
Emlerem vydal Přibíka z Radenína řečeného Pulkavy Kroniku 
českou (1893). Roku 1886. vystoupil proti pravosti rukopisu 
Královédvorského a Zelenohorského a napsal v té příčině 
Poučení o padělaných rukopisech Královédvorském a Zeleno- 
horském (1887) a O nové obraně padělaného rukopisu Králové- 
dvorského (1896). Hlavně jest činným v oboru jazykovédném. 

František Alojs Hora (1838—) kromě povídek (viz na str. 
89.) sestavil sbírku deklamací vážných i žertovných Besední kytice 
(1^4) a Gustav Pfleger Moravský (1880). 

Jan Matouš Černý (1839 — 1893) kromě spisů dějepisných (viz 
na str. 173.) napsal spisek Legenda o sv. Kateřině a rukopisové Králocé- 
dvorský a Zelenohorský (1886) a Fortunát Durych, první slavista český 
(1889). 

Václav Vlček (1839 — ) kromě román ův a povídek (viz na str. 
90.) a básní dramatických (viz na str. 137.) vj^dal i spisek O národni 
osvětě, hledíc obzvláště k literatuře české (Mat. lidu 1867; dočkal se 
v brzce vydání třetího), Tužby vlastenecké (1879) a j. 

Jakub Arbes (1840—) kromě povídek fviz na str. 
91.), dramat (viz na str. 138.) a prací dějepisných (viz na 
str. 175.) napsal studii povahopisnou Karel Hynek Mácha 
(1886). 

Antonín Kotík (1840 — ) kromě povídek (viz na str. 
92.) přeložil Pypinovu a Spasovičovu Historii literatur slo- 
vanských (2 díly, 1880 a 1882). 



Dějiny literární. 211 

Josef Truhlář (1840 -) narodil se 16. říj. 1840 
v Táiíně íi jest úředníkem při universitní knihovně v Praze. 
Jest^ členem České akademie. Napsal Počátky humanismu 
v Cechách (1892), Humanismus a humanisté v Cechách za 
krále Vladislava II. (1894), Latinský panegyricus Martina 
z Tišhova o pánech Tovačovských z Cimburka (1895) a vydal 
Manuálník M. Václava Korandy (1889), Listář Bohuslava 
Hasišteinského z Lobkovic (1893) a j. Do „Památníku na 
oslavu padesátiletého panovnického jubilea" jest od ného na- 
psána Bibliografie (1898). 

Eduard Albert (1841— ) narodil 20. led. 1841 v Žam- 
berku, jest doktorem lékařství a professorem při universitě 
ve Vídni, maje tytul dvorního rady. Jest řádným členem 
České akademie. Napsal Jaroslav Vrchlický (1893) a přeložil 
u výběru různé básně české do němčiny s literárně dějepis- 
nými výklady. Jest činným i v oboru lékařském. 

Václav Petrů (1841—) kromě povídek (viz na str. 
93.) a spisů dějepisných (viz na str. 176.) sestavil dle druhů 
básnických sbírku českých básní původních i přeložených 
s názvem Poetická čítanka (2 sv., 1876 — 1879) a Kytici z nad- 
šených zpěvů, jimiž český národ od svého ožití rozličné udá- 
losti nejsvětlejšího domu panovnického oslavoval (1878) a se- 
psal Antithesis v poesii české (1869) a Illustrované^ dějiny li- 
teratury všeobecné (1881). Také jsou od něho Čítanky pro 
nižší školy střední (4 díly). 

František Vymazal (1841 — ) kromě oboru dějepis- 
ného (viz na str. 176.) vydal výbor z národního i umělého 
básnictví slovanského s názvem Slovanská poezije (2 sv., 1874 
a 1878), Perly české lyriky (1879) a Květobor z předních 
básníků slovanských (1885). Kromě toho vydal Rukopis Zeleno- 
horský 'a Královédvorský a napsal Dějiny německé národní 
literatury (1879) a j. 

Bedřich Vilém Spiess (1842-) narodil se 2. led. 1842 
▼ Písku a jest professorem při reálce v Králové Hradci. Jest členem 
české akademie. Sestavil Vííhor z literatury české doby střední (1876) aj. 

14* 



212 Dějiny literární. 

Karel Vov/orka (1842 — ) kromě oboru déjepisnéha 
(viz na str. 177.) vydal Citací knihu pro ústavy učitelské, 
jejížto díl třetí obsahuje Výbor z literatury české (3. vyd. 
1897) s přehledem veškerého písemnictví českého i jednot- 
livých jeho vynikajících zjevů. Též od něho vyšla Stylistika 
a poetika pro ústavy učitelské (2 díly, 1886 a 1887) a Výbor 
z nejlepších básníků, novočeských k potřebám deklamačním ve 
školách (1896). 

František Augustin Urbánek (1842—) kromě jiných spisů 
(viz na str. 93.) pěstuje horlivé a vzorně československou bibliografii, 
podávaje ji již od r. 1864. také do vídeňského týdenníka ^Ósterr. Buch- 
hándler-Correspondenz", doplnil a znova zredigoval Enihopimý slovník 
československý, sestavený Frant. Douchou a J. AI. Dundrem. B,. IHř,^. 
jal se vydávati Věstník bibUo grafický, který r. 1873. zanikl, jejžto však 
r. 1880. znova vzkřísil s názvem Urbánkův Věstník bibliografický, ale 
bohužel opětně r. IS-^S. vydávati přestal (viz i na str. 200.). Mimo to 
jest od něho Obraz činnosti v literatuře národu českého a slovenského 
v roce 1869. (1870), životopisný nástin Josef Wenzig (1872), Všoobecuý 
katalog knih a pomůcek učebných (1879) a j. Také přeložil Nila Popova 
Jakou důležitost má pro nás Slovany jeden jazyk a jedno písmo, o to 
národa největšího, t. j. ruského (1868). 

Pavel Durdík (1843 — ) kromě povídek (viz na str. 94.), dramat 
(viz na str. 138.1 a cestopisů (viz na str. 178.) napsal Turgeněv a pani 
Viaruotová (zvláštní otisk z „Květů" 1891). 

. Matyáš Blažek (1844—1896) narodil se 1844 y Hrdějicích 
u Českých Budějovic, byl professorem ústavu ku vzdělání učitelů v Brné 
a zemřel na odpočinku ve Vídni 12. září 1896. Sestavil jakožto úvod 
do dějin písemnictví spis s názvem Spůsobové básnictví a jejich literatura 
(1878), vydal Knihy o životě a umučeni všech sv. mučedníkóv, jenž slovu 
latině Fassionál (1880) a byl činným i v jazykovědě. 

Vojtěch Kry špín (1844—) narodil se 2. dub. 1844. v Podě- 
bradech a jest ředitelem při dívčí škole na Smíchově. Vydal mimo jiné 
Mat. Jos. Sychry život a spisy vyhrané (1876), Obraz Čimiosti litertirní 
učitelstva českoslovanského za posledních 100 let (1885), Františka Jana 
Zouhka život a práce a j. 

Otakar Jedlička (1845—1883) kromě novell (viz na str. 95.) 
a spisů dějepisných (viz na str. 180.) napsal spisky Josef Jungmann 
(1873) a Josef Barák (1883). 

František Xav. Prusík (1845—) narodil se 24. list. 1845 ve 
Výrově a jest professorem Akademického gymnasia v Praze. Redigoval 
zaniklý časopis „Krok" (1887—1899). Vydal Rukopis Královédvorský 



Dějiny literární. 213 



(1886 a 2. vyd. 1898), Jar. Vrchlického Legendu o sv. Prokopu (1888 
a 2. vyd. 1897), Slaiočeské Alexandreidy rýmované (1896), TJrháf- panatvi 
Kacefovského z roku IňpS. (1896) a j. Také napsal Plzeňský rukopis 
Husovy Postilly (ÍSSI), Českých Alexandreid rýmovaných pramenové a oba- 
polný poniér (1891), Prešpurský slovník latinsko-ceský i poinír jeho Je Bohe- 
mariu a k Nomenclaloru [1893) a j. Jest činným i v oboru jazykovédném. 

Bohuslav Č er mák (1846— 1899) kromě básní (viz str. 53.) 
a povídek (viz na str. 96.) otiskl mnoho prací literárně dějepisných 
v „Květech" a také napsal Základové knihovnictví (1893). 

Ladislav Quis (1846—) kromě básní (viz na str. 
53.) vydal vzorně Básnické spisy Karla Havlíčka a Fr. Lad. 
Celakovského Ohlasy (obé 1898). 

Václav Emanuel Mourek (1846 — ) kromě jiných 
prací (viz na str. 97.) upravil nové vydání Dalimilovy Kro- 
niky (1891) a napsal Přehled dějin literatury švédské (1889), 
Přehled dějin literatury anglické (1890) a j. 

Eliška Krásnohorská (1847—) kromě básní (viz 
na str. 57.), prací novellistických (viz na str. 98.) a básní 
dramatických (viz na str. 140.) napsala též Obraz nejnověj- 
šího básnictví českého (1877), kterýžto spisek jest opravdu 
výtečný a zasluhuje nového, až po dobu přítomnou doplněného 
vydání. 

Josef Vycpálek (1847 — ) narodil se 1847 v Koceradech a 
jest professorem při gymnasiu v Tábore. Napsal František Martin Pelcl 
(1892) a uspořádal s ředitelem Ondř. Frantou Pelclův Almanach (1893). 
Jest činným i v oboru jazykovédném. 

Jan Urban Jarník (1848-) narodil se 25. kv. 1848 
v Potštýně n. Orl., jest doktorem filosofie a professorem při 
čes. universitě v Praze. Jest členem České akademie. Vydal 
kromě spisů německy psaných Dvě verse starofrancouzské le- 
gendy o sv. Kateřině alexandrijské (1894). Do „Památníku 
na oslavu padesátiletého panovnického jubilea" jest od něho 
napsána Romanstina (1898 ; otištěno v oddíle „ Jazykozpyt"). 

František Adolf Šubert (1849 — ) kromě oboru 
novellistického (viz na str. 100.) a dramatického (viz na str. 



214 Dějiny literární. 

(141.) napsal i Klicpera dramatik (1898). Také sepsal Ná- 
rodní divadlo v Praze (1884), Národní divadlo české na vý- 
stavě ve Vídni (1892) a j. Počínaje rokem 1884. podává 
každý rok ve zvláštní knížce zprávu o celoroční činnosti 
Národního divadla, která tedy r. 1898. má název Patnáctý 
rok Národního divadla. Také byl spolupořadatelem spisu 
„Národopisná výstava^'. 

Vincenc Vávra (1849 — ) narodil se 1849 v Oujezdci 
u Čes. Skalice a jest professorem v Brně. Napsal Božena 
Němcová (1895). 

Antonín Truhlář (1849—) narodil se 5. list. 1849 
v Ličně a jest professorem při Akademickém gymnasiu v Praze. 
Jest řádným členem České akademie. Od r. 1891. rediguje 
„Časogis Musea království Českého". Napsal životopis Fratp- 
tišek Sír (1882) a sestavil Výbor z literatury české dohy nové 
(1886 a .3. vyd. 1898), z rozprav pak po různu otištěných 
nelze nepřipomenouti zvláště pracného článku Klassikové řečtí 
a římští v překladech českých (1884 ve ^^Sborníku prací filo- 
logiokých", vydaném na oslavu dvacetipětiletého jubilea prof. 
Dra Jana Kvíčaly. Do „Památníku na oslavu padesátiletého 
panovnického jubilea" napsal s Drem Jos. Hanušem, Drem 
J. V. Novákem a Fr. Bílým Dějiny literatury české (1898). 

Jan Ježek (1849—) kromě básní (viz na str. 58.) a povídek 
(viz na str. 101.) sestavil Zánluhy duchovenstva o řeč a literaturu českou 
(1880) a stručné životopisy spisovatelův a umělcův českých, jejichžto 
těla na hřbitovech pražských odpočívají, s názvem Naše hroby (1881) 
jakož i spisek Fr. AI. Vacek Kopidlanský (1880). 

Tomáš Škrdle (1850—) narodil se 1850 v Kardašově Řečici, 
jest knězem a redaktorem časopisu „Vlast" i vrchním správcem katoli- 
ckého spolku i, Vlast" v Praze, který založil spolu s Václavem Benešem 
Třebízským za účelem podpory všeho dobrého písemnictví. Sestavil Zá- 
sluhy Českého, moravského a slezského duchovenstva o zakládáni knihov 
o rozšiřováni knih a Časopisů po dědinách a mčstech (1889; nedokončeni ' 

Ferdinand Menčík (1852—) narodil se 1852 v Ji- 
číně a jest lektorem při universitě i úředníkem při dvorní 
knihovně ve Vídni. Napsal příspěvek k dějinám prostonárodní 



Dějiny literární. 215 

literatury Česká proroctví, Ivan S. Turgeněv a jeho spisy {ohé 
1878), příspévky k dějinám starší literatury Rozmanitosti 
(1880), Rozbor legendy o sv. Kateřině (1881), Jan Amos Ko- 
menský, Jiří Ribay (obé 1892), Jan Kollár (Mat. lidu 1893), 
Příspěvky k dějinám, českého divadla (1895) a j. Vydal Zá- 
pisky kněze Václava Rosy (1879), Prešpurský slovník (1892), 
Dva evangelistáře (1893), Vánoční hry (1894), Velikonoční 
hry (1895), Latinský básník Jeroným Arconatus (1897), Soudní 
kniha města Jičína (1898) a j. 

Antonín Hobl (1852 — ) narodily se 1852 v Nymburku a jest 
professorem v Mladé Boleslavi. Napsal Život a působeni P. Vincence 
Zahradnika (1881). 

Josef Weger Í1852— ) narodil se 1852 v Táboře a jest pro- 
fessorem v Pardubicích. Napsal Jiljiho Vrat. Jahna působení literární a 
politiclcé (1888), 

Jaroslav Vrchlický (1853—) kromě prací básni- 
ckých (viz na str. 60., 105. a 142.) napsal životopis básníka 
italského Giacomo Leopardi (1880), padesát charakteristi- 
ckých francouzských spisovatelů nové doby s názvem Básni- 
cké profily francouzské (Kab. kn. 1887), Studie a podobizny 
(1892) a Nové studie a podobizny (1897). 

Tereza Nováková (1853—) kromě povídek (viz na str. 106.) 
napsala Karolina Světlá, její život a spisy (Mat. 1. 1890), Slavín zen če- 
skách (Lib. 1894) a j. 

František Pastrnek (1853—) narodil se 4. říj. 
1853 v Kelci na Moravě, jest doktorem filosofie a profes- 
sorem při čes. universitě Praze. Jest členem České akademie. 
Za jeho redakce vyšel sborník Jan Kollár (1893) a vychází 
Národopisný sborník českoslovanský, který vydává „Národo- 
pisná společnost českoslovanská" a „Národopisné Museum 
českoslovanské" (třetí svazek 1898). Jest činným i v oboru 
jazykovědném, ale spisu svého dosud žádného nevydal. 

Jan V. Novák (1853—) narodil se 21. pros. 1853 
v Kačicích, jest doktorem filosofie a professorem při gymnasiu 
v Praze. Napsal Pavel Josef Šafařík (1886), Působení vše- 



210 L)ějiny literární. 

vědných záměrů, J. A. Komenského na jeho zásady paedago- 
yické (1899) a j. Také vydal /staročeská gesta liomanorum 
(1895) a s Frant. Vlád Krchem výbér básní Květy z českých 
luhů, (2 sv., 181^3 a 1894). Pořídil' i nové vydání F. L. Čela- 
kovského Mudrosloví (1892) a přeložil z latiny J. A. Komen- 
ského Beci potocké (1894), J. A. Komenského Klasohraní di- 
daktické (1896) a j. Též uspořádal rozhledy po školství a 
písemnictví paedagogickém s názvem Ročenka (2 sv., 1894 a 
1896) a upravil k vydání Heydukovu Píseň o bitvě u Kressen- 
brunnu (1888) a j. 

František Bayer (1853 — ) kromě jiných spisů (viz na str. 
188.) sepsal Stručné dějiny literatury české (1879) a Stručné životopisy 
českých spisovatelů v II. až IV. čítance obsažených (1883 . Také sebral 
sbírku písní národních z Rožnovská ^iřa^Z/řoíř a Valašské národní pohádky 
a povésti (obé 1874) a s Fr. Koželuhou napsal Fr. Palackého poslední 
loučeni s rodnou Moravénkou r. 1873 (1898). 

Leande/ Čech (1854—) narodil se 27. ún. 1854 
v Cetorazi v Čechách a jest ředitelem reálky v Nov. Městé 
na Moravě. Jest členem České akademie. Napsal kritickou 
studii Karolina Světlá i ] 891), Psychologie dramatických básní 
Hálkových (1893) a Vítězslava Hálka dramata se Shakespea- 
rem srovnaná. 

Ignát Herrmann (1854—) kromé povídek (viz na str, 106.) 
a dramat (viz na str. 143.) vydal i výbor humoristických básní různých 
básníků Humor českého Parnassu (1880) a Sehrané spisy Jana Nerudí/ 
(1892—1899). 

Emanuel Fait (1854 — ) kromé spisu zeměpisného (viz na sir. 
190.) napsal úvahu Adam Mirkievňcz a Alexander SergSjevič Puškin. 
největší básníci slovanští (1886). 

František Bílý (1854— X narodil se 8. list. ^1854 
v Brně a jest ředitelem^ reálky v Zižkově. Jest členem České 
akademie. Rediguje „Českou knihovnu zábavy a poučení" 
a „Věstník českých professorův". Uspořádal výbor z novověké 
poesie české Paterý knihy plodů básnických (1891), napsal 
kritický rozbor Fr. L. Čelakovského Ohlas písní českých (1896), 
vydal s poznámkami Fr. L. Čelakovského Růži stolistou (2. vyd. 
1894), J. A. Komenského Labyrint (2. vyd. 1891) a s Fr. 



Dějiny literární. 217 

Bartošem a L. Čechem nové vydání páté a šesté (1895 a 1897) 
Malé slovesnosti (viz na str. 206. a 207.). Také napsal pěkný pře- 
hled dějin českého písemnictví do „Ottova Slovníku naučného". 

Jan Voborník (1854—) narodil se 1854 v Pohoří 
a jest professorem při gymnasiu v Litomyšli. Napsal Jaroslav 
Vrchlický a jeho legenda o sv. Prokopu (1890), Julius Zeyer 
(1896) a j. Do „Památníku na oslavu padesátiletého pa- 
novnického jubilea" napsal Padesát let české literatury {189S). 
Také přeložil Mariana Zdziechowského Karel Hynek Mácha 
a byronismus český (1896). 

Jan Máchal (1855—) narodil se 25. říj. 1855 v Nových 
Dvorech u Milevska, jest doktorem filosofie a professorem 
gymnasijním i docentem při české universitě v Praze. Jest 
členem České akademie. Napsal Nákres slovanského bájesloví 
(1891), O bohatýrském epose slovanském (1893), Pavel J. Šafařík 
a jeho názory kritické ajaesthetické (1895', Ant. J. Puchmajer 
(1895), Snahy F. L. Celakovského o obnovu české literatury 
(1899) a j. Do „Památníku na oslavu padesátiletého panov- 
nického jubilea" napsal Dějiny literatur slovanských a Báje- 
sloví slovanské (1898). 

Josef Kouble (1855—) kromé dramat (viz na str. 144.) napsal 
Stanko Vraz, jeho život, poesie a působeni slovanské (1881). 

Richard Branžovský (1856- ) narodil se 1856 v Milevsku 
a jest professorem gymnasijním v Praze. Sestavil Dějiny řeči a literatury 
francouzské (1885). 

GabrielSuran(l 856 — ) kromě překladů (viz na str. 1 09.) napsal 
Přehled dějin literatury římské (1892) a Přehled dějin literatury řecké 
(1892 a 2. vyd. 1896;. Také vydal Výbor z Hérodota (1898). 

Oldřich V. Seykora Kostelecký (1857 — ) kromě humo- 
resek (viz na str. 109.) a frašky (viz na str. 144.) napsal příspěvek na 
obranu rukopisu Královédvorského s názvem- Ad Buk. Kr-Dvorský (1886) 
a Na obranu rukopisu Královédvorského (1893). 

HugoVáclav Wunsch (1857—) viz na str. 110. Jest od něho 
Jaroslav Vrchlický jako učitel lidstva (ld9.'ij, Jaroslav Vrchlický jako básník 
milostný (1895) a výběr sokolských básní a deklamací nejlepších básníků 
českých Na perutích sokolích! (1895). 



218 Dějiny literární. 

Václav V. Zelený (1858—1892) narodil se 1858 
v Praze, byl doktorem filosofie a členem redakce „Hlasu ná- 
roda" v Praze, kde zemřel 28. ún. 1892. Napsal Tomáš Pěšina 
z Cechorodu (1884), Úvahy a články o Bedřichu Smetanovi 
a Studie o české hudbě. Také vydal Karla Havlíčka Rodinné 
listy brixenské (1888). 

Václav Sládek (1858—) narodil se 1858 ve Zbirově 
a jest professorem gymnasijním ve Vysokém Mýtě. Napsal 
Dějiny řecké literatury doby klassické (1898). 

Jiří Polívka (1858—) narodil se 6. bř. 1858 v Enži 
v Hor. Rakousích, jest doktorem filosofie a professorem jjri 
české universitě v Praze. Jest členem České akademie. Napsal 
Dvě povídky v české literatuře XV. století (1889), Drobné pří- 
spěvky literárně historické (1891), Kronika o Bruncvíkovi 
v ruské literatuře (1892) a j. Do „Památníku na oslavu pade- 
sátiletého panovnického jubilea" napsal Jazykozpyt slovanský 
a Tradice a písně národní (1898). Jest činným i v oboru 
jazykovědném, ale spisu z oboru toho ještě nevydal. 

Arnošt V. Kraus (1859 -) narodil se r. 1859 v Tře- 
boraticích, jest doktorem filosofie a docentem při české uni- 
versitě i professorem při gymnasiu v Praze. Napsal Goethe 
a Čechy (1897) a j. 

Karel V. Rais (1859—) kromě básní (viz na str. 67.) a povídek 
(viz na str. lil.) napsal Václav Beneš Třehizský (Mat. 1. 1885). 

František X. Vaněček (18 ')9 — ) narodil se i. list. 1859 v Ho- 
ražďovicích, byl farářem ve Václavicích a nyuí jest vrchním redaktorem 
„Katolických listů" v Praze. Napsal Z duševního bojiště (1893) a j. 

Jaroslav Vlček (1860—) narodil se 22. led. 1860 
v Báňské Bystřici v Uhrách, jest doktorem filosofie, docentem 
universitním a professorem při české reálce v Praze. Rediguje 
„Obzor literární a umělecký". Napsal pěkný spis s názvem 
Literatura na Slovensku, její vznik, rozvoj, význam a úspěchy 
(1881), v němžto probráno však jen písemnictví krásné; spis 
ten přepracovaný a rozšířený vydal také slovensky. Ki'omě 



Dějiny literární. 219 

toho začal vydávati Přehled dějin literatury české (1885), ale 
vyšel pouze sešit L, a vydává znamenité obšírné Dějiny české 
literatury (od r. 1892.). Také ^napsal Frvni novočeská škola 
básnická (1896), Pavel Josef Šafařík (1897) a Několik ka- 
pitolek z dějin naší poesie (1898). 

František Hrnčíř (1860—) kromě povídek (viz na str. 114.) 
a prací dějepisných (viz na str. 194.) napsal Frant. Lad. Vorliček, učitel 
a spisovatel český (1895). 

Timothej Hrubý (1861—1898) narodil se 1861 v Obcově u Pří- 
brami, byl professorem při gymnasiu v Opavě a zemřel 1898. Vydal Ze 
života básnikův antických (1888), Anthologii z básníků řimských (1894), Výbor 
z literatury řecké a Hmské (2. vyd. 189.5), Stručné životopisy spisovatelů, 
zastoupených v čítankách Studentské album (1895) a Prameny dSjin 
řeckých v českých překladech (1896). Také překládal latinské klassiky. 

Josef Zdeněk Eaušar (1862—) kromě básní (viz na str. 
70.) napsal Vacek Kamenický (1885) a Český emigrant Josef Mejsner 
(1895). 

Pavel Vychodil (1862—) narodil se 12.*) dub. 1862 
v Přemyslovicích na Moravě, jest doktorem bohosloví a členem 
kláštera benediktinského v Rajhradě. Jest členem Geské aka- 
demie. Rediguje „Hlídku literární" a napsal sbírku úvah 
o knihách Knihovna lidu (1896) a František Sušil (1898). Jest 
činným i v oboru filosofickém. 

Jan Jakubec (1862—) narodil se 1862 v Libunci 
u Jičína, jest doktorem filosofie a professorem při vyšší dívčí 
škole v Praze. Napsal O životě a působení Jana Kollára (1893) 
a obšírný životopis Antonín Marek (1896) a vydal s poznám- 
kami nejlepší znělky z Kollárovy „Slávy Dcery" i některé 
jiné jeho básně s názvem Výbor Kollárových básní^ jenž ob-* 
sáhuje ve svazku I. 100 znělek milostných (2. vyd. 1894) a ve 
svazku II. Básně vlastenecké (1894). 

Josef Hanuš (1862—) narodil se 1862 v Dol. Štěpa- 
nicích u Jilemnice, jest doktorem filosofie a professorem 
Českoslovanské akademie obchodní v Praze. Napsal Božena 



*) V „Almanachu České akademie" jest omylem 18. 



220 Dějiny literární. 

Němcová v životě a spisech (1889), Pavel Josef Šafařík v životě 
i Spiších (1895, obé v „Mat. lidu") a Život a spisy Vácéava 
Bolemíra Nebeského (1896). 

Alojs Mattuška (1862—) narodil se 1862 v Jindři- 
chově Hradci a jest professorem při ol)ch. škole v Král. 
Hradci. Sepsal Život Boleslava Jablonského (1866) jakož 
i životopisy Václav Filípek (1887) a Dr. Jos. Procházka De- 
vítský (1887). 

Josef Braun (1864—1891) kromě povídek (viz na 
str. 119.) vydal Sebrané spisy Václava Beneše Třebíčského 
a napsal obraz životopisný Václav Beneš Třebízský (1889). 

A. G. Stín (1864—) kromě povídek (viz na str. 119.) 
napsal Historii literatury ruské (1897). 

Čeněk Zíbrt (1864 — ) kromě prací dějepisných (viz 
na str. 196.) napsal Bibliografický přehled českých národních 
písní (1895) a Literatura kulturně-historická a ethnografická 
(1898). Také vydal Kuchařství, o rozličných krmích, kterak se 
s chutí strojiti mají (ze století XVI. ; 1891), Staročeské rýmo- 
vání o perníkářství z r. 1744. (1895) a j. 

Jan Blokša (1865—) jest farářem v Ném. Brodě. Napsal Dante 
Alighieri, jeho doba, život a spisy (1892) a Výklad Božské komedie Danta 
Alighieriho dle překladu Jarosl. Vrchlického (vyšel díl I. „Peklo", 1899). 

Václav Flajšhans (1866 — ) narodil se 1. čce 1866 
v Praze, jest doktorem filosofie a professorem gymn. v Praze. 
Napsal Spory Dobrovského s Thamem (1896), Boj o rukopisy 
(1896), Podrobný seznam slov rukopisu Královédvorského (1897), 
Knihy české v knihovnách švédských a ruských (1897), Písem- 
nictví české slovem i obrazem od nejdávnějších dob až po naše 
časy (1899; v nádherném spise tom jsou stkvěle zobrazeny 
výňatky z nejdůležitějších knih, podobizny spisovatelův atd.) 
a j. Do „Památníku na oslavu panovnického jubilea" napsal 
Mluvnictví (1898), otištěné v oddíle „Jazykozpyt". 

Sigismund Bouška (1867—) kromě básní (viz na str. 71 .) 
napsal Láska Avhanelova (1898). 



Jazykověda. 221 



Anežka Schulzová (1870—) narodila se 24. bř, 1870 v Praze, 
kde žije u svého otce. Přeložila z dánštiny J. Brandesa Hlavni prondy 
literatury století devatenáctého (1894). 

Jiří Karásek (1871 — ) kromé básní (viz na str. 73.), románů 
(viz na str. 123.) a tragedie (viz na str. 147.) napsal studii o Henry- 
kovi Ibsenovi a Waltovi Whitmanovi s názvem Ideje zitřku (1898). 

Kromě toho buďtež uvedeni zde abecedně tito pozoruhodnější 
dějepisci literární, vydavší spisy za let devadesátých, jejichž údaje životo- 
pisné nepodařilo se zvěděti: Jan Halouzka {Životopis BeneSe MetJio- 
d?je Kuldy, 1895), Jan Hejret {Frant. Palacký, 1898; Frant. Lad. Če- 
lakovský, 1898), Jak. AI. Jindra i Česká literatura hasičská, 1893), F. 
X. Salda (přeložil Emila Hennequina Spisovatelé ve Francii zdomácn&i, 
1896) a j. 

3. Jazykověda. 

Po Josefu Dobrovském jazykovědu českou znamenitě po- 
vznesl vedle Josefa Jungmanna jmenovitě Pavel Josef 
Šafařík, zabývaje se oborem tím s úspěchem stkvělým. Ze 
žijících pak nad ostatní vynikli hlavně Martin Hat tála, 
Dr. Jan Gebauer a František Bartoš. 

Z časopisů věnovány jsou jazykovědě pouze „Listy filo- 
logické a paedagogické" (od r. 1874. red. J. Kvíčala a J. 
Gebauer; od r. 1887. místo Kvíčaly jest redaktorem^ Dr. 
Jos. Král, a název zní pouze „Listy filologické") a „České 
museum filologické" (od r. 1894., red. Dr. J. Kvíčala). 

Ze spisovatelů v oboru tom z let 1848 — 1899 budltež 
uvedeni zde tito: 

Václav Hanka (1791 — 1861 (kromě básní viz na str. 
34.) napsal Pravopis český (9. vyd. 1849), Mluvnici čili sou- 
stavu jazyka českého (3. vyd. 1849.), Mluvnici polsMho ja- 
zyka (2. vyd. 1850), Počátky ruského jazyka (2. vyd. 1857) 
a Počátky posvátného jazyka slovanského (2. vyd. 1859). Na 
universitě přednášel o jazycích slovanských. 

Dominik AI, Špachta (1803—1859) narodil se 4. srp. 1803 
v Jílovém a byl farářem v Karlině, kde zemřel 6. kv. 1859. Jest od 
něho Krátká mluvnice jazyka polského s pHklady (1855; 3. vyd. r. 1864. 
upravil J. Gebauer a 4. vyd. r. 1882. Ed. Jelínek). 



2-22 Jazykověda. 

Alojs Vojtech Šembera (1807 — 1882) kromé prací 
dějepisných (viz na str. 156.) a literárné dějepisných (viz na 
str. 202.) napsal Základy dialektologie československé (1864). 

Václav Svoboda (1813-1888) narodil se 1813 v Mi- 
nicích, byl zemským školním inspektorem a zemřel 7. srp. 
1888 na odpočinku v Jičíně. Sepsal Slovosklad jazyka latin- 
ského (1853) a po dlouholetých usilovných studiích přísluš- 
ných velmi záslužný i potřebný spis Skloňování cizích jmen 
v češtině (1887). 

František Špatný (1814—1883) narodil se 1814 
v Protivíne a byl úředníkem v Praze, kde zemřel 10. čna 
1883. Sestavil Cesko-némecký a německo-český slovník řemesl- 
nický (1849), Německo-český slovník pro inužské a ženské krejčí 
(1861), Německo-český slovník pro bednáře (1866), Německo- 
český slovník pro myslivce a milovníky lovu (1870), Sbírka 
německo -českého názvosloví technického (1872), Německo-český 
slovník pro cukrovarství, plynařství, strojnictví utd. (1872), 
Německo-český slovník pro koželuhy, jircháře, zámišníky a per- 
gamentníky (1880), Německo-český slovník pro hodináře a pou- 
zdraře hodinářské (1882) a j. 

Emanuel Justinián Mittner (1815 — 1894) kromě 
práce dějepisné (viz na str, 159.) vydal O sptávném užívám 
přestupníků v České řeči (1873). 

Václav Zikmund (1816—1873) narodil se 1. bř. 
1816 ve Štáhlavech, vsi nedaleko Rokycan, byl knězem a pro- 
fessorem při Akademickém gymnasiu v Praze, kde zemřel 
v říj. 1873 a pochován jest na Vyšehradě. Sepsal Skladbu 
jazyka českého a Mluvnici jazyka českého pro střední školy, 
jejížto druhé, třetí a čtvrté vydání obstaral Dr. Jan Gebauer. 

Václav Vojáček (1821 — 1897) kromě oboru dějepis- 
ného (viz na str. 162.) sestavil Velký slovník latinsko-česko- 
německý (1864 a 2. vyd. 1878; r. 1885. začalo vycházeti vy- 
dání třetí, kterého nakladatel bohužel již asi nedokončí). Také 



Jazykověda. 223 

jest od něho Rukověť správné latiny (1868), Mluvnice latinská 
(1872) a j. , 

Vilém Gabl er (1821—1897) kromě dramat (viz na str. 132.) 
a dějepisných spisů (viz na str. 162.) napsal pro dívčí školy Prvni H- 
tanku francouzskou (1864 a 2. vyd. 1871) a Mluvnici fvancmizskou (1865 
a 2. vyd. 1875). 

Martin Hattala (1821—) narodil se 4. list. 1821 
v městečku Trstěné v Oravské župě na Slovensku ; jest kně- 
zem, čestným doktorem filosofie, rytířem cis. ruského řádu 
sv. Anny a byl professorem při české universitě v Praze, kde 
žije na odpočinku. Jest řádným členem České akademie. Získal 
si nevšední zásluhy o pokrok v mluvnictví českém, srovná- 
vaje důmyslně jazyky slovanské a všímaje si písní prosto- 
národních i živé neboli obecné řeči viibec; v oboru hlásko- 
slovném dal nám vniknouti v ústrojí jazyka českého tak, jak 
dříve možná nebylo, proklestiv v něm pravou cestu, nazna- 
čenou P. J. Šafaříkem. Vědeckou pověst svou založil hlavně 
spisem Zvukosloví jazyka staročeského i novočeského a sloven- 
ského (1854), za kterýmžto brzy vyšla jeho Srovnávací mluv- 
nice jazyka českého a slovenského (1857). Později vyšly od něho 
mimo jiné tyto spisy: Mluvnica jazyka slovenského (1864; II. díl 
„Skladba" 1865), kteroužto vydal, hledě rodáky své netoliko 
pravopisem, ale také některými mluvnickými tvary odvrátiti 
od štúrovštiny (nářečí trenčanskonitrauského od Ludevíta 
Štúra za řeč spisovnou na Slovensku zavedeného) a sblížiti 
s Cechy, De mutatione contiguarum consonantium in linguis 
slavicis (1865), v němžto vykládá souhláskové proměny v ja- 
zycích slovanských, August Schleicher und die slavischen Con- 
sonantengruppen (1869), Počátečné skupiny souhlásek česko- 
slovenských (1870) a Brus jazyka českého (1877) jakožto 
„příspěvek k dějinám osvěty vůbec a slovanské i české zvláště". 
S Adolfem Paterou vydal Zbytky rýmovaných Alexandreid 
staročeských (1880), ku kterémužto spisu potom připojil 
Přídavek k prvému dílů, Zbytků, rýmovaných Alexandreid 
staročeských (1881). Vystoupil již mnohokráte na obranu pra- 
vosti rukopisu Královédvorského a Zelenohorského a r. 1887. 
vydal zvláštní otisk ze „Světozora" s názvem Příspěvek k obraně 



224 Jazykověda. 

rukopisu Královédvorského hlavně s methodického stanoviska. 
Nejnověji vydal Besední řeči Tomáše ze fititného (1897). 

Antonín Matzenauer (1823 — 1893) narodil se 11. 
září 1823 v Horní Mošténici u Přerova a byl professorem 
řeči a písemnictví českého při německé reálce v Brně, kde 
zemřel na odpočinku 4. pros. 1893. Byl mimořádným členem 
České akademie. Sepsal důkladný spis Cizí slova ve slovanských 
řečech. 

Josef Ješina (1824—1889) narodil se 1824 v Žit- 
novsi a byl farářem v Zlaté Olešnici, kde zemřel 1889. Obíral 
se mnohá léta studiem jazyka cikánského a vydal Romafii čih 
čili Mluvnice jazyka cikánského {l^tiO a podruhé 1882; r. 1886. 
potřetí německy v Lipsku) a Slovník česko-cikánký a cikánsko- 
český (1889). 

Emanuel Týn (1825 — 1870) kromě básní (viz na str. 
42.) napsal Časoslovo české u významu a bohatosti svých tvarů, 
prostých i předložkových (1866). 

František Štěpán Kott (1825— ) narodilse 26. pros. 
1825 v Podhajském mlýně u Lnář v Písecku; vystudovav 
v Praze právnické studie a potom filosoíické, věnoval se pro- 
fessuře a byl professorem při Akademickém gymnasiu v Praze, 
kde žije n^a odpočinku. Jest řádným členem České akademie. 
Sestavil Cesko.-německý slovník, zvláště grammaticko-fraseolo- 
gický (7 dílů, 1878—1893) a Příspěvky k česko-německému 
slovníku (1897). Jest od něho také Zea^i^o^ro^e (1898; v „Pa- 
mátníku na osl. panov. jubilea" v oddíle „Jazykozpyt"). Pře- 
ložil také spisy Tacitovy. 

Josef Jireček (1825 — 1888) kromě jiných prací (viz 
na str. 205.) napsal Nákres mluvnice staročeské (1870). 

Josef Kořínek (18-29—1892) narodil se 27. kv. 1829 v Tro- 
jovicích a byl professorem při gymnasiu v ^Jindřichové Hradci, kde 
zemřel 14. srp. 1892. Byl dopisujícím cleném České akademie. Jest od 
něho Latinská mluvnice (5. vyd. ; 6. vydání r. 1898. pořídil jeho syn). 
Vydal také Rukopis Královédvorský a Zelenohorský (3. vyd. 1874), J. A. 



Jazykověda. 226 



Komenskélio Labyrint svHa a ráj srdce (6. vyd. 18t)7) a Informatorium 
školij maleřskr (2. vyd. 1884;. 

Josef Kolář (1^30—) kromě prací básnických (viz 
na str. 43.) a dějepisných (viz na str. 16G ) napsal Mluvnici 
jazylca ruského^ Hláskosloví jazyka polského, O novém roztří- 
dění sloves slovanských, O sklonění přídavných jmen a jiných 
příbuzných a j. 

K. Antonín Madiera (1831 — ) narodil se '2. led. 18.31 v Ml. Bo- 
leslavi, byl professorem gymnasijním a potom okresním inspektorem 
školním a nyní žije na odpočinku v Král. Vinohradech. Sestavil Kon- 
versaČni knihu reci české a německé (G. vyd.), Mluvnici jazyka německého 
{'2. vyd ), Rnkovět nauky o slohu a j. Jest činným i v oboru filosofickém 
a překladatelem z latiny. 

František Lepař ('831 — ) kromě spisu literárně 
dějepisného (viz na str. 207.) sestavil Slovník řecko-česko- 
německý (2. vydání), Homérovšký slovník řecko-český (1887), 
Nehomérovský slovník řecko-český (1894) a Řeckou cvičebnou 
knihu (7. vyd. 1895). 

Eduard Novotný (1833—1876) narodil se 24. bř. 1833 v Lo- 
touši u Slaného a byl professorem při gymnasiu v Praze, kde zemřel 
-t. led. 187<). líeJigoval v letech 1864 — 1865 s jinými (viz na str. 235.) 
časopis „Krok" a upravil nové y^Mni Květový mluvnice staročeské {\%i'^). 
Také překládal staré klassiky. 

Václav Křížek (18H3 — 1881) kromě dějepisných a zeměpisných 
spisů (viz na str. 167.) sestavil Anthnlogii jihoslovanskou s předcházejíc i 
krátkou srovnávací naukou o tvarech a připojeným slovníčkem (1863). 

Jan Lego (1833-) narodil se 14. září 1833 ve Lhotě 
u Zbirova .a jest úředníkem při Českém museu v Praze. Jest 
od něho Mluvnice slovinského jazyka (2. vyd. 1893). 

Jo sej Rank (1833—) narodil se 12. říj. 1833 v Hu- 
bertově v Zatecku a jest úředníkem při magistráte pražském. 
Sestavil Nový slovník kapesní jazyka českého i německého (2 
díly: česko-německý a německo-český), dočkavší se vydání 
šestého (1895), Malý kapesní slovník jazyka českého i něme- 
ckého (2 díly), Kapesní slovník novinářský, v němž se nacházejí 
zvláště, slova z cizích jazykúv (1862), Rusko-český slovník (1874), 

15 



226 Jazykověda. 

Rukověť ku poznání ruského jazyka (1868), Konversačnt knížka 
jazyka českého a ruského (1868), Příručný slovník všeobecných 
vědomostí (2 díly 1887), Cesko-ruský slovník (vychází od r. 
1895.) a j. 

Jan Kvíčala (1834—) narodil se 6. kv. 1834 v Mni 
chove Hradišti, jest čestným doktorem filosoíie a professorem 
klassické filologie při české universitě, maje tytul dvorního 
rady. Jest řádným členem České akademie. V 1. 1874 — 1886 
redigoval s Drem J. Gebaurera „Listy filologické a paedago- 
gické" , od nichž odloučil jej neblahý spor o pravost rukopisu 
Královédvorského a Zelenohorského, protože ve příčině té byl 
jiného mínění nežli jeho spoluredaktor, a od r. 1S94. rediguje 
sám „České museum filologické". Vydal kromě spisů něme- 
ckých Nové kritické a exegetické příspěvky k Vergiliově Aeneidé 
(1892), Badání v oboru skladby jazykúv indoevropských (1894) 
a Kritické a exegetické příspěvky k Platonovým rozmluvám 
(1897). Do „Památníku na oslavu padesátiletého panovnického 
jubilea" napsal s Drem Karlem Velíškem, Drem Vladislavem 
Kalouskem, Drem Just. Práškem, Drem Ed. Kastnerem, Drem 
Jos. Pražákem, Drem Rob. Novákem, Drem K. Cumpfem, 
Drem H. Vysokým, K. Douchou, Drem Janem Korcem a Ant. 
Mikendou různé rozpravy, vydané s názvem Filologie klassická 
(1898). 

Jan Ev. Hulakovský (1834 — ) kromě překladů (viz na str. 86.) 
napsal Historické hláskosloví jazyka francouzského (1882), Ukázka ze 
synonymiky a fraseologle francouzské (1879 a 1881) a s prof. J. Kosinou 
Učebnici jazyka francouzského s melhodou analyticko-direktni (2 sv., 1891). 

Ferdinand Schulz (1885—) kromě povídek (viz na str. ST.^i 
a prací dějepisných a literárně dějepisných (viz na str. 169. a 208.) sepsal 
Vzoimá cvičeni k rychlému a snadnérmi naučeni se řec! německé (6. vyd. 
1896), Rozmluvy Čecha s Němcem (8. vyd. 1895; 9. vyd. r. 1899. upravil 
K. Vorovka) a j. 

Vojtěch Kotsmích (1835—) narodil se 15. říj 1835vŘímově 
v Cechách a jest zemským školním inspektorem v Praze. Napsal O pod- 
řečí doudlebském (1868), O genitivě (186li) a j. 

František Bartoš (1837 — ) kromě rozmanitých prací 
jiných (viz na str. 171. a 208.) \yáal Skladbu Jazyka českého 



Jazykověda. 227 

pro školy střední a ústavy učitelské, dočkavší se vydání sed- 
mého, jež upravil professor Dr. Ferd. Jokl (1895), O genitivě 
závislém na časoslovech^ O instrumentále, Dialehtoloyii morav- 
skou (2 díly, 1886, a 1>95), Rukověť správné češtiny (1891 
a podruhé 1893), Českou čítanku pro nižší školy střední (4 
díly) a Malou slovesnost (5. a 6. vydání sestaviti mu pomohli 
Frant. Bílý a Leander Čech). 

Jan Gebauer (1838 — ) kromě oboru literárně děje- 
pisného (viz na str. 210) napsal Příspěvek k historii českých 
samohlásek (1870), Příspěvky k historii českého pravopisu a vý- 
slovnosti staročeské (1871), Hláskosloví jazyka českého {1^11)^ 
v němžto podává všechny výzkumy hláskoslovné, jež ode 
dvaceti let u nás, z veliké části jeho zásluhou, byly učiněny, 
Uvedení do mluvnice české (1876), v němžto vyKládá důležité 
základní pojmy mluvnické a jazykové proměny i roztřídění 
jazyků vůbec a slovanských zvláště, Staročeské sklonění slo- 
žené (1889j, Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitel- 
ské (2 svazky, 1890 a podruhé 1894), Krátká mluvnice česká 
pro první třídu škol středních (1891 a podruhé 1894), Staro- 
české sklonění jmen kmene -i (1891) a j. Nejhlavnějším dílem 
jeho jest Historická mluvnice jazyka českého, které vyšel díl 
I. r. 1894., III. r. 1897. a IV. r. 1898. a která bude míti 
celkem 12 dílů veleobsáhlých.*) 

František Alojs Hora (1838 — ) kromě jiných prací 
(viz na str. 89. a 210.) sestavil Rukověť konversace česko- 
polské (1887) a Slovník polsko-český (1890). 

Jindřich Niederle (1840— 187o) narodil se 28. říj. 
1840 v Staré Páce, byl professorem při gymnasiu Akade- 
mickém v Praze a zemřel v Nové Páce 8. září 1875. Jest 
od něho Mluvnice řeckého jazyka (1873a6. vyd. 1895). Mimo 
to podal několik překladů z řečtiny. 

Antonín Kotík (1840—) kromě překladů z oboru no- 
Tellistického a literárné dějepisného (viz na str 92. a 210.) 
napsal spis Naše příjmení (1895). 

*) R. 1898. vyšly od různých spisovatelů napsané „Rozpravy filo- 
logické věnované Janu Gebauerovi". 

15* 



•^'28 Jazykověda. 



Vilém Steinmanu (1840 — ) narodil se 1. list. 1840 v Gospiéi 
v Chorvatsku a jest ředitelem gymnasia v Král. Hradci. Jest členem 
české akademie. Napsal Homévské studie a pořídil nové vydání Nieder- 
lovy Mluvnice řeckého jazyka. Také vydal básně Homírovy. 

Matěj Kovář (1840—) kromě 'básní (viz na str. .50.) napsal 
Mluvnici Českou pro nizM třidy středních, škol (1873 a '1. vyd. 1875), Mluv- 
nici německou pro 1. a 2. třídu středních škol- (2 sv., 1874) a Mluvnicí 
jazyka německého pro české školy střední , a odborné (1877). 

Josef Beran (1841 — ) kromě oboru dějepisného (viz na str. 176.) 
napsal Stručnou mluvnici českou pro nižší třidy škol středních, pro niě- 
Šfanské a vyšší divČí školy (5. vyd. 1886) a První čítanku pro hluchoněmé 

(1886). 

František Vymazal (1841—) kromě oboru dějepis- 
ného a literárně dějepisného (viz na str. 176. a 211.) napsal 
Nauku o větě (1881), Grammatické základy jazyka ruského, 
Grammatické základy jazyka slovinského., Miklosičovo hláskosloví 
jazyka českého (1879), Český pravopis (1882), Počátky slovan- 
štiny (devíti řečí spisovných a litevMiny) (l''^84), Pravopisný 
slovník a zásady českého pravopisu (1886), Novočeské hlásko- 
sloví zjednodušené (1889), Francouzsky snadno a rychle (2. 
vyd.), Hebrejsky snadno a rychle., Hollandsky stmdno a rychle, 
Charvatsky snadno a rychle, Latinsky snadno a rychle, Ma- 
ďarsky snadno a rychle, Německy snadno a rychle, Cech 
s Němcem rozmlouvající (doplněk k předešlému), Novořecky 
snadno a rychle, Polsky snadno a rychle, Portugalsky snadno 
a rychle, Rumunsky snadno a rychle, Rusky snadni a rychle 
(2. vyd.), Snadný návod naučiti se za několik hodin rusky čísti 
a psáti (2. vyd.), Slovensky snadno a rychle, Slovinsky snadno 
a rychle, Srbsky snadno a rychle, ^ Star ohulharsky snadno a 
rychle, Starořecky snadno a rychle, Španělsky snadno a rychle, 
Turecky snadno a rychle, Vlasky snadno a rychle (všechny 
tyto učebnice řečí vyšly v 1. 1895—1899) a j. 

Jan K o siná (1842—) narodil se 1842 ve Vesci a byl profes- 
sorem při reálce v Praze, kde, byv dán na odpočinek, jest úředníkem 
při magistráte. Jsou od něho Francouzské rozmluvy (1882), Vokabulář 
Česko-francouzský, Francouzská Čítanka (obě 1892), Mluvnice jazyka fran- 
couzského a Učebnice jazyka francouzského (obě 1895) a s prof. Janem 
Hulakovským Učehnice jazyka francouzského s methodou analyticko-direktni 
(2 sv. 1891 a 1892). 



Jazykověda. 229 



Karel Vorovka (1842 — ) kromě spisů jiných (viz na str. 177. 
a 212.) napsal Spedálni methodiku vyuéování jazyku mateřskému (1889), 
Krasočteni a přednášeni zvIáSlé ve škole ('890), Slovníček cizojazyčný (1892), 
Abecední vyhledávač slov českých i cizích, Rozbor mluvnický (obé 1894), 
Strážce jazyka (1896) a j. 

Arnošt Skřivan (1842 — ) narodil se 1842 v Lišově a jest 
professorem při gymnasiu v Chrudimi. Jest od něho Latinská synony- 
mika (1890), Latinská fraseologie (1893) a j. 

Josef Černý (1843—) narodil se 1843 v Loukově 
u Mnichova Hradiště a jest gymnasijním ředitelem v Roudnici. 
Napsal Příspěvky k české etymologii lidové (1894) a j. Také 
vydal s poznámkami Vyhrané básně Q. Horatia Flakka (1882) 
íi s J. Karlíkem (= Janem Pospíšilem) J. A. Komenského 
„Orbis pictus" (1883). 

Vincenc Prásek (1843 — ) kromě spisů dějepisných (viz na 
str. 478.) napsal Brus příspěvkem ku skladbč srovnávací {1874), Praktický 
pravopis. Nauku o pádech výrokových a j. 

Čeněk Šercl (1843—) narodil se 28. září 1843 v Be- 
rouně a jest professorem jazykozpytu při universitě v Charkově 
v Rusku. Začal vydávati široce založené dílo Z oboru jazyko- 
zpytu (díl I. 1883), chtěje podati úhrn všech důležitějších 
stránek jazykovědy vůbec a srovnávací zvláště na základě 
úspěchů, jichžto jazykozpyt dodělal se za posledních třicet 
let, ale spisu tomu nedostalo se odběr atelstva. Mimo to vyšla 
od něho Mluvnice jazyka ruského (3 části, 1882—1885). 

Matyáš Blažek (1844 — 1896) kromě spisu literárně dějepisného 
(viz na str. 212.) sepsal Mluvnici jazyka českého pro školy střední 
a ústavy učitelské. Stručnou nauku o vétS, Stilistiku, Vécné vyučování ve 
Škole obecné a j. 

AdolfKubes (1845 -) kromě dějepisu (viz na str. 180.) napsal 
Skloňováni podstatných jmen obecných v jazyku nSmeckém (1881). S Drem 
F. Joklem rediguje „Německou knihovnu pro českou studující mládež" 
(od r. 1897.). 

František X. Prusík (1845—) kromě prací literárné děje- 
pisných (viz na str. 212.) napsal Studie o dative (1876), Příspěvky k nauce 
o tvoření kmenů ve slovanštině a zvláště v Češtině (1877), O komparativě 
ve slovanštině (1882), Seznam místních jmen na Podřipště (1884), České 
glossy latinského rukopisu Roudnického z XY. století (1886) a j. 



530 Jazykověda. 



Josef Václav ^Sládek (1845 -) kromě básní a povídek (viz 
Str. 52. a 95.) sepsal Čítanku an^Uckou s úplným anglickoíeským glov- 
ničkem a výslovnosti (1875) a Pr'&j)ravnou mluvnici a/íglického jazyka 
s příklady a výslovnosti (3. vyd. 1891). 

Eduard Kastner (1845— ) narodil se 20. pros. 1845 v Náchode, 
jest doktorem filosofie a zemským školním inspektorem v Praze Napsal 
Q zástvpkách Sofokleových (i H70) a O zařízení domů starořimských(íS73). 
Také vydal Výboi- řeči Démosthenových (2. vyd. 1897). 

Václav Emanuel Mourek (1846—) kromé jiných 
prací (viz na str. 97 , 182. a 213.) sestavil Slovník jazyka 
anglického a českého (dva díly, 1879 — 1887) a Učebné listy 
jazyka anglického pro samouky (1886). Také srovnal skládání 
staročeské s německým Pleierovým a vydal s názvem Tan- 
dariáš a Floribella (1887) a napsal Syntaxis gótských před- 
ložek (1890), Syntaxis složených vět v gotštiné (1893) a j. 
S Drem Jos. V. Sterzingerem redigoval veliký Némecko-č^ký 
slovník (1894 — 1899). Jest od něho také Germanština (1898; 
v „Památníku na osl. panov. jubilea" v oddílu „Jazykozpyt^j. 

Vilém Vočadlo (1846—) narodil se 1846 v Praze 
a jest professorem při gymnasiu v Klatovech. Sestavil Slovník 
kapesní polsko-český (1883). 

Emanuel Miřiovský (1846 — ) kromě básní (viz na str. 56.) 
a kromě povídek (viz na str. 97.) upravil Repetitorium jazyka českého (18u7). 

Leopold Geitler (1847—1885) naroJil se 18. říj. 
1847 v Praze, byl doktorem filosofie a professorem při uni- 
versitě v Záhřebe; zemřel 2. čna.1886 v Doblinku u Vídně, 
kde byl na vyléčenou. Jest od něho vzácné dílo Starobulharská 
fonologie se stálým zřetelem k litevštině (1873), v němžto do- 
kazuje, že ruština jest starším útvarem slovanštiny nežli stará 
slovenština, O slovanských kmenech na u (1877) a j. 

Josef Vycpálek (1847 — ) kromé prací literárně dějepisných 
(viz na str. 213.) napsal O čeMmč v úkolech vySHch yymnasii (1892). 

Jan Váňa (1848—) kromě básní (viz na str. 57.) napsal 
Mluvnici ruského jazyka, Mluvnici anglického jazyka (1891), 
Anglicky snadno a rychle (1895) a j. 



Jazykověda. 231 

František Brábek (1848—) kromě překladů bás- 
nických (viz na str. 57., 99. a 140.) sepsal Mluvnici jazyka 
maďarského (1875 a 2. vyd. 1892). 

František Adolf Šubert (1849—) kromě povídek (viz na str. 
100.), dramat (viz na str. 141.) a prací literárné dějepisných (viz na str. 
•213.) pokusil se také v oboru ja^ykovědaém, napsav Rujana, Wittow, 
Arkona, o imvodu a významu těchto jmen (1898). 

Jan Herzer (1850 — ) kromě překladu (viz na str. 102.') 
sestavily malý i velký Slovník česko-francouzský (1899) a před 
tím s C. Iblem Slovník francouzsko-český (1896). Také sestavil 
Učební knihu jazyka francouzského pro školy střední (2 díly), 
Učebnici jazyka francouzského pro školy měšťanské (3 díly), 
Skladbu jazyka francouzského , Cvičení ku překládání na jazyk 
francouzský a Učebnici jazyka německého (2 díly) a spracoval 
Mussaíiovu Mltwnici jazyka italského. 

Čeněk Ibl (1851 — ) kromě překladů (viz na str. 59. 
a 104.) vydal Methodickou učebnici českého těsnopisu (tři díly) 
a společné s Drem J. Herzerem velký a malý Slovník fran- 
couzsko- český (1896). 

Ignác Hošek (1852—) kromé překladů (viz na str. 105.) napsal 
O poměru jazyka písni riárodnich k mistnimu nářečí (1897). 

Josef Král (1853 — ) kromě překladů dramat (viz na 
str. 143.) a^ prací dějepisných (viz na str. 188.) napsal ob- 
šírný spis Řecká a římská rhytmika a^ metrika (díl I. 1890). 
Také pořídil nové vydání Niederlovy Řecké mluvnice a vydal 
Sofokleovy tragédie [Ajas^ Antigona., Elektra) s poznámkami. 

Robert Novák (1853 — ) narodil se 1. říj. 1853 v Ledči, jest 
doktorem lilosoíie a professorem při čes. universitě v Praze. Jest členem 
České akademie. Napsal O domě homérském, Může-li Tacitns pokládán 
býti za původce dialogu de oratoribusf, Mohio-li, aby byl kdo jiný skla- 
datelem dialogu de oratorihus než Quintilián? (obé 1890), Grammatická, 
lexikální a kritická pozorováni u Velleja Paterkula (18:;2), Mluvnicko- 
kritické studie k Liviovi (1894) a j. Vydal i některé spisy Ciceronovy, 
Sallustovy, Liviovy, Tacitovy, Caesarovy a j. 

Gustav Žába (1854 — ) narodil se 1854 v Litomyšli, jest doktorem 
filosofie a professorem gymnasijním v Praze. Sestavil Slovník latinsko- 
český a Slovník cesko-německý. Jest činným i v oboru filosofickém. 



232 Jazykověda. 

Josef Jiří Zubatý (185') — ) kromě překladu (viz 
na str. 144.) napsal Jazykozpyt obecný a srovnávací (1898 : 
otištěno v „Památníku na osl. panov. jubilea"). 

Hubert Fiala (1855—) narodil se 1855 v Litomyšli a jest pro- 
fessorem při reálce v Brně. Napsal Grammatiku francouzskou pro vyšší 
třídy škol středních (1883) a O některých francouzských složeninách (1890). 

Jan Wagner (1856 — ) kromě překladů (viz na str. 
65., 108. a 144.) a cestopisů (viz na str. 190.) napsal Alluv- 
nici jazyka bulharského 1879 a 2. vyd. 1883) a Bulharsky 
snadno a rychle (1895). 

Jan Miroslav Bakalár-Srbecký (1857—) narodil se 16. 
čce 1857 v Srbicích u Kojetína a jest farářem v Angerách u Vídně. 
Napsal Mluvnici řeči světové volapiik (1886) a Slovníček řeči světové 
volapuk (1887). 

Vavřinec Josef Dušek (1858 — ) kromě oboru dě- 
jepisného (viz na str. 192.) napsal Hláskosloví nářečí jiho- 
českých (2 sv., 1894 a 1897). Též jest od něho Dialektolof^ie 
(1898; v „Památníku na osl. panov. jubilea" v oddíle „Ja- 
zykozpyt".) 

Jaroslav Sedláček (1860—) narodil se 4. ún. 1860 
v Hostomicích, jest doktorem bohosloví a professorera při 
čes. universitě v Praze, Jsou od něho Základové hebrej- 
ského jazyka biblického (1893), Mluvnice arabského jazyka 
(1898) a j. 

Hynek Vysoký (1860—) narodil se 27. kv. 1860 v Rychnově 
n. Kn., jest doktorem íilosoíie a professorem při gymnasiu i docentem 
při universitě v Praze. Jest členem České akademie. Napsal Homerica 
(1889) a j. 

Václav Vondrák (1860—) narodil se 22. září 1860 
v Dubě u Vodňan, jest doktorem filosofie a docentem při 
universitě i úředníkem při dvorní knihovně ve Vídni. Jest 
členem České akademie. Vydal hlaholskou památku Glagolita 
Clozúv (1893) a Frisinské památky, jich vznik a význam 
v slovanském písemnictví (1895) a napsal O mluvě Jana Ex- 
archa Bulharského (1896). 



Filosofie. 233 

Josef Paulík (1860—) kromě povídek (viz na str. 
114.) napsal Učebnici jazyka polského se zvláštním zřením 
k výslovnosti, obsahující mluvnici, rozmluvy a čítanku (1891), 
Rozmluvy Čecha s Chorvatem a Srbem (1892), Škola česko- 
německé konversace (1893) a j, 

Emanuel Kovář (1861— 1898)'" narodil se 12. led. 
1861 ve Vlašimi, byl doktorem filosofie a docentem při české 
universitě v Praze, kde zemřel 14. čce 1898. Napsal O škole 
mladogrammatické (1885), Nákres mluvnice starobulharské 
(1889), Česká mluvnice pro školy střední (1890), Úvod do 
mluvnice (1891) a O původě lidské mluvy (1898). Také byl 
spolupořadatelem spisu „Národopisná výstava". 

Ferdinand Jokl (1861 — ) narodil se 1861 v Kučerově u Vyš- 
kova na Moravě, jest doktorem filosofie a professorem gymnasijním 
v Brně. Napsal Zjednodušený pravopis (1897). Též upravil sedmé vydání 
Bartoňovy j,Skladby jazyka českého"' (1895). 



4. Filosofie. 

Vlastní filosofie má u nás dosud málo pěstitelův, ačkoli 
Cechové jsou prvým národem, který filosofii jazykem národním 
pěstovati se jal původem Tomáše Štítného ve stol. XIV. Tak 
jako již od r. 1869. jest posud hlavním pracovníkem v oboru 
tom Dr. Josef Dur dík, nenaleznuv po 30 let soupeře sobě 
rovného. Nejnověji nad jiné v oboru tom vyniká Dr. Tomáš 
Garik Masaryk. 

Horlivější péče než o filosofii vlastní jeví se ve příčině 
vychovatelství a vyučovatelství, jmenovité školního^ 
a obor ten také jest zastoupen asi 20 časopisy, z nichžto nej- 
důležitější jsou: „Posel z Budce" (od r. 1848; v letech 1852 
až 1869 nevycházel), „Beseda učitelská" (od r. 1869.), „Ko- 
menský" (od r. 1873.), „Česká škola" (od r. 1879.), „Národ 
a ^ Škola" (od r. 1880.), „Učitelské noviny" (od r. 1883.), 
„Časopis českých učitelek" (od r. 1885), „Paedagogické roz- 
hledy" (od r. 18^8.), „Učitel" (od r. 1889.), „Školský obzor" 
(od r. 1895.), „Škola českého venkova" (od r. 1897.), „Český 
učitel" (od r. 1897.), „Učitelské listy" (od r. 1898.), „Škola 



•234 1'ilosoiie. 

měšťanská a živnostenská" (od r. 1898.) a „Život" (od r. 
1899.). Ze sbírek vycházejícícli budiž uvedena „Urbánkova 
Bibliotéka paedagogická" (od r. 1874.), „Bibliotéka učitelská" 
(oá r. 1879. vydává Rohlíček a Sievers) a „Sborník učitelský" 
(od r. 1883. vydává A. Wiesner). Prvý pokus sepsati spis 
úplný o vychování netoliko ducha, ale i těla učinil již r. 
1848. Frant. Bol. Květ spisem „Prostonárodní nauka o vy- 
chování". 

Ze spisovatelů v oboru filosofickém budtež uvedeni 
zde tito : 

Ignác Jan Hanuš (1812 — 1879) kromě jiných prací 
(viz na str. 203.) napsal Rozbor filosofie Tomáše ze Štítného 
dle rukopisu Řečí besedních (1852), Nástin dusevědy a vy- 
světlení výrazů, duševědných (1849), Nástin logiky na základě 
met afy siky (1850) a j, 

Josef Adolf Pit r a (1812—1891) narodil se 29. ún. 
1812 v Ostrově u Chroustovic, byl zámeckým kaplanem na 
Orlíku a mnoho let farářem v Sedlci u Kutné Hory; zemřel 
na odpočinku v Kutné Hoře 8. dub. 1891. Napsal Rozdíly 
mezí tichou a dusí, mezi zvířetem a člověkem (1885). 

František Čupr (1831—1882) narodil se 11. dub. 
1821 v Chrasti, byl doktorem filosofie a žil v soukromí na 
Kolčavce u Prahy, kde zemřel 29. čna 1882. Zabral se do 
filosofie staroindické a vydal Učení staroindické, jeho význam 
u vznikání a vyvinování názorů zvláště křesťanských a vůbec 
náboženských (4 díly). 

Jan Lepař (1827 — ) kromě dějepisu (viz na str. 163.) napsal 
Obecnou paedagogiku (3. vyd.), O osnovách učebných na různých školách 
od Komenského navrzetiých, O methodách učebných o logické jich příbuz- 
nosti, O dčtské kázni a pčsiováni společenských citů v mládeži vůbec a j. 
Také redigoval s Václ. Kredbou a Janem Lad. Maškem „Paedagogium** 
(v 1. 1882—1886) a složil s red. J. ŠEastným a J. Sokolem čítanky pro 
školy obecné. 

Gustav Adolf Lindner (1828 — 1887) narodil se 
11. bř. 1828 v Roždalovicích, byl doktorem filosofie a profes- 



1'ilosolie. 235 

sorem při české universitě v Praze, kde zemřel 16. říj. 1887. 
Vydal kromě spisů německých Všeobecné vychovatelství, Vše- 
obecné vyučovatelství (obé 1878), Učebnici psychologie zkušebné 
pro školy střední a Drobné články paedagogické a psycho- 
logické (1885). Po smrti jeho vyšla péčí Jos. Kliky Paeda- 
gogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním 
a mravním (1888). 

Antonín Len z (1829—) narodil se 1829 v Netolicích, 
jest doktorem bohosloví a proboštem na Vyšehradě v Praze. 
Jest od něho Filosofie o nesmrtelnosti duše, Učená rozprava 
o jsoucnosti Boží, Mariologie Arnošta z Pardubic, Anthropo- 
logie^ Učení Petra ChelČického, Učení M. Jana Husa, Socialismus, 
Soustava učení M. Jana Viklifa na základě pramenů, a j. 

K. Antonín Madiera (1831 — ) kromě spisů jazyko- 
vědných (viz na str. 225 ) napsal Rozpravy z oboru esthetiky 
(1897). 

Josef Sokol (1831—) narodil se 4. čce 1831 v Horním Jeleni 
na Vysokomýtsku a jest učitelem při učitelském ústave v Fráze i říš- 
ským poslancem. Jest od ného Vicné učeni na obecných školách. Průvodce 
četby mravoučné, Výklad dějepisného uČeni a j. Také redigoval Časopis 
pro mládež „Jarý věk" a napsal spisky pro mládež. 

Josef Dastich (1835—1870) narodil se 27. ún. 1835 
v Čimelicích v Písecku, redigoval s Eduardem Novotným a 
Frant. Janem Zoubkem vědecké listy „Krok" a zemřel 21. bř. 
1870 jakožto professor filosofie s vyučovacím jazykem českým 
při universitě v Praze. Jest od něho Rozbor filosofických ná- 
hledů, Tomy ze Štítného (1862), Základové praktické filosofie 
(1863), Filosofická propedeutika (1867), společně s Václ. Jan- 
dečkou Logika pro vyšší gymnasia (1871 a potřetí 1875). 

Antonín Konstantin Víták (1835 — ) kromě oboru dějepis- 
ného a literárně dějepisného (viz na str. 169. a 208.) napsal O obcováni 
s lidmi (3 díly, 1888—1894). 

Emili a n Schulz (1836— ) narodil se 25. led. 1836 v Obříství ajest 
ředitelem ústavu učitelského v Brně. Jsou od něho Základové psycho- 
logie a paedagogiky a Základové logiky a didaktiky (obé 1877). 



236 Filosofie. 

Josef Dur dík (1837 — ) kromě básní dramatických 
(viz na str. 136.) a kromě spisiá literárné dějepisných (viz 
na str. 209.) a přírodovědeckých (viz na str. 244.) vynikl 
hlavně v oboru filosofickém, a to mnohými spisy znamenitými. 
Vyšlot od něho: Leibnitz und Newton (1869), Dějepisný nástin 
filosofie novověké (1870), Psychologie pro školu (1872, 1875, 
1882 a 1893), O letorách (1873, 1880 a 1896), Kallilogie 
čili O výslovnosti (1872), Karakter (1873, 1875 a 1889), Vše- 
obecná aesthetika (1875), Rozpravy filosofické (1876), O vý- 
znamu nauky Herbartovy (1876), Poetika jakožto aesthetika 
uměni básnického (díl I. 1881), O filosofii a činnosti B. Bolzana 
(1881), O methodičnosti ve studiu filosofie (1882), O Kantově 
kritice čistého rozumu (1882 a 2 vyd. 1896), O módní filosofii 
naši doby (1883), Leibnitzova Monadologie (1884), O pokroku 
mravnosti (1884 a 1889), Dějiny filosofie nejnovější (1887) a 
O poměru paedagogiky k ostatním naukám (1898). Nejobje- 
mnější i nejvýznamnější z velecenných spisů těch jsou „Vše- 
obecná aesthetika", „Poetika" a „Dějiny filosofie nejnovější". 

Jan Havelka (1839-1886) kromě básní (viz na str. 50.) 
a oboru dějepisného (viz na str. 173.) vyšly také jeho Vyhrané spisy 
vy chovatelské a vyučovatelské (1887). 

František Šimek (1839—) narodil se 1839 v L^stí nad Orlicí 
a jest professorem při učitelském ústavě v Soběslavi. Jest od něho 
Předbrani vyrhovatelstvi, Vychovatelství, Dějiny vychováváni a vyučováni, 
Logika a j. 

Eugen Jan N. Kadeřávek (1840 — ) narodil se 26. 
čce 1840 v Něm. Brodě, jest doktorem bohosloví a profes- 
sorem při čes. universitě v Praze. Jest od něho Křesťanská 
filosofie srovnaná s některými filosofickými soustavami nového 
věku (1885), Logika formálná (1887), O atheismu, O jsouc- 
nosti a bytnosti Boži (2 sv., 1896), O duši lidské o sobě uva- 
žované, Psychologie, O původu tvorstva dle zpráv biblických 
(Vzděl. kn. kat. 1897) a Metafysika obecná (1898) a j. 

, Josef Šmaha (1843—) narodil se 12. dub. 1843 
v Úřetické Lhotě na Pardubicku a jest professorem při reálce 
v Kako vniku. Jest členem České akademie. Vyniká jakožto 
znatel spisů J. A. Komenského, z nichž od něho jest přelo- 



l*'ilosotie. '2o7 



Ženo Unum necessaňum (1881), Brána věcí otevřená (1886), 
Drobné spisy (J886), Nejnovější methoda jazpkú (1892), Di- 
daktika veliká (1892), Škola hrou (1890), O nápravě věcí 
lidských (1891) a j. 

Josef Pospíšil (1845 — ) narodil se 6. kv. 1845 ve 
Velkém Meziříčí, jest doktorem bohosloví a kanovníkem i do- 
centem při bohosloveckém ústavě v Brně. Jest členem České 
akademie. Hlavní dílo jeho jest Filosofie podle zásad sv. 
Tomáše Akvinského (1897). 

Petr Durdík (1845—) narodil se 22. bř. 1845 v Ho- 
řicích v Jičínsku a jest bratrem Alojsa, Josefa a Pavla Dur- 
díka, doktorem filosofie a professorem při gymnasiu v Praze. 
Jest od něho Paedagogika pro školy střední (3 části, 1883 
až 1890), Rousseau a Pestalozzi v poměru svém ku Komen- 
skému (1888), Kterak působila nová psychologie v paedagogiktc 
(1883) a O základech mravnosti (1893). Také překládá ze 
starořečtiny, 

Josef Šauer z Augenburku (1845 — ) narodil se 
8. list. 1845 v Držkově a jest professorem při ústavě učitelek 
v Praze. Jsou od něho Počátky dušesloví (1816), Paedagogická 
cesta po Švýcarsku, Methodický výklad některých pojmů duše- 
sJovných (1881), Obecné vychovatelství (18^6 a 2. vyd. 1898), 
Paedagogika (1897) a j. ; ''■^^%^:,-,_ 

^\ 

Václav Emanuel Mourek (IS^JG— ) kromě oboru novellisti- 
ckého (viz na str. 97.), zeměpisného (viz na str. 182.), literárně děje- 
pisného (viz na str. 2i;í.) a jazykovédného (viz na str. 230.) přeložil 
bmilesovy spisy Earakter (2. vyd. 1897) a Vlastni silou (1877). 

Jan Kapras (1847—) narodil se 25. kv. 1847 v Ře- 
hotách u Nového Bydžova a jest professorem při českém 
gymnasiu v Brně. Jest od něho Řeč mateřská orgánem školy 
obecné a znakem národnosti (1883), Psychofysické základy 
mluvy lidské (18^4), Počátkové duševního života lidského (1883), 
Zkušebná duševěda pro střední školy (1884), rozprava psycho- 
logickopaedřigogická Paměť (1886), Spiritismus (1885), Nástin 



238 Filosofie 



filosofie Jana Amosa Komenského (1894) a j. Také vyšly jeho 
Sebrané rozpravy psychologické (1892), 

Tomáš Garik Masaryk (1850-) narodil se 7. bř. 
1850 v Hodoníně na Moravě, jest doktorem filosofie a profes- 
sorem při čes. universitě v Praze. Jest od něho O hypnotismu 
(1880), Počet pravděpodobnosti a Humova skepse, Blaise 
Pascal, jeho Život a filosofie (obé 1883), O studiu dél básni- 
ckých (1884), Základové konkrétné logiky (1885), Theorie dějin 
dle zásad T. H. Bucklea (1884), Česká otázka. Naše nynější 
krise (1895), Jan Hus, Karel Havlíček (obé 1896), základy 
marxismu sociologické a filosofické Otázka sociální (1898), 
Palacký'' s Idee des bóhmischen Volkes (1899), Mnohoženství 
a jednoženství (1899) a j,*) 

František X. Procházka (1854—) narodil se 1854 
v Benešově, jest doktorem filosofie a professorem gymnasijním 
v Jindř. Hradci. Napsal Katechismus dějin filosofie (1890), 
Logiku pro školy střední (1893) a přeložil Dra Richarda 
Falkenberga Dějiny novověké filosofie (1899). 

Gustav Žába (1854—) kromě jazykovědy (viz na 
str. 231.) napsal Forma základem krásna (1878), rozpravu o po- 
chybování filosofickém Pyrrhonismus (1890) a do „Památníku 
na oslavu padesátiletého panovnického jubilea" literárně děje- 
pisnou stať Filosofie (1898). 

Josef Klika (1857—) narodil se 28.1.6(1. I8.ó7 v Praze, kde jest 
ředitelem školy měšťanské. Napsal mimo jiné: Škola obecná v nejdůlezitSjšich 
zákonech a nařizenich (2. vyd. 1884), Navedeni, jak vžívati železriého ruskéhň 
počitadla (1879), O škole mšSfanské (1879), Navedeni, jak zacházeli k ft/si- 
Tcálnimi přístroji ve škole obecné (1881), O vyučováni fysice ve školách 
obecných a mčšfanských (1883), Škola obecná (2 svazky, podávající obraz 
rozvoje našeho školství obecného v roce 1885. a v roce 188+.), Komen- 
ského život apráce (1892), Silozpyt 2>OTnůckoti vyučováni jazykového (1891), 
životopis J. J. Pestalozz'ho s názvem Muž srdce a j. Jeho redakcí vychází 
také Slovník paedagogický. Jsou též od něho spisy pro mládež. 

Jan Škola (1857—) narodil se i857 ve Vitějicích a jest profes- 
sorem při něm. reálce v Plzni. Přeložil J. Sully Nástin psychologie (1891), 

*) Roku 1877. v almanachu na oslavu Semberovu otiskl článek 
„O pokroku, vývoji a osvětě" s podpisem „Dr. Th. Vlastimil Masaryk". 



Filosofie. 239 



Davida Ilumea Zkoumání o zásadách mravnosti a zkoumáni o rozumu 
lidském (1899) a j. 

František Krejčí (1858—) narodil se 21. srp. 1858 
v Hostinném, jest doktorem filosofie a professorem při gym- 
nasiu v Kr. Vinohradech i docentem při české universitě. 
Jest oA né\iO Element psychologický {l^^db), Psi/chologie (1896), 
Zákon associační (1897) a Logika (1898). Také napsal úvod 
k překladu L. Jarolímka spisu Ribotova „Nemoci vůle" (1898). 

František Drtina (1861—) narodil se 1861 vHněv- 
šíně, jest doktorem filosofie a docentem při české universitě 
v Praze. Napsal Třídění jevů. duševních v řecké Jílosojii (ÍS90), 
O appercepci a významu jejím ve vyučování (1896 1, Myšlen- 
ková povaha středověku, Středověk a křesťanství a Nástin 
dějin vyššího školství a theorií paedagogických ve Francii od 
doby revoluce (vše 1898) a přeložil Epíkteta Stoika Rukověť 
mravních naučení (1894). 

Josef Pelcl (1861—) narodil se 1861 v Pardubicích a jest 
redaktorem „Rozhledův" i majetníkem vlastního nakladatelství v Král. 
Vinohradech. Přeložil Ingramovy Dějiny vMy i, árodohosjjodářské (1895), 
Buckleovy Déjiny vzdělanosti (1896), Lubbockovy Radosti života (1897), 
Fahiánská pojednáni o socialismu (1897) a Spencerovo O studiu sociologie 
(1898). 

Oldřich Sýkora (1861—) narodil se 1«61 v Chrudimi, kde jest 
professorem při Obchodní akademii. Přeložil Taineovu Filosofii uměni 
(1897) a Sullyho Studie dětství (1899) a napsal O jtrnklickém. směru vy- 
chování (1898). 

Pavla Moudrá (1861—) kromě novellistiky (viz na str. 117.) 
přeložila J lj\l\)boc]í& Krásy \iřírody a divy světa, ve kterém žijeme {19,^1) 
a J. Micheleta Láska (1899). 

Pavel Vychodil (1862—) viz na str. 219. Jest od 
něho Aristotelova Kniha o básnictví, Aristotelovy Knihy o duši, 
Aristotelova Ethika Ntkomachova, Aristotelova Politika, Dů- 
kazy jsoucnosti bosí a dějiny jejich, Apologie křesťanství. Bás- 
nictví a mravouka (Vzdél. kn. kat. 1> 91),, Poetika (IS91) a j. 

Tobiáš Eliáš (186.3—1 kromě povídek (viz na str. ll-<.) vydal 
s pseudonymem „Dr. Jaromír Hvězda" Tajemství písma (1895). 



240 Přírodověda. 



Jan Jiránek (1863—1899) narodil se 18G3 a byl učitelem gyra- 
nasijním při „Minervě-* v Praze; zemřel v Chuchli 12. kv. 1899. S pseudo- 
nymem „Prof. J. Novák" přeložil čtyři spisky L. N. Tolstoje, totiž 
O náboženství a mravnosti, Stručaý výklad evangelia (oba 1895), Peníze 
(1896) a O vMé a umgni (1897). 

František Čada (1865 — ) narodil se 1865 v Praze, 
jest doktorem filosofie a gymnasijním professorem v Praze 
Jest od něho Noetická záhada u Herharta a Sfuarta Milla 

(1894). 

František V. Krejčí (1867 — ) kromě novellistiky (viz na str. 
121.) napsal Dnešní otázka mravní (1894), Henrik Ibsen (1897) a Jak 
vznikl moderni názor' svétový (1899) a přeložil Bedř. Nietzsche Tajp mluvil 
Zarathustra (l896;i, Em. Hennequiua VMecká kritika (1897) a s J. Vo- 
dákem Ed. Roda Mravní názory naši doby (1895). 

Hugo Kosterka (1867 — ) kromě jiných spisů (viz na str. 121. 
a 147.) přeložil z Milla O svobodě (1891 ; s V. Petrželkouj. 

Antonín Hajn (1868 — ) narodil se 22. čna 1868 v Solnici a jest 
redaktorem „Samostatnosti" v Piaze. Přeložil L. N. Tolstoje Krevtzerova 
sonáta (1890; skonfiskováno), N. Karějeva Z,is<^ studující mládeži o sebe- 
vzdSlání (1895) a j. 

Kromě toho budtež uvedeni zde abecedně tito pozoruhodnější 
spisovatelé, vydavší spisy z oboru filosofie za let devadesátých, jejichž 
údaje životopisné nepodařilo se zvěděti: R. Brejcha (Comteova Socio- 
logie, 1890), L. K.Hofman (Le Bona, Duše davu), Dr. Yl. Křížek (L. 
N. Tolstoje O životě), Dr. Václav Pittermann (Vědomá hmota 1895), 
K. Štěpánek (L. Ň. Tolstoje Spása ve vás 189tí), Dr. Josef Trakal 
{Hlavní směry novější právní a státní filosofie, 1885) a j. 



5. Obory ostatní. 

Též ostatní obory vědecké, které, jsouce namnoze sroz- 
umitelný jen odborníkům, nejsou tak všeobecné důležitý jako 
dějepis, dějiny literární, jazykověda a filosofie, víc a více se 
rozprostraňují. 

a) Všeobecně nejdůležitější z nich jest přírodověda, 
která za let padesátých a šedesátých měla hlavní oporu v časo- 
pise „Živě" (v letech 1851.— 1867., redaktoři Jan Purkyně 
a Jan Krejčí) a nyní ve „Vesmíru" (od r. 1872., red. Dr. 



Přírodověda. 241 

Vincenc Kotal a Frant. Nekut) a „Chemických listech" (od 
r. 1877., redaktor Karel Preis a Ant. Bělohoubek) jakož 
i v „Časopise pro pěstování matheraatiky a fysiky" (od r. 
1872., nyní red. Aug. Pánek) a zvláště v „Archive pro pří- 
rodovědecké prozkoumání Čech" (od r. 1870.; nyní red. Dr. 
K. Kořistka a Dr. A. Fric) i v obnovené „Živě" (od r. 1891.; 
red. Dr. Boh. Raýman). R. 1898. začala vycházeti „Ency- 
klopedie nauk přírodních", již pořádá třída mathematicko- 
přirodnická České akademie. Také bud zde připomenuta 
„Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův" (od r. 1865. 
vydává I. L. Kober). 

Ze spisovatelů v oboru přírodovědeckém budtež uve- 
deni zde tito: 

Karel Slavoj Amerling (1807—1884) narodil se 
18. září 1807 v Klatovech, oddal se studiu lékařskému, zřídil 
veliký vychovací ústav „Budeč" a byl ředitelem české hlavní 
školy v Praze. Byv dán na odpočinek, věnoval se zcela fysio- 
kracii a zemřel v Praze 2. list. 1884. SepsaUecřo^aíé rostliny 
v Cechách^ na Moravě, v Slezsku a na^ Slovensku (1859), Pří- 
rodněna česká (1851), Promysl v Cechách (1851), Lučební 
nákladové hospodářství a řemeslnictví (2 sv., 1851 a 1854), 
Fauna čili Zvířena česká (1852) a j. 

Filip Stanislav Kodym (1811—1884) narodil se 
1811 v Opočně v Královéhradecku a byl lékařem v Praze, 
kde zemřel 4. říj. 1884. Sepsal Naučení o živlech, jejich moci 
a vlastnostech (2 sv. 1849 a 1963; 2. vy^d. 1873 a 1875), 
Zdravovědxi (1853 a druhé vyd. 1854), Úvod do zemězpytu 
(1855), Úvod do tělovČdy člověka (1862), Hospodářská kniha 
(1862), Čemu učí Darwin? (1876), Novější názory o stvoření 
světa a někdejším obyvatelstvu jeho jak postupem času se 
měnilo (1876), Čeho třeba, aby užitečné vědomosti přírodo- 
vědecké v našem národu více se šířily (1881) a j. 

Jan Krejčí (1825—1887) kromě spisu cestopisného 
(viz na str. 163.) proslul hlavně v oboru přírodovědeckém, 
a nejrozsáhlejší dílo jeho jest Geologie čili Nauka o útvarech 
zemských se zvláštním ohledem na krajiny českoslovanské (1879). 

16 



242 Přírodověda. 

Mimo to jest od něho Přírodopisný atlas živočišstva s výkladem, 
Přehled soustavy živočišné a Přírodopis kovů a jejich rud, 
kteréžto tři spisy všechny dočkaly se vydání druhého (1863 
až 1873), Klíč k určování nerostů (1865) a Krystallografie (1878), 
Geologická mapa okolí Pražského (s výkladem) a j. S Karlem 
Feistmantlem napsal Orografický a geotektonický přehled území 
silurského v středních Cechách (1890). 

Antonín Majer (18-26—1880) narodil se 12. čna 1826 ve Vod- 
ňanech, byl doktorem filosoíie a ředitelem průmyslové školy v Plzni, 
kde zemřel 25. pros. 1880. Napsal Nauky technické (2 sv., 1855 a 1857), 
Fysiku (1862), Praktické zápisky pro řemeslníky a hospodáře (1863), Tech- 
nické tabulky (1861) a j. Také redigoval „Obecné listy naučné". 

Pavel Jehlička (1826 — 1883) kromě básní (viz na 
str. 42.) vydal Světozor pro školu a dům (8 dílů), Svět v ob- 
razích, Nauka o nerostech, Krátký přírodopis rostlin. Stručný 
přírodopis všech tří říší ^ j. Také přeložil Pokorného .^^á^orwi/ 
přírodopis Živočišstva (5. vyd.) a Přírodopis pro školy obecné 
a měšťanské. 

Vojtěch Šafařík (1829-) narodil se 26. říj. 1829 
v Novém Sadě v Uhrách, jest synem Pavla Josefa Šafaříka, 
čestným doktorem filosofie a professorem při české universitě 
v Praze. Jsou od něho Základové chemie neboli lučby (1860 
až 1861, 2 díly). Počátkové chemie (1884), Stručný přehled 
dějin chemie. Rukověť chemie, Proslov k přednáškám o astro- 
nomii na české universitě (1892) a j. Z Humboldta přeložil 
Pohledy na přírodu (1863). 

Vladislav Šír (1830-1889) narodil se 1830 v Ji- 
číně a byl doktorem lékařství v Praze, kde zemřel 24. dub. 
1889. Vyšlo od něho: Domácí lékárna (1873), Ptactvo užitečné, 
posud však pronásledované (1874), Motýlové a brouci (1875 
až 1876), Ptactvo škodlivé (1878—1881), Holubářství (1886), 
Králíkářství (1886), Ptactvo užitečné (1887,', Herbář (1887), 
Zdravověda (1887), Oizopasníci živočišní a rostlinní (1887), 
Ptactvo české (4 sv., 1889—1890) a j. 

Karel Václav Zenger (1830 — ) narodil se 17. pros. 
1830 v Chomutově a jest jirofessorem při čes. technice v Praze. 



Přírodověda. 243 

Jest řádným členem České akademie. Jest od něho Fysika 
pokusná i výkonná (1886 — 1889), O nové soustavě světové 
(1890), Meteorologie sluneční a předvídání časové (1898) a j. 

Karel Starý (1831—1898) narodil se 24. říj. 1831.*) 
ve Vepřové, vsi u Přibyslavi, a byl professorem při dívčí 
škole v Praze, kde zemřel 9. pros. 1898. Sepsal Ohrazy 
z přírody (1862), Život zvírat (Mat. 1.), Veselé prázdniny a 
vzdělal česky II. díl Schoedlerovy Knihy přírody (1870j. Pro 
mládež od něho vyšlo: Ze života opic (1894), O hmyzožravcích, 
O netopýrech (obé 1896), O šelmách kočkovitých, O šelmách 
kunovitých, O šelmách medvědovitých a O šelmách psovitých 
(vše 1.897). 

Eduard Hořovský (1831—) narodil se 1831 v Pří- 
brami a jest ředitelem uhelných dolů; bydlí ve Vídni. Vydal 
O způsobech dobývání kamenného uhlí (1876) a Německo-česko- 
ruský hornický a hutnický slovník (1890). 

František Hromádko (1831 — ) narodil se 12. list. 
1831 vLeštince u Skutče, byl professorem na různých místech 
a posléze v Praze, kde žije na odpočinku. Napsal Obrazy ze 
silozpytu, Přehled či repetitorium ze silozpytu, Síla elektrická, 
Síla parní, Kotel parní a j. Nejnověji vydal Základové mathe^ 
matického a hvězdářského zeměpisu (1893) a Z přírody (1899). 
Také přeložil z angličiny Balfoura Stewarta Fysiku (1883). 

Antonín Fric (1832—) narodil se 30. čce 1832 
v Praze, jest doktorem medicíny a professorem zoologie při 
české universitě. Jest řádným členem České akademie. Jsou 
od něho tyto spisy: Evropské ptactvo (r. 1861. něm.) s obrazy, 
O trichinech (1886), O vrstvách kúry zemské (Mat. lid^ 1869), 
Zvířena plynového uhlí a vápenců permského útvaru v Cechách, 
Geologické obrazy z pravěku země České (vyšlo také německy), 
Malá geologie čili Nauka o vrstvách kůry zemské (1875), 
Přírodopis Šivočišstva pro střední školy (2. vyd. 1882), České 
ryby (1885), Losos labský (1894) a j. S Frant. Nekutem vy- 
dal spis Korýši země České 

*) Chybně bývá uváděn rok 1837. 

16* 



244 Přírodověda. 

Jan Nepomuk Woldřich (1834 — ) narodil se 15. 
čna 1834 ve Ždíkově, jest doktorem filosofie a professorem 
při čes. universitě v Praze. Jest členem České akademie. 
Napsal Rukověť tělovědy člověka (1891), Rukojeť zoologie (1891), 
Geologické příspěvky z prahorního útvaru Ji žních Cech (1897), 
Zpráva o podzemní detonaci z Mělníka v Cechách dne S. dubna 
1898 (1899) a j. 

Ladislav Čelakovský (1834 — ) kromě dramat (viz 
na str. 134.) vydal Přírodopisný atlas rostlinstva s výkladem 
(2. vyd. 1873), Jedlé a škodlivé houby v obr azích přirozené 
velikosti (1865), Lišejníky co dvojité bytosti rostlinné (1866), 
Analytická květena Čech, Moravy a Rak. Slezska (1879 a 3. 
vyd. 1897), klíč k určování rostlin, sepsaný na základě spisu 
jeho, vydaného r. 1870. s názvem Prodromu>s květeny české, 
Květena okolí pražského (1870), O květenství rostlin brutná- 
kovitých, O chlorofyllu (1881), Rozpravy o Darivinově theorii 
a o vývoji rostlinstva (1894) a j.; přeložil Gustava Lorinsera, 
lékaře a botanika v Čechách v Mimoni v Boleslavsku r. 1811. 
rozeného, ale německy píšícího (f 1863 ve Vídni), Sbírku nej- 
důležitějších jedlých, podezřelých i jedovatých hub s 12 tab. 
(podruhé 1881) a Alojsa Pokorného, ředitele gymnasijního ve 
Vídni, Názorný přírodopis rostlinstva (6. vyd. 1893). 

František^Můller (1835—) narodil se 4. září 1835 
v Libochovicích v Čechách a jest professorem při čes. technice 
v Praze. Napsal Kompendium geodaesie a sférické asťrotwmie 

(1887—1898). 

Josef Dur dík (18.37—) kromě básní dramatických (viz na str. 
136.) a kromě spisů literárně dějepisných (viz na str. 209.) a zvláště 
filosofických (viz na str. 236.) vydal: O velikém hvězdáři Kopeiiiikovi 
(1872), Pozor na lesy (1873) a prostonárodní výklady O pokroku přírod - 
nich věd (1874). 

Jiljí Vratislav Jahn (1838 — ) kromě prací básni- 
ckých (viz na str. 50., 89. a 136.) a kromě práce literárně děje- 
pisné (viz na str. 209.) vzdělal prvý díl Schodlerovy Knihy 
přírody (2. vyd. 1869) a do Kroniky práce, kterou vydával 
od r. 1865. nejprve sám a potom s Martinem Pokorným, 



Přírodověda. 245 

sepsal díl prvý a počátek dílu čtvrtého, jejž po jeho onemoc- 
nění dokončil bratr jeho Zdenek V. Jahn, professor v Plzni. 
Redigoval čtvrtou část Atlasu názorného Je Slovníku nauč- 
nému, do něhož napsal stať Hutnictví. Překlad jeho Schodle- 
rovy Chemie vydán i jakožto učebnice pro školy, pro které 
napsána jest od něho také Chemie nerostná (1868), Počát- 
kové chemie (1877) a Stručná chemie (1878). 

Emanuel Bořický (1840 — 1881) narodil se 12. pros. 
1840 v Milí ně u Příbrami, byl doktorem filosofie a profes- 
sorem universitním v Praze, kde zemřel 26. led. 1881. Kromě 
četných a velmi cenných zvláště mineralogických prací v ča- 
sopisech českých i německých vydal o sobě česky též O roz- 
šíření kysličníku draselnatého a kyseliny fosforečné v horninách 
českých, o minerální a chemické skladbě horstva, hledíc k úče- 
lům agronomickým (1871), Petrografická studia čedičového 
horstva v Cechách (1874), Petrografická studia znělcového 
horstva v Cechách (1874), Petrografická studia metafyrového 
horstva v Cechách (1877), Základové nového lučebně drobno- 
hledného rozboru nerostů a hornin (1877) a Petrografická 
studia o porfyrech českých {IS->1 \ kromě prvého spisy ty vyšly 
v „Archive pro přírodovědecký výzkum Čech"). Také vzdě- 
lal Alojsa Pokorného Názorný nerostopis pro nižší školy 
střední (4. vyd.) a Nerostopis pro vyšší školy střední (1876). 

František Nekut (1840—) narodil se 20. říj. 1840 
v Chýnově u Tábora a jest professorem gymnasijním v Praze 
a redalitorem „Vesmíra". S Drem Ant. Fricem sepsal Korýši 
země České (1866), upravil k tisku Přírodopisný atlas^ živo- 
čisstva (1880) a přeložil z němčiny díl II. Brehmova „Života 
zvířat", v němžto jsou Ptáci (tři svazky). 

Čeněk Kotal (1841—1883) narodil se 3. dub. 1841 
v Plánici u Klatov, byl doktorem filosofie a professorem při 
české vyšší reálce v Praze, kde zemřel 3. pros. 1883. Pře- 
ložil z němčiny dílu I. svazek 1. a část svazku 2. Brehmova 
„Života zvířat", v němž obsažení jsou Ssavci, a redigoval 
s prof. Fr. Nekutem časopis „Vesmír". S prof. Pavlem 



2 46 Přírodověda. 

Jehličkou vzdělal Dra Alojsa Pokorného Názorný přírodopis 
Živocišstva (5. vydání) 

Josef Dědeček (1843—) narodil se 2S, list. 1843 v Chlomku 
a byl professorem při reálce v Karlině, kde žije na odpočinku. Napsal 
Mechy jatrovkovité kvíleny řesM (1883), Ohvázky z přírody a j. a přeložil 
pro nižší třídy škol středních Názoi-ný nerostopis Dra A. Pokorného 
(5. vyd. 1891). 

Bohumil Bauše (1845 — ) narodil se 17. ún. 1845 
v Král. Hradci a jest professorem gymnasijním v YrsLze.^'í:ia,- 
^ssil Skály Prachovské {\S8Q), O původu ssavcú (1889), Čtvero 
ročních časů (1893), Illustrovaný přírodopis tři říší (1894), 
Putování říší rostlinstva (1894), Volné listy z knihy přírody 
(Mat. lidu 1895) a Pohledy do dílny přírody (Mat. lidu 1897). 
Též upravil k vydání spis St. Vrá^e Z cest (1898) a přeložil 
z frančtiny spis Arthura Gooda Zábavná věda a z angličtiny 
Elisy Brighwenové Láska za svobodu. 

Antonín Bělohoubek (1845 — ) narodil se 28. dub. 
1845 v Jeřicích a jest professorem při čes. technice v Praze. 
Napsal Pivovarnictví (1874), Několik úvah o stavbě a zřizo- 
vání pivovarů (1875), Úvahy o lisovaném droždí (1876), 
Úvahy o drozdí vinopalnickém (1877), O stanovení Iwdnoty 
ječmene (1880), Pukověf technické mikroskopie (1883) a j. 

Karel Vrba (1845—) narodil se 10. list. 1845 v Kla- 
tovech, jest doktorem íilosoíie a professorem při čes. uni- 
versitě v Praze. Jest řádným členem České akademie. Na- 
psal O minerálech beryllnatých okolí Píseckého, O některých 
minerálech z Allcharu v Macedonii, Příspěvek k morfologii 
sylvanitu (vše 1894), Výsledky drobnohledného badání v oboru 
mineralogie a petrografie, Příspěvky k poznání hornin jižního 
Grónska a j. 

Eduard Formánek (1845— ) narodil se 1845vKla- 
tovech, jest doktorem filosoíie a professorem gymnasijním 
v Brně. Jest od něho Květena Moravy a rak. Slezska (2 sv., 
1887 a 1896). 



Přírodověda. '247 

František Augustin (1846—) narodil se 24. kv. 1846 v Si- 
rákově u Polné, jest doktorem filosofie a professorem při čes. univer- 
sitě v Praze. Jest členem České akademie. Napsal Povodeň v Cechách 
roku 1890 (1891), Sucha v Čechách v dole od roku 962—1893 (1893) a j. 

Karel Domalíp (1846-) narodil se 24. čna 1846 
v Kosmonosech, jest doktorem filosofie a professorem při čes. 
technice v Praze. Jest členem České akademie. Napsal Theo- 
r etické a experimentální příspěvky h nauce o strojích elektri- 
ckých na proudí/ stiidavé (1892), O proudu harmonickém, 
o hysteresis a proudech Foucaultových (1893), Experimentální 
studie na poli magnetickém (1894) a j. 

Josef Novák (1846 — ) narodil se 1846 v Malechovicích a jest 
ředitelem ústavu učitelského v Král. Hradci. Napsal Lišejníky okolí Ně- 
meckobrodského a seznam USejniků v Cechách objevených, které scházejí 
v okolí Německobrodském (i880), přeložil ěásť druhého svazku dílu I. 
Brehmova „Život zvířat", v němž obsaženi jsou Ssavci, a svazek II. 
dílu IV. napsaný doplňkem k Brehmovi od Dra Oskara Schmidta, 
v némž obsaženi jsou KorýSi, červi, měkkýši, ostnokozci, láčkovci, prvoci. 

Josef Pšenička (1847 — ) narodil se 5. led. 1847 ve Lhotce 
a jest professorem při české reálce v Karlině. Přeložil Karla Briota 
Mechanická theorie tepla, Balfoura Stewarta Zachování energie a j. 

Alfred Slavík (1847—) narodil se 20. dub. 1847 
v Krušovicích v Čechách, jest doktorem lékařství a profes- 
sorem při čes. technice v Praze. Napsal Naplaveniny v okolí 
By sic, Lysé a Chrudimi (1870), Glaciální doba v Cechách 
(1896) a j. 

Vilém Kurz (1847—) narodil se 14. čna 1847 ve 
\rbici v Čáslavsku, jest doktorem filosofie a professorem 
při české reálce v Praze i poslancem na sněmu. Rediguje 
časopis Z říše vědy a práce (od r. 1893.) a redigoval Časo- 
pis turistů (od r. 1889.), Vzdělal pro ústavy učitelské Jos. 
Kliky Botaniku (1881), vydal Průhledné obraly z oboru mi- 
kroskopie a napsal Rostlinopis a šivočichopis, tvořící část V. 
„Názorného atlasu k Slovníku naučnému", Zeměpisné rozšíření 
rostlin a zvířat (1888), Herbář (1890), Rozhledna na Petříně 
(1890), 605 polodenních výletů z Prahy (1891 a 2. vyd. 1897), 



•-'48 ťrirodovéda. 

Elektřina v průmyslu, obecném Hvotě a domácnosti (3 sv. 1898), 
Vědecké zábavy z fysiky (1899), Sportová knížka (1899) a j. 

August Bělohoubek (1847—) narodil se 1847 
v Jeřicícli a jest professorem při čes. universitě v Praze. 
Vydal Stručný výklad ku farmakopoei rakouské (1882). 

František Rosický (1847 — ) narodil se 17. pros. 
1847 v Nových Dvorech u Přibyslavě a jest zemským škol- 
ním inspektorem v Praze. Jsou od něho Květiny jarní (1885) 
a j. Také napsal Botaniku pro vyšší třídy středních škol 
(3. vyd. 1898) a Nerostopis pro nižší třídy středních škol 
(4. vyd. 1897); vzdělal Dra AI, Pokorného Názorný přírodo- 
pis živočišstva (8. vydání 1894) a s Jos. Rosickým, profes- 
sorem ústavu učitelského, sepsal EostUnopis pro ústavy 
učitelské (1894). 

Jan Vincenc Diviš Čistecký (1848-^) kromě 
překladu (viz na 99.) napsal Rukověť rozborů cukrovarnických 
(1872), O českém cukrovarství (1888), Saccharimetrie na zá- 
kladě fysikálním i chemickém (1897) a j. 

, ^ August Seydler (1849—1891) narodil se 1. čna 1849 
v Žamberku, byl doktorem filosofie a professorem při české 
universitě v Praze, kde zemřel 22. čna 1891. Byl řádným 
členem České akademie. Jsou od něho Základové theoretické 
fysiky (2 díly, 1880 a 1885), Rozhledy v oboru mechanických 
věd (1881) a j. 

Jan Ježek (^849 — ) kromě jiných prací (viz na str, 58., 101., 
184. a 185.) přeložil S. Kneippa Léčeni vodou (7. vyd. 1896), Jak žiti 
(4. vyd. 1897), Moje závit (1895), DovStek k Moji závěti (1898) a j. a na.- 
Tp^ál Nemoci dštské (1895), Kfieippova diagnosa {18dS), Kneipjpovy byliny lé- 
čivé (Modrá kn. 1899) a j. Od r. 1893. také rediguje časopis „Český Kneipp"*. 

František Vejdovský (1849—) narodil se 24. říj. 
1849 v Kouřimi, jest doktorem filosofie a professorem při 
čes. universitě v Praze. Jest od něho O bakteriích (1882), 
Zráni, oplození a rýhování vajíčka (1887), Zoologie všeobecná 
i soustavná (díl I. 1898) a j. 



Přírodověda. 249 

Vincenc Strouhal (1850—) narodil se 10. dub. 1850 
v Seči, jest doktorem filosofie a professorem při české univer- 
sitě v Praze. Jest členem České akademie. Napsal O životě 
a působení Dra A. Seydlera a s Drem C. Barusem Ocd a její 
vlastnosti galvanické a magnetické (obé 1892) a j. Také na- 
psal O pokroku v oboru thermometrie za poslední pětiletí, 
Zprávy o pokusech Róntgenových konaných ve fysikálním ústavě 
české university a j. 

Jan John (1850—) narodil se 13. kv. 1850 v Žimu- 
ticích a jest professorem v Praze. Napsal Cizopasníci našich 
žab (1875), Přírodopis pro ústavy učitelské (1891) a j. Také 
sestavil Kapesní atlas rostlinopisný (1897) a Přírodopisný 
atlas rostlin (1898) a j. 

Josef Uličný (1850—) narodil se 1850 v Bedihošti 
a jest professorem gymnasijním v Třebíči. Jsou od něho 
Měkkýši češti (1895). 

Karel Kruis (1851—) narodil se 13. kv. 1851 v Kos- 
monosech a jest professorem při čes. technice v Praze. Jest 
Členem České akademie. Napsal s B. Raýmanem Chemicko- 
biologické studie' (2 sv., 1891 a 1894). 

František Koláček 1851 -) narodil se 9. říj. 1851 
v Slavkově na Moravě, jest doktorem filosofie a professorem 
při čes. universitě v Praze. Jest řádným členem České aka- 
demie. Napsal Theorie elektrických oscillací ve vodivé a pola- 
risace schopné kouli (1895) a j. Také doplnil a vydal třetí 
díl Seydlerovy „Fysiky", v němž obsažena jest Mechanika 
molekulárná, theorie vybračního a undulačního pohybu, aku- 
stika, a s Karlem Domalípem napsal Studie o elektrické reso- 
nanci (obé 1895). 

František Dlouhý (1852—) narodil se 1852 v Praze 
a jest professorem při ústavě učitelském v Brně. Rediguje 
„Literární listy" (od r. 1882.), „Moravskou bibliotéku" (od 
r. 1889.) a „Učitel" (od r. 1890.). Jest od něho Tělověda 
(3. vyd. 1889), Kterak zařizujeme sbírky přírodopisné (1878), 



250 Přírodověda. 

O člověJcu a o zvířatech (1SS9)., Přírodopis pro školy měšťanské 
(1898), Brouci (1899), Léčivé rostliny (1899) a j. 

Bohuslav Raýman (1852 — ) narodil se 7. pros. 1852 
v Sobotce, jest doktorem filosofie a professorem chemie při 
české universitě v Praze. Jest řádným členem České akademie. 
Jest redaktorem časopisu přírodnického „Živa" (spolu s Drem 
Fr. Marešem), a jest od něho Theoretická chemie (1881), 
Uhlohy dráty a glykosidy (1893), Cukry a sloučeniny příbuzné 
(1895) a j. 

Ladislav Duda (1854-1896) narodil se 31. bř. 1854 
ve Vodňanech a byl professorem gymnasijním v Praze, kde 
zemřel 28. srp. 1896. Byl dopisujícím členem České akademie. 
Přeložil z Brehmova „Života zvířat" dílu IV. svazek prvý, 
obsahující Hmyz, a oapsal Soustavný přehled českého hmyzu 
polokřídlého (1884), Návod ke sbírání hmyzu polokřídlého 
a další úpravě jeho pro sbírky (1890), Analytický přehled če- 
ských ploštic vodních (1891) a j. 

František Bayer (1854 — ) narodil se 15. kv. 1854 
ve Mšeném u Budyně nad Ohří v Libochovicku, jest doktorem 
filosofie a professorem při gymnasiu v Praze. Jest členem 
České akademie. Vydal obsáhlé dílo illustrované Xaši ptáci 
(1886.), Prodromus českých obratlovců (1894) a Poznámky 
o vývoji^ jazyka u ještěrek (1899) a přeložil díl III. Breh- 
mova „Života zvířat", v němžto jsou Plazi, obojživelníci a ryby 
(dva svazky), a Huxleyovo První uvedení u vědy přírodní 
(1883). Do „Památníku na oslavu panovnického jubilea" na- 
psal s Drem Edvínem Bayerem, Drem Aug. Krejčím a Kar. 
Buůatem Vědy přírodopisné (1898). 

Antonín Hansgirg (1854 ) narodil se 16. čce 1854 
v Praze, jest doktorem filosofie a professorem při české uni- 
versitě v Praze. Jest členem České akademie. Napsal Květena 
okolí Hradce Králové (1881), Z me rosířm (1885), Prodromus 
českých řas sladkovodních (1890) a j. 

Gustav Gruss (1854 — ) narodil se 2. srp. 1854 v Ji- 
číně, jest doktorem filosofie a professorem při české universitě 



Přírodověda. 251 

V Praze. Jest členem České akademie. Napsal objemné dílo 
Z říše hvězd (1893) a Základové theoreticM astronomie 
(1898) a j. 

Josef Jettmar (1855 — ) narodil se 1855 ve Vys. Mýtě a jest 
maj etnikem lučební laboratoře s technickou kanceláří v Král. Hradci. 
Napsal O strojených hnojivech (1887), O vodé (Mat. 1. 1887), Nduka 
o hnojivech přirozených, Dusíkaté hnojeni (obé 1888), Rukojet praktického 
hnojařeni (1889), Zahradnické hnojařeni (1890), Zákony o obchodu s po- 
travinami (1897) a j. 

Bohuslav Brauner (1855 — ) narodil se 8. kv. 1855 v Praze, 
jest doktorem filosofie a professorem při čes. universitě v Praze. Jest 
členem České akademie. Napsal O působení sírovodíka na roztoky kyselin 
(1895), PHspévek k cheniH thoria (1899j a j. 

Štěpán Doubrava (1857 — 1897) narodil se 1857, byl doktorem 
filosofie a zemřel ve Vídni 27. čce 1897. Jest od něho Fysika pro vysU 
třídy skol reálných (1882, s J. Simonidesem), Nauka o elektřině (1881) a j. 

Josef Klvaňa (1857—) narodil se 23. led. 1857 ve 
Vídni a jest ředitelem gymnasia v Kyjově na Moravě. Jest 
členem České akademie. Napsal Nerostl/ Moravy a Slezska 
(1884), Seznam ryh moravských (1886), Velký atlas živočišstva, 
O eruptivních horninách tesenitových a pikritových na severo- 
východní Moravě (1892), Údolí Vltavské mezi Prahou a Kra- 
lupy (1893) a j. Též upravena jest od něho dle Dra Gustava 
C. Laubea Geologie českého Rudohoří (1889). 

Josef Velenovský (1858 — ) narodil se 22. dub. 
1858 v Čekanicích u Blatné, jest doktorem filosofie a profes- 
sorem při české universitě v Praze. Jest členem České aka- 
demie. Jest od něho Atlas rostlinstva (1891), Mechy české 
(1897) a j. 

Josef K^afka (1858 — ) narodil se 1858 v Rokycanech ajest 
úředníkem při Českém museu v Praze. Napsal Mechovky zemS České 
(1886), Zvířena českých rybníků (\89\), Hlodavci zemS České {1892), Kvéti- 
nářstvi, lllustrovaný zvěrolékař^ Praktický návod pro zahradníka, Chov 
hazantů, Stručný návod k chovu kapra, Akvárium, Z tajů života (Mat. 1. 
1891), Mořské ryby na pražském trhu (1895), Pamětní spis o zoologické 
a akklimatačni zahradě v Praze (1899) aj. Přeložil Dra Jos. Hanamanna 
O lučebném složeni různých ornic a hornin českých a jejich hospodářské 
ceně (1893) a lAičebná povaha tekoucích vod českých (2 díly, 1894 a 1899) 



252 Přírodověda. 



a j. Také rediguje „Fotografický^ věstník" (od r. 1890.) a vydává Illu- 
strovaii-íi p^'ůvodce po království Českém (od r. 1898.). 

Josef Kli ment (1859—) narodil se 6. dub. 1859 
v Chlumci n, Cidl. a jest učitelem při méšť. škole v Ném. 
Brodě. Jsou od něho Čeští brouci (1894—1899). 

Filip Počta (1859—) narodil se 19. list. 1859 v Praze, 
jest doktorem filosofie a professorem při čes. universitě v Praze. 
Napsal Geologické výlety po okolí pražském (1898), O tvorstvu 
předvěkém (1899) a j. 

Alexandr Josef Bernard (1859 — ) narodil se 1859 
v Sobotce a jest professorem při gymnasiu v Táboře. Přeložil 
část druhého svazku a svazek třetí dílu I. Brehmova „Života 
zvířat", v němž obsaženi jsou /^am (1890), a sestavil iŠ^•oZw^ 
herbář (1894) a Klíč, jímž určiti lze stromy, kře a polokře 
v Cechách planě rostoucí i hojněji pěstované z listův (1896). 
Také napsal Přírodopis Šivočišstva pro vyšší třídy škol střed- 
ních (1895), Přírodopis rostlinstva pro niŽší třídy (1898| a 
Obrázky z pravěku země České (1898) a s ředitelem Fr. Ša- 
fránkem Nerostopis pro pátou třídu gymnasií (1891 a 3. vyd. 
1898). 

Jan Chadt (1860—) narodil se 1860 v Kubově Huti u Vimperku 
a jest polesným v Mádru u Kvildy na Šumavé. Napsal Zalesňováni 
holin, Průvodce do pralesa a na Bouhin, Lesní pňdoznalstvi, Vliv hornin 
na vzrůst lesních dřevin, Zalesňováni pustých stráni. Tvary porostů (lesů), 
jich poměr a způsob smiSeni, Pěstováni porostů, Dřeviny jehličnaté, Několik 
přednášek z lesnictví pro rolníky a Dějiny lesů v Cechách. 

František Polívka (1860—) narodil se 1. srp. 1860 
v Bříze u Králové Hradce a jest professorem gymnasijním 
v Olomouci. Napsal Etymologický slovníček latinského názvosloví 
přírodovědeckého (2 sv., 1884), Pod drobnohledem (1888), 
Cizopasné rostliny jevnosnubné (1891), Bostlinopis pro nižší 
třídy škol středních (2. vyd. 1898), klíč k určování rostlin 
(1898), Zivočichopis pio nižší třídy škol středních (2. vyd. 
1899) a obsáhlý spis Názorná květena zemí koruny České 
(1899). 



Lékařství. 253 



Julius Stoklasa (18G0 — ) narodil se 15. září 1860, jest doktorem 
chemie a professorem při čes. technice v Praze. Napsal Studie o super- 
fosfatech (1884), Hísti řepy cukrové (1895; s Janem Vaňhou) a j. 

Bedřich Katzer (1861 — ) narodil se 5. čna 1861 v Rokycanech, 
jest doktorem filosofie a professorem při báňské akademii v Lubně. 
Napsal Mésic a geologie (1885), Zdraví nejlepU statek (1891), Příspěvky 
ku 2>oznáni permu českobrodského a Čei-nokostelerkého, Rudni obor Kutno- 
horský (obé 1895) a j. Také redigoval „Zprávy geologického spolku v Praze". 

František Faktor (1861—) narodil se 27. bř. 1861 v Říčanech 
a jest professorem při reálce v Prostějově. Napsal Cukrovarstvi (1890), 
Klovatiny, %>ryskyřice, piry^coviny a jich upotřebeni (1891), Kuchyňská sůl 
(1892) a j. 

František Klapálek (1863 — ) narodil se 1863 v Luži a jest 
professorem gymnasijním v Třeboni. Jest od něho Atlas broukil středo- 
evropských (1899). 

Jindřich Ladislav Barvlř (1863—) narodil se 15. čce 1863 
v Cholticích, jest doktorem filosofie, professorem při reálce v Žižkově 
a docentem při české universitě v Praze. 'N&^^ssd Oíiěkterýchserpe7itinech 
zapadni Moravy a horninách amjibolitických je provázejících (1893), 
O granulitových elipsoidech u Prarhatic a KřiStanova (1894), JSÍová učeb- 
nice petrografie, O hadci od Dobešovic, Poznámky o geometrických po- 
měrech zlatonosného okrsku Jilovského (vše 1895), O výskytu zlata na 
některých důležitých náleziskách českých se stanoviska petrograficko-geo- 
logického (1897) a j. 

b) Lékařství zastoupeno jest již od r. 1862. „Časo- 
pisem lékařů českých", ale teprve za doby nejnovější zmohlo 
se na díla rozsáhlejší, vydávaná zejména v „České bibliotéce 
lékařské" (od r. 1892.). 

Ze spisovatelů lékařských jsou nejdůležitější tito: 

Bohumil Jan Eiselt (1831 — ) narodil se 28. srp. 
1831 v Poličce, jest doktorem lékařství a professorem při 
čes. universitě v Praze, maje tytul dvorního rady. Jest řádným 
členem České akademie. Za jeho redakce vyšla Odborná 
pathologie a therajňe (6 dílů, 1878 — lh87; není dokončena). 
Také redigoval „Časopis lékařů českých". 

Vilém Weiss (1835—1891) narodil se 7. dub. 1835 
v Miloticích v jižních Čechách, byl doktorem lékařství a pro- 



254 Lékařství. 

fessorem při čes. universitě v Praze, kde zemřel 2. čce 1891. 
Uspořádal s jinými Názvosloví lékařské a lékárnické (1889) 
a napsal Dějiny chirurgie v Čechách (1891). 

Moric Baštýř (1835—1894) narodil se 1835 vDřítni, 
byl doktorem lékařství a docentem při čes. universitě v Praze, 
kde zemřel 14. září 1894. Napsal Zubní lékařství (1886). 

Josef Schobl (1837—) narodil se 16. srp 1873 
v Plzni, jest doktorem lékařství a professorem při české uni- 
versitě v Praze. Jest řádným členem České akademie. Na- 
psal O hnisavém zánětu sítnice (1889, O vzácných rohových 
nádorech oka (1892), O některých vzácných nádorech a cizo- 
pásnicích oka (1893) a j. Také přeložil Ed. Jaegra z Jaxthalů 
Optotyky (1895). 

Eduard Albert (1841—) kromě prací literárně dě- 
jepisných (viz na str. 211.) vyniká hlavně v oboru lékařském. 
Jest od něho Diagnostika nemocí chirurgických (české vydání 
upravil Dr. Vladimír Preininger) a jiné spisy psané německy. 
Také napsal Jan Dominik Larrey (Sbírka předn. a rozp. 
1879). 

Karel Chodounský (1843—) narodil se 13. kv. 
1843 v Studence, jest doktorem lékařství a professorem při 
české universitě v Praze. Jest členem České akademie. Na- 
psal Zhojitelnost a léčeni tuberkulosy plicní (1881), Některé 
základní rysy theoretické farmakologie ( 1 890) a j . Také se- 
stavil s Drem J. Thomayerem Slovník zdravotní (1889 a 2. 
vyd. 1899) a s Ed. Babákem, Kamilem rytířem Lhotákem, 
Drem AI. Velichem, Drem Em. Formánkem, Drem Rud. 
Kimlou, Drem M. Pěšinou, Drem Lad. Haškovcem, Drem 
Frant. Schererem, Drem Ot. Kukulou, Drem Ferd. Pečírkou *), 
Drem Jar. Fiantou, Drem Ot. Frankenbergerem, Drem Janem 
Deylem, Drem Stan. Růžičkou a Drem Reinsbergem Vědy 
lékařské (1898). 

*) Peěírka svou práci ú plněji vydal samostatně ve „Sbírce před- 
nášek a rozprav z oboru lékařského" s názvem Počátky i rozvoj české 
dermatologie v dobé 1848— Í89S (1899). 



Lékařství. 265 

Josef Reinsberg (1844—) narodil se 1844 v Při- 
byslavi, jest doktorem lékařství a professorem při české uni- 
versitě v Praze. Napsal Nauka o soudním lékařství (2. vyd. 
1896) a Sbírka soudních lékařských posudků (1897). 

Jindřich Zahoř (1845 -) narodil se 6. list. 1845 ve Volyni, 
jest doktorem lékařství a městským fysikem v 1'raze i poslancem. Vy- 
dal s Drem Weissem Názvosloví lékařské a rediguje Zdravotní zpraví/ 
města Prahy (od r. 1884). 

Emerich Maixner (1847— ) narodil se 5. list. 1847 
v Nižboru u Rakovníka, jest doktorem lékařství a professo- 
rem při české universitě v Praze. Jest členem České akade- 
mie. Jest od něho Příruční kniha specielní pathologie a the- 
rapie (4 sv., 1890—1897) a j. 

Arnold Spina (1850—) narodil se 15. čce 1850 
v Jevíčku na Moravě, jest doktorem lékařství a professorem 
při české universitě v Praze. Jest řádným členem České 
akademie. Napsal Několik pokusů, o působení tuberculinu na 
morčata tuberculosními látkami nakažená (1892), Několik po- 
kusů o působení intraparenchymatosních injekcí jedů do zesý- 
rovatělých uzlů při vockované tuberkulose morčat (1893) a j. 

Eduard Nessel (1851—) narodil se 14. led. 1851 
v Praze, jest doktorem lékařství a professorem při čes uni- 
versitě. Napsal Ošetřování chrupu, O trhání zubů (1884), 
O rheumatických bolestech obličejových (1888), O kazu zubním 
(1890) a Zubní lékařství (1894). 

Karel Maydl (1 853-) narodil se 10. bř. 1853 v Ro- 
kytnici, jest doktorem lékařství a professorem při české 
universitě v Praze. Jest členem České akademie. Jest od 
něho O hlízách podbráničných (1894), Podrobná chirurgie 
(1897) a j. 

Josef Thomayer (1853--) kromě jiných prací (viz 
na str. 106.) napsal Úvod do drobné praxe lékařské (1886), 
Bezvědomí a jeho diagnostický význam (1889), O přetížení 
prací (1890), Pathologie a therapie nemocí vnitřních (2. vyd. 



256 Lékařství. 

1898) a j. Pořádá „Sbírku přednášek a rozprav z oboru 
lékařského", do které také sám napsal několik rozprav. 

Václav Rubeška (1854 — ) narodil se 4. ún. 1854 
v Chudenicích, jest doktorem lékařství a docentem při české 
universitě v Praze. Napsal Porodnictví pro hahicky (1893). 

Jaroslav Hlava (1855—) narodil se 7. kv. 1855 
v Dolních Královicích, jest doktorem lékařství a professprem 
při české universitě v Praze. Jest řádným členem České 
akademie. Sestavil s Drem Ondřejem Obrzutem spis Patho- 
lógická anatomie a hakteoriologie (2 díly, 1896 a 1897) a j. 

Jan Deyl (1855 — ) narodil se 24. čna 1855 ve Vy- 
sokém Veselí, jest doktorem filosofie a professorem při české 
universitě v Praze. Jest členem České akademie. Napsal 
O tupo0ra7costi a j. 

Jan Janošík (1856 — ) narodil se 26. čna 1856 ve 
Vrbátkách na Moravě, jest doktorem lékařství a professorem 
při české universitě v Praze. Jest členem České akademie. 
Jest od něho Histologie a mikroskopická anatomie (1892), 
Anatomie člověka (1897), Anatomický atlas (1898) a j. 

František Mareš (1857—) narodil se 20. říj. 1857 
v Opatovicích u Hluboké, jest doktorem lékařství a profes- 
sorem při české universitě v Praze. Jest Členem České aka- 
demie. Napsal Úvahi/ z cest (ISSO), O výživě člověka (18S9), Vše- 
obecná fysiologie (1894), O živočišné elektřině, O citlivosti a j. 

Gustav Kabrhel (1857 — ) narodil se 23. list. 1857 v Dražko- 
vicích u Chrudimi, jest doktorem lékařství a professorem při čes. uni- 
versitě v Praze. Jest členem České akademie. Rediguje „Časopis pro 
veřejné zdravotnictví" (od r. 1899.) a napsal O másle strojeném (1891), 
PoTcusné studie o filtraci pískové (1894) a j. 

Karel Kuffner (1858 — ) narodil se 5. pros. 1858 
v Mirovicích, jest doktorem lékařství a professorem při 
české universitě v Praze. Jest od něho Psychiatrie pro stu- 



Právnictví, 257 



dium a praMickou potřebu léJcaře (2 díly, 1897 a 1899) a 
O citu společenském (1899). 

Vladimír Preininger (1í-65-) narodil se 30. ky. 
1865 v Rumburku a jest okres, lékařem v Praze. Založil 
a rediguje měsíčník pro jn-aktické lékaře „Lékařské rozhledy" 
(od r. 1892.). Napsal Zdravotnictví našich příbytků (Mat. 1. 
1895), Tělověda a Jdavní zásady zdravovědy (1895 a 2. vyd. 
1897), Příruční slovník therapeutický (1896), Léčiva, jich užití, 
dávky a účinek (1897) a j. Z ruštiny přeložil N. Filatova Dětské 
nemoci, jich příznaky, poznání a léčení (1895) a upravil české 
vydání Dra E. Alberta Diagnostiku nemocí chirurgických 
(1893). Též upravil 4. vydání F. S. Kodyma Zdravovědy 
(Svět. knih. 1898) a jest od něho sestavena Sbírka zákonů 
a nařízení o zdravotnictví (1899). 

Duchoslav Pany rek (1867 — ) narodil se 1867 v Rokycanech 
a jest doktorem lékařství v Praze. Napsal Poučeni o choleře (1888), 
Visity (Mat. lidu 1894), Z cechu sv. Kosmy (Modrá knih. 1895), Zdravo- 
vMa (1896) a j. 

c) Právnictví ocítilo se na pevné půdě r. 1850., kdy 
úředoě bylo zavedeno právnické názvosloví české, znamenité 
pak počalo se zvelebovati zejména za let šedesátých, majíc 
od r. 1861. svůj zvláštní časopis „Právník", který dosud 
vvchází. R. 1897. začala vycházeti „Česká bibliotéka práv- 
nická". 

Ze spisovatelů právnických budltež uvedeni zde tito: 

Josef Slavíček (1818—1867) narodil se 10. bř. 1818 v Tršicích, 
byl doktorem práv a professorem při universitě v Praze, kde zemřel 
26. září 1867. Napsal Úvod ve studium trestniho hmotného práva vůbec 
a ve studium rakouského obecného zákormika trestniho zvlástS (1867). 

Hermenegild Jireček (1827 — ) kromě povídek (viz 
na str. 82.) a prací literájně dějepisných (viz na str. 206.) 
sepsal Slovanské právo v Čechách a na Moravě (1863) a vy- 
dal sbírku českých památek právnických od pradávna až do 
století XVIL s názvem Codex iuris bohemici (1866), Svod zá- 
konů slovanských (1880), Vsehrdovy knihy devatery o právích 
země České, Obnovené právo a zřízení zemské dědičného krá- 
li 



258 Právnictví. 

lovstvi' Českého 1627 (1888), sbírku státních listů koruny 
České z let 1306 — 1378 s názvem ^orwwm arc/i?ťces^'ý (1896) 
a j. Společně s bratrem Josefem Jirečkem vydal Sbírku zří- 
zení zemských království Českého, markrahství Moravského a 
Slezských knížectví, obsahující zřízení XV. století, a Brikcího 
z Licka Práva městská. 

František Laurin (1829—) narodil se 21. dub. 
1829 v Jeseném u Semil, jest doktorem bohosloví a profes- 
sorem při universitě ve Vídni, maje tytul dvorního rady. Jest 
řádným členem České akademie. Napsal Moc zákonodárná 
a soudní ve příčině manželství (1883), Pokrevenství a svakrov- 
ství jakožto překážky manželství rozlučující podle církevního 
práva (1891), Nařízení papežské kongregace v příčině členů 
mužských řeholních kongregací (1893) a j. 

Karel Čížek (1832—1894) narodil se 1832 v Praze 
a byl ředitelem obecního úřadu v Karlině, kde zemřel 21. led. 
1894. Napsal Trestní právo policejní (1882), Ustavní právo 
v Rakousku (1885), Právo soudní (1886), Obrys řízení správ- 
ního (1888), Spory o pozemky obecní (1889) a j. Také redi- 
goval „Samosprávný obzor" (1879—1889). 

Vincenc Brandl (1834 — ) kromě spisů dějepisných 
(viz na str. 163.) a literárně dějepisných (viz na str. 207.) 
vydal Diplomatář moravský. Knihu Drnovskou s úvodem, ob- 
sahujícím Počátky historie práva zemského, Knihu Tovačovskou, 
Knihu Rožmberskou, Knihy púhonné a nálezy brněnské a olo- 
moucké z let 1374—1480 a j. 

Antonín Randa (1834 — ) narodil se 8. čce 1834 
v Bystřici u Klatov, jest doktorem práv a professorem při 
české universitě, v Praze, maje tytul dvorního rady. Jest 
řádným členem České akademie. Ř. 1864. položil s jinými 
základ k „Jednotě právnické" a přičinil se platně obnoviti 
časopis její „Právník". Ze spisů jeho vydaných o sobě budtež 
uvedeny: Přehled vzniku a vývinu desk čili knih veřejných, 
hlavně v Čechách a na Moravě, O závazcích k náhradě škody 
s přídavkem o úrocích rakouského práva občanského (6. vyd. 



Právnictví. 259 

1899), O zásadách, na kterých ústav veřejných knih spočívá^ 
Systém rak. obecného práva, Právo obchodní, Právo vlast- 
nické dle rakouského práva v pořádku systematickém (2. vyd. 
1874), Soukromé obchodní právo rakouské (1881) a j. 

Matouš Talíř (1835—) narodil se 20. září 1835 ve 
Střížové u Čes. Budějovic, jest doktoreai práv a professorem 
při české universitě v Praze. Jest řádným členem České 
akademie. Hlavní dílo jeho jest O poplatcích a kolcích v Ra- 
kousku (1897). Kromě toho napsal Studie z dějin finančního 
práva (1890), Reforma berní (1893) a j. 

Antonín Pavlíček (1838—) narodil se 2. list. 1838 
v Králové Dvoře, jest doktorem práv a advokátem v Karlině. 
Jest řádným členem České akademie. Napsal Žaloby s oboha- 
cení (1873), Směnka a chek (1884), Právo listů, zástavních 
(1894) a j. 

František Schwarz (1840 — ) narodil se 8. kv. 1840 v Pardu- 
bicích a jest ředitelem kanceláře okr. výboru v Plzni a poslancem. 
Vydal Výklad zákona obecního (3. vyd. 1899). Také rediguje časopis 
„Samosprávný obzor". 

Alojs Zucker (1842 — ) narodil se 4. čce 1842 ve 
Čkýni u Vimperka, jest doktorem práv a professorem při 
čes. universitě v Praze. Jest členem České akademie. Napsal 
příspěvek k nauce o vývoji moderního řízení trestního s ná- 
zvem Aprise i loial enquete (1896), Podmíněné odsouzení (1890), 
Kriminalistické Črty (1895), Počátkové práva mezinárodního a j. 

Emil Ott (1845—) narodil se 30. dub. 1845 v Praze, 
jest doktorem práv a professorem při české universitě, maje 
tytul dvorního rady. Jest řádným členem České akademie. 
Napsal Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního (2 
díly, 1897 a 1898). 

Jaromír Čelakovský (1846 — ) narodil se 27. bř. 
1846 ve Vratislavi, jest synem básníka Frant. Lad. Čelakov- 
ského , a bratrem Dra Lad. Čelakovského, doktorem práv, 
archivářem města Prahy a professorem při české universitě 

17* 



260 Právnictví. 

V Praze. Jest řádným členem České akademie, starostou 
Ústřední Matice školské a poslancem. Napsal příspěvek 
k dějinám právních pramenů v zemích českých O prá- 
vech městslcych M. Bríkciho z Licska a o poměru jejich ke 
starším sbírkám právním, příspěvek k dějinám domácího práva 
Právo odúmrtné k statkům zpupným v Cechách,^ příspěvek 
k dějinám^ stavu městského v zemích českých Uřád podko- 
mořský v Cechách (1881), Povšechné české dějiny právní {1^1'd), 
O deskách krajských a zemských. v zemích českých (1893), 
Soud komorní za krále Vladislava II. (1895), Nástin dějin 
českého práva horního (1896), Příspěvky k dějinám židů, v době 
jagellonské (1898)^ a j. a vydává Sbírku pramenů práva měst- 
ského království Českého (od r. 1885.), která bude míti asi 20 
velmi objemných dílů, jsouc jeho prací nejdůležitější. 

Jiří Pražák (1846—) narodil se 16. říj. 1846vLokti, 
jest doktorem práv a professorem při čes. universitě v Praze. 
Jest řádným členem České akademie a poslancem. Napsal 
Spory o příslušnost mezi soudy a úřady správními (2 díly, 
1883 a 1886), Rakouské právo ústavní (2 díly, 1895 a 1896) 
a sestavil Zákony z oboru ústavy obecní a zemské (1895). 

Jaromír J. Haněl (1847—) narodil se 9. dub. 1847 
v Moravské Třebíči, jest doktorem práv a professorem při 
české universitě v Praze. Sepsal O vlivu práva německého 
v Cechách a na Moravě (1874) a Říšské i právní dějiny ně- 
mecké (r. 1886. a 2. vyd. 1896.).*) 

Jan Nečas (1849 — ) kromě básní (viz na str. 58.) sestavil 
Na^e nové řízeni hagatelni před soudy okresními a živnostenskými (1891) 
a napsal Sekvestrace (1891), Vzorce protokolů, rozsudkův a výmSrú soud- 
ních (1892), Německo -České názvosloví právnické (1893), Praktické porady 
a pokyny soudní (1894) a Versus memoriales k jurisdikcni normé a civ. 
řádu soud7iimu (1898). 

František Sto rch (1850—) narodil se 13. září 1850 
v Žiželicích, jest doktorem práv a professorem při české uni- 

*) K. 1874. na spise „O vlivu práva ^německého" podepsal se 
Jaromír J. Haněl", kdežto r. 1886. na spise „Říšské i právní dějiny'" již 
„/. J. Haněl". 



Právnictví. 261 

versité v Praze. Jest členem České akademie. Napsal Řízeni 
trestní rakouské (1887) a Vy ručení obviněného z vazby vyše- 
třovací (1895). 

Albín Bráf (1851—) narodil se 27. ún. 1851 v Třebíči 
na Moravě, jest doktorem práv a professorem při české uni- 
versitě v Praze. Jest členem České akademie. Napsal Bvé 
nutné opravy (Právo domovské, Pracovny donucovací), Almužna 
a mzda, Schultz-Delifzsch' a záložny česM (vše 1884), Melio- 
rační úvěr (1890), O nápravě měny (1892), Sociální politika 
států evropských (1895), Listy o studiu národohospodářském 
(1899) a j. 

Leopold Heyrovský (1852 — ) narodil se 15. list. 
1852 v Českých Budějovicích, jest doktorem práv a profes- 
sorem při české universitě v Praze. Napsal Instituce římského 
práva (1886 a 2. vyd. 1894). 

Josef Kaizl (1854—) narodil se 10. čna 1854 ve 
Volyni v Čechách, jest doktorem práv, byl professorem při 
české universitě v Praze a jest ministrem ve Vídni. Napsal 
jSíárodní hospodářství (ISSS), Obnovený řád živnostenský (1883), 
Vyrovnám s Uhry (1886), Finanční věda{2sv., 1888 a 1892), 
Náprava rakouské měny (1890i, České myšlénky (1895) a j. 

Emanuel Zítek (1856—) kromě povídek (viz na str. 109.) pře- 
ložil Dra Ed. Rittnera Církevní právo katolické (2 díly, 1887 a 1889). 

Karel Kadlec (1865 — ) kromě překladů dramat (viz 
na str. 146.) napsal Provozovací právo k dílům dramatickým 
a hudebním (1892), Několik kapitol z oboru slovanského práva 
(1894), Družstva král. českého zemského a Národního divadla 
v Praze (1896), Rodinný nedil čili zádruha v právu slovan- 
ském (1898), O poddanství a robotě v zemích českých (1899) 
a j. Také vydal s Drem Karlem Hel 1 érem slovník Ně- 
mécko-česká terminologie úřední a právnická (1>99) a do 
„Památníku na oslavu padesátiletého panovnického jubilea" 
s Drem Klierem, Drem Ferd. Pantůčkem, Drem Jiřím Pra- 
žákem, Drem Heyrovským, Drem Jos. Tumpachem, Drem C. 
Horáčkem a Drem A. Bráfem Vědy právní a státní (1898). 



262 Mathematika. 

František Xaver Veselý (1869—) narodil se 7- 
dub. 1869 v Dětenicích u Jičína, jest doktorem práv a advo- 
kátem v Praze. Vydal Dělnictvó, jeho práva a povinnosti 
(1896) a obsáhlé dílo Všeobecný slovník právní (5 dílů, 1896 

až 1899). 

d) Mathematiku zdárné vzdélávati přispívá od r. 
1862. „Jednota českých mathematiku", vydávajíc svým ná- 
kladem díla vědecká a „Časopis pro péstování mathematiky 
a fysiky". 

Ze spisovatelů mathematických budtež uvedeni zde tito : 

Antonín Skřivan (1818-1887) narodil se 1818 v Kru- 
cemburku u Chotěboře a byl majetníkem obchodního ústavu 
v Praze, kde zemřel 9. kv. 1887. Jest od něho A'áuka o slohu 
kupeckých listů, Počfářství pro Život obecný se zvláštním zřením 
ke kupecké třídě, Český obchodník, O spořitelnách, O státních 
papírech. Peníze, míry a váhy, Nauka o kupeckém účetnictví 
a j. Také přeložil do češtiny oba díly Močníkova Počtáiství 
pro nižší reálky. 

Václav Šimerka (1819—1887) narodil se 20. pros. 
1819 ve Veselí u Jičína a byl farářem v Jenšovicích u Vy- 
sokého Mýta. Zemřel na odpočinku v Praskačce u Král. Hradce 
26. pros. 1887. Napsal mimo německé spisy česky : Příspěvky 
k neurčité analytice (1862), Algebra neboli Počtářství obecné 
pro vyšší gymnasia (1863), Přídavek k algebře (o počtech 
diíferenciálních a integrálních) a j. Také jest od něho mathe- 
maticko-filosofický spis Síla přesvědčení. 

Václav Jandečka (1820—1897) narodil se 1820 
v Poběžovicích u Pardubic, byl zemským školním inspektorem 
pro reálné školy české a žil ve výslužbě v Bydžově, kde 
zemřel 1897. Sepsal Geometrii pro vyšší gymnasia (4 díly). 

František Tilšer (1825—) narodil se 12. čna 1825 
v Budětsku na Moravě a byl professorem při české technice 
v Praze, kde žije na odpočinku. Jsou od něho Kritické úvahy 
k úvodu do základů deskriptivní geometrie. 



á 



Mathematika. 263 

Gustav Skřivan (1S31— 1866) narodil se 11. led. 
1831 v Krucemburku u Chotčboře a zemřel jako professor 
polytechniky české v Praze 6. led. 1866. Vyšly od něho: 
K theorii řad bezJconečných, Základové analytické geometrie 
v rovině (1864), Přednášky o algebraické analysi (1865) a j. 

František Šanda (1831 — 1893) narodil se 27. pros. 
1831 v Novém IVjěstě u Chlumce a byl ředitelem české reálky 
v Karlině, kde zemřel 15. list. 1893. Z jeho spisův uvádíme: 
Měřictví (2 sv.), Měřické a perspektivní rejsování od ruky, 
Měřictví pro vyšší třídy středních škol a k soukromé potřebě, 
O posemnim stavitelství, kteréžto dílo zpracoval dle Jondlova 
díla s prof. Josefem Niklasem, s nímžto přidal k němu Sta- 
vitelské slohy. 

Josef Smolík (1832 — ) kromě prací dějepisných (viz 
na str. 167.) sepsal Početní knihu pro nižší gymnasium, Al- 
gebru pro vyšší gymnasia a reálky. Rovnice prvého a druhého 
stu/pně o jedné, dvou i více neznámých pro gymnasia a vyšší 
školy reálné, Počtářství kupecké (1874), Počtářství výkonné 
(1880), Mathematikové v Cechách a j. 

František Josef Studnička (1836 — ) kromě jiných 
prací (viz na str. 170. a 208.) sepsal díla: Algebra pro 
vyšší třídy škol středních (1877 a 2. vyd. 1879), Základové 
vyšší mathematiky (3 díly, 1867 — 1871), Základové sférické 
trigonometrie (1865), O determinantech (1870), O poctě vari- 
ačním (1872), Vyšší mathematika v úlohách (1866 a 2. vyd. 
1874), Analytická geometrie v prostoru (1874), O původu 
a rozvoji počtu diferenciálního a integrálního (1879), Zákla- 
dové nauky o číslech (1895), Všeobecné tvarosloví algebraické 
(1880;, O determinantech mocninných a sestavených (1897), 
Základové národohospodářského počtářství (1888), Logaritmické 
tabulky (1870 a 7. vyd. 1898) a j. 

Martin Pokorný (1836—) narodil se 30. pros. 1836 
v Král. Hradci, byl ředitelem gymnasia malostranského v Praze, 
kde žije na odpočinku. Jest členem České akademie. Vydal 
Determinanty a vyšší rovnice (1865). 



264 Mathematika. 



František Alojs Hora (1838—) kromé jiných prací (tíz na 
Str. 89., 210. a 227.) sestavil sbírku Vzorců mathematických (2. vyd) a j. 

František Vymazal (1841 — ) kromě mnoha jiných spisů (viz 
na str. 176., 211. a 228.) napsal Nejpotřebnější známosti trigonometrické 
(1881) a Trigonometrii snadno a rychle (1898). 

Václav Starý (1842—) narodil se 14. září 1842 v Tloskové a 
jest ředitelem reálky na Král. Vinohradech. Sepsal Arilhmetikn pro 
reálky (8. vyd. 1899; a s F. Machovcem Arithmetiku pro gymnasia (6. 
vyd. 1891). 

Augustin Pánek (1843 — ) narodil se 3. pros. 1843 v Praze 
a jest professorem při čes. technice. Jest členem České akademie. Na- 
psal O některých integrálech Eulerových (1893) a j. 

Vincenc Jarolímek (1846 — ) narodil se 25. čna 
1846 v Pardubicích a jest ředitelem první české reálky v Praze. 
Jest členem České akademie. Jest od ného Deskriptivní geo- 
metrie (1873 a 3. vydání zkrácené 1893), Geometrie pro nižší 
třídy škol reálných (3. vyd. 1897) a j. 

Emil Weyr (1848—1894) narodil se 31. srp. 1848 
v Praze, byl doktorem filosofie a professorem při universitě 
ve Vídni, maje tytul dvorního rady; zemřel 25. led. 1894. 
Byl řádným členem České akademie. Napsal : Základové vyšší 
geometrie (1871, se svým mladším bratrem Eduardem), 
Theorie Cremonových transformací geometrických útvarů, ro- 
vinných (1872), Úvod do geometrické theorie křivek rovinných 
od Cremony (1873, překlad z italštiny) a j. 

Josef Silvestr Vaněček (1848 — ) narodil se 7. bř. 
1848 v Táboře a jest professorem při reálce v Jičíně. Jest 
členem České akademie. Napsal Pošinování útvarů, geometri- 
ckých (1880), Křivé čáry rovinné i prostorové (1881), O ději- 
nách geometrie (1882) a j. 

Václav Karel Řehořovský (1849 — ) naredil se 1. list. 1849 
v Berouně a jest professorem při průmyslové škole v Praze. Jest 
členem Ceskě akademie. Napsal Poctářstvi živnostenské 4. vyd. (1897) 
a j. S prof. F. Červeným napsal SMrku tabulek a vzorců (1889) a Te- 
chnický průvodce pro inženýra a stavitele (2 díly, 1895 a 1899). 



Bohosloví. 265 

Eduard Weyr (1852—) narodil se 21. čna 1852 
v Praze a jest professorem při čes. technice. Jest řádným 
členem České akademie. Napsal O theorii forem hilineárných, 
O problému projehtivity v jednoduchých útvarech geometrických 
(obé 1889), O elUptickém integrálu třetího druhu, O theorii 
ploch, Strojem oshdačnich kuželoseček k čarám vytvořeným 
křivými projektivnimi řadami a svazky (vše 1891), O jisté ne- 
spojité funkci (1893), Projektivná geometrie základných útvarů 
prvního řádu ( 1 898), Poznámka o zborcených plochách druhého 
stupm (1899) a j. 

Alojs Strnad (1852—) narodil se l.^říj. 1852 v Praze a jest 
ředitelem reálky v Kutné Hoře. Jest čleaem České akademie. Napsal : 
Mathematikové ve francouzské revoluci (1889), Geometrie pro vyssi gymna- 
sium, Geometrie pro vysU Školy reálné (obé 1893 ; pro reálky 2. vyd. 1898). 

František Machovec (1855—1892) narodil se 24. pros. 1855 
v Lnářích a byl professorem při české reálce v Kai*líné, kde zemřel 
8. říj. 1892. Napsal Zahrazováni tečen a středu křivosti křivek na základe 
nové methody (1883), Algebru pro vysU tHdy škol středních (1887) a j. 

Matyáš Lerch (1860— ) narodil se 20. úu. 1860 v, Milínově 
u Sušice a je^st professorem při universitě ve Freiburku ve Svýcařícb. 
Jest členem České akademie. Napsal Poznámky k theorii funkci ellipti 
ckých, Základové tlieorie Malmsténovských řad (obé 1892), Z počtu inte- 
grálního (1893), Další studie z oboru Malmsténovských řad (1894), Pří- 
spévky k theorii funkcí elliptických, nekonečných řad a integrálů omezených 
(1895) a j. 

e) Též obor bohoslovecký, vědy technické, 
naukové písemnictví prostonárodní (hospodářské, řemesl- 
nické, kupecké a pod.), theoretické spisy hudební, spisy 
tělocvičné atd. mají již značný počet pracovníků spůso- 
bilých a zasluhují, aby příslušní spisovatelé odborní podali 
zvláštními spisy přehledy písemnictví oborů těch. 

Nám zde postačiž uvésti si toliko jména některých spi- 
sovatelův, i budte připomenuti: 

z oboru bohosloveckého: František Bezděka 
(1798-1860, Di-. František Sušil (1804—1868; viz na str. 
35.), František Dane š (1807—1892), Antonín Řehák (1809 
až 1851), Pantaleon Neumann (1810 — 1873), Jan Nep. 
František D eso Ida (1811—1885), Dr. Matěj Procházka 
(1811—1889; viz na str. 203.), Boleslav Jablonský (1813 



266 Ostatní obory, 

až 1881; viz na str. 38.), Václav Svatopluk Štulc (1814 až 
1887; viz na str. 39. a 79.), Josef Ehrenberger (1815 až 
1882; viz na str. 79.), Josef Boleslav Podstránský (1815 
až 1898), Dr. Innocenc Antonín Frencl (1818—1862), Dr. 
Jan Bílý (1819—), Beneš Method Kulda (1820—; viz na 
str. 40. a 162.), Josef Antonín Šrůtek (1822—), Jan Václav 
Podlaha (1823—), Pavel Josef Pelikovský (1824—), 
František Bartoš (1825—), Bohumil Frant. Hakl (1827— ; 
viz na str. 42.), Antonín Skočdopole (1828— j, Dr. An- 
tonín Len z (1829; viz na str. 235.), Dr. František Laurin 
(1829—; viz na str. 258.), Tomáš Novák (1834—1876), 
Petr Kopal (1834—; viz na str. 86.), Jan Ev. Hula- 
kovský (1834—: viz na str. 86.), František Alojs Diviš 
(1835—), Jan Nep. Černohouz (1836—1896), Ferdinand 
Lehner (1837—), Dr. Klement Borový (1838—1897: viz 
na str. 171.), Dr. František X. Blanda (1838—), Dr. Eugen 
Kadeřávek (1840—; viz na str. 236.), Dr. František Sal. 
Bauer (1841— ), Dr. František Kryštůfek (1842- ; viz 
na str. 178.), Klement M ar krab (1842—), Dr. Karel Lev 
Řehák (1843—), Alojs Hrudička (1843—), Dr. František 
Krásí (1844—; viz na str. 180.), Vojtěch Páko sta (1846 
až 1892; viz na str. 96.), Dr. J. Pach ta (1846 -), K. 
Tippmann (1846—), Eduard Brynych (1846- ), Dr. 
Karel Vondruška, Václav Beneš Třebízský (1894 až 
1884; viz na str. 99.), Jan Ježek (1849—; viz na str. 58., 
101., 184. a 214.), Dr. Antonín V ř e š ť á 1 (1849— ),Dr. Jan La- 
dislav Sýkora (1852- ), Dr. Gab. Pecháček (1855—), 
Dr. J. Sedláček (1860 -; viz na str. 232.), Dr. Josef 
T um pach (1862—), Dr. Antonín Podlaha (1865—; viz 
na str. 197.), Jan Blokša (viz na str. 220. a 279.) a j.; 
z nekatolíků: Bedřich Vilím Košut (1819—1893), Ben- 
jamin Košut (1822—1898), Ludvík Bohumil Kašpar 
(1837—), František Kozák (1857—) a j.; 

z oboru technického, kterému prospívá nyní „Česká 
Matice technická" (odr. 1895.): Josef Niklas (1817—1877), 
Vilém Bukovský (1831—1899), Jiří Pacold (1834—), 
August Salaba (1840—1894), Kristián Petrlík (1842—), 
AlojsStudnička(1842—), Albert Vojtěch V elf li k(1856—j, 
Ladislav Hajniš a j.; 



Ostatní obory. 267 

Z oboru naukového písemnictví prostonárodního: 
Františka Hansgirgo v á (1823—1871), Karel Lam bl (1823 
až 1884), Dr. Jan B. Lambl (1826—), Dr. František Mathon 
(1828—1896), Jan Uhlíř (1830—1899), Antonín Červený 
(1834—), Jan Datel (1840—), Adolf Eckert (1841—), 
Josef Dumek (1844—), František Farský (1846—), An- 
tonín Dokoupil (1851—), Václav Feršmau (1853—), 
Rudolf Trej bal (1854- ), Ladislav Burket (1855— ), Adolf 
Hevrdle (1859—) a j.; 

z oboru hudebního: František Blažek (1815—), 
František Gregora (1819-1887), J. L. Zvonař (1824 až 
1865), Emanuel Antonín Meliš (1831—), Josef F oerster 
(1H33— ), Hynek Palla (1837—1897), Emanuel Chvála 
(1851—), Dr. Ot. Hostinský (viz na str. 182), Karel 
Stecker (viz na str. 194.), Dr. Karel Teige (1859-1896), 
Fr. Z. Skuher^ský, Jan Mašek, Jan Malát, J. Srb 
Debrnov, Jan Škroup, Frant. Pivo d a a j.; 

z oboru tělocvičného: Dr. Mir. Tyrš (viz na str. 
167.), Dr. Jos. Scheiner (viz na str. 195.), Josef Klen k a, 
Dr. Vilém Kurz (viz na str. 247.), Dr. Emanuel Krůpi čka, 
František K o ž í š e k, Klemeňa Hanušova, August Krejčí, 
Albín Kučera, Jaroslav Pechan, Gustav Pozděna a j. 

Co týče se časopisů, má odbor bohoslovecký již 
od r. 1828. „Časopis katolického duchovenstva" (v letech 
1853.-1860. nevycházel), „Blahověst" (vycházel v 1. 1851. 
až 1896.) a „Kazatelna posvátná" (vycházela v 1. 1864. až 
1893.), jiné pak odborné časopisy budíte zde připome- 
nuty ještě tyto:*) časopis pro sazeče a knihtiskárny „Vele- 
slavín" (od r. 1863,), .Typografia" (od r. 1888.), „Typogra- 
fické listy" (od r. 1889.), „Listy průmyslové" (od r. 1875.), 
časopis spolku pro průmysl pivovarnický s názvem „Kvas" 
(od r. 1873.), „Pivovarské listy" (od r. 1883.), „Listy za- 
hradnické" (od r. 1877.), „Samosprávný obzor" (od r. 1879.), 



*) O časopisech stala se zmínka také ua str. 13., 14., 17., 18., 
20., 21., 24., 25., 40., 45., 50., 52., 54., 57., 59., 68., 73., 89., 109., 110., 
116., 122., 146., 160., 151., 163., 157., 171., 187., 190., 191., 194., 195., 
196., 197., 200., 201., 205., 206., 208., 212., 214., 215., 216., 218., 219., 
221., 225., 226., 233., 234., 235., 240., 241., 245., 247., 249., 250., 252., 
253., 256., 257., 258., 259. a 262. 



268 Ostatní obory. 

„Pražské hospodářské noviny" (od r. 1878), „Obzor národo- 
hospodářský" (od r. 1897.), „Český mechanik" (od r. 1886.), 
„Technické listy" (od r. 1888.), „Technický obzor" (od r. 
1893.), „Výtvarník" (od r. 1898.), „Zprávy spolku architektů 
ainžinýrů" (od r. 1866.), časopis věnovaný zájmům tělocvičným 
„Sokol" (od r. 1871.), „Věstník sokolský" (od r. 1897.), ča- 
sopis lesnický „Háj" (od r. 1873.), „Listy lovecké" (od r. 
1894.), „Cyklista" (od r. 1884.), „Časopis turistů" (od 
r. 1889.), časopis pro katolickou hudbu posvátnou „Cecilie" 
(od r. 1874.), časopis pro hudbu a zpěv „Varyto" (od r. 1878.), 
časopis hudební „Dalibor" (od r. 1881.), „Rozhledy po lidu- 
milství" (od r. 1893.), „České listy šachové" (od r. 1896.) a j. 
Také již i jednotlivé živnosti a řemesla mají své zvláštní 
časopisy. 



v. Překlady klassiků řeckých a římských. 



Bylo by radno naproti písemnictví původnímu podati 
si také přehled překladů dle jazyků, z nichžto za doby nej- 
novější jest až přílišně mnoho do češtiny překládáno. I po- 
dejme si aspoň přehled nejdůležitějších překladů starých 
klassiků řeckých a římských.*) 

Čilý ruch mezi překladateli plodů staroklassických vznikl 
teprve po roce 1860. R. 1863. začala vycházeti Bibliotéka 
JclassiM řeckých a římských, redigována jsouc kromě jiných 
hlavně Janem Kvíčalou, a poskytla velikou řadu překladů 
většinou znamenitých. K „Bibliotéce" té r. 1885. přidružila 
se Sbírka klassiků řeckých a římských v překladech českých, 
redigovaná odprof. Dra Josefa Krále, a v letech 1891 — 1892 
za redakce Timotheje Hrubého vycházeli Klassikové řečtí 
a římští v rouše českém. 

Přehled překladů nejdůležitějších, o sobě vydaných, po- 
dejme si abecedně dle spisovatelů, z nichžto překládáno. 

1. Spisovatelé řečtí. 

Z Aischyla přeložil Václav Bolemír Nebeský tru- 
chlohru Prométheus a Eumenidy (obě 1862; druhá znova 
v „Ustř. knih."), Hynek Jar. Mejsnar trilogii Oresteia čili 
tragédie Agamemnón, Choéforoi a Eumemdy (1883) a V. 
Kočvara tragédii Agamemnón (1897'. 



■ *) Překlady z jiných jazyků, v tomto spise připomenuté, lze 
shledati dle jmen spisovatelů v ňUkazovateli". 



270 Spisovatelé řečtí. 

Z Aristofana přeložil V. B. Nebeský komedii 

Žáby (1870). 

Z Aristotela přeložil Antonín Jaroslav Vrťátko 
Kategorie (1860) a Frant. Pavel J. Vychodil Knihu o bás- 
nictví (1884) a Knihu o duši (1885). 

Z Démos thena přeložil Eduard Novotný Řeči po- 
litické (1S6S) a Řeč ověnči (1864; obé v „Bibliotéce klassiků 
řec. a řím."), J. V. Zahradník Řeči (1883) a Frant. Pe- 
likán Řeči cly ntské (Ústř. knih. 1892). 

Z Euripida přeložil Václav B akovský truchlohru 
Hippolytos (1873 v „Bibl. klass."), Petr Dur dík truchlohru 
Medeia (1878 v „Bibl. klass.") a Dr. Josef Král KyJclops 
(1885 ve „Sbírce klass."). 

Z Hérodota přeložil Dr. Jan K v í č a 1 a Dějiny (Bibl. 
klass. 1863—1864). 

Z Homéra překládáno nejvíc: Ilias i Odysseia celá 
přeložena za doby nedávné dvakrát, a to od Hynka Jaroši. 
Mejsnara (1876—1881) a Antonína Škody (1881—1886). 
Části z obou eposů těch přeložil i Jindřich Niederle (1874 
v „Osvětě" a v „Listech fil. a paed."), a Frant. Šebek 
přeložil v stáncích čásť „Iliady" (1872 zpěv I.— V.). Od 
Mejsnara přeloženy také Hymny, epigramy a batrachomyo- 
machie čili Chvalozpěvy, nápisy a žab a myší vojna (1881). 
Máme tedy z Homéra již vše do češtiny přeloženo. 

Z Platóna přeložil Leo Frant. Saska rozmluvy 
Laches (1862) a Obrana Sokrata (1864 v „Bibl. klass."), 
Jan Ev. K o sin a Obrana Sokrata a Kriton (1863) a Gorgias 
(1865 v „Bibl. klass.'), Jan Nep. Frant. Desolda Faidon 
(1867) a Protagoras-Euthyfron (1871; obé v „Bibl. klass.") 
a Frant. Velišský Laches a Kriton {l^Q^) a Hostina (1812; 
obé v „Bibl. klass.-). 

Z Pluta rcha přeložil Alojs Vaniček tyto životopisy 
Theseus a Romulus, Lykurgos a Numa, Salón a Publikola, 



Spisovatelé římští, 271 

Themistoklés a Kamillus a PerikUs a Fabius Maximm (1865 
až 1S74; vše v „Bibl. klass."). 

Ze Sofoklea přeložil Jindřich Niederle truchlohru 
Elektra (1868), kterou přeložil i Dr. JoselKrál (1897), a Aias 
(1869, obě v „Bibl. klass."), Dr, Josef Král truchlohru ^w- 
%owa (1883), kterou přeložil i Tim. Hrubý (1891), Dr. Petr 
Dur dík Trachiňanky (1883) a FiloUét (Ústř, kn. 1890), 
Josef Končinský truchlohru Oidipos na Koloně, kterou 
přeložil i Tim, Hrubý (1891), a Dr. Eduard Štolovský 
truchlohru Oidip Icrál, kterou přeložil i Tim. Hrubý (1891). 

Z Thukydida přeložil Jan Nep. Frant. Desolda 
knihu I. Sepsání války peloponnéské (1885). 

Z Xenofónta přeložila „Jednota českých filo- 
logů" Paměti o Sokratovi (1872 v „Bibl, klass.") a Karel 
Neudorfel Anabasis (1885), 



2. Spisovatelé římští. 

Z Caesara přeložil Simon Karel Macháček Paměti 
o válce gallské (1872 v „Bibl, klass."), které přeložil i s týmž 
názvem Alojs Breindl (Ústř. knih. 1890) a před ním P. 
Slavíček a názvem Zápisky o válce gallské (1882), a J. K o r- 
munda Paměti o válce občanské (1882). 

Z Ciceróna přeložil J. Pavel Tomášek Řeči vy- 
brané (1870—1874), Karel Koblížek spis Brufus (1880) 
a Robert Novák O nejlepším druhu řečníků (1880); vše 
v „Bibl. klass.". Rob. Novák přeložil i Řeči proti Katilínovi 
(1884 ve „Sbírce Mass."), Ant. Kvapil Kato Starší čili 
O stáří (1889), kterýžto spisek přeložil i Timothej Hrubý 
(1896), který přeložil i spis O nejvyšším dobru a zlu knihy 
paterý (1896) a také řeči Za básníka Archiu a za Milána 
(1892), Josef Krejčí přeložil Laelius o přátelství (1891). 

Z Ho ráče přeložil Josef Truhlář Satyry (1867), 
Dr. V. Jelen Ódy (1874), které přeložiU Eduard V, Što- 



272 Spisovatelé římští. 

lovský (1877; oba překlady v „Bibl. klass."); Jan Čer- 
venka přeložil Poslání k Fisonům (1882) a Timothej Hrubý 
Listi/, Satyry a Ódy a epódy (vše 1884). 

Z Li via přeložil Josef Pechánek Dějiny od založeni 
Říma (1864 — 1872 v „Bibl. klass.", dosud neukončeno). 

Z Nepota p^řeložil Antonín Kvapil Životopisy vý- 
tečných vojevůdců, (Ustř. kn. 1894). 

Z Ovídia přeložil Antonín Truhlář Proměny (1879 
v „Bibl. klass.", dosud neukončeno), které přeložil i Jan 
Červenka, který přeložil O vidia celého (ve „Sbírce klass."), 
a Timothej Hrubý Vyhrané básně (1883). 

Z PÍ au ta přeložil Václav Bol. Nebeský komedii 
Pleníci (1873). 

Ze S a 1 1 u s t i a přeložil Dr. Jan K v í č a 1 a O spiknuti 
Katilínově a Alojs Vaniček O válce jugurtské (obé 1863 
v ,.Bibl. klass."); druhý ze spisů téch přeložil i Frant. 
Kop ta (1882). 

Z Ta cit a přeložil Frant. Kott Dějiny (1866), spis 
Germania čili Kniha o poloze, mravech a národech Germánie 
(1870) 2i Letopisy (1872) a K. Ant. M adie ra O životu a po- 
vaze Gn. Julia Agrikoly (1870; vše v „Bibl. klass."). 

Z Terence přeložil Václav Bol. Nebeský komedii 
Bratři (1871). 

Z Vergilia přeložil Timothej Hrubý Aeneis (zpěv 
I.— ITL, 1884—1886); poprvé překlad její vydal Karel Alojs 
Vinaři cký r. 1851., kterýžto překlad znova vyšel v „Ná- 
rodní bibliotéce" r. 1886. péčí ředitele Václava Slavíka. 

Podrobný seznam všech překladů z řečtiny a latiny až 
do r. 1884. jest obsažen v článku „Klassikové řečtí a římští 
v překladech českých" od Ant. Truhláře (viz na str. 177. 
tohoto spisu). 



VI. Spisy pro mládež. 



z časopisů pro mládež, nyní vycházejících, jsou nej- 
důležitější „Malý čtenář" (od r. 1882.) a „Česká mládež" 
(od r. 1.S98., redaktor J, Dolenský), pro nejmladší pak čte- 
náře „Ma-lé no-vi-ny pro dě-ti" (od r. 1889.; redaktoři Fr. 
Hrnčíř a Fr. VI. Krch; ročník I. vyšel r. 1899. ve vydání 
druhém). 

Ze sbírek buďtež uvedeny: ^Zábav^y pro mládež" (od 
r. 1852. vydává J. Pospíšil), „Urbánkova Nová knihovna pro 
mládež" (od r. 1874.), „Besedy mládeže" (od r. 1878. vy- 
dává M. Knapp), „Pokladnice mládeže" (od r. 1884. vy- 
dává A. Hynek), „České spisy pro mládež" (od r. 1886. vy- 
dává A. Storch Syn), „Wiesnerovy Obrázkové besedy" (od 
r. 1887.), „Vilímkova Knihovna mládeže dospívající" (od r. 
1889.), „Dětská knihovna" (od r. 1890. vydává Dr. Frant. 
Bačkovský), „Vilímkova Knihovna Malého čtenáře" (od r. 
1893.), „Sbírka spisů pro mládež vynikajících českých spi- 
sovatelů" (od r. 1893. vydává Dr. Frant. Bačkovský),^ „Česká 
knihovna zábavy a poučení" (od r. 1895. vydává Ústřední 
spolek českých professorů za redakce Frant. Bílého), „Kniž- 
nice květů mládeže" (od r. 1896. vydává „Dědictví Komen- 
ského") a „Budečské květy" (od r. 1897. vydává Fr. Hrnčíř). 

Ze spisovatelů pro mládež byli připomenuti již výše 
porůznu tito: František Doucha (viz na str. 36.', Václav 
Vilém Trnobranský (viz na str. 40.), Adolf Heyduk (viz 
na str. 48.), Josef Václav Sládek (viz na str. 53.), Vojtěch 
Pak o sta (viz na str. 53. j, Svatopluk Čech (viz na str. 56.), 
Božena Studničková (viz na str. 58 a 10).), Irma Geis- 

18 



274 Spisy pro mládež. 

slova (viz na str. 65.), Pavla Maternová (viz na str. 66.), 
Karel V. Rais (viz na str. 67. a 111.), Karel Kádner 
(viz na str. 68.), Josef Ehrenberger (viz na str. 79.), 
František Pravda (viz na str. 80. a 132.), Karolina Světlá 
(viz na str .^84.), Dr. Josef Košín (J. K. z Radostova) (viz na 
str. 84.), Žofie Podlipská (viz na str. 85.), Jan Ev. Hu- 
lakovský (viz na str. 86.), Vénceslava Lužická (viz na 
str. 87.), Eduard Just (viz na str. 8"^.), František Patočka 
(viz na str. 88.), Jan Karel Hraše (viz na str. 91.), Karel 
Bubník (viz na str. 98.), Eliška Krásnohorská (viz na 
str. 98.), Jan Ježek (viz na str. 101.), Alojs Jirásek (viz 
na str. 104.), Bohumila Klimšová (viz na str. 104.), Jan 
K 1 e c a n d a (viz na str. 107.), Dr. Josef Ladislav Hrdina (viz 
na str. 108.), František Josef Andrlík (viz na str. 104.), 
Vlasta Pittnerová (viz na str. 110.), Alojs Dostál iviz 
na str. 110.), František Hrnčíř (viz na str. 114.), Ladislav 
Benýšek (viz na str. 114.), Dr. Václav Řezníček (viz na 
str. 116.), T. E. Tisovský (viz na str. 118), Růžena Je- 
senská (viz na str. 118.), Josef Braun (viz na str. 119.), 
Rudolf Jaroslav Kronbauer (viz na str. 120.), Karel 
Chalupa (viz na str. 120.), Bohumil František Hakl 
(viz na str. 133.), Xaver Dvořák (viz na str. 144.), Jaro- 
slav Kvapil (viz na str. 147.), Karel Vorovka (viz na 
str. 177. a 21 "2.), Kliment Čermák (viz na str. 186.), Dr. 
Pavel Dur dík (viz na str. 178.), Matouš Václavek (viz 
na str. 177.; jest od něho také Gratulant), Josef Kořenský 
(viz na str. 183.), František Ruth (viz na str. 189.), Jan 
Dolenský (viz na str. 193.), Josef Sokol (viz na str. 
235.), Josef Klika (viz na str. 238.) a Karel Starý (viz 
na str. 243). 

K těm budte dodáni zde aspoň ještě tito z nejnovějších 
a toliko s některými spisy : Ludmila Grosmannová 
Brodská, Anna R. Husová, Filip H y š m a n, Karel 
J i r á n e k, Josef K 1 e n k a ( Tělocvičné hry), Antonín K o s i n a, 
Josef Kožíšek, Filipina K r a^m a 1 1 o v á, František Vladi- 
mír Krch (viz na str. 69.; Úsměvy mládí), Jan Milota 
{Kytička z naší zahrádky), Antonín Mojžíš, Dr. Jan V. 
Novák (viz na str. 215.; Pohádky), Bohumír Patera 



Spisv pro mládež. 276 

{Za domácím štěstím)^ Stanislav Řehák Kamenický, 
Anna Řeháková, Em. Řezáč {Zlatý křížek)^ Josef 
Soukal, Antonín Svoboda (Zvířátka a děti), Vilma Soko- 
lov á, Václav Špaček, A. B. Šťastný, J. Tyk ač, Karel 
V o g n a r, K. J. Z á k o u c k ý, Fr. A, Zeman a j. 

Kritické rozhledy po veškerém českém písemnictví pro 
mládež s názvem Průvodce četby mládeže sestavil Jan Do- 
lens ký. 



18* 



Opravy a doplňky.") 



Na str. 20. má býti v řádku 4. zdola „1805-1872" a v řádku 
13, zdola „1851—1866". 

Na str. 37. připiš si k Erbenovi na konec „a také pokusil se 
v oboru dramatickém". 

Na str. 42. připiš si k Uhlířovi na konec „a Obrazy z déjin če- 
ských"' (1899) a k Haklovi na konec „a také napsal divadelní hry pro 
mládež". 

Na str. 46. v řádku 11. shora změň „dvanáctého (r. 1893." ve 
„třináctého (r. 1899" a v řádku 12. za „vydání" přidej „velké, a nej- 
novější malé také jest illustrováno". 

Na str. 48. v řádku 7. zdola za „dudáku"' přidej „Dumy a dojmy". 

Na str. 51. připiš si k Šťastnému na konec „Též od něho jest 
vánoční hra" a k Pokornému-Pikulíkovi, že „narodil se 15. bř. 1842 
v Kutné Hoře, kde žije" a že vydal i „Padavky". 

Na str. 64. v řádku 7. zdola místo „gymnasiu" má býti „reálce". 

Na str. 65. přidej před Kvapila : Miroslav Bedřich 
Kuneš (1855 — ) narodil se 31. led. 1855 v Rokycanech, vyučil se 
zámečnictví a později na základě soukromých studií stal se úředníkem 
„Národních listů" a nyní jest v témže postavení při „Národní politice" 
v Praze. Napsal dělnickou idyllu Pi-o statky duše (1889) a jest činným 
i v oboru novellistickém a dramatickém. 

Na str. 6ó. přidej před Hudce : Otakar G. Paroubek (1856- ) 
narodil se 14. bř 1856vSadské a jest professorem čes. reálky v Karlině. 
Napsal lyricko-epickou báseň Národu (1881). Jest činným i v oboru 
dějepisném a zeměpisném. 

Na str. 71. přidej před Jonáše: Josef Kubín (1864 — ) naro- 
dil se 7. říj. 1864 v Jičiné a jest professorem při reálce v Ces. Budě- 
jovicích Přeložil Píseň o Rolandu (Sbor. poes. svět 1895). 

*) Meškaje z příčin zdravotních na venkově, nepodávám snad 
tolik oprav a doplňku, kolik bych podati mohl, jsa v Praze. 



Opravy a doplňky. 277 



Na str. 73. o Karáskovi jest přidati, že píše také dramata. 

Na str. 74, z řádku 2. „a Atlantis (l899j" dej do řádku 1. před 
„a přeložil". 

Na str. 76. v řádku 2. zdola místo „F." má býti „V.". 

Na str. 82. přidej před Havlíčka : Beneš MetholdKuIda 
(1820—) kromě básní (viz na str. 40.) napsal povídky Ptaoda a blud 
a vydal Moravské národui pohádky, povésti, obyčeje a hry (t svazky ; 
2 v „Nár. bibl." 1874 a 2 o sobě 1892 a 1893). 

Na str. 82. přidej před Vávru :František Karel Krouský 
(1823—) narodil se 9. bř. 1823 v Zámostí na Boleslavsku, byl činným 
politicky, až stal se žurnalistou a konečné fotografem v Nových Be- 
nátkách. Napsal román Bratři z kalichu (1866) a Usmiřenec (1880). 

, Na str. 85. v řádku 18. shora za „1878" vlož „2. vyd. 1899". 

Na str. 87. v řádku 7. zdola přidej^ „a povídka Moje nebozká 
(1899)" a v řádku 15. přidej „Jest členem České akademie". 

Na str. 93. v řádku 11. místo „zapadlo"' má býti „zapadne'^ 
a mezi „oboru" a „literárné" vynecháno „dějepisném". 

Na str. 97. v řádku 17. shora má býti „řádným" příd „členem". 

Na str. 99. v řádku i, zdola škrtni „1^79" a na to místo přidej 
„otištěný prvně v „Osvété" r. 1879. a potom o sobě v „Ottově Laciné 
knihovně národní" (1882 a 2. vyd. 1899), kde vyšla také povídka Při- 
šery (1880), román Stadický král (1880) a Z letopisů sázavských (1881 
a 2. vyd. 1896). Prvý co do času román jeho jest Pod skalami (1873)". 

Na str. 100. v řádku 14. shora o „Levohradecké povídce" buď 
přidáno, že „poprvé v Matici lidu 1882", a v řádku 16. buď pozna- 
menáno o „Bludařích", že pověst ta „vyšla prvně r. 1878. s názvem 
Pan Plichta z Zirotina"'. Na konec k Benešovi Třebízskému připiš si 
„Také byl činným v oboru bohosloveckém". 

Na str. 107. přidej před Kvapila: Miroslav Bedřich 
Kuně 8 (1855 — ) kromě básně ^viz na str. 276.) napsal román Zachrá- 
něná (1894). 

Na str. 108. přidej před Hrdinu: Josef Kuffner(18ó5 — ) 
narodil se 1 855 v Blatné, byl důstojníkem a jest členem redakce „Ná- 
rodních listů" v Praze. Napsal Chvíle a otázky (1894). 

Na str. 109. o Suranovi jest říci, že právě byl přeložen na 
Král. Vinohrady, a o Seykorovi Kosteleckém, že jest professorem při 
obchodní akademii v Prostějově. 

Na str. 111. Procházka má býti vysazen garmondem. 



278 Opravy a doplňky. 

Na str. 117. o Brodském připiš si, že také vydal „ Vesnické 
obrázky (2 sv. 1898 a 1899)". 

Na str. 118. přidej před Papáčka : Karel Ladislav Kukla 
(1863—) narodil se 28. led. 1863 v Sedlčanech a jest redaktorem časo- 
pisu „Svět zvířat" v Praze. Jest od něho sbírka novell a humoresek 
Z ranních stínů (1886) a Ze všech koutů Prahy (1894). Také přeložil 
M. Tvraina Dobrodružství tuláka Finna (1893), E. Zoly Sen a j. Také 
jest činným v oboru dramatickém. 

Na str. 118. k Papáčkovi na konec připiš si „a dějepisném". 

Na str. 119. o Kabelíkovi jest říci, že právě stal se professorem 
pří české průmyslové škole v Plzni. 

Na str. 121. ku Krejčímu na konec připiš si „Jest činným 
i v oboru filosofickém". 

Na str. 123. přidej před Karáska: Michal Srubjan (1870 -). 
pravým jménem Martin Prigl, narodil se 2. říj. 1870 v Krumvíři 
u Klobouk na Moravě a jest spisovatelem v Praze. Napsal Obrázky ze 
Slovácka (Lib. 1899). 

Na str. 123. přidej před Červinku: J. Křen (1872 — ) narodil 
se 6. ky. 1872 v Telči na Moravě a jest tajemníkem města Napajedla. 
Napsal Zmařené životy (1899) a j. 

Na str. 124. v řádku 3. o Bystřinoví jest připomenouti, že to 
jest pseudonym Dra Ferd. Dostála, advokáta v Novém Jičíně, a že 
„Hanácké figurky" vyšly v 2. vydání r. 1899. 

Na str. 144. přidej před Kvapila: Miroslav Bedřich K unes 
(1855—) kromě básně a románu (viz na str. 276. a 277.) napsal veršem 
truchlohru Boleslav III. Byšavý (1888). 

Na str. 146. v řádku 7. shora za „divadelní" přidej „s názvem 
Thálie". 

Na str. 14fi. přidej před , Papáčka: František Sychra (1S63— ' 
narodil se 19. led. 1863 v Ústí n. O. a jest professorem při české 
reálce v Karlině. Napsal veseL hru První bouřka (1898). 

Karel Ladislav Kukla (1863—) kromě novellistiky (viz na 
str. 278.) napsal Anatomové (lí?84), Když prší (1885), Tři sta třicet tři 
(1885), Návrat Kolčevského (1881), Simulátor es {\ 887), Svatební noc (1889), 
Večernice (1890), Občanská beseda (1890) a j. 

Na str. 186. o Novákovi připiš si, že „jest členem České aka- 
demie". 

Na str. 187. v řádku 16. zdola před „členem" vlož „řádným". 



Opravy a doplňky. 279 

Na str. 188. v řádku 18. shora místo „1897" dej „díl I. 1899". 

Na str. 189. přidej před Kahlíka : Adam Chlumecký (18.54—) 
kromě básní a povídek (viz na str. 64. a 106.) napsal i črty z cest 
Lilita (1899). 

Na str. 190. přidej před Wagnera: Otakar G. Parou bek 
(1856 — ) kromě básně (viz na str. 276.) popsal s Filipem Hyšmanem 
okresní hejtmanství Slánské (1887) a s Josefém Rennerem okresní liejt- 
viansívi Pisecké (1889) a j. 

Na str. 103. Špencingrová jest omylem zařaděna a má býti teprv 
až na str. 219. 

Na str. 198. v řádku 16. shora má býti „Lechleriiv" místo „Le- 
ch erův". 

Na str. 203. připiš si k Hanušovi na konec „Byl činným i v oboru 
filosofickém". 

Na str. 220. v řádku 15. zdola má býti „Rudě" místo „Brodě". 

Na str. 236. připiš si k Durdíkovi tyto dva spisy: Véjepisný ná- 
stin filosofie řecké (seš. I. 1892), O význavM filosofie Descartesovy (1897). 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 

(číslice značí stránky; číslice tu a tam v závorkách upozorňuje, 
kolikrát o dotčeném na téže stránce zmínka jest.) 



About 143 

Adamec 5, 95 

Adámek B. 128, 140, 174; K, 174 

Aesop 58 

Aischylos 49, 136, 269 

Alarcon 115, 117, 121 

Albert 26, 211, 254, 257 

Albieri 115, 117 

Aldrich 95 

Alfieri 144 

Altamír 115 

Amerling 209, 241 

Amicis 105 

Andersen 100 

Andrlík 7, 104, 274 

Antono-wicz 59 

Antoš 118, 145 

Arány 63 

Arbes 7, 20, 75, 91, 138, 175, 210 

Arén 110 

Archleb 6, 115, 145 

Arietto 26, 69 

Ariosto 63 

Aristofanes 270 

Aristoteles 239, 270 

Asnyk 65, 148 

Augustin 153, 247 

CAureville 121 

Auředníček 6, 72, 122 

Babák 254 
Babánek 74 



Bačkovský 5, 6, 23, 34, 151 

Bakalář 6, 232 

Bakovský 6, 27 ■ 

Balbín 165 

Baleár 187 

Balcárek 50 

Balucký lU 

Ban 144 

Bang 122 

Barák 31, 45, 194, 212 

Barbey 121 

Bárta 74 

Bartoš F. 35, 81, 171, 206, 208, 217, 

221, 226, 233; F. 266; J. 124 
Barus 249 
Barvír 253 
Basi 74 
Baše 59 
Baštýř 254 
Baudelaire 56, 63 
Bauer F. 180; F. S. 266 
Baumbach 48 
Bauše 246 
Bayard 130 

Bayer E. 250; F. 18.«, 216; F. 250 
Bečic 94 
Becquer 115 
Bellamy 102 

Bělohouhek Ant. 241, 246 ; Aug. 248 
Bélohrobský 50, 68 
Bělot 112 
Bendi 43 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



281 



Beneš 74, 124, 148; Šumavský 10-2 ; 

Třebízský 99, lil, 214, -.18, 220, 

26(), 277 
Benešovský 124 
Benýšek 7, 114, 274 
Beran 17G, 228 
Beranger 59 
Bernard 262 
Bernau 184 
Bezděka 265 
Bidlo 198 
Bílek 7, 152. 161 
Bílý F. 5, 199, 214, 216, 227, 273; 

J. 2()C. 
Bisson 146 
Bittner 96 

Bjornson 89, 121 (2), 147. 
Blam 144 
Blanda 266 

Blažek F. 267; M. 212, 2z9 
Blokša 220, 266 
Bobek 99 
Bobr 198 
Bobrzyóski 198 
Boček 74 
Bodenstedt 52 
Bogdanovič 163 
Boháček 124 
Bohuslav 119 
Boisgobey 112 
Bon 240 

Borecký 5, 34, 7.3, 123 
Borodin 145 
Borovský 23, 186 
Borový 24, 171, 266 
Bořický 245 
Botič 43 
Bourget 116 
Bouška 71, 220 
Bozdéch 92, 128, 138 
Brabec 74, 148 
Brábek 57, 63, 99, 140, 231 
Braddonová 107 
Bráf 205, 261 (2) 
Brandes 147, 221 
Brandl 168, 171, 207, 258 
Bráni š 188 
Branžovský 217 
Brabseyová 182 



Braun 119, 220, 274 

Brauner 251 

Brdlík 6, 169, 192 

Brehm 24 (2), 245 (2), 247 (2), 260, 

252 
Breindl 167, 271 
Brejcha 240 
Bréte 122 
Biet-Harte 95 
Brighwenová 246 
Briot 247 
Brodský 117, 278 
Brody 120 
Brodzióski 42 
Brousek 124 . 
Brožík 25 
Brynych 266 
Brzák 194 
Březina 72, 148 
Bubník 6, 98, 274 
Buckle 238, 239 
Bíicher 197 
Bukovský 266 
Buňíit 25.0 
Buonarotti 61, 63 
Burgerstein 38 
Burian 198 
Burket 267 
Burns 53 
Bušek 67 
Byron 5, 7, 30, 31, 49, 63, 57, 59, 

64, 133, 136, 209 
Bystřina 124, 278 

Caballer 116 

Caesar 231, 271 

Cajthaml 123 

Calderon 55, 137, 139, 143, 14.') 

Calixtus 34 

Cannizara 63 

Carlenová 93, 122 

Carré 146 

Carreter 115 

Cervántes 79, 115 

Ceyp 46 

Cicero 231, 271 

Cidlinský 148 

Cimthanzl 174 

Coleridge 53 



282 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



Collius lo7 
Coloma 115 
Corate 240 
Conway 114 
Coppé 67, 69, 74 
Coquelia 145 
Cossa 144 
Crha 49, 88 
Ciimpfe 188, 226 
Czajewski 26 
Czajkowski 84 
Cziky 141 

Čacká 37 

Čada 24<i 

Čapek 114 

Čas viz Nečas 

Cech L. 216, 217, 227; P. 170; 
Sv. 23, 24(2), 31, 33, 48, 54, 55, 
56, 60, 75, 96,119, 121, 182 (2), 
273 

Čechov 148 

Čejka 40, 131 

Čekal 124 

Čelakovský F. L. 18, 24, 39, 74, 
148, 194, 199, 203(2), 205,208, 
209, 213, 216 (3), 217, 221; J. 

^ 259; L. 7, 134, 244 

Čeněk 99 

z Čeňkova 72, 122 

Censký 164, -206 

Čermák D. F. 168; B. 53, 96,213: 
, J. 124; K. 7, 186, 274 
Cernohouz 266 
Černý A. 34, 71, 196; F. 179; J. 

229; J. M. 173, 210; K. 124; 

V, 69, 148 

Červenka J. 69, 115,146; J. -72(2) 
Červený A. 267; Č. 264 

Červinka K. 73, 123; M. 60; O. 

, 56, 97 

Červinková 106, 143, 189 

Čihák L. 198; VI. 124 

Činoveský 78 

čistecký 85 

Čížek 258 

Čupr 234 



Dalimil 34 

Dančenko 108, 111, 140 

Daneš 265 

Datel 267 

Danilevský 108 (2), 109, HO 

Dante 63, 220 

Darwin 241, 244 

Dastich 167, 235 

Daudet 102, 122, 123 

Dědeček 246 

Démosthenés 230, 270 

Denis 190 

Desnoyers 112 

Desolďa 265, 270, 271 

Devitský 220 

Deyl 254, 256 

Dickens 73, 104, 107 

Distl 147 

Diviš 99, 248, 266 

Dlouhý 25, 200, 249 

Dobroljubov 90 

Dobrovský 203, 207, 208, 220, 221 

Dobrzanski 84 

Dóezi 141 

Dokoupil 267 

Dorfl 65, 107, 176 

Dolenský 193, 273, 274, 275 

Domalíp 247, 249 

Domečka 198 

Donovský 82 

Doré 24 

Dostál 7, 110, 274; A. B. 74; F. 

278; Lut. 25, 73 
Dostojevský 89, 92, 105, 118, 124 
Doubrava 251 
Doubravskv 71 
Doucha 36, 130, 201, 202, 212, 226, 

273 
Drahoňovský 37, 131 
Drozd 24 
Drtina 239 
Drumev 108 
Dubec 117 
Duda 250 

Dudík 38, 152, 159, 166 
Dudych 6, 161 
Dumauoir 125, 130 
Dumas 138 
Dumek 267 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



ib'á 



Diiuder '202, 212 

Dimovský 100 

Durdík A. 50; J. ó, 49, 130, 20i), 

•2o3, 23G, -244, 279; Pavel 5, 7, 

94, 138, 153, 178, 212, 274; Petr 

237, 270, 271 
Durycli 198 
Dušek l;)2, 232 

Dvorsky 91. 140, 164, 170, 173 
Dvořák J. 17ň ; R. 69, 194; R. 191 ; 

X. (•)(), 144, 274 
Dvořáková 58 
Dyk 74 
Dzierzkowski 96 

Ebers 24, 108, 182 

Eckert 267 

Edgren-Lefflerová lil 

Ehrenberger "9, 266, 274 

Echegaray 143 

Kichler 198 

Eira 6, 7, 184 

Eiselt 253 

Ekert 181 

Eliáš 118, 239 

El ster 93 

Emler 159, 169, 177, 210 

f^otvos 99 

Erben J. 166; K. J. 29, 30, 37, 

40, 111, 131, 156, 164, 170, 2<ró, 

207, 208, 276 
Erckmann-Chatrian 108 
Earipides 143, 270 

Fáček 198 
Fahoun 94 
Fait 190, 216 
Faktor 253 
Falkenberg 238 
Fa Presto viz Mašek 
Farský 267 
F<istmantel 183, 242 
Fejfalík 38 
Fénelon 86 
Féré 108 
Feršman 267 
Feuillet 112, 137 
Fiala E. 190; H. 232 
Filatov 257 



Filípek 257 

Fink 124 

Finne 147 

Fischel 4 

Flajšhans 199, 220 

Flammarion 121 

Flaubert 121, 123 

Flesar 198 

Foerster 146, 267 

Folklór 71 

Forman 74 

Formánek 78, 246 ; E. 254 

Fořt 185 

Foscolo 63, 112 

Foiistka 196 

Frankenberger 254 

Franta 213, 254 

Frary 185 

Fredro 136, 144 (2) 

Frejlach 190, 197 

Frencl 266 

Fric A. 163, 241, 243, 245 ; J. V. 
7, 30, 31, 42, 83, 133, 164 

Frida B. 108, 144; E. viz Vr- 
chlický 

Friedberg 6, 7, 165 

Frumar 6, 201 

Fučík 74 

Fulda 147 

Furch 30, 39, 75 

Gabler 132, l62, 223 

Gaboriau 75 

Gabriel 129 

Galdós 115, 122 

Gallat 83 

Garborg 112, 121 

Garšin 118 

Gautier 108 

Gebauer 27, 210, 221 (3), 222, 

226, 227 
Geisslová 65, 107, 273 
Geitler 230 
Georgov 70 

Gindely 152, 164, 166, 170, 175, 189 
Girardia 138 
Gobi 83, 180 
Goethe 42, 54, 58, 63, 132 (2), 139, 

14!S. 218 



284 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



Gogol 7, 82, 90, 105 111, 138 

Goldoni 132, 143 

Goll 56, 63, 152, 153, 181, 182, 

187 
Gomulicki 119 
Goncourt 117, 123, 124 
Gončarov 90 
Gregora 267 
Grassi 117 
Gregorčic 53 

Grégr E. 71 (3), 165; J. 179, 207 
GrešI 95 
Gresser 148 
Gréville 112, 118 
Grógr 74 
Groh 167 
Grosse 43 

Grossmannová 216, 274 
Gruber 151, 197 
Grudzinski 89, 109 
Grůnwald 74 
Gruss 200, 250 
Gualdo 121 
Guizot 166 
Guldener 6, 7, 135 
Gunter 116 
Guth 7, 116, 153, 194 
Gutzkov 137 

Haardt 171 

Habernfeld 165 

Hacklánder 88 

Hájek 158 

Hajn 240 

Hajniš 39, 266 

Hakl 42, 133 (3), 31 (2), 33, 266, 

274, 276 
Hálek 7, 20, 44 (2), 45 (2). 46, 47, 

65, 79 (2), 83, 84, 86, 90, 127 (2), 

134, 216 (2) 
Halévy 104, 112 
Halouzka 221 
Hamsun 121 
Hanamann 251 
Hanar 74 
Haněl 260 
Haněl 74, 148 
Hanka 34, 221 
Hansgirg A. 77; A. 250 



Hansgirgová 267 

Hanuš 124 

Hanuš J. 199, 214, 219 ; L J. 92, 

199, 203, 234, 279 
Hanušova 6, 92, 267 
Haškovec 254 
Haětalský 82 
Hattala 208, 221, 223 
Hauptmann 145 
Hausmann^l27 
Havel viz Simáček M. A. 
Havelka J. 50, 173, 236; M. 30, 

o 6 
Havelský 163 
Havlasa 104 
Havlíček 13, 17, 19, 40, 41, 82, 

137, 156, 179 (2), 189, 194, 195, 

205, 213, 218, 238 
Havlík 102 
Hebl 47 

Heimburgová 118 
Heine 31, 52, 69 
Hejda 121 
Hejna 6, 176 
Hejret 221 

Heller 24, 54, 75, 95, 180; K. 261 
Hellmuth 82 

Hellwald 24, 153, 157, 191 • 
Hennequin 221, 240 
Herbart 236, 240 
Herben 109, 151, 191, 201 
Herczeg 121 
Herda 67 
Herites 76, 102 
Herloš 79, 93 (2) 
Herodot 217 
Herold 5, «1, 161 
Herrmann 25, 76, 89, 106,14:^,216 
Herzer 102, 231 (2) 
Hes 6, 102 
Heusler 124 
Hevera 170 
Hevrdle 267 
Heyduk 7, 23, 33, 46—48, 60, 62, 

69, 169, 216, 273 
Heyrovský 261 (2) 
Hilbert 147 

Hladík 25, 122, 147, 180 
Hlava 256 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



285 



Hlaváček 74 

Hlavinka 1H6 

Hlinka viz Pravda 

z Hluboké viz Jesenská 

Huévkovský 18 

Holil 215 

Hófer 198 

Hoť 20, 1 63 

Hofman 24(» 

Hofmeistr 124 

Holeček 64, 105, 188 

Holub 153, 183, 189 

Holý Jan 18; Jos. 74 

Homér 49, 225, 228 (2), 231, 273 

Hora 89, 210, 227, 264 

Horác 229, 271 

Horáček 195, 261 

Horenský 124 

Hořica 7, 113 

Hořovský 243 

Hostinský 24, 181, 182, 267 

Hošek 105, 231 

Hotowetz 197 

Houdek 74 

Hovorka J. M. 99 ; F. L. 110, 144 

Hraše 7, 91, 175, 274 

Hrbek 124 

Hrdina 7, lOS, 274 

Hrnčíř 6, 7, 69, 80, 114, 178, 19-', 

219, 273 (2), 274 
Hromádko 243 
Hrubý J. 105, 186; J. V. 59; T. 

6, 219, 249, 271 (4), 272 (3) 
Hrudička 6, 266 
Hruška 6, 57, 159 
Hudec 65, 108 

Hugo 31, 63 (2), 82, 120, 12-', 130 
Hiibner 157 

Hulakovský 86, 226, 228, 266, 274 
Humbert 195 
Humboldt 242 
Hume 238, 239 

Hus 180, 191, 203, 213, 2 "S, 238 
Husová 274 
Huxley 250 
Hvězda 239 
z Hvězdy 18, 74, 124 
Hýbl 204 
Hyšman 274, 279 



Chadt 252 

Chalupa F. 25, 66, 109; K. 120, 

274 
Charpentier 67 
Chateaubriand 121, 124 
Chaura 124 
Cherbuliez 108 
Chládek 42, 64 
Chleborád 174 
Chlumecký 64, 106, 143, 279 
Chmelenský 74, 148 
Chmelíček 162 
Chodounský 254 
Chocholoušek 75 (2), 80 
Chudoba 99 
Chvála 194, 267 
Chytil 191 

Ibl 59, 104, 185, 231 (2) 

Ibsen 64, 143 (2), 147, 221, 240 

Ingram 239 

Jablonský 38, 220, 265 

Jaeger 254 

Jahn 20, 50, 89, 93, 136, 209, 215, 

244; M. 120; Z. 245 
Jakubec Jan 7, 199, 219; Jos. 66 
Jamot viz Thomayer 
Janáček 171 
Janda 43, 84, 133 
Jandečka 235, 262 
Janet 196 
Janke 148 
Janošík 256 
Janovický 34, 
Jarkovšký 116 
Jarník 213 

Jarolímek L. 239; V. 264 
Jaroš 72, 121 
Jasmín viz Klášterský 
Javůrek 124 148 
Jebavý 72 

Jedlička 95, 180, 212 
Jehlička 42, 242, 246 
Jelen 271 

Jelínek B. 59 ; E. 107, 143, 153, 221 
Jephson 176 
Jeřábek 113, 127, 128, 135, 20S; 

L. 192 



286 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



Jesenská 70, 118, Í24, 146, 274 

Ješina 224 

Jettmar 6, 261 

Ježek ň, 58, 98, 101, 184, 185, 214, 

248, 266, 274 
Jindra 221 
Jiránek 274 
Jirásek 23, 75, 103, 142, 185; J. 

240; K. 274 
Jireček H. 75, 82, 205 (2), 206, 2.-.7; 

J. 8, 205, 234, 258; J. K. 164, 18y 
Jóndl 263 , 

John 249 
Jokai 83, 99, 120 
Jokl 227, 229, 233 
Jonáš 71, 147 
Jung 67 
Junghans 136 
Jungmann 18, 74, 124, 152, 180, 

198, 201, 203, 205,208 (2), 212, 

221 
Jurčič 96 
Just 6, 48, 88, 274 

Kabelík 119, 278 

Kabrhel 256 

Kačer 34 

Kadeřávek 236, 266 

Kadlec 146, 261 

Kádner 68, 112, 145, 274 

Kafka 251 

Kahlík 6, 189 

Kachník 193 

Kaizl 261 

Kalandra 102 

Kalasova 148 

Kalenda 101 

Kalidasa 138, 144 

Kalina 18, 30, 36, 37, 74 

Kališ 59, 185 

Kalousek 155, 172, 189; V. 226 

Kalus 65 

Kamarýt 74, 208 

Kameníček 191 

Kamínek 6, 122, 147 

Kaminský 67, 112 

Kapper 41, 81 

Kapras 237 

Karásek 73, 123, 147, 221, 277 



Karazin 108 

Karéjev 240 

Karlík 229 

Kastner 226, 231 

Kašpar 24, 266 

Katull 35 

Katzer 253 

Keim 196 

Kennan 191, 198 

Kielland 93, 121 

Kienberger 89, 93 

Kimla 254 

Kipling 95, 117, 124 

Klapálek 253 

Klášterský 34, 71 

Klazar 66 

Klecanda 7, 107, 190, 274 

Kleist 130 

Klement 24, 185 

Klenka 6, 7, 267, 274 

Klicpera I. 95 ; V. K. 19, 7ó, 77 

95, 126, 127, 141, 214 
Klier 261 

Klika 201, 235, 238, 247, 274 
Kliment 252 

Klimšová 6, 7, 104, 142, 274 

Klose 70 

Klostermann 76, 98 

Klusáček 70 

Klvaňa 251 

Kneipp 184, 248 

Knittl 194 

Knotek lil 

Kober 100 

Koblížek 271 

Kočvara 269 

Kodym 14, 241, 257 

Kórschnerová viz Melišová a Strá- 
nečka 

Koláček 249 

Kolár 37, 75, 78, 125, 128, 131 

Kolář 24, 43, 166, 225 

Kolcov 54 

Kolda Malínský viz Lacina 

Koliš 92 

KoUár 18. 30, 37, 55, 74, 201,208, 
215 (2), 219 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



287 



Kolovrat 135 ' 

Komenský 130, 150, 160, 167, 189, 

11)8, 207 (4), 208, 215, 216 (4), 

225, 229, 234, 237, 237, 238 (2) 
Končiiiský 271 
Koiiěrza 111 
Konopnická 111 
Konrád J. D. 7, 112; K. 177 
Kopal 2G6 

Kopecký J. 209; M. 49 
Kopidlanský viz Gobi 
Kopřiva 86 
Kopta 272 
Koiáb 74 
Korec 6, 266 
Kormunda 271 
Korolenko 108, 111 
Korzeniowski 82 
Kořán 158, 173 
Kořenský 5, 24, 153, 183, 274 
Kořínek F. 84, 166 ; J. 224 
Koiistka 163, 241 
Kosiua A. 279; Jan Ev. 206, 270; 

Jan 226, 228; Jar. 195 
Kosmák 93 
Kosmas 160 

Kostelecký viz Seykora O. V. 
Kosterka 121, 147, 240 
Košín 6, 7, 43, 84, 274 
Košťál 109, 144, 185 
Košut 63, 266 
Kotal 241, 245 
Kotík 36, 92, 210, 227 
Kotsmích 226 
Kott 6, 2-24, 272 
Kotyška 119, 197 
Koubek 18, 36, 200 
Kouble J. 144, 217; J. A. 37 
Koudela C, 206 
Koudelka 198, 117 
Koukl 68, 145 
Koula 190 
Kovář E. 233; M. 50, 151, 153, 

175, 228 
Kozák 266 
Kozenn 189 
Koželuha 216 
Kožíšek 267, 274 
Krajník 59, 142 



Král 143, 188, •'21, 231, 269, i 70 

271 (2) 
Kramář 195 
Kramattová 274 
Kramérius 199, 204 
Krásí 180, 184, 266 
Krásili ski 65, 133 
Krásnohorská 25, 33, 57, 98, 140, 

176, 274 
Kraszewski 77, 78, 82, 83, 89, 92, 

96, 107, 110, 111, 213 
Kraus 2i8 
Krecar 7 

Kredba 201, 208, 234 
Kregcz 88 
Krejčí A. J. 117; Aug. 250, 267; 

F. 239; F. V. 1-21, -240, 278; 

J. 163 (3), 186, 240, 241, 271 
Krestovská 119 
Krestovský 119 

Krch 7, 69, 114, 181, 216, 273, 274 
Kronbauer 120, 274 
Krouský 277 
Krsek 64 
Kruis 249 
Krupička 267 
Krušina 112, 145 
Krylov 49, 146 
Kry špín 212 

KryštůfekF. 178, 180,266; J. 179 
Krýzl 74 
Křen 278 
Křičenský 78 
Kříž 176 

Křížek Václav 167, 225; VI. 240 
Křížková 179 
Kuba 196 

Kubelka J. 72 ; V. 193 
Kubeš 6, 180, 229 
Kubín 74, 276 
Kučera A. 267; K. 64, 143 
Kudrnáč 190 
Kuffner H. 195; J. 277; K. 256; 

T. 124 
Kuchař 57, 98 
Kukla 124, 278 (2) 
Kukula 254 

Kulda 40, 159, 162, 221, 266, 277 
Kumičié 114 



288 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



Kuiies 124 (•>), 276, 277, 278 

Kunětická viz Viková 

Kurz 217, 267 

Kutina 124 

Kužela 64 

Kvapil A. 271, 272; F. 5, 25, 32, 

6ř., 107, 144; J. 24, 31, 72, 147, 

274 
Kv;i pilová 124 
Květ 30, 225, 234 
Kvíčala 214, 221 (3), 220, 269,270, 

272 
Kynský 204 
Kyselka 24 

Lacina 101, 153, 184 

Ladecký 5, 145 

Laichter 5, 24, 120, 151 

Lamartin 162 

Lambl 267 (2) 

Langer 18, 74 

Langner 116, 195 

Laiibe 251 

Laurin 258, 266 

Lavoisier 209 

Le Bon 24o 

Leger 67, 113 

Lego 225 

Lehner 266 

Lechler 198, 279 

Leisewitz 138 

Lejkia 118 

Lenau 52, 71 

Lenz 24, 235, 266 

Leopardi 63 

Lepař F. 207, 225 ; J. 163, 234 

Lerch 265 

Lermontov 31, 50, 66 

Lessing 131 

Lešan 71 

z Lešehradu 73 

Letoschek 171 

Leubner 74 

Lewicki 195 

Lhoták 254 

Libbeyová 104 

Liberta 123 

Lié 93 

Lier 7, 76, 105 



Lindner 234 
Lipnický 180 
Lisle 63 

Livius 231 (2), 272 
Lokay 148 
Longfellow 51, 53 
Lorinser 244 
Lošťák 70 
Loti 116 
Lubbock 239 (2) 
Lucek 124 
Ludwig 113 
Ltitzow 27 
Lukaszkiewicz 96 
Lutinov viz Dostál 
Lužická 7, 76, 87, 274 

Macaulay 163 

Mackay l--'3 

Madach 141 

Madiera 7, 225, 235, 272 

Mádl 192 

Maeterlinck 148 

Mach 189 

Mácha 30, 31 (3), 40, 49, 74, 124, 

204, 210, 217 
Macháček 18, 148, 271 
Máchal 199, 217 
Machar 71 
Machovec 264, 265 
Maixner 255 
Malá 124 
Malát 267 
Malczewski 30, 58 
Malínský viz Lacina 
Mallarmé 74 
Malot 112. 119 
Malý 17, 78. 131, 156, 203 
Malybroková 51 
Manciniová 118 
Mansvet 185 
Marek 219 

Mareš B. 198; F. 184, 250, 256 
Margueritt 120 
Markrab 6,266 
Marryat 108 
Maršan 6, 198 
Martin (Martince) 52 
Masaryk 27, 201, 205, 233, 238 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



289 



Mašek I. B. 209; J. 267; J. L. 9, 
234; K. 72 (2), 121, 147 

Maska 185 

Matějka 198 

Maternová 66, 111, 274 

Mathon 6, 267 

Mattuš 170 

Mattuška 220 

Matúš 124 

Matzenauer 224 

Matzner 181 

Maupassant 118, 121, 122 

Mavdl 255 

Mayer K. 74; R. 49 

Mayerhofifer 120 

Mažuranié 43 

Meissner 52, 82, 93 

Mejsnar 49, 89, 130, 269, 270 (2) 

Melichar 102 

Meliš 85, 267 

Melišová 20, 85 

Menčík 214 

Mendés 119, 122 

Mendoza 115 

Merhaut 56, 119 

Merimée 108 

Městečky 60 

Metelka 169, 183, 189 

Mickiewicz 31, 39, 53, 55, 57, 58, 
61, 216 

Mignet 157 

Michajlov 108, 118 

Michelet 239 

Mikenda 226 

Mikeš 20 

Miklosié 228 

Mikovec 18, 20, 31, 45, 126, 133, 
157 

Mikszáth 99 

Mik 8 124 

Mikulejský 148 

Miler 144 

Milí 240 (2) 

Milota 274 

Miltner 175 

Milton 74 

Mírohorský viz Friedberg 

Miřiovský 56, 97, 239 



Místecký viz Pécka 

Miškovský 34 

Mittner 159, 222 

Mocker 160 

Mocník 262 

Mojžíš "^74 

Mokrý 42, 64, 106, 143 

Molčík 193 

Moliér 132, 137, 138, 143 

Montépin 112 

Moore 65 (2) 

Mordovcev 108, 191 

Mosenthal 132 

Moser 20 

Mondrá 117, 239 

Mourek 97, 182, 213, 230, 237 . 

Mráčková 58 

Mráz 124 

Mrštík A. 119, 146; V. 76, 90, 

118, 146, 192 (2) 
Muček viž. Albieri 
Múhlsteinová 56, 97 
Muller 162, 244 
Murger 124 
Musaeus 35 
Mussalij 231 
Mužák 83 
Mužík 24, 68, 113, 145 

Náchodská 109 

Nansea 24, 195 

Napoleon 157, 169 

Náprstek 92, 127, 131, 135 

Navrátil 165 

Nebeský 40, 173, 220, 269, 270, 

272 (2) 
Nečas 33, 58, 260 
Neéásek 78 
Nechvíle 198 
Nejedlý 18, 204 
Někrasov 49 
Nekut 241, 243, 245 (2) 
Němcová 7, 75, 81, 164, 214, 220 
Němec 5 
Nepos 272 
Neruda 20 (2), 23, 31, 33, 44, 45 

(3), 47, 85, 110, 134, 163, 216 
Nessel 255 
Nestor 156 

19 



290 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



Netval 112 

Neudorfl 198, 271 

Neumann P. 265; S. 74 

Neyéžin 148 

Niederle J. 227, 228, 231, 270, 271 ; 

L. 197 
Nietzsche 240 
Niklas 263, 266 
Ninger 163, 206 
Nordenskióld 182 
Nowak 193 
Nováček 186 
Novák J. 184, 247; J. 240; J. V; 

7, 69, 129, 134, 201, 214, 215, 

274, 278; L. 148; R. 226, 231, 

271 (2); T. 266; V. 73 
Nováková 25, 106, 215 
Novotný E. 167, 225, 235, 270; V. 

J. 194 

Obrzut 256 

Ohnět 93, 108, 112, 122 

Ohrenstein 123 

Ondráček 74 

Opolský 74 

Orzeszkowá 83, 111, 114, 117 

Osten 123 

Ostrovský 138 

Ott 259 

Ovid 35, 272 

Paclt 158 

Pacold 266 

Pachmajer 119 

Pachta 266 

Pailleron 142 

Pakosta 53, 96, 266, 273 

Palacký F. 5, 20, 74, 152 (3), 154, 
160, 164, 166, 169, 172 (4), 177, 
181, 186 (4), 188, 189, 194, 198, 
201, 209, 210, 216, 221; J. 126, 
153, 166 

Palkovič 18, 204 

Palla 267 

Palm 138 

Pánek 241, 264. 278 

Pantůček 261 

Panýrek 257 

Papáček 118, 146, 196 



Pardo-Bazonová 115 

Paroubek 276, 279 

Pastmek 215 

Paszlinski 96 

Patejdl 124 

Patera 208, 22.'í, 274 

Paterkulus 231 

Patočka 7, 88, 274 

Patrný 74 

Paulík 114, 233 

Pavlíček 204, 259 

Peck 198 

Pečínka 74 

Pečírka 254 

Pécka 6, 70 

Peisker 198 

Pegháček 266 

Pechan 267 

Pechánek 272 

Pekař 153, 198 

Pelcl J. 151 (4), 239; M. 151 

Pelikán 270 

Pelikovský 208, 266 

Pelíšek 148 

Pellico 112 

Perwolf 175 

Peřina 95 

Pěšina 254 

Peška 50, 108 

Pešková 121, 133 

Peters 93 (2) 

Petófi 58 

Petr 146, 198 

Petrlík 208, 266 

Petro vič 66 

Petrů 93, 176, 211 

Petrželka 240 

Pfleger 5, 43, 84, 126, 133, 210 

Phaedros 58 

Philippi 144 

Picek 30, 37, 

Píč 153, 183 

Pierantoni 118 

Píchl 30, 37, 79 

Pikhart 69, 115 

Pilbauerová 74 

Pínkas 141, 184 

Píppich 141 

Písemskv 118 



Ukazo\at6l jmen spisovatelů. 



•J91 



l'itra 2:u 

rittermann 240 

Pittnerová 76, 110, 274 

Pivoda 267 

Plácek 6, 123 

Plato 226, 270 

Plautus 143, 272 

Pleskač 124, 148 

Plodek 174 

Pluskal 157 

Plutarch 270 

Počta 252 

Poděbradský viz Pok 

Podlaha A. 151, 197, 266; J. V. 
266 

Podlipný 194 

PodlipsKá 83, 85, 134, 274 

Podlipský 85, 151 

Podstránský 266 

Pohl 143 

Pok 83 

Pokorný A. 242, 244, 245, 246 (2), 
248; M. 244, 263; R. 33, 59, 
105, 187; V. J. 51, 276 

Pol 63 

Polák 19, 74 

Polívka Fr. 252; Jiří G, 218 

Poutoppidan 93 

Popov 212 

Pospíšil Jan 229; J. 237 

Potapenko 118 

Potocký 74 

l'over 124 

Pozdéna 267 

Prásek 178, 229 

Prášek 181, 188, 226 

Pravda 76 80, 96, 132, 274 

Pražák 226, 260, 261 

Pražský 107 

Preininger 254, 257 

Preis 241 

Preissová 76, 117, 146 

Prévost 113, 115, 122 

Prigl 278 

Procházka A. 73, 123; F. 238; 
F. 111, 277; F. S. 69, 115, 145; 
J. 220; K. 165; M. 20;i, 265 

Procházková 193 

Projet 197 



Projsa 118 

Prokop 74 

Propertius 35 

Prosek 74 

Prus 116 

Prusík 24, 124, 148, 212 229 

Przybyszewski 122 

Přecechtél 6, 204 

Prerhof 49 

Přibylová 117 

Pšenička 124 247 

Puchmajer74, 217 

Purkyné 240 

PuškiQ 31, 43, 57, 67, 118, 216 ^ 

Putzger 192 

Pypin 26, 210 

Quick 196 

Quintilian 231 

Quis 34, 40, 41, 53, 139, 213 

Racine 86 

z Radostova viz Košín 

Rais 34, 67, 76, 81, 100, 111, 218, 

274 
Rákosi 140 
Rambaud 158 
Randa 170, 258 
Rank 225 
Ranko tíO 
Raušar 70, 219 
Rautenkranz 18, 204 
RBýman 208, 241, 249, 250 
Reinsberg 254, 255 
Rektořík 74 
Renatus 97 
Renner 279 

Rezek 152, 153, 169, 182, 187 
Ribay 215 
Ribot 239 
Riegel 148 

Rieger B. 155, (2), 192; F. L. 32, 
106, 126, 160, 163, 172, 189, 
195, 203, 209 
Richepin 122 
Rittner 261 
Rod 240 

Rodziewiczowna 1 1 1 
Roháček 25, 114 

19* 



292 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



Rokyta 74 

Romanes 176 

Rosa 215 

Rosický 248 

Rosier 125 

Rostand 143 

Rottová 72 

Roušek viz Machar 

Rousseau 175 

Rovetta 144 

Roium 30, 198 

Rozvoda 124 

Rubeš 9, 18, 74, 124, 209 

Rubeška 256 

Rudolf Rak. 24, 181 

Růffer 6, 86, 135, 168, 173 

Ruth 142, 189, 274 

Rutte 24,^107, 144, 190 

Růžička C. 189; S. 254 

Rybička 158, 199 (2), 203 

Rylejev 49 

Rypáček 64, 188 

Ryvin 148 

Řehák A. 266; K. L. 74, 266: S. 

^ 275 

Řeháková 102, 124, 275 

Řehořovský 264 

Řezáč 276 

Řezníček J. J.82; V. 76, 116. 194, 

274 
Řežábek 153 

Sabina 20. 40, 79, 132, 133. 199, 

204 
Saint-Yves 108 
Salaba 266 
Sallust 272 
Salov 148 
Sandová 31, 85 
Sardou 7, 130, 136, 138 
Sasinek 6, 166 
Saska 166, 270 
Satalický 34 
Sawage 122 
Sawická 89 
Sázavský lil 
Scott 92, 108 
Scribe 124, 134, 137 



Sedláček A. 23, 178, J. 232, 266 

J. V. 204 
Seydler 248, 249 (2) 
Sehnal 74 
Seidl 124 
Sekanina 74 
Seykora O. V. 109, 144, 217, 277; 

V. O 74 
Shakespeare 119, 126, 130, 131 

(3), 132, 134, 139, 203 
Shelley 148 
Scheiner 195, 267 
Scherer 6, 254 

Schiller 63, 132, (4), 139, 143 
Schmidt 123, 187, 191, 247 
Schnitzler 121, 148 
Schobl 254 

Schoedler 243, 244, 245 
Schubert 187 (2), 191 
Schulz 34; E. 235; F. 20; 21 (2), 

24, 44, 46, 76, 87, 169, 208, 226 
Schulzová 221 
Schwab 124 
Schwarz 259 
Schwarzová 83 
Sibirjak 108 

Sienkiewicz 96, 109, 116 
Simonides 251 
Singg 63 
Sisolský 94 
Skála 165 
Skalík 74 
Skaunic 124 
Skočdopole 266 
Skřivan Ant. 262; Arn. 229; G. 

263 
Skuherský 267 
Sládek J. Y. 25, 31, 33, 45, 52, 

95, 139, 230, 273; V. 218 
Sladkovský 180 
Sláma 76,' 101, 184, 204 
Slavíček 257, 271 
Slavík A. 247; F. A. 168, 182; V. 

272 
Slowacki 64, 143 

Slukov 140 I 

Smetana 152 
Smiies 237 
Smolík 167, 263 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



293 



Sobička 102 

Sobotka 61, «9, 92, 176, 193 

Sofokles 142, 230, 231, 271 

Sojka 20'> 

Sokol A. H. 98, 140; J. 234, 235, 

274; K. St. 76, 161, 162 
Sokolová 124, 275 
Soltészová 124 
Soukal 276 
Soukop 42 
Sova 70 

Spáso vič 26, 210 
Spažinský 138 
Speucer 239 
Sperani 98 
Spiess 211 
Spina 255 
Springer 201 
Srb A. 198; J. 267 
Srbová viz Lužická 
Srubjan 124, 278 
Stach 204 

Stankovský 62, 94, 139, 179, 209 
Stanley 157 

Starý K. 7, 243, 274; V. 264 
Stašek 52, 76, 94, 138 
Stecker 194, 267 
Stefan 79 

Stehlík viz z Čeňkova 
Steinmann 228 
Stendhal 121 
Stépovič 26 
Sterzinger 230 
Stewart 243, 247 
Stiebrová 44 
Stín 6, 119, 220 
Stoklasa 263 
Stolle 167 
Storch 260 
Straka 108, 191 
Stránečka 89 
Stránečky 74 
Stránský 166 
Strauch 43 
Strétenský 108 
Strindberg 121 
Strnad 187, 265 
Strouhal 249 
Stroupežnický 58, 101, 141 



Studnička A. 266; F. J. 7, 163, 

170, 208, 263 
Studničková 7, 58, 100, 273 
Sudermann 143 
Sumín 120 
Sully 238, 239 

Sušil 30, 35, 171, 203, 208, 219, 266 
Sutnar 74 
ze Suttnerů 110 
Suvorin 148 

Svátek 7, 87, 124, 169, 187 
Svatova 124 
Světlá 76, 83, 85, 134, 140, 207, 

215, 216,274 
Svoboda A. 275; F. 68, 114, 122, 

145; J. 168, 176, 191; V. 227; 

V. A. 18, 204 
Svobodová 122 
Sychra 204, 212; F. 278 
Sýkora 239, 266 
Syrokomla 68 
Szedler 84 

Šafařík P. J. 5, 74, 152 (3), 154, 
202, 204, 207, 216, 217, 219, 220, 
221, 223, 229; V. 7, 163, 242 

Šafránek F. 262; J. 185 

Salda 221 

Šamberk 136 

Šanda 263 

Šauer 6, 237 

Séerbinský 73, 124 

Šebek F. 270; L, 69 

Šedivý 148 

Šedlbauerová 74 

Šembera A. V, 156, 202, 207, 222; 

^ F. 153, 177 

Senoa 94, 108 

Šercl 229 

Šimáček F. 209; M. A. 24, 68, 76, 

. 113, 145 

Simácková 179 

Simek 236 

Simerka 262 

Šimon 74, 124 

Simůnek 148 

^ípek 108, 144 

Sír F. 214; V. 242 



294 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



Sittler 197 

Škába 111 

Škampa 70 

Škoda 208, 270 

Škola 238 

Škrdle 6, 25, 214 

Škroup 267 

Šlechta 148, 198 

Šlejhar 120 

Šmaha J. 99; J. 236 

Šmilovský 7, 49, 88, 135 

Šnajdauf 50, 68, 194 

Šnajdr 74 

Šolc J. 198; V. 49, 146, 182 

Špaček 275 

Špachta 221 

Špaňhel 89 

Špecingrová 114, 193, 279 

Špatný 222 

Špindler 52, 94, 138 

Šrůtek 266 

Šťastný 25, 50, 138, 234, 276; A. 

B. 276 
Štěpánek J. 18; K. 124, 148, 240 

Stech 76, 112, 146, 193 

Štěrba 192 

Štolba 7, 24, í!7, 128, 130, 139, 

145, 153, 181 
Štolovský 271 (2) 
Štrauch 84 
Štulc 24, 39, 79, 266 
Štúr 204, 223 

Šubert 23, 100, 128, 129, 141, 147, 
^ 213, 231 ^ 

Šujan 193 

Šuran 109, 217, 277 
Švamberk viz Krušina 

Švanda 121, 126, 133 
Švejda 50; F. B. 74 

Táborský 66 

Tacit 224, 231' (2), 272 

Tadra 179 

Taine 167, 239 



Talíř 259 

Tasso 63 

Taylor 53 

Tegner 63 

Teige J. 7, 195; K. 267 

Tennyson 51 

Teréne 272 

Tesař 67 

Téver 124 

Thackeray 97 

Tham 220 

Theuriet 69, 116 

Thille 164 

Thomayer 106, 254, 255 

Thomson 36 

Thukydides 271 

Tieftrunk 9, 166, 207 

Tichý 64 

Tille 168, 189, 192, 198 

Tilšer 262 

Tinseau 116 

Tipmann 266 

Tisovský 118, 274 

Tobolka 198 

Tochy 144 

Tolstoj 7, 94, 105, 118 (2), 146, 
240 (3) 

Toman 171; P. 74 

Tomášek 271 

Tomek F. 74; V. V. 152 (2), 159 
160, 172, 198 

Tomié 94, 108 

Tonner 165, 169 

Toužil 131 

Toužimský 183 

Trakal 240 

Trejbal 267 

Trnavský 123 

Trnobranskv 40, 81, 273 

Truhlář A. "200, 214, 272 (2); J. 

211, 271 

Tůma J. 56 ; K. 7, 32, 58, 94, 139, 

179 
Tumpach 151, 180, 197, 261, 266 
Tůna 151 
Tupý 38 
Turgeněv 94, 101, 105, 111, 138, 

212, 215 
Turinský 18, 126, 148 



Ukazovate] jmen spisovatelfi. 



295 



Turnovský 25, 78, 89, 130, 136, 

173, 209 
Twain 278 
Tykač 275 
Tyl 5, 7, 19, 77, 125, 126(3), 130, 

137, 209 
Týn 43, 224 
Tyrš 165, 167, 195, 267 

Uden 67 

Uhlíř Jan 267; Jos. 42, 276 

Ulicný 249 

Ulrich 32, 65 

Unger 148 

Urbánek 93, 200, 202, 212 

Vacek F. 192; F. A 214; F. J. 

41, 219 
Václavek 7, 177, 274 
Wagner 65, 108, 144, 190, 232 
Valdés 115 (2), 117 
Valečka 20 
Valera 95, 115 (2) 
Váňa A. 74; J. 57, 230 
Vančura 190 

Vaněček F. 218'; J. S. 264 
Vaněk 198 
Vaňha 253 
Vaniček 270, 272 
Vasatý 169 
Vávra E. 90, 136; J. 94, 139,172; 

V. 214; V. Hašt. 82. 90, 132, 

162, 199 
Vázo v 111 
Weger 215 
Weiss 253, 255 
Vejdovský 248 
Ve j škrab 50 
Vejvara 123 
Velenovský 251 
Velflík 266 
Velich 254 
Velíšek 226 
Velišský 174, 270 
Wellner 172 

Wenzig 36, 129, 202, 212 
Verdaguer 63, 71 
Vergil 30, 226, 272 



Verne 99 (2), 102, 108, 115, 116, 

118, 120 
Veselskv 166 

Veselý F. 262; J. J. 124; J. 0. 142 
Vesnický 209 
Vetti 117 
Weyr 264, 265 
Whitman 221 
Vigoureux 197 
Viková 76, 118, 146 
Wilbrandt 138, 139, 142 
Vilímek 20, 25, 49 
Vinařický 30, 34, 272 
Winter 6, 7, 97, 152, 182 
Víták 169, 208, 235 
Vížek 124 
Vlach 187 
Vlasák 30, 159 
Vlček F. 148; J. 191, 199, 200, 

218; V. 24, 76, 90, 137, 201, 

206, 210 
Voborník 4, 5, 217 
Vocel 18, 34, 152 (2), 155 
Vočadlo 6, 230 
Vodák 121, 240 
Vognar 275 
Voitl 148 
Vojáček 162, 222 
Vojnovic 147 
Vojta 40 
W Oldřich 244 
Volfová 148 
Volný 163 
Voltaire 7, 82, 88 
Vondrák 232 
Vondráček 148 
Vondruška 266 
Voráček 66, 110 
Vorlíček 36, 82, 219 
Vorovka 6, 7, 177, 212, 226, 229, 

274 
Vrána 59, 200 
Vrba 246 
Vrbová viz Sumín 
Vraz 24, 193, 246 
Vrchlický 23, 31, 33, 34, 37, 43, 

53, 56, 60—63, 106, 108, 128, 

141, 142, 211, 213, 116, 217 (3), 

220 



296 



Ukazovatel jmen spisovatelů. 



Vrťátko 132, 270 

Vrzal 6, 119 

Vřesnický 74 

Vřešťál 266 

Wůasch 7, 153, 177 

Wunsch 110, 217 

Vycpálek 213, 230 

Vydra 204 

Vyhnis 93, 138 

Vychodil 200, 219, 239, 270 

Vykoukal 6, 7, 192 

Vymazal 7, 176, 211, 228, 264 

Vysoký 226, 232 

Vzdor 74 

Xenofon 6, 271 

Žába 6, 231, 238 

Zahoř 25ú 

Zahradník B. 117; J. V. 270; V. 

204, 215 
Zákoucký 275 
Zákrejs 22, 90, 137 
Zaleski 60 

Zap 157, 167, 169, 173, 187 
Zapletal 209 



Zavadil 78 

Zdeněk 171 

Zdobnický 39 

Zdziechowski 217 

Zejler 71 

Zelený 162, 164, 204; V. V. 218 

Zeman viz Stasek; F. A. 275 

Zenger 242 

Zeune 136 

Zeyer 33, 51, 76, 92, 128, 138, 217 

Ziegler 18, 204 

Zíbrt 153, 196, 220 

Zikmund 222 

Zít 6 

Zítek 109, 144, 261 

Zola 108 (2), 113, 116, 120, 122, 

123, 124, 278 
Zoubek 167, 207, 212, 235 
Zubatý 144, 232 
Zucker 259 

Zůngel 5, 50, 91, 136, 137 
Zvičinský 74 
Zvonař 267 

Žížala 82 
Žofka 148 



Místo doslovu. 



Líbí se rai feuilletoa odpoledních „Národních listů" ze dne 
8. a 18. dubna 1899, i otiskuji zde z něho toto: 

Život je boj, v němž peníze nejlepší jsou zbraní, a karakter — 
největší překážkou. 

Jsou výtečníci ze smetánky nejšťastnějších, kteří za svého 
života provedou právě jen tolik dobrého, co by stačilo na jeden, 
dva Články do dětských čítanek. 



Mnohým mladým pánům, moderně spisujícím, neškodilo by 
pranic, kdyby do svých duší více nalévali a méně z nich 
vylévali ... 

* 

Vyčísti rolníku, že za čtyřicet let málo nahospodařil, je 
surovost. Zostuditi literáta, který čtyřicet let dle svého nejlepšího 
svědomí s pílí pracoval, je — národní povinnost! . . . (Bohužel, 
jen u nás Čechů!) 



Minuly už sice doby jitrnicových honorářů, přes to pouhým 
spisovatelstvím se u nás dosud málokdo uživí ; kritikou už spíše. 



Drzé čelo lepší než poplužní dvůr: protekce ještě lepší než 
drzé čelo. 



298 Místo doslovu. 

Naši národní křísitelé plakávali radostí nad každou novou 
knihou českou ; ještě dnes by nad mnohou zaplakali . . . 



„Vypjatý" a „pyšný" kritik, plný erudice, nemá nikdy do- 
pustiti, aby ostří nožů jím nabroušených a jedem napuštěných 
bylo zkoušeno na jeho vlastním těle. 



Muzikantů máme v Čechách stále dosti, jenže každý hude 
jinou, a o dobré kapelníky je čím dál větší nouze. 



K tomu přidám zde ze svého tuto poznámku: 

Jakého lesku jest jméno spisovatele, k tomu přispívá také — 
smrt dle toho, Tidy jej stihne. Na př. Hálek a Beneš Třebízský 
učinili svým pracím největší reklamu předčasným úmrtím, kdežto 
na př. Neruda nenabyl podobného lesku ve vrstvách nejširších; 
Pokorný byl by se stal známějším, kdyby byl ještě několik let 
žil, a jiní zase dosud žijící byli by po sobě zůstavili památku 
zvučnější, kdyby byli — zemřeli již před lety ; ze žijících 
starších spisovatelů českých málo jest bohužel těch, jichž lesku 
dosud nevadí okolnost, že jsou déle živi, nežli byli jejich vrstev- 
níci, a zejména málo z nich jest těch, jimž dosud nestalo se 
údělem dožíti se ústrků všelikých od pokolení mladšího . . . 
Ovšem za dob dřívějších na př. básníci (jako Čelakovský, Kollár, 
Vocel), stavše se professory, básniti — přestali . . . 

A ještě něco ... 

Z brněnských „Literárních listů" jsem zvěděl, že „Mo- 
derní revue" přinesla posudek mého „Přehledu". I poslal jsem 
koupit si číslo s posudkem tím, ale vydavatel „Moderní revue" 
oznámil mi, že jest úplně vyprodáno. Věře tomu, zašel jsem si 
sám osobně k vydavateli a poprosil jsem ho, aby mi dal aspoň 
přečísti posudek' ten, avšak on odpověděl mi, že ani sám pro 
sebe čísla toho již nemá, čemuž již méně jsem věřil. Pídě pak 
se po čísle tom jinde, dopídil jsem se ho konečně a vysvětlil 
jsem si, proč asi nechtěl, abych posudek četl. Ostýchalf se pa- 
trně posudek ten dáti mi čísti proto, že pisatel posudku ztropil 



Místo doslovu. 299' 

si prostě z „Přehledu" mého zcela nevěcné — rtšklebný po- 
směšek. . . Tak umívá nynější pokolení mladší — „pracovati". . . 

A z mé činnosti spisovatelské, které tímto zcela zanechávám 
(viz na str 7 ), jestliže jsem jí nijak neprospěl nikomu, jaká 
medle vznikla škoda, že tak a tolik bylo mi za činnost tu 
trpěti? — Proč tak příliš nešetrně byl jsem posuzován, když. 
snad ani nemohla škoditi má činnost spisovatelská nikomu? — 
Ci zasloužil jsem výprasku za to, že věnoval jsem mnoho času 
činnosti té místo jiné jakékoli práce, za kterou byl bych býval 
značně více peněz získal? — Že nepříznivé posudky, tu a tam 
otištěné o mých spisech od mých protivníkii, nebyly vždy náležité 
spravedlivé, jest nejlépe zřejrao z toho, že obecenstvo spisy ty 
hojně kupovalo a kupuje, pokládajíc je za vhodné pro sebe . . . 

Avšak již dosti . . . Nezanechávám ovšem prací svých lite- 
rárně dějepisných s takovou chutí, s jakou jsem je začal i s jakou 
jsem v nich pokračoval, třebaže překáženo mi v nich bylo ode- 
všad . . . Jasným stane se všelico z knihy, kterou vydám 
o svých příbězích životních pouze jakožto rukopis 
pro své známé . . . 

V Benátkách u Chotěboře v srpnu 1899. 

F. B. 



OBSAH. 



Str. 

Předmluva 3 

Úvod: 

1, Dějiny národnosti a řeči II 

2. Všeobecný rozhled po písemnictví 17 

I. Básnictví 29 

II. Novellistika 75 

III. Dramatické básnictví . 125 

IV. Védy a nauky 149 

1. Dějepis a zeměpis 152 

2. Dějiny literární ■ . 198 

3. Jazykověda 221 

4. Filosofie 233 

6. Obory ostatní 240 

a) Přírodověda 240 

b) Lékařství 253 

c) Právnictví 257 

d) Mathematika 262 

e) Bohosloví a ostatní obory 265 

V. Překlady klassiků řeckých a římských 269 

VI. Spisy pro mládež 273 

Opravy a doplňky 276 

Ukazovatel jmen spisovatelů 280 

Místo doslovu 297 



Bibliotéka klassikú řeckých 

A rííYlQlřV/oh Vydávaná redakcí Jana Kvíčaly, 
<a I llil^l\yull. Václava Vojáčka, Ed. Kastnera, 
J. Krále. Jednotlivé sešity 3—6 archové s četnými vysvětliv- 
kami a poznámkami prodávají se po 38 kr., malé S^. Celkem 
vydány 82 sešity. 

Na „Bibliotéku klassikú řeckých a římských" zvykli jsme dívati 
se jako na školní pomůcku. A většina nás. nachylovala se k ní obyčejně 
jen tehda, kdy klassikové bývali nám trpkým mučením. Ale není ne- 
vděcno v pokročilejších letech, kdy originály staly se nám řečí nepří- 
stupnými, vrátiti se ku překladům klassikú a teprve nyní se s nimi 
smířiti a nabývati úcty k nim ze zkušenosti vlastní a nikoli pouze 
z tradice. Naše „Bibliotéka" obsahuje četné a dobré překlady od pře- 
kladatelů vskutku povolaných, tak že můžeme se v práce starých věků 
ponořiti s takým iriteressem jako v knihu moderní. Sofokles, Platon, 
Euripides, Horác, Ovid vyzývají nás, abychom se v ně ponořili, kdy 
bez překážek školských promlouvají k nám plynně přetlumočeny 
v rodnou naši řeč a abychom nyní vzdali hold klassické jejich ve- 
likosti. — 

OBSAH : 

Sešit 1 — 4. Herodotovy dSjiny. I. Přeložil Jan Kvíčala. Díl I. 
Kniha I- III. (354 etr.) 

Sešit 5. Oaia Sallustia Crispa Icniha o spiknuti Catilinově. Přeložil 
Jan Kvíčala. (76 str.) 

Sešit 6. a 7. Demosthenovy reci politické. I. Přeložil Ed. Novotný. 
Úvod. První řeč proti Filipovi. První, druhá, třetí řeč Olynthská. 

(118 str.) 

Sešit 8—10. Herodotovy dSjiny. II. Přeložil Jan Kvíčala. Kniha 
IV— VI., kap. 194 (239 str.) 



Sešit 1 1 . Oaia Sallustia Crispa kniha o válce Jugurthinské. Přeložil 
Alois Vaniček. (99 str.) 

Sešit 12. Demosthenovy řeíi politické. I. Přeložil Ed. Novotný. 
V. Řeč o míru. VI. Druhá řeč proti Filipovi. VII. Řeč o záležitostech 
Chersonesských. VIII. Třetí řejé proti Filipovi. IX. Řeč o Symoriích. 
X. Řeč za Megalopolyty. XI. Řeč za svobodu Rhodickvch. fstr. 129 
-až 210.) 

Sešit 13. a 14. Hnrodotovy dSjiny. III. Přeložil Jan Kvíčala. 
Kniha VI. kap. 196. — VIII. kapitola 91. (160 stran.) 

Sešit 15. Platonovy rozmhivy. J. Platonova obrana Sokrata. Přeložil 
Frant. Saska. (64 str.) 

Sešit 16. a 17. Tita Livia déjiny od založeni Řima. Arch 1 — 8 
Přeložil J. Pechánek. Předmluva. Kniha I. a II. kap. 22. .(128 str.) 

Sešit 18. Demosthenovy řeči- II. Demosthenova řeč ověnči. Přeložil 
Edv. Novotný. (100 str.) 

Sešit 19. Tita Livia dSjiny od založení Řima. I. Arch 9 — 13. 
Přeložil Jos. Pechánek. Kniha II. kap. 1-23., III. kap. 17. 

Sešit 20. Herodolovy dějiny. III. arch 11—15. Kniha VIII. kap. 
92., IX. kap. 79. 

Sešit 21. a 22. Platonovy rozmluvy. II. Arch 1—10. Platonův 
Gorgias. Přeložil Jan Kosina. (149 str.) 

Sešit 23. Plutarchovy životopisy. Thesea a Eomula Přeložil Alois 
Vaniček (97 str). 

Sešit 24—26. Tacitovy dějiny. Arch 1—16. Přeložil Frant. Kott. 
Kniha I— III. (230 str.) 

Sešit 27. a 28. Platonovy rozmluvy. III. Platonův Faidon. Přeložil 
Jan Desolda. (112 str.) 

Sešit 29. Herodotovy dějiny. Přeložil J. Kvíčala (str. 233—336). 

Sešit 30. íiofnkleova dramata. I. Sofokleova Elektra. Metricky 
přel. Jindřich Niederle. (90 str.) [Rozebráno]. 

Sešit 31. Tita Livia dějiny od založeni Rivia. Arch 14 — 17. Přel. 
-Josef Pechánek. Kniha III. od kap. 18—68. (str. 209—272.) 

Sešit 32. Tacitovy dějiny. Arch 17—22. Přeložil František Kott. 
Kniha IV. a V. (318 str.) 

Sešit 33. Platonovy rozmluvy. IV. Laches a Kriton. Přeložil Fr. 
Velišský. (66 str.) 

Sešit 34. a 35. Safokleův Ajas. S úvodem všeobecným ke tra- 
gickým básníkům řeckým. Přeložil a sepsal Jindřich Niederle. (158 str.) 



Sešit 36. Tita Livia déjiny od založeni Říma. I. Arch 18 — 21. 
Přeložil Josef Pechánek. Kniha III. od kap. 69. — IV. kap. 1-42. 
<8tr. 273-336.) 

Sešit 27. a 38. Tullia Cicerona řeSi vybrané. Arch 1 — 8. Život 
Cicerona. Oireronova řeč za Seocta Roscia Amerinakého. Oiceronova řeč 
proti Q. Verrovi o dílech obrazných. (Jednání proti Verrovi.) Přeložil 
Pavel Tomášek. (128 str.) 

Sešit 39. Tacitova Germanie čili kniha o poloze, mravech a ná- 
rodech Germanie. Přeložil Frant. Kott. — Tacitova kniha o povaze On. 
Julia Angvikoly. Přeložil Ant. Madiera. (79 str.) 

Sešit 40. Plutarchovy životopisy Lykurga a Numy. Přeložil Alois 
Vaniček. (90 str.) 

Sešit 41. a 42. Platonovy rozmluvy. V, Protagoras. Přel. J. Frant. 
Desolda. (136 str.) 

Sešit 43. Tita Livia dSjiny od založeni Říma. I. Arch 22 — 25. 
<str. 337—400.) 

Sešit 44. Tullia Cicerona řeči vybrané. Arch 9 — 13. (str. 129 — 194.) 

Sešit 45. Plutarchovy životopisy Solona a Publikoly. Přeložil Alois 
Vaniček. (64 str.) 

Sešit 46. Tacitovy dějiny. 1. Tacitovy letopisy. Přeložil František 
Kott. (64 str.) 

Sešit 47 a 48. Platonovy rozmluvy. VII. Platonova hostina. Přel. 
Frant. Velišský. (98 str.) 

Sešit 49. Q. .fulia Oaesara p tmíti o válce gallské. Přeložil S. K. 
Macháček. Arch 1—5. (90 str.) 

Sešit 50. Tita Livia déjiny od založeni Říma. I. 26 — 28., II. 1 — 2. 
-arch. (str. 4ul— 448 a 1—32.) 

Sešit 51. Tullia Cicerona řeči vybrané. Arch 14 — 17. Reč za Qnaya 
Pompeja čili za návrh Maniliúv. Přeložil P. Tomášek, (str. 199 — 25S.) 

Sešit 52. Plutarchooy životopisy Solona a Publikoly. Arch 5. (str. 
65 — 67.) Themistoklfís a Kamillus. Arch 1—5. (68 str.) 

Sešit 53. Xenofontovy spisy. I. Paměti o Sokratovi. Přeloženy 
^Jednotou českých filologů". Arch 1 — 4. (64 str.) 

Sešit 54. Tacitovy letopisy. Arch 5—8. (str. 95 — 128.) 

Sešit 55. Euripidovy tragedie. Hypolitos. Přeložil Václav Bukov ský. 

(84 str.) 

Sešit 56. Gaia Julia Caesara paměti o válce gallské- Arch 5 — 8. 

<str. 61—124.) 



Sešit 57. a 68. Tita Livia dějiny od zalomeni Říma. Arch 3 — 10, 
(str. 33—160.) 

Sešit 59. Tacitovy letopisy. Arch 9—12. (str. 129—192.) 

Sešit 60. M. T<uUia Cicerona reci vybrané. Čtvero reci Catilinských. 
Přeložil J. P. Tomášek, (str. 262—322.) 

Sešit 61. Ódy Qmnia Hoiatia Hakka. Přeložil dr. K. V. Jelen. 
I. (82 str.) 

Sešit. 62. G. Julia Caesara pamSti o válce yallské. Přeložil S. K. 
Macháček. Arch 6—9. (64 str.) 

Sešit 63. a 64. FJvíarchovy životopisy. Themistokles a Katnillus. 
Arch 6—7. Pefikles a Fábivs Maccimvs. Přeložil AI. Vaniček. Arch 1 — 3, 

Sešit 65. Xenofonlovy pcmUi o Sokratovi. Arch 5 — 11. (Red. Jindř. 
Niederle.) 

Sešit 66. Tacitovy letopiny. Arch 13—16. (Red. Jindř. Niederle.) 

Sešit 67. a 68. THa Livia déjiny od založeni Řima. II. Arch 
11- 18. (Eed. Ed. Novotný.) 

Sešit 69. Tiia Livia dějiny od založeni Bima. II. Arch 19 — 23. 

Sešit 70. Q. Horatia Flakka Ód kniha I. a II. Přeložil E. V. 
Štolovský. (76 str.) 

Sešit. 71. Evripidovy tragedie. II. Medeia. Přeložil dr. P. Durdík. 

(80 str.) 

Sešit 72. P. Ovidia Nasona: Proměny. Kniha I. a II Přeložil A. 
Truhlář. (74 str.) 

Sešit 73. a 74. M. Tvllia Cicerona: Brutus. O nejlepiUm druhu 
řečníků. Přeložil K. Kohlížek. (1-24 str) 

Sešit 75. P. Ovidia Nasona: Promhiy. Kniha IIL— V. Přeložil 
Ant. Truhlář, (str. 75—138.) 

Sešit 76. Tita Livia dSjiny od založeni Bima. II. Arch 24 — 27. 
(Str. 355—428.) 

Sešit 77. Tacitovy letopisy. Arch 17—20 (str. 257—320.) 
Sešit 78. Tacitovy letopisy. Arch 21—24 (str. 321-384.) 
Sešit 79. Tacitovy letopisy. Arch 25—28 (str. 385—448.) 
Sešit 80. Tacitovy letopisy. Arch 29—32 (str. 449—512.) 
Sešit 81—82. Tacitovy letopisy^ Arch 33—39. (str. 513—621.) 



v 



ú 



LŤíá