This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.
It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.
Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.
Usage guidelines
Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.
We also ask that you:
+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.
+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.
+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.
+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.
About Google Book Search
Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web
at jhttp : //books . qooqle . com/
". ."•
t- :•
•^^0 1
' ; ''-. '"'í-'.
<r.C
■■
A
\^r^AsO(xfiS^
%
I I
Digitizeďby
Google
Popis
OKOLNÍHO OKRESU PLZEŇSKÉHO.
SESTAVILO
UČITELSTVO.
(S MAPOU HEJTMANSTVÍ PLZEŇSKÉHO )
*>
•>
V PLZNI.
NÁKI.AhKM VI.A.sTMM. - TIsKEU NÁHODNÍ KXlUTIhKÁKXY .! R POKTA.
1896.
Digitized by
Google
1.
Digitized by LjOOQIC
v
konferenci učitelstva školního okresu Plzeňského, konané
7. dne rti. října 1891, usneslo se shromážděné učitelstvo pod mo-
hutným povznášejícím dojmem, jaký učinila na veškeren národ
velkolepá zemská jubilejní výstava, provésti spojenými silami
myšlének dvé:
1. pořádati velkou okresní výstavu školskou,
2. sestaviti spolupůsobením všech sborů učitelských v okresu
školním »Popis školního okresu*, který by, spočívaje na údajích
spolehlivých, byl vhodnou rukojetí a pomůckou při vyučování jak
zeměpisu a dějepisu, tak i reáliím vůbec, pokud se při vyučování
tom hledí k místním poměrům a potřebám.
Prvá z myšlének těch uskutečněna byla v památné dny čer-
vencové a srpnové r. 1893, kdy učitelstvo tří soudních okresů —
plzeňského, rokycanského a blovického — v monumentální budově
obecných škol východního obvodu král. města Plzně vystavilo a •
spořádalo výsledky vlastní píle*); ku provedení myšlénky druhé
položeny základy taktéž hned v školním roce 1892. Kommisse
složená ze starostů spolků učitelských v školním okresu, k nimž
přibráni později zástupcově všech sedmnácti učitelských sborů
obecných a měšťanských škol v Plzni a někteří jednotlivci, kteří
k řízení díla společného zvláštní jevili ochotu, za předsednictví
pana c. k. okresního inspektora školního prof. Josefa Wegera,
vypracovala nejprve osnovu otázek, dle nichž jednotlivé sbory
učitelské neb správy škol sestaviti měly popisy školních obcí.
Ve sborech učitelských nastal ihned čilý ruch a domácím
poradám učitelským brzy dodáno zvláštní zajímavosti. Referováno
*) Viz spisek Okresní výstava školská v Plzni ve dnech
29. července— 2. srpna 1893. Dle zpráv odborných předsedův i časo-
pisů sestavil a doplnil Bohd. L. Tyšler. — V Plzni 1893. — Nákladem
slovanského knihkupectví Kočí a Finke.
Digitized by
Google
tu o postupu prací, sestavovány a doplňovány obšírné elaboráty,
jež samy o sobě již byly velmi cennými pomůckami a přípravami
k vyučování reáliím, ba i jazyku mateřskému. Tak již na zmíněné
okresní výstavě školské r. 1893 vyložen byl materiál ku » Popisu
okresu* od mnohých správ škol, po výstavě pak v pracech před-
pravných pokračováno. Když pak v době před Národopisnou
výstavou českoslovanskou na poli folkloristiky utěšené snažení
vyvoláno, obrácen i k nové této vědě zřetel pořadatelů » Popisu*
a tak snesen na mnoze materiál nový, jehož representanty jsou
články: Selský statek, Kroj, Svatební obyčeje, Odprava kohouta
a Ukázky zvláštností lidové mluvy. Počátkem roku školního 1896
svěřeno spracování materiálu některým jednotlivcům odborníkům
a vydání jeho tříčlenné redakci. Zejména vzácnou ochotou a po-
mocí přispěl na slovo braný historik Plzeňska slovutný pan
professor Josef Strnad, c. k. konservatoř, který po
stránce historické rukopis k tisku upravený prohlédl, doplnil
a opravil, jakož i nových a nových pramenů k hlubšímu propra-
cování místopisného oddílu poskytl. Taktéž i slov. pan professor
Zdeněk Jahn v příčině statí přírodozpytných a zemězpytných
radou svou značně přispěl; chvalně známý badatel v oboru
archaeologie p. F r a n t. X. Franc, tajemník historického musea
plzeňského, pak laskavě uvolil se samostatně napsati stať XIX.
Praehistorická doba na Plzeňsku.
Hlavními pracovníky z učitelstva okresu byli pp.:
Josef Tobrman, ředitel měst. školy v Plzni,
K. V. Tuček, řídící učitel v Šťáhlavech.
Spolupracovníky pak pp.:
Vojtěch Ambrož, učitel v Plzni, který spracoval články
folkloristické,
Ferdinand Světlík, odbor, učitel v Plzni, jenž sestavil
stať » Zvířena*,
František Tyttl, učitel v Plzni, který spracoval » Květenu * ,
a Antonín Valeš, kterýž > Ukázky zvláštností mluvy li-
dové* sestavil; mimo to členové téměř všech sborů učitelských
ve školním okresu, jak předem zmíněno.
Prameny jichž použito, jsou tyto:
Archiv český, Regesta regni Bohemiae, Libri confirmationum,
Archaeologické památky, Libri erectionum, Kotyškův Slovník mí-
Digitized by
Google
stopisný, Ein Bernaregister vom Jahre 1379, Palackého Místopis
království Českého, Práva královských mést od Čelakovského,
Palackého Déjiny národa českého, Zapova Českomoravská kronika,
Výroční zprávy reálného gymnasia v Plzni, K. V. Tuček: Hrad
Radyně, Výletní listy Sokola Plzeňského, Pamětní spis na oslavu
X. sjezdu samosprávných úředníků, Zpráva obchodní a živnosten-
ské komory v Plzni, Mapa c. k. generálního štábu, Analytická
květena Čech, Moravy a Rak. Slezska od prof. Dr. Lad. Čelakov-
ského II. vydání, Soustavný přehled a stanoviska rostlin cévnatých
v okolí Plzně od prof. J. Hanuše, Prodromus květeny české od
prof. Dr. Lad. Čelakovského, Jos. Kafka: Výzkumy zvířeny ve
vodách českých, II. Zvířena českých rybníků, MUDr. Alfred Hořice:
Ornithologická pozorování v okolí Plzně a Rokycan.
Ku spisu připojená mapa jest částí nové Kotyškovy »Mapy
království Českého*. Některá odchylná jména (na př. název Be-
rounka místo Mže a j.) přála si redakce Popisu míti opravena, leč
z příčin technických nebylo možno na rytině již dříve zhotovené
ničeho změniti.
Vydání díla tohoto, jež nečiní žádných nároků publikace
vědecké, nýbrž zůstává pouhou pomůckou k vyučování školnímu
a populární knihou pro širší kruhy, uskutečněno býti mohlo pouze
hmotným přispěním obětavých korporac a příznivců, již snahy
učitelstva vydatně podporují a k rozkvětu školství usilovně pra-
cují. Jsou to zejména: Slavná místní školní rada v Plzni, která
na uhrazení nákladu 300 zl. r. č. věnovala, slavné okresní zastu-
pitelstvo v Plzni, jež poskytlo příspěvek 100 zl. r. č., nejmenovaný
podporovatel též 100 zl, slavná správa měšťanského pivovaru v Plzni
25 zl., slavná místní školní rada v Blovicích 20 zl., mimo to slavná
místní školní rada v Rokycanech, si. okresní zastupitelstva v Blo-
vicích a Rokycanech, jichž příspěvků výše dosud není stanovena.
Všem těmto vzácným příznivcům, jakož i velectěným pp.
spolupracovníkům a každému, kdož jakýmkoli způsobem ku pro-
vedení díla tohoto přispěl, vřelé díky vzdány buďtež.
V Plzni, v prosinci 1896.
Redakční komité.
Digitized by
Google
Digitized by
Google
I.
zeměpisná poloha, rozloha, hranice
okresu a počet obyvatelstva.
Okresní hejtmanství Plzeňské rozkládá se od 49° 30' 31" ku
49° 53' 47" sev. šíř. (23' 16" = 887, *») * od 30° 53' 18" ku
31° 26' 28" vých. dél. od ostrova Perrského (33' 10" = 367 8 km).
Nejvýchodnější místo okresního hejtmanství tohoto
jest východní břeh Hořejšího rybníka Padrfskóho, nejzápad-
nější jihozápadně Tlucné, kde se silnice tratí dráhy přetíná ;
nejsevernější blíže Zikova, kde řeka Mže, opouštějíc území
okresu, k Liebsteinu zahýbá, nejjižnější jižně Járova.
Nejdelší rozlohu jeví území okresního hejtmanství Plzeňského
od jihovýchodu k severozápadu. Ve směru tomto měří přímka
vedená od hory Vůsenice blíže Čížkova ku táhlému vrchu Hře-
ben sku severozápadně Nekmíře přes 50 km (7 zeměpisných mil).
Nejužší rozlohu vykazuje v severní části směrem od jiho-
západu k severovýchodu. Přímka měřená od Štěňovic ku
Hrádku blíže Mirošova vykazuje délku 18 km (= 2*426 zemp. =
2-373 rak. míle).
Hraničí na severu, obci Lhotkou blíže Nekmíře počínaje, až
k Němčovicům 8 politickým okresem Kralovickým, na západě
od Lhotky ku Předenicůra s pol. okr. Stříbrským, od Předenic
dílem na jihozápadě, dílem na jihu až k Čížkovu 8 pol. okr. P ř e-
štickýra, na jihovýchodě od čížkova k Padrti 8 pol. okr. Bla-
tenským, na východě od Padrtě k Němčovicům s pol. okr. H o ř o-
v i cký m.
Skládá se ze tří soudních a berních okresů, totiž : B 1 o v i-
ckého, Plzeňského a Bokycanského. Soudní okres
Plzeňský prostírá se na severozápadě, Eokycanský na severovýchodě
a Blovický na jihu území pol. okr.
Plzeuský soudní okres rozkládá se mezi 30° 53' 18" a 31° 12' 53"
výcli. dél. Ferr. (19' 35" =- 20 km 600 «) a mezi 49° 39' 58" % 49° R8' 10"
1
Digitized by
Google
2
sev. šíř. (13' 12" = 22 km 700 m). NejzápaduějSí bol jost a Tlucnó, nejvýehod-
nější východně Nadryb, nejjižnější jižně Štěuovic, nejsevernější pak vrch Hře-
bensko blížo Nekmíre.
Blovický soudní okres rozkládá se mezi 31° 3' a 31° 25' 15"
vých. dél. Perr. (22' 15" = 23 km 300 m) a mezi 49° 30' 31" a 49° 41' sev.
šíř. (ÍO* 29" = 18 km 100 m). Nejzápadnější bod soudního okr. Blovického
jest západně Předeuie na levém břehu řeky Úhlavy, nejvýehodnější východně
Mísová, nejjižnější jižně Járova a nejsevernější severovýchodně Losině, na pokraji
lesa pod hradem Rady ní.
Rokycunský soudní okres rozkládá se mezi 31° 9' 30" a 31° 26' 28"
vých. dél. Ferr: (16' 58" = 17 km 800 m) a mezi 49° 37' 15" a 49° 53' 47"
sev. šíř. (16' 32" = 26 km 200 m). Nejzápadnější bod hranice jest západně
Horomyslic, nejvýehodnější východní břeh Hořejšího rybníka Padrfekého, uej-
jižnější jižní břeh téhož rybníka a nejsevernější severně Zikova, kde řeka Mže
zahýbá v toku svém k Liebsteinu.
Rozloha území okr. hejtmanství Plzeňského jeví se následovně :
Okres Blovický čítá 305 km 2
„ Plzeňský „ 353 „
Rokycanský „ 308 „
Rozloha okr. hejtmanství — ■ 90H km 2 .
Zaujímáí 186% veškerého povrchu království českého a mezi
90 hejtmanstvími zaujímá místo osmé. 1 ) Za Plzeňským okr. pol.
následuje Kapličky o 906-37 km 2 .
Přehled počtu obyvatelstva pol. okresu Plzeňského
dle sčítání r. 1890.
Obyvatelů
L17
li
Vyznání náboženské Jazyk obcov.
Počet !
obcí
1 niuž-
J skfeh
*un-
Hkých
sonitem
kfttol.
evg.
isrn-
jiné éeský
néra.
míst-
ních
kat.
Blovicko 10068
10827
20895
69
20536
1
358
31
20892
3
9552
871
10426
50
59
Plzeusko
41054
1 17854
|«8976
40757
18671
70255
81811
36525
139281
|232
ji 19
|l44
78633
422
2725
_524
3607
71625
50
44
144
49
159
Rokycansko
Polit. okr.
1 Plzeňský
35980
135149
20
443
1
32
35522
128039
«) Pelhřimovské r= 1182*56 *w 2 , Krumlovské = 105606, Prachatické ~
1072-18, Budějovické - 1015-23, Hořovické -^ 98396, Písecké = 97321, Táborské
— 97310 km*.
*) Po zákonÓ z r. 1849. mohou se obce katastrální, nemají- li prostředků,
aby ve správě obecní zadost učinily, spojiti s jinými obcemi v obce místní, či
politické.
Digitized by
Google
3
Vzhledem k počtu obyvatelstva okresu jest hejtmanství Plzeňské
v řadě třetím, Prahu též počítaje. 1 ) Za Plzeňským pol. okresem
následuje pol. okres Vinohradský 8 135.363 obyvateli.
Avšak ve příčině pomérné lidnatosti zaujímá pol. okres Pl-
zeňský místo 19. spolu s okresy Novoměstským n./M. a Kraslickým,
které jako Plzeňský vykazují na 1 km 2 144 obyvatel. 2 ) Za pol.
okresem Plzeňským následuje v této řade okres Kolínský (= 139
obyvatel na 1 km 2 ). R. 1880. napočítáno v okresním hejtmanství
Plzeňském 123.227 obyvatel. Přibylo tudíž do roku 1890. 16.004
čili 12.98% obyvatel.
Poznamenání. Po vyloučení soudního okresu Rokyeanského z pol.
okresu Plzeňského jeví se vlak poměry následující:
Rozloha = 658 km* a 102.706 obyvatel. Pomřrná lidnatost na 1 km* 156.
Zaujme potom zmenšený pol. okres Plzeňský ve příčině rozlohy 29. místo
v bídě okr. hejtmanství v Čechách za nejblíže větším pol. okresem Novoměstským
n./M. (= 66210 km*) a před pol. okresem Ledečským (= 65612 km*); vzhle-
dem k zalidnění úhrnnému zaujme potom páté místo. (Praha = 182.530 obyv.,
Smíchov = 168.483, Král. Vinohrady 135.363, Teplice = 123.572 obyvatel)
a bude součet obyvatelstva jeho větší, nežli pol. okresu Jičínského (= 102.486
obyvatel). Dle lidnatosti poměrné bude na místě 17 a po něm následovati budou
pol. okresy Jilemnický a Semilský čítající po 149 obyv. na 1 km*, porovnávajíc
vše dle dosavadních výsledků sčítacích od r. 1890., dle nichž bude v příštím,
zmenšeném pol. okrese tomto i počet obcí menší, totiž 110 katastr, a 100 místních.
*) Praha <= 182.530, Smíchovské okresní hejtmanství = 168.483.
*) Praha = 13.261, Liberec město = 5.013, Rumburský pol. okres ■=* 38*,
Královsko-Vinohradský = 371, Jablonecký = 334, Liberecké okolí = 241, Šluk-
novský ='262, Ašský = 238, Ústecký n./L. = 221, Smíchovský = 213, Tepli-
cký = 209, Karlovarský = 187, Karlínský = 186, Semilský = 182, Mostecký
a Královédvorský po 169, Děčínský = 162, Jilemnický a Trutnovský po 149,
Turnovský — 145.
1*
Digitized by
Google
II.
<JCoropis a útvar půdy.
Veškera vyvýšenina v území okresního hejtmanství Plzeňského
náleží hornatiné B r d s k é, kteráž nejpodrobněji ze všech českých
pohoří prozkoumána jsouc, patří k nejpamátnějším pánvím silurským
a jeví se po stránce cestopisné jakožto malebné i směrem i tvarem,
po strance pak národohospodářské jako nejdůležitější všech našich
horstev.
Kraj náš vyplněn je břidliónatýra pásmem pohoří Brdského,
dosahujícím na východní a jihovýchodní straně značnější výšky
v podobě chlumů a hřbetů, kteréž hlavně ze křemenných slepenců
vrchních složeny jsou. kdežto břidlice tohoto patra nejen celý
jižní konec Brdské vysočiny až ku přímce, myšlené od Plzence
kMirošovu a dále za hranicemi okresu kRožmitálu vyplňují, nýbrž
i od Plzence směrem ku Kyšicům, Březině, Přívěticům a dále ke
Mži. tedy na severním konci celé vysočiny rozšířeny jsou.
Ve shodě s geologickým složením půdy lze ve vysočině
Brdské v okresu Plzeňském následující, ve příčině tvaru rozdílné
krajiny naznačiti:
1. Jižní Brdská hornatina zasahuje do politického okresu Pl-
zeňského severními odnožemi, jichž hranice značí lomená čára,
vedená směrem z Plzně k Plzenci, Mi roso vu, Kolvínu, Mitrovicům
a Chynínu i skládá se hlavně z Příbramských břidlic.
V poříčí Úslavy rozkládá se planina Blovická, jež na sever
povlovně v břidličnaté, porfyrové a křemencové vrchy přechází na
západ řadou chlumů buližníkových od údolí tihlavy, na jih a východ
pak vysokými hřbety od sousedního prahorního a břidličného kraje
oddělena jest. 1 )
*) V okolí Blovickúm a Spálenopořfcském složena jsou některá skaliska
z břidlice velmi jemuozrné a zhusta drobnými hraném i amfibolu prostoupené.
Barva této břidlice jest zelená, sloh její jest buď balvanitý, bud nezřetelně bH-
dličnatý, láme se v nepravidelné, ostroh ran ne kusy. Tato odrůda horní o slově
zelenokámen, neb a f a u i t.
Digitized by
Google
V této části Brdské střídají se neustále rozhlehló výšiny, na
kterých místy buližníkové balvany leží s hlubokými údolími prítokův
Úslaviných. Údolí tato oživena jsou nékolika lidnatými místy, z nichž
největší jsou Blovice, Spáleno Poříčí a Mitrovice.
Jižní a východní kraj tento porostlý jest pěknými lesy, kdežto
na západě zalesněny jsou jenom některé buližníkové kopce. Pěkný
chlum Vildšteinský (521 w), na němž strmí zbytky soujmonného
hradu, je skoro zcela holý ; za to jsou mocné chlumy a hřbety
buližníkové, kteréž krajinu Bio vičkou proti Nepomuku uzavírají
(Buková hora 647 m a Doubrava 560 m) hustými lesy porostlé,
což rovněž platí na východní straně o Chynínské hoře (Pod Ka-
mením 687 m) a Míšovské hoře (Koukalka 574 m), kteréž tu
tvoří přirozenou hranici kotliny Padríské.
2. Žulový ostrov Štěnovický, ležící na pravém břehu řeky
Úhlavky, prostírá se mezi černicemi, Štěnovicemi, Losinou, Prusi-
nami a Předenicemi. Krajina, kterou zde skládá, sestává z malých,
částečně borovým lesem pokrytých pahorků (chlumů). Kol Černic
a Losiué vede útvarem tímto silnice k Nepomuku.
Nad nevelký tento žulový ostrov se dvou stran vynikají dva
mohutné vrchy buližníkové, kteréž daleké okolní krajině vé-
vodí. Je to velkolepá zřícenina starého hradu Radyně (565 m)>
na jihozápadě pak proti Prusinám rozsáhlý, lesnatý vrch Vysoká,
z něhož taktéž buližníkové balvany Tlustá hora do výše 481 m
a Šťáhlavská hora do výše 522 m se pnou. Ostatní vyvýšeniny
okolní nedosahují značnější výše. Tak Štěnovický vrch 458 m,
Malinec 452 m.
3. Západní Brdská hornatina zasahuje v okres náš pásmem,
jež se rozkládá podél údolí řeky Radbuzy až k Doudlevcůra, pak
od Koterova při Úslavě na sever směrem ku Křivoklátským lesům
i náleží útvarem pásmu břidlic Příbramských.
Pražské předměstí v Plzni leží částečně na této břidlici, jižto
zvláště pěkně vyvinutou spatřujeme blíže vojenské plovárny pod
hřbitovem u sv. Mikuláše.
Pláně kamenouhelné vyčnívají všude nad pláně břidličné a
souvisejí s těmito jen ve směru od Plas ku Kazňovu, Německé
Po obou stranách Oslavy rozšířen jest hlavně buližuík. Z něho složeny
jsou: Rohatá Skála u Seče, Vildsteio, Lopata, malebné skály za Zdarem a u Pře-
šíua, tvoříce mohutné útesy, hřebeny a hřbety, t*kže dívá- li se kdo s povýšené
některé skály v krajiuu, domnívati se maze, že celá se skládá ze skal buližní-
kových.
Digitized by
Google
Bříze a Druzdové, avšak výše Druzdové dělí je řeka Mže, výše
Plzně až k Dobřanům řeka Radbuza, jejížto břehy, místy velmi
příkré, složeny jsou z břidlic pásma Příbramského.
Eamenouhelná pánev Plzeňská rozšiřuje se tu směrem seve-
rovýchodním podle Radbuzy k Doudlevc&m, Plzni, Lobzůra, Dou-
bravce, Újezdu. Plzeň leží skoro celá, až na čásť jižního Pražského
předměstí na pískovci kamenouhelném. Další hranice jde Bílou
Horou, kolem Sence, Zruče, Třemošné, Hromic, Obory až k Plasfim.
Jiná jde západně obce Tlucné, Nekmíře a Všerub. 1 )
Strop nad útvarem kamenouhelným tvoří v okolí Plzeňském
útvar permský, důležitý zde pro pískovec s tmelem kaolínovým,
jenž se k účelům technickým z pískovců u Eotíkova a Třemošné
vypírá. V pískovci tom pozorujeme zhusta vrstvy velmi brubo-
zrného konglomerátu; často jsou tyto i prostoupeny vrstvičkami
lupku šedého, v němž nachází se uhlí vtroušeno. 2 )
Permský útvar Plzeňský jest v bezprostřední sou-
vislosti s útvarem kamenouhelným. Vyznamenává se skrovnějším
počtem rostlin, kteréž za doby vlastního kamenouhelného útvaru
tvořily mohutná rašeliniště, za to jsou v něm hojné otisky obrat-
lovcův, jak sladkovodních, tak i mořských. Pro Plzeň samu, jakož
i pro okolí její jsou vrstvy tyto důležitý:
a) Pro uhlí a lupek plynový, který v sobě uzavírají.
b) Pro výtečný kámen, z něhož hotoví se žernovy, kvádry a p.
c) Pro vrstvy kaolinu, kteréž se tu vyskytují.
d) Pro vodu, která v těchto vrstvách pramení. Výtečný kámen
poskytují staré lomy Lochotínské Vůbec známa jest pískovcová
malebná stráň, kteráž táhne se od Račic k Dominikánskému lesíku,
sadům Lochotínským a ku Všem Svatým až k Velkému rybníku.
Pískovec Lochotínský rozváží se jako výborné stavivo na vše strany.
Ve stráni Lochotínské prýští léčivá voda železitá, kteráž se
vede do lázní Lochotínských. Z permské pískovcové stráně u Všech
Svatých pochází výborná voda k pití.
Vrstvy kaolínu jsou též význačný pro okres Plzeňský. Kaolín
tento jest velmi čistý, neobsahuje místy ani stopy přimíšeniny
v
') Okolí Plzeňské jest bobato množstvím otisků vejíruv kapradin, jakož
hojným poetem kmenftv. Kmeny tyto ukazují, že za doby, kdy tvořilo se uhlí
kamenné ve zdejším okolí, byly zde kapradiny stromovité, znamenité krásou
i velikostí.
9 ) Jdeme-li ze Škvrňan podle trati západní dráhy k Vejprniefim, vidíme
na mnoha místech lomy na pískovec kaolinový.
Digitized by
Google
železitc. Vtroušeny nacházíme ve vrstvách této důležité hlíny lístky
slídy, zrnka křemene a živce. Na více místech se plaví a slouží
k dobývání ohnivzdorného zboží, porculánu a ultramarínu. Pískovec
permský, jehož zvětráním a splavením na místa jiná byly bezpo-
chyby nánosy kaolinu vznikly, sám již hodí se ku stavbě vysokých
pecí a vůbec tam, kde je potřebí hmoty ohnivzdorné. Vrstvy
kaolínu nacházíme rozšířené jako mohutná ložiska, počínajíce od
Bílé Hory, mezi obcemi Sencem, Zálužím, TřemoŠnou, Ledci a Ko-
tíkovem i na více jiných místech.
4. Kamenouhelná hornatina Třemošenská sestává z vysokých,
lesnatých plání, rozervaných širokými a hlubokými údolími potoka
Krašovického, či Bělského a Všerubského, po spojení Třemošenským
nazývaného.
Jižní končinou mezi Mží a Všerubským potokem vede po
nejvyšších místech silnice Karlovarská k Plzni. Nejvyšší místo
v ní jest hora Erkavec v Kotíkovském lese (505 m) a poblíž
Plzně severozápadně Lochotína Silvanský vrch (414 m).
Východní konec Třemošenských plání, po němž silnice z Plzně
do Plas vede, vyvstává všude v podobě širokého hřbetu v poměrné
výši asi 70 až 100 metrů nad východními, břidličnými pláněmi
a v tomto kraji vyčnívá památný vrch Stráž (nověji Mikulka pře-
zvaný) za Plzní (378 m), Králova hora nad Hromicemi (381 m)
a stráň Drahot! nská (385 m) nad Sencem. 1 )
5. Východní Brdská (Radnická) hornatina je zvláště na pra-
vém břehu mže. kteráž ji již pod sv. Jiřím hlubokým a krásným
afanitovým údolím proniká, valně vyšší, než sousední pláně Tře-
mošenské na levém břehu Mže.
Pláně Radnické, v nichž údolí Mže a pak údolí Radnického
potoka k nejlidnatějším náleží, po nichž tudíž dosti četné vesnice
všude rozsety jsou, nemají na pravém břehu Mže než jen sporé
lesy, vynikají však bohatstvím výborného kamenného uhlí v pánvi
Radnické, prostírající se západně Radnic, pak okolím Břas, Hor.
Stupna, Němčovic až k Vrbatkovu mlýnu u Lhotky, dále na východ
mezi Chomlí a Skomelnem až k Vejvanovu. Z menších uhelných
pánví jest jedna též u Barové.
Pánve tyto kamenouhelné prostírají se na devonské vysočině,
z azoických břidlic, afanitu a buližníku složené.
') V okolí Třemošné, Ledeč a Horní Brízy jeví se Příbramské pískovce
a slepence v podobě valounů roztroušeny po polích.
Digitized by
Google
Vedle uhlí vykazují pláně Radnické i hojnosť kamence, kterýž
se tu z kamencových břidlic dobývá. 1 )
Na celém tomto dosti nerovném prostoru je celkem velmi
málo značnějších výšin ; toliko tam, kde zelenokámen břidličné
vrstvy proráží, nebo kde ještě buližník, jako zvláště na jihu se
objevuje, tam zdvihají se některé výšiny a chlumy. E těm náleží
zejména na samém jihu lesnatý, bulifcníkový chlum SŠvabiny, po
jehož severním svahu silnice od Rokycan ku Plzni vede. Nejvyšší
místo jeho „na Pohodnici" má 49? m výše; zelenokamenný chlum
nad osamělým kostelem sv. Jiří, v jehož sousedství kamenoubelný
útvar i na pravý břeh Úslavy přechází, má 416 m výše. Též nad
Radnicemi vypíná se dosti rozlehlý zelenokamenný chlum „na liov-
ničkách" zvaný, 500 m vysoký.
Mezi Chrástem, Smečicemi a Sedleckém proráží Klabavka
rovněž zelenokámen (afanit). Taktéž u Plané, Darové a Nad ryb
tvoří afanit vysoká, malebná skaliska. Používá se ho jako staviva
a štěrku.
U Březiny vyniká hřbet Hradiště, složený z porfyru. Odtud
táhne se porfyrové pohoří směrem severovýchodním. Západně
Radnic tvoří u Vej vanová hřbet Bechlov.
6. Pohoří Rokycanské, jakožto část vlastní hornatiny Brdské,
skládají hlavně tak zvané Příbramské slepence, Čili droby, které
tvoří souvislé hřebeny, nebo i rozložité a mnohonásobně spojené
chlumy. V nižších polohách vyskytují se zvláště okolo Rokycan
v podobě nerovných plání vrstvy Krušnohorské, nad nimiž vedle
chlumů z Příbramských břidlic složených i chlumy Brdských sle
') Místy nacházíme totiž v břidlici hojně kyzu železného a vedle toho spa-
ťrují se v těchto vrstvách nezřídka hvězdovité shluky hráni sádrovce. Břidlice
kyzem proniknuté jsou několik metrů mocny; nacházíme je zhusta kolem břehů
Mže, Klatavky, Radnického a Třemošenského potoka, pak podél břehu Střely.
Tato odrůda kyzonosná má jméno břidlice vitriolové. V krajinách, kde
se jí hojně vyskytuje, hímu se a zdělává na různé chemické výrobky. Je-li silně
hlinitá, slouží k výrobe kamence, jinak vyrábí se z ní zelená skalice a vitriolový
kámen, z uřhož uubývá se pálením óeské kyseliny sírové. Břidlice prostoupená
většími hniiiťmi kytit, anwbo kyzem bohatší, slouží ku výrobě síry, neb anglické
kyseliny sírové; odpadky ^dělávají se na zelenou skalici, nebo vitriolový kámen.
Největší lom na ví triolovou břidlici nacházíme v Hromicích. Břidlice, kteráž
se zde láme, je tmavé šedá, slohu jemného, deskovitého, na lomu zemitá a pře-
četným množstvím dtol mohleduýih hráni kyzových prostoupena. Vrstvy břidlice
jbhu pokryty vrstvou brubo/rného písčitého štěrku, mající asi 3 m. zvýší. Lom
a** břidlúti tuto jest vťlrai prostranný. Břidlice se rozmaČkává, kousky vezou se
um haldy, které spočívají na nakloněné půdě jílovité. Na haldy přitéká voda,
-**•— *4 vyluhuje /.větraly kyz. Dole odtéká slabý louh do varny, kdež se zaválí
Digitized by
Google
penců stojí. Horský prostor tento, do něhož poHčí Klu ba vy nálež*,
je tu prostoupen dvěma kotlinami, totiž Mirošovskou a Padrťskou.
Mirosovská složena je z kamenouhelných pískovců, kdežto Padrfská
horskou zamlklostí a velkolepým rázem vyniká.
Celkem lze v této části Brdské rozeznati čtyři rovnoběžná
pásma chlumu a hřbetů, z nichž však do území pol. okresu Plzeň-
ského zasahují jen dvě pásma.
Pásmo Rokycanské, počínající nad samým Plzcncem, kdež
tvoří stráuó a úpatí křemencového vrchu Hůrky a kde na vrstvách
Krušnohorských nalézáme i vrstvy Komárovskó, skládá se z tmavo-
šedých, neb černých, slídou bohatých břidlic a táhne se mezi údolím
Klabavky a Dobřívského potoka až ku kotlině Mýtské, spočívajíc
na buližníku a lemujíc na severu kotlinu Mirošovskou. Má podobu
chlumů a hřbetů z Brdských a Příbramských slepencův složených
a z povlovných strání vrstev Krušnohorských vynikajících, kteréž
na některých místech, jako nad Sedlcem u Šťáhlav, pak u Lhoty
a okolo Veselé i porfyrem prolomeny jsou Silnice ze Síáhlav do
Rokycan vede porfyrovým vrchem. Taktéž u Lhoty a u Rakové
nacházíme porfyrové vrchy. 1 )
V lesnaté krajině této dostupují některé chlumy přes 500 m
výše, jako hřebenatá, lesem porostlá čilina (520 m), Tok (543 m),
hranolovitý vrch Kotel (574 m) a buližníkový Vrch sv. Vojtěcha
uMirošova (512 m); na západě Maršál (559 m) a nejvýše se zdvihá
starobylými valy památný vrch Žďár (627 m), který se skládá
částečně z porfyru, částečně z Příbramských slepencův. 2 )
k hutnosti 40° R., načež v železných kotlích se dovařuje do houštky kaše, kteráž
vypouští se na pftdu varny, kdež tuhne na vitriolový kámen. Týž ne pak mírně
žíhá, načež se rozemílá a odváží do blízkých Bras, kdež z něho se pálí ko 1 kotár
a česká kyselina sírová. Lomy na břidlici vitriolovou jsou dále též u Kamence
Němčovic, Darovó, Chotiny, Horní Břízy, Žilová; jihovýchodně Plzuě nacházíme
takové lomy u Božkova. LuČebnin z břidlice vitriolové dobytých u potvy, jejíž stráň obtéká a spěje k Nezvěsticům ;
odtud lemována po pravém břehu lesnatými úbočími, plyne k Š£á-
hlavicům a Šíáhlavům. Údolí její se tu valně rozšíří a vyniká ma-
lebností zvláště v těch místech, kde na pravém břehu vypíná se
lesem a parkem porostlá stráň s útulným zámkem Kozlem. Minuvši
Síáhlavy, mění Úslava u Podmyšek pojednou svůj směr severní
v západní, protéká Plzencem, vine se mimo Koterov, Božkov i
Lobzy dále mimo Plzeň a teče k sv. Jiří blíže Doubravky, kdež
se nad kostelem tímto do Mže po jejím pravém břehu vlévá. Vrčany
mají 418 m nadmořské výšky, kdežto hladina vodní při stoku se
Mží jest 297 m nad moře povýšena.
Přítoky Úhlaviny s levé strany :
a)Chocenický potok, pramenící se u Svárkova, teče
travnatými lučinami k severovýchodu, napájí rybník Vejsovák, pro-
téká mlýnskou nádržkou, ženo pod Chocénicemi dva mlýny po
jednom složení a vtéká u Vlčic do Uslavy.
b)Letinsko-SeČ8ký potok zvaný V y n t ý ř s k ý m,
pramení se pod horou Rampichem blíže Letin, teče k severovýchodu,
napájí několik rybníků blíže Újezda Chocenického a u Seče. Ústí
nad Domyslicemi.
c) S t ř í ž o v i c k ý potok má prameny své u Střížovic,
směřuje taktéž k severovýchodu, dotýká se obce Chouzovské a ústi
n Nezvěstic.
Přítoky Uslaviny s pravé strany :
d) P těšínský potok, Voleška zvaný, temeni se ze stu-
dánky „Volešky" u mlýna „Krahujce", teče směrem jihozápadním
a ústí se u Zdaru.
e) (' e c i m s k ý potok pramenící so u Hradišťského Ujezda
teče k západu a ústí u Blovic.
f) Stítovský potok má zřídla svá u Štítová, spěje na
zánnd a vlévá se do Uslavy nad Domyslicemi.
*
Digitized by
Google
19
g) Silný potok Bradava vzniká stokem potoka Boroven-
ského, výše „Koukalka" zvaného 1 ), a potoka Mitovského neb jalo-
vého, který z rybníka u Železného Újezda vytéká a k severozápadu
spěje; oba potoky tyto slučují se ve Vohřeledech před rybníkem
nádržkou nad Spáleným Poříčím a v tomto rybníce druží se k nim
potok Bojovka, temenící se blíže Hořic a směřující na jihozápad,
načež Bradava ve směru k severozápadu plyne a u Nezvóstic do
Uslavy se vlévá.
h) Potok Kornatický (též Mešenský) vzniká na vý-
chodní straně u Vísek nedaleko Trokavce, odkud teče k západu,
u Mešna pak změní směr svůj k jihu, žene pod Mešnem mlýn
o jediném složení, obrací tok svůj k západu, protéká obcí Korna-
táckou, kde žene mlýn o dvou složeních, za Kornaticemi tvoří
rybník, z něhož teče voda na pilu pod Lopatou a u Šíáhlavic se
vlévá.
ch) Sedlecký potok pramení se u Lhoty, směřuje na
jihozápad a ústí se u Sedlce.
i)Božkovský potok pramení se u Ledkova, teče na
západ lesem „V pytli" zvaném a ústí se v Božkově.
4. Klabavku. Tato vzniků u Rokycan spojením Hamerského
a Černého potoka; Hamerský potok temeni se jedním zřídlem
z rybníka Chesnovického, druhým pod horou Milinou (563 m)
u Olesné, vtéká po spojení jich do Svatoštěpánskóho rybníka
u Mýta, z něhož směrem jihozápadním spěje k Bokycanům ke
stoku 8 černým potokem ; pod Holoubkovém vnímá na pravém
břehu potok, přicházející na jihozápad a obtékající horu Vydřiduch
(510 m), v levo pak Hůrečky potok, jenž pod Pískovým
vrchem se temeni, na severozápad plyne a nad Svejkovicemi se
ústí. černý potok jest hlavním potokem Klabavy. Vytékaje
z rybníka v Padrti ve výši 635 m na severovýchod, obrací se nad
rayslivnou Amerikou k severozápadu, od Strašíc směřuje na jiho-
západ, 2 ) od Hrádku pak na severozápad k Bokycanům; na pravém
břehu vnímá potok T ř í t r u b s k ý, ústící se nad myslivnou Ame-
rikou, vlevo pak Ledový potok ústící nad Dobří vem a Skořický
potok, který teče od Skořice směrem severozápadním a přibrav z lesa
') Potok tento vzniká ze dvou pramenu, z nichž prvý vzrůstá v potok „Bílý",
pramenící na Kufkovské, druhý v potok „Červený", vznikající v lese „Soudna";
v Mísově pak 8 poj ují se v potok jeden mlýn ženoucí.
2 ) Tvoří v obci Hrádku dvé nádržek na vodu a žene tu hamr a mlýn;
b vrchu Hrádeckého přitéká sem stálá voda „Po tu co k". Přibrav ji, teče potok
Černý dále k Nové Huti, maje vzhled malé řeky.
2*
Digitized by
Google
20
„Záborčí" bezejmenný potok, protéká rybníkem „Cihelským" a
přibrav u nádraží obchodní dráhy vodu z hlavního dolu strojem na
povrch vyčerpanou, přestupuje hranice politického okresu našeho
a ústí se do potoka černého.
Přijavši potok Rakovský, teče Klabavka od Rokycan ku
• Klabavě, kdež přijímá bystrý potok Li t o h la v s k ý. Vodou Kla-
bavčinou jest plněn velký rybník Klabavský, jehož vodou se ženou
stroje v místní železárně, načež upotřebená voda vlévá se do druhého,
mnohem menšího rybníka, jehož voda žene pumpy čerpající vodu
ze železných dolů. Teprve potom vrací se voda zase v řeku Kla-
bavku, která přijavši Tiraákovský potok, prýštící se v lese Cháchově,
teče severozápadně ku Kyšicům, protéká Horomyslicemi a Novou
Hutí, žene několik mlýnů, tři lopatárny a továrnu na zápalky a
vlévá se nad Ňadry bami do Mže.
5. Korečenský potok pramení se na úpatí hory Hradiště
(619 m) u Březiny, teče na západ, za „Koutem" spojuje se s po-
tokem Stupenským, který odvádí vodu z uhelných dolů a to-
váren, teče mezi Horním a Dolním Stupněm, načež pod jménem
potoka EoreČenského (dle mlýna téhož jména) směrem západním
plyne ke Mži, do níž se proti Valentovic mlýnu vlévá.
6. Radnický potok vzniká ze dvou pramenů jihovýchodně
Radnic. Prvý pramen prýští se na západním úpatí hory „Radce"
ve vsi Skomelně z rybníka obecního, teče kotlinou „Škaredá 44 zva-
nou pod samotou „Skřeží" směrem od východu k západu a pod sv.
Martinem, Přívětickým hřbitovem, spojuje se s druhým pramenem,
který vzniká pod starou myslivnou u Skelných Hutí na jižním svahu
Radce a teče nejprve směrem severozápadním, protéká Přívětice a
po spojení obou potoků nese jméno „Škaredá" po kotlině téhož
jména. Teče severně kRadnicům, jež tak protéká, že vlastní město
na jeho levém břehu leží, kdežto čásť města „Zámostí" 8 loukou
„Ohradou" a budovami tuto louku vroubícimi jsou na pravém jeho
břehu. Teče obloukem kolem města, přibírá na právo pod Radni-
cemi od východu tekoucí potok Chomelský, vytékající severo-
východně Radnic z mlýnského rybníka Chomelského, obrací se takto
sesílený a nyní již potokem Radnickým pojmenovaný k západu a od
Cukrová mlýna ubírá se směrem severním, zachovávaje tento směr
až po své ústí do Mže pod Liblínem proti Rakoluskům. Na své
cestě vnímá v právo Lohovický potok, vznikající u Velkých
Lohovic a ústící pod Kamencem.
Digitized by
Google
Rybníky.
V kraji plzeňském nacházíme hojné rybníky, ačkoli je ani
počtem, ani rozsáhlostí nelze přirovnati k rybníkům století XIV..
XV. a XVI., kdy nabylo rybnikářství v Cechách takové rozsáhlosti
a dokonalosti, jako u žádného jiného národa v Evropé. Místy na-
lézáme i na Plzeňsku aspoň z části zachované hráze bývalých roz-
sáhlých, nyní ovšem v luka neb role proměněných rybníků. Zru-
šením rybníků spůsobena krajině nemalá škoda, neboí přívaly
dešťové nemají nyní dostatečných nádržek, ve kterých by na některý
čas byly zadržány. nýbrž hrnou se přímo do koryt říčních a ná-
sledkem toho bývají potom hrozné spousty povodněmi spůsobeny.
Pominuvše obyčejné nádržky vodní, též rybníčky na návsích
k napájení dobytka, plavení hus, kachen a ovec zřízené, uvádíme
jména několika rybníků.
V soudním okresu Blovickóm.
Rybník
Obec,
blíže které se rybník
nalézá
Výměra,
pokud je známa
Starohutský . . .
Mlýnský u N. Huti
Berdovna ....
Popluží
Obecuí rybník . .
Panský rybník . .
Vejsovák ....
Mlýnský rybník .
Kolařík
Hvíždalka ....
Rybník u ITálů . .
Blovice
Blovice (v parku Hra-
dišťském
Blovice
v Nebyloveském Bořku
n n
Chocenice
Mitrovice
Spál. Pořičí
8-78 ha
1'34 „
17-88
1-42
316
9-87
Digitized by
Google
22
Rybník
Obec,
blíže které se rybník
nalézá
Výměra,
pokud je známa
Vlkovský rybník
Mlýnský rybník
Hořejší rybník .
Dolejší rybník .
V Ouličkách . .
Dožin
Hamerský rybník
Mlýnský rybník
U Svárče . . .
Vlkov u Spál. Pořičí
Seě
Újezd Chocenický .
Železný Újezd . . .
Vořehledy
Žákava .
Velký
Košinář
Senecký
Třemošenský . . .
Kamenný . . . .
Sídlovský . . . .
Nováček . . . .
Drahotín . . . .
Zálužský . . . .
Panský rybník . .
Kauf
Panský rybník . .
V soudním okresu Plzeňském:
Bolevec
Senec . .
Třemošná
v okolí Plzeňském
n n
Druzdová . . . .
Stýskaly
Nekmíř .
Tlucná .
V soudním okresu Rokycanském:
Kokocké rybn. dva
Ejpovický .
Klabavský .
Litohlavský
Kornatický
Cihelský .
J Dvorecký 1 )
Veselské rybn. dva
Bušovice
Ejpovice
Klabava .
Litohlavy
Mešno .
Mirošov .
Veselá-Mirošov .
407
501
5-32
4*93
11-91
1-89
11 ha
500 tn 2
1 jitro 7(>0n°
5 n 91 0D°
*) Osazen jest kapry <* líny. Ryby zde vsak neprospívají pro tvrdosť vody.
fe
Digitized by
Google
23
Rybník
Obec,
blíže které se rybuík
nalézá
i
Výměra,
pokud je známa
Nový rybník
Labutinský
Kněžský
Kamejkský
Dolejší
Padrťský dolejší . . .
„ hořejší . . .
Jordánek
Potučkovic a Kýčkovic
U Louže
Lopatský
Neslivský
Tiraákovský
Vetší a menší Nevidský
Voldušské rybníky . .
Osek
n • •
n • •
» •
n • •
Pudrí
Přívétice
Horní Stupno ....
Trokavec
Šíáhlavy
n ......
Tiniákov
Vesulá
Volduchy
Oba dohromady
113 8 ha
635 m 2
Digitized by
Google
IV.
podnebí.
V celku jest na Plzeňsku podnebí mírné. Jak rozdélení teploty
a ročních srážek závisí na horopisných rozdílech, lze poznati zvláště
na Plzeňsku, kde kraj severovýchodní a východní jakožto mnohem
hornatéjší kraje západního a jižního má více vodních srážek, vy-
kazuje menší teplotu střední a proto i vegetaci rostlinstva opožděnou,
nežli vlastní pánev Plzeňská a údolí Mže, které jsou z celého kraje
nejteplejší a kde žné mnohdy o celých čtrnácte dní dříve počínají.
Plzeň ve výšce 324 m vykazuje průměrnou teplotu — 2-1°,
18-70, 8-30, počet dní pod = 74, nad 10° = 164 a nad 15° = 99.
V Hradišti u Blovic vykazuje se dle pozorování po více let
konaných průměrná roční teplota 8 1 /* C, ve Smedrově 8 1 /* , ale
na Vildsteině jen 6V2 C. Rokycany v nadmořské výšce 362 m
vykazují průměrnou teplotu roční 8-1° C.
Průměrná roční teplota hejtmanství Plzeňského jest od + 7°
do + 9*5° C. Některá místa pol. okresu Plzeňského zvlášf významná
jsou výstřednostmi svými v proměnách teploty. Tak Těňovice,
Volduchy, Mešno, Železný Újezd, Míšov a Padrí, kdež bývají
v zimu třeskuté mrazy, kdežto měsíce letní vynikají obtížným hor-
kem* Tu mnohdy v létě vystoupí teploměr až na + 30 — + 35° C,
kdežto v tuhé zimě klesne i na — 30°— 35° C. V Mísově a Padrti
bývají v podzimu a v zimě časté, skoro až neproniknutelné mlhy.
Pravidelně bývá přibývání teploty na jaře přerušováno tak
zvanými „návraty zimy" hlavně v květnu (ledoví muži), čímž v po-
lohách vyšMch ň nechráněných trpí valně kvetoucí právě ovocné
atromoví, V Mísově ku ph málo kterého roku švestky dozrávají.
Za to v údolích řeky Úslavy je dosti příznivé podnebí, jelikož
úžlabí chráněna jsou blízkými vrchy před ostrými větry západními
a východními
Srážky ciuí ročně na Hradišti u Blovic 561 rom, v Smedrově
o5& mm, v Strnhařích 680 mm, na Vildsteině 620 mm, v Roky-
Digitized by
Google
25
canech 695*6 mm, v Kolvíné 720*5 mm. Průměr srážek ze 20 roku
na Plzeňsku jest od 485 až do 670 mm. Větší deátivosf počíná
teprve v podhorských pláních.
Přes to však pozorovány zvláště v poříčí Mže veliké průtrže
mračen r. 1822., 1845., */io l859 - ha Radnická, r. 1865., 2B /» 1872 ,
r. 1880., 1889., 1890. a r. 1893.
Převládající směr větru jest u nás západní, avšak koncem léta
a na podzim, kdy rozkládá se nad Čechami obyčejně vysoký tlak
vzduchu, dostavují se často mírné a suché kontinentální větry od
východu a jihovýchodu.
Pokud se týče krupobití, znamenati lze v polohách území po-
litického okresu Plzeňského valný rozdíl. Nejěastěji navštěvován
krupobitím severozápad a sever, ne j řidčeji jihovýchod. Silná krupo-
bití řádila hlavně v okolí Čižic 16 / 5 1889., v okolí Tlucné r. 1876.,
v okolí Doubravky a Šaškova Újezda r. 1866., v okolí Ledeč a Zá-
luží »/e a M A r - 1848 m v okolí Horní Břízy a Žilová r. 1848.,
1865. a 1888., v okolí Německé Břízy r. 1848., v okolí Vranovic
r. 1845. a 1882., v okolí Radnic 25 / 6 1848., v okolí Oseká r. 1877.,
v okolí Šíáhlav 18 / 6 1848., v okolí Blovic r. 1895.
Vichřice dostavují se řidčeji. Nejprudší zaznamenati lze dne
26 / 10 r. 1870., která strašně řádila v lesích na Plzeňsku i v Plzni samé. 1 )
') Meteorologické pozorovací stanice na Plzeňsku jsou: Vranov, Plzeň, Roky-
cany, Žďár o Rokycan, Plzenec, Lopata, Padrť, Vildstein, Spál. Poříčí, Míšov,
Planiny, Struhare, Hadovka u Blovic, S med rov a Ilrudistc u Blovic. V celku
dosud 16 stanic. (V Plzni jsou 2 stanice pozorovací.)
Digitized by
Google
v.
zvířena.
Ačkoli se Plzeňsko neliší ve příčině druhů zvířeny od ostat-
ních krajů českých, tož přece doznati sluší, že příznivé poměry
přírodní kraje našeho, jako lesnaté svahy a stráně, hojně zavla-
žované a chráněné nížiny, jakož i na mnohých místech bujná
vegetace podporují vývin živočišstva zde žijícího.
Vedle toho však na úkor jemu jsou četné průmyslové závody,
jež splašky svými v řeky, potoky a rybníky vypouštěnými ničí
vodní živočišstvo; dým a výpary vzduch otravující odpuzují ptactvo,
jemuž mimo to i telegrafní a telefonní dráty velice jsou na závadu.
Následující systematicky uspořádaný seznam podává jména
nejen obecně se vyskytujících jedinců, nýbrž i mnoha vzácnějších,
pokud jednotlivými sběrateli byli zjištěni.
I. Tvar. Obratlovci.
1. Třída. Ssavci.
Z letounů vyskytují se hojně netopýr ušatý, lesní, obecný^
hvízdavý (Plzeň) a vrápenec malý (opuštěné doly na Bílé Hoře
u Plzně); vzácnější jest netopýr peřestý (u Plzně zjištěn Drem.
Fricem).
Z hmyzožravců nejhojnější jest krtek přes usilovné
pronásledování, ježek v celém okresu rozšířen, ač v počtu skrovném,
u Plané hojněji. Rýsek zastoupen jest druhy : domácím (nejhojněji),
polním a vodním; rýska malého, nejmenšího ssavce země české,
obdržela sbírka musejní z okolí Šťáhlav.
Šelmy. Pes v četných plemenech i kočka domácí nalézají
se téměř v každém stavení. Velmi hojná jest lasiee, vzácnější hra-
nostaj, obecným je tchoř, méně hojné kuna skalní a lesní, jezevec
stává se vždy řidším (v děrách skal u Račic a Vejprnic hojněji),
za to liška dosti často je stopována; na březích Mže, Ušla vy
i Radbuzy objevuje se dosti zhusta vydra.
Digitized by
Google
27
Hlodavci. čka páví oko, osyková, bílé C,
kopřivová, jilmová, admirál a bodláková: hnědásek rozrazilový,
jitrocelový, kostkovaný a květelový; perlefovec stříbropásek, malý,
veliký, maceškový, prostřední, fialkový, dvanáctitečný a nejmenší;
bělopásek topolový; batolec červený; okáč pýrový, zední, ječmín-
kový, oháňkový, strdivkový, stríbrooký, třeslicový, kostkovaný, ro-
sičkový, kluběnkový, černohnědý, rudopásný, skalní, metlicový, bělo-
pásný (atlas), prosíčkový a luční; žlutásek řešetlákový, čilimníkový
a čičorečkový; bělásek ovocný (některá léta zejména u Plzně velmi
vzácný), řepkový, zelný, řepový, resedkový, hrachorový a řeřichový ;
otakárek ovocný (veliký) a feny klový; modrásek Černoskvrnný, jehli-
cový, vikvicový, jetelový, štírovníkový, čilimníkový, obecný tmavo-
hnědý, kozincový a krušinový ; ohniváček modrolesklý, černoskvrnný,
černokřídlý a celíkový ; ostruháček ostružinníkový, březový, dubový
a kapinicový; soumračník čárkovaný, čárečkovaný, mackovy, bělo-
pásný a jahodníčkový.
B) Motýlové večerní. Zubokřídlec (lyšaj) páví oko,
topolový a lípový ; chobotnatka svízelová (lyšaj povázkový) a chra-
stavcová; lyšaj borový, svlačcový, svízelový, pryšcový, vrbkový
a kyprejový; smrtihlav obecný ; vřetenuška tožebníková (nejobyčej-
nější), mateřídoušková, čicorečková, jetelová, zimolezová a ligrusová ;
zelenáček šťovíkový a trnkový; nesytka včelová a kutilková.
C) Motýlové noční (nejškodlivější).
1. Přástevníci: Lišejnikovec černotečný, žlutokrajný,
šedý, rudokrký a čtveroskvrnný ; přástevník jestřábníkový, fialkový,
stařečkovy, kostivalový, hluchavkový, chrastavcový, medvědí, pryš-
cový, jitrocelový, bezový, kopřivový, mátový a šťovíkový; štétconos
trnkový a ořechový; bekyně vrbová, velkohlavá, sosnová či mniška
(značně se rozmohla v letech 1887—1891), zlatořitná a pižmová;
drvopleň vrbový a maíalový : slimákovec. dubový ; úzkokřídlec chme-
3
Digitized by
Google
34
lovy a prvosenkový; vakonoš černý; srpokřídlec dubový a vrbový;
strakáč habrový; páví oko bukové a habrové (maló); bourovec
trávový, vlnatý, borový, dubový, ovocný, ostružníkový, prsténčivý
a pryšcový; vztyčnořitka topolová, osy ková a lípová; hranostajník
osykový a vrbový ; břbetozubec dvojbarevný. Bourec morušový dříve
dosti hojně býval v Plzni pěstováu, nyní již jen pořídku v Ro-
kycanech.
2. Můry: Malinovník očkovaný; modrohlávek ovocný; šípo-
skvrnka trnková, madalová a šťovíková, plavokřídlec černočárný;
blýskavka bólotečná a trojéárná; travařka zelená; přímočárnice
lípová; kosočárnice javorová: zlatokřídlec jehlicový; lesknačka oře-
šáková: černopáska zemáková a šťovíková; osenice vykřičníková,
ozimní, rulíková, pampelišková, ptačincová a jetelová; šedokřídlec
pampeliškový, orlíčkový a diviznový ; klikatočárnice žebříčková,
mydlicová, kručinková, březová, pampelišková, zelná, blešníková,
merlíková, hrachová a kapustová; šedobarvec lebedový a trávový;
dřevobarvec (Dipterygia) šťovíkový ; síténka kopřivová; dřevobarvec
(Xylina) kustovnicový a bodlákový : kukWřka černobýlová a mléčova ;
černoskvrnka štětková; kovolesklec gam na (můra jetelová) a šediv-
kový; stužkonoska dubová, vrbová, olšová, švestková a jasanová;
jetelovka menší; můrka dubová.
3. P í <ř a 1 k y : Béločárník habrový a sosnový, zejkokřídlec
(Eugonia) lípový, olšový, sosnový, vrbový, řešetlákový, hlohový a
trnkový; ťupkokřídlec (Cabera) běločelný: skvrnopásník lískový a
angreštový; tmavoskvrnáč sosnový, černobýlový, rybízový a jetelový;
šerokřídlec běločelný; zubopásník orlíčkový, dubový a vřesový;
drsnokřídlec, ovocný, třešňový a březový ; zelen opláštník březový a
mateřídouškový; vlnopásník kručinkový, šestikřídlý, hlínožlutý a
mateřídouškový; ťupkokřídlec (Acidalia) pětipásný; rudopásník
vikvový a janovcový: zejkokřídlec (Timandra) šťovíkový; Červeno-
pásník štovíkový a vřesový; hnědopásník vlnočárný; skvrnopásník
malinníkový a křenový; vlnopásník (Cidaria) kopřivový, mochnový,
rezavý, pýrový a ovocný; zubočárník březový, šípkový, osykový,
švestkový a borůvkový.
D) Motýlové drobní (noční).
1 . Z a v i j e č i : Zaviječ máslový, moučný, jableční, žahavkový,
kopřivový a okřehkový.
2. O bale či: Obaleč Forskalův, sosnový, Baumannův, pry-
skyřicový, vrbový a jablečný.
3. Moli: Mol obilní, tapetový, šatní, střemehový, švestkový,
ovocný, pastvinový, luční, zahradní, modřínový a chrastavcový.
Digitized by
Google
35
4. Pernatušky: Pernatuška trnková, mateřídoušková, je-
střábníková a zimolezová.
7. 6ád. Brouci.
1. Svižníci (užiteční): Svižník polní (nejobyčejnější), zvrhlý
a lesomil (na lesních cestách u Rokycan).
2. Střevlíci (téměř všichni užiteční) : Krajník pižmový a
hnědý (řidší v dubových lesích); střevlík kožitý, fialový, svraštělý
(modrý), zlatolesklý, měděný, zrnitý, zlatý, Preislerův, hajní, za-
hradní, lesní, vypuklý; vousáč rezavý; pohrázník černý; vláhorail
vodní, bahní a polotečkovaný ; pobřežník bahní, mědobarvý, obecný ;
štětinorožec obecný ; zákopník trojzubý (vzácnější) a zúžený ; hlaváč
obecný: běžec žlutočervený, čtverppásý a říční; šídlatec tuporohý,
čtveroskvrnný, ozdobný, plaménkovitý, Andreův, členitý, zářivý a
tečkovaný; úzkohrdlec bledonohý, přispůsobený, šestitečný, obrou-
bený, chudotečný, ošlejchový a podlouhlý; kvapník (Tachys) dvoj-
pruhy: kvapník (Harpalus) mónivý, zelenavý, červenonohý, něžný,
široký, rychlý, pilonohý, louduvý, skromný, opovržený, černorohý;
zdobník lepý, medový a příbuzný; tečkokřídlec obecný, uhločerný
a vyklenutý; čtvercoštítník černý a rovnoběžný; rýhokřídlec černý;
páchník žitný ; matnolesklec podobný, kovový, hladký, zelený, světlo-
hnědý, toulavý a výslunný ; hrbáč osenní (larvy i brouci na obilných
polích nesmírně škodí) ; obloštítec modrý a plsťnatý ; nestejnočlenec
dvojjamký: váhavec hnědý; podlouhloštítník říční: poutník dvoj-
skvrnný; aksamítník hedbávitý, slabolesklý, lesklý a černorohý;
křižák velký (ne však hojně): lesklec modrohlavý a zelenohlavý;
břežník čtveroskvrnný; polokruhoštítník tečkovaný a žlutonohý;
chluporožec bezkřídlý a svižný; šírohlavec černoštítý; prskavec
obecný a menší.
3. Plavci: Plavčík žlutý ažlutoštítý; hluboševník znamenaný.
4. Potápníci: Norec rezavý; hlubinník nestejný a ozdobný ;
vlážník stejný ; vodošlap černý, zrnitý a bahní ; vlhkomil kyjorohý ;
bahník sklovitý; kalužník začoudlý a narudlý (po skrovnu); potoč-
ník dvouskvrnný, kovolesklý, rudohřbetý a hnědý (vzácný v okolí
Sťáhlav); potápěč hnědý; bařinník příčnopásý; příkopník rýhovaný;
potápník vroubený a široký (škodí jikrám a potěru) ; křepčík žluto-
lemý (obecný);
5. V í r n í c i : Vírník černošedý, obecný a nořivý.
6. Vodomilové: Vodomil veliký a černý (ne příliš hojně) ;
vodník střevlíkovitý ; loužník (Hydrobius) hnědonohý ; prsorožec
hnědý; vodák menší a hnědožlutý; raočálník malý ; loužník (Limne-
3*
Digitized by
Google
bius) podlouhlý a utatokřídlý; prsoštítec krvořitný, jednotečný
a žlutokřídlý ; krytobočník malý; kulak dvouskvrnný; vodan bahní
a pobřežní.
7. I) r a b 6 í c i : Podkorník plazivý (všude pobledý, u Ledeč jen některým létem
objevuje se nezmar zelený. Z hub sladkovodních hojněji rozšířena
houba bahenní i Euspongilla lacustris). Hojnější jsou druhy nálev-
níkii a kořenonožcíi. Z těchto na povlacích kamenů a rostlin vy-
skytuji se pravidelné rozlitka (Diflugia vulgaris), štítek hnědý
iArcelU rulirarm u Centropyxis aculeata: řidčeji přichází Diflugia
eorona (PadrC ryb* Hor. i Dol.) a v okolí rašelin Nebella collaris
(ťadrt ryb, í *oL K
Nilevnid vedle těchto kořenonožcú nebývají tak hojní, nej-
tottj*nni tvary jsou vířenky Vorticelly a vůbec druhy usedlé.
íq nádobky (Ooihurnia crystallina) a pod. Časem vyskytují se
Digitized by
Google
41
některé tvary plísenek (Epistylis) cizopasné na korýšfch nebo velké
kolonie Zoothamnií v ponořené vegetaci. Po různu vyškytají so
též tvary váleée kulivého (Volvox globator, Padrfské rybníky).
V čiré vodě některých rybníků (Padrí. Hor.) nečetně vystupuje
charakteristický tvar Ceratium hirundinella.
Digitized by
Google
VI.
květena.
Květena území pol. okresu Plzeňského neliší se od ostatní
květeny české i nelze tudíž pohlížeti na ni. jako na samostatný, nějak
vynikající celek. Jen to lze říci, že ve příčině množství a vývinu
rostlinstva lze pozorovati rozdíl na výšinách a v nížinách. Dle
prof. Kořistky, který rozdělil království české ve příčině květeny
vil okresů, tvoří hornatina Berounky a Brdu pátý, pánev plzeň-
ská šestý okres. Mimo to shledávámo se v krajině padríské 8 mno-
hými rostlinami horskými.
I. Rostliny tajnosnubné.
A) Buněčné. 1 )
o) Houby.
Hub nalézáme na Plzeňsku valné množství v četných druzích,
ježto vyniká okres náš pěknými, rozsáhlými lesy. Chudšímu oby-
vatelstvu některých vesnic (ku př. Střížovic) poskytuje sbírání a
sušení hub vydatný pramen příjmů.
V okresu plzeňském rostou tyto houby :
.Lanýže: Lanýž bílý (tartofle) v listnatých i jehličnatých
lesích roztroušen, jelení (zrnatý).
Smržoví té: Smrž obecná, špičatá a chřupáč obecný neb
jedlý (vzácný Újezd u Sv. Kříže, Mirošovy).
Břichatky: Pýchavka obrovská (vz. Plzeň), dlabaná, brada-
vičnatá, Jelenka smrdutá (Padrť, Krkavec, Koterov, Hans!), Promě-
ník mnoliopramenný (u IŠťáhlav. Hans!), Hnízdovka (na práchnivé-
jícím dříví obecná).
l ) Přehled hub, lišejníků a mechů okolí plzeňského v pojednání tomto
nechť páni odborníci přijmou a posoudí shovívavé: jest to pouze počátek, na je-
hož základě snad v budoucnosti dále bude pracováno.
Digitized by
Google
43
Kuřátkovité: Kuřátka žlutá, bílá, zlatožlutá, Kyjanka
(kyje Herkulova), Houba kyjová (zaječí ouško) vz. Padrí, Miro-
šovy, Skořice.
Lošákovité: Lošák jelení (jelenice), bílý.
Hřibovitó: Elouzek obecný (podmáslník), žlutý, ovčí,
kravský (kravina), Kozí pysk, Hřib obecný, královský (vz.),
borovík, špičník (kozák), krvavý, rudotřeňový, Oříš (vz. Padrť), Ma-
sojed (vz. Mirošovy). Choroš čili habán (Polyporus fomenta-
riu8 Pr.), Ch. ovčí (P. ovinug Pr.) a P. igniarius.
Bedlovitó: Muchomůrka červená, hlíznatá (zemanka je-
dovatá), tygrovaná, načervenalá, Pečárka polní (ůhelka, zemanka,
žampion), ovčí (Mirošovy), Václavka, Opeůky, Bedla (prašivka) vy-
soká (vz. Zlamnoha u Mirošov), Špička polní, česneková, Marasmius
audrosaceus Fr. (Hans!) Liška obecná, pomorančová, Ryzec pravý,
ďubkovaný (žlutý), kravský (ovčí neb huňatý), šeredný, MléČník
bílý (pýřitý), ryšavý (ryzec ryšavý), Syrovinka, Holubinka bílá,
nazelenalá, spanilá, chutná, namodralá, podrusá, zlatožlutá, listo-
dvojná, šedá, křehká, červená. Yrhavka (Újezd u Sv. Kříže), Hře-
bíčky (houby hřebíčkové), Hlíva (Agarícus ostreatus Jacq.), Zelenka
jedlá, Čirůvka bílá.
Námel čili paličkovice nachová (svatojanské žito) v klasech
žita a i jiných trav), Plíseň sivá, růžencová a hlavičková, (na
starém chlebě, hnijícím ovoci a různých tekutinách), p. bramborová
(jest příčinou černání natě bramborové a hniloby hliz), Exoascus
pruni (způsobuje známé „bachory 41 či „puchry" na švestkách),
Erysiphe communis (na rostlinách pryskyřníkovitých, složnokvétých
a motýlokvětých), Sněí obilná, mazlavá, kukuřičná a j. (ničí zrna
obilná), Bez bělostný (na kokošce a jiných rostlinách křížatých).
obilný (na listech a stéblech druhů obilných, Prášilka pryšcová,
dřišťálová, srpková a j. (na jmenovaných rostlinách).
b) Lišejníky.
K ř o v i t é : Provazovka obecná (lišejník bradatý, bradáč),
(na stromech, zvláště modřínech, velmi obecná), Větvičník slivový,
otrubničný (na stromech a plotech). Rozžďovka jasanová, prašná
a moučnatá (vz. na stromech, skalách a starém dříví), Pevnokmínek
plstnatý, okoralý, Dutohlavka červcohlavá, třásnatá, pohárovitá,
bodlavá, sobí (lišejník sobí), (v lesích, na náspech, v mechu na
krajích lesů a jinde velmi hojné).
Lupenité: Pukléřka islandská (lišejník plícuí, islandský,
vůbec mech islandský nazvauý) v borech, vřeso vinách, v půdě chudé
Digitized by
Google
44
hojná), P. 8Ívá (dosti hojná, zvláště na břízách), Terčovka bubli-
natá, skalní, lipová (vz.), posypaná, hnědozelená (na listnatých
a jehličnatých stromech, omšených skalách a plotech), Terčovník
brvitý, traavý, poprášený, hvézdovitý (dosti hojné na listnatých
stromech), Terčník zední (na stromech a zdích obecný), Havnatka
psí, mnohoprstá, naryšavélá, mékká (hojné na lakách, při lesích
a jinde), Nitroplodka miniová (pořídku na skalách, u Bukovce,
sv. Jiří).
c) Mechy.
1. Jatrovkovité.
Trhutka sivá, Porostnice mnohotvárná (na zdích, skalách, na
vlhké hlinité půdé rozšířená), Metzgerka rozsoch atá (na skalách,
kořenech a kmenech stromů), Prostohaleň kožovitá (u potoků, studní,
na stinných úklonech), Fosombronka hlávkovitá (na mezích, pří-
kopech lesních), Frullanka rozložená, Struhadka sploštélá, Dlouho-
kalíšek brvitý, Plevinka kořenatéjší, Obhřebenka dvojzubá (v lesích,
na stráních, mezích ; obecná), Kosoástka slezinníková, Plochokalíšek
hajní, obecný (na pískovcových skalách, n cest a lesních příkopů
rozšířený, Eřížitka žilolistá, vy kroužená, vlásenitá, vláskolistá, dvoj-
hrotá.
2. Listnaté.
Bašelinníky. Rašelinník člnnkolistý (na mokrých
Inkách, bařinách, obecný), R. ostrolistý (v rašelinách, na vlhké
půdé v lesích velmi hojný).
Rozštérbelcovité. Rozštěrbeleo skalní (vz. Vranovice,
Újezd u sv. Kříže).
Mechy pravé. Bélomech obecný. Erondlovka tisolistá,
Kohozub nachový, Útlovlaska zprohýbaná, Voasatka nehetnatá,
Dérkavka poduškovitá, Zoubkočepka šedá, Eadeřavec obecný, Surpek
nízký, úhledný, Čepiěatka obecná, Zkratek obecný, Prutník drnatý,
stříbřitý, Ealistec jablíčkovitý, Vlahovka vřídlová, Bezvlaska čeřitá,
Ploník štíhlý, chluponosný, jalovcovitý, obecný, Zdrojovka obecná,
Stoj nozou bek mnohoplodý, Zpeřenka jedlová, tamaryšková, Sourubka
hladká, kadeřavá, Drabík stromkovitý, Oepejřnatka mnohoplodá,
Sploštěnec slezinníkovitý, Plazivec obecný, Hedvábitec pravý, Hrotno-
plodka prodloužená, pruhovaná, Lesklec lesní, Rokýtek obecný,
Eřivoplodka lesklá, Baňatka obecná, aksamitová, Rokyt cypřišovitý,
zahnutý, smáčknutý, čistý, Rokytník kostrbatý, tříkoutý, skvělý.
_
Digitized by
Google
45
B. Tajnosnubné cévnaté. 1 )
Výtrusnaté.
Kapradiny. Osladió obecný, buko vinný (ví. Padrí, u Bu-
kovce), doubravní, vápenný (v. vz. Zábélá [Hans!]), Kapraď křehký,
ostnitý a) dilatatum (vz. Bolevec, Padrť), samec, Paprutka samicí,
Slezinník červený, německý (v. vz. Hradiště [Hans!]), severní, rou-
tiéka zední, Kapraď různolistý (vz. Skořice, Padrť, Bílá Hora), Ha-
sivka obecná (orličí), Yratička obecná, beřmánkolistá (vz. Příkosice,
n Doubravky na lopatárně), Hadí jazyk obecný (v. vz. Mirošovy,
Brázdová ?).
Přesliékovité. Přesliéka polní, lesní, bahenní, mokřadní.
Plavuůovité. Plavuň puiivá (vz. Senec, Padrť), obecná,
sploštělá a) genuinum (vz. Rady ně, Žďár u Bokycau, Padrť).
II. Jevnosnubné.
A. Nah08emenné.
Jehličnaté. Tis červený (v zahradách a sadech sázený),
Jalovec obecný, Zerav východní a západní (v sadech, zahradách,
na hřbitovech), Borovice lesní, vejmutovka (v sadech, v lesích
u Spál. Poříčí), Jedle.. Smrk, Modřín.
H. Kryt08emenné.
o) Jednoděložné.
Řečankovité. Šejdračka bahonní (v. vz, Vejprnice [Hora!]),
Rdest maličký, kadeřavý, světlý, vzplývavý a) vulgaris.
Okřehkovité. Okřehek trojbrázdý, menší.
Aronovité. Šišvorec obecný (paškvorec).
Orobincovité. Zevar vétevnatý, jednoduchý (vz. Křimice,
v lese na Borech [Hora!]), Sparganium microcarpum Celak.! (nový
druh, v plodech od zevaru větevnatého rozdílný, vz. u Bolevce),
Orobinec úzkolistý, šírolistý (vz. Padrť).
Ďachorovité. Ostřice měkkoostenná, liščí, zaječí, ježatá,
prodloužená, šedivá (vz. Plzeň [Eichler!]), šáchorovitá, třeslicovitá,
c) Schreberova (vz. Křimice [Jahn !]), dvouřadá, řízná, obecná, trs-
') Rostliny tuto vytčené jsou sestaveny dle druhého, rozmnoženého vydání
„Analytické květeny" prof. dra. Ladislava ČeUkovského". Zkratky: vz. = vzácná,
r. vz. = velmi vzácná.
Digitized by
Google
46
natá. prstnatá, chlum ní, ranní, vřesovištní, Buxbaumova, prosová,
lehavá, bledá, rusá, odstálá (vz. Hans!), kalužní, puchýřitá, bubli-
natá, (vz. Bolevec), srstnatá, Hrotnosemenka bílá, Skřípina smáčknutá,
mořská (vz. Doudlevec, sv. Jiří), lesní, kořenující (vz. Bolevec),
jezerní, nitkovitá, jehlovitá, vejčitá, bahenní (palach), jednoplevá
(vz. Bolevec [Hora!]), Suchopýř pošvatý, mnohoklasý, úzkolistý,
Sáchor hnědý, žlutavý.
Trávy. Kukuřice (turecká pšenice) jako píce pěstovaná po-
řídku u Blovic, Žákavé, Nezvěsti^ Štěnovic), Vousatka obecná, Ro-
sička holá, krvavá (rosa). Kuří noha (ježatka), Bér sivý, zelený,
přeslenatý (vz.), Rýže planá, Psineěek rozkladitý, obecný,
chundelka (metlice), Třtina křovištnf, kopinatá (vz. Padrí),
Hallerova (vz. PadrC), rákosovitá (vz. Bolevec), Psárka luční,
kolénkatá. plavá, Bojínek luční, Boehmerův, Lesknice (chrastice)
rákosovitá, kanárská (pěstnje se zřídka), Tomka vonná, T o m k o-
vice jižní (vz. Bukovec [Hora!] Březina), Pěchava modrá
(vz. Bukovec), Medyněk vlnatý, měkký (v. vz.), Ovsík obecný (me-
tlice francouzská), Oves vláskovitý, hluchý, setý, pýřitý, luční, Ovsík
žlutavý (trojiitět). Metlice trsnatá, křivolaká, šedivá (paiičkovice),
Smélek hřebenatý, Trojzubec vy stoupavý, Strdivka nící, brvitá
(vz. Bolevec, Bukovec), Rákos obecný, Pohánka hřebenitá, Srha la-
ločnatá (říznačka), Lipnice tvrdá (tvrdotráva), obecná, luční, jará,
cibulatá, Třeslice obecná, Bezkolenec modrý, Zblochan rozkladitý,
řasnaty, vzplývající, vodní (vz. břehy Berounky), Myší ocásek
(Festuca myurus L.), Kostřava přitvrdlá, ovčí, červená, lesní (vz.
PadrC), obrovská, luční r&znolistá (vz. stráně podle Berounky).
Mrvka lesní, prápořitá (vz.), Sveřep obilní (stoklasa), hroznatý, po-
míchaný (vz. u Božkova [Hora !]), měkký, střešní, jalový, bezbranný,
drsný (vz. Doudlevec, břehy Radbuzy [Hora!], Pšenice obecná
(hojně pěst.), Pýr plazivý a) vulgare, psí, Žito obecné (velmi hojně
se seje), Jílek ozimý (anglický), vlašský, oddálený (vz.), mýlek
(matonoha), Ječmen myšší, obecný a) čtyřřadý (seje se zřídka),
dvouřadý a) pravý (seje se hojněji), b) smeták (velmi pořídku),
Smilka tuhá.
Sítinovitó: Sítina sivá, rozkladitá, leskloplódá, černo-
hnědá, položená, smáčknutá: o) genuinus, kulatoplodá, žabí, Bika
jarui, bělavá, ladní.
L i 1 i j o v i t ě ; Lilie zlatohlavá a cibulkonosná (pěstují se
v zahradách a často zdivočují), Křivatec žlutý, luční, rolní, nej-
menší (vz, Oe&ké údolí, Hans!), Snědek chocholičnatý (vz. Roky-
cany), Úesnek domácí, ostrohranný, polní, kuchyňský (pěstuje se
Digitized by
Google
47
hojně, někdy zdivočuje), Pažitka (pěst.), Ošlejch (šalotka) pěst,
Cibule zimní (pořídku pěst.), obecná (hojně v zahradách sázená),
Pór zahradní (dosti hojně pěst), Modřenec hroznatý (pěst., často
zdivočuje), Bělozářka větvitá, 1 i 1 i o v i t á (vz.), Chřest obecný
(spargl), pěstuje se, tu a tam zdivočuje, Pstroček dvoulistý, Kon-
valinka vonná, Kokořík obecný, přeslenatý (vz.), Vrannf oko.
Ocúnovité: Ocún jesenní (naháč).
Bařičkovité: Bařička obecná pořídku. pod Doubravkon
(Hans!).
S m e 1 o v i t é : Šmel okoličuatý (rákosníček).
Ž a b n í k o v i t é : Žabník jitrocelový, šípatka vodní.
Voďankovité: Voďanka žabí (vz.). Douška vodní.
Amarylkovité: Narcis bílý a žlutý (pěst.), Bledule
jarní a P o d s n é ž n í k bílý (v. vz. Blovice, kťáblavy).
Kosatcovité: Kosatec německý (pěst), žlutý, sibiř-
ský (vz.).
Vstavaěovité: Vstavač osmahlý, obecný, šírolistý, pla-
ma t ý (vz. ! Padrť), Pětiprstka obecná (vz.), Vemen nik
bělokvětý, Okrotice bělavá a mečolistá (v. vz.), Kruštík
šírolistý, bahen ní (v. vz.), Hlístník (hnízdák), Bradáček
vejčitý (v. vz. Kozel u Šťáhlav, Padrí).
b) Dvojděložné.
1. B e z p 1 á t e č n é.
Dubo vité: Dub letní (křeraelák), zimní (drnák) ; v sadech
sází se často: Dub plsínatý. rakouský, křemelák jehlancovitý : Buk
obecný, krvavý (nachový) vz. v sadech.
Bří z o vité: Habr obecný. Líska obecná, trubkovitá (vz.)
Bříza bílá, Olše lepká, šedá (lípalíska) vz.
Vrb o vité: Vrba bílá (vz.). křehká, smutková (v sadech a
nahrbit.), mandlová, nachová (červeníce), košařská, popelavá, ušatá,
plazivá: a) obecná vz., b) rozma'rinolistá vz. pěst. Jíva.
Topol bílý (linda), černý a) genuina, b) pyramidalis, balšámoli-
stý (vz. pěst.), Osyka.
Ořešákovité: Ořešák královský (vlašský).
Pryšcovitó: Pryšec kolovratec, okrouhlý, drobný, sladký,
Gerardův vz., obecný, chvojka (hadí mléči), Bažanka lesní, a)
genuina, polní, Zimostráz obecný (pušpan) v sadech a zahradách
zřídka sázený.
Digitized by
Google
48
Hvězdošovité: H?ěxdoš (iabí vlas) jarní.
Prustkovité: Prustka obecná (truskavec) (zv.
Osek a Rokycan).
Kopřivovité: Kopřiva dvoudomá (veliká), palčivá (ia-
havka menší), Chmel obecný, Eonopé setá (seje se pořídku, v Pří-
kosicích), Moruše bílá (v sadech).
Jilmovité: Jilm polní, korkový (v sadech), horní. raz.
LebedoTÍté: Lebeda lesklá, Lebedka střelovitá, rozkladitá,
podlouhlolistá, ružičkovitá, Špenát zelní (seje se), Gvikla (borák,
cukrovka, hoj. pést.), Merlík zvrhlý (durmanolistý), všedobr, mnoho-
semenný, červený, městský, bily a) genuinum, smradlavý, Chruplav-
nik menši, Hrubozel (blít), Laskavec srstnatý.
Rdesnovité: Síovík pobřežní a) anreas (v. vz. u Oseká
a Bolevce), klnbkatý, topolistý a) silvestris, kadeřavý, vodní, menší,
obecný, Bdesno obojži velne, pohanka (setá), hadí kořen, blešník a)
pravý, b) napuchlý, paleěník (peprník), červivec, truskavec svlař-
eovitó, plotní (povleka).
Lýkovcovité: Lýkovec obecný (vz.), vonný (v. vz. a Ro-
kycan, kotlina Bakovská).
Hlošinovité: Hioiina (česká oliva) a rakytník úzkolistý
(pořídkn zazeny v sadech).
Santalovité: Lněnka obecná (vz. na stráních Berounky).
Ocbmetovitá: Jmélí obecné.
Podraicovitá: Kopyto ík obecný, Podražec obecný (zřídka
v sadech sázený — Štáhlavy, Plzeň).
2. Srostloplátečné.
Tykvicovité: Posed černý, Okurka (pést), Meloun (zřídka
ve sklenících v KKmicích), Tykev obecná (turek) hojnější předešlé.
Zvonkovité: Pavinec obecný, Řepka klaanatá. Zvonek
hadincovitý (vz. Padrt Bakovec). klnbkatý (vz.), broskvo-
listy, rozkladitý, okronhlolistý, řepkovitý, kopřivoKstý.
Sloinokvěté:
a) Čekankovité: Eapnstka obecná, Písečnatka nízká. Oe-
kanka obecná. Škarda zelená, střešní, ozimá, bahenní } b r a ch y-
o t o s (vz. a P a d r t ě\ Jeetřábník chlupáček : a) vulgare. s 1 a-
hoanokvětý (v. vz.), myší ouško, luční, ch o ch o 1 i é n a t ý
(ti.), zední : a) genuinum, lesní, okoličnatý, hladký [(v. vz. Richardov
íBmmáV)\ Mléčivec modrý (v. vz. Padrft, Mléč polní, hladký,
k
Digitized by
Google
49
ostrý, V ě s e n k a nachová (vz. Padrí, Habrová), Locika zední,
prutnatá, zahradu* (hlávkový salát; pěst.), Badyk prutnatý, Smetanka
obecná (pampeliška), Prasetník lysý, kořenatý, Pampeliška pod-
zimní (vz.), kopinatá: a) glabratus, Kozí brada luční, větší, Hadí
mord nízký, dřípatý, Jacquinův (vz.).
b) Chocholičnató: Turán obecný, kanadský, Sedmikrása
(chudobka), Zlatobýl obecný (celík), Oman luční, hnidák, Blešník
obecný, Slunečnice obecná a bambulinatá (pěstují se tu a tam v za-
hradách), Dvojzubec nící, trojdílný, placatý, Rmen smradlavý, rolní,
barvířský, Heřmánek nevonný (psí rmen), pravý, Kopretina
bílá, polní (v. vz.), vrátič, chocholičnatá, řimbaba (sázená v za-
hradách, též na rumištích zdivočelá), Rebříěek obecný, bertrám
(persán), Pelyněk pravý, Černobýl, ladní, metlatý (vz.), Bélolist
německý, nejmenší, poluí (píesnivec), Protěž písečná (smil), žluto-
bílá, bažiuná, lesní : a) rectum, dvoudomá (kociánek), P rh a chl um ní
(vz. Rokycany, Tymákov, Padrí), Starček obecný, lepkavý, lesní,
přímětuík, hájní a Fuchsův (vz. Padrí), Devětsil bílý, obecný,
Podběl obecný, Sadec konopáč (v. vz. Padrí, Senec).
c) Bodlákovité. Srpek barvířský (vz. Bukovec),
Lopuch větší (vz.), pavučinatý, menší, Chrpa latnatá, luční,
čekánek (jeseuec), polní (modrák), chlumní (v. vz. Bukovec), žlutá
(v. vz. Osek blíže Rokycan 1871. jednotlivě čelak.). Světlice (šafrán
planý, saflor, pěstuje se zřídka v zahradách), Ostropes trubil, Bodlák
nící, obecný, kadeřavý (vz. Zábělá [Hans!]), Pekáč kopinatý, bělo-
hlavý, oset, zelinný, nízký, bahenní, Pupava obecná, bílá.
Štětkovité. Štětka obecná, Chrastavec polní, lesní (vz.
Padrí), Oertkus luční, Hlaváč obecný, žlutavý.
Kozlíkovité. Kozlík lékařský (odolen, baldryán), be z o-
listý (v. vz. Padrí), dvoudomý, Kozlíček jarní (polní salát),
ušatý, zubatý.
Mařinovité. Bračka rolní, Mařinka vonná, drsná, (v. vz.
Šíáhlavy), psí (vz. Bolevec, Hradiště), Svízel bahenuí, mokřadní,
chlumní, povázka, syřišfový, lesní, obecný (přítula), trojrohý (vz.
Březina), křížatý, okrouhlolistý, severní a) genuinum.
Zimolézovité. Kozí list obecný (růže z Jericha) a ně-
mecký (v zahradách a sadech), Zimoléz černý (vz. Šíáhlavy), obecný,
tatarský (v sadech a zahradách), Bez chebdí (vz. Šíáhlavy), černý,
červený. Kalina obecná, tušalaj (v sadech sázená), Pižmovka obecná.
Olivovité. Ptačí zob (v sadech a zahradách), Šeřík obecný
(bez modrý, pěstovaný v zahradách a sadech), čínský a perský
(v zahradách a sadech řidčeji pěstované), Jasan ztepilý.
4
Digitized by
Google
fio
T o 1 : 1 ť * : : • " <tiru i-'-sira^
MirosovM ''uru .tii i . - - -. t: 3 _*-_•**.. "*l^;. ~ž» m *<
-\. ví. lui.-it**'. ; - . - - X- -. --- -.-^.2» ní ■*•*»:.
XHUi . ». ♦ 1 « " « 7* 3» :- • Zíj-: "♦• j lil."-"" . 1 ''»-r.*' , lL .
«••»:* '-• ^.■•*z*l::i*. ..!*:»*-.£ -- í*- "r*. í:;k *lašl- ~ ~**v" "*» *
•/Viiiu * x«.. "*"*.;*. *-*-" ~ -:. * ~ ~.. :■:•• ■■•*♦•" ■ .;*.** íu: i.
» **•. *. ... i»- '• — * *..--- •■*•■ *:.„» "'ii. i. i-
< ... • ... * .-.-.". " r ..Jí *~«\ i:^ul>o- — i-
"■*" »*«"■*•. i. r*M*ň,
■ *. ■■ j ; wi; uH i» ihapsi-
.- •;.** -*i.i.*4 niťLs.1. rolni*
- -- :. us*. . ^;^ st- v ohradách.
- -.-* . * **.. Rrozinal Roxraiil
-*. -cín* v- rvu .TA reiekvitek.
^ -. . Á *:ti-t!xt; tvz. Račice. l>ou-
-. ^ -- -. V -v, trc.' nrstt y. břečtano-
^ -^ • i *ul. bahenni. Kokrhel
^ ■ * V^t-- ,. huiihtv (Ví. KolviD).
^ . - ->»■ ■^•*v j mmiorosa. zdravinek.
■ .k>"*»c. liruzdováu Po4-
N. ->s \ !.*»♦' Vki.
v ^ ^^ ....
Digitized by
Google
51
(saturej) pěstují se v zahradách, Marulka (pamětník), stoříšek
(klinopád), Šalvěj přeslenatá, lékařská (péstov.), luční, Oponec obecný,
Medovník (doubravník. dobronika), (v. vz. Radyně, Šťáhlavy), Kono-
pice šírolistá, úzkolistá, pýřitá, žlutá (vz.), polní, Bukvice lékařská,
čistec lesní, bahenní, přímý (vz. Hradiště, Bílá Hora, Doudlevec),
Šedivka černá (mérnice), Hluchavka blaraatá, pitulník, bílá (hluchá
kopřiva), nachová, objímavá, Srdeěník obecný (vz. Doudlevec, Újezd,
Šíáhlavy), Jablečník obecný (vz. Bakovec, Trokavec), Šišák obecný,
černohlávek velekvětý (vz. Nadryby), obecný, dřípatý (vz. Sedlecko),
Zběhovec lesní, plazivý, Ožanka hroznatá (vz. Chrást, Elabava).
Jitrocólovité. Jitrocel kopinatý, prostřední, větší.
Bublinatkovité. Bublinatka zanedbaná (vz. Bolevec,
Vejpmice).
Prvosenkovitó. Drobýšek nejmenší, Drchnička rolní,
Sedmikvítek (vz. Bolevec), Vrbina penízková, obecná, Dřípatka horní
(v. vz. Padrť), Prvosenka bledožlutá (vz. Zábělá), petrklíč, (podlóska),
Pochybek dlouhostopečný (Androsace elongata, v. vz. Padrť), Ře-
bratka (vodní řebříček).
Vřesovité. Vřes obecný, Brusnice obecná, borůvka (černá
jahoda), vlochyně (vz. Bolevec), Klikva bahenní (Bolevec, Padrť),
Huilák žlutavý, Hruštička jednostranná, menší (vz. Bolevec), okrou-
hlolistá, zelenokvětá, Jednokvítek velekvětý, Zimozelen okoličnatý
(v. vz. Záluží, Bílá Hora), (Hans!).
3. Prostopláteóné.
Pryskyřníkovité. Plamének plotní (barvínek), v zahra-
dách a sadech pěstovaný, Žlutucha orlíčkolistá (vz. Božkov, Padrť),
menší (vz. Zábělá, Šťáhlavy), luční (vz. Richardov, Zábělá), úzko-
listá, Koniklec jarní, luční (v. vz. Žďár u Roky cen), Sasanka hajní ?
pryskyřníkovitá, Jaterník trojlaločný (podlóska), Hlaváček letní (ohní-
ček) vz., Myší ocásek nejmenší, Pryskyřník říční, rozevřený (řidčeji),
vodní (lakušník), chudokvětý (vz. Vejpmice), litý (litík), plamének,
orsej. rolní, zlatožlutý, a) vulgaris, kosmatý, prudký, plazivý (ža-
rouš), bambulinatý, srstnatý (pořídku). Blatouch obecný (boleočko,
žluťák), Upolín evropský, Černucha rolní (vz. Nadryby, Doudlevec,
Lobzy), Orlíček obecný (v zahradách, též zdivočuje), Stračka polní
(kozí bradka), znamenaná (v zahradách pěstovaná), Oměj Šalamúnek
(sází se v zahradách), Samorostlík klasnatý.
Dřišťálovité. Dřišťál obecný (v zahradách a sadech).
Leknínovitó. Leknín bílý (vz. Žákavá, Šťáhlavy, Sedlec),
bělostný (v. vz. Padrť), Stulík žlutý.
4*
Digitized by
Google
52
Mák o vito. Mák setý (pořídku na polích pěstovaný), polní,
pochybný (řidčeji), vlčí (pleskanec, ohníček), Vlašíovičník větší.
Dymnivkovité. Dýmni vka dutá, bobovitá, Zemědým
lékařský.
K ř í ž a t é. Penízek rolní, prorostlý, horní, chlumní, Vraní
nožka, Řeřicha (Lepidium) polní, ruraní, Vesnovka obecná (Cardaria
draba Desv.), Kokoška (pastuší tobolka), Osívka jarní (nouze), Ta-
nce šedivá (šedivka), skalní, kališní, Řeřišnice cibulkatá (zubová
bylina (vz. Zábélá, íSťáhlavy, Padrť), devítilistá (vz. Blovice, Tro-
kaveč, Zábělá), hořká, luční (žabí květ), nedůtklivá (vz. ÍSťáhlavy).
Strraobýl obecuý. Huseník brukvolistý (vz. Bukovec), srstnatý, Hal-
lerův (vz. Bukovec), píseční. Barborka obecná, tuhá, Kukev babenní,
lesní, barborkovitá, obojživelná, Křen polní (pěstovaný a nezřídka
zdivočelý), Repinka latnatá, Lnička maloplodá, Ciiudiua rolní, Hu-
levuík mnohodílný (Sisymbrium sophia Ji.), lékařský (Chamaeplium
officinale Wallr.), Česnáček obecný, Trýzel rozkladitý, škardolistý
(vz. Doudlevec). Brukev polní (Brassica campestris L.). sází se na
polích a v zahradách v odrůdě y) tepa (vodnice), ííepka (B. napus L.),
odrůda a) olejna (oleifera 1)0.), pěstuje se na polích; taktéž se
pěstují odrůda $) turín (kolník), Brukev obecná (B. oleracea L.),
odr. a) brukev (kerlubny), (i) karliol, y) ze lí hlavaté, fc) kapusta,
Hořčice polní, Ohnice, Řetkev (hojně se sází v zahradách v od-
růdě p) černá, y) řetkvička.
Kýto vité. Kýt (rezeda) barvířský, vonný (rezeda zahradní),
pěstuje se hojně v zahradách, žlutý.
Rosničkovité. Rosnička okrouhlolistá (vz. Bolevec, Mi-
rošovy).
Tolijovité. Tolije bahenní (vz. Mirosovy, Skořice, Padrť).
Violkovité. Violka bařinuá, divotvámá (v. vz. Březina),
vonuá, srstnatá, písečná, lesní, Kivinova, psí, trojbarevuá (maceška)
b) arvensis.
C i s t o v i t ó : Devaterník obecný.
P tačincovité: Chmerek ozimý (řidčeji), roční, Průtržník
lysý (husí mýdlo), Kuřinka červená, Koleuec rolní, tmavokřídlý (v.
vz. Bolevec), Úrazník uzlatý, položený, Plevel okoličnatý, Mateřka
trojžebrá, Písečuice douškolistá, Rožec pětimužuý, krátkoplátečný,
obecný, polní, Křehkejš vodní, Ptačinec hajní (vz. Božkov, Březina),
obecný (žabinec) a) genuina, velekvětý, bažinný, sivý, trávolistý.
Silenkovité: Šater polní, Mydlice lékařská (vz. Bukovec,
Doudlevec), Hvozdíček prorostlý (vz. Bílá Hora, Klabava, Rokycany),
r
Digitized by
Google
53
Hvozdík kartouzek (slzičky), bradatý (pěstovaný v zahradách a
zdivočelý v křovinách Berounky u Richardova), pyšný a) silvestris
(vz. Bukovec, Vejprnice), kropenatý, Smolnička obecná, Silenka
nadmutá, nící, Knotovka lesní a) villosura (vz. Blovice, Jlirošovy),
luční, Kohoutek luční, Koukol polní.
Slézovité: Sléz okrouhlolistý (syrečky), nizounký (vz. Ra-
čice), planý, velkokvětý, Proskurník lékařský (ibišek), tu a tam sá-
zený v zahradách.
L í p o v i t é : Lípa šírolistá, malolistá (zhusta v sadech a
stromořadích sázená).
Třezalkovité: Třezalka rozprostřená (vz.), tečkovaná (bylina
sv. Jana), čtyřkřídlá, čtyřhranná, chlumní (vz. Bukovec, Padrf),
srstnatá (v. vz. Zábělá [Hans!]).
Úporovité: Úpor třímužný (vz. Bolevec čelak.).
Sfavelovité: Šfavel kyselý, tuhý (pěstov. v zahradách).
Balsaminovité: Netýkavka obecná, malokvětá (vz. Březina).
Kakostovité: Pumpava obecná, Kakost smrdutý (čapí
nůsek), holubicí, rozeklaný (vz. Padrf), nízký, krvavý (vz. Bukovec).
bahenní, luční, lesní.
L n o v i t é : Stozrník lnovitý, Len luční, setý (poměrně málo
se pěstuje).
Vítodovité: Vítod obecný a) genuina, žlutokvětý.
Škumpovité: Škumpa jedovatá, ocetná, ruj (sázeny v sadech).
Žlutodřevovité: Pajasan žláznatý a křídlatec trojlistý
(v sadech).
Routovitó: Routa obecná (pěstuje se v zahradách).
Javorovitó: Javor tatarský (v sadech a stromořadích),
mléčný (mléč), klen, babyka (v sadech a v lesích, Padrť, Mešno,
Spálené Poříčí, Blovice).
Jirovcovité: Jírovec (kaštan koňský, hojně v stromo-
řadích).
Klokočovité: Klokoč zpeřený (porůznu v sadech a za-
hradách).
Brslenovité: Brslen obecný, (kvadrátky , kněžské čepičky).
Révovité: Réva vinná (v zahradách, před lety zajisté hoj-
něji u Plzně na Vinicích), Loubinec břečtanový (v zahradách u zdí
a u domů hojný).
Řešetlákovité: Řešetlák počistivý, Krušina obecná.
Kypre j ovité: Kuřinec kalužní, Kyprej obecný (vrbice).
Pupalkovité: Pupalka obecná (řepka). Vrbka (vrbovka)
úzkolistá. malokvětá, chlumní, růžová. Lamyova (v. vz. Padrf. Óelak.),
Digitized by
Google
54
bahenní, tmavá (vz. Bolevec, Čelak.), Čarovník prostřední (v. vz.
Patří, Čelak.).
Zrnulovité: Stolístek přeslenatý (vz. Lobzy), klasnatý
(hojnější předešlého).
Okoliénaté: Máčka polní (v. vz. Radnice), Žindava evrop-
ská, Jarraanka vetší (vz. Božkov, Hradiště, Padrf), Rozpuk jizlivý,
Srpek obecný, Jarouš (kozí noha, bršlice), Emin luční, Bedrník
obecný, Miřík (celer, apich, pěstuje se hojně v zahradách), Petržel
kuchyňská (pěstuje se hojně*, Prorostlík srpovitý (vz. Skvrňany,
Koterov), Halucha kmín vodní, Sešel zbarvený (vz. Březina). Kozí
pysk (kozí petržel), Penykl obecný (pěstuje se v kuchyňských za-
hradách), Kopr zahradnický (v zahradách hojné pěstovaný), Pastinák
tmavý (vz. Richardov), Bolševník obecný (bršť), Smldník bahenní,
(olešník), jelení (srnik), olešníkovitý, Olešník kmínolistý, Déhel obecný
(anjelika menší), Mrkev obecná (mrkvous), Dejvorec mrkvo vitý
(vz. Doudlevecj, Tořice třebulovitá, Kerblík lesní, Krabilice bul-
vatá (krkoška), marnivá, chlupatá, zápasná (vz. Božkov, Richardov),
Bolehlav blamatý (vz. Rokycany, Březina).
Aralkovité: Břečtan obecný, (pořídku v lesích, na strá-
ních, skalách, Zábělá, Třemošná).
Dřínovité: Dřín, Svída obecná (v lesích, též hojné sázená
v sadech), bílá (v sadech).
Pustorylovité: Pustoryl, jasmín český, (hojně sázený
v sadech).
Meruzalkovité: Meruzalka horská a černá (v sadech),
červená (rybíz) a srstka (angrešt), v zahradách, plotech; místy
zdivočují.
Lomikámenovité: Lomíkámen trojlaločný (vz. sv. Jiří),
zrnatý, Mokrýš střídavolistý, vstříčnolistý (vz. Padrť).
Tučnicovité: Rozchodnik velký, skalní, ostrý, (tučný
mužík), tenkolistý, bílý (v. vz. Vejprnice), huňatý (vz. u Šfáblav),
Netřesk střešní (na zdech, střechách, skalách), skalní (vz. Šťáhlavy).
Jabloňovité: Skalník obecný (mišpulka skalní), vz. Osek,
Mišpule domácí (pořídku v zahradách a sadech sázená), Hloh
obecný, Jabloň a hruška obecná (velmi hojné pěstovaná), Břek
(břekyně) (porůznu u cest a v polích). Jeřáb obecný, Kdoule
obecná (zřídka v zahradách a sadech sázená), Růže šípková (šípek),
sivá a kožolistá (vz. na březích Mže, Celak.), horská (v. vz. Padrí,
Doudlevec), šedopýřitá (vz. Richardov), vinná (rezavá). Hojně pě-
stují se: R. stolistá, plazivá a žlutá, Řepík lékařský, Krkavec
obecný, Toten lékařský. Kontryhel obecný (husí nožka), polní,
Digitized by
Google
55
Kuklík obecný (benedykt), potoční (vz. Radnice. Padrí), Mochna
husí (stříbrník), nátržník, rozprostřená (vz. Žďár, Padrf), plazivá
(pětiprstka), tmavá, jarní, bílá, stříbrná, norvéžská (vz. Dolany.
Bolevec), položená (vz. Bolevec, Čelak.), Zábělník bahenní (vz.
Spál. Poříčí, Padrí, Radnice, Bolevec), Jahodník obecný truskavec,
trávnice, Ostružinník plstnatý (vz.), malinník. řasnatý, vzpřímený
(vz. Kotel, Zdar, Kadyně, Bolevec, Čelak.), chlupatokmenný, ježinník,
hajní b) tomentosus W. N., Tavolník jilmový, tužebník, udatna.
(V sadech a zahradách sázejí se z mnoha jiných křovitých tavol-
níkfi následující druhy : T. kalinolistý, vrbolistý, jeřábolistý, ožanko-
listý, jilmolistý, třezalkolistý.)
Mandloňovité: Mandloň nízká (v zahradách pořídku sá-
zená), Trnka, Střemcha, pěstují se: Broskev, meruňka, švestka, slíva
obecná, třešně ptačí, višně obecná.
Motýlokvěté: Janovoc vítečník, čilimník černající. V sa-
dech sázeny : Čilimník dvoukvctý, rakouský, táhlý a odvislý (kozí
jetel). Kručinka německá, barvířská (vz. černice, Bolevec, Božkov),
Vlčí bob (pěstuje se v zahradách), Jehlice trnitá, (babí hněv), pla-
zivá, Tolice nejmenší (v. vz. v údolí Radbuzy. Hora!), dětelová,
vojtěška (lucinka), srpovitá, postrá (míšenec: Medirago falcata —
sativa), Řecké seno (Trigonella fuenum graecum), zřídka pěstované
v zahradách (Lochotín, Roudná), Jetel položený, kaštanový, polní,
chlumní, zvrhlý, plazivý, jahodnatý, žíhaný (vz. v údolí Radbuzy,
Hora!), rolní (kočičí), nachový (pořídku setý a zdivočelý), podhorní,
luční, prostřední, Úročník lékařský, Stírovník obecný, bažinný, Ža-
novec obecný (měchýřník) a Čimišník obecný (zhusta v sadech sá-
zeny), Trnovník akát (akacie), v stromořadích, sadech, na stráních,
hojně sázený. Kozinec sladkolistý, čičorka pestrá, Vičenec obecný
(ligrus), Fazol obecný (bob) a mnohokvétý (pěstují se v zahradách),
Vikev setá (na polích obecně setá), obilní, bob obecný (svinský),
zřídka tu a tam na polích pěstovaný), plotní, pannonská, kašubská
(v. vz., nalezena u Račic), hrách ovitá, lesní, ptačí, tenkolistá (v. vz.
Doudlevec [Hans!]), huňatá (vz. u Lobez, Hora!), jednokvětá (seje
se pořídku), srstnatá, čtyřsemenná, Čočka obecná (zřídka se seje).
Hrách setý (dosti hojně na polích pěstovaný), Hrachor luční, ořeší
(halucha) (vz. Zábělá, u trestnice, Bílá Hora), lesní, chlumní, jarní,
řeruý.
Digitized by
Google
VII.
zalidnění okresu a životní poměry
obyvatelstva.
Uvažujíce o výsledcích několikerého sčítání lidu, shledáváme,
že lidnatosti v Plzni valně přibývá, kdežto na vesnicích, zvláště
v odlehlejších končinách okresu, kde není průmyslu a obyvatelstvo
jedině ku zemědělství jest odkázáno, tohoto počtem ubývá. Má
tudíž rozvoj Plzně nepopiratelný vliv na lidnatost celého okresu.
Jet zřejmo, že zemědělci daleko větší výměru k 8 pracování a k vý-
živě potřebují, nežli průmyslníci a továrníci. Mimo to v nastalých
pro zemědělce nepříznivých poměrech počet výhradních zemědělců
se zmenšuje; protože průmysl a zaměstnání v továrnách dříve
a většího výdělku poskytují než zemědělství, spěchá většina mlá-
deže škole odrostlé do města na učení a pro výdělek. Obyvatelstvo
odlehlých vesnic obmezeno počtem na ty. jež k nim víže vlastnictví
půdy rolní a zdélávání téže, anebo případné povolání o světové (kněží
a učitelé), či úřední (správci velkostatků a lesníci).
Kromě nevyhnutelných několika řemeslníků (kováře, koláře,
mlynáře atd.) a některého kupce, který ve vesnici obchoduje, ne-
zůstává nikdo v takových obcích a každý jiný hledí, aby se dostal
do města buď na studie, na učení se řemeslu, anebo za výdělkem
vůbec. Jen v těch venkovských obcích neubývá počtu obyvatelstva,
kde jsou továrny, doly či průmyslové závody, které zaměstnávají
hojný počet dělníků. V obcích takových i dělníci po odbytí práce
tovární a po skončeném dolování zaměstnávají se zemědělstvím,
zdělávajíce půdu rolí, jichž byt i ve výměře skrovné se domáhají
koupí anebo dočasným najímáním.
Patrno, že stálým přibýváním obyvatelstva takto úžasně vzrůstá
město, jehož továrny a závody průmyslové, rozsáhlý obchod, množ-
ství škol a ústavů vzdělávacích poskytují v hojnosti potravy tělesné
i duševní a učinily je po Praze nejdůležitějším. Jeho čilý stavební
Digitized by
Google
57
nich a četné i vhodné dopravní prostředky usnadňují pobyt v něm
nesčíslným, pilným a snaživým rodinám.
Nebývalo tomu tak jindy, kdy zemědělství bývalo u nás hlav-
ním pramenem výživy a kdy průmysl nás netěšil se takovému
rozkvětu jako nyní. Tak udávána lidnatost Plzně ještě v minulém
století a na počátku století tohoto čísly skoro nepatrnými.
Boku 1714. udán počet domů v Plzni 255 a jen 2.775 obyvatelů
n 1820. „ „ 524 „ 7.570
n 1830. , „ 548 „ 9.004
n 1840. „ „ 563 „ 10.181
Počet domů r. 1850. = 640 a 10.302 obyvatelů
Však již roku 1869. = 1056 domů a 25.009
n 1880. = 1681 n a 38.883
„ 1890. - 1968 n a 50.221
Koncem roku 1894. čítalo se však již 54.590 obyvatelů v Plzni
a čísla toho stále přibývá, jakož se stále průmysl, obchod a školství
v městě tom utěšenou měrou rozvíjejí.
Zvýšení počtu obyvatelstva na venkově nelze očekávati, pro-
tože mu neodpovídají dosavadní valně nepříznivé poměry živnostní.
Digitized by
Google
VIII.
^dravofntcfvt.
Příznivá poloha našeho okresu, četné řeky a potoky, hlavně
pak rozsáhlé lesy jsou zdraví obyvatelstva valně ku prospěchu.
Jako jinde i na Plzeňsku venkovské obce, jichž obyvatelstvo
zaměstnává se zemědělstvím, konajíc práce většinou pod šírým
nebem, v čistém ovzduší, požívajíc pitné zdravé vody v hojnosti
všude se pramenící, vykazují také mnohem menší procento nemocí
a úmrtí, nožli. města a místa průmyslová, jichž vzduch jest otráven
dýmem a výpary, jichž voda bývá znečištěna splaškami továrními.
Lze sice i četným vesnickým obcím vytknouti zdravotní závady,
jmenovitě plýtváním hnojůvkou, odtékající z hnojiší a ze stájů
i rozlévající se po návsích a cestách, odporné hromadění mrvy
chlévské před okny a dveřmi vesnických příbytků, avšak tyto ne-
přístojnosti lze zameziti, a pak přece jenom nešíří otravu vzduchu
a vody v tom spůsQbu, jako jedovaté výpary některých továren
a dolů. Mimo to i četné řeky. potoky a rybníky s čistou vodou
jsou na venkově hlavně mládeži přístupnými koupelnami a přispí-
vají značně k čistotě těla a tím k zvýšení a rozmnožení podmínek
zdravotních pomáhají.
V Plzni, po Praze největším a pokud se průmyslu ve velkém
a továren týče, prvním městě v království Českém, dlí většina oby-
vatelstva skoro po celé dni v přeplněných bytech, v místnostech
uzavřených, jsouc zaměstnána v továrnách, dílnách, v obchodních
místnostech a písárnách, ve školách a trpíc nedostatkem čerstvého
vzduchu, aneb dýchajíc vzduch valně zkaženy. Je tudíž úmrtnost
v Plzni, nehledě ani k velikému zalidnění města přece ještě po-
měrně mnohem větší, nežli v knyi města vzdáleném. 1 hledí se
škodlivým účinkům pokažeuého vzduchu v Plzni předejíti pečlivým
hleděním a rozšiřováním sadů v městě i mimo ně.
Nákladný městský sad, věnčící město, sady „na Obcizně", sady
Lochotínské. květnaté lučiny na západě i na severovýchodě města.
Digitized by
Google
59
rovněž i zahrady zelinářské a květinářské valně přispívají k osvě-
žení a poskytují ve volných dobách jimi se procházejícím obyvatelům
čistý, zdravý vzduch. Parních i vanových lázní přístupných po celý
rok, pak dvou plováren a několikerých říčních lázní v letní době
používá se značně.
Zdravé, pitné vody je dosud v Plzni nedostatek a četní oby-
vatelé pijí vodu čerpanou z vodovodu, kterým se přivádí tato z řeky
Uhlavy, ale byvši náležitě ve vodovodu procezena a všech škodli-
vých příměsků zbavena, výborně se hodí k vaření a mytí.
. Nedostatkem dobré, pitné vody trpí mimo Plzeň i jiná místa
průmyslová, zvláště kde se kamenné uhlí těží, jako v Mirošově b j.
Na úkor zdraví lidskému jest i velice nedostačná kanalisace
nejen v Plzni, ale i ve všech ostatních městech a obcích okresu
našeho. Plzeň nad očekávání velice vzrostla a správa její ani při
nejlepší vůli a horlivosti za dosavadních poměrů nebyla s to, aby
ve městě vše tak zřídila, jak toho vyžaduje úžasný pokrok a hygiena.
Na venkově pak namnoze zápasiti je s předsudkem lidu, který
nevěří, že by výpary z chlévů, mrviší a hnojůvky byly zdraví na
úkor. — *
Ve příčině zdravotnictví rozdělen jest politický okres Plzeňský
ve zdravotníobvody, v nichž ve všech sídlí obvodní lékaři,
a to: 1-6.. Městští lékaři plzeňští, 7. Plzeň obvod L, 8. Plzeň
obvod II., 9!. Plzenec, 10. Hromice, 11. Ledce, 12. Rokycany město,
13. Rokycany obvod, 14. Mirošov, 15. Radnice, 16. Stupno Horní.
17. Šťahlavy, 18. Blovice město, 19. Blovice obťbd, 20. Spál. Poříčí.
Vedle toho čítá se v Plzni i na venkově několik lékařů sou-
kromých, k léčení nemocných zvířat jsou zvěrolékaři v Plzni a
Blovicích.
Lékáren jest v Plzni tré a po jedné v Rokycanech, v Radni-
cích a v Blovicích.
V Plzni jest všeobecná nemocnice s 80 postelemi, s denní
ošetřovací taxou 67 kr., vojenská nemocnice a soukromá nemocnice
pro chirurgické choroby. V Rokycanech jest soukromá nemocnice
s 6 postelemi.
Onemocnělým dělníkům dostává se z okresní nemocenské 'po-
kladny úplného lékařského ošetření a kromě toho podpory (60% 8 ku-
tečné, neb v místě obvyklé mzdy) po dvacet neděl. Pojišťování ne-
mocenské zavírá v .sobě veškeré, zákonu o úrazovém pojišťování ze
dne 28. prosince 1887 podléhající dělníky a úřadníky závodní a dá!e
všechny dělníky a úředníky podniku, spadajícímu do řádu živno-
Digitized by
Google
60
stonského, dále při vozbě železniční a plavbě vnitrozemské. Kromě
okresních nemocenských pokladen působí ve smyslu ustanovení zá-
kona o nemocenských pokladnách nemocenské pokladny závodní,
společenstevní, spolkové, stavební, jakož i pokladny bratrské.
Prameny léčivé vyskytují se u Plzně na Lochotíně, kdež i
lázně jsou zřízeny. Voda pramenů lochotínských jest silně železitá
i užívá se jí v chudokrevnosti a v nemocech kloubních.
Severně asi půl hodiny od Lochotína blíže obce Eotíkovské
nacházíme silnou vrstvu půdy rašelinné, jíž bylo by lze použíti
v koupelích slatinných. Město Rokycany zařizuje lázně parní a zvláště
rašelinovó.
Nakažlivými nemocemi stíženo obyvatelstvo mnohých míst
okresu jako: ve století XIV. Mešno morem, r. 1717 Veselá nešto-
vicemi, r. 1830 Dejšina a r. 1836 Radnice cholerou, r. 1890 skoro
vžechny obce chřipkou.
Digitized by
Google
IX.
3>1odmy % říše živočišné.
Při sčítání dne 31. prosince 1890. konaném bylo v pol. okresu
Plzeňském napočítáno
koní 4.576 kusu (Od r. 1880. přibylo 784 kusu)
dobytka hovězího 33.480 „ „ „ 1880. ubylo 3.008 „
ovcí 13.914 „ „ „ 1880. „ 18.216 „
koz 4.069 „ „ n 1880. přibylo 150 „
bravu vepřového 8.580 „ n „ 1880. „ 2.647 „
Vzrůst počtu k o u í vysvětluje se hojnějším jich používáuím
ve městech a v průmyslových závodech v krajiuách od žolozné
dráhy odlehlých, jakož i nastalými v chovu koní pokroky.
Velice nápadným jest úbytek skotu. Příčiny jeho jsou :
schuduutí hospodářů usedlých v dědinách méně úrodných, dále
parcelace dvorů v posledním desetiletí tak zhusta prováděná, kterous
pozemky k jiným usedlostem byly připojeny, kdežto dobytek jiuam
prodán a konečně skrovný výnos chovu dobytka, spůsobený obtí-
žemi, jež obchodu s dobytkem jest překonávati.
Úbytek ovec, který jeví se ve světle ještě křiklavějším, odůvod-
ňuje se tím. že hospodáři chovem skopového bravu nemohou do-
dělati se nijakého úspěchu. Spotřeba skopového masa v Rakousku
jest velmi slabá a nad to snaží se ještě Uhersko, kde chov dobytka
skopového racionálně se pěstuje, nalézti zde pro své ovce pólo od-
bytu, jehož v cizozemsku pozbylo. Chovem ovee lze se zabývati
ještě jen tam, kdo je dostatek pastvišť, jichž jinak nelze zužitkovati.
Německo uzavřelo se proti dovozu ovec docela, ba ani průvoz jich
v uzavřených vozích železničních se tam nedovoluje. Do roku 1880.
odebíralo Německo, zejména Sasko, veliké množství ovec z obvodu
obchodní komory Plzeňské a později stal se přístupným jich odbytu
i trh Pařížský, avšak zamezením průvozu územím Německa a uve-
dením v platnost francouzského cla ochranného zbaveny byly Cechy
i těchto, pro ně tak důležitých tržišť. Ježto nelze očekávati, že by
Digitized by
Google
u ovec poméry odbyta se zlepšily, nedostoupil úpadek v chovu
skopového dobytka ještě svých mezí.
Za to učiněn v chovu dobytka vepřového v okresu
Plzeňském hlavně opatřováním a pěstováním osvědčených plemen
znamenitý pokrok.
Digitized by
Google
X.
plodiny z říše rostlinné.
Na pozemcích zdejšího politického okresu pěstují se všechny
druhy obilí a to: pšenice ozimá, jará. žito ozimé i jaré, ječmen,
oves; taktéž pěstování ostatních rostlin hospodářských děje se tu
s náležitým úspěchem. Jsou to : hrách, čočka, vika, brambory, řepa
krmná, jetel, seno luční, píce vikvová a směska, zelí. cukrovka,
řepka, mák, řidčeji čekanka a len.
Přihlížíme-li k výsledkům sčítání množství sklizených plodin
polních shledáváme, že množství obilí pěstovaného za posledních let
valně se nezměnilo. Největší výtěžek pšenice ozimní byl r. 1887.,
největší výtěžek žita ozimního taktéž r. 1887., rovněž i ječmene.
Ovsa průměrné nejvíce stěženo r. 1886. Zemáky vykazují největší
výtěžek roku 1889. Sena sklizeno nejvíce r. 1889, zelí nejvíce
r. 1890, rovněž i cukrovky.
Ježto však ceny obilné spíše klesají, nežli stoupají, věnují
hospodáři větší péči chovu dobytka a tím i pěstování pícních rostlin.
Z obilí vyplácí se ještě nejlíp* osóvání rolí ječmenem a ovsem.
Veškerých usedlostí hospodářských čítá se v politickém okresu
Plzeňském 10.293.
Lesnictví.
V politickém okresu Plzeňském čítá se veškeré lesní půdy
29.715 ha osázené lesem vysokým. Z toho připadá ohledně kate-
gorie držebnosti na lesy obecní 9.917 ha 1 ), na soukromé 19.798 ha.
Průměrný roční přírůstek lesů vůbec z 1 ha jest 3 pevné metry,
úhrnem 89.145 pevných metrů. Z toho připadá na dříví řemeslné
70%. na dříví k palivu 30%.
Kdežto velkostatkářstvo a větší obce za příčinou panujících
v obchodě s polními plodinami nepříznivých poměrů méně výnosná
') Velkostatek obce plzeňské čítá 5615 jiter a 833G lesních pozemků.
Obce venkovské mají dohromady 4004 jitra a 964Q , úhrnem tedy jest lesů
v soudním okresu Plzeňském 9620 jiter 19?n o .
Digitized by
Google
64
role stále víc a více zalesňují, lze u rolnictva drobného pozorovati
pravý opak. Rozšířenému zalesňování, neméné pak i přísnému bdění
nad zachováváním předpisův lesního zákona sluší přičísti, že v po-
sledním pětiletí neobjevil se značnější úbytek lesní pudy, ač v ob-
dobí tom valné lesa bylo pokáceno.
Pěstují se v našich lesích smrky, jedle, borovice, buky, břízy,
duby, javory, lípy, osyky, topoly (vyjímaje Padrí, kde jim nesvědčí
a hynou), vrby, olše a modříny, které dle orografických poměrúv
geologické a agronomické povahy půdy zaujímají zde svá stanoviska.
Ze stromu jehličnatých ovládá nejvíce pudy smrk a sice dílem sám,
dílem smíšen s jedlí a borovicí.
Průměrná cena 1 m d dříví řemeslného obuáší 550 zl., pro-
storového metru dříví k palivu 2 zl. Dle těchto cen representuje
průměrná roční těžba dříví v obvodu obchodní kornový Plzeňské
obnos 3,337.500 zl. K tomuto hlavnímu užitku dlužno však při-
počísti ještě různé užitky vedlejší, plynoucí ze zpeuěžení steliva,
lesní trávy, dubové a smrkové kůry na tříslo, lesních semen, ra-
šeliny, pryskyřice, kamenů atd., jež za hektar za rok 40 až 60 kr.
vynášejí. Rovněž dlužno zde míti na zřeteli zisk z prodeje chme-
lových tyčí, kolu, lesních sazenic atd.
Výtěžek ze zastřelené zvěře bývá každého roku jiný, ježto
panují různé poměry, podmíněné jednak povětrností, jinak i vlivy
všelikými, na nichž větší, nebo menší zdar zvěře závislým jest.
Seznam velkostatků v politickém okresu Plzeňském.
Jméno velkostatku
(Jméno majetníkovo)
v ha
Jména obcí,
v nichž jsou
dvory a pozemky
velkostatků
Pozem-
ková dau
Čistý " |
katastr,
výuos
zl.
zl. í
Blovice
(Město Blovice)
420-94
489
2167
Hradiště u Blovic
(Hrabě Karel Edvard Palffy)
2444-93
Habří
Vildsteiu
Domysl ice
Oujezd
Smedrov
Zdíree
4161
18.329
Kocenice
(Svěreuský statek)
(Hrabě Arnošt Waldstein-
Wartenberg)
196427
Bzí
Komorno
Oujezd
Drah kov
Hlubo á
2630
11.586
Křimice
(Kníže František Lobkovic)
129369
Vochov
Vejprnice
Tlucna
4585
20.183
Digitized by
Google
65
Jméno velkostatku
(Jméno majetní kovo)
oS
a ^
Jména obcí,
v nichž jsou
dvory a pozemky
velkostatků
Pozem-
ková daň
Čistý 1
katastr, i
výnos |
zl.
zl.
Mirošov
(Mirošovskó těžířstvo uhelné)
15231
888
2040
Nebylovy
(Svěřenský statek
| (Hrabě Arnošt Waldstein-
Wartenberg)
270917
- Žákava
Kornatice
Kamínky
Netunice
Bořek
3732
16 499
Nekmíř
(Dr. Stan. VoprŠálek, advokát
v Plzni, drive:
Hrabě Karel Schonborn)
1380-88
Kokořov
Příšov
Třemošná
2173
9572
í Plzeň
(Král. město Plzefí)
4140 86
Doubravka
Horomyslice
0344
27.940
Poříčí Spálené
(Metropol itui kapitola sv. Yíta
na hradě Pražském)
644158
Dražkovice
Mitrovice
Hořice
Myšov
Kariov
Lhotka
Vlkov
Těňovice
Záluží
Mirošov
Chyuín
Planiny
8881
39.122
Radnice s Durovou
(Hrabě Zdeuko Šternberk)
2125-34
Kříšetice
Březina
Chomle
Darova
4135
18.214
Radnice
(Mě*to Radnice)
33307
1
Rokycany
(Král. město Rokycany)
3071-59
Cížkov
Přešín
1806
18.832
Šťáhlavy
(Statek svěřenský)
(Hrabě Arnošt Waldstein-
| Wartenberg)
282317
721-61
12317
Sedlec
Plzenee
Nezvěstice
Rakova
7746
1379
39.924
Stěnovice
(JUDr. Ludvík Fric)
Nový dvůr
Bořek
6074
Veselá
! (Svěřenský statek)
(Hrabě Arnošt Waldstein-
Wartenberg)
174
776
1
■^r^"
Digitized by
Google
XI.
Jěžba z říše nerostů.
Uhlí kamenní. Těžba uhlí kamenného byla vletech 1886
až 181)0 vzestupnou: vytěžiloí se v roce 1880 14,597.106 q. v roce
1887 15,413.51)0 q a v roce 1888 16 164.314 q.
Koku 1889 klesla vsak na 15.020202 q a roku 1890 dokouce
na 13,037.372 q.
Značný tento úbytek v posléze uvedených dvou létech vysvě-
tluje se tím, že 1. některé doly zejména v Mirošově, Tiemošné,
Braších a Liticích v dobývání uhlí daleko již pokročily, tak že ku
dokopání se dalších slojí uhelných zbylo v dolech již jen málo
míst, čímž v těžení proti letům dřívějším musil nastati schodek;
2. že soutěž uhlí hnědého, jemuž dostávalo se značných výhod,
stávala se stále doléhá věj si, znesnadňujíc odbyt uhlí kamenného
měrou nemalou; 3. že vletech 1889 a 1890 pro veliký nedostatek
dělníků dobývání bylo přerušeno.
Pamětihodný jest rozdíl vytěženého množství uhlí huědého
a černého v Čechách vůbec a na Plzeňsku zvlášť.
Roku 1890 vydobyl v cechách horník v dolech hnědouhelných
průměrně 5220 q uhlí do roka, kdežto průměrná roční těžba hor-
níkem v dolech kamenouhelných docílená dostoupila pouze 1749 q
váhy, tak že výkony obou dělníků měly se k sobě jako 3:1.
V obvodu komory plzeňské jeví se dobýváni uhlí. pozoruje-li
se samo o sobě, ještě nepříznivějším a obtížnějším. Vydobyli zde
dělník v roce 1890 pouze 1335 q uhlí, tak že jeho výkon měl se
ku výkonu dělníka v dolech hnědouhelných jako 1 : 4.
Rudy železné vytěžilo se v dolech u Kyšic roku 1890
28.921 q a to železné, rudy hlinité 8 kovnatostí 48° .
Rudy skaličné neměly odbytu: celého výtěžku upotře-
beno bylo ku výrobě vitriolového kamene v hutích majitelů dolu
samých.
Digitized by
Google
XII.
3VĎmys1.
Sídlem a středištěm průmyslu pol. okresu Plzeňského jest
Plzeň. Průmysl zdejší vzrůstal a do nejrozmanitějších odvětví se
třídil dle přibývajících a nových potřeb množícího se obyvatelstva.
Výroba řemeslná zastoupena tu ve všech oborech; průmysl továr-
nický pracuje jen v několika specialitách, ale v těchto vyniká
a jimi vítězně závodí namnoze po celém světě. Blízkost uhelných
dolu podporuje laciným palivem rozkvět průmyslový.
Uhelné doly.
V okresu revírního úřadu horního v Plzni nacházejí se ná-
sledující kamenouhelné doly :
Uh. d. v kat. ob. KHších, v Horním Stupně, Chomli a Přívě-
ticích u Radnic. 24 j. 1 ). Majetnfkem jest hrabě Zděuek Šternberk.
Zaměstnáno přes 500 dělníků.
Uh. d. v Horním Stupně u Radnic. 8 j. M. hr. Vrbny děd.
120 dělníků.
Uh. d. v kat. ob. Vranovicích, v Křížích, u Svatého Kříže
u Břas. 4 d. 2 ) 9 j. M. hornická spoleěnosť Maximilianova v Rad-
uicích. 79 dělníků.
Uh. d. v Břasech (obec Kříse) M. akc. společnost horních
a průmyslových závodů dříve J. 1). Starek v Dol. Rychnově. 116
dělníků.
Uh. d v Břasech (obec Kříse) M. Hořovicko-Saligerská horn.
sp. v Břasech. 117 dělníků.
i) j. = jednoduchá míra dolová jest obdélník nebo čtverec 45.116 m 2
(12.544 Q°) plochy (a do hloubky rozměry ty jdou neobmezeně). Od měr dolo-
vých rozeznávají se míry denní, které sahají pouze k nejbližšímu v hloubce
pevnému kamení a propůjčují se až do plochy 115092 m 2 . Soubor více najednou
propůjčených měr nazývá se pole dolové.
2 ) d = dvojitá míra dolová.
5*
Digitized by
Google
Uh. d. v kat. ob. Vejvanově, Chomli a Skomelně u Radnic
8 d. 29 j. M. akc. sp. hor. a prům. závodů dříve J. D. Starcka.
61 dělník.
Důl Kristiánův ve Vranovicích u Břas. 5 j. M. firma Kupfer
& Glaser ve Fichtenbachu u Domažlic. 80 dělníků.
Uh. d. v Braších (obec Kříse), 19 j. v obcích: Vranově,
Kříších, Něračovicích, Skomelně, Horním Stupně, Přívěticích a sv.
Kříži n Radnic. M. akc. spol. hor. a prům. závodů dříve J. D.
Starek v Dol. Rychnově u Falknova. 59 dělníků.
Dh. d. ve Vejvanově a Vel. Lohovicích u Radnic.
M. děd. Jos. Pistoriusa. 55 dělníků.
Uh. d. v Kamenci (Weissgrůn) u Radnic, 3 j. M. kníže Fr.
Jos. Auersperg ve Vídni. 20 dělníků.
Mariánský důl v Liticích u Plzně, 10 j. M. Kamenouhelné
těžířstvo Litické v Brně. 358 dělníků.
Matildin důl v Liticích u Plzně. 17 j. M. kníže A. Thurn-
Taxis v Režně v Bavořích. 74 dělníci.
Dh. d. v Třemořné, Břízsku, Kokořově, Záluží, Zruči u Plzně,
230 j. M. akc. spol. hor. a prům. záv. Dr. J. Starek v Rychnově
u Falknova. 263 dělnicí.
Dh. d. v Mirošově 222 j. M. Mirošovské těžířstvo kameno-
uhelné v Brně.
Doly na skalicovou břidlici jsou:
v Hromicích 3 j. M. akc. spol. hor. a prům. závodů dříve
J. D. Starek. 117 děl.;
v Kamenci (Weissgrůn) 6 j. a 6 d. M. kníže Fr. Jos. Auer-
sperg ve Vídni. 68 děl. v Němčovicích.
Železné doly.
U Tiraákova, Ejpovic, Litohlav, Klabavy a Voseku u Rokycan.
15 j. M. firma Schoeller & Co. v Rokycanech.
Žel. důl Bartolomějský a Martinský důl v Ky šicích, 2 j. M.
obec Plzeňská. 15 děl.
Železné doly v Klabavě, Voseku, Litohlavech, Timákově a
Lhotě. 44 j. M. obec Rokycanská.
Výroba kovů a zboži kovového.
Surová litina železná. Pracovala huť Klabavská uhlím
dřevěným, zabývajíc se při tom zároveň výrobou litého zboží želez-
ného v pecích přetavovacích, kdežto podnik druhý, huť Bedřichova
v Rokycanech, pracoval palivem minerálním (koksem) a výhradně
jen surovou litinu železnou vyráběl. V činnosti huti Bedřichovy
Digitized by
Google
jeví se pokrok tím, že zásoby surové litiny železné, jež závod ten
nyní vyrábí a do obchodu uvádí, musily do té doby odebírány býti
většinou z cizozemska.
Lité zboží železné z pecí přetavovacích vy-
ráběno v Plzni, v Klabavě a v Sedlci u Šfáhlav.
Ocel Martinova a litá ocel tyglovávo Škodově
továrně v Plzni.
Výroba tato jest proto zajímavou, že se jí podařilo značnému
ještě před několika lety dovozu lité ocele z cizozemska, zejména
z Anglie a Německa, téměř na dobro učiniti přítrž, nýbrž i neoby-
čejně veliké množství této ocele do zemí těch vyvážeti.
Stroje a nářadí železné vyrábějí se v Plzni, v Ro-
kycanech, v Blovicích, v Sedlci u Šfáhlav.
Železný drát a železné hřeby v Plzni. Rýče,
motyky, lopaty a mnohé hospodářské náčiní
v továrnách a hamrech jež jsou : v Hradišti u Plzně, v Nové Huti,
v Doubravce, v Chrástu, v Plzni.
Stroje a přístroje v Plzni, v Blovicích, v Rokycanech.
V Blovicích jsou tři větší zámečnické dílny.
Výroba vozů proslula v Plzni v továrně Brožíkové.
Výroba děl a zbraní děje se v továrně Škodově v Plzni
a jest proto světoznámá. Tu pořizují se zbraně a potřeby válečné
pro námořnictvo.
Spracováni kamene, zemin, hlíny a výroba skla.
Spracování kamene, zejména leštění žuly, syenitu, labradorce,
mramoru a j. dochází největší dokonalosti v kamenickém velkozá-
vodě Cingrošově v Plzni, kde se vyrábějí skvostné pomníky a pro-
vádějí všeliké nejobsáhlejší práce kamenické.
Lomy kamenné (žulové) nacházíme v Bořku u čižic a u
Štěňovic. Lámáním kamene zaměstnává se několik set dělníků.
Všude, kde nacházíme křemenec (u Timákova, Přívětic) a porfýr
(u Lhoty) jsou lomy a mnoho lidí tu roztlouká kámen na štěrk.
Plaví my kaolínu nacházíme v Horní Bříze, vLedcích,
v Horomyslicích, v Kyšicích, v Hromicích, v Nebřemi, v Třemošné
aj. Kaolínu z okresu plzeňského používá se zvětší části ku výrobě
papíru, menší pak měrou ku výrobě síranu hlinitého, ultramarínu,
tovarů z měkké kameniny a pozlacených lišt, kdežto kaolín z kra-
jiny karlovarské zpeněžuje se mnohem lip v továrnách na porcelán.
Digitized by
Google
70
Vápno ku stavbě i k potřebám hospodářským pálí se
v Černicích a Letkové. Tamtéž i množství cihel a tašek se vyrábí.
Ohnivzdorná hlína v Ejpovicích, Němčovicích a Ky-
šicích. Výrobky chamotové v Plzni, v Kyšicích a v Třemošné.
V Němčovicích vyrábějí se ze šedého jílu láhve na kyselinu sírovou.
Výroba skla v Plzni, v Braších, v Nových Mitrovicích,
v Třemošné a v Radnicích.
Spracováni dřeva.
Tento odbor průmyslový je v zdejším okresu pol. zastoupen
7 pilami o 6 parních strojích- Výroba záležela hlavně ve hranolech,
prknech, fošnách, latích, šindeli, železničních pražcích, dužinách
k sudům, hrubých sudech, bednách, parketách, vlysech a dřevěné
vlně. U nás jsou následující závody na spracováni dříví :
Pily. Parní pila v Radnicích, tamtéž i šindelárna a parke-
tárna, výrobna domácího nábytku. Parní pila ve Stupně a v Miro-
šově, parostrojní dílna truhlářská na nástroje v Blovicích, vodní
pily na Planinách u Nových Mitrovic, v Ledcích, na Bzí. v Padrti
a v Sťáhlavech. kdež i výrobna dřívek na sirky a dílna na dřevěné
zátky do sudů se nacházejí a košíkářství Sd provozuje. Taktéž
v Chrástu pletou se nůše a koše, jež se v Plzni prodávají.
Spracováni kozí.
Vydělávání kozí děje se nyní skoro výhradně v továrnách
a velkozávodech v Plzni, v Rokycanech, pak v Lobzích. Menší
dílny koželužské většinou zanikly hlavně pro veliké obtíže výrobní.
Musíí míti koželuh nadbytek dobré, studené vody říční a ježto
se používání této vody, tudíž zakládání koželužských dílen z důvodu
znečisťování vody zřídka kde povolí, zaniká koželužství v malém
provozované. Továrny zařizují filtry a vodovody mnohdy velice
nákladné, což koželuhům jakožto řemeslníkům s malou závodní
jistinou jest nesnadno poříditi.
Výroba tkanin.
Toto odvětví průmyslové jest u nás velmi nepatrné. Větších
prádelen a továren, kromě jediné tkalcovny v Doubravce se 200
dělníky, tu není i obmezuje se výroba jen ještě na soukenictví
v malém a výrobu prádla hlavně v Plzni a v Rokycnneeh.
Digitized by
Google
71
Výroba oděvu a obuvi.
Ježto laciná doprava osob dráhou učinila možným častější
styk venkova 8 Plzni, opatřuje si většina venkovanů příležitostně
v Plzni látky na oděv, anebo i oděv a obuv hotové koupí. Tím
ovšem utrpěli ujmu řemeslníci venkovští a tak nyní zřídka nalé-
záme po vesnicích řemeslníky, kteří by se výhradně výrobou oděvu
a obuvnictvím zaměstnávali. Řemesla provozují se toliko v městech,
na venkově pak spíše jen jako vedlejší zaměstnání se považují,
neboť řemeslníci hledí si tu mnohdy spíše hospodářství nežli ře-
mesla.
Podotknouti sluší, že v Blovicích se zhotovují knoflíky nitěné,
ježto jako částky oděvu zasílají se hlavně do Vídně.
Průmysl papírnický.
Papír zhotovuje se v papírnách zdejších v každém množství
a veškery druhy. Papír vyrábí se nyní nejen z hadrů, nýbrž i ze
slámy, ze dřeva a z jiných látek. Tak zvaný „slaměný" papír vy-
ráběn byl původně jen v Plzni, kde jsou nyní dvě veliké papírny.
Zvláště papírna firmy P. Pielte jest jedna z největších papíren
v Evropě a opatřena jest stroji a přístroji nejnovějších, osvědčených
soustav i vyhovuje veškerým požadavkům nové doby v plné míře.
Dále nacházíme papírnu v Bukovci.
Příprava potravin.
Ježto se na Plzeňsku daří obilí nad spotřebu, patrno, že
k zužitkování téhož zalomeno hojně mlýnů. Avšak jako v ostatních
všech odvětvích průmyslových, je i v tomto znáti úbytek závodu
malých, mlýnů českých, jež druhdy bývaly „zlatým dolem". Ne-
mohouce překonati obtíže vyvolané soutěží velkoprůmyslu, zanikají.
Avšak ani velkým závodům nedaří se nyní jako před léty a zápa-
siti jest jim rovněž s mocnou soutěží hlavně mlýnů uherských.
Velké mlýnské závody nacházíme v Plzni tři, po venkově pak jsou
parní a umělecké válcové mlýny obyčejně i s pekárnami na chléb
v Blovicích, v Rokycanech, v Radnicích, v Sťáhlavech, v Nové Huti.
v Bukovci, v Plzenci, v Koterově, v Křirnicích a j.
Řeznictví a uzenářství rovněž jako pekařství daří
se tam, kde je mnoho obyvatelů a výrobky jdou rychle na odbyt,
tudíž výhradně ve městech, nejvíce ovšem v Plzni.
Digitized by
Google
72
Pivovarství.
Pivovarství srostlo téměř s jménem Plzně tak, že si při vy-
slovení jména „Plzeň" cizinec bezděky připomíná výtečný nápoj
zde vyrobený a do celého světa rozesílaný. Plzeňský měšťanský
pivovar vyrobil roku 1895. piva 602.560 hl. První plzeňský akciový
pivovar vyrobil roku 1895. 254.300 hl piva, jež hlavně do ciziny
zasílal. V nejnovější době staví a zařizuje se třetí velký pivovar
v Plzni pod firmou „Plzeňský společenský pivovar v Plzni". Roz-
sáhlostí a rovněž dobrotou výrobku vyniká pivovar v Plzenci, zří-
zený na 80.000 hl; rovněž i pivovary ve Stěňovicích s výrobou
29.342 hl a v Plané. Menší pivovary jsou v Rokycanech, Radnicích,
Blovicích, Mirošověch, fcíáhlavech, v Spáleném Poříčí, Křimicích,
v Nekraíři a Něm. Bříze.
Lihovarství.
Výroba líhu děje se hlavně na velkostatcích, kde zemáky tímto
spůsobem nejlíp zužitkují a výpalků pak výhodné ku krmení do-
bytka upotřebí.
Průmysl chemický.
Rozvoj tohoto průmyslu lze přičísti hlavně zvýšené poptávce
po hnojivech strojených, jichž naše rolnictvo nyní valně používá
jako náhrady za mrvu chlévní.
Kyselina sírová, solná, dusičná, vitriolový
kámen, skalice zelená a modrá vyrábí se v Braších,
Němčovicích, v Hor. Stupně a okolí.
Barvy hlinkové a caputmortuum v Hor. Stupně.
Tamtéž i továrna na výrobu umělých hnojiv.
Svítiplyn vyrábí se z kamenného uhlí v městech, jako
v Plzni a v Rokycanech a při větších průmyslových závodech.
Sirky vyrábějí se ve Spáleném Poříčí. Tamtéž zřízeno i větší
mydlářství. Rozkvětu průmyslu v politickém okresu plzeňském
valné napomáhají c. k. státní průmyslové školy a školy pokrařovací.
Digitized by
Google
73
É
m
>c
O.
os
E
>
E
°2
qo.CAOfe
1 -Amnjd IJ80UAT7 ujqn
i
i
Od
(M
| UTAOJ
1 -jizod « niá«J)od «qojA\\
1
(99
o*
i
ojfoptu&Ciod ijsonAi/
jnqaAtqs i^odak/
o
l Xjpiuiaqo fs.Cmnjj
««f
Xqaiiujdvd fsXmDJj
1
co
oqeofojjs
-.(a izoqz « nA§po «qojA"A
o^oinno(«o
co
J49d « jjws 'ui^f jn«Aoo
-wdg ojd 'uisagoq « jzoif
JUCA«f?pA'A Oid f8A*CDQJ j
QO
qD.Cnqopod J9J?[ «
laBAoovjds ojd fiXoayjj
co
1-H
^W«f^8 |8A*UIl)jd «
A'aj|q « uiuiez 'eneareji
jntJAOowds ojd fsímnjj
134
qojaAVjdop y^pajjsojd «
nfoj}8i?n 'nfojjBud 'jniíwn
'nfoijfl «qoiA*A
co
o
1— »
oqeAOAO^ jzoqz « ^Aoq
eq<MA~A
O
o*
00
I
co
©
O.
Digitized by
Google
XIII.
Obchod.
Kvetoucího průmyslu nelze docíliti bez obchodu, rovněž jako
obchod podmíněn jest hojností cenných nerostů a hornin, plodin
hospodářských a výrobků průmyslových.
Ježto pak příroda kraj tento štědře zásobila uhlím a mimo
to i jinými důležitými nerosty a horninami, jež v průmyslu mnoho-
násobným spůsobem se spracovávají, tož aby došly plodiny a vý-
robky ty náležitého zpeněžení, musí se postarati obchod. I shledá-
váme se vedle kvetoucího průmyslu v pol. okresu plzeňském i
s rozsáhlým obchodem, jehož středištěm je královské město Plzeň.
Na zdejší týdenní obilní' trhy dováží se zdaleka obilí, jež
se buď ve zdejších pivovarech a mlýnech spracuje, anebo za hra-
nice vyváží.
Obchod moukou a mlýnskými výrobky utrpěl jako jinde i
na Plzeňsku valně soutěží uherskou. Za to vzmohlo se pečení
chleba a zasílání ťéhož i do vzdálenějších míst, ježto se děje
zvláště vhodnými a pro dopravu tu zřízenými vozy a není se třeba
obávati, že by se přímo z pekáren vyňatý, horký chléb snad pokazil.
Na dobytčí trhy plzeňské přivádějí se koně a hovězí
dobytek. Taktéž dopravuje se dobytek i na občasné trhy v Blovi-
cícb, Rokycanech. Spáleném Poříčí a Radnicích. Mladší a slabší
kusy kupují se na trzích k tahu, nebo se vykrmují v domácno-
stech; silnější a tučné zužitkují řezníci, anebo je obchodníci dále
z okresu zdejšího dopravují.
Rozsáhlý druhdy obchod vývozný bravu skopového hlavně do
Německa a Francie zanikl od té doby (r. 1880), kdy Německo
zamezilo svým územím průvoz tohoto zvířectva a kdy ve Krancii
platnosti nabyla ochranná cla.
Lesnictví poskytuje obchodu hojnosť dříví stavebního
a pro vývoz hlavně do Německa dříví řemeslné, kterýžto obchod
Digitized by
Google
75
vsak nyní též obmezen jest následkem vysokých cel říše německé,
po většině jenom na dříví okrouhlé.
Vývozný obchod se spracovaným dřívím se taktéž
zmenšil hlavně pro značné zvýšení německých cel na řezivo r. 1885,
tak žu parketů, beden a vlysů do Německa téměř zasýlati nelze.
Rovněž u vývozu prken, dříví stavebního a železničních pražců
vysokými cly německými obchod valné znesnadněn. Vytlačiloť
Německo tento rakouský průmysl z německých tržišť úplné, ba
i v Rakousku samém Německo jako mocný soupeř při zakupování
surového dříví vystoupilo a zvláště v Čechách neobyčejné zvýšení
cen tohoto dříví spůsobilo.
Dřevěné zátky prodávány v cechách, pak zasýlány do
Rakous, Uher a Haliče. Sudů potřebují v hojnosti pivovary,
lihovary a obchody s tekutinami vůbec a to tuzemské i cizozemské.
Zvěře zastřelené vyváží se hojně hlavně do Paříže. Bruselu
a Lutichu, ačkoli obchodním stykům s Paříží ve směru tomto vadí
neobyčejnou měrou zvýšení cla a to 20 franků za 100 kg zvěřiny,
kdežto tamní ceny tržní v témže poměru nevystoupily a kupní
ceny u nás neklesly.
Velice důležitým předmětem obchodním jest k a m e u n é
u h 1 í, jemuž nastala však nyní značná soutěž uhlí hnědého. Poci-
ťuje se tato soutěž od roku 1889, poněvadž v roce tom ceny uhlí
hamenného, zejména následkem větší poptávky cizozemska, v přední
řadě Bavorska, počaly stoupati, tak že uhlí hnědé přes to, že vý-
hřevnost jeho jest menší a trvanlivost slabší, mohlo mírným zvý-
šením cen snésti výdaje za dovoz na mnohem větší vzdálenosti
a zjednati si takto přístup i ku odlehlým industriím v obvodu
komory Plzeňské, které jindy používaly pouze uhlí kamenného,
byť i druhů skrovnějších. V získaných takto polích odbytu mohlo
se pak tím snáze udržeti, ježto doly hnědouhelné proti dolům
kamenouhelným požívají nepoměrně velikých výhod tím, žo kou-
kurrenční spůsobilosť uhlí toho mohutní, jelikož těžební poměry
v dolech kamenouhelných stále se zdražují.
Zdokonalenou výrobou litiny a ocele vytisknuta valuě
litina i ocel cizí, hlavně z Anglie a Německa sem druhdy dovážená,
ba dokonalá ocel Martinova a litá ocel tyglová v plzeňské škodově
továrně vyrobená hojně do ciziny se vyváží.
Výrobky zámečnické, jako žehličky s vlastním tope-
ním a zámky, vyvážejí se hlavně do balkánských států a do Orientu.
Digitized by
Google
76
Stroje hlavně pro cukrovary, pak parní stroje vyváženy do
Ruska, Německa, Itálie, Rumunska, Severní Ameriky, Brasilie, Špa-
nělska a Srbska.
Výroba kočárů, saní, omnibusů, jakož i vozů poštovních,
pohřebních a j. děje se v Plzni tak zdatně, že netoliko potřeba
jemných druhů vozů v cechách se uhrazuje nyní v Plzni a nikoli
ve Vídni, nýbrž plzeňské výrobky nalézají odbytu v Bavorsku,
Sasku, Švýcarsku, Rusku a Orientě.
Výtečné plzeňské výrobky kamenické vyvážejí se za
hranice, nyní hlavně na Rus a do Švýcarska.
Kaolín vyváží se do Saska, Durinska, Pruského Slezska,
Bavorska, Svýcar a Itálie, žíhaný kaolín do Ruska.
Vývoz jemných druhů skla děje se do Německa, Anglie,
Francie, Itálie, Holandska, Švédska i Norvéžska. Obchod se sklem
druhů hrubších valně poklesl pro nesnesitelnou soutěž se sklem
belgickým a v novější době i se sklem uherským.
Obchod koželužský taktéž utrpěl soutěží německou a
jen jemnější, appretované druhy kozí barevných nabývají hojného
odbytu v zemích východních.
Obchod s prádlem, oděvem a obuví nazvati lze dosti
rozšířeným v Plzni.
Nitěné knoflíky v Blovicích vyrobené zasílají se do
Vídně.
Papíru více než třetina veškeré výroby odvážena do Indie,
Jižní Ameriky, do Holandska, Norvéžska, Švédska i Dánska.
O b ch o d pivní je na Plzeňsku obchodem světovým. Jednak
množstvím, jinak i jakostí výrobku vynikají pivovary Plzeňské nad
veškery pivovary v Evropě.
Zdejší pivní export poškozují hlavně pivovary v Německu,
podávajíce obchodu padělaný výrobek, označený Plzeňskou firmou,
ale jakostí za ním daleko zůstávající, tak že jím obecenstvo klamáno
jest a cizozemské zákony o ochraně známek a označování zboží
neposkytují žádné opory, která by možným činila, aby se zakročilo
proti tomuto poškozování obchodu pravým pivem Plzeňským.
Obchodu s lihem překážejí velmi Uhry, které pro sebe
získaly Orient, Francii a Španělsko, kdežto od nás obmezil se vývoz
líhu jedině na občasné zásylky do Hamburku a Švýcarska.
Obchodu s b a r v a m i a lučebninami překáží nepříznivá
obchodní smlouva s Německem.
Digitized by
Google
XIV.
^Doprava.
a) Silnice.
Okresní hejtmanství plzeňské, proslulé průmyslem a obcho-
dem, vykazuje hustou síť silníc. Z těch jsou erárními:
1. Silnice vedoucí z Prahy, Rokycany a Plzní ku hranicím
bavorským. Silnice tato jest z nejstarších v cechách, neboř již na
mapě Mikuláše Klaudiana z r. 1518 jest vyznačena.
V okresu našem počíná u Svejkovic, vede Rokycany, Ejpovi-
cemi do Plzně a odtud Novou Hospodou k Chotěšovu délkou 28 km
na území okresním.
2. Silnice vedoucí z Plzně Škvrňany a Křimicerai ku Stříbru
(délka 8 km).
3. Silnice vedoucí od jihozápadu Liticemi, Plzní, Lochotíneirh
Bolevcem, Třemošnou k Plasům (v délce 22 km).
4. Silnice Karlovarská směřující od severozápadu od Kotíkova
ku Plzni a odtud jako Nepomucká mimo černice a Losinu ku
Chválenicům, Želčanům, Seči, Kotousovu, Chocenicům, Zbůři a
k Nepomuku (v délce 35 km).
K těmto erárním silnicím připojují se ve všech směrech
okresní silnice, jichž délka jest:
v Blovickém okresu 182 km
v Plzeňském „ 1233 „
v Rokycanském okresu 160 „
V celku .... 465-3 km-
okresních silnic v hejtmanství Plzeňském.
Od okresních silnic odbočují obecní silnice, které si obce
vlastním nákladem pořizují, není v pol. okresu obce, aby nebyla
spojena se sousední obcí silnicí okresní neb obecní.
Digitized by
Google
78
b) Železné dráhy.
Zuačuý vliv na rozvoj průmyslu, obchodu a téměř na veškery
společenské poměry jeví železné dráhy, jež územím okresu našeho
probíhají všemi směry. Jsouí to:
1. C. k. česká západní dráha od 1. ledna r. 1895
sestátněuá. Odevzdána dopravě 15. července r. 1862. Vede z Prahy
Plzní do Bavorského Brodu délkou 190-79 km. Uzemí zdejšího po-
litického okresu dotkne se poprvé mezi stanicemi Holoubkovskou
a Kokycanskou a opouští je v místech mezi zastávkou ve Vejprni-
cích a Nýřany. Délka trati v okresu měří asi 41 km.
Odbočka této dráhy z Chrástu na Břasy a do Radnic
otevřena dopravě dne 2. dubna r. 1863 měří nyní 16*54 km.
Stanice české zapadni dráhy v politickém okresu
Plzeňském.
Jméno stanice
Vzdálenost
v km
od Plzně
Ceny za dopravu osob
Rokycany
Klabava-Ejpovice ....
Chrást
Zábělá
Plzeň
Ojprniee
23
16
11
7
9
Za vzdáleuosť jednoho
pásma od 1 — 10 km platí
se za jízdu v osob. vlaku 1
v 1. třídě 38 kr., ve 11. |
třídě 23 kr., ve 111. třídě ,
13 kr.. v rychlovlaku v I. '
třídě 56 kr., v 11. třídě |
35 kr., ve 111. tř. 10 kr. 1
1
2. C. k. rakouské státní dráhy:
a) Vídeňsko-Chebská (dráha císaře Františka Josefa) měří
45505 km. Trať z Plzně do Budějovic otevřena 1. září r. 1868.
Zdejším pol. okresem projíždí od stanice Zduru-Žďírce až do Plzně
délkou 28 km. Z Plzně pak po území pol. okresu vede až poblíž
stauice Touškovsko-Kozolupské délkou 10 km.
b) I >uchcovsko-Plzensko-Eisensteinská.
Směrem k Eisensteinu až ku stanici Litické jede
délkou 8 km;
směrem k Žatci a Duchcovu až za stanici Horuo-
Břízskou v délce 25 km.
Digitized by
Google
79
Stanice dráhy Vídeňsko-Chebské.
Jméno stanice
Vzdálenost
v kni
od Plzně
Ceny za dopravu osob
i • * v
i Zdár-Zdírec
i
Blovice
Nezvéstice
Šťáhlavy
1 Plzenec
: P 1 z e ň
j Krimice
28
23
16
113
9
7
i
Jako na dráze západní
i
Stanice dráhy Duchcovsko- Plzeňsko-Eisensteinské.
j
Jméno stanice
Vzdáleuosť
v km
od Plzuě
j
Ceny za dopravu osob i
Horní Bříza
i
Třemošná
1 Plzeň
1 Litice
17
10
8
Jako na dráze západní
a Vídeňsko-Chebské
3. C. k. priv. česká obchodní dráha z Nezvéstic Mirošovem
do Rokycan v délce 2690 km otevřena dopravé dne 1. srpna 1882.
Stanice obchodní dráhy Nezvěsticko-Rokycanské.
Jméno stanice
Vzdálenosť
v km
od Rokycan
Ceny za dopravu osob '
i
Roky cany
Újezd Kamenný (zast.) .
Nová Huť u Rokycan . .
Hrádek-Dobřív
Mirosov
PHkosice
Mešno-Lipuice (zast.) . .
Nezvéstice
3
4
5
8
13
17
27
i
Za osobu platí se od 1 — 10
km v I. tř. 45 kr., ve 11.
tř. 30 kr., ve III. tř. 15
kr. Od 1 do 30 km platí |
se v I. tř. zl 120, v 11. tř.
80 kr. ve III. tř. 40 kr.
Digitized by
Google
80
Obchodní dráha spojuje se v Rokycanech 8 dráhou západní,
v Nezvěsticích se státní dráhou cis. Františka Josefa. Mimo to jest
většina průmyslových závodů vlastními drahami vlečnými přímo
8 hlavními tratěmi spojena.
Pro tratě: Cmunt-Cheb, Plzeň-Eisenstein, Plzeň-Žatec, Zatec-
Duchcov, Žabokliky- Březno, Litice-Nýřany, Obrnice-Duchcov-Led-
vice, Horažďovice-Klatovy, Janovice-Domažlice, Plzeň-Brod a pro
lokální dráhy : Aš-Rossbach, Kaštice-Radonice. Chodov-Neydek,
Loket-Nové Sedlo, Počeradce-Vrskmany, Vodňany-Prachatice, Stra-
konice- Vimperk, Planá-Tachov, Budějovice-Želnava je zřízeno c. k.
dopravní ředitelství v Plzni, pro ostatní dráhy v krá-
lovství českém c. k. dopravní ředitelství v Praze.
Pošta, telegraf a telefon.
V Plzni jest c. k. erární poštovní úřad. , Pošta v Plzni byla
zřízena roku 1818. Má dvě pobočky: na nádraží Plzeňském a na
Pražském předměstí. Mimo Plzeň zřízeny jsou pošty (jež nejsou
erárními) v 17 obcích zdejšího pol. okresu a to:
v Blovicích, H. Bříze, Braších, čížkové, Dejšiné, Liticích,
Mirošově, Nezvěsticích, Nov. Mitrovicích, Plané, Plzenci, Poříčí
Spáleném, Radnicích, Rokycanech (zřízena r. 1697.), Sťáhlavech,
Štěňovicích, Třemošné.
K jiným, mimo hejtmanství Plzeňské ležícím poštovním úřadům,
přiděleny jsou:
Předenice k Přešticům, Hromice a Žichlice ku Kazňovu, Lhotka
i Nekmíř ku Všerubům.
Státní telegrafní úřady zřízeny jsou v Plzni, v Rokycanech,
v Blovicích, v Poříčí Spáleném a v Radnicích.
Telegramy přijímají a dopravují se též na stanicích drah
v místech, kde není státní telegraf.
Telefonní stanice v Plzni na Rokycany spojena s Prahou,
Vídní, Kladnem tak zvaným spojením interurbanním, t. j. se stani-
cemi, které k různým centrálkám připojeny jsou, jakož i spojením
lokálním se všemi průmyslovými, obchodními a továrními závody
v Plzni i v okolí.
Digitized by
Google
XV.
©svěfa.
1. Církevní zřízeni katolické.
Z veškerého obyvatelstva okresního hejtmanství Plzeňského
hlásí se k náboženství katolickému 135.149 obyv. (97*15%).
Vyjímaje farnosti Blovickou a Sečskou, které náležejí kdiecesi
Budéjovické, patří ostatní farnosti okresního hejtmanství Plzeňského
k arcidiecesi Pražské.
Farních úřadů jest 25, i náležejí ku třem vikariatůra: Blo-
vickému. Plzeňskému a Rokycanskému.
K vikariatu Blovickómu, který má děkanství v Blovicích,
přináležejí 2 fary: Blovická a Sečská.
K vikariatu Plzeňskému náležejí fary: Druzdovská, Le-
decká, Litická, Plánská, Plzeňská, Plzenecká a Vejprnická. Celkem
7, jež jsou v obvodu okresního hejtmanství.
K vikariatu Rokycanskému náležejí fary : Cížkovská,
Dejšinská, Chválenická, Mešenská, Mirošovská, Novomitrovická,
Spáleno-pořičskó děkanství, Prusínská. Radnická, Rokycanské dě-
kanství, Skořická, Šíáhlavská, Stěnovická, Stupenská, Těňovická a
Vosecká; v celku 16 far, jež jsou v obvodu okresního hejtmanství.
Mimo obvod okresního hejtmanství jiným farnostem přiděleny
jsou obce:
Bzí a Drachkov k farnosti Letinské.
Jarov ., Prádelské.
Předenice „ Přeštické.
Lhotka a Nekmíř „ Váerubské.
6
Digitized by
Google
Račice k farnosti Malešicko.
Tatina „ Krašovické.
Volešná a Žikov „ Liblínské.
Fary a kostely náležejí 13 patronátům a to:
Král. městu Plzni: Plzeň, Dejšiná a Pruzdová.
Král. městu Rokycanům: Rokycany a Cížkov.
Náboženské Matici: Štěnovice a Horní Stupno.
Metropolitní kapitole u sv. Víta v Praze: Nové
Mitrovice, Mešno, Poříčí Spálené, Těňovice.
Opatství kláštera praem. Teplského: Litice.
Těžířstvu uhelných dolů v Mirošově: Mirošov
Hraběti Arnoštu z Wald s tei n a-Wartenberga:
Chválenice, Prusiny, Plzenec, Šťáhlavy.
Karlu hraběti Palffymu z Erdódů: Blovice.
V. hraběti ze Sch5nbornů: Seč.
Karlu hraběti ze Sch5nbornů: Ledce.
Hraběti C oll o r edo-Man ns f el d o vi: Skořice, Vosnk.
Richardu knížeti Metternichovi: Planá.
Knížeti Františku Lobkovicovi: Vejprnice.
Hraběti Zdeňkovi ze Šternberka: Radnice.
Řehole zastoupeny jsou : duchovními učiteli řádu Premonstrátů
na německém gymnasiu v Plzni, duchovními řádu sv. Františka
v klášteře františkánském v Plzni a kongregací chudých školských
sester de Notre Dáme.
2. Církev evangelická vyznání augsburského má v Plzni se-
niorát, zvaný západní. Bohoslužbu v evangelickém chrámu v Plzni
koná evangelický farář a spolu senior, jemuž přiděleno 17 sborů,
čítajících 21.914 duší.
3. Israelitské vyznáni. Dle zákona ze dne 21. března r. 1890
upraveny vnější právní poměry israelitské společnosti náboženské
a r. 1893 dnem 1. září nabylo platnosti rozdělení a ohraničení
obvodu israel. obcí náboženských.
Dle toho jsou v okresním hejtmanství Plzeňském israelitské
obce v následujících místech: v Blovicích, v Plzni, v Pořičí Spá-
leném, v Radnicích, v Rokycanech, v Stěnovicích. V Plzni mají
židé výstavnou a rozsáhlou synagogu.
Digitized by
Google
83
E
CL
g a
e o
£
■g -
= >
£
ijí^nipoqA
1?P*A
M-3
>o
o
Cti
3 s
*a '5*
S5á I®
^ au
> a
s
ÍHH-^fíťHOCOOiříOif-it-lNiffWiCttílftíO
Bpgpja z ijgi«d eqtuq ioj«x
I 1^1
« »*
Digitized by
6*
Google
84
•3*
*
9S
O
5- -s = « S"
© o «
£>2 !
I ItS* 2
•— » O »t iC tC
©* OS í©OS «**•
ic v* v* ta •«♦•
„
so «f ic: <c ic
t- -Ti -3M <M — •
ÍO «— «— frí iC ťt «**
05C0 i—i C- C35
h
Digitized by
Google
85
W 13
08
^ OJ
«5m
CD
08
■o
fc»
»«
>»
1 -^
Mi
O
a
«e
-M
>
0*
=3 2
o E
q.>vui|>ot(A
| : \w*\
^ v+ X -ř» TI X «* T o
« K « C *.■ W iff flí W
I :csc — »C i IT .«* ?C »<? t£ l<t «* ^ lC
ťM 5^1 ^^ «^i S^ CO -s* 00 ^ *C
05
l|JIUA0IJ.»Up
1'M-^ILV
5 — .
■u*>
i* 9 a>
»© "3 4-»
r • d ť 4)
! — v = a* o.
- "^? »^ '>^ -» •* <•
i. ^ x; '^ i x sz-'G se
£«:*
I :>
S-s-l
• 9
O
•U3
o js
45 -■??.•- * *-
© © a •— »n •— o "Z a
— u. r /i- '•< '4> >« * jí
(«>{,>! Aof^pnfi
ÍJ|SUVt)A>|0y
989009!(])
-C>J8U«0A?|O}J
■*-»
^
>/3
-«-3
•4^»
O
0> ^
2 <i>
93
-2 J^
> .O ^ i-H
«1*
«&
a- ^
os a
H * 2 *H
u
£ 08
*-*• 03 c
O
O
•o
•
t>
3C
Digitized by
Google
86
a
>P
t9
P
00
O
a
p
P
O
qo?nipoi{A
od
O
p
,38
qoruAoqonp
! WVA
■S a
BAOptq
»• »• M M *S
• **
9
• .2
"3
. . a
a
o
sa
"á? o
^33
<» CD <y ► >
3.
X
v *z *> i :t^
^8UHt)í}{0^[
.2 -e
'o* a ©
« es "
••— > "*-• P«.|-l
„ a
^ rf p 2 o *
b,u o «s 3 d
♦3 PQ Q ffi c/2 1>3
* a "3*«
* ,n « s: £ £ .* ns
J 2Q >5 0h cc h S3*ís:
í j 8 n e z ! d
p
*C8
O
od
ta
08 co
o
P*
08 '-N
<© p >^
« -o »« £2
OS ES ■+*
•3 « ^ *
1—5 'O
O
r
Digitized by
Google
87
Kostely
lilialní a kaple 1
í
2£fjl*2
« _g <tí
V Plzenci
til. kostel sv. Jana
Křtitele
Spustlá kaple
román, na Hůrce
sv. Petra
V Timákově kaple
08
'©
■s
>>
O
■s
o
a
O)
o
^5
o
00
0C
QO
00
00
r- t
CN
00
IG
00 CO CO
rH
O CO \G
COOO QO
a
>
"o
s8
« 1
i
\
t»i> co «* 05 «*ř oo
O QO *-H CO CN CN 00
-h«#t^w^c ser*- co ^ ooco«ř
GNCNO GN GN 00 i-i CN 00 00 —• CN
00»COOCN— O»C00
%c ~* i> oa O* Oi CN ȣ
CO ť- ** GN 00 GN »C oa
Patron
chrámu
Opatství
praem.
kláštera
Teplského
Richard
kníže
z Metternichů
Hrabě
Arnošt
Waldstein-
Wartenberg
qovaipoqA
ÍVFA
1 ■* *»H 0» *«••
1 «^«"~ i-i «"" —
| ^5"-** :*GN -^»*-^CN n -~°*** -*CN GN
rH r-»
Přifařené osady
. . 1
^
* /-^ • • 1
pí .
• ' ' 'S " '
JD
. • • • jO ^ •
2
,,3 E C E C . .
w • •
ul • *
JA . .
Litiee . .
Mathildiu
Mariánský
Doudlevce
Lhota (ok]
Robcice „
Slovice .
o • •
_«J3 «~ © «B;-S*C.S: © & ee o o
Plzenec
Černice .
Koterov .
Ledkov
Lhota .
Mokrouse .
Sedlec . .
Timákov .
qojUAoqonp
ON
CN
CN
9«u«^!A
S 1 • 'J ^ l d
Farní obec
$ farní chrám zasvěcen
Iiitice
5 sv. apošt. Petru
a Pavlu
(od r. 1352).
(Bohoslužba pro osad-
níky české i německé.)
+3
oe ®
sr* ca >■» u
•— p
< b -e
O
a
08
CU v— CD C
® CP 08 .•
O
9A0p*|
9Í
oó
Digitized by
Google
.2
JřJS
33
> ;— "■ J 5J S ^ « — «««• — l. .
a> . • S c ^ !• fe © * S X — » i! •*
Ve Vejprnicích
kaulesv. Vavřince
V Krimicích
kaple na Horníci
a kaple zámecká
08
1 >
<=>
.8
O
a
v*
CO
00
<N
i— «
Od
•O
*3
f- <í< co
li?
se
li?
•^•^
a
03
se
C© *H — «. ~- IC ^ ;£ >«* CO
NOJD-ífli i> ** CO
C- lO CO •* 0C QO 00
ÍO O (N M W OJ W
rH i—í
c 2
Q, .£3
í a -
•a8
00 m
® • «
fi £3 3
M 2 o
qniaipoqA
'WWA
1 "H ^* »»^ ^^ •* •»__ o*
1--^
1 "*""*.. "V "*^H *
i-H
e8
00
O
a
"£T Sil
03
a
^fl
o
J3
<»
3 • • • -js • •
• « « » S 8~ '
^i r 30UC-
pm ac íq cq ^ as ní % —
1
>'XJ
*>,
OD
«e
• no •
O
a* •
•1-S.S-
.^•s.s 1
š? ©,«-£
• (-> .
• o
Jas
q.»iUAoq.jnp
;e ? o d
o
-
3^
1«IJU|!A
X 3f 8 n 9 z i J
AjfSUUOA^OJJ
.(2(8U9ZIJ
c
a
° i
s-s
<
>
>
i
i
I
i
i
)
>
Plzeň
arcidékanství.
5 8T. Bartoloměji
(od r. 993).
Chrám v klášteře
františkánském.
5 Na nebe vzetí
Panny Marie.
Chrám pii německ.
gymnasiu.
<5 sv. Anně.
S3
.s © ^
tg . ^
S3
g o- 2
o
BAOpi
1—í
iÓ
o*
Digitized by
Google
Kostely j
íi Halní a kaple :
—4 JB 00 >■ OB
> fe ^ ; -"©?*©
oo co »- -»S CL •*-
o** <n **
3-Í4 ©í> ©
í
1 «
! w
1 3
08
-O
o
-♦-»
a>
*o
o
c
op
*3
OS
CO
co
QO
lít
JO
to
00
co o*
a
e8
"c
to
L
a
93
a
08
O
25
^Wh«'«©©0©CO©«*N«MflÍ«*»»ftHCC«<*0
ÍWOOi 30 30 <ř» — i tC iCH *.- JO 70 O JOfflNí^^iffX ©iCNW
r
1 a 2
|
!
a os
© a*t»Mi
-; ae oo
OJ >
► « o
08
Cg M $^
>72
qoimipoqA
ÍVP Z A
© ^2 *2í
'~* '"' --!! -^-^? -í! 1 ^ --^^
1 m .* « « rs rt — —
9
>-.
O
a
C
©
2
1
,9
5?
Kakejcov
Kornatice
Kevido
Příkosiee částečně . .
►© . . .
a
©
OD • . _.
© . 14
.2 ©_
«»s* ©._5 .
á 32-3 8
a. > ^ s? A
Ji
©
•ESJ
©
Radnice
Cjezd u sv. Kříže . .
Sv. Barbora ....
Choinle
Mostice
Něiiičovice
Přívětice
Skomelno
Kamenec
Príkočov a Skřež . .
Lhotka (okr. Králov.)
q.iju \oq
i-H
1
(M CO
1
;«u«!)iA
A*
)(BU«0A}(0tf
o
•s
o 2
© a
' 2-5
i- <N
o «-^ ,/?
® t i:
^ "5? T3
cl.
^ « *§
§ a a §
o
a
j í>A0p1
j 0181 r
QO
1-^
o
Digitized by
Google
90
5
►
O
9
O
a.
»coo
<*!?*(* O* CD CC i-i
čp*-i ^«>o o co
30 »C >C CO — . CO Cvt
0Q
co
co
~^5
s s
I a
a
d 2
® «*« *S <2
*g a) g en
•a § s e
oS
WA
- se * £
-W 5 £ « « S-**
qajUAoqanp
*o
ES3
M
S « « ^^.2 3 ?« £ .2 ~
9«!«nRA
í ^
M o a
ca ^
£n g
O
o
Hl>
?Aop«4
e
93
.2 *S
o
H S2
S « o,
Digitized by
Google
91
1 ■ \ ]
*J2
-* *
J-1
Koste
alní a
0C*
btí-S
Si*
>3«
iili
• >
a
_,
C*
e8
-Stf
s
64
>
0>
i-H
00
•**
o
3
00
fi*
<N o»
oj
«4
f-H
bf)
O
c
rH
-M
>
«
a>
O
:
SOff*
94 84 CM
nU
tf
<x>cc
«* t-H IC
4
-«•*
GXOQlř?
'
J4
1— «
»-• t-i
Patron
chrámu
si*
® «*•« 'S <*2
fl © o g
q.^nipoqA
1 ^
1 -*^
i -i«pa A
i ^
• *
03
co
o
N©
1 ^
>.
>U
os
>• >•
*"S
1 «s
«e es
j^-m 3
i X
-a-0
* .5 •«
0-i
SS
g.t: o
>tf>C&
>>>
| l|JIUA0l(9Dp
i—í
r^
| ;e?oj
i
X3f8U«0^3fOJJ
! ď
«
«>
»«
«+*
Farní obec
irnf chrám zasv
^3
00
fe.2 ««
<s
O
O
| 0A0p«4
| °W9
C4
Digitized by
Google
5. Školství.
a) O b e c u é školy.
Politický okres Plzeňský tvoří zároveň školní okres, který jo
dle poctu škol, tříd a žáku největším v cechách. Čítal ve školuím
roce 1894/95 školních obcí 75 se 27.001 dítkem; českých dítek
25.10(3, jež v 92 školách navštěvují 349 tříd; má 7 měšťanských
škol o 34 třídách se 2055 žáky. Počet zřízených učitelských míst
na obecných školách obnáší 314, na měšťanských školách 41 a
definitivních katechetů 9. Počet industrialních učitelek jest 82.
Ve školním roce 1895/96 otevřeny již byly nové dvě školy
vq Vochově a ve íáťáhlavicích. se 3 třídami a 8 zatímních poboček*
tak že je nyní 94 škol, 360 tříd.
Uvážíme-li, že r. 1868 v obvodu nynějšího školního okresu
Plzeňského napočítáno pouze 47 škol se 84 třídami a 90 učiteli,
užasneme, jak ohromný pokrok učinilo školství na Plzeňsku od těch
dob. V přední řadě ovšem velmi chvalně dlužno zmíniti se o král.
Plzni. Kdežto roku 1868 měla Plzeň jedinou českou hlavní školu
čtyřtřídní pro hochy v budově prabídné a jedinou českou trojtřídní
školu dívčí, jest nyní v každém ze čtyř obvodů městských hojuě
škol, jimž vystavěny nejen vhodné, ale přímo nádherné budovy.
Vykazujeť královské město Plzeň nyní po dvou českých měšťan-
ských školách pro hochy a po dvou českých měšťanských školách
pro dívky, 6 českých obecných škol pro hochy a 6 českých obec-
ných škol pro dívky vedlo čtyř obecných a dvou měšťanských škol
německých v celku 110 tříd škol českých a 29 tříd škol německých
se 114 učiteli a učitelkami českými a 31 učiteli a učitelkami ně-
meckými, kteří dohromady vyučují 9.066 dítek. Počátkem školního
roku přibude měšťanská škola pro hochy v Radnicích, v Plzui dvě
měšťanské a dvě obecné školy, tak že bude ve školním roce 1&90/97
již 20 českých škol v Plzni.
Při každé obecné škole zřízena pro dítky opatrovna. I uavště-
vuje nyní české opatrovny v Plzui 1.399, německé 92 dítek.
Náklad, který obnášel v Plzni r. 1880 23.140 zl. na české
a 12.140 zl. na německé školy, vzrostl dle rozpočtu na rok 1896
na 65.106 zl. na české a na 24.664 zl. na německé školy. Prvý
vyžaduje 14%, druhý 5% školní přirážky.
V ostatních obcích okresního hejtmanství taktéž pokročilo
obecné školství měrou netušenou. Zbudovány školy, rozmnožen
počet tříd a učitelstvo a školy opatřeny množstvím vhodných
Digitized by
Google
93
učebných pomůcek. Pomůcek učebných bylo v celém okresu 29.237 ;
knihovny žákovské měly 22.626 svazků, knihovny učitelské 3.7S3.
Rozumí se, že návštěva školní za těchto poměrů valně se zlepšila
a vzdělání lidu na Plzeňsku pokročilo měrou utěšenou.
b) Měšťanské školy zřízeny v Plzni, v Rokycanech a
v Rlovicích; měšťanská škola v Radnicích se právě zřizuje a o zří-
zení měšťanské školy v Horním Stupni žádosť jest podána.
K doplnění obecného vzdělání ve směru potřeb živnostenských
zřízeny při některých obecných a měšťanských školách školy po-
kračovací. Stáváť pak řemeslnických pokračovacích škol : v Blovicích.
v Plzni, v Pořičí Spáleném, v Radnicích a v Rokycanech.
c) Rolnická škola pokračovací zřízena v Žákavě.
d) Vyšší dívčí školy jsou v Plzni a v Rokycanech.
e) Pokračovací kurs pro dívky školou nepovinné
při měšťanských školách dívčích jest v Plzni a v Rokycanech.
f)Indu8trialní škola pro dívky školou nepovinné
jest v ústavě školských sester Notre Dáme v Plzni.
g) Střední školy jsou v Plzni a to :
C. k. české vyšší gymnasium (založeno r. 1863).
(J. k. německé vyšší gymnasium.
C. k. česká vyšší realka (založena r. 1888).
C. k. německá vyšší realka.
C. k. český učitelský ústav Plzeňský (založen r. 1892).
h) Odborné školy:
Rolnická škola v Plzni (zřízena r. 1892).
Zimní hospodářská škola v Rokycanech.
('. k. česká průmyslová škola v Plzni.
C. k. vyšší německá průmyslová škola v Plzni.
Česká obchodní škola král. města Plzně (založena r. 1886).
Německá obchodní škola v Plzni.
Soukromá škola pro malířství v Plzni.
Prof. Hockeho ústav pro vzdělání kandidátů pro jednoroční
službu vojenskou.
Vedle jmenovaných jest ještě několik odborných, zvláště hu-
debních škol v Plzni.
Časopisy. V Plzni vydává se sedm časopisů českých
a dva německé.
Digitized by
Google
94
Seznam škol v okresním hejtmanství Plzeňském
(Dle úředních výkazů z roku 1894/95).
o
i
§i
skelni obce
1'o^t
iHd
Pooťt
párali.
J3 ^
Poéet
PHskoleué obce
U
Ulovioe • i .
1!.
8
III.
eso
BomÍot, H radista, pMyttiatJ
Vinic*, Buf, Komárno
Boleveo * . .
3
-
v.
S2G
a.
Boikov ( * .
a
—
v.
1S3
v
itht* Horní . -
I
—
v.
96
&.
RHi* Stawká
1
—
?.
1*4
&
Bu&otíw . , *
a
—
v.
MM
Saet-ie*., SedW-ko
*
Čéinia* - - -
3
-
v.
1TO
Hradští
s.
CiM . * . -
1
—
v.
186
Hořic*, BoroTUO
&
ťiiíiV k m m *
t
—
v.
m
i*iiw*, Bortt &t*iiotiťk>
nX
řiikot . • , .
a
—
v.
173
3I*Kíu, Jkbridb*
11* ( Xhfiim • * *
s
—
T,
lift
líoromT*]^, S*fi Koť
14 | totibriTU * .
i
4
—
v.
3:4
1
Buket**, ťjriJ
1
13* : DnudíTi . , ,
5
-
v.
410
Zrsv
14* ' Kj|>*TÍO* • • .
1
—
v.
ISf
Jk Hr*d*fcČVrwiT
t
—
v.
73
11 Hrwttk** - - ■
t
—
v,
1»
Ž^b.U 1 * 1
t'b*K*Uh?* - *
$
—
v.
1*4
K+omot, B<i* Bkth
IŇ *'1kna«a * . , -
3
—
v
*,L*4
1& ifer*i*a;v* • •
4
-
v.
ÍN~
Mt J*f»* » « * •
i
-
v
110
ti Eibtt* . .
3
—
T.
i*£
rt c#Wi« . , . .
|
—
Y,
Uí
tt E#r*ro* , • •
1
—
T.
*$
H> K;^#
4
V.
±íl
fařvt*
53. EtLé* , . . -
1
Y,
li*
at uw ....
»
—
V
+*4
f*v*nv Ž*i<ir. ÍT *s*'
|**fe |hi
b^ua^*
>* 4fc*tf
ltf*í
irL±*a«.
l_
Digitized by
Google
95
.a-š
Jméno
školní obce
Počet
tříd
Počet
párali.
Počet
žákfi
PHškolené obce
27.
Lhota ....
2
—
V.
87
28.
Litohlavy . .
2
—
V.
130
29.
Lobzy ....
2
—
V.
144
30.
Losina ....
2
—
v.
128
31.
Mešno ....
3
—
v.
201
Kakejoov, Příkosice
32.
Mirošov . . .
10
—
IV.
692
Mýtí, Hrádek, Nová Huf,
Příkosice
33.
MíSov ....
2
—
v.
80
34.
Mitrovioe Nové
3
—
v.
262
Chynín, Planiny, Mýtov
35.
Nadryby . . .
1
—
v.
49
36.
Nebřem . . .
1
—
v.
63
37.
Nechanice . .
1
—
v.
51
38.
Nekmflr . . .
2
—
v.
168
Lhotka, Tatina
39.
Němčovice . .
3
—
v.
226
Kamenec, Olešná, Lhotka,
Ohockov
Vitinka
40.
Osek
4
—
v.
316
41.
Padrť ....
2
—
v.
205
Zaběhlá
42.
Planá ....
2
—
v.
140
Chotina, Nynice, Kostelec
43.
44.
Plzeň ....
(české Školy)
Plzenec . . .
52
5
50
1
I.
v.
7298
471
Doudlevce
Ledkov, Sedlec
45.
46.
47.
Poříčí Spálené
Prusiny . . .
Prešíu ....
5
3
2
2
v.
v.
v.
536
242
104
Karlpv, Vlkov, Lipnice,
Stítov, Struhaře
Netunice, Předen ice,
Nebylov, Háje, Bořek
48.
Přívětiee . . .
2
—
v.
167
Sklenná Huf
49.
Radnice . . .
10
—
IV.
644
Sv. Barbora, Chomle,
Skomelno
50.
RadobyČice . .
1
—
v.
62
51.
Rokycany . .
16
7
III.
1183
Bořek, Kamenný Újezd
52.
53.
Seč
Skořice . . .
3
3
:
v.
v.
251
258
Chlum, Lhota, Újezd,
Vlčtýn, Chlumánky
Stítov
54.
Střižovice . .
2
v.
95
Digitized by vj(
Google
96
3.8
*1
Jméno
školní obce
Počet
tříd
Počet
párali.
o
To
Počet
žáků
Přiskolenó obce
55.
Svejkovice . .
2
—
V.
78
56.
! 57.
Stupno Horní .
Škvrííany . .
6
4
7
1
IV.
v.
953
296
D. Stupno, Vranov, Březina,
Bezdekov, Kříse, VSenice
58.
Šíáhlavy . . .
4
-
v.
332
59.
Štěnovice . . .
3
—
v.
270
60.
Těuovice . . .
2
—
v.
150
Záluží, Lučiště
61.
Tlucná ....
3
—
v.
235
62.
Trokavec . . .
2
—
v.
154
Vísky
63.
Tremošná . .
5
—
v.
326
i
64.
Ty mako v . . .
4
-
v.
287
Mokrouše
65.
Čjezdusv. Kříže
2
—
v.
127
66.
Újezd Železný .
2
—
v.
99
67.
ÚtuŠice . . .
1
—
v.
76
68.
Vejprnice . .
4
—
v.
334
Nová Hospoda
69.
Veselá ....
3
—
v.
221
Nevido, Raková
70.
Vohřeledy . .
2
-
v.
88
71.
Volduchy . . .
4
—
v.
301
72.
Vranov iee . .
3
—
v.
220
Párová
73.
Záluží ....
1
—
v.
78
74.
Zákava ....
3
1
v.
283
Zákava, Milínov, Nezvěstice
75.
Zdar
3
"
v.
233
Lhotka, Louňaya,
Hradištský Úpzd, Ždírec,
Smedrov, Mýtí
Digitized by
Google
XVI.
uřízení.
A) Samosprávné,
Obecní zastupitelstva politických či místních obcí složena
jsou ze zákonitého počtu členů, volených na 3 roky ve 2 neb 3
sborech voličských. Dle počtu voličů určuje se počet členů tak, že
obce do 100 oprávněných voličů volí 8—9, od 100—200 12, od
201-400 18, od 401—600 24, od 601—1000 30, přes 1000 36
členů.
Náhradníků nemá býti více než polovina členů zastu-
pitelstva. Vedle těchto volených členů jest členem zastupitelstva
každý, kdo nejméně šestou čásf veškeré přímé daně v obci přede-
psané platí.
Představenstvo (městská rada) voleno jest ze zastu-
pitelstva a skládá se ze zvoleného starosty a nejméně ze dvou,
nejvíce ze třetiny údů zastupitelstva (obecní starší nebo městská rada).
Úřadů obecních jest v hejtmanství celkem 144 a to: v Blo-
vicku 50, v Plzeňsku 49 a v Bokycansku 45.
Působnost obecních úřadů je dílem samostatná: obec
spravuje jmění obecní, záležitosti obecní, přihlíží k bezpečnosti
majetku, pečuje o zachování obecních cest, silnic a mostů, koná
policii polní, tržní, zdravotní, mravnostní, stavební i požární, pečuje
o chudé a dobročinné ústavy obecní, má účastenství ve správě
místních škol, urovnává spory mezi stranami v obci a provádí
dobrovolné dražby věcí nemovitých ; dílem přenesená, jež týká
se záležitostí soudních, politických, vojenských, berních i důchod-
kových.
Dohled nad obecními úřady přísluší dílem okr. zastupitel-
stvu a zemskému výboru, dílem c. k. okr. hejtmanství a c. k. místo-
držitelství. .
Digitized by
Google
98
Honební výbor o 3—5 členech (na 6—12 let) volí obce, jichž
katastr jest ples 200 jiter (115 ha) a to tak, že za pozemek do
20 měřic a o každých 20 měřic výše přísluší vždy jeden hlas.
Katastr o víre jak 2000 jitrech může býti rozdělen v jednotliví
revíry. Právo honobní pronajímá se obyčejně dražbou neb z ruky
na 6 neb 12 let.
Místní školní rada jest v každé školní obci.
Obchodní a živnostenská komora podává žádaná
dobrozdání, aneb z vlastního popudu činí návrhy na prospěch ob-
chodu a průmyslu směřující, vypisuje ministeriu obchodu každoročně
zprávu o stavu průmyslu a obchodu a vždy po pěti letech před-
kládá mu statistické zprávy o výrobních a obchodních poměrech
svého obvodu komorního.
Jí náleží vésti stálé seznamy obchodníků a živnostníků svého
obvodu spolu se vzorky a známkami, jichž oni na ochranu svých
výrobků nebo předmětů obchodních užívají. Dále přísluší jí spolu-
působiti při zkoušení a jmenování dohodců (sensalů) obchodních a
směnečných, navrhovati přísedící obchodních soudů a senátů a roz-
hodovati jako soudy smírčí, když toho sporné strany živnostenstva
žádají.
Obvod Plzeňské obchodní komory tvoří okresní hejtmanství:
Blatenské, Domažlické, Horšovotýnské, Klatovské, Královické. Pí-
secké, Plzeňské, Prachatické, Přeštické. Strakonické, Stříbrské. Sušické.
Obvod komory má plochy 9442*52 km a čítá 775.645 obyv.
Má sekci obchodní a živnostenskou.
Počet voličů obchodní komory Plzeňské obnáší 8199, kteří
volí dva zemské a jednoho říšského poslance.
Potřeby obchodní komory na r. 1895. obnášely 22.186 zl.
50 kr., k jichž uhrazení vypsána 4% komorní přirážka z daně
živnostní a z daně příjmů, po případě z poplatků měr dolových
Okresní zastupitelstva jsou v Čechách zákonem ze
dne 25. července r. 1864. vřaděna mezi obec a sněm k tomu účelu,
aby se radila a usnášela o všech společných zájmech a záležito-
stech přikázaných jim obvodů. Skládají se ze zástupců velkostatků,
největších poplatníků průmyslu a obchodu, měst a městysů a ven-
kovských obci. Volební právo podmíněno jest v I. a II. skupině
placením dané aspoň 100 zl. a vykonávají je ve městech a mě-
stysech členové obecních zastupitelstev, ve venkovských obcích před-
stavení obecní a delegáti výborů obecních.
Okresní zastupitelstva skládají se z 18—36 členů dle počtu
obyvatelstva okresu a sice takto:
Digitized by
Google
Je-li oby v. méně než 20.000, čítá okres zástupců 18,
do 30.000, , „24,
40.000, „ „30.
přes 40.000, „ „36.
Rozdělení počtu členů na jednotlivé skupiny děje se dle po-
měru veškeré daně přímé k obnosu daní, které platí ta která skupina.
Okresní zastupitelstvo Blovické čítá 24 členů.
Roku 1895. mělo rozpočet příjmů 230 zl., vydání 16.922 zl.
Nedostatek uhradil se 25% přirážkou okresní k přímé dani 66.905 zl.
Okresní zastupitelstvo Plzeňské čítá 36 členů.
Roku 1895. mělo rozpočet příjmů 58.700 zl., vydání 128.593 zl.
Nedostatek uhrazen okresní přirážkou 12%, k přímým daním
589.752 zl.
Okresní zastupitelstvo Rokycanské čítá 30 členů.
Roku 1895. vykazovalo rozpočet příjmů 3262 zl., vydání
33.670 zl. Nedostatek uhradilo 21 l / 9 % okresní přirážkou k přímým
daním 140.423 zl.
Působnost okres, zastupitelstva vztahuje se ku prospěchu
okresu vůbec, spravuje okresní jmění, ústavy a silnice, dává své
dobrozdání, činí návrhy vládě a zastupitelstvu zemskému ku pro-
spěchu okresu, jedná o rozpočtu pro okres, stanoví okresní přirážku
školní do výše 10% a okresní přirážku správní, uzavírá okresní
půjčky, pečuje o zachování majetnosti okresní, zasahuje v záleži-
tosti obecní; rozhoduje o sporných věcech obecních a ustanovuje
své úředníky.
Okresní výbor jest výkonným orgánem okresního zastu-
pitelstva, zvláště koná dohle » na chudinství v obcích, sestavuje
rozpočet, zastupuje okres na venek. vykonává nad podřízenými
moc disciplinární a je za veškeré jednání zodpovědným okresnímu
zastupitelstvu.
Dohled k okresnímu zastupitelství přísluší zemskému sněmu
a výboru, jednak politickému úřadu okresnímu a c. k. místodrži-
telství.
Do zemského sněmu království českého volí velkostatky spo-
lečně v Praze 70 poslanců.
Ve skupině měst a průmyslových míst volí:
1. Plzeň o sobě 1 poslance.
2. Rokycany, Radnice. Beroun a Hořovice 1 poslance.
Ve skupině venkovských obcí:
3. Rokycanský okres a Blovický okres 1 poslance.
4. Plzeňský okres a Erálovický okres 1 poslance.
?*
Digitized by
Google
100
Obchodní komora:
5. Dva poslance.
J)o říšské rady volí:
Ve skupině měst a průmyslových míst:
1. Plzeň o sobě 1 poslance.
2. Rokycany, Radnice, Blatná, Dobříš, Hostomice, Beroun,
Hořovice, Březové Hory a Příbram 1 poslance.
Ve skupině venkovských obcí;
3. Rokycany, Hořovice, Zbirov, Dobříš, Příbram 1 poslance.
4. Plzeň, Blovice, Královice, Klatovy, Plánice, Přeštice, Nepo-
muk 1 poslance.
5. Obchodní komora Plzeňská 1 poslance.
B) Zeměpanské zřízeni správní.
1. Politické.
Nejvyšším politickým úřadem okresu jest c. k. okresní hejtmanství,
jež jako úřad první stolice rozhoduje ve všech záležitostech správy
politické, pokud nejsou některé věci pro větší důležitost svou místo-
držitelství vyhrazony. Politickým úřadům náleží dohled k veřejným
stavbám a pečovati jest jim o veřejné zdravotnictví a o vojenství,
bdíti nad hospodářstvím lesním, vésti v evidenci správu katastru
pozemkového a daně pozemkové, přihlížeti ku školství obecnému
a dbáti o veřejnou bezpečnost. Jsou tudíž okresním hejtmanstvím
přiděleni okresní školní inspektoři, úřadníci stavební, c. k. okresní
lékař a okresní zvěrolékař, c. k. leiní komisař, geometer evidenční
správy katastru daně pozemkové, berní referenti pro vyměřování
daní přímých a okresní šikovatel.
C. k. okresní hejtmanství Plzeňské, jemuž byla do 1. září 1896
svěřena politická správa tří soudních a berních okresů, má v čele
c. Y. místodržitelského radu, jemuž podřízeni jsou : 1 c. k. komisař,
2 c. k. místodržitelští konci pisté a 2 c. k. místodržitelítí praktikanti,
1 tajemník, 1 c. k. vrchní okresní lékař, 1 okresní ingenieur a 1 sta-
vební adjunkt, pak 1 c. k. vrchní lesní komisař. Dnem 1. září 1S96
zahájena činnosí nově zřízeného c. k. okr. hejtmanství v Rokycanech.
Správu veškerého obecného školství má na péči c. k. okresní
školní rada v Plzni, jíž podřízeny jsou veškery místní školní rady
ve všech obcích škol. okresu zřízené, správy škol obecných a ře-
ditelstva škol měšťanských.
Předsedou c. k. okresní školní rady v Plzni jest c. k. místo-
držitelský rada. členové jsou: c. k. okresní školní inspektoři dvf
Digitized by
Google
101
(jeden pro české, druhý pro německé školy), zástupci náboženských
vyznání křesťanského a židovského, zástupci učitelstva, zástupci
raósla Plzně, Členové volení okresními zastupitelstvy: Plzeňským
a Blovickým.
Ježto je v Plzni jeden ze 60 zaměřovačích okresů evidenční
správy katastru daně pozemkové v Cechách, obstarává práce tyto
na Plzeňsku vrchní geometr.
Pro vyměřování daní přímých ustanoven jest orgán berní
správou jako referent finanční rada.
2. Hornické a hutnické.
Záležitosti hornické a hutnické řídí v Plzni c. k. horní
hejtmanství.
3. Finanční.
V záležitostech daní nepřímých v pol. okresu Plzeňském jest
první stolicí finauční okresní ředitelství (jedno z 10 v cechách).
C. k. berní úřady, jimž náleží vybírati a účtovati veškery
státní daně, zemské a okresní přirážky, veškeré úředně předepsané
poplatky a po případě vypláceti státní úroky a veškery úředně
poukázané platy jsou: Hlavní berní úřad v Plzni, úřadující spolu
jako c. k. puncovua. podřízená puncovnímu úřadu v Praze; berní
úřady v Blovicích a v Rokycanech.
4. Živnostenské.
Dohled k továrnám a závodům po živnostensku provozovaným,
pokud se týče provádění zákona i předpisů, vydaných na ochranu
dělnictva živnostenským řádem z r. 1885. přísluší živnostenskému
inspektoru X. dozorčího okresu, jenž zahrnuje okresní hejtmanství
Ašské, Domažlické, Falknovské, Chebské, Jáchymovské, Kadaňskó,
Kralovické, Plánské, Plzeňské, Podbořauské, Přeštické, Stříbrskc.
Tachovské, Tepelské, Horšovotýnské, Karlovarské, Žlutickó.
Dozor k měrám a vahim v místnostech obchodních a živno-
stenských, pověřování obchodu sloužících měřidel přísluší úřadu
cejchovnímu v Plzni.
5. Soudní.
Pro záležitosti soudní jest v polit, okresu Plzeňském nejvyšší
instancí c. k. krajský soud (jeden ze 14 krajských soudu v cechách),
zároveň horní senát a obchodní soud. V sídle soudu sborového
jest městský delegovaný okresní soud.
Digitized by
Google
102
Plzeňský krajský soud sestává z předsedy. 9 radií zemského
• soudu, 2 rudních sekretářů, 9 soudních adjunktů, (2 osob. sekretářů),
2 přednostů pomocných úřadů, 1 listovního a 1 báňského listov-
ního. Pro soudnictví obchodní, jež krajské soudy zastávají, jsou
jim přidáni přísedící ze stavu obchodního.
Kromě delegovaného městského soudu Plzeňského jsou v ob-
vodu polit, okresu Plzeňského okresní soudy: v Blovicích (okresní
soudce, soudní adjunkt a listovní); v Rokycanech (okresní soudce,
3 adjunkti a listovní).
Při c. k. krajském soudu je státní návladnictvo (1 statuí zá-
stupce a 2 náměstkové), při okresních soudech mimo sídlo soudního
dvoru jsou vrchním státním zástupcem za funkcionáře státního za-
stupitelství jmenovány osoby rozličného povolání v místě okresního
soudu usazené, neodvislé a přiměřeného vzdělání.
Na Borech u Plzně jest rozsáhlá trestnice pro mužské, kde
kol 900 vězňů stále bývá.
6. Vojenské.
Okresní hejtmanství Plzeňské je doplňovacím okresem c. k.
řadového vojska pěšího pluku čís. 35., svob pána Doudlebského
ze Šterneku. Polní prapor myslivců čís. 6. má v Plzni stanici kádru
náhradní setniny, a mimo to jest zde velitelství 7. pluku zeiněbrany
a sice jsou ;de prapory čís. 35. plzeňský a čís. 36. klatovský.
V Plzni jest sídlo XIX. pěší divise a 37. brigády a od r. 1896
přeložen sem z Rokycan dělostřelecký pluk.
Digitized by
Google
XVII.
SpolKy a jednoty.
S rozvojem společenského a hospodářského života vzrůstal
přirozené ruch spolkový a tím i počet spolků na Plzeňsku. Citát
jediné Plzeň přes 140 spolků. Avšak ani na venkove spolků a jednot
neschází, ba místy jest jich až přes pfrliš, neboť majíce týž účel,
drobí 8 ly a obyčejné pouze živoří.
Jsouí pak spolky peněžní: záloženské a úsporní v Plzni,
v Rokycanech, v Blovicích, v Radnicích, v Spáleném Poříčí, v Šťá-
hlavech a v Žák&vé.
Spolky hospodářské, potravní, obchodní ap.
v Plzni, v Rokycanech, v Blovicích, v Radnicích, v Spál. Poříčí,
v Šťáhlavech, v Oseku, v Dejšiné, v Doubravce, ve Škvrňanech,
v Hrádku červeném atd.
Sbory dobrovolných hasičů: v Blovicích, v černi-
cích, v Dejžiné, v Ejpovicích, v Hromicích, v Chotinó, ve Chvále-
nicích, v Klabavó, v Křimicích, v Křlších, v Litohlavech, v Lipnici,
v Milmové, v Mirošové, v Mitrovicích, v Nebylovech, v Nezvěsti-
cích, v Poříčí Spál., v Plzenci, v Plzni, v Rokycanech, v Radnicích,
v Sedlci, v Skořicích, ve Stupné Horním, ve Škvrňanech. v Štéuo-
vicích, v Trokavci, v Třemošnó, v Tymákové a Volduchách.
Spolky podpůrné a dobročinné: v Braších, v Bož-
kové, v Křimicích, v Mirosově, v Raduicích, v Rokycanech, v Plzni,
v Třeraoáné.
Odbory Ústřední Matice školské jsou : v Plzni,
v Blovicích, v Rokycanech, v Spál. Poříčí, v Radnicích, v Šťáhlavech.
Odbory Národní jednoty Pošumavské jsou :
v Křimicích, ve Vochově, v Plzui, v Radnic cb, v Šťáhlavech, v Ro-
kycanech a Třemošné.
Spolky literární jsou: v Blovicích. v Plzni a v Rad-
nicích.
Digitized by
Google
104
Jednot; učitelské jsou: v Blovicích, v Radnicích,
v Rokycanech a v Plzni (2).
Jednoty Cyrillské: v Plzni, v Radnicích, ve Chvále-
nicích.
M u 8 e j n í družata v Plzni a v Radnicích.
Spolky rybářsko v Blovicích a v Plzni.
Obchodní grémia v Plzni, v Blovicích, v Radnicích a
v Rokycanech.
Řemeslnická a živnostenská společenstva
v Plzni, v Rokycanech, v Radnicích, v Mirošové, v Blovicích.
Politické kluby v Plzni, v Radnicích, v Rokycanech.
Čtenářské a zábavné besedy směru hospo-
dářského a délnického: v Ejpovicích, v Klabavě, v Lito-
hlavech, v Bolevci, v Božkové, v černicích, v Doubravce, v Chrástu,
v Koterovó, v Plzenci, v Plzni, v Stanovících, ve Škvrňanech, v Tře-
mošnó, ve Vejprnicích, v Bořku, v Blovicích, ve Chválenicích, v Lo-
sino, v Lipnici, v Pořičí Spáleném, v Nebylo věch, v Netunicích,
v Přešíně, v Žákavé, v Ejpovicích, v Litohlavech, ve Lhotě, v Mi-
rošové, v Příkosicích, v Hrádku, v Němčovicích, v Kamenci, v Rad-
nicích, ve Skomelně, ve Skořicích, ve Stupně, v Svejkovicích, v Se-
dlci, v Šfáhlavech, ve Vískách, v Tymákově, v Mokrouších, v Újezdě
u sv. Kříže, ve Veselé, ve Volduchách, ve Vranovicích, několik
v Plzni atd.
Tělocvičné jednoty jsou: v Blovicích, v Břasíoh,
v Radnicích, v Pořičí Spáleném, v Plzni, v Rokycanech.
Zpóvácké spolky jsou: v Plzni, v Bokycanech, v Po-
řičí Spáleném, v Radnicích.
Ochotnické divadelní jednoty jsou: v Plzni,
ve Škvrňanech, v Třemošnó, v Mirošové, v Němčovicích, v Radnicích.
Sbory oslrostřelecké jsou: v Plzni, v Radnicích
a v Rokycanech.
Spolky vojenských vysloužilců jsou: v Blo-
vicích, v Křimicích, v Plané, v Plzenci, v Plzni, v Hromicích,
v Rokycanech, v Radnicích, v Mirošově, v Třemošné, ve Voldu-
chách, v Žichlicích a ve Vranovicích.
Některé spolky mají cenné knihovny. Zvláštní zmínky zaslu-
huje knihovna Puchmajerova v Radnicích, vykazující množství kněh,
z nichž mnohé jsou velmi cenné.
Digitized by
Google
XVIII.
cKumaTTttTTf opatření.
Velikou důležitost mají ústavy zaopatřovací pro chudé, ne-
mocné, ku práci neschopné a všelikými nehodami stížené lidi.
Rovněž důležitá jest pomoc, která se poskytuje pilným, na-
daným a chudým žákům kterýchkoli škol, aby se náležitě vzdělati
a lidstvu vědomostmi a prací prospěti mohli.
V obem směru vyniká královské město Plzeň, vykazující hu-
manitní ústavy a četné nadace pro chudé i pro studující v míře
zuačné.
Ústavy chudých nalézáme v Plzni, v Rokycanech, v Plzenci,
v Ledcích. v Radnicích, v Mirošově, kde ve zvláštních budovách
k tomu určených přebývají chudí. V ostatních obcích, zvláště na
vesnicích, kde mají vlastní budovu, tak zvanou „pastoušku", vyka-
zují v ní místo chudým ku přebývání, pokud místo stačí.
Dodatek.
Plzeňsko vynikalo druhdy vlastním krojem, obyčeji, nářečím,
úpravou příbytků a j. Nyní těchto zvláštností Plzeňsko valně po-
zbylo a to vlivem vzmáhajícího se průmyslu a obchodu, kteráž od-
větví živností lidských bývalý starý ráz rolnického Plzeňska až na
nepatrné výminky setřely.
O některých, dosud na Plzeňsku se jevících zvláštnostech,
budiž promluveno tuto několika slovy :
Obyčeje, jako chodění Řehořem, Třemi králi, koleda, maškarní
průvody v dnech masopustních, dětské hry a s nimi spojená říkání
neliší se nyní valně od obyčejů v jiných krajích království Českého.
Rovněž pokud se pověr týče, věří starší lidé na Plzeňsku, jako
v tak mnohých jiných krajích, v platné účinky zaříkávání, čarování
dobytka, zvonění proti mračnům, uhranutí a mají větší důvěru
Digitized by
Google
10(5
k pohodným a mastičkářům, nežli k lékařům. Neuvádíme tudíž
proto popisu různých těch pověr a éarodějních formulí a odkazujeme
k časopisu „český lid** a k národopisnému museu, kde lze důklad-
ného v tomto oboru poučení nabyti.
Omezujeme se zde toliko na popis selského stavení, kroje a
vylíčení svatebního veselí, jakož i k některým zvláštnostem lidové
mluvy na Plzeňsku poukazujeme.
Selský statek
vystavěn jest obvyklým po celém kraji vesnickým slohem. Obydelné
stavení má strany dvě. Na přední straně je velká s e d n i c e,
k níž přiléhá výstupek. Na zadní straně je malá 8 e d n i c e.
určená obyčejně pro výměnkáře. Mezi oběmi bývá čeleduík, letní
to kuchyně, s níž souvisí komora.
Ku každému většímu statku přiléhají pod jedním krovem stáje
a komora na píci. Dále jsou na zadní straně dvorů stodoly, na-
proti obydelnému stavení přes dvůr dřevárny, kolny, sýpky, jimž
lid na Plzeňsku „sruby" říká. Sklep na mléko oddělen jest od
obydelného stavení a bývá někdy pod srubem. Za stodolou bývá
větší ovocná zahrada, před obydoluím stavením menší zahrádka
zelinářská a květinářská. Na dvoře ovšem nescházejí kurníky a
holubníky. Místy mají na dvoře studni, obyčejuě s okovem. Dvůr
uzavřen jest vraty, kterými se do dvora vjíždí. Vedle vrat anebo
ve vratech bývají dvířka, kterými se vstupuje do dvora a po r záspi a
do statku.
Plzeňsko vynikalo druhdy krásným, malebným krojem, který
velice se lišil od městského veselými barvami a vkusnou úpravou svou.
Vážný, rázovitý kroj mužů i lehčí oblek jinochů již téměř
zúplna jest odložen a zachovány v jednotlivých rodinách jen pa-
mátky; malebný kroj žen a dívek udržuje se v některých částech
svých dosud, však měněn bývá dle vkusu a doby roční.
Obyčejný oblek domácí byl jednoduchý. Mužové i jinoši oblé-
kali punčochy vlněné, dlouhé až nad kolena, na nohy navlékli buď
trepky nobo pantofle. Krátké jelenice (kožené kalhoty), lajbl, kazajka
a vydrovka byly jim šatem pro veškerou práci i veškerou roční
dobu; jen v parném létě odložena kazajka. Oblek sváteční vždy
čistý, vážný. Krátký lajbl (vesta) krytý dlouhým, až po kotníky
dosahujícím kabátem, jelenice krátké, u předu nezřídka bohatě (dle
majetnosti) vyšívané a žlutě (hlinkou) natřené, až po kolena dosa-
hující, tvořily ladný kontrast vysokým botám s lesklými holeněmi.
Digitized by
Google
107
Kabát, lajbl jakož i kazajka, která v domácnosti, nebo jinochy
k tanci byla nošena, zhotoveny byljr z modrého sukna, kolem. čer-
veným suknem obšity (obroubeny) a žlutými, mosaznými a co možno
husté v jedné řadě přišitými knoflíky posázeny. Z kapsy kazajky
vise] cíp červeného (rozmaryšového) šátku. Kabát býval zapínán
jen poutkem z hedvábí zeleného, přivázaným v jedné z hořeních
dírek. Vydrovice ze sukna červeného 8 prýmky a se zlatým
třapcem, obroubena v přední polovici širší, v zadní polovici nižší
vydrou, aneb nízký klobouk kulatý (kastor) se střechou rovnou, pod
bradou černou hedvábnou pentlí přivázaný, doplňovaly rázovitý
kroj. Na krku nosili menši bílý šátek, který byl krytý větším čer-
ným šátkem, jehož konce dosahovaly obyčejně až přes prsa.
Při svatbě oblekl ženich dva kabáty; na klobouku připínána
jemu jakož i družbůra kytka s fábory (dlouhé široké pentle), pod
kloboukem měl vydrovici. Při velmi chladném nebo deštivém počasí
oblékali muži plášť z modrého sukna, který míval límec (krogn)
přes půl metru dlouhý a zapínal se pouze pod krkem sponkou nebo
knoflíkem.
Oblek žen a dívek byl pestřejší, malebnější. V domácnosti
nosily dívky i ženy sukně (šerky, lemované úzce) krátké, jen málo
po kolena, punčochy červené, trepky nebo pantofle, šňarovačku
čili laj blik (šněrovačku), která se u předu šněrovala a zástěru,
v zimě oblékaly ještě kabátek. Košili měly až ke krku, kde se
límeček vázal bílou neb červenou pentličkou, rukávy při košili byly
velmi široké, (sváteční notně naškrobené) a dosahovaly jen po
lokte, kde staženy byly do modrého límečku, svázaného jako u krku,
na hlavě šátek.
Sváteční oblek vzbuzoval podivení v každém, kdo poprvé
tento kroj spatřil. Množství krátkých sukní spodních (flandy) ze
šerky, pak svrchnější (mezulánky) a 3 i 4 nejvrchnější (herbinky)
z látek světlých, lehčích, dražších, bývaly nesmírně široké, dole
lemované pentlí širokou na 10—15 cm. Aby sukně, které složeny
do mnohých záhybů (faldů) jen uzounký límec měly (a dosud mají),
dolů se nesmekly, uvazovány byly přes jelita, t. j. polštářky ře-
zankou neb plevami naplněné a k šněro vačce neb ku živůtku přišité.
Místo zástěry nosily fěrtuch květovaný nebo hedbávím pro-
tkaný a přivázaný tkalounkem do zadu. Na tkalounku připevněny
byly pentle též hedbávnó. Bílé, vyšívané zástěry uvazovány bývaly
kalo unem bílým, jehož konce rovněž vyšity bývaly. Punčochy
červené, střevíce s malými, vysokými špalíčky s kličkou ze zelené
Digitized by
Google
108
pentle již vymizely a ustoupily bílé punčoše a botkám vysokým,
šněrovacím.
Tělo vtěsnávalo se v živůtek. Živůtek z látky brokátové, co
možná nejdražší, nejskvostnější, s květy stříbrnými i zlatými neměl
žádných náramků jako šněrovačka. V místech, kde u šn*rovačky
náramky počínaly, upraveny byly v zadu malé růžky. U růžků
připevněny byly kl čky z pentlí drahých, květovaných a vedeny
jako náramky k přední části živůtku. Živůtek, užší těla, stahováu
u předu přes punt, který jsa ušit z téže látky živůtkové, obšit byl
drahými stříbrnými prýmy. V zimě nošen přes šněrovačku ka-
bátek z bílého sukna, v zadu složen do varhanek, modře vyšívaný,
a lemovaný králíkem šedivým.
Hlava upravena bývala jednostejně
Dívky i ženy česaly se hladce, vlasy do čela (klapky) a upev-
ňovaly účes sametkami úzkými (3 — 4 řady); svobodným visel cop
(vrkoč) volně po zádech, vdané točily copy v drdol. Na účesy po-
sazeny holubinky (čepce), pro svobodné dvoudílné, kulaté, pro vdané
ze tří dílů, chocholaté. Nevěsta a družičky (droužky) neměly o
svatbě ničeho na hlavě, jeu několik pentlí propletených ve vlasech
a v jehlici (tenký pruh mosazný, okrášlený rytím neb pupínky).
čepce namnoze pracně vyšívané buď hustým uzlíčkovaným
stehem neb prolamované byly naškrobeny a v zadu opatřeny kličkou
velikou z bílých, širokých a na l l /2 m. dlouhých tkalounků, jichž
konce velmi skvostné vyšívány bývaly. Kličky u čepců pro vdané
bývaly menší.
Jdouce v neděli neb ve svátek do kostela, braly ženské přes
čepec vyšívaué bíle šátky (pleny), obyčejně z kamrtuchu zhotoveuó
a mnohá dívka celou zimu i déle pracovala, jen aby skvostnou svou
plenou pochlubiti se mohla.
Na krku nenosily nižádných šperků, jen šátek hedbávný, tře-
pením i zlatými květy ozdobený, zahaloval oiji. Dívky a ženy po-
držely dosud krátké sukně a fěrtochy s pantlemi, na šněrovačku
novomódní oblékají jupky, na hlavu šátek hedbávný, vlněný neb
bavlněný, na nohy bílé punčochy. Jinoši i muži nosí se po městsku.
Svatební obyčeje.
(Z dob dřívějších.)
Svatbu předcházely námluvy (přípověď). Když hoch (jinoch)
dospěl a rodiče ho již. oženiti mínili, vyhlídl si děvče, bera ohled
na mohovitost a byla-li dívka přespolní, odebral se (neb koňmo
1
Digitized by
Google
109
odjel) obyěejuě k muzice do vsi. v které vyhlídnutá bydlela a dával
na jevo, kterou vyvolil. To se hned doneslo rodičům dívky, kteří,
přáli-li spojení, pozvali mladíka k večeři a k častější návštěvě.
Když mladík seznal, že by nebylo překážek, oznámil vše svým
rodičům a s nimi, jakož i 8 tlampačem (faktorem) se smluviv, dal
oznámiti rodičům dívky, že v určitý den přijdou na přípovéď.
Stávalo se to obyčejné v neděli neb ve svátek odpoledne. Ženich,
jeho otec, tlampač a častěji též někdo z příbuzenstva odebrali se
k rodičům nevěstiným. Zde zatím připravovala se jídla, otevřena
byla vrata a příchozí vítáni byli hned na dvoře. Tlampač pozdravil
rodiče nevěstiny delší řečí, v které účel příchodu oznamoval. Na
pobídnutí otce nevěstina zasedli ku připravené večeři (pečeně, koláče
pivo — rosolka). Edyž přinesené pivo dopili, dal ženich sám na
pivo a novósta je přinesla. Po jídle počalo pomocí tlampače vy-
jednáváni o věně a po ujednání dal ženich nevěstě tvrdý tolar co
závdavek. Když ujednán byl i den svatby, konány přípravy 8 obou
stran.
Připravován byl šat (výbava), roucho (peřiny), krmeny husy
a p., napsána smlouva svatební. V týdnu před třetí ohláškou chodil
zvát tlampač s pacholíkem as 121etým, majíce oba na levé ruce
červenou mašličkou přivázaný prut rozmarýny. Zváni byli nejbližší
příbuzní s obou stran, kmotři, sousedé, duchovní a učitelé. Ve
čtvrtek před svatbou, kteráž obyčejně v úterý po třetí ohlášce
konána byla, pečeny u nevěsty koláče a rozesílány všem pozvaným,
kteříž posílali navzájem pomoc, t. j. husy, slepice, kachny, kuřata,
vejce, máslo a jiné potřeby. Při svatbě pořádal vše tlampač, též
družbovi a droužce (mládenci a družičce) vykázán byl čestný úkol.
Ženich obstarával družbu, nevěsta droužku jednu i více. U večer
před svatbou dával ženich s družbou hráti nevěstě štandrle. Hrávala
a spolu zpívala se píseň: „Pod okénkem stával... u Svatba trvala
2 i 3 dni.
Počala v úterý po třetí ohlášce u nevěsty, ve středu po celo-
nočním tančení jelo se odpoledne k ženichovi a po opětném celo-
nočním tanci rozejeli se hosté domů ve čtvrtek odpoledne.
V prvý den svatby sešli se příbuzuí a známí ženichovi — jsouce
znova družbou zvaní — u ženicha, ostatní, otcem nevěstiným a řeč-
níkem pozvaní, u nevěsty. Když hosté u ženicha byli se nasnídali,
a ženich obdržel k žádosti družby požehnání od rodičů svých, vsedli
do vozu čtyřspřežního i odejeli s hudbou (dudák, houslista a kla-
rinetista) k nevěstě. H>sté nevěstini posnídavše, čekali na příjezd
ženichův. Když ženich se svými hosty do statku rodičů nevěstiných
Digitized by
Google
110
přijel, poprosil dražba rodiče nevěstiny o dovolení, by nevěstu,
která v komoře s družičkami a ženami byla uzavřena, smél k že-
nichovi přivésti. Obdržev dovolení, odebral se družba s hudebníky
a některými svatebníky ku komoře, zatloukl na dvéře a prosil o vy-
dání nevěsty, jak jest udáno ve svatebních obyčejích, sepsaných
od JUDr. Jakuba Škardy.
Na to uvítala družička nebo některá z žen družbu, avšak ne-
vydala jemu nevěstu až po mnohém smlouvání a konečném „vy-
koupení".
Když byla nevěsta vydána, uvedl ji družba před její rodiče,
kde již ženich stál a prosil řečí (jakž udáno jest ve n svatb. obyč. a ),
by dceru jejich ženichovi za manželku vydali a snoubencům po-
žehnání udělili.
Pak klekli snoubenci před rodiče, kteří položivše jim ruce na
hlavu, jich žehnali. Snoubenci poděkovali políbením ruky a nevěsta
loučila se s bratry a sestrami. Meziťm vkročila družička do světnice
nesouc na talíři pozlátkem polepenou a pentličkami obvázanou roz-
marýnu, kteráž zastrčena byla v kapesním šátku a promluvila
následovně :
Pochválen buď Pán Ježíš Kristus! Vítám vás všecky napořád,
af je vás sto nebo padesát, af je vás sto nebo dvě, my vás s ne-
věstou vítáme obě dvě. Vás já se ale pane ženichu ptám. než Vám
ten šáteček s tou kytičkou dám, co je Vám milejší, ten šáteček,
ta kytička, nebo panna nevěstička? (Ženich odpoví: „Všecko ve-
spolek".) To se mi pane ženichu líbíte, že ode mne všecko vespolek
přijímáte! Tu máte šátek, v tom šátku kvítí, af se Vás ta láska
chytí, af se Vás drží až do smrti. Dej Vám Pán Bůh štěstí a mně
ještě lepší. A vy páni muzikanti zostra hrajte a Vy pane družbo
B* mnou k tunci pojďte. Já si Vás nezvu na jeden ani na dva, ale
od večera do rána, to bude Vaše chvála."
Kdjž pak družička s družbou as třikrát se byla otočila, při-
nesla i družbo v i podobný šátek s rozmarinou i po malém proutku
vs.-m svatebníkúm, hudebníkům a vozkům, kteří se jimi ozdobili.
Byl li kostel ? místě, ubírali se svatebníci pěšky na oddavky, byl-li
vzdálen, jelo se na vozích Nevěsta celou cestu plakala. Po mši sv.
clivátalo ee píímo do hospody, kde se oddávali svatebčané i jiní,
kten' hudba svatební přilákala, veselosti. Ženské, jakmile jeden
nebo dm kousky přetančily, odcházely nepozorovaně, aby převlékly
Natu tnúní skvostných. Muži a jinoši dávali pilně nalévati,
ad a zpívajíce písně oblíbené buď jednotlivě nebo sbo-
dtivali písně opakovati hudbou.
Digitized by
Google
111
Veselost nenucená trvala do pozdního odpoledne, až řečník a
konečně i otec nevěstin svatebníky k obědu zváti a pobízeti přišel.
Nevěsta posazena byla do konta ode dveří nejvzdálenějšího,
vedle ní ženich po jedné, mládenec po drahé straně, dále družičky
se svými mládenci a ostatní hosté. Za hosty natrousily se do
koutů i blíže ke stolům babičky (chudé) a děti, kterým se dostalo
zbytků, začež odnášely vcjslužky k různým známým ve vsi, kteří
svatbě přítomni nebyli.
Když hosté se byli usadili, vešel řečník a uvítav hosty, po-
modlil se. Na to přinesena byla polévka, obyčejně nudlová, hovězí
maso s křenem smetanovým, drůbky z drůbeže, slepice zadělávané
(též kuřata a kapouny), skopové maso, kaše krupičná nebo pšanová*),
telecí, vepřová pečeně, husy i kachny, konečně koláče a homole.
Když přinesena kaše, která hojuě hrozinkami a perníkem po-
sypaná byla, položil řečník vařečku s trochou kuše na* stůl a mluvil
takto: „Holá. holá, vážení pánové, šlechetné paní, milostné panny
a ctní panicové! Padla moucha do capoucha a z capoucha do ram-
poucha. Kuchařky ji vyndávaly, až se celý počernily. Potřebují
na benátské mýdlo, aby ruce a nohy umýti si mohly a na pár
tanečků do hospody podívat se mohly." Na to každý host zapíchl
dle libosti do kaše nějaký peníz pro kuchařky.
Když pečené (vepřová, telecí, husy) na výslužky byly krájeny,
přinesl řečník talíř na stůl a požádal hosty o příspěvek na kolíbku,
povíjánek neb plinčičky. Tyto příspěvky, mnohdy velice značné,
obdržela nevěsta a vsypala peníze sobě do klína. Konečně byly
přineseny mísy čisté vody, do kteréž hosté, řečníkem vybídnutí,
vházeli příspěvek pro myčky.
Ku konci hostiny přinesena homole. Homole byla buchta
(bábovka) upečená ve zvláštních hrncích, které měly podobu homole
soli. Do buchty zapíchnut byl trn (keřík) ověšený jablky, ořechy
i cukrovím.
Když nevěsta počala stromek obírati, každý z hostí dral se.
aby něčeho s trnu pro sebe utrhl. Na to byla homole rozdělena
mezi svatebníky, kterým so dostalo vejslužky : koláče a kusu
z každé pečeně. Mezi tím prováděl řečník různé šprýmy a ženy
i družičky zpívaly bud zvláštní písně svatební, nebo různé písně
národní. Po skončené hostině zval řečník hosty na druhý den
k obědu k rodičům ženichovým a ujišíoval, že se tam zabilo 9 uher-
ských volů, že se bude strojit na 9 mis, na 4 málo, na 5 nic
*) Psa no = proso či jáhly.
, Google
Digitized by '
112
a končil oznámením, že i pan hospodský žádá, by páni hosté jej
navštívili. Než hosté do hospody odešli, oblečena byla nevěsta
v komoře v šat nejlepší, čepeni (mosazný plíšek propletený pentlí)
sejmuto a posazen na hlavu čepec (pro svobodné). Ženich čekal
ve světnici sedě uprostřed na židlici. Družba přivedl ženichovi
ženu starou, ošumělou, jakoby nevěstou byla.
Když ženich se k ní hlasití nechtěl, přivedl družba nevěstu
pravou, načež vše hrnulo se za novým párkem a za hudbou do
hospody, kde již i nezvaní vesničané se shromáždili, aby brali
podíl na taneční zábavě. Hudbu platil ženich s družbou.
Druhý den svolával o polednách družba a ženich s muzikou
hosty k snídani (polévka, droby vepřové, chléb, máslo a pivo). Po
snídani připravovali se svatebníci na odjezd k ženichovi.
Formani, vždy sousedé, kteří měli pěkné koně, přijeli do
dvora 8 vozem fasuňkovým, obyčejné novým, pěkně malovaným.
Forman sám seděl na podsedním koni zadního páru, levicí
řídil pár přední, v pravici držel na krátké rukovítce dlouhý bič,
kterým práskal, až se to po návsi rozléhalo.
Čtyřspřeží dobře říditi a hlučné práskati bylo ctí i uměním,
kterým ne každý soused chlubiti se mohl.
Forman měl zvláštní kalhoty (rajthůzny) černé, kožené, dlouhé,
které posázeny byly po straně mosaznými knoflíky, dále kazajku
a klobouk. Ústrojí čtyřspřeží lišilo se též od obyčejného tím, že
řemení bylo široké, vyleštěné, posázené hojně velkými, mosaznými
plechy (kotouči) a kroužky, a ozdobeno kousky červeného sukna.
Na straně vnější viselo několik užších, okrášlených řemenů téměř
k zemi.
Obyčejně bývali dva formani (čtyřspřežní) a mazanec (s pá-
rem). Přední forman vezl nevěstu se íenichem, družby, droužky a
svatebníky, druhý vezl roucho (peřiny), které bylo do veliké výše
naloženo na veškostnu, (prádelníku) a drženo pomocí pruhu plátna
nebo prostěradla ženami, které v předu a v zadu vozu stály; na
mazanci vezena byla almara (šatník) a obyčejně nejbližší příbuzní
(ženy a děti) nevěstiny.
Buznó písně (viz: „Svatba selská z Plzeňska na Národopisné
výstavě českoslovnské" a „Svatební obyčeje z okolí plzeňského od
JUDr. Jak. Škardy") bývaly zpívány při nakládání roucha, při čemž
nevěsta loučila se 8 domovem.
Po různých obřadech, při kterých i tlampač za žida přestro-
jený účinkoval, vyjelo se z domova nevěstina a jelo se tryskem za
hlučného zpěvu a výskotu do budoucího sídla novomanželu. I ten-
Digitized by
Google
113
krátě, zůstala-li nevěsta v obci samé, vyjeli formani se svatbou za
ves a otočivše se (aby prý nevěsta domů netrefila), vrátili se zpět
do vsi. Odjížděla-li nevěsta do vsi jiné, zatáhla domácí chasa cestu
provazem opentleným a ženich musel nevěstu vykoupit.
Když svatba přijela do domova ženichova, přivítal otec ženi-
chův svatebníky a družba uvedl nevěstu i ženicha do světnice před
rodiče ženichovy.
Jak předkové vybranými slovy uměli promlouvati, stůjž zde
řeč družby k rodičům ženichovým:
„Nejmilejší pantáto a panímámo! Pan otec a paní máti od
strany nevěstiny laskavě Vás pozdravují a všechno dobré jjodle
duše i těla upřímně Vám přejí a posílají Vám tuto svou nejmi-
lejší dcerušku, jménem N., kterou jste Vy spolu se svým milým
synáčkem za svou dcerušku a nevěstu vyvolili. Odevzdávají Vám
tuto růžinku k pěstování, k vychovávání a zachovávání, též k je-
jímu i k Vašemu potěšení. I mají tu důvěrnost k Vám, že ji jako
své vlastní dítě laskavě přijmete, ji milovati, všecko dobré přáti
a ke všemu dobrému vésti budete. Má ona také od svých milých
rodičů přikázáno, aby Vás jako své nejmilejší rodiče ctila, poslou-
chala i Vámi se řídila, Vás milovala, ochotně Vám sloužila a samou
radosí a potěšení jak Vám, tak i manželi svému působila. I já nyní
na jejím místě žádám, byste Vy jí své otcovské a mateřské pože-
hnání spolu 8 jejím manželem neodepřeli, ale .laskavě uděliti ráčili.
Což když Vy učiníte, i Pán Bůh, nejvyšší náš panovník, jim svého
božského požehnání udělí. Pak jejich manželství, jejich práce i ho-
spodářství budou požehnány a jich žití vždy šťastné, veselé, ra-
dostné, svaté, což aby se stalo, já i se všemi přítomnými pány,
paními, panici i panami, vzácnými to pány hosty, upřímně a sr-
dečně přeji a od Pána Boha žádám!"
Na to počal družba dle své povinnosti odnášeti rouchu. Však
ženy nevydaly peřin, dokud družba téměř každý kus nezaplatil buď
penězi nebo rosolkou a zapoměl-li k odnášení roucha kabát svléci,
poházely jej ženy peřím.
Mezi tím odešla nevěsta do sedničky. kam donesena byla
truhla neb veškostn a dala ženichovi košili, nejbližším příbuzným
(v domě) a chase po šátku. Když vše bylo na místě i postel
ustlána, odebrali se svatebníci s hudbou buď do hospody, nebo
byl-li oběd připraven, zasedli ke stolu. I zde bývalo plno „čumičů",
(na třependě) jedlo se a zpívalo, zpívalo a pilo se, hudba opakovala
každý verš písně, až konečně opět do hostince vše odešlo, kde se
bavilo tancem a zpěvem. Před odejitím do hospody odvedly ženy
8
Digitized by
Google
1J4
nevěstu do komůrky, kde jí při zpěvu případných písní vlasy upra-
vily jako ženě vdané, jí čepec pro vdané na hlavu posadily a tím
za sobě rovnou ji uznaly.
Ve čtvrtek vrátili se svatebčané do svých domovu a noví
manželé buď počali hned hospodařiti, nebo, což Častěji se stávalo,
pomáhali ve všech pracích rodičům ženichovým, až dle smlouvy
hospodářství jim odevzdáno bylo.
V neděli po svatbě býval u rodičů nevěstiných přátelský oběd,
kteréhož jen nejbližší příbuzní a družba s družičkou se súčastnili
a kterým svatební obyčeje se skončily.
Odppava kohouta.
Svatební veselí končívalo nezřídka odpravou kohouta, což se
dělo ve čtvrtek po svatbě, než hosté se rozešli do svých domovu.
Mladší svatebníci (mužští) vyhledali, neb již dříve připravili
si různé obleky i maškarní, oblekli se v hospodě, jeden z nich také
za žida, druhý za bábu, pokryli obličej buď škraboškou zpotvořenou,
neb očernivše si obličej, vyšli na dvůr hostince, kde tlampač oble-
čený co nejsměšněji, očekával svatebuíky s kohoutem, zvláště k po-
pravě vyhlídnutým a přineseným.
Když byl tlampač z chlapců, žádostivých tu švandu spatřiti,
vybral Čtyři z nejsmělejších, a je veteší a Černidlem směšnými
učiniv, dal jim držeti povřísla, kterými kohout byl uvázán, vydali
se všichni u slávě na náves. U předu kráčela hudba, za hudbou
bral se vážným krokem tlampač, za tím kluci s kohoutem 'a pak
ostatní svatebníci; průvod končil žid s bábou a hostinský s kor-
belem piva. Celá ves sběhla se a doprovázela u veselosti průvod.
Uprostřed návsi zastaveno, utvořen kruh a když řečník různé pře-
činy kohoutovy jako žalobce před soudem byl uvedl a té* rozsudek
smrti nad kohoutem vynesl, přistoupil družba za myslivce přestro-
jený k samému kohoutovi, vytáhl z pasu bambitku a kohouta za-
střelil. Vše vrátilo se pak za hlučného povyku a výskotu do hospody.
Statek, t. j. obydlí českého sedláka z okolí Plzně, nelišil se
asi valně od statků (dvorů) rolnických v krajích jiných.
Velkými vraty vjíždělo se do dvora, obyčejně prostranného.
Vedle vrat nebo ve vratech samých zřízena byla vrátka (dvířka)
pro stálý průchod, vrata byla otvírána jen povozům nebo dobytku.
Budovy obydelné a hospodářské obkličovaly téměř celý dvůr. Ku
předu do návsi stávalo obydelné stavení, v kterém nacházela se
Digitized by
Google
115
světnice 8 výstupkem, kuchyně, sednička, nebo komora pro rodinu
rolníkovu a v případě i pro výminkáře, dále stávala komora pro
čeleď a stáje, vše pod jednou střechou.
Proti vratům nalézala se stodola s kůlnou, proti obydelnérau
stavení ovčín, srub, t. j. sýpka. Blíže kolny postaveny byly chlívce
pro vepřový dobytek a drůbež.
Podél obydelného stavení a stájí zřízena byla zásep, nad
rovinu dvoru někdy značně vyvýšená.
Studnice nescházela na žádném dvoře, hnojiště bývalo před
stájemi.
Veškeré budovy stavěny za dřívějších dob ze dřeva na ka-
mene podezdívce a střechy pokrývány slámou.
Trámy, držící půdu (ponebí), nebyly podbíjeny, ale dáván
byl na ně půval olepený lepenicí, tak že podlaha půdy byla stro-
pem světnic.
Strop a stěny světnic bývaly obíleny vápnem, trámy zůstaly
neobíleny a upraveny na různých místech připevněnými prkénky
za schránky (skrýše) potřeb psacích, knih a drobnějších nástrojů.
Ze dvora vcházelo se po záspi do domečku (síně), ze které vedly
jedny dvéře do černé kuchyně, druhé do sednice velké, třetí do
sednice malé (výminku).
Kuchyně bývaly černé a klenuté. Nad klenutím vystavěn
komín. Pod komínem zřízeno bylo ústí pece, která nacházela se
obyčejně ve výstupku, dále ohniště, na němž se v létě vařilo a ústí
kamen, ve světnici postavených. Na ohništi stávala třínožka a plech
z litiny ku pečení dolků a lívanců.
Y sednici (též segnici) upraveny lavice podél stěn a okolo
kamen, obyčejně zelených, kachlových.
V rohu naproti dveřím postaven stůl, v druhém nejvzdále-
nějším ode dveří v koutě lože s nebesy, nedaleko dveří štoček na
brambory a suden na nádobí, truhla a almara (halmara) blíže lože.
Lože i nebesa bývala natřena různými barvami a ozdobena
větévkami, ptáky, květy a. pod. V koutě nad stolem býval obyčejně
zavěšen kříž nebo obrazy neb sošky světic v skřínkách zasklených,
značících místo posvátné, k němuž při společné modlitbě celá ro-
dina se obracela.
Blíže stropu upevněna bývala police na skvostnější talíře
a džbány.
Ve vejstupku stávalo lože, truhla a almara; malé děti spá-
vali na peci.
8*
Digitized by
Google
116
Sednička (výminek) obsahovala nábytek jen nejnutnější. Ve
srube upraveno bylo přízemí v komoru, ve kterou ukládány potra-
viny a rozmanité potřeby hospodářské; na sýpku vedly schody
z komory.
Sklepy bývaly dva: pod komorou na brambory a pod sto-
dolou na mléko.
Před stavením obydelným zřízena bývala zahrádka na květiny,
za stodolou upravena velká zahrada, do které se vcházelo malými
dvířkami vedle stodoly. Ze zahrad vycházelo se humny do polí.
Ukázky zvláštnosti lidové mluvy na Plzeňsku.*)
I. Samohláskové odchylky.
Dloužení: tám, dvó, kašel, seraán -= semen (gen.), na kraji,
táze, hotivězí, rowžnout, plowh, plju, králů vat, šlbal, dole, na hóře,
móře, na mou viéru, podobizna, jitrocel a j. V koncovkách : selcký
chlapci, ftácí a pod.
Krácení : pero, racno, dešf, církev, křidlo, sníh, nwkou, klobwk,
hnwj, mu], puč (půjč). zůstal, na m?m = mém, s našim, s jednym,
s každým, v zahradách, ftákom, rybám a t. d.
Přehlasování: zafel, chlestá, ředí, — pšano = proso, jáhla,
včaly, hřablo, hřešato, éalo, semana, pantle, kůžalky, zapjctej (kabát).
Zaměňování samohlásek: dartival, miluval, radaval, troštwval
se a t. d. — nebtij se, twlik, stuh - stoh, kady pak pudem ? démů,
delů -= domů, dolů, dýl = déle, v ňom, v éom, na našora ■=■ v něm,
jíštěrka, obilí se vije. pes věje, vědět = věděti, vet, vete = viď,
viďtež (spis. viz, vizte). (Na Plassku „vit, vite\) Vete, že jo. Sík
= sekal, třís, uvíz, zíbst.
Eozpouští se ý v pj: ve/minek, be/k, me/lka atd.
Vypouští se samohláska : chalup = chalupa, cibul, tabul, mlnář
(někde též mynář).
Vsouvá se samohláska: hřibet, sedtim, vosům, slwze --= slzy.
II. Souhláskové odchylky.
Přisouvá se v a h k zamezení hiátu: vobec, vokno, voboéí,
voheň atd., ale: oroduj, ovoce, oficír. — ffoujevec =- Újezd. Aou-
vraí, 7/anna. /fonka, Aalmara, Auzel, Aouvin -- úvín, Aarest, Auzda,
Aourabky (na Plassku droby). Též se říká: Anízko, sčřída -= třída,
Masa = vřes, Ařídký - řídký.
*) PÍ renském rozumíme zde nejbližší okolí Plzně, tedy asi bývalé panství
plzeňské. — Větší sbírku lidové mluvy v okolí radnickém pořídil p. J. Hylák,
Ueí učitel v Němčovicích.
Digitized by
Google
117
Vsouvá se c: ject, d: přičindlivý, ch: pracfanálo, j: a/í, bu/cf,
chu/ť, na/í naf, odvejcf, pamě/ť, vod něka/d = od někud, ve/půl.
Odsouvá-li se h: řídel, řích, řebík, říraá -hřmí, řeben, říbó,
Hb hřib, řožen-ně = hrozen, j: měno, du, esli, eště, mění, molí
— jmélí, A;: de pak? do pak? 1: žíce, hář, s: tříbro, třevíc, tředa,
křivánek, třapec, křemcha střemcha, třádat se -= střídat se, krz,
v: šecko, vž-=dycky, dyt — vždyť.
Vysouvá se d: zvihnu, to mi přide věk = vděk, j: pučí =
půjčí, pudu, pote sem! (Na Plassku pojte) — pojďte, A;: něde, nědo,
l: jabko, mynář, p: korotev, t: kerý, v: Bušojice (na Plassku Bu-
šojce), zláště.
Zaměňování souhlásek : fa/ář, Krála, tnoěár, toral, schoř, 6ra-
benec, pa&ouk (brabouk), po&říslo. iedle, ftrabec, škej&a chleba, da-
re&nej, rocAle, trac/itace, cAčasnej, cAčestí, Ařešně, ralader, krádef,
drůber, reřáb, rebřík, pařez, Aíva — jíva, Řešiti se -= děsiti, mucho-
vírka, átvrtek, ékála, muáí — (musí), tendle, tadle, též hin = tamhle,
tudle a j.
III. Význačnější odchylky ve sklonbě.
Podstatná jména.
Nom. a vok. plur.: chlapi, fale holubí), kluci, oráč/, oráčové,
kostó — kosti, dva hektolitre.
Gen. sing. : půl litre, plur. : chlapůcA, hostíc/*, polícA (ale jen
u starších lidí), zelíAo, dřívíAo, uhlíAo.
Dat.: chlapom, rybám, ale: Přidej kravom! = Dej jim žráti!
— kolam, polom, kuřatom.
Lok.: o chlapach, na rybách, ve městech, v kostích (i v
kostéch).
Instr. sing.: s psaním, v plur. převládá přípona ama, ma:
chlaparoa, rybama, s kostéma, městama, za kamnama. Tu a tam
i bouchá dveřmama a t. d.
Přídavná jména.
U přidav, jmen rozpouští se z pravidla ý v ej a místo é bývá
ý : dobré; člověk — hodnej člověk, hodnýho chlapce, hodný dtvčky
— hodné dívky (gen.), hodoe; divče, s hodným chlapcem, hodný
chlapci, hodný divčky (též i děvčata), dobrý jabka, hodne/ch
chlapců (ch), hodným chlapcom (ale též hodne/m, zvláště na Plassku).
S hoinejma chlapcema.
Přídavná jména přisvojovací mají ve všech pádech příponu
-ovo nebo -íno: bratrovo kabát, bratrovo zahrada, ma&no šátek,
Marjáníno zástěra, báb/wo pole, bratrovo kabátu (gen.) atd.
Digitized by
Google
r
118
Zájmena.
Já mívá zhusta v acc. mi: Kolíbej mil Yobleč mě!
Říká se: Dali nam, vara, ale: Přijte k nám! k vám. (Na
Plašte: Tam uas bylo. Potkali vas.)
Zájmeno ten má odchylky : s tym — s tím, ty sousedí, tych,
tym, o tych, s tyma. Místo tento říká se tuten, tu ta, tuto. Vaše
a naše užívají starší Plzeňané ve všech rodech na př. : naše dům,
vaše čas!
Kíká se: na našom, s vašem, naše kmotří. (Na Plassku vý-
značné jest naše.)
Pozoruhodná jsou též rčenf: Přijel se šístou, se sťdmou,
s vtismou (t. j. vlakem v 6 hodin.)
Rodinná jména.
Dufek (sedlák). Dufík (chalupník). Dufíček (domkář). Říká
se : l)e pak zůstávají Řihánkojic? (i Řihánkojc?) Pudem Řihánkom
(bez předložky), krz Řihánkojc. Pod Řiháukojcma.
Jména synů a dcer: Vojta Fenclojc (Fenclojic), Marjána Kep-
kojic. Také však, zejména na Plassku: Fenclík, Vaišlík — (syn Va-
lešův), Eepčička a p.
Zvláštnosti lexikální.
Baba - - husa plemenice,
báči - těžké střevíce,
bolaví — bolest,
brko (n.) - brk, I
břítoví =- spodní část stébel proti klasům. ;_ p *- * - " "
Cetlík — kru hadi o na zelí.
Divčka — dívka (na Plassku holka),
dři pat - trhat, ■ ■ k v . ( ** • » »
drndat =---= párati. -- * . i *«/ * L >
Elent -— zmatek, nepohoda.
Fuchr = vichr.
Hároval --- pospíchal,
hejcuk — stoka,
holt -? To holt bylo tak - To jistě bylo tak!
hourabky -- ouhrabky při mlácení. (Na Plassku droby.)
hourabák — koš na ouhrabky. (Na Plassku drobovák.)
houvar — pastvisko.
houvad — ovad (moucha). (Na Plassku bzikavka.)
v chumlu --= shrbeuý.
'^ont -= (ičkot, ničkont) — nyní.
Digitized by
Google
119
Kantárek = ohlávka na koně. (Na Plassku jen vohlávka.)
kašket — čepice, -=■ Katí/s'
klest = chvoj osekaná.
koř moc = velmi mnoho, ***•***' • *' ' * -
krahulík — krahujec, '
kuna = dřevený sloup ve plote, . . - -- v* v w
kvalt = kvap, spěch, , j . *V"
kvíčeří, kvíčerou — konec odpoledne. ř ; '
Loch — sklep.
Medák - čmel. (Na Pláště brumbál.)
merfán modřín, , >-**•* "
mětynka -— hnétynka. . ' ; \* *
míchanice = směska — krmivo. (Na Pláště smečka.)
mlíč « míč,
mukat = kývat hlavou. ; .
Nabančit = natlouci někomu, ^ *-* x <--< * •
násobí kal, nasobkoval si — pomohl si sobecky.
Pasná = spodnička. (Na Pláště jen spodnička, pasná neznámo.)
pasinka — zástěra, - ^íu.^TvVA f> *f V
petrák =- petrolej,
plínná pšenice — která hojně sype, t . '
póbr ~ plášť, y5.^V.af/ f
poklízeti dobytek — krmiti. (Na Pláště pouze spravovat.)
přidati koňom = dáti jim obroku, -
půlko — malé pole, ' ' ^ , tv*^
punebl - půda. J v ^
Radvanec — kolečko,
rachtají žáby — skřehotají,
rej pučel = točenka (při pečení chleba.) (Na Pláště rozpek.)
remenda -=» rozvařené syrové švestky, (
roubení = plot z klád. (Na Plassku tejn.) ,.' -
Sek = paseka,
síct = sekati,
stelíště ----- rozházená kupa sena. (Na Plassku kopiste.)
strejčku, teto! říká čeleď hospodáři, hospodyni. (Na Plassku se-
dláku, selko!)
suden — misník.
Šouf = nabírka na vodu, ^ Vl , ., -j-.^,
šprajda, sekna, šprajcka = vystrojená dívka, ■'
štípá (vosa) =- píchá,
štochá (kráva) — trká,
Digitized by
Google
120
Svér = tchán.
w Tačky (na tačky jíti = na návštěvo), (Na Plassku jíti taž.)
^ / tepřive -- teprve.
U ^ ' r ' tratar — trakah
' třepat -= tleskat
Vlašina = iíně,
vodr — patro ve stodole. (Na Plassku přatra.)
votípka = otep.
Zásep — zápraží.
Žemličky -= strboole jetelové.
Zvláště význačná pro Plzeňsko jsou rčení: hyn. hyndle, hyn-
dJenc — tam. tu (ač v poslední době již méně ožíváno), ponebí,
demú. delú, vet, vete, vedže jo? a j., jimiž se libí i od nejbližšího
okolí. Též často ožíváno bývá slova „mordyje", jímž má řeči do-
dáno býti důrazu
Ku konci podáváme tři pověsti, které zaznamenal doslovně
v dialektu zdejším pan J. Mozr, řídící učitel v Bučovicích.
1.
Dyž putoval Pán Ježíš se svatým Petrem, šel po selnici a při-
šel do Smečic. Tám byli v hospodě, drželi tám ševcí modrý pon-
dělí, byli tám vopilí. Svatej Petr byl zvědavej, co je to tám za
hluk. Ten jeden se na něj vobořil, co tám chce. Svatej Petr vytáh
meč a oíal mu hlavo. Pán Ježíš mu domlouval a řek: „Ye jméno
mem vsaď mu jL* Svatej Petr se vomejlil a vobrátil ji z vobli-
čejem do zadu. Pán Ježíš mo pravil: „Cos to učinil, tys jej zo-
havil." Vod tý doby počali řikat ševcom ohavní cí. Z toho ševče
se stal provazník, poněvač provaznicí dycky couvají a ten šel přímo
ku předu dle vobličeje.
2.
C Skoku v Dejšinej na dvoře byl náramně velkej kámen. Toho
sedláka moc mrzel na tom dvoře. Dal se čerta zapsat aby mo ten
kámen z toho dvora vodklidil než kněz mši svatoo vodsloužu a aby
ho vodnes na rokycký mezníky do lesa. Čert vzal kamen na ma-
líček a letél s kamenem. Za tou dobu ho nemoh donést na určitý
místo. Pustil ho tedy v plzenskej lesích. Čert neměl právo k člo-
věku, dyž kámen na určitý místo nedal. Kámen, kerý čert nes.
dosud je v plzenskejch lesích. Je to „Yostrý kámen".
3.
Y plasskym klášteře měly bejt ukradený zlatý anděle. A ten
ilodéj. co je ukrad, — byli snad tří — ten je dones až k Vostrýmu
Digitized by
Google
121
kamenu a tám je zakopal na rokyckejch mezníkách. Potom toho
zloděje chytili a vezli ho na to místo, aby jim v okázal, kam je
zakopal. Než ho tám dovezli, von zemřel, a tak tám ty zlatý an-
děle zůstaly. Vo (d) tych čas moc se tám hledalo, ale nic se ne-
našlo. Do dnes lidi vo pašijích v tych místach hledají. Sou přej
ty zlatý anděle deset krokůch vod rokyckejch hranic.
Digitized by
Google
XIX
OVaefristorícfca doba tra utsefrsbj-
Nap«l Fn X. Pra ae, tajemník aistar. auwa plgmmkftka
Plzeňský kny obydlen jest člověkana již od pravěku. tom
usvědčují nás zde nalézající se bývalá sídliště, hradišté. jednotlivé
mohyly a hroby, až i velké nekropole pradávných těch předchůdců
našich, nejdávnější dobé náležejí objevená zde sídla člověka nezná*
lého ješté žádného kovu. když nejtvrdší nástroje z kamene » robil
V dobé této, dle toho nazvané kamenné, či neolitické, rozezná-
váme zde velmi přeme různé dvě kultnry. totiž: starší a mladší
doba neolitickou. Po těch následuje doba kovová* vyskytující se
v celých nekro polích i osamělých mohylách. Počátek činí stará
bronzová doba. po ni následuje bronzová doba mladší, kterouž
následuje doba prvního objevení se železa v Evropě — doba že-
lezná zastoupena jsouc kulturou halistattskou a postupně
až tenskou -= galiskou čili keltickou. kteráž nás pozvolna uvádí na
půda skutečné historie, ač i zde dosud mnoho jest nejistoty.
nejdávnější době — starší neolitické — náleží sídlo, kteréž
objeveno a prozkoumáno jest r. lSSi na „veliké skále -4 na temeni
vrchu Bzí. mezi Chocenicemi a Letiny. Tato buližníková „veiiká
skala** sloužila člověku tehdáž za přirozenou tvrz a byla vystavením
na ní chýší z přírodního dříví hlínou omítnutých — jak z množ-
ství zlomku vzešlým tehdáž požárem vypálených souditi lze — dle
všeho dlouho obydlena. Kultura tato vyznačuje se zde množstvím
broušených, žádným otvorem neopatřených, tudíž neprovrtanych?
kamenných dlát a seker, které zhotoveny jsou z různých tvrdých
kamenu, které však v blízkém okolí se neu-lezají. Tvarem svým
podobají se pazourkovým broušeným dlatum skandinávským. Z pa-
zourku byly zde též různé menší nástroje nalezeny, na př. pilky.
malé hroty, kopt i šípek. Nalezeno zde též množství rozličných
bruau a brousku z pískovce rozličného zrna i žuly k broušeni oněch
roznmiitých dlát a seker i řízných nástrojů a kosu a tomu pod.
Digitized by
Google
123
Střepu z více než 2000 nádob zvláštního pevného rázu, rozmanitých
tvaru a jemností, vesměs s rovnými, nikdy kotlovitýroi dny, ze
kterýchžto střepů slušná kolekce v bývalý celek slepena a restauro-
váua jest Mnoho různých velikých přeslenů hliněných, pálených,
prostých i ozdobných a hojnost jiných rázných předmětů.
Veliká skála na vrchn Bzí jest v Cechách první objevené
a důkladně prozkoumané sídlo dosud málo známé kultury neolitické,
starší. Sídlo toto požárem zaniklo a nebylo nikdy více člověkem
obydleno, čímž nám poskytují zmíněné nálezy tamní celistvý ne-
porušený obraz oné kultury, což jest velikou vzácností.
Současné s velikou skálou taktéž obydlena byla buližníková,
východně od SCáhlavic v lese se nalézající skála, na které asi ve
XIV. století vystaven hrad Lopata, který roku 1433 v sutiny
obrácen byl. Vystavením hradu toho porušeny jsou kulturní vrstvy
a prozkoumání jejich předcházek muselo odstranění rumu sesutého
hradu ; nicméně výsledek pátrání byl velice vděčný a doplněna jím
platně kolekce z veliké skály na Bzí ve všech směrech; zejména
obohacena jest kostmi zvířat tehdáž zde divoce žijících, na př. losa,
divoké kočky, vlka, medvěda, bobra, tura a jiných tří druhů skotu;
koně, prasete divokého i bahenního ; tří druhů psa; mimo to zastoupen
jest jelen, srna, kuna, tchoř i jiní, kteří nám dokazují, že krajina
tato v době příchodu člověka nebyla všude neproniknutelným lesem
pokryta. — Ve střepech nádob z Lopaty i ze Bzí objeveny otisky
i zuhelnatělá zrnka pšenice, náhodou při vyrábění nádob do měkké
hlíny se vmáčknuvších; když pak nádoby vypáleny byly, zůstaly
otisky ty tak zachovány, že nám dávají výmluvné svědectví, že již
tehdáž člověk zde pšenici pěstoval a tím již dosti vysoké kultuře
se těšil. Ve vypálené požárem omítce budov tehdejších zjištěny
jsou též plevy pšeničné, které z těchže příčin, jak se to nyní ještě
stává, do hlíny přimíseny byly.
Dle všech těchto nálezů jeví se nám tehdejší člověk již velmi
dovedný, pracovitý, vynalézavý a zkoumavý. Ozdobení nádob z volné
ruky zhotovených prozrazuje nejen nevšední stupen dovednosti ale
i krasocitu.
Mladší neolitické době náleží sídliště, které objeveno
a z časti prozkoumáno bylo r. 1883 v polích u Šíáh lavic,
kteréž sáhá i do vesnice samé. Dle všeho stávaly zde kdysi různé
chaty, které podobně jako na Bzí z dříví přírodního zrobeny a
hlínou olepeny byly. Požárem celá ta skupina zanikla. My nalé-
záme hluboko pod ornicí různé prohlubiny vyplněné a vespolek
spojené dosti mocnou vrstvou černého popela, v němž různé před-
Digitized by
Google
:t4
tr^an/aiit jcjvtsbi/tií. :i*i ic~ir«« d**> ioaiži natřen tu luarj
a Sřk&nunL LtkZAj. at^ikj 5 r»a-jrft* ;khLii:il iti^n«n »*t :aiL~* >«i-
^cán*ín;"Jii nati-nuMni w tšcsíiuí riciip~~- -a. mař ;á 5»-«m. iir*i-
r*':ÍL i mam ;Hflti/:ii> jnara^nscLirirTBi jcamnHi-7. ~t*ii vo Iril-
T mém Sítu íiiLLíCl aoirut iraÁ ftumuip j /^ mimin. a**a*-
jjioml mam sísrVí Sun iiui*»Hi*ni ítSot uu vdmf £^?r* 1/ **
strana £r^4j^ kuirary — 5 ieda*ti£*. iiujI^miíiij :u*řC7 ndalen**
^mé ::nak :s*ni inu^aa * ;:iih rr^r - ;-sasu in:A ila& as 3-úi &
Milane?. Ticu faitan lOierwaa ;t»sc ví 1 Iwi- ia ^♦'t* :Caa»ví &
s»,istt* a* jití a«»intt fldw **:<«* io-^^hio j 1 am««. »Vuincr*** ia*-
jf^7 Tiiacu 1 Ha* >to kaiír-iry t iíiL i<»S3. --a^-i « ~7*í — a.i ia
yotíitídu.ui i j ') i i r r i skhoa S'iu :ai s^m^a Ki*n
iruuni tmi £0+r\ *» ci«s iimii* L» imirii** zsríi^n
ir**t Terstem. AJitar* **d» lunf^nw ri« tťsuii «a t mni * jura.
ia*r* *i«ak't*Ki $nm laradii^ suum u 1? m : ~»i* ' irimtřri t
j^i nr^ J«*iim tiíí.ivti *n«iii'u jaa ;na *H*b*a ieo : ^'^* t^unioi^
'fíana w ai ir-snn 11^117 "^^".1 i»»w;d inu uunmi 'i in»ii *
iu»vf*u:u:i\ ibía « iťi *auL 3*f ** ^i.t i***)*'. n*ia * **ť n ** *crt->
it^ittil aju*iuTaiii*. ntir^uvTiL y*o**L a* n~ř r IaaÍ' a.">u *•»» -ii*iinnja
uin ,m ii» a*mtt ^yviPiUit*. -"mti "ani -muít^^si -juí i:- ^m c*il niu
ika in^n&bLUft £unvai. *•»£ ^-^ "títii , ^*^»*íi vl*íui "»»'rí~"^.i )'»• ::"il»j
\vi" -» !iazi wint^i ipine. llus-i j*-^ ipt*r i" 1 *t* m-a*"" -*»•♦ H"\~ui
t^si*"iu"v: it**M>'cns. nilvtnaiii -=*♦ *rt>n* iti ieST*r* ^ritit* *^ H"~
i""" oji^ii-vrjiA ;**:.» tp«í "iia "v-.a in**:^ i»»u."*o *" ;*<!i;ui » *^
•r-r 3křTsJiti a n*«ii*"'a r^íb**!!*. "" mni ^.i> Jt-ai ^**:»ia ^ a»»*
A U " " lc ^* .1 1*^11 li k'!1*\ )"" lil 1 " niiltf ^» t ÍS"i. *"^-íiv t l "^*JÍ
£ :.a ^"GitaLJiA, nu ir-»^a"«ui. " "*«.' .m»*-L t* j- ^n-u» *»u 1 nin
ú> 1 w rr J 1 " r^ú t hh*\ *iui 'x* s» ■■ • ■ t :: *j * m«tr
.'■-i*. ~i iiT*-tfU i Ti -vT-ov-n n^r-ui -.* ?i- :]" -<* v* i^ *
*
Digitized by
Google
125
to shnilo buď náhle neb postupné a tak nalézáme dnes místo du-
tých cel hromady všelijak shrouceného kamení mezí, pod nímž
jest nám bedlivě a nejvýš obezřetně pátrati po předmětech z pů-
vodního místa posunutých, poškozených a rozbitých, což vše přesně
v plán nakresleno, zapsáno, pak teprve vyzdviženo a uchováno býti
smí. Rozmanitost staveb nevadí poznání jediného rázu. Žel, že
množství těchto starobylých mohyl mnohdy lehkomyslně různými
diletanty, postrádajících všeho nutného vědění a nějaké spůsobilosti,
mnohdy jen ze zvědavosti i jen k vůli zábavě rozkopáno, zvandali-
sováno a pro vědu navždy úplně ztraceno jest.
Rozebírání a prozkoumání mohyl zvláště staré doby bronzové
jest velmi nesnadná a nákladná práce, která vyžaduje — zvláště jsou-li
mohyly přetvrdé, jako z cementu ulité s různými pohřby v jedné
mohyle — k prozkoumání nejen dobrou vůli, lásku i píli — ale
především bystrého, vše postřehujícího pronikavého ducha. Jinak
se podobá práce taková tápání v čiré tmě a nálezy nahodilé mají
cenu kuriosity.
Předměty pro starou bronzovou dobu charakteristické jakožto
výstroj mužů i žen nalézáme v mohylách tyto, na př.: čepele mečů,
dýk, sekerky čili t. zv. palstávy neb celty prastarých primitivních
tvarů; hroty kopí, šipek; jehlice dlouhé (k spínání šatů) různě
utvářené; ženské šperky: náhrdelníky, ozdoby k přišití na šat,
spirálkové prsteny na prsty u rukou, ploché na prsty u nohou,
různě utvářené zdobné náramky, zlaté ornamentované plechy, jemné
jak pozlátko roz tepané plíšky, tkauičky, zlaté svitky z nekonečného
drátu v podobě prstenů (jež však za prsteny nesloužily) a jantarové
korálky. Nádobky přidávány bud jedna až nejvýše 3, 4, 5. často
žádná nenalezena, jsou ve sbírkách dosud vzácné, jelikož jsou vždy
již úplně rozbité a nejsou snadno neznalci viditelný a tím řidčeji
jednotlivé střípečky z nich pečlivě vybírány a sceleny bývají. Ná-
dobky ty jsou vesměs jemně provedeny, lepých tvarů a jsou čár-
kovým ornamentem různě zdobené.
Střední cely větších mohyl byly zde však skorém vždy již
v době předhistorické — nejspíše za příčinou hledání zlata — vy-
loupeny. Na zříceninách těchto vyloupených cel — ve kterých se
nám poštěstí mnohdy nějaký úlomek neb zbytek z výstroje původ-
ního pohřbu nalézti — byly často nové cely s pohřby železné již
době náležející zbudovány, tím se stává, že v okrajních neporuše-
ných celách nalezneme prastaré bronzové, s vrchu naznačené před-
měty, střední celu vyloupenou a na jejích zříceninách zbudovanou
celu s pohřbem a vystrojena mladé kovové době svědčícím. Na př.
Digitized by
Google
126
dlouhé železné hroty kopí, nože, tesáky, uzdy koňské a t p. 8 ná-
dobami úplné jiných tvaru, zdělání, ozdob a po většině tuhovaných.
Zbytky koster nasvědčují, že i zde ješté pochovány jsou těla ne-
spálená, ale mnohdy již žárový pohřeb zjistiti lze.
Taková 8 největší akkuratesou a svědomitostí prozkoumaná
mohyla s veškerými, po celý čas rozebírání mohyly stále v plán
ihned zanášenými předměty více nám sděliti dovede, nežli sta
oněch různými pseudoarchaeology zvandalisovaných mohyl.
Ve větších nekropolích nalézáme mnohdy mezi velikými, staré
bronzové době náležejícími mohylami, též mohylky malé s nálezy
železné kultuře přislušícími.
Stopy sídel doby bronzové, ani železné staré nepodařilo se
zde dosud vypátrati, tak jako se nepoštěstilo pohřeb nějaký z doby
kamenné zdo objeviti.
Doba železná zastoupena jest v našem kraji co nejčelněji;
začíná (jak již řečeno) kulturou hallstattskon (dle nálezů r. 1846
objeveného velikého a bohatého pohřebiště u Hallstattu). Postupný
vývin této kultury až ke kultuře těnské (dle r. 1858 a později ob-
jevené a prozkoumané gallské stanice na jezeře Neuchátelskéra)
jest zde velmi zajímavý. Nálezy této, celé první tisíciletí před
Kristem zaujímající doby (ač dosud nikomu se nepodařilo a ztěží
kdy zdaří zjistiti století, do kterého na př. počátek železné kultury
klásti lze) jsou velmi četné.
Mohyly a hroby nebyly nikdy nikým vyloupeny a poskyto-
valy by již dnes celistvý obraz, kdyby se bylo bývalo ještě nedávno
lépe nádob cenilo a šetřilo, kdyby aspoň veškeré střepiny z mo-
hyly dobyté vy pocínovány, vybrány a uschovány byly. Kovové
předměty jsou hlavně zbraně, železné hroty, kopí, tesáky, hall-
stattské i ténské = gallské meče, nože, koňské uzdy a výstroj,
kování dvoukolých vozíků, bronzové jelení (nejspíše) uzdy. bronzové
plechové turbanovité věnce, nejspíše k ozdobě hlavy, báčkovité
sponky, náramky rozličných tvarů.
Nádoby těch nejrozmanitějších forem, vesměs z volné ruky,
bez pomoci hrnčířského kruhu zhotovené — až pak počátkem gallské
kultury tu i tam i nádoby na kruhu zhotovené se vyskytují. Od
malinkého koflíčku počínaje až k velikým okrasným nádobám, místně
a vkusně zdobeným miskám a t. d. — všecky nám podávají tolik
látky k uvažování a přemýšlení, že nelze se o tom zde ani zmiňovati.
Zřídka kdy však některá takováto nádoba za popelnici sloužila, a
proto jest obvyklý název — „p o p e 1 n i c e" pro veškeré nádoby,
Digitized by
Google
127
které do mohyly neb hrobu — mnohdy v počtu více než dvaceti
— • nejspíše že 8 nápoji a pokrmy — (kdož dnes toho dovede do-
kázati?) uloženy byly — velice nesprávný, jelikož nepravdivý, a
jen laikovi obvyklý, jelikož jest pohodlný. Název ten svádí mnohého
učně k té chybné domněnce, jakoby popelnice byly nádoby jen
k uchování popelu zhotovovány.
Nám slouží skorém jedině nádoby ku posouzení veliké dove-
dnosti a uměleckého vkusu těchto našich předchůdců, jelikož kovové
předměty byly sem do cech původně vesměs importovány a jen
nádoby doma vyráběny byly. — Do hrobu ukládány mnohdy i již
upotřebované, staré, obroušené, otlučené ba i spravované nádoby
a proto budiž příště heslem nastávajících, kéž vždy bystrým rozu-
mem obdařených archaeologů : Vše zachovat! Veškeré střepy
sebrat a scelit. Každou na sta kusů nádobu lze v bývalý celek
stmelit a zachovat. Kdo toho nedovede, nechí aspoň vše uchová
a dovednějším sebe tuto práci — dosud nedosti oceněnou a váže-
nou svěří. Potomní badatelé, až již žádných mohyl nebude — a
doba ta je nedaleká — vděčně ho vzpomínat budou zvláště, bylo-li
vše měřicky správně (tedy ne jen tak oka) — do plánu postupem
rozebírání mohyly okresleno, označeno, s udáním hloubky od nej-
vyššího bodu mohyly, hrobu počítaje. Dle tohoto pravidla jest se
řídit a jiného nedbat.
Jak hustě obydlen byl plzeňský kraj v pradávných dobách, o
tom nás poučuje zbytek až na naše časy zachovaných nekropolí
a jednotlivých mohyl. Obraťme se k oblasti řeky Úslavy, kde na
jihovýchodním svahu vrchu, na němž stával kdys památný hrad
Plzeň, nyní Hůrka zvaném, nad Sedlcem nalézala se nekropole
z více než 44 mohyl se skládající, která však až na 16 nás došlých
mohyl již úplně rozkopána a rozorána byla. Těch 16 mohyl však
dosvědčuje, že to byla jedna z nejbohatších nekropolí v kraji. Na-
lezeno v jediné mohyle (s vyloupeným středem!) ve 4 celách kolem
na obvodu v mohyle zbudovaných 16 zlatých závitků, zlatý orna-
mentovaný kruhový vydutý plech, tenounce roztepané plechy, jeden
bronzový meč, dvě bronzové dýky, 20 bronzových hrotů šipek,
jedna bronzová sekerka ozdobná s tulejí, tři rozličné jehlice, pin-
ceta, kování z pochvy od dýky a krásně provedené hliněné ná-
dobky. Mimo jiné nalezeno zde ve dvou mohylách po bronzovém
meči. V jedné opodál se nalézající, již na úroveň s polem srovnané,
bývalé mohyle nalezeno železné kování z dvoukolého vozíku, bron-
zové dvě, nejspíše jelení uzdy s výstrojem sestávajícím ze šesti
skládaných zdobených bronzových puklic, mimo to železný hrot
Digitized by
Google
13*
Jetínntii'^* mtjirry ;sun 3& pr. i "Saajtv napříti xrbitnni
muiijífck li* ni kaaílna sCť-ii-k £>n i ~iíi inairmmiuu 0"wa7 r y
Tt^íOifííeaa ;«átL C >ta*iiU7a* r puara tn "Bnaylkj. V" j*m lapnti
^iááia^im sa ? )«nm>£k!a taujajia: t jqitč** ~4i»iL*ki* pod Sráinoa
iri axoiyly: Sun£«*5 r r ^arLT U I axtiirjji tsunvs naHa.ía 7*ýi:íL
il BH1117L iitaiiet lakrionie: r; 'unibř idtai t V» la rané** ofr-
innoíe £l owii7 ; mnajiinn. 7 jolii* i*tí riraacck^aji pooiia aa-
prni ^ 6kIi T iiT ^ťtim aa BesfiMM 1 * 1 * 3t»krin»niř : li rnnii~: 30^*7^ na
>íi»Í£X 7 UDiájL lii ^iTjtt latí V*g~ú^rTi* wmf BJ7 ** tri IDO "17*7
Xa pra7*+m braiiii 3ř»ia7T7 naanti LikaT" ieknp«út+ jS^r"**^
z Ji 310117I. f-nistuc "třsíc - " iíu*ř i >uaá*UHmu 7 iciti. aa tllsth Stará
*T4* 57*111*111. 507^7 X~~H1 Hnil'*. V-l tt^-HH JC*Oil ďltlt»HllL*£ A Íltl
po&iíia imtitittiri ."xLitimžJii^i i**itr>gt)nf _\li7 : iii7* * 11 soa^aoiL
c^oz •oraná- x~*AÍtífla ;Hí*t xu *it;+nrar7 i*ui 5£ unoien jt"l ;niHaiHii
"^TMJuntf* — fltf iaiov-iT "*£ " it íii: oas^iat*. ■ osik **inii
ambru i:s*r* Lil irmé 7iiď7 pr»iifgíiE. tuřml s* iaran ams«a
caiov^r-T l»*dki4ia ia ??m;. ■ u^uí jstacura "-r^ uknc i luštil
T**^Har*~ 1 íumiii 7^-nitHiu ^71117 *ii Tum-*" i *mIí>% n»>i;*+a w^t io^uá
aa zum»;i X»£iu 1 ^iu*ra7 4 esc mtt<er.£*ui inu«n* Jl^h>í Xtru
1 TTmiiítmiiiL :hhius >i aa >-ti tjícsoo. :aua.i'*a ti lenr^saeii
aacxiríli* 2^ v*titatt!iri 5iiíiciíit* pruhriHr" 5 ami" * siilii* iK-a-n.
;u£í>£ i )i*n7 IU1117U a**kr-ig»m ^ s lilii* i pui^tiju-ar írru*a7m
innií?t*iii £ prii _j*i + jij1:ujl í-a z !>:m' Mi+<-3iaaii
y~L» II mru j* w ju **i ie l srádtimiTt* , i J 2suraj*tiiéui *^íúki-s^Í" p*»iíiiiiiii
líJiDtn M^raaTiiio. 1*2; *» in^ 5 " tmít >dj i]ut*d:n^ irmti Tb^in
1 ; jí "brirr niiz^aib řj«t+^»^iai i iricruumiiii "tKiin* huhul-
nku iiiim^JiL tua xu V^íuvtí itůo -jh ío. "-»»ía 1^"^ **: b» l^M*.
jILmLi iť^T^nttii ia Ha^lia 1 Tut-ii^ í siiLif'n iut*m hu«uki ■»
pn^i - >"> —met? lev^iem.
branntř «* 5 JÍ7 : in i sipmia 'um ia *Knni cnua ,,M -*ait
X tĚL-aa 1 ir^rn llnn^iin. "* "if^? i p»»á íaieoi ^** xc 1*1 *Hr^atí
i^ ^Bynuia k íri 7 e>« tfííc. r'£Á Miaaa itjsr*»n*iu^
3BL»a ¥ ' ** x ^nr jlla* ítíirtnuitt jiíl:» ' ^**i^n\. 1 > »^* Ioh^'*í*'
i it*ir^Ti»»,tí : aiua""" aa ~í^*rn l l-l.ut+^ír.
J.*ue i *** , n»*ui i« aii-ia*tii -»* 1:* ■** '»^ nn-ui a ■*< ^
r
Digitized by
Google
129
kterouž však v nejnovější době nepovolaní nemyslitelé na Be-
rounku překřtíti se snaží, nedaleko známého, rozkošného plzeňského
výletního místa Zábělé jest v lese, černá mýí zvaném, nekropole
54 mohyl obsahující. Blíže této jest jiná, 20 mohyl čítající nekro-
pole, na vršku Kostelík zvaném. Prozkoumání obou těchto nekro-
polí dělo a děje se nákladem král. města Plzně a získané předměty
jsou v městském historickém museu vystaveny. Totéž platí
o veliké, více než 230 mohyl kdys čítající nekropoli na pravém
břehu říčky Klabavy v lese Kokotsko zvaném. Nedaleko této na-
lézá se u Nové Huti v lese Háji též dosud zachovalá nekropole
neprozkoumaná. Mezi Eyšicemi a Dýšinou nalézaly se v polích
některé vzácné mohyly, jichž obsah v museu uchován jest. Totéž
platí o mohylách u Sedlecká a Dolan.
Veškeré praehistorické době náležející, kdekoliv se vyskytující
památky, zasluhují zajisté co největší pozornosti, neboř v nich
uložen jest archiv dějin našich předchůdců, který jen pozvolna
rozřešen a čten býti může; na nás jest, abychom tomu, co dosud
zachováno jest, na zmar přijíti nedali a vše svědomité, dle pravdy
nové této vědě uchovali. Jen tím získáme si vděk budoucích vědců,
jimž dáno bude bystřeji a snadněji dnešní záhady řešiti a pravdu
zjistiti.
Objevy nálezů po různu kultury gallské čili keltické přibli-
žujeme se, jak svrchu podotknuto, historii známější, psané.
V okolí Plzně jsou též objeveny předměty gallské a sice:
v mohylách u Litic a nejnověji v nekropoli u Královic. V obou
nalezištích objeveny jsou galské železné meče, mimo jiné předměty r
nádoby po způsobu římském na kruhu zhotovené. Snad se jednou
poštěstí nálezem nějaké mince při podobných objevech přesněji
stanovit dobu předmětů nalezených. Osamocené římské mince již
častěji i na Plzeňsku nalezeny byly.
Velmi sporé jsou zde však nálezy kultury merovejské, za to
četně jest zde hradiší a tvrziček, ovšem že vesměs jen ze zbylých
valů, náspů a zřícených zdrží sestávající. Jimi počíná zde kultura
slovanská. Mnoho jich vůbec objeveno, ale málo dosud prozkoumáno.
Kdekoliv se v takových hradištích jaké výkopy udaly, vždy se na
obdobné nálezy uhodilo.
Jscu to střepiny nádob typu hradišť, kteréž byly na kruhu
hrnčířském vyrobeny, s ovaleným okrajem, ponejvíce vlnovými,
jednoduchými, neb ozubeným rýhovadlera provedenými čárami, růz-
nými vpichy a otisky zdobené. Dna jsou buď hladká neb jsou růz-
nými vypouklými otisky kruhu křížem protknutého i jinými obrazci
Digitized by
Google
130
označena. Železné různé nože, podkovy malých koní, hřeby, ko-
sténé roubíky a střenky nožů pěkně rytbou zdobené, brusle kostěné,
hliněné přesleny, korálky skleněné i karneolové, bronzové záušnice,
kosti domácích i divokých zvířat a j. předměty. Přesně stanovit
dobu, kdy které h radisté založeno bylo, nesnadno jest dosud. Dělo
se dle dosavadních výzkumů asi ponejvíce v druhé polovici prvního
tisíciletí po Kristů. Některá místa bývalých hradišť do dnes jsou
obydlena. Na příhodných těch místech byly mnohdy ve středověku
až i do novější doby nové hrady a zámky vystaveny.
Nás zde zvláště zajímá nad Úslavou bývalý památný hrad
Plzeň, jehož původ neznám sice, ale byl jako všecky s ním sou-
dobé starobylé hrady též dřevěný. Požárem v dosud neurčené, nám
však nepříliš vzdálené době, zanikl. Zbyly zde z něho jen valy, ve
kterých ještě dříví tkví a hluboké vrstvy popela a kolem rozhá-
zené škváry.
Jediná památka, která se až na naši dobu zachovala, jest
zděná, zajisté v mladší době u hradu vystavená rotunda sv. Petra.
Hrad býval občas i členy panovnického rodu Přemyslova obýván
a ještě r. 1109 vévoda Vladislav „strávil v plném bezpečí vánoce
s komonstvem svým v Plzni". Zkušebné výkopy na spáleništi hradu,
prof. Jos. Strnadem provedené, poskytly veškeré vyjmenované nálezy
typu hradiší a mimo ně denár Jaromírův (1004) a Vratislavův
(1086-92).
Zajímavé jest též hradišté na tak zvaném „Holém vrchu* nad
Bukovcem nade Mží, z něhož zachovaly se obsáhlé valy a místy
i žárem, z dola působícím, částečně seškvařené nakupeniny z býva-
lých, zajisté že mohutných dřevěných hradeb a zdrží, kamením
kdys vyplněných a k odrazu útočícího nepřítele též dostatečně
zásobených, kteréž prudkým požárem zkázu vzavše, nedůsledného
pozorovatele k osudnému omylu svádějí, jakoby valy ty zúmyslně
tak původně staveny a místo malty ohněm na povrchu rozdělaném
seškvařeny byly. Při bližším ohledání shledáme však, že si naši
předkové při stavbách svých hradiší moudřeji počínali. Výzkum-
nými výkopy, podobně jako na hradu Plzni provedenými — mimo
denárů — s Plzněm stejné a tudíž i soudobné starožitnosti zjištěny
byly. Žel, že jméno hradu tohoto z paměti úplně vymizelo. Zají-
mavo jest, že téhož rázu památky též na Vyšehradě (dle Kosmy
dříve Chvrasteň zvaného), v hradišti na Levém Hradci a na mnoha
místech jinde objeveny byly. Bedlivým prozkoumáním a porovná-
váním všech hradišť a sídlišť v Čechách se nalézajících, lze bude
Digitized by
Google
131
bohdá příst* přesněji stanoviti dobu příchodu a rozšíření se Slovanů
a zvláště Čechů v naší vlasti.
Y Plzeňsku 8 dostatek jest hradišť i malých tvrzí kruhovým
příkopem i valem obehnaných, z nichž některé zde uvádíme : Veliké
hradiště na vrchu Žďáru u Rokycan, Hradiště nad stejnojmennou
vsí nad Uhlavou, jihovýchodně od Plzně.
Hradiště se zříceninami bradu nade vsí Březinou, severovýchodně
od Plzně, upomínají svým jménem, jako Hradiště u Blovic a mnoha
jiných místech, na někdejší svůj původ. Malých kruhových tvrziěek
jest též s dostatek již známo, ač zajisté mnohé dosud svých objevi-
telů čekají. Kruhový příkop i valy takové bývalé tvrze nalézají se
ve Šťáhlavech v zahradě hostince „U Radyně"; nedaleko odtud
v oboře, u zaniklé osady Dolních Nesliv, tvrzička „Kostelík" zvaná.
Této podobná, avšak větší tvrz „Zámeček" u zaniklé osady Javor
blíže Kornatic. Podobná tvrzička jest v zahradě hostince v Ouně-
ticích, tvrzička „Hrádek" mezi Přešínem a čížkovém ; zdivem ohra-
zená tvrzička kruhová „Pokonice" u Žákavé, kolem níž řekaÚslava
teče; téže stavby tvrzička v Nezvěsticích nad Úslavou. Blíže Plzně
Hrádek u sv. Jiří pod jménem „Pecihrádek" zvaný (levý břeh Mže
blíže vtoku Úslavy do Mže) a j. v.
Množství jest na Plzeňsku zaniklých osad, jichž jména buď
již jen v listinách se vyskytují, aneb jako názvy lesů, luhů a lánů
na nás uchovány jsou. Mnohdy jsou dosud ssutiny jich lesem
porostlé dobře znatelný, jinde opět nalézáme ssutiny podobné, ale
již beze jména. Vše to nasvědčuje, jak hustě Plzeňsko ode dávna
cechy zalidněno bylo a vábí k bližšímu poznání a ohledání. Práce
tu zajisté veliká a záslužná jest ještě před rukama.
Zříceniny hradů středověkých zdobí podnes mnohé výšiny;
tak na př. celému Plzeňsku vévodící hrad od Karla IY. vystavený
a Karlskrone pojmenovaný, dle vrchu však prostě co hrad Kadyně
všeobecně známý. Dále Litdce, Yildštejn, Lopata, Vížka a mnohé
jiné zříceniny kamenné čili zděné novější doby hlásají, tak jako
rozsáhlá prastará hradiště a tvrze dějiny národa pracovitého, ostra-
žitého i bojovného, na který málo se hodí novější praedikát národa
holubičího.
„Stůj noho! posvátná místa jsou. kamkoliv kráčíš."
Digitized by LjOOQIC
r
XX.
Stručný nástin tristoricty).
Do r. 1848 náleželi obyvatelé všech osad v dnešním hejtman-
ství plzeňském — mimo Plzeň a Rokycany, které jakožto města
královská měly zřízení zvláštní — pod pravomoc vrchností, t. j.
majitelů panství, kteří byli první instancí právní i soudní.
V celém plzeňském kraji (r. 1848 bylo v Čechách 16 krajů)
byla 54 panství, z nichž v dnešním okresním hejtmanství 12 úplně
jest obsaženo, totiž : panství královského města Plzně s 29 osadami,
panství královského města Rokycan (10), panství mirošovské (12).
osecké (3), radnické (14), šíáhlavskó a nebylo vské (22), chocenické
(10), poříčské (17), hradišťské (19), štěnovické (3), nekraířské (10).
křimické (6). kdežto z bývalých panství liblínského, plasskébo,
chotěšov8kého a lukavického jen některé osady v plzeňském hejt-
manství se nalézají.
Toto rozdělení na panství, které skoro po 200 let v podobném
rozměru jako r. 1848 trvalo, jest velmi důležité pro dějepis jednot-
livých obcí.
Vrchnostenské úřady a soudy vzaly za své r. 1848, a místo
nich zřízeny byly úřady a soudy zeraěpanské. Nejmenší obvod
úřadu a soudu tvořil okres, větší počet okresů slul kraj.
Toto rozdělení země trvalo až do r. 1862, kdy rozdělení na
kraje vůbec přestalo a politická správa okresů přidělena okresním
soudům. Tak bylo do r. 1868, kdy království české rozděleno bylo
na 89 okresních hejtmanství tím, že 2, 3 až i 4 okresy v jeden
větší celek byly spojeny. Politická správa okresního hejtmanství
leží v rukou c. k. okresního hejtmana, který po zákonu z r. 1870
jest též předsedou c. k. okresní školní rady.
Mluvíme-li tedy o Plzeňsku, musíme rozeznávati hejtmanství
plzeňské, okres plzeňský, někdejší kraj plzeňský, jak se udržel do
r. 1862, a v dávných dobách někdejší župu plzeňskou a krajiště
*ské, čili provincii plzeňskou.
Digitized by
Google
J33
Plzeňsko, co provincie, záleželo ze tří žup a děkanátů roky-
canského, plzeňského a klatovského. O úřadech klatovských a roky-
cauských v starých listinách se mlčí; lze se tedy domýšleti, že
všecky tři župy bývaly v područí úředníků plzeňských vůbec.
Župa plzeňská hraničila na polední straně 8 Práchenském, na
východní s Bozeňskem a Bokytenskem, na severní 3 Mežskem a
Žateckem, proti jihozápadu dělil ji les pohraničný od Němec.
Župa plzeňská pokládána za jednu z nejdůležitějších v zemi,
jmenovitě že byla — aspoň za Kosmovy paměti pomezní župou
proti říši Německé a to při vstupu do cech (u Domažlic), potře-
bujícího tolikeré ostrahy a obrany. Odtud vysvětluje se také, co
pravil Přemysl Otakar I. roku 1212 o Děpoltovi knížeti, řka, že
jemu jako věrnému svému svěřil opatrování župy plzeňské. Jsou
také paměti, že plzeňská župa byla dávána za úděl synům knížecím
nebo členům knížecí rodiny, jak na př. Břetislav I. dal ji synu
svému Spytihněvovi, a r. 1224 nazýval se králevic Václav knížetem
Plzeňským.
V 13. století úřadníci pražští stali se vyšší instancí proti su-
dám krajským a moc jejich vztahovala se na celou zemi českou
s výminkou kraje plzeňského, jehož úřadové až do 14. století zůstali
pražským nepodlehlí.
Plzeň byla spolu sídlem archidiakona, z kterých známe ze-
jména Zdeslava, kanovníka pražského r. 1172—1177. R. 1131 byl
arcipryštem plzeňským, ač nepravě, kanovník Herold. Z úředníků
župních jsou nám povědomí: županové Drslav r. 1160, Sezema
r. 1172, Suda r. 1177, Drslav 1189 a j. Cúdaři neboli soudci Jim-
ram 1146, Jan 1190; komorník r. 1229; vladaři uvozují sek r. 993.
Z hradu a župy plzeňské měly vykázané platy: 1. klášter
břevnovský požitek z desátého trhu v Plzni a desátý peníz ze všech
soudních věcí; kromě toho odváděl rau vladař o vánocích, letnicích,
velikonocích a na den sv. Michala pokaždé 300 peněz dle listiny
z r. 993; 2. kanovníci kostela vyšehradského měli přikázaný sobě
desátek berně zemské z Plzeňska, totiž desátou hřivnu stříbra z berně;
3. klášter kladrubský měl dle listiny z roku 1186 darovaného sobě
koželuha v podhradí plzeňském.
Plzeňsko velmi žáby bylo zalidněno, což dokazuje veliké množ-
ství osad v Plzeňsku, které v listinách 10—12 století při zakládání
klášteru v Břevnově, Kladrubech, Chotěšovech a Plaších se jmenují.
Jsou to jmenovitě Ojprnice r. 993, Bušovice, Tlucná, Kamenice,
Lobzy r. 1115, Újezd sv. Kříže 1177, Hromice, Sedlecko, Třemošná
Digitized by
Google
134
r. 1181, Chrást, Nynioe r, 1186. mimo župní hrady Plzeň a Ro-
kycany. Nejmoonějáfm rodem v župě plzeňské byli Drslavici. Stáli
v óele župy plzeňské již v šedé dávno věkosti ; určité možno r. 1144
Drala v a pokládati za praotce rodu Drslaviců. Jmenuje se tehdáž
v čele šlechty a slynul rodem i bohatstvím.
Drslavici rozdělili se v 13. století na několik větví, z nichž
nejmocnějšími byli potomci Oldřicha Drslavice, zakladatele hradu
Utio, později ze Švihová a Ryzmburka zvaní, dále Černínové.
Část Drslaviců s Holeněm z Vildšteina v čele vystěhovala se
r, 1284 do Králové Hradecka, vystavěla tam hrady a založila osady
stejuojmenné (Utice, Buben, Potenštein a jiné). Zbylí Drslavici
dostali v drženi Velký Bor v Práchensku, od které doby i nad
Otavou se usazovali
Sídly* jmény a erbem patří k Drslavic&m pánové ze Šíahlav,
Sťahlavšti z Ejpovic a čičovcové z Óiéova. Pováiíme-li. jak záhy
Drslavici v 18, a 14. století veškerou krajinu okolo Plzně zaujali
musíme říci, že asi velikým jměním vládli, snad co lechové něja-
kého znamenitějšího rodu slovanského, jenž na třech řekách u Plzně
se usadil, jehož jméno se však z paměti vytratilo.
Podobna mocný rod byli Dobrohoetové. Jméno Dobrohost
podobně jako Drslav známo v Plzeňsku v nejdávnějších dobách.
Mutina s bratrem Dobrohostem již v létech 1174—85 mezi svědky
ua listinách kláštera plasského se připomínají. Prvotním sídlem
byla jim krajina při řece Mži na západě od Radnic a mezi nej-
starší osady jejich patří Planá a Újezd sv. Kříže. Když se dostali
ua horní Mži založili tam stejuojmenné osady.
Že Ptzeásko velmi značně již v dávné době bylo zalidněno,
toho svědkem jest že mimo d nesní osady stávalo tu množství tvrzí
a vesnic, o kterých dneéuího dne jen přibližně lze udati kde stá-
valy. Tak na příklad v nejbližším okolí Plzně zanikly vesnice:
Týnec, Kostelec, Bořek, Bor, Buksice, Dubnice ; dále tvrze : Kunčin*
Hrádek, Hrádek, Roudná. Ještě více pak zaniklých osad známe
na Sťahlavsku a Mirosovsku.
V dnešním hejtmanství plzeňském měl v století 14. nqjvíce
ťar děkanát rokycanský. Kary, stávající již mezi r. 1*344—1350
podle rukopisu z r. 1384 byly v děkanátu rokycauském: Rokycany.
Radnice, Stupuo, Planá, Nezvěstice, Žákavá, Těiiovice. Újezd sv.
Ivhže, Kostelec u Ňadry b, Mesuo, Osek, Skořice, Chomle, Seteé.
Pořici, Dýsiná, Čicov.
Digitized by
Google
135
V plzeňském děkanátu byly tyto fary : Plzeň, Plzenec. Litice,
Chválenice, Břez»', Kostelec u Doubravky, Ojprnice, Ledce, Dro-
zdová ; z děkanátu klatovského v hejtmanství plzeňském byly : číž-
kov, Prusiny, Bloviee.
V dnešním Plzeňsku již v století 10. a 11., pokud nám známo,
o osudech země české se rozhodovalo, hlavně roku 976; ale nej-
více vynikla krajina okolo Plzně v první polovici století 15., kdy
právě Plzeň s nejbližším svým okolím postavila se v boj s celými
skoro Čechami, nepatrné množství katolických pánů, majíc v čele
Plzeň, odvážilo se v boj proti straně husitské, ku kteréž, vyjma
Budějovice, stála všecka královská města a největší část stavu ry-
tířského.
Podobně v krajině té na počátku války třicetileté sveden tuhý
boj mezi přívrženci panovnického rodu Habsburského a odbojnými
stavy protestantskými.
E lepšímu porozumění sluší uvážiti, že ve válce husitské
všichni šlechtici mimo Petra z Chrastu stáli k straně katolické,
a na konci 16. věku mimo Sp. Poříčí všecky fary osazeny byly
kněžími katolickými a ze šlechty jen Karel ze Svarová, Markvard
z Hrádku a Černín z Chudenic odboje proti Ferdinandovi II. se
súčastnili.
O těchto dvou pro Plzeňsko nejdůležitějších dobách pojednáno
jest při dějinách města Plzně.
V století 14. nalézáme značnou většinu Plzeňska v rukou
menších držitelů; téměř v každé vsi byla tvrz, a majitel její vlá-
dy ka nebo panoše skoro žádným jiným zbožím nevládl mimo ves,
na níž seděl. Ostatní dědiny mimo královské město Plzeň a některé
statky královské byly do válek husitských hlavně majetkem klášterů.
Těm během války husitské byly odňaty a různým světským drži-
telům zastaveny.
V době století 15— 16 držitelé drobných statků mizejí a jmění
jejich sceluje se ve větší panství; značná část pozemků stává se
také majetkem královských měst Plzně a Eokyoan. Po válce třiceti-
leté některé statky klášterům byly navráceny, ale v míře nepatrné.
V století sedmnáctém pyšné hrady a útulné tvrze ponechány již
spustnutí a noví držitelé staví sobě zámky ku svému bydlení, pranic
se nestarajíce o osud starých tvrzí a hradů, památníků boje a slávy
rodů v Plzeňsku dříve osedlých.
Práva a výsady svobodných někdy osad a držitelů svobodných
popluží v století 17. a 18. zcela přišly v zapomenutí a obyvatelé
Digitized by
Google
UM
valilo a měn teček upadali v nevolnictví, které zrušeno 1. listopadu
1780, po němž jim v století nynějším do roka 1848 zbyla ještě
robota.
Jediné, co t dávných dob nezkráceně zůstalo v dnešním Pl-
zeňsku zachováno, jest národnost česká; mimo Litice všecky osady
v hejtmanství plzeňském nugí správu českou.
Jak i přehledu na konci připojeného viděti, ubývá obyvatelstva
hlavuů v okresu bloviokóm, kdežto v okresu plzeňském mnohé
osady blíže města Plzně se nalézající jeví značný, v nejnovější
době přímo úžasuý přírost. Ten zjev snadno vysvětliti jest tím
io obyvatelstvo z knyiu, kde průmyslu není, táhne se k Plzni, kd«
v průmyslových závodech nalézá lepší obživy, a zároveň tím, ič
bvty uteuái, o uě>, v ťlzui jest nouze, ? sousedních obcích snáze
jsou k dostáni.
«-5> '^
Digitized by
Google
XXI.
JKtístopis.
I. Soudní okres Blovický.
13 1 o v i c e, město, leží v údolí při levém břehu Úslavy, kde
malý potok Cecima se do ní s pravého břehu vlévá 408 m. nad
hladinou mořskou ; část města zvaná Boušov. o 12 čís., rozkládá se
při břehu pravém. Obec skládá se z města a předměstí n na Hájku",
čítající ve 226 domech 1765 obyvatelů, z nichž je 1764 cechů.
1 Němec, 1643 katolíků a 122 israelitů.
Sestavení domů jest pravidelné v řadách těsně stavěných.
Uprostřed města jest náměstí tvaru obdélníka, do něhož vedou dvě
hlavní ulice od jihu a severu; z těch vybíhá šest uliček krátkých.
Děkanský chrám sv. Jana Ev. vystavěn byl v nynější své podobě
hrabětem Prokopem Krakovským z Kolovrat r. 1760; jako farní
připomíná se již r. 1374; děkanským se stal r. 1846.
Škola obecná 5třídní 8 3 pobočkami a chlapecká měšťanská
škola 3třídní měly 256 hochů a 282 dívky. V městě jest soukromá
opatrovna, zřízená hrabětem Palffym, v níž vyučují řeholnice z kon-
gregace Školních sester.
Blovice jsou sídlem okresního soudu, berního úřadu a okres-
ního zastupitelstva; mimo to jest zde městská spořitelna, notářství,
dvě advokátní kanceláře, dva lékaři, zvěrolékař, lékárna, nádraží,
pošta, telegraf. Hřbitovy jsou v Blovicích dva křesťanské a jeden
israelitský. Na starém hřbitově křesťanském, od r. 1892 zavřeném,
odpočívají tři spisovetelé čeští: bývalý děkan blovický František
Jaroslav Kamenický (Vacek), pěvec písní prostonárodních, V. M.
Vejskrab-Bělohrobský a Vojtěch Heinrich- Jirota; rovy jejich zdobí
pomníky. Nový hřbitov v rozměru 83 arů leží severně města, a ži-
dovský, přes 200 roků starý, na straně východní při potoku Ce-
cimském.
Digitized by
Google
138
Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím, řemesly a obcho-
dem. Vetší průmyslové podniky jsou: 2 parní válcové mlýny
s pekárnou, pivovar, stavba hospod, strojů, parostrojní truhlářská
dílna na nástroje, 2 cihelny a pec k pálení vápna.
Výročních trhů je 5. Týdenní trhy konají se vždy v pondělí ;
připadne-li na pondělí svátek, následujícího dne.
K obci blovické náležejí samoty : mlýn „na Chudince" a my-
slivna v lese Eamensku.
Znak města: Na štítě modrém stříbrná hradba se stínkami
a červenými stříškami, s branou otevřenou, v níž černá mříže vy-
tažena. Z hradby vynikají tři stříbrné věže, každá o dvou oknech
s červenými střechami a zlatými makovicemi; v právo od prostřední
jest zlatý půlměsíc, v levo zlatá hvězda.
Dějiny. Blovice byly zboží kláštera zelenohorského až do roku
1420, kdy klášter od vojska husitského byl vypálen. Již ve 13.
století byly osadou značnou. K žádosti opata kláštera nepomuckého
svolil král Václav II. roku 1284, aby poddaní kláštera nepodléhali
pravomoci župní, nýbrž aby od soudců opatem ustanovených v Ne-
pomuku neb Blovicich souzeni byli.
Boku 1383 obec blovická tak byla zámožná, že jí náležela ves
Podhoří ; na té vsi zapsali purkmistr a konšelé plat pěti kop grošů
oltáři sv. Brikcí ve farním kostele, který obec zřídila.
Boku 1420 zapsal císař Zikmund zboží kláštera nepomuckého
Bohuslavovi a Krušinoví bratřím ze Švamberka, a tím dostali Bio-
vičtí nového pána.
Po smrti Bohuslavově roku 1425. jmenují roku 1427. Jaroslav
z Javora seděni ni na Blovicich a po něm r. 1454. Vilém z Ne-
tunic, který držel Blovice po svém otci, a jemuž držení to od krále
Jiřího bylo potvrzeno. Ód roku 1465—1566 byly Blovice pod
panstvím pánů ze Šternberka na Zelené Hoře. V té době zmáhala
se majetnost občanstva, a roku 1509. povolil král Vladislav II. Bio-
vicům na přímluvu Jana ze Šternberka výroční trh a svobodu vo-
lení purkmistra. Že jmění obecní v té době dosáhlo značné výše,
dokazuje, že po shoření desk zemských roku 1541. dali si Bio vičtí
vložiti do desk zemských právo na les Kamensko, Suchý důl a jiné
pozemky, které nyní velkostatku hradišťskému náležejí; též jim ná-
ležela již prvé připomenutá ves Podhoří mezi Nepomukem a Ka-
sejovicemi.
Po r. 1566 podstoupili Blovičtí nového pána Kryštofa z Rou-
pova na Vildštejně, který jim udělil r. 1587 svobodu, aby o statcích
Digitized by
Google
139
svých řídili, a pustil jim piva vaření a šenkováuí. Potom dostaly se
Blovice Janu Hradišťskému z Hořovic. R. 1618 dcera Janova Mar-
kéta postoupila Blovice manželu svému Petru Tobiáši Karlovi ze
Svarová, který též Blovicům mnohých svobod udělil. Tento Petr ze
Svarová pro účastenství na vzpouře proti Ferdinandovi II. všech
statků byl zbaven, které z rozkazu knížete Lichtenšteina správcům
statků konfiskovaných byly odevzdány; ale r. 1628 statky ty na-
vráceny byly jeho synu Janu Václavu, který již r. 1632 zemřel.
Dcera Kryštofova Kateřina provdala se za Maxmiliána hraběte
z Gutenšteina, za něhož mezi vrchností a měšťany blovickými na-
staly mnohé nevůle. Rudolf ubíral Blovicům práva a k poddanství
a robotování je nutil, což potrvalo pak po celé století 18., a hrabě
Kolovrat ještě r. 1791 nařizoval magistrátu blovickému, aby o po-
tvrzení výsad vždy řádně žádal, a aby se Blovice nenazývaly mě-
stečkem ochranným, nýbrž poddaným, protože prý podle výsad jeho
pravými poddanými jsou. R. 1793 potvrzeny Blovicům jejich vý-
sady, pokud by proti zřízení zemskému necelily, a poslední po-
tvrzení těch výsad dostalo se Blovicům od císaře Ferdinanda Do-
brotivého.
Bořek zvaný Nebylovský tvoří s Chválenicemi obec
místní a čítá 30 čísel pop. s 209 obyvately národnosti české, ná-
boženství katolického. Obyvatelstvo živí se většinou polním ho-
spodářstvím, čásí nalézá výživu prací v blízkých žulových lomech.
Y obci jest poplužní dvůr velkostatku šfahlavského. K obci
náleží samota Planiny s myslivnou a kaplí sv. Vojtěcha vystavěnou
roku 1685.
Bořek (pod jménem Dolejší Bořek) náležel klášteru domini-
kánskému v Plzni, kterýž jej r. 1543 obci plzeňské postoupil, aby
tato ročně 5 kop gr. klášteru platila a klášter potřebným dřívím
k palivu a stavbě opatřovala. Boku 1599 na žádost převora Ondřeje
vrácen klášteru.
Borovno, vesnice vzdálená od Blovic 15 km sv.. čítá
48 čísel pop. s 324 oby v. a dělí se ve dvě části : Borovno Hořejší
a Dolejší.
Farou náleží do Těnovic, školou do čičova. Samoty : Koukalka.
mlýn a 2 pily.
B z í, vesnice ležící u paty hory Bzí 5*5 km jz. od Blovic,
čítá 17 čísel pop., v čemž zahrnut jest poplužní dvůr velkostatku
šíahlavského a my 8 li v na. Obyvatelé v počtu 155 jsou národnosti
české, náboženství katolického a živí se polním hospodářstvím. Obec
náleží farou do Létán a školou do Ghocenic.
Digitized by
Google
140
Bzí patřilo od dávna kláštera nepomuckému a potom panství
zelenohorskému. Později dostalo se k Chocenicům a tu před rokem
1624 nový dvůr byl vystaven.
Na sv. od Bzí hory jest strmá skála, řídce stromy porostlá
a lesem obklopená, na kteréž kustos musea plzeňského pan Franc
objevil sídliště pradávných obyvatelů z mladší doby kamenné.
čičov, vesnice na potoce Bojovka zvaném, leží 145 km sv.
od Blovic v krajině hornaté a lesnaté 565 m vy 8. nad mořem při
silnici vedoucí z Nových Mitrovic k Mirošovu. Dělí se ve 3 části:
hořejší část od kostela až ku svahu, na němž kdysi stála tvrz páuú
z čičova, sluje vlastní Čičov; část na levém břehu Bojovky slově
Bouňov, na pravém břehu až ku svahu hradnímu Bergán (parkán).
V obci jest 69 domů a 441 obyvatelů národnosti české, z nich pak
428 katolíků a 13 israelitů. Filiální kostel sv. Filipa a Jakuba na
hřbitově vystavěn jest v slohu románském a připomíná se již roku
1352. Nyní patří Čiěov farou do Těnovic. Trojtřídní škola.
Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím a prací v uhelných
dolech.
Ke katastru Čičovskérau náležejí Hořice IV2 * m vzdálené
s 8 domky a 85 obyvately.
Roku 1272 měl tu statek klášter chotěšovský. V století 14.
a 15. vládli čičovem čičovci z čičova, z nichž připomínají se
k r. 1360 Petr s Petříkem, r. 1379 i Ješek z Čičova. V století
15. známe 1414—1425 Jana a 1442 Petra z Čičova. Jeden z nich
Jan nabyl Těnovic, k nimž Cičov před r. 1520 připojil. S Těnovici
dostal se čičov k panství Sp. Poříčí, Po roce 1623 fara v čičovó
zanikla.
čížkov. ves při dvou křižujících se silnicích 15 km jz. od
Blovic, rozložena jest dílem na svahu k potoku Čížkovskému, dílem
rovnoběžně a potokem, téměř již na hranicích hejtmanství plzeů-
skéliu. Cetf i-bťc dělí se na 3 části: hořejší ves, dolejší ves a drahá
k\ UH 81 č.iakk pop. s 541 obyvateli národnosti české, z nichž jest
5tt5 katolíku i ti israelitů. Obyvatelstvo živí se polním hospodář-
stvím.
Farní nhrítn sv. Jana Křtitele jest vystavěn v slohu renais-
Hatičíiím; 1 dolní části obce vede k němu 16 schodů. Služby Boží
obstarávají dm duchovní. Chrám byl farním již r. 1384, v nynější
podobě vystavěn r. 1735. Škola čižkovská připomíuá se již r. 1774;
budova nynější vystavěna r. 1822; r. 1872 stala se trojtřídní.
Digitized by
Google
J41
Cížkov byl před r. 1183. jměním kláštera kladrubského, kte-
rému věnován byl Vladislavem II.; toho roku postoupen knížeti
Bedřichovi. Později dostal se klášteru plasskému, který jej zaměnil
s Drslavem a Rúsera z Litic za Lomany. R. 1237. postoupil jej
klášteru kladrubskému opět Havel z Markvartic. R. 1310. držel Č.
s jinými statky Budislav, syn Protivy z Rožmitála, maje hrad na
blízké skále. Od nástupce jeho Sezemy dostal se číikov s polovicí
Rožmitála r. 1347. arcibiskupství pražskému, avšak podací farního
kostela zůstalo při Rožmitálu. R. 1420. dostal se č. držitelům
zápisným. Obec města Rokycan koupila r. 1558. polovici Čížkova
od královské komory a druhou polovici r. 1567. od Maurice Chanov-
skébo z Dlouhé Vsi.
Čtvrt hodiny od č. zdvihá se ohromná buližníková skála, na
níž býval hrad, z něhož jen příkop asi 16 m široký, ve skále vy-
lámaný se zachoval, kterýž hradiště od sousedních polí odděluje.
Ostatní části hradu stály na strmině, kdež spatřují se stopy kulaté
věže. Lid místu tomu říká Strašná skála.
K školuí obci čížkovské náležejí dvě obce okresu nepomuckého
Měrčín a Zahrádka.
Měrčín leží na nepatrném svahu severně od potůčku vy-
tékajícího z rybníků dózických při erární siluici z Nepomuka do
Rožmitála vedoucí a čítá 23 pop. č. se 147 oby v.
Zahrádka leží na svahu nad potokem Čížkovským 10 km
od Nepomuka a dělí se na 3 části: vlastní ves, Chalupy a Smetalky.
Čítá 49 domů většinou zděných s 282 obyv.
V Z. jsou dva mlýny, jeden v Chalupách, druhý na cestě
k Smetalkám.
Domyslice leží při řece Uslavó 3 km sz. od Blovic na
okresní silnici a čítají 68 domů v nepravidelných řadách sestavených
se 414 obyv. národnosti české, nábož. katol.. živícími se polním
hospodářstvím.
Filiální kostel, v němž služby Boží se konají při rozličných
příležitostech a dle fundace, byl r. 1384. farním. Nyní náležejí
Dom. farou a školou do Blovic.
Poplužní dvůr velkostatku hradišťského. Přes řeku vede ka-
menný most zřízený okresním zastupitelstvem r. 1883.
Drahkov 55 km jz. od Blovic má 42 čísla popisná
a 264 obyvatelů národnosti české, náboženství katolického, přifaře-
ných a přiškolených k Letinům.
Digitized by
Google
142
Samoty: Dubiny, Na samotě, hájovna Pozorka a mlýn. Po-
plužní dvůr patří velkostatku šťáhlavskému.
R. 1379 držel Drahkov zeman Ondřej.
Dvěma dvorům ve vsi říkalo se v Mokří nebo Mokříce: ty
náležely r. 1549 k Újezdu Šátavovu a odprodány r. 1581. Byly pak
statkem samostatným a postavena při nich tvrz jménem Drahkov.
Jáchym Loubský prodal jej s tvrzí r. 1626. Do r. 1650 byl statek
ten samostatným, pak držen k Prádlu a r. 1671 přikoupen k Cho-
cenicům. Albert z Mokří připomíná se r. 1415.
Hradiště tvoří s částí Boušova obec Čítající 50 čísel po-
pisných s 359 obyv. přifařenými a přiškolenými do Blovic. Leží
při okresní silnici do Nepomuka vedoucí u samých Blovic na levém
břehu Úslavy, která je pod parkem hradišťským rozšířena jako ryb-
ník a zove se Berdovnou. Boušovem, který leží na pravém břehu
Úslavy vede silnice do Spál. Poříčí. Hradiště má domy sestavené
pravidelně v řadách, domky v Boušově jsou rozestaveny různě mezi
ovocnými stromy a zahradami.
V zámku hradišťském, vystavěném r. 1775, jest skvostná kaple
sv. Ondřeje, zřízená hrab. Janem Kolovratem Krakovským r. 1853,
v níž se každodenně služby Boží konají. Proti zámku jest náves
s pěkným křížem a skupinou stromů. Přes stoku mlýnskou vede že-
lezný můstek, přes řeku železný most z r. 1885. Na západě od
Hradiště jest rybník zvaný Popluží. K obci náleží též dvůr poplužní
zvaný Habří.
V létech 1480.-1498. držel Hradiště Beneš Častolár, jehož
potomci zvali se Hradišťskými z Hořovic (Jan r. 1545., Častolár
r. 1566., Jan r. 1594.) Markéta, dcera Janova, získala Vildštejn
a postoupila r. 1618 oboje svému manželu Petru Tobiáši Karlovi
ze Svarová. V rodě tohoto (Jan Václav r. 1632., Kryštof Rudolf
r. 1649.) zůstalo spojené panství až do r. 1678. Vdova po Kryšto-
fovi ze Svarová Kateřina, provdala se za Maxmiliána z Gutnštejna.
kterýž po smrti její, vyrovnav se s nevlastními dcerami, podržel
celé panství Hradišťské. Druhá jeho manželka Polyxena Kateřina
roz. Hraběnka Vratislavova z Mitrovic ovdověvši, provdala se znovu
za Jana Josefa Jeníška z Újezda, jemuž povoleno přenesení jména
i znaku na Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat, jenž závětí
r. 1728 dědicem jeho byl ustanoven. Potomci Vilémovi vládli zde
až do r. 1872.
Poslední potomek toho rodu Hanuš Karel, šlechetný a horlivý
zastavatel práv národa českého, odkázal jmění své (Hradiště, Břez-
nici a Merklín) sy no vci svému hraběti Edvardovi Palffymu z ErdOdu.
Digitized by
Google
143
Chlum, vesnice 5*5 km sz. od Blovic ležící má 52 čísla
pop. a 314 obyvatelů, z nichž jest 296 katolíků a 18 israelitů.
Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím. Farou a Školou náleží
do Seče.
Ghocenice leží po obou stranách erární silnice 4*5 Tem
jižně od Blovic na potoce Chocenickém. Mají 74 čísla pop., různě
sestavená s 518 obyvateli, z nichž jest 512 katolíků a 6 israelitů.
Jest zde dvoutřídní škola a nově postavená kaplička. K Chocenicňm
patří samota Chýlava, obecně Loudava řečená, sestávající z 6 Čísel
pop. Většina půdy v Chocenicích náleží panství chocenickému.
které tu má poplužní dvůr s velikým, nyní skoro neobydleným
stavením, zvaným zámek; mimo to jest tu lihovar a 2 mlýny.
Chocenice patřily r. 1115 klášteru kladrubskému, později do-
staly se nepomuckému klášteru. Když císař Zikmund zboží kláštera
nepomuckého rozdával, dostaly se Chocenice k Zelené Hoře a pak
k Prádlu, až je Kryštof Eokořovec z Eokořova za díl dostal a tu
tvrz postavil (před r. 1623). Od dcery jeho koupil Chocenice Jan
Václav Koc z Dobrše r. 1650 a od vdovy jeho r. 1662 Jindřich
hrabě z Gutnšteina. Pak je drželi r. 1666 Ferdinand Ludvík z Vo-
pinku a r. 1685 Marek hrabě Lanoy; v století 18. připojeny
k Nebylovům, později k Šíahlavům.
C h o u z o v leží při potoku Střižovickém nedaleko zříceniny
hradu Vildšteina 65 km sz. od Blovic, na okresní silnici vedoucí
z Nezvě8tic do Netonic a Čítá 21 čísel pop. vesměs starých, dře-
věných, slámou krytých se 116 obyvateli, živícími se polním ho-
spodářstvím. Školou i farou patří ke Chválenicům.
Chválenice leží při erární silnici vedoucí od Plzně k Bu-
dějovicům 13 km j. od Plzně, 9 km sz. od Blovic a čítají 69 čísel
pop. se 438 obyvateli národnosti české, z nichž je 431 katolíků
a 7 israelitů. Farní chrám v nynější podobě vystavěn byl r. 1753,
ale již v století 14. byl zde farní kostel. Škola ve Chválenicích
již v minulém století se připomíná; stávala původně pod křížem
u hřbitova. Nynější budova školní vystavěna byla r. 1827., ale roz-
šiřována ustavičně, r. 1831. v dvoutřídní, r. 1872. v trojtřídní a
r. 1880. v čtyřtřídní. Ve školním roce 1896.— 97. otevřen při této
škole zimní kurs hospodářský. Od roku 1810. působí při škole
rodina Breychova.
S Chválenicemi jednu místní obec tvoří Bořek Nebylovský.
Přiškoleny jsou obce: Chouzov, Nezbavětice, Volešná a Želčany.
Chválenice připomínají se r. 1275. jsouce sídlem vladyky Seraislava
Digitized by
Google
144
dobrodince kláštera kladrubského. Ve století 14. drželi Chválenice
Vilém z Fussperka r. 1379, Aleš z Pokojnic r. 1383., Anna, vdova
po Tomáši Pabiánkovi r. 1395. (kromě drobných vlády čích statků).
Na Pabiancích dobyty od Plzeňských jimž je císař Zikmund r. 1525
daroval. V století 16. byly příslušenstvím statku Hradiště, od
něhož odděleny a přidány kNebylovúm, když tyto odlučovány. Po
spojení Nebylov se Šíahlavy přiděleny opět k Nebylovům r. 1624.
Matriky byly založeny r. 1645.
. Ghynín, katastrální obec náležející k místní obci Novým
Mitrovicům 3 km od nich vzdálená, čítá 33 pop. čísla s 200 obyv.
živícími se polním hospodářstvím. Má v zásadě povolenou jedno-
třídní školu.
Samota „Na pasekách. u
Jar o v (prvotně Rájov) leží ve výběžku okresu blovickébo
86 km od Blovic vzdálen 540 m nad mořem, při okresní silnici
vedoucí ze Zhůře k Žinkovům. Obec čítá 67 čísel pop. a 492 obyv.
Čechu, katolíků, živících se polním hospodářstvím. Vesnice dělí se
na dvě části : horní a dolní. V horní části jsou pouze selské statky,
v dolní mimo 6 čísel samé chalupy. Farou náleží k Prádlu. Škola
založena r. 1873., o druhou třídu rozšířena r. 1886.
Nedaleko Járova stávala ves B z í k. o níž se děje zmínka
ještě r. 1521; roku 1560 uvádí se již co pustá.
K o m o r n o (místní obec Kotousov-Komorno) leží při okresní
silnici 2 km záp. od Blovic a má 16 čísel pop. se 101 obyv., kteří
se živí polním hospodářstvím. V obci jest poplužní dvůr panství
chocenického. Nedaleko Komorná jest rašeliniště.
Kotousov leží 4 km jz. od Blovic a čítá 9 čísel pop.
s 82 obyv. Správu obecní má společnou s Komorném a to tak, že
starosta volí se z Komorná a prvý radní z Kotousova. Farou patří
do Blovic, školou do Chocenic.
Samoty: Suš, myslivua a hájovna.
Lhota Chocenická 3 km jz. od Blovic při erární sil-
nici čítá 17 čísel pop. a 105 obyv. živících se polním hospodář-
stvím. Přifařena jest do Blovic, přiškolena do Seče.
Lhotka Hradišťská leží 4 km jv. od Blovic a má 19
čís. pop. se 129 obyv. č., katol. ; zaměstnání obyvatelstva jest polní
hospodářství. Farou náleží do Blovic, školou do Seče. Na návsi
stojí zděná kaple sv. Václava.
Mezi Lhotkou a Struhaři stávala vesnice M a 1 i n e c.
Digitized by
Google
145
Lipnice leží 2 km s. od Sp. Poříčí při okresní silnici
z Blovic do Rokycan při obchodní dráze a čítá 82 pop. čísla s 505
obyv. Č., katol., živícími se polním hospodářstvím.
Vesnice tato stavěna jest do kruhu. Ve středu obce jest ve-
liký, lipami vroubený rybník. Na návsi jest veliký kříž a stará
zvonice. Se všemi okolními obcemi spojena jest silnicemi obec-
ními. Parou i školou náleží do Sp. Poříčí.
Po prvé připomíná se L. co nová ves r. 1391., kdy prodána
byla s Poříčím od Racka a Buška ze Švamberka Jindřichovi z Elster-
berka. Tento prodal ji s jiným zbožím Habartovi z Vinařec r.
1413.; odtud pak bývala spojena 8 Poříčím. Až do r. 1758. nále-
žela čásť L. farou k Mešnu, část k Poříčí; od toho roku jest celá
k Poříčí přifařena.
Losina leží jz. od Radyně asi 10 km sz. od Blovic při
erární silnici z Plzně do Nepomuka vedoucí, čítá 86 domků, většinou
zděných, rozložených po obou stranách okresní silnice ze Sfáhlav
do Štěňovic vedoucí a má 628 obyv. ó., katol., živících se země-
dělstvím. Na nepravidelné návsi stojí kaple, kříž a socha sv. Jana
Nep. Přifařena jest do Chválenic. Škola založená r. 1872. jest
dvoutřídní.
čás£ obce „Bambousek" vzdálená asi Va * m v - °d Losiny na
návrší čítá 17 čís. pop. Losina připomíná se r. 1272. co zboží
kláštera chotěšovského. R. 1425. daroval císař Zikmund Losinu a
Chválenice obci plzeňské za škody, které obléháním od Husitů
utrpěla.
L o u ň a v a leží při potoce Přešínském 6 km jv. od Blovic
a 2 Jm od Žďáru a čítá 54 čísel pop., různě a nepravidelně sesta-
vených s 294 obyv.. národnosti české, náboženství katolického při-
fařených do Blovic a přiškolených do Žďáru.
Samoty : Krahulice a mlýn na potoce Přešínském s jednou
chalupou IV2 *w východně. V okolí Louňavy a Žďáru stála ves
Vrtěšice, která se ještě roku 1435 připomíná. Na místě, kde
Vrtěšice stály jest jehličnatý les a poblíže zaniklé osady nalézají
se pohanské hroby.
Lučiště leží 13 km sv. od Blovic a 2 km od Těnovic při
okresní silnici z Poříčí do Mirošova vedoucí a má 61 číslo pop.
s 365 obyv. národnosti české, náboženství katolického, živících se
polním hospodářstvím a prací v uhelných dolech. Vesnice dělí se
na 3 části : Na Drahách, ves a Na Pátku. Náves jest okrouhlá, má
10
Digitized by
Google
146
uprostřed rybník a kovárna. U prostřed Tesnice stoji kaple Panny
Marie se zvoničkou, vedle ní ielezný kříž.
V katastru obce stávala ves Z á r u b í n. při níi prý býval
panenský klášter. Před nedávnými lety našel se tu klenutý trativod.
Mi li no v vzdálen jest od Plzně 21 km. od Blovic 7-5 km
a leží na křižovatce dvou okresních silnic Čítá 61 pop. čísel v obci
a 7 na samotách, celkem tedy 68 s 422 oby v. národnosti české,
z nichž jest 417 katolíků a 5 israelitú. Katolíci přifařeni jsou do
Chválenic. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím.
Škola jednotřídní od r. 1SS7 exp., od r. 1896 samostatná
dvoutřídní. Pila a výroba dřevěných zátek do sudu. Samoty: My-
slivna a hájovna , Hádek", hájovna „Kudlička". pila. hájovna Ma-
ríenruh, hájovna ko matická.
Nedaleko Milínova směrem severozápadním zříti lze stopy
zaniklých osad Hořejších a Dolejších Nesliv, severněji
pak bývalé osady Javora. Ve směru severním v lese téměř
ukryty jsou zříceniny hradu Lopaty. Zříceniny tyto. jak je nyní
spatřujeme, jinak vyhlížejí nežli před lety. kdy velká část jejich
rumem zasypána, oku pozorovatelovu skrytou zůstávala. Přičiněním
nynějšího kustosa musea plzeňského pana France zříceniny nabyly
nynější podoby.
B. 1379.— 1400. seděl na Lopatě Heřman z Litic maje v držení
hrad Lopatu, části Sfáhlav. Nezvěstic. Šřáhlavic. Nezbavětic a Hor-
ních i Dolních Nesliv. R. 1400 byl pánem hradu Heřman z Lopaty,
který se zapsal císaři Zikmundovi proti správci země české Proko-
povi Moravskému. Potomci jeho Tilem a Jan r. 1419.. pak Jan a
Habart příjmím z Hrádku a na Lopatě r. 1424- přidržujíce se strany
katolické, stavěli se na odpor hnutí národnímu a plenili statky sou-
sedících pánů. kteří k husitismu přilnuli. Za tou příčinou vypravil
se Přibík z Klenového s Janem Zrarlíkem a Svojsem ze Zahrádky
v čele značného vojska dne 27. zán 1432. proti Habartovi na Lo-
patě a nemohouce hradu děly dobyti, vyleželi ho hladem, až Habart
dne 6. února 1433 sám jej zapáliv, útěkem se spasil. Od té doby
zůstal hrad v rozvalinách ležeti.
Po smrti Habartově r. 1457. obdržel od krále Jiřího zbořený
hrad Bedřich z Donína. Později dostal se pánům z Kožmitála.
kteří jfj Doupovcúm z Doupova. držitelům zboží š&íhlavského pro-
dali. Od těch dob zůstal hrad Lopata se Šfáhlavy spojen.
V levo od cesty z Mil. do Nevida spatříme v lese vyvýšené
místo, obehnané v kruhu vysokými valy s hlubokými příkopy. Tam
r
Digitized by
Google
147
stávala tvrz Javor. Bod rytířů z Javora připomíná se často
v stol. 15. a 16., zvláště pak se jmenují: Čáslav z Javora, jenž
1373.— 1377. bývá podepsán jako svědek na listinách, chovaných
v plzeňském archivu, podobně 1409.— 1415. Cajcha z Javora, Jaro-
slav a Eunrat z Javora, onen seděním v Blovicícb, přidržovali se
r. 1420. strany katolické. Nejznámějším byl Olfart z Javora, který
jako stranník Husitů byl purkrabím naVildštejně a r. 1428 a po-
zději na Rady ni. Císař Zikmund zapsal mu r. 1436. všecka zboží
kláštera Skalického. Mimo to jmenují se Drslav, řečený Javor r. 1391.
v Šfáhlavicích a Otík řečený Javor ze Všenic r. 1406. Tvrz byla
pusta již r. 1587.
Míso v jest nej východnějším místem okresu blovického, 17
km sv. od Blovic. Leží u potoka Borovenského v obci známého
pod jménem Eoukalka ve výši 620 m nad mořem a skládá se ze
čtyř částí: horní a dolní části, Huti a dvoru, zvaného Bělehrad.
Má 59 čísel pop. a 444 obyvatelů, národnosti české, náboženství
katolického, živících se polním hospodářstvím. Obec náleží farou
k Těňovicům. Škola v. 1873. založená, byla r. 1885 rozšířena ve
dvoutřídní.
Mitrovice Nové leží nad potokem Jalovým nedaleko
vrchu Kokšína 13*5 v. od Blovic při silnici, vedoucí z Plzně do
Písku a mají 104 čísla pop. se 706 obyvateli národnosti české,
z nichž je 690 katolíků a 16 israelitů. Obyvatelstvo živí se hlavně
polním hospodářstvím. Eobci náleží poplužní dvůr kapitoly Svato-
vítské.
Farní chrám zasvěcen jest sv. Janu Nepomuckému. Byla to
původně kaple, vystavěna r. 1722. Annou Polyxenou, hraběnkou
z Clary Aldringen. R. 1747. založil její syn Earel Josef při kapÚ
té faru. B. 1801. zapálil blesk kapli a při opravě přistavěna loď
chrámová.
Škola povstala hned při založení kaple a jest trojtřídní.
V Nových Mitrovicích jest sklárna; vyrábí hlavně duté sklo
a zaměstnává asi 30 dělníků. Samoty: myslivna a hájovna, obora
a samota Hutmaň.
Mýt o v, vesnice na samém úpatí vrchu Eokšína čítá 43 čísla
pop. a 238 obyvatelů, cechů, katolíků, živících se polním hospo-
dářstvím. V Mýtově narodil se r. 1821. český spisovatel Bedřich
Moser.
Nebylovy leží nu svahu dvou kopců Rajče a Želny nad po-
tokem Nebylovským, který vtéká do Úhlavy. Čítají 58 čísel pop.
10*
Digitized by
Google
148
a 353 obyvatele, z nichž jest 348 katolíků a 5 israelitu, živících
se polním hospodářstvím a prací v lomech. Obec proslulá jest
množstvím krásných ovocných stromů a ježto v kotlině zdejší stro-
moví bývá chráněno před mrazy, daří se tu ovoce hojně a jest
znamenitým zdrojem příjmů.
Zámek nebylovský vystaven byl hrabětem Adamem ze Steinau
na počátku stol. 18.; slynul skvostnými malbami na omítce roz-
sáhlých síní, nyní však jest valně sešlý.
K Neb. náleží samota P r u s i n y s kostelem, farou a troj-
třídní školou. Škola připomíná se již r. 1774.; r. 1866 přibyla
třída druhá, r. 1873. třída třetí. Zde učitelovala rodina Špilarova
od r. 1774. až do r. 1894.
Farní kostel, při němž jest hřbitov s kostnicí vystavěnou r.
1714., má oltář obrácený k východu a jest zasvěcen sv. Jakubu
Menšímu^ Připomíná se co farní již r. 1384.
Přifařeny jsou k němu: Nebylovy, Čižice, Bořek Neb., Stři-
žovice, Netunice a Předenice.
Na severu při vozové cestě jest kaplička se sloupem Nejsv.
Trojice, něco dále pak kaple sv. Barbory.
Zámek Neb. stojí na místě někdejší tvrze, jejíž nejstarší drži-
telé byli Racek z Nebylova r. 1354. a Vilém r. 1364. R. 1379.
seděli tu Racek a Vilém z Neb., a patřila jim nyní zašlá ves Z á-
h o ř í a Netunice.
Mezi šlechtou na počátku 15. stol. jmenuje se Vilém z Neb.
r. 1420. a r. 1426. Hrzka z Neb. R. 1487. připomíná se Jindřich
z Drahobuze a v Neb., r. 1503. pak Jindřich z Neb.
V 16. stol. dostaly se Neb. blízkým sousedům Netunickým
z Netunic. Před r. 1634. připomíná se co pán na Neb. a Net.
Petr Hertenberský z Hertenberka a v druhé polovici 17. stol. rytíř
Adam Kokořovec z Kokořova. R. 1673. koupil Neb. Jan Arnold
sv. páu z Engelflussu, který je již r. 1685. prodal hraběti Jindřichu
Kokořovci z Kokořova, držiteli Šťáhlav. Od té doby zůstala obě
panství spojena.
Nechanice leží 75 km vých. od Blovic při okresní silnici
do N. Mitrovic a mají 38 čísel pop. s 229 obyv. C, katol., živícími
se zemědělstvím. Farou náležejí ku Spál. Poříčí; jednotřídní škola
zřízena r. 1892.
Netunice leží 1 km jihozáp. od Nebylov a Prusin a čítají
46 čísel pop, s 320 obyv. národnosti české, náb. katol., živícími se
Digitized by
Google
149
polním hospodářstvím a prací v lomech a uhelných dolech. Po-
plužní dvůr velkostatku nebylovského.
Samota Mrtol vzdálená od Netunic l / 2 km čítá 5 čísel pop.
a leží při silnici do Přeštic vedoucí.
První zprávu o Netunicích máme z r. 1379. : držiteli jejich
byli Kaček a Vilém z Nebylova. S dalšími držiteli setkáváme se
v stol, 15. a 16. Vilém z Netunic podepsán jest mezi pány katol.
při sjezdu na Žebráce r. 1427. Tento držel již před r. 1420. nó-
které zboží od opata nepom. Arnolda, o čemž svědčí listina, na
základě jejíž domáhal se jeho syn Vilém r. 1454 držení rybníka
Myslivskéh© (na Plánicku) a vsi Zdemyslic (u Blovic). Zároveň
zdědil po svém otci i ves Střižovice, Lhotu a městečko Blovice.
Vdova po posledním pánu z Netunic Dorota odkázala Netunice
r. 1575. Petrovi z Hertenberga, který Netunice s Nebylovy spojil.
Nezbavětice leží 10 im od Plzně jihových. na svahu,
jejž tvoří pakorek Skalky směrem k Nezvěsticům a čítají 47 čísel
pop., většinon nových, v kruhu řídce sestavených, s 287 obyvateli
nár. české, nábož. katol., živícími se polním hospodářstvím. Farou
a školou patří k Chválenicům. B. 1379 držel čásí Nezbavětic Heř-
man z Litic seděním na Lopatě.
Nezvóstice, obec při řece Uslavě 18 km od Plzně a 6*5 km
od Blovic vzdálená, leží na křižovatce okresních silnic při státní
dráze a čítají 60 pop. čísel s 458 oby v., z nichž jest 448 katolíků
a 10 israel. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím.
Filiální kostel Všech Svatých byl již r. 1369. zvláštním fa-
rářem osazen; mezi r. 1369.— 1409. vykonávali při něm patronátní
právo páui z Božmberka. Školou náležejí Nezvěstice do Žákavy.
Z nádraží státní dráhy vede odbočka české obchodní dráhy do
Mirošov. V obci jest poplužní dvůr velkostatku šíahlavského. Sa-
moty: obecní cihelna, panská cihelna, hájovna a 2 mlýny.
Přes Úslavu vede kamenný most.
Naproti skalnaté Vartě u panského dvora bývala tvrz, po níž
dosud val i příkop a skrovné zbytky zdí pozůstaly. Zdá se, že
rod pánů Nezvěstických byl téhož původu se sousedními Pokoj nic-
kýrai a Žákavskými. B. 1379. držel čásť Nezvěstic Heřman z Litic
na Lopatě. B. 1381. Nachval řečený Kolvín z Kolvína dostal od-
úmrť v Nezvě8ticích a Nezbavěticích po Jindřichovi z Nezvěstic.
B. 1414. koupil Oldřich z Nezvěstic s Bavorem ze Zinková plat
ve vsi Strhařích. B. 1526. připomíná se Jan Žichovec z Duban
seděn'ra na Nezvěsticích a r. 1529. Jan z Boupova. Ku konci 16.
Digitized by
Google
150
věku náležely Nezvěstice Jiřímu Příchovskému z Příchovic; náhro-
bek jeho s mosazným znakem a nápisem českým z r. 1598. nalézá
se v kostele nezvěstickém.
Planiny, vesnice ležící 145 km sv. od Blovic, mají 31 Číslo
pop. se 130 obyvateli národnosti české, přifařenými a přiškolenými
k Novým Mitrovicům. Parní pila a poplužní dvůr zřízeny r. 1700.
Václavem Vratislavem z Mitrovic.
Poříčí Spálené, městys, leží v údolí po obou březích
potoka Bradavy při okresní silnici z Plzně do Blatné.^ čítá 228
domů a 1726 oby v. národnosti české, z nichž jest 1616 katolíků
a 110 israelitů. Uprostřed městyse jest náměstí tvaru obdélníkového,
ve východní části jeho stojí děkanský chrám sv. Mikuláše, při
němž ustanoveni jsou dva duchovní. Israelité mají zde též svou
synagogu. Škola zdejší jest pětitřídní s 2 pobočkami Společenstvo
smíšených řemesel vydržuje si^pokračovací průmyslovou školu pro
učně. Israelité mají soukromou jednotřídní školu německou. Severně
od obce je8t hřbitov katolický; hřbitov israelitský jest na straně
sv. těsně u městyse.
Panský pivovar, 3 mlýny, pila, 2 cihelny, továrna na sirky
a mýdlo; pošta, telegraf, lékař, záložna. Obyvatelstvo živí se polním
hospodářstvím, obchodem a drobnými řemesly.
Samoty: Dražkovice, poplužní dvůr a ovčín, Otče-
náška, pohodnice 3 km jv., Kar lov, poplužní dvůr a 7 čísel
pop., 2 km jz., Lhotka, poplužní dvůr 2 km záp., Rohrschmiedův
mlýn asi l / 2 km vých. a dále na východ Hvíž dálka s pilou
a 6 čísel pop.
Znak obecní záleží z červeného štítu, v němž je stříbrná
hradba městská s cimbuřím a za ní tři čtyřhranné věže se špiča-
tými střechami a žlutými makovicemi. Prostřední věž jest něco
vyšší ostatních.
Nejstarší známí držitelé někdejší tvrze byli páni ze Švam-
berka. Roku 1379 držel je s Hořehledy a Novou Vsí (Strhaře
nebo Lipnice) Ratroír z Krasíkova, který zaplatil královské berné
8 hřiven stříbra a 1 lot. Co patron kostela připomíná se r. 1360.
a 1366. Bohuslav ze Švamberka. Ratmír a Bušek ze Švaraberka
prodali městečko Poříčí s vesnicemi Hořehledy, Lipnicí, Strhaři
a Rakovou i s částmi v Zárubině r. 1391. Jindřichovi z Elstrberka
za 1800 kop gr., který již r. 1413 městečko Poříčí opět prodal
Habartovi z Vinařec za 1047V 2 kopy gr. Tento dlouho Poříčí ne-
podržel. Již r. 1446. byl majitelem jeho Petr Brada z Nekmíře,
Digitized by
Google
151
po jehož smrti vdova po něm se svým synem Janem z Vysokého
Poříčí, Lipnici, Hořehledy, Záluží a Strhaře prodala Jindřichovi
z Lipna a Mikuláši z Dlouhé Vsi a Pokoj nic. Od tohoto přešlo
Poříčí na Fridricha z Donína, který rozmnoživ zboží poříčské prodal
je Janu Eoupovskému z Roupova, jehož potomci zde až do roku
1587. vládli. Kryštof starší z Roupova prodal Poříčí tvrz a městečko,
pak vesnice Žakavou a Nezvěstice, tvrze pusté Homberk, Pokojnici,
Javor a Kamýk s mnohými pustými vesnicemi Karlu Kokořovci
z Kokořova a na Šťahlavech. Od něho získal statek ten Jan Hořčice
ze Prostého a brzy na to stal se majitelem Poříčí Adam starší
Vratislav z Mitrovic.
Většina obyvatelstva Sp. P. přiznávala se tehdáž k náboženství
protestantskému a donutila faráře Daniele Klemensa, že opustil faru,
kterou si protestante i 8 chrámem přivlastnili, Za to ztrestáno
bylo Poříčí r. 1620. od vojska katolického tím, že město bjlo za-
páleno a celé popelem lehlo. Odtud má přívlastek Spálené. Adam
st. z Mitrovic rozmnožil statek P. znamenitě a odkázal obci P.
500 kop gr. míš. ; rovněž i manželka jeho Salomena Poříčským
byla nakloněna.
Až do skončení války třicetileté bylo městečku snášeti útrapy
válečné v míře vrch o vité, ač zatím obyyatelé jeho ke katolickému
náboženství se navrátili.
Syn Adamův Jiří ustanovil, by manželka jeho Maxmiliána
Kateřina na místě svého syna Eusebia až do smrti své vládla. Tato
provdala se po druhé za Kryštofa Karla ze Svarová, kterýž nejen
lid vesnický, ale i móšíany poříčské velmi sužoval a městečku mnohé
svobody odňal. Dozvěděvši se to Maxmiliána Kateřina, která tehdáž
v Praze bydlela, ochránila poddané své od dalších násilností a vě-
novala obci P. hojně pozemků. Za nezletilého Jiřího Zdeňka, vnuka
Kateřinina, spravoval panství P. Václav Hynek z Mitrovic, který
zvelebiv kostel v P., prodal celý statek ten pí. Polyxeně, ovdovělé
hraběnce Clary-Aldringen r. 1715. za 188.000 zl, jejíž r. 1719.
zemřelý syu pochován jest v kostele P. R. 1749. prodal hrabě
Karel Josef celé panství kapitole sv. Víta za 461.500 zl.
V okolí Sp. P. zanikly během 16.— 17. stol. vesnice Ty sovec
a Lhota; tato stávala tam, kde dnešního dne dvůr Lhotka se
nalézá.
Předenice leží 2 km záp. od Nebylov v údolí při řece
Úhlavó a čítají 46 čís. pop. s 296 obyv. nár. české, z nichž jest
290 katol. a 6 isr. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím.
Samota: Nový mlýn.
Digitized by
Google
152
Ve 14. a 15. stol. byla tvrz zdejší (na místé jejím stojí statek
čís. 23.) rodinným sídlem Předenických z Předenic. Zejména uvádí
se Petr z Předenic, který r. 1406. daroval kostelu v Prusinách kus
řeky od lávek u Př. až na hranice štěňovické. V stol. 15. uvádějí
se také Otík r. 1483. a Oldřich r. 1496. V 16. stol. drželi Přede-
ničtí Dnešice; tak podpisuje se Adam z Předenic a na Dnešicích
r. 1598. Jindřich z Předenic stál na straně stavů Českých proti
Ferdinandovi II. Po bitvě bělohorské vystěhoval se ze země a jeho
zboží připadlo částečně k Lukavicům, částečně k Šíahlavům.
P ř e š í n leží 590 m nad mořem při okresní silnici 8 km
jihových. od Blovic a čítá 61 čís. pop. s 463 obyv. Č., katol.,
živícími se polním hospodářstvím. Farou náleží k čížkovu. Škola
založena r. 1880. a rozšířena o druhou třídu r. 1893.
Samota: Krahulice.
Polovic Přešína náležela klášteru v Ostrově, který ji r. 1532.
ryt. Janovi z Vitonce prodal. E. 1558. zakoupen Přešín od obce
města Rokycan k špitálu městskému a r. 1622 dostal se v držení
Adama st. z Mitrovic.
Seč, vesnice při erární silnici 2 km záp. od Blovic na potoce
Podhrázském, čítá 56 domů většiuon dřevěných a 278 obyv. nár.
české, z nichž jest 266 katol. a 12 israelitů. Uprostřed obce jest
náves tvaru obdélníka. Farní chrám Na nebevzetí P. Marie, připo-
míná se již roku 1384. ; později náležel jako filiální k Blovicům až
do r. 1691.; Jan Rudolf hrabě z Morzinů faru opět vyzdvihl a nadal.
V kostele nalézá se obraz Panny Marie, který pořídil r. 1659.
Kryštof Karel ze Svarová. Kolem kostela jest hřbitov v rozloze
10 a. Nynější školní budova vystavěna byla r. 1832; před tím na-
cházela se škola v chalupě, kde panský pekař obýval, a která se
posud pekárnou nazývá. R. 1834. byli zde učitelé dva, r. 1884. zří-
zena třída třetí.
Seč, dle staršího pojmenování Seteč, bývala samostatným stat-
kem s tvrzí, která již dávno zanikla. R. 1318. jmenuje se Oldřich
ze Seče, r. 1358. Jan. r. 1379. Přech. R. 1408. učinil Oldřich ze
Seče nadání při kostele v Seči. Přech ze Seče zdědil r. 1427. po
Signmudov I. ťuráii v Chylicích, zboží v Chýlících. R. 1545. prodali
bratři Jiři a Albrecht z Nebylova tvrz a ves Seč, dvory a vsi pusté
iSiídtfk a BUžtice Sigmundovi a Václavovi bratřím z Tryclaru.
V 17. stol. patřila Seč Morzinům, kteří získavše ještě Žence a Lu-
fcam\ tyto atatky v jedno spojili.
Digitized by
Google
153
Selčany, vesnice ležící v úžlabí potoka Střižovického 6*5 km
od Blovic vzdálená, leží při erární silnici z Plzně do Nepomuku
vedoucí a čítají 26 čísel pop. se 159 obyv. národnosti české, ná-
boženství katolického, živícími se polním hospodářstvím.
Farou i školou náleží obec do Chválenic.
R. 1379. obdržel ěásť Selěan Martin Mladota. R. 1401. patřily
k probošství rokycanskému, s nímž dostaly se v majetek města
Rokycan r. 1546. Rokycanští prodali ves Selčany r. 1630. Karlovi
Kokořovci za 200 kop gr. míš.
R, 1883 našlo se ve statku ě. 25 náhodou při kopání 2116
mincí ve váze 2 kg. a 4 malé stříbrné náušnice. Mince pocházely
z doby vévodů Oldřicha a Břetislava 1012—1055.
Smedrov náleží k místní obci Zdaru a leží na pravém
břehu Úslavy 4 km jihových. od Blovic při okresní silnici, čítá
24 čísla pop. a 175 obyv., přifařen do Blovic, přiškolen do Žďáru.
Celým Smederovem táhne se kaštanové stromořadí. Poplužní dvůr
velkostatku hradišťského.
Struhaře (v století 15. vždy Strhaře) leží na okresní
silnici z Blovic do Sp. Poříčí 3 km od tohoto města vzdálené,
a čítají 52 čísla pop. většinou zděná se 283 obyv. národnosti české,
katolíky. Zaměstnání obyvatelstva jest zemědělství. Farou náležejí
Struhaře do Blovic, školou do Sp. Poříčí.
Nedaleko Struhař jest rašeliniště a panská myslivna.
R. 1391. připomínají se Struhaře jako nová ves, která s Po-
říčím prodána byla Jindřichovi z Elstrberka. Ten prodal je Ha-
bartovi z Vinařec a r. 1414. Vilém ze Zvířetic prodal plat 19 kop
gr. na vsi Struhařích Bavorovi ze Žinkov. Do r. 1453. spojeny
byly Struhaře 8 Poříčím; r. 1587. dostaly se k Hradišti a ná-
ležely k němu až na naše doby.
Střižovice leží na křižovatce okresních silnic 7 km od
Blovic a čítají 77 čísel pop. se 438 obyv. národnosti české, živícími
se poluím hospodářstvím. Uprostřed prostranné návsi nalézá se
dvoutřídní školní budova. Obec přifařena jest k Pnisináro. V čísle
50. byla až do let sedmdesátých israelitská modlitebna; toho času
bylo v Střižovicích 7 rodin israelitských. nyní zbyla tu jen jedna.
Před r. 1420 držel Střižovice od kláštera nepomuckého Vilém
z Netunic.
Šíahlavice leží 2 km jihozáp. od Šťahlav a čítají 60 čísel
pop. se 431 obyv. národnosti české, náboženství katolického, živí-
Digitized by
Google
154
cích se polním hospodářstvím. Farou náležejí Síahlavice k Šfahlavům.
Škola dvoutřídní.
Samoty: Hájek, bývalý poplužní dvůr a myslivna Hladká.
V Šfahlavicích narodil se t. 1816. spisovatel profesor Václav
Zikmund.
Š t í t o v, vesnice při okresní silnici z Blovic do Žákavé ve-
doucí 3 km severně od Blovic a 3 km jihozápadně od Spál. Poříčí
vzdálená, má 52 čísla pop. s 312 obyv. cechy, katolíky, živícími sa
polním hospodářstvím.
Farou náleží do Blovic, školou do Spál. Poříčí. Má v zásadě
povolenou jednotřídní školu.
Samoty : Habří dvůr 1 km jv., pohodnice 2 km jižně a há-
jovna „v Kameňáku" 1 km severozáp.
Těnovice leží na návrší při okresní silnici ze Spál. Poříčí
do Mirošov vedoucí a mají 38 pop. čísel s 268 obyv. národnosti
české, z nichž jest 265 katolíků a 3 israelité. Obyvatelstvo živí se
hlavně polním hospodářstvím.
Farní chrám Na nebevzetí Panny Marie má gotické presby-
terium a v goticky ozdobných oknech zachovaly se ještě zbytky
maleb na skle. Dvoutřídní škola založená r. 1665; nynější školní
budova vystavěna byla r. 1842.
Poplužní dvůr kapitoly sv. Víta.
Samoty: Pod strání a Labšuv mlýn.
R. 1379. drželi Těnovice, Záluží a Lučiště Zdeněk z Těnovic
a Ondřej z čičova, kteří též r. 1374. vykonávali patronátni právo
ke kostelu těnovickému. B. 1407 byl patronem kostelním Václav
ze Švamberka řečený Tiavák. Na počátku století 17. dostaly se
T. Václavovi st. Karlovi ze Svarová a na Suchomastech manželkou
jeho Ludmilou Muchkovnou z Buková. K Poříčí připojeny r. 1718.
Újezd Hradišťský leží při okresní silnici 3 km vých.
od Blovic na levém břehu potoka Jiříkovského. který vyvěrá pod
Struhíui u ústi do Úslavy u Blovic. čítá 25 čísel pop. a 138 obyv.
přifařených do Blovic a přiškolených do Ždáru. Obyvatelstvo živí
m polním hospodářstvím.
Poplužní dvůr velkostatku hradišťského, při němž v století
18. stála draslárna.
Újezd Chocenický leží 2 l /a *»» jihoz. od Seče při
Prosní gilniri a má 34 čís. pop. s 213 obyv. národnosti české?
mi ho polním hospodářstvím. Farou a školou náleží do Seče.
int dvůr panství chocenického.
Digitized by
Google
155
Samoty: Mlýn v Podhrází 1 km severových., panská pila
V2 * m , jihových.
ÚjezdŽelezný, vesnice ležící 649 m nad mořem, blíže
hory Třemšína pod Chlumem „Skála" řečeným, při rybníce v Oulič-
kách zvaném a 12 km od Blovic vzdálená, čítá 71 čís. pop. a 466
obyv., živících se hlavně polním hospodářstvím. Obec dělí se na
starší Ves a novější Draha. Farou náleží do čížkova; škola dvou-
třídní zřízena r. 1889.
Samota „na Kbelích", opuštěné doly na železnou rudu.
B. 1379. náležel Ů. Ž. Zdeňkovi z Eožmitála.
R. 1596. držel jej Václav Ježovský z Lub a po bitvě bělo-
horské Severin Thalo rytíř z Horšteina.
Ú n ě t i c e leží 2 l / 2 km západně od Seče a mají 38 čís. pop.
většinou zděných s 246 obyv., přifařenými a přiškolenými k Seči.
Uprostřed obce jest nepravidelná náves, na ní jest rybníček a kaple
r. 1885. vystavěná.
Vlčice iy 8 km jižně od Blovic a Stará (Železná) Huí
1 km jižně od Vlčic tvoří dohromady místní obec čítající 74 čís.
pop. a 476 obyv. Vlčice samy 356 obyv.. Huť 120 obyv. Vlčicemi
protéká řeka Úslava a potok Chocenický, který přichází od strany
severozápadní. Ve VI. jest malá kaple sv. Jana Nep. z r. 1847.
U samé Huti jest rybník ve výměře 8*78 ha, při němž jest
mlýn a pila. Vlčicemi vede silnice k Nepomuku. Přes potok Choce-
nický postaven byl r. 1881. kamenný most. Do r. 1848. náležely
VI. k panství hradišťskému. R. 1379. náležely Heřmanovi z Litic,
jemuž tehdáž náležel též Bukovec (u Plzně).
Vildštejn a Ghlumánky tvoří místní obec čítající
36 čísel pop. a 237 obyv, Vildštejn sám má 21 číslo a 159 obyv.
Obyvatelstvo živící se hlavně polním hospodářstvím, náleží farou
a školou do Seče.
Poplužní dvůr panství hradišťského.
Jihovýchodně od vesnice vypínají se na skále 15 m vysoké
zříceniny hradu V i Id š tejna. První známý držitel Vildštejna byl
Holeň z Vildštejna z rodu Drslaviců r. 1284., který se vystěhoval
s jinými svého rodu do severovýchodních cech, načež se dostal
Vildštejn v držení Petra ze Šternberka a později Rožmberku, kteří
hrad v nynější podobě asi r. 1360. vystavěli. Purkrabími na Vild-
štejně jmonují se v té době Aleš z Pokojnic a Bušek z Dlouhé Vsi.
R. 1412. odkázal Jindřich z Rožmberka Vildštejn své choti Elišce
z Kravař, jejíž druhý syn Oldřich byl jeden z největších odpůrců
kalicha. Žižka, táhna r. 1421. k Plzni, dobyl hradu a osadil jej
Digitized by
Google
156
Vilémem Kostkou z Postupic, jemuž pak Olfart z Javora následoval.
R. 1429. postoupil Olfart hradu jemu svěřeného Svojšovi ze Zahrádky,
který r. 1438. přinucen byl Vildštejn Oldřichovi z Rožmberka na-
vrátiti. Oldřich odevzdal hrad v opatrování Zbyňkovi z Kocova,
po jehož, smrti r. 1443. Svojše hradu opět se zmocnil. Když pak
někteří páni strany katolické se strojili hradu brannou rukou se
zmocniti, Svojše, vydrancovav hrad, tajně jej opustil a odtáhl na
Tábor. Oldřich z Rožmberka svěřil nyní hrad Vildštejn Bedřichovi
z Donína, za jehož vlády ť. 1450. konal se na Vildštejně památný
sjezd pánů katolických, na němž učiněno příměří mezi Jiřím Podě-
bradským a stranou jemu odpornou.
Po smrti Elišky z Kravař zdědil Vidštejn právem odúmrtním
vnuk její Jindřich z Rožmberka, který postoupil hradu potomkům
Donínovým, z nichž ještě r. 1501. připomíná se Bedřich z Donína
seděním na Vildštejně.
Na počátku století 16. dostal se Vildštein v držení pánů
z Roupova a r. 1588. stal se majetkem Jana Hradišťského z Ho-
řovic, od jehož rodu sňatkem přešel na rod pánů ze Svarová a v tu
dobu trvale k panství hradišťskému byl připojen.
V 1 k o v náleží k místní obci Sp. Pořičí a leží v kotlině na
pravém břehu potoka Bradavy při silnici vedoucí z Nezvěstic do
Sp. Poříčí 2 km od tohoto městy se vzdálen, čítá 10 pop. čísel
a 94 obyv., živícících se polním hospodářstvím.
Poplužní dvůr kapitoly sv. Víta, parní mlýn.
VI kov jest nepochybně ves Vlková, která r. 1601. pustou
se připomíná.
Volešná, náležející k místní obci Nezvěsticům, leží v úžlabí
potoka Střižovického při okresní silnici z Chválenic do Nezvěstic
vedoucí 7 km od Blovic vzdálená a čítá 19 čísel pop. se 127 obyv.,
živícími se polním hospodářstvím. Fara a škola ve Chválenicích.
Domky, skoro vesměs dřevěné, sestaveny jsou ve dvou řadách
podél silnice těsně a nepravidelně. Náves uprostřed vesnice má
tvar obdélníka, v jehož středu jest kaplička.
Vohřeledy (v starých památkách Hořehledy) leží při
okresní silnici na úpatí vrchu Kokšína a čítají 75 čísel pop., vět-
šinou zděných 8 511 obyv. národnosti české, náboženství katolického,
živícími se polním hospodářstvím. Farou náležejí do Těňovic;
škola dvoutřídní založena 1888.
Samoty: Na Palasce, kde bjvala cihelna, hájovna u lesa, my-
slivna na Kokšíně, mlýn, dvě cihelny, železné hamry s lopatárnou.
Asi hodinu od Vohřeled naproti vrchu Kokšinu nad rybníkem a
Digitized by
Google
157
částí údolí Bryndovka zvanou jest jeďna z nejpříkřejších skal na
své hořejší ploše příkopem 15 kroků širokým od sousedících polí
oddělena, tvoříc pahorek v průměru 25 kroků. Zde stávala tvrz
a říká se tam dosud „Na zámečku".
R. 1379. náležely Vohřeledy s Těnovicemi a Zálužím Rackovi
z Kra8íkova. R. 1391 bratři Racek a Bušek ze Svamberka (Krasí-
kova) prodali V. Jindřichovi z Elstrberka. R. 1418. prodsl Aleš
z Nezvěstic dědiny své ve Vohřeledech Přibislavovi z Přehořína za
23 kopy gr.
Záluží náležející k místní obci Těnovicům, V/ 2 km sever oz
od Těnovic, čítá 14 Čísel pop., a 85 oby v.
Poplužní dvůr kapitoly sv. Víta.
Samoty: Kudeláskovna, Pod strání.
Z h ii ř, vesnice ležící po obou stranách erární silnice 65 km
od Blovic vzdálená, čítá 21 číslo pop. a 150 obyv., přifařených do
Prádla a přiškolených k Chocenicům. Obyvatelé živi se polním ho-
spodářstvím.
Žákava, vesnice ležící při okresní silnici v dolině mezi
Úslavou a potokem mlýnským od Sp. Poříčí tekoucím, vzdálená od
Plzoě 19 1 /* od Blovic 5 l / 2 km, čítá 78 čís. pop. a 557 obyv., ži-
vících se polním hospodářstvím. Domy sestaveny jsou v dosti pra-
videlný obdélník, který rozdělen jest třemi ulicemi. Náves s rybní-
kem 28 a měřícím, má délky 190 m a šířky 75 m. čtyři chaloupky
na konci vsi při potoku nesou s okolím jméno Kudlín.
Filiální chrám sv. Vavřince náleží k farnosti chválenické. Troj-
třídní škola v nové budově z r. 1881. má 208 žáků, 8 ní spojený
pokračovací kurs hospodářský (20 ž£ků).
Žákava byla někdy sídlo Žakavců ze Žakavy, jmenovitě při-
pomíná se co držitel Ž. r. 1379. Ondřej ze Ž. a jeden Žakavec jako
věřitel Jana z Rožmberka r 1461. Václav Žakavec ze Žakavy r.
1526. mimo řád vkročil v práva a statek svého otce Lva ze Ž.,
kterýž byl právní mocí opět v držení Žákavy uveden. R. 1541.
mělo Jindřichovi Žákavci ze Žákavy býti vyplaceno 500 kop grošů
dle závěti Oldřicha z Bukové. Patronátní právo v Žákavě měl r. 1380.
Heřman z Lopaty, r. 1397. Aleš z Pokojnic.
Asi 10 minut od Žákavy, v záhybu řeky Úslavy, stávala tvrz
Pokojnic e, kde sousedním panským polím dosud v Pokojnicích
se říká. Vyvýšenina v louce olším pokrytá jest místo bývalé tvrze.
Na východní straně mezi poli pozorovati jest val, příkop již dávno
zanesen jest.
Digitized by
Google
158
VUém Fussperk x Pokojuice svědčí t arch. plzeňském r. 1377.
R. 1384 — 1405. připomíná se Aleě z Pokojnic purkrabím na Vild-
stejtiě a co patron v Žakavě. R. 1409. hlásil se po smrti Ofky.
vdovy po Vilémovi z Pokojnic. k dědictví v Pokojnicích a Chvále-
ničích Racek z Bradáčova, jménem Cajchy z Javora. Léta 1413.
sedel v Pokojnicích Bušek z Dlouhé Vsi po němž následoval Mi-
kuláš který se vkoupil Pořičí s příslušenstvím* Léta 1453. a ještě
1475. seděli Dlouhovesětí na Pokojnicích: v 16. stol byla tvrz
již pusta.
Ž J á n vesnice ležící na pravém břehu řeky L slávy 5 tm
jihovýchodně od Blovic. čítá 30 čísel pop. nepravidelné sestavených
a 192 oby v. národnosti české, nábož. katoL živících se polním ho-
spodářstvím.
Filiální kostel sv. Václava má presbytéř v slohu gotickém.
loď a věž v slohu románském a přifařen jest k Blovicúnu Slniby
Boží konají se tu každou neděli a svátek a v postě i každý pátek:
r. IS15 byl obnoven nákladem hrab. Josefa Krakovského z Kolovrat
Trojtřídní škola.
Samoty: hájovna. Klady a Podežďárský mlýn.
Někdejší tvrz rytířů ze Zďáru stávala na stráni pod nynějším
panským dvorem ve biízkém Stnedrově na skalnatém ostrohu, kdež
/,e zbytku zdiva postaveno několik chalup, tak že pouze nepatrná
ze«f po panském sídle zůstala. Předkové viadykú Žďárskych byli
Zdesiiiv a Vilém r. 132tí.. z nichž Vilém do r. 1358. v rozmani-
tvíh pamětech se připomíná. Dále znám jest Vilém a Puta až do
r. 1401. B. 140V). připomíná se Vilémek ze ŽJáru. který prodav
ZJár. byl viadařem kláštera choteiovskélio a purkrabím naHorsově
Týně. Václav ze Žilám nalézá se ve spolku katolických pánu proti
Pražanům r. 14 Li). EL 14^5. svědčí Arnušt z Metelska panně KatruM
ze Zaáru. dceři nebožtíka Put}' o položení jistých pozemku kostela
Zuárského na blÍ2±u Luňavy a Vrtóbic.
Vilém zeŽuáru jmenuje se častěji mezi r. 1447. — 14*14. Bratři
P*tr a Václav ze Žaáru prodali mezi rokem 15Í3. — 1540. tvrz
Z.fár a jiné zboží častoiarovi z Hořovic. V prvé polovici století 17.
koupil Z íár Petr Jih Pr-chovsky z Prchovie a r. 1*^*4. spojen byl
s panstvím hradišťsky in.
Z 1 1 r e 1;, vesnice při trati statní dráhy a při okresní silnici
na levém břehu Usiavy 4 l-w jihovýchodně od Blovic a lim jiho-
^uó >d i Járu. citu i+ cisei pop. *e í»>t> o byv. Károu náleží do
> školou do Zdaru.
Digitized by
Google
159
Místní obec Ždírec, k níž náleží i Smedrov a Myí čítá 72 čísel
s 459 obyv.
V Ždírci jest stauice státní dráhy z Plzně do Vídně vedoucí.
2. Soudní okres Plzeňský.
B o 1 e v e c, vesnice ležící při erámí silnici z Plzně do Žatce
vedoucí a státní dráze 3 km severně od Plzně, čítá 127 čís. pop.
a 1001 obyv. národnosti české, náb. .katol., živících se většinou
polním hospodářstvím. Čtyřtřídní škola v nové budově z r. 1893.
Škola založena již r. 1811.
Vlastní Bolevec leží mezi silnicí státní a silnicí okresní vedoucí
do Manetína. čásf obce na Košůtce dotýká se silnice Karlovarské,
jiná čásf Bílá Hora jest při silnici Plánské; Malý B. jest mezi
státní drahou a Velkým rybníkem.
Mimo to nalézá se na katastru boleveckém : Zavadilka, skupina
domů mezi Plzní a Bol. a samoty: myslivna „Na hrázi", hájovny
Dostalka a Sofronka, Kočandrlův lom a tři velké cihelny.
Bolevec byl majetkem kapitoly sv. Apollináře na Novém Městě
v Praze. R. 1460. koupila jej obec plzeňská se vším příslušenstvím
za 200 kop gr. s tou podmínkou, že obyvatelé této vsi budou po-
vinni platiti 20 kop gr. ročně zmíněné kapitole, pokud by obec
plzeňská ten plat nezjednala kapitole na jiných statcích na 10 mil
od Prahy ležících.
Katastr bolevecký sahá až k řece Mži naproti kostelu sv. Jiří.
Na příkrém vrchu při samé řece stávala tvrz, jejíž stopy totiž
bývalý příkop zcela znatelný jsou. Název této tvrzi „Hrádek"
žije do dnes ve formě Pecihrádek, kteréžto jméno r. 1788. Schaller
po prvé ve své topografii uvádí. V památkách století 15. a 16.
jmenuje se tvrz jen Hrádek. R. 1493. koupila obec plzeňská
Hrádek od Jana Harapraska a vložila si jej v desky zemské.
Božko v, vesnice 3 ! /2 km jihovýchodně od Plzně ležící na
svahu vrchů Chlumku a Kolešovky při řece Úslavě, čítá 110 čís.
pop. a 910 obyv. Č., katol. náležejících k farnosti plzeňské, dvou-
třídní škola. Božko vera vede silnice z Plzně do Letkova. Většina
obyvatelů živí se polním hospodářstvím, ostatní dělníci a řemeslníci
nalézají práci v Plzni.
Kekou Úslavou a potokem rozdělen jest Božkov na tři ne-
stejné díly, z nichž střed, nejstarší čásf vesnice, jest největší.
Samoty: Buková 1 km, hájovna „v Pytli" 2 km od Božkova
a Kristinov, kde se do nedávná vyráběla skalice zelená.
Digitized by
Google
160
B f uksice, někdejší tvrz a ves u Božkova, stávala severně
od lesa BakMště, v jehož názvu, ač skomoleném, jméno její se
udrželo. Nejstarší zmínku o Buksicích máme z r. 1327, kdy se
připomíná jako svědek vladyka Racek z Buksic. R. 1379. byli
v Buksicích tři vlády kove: Protiva, Valtr a Markvard. Jiný snad
Markvard byl 1432. — 35. ve službách pana Oldřicha z Rožmberka.
R. 1453. držel éásf Buksic Jindřich Rus z Černína, jemuž král
Ladislav daroval r. 1454. popluží spadlé na král. komoru po smrti
Jana z Buksic.
Kolem r. 1500. náležely Buksice Vilémovi z Přestavlk, jenž
je prodal r. 1504. měšíauu plzeňskému Janu Kladrubskému. Pak
se dostaly v držení plzeňského měšťana Jindřicha Raušara, po jehož
smrti r. 1530 král Ferdinand I. všecko právo své v Buksicích
daroval Janu Stahlavskému z Doupova. Tehdáž byla ves již pustá.
R. 1540. zakoupila pustou ves Buksice obec plzeňská za 400 kop
gr. míš. a připojila pozemky k svému dvoru v Doubravce.
Za Buksici hned dále na východ bývala v téže době osada
Dubnice, o níž se jen sporé zprávy zachovaly. Tvrz Dubnici
držel r. 1377. Habard, který pojistil manželce své věno na tvrzi,
půl popluží a půl vinici v Dubnici. Mimo Habarda připomíná se
r. 1379. také Děpold v Dubnici. R. 1413. plzeňský měšťan Kabelec
vyměnil svůj dvůr v Dubnici za dvůr v Malících. Tím všecky
zprávy o vsi přestávají. R. 1556. koupila obec plzeňská les Dub-
nici 3 loukou, chmelnicí a kusem řeky Úslavy; ještě r. 1605. při-
pomíná se les Dubnice za Božkovem, později jméno Dubnice vůbec
přišlo k zapomenutí.
Bříza Horní leží 9 km severně od Plzně v údolí potoka
Bělského při dráze státní, čítá 61 čísel pop. z největší části zdě-
ných a 453 oby v., z nichž jest 447 národnosti české a 6 německé,
živících se zemědělstvím a prací v továrnách. Škola jest dvoutřídní;
farou náleží k Ledcům. Obec dělí se na dvě části potokem rozdě-
lené; na pravém břehu říká se prostě ve vsi, na levém břehu
„V černém 14 (zkomoleno ze slova čermná).
Továrna na kaolin a pece k výrobě cbamotových cihel a vý-
robků keramických zaměstnává 200 dělníků a jest toho druhu jedna
z největších v Rakousku.
Samoty : Na čabalkách 2 chalupy as 1 km vzdálené při cestě
k Trnové, Na horách, zbytek po někdejší výrobě kyseliny sírové
Horní Bříza patřila r. 1181. nějakému Arnoltovi a byla r. 1232.
od vlády ky Ratmíra odkázána klášteru plasskému. Po r. 1420. byla
od něho odcizena a dostala se do rukou světských. R. 1421. zapsal
^ Digitized by LjOOQIC
161
ji císař Zikmund s mlýnem Dubským a kopou platu na krčmě
v Ledcích Rackovi a Zikmundovi ze Žilová ve 100 kopách gr.,
kteréžto jim byl dlužen za službu v zachováni hradu Karlštejna.
Jan ze Žilová (Ilova) prodal list zápisní, na to zboží r. 1462.
Hroznatovi z Vrtby. R. 1499. náležela Kolovratům a v 16. století
držena ke Kačerovu, s nímž po bitvě bělohorské dostala se zase
klášteru plasskému.
Německá Bříza leží 8 km severně od Plzně a 1 km vzdá-
lená od pravého břehu potoka Třemošenského, při němž v údolí
jest pouze mlýn a pivovar. Čítá 82 čísel pop. s 620 oby v., z nichž
je 612 katolíků a 8 israelitů. Obyvatelé živí se mimo polní hospo-
dářství hornictvím a prací tovární. Farou náleží do Drozdové.
Dvoutřídní škola založena r. 1869.; budova školní vystavěna byla
roku 1886.
Samota: cihelna 1 km východně při silnici do Plané.
Horní Bříza byla zbožím kláštera plasského, od něhož r. 1421.
dostala se zápisem císaře Zikmunda Fridrichovi a Hanušovi z Kolo-
vrat. R. 1499. dal Albrecht z Kolovrat obyvatelům volnost stěhování
pod jiné pány. Později držena ke Kačerovu a dostala se po bitvě
bělohorské opět klášteru plasskému.
B u k o v e c leží 5 km severovýchodně od Plzně na pravém
břehu řeky Mže při trati západní dráhy nedaleko výletního místa
Zábělé. Čítá 42 čísel pop. s 380 obyv., Čechy, katol., živícími se
polním hospodářstvím a prací v továrnách. Přifařen jest k Plzni,
školou náleží do Doubravky.
Umělecký válcový mlýn, výroba papíru psacího a tiskacího,
zaměstnávající 126 dělníků.
R. 1379. byl Bukovec majetkem Heřmana z Litic, v 16. stol.
Malešických z Poutnova. Při rozdělení jejich jmění dostal se k Čer-
venému Hrádku, s nímž přikoupen k obci plzeňské i. 1724.
Nedaleko obce východně od trati západní dráhy na Holém
vrchu jsou obsáhlé valy a misty žárem z dola působivším, částečně
seškvařené nakupeniny z bývalého praehistorického hradiště.
černice leží na pravém břehu řeky Úhlavy při okresní
silnici z Plzence do Litic 4 km jižně od Plzně a čítají 103 čísla pop.
s 718 obyv., živícími se hlavně polním hospodářstvím. Farou ná-
ležejí do Plzence; škola trojtřídní v budově vystavěné r. 1887.
K obci černické náleží samota Bručná při silnici z Plzně do
Nepomuka asi 1 km od černic vzdálená; dále cihelny na jižni
straně. Vápencové lomy.
černice náležely do r. 1848. k panství města Plzně.
11
Digitized by
Google
162
čižice leží na pravém břehu řeky Úhlavy 10 km jižně od
Plzně při okresní silnici z Plzně do Přeštic (nově zřizované) a čí-
tají 42 čísla pop. většinou zděná s 296 obyv. národnosti České,
náboženství katolického. Farou náležejí do Prusin, dvoutřídní škola
zřízena r. 1890. E čižicům náleží:
Bořek Štěnovický, ležící 2 km východně od Čiiic
s 32 čísly pop. a 258 obyv. Obyvatelé živí se polním hospodářstvím
a prací v lomech.
Poplužní dvůr velkostatku štěnovického. mlýn. čižice připomí-
nají se již r. 1115; klášter kladrabsbý měl tu popluží. R. 1379.
držel Čižice vladyka Miřínek. R. 1437. dal král Zikmund Čižice
Martinovi Rendlovi a jeho dědicfim se všemi úroky a požitky,
které Jan Strniště až do toho roku v čižicích měl. Okolo roku
1530. patřily k Snopoušovu, 8 níraž # připojeny k Lukavicům. Od
17. století patřily k Štěnovicůra.
Dej šina (v starých spisech Dýšina) leží 8 km od Plzně
severových. při křižovatce dvou okresních silnic a čítá 107 čísel
pop. se 772 obyv., cechy, katolíky, živícími se polním hospodářstvím.
Farní chrám ve slohu gotickém zasvěcen jest ke cti Nejsvě-
tější Trojice a apoštolů Šimona a Judy; při něm ustanoveni jsou
dva duchovní. Trojtřídní škola v budově z roku 1818. vystavěné.
K Dejšině náležejí též Nová Huť a Horomyslice, tvoříce
s ní jedinou místní obec. Nová Huť leží 1 km vých., Horomyslice
1 km jihových. při řece Klabavce.
V Horomyslicích jest poplužní dvůr obce plzeňské.
Dejšina připomíná se již r. 1242.; tehdáž daroval ji král
Václav I. klášteru chotěšovskému. Ve 14. století byl tu farní kostel,
jehož farář byl patronem kostela druzdovského. R. 1379. byla ves
rozdělena; čásf patřila k Smečicům, čásf k Újezdu, ostatek drželi
farář a čtyři vladykové. Lipolt z Oseká, maje tu ěásť již od r.
1367. prodal ji lidem svým právem zákupním r. 1386. Skupoval
díly a statek D. držel po něm Johánek Týnský r. 1414—27, jenž
lidem ve vsi kus lesa odprodal a katolické řády v D. udržel. V 15.
století učiněna pro kostel všelijaká obdarování. Tak r 1457. dal
Jan řečený Chrasta z Olešnó 2 lány a í / 4 dědiny ve vsi Kokotě
kostelu dejš. a Lipolt ze Svaraberka a ze Střapole téhož roku od-
váděl kostelu plat. V 16. století držena D. s podacím právem
k statku Horomyslickému, 8 nímž přikoupena r. 1563. ke statkům
města Plzně.
Horomyslice (Hořemyslice) ves dříve na několik vlády čích
statků rozdělená, na nichž seděli r. 1367.— 79 Amcha a Lipolt, r.
Digitized by
Google
163
1379. také Drslav, 1. 1414. Jan. Později držel H. s tvrzí Johánek
z Nové Plzně, který je r. 1444. zastavil v dluhu Burianovi z Gut-
šteina a r. 1446. Pavlovi Ebrzvinovi z Hradiště a z Nekmíře, kteří
oba r. 1448. právo své k nim postoupili Janu Muchkovi z Buková.
Potomek jeho Jan seděl tu okolo r. 1543. a potom dědili Horo-
myslíce synové jeho, z nichž Adam prodal H. i s příslušenstvím obci
města Plzně. V 17. století zřídila tu obec plzeňská železnou huť.
Dolany a Habrová tvoří místní obec ležící asi 9 km
severových. od Plzně na levém břehu řeky Mže. Dolany leží na
návrší obráceném k jihozápadu, Habrová pak pod tímto návrším
asi 2 km od Dolan. Obě obce mají 81 čís. pop. a 476 obyv. ži-
vících se polním hospodářstvím. Farou a školou náležejí k Druzdové.
Umělecký válcový mlýn při Mži. Přes řeku jest přívoz.
Habrová až do r. 1420. náležela k probošství rokycanskému;
r. 1421. byla zapsána Fridrichovi Hanušovi z Kolovrat. Albrecht
z Kolovrat udělil obyvatelům r. 1499. milost volného stěhování pod
jiné pány.
Doubravka, vesnice ležící 3 l /a km severovýchodně od Plzně
asi 8 /* * w °d ústí Úslavy do Mže při okresní silnici a trati české
západní dráhy, čítá 110 čísel pop. a 1209 obyv., z nichž 1200 jest
Čechů, 9 Němců, 1206 katolíků a 2 israelité. Filiální chrám sv.
Jiří při řece Mži 1 km vzdálen od Doubravky, náleží k farnosti
plzeňské. Má presbytéř slohu gotického a připomíná se co farní
již 1361. Tehdáž náležel klášteru břevnovskému. od něhož r. 1564.
koupen s právem podacím od obce plzeňské.
Při kostele tom stávala vesnice Kostelec, kteráž se při
něm připomíná stále až do 16. století. Kdy vesnice zanikla, nedá
se určiti.
V Doubravce jest poplužní dvůr města Plzně. Na katastru
doubravském stojí sladovna měšťanského pivovaru plzeňského, su-
šírna na mláto, sklárna, tkalcovna (s 200 dělníky); všecky tyto
závody jsou při okresní silnici z Plzně do Doubravky vedoucí při
samých hranicích katastru plzeňského.
Mimo to náležejí k Doubravce lopatárna a mlýn, zvaný pa-
pírnický při řece Uslavě, též Nová hospoda při silnici do Rokycan.
Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím a prací v to-
várnách.
Škola stála prvotně u kostela sv. Jiří; r. 1848. vystavěna
nová budova školní v Doubravce. Až do r. 1872. byla zde škola
jednotřídní, r. 1886. rozšířena byla o třetí a r. 1892. o čtvrtou
třídu.
11*
Digitized by
Google
164
Mimo Kostelec stávala na dnešních pozemcích doubravských
ještě v století 16. vesnice Týnec 8 tvrzí, kterou obec plzeňská
r. 1540. od Sigmunda a Václava z Tryclaru a Tejnce za 950 kop
gr. raíš. zakoupila. Zprávy o této vsi sahají až do r. 1377. Hledati
ji sluší na vrchu za bývalou šibenicí smérem k sv. Jiří.
V 15. století drželi Týnec nejčastěji měšíané plzeňští. Roku
1480. oženil se Sigmund z Tryclar s Dorotou z Týnce a zmocnil
se bezprávně patronátu blízkého kostela sv. Jiří v Kostelci, a jeho
syn ještě r. 1524. osoboval si právo podací. Po roce 1540. nečiní
se více žádná zmínka o tvrzi, ale činí se až do r. 1560. zmínky
o prodeji dvorů v Tejnci. Po tom roce zmínky dějí se o dědinách
v Tejnci, u Tejnce neb pod Tejncem, až i pojmenování někdejší
osady zcela přišlo v zapomenutí. Po zaniknutí osady Týnce pře-
stěhovala se asi největší čásf osadníků do blízké Doubravky, a
pozemky týnecké připojeny k Doubravce.
Doudlevce, vesnice ležící í / 2 km pod vtokem Úhlavy do
Radbuzy na levém břehu této řeky 3 km jižně od Plzně, čítají 86
čís. pop. a 770 obyv. č., katol. přifařených k Liticům a přiško-
lených k Plzni. V roce 1895. byly Doudlevce přeškoleny do Ra-
dobyšic. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím a prací v to-
várnách plzeňských.
Parní cihelna Škodová vyrábí 30 000 cihel denně. Naproti
Doudlevcůra na pravém břehu Radbuzy jest vrch Homolka, na němž
umístěny jsou nádržky vodovodu plzeňského ; čerpací a hnací stroje
nalézají se pod vrchem při řece Úhlavě.
Doudlevce připomínají se již r. 1228. mezi statky kláštera
svatojirského. V druhé polovici 13. století patřily nějaké role v D.
ke kostelu sv. Vavřince v dnešním Plzenci. Po založení města Plzně
patřily k šosu městskému a v 16. století vyskytují se jako majetek
města Plzně.
Drozdová, vesnice ležící as Va km od levého břehu řeky
Mže při potůčku přicházejícím z rybníka Drahotínského 8 km se-
verně od Plzně pod vrchem Kaplicí, čítá 69 čís. pop. s 520 obyv.
č., katol., živícími se polním hospodářstvím a hornictvím. Ve vsi
jest kaple sv. Jana Nep. vystavěná r. 1745. a pětitřídní školní budova
vystavěná r. 1857. Před tím stála škola při farním kostele* naproti
zřícenině hradu Vížky. Farní kostel vystavěn prvotně r. 1351. od
Racka z Věžky ke cti sv. Máří Majdaleny a podací právo k němu
měl farář dejšinský.
Druzdová náležela v 14. století pánům z Věžky. Zbytky hradu
toho nalézáme při samé Mži nad potůčkem tekoucím z rybníka
Digitized by
Google
165
Drahotínského do Mže. Ee hradu nebylo přístupu z údolí, nýbrž
po hřebene vrchu, který se táhne od Dolan podél řeky. Hřeben,
odkud most šel na hrad, jest posud překopán hlubokým valem.
Prvním známým držitelem Věžky byl Racek z Věžky, který
r. 1351. vystavěl a nadal kostel sv. Máří Majdalény. E Věžce náležel
tehdáž i Chrást; r. 1378. jmenují se bratří Otík z Věžky a Petr
z Chrástu seděním na Věžce. R. 1380 Hynek Jan a Bušek z Věžky
patronovali v Stupně. Od r. 1407. až do počátku války husitské
byl držitelem Věžky Petr z Věžky, jemuž císař Zikmud všecko zboží
jeho Vížku, Chrást i Štěůovice r. 1422. odňal a plzeňským vyjma
vsi Losinu a Chválenice zastavil v dluhu 2000 zl. za škodu, kterou
ve válce pro něho utrpěli a r. 1433. toho zboží jim zcela postoupil-
Ve válkách husitských vzala Věžka za své. Petr z Věžky, jinak
z Chrástu, byl potom v Praze purkmistrem a měl tam několik domů.
Později dostala se Druzdová v držení pánů z Libštejna; Jan a Ber- ,
nart z Liebštejna zastavili Druzdovou 8 jiným zbožím, jmenovitě
Dolany a Sencem r. 1514. obci plzeňské, která r. 1517. ty vesnice
za 1992 kopy grošů od nich pak zakoupila.
Hrádek Červený, ležící 5 km vých. od Plzně, při ně-
kdejší silnici z Plzně do Prahy vedoucí, od nynější V/ 2 * m vzdálený,
čitá 68 čís. pop. většinou zděných s 397 oby v. č. katol. Farou
náleží do Dejšiny ; jednotřídní škola založena byla r. 1873. Obyva-
telstvo živí se polním hospodářstvím.
Do r. 1407. náležel Hrádek křižovníkům s červenou hvězdou
v Praze. V 16. století patřil Malešickým z Poutnova, v kteréž době
tvrz zdejší zpustla. Při dělení jmění jejich r. 1553. dostal se Hr.
Jiříku Malešickému, jehož potomci jej drželi k Bukovci; od nich
dostal se v držení Štampachův. Roku 1641. prodala jej Anna ze
Štampacbu Janu Gorichovi, měšťanu plzeňskému. Od té doby býval
majetkem plzeňských nebo pražských měšťanů. R. 1685. prodal
jej Eryštof Jindřich Winkler z Heimfeldu Jiříkovi Earlovi Stein-
bachovi z Eranichštejna, jehož rodu do r. 1715. náležel; pak se
dostal rodu Harnochovu, od něhož r. 1724. přikoupen k statkům
města Plzně za 45.000 zl.
Hradiště, vesnička ležící za vrchem Homolkou, 5*5 km
jižně od Plzně, na pravém břehu řeky Úhlavy, čítá 13 čís. pop.
vesměs zděných a 95 obyv. přifařených k Plzni a přiškolených
k Černicům. Obyvatelé živí se polním hospodářstvím. Železný
harar a lopatárna.
V 14. století drželi některé pozemky v Hr. měšťané plzeňští;
Vojslav, měšťan z Plzně, odkázal r. 1395. na dvoře svém v Hr.
Digitized by
Google
166
5 kop ročního platu klášteru minoritskému v Plzni. Roku 1510.
koupil Hradiště 8 tvrzí (která stávala nad vesnicí) klášter domini-
kánský v Plzni od vladyk Stepána a Jiříka Junišů z Poutnova a
prodal je obci plzeňské za 330 kop gr. r. 1531. Tehdáž byla tvrz
již pustá.
Hromice, vesnice ležící na potůčku By kovském při okresní
silnici z Eazňova do Břas 10 km severovýchodně od Plzně, čitá 100
čís. pop. a 870 obyv., z nichž jest 866 cechů a 4 Němci Obyva-
telstvo živící se polním hospodářstvím a hornictvím přifařeno jest
do Planě. V obci jest škola trojtřídní. Obec skládá se z Hromice
vlastní a z Hromice Malé (Fidlačky).
Kaple sv. Prokopa na návsi vystavěna r. 1887.
Samoty: Bykov, poplužní dvůr velkostatku plasského, Jalov-
ci ay, Kamenice, olejna.
Továrna na chemické výrobky; ložiska kamence na haldách
kamenečných břidlic. Doly kamenouhelné v Jal ovčinách. Již r. 1578.
vyráběl se zde kamenec.
Po vsi Hromicích psal se 1. 1181. Sulivoj z Hromice, svědek
na listině kláštera plasského. L. 1283 prodal Ota z Kařeza ves
Hromici klášteru plasskérau, jemuž náležela až do válek husitských.
V století 16. držena ke Kačerovu, s nímž vrácena klášteru plas-
skému r. 1623.
Bykov daroval r. 1181. čéč ze Železnice klášteru plasskému.
Tehda povstala vesnice, jež zůstala do r. 1420. v držení kláštera;
v 16. století ves ještě stála, ale zanikla během války třicetileté.
C h o t i u a, vesnice asi 2 km od Plané, rozkládá se na svahu
k potoku třemošenskému a jest se tří stran obklopena lesy. čítá
45 pop. čísel s 287 obyv., přifařenými a přiškolenými do Plané.
Zaměstnání obyvatelstva jest orba a hornictví.
Samoty : Chotinský mlýn a myslivna.
Cbotina náležela již roku 1250. klášteru plasskému; po válce
husitské byla v rukou světských až do r. 1623., kdy vrácena klá-
šteru opět.
Chrást rozkládá se po obou březích řeky Klabavky při
silnici z Plzně do Radnic a při dráze západní 8 km severovýchodně
od Plzně, čítá 137 čísel pop. a 943 obyv., Čechů, katolíků, mimo
jednu rodinu israelitskou a jednu bez vyznání. Obyvatelstvo kato-
lické náleží farou do Dejšiny. Zaměstnáním jest rolnické a hornické.
Chrást dělí se v Horní na levém a Dolní na pravém břehu
Klabavky.
Škola byla založena r. 1805. a jest nyni trojtřídní.
i
Digitized by
Google
167
Lopatárna, železný hamr, Kouřimský mlýn, Dobříkovský mlýn,
továrna na výrobu trhacího prachu a šňůr zápalných, výroba ha-
loxylinu. Z Chrástu vede odbočka zapadni dráhy do Radnic.
Samota: hájovna asi 2 km záp.
Mezi Bukovcem a Chrástem jest rozsáhlý les, v němž se na-
lézá výletní místo Zábělá.
Na Chrasti sídleli příbuzní pánů z Oseká a Volduch; v Hor-
ním Chrástu posud lze zbytky tvrze jejich stopovati. První zvěsí
o Chrástu a sousední Dýšině sahá do r. 1243., kdy král Václav I.
tyto vesnice s povolením majitele jejich Adama daroval klášteru
chotéšovskému. Jak klášter ten statek ztratil není známo, ale roku
1283. nacházíme tu statek Lipolta a tvrz, na níž seděli r. 1318.
Beneda, roku 1326. Lipolt, který prodal ves Kříse klášteru
plasskému, roku 1359. bratři Beneš a Ota, kteří patronovali v Oči-
hově a Drahounově Újezdě. Otík z Chrastu byl roku 1381. místo-
sudím komory královské, v kterémž úřadě mnoho od úmrtí
získal. R. 1400. hlásili se Otík starší z Chr. a Racek z blízkých
Bušovic o dědictví v Bušovicích a Střapoli. R. 1410. týž Otík a
Racek jeho syn a Petr z Chrasti prodali louku lidem v Bříze za
6V 2 kopy gr. Druhý syn Otíka z Chr. Petr dostal r. 1415. od
krále Václava IV. v 400 kopách zápis na ves Třemošnou probošství
mělnického a r. 1420. od krále Zikmunda ves plasskou Ninici, na
kterémž zboží zapsal Přibíkovi z Klenové 2000 kop gr. Týž Petr
byl pak mezi šlechtou husitskou, což jako zvláštnost na Plzeňsku
znamenati sluší, a statky jeho byly mu od krále Zikmunda odňaty
a postoupeny obci plzeňské v náhradu za škody válkou utrpěné.
R. 1476. držel Chrást Jan z Klenové. Pozdější držitelé Chrástu
píší se Ždárskými z Chrástu. Okolo r. 1500 drželi Ch. Jan a Ber-
nart bratři z Libštejna, kteří jej r. 1510. obci plzeňské prodali.
Kostelec leží na levém břehu Mže 14 km severovýchodně
od Plzně; é.tá 10 čís. pop. a 67 oby v. přifařených a přiškolených
do Plané. Obyvatelé živí se polním hospodářstvím.
Filiální kostel sv. Jiří připomíná se již r. 1384. Náležel klá-
šteru plasskému, jemuž i podací právo příslušelo. Přestaven a opra-
ven byl r. 1741. Blíže kostela nad řekou říká se „na zámku".
K otěr o v rozkládá se na mírném svahu na pravém břehu
Uslavy 5 km jihových. od Plzně a Čítá 78 Čís. pop., většinou zdě-
ných, 8 473 oby v., náležejícími farou do Plzence. Škola dvoutřídní
zal. r. 1873. Obyvatelé živí se hlavně polním hospodářstvím. Vál-
cový mlýn.
Digitized by
Google
168
Nejstarší zmínka o Koterové činí se roku 1369; měšťan pl-
zeňský Vavřinec z Královic zakoupil ves od bratří Mikuláše a Jakše
z Újezda a vysadil ji poddaným právem zákupním. Lánů bylo 12
s dvěma vrchy Koleso vkou k Božkovu a Mešnicí k St. Plzni. Z lánu
platilo se 93 gr., držitel mlýna platil 100 gr.
K ř i m i c e, vesnice ležící na pravém břehu Mže, 4 km záp.
od Plzně při erární silnici a státní dráze, čítají 84 čís. pop., vět-
šinou zděná a podél silnici pravidelně sestavená, 8 941 obyv. národ,
české, z nichž jest 928 katol. a 13 israelitů. Obyvatelé živí se
zemědělstvím a řemesly, čtyrtřídní škola, založená r. 1867.
Zámek knížete z Lobkoviců vystavěný r. 1750. 8 bohatou
knihovnou a cennými obrazy ; při něm jest rozsáhlý park. Zámecká
kaple zasvěcena jest Kristu Ukřižovanému.
Asi 1 km jižně od Křimic jest filiální chrám Panny Marie
s hrobkou knížat Lobkovických zvaný „Hornička".
Při silnici stojí socha sv. Jiří; umělecké dílo zhotovil Lazar
Widraann před r. 1756.
Před zámkem jest sousoší bolestné Panny Marie.
Pivovar, zaniklý cukrovar, umělecký mlýn, rozsáhlá cihelna,
nádraži, pošta, telegraf.
Západně od Křimic 1V 2 km jest ovčín s 2 obytnými staveními.
V okolí Křimic pěstuje se výborné zelí.
K. 1251 usadil se na Křimicích syn Oldřicha ze Zinková
(Drslavic) jménem Póta, kterýž byl županem plzeňským a vystavěl
hrad Pótenštein v lese nad nynějším žinkovským zámkem. V století
14. náležela ves Křimice častěji měšíanůra plzeňským. Pertold Nuessel,
měšfan plzeňský, ubíraje se r. 1385 na pouť k Božímu hrobu, od-
kázal kostelům plzeňským roční plat 15 kop grošů na své vsi Kři-
micích; všechen ostatní statek v Křimicích pak stejným dílem
synům svého bratra Martinovi, Henzlovi a Blažejovi. Na počátku
století 15. byly Křimice rozděleny, čásí náležela Švamberkůra,
z nichž Václav řečený Tiavák r. 1413. hlásil se k dědictví v Kři-
micích po smrti Frozy ze Š Vamberka. Roku 1415. — 16. hlásili se
o statek odumřelý (y 3 vsi) po dceři někdy Jana z Křimic, jenž na
krále spadl, měšťané plzeňští Mikuláš Koranda a Bláha Nuessel,
a dáno jim za právo.
Pozdější majitelé Křimic v 15. stol. a na počátku 16. stol.
nesou jméno Točník. R. 1483. Uršula Točníková z Křimic a syn
její Václav postoupili 11 kop dluhu klášteru chotěšovskému v Stři-
žovicích a Křimicích. R. 1486 připomíná se Václav Točník, který
s Janem z Bratronic měl spor o dědictví Křimické. Týž Václav
Digitized by
Google
r. 1489. byl žalován, že proti právu držel některé pozemky po
faráři malešickém Blažkovi. Purkhart Točník z Eřimic připomíná
se r. 1510.-1511. R. 1533. byla majitelkou KHmic Markéta Ko-
covská na Chodové Plané, a v rodě jejím udržely so Křimice do
počátku 17. století. Po bitvě bělohorské dostaly se Křimice trhem
hrabatům z Vrtby, kteři zde až do r. 1830 vládli. Toho roku zemřel
poslední mužský potomek rodu toho Josef hrabě z Vrtby, nejvyšší
maršálek a dědičný pokladník král. českého, odkázav v poslední
vůli panství Křimické knížeti Janu Karlovi z Lobkovic.
K y š i c e leží 7 km východně od Plzně asi 1 km od levého
břehu řeky Klabavky a čítají 98 čísel pop. s 678 obyvateli přifa-
řenými do Dejšiny.
Škola dvoutřídní.
Samoty: mlýn Nouzov 1 km sev. a Mýtě či Hory sv. Jana
Nepomuckého 2 km jižně.
Boku 1336. odkázal měšťan plzeňský Pavel klášteru minorit-
skému v Plzni roční plat ze 3 lánů v Kyšicích a sice po 72 gr.
z jednoho lánu. Boku 1379. náležela část Kyšic Sezemovi a Boř-
kovi ze Smečic a část Jindřichovi z Letkova a v Kyšicích. Petr
z Kyšic ucházel se r. 1381. po smrti Děpolta z Dubnice o zapla-
cení 50 kop grošů, které Děpolt zapsal jakožto věno matce Petrově
na zboží svém v Dubnici.
Ledce, vesnice ležící na úpatí vrchu Krkavce na potoku
Všerubském 8 km severně od Plzně při okresní silnici z Plzně do
Manetína vedoucí, čítají 75 pop. Čísel s 565 obyvateli, cechy, ka-
tolíky živícími se hlavně polním hospodářstvím. Potokem Všerub-
ským dělí se obec na vlastní ves a Malou stranu. Na návsi Malé
strany stojí socha sv. Jana Nepomuckého.
Farní chrám sv. Jakuba má presbytéř slohu gotického ; ostatní
části přistavěny ve slohu renaissančním. Obnoven byl roku 1769.
Špitál pro 10 osob založený roku 1797. Škola připomíná se již
roku 1718.; nynější budova vystavěna r. 1822. a jest trojtřídní.
Samota: Dubský mlýn.
Ledce připomínají se již roku 1181.; odtud podepsáni jsou
kněží co svědkové na listině plasské. Boku 1290. koupil klášter
plasský Ledce od Budivoje z Isenberka a při něm zůstaly až do
počátku válek husitských. Boku 1421. zapsal císař Zikmund Ledce
a Záluží 8 mlýnem Dubským Burianovi z Gutšteina, a roku 1501.
obdržel Wolf z Gutšteina stvrzení na bezpečnější držení Ledeč.
V druhé polovici 16. století dostaly se v držení Diviše Mark-
varta z Hrádku seděním na Bělé a r. 1622. přešly na Viléma Vře-
Digitized by
Google
170
sovce z Vřesovic. Na počátku století 18. dostaly se hrabatům
z Vrtby a spojeny 8 panstvím nekmířským. část Ledeč roku 1848.
náležela panství města Plzné.
L e t k o v, vesnice asi 4 km severné od Plzence ležící, čítá
48 čísel pop., rozdělených na ves a Hradčany, a 296 obyv. národ-
nosti české, náboženství katolického, přifařených i přiškolených
do Plzence. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím, hornictvím
a prací v lomech.
Kaplička ku cti sv. Gottharda vystavěná pochází z r. 1771.
Vápencové lomy, plavírna kaolinu a kamenouhelné doly.
První zmínka o Letkově děje se r. 1325. Král Jan daroval
ves Letkov svému věrnému služebníku Bohuslavovi z Letkova se
vším příslušenstvím ve svobodné držení a r. 1339. propustil ji dě-
dičně synům Bohuslavovým Oldřichovi, špižírníku královskému
a jeho bratrům, aby ji i prodati mohli, jen s tím povinni že budou,
aby konali služby v úřadě špižírnickém. Roku 1379. držel Letkov
Jindřich z Pistova a v Kyšicích, jemuž náležela i část Sedlce
a Lobez. Oldřich z Letkova postoupil dědiny své v Sedlci v dluhu
150 kop grošů Mikulášovi Korandovi, měšíanu plzeňskému r. 1419.
Léta 1442. prodal měšťan plzeňský Tomáš Pabianek právo své,
které měl po Mikulášovi Korandovi z Plzně na tvrzi Letkově, za
60 kop gr. Vilémovi z Račína.
Lhotka, vesnice ležící 2 km severozápadně od Nekmíře,
čítá 17 pop. čísel a 126 obyv. živících se zemědělstvím. Náleží
farou do Vše rub a školou do Nekmíře.
Litice, vesnice při řece Radbuze, čítá 178 čís. pop. a 2110
obyv. většinou národnosti německé, z nich je 2094 katolíků a 16
israelitů. Farní chrám sv. Petra a Pavla. Dva duchovní bývají
ustanovováni prelátem kláštera v Teplé. Trojtřídní německá škola
ve vsi a trojtřídní škola něm. v Matildině dole % hodiny od Litie
vzdáleném obývaném hlavně horníky. Farní kostel v nynější své
podobě pochází ze středu 17. století; opodál na vršku jest daleko
viditelná kaplička z r. 1737.
Cihelna, kamenouhelné doly (r. 1891. dobylo se 518.916 q
uhlí), výroba koksu, mlýn, stanice dráhy.
Nad mlýnem litickým viditelný jsou nepatrné zbytky po hradě,
který založil Oldřich syn Oldřicha ze Zinková mezi r. 1193.— 1216.
Po smrti Oldřichově r. 1216. přešel majetek jeho na Protivu ze
Žiti kov, jehož syn Protiva s bratrem Rusem seděl na Jj ticích r.
1232. Soběhrad z Litic byl r. 1285.-87. purkrabím v Domažlicích.
r
Digitized by
Google
171
Boku 1343. vyménila si obec plzeňská 8 Rusem z Litic, který
r. 1356. byl podkomořím královským, a syny jeho bratra, pozemky ;
čásf pastvin svých (na Borech) postoupila pánům z Litic, a ti po-
stoupili jí čásf svých pozemků smérem k Doudlevcům.
Boku 1358., 1375. připomíná se co patron kostela litického
Boreš z Byzmburka, r. 1395. Boreš starší a mladší z Ryzmburka,
r. 1414. Elška, vdova po Boršovi z R., r. 1415. Jindřich z Elstr-
berka na Plané. Na počátku století 15. dostaly se Litice klášteru
chotéšovskému, který je postoupil v dluhu Vilémovi z Ryzmb. od-
jinud ze Švihová. Tento prodal právo své Fridrichovi z Donína
a na Yildštejné, který je postoupil Janu Cičovcovi z Cičova a v
Těňovicích dle zápisu z r. 1515.
L o b z y leží v údolí řeky Úslavy 2 km jihových. od Plzně
a čítají 68 čís. pop. vétšinou zdéných s 1200 obyy. národ, české,
nábož. katol.
Farou náležejí k Plzni; škola čtyřtřídní založena byla r. 1893.
Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím, řemesly a prací
tovární.
Jižné od obce jest vojenská střelnice.
části obce jsou Vyšehrad na levém břehu Úslavy a Letná,
skupina činžovních domů při silnici rokycanskó.
Osada tato připomíná se již r. 1115. při založení kláštera
kladrubského.
Roku 1379. náležela čásf Lobez Jindlichovi z Letkova, část
držel farář, část náležela klášteru dominikánskému v Plzni, mimo
svobodné popluží, jež patřilo vladykovi Jakubovi.
Po smrti Havla Bubna v Lobzích daroval král Václav IV.
zboží jeho nemovité jméní svým vérným Martinu Stašovcovi z Ne-
zabylic a Jaroslavovi z Nevida r. 1394. Roku 1395. prodal knéz
František z Plzné 4 kopy a 20 grošů ročního platu v Lobzích za
45 kop grošů Václavovi, měšíanu plzeňskému. Témuž Václavovi
prodal Oldřich z Letkova roční plat 4 a půl kopy v Lobzích a 2
kopy platu z řeky tamtéž za 63 kopy grošů.
Tento Václav odkoupil i Markvartovi z Bukšic 72 groše roč-
ního platu v Lobzích za 15 kop grošů, tak že skoro celá ves mu
náležela. Po smrti Václavové zdědila všecky jeho statky dcera
Barbora, provdaná za Jakuba ze Všerub r. 1427.
Roku 1428. prodal plzeňský měšťan Petr čermenský dédinu
s chmelnicí a louku u řeky pod Lobzy Matějovi a Mareté z Lobez
za 15 kop grošů. ♦
Digitized by
Google
172
N a d r y b y leží při okresní silnici na levém břehu Mže
12 km. severovýchodně od Plzně a čítají 34 pop. čísla 8 262 oby-
vateli, živícími se polním hospodářstvím. Farou náležejí do Plané;
jednotřídní škola zřízena r. 1873. Kaple sv. Antonína Pad. Přes
řeku Mži jest přívoz.
Samoty: mlýn Valentův na levém břehu Mže a Korečník
na pravém břehu.
Ňadry by darovali Oldřich a Drslav z Litic se svolením krále
Přemysla Ot I. klášteru plasskému r. 1216.. jemuž 8 malými pře-
stávkami náležely až do jeho zrušení.
žebřem (v starých spisech Nevřen) leží 11 km severozá-
padně od Plzně na pravém břehu potoka Všerubského a čítá 57
čísel pop. s 382 obyv.. z nichž jest 353 Čechů a 29 Němců, živí-
cích se polním hospodářstvím a hornictvím. Farou náleží do Ledeč;
jednotřídní škola založena byla r. 1883.
E obci nebřemské náleží též Kokořov, vyjma 4 čísla, příslušná
k Nekmíři.
Samoty : Nová hospoda, 2 km jihozáp. při silnici Karlovarské
a Toflův mlýn, 1 km západně
Plavírna kaolinu a ložisko kamenného uhlí.
R. 1364. zakoupili bratři Racek a Sezema ze Švamberka, pa-
troni kostela v Bělé, 6 ! / 2 kopy g r « pl** P r0 oltář v Bělé na všech
Nevřeni a Štěňovicích. R. 1379. náležela čásí Nebřema Rackovi
a Sezemovi ze Švamberka. čásf faráři v Bělé, éásf vlády kovi Ješkovi
a V2 tó QU Jindřichovi.
Kokořov, někdy tvrz, nyní poplužní dvůr, náležel r. 1225*
Podivovi z Kokořova, prvnímu známému předku rodu Kokořovců
z Kokořova, kteří r. 1607. do panského a r. 1680. do hraběcího
stavu byli povýšeni. R. 1379. seděli na Kokořově Sezema a Martin.
Mezi jinými jmenuje se r. 1409. Petr a r. 1452. Jan z Kokořova.
Nekmíř, vesnice ležící při okresní silnici z okresu Mane-
tínského do Plzně vedoucí, na potůčku Nekmířském 15 km severo-
západně od Plzně, čítá 65 čísel pop., zděných, cihlami krytých
a 495 obyv., národnosti české, náboženství katolického mimo 4 ro-
diny israelitské. Farou náleží Nekmíř do Všerub, kam také až do
r. 1868. školou náležel. Obyvatelstvo živí se z největší části polním
hospodářstvím. Dolní čásf obce, starší, poblíže zámku osazena jest
starousedlými sedláky, v horní části, které přezdívají Hradčany,
jsou chalupníci, opodál silnice, směrem severním vzniká nová čásf,
už se na Rusech říká. •
Digitized by
Google
173
Troj třídní škola; zámek, pivovar a lihovar. Na blízku jest lo-
vecký zámek Lipovice s rayslivnou a několika hospodářskými bu-
dovami.
První známí držitelé Nekmíře jsou Racek z Nekmíře r. 1384..
Jindřich r. 1392., Sezema r. 1409., Václav 1411. a Kancek z Nek-
míře r. 1419. Když r. 1419. dne 2. prosince Žižka s 300 bojov-
níky a 7 vozy z Plzně vyrazil, vrhl se na něj u Nekmíře Bohuslav
ze Svamberka s 2000 muži vojska královského. Žižka odraziv útok
jeho, učinil mu velikou škodu. Boku 1442 byl majitelem Nekmíře
Pavel řečený Ebrzvin, roku 1446. Petr Brada z Nekmíře seděním
na Pořičí a r. 1453 Jan Petr Brada z Nekmíře.
Boku 1530. drželi Nekmíř Jiřík a Hanuš Leitoltové ze Že-
brnic a na Nekmíři. Před vypuknutím války třicetileté seděl na
tvrzi Nekmíři Diviš Markvart z Hrádku a na Bělé, jeden z 30 di-
rektoru zemských. Po bitvě bělohorské prodán Nekmíř Vilémovi
z Vřesovic. Okolo roku 1670. držela jej hraběnka Isabella Marie
z Gótzu a od počátku 18. století hrabata' z Vrtby. Po vymření
rodu toho dostal se Nekmíř v držení knížat z Lobkovic a od těchto
hrabatům ze Schftnbornu. Nynější majitel N. jest Dr. Stanislav
Vopršálek, advokát v Plzni, který jej r. 1895 koupil.
Ni nice leží při okresní silnici z Plzně do Plané a čítají
38 čísel pop. s 234 obyvateli národnosti české, nábož. katol., živí-
cími se polním hospodářstvím.
Kaple sv. Kateřiny připomíná se již r. 1417; v nynější po-
době má sloh renaissanční.
Samota: obecní cihelna.
Oldřich z Litic daroval ves Ninice r. 1216. klášteru plasskému,
který ji držel do r. 1420. Toho roku zapsal Ninice císař Zikmund
Petrovi z Chrástu a dle jiného zápisu téhož roku Fridrichovi Ja-
novi z Kolovrat. V rodě tom zůstaly Ninice do konce 15. století
a ještě r. 1499. udělil Albrecht z Kolovrat obyvatelům milost vol-
ného stěhování pod jiné pány. Roku 1516. držel Ninice Bohuslav
Muchek z Buková a v Dej siné, který postoupil některé poddané
v Ninicích klášteru plasskému na vyrovnání dluhu.
Planá, vesnice ležící na planině místy hlubokými koryty
prorvané na levém břehu Mže, asi 1 km nad ústím potoka Třem o -
šenského, čítá 26 čísel pop. s 221 oby v. národnosti české, nábo-
ženství katolického.
Od Plzně vzdálena jest 18 im a spojena jest s ní okresní
silnicí, která dále vede do okresu kralovického.
Digitized by
Google
174
Farní chrám Na nebevzetí Panny Marie má gotickou presby-
téř; ostatní části byly r. 1753. v slohu renaissančním přistaveny.
E farnosti zdejší náleží 14 vesnic a služby Boží obstarávají
2 duchovní.
Dvoutřídní škola; parostrojní pivovar. Obyvatelé živí se pol-
ním hospodářstvím a hornictvím.
Farní chrám uvádí se již r. 1384.
Na pravém břehu Mže nalézá se hradiště, jehož prostora až
k třetímu náspu jest majetkem obce plánské. Čelem sklání se do
Mže, v levo jest od ostatního lesa odděleno potokem, který od sv.
Kříže do Mže spěchá. Tvrz slula Radná a založena byla Dobro-
hosty z Plané, majícími štít rozdělený vodorovně ve dvě polovice,
z nichž hořejší jest vyvýšenější než dolejší. Zde sídlela rodina
stejného jména, z nížto známe Sezimu, který r. 1309 byl usmrcen.
Stejného erbu užívali páni z Chrástu, Oseká a Volducha, což zá-
rukou stejného původu jesi
Na počátku století 15. náležela Planá klášteru plasskému. Ve
válkách husitských dostala se hrabatům z Kolovrat, od nichž oby-
vatelé obdrželi volnost stěhování pod jiné pány. Na počátku 16. stol.
nalézá so Planá opět v držení kláštera Plasskóho, který ji Albrechtovi
z Gutštejna s jiným ještě příslušenstvím r. 1520 zastavil v dluhu
2500 kop grošů českých dobrých.
Dalšími držiteli Plané byli Griespekové v Kačerově až do
bitvy bělehorské. R. 1623. připadla Planá opět klášteru plasskému.
Po zrušení kláštera toho r. 1783. spravováno bylo jeho jmění ma-
ticí náboženskou, a r. 1826. dostalo se v majetek knížat z Metternich-
Winneburku.
Plzeň, královské město, leží v rozsáhlé kotlině při stoku
Mže s Radbuzou (49° 45' severní šířky 31° 2V 2 ' vých. délky) ve
výši 313 m nad hladinou mořskou. Čitá dle sčítání z r. 1890.
domů 2009 8 50.221 obyv., z nichž jest 41.613 Čechů, 8071 Němců,
47.248 katol, 438 protestantů a 2527 israelitů; průměrný přírůst
obyvatelstva jest 1150 duší ročně, takže dnes možno říci o Plzni,
že má 57.000 obyvatelů.
Skládá se z vlastního města, druhdy obehnaného hradbami,
z nichž jen nepatrné zbytky u kláštera františkánského a bývalé
vojenské nemocnice dosud se udržely, a tří předměstí těsně k němu
přiléhajících, pražského na východě, saského na severu a říšského
na jihu a západě. Běžnější nyní rozdělení jest na pět okresů,
z nichž město tvoří 1., říšské předměstí na jihu až po silnici
Digitized by
Google
175
klatovskou 2., západní čásí říšského předměstí 3., saské předměstí
4. a pražské 5. okres.
Kolem prvního okresu upraveny jsou na místě bývalých pří-
kopů sady v délce 2 km, z nichž nejprostrannější a nejúpravnější
jsou sady Kopeckého a Smetanovy s pomníky Martina Kopeckého
a Josefa Smetany.
Vnitřní město má polohu rovinnou, říšské předměstí na zá-
padě jest s městem v stejné výši, jia jihozápadě půda znenáhla
stoupá.
Pražské předměstí mezi ramenem mlýnským a řekou Radbuzou
a největší čásf předměstí saského při obou březích Mže jest v ter-
rainu inundačním; za Radbuzou zdvihá se půda značně do výše.
tvoříc u sv. Mikuláše opět pláň, na níž tvoři se rychle nová čásf
města. Podobně i části saského předměstí u Všech Svatých, Lochotín
a Košutka jsou na výšinách.
Poloha půdy na předměstí říšském a výše položené části
předměstí pražského dovoluje stavbu domů v pravidelných souvis-
lých řadách; avšak na předměstí saském takové sestavení možné
není. Domy v této části města tvoří hlavně čtyři delší ulice Plán-
skou a pokračování její na Roudné, Luční, ke Všem Svatým a
Lochotínskou ; zcela nesouvislé části tvoří tak zv. Janská, Lochotín,
Košutka a Amerika.
Vnitřní město vyniká úplné pravidelným svým založením, ja-
kým málo měst nejen v cechách, ale vůbec vykázati se může. Roz-
kládá se na čtvercové téměř ploše měřící 500 m délky a 400 m
šířky, tudíž na 20 Ha. Uprostřed města nalézající se náměstí vy-
niká vedle své pravidelnosti i značnou rozsáhlostí, měříc v délce
192 a v šířce 138 w. Z něho na všecky strany světové vybíhají
přímé, skoro vesměs 16 m široké ulice, z nichž Saska na sever,
Pražská na východ, Říšská na západ, Františkánská a Školní na
jih vedoucí jsou nejdůležitější a nejživější. Mimo hlavní náměstí
jsou v Plzni ještě: Palackého náměstí za kasárny c. a k. 35. pě-
šího pluku, Radeckého náměstí, při c. k. vojenské zásobárně a Do-
bytčí trh při kasárnách c. k. zemské obrany náměstí značné velikosti.
Nejširší ulice celého města jsou třída Ferdinandova směrem silnice
do Klatov a třída Husova.
Z budov sluší jmenovati: arciděkanský chrám na hlavním ná-
městí 8 věží 102 m vysokou, tudíž nejvyšší v cechách. Vystavěn
jest ve slohu gotickém a sahá nejstarší svou částí, totiž presbyteři,
do konce století 13., kdežto loď s krásnými vysokými okny a bo-
hatou klenbou pochází ze století 14.
Digitized by
Google
176
V presbyteři jsou latinské nápisy, vztahující se na šťastné
přestálé obléhání mésta od Husitů r. 1433.— 1434; na stěnách lodi
pak jest několik náhrobních kamenů, mezi nimiž jest pomník Šimona
Plachého, zemřelého r. 1609. Z věnčí chrámu zasluhuje povšimnutí
kaple Šternberská, nyní velmi sešlá, vystavěná v pozdní gotice ze
stol. 16., a hora Olivetská, sousoší dřevěné z 15. stol. mezi dvěma
opěracími pilíři, představující Krista a tři spící apoštoly.
Kostel františkánský s klášterem v ulici dle něho pojmeno-
vané má lodi, jež zachovaly ráz basiliky, prostřední vysokou a ši-
rokou a dvě poboční nižší a úzké. K nim pojí se dlouhé presby-
terium v slohu první gotiky. Kostel má mnohé přístavby z doby
renaissančni. Ve velkém refektáři klášterním chová se obraz sv.
Lukáše od Skřety. Dosti bohatá knihovna klášterní má mnohé pr-
votisky a jiné cenné památky.
K budově německého gymnasia připojen jest kostel sv. Anny
a za ním nacházíme bývalý konvent zrušeného ženského kláštera
dominikánského, založeného a vystavěného i s kostelem hraběnkou
Alžbětou Vratislavovou z Mitrovic r. 1711.
Na předměstí pražském jest hřbitovní kostel sv. Mikuláše
vysoko na pravém břehu řeky Radbuzy vystavěný plzeňským mě-
šťanem Vojtěchem, malířem, roku 1406.; nedaleko něho pod hřbi-
tovem jest kostelíček „u Ježíška" založený r. 1745.
Na saském předměstí taktéž na hřbitově stojí kostel Všech
Svatých z roku 1360.
Mimo to jsou kaple: sv. Václava v chudobinci městském,
v budově reální školy, při českém gymnasiu a v budovách obecných
a měšťanských škol na pražském a říšském předměstí.
Ze světských staveb vynikají: starobylá radnice na severní
straně náměstí vystavěná v slohu renaissančním r. 1559. ; císařský
dům v levo od radnice, mající jméno své od toho, že v něm císař
Rudolf 1599 — 1600 bydlel, meškaje v Plzni za moru v Praze zuří-
cího; arcidékanství, budova provedená v slohu barokním na západní
straně náměstí ; budova reální školy v sadech Otakarových ; budova
obecné školy ve východním obvodu, české divadlo, městská spoři-
telna, pošta a mnoho soukromých domů, vystavěných v posledním
desítiletí s bohatým a krásným průčelím.
Mnohé domy ve vnitřním městě zachovaly ještě starobylý
ráz se svými vysokými štíty a krásnými portály.
Zastavené plochy bylo r. 1891. 101 0746 Ha., hřbitovy měří
3.7447 Ha.
Ý
Digitized by
Google
177
Na hřbitově u sv. Mikuláše odpočívají zasloužilí spisovatelé:
Jos. Vojtěch Sedláček, Josef Smetana, J. Kajetán Tyl, Bernard
Guldener a Karel Kunz ; u Vš. Svatých : Dr. Antonín Majer, Pavel
Jehlička a Julius Koráb.
K farnosti plzeňské náležejí též osady : Bolevec, Božkov, Hra-
diště, Doubravka, Lobzy, Újezd, Bukovec a Skvrňany. Duchovní
správu vede arciděkan se čtyřmi kaplany.
Evangelíci mají v Plzni kostel vystavěný r. 1868.
Israelitská synagoga na Štěpánském náměstí vystavěna byla
r. 1894, hřbitov israelitský nalézá se na severu od města nedaleko
silnice do Třemošné.
V Plzni jest ústav učitelský, vyšší česká a německá průmy-
slová škola, česká a německá reální škola, české i německé gymna-
sium, česká a německá škola obchodní, škola rolnická, česká a ně-
mecká vyšší dívčí škola.
Mimo to jest zde 6 pokračovacích průmyslových škol, zříze-
ných při obecných a měšťanských školách, dvě pokračovací školy
průmyslové při školách průmyslových a přes 20 hudebních ústavů.
Ve příčině českého školství obecného rozdělena jest Plzeň na
čtyři obvody : Ve východním jsou 2 samostatné dívčí a 2 chlapecké
školy obecné, v jižním 2 dívčí, 2 chlapecké obecné a 2 měšťanské
školy (jedna dívčí, druhá chlapecká), v západním obvodu 2 obecné
(dívčí a chlapecká), v severním 3 obecné a 2 měšťanské (chlapecká
a dívčí). Všech tříd českých bylo v roce 1895./96. 110.
Německé • školy tvoří dva obvody a mají 4 školy obecné a 2
školy měšťanské s 29 třídami; mimo to jest na pražském předměstí
soukromá škola německá, vydržovaná spolkem školským.
Pro děti ještě školou nepovinné vydržuje obec plzeňská
12 mateřských školek českých a 2 německé.
Vzdělanosti obyvatelstva napomáhá obecná knihovna, bohatá
na spisy české i jinojazyčné; musea historické a průmyslové jsou
též důležitým zdrojem poučení.
O zábavu obyvatelů postaráno divadlem městským a letním
divadlem v sadech městských, obojí jest české ; německé divadlo
založeno r. 1868. stojí v ulici tífltheově.
Ze 140 spolků plzeňských stará se převážná většina nejen o
vzájemnou zábavu, šíření vlasteneckých a dobročinných snah, o
vzdělání svého členstva zřizováním čítáren, ale i pořádáním kon-
certů a přednášek poučných, k nimž skoro vždy i širší obecenstvo
má přístup.
12
Digitized by LjOOQIC
178
Živnost. Příznivá poloha města v středa pánve kamenouhelné
a středisku starých obchodních cest, kteréž přirozeně stalo se i
střediskem moderních komunikací, všech důležitějších drah západní
cechy probíhajících, jsou zajisté nejplatnější podmínky značného
rozkvětu průmyslového a obchodního v Plzni Četné komíny prů-
myslových závodů svědčí o velmi čilém ruchu továrním. Z nejdů-
ležitějších závodů sluší na prvém místě uvésti měšťanský pivovar,
založený r. 1842.. jenž vyráběje ročně 600.000 hl piva, požívá po-
věsti světové. Těsně při něm zbudován jest pivovar akciový založen
r. 1870. 8 výrobou 250.000 hl. Severovýchodně od města u Bílé
hory dostavěn právě pivovar společenský, jenž vaří denně 400 hl.
Světové pověsti také získal si velkozávod Emila ryi ze Škodu,
záležející ze strojovny, mostárny, slévárny železa, ocelárny, továrny
na děla, kulomety, kryty pancéřové a z kotlárny, opodál za městem
umístěné, která zvláštní drahou s továrnou vlastní spojena jest
E těmto závodům druží se akciová továrna na výrobu vagónů
a stavbu uměleckých mlýnů, továrna na zboží emailové, 2 továrny
na výrobu drátu a hřebíků drátěných, Čtyři parní mlýny, dvě pa-
pírny, sklárna, velkozávod kamenický, koželužny a kožišnické dílny,
továrna na výrobu kočárů, dílny na zhotovování hospodářských
strojů a j., které zaměstnávají veliké množství dělníků a rozesílají
výrobky své do všech končin.
Mimo to i menší závody řemeslné jsou velmi četné. Tiskáren
jest v Plzni 5, a vydávají se tu 4 časopisy. Z toho patrno, že
jako průmysl i obchod je velmi čilý podporován jsa jnimo to četně
navštěvovanými trhy týdenními a trhy na dobytek; v nedávné době
zvláště proslulé bývaly trhy výroční.
Z Plzně rozbíhají se paprskovitě silnice erární do Nepomuka,
Rokycan, Třemošné, Stříbra, Karlových Var a Klatov; k nim řadí
se silnice okresní, kterými skoro každá značnější obec s Plzní jest
výhodně spojena.
V Plzni jest řiditelství c. k. státních drah, které vedou do
Chebu, Budějovic, Prahy, Brodu nad Lesy. Žatce a Eisensteinu.
O chudé příslušníky, sirotky a nemocné vede se v Plzni náležitá
péče. Pod správou obecní nalézá se měšťanský chudobinec sv. Maří
Majdaleny, z něhož poskytuje se úplné zaopatření 6 mužům a 12
ženám; chudobinec sv. Martina pro chudé stavu nádennického ;
městský sirotčinec, založený na oslavu stříbrné svatby Jejich Veli-
čenstev r. 1879., jehož správu vedou školní sestry. Mimo to blaho-
dárně působí spolek pro obecné kuchyně a pro stravování školní
Digitized by
Google
179
mládeže, krejcarový spolek, spolek lásky k bližnímu sv. Antonína
a jiné dobročinné a podpůrné ústavy a spolky.
Ve příčině zdravotnictví jest město rozděleno na 5 zdravot-
ních okresů, z nichž má každý svého městského lékaře, který ve-
škerou zákonem zdravotním předepsanou službu vykonává a v něm
též bydlí. Mimo to jest v městě ještě 31 lékař, ž zvěrolékaři, 2
zubní lékaři a 2 zubní technikové.
E stálému léčení slouží veřejná nemocnice.
Vodou k povšechnému užívání způsobilou opatřuje Plzeň mo-
derně zařízený na vrchu Homolce a pod ním umístěný vodovod;
pitnou vodu přivádí vodovod ze studní za Všemi Sv. se nalézajících.
E ukládání úspor slouží městská spořitelna a několik záložen.
Plzeň jest sídlem c. k. okresního hejtmanství a c. k. okresní
školní rady, c. k. krajského a městského delegovaného soudu, c. k.
státního návladnictví, finančního řiditelství, hlavního berního a cel-
ního úřadu, c. k. horního hejtmanství, c. a k. místního vojenského
velitelství, místního velitelství c. k. zemské obrany, řiditelství c. k.
státních drah, obchodní a průmyslové komory a okresního zastu-
pitelstva. E Plzni náleží též c. k. státní věznice pro mužské na Borech.
Dějiny města.
Město Plzeň zaujímá, co příběhů politických, církevních a kul-
turních se týče, vedle měst Pražských první místo. Založeno bylo
za krále Václava II. asi r. 1290 a na rozdíl od původní Plzně nad
řekou Úslavou nazváno Novou Plzní. R. 1292. položen byl základ
k farnímu chrámu sv. Bartoloměje, a snad již tehdáž uveden byl
do města řád rytířů německých, kterému r. 1310. král Jindřich
Eorutanský udělil patronátní právo k farnímu chrámu. Podobně
ještě na sklonku stol. 13. uvedeni do Plzně minorité, kteří si vy-
stavěli dosud stojící chrám Panny Marie, a dominikáni, kteří při
svém klášteře založili kapli sv. Ducha a v stol. 16. přistavěli k němu
kostel sv. Markéty.
Výhodná poloha města a výsady jeho lákaly hned na počátku
obyvatelstvo, jak z blízkého tak i z dalekého okolí do Plzně, a jed-
notliví obyvatelé jeho jměním svým přispívali záhy k účelům do-
bročinným Tak již r. 1320. založil měšťan plzeňský Eonrád z Do-
břan na předměstí špitál sv. Máří Maj dáleny a bohatě jej nadal.
Dle jmen prvních měšťanů souditi lze, že byli původu němec-
kého, ale během 14. století nabyl živel Český rozhodné převahy
nad německým.
Měšťané plzeňští již v první této době velmi byli dbalí roz-
množování výsad a práv, zvláště pak vymohli si na králi Janovi
12*
Digitized by
Google
180
roku 1341., aby nebyli nuceni platiti clo v Domažlicích, v PHmdě
a Tachově ze žádného zboží, jež by ku své potřebě vezli, a řezníci
plzeňští obdrželi téhož roku táž práva, kteráž měli řezníci pražští.
První trh výroční povolil obci plzeňské r. 1363. Karel IV.
na den sv. Bartoloměje. Týž král dal r. 1372. měšťanům plzeňským
právo, aby mohli statky své v městě nebo mimo město ležící buď
odkázati neb prodati komukoliv, a syn jeho Václav IV. ustanovil,
aby veškeré statky měšťanů plzeňských, kteří by zemřeli bez zá-
věti a žádných dědiců nezanechali, na opevnění města obráceny byly.
I o vzdělání mládeže dbalí byli Plzeňští velmi záhy ; lak aspoň
svědči zmínka o správci školy M. Jiřím r. 1331. a o M. Janovi,
rektoru škol plzeňských r. 1362. Jaké důležitosti magistrát plzeňský
již v století 14. nabyl, ukazuje, že král Václav IV. měšťanům pl-
zeňským svěřil právo popravy v kraji plzeňském r. 1381.
Před válkou husitskou záleželo město Plzeň z města vlastního
a čtyř předměstí: Škvrňanského na jihu a západě, Maličkého na
severu po obou březích řeky Mže, kde před založením města stá-
vala osada Malice, Špitálského na východě, mezi stokou mlýnskou
a řekou Radbuzou a Pražského za Radbuzou. Počet domů v městě
činil 278 a na předměstích 69 mimo četné hospodářské dvory, pi-
vovary a některé sladovny.
Hnutím husitským na samém počátku dotknuta i Plzeň. Ná-
vodem Václava Korandy, kazatele při farním chrámu, přibyl Žižka
r 1419. do Plzně, chtěje z ní učiniti první místo nové strany ná-
boženské. Knéží pod obojí prohlašovali, že při obecné zkáze světa,
která dle jejich popovídání tehdáž přijíti měla, budou věrní vy-
znávači zákona božího zachováni jen v pěti městech, a jedním z těch
byla Plzeň, zvaná sluncem. Také kláštery plzeňské utrpěly na po-
čátku hnutí husitského ; dva z nich ztečeny. Avšak pobytu Žižkova
v Plzni nebylo na dlouho. Roku 1420. sevřen byv ve městě silným
vojskem královským, vedeným Václavem z Dube, a vida, že protivní
živlové v městě s královskými se smlouvají, rozhodl se odejíti
z Plzně, a s přívrženci svými uchýlil se na Tábor.
Po odchodu Žižkově a přívrženců jeho bylo pomocí králov-
ského vojska upevněno v Plzni panství strany katolické, kteréž od
té doby zůstala Plzeň vždy věrnou a zaujala odtud výlučné a vyni-
kající postavení v dějinách země.
Strana pod obojí pokoušela se několikráte o dobytí města.
První obležení r. 1421., 1427. a 1431. trvala krátce a nebyla ve-
dena s dostatečným důrazem; za to tím nebezpečnější bylo oble-
žení poslední.
Digitized by
Google
181
R 1433. usneseno ve straně Táborské pokusiti se všemi si-
lami o dobytí Plzně. Již v červenci přitáhli první zástupové vedeni
Bedřichem ze Strážnice a Janem Pardusem z Horky a položili se
u Škvrňan, aby zamezili zásobování města. K nim přibývalo vždy
nových a nových zástupů, že 'vojsko obléhající konečné čítalo
36.000 mužů. Sára Prokop Holý s předními vůdci řídil obléhání;
měl to býti poslední a rozhodný boj, měl-li v cechách vedle husi-
tismu i katolicismus své oprávnění.
Vojsko husitské rozložilo se v 5 opevněných táborech, pustilo
na město hrubou střelbu ze 40 děl a častými útoky hledělo zlézti
hradby městské. Plzeňští šťastně odrazili všecky útoky, ale nedo-
statek potravy hrozil městu zkázou.
V největší tísni podařilo se vpraviti do města dne 30. března
700 korců obilí, při čemž nápomocen byl i jeden z předních vůdců
táborských Přibík z Klenového, dav se uplatiti od strany katolické.
Dne 5. května dodal Plzeňským pomocí Zdeňka Drštky a Hrdoně
zDubňan novou spíži, tak že mohli zase na delší dobu nepřátelům
odpírati. Když pak zvěděli vůdcové vojska husitského u Plzně, že
vojsko strany šlechtické zmocnilo se Nového města Pražského,
odhodlali se po desítiměsíčním obléhání město opustiti dne
8. května 1434.
Tato vytrvalost a statečnost zjednala Plzni slavné jméno.
Císař Zikmund v odměnu za přestálá nebezpečí a prokázanou udat-
nost osvobodil plzeňské měšťany ode všech cel a mýt po cechách
a vší říši německé.
V upomínku na toto památné obležení stavívali pak Plzeňští
okázale Nový svátek a přijali do znaku svého velblouda, kterého
při jednom výpadu se jim podařilo ukořistiti.
V dobách následujících stála Plzeň vždy při straně katolické.
R. 1449. přistoupila k jednotě Strakonické, a když tato jednota
zvedla boj proti králi Jiřímu, prohlásila se také Plzeň proti němu,
a zůstala v odboji i proti jeho nástupci Vladislavovi II., přidržujíc
se krále Matyáše až do míru Olomúckého r. 1479.
V odměnu za svou věrnost a poslušenství k papežské stolici
obdržela Plzeň r. 1466 rozhojnění svého znaku od papeže Pavla II.,
totiž dva zlaté klče v stříbrném poli a polovici orla černého se
zbrojnošem v poli zlatém.
Tato dobar stala se památnou pro město Plzeň také tím, že tu
byla vytištěna první česká kniha r. 1468., a tak honosí se Plzeň,
že měla první tiskárnu nejen v Čechách, nýbrž v celém Rakousku.
Tiskárna udržela se v Plzni až do r. 1553.
Digitized by
Google
182
Vláda slabého krále Vladislava II. byla plna sporů mezi jednot-
livými stavy v cechách, plna neblahých domácích půtek, kdy zase
právo ustoupilo moci a síle. Velmi nebezpečným nepřítelem stal se
Plzeňským v té době Jan Bavůrek ze Švamberka, který maje veliký
dvůr na předměstí Maličkém, působil svým spoluobčauům samé ne-
příjemnosti a stal se jim pravou metlou. Ubiv jednoho měšťana,
prohlásil se za zodpovědníka Plzeňských, přepadal je na cestách
a obíral o majetek, až tito nemohouce se žádné ochrany u krále
dovolati, sáhli k sebeobraně. Přepadli tvrz Křínov, kde právě Ba-
vůrek meškal; podařilo se jim tvrze dobyti, Bavůrka zajati i s jeho
pomocníky, a odsoudili jej k ztrátě hrdla, kterýžto trest r. 1506.
na něm vykonali.
Za to pak někdejší pomahači Bavůrkovi se jim vymstili tím,
že několikráte r. 1507. v Plzni oheň založili, při čemž celá jižní
a zapadni čásť města, jakož i všecky domy na předměstích pope-
lem lehly.
Při vzpouře měst královských r. 1546. zůstala Plzeň králi
Ferdinandovi I. věrna a odměuěna od něho právem, že vyslanci
plzeňští na sněmu hned po městech pražských měli nejpřednější
hl«s. O toto bezvýznamné právo veden byl pak mezi Kutnou Ho-
rou, jíž . právo prvního hlasu po Pražských městech dříve nále-
želo, a Plzní dlouhý spor.
V druhé polovici 16. století hostila Plzeň často panovníky a
jiné členy rodiny panovnické; hlavně pobyl tu delší dobu císař
Rudolf II. 1599. — 1600. a bydlel v domě, který po něm nazván
byl císařský.
Válka třicetiletá dolehla na Plzeň hned v samém počátku
krutě. Město zůstalo věrno císaři Matyášovi a nechtělo uznati nové
zřízení v zemi, ani poddati se odbojným stavům protestantským.
Proto přikázáno hraběti Arnoštu Mansfeldovi, aby se Plzně zmocnil.
Plzeňští dostali pomoc od klášterů plasského, teplského a chotěšov-
ského, a sám opat plasský Vasmucius postavil se v čelo branné
moci městské.
Dne 16. září r. 1618. přibyl Mansfeld s 8000 vojska před
Plzeň a stálou střelbou velice hradby městské poškozoval. Po de-
vítinedělním obležení podařilo se mu prostříleti dva průlomy
v hradbách, jeden u kláštera františkánského, druhý naproti Mans-
feldově ulici, a těmi vedralo se pak vojsko jeho do města dne
22. listopadu. Měšťané bránili se udatně ještě v ulicích a na náměstí,
avšak m ušili se vzdáti a byli pro neupřímné chování k stavům
Digitized by
Google
183
protestantským a pro tuhy odpor odsouzeni k pokuté 120000 zl,
z nichž Mannsfeldovi hned 52329 zl. zaplatiti, a ostatní v týden-
ních lhůtách po 4500 zl. měli doplatiti.
Obec vypůjčila si 17.500 kop gr. mís. a zastavila některé své
zboží, aby mohla závazkům těm dostáti ; ale když v městě jen 1 50
usedlých měšťanů zůstalo, bylo dáno obci ulehčení, aby kontribuci
válečnou po 1000 zl. týdně splácela.
Vojsko Mansfeldovo, zůstavái v Plzni posádkou, muselo na
útraty města býti vyživováno, což zavádělo obec vždy do větších
a větších dluhů ; tyto valně se zvýšily, když vůdce vojska císařského
generál Tilly v březnu r. 1621. se zbylou posádkou vyjednal, že
tato odtáhne a město císařským vydá proti zaplacení 140.000 zl.,
které opět obec musila zaplatiti. Tím a dalšími ještě nehodami ve
válce třicetileté utrpěla Plzeň ohromnou škodu, která se na dva
milliony zlatých páčila.
Z dalších událostí války sluší připomenouti delší pobyt vůdce
císařského vojska Albrechta z Valdštýna. V Plzni sešli se k jeho
vyzvání dvakráte generálové vojska císařského a podepsali mu zde
památné reversy r. 1634.
Jak Plzeň ve válce třicetileté utrpěla, seznati lze z toho, že
v městě samém ze 337 domů po válce r. 1654. zbylo pouze 239,
z nichž 10 pustých, 1 pohořelý a 13 na živnosti zkažených. Po-
dobně i vesnice městu poddané během války velmi utrpěly.
Po válce třicetileté změnil se ráz dějin městských vůbec;
samospráva jejich byla zkracována, výsady jim byly odnímány,
živnosti tím poklesly a města chudla nad míru. Také osudy Plzně,
ač vždy věrně k vládě stála, nelišily se mnoho od osudů jiných
měst královských.
Boku 1653. jednalo se o zřízení biskupství v Plzni, ale sešlo
s něho pro odpor obce, kteráž se obávala státi se snad biskupovi
poddanou.
Teprve doba císaře Josefa II. způsobila novotami svými pod-
statné změny v Plzni. Zrušeny tu 2 kláštery ve městě (domini-
kánský mužský a ženský), 3 kostely na předměstí (sv. Máří Maj-
daleny, sv. Kocha a sv. Martina), a na místě jazyka českého, až
do té doby jedině vládnoucího, zavedena všude do úřadů němčina.
Že Plzeň až do té doby zachovala ráz český, svědčí hlavně
to, že když vláda r. 1776. chtěla v Plzni zříditi gymnasium, žádala
obec, aby gymnasium bylo České, čemuž arci v té době vyhověno
nebylo.
Digitized by
Google
184
V prvních desítiletích století 19. zbořeny hradby 8 věžemi
a baštami, a tím pozbylo město drahně starobylých a vynikajících
památek stavitelských. Na místě příkopů zřízeny okružní sady
a nedaleko města založen sad Lochotínský ; hlavní zásluhu o to měl
tehdejší purkmistr Martin Kopecký.
Také ruch vlastenecký v době té budil se ve městě přičiněném
profesorů a spisovatelů českých Vojtěcha Sedláčka a Josefa Smetany,
k nimž družili se hlavně mladší měšťané. Úsilím vlasteneckých těchto
mužů podařilo se, že r. 1819. založena byla škola česká a že Plzeň
stírala se sebe nátěr německý, jejž sobě od doby císaře Josefa byla
osvojila.
Od r. 1860. vstoupila Plzeň v dobu novou.
Vystavěním západní dráhy spojena byla výhodně s Prahou a
Bavory a tím počal se v Plzni rozmáhati průmysl a obchod, čímž
obyvatelstvo rychle vzrůstalo. A jako dříve PJzeň v 15., 16. a 17.
stol. zápasila o závod s druhými městy českými o přednost poli-
tickou, zaujala nyní po Praze první místo co do průmyslu, obchodu
a lidnatosti, a ruch ten neustává nýbrž mohutní a vzrůstá, o čemž
svědčí, že dosavadní závody se rozšiřují a nové zakládají.
Znak města Plzně patří k nejbohatším znakům městským
v Cechách a jednotlivosti jeho úzce souvisí s dějinami města, činíce
jej zajímavým nad jiné. Jest to štít na pět polí, jedno střední
a čtyři postranné rozdělený.
V levém dolním poli červeném vypodobněn jest chrt bílý se
zlatým obojkem v právo obrácený. Protější pole zelené nese ve středu
svém velblouda jednohrbého v levo běžícího ; hořejší pole levé (nad
chrtem) je zlaté a spatřujeme v něm zbrojnoše, držícího v pravé
ruce polovici černého orla. V poli protějším stříbrném vypodob-
něny jsou dva zlaté klíče vzhůru obrácené a dole svázané. V pro-
středním červeném poli znamenáme bránu bílou s cimbuřím, otev-
řenou. Nad ní stojí prostovlasá žena v bílém rouchu, držící v pravé
ruce praporec červený s bílým lvem, v levé bílý 8 černou orlicí.
V bráně spatřuje se postava krále s korunou na hlavě, s mečem
v pravici a červeným štítem 8 bílým lvem v levici.
Nad štítem znakovým vidíme tři zelené hory s nápisem „In
hoc signo viííces" ; po obou stranách přidány jsou dvě přilbice od
sebe odvrácené. V rozích štítu jsou ven obráceny halapartna
v pravém a buzikán v levém rohu. Nad prostředním pahorkem
vztýčen zlatý kříž mezi dvěma ratolestmi. Celý štít drží stojící,
okřídlený anděl.
Digitized by
Google
185
Na pozemcích plzeňských stávaly ve čtrnáctém století tvrze
Mitterwald^a Kunčin Hrádek a vesnice Bor.
Mittervald jmenovala se ta část předměstí v Plzni, kde
nyní kostel sv. Mikuláše stojí. V 14. století stávala zde t?rz, na
níž bydlela větev Drslaviců, erbem sourodná s blízkými pány
z Litic; zejména Oldřich z Mitterwaldu se jmenuje r. 1343. Léta
1406. postavil na své vinici řečené Mitterwald kostel ke cti sv.
Mikuláše plzeňský měšťan Vít.
Vesnice Bor stávala na pozemcích, které se dnes jmenují
Bory, jižně od Škvrňan. Boku 1352. zakoupil na ní plat plzeňský
měšían Scheczl, a císař Karel IV. nařídil konšelům v Plzni, aby
svého spoluobčana v pokojném držení vesnice té podporovali, a po-
dobně roku 1356. nařídil totéž královskému podkomořímu Busovi
z Litic. Avšak v létech 1360.— 62. odňal Scheczlovi ves tu násilně
Dětřich, probošt vyšehradský a postoupil ji pánům z Vilbartic,
Janovi a Václavovi. Karel IV. nařídil pak r. 1370. Blahutovi, purk-
rabímu na Badyni, a Radimovi, místosudímu královskému, aby
uvedli Jiřih.) Scheczla (syna Oldřichova) v držení vsi Boru, což so
však stalo teprv roku 1373., když jmenovaný měšían Jiří Scheczl
a jiný plzeňský měšťan Gocl Motler proboštu Janovi vyplatili
60 kop grošů.
Později tato ves se již nepřipomíná, nýbrž r. 1413. připomí-
nají se pozemky na Boru neb později pole k potůčku až k Boru.
V století 16. mluví se pak jen o pozemcích na Borech neb k Borům.
Kunčin Hrádek stával za kostelem Všech Svatých, po-
blíž něho byla stavení, kde podruzi při městě bydleli, kteří se pak
jen z Hrádku jmenují, asi tam, kde se dnes říká v Americe a tvo-
řil čásf předměstí Maličkého.
O tomto Hrádku máme první zprávu z r. 1385., kdy Mikuláš
z Týnce prodal dvě louky u Kunčina Hrádku. Roku 1408. Ofka
z Hrádku vydala muži svému Janovi Hrádek s vinicí poblíž Všech
Svatých. Podobné zprávy dějí se až do r. 1461, později nalézáme
jen poznámky v knihách berních „pod Hrádkem 11 , u Hrádku až do
r. 1494, kdy docela pojmenováaí Hrádku zaniklo.
Z mužů znamenitých, kteří se buď v Plzni zrodili aneb tu
působili, nejdůležitější jsou:
1. Martinus de Plsna, výborný theolog, který již před
založením university pražské svou učeností vynikal.
2. Václav Koranda, kněz táborský, někdejší kazatel při
farním chrámu plzeňském, stál v čele hnutí husitského v Plzni
do r. 1420.
Digitized by
Google
*r
186
3. Jan Doubřavský (Skála) nar. 1486 v Plzni, studoval
?e Vídni a v Padui theologii. B. 1517. povýšen byl de stavu ry-
tířského a stal se r. 1540 biskupem domáckým. Sepsal 33 knihy
české historie jazykem latinským.
4. Kašpar Eropái (Kropacius) nar. v Plzni na počátku
16. století, latinský básník, byl od císaře Maxmiliána korunován za
veršovce.
5. Jindřich Písek (Scríbonius) nar. 1510. v Plzni, spi-
sovatel český, zemřel 1586.
6. Vojtech Sebastián Berlička (Scipio) narozen
v Plzni r. 1565., theologický spisovatel.
7. M. Š i m o n Plachý byl radním písařem v Plzni. Od
něho pocházejí důležitá registra o soudu konšelském a jiná mezi
r. 1591. —1606. Týž sepsal jazykem českým paměti mésta Plzné
od nejstarší doby do r. 1604.
8. Jiří Plachý (Ferus) theologický spisovatel v 17. století.
9. Bartoloméj Stehlík z čeňkova a Treust&dtu, pri-
mátor plzeňský, vyznamenal se při dobytí mésta r. 1618.
10. Jan Bartoloméj Tanner nar. v Plzni r. 1623.,
rektor konviktu akademického v Praze, sepsal mimo jiné déjiny
mésta Plzné do r. 1680.
11. Václav Widemann nar. v Plzni r. 1720., první
učitel jazyka českého na akademii v. Novém Mésté za Vídní, vydal
r. 1768. slovník českonémecký.
12. Bernard Říha, doktor filosofie a lékařství byl v druhé
polovici 18. sto!, znamenitým badatelem a spisovatelem.
13. Josef Vojtech Sedláček, profesor na gymnasiu
plzeňském a spisovatel český, zemřel v Plzni r. 1836.
14. Martin Kopecký, zasloužilý purkmistr mésta Plzné
mezi r. 1828. — 1850., má nej větší zásluhu o založení sadů okruž-
ních a Lochotínských. B. 1861. byl mu postaven pomník v sadech
dle něho pojmenovaných.
15. Josef František Smetana profesor na gymnasiu
plzeňském a spisovatel český, byl se Sokopovi.
Israelité mají tu svou synagogu.
Digitized by
Google
m
Škola trojtřídní byla založena již r. 1789., nava školní bu-
dova se staví ; kromě ní jest tu soukromá isťaelitská škola německá.
Před úpravným zámkem stojí tři sochy svatých, za ním smě-
rem k řece jest zahrada a obora.
Parostrojní pivovar, lihovar a válcový mlýn. Obyvatelstvo
živí se zemědělstvím a prací v žulových lomech zdejších.
K obci štěnovické náležejí samoty: Nový dvůr, cihelna, my-
slivna a hájovna.
V Štěnovicích stávala tvrz vedle samé silnice k Plzenci ve-
doucí, prostora 200 kroků nese se 2—4 m vysoko nad ostatními
poli. S jedné strany k Úhlavě jsou ohromné valy čtyřnásobné,
odkud jméno blízkého vrchu „na Valích" : s druhé strany jdou
hluboké srázy do potoka tudy tekoucího.
Nejstarší majitelé Štěňovic byli erbem Buzici. K roku 1327.
připomíná se Jaroslav ze Štěňovic. R. 1421. obořili se Plzeňští se
šlechtici s nimi spojenými na tvrz štěňovickou, kterou Žižka svým
lidem osazenou měl, a dobyvše jí, vše, co živého v ní bylo, pobili.
K. 1447. Pabianek ze Štěňovic zastavil bratru svému Jiříkovi
ze Štěňovic ve 200 kopách gr. dědiny své v Chotíkově a Mazíné.
Týž Pabianek vedl r. 1465. spor s obcí plzeňskou o louku zvanou
Maziny (pod Zámečkem), kterážto patřila k záduší kostela plzeň-
ského.
Mezi léty 1497.— 1526. držel Štěňovice Jan ze Štěňovic, který
odkázal kostelu sv. Petra v Liticích, kde předkové jeho odpočívali,
kalich pozlacený a Děkterá roucha kostelní. Napotom dostali se
v držení tvrze Štěnovické rytíři z Kadova, kteří se odtud Štěňovští
z Kadova zvali. Bod tento byl v držení tehdáž již pusté tvrze,
až celé zboží Jiří Štěňovský z Kadova prodal Arnoštovi Pernklobovi
ze Šenreitu. Později vystřídali se tu rozliční majitelé. Na začátku
století 18. byla majitelkou Štěňovic hraběnka Anna Dorota ze
Schirndingu, která vystavěla nynější zámek.
Hraběnka Anna z P&tingu založila klášter pro tři členy řádu
Trinitárů (nynější fara) a vystavěla při něm kostel (dnešní farní)
r. 1753.
Klášter dlouho netrval; 1786. byl zrušen a Štěňovičtí byli
opět odkázáni k faře v Liticích až do r. 1858. V první polovici
tohoto století vystřídalo se v Štěňo vících mnoho držitelů, až je
zakoupil svobodný pán ze Starcku ; dědictvím po něm drží je ny-
nější majitel Dr. Ludvík Fritch.
T a t i n a, vesnice ležící 3 km od Nekmíře východně na hra-
nicích okresu plzeňského a manetínského při okresní silnici do
13
Digitized by
Google
Manetína vedoueí čítá 29 čísel pop., postavených ve dvou řadách
rovnoběžných, s 229 obyv.. náležejícími k ťaře t Kráso vieích a ke
škole t Xekmíři. Na návsi jest rybník a kaple sv. Jana. Obyvatelé
žíti se polním hospodářstvím. iL 1379. držel eásť Tatiny Stach
z Kokořova a přikoupil r. 1:380. ostatní pozemky a tím připojena
Tatina ku statku nekrnířskému*
K. 1387. zapsal Mikoláš měšťan tachovsky kláštera domini-
kánskému v Plzni oa vsi Tatiné plat 48 irr.
T 1 n c n á> vesnice ležící 10 km jihozápadně od Plzně při po-
toku Vejprnickém* ěítá 81 č. pop. s 1038 obyv. národnosti české,
z nichž jest 1033 katol. a 5 israeL Obyvatelé živí se polním ho-
spodářstvím a hornictvím.
Farou náleží Tlačná do Yejprnic: škola založena byla r. 1890.
a r. 1892. rozšířena o třetí třído.
Poplužní dvůr knížete Lobkovice.
Samota ^Kroužky* leží 2 km severně od obce.
V Tlucné narodil se paedaí£0£Ícký spisovatel ředitel paeda^o-
gia v Jiřině. Josef Valtr.
Tlucná připomíná se r. 1239 mezi statky kláštera kladrubského.
K. 1379 náležela několika viadykuin, z nichž Zachariáš měl též dva
dvory ve Vejprnicích. R. 1423 prodali panoši Zachař z Tlucné a Jan
z Hořejší Lukavice dvůr i s poplužím v Tlucné Havlovi z Kozoiup.
Později náležela Tlucná opět klášteru chotěšovskému. který r.
1518. postoupil v dluhu plat peněžitý na poddaných v Tlucné Hen-
drychovi Loskýrau z Ifabštejna^ V pozdějších dobách přišla Tlucná
v držení pánu z (iutšteina. pak z Vrbky a připojena ke Křimicúnt.
Třemosná, vesnice ležící při erární silnici z Plzně io
Zátce po obou březích potoka Třemošenského. 8 km severně od
Plzně, čítá 138 e. p.. z největší časti zděných, s 1741 obyv. Dle
národnosti jsou 1401 Češi a 340 Němci dle náboženství 1728 ka-
tol . 4 protestante a 1 1 ismelitu. Farou náleží do Ledeč.
Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím, prací v továrnách
místních a dolech kamenouhelrnch.
Vlastní Třemosná leží na levém brním potoka i i>i* čísel), na
pravém břehu jsou průmyslové závodv. totiž továrna na chamotové
zboží a sklárna, uhelné doly. popiužní dvůr velkostatku nekmír-
ského. nádraží štítní dráhy a železný hamr.
Pětitřídní škola čegká založena r. 1*27 a soukromá jednothdní
škola německá.
V Třemosné i v hamrul narodil se slavný česky malíř Václav
Brožík.
Digitized by
Google
195
Třemošná náležela až do válek husitských probošstvi mělnic-
kému. R. 1415. zapsal ji král Václav IV. Václavovi Petrovi z Chrastu
a jeho dědicům. V druhé polovici 15. století dostala se Kolovratům,
od nichž obdrželi r. 1499. obyvatelé milost volného stěhování pod
jiné pán;. Další osudy sdílela s Nekmířem.
Újezd, vesnice 1 km východně od Doubravky vzdálená, čítá
65 čís. pop., skoro vesměs zděných s 510 obyvateli, živícími se
polním hospodářstvím.
Školou náleží do Doubravky, farou do Plzně.
Na prostranné návsi jest pěkná nová kaple.
Továrna na nerostné barvy.
R. 1379 byl Újezd v držení vladyky Jindřicha, který držel
též část Dejšiny a zaplatil berně královské 7 hřiven.
R. 1731. koupila lenní dvůr v Újezdě, zvaný Šaškovský, obec
plzeňská za 6400 zl.
Ú t u š i c e leží 20 minut cesty severozápadně od Štěňovic
na potáčku Divokém při okresní silnici, která odtud zahýbá severně
k Plzni, a čítají 60 čísel pop. s 382 obyvateli.
Dvoutřídní škola od r. 1894.
Kaplička zasvěcena jest k uctění sv. Prokopa.
Obyvatelé živí se polním hospodářstvím.
Vejprnice (v starších spisech Ojprnice) leží 8 km zá-
padně od Plzně při okresní silnici a dráze západní po obou bře-
zích potoka Nýřanského a čítají 105 čís. pop., většinou zděných,
s 1167 oby v. národnosti české, náboženství katol.
Parní chrám sv. Vojtěcha vystavěn byl r. 1725. v italském
slohu od hraběte Františka z Vrtby dle vzoru kostela Sta. Maria
Maggiore v Římě; při něm ustanoveni jsou dva duchovní.
čtyřtřídní obecná škola.
Obyvatelstvo živí se zemědělstvím a prací v uhelných dolech.
Zastávka české západní dráhy.
K místní obci vejprnické náleží Nová Hospoda 2*/ 2 km
východně od Vejprnic ležící s 33 čísly pop. a 406 obyv. Nalézá
se na erární silnici do Chotěšov vedoucí, a obyvatelstvo její živí
se většinou prací v uhelných dolech.
Vejprnice připomínají se již r. 993., kdy dány Boleslavem II.
klášteru břevnovskému u Prahy. R. 1228. vyhlídl si Sasn, sudí
plzeňský, z rodu Drslaviců Vejprnice za své sídlo; po Sasínovi ná-
sledoval Ratraír a oba jmenují se ještě r. 1243. Nedrželi však
celou ves, nebof půl Vejprnic již r. 1239. náleželo klášteru chotě-
šovskému.
13*
Digitized by
Google
13*5
Koku 131 S. dricl Vejpraiee Bohuslav x Ojprnic. jehož tvrxe
Ojprnic xmocnil se Miroslav x Vochova. xačež byl pohnán před
komorní soud. R. 1379. drželi Ojprnice panovi Zaehariáš a Ratmír.
Na počátku 15. století náležely Vejprniee pánům x Bubna.
kteh' mexi r. 1407—1415 uvádějí se jako patroni kostela rejpr-
niekého. S hradem Bubaem dostaly se r. 1415. Vilémovi a Janovi
x Nečtin. R. 1437. uváxali se re statek Vilém i Nečtin a Vilém
x Voiťštejna. kterýžto prodal právo své Janovi a Mikuláši, bratřím
xttutátejna r. 1448.. od nichž přešly Vejpraiee na hrabata i Vrtby
a poxději na Lobkovice.
V o c h o t Hornía Polní, vesnice ležící xápadné od Křimie
asi 2 km při erární silnici do Stříbra, ě^tá i s Červeným mlýnem
při řece Mži 39 čísel ^oj>. a 359 obyv. nir. české.
Farou náleží do Ve;prnie: jedno thdní obecná škola xaložeoa
byla r. iv.>4.
Voehov držel r. 13IS. Miroslav x Vochova. který násilím
xmocnil se tvrxe Ojprnic. R 1379. drželi Voehov vlády kove Sexema.
Martin a Pavel, po některém pak x ni»*h táhl se r. 13>4 k dědictví
ve Váchově Herman x Hraá-fu. Na počátku lr>. století drželi Voehov
Jan a Bernard x Valdštejua. kteří pusty tehdaž dvůr prodali roku
151*2. Václavovi i Roupova s jiný ni ještě :box:m.
Záluží, resnice ležící na pravém břehu potoka Vše ruoského.
7 km severně od Plíně, čítá 52 čís pop. s 4o3. obyvateli národ-
nosti české, nabož. katoL náležejícími farou do Ledeč.
Jednotřídaí škola xaložena byla r. 1S93.
Kaple xasvéi^na jest sv. Janu Xep.
Obyvatelstvo živi se polním hospodářstvím a praeí t okol-
n « i h dolech.
Za*uži náleželo klášteru plassk-mu. Od tohoto pronajal Bořek
x Nekouře r. 135S. na pét let vrch bl že Záluž*. t ne mi dob \ váli
a lámali kamen v manské. Platil x těch l*:mi 70 srr. každého roku
coi předpokládá 11 k:p st. jistiny, které sobě klášter t těch Io-
mech pokládal.
V katastru xáliisk^m i>b*r% se množství kao*ina a žluté
hlinky ď»bré ;ak>sti. Jedna plav.rna kixinu jest pod Krtavcem
při okresní silnici do Led»n: vedx:\. driha. xvaná na Orlíka s to-
várnou na ehanntové »*ih*y při er*ri: sLnin d> TřemSné
Z ruč. vesnice lei.ci 9 km severovy;h:-daé oi Plmé při
okresní silnici do Kačerova vedouc:, čirá *>7 čís. pop. 5 .>_>7 obyr.
národnosti české, náboženství katoli.-k-hx živícími se poln m ho-
odáHtvím.
Digitized by
Google
197
. Farou a školou náleží do Druzdové.
Na návsi jest kaplička a malý rybník.
Stranou, asi 1 km východně, jest myslivna náležející obci pl-
zeňské a rybník Drahotínský.
Ž i ch 1 i c e, vesnice, 2 km jihovýchodně od Hromic, na pra-
vém břehu potoka Třemošenského, ležící při okresní silnici do
Kazůova, čítá 52 čísla pop. s 390 obyvateli národnosti české, ná-
boženství katolického.
Farou náležejí do Plané, školou do Hromic.
Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím a prací v dolech.
Na návsi postavena r. 1861 kaplička sv. Jiří.
Žichlice náležely klášteru plasskému od jeho založení. V Tře-
mošnici (nyní poplužní dvůr panství plasského) držel rychtářství
mistr Jan. To rychtářství prodal klášter plasský r. 1413. dědičně
Oldřichovi, synu Smilovu z Třemošnice s pozemky v Hromici
a Žichlicích.
Ž i 1 o v, vesnice ležící na návrší 2 km severně od Ledeč při
silnici z Plzně do Mauetína, čítá 36 čísel pop., většinou zděných
s 275 obyv., živícími se polním hospodářstvím a prací v lomech.
Kaplička k uctění sv. Jana Nepomuckého.
Samota Ostrašovský dvůr nebo jinak Bouchalka náleží faře
všerubské.
K místní obci žilovské náležejí :
Stýskaly, ležící 1 km západně od Žilová na svahu mírného
návrší, čítají 17 čísel pop. a 124 obyv.
Celá místní obec náleží farou i školou do Ledeč.
R. 1379. náležel Žilov několika vlády kům, z nichž Otík, Ješek
a Jindřich drželi největší části. R. 1401. Racek ze Žilová svědčí
s Petrem z Kokořova a Otíkem mladším z Chrastu seděním na
Všerubech v dlužním úpise Sulka, probošta Chotěšovského. R. 1409.
připomínají se Beneda a Racek ze Žilová.
3. Soudní okres rokycanský.
Be zdě kov, vesnice ležící při okresní silnici z Rokycan do
Radnic vedoucí na úpatí vrchu Hradiště 10 km severně od Rokycan,
čítá 37 čísel pop. s 306 obyv. národnosti české, náboženství kato-
lického. Obyvatelstvo živí se prací tovární a polním hospodářstvím;
přifařeno jest ke Stupnu. přiškoleuo k Březině, k níž až do r. 1868.
vůbec náleželo; toho roku byl Bezděkov vyhlášen za obec samo-
statnou.
Digitized by
Google
19b
Bořek, vesnice ležící 2 km východně od Rokycan, čítá 71
čísel pop. a 544 obyv., cechů, katolíků, náležejících farou i školou
do Rokycan.
Zaměstnání obyvatelstva jest polní hospodářství a práce v do-
lech a v hutích.
Železný haror s lopatáraou, mlýn.
Uprostřed vesnice malebně na skále nad rybníkem Bo řeckým,
jímž protéká Hamerský potok, vypíná se úhledná kaple.
Březina, vesnice ležící ? km jihových. od Horního Stupna
při silnici z Radnic do Rokycan, čítá 90 čísel pop. se 720 obyv.
národnosti české, z nichž jest 709 katol, a 11 israelitů.
Západní část obce nazývá se „ve vsi", východní „na drážkách 4 * -
Obyvatelstvo živí se hornictvím a polním hospodářstvím. Farou
náleží do Stupna ; v obci jest jednotřídní škola.
Zámek hraběte Šternberka 8 krásným parkem.
Samoty: ovčín, panský dvůr a obydlí lesního dozorce.
Hrad Březina postaven byl od Jindřicha z Elsterberka, který
tu ještě r. 138'). seděl. Po něm následovali r. 1398. Jan Žid z Vetlé,
r. 1402. Václav ze Švamberka. r. 1410. Něpr Duč, r. 1439. Harant
a Lvík bratři z Vařin. Potomek jejich Jan Harant prodal Březinu
r. 1498. Zbyňkovi z Buchova, a tento r. 1499. Bohuslavovi ze Svinař
za 1500 kop grošů. Tehdáž náležely k Březině: Volduchy, část
Přívětic, Stupno. Kříse, Chomle a Darov, ves pustá. Právo podací
vykonávali majitelé panství v Stupně, Přívěticích a Chomli.
Dlouho nezůstala Březina novým majitelům; Jiří Litevský ze
Svinař prodal ji před r. 1518. Kateřině ze Slatiny, manželce I)r-
slava z Chudenic, po níž drželi statek společně její čtyři synové
Při dělení r. 1562. dostal Březinu za díl Václav Černín, který ji
roku 1576. prodal Jeronýmovi Hrobčickému z Hrobčic, po jehož
smrti syn Vilém musel ji, nemoha býti věřitelům práv, prodati.
Dostala se Janu z Klenového a roku 1628. opětně koupí Lidmile
Příchovské z Příchovic, od níž jí nabyl její manžel Petr. Po jeho
smrti r. 1642. prodána Petrovi Malovcovi z Ohýnova. jenž přikoupil
také Přívětice a Radnice. Ustavičným střídáním majitelů spustí
hrad Březina a noví majitelé dleli raději v Radnicích. Nový zámek
povstal ua počátku 19. století.
B u * o v i c e. vesnice ležící 8 km severových. od Rokycan,
74 čistil pop. se 488 obyv. národnosti české, z nichž jest
katolíku. 5 iamolítů. Obyvatelé živí se polním hospodářstvím
Digitized by
Google
199
Kaple 8v. Josefa, trojVřídní škola založená r. 1827. Farou
náležejí Bnšovice do Dejšiné.
Samota „Kolna" (druhdy panský ovčín) 2 l / 2 km vzdálená.
V Bušovicích měl již r. 1115. klášter kladrubský dédiny, jež
mu dal Bohuchval; majetek ten byl klášteru r. 1239. potvrzen.
Ve 14. století nalézaly se Bušovice v držení několika pánů;
část drželi svobodní vlády kove, z nichž roku 1379. připomínají se
Martin a Kunrád, část náležela Švamberkfim. Bacek ze Švamberka
odprodal některé dědiny právem zákupním, avšak Backňv syn
skoupil část statků těch zpět.
B. 1540. připomíná se Muchek z Bušovic a naVosece, jemuž
též některé kmetcí dvory náležely. B. 1615. dostaly se Bušovice
Petru Kavkovi Bičanskému. jemuž pro účastenství ve vzpouře proti
Ferdinandovi II. byly skonfiskovány a prodány Janu z Klenové
a Janovic.
Janův syn Vilém prodal je r. 1628. s jiným zbožím Ludmile
Příchovské z Kokořova ; po ní je zdědil Petr Jiří Příchovský, avšak
prodal je r. 1660. Petru Pavlovi Malovcovi. B. 1694. náležely Buš.
co zvláštní statek rytíři Petrovi z Wiedersperka, po jehož smrti
zakoupeny obcí města Plzně.
V okolí Bušovic stávaly druhdy vesnice Kokocko a Myší
Újezd v místech, kde se dosud na Kokocku a v Oujevcích říká.
Bandák z Újezda zapsal r. 1378. jednu kopu platu ve vsi
Kokocku klášteru dominikánskému v Plzni. B. 1379. držel 5 lánů
v Kokocku Habard. Jindřich z Božmberka odkázal r. 1407. kon-
ventu v Bokycanech 2 lány ve vsi Kokocku. B. 1457. dal Jan
z Chrástu kostelu v Dejšině 2 lány v Kokocku.
O Myším Újezdě máme zprávu z r. 1450., kdy Lipolt ze
Švamberka a Harant z Vařin seděním na Březině urovnali spor
mezi lidmi z Bušovic a M. Újezda o louku a pole.
Boku 1619. postoupila obec plzeňská vsi pusté Kokocko a
Myší Újezd Bedřichovi Švihovskómu z Byzmberka.
Ejpovice, vesnice ležící při erární silnici z Plzně do Bo-
kycan v kotlině na potoku Tymákovskóra, čítá 94 čís. pop. se 700
obyv., č., katol., živícími se polním hospodářstvím a hornictvím.
Farou náleží obec do Dejšiné; dvoutřídní škola založena r.
1881. Válcový umělecký mlýn s pilou a pekárnou. V okolí Ejpovic
doluje se na rudu železnou a ohnivzdornou hlínu.
Nejstarší zpráva o Ejpovicích pochází z r. 1331. Zakladatel
špitálu sv. Maří a Majdaleny v Plzni Konrád z Dobřan přikoupil
tomuto špitálu Ej. a král Jan osvobodil držení to od placení krá-
Digitized by
Google
200
lovské berné. Na někdejší tvrzi (Hrádek u Klabavy) seděli r. 1375.
Štěpán a Žibřid. R. 1379. držel Ej. Ctibor ze Švamberka, 1. 1398.
seděl tu Beneš z Ejpovic. Na počátku 15. století náležela tvrz
Bozděchovi, předku Vejpovských ze Síahlav. z nichž i Mareš r.
1427.-60. a Jan r. 1477. tu seděli. R. 1487. vedl Mikuláš z Ej-
povic při 8 Kateřinou ze Síahlav. R. 1505. držel Ejpovice Staněk
z Pavlovic. R. 1537. prodali Kryštof a Václav bratří Točníkovó
z KHmic 8 Janem strýcem svým Ejpovice: tvrz (ve vsi) dvůr a
ves, pak Hrádek, dvůr pustý, obci král. města Plzně.
V okolí Ejpovic pod Velkou skalou nalézá se mnoho mohyl.
Hrádek, vesnice 3 km severových. od Mirošov vzdálená,
leží v kotlině, táhnoucí se od Dobří va k Rokycanům, jíž se vine
Černý, čili Padríský potok. Čítá 54 čísla pop. s 468 obyv.. Čechy,
katolíky, přifařenými a přiškoienými k Mirošovům.
Zastávka české obchodní dráhy. 2 mlýny, hainr.
Samoty : Louka dlouhá a Račov, nedaleko Pavlovsko.
Huť Nová tvoří s Hrádkem místní obec a leží při okresní
silnici 1 km severovýchodně od něho vzdálena; čítá 30 pop. čísjl
a 212 obyv. Obyvatelstvo živí se hlavně hornictvím.
Ves Hrádek připomíná se již r. 1325. co pustá; tehdáž da-
roval ji král Jan Petrovi z Rožmberka. R. 1380. držena k panství
strašickému.
R. 1557. byl tu dvůr a víska Hrádecko, které Anežka ze
Snopoušov obci města Rokycan prodala. Rokycanům r. 1622. za-
brán mlýn v Hrádku a postoupen Adamovi staršímu z Mitrovic
ke statku mirošovskému.
Chomle, vesnice 2 km severových. od Radnic při potůčku
Chomelském, částečně též na vrchu nad ním ležící, čítá 45 čísel
pop. s 283 obyv. národnosti české, mimo jednu rodinu israelitskou
náboženství katolického, živícími se hornictvím a zemědělstvím.
Filiální kostel se hřbitovem byl již r. 1361. farním; zasvěcen
jest sv. Markétě.
Farou a školou náleží obec do Radnic.
Poplužní dvůr, mlýn, kamenouhelnó doly.
Sam nta zvaná čeňkov.
Ym náležela r, 1361. Otíkovi z Chrástu, r. 1387. byl maji-
telem Chomlo Buul*š z Chrástu na Zvikovci, r. 1398. Otík z Chrástu
a r. 14X1. I^v z Jivjan, kteří také patronátní právo v Chomli
vy kornustl i. Později držel ves Ondřej čapek ze Sulova a po jeho
" l r, 1453, dal král Ladislav své právo odúmrti Harantovi
bratřím l Vařin. Od té doby patřila Chomle ke hradu
m
Digitized by
Google
201
Březině. PH děleuí zboží březinskóho přikázán samotný kostel
(ves byla tehdáž pustá) ke statku přivětickému, s nímž připojen
k Radnicům.
Kakejcov, vesnice rozložená na svahu 1 km severových.
od Mešna při okresní silnici ze Sp. Poříčí do Rokycan, čítá 33
čísla pop. s 265 oby v. národnosti české, náboženství katolického,
živícími se polním hospodářstvím a hornictvím.
Farou a školou náleží k Mešnu.
Samoty: Drážky a v Eukárně.
Mezi r. 1400.— 1603. náležel Kakejcov farou do Rožmitálu,
pak ke Sp. Poříčí a r. 1786. dostal se k farnosti mešenské.
Klabava, vesnice ležící na návrší na pravém břehu řeky
Klabarky 4 km západně od Rokycan, čítá 100 čísel pop. s 686
obyv. národnosti české, náboženství katolického, živícími se většinou
prací tovární.
Trojtřídní škola.
Zastávka české západní dráhy, mlýn, železárny, výroba suro-
vého železa a litiny z vysokých pecí přetavovacích, dílna na stroje,
doly na železnou rudu. Závody klabavské jsou majetkem města
Rokycan.
K o 1 v í n, vesnice ležící na jihozápadním úpatí hory Palcíře,
vzdálená 3 hodiny, cesty od Rokycan při okresní silnici do Rožmi-
tálu, čítá 72 čísel pop. s 576 obyv. národnosti české, náboženství
katolického.
Obyvatelstvo živí se zemědělstvím a rolnictvím a náleží farou
do Skořic.
Dvoutřídní škola.
Asi y 4 hodiny od vsi na třech skaliskách jsou nepatrné zbytky
hradu D r š t k y (u iidu zvané Losumberk, což na německé Rams-
perk poukazuje).
R. 1353.— 1376. připomíná se Dobrohost z Rarasperka, jenž
posledně na Dvorci seděl. R. 1390. drželi hrad Nachvkl, Sezema,
Břeněk a Zdeněk, synové Dobrohostovi, z nichž Břeněk r. 1431.
Drštku sám měl. Když odúmrí po něm vyhlášena, připovídali se
k Drštce Dobrohost z Rarasperka a syn jeho Břeněk. Po smrti
Břeňka, řečeného Drštky, dal král Jiří hrad s vesnicemi Mirošovem,
Skořicí a jiným zbožím Oldřichovi z Rakové na Radyni, však tento
postoupil jej Václavovi Lukavcovi z Račína r. 1455. Hrad tehdáž
stál, ale spustí rychle.
Kornatice, vesnice ležící v hluboké kotlině na potoku
Mešenském při trati obchodní dráhy a okresní silnici z Mirošova
Digitized by
Google
202
do Sfáhlav vedoucí, čítá 40 čísel pop. s 330 oby v., cechy, katolíky,
živícími se zemědělstvím a prací v dolech. Dolejší část vesnice sluje
Uhry.
Farou a školou náležejí do Mešna.
Poplužní dvůr velkostatku šťáhlavského.
Samota „Kukárna" y 2 km východně.
Eornatice, druhdy Eonratice zvané, byly sídlem vladyk sou-
jmenných, kteří erbu Lažanských z Bukové užívali. Tvrz jejich
stála buď tam, kde nyní panský dvůr jest nad vesnicí, neb pod
rybníkem blíže mlýna u samé vesnice.
R. 1379. drželi Konratice bratři Přibík a Jindřich. Bušek
z Eonratic patronoval s pány z Homberka v Mešně r. 1395. Přech
z Konratic jmenuje se zhusta v letech 1421.— 56. K. 1483. připo-
míná se co svědek Abraham z Eonratic.
Na pozemcích kornatických stávala tvrz a ves Javor; les-
nímu oddílu, kde bývala ves, říká se dosud Javor a kde tvrz bý-
vala „na zámečku". Tvrziště jest dosud valem i příkopem obklo-
peno. Rod pánů z Javora připomíná se zhusta ve století 14. a 15.,
zejména Čáslav z Javora r. 1373., 1377., Cajcha z Javora 1409-
a 1415. jako svědkové se uvádějí. Jaroslav a Eunrát z Javora byli
roku 1420. odpovědníky Pražanů, Jaroslav pak seděl v Blovicích
r. 1427.
Nejznamenitější byl Olfart z Javora, který stál k Táborům
r. 1427.; 1. 1428. byl purkrabím na Vildštejně a později na Ra-
dyni. Císař Zikmund zapsal mu veškeré zboží kláštera skalického
r. 1436., kterýž zápis dcera jeho ukázala r. 1454.
Mimo tyto pány z Javora též Drslav řečený Javor r.lézá hřbitov, má
křtitelnici z r. 1414. a byl vlastními faráři osazen již v století 14.;
právo patronátní vykonávali pánové z Drštky, jimž i ves Skořice
náležela. Po válkách husitských stal se filiálním kostelem sv. Jakuba
v Chýlících. R. 1791. zřízena ve Skořicích lokalie a ta r. 1854.
přeměněna v samostatnou faru.
Trojtřídní škola.
Ke Skořicůra náleží S t í t o v s 27 čísly pop. a 209 obyv.
S m e č i c e leží na návrší nad řekou Klabavkou 8 km severo-
západně od Rokycan při okresní silnici z Chrástu do Radnic a čítají
Digitized by
Google
42 čísel pop. 8 245 obyvateli národnosti české, náboženství kato-
lického.
Školou náležejí do Bušovic, farou do Dejšiné.
Kaple zasvěcena jest sv. Václavu.
Samota: Telínský mlýn.
Obyvatelstvo živí se hlavně polním hospodářstvím.
Tvrz Smečice byla původním sídlem soujmenného rodu. Ze-
jména uvádí se r. 1243 Abraham ze Smečic a r. 1374. Jan, syn
čeňkův, ze Smečic. R. 1379. drželi Smečice Sezema a Bořek, nále-
žela jim zároveň část Dýšiny, Eyšice a část Sedlecká a Eokocka.
R. 1454. jmenuje se Bušek z Vrtby seděni m na Smeči cích, a r.
1484. nalézáme Smečice v držení Joěta z Tupadel. R. 1544. drželi
Malešičtí z Poutnova společně tvrz, dvůr a ves Smečice 8 jiným
zbožím ; roku 1550. rozdělili se o zboží společné a Smečice dostal
Bedřich Malešický z Poutnova. Syn jeho Jan prodal statek sme-
čický obci města Plzně r. 1581., a od té doby zůstaly Smečice
při statcích plzeňských.
K Smečicům náleží osada Sedlecko, ležící na návrší nad
řekou Mží 1 km severových. od Smečic vzdálena, čítá 9 pop. čísel
a 49 obyv. První zprávu o této osadě máme z r. 1181. čec ze
Železnice odprodav klášteru plasskému, vsi Vlkov a Bykov koupil
si za stržené peníze ves Sodlecko nad Mží. R. 1581. uvádí se Se-
dlecko co ves pustá.
S t ř a p o 1 e, vesnice ležící na návrší nad řekou Mží při trati
dráhy radnicko-stupenské na okresní silnici 8 km severozápadně
od Rokycan, Čítá 30 Čísel pop. a 176 obyv. národnosti české, ná-
boženství katolického.
Farou patří do Horního Stupna, školou do Bušovic. Obyva-
telstvo živí se polním hospodářstvím.
Roku 1400. hlásil se Racek ze Švamberka spolu 3 Otíkem
z Chrastu k dědictví v Bušovicích a Střapoli. Syn Rackův Lipolt
ze Švamberka seděním v Střapoli a Václav Toěník z Plzně prodali
poddaným svým r. 1449. dědiny ve Střapoli právem zákupním. R.
1563. koupila obec města Plzně krčmu ve Střapoli a přikoupila
celou ves ke svým statkům od Bedřicha Malešického z Poutnova
r. 1581.
Stupno Horní i Dolní leží 15 km severovýchodně od
PJzně a 8k severně od Rokycan na potoku Březinském při
okresní silnici a odbočce západní dráhy. V Stupně Horním jest
84 čísel pop. a 663 obyv., z nichž 650 Čechů, 13 Němců, 654 ka-
tolíci a 9 israelitů; v Stupně Dolním 56 čísel pop. a 555 obyv.
i
Digitized by
Google
217
národnosti české, z nichž jest 540 katolíků a 15 israelitů, celkem
v místní obci 140 čísel pop. a 1218 oby v.
Obyvatelé živí se hornictvím a polním hospodářstvím.
Farní chrám sv. Vavřince vystavěn byl r. 1881. ve slohu
románském; ke hřbitovu přiléhá hrobka hrabat Šternberků. Při
chrámu farním ustanoveni jsou dva duchovní.
Šestitřídní obecná škola v nové budově z r. 1887. má tří
pobočky a náležejí k ní exponované školy jednotřídní v Březině,
jednotřídní v Kříších a dvoutřídní ve Vranově. Na počátku tohoto
století vyučovalo se v nízké dřevěné chalupě poblíž nynější školní
budovy; r. 1825. vystavěna budova nová, v níž rozšířena škola
r. 1865. o třídu druhou, r. 1873. změněna ve čtyřtřídní a r. 1876.
v pětitřídní.
Fara v Horním Stupně byla již r. 1361. a patronem kostelním
byl toho roku Otík z Chrástu, fi. 1380. vykonávali zde právo
patronátní Hynek, Jan a Bušek, bratří z Vížky, r. 1402. Jan ze
Švamberka na Stupně. Později fara zanikla a kostel stupenský
r 1713. přidělen k Badnicům jako filiální; r. 1784. zřízena fara
opět. R. 1449. patřilo Stupno k hradu Březině a sdílelo s ním
osudy od té doby.
Ve Stupně jest stanice železniční, mlýn, pila, továrna na
caput mortuum a ultramarín, cihelna a značné kamenouhelné doly.
Svejkovice, vesnice pod Žďárem, při potoku Novohamer-
ském a Mlýnském, tekoucím od Holoubkova k Rokycanům, při
erární silnici, čítají 48 čísel pop. většinou zděných se 400 obyv.
národnosti české, náboženství katolického, živícími se polním ho-
spodářstvím a prací v továrnách.
Dvoutřídní škola založena r. 1887.
Do r. 1894. náležela obec Svejkovice do okresu Zbirovského.
Šťáhlavy, vesnice ležící v údolí na levém břehu řeky
Úslavy při křižovatce okresních silnic z Plzně do Spáleného Poříčí
a z Blovic do Rokycan, 10 km jihozápadně od tohoto města, čítají
130 čísel pop. a 1189 obyv., z nichž jest 1176 Čechů, 13 Němců,
1167 katolíků, 1 protestant a 21 israelita.
Čtyřtřídní škola.
Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím a prací v továrnách.
Farní chrám sv. Vojtěcha. Hřbitov nalézá se asi l / 2 * w na
západ a jest na něm kaple s hrobkou Černínů, někdejších držitelů
Sťahla/. Pošta, telegraf, nádraží, zámek, pivovar, lihovar, výroba
dřívek na sirky, parní mlýn s pekárnou, umělecký mlýn, poplužní
dvůr.
Digitized by
Google
218
E Šťahlavům náleží hraběcí zámek Kozel 2 km na východ
ležící, vystavěný koncem 18. stol. hrabětem Vojtěchem Černínem.
Kolem zámku jest krásný rozsáhlý park ; v zámku jest archaeologické
museum, v němž uloženy jsou památky, nalezené v bližším i dalším
okolí šťahlavském*
Samoty: hájovny ve Svidné a na Hájku, myslivny na Kozlu
a v bažantnici, Barabouskův mlýn, nyní výrobna dřevěných zátek
do sudů, tři cihelny.
Tvrz pánů Šťahlavských stála ve Šťahlavech, tam, kde jest
nyní hostinec u císaře Františka Josefa řečený, uprostřed návsi
naproti zámku od Krištofora Kokořovce z Kokořova (zemřel 1665.)
vystavěnému. Posud na zahradě hostince viděti lze veliký val
s příkopem asi 2 /s obvodu obnášející. První paměť o pánech Šťa-
hlavských sahá do r. 1318. a vymřeli někdy ku konci 16 století.
Do r. 1239. náležely Šťahlavy klášteru kladrubskému; toho
roku dostaly se kostelu sv. Vavřince v Plzenci za osadu Benešovice.
kterou od řečeného kostela král Václav I. klášteru kladrubskému
daroval. Když se kostel sv. Vavřince dostal v držení kláštera cho-
těšovského, nalézáme r. 1272. tento klášter v držení dvou lánu
v Šfahlavech.
V století 14. a 15. byly Šťahlavy v držení Šťahlavských ze
Šfahlav, z nichž r. 1366. uvádí se Hynek ze Štahlav. R. 1379.
byly Šťahlavy v držení několika vladyků, z nichž Jindřich mél
největší díl. R. 1393. postoupil Markvart z Bukšic všechno právo
své na dědinách ve Šťahlavech, které od krále Václava IV. obdržel,
Drslavovi z Javora.
Roku 1449. jmenuje se co držitel Šťáhlav Beneda, který co
člen jednoty Strakonické pálil a hubil ve krajích, kde Jiří z Podě-
brad měl své stranníky. R. 1457. držel Šťahlavy Mareš ze Šťáhlav
seděním v Ejpovicích, r. 1501. Beneda ze Šťáhlav.
Dalšími držiteli Šťáhlav byli Doupovci z Doupova, kteří r. 153V*.
Šťahlavy prodali ryt. Jiřímu Kokořovci z Kokořova na Všerubech
za 6600 kop gr. míšeňských, jehož rod zbožím tím až do 18. sto-
letí vládl.
Napotom dostalo se panství Šťáhlavské Černínům z Chudenic
a od těch r. 1816. nynějším držitelům hrabatům Waldštejnům.
T i m á k o v (Tymákov), vesnice ležící při okresní silnici
z Plzně směrem k Mirošovu vedoucí 7 km jihozápadně od Rokycan
' rozdělen jest potokem Timákovským na čásť západní a vy-
čítá 119 čísel pop. s 965 oby v. národnosti české, nábož.
Digitized by
Google
319
Obyvatelé živí se z největší části polním hospodářstvím a ná-
ležejí farou po Plzence.
Škola Čtyrtřídní připomíná se již na počátku tohoto století.
Ložisko železné rudy.
čásť Timákova náležela k záduáí farního kostela v Dobřanech,
náležejícího klášteru chotéšovskému. R. 1470. prodala obec dobřan-
ská osm lánů, čtyři pusté a čtyři osedlé v Timákově Vilémovi z Ra-
Čína a paní Dorotě z Otova, manželce jeho. fi. 1491. vyplatil klášter
chotěšovský ves Timákov a opět ji postoupil kostelu Dobřanskému.
Po r. 1557. dali si rokycanští vložiti do desk zemských část
Timákova, již byli od Sebastiána Markvarta z Hrádku a na Nekmíři
s jiným ještě zbožím koupili, a smluvivše se se zadusím kostela
sv. Víta v Dobřanech, jemuž až do té doby čásť Timákova náležela,
vyměnili ji s ním za některé pozemky v Horní Lukavici jim nále-
žející r. 1561. Od té doby náležel celý Timákov obci města Rokycan.
T r o k a v e c, vesnice ležící 10 km. jihových. od Rokycan,
čitá 50 čísel pop. s 506 obyv. národnosti české, náboženství kato-
lického, živícími se polním hospodářstvím a hornictvím.
Parou náleží do Skořice; v Trokavci jest dvoutřídní škola.
Část obce asi 300 kroků od Trokavce s 20 čísly pop. sluje
Pančava.
Samota: hájovna y 2 * m severových.
Újezd Kamenný, vesnice ležící 3 km jihových. od Ro-
kycan při potoku černém se 78 čís. pop. a 550 obyv. tvoří sKo-
candou, mající 20 čísel pop. a 106 obyv., místní obec. Obyvatelé
jsou dílem rolníci, dílem hutníci, horníci a tovární dělníci.
U blízkého rybníka Ježku, jejž napájí černý potok, jsou že-
lezné hamry, kde se vyrábějí lopaty.
R. 1379. náležel vladykům Přibíkovi, řečenému Randak a Bla-
hutovi. Později dostal se v držení města Rokycan, k nimž dnešního
dne farou a školou náleží.
Újezd s v. K ř í ž e, vesnice ležící V2 hodiny západně od
Radnic při trati dráhy radnicko-stupenské a erární silnici, čítá
80 čísel pop. s 686 obyv., z nichž jest 596 Čechů, 90 Němců,
670 katolíků a 16 israelitů.
Obyvatelstvo živí se hornictvím a polním hospodářstvím.
Filiální chrám Pozdvižení sv. Kříže vystavěn jest v slohu
románském a přifařen jest k Radnicům.
Obecná škola dvoutřídní česká založena r. 1885.
Uhelné doly, továrna na tabulové sklo.
Samoty: hájovna, Příkočov a Burešovna.
Digitized by
Google
r
220
Újezd sv. Kříže založen byl Dobrohosty. R. 1379. náležel
Ctiborovi ze Švamberka 8 Vranovicemi, Krasovém, Potokem a Ka-
mennou Horou.
Veselá, vesnice rozložená na úpatí vrchu Kotle při okresní
silnici ze Sp. Poříčí do Rokycan, 5 km od tohoto města vzdálená,
čítá 54 čís. pop. s 436 obyv. národ, české, nábož. katol., živícími
se polním hospodářstvím a hornictvím.
Škola založená r. 1832. jest nyní trojtřídní.
Poplužní dvůr velkostatku šfahlavského.
Samota: „Peklo" 5 čís. pop. na jihovýchodu výběžku Kotle.
Roku 1379. drželi Veselou Amcha a Čáslav. R. 1430. pode-
psán jest co svědek na listině plasského kláštera Amcha z Veselé.
Tomuto Amchovi, jeho manželce Elišce a synu Habartovi prodal
klášter kladrubský 21 kop 16 gr. platu na poddaných v HrobČicích.
Týž Amcha odkázal faře u sv. Bartoloměje v Plzni 1 kopu
4 gr. platu.
Vísky, vesnice ležící 10 km jihovýchodně od Rokycan při
okresní silnici ze Spál. Poříčí do Rokycan vedoucí, čítají 43 čísel
pop. a 250 obyv. národnosti české, nábož. katolického, živících se
polním hospodářstvím a hornictvím.
Farou náleží obec do Skořic, školou do Trokavce.
Vísky teprve nedávno byly vyloučeny z místní obce Trokavce.
V o 1 d u c h y, vesnice ležící 4 km severovýchodně od Rokycan
v údolí po obou březích potoka Haberského a po úbočí vrchu Ple-
cháče při okresní silnici, čítá 210 čísel pop. s 1526 obyv. ná-
rodnosti české, z nichž jest 1519 katolíků a 7 israelitů.
Filiální chrám sv. Bartoloměje, vystavěný r. 1821, patří k far-
nosti Osecké. Socha Panny Marie Bolestné pochází z r. 1729. Škola
byla založena r. 1793.; nyuí jest čtyřtřídní
Obyvatelé živí se polním hospodářstvím, řemesly a hornictvím.
Mlýn a výroba bičišť.
Samoty : Díly a Habr.
Majitelé Volduch ve 13. a 14. století užívali erbu Dobrohostú
z Plané. Z nich připomíná se r. 1289. Sulislav a r. 1362. Ruthart,
patron kostela v blízké Lhotě
Téhož roku učinil Rinart z Volduch nadání klášteru domini-
kánskému v Plzni za spasení duše otce svého Dluhovoje; bratr
Rinartův byl toho času převorem kláštera toho.
Roku 1379. náležely Volduchy s Dlouhou Lhotou Bohuslavovi
vamberka.
Digitized by
Google
221
Volešná. vesnice ležící na návrší IV3 km od pravého břehu
Mže, 4 km severozápadně od Radnic, čítá 41 čís. pop. 8 296 obyv.
národ, české, nábož. katol., živícími se polním hospodářstvím.
Farou náleží k Li blínu, školou do Němčovic.
Samoty: hájovna a mlýn Zíkovský.
Vranov, vesnice ležící na okresní silnici z Nadryb do
Radnic 4 km od tohoto města jihozápadně, čítá 97 čísel pop. vět-
šinou zděných s 1530 obyv., z nichž jest 1280 Čechů, 250 Němců,
1480 katolíků, 23 protestante a 27 israelitů.
Farou náleží do Horního Stupna. Dvoutřídní škola česká,
exponovaná z Horního Stupna a trojtřídní škola německá.
Obyvatelstvo živí se mimo polní hospodářství hlavně hor-
nictvím a hutnictvím.
Poplužní dvůr velkostatku liblínského.
Továrna na tabulové sklo, továrna na oleum, kyselinu solnou,
sirkovou, dusičnou, sůl Glauberovu a různé lučebniny. Pánev vra-
novská chová kamenné uhlí.
R. 1379. byl Vranov v držení vladyků Ješka, Jiříka a Zdeňka.
Vranovice, vesnice ležící 4 km jihovýchodně od Radnic
uprostřed kamenouhelné pánve, čítají 90 čísel pop. se 788 obyv.
národnosti české, náboženství katolického.
Obyvatelstvo patří k farnosti hornostupenské a živí se polním
hospodářstvím a hornictvím.
Trojtřídní škola od r. 1859.
Samoty: u Kolečků a Podhájí.
Všenice, vesnice ležící l l / 2 km západně od Dolního Stupna
při potoce Korečníku, Čítají 42 čís. pop. většinou zděná 8 313 oby v.
Obyvatelé živí se polním hospodářstvím a hornictvím. Školou i
farou náleží obec do Horního Stupna.
Ves Všenice dána byla klášteru kladrubskému roku 1115. od
jakéhosi Žíry. Na listině z r. 1363. podepsán jest co svědek Rupert
ze Všenic řečený Hřešihlavec. Roku 1379. drželi Všenice Rupert
s Blahutou.
Digitized by
Google
Digitized by
Google
xxn.
Statistický přehled.
Digitized by
Google
224
Soudní okres
»o
2
:í
4
5
9
10
11
12
13
14
15
16
17
1S
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
Místuí obec
Blovice
Borovno
lí/.i
ĎíftOl
Čífckov
Domyslice
Drahkov
Hradišti
Chlum
Chnconiee
Chouzov
Chválenic*
Jaro v
Komorná
Lhota
Chocenieká
Lhotka
Hradišťská
Lipnice
Libina
LOUIMTA
Luiistó
MÍ1ÍQOV
Míšov
Mitrovice Nové
Mýto?
Nebylovy
Nechanice
Netunice
Nezbavětice
Nez?ě8tice
*
Katastrální
obec
Osady
a samoty \
Far*
Blovice
Bóro v no
Bií
Čiěov
Hořice
Číikov
Domyslice
Drahkov
Hradišti
Boušov
Chlum
Cliocenice
ťhouso?
Chválenice
Bort^k Nebylo v.
Jaro?
Komorno
Kotousov
Lhota
ťhocenická
Lhotka
Hradiska
Lipnice
Losina
Louíiava
LuiUtá
í Milíno?
I Míso?
I Mitrovice Nové
i Chynín, Planiny
! Mýto?
j Nebylovy
Bořek Nebylo?.
Nechanice
, Netunice
i Nezba?ětice
Nezvěsidce
Yolešná
Ku mansko
Chudinka
Borovno Dolní
Eoukalka
Oabuzí
Dubiny
Pózo řka
Hladoměr
Loudáni
Planiny
Cábuzí
Blovic*
Ténovicc
Letiny
Ténovice
Čífckov
Blovice
Blovice
Blovice
Sec
Blovice j
Chválenice I
Chválenice j
Prádlo
Blovice
Blovice
Blovice
SpáL Poříčí
Chválenice
Blovice
Těnovioe
Chválenice
Těnovioe
i
Borovno Dolní jMitrovice Nov.
— Mitrovice Nov,
Prusiny
N. Mitrovice
Pru giny
I
Bambousek
Krahulice
tíadky.
Pod zámkem
Prusiny
Mrtol
Malá strana
Chválenice
Chválenice
Digitized by
Google
225
b I o v i c k ý.
Pošta
Roka 1880 bylo
Roku 1890 bylo
1 Přibylo
obyv. | domů
Ubylo j
obyvatelů
domů
obyvatelů
domů
obyv.
domů 1
Blovice
1755
211
1
1765
226
10
15
—
—
Sp. Poříčí
363
48
325
48
—
38
—
Letiny
162
21
154
21
_
—
8
—
Sp. Poříčí
577
77
533
76
_
—
44
1
Čížkov
Blovice
645
452
79
67
528
414
81
68
2
1
117
38
!
Letiny
264
40
258
42
2
6
—
Blovice
326
54
359
54
33
—
— ;
Blovice
Blovice
Nezvěstice
296
576
107
51
71
21
290
518
116
52
76
21
9
i
5
6
58
í
Nezvěstice
617
99
591
99
■—
26
i
Blovice
457
56
447
62
~~
6
10
—
Blovice
213
26
169
25
—
—
; 44
1
Blovice
134
18
106
17
—
28
1
Blovice
Sp. Poříčí
Šťahlavy
Blovice
122
504
551
331
19
79
80
54
! 122
505
i 580
294
20
82
85
55
1
29
1
3
5
1
i
37
—
Sp. Poříčí
383
55
l 376
61
—
6
7
—
Nezvěstice
425
61
424
67
—
6
1
—
Sp. Poříčí
477
57
444
60
—
3
33
—
Sp. Poříčí
1259
164
1124
164
—
—
135
—
Sp. Poříčí
286
41
238
43
—
2
•48
—
Šťahlavy
368
57
353
59
—
2
15
—
Sp. Poříčí
Šťahlavy
Šťahlavy
264
323
260
43
46
48
226
330
261
44
49
48
7
1
1
3
38
—
Nezvěstice
563
71
585
79
22
8
"~~
~"~
Digitized by
15
Google
226
Místní obi -
Katastrální
obec
r
30
31
32
X]
34
35
SO
::7
38
30
■»!•
41
4J
4:i
i o
M
47
4fc
41)
Sp, Porííí
Předen i ce
PřeŘín
Sec
SrlraliV
Struh are
Střiiovice
Síálilaviee
Stítov
Těňovico.
Újezd
Hradišťský
Újezd
OhnctMHfkv
.Újezd
Železný
Uaétice
VildAtejn
Vlnice
Vohřeledv
,Zliur *
Ždár
Ždíren
Uaady a samoty
Fara
Sp, Poříčí
/ Víko?
Predenice
Přesín
Seč
Seléany
Struh are
Stiizoviee
Kťuhl&viee
Štítov
Záluží
Téíiovice
Újezd
H radista ký
Újezd
Chqce nicky
Vjeti
Železný
Unétiee
Víldatejn
Chlumánkv
VWoé *
Yobreledy
um
Zákava
/'IVu
Zdírei*
Drafckoviee, Kwrlov,
I El vi/f Atika, Lhotka
Nový mlýn
Krahulec
Sv. Barbora
Hájek
Lopatárna
Habh
Labešský mlýn
Pod strání
Pod hrázi
Kbely^
Hluboká
Huť Železní
Klady
Biflndrov*
Myí
Sp, PoHvi
Prusi ny
Óížkov
Sec
Chválen ice
Blovice
Prusiny
bťahluvv
Blovice
Těňoviee
Blovice
Sefc
Uikkov
Blovice
Blovice
Blovice
Těiiovire
Prádlo
Chváleni ca
Blovice
Bloviro
Digitized by
Google
227
_._.
!
Roku 1880 bylo
Roku 1890 bylo
Přibylo
Ubylo
Pošta
t
obyvatelfi
domu
:
obyvatelfi
domfl
obyv.
domfi
obyv.
domů '
Sp. Poříčí
1959
229
1820
239
__
10
' 139
Přeštice
290
44
296
46
6
2
__
Čížkov
446
60
i 463
61
17
1
1
—
Blovice
"333
58
289
58
—
'
1 44
—
Nezvě8tice
170
25
159
26
—
1
1 11
—
Sp. Poříčí
328
52
283
52
—
.
45
—
Blovice
476
75
438
77
.i_
2
38
—
Sfahlavy
426
58
431
58
5
—
—
i
Blovice
355
52
312
52
—
— ■
43
— 1
Sp. Poříčí
381
52
352
•54
—
2
29
__ 1
Blovice
151
25
138
25
— -
—
18
—
Blovice
234
34
213
34
—
—
21
—
Čížkov
495
67
466
71
—
4
29
I
Blovice
260
37
246
38
—
1
14
Blovice
208
35
237
36
29
1
—
Blovice
1 522
76
476
78
2
46
Sp. Poříčí
535
70
511
74
—
4
24
—
Blovice
151
19
152
21
1
2
— i
Nezvéstice
559
74
527
79
—
5
32
—
Blovice
202
32
192
31
—
10
1
Blovice
456
70
459
72
3
2
~
;
22104
í
3070
20895
1
1
1
i
3166
•
Digitized by
16*
Google
Soudní okres
r
9
Místní obec
Katastrální
obec
Osady a samoty
Fara
1
Malý Bolevec,
1
Bolevec
Bolevec
Bílá Hora,
Koautka,
Zavadilka
Pkeů
2
Božkov
Božkov
Kristy nov
Plzeň
3
Bříza Horní
Bříza Horní
Na Čabulkách
Ledce
4
Bříza Německá
Bříza Německá
Dýku v mlýn
Dnuduvá
5
Bukovec
BakoToc
Papírna Weissova
Plzeň
6
černice
Černice
Brucná
Plzenec
7
Čižice
Cižice.
Bořek Stéňovickv
V Lipí
P rusin y
8
DejĚina
DejĚina
Horoinyalice,
Nová Huť
Dej stou
9
Dolany
Dolany.
Habrová
Sv. Jih\
Druzdová
1 10
Doubravka
Doubravka
Sklárna.
Lopatárna.
Nová Hospoda
Plzeň
11
Doudlevce
Doudlevce
; -
Litice
12
tíruzdová
Druzdová
Kostel a v. Máli
Majduleny
Hnízdová
13
Hrádek červeny
Hrádek Červený
—
Dej šina
14
Hradiště
Hradiště
By ku v.
Plzeň
15
Hromice
Hromice
Jalovciny,
Kamenice
Planá
1tí
Chotiua
Chotiua
Kouřim,
1" líU jí;
I
n
Chrást
Chrást
Do bříško v,
Zábelá
Dcj&iiia
18
Kostelce
Kostelec
Planá
19
Koterov
Koterov
1'lzenec
20
Krimke
K Hrnka
Hornická,
ovčín
V^jproice
21
Ky&ico
Ky&iee
Dejěina
22
Ledce
Ledce
Dubí
Ledce
23
Letkov
Letkov
Plzenec
24
Lhotka
Lhotka
— ■
Všeruby
: 25
Litice
.Litice
Mutiidin důl
Lití L" Li
i
Lobzy
*
Lobzy
Letná,
1 Vyšehrad
Digitized by
1 lil v '
Plztn
1
GooQÍe
229
plzeňský.
Pošta
Koku 1880 b\lo
■
obyvatelů domů
Koku 1890 bylo
I'Hb
vlo
Ubylo 1
obyv. 1 domů ■
obyvatelů j domů
oby v.
domů
Plzeň
681
96
1002
116
321
20
—
í
Plzeň
Třetuošná
Třemošná
Plzeň
Plzeň
583
349
571
289
601
94
43
70
37
91
810
451
643
392
717
107
55
81
40
102
227
102
72
103
116
13
12
11
3
11
—
—
Plzeň
505
73
554
76
49
3
—
- I
Dejšioa
719
105
772
107
53
2
—
—
Plzeň
413
68
476
81
63
13
—
1
Plzeň
545
75
942
90
397
15
—
!
Plzeň
444
62
774
86
330
24
—
— |
Plzeň
403
59
501
69
98
10
—
— •
Plzeň
Plzeň
417
59
67
11
397
95
68
12
36
1
1
20
— i
Kazňov
900
97
870
102
5
30
—
Břasy
287
45
281
45
—
—
6
—
Dejšina
817
133
949
127
132
—
6
Břasy
Plzeň
! 98
431
11
71
67
i 473
11
75
42
4
31
i
KHinice
'. 872
1
85
930
86
58
1
—
i
J)ejšina
Plzeň
Plzeň
Všeruby
Litice
! 552
: 517
, 239
! 110
1694
95
73
40
17
132
639
565
292
126
! 2110
95
75
48
17
154
87
48
53
16
■ 416
2
8
22
z
i
Plzeň
242
35
790
i
57
548
22
t
Digitized by
Google
230
■o
Místní nbťí-
Katastrální
Obec
Osady a samoty
Fara
27
Nad ryby
Ňadry by
—
Planá
Stí
Nebřem
Nehiern
Kokoto v.
No*á hospoda
Ledce
•29
Ni nice
Ninice
—
Planá
30
Nekmiř
Nekuti i
Lipoviee
Vseruby
a]
Piana
Planá
Kacerovský mlýn
Lochotía.
Planá
3á
Plzeň
Pliril
Kosatka. Vinice,
Amerika, Bory
Plzeň
xí
PÍ ženec
PÍ ženec
— -
Plzenec
34
PWSov
Při Sov
—
Ledce
, Ii5
Račice
lÍHÍuce
Zámeček
Malešice
36
Kadobyčíce
Uadobycice
—
Stěůoviee
37
Senec
Senec
1 Na Bílí Hoře.
Uertúv mlýn
ŽÍKkOT t
Drufcdová
:;>
Škvnianv
SkvrHaiiy
Zelený dvůr.
Mariin důl
Plzeň
33
Htéůoriee
Stěnoví ce
Nový dvflr
Stáno vice
1U
TatJLa
Táti na
—
Krašo?iee
41
Tlucná
Tlačná
Hamr.
Vejprnice
42
|
Tremošná
Ttemo&ná
Hynkův důl.
Plasský dul,
Sklárna
Chlum,
Ledce
i
4:J
Újezd
Újezd
Na kostelíku.
Na tívabinách,
Plzeň
K Bukovci
44
rtuiiťo
Utusiee
—
Štéňovicts
i-".
Vejpniiee
Vejpruictí
Nová Hospoda
Vejpriiicu
'»•;
Voehov
Voehov
Červeny mlýn
Vejproice
M
Záluží
Záluží
Na Krkavci
Na Vorlíku
Ledce
48
, Zrué
, Zruů
—
Druzduvé
4!i
Žichlice
Žichlíce
Třemoánice
[Mana
ui.l
1
Žilov
Žilo?
Stejskaly
Bouehalku
i
l
Led co
i
-
Digitized by
Google
231
Posta
Roku ISSOMlo
Ruku 1890 bylo
Přib
vlo
Ub>
; oby v.
io !
ubyvittelfi
tloimi
obyvatelů 1 domů '
obvv.
domft
domů
Bhisy
270
34 ;
262
37
__
3
: 8
_
Vše ruby
401
52'
382
56!
—
4
19
—
Brasy
Všeruby
Břasy
254
489
202
35!
6o ;
24,
234
500
221
38
65
25
19
3
5
1
20
t
i
Plzeň
38883
1681
50221
1995;
11338
314
—
i
Plzenec
Plzeň
Plzeň |
Plzeň
1532
203
369
367
186
23
49 :
«8i
1672
239
381
402
187
26
50
60,
140
36
12
35
1
3
1
2
! ~
___
Plzeň
296
47 !
331
51 :
35
4
—
— ■
Plzeň
976
122
1807
149
831
27
i
—
Plzeň
Plzeň
Nýrany ,
i
884
187
746
125'
26 i
55 1
927
229
1038
128
30
76
43
42
292
3
4
21
í
1 ""
— 1
Tremošuá !
1
1403
112'
1741
134
338
22
—
1
1 i
1
í Plzeň |
i i
321
51
|
494
62
173
11
—
—
1
Plzeň
Plzeň
Kťimiee
356
1040
359
54
102
39
378
1571
433
59
130,
41
22
531
74
5
28
2
—
—
Plzeň
348
45
413
54 '
65
9
j
—
Plzeň
Euzňov
371
412
48
53,
518
390
G3
52
147
15
22
" i i
j IMzeň
415
53.
409
52
!
i
i
i
t
i
i
i
64522
4919
81811
5602
Digitized by
Google
232
f
Soi
idni okres
Místfií pbm!
Katastrální
obec
Osad) a samoty
Fara
i
Bezdékov
Bezdékov
H. Stupuo
s
Utj rek
lioruk
—
Rokycany
■t
llir/irirt
Biezitia
Starý drur
H. Stupuo
4
líuiorice
Bu&ofire
tiulua
Dej siná
5
Kjí*uvie«
Ejpovice
—
Dejáina
«
Hrádek
Hrádek
Nová Huť
Boiíchalka
Haiov
J iliiuliií Louka
Mirosov
7
i iwmle
Chnmle
Čeíikov
Radnice
8
Kakejcov
Kukejcov
—
Mesuo
Klabara
Klabavn
—
Rokycany
: IU
Kokío.
Kol vín
Skořice
111
Korun tice
Kom atice
i —
Mešuo
12
KHfio
Kříse
Rrasy
Durová
Sv, AutiíL
Podháj,
Amerika
H, Stupno
18
Lhotu
Lhota
Hvížďalkiu
Pozorka
Plzeiiec
14
Litohlavy
Litohlavy
Lazaret,
Vrší cek
Rokycany
15
Meáno
Mečno
Chýliti,
Mtsno
10
Mi roso v
Kjf
Mirosov
Myté,
Lomy,
Na poušti
Miroáov
17
Mokrou&e
Mokrouše
Ď i li na.
Sv. Martin
Plzenee
18
Mastíce
Mostice
Hrueírua,
Radnice
li)
Xémřovice
Némíovire
Listopad,
Kamenec
Radnice
20
Nuvido
Nevido
Holubí Kout
Mesuo
21
Osek
Osek
Vitiiika
Hudlíce,
Hory.
Labuti nka
Osek
22
Padrť
Padrť
—
Skořice
23
l*Jriko«ic«
P W kosice
Pančava
Mirosov
24
Piívotice
Prívétke
Skrež.
U (Jajthamlu
Radnice
jr>
Radnice
<
Radnice
Sv. Barbora.
Dvorec
Radnice
Digitized by
Google
233
rokycansk
ý.
Pošta
Roku 1880 b.vlo '
Roku 1890 bylo
PHb.
rlo
Ubv
Jo
obyvatelů
dom5
obyvatelů
domft
oby v.
domfi
obyv.
domft
Břasy
Rokycany
Břasy
Dejšina
Dej šina
313
504
664
471
659
35
78
86
79
89
305
544
725
487
699
37
76
103
80
91
40
61
16
40
2
17
1
2
8
2
Rokycany
537
54
660
85
123
31
—
—
Radnice
Mirošov
Rokycany
Mirošov
Mirošov
304
258
798
589
346
42
33
99 '
72>
41
283
244
686
575
330
44
33
99
77
38 i
—
2
21
14
112
14
16
3
Břasy
1433
134
1733
141
300
7
—
—
►šťáhlavy
357
51
355
57
—
6
2
—
Rokycany
625
93
603
93
—
—
22
]
Mirošov
246
30
242
31
—
1
4
—
Mirošov
2247
200
2322
222
75
22
—
—
Plzenec
320
45
290
45
30
Radnice
!
195
27
179
27
—
—
16
—
Badnice
564
79
561
87
—
8
3
— 1
Mirošov
335
45
305
45
—
—
! 30
i
Rokycany !
1357
181
1417
183
60
2
— -
Mirošov
Mirošov
566
747
61
93
529
766
65
101
1»
4
8
; 37
—
Radnice
734
75
702
79
—
4
32
—
( liadnice
1 i
3021
327
2739
301
—
—
\ 282
26
i
Digitized by
Google
234
W
Místní obec
Katastrální
obec
Os-dy a samoty
i
Fara
26
i
Háková
! •
Raková
Xémeičky,
Rjkycany
27
Rok T ca ti Y
\
Kok v Ca QY
Korec nik.
China.
Rokycany
Podhuť
28
Sedlec
Sed ,*»c
—
Plzenec
29
t Skomeluo
Skomeíno
—
Radnice
30
Skořice
ŠtttOY
Si' k hce
Kreslovna
Skořice
31
Smečice
Smečice
Sedieoko.
Telín
Deisina
02
Stupu o Hortií
Srn pro H. a D.
VrauuY
Horovský zámek
Rozdérí
H. Stupno
33
Sťrapoíe
Stra pole
—
H. Stupno
34
SvejkOWre
S ejkovice
Kozel.
Myto
3-5
Sťahlavy
Sfcihlavy
Svídná.
Bambousek.
Šťáblavy
3tí
Timákit?
Ti mák "Y
Hájek
Plzenec
37
T roka Tec
Trokavee
Pančova
Skoiire
3í>
Újezd
Kamenuy
tjczd Kam.
Pavlovsko
Kocanda.
Ve ŽJáru
Rokycany
39
Újezd
u Sv. Krize
Újezd
a Sv. Kříže
Phkocov.
Bohemia.
Sopovna
Radnice
40
Veselá
Veselá
Kam:ukv.
Peklo"
Mirošov
41
Visky
Visky
lMiv.
Skořice
42
Vulduchy
\\»lducl»y
Habr.
U mix na
Osek
43
Vol* snu
Wde^ná
Žikév
Libini
44
Vra novice
Vruuo\ice
H. Stupno
45
V senice
\ senice
•
H. Stupno
>
Digitized by
Google
235
Pošta
Roku 1880 bylo
Roku 1-890 bylo
Přibylo
Ubylo |
obyvatelů
donifi
obyvatel fl
domů
obyv.
doma
obyv.
domfi
Rokycany
291
37
253
37
—
— ,
i
| 38
_
Rokycany
4927
428
i 5010
421
83
—
1 '
7 !
Plzenec
Radnice
575
509
63
75
559
485
63
75
—
—
1
16
24
— i
Mirošov
1069
136
1131
128
62
—
—
8
Dejšina
299
51
293
51
—
6
—
Břasy
2695
220
2755
243
60
23
— •
Břasy
Rokycany
171
425
30;
47,
176
400
30
48'
. 5
1
1
i *
— :
Šťáhlavy
1180
118
1189
130
9
12
—
—
Plzenec
Mirošov
941
594
115
70
966
506
119
70
25
4
88
—
Rokycany
782
115
739
112
~~
43
3
Břasy
576
68
684
79
108
11
i
Rokycany
440
50
427
53
3
13
Mirošov
327
41
275
39
—
—
52
2
! Rokycany
1408
209
1400
210
—
1
8
—
Radnice
Břasy
Břasy
t
i
i
1
i
340
794
350
41
87
42
296
787
313
41
86
42
44
7
37
í
1 !
i
37126
4224
36925
4317
Digitized by
Google
Digitized by
Google
Opravy a doplňky*)
Stránka 7., řádek 2. zdola: stfij silurské místo devonské; řád. 21. shora: stfij
Mi kulka Č. Mikolandov, neb vrch Mikoleekého.
Str. 8., řád. 22. shora: má státi slepence, droby a křemence, místo slepence
čili droby.
Str. 8, řád. 26. shora: stoj Chlumy místo chlumy.
Str. 15. řád. 4.: vynecháno buď slovo sice.
Chooenúký potok vlévá se do Oslavy, nikoli do Uhlavy.
Str. 22. Doplniti jest výměru některých rybníků v soudním okresu Plzeňském :
Velký 64 ha., Košinář 6o ha., Senecký 9 ha., Třemošenský 5 ha., Šídlovský
2 34 ha., Novák (místo Nováček) 1 ha., Drahotín 0*64 ha., (místo 11 ha.).
Str. 40., řádek 17. shora stůj: na břehu Mře místo Berounky.
Str. 70., řád. 2. shora má státi: Tamtéž jakož i v nejbližším okolí Plzně množ-
ství cihel a tašek se vyrábí.
Str. 72., řád. 7. stůj: v Hor. Stupně a na Braších.
Str. £6., V rubrice „Patron chrámu" místo Karel hrabě ze Schónbornů stůj:
JUDr. Stanislav Vopršálek, zemský advokát v Plzni.
Str. 88. Při $ sv. Bartoloměje vypuštěn buo! letopočet 993.
Str. 93., řádek 18. shora má zníti: Vyšší dívčí škola jest v Plzni. (Vypustí
se: a v Rokycanech.)
Str. 101., řád. 11. a 12. shora: stfij c. k. revírní horní úřad místo c. k. horní
hejtmanství.
Str. 102., řád. 1. zdola: dělostřelecký pluk čís. 22.
Str. 117., řád. 3. shora: místo odsouvá- 1 i cti odsouvá.
Str. 117., řád. 4. shora: místo rozen cti rožeii.
Str. 117., řád. 20. shora: místo oráěovó čti oráčové.
Str. 12°., řád. •". zdola: místo v plzenskej čti plzenskejch.
Str. 121., řád. 1. shora: místo mezníkách čti mezníkách.
Str. 122., řád. 1. zdola: místo a kostí čti z kostí.
Str. 122., řád. 3. zdola: místo hroty, kopí stfij hroty kopí.
Str. 125 , řád. 2. shora: místo mezi, pod čti mezi a pod.
Str. 126., řád. 15. shora: místo nejčelněji čti nejčetněji.
Str. 126, \Aá. 14. zdola: místo vypocínovány čti vypocívány.
Str. 126, řád. 13. zdola: místo hroty, kopí čti hroty kopí.
Str. 126, řád. 15. shora: místo předcházek čti předcházet.
btr. 133., řád. 2. shora stfij: plzeňského, klatovského a stríbrského.
Str. 144., řád. 3. zdola stfij do Žcfáru místo do Seče.
') Dílem z příčiny té, že mezi tiskem získáno některých pokynů a zprár důležitých
od znalců odborných, jež měly za následek jednak opoždění ve vydání spisu tohoto, jednak
nesrovnalost některých dat v prvýeh arších s daty pozdějšími, dilem proto, ie v době vydávání
staly «e skutečné změny, přiěiůnje se tento stměný přehled oprav a doplňků. — Drobnějších
nedopatření a chyb tiskových pominuto v důvěře, že laskavým čtenářem bndou opraveny.
Digitized by
Google
r
Digitized by
Google
OBSAH.
Předmluva. Strana
I. Zeměpisná poloha, rozloha, hranice okresu a počet obyvatelstva . . 1
II. Horopis a útvar půdy 4
III. VodopiB 15
IV. Podnebí 24
V. Zvfreua 26
VI. Květena 42
VII. Zalidnění okresu a životní poměry obyvatelstva 56
Vili. Zdravotnictví . % 58
IX. Plodiny z říše živočišné 61
X. Plodiny z říše rostlinné 63
XI. Těžba z Hše nerosta 66
XU. Průmysl ti?
XIII. Obchod 74
XIV. Doprava 77
XV. Osvěta 81
XVI. Zřízení 97
XVII. Spolky a jednoty 103
XVIII. Humanitní opatření. Dodatek 105
XIX. Praehistorioká doba na Plzeňsku 122
XX. Stručný nástin historický 132
XXI. Místopis.
1. Soudní okres Blovický 137
2. Soudní okres Plzeňský 159
3. Soudní okres Rokycauský 19?
XXII. Statistický přehled 223
Opravy a doplňky 237
Digitized by
Google
, Google
Digitized by '
Digitized by
Google
MAPA OKRESNÍHO HEí
Kreslil N. Haní.
Výňatek >Nové m
ItR^éiikj —
>naLV>t/iaJJ^^
Digitized by
Google
4ANSTVI PLZEŇSKÉHO.
/ král. Českého*.
Nomenklaturu redigoval V. KotyškfL
Digitized by
Google
Digitized by
Google
3
I
.**
m
w
DB 2650 P49P6 1896 C 1
Popit akolnirto okresu Ptonakt
Stanfof d UnÉvttrfíty Ubrartoft
3 6105 039 066 530
DÁTE DUE
STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES
STANFORD, CALIFORNIA 94305
Digitized by
Google
'
• - ~ • • •
Lrenf
4B
K
m
'- 1
TVNews
OpenLibrary