Skip to main content

Full text of "Rok v starodávných slavnostech nas̆eho lidu"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



I 



c,vrvQ?>^ 



^^^ 







f^^ 



v 



y 






^ 



O ^ 






,-^.ei,^_ 



'f\ 



Tabi „Sbírka spisA pn mládei" 

obsahi^le y číslech neJnoY^iíeh (dKyjJSf oinimena na číslech předeSlýeh): 

Číslo XXXŤTT. ; O Šelmách medTČdoTitýeh. Sestavil K. Starý, professor 
▼ySií dÍYČi ikoljr. Cena 60 h. 

Číslo XXXIV. : Pomněnkf. Slova do památníku a k roslidným příleži- 
tostem mládeii s různých spisů vybral Mat. Václavek. Cena 56 h. 

Číslo XXXV. : Za vlasf! Povídka e dějin studentských. Pro dospělou 
mládci napsal A. Dostál. Cena 60 h. 

Číslo XXXVI.: Jen poctivě! Povídka ze studentského iivota. Pro do- 
spělou mládci napsal A. Dostál. Cena 60 h. 

Číslo XXXYII.: Těloeviěné hry pro Skolf. Napsal J. Klenka, učitel při 
c. k. ústavě učitelském. Svazek I.: Hry be% nářadí. Druhé, přepracované 
vydáni Cen& 56 h. 

Číslo XXXVIII.: TělocTilné hry pro Školy. Kapsal J. Klenka, učitel při 
c. k. ústavě učitel. Sv. II.: Hry s nářadím. Třetí, přepracov. vydání. Cena »0h. 

Číslo XXXIX.: Za uměním. Obrázek ze iivota českého umělce. Dospíva- 
jící mládeii napsal F. J. Andrlik. Se 4 obr. Cena 92 h. 

Číslo XL.: České bájky. Na základě českých přísloví ntpsal Fr. Pa- 
točka, professor gymnasijní. Cena 1 K 10 b, váz. 1 K 60h. 

Číslo XLI.: Todník z PodkrkonoSf. Původní národní pověsti. Vypravené J. E. 
H r aS e. Cena 1 K Su h, stkv. váz. 1 K. 70 h. 

Číslo XLn.: Po boji vítězství ! Povídka pro mládci dospívající. Napsal 
L. B e n ý á e k. Cena 1 K 30 h. 

Číslo XLIIL: Dobrodinci lidstva. Črty ze iivota světoznámých mužů, 
kteří získali si o lidstvo nepomUeJící zásluhy. Líčí F. J. Andrlík. Cena 
1 K 20 h, stkv. váz. v plátně i K :<0 h. 

Číslo XLIV.: Pohádky. Napsala B. Studničková. Cena 90 h, stlcv. váz. 
1 K 30 h. 

Číslo XLV.: Slunce i mračna. Pětadvacet povídek o dětech pro děti. Na- 
psal Dr. J Koiín (J. K. z Rad os to va). S 27 obr. Cena 1 K 60 h, 
sktv. váz. 2 K. 

Číslo XLVI,: Stromky rovné a křivé. Šestadvacet povídek o dětech pro 
děti. Napsal Dr. J. Košin (J. K. z Radostova). S 28 obr. Cena 1 K 6u h 
stkv. váz. 2 K. 

Číslo XLVII.: Květy plné I hlnehj. Šestadvacet povídek o dětech pro 
děti. Napsal Dr. J. KoSin (J. K. z Radostova). S 33 obr. Cena 1 K 60 h 
stkv. váz. 2 K. 

Číslo XLVIII. : PSeniee a koukol. Šestadvacet povídek o dětech pro děti. 
Napsal Dr. J. Koiín (J. K. z Radostova). S 27 obr. Cena 1 K 6U h, stkv. 
váž 2 K 

Číslo XLIX.: H^nověJSí pohádky. Napsal Dr. J. Koiín (J. K. z Ra- 
dostova). Cena 1 K 20 h, stkv. váz. 1 K 60 h. 

Číslo L.: Nové pohádky. Podává B. Kl i m 8 o vá. Cena 80 h, stkv. váz. 1 K. 
Číslo U. : Z pouti mládí. Obrázky pro mládci. Napsal A. Dostál. 
Óíslo LIL: České pohádky a povésti. Vypravíme J. K. Hra8e« Cena 1 K 
40 h. váz. 2 K. 

Oíslo LIII. : Z lesnatých končin. Tří povídky % prázdnin. Vypravíme L. 

12 A n "Ý i A Ir 

Číslo LV.: Obrázky z Francie. Pro mládci upravil Dr. J. Guth. 
Číslo LVI.: Pod sluncem Jihu. Pro mUdei upravil Dr. J. Guth. 
Číslo LVII.; Obrázky z Žeeka. Pro mládci upravil Dr. J, Guth. 

1|q«I|II obyčejné (výSe uvedené jsou vazby stkvostné, za 
W€l2Uy dárky určené) opatřuji se dle přáni co nejlevněji 
(hřbet a rohy v plátně po 15-20 h, v kůži po 20—30 h, dle 
tlouStky knih a dle úpravy vazby; a co nejrychleji. 



Sbírka spisů pro mládež 



vynikajících českých spisovatelů. 



čís. LI V. 



V 

F. V. VYKOUKAL: 



M T staroláf Sien slavnoM na^ebo Mn. 



^ 



v PRAZE. 

Nakladatel Dr. FRANT. BAČK0V8KÝ, knibkapee. 

1901. 



i 



im 



C-c^ -/3^7- 



ROK 



! STARODÁVNÍCH SLAVNOSnCH 



NAŠEHO LIDU. 



Pio mládai uprkTil 



F. V. VYKOUKAL. 




V PRAZE. 

Nakladatel Dr. FRANT. BAČKOVSEÝ, knihknpec. 

1901. 



GT 



4 



Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze. 

4 



-7-73^fO-/7 



uy OD. 

Národ od národa liší val se druhdy netoliko řeči, 
jako dosnd; ale i povahou, náboženstvim, krojem, za- 
řízením a výzdobou příbytků, zejména však názory, 
jež měl o přírodě a jejích zjevech. Názory tyto jevily 
se mimo jiné též ve slavnostech, jež celý národ anebo 
značná část jeho konala v určitých dobách a způsobem 
ustáleným. Prodlením věků slavnosti ty ovšem se mě- 
nily a s rostoucí vzdělaností znenáhla mizely, až se 
v našich dobách z nich zachovaly toliko skrovné 
zbytky. Ale i ty zbytky důležito jest poznati, neboť 
jest v nich cenný příspěvek k seznání kmenové vý- 
značnosti národa. 

Naše mládež většinou již nezná kromě pouhých 
jmen starodávných slavností téměř ničeho z toho, co 
bavivalo a těšívalo naše otce a dědy. Kniha tato 
má mladé čtenářstvo naše alespoň poněkud poučiti 
o tom, jak druhdy bývalo ... Z té příčiny přibrány 
jsou sem mimo rozpravy tiskem již vydané také roz- 
pravy nové, a pro lepši rozhled ve mnohých statích 
srovnány jsou obyčeje naše s jinými, zejména slo 
vanskými, i vyložen též jejich původ. 

V PRAZE v prosinci 1900. 



Na svatého Mikuláše. 

Pověst vypravuje o sv. Mikuláši, že kdysi, když 
jako biskup šel městem, v němž sídlil, zaslechl v kte- 
rémsi domku bědováni tří dcer, jimž hrozilo kruté 
neštěstí proto, že otec jejich neměl peněz, jichž bylo 
třeba na jejich svatbu. Lidumilný biskup nerozmý- 
šleje se hodil otevřeným oknem váček peněz zarmou- 
cené rodině, která tím byla zachráněna. Od těch dob 
prý šířila se úcta k štědrému biskupu Mikuláši, a 
během let stal se světec tento milým patronem dítek 
po všem světě křesťanském. Jeho svátek — 6. pro- 
since — jest dětem vítán jako utěšená předzvěst 
Vánoc; radost pak, která plyne z jeho štědrosti, jest 
stejně rozšířena v Praze jako v kterékoli vísce pod- 
horské. Jiné slavnosti a svátky již dávno pozbyly 
dřívějšího lesku — sv. Mikuláš však jistě se bude 
po všecky věky těšiti úctě a oblibě neztenčené. Úcty 
požívá vlastně i v jiném směru; jestiť mu zasvěceno 
v Čechách 114 chrámů. 

Ve velikých městech arci se nám Mikulášská 
slavnost značně změnila. Známkou její dnes jsou 



8 



hlavně četné krámy a boudy, y nichž jest vyloženo 
nejrůznější zboží k nadílce Mikulášské. Mimo hračky 
všeho drnhu jsou tu hlavně cukrovinky a pamlsky 
ovocné^ a mezi tím vážně trčí* na stolcích papíroví 
Mikuláši a černí, ohyzdní čerti. Zástup prodavaček 
nabízí také — březové metly; ale těch se nikdo ne- 
leká, — jsouf vyzdobeny pozlátkem a papírovými 
růžemi, — tedy není jejich cílem výprask. 

Jinak bývalo a dosud bývá na venkově. Tam 
přicházívá do rodin, kde jsou menší děti, sv. Mikuláš, 
za nějž se někdo ze známých převlékne, v průvodu 
anděla, který cinká zvonečkem, a čerta, který stále 
poskakuje^ řetězem řinčí a mrská zvláště čeládku 
metlou velmi důkladnou. Přestrojený Mikuláš ptá se 
domácích na děti, jsou-li hodný, jak se chovají a jak 
se učí. Napomíná bázlivce, který ze strachu před 
jeho berlou a koudelovým vousem zalezl kamsi do 
kouta nebo se skrývá za maminčinu sukni, a chválí 
ty, kteří zřetelně a plynně odpovídají. Zejména ptá 
se dětí: „Umíš se modliti V" a vyslýchá, umějí-li své 
dětské modlitby řádně odříkávati. Kdo dobře odpo- 
vídá, tomu naděluje z darů, jež mu anděl nosí na 
míse nebo v košíčku. Kdo neumí odpovídati, dostane 
také dar — syrový brambor, a má za to. potom po- 
směch všech domácích nádavkem. 

Obecným zvykem jest, že dítky večer před sv. Mi- 
kulášem, než jdou spát, zavěšují si do okna punčošku, 
nebo kladou talíř, aby jim tam sv. biskup, až dnes 
půjde kolem, něčeho nadělil. A svatý biskup jest 
opravdu tak hodný, že i v nejchudší chatě naleznou 



dítky ráno alespoň nějaké jablíčko a laciný mlsek; 
a zapomněMi podívati se na okno a naděliti, jen děti 
samy json tím vinny, — rozhněvaly ť ho, nechovajíce 
se dobře. 

Slaviti s v. Mikuláše bývalo v Čechách, pokud jsou 
o tom zachovány zprávy, v obyčeji již v století XV. 
Tenkráte i později pořádaly pražské školy okázalé 
průvody městem, vodíce biskupa s hojnou družinou 
„rytířů svatomikulášských". S jakou nádherou místy 
průvod se dál, vysvítá ze zákazu, který dán byl již 
v polovici XV. stol. správcům školním, aby „rytíři" 
v průvodech zmíněných nejezdili na koních (jezdívali 
však i na vozíeh), aby zanechali nádherných rouch 
a ozdob a hlučného vystupováni. Ale zákazy, i když 
byly obnoveny, málo byly platný. 

Také na venkově nebyla slavnost sv. Mikuláše 
neznáma. V Jindřichově Hradci sv. Mikuláš druhdy 
také jezdíval. Koně měl sice jen dělaného, ale za to 
měl četnou družinu andělů, vojáků, čertů, židů, mastič- 
kářů a jiných přestrojenců. 

Podobá se, že na svátek sv. Mikuláše byly pře- 
neseny nějaké obyčeje dávnější. Byly o tóra vyslo- 
veny různé domněnky, z nichž však nelze dobrati se 
něčeho určitého. Však i bez toho bude sv. Mikuláš 
mládeži vždy hostem vítaným. 



1 

J 



štědrý den na našem. venkově, 

v dlouhé řade svátků, jež jsou na celý rok se- 
staveny a zapsány v kalendáři, není ani jediného, na 
který by se všichni lidé bez rozdílu tolik těšili jako 
na Vánoce. Mladí i staří, bohatí i chudí, vzneseni 
i prostí radostně chystají se na krásné svátky zimní. 
Ale celé Vánoce neměly by půvabu, kdyby nebylo 

v* 

v nich — Štědrého dne. 

Štědrý den jest takořka májem zimy. Jako v máji 
příroda se odívá v čarovný háv svůj, jako z její hrudi 
ozývají se nejlíbeznější zpěvy, tak na Štědrý den 
zatřpytí se ztuhlý povrch země miliony bleskotných 
květů krystalových, a vánkové i větrové roznášejí svou 
hbitou peruti v širou dáli velebnou píseň, jakou roze- 
zvučí se i studený kov zvonův, i vřelé srdce nesčet- 
ných zástupů lidstva. O Štědrém dnu sloučila se vý- 
znamná slavnost církevní nej úžeji i nejladněji se 
starodávným podáním lidovým, a ze spolku^ toho vyrů- 
stají něžné květy přerozmanitých, zajímavých obyčejů. 

V ten den náš venkovan stýká se také nejtěsněji 
se vším, co z veškeré přírody nejblíže se ho týká, 
skládá se sebe pána a hospodáře a jeví se spíše sta- 



11 



rostlivýni přítelem i vlídným rádcem. Doufá však také, 
že mn tajemné sily přírodní v tento čas oznámí nej- 
bližší budoucnost, po níž se tedy opět a opět dotazuje. 

Ku podivu! Štědrý den přece vlastně jako jiný 
den — neníf ani zasvěceným svátkem — a přece 
jakoby kouzlo jakési prostíralo nad námi svou taju- 
plnou sify nálada sváteční dostavuje se sama sebou. 
Děti vesnické, af v chudinké chatrči, af v bohatém 
statku selském, vstanou dnes jistě o hezkou chvíli 
dříve než jindy, touha a radost burcuje je s lože — 
a přece snad není pro ně uchystán nijaký „Ježíšek^^ 
nečeká jich nijaký zvláštní dárek jako děti městské* 
Ale nebylo by těžké uhodnouti, kde jest z toho dne 
radost upřímnější. 

O dobytek starají se venkované v ten den velmi 
pečlivě. Hned časně ráno před dojením dají každé 
krávě kousek kaše, větvičku routy a tři ječné klasy 
atak je spraví na celý rok. — Koním, aby byli bujní, 
kouří hospodář z rána do chřípí, klada na uhlí síra 
a koru březovou. Domácí dcerka nebo hospodyně, 
jdouc ráno sypat drůbeži, míchá ode všeho obilí, které 
se na statku seje, po přehrští, se slovy: „Míchám, 
míchám samé vejce " Směs ta dá se slepicím, aby 
hojně nesly. Jinde dávají z téže příčiny slepicím 
hrachu, jehož zrnka při tom mají býti podobou vajec. 
Kolem poledne dostanou slepice a holubi podruhé 
zrní, ale to se jim nasype do obruče nebo do kruhu, 
utvořeného ze řetězu (jejž sňali s vozu), aby slepice 
nezanášely a holubi nezaletovali. Kohout, husák a kačer 
dostanou česneku, aby byli bujní, psa nad to vystrčí 



12 



někudy po zpátku oknem na dvůr, aby byl ostražitý 
a nebál se ani čerta. 

Hospodář záhy z rána pozoruje také počasí. Zrak 
jeho nejdříve padne na sad, a v malé chvíli stojí již 
statný muž, jehož trocha zimy nezalekne, uprostřed 
holého stromoví; však bylo beztoho nutno přesvědčiti 
se, zda vrátka nezamrzla, dnes budou se otvírati ještě 
kolikráte! Za sadem táhne se kus louky a dále jdou 
pole až k lesu. Odtud zavane pojednou silný vítr, za- 
hraje si suchou metlicí a zasviští v prázdných koru- 
nách stromových. 

Náš hospodář při této neladné hudbě větrové po- 
kyvuje si spokojeně hlavou, vyčítat z ní pro sebe, že 
bude obilí příštího roku dobře v ceně. Je-li poklidno 
a jsou-li větvičky stromové obaleny bělostkvoucím 
jíním, předpovídá hospodář, že se budoucně urodí 
mnoho ovoce. 

V domě mají ženské zatím ruceplny práce. Arci 
není to práce taková jako v městě, kde tou dobou 
jeví se i na ulici zimničný ruch, ani jedni jdou na- 
koupit ještě v poslední chvíli jiutných dárkův a jiní 
vycházejí hledat nových a nových pamlsků na stůl 
vánoční. Venkovská hospodyně uvádí tou dobou do 
pořádku po domě vše, co dříve nemohlo býti pokli- 
zeno. Světnice byla ovšem již dříve vybílena, také 
podlahy jsou řádně vymyty, a zatím nasypáno na ně 
slámy nebo čistého písku, aby se do svátků nezašla- 
paly. Mnoho starostí dá ženským pečení vánoček; 
k němu soustředěna je všechna pozornost a píle do- 
rostlých ženských, co jich jen jest v domě. Hospodyně, 






13 



když těsto vyválela a jednotlivé prameny do vánoček 
zapletla^ vybíhá do zahrady a utírá si ruce těstem 
zamazané o stromy, aby se urodilo hojně ovoce. Vá- 
nočku čili štědrovku dostane především hospodář, aby 
se mu příštím rokem všechno obilí dobře zdařilo. 
Také čeledínové a děvečky dostanou po veliké vánočce. 
Pro celou rodinu pak napeče se několik vánoček spo- 
lečních; pokud jsou, leží stále jedna na stole a podává 
se příchozím, aby si ukrojili, na uvítanou, právě tak 
jako jindy chléb. Služební dostanou nad to na Boži 
Hod i jiného pečiva drobného a výsluhu od oběda, 
aby mohli donésti svým rodičům. 

K obědu se o Štědrý den nezasedá, neboť se za- 
chovává přísný půst, který jest ostatně dobrou prů- 
pravou k tučnější večeři. Také dítky musí se podrobiti 
tomuto pravidlu, a neodbytné prosby jejich vynesou 
jim leda, že tu a tam jest jim dovoleno vyškrábati si 
kastrol od povidel nebo třeného máku, a že dostanou 
nějakou tu topinku, která prý v ten den jest dobrým 
lékem proti osypkám a vyrážkám. Za odměnu postu 
slibuje jim matka, že. spatří zlatá prasátka běhati po 
zdi. Malí neposedové utiší se na chvilku a sledují 
matný odlesk plamene, těkající po stěně, ale brzy se 
jejich kučeravé hlavičky otočí po matce s otázkou: 
„A kde jsou ta zlatá prasátka, abychom šije chytili?" 

Děje se vám při tom, milá robata, jako lidem, 

kteří se celý život honí za klamným přeludem štěstí, 
ale vždy lapají jen pouhý stín. 

Pomalu snáší se nad krajinkou soumrak, opozdilý 
chodec chvátá pod útulný krov, i větérek ustál ve své 



14 



laškovné hře, jenom z nizkých kominů vinou se vy- 
soké sloupy bélavého dýmu. Posvátný klid zavládne 
dědinou, veliká chvíle sváteční nastává. 

V našem domě jsou již všichni shromážděni ve 
světnici, hospodář již dávno odložil dýmko, svou ne- 
rozlučnou společnici, a čeledín, který právě do stáje 
nanosil vody k nápoji, hřeje se u širokých kamen 
kachlových. Děti vyběhnou ještě na zahradu se slámou 
a povřisly v 4'ukou. Pobíhajíce od stromu ke stromu 
ovazují je a zvou je k štědré večeři. Jakmile se vrátí, 
oznamují matce, že již hvězdička vyšla, že se již může 
sedati k večeři. Ano, to se snadno řekne — ale ho- 
spodyně musí dnes míti všecky pokrmy pohotově na 
stole, nesmíf vstáti od stolu, uechce-li, aby jí slepice 
zanášely. Ostatně ráda slyší, že jest dnes nebe plno 
hvězd — jestif to znamením, že jí drůbež hojně po- 
nese. Také hospodář těší se, je-li na Štědrý večer 
jasno — neboť „světlé Vánoce — tmavé stodoly — 
tmavé Vánoce — světlé stodoly". 

Konečně hospodyně ohlašuje, že jest večeře ho- 
tova. Děti hrnou se na svá místa, ale hospodář počítá, 
nebude-li stolujících lichý počet, jinak by si někam 
poslal pro hostě. Než si sednou, stoupají bosou nohou 
na sekyru na zemi ležící — aby jim v příštím roce 
nohy nebolavěly. A tu již hospodyně nese velikou 
mísu kouřící se polévky, a to buď rybí buď zapra- 
žené se svítkem ; hospodář vstává, žehná se křížem, 
a světnicí zní stará modlitba: „Oči všech doufají v Tebe, 
Hospodine, a Ty jim dáváš pokrm v čas příhodný." 
Ostatní stojíce šeptem doprovázejí předříkávajícího. 



15 



DozdI závěrek modlitby — „stolu nebeského raé nás 
účastný učiniti, Kriste, králi věčné slávy, amen." — 
„Tak nám požehnej Pán Bůh vespolek vším dobrým, 
abychom se tu za rok zase všichni ve zdrávi shle- 
dali," — přeje hospodář sedaje, a ostatni z hloubi 
srdce odpovídají: „Dejž to Pán Bůh." 

Děti rozžehly si zatím třínohé svíčičky, jež jim 
otec z městečka schválně dal přinésti, a postavily je 
před své talíře. Pozorují, komu světýlko dříve shasne, 
— ten dřív zemře. — Hleďte, těm maličkým stačí 
barevná svíčička na radost právě takovou, jakou spů- 
sobuje v bohatých domech městských nádherný stro- 
mek vánoční, obložený drahocennými dary. Vánoční 
stromek klestí si na náš venkov pozvolna cestu teprve 
v letech posledních 5 naši předkové ho neznali a tedy 
dítkám svým ani dárků štědrovečerních nedávali. Ale 
svičíčku, byf sebe tenči, sebe nepatrnější, musilo míti 
i dítě chuďasovo — z jejího světla linul se milý jas 
ve skromnou duši dětskou, z ní padala záře na celou 
rodinu, v níž zračila se alespoň v tu chvíli spokoje- 
nost a štěstí. 

Po polévce ožije u stolu zase utuchlý hovor. Ten 
onen pátrá, sedí- li dobře: nesmí totiž na Štědrý večer 
seděti ani předem ani zadem přímo proti dveřím, sice 
ho toho roku ponesou na hřbitov. Ohlížejí se také po 
svých stínech: kdo má stíny dva, zemře do roka. 
Totéž se stane tomu, kdo by, utíraje svíci, jí shasil. 
Někteří podstrkují si pod ubrus (dnes pokryje hospo- 
dyně stůl božíhodovým bílým ubrusem j pod svůj talíř 
peníze, aby se jich po celý rok držely. — Kdo by se 



16 



dival na stolovníky přes ramenO; drže za kliku u dveří, 
uvidí bez hlavy toho, kdo v roce svět opustí. 

Tabule štědrovečerní jest sice hojná, ale zvláštních 
lahůdek ani pamlsků na ní není. Je-li jen poněkud 
možno, opatří hospodyně rybu, která v krajině, kde 
není řeky, jinak celý rok nepřijde na stůl. Mimo to 
jest štědrovečerním jídlem houbovnlk („kuba"), hrubá 
krupice vařená a smíchaná se sušenými houbami, hlavně 
však „svarba", totiž směs velikých krup ječných a 
hrachu. Piva se pije několik džbánkův, a dostane po 
sklenici také čeládka, která s rodinou, starým řádem 
se řídící, stoluje pohromadě. Ženské navaří si obyčejně 
také kávy. Na konec načne se vánočka, hospodyně 
donese jablek a ořechův, oddělí dětem i čeládce a po- 
staví ostatek ke společné potřebě na stůl. 

V tom, slyš, před oknem zavzní zvuk trouby 
pastýřské, a potom ozve se i koleda. To přišel obecni 
pastýř přát domácím veselých svátků v a božího po- 
žehnání na celý rok. Dostane za to od hospodyně 
bud řádný kus vánočky buď, a to častěji, veliké 
koláče, natřené povidly nebo mákem — a hospodář 
přidá mu také nějaký groš, aby si koupil něčeho 
„pro zahřátí". 

Když domácí povečeřeli, vzpomínají také na své 
dobroděje z přírody. Děvečka nese na dvůr kousek 
štědrovky, půl jablka a půl ořechu, a metá tuto vý- 
ši uhu do studny se slovy: „Studničko, studničko, nesu 
ti štědrého večera, abys nám dobrou vodu dávala." 
Do vzduchu nebo na vítr hází se hrst mouky, aby 
Meluzina, majíc z čeho uvafíti svým dětem kasičku, 



17 



neskučela a do okeD nezalétala. Bybi kosti házejí se 
z éásti do ohně, ale obyčejně zakopávají je na za- 
hradě pod stromy, aby byly úrodný. Drobty a zbytky 
po stole rozházené i s kostmi rybími zahrabávají se 
rovněž na zahradě, a na jaře vykvete z nich řim- 
baba, dobrý lék prý proti psotníku. Děti, nebyly-li 
před večeří na sadě stromů ovazovat, vybíhají tam 
nyní; třesou stromy a volají: „Stromečku, vstávej, 
ovoce dávej, je Štědrý den!" — Zbytků z večeře 
dostane se také kravám, aby dávaly celý rok hojně 
mléka. V chlévě jest prý o půlnoci slyšeti všecka 
hovádka spolu rozmlouvati, ale kdo by je poslouchal, 
zle by se mu vedlo. 

Ve světnici i mimo ni provozuje se po večeři 
hadačství a věštění nejrůznějšího druhu. Staří mladí 
vyzvídají, budou-li příští rok ještě živi. Kdo rozloupne 
první ořech prázdný a kdo, překrojiv jablko na přič, 
spatří místo hvězdy kříž, nedočká se příštích Vánoc. 
Kdo si dá pod ořechovou skořápku špetku soli, a sůl 
se do rána na stole rozplyne, také zemře do roka. 
Aby se dověděli, jak se jim povede, poklopí tři talíře 
a kladou pod jeden chléb, pod druhý peníze a pod 
třetí hlínu. Kdo si potom odkryje chléb, bude míti 
celý rok co jísti, kdo peníze, toho se budou celý rok 
držeti, kdo hlínu, ten zemře nebo bude tříti bídu 
s nouzi. Kdo se po celý den postil, jde po večeři na 
poslechy ; podle hřmotu nebo zvuku, jaký uslyší, hádá, 
co ho čeká: sbíjení prken věští mu smrt, hudba svatbu 
a p. Totéž lze vyzkoumati, divámeli se tou dobou 
do tmavé peci, jenže tam mimo různé zvuky i zraku 

Vykoukal: Rok. 2 



18 



zjevnjí se znameni: spatřime-li mrtvolný zemře někdo 
z rodiny, nkáže-Ii se oheň, vyhoří dům a pod. Zkouška, 
kdo koho přežije, děje se takto. Přinesou velikou 
mlsu, naplněnou vodou, a sem pouštěj! po skořápce 
s hořící sviéičkou: čí svějtlo nejdříve shasne, ten nej- 
dříve zemře, čí skořápka odpluje nejdále od kraje, 
ten se dostane nejdále od domova. 

Četné jsou také prostředky, kterými hospodář snaží 
se dověděti, jak a co se mu urodí a jaké bude počasí 
v nastávajícím roce. Vezme na př. nůž, přiváže k němu 
s jedné strany kousek chleba, s druhé kousek vánočk}^ 
a zabodne nůž do trámu ve stropě. Vrátě se na Boži 
Hod z velké, podívá se, na které straně nůž zrezavěl ; 
stalo li se to u chleba, urodí se žito — u vánočky, 
zvěde se pšenice. Ale v některých krajinách v tomto 
případě značí rez snětivost obilí a tedy jeho nezdar. 
Bude-li suchý nebo mokrý rok, o tom přesvědčuje se 
náš rolník takto: sloupe s cibule dvanáct lupenů, 
postaví je řadou a dá do každého špetku soli. Každý 
lupen představuje měsíc v roce : na kterém se sůl do 
rána rozpustí, v tom měsíci bude mnoho dešťů, kde 
zůstane, v tom bude sucho. 

Asi po hodince přijde návštěvou některý soused 
a přivede i jiné známé, aby se s hospodářem pobavili, 
„než půjdou do toho božího kostelíčka". Rozumí se, 
že jsou vítáni. 

Tak v] zábavě a zkoušení nejisté budoucnosti 
uplyne utěšený večer, a najednou promluví do tajem- 
ného ticha nočního vážný, dumný souzvuk zvonů 
8 vížky kostelní. 



19 



Ten zvuk nčini rázem konec všem hrám^ a stáři 
mladi chvatně chystají se do kostela na půlnoční; 
jen nejmenší děti a s nimi někdo^ kdo by hlídal stavení, 
zůstane doma. Celá dědina ožije jako v nejslunnější 
neděli jarní. Cestičky ve sněhu vyšlapané jsou plny 
zbožných věřících, a na cestách od přifařených obcí 
kmitá se svítilna za svítilnou, a za každou vykračuje 
zástup poutníků. Pojmou-li skrovné prostory vesni- 
ckého chrámku všecky ty davy? 

Za hodnou chvíli odzvoní podruhé a snad i po- 
třetí. Za kostelníkem ozve se pastýřský roh, ohlašuje 
hodinu dvanáctou. Hned po té spustí na kruchtě var- 
hany plným, mohutným souzvukem, a za okamžik zní 
již všecek chrámek radostnou písni : „Narodil se Kristus 
Pán — veselme se." Jásavé ty zvuky zalétají v tišinu 
noční, větérek nese je přes sněhové pláně, zaváté 
chatrče i rozlehlé lesy, a lidstvu i vší přírodě ohla- 
šuji ty zvuky andělské poselství míru, pokoje a lásky. 



2* 



Koleda n Dás i jinde. 



L 



^Hlas zvonA tábne nad závěji, 
kdes v dálce fiŠe zaniká; 
dnes všecky struny v srdci znřjí, 
neb mladost se jich dotýká. 

A staré písně v duŠi zněji 
a s nimi jdou sny jesliček 
kol hlavy mé, jak ve závěji 
hlas tratících se rolniček." 

Jar. VrchlicTfý» 

Téžko bylo by asi vypocísti všecky básníky, kteří 
zalétajíce duchem v doby útlého mládí svého, věnovali 
vřelou vzpomínku také době vánoční; jestif zajisté 
doba ta tak zvláště milá, že srdce jen poněkud vrouc- 
něji cítící nemůže se jí vyhnouti, ale naopak nejradéji 
u ni prodlévá. Podivno, v čem fo kouzlo spočívá! 
Příroda dřímá spánkem tichým, nerušeným, nikde není 
sledu po jejím životě; lesy, jichž temnému ševelu prý 
jen básníci rozumějí, jsou němý, na pláních a nivách 
místo démantů ranní rosy září krystaly sněhové, osle- 
pující nás, vyšlehne-li na ně z šedých, zakalených 
nebes zlatý paprsek sluneční. A také ty dědinky jsou 



21 



tichy jako po vymřeni, jen konř, jenž tu a tam 
z nčadlých komínů pomalu vzhůru 8e béře^ svědči 
zřejmě, že tam neutuchnul čilý život lidský. A přece 
zdá se nám^ že cosi vznešeného, velebného vznáší se 
takořka ve vzduchu, co sahá nám k srdci, co zahání 
z našeho nitra všechen trud, co ničí všechnu zlobu, 
co ladí nás k lásce a radosti. Jestliže kdy, jest jistě 
o Vánocích příroda jediným velikým chrámem. 

Vánoce však mají také význačné zpěvy, jež roz- 
množují jejich půvab. Jsou to vánoční koledy se 
všemi obyčeji, které je provázejí. Povšimněme si blíže 
těchto zimních květů prostonárodního básnictví a obrať- 
me se především k samému jménu koledy. 

Slovem „koleda" znamená se obřad o Vánocích 
konaný, choditi totiž po domech a jisté písně tu zpívati 
za tím účelem, aby zpěváku dárku jakéhosi za to se 
dostalo. — Podruhé značí slovo to píseň právě zmí- 
něnou, pak i píseň vánoční vůbec, af již zpívá se 
při koledování čili nic, a při tom zvláště také píseň 
při jesličkách přednášenou. Tuto píseň pak buď pěje 
jediný zpěvák, (jenž dle potřeby hlas může měniti), 
anebo ji přednáší několik zpěváků a provází ji skutečnou 
hrou, af tak dínie divadelní. Také čas, kdy se kole- 
duje, a dary, které se nadělují, nazývají se koledou. 
Že však nezpívají se pisně kolední leč od koledníků 
po domech chodících, zvykli jsme zvláště u nás po- 
jímati v koledě obřad i píseň najednou, nerozlučně. 

Koleda nevyhnutelně spojena jest se svátky vá- 
nočními. Chceme-li tedy původu jejího se dopátrati 
jest nám právě v tomto spojeni ji stopovati. Tu pak 



22 



přesvědčíme se, že dávno a dávno před vznikem 
křesťanství, jemuž bychom snad, povrchně věc uva- 
žujíce, přičetli původ Vánoc a s nimi i koledy, byla 
slavnost tato nejen u národů slovanských^ nýbrž i a ná- 
rodů mnohem dříve na jevišti dějinném vystupujících — 
totiž u národů starověkých. Bylif národové tito, jako 
všichni národové na prvních stupních duševního roz- 
voje se nalézající, pilnými pozorovateli přírody a jejích 
zjevů. Příroda zasahala mocně ve veškeren jejich 
život, a jelikož si jednotlivé síly její zosobňovali 
v božstva, ctili přírodu jako boha nejvyššího, všemoc- 
ného. — 

Odtud také lze si vysvětliti, proč slavným svým 
svátkům přikázali určité doby, které se shodovaly se 
svátečními dobami národů jiných. Slaveny totiž změny 
přírodní — při čemž ovšem úkonům slunečním a dle 
nich dobám ročním hlavni pozornost byla věnována. 
Doba, kdy den se počíná déliti neb krátiti, kdy tedy 
přibývá neb ubývá vlády slunce, byla jistě lidstvu 
dosti záhy nápadná a byla potom slavena spůsobem 
slavnostnějším než svátky jiné. 

O nynějších Vánocích býval za dob pohanských 
slaven slunovrat zimní, doba, kdy začíná dne při- 
bývati. Tou dobou počínal také nový rok. 

Vrcholem svátků zimních byl našim předkům 
nynější den štědrovečerní, zejména pak jeho noc. 
Tato noc zdála se jim rozhraním dvou světů — minu- 
losti a budoucnosti — slunce jakoby v ten čas zasta- 
vilo se na dráze své, sbírajíc síly k vítěznému po- 
chodu novému; rok dokončený spadl ve hluboký klín 



23 



minulosti, nový rok jal se teprve snímati roněku s ta- 
jemné své tváři. Ty hodiny byly tedy pohanům nej- 
s^étějši a při tom nejtajemnější, poněvadž zároveň 
se sluncem jim takořka i veškeren čas v nich ustál. 
A že tu budoucnost; přítomnost i minulost v jedno 
splynula, proto bylo možno zasvěcencům v tu dobu 
také budoucích věcí se dověděti. Z tohoto vysvětlujeme 
si pověru, která u nás (právě jako u sousedních kato- 
lických Němců v Rakousích) posud se vyškytá, že 
totiž při cestě na půlnoční mši jest viděti, kdo z osady 
budoucího roku zemře, díváme-li se otvorem vypadlého 
suku. Bozdíl mezi námi a Němci v té věci jest pouze 
v tom, že u Němců to musí býti suk ze stromu 
bleskem poraženého, u nás pak to může býti také suk 
z rakve spráchnivělého nebožtíka. 

Pravili jsme svrchu, že slavnost zimního, sluno- 
vratu, nynější koleda, vyškytá se již v šedém dávno- 
věku u národů starověkých. Shledáváme pak u Éímanů 
právě v těch dnech, totiž před koncem prosince, slav- 
nosti Saturnalie, konané na čest Saturna, staroitalského 
boha rolnictví, o níž praví nám báj esloví: „Tato slav- 
nost měla připomínati zlatý věk za kralování Satur- 
nova, a proto v ty dny i otroci vesměs uvolněni byli, 
ba tím časem i pánové otrokům svým u stolu poslu- 
hovali, aby takto se naznačilo, že za věku zlatého 
nebylo žádného rozdílu rodu a stavu. Po čas slavnosti 
spojovalo volné veselí všechny účastníky, kteřížto 
vespolek hodovali, hrou se bavili, a rozličně sebe po- 
darovali. O těchto slavnostech také nic se nepraco* 
válo a neprodávalo, soudnice i školy byly zavřeny." 



24 



Slavnost tato v Itálii již dříve obvyklá byla ůředné 
v Éimě zavedena dle svědectví dějepisce Livia r. 495. 
př. Kr. 

Co tu podobnosti starořímských slavnosti s vánoč- 
ními zvyky našimi I Také u našich venkovských hospo- 
dářů; kde posud nezanikla stará ryzost mravů; hoduje 
o Štědrém večeru Čeládka se svými pány za jedním 
stolem^ také u nich práce v ten den, ba i ve dny 
po vlastních Vánocích odpočívá. Jestif také u nich 
zavedena v ten čas svoboda, a čeládka, vystupuje li 
ze služby, což děje se právě o Vánocích, má celý 
týden prázdniny, tak řečené „vánočky". Obyčej tento 
také v Polště žije, odkudž i polské přísloví: „Na 
sv. Štěpána každý sobě za pána." Dary dávati jest 
u nás jako v Ěímě o Vánocích zvykem nejrozšíře- 
nějším. 



II. 



Jak se slavnost zimního slunovratu u pohanských 
Slovanů jmenovala, nesnadno jest udati — scházejí nám 
k tomu doklady písemné, jež se zachovaly vesměs až 
z dob mnohem pozdějších. Jest jisto, že jméno ko- 
leda není původu domácího, ač se nám na první po- 
hled zdá slovanským. Vykládáno bylo způsobem velmi 
rozmanitým; jedni pokládali koledu za božstvo v Kyjevě 
stánek mající, jiní spojovali koledu až s indickou 
bohyni Kalandou a tvrdili, že Eolenda jest v Dal- 
mácii bohjní jara; po té bohyni prý se nazývala 



25 



jedna větev Slovanů polabských Kolediei, jako od 
boha Stádo, Stodo — vzniklo jméno Stadici. Vj^kladů 
takových jest ještě znaěná řada. 

Chceme-Ii se dopátrati původu koledy, dlužno si 
vzpomenouti, že za středověku byly právě v době 
starořímských slavností slaveny Calendae, festa 
Calendarum — (svátek Kalendový), o nichž starý svě- 
dek Du Cange (čti: Dy Kánž, t r. 1688.) praví: 
„Obecné ony a pověrečné radovánky, jež o Kalendách 
lednových, jimiž rok se počíná, spůsobili nejdříve 
lidé domácí (pohané), jichž chopili se později i křesťané 
a jež jedni i druzí hyzdili neslušnými tanci, berouce 
na sebe podoby a přestrojení ženské nebo zvířecí. 
E tomu pak jest třeba doložiti, že svátek koled ne- 
světlval se jen 1. ledna, nýbrž po celý čas vánoční, 
neboť již v těch dnech, kdy druhdy počínaly se slav- 
nosti (17. prosince), býval k tomu svátku volen „biskup" 
čili „přední". 

Také jiné svědectví máme o tehdejší koledě ; 
kázalf Caesarius, biskup arelatský (Arles v již. Francii), 
ve století VI. proti „prapohanským obřadům koled- 
ním", právě jako proti ptakopravcům a jiným zůstatkům 
pohanským. Slovanům pak zvlášť zakázal církevní 
sněm v Cařihradě r. 692. konaný světiti calendas, 
vota a br^umalia (veta — přání, brumalia — zimní 
slavnost), což bozpochyby jsou jen jména částí celé 
slavnosti. 

Jméno a slavnost, o niž nám tuto jde, vyškytá 
se ostatně také u Francouzů a Němců. Francouzové 
jmenují calendeau (kalándó), to, co Srbové bad- 



26 



ňak, totiž kmeDj dubové, které bývaly o Štédrý večer 
ve střední Evropé páleny. — Z - uvedených dokladů 
jde na jevo, že jméno koleda vzniklo z latinského 
calendae, jak se nazýval počátek každého měsíce 
i počátek roku, s nímž splývala slavnost koledni: 
Latinský název přijali ti národové, kteří se vyvinuli 
z Římanů. 

Kněží dali to jméno pohanským slavnostem 
slovanským. Slované potom přijali ten název sami 
a slavnost pozměnili dle předpisů víry křesťanské. 

Vyškytá pak se jméno koleda u všech větví 
slovanských, ba mají je i Litvínové. U některých 
Slovanů ovšem značí se lim slovem po výtce písně 
koledni. U Bulharů slují koljedndari chleby, pe- 
čené na Boží narození. 

Slavívala pak se koleda, jsouc výrazem radosti 
nad sluncem znova se rodícím, druhdy způsobem za- 
jisté dosti hlučným, ano nevázaným. Radost ta snad 
vztahovala se k obecné svobodě, která v těch dnech 
na zemi panovala. Posud se zachovaly stopy oněch 
starých obyčejů. „U Rusů přestrojují se na př. buď 
do národních krojů starších dob buď do podob zvíře- 
cích, jako jeleních, kozích, medvědích a p., a to tak, 
že jich poznati nelze. V zakuklení takovém tropí pak 
nejrůznější žerty v domě i mimo dům, buď na uli- 
cích škádlíce okolojdoucí, buď navštěvujíce domy zná- 
mých svých. ** 

Převlékání ruské liší se ovšem podstatně od 
našich maškar, jaké na př. až posud u nás po dědi* 
nach tu a tam chodívají na konec masopustu, a má 



27 



býti snad znakem změny, která tou dobou nastává 
v přírodě. Pravou podstatu toho však těžko jest vy- 
pátrati; náhledy badatelů v té věci nemálo se roz- 
cházejí. 

Přestrojování toto po celou dobu vánoční také 
na Slovensku hojně se pěstnje. Přestrojují se mužští 
v ženské a obráceně; pak berou na sebe také podoby 
fantastické — čerta, černokněžníka, smrti a j., nebo 
cikána, žida, ba i medvěda a p. Přestrojenci navště- 
vují známé, nebo překvapují i vlastní domácnost, 
provádějíce nevinné žerty. 

Snad také v našich koledách jsou ještě stopy 
těchto starých zvyků ; zpíváť se v koledách : „koledy 
vám dám, po jablíčku, po oříšku, obléknem se do 
kožíšku", a „nedáš-li mi oříšek, roztrhám ti kožíšek", 
— kožíšek asi, který se ovšem, jako u Poláků posud, 
na ruby oblékal, neuvádí se snad jen pro rým, nýbrž 
jest zůstatkem z dob starších a vztahuje se k to- 
muto převlékání. 

Řekli jsme dříve, že také Němcům nebyla koleda 
v tomto jméně neznámá. Má pak němčina posud slovo 
Ealand, jež slovníky takto vykládají: „Ealand, druhdy 
bratrstvo pobožných osob, kterážto bratrstva zvláště 
ve XIII. století na mnohých místech se utvořila, ale 
brzy více hodováním a pilkami než pobožností pro- 
slula'* Členové takového spolku nazývali se „Kalands- 
brtider". K tomu dokládá, že ve Šlesviku a jiných 
krajinách severo - německých ještě nyní slovem tím 
značí se „kvas, při němž hodovníci vesele si vedou" 
Vzali si tedy Němci z celé koledy jen část nejvese- 



28 



lejši a dali pak jeji jméno každému bujnému veself. 
Možno^ že také u nás přísloví „nohy mu jdou po 
koledě", což říká se o opilém, ze starých zvyků 
má původ. 

Právě zmíněný bujný spůsob koledy zavdával 
vrchnosti duchovní, když se rozšířilo křesťanství, častou 
příčinu ku pohoršení, stížnostem a pak zákazům. 
O některých stala se již zmínka, jiných hojný počet 
dal by se uvésti. Ale již záhy připadla církev na lepší 
způsob, jímž by pohanské zvyky odstranila. Slavnost 
narození Kristova byla v církvi všeobecně zavedena 
v VI. století, ale neslavila se původně v dobu nyní 
obvyklou, nýbrž 6. ledna tak, že spadala v jedno 
se svátkem tříkrálovým. Teprve později církev přelo- 
žila významnou slavnost svou — narození Kristovo — 
na den, kdy pohané slavili obrozeni slunce, na den 
25. prosince. Tak splynuly někdejší slavnosti ledno- 
vých kalend se slavností Vota a Brumalia ve 12denní 
sváteční údobí, sahající od Božího narození do sv. Tří 
králftv. 

Eozumí se samo sebou, že koleda nabyla potom 
rázu zcela jiného, křesťanského, právě tak jako svátky 
vánoční podlehly, mimo přečetné, posud zachované 
zvyky z dob pohanských, úplně obřadu křesťanskému. 
Hlavní rysy význačné ovšem zůstaly. Jest to pře- 
devším bujará veselost, ovšem hledíc ke dřívějším 
dobám valně umírněná^ kteráž vykládá se v našich 
písních na radost z narození Kristova a spaseni lid- 
stva. Veselí toto, jak níže ukážeme, má jinde ráz 
mnohem živější než u nás. Hlavně pak jest to štědrost. 



29 



která se koledou jeví v darech, ndilených zvlášté 
chuďasům, ve muohých zemích však i příbuzným a 
zuámým. Štědrost tato bývala druhdy výrazem citu 
pro všeobecnou svobodu — podarovánlm totiž mél býti 
chuďas alespoň na ten den zbaven pout chudoby, 
která jej často i v tělesné nevolnictví přiváděla; kromě 
toho měla přispívati k rozšířeni radosti a veselosti, 
ani by chuďasové jinak právě ten čas chudobu svou 
těžko cítili a tudíž veseliti se nemohli. Jak u křesfanů 
štědrost tato se vykládá, ze štědroty totiž Boha, který 
lidstvu Synem věnoval dar největší — netřeba se 
zmiňovati. — Spokojenost a vzájemná přání dobra 
v lidstvu, mír a klid v lidstvě i ve vší přírodě jsou 
taktéž známkou Vánoc a s nimi též naší koledy. 



III. 



Koledovati počíná se n nás, právě jako u jiných 
Slovanů obřadu katolického a rovněž u Němců (v zemich 
alpských), na Štědrý večer, a trvá čas koled odtud 
do sv. Tří Králů. Hlavním, a u nás nejvíce svěceným 
dnem koledním jest svátek sv. Štěpána, jenž s někte- 
rými zpěvy koledoími již takofka srostl. Cti této do- 
stalo se zmíněnému světci zajisté jen za šlechetný úřad 
almužnický, který ve mladé církvi zastával. Svátkem 
tříkrálovým se koleda „zavírala", jak se v Čechách 
říkalo. 

U nás koledují děti i dospělí bez rozdílu a kdy 
se jim zlíbí, neboť „koleda je o Vánoce, může po ní 
chodit kdo chce", — jak praví naše národní píseň 



30 



V některých krajinách polských a ruslnských jest 
dovoleno dětem (kolednicy mali) koledovati toliko 
večer a v noci o Božím narozeni, později koleduji již 
jen starší lidé. U NěmcA slnla celá tato doba „die 
zwí)lf Nachte" (dvanácte nocí) neb „Anktópferleins- 
tage". 

Toto jméno vzniklo ze zvyku druhdy obyčej- 
ného v krajinách, kde dříve Slované bydlívali, že 
totiž před jistými svátky bylo klepáno na vrata domu 
a voláno při tom „gut heil!". — Klepání toto za dob 
pohanských bylo tolik jako u nás vyzvánění před 
většími svátky. 

Zfyimavo jest pozorovati způsob, jakým se kde 
koleda slaví. U nás ovšem sklesl nyní celý ten obřad 
skoro na pouhou žebrotu. Lepší jeho stránkou jest 
na př, zvyk i ve středních Čechách dosud běžný, že 
o Štědrý den obecní pastýř, který z pravidla mívá 
také úřad ponocného, chodí po dědině od hospodáře 
k hospodáři, hraje a zpívá pod okny, přeje hospodáři 
všeho požehnání a bývá za to podarován od hospodyně 
vánočkou a několika důkladnými koláči neb plackami, 
od hospodáře několika penězi nebo nápojem. 

Před lety chodívali u nás po starém zvyku také 
učitelé se žáky od domu k domu po koledě, která 
jim zcela právně náležela, právě tak jako dary „o Ře- 
hoři^ sbírané. Ve sbírkách písni kolednich nalezneme 
leckteré umělejší číslo, jež zajisté vzniklo z těchto 
pochůzek. Za dob ještě starších chodívali ostatně 
také služebníci církevní koledovati. Na Moravě na- 
vštěvoval farář o koledě každý dům, aby jej a jeho 



81 



obyvatele požehnal. Tn se všnde na nějakou ehvíli 
posadil; což ovšem domácí za velikou čest si pokládali, 
idolem Vysokého Mýta chodívali koledníci se žil- 
kami asi tak, jako jinde chodí o Velikonocích s prou- 
íénou pomláskou. V některých krajích chodí po koledě 
s bukálem. ;,Bukál čili bukač slově nádoba baňatá 
hliněná, na př. džbán^ mající otvor, potažený blanou 
měchýřovou na spůsob bubnu a prostřed měcbýře při^ 
dělaný žíněný provázek o dvou praméncích. — Při 
koledě vezme chlapec nádobu mezi kolena a nasliniv 
sobě prsty, drhne jimi po žíních střídavě pravou i levou 
rukou." Při tom zpívá se koleda: 

Buků, buků, buků, 
otevřete ruku, 
panímámo zlatá, 
pojďte mezi vrata, 
koledy nám dejte, 
nic se nám nesmějte atd. 

V jižních Čechách v okolí Velešína a Kaplice 
chodí po svátku Jména Ježíš zvláštní družstvo osmi 
hochů koledovat po vsích, řídíc se určitými pravidly. 
Koledníci ti, mající svého „hejtmana", „rychtáře", „kon- 
šela" atd., vyznačují se i zvláštním oblekem. Účelem 
jejich jest, aby sebrali co možná hojně dárků — 
proto baví domácí, kam přijdou, rozmanitými žerty, 
ano i tancem, ale kolední promluvy jejich jsou bez- 
významné. 

Koled pastýřských, jaké mají u velikém množství 
naši Slováci, Poláci podkarpatští a Němci v Alpách, 



32 



ovšem nemáme n ná?^ ježto n nás není ani takových 
hor ani pastýřů. Koledy, které u nás z toho druha 
json rozšířeny — několik jich zpívá se po celých 
Čechách — pocházejí jen od našich drotarů Obřad- 
něji vedou si při koledování již Slováci, kteří, jsouce 
vůbec povahy živější a éilejší, také rozmanitými po- 
hyby, ba i tancem provázejí slova zpívaná, jak se 
o tom již Božena Němcová v „Pohorské vesnici" zmi- 
ňuje. Tam nosívají chlapci, chodíce po koledě, hada. 
„Had tento je z dreviec poprekladanych a poibíja- 
nych na zvrtlíkoch do kosoštvercov shotovený a v pólo- 
oblak rozfahnjuci sa; hlavu má z hrubého papieru 
s korunou, pisk červeno-matovaný a v ňom na tyčke 
zastrčené skutečné jabločko i z dřeva vyřezávané."*) 
Hoch, který je vůdcem ostatních, chodí po svět- 
nici, otáčí hadem sem i tam a stahuje a roztahuje 
jej, dotýká se jeho hlavou domácích, jakoby je strašil. 
Ostatní hoši chodí za ním v tanečním poskoku a zpí- 
vají píseň: 

„Išiel Pán Boh až do raja. 
Adam za ním poklekaja: 
yjVšetky stromy užívajte, 
len ten jeden zanahajte, 
ktorý stojí v prostried raja 
bielym kvietim prekvitaja!" 
Učinil se diabel hadom 
podviedol Evu s Adamom. 



♦) Pav. DobŠinský, Prostonár. obyčaje, pověry a hry 
slovenské, Turč. Sv. Martin 1880, str. 126. 






33 



Eva dala Adamovi 

jako svojmu manželovi: 

„Na ti Adam toto jabko, 

veď je ono veťmi sladko!" 

Jako to jablko zjiedli, 

hněď jich von z raja vyviedli ; 

dal jim Pán Boh dve motyčky, 

aby išli na viničky: 

„Tu orajte, tu kopajte, 

tak si chleba nabývajte!" 

Kým si chleba nadobudli, 

dosf sa oni naplakali. 
Starobylá píseň tato vyškytá se také v Čechách 
a na Moravě a zpívávala se hlavně o svatbách. 

V Lužici slavívaly se druhdy Vánoce i koledy 
s některými obřady starými, které dlouho odolávaly 
přívalům Němectva, jež s nebohých Lužiěanů vždy 
více ráz slovanský stírá. Před Štědrým dnem chodí- 
valo tam bože džjeéo — božské dítě, — zvyk podobný 
našemu „Mikuláši". Představovalo je obyčejně děvče, 
které se zahalilo v bílé roucho. Tak přišlo do domu, 
majíc v jedné ruce metlu se zvonečkem, ve druhé 
bílý šátek, do něhož hned u vchodu hospodyně neb 
hospodář tajně podstrčili jablka a ořechy. Slavnostně 
vstoupilo „džjeéo" do světnice a tázalo se : „Jsou zde 
hodné děti?" („Su tu žane dobré džjeéi?") Domácí 
přisvědčili, a „džječo" jalo se různými otázkami zkou- 
mati moudrost mladých obyvatelů. Kdo ničeho ne- 
uměl nebo se zarazil, tomu bylo zlehka vyšleháno, 
hodným dostalo se jablek a ořechfi. 

Vykoukal : Rok. 3 



34 



Před Novým rokem a před Třemi králi pekli 
v Lužici pečiva rftzaých podob, jako krav, beranů, 
husí a p. — děti s tlm chodily po domích a dávaly 
to svým kmotr Am, od nichž dostávaly navzájem dárky; 
kmotři pak to přimíchali do potravy dobytku, aby 
ztučnél. Před Novým rokem říkali Lužiěané těmto 
figurkám nove Ijetka, před Třemi králi tsjodrák — 
štědrák. Ale nyní nemají tam již žádných zvláštních 
zvyků, nemají vůbec koledy. — Zvyk, péci podobné 
figurky, jest také v Horních Rakousích, kdež pekaři 
robí všelijaké trpaslíky podob lidských i zvířecích, 
jež dětem prodávají. 

Vykladatelé starých zvyků těchto spatřují v tom 
upomínku na pohanské průvody obětní, kdež takové 
figurky byly nošeny, a od chuďasů místo skutečných 
tato těstová zvířata byla obětována. 

Opak zvyku z Lužice uvedeného nalézal se druhdy 
v Dubrovníku, kde děvečky chodily o prvním svátku 
vánočním po domích dobrých známých svých pánů 
a dostávaly od nich pečivo, jemuž říkaly dle jeho 
podoby luk. 

U Slovinců nejstarší zpráva o koledě pochází 
z r. 1575. a jest zachována v knížce zmíněného roku 
tištěné. Jak tam koleda hluboko byla zakořeněna, lze 
souditi na př. z toho, že u štýrských Slovinců místy 
Vánoce slují „koledniški prazniki" — kolední svátky. 
Po koledě tam chodí od Vánoc do sv. Tří králů, kole- 
dují asi tak jako u nás a dostávají dárky. Ve zpěvech 
také již nabyly převahy látky náboženské, vedle nichž 
vysloveno jest hlavně přáni, aby Bůh všemu hospo- 



85 



dářstvi požehnal. Děti koledující rozestupuji se při 
obchůzce ve dva sbory. V některých kriýích slovin- 
ských přešlo koledování zcela ve službu kostela, v jehož 
prospěch (na př. na svíce) obracejí se vy koledované 
dárky. 

Na Rusi koledují nyní většinou také již jen děti, 
kdežto dříve účastnila se toho obyčeje také mládež 
dospělá a v koledování pak dle krajů bývala nemalá 
rozmanitost. Po celé Rusi chodívají koledníci s hvězdou. 
Hvězda je značně veliká, slepena ze světlého papíru, 
ozdobena stužkami a upevněna na žerdi tak, že se 
dá otáčeti na různé strany. Uvnitř jest osvícena svíci. 
Kolednici, vedení „starším", pronášejí v každém domě 
přání: „Hospodáře k svátkům pozdravujeme, zdraví 
vám žádáme." („Sprazdnikom chozjaina pozdravljajem, 
zdravija vam želajem.") Druhdy bylo pokládáno za 
hřích nepřijmouti těchto „christoslavov". Z písní, které 
zpívají, aby se jim dostalo dárků, uvedeme alespoň 
drobnou ukázku: 

„Dnes, aj, přesvětlá 

nebe i země králová 

Krista krále zrodila, 

mlékem ho napojila, 

plénkami ho ovila, 

v jesle ho položila. 

Hvězda cestu zjevuje, 

nad jeskyní se skvěje. 

Mudrci sem pospíchají, 

ke Kristu se ubiraji, 

trojí dary přinášejí: 



36 



zlato, myrhu, kadidlO; 
vše to předivno." 

Hvězda tato, jak se podobá, má býti upomínkou 
na biblickou hvězdu betlémskou. 

V Malorusku, ale též v ruských krajinách sibiř- 
ských chodívali po koledě ,.s vertepom". Byl to asi 
nás „betlem", jaký u nás nosívají posud zvláště dráte- 
níci. Dřevěnými figurkami se naznačovaly příběhy, 
vztahující se k narození a mládí Kristovu: zjevení 
se anděM, příchod mudrců, útěk do Egypta. Na jednom 
poli představena též smrt Herodesova. Celé divadélko 
bylo osvíceno svícemi. Z koledníků jeden nosil košík 
na dárky jedlé, jiný měl talíř na vybrané peníze 

Z Malé Rusi zvláště jest známo též koledování 
s „vinogradem", o kterémž obyčeji jest vyslovena 
domněnka, že jest to vzpomínka na jakýsi dávný 
obřad Slovanů, bydlivších v končinách jižních. Jedna 
z těchto koled čte se takto: 

„Přikaž, pane hospodáři, k domu přijíti, 
vinohrady krásné, zelenavé!*) 

přikaž jen, hospodáři, koledu přednésti. 

Ach, my šli jsme, šli jsme po hradě ve městě, 

než jsme došli, došli dvora pána tohoto. 

Pána toho dvůr na sedmi verstách, 

na sedmi verstách, na osmdesáti sloupech. 

Jaký že to kolem dvora tu železný plot? 

Co že tu na každé tyči po makovce ? 

co že na každé je po křížku? 

*) Opakuje se po každém verši. 



37 



CO že Da každém je křížkn po perličce? 

A prostřed toho dvora, že tři jizby stoji, 

že tři jizby stojí, zlatem vrchovaté? 

Že v prvé jizbici krásné slunce, 

krásné slunce, to hospodář v domě. 

Že v druhé jizbici jasný méslc, 

jasný měsíc, to hospodyň v domě. 
Že v třetí jizbici hojné hvězdy, 
hojné hvězdy, to malé dětičky, atd." 
Na Malé Rusi také chodí mládež o VáDocích po 
koledě s kozou, za niž jest ustrojen některý hoch. 
Jižně od Moskvy v noci před Roždestvem (náš Štědrý 
večer) vozívali v saních dívku, oblečenou přes šaty 
v bílou rubašku, vydávali ji za koledu a pěli písně 
kolední. 

V týž čas chodívají na Velké Rusi přestrojenci 
v maskách po domích. V Novgorodě obcházejí od 
druhého svátku vánočního do Zjevení Páně po městě 
„okrutniky", přestrojenci již výše vzpomenutí, kteří 
vcházejí do těch domů, kde jsou za okny postaveny 
hořící svíce, a baví hospodáře písněmi, hrami a žerty. 
Někde vozívali se přestrojenci v saních, upravených 
v podobě loděk, hráli; zpívali a tropili veselé kousky. 
Ve Veliké Rusi jest kolední slavnost známa jmé- 
nem avseů, ovsen čili tauseň a děje se hlavně na Nový 
rok nebo v jeho předvečer. Tlupy mládeže chodí po 
domích, zpívají a tváří se, jakoby oraly, šijí zrní, přejíce 
hospodáři pro příští rok hojné úrody. Týž obřad je 
znám také u jižních Slovanů a v Haliči. Písně o pluhui 
vztahující se k nejpřednějšímu zaměstnání rolníkovu, 



3S 



nalézají se hojně mezi Sčedrivkami maloruskými, a 
tento, ať tak díme, rolnický podklad koled ruských 
střídá se s podklady náboženskými, bájeslovnými a j. 
Vynikajlf ruské i jihoslovanské, zvláště bulharské ko- 
ledy rozmanitosti obsahu daleko nad naše, které se 
skoro napořád zakládají jen na myšlenkách nábo- 
ženských. 



IV. 



Obzvláště hojny a zajímavý jsou zvyky kolední 
u Businů. 

Koleda v těchto končinách počíná na Štědrý večer. 
Po večeři posílá hospodář koledy rodičům, příbuzným 
nebo známým; koleda skládá se ze 2—3 koláčůy 
a z misky, naplněné rozmanitými pokrmy. Posel bývá 
náležitě uctěn a když se vrací domů, dostane oplátkou 
také podobnou koledu pro své domácí. Hned. z rána 
dne následujícího — na Boží Hod — nastane vlastní 
koledování, a to koledují v některých krajinách, zvláště 
v nejbližším okolí Kolomyje, za dne chlapci, večer 
mladíci a starší lidé. Za koledu dostává se hochům 
malého bochánku chleba nebo nějakého krejcaru, do- 
spělým po koláči nebo několika krejcařích. Peněžitý 
výnos koledy jen z malé části zůstává koledníkům, 
většina jeho odvádí se — zejména od koledníků star- 
ších — ve všech těch krajích bratrstvům kostelním. 

Jinde po bohoslužbě kostelní sebere se bratrstvo, 
obstarávající službu sakristanskou i kůrovou, u staršího 
bratra a pak jde se zvonkem a pokladnici po všech 



39 



chatách. Před každou chalupou volají: „Czy doma, 

doma, pane gospodariu, czy možná wam koledowaty?" 

Z vnitřka obyčejoě odpovídají: „Možná, možná, pro- 

symo!" Mladíci chodí po koledě s hudbou, jinde vodí 

koledniky ministrant s křížkem přízi ovinutým, s ním 

pak jde „michono8z" — nosič mišktt, sbírající dárky, 

a „bereza", který nejlepší koledy umí zpívati. Většinou 

chodí hoši, jak již dříve bylo praveno, koledovat hned 

o Štědrý večer; zvolí si nejdříve pokladníka — micho- 

nosza — a aby jim niéeho nemohl zpronevěřiti, také 

dozorce, který nosí důkladnou hůl a na ní dělá nožem 

tolik vrubů, kolik dostanou penízů. Nejobyčejnější 

jejich koledou jest kostelní piseň, kterou si lid přisvojil 

a pozměnil. Začíná se: 

„Nowaja rada 

svitu si zjawyla, 
de panna czysta 

syna porodyla." 

V pokračování písně vypravuje se o Betlémě, mu- 
drcích od východu, Herodesovi, který, „kazavžaňniaram 
(žandarům, drábům) žemlu spliindrowaty", způsobil, že 
pěstoun Josef uprchl do Egypta. Závěrek vyznívá 
v přání šfastného života a věčné blaženosti po smrti 
a končí slovy: „O buwajte zdorowy!" 

Přání „buďte zdrávi" pronáší se na konci každé 
koledy vůbec. Hochům dostává se za ten zpěv oby- 
čejně jednoho „czerwonoho", t. j. krejcaru, za který 
pěkně poděkuji. Takových tlup koledujících chodí, 
právě jako u nás, po dědině více - - a tu se stává, 
že jedna druhou přepadá, aby jí pokladnu vyrvala; 



40 



že se to neobejde bez bouli a modřÍD, netřeba do- 
kládati. 

Po poledni prvního svátku jmou se koledovati 
jonáei z bratrstva kostelního. Jdou nejdříve na ne- 
špory, pak si vypůjéí z kostela kříže a zvonky, rovněž 
skříňky na peníze, které farář zapečetí tak, aby se 
peníze nemohly vybrati. Potom najtnou si jednoho 
nebo dva houslisty a dva michonoše, aby za nimi 
nosili vykoledované dary. Koledovati poěnou obyčejně 
u svého duchovního pastýře, kterýžto pozve je po 
skončené koledě k sobě „na úctu^. 

Potom se rozdělí na dvě tlupy, z nichž jedna 
jde koledovat na hořejší konec vsi, druhá na dolejší; 
z těch dvou sestaví se pak ještě menší skupiny, aby 
koleda byla dříve hotova. Koledují právě tak jako 
malí kolednici a stavějí se rovněž pod pravé okno 
chat, poněvadž na té straně světnice jest stůl a roz- 
věšeny jsou obrazy tak, že jest tam takořka střed 
domu. Když pozpívali, vyjde hospodář a podá jim 
misku kukuřice se slovy: „Proszu na kolidu"; oni 
přijímajíce dárek, k němuž hospodář přidá ještě ně- 
kolik krejcarů do pokladničky, odpovídají: „Pěkně, 
krásně děkujeme! Af jste tak šfastni a váženi před 
pány i před obcí, jako tento dar boží před námi." 

Když přijdou před chatu některého z kostelního 
bratrstva, spojí se všecky tlupy v jedno a koleduji 
pod jeho okny jako jinde. Bratr ten se dříve na chvíli 
od nich odloučil a šel domů připravit se na jejich 
příchod. Když jim dal zrní, jak svrchu pověděno, 
prosí je, aby vstoupili do domu. Tam je usadí za 



4i 



stA]^ dá jim jist a pit, a když hospodyně staví na stAl 
kaší s mlékem^ což značí, že stolováni je skončeno, 
zapějí hospodáři tuto nebo podobnou koledu: 

,,Hoj u našeho hospodáříčka 

hoj, dej Bože ! 
hospodáříčka — to Semenočka 
na podvorečku ^- dům se buduje, 
a na tom domě — sokolík seděl, 
hoj seděl, seděl — daleko viděl; 
hoj viděl on až — kams v pěkné pole, 
a v pěkném poli — tam ploužek oral, 
a za tím ploužkem — sám Kristus chodil. 
Svatí andělé — volky honili, 
boží matička — jídlo nosila, 
jídlo nosila — Krista prosila. 
Orej, můj synku — zdrobna na nivě, 
pak zasejeme — jarou pšeničku, 
jarou pšeničku -^ jednostébelnou. 
Pak požneme ji — jarou pšeničku, 
jarou pšeničku — v stodolu zlatou 
a vrch přikryjem — sivým sokolem, 
sivým sokolem — tím hospodářem, 
tím hospodářem — panem Semenem. 
Hoj za tím slovem — bývej nám vždy zdráv, 
bývej nám vždy zdráv, — hospodáříčku, 
hospodářlčku — ty, Semenečku!" 

Každá pak z těchto koled, af již je zpívána komu- 
koliv, ukončuje se přáním štěstí a všeho dobra, z nichž 
nejkratší jest: 



42 



„Přejeme my vám — štěstí a zdraví, 
štěstí a zdraví — z tolio zrození, 
z toho zrození — tím novým rokem, 
tím novým rokem — vzbuzením dobrým, 
vzbuzením dobrým — a věkem dlouhým. 
Ó, buďte tu zdrávi!" 
Potom jim hospodář poděkuje, políbí kříž, jako byl 
již dříve před domem učinil, a dá jim několik krejcarů. 
Koledníci pak koledují hospodyni zpěvem předešlému 
podobnýna, v němž se vypravuje o třech pastýřích, 
kterými byli sv. Michal, sv. Jiří a sám Hospodin. Když 
hospodyně se poděkovala stejným způsobem jako ho- 
spodář, koledují dětem od nejstaršího do nejmladšího, 
pak čeládce a vůbec každému z domácích zvlášf a od 
každého přijímají dárek. 

Po každé koledě, kterou vnitř domu zpívají, zapijí 
vodkou, a když již nemají komu koledovati, dají se 
do tance, užívajíce tak svých houslistů. Staří mužové 
zatím si sednou a odpočívají; jsou-li s hospodářem 
blíže známi, uctivá je dále. Hospodyně sezve zatím 
několik děvčat ze sousedství, a pak nastanou rado- 
vánky jako o veselce. To trvá tak dlouho, až hosté 
spozorují, že někteří koledníci, kteří zůstali venku při 
svém zaměstnání, blíží se k domu jiného bratra. Pak 
se vše stěhuje za nimi, a tam potom opakuje se děj 
právě vylíčený na novo. Takovým způsobem koledují 
bratrstva kostelní čtyři až šest i více dní a nocí, tak 
dlouho totiž, až celá dědina jest vykoledována. Hospo- 
dář, kterého by pominuli, pokládal by to za těžkou 
urážku — které se bratrstvo ovšem snad nikdy ne- 



43 



dopustí. Vybrané penize i zrní odvede se o nejbližší 
neděli kostela, jen hudebníci a nosiči pokladnic jsou 
z toho vyplaceni. 

Bratrstva kostelní, o kterých tuto byla řeě, sklá- 
dají se z ženatých mužů i svobodných. Kde svobodní 
jonáci bratrstva nemají, tam pořizují si koledu takto: 
Po nešporách o první svátek vánoční jdou ku knězi 
prosit, aby jim dovolil koledovati po vsi, neboť bez 

jeho dovolení nikdo by jim ničeho nedal. Kněz žádá, 
aby jistou částku výnosu odvedli kostelu; na částku^ 

o které se dohodnou, zaváží se pak pro lepší jistotu 
písemně, načež teprve mohou jíti po koledě. Když 
jsou s celou dědinou hotovi, odvedou smluvenou částku 
knězi, ostatek putuje nejbližší neděli v krčmě do hlu- 
boké kapsy krčmářovy. 

Jak z tohoto líčení patrno, vypadá rusínská koleda 
dosti vesele. V něčem srovnává se její způsob s kole- 
dováním, jaké dosud místy na Moravě jest ve zvyku. 
Tam však chodí děvčata ve sborech koledovat po 
domích. Při tom zpívají příhodné písně. 

U Poláků chodí děti po koledě s hvězdou — 
gwiazdou, která vlastně patří k jesličkám, jež nosí 
s sebou koledníci o Třech Králích. Způsob koledy 
jest podoben vylíčenému způsobu ruskému. Touž hvězdu, 
sdělanou z lesklého papíru a připevněnou na žerdi 
tak, že se na různé strany dá otáčeti, nosí koledníci 
na Slovensku o Třech Králích, v Horních Kakoueích 
však již také o celých Vánocích. Tam chodí s hvězdou 
tak řečeni „Sternsanger", v podstatě ovšem také našim 
„třem králům" rovní. Nyní chodí již také jen hoši, 



44 



ale druhdy zastávali ten úkol, tehdy čestný, váženi 
mužové, kteří chodili po dědinách, všude jsouce vítáni, 
a zpívali koledy. Nebrali žádných darů, leda někde 
kus vánočky („StiJribrod") a sklínku „pálenky". Kole- 
dováni takovéto dalo se již před stoletími, což je 
zřejmo ze zákazu pro Durynsko z r. 1308, kdež se 
hrozí trestem tomu, „wer zu winachten singet vor den 
Husern" (kdo by o Vánocích zpíval po domích). V Hor- 
ních Rakousích jsou zprávy o tom ze 16. a 17. stol.; 
? tamějším klášteře ve Sv. Floriáne jest v archivu 
zapsáno^ co po několik roků činilo vydání na koled- 
niky s hvězdou, kteří hodného probošta pilně navště- 
vovali. 

V Polsku nosí koledníci také vycpaného vlka, 
někdy také býka. Co by vlk při koledě znamenati 
měl, těžko jest pověděti. Nejspíše je to vzpomínka 
na vlky, kteří znepokojovali pastýře betlémské, a do 
nichž si tito také v koledách dosud u Němců zpíva- 
ných nemálo stěžuji. 

V některých místech, na př. na Maloborsku blíže 
Lvova, chodívají již několik dní před Narozením Páně 
hoši, převlečení za různá zvířata: medvědy, koně, 
velbloudy, čápy a j., po domích a sbírají dárky. Sluji 
„gwizdy". Mají prostičké nástroje hudební, jeden po- 
dobny našemu bukálu neb bukači, jiný upomínající na 
basu. Také „hada", svrchu ze Slovenska uvedeného, 
nosí jeden z nich a straší jím děti, které vyslýchá 
z Otčenáše. Celý obřad podobá se dílem našemu „Miku 
láši", dilem koledě. 

V Lubelském Povislí chodí v čas vánoční až do 



46 



Hromnic s jakýmsi divadlem, s Adamem a Evou 
i králem Herodem a dávají představeni, při němž 
obratně přednášejí své úlohy. Pod okna dvoru při- 
cházejí 8 koledou, kterou končí slovy: 

„Panna Maryja syna porodziia, 

v pieluszki (plenky) powiía. 

Ja te pieluszki roznosz^, 

paňstwa o kol^d^ prosz^. 

B^dzie (bude) ryba z miodem, 

nie umorzy gíodem, 

šliwki, orzechy, 

dla panstwa pociechý." 
Radostná doba vánoční jest provázena, jak patrno, 
obřady a zvyky přerozmanitými. Bohatstvím jich vy- 
nikají zvláště Slované. 



Jesličky a dramatické*) hry vánoéni. 

Neveliká přizemni světnice ve starém, šedém 
domě, pochmurném právě tak, jako leckdy celá ulice 
na farnosti sv.-Petrské, sv.-Vojtěšské a j. v Praze. 
Obyvatelé její jsou prosti lidé, kteři pokojně živi se 
svým řemeslem, nikoho nerušice; soudil bys vůbec 
o nich, že jsou pro celou čtvrt úplně lhostejni. Ale 
zajdi si do té ulice a k tomu šedému domu v době 
vánoční! Z prostinkých obyvatelů chudobné světnice 
stávají se hrdinové, o nichž od úst k úst&m letí zvěst 
ve světě dětském, a ten skromný příbytek jejich stkvi 
se v mysli drobných chodců, kteři kolem oken jeho 
několikrát denně cestu konají, barvami jen o něco méně 
zářivými, než nádherné sině lesklých paláců a hradů 
z pohádek. 

Odkud najednou tajemné to kouzlo, jež oslňuje 
obrazivou mysl dětskou? — Vánoce, které samy tím 

*) Hrou dramatickou představuje se děj způsobem po- 
dobným, jak se děje na divadle. 



47 



kouzlem obdařeny jsou měrou tak hojnou, propůjčily 
lesku svého i těm prostým stěnám — daly jim totiž 
hostiti — jesličky, a tím povýšily je na jakýsi stánek 
uměni, jemuž na ten čas věnována úcta malých ná- 
vštěvníků. Nic nevadí, že to umění jest z míry chůdo 
— vždy tím bujnější jest obrazotvornost těch, kteří za 
nějaký ten krejcar přicházejí sem pokochat se v po- 
dívané na známé příběhy biblické. 

Jesličky mají počátek v Itálii, a původcem jejich 
jest světec František z Assisi, zakladatel řádu Menších 
bratří, známých u nás v řeholích Minoritu, Františkánů 
a Kapucínů. Tento odebral se roku 1223. před Váno- 
cemi se svolením papeže Honoria III. do vesnice 
Greccia v údolí Rieti v provincii Perugii, kde žil ná- 
božný šlechtic Giovani Vclita, aby u něho pro zamý- 
šlený podnik svůj hledal pomoci. Šlechtic svolil ochotně 
k žádosti mnichově. Nákladem jeho pak upravena 
jest chyška na skalách na spůsob biblického chléva 
betlémského, a v noci vánoční vypraveno vše tak, jak 
si to zakladatel v Betlémě představoval. V noci konány 
jsou tam slavné bohoslužby, a že se to lidu velice 
líbilo, byl obřad ten opakován také v letech příštích, 
a jesličky rozšířily se později též po jiných krajinách, 
jsouce zprvu, právě jako později hry velikonoční, jen 
ve službě církve. 

Ale záhy zmocnily se jich ruce světské, a za 
několik věků vešly jesličky ve známost obecnou, ba 
místy, jako v Horních Rakousích, Štyrsku a Tyrolsku 
je zvyk stavěti o Vánocích jesličky tak rozšířen, že 
nebývá v horských dědinách ani domu, kde by jich 



48 



neměli. Rozšířivše se takto prodlením času, jesličky 
obohaceny jsou mnohými přívěsky namnoze i velmi 
nemotornými. Čím prostší byl výrobce jesliček a čím 
méně byl vzdělán, tím nevhodnější bývaly „ozdoby" 
jesliček. S takovými jesličkami, ovšem maličkými, 
chodí po koledě Slováci a Poláci — u nás vídáme je 
u drátaříků, chodících o Vánocích po našich dědinách 
a zpívajících drsným hlasem pěkné svoje koledy — 
a v městech dávají je dětem jako „Betlém" pro ra- 
dost „k Ježíšku". 

Jesle, o nichž jsme se hned na počátku těchto 
řádků zmínili, nezasluhují na nás aui v nejmenším tolik 
pozornosti, kolik jim jí věnují prostí diváci. Nezda- 
řené, ba nejapné figury jejich leda kazí vkus mla- 
distvých očí ; ten ukrutný král Herodes, který z ručnice 
děti střílí, jest právě tak odporný, jako nechutni jsou 
pestře natření střelci a veteráni, spěchající k narození 
Kristovu na paráda. A vedle toho nemají jesle tyto 
významu pro ocenění básnictví prostonárodního, po- 
něvadž to, co tu někdy prostonárodního bylo, jest na- 
mnoze vypuštěno neb zkomoleno. Větší význam mají 
— ač úprava při nich jest skoro táž jako u nás — 
jesle v některých krajinách německých, ježto se při 
nich starý jejich ráz prostonárodní udržel. Podívejme 
se na takové jesle hornorakouské. 

Umístěny jsou v celém pozadí světnice. Skládají 
se ze tři terasovitě vystupujících stupňů, dosti širokých 
a vysokých. Na nejnižším stupni představeno jest 
figurkami slušně vyřezávanými (zvýši asi 1 stopy^, nebo 
v šaty oděnými narození Kristovo. Jsou tam pastýři 



49 



se stády na skalách a v pozadí chatrč s Josefem; Marii 
a JežiškeiD. Na prostřední terase táhne se řada domků, 
v nichž bydlí samí živnostníci: kováři, zámečníci, 
tesaři, truhláři, bednáři, tkalci, krejčí, ševci, také 
mlynář má tu svůj dům a j. V prostředku vede křivo- 
laká cesta na terasa dolní. Nejvyšší terasa zastavena 
jest městem Betlémem, v němž arci domy jsou zbudo- 
vány ve slohu moderním. Na pravé straně jest kavárna, 
na levé škola, u brány jest mýtnice, v městě stojí 
hezký kostel o dvou věžích, blízko něho jest zájezdní 
hostinec „u slunce" atd. 

Hra počne hudbou, kterou jest jako ze zdáli 
slyšeti; pak se víc a více blíží, až jest slyšeti sbor 
andělů. Tím probudí se pastýřka na nejnižší terase, 
dá se sama do zpěvu a vzbudí pak ostatní pastýře, kteří 
vstanou a k chaloupce Kristově se ubírají, kdež zapějí 
jiseň, za kterou jim Maria hned poděkuje. Do řemesl- 
níků na prostřední terase zatím vjede čilý duch, všecko 
se dává do práce, a při práci zase zpí^á každé oddělení, 
pěkně jedno po druhém, zvláštní píseň, která mnohdy 
svou původností vyniká. 

Pro větší obveselení váženého publika odehrají 
se tu také „žertovné" scény. Tak na př. mlynář pro- 
budí se trochu pozdě, vystrčí oknem svého mlýna 
hlavu a hledá pomocníka. Tohoto jest otevřenými 
dveřmi viděti, jak ještě leží pohřížen ve tvrdém 
spánku ; konečně se vzbudí, dostane od pana otce 
ještě pořádný záhlavek, a mlýn již klape. Nahoře 
v Betlémě sehrává se několik scén beze vší vnitřní 
souvislosti. Představení počne na stromě, stranou od 

Vykoukal: Rok. 4 



feo 



města stojícím a jedlovým vrškem opatřeném ; šplhá 
po něm „lezec" — „Bámkraxler*'. Hošík leze pomalu 
a opatrně nahoru a zpívá při tom cosi o ptáčkovi, 
který prý se na stromě líbezně ozýval. 

Ale jakmile vyleze až do vrchu, sletí odtamtud 
k velikému potěšení mládeže ve váženém diváctvě. 

V Betlémě mají také školu — dle všeho jedno- 
třidní a poněkud předpotopní. Starý správce její 
v dlouhém šosatém kabátě a s metlou v ruce — „Schul- 
moástá" mu tam říkají — několikráte se starostlivě 
ohlíží před svou chaloupkou, až zahlédne dva kloučky, 
kterým se patrně nechce do školy; rozběhne se za 
nimi, chytí je za pačesy a dovlečQ do školy, odkudž 
za chvilku zaznívá brekot a vřiskot v rozmanitých 
tóninách. 

Na náměstí betlémském také je živo. Přijíždí 
postilion, medvědář produkuje se tam se svými skro- 
cenými umělci, kdežto uzenkář zatím nabízí váženému 
publiku teplé „párky". Výtržnost stropí podělkujlcí 
bednář, který se s paní kavárnici nepohodl o mzdu 
a za to ji chce vypáliti. Úmysl svůj opravdu provede, 
z kavárny se valí kouř, a kavárnice hrozně lamentuje. 
Ale v Betlémě mají také hasiče a to velmi dobře se- 
řízené. Na první výkřik jsou tu a hned oheň uhasí. 
Obecní strážníci chytí zatfm lotrovského bednáře a 
vykonají na něm hned spravedlnost, ovšem jen dle 
mírných paragrafů betlémského zákonníka — vysá- 
zejí mu totiž, položivše jej před mýtnici na lavici, 
pětadvacet, kteréž veškero diváctvo svědomitě od- 
počítává. — Představení ukončují závěrečné sbory 



61 



ženců do polí se ubírajicich anebo myslivců jdoucích 
na lov. 

Jak patrnO; nelze jeslí vánočních počítati ke hrám 
dramatickým, a jsou to také jen velmi slabé hry 
loutkové, nemajici jednotného děje a skládající se jen 
ze řady nesouvislých a libovolně nakupených, zcela 
bezvýznamných výjevů. 

Mnohem blíže skutečnému umění dramatickému 
jsou vánoční hry, konané ve východní Moravě a na 
Slovensku. 

Výprava takových her jest ovšem velmi jedno- 
duchá: jevištěm jest podlaha kterékoli světnice, do 
níž herci vkročili, kožich na ruby obléknutý, košile 
přes svrchní šat navlečená a přepásaná, na hlavě stuha 
nebo papírová koruna — tof oděv, který prosté pastýře 
hned přemění na anděly nebo krále z dalekého vý- 
chodu putující. V ruce nesmí scházeti důkladný obuch 
nebo hůl, opatřená malou sekyrkou, nebof těmi na 
důrazných místech zpěvu o zemi se bije. 

Osoby vystupující jsou skoro vesměs ve všech 
těch hrách stejné, a také jména jejich zhusta jsou 
skoro táž; na Slovensku bývá to anděl se zeleným 
věncem nebo červenou pentlí na hlavě, pastýři ze 
salaší, bača a jeho pomocníci Fedor a Stacho, pak 
Kubo, zvaný Starý pes, oblečený v obrácený kožich 
a na znamení, že náleží mocnostem zlým, v obličeji 
počerněný. 

Na Valašsku jsou nejčastěji osoby tytéž — a jen 
poskrovnu jest her, v nichž vedle anděla a pastýřů 
vystupuje také Maria a Josef. 

4* 



62 



Hry začínají úvodem čili vstupem. Ten mívá 
nejčastěji andél, který nosívá „betlem", na němž ja- 
kožto hvězda nad chlévem betlémským slabým kmitem 
probleskuje plamének olejové lampičky. Vešed před 
soudruhy svými do světnice hospodářovy, anděl pro- 
mluví : 

„Pochválen buď Pán Ježíš Kristus! 
Moji milí laskaví páni, 
jste-li při dobrém zdraví, 
nesem vám radostné noviny, 
Krista Pána narození. 
Betlémských pastýřů památka, — 
chcem poukázati zkrátka, 

co oni činili, 

jak veseli byli, 

prosím o dovolení." 

Když mu dovolení dáno bylo, zaklepe obuškem 
na dvéře, na kteréž znamení druh po druhu vstoupí 
také ostatní do světnice. Jakmile první do světnice 
vkročí, udeří holí o zemi a jme se hned zpívati, jako 
na př. ve Velikých Kunčicích, tato slova: 

„Dej Bůh štěstí, milí páni, 
keď sem nebyl dávno s vámi, 
dovolte mi něco málo, 
do tanca se mi nezdálo." 

Při prvním slově každého verše udeří zpěvák 
holí o zemi, přetančí poskokem přes světnici, a při 
poslední slabice verše vyskočí do výše. 



53 



Potom zpívají všichni pastýři-herci, za zpěvu svého 
tančíce, píseň vstupní: 

„Ej, přijeli do Betléma pastýře 

[hej hej, pastýře,] 
hráli skočnou děfátečku na lýře, 

[hej, hej, na lýře;] 
divili se na povětří muzice, 

a pravili, co to hude za dítě, atd." 
Potom přednáší každý z herců několik veršů ohsahu 
žertovného, nejcastěji však škádlivého. Konečně vy- 
bídne jeden z nich soudruhy, aby ulehli a po lopotě 
denní si odpočali. Lehnou tedy všichni krom anděla 
a tváří se, jakoby spali. V té chvíli spustí anděl 
povýšeným hlasem: 

„Sláva Bohu na výsosti, 
slyšte, pastuškové sprostí^ 
novinu plnu radosti, 
nebe je celé v jasnosti !" 
K těm slovům probudí se bača a vzbouzí pak 
i mladší soudruhy, kteří však stále ještě leží na zemi 
a prou se s bačou a mezi sebou, že jich anděl ne- 
volal. Po delší hádce vstanou všichni, pobízejí se 
navzájem k cestě do Betléma poklonit se malému 
Ježíškovi a vypravují, co mu kdo dá darem — neboť 
bez daru, byť sebe skrovnějšího, žádný se na takovou 
cestu nechce vydati. 

Sliby a dary jejich jsou zajímavý; všude jeví 
se v nich mysl prostá, nelíčená ve slovech, dojem- 
ných svou srdečnosti. Jsou to slova jako lid sám, 
který je zpívá. 



64 



Tak na Slovensku pouéuji se pastýři na cestě: 

„Každý pekne k němu kiakne — 
a důvěrné jemu řekne: 
vítaj, vítaj, králi, vítaj!" 

Potom přistupuje k jeslím čeledín Fedor a zpívá: 

„I ja Fedorik, 

bystrý pacholík, 

oferujem (obétujem) ti také jablčko 

jako moje srdiečko." 

Po něm ozývá se pastýř Stacho, patrně zámož- 
nější a štědřejší : 

„A já tebe oferujem hrozná za košíček, 

ešte k tomu medu hrnčíček; 

y^ ^ k tomu taků klbásu, 
estte ., ,/ 

éo fa tnJ'^^* ^^^ ^P*^^- 
Hůře vede se chuďasu Kubovi, který se zřejmým 

zármutkem praví ř 

„Jezu, Jezu, éo ti dám, ^ 
keď sám chudák niž nemám? 
Ale zato činí alespoň zdrofitó pozvání : 

^Ak že sa ti bude lůbiť, 
možeS s námi na salaš isť; 
budeš mátl bryndze dosti 
i žinčice do sytosti, 
Ježišu spanilý!" 
Potom následuje společný tanec za zpěvu různých 
koled, ba také jiných písní. 



55 



Všechny pak hry vyznívají v závěr, přednášený 
s nastaveným kloboukem v rnce, tohoto asi obsahu: 

„A vy, paní matičko, 
odbavte nás brzyéko. 
štědré koledy nám dajte^ 
a nás brzy odbyvajte." 

Mnohem umělejšího rázu jsou hry tříkrálová a 
rájová, jež byly zaznamenány na Moravě. Účinkuje 
v nich mnohem větší počet osob, děj jest již složi- 
tější a postupuje zcela přirozeně. 

Ve hře tříkrálové, jež jest rázu čistě vánočního, 
hrají prorok, tři králové, čtyři pastýři, Herodes a jeho 
trabanti, zákonníci, Josef a Maria, anděl, čert a smrt. 
Obsahem jejím jsou biblické příběhy, narozeni Kristovo 
a zvěstování jeho pastýřům, kteří pospíchají k Betlému ; 
zjevení se hvězdy třem králům, dotaz těchto u Heroda, 
jenž radí se se zákonníky, příchod králů do Betléma, 
pobití dítek od Heroda a odchod Marie a Josefa 
s Ježíšem do Egypta. Slova hry, do níž jsou vloženy 
také pěkné písně kolední, místy nás upomínají na 
kancionály českobratrské, místy však nezadají drama- 
tickým plodům našeho Kopeckého.*) Na doklad po- 
ložena bnďtež slova ze vstupu prorokova: 

„Přišlo Boží narození, 

grunt (základ) našeho vykoupení; 

kdokoli grunt zavrhuje, 

ten spasení nemiluje. 

*) Známý maj etnik loutkového divadla a skladatel čet* 
ných, po českém venkove druhdy oblíbených ber loutkovýeh. 



56 



Přichází na svět Syn Boží, 
poklad nebeského zboží, 
přichází do plačtivého 
údolí zlosti plného. 
Milost, kteron jsme ztratili, 
když jsme v Adamu zhřešili, 
nyní se nám navracuje, 
spasení se přibližuje" — atd. 

Vedle toho pak uveďme jen slova krále Melichara, 
odpovídajícího Baltasarovi, jenž nechce Herodovi po- 
klony učiniti: 

„Ne tak, pane králi Baltasar, prosím vás, 

odložte hněv svftj v tento čas; 

neb bude-li nám Herodes chtět škoditi, 

aneb by z nás chtěl posměch míti, 

majíce příčiny k němu, 

odplatíme tuplem jemu." — 

Skorém téhož obsahu je vánoční hra „Betlém", 
kterou zaznamenal spisovatel F. Bartoš ze Ždánic a 
která dle jeho svědectví i jinde na Moravě byla 
a snad posud bývá provozována. Počet jejích osob 
jest změněn toliko tím, že úkol zákonníků zastupuje 
zde žid Raboň, děj pak je rozmnožen ještě událostmi, 
které se sběhly po odchodu tří králů. Herodes poručí 
drabantovi : 

„Holá, drabante, služebnice můj, 
sem vojsko a dítky morduj ! 
I toho nového krále 
zahub nenadále!" 



67 



Rozkaz jest hned vyplněn, na Herodesa pak vy- 
stoupí Smrt a dá ho v moc čertům. 

Příprav k té hře není potřebí mnoho : „Postaví se 
papírová stěna, na dvě tyče navinutá. Maria sedí a 
kolíbá děťátko. Josef stoji podle ni. Bokem od nich 
stoji anděl, bíle oděn^; v ruce drží tyč se zlatou 
hvězdou. Herodes usadí se za stěnou. Tam jsou také 
všichni ostatní, odkudž vystupují. Všickni šatí se dle 
stavu svého; čerti mají chlupatou larvu, bílé oči, 
oblečeni jsou v kožich na ruby obrácený a nesou 
řetěz, jímž vystupujíce neb odcházejíce břinčí. Zpěvův 
účastní se všechny osoby, jenom anděl zpívá sám. 
Pastýřové, kteří na začátku hry leží na zemi před 
stěnou a spí, mají kožichy a v ruce bič.^ 

Hra rájová, rozsahem předešlých mnohem kratší, 
líčí, kterak první lidé od hada byli svedeni a potom 
z ráje vyhnáni. Z osob v ní súčastněných jen Bůh 
Otec a anděl mluví ve verších; Adam, Eva a ďábel 
užívají namnoze slov třetí knihy Mojžíšovy. 

Obě tyto hry jsou zajímavý také proto, že po- 
dobné hry, a to rázu velmi starobylého, nalézáme 
i u Němců, kteří na malých ostrůvcích udrželi se mezi 
Maďary v Uhrách nedaleko Pešti. Hry těchto Němců, 
podobající se pašijovým hrám z Oberamergau v Ba- 
vořich, jsou vzácným zůstatkem prostonárodního básni- 
ctví dramatického, které druhdy valně bylo rozšířeno. 
Hry takové, původně církevní, již ve XHI. stol. byly 
pořádány a rozšířily se pak mezi lid. Před císařem 
Zikmundem na sněmu kostnickém r. 1417. byly prý 
provedeny hry: Narozeni Kristovo, Příchod mudrců. 



58 



ZaTražděni děti v Betlémě. Naproti hrám^ které na 
př. řádem jesuitským bývaly pořádány, vynikají pro- 
stotou a jednoduchosti jak slova, tak zevní úpravy. 
Právo provozovací bývá v rukou jen jisté rodiny, v níž 
se dědí jak rukopisy her, tak potřebné oděvy a jiné 
potřeby. Provozuji pak se nyní celkem jen tři hry, 
aě jich druhdy bývalo více : narození Páně ěili hra 
vánoční, Adam a Eva čili hra rájová a veselohra — 
hra masopustni. 

Ku představeni začnou se němečtí vesničané 
v Uhrách cvičiti hned v podzimku, jak mají po práci 
polní. Cvičí je mistr — Lehrmeistei', jehož majetkem 
hry jsou a který má také všechny potřeby ke hře. 
Doba, kdy cvičení se počnou, jest jaksi sváteční pro 
celou dědinu — od té chvíle netrpí se tam žádná 
hudba a taneční veselí. 

Herci sami tvoří na čas hry jakési nábožné spole- 
čenstvo; jest jim zavázati se staršímu: že nebudou 
zpívati světských písní, že povedou počestný a spořá- 
daný život a že staršího budou poslouchati. Hráti se 
začne počátkem adventu a hraje se do Tří Králů. 
Doma jsou představení jen v neděli a svátky; všední 
dny navštěvuje společnost sousední dědiny, kamž bývá 
často zvána a vždy vlídně vítána. Hraje v hospodě; 
vstupného] se platí — 4 haléře. Výtěžek obrací se 
jen na pořizování šatstva a potřeb divadelních, herci 
ani „Lehrmeister" nepodržují z toho ničeho. 

Před prvním představením jest nejdříve slavný 
průvod z domu cvičitelova na místo hry. Napřed nesou 
vysoký strom jalovcový, opentlený a jablky ověšený. 



59 



Vedle toho se nese hvězda, jaká se nosivá v kraji- 
nách německých i slovanských také o koledě. Pak 
jdou v řadě: andělé, Josef a Maria, která zároveň 
hraje Evu — je to vždy hezký jakýs jonák; tři 
králové, Herodes, ďábel, vysocí knězi a zákonnici, 
židé, setník Herodův, který pak hraje také roli spanilé 
krejčové v poslední veselohře, sluhové Herodovi, pastýři, 
„lid". Než se dají do vlastní hry, přednese cvičitel 
píseň, v níž oslovuje herce, a tito zase píseň, kterouž 
pozdravují diváky. 

Hra počíná se cestou Josefa a Marie do Betléma ; 
představuje příchod pastýřů k novorozenému Ježíškovi, 
příchod tří králů a jejich vyjednávání s Herodem a 
končí tím, že Heroda odnese čert za to, že dal vražditi 
děti. Závěrek činí zpěv anděla, který Heroda vydal 
ďáblům. 

Hra trvá dvě hodiny a je zajisté hodně zdlouhavá, 
ježto látka sama je známa, a písně, kterých se hojně 
vkládá, také nejsou nové. Ale herci tito, když ukončili 
představení jedno, dají se hned do představení nového 
a hrají vůbec tak dlouho, pokud se chce někdo jejich 
hře dívati. 

Pro nás zajímavý jsou zpěvy při hrách těchto 
pronášené; nejsout dle svědectví samých badatelů 
německých původu německého, nýbrž pocházejí od 
Českých bratři, kteří mezi r. 1547-1622. v komitátě 
Prešpurském a Nitranském se usadili a krásnými du- 
chovními zpěvy svými také na stejnověrné sousedy 
jiné národnosti účinně působili. 



Nový rok, 



I. 



Málo jest dní v roce, které by se tesily tak svorné 
a všestranné pozornosti vzdělaného lidstva^ jako den 
novoročni. V palácích sněmovních hlavně ke dni tomu 
se hledí, když stanoví se nové zákony pro miliony 
občanů ; smlouvy mezinárodní řídí se tím dnem rovněž 
jako smlouvy nepatrných soukromníků, a od téhož 
dne počíná se všecko konání v životě jednotlivcův, 
obcí a veřejnosti vůbec. Lidstvu i dějinám jeho je 
třeba jistého mezníku, kterým nekonečný prostor času 
by se rozděloval a pátravému oku lidskému přehled- 
ným se stal. Mezníkem tím jest den prvního ledna, 
jemuž tuto hodláme věnovati pozornost poněkud bližší. 

Pátráme-li v historii slavnosti novoroční, shledáme 
nejdříve, že ne vždy a ne u všech národů připadala 
na den právě zmíněný, že rok nepočínal se vždy a 
všude prvním dnem lednovým. Nejpřirozenější počátek 
roku byl zajisté zimní slunovrat, kterým za nejstarších 
dob rok asi skutečně se zahajoval; a z těch dob až 



61 



na naše časy udržely se stopy hojných obyčejů a povér, 
jež prodlením času připojily se k Vánocům, zaujavším 
místo bývalé slavnosti slunovratu zimního. Též u sta- 
rých Ělmanů rok asi tím způsobem se počínal. Tak 
lze souditi, třeba svědectví básníkovo v takové věci 
příliš na váhu nepadalo^ na příklad ze slov Ovidio^ 
vých : Den slunovratu jest počátkem nového a koncem 
starého roku — slunce i rok počátek mají týž. 

Od roku 153. př. Kr. rok napořád počínal se 
prvním lednem, kdy konsulové v úřad svůj se uvazo- 
vali^ kdežto den slunovratu stanoven od Caesara na 
25. prosince. Při opravě kalendáře, kterou tento bystrý 
muž podnikl, počátek roku byl ustanoven na den 
1. ledna, jímž také r. 46. př. Kr. kalendář Caesarův 
vešel v platnost a pak trval i za dob křesťanských, 
až roku 1582. papež Ěehoř XIII. podrobil jej nutným 

opravám. 

Církev sama počínala jako dosud svůj rok po- 
čátkem adventu. 

V občanském životě křesťané v prvních stoletích 
počínali rok po způsobu Juliánském 1. ledna. Pohané 
mívali slavnost tu spojenu s obyčeji rozpustilými. 

Proto vrchnost křesťanská, biskupové i synody 
nařizovali na počátku roku věřícím půst, aby byli 
nuceni obyčejů pohanských se zdržovati. Církevní 
slavnost obřezání Páně v tehdejších časích ještě se 
neslavila ; kdy byla zavedena, nedá se přesně určiti, 
Ve starých kalendářích svátek tento poprvé nalézá 
se ve století IX., určité zmínky pak vyskytují se 
o něm ve století jedenáctém a dvanáctém. 



62 



Dříve slaven byl den novoroční prostě jakožto 
oktáv slavnosti narozeni Kristova. 

Ale poměrně dosti záhy shledáváme; že někteří 

vraceli se s počátkem roku ke dni 25. prosince čili 

vlastně k noci přede dnem timto^ domnívajíce se, že 

rok nemůže případněji býti počínán než památkou 

narození Kristova, kterýmž všemu lidstvu nastal nový 

a pravý život. Toho způsobu užívali také někteří 

kronikáři; a také několik kalendářů jím se řídí. Mimo 

Franky hlavně Němci učinili si Vánoce počátkem 

roku. Jistý učenec píše o tom: „Staří Sašové a Dánové 

počínali rok občanský vždy dnem 25. prosince, a to 

nocí, jež nastupuje po 24., v niž křesťané od staro- 
dávna až podnes svatvečer narození Páně konali. Tu 

noc nazývali „Modranecht", jakobys řekl „Nyktomy- 

tora" čili matkou nocí. a jakoby byla rodičkou a 

vůdkyní všech ostatních nocí, ježto rok občanský v ní 

měl svůj počátek.** Zdá se, že také naši předkové 

kdysi počínali rok Vánocemi — Štítný*) alespoň na 

jistém místě výslovně tak počítá. 

V odvozováni počátku roku od vtělení Kristova 

někteří později šli ještě dále a počínali rok 25. březnem, 

totiž svátkem Zvěstování Panny Marie, jakoby tu první 

počátek vtělení Kristova se byl stal. Tak počítalo se 

zejména v Pise a ve Florencii, jenže počet obou měst 

se neshodoval; Pisa předstihovala Florencii o celý 

rok. Florentský počet byl nejrozšířenější, užívali ho 

sami papežové. 

*) Tomáš ze Štítného Čiii Štítný, proslulý myslitel a spi- 
sovatel Český ve XIV. stol. 



63 



Také ve Francii Nový rok slavíval se o svátku 
již zminěném; naposledy ještě r. 1566., kdežto ve Špa- 
nělsku 7.působ ten již r. 1351. přestal. — Republika 
Benátská počínala rok 1. březnem. V Lubeku vybrali 
si k tomu den 19. března^ domnivajice se, že tím dnem 
vůbec počalo stvoření, že tedy na ten den připadá 
památka vzniku světa vůbec. Hotový zmatek v té 
příčině byl v Nizozemsku; tam na př. Utrecht slavil 
Nový rok o Vánocích, Brabant o Veliký pátek, Flandry 
o Boží hod velikonoční — a každé mínění mělo řadu 
stoupenců. 

Důležitost a význam dne novoročního u všech 
vzdělaných národů, pokud o nich máme známost, po 
zásluze byla oceňována, a proto den ten tu okázaleji 
a hlučněji, tu tišeji a jemněji se oslavoval; že při 
tom zvláště také pověrčivá mysl horlivě byla činná, 
netřeba dokládati. 

Židé ohlašovali počátek měsíce Tišri, svůj to Nový 
rok, slavnostním troubením, které kněží po celý ten 
den provozovali při chrámě — později v každém městě. 
V Egyptě, kde podobné slavnosti byly více než kde 
jinde v rukou kněží. Nový rok oslavován tak hlučně, 
že po mnohých letech bouřlivým radovánkám v těch 
dnech konaným v jiných zemích dávalo se příjmí 
„egyptských". Římanům — jako ve mnohých jiných 
věcech — také v této příčině nepopiratelně náleží 
předáctví. 

Počátky všech měsíců a tudíž zvláště kalendy 
lednové, jež, jak zmíněno, r. 153. př. Kr. staly se po- 
čátkem roku, zasvěceny byly v Ěímě bohu Janovi, 



64 



jenž dvěma hlavami pohlížel do minulosti i budouc- 
nosti. Ten den nové zvoleni konsulové, nejpřednéjší 
úřednici statni, nastupovali úřad svůj a slavnostní 
průvod jejich na Kapitol zvýšil lesk toho dne měrou 
nemalou. 

VĚimě, ba ve veškeré Itálii a všude, kam řimský 
mrav zasáhl, kalendy lednové byly dnem nového, 
šťastného počátku, v němž kde kdo štěstím a blahem 
na celý rok chtěl se ujistiti. Bůh Janus těšil se 
zvláštní pozornosti ; vysílány k nému prosby o přiznivá 
znamení, pečlivě vyhýbáno se všeliké mrzutosti, sporu, 
rozruchu, ježto, jak se věřilo, na dobrém začátku zá- 
ležel téměř všechen zdar každého díla. Nízci i vzne- 
šení Římané navzájem přáli si štěsti a blaha a přáni 
svá provázeli malými, blahověstnými dárky. Dárky 
ty po starém obyčeji podávaly se pod jménem strenae 
(jméno dosud zachované ve francouzském étrennes). 
Bývala totiž u Sabinu, spolupůvodců pozdějšího Ěíma, 
bohyně požehnáni Strenia, z jejíhož posvátného háje 
nosívaly se blahověstné ratolesti na hrad. 

Na památku toho posílány byly jako dárky rato- 
lesti palmové a olivové, a při tom podávány sušené 
datle, fíky a koláč medový jakožto šťastné znamení, 
aby celý rok přinášel obdarovanému samé sladkosti 
a lahody. Přidávaly se i peníze, mezi nimi zvláště 
assy*) na jedné straně s hlavou Jana, ověnčeného 
vavřínem, nebo Saturna, obou to bohů blaženého věku 

♦; Platil prvotné asi našich 150 hal, pes éze však pouze 
5 haléřů 



65 



zlatého - na druhé straně s obrazem lodi — prý na 
památku lodi, na které Saturnus připlul po Tibeře 
do Latia. Dárky ty podávaly se v podobě obrazné. 
Posílali si totiž Řimané ozdobné lampy hliněné nebo 
bronzové s obrazem bohyně vítězství, jež měla štít 
8 nápisem „Annum novum faustum felicem" — šťastný 
a blažený nový rok — a kolem kteréž seskupena byla 
drobná vyobrazení ratolestí palmových a ostatních 
dárkův. 

K bohatým a mocným šlechticům hned zjitra při- 
cházely davy svěřenců s povinným přáním a s dárky, 
za něž navzájem byli obdarováni. Dárky takové při- 
jímali později i císařové od poddaných vůbtc, a ti 

« 

tlačili se ku paláci vladařovu tak četně; že za celý 
den nemobli se vystřídati. Dle svědectví dějepiscova 
císaři Augustovi pokládaly se strenae, i když byl ne- 
přítomen; císař Kaligula, který ohlásil po narození 
své dcery, že přijímá příspěvky na její věno o Novém 
roce, sám stál v předdomí svého paláce a vlastno- 
ručně přijímal dárky. Tiberius naopak, jenž ov^em 
novoroční dárky čtyřnásobně oplácel, stanovil zvlái^tní 
vyhláškou, nechtěje po celý měsíc býti obtěžován, že 
přijímá střeny výhradně jen o Novém roce. 

Do svého celoročního zaměstnáni o Novém roce 
každý jaksi zkusmo se pouštěl, aby dílo po šťastném 
začátku po celý rok dobře se dařilo. Proto také 
praetor (nejvyšší soudce) v ten den vstupoval na místo 
soudní, ačkoliv úkon jeho byl při tom pouhým obřa- 
dem, neboť soudy na Nový rok se nekonaly. Nej- 
stkvělejší části programu novoročuího byl obřad, jímž 

Vykoukal: Rok. 5 



6e 



úředníci, především konsulové, v úřad byli odváděni. 
Již před svítáním konsulové zpytovali oblohu, pátra- 
jíce po příznivých znameních; potom oděli se doma 
v roucho úřední a přijímaly pozdravy a blahopřání 
četných přátel, hlavně senátorů. Když všickni byli 
vyslechnuti, hnul se slavný průvod senátorů, rytířstva 
a jiného množství směrem ke Kapitolu, kde noví ná- 
čelníci obce přinášeli v oběť Jovovi, jakožto před- 
nímu ochránci města, obvyklé bílé býky, jichž ku 
práci dosud nebylo užito. Hned potom konalo se první 
sezení senátu, čímž za šfastných znamení zahajovala 
se také činnost státní. Všechen lid se veselil, a nad 
rozradovaným městem vznášel se vonný dým z kadidla 
a z oběti, jež na četných oltářích plály na čest bohů. 

Zaručené zprávy poučují nás o tom, že také 
křesťané záhy počali si oblibovati o Novém roce roz- 
manité radovánky. 

Svědčí nám o tom jednak četná sneseni církev- 
ních sněmů, kterými zvykům novoročním, jakožto od 
pohanů zděděným, mělo se zabrániti, jednak hlasy 
různých spisovatelů z prvních i pozdějších věků křesťan- 
ských. Mudřec ařečníkLibanios ve IV. stol. dosvědčuje, 
že slavnost lednových kalend rozšířena je všude, kde 
se prostírá řiše Římská. Dle něho byl to svátek obecné 
radosti, bratrské sdílnosti a ochotné štědrosti: i na 
žebrákově stole byl dostatek. „Domnívali se, začnou-li 
rok vesele a volné, že i celý rok bude takový. V noci 
na 1. ledna veselá tlupa táhla ulicemi s písněmi a 
hlaholem, hlukem a lomozem, vpadala v domy a věse- 
lými kousky budila domácí. Vzájemné dárky novo- 



67 



roéni byly všeobecným obyčejem. Děti chodily v ten 
den dům od doma a dávaly hospodáři jablko^ okrášlené 
stříbrnými penízky, za néž dostávaly dvojnásob. Po- 
dobně si vedly tlupy přestrojenou, řídíce se heslem: 
dej a dostávej. Podobně mluví o téže věci i jiní zpravo- 
dajové. 

Zvláště zvyk choditi po domích v přestrojení byl 
církvi nemálo proti mysli, neboť pod nastrojenou kuklou 
snadno se mohly díti všeliké neplechy. Byly tedy 
proti tomu vydávány zákazy, a z nich dovídáme se 
zajímavých podrobností o vší slavnosti. 

Zápisy církevní stěžují si do křesťanů, že po 
způsobu právě pohanském snaží si v ten den svou 
lidskou podobu zaměniti za všelijaké nestvůry. „Odí- 
vajíť se kožemi dobytčat, berou na sebe hlavy zvířecí, 
plesajíce a radujíce se, podařilo-li se jim podobu svou 
tak změniti, že ani lidmi býti se nezdají. Důkladné 
pitky, při kterých nyní v poslední den v roce příchod 
Nového roku se očekává, byly jak u Němců tak 
i u Francouzů dávno v obyčeji. V některých kraji- 
nách Nový rok býval vítán právě o půlnoci střelbou, 
na níž i za tuhého mrazu mnoho lidi na ulicích čeká- 
valo. Že při tom leckdy hudebníkům tóny v nástrojích 
zamrzaly, lze snadno se domysliti. 

U pozdních potomků slavných Ěímanů zachovaly 

se novoroční zvyky v podstatě tak, jak jsou známy 

již za starověku. Na nový rok záhy z rána brali prý 

hoši ratolesti olivové a sůl, chodili dům od domu 

a pozdravovali hospodáře slovy: ^,Radost a veselí 

budiž v tomto domě!" Utrusujíce pak zrnek solných, 

5* 



68 



dodávali přáni: „Tolik se zroď děti^ tolik oveček, 
býků, vepříků" atd. Také bylo zvykem před slunce 
východem požiti kousek medu nebo vůbec něčeho 
sladkého, aby celý rok sladce se jim vydařil bez 
mrzutosti a trampot všelikých. Zásada šfastného, libého 
počátku, jak patrno, byla tu vyjádřena již i hmotně 
a způsobem přimo makavým. 

Obyčej dárků novoročnich ze starého Ěíma, (kde 
prosté dárky původni později s rostoucím přepychem 
nádhernými byly nahrazeny), rozšířil se po všech 
krajinách; a čilí obchodníci a průmyslníci naši těži 
z něho, právě jako dávní předch/dcové jejich. Zabí- 
háno tu mnohdy ve směšné výstřednosti. Tak starý 
kronikář města Erálovcevypravuje, že tamějši řezníci 
r. 1583. zhotovili jelito na mnoho loket dlouhé, v prů- 
vodu po městě je nesli a pak cechu pekařskému 
podali v dar novoroční. Pekaři oplatili jim houskou, 
na niž zadělali celé tři měřice monky. 



II. 



Zvyky novoroční jsou u nás již dávDo odděleny 
od zvyků vánočních. Nebývalo tak vždycky a" na 
slovanském východě posud jest tomu naopak. Nikde 
však nedělí se obřady, kterými jest vítán rok nový, 
od zvyků, provázejících poslední chvíle roku dokoná- 
vajícího. Sv. Silvestr, jehož památka světí se posled- 
ního prosince, došel odtud neobyčejného a snad i po- 
někud nezaslouženého významu, že se posledních hodin 



69 



jeho dne užívá k náležité přípravě a průpravé na 
radostné a bouřlivé přivítání roku nového. Ostatně 
shledáme, že také ve zvycích lidových oba tyto dny 
úzce jsou spojeny a že obřady silvestrovské (Ize-Ii 
toho jména o nich užiti), jsou také jen nerozpojnou 
částí slavnosti novoroční, bez níž by jich jistě nebylo. 

V některých krajinách polských posud jest zvykem 
starý rok práskáním a hřmotem vyháněti. Za soumraku 
posledního dne v roce mládež na Maloborsku vezme 
hole a bije do plot A. Dorostlí mladíci a pasáci vezmou 
biče, naváží si na konec práskavých tkanic a pak 
v stejném tempu práskají po vsi ze všech sil, aby 
starý rok vyhnali. 

Podobně děje se u Kašubů. Sotva nastane po- 
slední den v roce, chystá si mládež zvonky, rolničky, 
klapačky a p. a čeká nedočkavě soumraku. Jak se 
sešeří, vyběhnou hoši z domů a běhají křičíce, lo- 
mozíce a klapajíce po celé vsi. Čím větší hřmot, tím 
větší bude příštího roku úroda. Při tom svolávají 
úrodu na obilí, stromy a domácí zvířata. Obíhají dům 
se všech stran, probíhají dvorem a přejí štěstí k no- 
vému roku. Večer chasníci práskají biči a vyhánějí 
starý rok za ves, ba střílejí za ním i z pistolí. 

Srovnáme-li s tím zvyk také českému lidu známý, 
totiž práskati v noci Fili po -Jakubské na čarodějnice, 
poznáme, že v uvedených krajích pohlížejí na starý 
rok jako na cosi škodného a nečistého, čeho jest se 
třeba zbaviti před příchodem roku nového. 

Ve slovanských krajích, právě jako jinde, víže 
se k večeru Silvestrovskému zvyk slévati olovo. Lze 



70 



se právem domnívati, že tento obyčej přešel sem (ba 
místy až na svatvecer Tříkrálový) z noci štědrovečerní 
a ujal se tu tím snáze^ že na rozhraní dvou období 
časových bylo dle domněnky lidu možno nahlédnouti 
za tajemnou přehradu neznámého budoucna. — Slévání 
olova podobá se pečení rozmanitých figurek, nástrojů, 
nářadí a j. z řídkého těsta, které znají v Polsku 
i jinde. 

V Srbsku hádají dívky o svém osudu v čas 
novoroční tímto způsobem. V předvečer Nového roku 
sejdou se, vezmou džber, naplní jej vodou a do něho 
pak každá hází po prstenu, náramku nebo jiné věci, 
kterou by snadno poznala za svou. Potom zanesou 
džber na nějaké místo bezpečné. Na Nový rok záhy 
z rána se sejdou na tétnž místě a přivedou děcko, 
které jejich šperky ze džberu kus po kuse vybírá. 
Dívky zatím utvoří kolo a zpívají písně různého ob- 
sahu. Která dívka dostane svůj prsten za zpěvu 
radostného, tu potká v příštím roce štěstí, na kterou 
připadne píseíí obsahu žalostného, ta bude nešťastna. 

V některých krajinách ruských a v Bulharsku 
jest předvečer novoroční slaven jako pokračování Vá- 
noc. Zove se též Vasiljevskou nebo bohatou koledou. 
V Malorusku upravují „bohatou kufu" čili „bohatý 
večer", jehož jiný název „ščedrivka" čili „ščedrucha"* 
sám o sobě poukazuje na „Štědrý" večer. Slavnost záleží 
v důkladné hostině, provázené rázovitými zpěvy koled- 
ními, z nichž se ozývají zmínky o štědrém, bohatém 
a hojném roce. Tytéž motivy zní v koledách, zpíva- 
ných v ten den po domích jakožto přání novoroční. 



71 



Také přestrojováni za babu, vlka, medvéda a p. jest 
v ten éas obyěejno. 

Na Bilé Rasi chodívají v ten čas s kozou, roz- 
umí se 8 napodobenou, v kterémžto obyčeji spatřují 
někteří badatelé zbytky pohanských obyčejů římských, 
jiní uctívání nějakého božstva rolnického nebo pastýř- 
ského, na př. Velesa. 

U Bulharů sluje slavnost konaná večer před No- 
vým rokem, na nějž ve východní církví připadá svátek 
sv. Basilia čili Vasila, dle tohoto světce Vasilica. 
Vasilicu slaví hostinou tak hojnou, že se dostala až 
do pořekadla. Najedl se „jako na Vasilicu" značí asi 
tolik jako u nás „o posvícení". Jakýmsi obřadným 
a význačným pokrmem jest zde tutmanik, upečený 
z mouky, másla a sýra a opatřený také několika pení'zi 
stříbrnými nebo zlatými. S tutmanikem v rukou klaní 
se hospodář před večeří svatému obrazu a pronáší 
prosbu za požehnání na všem statku v roce příštím. 
Pak rozláme pečivo, namočí v medu, dá každému 
z domácích po kousku a jeden díl hodí také oknem 
na dvůr jakožto oběť Novému roku. 

Po večeři pak schází se mládež na návsi k tanci 
a zpěvu, při němž provádějí se též obřadné hry, vížící 
se výhradně k tomuto večeru a dni následujícímu. 

K hostině Vasilského večera v Bulharsku, Srbsku^ 
na Rusi i v Rumunsku nezbytně patří sviní hlava 
neb alespoň vepřová pečené, která ostatně také mnohým 
Germanům jest v ten den krmí svátkovou. VOrlovské 
gubernii upraví na Vasilův den pečené sele, jež na- 
zývají „kesareckým" t.j. cesarejským po jméně Vasilia 



72 



Gesarejského^ na jehož den od cara Petra I. přenesen 
byl počátek roku, drnhdy 25. března slavívaný. Že 
pak bijí vepříky, jak se domnívají, v poctu sv. Vasila, 
stal se tento světec, mimochodem řečeno, také ochrán- 
cem vepřového dobytka. 

K Novému roku — Vasilovu dni pojí se u Slovanů 
východních i jižních starodávný obřad rázu hospodář- 
ského, zvaný useň, ovseň, avseň, tauseĎ, govseň. Na 
Maloborsku kladou v předvečer Roždestva (na Štědrý 
večer) pod stíU krojidlo pluhu nebo na stůl držadla 
jeho a v předvečer Nového roku chodí s pluhem po 
domích, tváříce se, jakoby orali, při čemž v koledních 
popěvcích přejí hospodáři v budoucím roce hojné úrody. 
Zpívají na př.: 

„Seto, seto, 

na nové léto ! 

Urodiž, Bože, žito, pšeniěku, 

všelikou sadbiěku." 

* 
„V širém poli ploužek oře, 
a v tom ploužku čtyři voli plaví, 
mají oni rohy zlaté, 
Svatý Petr za pluhem chodí, 
svatý Pavel voly honí, 
přesvatá Děva jísti nosí, 
jísti nosí. Boha prosí: 
Urodiž, Bože, žito pšenici, 
všeliké osení"- 



73 



Podobný obřad i s podobnými zpěvy jest znám 
též z končin polských a rnsínských. 

Při zmíněné obrazné orbě jest nezbytno síti obili, 
a právě od tohoto setí odvozeno jest též jméno „avseň", 
ve kterémž starší vykladatelé spatřovali jakési zvláštní 
božstvo. 

Sejí pak hoši s pluhem obcházející biiď jen oves, 
baď různé drnhy obilné. Za své přání dostanou drobné 
dárky, něco peněz, peěivo a pod. Po jich odchodu 
místy, např. v Tulské gubernii, hospodyně sbírá potrou- 
šené zrní a přidá je k obili, určenému k jarní setbě. 
Obchťkzka tato děje se někde v předvečer dne Vasi- 
leva, častěji však z rána na Yasilův den sám. Toho 
dne chodí děti po domích, seji obilí z rukávu nebo 
z míšku a písněmi svolávají požehnání boží na všechnu 
setbu hospodářovu. 

U haličských Rusínů vzrostla tato obchťkzka, 
konaná rovněž buď v předvečer dne novoročního, buď 
na Nový rok, v celou hru. Dorostlí hoši obléknou 
se za dědky, cikány, židy a p. a vodí medvěda, kozu 
vlka a j., nebo vlekou pluh od chaty k chatě. Za 
zvířata právě zmíněná ustrojeni jsou chlapci, místo 
pluhu stačí pouhé, dle možnosti ozdobené vlačihy. 
Pějíce veselé písně kolední, hoši smýkají vlačihami, 
jakoby orali, a sejí zrní. 

Podobně chodí koledovat, a to buď také s pluhem, 
buď bez pluhu, mládež ve věku od 7 do 20 roků 
v Rumunsku. 

Novoroční rozsévání jest «dále také známo vŘecku, 
jenže jest způsobu podstatně jiného. Tam totiž hospodář 



74 



na úsvitě, prve než by někdo z domácieh vyšel 
z domu, vyjde sám, vezme připravený košík, v němž 
jsou uloženy všeho druhu plodiny, ovoce, pamlsky 
a jemné pečivo z nejbělejší mouky, a vstoupí zpět 
do světnice. Tam pronese potichu přání celému domu 
i všem jeho obyvatelům, načež chodě po celém domě 
rozsívá obsah onoho košíku. Tak prý pojistí své ro- 
dině štěstí na celý rok. 

V některých krajinách ruských, a to v těch, kde 
se neslaví avseň, patří ke zvykům novoročním vaření 
kaše, jež má jaksi úkol věštebný. Novoroční kaše 
vaří se před svítáním. Velmi záhy z rána přinese 
starší z domácích ženštin ze špižírny krup, starší 
z mužských vody z řeky nebo studánky. Obojí stojí 
na stole dotud, pokud není pec roztopena. Nikdo se 
toho nedotkne, bylof by to špatným znamením. Když 
již se mají kroupy smíchati, sednou všichni domácí 
kolem stolu a starší žena říká, míchajíc kaší: „Silí, 
pěstili pohanku po celé léto. Urodila se pohanka 
i zrnatá i ruměnná. Zvali a požívali naši pohanku 
k návštěvě do Garhradu besedovat s knížaty, s bojary, 
s vysokým ovsem, zlatým ječmenem; čekali, vyčká- 
vali pohanku u kamenných vrat, uvítali pohanku kní- 
žata i bojare, posadili ji za dubový stůl k besedě; 
přišla naše pohanka k nám býti hostem.^ 

Potom všichni vstanou z pozastolu, a hospodyně 
vyndá hraec a dí: „Milosti, prosím k nám do dvora 
se svým dobrem." 

Nejdříve se dívají, jeli hrnec plný. Není většího 
neštěstí, než když kaše vyběhne z nádoby — tof 



75 



zjevná bída celému domu. Také je neštěstí, kdyby 
hrnec praskl. — Pak snímají nožem škraloup. Kaše 
zardělá, plná^ věští veškerému domu štěstí a ťirodu. 
Kaše bílá, mělká, hrozí pohromami — takovou házejí 
do řeky. 

V Bulharsku zachovalo se pro Nový rok — Vasilev 
den — starobylé jméno Surava godina, od něhož pak 
„surakvať" značí blahopřáti k Novému roku. Hoši, zvaní 
vasilicaři, a to malí i velcí, chodí časně ráno po 
domích svých příbuzných, majíce v rukou proutky 
dřínové — suravy, survatky.*) Suravami šlehají hospo- 
dáře, jemuž zároveň v popěvku přejí veselého roku, 
požehnání a hojnosti na všem statku, červených jablek 
v zahradě, žlutých klasů na raii, bohatých hroznů na 
vinici a zdraví na všechen čas. Pak mu podají proutky 
a hospodář je šlehá spraním, aby zdrávi rostli a do- 
rostli jako vrba u řeky. Potom přiváže k větvím zlatý 
nebo stříbrný peníz a vrátí jim je, přidávaje i jiné 
dárky, načež se hoši odeberou do jiného domu. Večer 
hodí suravy do řeky. 

Při těchto větvích, s kterými bulharští hoši ob- 
cházejí na Nový rok, mimovolně vzpomínáme na rato- 
lesti palmové a olivové, které bývaly posílány u starých 
Římanů spolu s jinými věcmi jakožto dárky novo- 
roční. — Že v pozdějších věcích chodívali v krajích 
nyui románských hoši s ratolestmi olivovými blaho- 
přát k Novému roku, slyšeli jsme již. 

V obyčejích a lidových zvycích českých lze. přání 

*) Jméno vykládá se ze svěžesti, zelenosti. 



76 



nov( roční postřehnouti tn a tam v koledách, které se 
nyní ovšem zpívají již v éas vánoční; druhdy kole- 
dovalo se u nás také v celém týdnu po Vánocích i na 
Nový rok. Zajímavější a ku přirovnání s hořejšími 
šěedrivkami vybízející blahopřání zaslechneme z úst 
koledniků moravských. Tak zpívají na př. v Měříné 
mezi jiným: 

„Dejte nám grejcar neb grešli, 

abychme od vás odešli; 

a my vám budem děkovat, 

aby vám ráčil Pánbfih dat 

napřesrok větší ourodu 

za vaši ščedrou koledu. 

Napřed panu hospodáři, 

af se koně, voli daří, 

potom paní hospodyni, 

af se daří huse, svini. 

Nebude na tem dobytku, 

bude mít ješče s kolíbku, 

buj to syna nebo ceru 

to já vám nezelžu věru." 
Koleda podobného rázu a stejného obsahu je 
známa v různých podobách na Moravě i v Čechách. 
Přihlížíme li k rázu lidových obřadů, zvyků a 
přání novoročních u Slovanů, jak jsme se o nich zmí- 
nili, neujde nám, že jejich zřetel obrácen jest po výtce 
k hospodářství. I tam^ kde není známo obřadné na- 
podobování orby jakožto nejdůležitějšího úkonu Slova- 
nova, směřují všecky projevy ve významný den novo- 
roční k tomu, co jest základem života a pramenem 



77 



pozemského blaha po názoru vfiech větvi slovanských 
— ke zdara a rozvoji činnosti rolnické. Lze v tom 
zajisté právem spatřovati význačný rys, shodný s kme- 
novou povahou slovanskou. Také zásada šfastného 
počátku, zajištujícího zdar celému roku, vyškytá se 
v novoročních obyčejích slovanských. 

Hospodářská stránka ozývá $e také v pověrách, 
které se víži k Novému roku á jež tu k závěrku 
klademe. 

Na Rusi hádají o počasí: jak bylo několik dní 
před Novým rokem, tak bude před svátkem sv. Petra 
a Pavla; jaká pohoda je po Novém roce, taková bude 
o svátku zmíněném. j^ 

V některých krajích polských hospodář, který 
má včely, jde na Nový rok k ůli a mluví k včelám: 
„Toho dne svátečního vy, včelky, začněte své dílo, 
pracujte a robte sladký med a žlutý vosk -— čiňte 
to na chválu boží." V Blotách v Lužici má na Nový 
rok skákat a běhat, kdo chce celý rok býti čilý, 
křepký a veselý. Kdo by upadl poslední den v roce, 
bude padat celý budoucí rok. U moravských Kopa- 
ničářů chodí prý na Nový rok „dzivjá baba, božjá 
poselkyňa". Nachystají jí na stél chléb, sůl, nůž a 
vody, „aby to zjedla". Tamtéž na „Nový rok kohk 
lidi v domě, tolik hromádek soli nasype se nožem na 
píst. Komu do rána hromádka skopne (se rozpustí), ten 
do roka umře. 

V Čechách platí za dobré znamení pro celou 
rodinu, vstoupili na Nový rok první do domu dítě 
nebo dívka. 



7^ 



Hospodářové těší se na přiznivé "žně; zasvitne-li 
v ten. den slunce aspoň tolik; co bys bičem mrsknul. 
V některých krajích našich řikaji, že bude mnoho 
požárů, ukázaly-li se na Nový rok při východu slunce 
červánky. Na Ghrudimsku snaží se kde kdo^ mladý 
— starý, bohatý — chudý, míti na Nový rok alespoň 
některou část oděvu novou, aby pak chodil v „novém" 
po celý rok. Na Domažlicku chodí v ten den dítky 
s „fanfrnochem"; bukálem čili bukačem (jest to džbán, 
potažený měchýřovou blanou, z jejíhož středu vybíhá 
svazeček žíní) a koledují, zpívajíce za průvodu tohoto 
prostého nástroje : 

„Fanfr — fanfr — fanfrnoch, 
nastává nám novej rok, 
novej rok nám nastává, 
koledy se nandavá.^ 
Na Humpolecku chodívají dítky o Novém roce 
s proutkem. Proutek bývá různě dlouhý, propíchaný 
po celé délce dřevěnými jehlicemi, v úhlu čtyřicet 
stupňů k sobě postavenými, ozdobenými různobarev- 
nými ústřižky látek nebo papíru a hrachem na konci 
jich nabodaným. Vršek zdobí obyčejně malé jablíčko, 
oříšek nebo papírová kytice a pentlička. 

Řidčeji se vyskytují pruty z trnky, která má 
jehlice přirozené. 

Dítky, přišedše do stavení, zpívají; 
„Dej vám Pán Bůh dobrý tro 
na to nový líto, 
abyste měli leníček, 
jako tenhle proutíček, 



79 



a na ném hlavičky 
jak tyhle hráštičky — 
na ten nový rok." 
Potom hospodář konpi , proutek za několik krej- 
carů a na jaře si jej zastrčí na pole do lnu, aby byl 
Jako ten proutiček amél blávčičky jako ty hráštičky." 
Jak patrno, jest to obyčej rázu čisté hosoodářského, 
hledící k význačné plodiné a výrobe zmíněného kraje. 
Někde nechávají si kousek ryby od Štědrého 
večera k Novému roku, aby se jich držely penize. 
Obecně pak se u nás říká, že se budou peníze po 
celý rok držeti toho, kdo je má na Nový rok; dobře 
tedy, že na Nový rok jest zároveň „prvního"! 



OstatEy masopnstní. 

Podivné slovo — masopust! 

Mnoho lidí namyslilo se již, jakým způsobem a 
jakým právem divná ta složenina vznikla, zvláště 
když ješté psáváno bylo masopust. Prvá polovina 
slova nedopouštěla ovšem pochybností, ale odkud se 
vzala krátká polovina druhá? 

Ctihodný náš učenec Jungmann vyvádí nás ve 
svém Slovníku z mylných domněnek výkladem, jemuž 
můžeme stále plnou měrou důvěřovati. Dle něho jest 
masopust „vlastně den, v který se maso pouští, 
t. naposledy jí. Slově tak obyčejně několik neděl a 
zvláště tré dní před postem, v kterých lidé rozličné 
kratochvíle strojí, jako tance, hody atd." 

Poklidná to věru doba. Země dřímá ještě těžký, 
dlouhý sen svůj, na tváři její nikde neviděti života — 
mrtvo v háji, ticho na břehu potoka, a jen když od 
vrchu k vrchu ob ěas vítr zahučí, zní to, jako by 
země ze spánku si oddechla. Paprsky sluneční, jež na 
bílé pláni sněhové se tříští, počínají sice již hřáti, ale 
dosud jen řídce podaří se jim strhati chladný šat, 



81 



jenž tak těsně přiléhá k údům spíci země. Země si 
hoví, proč by se také vzdělavatel jeji neoddal slad- 
kému odpočinku? A z toho ani starostmi trudnými 
nedá se vyrušovati; byl -li minulý rok příznivý, pak 
je špižírna plna a ze sýpky věru není ještě vše vy- 
prodáno, i zbývá tu vedle režného žita pěkná hro- 
mada zlaté pšenky. Byl-li však minulý rok zlý, nuž, 
pak náš hospodář při dobrácké povaze své nezoufá, 
ale koje se pevnou nadějí, že letos lépe se mu povede, 
klidně oddává se požitku, ovšem dle poměrův uskrov- 
něnému. 

Do Ěehoře, kdy má pluh již býti na poli, ještě 
hezká chvíle, proč tedy nepřáti si trochu radová- 
nek, beztoho potom aby se člověk lopotil zas až do 
zámrzu. 

Tak se jeví masopust jakožto doba klidu, pohovy, 
veselí a požitku tělesného. Má-li pak tento ráz maso- 
pust celý, vyznačuje se jim svrchovanou měrou konec 
jeho, jemuž se ve mnohých krajích našich říká prostě 
ostatky. Jsou to tři dni před počátkem postu, dnové 
tak rozpustile veselí a rozkoše plni, že se jim, jak 
zkušenost učí, vyrovnávalo snad jen posvicení, dle 
starých, dobrých mravů slavené. 

Neusmívej se nikdo nad tim nedůvěřivě, hledá- 
me-li původ ostatků masopustních v šedých dobách 
pohanských. Nemůžeme ovšem jmenovati určité slav- 
nosti z doby té, kterou by ostatky zastupovaly, ale 
o starém původu jejích soudíme z těchto okolnosti. 
Všecky naše větší svátky národní jsou zbytkem z dob 
pohanských, změněným ovšem vlivem církve, která 

Vykoukal: Rok. 6 



82 



dávala svérázným zvykům národnim raději novon tvář- 
nost, než by se byla pouštěla v marné pokusy je vyko- 
řeniti. Stalo se tak tedy bezpochyby i v tomto pří- 
padě. Výmluvný doklad však nalezneme v bájích na- 
šich sousedů. Dle víry lidu v některých končinách 
německých, jak vypravuje Jak. Grimm, spisovatel 
německého bájesloví, táhla v těchto dnech bohyně 
Holda s celým vojem duchů po kraji. Lid hromadně 
se scházel a očekával vojsko její jako příchod moc- 
ného jakéhosi krále. Předvoj vojska vedl šedovlasý 
stařec s bílou holí, zvaný „věrný Ekart", který v davu 
cestu klestil a zatlačoval lidi, aby nikdo nepřišel 
k úrazu. Za ním brala se družina jednak jízdná, 
jednak pěší: byli mezi nimi také lidé nedávno ze- 
mřelí; jeden z nich jel na dvounohém koni, jeden byl 
přikován ke kolo, které se samo točilo, jiní šli bez- 
hlaví anebo s hlavami na bedrách visícími. Nechtěl-li 
se jim někdo, třeba z opilství (neboť střízliv byl by 
se toho sotva kdo odvážil), vyhnouti, byl posazen na 
vysokou skálu, s níž se do večera nemohl hnouti. 

Tato německá paní Holda v nejedné příčině rovná 
se Bílé paní z našich pověsti, jsouc bytost laskavá, 
vlídná, v bídě ochotně pomáhající a hněvající se jen 
tam, kde zastihne nepořádek. V době, kdy se maso- 
pust končí, koná Holda co rok na vzdušném voze 
rychlou pout, aby se přesvědčila o píli pradlen; kde 
jsou hotovy a vše mají v pořádku, tam uděluje své 
požehnání, nedbalé pradleny však stíhá z ruky její 
přísný trest a kletba. 

Z těchto dokladů zdá se nám patrno, že sousedé 



88 



naši mívali v době nynějších ostatků masopustnich 
y časich pohanských pamětihodné svátky jakési; jež 
také n nás můžeme předpokládati. Doba sama, pro- 
středí totiž mezi zimní slavností kolední a slavnosti 
jarního slanovrata, hylsL k tomn zajisté velmi příhodná. 
Jest pak vyslovena domněnka; že dávnověká slavnost 
ta byla posvěcena Perunovi; a ukazuje se dosud k ně- 
kterým; ovšem skrovným příznakům, které snad tomu 
nasvědčují. 

Pozorujme nyní, jak lid náš ještě před lety 
slavíval — a lecke dosud slaví ostatky masopustní. 
Ěekli jsme již dříve, že jsou dny tyto dobou požitku 
a bujného veselí, stopujme; kterak dvojí tento ráz 
jejich po dědinách našich se jeví. 

K masopustnímu blahobytu jest na našem venkově 
nevyhnutelně třeba dobře vykrmeného vepřC; který 
. ostatně i mimo dobu tuto kuchyni a jídelní lístek 
vydatně podporuje svým tukem a uzeninou. Nezmoc- 
niMi se ho nůž řezníkův již dříve, stalo se to dojista 
na Tuěný čtvrtek, ve kterémž případě zbylo na ostatky 
ještě něco jaternic i jelit, a pro čeládku schován jest 
objemný, krupami nabitý bachOr a dorota. Škvarků 
i „skřivánků", vyskvařených odřezků masa, jsou plné 
mísy, a vyškvařené sádlo bělá se v několika notných 
krajácích. Hospodyně jen jen se usmívá, když shlédne 
toto požehnáni. „Což se to bude z takových zásob 
vesele smažiti I" tak asi myslí sobě, když v neděli 
dopoledne, sotva se vrátila z ranní mše, zajde na 
komoru, aby si odtud přinesla do sednice vše, čeho 
ku přípravám na hody ostatkové bude třeba. 



84 



Vkročme do té sednice — ale opatrně, abychom 
někde nezavadili 1 — za malou hodinku, jak pestrý 
obrázek se nám tu objeví ! Na stole trůni na prostran- 
ném vale dvoje důkladné necičky „zadělávaci" — do 
nichž neměří se mouka po librách, ale hned po čtvrcích ; 
v jedněch shlédneme nejjemnější mouku „cajkovou", 
ve druhých je hrubší mouka — bělka, ze které robí 
se pečivo pro čeládku, pro děti a vůbec pro najedení, 
kdežto z oné pro hosti a pro hospodáře na pochoutku. 
V hrnečku vzdouvají se již pěnicí se kvasnice, vedle 
stojí nádoba se smetanou, jiná větši s mlékem, na 
talíři připraveno jest máslo, jehož koblihám třeba, 
aby hodně pily, právě jako cukru, aby byly lahodné 
a kypré, přebrány jsou tu drobné hrozinky a nakrá- 
jeny mandle do šišek určené, nakrájena na drobounko 
kůra citrónová, v hrnečku rozkverlán jest žlutý obsah 
několika vajíček, stojí tu pohotově plechová kořenka 
s celým rozmanitým obsahem svým, jehož většina již 
na prášek utlučena. Připravena jsou již povidla, utřen 
mák, natlučeny kupy sypkého cukru, a přece hmoždíř 
neustále řinčí. Na menším kastrole zaděláno jest ne- 
kvašené těsto na „boží milosti^, plné másla a cukru. 
Z trouby zavání tučná pečené — dnes musí se péci 
na dvakrát, nebof čeládka dostane porce takové, aby 
mohla i rodičům slušný kus zanésti. 

Čilé ruce dají se, když všecko náležitě „vypra- 
cováno" a promícháno jsouc pěkně skynulo, do tvůr- 
čího dila, a za nedlouho pokladeno jest dlouhé prkno, 
přes obrubu valu položené, buclatými koblihami, ten- 
kými šiškami a vyválenými „božími milostmi", jež 



85 



jsou všelijak ovroubkovány a v prostřed rýhovány, 
aby na nich nenaskakovaly bubliny. Zatím na plotně 
prskají a syčí již na širokém kastrole bubliny vaří- 
cího se sádla a másla; jež v málo okamžicích zbarví 
bledé tváře koblih až do ruda a nadme jejich boky 
k hotovému úplňku. Mastná, těžká vůně plní celou 
světnici, ba, ježto takováhle výroba v každém domě 
se provozuje, celou náves. 

Do oběda sice nedaleko, ale ani mladí ani staří 
nebojí se, že si poka/í chut k jídlu, dychtivě sahá 
každý do veliké mísy nebo do okřínu, kamž ukládá 
se usmažené pečivo masopustnf, aby si pochutnal, 
dokud jest teplé. 

Co takto napečeno a nasmaženo, má sloužiti chti- 
vým ústům v neděli a v pondělí — v úterý, jakožto 
v hlavní den ostatkový, který se světí skoro napořád 
jako svátek, připraví se hned dopoledne zásoby nové. 

V některých krajinách slaví se v neděli „jalové 
hody^. Bývá to zvláště tam, kde dědina jest menší, 
tak že při nedostatku hudebníků, jaký se jevívá 
v tento čas obecného veselí, nedají se v úterek ostat- 
kový poříditi radovánky jinde obvyklé. Jalové hody 
pořádají selky, z nichž každá přispěje do spolku pe- 
čivem, pečení a j., což vše snese se buď do hospody 
nebo ke starostové. Tam sejdou se potom hospodyně, 
pojídají a veselí se pak při kávě a rosolce, kteráž 
se také pořídí na společné útraty. Při žertu a smíchu 
uteče příjemné odpůldne, za soumraku zavítají sem 
také muži, a nyní již neschází než kolovrátek nebo 
housle, třeba rozladěné, aby se alespoň několik párků 



86 



z rozjařené společnosti, jeli misto, dalo do tance. Bývá 
již pozdě v noci, když se účastnici rozcházejí. 

Většinou však slavi se pravé a vlastni ostatky 
až v úterý před Škaredou středou. V ten den roz- 
poutá se radost a ples na miru mnohdy až bezuzdnou. 
V obyčej ich však při tom zachovaných smime dojista 
spatřovati stopy dávných obyčejů pohanských. 

Sotva je po obědě, který je v ten den, jak již 
praveno, zvláště tučný, ač ne dlouhý, již jeví se na 
návsi známky nevšedního vzruchu, svědčící, že se cosi 
zvláštního bude díti. Drobná i dorostlejší mládež sbihá 
se v kupy, děvčata vybíhají před vrata a zvědavě 
pohlížejí ve stranu, odkud čekají příchozích; tu a tam 
ukáže se u dvířek i vydrovkou krytá, Šedá hlava 
dědečka, jenž spokojeně si pokuřuje a patrně na ve- 
selé časy zlatého mládí vzpomíná. V tom u hospody 
na druhém konci hospody ^avzní zvuk trub a klarí- 
netu, a hned potom v odpověď štěkot kde kterého 
ostražitého hafana po dědině. Do mládeže na návsi 
jako by rarášek vjel; letem jest u hudebníkův, a brzy 
misi se v tóny pochodu neladné výkřiky škádlených 
i škádlících. 

Za okamžik hudba umlká, vešla kamsi do sta- 
veni, a teprve za hodnou chvíli uslyšíme ji opět. Ko- 
nečně bliží se k návsi. Napřed jde několik jonáků 
svátečně oděných a fábory ozdobených, kteří mají úkol 
„ubytovatelů". S vážnou tváří vcházejí k hospodáři 
zvěstovat mu, že mu vedou vojsko na nocleh, a táží se, 
kolik mužů chce pod střechu přijmouti. Za nimi krá- 
čejí dráhové v uniformách, nesestavených právě dle 



87 



vojenského předpisu, se šavlemi, velmi často dřevé 
nými. Ti tvoří předvoj průvodu, jejž uzavírají hudeb- 
níci, a zahánějí, (tof hlavním jejich úkolem), nepo- 
sednou mládež, která by si jinak příliš mnoho dovolovala. 
Potom přichází vlastní jádro průvodu, medvěd po zad- 
ních tlapách pomalu se šourající a chvílemi podivně 
mručící. Představuje jej statný muž, který jest celičký 
důkladně obtočen hrachovinou, z níž jest připleten 
v zadu také ohon dojista notně delší, než je znám 
nejlepším přírodopíscům. Medvěda vede na provaze, 
často také jen na pouhém povřísle medvědář, nesoucí 
pytel na dárky přes rameno, a provází jej několik 
mládenců, vystrojených skoro jako na svatbu. V prů- 
vodu jest také „žid", který brebentivým tónem nabízí 
z veliké březovky divákům obojího pohlaví šňupeček 
— a v zadu pokulhává ferina jakýsi, přestrojený za 
ženštinu, na zádech s nůší, do níž sebere, co kde 
může. Rozumí se, že všichni účastníci průvodu mají 
na tváři škrabošky, na jichž umělosti ovšem nezáleží ; 
spůsobíf si leckterý junák lacinou masku tím, že si 
obličej natře žloulkem a pak foukne do mouky. 

V tomto přestrojování, právě jako v přestrojováni 
koledním, jak na př. dosud v Rusku jest v obyčeji, 
nutno jest spatřovati zbytky pradávného jakéhosi ob- 
řadu pohanského, z něhož doba několika století vy- 
tvořila v jižních krajinách a v některých městech 
německých hlučné průvody masopustní, a od nichž 
také bezpochyby pocházejí nynější mumraje z plesů 
maškarních. Co nyní činíme z pouhé toliko kratochvíle 
a proto, abychom pod zástěrkou masky tím snáze 



88 



radovánkám mohli se oddati, to mívalo před věky 
zajisté význam obrazný, neboť člověk neskládal se 
sebe člověka a neodíval se v podobu jinou bez dů- 
vodu hlubšího. 

Tak má se věc asi s přestrojováním vůbec, jaké 
jest zachováno v lidových obyčejích různých národů. 
Ěíci však něco nepochybného o významu přestrojováni 
masopustniho medvěda jest věru nemožno. Domněnek 
o tom vyslovených raději pomineme. 

Ale zahněme zase s průvodem k nejbližšímu 
hospodáři, který již vítá mládence na prahu světnice. 
Tito pozdravují jej uctivě, a nejvýmlu vnější z nich 
takto k němu mluví: „Mnohovážený pane hospodáři, 
prosím a žádám uctivě za odpuštěni, že jsme beze 
všeho dovolení do příbytku vašeho vstoupili. Doufám 
však, že nám mile odpustíte, neb jistě v paměti máte, 
že tento dnešní den hlučný býval vždycky velmi 
slavný. My jej zas dnes obnovuj em, štěstí, zdraví 
vám vinšujera, vivat, páni muzikanti!" Tito spustí 
ihned tuš, a řečník podává hospodáři na dřevěném 
talíři sklenici piva na „zavdanou". Do talíře tohoto 
zabodnuta je vidlička, ozdobená pentlí, ku kteréž při- 
vázána jest snitka rozmariny. Pivo nosí se s průvo- 
dem ve džbáně ; aby příliš nezvětralo, o to starají se 
cestou mládenci sami. 

Hospodář se napil a odvděčil se mládencům za 
„poctu" peněžitým darem, jejž položil na zmíněný 
talíř, oni pak obrátili se s případným oslovením k hospo- 
dyni, podávajíce ji rovněž na zavdanou, hudebníci 
zase spustili, a mládenec provedl při tom panímámu 



89 



několikráte kolem světnice. Totéž opakovalo se pak 
8 domácími dcerkami, pokud byly odrostlé, z nichž 
každá přispěla peněžitým darem ku spoleěnému veselí. 
Hospodyně zatim přitočila se k medvědovi, aby s něho 
utrhla kus hrachoviny, kterouž položi do kukaně, aby 
slepice dobře seděly. 

Družina přípitky a tancem nezaměstnaná ohliži 
se čile po světnici, zejména pak přitirá se ke kamnům 
hledajíc, kde je co na zub. Běda pečeni, která byla 
zůstavena na kamnech nebo v troubě; hned se octne 
v pytli medvědářově; hospodyně pak sem dohleď 
nouti nemůže, ana dává ,bábě^ do nůše šišky a 
koblihy, z nichž na konec připadne lví podíl hudeb- 
níkům. 

Potom zajdou ctitelé starého masopustu do nej- 
bližší usedlosti. Hospodyně však s hrůzou pohlíží na 
spoustu skvrn na podlaze, která byla ještě před půl 
hodinou bělounká jako nově vybílené prádlo. Je-li 
venku trochu umrzlo, ještě to ujde, ale běda, na- 
stala-li obleva ; o této sami hospodáři neradi slyší, 
vždyf platí ode dávna pranostyka: masopustní šišky 
na slunci, velikonoční vejce za kamny. 

Do soumraku obejde stále rostoucí průvcd celou 
dědinu a hned uchýlí se do hospody, kde nastane 
teprve pravý rej, veselé křepčení. Mládenci zatím již 
přepocetli vybrané peníze, aby věděli, co a jak dále 
činiti. Vybrali-li více, než činil plat s hudebníky vy- 
jednaný, uschovali přebytek pro příští zábavu podob- 
ného druhu. Scházelo-li však něco, doplatili to mlá- 
denci sami. Stalo se to ovšem málo kdy. 



v» 



90 



V kolotavém reji, z něhož zavzDí hned jaré za- 
výsknutí, hned rázné dnpnuti rozohněných jonáků, 
snaží se taneénice co nejvíce vyskakovati, aby se jim 
urodil hodně dlouhý len. Když pak se přiblíží půl- 
noc, pochovává se za obecného žalu Masopust čili 
Bakchus. Hudebníci půjěi k tomu konci basu, jež se 
ovine prostěradlem jako rubááem, a některý ferina 
pak koná obřady pohřební. Pak vezmou „nebožtíka" 
na ramena a vynesou jej při smutečním pochodu na 
dvtir, kdež basu odstrojí a navrátí zase majetnlkovi, 
který ze závažných příčin byl o milý svůj nástroj 
ve smrtelných úzkostech. Ačkoliv pak dle kalendáře 
vlastně již nastal půst, přeee nenapadá rozjařeným 
tanečníkům, aby se rozcházeli. 

Způsobem tuto vypsaným slaví se ostatky také 
v Domažlicku, kde se jim říká voračky, kterýmžto 
slovem jsou míněny vlastně „maškary". Hudbu při 
nich provozuje dudák a boudek (houslista), a vese- 
losti, žertu a kratochvíle bývá tu více než kde jinde ; 
mívajíf voračky raaškar více a pestřejších než ostatky 
v kraji. V těch krajinách chodívali dopoledne v úterý 
masopustní hoši za medvíďata přestrojení po statcích, 
provozujíce tanec medvědí a dostávajíce od hospodyň 
za to koblihy. 

Slavnost ostatková místy nabyla rázu čistě míst- 
ního. Tak v Táboře ostatkovým průvodem předsta- 
voval se slavný, ovšem nehistorický vjezd Žižkův do Tá- 
bora. Průvod ozbrojenců, v jichž čele byl statný Žižka, 
přitáhl na náměstí, kdež u kamenného stolce, dle 
povésti z dob husitských pocházejícího, čekali jich 



91 



„konšelé" městáti s podarem mfrn , misami koblib, 
jež bojovní dobyvatelé cbutě niéili, a na konec podány 
json 8 balkonu radnice Žižkovi k]iče městské, což 
provázeno příslušnými řečmi a odpovědmi. 

Zmínky zasluhuje také způsob, jakým ještě před 
r. 1848. slavívaly se ostatky ve Vamberce a Třebe- 
chovicích. V těchto místech totiž nejdéle zachoval se 
obyčej, druhdy v Čechách velmi oblíbený a původem 
svým dle starých svědectví asi do XIV. stol. sahající. 
Ve zmíněných městech byly tak řečené holubářské 
cechy, jež tvořili všichni místní holubáři jen k tomu 
cíli, aby se konec masopustu starým z])ůsobem oslavil. 
Odpoledne v úterý masopustní vytáhl maskovaný prů- 
vod z domu cechmistra čili „staršího", jenž k této 
slavnosti před rokem byl volen a celý cech právě 
pohostil. V čele kráčela hudba, uprostřed nesla jedna 
maškara na hlavě obrovskou klec, plnou pestrobarev- 
ných holubův, okolo ní pak bral se velký kruh holu- 
bářů, z nichž každý držel v ruce malou klec se dvěma 
holuby. Ne právě potichu došlo se na náměstí, kdež 
nejdříve před radnicí a pak před domy vší honorace 
místní proveden tanec kolem veliké klece, při čemž 
holubáři drželi se za ruce tak, aby svých kleci ne- 
pustili. Za toto zastav eničko dostávalo se jim darů 
nezřídka dosti značných. Po obchůzce zašlo se k domu 
„podstaršího", jenž byl pak zvolen pro budoucí rok za 
staršího. Hned po volbě otevřely se všechny klece, 
hejno holubův zatřepetalo se ve vzduchu, a do vše- 
obecného výskotu a jásotu vpadly též rány, z uchysta- 
ných pistolí za nebohými ptáky vystřelené. Potom 



92 



hodovalo se u nového ceehmistra, až se pak slavnost 
v hospodě tancem řádně ukončila. 

Zašlý obyéej tento připomíná nám v některých 
příčinách ostatkové zvyky panajici dosud v Britanii^ 
kde vystavují se v kleci dva kohouti a dráždi se 
k ves[)olnému zápasu, až jeden uštípnntím klesne. 
V našich zvycích prostonárodních má kohout, jak 
známo, roli velikou. 

Jak z celého líčeni tohoto patrno, končil u nás 
masopust i tehdy, kdy úřední zákazy nezapovidaly 
průvodů maškarních, daleko mirněji než v leckterých 
krajinách jiných. Náš lid, povahy jsa vůbec mírnější, 
nepotřeboval okázalých průvodů jako rozmařilý Pa- 
řížan, jenž býka zlatem a pentlemi ozdobeného v tlu- 
pách provázel, ani pestrých a nezřídka i nádherných 
převleků ohnivého Itala. Těchto nebylo mu již ani 
proto třeba, že maškarní průvody jeho neměly rázu 
historického ani posměšného a tudíž snadno se omezily 
na prostředky skrovnější. Neměli jsme také, jak se 
podobá, dramatických her ostatkových, které kvetly 
zvláště v jižním Německu a jichž skládáním se za- 
nášeli mnozí samoukové. 

Že však druhdy také u nás zejména šlechta dle 
cizího vzoru vystrojila nádhernější mumraje ostatkové, 
o tom uvádějí kronikáři doklad nejeden. O takovém 
šlechtickém průvodu maškarním vypravuje Bassompier 
ze samého počátku XVII. věku, jenž jako účastníky 
maškarády jmenuje mimo sebe generála Ruesswurma, 
šlechtice Valdšteina, Vchynského, Harracha, Černína, 
Schomberga a Mansfelda. Poctivého veselí ostatko- 



98 



yého nezdržovali se pak ani sami králové češti, ba 
na př. Václav IV. a Vladislav Jagailovec, jak vypravuje 
kronikář Bečko vský, zvali v ten čas k sobě i vážené 
měšťany pražské s jich panimi. 

Platná svědectví také máme o tom, že masopnst 
alespoň za šťastných dob XVI. století býval n nás 
hlučný, ostatky jeho pak bouřlivé. Jinak nevysvětlili 
bychom si ani nápadné rozhořčeni Vavřince Rvaěov- 
ského z Roudnice, ctihodného děkana v městě Slaném, 
jenž r. 1580. pod názvem „Masopust" vydal „pro 
hroznou lidstva na mravích zkažeaost" objemný spis, 
kterým horlí proti rozpustilému karnevalu jakožto 
původci všeliké zkázy mravní. Jak škodlivým jej 
pokládal, lze souditi jen ze jmen, kterým označil dva- 
náct synft jeho; jsouf to: Sobčhrd, Lakomec, Nád- 
herný, Ožralec, Vzteklík, Pochlebnlk, Závistnik, Kle- 
vetnlk, Všetýčka, Lenoch, Darmotlach a Lhář — jak 
patrno, čeládka z míry pěkná. 

Zosobněný Masopust pohnán jest v knize Rvačov- 
ského na soud do Říma, kdež proti němu žalobnice 
— neděle Quadragesima — snesla dlouhou řadu dů- 
kazův a svědectví, tak že při svou ztratil a byl při- 
nucen jiti do vyhnanstvl kamsi mezi Moslímy. O tvář- 
nosti tehdejších ostatků, o nichž bychom ještě mnoho 
mohli vyprávěti, můžeme souditi také z horlení ně- 
kterých kazatelů katolických ; tak na př. jesuita 
Vojtěch Berlička ve své Postile z počátku XVII. věku 
a Martin Filadelfus Zámrský na konci téhož věku 
trpce žaluji na rozpustilé průvody, které dle jejich 
zpráv daly se v neděli Qninquagesima (poslední ne- 



94 



děle masopnstDi). — Z nové doby zůstavil ostatkům 
výmluvné svědectví známý samouk Jiří Volný svou 
rozmarnou pisni „Larva masopustu".*) 

Od nás nyní, jako všecky jiné, i zvyky ostat- 
kové jako by byly (podobně jako Masopust Rvačov- 
ského) do vyhnanství se odstěhovaly -- na škodu 
naši, či na užitek? Žel, že alespoň veseliti se již 
neumíme tak poctivě po stáru — bylo by nám toho 
věru leckdy potřebí! 



*) Jiří Volný, ovčák v Kratonohách, f 1745 Jeho „Ve- 
selé písně" vydal r. 1822. V. Hanka. 



Na 8v. Éehore. 

o 8v. Řehoři zná nynější mládež toliko několik 
pořekadel, vztahujících se ku počátku jara, do něhož 
spadá památka tohoto světce (dne 12. března). Říkáme 
na př. „V den sv. Řehoře přiletěla vlašto vička přes 
moře"; „Na sv. Řehoře šelma sedlák, který neoře" 
a p. Ale ještě za dob, kdy naši dědovré byli hochy, 
býval den sv. Řehoře radostnou slavností školních 
dětí, které se několik týdnů těšily a chystaly na 
Řehořský průvod a obchůzku Řehořského vojska. — 
Bylf sv. Řehoř I. nebo Veliký, který zemřel jako 
papež 12. března r. 604., po všech krajích uctíván 
za patrona školní mládeže ; tedy se k jeho jménu 
vhodně pojily dětské slavnosti, jinak nemající hlub- 
šího významu. 

Slyšme, co nám o nich pamětníci vypravují.*) 
Když se blížil den sv. Řehoře, slíbil pan učitel ve 
škole dětem, že budou „choditi po Řehoři", budou-li se 
pilně učiti a dobře chovati. Děti se přičinily, aby učiteli 
vyhověly. On jim potom rozdal na lístcích napsané 
úlohy, lepším žákům větší, slabším kratší; dětí se 

") Nejlepší zprávy posad podal o nich Český Lid v roč. V 



96 



jim ovšem naučily brzy. Slavnost nedala se však 
vždycky pravé na sv. Řehoře; nebyloli počasí při- 
zuivo, odložil ji učitel nádobu pozdější, kdy se k ni 
také delší den lépe bodil. 

V určený den chodil starší žák některý, který 
doptal úlohu bubeníka, s bubnem po vsi, svolávaje 
Řehořskou družinu do školy. Tam se potom uspořá- 
dal průvod, jemuž ve všem všudy vzorem b} lo vojsko. 
Velel mu hejtman, jemuž byli podřízeni dva důstoj- 
níci čili hadači, profous (žalářník), auditor Csoudce), 
felčar, kaprál, tambor a řada prostých vojáků. V čele 
průvodu šel za tamborem praporecník s praporem 
obyčejně papírovým. Vedle něho kráčel sv. Ěehoř, 
za nimi šli důstojnici, za nimi vojáci a za těmi andělé, 
jež představovali drobní žáčkové. Voj uzavírala^ děv- 
čata v šatech svátečních. Jim náleželo v koších a 
rancích nositi nadílky, jichž se voj||ku dostalo od 
jednotlivých hospodyň Hejtman kráčel vedle vojska 
a uváděl do pořádku, kde kdo vybočil z řady. 

Výstroj Ěehořské armády byl v celku jednoduchý. 
Vojáci vesměs měli na papírových pásech zavěšeny 
dřevěné šavle, mimo rukojef načerněné, že byly jako 
v pochvách. Na hlavách měli stojaté čepice o širokém 
dýnku, důstojnici dvourohé klobouky z bílého papíru, 
hejtman krom toho chochol z nastřihaného papíru. 
Límce svých kabátů a halen pokryli si červeným 
papírem — to byly výložky. Svatý Ěehoř, oděný 
v dlouhou, bílou košili, měl papírovou čepici biskup- 
skou, ornát a v ruce berlu. Potřeby tyto — právě 
jako buben — byly majetkem školy. Také prapo- 



97 



reěnik; miyal přes fiaty navlečenu bilou košili a byl 
přepásán barevným šátkem nějakým. Podobně byli 
ustrojeni též andělé, kteři měli na hlavách papírové 
čepice nahoře vroubkované. 

Ve škole pan učitel průvod urovnal, tambor spustil, 
a vojsko vydalo se na pochod. Tof se rozumí, že 
při tom celá ves byla vzhůru. Ze statků a chalup 
vybíhali lidé před vrata podívat se, jak to dětem 
sluší, a nejeden malý capart, který ještě nechodil 
do školy, chtěl si také vykračovati s dřevěnou šavli - 
čkou dle povelu: „Jedna, dvě — jedna, dvě!" 

Průvod zahnul nejdříve ku představenému a pak 
vcházel do domu za domem, až obešel celou ves. 

Vstoupivše do světnice, „Řehoři" spustili píseň: 

„Na svatého nehoře 
památka se činí, 
každému se oznamuje, 
který o tom neví. 

Učitele velkého, 

Řehoře svatého, 

dnešního dne slavnost máme; 

radujme se z toho. 

Edo své dítky miluje, 
vediž je k dobrému, 
a své syny dej do školy, 
af se učí tomu: 

Nejprve Boha znáti, 
stvořitele svého, 

Vykoukal : Rok. 7 



98 



V víře je vyučovati 
Krista; syna jeho. 

Jestli žáčka nemáte^ 

na papir nám dejte^ 

pro jeden groš, pro dva, pro tři 

jistě neschudnete. 

Bndete mit odplata 
v tom nebeském ráji, 
kde svatý Ěehoř přebývá, 
pána Boha chválí.^ 

A misty dodávali také žertovnou výhrůžku: 
„Pakli nám nic nedáte, 
teprv uhlídáte: 
všecky hrnce potlučeme, 
co v polici máte, 
a kosinky polámeme, 
co na peci máte." 
Když průvod přezpíval tuto nebo jinou píseň 
podobnou, předstupovali z řady jednotlivci a před- 
nášeli své úlohy. 

Vystoupil na př. bubeník a říkal: 
„Bubny, bubny, veselosti, že já umím na svůj 
buben dobře tlouci. Kdybych já na svůj buben dobře 
nebřinčel, nikdo by to neslyšel." 
Auditor se chlubíval: 

„Já jsem chlapík jurista, 
mám kalhoty za tři sta; 
pověsím-li je na hřebík, 
nestojí ani za troník." 



99 



Profous se představoval: „Já jsem profous od 
regmentu a pán od arestantů ; kdo něco- provede^ ke 
mně se přivede ; dřív nebude propuštěn, až bude vy- 
placen." 

Vojáci pochlubovali se ve svém říkáni všelijakým 
hrdinstvím a rozličnými kousky, obyčejně velice ne- 
vinnými. 

Nejmenší z nich říkával : „Já jsem malý žáček, 
zpívám jako ptáček; kdybych kasičku s medem jídal, 
ještě bych lépe zpíval." 

V některých krajích přednášeli oba důstojnici 
čili hadači střídavě tuto rozmluvu: 

„Mistře, mistře vyučený, 
ve všech školách vycvičený, 
pověz mi, co je to: Jeden?" — 

„Jeden jest pán Bůh náš, 

který na nebi přebýváš." 

„Mistře, mistře vyučený, 
ve všech školách vycvičený, 
pověz mi, co je to: Dvě?" — 

„Dvě tabule Mojžíšovy, 

jeden pán Bůh náš, 

který nad námi přebýváš." 

„Mistře, mistře vyučený, 
ve všech školách vycvičený, 
pověz mi, co je to: Tři?" — 

„Tři svatí patriarchové 

dvě tabule Mojžíšovy, 

7* 



,t 



100 



jeden pán Bůh náš, 
který nad námi přebýváš." 

„Mistře, mistře vyučený, 
ve všech školách vycvičený, 
povez mi, co je to: Čtyři;" 

„Čtyři evangelistovo, 
tři patriarchové" atd. 

Podobným způsobem vypočítal „mistr" dále: pět 
ran Ježíšových, šest štoiidví kamenných, vínem na- 
plněných, sedm darů Ducba svatého, osmero blaho- 
slavenství, devět kůrů andělských, desatero božích 
přikázání atd^ 

Sv. Ěehoř a družina andělů neměla říkání žád- 
ného; nebešťané na zemi prostě mlčeli. 

Po představení nebo již dříve požádal hejtman 
hospodáře o peněžitý dárek. 

Hospodyně nadělovala Ěehořům různých potra- 
vin, mouky, krup, jáhel, hrachu, čočky, vajec, sušených 
švestek a p. 

Když koše byly plny, odběhla s nimi děvčata, 
(misty chodili pouze hoši); do školy, kdež jim je pani 
učitelová vyprázdnila. 

Do školy vrátil se posléze průvod zatím notně 
vyhládlý, když obešel celou ves, a tu ho čekal oběd, 
jejž paní učitelová připravila z nanošených věci. — 
Co zbylo, zůstalo rodině učitelově, která Ěehořskou 
nadílku počítala k svým příjmům, za těch dob ža- 
lostně skrovným. Z vybraných peněz vypláclval pan 



101 



učitel místy všem účastnikům po podilu dle toho, 
kolik se vůbec sebralo a jak velkon kdo měl úlohu. 
Obchůzky Ěehořské byly v obyčeji již ve středo- 
věku. U nás jsou určité zprávy o nich ze XVII. století. 
Nová škola ovšem nemohla jich trpěti, neboť u^ áděly 
ji v podezření nedůstojné žebroty. Učitelé sami ze 
sebe i bez zakročeni úředního je zamezovali, a tak 
památka Řehořových slavností bledne víc a viče, až 
zmizí docela. 



Vítání jara a neděle Smrtná. 

Mohutné zjevy přírodní, k nimž patří také jarní 
slanovrat; přiváděly lidstvu ve své uzákoněné pravi- 
delnosti také určité následky. Lidstvo pak^ pokud 
bylo takořka v dětských dobách svého vývoje, mělo 
obrazotvornost vskutku dětsky živou, a proto si zjevy 
i síly přírodní zosobňovalo, neznajíc vlastní jejich 
podstaty. 

Nastávající jaro bylo pokládáno za dar bohyně 
Vesny, kteráž se nám zjevuje nejen jakožto Jaro 
samo o sobě, nýbrž také jako bohyně přírody, opak 
zimní bohyně Morany, všechen život ničící". 

čas, kdy tato Vesna ujímala se vlády na zemi, 
vypuzujíc svou sokyni Moranu, slaven býval tím ra- 
dostněji, čím lahodnější byla vláda úsměvné bohyně 
iara než nevlídné panování zimy. Ukázati, jaké stopy 
těchto slavností zachovaly se posud u nás i jinde 
zvláště u Slovanů, a jaký asi mají význam, jest cílem 
těchto řádků. 



103 



I. 



Jest zcela přirozeao, že doba, kdy Vesnin příchod 
v růzDých krajinách byl vítán, jest nestejná, navzájem 
dosti značně se odchylujíc. Krajiny severní zajisté 
poznaly lahodné účinky obrozeného slunka jindy než 
končiny jižní a slavily tudíž také jindy své slavnosti 
jarní. V tom neplatil nijaký zákon, ale pozorování 
skutečnosti vedlo člověka k tomu, aby způsobem po 
otcích zděděným projevoval své city a úctu k božstvu. 

Člověk tedy pozoroval, že počínají mizeti těžké 
chmury, zaslánějící klenbu nebeskou a sypající na 
skornatělý povrch zemský spousty sněhové. Seznával, 
kterak se slunečním svitem dolétají již také hřejné 
paprsky k zemi, kterak dne přibýná a celá příroda 
pomalu se probírá k novému životu — i neváhal věse* 
lými slavnostmi projeviti nad tím svou radost a zvlášt- 
ními obřady sobě samému znázorniti, co se děje v širém 
vesmíru. 

E takovým slavnostem právem můžeme počítati 
již slavnosti ostatkové, jež se vyškytají snad u všech 
národů evropských na konci masopustu. „Medvěd" 
slámou a hrachovinon otočený, kterého mládež u nás 
vodívala, není nepodoben podobám Zimy, o jakých 
níže bude řeč. 

Zřejmý ráz ví tací slavnosti jarní má Masljanica, 
konec masopustu, v některých guberniích velkoruskVch, 
kde bývaly zapalovány slavnostní ohně. Tamtéž vozili 
v ten čas strom, okrášlený rolničkami a různobarev- 



104 



nými hadříky, nebo dřevěnou kuklu. V některých 
vesnicích vozívají opilého mužíka, který má předsta- 
vovati Masijanicu; k tomu cíli zapřáhají do saní neb 
vozu deset i více koní, a to po jednom, a na každého 
koně posadí se po jezdci s bičem nebo metlou v ruce ; 
všude, kde jen možno, zavěšují malinké zvonečky a 
řehtačky; sáně neb vůz vymetou košfaty, mnžiku 
Masljaniei dají do ruky láhev s vodkou i sklenku 
a mimo to postaví vedle něho soudek s pivem a koš 
s potravinami. 

V Sibiři ustrojí na několika saních koráb, na 
nějž postaví vycpaného medvěda a Masijanicu, a vozí 
po ulicích zpívajíce různé písničky. — Všecky tyto 
věci vykládají badatelé obrazně. Strom, koráb i medvěd 
jsou obrazem jarní přírody a jejích sil tvůrčích — zvuky 
zvonečků a rolniček — znamení bouřek, metla, koště 
a bič — znamení vichru a. blesku, pivo a vodka — vše- 
oživujícího deště. 

Vlastni vítání Vesny počíná se na Rusi začátkem 
března. Hoši a děvčata lezou na střechy sýpek, vy- 
cházejí na blízké chlumy a pahorky a odtud zpěvavě 
volají: „Vesno, Vesno krásná! 

přijdiž. Vesno, s radostí, 

s velikou milosti, 

se Inem dlouhatým, 

se žitem vysokým, 

s chlebíky obilnými!" 
Toto přivolávání opakuje se 9. a 25. března, na 
Světlou neděli i na Krásnou gorku (první neděle po 
Velik.). Den 9. března vyznačuje se zvláštním zvykem, 



105 



nkazajicíiD; kterak lid váži si ptactva jakožto posla 
jara. V ten den totiž, kdy prý ptactvo se vrací z da- 
lekých zemi, selky pekou z těsta podoby ptákA, ze- 
jména skřivánků, (o nichž n nás se praví, že již 
o Hromnicich musí vrznout, kdjby měli zmrznout), 
omazují je medem, zlatí jim křídla a hlavy pozlátkem 
a věšíce takovéto samodělné ptáěky po plotech a jinak 
je vyhazujíce, volají: 

„Žavoronky, priletajte, 

krásnou Vesnu přinosíte, 

cholodnu zimu otnosite!'' 
Jest známo, jak radostně n nás lidé pozdravují 
první vlaštovku, jak přes přísloví, že Jedna vlaštovka 
jara nedělá**, druh druhu ochotně přisvědéuje, nyní 
že již bude jistotně jaro. Děti poprvé vidouce vlaštovku, 
at jest to v kterýkoliv den, provolávají radostně : 

„Dnes svatého Řehoře, 

přiletěla vlaštoviěka přes mořel^ 
Vedle vlaštovky platíval v některých krajinách 
za posla jara také čáp, zejména též v Řecku. V ně- 
kterých městech německých bylo hlásným ještě v mi- 
nulém století nařizováno^ aby tohoto posla jara ohla- 
šovali troubením, začež se jim dostávalo od obce 
propitného. V Němcích první vlaštovka má docela 
i moc kouzelnou; kdo ji spatři, vyhrabe prý pod 
levou nohou uhlíček,, který ho po celý rok chrání od 
zimnice. Švédští venkované pozdravují ji, vykřikujíce 
třikrát za sebou. 

V Řecku prvního března sbíhá se mládež, pro* 
chází všemi ulicemi a zpívá veselou píseň; zpěváci 



106 



tito nosí vlaštovku ze dřeva vyřezanou, která stojí na 
pohyblivém válci a tak se dá otáčeti. Jest zajimavo, 
že již z nejstarších dob řeckých uvádí se zvyk takový. 
Zachovala se totiž píseň, jakou zpívali hoši na ostrově 
Rhodu, s podobou vlaštovčí obcházejíce a dárky sbíra- 
jíce. Původcem písně i zvyku toho jest dle pověsti 
Kleobulus Liodský, který prý zavedl ten obyčej, když 
jeho krajanům kdysi se nedostávalo peněz. 
Píseň zní v překladu takto: 

„Hle, přišla vlaštovka 

krásné časy nesoucí, 

krásný celý rok; 

bělá se na podbřišku, 

a hřbet její je černý. 

Nuž, pones koláč sladký 

z domu zámožného, 

vína také číši, 

sýra košík plný; 

ni housek vlaštovka, 

ni svitku z vajec, 

věř, nezamítne" atd. 
Zde jest vlaštovka zřejmě jmenována jako po^ 
selkyně nového jara. 

Zvyk do jisté míry podobný býval také v různých 
krajinách německých Děti chodily od domu k domu, 
aby si vyprosily skrovné dárky, nosíce při tom figurku 
toho neb onoho živočicha, nejčastěji kohouta, ale též 
lišku nebo vránu, což jinde stává se o koledě. V ně- 
kterých krajinách polských děti o středopostí nosí 
jeřába nebo čápa, zhotoveného ze dřeva. 



107 



Který jiný obyčej ze slovanských zemi sem ná- 
leži; ukážeme málo níže. 

Velmi živě vitá se ptactvo také na Slovensku 
Tam také „z doby objavenia sa, zo směru a rychlosti 
lietania veštia teraz starci o povahe jara a povetr- 
nosti". Déti však na každého objevujícího se živo- 
čicha a zvláště ptáka yolávaji krátkým popěvkem. 
Tak na př. na skřivánka^ když se vznáší: „Nesiem 
Bohu sviečku!" 
A potom : 

„Hotuj biče, 
pohoniče, 

sej sedliačik, sej ! 
Ori, ori sedliačik! 
ak nebudeš orati, 
budeš za rok žobrati." 
S nemenší radostí vítají a pozdravují slovenské 
děti také jarní slunko, volajíce: 

„Slnce, poď na naše líčko, 
dáme ti vajíčko; 
zabijeme jalovičku, 
tobě dáme polovičku; 
ak ti bude málo, 
ešte ti dodámo!" 
Sliby, které tuto drobná mládež činí a které zvláště 
opakuje, zajde-li jí při hrách slunce za oblaky, ne- 
jsou, jak se zdá, bez významu — alespoň srovnáme-li 
je se zvyky u jiných Slovanů platnými. Tak na př.: 
Bulhaři, u nichž děti také chodí s vlaštovkou jaro 
ohlašovat, vycházejí uvítat Vesnu s okrouhlým chlebem, 



108 



Úmyslně k tomu upečeným. Na Rusi venkované pro- 
stírají na poli nové plátno, kladou na ně pirob, obra- 
cejí se k východu a říkají : „Tof tobě, matuško Vesno!" 
Potom ostavivše své dary pod širým nebem, ubírají 
se domů s naději, „že matuška Vesna oděje se v nové 
roucho a za připravený jí chléb a sůl dá úrodu obilí, 
lnu a konopí^. 

V některých guberniích na Erasnou gorku (v ne- 
děli po Velikonocích) selské dívky scházejí se za 
slunce východu na blízký chlum nebo pahorek a sta- 
vějí se v kruh ; jedna z nich vstoupí do prostřed 
kruhu — s chlebem a červeným vejcem v rukou — 
a obracejíc se k východu modlí se a po modlitbě vítá 
Vesnu, dotazujíc se jí, na čem přišla a podobně. 

Jako v Rusku vozil se o Masijanici strom různě 
okrášlený a jako v Ěecku děti již za dávných věků 
chodily s vlaštovkou, tak u nás a na Moravě mládež 
posud chodí na neděli Družebnou, jinde teprve na 
Smrtelnou, s litem. — Líto (léto) je stromek, malý 
smrk, jedle nebo borovice, jemuž se dole setnou větve 
a kůra oškrábe, nahoře pak nechá se věník. Zelené 
větve ověší se barevnými stuhami a fábory, „aby líto 
bylo veselé", a není-li jich, tedy alespoň různobarev- 
nými hadříčky a cetkami — vždy však navěsí se na 
větve výdunky (prázdná vejce). Místy prý i bílou 
pannu na vrch stromku upevňovali. Za starších dob 
strojívalo se líto mnohem slavnostněji, upravováno jsouc 
od dospělých dívek. Za naší paměti chodí s ním 
toliko děti, hlavně děvčata, dům od domu, aby si vy- 
prosily nějaké dárky. 



109 



Při tom zpiyajl na př. y okolí Hradce Králové: 
„Líto, nový líto, 
co jsi nám přineslo? 
Mnoho dobrého, 
kvítí pěkného, 
modrého, bílého 
i červeného. 
Vijte, holky, věnce, 
která má mládence; 
však je dosti kvítí, 
až se lonka třpjtí; 
však je dosti lupení, 
až se hora zelení.'' 
S písní spojuje se obyčejně, jak to bývá také 
o koledě nebo pomlázce, zřetelná prosba, jako na př. : 

„Zatoč se, koši, 
dej nám po groši; 

rozdrhni se, míšku, • 

dej nám po penízku 
na zelenou misku"" . . . 
S litem chodívá se hned z rána^ a to zvláště tam, 
kde není toto obcházení spojeno s vynášením smrti ; 
jak obřad ten mění se v tomto přípa^, ukážeme 
níže. Budiž ještě připomenuto, že v některých dědi- 
nách, zvláště na Plzeňsku, Rakovnicku a Berounsku, 
dětí strojívaly válek za bílou panna, kterouž na ruce 
hýčkajíce a písně zpívajíce, po vsi chodily beze všeho 
stromu zeleného. 

Jiný obřad, vztahující se k vítání jara, byl za- 
znamenán v okolí Librchovic nad Ohří. Tam totiž 



110 



děvčata sebrala se po dvou nebo třech, bile se při- 
strojila, prvními kvítky jarními, jako podlískou, fialkou, 
sedmikráskou, pak barvínkem, rozmarinou a j. se 
ozdobila a nad to hlavy též barevnými stuhami okrá- 
šlila a pak chodila dům od domu. Vstoupivše do 
světnice stanuly u dveří, nejlépe oděná z nich — 
„králka" — postavila se vpřed a zadní, podepřevše 
si boky a ustavičně sebou vrtíce a se pohybujíce, 

zpívaly : 

„Když se hory zelenají, 

modrým kvítím prokvetají, 

Matka Boží po nich chodí, 

hledající svého syna: 

Viděli jste mého syna? 

My jsme syna neviděli, 

jak ve čtvrtek při večeři, 

on tam sedí s apoštoly, 

rozdává tam tělo Boží. 

Tělo jezte a krev pijte, 

na můj zákon pamatujte." 

Potom „králka" zvěstovala hospodáři a hospodyni 
příchod jara a přála jim zdraví a štěstí, aby od nich 
dostala nějaký dárek. 

Píseň tato jest sice pozdního rázu, ale to na vý- 
znamu obřadu nic nemění; vrtění se děvčat má snad 
napodobiti jarní ruch naproti tiché zkamenělosti zimní. 

Také u Němců v Čechách byl zvyk choditi s litem, 
stejně jako v českých krajinách upraveným. 

Též v Polsku bylo rozšířeno obcházení s litem, 
kterému se tam v některých krajích říkalo gaik (hájek). 



111 



jakž naz^á se též píseň při tom zpívaná. V Krakovská 
a Mazovsku nosila dévěata v úterý velikonoční strťk- 
mek chvojový aneb svazek ratolestí pučících, ozdobe- 
ných nejrannějšími kvítky a zelení a vyzdobený také 
stuhami a j. 

VPoznaňsku upevňovaly na vršku strůmku také 
věnec z barevného papíru a pentlí; tam měly název 
s naším úplně shodný — látko, nowe látko. Vcháze- 
jíce do domu, aby dostaly dárky, děti zpívaly vhodné 
písně a nepomíjely též dodati prosbu, aby jim hospo- 
dyně „podarunku nie požalovala" — neodepřela dárku. 



11. 



Český lid říká, že „první Matička", jak zove 
svátek Zvěstování Panny Marie (dne 25. března), otevírá 
zemi, dovolujíc hmyzu i plazům opustiti zimní skrýše* 
Tím dnem tedy dle viry lidu probouzí se země k no- 
vému životu, setřásajíc pouta zimní. Ten den býval 
druhdy také vskutku — alespoň v některých zemích — 
dnem novoročním. Dle víry ruského lidu v týž svátek, 
zvaný Blagověščeně, dokoná se zápas, v nějž Vesna 
se Zimou již o Srjeteně (Hromnice) byla vešla. Nyní 
konečně „Vesna Zimu poborola" — překonala — a ujala 
se vlády. Zápas těchto dvou nepřátelských mocností 
představoval se v různých krajinách hojnými obřady 
obraznými, které se konaly dílem v tento čas, dílem 
až o slavnosti májové. Že to byly obřady nestejné 
tvářnosti, netřeba uváděti. 



112 



V Německu na př. místy chodili toliko chlapci^ 
ozbrojeni bílými dřevěnými Šavlemi a holemi^ jakoby 
šli jedni pomáhat Vesně^ drazí bránit Zimy. Chlapec 
„Zima^ byl zabalen do slámy, „Máj" byl otočen břečfa- 
nem. Hoši se pustili do sebe nejdříve svými zbraněmi, 
pak se chytli do křížku a rvali se tak dlouho, až 
Máj zvítězil. Pak zpívali písně, ohlašující, že zima 
je přemožena a léto přineseno. Jinde obrazným po- 
stavám pomáhala strílj ještě názornější. Léto před- 
stavoval venkovan, oděný pouze dlouhou košilí a držící 
v ruce stromek, ověšený ovocem a stuhami, kdežto 
Zima byla teple zabalena a družina její bojovala 
sněhovými kulemi. 

U Slovincíl zápas jara a zimy bývá znázorňován 
v „Jurjevo", v den sv. Jiří. V ten den hoši vyberou 
ze sebe nejhezčího soudruha a pěkně ho kvítím ovinou, 
tak že z jeho oděvu ničeho není viděti. Mládenec ten 
sluje „Vesnik" nebo „zeleni Juri". Vodí ho a zpívají 
vesele: „Zeleného Jíru vodíme, o máslo, vejce pro- 
síme, čarodějnice honíme" . . . 

Mimo „Vesnika" chodí „Rabolj", který jest za- 
vinut v slámu a mívá i kožich na sobě. Někde na 
trávníku se utkají a svedou píktku, v níž „Vesník" 
vždy je vítězem. 

V různých guberniích ruských slaví se obřady, 
znázorňující zápas zimy s létem, v sobotu masopust- 
ního týdne (syrnaja nedělja). V ten den strojí se na 
řekách, v potocích a v polích město s věžemi a branami ; 
tof říše Zimy, které nastává brzký pád. Účastníci hry 
ozbrojí se holemi i metlami a rozdělí se na dvě strany; 



113 



jedna bájí města, druhá doráží na ně a po úporné, 
déle nebo méně trvající šrůtce vnikne do města a roz- 
mete opevnění; vojvodn dobytého a zbořeného města 
koupávali druhdy v průseku v řece. 

V Korutanech vyhánějí smrt takto: Když se blíží 
jaro, hoši v údolí říčky Gurky (severně od Celovce) 
rozestoupí se na dvě skupiny — mladší a starší. Mladší 
představují jaro a jsou k tomu přiměřeně oděni, právě 
jako druzi, kteří zastupují zimu. Obě tlupy táhnou 
vesnicemi, zastavují se u domů bohatých sedláků a 
zpívají písně, vyjadřující závod vesny se zimou. Zima 
konečně píizná, že jest překonána. Na konec obracejí 
se s žertovnými popěvky k domácí rodině, načež jsou 
obě čety od hospodyně pohoštěny. 

Ale v mnohých krajinách záhy zapomnělo se na 
zápas zosobněného Jara se Zimou, a zbyl z toho jen 
slavný vjezd jara samotného. Tak u nás v Čechách 
místy, na Moravě posud zhusta, právě jako v Německu, 
staví se na obcích společná máj, obraz přišlé Vesny, 
a den, kdy se mládež u ní shromažďuje, jest svátkem 
celé dědině. Podobná slavnost májová, jak na jiném 
místě ukážeme, byla nebo jest posud rozšířena v růz- 
ných zemích evropských. 

V mnohých krajinách nebyl v obřadech lidových 
znázorňován zápas Vesny se Zimou, nýbrž bylo jimi 
postihováno již samo přemožení Zimy, tedy podáváno 
jaksi jen poslední jednání hry. Při tom je zvlášť za- 
jímavé, že v představě lidu na místo Zimy vstoupila 
již Smrt, kteréžto jméno pak i v příslušných písních 
napořád se ozývá. 

Vykoukal: Rok. ^ 



114 



Toto zastoupeoí bylo tím snazší, čím více ztrnulý, 
života prázdný klid zimní podobá se skutečné smrti 
přírody. 

V zemích franských a durinských, hlavně pak 
v Norimberce, děvčata svátečně oděoá nosila rakvičku, 
v níž měla přistrojenu loutku — chudším dětem 
postačila pouhá krabice s ledabylou figurkou ; při tom 
prozpěvovala obyčejně písně, vztahující se ku příchodu 
jara — a za městem metala loutku i s rakvičkou 
do řeky, anebo ji spalovala na hranici. 

Utopiti nebo spalovati podobu Smrti bylo oby- 
čejem ve střední Evropě vůbec hojně rozšířeným. 
Bývala to loutka slaměná nebo dřevěná, která se na- 
před nosila po dědině. Účastníci obřadu přeli se o to, 
kde se má plésti nebo strojiti a z kterého domu vy- 
nášeti — neboť se věřilo, že toho roku tam nikdo 
nezemře. Jakmile Smrt utopili, utíkali co nejrychleji 
bojíce se, aby se nevzpamatovala a za nimi neběžela. 
Jest to obyčej stejně* známý Slovanům jako Germa- 
nům. V Polsku podobu Smrti dělají z konopí a slámy 
a házejí do řeky nebo bažiny volajíce: „Čert tě 
vezmi!" Kdo by po tom nazpět odtud běže upadl, 
zemře do roka. 

V Lužici kuklu Smrti dělají ze slámy a hadrů, 
nastrčí na dlouhou tyč a bijí do ní holemi a kame- 
ním; kdo ji srazí s tyče, ten jistě bude živ celý příští 
rok. Na konec utopí kuklu ve vodě nebo zavlekou na 
pohraniční mez a hodí na cizí pole. Při návratu do 
vsi nesou zelenou větev nebo stromek jakožto obraz 
jara, které místo smrti-zimy vchází do dědiny. 



115 



Migty oblékaji Smrt y rnbáS, do jedné ruky jí 
daji koště; kteréž prý jest znamenim yánic^ do drahé 
srp, který býval druhdy vůbec znakem Smrti život 
požinajici. Takto vystrojenou kuklu nesou ženy, vý- 
rostkové házej ( po ní kamením až ji na hranici do- 
mácích poli rozbijí na kusy a hodí na cizí půdu. 
Obyvatelé sousední vesnice však nestrpí tohoto daru, 
který by jim přinesl neštěstí, a jak jej zpozorují, 
vrhají jej, odkud přišel. 

Ve* Slezsku podoba Smrti byla jednodušší — 
vláéena tam jedle, ovázaná povřísly. — V Malorusku 
vítajíce Vesnu nosí po dědině i v polích podobu Smrti, 
oděnou v ženský šat, a pějí jarní písně; potom ji 
kdesi na vyvýšeném místě zapaluji a tančí kolem ní. 
V Kalužské gubernii při vítání Vesny v neděli radu- 
nického týdne upevňují na návrší dlouhou tyě se 
.slaměnou kuklou, která se večer za zpěvu a tance 
zapaluje. V Orlovské gubernii v týž den venkované 
vyhánějí Smrt ze svých dědin — o půlnoci dívky vy- 
cházejí s metlami a polirabáči a mávají jimi do vzduchu, 
honíce se za neviditelnou bytostí. 

Obřad vynášení smrti a přinášení jara nezacho- 
val se snad nikde tak podrobně jako v Čechách, na 
Moravě a Slovensku. V Čechách středních ovšem zná 
jej, jako skoro všechny zůstatky dávných obyčejů, 
jen starší pokolení — ale jinak nelze popříti, že málo- 
který jiný zvyk ze starší doby žije posud v paměti 
tak dobře, jsa předmětem časté pozornosti též cizích 
badatelů. Smrt se u nás skoro všude vynášela na 

neděli Smrtelnou (dom Judica), pátou neděli postní. 

8* 



116 



JnDgmann ye IV. dilu syého Slovnikn zazDamenává 
o tomto názvu: „Smrtedlná neděle, smrtná neděle, 
t. třetí neděle před Velikonoci, poněvadž na ta neděli 
smrt pod způsobem strašidla ze vsi vynášivali a do 
vody házivali, což podnes ta a tam v Čechách toliko 
děti ěinivají." 

Obřad byl v podstatě všade týž — jen v jednot- 
livostech se v některých krajích lišil. Nejnápadnější 
odlichoa jest název Mařena, Mořena, který v písních, 
zvláště moravských a slovenských, vstapaje na místo 
Smrti, nkazaje již svým kořenem na jakési dávné 
božstvo život ničící. Zevrubný popis vynášení smrti 
podává sběratel národních písní, Frant. Sušil, takto: 
„Někde zajisté vynášením smrti se spokojují, nejvíce 
však přinášení léta k obřadu tomn přičiňujf, májek 
čili strom z lesa domů donášejíce a po vsi s nínii ob- 
cházejíce. Mařena, mořena, smrt, smrtnice, smrtel- 
nička, smrták, smrtholka, smrfoch, květnica a jak jí 
ještě jinde říkají, bývá došek hůlkou prostrčený a 
jako děva s ústy i rukama přidělanýma vystrojený. 
Obyčejně smrt tu ze slámy na rahýnku asi loket 
dlouhém aneb ze dvou holí na způsob kříže svázaných 
utvořenou obláéejí do šatů bílých dle kroje svého, jak 
kde který panuje, a ověšojí stuhami, škaroupkami 
z vajec čili výfuky neb výdumky neb šupkami vaječnými 
všelijak barvenými, také obrázky na nitkách a rato- 
listkách upevněnými a klebetami neb goraly, t. j. kousky 
zé sukna, z dykytu, ze slámy atd. o halouzky mota- 
nými ověšuji, zvláště tam, kde toliko jediný máj se 
nosí, smrtholky pak se zapomnělo." 



117 



Popis Sašilův zcela dobře hodí se také na vy- 
nášeni smrti n nás. Obřad záležel, jak tu uvedeno, 
obyčejně ze dvou části — ze vsi vynáSela se smrt 
a zpět přinášeno bylo jaro. 

V okoli chrudimském hoši strojili smrt již v so- 
botu večer u rychtáře a pak ji přenesli k nejbohat- 
šímu hospodáři, odkudž druhého dne v četném prů- 
vodu byla nesena k rybniku nebo potoku. Hoši postavili 
se na hrázi do řady, a jak smrt dopadla do vody, 
pustili se za ní. Jakmile ji někdo ulovil, nesměl již 
nikdo do vody. Kdo se tam vůbec nedostavil anebo 
přišel poslední, měl jisto, že toho roku zemře ; jemu 
také bylo vylovenou smrt nésti ke hranici, kde se 
pak spálila. Páliti smrt bylo obyčejem zvláště tam, 
kde nebylo rybníka nebo potoka. Místy, jako na př. 
na Táborsku (ale též na Moravě), ji házeli se skal, 
zobrazujíce tím zajisté, že se pádem zabije. Tam, 
kde se do vesnice zpět přinášel zelený, ozdobený 
stromek jakožto obraz jara, šli účastníci průvodu jaksi 
slavnostně, prozpěvujíce případné písně — jinde zni- 
čivše smrt, utíkali úprkem do dědiny ; — nikdo nechtěl 
býti poslední, nikdo nesměl v běhu upadnouti — neboť 
ten i onon mohl čekati, že do roka zemře. 

Na Moravě místy pořádání slavnosti na Smrtel- 
nou neděli souvisí s družinami přástevnic. — Tyto 
totiž vynášejí Mařenu a zakopávají ji. Přástevnice 
také strojí stromek, který hoši uťali v lese, a to činí 
v domě, kde v zimě bývaly přástvy. Hoši dostanou 
od hospodyně pučálky (máčený a pak sušený hrách). 
Potom udělají hoši otvor ve střeše, prostrčí tudy 



lis 



stromek a upevni jej tam; hospodář jest povinen hlí- 
dati ho, neboť kdyby se ztratil, h^ši by jej mazlili 
vykoupiti. Na tom místě stromek zftstane až do pon- 
dělí velikonočního. 

Zajímavý jsou písně, kterými obřad tento byl 
provázen ; patřit, jak nkaznjí n některých i staré 
tvary jazykové, k našim nejstarším písním lidovým, 
jsouce i jinak vzácným zůstatkem pradávných zpěvů 
obřadových. 

Tak zaznamenal Kollár píseň slovenskou: 

„Mořena, Mořena, 

za kohos umřela? 

Ne za ny (= nás), ne za ny, 

než za ty křesfany." 

V Čechách zpívalo se nejčastěji: 

„Smrt nesem ze vsi, 
novy líto do vsi, 
buďte, páni, veseli, 
že vám líto nesemy 
s červenými vejci, 
žlutými mazanci . . .^ atd. 

Stejně známa byla píseň: 

„Smrt pluje po vodě 
nové léto k nám jede 
s červenými vejci" atd. 

V okolí Hradce Králové i jinde zpívávali: 

„Buďte, páni, veseli 
na tu Smrtnou neděli; 



119 



smrt jsme vám odnesli, 
nové léto přinesli. 
Vítej léto líbezné, 
obilíčko zelené. 

Hody jdou, kvéty jdou, 

yedou léto za sebou; 

dej Pán Bůh trayičku 

až do kolenou. 

A ty, svatá Markyto, 

dej nám pozor na žito, 

i na všecko obilí, 

co nám Pán Bůh nadělí.^ 

Z moravských písní sem patřících uvedeme ze 
Sušila alespoň tyto ukázky: 

„Smrtná neděla, 

kdes tak dlóho byla ? 

U studýnky, u hlubínky 

nohy, ruce myla. 

Číms jich utírala? 

Šátečkem, lístečkem. 

A ty, nové lýto, 

cos nám doneslo? 

Všeho dobrého, 

kvítí modrého. 

Svatý Jiří jede k nám, 

po věnečku veze nám ..." atd. 

Následující písni bývá přičítán význam báje- 
slovný: „Smrtná neděla, 

kams klíče poděla? 



120 



Dala gem je dala 

svatému Jiří. 

Svatý Jiří vstává, ^ 

zem odmykává, 

aby růstla tráva. 

Tráva je zelená, 

fijala, růže, 

pomoz nám, Bože! 

Prala plinky u studýnky, 

nohy, ruce myla. ! 

Čím jich utírala? ; 

Lístečkem, plístečkem, 

zlatým paplrečkem. 

Vij, matko, věnce i 

své Kateřince, ^ 

šak je dosti kvítí, 

až se hora svítí, 

á pod horo kamení^ 

až se hora promění." 

Co do vnitřní podstaty lze s touto písní srovnati 
následující : 

„Smrtná neděle, kdes klíče dala? 

Dala jsem je dala Květné neděli. 

Květná neděle, kdes klíče dala ? 

Dala jsem je dala květným pondělkům. ■ 

Květný pondělku, kdes klíče poděl ? 

Poděl jsem je poděl Zeleným čtvrtkům. 

Zelený čtvrtku, kdes klíče poděl ? 

Poděl jsem je poděl svatému Jiří. , 



Svaty Jiří T8tal, zemč odmykal, 
aby rostla trára, tráva zelená." 

Za radostDon novinu, kteron divky iiMnealy, zvé- 
stnjice příchod jara, zasloužily si také odměny. Cho- 
dily dflm od doma zpívajíce a často samými slovy 
pieně dožadujíce se dárkA, kterých dostávalo se jim 
na společné veselí. Vždyť na ten den byla „dlv^i 
koleda". 

Jest pochopitelno, že obfad vynáSeni Smrti žáby 
nntil k vykladu o v^znamn a pAvodu jeho, Vykladfl 
takových od dob kronikáře Hájka ("16. stol.) až na 
naSe časy bylo podáno mnoho, a to velmi rozmanitých. 

Srovnáme-li různé způsoby vynágeni smrti a má- 
me-li na mysli také jiné obřady obdobné, shledáme 
v ném zfifitatek slavnosti, jakon druhdy bývalo vítáno 
jaro; jako v jiných krajinách byla vesna a zima 
zosobňována, tak dělo se n nás i tehdy, když na 
misto zimy nastoupila představa smrti. Morana, smrt 
a zima jsou rAzným ozuačenim jediné ptivodnl před- 
stavy, kteron bylo ničeni života. Vynášeni smrti bylo 
obrazem, Tyjádřujlclm konec její vlády — počátek 
jara. Pisně sem náležející pocházej! 2 dob velmi růz- 
ných a byly ovSem prodlením doby velice změněny. 




Velikonoční týden na našem venkově- 

Jest dojista obecně známa pravda, že ve všech 
skoro význačnějších svátcích tají se stopy dávných 
obřadův a zvyků pohanských, jež církev, aby mysli 
lidu neurážela a proti sobě nezatvrzovala, prostě ob- 
měnila a sobě přizpůsobila. Tak postaveni byli na 
místě jednotlivých bohů pohanských světcové křesťanšti 
(na př. za Peruna hřímatele, germ. Donara -— sv. Petr, 
jinde Eliáš) a místo hodův a slavností tehdejších za- 
ujaly hody a svátky rázu církevního. Tak jsou na 
př. Vánoce nástupcem pohanských slavností, jimiž 
druhdy oslavován byl slunovrat zimní, návrat slunce 
čili počátek vzrostu dne, hojnými zvyky starobylými 
provázený svátek sv. Jana Křtitele nastoupil po slav- 
nosti slunovratu letního a pod. Již touto pouhou ob- 
dobou vedeni jsouce můžeme souditi, že také nynější 
Velikonoce dostaly kdysi úkol bývalých svátků pohan- 
ských ; četné pak, dosud zachované obřady a pověry, 
jak níže ukážeme, domněnku tuto potvrzují. 

Slavnosti pohanské u všech národův opíraly se 
o zjevy přírodní. Bylyť božstvy jejich zosobněné síly 



123 



přírodní Jichž nápadnéjSím zjevům a účinkům věnována 
byla také důkladnější pozornost. Byly-li zjevy ty lid- 
stva příjemný a příznivý, projevovala se pozornost ta 
v slavnosti radostné, byly-li nepříjemný, byla i slav- 
nost rázn chmurného. 

Jarní slavnost na uvítanou Vesny — takového 
předka měly totiž nynější Velikonoce — pozbyla dáv- 
ného rázu mérou mnohem větší než leckterá slavnost 
jiná. Příčinou toho byla nestálost a přílišná pohyb- 
livost, jaké podléhají Velikonoce, na tvářnosti niěnivé 
luny závislé.*) Slavnost původní neměla ovšem, jak 
je pochopitelno, také určitého dne, závisíc od toho, 
jak brzy počalo slunko teplými paprsky svými nový 
život na zemi vykouzlovati. Proto také nekonala se 
ve všech krajinách v týž čas, nýbrž tu dříve, jinde 
později, jak tomu totiž dovolovalo počasí, při tom však 
vždycky s určitými, stejnými obřady. Trvala pak 
slavnost ta bezpochyby několik dní. 

Nástupci dávné slavnosti na uvítanou jara jsou 
v nejužším slova smjslu jen ty dni velikonoční, které 
církevními obřady za sváteční jsou vyznačeny, v širším 
smyslu však jest to celý týden velikonoční. Květná 
neděle jest k němu jaksi úvodem nebo slavnostní 
předehrou, proto smíme ji v následujících řádcích přímo' 
počítati k týdnu velikonočnímu. 

Pohleďme nyní blíže, jaké stopy dávných časů 
zůstaly nám na venkově na našich Velikonocích. 



*) Dobu Velikonoc určuje první úplněk po jarní rovno- 
dennosti. 



124 



Kvétná neděle — jako v církevní latině nazývá 
se nedělí palmovou — má též a nás jméno od rato- 
lestí , které se v ten den v kostelích světí na památku 
slavného vjezdu Ježíšova z Betbanie do Jerusalema^ 
kdy vyšli mu, jak evangelisté vypravuji, vstříc zá- 
stupové s ratolestmi palmovými a „stlali roucha svá 
na cestě; jiní pak ratolesti se stromů sekali a me- 
tali na cestu". — V našich krajinách světí se rato- 
lesti daleko prostší palem; užíváf se k tomu proutků 
vrbových a jívových, ježto tyto křoviny a stroíny nej- 
ranněji zdobí se prostými květy svými, přisedlými 
jehnědami, a mimo to té výhody poskytuji, že po celý 
rok neztrácejí své podoby. Vedle nich dávají se světiti 
snitky jasanové, místy klokočové a březové. 

Ale ač svěceniny tyto, k nimž druží se prostinká 
první dítka lesní a luční květeny, jmenovitě modrá 
podlíska, opozdilá sněženka, bledá sasanka, nízká 
sedmikrása a j., jsou z míry jednoduché, přece o Květné 
neděli po našich dědinách spatřujeme radosti a plesu 
o nic méně, než bylo dle bible u lidu jerusalémského. 
O neděli Květné je na venkově pravidlem, že v ten den 
každý má kvésti, t. j. každý že musí se něčím 
novým vystrojiti, a nemůželi novým, tedy alespoň 
lim, co má nejlepšího. Mládež toho pravidla až dosud 
z míry ráda se drží. Popatrte jen, když se vyzvání 
na „velkou", na prostranství před kostelem; na jedné 
straně sešli se hoši, kteří tu i jindy rádi obstupují, 
na druhé děvčata, která dnes jen proto tak si pospí- 
šila, aby se navzájem prohlédla, co která má nového. 
Není toho třeba mnoho, vždyť celé šaty nepořidi se 



125 



tak snadnO; a každá z nich není ze mlýna nebo ze 
statku, ale na štěstí stačí na př. i prostý šáteček, 
když se v tento den poprvé vezme, aby jeho majitelka 
po celý rok „kvetla". 

Drobná mládež, ale i vážní hospodáři a šedivé 
výměnkářky nesou svazečky zmíněných již ratolestí^ 
jakých kostelník připravil u oltáře celou otep ku po 
svěcení. Jimi pak poděluje ty, kteří si sami ničeho 
nepřinesli, odděliv si toliko část k účelům chrámovým, 
k umývání oltářních kamenův o Zeleném čtvrtku a 
ke spálení na popel pro příští popelec. Jakmile zvony 
podruhé dohlaholily, jest kostel přeplněn věřícími, jež 
sem dnes mimo vlastní pobožnost přilákaly též pašije. 

My však podíváme se zatím zase po dědině. 

Všimli jste si tamhle v právo na návsi toho statku 
s vysokou střechou a lomeným štítem ? Jest to u Za- 
hrádku. 

Starosvětský hospodář, sotva z kostela zavzňí první 
zvuky pašijí (chvíle, kdy Velikonoce vlastně počínají), 
ubírá se k holubníku a pilně jej prohlíží, není-li tam 
holoubě čerstvě vylíhléješlě neoschlé. NalezMi, čeho 
hledal, vezme holoubě, zanese do světnice a tam jím 
zlehka potírá oči a tvář sobě a všem přítomnj^m. Tak 
budou po celý rok chráněni od nemocí očních, ne- 
budou se jich chytati pihy a budou svěží a čerství 
jako holoubkové. — Vidíme v té pověře jen příklad 
známé praktiky, jak dotýkáním vlastnost nějaké věci 
na jinou věc nebo osobu dle víry lidu dá se pře- 
nésti. — Hospodyně, která neděli jak neděli peče 
buchty nebo vdolky, dnes nechce z mouky ničeho ani 



126 



zadélávati; ježto by se pak květ na stromich a na 
obili zapekl; a tím úroda by byla zničena. 

Za dobrou hodinu je v kostele po pašijích i po 
mši; lid hrne se s poivěcenými ratolestmi domů. Star- 
ší nka (starší služka) od Zahrádku nese také snitky 
klokočové a březové. Klokoč o Kvétnou nedéli svěcený, 
jak hospodář řiká, je dobře míti v zásobé, neboť jím 
lze utlouci vodníka; a větviček březových bude paní- 
máma potřebovati/ aby jimi o kravských hodech, sla- 
vených, když se poprvé dobytek vyvádí na pastvu, 
krávy vyhnala pozpátku z chléva. Jakmile přijde do 
statku, nevejde do světnice, nýbrž napřed ubírá se 
do chléva a zastrčí tam větvičku jivovou za trám do 
stropu, aby dobytek byl chráněn od moru a všech 
nemocí a čarodějnice aby nad nim neměly moci. Ve 
světnici zastrčí potom hospodář kočičky za obraz nebo 
kříž nade stolem visící, aby pojistil domu svému po- 
žehnáni a proti blesku jej zabezpečil. — V okolí Budě- 
jovic podává, kdo nese kočičky z kostela, nejdříve 
velikou větev do světnice, a to oknem ; větev se umístí 
v rohu světnice a tkví tam až do Božího Hodu. 

Kočiček, tak říká se jednotlivým jehnědám i celým 
prutům, užívají zvlái^tě děti jako léku ochranného; 
kdo totiž polkne tři kočičky, nepocítí celý rok bolesti 
v krku a také had nikdy ho neuštkne. Z ohebných 
snítek svěcených ratolestí dělají se také kolečka a 
házejí se do studánek, aby se z toho věstila budouc- 
nost: komu se potopí ke dnu, tomu nedlouhého věku 
přáno, komu pluje po vodě, toho čeká štěstí a dlouhý 
život. — 



127 



Po obědě vycházej i hospodáři na pole a zastrkuji 
do osení; a to do všech rohů pole^ buď malé křížky 
z kočiček (jinde děje se to až v neděli velikonoční); 
aby posvěcené ratolesti přenesly požehnání též na 
všechno osení; buď zabodávají tam celé větve co 
možná dlonbé; aby se obilí dobře uvedlo a brzy také 
bylo tak dlouhé jako ta větev. 

Při tom říkají: 

„Bůh Otec, Syn a Duch svatý 
požehnej mé pole osaty!" 

Někteří při tom také pokropují třikrálovou vodou 
pole. Ale jak snadno dá se všecko to „čarování^ 
zmařiti ! Přijde závistivý soused, větvičky vytahá a do 
svého pole je zabodá, a tím také svede všecko po- 
žehnání se sousedova pole na svoje. — 

Dni až do Zeleného čtvrtka jsou dobou příprav 
k nastávajícím svátkům a nevyznačují se ničím zvlášt- 
ním. Pracuje se v nich v domě,. i na poli tím pilněji, 
aby o svátcích vše bylo hotovo a lidé aby se mohli 
beze starosti oddati svátečnímu pohodlí. 

Jméno Zeleného čtvrtku je dosti nápadno i zá- 
hadno. Zdá se, že přívlastek Zelený pochází z doby 
přísného postu, kdy staří, jako již u Židů bylo oby- 
čejem, požívali toliko zelin. Jiní vykládají jméno to 
ze slavnosti Božího Těla, druhdy slavené na Zelený 
čtvrtek, při níž se oltáře dosud zahalují zelení. Jinde 
dostalo se dni tomu i jiných jmen; tak u Francouzů 
nazývá se Bílým, což vykládá se dle chlebů, které 
v ten den chudým byly rozdávány. Církevně sluje 
také Magnus — Veliký, což ukazuje k důležitosti jeho. 



128 



ana se v cirkvi slaví památka nstanoveni obéti mše 
svaté. 

Hojné zvyky a pověry na ten den zachované 
ukazuji, že i dávným předkům našim byl ten den 
svátkem významným Čtvrtek byl u pohanských ná- 
rodů zasvěcen bohu hromu. Tak byl u Ěfmanů dnem 
Jupiterovým, u Germanů všech větvi dnem Denárovým 
nebo Thorovým (odkudž i dosavadní jméno Donners- 
tag — čtvrtek), u Slovanů Polabských Peren-dan, den 
Perunův. Zelený čtvrtek byl snad Perunovým hlavním 
svátkem v dávné jarní slavnosti naši ; souditi lze tak 
alespoň z toho, že máme v ten den dosud některé 
obyčeje hromu, a blesku se týkající. Tak má hospo- 
dyně v ten den koupiti nové koště, nesmlouvajíc při 
tom, má jím zamésti celý dům a smetí na ohništi 
spáliti, aby po celý rok do stavení neuhodilo a v domě 
se nedržela nečistota. Za týmž účelem dávají na 
Boží Hod světiti vajíčko na Zelený čtvrtek snesené, 
pak je přehodí přes střechu a zahrabou na místě, 
kam dopadlo. 

Na Zelený čtvrtek nejlépe jest síti hrách, bylinu 
druhdy Perunovi zasvěcenou, na jehož zrnech dle 
dnešního výkladu lidu nalézají se znaménka kalichu 
podobná, v nichž však druhdy byla spatřována po- 
doba Perunova kyje. Kromě domněnek nelze tu však 
podati výkladu podobného pravdě. 

Záhy z rána hází hospodář kousek chleba nebo 
housky s medem do studně, aby měla hojnou a dobrou 
vodu a aby se v ní nedrželi oškliví brouci, žáby a p. 
Kousek clileba s medem dává se také dobytku, aby 



129 



mu nic jedovatého neuškodilo, ba sami domácí poží- 
vají na lačný žaludek ze stejné příčiny téhož léku, 
který dle jejich domnění má je kromé zmiji, štírů 
a jedovatých much chrániti též od hmyzu méně ne- 
bezpečného, totiž od blech. Tyto nepříjemné vetřelce 
vyhánějí hospodyně nebo ženské vůbec také jinak. 
Šlehají totiž klokočovým proutkem, na Květnou neděli 
svěceným, po světnici, po podlaze a po postelích, 
říkajíce: „Ven, hosti, bez kosti!" 

Hospodář potom nasype na dvoře pšenice, vezme 
dvě holoubátka a podříznuv krk nejdříve holoubkovi, 
pak holubičce, pokropí jejich krví nasypané zrní; pak 
svolá ostatní holuby a stojí u nich, až všechnu pšenici 
sezobají. Holubi se potom drží při stavení, netoulají 
se a nedají se chytiti nikomu, kdo by je chtěl hospo- 
dáři odbuditi. 

Když kněz při mši zazpívá Gloria, zahlaholí zvony 
naposledy a umlkají pak na znamení smutku. Úkol 
oznamovati poledne a vyzývati mimo to k rannímu 
i večernímu „Anděl Páně" přejímají hoši, kteří se na 
to již dlouho těšili. Však se toho i dnes sotva mohou 
dočkati. Dávno před polednem je jich prostranství 
před kostelem nebo náves plna — a schůze jejich 
nekoná se nikterak tiše — křik hašteřících se jednot- 
livcův a zvuky jejich „trakařů", „kocourů", řehtaček 
a klepaček pojí se v neladnou směsici. Ale sotva se 
stín lípy před kostelem stojící zkrátil, že ho sotva 
malý kousek lze viděti, umlká křik, hoši stavějí se 
v řadu a již vydávají se pod vůdcovstvím nejstaršího 
školáka na obchůzku po vsi, řehtajíce poledne. Napřed 

Vykoukal: Rok. 9 



130 



jedou trakařnici, jejichž nástroje způsobují nejvydat- 
nější lomoz, yzadu klusaji hoši s klapačkami, a k nim 
druží se drobotina sotva se batolící, která vždycky 
ráda činí, co vidí na větších. Průvod, projev hořejším 
i dolejším koncem dědiny, seskupí se na návsi kol 
kříže a odříká tu nahlas „Anděl Páně^, načež, zvláště 
na večer, zajde nezřídka i k odlehlým samotám aneb 
za ves hodně daleko^ nebof sláva hochů vzroste 
nemálo, je-li je slyšeti až v sousední vsi. 

Hned ráno po mši mívají hoši tu a tam také jinou 
zábavu. Vyběhnuvše totiž z kostela, pobíhají společně 
po vsi a „honí Jidáše", provolávajíce, co jim hrdlo 

stačí : 

„O, Jidáši nevěrný, 

co jsi učinil, 

že's svého mistra 

Židům prozradil? 

Musíš za to 

šlapat bláto, 

co nejvíce 

do čepice. 

My Jidáše honíme, 

klekání zvoníme. 

Kyrie eleison!" 

Někde, jako kolem Jindřichova Hradce, řehtají 
při tom a klapají klapačkami, vbíhajíce do domův, 
aby si vyprosili skrovné dárky. Místy činí to již ve 
středu před Zeleným čtvrtkem, častěji však až na 
Velký pátek. 

Na Zelený čtvrtek nabídli by nám na vesnici 



131 



prvního pečiva po výtce velikonočního. Jsou to jidášky, 
placky čili dolky podpopelné, po vrchu rozředěným 
medem natřené; ve čtvrtek napeče se jich obyčejné 
hojněji, aby zbylo ještě na den příští. 

Z celých Velikonoc hojností a rozmanitostí zvyků 
zvláště vyniká Velký pátek. V tradici lidu dělí se 
nyní ovšem o zvykový majetek svůj s nedělí veliko- 
noční, avšak zdá se, že i původně význam jeho nebyl 
skrovný. Církev^ kladouc ke dni tomu památku umu- 
čení Kristova a tudíž spečetění a potvrzeni všeho 
učení jeho, dodala mu ovšem významu jak truchlivého, 
tak důstojného. 

Pozoruhodno jest, že většina obřadů tohoto dne, 
jež původu jsou pradávného, koná se před slunce 
východem. Jestiť slunce, vševidoucí oko nebes, takořka 
vládcem a pánem sil rozmanitých, af již se tají v živlech 
samých, ať jen ve věcech jimi splozených. Jak jeho 
zlatá záře rozleje se po obzoru, již vztyčeno jest 
také jeho žezlo vládcovské, všechny bytosti nadpři- 
rozené, jež snesou toliko mdlý svit luny, opouštějí 
povrch země, uchylujíce se do skrýší a bytů sobě při- 
kázaných, a bylina i kámen pozbývají své moci čarovné. 
Tím účinněji však působí, kdy paprsky vševládného 
slunce za horami teprve se rodíce, zápasí ještě s tem- 
nem a mrákotou noční; v té chvíli nejlépe jest vyjíti, 
chce-li kdo sil přírodních zkoušeti se zdarem. 

A jest takových lidí po našem venkově leckde 
dosud počet nemalý. Hleďte jen, co tam u potoka je 
děvčat! Sestupují tiše až po kolena do studené vody 
proti proudu a umývají si tváře, aby prý byly hezké. 



182 



Ještě bezpečněji však krásy dosáhne, nmyje-li se 
děvče tvář v ten čas sněhem — a v Podkrkonoší 
chodí pro něj do ůpadňv a úlehlí i na hodinu cesty. 
Kde není potoka, tam třeba nabrati k témuž áčelu 
vodu ze tří studánek. Však nejen dívky, ale i hoši 
a lidé starší umývají se před východem slunce prou- 
dovou vodou, aby byli po celý rok zdrávi, čili a čerství ; 
jak patrno, přenášejí vlastnost vody na sebe. 

Voda má ostatně tou dobou i přímou moc léčivou; 
kdo se totiž třikrát potopí a pak na břehu sedm 
Otčenášův a Zdrávasův a jednou Věřím v Boha se 
pomodlí, ztratí prý svrab. 

Také na domácí dobytek v té příéině nebývá 
zapomenuto; koně a krávy umývají se vodou ze tří 
studnic, aby jich v létě mouchy neštípaly a nemoci 
se jich nechytaly. U koní mimo to vytírá se žlab 
psím vínem (posedem), aby na nich přibývalo masa. 

Touž dobou vycházejí zvláště děti do zahrad a 
klekše pod stromy ovocné, svolávají na ně požehnáni 
těmito slovy: 

„Modlím se tobě, strome zelený, 
af tebe Pánbůh dobrým odmění." 

K tomu dodávají ještě několik Otčenášův a 
Zdrávasův. 

Od zimnice ochraňují se tím, že vyšedše na za- 
hradu nebo za humna do poli, kleknou holýma kole- 
noma na trávník a říkají: 

„Na Veliký pátek 

měl Pán Kristus sňatek. 



133 



Pán Kristus svůj křiž nese, 

až se celý pod ním třese. 

Pilát se ho ptá: Je-li ti zima? 

Pán Ježíš odpovídá: 

Mně zima není; ani nebude. 

Edo ta slova říkati bude, 

ten zimnice mít nebude." 
Také ve příbytku třeba jest před východem slunce 
ledaco poříditi. Tak na př. nastípe se draček, a když 
v létě začne hromobití, zapálí se ty dračky na ohništi, 
aby do staveni neuhodilo. Hospodyně vymetá světnici, 
zvláště kouty, větvičkami jakéhokoli stromu nebo keře, 
jež ovšem nesmějí býti ulomeny holou rukou, anebo 
vykrápí sněhem, aby se ve staveni nedržel ošklivý 
hmyz a myši. Kolem Turnova vaří hospodyně vejce 
na tvrdo, z nichž se několik uschová až k Božímu 
Hodu. — Vodou pak z tohoto vaření polévá prahy, 
aby z domácích nikdo nepodléhal uhranutí a strašidla 
a čarodějnice aby tam neměly přístupu. — Dobytek 
chrání se od uštknutí tím, že se mu dávají splachy, 
jimiž se před slunce východem umyly lavice a stoly 
ve. světnici. 

Za dne potom nesmi se ve stavení bíliti ani 
podlaha mýti, sice by na domácí chodila nemoc za 
nemocí. Z téže příčiny nesmí se také zadělávati, a 
jelikož je tuhý půst, stačí za pokrm zbytky Jidášků", 
minulého dne pečených. — Šatstvo vynáší se všechno 
vyvětrati na dvůr, aby se do něho nedávali moli. — 
Osyka, na které se dle pověsti Jidáš oběsil, má v ten 
den jakousi moc čarodějnou; proutky osy kove, před vý- 



184 



chodem slunce nařezané, zastrkaji-li se po kraji louky, 
chrání jí od krtků. Dobrým, aě nemálo nešlechetným 
prostředkem proti těmto podzemním rušitelům jest také 
zamésti tou dobou kolem louky pometlem, načež prý 
se kde který krtek přestěhuje na luéinu sousedovu. 

Však hle, již zardívají se vrcholky vysokých 
slromů zlatou záplavou, jasnosti rychle přibývá a svit, 
posud jen jakoby z úkrytu se rozlévající, mohutně 
odráží se od přítmí pod horou posud ulehlého a od 
šedavých mlh, jež tamo při lese krouží při sebe lehčím 
zavanuti větříku. Však slunko samo září dnes leskem 
mohutnějším než dosud; vždyť vychází také jasně 
obrozeno, jako by svěží koupelí omlazeno, a aby jarost 
a sílu svou ukázalo lidem, povyskočí si dle viry lidu 
třikrát při svém východu, takže skoro najednou ocitne 
se ve výši na vládcovském trůně svém. — Jiní ovšem 
tvrdí, že slunce poskočí tak teprve v neděli veliko- 
noční a na Velký pátek že vycházejíc jako mlýnský 
kámen, běhoun nazvaný, kolem sebe se točí ; nám 
pak těžko, ba nemožno je rozhodnouti, kterému dni 
úkaz tento původně byl přičítán, a soudíme jen z hoj- 
nosti zvyků, závislých na východu slunce, že domnělý 
ten vzácný úkaz přírodní již od počátku náležel dni 
tomuto. 

Jakmile se ukáží první paprsky sluneční, přestává 
všechna moc kouzel, a ti, kdo u potoků, na zahradách 
a v polích jimi se zabývali, vracejí se domů. 

Však ještě jedna chvíle je dnes, kdy nadpřirozené 
mocnosti vládnou v přírodě, chvíle toťž, kdy „v kůru 
zpívají pašije". Jakmile truchle zvuky jejich v kostele 



136 



zazni^ otvirá se země^ rozestupují se skály, a bez čar, 
bez kouzel a bez pomoci zlého ducha lze se zmocniti 
pokladů, jež země chová y lůně svém. Ale běda tomu, 
kdo by se při tom omeškal jen vteřinu déle, než trvá 
zpěv pašijí na kůru! 

V poledne a na večer opakují chlapci popsané 
již řehtání. 

Hospodyně pilně toho dbá, aby se v ten den nic 
nikam nepůjčovalo, přinášíf to domu neštěstí; zvláště 
sousedce by nepůjčila krajáče — krávy by jí po celý 
rok málo dojily. 

Velký pátek jest také dnem do jisté míry věšt- 
ným, soudit se z pohody jeho na pohodu celého léta. 
Hospodář proto starostlivě pohlíží k obloze a pozoruje 
mráčky tam se prohánějící ; vít dobře, že „Velký pátek 
deštivý dělá rok žíznivý", a má také na paměti starou 
pranostyku: „Když na Boží hroby prší, sucho úrodu 
poruší. " 

Jinak značná část tohoto dne věnuje se na venku 
pobožnosti ; z každého domu putují snad všechny ženy 
k Božímu hrobu, děti běhají tam co chvíli, počítajíce, 
kolikráte již Pána Krista líbaly, a snažíce se v tom 
navzájem se předstihnouti. 

Noc z Velkého pátku na Bílou sobotu má svůj 
zvláštní obřad posud hojně rozšířený. O půl noci totiž 
běhají lidé, ničím jiným neodění než košilí, po zahradě 
ode stromu ke stromu a říkají: „Važte se, stromy, 
vázat-li se nebudete, posekáme vás" Při tom každý 
povříslem, jež s sebou nosí, stromy ovazuje. Činí tak 



136 



proto, aby stromoví mělo hojně ovoce a vítr ani jiná 
pohroma aby květu neuškodila. 

Tato věc jest nemálo zajimava. Máme ve zvyko- 
sloví poměrně málo příkladů, kde by na živoucí pří- 
rodě něco násilím nebo hrozbou mělo se vynutiti, jako 
zde. Mimo to pak, jak slova „važte se stromy", tak 
ovázáni jich povřlslem jest nápadno a nelze určitě 
říci, kam asi obřadem tím se směřuje. Snad se má 
tlm naznačiti, že vše, co na stromě se urodí, má na 
stromě — jako by k němu připoutáno — zůstati, ať 
již to je květ, ať později ovoce. 

Bílá sobota, jako své jméno dostala z jistého 
obřadu církevního, tak i lidovými zvyky zcela opírá 
se o chrámové obřady. Bílou nazývá se dle bílého 
roucha katechumenů, jež tito druhdy, v tento den křtěni 
jsouce, oblékali. Přede mší pálí kněz na malé hra- 
ničce poblíž chrámu zbytky svatých olejů, čemuž lid 
říká „páliti Jidáše". Sotva se kněz odvrátí od do- 
hořívajícího posvěceného ohně, z něhož nese světlo 
do chrámu, aby tam trvalo ve „věčné" lampě po celý 
rok, hned rozebráno jest zůstalé uhlí, jehož užívá se 
doma jako prostředku ochranného. Uhliček takový 
totiž, ukryj e-li se pod střechou, chrání domu od blesku 
a ohně, ve chlévech chrání dobytka od uštknutí i od 
nemoci, a do pole zastrčen jsa odvrací od osení 
krupobití. 

Když kněz potom při mši zapěje „Gloria", za- 
hlaholí zase všechny zvony kostelní, které se již 
z pouti z Ěíma byly navrátily, a rozezvučí se také 
varhany. Tou chvíli běhají lidé po zahradě a třesou 



137 



stromy, jako by je ze sna budili (srovnej říkadlo 
vánoČDi : 

„Stromečku, vstávej, ovoce dávej, je Štědrý 
den"); tak pojistí si hojnou úrodu ovocnou. Z téže 
příčiny jest také dobře svázati všechny klíče domácí 
a touto chvílí jimi po zahradě zvoniti; kam až zvuk 
jejich dolehne, tam se ovoce urodí. 

Kdo chce po celý rok míti dostatek peněz — 
a nevím, kdo by to nechtěl — ať si, jak zvony uslyší, 
tluče na kapsy, budou prý potom stále plny. Hospo- 
dyně zametají dům a popiluji si, aby byly hotovy, 
než zvony umlknou, budou míti po celý rok pokoj od 
všelikého hmyzu ošklivého. — Jako na Velký pátek 
před slunce východem, tak dnes při „Gloria" dívky 
umývají se studenou vodou. 

Hospodyně mají na Bílou sobotu na pilno. Jestif 
třeba ukliditi všecek dtkm k nastávajícím dntkm sváteč- 
ním, a mimo to peče se také velikonoční pečivo — 
mazance. Obratné ruce nelekají se práce sebe větší, 
zvláště když mají čiperné pomocnice. Než se na večer 
ke vzkříšení slavnostně vyzvání, jest nejen všechno 
všudy vymyto, vydrhnuto a poklizeno, ale v komoře 
na několika prknech rdí se i značná řada zlatožlutých 
bochánků, po vrchu pěkně křížem znamenaných, aby 
se kůrka neoprýskala, a pro děti, které dobíhají co 
chvíli k matce o nějaký zákusek, pořízena jest i vrcho- 
vatá ošatka koláčů, jimž ovšem nebylo tentokráte tolik 
péče věnováno, jako na př. o pouti nebo posvícení. 
Příjemná vůně čerstvého pečiva šíři se celým domem 
a hospodyně s pohledem, nad zdarem práce nanejvýš 



138 



Spokojeným, odděluje mazance čeledínům a děvečkám 
od ostatních, určených ku požití společnému. 

Mazanec, pečivo tak význačně velikonoční, jako 
štědrovka vánoční nebo hnětynka posvícenská, jest 
zajisté starobylého původu a pokládá se za obraz zá- 
řivého slunka jarního. Uvážíme -li pak, že Velikonoce 
byly radostnou slavností jarní, při níž za dob pohan- 
ských zajisté i z pečiva zvláštní, od jiných dob lišící 
se oběti bohům byly přinášeny, není příčiny, proč by- 
chom se nad míněním tim zastavovali, zvláště když ne-li 
stejný, alespoň podobný druh pečiva také ve mnohých 
zemích jiných je o Velikonocích znám. Určitého tvrzení 
v té příčině jest ovšem těžko se odvážiti. 

Noc z Bílé soboty na neděli velikonoční, na niž 
cirkev klade památku z mrtvých vstání Kristova, dala 
celým svátkům jméno, avšak nyní již nevyznačuje se 
u nás ničím zvláštním, kdežto u jiných větví slovan- 
ských, i u nejbližších sousedů našich, Srbů lužických, 
tráví se za mnohých obřadů, jimiž buď noc sama se 
oslavuje, buď lidé na slavný Hod Boží se připravují. 
Vždyť u nás ani sama neděle velikonoční daleko nemá 
ve zvycích lidových místa tak vynikajícího, jako na 
př. u Srbů nebo Rusínů; podělilaf se u nás, jak již 
svrchu řečeno, o staré zvyky a pověry s Velikým 
pátkem, a to více než sestersky, nebof mnohé z toho, 
co jí tu a tam zbylo, má s onim dnem společno. Tak 
na př. praví se místy o této neděli, že slánce při 
východu třikrát si povyskočí, a tam chodí se pak 
děvčata také mýt ku proudící vodě, aby byla zdravá 
a čerstvá. 



139 



Kdo jen mĎže, jde na Boží Hod do kostela, hoši 
a dévčata se cestou předbíhají, aby dovedli celý rok 
čerstvě běhati. Do sakristie sneseno jest hojně mazanců, 
kusů pečeného beránka a vajec, kteréžto věci se po 
mši od kněze světí a potom doma ode vší rodiny po- 
žívají. Církev světí ty věci z té příčiny: Za starých 
časů zdržovali se věřící v postě nejen masa, ale i mléka 
a vajec; když pak věcí těch opět požívati se počalo, 
světila je církev, jako světí vše, čeho užívá. Památkou 
dávného obřadu jest svěcení dosavadní. 

Z posvěceného mazance dá se po kousku i do- 
bytku, zejména kravám, aby byly k domu přichylny 
a hojně dojily. Skořápky ze svěcených vajec a kosti 
z beránka zahrabávají se v zahradě — snad jakožto 
zůstatek obětí, druhdy zemi přinášených. 

Někde hned po návratu z kostela, někde až po 
obědě rozkrojí hospodář jedno z posvěcených vajec 
(jinde bére se k tomu vejce, vařené na Veliký pátek) 
na tolik kousků, kolik je všech domácích, a pak 
z nich každý stoje požije svůj kousek; kdyby potom 
někdy na cestě nebo v lese zbloudil, má si vzpome- 
nouti jen na toto společné požívání, a hned nalezne 
pravou cestu. 

Holoubě, jehož krvi se na Zelený čtvrtek holubům 
zrní kropilo, pojídají dnes hospodář s hospodyní ne- 
krájejíce ho, aby sanice zůstala celá; pak ji vezmou 
a najednou trhnou: komu zůstane větší kus v ruce, 
bude déle živ. 

Vedle mazanců jest také jiné pečivo velikonoční 
v mnohých krajinách našich známo; jsou to svítky 



140 



čili nádivky zvláštním způsobem připravované. Do 
nekvašeného těsta vyleje se co možná mnoho vajec, 
přimíchá se na kousky rozkrájené uzené maso, pa- 
žitka, petržel, ba mnohdy i na drobno skrájeoé lístky 
mladých kopřiv, to vše promícháno peče se na širo- 
kých pekáčích a kraji pak na kusy asi jako „německé" 
koláče. 

Nejvlastnějším však majetkem dnů velikonočních 
jsou červená vajíčka čili kraslice; bez těch nedaly 
by se Velikonoce mysliti ani tam, kde všechny jiné 
zvyky upadly v zapomenutí. Jméno „kraslice' odná- 
šelo se původně zajisté také k barvě těchto vajec, 
jakož u Rusů dosud je krásný =: červený, ač dnes 
lid již rozumí tím krásu malovaného vejce vůbec na- 
proti prosté barvě jeho ve stavu původním. Kraslice 
připravovati jest zajisté zvykem starobylým, v němž 
jistě tajil se hlubší význam. Pokládají pak je ně- 
kteří za obraz slunce, jarní září se stkvějlcího; avšak 
tu by zajisté žlutá barva bývala daleko případnější. 
Mnohem vhodně ji pokládá se vejce velikonoční za 
známku obrození vši přírody a plodistvých sil jejich, 
za utajený obraz nového života; nebof jako ve vejci 
dříme nový živočich, tak v celé zemi, když ji na jaře 
slunce zahřívá, probuzení svého čeká veškerá říše 
rostlinstva i živočišstva. 

Vedle červených nalezneme na venkově také ve- 
likonoční vejce rozmanitých barev jiných. Za barvivo 
užívá se prostředků velmi jednoduchých, slupek z cibule, 
kory některých stromů, na př. jabloně nebo švestky, 
přižínků zeleného osení a pod. Jednotlivci ozdobují 



141 



vajíčka pěknými rysy, a to buď obarvená anebo před 
barvením pomoci rozředénébo vosk a; provedené ukázky 
takové dávají se darem a přechovávají se celý rok 
ve skříních, z čehož patrno, že .si jich podarovani 
velice váží. Dokonalost však a hojnost v ozdobování 
tom, jakou vynikají na př. některé kraje moravské, 
polské a rusiuské ve svých „písankách", u nás nyní 
nalézáme jen zřídka. 

Odpoledne rozvine se po návsi čilý život. Chasa 
již dostala od hospodyně vajíčka, jež jí dle zvyku 
náležejí (děvečkám patří jich tolik, kolik toho dne 
slepice snesou), a pouští se nyní o ně do rozmanitých 
her. Nejobyčejnější jest ťukání, při němž vyhrává 
ten, kdo protivníkovu kraslici prorazil. Odrostlí hoši 
ťukají však také krejcary, snažíce se je z vyměřené 
vzdálenosti do ležících kraslic zaraziti. 

Velmi oblíbeno jest koulení kraslicemi, také u ji- 
ných Slovanů (u Lužičanů na př. pod jménem walkač) 
i Němcův obvyklé. Vajíčka spouštějí se po nakloněné 
ploše, i vyhrává ten, kdo svým do cizího vrazí. — 
Že se hráči leckdy neobejdou bez malé hádky, snadno 
si domyslíme; přeje-li štěstí někomu měrou poněkud 
větší, hned bývá viněn z jakýchkoli nekalých fortelů, 
brání se, tvoří se strany, a jen návrh k nové hře mírní 
rozvaděné druhy. 

Pondělí, druhý svátek velikonoční, jest dnem po- 
mlázky, zvyku, obdobného s vánoční koledou. Pojem 
slova toho je dosti obsáhlý; značíť se jím v podobu 
bičíku spletené proutí vrbové, pak dar v ten den 
dávaný i den sám, a konečně starobylý zvyk choditi 



142 



po domech a jisté písně prozpěvovati. V pondělí chodí 
po pomlázce hoši, v úterý děvčata; oni splétají si 
pomlázku, místy také dynovačka nebo binovačku na- 
zvanou — z osmi proutků vrbových, na konci přiéi- 
Ďujíce drobnou masličku; děvčata mají jediný toliko 
proutek, pentličkami ozdobený. Nechodí vňak hoši je- 
nom po domech, tam mohou beztoho jiti jeo, jsou-li 
blíže známi, ale číhají od časného jitra, a kde se děvče 
jen kmitne, ženou se za ním a pomlázkami je šlehají. 
V úterý jim to děvčata oplácejí. 

Toto šlehání pomlázkou jest zajisté starobylý 
zvyk, který druhdy míval hlubší význam, než se nám 
nyní zdá. 

Pomlázka (z po-mlád-ka, mladý, mladiti) z mladého 
proutí zhotovená, musí se neustále „čepejřiti", t. j. 
kývati, pohybovati, jest tedy znakem svěžesti, jarosti, 
čipernosti; šlehati jí pak má patrně ten smysl a účel, 
aby se zmíněné vlastnosti přenesly na osoby šlehané, 
t. j. dotýkané. Jest tedy „proutek vrbový znamením 
omládlé jarní přírody, kteráž ve vrbě bujíc jako pro- 
citlá nebo znovuzrozená projevuje svou sílu občerstvu- 
jící. Šleháním naznačuje se obrazně přenášení této síly 
z vrby na živé bytosti." 

Pomlázka přináší prý domu štěstí, ovšem jenom, 
která první je tam přinesena. Proto hospodyně hocba, 
který první s ní přijde, sama zvláště štědře obdaruje, 
a když děvčata nevyhnutelné šlehy dostala, bére mu 
pomlázku z rukou, jde do chléva a tam jí pošlehá 
všechny krávy, aby se „pomladily". 

Děvčata dávají hochům pomlázky obyčejně po 



143 



kraslici, což dnes se pokládá již jen jaksi za výkup 
od šleháni^ kdežto druhdy byla to zajisté odměna za 
účinek, které šlehání způsobovalo. 

Vedle dospělých chodí po pomlázce děti obojího 
pohlaví; zvláště chudé, a to tak četně, že se za nimi 
skoro ani dvéře nezavírají. Pro ně je pomlázka vlastně 
velikonoční koledou, příležitostí totiž, aby ze štědré 
ruky dostaly jakýkoliv dárek. Jako o Vánocích od- 
zpěvovaly „Koleda, koleda, Štěpáne* atd., tak dnes 
slyšíme od jednotlivcťkv i celých tlup: 

„Hody, hody, 

do provodyl 

dejte vajíčko malovaný, 

nedáte-li malovaný, 

dejte aspoň bílý — 

slepička vám snese jiný — 

za kamny v koutku, 

na zeleným proutku" atd. 

Rozmanité, ve sbírkách četně zaznamenané ob- 
měny popěvků pomlázkových svorně vyznívají v žádost 
o červené „nebo aspoň" bílé vajíčko, oznamují, že si 
zpěváci přišli „pro koláček bílý", aneb uvažují s úmyslem 
nikterak nezatajeným, „jakej je to mazanec — bez ko- 
ření, bez vajec". A takových dárků se jim obyčejně 
dostává, hospodyně napekla v sobotu koláče beztoho 
jen pro koledniky. 

Ve východních Čechách nazývá se pomlázka (jako 
na Moravě) mrskut čili šmerkust; toto slovo bezpo- 
chyby jest původu německého. 



144 



Daleko skrovnější než pomlázky jsou u nás v Če- 
chách zůstatky dávného obřadu o Velikonocích obvyk- 
léhO; totiž oblévání studenou vodou za časného jitra 
v pondělí a v úterý velikonoční ; v pondělí totiž polé- 
vají mužští ženy, které jim to v úterý oplatí. U nás 
polévají se jen mladí lidé navzájem, aby byli čerství 
a svěží, tedy z téže příčiny, z jaké se na Velký pátek 
sami buď koupají neb myjí; jinde, jako v Lužici a 
zvláště v Polsku (dyngus, šmigust), polévá se kde kdo, 
a zdá se, že tu uchován jest také původnější význam 
úkonu toho. Někteří vidí v tom památku na první 
křest, avšak mnohem pravdě podobnější jest zajisté 
domněnka, že jest to zůstatek jarní očisty, ať již při- 
cházela ve způsobe prvního deště jarního, ať jinakým 
způsobem se dala. Když země táním sněhu jako by 
se oplákla, když dle podání polského i slunko vychází 
z koupele, pak lze snadno věřiti, že i lid chtěl do 
léta vejíti očištěn jarní, svěží koupelí. V Čechách 
však namnoze splynul obřad ten s poléváním se čeledi, 
když vychází poprvé na jaře do práce. 

Z počasf, jaké je na Velikonoce, hlavně ovšem 
na Boží Hod, soudivají hospodáři o úrodě neb ne- 
úrodě příštího léta. Dávná „Pranostyka selská" (z roku 
1710.) učí v té příčině: 

„Na velikou noc bude-li málo pršeti, 

ne mnoho píce pro sucho budem míti ; 

pakli ten den jasno míti bude, 

máslo, vomastek lacino přijde." 
Srovnáme-li zvyky velikonoční se zvyky vánoc- 
nimi — (a srovnání takové nabízí se na konec takořka 



145 



samo sebou) — seznáme sice mnohý rys společný, 
jako na př. koleda a pomlázku, avšak neujde nám 
patrný rozdíl v celkovém rázu a povaze obojích ob- 
řadů těchto. Většina zvyků vánočních totiž nese se 
ku věštění budoucnosti, ku přezvídání osudů lidských, 
života nebo smrti, štěstí a neštěstí, změny stavu a p.; 
zvyky velikonoční naopak jsou rázu praktického, týkají 
se především hospodářství a blahobytu, k němuž i zdraví 
tělesné lze počítati, hledí člověku pojistiti užitek na 
poli, na zahradě i v chlévě a bezpečí od úhon živel- 
ních v domě samém. Povaha tato souvisí úzce s dobou, 
v niž zvyky dotčené spadají. O Vánocích panuje v pří- 
rodě mrtvý klid, avšak za to čas, odvěký a tajemný 
pán všeho tvorstva, dle víry dávných předků v noci 
vánoční se zastavuje, aby potom tím rázněji přešel v nový 
svůj oddíl, nové období; tof nejpříhodnější a takořka 
nutkává chvíle, v níž možno budoucnosti se dopátrati. 
Velikonoce pak, ať již nestálá podoba luny dříie nebo 
později je přivede, vždycky spadají na sám počátek 
jarního ruchu, v němž mysl venkovanova přirozeně 
obrací se k tomu, co je předmětem vší jeho práce 
i péče, k hospodářství, ke zdroji jeho prostředků ži- 
votních. 



Vykoukal: Rok. 10 



Jaml slavnosti pražského lidn. 

Obyvatelé velkých měst liší se nejedním rysem 
povahy od svých soukmenovců venkovských. Venko 
van z pravidla bývá usedlý, rozvážný, jinak i ne- 
obratný, těžkopádný; neodhodlá se k činu rychle, 
odhodlá-li se, setrvá při něm houževnatě. Těže vše, 
co má, hlavně z půdy, na níž jest mu opět a opět 
pracovati, nerad vydává peníze; vidíť majetek svůj, jak 
mu takořka před očima s osením jeho vyrůstá, a nemá 
proto chuti rozžehnati se s odměnou usilovné píle. 

Měšťák naopak jest povahy hybné, čilé, vznětlivé, 
postrádá onoho vrozeného utkvlvání na starých zvycích 
a uvyklý jsa výdělek svůj vydávati — ježto z něho 
uhrazuje potřeby životní — nehospodaří tak úzkostlivě 
jako venkovan. 

Různost povah souvisí tu, jako všude jinde, s růz- 
ností vnějších poměrů, v jakých lidé žiji. 

Venkovan, pobývaje neustále ve prosté přirodě 
a nucen jsa pozorovati její zjevy, má také vnímavý 
smysl pro vše, čím příroda k němu mluví, dovede 



147 



čisti v pismě jejím, jinému zraku nesrozumitelném, 
a jsa v neustálém s ni styku, jest všemu, co s při- 
rodou jej sbližuje, mnohem vice věren než lehkožilý 
měšfák. Proto jest také věren svým starým názorům 
a zvykům, jež bez cizlbo vlivu jistě by se s něho 
snadno nesetřely. 

Naproti tomu měšfák jest většinou odkázán na 
své šedé zdi a na své sousedy; jest mnohem bližši 
všemu, co nového vzdělanost lidstvu přináší, i chápe 
se toho ochotně, jsa vůbec novot dychtiv — a zapominá 
snadno na to, co předkům bývalo milo. Proto lze sice 
i ve velkých městech dobře pozorovati význačné vlast- 
nosti kmenové, ale prostonárodního podáni lze hledati 
jen na venkově. 

Nicméně i veliká města mohou v té příčině leda- 
čim se vykázati. Nachází mef i tam sledy dávných 
zvyků, jež změnivše se časem, právě jako na venkoi^ě 
se dalo, vzaly na sebe podoby nové a staly se, sloužíce 
již souborně všemu obyvatelstvu městskému a nikoliv 
porůznu jen jednotlivcům, slavnostmi prostonárodními 

Uvedu alespoň jeden přiklad. 

V Bavořich v Mnichově slaví se masopustni pon- 
dělí každého třetího roku tak zv. „Metzgersprung" na 
památku toho, že prý řezníci před věky překonali 
dračí obludu, která pod zemí se skryvši, celé krajině 
přinesla mor. O slavnosti, jak dosud se slaví, učňové 
řezničtí dostávají za vyučenou. Po slavné mši průvod 
řezníků, — v čele synové mistrů jizdmo ve starodáv- 
ných oděvech, pak učňové v červených kabátcích, — 
ubírá se na náměstí před královskou residenci ; v prů- 

10* 



148 



Todn nesou se také staré odznaky, pamětni peníze 
a těžké poháry, z nichž před residenci pronáší se 
připitek na zdraví královo. Když vráti se deputace, 
která zatim šla ke dvoru pro dárky, určené vyučen- 
cům, obrátí se průvod na náměstí Mariánské, kdež se 
všemi starobylými zvyky a řečmi provede se u kašny 
„rybí" (Fischbrunnen) naproti radnici slavnostní děj, 
kterým se dává za vyučenou, a následuje vlastní 
„řeznický skok". Vyučenci odějí se v ovčí kůže, 
skočí do nádržky a rozhazují na všecky strany jablka 
a ořechy, aby přilákali mládež, kterou pak pro ob- 
veselení divákft polévají vodou. Vystoupivše odtud, 
jsou prohlášeni za tovaryše a ozdobeni fábory v zem- 
ských barvách. — Slavnost samu provádí tu sice jen 
jediný stav živnostenský, ale všecko město se jí účastní 
a jí se obveseluje. 

Nelze pochybovati, že slavnost jest starobylého 
původu a příčiqa její že sahá do dob pohanských. 
Badatelé němečtí vykládají, že drakem mor, t. j. smrt 
plodícím byla míněna původně zima — slavnost pak 
že koná se na oslavu vítězství jara (tudíž i života) 
nad zimou, jež zemi umrtvuje. 

Takových příkladů dala by se uvésti delší řada. 
Také naše staroslavná Praha má své stálé slavnosti 
prostonárodní, z nichž některé mají úkol dávných 
obřadů na venku dosud konaných a nejsou, aneb lépe 
řečeno, nebývaly kdysi prosty významu bájeslovného. 
Lid náš na venkově dosud zachoval si mnoho zbytků 
z obřadů, jimiž vítalo se druhdy jaro; slavnosti pražské 
hlavně jen k jaru se nesou. 



149 



Nejrannéjši slavnosti jarní v Praze jest poutSvato- 
josefská, hned po ni pak přichází o Velikonocich pont 
Emanzská. Obě ty slavnosti mají se kn prostonárod- 
ním zvykům právě jenom tak, jako ponti venkovské 
— poskytnji hojné příležitosti k seznání lidu a jeho 
povahy, ale jinak nevynikají ničím význačným. Hlub- 
šího významu však nelze upříti prostonárodním slav- 
nostem velikonočním, „Slamníku" a „Fidlovačce", třeba 
jména jejich zněla poněkud všedně. Pokusím se v ná- 
sledující stati popsati dle starších pramenů slavnosti 
zmíněné, jak kdysi se konaly, a pak ukázati, jaký 
asi byl význam jejich. 



I. S 1 a m n í k. 

Pořadateli a původci slavnosti jsou pražští krejčíři 
Mistři v čas střihli z pevného plátna bílého na slamník 
a tovaryši s učedníky pěkně jej ušili a pestrobarev- 
nými mašlemi ozdobili. Dali si na práci záležeti, 
nebof ostatní soudruhové v řemesle byli by je za 
špatnou práci pomluvili. Na slamniku bývala kdysi 
vyšita nebo jinak zobrazena (původně byly tam upev- 
něny vycpané loutky) podoba krásného mládence a 
panny. Slamník potom pověsil se na máji — břízu 
totiž rašící, pěkně urostlou — později nošen prostě 
na bidélku. Na máji zůstaven ovšem jen větevnatý 
vršek, věník, jenž hojně byl ozdobován prvními květi- 
nami jarními — a když se jich pro zimu nedostávalo 
učiněna alespoň kytice z větviček keř& a stromů již 



150 



se zelenajících; a tou věnik ozdoben a spolu fábory 
a pentlemi okrášlen. 

S máji takto ozdobenou prŮTod mládencův a děvčat 
chodíval městem a množství lidu je provázelo. Ubirali 
se branou Bruskou na prostranství mezi Bubenčem, 
vrchem Letnou směrem k řece a k Podbabě se roz- 
kládající, ke studánce S větičce, nalézající se pod ná- 
vrším kostela sv. Gottharda v oboře.*) V Bubenči 
vítala je slavnostní brána, rozumí se ne příliš nákladná, 
ze žerdí, chvoji otočených, na čemž prostě květiny 
jarní se snítkami břízy, jívy, vrby, bezu a pod. byly 
přlzdobou prostou sice, ale ne vkusu a smyslu prázdnou. 
Na bráně zavěšen byl na žerdi pěkný slamník, as půl 
třetího lokte dlouhý a s půl druha lokte široký, pentli- 
čkami barevnými hojně ozdobený, na němž, podobně 
jako na slamníku, který na máji v průvodu byl nesen, 
připevněna byla vycpaná podoba mládence a panny 
s malými slamníčky. Také na jiných místech, zvláště 
při cestách, na žerdích, se střech jednotlivých domů 
i se stromů visely opentlené slamníky s malými slam- 
níčky nebo bez nich ve velikém počtu. Na bráně 
Strahovské, jejíž „pěkné malování" známá píseň dosud 
po všech snad krajích českých rozhlašuje, byl ještě 
roku 1820. vyobrazen slamník s mládencem a pannou, 



*) Nejasný tento údaj místní pochází od Krolmusa; po- 
držuji jej jenom proto, že i z jiných zpráv je zřejmo, že 
Slamník neslavil se, jako později, na náměstí Bubenečském. 
Jméno SvětiČka jest nyní zhola neznámo ; míní se jím nejspíše 
studna ve Stromovce. 



151 



a také oa jiných místech, zejména na hospodách, 
obraz ten se spatřoval. 

O yýznama zvláštního zajisté znaku tohoto níže 
bude promluveno. 

Pokrok nové doby, — stírající všecky zbytky 
starobylých zvyků, zahlazoval také tento obraz, čím 
dále tím více; on mizel pak tím snáze, čím více 
sama zevní forma jeho přispívala k tomu, aby byl 
odstraněn — vkusného zajisté sotva dalo by se na 
něm co nalézti. Utajený význam jeho, jehož lidé ale- 
spoň z části byli si vědomi, unikal divákům rok od 
roku, takže figury na něm umístěné přiváděly diváctvo 
jistě na výklady a myšlénky křivé, scestné; proto 
byl odstraňován a potom i zakazován, až nám již 
mimo jméno slavnosti a nějaký ten nápis na hospo- 
dách v Bubenči a Holešovicích po něm nezůstala 
žádná stopa. A nebude trvati dlouho, a lidu nebude 
ani známo, odkud pochází jméno slavnosti. 

Když průvod, v jehož čele hudba hrála do kroku, 
dostal se na místo zmíněné, kde ho již očekával hojný 
zástup lidu z Prahy a z dědin sousedních, máje, kterou 
statní, hezcí chasníci nesli, byla zaražena uprostřed, 
aby byla jaksi středem slavnosti. Slavnost nějaká 
kterou lid si pořádá, nedá se mysliti bez hudby a 
tance — a tak i kolem máje a slamníku rozvinul se 
v malé chvíli pestrý rej taneční, jemuž k úplné buj- 
nosti scházela jen teplejší povětrnost. 

Ale což dbáti o povětrnost, když člověk je mlád 
a silen — jak měli o ni starati se čiperní chasníci, 
kterým tu po dlouhé zimě, zvláště pak po mrzutém 



152 



postu — v němž, jak známo, druhdy ani v Praze 
tančiti se nesmělo — zase jednou naskýtala se pří- 
ležitost oddati se vítanému veselí. Bylo tedy hlavně 
starati se jen o to, aby půda byla tou měrou vyschlá, 
že by bez obtíže snesla dupot křepčící mládeže, k niž 
však se přidružil nejeden vážný mistr počestného po- 
řádku krejčovského. Jinak bylo tancechtivým utíkati 
se pod ochrannou střechu hospody, kdež ovšem ne- 
měli také volnosti a pohodlí, jako v prostranném 
kole venku pod máji. 

Hospody ovšem nebyly opuštěny ani tehdy, když 
omládlé slunečko nejjasnějším třpytem na bezmračné 
obloze se usmívalo — ba potom pivečko teprve chut- 
nalo náležitě a soudek ža soudkem vyprazdňoval se 
jak v nalévárnách, tak za stoly, opodál tanečního kola 
rozestavenými. 

Také pernikářům, kteří patří bez odporu k nej- 
nezbytnějším návštěvníkům všech slavností podobných, 
šlo pod rozložitými stíechami plátěných bud jejich 
medové i jinaké zboží hojně na odbyt. 

Tvářnost prostranství kolem máje a slamníku za- 
tím poněkud se změnila. 

Bylo by divno, kdyby slavnost s průvodem spo- 
jená, jako byl Slamník, byla se konala bez vedení 
pořadatele, který měl povinnost o zábavu obecenstva 
pečovati a, což bylo důležito, vybírati příspěvky na 
zapravení nákladu se slavností spojeného. Takového 
pořadatele máme na venku dosud při svatbách, takový 
býval při posvícenském stínání kohouta, při vodění 
raasopustního medvěda, při různých „hodech" a jiných 



153 



příležitostech. Na vesnici bývala to z pravidla ve všech 
případech (kromé svateb) táž osoba, člověk, který, jak 
říkáme, nikoho nezarmoutil, třeba svou vyřídilkou o leda- 
koho zavadil dosti citelně. Družba, plampaě, starosvat 
bylo jeho jméno; v jeho hlavě vždy býval pohotově 
nějaký vtip, hlavně však bývala tam zásoba všelikých 
příležitostných „říkání^, která plampaě s náležitou 
obratností uměl přednášeti a dohromady skládati, af 
již se k sobě hodila nebo ne. Sám úřad jeho dával 
mu jaksi právo, aby myšlenku, kterou chtěl vysloviti, 
halil, ba skoro utápěl ve přívalu slovném. 

Slamník také měl takového plampače. Když tanec 
i požitý nápoj již počínal přiváděti krev do bujněj- 
šího víru, vystoupil pojednou plampaě, sám po fáboru 
a kytce znatelný, na stůl nebo na sud a počal své 
,,kázání^. 

Rýmy jeho veršů, jak Krolmus nám je zachovaly 
jsou nemálo divoké, také jednotlivé výrazy jsou tak 
obhroublé, že těžko by je bylo pronésti ve vybranější 
společnosti, — ale plampačovi něco již se prominulo 
— vždyť to byl vlastně šašek, a šaškům i od králů 
bývala přána svoboda řeči. Nalézáme v „kázání" jeho 
hned zlomky, hned celé písně a říkadla dosud o sobě 
známá, jež vpletena jsou sem beze vší myšlenkové 
souvislosti, často jen pro pouhý, ledabylý rým. Vybe- 
reme z té záplavy na ukázku toliko místa význačnější. 

Plampaě oslovuje především mládence a panny 
a napomíná zvláště ony: 

„Kdo má uši, poslechni, 
kdo má oči, prokoukni. 



154 



Buďte čisti a nevinni, 
jako tento slamnik bily 
bez poskvrny mašlemi 
jest pěkně okrášlený" 

Uštědřiv jim různých, žertovných rad, oslovuje 
hospodáře a hospodyně — oněm zajisté z míry zby- 
tečně radí, aby byly moudřejší než kmotr Houdek: 

„Houdek sedl mezi sudy, 
pil by pivo, není kudy." 

Hospodyním hlavně doporoučí umění kuchařské, 
jehož neznalost zavinuje mnohý nešvár v rodině. Če- 
ládku všecku široce nabádá k pilnosti a věrnosti a 

vybízí : 

„Děvy, chraňte se lenosti 

a každé světské marnosti." 

Potom připíjel jednotlivým dívkám způsobem ta- 
kovým, jaký býval v obyčejích na svatbách, ano i slov 
užíval skoro týchž. 

Dívky se za tuto poctu odvděěovaly nějakým 
stříbrnákem. 

Když plampač skončil, mládenci je za to pilně 
prováděli v kole. 

K večeru uchýlili se tanečnici do hospody, kamž 
je nejednou také nestálá jarní povětrnost zahnala hned 
odpůldne. Zde pobyl, jak dlouho se komu líbilo — 
tu již byla obyčejná zábava hospodská, postrádající 
vší rázovitosti. 

Napadne nám zajisté otázka, jaký asi byl prvotní 
význam pražského Slamníku? 



155 



K té otázce bylo odpověděno již způsobem roz- 
ličným. Jistoty v té věci dopíditi se jest ovšem těžko. 
Chceme-li se přiblížiti výkladu alespoň pravděpodob- 
nému, jest třeba všimnouti si nejenom onoho slam- 
niku, ale i všeho jarniho kvítí, jehož se při slavnosti 
užívalo, zejména však i máje, na níž se slamník nosil ; 
jestif i tato máj obrazem, znamenajíc obrozenou pří- 
rodu, kypící bujarou silou, a jsouc i při jiných pří- 
ležitostech zevním znakem radosti, jíž se lidé z jarní 
změny přírody oddávají. 

Pak jevil by se nám Slamník jako slavnost na 
uvítanou vrátivšího se jara a na pozdrav omládlé pří- 
rody. Obdobné slavnosti ovšem u nás nenalézáme, ale 
to výkladu tomuto neodporuje — neníf obdoby ani pro 
jakýkoli výklad jiný. Proč slavnost ocitla se v rukou 
cechu krejčovského, těžko lze říci — pouhé šití slam- 
níku sotva toho bylo příčinou. Snad bývala základem 
toho nějaká dávná pověst, asi jako v Mnichově o řez- 
nících. Určitého nelze ovšem o podstatě slavnosti té 
říci ničeho. 

Že Slamník není původu nového, dá se doložiti 
dostatečnými doklady. Stará zmínka o něm — arci 
velice neurčitá — pochází z roku 1624., kde správce 
obory, které dnes nesprávně Stromovka říkáme, Bal- 
tasar Sedelmeyer dotazuje se při komoře královské, 
má-li obora — any veselé dny velikonoční se blíží — 
o druhém svátku velikonočním po starém zvyku lidu 
býti otevřena čili nic. Určitější zprávu máme z prvních 
desítiletí XVIII. století. K. A. Redeln v popisu památ- 
ností pražských r. 1728. vydaném praví, že o třetím 



156 



svátku velikonočním (úterý velikonočni bývalo svátkem 
zasvěceným) mnoho tisíc lidi z Prahy pěšky i jizdmo 
do Bubenče se ubirá ; příčinou toho udává, že prý se 
ten den v Bubenči slaví posvícení. Údaj ten byl 
i později bezdůvodně opakován a byl s ním spojen 
i nejapný výklad, že prý jméno slavnosti pochází 
z doby, kdy jakýsi muž lidem do obory jdoucím činil 
výklady čili kázání o turovi v oboře chovaném, a že 
země tou dobou ještě příliš mokrá bývala, pod nohy 
slamník si dával. 

II. Fidlovačka. 

O druhou jarní slavnost — Fidlovačku — měl 
péči cech, ulahodĎující člověčenstvu tvrdou a klopot- 
nou cestu po světě. Cech, na jehož praporu jest 
zobrazen svatý Kryšpín, ode dávna vyniká čilou myslí 
a čipernými nápady — vtip lidu jen proto často o něj 
se brousí, ba také umění kořisti z té vlastnosti jeho. 
Pražští ševci jistě nebyli v té příčině za svými vrstev- 
níky z kterékoli krajiny jiné, a již z toho bychom 
mohli souditi, že slavnost v jejich rukou se nalézající 
byla svérázná, že měla v zevním uspořádáni pevný 
plán a vnitřní podstatou že nebyla, právě jako slav- 
nost předešlá, prosta všeho významu. 

Fidlovačka slavi se den po Slamníku, ve středu 
po Velikonocích, k nimž vázala se až do našich prak- 
tických časů svazkem nerozlučným, nedbajíc ani úhon, 
jež jí při tom vznikaly z nestálé a zhusta nevlídné 
povětrnosti. Jméno své dostala po nástroji, jímž ševci 



157 



kůži na obuvi hladf, totiž po dřevě oblém, uprostřed 
silnějším než při krajích, kterým se jako válečkem 
kůže „fidluje". 

Popatřme, jak tato slavnost kdysi vypadala. 

Jako ke všemu okázalému, velkému, bylo třeba 
také k Fidlovačce náležitých příprav, a ty vykonávali 
nejen ševci, nýbrž tovaryši všech řemesel a také ne- 
řemeslnici, totiž zámožní synkové pražšti. Jedni z nich 
vypravili se do lesa, kdež vyhledali si za máji krásně 
rostlou, pěkně rozpučelou břízu, kterouž usekli, ze 
spodních větví oklestili a domů zanesli. Nebylo-li stro- 
moví listnaté dosud rozrašeno, vybrali si pěkné rostlý 
smrk nebo jedli. Jiní sháněli květiny jarní a zeleň' 
již k ozdobě máje bylo potřebí, jiní nakupovali fáborů, 
jiní vyjednávali s hudebníky a pod. 

U cechu ševcovského zdobila se máje, kteráž byla 
jaksi zevním představitelem a středem celé slavnosti. 
Nahoře nechal se jí asi s dva lokte věnik, pod ním 
oloupala se kůra a jen tu a tam ponechaly se různé 
ozdoby v ní vyřezané. K nejvyšší větvičce věníku při- 
pevnila se fidlovačka, mašlemi a pentlemi červenými 
ozdobená, o dlouhém, vlajícím fáboru uprostřed. Pod 
fidlovačkou upevněna byla kytice z prvních květin 
jarních, pod věníkem pak otočen byl kolem pně stro- 
mového věnec z týchž květin uvitý. Uprostřed věníku 
upevněno bylo veliké, duté kopyto ševcovské a v něm 
menší kopýtka, vždy jedno ve druhém, zevně s fá- 
bory a pentličkami. Na ratolesti dívky zavěsily vý- 
dunky rozličně zbarvené, chasníci řezničtí pak tu a tam 
navěsili nafouklé měchýře; kde která větev neměla 



158 



jiné ozdoby, tam děvčata upevnila mašličky roznaa- 
nitých barev, takže zdáli celá^ máje činila — nehle- 
díme-li k nékolika zvláštnostem — dojem veliké, z nej- 
pestřejšího kvítí složené kytice. 

O Velikonocích tovaryši každého řemesla chodili 
po svých mistři ch a zvali je na slavnost těmito slovy: 
„Ve jménu matky pokladnice a s dovolením starších 
mistrů pozdravuji vás, abyste se všichni na slavnosti 
Fidlovačky časně ráno dali najíti." 

Slavnost sama trvala celý den. Záhy z rána vybral 
se průvod mládencův a panen z místnosti cechovní, 
po dvou seřazen, s máji a procházel pak za zpěvu 
a výskotu ulicemi pražskými; hudba je provázela, 
dávajíc znamení začaté slavnosti, asi tak jako po dě- 
dinách našich druhdy hudebníci chodili „vyhrávat", 
než v hospodě začala vlastní „muzika" k reji taneč- 
nímu. Kam průvod se hnul, všude účastníků přibý- 
valo; lidé davem vybíhali z domů, jedni aby se na 
průvod podívali a přesvědčili se, jak si mládež letos 
máji vyzdobila, druzí — a těch nebylo málo — aby 
k průvodu se připojili a veselí jeho hned od počátku 
byli účastni. Když se blížili ke bráně, vzrostl již 
průvod v zástup nepřehledný. Ale nemysleme, že ne- 
bylo v něm řádu a soustavy. 

Průvod vedl nejstarší z mládenců, v levé ruce 
maje kytici, v pravé hůl, oděn jsa v bílý kabátec 
a ozdoben vázankou barevných, vlajících fáborů. Za 
ním kráčeli hudebníci, hrajíce většinou nápěvy prosto- 
národních písní, aby si účastníci průvodu po vůli a 
libosti mohli zazpívati. Za nimi neseno znamení celé 



159 



slavnosti — tři mládenci pěkně urostli a pokud možno 
stejné velicí střídavé nesli vyzdobenou máji; ozdobeni 
byli áerpami : s levého ramene ku pravému boku šla 
šerpa bílá, převázaná dole stuhou červenou, s ni pak 
křižovala se šerpa červená, přepásaná stuhou bilou; 
takovým způsobem ozdobeni bývali v některých krajích 
českých mládenci o svatbách. Za mládenci kráčel 
plampač, o jakémž jsme již svrchu slyšeli, jenže zde 
dáno mu jméno zvláštní; nazýván totiž „svatý synek". 
(„Synek" říkali zvláštč ševcovští mistři místo nyněj- 
šího tovaryš, chasník.) Také zde byl vlastním pořa- 
datelem a řečníkem, ba jaksi duší celého průvodu. 
Provázeli ho dva sluho\é — a všickni oděni bylí 
v roucha bílá, jež nad boky byla barevnými stuhami 
přepásána : plampač kromě toho byl ozdoben hojnými 
fábory. 

To byli jaksi hodnostáři průvodu. Za nimi seřa- 
dili se ostatní účastníci, družice se k sobě dle věku: 
napřed hoši s děvčátky, učedníci, jimž právě nebylo 
hlídati dětí a domácnosti mistrovy, pak mládenci a 
panny a za nimi věk dospělý. Za průvodem přijeli 
také zámožnější měšťané v četných povozích, jež ozdo- 
beny byly malými májemi, fidlovačkou opatřenými. 

Průvod se ubíral, prošed hlavními ulicemi měst- 
skými, branou Koňskou (druhdy na konci Václavského 
náměstí) nebo Žitnou (v Žitné ulici) směrem ke Zvo- 
nařce a pak ke mlýnu nuselskému, kdež, přešed potok 
Botič, zahnul na louku nuselskou, kde ho již očekával 
zástup lidu z veškerého okolí pražského. Louka na- 
zývala se druhdy dle studánky tamější Bůžkovskou. 



160 



Jakmile se tam došlo, mládenci zarazili máji do 
prostřed prostranství, kdežto lid hledal si přihodných 
míst, kde by si mohl pohověti a přece také, pokud 
možno, všecko viděti. Svatý synek potom sňal s máje 
kopyto s celým jeho obsahem a vysypal drobná ko- 
pýtka na prostřený bílý šátek, volaje při tom: „Tu 
to máme, co hledáme a slavíme!" Diváctvu, z něhož 
zajisté nejeden leckdy vysmíval se některému horko- 
krevnému členu cechu sv. Kryšpína známým poře- 
kadlem o „rojeni se kopyt", bylo toto hmotné znázor- 
něni dotčeného úsloví nemálo k smíchu, a sotva komu 
při tom napadlo, že i v tom, na oko bezvýznamném 
výjevu tají se snad hlubší význam •— že tím snad 
znázorňovala se jarní plodivost v přírodě. 

Potom Svatý synek vystoupil na stolici nebo 
stůl, rozvěsil všecka vysypaná kopyta i s kopytem 
hlavním po máji a pak jal se ke shromážděnému 
lidu promlouvati podobným způsobem jako plampač 
o Slamníku. 

Různé písně prostonárodní, jmenovitě některé 
popěvky pomlázkové, byly hlavní tresti té řeči, v níž 
ovšem vyškytaly se též rozmanité narážky jiné; ba 
posluchači vpadali, aby řečník mohl si oddechnouti, 
ve slova jeho plným proudem, na př. písní svatební: 

„Už je to uděláno, 
už je to hotovo, 
pár vajíček 
na rendliček, 
kousek másla do toho." 



161 



Hudebnici spustili skočnou^ a již kroužil bujarý 
vir kolem máje i kolem družby, který zatím vyprahlé 
hrdlo svlažoval důkladným douškem. 

Po tanci pokračoval Svatý synek v pestré své 
přednášce, jejímž účelem bylo povzbuditi posluchače 
k veselí všeobecnému. U mužské jich části hleděl 
toho dosíci těmito a podobnými popěvky: 

„Radost mám, žalost mám, 

veselost si koupím, 

však já tě, holenku, 

přece nezarmoutim. 

Buď, Jeničku, vesel, 

třebas zrna nesel. 

Skřivánek nic neseje, 

přece zpívá vesele." 
Rozumí se samo sebou, že slova staros tatova, 
kde posluchačům ze slov písni lidových byla známa, 
provázel každý po své chuti zpěvem, ať podařeným, 
ať nepodařeným. Zpívalo se tehdy vůbec nepoměrně 
více než za našich dnů — písně byly vlče známy, 
a také hlasy byly asi zpěvnější, než nyní u necvičenců 
bývá. Netřeba tedy se domnívati, že zmíněné zpěvy 
sborové byly při vší bujarosti rozjařených zpěváků snad 
trýzni pro sluch jemnější. Stály kolem prostých těch 
pěvců přečetné davy lidstva, jež zvláště z Prahy po celý 
den v mohutných proudech sem se valilo, a poslouchaly je 
s patrnou zálibou. Svatý synek skončil promluvu svoji 
takto: rjHej, hej, mládenci z Krakova, 

vstupte s pannami do kola, 
hopsá, hejsa! 

Vykoukal: Rok. 11 



162 



Dej vám Pánbůh štěstí 
na pouti yezdejši| 
hopsasasa, hejsasa! 
Muzikanti; hřejte, 
mládenci, zpívejte!" 

Skončiv řečník skočí do kola, chopí se dévčete 
a zahájí znova kolo kolem máje, mládenci i starší již 
mistři za ním. Hudba potom skoro ani neustává, výskot 
tanečníků přehlušuje chvílemi i hluk a šumot, jenž 
panuje v nepřehledném, stále se vlnicím davu. Kdo 
netanči, nalézá hojnou zábavu u stanů a bud, v nichž 
četní kramáři vyložili různé zboží; jako o Slamníku, 
tak i zde pernikářské výrobky zároveň s pekařskými 
a s rozmanitým jižním ovocem, pak s hračkami pro 
malé i velké děti jsou hlavním předmětem obchodu 
a poptávky. Tu a tam nabízejí se červeně malovaná 
vajíčka velikonoční, jichž užívá se ku prosté hře — 
fnkání — davem batolí se s vytopeným kotlíkem uzen- 
kári a nezbytní jich průvodcové, preclikáři. Nejvese- 
leji jest u výčepů, kde obratné ruce sotva stačí roze- 
hřáté tanečníky i neúnavné jinak přátele chmeloviny 
obsloužiti pivem ne vždy bezvadným. — Drobnější 
mládež, jejíž kapsa není příliš plna, ukájí žízeň svou 
— kyselými okurkami, k nimž ochotné prodavačky 
přidávají po číšce kyselého moku. 

Zástupy diváctva stojí před prostornými boudami, 
nad jiné poněkud vyvýšenými, nad jejichž vchodem 
pyšní se křiklavé obrazy, představující hned výjevy 
válečné, hned zase neobyčejné, prapodivné tvory ne- 



les 



známých světů. V čele stkvěje se chlubné jméno 
„panorama^ — ač zajisté žádný z majitelů těchto 
„vSevidfi" nehodlá slibnému názvu vyhověti. U vchodu 
tajemně zastřeného, k němuž vede několik schůdků, 
vyvolává muž^ starým biřicům nenepodobný, co vše 
ve vnitřku lze viděti, a zve nápadným napínáním plic 
obecenstvo, aby si neodpíralo pohledu na ty krásy 
a divy. Jinde zas balansuje pružnotělý komediant na 
napjatém laně a provádí krkolomné kousky, kdežto 
zatím žena jeho s mnohým úsilím shání se ve vrtka- 
vém obecenstvu po žádoucím „vstupném". Nescházejí 
ovšem ani zpěváci, kteří, dlouhé pomalované plátno 
na tyči zavěšeno majíce, hlasy ne právě lahodnými 
a verši ne právě spanilými líčí ustrašeným poslu- 
chačkám poslední vraždu, o níž tištěné „skládání" 
dochází nezaslouženého odbytu. Také orlíčkáři a jiní 
majitelé dobré vyřídilky hojně jsou zastoupeni, zvouce 
výmluvnými slovy odrostlejší mlaď mužskou, aby 
v sázkách peněžních zkusila svého štěstí — a mají 
věru větší počinek než skromnější jejich druhové, kteří 
s košem všelikých škatulek, pletenci fíků, hromád- 
kami pomerančů a váčkem, očíslovanými kuličkami 
naplněným, v davech chodíce nabízejí komukoliv, aby 
si sáhl pro sudou-lichou. Odevšad zaznívá hluk a šum, 
dav měni se stále v pestré směsici a poskytuje těm, 
kdo si pro změnu vyšli po mezích a cestách na okolní 
návrší, dosti zábavné podívané. 

Tak živo bylo na louce Bůžkovské čili nuselské, 
až najednou slunce počalo se chýliti k západu a sou- 
mrak rozestíral se nad krajinou. Vyvolavači před 

11* 



164 



bondami ochraptěli^ umělci na provazích umdleli, perni- 
káři a prodavačky pomerančů a ohromných rohlíků 
zboži své ze značné části vyprodali, majitelé „heren ^ 
výdělek svůj již propíjeli — jen mládež nemohla se 
ještě tance nasytiti a čekala, že nchýlí se ještě pod 
ochrannou střechu hospodskou, aby ples svůj náležitě 
dokončila. 

Zatím Svatý synek svolával účastníky slavnosti, 
zvláště ty, kteří měli nějaké odznaky, k návratu. Ale 
vyzvání jeho nedošlo všude ochotného sluchu. Těžko 
bývá odejíti s místa, kde se máme dobře. Tudíž není 
divu, že průvod domů se beroucí byl kusý a nespo- 
řádaný. Neúhledná byla i sama máje, na níž se usa- 
dila silná vrstva prachu, špatně nahrazujíc opadalé 
ozdoby, ijicméně zástup, který se hnul ku Praze, 
byl velmi četný, a vedle hlučného zpěvu zaznívaly 
z něho bujné výkřiky, ozvuky přílišné veselosti. — 
Svatý synek vytáhnuv máji, z níž, kdo mohl, ulomil 
si větévku na památku, vedl průvod, který v Praze 
zaměřil zase k místnostem cechovním, odkud ráno 
byl vyšel a kde nyní máji uložil. 

Srovnáme-li Fidlovačku se Slamníkem, napadne 
nám ihned, že Fidlovačka podržela dosud mnohem 
více hlučný svůj ráz než Slamník. Vysvětliti to lze 
tuším tím, že místo, kde se slavnost koná,"^) jest jaksi 
přístupnější pro obyvatelstvo většiny měst Pražských, 
jehož proud ostatně v tyto strany vždy valně se obracel 



*) Roku 1899. uéinéD první pokus přeložiti Fillovačku 
a to z Nuslí na ostrov Štvanici. 



165 



Při tom nám neujde^ že ani Fidlovačka není bez 
příznaků obrazných; takovým příznakem jest sama 
ináje, kvítím jarním přizdobená, jejíž význam byl 
zajisté týž jako při Slamnlku. Slavností význačně 
jarní jeví se Fidlovačka veselým svým původem a 
vším bujarým rázem, který nejlépe svědčí slavnost 
na nvítanon jara. 

O stáří této slavnosti nemáme údajů listinných, 
nevíme také, proč a jak pořádání její přešlo z rnkou 
všech pořádků řemeslnických po výtce na cech šev- 
covský. Otázka o původn Fidlovačky zajímala ne- 
málo i mysl lidu, který si o tom vyprávěl i několik 
pověsti. 

Dvě z nich upomíaají poněkud na starověký od- 
chod lidu z Ěíma. Tovaryši ševcovští slavívali prý 
druhdy modrý pondělek*) velmi okázale, a mistři 
musili jim v ten den dávati trojí pečeni. Když to 
konečně mistry omrzelo, vytáhli tovaryši společně na 
louku nuselskou, aby zde mistrům na vzdory oslavili 
modrý pondělek, jak náleží. Dle druhé pověsti ne- 
chtěli si vyučenci bráti listů výučných, ježto to dříve 
nebývalo zvykem, a opustili město, nechtějíce se vrátiti, 
dokud by nepohodlný rozkaz nebyl odvolán. Dle ji- 
ných zakázal císař Josef 11. hlučné slavení modrých 
pondělků — v náhradu krejčí a ševci pořádali své 
slavnosti velikonoční. Avšak i Slamník i Fidlovačka, 
jak dokázáno, byly dávno před císařem Josefem. 

*) Někteří řemeslníci nepracovali v pondělí, ale zahále- 
jíce oddávali se rozličným radovánkám. Tomu se říkalo „slaviti 
modrý pondělek**. 



166 



K císaři Josefu II., o némž náš lid jako o staro- 
dávném hrdinovi jakémsi vůbec mnoho povésti si vy- 
pravuje, vztahuje se také tato pověst o původu Fidlo- 
vačky. Když zminěný císař měl míti v Praze koru- 
novaci, chasnlci pražského cechu ševcovského dělali 
mu za dar krásné boty, a každý vymyslil prý na ně 
novou ozdůbku jakousi. Císaři se dar jejich tak líbil, 
že jim v odměnu dal stromek uměle pracovaný, všecek 
ze stříbra. Brzy potom tovaryši rozkmotřili se s mistry 
pro modrý pondělek; aby se mistrům vymstili, zmoc- 
nili se právě ve středu po Velikonocích stříbrného 
stromku a táhli s ním, učedníky vzavše s sebou, za 
město na louku nuselskou, kdež veselili se tak dlouho, 
pokud jejich zásoby peněžní stačovaly. Potom roz- 
lámali stromek, rozprodali jednotlivé kusy a dále 
utráceli, až vyslanci mistrův přišli a zjednali smír 
Na památku docilené shody pak vždycky ve středu 
po Velikonocích slavili zvláštní slavnost, jež se udržela 
navždy. 

Jiného rázu jest pověst následující. V Nuslích 
již odedávna stával mlýn. Syn mlynáře tamějšího, 
vyučený řemeslu ševcovskému, provázel českého krále- 
vice do válek tureckých, kdež padl s ním do zajetí. 
Ve vězení oba byli přikováni a zvláště princ tak pevně, 
že rukama nemohl vládnouti. Statečný chasník však 
ufal si nohu a pomohl s nasazením života princi na 
svobodu. Turecký pasa v odměnu za tak příkladnou 
statečnost a ku pánu oddanost propustil pak i jeho, 
avšak chasník krutou bolestí zmožený dlouho se léčil. 
Sotva jaks taks se pozdravil, abiral se do Prahy 



167 



a přimo ku princi, který ještě u vojska se byl zdržel 
a nedávno zdráv se navrátil. Princ dával právě svému 
dvořanstvu a předním šlechticům stkvělou hostinu na 
oslavu svého šťastného vysvobození — proto sluhové 
nechtěli zmrzačeného chasnika k němu pustiti, až když 
jim podal pro prince prsten, který mu byl na památku 
darován. Princ ovšem hned jej uvítal s velikou radostí 
a potom pasoval jej na rytířství, dav mu do znaku 
tri lidské nohy, oděné vysokými botami. Ševci z ra- 
dosti, že se dostalo jednomu z nich tak vysoké pocty, 
uspořádali o Velikonocích slavnost u mlýna nuselského, 
která i v letech budoucích se udržela. 

Na této pověsti spatřujeme snahu vyložiti, proč 
slavnost koná se v Nuslích ; jinak rozumí se, že nemá 
základu historického. Nalézá se sice podobný příběh 
také u dějepisce Paprockého (žil r. 1540—1614), avšak 
Paprocký sám pro mlhavost jeho pokládá jej za smy- 
šlený. Také šlechtického erbu zmíněného neznáme — 
jednu nohu uťatou a obutou měli ve znaku rytíři 
Pesíkové z Komárova. 

Pozoruhodno jest, že tato pověst jediná klade 
původ Fidlovačky do doby dávné, kdežto druhé pře- 
stávají na století osmnáctém. Krolmus však dokládá 
osobními svědectvími, že Fidlovačka konala se již 
mnoho let před císařem Josefem II., a není příčiny 
bráti doklady jeho v pochybnost. Že lid právě na 
císaře Josefa povésti své shrnul, toho příčinou byla asi 
jednak oblíbenost jeho v lidu obecném vůbec, jednak 
asi také jeho snahy opravné, jimiž bránil pracovnímu 
lidu utráceti čas v častých radovánkách ; tak obmezil 



168 



selská posvíceni, a tak nemilé mu byly zahaleěské 
modré pondělky, o nichž zmíněné pověsti vypravují. 

Určitých dokladů, dle nichž bychom mohli stáří 
Fidlovačky stanoviti, jak již zmíněno, bohužel nemáme; 
že vSak není původu nedávného, o tom poučuje nás 
mimo dotčená svědectví také dřívější obřadní ráz její 
a obrazný význam některých věcí při ní druhdy ob- 
vyklých. Jak náš nezapomenutelný J. K. Tyl Fidlo- 
vačku i do literatury uvedl, je známo; jeho „Fidlo- 
vačka — obrazy ze života pražského se zpěvy ve čty- 
řech odděleních^', sepsaná r. 1834., stala se památnou 
tím, že nám přinesla hymnu „Kde domov můj?*', 
y kuse saaiém seznamujeme se i se Slamníkem, o němž 
vlastenecký švec Kroutil pronáší se ke svému synu 
takto: „Jestli pak tu jen kus poctivé české písničky 
uslyšíš? Vždyť pak ani nevím, jestli by mi Záko- 
lanskou zahráli, a kdybych jim za to boty celý rok 
podrážel." 

Stesk ten, jak nám Tyl ostatně vpletenými roz- 
mluvami německými sám ukazuje, byl před šedesáti 
lety jistě oprávněn, — švec Kroutil pak pronáší jej 
tím ostřeji, že ševcovskou Fidlovačku pokládal za lepší, 
a to i ve příčině vlastenecké. 



Máj na vsi. 

„Jaro, to švarné pachole, 
vyšlo si v háj a do role, 
poupata seje, pospíchá, 
a pak je v květy rozdmýchá.*' 

VitHálek. 

Již stará písnička prostonárodai nám připomíná, 
že ;,každá babička stará - je veselejší z jara". A my 
sami, mladí a čilí, i bez té písničky dobře víme, že 
jaro jest nejutěšenější doba roční, na kterou se rok 
co rok za nepřívětivé zimy upřímně těšíváme. 

Takovou radost z omládlé přírody pociťovalo lid- 
stvo od pradávna. Básníci již dlouho před narozením 
Kristovým skládali básně, jimiž oslavují příchod jara 
a vyjadřují nadšení své nad divy, které tvoří největší 
ze všech umělců — dobrotivá příroda. Nejvíce pak 
dojímá a těší nás doba, kdy čarovná moc, vládnoucí 
veškerou říší přírodní, jeví se nejnápadněji. Hle, jak 
líčí dobu tu básník: 

„Již stromy mají bílé hlavy, 
jak skryl je květů jarní sníh, 
že jsou jak starci usměvaví, 
s tím květem žití na skráních. 



170 



A na sta ptáků v stinu jich 
se schází na rej poletavý, 
a každý v tónech jásavých 
ten život znova blahoslaví." 

(A. Klášterský.) 

Kouzla taková tvoří čaroděj Máj. Není tedy divu, 
že dnové jeho jsou radostné vítáui v dusném městě 
i v dědině, slunicí se pod strání mezi lesy. Vítání 
toto dalo se druhdy — a místy dosud se děje — 
způsobem okázalým. Slavnostně, s hudbou a plesem 
vítala mladý máj mládež vesnická, a jejího veselí 
ovšem chutě se účastnila všecka dědina. 

Dnes ovšem bychom již i takových dědinek na- 
lezli poskrovnu — dnes ze vší té slávy, s jakou ze- 
jména první máj býval vítán, zbyla již jen hudba, 
která z výdělku hraje zámožnějšímu hospodáři ve vsi, 
právě jako honoraci v leckterém městečku nebo jako 
kterémukoli pražskému sládku. Jak jinak bývalo před 
několika desetiletími! Podívejme se do těch dědin 
našich v době tehdejší — a slyšme, co nám vypra- 
vují o slavnosti májové staří pamětníci. 

Není na vsi noci živější a neklidnější, než je noc 
před prvním májem, noc Filipo-Jakubská. Ve staveních 
i kolem nich třeba se chrániti od zlých mocností, 
které té noci ke člověku volný mají přístup, — a že 
tou dobou všecka země jaksi zvláštní, neobyčejnou 
silou jest nadána, třeba také užiti příležitosti ku pří- 
kouzleni nejednoho, jindy nepřístupného prospěchu 
a výhody. Sotva doma vše bylo obstaráno, ana temná 
noc již mocnou rukou veliké deuni světlo shasila, za- 



171 



planou na návršich rudé ohně, z nichž co chvíli žha- 
vými oblouky do výše letí opět a opět vyhazovaná 
smolná košťata; mládež tu v bujném reji ;,páli čaro- 
dějnice", které hoši v některých místech také práská- 
ním ze vsi vyhánějí. 

A když dodoutnal i zde poslední oharek, tu dva, 
tu tři jonáci berou se, ozbrojeni jsouce malými seke- 
rami, do blízkého háje nasekat břízek^ které pak 
jakožto „máje" zasadí dívkám pod okénko nebo před 
dům. Pilně hledí toho, aby stromek byl rovný, 
hezky rostlý a košatý — z křivého měla by dívka, 
které by se ho dostalo, jen posměch. Berou k tomu 
mladé břízky, kde jich není, konají jedle a smrky 
jejich službu. — Stromkům se větve až na polo- 
vinu výšky hladce osekají a jen nahoře nechá se 
koruna čili věník ; se stromů jedlových nebo smrkových 
se mimo to s okleštěného pně kůra do bělá oloupá. 
Věník přizdobí se vlajícím červeným fáborem, a tak 
ozdobenou máji donese hoch na místo určené. 

Takto bývaly staveny máje ve mnohých kraji- 
nách. Jinde, zvláště tam, kde buď obec anebo sedláci 
sami měli lesy a máje tudíž beze všeho nebezpečen- 
ství daly se poříditi, neprováděl se obyčej ten tak 
potichu a ojediněle, nýbrž hoši vydali se pohromadě 
pro máje a nasekali jich, kolik bylo třeba pro všecka 
děvčata v dědině. Májemi vzpomenuto i na kostel a 
na boží muka před ním stojící, takže dědina podo- 
bala se druhého dne z rána malému hájku. 

Rovněž nikdy neopomenuli svorným úsilím posta- 
viti společnou velikou máji na návsi, která k tomu 



172 



cíli již dříve od dévcat řádně byla urovnána a ume- 
tena, tak aby prostranství kolem máje dobře se hodilo 
k tanci. Také tento dorostlý strom byl podobně upra- 
ven jako menší máje, a věník jeho kromě toho ozdo- 
ben věncem z jarních květin a barevným šátkem, 
který tam vlál jako pestrá korouhev. 

Odpůldne příštího dne sejdou se mládenci v ho- 
spodě, kde již také hudba jest pohotově. Zde veznion 
dřevěný talíř, uéiní v něm uprostřed otvor, a do toho 
upevní malou máji březovou nebo jedlovou, pod jejímž 
věníkem jest upevněna červená mašle. Májka jest 
na spodním konci ovinuta barevným šátkem, na němž 
položen tolar — talíř sám pak bývá po kraji ověnčen. 
Pak jdou v průvodu po domech, před nimiž postavili 
máje, a dovedou děvčata k máji na náves. Pod máji 
pak hraje hudba, dívky pokládají mládencům na talíř 
po tolaru nebo několika stříbrných dvacetnících, načež 
mládenci znova kolem máje provádějí. 

Když přiblíží se večer, přesídlí celá společnost 
do hostince, kdež mládenci věnik, uříznutý s máje 
uprostřed vsi stojící, zavěsí vrcholkem dolů na stropě ; 
mnozí si pak z něho na ten rok na památku aneb 
k ledajakým čárám ulamují po větvičce. 

y hospodě pak tanči se třeba do bílého rána. 
Peněz vybraných užívá se právě jako při jiných po- 
dobných slavnostech na uhrazeni hudby a na společné 
vyčastováni děvčat i hochů. 

Máj na návsi a tuším i jednotlivé máje po vsi 
ponechány pak na svých místech až do posvíceni. 
V kraji Piseckém, na Březnicku, Miroticku a j. možno 



l-iS 



i za našich dnů viděti štíhlé máje, jejichž povadlé 
věníky vyénínajl nad nízké střechy vesnické. — V Tá- 
borském kraji prý pod společnou máji tanči váli ještě 
o posviceni a stinávali pod ní kohouta — pak teprve 
máje zmizely. Krolmus dosvědčuje totéž jako očitý 
svědek jak o kraji Táborském, tak Prachenském. Na 
Moravě staví se dosud máje hojně v četných krajích. 

Jak již praveno, konala se slavnost stavění máji 
zpravidla hned prvního máje a souvisela do jisté míry 
s významnou nocí Filipo-Jakubskou. Dá se souditi, že 
původně slavnost ta konala se všude v tento den, brzy 
však bylo třeba ledaco na věci změniti. Což když 
v ten den stromy ještě dostatečně nebyly rozvity, což 
zvláště v chladnějších krajinách bylo možno? V ta- 
kových případech slavnost se odložila, a tak někde 
odklad stal se až i pravidlem. Stavěnyť máje v ně- 
kterých místech až o svatodušních svátcích, jinde byly 
sice stavěny vždy v měsíci květnu, ale den k tomu 
určili si hoši sami zcela dovolně — byla to obyčejně 
neděle. 

y krajích, kde se stavěni máji přenášelo až do 
pokročilejšího jara, spojována s ním pak obyčejně hra 
králová. Oboji slavnost konávala se, (místy snad posud 
se koná), některou pozdější neděli květnovou, z pra- 
vidla však o svátcích svatodušních. Krolmus popisuje 
královou hru z Písecka, Klatovska, Prachenska a Budě- 
jovska — nám pak je známo, že ještě r. 1892. konala 
tato hru mládež v Močedniku u Černého Kostelce a 
že nemnoho let před tím dala se též v některých 
dědinách na Kouřimsku. 



174 



Hry králové účastni se vlastně celá dědina, pro- 
vádějí ji však jen dorostli hoši, jimž, je-li třeba, 
pomáhá i některý mladší muž. V předvečer neděle 
králové postavi mládež po vsi máje způsobem svrchu 
vypsaným. V neděli odpůldne pak vypraví se průvod 
„královský" pod „praporcem", jejž zastupuje ozdobená 
máje> s hudbou a mládenci, nesoucími májku a okřín 
se sklenicí a pivem, jak také již svrchu pověděno. 
Mimo to pak jdou v průvodu: plampač, mající úkol 
řečníka, král, královna č. králka (ne všude), rychtář, 
soudce, písař, kat a biřic: kolem nich dav mládenců 
jako vojáků. Někdy jde celý průvod pěšky a král 
s celou družinou účastní se vzpomenuté obchůzky po 
domech, častěji však jedou alespoň hlavní účastníci 
hry koňmo. Král i jeho průvodčí mají význačný 
^^^j? — majíf na sobě krunýře, po případě koruny 
nebo přílby, zrobené z kůry stromové, nej častěji jedlové, 
ostatně jest každý ozdoben nějakým odznakem své 
důstojnosti. 

Na návsi mívají v některých krajích zřízenu buď 
chyško, zelení zakrytou, ku které průvod jako ke 
královu bytu dojíždí, buď nějakou pavláčku, na kterou 
pak vystoupí plampač a mluví: 

„ Stopu ju na májový strom, 
budu mluviti jako hrom. 
Stupuju na stoličku, 
budu zpívati písničku. 
Všechném pak sousedům hezkou, 
sousedkám i pannám českou. 



176 



Snad proto, že jde o slavnost „královskou", vplétá 
ve své šprýmy také staré panovníky české. 

Pak přednáší posměšné rýmy na jednotlivé hospo- 
dáře, jejich domy a rodiny a p., chválu nebo hanu 
a pokaždé se ptá krále: „Je to pravda?" Král od- 
povídá : „Jest, a přilži, co se pravdy nedostává ; kdo 
lži svédéí, je lhář větší — h^o nesvědčí, ještě větší. 
Mluv dál!" 

Po řeči plampačově jest král stíhán od kata, který 
mu srazí kůrovou korunu, načež vojáci donesou krále 
na nosítkách do hospody, kde ho vzkřísí a kde se 
pak tančí. Přemožený král musí za vítěze platiti 
útratu. 

V některých krajích král po řeči plampačově 
ujede a ostatní ho stíhají, až ho dohoní, a pak z pra- 
vidla nad rybníkem dají „stíti", aby koruna jeho 
padla do vody. Místy házejí při tom i jakéhosi panáka 
do vody. Nedá-li se král lapiti, zůstává vítězem a 
bude králem ještě příštího roku. 

V okolí Hradce Králové a na Bydžovsku udržely 
se zbytky jiné hry letničně na krále a králku, které 
se účastnila menší mládež, pasoucí dobytek. Král byl 
dle toho králem „pastuším". 

Může naskytnouti se otázka, jakého asi slavnost 
májová jest původu, je-li výhradním majetkem Slo- 
vanů, či vyskytá-li se též jinde. Všimněme si otázek 
těchto poněkud blíže. 

U starých shledáváme téměř všude myšlenku o boji 
mezi dvěma mocnostmi, mezi světlem a tmou — mezi 
životem, jehož obrazem je světlo — a smrtí, již zna- 



176 



mená tma. Myšlenka ta, jež u některých národů byla 
základem veškeré soustavy náboženské, zjevuje se na 
východě v rozmanitých obměnách a vyškytá se také 
v nejedné báji řecké a římské. Též u předků našich 
ji nacházíme, třeba v podobě mnohem prostší. Slunce, 
blahodějný, životodárný živel, zápasí s živlem temným 
a smrtícím, zimou, — vítězí, a nejvýmluvnějším hlasa- 
telem vítězství toho jest máj, v němž tudíž nejvhod- 
něji bylo vítězství ono slaviti. 

Příchod jara sám slaven byl ovšem již při jarním 
slunovratu, asi v době našich Velikonoc, ale v máji, 
kdy všechen vzduch voní květem, kdy všecko osení 
z lůna země bujně pučí, bylo slaveno jaro, v němž 
příroda jeví plodistvou sílu svoji. V tomto smyslu 
vítáno bylo jaro již u Ěeků, kteří toužebně éekali, 
až objeví se první vlaštovka nebo první čáp, a na 
ostrově Khodu slavila mládež den ten zvláštními 
písněmi a obřady. V některých městech německých 
dostávalo se hlásným zvláštní odměny za to, když 
ohlásili příchod vlaštovky, posla jara. Kdo nalezl první 
fialku, ukázal ji, a celá ves hned se sběhla; sedláci 
upevnili kvítko na tyč a tančili kolem něho z radosti, 
že se jaro vrací. Ve starém Ěímě slavena byla kon- 
cem dubna a počátkem května „floralia", veselá, ba 
bujná slavnost, konaná na počest bohyně Flory, která 
způsobovala, aby vše dobře odkvetlo. 

V Švédsku a Norsku oslavován v máji vítězný 
zápas léta se zimou obrazně. Dvě tlupy statných 
mládců a mužů koňmo jely proti sobě, jakoby se 
chtěly pustiti do tuhé šarvátky. V čele jedné jel 



177 



mnž, jménem Zimorod; oděný kožichem a jinak hadry 
všecek zabalený, s kopím v ruce ; v éele druhé tlupy 
jel Kvétovec, ozdobený kvítím a zelenými ratolestmi. 
Před očima lidu, který se na podívanou hojně sešel, 
svedli oba náčelníci líčený zápas; až konečné Zimo- 
rod podlehl a od soupeře byl svlečen z neladného hávu, 
kterýž potom vítěz odnesl v průvodu své družiny. 

Také v Dánsku přiváděno bylo „léto" na prvního 
máje do dědin a měst jako mladý, leporostlý, květi- 
nami a věnci ozdobený jezdec, provázený družinou 
taktéž ozdobenou. Tam účastnily se slavnosti také 
dívky, z nichž si vůdce průvodu vybral družku. — 
y Hildesbeimu v Německu přiváženo bylo o slavnosti 
májové pod vůdcovstvím zvoleného k tomu náčelníka 
na dvouspřežném voze veliké množství máji v slav- 
ném průvodu, jemuž sám purkmistr a rada městská 
vycházeli vstříc; májemi byly zdobeny kostely a věže 
i jiné budovy. 

Také v Anglii dle starších svědectví bývala slav- 
nost májová ještě v XVII. století; významná je zvláště 
pro nápadnou podobnost slavnosti naší. V noci na 
prvního máje sebrali se hoši a dívky v hojném počtu 
a šli do lesa nasekat zelených větví, jež pak květi- 
nami jsouce přizdobeny při východu slunce byly 
upevněny ve dveřích a v oknech. Především však 
vyhledán a useknut byl v lese veliký strom májový, 
který pak na vůz byl naložen a s hudbou a zpěvem 
do města nebo dědiny vezen. Do vozu zapražena 
byla řada dvojspřeží volů, kteří mezi rohy kyticemi 
byli okrášleni. Na prostranném místě byl pak strom 

Vykoukal : Bok. 12 



178 



postaven a kolem něho vesele tančeno. — Jak patrnO; 
byla slavnost májová společným majetkem různých 
kmenů národních, kteří jí dle povahy své uzpůsobili^ 
takže na přiklad u některých Germanů původní my- 
šlenka jeji v obrazném zápasu še zachovala, kdežto 
jinde, a to zvláště u Slovanů, prvotní ráz její asi 
značně se změnil. Že však i naše slavnost májová 
a králová byla oslavou vítězné moci bojujícího jara 
a tudíž jakousi radostnější obdobou zvyků ke Smrtné 
neděli se pojících, o tom netřeba pochybovati. Vlast- 
ního významu a pravé podstaty její u nás dopátrati 
se jest bohužel nesnadno pro různost kusých zlomků, 
které se z ní zachovaly. 



JljuM^Jnm^ 



Lidové slavnosti o sv. Janě Křtiteli, 

Povšimli jste si zajisté někdy, že mezi svatými 
jsou někteří, kteří se těší zvláštní oblibě. Den jejich 
v kalendáři nebývá třebas ani nápadně vyžoačen, 
vrchnost církevní neobmyslila jich zvláštními slav- 
nostmi, a přece věnují jim celé krajiny, ba celé země, 
v nichž třebas ani nejsou zemskými patrony, •— po- 
zornost nepoměrně větší než kterémukoli světci jinému. 
Lidé, volíce si jméno takového světce, řídl se jakousi 
ustálenou zálibou a mimo to snad i pověrou (druhdy 
v kalendářích našich hojně udávanou), přiná?í-li totiž 
ten neb onen den, to neb jiné jméno štěstí ěi neštěstí. 
Z takových příčin vzrostla místy úcta k některým 
světcům, rozšířilo se jejich jméno. 

Takové oblibě měrou svrchovanou těší se sv. Jan 
Křtitel. Nechceme vzpomínati ani toho, že jméno jeho 
v ušlechtilé obměně našich pohádek přešlo na národ- 
ního hrdinu jakéhosi, dobromyslného siláka Honzu, 
který se k našemu bájesloví má asi tak jako na 

příklad k řeckému Herakles ; avšak to víme všichni^ 

12*- 



180 



jak velká část našich dorostl;^ch i nedorostlých mnžů 
stoji pod jeho ochranou^ že s nim y té přičíně závoditi 
může snad jen sv. Václav. Také nemůže v té přičině 
ujiti naši pozornosti^ že cti tohoto světce posvěceno 
jest v Čechách půl druhého sta kostelů a kapli — 
tedy počet zajisté nemalý. 

A takové oblibě netěši se sv. Jan Eř. toliko 
u náS; nýbrž u všech Slovanů, ba též u národů ger- 
mánských a románských. Co mu k tomu dopomohlo, 
hned uvidime. Den, který jeho památce církevní jest 
zasvěcen, totiž den 24. června, by], jak uči sv. Augustin, 
dnem jeho narozenin a jest to vedle podobných svátků 
Krista a Panny Marie jediná památka, kdy se oslavuje 
tělesné narozeni světcovo. 

Skoro v týž čas připadala u národů pohanských 
slavnost letniho slunovratu, konaná, jak ze stop dosud 
zachovaných lze souditi, s nemalou okázalosti, jaká 
vůbec se jevila při slavnostech, tak důležité zjevy 
přirodni provázejicich. Nebylo tedy, když se rozšířilo 
křesfanstvi, nic přirozenějšího, nežli že staré slavnosti 
letního slunovratu připoutaly se ke svátku sv. Jana 
Křtitele — a jelikož slavnost ta u všech národů byla 
známa, přešla také za dob křesťanských všude na 
svátek zmíněného světce. Odtud jest nám jeho oblí- 
benost zajisté již patrná. Zároveň pak jest zřejmó, 
že o této slavnosti svatojanské nelze jinak mluviti 
než jako o slavnosti letniho slunovratu. 

Abychom již předem o slavnosti této utvořili si 
správné mínění, vzpomeňme si jen na význam dne 
štědrovečerního a na vánočni koledu jakožto na zů- 



181 



statky dávné slavnosti slnnovratu zimnihO; a připo- 
meňme si také, jak ndržaje se dlouhou řadou zvyků 
velikonočních (zvláště o Velikém pátku) památka bý- 
valé oslavy probuzené přírody aneb v noci fllipo- 
jakubské a v den prvního máje dávného vítáni při- 
cházející Vesny. 

U nás ovšem pokrok časový jako s mnohé jiné 
věci po předcích zděděné, také s této slavnosti pře- 
mnoho setřel a v mnohých krajích téměř v nic ji 
uvedl; avšak máme alespoň zprávy, jak se slavnost 
druhdy u nás konala, a pak známe, jaký význam 
měla a dosud má a jak se koná u jiných větví slo- 
vanských a také národů jiných. V následující stati 
věnujme jí bližší pozornost. 

Při každé důležitější slavnosti starých předků 
našich slaven byl již předcházející svatveěer, ba noc 
svátek předcházející mívala často i mnohem větší vý- 
znam než svátek sám. Máf noc sama sebou cosi 
tajemného do sebe, její šero nebo tma zastírá pláštěm 
svým mnohé, co by se za dne díti nemohlo; a ježto 
slunce, jež světlem svým nade vši přírodou jaksi vítězi 
a tudíž za pána a vládce jejího se pokládá, s oblohy 
zmizelo, nastává všem živlům a mocnostem světlu 
poddaným úplná svoboda. Proto co velikého ve pří- 
rodě se děje, dle víry lidu v noci se děje. 

Tak jest i při slavnosti svatojanské, jejíž nepo- 
měrně větší díl zabírá večer a noc přede dnem svět- 
covým. V tu noc všecky síly přírody, jež jindy jen 
skrovnou, sobě vykázanou měrou působí, jako by byly 
rozpoutány, voda i oheň nabývají neobyčejné moci, 



182 



v bylinách probouzí se zázračná síla a také nadpři- 
rozené bytosti provozují s neobmezenou volností kou- 
zelnou svoji moc. 

Moohé byliny ovšem jsou dobrými léky kdykoli 
v roce, avšak neklamným stává se účinek jejicb jen 
tehdy, jsou-li sbírány v čas zmíněný. Že taková víra 
u nás již před věky byla, svědčí nám staročeská 
skladba „Mastičkář^, kdež na zvláštní chválu zázračné 
masti se praví: 

„Letos, den svatého Jana, 
činil jsem tuto mast z myrrhy a tymiána; 
přičinil jsem k tomu rozličného kořenic, 
' v němž jest silné božie stvořenie." 

Kořenářky, jakých je po našem venkově vždy 
hojnost, dobře jsou si toho vědomy a proto si popilujl, 
aby 8 prací svou byly hotovy, než na sv. Jana Křt. 
„rosa obejde". Avšak jsou některé byliny, které účin- 
kuji jen na ten den trhány jsouce. Tak na př. barvínek 
a brotan trhají pytláci, k čemuž prý je nutno do nahá 
se svléci ; doma obě rostliny uvaří, odvarem vyplách- 
nou ručnici — a pak nic jejich ráně neujde, ničeho 
nechybí. 

Zvláště podivnou silou nadáno jest kapradí. Kvete 
jenom jedinou chvíli v roce, a to okolo půl noci před 
sv. Janem — květ jeho stkvěje se jako ryzí zlato a 
má moc kouzelnou. Kdo má květ z kapradí, porozumí 
na př. řeči zvířecí, má ve všem štěstí a beze všelikých 
jiných prostředků čarodějných může se zmocniti všech 
pozemských pokladů. Avšak není snadno květu toho 



183 



nabýti. V Čechách nejsnáze se ho dostane ěisté panně, 
které, když jen v pravý okamžik prostře bílý šátek 
pod kapradi, ryzí zlato naň napadá. Trhati se květ 
ten nesmí, nýbrž toliko setřásti a při tom ani nehles- 
nouti. Jiný musí prostříti blloii rouškn, jíž se kalich 
při mši zakrývá; při tom učiní kolem sebe kruh 
hfllkou jeřábovou a zapálí hromničku. Avšak květu 
hlídají čerti, chtěj íce se ho zmocniti, jakmile se za- 
leskne — a ti spustí na odvážného člověka všemožné 
hrůzy: vichr skučí a lomcuje stromy, hrom burácí, 
blesky se křižují, slyšeti děsné výkřiky, ba objeví 
se sám ďábel — a člověk při tom všem nesmí vy- 
kročiti z naznačeného kruhu, ba nesmí se ani ohléd- 
nouti. — Taková vira v zázračnou moc kapradího 
květu rozšířena jest u všech Slovanů a též u Germánů; 
ze Slovanů jen Malorusům je paporoť — kapradí — 
kvítek, který „kvete beze všeho květu". 

Nadpřirozené bytosti, jak praveno, mají v tu noc 
plnou svobodu. Proto čarodějnice sjíždějí se^ letíce 
vzduchem na košťatech, u nás na křižovatky, v Polsku 
na Lysou čili Babí horu u Sandoměře, v Rusi věďmy 
na Lysou horu u Kyjeva, která v Malorusku sluje 
„Čertovo Beremišče". Hospodyně záhy z večera chrání 
různými prostředky domu i chléva od jejich zlé moci, 
vždyť může taková zloducha snadno způsobiti, že jí 
krávy nedoji. Vezme jí na př. plachetku, s kterou 
se chodí v létě na trávu, vyjde na hospodářovo pole 
a stírajíc do plachetky rosu, říká: „Beru vám užitky, 
ale ne všecky!" — vtom případě kravám ještě trochu 
mléka zůstane ; říká-li však : „Beru vám užitky všecky !" 



184 



pak může hospodyně kravám předkládati nejlepší 
jetel nebo samou mateřídoušku; ani ji nevystřiknou. 
Mléko zatím stéká čarodějnici pohodlně s pouhé pla- 
chetky. 

Lesní panny, na Moravě a Slovensku bosorky, 
provozuji v noci svatojanské své reje, tančíce po lukách 
a lesích. Postava jejich je luzná ; víte, jak popisuje 
takovou bytost náš Čelakovský: 

„Cupy, dupy z houštiny, 
letí jelen z mýtiny; 
na jelínku podkasaná 
sedí sobě lesní panna; 
šaty půl má zelené, 
půl kadeřmi černěné, 
a ze svatojanských broučků 
svítí pásek na kloboučku.'' 

Svůdné kouzelnice zpěvem i sliby lákají mládence 
ve svůj střed, ale běda tomu, kdo by se dal svésti, 
bosorky utančí ho k smrti a na kusy roztrhají — 
a kdyby ani tak ukrutný nebyly, osud Tomanův by 
odvážlivého pošetilce jistě neminul. 

Protože se v předvečer slavnosti již jevila roz- 
poutaná, znásobněná moc živlů, konal lid v týž před- 
večer hlavní a nejzávažnější obřady, jimiž slavný den 
uctíval. Z obřadů těch nejznámější a nejrozšířenější 
bylo a ve mnohých zemích dosud jest pálení ohňů 
svatojanských, jež u jednotlivých kmenů slovanských, 
jak níže ukážeme, vyznačeno jest též zvláštními jmény, 
kterými pak také celá slavnost se jmenuje. 



185 



V Čechách již dosti dlouho zvyk ten jest zapo- 
menut, ale býval tu druhdy všude rozšířen, a to ještě 
s obměnami, známými v jednotlivých krajích. Ve 
svých ,, Obrázcích z okolí domažlického" Bož. Němcová 
popisuje zvyk ten ústy starého sedláka, který to za 
mladých let dělával. Říkali tomu „Jana páliti'^ „Mladá 
chasa trochu odrostlá sebrala se a nanosila dříví, na- 
rovnala je do hranice a zapálila; když hořela hranice 
plamenem, vzali jsme se za ruce a výskajíce okolo 
ohně jsme skákali." Písničky při tom se zpívaly, 
jaká komu napadla, někdy se pouze výskalo bez ladu 
a skladu. Úřední zákazy „páliti Jana" zamezovaly, 
takže to konečně docela utuchlo. — S pálením ohňů 
bylo všude spojeno páleni smolných košfat, která hoši, 
právě jako v noci Filipojakubské, hořící metali do 
výše. Kolem Mladé Boleslave říkali hoši i děvčata, 
košfata vyhazujíce: 

„Pověz nám, 
velký Bože, svatý Jene, 
jak dlouho živi budeme, 
za kolik pak let umřeme." 

Kolikrát koště vzhůru jsouc vyhozeno po této otázce 
dopadlo k zemi a nesháslo, tolik let doufal tazatel, 
že bude žíti v dobrém zdraví; ale když shaslo již 
v povětří aneb na zemi, čekala ho toho roku smrt. 

Když oheň ochaboval, přeskakovali jej hoši i děv- 
čata „pro zdraví"; z téže příčiny a na ochranu proti 
čarám a uřknuti bývaly místy přes uhasínající oheň 
voděny i krávy. 



186 



Zylášt6 důležiton úlohu má při páleni ohňů svato- 
janských Černobýl čili sv. Jana pás. Hoši i divky 
totiž jak u nás, tak i jinde — viji z ného věnce, 
a když oheň vzplane, dávigi si je na hlava a opásaji 
se mimo to pletenci z něho, aby k nim zlé mocnosti 
neměly přístupu a nemohly jim učarovati. Věnce na 
hlavu kladou proto, aby jich po celý rok hlava jakož 
i oči nebolely ; toho účinku dosahují zvláště tím, že 
se dívají věnci s hlavy sňatými do hořícího ohně. — 
O této podivuhodné moci Černobýlu, polsky bylica 
zvaného, vypravuje již starý rostlinopisec polský, 
Martin z Urzedova,^ ve svém herbáři z r. 1596., vý- 
slovně uváděje, že se dívky Černobýlem ověšuji a 
opásaji. Týž zvyk byl rozšířen také u Němců. V Polsku 
opásaji se jím proto, aby je ve žních kříž nebolel. 
V Krakovsku, pak u Mazurů a v Podlesí ozdobují se 
Černobýlem domy, u Malorusů zastrká se ho množství 
do střechy, aby čáry a kouzla na dům neměly účinku. 

V severozápadních Čechách, jmenovitě v krajině 
chebské, pálili hoši vysoký, štíhlý smrk neb jedli 
upevněnou v hromadě klestí a dřiví. Děvčata přiná- 
šela tam věnce, kterými se házelo přes oheň. Ohořelé 
věnce nosily dívky při rozchodu domů a pečlivě je 
schovávaly za obrazy a trámy ve světnici. Bylyť 
k mnohým věcem velice užitečný. Při bouřce házel 
se jich kousek do ohně ~ a byl-li dobytek nemocen, 
přimíchala se část z nich do pice, dům vykuřoval 
se jimi proti čárám a kouzlům a byl i jinak chráněn 
proti všeliké úhoně. — Víra v léčivou moc těchto 
ohořelých věnců jest obecná jak v krajích německých, 



187 



tak slovanských; ochranným prostředkem jsou také 
oharky ze dřev svatojanského ohně, kteréž — pravé 
jako uhlíky z velkonocního páleni Jidáše — zastrkuji 
se do polí, luk, zahrad a do střech domů, a to jednak 
pro úrodu, jednak proti ohni, blesku a hromu. 

Níže uvidíme, jak v různých krajinách obyčeje 
páleni těchto ohňů v podstatě se shoduji. Nyní obraťme 
se k nejbližšim pokrevencům svým, Slovákům, kteří 
mohutnými štíty svých hor jsouce chráněni, zachovali 
si nejeden dávný obyčej mnohem déle v původní 
ryzosti než my. U nich k starodávným obřadům pojí 
se též významné pisně. 

Páleni ohúů má zde jméno Vajánuo, utvořené 
dle jména světcova; také v Polsce zvyklý název „So- 
botky" není tu neznám. Ohně zapaluji se na kopcích, 
jichž tu ovšem je na vybranou. Jak se hvězdy ukáži 
na nebi a tma dědiny! zastře, opouští kde kdo dědinu 
a ubírá se na ustanovené místo. V Liptově zpivaji 
již cestou: 

„Ej, Jane náš, Jane, 

kde fa pálif máme? 

Na Bobrovskej straně — 

tam fa pálif máme." 

Se všech stran ozývá se žert a smích. Stáři 
kráčeji vzadu podívat se na veselí mladých, jimž 
nikterak nejsou na překážku.. Že však k obřadu tomu 
jíti je nutno, poučuje nás popěvek dívky zvoleňské: 

„Kdo na totú Sobotku nepridze, 
do ročka ho hlava holec budze. 



188 



Já na totů Sobotečku přišla, 

do ročka já budu frišná." 
Když dojdou temene vrchu, zapálí se oheň, k ně* 
muž několik hochů naneslo hojnost dřiví a klestí. 
Sotva rudj^ plamen vyšlehne v temno noční, zavýsknou 
junáci jedním rykem, až se hlas jejich odráží od 
okolních hor. Děvčata chytnou se za ruce a utvořivše 
kolo točí se kolem ohně a zpívají. 

Sotva píseň dozněla, hned některá z dívek po- 
číná jinou: 

„Jano, Jano, Vajánuo! 

Přiletěla holubička v čas ráno, 

přiletěla druhá, 

z červeného kruh a, 

přiletěla tretia 

zo zahrady z kviefa — 

Jano, Jano, Vajánuo 1" 
Staří zatím stojíce v kupách podél ohně vzpomí- 
nají svých mladých časů, pozorují mládež a rozhlížejí 
se po okolí. Hle, jak rozkošný obraz naskýtá se 
jejich zraku! Co dědin kolem, všude na výšinách 
ohně planou, rudý jejich lesk kmitá se noční temno- 
tou, jakoby utlumiti chtěl třpyt hvězd na obloze, osvě- 
cuje jen zpola stromoví a křoví nedaleko na svahu 
rostoucí, ale plnou záři vrhá v radostná líce mládeže, 
která v dražném reji v kole se pohybuje. S blízkých 
vrchů slyšeti až sem výskot i zpěv — dále již jen 
postavy v taktu kolem ohňů se točící lze spatřiti, 
a na konci obzoru, kde táhlé údolí dopouští volnější 
rozhled, kmitají se ohňové jako drobné světlušky. 



189 



Což divu, že za takové velebné noci, pozoruje mocné 
rozdíly jasná a temnoty, stoje na výšinách a tím 
jakoby nebi blíže se nalézaje, člověk takřka mimoděk 
vbájil si ve přírodu jej obkličující síly nadobyčejné 
a oživil ji bytostmi nadpřirozenými. 

Však vizte, hranice prohořevši již klesá ; několik 
junáků ruče chápe se bořících hlavní a hbitou rukou 
vyhazuje je v závratnou výši, že potom jako padající 
hvězdy klesají k zemi. A již hoši i dívky přes oheň 
skákají, snažíce se co nejdále doskočiti; škádlení a 
smíchu při tom není konce. Otažte se tam té rozto- 
milé dívčiny, proč že se oheň přeskakuje. „Za to, co 
by člověk rád, aby se mu podařilo," poučí vás. Pře- 
skočí-Ii šfastně, podaří se, upadne-li, nezvede se mu. 
A tak dívka přeskakuje, aby měla dlouhý len, pře- 
skakuje i na tatíčkovo i matčino zdraví. — Než tu 
již některý šuhaj nese z lesa plničkou náruč nového 
dříví, oheň zase vesele vzplápolá, mládež znova pouští 
se do kola a nové a nové písně linou se v tichou noc. 

Již dávno odbila hodina duchů, když oheň na 
dobro uhasíná a mladí i staří vracejí se k dědině. 
Že duchů jim báti se netřeba, slyšeli jsme již svrchu. 
Ostatně „na svatého Jana — není noc žádná", snadno 
tedy dočkati se při ohni ranních červánků. 

U Poláků Sobotky slaví se skoro týmž způsobem. 
Ve slovníku Lindově čteme při tomto jméně •' „U nás 
v předvečer sv. Jana ženy ohně pálily, tancovaly, 
zpívaly, ďáblu čest i službu činíce; toho obyčeje po- 
hanského posud nechtějí se spustiti, oběti z Černobýlu 
přinášejíce, věsíce jej po domich i opásajíce se jím, 



190 



cinl sobotky, palice totiž ohně a vykřesávajíce plamen 
ze dřeva, aby to bylo y pravdě světlo ďáblovo, zpíva- 
jíce písně, tancujíce." 

Pálení ohňů bylo provázeno zpěvem, ale vlče 
písni a také hezěích vize se k obyčeji, o němž níže 
bude řeé, ku pouštěni vínků. V některých z těchto 
písni spatřujeme značnou podobnost názoru s písněmi 
slovenskými. Vizme přiklad: 

„Ku Dunajowi ku gl^bokiemu 

oj ku lasowi ku zialonemu 

oj pal^, pal^ sobotky, 

i pijá piwo i wódk?. 

Eto na Sobótce nie b^dzie 

glówka go boleé wci^ž b^dzie." 
(U Dun. hlubokého a u lesa zeleného, pálí sobotky . . . 
Kdo na Sobotkách nebude, hlava ho bolivat bude.) 
V některých končinách polských jde při pálení 
ohňů hlavně o ochranu proti čarodějnicím. Z té příčiny 
sejdou se večer před sv. Janem hospodyně i mladá 
děvčata kdesi na louce u potoka, zapálí oheň a dívají 
jse, jsou -li všechny; která by nebyla přítomna, pokládá 
se za čarodějku. Potom napivše se vodky, o níž také 
právě zmíněná píseň mluví, mladší tancuji před ohněm 
a starší, vyňavše ze zástěr svazečky trav, z nichž 
každý druh zvlášf je svázán, metají z každého po 
stebélku do ohně ; dým z toho vycházející zahání prý 
čáry; Zbytky travin počlivě sbírají a zastrkují je potom 
po domě i chlévech proti čarodějnicím. Bylin je sedm: 
rosička, plamínek, Černobýl, mateřídouška, routa, šalvěj, 
a svatojanské kvítí. 



'i. 



191 



Při tanci a zpěvu nezapomínají zavdávati si vodky, 
a veselí jejich trvá až k půlnoci, ne-li déle. 

Z ohňů sobotečných berou si vesničané polští oheň 
pro domácí krby ; až dosud měli oheň, pochodlcl z ohne, 
svěceného v předvečer sv. Tří Králů. 

Na Pokuči (ve východní části Karpat) zapaluji 
víchy slámy na tyčích uvázané a pobíhají s nimi 
v různé strany, výskajíce a pokřikujíce ; od svatvečera 
sv. Jana provozují to každý večer až do svátku 
sv. Petra a Pavla. — Tamtéž sbírají si o sv. Janě 
Křtiteli některé byliny a dávají je knězi posvětit. 
Věnečky z nich jsou prostředkem od mnohých nemocí, 
jistě pak chrání od čar a zlého ducha. 

Jinde býval obyčej, že na sv. Jana za časného 
jitra chasa navázala velikou otep slámy, převázala 
Černobýlem, okrášlila květinami, a pak přivlekši ji 
k řece, potopila a po vodě pustila. 

V Busku nazývá se slavnost svatojanská Kupalo. 
Mládež se při ní věnčí a opásává bylinami, zapaluje 
ohně, tančí kolem nich a přeskakuje je, jako se jinde 
děje; v končinách moskevských honí také skot přes 
oheň, aby byl chráněn od čar. Také písni kupalných 
je hojně. Ale nejednou věcí přece se Kupalo odchy- 
luje od vylíčených Sobotek. Samo jméno, ač je ně- 
kteří jinak vykládají, uvozuje nám na mysl koupání, 
koupel, a s tou slavnost ta vskutku je v některých 
krajích ruských podstatně spojena. Koupají se totiž 
lidé k večeru až do soumraku a potom teprve jdou 
pálit ohně. Koupeli té připisuji zvláštní, osvěžující 
moc, a to tím vlče, že dle jejich domnění až do té 



192 



doby voda není zdravá a nikdo do ni nemá vstupo- 
vati. A kdo se po koupeli potře ještě černýšem, bude 
jistě zdráv po celý rok. V Archangelské gubernii 
posypávají lidé vodu při této koupeli; dřivé než do 
ni vstoupi, travou kupalnicnou, totiž pryskyřnikem. — 

V Bělorusku je páleni kupalného ohně podobno způ- 
sobu, jaký s vrchu ze severozápadních cech byl uveden 
a o jakém se ještě stane zminka. Tam zaráži se totiž 
kůl, obalený slámou, proutím a květinami a zapaluje 
se ; když plameny z něho vzhůru šlehaji, metaji divky 
do ohně březové větvičky a řlkaji: „Ať je můj len 
tak vysoký, jak vysoko vstoupá tento plamen." — 

V okoli města Bělice na Dněpru při tom zpívaji: 

„U pana Ivana prostřed dvora 

stávala vrba, 

na vrbě hořely svice; 

s té vrby kapka upadla, 

jezero vzniklo; 

v jezeře sám Bůh se koupal 

s ditkami, dětičkami." 

Kůl neb strom onen sluje misty Kupala, jinde, 
jako v Malorusku, mařena neb marína. — V Bělorusku 
máji také dzěvku - Eupalo, to jest nejhezči dívku, 
kterou družky jej i z rána v den sv. Jana všecku kvitim 
ovinou. 

Potom jdou do lesa, kde dzěvka - Kupalo, oči 
majic zavázány, rozdává ostatnim z připravených 
věnců, z nichž se pak hádá, co kterou čeká. Hádáni 
z věnců v tu dobu je na Rusi vůbec rozšiřeno. 



198 



Pozornhodno jest, že mnohé pisně ruské nemají 
k obřadu páleni ohňů svatojanských výslovného, zjev- 
ného vztahu a zvláště že jsou rázu smutného. Tako- 
vého rázu jsou také písné, jež pěji dívky na Volyni 
a Podolí při zvláštním obřadu v den sv. Jana. Ozdobí 
totiž vrbu, již pak se říká kupajlo, rozmanitým kvítím, 
zarazí ji do země a tančí kolem ni, zpívajíce smutné 
písně. Pak se na ně přihrnou hoši, zmocní se přes 
jejich odpor kupajla a roztlukou je na kusy. Obrazný 
úkon tento vykládá se o rostlinstvu, jež žárem slunce, 
na výši stojícího, uvádá a hyne, nac zničeni vrby a 
žalostné písně narážejí. — Zde tedy lid pojal věc 
s jiné stránky — neradujef se z toho, že životodárné 
slunko dostoupilo vrcholu své moci, ale želí toho, že 
tato moc jeho má také sílu ničivou. V některých 
místech (na př. v Charkovské gubernii) hotovili si ke 
kupalnimu ohni kuklu, obyčejně ze slámy, téměř zvíci 
člověka, oděli ji v ženský šat a ozdobili květinami, 
stuhami a věnci. Přeskakovali s ní hranici, na konec 
pak hodili ji do vody. 

U Slovinců večer před sv. Janem je slaven oká- 
zale. Zachoval se zvyk zapalovati vysoké planoucí 
„křesy", při nichž v Pohoří zpívají: 

„Co roste bez kořene? 

Kámen roste bez kořene. 

Co kvete beze květu? 

Kapraď kvete bez květu. 

Letní sníh, zimní květ." 
V některých krajích běhá mládež s hořící slámou, 
zpívajíc mezi nivami. Okolo ohňů skáčí a veselí se 

Vykoukal: Rok. 13 



194 



staří i raladi. — Veselého, ba bujného rázu jest slav- 
nost svatojanská u Jihoslovanů. Přemnohé rodiny slayi 
tu «krsno ime", kterýžto den patři v rodině k nej- 
přednějším svátkům celého roku, a také ostatní od- 
dávají se radovánkám a plesu. Dle spisovatele Kara- 
džiče „Srbové se domnívají, že je Ivan-dan — tak 
se u nich ten den jmenuje — tak velikým svátkem, 
že v něm slunce na nebi třikrát ze strachu se zastaví.^ 
Svatvečer jeho tedy slaví se velikosti svátku zcela 
přiměřeně a tak horlivě, že prý při tom celá noc letmo 
uprchne. 

Také zde ohňům těmto říkají „křes". Zvláště 
rádi pálí „lilu" — kůru březovou neb třešňovou. — 
U Vidovce v Chorvatsku zapalují vždy dvě děvčata 
a jeden hoch společně křes. Když hranice je celá 
v plameni, přeskakují ji všichni tři. — V Kamenné 
Hoře pastýři vrhají do křesu devět prutů ze tříleté 
révy; když vzplanou jasným plamenem, skáčí junáci 
přes oheň. Kdo dobře skočí, ožení se do roka. 

Také u Lužicanů býval áwedžeň swjateho Jana 
památen, a předvečer jeho slavíval se způsobem jinde 
obvyklým. 

U Germanů ohně svatojanské staršími názvy vý- 
slovně se označují jakožto ohně o slunovratu pálené. 
U Němců takové ohně zapalovány bývaly — jako 
u nás v noci filipojakubské — o velikonocích, snad 
na památku někdejší germánské bohyně Ostary. — 
Způsob, jakým se svatojanský oheň pálil, v podstatě 
shoduje se se slovanským, jenom místy odchylují se 
některé podrobnosti. Tak na př. na Mohučsku byl 



196 



zapálený oheň posvěcován farářem, jakož se dalo také 
v některých krajinách francouzských. Do plamenů 
jeho metaly se, jak jsme již při polských Sobotkách 
slyšeli, rozmanité byliny, aby se lidem všecko neštěstí 
a zlo obrátilo v dým, jako ony v dým se obracejí. 
Při tom bývalo kolem ohňů z míry veselo a hojně 
se tu popíjelo. — V Elbinkách ve Švábsku vařil se 
na svatojanském ohni hrách, který se pak uschoval 
a sloužil při pohmožděninách a ranách za vítaný 
lék. — V poříčí Moselly při hranicích francouzských 
sbírá se dům od domu po otepi slámy, která se za- 
nese na vrch za vsí, kamž se večer sejdou muži a 
hoši — ženské postaví se níže 5 slámou oplete se 
v^eliké kolo tak, že dřeva není viděti, středem pro- 
vlékne se dlouhá tyč, na níž se kolo vede. Na dané 
znamení kolo se zapálí a spustí rychlým během k řece ; 
diváci vesele zavýsknou a metají do povětří hořící 
pochodně, kterých si ze slámy byli nadělali. Mnozí 
běží za kolem a pozorují, jak dlouho hoří; zhasne-li 
dříve, než dojde k řece, lze cekati malou úrodu vína, 
vjede-li ještě hořící do vody, bude úroda bohatá. 

Pouštění hořícího kola jest zajisté obřad vý- 
znamný. Vykládá se jakožto obraz slunce, které, do- 
stoupivši svého vrcholu, odtud již klesá, až v měsících 
zimních takořka zcela zmizí. Obyčej tento byl vedle 
páleni ohňův obvyklý zvláště ve Francii, kdež se 
připomíná již ve XIII. století. Ve Francii vůbec byly 
ohně svatojanské v oblibě. Byly rázu veselého : kněží 
přicházeli ve slavném průvodu jich posvětit. 

Svatojanské ohně páleny byly nejen na venkově, 

13* 



196 



ale i y městech ; y Metách, ano i y samé Paříži a 
jinde zřizoyány y 15., 16. a 17. stol. hranice přímo 
na náměstí a sám starosta je zapaloyal. Do našeho 
yěku udržel se zyyk ten y městech jihofrancouzských. 
V Aixu a Marseillu čistily se před sy. Janem ulice — 
yenkoyané přinášeli do města kyětiny, jimiž se každý 
zdobil, anaf se jim připisoyala zyláštní moc ; část jich 
yrhána byla též do ohně, přes nějž mládež skákala 
a oharky škádlila mimojdouci. Ve ysech pak jezdili 
na oslích neb mezcich, držíce y rukou zapálené yětye 
jedloyé. 

Nebyly pak ohně syatojanské yftbec snad jen 
zábayou prostého lidu, mámef historické zpráyy, že 
se jich účastnily také hlayy korunoyané. Tak na př. 
y Augsburku roku 1497 zapálila za přítomnosti císaře 
Maxmiliána krásná Zuzanka Neithardoyá pochodní 
syatojanský oheň a začala se synem jeho Filipem 
tanec kolem ohně. V Lehnici r. 1578. dal tamější 
yéyoda zapáliti syatojanský oheň a byl při tom pří- 
tomen s celým dyorem syým. 

Zajímayou zpráyu o tom, jak také u nás y Čechách 
syatojanský oheň těšil se pozornosti yzdělaných kruhů, 
podává Václay Hájek ye své Kronice při r. 1385. 
Mluvě totiž o svárech mezi Cechy a Němci na uni- 
versitě, při nichž Cechům nejedno příkoří bylo snášeti, 
praví mezi jiným : 

„Kdyžkoli studenti měli jaký triumf, buďto že 
jsou o vigilii svatého Jana oheň pálili, žádný tu Cech 
nepřistupuj, aneb když měli masopust, žádný se tu 
z Cechů nepřiměšuj." 



197 



Totéž opakuje z Hájka také Beckovský*) ve své 
Poselkyni. 

Hledíme-li k bájeslovnému významu ohňů svato- 
janských; nemůžeme v nich zajisté spatřovati ničeho 
jiného, než stopy dávného obřadu, jimž uctíván byl 
od pradávna dobročinný živel ohně u všech národů. 
Oheň sám býval pohanským národům obrazem ohně 
nebeského, zřidla všeho pozemského tepla a tudiž 
i všeho ústrojného života. O letním slunovratu octne 
se slunce na výši své moci — toť tedy nejvhodnější 
příležitost velebnosti jeho vzdáti čest; že se to ne- 
mohlo státi jinak než uctíváním hmotného obrazu 
jeho — ohně, jest pochopitelno. 

Svatojanský oheň, jak jsme místy již ukázali, 
měl také moc očistnou. Pro očistu zajisté byl pře- 
skakován, pro očistu a zároveň jemu v oběf vrhány 
byly do něho jisté byliny, ba očistná moc jeho byla 
tak značná, že i zůstatky z něho, ba i věnce, jež se 
ho toliko dotekly, zbavovaly osoby i celé domy vlivů 
škůdnických. Pravou očistou však byla koupel, o níž 
jsme se zmínili při ruském Kupale. Zmínky zaslu- 
huje, že tento obřad očistný o sv. Janě byl druhdy 
rozšířen také na západě. Italský básník Petrarka, 
který navštívil Karla IV. v Praze a byl také v Kolíně 
nad Rýnem, vypravuje z pobytu svého u Němců, 
kterak o vigilii sv. Jana od svého hostitele veden 
byl ke břehu řeky na zvláštní podívanou. Veěkeren břeh 



*) Kronikář Václav Hájek zLibočan zemř. r, 1553 ; Jan 
Frant Beckovský žil od r. 1668 do 1725. 



198 



řeky byl pokryt velikým davem žen ; podkasány a s ru- 
kávy vyhrnutými sestupovaly do vody, nabírajíce rukama 
vodu a umývajíce se, při čemž prý domácím (Petrar- 
kovi neznámým) jazykem cosi propoví daly. Na otázku 
jeho, co a proě se to děje, pověděl mu průvodce, že 
jest to starý obyčej národní; ženy prý jsou přesvěd- 
čeny, umyjl-li se ten den v řece, že všeliké zlo a 
všechny trampoty, jež na ně během roku mají přijíti, 
s nich budou sňaty. Proto prý se každého roku taková 
očista vykonává. — O podobné dávné očistě jsou zprávy 
také z Itálie a z jiných krajin. 

Jednodušší koupel pořizuje umývání rosou, na- 
sbíranou před slunce východem na sv. Jana. Ve Francii 
hojí tato rosa kožní nemoci, právě jako první vědro 
vody na úsvitě toho dne čerpané léčí zimnici. Ne- 
daleko Nogentu (jih. záp. od Paříže) jest pramen, 
proslulý léčivou silou v noci před sv. Janem ; lid 
sestupuje do jeho vody a myje se.— Ve slovanských 
krajinách umývají se zmíněnou vodou jen dívky, a to 
proto, aby líc jejich byla svěží a krásná. Na Slo- 
vensku vybíhají děvčata časně ráno k žitným polím 
a myjíce se tu rosou zpívají: 

„Tvář moja, tvář moja, kvitni mi růžičkou, 
budem fa umývaf tou žitnou rosičkou ; 
tou žitnou rosičkou, sbieranou za rána, 
kým slunce nevynde na svatého Jana." 

Podobný účinek svatojanské rosy u děvčat pěkně 
vyjadřuje píseň polská z Podlesí: 



199 



„ Janie, Janie^ swi^ty Janie ! 
Cóžeá nam przyniosl nowego; 
cóžeš nam przyniosl pi^knego ? 
Janie, Janie, swi^ty Janie ! 

Przynioslem ja rosy 

dzieweczkom dla krasy ; 

takže macierzanky (mateřídoušky) 

panienkom na wianky. 

Janie, Janie, swi^ty Janie!" 
O každých syátcich, jimiž slavena byla jakási 
změna přírodní, zpytovával lid budoucnost; zdálof se 
mu, že na takovém rozhraní, kdy jedna doba ustu- 
puje, aby jinou byla vystřídána, sama sebou nabízí 
se příležitost pohlédnouti v tajemné šero příštích osudů, 
které svou nejistotou vždycky človéka vábilo. A že 
povaha lidská ve příčině této vrozené zvědavosti se 
nemění, zachovalo se obyčejů sem spadajících dosud 
nejvíce. Na Slovensku pouštějí dívky věnce po proudící 
vodě a pozorují bedlivě, kam se obrátí nebo kde se 
zastaví; s té strany totiž přijde jim ženich. U nás 
místy odnášely si dívky věnce, s nimiž kolem ohně 
tančily, domů a kladly si je na noc pod hlavu. 
Doufaly, že se jim ve snu ukáže budoucí muž jejich. — 
Házejí také děvčata o sv. Janě věnce pozpátku na 
strom; či věnec se zachytí, ta se toho roku vdá. — 
Týmž způsobem hádají také dívky německé a počí- 
tají, kolikrát jim věnec spadne, tolik let že ještě 
budou na svobodě. A tak dívky ještě rozličným ji- 
ným způsobem snaží se zvěděti, co jest jim souzeno. 
Jako o Vánocích; tak také o sv. Janě lidé pátrají. 



200 



jak dlouho budou živi. Na Slovensku večer před 
sv. Janem zastrkují do příčních trámů ve stropu svět- 
nice „bielé králike" — svatojanské kvítí (kopretinu), 
a to tolik kusů, kolik je členů rodiny; dopoledne 
druhého dne je snímají — cí květ přes noc usechl, 
ten toho roku zemře. Tamtéž v jiných krajích a také 
v Cechách zastrkuje každý člen rodiny do trámu nad 
stolem netřesk; čí netřesk se dále rozvíjí a roste, ten 
bude dlouho živ, komu uschne, nebude živ do roka. 
V Chorvatsku kolem Karlo vce za týmž účelem a stej- 
ným způsobem zastrkují se růže. 

Také v hospodářství není den sv. Jana beze vSeho 
významu. Prší-li ten den, prší plné tři dni 5 je- li pěkně, 
potrvá pěkné počasí stejně dlouho. Prosí-li se před 
sv. Janem za déšť, přijde po něm bez prošení. Dle 
toho, jak dlouho po sv. Janě kukačka kuká, předpo- 
vídá se, jak bude draho; kolik dní po něm se ozývá, 
po tolika zlatých bude žito. Kuká-li za léta nepří- 
znivého, okřikují ji lidé : „Mlč a nekukej na drahotu." 

V Čechách rozšířena jest velmi pěkná pověra, 
týkající se požívání ovoce. Před sv. Janem Křtitelem 
žádná matka, které bylo dítě zemřelo, nemá požívati 
ani jahod ani třešní; toho dne totiž rozdává Panna 
Maria na nebi po jahodové a třešňové kytičce, a až 
by přišla k dítku, jehož matka do toho dne oněch 
plodů se nezdržela, řekla by : 

„Tvoje matka mlsná byla, 
tvou kytičku tobě snědla, 
nemám ti co dát." 

Dítě by nedostalo ničeho a plakalo by. 



201 



Na konec položirae nékteré zvyky u Slovanů na 
8 v. Jana buď dosnd nebo druhdy obvyklé, jež se liší 
od obyčejů svrchu vyli6en;^ch. 

V nékterých krajinách karpatských jonáci na 
sv. Jana za ranného jitra svázali obrovskou otep slámy, 
převázali ji Černobýlem, vyzdobili květinami, pg.k ji 
stopili ve vodě a pustili po proudu. 

V Lužici jezdíval na sv. Jana jonák, v obličeji 
zastřený maskou, vyřezanou z březové kory a všecek 
ověšený květinovými provazci. Pustil koně plným 
tryskem. Na určitém místě čekali na něho všichni 
vesničané, aby ho zadrželi, což se jim však na po- 
nejprv zřídka podařilo. Ale jak ho zachyfili, ssadili 
jej s koně a strhali s něho všecku květinovou ozdobu, 
kterou hospodyně pečlivě mezi sebe rozdělily, jelikož 
přinášela požehnání. 

Jest zachována zpráva z r. 1672., kterak slavili 
svátek svatojanský Slované Drevanští, sídlivší druhdy 
na levém břehu labském a^i mezi řekami Ilmenavou 
a Jentzí. Tam všecky ženy, dívky i stařeny v před- 
večer sv. Jana s jásotem přivezly břízu, samy vůz 
táhnouce a sebe horšího počasí se neděsíce, do dě- 
diny ; vůz táhly ženy — dívky šly kolem vozu a zpí- 
valy. V dědině skácely strom loňský a zasadily nový, 
ověšený věnci a květinami. Na obřad tento upomíná 
zajisté živě známá, krásná píseň slovenská: 

„Soťali brezu, už ju vezu, 

už na ňu chlapci nepolezu. 

Už se tá breza vyvalila, 

čo veťa ťudi ochladila. 



202 



Ej ochladila^ kým bor stála^ 

kým ju sekera nesofala. 

Už se tá breza nezelená, 

už je i ztade odvezená^ atd. 
Dopátrati se však, zpíval a-li se tato píseň tklivébo, 
dnmnébo nápěm při stavěni máji, či týkala-li se, jak 
se někteří domnívají, zvykn svatojanskébo, sotva ně- 
komu se podaří. 



k 



české posvícení. 

Kdybych měl ve kterékoli dědině, ležíci ve pří- 
jemném, půvabném kraji, statek jenom poněkud roz- 
lehlý, pozval bych laskavé ětenářstvo na posvícení 
za svůj stůl a nic bych se nehněval, kdybych měl 
pak hosti hodně mnoho ; avšak že mi opatrná Štěstěna 
nejen takového statku, nýbrž ani stateěkn nedopřála, 
nemohu k sobě nikoho pozvati na hostinu, za to však 
prosím, aby ve průvodu mém šel se, komu libo, po- 
dívat na posvícení vesnické alespoň poněkud zblízka. 
Možná, že nás potom některý hodný soused ochotně 
a rád přijme — vždyť i nezvaní hosté bývají někdy 
vítáni, a česká pohostinnost dosud nevymizela! 

Cestou mohli bychom nahlédnouti do minulosti 
tohoto svátku národního. Jméno jeho jest zajisté pů- 
vodu křesťanského, značíc sv^átek církevní, s nímž 
slavnost národní nejedním, byť dosti volným svazkem 
se víže. Tím ovšem nechceme říci, že posvícení by 
bylo církví teprve zavedeno; ukazujiť četné okolnosti 
k tomu, že by ušlechtilý svátek tento zcela dobře 



204 



byl trval i beze slavnosti cirkevni a že tedy bezpo- 
chyby již dříve byl svěcen, než mu církev dala svým 
vlivem jaksi novou tvářnost. Avšak pověděti, jaký 
byl původní význam posvícení, jest obtižno, nechce - 
me-li přímo říci nemožno. Že by to byla opožděná 
slavnost dožinková, jak někteří se domnívali, nesnadno 
jest uvěřiti; neboť kterak by bylo, aby po všech dě- 
dinách, jako druhdy bývalo, slavily se dožinky, a pak 
aby rovněž po všech dědinách, jako dosud jest, slavila 
se ještě opožděná slavnost dožinková, posvícení? — 
Avšak zač máme pak posvícení pokládati? Jest to 
snad, jak jiná domněnka vyslovuje, první slavnost 
podzimní, přechod léta k Vesně? — Domněnka tato 
již více se podobá pravdě, ač jest při ní nápadno, 
že posvícení slavívala se z velké části v samém létě, 
kdy ještě ani ovoce, dar podzimu přední a nejpod- 
statnější, zralé a sčesáno nebylo. Tedy ani k té do- 
mněnce nemůžeme s plnou důvěrou se přikloniti. 

Jisto jest, že posvíceni slaveno bylo od nepaměti 
tehdy, kdy obilí všechno již bylo s poli ve stodole 
a kdy již některá část jeho k životním potřebám rol- 
níkovým byla vymlácena. Maje tudiž hojné zásoby 
potravní na celý rok příští a vida před sebou požehnanou 
odměnu svého potu a svých mozolů, rolník stanovil 
si chvíli nejen ke klidnému odpočinku, nýbrž i k ja- 
rému veselí a hojnému požitku, k němuž jej plné 
stodoly opravňovaly. Snad při tom i vyšší mocnosti, 
jež úrody nadělila, bylo vzpomenuto. 

Jsouc podmíněno podnebím a hospodářskými po- 
měry, posvícení neslavilo se ovšem ve všech krajinách 



205 



iiajeduon^ ale porůznu dle toho, jak kde se sklizní 
brzy byli hotovi a tudiž mohli oddávati se radovánkám. 
Avšak kterak by bylo možno radovati se, kdyby na 
radosti naši účasti neměli přátelé a známi, jimž bychom 
své srdce po vůli otevříti a slasti i bědy minulých 
dnů mohli vypověděti? Posvícení bez hosti nemělo 
by půvabu ani nejmenšího — družní a hostinní 
venkované naši byli tedy samou povahou svou nuceni 
spořádati si posvícení svá tak, aby navzájem pohodlně 
mohli se navštěvovati a se sousedy af bližšími, af 
vzdálenějšími se veseliti. Veselí toto bývalo nejednou 
hlučné, ano místy snad i nevázané, a toho císař 
Josef II. užil za záminku k tomu, aby rozbujnělé 
zvyky posvícenské uvedl na pravou míru. Zdálof se 
mu, že lid, jezdě a chodě z posvícení na posvícení, 
prozahálí mnoho času, jejž by práci (tehdy zvláště 
práci rtbotní) mohl věnovati, radovánkami jen do- 
brému bydlu nad potřebu přivyká, snad i na mravech 
újmu trpí a mysl svou obrací k lehkosti a vrtkavosti. 
Proto r. 1787. stanovil, aby posvícení se slavilo teprve 
tehdy, když práce polní většinou již jest skončena, 
a to všude v týž čas, a vybral k tomu čili neděli 
Havelskou v měsíci řijnu. Tak vzniklo posvícení, které 
po zakladateli jeho dosud nazýváme císařským. Na- 
řízení Josefovo mělo cíl zajisté vážný, avšak z veliké 
části minulo se jim téměř úplně. Ledakde k dosa- 
vadním posvícením, od nichž neupuštěno, přibráno bylo 
ještě posvícení nové, císařské, až prodlením let jakož 
i časovými úhonami ustálilo se zas jen posvícení je- 
diné, tu původní, onde císařské. 



206 



Než zabočme již tu do té útulné dědiny, k niž 
zelené dosud stromoví tak těsně a ladně se vine, jako 
k mladé hlavě svěží věnec. Jdeme tam vlastně před 
posvícením, abychom nahlédli, jak chystá se dědina 
a její obyvatelstvo na zalíbený svátek svůj. 

Hned vám zajisté padne do oka, že celá vesnice 
má jaksi svátečni ráz — pozoruj emef na ní nebývalou 
úpravnost a spořádanost, kteréžto vlastnosti bohužel 
nebývají stálým znakem všech dědin českých. Avšak 
dnes náves jest urovnána, prostor před jednotlivými 
domy dokonale jest umeten, ba i ta hromada rumu 
na pokraji obecni louže, jíž se tu dává pyšný název 
rybníka, zbavena jest sousedství kopřiv, blínu, pryšce 
a lebedy a zavezena kamsi na pole. Domy jsou pěkně 
obíleny a zdola přizdobeny pruhem černého lemu, na 
nějž vnitřek komínů poskytl barviva stejně jedno- 
duchého jako laciného. A v takovýto svál^čni háv, 
v nějž, mimochodem řečeno, obléká se dědina kromě 
posvícení obyčejně jenom o pouti, oděny jsou nejen 
budovy zámožnějších hospodářů, ale i tam ty chatrče, 
jež na konci dědiny tulí se družka ke družce, jako 
zástup žebráků za dveřmi boháčovými. Co kde neho- 
tového, ještě kvapně se upravuje a dodělává; vždyť 
sem přijde tolik cizích hostí, a ti by pak mohli dědinu 
pomluviti, jaká že je nehezká a nepořádná, a k také 
pomluvě nikdo stůj co stůj nechce zavdati příčiny. 
Avšak vápeník, který s hlasitým, táhlým provolává- 
ním: „Vápno, vápno!" na návsi zastavil, neodbude 
zde dnes asi žádného zboží — neboť kdo by si nechal 
bíleni až na samý pátek před posvíceními Vždyť by 



207 



to skoro ani neoschlo — a pak je v pátek třeba již 
míti jinaké věci na starosti ! 

AnO; málem bychom byli zapomněli^ že teprve 
jest pátek ! Stojíme nyní na návsi a rozhližime se po 
dědině. Zajiti samoděk někam do stavení dnes opravdn 
není radnO; majif všnde rnce plny práce, a tn nevidí 
rádi cizího člověka v domě, aby se jim díval do rukou 
a oni se jím meškali. Avšak štěstí je nám přece pří- 
zni vo. Tamo kráčí soused jakýs dobromyslné, čtverácky 
usměvavé tváře. Dáme se s ním do řeči, a slovo 
k slovu již nás vede k sobě na „teplé^; bude nám 
prý snad ještě chvíli čekati, avšak pod střechou je 
přece jen lépe než na návsi. 

Vejdeme do spořádaného obydlí — prostranné 
místnosti hospodářské samy o sobě svědčí výmluvně 
o zámožnosti majitelově. S domácími rychle se spřáte- 
lujeme. «Hospodyně chce nás sice stůj co stĎj dostati 
do přistěnku, avšak my prosíme za dovolení, abychom 
mohli býti diváky při přípravě toho „božího daru". 
Je ho tady bohudíky hezké množství! Kde jen kus 
místa v rozsáhlé kuchyni a vedlejší světnici je prázdno, 
všude položeny jsou plechy, bohatě pokládané koláči 
pěkně zkynutými, jež právě dvě děvčata natírají roz- 
kverlaným žloutkem, aby dostaly pěknou, ' zlatovou 
barvu a aby neoprýskaly. V dobrém pořadu jsou tu 
umístěny plechy s koláči povidlovými, tvarohovými, 
makovými a jablkovými — tam jest několik plechů 
s koláči prázdnými, které jsou na rozdíl od oněch na 
čtyřech cípech v jedno spojovaných nebo jako buch- 
tičky zavinovaných - - všelijak točeny a vykrajovány. 



208 



a na yále a na několika dlonliýcli prknech kromě 
toho ještě jest dlonhá řada bochánků, jež čekají, aby 
je tvarodatné ruce obratné hospodyně k jistým druhům 
pečiva npodobily a připravily. 

Jako při jiných příležitostech, také tentokrát pe- 
čivo z mouky vyrábí se dvojí, lepší a špatnější — 
kdyby se napeklo samé pěkné, děti a čeládka by 
s tím pak byly příliš brzy hotovy. Bochánek těsta 
za bochánkem nabývá nových tvarů, hned se měně 
v několik tenkých pletenců, z nichž splítají se pak 
rozmanité ozdoby na jiné pečivo větší, hned poddá- 
vaje se válečku a přecházeje v tenkou, širokou vrstvu, 
jež opatřena jsouc svrchu mákem, tvarohem neb čímsi 
podobným a nasypána drobnými hrozinkami a nakrá- 
jenjřmi mandlemi, dostává pak jméno „německých" 
koláčů. Také menších dolků z černější mouky zrobí 
se na několik plechů; jsou pro žebráky, ktiří přijdou 
na posvícení zblízka i zdáli v počtu nemalém. 

Vedle koláčů hlavní péče obrácena jest k hnětyn- 
kám, pečivu to výhradně posvícenskému ; zvláště do- 
mácí děvčata s nevšední a neobyčejnou péči hledí 
toho, aby hnětynky dobře byly připraveny a vůbec 
se povedly. Však uvidíme, proč těm čtveračkám na 
nich tolik záleží! Měly by vlastně spokojiti se „vý- 
skrabky", t. j. zbytky těsta, jež zůstaly po necičkách, 
okřínech a mísách, — neboť jen z toho původně se 
hnětynky dělávaly, — ale kde by jim to stačilo! Za- 
dělávají těsto samou smetanou, naberou másla, mísí 
tak dlouho, až vařečku, nabodnou-li ji, vytahují z těsta 
holou, a když pak již těsto vyválely, nandají vrstvy 



209 



máku hustým sjrnpem zadělaného, nasypou hrozinek 
a mandli silné vrstvy, zabalí to vše a na vrch upevni 
ozdoby (květy, srdce, začáteční pismena a p ), omašlnji, 
posypou vše ještě rozstrouhanými mandlemi, a pak 
teprve chystají svůj výrobek k peci. 

Tam zatím panuje již čilý ruch. Hospodyně právě 
vytáhla první koláče — trochu přižehnuté, ana pec na 
to množství musí býti silně vytopena; ale za to již 
druhé jsou učiněné zlato. — Z děvčat jedno nosí sy- 
rové pečivo k peci, druhé spěchá s pečeným do ko- 
mory, kde babička koláče s plechů shozené rovná na 
slámu, rozestřenou po podlaze. Zde potom všechno 
řádně vychladne a rozdělí se podle druhů do truhel 
a skříní. Hnětynky vsadí se do peci po koláčích; 
bylo li koláčů příliš mnoho, musí se k nim pec znova 
vytopiti. 

Pochutnáváme si s hospodářem na čerstvém pe- 
čivu a popásáme se na syté vůni, jež se z něho po 
všem domě rozlévá. Nezatajujeme před babičkou 
svého podivu, že se tu robí pečiva takové množství. 
Stařenka kývá hlavou, usmívá se a praví: ,,To je 
vidět, že jste z města; tam zadělávají na koláče 
mouku po librách a pak se chodí na ně jenom dívat, 
aby jim vydržely přes celé hody. Ale měli jste vidět, 
jak ještě moje matka před posvícením zadělávala; to 
se brala na statku mouka ne po věrtelích, jako nyní, 
ale po korcích a zadělávaly jsme ve pracích neckách, 
které jsme k tomu konci ovšem pořádně vydrhly. 
A jaká tenkrát byla mouka! Z té bylo pečivo, že se 
na ně srdce smálo — ale nyní, vždyť to ani nic ne- 

Vykoakal: Rok. ]^4 



210 



nabude 1 Jak by také — vždyf obilí nemá žádné sily, 
nemá pořádného jádra, země je od té zatrolené řepy 
všecka vyžilá, rodí méné a chatrnějši zrno; proto je 
monka špatnější, a ty koláče, bozi dárek, co potře- 
bují příprav, aby byly jen trochu k světu!" — Ujišťu- 
jeme babičku, ježto cítíme, že z ní nemluví pouhý 
„chvalořečník dob minulých", že není tak zle a že 
nám koláče chutnají výborně. 

Hospodyně zatím vybírá z vychladlých koláčů 
nejpěknější, rovná je na talíře, posypává cukrem, za- 
vazuje pak do bílých ubrouskův a posila do sousedních 
dědin po přátelích. Jsouf to koláče „žváče", komu 
se jich dostane, jest tím již zřejmě pozván na po- 
svícení. 

Hospodář, který je stále v dobré míře, popě- 
vuje si při tom písničku: 

„Už je posvícení 
za dveřma v síni; 
jděte pro řezníka, 
af bije svini ; 
voda se už vaří, 
z měděnce skáče, 
a zejtra budeme 
dělat koláče. 

A co jich napečem, 
to po dvou pecích, 
ty je pak rozneseš, 
Vašku, po strejcích. 



211 



Když přijdeš do domn 
dej pozdraveni: 
že je zvem oba dva 
na posvícení." 

Hovorná babička vyprávěla nám pak k našemn 
dotazu o posvícení vůbec, jak za jejich časů bývalo, 
— pokusím se dokresliti načatý obrázek dle jejích 
zpráv a dle vlastních výzkumů. 

Jak praveno, pečiva na posvícení robilo se množ- 
ství veliké, tak veliké, že selky, ač k tomu cíli dost 
dlouho schraňovaly, nemívaly ani dosti „zadělání"; 
proto jim některá tetička z blízké dědiuy poslala pří- 
spěvek v podobě několika hrud másla, tvarohu a baněk 
smetany. Služka, která to nesla,, naložila si na nůši 
obyčejně ještě hodnou kupu plechů, neboť o ty bývala 
i ve velikých statcích nouze. Zároveň s tím chodívaly 
žeuské z příbuzenstva k tetičce, u níž se posvícení 
slavilo, na výpomoc v kuchyni. 

Jako se učinila veliká zásoba pokrmu moučného, 
tak také jinak vykonány na posvíceni přípravy daleko- 
sáhlé. Venkované naši, skoro po celý rok — kromě 
několika významnějších dní — prostě a skromně žijíce, 
popřávali si o posvícení všeho měrou tím hojnější; 
že při tom nehleděli někdy ani tak na jakost, jako 
na množství věcí požitelných, snadno uvěříme. Krmily 
se tudíž plné chlívky husí a kachen; bez husy se 
zelím nebyla by pořádná hostina posvicenská — a husa, 
nemá-li několik žejdlíků sádla, nestojí dle názoru 
venkovských kuchařek za mnoho. Kuřat je plný dvůr, 

U* 



213 



ta možno bráti napořád — ale i několik starých slepic 
i s kohoutem stane se kořisti nože, s nudlemi rozhoj- 
ňuji pak řadu pokrmů posvicenských. 

V sobotu se po celý den škube, pari, kuchá, čisti, 
aby v neděli již jen na pekáče se mohlo dávati — 
Piva již je doma sud, to přivezl hospodář hned, jak 
se vepř porážel a dělaly se jaternice. Kromě vepře 
poražen je také skopec — jeden nebo dva — a aby 
byla v pokrmech náležitá rozmanitost, přikoupí se 
ještě od řeznika asi čtvrt telete; na hovězím si málokdo 
libuje, toho tedy opatří se, jen co by stačilo na po- 
lévku, nicméně je ho přece hezký kus. Někdy podaří 
se hospodáři zaopatřiti — ovsem jen tak „pod rukou", 
nějakého toho zajíce, kterýž s černou omáčkou upraven, 
podává se hostům „jen pro chuť". 

V neděli již od časného jitra vše je na nohách 
— i ty děti, které jindy rády si pospi, dnes sotva se 
dočkají rána — vždyť natěšily se na to posvíceni již 
tolik! Také na návsi panuje čilý ruch. Podle cesty 
ke kostelu sbíjejí sv^é stánky dva tři kramáři a vy- 
kládají na prkna zásoby drobného zboží svého. Pro 
každý věk vyložen tu jest nějaký žádoucí dárek, 
lákající ke koupi. Jsou tu píšťaly dřevěné i plechové, 
foukací harmoniky různé velikosti, loutky, dřevění 
vojáci, koně, kapesní hodinky s namalovaným cifer- 
níkem, kšandy, dýmky, nože, punčochy i podvazky, 
korále, křížky, náušnice, zrcádka, hřebeny, ba i prstýnky, 
špendlíky tvarů rozmanitých, tobolky, karkulky a jiné 
podobné zboží tu nalezneme. — Vedle nich umístili se 
dva mužové, svádějící odrostlejší hochy výmluvnými 



213 



slovy ke hře; u jednoho z nich sází se na „obrázky" 
a hází se kostkou, při čemž řiditel hry stále přemilá 
své „orel; pták, kobyla, sedlák, panna, růže, všecko 
zmůže"; u druhého sází se na kroužky, kterými se 
pak hází po nožích v řadách rozestavených. 

Poněkud blíže ke kostelu usadila se s prostým 
krámkem, v němž nůše jest nejpodstatnějším stavivem, 
„cukrová bába". Zde tlačí se nejčetnější a nejvděč- 
nější diváctvo, a každému z toho zástupu děti jen 
jen zraky planou touhou, aby již svůj vyhlédnutý 
kousek mělo. Tam ten klouček nespouští oka s perní- 
kového koně a vojáka, jiný si již měří, jak by si 
rád zabafčil z cukrového doutníku, jehož jeden konec 
takřka hořícím se zdá — ona dívenka vyhlédla si 
děťátko, zabalené pestře nabarveným povijanem, jiná 
by ráda ochutnala, jsou-li ty malé, mandlové koláčky 
chutnější než jejich domácí atd. Jen co strýčkové 
přijedou, pak jim dá každý několik krejcarů, a žádané 
předměty hned budou zakoupeny; zatím vyjednávají 
si malí starostlivci, aby jim babička těch zvlášť pěk- 
ných kousků do té doby neprodala. 

V kostele vyzvánějí na mši, která bude dnes 
slavná ; slavíť se památka posvěcení chrámu, od kteréž 
i slovo posvícení samo vzniklo a dle níž se řídí i doba 
jednotlivých posvícení — ovšem po ujednané shodě 
s osudníky. — Zbožný lid ubírá se do chrámu, a 
každý jen letmo popatří na zboží kramářovo -— na 
zpáteční cestě postojí si tu déle; jen ti výrostci okol- 
kují tu tak dlouho, až je s věže odzvoněno podruhé. 
Za chvíli zní již varhany a zpěv kostelní až daleko 



214 



do návsi. — Zatím přijíždéjí již první povozy s hosty 
do dědiny. Prosté vozy kosinové jsou většinou plny, 
každý strýc přiváží s sebou všecku svoji rodinu. Kdo 
má blízko, přichází pěšky — a tak za nedlouho viděti 
po dědině přemnoho cizích tváří, samých to přátel a 
příbuzných, na posvícení se dostavivších. Což je tu 
vítání a vyptávání! Ale k vlastnímu pohovoru bude 
čas teprve po obědě, nyní leda hospodáři mohou si 
pověděti, jak se jim letos urodilo, jak obilí sype, po 
cem platí atd. Hospodyně má chudáček ruce plny 
práce v kuchyni a neví, ač jí několik pilných a obrat- 
ných rukou horlivě pomáhá, takořka kde jí hlava 
stojí — vždyf se dnes pekou různé peceně na plných 
pekáčích již od bílého rána, je potřebí všelijakých 
omáček a jiných věcí, jak tedy jen pamatovati, aby 
nikde žádné kořeni nescházelo! A pak aby takhle 
hostům něco nechutnalo, aby si naposledy myslili, že 
to ani neumí pořádně připraviti ! — Ale celkem třeba 
vyznati, že pravdu mluví píseň, která zní: 

„O posvícení všecko voní 

tak jako v apatyce. 
Na všecky strany tlučou koření, 

až se usedá srdce. 
Tu voní jaternice, 

tu zas koláče z pece; 
kdo pak by nešel na posvícení, 

byl by jen blázen přece." 

Starosti kuchyňské, jež hospodyni trápily, obje- 
vily se naprosto nepodstatnými. Hostí velkých i malých 



216 



je tolik, že se stěží vejdou za stoly, a všem chutná 
výborně, z vrchovatých mis máloco vrací se do ku- 
chyně. A jak ubývá pokrmů i piva ze sudu, tak 
množí se veselá mysl a dobrá míra stolovníků. Děti 
již dříve bylo těžko udržeti na uzdě, nyní notují si 
sborem : 

„To je zlaté posvícení, 

to je zlatá neděle, 

máme maso a zas maso, 

k tomu kousek pečeně — " 

dávajíce tak nejlépe svou naprostou spokojenost na 
jevo. Však již z jejich popěvku samého je patruo, 
jak pravdivo je pořekadlo, že „není každou neděli 
posvícení" — že se tudíž často tak pěkně nemají. 
Ale bývaly časy, kdy bylo třeba i posvícení, jediný 
světlý den v roce, zaháněti popěvkem: 

„Nebývej, nebývej, 

posví ceničko ; 
nemáme koláče, 

ani pivičko !" 

Byly to asi smutné doby po Čechách! Můžeme 
doufati, ať již přijdou časy dobré nebo zlé, že smutné 
té sloky nebude nikdy třeba zpívati. 

U starších je hovor ovšem rázu vážnějšího a týká 
se vedle hospodářských, o nichž jsme se již zmínili, 
hlavně také záležitostí rodinných. V těch zvláště te- 
tičky vynikají podivuhodnou pamětí, takže každá z nich 
jest malou kronikou rodinnou. Ale nicméně i zde za- 
znívá časem řízný vtip a za ním hlučný smích. 



216 



V tom zazni na síni několik sezpívaných hlasů 
dětských s průvodem jediného hlasn mužského. Děti 
vyhrnou se jako na povel ze dveří, staří umlkají a 
pozorně poslouchají pana učitele, který se svými žáčky 
dle dnešního evangelia pěje o Zacheovi a vyslovuje 
přání: „Pokoj, zdraví, požehnání 

staň se v tomto domu 

všechněm milým při plesání, 

kteří zde pospolu 

přátelsky se shledávají 

pokrm, nápoj požívají, 

Boha zvelebují." 
Zpěváci jsou hojně vyčastováni a odnesou krom 
toho v koši nebo nůši štědrou výslužku. Hned po 
nich dostaví se — zvláště v dědinách přifařených — 
služebníci kostelní, kostelník a hrobař. Také oni přejí 
hospodářům, aby jim Pánbůh požehnal všeho, co letos 
sklidili, a dal jim ve zdraví toho užiti. Také jim 
dostává se koláčů a jinakého jídla a pití dosyta — 
Místy chodil také obecní pastýř po koláčích, a tak 
mohl si sedlák plným právem zazpívati: 

„Kde pak je lepší o posvícení 

než jako u sedláka? 

On pozve mnoho hosti k svačení, 

neoslyši žebráka. 

Obživí mnoho lidí, 

již obci službu činí. 

Ba na mou kuši 

s mošnou a nůší 

jeden druhého honí." 



ř 



217 



Tou dobou, kdy oběd asi je skončen, v hospodě 
spustí hudba, a dorostlá mládež po dědině vyhledává 
^ nejlepší svůj šat, aby se k muzice vyšňořila a vykrášlila. 

A věru nic nepřehání písnička, jíž se hosté do ho- 
spody pobízejí: „Jinače není 

o posvícení, 

selky se od zlata blejskají, 
mládenci v hospodě vej skají; 
pojďme tam, af zvíme, 
co to má znamenat, 
spatříme." 
Hospodář s hospodyni musí po starém zvyku 
v hospodě alespoň se ukázati; nebof kdyby buď oba 
buď jeden z nich nepřišel, soudilo by se, že mají 
^ doma mrzutosti a nešváry, nebo že druh za druha se 

stydí. Hosté ovšem je doprovázejí. Ale do tance jen 
výminkou staří pouštějí se hned nyní, jestiť zvláště 
první den posvícenský vyhrazen mladým. Proto slu- 
žebná chasa dnes má plné prázdniny — leda že večer 
ještě dobytek rychle obstará — však jinak nemá ni- 
čeho na starosti. I pasák, který den co den musí 
s husami nebo se skotem na pastvu, dnes je prost 
své povinnosti, neboť „o posvícení pase Pánbůh". — 
Hospodyně, než odejde, dá ještě rodičům čeládky, 
neboť také ti dostaví se na posvícení, řádnou výslužku. 
Z čeledi dostal každý ošatku koláčů a děvečky kromě 
toho upekly si hnětynky; rodičům jejich dostane se, 
když odcházejí, značné dávky pečiva a masa. 

V hospodě rozpoutá se brzy bujné veselí; muzi- 
kanti nemají takořka oddechu, a kolo jest neustále 



218 



plno. Což tu je výskotu, dupotu, zpěvu a smíchu! 
Rozjařeni chasnici rozhánějí se po šenkovně v plném 
vědomi dnešního práva posvícenského. Leckde došlo 
i k vádě. Prudcí a svárliví občané vyrovnávali často 
při posvícenské muzice staré křivdy a domnělé nebo 
skutečné urážky. Jinde, to můžeme na čest našich 
dědin tvrditi, hádky ani nepovstaly anebo byly roz- 
vážnými sousedy, jmenovitě pak rychtářem, na místě 
urovnány, a tančilo se hned vesele dále — hodně 
dlouho přes půlnoc. 

Jak nám vypravuje Starý zákon, světil posvícení 

— posvěcení totiž nádherného chrámu — hned král 
Šalomoun se vším lidem svým. Čtemef ve II. knize 
Paralip. kap. 7. v. 9.: „I světili dne osmého svátek; 
nebo posvěcení oltáře slavili za sedm dní;^ a totéž 
dosvědčuje I. kniha král. (8, v. 65.). Slavili tedy Židé 
za Šalomouna posvícení plných sedm dní. Nepochy- 
bujeme, že by valná část našich venkovanů byla se 
v té příčině také ochotně přidržela tohoto, jinak ne 
příliš oblíbeného čísla, kdyby to bylo bývalo možno. 
Avšak plné tři dni řádné posvíceni české trvalo přece. 

Vrcholem posvíceni jest druhý den jeho — pon- 
dělí, jemuž dostalo se významného jména: zlatá ho- 
dinka. Ráno toho dne slouží se v kostele smutečná 
mše „za v Pánu zesnulé předky počestné obce" tamější, 

— a ke chvále osadníků říci třeba, že památku předkův 
uctívá jich skoro tolik, kolik jich minulý večer bylo 
v hospodě. Pří průvodu po hřbitově nejedno oko se za- 
rosí, a když kněz, u kříže se zastaviv, za zesnulé před- 
říkává Otčenáš, odpovídá mu všecek sbor s upřímnou 



219 



zbožnosti. Kdož vi; kdo z nich nebude tn do roka 
také odpočívati, v této veliké dédině mrtvých, kteří 
kdysi touž rodnou půdu vzdělávali a pozdním potom- 
kům statky zachovali, y nichž tito po dávném zvyku 
dnes svátek světí! 

Přechod z radosti y žal nebo ze zármutku v ples 
bývá u našich venkovanů tak náhlý, že se mu někdy 
musíme diyiti. Tak nejeden ze zbožných věřících, 
kteří se tu oddávali vážnému rozjímání, šel by z kostela 
rovnou cestou do hospody k muzice (jak se o pohřbech 
velmi často dělo), kdyby tam byla pohotově. Avšak 
muzikanti chodí od statku ke statku a „vyhrávají^, 
zahrají totiž na dvoře nějaký kus pro poslouchanou 
a dostávají za to koláče, zbytky pečeni od minulého 
dne a p., oč se pak svorně podělí. Hned, jak se vrátí 
zpět do hospody, začne se znova tančiti — a to je 
počátek vlastní zlaté hodinky. Tančí se pak nepře- 
tržitě až do odpoledne, k oběda si tanečníci zajdou 
jen na chvilku. „Cukrová" bába, která se již včera 
přestěhovala od kostela do síně v hospodě, má tu 
stále dobrý odbyt. Zástup dětí, který ji ani zde ne- 
opustil, nedá jí ovšem mnoho stržiti, avšak za to 
rozjaření junáci co chyíli přicházejí, aby si vybrali 
něco z jejích zásob pro své tanečnice. 

V pondělí odpoledne, místy ovšem také až v úterý, 
koná se nejbujnější a nejokázalejší část programu po- 
svícenského, stínání kohouta, v němž můžeme s jistotou 
spatřovati zůstatky jakéhosi náboženského obřadu po- 
hanského. 

Již před posvícením vyhlédnou si hoši největšího 



4 



220 



a nejhezčího kohouta v dédině; někde hledí při tom, 

aby byl černé barvy, avšak většinou spokoj ují se, ( 

jen když má bohatý a pestrý chvost a pěkný hřeben. 

Místem popravy bývá buď náves anebo ještě spíše 

louka za dědinou. 

Průvod vypravuje se obyčejně z hospody; v uspo- 
řádání jeho jest ovšem v jednotlivých krajích mnoho 
odchylek — v tom však shodují se všechny, aby vy- 
padaly co možno žertovně a směšně. Vezou tedy 
kohouta, jenž jest vyzdoben hojnými fábory a pentli- 
čkami, buď na řebřinovém voze, buď mnohem prostěji 
jen — na trakaři. Trakař táhne šest mužů, oděných 
v šaty co možná křiklavé a tak ušité, že každá půlka 
je jiná. Ač je náklad z míry lehký, tváří se všichni, 
jako by trakařem stěží hýbali. 

Před trakařem jde podivná družina, zase šest 
mužů, z nichž jeden veze svítilnu beze skla, v níž 
neustále zapaluje svíčku, smetanou z koudele, jiný je 
čertem, jiný komediantem a p. Za trakařem jdou 
muzikanti, mající kabáty na ruby oblečeny. Tof prů- 
vod celkem jednoduchý. Veze-li se však kohout na 
voze, pak hlídá ho tam několik jonáků a kolem vozu 
jede na koních družina, jež střílí z bambitek. Napřed 
jde hudba, za vozem jede kat, oděný v červenou 
košili, kohoutí péro za kloboukem a v obličeji počer- 
něný, aby vypadal hrozivěji. Kat mívá dva pacholky 
podobné tvářnosti. Velmi často bývá kohout prová- 
zen řadou družiček, které fábory s něho visící drží 
v rukou. 

S výskotem a lomozem přijde průvod na místo 



4 



221 



popravní, kde jest uchystán prázdný půlsnd, od něhož 
opodál pomocnici katovi přiváži kohoata ke kolu do 
země zaraženému tak, aby mn jen hlava přesahovala. 
Z průvodu vystoupi potom „řeěnik" na půlsnd a ozna- 
muje, že bude dnes poprava kohouti: „Stneme ho" — 
dodává — „af jeho krvi vylitou potvrdíme a oslavime 
tu třídenni slavnost posvicenskou ; — pročež kmotrové 
a strýcové, kmo tričky a holčičky přespolní, neodchá- 
zejte ještě dnes domů, zůstaňte tu ještě dnes s námi 
při přátelském a společném hodováni, při muzice, 
zpěvu a tancování až do jitřního svítání, abyste účastni 
byli s muzikanty v hospodě kohoutiho hodováni, které 
zdejší poctivá obec obětuje k společnému a soused- 
skému požíváni ; každý se do sytá nají, když z něho 
jen kousek pojí " 

Jinde vystupuje místo řečníka hned kat, vytáhne 
jakousi listinu — „žalobu" — z níž pak oznamuje 
lidu, proč kohout má zemříti, „kterak se smrti hoden 
učinil." 

Žaloba je dlouhá a vytýká obviněnému značnou 
řadu přestupků a zločinů: ubližoval slepicím, rval se 
s jinými kohouty až do krve, vodil slepice do obili a 
zahrad, aby tam vše rozhrabaly, ba vedral se i do 
stodoly a na sýpku, ráno pozdě kokrhal, takže čeládka 
zaspala a pak od hospodáře byla peskována, ba mly- 
náři z potoka vypil vodu, že by málem nebyl mohl 
mlíti. — Shromážděný lid proto hlučně kohouta od- 
suzuje. Avšak kohout učinil, věda, že nedojde milosti, 
také poslední vůli, kterou kat, obyčejně nejpovede- 
nější šibal, předčítá k nemalé zlosti šfastných dědiců. 



222 



Tak odkazuje kohout svůj hřeben občanu, který ne- 
bývá nikdy učesán, ostruhy největšímu bázlivci, svůj 
chvost některému nadutému hejskovi atd. Potom vezme 
kat meč, setne kohoutovi hlavu a narazí ji na hrot 
meče, krví pak postřikuje diváky, kteří na všecky 
strany ustupují a nemálo povykují. 

Jinde nestíná kohouta kat, nýbrž některý z jo- 
náků, kterému průvodcové oči zaváží a pak kolem 
sudu jej vodí, aby mu cestu ke kohoutovi zmátli. 
Když se pak milý jonák rozežene a mečem naprázdno 
vší silou mávne, strhne se ovšem nehorázný smích. 
Avšak komu se podaří kohouta stíti, toho pak nosí 
na sudě jako vítěze, hudba mu hraje fanfáry, lid jej 
s jásotem pozdravuje a děvčata dávají mu v odměnu 
červené šátky, jež měla jako praporečky uvázány na 
prutech. 

Místy — bývalo to hlavně v severovýchodních 
Čechách — zabíjela kohouta děvčata, a to cepem; 
která dívka jej srazila, byla po celý rok až do pří- 
štího posvícení královnou (jako jonák králem) a měla 
rozhodčí hlas při všech společných slavnostech po- 
dobných. 

Po ukončené popravě táhne průvod za zvuků 
hudby do hospody; kohouta nesou tam průvodčí při- 
vázaného na tyči. Z peněz při popravě vybraných 
buď od hospodářů, buď od účastníků neb účastnic zá- 
vodu dá se kohout upraviti a dostane se ho pak muzi- 
kantům, ač nepodělí-li se o něho tanečnici sami. Bej 
taneční, při němž ten neb onen zámožnější tanečník 
,,solo^ si dává hráti, trvá pak [až do bilého rána. 



Á 



228 

Tanečnici i ti^ kteří jsou pouhými diváky, oddávají se 
veselí s celou duší. Užívajíf tak jenom své krátké 
sic, avšak plné svobody a chtějí dokázati pánům, že 
by se dovedli také slušně postaviti na nohy, kdyby 
jen té roboty nebylo. Slyšímef tu zpívati : 

„Dnes a zejtra po ty dva dni 

budem veseli, 
aby o tom naši páni 

také věděli; 
až se dost napijeme, 
potom se rozejdeme, 
a ve středu na robotě 
zas se sejdeme.^' 

V úterý jest již jen jakási závěrečná slavnost 
posvícenská. Den sám nesvětí se všude již svátečně 
jako předcházející zlatá hodinka — mladí i staří oblé- 
kají se již v šaty všední, ač se hrubší práce většinou 
ještě zdržují. Hosté hned dopoledne se rozjíždějí a 
rozcházejí, nesouce si každý „výsluhu". Teprve večer 
oživne svátečně všecka dědina, nejvíce ovšem hospoda. 
Slavif se zde sousedská, a věru málokterý hospodář 
zůstane při ní doma, neúčastně se zábavy, vyhrazené 
pro ženaté a vdané. Nemysleme však, že netančí se 
tu jinak než dle nápěvu šouravé „Hněvej ty se na 
mě, nebo nehněvej", při níž netřeba takořka ani pat 
od země zdvihali — vždyf i nejeden šedovlasý vý- 
měnkář stačí mladším hospodyním při hbitém „vrtáku", 
ba i při křepkém, rychloskočném kvapíku, a nic se 
mu hlava netočí. 



224 



Mladi ten večer do kola nesměji, snad proto 
že staří potřebuji více mista, snad jen z pouhé úcty 
k otcům a dědům. 

Za to dovedou si opatřiti radovánky pro mnohého 
z nich ještě rozkošnějSí, a nejeden chasník, obdržev 
v podobě hnětynky makavý důkaz dívčí přízně, s upří- 
mnou lítostí volá za skončenou slavností : 

„Škoda, že to posvícení 
aspoň třikrát za rok není!" 

Mladé posvícení, jež se slaví jako dozvuky rado- 
vánek posvícenských v nejbližší neděli, jest mládeži 
ovšem slabou útěchou. 

* * 

* 

Jsem s obrázkem svým u konce. Snažil jsem se 
nakresliti posvícení, jak bývalo. Ke tvářnosti dnešního 
posvícení budiž mi dovoleno uvésti vyhlášku, kterou 
jsem kdysi četl na úředním prkně v obci P. v středních 
Cechách: „Obecní úřad oznamuje dle usnesení obec- 
ního výboru, že se posvíceni v obci P. nebude letos 
slaviti o sv. Havle, jako se slaví válo, nýbrž až bude 
ukončeno dobýváni řepy, totiž druhou neděli v listo- 
padu. V tuto neděli bude se posvícení, pokud se 
obecní výbor o tom jinak neusnese, také budoucí léta 
slaviti." 

Císař Josef mohl by se radovati, kterak praktický 
duch našeho- času druhdy zneuznanému nařízení jeho 
nyní porozuměl. 

^oN-^z -N^i rvTs/Tf 



OBSAH. 



8tr. 

^a sv. MikuláSe 7 

Štědrý den na našem venkově 10 

Koleda u nás a jinde 20 

-Jeslidky a dramatické hry vánoční 46 

Nový rok 60 

•Ostatky masopustní • 80 

Na sv. fiehoře 95 

Titáni jara a neděle Smrtná 102 

Velikonoční týden na našem venkově 122 

■Jarní slavnosti pražského lidu 146 

Máj na vsi 169 

Lidové slavnosti o sv. Janě Křtiteli 179 

^eské posvícení 203 




Vykoukal: Rok. 15 



1 









.r I