Skip to main content

Full text of "Poátky humanismu v echách"

See other formats 


Truhlař,  Josef 

Počátky  humanismu  v  Cechách 


í^rTrrrmrT^í 


ROZPRAVY 

ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 

PRO  VĚDY,  SLOVESNOST  A  UMĚNÍ  V  PRAZE. 

_ 

ROČNÍK  I.  TŘÍDA  III.  ČÍSLO  3. 


POČÁTKY  HUMANISMU 


v  CECHÁCH. 


VYPSAL 


JOSEF  TRUHLAŘ. 


PŘEDLOŽENO    DNE  30.    ZÁŘÍ   189L 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 
PRO  Vť^DY,  SLOVESNOST  A  UMĚNÍ. 


Digitized  by  the  Internet  Archive 

in  2010  with  funding  from 

University  of  Toronto 


TiHKEU  J  Otti  v  Pb»zb 


http://www.archive.org/details/potkyhumanisrTruOOtfun   ' 


INa  dvou  základních  pilířích  spočívá  veškera  osvěta  evropská  nového 
věku,  na  věrouce  i  ethice  křesťanské  a  na  ušlechtilýcli  ideách  vzděLinosti 
staroklassické.  Pih'řů  těchto,  jak  vůbec  známo,  nebudováno  souběžně  v  dobách 
týchž,  nýbrž  jeden  z  nich  povstal  jakožto  výsledek  vývoje  věkovitého  v  dobách 
přcdkřesťanských ;  druhý,  založený  stavitelem  nejvznešenějším,  zastíniv  záhy 
opuštěnou  na  dlouho  stavbu  prvního,  samých  nebes  se  dotýkal,  když  znenáhla 
budovatelé  jeho  pozdější  poumdlévali,  poraženi  jsouce  hlízou  úpadku  mravního 
a  nesvorní  mezi  sebou;  až  konečně  někteří  duchové  výtečnější,  rozpomenuvše 
se  na  starou  stavbu  vzdělanosti  někdejší,  dávno  opuštěnou,  ano  druhdy  zhr- 
zenou,  svěží  pílí  překlenuli  oba  ty  pilíře,  i  jali  se  budov^ati  velebný  chrám 
osvěty  moderní.  Výkladu  obraz  tento  tuším  nemá  zapotřebí.  Krásné  nivy 
italské  byly  nejpřednějším  dějištěm  událostí,  k  nimž  v  příčině  té  hleděti  nutno, 
ano  obyvatelstvo  jejich  od  věkii  vynikalo  zvláštní  vnímavostí  vůči  ideám  nej- 
rozmanitějším. Světovládný  Řím,  přijav  a  zaživ  kulturu  hellenskou  i  rozšířiv 
ovoce  své  vlastní  po  všem  téměř  známém  tenkrát  okršlku  světa,  může  týmž 
právem  slouti  podkladem  pilíře  prvního,  jakým  slove  skalou,  na  níž  založena 
církev  katolická,  přední  zástupkyně  nauk  křesťanských.  Na  této  půdě  oba 
živlové  kulturní  dosáhli  jaksi  svého  vrcholu,  jeden  dříve,  druhý  později :  na 
této  půdě  udalo  se  také  ono  ožití  názorů  antických  dávno  zapomenutých 
a  blahodějné  vštípení  jich  na  zplanělou  větev  vzdělanosti  scholastické.  Onomu 
ožití  říkáme  obecně  vzkříšení  staroklassicismu,  a  dobu  po  něm  následující, 
jelikož  po  výtce  hleděno  v  ní  k  stránce  čistě  Hdské  naproti  prvější  jedno- 
strannosti názorů  scholastických,  zoveme  věkem  humanismu. 

Přirozeným  učleněním  příčin  a  účinků  stává  se,  že  v  dobách  obecné  bídy 
a  pokleslosti  nové  a  druhdy  spasné  myšlénky  vznikají  nejúrodněji.  Za  tako- 
výchto trudných  poměrů  udalo  se  také  vzkříšení  antiky  nejprve  v  Itálii,  kde 
pokleslost  a  rozháranost  řádů  společenských,  na  nichž  spočívalo  ústrojí  celé 
západní  a  střední  Evropy,  byla  zvlášť  trapná  a  bolestná  všem,  kdo  vynikali 
rozhledem  poněkud  širším  a  ideálnějšího  smyslu  nepozbyli  docela.  Malí  po- 
tomci velkých  otců,  Italové,  v  jejichž  žilách  nicméně  trocha  krve  starořímské 
proudila  potud,  ve  XIV.  století  octli  se  politicky  v  stavu  velice  zbědovaném, 
když  hlava  monarchie  duchovní  vystěhovala  se  z  věčného  města  do  t.  zv.  vy- 
hnanství  Avenionského,  světské  pak  rámě  císařství  římského  z  chladného  severu 
přes  Alpy  již  hrubě  ani  nedosáhalo.    Celý  krásný  poloostrov  Apenninský  po- 

1* 

4(13 


dobal  se  tenkrát  neladné  směsi  rozmanitých  prvků  jen  málokde  snubných,  ale 
nejčastěji  odbojných,  rozdroben  jsa  v  četná  panství  a  republiky,  v  nichž  opět 
strannictví  všeho  druhu  slavilo  divé  orgie,  i  nebylo  stálosti  než  právě  v  nestá- 
losti ustavičné.  Bídu  tuto  politickou  překonávala  jen  ještě  bída  mravní,  zvlášť 
pohoršlivá  v  kruzích  hierarchie  nejvyšších,  odkud  divým  proudem  zaplavovala 
veškeré  západní  křesťanstvo. 

V  povědomí  zejména  oné  politické  rozdrobenosti  a  nicoty  národa  ital- 
ského vznesla  se  mysl  jednoho  z  nejšlechetnějších  synů  ubohé  vlasti,  slavného 
Františka  Petrarky,  k  dobám  dávno  minulé  slávy  starořímské;  i  vyhrabávaje 
on  pomníky  slávy  té  zvlášť  psané,  myslím  sbíraje  rukopisy  starých  klassiků 
a  pilně  čítaje  v  nich,  vyhrabal  zároveň  poklad  ducha  antického,  i  stal  se  za- 
kladatelem nové  vzdělanosti,  an  chtěl  býti  přede  vším  jiným  křísitelem  staré 
slávy  a  moci  římské.  Vzkřísiti  zároveň  tuto  ovšem  nepovedlo  se  mu  a  nemohlo 
se  povésti,  ačkoli  o  to  usilovati  nepřestával  do  posledního  dechu  svého,  ale 
pojav  v  se  ducha  osvěty  dávnověké  a  ještě  více  osvojiv  si  krásné  formy  dikce 
antické,  zúrodnil  úhor  formálného  vyjadřování  i  reálného  vědění  svých  vrstevníků 
tou  měrou,  že  jím  počíná  se  nová  doba  vzdělanosti  evropské.  Veliká  byla 
sláva,  které  jako  málokterý  velikán  duševní  již  za  živa  se  těšil  Petrarka,  nejen 
v  Itálii  ale  brzy  i  v  daleké  cizině,  kde  smysl  pro  krásu  a  plastickou  úměrnost 
antickou,  v  nových  jeho  spisích  latinských  obživlou,  nevyhynul  ještě  docela. 
Zejména  listy  jeho,  skládané  za  příkladem  Ciceronových  a  pilované  velmi  be- 
dlivě od  pisatele,  kolovaly  v  četných  přepisích  brzy  po  celé  Itálii,  jsouce  vzorem 
ovšem  nikoli  bezvadným,  ale  zatím  arci  nedostižným,  všech  pí.sařů  kancelář- 
ských, kteří  dotud  byli  spatřovali  vrchol  vší  stilistické  elegance  v  listáři  Petra 
de  Vineis,  kancléře  císaře  Fridricha  II.'  Písaři  tito  kanceláří  dvorských  a  potoni 
také  městských,  mnohoslibný  tento  zárodek  nezdárné  byrokratic  pozdější, 
napřed  v  Itálii,  posléze  v  celé  střední  Evropě  stali  se  brzy  nejvytrvalejšími 
hlasateli  nového  ducha  humanistického,  jak  níže  častěji  bude  nám  připomínati. 

O  velikých  zásluhách  Petrarkových  zde  šíře  promlouvati  není  a  nemůže 
býti  úmysl  náš;  jsouce  k  tomu  mnohem  lépe  vyzbrojeni  učinili  tak  jiní,  po 
jejichž  šlépějích  jdouce  my  jen  potud  slavného  muže  toho  dotýkati  se  budeme, 
pokud  počátkové  týchž  snah  humanistických  v  užší  vlasti  naší  s  arciotcem  vší 
renesance  souvisí.  Neboť  tím  slušně  honositi  se  může  vlast  naše,  že  mezi  všemi 
zeměmi  zaalpskými  u  nás  poprvé  aspoň  skrovného  porozumění  dostalo  se  lite- 
rárním snahám  velkého  Petrarky :  my  pak,  obravše  si  za  úkol  počátky  huma- 
nismu v  Cechách  zevrubněji,  než  posud  se  stalo,  vystopovati,  těšímiC  se  tomu, 
že  počátky  ty  přimknouti  smíme  k  muži  tak  slavnému. '^ 


'  O  tom  svědčí  také  nápis  formuláře  toho,  který  jest  v  rukopise  Pražském,  od  Schulte 
(Die  canonischen  Handschriften  der  Prager  Bibliotheken)  pod  čís.  178  uvedeném,  jenž 
zní:  Petři  de  Vineis,  elegantissimi  dictatoris  cancellarie  domini  Friderici  imperatoris, 
dictamina. 

^  Pro  tuto  část  rozpravy  nejvydatnějším  pramenem  mi  byl  spis  Friedjungův:  Kaiser 
Karl  IV.  und  sein  Antheil  am  gtistigen  Leben  seiner  7eit,  Wien  1876;  avšak  vedle  něho 
prohledl  jsem  listář  Petrarkflv  vyd.  od  J.  Fracassetli-ho :  Epistolae  de  rébus  familiaribus 
et  variae,  Florentine   18r>9-  03;  nejen  pak  v  této  části   nýbrž  i  v  následujících  statích  roz- 

4ř)4 


I. 

Již  svrchu  napověděli  jsme,  že  vzkříšení  antiky  udalo  se  krom  polinutek 
vnitřních  zejména  z  politické  bídy,  v  níž  octlo  se  obyvatelstvo  poloostrova 
Apenninského,  právě  když  obrození  jeho  v  opravdový  národ  moderní  se  do- 
konávalo, \  e  XIV.  století.  Známy  jsou  zuřivé  zápasy  dvou  velikých  stran  v  Itálii, 
aristokratických  Ghibellinů,  hledících  k  římskému  císaři,  a  demokratičtějších 
Guelfů,  kteří  cizí  vlády  nenáviděli  a  nejčastěji  mívali  zření  k  papežům,  pokud 
tito  moci  císařské  odporovali  a  jakousi  záruku  neodvislosti  národní  poskytovali. 
Však  mýlil  by  se,  kdo  by  na  základě  této  povšechné  charakteristiky  před- 
pokládal vlastenectví  pokaždé  jen  při  Guelfích ;  neboť  nezištného  vlastenectví 
v  dobách  tehdejších  bývalo  vůbec  poskrovnu,  a  jen  mužové  nejosvícenější  byli 
jehf)  poněkud  schopni.  Ale  ti,  nabyvše  trpkých  zkušeností,  nehleděli  více 
k  starým  heslům,  nýbrž  vyhledávali  pomoci  ku  provedení  ideálu  svého,  kdekoli 
a  v  jakékoli  podobě  se  jim  naskytovala.  Ideálem  pak  jejich  byla  sjednocená 
a  mocná  Itálie,  jakou  poznávali  v  minulosti,  čítajíce  spisy  starořímské. 

Dva  z  nejhorlivějších  takovýchto  čtenářů  byli  Petrarka  a  Cola  di  Rienzo. 
Prvý,  jsa  pouhý  theoretik  (básník  a  učenec),  zůstával  jím  až  do  smrti,  druhý 
strhnuv  v  Římě  pod  klassickým  titulem  tribuna  lidu  na  krátký  čas  samovládu 
k  sobě,  v  děje  vlasti  své  zasáhl  činně,  ale,  jak  známo,  velice  neobratně  a  ne- 
šťastně. Nikdo  zajisté  neúspěchu  Colova  tak  neželel  jako  Petrarka.  Když  pak 
tímto  způsobem  vlast  italskou  povznésti  nepovedlo  se,  neváhal  on  za  příkladem 
mnohých  vlastenců  starších,  ano  posléze  samého  vyhnance  Coly,  k  tomu  účelu 
hledati  pomoci  v  cizině.  Ze  zřetel  jeho  v  příčině  té  obrátil  se  ku  králi  Karlu  IV., 
nezpůsobil  zajisté  ledabylý  záchvat  smýšlení  ghibellinského,  nýbrž  nejprve  da- 
leko široko  proslulá  výtečnost  tohoto  panovníka,  potom  zvláště  horlivé  studium 
těch  právě  klassiku  starořímských,  kteří  poznavše  útrapy  dlouhých  bojů  občan- 

pravy  své  pilný  jsem  měl  zřetel  k  monumentálním  dějinám  literární  renesance  Voigtovým: 
Die  Wiederbelebung  des  classischen  i\lterthums,  Ý.  Aufl  ,  Berlin  1880  Také  velkolepě  za- 
ložené ale  poněkud  rozvláčné  dílo  Kortingovo:  Geschichte  der  Litteratur  Italiens  im  Zeit- 
alter  der  Kenaissance,  Leipzig  1878  a  n.  zasluhuje  zvláštní  zmínky,  zejména  jednotlivé 
kapitoly  svazku  třetího,  v  nichž  povaha  kultury  renesanční  výtečně  jest  vylíčena.  I  v  naší 
literatuře  dva  spisky  K,  Adámkovy  k  počátkům  humanismu  hledí:  Čechy  a  Itálie  v  sto 
letí  XIV.  (Matice  lidu  1H75,  IX,  5)  a  Čtrnáctý  věk  (Matice  lidu  1S78,  XII,.'),.  Ostatní  různé 
prameny  uvádím,  kdekoli  jich  právě  upotřebuji. 

405 


skýcli,  prvního  imperatora  nadšené  vítali  a  nade  vši  slušnost  oslavili  co  nejvíce. 
I  mělo  podle  domnění  Petrarkova  mladou  Itálii  spasiti  impérium  Karlovo,  když 
ji  nedovedl  spasiti  republikánský  tribunát  blouznivého  Coly. 

Styky  Petrarkovy  s  Karlem  IV.  byly  předmětem  mnohonásobného  líčení 
všech  historikíi,  kteří  buď  k  jednomu  neb  druhému  z  těchto  dvou  výtečníkíi 
věku  XIV.  obraceli  zřetel  svůj.  Známy  jsou  zvláště  ony  tři  listy  z  let  1351 — 13.óo. 
jimiž  Petrarka  tklivými  slovy  Karla  vyzýval,  aby  přijda  do  Itálie  obnovil  světo- 
vládu  císařství  římského ;  známa  jest  také  střízlivá  odpověď  císařova  horujícímu 
básníku  i  celá  řada  vzájemných  dopisů  odtud  se  počínající.'  Nás  však  zde 
styky  tyto,  poněvadž  podklad  jejich  aspoň  po  úmyslu  Petrarkově  byl  nejvíce 
politický,  nezajímají  tolik,  kolik  účinky  jejich  na  ty  z  vrstevníků  Karlových 
v  Čechách,  kteří  —  jako  sám  Karel  zajisté  —  nevšímali  si  politika  Petrarky, 
ale  vážili  si  hlasatele  nového  učení  humanistického  a  obdivovali  se  rozkošnému 
pisateli  vytříbenějšího  slohu  latinského.  ByU  to  čelnější  Karlovi  rádcové,  arci- 
biskup Arnošt,  biskup  Olomoucký  Jan  Očko  z  Vlašimě  a  nejučelivější  ze  všech 
kancléř  Jan  ze  Středy.'* 

Ti  okusili  sic  již  poněkud  dříve,  než  první  list  básníkův  císaře  došel, 
aesthétického  ovoce  nových  snah,  ale  z  nádoby  blouzněním  a  tudíž  také  stili- 
stickým  bombastem  příliš  navřelé,  myslím  z  rozmluv  a  listů  nešťastného  Coly, 
který  r.  1350  do  Prahy  přišel  pomoci  hledat  u  toho,  jejž  jsa  na  výsluní  krátké 
slávy  tribunské,  před  soudnou  stolici  svou  byl  volal  a  tak  nemálo  urazil.  Než 
teprv  z  neobyčejně  jasné  mluvy  listů  Petrarkových  vycítil  aspoň  posléze  jme- 
novaný výtečník,  Jan  ze  Středy,  velikou  propast,  která  úměrnou  tuto  lahodu 
starého  jazyka  dělila  od  běžné  latiny  kancelářské.  Hantýrku  tu  ovládal  kancléř 
Jan  ve  svém  způsobu  a  smyslu  přímo  mistrně,  za  to  platí  o  něm  spravedlivou 
měrou  odsudek  Friedjungův  (str.  111),  že  ve  slohu  jeho  zračí  se  největší  po- 
blouzení středověké  latinity  od  ducha  starých  klassiků.  Jak  veliká  část  viny 
spadá  tu  na  vrub  bombastu  Colova,  nesnadno  posouditi.  A  ejhle,  právě  tento 
kancléř  byl  prvý  ze  všech,  kdož  mimo  Itálii  novorozenému  dítěti  starého 
klassicismu,  jakkoU  ústy  Petrarkovými  ještě  jedva  žvatlalo,^  upřímně  pokořili 
se.  Pokora  ta  vysoce  postaveného  muže  jeví  se  ve  všech  nám  známých  listech 
jeho  k  slavnému  Italovi  způsobem  téměř  otrockým,  tak  že  Petrarka  v  odpo- 
vědech  svých  musil  nemírně  nadsazovati,  chtěje  půjčku  chvály  sobě  vzdávané 
aspoň    poněkud    opláceti,    ano    často    poníženého    kancléře    přímo  kárati."*    Již 


'  Dost  obšírně  podává  obsah  jejich  Adámek  v  prvém  z  uvedených  svrchu  spisů  na 
str.  95 — 124  a  ovšem  Friedjung  v  kap.  XI  díla  svého. 

*  Voigt  II,  270  uvádí  mezi  ctiteli  Petrarkovými  (nejspíš  podle  listů  kancléřových) 
také  jakéhos  scholastika  Jindřicha. 

'  Přečtením  i  několika  jen  listů  Petrarkových  přesvědčujeme  se,  kterak  nedokonalá 
ještě  byla  latinita  jeho  proti  vzorům  jazyka  starého.  Avšak  úplný  nedostatek  pomůcek 
učebných  omlouvá  •,'enialného  samouka  toho  s  dostatek. 

♦  S  politováním  poznamenávám,  že  jsem  nebyl  s  to  v  Praze  dobrati  se  Mehusova 
vydání  6  listů  kancléřových  k  Petrarkovi,  které  umístil  v  předmluvě  k  dílu:  Ambrosii 
Traversarii   latinae    epistolae,  Florentiae  170í>,  i  odkázán   zůstal    na  výtahy  Friedjungovy. 

4Gtí 


prvý  list  Janův,  který  i)od  ná[)isein  :  Litterae  cancellarii  niissae  cuidam  famoso 
poetae  z  rukopisu  dvorní  knihovny  Vídeňské  Friedjung  jako  čís.  VIII  [)říloh 
k  dílu  svému  otiskuje,  svědčí  nejen  o  správnosti  odsudku  svrchu  dotčeného, 
nýbrž  i  o  pokoře  právě  dotýkané.  Přečtěmež  tento  konec  listu :  —  non  indigne 
vobis  supplicat  scribentis  affeccio,  ut  Musarum  cantus  dulcifluos  in  omni  ge- 
nere  doctrine  virentes  (snad :  vigentes)  et  in  hiis  cordis,  unde  thesaurizat  no- 
bilitas  auris,  cancellarii  imperialis  recitacione  suscipiamus.  Inter  magistralis 
mense  vestre  deliciosas  epulas  (Friedjung  četl :  epistolas)  splendidis  letetur  con- 
viviis  et  prerogato  nectare  poctalis  facundie  inebrietur.  Nam  si  magistralis 
dignacio  humilitatem  supplicantis  amici  resalutaret  epistolis,  inter  felices  merito 
numerabilis  essem. ' 

List  tento  má  Friedjung  za  první,  a  za  přímou  odpověď  k  němu  pokládá 
list  Petrarkův  X,  G  (podle  vyd.  Fracassetti-ho),  v  němž  pisatel  děkuje  Janovi, 
biskupu  Naumburskému,  za  chválu  sobě  prý  nezaslouženě  vzdávanou,  na  vzájem 
chválí  eleganci  slohu  Janova  (!)  i  těší  se  tomu,  že  pověst  jména  jeho  překročila 
již  Alpy.  Dobře  se  shodují  slova  listu  Petrarkova  další  »IIIe  vir  optimus  te  fe- 
fellit,  cui  deinceps  in  omnibus  praeterquam  in  rébus  meis  habendam  fidem 
scito«  s  připomenutím  v  listu  Janově  »apotekáře«,  který  jest  zajisté  známý 
apotekář  císařský  Angelus  z  Florencie,-  a  podle  zprávy  Janovy  básnickou 
slávu  Petrarkovu  v  Praze  první  hlásal ;  ale  prese  shodu  tuto  zůstává  ledaco  zá- 
hadným. Nejprv  chronologie.  Máme-liž  list  Janův  položiti  před  první  list  Pe- 
trarkův z  r.  135 1."*  Zajisté,  poněvadž  maje  chváliti  Petrarku  pisatel  jinak  musil 
by  zřetel  míti  k  listu  tomu,  nikoli  k  pochvalám  apotekářovým,  byť  byly  sebe 
zvučnější.  Ale  tomuto  časovému  umístění  odporuje  opět  adressátova  hodnost 
biskupská,  které  dosáhl  (podle  Tadrovy  Cancellaria  Joh.  Noviforensis  str.  4) 
teprv  r.  1352.  Z  této  záhady  vyvázli  bychom  jen  zdánlivě  přiznáním,  že  od- 
pověď Petrarkova  dána  byla  až  po  delším  čase,  kdy  Jan  biskupem  již  byl, 
})oněvadž  již  v  listu  V^ídeňském  uvádí  se  pisatel  kancléřem,  a  tím  stal  se  Jan 
teprv  r.  1353.  Nezbývá  nám  tudíž  nic  jiného  než,  poněvadž  list  od  Friedjunga 
otištěný  patrné  známky  korrespondence  teprv  počínající  obsahuje,  položiti  jej 
ovšem  před  r.  1351  (ano  snad  před  příchod  vyhnaného  tribuna  do  Cech),  za 
auktora  uznávati  sice  mnohomluvného  Jana  ze  Středy,  ale  připustiti,  že  týž 
psal  tenkrát  jménem  staršího  kancléře,  svého  předchůdce,  buď  biskupa  Olo- 
mouckého Jana  Volka  nebo  Vratislavského  Předslava  (mluvíť  se  v  listu  o  kan- 
cléři v  třetí  osobě),    a  že  v  nadpise    listářů  Petrarkových,    z  nichž   čerpal  Fra- 


Jinak  připomínám,  že  dva  z  nich  máme  také  v  diplomatáři  dějin  Karla  IV.  Pelzlových 
(II.  No.  322  &  323),  jiné  pak  listy  jeho  v  Lausitzisches  Magazín  sv.  23  jsou  otištěny  od 
Neumanna  (str.  193  a  n.). 

'  Ještě  výmluvnější  v  této  příčině  jest  list  kancléřův,  který  otiskl  Neumann  v  Lausitz 
Magazín,  sv.  23  na  str.  197,  kde  čteme:  Utínám  taňte  scole  et  tam  celebrís  eloquíi  can- 
cellaríus  hec  scríbens  fuisset  discipulus;  utínám  de  micís,  que  de  habundanti  mensa  sacrí 
poete  decídunt,  valeret  alíquando  ignorantis  esuríes  sacíari  I  Felicem  me  dícerem.  si  vésti- 
gia  pedum  oratoris  eximíí  palpitante  gressu  non  quidem  sequi  sed  quasi  rcspectu  pauculo 
ímítarí  víderer,  qui  paratus  existo  prono  vultu  et  humili  reverencíe  studio  venerari. 

'  Tomek  (Děj.  Prahy  II,  48  )  uvádí  jej  r.  13(>0  jíž  majetníkem  domu  s  zahradou  na 
Novém   městě;  podle  korrespondence  naší  přišel  do  Prahy  nejméně  o  10  let  dříve. 

467 


cassetti,  stal  se  omyl.  Jest-li  domnění  naše  spiávno,  vysvětlovala  by  se  takto 
slušně  odvaha  italského  básníka,  píšícího  Karlu  IV.  teprv  potom,  když  při 
dvoře  jeho  získal  aspoň  jednoho  důvěrníka. 

Na  zimu  r.  1354  konečně  —  nikoli  k  vyzvání  Petrarkovu,  nýbrž  upraviv 
si  cestu  transakcemi  politickými  —  odhodlal  se  Karel  k  výpravě  do  Itálie, 
aby  nabyl  koruny  císařské.  Kancléř  Jan  jej  provázel  V  Mantově  sešel  se  císař 
s  Petrarkou,  i  vyžádal  si  od  něho  připsání  díla,  o  němž  tento  právě  pracoval. 
»de  viris  illustribus«.  Byv  korunován  po  jaru  r.  1355  z  Itálie  kvapně  odešel 
věren  úmluvám  s  papežem  —  na  veliké  pohoršení  vzníceného  Petrarky,  který 
od  něho  obnovení  světovlády  římské  jižjiž  očekával.  I  odvážil  se  zklamaný 
básník  a  vlastenec  proti  císaři  trpkých  výčitek,  nazývaje  odchod  jeho  »inglo- 
rium,  ne  dicam  infame  iter«  (Fracassetti  XIX,  12),  které  však  střízlivé  mysli 
Karlovy  nemohly  se  dotknouti.  Naopak,  když  následujícího  roku  Petrarka  ve 
službách  pána  Milánského  konal  poselství  do  Prahy,  přijat  jest  od  císaře  velice 
vlídně,  i  chován  ode  všech,  zejména  od  rádců  Karlových  svrchu  dotčených, 
s  náležitou  slávě  jména  jeho  poctivostí.  Ceniliť  všichni  při  něm  neobvyklou 
lahodu  básnického  ducha,  politických  utopií  jeho  si  nevšímajíce.  Jest  nám  toho 
litovati  velmi,  že  Petrarka,  jakož  v  jednom  listu  slibuje,  cesty  a  pobytu  svého 
v  Praze  nevypsal  podrobně,  anebo,  vypsal-li,  že  cestopis  ten  se  ztratil;  měliť 
bychom  v  něm  zajisté  výtečnou  charakteristiku  proslulého  dvora  Karlova. 
Takto  odkázáni  jsme  jen  k  tomu,  co  vysvítá  z  listu  jeho  XXI,  1,  který  po 
dvou  letech  (1358)  napsal  arcibiskupu  Arnoštovi.  V  něm  děkuje  mu  za  laskavé 
přijetí,  i  odmítá  politování  Arnoštovo,  jako  by  byl  k  barbarům  se  vydal, 
těmito  památnými  slovy;  »Ego  vero  nihil  barbarům  minus,  nihil  humanum 
magis  profiteor  me  vidisse  quam  Caesarem  et  aliquot  circa  eum  summos  viros, 
quorum  módo  nominibus  scienter  abstineo:  summos  inquam  viros  et  insignes, 
dignos  maiori  memoria,  quod  ad  haec  attinet,  abunde  mites  et  affabiles,  velut 
si  Athenis  Atticis  nati  essent.«  Ačkoli  Petrarka,  jako  všichni  humanisté  pozdější, 
pochvalami  svých  příznivců  a  obdivovatelů  nikterak  neskrblil,  mají  tato  jeho 
slova  aspoň  ten  význam,  že  svědčí  o  jakémsi  porozumění,  jehož  snahám  ovšem 
pouze  literárním  arciotce  veškerého  humanismu  v  kruhu  výtečníků  českých 
tenkrát  se  dostalo.^ 

Však  také  císař  sám  příze.i  svou  korunovanému  básníku  osvědčil  měrou 
hojnou,  povýšiv  jej  na  počátku  r.  1357  za  hraběte  palácového  (comes  palatinus). 
Listina  o  povýšení  tomto,  sdělaná  od  samého  kancléře,"  opatřena  byla  velkou 
pečetí  císaře  a  krále,  k  níž  kancléř  vlastním  nákladem  přičinil  pouzdro  zlaté 
(bulla  aureaj.  Ze  by  zároveň  s  listinou  touto  úřední  poslal  byl  Jan  Petrarkovi 
právě  ten  list,  který  jest  mezi  přílohami  díla  Friedjungova  pod  čís.  II  otištěn, 
poněvadž  v  něm  dokonce  žádná  zmínka  o  nové  hodnosti  básníkově  se  nečiní, 
není  tak  jasno,  jak  se  Friedjung  domnívá.  Mohlť  fráse,  že  z  paměti  jeho  jméno 


'  Arcibiskup  Arnošt  pobyl  14  let  na  studiích  v  Bononii  a  v  Padově,  jak  vypravuje 
životopisec  jeho  Vilém  z  Hasenburka  (Balbini  Mise.  I,  4,  80). 

'  sStudium  tuum,  quod  mihi,  sicut  ipse  stilus  indicat,  in  illis  litteris  vigilantissime 
dedicasti«  stojí  v  listě  Petrarkově  děkovacím  ku  kancléři  (Fracassetti  XXI,  2). 

468 


Františkovo  nikdy  nevymizí,  k  níž  jedno  místo  následující  odpovědi  Petrarkovy 
se  připíná,  kancléř  užiti  častěji.  ^  Odpověď,  obsahující  díky  za  poslaný  diplom 
(Fracassetti  XXI,  2),  adressována  jest  Janu  biskupu  Olomouckému,  jak  Fried- 
jung  správně  vytknul,  omylem  pozdějšího  přepisovatele  listáře  Petrarkova  místo 
kancléři  Janovi,  který  byl  tenkrát  biskupem  Litomyšlským."  Petrarka  nově 
hodnosti  se  těší,  ale  zlato  vrací,  neboť  prý  jeho  nemá  zapotřebí;  když  pak  od 
kancléře  mu  posláno  znova,  přijímá  i  je  konečně  listem  XXI,  5. 

Po  návratu  Petrarkově  z  Cech  rozpřádá  se  pravidelná  korrespondence 
mezi  ním  a  císařskou  kanceláří,  která  trvá  až  do  r.  1363.  Korrespondence  té 
známe  pohříchu  jen  nepatrné  trosky,  zejména  pokud  k  listům  z  Cech  přichá- 
zejícím rádi  bychom  přihlédli,  samy  pak  listy  Petrarkovy  sem  náležité,  poně- 
vadž v  listářích  datovány  bývají  nedostatečně,  nelze  chronologicky  spořádati 
tak,  aby  jasný  přehled  duševních  styků  s  našinci  poskytovaly.  Dopisování 
prostředkoval  nejčastěji  rytíř  Sacramore,  který  také  Petrarku  na  cestě  do  Cech 
byl  provázel  a  potom  stálým  diplomatickým  jednatelem  despoty  Milánského 
.se  stal.*'  Nejprv  nutno  pozornost  obrátiti  k  dvěma  listům  básníkovým,  které 
svědčí  o  značné  míře  důvěrnosti,  Icterá  mezi  císařem  a  ním  zavládla.  Zpraven 
byv  r.  1358  o  tom,  že  císařovna  Anna  porodila  dcerušku,  poslal  jí  Petrarka 
gratulační  list  oplývající  chválou  a  úctou  k  ženskému  pohlaví,  roku  pak  1361 
ke  zvláštnímu  vyzvání  císařovu  podrobil  padělaný  list  vévody  rakouského  — 
t.  zv.  privilegium  maius,  vystavené  prý  od  císařů  římských  —  filologické  kri- 
tice ovšem  odsuzující.  Kromě  toho  docházela  jeho  tenkrát  i  od  císaře  i  od  kan- 
cléře lichotivá  pozvání,  aby  ke  dvoru  císařskému  se  vybral,  jak  nejen  z  vy- 
hýbavých a  odmítavých  odpovědí  Petrarkových  vysvítá,  ale  i  ze  dvou  dopisů 
kancléřových,  jež  otištěny  jsou  také  v  diplomatáři  Pelzlově.^  Ve  druhém  z  těchto 
listů,  který  počíná  se:  »Amantissime  frater,  timende  magister  et  domine  vene- 
rande,«  vyslovena  zároveň  prosba,  aby  básník  přinesl  s  sebou  spis  od  něho 
právě  dokončený  »utriusque  fortuně  remedium«  —  a  potom  »et  alia  arche 
tue  grata  pigmentaria,  quibus  melius  nostri  imbecilles  animi  sacre  tue  doctrine 
remedio  confoveri  valeant.« 

Než  naproti  opětovanému  zvaní  tomuto,  jež  provázeno  bylo  jednou  i  vzácným 
darem  zlatého  poháru,  stavěl  tolikrát  zklamaný  a  přec  mladickým  ideálům 
svým  stále  věrný  vlastenec  přání  své,  aby  totiž  císař  sám  přijda  do  Itálie  otěží 
světoviády  mocnou  rukou  se  chopil.  IJojemná  a  tklivá  jsou  v  této  příčině  slova 
jeho,  ano  zní  druhdy  dosti  drsně,  když  nadšený  básník  císaře  kára,  že  »jsa 
pánem  říše  římské  jen  o  Cechy  se  stará«   (XIX,  12).  Když  pak  jednou  kancléř 

'  Však  také  podle  výroku  Petrarkova  měla  by  se  fráse  ta  nacházeti  »in  epistolae 
calce«,  čehož  v  čís.  II.  není. 

*  V  listáři  Petrarkově  vyd.  od  Fracassettiho  nachází  se  7  listů  adressovaných  Janovi, 
biskupu  Olomouckému,  o  nichž  skoro  o  všech  dokázati  se  dá,  že  svědčí  Janovi  ze  Středy, 
jenž  biskupem  Olomouckým  stal  se  teprv  r.  líiG4,  byv  dotud  biskupem  Litomyšlským. 
Sestavovatelům  listářů  humanistických  neběželo  o  správnost  historickou  ve  sbírkách  jejich, 
nýbrž  jen  o  stilistiku. 

'  Jemu  adressována  jest  omluva  kancléře  Jana  ze  Středy  z  žertu,  který  si  s  ním  do- 
volili písaři,  otištěná  od  Friedjunga  na  str.  322. 

♦  Fr.  Pelzel,  Leben  Kaiser  Karl  IV.,  II.  díl,  příloh  čís    322  a  323. 

469 


10 

Jan  žádá  na  něm  výklad  cklogy  sobě  právě  zaslané,  slibuje  mu  zaslání  jeho, 
'Cum  Caesarem  nostrum  meis  tot  mundique  clamoribus  experrectum  audiero« 
(XXIII,  6).  Však  nejvřeleji  vydechl  touhu  srdce  svého  těmito  památnými  slovy  listu 
XXIII,  ló'^  »Exhausisse  animum  videor,  dumque  te  tuum  in  solium,  Caesar, 
voco,  raucae  factae  šunt  fauces  meae,  nil  iam  lingua,  nil  calamus,  spretae  to- 
tiens  preces,  fusae  voces,  arefactae  lacrimae,  consumpta  suspiria:  sólo  corde 
iam  loquor.«  Konečně  po  jaru  r.  13G2,  byv  od  samého  císaře  po  třetí  k  ná- 
vštěvě vyzván,  vybral  se  Petrarka  na  cestu  do  Cech,  ale  pohříchu  přes  Alpy 
se  nedostal,  poněvadž,  jak  z  omluvných  listů  jeho  vychází  na  jevo,  všechny 
cesty  v  horní  Itálii  za  příčinou  náhle  vypuklé  války  se  staly  neschůdny.  I  uchýlil 
se  starý  výtečník  nejprv  do  Benátek,  potom  do  Arquy  k  stálému  pobytu. 
Zpráva  o  tom  do  Cech  dostala  se  as  velmi  pozdě,  nebo  kancléř  Jan  po  delší 
době  příteli  vytýká,  že  mu  svého  přesídlení  neoznámil.  Ale  v  listu  tomto  po- 
jednou zavanul  na  Petrarku  mrazivý  vzduch  všední  stilistiky  kancelářské,  an 
jej  kancléř  nikoli  již  důvěrným  >ty«,  nýbrž  zdvořilým  »vy«  oslovuje.  Petrarka 
vytýká  mu  (listem  XXIII,  14)  tento  barbarismus  stilistický,  ačkoli  i  z  listu  jeho 
dosti  zřetelně  vysvítá,  že  stará  důvěrnost  mezi  nimi  povychladla. 

Jen  ještě  o  jednom  listu  Petrarkově  ku  kancléři  (XXIII,  1(3)  jest  se  nám 
zmíniti,  ačkoli  snad  ani  není  ze  všech  nejposlednější,  poněvadž  obsahuje  jakous 
narážku,  která,  jak  se  zdá,  souvisí  s  náhlým  přetržením  všech  styků  kanceláře 
císařské  s  italským  výtečníkem.  Přetržení  toto  zůstává  jinak  beze  všeho  odů- 
vodnění, leda  bychom  chtěli  prostě  říci,  že  se  císař  výtek  básníkových,  jichž 
ovšem  jen  pro  líbeznou  formu  zevní  si  vážíval,  konečně  navolil,  a  že  kancléř 
nebyl  víc  než  služebníkem  svého  pána.  Na  druhé  straně  musili  bychom  při- 
pustiti, což  se  pravdě  více  podobá,  že  básník  sám  uznav  marnost  svých  snah 
politických  vůči  střízlivému  císaři  konečně  na  severní  barbary .  zcela  zanevřel. 
Avšak  majíce  na  zřeteli  obsah  listu  svrchu  dotčeného,  smíme  pokusiti  se  o  vý- 
klad ještě  jiný.  Petrarka  od  císaře  něčeho  žádal,-  a  byla  žádost  tato  oslyšena, 
jak  stojí  v  listu  bez  delšího  označení  věcného.  Byla-li  žádost  jeho  spravedlivá, 
či  bylo-li  spravedlivo  její  odmítnutí,  rozsouditi  neumíme.  V  témž  listě  odpo- 
ručil ještě  Petrarka  kancléři  jakéhos  spůli  Němce,  spůli  Itala,  jak  praví,  který 
jsa  »in  litteris  pocticisque  artibus  satis  exercitus  postposito  Patavio«  na  studia 
do  Prahy  se   ubíral. 

R.  1363  konečně  zanikají  poslední  stopy  styků  kanceláře  Karla  IV.  s  arci- 
otcem  humanismu.  Napsali  jsme:  kanceláře,  ačkoli  správněji  mohli  jsme  na- 
p.sati:  kancléřovy,  neboť  tolik  jest  jisto,  že  střízlivý  Karel  podstatě  ani  snah 
politických  ani  konečně  literárních  velikého  vrstevníka  hrubě  neporozuměl, 
nýbrž  jen,  jakož  vůbec  uměl  ceniti,  cokoli  kde  nad  všednost  vynikalo,  tak  po 
nějaký  čas  zajímavým  zjevem  korunovaného  po  starořímsku  básníka  byl  okouzlen.-'' 


'  List  tento  datuje  Friedjung  11.  března  l;3(í3  i  pokládá  za  poslední  vyzvání  k  císaři. 

'  Friedjun;,',  který  list  tento  ještě  před  poslední  pozvání  císařské  klade,  vyvozuje 
z  listu  kancléřova,  že  jednalo  se  o  nějakou  třetí  osobu,  na  níž  Petrarkovi  záleželo. 

^  Teprv  na  počátku  XVI.  stol.  překlady  Řehoře  Hrubého  z  Jelení  uveden  Petrarka 
u  nás  v  širší  známost  —  avšak  ještě  pořád  mnohem  dříve  než  v  Němcích  fsrovn,  Hanuš 
v  Čas.  Mus    1862  str.   Wó). 

470 


11 

Tolikéž  platí  o  arcibiskupu  Arnoštovi  a  jeho  nástupci.  Jediný  kancléř  Jan  ze 
Středy,  jest-li  domnění  naše  o  počátcích  styků  jeho  s  Petrarkou  správno,  oče- 
kávali bychom,  že  aspoň  poněkud  porozuměl  významu  velikého  novotáře  lite- 
rárního. Ale  ani  při  něm  nebyly  účinky  styků  těchto  valné,  jak  svědčí  po 
otrocké  pokoře  náhlé  jeho  odmlčení  a  ještě  více  zatvrzelost  v  starých  hříších 
bombastu  stilistického,  který  lahodou  vytříbenější  dikce  Petrarkovy  zůstává 
nedotknut,  ano  přibráním  obrazů  antických  téměř  ještě  více  jest  znesvářen. 
Tak  jako  dříve  tak  i  potom  shledává  on  podstatu  poesie  ve  írásích  římských 
básníků  o  Helikonu,  o  Pieridkách,  o  kastalském  prameni,  o  hymettském  medu 
a  o  podobných  tretkách,  v  nichž  libují  si  všichni  poetičtí  a  rétoričtí  adepti.' 
Nechutný  jeho  sloh  prosaický  již  z  několika  výňatků  svrchu  podaných  poznali 
jsme,  o  básnické  činnosti  máme  sic  některé  zprávy,-  ale  uzříti  nějakou  báseň 
jeho  neudalo  se  nám  krom  oněch  14  veršů,  jimiž  zlatá  bulla  Karla  IV.  počíná 
se,  a  které  nejspíše  z  péra  jeho  vyplynuly.  Otiskujíce  je  podle  vydání  Har- 
nackova''  pod  čarou, "^  připomínáme  zde  jen  tolik,  že  9  z  nich  vyňato  jest  •'  ze 
Seduliovy  básně  :>Opus  paschale«  (totiž  v.  1  a  2  =  Sed.  I,  60  a  61,  v.  8 — 14^ 
Sed.  I,  53 — 59,  jak  níže  naznačují  závorky),  ostatní  pak  nesvědčí  o  valném 
důvtipu  svého  skladatele,  který  mimo  to  variantou  níže  naznačenou  smysl  své 
předlohy  porušil. 

Vůbec  poznamenati  sluší,  že  kancléř  Jan  ještě  příliš  zabořen  byl  ve  středo- 
věku, než  by  byl  mohl  srdcem  starého  kvasu  zbaveným  ráznčji  přilnouti  k  no- 
votám Petrarkovým.  O  tom  svědčí  činnost  jeho  literární,**  která  mimo  formu- 
láře praktické  potřebě  kancelářské  věnované  jen  k  německému  překladu  legendy 


'  Voigt  II,  272. 

*  Tadra,  Jan  ze  Středy  v  Čas.  Mus.  1886  str.  288.  Dotčený  tam  výklad  nehledí  k  ver- 
šům Janovým,  nýbrž  nějakého  skladatele  cizího. 

^  Harnack,  Das  Kurfiirstencollegium  bis  zuř  Mitte  des  14.  Jahrhunderts    Giessen  1883. 
'  [Omnipotens  eterne  deus,  spes  unica  mundi, 
Qui  cell  fabricator  ades,  qui  conditor  orbis, | 
Tu  populi  memor  esto  tui !  Sic  mitis  ab  alto 
Prospice,  ne  gressum  faciat,  ubi  regnat  Erinis, 
Imperat  Allecto  leges  dictante  Me^''era, 
Sed  pocius  virtute  tui,  quem  diligis,  huius 
Cesaris  insignis  Karoli,  deus  almě,  ministra, 
Ut  valeat  ductore  pio  per  [amena  vireta 
Florentum  semper  nem.orum  sedesque  beatas 
Ad*  latices  intrare  pios,  ubi  semina  vité 
Divinis  animantur  aquis,  et  fonte  superno 
Letiíícata  seges  spinis  mandatur  ademptis, 
Ut  messis  queat  esse  dei  mercisque  future 
Maxima  centenum  cumulare  per  horrea  fructum.] 
*  Sed.  má  Per,  jehož  ve  verši  8.  ovšem  není. 

•  Také  v  zakládací  listině  university  Pražské,  jak  Denifle  (Universitáten  des  j\littel- 
alters,  1.  sv.  str.  587)  dokazuje,  jsou  nejvýznamnější  části  vyňaty  z  listin  Fridricha  II. 
pro  Neapoli  a  Konráda  pro  Salerno.  Jak  vidět,  nebyli  v  kanceláři  příliš  úzkostliví  v  po- 
užívání cizího  majetku  duševního. 

•*  O  této  viz  předmluvu  k  vydání  jeho  německého  spisu  od  A.  Benedikta  v  Kibliothek 
der  mittelhochdeutschen  Literatur  in  Bohmen  III..  potom  článek  F.  Tadry  v  Čas   Mus.  1886. 

•171 


12 

o  sv.  Jeronýmu  a  k  sestavení  dvou  knih  bohoslužebných  se  vztahuje.  Ale 
nebyli  bychom  k  muži  tomu  spravedliví,  kdybychom  neuznávali,  že  aspoň  slabý 
červánek  vzcházející  nové  osvěty  rozbřeskl  se  v  duši  jeho,  když  okolo  něho 
všade  ještě  byla  tma.  Mimo  pokoru  poníženého  žáka  k  mistrovi  italskému, 
kterou  vytkli  jsme  svrchu,  a  nepodařené  hrubě  pokusy  fraseologie  podle  jeho 
mínění  nejvýše  poetické,  ale  opravdu  hrozně  bombastické,  uvádíme  dva  do- 
klady probuzené  v  něm  záliby  v  písemnictví  antickém.  Když  totiž  r.  1308 
chystal  se  císaře  provázeti  do  Itálie,  konaje  o  svých  věcech  pořízení,  odkázal 
listinou  ze  dne  1.  dubna ^  knihy,  které  měl  uschované  v  klášteře  augustinském 
u  sv.  Tomáše  v  Praze,  kdyby  měl  cestou  zemříti,  témuž  klášteru.  V  seznamu 
uvádějí  se:  Livius,  tragedie  Senece,  Valerius  Maximus,  Troyana  historia,  liber 
Dantis  Aligeri  (nejspíš  Monarchia),  glossa  eiusdem  Dantis,  Cassiodorus.  Podruhé 
dovídáme  se  z  předmluvy  p.  Benediktovy  (str.  XXI.)  o  rukopise  který  se  nyní 
chová  v  Lehnici  i  končí  se  takto :  Explicit  Policraticus,  liber  solempnis  et 
utilis  quem  d.  Johannis  No\  iforensis,  Olomucensis  episcopi,  solicitudo  correxit 
ad  utilitatem  publicam  promovendam.  Scriptus  a.  d.  1394.  Jest  to  proslulé  dílo 
středověké  Jana  Sarisberského  (f  1182),  přizvané  »de  nugis  curialium  et  vesti- 
giis  philosophorum«,  jemuž  co  do  obsažnosti  látky  čerpané  z  literatury  staro- 
klassické  sotva  které  druhé  ve  středním  věku  se  rovná.-  Věnoval-li  kancléř 
Jan  zvláštní  péči  opravám  zrovna  tohoto  spisu  citáty  ze  starých  klassiků  téměř 
přesyceného,  a  přechovával-li  ony  rukopisy  u  sv.  Tomáše  k  své  potřebě,  není 
tím  sic  prokázána  pokročilost  jeho  humanistická,  ale  obliba  ve  spisech  staro- 
klassických  zajisté.  Z  nedostatečnosti  pomůcek  těch  vyplynuly  ovšem  potom 
také  nedostatky  ve  slohovém  upotřebení,  které  jsme  svrchu  vytkli. 

Kancléř  Jan  ze  Středy  jest  sic  hlavním  sloupem  písařské  školy  t.  zv. 
Pražské,  v  níž  pod  jeho  dozorem  povstala  daleko  široko  známá  Cancellaria 
Caroli  IV,  ale  žáků  toho  právě  směru  literárního,  jímž  z  povzbuzení  Petrar- 
kova  tak  vrávoravým  krokem  se  ubíral,  nezanechal  po  sobě  v  Cechách 
žádných.  Neboť  ani  ten,  který  se  přímo  jeho  žákem  nazývá  a  stilisticky  bez 
odporu  na  něm  závisí,  nástupce  Očka  v  arcibiskupství  Pražském  Jan  z  Jen- 
štejna.^  tímto  směrem  jeho  nenásledoval,  ano  humanistických  vrtochů  svého 
učitele  přímo  se  odříkal.  Za  to  dostává  se  mu  od  vydavatele  listů  jeho  té 
chvály,  že  vystřehl  se  strojenosti  stilistické,  v  níž  liboval  si  byl  Jan  ze  Středy, 
a  že  způsob  psaní  jeho  jest  jednoduchý,  nelíčený,  přirozený.  Jak  o  zálibě 
kancléřově    ve    studiích    antiky    smýšlel,   nejvýmluvněji   osvědčil    v  listu   k   mi- 

'  Přepis  listiny  té  z  rukopisu  Sv.-Tomášského  fol.  22  půjčil  mi  laskavě  kollega  p.  Tadra. 

'  Zde  jest  tuším  slušné  místo  na  poznámku,  že  domnění  velice  rozšířené,  jako  by 
ve  středním  věku  učenci  literatury  staroklassické  byli  neznali,  jest  veskrz  mylné.  Známost 
spisů  starořímských  na  západě,  ač  nerovnala  se  novověké,  porůznu  bývala  značná,  jak 
dokazují  samy  četné  přepisy  klassiků:  ale  duch  osvěty  antické  vždy  ostával  lidem  středo- 
věkým zamžen  až  jej  humanismus  vzkřísil  k  novému  životu.  Srovn  o  tom  široký  výklad 
v  .3.  díle  dějin  Kórtingových. 

'  Sbírku  listů  Jana  z  Jenštejna  vydal  r.  l^ST?  Loserth  v  5.'').  sv.  Archiv  f.  ósterr.  Gesch. 
Jenštein  nabyl  důkladného  vzdělání  studovav  v  Praze,  v  Padově,  v  Hononii,  Montpellieru 
a  v  letech  1;^>7.ť-76  v  Paříži. 

472 


13 

strovi  Mikuláši,'  v  němž  mu  o  nedávné  smrti  biskupa  Olomouckého  (f  13S()) 
zprávu  dává,  i  jej  prosí,  aby  knihy  nebožtíkem  zůstavené  hleděl  pro  něho 
koupiti.  »Rebar  enim«  —  tať  jsou  slova  jeho  posměšná —  -quod  Musis  propi- 
ciis  inmortalis  existeret,  quibus  sic  suis  serviebat  carminibus,  quas  tantis  laudum 
incolebat  preconiis,  qui  etiam  qviod  earumdem  dignitas  requircbat,  in  suis  cpi- 
stolis  cas  debitis  sedibus  collocabat,  ita  quod  nullius  culpandus  iniurie  habebatur 
tueritque  dignissimus  ipsarum  cancellarius ;  sed  an  digne  mercedem  tulerit,  qui 
iam  per  eas  extinctus  esse  cognoscitur,  tibi  relinquimus.«  Z  listu  tohoto  doví- 
dáme se  zároveň,  že  kancléř  Jan  skládal  také  básně  na  počest  p.  Marie,-  jež 
prý  mu  udělila  život  věčný.  »Quapropter«  —  zavírá  arcibiskup  —  »tibi  sinccriter 
consulimus,  ut  istis  amodo  nugosis  meretriculis  fidem  non  adhibeas,  que  tam 
preclaro  viro  iniuriate  sunt.«  Slova  tato  mají  patrně  varovati  artistu  Pražského 
studií  klassiků  staropohanských 

Po  smrti  Karla  IV.  neutuchly  naděje  vlastenců  italských  v  obnovení 
impéria  římského  nadobro,  nýbrž  jen  mužů  méně  vynikajících  zmocnily  se. 
Ti  pak  majíce  rozhled  mnohem  obmezenější  než  Petrarka  připínali  naděje 
ty  k  osobám  ještě  méně  způsobilým  k  jich  provedení,  než  byl  slavný 
Karel.  Tak  dovídáme  se  od  Palackého  (Ueber  Formelbůcher  II,  84),  že  již 
čtvrtého  roku  po  smrti  Karlově  jakýs  pokoutní  humanista  italský  Antonius 
de  Lemaco  ^  krále  Václava  do  Itálie  zval,  i  hrozil  mu,  nepomůže-li  Itálii,  že 
přejde  impérium  na  B^rancouze,  a  on  (král  Václav)  že  »ignavus  splendidissi- 
morum  proavorum  heres  et  indignus  patris  imperatoris  successor,  toti  Hesperie 
totique  Germanie  denotatus  monstratusque  digito,  exsecrabile  monstrum,  per 
silvas  et  latebras  infamem  et  lugubrem  vitam  (aget)«.  Král  Václav  zajisté 
udiven  na  to  hleděl,  když  mu  nezdvořilý  fantasta  celou  armádu  příkladů  zmu- 
žilosti antické  až  do  toho  Iloratia  mostu  hájícího  předváděl,  i  sotva  byl  usmířen 
konečnou  apostrofou  básnickou:  Vale  et  veni,  o  unicum  miserande  Itálie  pre- 
sidium! Poněkud  zdvořilejší,  ale  méně  důvtipný  byl  jakýs  Veroňan  Leonardus 
Therunda,  který  dokonce  ještě  r.  1401  (!)  od  krále  Václava  obnovení  slávy 
starořímské  očekával  (Palackého  Formelbůcher  II,  40).  Jako  trpká  ironie  znějí 
slova,  jimiž  Václava  oslovil:  Dive  César,  nostra  omnium  tutela  spesque.  šumme 
principům  princeps,  instar  divine  maicstatis  in  terris.  Listy  tyto  oba  neměly 
ovšem  žádného  účinku,  leda  že  přijaty  byly  za  stilistické  vzorky  formuláře 
kancelářského,  z  něhož  je  vydal  Palacký.  Jinak  není  nám  známo,  ano  není 
ani  pravdě  podobno,  že  by  za  krále  Václava  byly  měly  snahy  humanistické 
nějakého  zástupce  čelnějšího  v  Cechách. 


'  List  tento  otiskl  také  Friedjung  v  přílohách  pod  čís.  5. 

'  Pod  čís.  63  otiskl  Loserth  list,  v  němž  arcibiskup  Jenštein  biskupa  Olomouckého 
prosí,  aby  mu  poslal  »beate  Marie  metra*.  Jak  známo,  zachovala  se  celá  sbírka  latinských 
hymnů  Jenšteinových  (vyd.  velice  nedbale  G.  M.  Dreves  v  Praze  1886),  z  nichž  některé 
nejspíše  složil  Jan  ze  Středy.  Téhož  vypsání  života  sv.  Václava,  o  jehož  existenci  v  po- 
slední době  dokonce  se  pochybovalo  (Čas.  Mus.  1886  str.  288i,  naíel  jsem  v  rukopise 
Klementinském  VIII    A.  3  na  listech  133     143. 

^  Srvn    Yoigt  II.  273. 

473 


14 

Za  to  po  nějaký  čas  nacházely  snahy  tyto  aspoň  skrovného  útulku  v  se- 
sterské Moravě.  Kdo  je  tam  přenesl,  lehko  uhodneme  vědouce,  že  Jan  ze 
Středy  byv  složen  s  kancléřství  r.  1374  od  té  doby  až  do  smrti  své  r.  1380 
biskupství  Olomoucké  osobně  spravoval.  S  ním  zároveň  vystoupil  z  kanceláře 
císařské  a  stal  se  jeho  sekretářem  písař  Jan  z  Gelnhausenu,  který  po  jeho 
smrti  listinář,  dávno  před  tím  sestavený,  markrabí  Joštovi  věnoval. 

A  právě  tento  markrabě,  který  sám  biskupa  Jana  dobře  znával,  objevuje 
se  potom  podporovatelem  snah  humanistických,  i  obnovuje  opět  styky  s  pro- 
buzenou Itálií.  Podle  zpráv  Voigtových  ^  dal  Jošt  ve  Florencii  přepisovati  si 
Petrarkovo  dílo  »de  viris  illustribus«.  Sekretář  jeho  Ondřej  z  Třeboně"  slávou 
kancléře  republiky  Florentské,  Coluccia  Salutata  (1375 — 1406),  tak  byl  vznícen, 
že  k  němu  schválně  do  Itálie  se  vydal,  aby  mu  svou  úctu  vyslovil.  Salutato, 
náruživý  sběratel  rukopisů  starých  klassiků,  dopisoval  si  s  markrabím  Joštem. 
Zvlášť  zajímavý  jest  list  jeho,  který  vytiskl  Haupt  r.  1850.^  Salutato  praví,  že 
mu  Jošt  kdysi  psal,  že  našel  rukopis  Livia,  »librum  permaximum«,  a  že  jej 
dá  pro  Salutata  přepsati.  Sám  Salutato  prý  tenkrát  nevěřil,  že  by  rukopis  ten 
obsahoval  více,  než  co  odjinud  známo  bylo,  i  zapomněl  na  tu  věc.  Ale  nyní 
prý  dovídá  se  od  kancléře  Ondřeje,  že  v  jistém  klášteře  Benediktinském  diecesc 
Lubecké  nachází  se  Livius  celý,  psaný  písmem  prastarým,  tak  že  jeho  nemohou 
přečísti.  I  myslí  Salutato,  že  sám  by  toho  dovedl,  cvičiv  se  v  tom  od  mládí, 
i  prosí,  aby  mu  buď  celý  rukopis  nebo  aspoň  polovici  markrabě  poslal.^  Zá- 
roveň posílá  mu  knihu  »de  quibusdam  illustribus  viris  novis  auctoribiis  com- 
pilatum«.  Snad  to  dílo  Petrarkovo  svrchu  dotčené.  Kromě  tohoto  jen  ještě 
jeden  list  Salutatův  k  markrabí  Joštovi  udalo  se  nám  přečísti,  vytištěný  v  The- 
saurus anecdotorum  od  Martenea  a  Duranda  II,  1155 — 1165.  Ale  list  ten 
z  r.  1397  neobsahuje  žádné  narážky  kulturnohistorické,  nýbrž  pobádá  k  od- 
stranění roztržky  církevní,  i  psán  jest  z  upřímného  srdce  slohem  vytříbeným 
a  přesvědčivým.  Kterak  po  této  krátké  episodě  snahy  humanistické  na  Moravě 
teprv  okolo  polovice  XV.  věku  obživly  znova,  uslyšíme  později. 

V  Cechách  za  dlouhé  vlády  krále  Václava,  jak  pověděno,  neznáme  čel- 
nějšího ani  zástupce  ani  příznivce  humanismu.  Přes  to  však  aspoň  paměť 
Petrarkova  nezanikla  zde  úplně,  jak  svědčí  rukopis  Klementinský  Vílí.  G.  11, 
v  němž  obsaženy  jsou  cklogy  Petrarkovy,  přepsané,  jak  na  desce  rukou  sou- 
věkou  zaznamenáno,  r.  1400  na  zakázku  M.  Jana  Kardinála  z  Reinšteina.  Ze 
vynikající  mistr  tento  university  Pražské  ^  Petrarku  si  oblíbil,  vysvětluje  se  při- 


'  II,  274.  Pohříchu  nemohl  jsem  se  pro  tento  odstavec  v  Praze  dobrati  pramenů 
jiných,  zejména  vydání  listů  Salutatových,  z  nichž  zprávy  Voigtovy  plynou. 

'  V  listinách  Moravských  (Codex  dipl  Mor.  XI  a  XII)  objevuje  se  Ondřej,  děkan 
Olomoucký,  jako  protonotarius  Jodoci  marchionis  v  letech  1382 — 1398. 

■^  Berichte  der  sáchsischen  Ges.  d.  Wiss.  II,  16. 

*  Zprávy  o  celém  Liviovi  často  učený  svět  pobouřily  marně.  Ke  zprávě  této  dokládá 
Haupt,  že  není  proč  o  pravdě  pochybovati,  poněvadž  Jošt  s  císařem  r.  ISTf)  byl  v  Lubeku 
skutečně. 

'  Srovn.  Balbini  Bohemia  docta,  ed.  K.  Un.e;ar,  II,  338. 

474 


15 


rozeně  tak,  že  častá  poselství  od  krále  Václava  k  papežťim  bylo  mu  konávati,' 
při  jejichž  dvoře  nový  duch  probuzeného  klassicismu  antického  pořád  pevnější 
kořeny  zapouštél.  Avšak  v  duši  Kardinálově  jich  nezapustil  zajisté,  jak  dokazuje 
pozdější  jeho  život,  který  u  víru  bouří  náboženských  utonul. 


II. 

Dokončili  jsme  první  a  kratší  část  rozpravy  o  počátcích  humanismu 
v  Čechách  i  shledali,  že  působení  jeho  vycházejíc  z  daleké  Itálie  nebylo  ani 
valné  ani  trvalé,  poněvadž  se  dotklo  pouze  několika  málo  mužů  a  k  tomu 
ještě  takových,  kteří  neměli  hrubě  vlivu  ve  vrstvy  intelligence  nižší  a  tudíž 
nových  ideí  chápavější.  Než  počneme  přetrženou  bouřemi  husitskými  na  nějaký 
čas  nit  působení  renesanční  osvěty  v  duševní  život  národa  našeho  v  troskách 
historického  podání  vyhledávati  znova,  nebude  tuším  nevhod  postaviti  otázku, 
kterak  se  v  podstatě  své  renesance  vůbec  a  XV.  věku  zvláště  měla  k  čilejšímu 
ruchu  náboženskému,  jenž  nejprv  ve  vlasti  naší  v  hotovou  zpouru  proti  hierar- 
chii a  věrouce  katolické  se  postavil.  Správnou  odpovědí  k  otázce  této  objasněny 
budou  příčiny  některých  úkazů  v  dějinách  osvěty,  jimž  bychom  jinak  nepo- 
rozuměli, a  napřed  toho,  že  humanismus  povstal  a  šířil  se  téměř  výhradně 
v  kruzích  vzdělanců  katolických,  a  velmi  pozdě  a  jen  málo  vnikal  do  těch 
vrstev,  které  proti  katolictví  byly  vstoupily  v  opposici. 

Renesance  XV.  věku  v  podstatě  své  a  v  přísných  důsledcích,  ačkoli  toho 
málokterý  z  buditelů  byl  si  vědom,  nebyla  než  vzkříšení  pohanství,  a  sice  té 
jeho  fasc  poslední,  která  zračí  se  jako  čiré  bezbožství.  Známo  jest  z  dějin 
kulturních  národů  řeckého  a  římského,  že  v  posledních  staletích  předkře.sťan- 
ských  veškery  vztahy  vzdělanců  tehdejších  k  starodávným  bohům  uvolnily  se 
tou  měrou,  že  z  náboženství  povstala  mythologie,  učený  svět  pak  v  nitru  svém 
spokojoval  se  pouhými  filosofemy  těch  kteiých  škol  i  oddával  konečně  i  zde 
ledabylému  ekleticismu,  ano  čirému  indifferentismu.  A  právě  tato  doba  vzděla- 
nosti antické,  jinak  zdobená  ušlechtilou  krásou  forem  uměleckých,  zračí  se  nám 
v  klassické  literatuře  řecké  a  římské,  jež  pro  tuto  náboženskou  bezbarvost 
všechny  pohromy  středověké  v  tichých  bibliothékách  klášterních  vítězně  —  pře- 
spala. O  vzkříšení  literatury  té  (ovšem  jen  starořímské,  poněvadž  řecká  na  západě 
téměř  zanikla)  pokoušeli  se  mnozí  mužové  osvícenější  již  dávno  před  Pctrarkou, 
ale  marně  potud,  pokud  církev  západní  měla  síly  dosti  k  odporu  proti  uzná- 
vanému přec  jen  nepříteli,  který  dobře  ukován  byl  k  pulpitům  bibliothék 
klášterních.  Ve  XIV.  století  konečně  z  příčin  známých  síly  té  ubylo  tak,  že 
Pctrarkovi  povedlo  se  vzkřísiti  ducha  klassiků  pohanských,  tudíž  venkoncem 
ducha  náboženského  indifferentismu,  an  křísiti  usiloval  starou  slávu  řím.skou 
a  vytříbené  formy  dikce  Ciceronské.    On  a  největší  část  jeho  žáků  ovšem  ne- 


"  Viz  Palackého  Děj.  III,  1,  191.    Tyž   stal   se   r.  1390  bakalářem,  ale   teprv  r.   1404 
mistrem.  V  letech  140-2-1410  býval  správcem  školy  u  sv.  Jiljí  (Tomek,  Děj.  Prahy  X,  Ifi-J). 

475 


16 

postihovali  takovýchto  nezbytných  výsledků  snažení  svého,  nýbrž  hleděli  s  uzná- 
vaným křesťanstvím  vyrovnati  se,  jak  právě  bylo  lze,  totiž  zatímným  příměřím ; 
ale  že  ani  vždy  bdělá  církev  pravé  podstaty  nebezpečných  sobě  snah  nových 
ihned  nepostřehla,  nýbrž  sama  dlouhou  dobu  je  podporovala,  ano  představitele 
jich  na  stolici  Petrově  trpěla,  jest  skutek  hodný  podivení. 

Také  ruch  náboženský  svrchu  dotčený  vzbuzen  byl  chorobnou  pokleslostí 
církve  katolické  ve  XIV.  věku,  ale  podstata  jeho  nebyla  protikřesťanská,  nýbrž 
naopak  úsilí  jeho,  byť  bylo  dogmaticky  scestné,  směřovalo  přec  jen  k  mravnému 
obrození  ducha  křesťanského  na  společném  základě  písem  svatých.  Touto  svou 
přísností  mravnou  mnohem  dále  uchylovalo  se  tedy  husitství  se  všemi  od- 
růdami svými  od  nově  vzbuzeného  ducha  starého  pohanství,  který  stavě  v  po- 
předí humanitu,  deitu  povážlivě  ohrožoval,  než  staré  snášelivější  katolictví.' 
Proto  také  vnikal  onen  humanismus  snáze  v  toto,  a  teprv  pozdě  a  povrchně 
jen  zaujal  pro  sebe  poněkud  také  ono.  Týž  úkaz  opakoval  se  později  v  Němcích 
za  t.  zv.  reformace ;  ano  konečně  samo  orthodoxní  katolictví  proti  němu  ihned 
počalo  nepřátelsky  reagovati,  jakmile  v  druhé  polovici  XVI.  stol.  dekrety  sněmu 
Tridentského  bylo  se  obrodilo. 

Avšak  tím  nemíníme  tvrditi,  že  pravý  duch  humanity  staroklassické  — 
kříšený  jen  ponenáhlu  a  úplně  nevzkříšený  posud  —  jest  protináboženský  vůbec 
a  protikřesťanský  zvláště,  pokud  hledíme  k  ideálům  obou  těchto  živlů  osvěty 
lidské  nejvznešenějším;  nýbrž  jen  ona  íase  humanismu,  která  vzkříšena  litera- 
turou římsko-císařskou,  že  nesnášela  se  v  podstatě  své  ani  s  křesťanstvím  středo- 
věkým ani  s  náboženstvím  positivním  vůbec,  lze  jest  dokázati.  K  tomu  a  ta- 
kovému humanismu  tedy  chovala  se  velmi  chladně  ano  odmítavě  renesance 
křesťanská  (tak  možná  správně  pojmenovati  tehdejší  snahy  ruchu  náboženského), 
která  nejprve  mohutně  a  nezdolně  vytryskla  na  půdě  české,  nikoli  k  oněm 
ideám  osvěty  a  humanity  opravdové,  jichž  zápas  s  temnými  mocnostmi  bludu, 
lži  a  násilí  trvá  namnoze  posud.  Vznešené  idey  ty,  zrodivše  se  za  dob  před- 
křesťanslcých  v  hlavách  nejšlechetnějších,  božského  potvrzení  a  posvěcení  na- 
byly Novým  Zákonem,  i  jsou  onou  na  počátku  rozpravy  naší  připomenutou 
klenbou,  na  níž  veškera  osvěta  moderní  bezpečně  spočívá.  Ale  ideám  těm 
z  humanistů  XV.  věku  rozuměl  jen  málokterý;  i  nebudiž  nám  divno,  spatříme-li 
v  zápaších  věku  toho  leckterého  muže,  který  studií  klassických  sice  nekonal, 
ale  vnímavou  mysl  a  nezkažené  srdce  si  zachoval,  státi  při  straně  pravdy  a 
osvěty,  naproti  tomu  mnohého  humanistického  hrdopýška,  na  němž  trocha 
pozlátka  nových  nauk  ulpěla,  brojiti  proti  ideám  pokroku  a  humanity.  —  Než 
obraťme  již  raději  zřetel  k  těmto  jakýmkolivěk  zákopníkům  osvěty  moderní, 
stopujíce  působení  jejich,  pokud  našich  předků  se  dotýkalo. 


'  Zde  jest  vhod  poznamenati,  že  na  př.  jednota  bratrská,  ze  všech  náboženských 
stran  nade  vši  pochybnost  mravně  nejvíce  vynikající,  po  dlouhý  čas  nepřátelsky  se  měla 
k  snahám  vědeckým  vůbec. 

476 


17 

Za  doby  úpadku  círlcvc  západní  od  druhé  polovice  XIV.  až  přes  sám 
počátek  XVI.  stol.  vedle  malých  dvorů  a  republik  italských  stala  se  zvlášť 
kurie  římská  volným  rejdištěm  duchaplné,  avšak  lehkomyslné  chásky  huma- 
nistů, kteří  požívajíce  hmotných  výhod  z  písaňského  zaměstnání  v  kanceláři 
papežské  a  jednotlivých  kardinálů  spisy  svými  sám  základ  křesťanství  namnoze 
podrývati  se  neostýchali.  Dělo  se  tak  ovšem  pod  rouškou  dobromyslnosti  a 
formou  co  nejuhlazenější,  ale  osten  protikřesťanský  vždy  citlivě  dotýkal  se  m\slí 
prostých  a  nezkažených,  jimž  křesťanská  mravnost  více  platila  než  povrchní 
zdvořilost  krasořečnická.  Jakkoli  tedy  všichni  skoro  čelnější  humanisté  proti 
výčitkám,  že  rozsévají  jed  bezbožství  a  otravují  křesťanské  mravy,  mnohonásob 
a  důrazně  se  ohrazovali,  přec  nutno  vyznati,  že  buď  protivníky  své  takto  chtěli 
klamati  a  chlácholiti,  aneb  že  klamali  a  chlácholili  nedomyslně  samy  sebe. 

Přes  Alpy  vyhrnula  se  poprvé  četnějším  davem  cháska  tato  se  sněmovníky 
církevního  sboru  Kostnického.  Nejčipernějšího  z  nich,  slavného  Poggia,  sekre- 
táře apoštolské  stolice,  tak  málo  zajímaly  reformační  úkoly  shromážděného 
křesťanstva  a  boj  jeho  proti  kacířům  českým,  že  raději  v  klášteřích  okolí  Kost- 
nického po  rukopisích  starých  kla.s.siků  slídil.  Jen  jedna  osoba,  zdá  se,  pozor- 
nost jeho  upoutala  měrou  neobyčejnou,  a  ta  ještě  nezjevila  se  mu  v  podobě 
skutečné,  nýbrž  jako  přízrak  antických  velikánů  Sokrata  a  Katona.  Byl  to  náš 
M.  Jeroným  Pražský,  jehož  smrt  papežský  pohan  klassickým  listem  k  příteli 
Brunovi  podrobně  vypsal  právě  v  den  utrpení  mistrova.  Památný  list  ten  ' 
pln  jest  (ani  nesmíme  říci  nelíčeného,  poněvadž  pisatel  celou  zásobu  antických 
reminiscencí  vyprázdnil)  obdivu  věnovaného  muži  pro  své  přesvědčení  umíra- 
jícímu. Sněm  Kostnický  vůbec  stal  se  prvním  střediskem  propagandy  humani- 
stické za  Alpami.  Nejčelnější  sněmovník  král  Sigmund  byl  novým  ideám  hu- 
manistů (ale  nikoli  více  ve  sniyslu  Petrarkově)  přístupnější  než  bratr  Václav, 
poněvadž  sám  v  mladších  letech  delší  čas  v  Itálii  byl  ztrávil  a  s  Italy  vůbec 
mnoho  (ovšem  ještě  více  s  Italkami)  obcoval.  I  přijal  v  Kostnici  do  služeb 
svých  jednoho  z  nich,  Petra  Pavla  Vergeria,  jenž  od  té  doby  až  do  své  smrti 
zůstával  v  dobrovolném  vyhnanství,  jak  tomu  humanisté  říkali,  mezi  severními 
barbaiy.  Humanistu  toho  poznali  husité  čeští  potom  tváří  v  tvář,  když  při 
známé  disputaci  Malostranské  r.  1420  byl  proti  nim  mluvčím  katolické  strany. '^ 
Pro  chlebódárce  svého,  císaře  Sigmunda,  přeložil  on  nepříliš  dovedně  Arrianův 
život  Alexandra  Velkého,""*  i  zanikl  potom  okolo  polovice  XV.  stol.  někde 
v  Uhrách. 

Spatřil-li  středověký  sever  na  sněmu  Kostnickém  jen  křepký  předvoj  hu- 
manistické armády  v  podřízených  úlohách  služebných  písařů,    na  sněmu  Basi- 


'  Vydán  byl  mnohokrát,  posléze  v  Palackého  Documenta  p.  624,  a  česky  v  pře- 
kladu Veleslavínově  v  Archivu  Ilí  198.  Poznamenání  hodno  že  horlivý  humanista  klade 
v  ústa  Jeronýmova  oslovení  sboru  Kostnického  z  římského  senátu  :  patres  conscripti,  které 
mistra  našeho  zajisté  ani  ve  snu  nenapadlo. 

^  Srovn    Palackého  Dějiny  III,  1,  402  (3.  vyd.). 

'  Tuto  nedovednost  krajana  svého  omlouval  později  EneáS  Sylvius  na  vrub  chatrné 
kapacity  císařovy.  »Neque  enim  sermonis  capax  subiimioris  erat  .Sigismundus,«  jsou  slova 
jeho  v  listu  ku  králi  Neapolskému  Alfonsovi,  jemuž  překlad  ten  darem  posílal  iVnivt  II,  ITS,. 

R  o  z  p  1  .1  v  y     Ročn.   I.  Tř.   lil.  Č.  X  2 

477 


18 

lejskem  bylo  se  mu  obdivovati  již  také  přátelům  a  učencům  nového  směru 
výše  postaveným,  ano  sám  předseda  sboru  kardinál  legát  Cesarini  pestrým 
peřím  »poetů  a  retorů«  rád  se  zdobíval:  tak  rychlý  pokrok  byl  učinil  huma- 
nismus za  13  let.  I  jest  to  zajisté  tento  nový  duch  střízlivějšího  přihlédání 
k  otázkám  dogmatickým,  který  přes  starou  neústupnost  kanonistů  a  urputnost 
mnišskou,  v  Basileji  vždy  ještě  mocnou,  s  odštěpenými  Cechy  konečně  známá 
kompaktáta  sjednal ;  a  bylo  by  tuším  nesprávno  ústupky  ty  vyvozovati  jediné 
z  vítězství  husitských  nad  křižáky,  jichž  útěku  naposled  u  Domažlic  účasten 
byl  bezděky  sám  legát  Cesarini.  Jest  pak  to  zvláštní  ironie  osudu,  že  první 
to  ovoce  tolerantnějších  názorů,  jež  patrně  na  stromě  vlahou  nového  ducha 
humanistického  napojeném  vyrostlo,  mrazem  kletby  právě  toho  papeže  bylo 
spáleno,  který  jsa  ještě  písaříkem  při  dvoře  císaře  Fridricha  o  zmohutnění 
ducha  toho  ve  střední  Evropě  byl  usiloval  co  nejvíce.  Bylť  on  přišel  r.  14.")  1 
s  jedním  z  hodnostářů  církevních,  spíše  maecenátem  než  účastníkem  nových 
ideí,  s  kardinálem  Kapranikou  brzy  po  zahájení  sněmu  do  Basileje,  mladistvý 
dobrodruh  klassického  jména  Aeneas  Sylvius  z  rodiny  Sienských  Piccolominiů, 
aby  tam  uměním  péra  svého  hledal  obživy.  Mladík  ten,  vstoupiv  později  do 
kanceláře  císaře  Fridricha  III.,  stal  se  pravým  apoštolem  humanismu  v  celé 
střední  Evropě.  Poněvadž  v  kanceláři  té  tenkrát  pracovalo  několik  Čechů,  kteří 
pochytivše  od  italského  humanisty  zárodky  nových  snah  potom  na  domácí 
půdu  je  přenesli,  jest  nám  styky  jejich  s  Eneášem  vylíčiti,  pokud  prameny 
jsou  na  snadě.  Prameny  ty  tekou  dosti  hojně  ze  sbírek  listů  Eneášových  ruko- 
pi.sných  i  tištěných,  i  jest  jen  toho  litovati,  že  listůni  těm  nedostalo  se  posud 
souborného  vydání  kritického.' 

Od  časů  Karla  IV.  přihlíženo  v  kanceláři  císařské  pilně  k  tomu,  aby  li- 
stiny, jež  panovníci  vj^dávali,  přizpůsobeny  byly  pomě;ům  těch,  jimž  měly 
svědčiti.  Proto  zavedeno  jakés  kontrasignování  jich,  a  ti,  kteří  cí.sařská  rozhod- 
nutí v  písemnou  formu  odívali,  stali  se  jaksi  odpovědnými  císaři  relatory.  Podle 
relací  těchto  vyhotovovány  potom  listiny  od  písařů  nižších  (ingrossatorů).  Později 
teprv  zřízeny  zvláštní  oddělené  kanceláře  pro  každé  území,  jehož  císař  byl  zá- 
roveň panovníkem.  Znáti  různé  ty  poměry  mohli  ovšem  nejlépe  domorodci : 
proto  hleděno  k  tomu,  aby,  pokud  bylo  možná,  každá  země  v  kancekiři  a.spoň 
jedním  písařem  byla  zastoupena.  Písaři  ti  musili  býti  přede  vším  práv  znalí, 
potom  obratní  stilisté.  Když  pak  za  příkladem  kanceláří  italských,  v  nichž 
diplomatické  umění  nejprve  se  zdvihlo,  počalo  se  také  přihlížeti  k  vytříbenější 
formě  listin  kancelářských  a  korrespondence  královské  vůbec  na  základě  správ- 
nější latiny,  .stávala  se  humanistická  dovednost  zvlášť  hledaným  zbožím  v  kance- 
lářích se  strany  panovníků,  se  strany  pak  humanistů  samých  zaměstnání  pí- 
sařské  snadno  schůdným  řebříkem  k  dosažení  tučných  prebend  a  hodností 
vznešených.  Ovšem  po  řebříku  tom  lézti  mohli  jen  písaři  učenější  a  .scho  )nčjší, 
lezli  pak  bez  pohromy  jen  lidé  zchytralí,  kteří  uměli  a  umějíce   neostýchali  se 


'  Tomuto  nedostatku  pomohl  poněkud  Jiří  Voisjt,  seřadiv  clironoloi;icky  regesta  listů 
těch  v  IG  sv.  Archiv  f.  K.  usterr.  (lescli.,  ]8.")(;,  str.  .'521.  My  v  následujícím  citujeme  podle 
vydání  Koherfíerova  v  Norimberce    14íi(), 

478 


19 

slabostí  svých  velitelů  na  svůj  prospěch  užívati.  Takoví  pak  byli  pohříchu  hu- 
manisté největším  dílem,  takový  byl  zejména  svrchu  dotčený  apoštol  huma- 
nismu středoevropského  Eneáš  Sylvius. 

Král  Sigmund,  maje  nastoupiti  jednou  po  bratru  Václavovi  vládu  v  Cechách, 
velmi  záhy  opatřil  kancelář  svou  českými  písaři.  Vedle  pohnutky  právě  dotčené 
snad  též  proto  bývalo  Cechů  více  v  kanceláři  králů  římských,  že  na  české 
půdě  vlastně  za  doby  Karlovy  zkvetla  sama  sebou  se  ohrožujíc  dále  škola 
písařství  kancelářského,  jejíž  památníky  jsou  četné  rukopisy  t.  zv.  Cancellariae 
Caroli  IV.  Ale  písaři  tito  zůstcivali  celkem  věrni  svým  vzorům  starším,  tudíž, 
}>okud  hleděti  chceme  k  umění  humanistickému,  jen  as  tolik  nového  ducha 
v  elaborátech  jejich  postihujeme,  Icolik  do  své  vzorné  sbírky  listinné  vložiti 
uměl  kancléř  Jan  ze  Středy.  Ve  sbírce  českých  psaní  kanceláře  Sigmundovy  ' 
nacházíme  již  v  letech  1414 — -.14'2G  kanovníka  Pražského  a  Vratislavského, 
])otom  probošta  Boleslavského  Michala  -de  Priest«-  písařem  listů  královských. 
Po  něm  vyskytuje  se  r  142'J  Kašpar  Slik  kancléřem  (patrně  tenkrát  jen  od- 
dělení českého).  R.  14BG  počínají  listy  podpisovati  František  z  Bránic  a  Jan 
Túšek,  následujícího  potom  roku  poprvé  pod  listem  královskýni  podepsáno 
jméno  Prokopa  z  Rabšteina.  Ale  nade  všechny  tyto  písaře  a  jiné  vlivem  a  hod- 
nostmi vynikl  jmenovaný  Slik.  Pošed  ze  zámožné  rodiny  vládycké  okršlku 
Chebského,  která  se  psala  z  Lažan,  vstoupil  již  r.  1416  do  Sigmundovy  kan- 
celáře.*'' Zde  brzy  dovedl  si  zí.skati  přízně  královy  zajisté  více  hověním  choutkám 
záletného  Sigmunda  než  zručností  pí.sařskou.  Avšak  provázeje  krále  po  roz- 
ličných zemích,  nabyl  prodlením  času  politického  vzdělání  a  diplomatické  zruč- 
nosti, která  jej  nad  školomety  stilistické  vysoko  f)ovznášela,  i  stal  se  brzy 
Sigmundovi  nezbytným  a  v  radě  královské  téměř  všemohoucím.  Odstraniv 
dijjlomatickým  jednáním  všechny  překážky  korunovace  císařské  pasován  jest 
r.  14H;-5  na  mostě  Tiberském  od  Sigmunda  na  rytíře,  i  jmenován  téhož  roku 
Icancléřem  říšským  a  brzy  povýšen  v  stav  říšských  hrabat.  Oženiv  se  potom 
s  Anežkou  vévodkyní  Olešnickou  a  získav  hojně  statků  pozemských  v  Cechách, 
Itálii,  Clirách  stal  se  tento  Slik  zakladatelem  bohaté  a  vzácné  hraběcí  rodiny 
dosud  kvetoucí.  V  hodnosti  kancléřské  uměl  Slik  udržeti  se  také  po  smrti 
Sigmundově,  i  zůstával  ještě  po  mnohá  léta  vlády  Fridrichovy  v  úřadě  toiii 
nad  jiné  výnosném  a  mocném,  ačkoli  již  nescházelo  mu  tajných  odpůrců  a 
závistníků  zvláště  v  kruzích  šlechty  štýrské. 

Toho  všeho  ihned  postihl  nový  písařík  Eneáš,  jakmile  do  kanceláře  cí- 
sařské na  počátku  r.  1443  byl  vstoupil,  i  přituliv  se  důvěrně  k  Slikovi  napřed 
básnickými  oslavami  humanistického  rázu  *  potom  ])raktickými  pokyny  dovedl 
toho,  že  brzy  .se  mu  stal  důvěrníkem  a  tajným  i)roti  nepřátelům  při  dvoře 
pomocníkem,  používaje  ovšem  na  vzájem  pomoci  kancléřovy  na  pro.spěch 
vlastní.  S  ostatními  pí.saři  kanceláře  císařské  (lehkou  to  cháskou  a  hodnou  dě- 

'  Archiv  český  I,   1 — 51 

^  Tomek  V,   184  tlumočí  toto  příjmení  í>z  Fřestanova«. 
■^  Voigt,  Enea  Silvio  I,  276. 

*  K  těmto  náleží  též  pověstná  noveila  »Iuiryakis  et  Lucretia*,  jejíž  hrdinou  jest 
patrně  záletný  kancléř  Šlik.  Nachází  se  také  v  listáři   z  r,   l4f)(J  pod  čís.  114. 

47y 


20 

dičkou  někdejších  scholáru  ve  smýšlení  i  v  zápase  o  chléb  vezdejší),  zejména 
též  s  přítomnýnii  Cechy  brzy  se  spřátelil  nový  příchozí,  který  v  zásobárně 
nového  učení  humanistického  přinášel  zároveň  značný  kus  lehtavé  zábavy  a 
bujného  vtipu.  Jakkoli  pak  věděním  svým  a  brzy  také  oblíbeností  u  všemo- 
houcího kancléře  druhy  své  předstihoval,  neoddával  se  chytrý  Ital  nerozumné 
pýše,  nýbrž  od  počátku  až  do  konce  styků  s  druhy  svými  zachovávati  uměl 
potřebné  skromnosti  obcovací,  tak  že  všech  srdce  si  naklonil  a  stoje  již  jednou 
nohou  na  stolici  Petrově  ještě  zdvořilosti  k  bývalým  soudruhům  se  nezříkal 
docela.  Bylť  on  dobře  chápal  pravdu  mezi  lidmi  málo  známou  a  ještě  méně 
ceněnou,  že  není  člověka  tak  nepatrnélio,  aby  někd)^  služba  a  službička  jeho 
nebyla  vítána  tomu,  kdo  ochoty  jeho  uměl  získati.  Nejprv  ovšem  šlo  mu  pouze 
o  propagandu  novoty  humanistické,  kterou  zaváděl  u  vědomí,  že  tím  více  vy- 
nikne cena  jeho  vlastní,  čím  výše  ceněno  bude  zboží  jím  nabízené.  1  zalíbilo 
se  opravdu  druhům  jeho  brzy  v  půvabech  literárního  novotářství,  zejména 
českým  pí.sařům,  jež  v  kanceláři  zastihl.  Zastihl  pak  mimo  Prokopa  z  Ivab- 
štejna  tři,  s  nimiž  však  nebylo  mu  dlouho  obcovati  osobně;  neboť  všichni  tři 
brzy  se  navolili  písařské  bídy,'  jež  za  vlády  šetrného  Fridricha  a  lakotného 
kancléře  byla  v  kanceláři  hostem  vezdejším,  i  lepšího  opatření  ve  vlasti  vyhle- 
dávali. Bohužel  prameny  naše  dosavadní  neposkytují  nám  s  dostatek  .světla, 
abychom  o  dalších  osudech  a  působení  mužů  těchto  více  mohli  pověděti,  než 
obsaženo  v  řádkách  následujících. 

První  písař  český,  který  brzy  po  příchodu  Eneášově  kancelář  opouštěl, 
byl  Jan  Túšek  z  Pacova.  Jmenovali  jsme  jej  již  .svrchu  mezi  těmi,  kteří  na 
českých  li-stech  Sigmundových  »ad  mandátům  domini  imperatoris«  jsou  pode- 
psáni, i  setkáváme  se  s  jménem  jeho  opět  v  registrech  zápisů  z  let  1453  a  1454,- 
vcdle  nichž  zapsány  mu  císařem  r.  1436  Svémyslice,  r.  1437  »dvůr  poplužní 
s  dědinami  v  Přestupími  a  v  Břežanech*.  Oba  zápisy  patrně  na  odměnu  služeb 
jeho  kancelářských  jsou  vydány.  Palacký  ^  podává  o  něm  zprávu,  že  od  císaře 
Sigmunda  r.  1437  » Túšek  de  Pacow,  clericus  coniugatus  Pragensis  dioecesis« 
jmenován  byl  veřejným  notářem,  a  že  kancléřeir;  Starého  města  Pražského  se 
stal  r.  144G.  Avšak  do  služby  obecní  nejspíše  jako  písař  radní  vstoupil  již 
r.  1444  (nebo  koncem  r.  1443),  jak  vysvítá  ze  dvou  listů  Eneášových,  z  nichž 
první,  psaný  21.  října  1443  (vyd.  cit.  čís.  23)  obsahuje  seznam  písařů  v  Ican- 
celáři  císařské,  ale  Túška  více  nepřipomíná ;  druhý  pak  (1.  c.  čís.  70)  adressován 
jest  Janu  Túškovi  »secretario  civitatis  Pragensis «  a  datován  1.  května  1444."* 
Túšek  byl  totiž  za  krátký  čas  tak  si  oblíbil  novomódní  plody  »poety«  Eneáše, 
že  od  něho  žádal,  aby  mu  poslal,  co  nového  po  jeho  odchodu  z  kanceláře 
byl  napsal,    a  zejména    také  jakés  vypsání    erbu    nebo  znaku    (»descripcionem 


'  Píšeť  na  př.  písař  Václav  z  Bochova  bratru  Janovi  do  slova  takto:  Cancellaria 
regia  inops  est  vixque  suos  ascripticios  nutrit  (Eneášových  listů  vyd.  1496  čís.   124). 

'  Archiv  český  I,  501  a  II,  ISO. 

'  WiJrdigung  d.  bóhm.  Geschichtschreibung  str.  237. 

*  Data  tato  a  následující  všechna  podle  chronologie  Voigtovy  jsou  přičinř-na.  Jim 
odporuje  poněkud  Tomek  (Uěj.  Prahy  VHI,  84  ,  uváděje  Túška  písařem  Staroměstským 
již  r.  1410,  kdy  týž  jakýs  dům  v  Starém   městě  kupoval. 

480 


21 

armoruiiv);  i  přičiňiije  k  žádostem  svým  zprávu,  uším  všech  humanistů  la- 
hodnou, že  literní  plody  Eneášovy  v  Cechách  jsou  slaveny.  Ve  druhém  z  do- 
tčených listů  Eneáš  těší  se  zprávě  posléze  podané,  ale  vzhledem  k  žádosti 
nejprv  vyslovené  odkazuje  Túška  na  kollegu  Václava,  který  prý  všechny  jeho 
plody  má  opsané;  splnění  pak  žádosti  druhé  odkládá,  až  by  někdy  do  Prahy 
zavítal  sám,  což  se  nikdy  neudalo.  Téhož  roku  14+4  ol.  října  obrací  se  týž 
Eneáš  písemně  k  Túškovi  s  žádostí,*  aby  mu  v  Praze  koupil  bibli,  poněvadž 
prý  tam  mnoho  jest  knížku  (presbyterculi).  kteří  knihy  mají  na  prodej."  Když 
byl  potom  Túšek  jeho  se  otázal,  jakou  bibli  a  zač  by  chtěl,  odpovídá  Eneáš 
listeiu  ze  dne  23.  srpna  1445  (vyd.  cit.  čís  90),  že  za  psanou  na  papíře 
dal  by  (S  zl,  za  pergamenovou  dvojnásob ;  i  sdílí  konečně  Túškovi  listem  ze 
dne  20.  list.  1-445  (vyd.  cit.  čís.  85),  že  mu  žádanou  bibli  Prokop  z  Rabšteina 
přinesl,  a  že  jest  spokojen.  K  témuž  Túškovi  jen  jeden  ještě  list  nachází  se 
v  listářích  Eneášových,  který  však  svědčí  o  značné  již  rozšířenosti  básnických 
plodů  Italského  humanisty  v  Cechách  i  o  rychlé  proslulosti  jména  jeho,  ovšem 
pak  též  o  odchylném  ocenění  jeho  se  strany  jiné.  Jakýs  totiž  »notarius  Pilz- 
nensis«  jménem  Jan,  nevíme  dobře  proč,  nazval  byl  jej  v  listu  k  Túškovi 
daném  »]  lodem  Antikristovým*  a  >obludou«,  i  kladl  na  roven  Táborům. 
Eneáš,  zatím  již  zvolený  biskup  Terstský,  o  tom  zpraven  byv  od  Túška,  brání 
se  listem  dne  1(5.  června  1447  '  psaným  témuž  notáři  Plzeňskému  proti  ne- 
správnému nařčení,  i  vyzývá  pomluvače,  aby  spisy  jeho  prve  četl  a  potom 
udal,  co  kde  vadného.  Se  zdvořilostí  a  učeností  jeho  prý  takové  počínání  ni- 
kterak se  nesrovnává.  Listem  pak  téhož  data  (vyd.  cit.  čís.  100)  děkuje  Tú- 
škovi, »ornato  doctoque  viro,  protonotario  inclyte  civitatis  Pragensis«,  že  se 
jeho  proti  pomluvám  těm  zastal.  Takto  končí  se  dopisy  Eneášovy  k  Janu  Tú- 
škovi, jenž,  jak  víme  odjinud,  r.  1 448  po  dobytí  Prahy  stranou  Poděbradskou 
jakožto  přívrženec  katolické  strany  s  kancléřství  byl  ssazen.  O  osudech  dalších 
muže  toho,  který  podle  Tomkova  Dějepisu  Prahy  VIII,  85  zemřel  r.  146o, 
nic  nám  není  známo,  ani  o  tom,  co  Hájek  a  Veleslavín  ujišťují,  že  poskytoval 
Eneášovi  prameny  k  dějinám  jeho  českým,  nic  z  korrespondence  nám  známé 
nevychází  na  jevo.'* 

Jest-li  písař  František,  který  se  ve  dvou  listech  Eneášových  při[)omíná, 
týž  František  z  Bránic,  jejž  jsme  mezi  notáři  Sigmundovými  shledali,  zůstává 
pochybno.  Eneáš  v  listu  k  Túškovi  ze  dne  1.  května  1414  nazývá  ho  starým 
otrokem  královské  kanceláře  (regie  cancellarie  vetus  mancipiumj,  roku  pak 
následujícího  23.  srpna  zvěstuje  ténuiž  Túškovi,   že  František  všem  milý  vrací 


'  Psaní  toto  posud  nevytištěné  uvádí  Voiř;;t  ve  svých  regestech  pod  čís.  127. 

^  Zajímavo  jest,  kterak  i  při  této  žádosti  muže  na  kněžství  se  připravujícího  stará 
nádoba  zavání,  čím  navřela.  Ego,  mi  Johannes,  dí  Eneáš,  parvifacio  huiu-íseculi  voluptates, 
sed  quia  homo  sum  litterarum  amator,  nescio  quo  in  exercicio  magis  deo  possim  placere 
quam  in  negocio  litterato. 

'  List  tento,  zachovaný  jen  rukopisně,  otiskuje   Voigt  1.  c.  pod  čís.   178. 

*  Naproti  tomu  svědčí  papež  Pius  II.  sám  vůči  poslům  českým  r.  1402,  že  mu  látku 
k  dějinám  poskytoval  Jan  I\ipou,šek,  !4?-7-  144S  farář  Týnský,  potom  probošt  Litoměřický 
(t  1455i. 

481 


22 

se  do  (Jech;  '>snad  prý  mu  Pražské  pivo  lépe  bude  chutnati  než  Vídeňské  <. 
i  odporučiije  jej.  Více  o  muži  tom  nevíme,  ale  sotva  pochybíme  majíce  za 
pravdu,  že  mu  v  humanistickém  nebi  Bakchus  býval  bůh  nejmilejší. 

R.  1445  vystoupil  z  kanceláře  Fridrichovy  třetí  písař  Cech,  Václav  z  Bo- 
chova,  nazývaný  v  listech  Eneášových  také  krátce  »Venceslaus  Bohemus*. 
O  něm  v  listu  ze  dne  21.  října  1443  (vyd.  čís.  2o)  nachází  se  zmínka  nepěkná, 
jež  však  podle  domnění  našeho  více  hanobí  pisatele,  který  vtipem  tím  a  ji- 
nými podobnými  polehtati  chtěl  budoucího  hostitele  vždy  hladových  písařů, 
kollegu  Bertholda,  jemuž  za  pozvání  k  hosiině  snažil  se  děkovati.  Naproti 
tomu  jeví  se  nám  Václav  v  jiném  listě  Eneášově  (čís.  70)  ze  všech  kancelář- 
ských kollegň  nejučelivějším  žákem  nového  apoštola  humanistického;  neboť, 
jsa  prý  písař  velice  zručný,  všechny  jeho  plody  poetické  a  rétorické  bedlivě 
si  přepisoval.  Přičiněním  tohoto  humanistického  adepta  zajisté  pov^stal  nejstarší 
sborník  listů  a  jiných  tretek  literních  korunovaného  poety  Eneáše  Sylvia.  jehož 
přepis  jeden  máme  v  rukopise  Lobkovickém  v  Praze  pod  čís.  624. -^  Krom 
listů  Eneášových  nacházejí  se  v  rukopise  tom  také  Poggiovy,  Slikovy  a  j..  na 
konci  pak  oplzlá  komedie  »Chrysis'<,  kterou  Eneáš  r.  1444  v  manýře  Te- 
rentiově  sbásnil,  a  spisek  »de  cura  equorum*.  Podle  obsahu  toho  účel  sbě- 
ratelův snadno  uhodneme,  který  nebyl  zajisté  žádný  jiný  než  poříditi  kance- 
lářskou anthologii  v  duchu  nové  humanistické  stilistiky.  Proto  vynechány  tu 
největším  dílem  adressy  i  data.  Přičinění  toto  vší  chvály  hodné  vyneslo  ubo- 
hému Václavovi  nijak  nedosvědčenou  výčitku  Voigtovu,  jako  by  byl  listy  Eneá- 
šovými kupčil;  poněvadž  pak  nachází  se  v  rukopise  Lobkovickém  jeden  list 
Eneášův  (čís.  87)  s  nápisem  Václavovým  (Venceslaus  de  Bochow  plebanus  in 
Hiersperg  ťratri  suo  Johanni  de  Bochow  —  Norimberge  die  22.  sept.  1444) 
obvinil  jej  Voigt  (Briefe  str.  357)  z  plagiátu.  Ale  na  obranu  jeho  můžeme 
uvésti,  že  rukopis  Lobkovický  není  autograf  Václavův,  že  sběratelé  a  přepiso- 
vatelé  listů  humanistických  ke  správnosti  nápisů  tenkrát  a  ještě  dlouho  potom 
nehleděli,  a  konečně  že  datum  » Norimberge «  samo  všelikou  možnost  úmysl- 
ného klamání  vylučuje.  Dále  sluší  míti  na  paměti,  že  sborníky  listů  Eneášových 
nejstarší,  jež  z  Václavova  vyplynuly,  obsahují  také  dopisy  cizí  a  zejména  ještě 
i  jiné  Václavovy,  kteréžto,  majíce  na  zřeteli  účel  podobných  snůšek  literních, 
jakmile  se  jim  hodily,  sběratelé  přibírati  neváhali.  Takový  jest  na  př  pod  čís 
194  vyd.  141)t).  V  něm  omlouvá  Václav  řídké  dopisování  své  Janovi  kanovníku 
Vratislavskému  přetížením  prací  sobě  od  kancléře  uložených  (datum  ve  Vídni 
1443j.  Takový  jest  dále  list  téhož  vydání  124,  v  němž  » Venceslaus  regie  can- 
cellarie  scriba  Johanni  de  Buchau  fratri  charissimo<;  vytýká  neslušnost  žádosti 
jeho,  aby  zaň  v  hospodě  útratu  zaplatil.  Takový  jest  konečně  list  179  vydání 
Norimberského,  v  němž  » Venceslaus  Bahemus«  kanovníkům  Vratislavským 
odporučuje  záležitost  jakéhos  »Johannes  Ploso«,  jemuž  oltář  resignací  Václavovou 
obdržený  odníti  chtěli  jiní.  Listy  tyto,  zvláště  druhý,  psány  jsou  vytříbenou 
latinou  renesanční,  která  Eneášově  slušně  se  vyrovnává,  i  svědčí  jednak  o  rychlé 
vyspělosti    pisatelově  v  novém    umění   stilistickém,    jinak    a  zvláště  o    tom,    že 

'   Voi<řt,   l-íriete  ci.  Aeneas  Sylvius  str.   oá-J  (codex  S). 
482 


23 

starý  i)ísar  ten  ncničl  i)roč  zdobiti  se  cizím  pei^íni,  jak  Voi^^ft  ukvapeně  soudil. 
Kromě  toho  z  listu  druhého  vychází  na  jevo  úmysl  Václavův  vstoupiti  v  stav 
kněžský,  z  třetího  pak  skutek  již   dokonaný. 

Zásluhy  Václavovy  ve  službě  kancelářské  došly  uznání  samého  krále 
Fridricha,  který  listem  ze  dne  18.  pros.  1444  prohlásil  jej  za  veřejného  notáře, 
listem  pak  ze  dne  1.  srpna  1445  jmenoval  jej  svým  kaplanem.'  Tenkrát  as 
opouštěl  náš  Václav  kancelář  královskou  ubíraje  se  do  Cech.  Knězem  stal  se 
byl  o  málo  dříve.  Eneáš  oblíbeného  žáka  a  kollegu  pohřešoval  brzy,  neboť 
již  v  listu  k  Túškovi  ze  dne  23.  srpna  (vyd.  čís.  'JO)  naříká,  že  mu  Václav 
nic  nejjíše,  ale  zároveň  přátelsky  jej  omlouvá  takto:  >'Sed  do  veniam  homini, 
si  scripturam  iam  odit,  in  qua  vitam  consumpsit.<  Ještě  pak  téhož  roku  20.  list. 
(vj^d.  čís.  85)  vzkazuje  mu  po  Túškovi:  >nullum  sacerdotium  tanti  esse,  ut  ca- 
lamum  sumere  dedignetur.«  K  tomu,  co  jsme  zde  z  pramenů  svých  vybrali, 
přif)ojíme-li,  že  Václavův  .svrchu  dotčený  bratr  Jan  z  Bochova  byl  r.  1453 
arcijáhnem  Plzeňským,-  pověděli  jsme  všechno,  co  s  jistotou  o  tomto  učelivém 
žáku  a  příteli  humanisty  Eneáše  pověděti  možná. 

Od  tohoto  Václava  z  Bochova  zcela  rozdílný  jest  proslulý  Václav  z  Krum- 
lova, decretorum  doctor,  děkan  a  administrátor  arcibiskupství  Pražského 
1453 — 1400.^  Také  tento  doktor  Václav  měl  příbuzného  Jana,  který  jsa  scho- 
larem  Pražským  r.  1451  v  Plzni  od  administrátora  Prokopa  Kladrubského  ob- 
držel litteras  formatas,  aby  mohl  přijmouti  svěcení  kněžské.  Od  r.  1455  byl 
Jan  kanovníkeni  Piažsl-cým,  ačkoli  svěcení  kněž.ského  došel  teprv  1461.*  Doktor 
Václav  pak  v  mladších  letech  býval  sekretářem  Rožmberským,  i  měl  za  tehdejších 
běhů  politických  hojně  })říležitosti  stýkati  se  s  kanceláří  Fridrichovou  a  zejména 
s  Eneášem,  který  mimo  to  r.  1451  na  cestě  ke  sněmu  Benešovskému  zavítal 
na  Krumlov.  Tyto  styky  muže  jinak  studiím  horlivě  oddaného  s  proslulým 
humanistou,  který  v  usedlejším  v^ěku  povážlivost  snah  renesančních  náboženskou 
horlivostí  mistrně  uměl  zastírati,  podaly  zajisté  jakés  ovoce,  jež  však  teprv  po- 
drobnějším badáním  budoucím  bude  moci  býti  oceněno.  Kapitole  Pražské  při- 
náležel doktor  \'áclav  od  r.  1450.  Jemu  svědčí  list  Eneášův  ze  dne  2().  čer- 
vence 1453  (vyd.  cit.  čís.  158),  v  němž  pisatel  vyzývá  jej  ke  zmužilosti  vaiči 
trudným  poměrům  katolické  strany  i  poroučí  se  pánům  Rožmberským.  K  in- 
tronisaci  Pia  11.  šel  doktor  \'áclav  do  Říma,  tam  jmenován  familiaris  et  ca- 
pellanus  papae  et  auditor  sacri  palatii.^  Odtud  přinesl  darem  od  přítele  Eneáše 
mnoho  vzácných  rukopisů,  které  oJkázal  napřed  příbuznému  Janovi  a  po  jeho 
smrti  kapitole  Pražské.  Zemřel  pak  náhle,  byv  prý  otráven,  r.   1400. 


'  Chmei,  Re:_'esten  Friedrichs  III,  čís.  1870  a  1945.  Druhý  rej^est  zní:  Friedrich  gibt 
dem  Wenzel  von  Bochaw,  Clericus  d<-r  Frager  Diózese,  koniglichem  ÍSecretár,  einen 
Capellanatsbriel. 

^  Frind,  Kirchengeschichte  Bóhmens  IV,   153. 

^  Frávnická  studia  konal  v  Fadovč,  jak  svědčí  rukopis  kapitolní  (Schulte  čís.  lí*7): 
Lectura  Wenceslai  doctoris  decretorum  propria  manu  in  scholis  Faduanis.  (Rádný  huma 
nista  napsal  by  byl:  in  scholis  Fatavinis.) 

*  Frind  IV,  r)(). 

^  Frind  IV,  Id. 

48;í 


24 

Doktora  \'áclava  z  Krumlova  uvedli  jsme  v  rozpravě  této  jen  jaksi  epis- 
odicky,  poněvadž  kromě  přátelství  jeho  s  Eneášem  a  přivezení  knih  od  hu- 
manisty darovaných  z  Itálie  do  Cech  nic  podstatnějšího  nevíme,  co  by  mu 
místo  mezi  humanistickými  adepty  českými  vykazovalo.  O  třetím  konečně 
Václavovi  Cechu,  který  se  v  listech  Eneášových  (čís.  311,  317,  331  a  350,  kde 
se  nazývá  kanovníkem  Vratislavským)  připomíná,  nevíme  pohříchu  ani  tolik. 
Týž  byl  také  ve  službách  Rožmberských,  i  konal  r.  1457  od  nich  a  od  krále 
poselství  k  papeži,  který  mu  k  přímluvě  kardinála  Eneáše  slíbil,  až  bude 
prázdno,^  proboštství  Brněnské  (.?■  tisk  má:  prepositura  Brumensis).  To  obdržel 
téhož  roku  podle  listů  č.  .311  a  317.  Jest-li  tento  Venceslaus  (tisk  má  jednou 
Viceslaus)  Bohemus  onen  Václav  z  Bochova,  jehož  stopu  jsme  svrchu  náhle 
ztratili,  nemíižeme  přímo  dokázati  ani  popříti. - 

Také  jednomu  z  nejstarších  mistru  university  Pražské,  slavnému  astronomu 
a  lékaři  Janu  Šindeloví,  zalíbilo  se  na  sklonku  života  jeho  poněkud  v  novo- 
módním zboží  humanistickém,  jak  dovídáme  se  z  listu  Eneášova  k  němu  ze 
dne  20.  list.  1445  (vyd.  cit.  čís.  84).  Bylť  rytíř  Prokop  z  Rabšteina,  jsa  tenkrát 
v  službách  Fridrichových,  Eneášovi  z  Cech  přinesl  zprávu,  že  jest  mu  Šindel 
nakloněn  i  chválí  jeho  listy.  Vždy  v  takových  případech  zdvořilý  Eneáš  v  listě 
právě  dotčeném  chválu  tu  s  líčenou  ovšem  skromností  odmítá,  i  hledí  ne- 
známého příznivce  v  lichocení  předstihnouti  těmito  slovy:  »Nunquam  ego  te 
vidi,  neque  tu  me,  ut  arbitror,  vidisti,  sed  tua  fáma  facit,  ut  te  unice  ob- 
servem,  nam  seculi  nostri  precipuum  decus  censeris,  qui  et  siderum  cursus 
et  futuras  tempestates  et  pestes  et  steriles  annos  unicus  vere  predicere  noris.« 
Na  konci  poroučí  se  jeho  lásce  i  slibuje  vzájemnost.  To  jest  jediná  a  ihned 
opět  zanikající  stopa  styků  Šindelových  s  italským  humanistou ;  i  mohli  bychom 
o  něm  dále  pomlčeti,  kdyby  nebylo  zapotřebí  aspoň  něco  málo  o  životě 
znamenitého  muže  toho  zde  přičiniti  za  příčinou  osoby  velice  záhadné,  o  níž 
nám  níže  bude  jednati,  která  by  snadno  s  Šindelem  matena  býti  mohla. 

Jan  Ondřejův  příjmením  Šindel  narodil  se  někdy  v  letech  1370 — 1380 
v  Hradci  Králové,-'  studoval  na  universitě  Pražské,  i  stal  se  r.  1395  baka- 
lářem,* r.  1399  mistrem.  Zabýval  se  lékařstvím  a  hvězdářstvím.  R.  1410  byl 
rektorem,  v  letech  pak  1420 — 143G  kanovníkem  kostela  Pražského.-''  Největší 
část  let  těchto  ztrávil  ovšem  u  vyhnanství,  jsa  oddán  straně  katolické.  Po 
válkách  husitských  vrátil  se  k  svému  kostelu,  i  přijal,  jak  se  zdá,  upřímně 
sjednaná  kompaktáta.  Aspoň  přízeň  jeho  k  utrakvistické  universitě,  již  v  letech 
1437 — 1439  skvěle  osvědčil,  k  tomu  ukazuje.     Darovalť  za  vlády  Albrechtovy 


'  Prázdno  bylo  téhož  roku  zvolením  probošta  Tasa  z  Boskovic  k  biskupství  Olomou- 
ckému. (Srvn.  Šembera,  Páni  z  Boskovic,  2.  vyd.  str.  63.) 

'  Ale  troufáme  si  pravděpodobným  položiti  zejména  proto,  že  podle  listu  179  vyd. 
Norimb.  Václav  z  Bochova  býval  dříve  oltárníkem  kostela  Vratislavského. 

'  Voigt,  Acta  liter.  I,  452. 

'  Bakalář  r.  1886  Joannes  Šindel  de  Swydenicz  (L  D  I,  2'ú))   jest    zajisté  jiná  osoba. 

^  Tomek,  Děj.  Prahy  V,  131  a  Frind  IV,  15G  a  1G2. 

484 


25 

knihovně  koleje  Karlovy  200  knih  obsahu  nejvíce  lékařskéh  >  a  hvězdářského ,  ' 
i  byl  živ  ještě  po  r.  1450,  poněvadž  chvála  astronoma  italského  Bianchini-ho 
(vyslovená  v  předmluvě  k  tabulkám  jeho  astronomickým  císaři  r.  1402  věno- 
vaným takto:  Qua  in  re  doctorum  hominum  correctioni  et  praecipue  Joannis 
Pragensis  viri  acutissimi  atque  doctoris  peritissimi  iudicio  me  ipsum  submitto)" 
jen  tohoto  Jana  týkati  se  může.  Kterak  se  mohlo  státi,  že  tento  našinec  již 
na  počátku  XVI.  stol.  mezi  čelnější  mathematiky  Vídeňské  počítán  byl,'*  jest 
záhadno  Také  zpráva  Frindova  (IV,  1G2),  že  po  návratu  z  vyhnanství  daroval 
Šindeloví  písař  Novoměstský  Prokop  pod  Vyšehradem  nějaký  pustý  dům, 
spočívá  jistě  na  nějakém  nedorozumění.'*  Maten  bývá  Šindel  často  také  se 
souvěkým  astronomem  Janem  Gmundenským,  a  to  nejen  od  historiků  ale  již 
ve  starých  rukopisech  astronomických,  i  mohl  by  snadno  zmaten  býti  s  astro- 
nomem následujícím. 

Pět  listů  Eneášových,  pokud  víme,  čtyři  vytištěné  (čís.  256,  28(),  311, 
331)  a  jeden  v  rukopise  dvorské  knihovny  Vídeňské,  adressováno  jest  »Jo- 
hanni  Nihili  Bohémo,  astronomo  perdocto«  nebo  » astronome  Bohemie*.  Listy 
ty  jsou  z  let  1453 — 1457.  Pokládali  jsme  adressu  tuto  dlouho  za  silně  po- 
rušenou, ale  nedávná  publikace  dopisů  Peurbachových  od  Albina  Černého 
v  Archive  f.  osterr.  Gesch.  sv.  72  (r.  1888)  a  ještě  více  nalezený  regest  Chmelův 
čís.  3165  poučují  nás,  že  adressa  ta  jest  celkem  správná.  Regest  posléze 
vytčený  dí,  že  mistr  Johannes  de  Nichele,^  ztráviv  delší  dobu  ve  službě  cí- 
sařské, jmenován  jest  majestátem  ze  dne  5.  února  1454  císařským  radou. 
Poněkud  nejasné  a  v  přemnohých  věcech  dalšího  vy.světlení  potřebné  jsou  listy 
z  rukopisu  kláštera  Wilheringského  vydané,  z  nichž  vlastně  pouze  2  jsou  Peur- 
bachovy,  7  psáno  jest  od  Jana  Čecha  (Johannes  Bohemus).  Tohoto  Jana 
ztotožňuje  vydavatel  zajisté  správně  s  Janem  Nihilem  tak  řečeným  listáře 
Eneášova,  neboť  v  kanceláři  císařské  1453 — 145(5  žádný  druhý  Jan  z  Cech 
nebyl  a  žádný  druhý  astronom  Jan  vůbec  než  právě  adressát  listů  Eneášových 
svrchu  označený.  O  něm  jakož  i  o  příteli  Peurbachovi  dovídáme  se  více 
z  t.  zv.  dialogu  »de  amore«,  který  složil  jiný  písař  kanceláře  Fridrichovy  Jan 
Troester.*^  V  dialogu  tom  promlouvají  nejprv  biskup  Sienský  Eneáš,  potom 
mezi  jinými  soudruhy  Prokop  z  Rabštcina,  »doctus  miles  Bohemus,  qui  sub 
fortissimi  leonis  cauda  exultans  regnumque  plurimis  a  fide  sectis  divisum  re- 
sarcire    aureo  suo    calamo  nitens« ;    potom    magister  Johannes,    caesaris    astro- 

'  Campanus,  Calendarium  beneficiorum  acad.  Prag.  collatorum  Pragae  1(516.  A.. 
Z  těch  rukopis  jeden,  jeho  vlastní  Commentarius  in  Macri  versus  de  virtutibus  herbářům 
s  českým  názvoslovím  chová  bibliothéka  Klementinská  pod  signaturou  X.  E  14  posud. 

'^  Weis,  Gloria  univers.  Prag.  pag    85. 

^  Peurbachii  Tabulae,  Viennae   1514  v  předmluvě. 

'  Prokop  stal  se  písařem  teprv  r  1440,  a  koupil  od  kapitoly  Vyšehradské  r.  1457 
domek  s  pozemky  v  sousedství  domu  Opavského,  řečeného  Faustovského.  Srovn.  Jireček, 
Rukověť  pod  heslem  »Prokop«,  a  Tomek,  Děj.  Prahy  VIII,  284. 

■'■'  Zdržujeme  se  konjektury,  ač  jest  na  snadě,  připomínajíce,  že  ani  toto  příjmení  není 
správně   podáno. 

*  Z  rukopisu  Sv.-Hippolytského  vydal  Raymundus  Duellius  v  Miscellanea  lib.  I 
(1723*  na  str.  227. 

485 


2(5 

noiiuis,  'dt)Ctus  Bolieniiis  ['toloinacus  ^nonione  (sic),  qui,  cjiio  paclo  maj^iii 
dumitoris  orbis  expectatus  uatus  divaruni  Parcaruni  íatum  vitain  instituet, 
sidera  metitur« ;  konečně  magister  Georgius  (Peurbach),  regis  Ladislai  astro- 
nomus,  -hiimanus  doctusque  vir,  qui  quomodo  quibus  armis  archiregnum 
Ungaronim  a  feris  Turcis  animosorumque  Bohemorum  insimul  collectuin  reti- 
neatur,  stellas  metitur«.  Traktát  tento  humanisticky  kořeněný  napsán  r.  1454, 
když  byl  pisatel  již  vystoupil  z  kanceláře  císařské.  Kdy  náš  mistr  Jan  do  kance- 
láře císařské  vstoupil,  nevíme,  ale  bylo  to  zajisté  dávno  před  18.  červnem  1453, 
kterého  dne  psán  mu  první  známý  list  od  Eneáše.  List  tento,  posud  nevy- 
tištěný,  ]jro  jeho  i  jinakou  zajímavost  otiskujeme  z  rukopisu  Vídeňského  pod 
čarou  celý.'  Jan  patrně  tenkrát  byl  v  rozpacích,  má-li  vstoupiti  do  české 
kanceláře,  která  se  pro  nového  krále  Ladislava  upravovala,  v  níž  potom 
Prokop  z  Rabšteina  stal  se  kancléřem,  či  má-H  zůstati  ve  službě  císařské. 
O  radu  tázaný  Eneáš  vymlouvá  se  neznalostí  poměrů,  ačkoli  přeje  Janovi  vše 
dobré.  Konečně  zůstal  Jan  při  císaři  jakožto  rada  a  dvorský  astronom,  když 
pro  něho  ve  vlasti  nenašlo  se  místo.  Ze  se  o  takové  pokoušel,  dokazuje  Eneá- 
šovo doporučení  jeho  22.  ledna  1454  Jiřímu  z  Poděbrad.  V  listě  tom  vykládá 
pisatel,  kterak  dominus  Johannes  Nihili,  astronomus  insignis  et  modestus  sa- 
cerdos,    milý  jest    císaři  i  papeži.     Pocliází    prý   z  Cech  i  vrací  se  tam    -suum 


'  Eneas  episcopus  Senensis  Johanni  Nihile  Bohémo  astronomo  perdocto,  s.  p.  d . 
Hoc  mane  dum  missam  audircm  retulit  mihl  Johannes  Inderbachius,  et  tuus  amicus  et 
meus  socius,  (se)  audivisse  te  huc  ad  nos  venisse.  Id  erat  mihl  voluptati,  cupiebamque  te 
quam  primům  visere  et  alloqui.  Sed  dum  quero  rei  veritatem,  invenio  te  nondum  venisse, 
sed  litteras  a  te  missas  esse ,  quas  tul  loco  avide  vidi.  in  quibus  multa  complexus  es  et 
ornáte  et  prudenter.  quamvis  te  ais  timere^  dum  ad  me  scribis,  ut  simphoniaci  meliore 
musico  presente  trepidant  ludere.  Quod  a  te  non  est  formidandum,  cuius  scripta  non  apud 
me  indoctum  solum  sed  apud  omneš  doctissimos  commendari  possunt.  Intellexi  que  de 
Bohemia  scripta  šunt  tibi;  cupio  et  opto  omnia  tua  esse  felicia,  consulere  tamen  non 
audeo  in  tanta  re.  Turbulentum  est  regnum  Bohemie,  nihil  adhuc  ibi  certum  est;  hereti- 
corum  quam  catholicorum  melior  est  condicio;  nescio,  quid  erit  in  adventu  regis.  Mála 
indicia  šunt,  quoniam  hereticis  committitur  rerum  summa.  Super  his  tamen  nihil  consulo. 
Vellem  esse  tecum  et  audire  ad  longum  omnia  et  disputare  de  singulis  et  erutai?)  rumi- 
nare:  tunc,  etsi  sim  ebes  ingenio,  tamen  possem  ex  circumstanciis  rerum  aliquid  dicere, 
quod  ad  rem  tuam  faceret,  quam  meam  duco;  neque  enim  tibi  consilium  darem,  quod 
ipse  non  susciperem,  si  tuis  essem  intimus,  Dabis  igitur  mihi  vcniam  si  non  consulo 
aperte,  dum  non  habeo  rerum  noticiam.  De  césare  nostro  non  est  dubium,  quin  tibi 
provisurus  sit  cum  tempore,  nam  te  amat  et  magni  facit  Ego  i!li  virtutem  tuam  etsi 
commendo,  non  tamen  tantum  dicere  possum  quantum  vellem  et  quantum  res  exposcit; 
sed  meus  animus  ad  bonům  tuum  promovendum  semper  est  paratissimus.  Quomodo  res 
tue  Róme  sint  expedite,  non  scio,  quia  littere  clause  šunt,  ut  intellexisti;  optavissem  apertas 
fuisse,  sic  enim  profuturas  magis  existimassem.  At  quod  non  est  factum.  poterit  aliquando 
fieri.  Sci,  quod  Romani  pontificis  in  te  bonus  et  sincerus  est  zeius.  Noster  Procopius  ad 
comitem  Cilie  missus  in  dies  rediturus  expectatur  De  Prutenis  accepi,  que  scribis.  Placet 
te  fecisse  verbum  de  me  Varmiensi.  Eíío  ubi  potero,  iusticie  et  equitati  faveam.  Gravia 
mihi  videntur,  que  de  Praga  scribuntur,  et  paritura  novitatem.  Deus  bene  omnia  pro  suo 
arbitrio  diriget,  quamvis  nobis  eius  consilii  ignote  šunt  cause.  Vale  et  cura  ad  nos  venire, 
si  commode  potes.  Ex  Grez  die  XIII.  Junii   14.o3  Tuus  Eneas  episcopus  Senensis. 

iV.fi.  Za  přepis  tohoto  listu  děkuji  laskavosti  p  Ferd  Menčíka.  skriptora  c.  k.  dvorské 
knihovny. 

486 


27 

patrimoniiini  ct  antecessorum  suormii  iura  rccuperaturus  .'  rrátelslvím  /,\lášť 
důvěrným  poután  byl  náš  Jan  k  mladému  Jiřímu  Peurbachovi,  který  tak  jako 
on  vědu  astronomickou  pilně  pěstoval,  i  podporoval  Jiřího  hmotně,  jak  mohl. 
Věrného  přátelství  toho  důkazy  výmluvné  podávají  listy  rukopisu  Wilherin- 
skcho,  ačkoli  mnoho  jest  v  nich  posud  temna  snad  nedbalým  zapsáním,  snad 
ledabylým  otištěnnn,  jež  teprv  badáním  budoucím  rozj)týleno  býti  nuisí, 
S  apoštolem  humanismu  Eneášem  seznámil  se  tento  našinec.  máme-Ii  zřetel 
k  žádoucím  účinkům  přátelství  toho,  poněkud  pozdě,  když  totiž  hodností  a  obročí 
žádostivý  dobrodruh  humanistické  ideály  svého  mládí  jeden  po  druhém  opouštěl ; 
proto  týkají  se  dopisy  Eneášovy  k  »Nihilovi«  pouze  zájmů  hmotných  buď 
samého  pisatele,  chudého  tenkrát  ještě  kardinála,  nebo  adressáta  nějaké  pre- 
bendy  lačného.  R.  1-157  opatřil  mu  Eneáš  konečně  kanovnictví  Vratislavské, 
o  čemž  měl  jej  zpraviti  Václav,  služebník  Rožmberský  (vyd.  cit.  čís.  08 1), 
i  sliboval  mu  »aliquid  pingue«,  dostane-li  sám  bohaté  biskupství  Varmijské, 
na  něž  chtivě  zalovil  (čís.  311).  Zatím  však  vstoupil  na  samu  stolici  Petrovu, 
ale  není  nám  známo,  že  by  byl  ochotný  našinec  přičiněním  jeho  dostal  »něco 
tučného <'.  Ze  tento  astronom  Jan  Nihil  od  starého  Sindela  byl  jiný,  vychází 
mimo  chronologii  na  jevo  z  listu  8.  publikace  Alb.  Černého,  v  němž  Peurbach 
k  našemu  Janovi  o  Šindeloví  mluví  jako  o  třetí  osobě. 

Ze  všech  Cechů  nejdůvěrněji  s  Eneášem  Sylviem  až  skoro  do  smrti  jeho 
obcoval  rytíř  Prokop  Pílug  z  Rabšteina.  Již  r.  1437  shledáváme  jej  v  kance- 
láři císařské,  an  podpisuje  českou  listinu  Sigmundovu  ze  dne  2'.>.  června. ' 
V  kanceláři  té  a  v  diplomatické  službě  císařů  a  králů  římských  vůbec 
zůstával  i  po  smrti  Sigmundově ;  bývalť  nejčastěji  jednatelem  jejich  v  záležitostech 
českých.''  Přes  zásluhy  ty,  a  ačkoli  prý  jej  král  Fridrich  miloval,  nedostávalo 
se  mu  dlouho  slušného  vyznamenání,  jak  dovídáme  se  z  listu  Eneášova  ze 
dne  20.  června  1444,  jímž  věnováno  mu  na  útěchu  Eneášovo  »somnium  de 
fortLina«  (\yd.  cit.  čís.  108).'*  Ano  i  plat  úřední,  jak  se  zdá,  zadržován  mu  po 
mnohá  Icta,  i  poukázán  byl  s  bratrem  Janem  r.  141(3  a  1448  hojiti  se  na 
židech  Budějovických.-'  V  druhém  z  listů  těchto  jmenován  Prokop  již  císařským 
radou,  majestátem  pak  ze  dne  10.  března  1452"  udělen  jetuu  a  bratřím  jeho 
nový  erb.  Humanista  Eneáš  našeho  Prokopa  vážil  si  velmi,  jak  svědčí  dotčené 
právě  somnium  de  fortuna,  v  němž  nazýván  niiles  litteratus  et  prestans< . 
a  všechna  místa  korrespondence  jeho,  na  nichž  se  Prokojja  dotýká.  Navzájem 
učený  náš  rytíř  a  diplomat  umění  italského  humanisty  náležitě  oceňoval,  jak 
dokazuje  na  př.  český  jeho  překlad  latinské  řeči,  kterou  měl  (nebo  vlastně 
chtěl  míti)  biskup  Eneáš,    konaje  s  Prokopem  poselství    k  stavům  českým,  na 


'  Palacký,  Beitráge   zuř    Gesch     Bohm.    im  Zeitalter   Georgs   v.  Poděbrad.  Fontes  r. 
Aust.  II,  20.  str.  73. 

*  Archiv  český  I,  4H. 

^  Srovn.  Archiv  II,  3U4.  III,  29,  38,  37tí. 

*  Somnium    de    fortuna    do    češtiny  přeložil  a  roku    1516  v  Praze  vydal  Mik.  Konáč 
(Hanka,  Prvotisku  čís.  74). 

*  Chmel,  Regesten  Friedrichs  Hí,  čís.  2060  a  2518. 
«  Chmel  čís    2788. 

187 


28 

snč-niu  Benešovském  r.  14.')!.'  Jaké  vážnosti  požíval  it  ostatnícli  přátel  kance- 
lářských, ukázali  jsme  již  svrclui,  uvádějíce  osoby  dialogu  Troesterova  de 
aniore.  Ku  konci  r.  1453  stal  se  kancléřem  českým.'^  K  hodnosti  té  dopo- 
mohla  mu  nejen  osvědčená  jeho  zručnost  ve  věcech  diplomatických,  nýbrž 
zajisté  také  příchylnost  k'  straně  katolické,  jež  nastoupením  nové  vlády  počí- 
nala se  všelijak  zotavovati  z  těžkých  pohrom,  jichž  nedávno  byla  zakusila. 
Avšak  rozhodného  stranníka  katolického  v  Prokopovi  hledati  nesmíme;  jinak 
by  byl  zajisté  nedosáhl  hodnosti  kancléřské  pod  správou  gubernatorovou  a  ne- 
l)održel  za  krále  Jiřího  do  r.  14G8.  Bylť  také  jej  ovanul  poněkud  duch  sná- 
šelivosti, který,  jak  jsme  již  pověděli,  rodil  se  a  vůčihledě  sílil  ze  snah  rene- 
sančních, jichž  účasten  byl  rytíř  náš  již  samým  obcováním  s  humanistou 
Eneášem.  Proto  snad  dobře  radil  humanista  tento  vládě  české,  doporučuje  jí 
r.  1457  kandidaturu  Prokopovu  k  arcibiskupství  Pražskému  (vyd.  cit.  čís,  272), 
ale  špatně  starému  příteli  posloužil  r.  1462  papež  Pius  II.,  ruše  kompaktáta, 
za  jichž  potvrzení  a  provedení  žádat  přišel  kancléř  Prokop  do  Říma  poselstvím 
od  krále  Jiřího.  Bouře  nevole  strhla  se  nad  hlavou  nešťastného  jednatele  když 
do  Cech  se  vrátil,  poněvadž  tušili  v  něm  všichni  jednatele  neupřímného.  Ze 
se  přes  tuto  bouři  v  úřadě  udržel,  stalo  se  zajisté  jen  povážlivou  mírností 
krále  Jiřího,  který  znaje  přátelské  jeho  styky  s  papežem,  vždy  ještě  doufal,  že 
služeb  jeho  bude  s  to  používati  na  zmíinění  protiv  náboženských.  Poslední 
zprávu  o  kancléři  Prokopovi  máme  z  r.  1468,  když  poslán  byv  ku  králi 
IMatiášovi  na  cestě  se  rozstonal.  Umřel  pak  zbaven  byv  úřadu  r.   1472. 

Také  o  mladém  králi  Ladislavovi  máme  některé  zprávy,  z  nichž  vychází 
na  jevo,  že  k  novým  studiím  humanistickým  záhy  byl  naváděn.  Ze  se  to  stalo 
působením  Eneášovým  a  přičiněním  našeho  Prokopa,  směle  tuším  můžeme 
hádati.  Učitel  jeho  dřívější  jakýs  Kašpar  Wendel  jako  humanista  sice  nevy- 
nikl,  ale  bývav  dříve  písařem  v  kanceláři  Eridrichově, '  zajisté  od  italského 
kollegy  leccos  byl  pochytil,  čeho  v  novém  povolání  svém  prospěšně  mohl  po- 
užívati. O  vánocích  r.  1 44*J  meškaje  ve  svém  biskupství  Terstském,  dal  se 
Eneáš  najednou  do  spisování  traktátu  o  výchově  dětí  (najmě  knížecích),  který 
věnován  jest  mladému  Ladislavovi.^  Auktor  praví,  že  ke  spisování  tomu  vy- 
bídnul jej  dotčený  učitel  Kašpar.  Traktát  pln  jest  sice  narážek  na  studia  hu- 
manistická, ano  krátké  pojednání  o  grammatice  vtěsnáno  do  něho  celé,  avšak 
přec  také  stránkám  praktickýin  věnuje  spisovatel  slušnou  pozornost,  mnohem 
slušnější,  než  byl  věnoval  před  še.sti  lety,  když  mu  bylo  o  témž  předměte 
psáti  mladému  vévodovi  Sigmundovi  Tirolskému.  Tomuto  knížeti  byl  za  vzor 
vystavil  známé  příznivce  humanistů  italských  Alfonsa,  krále  Sicilského  a  Ara- 
gonského,  a  Lionetta,  markraběte  Modenského,  našemu  Ladislavovi  toho  opo- 
minul: a  podivno!  od  mladého  krále  našeho  máme  dva  humanisticky  nadšené 
listy  z  r.   1454,    z  nichž  jeden  adressován  jest  králi  Alfonsovi,    druhý  Boršovi, 


'  Archiv  II,  304. 
'  Tomek,  Děj    Prahy  VI,  J47. 
^  Srovn.  Voigt,  Enea  Silvio  II,  290 

'  Ve  vyd.  Norimb.   149(5  jest  to   čís.  4H1   s  titulem:    Tractatiilus   de   educatione   libé- 
rorum  ad  Ladislaum  nobilissimum  Hungarie  et  Bohemie  regem  —  mense  Februarii    1450. 

488 


29 

vévodovi  Modenskému  a  Fcrrarskému,  nástupci  markraběte  Lionetta. '  K  Al- 
fonsovi poslal  mladý  král  zvláštního  posla  s  listem  daným  v  Praze  dne 
2.  srpna  1454,  v  němž  vykládá,  kterak  za  příkladem  jeho,  >>cum  aliquando 
nos  a  regnorum  et  principatiium  nostrorum  negotiis  ad  otium  solatiumque  pro 
nostra  aetate  conferimiis,  gestorům  veterum  et  rerum,  quae  imitationc  dignae 
šunt,  studia  et  notitiam  apcrimus«.  Dovolávaje  se  k  tomu  jeho  pomoci,  prosí 
jej,  »quatenus  librum  aliquem  vel  libros,  unum  videlicct  aut  duos,  qui  vetera 
Romanorum  seu  aliorum  principům  egregia  et  virtuosa  gesta  aut  alia  anti- 
quorum  studia  solidius  et  gravius  exprimunt,  et  qui  apud  nos  legi  digni 
šunt per  hune  orátorem  nostrum  mittere  velitis«  Touž  žádost  podob- 
nými slovy  vyjadřuje  list  druhý,  daný  k  vévodovi  Boršovi  nejspíše  téhož  roku 
a  dne  a  poslaný  po  témž  poslu.  Poněvadž  prý  králi  Ladislavovi  prospěšně 
razeno  bylo,  aby  učini.  zadost  povinnostem  vladařským,  na  studia  starých 
historiků  se  oddával,  »sequendo  in  noc  priscorum  princif)um  morem,  qui  in 
utroque,  et  rerum  videlicct  et  litterarum  exercitio  clari  habiti,  ad  ipsarum 
quoque  rerum  gubernacula  fuisse  idonei  commendantur-<  —  zpomínaje  vděčně 
na  laskavosti  sobě  od  vévody  prokázané,  když  s  císařem  byl  v  Itálii,-  prosí 
jej  za  knihy,  »quorum  videlicct  uberem  copiam  in  archivis  dominii  vestrj 
Ferrariensis  aggregatam  intelleximus«.  Dva  tyto  velmi  zajímavé  listy  okazují 
tuším  zřejmě,  jakým  směrem  vychování  mladého  krále  se  bralo  i  po  koruno- 
vání na  království,  i  jsou  pěkným  doplňkem  toho,  co  o  jeho  vychovřiní  po- 
věděl Palacký  v  Dějinách  IV,  1,  304.  Tomuto  směru  přál  nový  kancléř  český 
Prokop  zajisté  co  nejvíce,  tak  jako  Jiří  z  Poděbrad  pilně  o  to  se  staral,  aby 
mladý  král  co  nejdříve  naučil  se  jazyku  českému. 

Prokop  z  Rabšteina  měl  dva  bratry,  staršího  sebe  Jana,  který  zemřel 
l^odle  Eneášova  listu  čís.  2S1  r.  1457,  a  Jana  mladšího.  Posléze  jmenovaný, 
oddav  .se  záhy  studiíni  (nevíme  sic  kde,^  ale  že  to  nebylo  proti  návodu  pří- 
tele bratrova  Eneáše,  právem  tušíme),  vstoupil  v  stav  kněžský,  a  požívaje 
později  výnosné  prebendy  po  dvakrát  delší  dobu  ztrávil  v  Itálii  na  učení, 
i  ačkoli  si  vlastně  studium  práv  byl  oblíbil,  trvaje  v  ovzduší  snah  renesančních 
přec  také  nezíjstával  nedotčen  libým  vánkem  vzkříšeného  staroklassicismu. 
Ale  působením  nového  ducha  toho  nestal  .se  on  pouze  studií  klassických 
přítelem  a  chvalořečníkem,  jakých  jsme  mezi  krajany  svými  dotud  poznalj 
několik,  nýbrž  první  mezi  našinci  humanistické  smýšlení  osvědčil  také  obratným 
pérem.  Vzácné  toto  dílo  jeho,  prodšené  veskrz  duchem  humanismu,  ukládá 
nám  za  povinnost  pozdržeti  se  při  zajímavéni  zjevu  Jana  z  Rabšteina  déle  i 
vyzkoumati  běh  života  jeho  zevrubněji.  Ale  pohříchu  zkoumání  to  ztíženo  jest 
nejen  nedostatečností  pramenů  po.sud  objevených  a  vydaných,  nýbrž  namnoze 
též  jich  nejasností  a  tím,  že  často  nevíme  dosti  určitě,  týká-li  se  ta  která 
zpráva  jeho  či  Jana  staršího.     Touto  nejasností  mátl  se  poněkud  sám    biograf 


'  Oba  listy   vydal  Eugen  Ábel    v  Analecta   ad   historiam    renascentiuni    in  Iluní^aria 
litterarum  spectantia,  Budapestini  et  Lipsiae   ISiSO  na  str.   ITjG  a  157. 
''  R.   UfrJ  při  korunování  krále  Fridricha  na  císařství  římské. 
**  Frind  IV,  lóT  praví,  že  v  Říme. 

489 


oO 

našeho    Rabšteina    nejnovější    A.    Bachmann,    který    jinak    o    náležité    ocenění 
znamenitého  muže  toho  získal  si  zásluh  platných.' 

Jelikož  najisto  nevíme,  týkají-li  se  zprávy,  jež  obsaženy  jsou  v  listech  ze 
dne  2>í.  pros.  1442  a  22.  ledna  1443,  vytištěných  v  Archivu  českém  III,  22 
a  23,  našeho  Jana  či  bratra  jeho  nejstaršího,  musíme  přijmouti  za  nejstarší 
zmínku  o  něm  v  listě  Eneášově  ze  dne  2.  června  1444  (vyd.  cit.  čís.  75). 
Eneáš  v  listu  tom  doprošuje  se  pomoci  kancléře  Slika,  aby  Jan  bratr  Prokopův 
z  Rabšteina  dostal  faru  Budějovickou.^  Téhož  roku  13.  září  žádá  Prokop  sám 
0'díicha  z  Rožmberka  za  přispění  v  téže  příčině  (Archiv  český  II,  -^30).  Bach- 
mann myslí,  že  žádosti  té  nejspíš  bylo  vyhověno ;  my  víme  z  dokladů  pod 
čarou  podaných,  že  ihned  nikoliv ;  jestli  snad  později,  jest  nám  neznámo ;  ale 
ani  v  listině  ze  dne  lUJ.  března  1440  (Archiv  III,  534),  v  níž  uvádí  se  Jan  mladší 
z  Rabšteina  svědkem,  ani  v  zápise  sněmu  Pelhřimovského  ze  dne  12.  června 
téhož  roku  (Archiv  I,  294)  tato  jeho  hodnost  duchovní  není  poznamenána.^ 
R.  1447  ucházel  se  bratr  Prokop  pro  Jana  o  proboštství  Litoměřické  u  .samého 
papeže,  jsa  k  němu  tenkrát  poslem  od  krále  Fridricha;  i  nebyv  oslyšen  prosí 
Oldřicha  z  Rožmberka,  aby  bratru  byl  raden  a  pomočen,  listem  psaným  v  Římě 
dne  V.l  února.'*  Ale  zdá  se,  že  ani  tentokrát  náš  Jan  vyprošené  na  .samém 
papeži  prebendy  nedošel;  a.spoň  při  korunování  Ladislava  dne  28.  října  14;"),') 
jmenuje  se  proboštem  Litoměřickým  nikoli  náš  Jan,  nýbrž  známý  Jan  Papúšek 
(Pěšina,  Phosphorus  237).  Naproti  tomu  objevuje  .se  nám  v  těchto  letech  Jan 
z  Rabšteina  purkrabím  Vyšehradským.  Máme-li  na  zřeteli  slova  v  listu  Pro- 
kopově, jež  týkají  se  dispensace  témuž  Janovi  vyprošené,  »že  móž  všelikaké 
obroky  držeti  světské «,  vysvětlíme,  proč  as  nenastoupil  vyprošeného  proboštství 
Litoměřického,  tak,  že  nemoha  spojiti  obročí  oboje  raději  zůstal  ve  službě 
světské,  kterou  podle  některých  zpráv  držel  již  r.  1448  a  podle  Archivu  II,  467 
ještě  r.  14r)4."''  Bachniann  myslí,  že  purkrabství  to  .spojeno  bylo  s  některým 
kanovnictvíni  Vyšehradským ;    i  dobře  usuzuje    dále,    že  v  letech   ná.sledujících 


'  Viz  Johannis  Rabensteinensis  dialogus  herausg.  v.  A.  Bachmann  v  Archiv  f.  osterr. 
Gesch.  sv.  f)4  (187Gj  str.  351—402,  a  téhož  auktora  Bemerkungen  zu  Rabensteins  Dialogus, 
Prag  1877. 

"  V  listu  tom  dovídáme  se,  že  o  prebendu  tu  na  základě  starého  slibu  ucházel  se 
též  »episcopus  alius  Bohemus*.  Jest  to  Matěj  z  Mostu,  od  sněmu  Basilejského  r.  1442  za 
biskupa  Litomyšlského  a  r.  1444  od  krále  Fridricha  za  faráře  Budějovického  dosazený. 
Dosazení  to  stalo  se  přičiněním  pseudoarcibiskupa  Mikuláše  od  Kebříků  (Frind  IV,  24). 
Tohoto  faráře  ssadil  roku  následujícího  papež  Eugen  IV.  (Frind  IV,  242.)  Eneáš  v  listu 
k  Slikovi  vyhlašuje  obdržení  starší  za  kanonicky  neplatné,  poněvadž  místo  nebylo  prázdno. 

'■  Palacký  IV,  1,  113  (2.  vyd.)  praví,  že  oseděl  na  faře  té  biskup  Matěj,  který  roku 
1447  o  'O  do  Říma  putovav  získal  si  Eugeniovy  milosti;  umřel  pak  r.  1449.  Další  jeho 
zpráva,  že  by  byl  kancléř  Šlik  o  faru  tu  stál  pro  svého    bratra,   povstala  patrně  omylem. 

'  Archiv  český  II,  435.  Prokop  píše:  »Uprosil  sem  bratru  svému  knězi  probošstvie 
Litoměřické;  prosím  TMti,  rač  jemu  raden  býti  a  pomočen  —  k  tomu  dispensacii,  že  móž 
všelikaké  obroky  držeti  světské.  A  to  probošstvie  ačkoli  de  iure  patronatus  regio  jest,  ale  že 
fatalia  transiverunt,  že  nepodal   žádný  královým   jménem,   spadlo  ad  sedem  apostolicam.« 

^  Pokládali  jsme  napřed  zprávu  o  této  světské  hodnosti  Janově  za  mylnou  naprosto, 
ale  slova  listu  svrchu  uvedená  domnění  naše,  že  purkrabím  byl  Jan  starší  z  Rabšteina, 
zviklala  poněkud. 

49(J 


31 

musíme  Jana  z  Rabšteina  hledati  na  studiícli  v  Itálii.  My  jsme  jej  našli  v  Bo- 
nonii  r.  1454  zapsaného  takto  v  universitní  matrice  národa  germánského : ' 
Generosus  dominus  Johannes  de  Rabenstein,  prepositus  Wissegradensis,  su- 
premus  cancellarius  regni  Bohemie  dyocesis  Pragensis  unum  ducatum  (roz. 
dědit).  S  ním  pak  tam  byl  jeho  kaplan  »Jacobus  de  Narth  tuno  temporis  ple- 
banus  in  Crupka  Prag.  dyocesis«."  Tento  zápis  neshoduje  se  se  skutečností; 
neboť  r.  1404  nebyl  náš  Jan  ještě  proboštem  Vyšehradským,  nýbrž  stal  se 
jím  teprv  po  svém  návratu  z  Itálie;  i  musíme  se  domnívati,  že  hodnost  ta  při- 
psána v  matrice  teprv  později.^  Ze  vrátil  se  Jan  z  Itálie  ozdoben  hodností 
doktor-skou,  vysvítá  z  listiny  dané  od  něho  5.  června  14(39  (Archiv  český  III, 
r)77);  také  sebevědomí  vyjádřené  v  Dialogu  naproti  doktorům  práv  domácím 
tomu  svědčí.  Kdy  se  tento  návrat  udal,  nevíme  též,  ač  netýká-li  se  našeho 
Jana  list  psaný  10.  března  145G  (Archiv  II,  74).  Naproti  tomu  jest  historicky 
zjištěno,  že  r.  1457  stal  se  proboštem  Vyšehradským,'*  i  uveden  v  úřad  du- 
chovní od  samého  krále  Ladislava.  Téhož  roku  stal  prý  se  též  kanovníkem 
Pražským  (Frind  IV,  154).  Ačkoli,  jak  v  Dialogu  (vyd.  Bachm.  str.  357)  sáni 
.se  přiznává,  při  volbě  krále  Jiřího  dne  2.  března  1458  nebyl,  objevuje  se  přec 
v  letech  následujících  jeho  přívržencem  ano  důvěrníkem.  Tak  již  na  konci  téhož 
roku  poslán  od  Jiřího  k  papeži  slibovat  poslušenství,  roku  pak  1402  nachá 
zímejej  v  průvodu  králově  na  sjezdu  Budějovickém  (Tomek  VII,  32)^  a  později 
na  sněmu  v  Praze,  kdež  latinskou  řeč  legáta  Fantina  vykládal  po  česku 
(Tomek  VII,  49).  Po  známých  událostech  sněmu  toho  probošt  Jan  poslán 
opět  s  omlavnýni  listem  královským  k  papeži.  Frind  myslí  (IV,  158),  že  pro 
špatné  pořízení  zůstal  nyní  Jan  v  Římě  až  do  podzimka  14G8,  ale  Tomek 
CV^IÍ,  GG)  dokládá,  že  vrátil  se  ihned  s  novým  poselstvím  papežovým  ku 
králi.  Podle  povahy  Janovy  níže  vylíčené  nemůže  býti  pochybnosti  o  tom, 
že  v  připravujícím  se  boji  krále  Jiřího  s  hierarchií  římskou,  jejíž  pákou  .stala 
se  jednota  Zelenohorská  pod  vedením  Zdeňka  Konopištského  ze  Šternberka, 
jakož  pak  tato  sama  opět  používala  církve  za  páku  sobectví  svého,  zaujímal 
náš  Jan  vedle  Vrati.slavského  biskupa  Jošta  místo  prostřednické  do  krajností; 
a  teprv  když  nebylo  už  lze  otáleti  s  přiznáním  se  k  té  neb  oné  straně, 
opustil  Cechy.    Udalo  .se  to  nejspíše  na  počátku  r.  14G4,  když  pov.staly  v  Praze 

'  Acta  nationis  Germanicae  univers,  líonon.  edid.  Friedlánder  et  Malagola  1887  na 
str.   199. 

■  Týž  přijat  byl  jako  bakalář  Vídeňský  r.  1  442  mezi  bakaláře  Pražské  a  stal  se  mi- 
strem r.  144:^  (Lib.  dec.  II,  17—20).  Frind  IV,  49  uvádí  M.  Jakuba  Smolera  de  Xortli  sbě- 
ratelem papežského  desátku  r.  1459  a  14G0  v  Cechách. 

'  Že  ostatně  i  hůře  Němci  matriku  svou  v  Bononii  falšovali,  uznává  Geiger  v  Zeit- 
schrift  f.  vergl.  Litt.  N.  F.  II    460. 

*  Frind  IV,  157  udává  den  jmenování  13.  list. 

'  Téhož  roku  1462  zastával  náš  Jan  bratra  svého  kancléře  Prokopa  jenž  právě  meškal 
ve  známém  poselství  v  Římě,  v  kanceláři  královské  vyhotovuje  listiny  s  podpisem  ;>ad 
mandátům  dommi  re^^is  Johannes  de  Rabenstein  prepositus  Wissegradendis  <.  Listiny  ta- 
kové čtyři  uvádí  Schlesinger  v  Stadtbuch  von  Hrii.x  pod  čísly  856,  357,  359  a  .360. 
Povšimnutí  zasluhuje  ta  okolnost,  že  v  žádné  z  těchto  listin  k  svému  jménu  nepřičinil 
hodnosti  kancléře  království  Českého,  jíž  se  těšil  jako  probo.št  VySehradskv. 

491 


32 

různice  mezi  duchovenstvem  obojího  vyznání,  jichž  podrobností  neznáme,  ale 
povážlivost  tušíme  podle  toho,  že  král  sám  nakvap  přijel  v  této  příčině  do 
Prahy  iTomek  VII,  83).  V  letech  1465—1468  meškal  Jan  z  Rabšteina  v  ci- 
zině, jak  z  Dialogu  jasně  vysvítá.  Ze  vrací  se  z  Říma,  praví  na  počátku 
výslovně,  že  pak  obcoval  tam  s  kruhy  nejvyššími,  o  tom  svědčí  výrok  papeže 
Pavla  II..  který  prý  na  vlastní  uši  slyšel:  »ex  tribus  unum  necessario  fiendum^ 
vel  fidem  catholicam  destrui  oportere  vel  Georgium  expcllendum  vel  'bonům 
catholicum  futurum*  (vyd.  Bachm.  str.  8í^2',  jakož  neméně  přiznání  (str.  400), 
že  několikrát  již  papeže  krajností  ústně  varoval.  Do  Cech  vrátil  se  probošt  Jan 
již  v  letě  r,  1468;  nebo  již  6.  září  t.  r.  posílá  z  Prachatic,  města  kapitoly  Vyše- 
hradské, mistra  Mikuláše,  služebníka  svého,  k  Janovi  z  Rožmberka,  a  mimo 
to  ještě  ve  třech  jiných  listech  z  konce  toho  roku  činí  se  zmínka  o  něm  jako 
o  přítomném  (Archiv  VII,  350,  365  a  n.).  Snahy  jeho  prostředkovací  neutuchly 
delším  pobytem  v  Římě,  nýbrž  nabyly  z  bližšího  poznání  papežského  dvora 
a  zámyslů  jeho  jakož  ze  studií  humanistických,  jimž  upřímně  byl  oddán,  nové 
jaré  síly  a  konečně  výrazu  tak  výmluvného,  jaký  se  nám  jeví  v  jediném  jeho 
díle,  proslulém  Dialogu  latinském,  který,  jak  Bachmann  pravděpodobně  usuzuje, 
na  konci  ledna  r.  1469  v  Prachaticích  sepsal'  V  Prachaticích  obnovil  ještě 
5.  června  1 469  výsady  městské  listem,  na  němž  podepsán  s  plným  titulem 
takto :  »Johannes  dominus  de  Rabenstein,  Wyssegradensis  prepositus,  regni 
Bohemie  cancellarius  supremus,  sedis  apostolice  protonotarius  et  referendarius, 
doctor.«  -  Jakkoli  v  zuřivé  válce  občanské  co  nejdéle  hleděl  neutralit}"  nejen 
šetřiti,  nýbrž,  jak  Dialog  svědčí,  důmyslně  hájiti,  přec  vida  nezbytí  zajisté 
s  těžkým  srdcem  konečně  jako  katolický  prelát  přidal  se  k  straně  krále 
Matiáše.  Při  ní  setrval  i  po  smrti  krále  Jiřího,  přebývaje  střídavě  při  dvoře 
Matiášově  a  na  zámku  svém  Prachatickém  (Archiv  V,  319  a  345).  Ještě  r.  1473 
konal  od  krále  Matiáše  poselství  do  Slezska,  odkudž  vraceje  se  zajat  byl  od 
Cechů  na  Moravě.  Vyplacen  byv  od  krále  401)0  zl,  (F^rind  IV,  158),  zemřel 
brzy  potom  (JS.  list.   1473)  v  Budíne. 

Tentoť  jest  zkrátka  životní  běh  muže,  který  se  nám  sepsáním  znamenitého 
díla,  o  němž  nyní  promluvíme,  nevšedně  zavděčil.  Dílo  to  má  zevní  formu 
dopisu  adressovaného  italskému  učiteli  Janu  Grassovi,^  ale  této  formy  šetřeno 
jen  na  počátku  a  konci,  an  celý  dlouhý  vnitřek  jest  dialog  čtyř  osob,  hájících 
nábožensko-politického  stanoviska  svého  v  nastalé  válce  občanské  za  krále  Jiřího. 
Obojí  forma  tato  zřejmě  upomíná  na  humanistické  toho  způsobu  plody,  na  př. 
Eneášův  Pentalogus  de  rébus  ecclesiae  et  imperii,*  na  téhož  list  ku  kardinálu 
Carvajalovi  z  r.  1451  (vyd.  cit.  čís.  130),  na  dialog  Troesterův  svrchu  dotčený 
a  j.  v.  Celý  .spis  má  tendenci  po  výtce  apologetickou:  spisovatel  hledí  obhájiti 
neutrálního    stanoviska,   jež  vůči  bratrovražednému    boji  zaujímá,    naproti   těm, 


'  Bachmann,  Bemerkungen  str.  16-18. 

'  Archiv  III,  577.  Apoštolským  protonotářem  a  referendářem  stal  se  patrně  nedávno 
teprv  v  Římě,  ale  doktorem  práv  nejspíše  již  dříve  v  1.  1454 — 56. 

'  V  rotulích  lektorů  Bononských  ,vyd.  od  Dallariho  r  18SS)  z  těchto  let  objevují  se 
jen  Mikuláš,  Kašpar  a  Antonius  de  Grassis,  Jana  jsme  nenašli. 

'  Vyd.  v  Peznvě  Thesaurus  anócdot.  IV,  610 


492 


83 

kteří  sobecké  zámysly  své  roušlcou  horlivosti  náboženské  zastírajíce  nezřízeným 
vášním  bezuzdně  hověli  a  vlast  i  národ  hubili.  Zástupcem  a  mluvčím  slepých 
horlivců  takových  v  Dialogu  jest  sám  náčelník  strany  katolické  Zdeněk  Kono- 
pištský,  ani  druzí  účastníci  rozmluvy,  Vilém  z  Rábí,  mistr  Strakonický  Jan  ze 
Švamberka  a  nejvíce  Jan  z  Rabšteina  sám,  stojíce  sic  vesměs  na  půdě  pravo- 
věrné,  hlásí  se  k  zásadám  mírného  narovnání  vzniklých  protiv.  Jakkoli  celý 
Dialog  jest  pramenem  historickým  nad  míru  cenným,  poněvadž  spisovatel  po- 
hybuje se  veskrz  na  půdě  skutečnosti,  nemůže  býti  úmysl  náš  po  této  stránce 
jej  rozbírati :  nám  zde  hleděti  jest  pouze  k  zevní  formě  jeho  a  k  těm  momentům 
vnitřní  opravdovosti,  jimiž  se  jeví  býti  dílem  mistrným  spisovatele,  který  ztráviv 
mnohá  léta  života  svého  ve  společnosti  mužů  moderním  duchem  humanistickým 
nadšených,  urputnosti  středověkých  názorů  stejně  dává  výhost  jako  ledabylé 
formě  dialektiky  scholastické.^  Protiva  tato  vyniká  zvlášť  citelně  a  makavě, 
čteme-li,  přečetše  dílo  naše,  na  př.  traktát  vrstevníka  Hilaria  contra  pcrfidiam 
aliquorum  Bohemorum  (vyd.  v  Štrasburku  r.  1485).  Kdybychom  ani  k  té 
okolnosti  důležité  a  Rabšteinem  zvlá.šť  a  několikrát  důrazně  opětované,  poně- 
vadž se  za  ní  skrývá  .slabost  obecně  lidská,  nechtěli  hleděti,  že  totižto  vzplálý 
požár  války  náboženské  založen  byl  škodnou  jiskrou  zájmů  sobeckých,  a  kdy- 
bychom Zdeňkovi  vše  to  zapírajícímu  a  jen  zájmy  náboženské  na  odiv  stavě- 
jícímu dali  za  pravdu,  jeví  se  rozmluva  naše  jako  veliké  hádáni  středního  věku 
s  včkeví  novým.  Avšak  zdroj  názorů  novověkých,  jichž  hlasatelem  jest  auktor 
sám,  byť  vycházely  porůznu  z  úst  přátel  jeho  svrchu  uvedených,  jest  velice 
uniěle  zastřen  doklady  a  citáty  na  první  pohled  i  se  stanoviska  přísně  církevního 
bezzávadnými,  ale,  hledíme-li  k  jádru  celého  sporu,  podle  přísných  nauk  církve 
tehdejších  jsou  zajisté  názory  tyto  přímo  re\  oluční.  Není  sic  Rabštein  první,  který 
tresť  jich  vysloviti  a  hájiti  se  odvážil,  ale  tak  mistrně  pérem  nehájil  jich  zajisté 
l)řed  ním  nikdo,  komu  ještě  na  tom  záleželo,  aby  ve  společnosti  církve  kato- 
lické zůstal.  Názory  tyto,  nyní  všade  platnost  mající,  týkají  se  napřed  přísného 
oddělení  moci  církevní  od  svět.ské,  potom  šíření  nauk  křesťanských  beze  všeho 
násilí  mírným  způsobem  poučování  a  domlouvání.  Názory  ty,  ať  hledáme  původ 
jejich  kdekolivěk,  ano  v  samé  bibli,  znamenají  přec  jen  přímý  návrat  k  staro- 
věké humanitě,-  která  znova  pučeti  počala  ve  XIV.  věku  v  Itálii  a  v  polovici 
věku  následujícího  vydala  u  nás  to  ovoce,  jemuž  se  v  dialogu  probošta  Vyše- 
hradského tolik  obdivujeme.  Návrat  pak  tento  jest  od  středověkých  zásad,  jež 
vrchu  dosahují  ve  slovech  Zdeříkových:    »summum  ius  est  pontifex  summus*, 


'  Bachmann  (Bemerkungen  21 1  zove  Dialog  »ein  kleines  Kunstwerk  in  seiner  Art«. 
Cena  jeho  vynikla  by  zajisté  ještě  více  kdybychom  jej  měli  v  zápise  správném;  neboť 
i  lepší  rukopis,  jehož  se  držel  Bachmann,  a  tudíž  i  text  jím  vydaný  oplývá  chybami  hoj- 
nými. Dříve  byl  vydal  jej  Max  Jordán  v  přílohách  svého  díla:  Das  Kónigthum  Georgs  von 
Poděbrad;  Palacký  pak  přeložil  velkou  část  jeho  na  konci  "2.  sv.  IV.  dílu  svých  dějin. 

^  Zde  budiž  poznamenáno,  že  názory  staroklassicismu  mnohem  méně  jsou  protivný 
ethice  písem  svatých,  zejména  Nového  zákona,  než  naukám  křesťanství  středověkého 
Proto  smluviti  se  mohli  mnozí  humanisté  se  zásadami  biblického  křesťanství,  se  středo- 
věkým křesťanstvím  leda  ti,  jimž  na  náboženství  vůbec  nic  nezáleželo,  nebo  kteří  z  klassi- 
cismu  přijali  jen  bezduché  pozlátkos 

Kozi-ravy.    Ročn.  1     I  ř.   \\\.  Č .  3  3 

45)3 


34 

dále  »apud  Romanům  pontifňccm  cst  pro  ratione  voluntas«,  a  konečně  *hii- 
manitas  nulla  est  ostendenda  illis,  qui  humanitate  se  indignos  ostendunť. 
Názory  ty  vyvrátil  probošt  Jan  v  Dialogu  svém  důvody  sic  vybranými  ze 
zbrojnice  církevní  samé,  ale  pobádán  a  nadšen  zajisté  duchem  humanity  zcela 
moderním. 

K  této  podstatě  humanistického  operátu  svého  přičinil  auktor  vzácnou 
ušlechtilost  mysli,  jež  stavíc  naproti  bezohledné  a  kruté  svéhlavosti  Zdeiíkově 
horoucí  lásku  k  ubohé  vlasti  mile  dojímá  každého,  kdo  otupiv  v  duši  osten 
sobectví  jí  jest  aspoň  poněkud  schopen.  V  této  příčině  vyniká  zvlášť  delší  řeč 
Rabšteinova  na  str.  392  vydání  Bachmannova.  Jan  připomenuv  příklad  ctnosti 
té  starořímský  klassifikuje  případně  spojence  proti  králi  Jiřímu.  Několika  vzne- 
šenějším vyčítá  opatrně,  že  mají  rozum  vášněmi  zastřený  ^ntellectus  obfucatus) ; 
druzí  pošedše  ze  stavů  nižších  a  opovržených  neumějí  prý  oceniti  sladkosti 
kvetoucí  vlasti,  nýbrž  čeho  domoci  by  se  nemohli  ve  vlasti  pokojné,  toho  do- 
máhají se  ve  zbouřené  a  zpustošené ;  třetí  konečně,  sousedé  nejbližší,  odjakživa 
Cechy  by  nejraději  utopili  v  hlubokosti  mořské,  i  nestarají  se,  pokud  u  nás 
zaujímají  místa,  ne^  o  tučnou  kuchyni.  »Nostra  autem  alia  longe  condicio 
est«  —  mluví  auktor  dále  —  »Nos  hic  geniti,  educati  parentum  in  sepulchris, 
que  a  nobis  crebro  conspiciuntur  tumulando,  non  omnino  pauperes,  degeneres, 
ignavi  aut  ignobiles,  non  passionibus  victi  nec  colirio  málo  obliniti,  quin  pos- 
simus  discernere  verum,  patriam  distrahi,  enervari,  corrumpi,  incendio,  latro- 
ciniis,  moneta  iniqua  et  falsa  destrui  non  est  quomodo  nobis  pacienter  ferre 
consulamus.«  Kdo  by  neobtěžoval  si  srovnati  místo  toto  na  př  s  listem  XIX 
Manuálníku  Korandova,  v  němž  také  vyjádřen  zármutek  vlastenecké  duše  nad 
pohromami  téže  bratrovražedné  války,  shledal  by  zajisté  v  té  příčině  velký 
rozdíl  mezi  názory  středověkými  a  humanistickými  i  rouchem  těchto  a  oněch. 
Těch  pak,  od  nichž  nevlastenecká  jednota  Zelenohorská  očekávala  pomoci 
v  úzkostech  svých,  necení  probošt  Jan  draho.  Vizmež  zejména  vrchol  nesko- 
nalého opovržení  naproti  císaři  Fridrichovi,  který  jest  vyjádřen  těmito  zároveň 
velmi  vtipnými  slovy  (vyd.  cit.  str.  878):  »Romanorum  imperator  seu  indu- 
perator  nondum,  sencio,  excitus  est;  patres  sui  con.scripť  semper  circumscribi 
bello  et  armis  a  vilissimis  eciam  latrunculis  consueverunt.« 

Ačkoli  Dialog  není  napsán  latinou  Ciceronskou,  vnější  ozdoby  roucha  hu- 
manistického všade  jsou  patrný.  Auktor,  který  moderní  stanovisko  vědění  svého 
hned  na  počátku  přísně  odlučuje  od  ostatních  rozmluvy  účastníků,  již  prý 
-secundum  patrie  consuetudines  eruditi  et  prudentes  appellabantur*,  cituje 
průběhem  rozmlouvání  Cicerona,  Ovidia,  Platona,  Horatia,  Pythagoru,  Anaxa- 
goru,  Diodora,  Aristotela,  Flavia  Josefa,  vedle  nich  ale  též  Athanasia,  Accursia 
a  Sigiberta;  zmiňuje  se  o  hrdinství  Marka  Regula  a  Decia;  připomíná  dobytí 
Sagunta,  Říma,  Babylona,  Jerusalema  a  desetiletou  válku  Trojskou.  Avšak 
nikoli  tyto  citáty  ani  jazyk  nedodávají  spisu  Rab.šteinovu  rázu  humanistického, 
nýbrž  duch  novověkých  názorů,  jehož  i  v  nepatrnostech  lze  jest  postihnouti. 
Tak  již  na  samém  počátku  vykládá  Jan,  že  proto  do  vlasti  se  vrací,  aby  život 
zde  trávil  »cum  litterali  fi^lici  ocio«.  Takový  život  jest  prý  mu  nejmilejší.  A  na 
konci  blahoslaví  (jrassa  a  italskou  jeho  družinu,   »quibus  et  ocium  litterale  et 

494 


35 

gloria  honosquc  cx  virtutibus  sciencic  ac  benedicta  '  achadeniia  obtingit^.  Život 
vědám  zasvěcený  a  sláva  odtud  čerpaná  to  pak  jsou  pojmy  rázovitě  humani- 
stické, s  nimiž  ve  všech  spisech  toho  druhu  nesčíslněkrát  se  setkáváme. 

Než  my  shledáváme  v  Dialogu  Rabšteinově  ještě  jednu  pozoruhodnou 
stránku,  které  z  historiků  nikdo,  ani  vydavatel  nejnovější  si  nevšimnul,  která 
však  podle  zdání  našeho  k  vystoupení  probošta  Jana  právě  takovému,  jaké 
ve  spise  se  jeví,  značně  přičinila.  Stránka  tato  ušlechtilou  povahu  Rabštcinovu 
poněkud  sice  zatemiíuje,  avšak  nic  více  než  slabost  obecně  lidská,  jež  i  nej- 
slovutnějších smrtelníků  bývá  údělem,  tak  jako  ryzí  kov  v  pi^írodě  všade  s  tru- 
skami  smíšen  se  nachází.  Jest  to  poněkud  oprávněná  pýcha  po  italskti  vzdě- 
laného učence  a,  jak  se  podobá,  uražená  samolibost  urozeného  preláta,  jež 
v  Dialogu  vzkypěla  naproti  plebejským  duchovním  hodnostářům  katolické 
strany  v  (."echách,  kteří  podle  úsudku  Rabšteinova  neměli  takového  vzdělání 
jako  on,  a  přec  u  katolických  pánů  jednoty  Zelenohorské  většímu  vlivu  se 
těšili  než  on.  Samu  sobě  dává  auktor  vysvědčení  ústy  Zdeňkovými  (vyd.  str.  oU  I ) : 
»Magnum  tempus  vité  tue  in  litteris  consumpsisti,*  ústy  pak  Viléma  z  Rábí 
stěžuje  si,  že  »nonnullos  floccipendende  auctoritatis  apostatas  —  homines  triům 
litterarum  non  more  Terencii  sed  nostro  more  loquendi  ignaros  pro  .summis 
inrisconsultis  habeamus«  (str.  3G7),  i  vytýká  jednotníkům,  že  se  spoléhají  na 
lidi,  »quorum  nec  labra  non  solum  in  fonte  cabalUno  sed  nec  in  fonte  prophe- 
tarum,  agiographorum  historie  sancte  aut  pontificii  iuris  doctrine  probata  sunt« 
(str.  8G8).  Urozený  Jan  z  Rabšteina  navrátil  se  z  Ilalie  poprvé  r.  14ó7  jako 
doktor  práva  církevního,  podruhé  r.  1468  jako  papežský  protonotář  a  referendář, 
i  směl  právem  očekávati,  že  dostane  se  mu  ve  vlasti  hodnosti  rodu  a  vzdělání 
jeho  přiměřené.  Zatím  nejspíš  jako  přívrženec  krále  Jiřího,  a  poněvadž  nebyl 
by  býval  nástrojem  tak  podajným  v  rukou  velmožných  pánů,  zůstal  odbyt 
malomocným  proboštstvím  Vyšehradským,  ana  katolická  strana  hleděla  ve  všem 
ku  kapitole  hradské,  jež  vládu  duchovní  v  Cechách  administrovala.  Ký  div, 
že  jsa  si  vědom  způsobilosti  své  probošt  Jan  křivdu  ponížení  takového  těžce 
snášel  ?  A  vida,  kterak  vybíráni  jsou  opět  a  opět  ke  správě  věcí  duchovních 
a  k  rozličným  poselstvím  lidé  méně  způsobilí  a  k  žádosti  jednotníků  dosazováni 
za  administrátory  arcibiskupství,-  spatřoval  věc  katolickou  v  nebezpečí  Tři 
takové  podle  jeho  mínění  nezpůsobilé  osoby  jmenuje  Rabštein  v  Dialogu  jménem, 
Eliáše  faráře  Jindřichohradeckého,  převora  kláštera  Ostrovského  sv.  Dobrotivé 
Mauricia  a  bratra  Jana  z  Kadaně ;  ^  ano  ani  zemřelého  nedávno  náhle  admini- 


'  Rukopisy  mají  >^bene  docta<^.  Že  by  tu  míněna  byla  Římská  literární  sodalita  Porn- 
ponia  Léta,  která  právě  r.  14G8  trpké  pronásledování  od  papeže  Pavla  II.  zakoušela,  ne- 
podobá se.  Ostatně  srovn.  Voigt,  Wiederbelebung  II,  '23í). 

'  Dialogu  str.  3GÍ>:  Idcirco  e  plebe  ignaros,  inglorios  vel  nomine  doctoris  solum  gio- 
riantes  eligitis,  quibus  ad  vestras  preces,  ad  vestram,  ut  ita  dicam,  astutam  et  ťallacem 
subornacionem  vestris  illis  deceptus  sponsionibus  přesul  summus  provinciam  hanc  cu- 
randam  dat.  —  Et  quoniam  homines  gravitate  preditos  non  accipitis,  ideo  causám  vestram 
auctoritate  redditis  spoliatam. 

^  (Str.  371)  Hellas  vester  non  tantum  Carmelites  propheta  sed  illustris  alborum  Pre- 
monstratensium  monachorum  apostata,  cul  ad  vestras  preces  totius  ordinis  istius  summa 
ob  eius  singulárem  stoliditatem  commissa  fuit.  (Str.  :3T(;.)  Quid  lile  tuus  plus  quam  doctor 

3* 

495 


3é 

stratora  Hilaria  neušetřil,  i  nazývá  jej  potupně  »ignarus  Pragensis  decanu.s«, 
a  dokládá  o  všech  konečně,  že  neváží  dohromady  za  jednoho  jediného  doktora.' 
Zkoumali  jsme  hodnotu  příkrého  odsudku  toho,  ale  shledali,  že  jest  jen 
poněkud  správný,  zejména  jen  pokud  vážiti  bychom  chtěli  nové  idey  huma- 
nistické, které  již  tenkrát  též  v  suchopar  právnictví  působiti  počínaly.  Ideám 
těm  rozuměl  děkan  Hilarius  Litoměřický  ovšem  velmi  málo,  jak  svědčí  spisy 
jeho,  z  nichž  bychom  téměř  ani  neuhodli,  že  auktor  meškal  kdysi  na  studiích 
v  Itálii.-  Tak  cituje  s  jakýms  zalíbením  v  slavnostním  kázaní  r.  1467  vPlzni'** 
tyto  nechutné  verše  nebožtíka  kanovníka  Pražského  Jana  Zula,  jež  tento  roz- 
stonav se  ze  špatného  piva  Plzeňského,  složil  »more  tragedo«,  jak  přidává 
řečník : 

Civitas  famosa.  Nova  Plzna  vocitata, 

Temperie  dulcis  aéris  pratisque  refulget, 

Undique  amenis  circumseptis  gratulatur, 

Cibis  vitalibus  frequentibus  ipsa  fovetur. 

Sed  pestifer  amarus  in  ea  decoquitur  potuš, 

Qui  silicem  gignit,  vesicam  renes(que)  constringit. 

Jen  jeden  názor  humanistů,  po  středním  věku  zděděný  ovšem  a  velmi 
rozšířený,  utkvěl  Hilariovi  v  paměti  z  pouti  italské,  že  totiž  mimo  spisy  latinské 
vše  ostatní  písemnictví  jest  barbarské.  Názor  ten  vyjádřil,  maje  hádku  o  při- 
jímání svátosti  oltářní  v  duplice  proti  Korandovi,  která  nachází  se  v  rukopise 
Klementinském  XI.  C.  8  na  1.  274,*  těmito  zajímavými  slovy:  Causaris  michi, 
Venceslae,  quod  latine  tibi  responsum  dederim,  et  insulsos  nec  bene  conditos 
cibos  apposuerim ;  et  tamen  litteras  meas  ad  plenům  intelligere  subintelligeris, 
cum  apoštolům  de  lingwis  allegas,  quia  iam  faucibus  infirmis  ciborum  saporcm 
tam  plane  discernis.  Sed  scito,  quod  latina  lingwa  scripsi  et  scribo  plurima, 
non  quod  non  intelligas  sicut  ille,  qui  falso  tibi  augurem  pro  aucupe  inter- 
pretatus  est,  sed  ut  noveris  fontem  scienciarum  latina  lingwa  proditum  et  parum 
.sapiencie  aput  barbaras  oras  absque  latina.  Neque  glorior,  quod  latine  tibi 
responderim,  sed  quod  barbarus  sim,  aliquid  latine  lingwe  quamquam  vix 
apud  elementa  cognosco,  imitatus  condicionem  tuam,  cum  te  sciam  eciam 
scolas  latinas  non  sclawas  frequentasse.    Neque  non    gaudeo,    quod   Bohemus 


apostatarum  Hellas,  quid  prior  inbenignus  Sancte  Henigne,  quid  frater  Johannes  Cadanensis 
aliorumque  nullius  auctoritatis  hominum  turba  fecerit,  credo  non  omnium  assensu  inter- 
cessisse.  —  O  Eliášovi  srovn.  Tomkova  Dějepisu  Prahy  VII,   140  a  173. 

'  (Str.  388).  Nec  probabit  vester,  quem  vos  veluti  deum  colebatis,  Hilarius  ignarus 
Pragensis  decanus,  iam  perquam  subita  mořte  absumptus  aut  omnis  tuorum  iurisconsul- 
torum  turba,  quibus  bene  fausteque  consultum  foret,  si  unum  doctorem  valere  possent. 

^  Tam  nepobyl  ovšem  dlouho,  správnali  zpráva  Frindova  IV,  56,  že  již  r.  1453  stal 
se  kanovníkem;  neboť  ti.  května  1451  byl  ještě  na  universitě  Pražské  (L  D  JI,  43).  V  Bo- 
nonii  koupil  si  rukopis  nyní  kapitolní  (Schulte  čís.  16;,  ale  v  matrice  národa  germánského 
jména  jeho  nečteme.  Zdá  se,  že  v  Itálii  jen  se  potuloval  a  k  apostasii  připravoval. 

■■'  Kázaní  to  vydal  Millauer  r.  1820  v  Praze  z  rukopisu  kláštera  Oseckého.  Rukopis 
ten  má  nápis  »Historia  civitatis  Plznensis«  zcela  správně,  i  jest  v  ni  kázaní  Hilarinvo  jen 
vetkáno,  ana  první  část  historie  pochází  od  jiného  auktora. 

*  Srovn.  Koranduv  Manuálník  mnou  V3'd.  str.  XXI  a  187 — '202. 

496 


37 

sum,  sed  veneror  litteras,  et  sapienciam  apud  nostios  karacteies,  nisi  forte  in 
alto  translatani,  non  legi.  Nam  etsi  ausim,  epištola  hec  tua  wlgaris  aut  ex 
latino  venit,  aut  in  eo  concepta  et  hanc  wlgarem  enixa  est.«  K  tomu  připo- 
mínáme, že  skutečně  český  list  Korandův  oplývá  latinismy. 

V  disputaci  pak,  kterou  měl  Hilarius  před  králem  Jiřím  r.  1465  a  sám 
potom  vypsal,'  zmiňuje  se  o  známém  humanistovi  Vavřinci  Vallovi,  jehož 
slávou  celá  Itálie  tenkrát  se  ozývala,  těmito  nedouka  hodnými  slovy:  »Erat 
quidam  Laurentius  Valla  in  Florentia,  qui  dicebat  beatum  Hieronymum  male 
transtulisse  de  greco  in  latinům  bibliam  et  evangelia. «**  K  těmto  tedy  a  ta- 
kovým zpozdilostem  Hilariovým  hledíce  musíme  uznati  odsudek  Rabšteinův 
správným,  ale  jinak  nemůžeme  neviděti  v  příkrém  vystoupení  auktorově  proti 
l)lebejskému  apostatovi  a  tudíž  tím  horlivějšímu  obránci  katolické  strany  zá- 
roveň trochu  uražené  samolibosti  urozeného  preláta. 

Již  v  úvodu  k  rozpravě  této  připomenuli  jsme,  že  prvními  a  nejvytrva- 
lejšími hlasateli  nových  nauk  humanistických  byli  písaři  rozličných  kanceláří, 
jakož  vůbec  známo  jest,  že  vnější  forma  každé  novoty  —  v  příčině  naší  jest 
to  vkusnější  stilistika  —  všade  nejprve  ujímá  se.  Po  italských  kancelářích  ná- 
sledovala kancelář  císařská,  za  níž  také  královská  česká  dosti  statečně  kráčela 
v  před  za  krále  Jiřího,  majíc  v  čele  Prokopa  z  Rabšteina  a  za  čas  proslulého 
právníka  Řehoře  Heimburského  po  boku. '  Ani  kancelář  mocného  a  bohatého 
rodu  Rožmberského,  který  z  bouří  válečných  XV.  stol.  málem  by  byl  urval 
pro  sebe  samostatnost  knížecí,  nové  módě  snah  humanistických  neuzavírala  se. 
Udržujíc  neustále  styky  s  dvorem  papežským,  s  králi  Fridrichem,  Matiášcni 
a  j.,  potřebovala  i  ona  obratných  .stilistů,  kteří  ovšem  podle  vzorů  písařů  cizích 
musili  se  říditi,  a  tudíž  novomódní  stilistice  humanistické  brzy  přivykali.  Také 
písaři  tito  za  příkladem  rovných  sobě  v  kanceláři  Fridrichově  slídili  namnoze 
při  zaměstnání  svém  po  prebendách  duchovních,  byli-li  klerikové;  nebyli-li,  po 
zisku  hmotném,  kdykoli  se  udalo  a  štědrost  nebo  podpora  pánů  byla  na  snadě. 
Dva  písaře  Rožmberské  již  jsme  poznali,  doktora  Václava  z  Krumlova,  jenž 
potom  administrátorem  arcibiskupství  se  stal,  a  jiného  písaře  Václava,  který 
na  přímluvu  kardinála  Eneáše  r.  1457  obdržel  jakés  kanovnictví.  Vůbec  jest 
hodno  povšimnutí,  že  od  r.  1448  až  do  r.  1462  byla  správa  církve  katolické 
v  Cechách  jaksi  v  rukou  pánů  Rožmberských;  neboť  v  té  době  vystřídali  se 
tři  administrátorové  (Václav,  Mikuláš  a  Jan)  pošlí  z  Krumlova,  hlavního  sídla 
vladařů  domu  Rožmberského.  Také  bratří  Rabšteinové,  jak  četné  dopisy  až 
posud  v  Archivu  českém    vydané    dokazují    (II,  436,  III,  23,  42,  47,  50,  376), 

'  Vydal  ji  v  Praze  r.  1775  Hen.  V.  Strahl. 

-  Naráží  se  tu  na  spis  Vavřincův  »I)e  coUatione  Novi  'lestamenti*,  v  němž  obsažena 
kritika  textu  vulgáty,  sv.  Jeronýma  nikde  se  nedotýkajíc'.  Dílo  to  nepovstalo  bez  vědomí 
rozhodujících  kruhů  církevních.  vSrovn.  řeč  Vahlenovu  v  .Mmanachu  Vídeňské  akademie 
r.   1861  na  str.  2i)8— 212. 

'  Humanisticky  silně  přibarvenou  apologii  krále  Jiřího,  kterou  sepsal  Řehoř  r.  M67, 
viz  v  Palackého  Beitráge  str.  G47.  Z  jeho  péra  vyplynul  také  zajisté  list  Jiřího  ke  králi 
Matiášovi  daný  28.  července  1466,  který  reminiscencemi  klassickými  vyniká.  Srovn. 
Prochaska,  Comment.  str.  229.) 

497 


38 

po  mnohá  léta  Rožmberkům  bývali  služební ;  i  není  bez  důvodu  domnění,  že 
probošt  Jan,  touže  po  otěžích  vlády  duchovní  v  Cechách,  na  pomoc  rodu  toho 
se  spoléhal,  když  však  zvítězila  strana  radikální  Zdeňkova  naproti  mírnější 
Rožmberské,  že  spolu  též  pro  toto  zhrzení  zaujal  i  on  probošt  i  Jan  z  Rožm- 
berka a  snad  i  biskup  Jošt  Vratislavský  naproti  králi  Jiřímu  '  toho  stanoviska, 
které  naznačeno  v  Dialogu  Rabšteinově  a  v  jednání  i  spisích  biskupa  Jošta 
také  poněkud  zračí  se. 

A  ještě  třetího  Václava  nacházíme  r.  14()9  v  kanceláři  Rožmberské.  Po- 
cházel také  z  Krumlova,  ale  nabyv  zboží  pozemkového  stal  se  panoší,  i  psal 
se  potom  Václav  z  Rovného.*^  Kancléřem  Rožmberským  stal  se  teprv  okolo 
r.  1475.  Také  tento  písařík  přináleží  poněkud  k  učňům  humanistickým  kruhu 
Eneášova  v  Čechách,  ač  nevydal  plodů  toho  směru  vlastních,  nýbrž  jen  pře- 
pisováním a  studováním  humanistických  děl  cizích  zálibu  svou  v  té  příčině 
osvědčoval.  Eneáše  sotva  as  poznal  osobně,  než  jen  prostřednictvím  starších 
soudruhů  k  naukám  jeho  hleděl  se  přivinouti.  Ale  dařilo  se  mu  při  tom  ne- 
hrubě,  jak  se  jeví  ve  dvou  kodexích  Klementinských,  jež  Václav  z  Krumlova 
napsal  a,  jak  se  podobá,  s  jinými  mnohými  knihami  klášteru  nějakému"'  od- 
kázal. Rukopisy  tyto  a  jiné  opatřoval  tímto  věnovacím  distichem: 

Author  constructe  domus  en  me  legat  amicis: 
Grates  nunc  habeo,  Vencesilae,  pias. 

V  prvním  z  rukopisů  výše  dotčených,  v  tom,  který  jest  sign.  I.  E.  40, 
jest  zapsána  vlastní  rukou  Václavovou  na  posledním  místě  komedie  Lionarda 
Bruna  Aretského  »Poliscena«  (roz.  Polyxena)  s  hojnými  glossami  písařovými, 
z  nichž  některé  jsou  české.  Jest  to  nezralý  ještě  plod  mladého  humanisty,  jenž 
jako  státní  kancléř  Florentský  r.  1444  zemřel.  Na  plod  ten  v  Itálii  brzy  za- 
pomněli, ale  za  Alpami  u  takových  humanistických  adeptů,  jimž  frivolnost 
nového  směru  nejvíce  imponovala,  nacházel  dlouho  ještě  obliby,  jak  svědčí 
nejen  četné  rukopisy  ale  i  tisky  jeho  (na  př.  Lipské  z  r.  1500  a  15 13).'*  Také 
našemu  Václavovi  líbila  .se  komedie  ta  tak,  že  ji  opatřil  jakýms  kommentářem, 
i  upozorňoval  na  doninělé  krásy  její  slohové  na  př.  takto:  Si  lepidam  latini- 
tatis  copiam  gliscis  nancisci,  hune  passum  solercia  pervigili  perlustra.  Ale  po- 
rozumění jeho  vadila  nedostatečná  znalost  latiny,  kterou  osvědčil  zejména  vý- 
kladem perfidus  :=  valde  fidelis  a  genae  r=:  maxillae.  Jak  chatrné  byly  dále 
jeho  vědomosti  prosodické,  dokázal  veršovaným  zakončením  přepisu  svého, 
jež  celé  zní  takto: 

'  Zde  poznamenáváme  po  Frindovi  IV,  1.57,  že  Jan  proboštem  Vyšehradským  se  stal 
k  návrhu  Jiřího  z  Poděbrad. 

'  O  něm  a  formuláři  jeho  listinném  v  bibliothéce  Klementinské  I.  E.  40  viz  zevrub- 
nější zprávu  od  F.  Tadry  ve  Věstníku   kr.  české  spol.  nauk  třídy  hist.  1890. 

■^  Nejspíš  Třeboňskému,  jemuž  darována  od  něho  inkunabule  Klementinské  bibliothéky 
41.  A.  18  (Petrucci  de  Senis,  Disputationes  z  r.  1488). 

'  Srovn.  Voigt,  Wiederbelebung  II,  412.  Ze  by  od  literárních  historiků  pod  tituly 
-Calphornia  et  Gur^^ulio*  a  >'Graccus  et  Poliscene«  uváděné  komedie  od  této  naší  byly 
jiné,  nelze  připustiti. 

498 


39 

Anno,  quo  gracia  generi  concessa  Imniano, 

Milleno  simul  quadringentenoque  iuncto 

Sexageno  nono  Nonas  Juliique  secundo 

Finis  comcdie  Leonardi  quoque  dicti 

Aretini  nunc  est  per  Wenceslaumque  scripte 

In  Crunilow  opido  Bohemicalique  dieto. 

Quare  grates  refero  cunctipotentique  trino 

Simplicique  deo,  regnanti  per  secula  Cristo, 

Orthodoxe  fidei  fratres  ariTUs  roborari. 

Hos  puto,  qui  non  a  Romana  fidc  recessere, 

At  obedicntes  pontifici  sumnio  fuere. 

Quisquis  hoc  scripto  fructur  tempore  cuncto, 

Oret  hic  Ave  sancte  quoque  virgini  pro  nie, 

I  nelité  Marie,  poli  quoque  almě  regine, 

Que  hune  una  mccum  faeiat  in  ethere  letům 

Filii  elarissimi  serenum  eernere  wltum, 

Ut  tribus  victis  sevissimis  inimieis, 

Qui  šunt  antiquus  serpens,  fetida  caro,  mundus, 

Judicis  examen  prestolemus  sineeri.  Amen. 

Y  druhém  k(.dexu  1.  G.  34,  rukou  Váelava  z  Krumlova  r.  1474  pořízeném, 
naeházejí  se  napřed  některé  listy  Eneášovy,  zejména  pokud  k  Ceehám  se  víží, 
posléze  jakýs  pendant  právě  dotčené  komedie  Brunovy  »Pamphilus«,  báseň  to 
erotická  v  distiehách.  Báseň  tato,  prosodieky  dosti  správná,  jejíž  úplný  titul 
zní:  Pamphili  liber  de  amore  inter  Pamphilum  et  Galateam,  bývá  v  rukopisíeh 
nejčastěji  při  Ovidiovi,  i  pochází  podle  Ebertova  bibliografického  slovníka  od 
jakéhos  Pamphla  Mauriliana,  zemřelého  okolo  r.  1300.  Ubohému  Václavovi 
zdála  se  asi  klassiekou  jako  následující  v  kodexu  verše  Alanovy  de  fortuna, 
které  též  přepsal.  Kancléř  Václav  dosáhl  vysokého  věku,  jsa  živ  ještě  na  po- 
čátku XVI.  stol.,  tak  že  do  doby  humanismu  českého  pokročilejší  poněkud 
zasáhl,  jak  svědčí  list  k  němu  neznámého  data  Bohuslavův  z  Lobkovic  (Nova 
epist.  appendix  íol.  2tí),  a  konečně  ještě  jiný  rukopis  od  něho  částečně  poří- 
zený (v  bibliothéee  Klementinské  sign.  I.  D.  3),  v  němž  obsaženy  některé 
plody  Musy  Bohuslavovy.' 


Přehledše  jednotlivé  humanistické  učně  české,  kteří  jiřímo  nebo  nepřímo 
povzbuzení  své  od  Eneáše  Silvia  přijali,  pohleďme  za  chvíli  ještě  na  apoštola 
nových  idei  .samého,  a  pozorujme  zvláště,  jak  vydatné  a  trvalé  byly  účinky 
působení  jeho  tímto  směrem  u  nás.  Pozorování  to  nevede  k  výsledkům  právě 
skvělým.  Pravého  totiž  osvícení  humanistického,  jak  nutno  vyznati,  nedostalo 
se  z  mužů  nánú  zde  uvedených  ani  jednomu ;  neboť  Jan  z  Rabšteina,  který 
mezi    nimi    vynikl    nejvíce,    ačkoli    formálně    za  vrNtevníky    italskými   silně  po- 

'  .Srovn.  mňj  článek  v  Cas.  Mus.  1878,  na  str.  277. 

499 


40 

kulhává,  čerpal  nového  ducha  v  ItaHi  ze  zdroje  samélio,  byť  byl  snad  v  mladších 
letech  návodem  bratrovým  z  nádoby  ducha  toho  záalpské  pozřel  nějakou 
kapičku.  Krom  něho  byli  to  vesměs  pouzí  dilettanti,  kteří  měli  sice  vůli  dobrou, 
ale  z  nedostatku  náležitého  vyškolení  síly  nad  míru  slabé.  Tohoto  nedostatku 
nabývali  mužové  vzdělání  žádostiví  v  druhé  polovici  XY.  stol.  čím  dále  tím 
jasnějšího  povědomí,  i  ubírali  se,  jak  kdo  mohl,  na  učení  do  Itálie  zároveň 
již  s  tím  úmyslem,  aby  vedle  vzdělání  odborného  (nejčastěji  právnického) 
opatřili  si  také  vnější  uhlazenost  stilistiky  nioderní.  Než  o  těchto  poutnících 
jednati  přináleží  historikům  doby  humanismu  pokročilejší,  t.  zv.  doby  Bohuslava 
Hasišteinského  z  Lobkovic.  Však  pokročilejší  doba  ta  spočívá  na  hrubých 
základech,  jež  humanismu  celé  střední  Evropy  vykopal  Eneáš  Silvius,  a  jemu 
patří  zásluha  tohoto  apoštolství,  jak  chatrné  koli  byly  u  nás  první  jeho  účinky- 
Uznávajíce  vděčně,  co  uznáno  býti  musí,  podotýkáme,  že  by  účinky  humani- 
stického působení  jeho  zajisté  bývaly  byly  utěšenější,  kdyby  byl  Eneáš  k  ná- 
rodu našemu  osvědčil  také  skutečnou  humanitu.  Maje  on  totiž  ducha  ke  všem 
zjevům  neobyčejným  pozorného  a  chápavého  počal  sice  záhy  obdivovati  se 
národu  českému,  který  ve  válkách  husitských  takovou  neohroženost  a  sílu 
osvědčil,  i  vážil  si  zejména  též  duševních  jeho  vloh  a  snah ; '  avšak  obdiv  ten, 
čím  více  on  sám  z  humanismu  se  vyzouval  a  k  vysokým  hodnostem  církevním 
připravoval,  přecházel  tím  více  v  tajnou  hrůzu  před  nezkrocenými  kacíři,  jež 
potírati  hleděl,  jak  právě  mohl.  Touto  výtkou  nenarážíme  nikterak  na  zrušení 
kompaktát  a  zdvižení  války  proti  králi  Jiřímu,  nýbrž  hledíce  v  rozpravě  této 
pouze  k  stránce  literární,  narážíme  na  bohopusté  pomluvy,  jimiž  ve  spisech 
svých  národ  náš  na  mnohá  století  zostudil.  Jest  to  zvlášť  jeho  historie  česká, 
jež  pomluvami  a  nepravdami  vůbec  oplývá  přehojně,  jak  již  na  počátku  XVI. 
věku  ostře  vytknul  Václav  Písecký,-  a  podrobně  r.  1830  doložil,  oceňuje  histo- 
riky české.  Palacký.  Historie  ta,  napsaná  moderním  slohem  humanistickým, 
bývala  potom  po  mnohé  věky  zdrojem,  ovšem  velmi  rmutným,  o  dějinách 
národa  našeho  nejen  u  .sousedů  ale  i  u  nekritických  našinců,  již  vad  jejích  ne- 
pozorujíce přede  vším  jiným  na  tom  si  zakládali,  že  Cechům  stal  se  historio- 
grafem  sám  papež.  Jak  draho  vykoupena  byla  malicherná  sláva  tato,  jest  nyní 
vůbec  zjevno ;  i  zůstává  záhadno,  více-li  škody  či  užitku  vzal  národ  náš  z  hu- 
manistického apoštolování  Eneáše  Silvia,  i  kdybychom  k  papežské  činnosti 
jeho  nechtěli  míti  zřetel.  Chtěli-li  bychom  však  přec  hleděti  také  k  této,  musili 
bychom  vůči  známé  retraktační  jeho  bulle  (Piům  accipite,  Aeneam  reicitelj  — 
ovšem  s  výhradou   —  zachovati  se  zrovna  naopak. 


Na  Moravě  po  smrti  markraběte  Jošta  a  kancléře  jeho  Ondřeje  Třeboň- 
ského snahy  humanistické  poutuchly  poněkud,  jak  svrchu  jsme  podotkli;  ale 
v  druhé    polovici    XV.  stol.    oživly    opět    přičiněním    zvláště    některých    členů 

'  Poslyšmež  jeho  slova  o  kacířských  Ceších,  která  napsal  Caivajalovi :  Perfidum  genus 
illud  hominum  hoc  solum  boni  habet,  quia  litteras  amat.  (Vyd.  Norimb.   r.  1196  čís.  130.) 
'  Srovn.  Čas    Mus.  187(i,  str.  í)2. 

500 


41 

vzácné  rodiny  Boskovické,  mezi  nimiž  na  prvním  místě  jmenovali  sluší  se  bi- 
skupa Olomouckého  Protasia  z  Boskovic  (1457 — 148.-).  Tas  Černohorský  z  Bo- 
skovic narodil  se  brzy  po  r.  1430.'  Vychován  byl,  jak  se  zdá,  v  utrakvismu, 
neboť  otec  jeho  Beneš  podle  zprávy  Eneášovy  teprv  r.  1451  odřekl  se  kalicha 
následkem  kázaní  Kapistranových.''  Tenkrát  nalézal  se  mladý  Tas  nejspíše  již 
na  učení  v  Itálii,^  kam  zároveň  se  schovancem  biskupa  Varadínského  Jana 
Vítěze,  slavným  Janem  Pannonským,  poslán  byl  již  as  r.  1447.  Jan  Vítěz  sám 
ztrávil  byl  mladá  léta  v  Itálii,  i  stal  se  po  návratu  svém  sekretářem  Jana  Hu- 
ňada,  a  dosedl  pomocí  jeho  r.  1447  na  biskupskou  stolici  Varadínskou.  Králi 
IMatiáši  potom  až  skoro  do  smrti  své  byl  nejen  obratným  kancléřem  ale  i  nej- 
přednějším rádcem.  Výtečný  muž  ten,  pošlý  z  rodiny  slovanské,  jakož  sám 
byl  v  Itálii  k  novému  ruchu  humanistickému  upř-ímně  přilnul,  tak  v  Uhrách 
stal  se  jeho  nejmocnější  záštitou ;  a  jemu  vlastně  přísluší  zásluha  o  všechen 
lesk  zlaté  doby  Korvínské,  který  ode  dvora  jNIatiášova  tak  světle  zářil,  že  ještě 
za  našich  dnů  v  paprscích  jeho  národ  maďarský  rád  se  vyhřívá.  Konávaje  ve 
službách  mocných  Huňadovců  častá  poselství  do  Cech  a  na  Moravu  přiměl 
zajisté  pana  Beneše  Boskovského,  aby  syna  Tasa  zároveň  se  sestřencem  jeho 
Janem  poslal  na  studia  do  Itálie.  Zde  záhy  spojilo  oba  mladíky  důvěrné 
přátelství,  které  nepřestává  zračiti  se  i  v  potomních  stycích  vznešených  hodno- 
stářů. O  Janovi,  který  později  pod  jménem  » Janus  Pannonius«  stal  se  nej- 
slavnějším básníkem  latinským  v  Uhrách,  víme  určitě,  že  od  r.  1447 — 1454 
ztrávil  na  učení  ve  Ferraře  u  proslulého  Guarina,  potom  odebral  se  na  studia 
práv  do  Padovy :  o  našem  Tasovi  víme  s  jistotou  jen  tolik,  že  v  městě  posléze 
jmenovaném  zároveň  s  Janeni  meškal;'*  avšak  pozdější  připomenutí  společného 
učitele  obou,  humanisty  Galeotta  Marzia,  že  s  Tasem  čítával  pilně  různé 
klassiky,  což  mohlo  slušně  se  díti  jen  ve  škole  Guarinově,  nikoli  na  fakultě 
právnické  v  Padově,  nabádá  nás  pokládati  také  Tasa  mezi  Ferrarské  učně 
Guarinovy.  Oba  mladíci,  navrátivše  se  domů,  stali  se  biskupy.  Tas  v  Olomouci 
r.  1457,  Jan  v  Pětikostelích  r.  1460,  oba  pod  mocnou  ochranou  »společného 
otce«  Jana  Vítěze,  biskupa  Varadínského.  Biskup  Tas  účastnil  se  horlivě  života 
veřejného.'*  Již  jako  elekt  r.  1458  byl  svědkem  tajné  úmluvy  krále  Jiřího  s  pa- 
pežskou stolicí,  a  po  té  druhého  dne  korunovace  královské,  načež  podle  zpráv 
Semberových  jmenován  byl  od  krále  kancléřem  pro  věci  Moravské.  Pro  mírnou 
povahu,  která  mnoholetými  studiemi  klassickými  vykrystalisovala  se,  král  Jiří 
vážil  si  jeho  tolik,  že  na  installaci  jeho  v  zimě  r.  1460  zavítal  sám  i  s  krá- 
lovnou, potom  používal  služeb  jeho  v  rozličných  jednáních  a  poselstvích  státních. 


'  V  listech  k  Janu  Pannonskému,  o  nichž  řeč  bude  níže,  naráží  se  na  stejné  stáří 
s  adressátem,  který  narodil  se  r.  1434. 

"^  Srovn.  Šembera,  Páni  z  Boskovic,  2.  vyd.,  ve  Vídni   1S7U,  str.  62  (poznámku). 

'  Balbín  (Boh.  docta  edid  Ungar,  II,  ;i76)  uvádí  jej  dříve  r.  144f)  studentem  univer- 
sity Vídeňské. 

♦  Nikoli  v  Pavii,  jak  Šembera  podle  mylné  zprávy  Augustina  Olomouckého  (Series 
episcoporum  Oiomucensium,  ed.  Richter  1831)  se  domnívá. 

*  Sekretářem  jeho  byl  Ondřej  z  Jemnice,  jejž  uvádějí  .\cta  nat.  .^eim.  univers.  Bono- 
niensis  na  r.  145 i  prokurátorem   ultramnntánfi  v  P)ononii. 

501 


42 

Než  rozhovor  o  stránce  té  činnosti  Tasovy  přísluší  dějinám  politickým :  my 
zde  připomínáme  jen  krátce  ještě,  že  biskup  Tas  králi  Jiřímu  v  bouřích  po- 
tomních zůstával  věren  až  do  té  krajnosti,  že  musil  býti  konečně  odnětím 
statků  od  papeže  přinucen,  aby  se  jeho  zřekl  a  přistoupil  k  straně  protivné 
r.  14G7.^    Zemřel  pak  výtečný  tento  muž  r.  1482. 

Se  jménem  Tasovým  víží  se  čtyři  listy,  nedávno  vydané,'^  jež  napřed  o  bý- 
valých jeho  studiích  humanistických  v  Itálii,  potom  o  pokračování  v  týchž  na 
půdě  domácí  svědčí  výmluvně.  O  těch  jest  nám  zde  zmíniti  se  zevrubněji. 
Všecky  čtyři  pocházejí  z  r.  1461,  první  od  bývalého  učitele  Tasova  Galeotta 
JMarzia,  druhý  od  Jana  Pannonského,  třetí  a  čtvrtý  obsahují  odpovědi  našeho 
biskupa  k  oběma  listům  předcházejícím  Po  jaru  r.  1461  zavítal  totiž  bludný 
humanista  Marzio  do  Uher,  aby  navštívil  bývalé  své  žáky,  kteří,  jak  byl  zvěděl, 
oba  tučných  prebend  nabyli,  a  pohostinství  i  štědrosti  jejich  okusil.  Nejprv 
zastavil  se  u  biskupa  Varadínského.  Odtud  zaslal  našemu  Tasovi  list,  v  němž 
napřed  se  omlouvá,  proč  po  tři  léta  mu  nepsal,  tak,  že  prý  stále  se  chystal 
na  cestu,  maje  úmysl  navštíviti  napřed  biskupa  Pětikostelského,  potom  vydati 
se  na  Moravu  k  němu,  ale  pořád  všelijak  byl  zdržován.  Nyní  jest  prý  u  bisku])a 
Varadínského,  který  Tasa  velmi  vychvaluje,  »laudat  enim  et  linguae  elimatae 
elocutionem  et  vitae  integritatem  et  in  agendis  rébus  solertiam  et  perspica- 
citatem;  te  semper  patriae  columen  vocat«.  Lichotivý  pisatel  těší  se,  že  tako- 
vému muži  býval  učitelem,  i  připomíná:  »Multa  legimus,  vidimus  multa  simul, 
et  paucos  auctores  dimisinius  intactos.«  Konečně  prosí  biskupa,  aby  mu  něco 
udělil,  »ut  monumentům  et  pignus  amoris  a  te  habeam*,  poněvadž  prý  již 
»in  mediocri  fortuna «  býval  velmi  štědrý,  aby,  až  do  Itálie  se  vrátí,  měl  čím 
se  [jochlubiti.  List  tento  v  Ábelových  Analektech  není  datován.  Než  zatím 
došel  našeho  Tasa  list  někdejšího  spolužáka,  nyní  biskupa  Pětikostelského, 
daný  v  Budíne  26.  března  1461,  neobsažný  sice,  ale  vzhledem  k  účelům  našim 
pozoruhodný.  Jan  píše,  že  by  rád  s  Tasem  se  setkal,  aby  »cum  scolastici 
olim  coniuncti  fuerimus,  aetas  iam  et  dignitas  maior  (nos)  redderet  coniunctiores«  ; 
i  děkuje  mu  za  chválu  sobě  v/danou  před  strýcem  biskupem  Varadínským. 
Vzdána  byla  chvála  ta  nepřítomnému  patrně  v  letě  r.  1460,  když  biskup  Tas 
s  Prokopem  z  Rabšteina  vyslán  byl  na  smlouvy  s  králem  uherským.^  K  oběma 
těmto  dopisům  odpovídá  biskup  Olomoucký  dvěma  listy,  danými  17.  dubna 
téhož  roku.  Marziovi  osvědčuje  svou  vděčnost  těmito  slovy:  »Tenet  me  enim 
vulgáta  illa  sententia,  diis,  parentibus  ac  praeceptoribus  aequale  reddi  non 
posse;«  i  slibuje,  že  mu  dá  »monumentum  cum  amoris  pignore«,  jen  aby 
přišel  k  němu  sám;  nebude-li  moci,  aby  vzkázal.  Co  by  mu  dal,  přemýšleje 
neshledává  leda  zlato,  jež  prý  Marziovi  vždy  bývalo  milé.  Na  konci  slibuje 
mu   100  zlatých  (dukátů).    List  tento  přik)žen    byl    k  listu  zaslanému    biskupu 


'  Za  to  dostalo  se  mu  zasloužené  důtky  od  opravdového  přítele  humanity,  ač  nikoli 
vyškoleného  humanisty,  pana  Ctibora  Tovačovského  z  Cimburka,  v  letě  téhož  roku,  která 
obsažena  ve  dvou  listech  otištěných  v  Archivu  českém  IV,  141  — 14G 

•  Analecta  ad  historiam  renascentium  in  Hungaria  litteratum  spectantia.  Edidit  Eu^'. 
Ábel.  Budapešti  ni  et  Lipsiae  1880.  Listy  naíe  čtou  se  tam  na  str.  90-9-2. 

'  Palackého  Dějiny,  2.  vyd.  IV,  2,  134. 


502 


43 

Pětikostelskému.  Tomu  oznamuje  pisatel  napřed,  že  dostal  list  jeho  1.  dubna 
po  poslu  kastellana  Trenčínského,  k  němuž  když  odpovídati  se  chystal,  došel 
prý  ho  rozkaz  královský,  aby  s  jinými  byl  poslem  ku  sjednání  smluv  s  králem 
uherským  *in  Bro.  Nonis  Aprilibus«.*  Nepsal  tedy  Janovi  doufaje,  že  jej  cestou 
někde  stihne;  což  když  se  neudalo,  píše  mu  list  tento.  Kterak  prý  sám  tou- 
žebně si  přál  sjíti  se  s  Janem,  dosvědčiti  může  »pater  communis  Varadinensis«, 
jehož  důtklivě  prosil,  aby  přičinil  se  o  to,  by  Jan  byl  někdy  poslem  královým 
do  Cech.  >Deus  igitur  optimus«  —  praví  dále  pisatel  —  »qui  nos  aetate 
dignitatcque  pares  fecit,  te  virtute  praetulit,  amoremque  hune  -  nientibus  nostris 
infudit,  conservare  dignetur  pro  honoře  ecclesiae  suae.«  Dále  vyslovuje  biskuj) 
Tas  tuto  prosbu:  »Si  habes  Elegantiolas  Laurentii  Vallae  cum  Invectivis  in 
Poggium,  quas  mihi  Patavii  accomodaveras,  cum  aliquo  certo  cursore  aut  alio 
(sic)  transmitte.*  Konečně  má  Jan  poprositi  kancléře  biskupa  jménem  Tasovým. 
»ut  casum  meum,  qui  mihi  est  cum  legato  imperatoris,  reverendissimo  nieo 
legato  declaret  ac  supplicet:  si  ultra  ea,  quae  hactenus  in  me  facta  šunt,  quis 
temptare  vellet,  ut  se  mihi  deíensorem  paret.  Velant  enim  nomine  culpam 
inobedientam  mihi  ascribentes,  res  tamen  animorum  alia  non  est  praeter  eam, 
qua  culpor  amicitiae  regum  inser\isse.«  Poslední  tato  (u  Ábela  zajisté  nesprávně 
vyjádřená)  prosba  dokazuje,  že  již  tenkrát  osočován  byl  náš  biskup  pro  svou 
příchylnost  ke  králi  Jiřímu. 

Z  celého  listu  Tasova  posléze  rozebraného  nejvíce  nás  zajímá  i:)rosba  za 
opětné  půjčení  Vallových  Elegancií  a  Invektiv,  poněvadž  dobře  se  shoduje  se 
skutlvem  odjinud  dos\"ědčeným,  že  biskup  náš  v  prázdných  chvílích  zabýval  se 
také  studiem  klassické  latin\".  Podle  zprávy  totižto  E.  Horkého "''  zbylo  po  něm 
(pohříchu  nevíme  ani  kde)  rukopisné  dík)  grammatické  o  jazyku  latinském, 
v  němž  prý  kráčí  v  šlépějích  Vallových.  Od  něho  nejspíše  prý  také  složenv' 
jsou  verše,  jež  v  čele  díla  se  čtou  (ale  zajisté  nesprávně)  takto : 

Nunc  postquam  Mánes  defunctus  Valla  petivit, 

Non  audet  Pluto  verba  latina  loqui ; 
Nunc  etiani  coeli  Jupiter  miseratus  forte  fuisset. 

Censorem  linguae  timuit  ipse  suae. 

Další  zpráva  Horkého,  že  biskup  Tas  uvedl  na  Moravu  knihotisk  r.  14t)(), 
a  že  tisknouti  tam  počal  Konrád  Baumgarten,  spočívá  na  nějakém  omylu ; 
neboť  první  kniha  na  Moravě  (v  Brně  totiž)  vytištěna  teprv  roku  148(i,  tedy 
čtvrtého  roku  po  smrti  biskupa  Tasa  (jest  to  latinská  Agenda  kostela  Olo- 
mouckého); Konrád  Baumgarten  pak  tisknouti  počal  teprv  r.  1499  ve  Vrati- 
slavi. Jednotliví  Moravané  pěstovali  ovšem  již  dříve,  ale  jen  v  cizině,  nové  toto 
umění,  jak  svědčí  proslulý  Matěj  Olomoucký  (Mathias  de  Olomuntz,  Mathias  Mo- 


'  Tak  vytisknouti  dal  Ábel.  Jaké  místo  tu  míněno  a  jakú  smlouvy,  nemohli  jsme  vy- 
pátrati. 

-'  Tak  u  Ábela.  Snad  má  býti :  amorem  hune,  quem  .  .  . 

'  V  Hormayerově  Archivu  na  r.  ISIÍ)  nalézá  se  obSíiny  životopis  biskupa  Tasa.  Místo, 
o  něž  nám  jde,  čte  se  na  str.  46?. 

503 


44 

ravus  zvaný),  který  od  r.  1474  v  rozličných  městech  italských  umění  tiskařské 
provozoval. ' 

» Tajné «  umění  toto  souvisí  tolikeronásob  nejen  s  šířením  osvěty  vůbec, 
ale  i  s  pokroky  humanismu  zvlášť,  že  ve  všech  spisech  o  tomto  jednajících  při- 
pomíná se  zevrubněji  i  ono.  A  děje  se  tak  právem.  Nebo  bez  ti.skařství  byl 
by  nový  ruch  duševní  vzbuzený  horlivějším  studiem  děl  staroklassických,  buď 
l>otuchl  záhy  opět,  aneb,  nebylo-li  to  více  možná,  šíření  jeho  dělo  by  se  bylo 
krokem  hlemýždím,  tak  že  dlouho  ještě  netěšili  bychom  se  tomu  jeho  ovoci, 
jež  s  povděkem  n\ní  požíváme.  My  na  tomto  místě  nemíníme  psáti  žádný  zby- 
tečný panegAirikus  božského  daru  toho,  ani  konečně,  poněvadž  to  přináleží 
době  následující,  o  výrobcích  jeho  na  půdě  českého  humanismu  promlouvati : 
zde  budiž  nám  dovoleno  pouze  v  širší  známost  uvésti  nedávno  učiněný  objev, 
který  s  prvními  počátky  knihotisku  těsně  souvisí,  a  jednoho  rodáka  našeho  se 
dotýká. 

Loňského  roku  (1890)  vydal  abbé  Requin  v  Paříži  nákladem  Picardovým 
neúhledný  ale  velezajímavý  spisek  o  20  stránkách  s  titulem:  L'imprimerie 
á  Avignon  en  1444,  v  němž  po  krátkém  úvodu  otiskuje  z  archivu  Avenion- 
ského  čerpaných  6  právních  listin,  týkajících  se  veskrz  jakéhos  Prokopa  Wald- 
vogla,  jakožto  učitele  a  provozovatele  umění  tiskařského  v  Avenioně  v  letech 
1444 — 144G.  Tento  Prokop  nazývá  se  tam  Procopius  Valdfoghel  de  civitate 
Praguensi  aurifaber  (de  Braganciis,  de  Bragansis,  de  Brageensis,  argenterius  dio- 
cesis  Praguensis),  habitator  Avenionis.  Requin  neuměl  doložiti  původu  jeho 
nijak.  My  shledali  jsme  podle  Tomkových  Základů  místopisu  Pražského,  že 
jakýs  Georius  Waltfogel  r.  1393  koupil  a  r.  1395  opět  prodal  dům  čís.  314 
na  Novém  městě ;  týž  pak  provozuje  řemeslo  nožířské,  držel  v  letech  1 400  až 
1411  dům  čís.  156  v  Starém  městě  Pražském.  Dům  posléze  uvedený  zkonfis- 
kován mu,  když  byl  v  bouři  husitské  od  něho  sběhl,  a  prodán  roku  1427  od 
obce  jakožto  »domus  olim  Georii  Waltíogl*  jakémus  Pšeničkovi.  Onoho  Jiříka 
syn  nebo  blízký  příbuzný  b)l  zajisté  Prokop  Waldvogel  z  Prah}',  obyvatel 
Avenionský,  jehož  týkají  se  listin\'  od  Requina  objevené  a  vydané.  Obsah  jejich 
jest  krátce  tento.  Za  peníze  a  jiné  výhody  vyučuje  Prokop  jiné  osoby  umění, 
nazvanému  -ars  scribendi  artificialiter«,  vchází  ve  spolek  s  jinými  k  jeho  pro- 
vozování, dodá\á  patřičné  k  němu  nástroje,  zastavuje  náčiní  to  v  čas  potřeby 
zasvěcencům,  a  vybavuje  je  opět.  Jeden  ze  společníků  vystupuje  ze  spolku  a 
odevzdává  náčiní  Waldvoglo\  i  přijav  odškodnění  v  penězích.  Vždy  však  zava- 
zují se  společníci  k  největší  mlčelivosti  o  tajném  umění.  Umění  to  není  arci 
v  listinách  vylíčeno  podrobně,  ale  vysvítá  z  nich  mnohem  jasněji  než  z  akt  zná- 
mého procesu  Strasburského  Gutenbergova,  že  tu  míněno  tištění  literami  po- 
hyblivými (48  latin.ských  literek  železných,  tolikéž  cínových,  dvě  abecedy  oce- 
lové —  majuskule  a  minuskule  se  připomínají).  Umění  to  vyznačeno  jako  lehké 
a  výnosné  (artem  . . .  esse  fíícilem,  possibilem  ct  utilem  laborare  volenti  et  di- 
ligenti  eam),  i  zavazuje  Waldvogel    své    druh\-    slibem,    že  nevyzradí    tajemství 

'  Elvvert,  Geschichte  des  Pjucherdruckes  in  Miihreii  v  VI.  díle  spisů  spoleřnosti  vla- 
stenecké na  Moravě. 

50  i 


45 

toho  \  místě,  kde  by  sám  se  zdržoval,  ani  \-  jeho  okoh'.  Dziatzko  (ve  své  re- 
censi spisku  Requinova  v  Centralblatt  f.  Bibliothekswesen  181)0  str.  24H)  mysh', 
že  Prokop  naučil  se  umění  tomu  ve  Štrasburku  od  Gutenberga,  který  tam 
1434 — 1445  meškal,  jak  známý  process  s  Dritzeno\ými  dědici  svědčí.'  Ačkoli 
z  akt  processu  toho,  jež  Lindě  obšírně  vykládá,  v>chází  na  jevo,  že  šlo  tu 
o  pouhou  fabrikaci  zrcadel,  přec  mluví  se  tu  též  tajemně  o  jiném  ještě  umění 
Gutenbergově,  jemuž  za  zvýšený  plat  měli  býti  vyučováni  soudruzi.  Dziatzko 
domnívá  se,  že  Gutenberg  již  před  r.  1440  v  Štrasburku  tiskl,  i  doufá,  že  najde 
se  ještě  spojitost  Waldvogla  s  ním.  Že  by  Waldvogel  byl  vynálezcem,  nej)ři- 
pouštějí  ani  Requin  ani  Dziatzko,  konstatujíce  pouze,  že  objevem  tím  vsut 
Avignon  v  popředí  měst,  v  nichž  tiskařství  vzniklo,  a  divíce  se  pokročilosti 
tiskařské  techniky  Waldvoglovv".  My  nemůžeme  jim  odporovati,  spokojujíce 
se  zjištěným  faktem,  že  při  samé  kolébce  umění  toho  stál  muž  v  Praze  naro- 
zený, ačkoli  původem  svým  patrně  nebyl  příslušník  národa  našeho.  Soudíce 
takto  nemůžeme  na  konec  nevytknouti  té  podivuhodné  náhody,  že  po  staletí 
šířené  u  nás  báji,  že  vynálezce  tisku  byl  Cech  aneb  po  delší  dobu  v  Čechách 
obýval,-  dostalo  se  takto  obměněného  podkladu  historického. 


Na  konci  druhého  oddělení  této  rozprav\'  naší  jest  nám  pohlednouti  ještě 
také  na  přední  ústav  kulturní  národa  českého,  universitu  Pražskou,  i  zkoumati, 
jakého  útulku  moderní  studia  humanistická  nalézti  mohla  a  .skutečně  nalezla 
i  zde.  Nový  duch  studií  staroklassických,  jak  .svrchu  již  podotčeno,  z  kruhů 
úředního  vzdělanstva  středověkého,  m\slím  z  kruhů  universitních  ani  nevyšel, 
ani  v  kruzích  těch  po  klášternicku  u.strojených  zvláštní  podpory  dlouho  nedo- 
cházel. Bylyť  to  ú.stav\-  po  výtce  církevní.  Nejr}chleji  ještě  přizpůsobih'  se  mu 
university  italské,  jsouce  vlastně  spíše  školy  odborné  než  povšechné  (studia 
generalia),  a  majíce  stálejší  a  od  vrchností  místních,  jež  hleděly  při  tom  k  pro- 
.spěchům  obecním,  lépe  ano  namnoze  skvěle  placené  učitelstvo  než  uni- 
versity středoevropské,  na  nichž  větším  dílem  vyučovati  bývalo  bakalářům 
a  mistrům  nejmladším,  nejméně  zkušeným,  kteří  nuznému  stavu  svému 
v  kolejích  rádi  dávali  výhost,  jakmile  jinde  dost  malá  naděje  lepšího  opatření 
jim  pokynula.  Nejhůře  snad  opatřena  byla  v  příčině  hmotné  tenkrát  universita 
Karlova.  Statky  jednotlivých  kolejí  v  dobách  válečných  rozzastaven\-,  rozpro- 
dány, zpustošem',  tak  že  po  celé  století  členům  kolejí  zápasiti  b>lo  s  bídou, 
jak  četné  jejich  nářky  a  dovolávání  se  pomoci  svědčí.  Ze  všech  čtyř  fakult  bý- 
valých zb\  la  pak  jediná  artistická,  a  ta  ještě  často  v  XV.  věku  byla  na  shas- 
nutí.   Proto  nebudiž  přijata  s  podixcním  zpráva,  že  slušnějšího  a  trvalejšího  za- 

'  Srovn.  Antonius  von  der  Lindě,  Geschichte  der  Erfindung  d.  Buchdruckerkun.st, 
Herlin   188fi    4",  3  sv.  Pragmatické  dějiny  jsou  ve  svazku  třetím. 

^  První  vyslovil  domnění  to,  že  Gutenberg  poíel  z  Kutné  Hory,  na  základě  ústní 
výpovědi  kronikáře  Kuthena  Tomáš  Mitis  v  Bohuslai  Hasifiteynii  Farrago  poematum,  Pragae 
1570  na  str.  31ÍI.  Naposled  hájil  souvislosti  Gutenberga  s  Čechami  K.  \'inařickv  ve  Kvě- 
tech r.  1845,  kterýžto  článek  vydal  o  2  léta  později  v  Bruselu  jazykem  francouzským  Carro. 

505 


46 

stoupení  novým  studiím  humanistickým  dostalo  se  na  imiversitě  Pražské  ze 
všech  středověkých  nejposléze,  až  totižto  v  XVI.  století. 

Avšak  vedle  hmotné  bídy  k  malému  úspěchu  nových  studií  na  universitě 
Pražské  přičinily  ještě  také  pohnutky  vnitřní.  Počínajíce  druhý  oddíl  rozpravy 
již  ukázali  jsme,  kterak  humanismus  vůbec  snáze  vnikal  v  kruhy  orthodoxní 
než  v  kruhy  katolictví  odporné,  poněvadž  prvější  bezstarostněji  tudíž  snášelivěji 
se  měly  k  jeho  pozastřeným  intencím  posledním,  než  zejména  míti  se  mohly 
a  měly  náboženské  strany  v  Cechách,  z  nichž  nejčetnější  kališníci  povýšili  do- 
k'once  universitu  Pražskou  na  sbor  ve  věcech  víry  a  správy  církevní  v  Cechách 
přímo  rozhodující.'  Odtud  akademie  Pražská,  sklesši  na  fakultu  jedinou  a  majíc 
zastupovati  všecky  a  theologickou  zvláště,  ještě  mnohem  více  o  výklad  písem 
svatých  starati  se  musila  než  prve,  a  tudíž  mnohem  menší  pozornost  mohla 
věnovati  naukám  novým,  než  připouštělo  samo  ústrojí  jejích  zastaralých  statut. 
Že  za  těclito  poměrů  vnějších  i  vnitřních  nemohlo  símě  nauk  novou  osvětu 
zahajujících  na  universitě  Pražské  dlouho  vzcházeti,  nesmí  nás  naplňovati  po- 
divením ;  naopak  spíše  tomu  jest  se  podiviti,  že  navzdor  četným  překážkám 
takovým  na  vyprahlém  skalisku  tom  ob  čas  objevují  se  bylinky  k  humanistické 
Floře  náležité  již  okolo  polovice  XV.  věku. 

Avšak  byly  to  pouhé  jarní  sněženky,  jež  úpalem  fanatismu  náboženského 
stejně  hynuly  jako  mrazem  scholastické  ztrnulosti,  která  jak  jinde  též  na  uni- 
versitě Pražské  měla  kořeny  velice  hluboké.  Staletých  kořenů  těch,  ač  již  po- 
někud nahnilých,  dobývati  bylo  velmi  nesnadno  u  nás  jako  jinde;  i  přispívala 
k  tomu  pramálo  přitažlivost  blízkých  příkladů,  jež  jednotliví  mistři  Pražští  jinde 
poznati  aspoií  mohli.  Ovšem  commercium  vědecké  university  naší  s  jinými 
universitami  tenkrát  nebylo  valné.  Shledáváme  podle  Akt  děkanských  v  letech 
1442 — 14G7  na  universitě  Pražské  toliko  11  mistrů,  kteří  akademických  hod- 
ností dobyli  si  také  na  universitách  cizích,  totiž  4  ve  Vídni,  3  v  Bononii, 
2  v  Padově,  L  ve  Ferraře  a  1  v  Paříži;  potom  všech  všade  24  mistru  cizích 
v  Praze  působících.  Že  b\-  některému  buď  z  těchto  cizinců  neb  z  oněch  našinců 
v  humanismu  zvlášť  se  bylo  zalíbilo,  neshledáváme,  ani  při  pověstném  mistru 
tří  universit  (Padovské,  Bononské,  Vídeňské)  Pavlu  Zídkovi.  Však  nejvíce  ke 
konečnému  obratu  přispěla  venkoncem  satira,  sarkasmus  a  invektiva ;  nebo  ze 
všech  pak,  jichž  možná  na  vyvrácení  zastaralého  mínění  nebo  bludu  nějakého 
prospěšně  užiti,  ostří  posměchu  vyvrací  nejbezpečněji  a  nejtrvaleji.  Starý  systém 
vyučovací  na  universitách  vždy  býval  terčem  úsměšků  humanistů  před  i  za  Al- 
pami ;  vždy  a  všade  oni  posmívali  se  auktoritě  Aristotelově,  jehož  prý  zpo- 
zdilí protivníci  jejich  ani  neznají,  barbarským  výrazům  slohovým,  hrubé  a 
nef)tesanc  latině,  neplodné  dialektice,  zkrouceným  sofismatům  a  pošetilým 
disputacím.-  Ani  v  Praze  nebylo  zajisté  jinak.  Kterak  se  mistři  Pražští  proti 
invektivám    druhu    posléze    dotčeného    dlouho    a    dosti  vytrvale  bránili,    o  tom 


'  Avšak  toto  povýšení  university  Pražské  není  tak  ojedinělé,  jak  by  se  mohlo  zdáti ; 
neboť  v  XV.  stol  ,  kdy  za  příčinou  častých  koncilií,  k  nimž  university  vysílaly  své  zástupce, 
nejvyšší  správa  církevní  vůbec  byla  více  zdemokratisována,  zaujímaly  i  jinde  korporace 
ty  vedle  hierarchie  místo  velice  závažné. 

^  Voiíít,  Wiederbelebung  II,  4.58, 

506 


47 

svědčí  zachovaná  nám  v  rukopise  .studijní  knihovny  Olomoucké  I,  YII.  13  ' 
řeč  M.  Duchka  Mělnického,  kterou  promluvil  25.  list.  1470  k  nově  nastupují- 
címu rektoru  M.  Řehořovi  Pražskému.  Z  ní  v\-nímáme  tato  zajímavá  slova : 
»Incidisti,  magnanime  rector,  in  hec  infausta  et  nimium  luctuosa  tempora,  in 
quibus  universitatem  nostram  malivolorum  rubiginosa  pectora  ac  dirisionis  fclle 
manancia  precordia  undiquaquc  damnant,  contemnunt  et  immanissima  proter- 
vitate  aspernantur,  rcspuunt  insuper  et  inexpiabili  temeritate  nihili  faciunt  ac 
perditissima  audacia  impudenter  lacerant.  O  vesanam  levitatem,  o  temeritatem 
non  ferendam,  o  impudenciam  manifestam!  Quis  hos  furibundos  nebuloncs 
cum  audierit,  equo  animo  sustineat :  Quis  tam  bono  stomacho,  ut  non  nauseat, 
cum  improbos  detractores  et  spurcissimos  hosce  conviciatores  latrare  audiat ' 
Deus  bone,  tamdiune  tua  paciencia  in  his  scelestissimis  viris  obdormies,  tamdiu 
sines  eos  impunitos,  ut  semper  impunita  stulticia  gaudeant.^  Verum  enim  vero 
vindictam  tibi  servasti  retribuesque.  Sed  hoc  illi  viderint  etc.«  Ze  se  nářky 
tyto  vztahují  k  výtkám  universitám  tenkrát  obecně  sice  činěným,  ale  zejména 
od  humanistů  a  přátel  jejich  pošlým,  o  tom  nelze  pochybovati. - 

Ačkoli  proti  jízlivým  a  hrubým  druhdy  útokům  smělých  novotářů,  kteří 
ostatně  z  počátku  zvláště  u  nás  ani  důkladností  vědění  nějakého  nevynikali, 
nýbrž  spíše  všemi  hrůzami  dilettantismu  vážnější  pozorovatele  odpuzovali,  mistři 
Pražští  podle  sil  svých  se  bránili,  přec  leccos  i  oni  od  bezejmenných  soupeřů 
svých  bezděky  pochycovali.^  Jest  to  především  modernější  t.  j.  správnější  fraseo- 
logie  latinských  zápisků  v  knize  děkanské,  která  nás  ledakde  překvapuje  a  ja- 
koby ranní  zoře  nové  doby  humanistické  po  dlouhé  noci  suchoparu  schola- 
stického mile  dojímá.  Zápisky  ty  dotýkají  se  politických  událostí  současných, 
i  počínají  se  r.  145o  (Liber  decanorum  II,  41),  kdy  zapsána  ještě  velmi  úsečně 
zpráva  o  korunování  mladého  krále  Ladislava.  Obšírněji,  ale  přec  ještě  jen  po 
kronikářsku  zaznamenána  následující  korunovace  krále  Jiřího  a  královny  Jo- 
hanny  r.  1458  (L  D  II,  59).  Naproti  těmto  krátkým  zprávám  historickým  po- 
zoru hoden  jest  zái)is,  který  do  Akt  vložil  děkan  zvolený  na  zimu  roku  1468, 
M.  Václav  z  Chrudimě,  o  válce  krále  Jiřího  a  v  něm  zvlášť  chvalořeč  na  kní- 
žete Viktorina,  tenkrát  od  Uhrů  zajatého  (L  D  II,  102 — 114).^  Zápis  ten  nejen 

'  Rukopis  (codex  mixtus),  psaný  od  neznámého  písaře  v  letech  147fi— 1480  v  Lito- 
měřicích, obsahuje  také  řeč  inaugurační  nového  rektora  M.  Řehoře 

'  Kdož  by,  čta  tyto  nářky  nevzpomněl  na  výtky,  jež  vysokému  učení  Pražskému  ještě 
r.  1509  učiniti  se  odvážil  sám  děkan  fakulty  artistické  iM.  Václav  Písecký,  a  které  obsa- 
ženy jsou  ve  slovech:  studium  risu  et  probris  dignum,  vanitatis  arguendum,  parvitatis  in- 
simulandum,  saeva  negligentiae  tyrannis  srovn.  Cas.  Mus.  1876  str.  891  A  proti  spravedlivým 
výtkám  těmto  ještě  tenkrát  hájiti  učení  Pražského  si  troufal  nástupce  V.  Píseckého  Candidus. 
Také  ke  konečnému  vítězství  humanismu  hledíce,  zvolati  smíme:  Tantae  molis  eratl 

'  Vzhledem  k  svrchu  uvedeným  nářkům  Duchkovým  nemůže  býti  pochybno,  že  také 
u  nás  v  dobách  oněch  toulali  se  stěhovaví  humanisté  -  sit  venia  verbo  —  rázu  Petra 
Ludera,  hledajíce  obživy  vyučováním  dětí  soukromým.  Ti  k  novému  učení  jedva  přičich- 
nuvše a  více  vynikajíce  planým  křiklounstvím  než  skutečným  věděním  běžnou  paedago- 
gikou  ovšem  povrhovali  a  representantům  jejím  na  universitě  hlučně  se  posmívali.  (Srov. 
Wattenbachův  spisek:  Peter  Luder,  Karlsruhe  18(jí'.) 

•  Václav  z  Chrudimě  stal  se  bakalářem  r.  14ó9  a  mistrem  r.  1462,  »pro  cuius  honoře 
illustrissimus  princeps  dom    dom    Victorinus  grande  convivium  tamquam  alter  re\  .Asuerus 

507 


48 

oddanost  a  vřelou  láslcu  ke  králi  a  králevici  dýše,  ale  i  vytříbenějším  slohem 
a  četnými  narážkami  klassickými  (na  Minoa  a  Lykur<^a ,  Scipiona,  Lepida, 
Achilla,  Catona,  Xenokrata,  Attilia  Regula,  Luculla,  Alexandra,  Aristida,  Cae- 
sara,  Nestora)  nad  historickou  i  rosu  souvěkou  pěkně  vyniká.  Příbuzného  rázu 
zá;'iisky  kratší  a  delší  pokračují  v  knize  až  do  r.  1484,  kdy  děkan  M.  Viktorin 
Kornel  z  Chrudimě  poznamenati  neopominul,  že  další  zapisování  událostí  po- 
litických krom  universitních   »decreto  publico«   bylo  zakázáno.' 

Zápisky  tyto  prohlíželi  jsme  též,  abychom,  možná-li,  nabyli  žádoucího 
dokladu  a  vysvětlení  ke  zprávě,  kterou  nám  ovšem  až  v  XVI.  stol.  zaznamenal 
sekretář  krále  Vladislava  Jan  Šlechta  ze  Všehrd,  a  která  zní  takto : "  »Scripsi 
diebus  superioriobus  carmina  quaedam  in  nonnullorum  eruditorum  virorum 
patriae  nostrae  tumulos,  qui  mihi,  dum  fáta  sinebant,  singulari  amicitiae  nexu 
devincti  fuerant ;  imprimis  vero  in  M.  Gregorii  Pragensis  tumulům,  sub  quo 
ego  praeceptore  et  duce  tyrocinii  rudimenta  in  bonis  litteris  feci.  Prnnns  ejiiin 
i)i  acadiinia  Pragensi  Virgilii  libros  cum  explanatione  Scrvii grmnmatici  legerc 
aiisiis  fnit  una  cuvi  nonnullis  lihris  aliorum  autorům  ex  iis  studiis,  quac  huma- 
nitatis  vocitaiitur.^  Na  této  totiž  zprávě  muže  na  slovo  vzatého,  o  jehož  sub- 
jektivní hodnověrnosti  nemáme  proč  pochybovati,  zakládá  se  sláva  M.  Řehoře 
Pražského,  i  odtud  považuje  se  on  ve  všech  literárních  dějinách  posavadních 
za  arciotce  humanismu  v  Cechách.^  Máme-li  na  zřeteli  universitu  Pražskou, 
můžeme  uznati  slávu  primátu  toho  celkem  správnou;  jinak  rozpravou  touto 
ukázáno  tuším  s  dostatek,  že  v  Cechách  již  před  M.  Řehořem  přátel  nových 
nauk  bylo  více.  Ze  by  pak  mezi  všemi  jimi  mistr  náš  zvlášť  vynikl,  o  tom  ani 
v  Aktech  děkanských  z  let  1466 — 67  a  1470 — 71,  kdy  jemu  bylo  tam  zapiso- 
vati, ani  v  inaugurační  jeho  řeči  rektorské  z  r.  1476,  zachované  v  rukopise  Olo- 
mouckém, není  žádoucího  dokladu;  naopak  slova  M.  Duchka  Mělnického 
svrchu  uvedená,  jež  sotva  pronesena  byla  proti  mysli  nového  rektora,  zdají  se 
přímo  odporovati  běžnému  mínění,  že  M.  Řehoř  byl  zvláštní  příznivec  novot 
humanistických,  které  zajisté  tenkrát  (t.  j.  r.  1476)  již  také  v  síně  universitní 
počínaly  vtírati  se  třeba  zatím  podloudně.  Odpor  tento  vyrovnáme  tuším 
slušně  tak,  že  napřed  piisobení  Řehořovo  směrem  od  Šlechty  líčeným  položíme 
na  sám  konec  života  mistrova,  v  léta  SOá  XV.  stol,  kdy  čtení  jeho  po- 
slouchal zpravodaj,  potom  na  působení  to  pohledneme  zrakem  méně  předpo- 
jatým, než  pohlížel  na  ně  Šlechta  sám,  když  po  30  letech  ode  smrti  Řehořovy 
o  něm  zprávu  podával.  Z  následujících  úvah  vyjde  na  jevo,  kterak  vyrovnání 
odporu  toho  si  představujeme. 


splendide  reverendis  magistris  et  dominis  licenciatis  lautissime  prfteparavit«  (L  D  II,  80). 
Václav  tento,  o  němž  žádné  další  zmínky  v  Aktech  není,  býval  nejspíše  dřív  učitelem 
mladých  pánů  z  Poděbrad,  ovšem  nikoli  nejmladšího  Hynka,  jehož  učitelem  byl  M.  Martin 
z  Rokycan  (srvn.  Jirečkovu  Hymnologii  str    40). 

'  Avšak  r.  1491  počal  děkan  Matěj  z  Pelhřimova  pojednou  »iuxta  statuta*  zapisovati 
rozličné  události    znova  (L  D  II,  166). 

^  Boh.  Hasisteinii  Farrago  poematum,  ed.  'Ih.  Mitis,  Pragae  IňTO  str.  372.  Jest  to 
list  Šlechty  k  M.  Petru  Píseckému. 

*  Také  pisatel  rozpravy  této  v  krátkém  pojednání  svém,  které  pod  titulem  » Huma- 
nismus v  Čechách*  v   Čas,  Mus.   1870  vyšlo,  běžného  mínění  toho  se  přidržel. 

508 


49 

Šlechta  byl  ve  studiích  vůbec  ^  a  humanistických  zvlášť  vždy  jen  dilettant, 
i  připadají  studia  jeho  humanistická  vlastně  v  léta  1495 — 1505,  jež  jako  se- 
kretář ztrávil  v  královské  kanceláři  v  Budíne.  Zde  stýkati  se  mu  bylo  s  muži 
humanisticky  vyspělejšími,  kteří  větším  dílem  na  studiích  meškali  byli  v  Itálii, 
a  tím  zajisté  nemálo  se  honosili.  Nebudiž  nám  tedy  divno,  že  po  tolika  letech 
i  našemu  Slechtovi,  který  byl  zatím  od  kollegů  mnohému  se  přiučil,  zdálo  se 
působení  někdejšího  učitele  M.  Řehoře  vydatnějším,  než  snad  bylo  opravdu, 
a  že  zdání  tomu  zvláště  proto  též  dal  výraz  vzletnější,  aby  mladého  mistra 
Petra  Píseckého  k  humanisticlcým  studiím  spíše  povzbudil,  jako  byl  povzbuzoval 
někdy  krajana  jeho  Václava.-  Pokud  však  jde  o  výraz:  »M.  Řehoř  první  od- 
vážil se  čísti  na  universitě  Pražské  Virgilia  a  některé  jiné  klassiky«,  nebudiž 
ani  ten  ceněn  výše,  než  náleží.  Jistá  znalost  literatury  starořímské  bývala  na 
universitách  středovělcých  vždy  domovem ;  i  nacházíme  na  př.  již  v  universitních 
řečech  Husových  ^  citáty  z  Vergilia,  Ovidia,  Horatia.  Jiné  doklady  znalosti  té 
jsou  tyto.  Jakýs  Matěj  z  Jehnědna  příjmením  Škorně  (bakalář  r.  1416)  vypůjčil 
si  r.  1449  z  knihovny  koleje  národa  českého  Vergilia  »pro  aliis  duobus  vo- 
luminibus  eandem  materiem  continentibus  et  hoc  ad  tempus  vité  sue  tantum«, 
jak  stojí  na  přídeští  téhož  rukopisu  z  IX.  stol.,  nyní  v  bibliothéce  kapitoly 
Pražské  chovaného.  ^  Týž  bakalář  Matěj,  o  němž  ničeho  více  nevíme,  měl 
rukopis  Makrobia  z  XII.  století,  který  nyní  jest  též  v  kapitolní  knihovně.^  Dále 
vyčítají  se  ve  zlomkovitém  rejstříku  nejstarším  knih  koleje  Karlovy  z  konce 
XIV,  stol.  tyto  staroklassické  spisy:  Cicero  de  senectute,  Cicero  de  amicicia, 
Valenus  Maximus,  Macrobius,  Sallustius,  Ovidius,  exposicio  Oracii  (nejspíše 
scholia  Acrona  a  Porphyria) ;  a  známo,  že  vzácný  rukopis  Klementinský,  obsa- 
hující díla  obou  Pliniů,  již  na  konci  XIV.  stol.  knihovně  universitní  přináležel.® 
V  obšírnějším  pak  katalogu  knih  university  Pražské,  který  z  rukopisu  Roudni- 
ckého vydal  nedávno  Loserth '  a  do  první  polovice  XV.  stol.  klade,  uveden 
mimo  jiné  klassiky  dokonce  Plomer  dvakrát  (ovšem  nejspíše  t.  zv.  Epitome 
Iliados  Pindara  Thebského  ve  středním  věku  rozšířená,  nebo  některý  z  četných 
překladů  latinských  vesměs  zlomkovitých,  o  jaké  několik  čelnějších  humanistů 
italských  se  zdarem  různým  se  bylo  pokoušelo).^  Ze  by  rukopisná  tato  díla 
literatury  starořímské  byla  ležela  bez  upotřebení  v  bibliothéce  universitní,  tomu 
nevěřili  bychom  zajisté  ani,  kdyby  nebylo  svrchu  dotčeného  bakaláře  Matěje, 
který  vypůjčuje  si  rukopis  Vergilia  starší  a  dva  jiné  patrně  mladší  dávaje  zaň 
v  zástavu,  kdyby  to  ncniusilo  býti  pověděno  žertem,  konal  by  byl  takřka  kritická 
studia  textová.  Ale  moderních  studií  filologických  arci  nekonali  ti,  kteří  čtením 


'  Na    universitě  Pražské    nedosáhl    ani    mistrovství,    než  jen   bakalářství   roku  1484 
(L  D  II,   154). 

^  Srovn.  Čas.  Mus.  1876  str.  87. 

'  Vyd.  od  Hóflera  v  Scriptores  rer.  Husit.  II,  95  a  násl. 

'  Kelle,  Die  klassischen  Handschriften  in  Prager  Bibliotheken,  str.  7. 

*  Kelle,  1.  c.  str.  30. 

^  Hanslik,  Gesch.  u.  Beschr.  der  Prager  Universitátsbibliothek,  str.   18. 
'  Mittheilungen  d.  Inst.  f.  bsterr.  Gesch.  sv.  XI.  (1890),  str.  301. 

•  Srovn.  Voigt,  Wiederbelebung  II,  192  a  násl. 

Rozpravy:   Ročn.   1.    rř.  III.  Č.  3  4 

509 


60 

klassiků  zde  uvedených  se  zabývali  ať  soukromě  nebo  veřejně,  nýbrž  jim  byly 
to  pouze  cvičebnice  grammatické  a  rhetorické ;  a  v  tomto  smyslu  zajisté  jediné 
náležitém  rozuměti  musíme  zprávě  jinak  ctihodného  Šlechty,  že  M.  Řehoř 
první  odvážil  se  čísti  Vergilia  a  jiné  klassiky.  Touž  odvahu  osvědčili  na  př.  na 
universitě  Vídeňské  již  okolo  polovice  XV.  stol.  astronomové  Jiří  Peurbach 
(četl  r.  1454  a  1460  o  Aeneidě,  1456  o  Juvenalovi,  1458  o  Horatiovi)  a  Re- 
giomontan  (četl  o  Ciceronově  spise  de  senectute,  o  Terentiovi  a  Lukanovi).* 

Nikoli  tedy  ducha  humanistického  nepřinesl  M.  Řehoř  Pražský  na  univer- 
situ Karlovu,  toho  neshledáváme  určitých  stop  žádných,  a  nevíme  odkud, 
nýbrž  jen  cvičebnice  správnější  latiny  uměl  v  posledních  letech  učitelství  svého 
žákům  vyhledati,  zanechav  Doctrinale  Alexandrovo  de  Villadei  a  čítaje  na 
utvrzení  posluchačů  svých  místo  něho  Vergilia  a  jiné  klassiky.  Jest  sice  i  v  tom 
zásluha  jakás,  ale  že  by  k  tomu  v  letech  80ých  XV.  stol.,  kdy  potřeba  správ- 
nější latiny  již  byla  nezbytná,  zapotřebí  bývalo  zvláštní  odvahy,  nezdá  se  nám, 
ale  zdáti  se  mohlo  po  letech  Šlechtovi,  když  také  ducha  staroklassicismu 
vlastním  přičiněním  z  obcování  s  Budínskými  humanisty  si  osvojil,  a  účinky 
tyto  k  působení  někdejšího  učitele  v  mysli  své  přičlánkoval.  Však  také  kromě 
něho  jediný  M.  Viktorin,  strýc  jeho  erbovní,  mohl  by  poněkud  slouti  žákem 
Řehořovým,  kdyby  byl  tento  býval  skutečným  instauratorem  humanismu  na 
universitě  Pražské,  ale  nehonosí  se  tím  nikde;  o  jiných  pak  současnících,  kteří 
by  odtud  lásku  k  naukám  humanistickým  byli  čerpali,  nic  nám  není  povědomo. 
Tak  vyložíme  tuším  a  srovnáme  správně  odpor  mezi  mnohoslibnou  zprávou 
Slechtovou  a  nepatrnými  cellcem  účinky  působení  Řehořova,  a  zakončíme  zá- 
roveň poznámku  o  kvantitě  i  kvalitě  účastenství  university  Pražské  v  nových 
studiích  humanistických,  když  tato  u  nás  se  probouzela.     ■ 


Rozprava  naše  o  počátcích  humanismu  v  Čechách  dospěla  konce.  Skládá 
se  ze  dvou  velice  nestejných  částí,  z  nichž  v  prvé  kratší  oceniti  jsme  se  snažili 
působení  arciotce  humanismu  Petrarky,  pokud  z  daleké  Itálie  některých  mužů 
v  Cechách  se  dotklo,  ve  druhé  poněkud  obšírnější  vystopovati  hleděli  styků, 
jež  měl  nejúčinnější  nových  studií  apoštol  záalpský  Eneáš  Sylvius  s  četnými 
našinci,  obývaje  vlasti  naší  již  blíže.  Dvěma  dobama  těma  tuším  vhodně  zavírají 
se  počátkové  humanismu  v  Cechách,  ana  doba  třetí,  jejímž  representantem  jest 
domorodec  Bohuslav  Hasišteinský  z  Lobkovic,  neznačí  více  počátků,  nýbrž 
značí  již  jaksi  vrchol  duševního  toho  ruchu  ve  vlasti  naší,  i  vyžaduje  na  tom, 
kdo  ji  chce  literárnohistoricky  vystihnouti,  příprav  obsáhlejších  a  vylíčení  ze- 
vrubnějšího. Snad  pokusíme  se  později  také  o  to.  Zde  zatím  na  omluvu  otá- 
lení toho,  a  spíše  ještě  abychom  nepatrnost  podané  v  rozpravě  naší  látky  nové 
vysvětlili,  postěžovati  si  musíme  na  veliký  nedostatek  bibliografického  přehledu 
rukopisných  památek,  v  nichž  látka    ona   jest  ukryta. '^   Tento  nedostatek  i  na 


'  Aschach,  Gesch.  d.  Wiener  Universitát  I,  353. 

*  Bylo  na  to  již  často  žalováno  a  žalováno    musí   býti   stále    znova,   že  nemáme  vě- 
decky uspořádaných  katalogů  rukopisných  sbírek  českých  a  moravských,  z  nichž  mohl  by 


510 


51 

pisatele  rozpravy  této  doléhal  citelně  tak,  že  neostýchá  se  vyznati  upřímně,  že 
některé  části  práce  své  pokládati  musí  potud  za  problematické,  pokud  nedo- 
statek onen  odklizen  nebude,  celek  pak  že  trpí  hojnými  mezerami,  které  vy- 
plněny býti  mohou  jen  také  až  vydány  budou  katalogy  rukopisů  českých 
všechny.  Z  téhož  nedostatku  vyplynula  i  jiná  vada  rozpravy  této,  chatrná 
pragmatičnost  povšechného  líčení,  any  mnohé  osobnosti  k  cellcu  přičlánkovány 
býti  musily  jaksi  aforisticky.  Vedle  stěžejného  nedostatku  zde  krátce  dotčeného 
tísnila  pisatele,  jak  několikrát  poznamenal  pod  čarou,  nemálo  též  nemožnost 
vyčerpání  některých  dát  literárnohistorických  ze  samých  pramenů  již  tiskem 
vydaných,  poněvadž  jich  ani  v  Praze  ani  ve  Vídni  nebylo  lze  dobrati  se.  Než 
přes  značné  obtíže,  vady  a  nedostatky  tyto  kojí  se  pisatel  nadějí,  že  rozpravou 
svou  k  poznání  počátků  velezajímavé  doby  humanistické  v  Cechách  aspoň  po- 
někud přispěl. 


historik  literární  i  kulturní  lehce  čerpati  a  pohodlně  vyčerpati  potřebné  k  studiím  svým 
prameny.  Nedostatek  ten  cítíme  tím  bolestněji,  čím  hojněji  v  příčině  té  opatřeny  jsou 
všechny  téměř  čelnější  bibliothéky  vůkol  vlasti  naší,  z  nichž  mnohá  honosí  se  katalogem 
rukopisů  již  podruhé  sdělaným  a  vydaným :  my  pak,  sedíce  uprostřed  značného  bohatství 
po  otcích  zděděného,  ani  hrubě  nevíme,  co  máme,  ačkoli  jinak  duševním  majetkem  tím,  kdyby 
byl  náležitě  sepsán,  slušně  mohli  bychom  před  světem  pochlubiti  se  na  svůj  i  na  všeho 
vzdělanstva  okolního  značný  prospěch. 


4* 

511 


PLEASE  DO  NOT  REMÓVE 
CARDS  OR  SLIPS  FROM  THIS  POCKET 

UNIVERSITY  OF  TORONTO  UBRARY 


DB 

2098 

T77 


Truhlař,  Josef 

Počátky  humanismu  v  Cechách 


^^m