Rok v starodávných slavnostech nas̆eho lidu

Google

This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct

to make the worlďs books discoverablc onlinc.

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr.

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc

publishcr to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying.
We also ask that you:

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web

at |http: //books. google .com/l

I

c,vrvQ?>^

^^^

f^^

v

y

^

O ^

,-^.ei,^_

'f\

Tabi „Sbírka spisA pn mládei"

obsahi^le y číslech neJnoY^iíeh (dKyjJSf oinimena na číslech předeSlýeh):

Číslo XXXŤTT. ; O Šelmách medTČdoTitýeh. Sestavil K. Starý, professor
▼ySií dÍYČi ikoljr. Cena 60 h.

Číslo XXXIV. : Pomněnkf. Slova do památníku a k roslidným příleži-
tostem mládeii s různých spisů vybral Mat. Václavek. Cena 56 h.

Číslo XXXV. : Za vlasf! Povídka e dějin studentských. Pro dospělou
mládci napsal A. Dostál. Cena 60 h.

Číslo XXXVI.: Jen poctivě! Povídka ze studentského iivota. Pro do-
spělou mládci napsal A. Dostál. Cena 60 h.

Číslo XXXYII.: Těloeviěné hry pro Skolf. Napsal J. Klenka, učitel při
c. k. ústavě učitelském. Svazek I.: Hry be% nářadí. Druhé, přepracované
vydáni Cen& 56 h.

Číslo XXXVIII.: TělocTilné hry pro Školy. Kapsal J. Klenka, učitel při
c. k. ústavě učitel. Sv. II.: Hry s nářadím. Třetí, přepracov. vydání. Cena »0h.

Číslo XXXIX.: Za uměním. Obrázek ze iivota českého umělce. Dospíva-
jící mládeii napsal F. J. Andrlik. Se 4 obr. Cena 92 h.

Číslo XL.: České bájky. Na základě českých přísloví ntpsal Fr. Pa-
točka, professor gymnasijní. Cena 1 K 10 b, váz. 1 K 60h.

Číslo XLI.: Todník z PodkrkonoSf. Původní národní pověsti. Vypravené J. E.
H r aS e. Cena 1 K Su h, stkv. váz. 1 K. 70 h.

Číslo XLn.: Po boji vítězství ! Povídka pro mládci dospívající. Napsal
L. B e n ý á e k. Cena 1 K 30 h.

Číslo XLIIL: Dobrodinci lidstva. Črty ze iivota světoznámých mužů,
kteří získali si o lidstvo nepomUeJící zásluhy. Líčí F. J. Andrlík. Cena
1 K 20 h, stkv. váz. v plátně i K :<0 h.

Číslo XLIV.: Pohádky. Napsala B. Studničková. Cena 90 h, stlcv. váz.
1 K 30 h.

Číslo XLV.: Slunce i mračna. Pětadvacet povídek o dětech pro děti. Na-
psal Dr. J Koiín (J. K. z Rad os to va). S 27 obr. Cena 1 K 60 h,
sktv. váz. 2 K.

Číslo XLVI,: Stromky rovné a křivé. Šestadvacet povídek o dětech pro
děti. Napsal Dr. J. Košin (J. K. z Radostova). S 28 obr. Cena 1 K 6u h
stkv. váz. 2 K.

Číslo XLVII.: Květy plné I hlnehj. Šestadvacet povídek o dětech pro
děti. Napsal Dr. J. KoSin (J. K. z Radostova). S 33 obr. Cena 1 K 60 h
stkv. váz. 2 K.

Číslo XLVIII. : PSeniee a koukol. Šestadvacet povídek o dětech pro děti.
Napsal Dr. J. Koiín (J. K. z Radostova). S 27 obr. Cena 1 K 6U h, stkv.
váž 2 K

Číslo XLIX.: H^nověJSí pohádky. Napsal Dr. J. Koiín (J. K. z Ra-
dostova). Cena 1 K 20 h, stkv. váz. 1 K 60 h.

Číslo L.: Nové pohádky. Podává B. Kl i m 8 o vá. Cena 80 h, stkv. váz. 1 K.
Číslo U. : Z pouti mládí. Obrázky pro mládci. Napsal A. Dostál.
Óíslo LIL: České pohádky a povésti. Vypravíme J. K. Hra8e« Cena 1 K
40 h. váz. 2 K.

Oíslo LIII. : Z lesnatých končin. Tří povídky % prázdnin. Vypravíme L.

12 A n "Ý i A Ir

Číslo LV.: Obrázky z Francie. Pro mládci upravil Dr. J. Guth.
Číslo LVI.: Pod sluncem Jihu. Pro mUdei upravil Dr. J. Guth.
Číslo LVII.; Obrázky z Žeeka. Pro mládci upravil Dr. J, Guth.

1|q«I|II obyčejné (výSe uvedené jsou vazby stkvostné, za
W€l2Uy dárky určené) opatřuji se dle přáni co nejlevněji
(hřbet a rohy v plátně po 15-20 h, v kůži po 20—30 h, dle
tlouStky knih a dle úpravy vazby; a co nejrychleji.

Sbírka spisů pro mládež

vynikajících českých spisovatelů.

čís. LI V.

V

F. V. VYKOUKAL:

M T staroláf Sien slavnoM na^ebo Mn.

^

v PRAZE.

Nakladatel Dr. FRANT. BAČK0V8KÝ, knibkapee.

1901.

i

im

C-c^ -/3^7-

ROK

! STARODÁVNÍCH SLAVNOSnCH

NAŠEHO LIDU.

Pio mládai uprkTil

F. V. VYKOUKAL.

V PRAZE.

Nakladatel Dr. FRANT. BAČKOVSEÝ, knihknpec.

1901.

GT

4

Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze.

4

-7-73^fO-/7

uy OD.

Národ od národa liší val se druhdy netoliko řeči,
jako dosnd; ale i povahou, náboženstvim, krojem, za-
řízením a výzdobou příbytků, zejména však názory,
jež měl o přírodě a jejích zjevech. Názory tyto jevily
se mimo jiné též ve slavnostech, jež celý národ anebo
značná část jeho konala v určitých dobách a způsobem
ustáleným. Prodlením věků slavnosti ty ovšem se mě-
nily a s rostoucí vzdělaností znenáhla mizely, až se
v našich dobách z nich zachovaly toliko skrovné
zbytky. Ale i ty zbytky důležito jest poznati, neboť
jest v nich cenný příspěvek k seznání kmenové vý-
značnosti národa.

Naše mládež většinou již nezná kromě pouhých
jmen starodávných slavností téměř ničeho z toho, co
bavivalo a těšívalo naše otce a dědy. Kniha tato
má mladé čtenářstvo naše alespoň poněkud poučiti
o tom, jak druhdy bývalo ... Z té příčiny přibrány
jsou sem mimo rozpravy tiskem již vydané také roz-
pravy nové, a pro lepši rozhled ve mnohých statích
srovnány jsou obyčeje naše s jinými, zejména slo
vanskými, i vyložen též jejich původ.

V PRAZE v prosinci 1900.

Na svatého Mikuláše.

Pověst vypravuje o sv. Mikuláši, že kdysi, když
jako biskup šel městem, v němž sídlil, zaslechl v kte-
rémsi domku bědováni tří dcer, jimž hrozilo kruté
neštěstí proto, že otec jejich neměl peněz, jichž bylo
třeba na jejich svatbu. Lidumilný biskup nerozmý-
šleje se hodil otevřeným oknem váček peněz zarmou-
cené rodině, která tím byla zachráněna. Od těch dob
prý šířila se úcta k štědrému biskupu Mikuláši, a
během let stal se světec tento milým patronem dítek
po všem světě křesťanském. Jeho svátek — 6. pro-
since — jest dětem vítán jako utěšená předzvěst
Vánoc; radost pak, která plyne z jeho štědrosti, jest
stejně rozšířena v Praze jako v kterékoli vísce pod-
horské. Jiné slavnosti a svátky již dávno pozbyly
dřívějšího lesku — sv. Mikuláš však jistě se bude
po všecky věky těšiti úctě a oblibě neztenčené. Úcty
požívá vlastně i v jiném směru; jestiť mu zasvěceno
v Čechách 114 chrámů.

Ve velikých městech arci se nám Mikulášská
slavnost značně změnila. Známkou její dnes jsou

8

hlavně četné krámy a boudy, y nichž jest vyloženo
nejrůznější zboží k nadílce Mikulášské. Mimo hračky
všeho drnhu jsou tu hlavně cukrovinky a pamlsky
ovocné^ a mezi tím vážně trčí* na stolcích papíroví
Mikuláši a černí, ohyzdní čerti. Zástup prodavaček
nabízí také — březové metly; ale těch se nikdo ne-
leká, — jsouf vyzdobeny pozlátkem a papírovými
růžemi, — tedy není jejich cílem výprask.

Jinak bývalo a dosud bývá na venkově. Tam
přicházívá do rodin, kde jsou menší děti, sv. Mikuláš,
za nějž se někdo ze známých převlékne, v průvodu
anděla, který cinká zvonečkem, a čerta, který stále
poskakuje^ řetězem řinčí a mrská zvláště čeládku
metlou velmi důkladnou. Přestrojený Mikuláš ptá se
domácích na děti, jsou-li hodný, jak se chovají a jak
se učí. Napomíná bázlivce, který ze strachu před
jeho berlou a koudelovým vousem zalezl kamsi do
kouta nebo se skrývá za maminčinu sukni, a chválí
ty, kteří zřetelně a plynně odpovídají. Zejména ptá
se dětí: „Umíš se modliti V" a vyslýchá, umějí-li své
dětské modlitby řádně odříkávati. Kdo dobře odpo-
vídá, tomu naděluje z darů, jež mu anděl nosí na
míse nebo v košíčku. Kdo neumí odpovídati, dostane
také dar — syrový brambor, a má za to. potom po-
směch všech domácích nádavkem.

Obecným zvykem jest, že dítky večer před sv. Mi-
kulášem, než jdou spát, zavěšují si do okna punčošku,
nebo kladou talíř, aby jim tam sv. biskup, až dnes
půjde kolem, něčeho nadělil. A svatý biskup jest
opravdu tak hodný, že i v nejchudší chatě naleznou

dítky ráno alespoň nějaké jablíčko a laciný mlsek;
a zapomněMi podívati se na okno a naděliti, jen děti
samy json tím vinny, — rozhněvaly ť ho, nechovajíce
se dobře.

Slaviti s v. Mikuláše bývalo v Čechách, pokud jsou
o tom zachovány zprávy, v obyčeji již v století XV.
Tenkráte i později pořádaly pražské školy okázalé
průvody městem, vodíce biskupa s hojnou družinou
„rytířů svatomikulášských". S jakou nádherou místy
průvod se dál, vysvítá ze zákazu, který dán byl již
v polovici XV. stol. správcům školním, aby „rytíři"
v průvodech zmíněných nejezdili na koních (jezdívali
však i na vozíeh), aby zanechali nádherných rouch
a ozdob a hlučného vystupováni. Ale zákazy, i když
byly obnoveny, málo byly platný.

Také na venkově nebyla slavnost sv. Mikuláše
neznáma. V Jindřichově Hradci sv. Mikuláš druhdy
také jezdíval. Koně měl sice jen dělaného, ale za to
měl četnou družinu andělů, vojáků, čertů, židů, mastič-
kářů a jiných přestrojenců.

Podobá se, že na svátek sv. Mikuláše byly pře-
neseny nějaké obyčeje dávnější. Byly o tóra vyslo-
veny různé domněnky, z nichž však nelze dobrati se
něčeho určitého. Však i bez toho bude sv. Mikuláš
mládeži vždy hostem vítaným.

1

J

štědrý den na našem. venkově,

v dlouhé řade svátků, jež jsou na celý rok se-
staveny a zapsány v kalendáři, není ani jediného, na
který by se všichni lidé bez rozdílu tolik těšili jako
na Vánoce. Mladí i staří, bohatí i chudí, vzneseni
i prostí radostně chystají se na krásné svátky zimní.
Ale celé Vánoce neměly by půvabu, kdyby nebylo

v*

v nich — Štědrého dne.

Štědrý den jest takořka májem zimy. Jako v máji
příroda se odívá v čarovný háv svůj, jako z její hrudi
ozývají se nejlíbeznější zpěvy, tak na Štědrý den
zatřpytí se ztuhlý povrch země miliony bleskotných
květů krystalových, a vánkové i větrové roznášejí svou
hbitou peruti v širou dáli velebnou píseň, jakou roze-
zvučí se i studený kov zvonův, i vřelé srdce nesčet-
ných zástupů lidstva. O Štědrém dnu sloučila se vý-
znamná slavnost církevní nej úžeji i nejladněji se
starodávným podáním lidovým, a ze spolku^ toho vyrů-
stají něžné květy přerozmanitých, zajímavých obyčejů.

V ten den náš venkovan stýká se také nejtěsněji
se vším, co z veškeré přírody nejblíže se ho týká,
skládá se sebe pána a hospodáře a jeví se spíše sta-

11

rostlivýni přítelem i vlídným rádcem. Doufá však také,
že mn tajemné sily přírodní v tento čas oznámí nej-
bližší budoucnost, po níž se tedy opět a opět dotazuje.

Ku podivu! Štědrý den přece vlastně jako jiný
den — neníf ani zasvěceným svátkem — a přece
jakoby kouzlo jakési prostíralo nad námi svou taju-
plnou sify nálada sváteční dostavuje se sama sebou.
Děti vesnické, af v chudinké chatrči, af v bohatém
statku selském, vstanou dnes jistě o hezkou chvíli
dříve než jindy, touha a radost burcuje je s lože —
a přece snad není pro ně uchystán nijaký „Ježíšek^^
nečeká jich nijaký zvláštní dárek jako děti městské*
Ale nebylo by těžké uhodnouti, kde jest z toho dne
radost upřímnější.

O dobytek starají se venkované v ten den velmi
pečlivě. Hned časně ráno před dojením dají každé
krávě kousek kaše, větvičku routy a tři ječné klasy
atak je spraví na celý rok. — Koním, aby byli bujní,
kouří hospodář z rána do chřípí, klada na uhlí síra
a koru březovou. Domácí dcerka nebo hospodyně,
jdouc ráno sypat drůbeži, míchá ode všeho obilí, které
se na statku seje, po přehrští, se slovy: „Míchám,
míchám samé vejce " Směs ta dá se slepicím, aby
hojně nesly. Jinde dávají z téže příčiny slepicím
hrachu, jehož zrnka při tom mají býti podobou vajec.
Kolem poledne dostanou slepice a holubi podruhé
zrní, ale to se jim nasype do obruče nebo do kruhu,
utvořeného ze řetězu (jejž sňali s vozu), aby slepice
nezanášely a holubi nezaletovali. Kohout, husák a kačer
dostanou česneku, aby byli bujní, psa nad to vystrčí

12

někudy po zpátku oknem na dvůr, aby byl ostražitý
a nebál se ani čerta.

Hospodář záhy z rána pozoruje také počasí. Zrak
jeho nejdříve padne na sad, a v malé chvíli stojí již
statný muž, jehož trocha zimy nezalekne, uprostřed
holého stromoví; však bylo beztoho nutno přesvědčiti
se, zda vrátka nezamrzla, dnes budou se otvírati ještě
kolikráte! Za sadem táhne se kus louky a dále jdou
pole až k lesu. Odtud zavane pojednou silný vítr, za-
hraje si suchou metlicí a zasviští v prázdných koru-
nách stromových.

Náš hospodář při této neladné hudbě větrové po-
kyvuje si spokojeně hlavou, vyčítat z ní pro sebe, že
bude obilí příštího roku dobře v ceně. Je-li poklidno
a jsou-li větvičky stromové obaleny bělostkvoucím
jíním, předpovídá hospodář, že se budoucně urodí
mnoho ovoce.

V domě mají ženské zatím ruceplny práce. Arci
není to práce taková jako v městě, kde tou dobou
jeví se i na ulici zimničný ruch, ani jedni jdou na-
koupit ještě v poslední chvíli jiutných dárkův a jiní
vycházejí hledat nových a nových pamlsků na stůl
vánoční. Venkovská hospodyně uvádí tou dobou do
pořádku po domě vše, co dříve nemohlo býti pokli-
zeno. Světnice byla ovšem již dříve vybílena, také
podlahy jsou řádně vymyty, a zatím nasypáno na ně
slámy nebo čistého písku, aby se do svátků nezašla-
paly. Mnoho starostí dá ženským pečení vánoček;
k němu soustředěna je všechna pozornost a píle do-
rostlých ženských, co jich jen jest v domě. Hospodyně,

13

když těsto vyválela a jednotlivé prameny do vánoček
zapletla^ vybíhá do zahrady a utírá si ruce těstem
zamazané o stromy, aby se urodilo hojně ovoce. Vá-
nočku čili štědrovku dostane především hospodář, aby
se mu příštím rokem všechno obilí dobře zdařilo.
Také čeledínové a děvečky dostanou po veliké vánočce.
Pro celou rodinu pak napeče se několik vánoček spo-
lečních; pokud jsou, leží stále jedna na stole a podává
se příchozím, aby si ukrojili, na uvítanou, právě tak
jako jindy chléb. Služební dostanou nad to na Boži
Hod i jiného pečiva drobného a výsluhu od oběda,
aby mohli donésti svým rodičům.

K obědu se o Štědrý den nezasedá, neboť se za-
chovává přísný půst, který jest ostatně dobrou prů-
pravou k tučnější večeři. Také dítky musí se podrobiti
tomuto pravidlu, a neodbytné prosby jejich vynesou
jim leda, že tu a tam jest jim dovoleno vyškrábati si
kastrol od povidel nebo třeného máku, a že dostanou
nějakou tu topinku, která prý v ten den jest dobrým
lékem proti osypkám a vyrážkám. Za odměnu postu
slibuje jim matka, že. spatří zlatá prasátka běhati po
zdi. Malí neposedové utiší se na chvilku a sledují
matný odlesk plamene, těkající po stěně, ale brzy se
jejich kučeravé hlavičky otočí po matce s otázkou:
„A kde jsou ta zlatá prasátka, abychom šije chytili?"

Děje se vám při tom, milá robata, jako lidem,

kteří se celý život honí za klamným přeludem štěstí,
ale vždy lapají jen pouhý stín.

Pomalu snáší se nad krajinkou soumrak, opozdilý
chodec chvátá pod útulný krov, i větérek ustál ve své

14

laškovné hře, jenom z nizkých kominů vinou se vy-
soké sloupy bélavého dýmu. Posvátný klid zavládne
dědinou, veliká chvíle sváteční nastává.

V našem domě jsou již všichni shromážděni ve
světnici, hospodář již dávno odložil dýmko, svou ne-
rozlučnou společnici, a čeledín, který právě do stáje
nanosil vody k nápoji, hřeje se u širokých kamen
kachlových. Děti vyběhnou ještě na zahradu se slámou
a povřisly v 4'ukou. Pobíhajíce od stromu ke stromu
ovazují je a zvou je k štědré večeři. Jakmile se vrátí,
oznamují matce, že již hvězdička vyšla, že se již může
sedati k večeři. Ano, to se snadno řekne — ale ho-
spodyně musí dnes míti všecky pokrmy pohotově na
stole, nesmíf vstáti od stolu, uechce-li, aby jí slepice
zanášely. Ostatně ráda slyší, že jest dnes nebe plno
hvězd — jestif to znamením, že jí drůbež hojně po-
nese. Také hospodář těší se, je-li na Štědrý večer
jasno — neboť „světlé Vánoce — tmavé stodoly —
tmavé Vánoce — světlé stodoly".

Konečně hospodyně ohlašuje, že jest večeře ho-
tova. Děti hrnou se na svá místa, ale hospodář počítá,
nebude-li stolujících lichý počet, jinak by si někam
poslal pro hostě. Než si sednou, stoupají bosou nohou
na sekyru na zemi ležící — aby jim v příštím roce
nohy nebolavěly. A tu již hospodyně nese velikou
mísu kouřící se polévky, a to buď rybí buď zapra-
žené se svítkem ; hospodář vstává, žehná se křížem,
a světnicí zní stará modlitba: „Oči všech doufají v Tebe,
Hospodine, a Ty jim dáváš pokrm v čas příhodný."
Ostatní stojíce šeptem doprovázejí předříkávajícího.

15

DozdI závěrek modlitby — „stolu nebeského raé nás
účastný učiniti, Kriste, králi věčné slávy, amen." —
„Tak nám požehnej Pán Bůh vespolek vším dobrým,
abychom se tu za rok zase všichni ve zdrávi shle-
dali," — přeje hospodář sedaje, a ostatni z hloubi
srdce odpovídají: „Dejž to Pán Bůh."

Děti rozžehly si zatím třínohé svíčičky, jež jim
otec z městečka schválně dal přinésti, a postavily je
před své talíře. Pozorují, komu světýlko dříve shasne,
— ten dřív zemře. — Hleďte, těm maličkým stačí
barevná svíčička na radost právě takovou, jakou spů-
sobuje v bohatých domech městských nádherný stro-
mek vánoční, obložený drahocennými dary. Vánoční
stromek klestí si na náš venkov pozvolna cestu teprve
v letech posledních 5 naši předkové ho neznali a tedy
dítkám svým ani dárků štědrovečerních nedávali. Ale
svičíčku, byf sebe tenči, sebe nepatrnější, musilo míti
i dítě chuďasovo — z jejího světla linul se milý jas
ve skromnou duši dětskou, z ní padala záře na celou
rodinu, v níž zračila se alespoň v tu chvíli spokoje-
nost a štěstí.

Po polévce ožije u stolu zase utuchlý hovor. Ten
onen pátrá, sedí- li dobře: nesmí totiž na Štědrý večer
seděti ani předem ani zadem přímo proti dveřím, sice
ho toho roku ponesou na hřbitov. Ohlížejí se také po
svých stínech: kdo má stíny dva, zemře do roka.
Totéž se stane tomu, kdo by, utíraje svíci, jí shasil.
Někteří podstrkují si pod ubrus (dnes pokryje hospo-
dyně stůl božíhodovým bílým ubrusem j pod svůj talíř
peníze, aby se jich po celý rok držely. — Kdo by se

16

dival na stolovníky přes ramenO; drže za kliku u dveří,
uvidí bez hlavy toho, kdo v roce svět opustí.

Tabule štědrovečerní jest sice hojná, ale zvláštních
lahůdek ani pamlsků na ní není. Je-li jen poněkud
možno, opatří hospodyně rybu, která v krajině, kde
není řeky, jinak celý rok nepřijde na stůl. Mimo to
jest štědrovečerním jídlem houbovnlk („kuba"), hrubá
krupice vařená a smíchaná se sušenými houbami, hlavně
však „svarba", totiž směs velikých krup ječných a
hrachu. Piva se pije několik džbánkův, a dostane po
sklenici také čeládka, která s rodinou, starým řádem
se řídící, stoluje pohromadě. Ženské navaří si obyčejně
také kávy. Na konec načne se vánočka, hospodyně
donese jablek a ořechův, oddělí dětem i čeládce a po-
staví ostatek ke společné potřebě na stůl.

V tom, slyš, před oknem zavzní zvuk trouby
pastýřské, a potom ozve se i koleda. To přišel obecni
pastýř přát domácím veselých svátků v a božího po-
žehnání na celý rok. Dostane za to od hospodyně
bud řádný kus vánočky buď, a to častěji, veliké
koláče, natřené povidly nebo mákem — a hospodář
přidá mu také nějaký groš, aby si koupil něčeho
„pro zahřátí".

Když domácí povečeřeli, vzpomínají také na své
dobroděje z přírody. Děvečka nese na dvůr kousek
štědrovky, půl jablka a půl ořechu, a metá tuto vý-
ši uhu do studny se slovy: „Studničko, studničko, nesu
ti štědrého večera, abys nám dobrou vodu dávala."
Do vzduchu nebo na vítr hází se hrst mouky, aby
Meluzina, majíc z čeho uvafíti svým dětem kasičku,

17

neskučela a do okeD nezalétala. Bybi kosti házejí se
z éásti do ohně, ale obyčejně zakopávají je na za-
hradě pod stromy, aby byly úrodný. Drobty a zbytky
po stole rozházené i s kostmi rybími zahrabávají se
rovněž na zahradě, a na jaře vykvete z nich řim-
baba, dobrý lék prý proti psotníku. Děti, nebyly-li
před večeří na sadě stromů ovazovat, vybíhají tam
nyní; třesou stromy a volají: „Stromečku, vstávej,
ovoce dávej, je Štědrý den!" — Zbytků z večeře
dostane se také kravám, aby dávaly celý rok hojně
mléka. V chlévě jest prý o půlnoci slyšeti všecka
hovádka spolu rozmlouvati, ale kdo by je poslouchal,
zle by se mu vedlo.

Ve světnici i mimo ni provozuje se po večeři
hadačství a věštění nejrůznějšího druhu. Staří mladí
vyzvídají, budou-li příští rok ještě živi. Kdo rozloupne
první ořech prázdný a kdo, překrojiv jablko na přič,
spatří místo hvězdy kříž, nedočká se příštích Vánoc.
Kdo si dá pod ořechovou skořápku špetku soli, a sůl
se do rána na stole rozplyne, také zemře do roka.
Aby se dověděli, jak se jim povede, poklopí tři talíře
a kladou pod jeden chléb, pod druhý peníze a pod
třetí hlínu. Kdo si potom odkryje chléb, bude míti
celý rok co jísti, kdo peníze, toho se budou celý rok
držeti, kdo hlínu, ten zemře nebo bude tříti bídu
s nouzi. Kdo se po celý den postil, jde po večeři na
poslechy ; podle hřmotu nebo zvuku, jaký uslyší, hádá,
co ho čeká: sbíjení prken věští mu smrt, hudba svatbu
a p. Totéž lze vyzkoumati, divámeli se tou dobou
do tmavé peci, jenže tam mimo různé zvuky i zraku

Vykoukal: Rok. 2

18

zjevnjí se znameni: spatřime-li mrtvolný zemře někdo
z rodiny, nkáže-Ii se oheň, vyhoří dům a pod. Zkouška,
kdo koho přežije, děje se takto. Přinesou velikou
mlsu, naplněnou vodou, a sem pouštěj! po skořápce
s hořící sviéičkou: čí svějtlo nejdříve shasne, ten nej-
dříve zemře, čí skořápka odpluje nejdále od kraje,
ten se dostane nejdále od domova.

Četné jsou také prostředky, kterými hospodář snaží
se dověděti, jak a co se mu urodí a jaké bude počasí
v nastávajícím roce. Vezme na př. nůž, přiváže k němu
s jedné strany kousek chleba, s druhé kousek vánočk}^
a zabodne nůž do trámu ve stropě. Vrátě se na Boži
Hod z velké, podívá se, na které straně nůž zrezavěl ;
stalo li se to u chleba, urodí se žito — u vánočky,
zvěde se pšenice. Ale v některých krajinách v tomto
případě značí rez snětivost obilí a tedy jeho nezdar.
Bude-li suchý nebo mokrý rok, o tom přesvědčuje se
náš rolník takto: sloupe s cibule dvanáct lupenů,
postaví je řadou a dá do každého špetku soli. Každý
lupen představuje měsíc v roce : na kterém se sůl do
rána rozpustí, v tom měsíci bude mnoho dešťů, kde
zůstane, v tom bude sucho.

Asi po hodince přijde návštěvou některý soused
a přivede i jiné známé, aby se s hospodářem pobavili,
„než půjdou do toho božího kostelíčka". Rozumí se,
že jsou vítáni.

Tak v] zábavě a zkoušení nejisté budoucnosti
uplyne utěšený večer, a najednou promluví do tajem-
ného ticha nočního vážný, dumný souzvuk zvonů
8 vížky kostelní.

19

Ten zvuk nčini rázem konec všem hrám^ a stáři
mladi chvatně chystají se do kostela na půlnoční;
jen nejmenší děti a s nimi někdo^ kdo by hlídal stavení,
zůstane doma. Celá dědina ožije jako v nejslunnější
neděli jarní. Cestičky ve sněhu vyšlapané jsou plny
zbožných věřících, a na cestách od přifařených obcí
kmitá se svítilna za svítilnou, a za každou vykračuje
zástup poutníků. Pojmou-li skrovné prostory vesni-
ckého chrámku všecky ty davy?

Za hodnou chvíli odzvoní podruhé a snad i po-
třetí. Za kostelníkem ozve se pastýřský roh, ohlašuje
hodinu dvanáctou. Hned po té spustí na kruchtě var-
hany plným, mohutným souzvukem, a za okamžik zní
již všecek chrámek radostnou písni : „Narodil se Kristus
Pán — veselme se." Jásavé ty zvuky zalétají v tišinu
noční, větérek nese je přes sněhové pláně, zaváté
chatrče i rozlehlé lesy, a lidstvu i vší přírodě ohla-
šuji ty zvuky andělské poselství míru, pokoje a lásky.

2*

Koleda n Dás i jinde.

L

^Hlas zvonA tábne nad závěji,
kdes v dálce fiŠe zaniká;
dnes všecky struny v srdci znřjí,
neb mladost se jich dotýká.

A staré písně v duŠi zněji
a s nimi jdou sny jesliček
kol hlavy mé, jak ve závěji
hlas tratících se rolniček."

Jar. VrchlicTfý»

Téžko bylo by asi vypocísti všecky básníky, kteří
zalétajíce duchem v doby útlého mládí svého, věnovali
vřelou vzpomínku také době vánoční; jestif zajisté
doba ta tak zvláště milá, že srdce jen poněkud vrouc-
něji cítící nemůže se jí vyhnouti, ale naopak nejradéji
u ni prodlévá. Podivno, v čem fo kouzlo spočívá!
Příroda dřímá spánkem tichým, nerušeným, nikde není
sledu po jejím životě; lesy, jichž temnému ševelu prý
jen básníci rozumějí, jsou němý, na pláních a nivách
místo démantů ranní rosy září krystaly sněhové, osle-
pující nás, vyšlehne-li na ně z šedých, zakalených
nebes zlatý paprsek sluneční. A také ty dědinky jsou

21

tichy jako po vymřeni, jen konř, jenž tu a tam
z nčadlých komínů pomalu vzhůru 8e béře^ svědči
zřejmě, že tam neutuchnul čilý život lidský. A přece
zdá se nám^ že cosi vznešeného, velebného vznáší se
takořka ve vzduchu, co sahá nám k srdci, co zahání
z našeho nitra všechen trud, co ničí všechnu zlobu,
co ladí nás k lásce a radosti. Jestliže kdy, jest jistě
o Vánocích příroda jediným velikým chrámem.

Vánoce však mají také význačné zpěvy, jež roz-
množují jejich půvab. Jsou to vánoční koledy se
všemi obyčeji, které je provázejí. Povšimněme si blíže
těchto zimních květů prostonárodního básnictví a obrať-
me se především k samému jménu koledy.

Slovem „koleda" znamená se obřad o Vánocích
konaný, choditi totiž po domech a jisté písně tu zpívati
za tím účelem, aby zpěváku dárku jakéhosi za to se
dostalo. — Podruhé značí slovo to píseň právě zmí-
něnou, pak i píseň vánoční vůbec, af již zpívá se
při koledování čili nic, a při tom zvláště také píseň
při jesličkách přednášenou. Tuto píseň pak buď pěje
jediný zpěvák, (jenž dle potřeby hlas může měniti),
anebo ji přednáší několik zpěváků a provází ji skutečnou
hrou, af tak dínie divadelní. Také čas, kdy se kole-
duje, a dary, které se nadělují, nazývají se koledou.
Že však nezpívají se pisně kolední leč od koledníků
po domech chodících, zvykli jsme zvláště u nás po-
jímati v koledě obřad i píseň najednou, nerozlučně.

Koleda nevyhnutelně spojena jest se svátky vá-
nočními. Chceme-li tedy původu jejího se dopátrati
jest nám právě v tomto spojeni ji stopovati. Tu pak

22

přesvědčíme se, že dávno a dávno před vznikem
křesťanství, jemuž bychom snad, povrchně věc uva-
žujíce, přičetli původ Vánoc a s nimi i koledy, byla
slavnost tato nejen u národů slovanských^ nýbrž i a ná-
rodů mnohem dříve na jevišti dějinném vystupujících —
totiž u národů starověkých. Bylif národové tito, jako
všichni národové na prvních stupních duševního roz-
voje se nalézající, pilnými pozorovateli přírody a jejích
zjevů. Příroda zasahala mocně ve veškeren jejich
život, a jelikož si jednotlivé síly její zosobňovali
v božstva, ctili přírodu jako boha nejvyššího, všemoc-
ného. —

Odtud také lze si vysvětliti, proč slavným svým
svátkům přikázali určité doby, které se shodovaly se
svátečními dobami národů jiných. Slaveny totiž změny
přírodní — při čemž ovšem úkonům slunečním a dle
nich dobám ročním hlavni pozornost byla věnována.
Doba, kdy den se počíná déliti neb krátiti, kdy tedy
přibývá neb ubývá vlády slunce, byla jistě lidstvu
dosti záhy nápadná a byla potom slavena spůsobem
slavnostnějším než svátky jiné.

O nynějších Vánocích býval za dob pohanských
slaven slunovrat zimní, doba, kdy začíná dne při-
bývati. Tou dobou počínal také nový rok.

Vrcholem svátků zimních byl našim předkům
nynější den štědrovečerní, zejména pak jeho noc.
Tato noc zdála se jim rozhraním dvou světů — minu-
losti a budoucnosti — slunce jakoby v ten čas zasta-
vilo se na dráze své, sbírajíc síly k vítěznému po-
chodu novému; rok dokončený spadl ve hluboký klín

23

minulosti, nový rok jal se teprve snímati roněku s ta-
jemné své tváři. Ty hodiny byly tedy pohanům nej-
s^étějši a při tom nejtajemnější, poněvadž zároveň
se sluncem jim takořka i veškeren čas v nich ustál.
A že tu budoucnost; přítomnost i minulost v jedno
splynula, proto bylo možno zasvěcencům v tu dobu
také budoucích věcí se dověděti. Z tohoto vysvětlujeme
si pověru, která u nás (právě jako u sousedních kato-
lických Němců v Rakousích) posud se vyškytá, že
totiž při cestě na půlnoční mši jest viděti, kdo z osady
budoucího roku zemře, díváme-li se otvorem vypadlého
suku. Bozdíl mezi námi a Němci v té věci jest pouze
v tom, že u Němců to musí býti suk ze stromu
bleskem poraženého, u nás pak to může býti také suk
z rakve spráchnivělého nebožtíka.

Pravili jsme svrchu, že slavnost zimního, sluno-
vratu, nynější koleda, vyškytá se již v šedém dávno-
věku u národů starověkých. Shledáváme pak u Éímanů
právě v těch dnech, totiž před koncem prosince, slav-
nosti Saturnalie, konané na čest Saturna, staroitalského
boha rolnictví, o níž praví nám báj esloví: „Tato slav-
nost měla připomínati zlatý věk za kralování Satur-
nova, a proto v ty dny i otroci vesměs uvolněni byli,
ba tím časem i pánové otrokům svým u stolu poslu-
hovali, aby takto se naznačilo, že za věku zlatého
nebylo žádného rozdílu rodu a stavu. Po čas slavnosti
spojovalo volné veselí všechny účastníky, kteřížto
vespolek hodovali, hrou se bavili, a rozličně sebe po-
darovali. O těchto slavnostech také nic se nepraco*
válo a neprodávalo, soudnice i školy byly zavřeny."

24

Slavnost tato v Itálii již dříve obvyklá byla ůředné
v Éimě zavedena dle svědectví dějepisce Livia r. 495.
př. Kr.

Co tu podobnosti starořímských slavnosti s vánoč-
ními zvyky našimi I Také u našich venkovských hospo-
dářů; kde posud nezanikla stará ryzost mravů; hoduje
o Štědrém večeru Čeládka se svými pány za jedním
stolem^ také u nich práce v ten den, ba i ve dny
po vlastních Vánocích odpočívá. Jestif také u nich
zavedena v ten čas svoboda, a čeládka, vystupuje li
ze služby, což děje se právě o Vánocích, má celý
týden prázdniny, tak řečené „vánočky". Obyčej tento
také v Polště žije, odkudž i polské přísloví: „Na
sv. Štěpána každý sobě za pána." Dary dávati jest
u nás jako v Ěímě o Vánocích zvykem nejrozšíře-
nějším.

II.

Jak se slavnost zimního slunovratu u pohanských
Slovanů jmenovala, nesnadno jest udati — scházejí nám
k tomu doklady písemné, jež se zachovaly vesměs až
z dob mnohem pozdějších. Jest jisto, že jméno ko-
leda není původu domácího, ač se nám na první po-
hled zdá slovanským. Vykládáno bylo způsobem velmi
rozmanitým; jedni pokládali koledu za božstvo v Kyjevě
stánek mající, jiní spojovali koledu až s indickou
bohyni Kalandou a tvrdili, že Eolenda jest v Dal-
mácii bohjní jara; po té bohyni prý se nazývala

25

jedna větev Slovanů polabských Kolediei, jako od
boha Stádo, Stodo — vzniklo jméno Stadici. Vj^kladů
takových jest ještě znaěná řada.

Chceme-Ii se dopátrati původu koledy, dlužno si
vzpomenouti, že za středověku byly právě v době
starořímských slavností slaveny Calendae, festa
Calendarum — (svátek Kalendový), o nichž starý svě-
dek Du Cange (čti: Dy Kánž, t r. 1688.) praví:
„Obecné ony a pověrečné radovánky, jež o Kalendách
lednových, jimiž rok se počíná, spůsobili nejdříve
lidé domácí (pohané), jichž chopili se později i křesťané
a jež jedni i druzí hyzdili neslušnými tanci, berouce
na sebe podoby a přestrojení ženské nebo zvířecí.
E tomu pak jest třeba doložiti, že svátek koled ne-
světlval se jen 1. ledna, nýbrž po celý čas vánoční,
neboť již v těch dnech, kdy druhdy počínaly se slav-
nosti (17. prosince), býval k tomu svátku volen „biskup"
čili „přední".

Také jiné svědectví máme o tehdejší koledě ;
kázalf Caesarius, biskup arelatský (Arles v již. Francii),
ve století VI. proti „prapohanským obřadům koled-
ním", právě jako proti ptakopravcům a jiným zůstatkům
pohanským. Slovanům pak zvlášť zakázal církevní
sněm v Cařihradě r. 692. konaný světiti calendas,
vota a br^umalia (veta — přání, brumalia — zimní
slavnost), což bozpochyby jsou jen jména částí celé
slavnosti.

Jméno a slavnost, o niž nám tuto jde, vyškytá
se ostatně také u Francouzů a Němců. Francouzové
jmenují calendeau (kalándó), to, co Srbové bad-

26

ňak, totiž kmeDj dubové, které bývaly o Štédrý večer
ve střední Evropé páleny. — Z - uvedených dokladů
jde na jevo, že jméno koleda vzniklo z latinského
calendae, jak se nazýval počátek každého měsíce
i počátek roku, s nímž splývala slavnost koledni:
Latinský název přijali ti národové, kteří se vyvinuli
z Římanů.

Kněží dali to jméno pohanským slavnostem
slovanským. Slované potom přijali ten název sami
a slavnost pozměnili dle předpisů víry křesťanské.

Vyškytá pak se jméno koleda u všech větví
slovanských, ba mají je i Litvínové. U některých
Slovanů ovšem značí se lim slovem po výtce písně
koledni. U Bulharů slují koljedndari chleby, pe-
čené na Boží narození.

Slavívala pak se koleda, jsouc výrazem radosti
nad sluncem znova se rodícím, druhdy způsobem za-
jisté dosti hlučným, ano nevázaným. Radost ta snad
vztahovala se k obecné svobodě, která v těch dnech
na zemi panovala. Posud se zachovaly stopy oněch
starých obyčejů. „U Rusů přestrojují se na př. buď
do národních krojů starších dob buď do podob zvíře-
cích, jako jeleních, kozích, medvědích a p., a to tak,
že jich poznati nelze. V zakuklení takovém tropí pak
nejrůznější žerty v domě i mimo dům, buď na uli-
cích škádlíce okolojdoucí, buď navštěvujíce domy zná-
mých svých. **

Převlékání ruské liší se ovšem podstatně od
našich maškar, jaké na př. až posud u nás po dědi*
nach tu a tam chodívají na konec masopustu, a má

27

býti snad znakem změny, která tou dobou nastává
v přírodě. Pravou podstatu toho však těžko jest vy-
pátrati; náhledy badatelů v té věci nemálo se roz-
cházejí.

Přestrojování toto po celou dobu vánoční také
na Slovensku hojně se pěstnje. Přestrojují se mužští
v ženské a obráceně; pak berou na sebe také podoby
fantastické — čerta, černokněžníka, smrti a j., nebo
cikána, žida, ba i medvěda a p. Přestrojenci navště-
vují známé, nebo překvapují i vlastní domácnost,
provádějíce nevinné žerty.

Snad také v našich koledách jsou ještě stopy
těchto starých zvyků ; zpíváť se v koledách : „koledy
vám dám, po jablíčku, po oříšku, obléknem se do
kožíšku", a „nedáš-li mi oříšek, roztrhám ti kožíšek",
— kožíšek asi, který se ovšem, jako u Poláků posud,
na ruby oblékal, neuvádí se snad jen pro rým, nýbrž
jest zůstatkem z dob starších a vztahuje se k to-
muto převlékání.

Řekli jsme dříve, že také Němcům nebyla koleda
v tomto jméně neznámá. Má pak němčina posud slovo
Ealand, jež slovníky takto vykládají: „Ealand, druhdy
bratrstvo pobožných osob, kterážto bratrstva zvláště
ve XIII. století na mnohých místech se utvořila, ale
brzy více hodováním a pilkami než pobožností pro-
slula'* Členové takového spolku nazývali se „Kalands-
brtider". K tomu dokládá, že ve Šlesviku a jiných
krajinách severo - německých ještě nyní slovem tím
značí se „kvas, při němž hodovníci vesele si vedou"
Vzali si tedy Němci z celé koledy jen část nejvese-

28

lejši a dali pak jeji jméno každému bujnému veself.
Možno^ že také u nás přísloví „nohy mu jdou po
koledě", což říká se o opilém, ze starých zvyků
má původ.

Právě zmíněný bujný spůsob koledy zavdával
vrchnosti duchovní, když se rozšířilo křesťanství, častou
příčinu ku pohoršení, stížnostem a pak zákazům.
O některých stala se již zmínka, jiných hojný počet
dal by se uvésti. Ale již záhy připadla církev na lepší
způsob, jímž by pohanské zvyky odstranila. Slavnost
narození Kristova byla v církvi všeobecně zavedena
v VI. století, ale neslavila se původně v dobu nyní
obvyklou, nýbrž 6. ledna tak, že spadala v jedno
se svátkem tříkrálovým. Teprve později církev přelo-
žila významnou slavnost svou — narození Kristovo —
na den, kdy pohané slavili obrozeni slunce, na den
25. prosince. Tak splynuly někdejší slavnosti ledno-
vých kalend se slavností Vota a Brumalia ve 12denní
sváteční údobí, sahající od Božího narození do sv. Tří
králftv.

Eozumí se samo sebou, že koleda nabyla potom
rázu zcela jiného, křesťanského, právě tak jako svátky
vánoční podlehly, mimo přečetné, posud zachované
zvyky z dob pohanských, úplně obřadu křesťanskému.
Hlavní rysy význačné ovšem zůstaly. Jest to pře-
devším bujará veselost, ovšem hledíc ke dřívějším
dobám valně umírněná^ kteráž vykládá se v našich
písních na radost z narození Kristova a spaseni lid-
stva. Veselí toto, jak níže ukážeme, má jinde ráz
mnohem živější než u nás. Hlavně pak jest to štědrost.

29

která se koledou jeví v darech, ndilených zvlášté
chuďasům, ve muohých zemích však i příbuzným a
zuámým. Štědrost tato bývala druhdy výrazem citu
pro všeobecnou svobodu — podarovánlm totiž mél býti
chuďas alespoň na ten den zbaven pout chudoby,
která jej často i v tělesné nevolnictví přiváděla; kromě
toho měla přispívati k rozšířeni radosti a veselosti,
ani by chuďasové jinak právě ten čas chudobu svou
těžko cítili a tudíž veseliti se nemohli. Jak u křesfanů
štědrost tato se vykládá, ze štědroty totiž Boha, který
lidstvu Synem věnoval dar největší — netřeba se
zmiňovati. — Spokojenost a vzájemná přání dobra
v lidstvu, mír a klid v lidstvě i ve vší přírodě jsou
taktéž známkou Vánoc a s nimi též naší koledy.

III.

Koledovati počíná se n nás, právě jako u jiných
Slovanů obřadu katolického a rovněž u Němců (v zemich
alpských), na Štědrý večer, a trvá čas koled odtud
do sv. Tří Králů. Hlavním, a u nás nejvíce svěceným
dnem koledním jest svátek sv. Štěpána, jenž s někte-
rými zpěvy koledoími již takofka srostl. Cti této do-
stalo se zmíněnému světci zajisté jen za šlechetný úřad
almužnický, který ve mladé církvi zastával. Svátkem
tříkrálovým se koleda „zavírala", jak se v Čechách
říkalo.

U nás koledují děti i dospělí bez rozdílu a kdy
se jim zlíbí, neboť „koleda je o Vánoce, může po ní
chodit kdo chce", — jak praví naše národní píseň

30

V některých krajinách polských a ruslnských jest
dovoleno dětem (kolednicy mali) koledovati toliko
večer a v noci o Božím narozeni, později koleduji již
jen starší lidé. U NěmcA slnla celá tato doba „die
zwí)lf Nachte" (dvanácte nocí) neb „Anktópferleins-
tage".

Toto jméno vzniklo ze zvyku druhdy obyčej-
ného v krajinách, kde dříve Slované bydlívali, že
totiž před jistými svátky bylo klepáno na vrata domu
a voláno při tom „gut heil!". — Klepání toto za dob
pohanských bylo tolik jako u nás vyzvánění před
většími svátky.

Zfyimavo jest pozorovati způsob, jakým se kde
koleda slaví. U nás ovšem sklesl nyní celý ten obřad
skoro na pouhou žebrotu. Lepší jeho stránkou jest
na př, zvyk i ve středních Čechách dosud běžný, že
o Štědrý den obecní pastýř, který z pravidla mívá
také úřad ponocného, chodí po dědině od hospodáře
k hospodáři, hraje a zpívá pod okny, přeje hospodáři
všeho požehnání a bývá za to podarován od hospodyně
vánočkou a několika důkladnými koláči neb plackami,
od hospodáře několika penězi nebo nápojem.

Před lety chodívali u nás po starém zvyku také
učitelé se žáky od domu k domu po koledě, která
jim zcela právně náležela, právě tak jako dary „o Ře-
hoři^ sbírané. Ve sbírkách písni kolednich nalezneme
leckteré umělejší číslo, jež zajisté vzniklo z těchto
pochůzek. Za dob ještě starších chodívali ostatně
také služebníci církevní koledovati. Na Moravě na-
vštěvoval farář o koledě každý dům, aby jej a jeho

81

obyvatele požehnal. Tn se všnde na nějakou ehvíli
posadil; což ovšem domácí za velikou čest si pokládali,
idolem Vysokého Mýta chodívali koledníci se žil-
kami asi tak, jako jinde chodí o Velikonocích s prou-
íénou pomláskou. V některých krajích chodí po koledě
s bukálem. ;,Bukál čili bukač slově nádoba baňatá
hliněná, na př. džbán^ mající otvor, potažený blanou
měchýřovou na spůsob bubnu a prostřed měcbýře při^
dělaný žíněný provázek o dvou praméncích. — Při
koledě vezme chlapec nádobu mezi kolena a nasliniv
sobě prsty, drhne jimi po žíních střídavě pravou i levou
rukou." Při tom zpívá se koleda:

Buků, buků, buků,
otevřete ruku,
panímámo zlatá,
pojďte mezi vrata,
koledy nám dejte,
nic se nám nesmějte atd.

V jižních Čechách v okolí Velešína a Kaplice
chodí po svátku Jména Ježíš zvláštní družstvo osmi
hochů koledovat po vsích, řídíc se určitými pravidly.
Koledníci ti, mající svého „hejtmana", „rychtáře", „kon-
šela" atd., vyznačují se i zvláštním oblekem. Účelem
jejich jest, aby sebrali co možná hojně dárků —
proto baví domácí, kam přijdou, rozmanitými žerty,
ano i tancem, ale kolední promluvy jejich jsou bez-
významné.

Koled pastýřských, jaké mají u velikém množství
naši Slováci, Poláci podkarpatští a Němci v Alpách,

32

ovšem nemáme n ná?^ ježto n nás není ani takových
hor ani pastýřů. Koledy, které u nás z toho druha
json rozšířeny — několik jich zpívá se po celých
Čechách — pocházejí jen od našich drotarů Obřad-
něji vedou si při koledování již Slováci, kteří, jsouce
vůbec povahy živější a éilejší, také rozmanitými po-
hyby, ba i tancem provázejí slova zpívaná, jak se
o tom již Božena Němcová v „Pohorské vesnici" zmi-
ňuje. Tam nosívají chlapci, chodíce po koledě, hada.
„Had tento je z dreviec poprekladanych a poibíja-
nych na zvrtlíkoch do kosoštvercov shotovený a v pólo-
oblak rozfahnjuci sa; hlavu má z hrubého papieru
s korunou, pisk červeno-matovaný a v ňom na tyčke
zastrčené skutečné jabločko i z dřeva vyřezávané."*)
Hoch, který je vůdcem ostatních, chodí po svět-
nici, otáčí hadem sem i tam a stahuje a roztahuje
jej, dotýká se jeho hlavou domácích, jakoby je strašil.
Ostatní hoši chodí za ním v tanečním poskoku a zpí-
vají píseň:

„Išiel Pán Boh až do raja.
Adam za ním poklekaja:
yjVšetky stromy užívajte,
len ten jeden zanahajte,
ktorý stojí v prostried raja
bielym kvietim prekvitaja!"
Učinil se diabel hadom
podviedol Evu s Adamom.

♦) Pav. DobŠinský, Prostonár. obyčaje, pověry a hry
slovenské, Turč. Sv. Martin 1880, str. 126.

33

Eva dala Adamovi

jako svojmu manželovi:

„Na ti Adam toto jabko,

veď je ono veťmi sladko!"

Jako to jablko zjiedli,

hněď jich von z raja vyviedli ;

dal jim Pán Boh dve motyčky,

aby išli na viničky:

„Tu orajte, tu kopajte,

tak si chleba nabývajte!"

Kým si chleba nadobudli,

dosf sa oni naplakali.
Starobylá píseň tato vyškytá se také v Čechách
a na Moravě a zpívávala se hlavně o svatbách.

V Lužici slavívaly se druhdy Vánoce i koledy
s některými obřady starými, které dlouho odolávaly
přívalům Němectva, jež s nebohých Lužiěanů vždy
více ráz slovanský stírá. Před Štědrým dnem chodí-
valo tam bože džjeéo — božské dítě, — zvyk podobný
našemu „Mikuláši". Představovalo je obyčejně děvče,
které se zahalilo v bílé roucho. Tak přišlo do domu,
majíc v jedné ruce metlu se zvonečkem, ve druhé
bílý šátek, do něhož hned u vchodu hospodyně neb
hospodář tajně podstrčili jablka a ořechy. Slavnostně
vstoupilo „džjeéo" do světnice a tázalo se : „Jsou zde
hodné děti?" („Su tu žane dobré džjeéi?") Domácí
přisvědčili, a „džječo" jalo se různými otázkami zkou-
mati moudrost mladých obyvatelů. Kdo ničeho ne-
uměl nebo se zarazil, tomu bylo zlehka vyšleháno,
hodným dostalo se jablek a ořechfi.

Vykoukal : Rok. 3

34

Před Novým rokem a před Třemi králi pekli
v Lužici pečiva rftzaých podob, jako krav, beranů,
husí a p. — děti s tlm chodily po domích a dávaly
to svým kmotr Am, od nichž dostávaly navzájem dárky;
kmotři pak to přimíchali do potravy dobytku, aby
ztučnél. Před Novým rokem říkali Lužiěané těmto
figurkám nove Ijetka, před Třemi králi tsjodrák —
štědrák. Ale nyní nemají tam již žádných zvláštních
zvyků, nemají vůbec koledy. — Zvyk, péci podobné
figurky, jest také v Horních Rakousích, kdež pekaři
robí všelijaké trpaslíky podob lidských i zvířecích,
jež dětem prodávají.

Vykladatelé starých zvyků těchto spatřují v tom
upomínku na pohanské průvody obětní, kdež takové
figurky byly nošeny, a od chuďasů místo skutečných
tato těstová zvířata byla obětována.

Opak zvyku z Lužice uvedeného nalézal se druhdy
v Dubrovníku, kde děvečky chodily o prvním svátku
vánočním po domích dobrých známých svých pánů
a dostávaly od nich pečivo, jemuž říkaly dle jeho
podoby luk.

U Slovinců nejstarší zpráva o koledě pochází
z r. 1575. a jest zachována v knížce zmíněného roku
tištěné. Jak tam koleda hluboko byla zakořeněna, lze
souditi na př. z toho, že u štýrských Slovinců místy
Vánoce slují „koledniški prazniki" — kolední svátky.
Po koledě tam chodí od Vánoc do sv. Tří králů, kole-
dují asi tak jako u nás a dostávají dárky. Ve zpěvech
také již nabyly převahy látky náboženské, vedle nichž
vysloveno jest hlavně přáni, aby Bůh všemu hospo-

85

dářstvi požehnal. Děti koledující rozestupuji se při
obchůzce ve dva sbory. V některých kriýích slovin-
ských přešlo koledování zcela ve službu kostela, v jehož
prospěch (na př. na svíce) obracejí se vy koledované
dárky.

Na Rusi koledují nyní většinou také již jen děti,
kdežto dříve účastnila se toho obyčeje také mládež
dospělá a v koledování pak dle krajů bývala nemalá
rozmanitost. Po celé Rusi chodívají koledníci s hvězdou.
Hvězda je značně veliká, slepena ze světlého papíru,
ozdobena stužkami a upevněna na žerdi tak, že se
dá otáčeti na různé strany. Uvnitř jest osvícena svíci.
Kolednici, vedení „starším", pronášejí v každém domě
přání: „Hospodáře k svátkům pozdravujeme, zdraví
vám žádáme." („Sprazdnikom chozjaina pozdravljajem,
zdravija vam želajem.") Druhdy bylo pokládáno za
hřích nepřijmouti těchto „christoslavov". Z písní, které
zpívají, aby se jim dostalo dárků, uvedeme alespoň
drobnou ukázku:

„Dnes, aj, přesvětlá

nebe i země králová

Krista krále zrodila,

mlékem ho napojila,

plénkami ho ovila,

v jesle ho položila.

Hvězda cestu zjevuje,

nad jeskyní se skvěje.

Mudrci sem pospíchají,

ke Kristu se ubiraji,

trojí dary přinášejí:

36

zlato, myrhu, kadidlO;
vše to předivno."

Hvězda tato, jak se podobá, má býti upomínkou
na biblickou hvězdu betlémskou.

V Malorusku, ale též v ruských krajinách sibiř-
ských chodívali po koledě ,.s vertepom". Byl to asi
nás „betlem", jaký u nás nosívají posud zvláště dráte-
níci. Dřevěnými figurkami se naznačovaly příběhy,
vztahující se k narození a mládí Kristovu: zjevení
se anděM, příchod mudrců, útěk do Egypta. Na jednom
poli představena též smrt Herodesova. Celé divadélko
bylo osvíceno svícemi. Z koledníků jeden nosil košík
na dárky jedlé, jiný měl talíř na vybrané peníze

Z Malé Rusi zvláště jest známo též koledování
s „vinogradem", o kterémž obyčeji jest vyslovena
domněnka, že jest to vzpomínka na jakýsi dávný
obřad Slovanů, bydlivších v končinách jižních. Jedna
z těchto koled čte se takto:

„Přikaž, pane hospodáři, k domu přijíti,
vinohrady krásné, zelenavé!*)

přikaž jen, hospodáři, koledu přednésti.

Ach, my šli jsme, šli jsme po hradě ve městě,

než jsme došli, došli dvora pána tohoto.

Pána toho dvůr na sedmi verstách,

na sedmi verstách, na osmdesáti sloupech.

Jaký že to kolem dvora tu železný plot?

Co že tu na každé tyči po makovce ?

co že na každé je po křížku?

*) Opakuje se po každém verši.

37

CO že Da každém je křížkn po perličce?

A prostřed toho dvora, že tři jizby stoji,

že tři jizby stojí, zlatem vrchovaté?

Že v prvé jizbici krásné slunce,

krásné slunce, to hospodář v domě.

Že v druhé jizbici jasný méslc,

jasný měsíc, to hospodyň v domě.
Že v třetí jizbici hojné hvězdy,
hojné hvězdy, to malé dětičky, atd."
Na Malé Rusi také chodí mládež o VáDocích po
koledě s kozou, za niž jest ustrojen některý hoch.
Jižně od Moskvy v noci před Roždestvem (náš Štědrý
večer) vozívali v saních dívku, oblečenou přes šaty
v bílou rubašku, vydávali ji za koledu a pěli písně
kolední.

V týž čas chodívají na Velké Rusi přestrojenci
v maskách po domích. V Novgorodě obcházejí od
druhého svátku vánočního do Zjevení Páně po městě
„okrutniky", přestrojenci již výše vzpomenutí, kteří
vcházejí do těch domů, kde jsou za okny postaveny
hořící svíce, a baví hospodáře písněmi, hrami a žerty.
Někde vozívali se přestrojenci v saních, upravených
v podobě loděk, hráli; zpívali a tropili veselé kousky.
Ve Veliké Rusi jest kolední slavnost známa jmé-
nem avseů, ovsen čili tauseň a děje se hlavně na Nový
rok nebo v jeho předvečer. Tlupy mládeže chodí po
domích, zpívají a tváří se, jakoby oraly, šijí zrní, přejíce
hospodáři pro příští rok hojné úrody. Týž obřad je
znám také u jižních Slovanů a v Haliči. Písně o pluhui
vztahující se k nejpřednějšímu zaměstnání rolníkovu,

3S

nalézají se hojně mezi Sčedrivkami maloruskými, a
tento, ať tak díme, rolnický podklad koled ruských
střídá se s podklady náboženskými, bájeslovnými a j.
Vynikajlf ruské i jihoslovanské, zvláště bulharské ko-
ledy rozmanitosti obsahu daleko nad naše, které se
skoro napořád zakládají jen na myšlenkách nábo-
ženských.

IV.

Obzvláště hojny a zajímavý jsou zvyky kolední
u Businů.

Koleda v těchto končinách počíná na Štědrý večer.
Po večeři posílá hospodář koledy rodičům, příbuzným
nebo známým; koleda skládá se ze 2—3 koláčůy
a z misky, naplněné rozmanitými pokrmy. Posel bývá
náležitě uctěn a když se vrací domů, dostane oplátkou
také podobnou koledu pro své domácí. Hned. z rána
dne následujícího — na Boží Hod — nastane vlastní
koledování, a to koledují v některých krajinách, zvláště
v nejbližším okolí Kolomyje, za dne chlapci, večer
mladíci a starší lidé. Za koledu dostává se hochům
malého bochánku chleba nebo nějakého krejcaru, do-
spělým po koláči nebo několika krejcařích. Peněžitý
výnos koledy jen z malé části zůstává koledníkům,
většina jeho odvádí se — zejména od koledníků star-
ších — ve všech těch krajích bratrstvům kostelním.

Jinde po bohoslužbě kostelní sebere se bratrstvo,
obstarávající službu sakristanskou i kůrovou, u staršího
bratra a pak jde se zvonkem a pokladnici po všech

39

chatách. Před každou chalupou volají: „Czy doma,

doma, pane gospodariu, czy možná wam koledowaty?"

Z vnitřka obyčejoě odpovídají: „Možná, možná, pro-

symo!" Mladíci chodí po koledě s hudbou, jinde vodí

koledniky ministrant s křížkem přízi ovinutým, s ním

pak jde „michono8z" — nosič mišktt, sbírající dárky,

a „bereza", který nejlepší koledy umí zpívati. Většinou

chodí hoši, jak již dříve bylo praveno, koledovat hned

o Štědrý večer; zvolí si nejdříve pokladníka — micho-

nosza — a aby jim niéeho nemohl zpronevěřiti, také

dozorce, který nosí důkladnou hůl a na ní dělá nožem

tolik vrubů, kolik dostanou penízů. Nejobyčejnější

jejich koledou jest kostelní piseň, kterou si lid přisvojil

a pozměnil. Začíná se:

„Nowaja rada

svitu si zjawyla,
de panna czysta

syna porodyla."

V pokračování písně vypravuje se o Betlémě, mu-
drcích od východu, Herodesovi, který, „kazavžaňniaram
(žandarům, drábům) žemlu spliindrowaty", způsobil, že
pěstoun Josef uprchl do Egypta. Závěrek vyznívá
v přání šfastného života a věčné blaženosti po smrti
a končí slovy: „O buwajte zdorowy!"

Přání „buďte zdrávi" pronáší se na konci každé
koledy vůbec. Hochům dostává se za ten zpěv oby-
čejně jednoho „czerwonoho", t. j. krejcaru, za který
pěkně poděkuji. Takových tlup koledujících chodí,
právě jako u nás, po dědině více - - a tu se stává,
že jedna druhou přepadá, aby jí pokladnu vyrvala;

40

že se to neobejde bez bouli a modřÍD, netřeba do-
kládati.

Po poledni prvního svátku jmou se koledovati
jonáei z bratrstva kostelního. Jdou nejdříve na ne-
špory, pak si vypůjéí z kostela kříže a zvonky, rovněž
skříňky na peníze, které farář zapečetí tak, aby se
peníze nemohly vybrati. Potom najtnou si jednoho
nebo dva houslisty a dva michonoše, aby za nimi
nosili vykoledované dary. Koledovati poěnou obyčejně
u svého duchovního pastýře, kterýžto pozve je po
skončené koledě k sobě „na úctu^.

Potom se rozdělí na dvě tlupy, z nichž jedna
jde koledovat na hořejší konec vsi, druhá na dolejší;
z těch dvou sestaví se pak ještě menší skupiny, aby
koleda byla dříve hotova. Koledují právě tak jako
malí kolednici a stavějí se rovněž pod pravé okno
chat, poněvadž na té straně světnice jest stůl a roz-
věšeny jsou obrazy tak, že jest tam takořka střed
domu. Když pozpívali, vyjde hospodář a podá jim
misku kukuřice se slovy: „Proszu na kolidu"; oni
přijímajíce dárek, k němuž hospodář přidá ještě ně-
kolik krejcarů do pokladničky, odpovídají: „Pěkně,
krásně děkujeme! Af jste tak šfastni a váženi před
pány i před obcí, jako tento dar boží před námi."

Když přijdou před chatu některého z kostelního
bratrstva, spojí se všecky tlupy v jedno a koleduji
pod jeho okny jako jinde. Bratr ten se dříve na chvíli
od nich odloučil a šel domů připravit se na jejich
příchod. Když jim dal zrní, jak svrchu pověděno,
prosí je, aby vstoupili do domu. Tam je usadí za

4i

stA]^ dá jim jist a pit, a když hospodyně staví na stAl
kaší s mlékem^ což značí, že stolováni je skončeno,
zapějí hospodáři tuto nebo podobnou koledu:

,,Hoj u našeho hospodáříčka

hoj, dej Bože !
hospodáříčka — to Semenočka
na podvorečku ^- dům se buduje,
a na tom domě — sokolík seděl,
hoj seděl, seděl — daleko viděl;
hoj viděl on až — kams v pěkné pole,
a v pěkném poli — tam ploužek oral,
a za tím ploužkem — sám Kristus chodil.
Svatí andělé — volky honili,
boží matička — jídlo nosila,
jídlo nosila — Krista prosila.
Orej, můj synku — zdrobna na nivě,
pak zasejeme — jarou pšeničku,
jarou pšeničku -^ jednostébelnou.
Pak požneme ji — jarou pšeničku,
jarou pšeničku — v stodolu zlatou
a vrch přikryjem — sivým sokolem,
sivým sokolem — tím hospodářem,
tím hospodářem — panem Semenem.
Hoj za tím slovem — bývej nám vždy zdráv,
bývej nám vždy zdráv, — hospodáříčku,
hospodářlčku — ty, Semenečku!"

Každá pak z těchto koled, af již je zpívána komu-
koliv, ukončuje se přáním štěstí a všeho dobra, z nichž
nejkratší jest:

42

„Přejeme my vám — štěstí a zdraví,
štěstí a zdraví — z tolio zrození,
z toho zrození — tím novým rokem,
tím novým rokem — vzbuzením dobrým,
vzbuzením dobrým — a věkem dlouhým.
Ó, buďte tu zdrávi!"
Potom jim hospodář poděkuje, políbí kříž, jako byl
již dříve před domem učinil, a dá jim několik krejcarů.
Koledníci pak koledují hospodyni zpěvem předešlému
podobnýna, v němž se vypravuje o třech pastýřích,
kterými byli sv. Michal, sv. Jiří a sám Hospodin. Když
hospodyně se poděkovala stejným způsobem jako ho-
spodář, koledují dětem od nejstaršího do nejmladšího,
pak čeládce a vůbec každému z domácích zvlášf a od
každého přijímají dárek.

Po každé koledě, kterou vnitř domu zpívají, zapijí
vodkou, a když již nemají komu koledovati, dají se
do tance, užívajíce tak svých houslistů. Staří mužové
zatím si sednou a odpočívají; jsou-li s hospodářem
blíže známi, uctivá je dále. Hospodyně sezve zatím
několik děvčat ze sousedství, a pak nastanou rado-
vánky jako o veselce. To trvá tak dlouho, až hosté
spozorují, že někteří koledníci, kteří zůstali venku při
svém zaměstnání, blíží se k domu jiného bratra. Pak
se vše stěhuje za nimi, a tam potom opakuje se děj
právě vylíčený na novo. Takovým způsobem koledují
bratrstva kostelní čtyři až šest i více dní a nocí, tak
dlouho totiž, až celá dědina jest vykoledována. Hospo-
dář, kterého by pominuli, pokládal by to za těžkou
urážku — které se bratrstvo ovšem snad nikdy ne-

43

dopustí. Vybrané penize i zrní odvede se o nejbližší
neděli kostela, jen hudebníci a nosiči pokladnic jsou
z toho vyplaceni.

Bratrstva kostelní, o kterých tuto byla řeě, sklá-
dají se z ženatých mužů i svobodných. Kde svobodní
jonáci bratrstva nemají, tam pořizují si koledu takto:
Po nešporách o první svátek vánoční jdou ku knězi
prosit, aby jim dovolil koledovati po vsi, neboť bez

jeho dovolení nikdo by jim ničeho nedal. Kněz žádá,
aby jistou částku výnosu odvedli kostelu; na částku^

o které se dohodnou, zaváží se pak pro lepší jistotu
písemně, načež teprve mohou jíti po koledě. Když
jsou s celou dědinou hotovi, odvedou smluvenou částku
knězi, ostatek putuje nejbližší neděli v krčmě do hlu-
boké kapsy krčmářovy.

Jak z tohoto líčení patrno, vypadá rusínská koleda
dosti vesele. V něčem srovnává se její způsob s kole-
dováním, jaké dosud místy na Moravě jest ve zvyku.
Tam však chodí děvčata ve sborech koledovat po
domích. Při tom zpívají příhodné písně.

U Poláků chodí děti po koledě s hvězdou —
gwiazdou, která vlastně patří k jesličkám, jež nosí
s sebou koledníci o Třech Králích. Způsob koledy
jest podoben vylíčenému způsobu ruskému. Touž hvězdu,
sdělanou z lesklého papíru a připevněnou na žerdi
tak, že se na různé strany dá otáčeti, nosí koledníci
na Slovensku o Třech Králích, v Horních Kakoueích
však již také o celých Vánocích. Tam chodí s hvězdou
tak řečeni „Sternsanger", v podstatě ovšem také našim
„třem králům" rovní. Nyní chodí již také jen hoši,

44

ale druhdy zastávali ten úkol, tehdy čestný, váženi
mužové, kteří chodili po dědinách, všude jsouce vítáni,
a zpívali koledy. Nebrali žádných darů, leda někde
kus vánočky („StiJribrod") a sklínku „pálenky". Kole-
dováni takovéto dalo se již před stoletími, což je
zřejmo ze zákazu pro Durynsko z r. 1308, kdež se
hrozí trestem tomu, „wer zu winachten singet vor den
Husern" (kdo by o Vánocích zpíval po domích). V Hor-
ních Rakousích jsou zprávy o tom ze 16. a 17. stol.;
? tamějším klášteře ve Sv. Floriáne jest v archivu
zapsáno^ co po několik roků činilo vydání na koled-
niky s hvězdou, kteří hodného probošta pilně navště-
vovali.

V Polsku nosí koledníci také vycpaného vlka,
někdy také býka. Co by vlk při koledě znamenati
měl, těžko jest pověděti. Nejspíše je to vzpomínka
na vlky, kteří znepokojovali pastýře betlémské, a do
nichž si tito také v koledách dosud u Němců zpíva-
ných nemálo stěžuji.

V některých místech, na př. na Maloborsku blíže
Lvova, chodívají již několik dní před Narozením Páně
hoši, převlečení za různá zvířata: medvědy, koně,
velbloudy, čápy a j., po domích a sbírají dárky. Sluji
„gwizdy". Mají prostičké nástroje hudební, jeden po-
dobny našemu bukálu neb bukači, jiný upomínající na
basu. Také „hada", svrchu ze Slovenska uvedeného,
nosí jeden z nich a straší jím děti, které vyslýchá
z Otčenáše. Celý obřad podobá se dílem našemu „Miku
láši", dilem koledě.

V Lubelském Povislí chodí v čas vánoční až do

46

Hromnic s jakýmsi divadlem, s Adamem a Evou
i králem Herodem a dávají představeni, při němž
obratně přednášejí své úlohy. Pod okna dvoru při-
cházejí 8 koledou, kterou končí slovy:

„Panna Maryja syna porodziia,

v pieluszki (plenky) powiía.

Ja te pieluszki roznosz^,

paňstwa o kol^d^ prosz^.

B^dzie (bude) ryba z miodem,

nie umorzy gíodem,

šliwki, orzechy,

dla panstwa pociechý."
Radostná doba vánoční jest provázena, jak patrno,
obřady a zvyky přerozmanitými. Bohatstvím jich vy-
nikají zvláště Slované.

Jesličky a dramatické*) hry vánoéni.

Neveliká přizemni světnice ve starém, šedém
domě, pochmurném právě tak, jako leckdy celá ulice
na farnosti sv.-Petrské, sv.-Vojtěšské a j. v Praze.
Obyvatelé její jsou prosti lidé, kteři pokojně živi se
svým řemeslem, nikoho nerušice; soudil bys vůbec
o nich, že jsou pro celou čtvrt úplně lhostejni. Ale
zajdi si do té ulice a k tomu šedému domu v době
vánoční! Z prostinkých obyvatelů chudobné světnice
stávají se hrdinové, o nichž od úst k úst&m letí zvěst
ve světě dětském, a ten skromný příbytek jejich stkvi
se v mysli drobných chodců, kteři kolem oken jeho
několikrát denně cestu konají, barvami jen o něco méně
zářivými, než nádherné sině lesklých paláců a hradů
z pohádek.

Odkud najednou tajemné to kouzlo, jež oslňuje
obrazivou mysl dětskou? — Vánoce, které samy tím

*) Hrou dramatickou představuje se děj způsobem po-
dobným, jak se děje na divadle.

47

kouzlem obdařeny jsou měrou tak hojnou, propůjčily
lesku svého i těm prostým stěnám — daly jim totiž
hostiti — jesličky, a tím povýšily je na jakýsi stánek
uměni, jemuž na ten čas věnována úcta malých ná-
vštěvníků. Nic nevadí, že to umění jest z míry chůdo
— vždy tím bujnější jest obrazotvornost těch, kteří za
nějaký ten krejcar přicházejí sem pokochat se v po-
dívané na známé příběhy biblické.

Jesličky mají počátek v Itálii, a původcem jejich
jest světec František z Assisi, zakladatel řádu Menších
bratří, známých u nás v řeholích Minoritu, Františkánů
a Kapucínů. Tento odebral se roku 1223. před Váno-
cemi se svolením papeže Honoria III. do vesnice
Greccia v údolí Rieti v provincii Perugii, kde žil ná-
božný šlechtic Giovani Vclita, aby u něho pro zamý-
šlený podnik svůj hledal pomoci. Šlechtic svolil ochotně
k žádosti mnichově. Nákladem jeho pak upravena
jest chyška na skalách na spůsob biblického chléva
betlémského, a v noci vánoční vypraveno vše tak, jak
si to zakladatel v Betlémě představoval. V noci konány
jsou tam slavné bohoslužby, a že se to lidu velice
líbilo, byl obřad ten opakován také v letech příštích,
a jesličky rozšířily se později též po jiných krajinách,
jsouce zprvu, právě jako později hry velikonoční, jen
ve službě církve.

Ale záhy zmocnily se jich ruce světské, a za
několik věků vešly jesličky ve známost obecnou, ba
místy, jako v Horních Rakousích, Štyrsku a Tyrolsku
je zvyk stavěti o Vánocích jesličky tak rozšířen, že
nebývá v horských dědinách ani domu, kde by jich

48

neměli. Rozšířivše se takto prodlením času, jesličky
obohaceny jsou mnohými přívěsky namnoze i velmi
nemotornými. Čím prostší byl výrobce jesliček a čím
méně byl vzdělán, tím nevhodnější bývaly „ozdoby"
jesliček. S takovými jesličkami, ovšem maličkými,
chodí po koledě Slováci a Poláci — u nás vídáme je
u drátaříků, chodících o Vánocích po našich dědinách
a zpívajících drsným hlasem pěkné svoje koledy —
a v městech dávají je dětem jako „Betlém" pro ra-
dost „k Ježíšku".

Jesle, o nichž jsme se hned na počátku těchto
řádků zmínili, nezasluhují na nás aui v nejmenším tolik
pozornosti, kolik jim jí věnují prostí diváci. Nezda-
řené, ba nejapné figury jejich leda kazí vkus mla-
distvých očí ; ten ukrutný král Herodes, který z ručnice
děti střílí, jest právě tak odporný, jako nechutni jsou
pestře natření střelci a veteráni, spěchající k narození
Kristovu na paráda. A vedle toho nemají jesle tyto
významu pro ocenění básnictví prostonárodního, po-
něvadž to, co tu někdy prostonárodního bylo, jest na-
mnoze vypuštěno neb zkomoleno. Větší význam mají
— ač úprava při nich jest skoro táž jako u nás —
jesle v některých krajinách německých, ježto se při
nich starý jejich ráz prostonárodní udržel. Podívejme
se na takové jesle hornorakouské.

Umístěny jsou v celém pozadí světnice. Skládají
se ze tři terasovitě vystupujících stupňů, dosti širokých
a vysokých. Na nejnižším stupni představeno jest
figurkami slušně vyřezávanými (zvýši asi 1 stopy^, nebo
v šaty oděnými narození Kristovo. Jsou tam pastýři

49

se stády na skalách a v pozadí chatrč s Josefem; Marii
a JežiškeiD. Na prostřední terase táhne se řada domků,
v nichž bydlí samí živnostníci: kováři, zámečníci,
tesaři, truhláři, bednáři, tkalci, krejčí, ševci, také
mlynář má tu svůj dům a j. V prostředku vede křivo-
laká cesta na terasa dolní. Nejvyšší terasa zastavena
jest městem Betlémem, v němž arci domy jsou zbudo-
vány ve slohu moderním. Na pravé straně jest kavárna,
na levé škola, u brány jest mýtnice, v městě stojí
hezký kostel o dvou věžích, blízko něho jest zájezdní
hostinec „u slunce" atd.

Hra počne hudbou, kterou jest jako ze zdáli
slyšeti; pak se víc a více blíží, až jest slyšeti sbor
andělů. Tím probudí se pastýřka na nejnižší terase,
dá se sama do zpěvu a vzbudí pak ostatní pastýře, kteří
vstanou a k chaloupce Kristově se ubírají, kdež zapějí
jiseň, za kterou jim Maria hned poděkuje. Do řemesl-
níků na prostřední terase zatím vjede čilý duch, všecko
se dává do práce, a při práci zase zpí^á každé oddělení,
pěkně jedno po druhém, zvláštní píseň, která mnohdy
svou původností vyniká.

Pro větší obveselení váženého publika odehrají
se tu také „žertovné" scény. Tak na př. mlynář pro-
budí se trochu pozdě, vystrčí oknem svého mlýna
hlavu a hledá pomocníka. Tohoto jest otevřenými
dveřmi viděti, jak ještě leží pohřížen ve tvrdém
spánku ; konečně se vzbudí, dostane od pana otce
ještě pořádný záhlavek, a mlýn již klape. Nahoře
v Betlémě sehrává se několik scén beze vší vnitřní
souvislosti. Představení počne na stromě, stranou od

Vykoukal: Rok. 4

feo

města stojícím a jedlovým vrškem opatřeném ; šplhá
po něm „lezec" — „Bámkraxler*'. Hošík leze pomalu
a opatrně nahoru a zpívá při tom cosi o ptáčkovi,
který prý se na stromě líbezně ozýval.

Ale jakmile vyleze až do vrchu, sletí odtamtud
k velikému potěšení mládeže ve váženém diváctvě.

V Betlémě mají také školu — dle všeho jedno-
třidní a poněkud předpotopní. Starý správce její
v dlouhém šosatém kabátě a s metlou v ruce — „Schul-
moástá" mu tam říkají — několikráte se starostlivě
ohlíží před svou chaloupkou, až zahlédne dva kloučky,
kterým se patrně nechce do školy; rozběhne se za
nimi, chytí je za pačesy a dovlečQ do školy, odkudž
za chvilku zaznívá brekot a vřiskot v rozmanitých
tóninách.

Na náměstí betlémském také je živo. Přijíždí
postilion, medvědář produkuje se tam se svými skro-
cenými umělci, kdežto uzenkář zatím nabízí váženému
publiku teplé „párky". Výtržnost stropí podělkujlcí
bednář, který se s paní kavárnici nepohodl o mzdu
a za to ji chce vypáliti. Úmysl svůj opravdu provede,
z kavárny se valí kouř, a kavárnice hrozně lamentuje.
Ale v Betlémě mají také hasiče a to velmi dobře se-
řízené. Na první výkřik jsou tu a hned oheň uhasí.
Obecní strážníci chytí zatfm lotrovského bednáře a
vykonají na něm hned spravedlnost, ovšem jen dle
mírných paragrafů betlémského zákonníka — vysá-
zejí mu totiž, položivše jej před mýtnici na lavici,
pětadvacet, kteréž veškero diváctvo svědomitě od-
počítává. — Představení ukončují závěrečné sbory

61

ženců do polí se ubírajicich anebo myslivců jdoucích
na lov.

Jak patrnO; nelze jeslí vánočních počítati ke hrám
dramatickým, a jsou to také jen velmi slabé hry
loutkové, nemajici jednotného děje a skládající se jen
ze řady nesouvislých a libovolně nakupených, zcela
bezvýznamných výjevů.

Mnohem blíže skutečnému umění dramatickému
jsou vánoční hry, konané ve východní Moravě a na
Slovensku.

Výprava takových her jest ovšem velmi jedno-
duchá: jevištěm jest podlaha kterékoli světnice, do
níž herci vkročili, kožich na ruby obléknutý, košile
přes svrchní šat navlečená a přepásaná, na hlavě stuha
nebo papírová koruna — tof oděv, který prosté pastýře
hned přemění na anděly nebo krále z dalekého vý-
chodu putující. V ruce nesmí scházeti důkladný obuch
nebo hůl, opatřená malou sekyrkou, nebof těmi na
důrazných místech zpěvu o zemi se bije.

Osoby vystupující jsou skoro vesměs ve všech
těch hrách stejné, a také jména jejich zhusta jsou
skoro táž; na Slovensku bývá to anděl se zeleným
věncem nebo červenou pentlí na hlavě, pastýři ze
salaší, bača a jeho pomocníci Fedor a Stacho, pak
Kubo, zvaný Starý pes, oblečený v obrácený kožich
a na znamení, že náleží mocnostem zlým, v obličeji
počerněný.

Na Valašsku jsou nejčastěji osoby tytéž — a jen
poskrovnu jest her, v nichž vedle anděla a pastýřů
vystupuje také Maria a Josef.

4*

62

Hry začínají úvodem čili vstupem. Ten mívá
nejčastěji andél, který nosívá „betlem", na němž ja-
kožto hvězda nad chlévem betlémským slabým kmitem
probleskuje plamének olejové lampičky. Vešed před
soudruhy svými do světnice hospodářovy, anděl pro-
mluví :

„Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!
Moji milí laskaví páni,
jste-li při dobrém zdraví,
nesem vám radostné noviny,
Krista Pána narození.
Betlémských pastýřů památka, —
chcem poukázati zkrátka,

co oni činili,

jak veseli byli,

prosím o dovolení."

Když mu dovolení dáno bylo, zaklepe obuškem
na dvéře, na kteréž znamení druh po druhu vstoupí
také ostatní do světnice. Jakmile první do světnice
vkročí, udeří holí o zemi a jme se hned zpívati, jako
na př. ve Velikých Kunčicích, tato slova:

„Dej Bůh štěstí, milí páni,
keď sem nebyl dávno s vámi,
dovolte mi něco málo,
do tanca se mi nezdálo."

Při prvním slově každého verše udeří zpěvák
holí o zemi, přetančí poskokem přes světnici, a při
poslední slabice verše vyskočí do výše.

53

Potom zpívají všichni pastýři-herci, za zpěvu svého
tančíce, píseň vstupní:

„Ej, přijeli do Betléma pastýře

[hej hej, pastýře,]
hráli skočnou děfátečku na lýře,

[hej, hej, na lýře;]
divili se na povětří muzice,

a pravili, co to hude za dítě, atd."
Potom přednáší každý z herců několik veršů ohsahu
žertovného, nejcastěji však škádlivého. Konečně vy-
bídne jeden z nich soudruhy, aby ulehli a po lopotě
denní si odpočali. Lehnou tedy všichni krom anděla
a tváří se, jakoby spali. V té chvíli spustí anděl
povýšeným hlasem:

„Sláva Bohu na výsosti,
slyšte, pastuškové sprostí^
novinu plnu radosti,
nebe je celé v jasnosti !"
K těm slovům probudí se bača a vzbouzí pak
i mladší soudruhy, kteří však stále ještě leží na zemi
a prou se s bačou a mezi sebou, že jich anděl ne-
volal. Po delší hádce vstanou všichni, pobízejí se
navzájem k cestě do Betléma poklonit se malému
Ježíškovi a vypravují, co mu kdo dá darem — neboť
bez daru, byť sebe skrovnějšího, žádný se na takovou
cestu nechce vydati.

Sliby a dary jejich jsou zajímavý; všude jeví
se v nich mysl prostá, nelíčená ve slovech, dojem-
ných svou srdečnosti. Jsou to slova jako lid sám,
který je zpívá.

64

Tak na Slovensku pouéuji se pastýři na cestě:

„Každý pekne k němu kiakne —
a důvěrné jemu řekne:
vítaj, vítaj, králi, vítaj!"

Potom přistupuje k jeslím čeledín Fedor a zpívá:

„I ja Fedorik,

bystrý pacholík,

oferujem (obétujem) ti také jablčko

jako moje srdiečko."

Po něm ozývá se pastýř Stacho, patrně zámož-
nější a štědřejší :

„A já tebe oferujem hrozná za košíček,

ešte k tomu medu hrnčíček;

y^ ^ k tomu taků klbásu,
estte ., ,/

éo fa tnJ'^^* ^^^ ^P*^^-
Hůře vede se chuďasu Kubovi, který se zřejmým

zármutkem praví ř

„Jezu, Jezu, éo ti dám, ^
keď sám chudák niž nemám?
Ale zato činí alespoň zdrofitó pozvání :

^Ak že sa ti bude lůbiť,
možeS s námi na salaš isť;
budeš mátl bryndze dosti
i žinčice do sytosti,
Ježišu spanilý!"
Potom následuje společný tanec za zpěvu různých
koled, ba také jiných písní.

55

Všechny pak hry vyznívají v závěr, přednášený
s nastaveným kloboukem v rnce, tohoto asi obsahu:

„A vy, paní matičko,
odbavte nás brzyéko.
štědré koledy nám dajte^
a nás brzy odbyvajte."

Mnohem umělejšího rázu jsou hry tříkrálová a
rájová, jež byly zaznamenány na Moravě. Účinkuje
v nich mnohem větší počet osob, děj jest již složi-
tější a postupuje zcela přirozeně.

Ve hře tříkrálové, jež jest rázu čistě vánočního,
hrají prorok, tři králové, čtyři pastýři, Herodes a jeho
trabanti, zákonníci, Josef a Maria, anděl, čert a smrt.
Obsahem jejím jsou biblické příběhy, narozeni Kristovo
a zvěstování jeho pastýřům, kteří pospíchají k Betlému ;
zjevení se hvězdy třem králům, dotaz těchto u Heroda,
jenž radí se se zákonníky, příchod králů do Betléma,
pobití dítek od Heroda a odchod Marie a Josefa
s Ježíšem do Egypta. Slova hry, do níž jsou vloženy
také pěkné písně kolední, místy nás upomínají na
kancionály českobratrské, místy však nezadají drama-
tickým plodům našeho Kopeckého.*) Na doklad po-
ložena bnďtež slova ze vstupu prorokova:

„Přišlo Boží narození,

grunt (základ) našeho vykoupení;

kdokoli grunt zavrhuje,

ten spasení nemiluje.

*) Známý maj etnik loutkového divadla a skladatel čet*
ných, po českém venkove druhdy oblíbených ber loutkovýeh.

56

Přichází na svět Syn Boží,
poklad nebeského zboží,
přichází do plačtivého
údolí zlosti plného.
Milost, kteron jsme ztratili,
když jsme v Adamu zhřešili,
nyní se nám navracuje,
spasení se přibližuje" — atd.

Vedle toho pak uveďme jen slova krále Melichara,
odpovídajícího Baltasarovi, jenž nechce Herodovi po-
klony učiniti:

„Ne tak, pane králi Baltasar, prosím vás,

odložte hněv svftj v tento čas;

neb bude-li nám Herodes chtět škoditi,

aneb by z nás chtěl posměch míti,

majíce příčiny k němu,

odplatíme tuplem jemu." —

Skorém téhož obsahu je vánoční hra „Betlém",
kterou zaznamenal spisovatel F. Bartoš ze Ždánic a
která dle jeho svědectví i jinde na Moravě byla
a snad posud bývá provozována. Počet jejích osob
jest změněn toliko tím, že úkol zákonníků zastupuje
zde žid Raboň, děj pak je rozmnožen ještě událostmi,
které se sběhly po odchodu tří králů. Herodes poručí
drabantovi :

„Holá, drabante, služebnice můj,
sem vojsko a dítky morduj !
I toho nového krále
zahub nenadále!"

67

Rozkaz jest hned vyplněn, na Herodesa pak vy-
stoupí Smrt a dá ho v moc čertům.

Příprav k té hře není potřebí mnoho : „Postaví se
papírová stěna, na dvě tyče navinutá. Maria sedí a
kolíbá děťátko. Josef stoji podle ni. Bokem od nich
stoji anděl, bíle oděn^; v ruce drží tyč se zlatou
hvězdou. Herodes usadí se za stěnou. Tam jsou také
všichni ostatní, odkudž vystupují. Všickni šatí se dle
stavu svého; čerti mají chlupatou larvu, bílé oči,
oblečeni jsou v kožich na ruby obrácený a nesou
řetěz, jímž vystupujíce neb odcházejíce břinčí. Zpěvův
účastní se všechny osoby, jenom anděl zpívá sám.
Pastýřové, kteří na začátku hry leží na zemi před
stěnou a spí, mají kožichy a v ruce bič.^

Hra rájová, rozsahem předešlých mnohem kratší,
líčí, kterak první lidé od hada byli svedeni a potom
z ráje vyhnáni. Z osob v ní súčastněných jen Bůh
Otec a anděl mluví ve verších; Adam, Eva a ďábel
užívají namnoze slov třetí knihy Mojžíšovy.

Obě tyto hry jsou zajímavý také proto, že po-
dobné hry, a to rázu velmi starobylého, nalézáme
i u Němců, kteří na malých ostrůvcích udrželi se mezi
Maďary v Uhrách nedaleko Pešti. Hry těchto Němců,
podobající se pašijovým hrám z Oberamergau v Ba-
vořich, jsou vzácným zůstatkem prostonárodního básni-
ctví dramatického, které druhdy valně bylo rozšířeno.
Hry takové, původně církevní, již ve XHI. stol. byly
pořádány a rozšířily se pak mezi lid. Před císařem
Zikmundem na sněmu kostnickém r. 1417. byly prý
provedeny hry: Narozeni Kristovo, Příchod mudrců.

58

ZaTražděni děti v Betlémě. Naproti hrám^ které na
př. řádem jesuitským bývaly pořádány, vynikají pro-
stotou a jednoduchosti jak slova, tak zevní úpravy.
Právo provozovací bývá v rukou jen jisté rodiny, v níž
se dědí jak rukopisy her, tak potřebné oděvy a jiné
potřeby. Provozuji pak se nyní celkem jen tři hry,
aě jich druhdy bývalo více : narození Páně ěili hra
vánoční, Adam a Eva čili hra rájová a veselohra —
hra masopustni.

Ku představeni začnou se němečtí vesničané
v Uhrách cvičiti hned v podzimku, jak mají po práci
polní. Cvičí je mistr — Lehrmeistei', jehož majetkem
hry jsou a který má také všechny potřeby ke hře.
Doba, kdy cvičení se počnou, jest jaksi sváteční pro
celou dědinu — od té chvíle netrpí se tam žádná
hudba a taneční veselí.

Herci sami tvoří na čas hry jakési nábožné spole-
čenstvo; jest jim zavázati se staršímu: že nebudou
zpívati světských písní, že povedou počestný a spořá-
daný život a že staršího budou poslouchati. Hráti se
začne počátkem adventu a hraje se do Tří Králů.
Doma jsou představení jen v neděli a svátky; všední
dny navštěvuje společnost sousední dědiny, kamž bývá
často zvána a vždy vlídně vítána. Hraje v hospodě;
vstupného] se platí — 4 haléře. Výtěžek obrací se
jen na pořizování šatstva a potřeb divadelních, herci
ani „Lehrmeister" nepodržují z toho ničeho.

Před prvním představením jest nejdříve slavný
průvod z domu cvičitelova na místo hry. Napřed nesou
vysoký strom jalovcový, opentlený a jablky ověšený.

59

Vedle toho se nese hvězda, jaká se nosivá v kraji-
nách německých i slovanských také o koledě. Pak
jdou v řadě: andělé, Josef a Maria, která zároveň
hraje Evu — je to vždy hezký jakýs jonák; tři
králové, Herodes, ďábel, vysocí knězi a zákonnici,
židé, setník Herodův, který pak hraje také roli spanilé
krejčové v poslední veselohře, sluhové Herodovi, pastýři,
„lid". Než se dají do vlastní hry, přednese cvičitel
píseň, v níž oslovuje herce, a tito zase píseň, kterouž
pozdravují diváky.

Hra počíná se cestou Josefa a Marie do Betléma ;
představuje příchod pastýřů k novorozenému Ježíškovi,
příchod tří králů a jejich vyjednávání s Herodem a
končí tím, že Heroda odnese čert za to, že dal vražditi
děti. Závěrek činí zpěv anděla, který Heroda vydal
ďáblům.

Hra trvá dvě hodiny a je zajisté hodně zdlouhavá,
ježto látka sama je známa, a písně, kterých se hojně
vkládá, také nejsou nové. Ale herci tito, když ukončili
představení jedno, dají se hned do představení nového
a hrají vůbec tak dlouho, pokud se chce někdo jejich
hře dívati.

Pro nás zajímavý jsou zpěvy při hrách těchto
pronášené; nejsout dle svědectví samých badatelů
německých původu německého, nýbrž pocházejí od
Českých bratři, kteří mezi r. 1547-1622. v komitátě
Prešpurském a Nitranském se usadili a krásnými du-
chovními zpěvy svými také na stejnověrné sousedy
jiné národnosti účinně působili.

Nový rok,

I.

Málo jest dní v roce, které by se tesily tak svorné
a všestranné pozornosti vzdělaného lidstva^ jako den
novoročni. V palácích sněmovních hlavně ke dni tomu
se hledí, když stanoví se nové zákony pro miliony
občanů ; smlouvy mezinárodní řídí se tím dnem rovněž
jako smlouvy nepatrných soukromníků, a od téhož
dne počíná se všecko konání v životě jednotlivcův,
obcí a veřejnosti vůbec. Lidstvu i dějinám jeho je
třeba jistého mezníku, kterým nekonečný prostor času
by se rozděloval a pátravému oku lidskému přehled-
ným se stal. Mezníkem tím jest den prvního ledna,
jemuž tuto hodláme věnovati pozornost poněkud bližší.

Pátráme-li v historii slavnosti novoroční, shledáme
nejdříve, že ne vždy a ne u všech národů připadala
na den právě zmíněný, že rok nepočínal se vždy a
všude prvním dnem lednovým. Nejpřirozenější počátek
roku byl zajisté zimní slunovrat, kterým za nejstarších
dob rok asi skutečně se zahajoval; a z těch dob až

61

na naše časy udržely se stopy hojných obyčejů a povér,
jež prodlením času připojily se k Vánocům, zaujavším
místo bývalé slavnosti slunovratu zimního. Též u sta-
rých Ělmanů rok asi tím způsobem se počínal. Tak
lze souditi, třeba svědectví básníkovo v takové věci
příliš na váhu nepadalo^ na příklad ze slov Ovidio^
vých : Den slunovratu jest počátkem nového a koncem
starého roku — slunce i rok počátek mají týž.

Od roku 153. př. Kr. rok napořád počínal se
prvním lednem, kdy konsulové v úřad svůj se uvazo-
vali^ kdežto den slunovratu stanoven od Caesara na
25. prosince. Při opravě kalendáře, kterou tento bystrý
muž podnikl, počátek roku byl ustanoven na den
1. ledna, jímž také r. 46. př. Kr. kalendář Caesarův
vešel v platnost a pak trval i za dob křesťanských,
až roku 1582. papež Ěehoř XIII. podrobil jej nutným

opravám.

Církev sama počínala jako dosud svůj rok po-
čátkem adventu.

V občanském životě křesťané v prvních stoletích
počínali rok po způsobu Juliánském 1. ledna. Pohané
mívali slavnost tu spojenu s obyčeji rozpustilými.

Proto vrchnost křesťanská, biskupové i synody
nařizovali na počátku roku věřícím půst, aby byli
nuceni obyčejů pohanských se zdržovati. Církevní
slavnost obřezání Páně v tehdejších časích ještě se
neslavila ; kdy byla zavedena, nedá se přesně určiti,
Ve starých kalendářích svátek tento poprvé nalézá
se ve století IX., určité zmínky pak vyskytují se
o něm ve století jedenáctém a dvanáctém.

62

Dříve slaven byl den novoroční prostě jakožto
oktáv slavnosti narozeni Kristova.

Ale poměrně dosti záhy shledáváme; že někteří

vraceli se s počátkem roku ke dni 25. prosince čili

vlastně k noci přede dnem timto^ domnívajíce se, že

rok nemůže případněji býti počínán než památkou

narození Kristova, kterýmž všemu lidstvu nastal nový

a pravý život. Toho způsobu užívali také někteří

kronikáři; a také několik kalendářů jím se řídí. Mimo

Franky hlavně Němci učinili si Vánoce počátkem

roku. Jistý učenec píše o tom: „Staří Sašové a Dánové

počínali rok občanský vždy dnem 25. prosince, a to

nocí, jež nastupuje po 24., v niž křesťané od staro-
dávna až podnes svatvečer narození Páně konali. Tu

noc nazývali „Modranecht", jakobys řekl „Nyktomy-

tora" čili matkou nocí. a jakoby byla rodičkou a

vůdkyní všech ostatních nocí, ježto rok občanský v ní

měl svůj počátek.** Zdá se, že také naši předkové

kdysi počínali rok Vánocemi — Štítný*) alespoň na

jistém místě výslovně tak počítá.

V odvozováni počátku roku od vtělení Kristova

někteří později šli ještě dále a počínali rok 25. březnem,

totiž svátkem Zvěstování Panny Marie, jakoby tu první

počátek vtělení Kristova se byl stal. Tak počítalo se

zejména v Pise a ve Florencii, jenže počet obou měst

se neshodoval; Pisa předstihovala Florencii o celý

rok. Florentský počet byl nejrozšířenější, užívali ho

sami papežové.

*) Tomáš ze Štítného Čiii Štítný, proslulý myslitel a spi-
sovatel Český ve XIV. stol.

63

Také ve Francii Nový rok slavíval se o svátku
již zminěném; naposledy ještě r. 1566., kdežto ve Špa-
nělsku 7.působ ten již r. 1351. přestal. — Republika
Benátská počínala rok 1. březnem. V Lubeku vybrali
si k tomu den 19. března^ domnivajice se, že tím dnem
vůbec počalo stvoření, že tedy na ten den připadá
památka vzniku světa vůbec. Hotový zmatek v té
příčině byl v Nizozemsku; tam na př. Utrecht slavil
Nový rok o Vánocích, Brabant o Veliký pátek, Flandry
o Boží hod velikonoční — a každé mínění mělo řadu
stoupenců.

Důležitost a význam dne novoročního u všech
vzdělaných národů, pokud o nich máme známost, po
zásluze byla oceňována, a proto den ten tu okázaleji
a hlučněji, tu tišeji a jemněji se oslavoval; že při
tom zvláště také pověrčivá mysl horlivě byla činná,
netřeba dokládati.

Židé ohlašovali počátek měsíce Tišri, svůj to Nový
rok, slavnostním troubením, které kněží po celý ten
den provozovali při chrámě — později v každém městě.
V Egyptě, kde podobné slavnosti byly více než kde
jinde v rukou kněží. Nový rok oslavován tak hlučně,
že po mnohých letech bouřlivým radovánkám v těch
dnech konaným v jiných zemích dávalo se příjmí
„egyptských". Římanům — jako ve mnohých jiných
věcech — také v této příčině nepopiratelně náleží
předáctví.

Počátky všech měsíců a tudíž zvláště kalendy
lednové, jež, jak zmíněno, r. 153. př. Kr. staly se po-
čátkem roku, zasvěceny byly v Ěímě bohu Janovi,

64

jenž dvěma hlavami pohlížel do minulosti i budouc-
nosti. Ten den nové zvoleni konsulové, nejpřednéjší
úřednici statni, nastupovali úřad svůj a slavnostní
průvod jejich na Kapitol zvýšil lesk toho dne měrou
nemalou.

VĚimě, ba ve veškeré Itálii a všude, kam řimský
mrav zasáhl, kalendy lednové byly dnem nového,
šťastného počátku, v němž kde kdo štěstím a blahem
na celý rok chtěl se ujistiti. Bůh Janus těšil se
zvláštní pozornosti ; vysílány k nému prosby o přiznivá
znamení, pečlivě vyhýbáno se všeliké mrzutosti, sporu,
rozruchu, ježto, jak se věřilo, na dobrém začátku zá-
ležel téměř všechen zdar každého díla. Nízci i vzne-
šení Římané navzájem přáli si štěsti a blaha a přáni
svá provázeli malými, blahověstnými dárky. Dárky
ty po starém obyčeji podávaly se pod jménem strenae
(jméno dosud zachované ve francouzském étrennes).
Bývala totiž u Sabinu, spolupůvodců pozdějšího Ěíma,
bohyně požehnáni Strenia, z jejíhož posvátného háje
nosívaly se blahověstné ratolesti na hrad.

Na památku toho posílány byly jako dárky rato-
lesti palmové a olivové, a při tom podávány sušené
datle, fíky a koláč medový jakožto šťastné znamení,
aby celý rok přinášel obdarovanému samé sladkosti
a lahody. Přidávaly se i peníze, mezi nimi zvláště
assy*) na jedné straně s hlavou Jana, ověnčeného
vavřínem, nebo Saturna, obou to bohů blaženého věku

♦; Platil prvotné asi našich 150 hal, pes éze však pouze
5 haléřů

65

zlatého - na druhé straně s obrazem lodi — prý na
památku lodi, na které Saturnus připlul po Tibeře
do Latia. Dárky ty podávaly se v podobě obrazné.
Posílali si totiž Řimané ozdobné lampy hliněné nebo
bronzové s obrazem bohyně vítězství, jež měla štít
8 nápisem „Annum novum faustum felicem" — šťastný
a blažený nový rok — a kolem kteréž seskupena byla
drobná vyobrazení ratolestí palmových a ostatních
dárkův.

K bohatým a mocným šlechticům hned zjitra při-
cházely davy svěřenců s povinným přáním a s dárky,
za něž navzájem byli obdarováni. Dárky takové při-
jímali později i císařové od poddaných vůbtc, a ti

«

tlačili se ku paláci vladařovu tak četně; že za celý
den nemobli se vystřídati. Dle svědectví dějepiscova
císaři Augustovi pokládaly se strenae, i když byl ne-
přítomen; císař Kaligula, který ohlásil po narození
své dcery, že přijímá příspěvky na její věno o Novém
roce, sám stál v předdomí svého paláce a vlastno-
ručně přijímal dárky. Tiberius naopak, jenž ov^em
novoroční dárky čtyřnásobně oplácel, stanovil zvlái^tní
vyhláškou, nechtěje po celý měsíc býti obtěžován, že
přijímá střeny výhradně jen o Novém roce.

Do svého celoročního zaměstnáni o Novém roce
každý jaksi zkusmo se pouštěl, aby dílo po šťastném
začátku po celý rok dobře se dařilo. Proto také
praetor (nejvyšší soudce) v ten den vstupoval na místo
soudní, ačkoliv úkon jeho byl při tom pouhým obřa-
dem, neboť soudy na Nový rok se nekonaly. Nej-
stkvělejší části programu novoročuího byl obřad, jímž

Vykoukal: Rok. 5

6e

úředníci, především konsulové, v úřad byli odváděni.
Již před svítáním konsulové zpytovali oblohu, pátra-
jíce po příznivých znameních; potom oděli se doma
v roucho úřední a přijímaly pozdravy a blahopřání
četných přátel, hlavně senátorů. Když všickni byli
vyslechnuti, hnul se slavný průvod senátorů, rytířstva
a jiného množství směrem ke Kapitolu, kde noví ná-
čelníci obce přinášeli v oběť Jovovi, jakožto před-
nímu ochránci města, obvyklé bílé býky, jichž ku
práci dosud nebylo užito. Hned potom konalo se první
sezení senátu, čímž za šfastných znamení zahajovala
se také činnost státní. Všechen lid se veselil, a nad
rozradovaným městem vznášel se vonný dým z kadidla
a z oběti, jež na četných oltářích plály na čest bohů.

Zaručené zprávy poučují nás o tom, že také
křesťané záhy počali si oblibovati o Novém roce roz-
manité radovánky.

Svědčí nám o tom jednak četná sneseni církev-
ních sněmů, kterými zvykům novoročním, jakožto od
pohanů zděděným, mělo se zabrániti, jednak hlasy
různých spisovatelů z prvních i pozdějších věků křesťan-
ských. Mudřec ařečníkLibanios ve IV. stol. dosvědčuje,
že slavnost lednových kalend rozšířena je všude, kde
se prostírá řiše Římská. Dle něho byl to svátek obecné
radosti, bratrské sdílnosti a ochotné štědrosti: i na
žebrákově stole byl dostatek. „Domnívali se, začnou-li
rok vesele a volné, že i celý rok bude takový. V noci
na 1. ledna veselá tlupa táhla ulicemi s písněmi a
hlaholem, hlukem a lomozem, vpadala v domy a věse-
lými kousky budila domácí. Vzájemné dárky novo-

67

roéni byly všeobecným obyčejem. Děti chodily v ten
den dům od doma a dávaly hospodáři jablko^ okrášlené
stříbrnými penízky, za néž dostávaly dvojnásob. Po-
dobně si vedly tlupy přestrojenou, řídíce se heslem:
dej a dostávej. Podobně mluví o téže věci i jiní zpravo-
dajové.

Zvláště zvyk choditi po domích v přestrojení byl
církvi nemálo proti mysli, neboť pod nastrojenou kuklou
snadno se mohly díti všeliké neplechy. Byly tedy
proti tomu vydávány zákazy, a z nich dovídáme se
zajímavých podrobností o vší slavnosti.

Zápisy církevní stěžují si do křesťanů, že po
způsobu právě pohanském snaží si v ten den svou
lidskou podobu zaměniti za všelijaké nestvůry. „Odí-
vajíť se kožemi dobytčat, berou na sebe hlavy zvířecí,
plesajíce a radujíce se, podařilo-li se jim podobu svou
tak změniti, že ani lidmi býti se nezdají. Důkladné
pitky, při kterých nyní v poslední den v roce příchod
Nového roku se očekává, byly jak u Němců tak
i u Francouzů dávno v obyčeji. V některých kraji-
nách Nový rok býval vítán právě o půlnoci střelbou,
na níž i za tuhého mrazu mnoho lidi na ulicích čeká-
valo. Že při tom leckdy hudebníkům tóny v nástrojích
zamrzaly, lze snadno se domysliti.

U pozdních potomků slavných Ěímanů zachovaly

se novoroční zvyky v podstatě tak, jak jsou známy

již za starověku. Na nový rok záhy z rána brali prý

hoši ratolesti olivové a sůl, chodili dům od domu

a pozdravovali hospodáře slovy: ^,Radost a veselí

budiž v tomto domě!" Utrusujíce pak zrnek solných,

5*

68

dodávali přáni: „Tolik se zroď děti^ tolik oveček,
býků, vepříků" atd. Také bylo zvykem před slunce
východem požiti kousek medu nebo vůbec něčeho
sladkého, aby celý rok sladce se jim vydařil bez
mrzutosti a trampot všelikých. Zásada šfastného, libého
počátku, jak patrno, byla tu vyjádřena již i hmotně
a způsobem přimo makavým.

Obyčej dárků novoročnich ze starého Ěíma, (kde
prosté dárky původni později s rostoucím přepychem
nádhernými byly nahrazeny), rozšířil se po všech
krajinách; a čilí obchodníci a průmyslníci naši těži
z něho, právě jako dávní předch/dcové jejich. Zabí-
háno tu mnohdy ve směšné výstřednosti. Tak starý
kronikář města Erálovcevypravuje, že tamějši řezníci
r. 1583. zhotovili jelito na mnoho loket dlouhé, v prů-
vodu po městě je nesli a pak cechu pekařskému
podali v dar novoroční. Pekaři oplatili jim houskou,
na niž zadělali celé tři měřice monky.

II.

Zvyky novoroční jsou u nás již dávDo odděleny
od zvyků vánočních. Nebývalo tak vždycky a" na
slovanském východě posud jest tomu naopak. Nikde
však nedělí se obřady, kterými jest vítán rok nový,
od zvyků, provázejících poslední chvíle roku dokoná-
vajícího. Sv. Silvestr, jehož památka světí se posled-
ního prosince, došel odtud neobyčejného a snad i po-
někud nezaslouženého významu, že se posledních hodin

69

jeho dne užívá k náležité přípravě a průpravé na
radostné a bouřlivé přivítání roku nového. Ostatně
shledáme, že také ve zvycích lidových oba tyto dny
úzce jsou spojeny a že obřady silvestrovské (Ize-Ii
toho jména o nich užiti), jsou také jen nerozpojnou
částí slavnosti novoroční, bez níž by jich jistě nebylo.

V některých krajinách polských posud jest zvykem
starý rok práskáním a hřmotem vyháněti. Za soumraku
posledního dne v roce mládež na Maloborsku vezme
hole a bije do plot A. Dorostlí mladíci a pasáci vezmou
biče, naváží si na konec práskavých tkanic a pak
v stejném tempu práskají po vsi ze všech sil, aby
starý rok vyhnali.

Podobně děje se u Kašubů. Sotva nastane po-
slední den v roce, chystá si mládež zvonky, rolničky,
klapačky a p. a čeká nedočkavě soumraku. Jak se
sešeří, vyběhnou hoši z domů a běhají křičíce, lo-
mozíce a klapajíce po celé vsi. Čím větší hřmot, tím
větší bude příštího roku úroda. Při tom svolávají
úrodu na obilí, stromy a domácí zvířata. Obíhají dům
se všech stran, probíhají dvorem a přejí štěstí k no-
vému roku. Večer chasníci práskají biči a vyhánějí
starý rok za ves, ba střílejí za ním i z pistolí.

Srovnáme-li s tím zvyk také českému lidu známý,
totiž práskati v noci Fili po -Jakubské na čarodějnice,
poznáme, že v uvedených krajích pohlížejí na starý
rok jako na cosi škodného a nečistého, čeho jest se
třeba zbaviti před příchodem roku nového.

Ve slovanských krajích, právě jako jinde, víže
se k večeru Silvestrovskému zvyk slévati olovo. Lze

70

se právem domnívati, že tento obyčej přešel sem (ba
místy až na svatvecer Tříkrálový) z noci štědrovečerní
a ujal se tu tím snáze^ že na rozhraní dvou období
časových bylo dle domněnky lidu možno nahlédnouti
za tajemnou přehradu neznámého budoucna. — Slévání
olova podobá se pečení rozmanitých figurek, nástrojů,
nářadí a j. z řídkého těsta, které znají v Polsku
i jinde.

V Srbsku hádají dívky o svém osudu v čas
novoroční tímto způsobem. V předvečer Nového roku
sejdou se, vezmou džber, naplní jej vodou a do něho
pak každá hází po prstenu, náramku nebo jiné věci,
kterou by snadno poznala za svou. Potom zanesou
džber na nějaké místo bezpečné. Na Nový rok záhy
z rána se sejdou na tétnž místě a přivedou děcko,
které jejich šperky ze džberu kus po kuse vybírá.
Dívky zatím utvoří kolo a zpívají písně různého ob-
sahu. Která dívka dostane svůj prsten za zpěvu
radostného, tu potká v příštím roce štěstí, na kterou
připadne píseíí obsahu žalostného, ta bude nešťastna.

V některých krajinách ruských a v Bulharsku
jest předvečer novoroční slaven jako pokračování Vá-
noc. Zove se též Vasiljevskou nebo bohatou koledou.
V Malorusku upravují „bohatou kufu" čili „bohatý
večer", jehož jiný název „ščedrivka" čili „ščedrucha"*
sám o sobě poukazuje na „Štědrý" večer. Slavnost záleží
v důkladné hostině, provázené rázovitými zpěvy koled-
ními, z nichž se ozývají zmínky o štědrém, bohatém
a hojném roce. Tytéž motivy zní v koledách, zpíva-
ných v ten den po domích jakožto přání novoroční.

71

Také přestrojováni za babu, vlka, medvéda a p. jest
v ten éas obyěejno.

Na Bilé Rasi chodívají v ten čas s kozou, roz-
umí se 8 napodobenou, v kterémžto obyčeji spatřují
někteří badatelé zbytky pohanských obyčejů římských,
jiní uctívání nějakého božstva rolnického nebo pastýř-
ského, na př. Velesa.

U Bulharů sluje slavnost konaná večer před No-
vým rokem, na nějž ve východní církví připadá svátek
sv. Basilia čili Vasila, dle tohoto světce Vasilica.
Vasilicu slaví hostinou tak hojnou, že se dostala až
do pořekadla. Najedl se „jako na Vasilicu" značí asi
tolik jako u nás „o posvícení". Jakýmsi obřadným
a význačným pokrmem jest zde tutmanik, upečený
z mouky, másla a sýra a opatřený také několika pení'zi
stříbrnými nebo zlatými. S tutmanikem v rukou klaní
se hospodář před večeří svatému obrazu a pronáší
prosbu za požehnání na všem statku v roce příštím.
Pak rozláme pečivo, namočí v medu, dá každému
z domácích po kousku a jeden díl hodí také oknem
na dvůr jakožto oběť Novému roku.

Po večeři pak schází se mládež na návsi k tanci
a zpěvu, při němž provádějí se též obřadné hry, vížící
se výhradně k tomuto večeru a dni následujícímu.

K hostině Vasilského večera v Bulharsku, Srbsku^
na Rusi i v Rumunsku nezbytně patří sviní hlava
neb alespoň vepřová pečené, která ostatně také mnohým
Germanům jest v ten den krmí svátkovou. VOrlovské
gubernii upraví na Vasilův den pečené sele, jež na-
zývají „kesareckým" t.j. cesarejským po jméně Vasilia

72

Gesarejského^ na jehož den od cara Petra I. přenesen
byl počátek roku, drnhdy 25. března slavívaný. Že
pak bijí vepříky, jak se domnívají, v poctu sv. Vasila,
stal se tento světec, mimochodem řečeno, také ochrán-
cem vepřového dobytka.

K Novému roku — Vasilovu dni pojí se u Slovanů
východních i jižních starodávný obřad rázu hospodář-
ského, zvaný useň, ovseň, avseň, tauseĎ, govseň. Na
Maloborsku kladou v předvečer Roždestva (na Štědrý
večer) pod stíU krojidlo pluhu nebo na stůl držadla
jeho a v předvečer Nového roku chodí s pluhem po
domích, tváříce se, jakoby orali, při čemž v koledních
popěvcích přejí hospodáři v budoucím roce hojné úrody.
Zpívají na př.:

„Seto, seto,

na nové léto !

Urodiž, Bože, žito, pšeniěku,

všelikou sadbiěku."

*
„V širém poli ploužek oře,
a v tom ploužku čtyři voli plaví,
mají oni rohy zlaté,
Svatý Petr za pluhem chodí,
svatý Pavel voly honí,
přesvatá Děva jísti nosí,
jísti nosí. Boha prosí:
Urodiž, Bože, žito pšenici,
všeliké osení"-

73

Podobný obřad i s podobnými zpěvy jest znám
též z končin polských a rnsínských.

Při zmíněné obrazné orbě jest nezbytno síti obili,
a právě od tohoto setí odvozeno jest též jméno „avseň",
ve kterémž starší vykladatelé spatřovali jakési zvláštní
božstvo.

Sejí pak hoši s pluhem obcházející biiď jen oves,
baď různé drnhy obilné. Za své přání dostanou drobné
dárky, něco peněz, peěivo a pod. Po jich odchodu
místy, např. v Tulské gubernii, hospodyně sbírá potrou-
šené zrní a přidá je k obili, určenému k jarní setbě.
Obchťkzka tato děje se někde v předvečer dne Vasi-
leva, častěji však z rána na Yasilův den sám. Toho
dne chodí děti po domích, seji obilí z rukávu nebo
z míšku a písněmi svolávají požehnání boží na všechnu
setbu hospodářovu.

U haličských Rusínů vzrostla tato obchťkzka,
konaná rovněž buď v předvečer dne novoročního, buď
na Nový rok, v celou hru. Dorostlí hoši obléknou
se za dědky, cikány, židy a p. a vodí medvěda, kozu
vlka a j., nebo vlekou pluh od chaty k chatě. Za
zvířata právě zmíněná ustrojeni jsou chlapci, místo
pluhu stačí pouhé, dle možnosti ozdobené vlačihy.
Pějíce veselé písně kolední, hoši smýkají vlačihami,
jakoby orali, a sejí zrní.

Podobně chodí koledovat, a to buď také s pluhem,
buď bez pluhu, mládež ve věku od 7 do 20 roků
v Rumunsku.

Novoroční rozsévání jest «dále také známo vŘecku,
jenže jest způsobu podstatně jiného. Tam totiž hospodář

74

na úsvitě, prve než by někdo z domácieh vyšel
z domu, vyjde sám, vezme připravený košík, v němž
jsou uloženy všeho druhu plodiny, ovoce, pamlsky
a jemné pečivo z nejbělejší mouky, a vstoupí zpět
do světnice. Tam pronese potichu přání celému domu
i všem jeho obyvatelům, načež chodě po celém domě
rozsívá obsah onoho košíku. Tak prý pojistí své ro-
dině štěstí na celý rok.

V některých krajinách ruských, a to v těch, kde
se neslaví avseň, patří ke zvykům novoročním vaření
kaše, jež má jaksi úkol věštebný. Novoroční kaše
vaří se před svítáním. Velmi záhy z rána přinese
starší z domácích ženštin ze špižírny krup, starší
z mužských vody z řeky nebo studánky. Obojí stojí
na stole dotud, pokud není pec roztopena. Nikdo se
toho nedotkne, bylof by to špatným znamením. Když
již se mají kroupy smíchati, sednou všichni domácí
kolem stolu a starší žena říká, míchajíc kaší: „Silí,
pěstili pohanku po celé léto. Urodila se pohanka
i zrnatá i ruměnná. Zvali a požívali naši pohanku
k návštěvě do Garhradu besedovat s knížaty, s bojary,
s vysokým ovsem, zlatým ječmenem; čekali, vyčká-
vali pohanku u kamenných vrat, uvítali pohanku kní-
žata i bojare, posadili ji za dubový stůl k besedě;
přišla naše pohanka k nám býti hostem.^

Potom všichni vstanou z pozastolu, a hospodyně
vyndá hraec a dí: „Milosti, prosím k nám do dvora
se svým dobrem."

Nejdříve se dívají, jeli hrnec plný. Není většího
neštěstí, než když kaše vyběhne z nádoby — tof

75

zjevná bída celému domu. Také je neštěstí, kdyby
hrnec praskl. — Pak snímají nožem škraloup. Kaše
zardělá, plná^ věští veškerému domu štěstí a ťirodu.
Kaše bílá, mělká, hrozí pohromami — takovou házejí
do řeky.

V Bulharsku zachovalo se pro Nový rok — Vasilev
den — starobylé jméno Surava godina, od něhož pak
„surakvať" značí blahopřáti k Novému roku. Hoši, zvaní
vasilicaři, a to malí i velcí, chodí časně ráno po
domích svých příbuzných, majíce v rukou proutky
dřínové — suravy, survatky.*) Suravami šlehají hospo-
dáře, jemuž zároveň v popěvku přejí veselého roku,
požehnání a hojnosti na všem statku, červených jablek
v zahradě, žlutých klasů na raii, bohatých hroznů na
vinici a zdraví na všechen čas. Pak mu podají proutky
a hospodář je šlehá spraním, aby zdrávi rostli a do-
rostli jako vrba u řeky. Potom přiváže k větvím zlatý
nebo stříbrný peníz a vrátí jim je, přidávaje i jiné
dárky, načež se hoši odeberou do jiného domu. Večer
hodí suravy do řeky.

Při těchto větvích, s kterými bulharští hoši ob-
cházejí na Nový rok, mimovolně vzpomínáme na rato-
lesti palmové a olivové, které bývaly posílány u starých
Římanů spolu s jinými věcmi jakožto dárky novo-
roční. — Že v pozdějších věcích chodívali v krajích
nyui románských hoši s ratolestmi olivovými blaho-
přát k Novému roku, slyšeli jsme již.

V obyčejích a lidových zvycích českých lze. přání

*) Jméno vykládá se ze svěžesti, zelenosti.

76

nov( roční postřehnouti tn a tam v koledách, které se
nyní ovšem zpívají již v éas vánoční; druhdy kole-
dovalo se u nás také v celém týdnu po Vánocích i na
Nový rok. Zajímavější a ku přirovnání s hořejšími
šěedrivkami vybízející blahopřání zaslechneme z úst
koledniků moravských. Tak zpívají na př. v Měříné
mezi jiným:

„Dejte nám grejcar neb grešli,

abychme od vás odešli;

a my vám budem děkovat,

aby vám ráčil Pánbfih dat

napřesrok větší ourodu

za vaši ščedrou koledu.

Napřed panu hospodáři,

af se koně, voli daří,

potom paní hospodyni,

af se daří huse, svini.

Nebude na tem dobytku,

bude mít ješče s kolíbku,

buj to syna nebo ceru

to já vám nezelžu věru."
Koleda podobného rázu a stejného obsahu je
známa v různých podobách na Moravě i v Čechách.
Přihlížíme li k rázu lidových obřadů, zvyků a
přání novoročních u Slovanů, jak jsme se o nich zmí-
nili, neujde nám, že jejich zřetel obrácen jest po výtce
k hospodářství. I tam^ kde není známo obřadné na-
podobování orby jakožto nejdůležitějšího úkonu Slova-
nova, směřují všecky projevy ve významný den novo-
roční k tomu, co jest základem života a pramenem

77

pozemského blaha po názoru vfiech větvi slovanských
— ke zdara a rozvoji činnosti rolnické. Lze v tom
zajisté právem spatřovati význačný rys, shodný s kme-
novou povahou slovanskou. Také zásada šfastného
počátku, zajištujícího zdar celému roku, vyškytá se
v novoročních obyčejích slovanských.

Hospodářská stránka ozývá $e také v pověrách,
které se víži k Novému roku á jež tu k závěrku
klademe.

Na Rusi hádají o počasí: jak bylo několik dní
před Novým rokem, tak bude před svátkem sv. Petra
a Pavla; jaká pohoda je po Novém roce, taková bude
o svátku zmíněném. j^

V některých krajích polských hospodář, který
má včely, jde na Nový rok k ůli a mluví k včelám:
„Toho dne svátečního vy, včelky, začněte své dílo,
pracujte a robte sladký med a žlutý vosk -— čiňte
to na chválu boží." V Blotách v Lužici má na Nový
rok skákat a běhat, kdo chce celý rok býti čilý,
křepký a veselý. Kdo by upadl poslední den v roce,
bude padat celý budoucí rok. U moravských Kopa-
ničářů chodí prý na Nový rok „dzivjá baba, božjá
poselkyňa". Nachystají jí na stél chléb, sůl, nůž a
vody, „aby to zjedla". Tamtéž na „Nový rok kohk
lidi v domě, tolik hromádek soli nasype se nožem na
píst. Komu do rána hromádka skopne (se rozpustí), ten
do roka umře.

V Čechách platí za dobré znamení pro celou
rodinu, vstoupili na Nový rok první do domu dítě
nebo dívka.

7^

Hospodářové těší se na přiznivé "žně; zasvitne-li
v ten. den slunce aspoň tolik; co bys bičem mrsknul.
V některých krajích našich řikaji, že bude mnoho
požárů, ukázaly-li se na Nový rok při východu slunce
červánky. Na Ghrudimsku snaží se kde kdo^ mladý
— starý, bohatý — chudý, míti na Nový rok alespoň
některou část oděvu novou, aby pak chodil v „novém"
po celý rok. Na Domažlicku chodí v ten den dítky
s „fanfrnochem"; bukálem čili bukačem (jest to džbán,
potažený měchýřovou blanou, z jejíhož středu vybíhá
svazeček žíní) a koledují, zpívajíce za průvodu tohoto
prostého nástroje :

„Fanfr — fanfr — fanfrnoch,
nastává nám novej rok,
novej rok nám nastává,
koledy se nandavá.^
Na Humpolecku chodívají dítky o Novém roce
s proutkem. Proutek bývá různě dlouhý, propíchaný
po celé délce dřevěnými jehlicemi, v úhlu čtyřicet
stupňů k sobě postavenými, ozdobenými různobarev-
nými ústřižky látek nebo papíru a hrachem na konci
jich nabodaným. Vršek zdobí obyčejně malé jablíčko,
oříšek nebo papírová kytice a pentlička.

Řidčeji se vyskytují pruty z trnky, která má
jehlice přirozené.

Dítky, přišedše do stavení, zpívají;
„Dej vám Pán Bůh dobrý tro
na to nový líto,
abyste měli leníček,
jako tenhle proutíček,

79

a na ném hlavičky
jak tyhle hráštičky —
na ten nový rok."
Potom hospodář konpi , proutek za několik krej-
carů a na jaře si jej zastrčí na pole do lnu, aby byl
Jako ten proutiček amél blávčičky jako ty hráštičky."
Jak patrno, jest to obyčej rázu čisté hosoodářského,
hledící k význačné plodiné a výrobe zmíněného kraje.
Někde nechávají si kousek ryby od Štědrého
večera k Novému roku, aby se jich držely penize.
Obecně pak se u nás říká, že se budou peníze po
celý rok držeti toho, kdo je má na Nový rok; dobře
tedy, že na Nový rok jest zároveň „prvního"!

OstatEy masopnstní.

Podivné slovo — masopust!

Mnoho lidí namyslilo se již, jakým způsobem a
jakým právem divná ta složenina vznikla, zvláště
když ješté psáváno bylo masopust. Prvá polovina
slova nedopouštěla ovšem pochybností, ale odkud se
vzala krátká polovina druhá?

Ctihodný náš učenec Jungmann vyvádí nás ve
svém Slovníku z mylných domněnek výkladem, jemuž
můžeme stále plnou měrou důvěřovati. Dle něho jest
masopust „vlastně den, v který se maso pouští,
t. naposledy jí. Slově tak obyčejně několik neděl a
zvláště tré dní před postem, v kterých lidé rozličné
kratochvíle strojí, jako tance, hody atd."

Poklidná to věru doba. Země dřímá ještě těžký,
dlouhý sen svůj, na tváři její nikde neviděti života —
mrtvo v háji, ticho na břehu potoka, a jen když od
vrchu k vrchu ob ěas vítr zahučí, zní to, jako by
země ze spánku si oddechla. Paprsky sluneční, jež na
bílé pláni sněhové se tříští, počínají sice již hřáti, ale
dosud jen řídce podaří se jim strhati chladný šat,

81

jenž tak těsně přiléhá k údům spíci země. Země si
hoví, proč by se také vzdělavatel jeji neoddal slad-
kému odpočinku? A z toho ani starostmi trudnými
nedá se vyrušovati; byl -li minulý rok příznivý, pak
je špižírna plna a ze sýpky věru není ještě vše vy-
prodáno, i zbývá tu vedle režného žita pěkná hro-
mada zlaté pšenky. Byl-li však minulý rok zlý, nuž,
pak náš hospodář při dobrácké povaze své nezoufá,
ale koje se pevnou nadějí, že letos lépe se mu povede,
klidně oddává se požitku, ovšem dle poměrův uskrov-
něnému.

Do Ěehoře, kdy má pluh již býti na poli, ještě
hezká chvíle, proč tedy nepřáti si trochu radová-
nek, beztoho potom aby se člověk lopotil zas až do
zámrzu.

Tak se jeví masopust jakožto doba klidu, pohovy,
veselí a požitku tělesného. Má-li pak tento ráz maso-
pust celý, vyznačuje se jim svrchovanou měrou konec
jeho, jemuž se ve mnohých krajích našich říká prostě
ostatky. Jsou to tři dni před počátkem postu, dnové
tak rozpustile veselí a rozkoše plni, že se jim, jak
zkušenost učí, vyrovnávalo snad jen posvicení, dle
starých, dobrých mravů slavené.

Neusmívej se nikdo nad tim nedůvěřivě, hledá-
me-li původ ostatků masopustních v šedých dobách
pohanských. Nemůžeme ovšem jmenovati určité slav-
nosti z doby té, kterou by ostatky zastupovaly, ale
o starém původu jejích soudíme z těchto okolnosti.
Všecky naše větší svátky národní jsou zbytkem z dob
pohanských, změněným ovšem vlivem církve, která

Vykoukal: Rok. 6

82

dávala svérázným zvykům národnim raději novon tvář-
nost, než by se byla pouštěla v marné pokusy je vyko-
řeniti. Stalo se tak tedy bezpochyby i v tomto pří-
padě. Výmluvný doklad však nalezneme v bájích na-
šich sousedů. Dle víry lidu v některých končinách
německých, jak vypravuje Jak. Grimm, spisovatel
německého bájesloví, táhla v těchto dnech bohyně
Holda s celým vojem duchů po kraji. Lid hromadně
se scházel a očekával vojsko její jako příchod moc-
ného jakéhosi krále. Předvoj vojska vedl šedovlasý
stařec s bílou holí, zvaný „věrný Ekart", který v davu
cestu klestil a zatlačoval lidi, aby nikdo nepřišel
k úrazu. Za ním brala se družina jednak jízdná,
jednak pěší: byli mezi nimi také lidé nedávno ze-
mřelí; jeden z nich jel na dvounohém koni, jeden byl
přikován ke kolo, které se samo točilo, jiní šli bez-
hlaví anebo s hlavami na bedrách visícími. Nechtěl-li
se jim někdo, třeba z opilství (neboť střízliv byl by
se toho sotva kdo odvážil), vyhnouti, byl posazen na
vysokou skálu, s níž se do večera nemohl hnouti.

Tato německá paní Holda v nejedné příčině rovná
se Bílé paní z našich pověsti, jsouc bytost laskavá,
vlídná, v bídě ochotně pomáhající a hněvající se jen
tam, kde zastihne nepořádek. V době, kdy se maso-
pust končí, koná Holda co rok na vzdušném voze
rychlou pout, aby se přesvědčila o píli pradlen; kde
jsou hotovy a vše mají v pořádku, tam uděluje své
požehnání, nedbalé pradleny však stíhá z ruky její
přísný trest a kletba.

Z těchto dokladů zdá se nám patrno, že sousedé

88

naši mívali v době nynějších ostatků masopustnich
y časich pohanských pamětihodné svátky jakési; jež
také n nás můžeme předpokládati. Doba sama, pro-
středí totiž mezi zimní slavností kolední a slavnosti
jarního slanovrata, hylsL k tomn zajisté velmi příhodná.
Jest pak vyslovena domněnka; že dávnověká slavnost
ta byla posvěcena Perunovi; a ukazuje se dosud k ně-
kterým; ovšem skrovným příznakům, které snad tomu
nasvědčují.

Pozorujme nyní, jak lid náš ještě před lety
slavíval — a lecke dosud slaví ostatky masopustní.
Ěekli jsme již dříve, že jsou dny tyto dobou požitku
a bujného veselí, stopujme; kterak dvojí tento ráz
jejich po dědinách našich se jeví.

K masopustnímu blahobytu jest na našem venkově
nevyhnutelně třeba dobře vykrmeného vepřC; který
. ostatně i mimo dobu tuto kuchyni a jídelní lístek
vydatně podporuje svým tukem a uzeninou. Nezmoc-
niMi se ho nůž řezníkův již dříve, stalo se to dojista
na Tuěný čtvrtek, ve kterémž případě zbylo na ostatky
ještě něco jaternic i jelit, a pro čeládku schován jest
objemný, krupami nabitý bachOr a dorota. Škvarků
i „skřivánků", vyskvařených odřezků masa, jsou plné
mísy, a vyškvařené sádlo bělá se v několika notných
krajácích. Hospodyně jen jen se usmívá, když shlédne
toto požehnáni. „Což se to bude z takových zásob
vesele smažiti I" tak asi myslí sobě, když v neděli
dopoledne, sotva se vrátila z ranní mše, zajde na
komoru, aby si odtud přinesla do sednice vše, čeho
ku přípravám na hody ostatkové bude třeba.

84

Vkročme do té sednice — ale opatrně, abychom
někde nezavadili 1 — za malou hodinku, jak pestrý
obrázek se nám tu objeví ! Na stole trůni na prostran-
ném vale dvoje důkladné necičky „zadělávaci" — do
nichž neměří se mouka po librách, ale hned po čtvrcích ;
v jedněch shlédneme nejjemnější mouku „cajkovou",
ve druhých je hrubší mouka — bělka, ze které robí
se pečivo pro čeládku, pro děti a vůbec pro najedení,
kdežto z oné pro hosti a pro hospodáře na pochoutku.
V hrnečku vzdouvají se již pěnicí se kvasnice, vedle
stojí nádoba se smetanou, jiná větši s mlékem, na
talíři připraveno jest máslo, jehož koblihám třeba,
aby hodně pily, právě jako cukru, aby byly lahodné
a kypré, přebrány jsou tu drobné hrozinky a nakrá-
jeny mandle do šišek určené, nakrájena na drobounko
kůra citrónová, v hrnečku rozkverlán jest žlutý obsah
několika vajíček, stojí tu pohotově plechová kořenka
s celým rozmanitým obsahem svým, jehož většina již
na prášek utlučena. Připravena jsou již povidla, utřen
mák, natlučeny kupy sypkého cukru, a přece hmoždíř
neustále řinčí. Na menším kastrole zaděláno jest ne-
kvašené těsto na „boží milosti^, plné másla a cukru.
Z trouby zavání tučná pečené — dnes musí se péci
na dvakrát, nebof čeládka dostane porce takové, aby
mohla i rodičům slušný kus zanésti.

Čilé ruce dají se, když všecko náležitě „vypra-
cováno" a promícháno jsouc pěkně skynulo, do tvůr-
čího dila, a za nedlouho pokladeno jest dlouhé prkno,
přes obrubu valu položené, buclatými koblihami, ten-
kými šiškami a vyválenými „božími milostmi", jež

85

jsou všelijak ovroubkovány a v prostřed rýhovány,
aby na nich nenaskakovaly bubliny. Zatím na plotně
prskají a syčí již na širokém kastrole bubliny vaří-
cího se sádla a másla; jež v málo okamžicích zbarví
bledé tváře koblih až do ruda a nadme jejich boky
k hotovému úplňku. Mastná, těžká vůně plní celou
světnici, ba, ježto takováhle výroba v každém domě
se provozuje, celou náves.

Do oběda sice nedaleko, ale ani mladí ani staří
nebojí se, že si poka/í chut k jídlu, dychtivě sahá
každý do veliké mísy nebo do okřínu, kamž ukládá
se usmažené pečivo masopustnf, aby si pochutnal,
dokud jest teplé.

Co takto napečeno a nasmaženo, má sloužiti chti-
vým ústům v neděli a v pondělí — v úterý, jakožto
v hlavní den ostatkový, který se světí skoro napořád
jako svátek, připraví se hned dopoledne zásoby nové.

V některých krajinách slaví se v neděli „jalové
hody^. Bývá to zvláště tam, kde dědina jest menší,
tak že při nedostatku hudebníků, jaký se jevívá
v tento čas obecného veselí, nedají se v úterek ostat-
kový poříditi radovánky jinde obvyklé. Jalové hody
pořádají selky, z nichž každá přispěje do spolku pe-
čivem, pečení a j., což vše snese se buď do hospody
nebo ke starostové. Tam sejdou se potom hospodyně,
pojídají a veselí se pak při kávě a rosolce, kteráž
se také pořídí na společné útraty. Při žertu a smíchu
uteče příjemné odpůldne, za soumraku zavítají sem
také muži, a nyní již neschází než kolovrátek nebo
housle, třeba rozladěné, aby se alespoň několik párků

86

z rozjařené společnosti, jeli misto, dalo do tance. Bývá
již pozdě v noci, když se účastnici rozcházejí.

Většinou však slavi se pravé a vlastni ostatky
až v úterý před Škaredou středou. V ten den roz-
poutá se radost a ples na miru mnohdy až bezuzdnou.
V obyčej ich však při tom zachovaných smime dojista
spatřovati stopy dávných obyčejů pohanských.

Sotva je po obědě, který je v ten den, jak již
praveno, zvláště tučný, ač ne dlouhý, již jeví se na
návsi známky nevšedního vzruchu, svědčící, že se cosi
zvláštního bude díti. Drobná i dorostlejší mládež sbihá
se v kupy, děvčata vybíhají před vrata a zvědavě
pohlížejí ve stranu, odkud čekají příchozích; tu a tam
ukáže se u dvířek i vydrovkou krytá, Šedá hlava
dědečka, jenž spokojeně si pokuřuje a patrně na ve-
selé časy zlatého mládí vzpomíná. V tom u hospody
na druhém konci hospody ^avzní zvuk trub a klarí-
netu, a hned potom v odpověď štěkot kde kterého
ostražitého hafana po dědině. Do mládeže na návsi
jako by rarášek vjel; letem jest u hudebníkův, a brzy
misi se v tóny pochodu neladné výkřiky škádlených
i škádlících.

Za okamžik hudba umlká, vešla kamsi do sta-
veni, a teprve za hodnou chvíli uslyšíme ji opět. Ko-
nečně bliží se k návsi. Napřed jde několik jonáků
svátečně oděných a fábory ozdobených, kteří mají úkol
„ubytovatelů". S vážnou tváří vcházejí k hospodáři
zvěstovat mu, že mu vedou vojsko na nocleh, a táží se,
kolik mužů chce pod střechu přijmouti. Za nimi krá-
čejí dráhové v uniformách, nesestavených právě dle

87

vojenského předpisu, se šavlemi, velmi často dřevé
nými. Ti tvoří předvoj průvodu, jejž uzavírají hudeb-
níci, a zahánějí, (tof hlavním jejich úkolem), nepo-
sednou mládež, která by si jinak příliš mnoho dovolovala.
Potom přichází vlastní jádro průvodu, medvěd po zad-
ních tlapách pomalu se šourající a chvílemi podivně
mručící. Představuje jej statný muž, který jest celičký
důkladně obtočen hrachovinou, z níž jest připleten
v zadu také ohon dojista notně delší, než je znám
nejlepším přírodopíscům. Medvěda vede na provaze,
často také jen na pouhém povřísle medvědář, nesoucí
pytel na dárky přes rameno, a provází jej několik
mládenců, vystrojených skoro jako na svatbu. V prů-
vodu jest také „žid", který brebentivým tónem nabízí
z veliké březovky divákům obojího pohlaví šňupeček
— a v zadu pokulhává ferina jakýsi, přestrojený za
ženštinu, na zádech s nůší, do níž sebere, co kde
může. Rozumí se, že všichni účastníci průvodu mají
na tváři škrabošky, na jichž umělosti ovšem nezáleží ;
spůsobíf si leckterý junák lacinou masku tím, že si
obličej natře žloulkem a pak foukne do mouky.

V tomto přestrojování, právě jako v přestrojováni
koledním, jak na př. dosud v Rusku jest v obyčeji,
nutno jest spatřovati zbytky pradávného jakéhosi ob-
řadu pohanského, z něhož doba několika století vy-
tvořila v jižních krajinách a v některých městech
německých hlučné průvody masopustní, a od nichž
také bezpochyby pocházejí nynější mumraje z plesů
maškarních. Co nyní činíme z pouhé toliko kratochvíle
a proto, abychom pod zástěrkou masky tím snáze

88

radovánkám mohli se oddati, to mívalo před věky
zajisté význam obrazný, neboť člověk neskládal se
sebe člověka a neodíval se v podobu jinou bez dů-
vodu hlubšího.

Tak má se věc asi s přestrojováním vůbec, jaké
jest zachováno v lidových obyčejích různých národů.
Ěíci však něco nepochybného o významu přestrojováni
masopustniho medvěda jest věru nemožno. Domněnek
o tom vyslovených raději pomineme.

Ale zahněme zase s průvodem k nejbližšímu
hospodáři, který již vítá mládence na prahu světnice.
Tito pozdravují jej uctivě, a nejvýmlu vnější z nich
takto k němu mluví: „Mnohovážený pane hospodáři,
prosím a žádám uctivě za odpuštěni, že jsme beze
všeho dovolení do příbytku vašeho vstoupili. Doufám
však, že nám mile odpustíte, neb jistě v paměti máte,
že tento dnešní den hlučný býval vždycky velmi
slavný. My jej zas dnes obnovuj em, štěstí, zdraví
vám vinšujera, vivat, páni muzikanti!" Tito spustí
ihned tuš, a řečník podává hospodáři na dřevěném
talíři sklenici piva na „zavdanou". Do talíře tohoto
zabodnuta je vidlička, ozdobená pentlí, ku kteréž při-
vázána jest snitka rozmariny. Pivo nosí se s průvo-
dem ve džbáně ; aby příliš nezvětralo, o to starají se
cestou mládenci sami.

Hospodář se napil a odvděčil se mládencům za
„poctu" peněžitým darem, jejž položil na zmíněný
talíř, oni pak obrátili se s případným oslovením k hospo-
dyni, podávajíce ji rovněž na zavdanou, hudebníci
zase spustili, a mládenec provedl při tom panímámu

89

několikráte kolem světnice. Totéž opakovalo se pak
8 domácími dcerkami, pokud byly odrostlé, z nichž
každá přispěla peněžitým darem ku spoleěnému veselí.
Hospodyně zatim přitočila se k medvědovi, aby s něho
utrhla kus hrachoviny, kterouž položi do kukaně, aby
slepice dobře seděly.

Družina přípitky a tancem nezaměstnaná ohliži
se čile po světnici, zejména pak přitirá se ke kamnům
hledajíc, kde je co na zub. Běda pečeni, která byla
zůstavena na kamnech nebo v troubě; hned se octne
v pytli medvědářově; hospodyně pak sem dohleď
nouti nemůže, ana dává ,bábě^ do nůše šišky a
koblihy, z nichž na konec připadne lví podíl hudeb-
níkům.

Potom zajdou ctitelé starého masopustu do nej-
bližší usedlosti. Hospodyně však s hrůzou pohlíží na
spoustu skvrn na podlaze, která byla ještě před půl
hodinou bělounká jako nově vybílené prádlo. Je-li
venku trochu umrzlo, ještě to ujde, ale běda, na-
stala-li obleva ; o této sami hospodáři neradi slyší,
vždyf platí ode dávna pranostyka: masopustní šišky
na slunci, velikonoční vejce za kamny.

Do soumraku obejde stále rostoucí průvcd celou
dědinu a hned uchýlí se do hospody, kde nastane
teprve pravý rej, veselé křepčení. Mládenci zatím již
přepocetli vybrané peníze, aby věděli, co a jak dále
činiti. Vybrali-li více, než činil plat s hudebníky vy-
jednaný, uschovali přebytek pro příští zábavu podob-
ného druhu. Scházelo-li však něco, doplatili to mlá-
denci sami. Stalo se to ovšem málo kdy.

v»

90

V kolotavém reji, z něhož zavzDí hned jaré za-
výsknutí, hned rázné dnpnuti rozohněných jonáků,
snaží se taneénice co nejvíce vyskakovati, aby se jim
urodil hodně dlouhý len. Když pak se přiblíží půl-
noc, pochovává se za obecného žalu Masopust čili
Bakchus. Hudebníci půjěi k tomu konci basu, jež se
ovine prostěradlem jako rubááem, a některý ferina
pak koná obřady pohřební. Pak vezmou „nebožtíka"
na ramena a vynesou jej při smutečním pochodu na
dvtir, kdež basu odstrojí a navrátí zase majetnlkovi,
který ze závažných příčin byl o milý svůj nástroj
ve smrtelných úzkostech. Ačkoliv pak dle kalendáře
vlastně již nastal půst, přeee nenapadá rozjařeným
tanečníkům, aby se rozcházeli.

Způsobem tuto vypsaným slaví se ostatky také
v Domažlicku, kde se jim říká voračky, kterýmžto
slovem jsou míněny vlastně „maškary". Hudbu při
nich provozuje dudák a boudek (houslista), a vese-
losti, žertu a kratochvíle bývá tu více než kde jinde ;
mívajíf voračky raaškar více a pestřejších než ostatky
v kraji. V těch krajinách chodívali dopoledne v úterý
masopustní hoši za medvíďata přestrojení po statcích,
provozujíce tanec medvědí a dostávajíce od hospodyň
za to koblihy.

Slavnost ostatková místy nabyla rázu čistě míst-
ního. Tak v Táboře ostatkovým průvodem předsta-
voval se slavný, ovšem nehistorický vjezd Žižkův do Tá-
bora. Průvod ozbrojenců, v jichž čele byl statný Žižka,
přitáhl na náměstí, kdež u kamenného stolce, dle
povésti z dob husitských pocházejícího, čekali jich

91

„konšelé" městáti s podarem mfrn , misami koblib,
jež bojovní dobyvatelé cbutě niéili, a na konec podány
json 8 balkonu radnice Žižkovi k]iče městské, což
provázeno příslušnými řečmi a odpovědmi.

Zmínky zasluhuje také způsob, jakým ještě před
r. 1848. slavívaly se ostatky ve Vamberce a Třebe-
chovicích. V těchto místech totiž nejdéle zachoval se
obyčej, druhdy v Čechách velmi oblíbený a původem
svým dle starých svědectví asi do XIV. stol. sahající.
Ve zmíněných městech byly tak řečené holubářské
cechy, jež tvořili všichni místní holubáři jen k tomu
cíli, aby se konec masopustu starým z])ůsobem oslavil.
Odpoledne v úterý masopustní vytáhl maskovaný prů-
vod z domu cechmistra čili „staršího", jenž k této
slavnosti před rokem byl volen a celý cech právě
pohostil. V čele kráčela hudba, uprostřed nesla jedna
maškara na hlavě obrovskou klec, plnou pestrobarev-
ných holubův, okolo ní pak bral se velký kruh holu-
bářů, z nichž každý držel v ruce malou klec se dvěma
holuby. Ne právě potichu došlo se na náměstí, kdež
nejdříve před radnicí a pak před domy vší honorace
místní proveden tanec kolem veliké klece, při čemž
holubáři drželi se za ruce tak, aby svých kleci ne-
pustili. Za toto zastav eničko dostávalo se jim darů
nezřídka dosti značných. Po obchůzce zašlo se k domu
„podstaršího", jenž byl pak zvolen pro budoucí rok za
staršího. Hned po volbě otevřely se všechny klece,
hejno holubův zatřepetalo se ve vzduchu, a do vše-
obecného výskotu a jásotu vpadly též rány, z uchysta-
ných pistolí za nebohými ptáky vystřelené. Potom

92

hodovalo se u nového ceehmistra, až se pak slavnost
v hospodě tancem řádně ukončila.

Zašlý obyéej tento připomíná nám v některých
příčinách ostatkové zvyky panajici dosud v Britanii^
kde vystavují se v kleci dva kohouti a dráždi se
k ves[)olnému zápasu, až jeden uštípnntím klesne.
V našich zvycích prostonárodních má kohout, jak
známo, roli velikou.

Jak z celého líčeni tohoto patrno, končil u nás
masopust i tehdy, kdy úřední zákazy nezapovidaly
průvodů maškarních, daleko mirněji než v leckterých
krajinách jiných. Náš lid, povahy jsa vůbec mírnější,
nepotřeboval okázalých průvodů jako rozmařilý Pa-
řížan, jenž býka zlatem a pentlemi ozdobeného v tlu-
pách provázel, ani pestrých a nezřídka i nádherných
převleků ohnivého Itala. Těchto nebylo mu již ani
proto třeba, že maškarní průvody jeho neměly rázu
historického ani posměšného a tudíž snadno se omezily
na prostředky skrovnější. Neměli jsme také, jak se
podobá, dramatických her ostatkových, které kvetly
zvláště v jižním Německu a jichž skládáním se za-
nášeli mnozí samoukové.

Že však druhdy také u nás zejména šlechta dle
cizího vzoru vystrojila nádhernější mumraje ostatkové,
o tom uvádějí kronikáři doklad nejeden. O takovém
šlechtickém průvodu maškarním vypravuje Bassompier
ze samého počátku XVII. věku, jenž jako účastníky
maškarády jmenuje mimo sebe generála Ruesswurma,
šlechtice Valdšteina, Vchynského, Harracha, Černína,
Schomberga a Mansfelda. Poctivého veselí ostatko-

98

yého nezdržovali se pak ani sami králové češti, ba
na př. Václav IV. a Vladislav Jagailovec, jak vypravuje
kronikář Bečko vský, zvali v ten čas k sobě i vážené
měšťany pražské s jich panimi.

Platná svědectví také máme o tom, že masopnst
alespoň za šťastných dob XVI. století býval n nás
hlučný, ostatky jeho pak bouřlivé. Jinak nevysvětlili
bychom si ani nápadné rozhořčeni Vavřince Rvaěov-
ského z Roudnice, ctihodného děkana v městě Slaném,
jenž r. 1580. pod názvem „Masopust" vydal „pro
hroznou lidstva na mravích zkažeaost" objemný spis,
kterým horlí proti rozpustilému karnevalu jakožto
původci všeliké zkázy mravní. Jak škodlivým jej
pokládal, lze souditi jen ze jmen, kterým označil dva-
náct synft jeho; jsouf to: Sobčhrd, Lakomec, Nád-
herný, Ožralec, Vzteklík, Pochlebnlk, Závistnik, Kle-
vetnlk, Všetýčka, Lenoch, Darmotlach a Lhář — jak
patrno, čeládka z míry pěkná.

Zosobněný Masopust pohnán jest v knize Rvačov-
ského na soud do Říma, kdež proti němu žalobnice
— neděle Quadragesima — snesla dlouhou řadu dů-
kazův a svědectví, tak že při svou ztratil a byl při-
nucen jiti do vyhnanstvl kamsi mezi Moslímy. O tvář-
nosti tehdejších ostatků, o nichž bychom ještě mnoho
mohli vyprávěti, můžeme souditi také z horlení ně-
kterých kazatelů katolických ; tak na př. jesuita
Vojtěch Berlička ve své Postile z počátku XVII. věku
a Martin Filadelfus Zámrský na konci téhož věku
trpce žaluji na rozpustilé průvody, které dle jejich
zpráv daly se v neděli Qninquagesima (poslední ne-

94

děle masopnstDi). — Z nové doby zůstavil ostatkům
výmluvné svědectví známý samouk Jiří Volný svou
rozmarnou pisni „Larva masopustu".*)

Od nás nyní, jako všecky jiné, i zvyky ostat-
kové jako by byly (podobně jako Masopust Rvačov-
ského) do vyhnanství se odstěhovaly -- na škodu
naši, či na užitek? Žel, že alespoň veseliti se již
neumíme tak poctivě po stáru — bylo by nám toho
věru leckdy potřebí!

*) Jiří Volný, ovčák v Kratonohách, f 1745 Jeho „Ve-
selé písně" vydal r. 1822. V. Hanka.

Na 8v. Éehore.

o 8v. Řehoři zná nynější mládež toliko několik
pořekadel, vztahujících se ku počátku jara, do něhož
spadá památka tohoto světce (dne 12. března). Říkáme
na př. „V den sv. Řehoře přiletěla vlašto vička přes
moře"; „Na sv. Řehoře šelma sedlák, který neoře"
a p. Ale ještě za dob, kdy naši dědovré byli hochy,
býval den sv. Řehoře radostnou slavností školních
dětí, které se několik týdnů těšily a chystaly na
Řehořský průvod a obchůzku Řehořského vojska. —
Bylf sv. Řehoř I. nebo Veliký, který zemřel jako
papež 12. března r. 604., po všech krajích uctíván
za patrona školní mládeže ; tedy se k jeho jménu
vhodně pojily dětské slavnosti, jinak nemající hlub-
šího významu.

Slyšme, co nám o nich pamětníci vypravují.*)
Když se blížil den sv. Řehoře, slíbil pan učitel ve
škole dětem, že budou „choditi po Řehoři", budou-li se
pilně učiti a dobře chovati. Děti se přičinily, aby učiteli
vyhověly. On jim potom rozdal na lístcích napsané
úlohy, lepším žákům větší, slabším kratší; dětí se

") Nejlepší zprávy posad podal o nich Český Lid v roč. V

96

jim ovšem naučily brzy. Slavnost nedala se však
vždycky pravé na sv. Řehoře; nebyloli počasí při-
zuivo, odložil ji učitel nádobu pozdější, kdy se k ni
také delší den lépe bodil.

V určený den chodil starší žák některý, který
doptal úlohu bubeníka, s bubnem po vsi, svolávaje
Řehořskou družinu do školy. Tam se potom uspořá-
dal průvod, jemuž ve všem všudy vzorem b} lo vojsko.
Velel mu hejtman, jemuž byli podřízeni dva důstoj-
níci čili hadači, profous (žalářník), auditor Csoudce),
felčar, kaprál, tambor a řada prostých vojáků. V čele
průvodu šel za tamborem praporecník s praporem
obyčejně papírovým. Vedle něho kráčel sv. Ěehoř,
za nimi šli důstojnici, za nimi vojáci a za těmi andělé,
jež představovali drobní žáčkové. Voj uzavírala^ děv-
čata v šatech svátečních. Jim náleželo v koších a
rancích nositi nadílky, jichž se voj||ku dostalo od
jednotlivých hospodyň Hejtman kráčel vedle vojska
a uváděl do pořádku, kde kdo vybočil z řady.

Výstroj Ěehořské armády byl v celku jednoduchý.
Vojáci vesměs měli na papírových pásech zavěšeny
dřevěné šavle, mimo rukojef načerněné, že byly jako
v pochvách. Na hlavách měli stojaté čepice o širokém
dýnku, důstojnici dvourohé klobouky z bílého papíru,
hejtman krom toho chochol z nastřihaného papíru.
Límce svých kabátů a halen pokryli si červeným
papírem — to byly výložky. Svatý Ěehoř, oděný
v dlouhou, bílou košili, měl papírovou čepici biskup-
skou, ornát a v ruce berlu. Potřeby tyto — právě
jako buben — byly majetkem školy. Také prapo-

97

reěnik; miyal přes fiaty navlečenu bilou košili a byl
přepásán barevným šátkem nějakým. Podobně byli
ustrojeni též andělé, kteři měli na hlavách papírové
čepice nahoře vroubkované.

Ve škole pan učitel průvod urovnal, tambor spustil,
a vojsko vydalo se na pochod. Tof se rozumí, že
při tom celá ves byla vzhůru. Ze statků a chalup
vybíhali lidé před vrata podívat se, jak to dětem
sluší, a nejeden malý capart, který ještě nechodil
do školy, chtěl si také vykračovati s dřevěnou šavli -
čkou dle povelu: „Jedna, dvě — jedna, dvě!"

Průvod zahnul nejdříve ku představenému a pak
vcházel do domu za domem, až obešel celou ves.

Vstoupivše do světnice, „Řehoři" spustili píseň:

„Na svatého nehoře
památka se činí,
každému se oznamuje,
který o tom neví.

Učitele velkého,

Řehoře svatého,

dnešního dne slavnost máme;

radujme se z toho.

Edo své dítky miluje,
vediž je k dobrému,
a své syny dej do školy,
af se učí tomu:

Nejprve Boha znáti,
stvořitele svého,

Vykoukal : Rok. 7

98

V víře je vyučovati
Krista; syna jeho.

Jestli žáčka nemáte^

na papir nám dejte^

pro jeden groš, pro dva, pro tři

jistě neschudnete.

Bndete mit odplata
v tom nebeském ráji,
kde svatý Ěehoř přebývá,
pána Boha chválí.^

A misty dodávali také žertovnou výhrůžku:
„Pakli nám nic nedáte,
teprv uhlídáte:
všecky hrnce potlučeme,
co v polici máte,
a kosinky polámeme,
co na peci máte."
Když průvod přezpíval tuto nebo jinou píseň
podobnou, předstupovali z řady jednotlivci a před-
nášeli své úlohy.

Vystoupil na př. bubeník a říkal:
„Bubny, bubny, veselosti, že já umím na svůj
buben dobře tlouci. Kdybych já na svůj buben dobře
nebřinčel, nikdo by to neslyšel."
Auditor se chlubíval:

„Já jsem chlapík jurista,
mám kalhoty za tři sta;
pověsím-li je na hřebík,
nestojí ani za troník."

99

Profous se představoval: „Já jsem profous od
regmentu a pán od arestantů ; kdo něco- provede^ ke
mně se přivede ; dřív nebude propuštěn, až bude vy-
placen."

Vojáci pochlubovali se ve svém říkáni všelijakým
hrdinstvím a rozličnými kousky, obyčejně velice ne-
vinnými.

Nejmenší z nich říkával : „Já jsem malý žáček,
zpívám jako ptáček; kdybych kasičku s medem jídal,
ještě bych lépe zpíval."

V některých krajích přednášeli oba důstojnici
čili hadači střídavě tuto rozmluvu:

„Mistře, mistře vyučený,
ve všech školách vycvičený,
pověz mi, co je to: Jeden?" —

„Jeden jest pán Bůh náš,

který na nebi přebýváš."

„Mistře, mistře vyučený,
ve všech školách vycvičený,
pověz mi, co je to: Dvě?" —

„Dvě tabule Mojžíšovy,

jeden pán Bůh náš,

který nad námi přebýváš."

„Mistře, mistře vyučený,
ve všech školách vycvičený,
pověz mi, co je to: Tři?" —

„Tři svatí patriarchové

dvě tabule Mojžíšovy,

7*

,t

100

jeden pán Bůh náš,
který nad námi přebýváš."

„Mistře, mistře vyučený,
ve všech školách vycvičený,
povez mi, co je to: Čtyři;"

„Čtyři evangelistovo,
tři patriarchové" atd.

Podobným způsobem vypočítal „mistr" dále: pět
ran Ježíšových, šest štoiidví kamenných, vínem na-
plněných, sedm darů Ducba svatého, osmero blaho-
slavenství, devět kůrů andělských, desatero božích
přikázání atd^

Sv. Ěehoř a družina andělů neměla říkání žád-
ného; nebešťané na zemi prostě mlčeli.

Po představení nebo již dříve požádal hejtman
hospodáře o peněžitý dárek.

Hospodyně nadělovala Ěehořům různých potra-
vin, mouky, krup, jáhel, hrachu, čočky, vajec, sušených
švestek a p.

Když koše byly plny, odběhla s nimi děvčata,
(misty chodili pouze hoši); do školy, kdež jim je pani
učitelová vyprázdnila.

Do školy vrátil se posléze průvod zatím notně
vyhládlý, když obešel celou ves, a tu ho čekal oběd,
jejž paní učitelová připravila z nanošených věci. —
Co zbylo, zůstalo rodině učitelově, která Ěehořskou
nadílku počítala k svým příjmům, za těch dob ža-
lostně skrovným. Z vybraných peněz vypláclval pan

101

učitel místy všem účastnikům po podilu dle toho,
kolik se vůbec sebralo a jak velkon kdo měl úlohu.
Obchůzky Ěehořské byly v obyčeji již ve středo-
věku. U nás jsou určité zprávy o nich ze XVII. století.
Nová škola ovšem nemohla jich trpěti, neboť u^ áděly
ji v podezření nedůstojné žebroty. Učitelé sami ze
sebe i bez zakročeni úředního je zamezovali, a tak
památka Řehořových slavností bledne víc a viče, až
zmizí docela.

Vítání jara a neděle Smrtná.

Mohutné zjevy přírodní, k nimž patří také jarní
slanovrat; přiváděly lidstvu ve své uzákoněné pravi-
delnosti také určité následky. Lidstvo pak^ pokud
bylo takořka v dětských dobách svého vývoje, mělo
obrazotvornost vskutku dětsky živou, a proto si zjevy
i síly přírodní zosobňovalo, neznajíc vlastní jejich
podstaty.

Nastávající jaro bylo pokládáno za dar bohyně
Vesny, kteráž se nám zjevuje nejen jakožto Jaro
samo o sobě, nýbrž také jako bohyně přírody, opak
zimní bohyně Morany, všechen život ničící".

čas, kdy tato Vesna ujímala se vlády na zemi,
vypuzujíc svou sokyni Moranu, slaven býval tím ra-
dostněji, čím lahodnější byla vláda úsměvné bohyně
iara než nevlídné panování zimy. Ukázati, jaké stopy
těchto slavností zachovaly se posud u nás i jinde
zvláště u Slovanů, a jaký asi mají význam, jest cílem
těchto řádků.

103

I.

Jest zcela přirozeao, že doba, kdy Vesnin příchod
v růzDých krajinách byl vítán, jest nestejná, navzájem
dosti značně se odchylujíc. Krajiny severní zajisté
poznaly lahodné účinky obrozeného slunka jindy než
končiny jižní a slavily tudíž také jindy své slavnosti
jarní. V tom neplatil nijaký zákon, ale pozorování
skutečnosti vedlo člověka k tomu, aby způsobem po
otcích zděděným projevoval své city a úctu k božstvu.

Člověk tedy pozoroval, že počínají mizeti těžké
chmury, zaslánějící klenbu nebeskou a sypající na
skornatělý povrch zemský spousty sněhové. Seznával,
kterak se slunečním svitem dolétají již také hřejné
paprsky k zemi, kterak dne přibýná a celá příroda
pomalu se probírá k novému životu — i neváhal věse*
lými slavnostmi projeviti nad tím svou radost a zvlášt-
ními obřady sobě samému znázorniti, co se děje v širém
vesmíru.

E takovým slavnostem právem můžeme počítati
již slavnosti ostatkové, jež se vyškytají snad u všech
národů evropských na konci masopustu. „Medvěd"
slámou a hrachovinon otočený, kterého mládež u nás
vodívala, není nepodoben podobám Zimy, o jakých
níže bude řeč.

Zřejmý ráz ví tací slavnosti jarní má Masljanica,
konec masopustu, v některých guberniích velkoruskVch,
kde bývaly zapalovány slavnostní ohně. Tamtéž vozili
v ten čas strom, okrášlený rolničkami a různobarev-

104

nými hadříky, nebo dřevěnou kuklu. V některých
vesnicích vozívají opilého mužíka, který má předsta-
vovati Masijanicu; k tomu cíli zapřáhají do saní neb
vozu deset i více koní, a to po jednom, a na každého
koně posadí se po jezdci s bičem nebo metlou v ruce ;
všude, kde jen možno, zavěšují malinké zvonečky a
řehtačky; sáně neb vůz vymetou košfaty, mnžiku
Masljaniei dají do ruky láhev s vodkou i sklenku
a mimo to postaví vedle něho soudek s pivem a koš
s potravinami.

V Sibiři ustrojí na několika saních koráb, na
nějž postaví vycpaného medvěda a Masijanicu, a vozí
po ulicích zpívajíce různé písničky. — Všecky tyto
věci vykládají badatelé obrazně. Strom, koráb i medvěd
jsou obrazem jarní přírody a jejích sil tvůrčích — zvuky
zvonečků a rolniček — znamení bouřek, metla, koště
a bič — znamení vichru a. blesku, pivo a vodka — vše-
oživujícího deště.

Vlastni vítání Vesny počíná se na Rusi začátkem
března. Hoši a děvčata lezou na střechy sýpek, vy-
cházejí na blízké chlumy a pahorky a odtud zpěvavě
volají: „Vesno, Vesno krásná!

přijdiž. Vesno, s radostí,

s velikou milosti,

se Inem dlouhatým,

se žitem vysokým,

s chlebíky obilnými!"
Toto přivolávání opakuje se 9. a 25. března, na
Světlou neděli i na Krásnou gorku (první neděle po
Velik.). Den 9. března vyznačuje se zvláštním zvykem,

105

nkazajicíiD; kterak lid váži si ptactva jakožto posla
jara. V ten den totiž, kdy prý ptactvo se vrací z da-
lekých zemi, selky pekou z těsta podoby ptákA, ze-
jména skřivánků, (o nichž n nás se praví, že již
o Hromnicich musí vrznout, kdjby měli zmrznout),
omazují je medem, zlatí jim křídla a hlavy pozlátkem
a věšíce takovéto samodělné ptáěky po plotech a jinak
je vyhazujíce, volají:

„Žavoronky, priletajte,

krásnou Vesnu přinosíte,

cholodnu zimu otnosite!''
Jest známo, jak radostně n nás lidé pozdravují
první vlaštovku, jak přes přísloví, že Jedna vlaštovka
jara nedělá**, druh druhu ochotně přisvědéuje, nyní
že již bude jistotně jaro. Děti poprvé vidouce vlaštovku,
at jest to v kterýkoliv den, provolávají radostně :

„Dnes svatého Řehoře,

přiletěla vlaštoviěka přes mořel^
Vedle vlaštovky platíval v některých krajinách
za posla jara také čáp, zejména též v Řecku. V ně-
kterých městech německých bylo hlásným ještě v mi-
nulém století nařizováno^ aby tohoto posla jara ohla-
šovali troubením, začež se jim dostávalo od obce
propitného. V Němcích první vlaštovka má docela
i moc kouzelnou; kdo ji spatři, vyhrabe prý pod
levou nohou uhlíček,, který ho po celý rok chrání od
zimnice. Švédští venkované pozdravují ji, vykřikujíce
třikrát za sebou.

V Řecku prvního března sbíhá se mládež, pro*
chází všemi ulicemi a zpívá veselou píseň; zpěváci

106

tito nosí vlaštovku ze dřeva vyřezanou, která stojí na
pohyblivém válci a tak se dá otáčeti. Jest zajimavo,
že již z nejstarších dob řeckých uvádí se zvyk takový.
Zachovala se totiž píseň, jakou zpívali hoši na ostrově
Rhodu, s podobou vlaštovčí obcházejíce a dárky sbíra-
jíce. Původcem písně i zvyku toho jest dle pověsti
Kleobulus Liodský, který prý zavedl ten obyčej, když
jeho krajanům kdysi se nedostávalo peněz.
Píseň zní v překladu takto:

„Hle, přišla vlaštovka

krásné časy nesoucí,

krásný celý rok;

bělá se na podbřišku,

a hřbet její je černý.

Nuž, pones koláč sladký

z domu zámožného,

vína také číši,

sýra košík plný;

ni housek vlaštovka,

ni svitku z vajec,

věř, nezamítne" atd.
Zde jest vlaštovka zřejmě jmenována jako po^
selkyně nového jara.

Zvyk do jisté míry podobný býval také v různých
krajinách německých Děti chodily od domu k domu,
aby si vyprosily skrovné dárky, nosíce při tom figurku
toho neb onoho živočicha, nejčastěji kohouta, ale též
lišku nebo vránu, což jinde stává se o koledě. V ně-
kterých krajinách polských děti o středopostí nosí
jeřába nebo čápa, zhotoveného ze dřeva.

107

Který jiný obyčej ze slovanských zemi sem ná-
leži; ukážeme málo níže.

Velmi živě vitá se ptactvo také na Slovensku
Tam také „z doby objavenia sa, zo směru a rychlosti
lietania veštia teraz starci o povahe jara a povetr-
nosti". Déti však na každého objevujícího se živo-
čicha a zvláště ptáka yolávaji krátkým popěvkem.
Tak na př. na skřivánka^ když se vznáší: „Nesiem
Bohu sviečku!"
A potom :

„Hotuj biče,
pohoniče,

sej sedliačik, sej !
Ori, ori sedliačik!
ak nebudeš orati,
budeš za rok žobrati."
S nemenší radostí vítají a pozdravují slovenské
děti také jarní slunko, volajíce:

„Slnce, poď na naše líčko,
dáme ti vajíčko;
zabijeme jalovičku,
tobě dáme polovičku;
ak ti bude málo,
ešte ti dodámo!"
Sliby, které tuto drobná mládež činí a které zvláště
opakuje, zajde-li jí při hrách slunce za oblaky, ne-
jsou, jak se zdá, bez významu — alespoň srovnáme-li
je se zvyky u jiných Slovanů platnými. Tak na př.:
Bulhaři, u nichž děti také chodí s vlaštovkou jaro
ohlašovat, vycházejí uvítat Vesnu s okrouhlým chlebem,

108

Úmyslně k tomu upečeným. Na Rusi venkované pro-
stírají na poli nové plátno, kladou na ně pirob, obra-
cejí se k východu a říkají : „Tof tobě, matuško Vesno!"
Potom ostavivše své dary pod širým nebem, ubírají
se domů s naději, „že matuška Vesna oděje se v nové
roucho a za připravený jí chléb a sůl dá úrodu obilí,
lnu a konopí^.

V některých guberniích na Erasnou gorku (v ne-
děli po Velikonocích) selské dívky scházejí se za
slunce východu na blízký chlum nebo pahorek a sta-
vějí se v kruh ; jedna z nich vstoupí do prostřed
kruhu — s chlebem a červeným vejcem v rukou —
a obracejíc se k východu modlí se a po modlitbě vítá
Vesnu, dotazujíc se jí, na čem přišla a podobně.

Jako v Rusku vozil se o Masijanici strom různě
okrášlený a jako v Ěecku děti již za dávných věků
chodily s vlaštovkou, tak u nás a na Moravě mládež
posud chodí na neděli Družebnou, jinde teprve na
Smrtelnou, s litem. — Líto (léto) je stromek, malý
smrk, jedle nebo borovice, jemuž se dole setnou větve
a kůra oškrábe, nahoře pak nechá se věník. Zelené
větve ověší se barevnými stuhami a fábory, „aby líto
bylo veselé", a není-li jich, tedy alespoň různobarev-
nými hadříčky a cetkami — vždy však navěsí se na
větve výdunky (prázdná vejce). Místy prý i bílou
pannu na vrch stromku upevňovali. Za starších dob
strojívalo se líto mnohem slavnostněji, upravováno jsouc
od dospělých dívek. Za naší paměti chodí s ním
toliko děti, hlavně děvčata, dům od domu, aby si vy-
prosily nějaké dárky.

109

Při tom zpiyajl na př. y okolí Hradce Králové:
„Líto, nový líto,
co jsi nám přineslo?
Mnoho dobrého,
kvítí pěkného,
modrého, bílého
i červeného.
Vijte, holky, věnce,
která má mládence;
však je dosti kvítí,
až se lonka třpjtí;
však je dosti lupení,
až se hora zelení.''
S písní spojuje se obyčejně, jak to bývá také
o koledě nebo pomlázce, zřetelná prosba, jako na př. :

„Zatoč se, koši,
dej nám po groši;

rozdrhni se, míšku, •

dej nám po penízku
na zelenou misku"" . . .
S litem chodívá se hned z rána^ a to zvláště tam,
kde není toto obcházení spojeno s vynášením smrti ;
jak obřad ten mění se v tomto přípa^, ukážeme
níže. Budiž ještě připomenuto, že v některých dědi-
nách, zvláště na Plzeňsku, Rakovnicku a Berounsku,
dětí strojívaly válek za bílou panna, kterouž na ruce
hýčkajíce a písně zpívajíce, po vsi chodily beze všeho
stromu zeleného.

Jiný obřad, vztahující se k vítání jara, byl za-
znamenán v okolí Librchovic nad Ohří. Tam totiž

110

děvčata sebrala se po dvou nebo třech, bile se při-
strojila, prvními kvítky jarními, jako podlískou, fialkou,
sedmikráskou, pak barvínkem, rozmarinou a j. se
ozdobila a nad to hlavy též barevnými stuhami okrá-
šlila a pak chodila dům od domu. Vstoupivše do
světnice stanuly u dveří, nejlépe oděná z nich —
„králka" — postavila se vpřed a zadní, podepřevše
si boky a ustavičně sebou vrtíce a se pohybujíce,

zpívaly :

„Když se hory zelenají,

modrým kvítím prokvetají,

Matka Boží po nich chodí,

hledající svého syna:

Viděli jste mého syna?

My jsme syna neviděli,

jak ve čtvrtek při večeři,

on tam sedí s apoštoly,

rozdává tam tělo Boží.

Tělo jezte a krev pijte,

na můj zákon pamatujte."

Potom „králka" zvěstovala hospodáři a hospodyni
příchod jara a přála jim zdraví a štěstí, aby od nich
dostala nějaký dárek.

Píseň tato jest sice pozdního rázu, ale to na vý-
znamu obřadu nic nemění; vrtění se děvčat má snad
napodobiti jarní ruch naproti tiché zkamenělosti zimní.

Také u Němců v Čechách byl zvyk choditi s litem,
stejně jako v českých krajinách upraveným.

Též v Polsku bylo rozšířeno obcházení s litem,
kterému se tam v některých krajích říkalo gaik (hájek).

111

jakž naz^á se též píseň při tom zpívaná. V Krakovská
a Mazovsku nosila dévěata v úterý velikonoční strťk-
mek chvojový aneb svazek ratolestí pučících, ozdobe-
ných nejrannějšími kvítky a zelení a vyzdobený také
stuhami a j.

VPoznaňsku upevňovaly na vršku strůmku také
věnec z barevného papíru a pentlí; tam měly název
s naším úplně shodný — látko, nowe látko. Vcháze-
jíce do domu, aby dostaly dárky, děti zpívaly vhodné
písně a nepomíjely též dodati prosbu, aby jim hospo-
dyně „podarunku nie požalovala" — neodepřela dárku.

11.

Český lid říká, že „první Matička", jak zove
svátek Zvěstování Panny Marie (dne 25. března), otevírá
zemi, dovolujíc hmyzu i plazům opustiti zimní skrýše*
Tím dnem tedy dle viry lidu probouzí se země k no-
vému životu, setřásajíc pouta zimní. Ten den býval
druhdy také vskutku — alespoň v některých zemích —
dnem novoročním. Dle víry ruského lidu v týž svátek,
zvaný Blagověščeně, dokoná se zápas, v nějž Vesna
se Zimou již o Srjeteně (Hromnice) byla vešla. Nyní
konečně „Vesna Zimu poborola" — překonala — a ujala
se vlády. Zápas těchto dvou nepřátelských mocností
představoval se v různých krajinách hojnými obřady
obraznými, které se konaly dílem v tento čas, dílem
až o slavnosti májové. Že to byly obřady nestejné
tvářnosti, netřeba uváděti.

112

V Německu na př. místy chodili toliko chlapci^
ozbrojeni bílými dřevěnými Šavlemi a holemi^ jakoby
šli jedni pomáhat Vesně^ drazí bránit Zimy. Chlapec
„Zima^ byl zabalen do slámy, „Máj" byl otočen břečfa-
nem. Hoši se pustili do sebe nejdříve svými zbraněmi,
pak se chytli do křížku a rvali se tak dlouho, až
Máj zvítězil. Pak zpívali písně, ohlašující, že zima
je přemožena a léto přineseno. Jinde obrazným po-
stavám pomáhala strílj ještě názornější. Léto před-
stavoval venkovan, oděný pouze dlouhou košilí a držící
v ruce stromek, ověšený ovocem a stuhami, kdežto
Zima byla teple zabalena a družina její bojovala
sněhovými kulemi.

U Slovincíl zápas jara a zimy bývá znázorňován
v „Jurjevo", v den sv. Jiří. V ten den hoši vyberou
ze sebe nejhezčího soudruha a pěkně ho kvítím ovinou,
tak že z jeho oděvu ničeho není viděti. Mládenec ten
sluje „Vesnik" nebo „zeleni Juri". Vodí ho a zpívají
vesele: „Zeleného Jíru vodíme, o máslo, vejce pro-
síme, čarodějnice honíme" . . .

Mimo „Vesnika" chodí „Rabolj", který jest za-
vinut v slámu a mívá i kožich na sobě. Někde na
trávníku se utkají a svedou píktku, v níž „Vesník"
vždy je vítězem.

V různých guberniích ruských slaví se obřady,
znázorňující zápas zimy s létem, v sobotu masopust-
ního týdne (syrnaja nedělja). V ten den strojí se na
řekách, v potocích a v polích město s věžemi a branami ;
tof říše Zimy, které nastává brzký pád. Účastníci hry
ozbrojí se holemi i metlami a rozdělí se na dvě strany;

113

jedna bájí města, druhá doráží na ně a po úporné,
déle nebo méně trvající šrůtce vnikne do města a roz-
mete opevnění; vojvodn dobytého a zbořeného města
koupávali druhdy v průseku v řece.

V Korutanech vyhánějí smrt takto: Když se blíží
jaro, hoši v údolí říčky Gurky (severně od Celovce)
rozestoupí se na dvě skupiny — mladší a starší. Mladší
představují jaro a jsou k tomu přiměřeně oděni, právě
jako druzi, kteří zastupují zimu. Obě tlupy táhnou
vesnicemi, zastavují se u domů bohatých sedláků a
zpívají písně, vyjadřující závod vesny se zimou. Zima
konečně píizná, že jest překonána. Na konec obracejí
se s žertovnými popěvky k domácí rodině, načež jsou
obě čety od hospodyně pohoštěny.

Ale v mnohých krajinách záhy zapomnělo se na
zápas zosobněného Jara se Zimou, a zbyl z toho jen
slavný vjezd jara samotného. Tak u nás v Čechách
místy, na Moravě posud zhusta, právě jako v Německu,
staví se na obcích společná máj, obraz přišlé Vesny,
a den, kdy se mládež u ní shromažďuje, jest svátkem
celé dědině. Podobná slavnost májová, jak na jiném
místě ukážeme, byla nebo jest posud rozšířena v růz-
ných zemích evropských.

V mnohých krajinách nebyl v obřadech lidových
znázorňován zápas Vesny se Zimou, nýbrž bylo jimi
postihováno již samo přemožení Zimy, tedy podáváno
jaksi jen poslední jednání hry. Při tom je zvlášť za-
jímavé, že v představě lidu na místo Zimy vstoupila
již Smrt, kteréžto jméno pak i v příslušných písních
napořád se ozývá.

Vykoukal: Rok. ^

114

Toto zastoupeoí bylo tím snazší, čím více ztrnulý,
života prázdný klid zimní podobá se skutečné smrti
přírody.

V zemích franských a durinských, hlavně pak
v Norimberce, děvčata svátečně oděoá nosila rakvičku,
v níž měla přistrojenu loutku — chudším dětem
postačila pouhá krabice s ledabylou figurkou ; při tom
prozpěvovala obyčejně písně, vztahující se ku příchodu
jara — a za městem metala loutku i s rakvičkou
do řeky, anebo ji spalovala na hranici.

Utopiti nebo spalovati podobu Smrti bylo oby-
čejem ve střední Evropě vůbec hojně rozšířeným.
Bývala to loutka slaměná nebo dřevěná, která se na-
před nosila po dědině. Účastníci obřadu přeli se o to,
kde se má plésti nebo strojiti a z kterého domu vy-
nášeti — neboť se věřilo, že toho roku tam nikdo
nezemře. Jakmile Smrt utopili, utíkali co nejrychleji
bojíce se, aby se nevzpamatovala a za nimi neběžela.
Jest to obyčej stejně* známý Slovanům jako Germa-
nům. V Polsku podobu Smrti dělají z konopí a slámy
a házejí do řeky nebo bažiny volajíce: „Čert tě
vezmi!" Kdo by po tom nazpět odtud běže upadl,
zemře do roka.

V Lužici kuklu Smrti dělají ze slámy a hadrů,
nastrčí na dlouhou tyč a bijí do ní holemi a kame-
ním; kdo ji srazí s tyče, ten jistě bude živ celý příští
rok. Na konec utopí kuklu ve vodě nebo zavlekou na
pohraniční mez a hodí na cizí pole. Při návratu do
vsi nesou zelenou větev nebo stromek jakožto obraz
jara, které místo smrti-zimy vchází do dědiny.

115

Migty oblékaji Smrt y rnbáS, do jedné ruky jí
daji koště; kteréž prý jest znamenim yánic^ do drahé
srp, který býval druhdy vůbec znakem Smrti život
požinajici. Takto vystrojenou kuklu nesou ženy, vý-
rostkové házej ( po ní kamením až ji na hranici do-
mácích poli rozbijí na kusy a hodí na cizí půdu.
Obyvatelé sousední vesnice však nestrpí tohoto daru,
který by jim přinesl neštěstí, a jak jej zpozorují,
vrhají jej, odkud přišel.

Ve* Slezsku podoba Smrti byla jednodušší —
vláéena tam jedle, ovázaná povřísly. — V Malorusku
vítajíce Vesnu nosí po dědině i v polích podobu Smrti,
oděnou v ženský šat, a pějí jarní písně; potom ji
kdesi na vyvýšeném místě zapaluji a tančí kolem ní.
V Kalužské gubernii při vítání Vesny v neděli radu-
nického týdne upevňují na návrší dlouhou tyě se
.slaměnou kuklou, která se večer za zpěvu a tance
zapaluje. V Orlovské gubernii v týž den venkované
vyhánějí Smrt ze svých dědin — o půlnoci dívky vy-
cházejí s metlami a polirabáči a mávají jimi do vzduchu,
honíce se za neviditelnou bytostí.

Obřad vynášení smrti a přinášení jara nezacho-
val se snad nikde tak podrobně jako v Čechách, na
Moravě a Slovensku. V Čechách středních ovšem zná
jej, jako skoro všechny zůstatky dávných obyčejů,
jen starší pokolení — ale jinak nelze popříti, že málo-
který jiný zvyk ze starší doby žije posud v paměti
tak dobře, jsa předmětem časté pozornosti též cizích
badatelů. Smrt se u nás skoro všude vynášela na

neděli Smrtelnou (dom Judica), pátou neděli postní.

8*

116

JnDgmann ye IV. dilu syého Slovnikn zazDamenává
o tomto názvu: „Smrtedlná neděle, smrtná neděle,
t. třetí neděle před Velikonoci, poněvadž na ta neděli
smrt pod způsobem strašidla ze vsi vynášivali a do
vody házivali, což podnes ta a tam v Čechách toliko
děti ěinivají."

Obřad byl v podstatě všade týž — jen v jednot-
livostech se v některých krajích lišil. Nejnápadnější
odlichoa jest název Mařena, Mořena, který v písních,
zvláště moravských a slovenských, vstapaje na místo
Smrti, nkazaje již svým kořenem na jakési dávné
božstvo život ničící. Zevrubný popis vynášení smrti
podává sběratel národních písní, Frant. Sušil, takto:
„Někde zajisté vynášením smrti se spokojují, nejvíce
však přinášení léta k obřadu tomn přičiňujf, májek
čili strom z lesa domů donášejíce a po vsi s nínii ob-
cházejíce. Mařena, mořena, smrt, smrtnice, smrtel-
nička, smrták, smrtholka, smrfoch, květnica a jak jí
ještě jinde říkají, bývá došek hůlkou prostrčený a
jako děva s ústy i rukama přidělanýma vystrojený.
Obyčejně smrt tu ze slámy na rahýnku asi loket
dlouhém aneb ze dvou holí na způsob kříže svázaných
utvořenou obláéejí do šatů bílých dle kroje svého, jak
kde který panuje, a ověšojí stuhami, škaroupkami
z vajec čili výfuky neb výdumky neb šupkami vaječnými
všelijak barvenými, také obrázky na nitkách a rato-
listkách upevněnými a klebetami neb goraly, t. j. kousky
zé sukna, z dykytu, ze slámy atd. o halouzky mota-
nými ověšuji, zvláště tam, kde toliko jediný máj se
nosí, smrtholky pak se zapomnělo."

117

Popis Sašilův zcela dobře hodí se také na vy-
nášeni smrti n nás. Obřad záležel, jak tu uvedeno,
obyčejně ze dvou části — ze vsi vynáSela se smrt
a zpět přinášeno bylo jaro.

V okoli chrudimském hoši strojili smrt již v so-
botu večer u rychtáře a pak ji přenesli k nejbohat-
šímu hospodáři, odkudž druhého dne v četném prů-
vodu byla nesena k rybniku nebo potoku. Hoši postavili
se na hrázi do řady, a jak smrt dopadla do vody,
pustili se za ní. Jakmile ji někdo ulovil, nesměl již
nikdo do vody. Kdo se tam vůbec nedostavil anebo
přišel poslední, měl jisto, že toho roku zemře ; jemu
také bylo vylovenou smrt nésti ke hranici, kde se
pak spálila. Páliti smrt bylo obyčejem zvláště tam,
kde nebylo rybníka nebo potoka. Místy, jako na př.
na Táborsku (ale též na Moravě), ji házeli se skal,
zobrazujíce tím zajisté, že se pádem zabije. Tam,
kde se do vesnice zpět přinášel zelený, ozdobený
stromek jakožto obraz jara, šli účastníci průvodu jaksi
slavnostně, prozpěvujíce případné písně — jinde zni-
čivše smrt, utíkali úprkem do dědiny ; — nikdo nechtěl
býti poslední, nikdo nesměl v běhu upadnouti — neboť
ten i onon mohl čekati, že do roka zemře.

Na Moravě místy pořádání slavnosti na Smrtel-
nou neděli souvisí s družinami přástevnic. — Tyto
totiž vynášejí Mařenu a zakopávají ji. Přástevnice
také strojí stromek, který hoši uťali v lese, a to činí
v domě, kde v zimě bývaly přástvy. Hoši dostanou
od hospodyně pučálky (máčený a pak sušený hrách).
Potom udělají hoši otvor ve střeše, prostrčí tudy

lis

stromek a upevni jej tam; hospodář jest povinen hlí-
dati ho, neboť kdyby se ztratil, h^ši by jej mazlili
vykoupiti. Na tom místě stromek zftstane až do pon-
dělí velikonočního.

Zajímavý jsou písně, kterými obřad tento byl
provázen ; patřit, jak nkaznjí n některých i staré
tvary jazykové, k našim nejstarším písním lidovým,
jsouce i jinak vzácným zůstatkem pradávných zpěvů
obřadových.

Tak zaznamenal Kollár píseň slovenskou:

„Mořena, Mořena,

za kohos umřela?

Ne za ny (= nás), ne za ny,

než za ty křesfany."

V Čechách zpívalo se nejčastěji:

„Smrt nesem ze vsi,
novy líto do vsi,
buďte, páni, veseli,
že vám líto nesemy
s červenými vejci,
žlutými mazanci . . .^ atd.

Stejně známa byla píseň:

„Smrt pluje po vodě
nové léto k nám jede
s červenými vejci" atd.

V okolí Hradce Králové i jinde zpívávali:

„Buďte, páni, veseli
na tu Smrtnou neděli;

119

smrt jsme vám odnesli,
nové léto přinesli.
Vítej léto líbezné,
obilíčko zelené.

Hody jdou, kvéty jdou,

yedou léto za sebou;

dej Pán Bůh trayičku

až do kolenou.

A ty, svatá Markyto,

dej nám pozor na žito,

i na všecko obilí,

co nám Pán Bůh nadělí.^

Z moravských písní sem patřících uvedeme ze
Sušila alespoň tyto ukázky:

„Smrtná neděla,

kdes tak dlóho byla ?

U studýnky, u hlubínky

nohy, ruce myla.

Číms jich utírala?

Šátečkem, lístečkem.

A ty, nové lýto,

cos nám doneslo?

Všeho dobrého,

kvítí modrého.

Svatý Jiří jede k nám,

po věnečku veze nám ..." atd.

Následující písni bývá přičítán význam báje-
slovný: „Smrtná neděla,

kams klíče poděla?

120

Dala gem je dala

svatému Jiří.

Svatý Jiří vstává, ^

zem odmykává,

aby růstla tráva.

Tráva je zelená,

fijala, růže,

pomoz nám, Bože!

Prala plinky u studýnky,

nohy, ruce myla. !

Čím jich utírala? ;

Lístečkem, plístečkem,

zlatým paplrečkem.

Vij, matko, věnce i

své Kateřince, ^

šak je dosti kvítí,

až se hora svítí,

á pod horo kamení^

až se hora promění."

Co do vnitřní podstaty lze s touto písní srovnati
následující :

„Smrtná neděle, kdes klíče dala?

Dala jsem je dala Květné neděli.

Květná neděle, kdes klíče dala ?

Dala jsem je dala květným pondělkům. ■

Květný pondělku, kdes klíče poděl ?

Poděl jsem je poděl Zeleným čtvrtkům.

Zelený čtvrtku, kdes klíče poděl ?

Poděl jsem je poděl svatému Jiří. ,

Svaty Jiří T8tal, zemč odmykal,
aby rostla trára, tráva zelená."

Za radostDon novinu, kteron divky iiMnealy, zvé-
stnjice příchod jara, zasloužily si také odměny. Cho-
dily dflm od doma zpívajíce a často samými slovy
pieně dožadujíce se dárkA, kterých dostávalo se jim
na společné veselí. Vždyť na ten den byla „dlv^i
koleda".

Jest pochopitelno, že obfad vynáSeni Smrti žáby
nntil k vykladu o v^znamn a pAvodu jeho, Vykladfl
takových od dob kronikáře Hájka ("16. stol.) až na
naSe časy bylo podáno mnoho, a to velmi rozmanitých.

Srovnáme-li různé způsoby vynágeni smrti a má-
me-li na mysli také jiné obřady obdobné, shledáme
v ném zfifitatek slavnosti, jakon druhdy bývalo vítáno
jaro; jako v jiných krajinách byla vesna a zima
zosobňována, tak dělo se n nás i tehdy, když na
misto zimy nastoupila představa smrti. Morana, smrt
a zima jsou rAzným ozuačenim jediné ptivodnl před-
stavy, kteron bylo ničeni života. Vynášeni smrti bylo
obrazem, Tyjádřujlclm konec její vlády — počátek
jara. Pisně sem náležející pocházej! 2 dob velmi růz-
ných a byly ovSem prodlením doby velice změněny.

Velikonoční týden na našem venkově-

Jest dojista obecně známa pravda, že ve všech
skoro význačnějších svátcích tají se stopy dávných
obřadův a zvyků pohanských, jež církev, aby mysli
lidu neurážela a proti sobě nezatvrzovala, prostě ob-
měnila a sobě přizpůsobila. Tak postaveni byli na
místě jednotlivých bohů pohanských světcové křesťanšti
(na př. za Peruna hřímatele, germ. Donara -— sv. Petr,
jinde Eliáš) a místo hodův a slavností tehdejších za-
ujaly hody a svátky rázu církevního. Tak jsou na
př. Vánoce nástupcem pohanských slavností, jimiž
druhdy oslavován byl slunovrat zimní, návrat slunce
čili počátek vzrostu dne, hojnými zvyky starobylými
provázený svátek sv. Jana Křtitele nastoupil po slav-
nosti slunovratu letního a pod. Již touto pouhou ob-
dobou vedeni jsouce můžeme souditi, že také nynější
Velikonoce dostaly kdysi úkol bývalých svátků pohan-
ských ; četné pak, dosud zachované obřady a pověry,
jak níže ukážeme, domněnku tuto potvrzují.

Slavnosti pohanské u všech národův opíraly se
o zjevy přírodní. Bylyť božstvy jejich zosobněné síly

123

přírodní Jichž nápadnéjSím zjevům a účinkům věnována
byla také důkladnější pozornost. Byly-li zjevy ty lid-
stva příjemný a příznivý, projevovala se pozornost ta
v slavnosti radostné, byly-li nepříjemný, byla i slav-
nost rázn chmurného.

Jarní slavnost na uvítanou Vesny — takového
předka měly totiž nynější Velikonoce — pozbyla dáv-
ného rázu mérou mnohem větší než leckterá slavnost
jiná. Příčinou toho byla nestálost a přílišná pohyb-
livost, jaké podléhají Velikonoce, na tvářnosti niěnivé
luny závislé.*) Slavnost původní neměla ovšem, jak
je pochopitelno, také určitého dne, závisíc od toho,
jak brzy počalo slunko teplými paprsky svými nový
život na zemi vykouzlovati. Proto také nekonala se
ve všech krajinách v týž čas, nýbrž tu dříve, jinde
později, jak tomu totiž dovolovalo počasí, při tom však
vždycky s určitými, stejnými obřady. Trvala pak
slavnost ta bezpochyby několik dní.

Nástupci dávné slavnosti na uvítanou jara jsou
v nejužším slova smjslu jen ty dni velikonoční, které
církevními obřady za sváteční jsou vyznačeny, v širším
smyslu však jest to celý týden velikonoční. Květná
neděle jest k němu jaksi úvodem nebo slavnostní
předehrou, proto smíme ji v následujících řádcích přímo'
počítati k týdnu velikonočnímu.

Pohleďme nyní blíže, jaké stopy dávných časů
zůstaly nám na venkově na našich Velikonocích.

*) Dobu Velikonoc určuje první úplněk po jarní rovno-
dennosti.

124

Kvétná neděle — jako v církevní latině nazývá
se nedělí palmovou — má též a nás jméno od rato-
lestí , které se v ten den v kostelích světí na památku
slavného vjezdu Ježíšova z Betbanie do Jerusalema^
kdy vyšli mu, jak evangelisté vypravuji, vstříc zá-
stupové s ratolestmi palmovými a „stlali roucha svá
na cestě; jiní pak ratolesti se stromů sekali a me-
tali na cestu". — V našich krajinách světí se rato-
lesti daleko prostší palem; užíváf se k tomu proutků
vrbových a jívových, ježto tyto křoviny a stroíny nej-
ranněji zdobí se prostými květy svými, přisedlými
jehnědami, a mimo to té výhody poskytuji, že po celý
rok neztrácejí své podoby. Vedle nich dávají se světiti
snitky jasanové, místy klokočové a březové.

Ale ač svěceniny tyto, k nimž druží se prostinká
první dítka lesní a luční květeny, jmenovitě modrá
podlíska, opozdilá sněženka, bledá sasanka, nízká
sedmikrása a j., jsou z míry jednoduché, přece o Květné
neděli po našich dědinách spatřujeme radosti a plesu
o nic méně, než bylo dle bible u lidu jerusalémského.
O neděli Květné je na venkově pravidlem, že v ten den
každý má kvésti, t. j. každý že musí se něčím
novým vystrojiti, a nemůželi novým, tedy alespoň
lim, co má nejlepšího. Mládež toho pravidla až dosud
z míry ráda se drží. Popatrte jen, když se vyzvání
na „velkou", na prostranství před kostelem; na jedné
straně sešli se hoši, kteří tu i jindy rádi obstupují,
na druhé děvčata, která dnes jen proto tak si pospí-
šila, aby se navzájem prohlédla, co která má nového.
Není toho třeba mnoho, vždyť celé šaty nepořidi se

125

tak snadnO; a každá z nich není ze mlýna nebo ze
statku, ale na štěstí stačí na př. i prostý šáteček,
když se v tento den poprvé vezme, aby jeho majitelka
po celý rok „kvetla".

Drobná mládež, ale i vážní hospodáři a šedivé
výměnkářky nesou svazečky zmíněných již ratolestí^
jakých kostelník připravil u oltáře celou otep ku po
svěcení. Jimi pak poděluje ty, kteří si sami ničeho
nepřinesli, odděliv si toliko část k účelům chrámovým,
k umývání oltářních kamenův o Zeleném čtvrtku a
ke spálení na popel pro příští popelec. Jakmile zvony
podruhé dohlaholily, jest kostel přeplněn věřícími, jež
sem dnes mimo vlastní pobožnost přilákaly též pašije.

My však podíváme se zatím zase po dědině.

Všimli jste si tamhle v právo na návsi toho statku
s vysokou střechou a lomeným štítem ? Jest to u Za-
hrádku.

Starosvětský hospodář, sotva z kostela zavzňí první
zvuky pašijí (chvíle, kdy Velikonoce vlastně počínají),
ubírá se k holubníku a pilně jej prohlíží, není-li tam
holoubě čerstvě vylíhléješlě neoschlé. NalezMi, čeho
hledal, vezme holoubě, zanese do světnice a tam jím
zlehka potírá oči a tvář sobě a všem přítomnj^m. Tak
budou po celý rok chráněni od nemocí očních, ne-
budou se jich chytati pihy a budou svěží a čerství
jako holoubkové. — Vidíme v té pověře jen příklad
známé praktiky, jak dotýkáním vlastnost nějaké věci
na jinou věc nebo osobu dle víry lidu dá se pře-
nésti. — Hospodyně, která neděli jak neděli peče
buchty nebo vdolky, dnes nechce z mouky ničeho ani

126

zadélávati; ježto by se pak květ na stromich a na
obili zapekl; a tím úroda by byla zničena.

Za dobrou hodinu je v kostele po pašijích i po
mši; lid hrne se s poivěcenými ratolestmi domů. Star-
ší nka (starší služka) od Zahrádku nese také snitky
klokočové a březové. Klokoč o Kvétnou nedéli svěcený,
jak hospodář řiká, je dobře míti v zásobé, neboť jím
lze utlouci vodníka; a větviček březových bude paní-
máma potřebovati/ aby jimi o kravských hodech, sla-
vených, když se poprvé dobytek vyvádí na pastvu,
krávy vyhnala pozpátku z chléva. Jakmile přijde do
statku, nevejde do světnice, nýbrž napřed ubírá se
do chléva a zastrčí tam větvičku jivovou za trám do
stropu, aby dobytek byl chráněn od moru a všech
nemocí a čarodějnice aby nad nim neměly moci. Ve
světnici zastrčí potom hospodář kočičky za obraz nebo
kříž nade stolem visící, aby pojistil domu svému po-
žehnáni a proti blesku jej zabezpečil. — V okolí Budě-
jovic podává, kdo nese kočičky z kostela, nejdříve
velikou větev do světnice, a to oknem ; větev se umístí
v rohu světnice a tkví tam až do Božího Hodu.

Kočiček, tak říká se jednotlivým jehnědám i celým
prutům, užívají zvlái^tě děti jako léku ochranného;
kdo totiž polkne tři kočičky, nepocítí celý rok bolesti
v krku a také had nikdy ho neuštkne. Z ohebných
snítek svěcených ratolestí dělají se také kolečka a
házejí se do studánek, aby se z toho věstila budouc-
nost: komu se potopí ke dnu, tomu nedlouhého věku
přáno, komu pluje po vodě, toho čeká štěstí a dlouhý
život. —

127

Po obědě vycházej i hospodáři na pole a zastrkuji
do osení; a to do všech rohů pole^ buď malé křížky
z kočiček (jinde děje se to až v neděli velikonoční);
aby posvěcené ratolesti přenesly požehnání též na
všechno osení; buď zabodávají tam celé větve co
možná dlonbé; aby se obilí dobře uvedlo a brzy také
bylo tak dlouhé jako ta větev.

Při tom říkají:

„Bůh Otec, Syn a Duch svatý
požehnej mé pole osaty!"

Někteří při tom také pokropují třikrálovou vodou
pole. Ale jak snadno dá se všecko to „čarování^
zmařiti ! Přijde závistivý soused, větvičky vytahá a do
svého pole je zabodá, a tím také svede všecko po-
žehnání se sousedova pole na svoje. —

Dni až do Zeleného čtvrtka jsou dobou příprav
k nastávajícím svátkům a nevyznačují se ničím zvlášt-
ním. Pracuje se v nich v domě,. i na poli tím pilněji,
aby o svátcích vše bylo hotovo a lidé aby se mohli
beze starosti oddati svátečnímu pohodlí.

Jméno Zeleného čtvrtku je dosti nápadno i zá-
hadno. Zdá se, že přívlastek Zelený pochází z doby
přísného postu, kdy staří, jako již u Židů bylo oby-
čejem, požívali toliko zelin. Jiní vykládají jméno to
ze slavnosti Božího Těla, druhdy slavené na Zelený
čtvrtek, při níž se oltáře dosud zahalují zelení. Jinde
dostalo se dni tomu i jiných jmen; tak u Francouzů
nazývá se Bílým, což vykládá se dle chlebů, které
v ten den chudým byly rozdávány. Církevně sluje
také Magnus — Veliký, což ukazuje k důležitosti jeho.

128

ana se v cirkvi slaví památka nstanoveni obéti mše
svaté.

Hojné zvyky a pověry na ten den zachované
ukazuji, že i dávným předkům našim byl ten den
svátkem významným Čtvrtek byl u pohanských ná-
rodů zasvěcen bohu hromu. Tak byl u Ěfmanů dnem
Jupiterovým, u Germanů všech větvi dnem Denárovým
nebo Thorovým (odkudž i dosavadní jméno Donners-
tag — čtvrtek), u Slovanů Polabských Peren-dan, den
Perunův. Zelený čtvrtek byl snad Perunovým hlavním
svátkem v dávné jarní slavnosti naši ; souditi lze tak
alespoň z toho, že máme v ten den dosud některé
obyčeje hromu, a blesku se týkající. Tak má hospo-
dyně v ten den koupiti nové koště, nesmlouvajíc při
tom, má jím zamésti celý dům a smetí na ohništi
spáliti, aby po celý rok do stavení neuhodilo a v domě
se nedržela nečistota. Za týmž účelem dávají na
Boží Hod světiti vajíčko na Zelený čtvrtek snesené,
pak je přehodí přes střechu a zahrabou na místě,
kam dopadlo.

Na Zelený čtvrtek nejlépe jest síti hrách, bylinu
druhdy Perunovi zasvěcenou, na jehož zrnech dle
dnešního výkladu lidu nalézají se znaménka kalichu
podobná, v nichž však druhdy byla spatřována po-
doba Perunova kyje. Kromě domněnek nelze tu však
podati výkladu podobného pravdě.

Záhy z rána hází hospodář kousek chleba nebo
housky s medem do studně, aby měla hojnou a dobrou
vodu a aby se v ní nedrželi oškliví brouci, žáby a p.
Kousek clileba s medem dává se také dobytku, aby

129

mu nic jedovatého neuškodilo, ba sami domácí poží-
vají na lačný žaludek ze stejné příčiny téhož léku,
který dle jejich domnění má je kromé zmiji, štírů
a jedovatých much chrániti též od hmyzu méně ne-
bezpečného, totiž od blech. Tyto nepříjemné vetřelce
vyhánějí hospodyně nebo ženské vůbec také jinak.
Šlehají totiž klokočovým proutkem, na Květnou neděli
svěceným, po světnici, po podlaze a po postelích,
říkajíce: „Ven, hosti, bez kosti!"

Hospodář potom nasype na dvoře pšenice, vezme
dvě holoubátka a podříznuv krk nejdříve holoubkovi,
pak holubičce, pokropí jejich krví nasypané zrní; pak
svolá ostatní holuby a stojí u nich, až všechnu pšenici
sezobají. Holubi se potom drží při stavení, netoulají
se a nedají se chytiti nikomu, kdo by je chtěl hospo-
dáři odbuditi.

Když kněz při mši zazpívá Gloria, zahlaholí zvony
naposledy a umlkají pak na znamení smutku. Úkol
oznamovati poledne a vyzývati mimo to k rannímu
i večernímu „Anděl Páně" přejímají hoši, kteří se na
to již dlouho těšili. Však se toho i dnes sotva mohou
dočkati. Dávno před polednem je jich prostranství
před kostelem nebo náves plna — a schůze jejich
nekoná se nikterak tiše — křik hašteřících se jednot-
livcův a zvuky jejich „trakařů", „kocourů", řehtaček
a klepaček pojí se v neladnou směsici. Ale sotva se
stín lípy před kostelem stojící zkrátil, že ho sotva
malý kousek lze viděti, umlká křik, hoši stavějí se
v řadu a již vydávají se pod vůdcovstvím nejstaršího
školáka na obchůzku po vsi, řehtajíce poledne. Napřed

Vykoukal: Rok. 9

130

jedou trakařnici, jejichž nástroje způsobují nejvydat-
nější lomoz, yzadu klusaji hoši s klapačkami, a k nim
druží se drobotina sotva se batolící, která vždycky
ráda činí, co vidí na větších. Průvod, projev hořejším
i dolejším koncem dědiny, seskupí se na návsi kol
kříže a odříká tu nahlas „Anděl Páně^, načež, zvláště
na večer, zajde nezřídka i k odlehlým samotám aneb
za ves hodně daleko^ nebof sláva hochů vzroste
nemálo, je-li je slyšeti až v sousední vsi.

Hned ráno po mši mívají hoši tu a tam také jinou
zábavu. Vyběhnuvše totiž z kostela, pobíhají společně
po vsi a „honí Jidáše", provolávajíce, co jim hrdlo

stačí :

„O, Jidáši nevěrný,

co jsi učinil,

že's svého mistra

Židům prozradil?

Musíš za to

šlapat bláto,

co nejvíce

do čepice.

My Jidáše honíme,

klekání zvoníme.

Kyrie eleison!"

Někde, jako kolem Jindřichova Hradce, řehtají
při tom a klapají klapačkami, vbíhajíce do domův,
aby si vyprosili skrovné dárky. Místy činí to již ve
středu před Zeleným čtvrtkem, častěji však až na
Velký pátek.

Na Zelený čtvrtek nabídli by nám na vesnici

131

prvního pečiva po výtce velikonočního. Jsou to jidášky,
placky čili dolky podpopelné, po vrchu rozředěným
medem natřené; ve čtvrtek napeče se jich obyčejné
hojněji, aby zbylo ještě na den příští.

Z celých Velikonoc hojností a rozmanitostí zvyků
zvláště vyniká Velký pátek. V tradici lidu dělí se
nyní ovšem o zvykový majetek svůj s nedělí veliko-
noční, avšak zdá se, že i původně význam jeho nebyl
skrovný. Církev^ kladouc ke dni tomu památku umu-
čení Kristova a tudíž spečetění a potvrzeni všeho
učení jeho, dodala mu ovšem významu jak truchlivého,
tak důstojného.

Pozoruhodno jest, že většina obřadů tohoto dne,
jež původu jsou pradávného, koná se před slunce
východem. Jestiť slunce, vševidoucí oko nebes, takořka
vládcem a pánem sil rozmanitých, af již se tají v živlech
samých, ať jen ve věcech jimi splozených. Jak jeho
zlatá záře rozleje se po obzoru, již vztyčeno jest
také jeho žezlo vládcovské, všechny bytosti nadpři-
rozené, jež snesou toliko mdlý svit luny, opouštějí
povrch země, uchylujíce se do skrýší a bytů sobě při-
kázaných, a bylina i kámen pozbývají své moci čarovné.
Tím účinněji však působí, kdy paprsky vševládného
slunce za horami teprve se rodíce, zápasí ještě s tem-
nem a mrákotou noční; v té chvíli nejlépe jest vyjíti,
chce-li kdo sil přírodních zkoušeti se zdarem.

A jest takových lidí po našem venkově leckde
dosud počet nemalý. Hleďte jen, co tam u potoka je
děvčat! Sestupují tiše až po kolena do studené vody
proti proudu a umývají si tváře, aby prý byly hezké.

182

Ještě bezpečněji však krásy dosáhne, nmyje-li se
děvče tvář v ten čas sněhem — a v Podkrkonoší
chodí pro něj do ůpadňv a úlehlí i na hodinu cesty.
Kde není potoka, tam třeba nabrati k témuž áčelu
vodu ze tří studánek. Však nejen dívky, ale i hoši
a lidé starší umývají se před východem slunce prou-
dovou vodou, aby byli po celý rok zdrávi, čili a čerství ;
jak patrno, přenášejí vlastnost vody na sebe.

Voda má ostatně tou dobou i přímou moc léčivou;
kdo se totiž třikrát potopí a pak na břehu sedm
Otčenášův a Zdrávasův a jednou Věřím v Boha se
pomodlí, ztratí prý svrab.

Také na domácí dobytek v té příéině nebývá
zapomenuto; koně a krávy umývají se vodou ze tří
studnic, aby jich v létě mouchy neštípaly a nemoci
se jich nechytaly. U koní mimo to vytírá se žlab
psím vínem (posedem), aby na nich přibývalo masa.

Touž dobou vycházejí zvláště děti do zahrad a
klekše pod stromy ovocné, svolávají na ně požehnáni
těmito slovy:

„Modlím se tobě, strome zelený,
af tebe Pánbůh dobrým odmění."

K tomu dodávají ještě několik Otčenášův a
Zdrávasův.

Od zimnice ochraňují se tím, že vyšedše na za-
hradu nebo za humna do poli, kleknou holýma kole-
noma na trávník a říkají:

„Na Veliký pátek

měl Pán Kristus sňatek.

133

Pán Kristus svůj křiž nese,

až se celý pod ním třese.

Pilát se ho ptá: Je-li ti zima?

Pán Ježíš odpovídá:

Mně zima není; ani nebude.

Edo ta slova říkati bude,

ten zimnice mít nebude."
Také ve příbytku třeba jest před východem slunce
ledaco poříditi. Tak na př. nastípe se draček, a když
v létě začne hromobití, zapálí se ty dračky na ohništi,
aby do staveni neuhodilo. Hospodyně vymetá světnici,
zvláště kouty, větvičkami jakéhokoli stromu nebo keře,
jež ovšem nesmějí býti ulomeny holou rukou, anebo
vykrápí sněhem, aby se ve staveni nedržel ošklivý
hmyz a myši. Kolem Turnova vaří hospodyně vejce
na tvrdo, z nichž se několik uschová až k Božímu
Hodu. — Vodou pak z tohoto vaření polévá prahy,
aby z domácích nikdo nepodléhal uhranutí a strašidla
a čarodějnice aby tam neměly přístupu. — Dobytek
chrání se od uštknutí tím, že se mu dávají splachy,
jimiž se před slunce východem umyly lavice a stoly
ve. světnici.

Za dne potom nesmi se ve stavení bíliti ani
podlaha mýti, sice by na domácí chodila nemoc za
nemocí. Z téže příčiny nesmí se také zadělávati, a
jelikož je tuhý půst, stačí za pokrm zbytky Jidášků",
minulého dne pečených. — Šatstvo vynáší se všechno
vyvětrati na dvůr, aby se do něho nedávali moli. —
Osyka, na které se dle pověsti Jidáš oběsil, má v ten
den jakousi moc čarodějnou; proutky osy kove, před vý-

184

chodem slunce nařezané, zastrkaji-li se po kraji louky,
chrání jí od krtků. Dobrým, aě nemálo nešlechetným
prostředkem proti těmto podzemním rušitelům jest také
zamésti tou dobou kolem louky pometlem, načež prý
se kde který krtek přestěhuje na luéinu sousedovu.

Však hle, již zardívají se vrcholky vysokých
slromů zlatou záplavou, jasnosti rychle přibývá a svit,
posud jen jakoby z úkrytu se rozlévající, mohutně
odráží se od přítmí pod horou posud ulehlého a od
šedavých mlh, jež tamo při lese krouží při sebe lehčím
zavanuti větříku. Však slunko samo září dnes leskem
mohutnějším než dosud; vždyť vychází také jasně
obrozeno, jako by svěží koupelí omlazeno, a aby jarost
a sílu svou ukázalo lidem, povyskočí si dle viry lidu
třikrát při svém východu, takže skoro najednou ocitne
se ve výši na vládcovském trůně svém. — Jiní ovšem
tvrdí, že slunce poskočí tak teprve v neděli veliko-
noční a na Velký pátek že vycházejíc jako mlýnský
kámen, běhoun nazvaný, kolem sebe se točí ; nám
pak těžko, ba nemožno je rozhodnouti, kterému dni
úkaz tento původně byl přičítán, a soudíme jen z hoj-
nosti zvyků, závislých na východu slunce, že domnělý
ten vzácný úkaz přírodní již od počátku náležel dni
tomuto.

Jakmile se ukáží první paprsky sluneční, přestává
všechna moc kouzel, a ti, kdo u potoků, na zahradách
a v polích jimi se zabývali, vracejí se domů.

Však ještě jedna chvíle je dnes, kdy nadpřirozené
mocnosti vládnou v přírodě, chvíle toťž, kdy „v kůru
zpívají pašije". Jakmile truchle zvuky jejich v kostele

136

zazni^ otvirá se země^ rozestupují se skály, a bez čar,
bez kouzel a bez pomoci zlého ducha lze se zmocniti
pokladů, jež země chová y lůně svém. Ale běda tomu,
kdo by se při tom omeškal jen vteřinu déle, než trvá
zpěv pašijí na kůru!

V poledne a na večer opakují chlapci popsané
již řehtání.

Hospodyně pilně toho dbá, aby se v ten den nic
nikam nepůjčovalo, přinášíf to domu neštěstí; zvláště
sousedce by nepůjčila krajáče — krávy by jí po celý
rok málo dojily.

Velký pátek jest také dnem do jisté míry věšt-
ným, soudit se z pohody jeho na pohodu celého léta.
Hospodář proto starostlivě pohlíží k obloze a pozoruje
mráčky tam se prohánějící ; vít dobře, že „Velký pátek
deštivý dělá rok žíznivý", a má také na paměti starou
pranostyku: „Když na Boží hroby prší, sucho úrodu
poruší. "

Jinak značná část tohoto dne věnuje se na venku
pobožnosti ; z každého domu putují snad všechny ženy
k Božímu hrobu, děti běhají tam co chvíli, počítajíce,
kolikráte již Pána Krista líbaly, a snažíce se v tom
navzájem se předstihnouti.

Noc z Velkého pátku na Bílou sobotu má svůj
zvláštní obřad posud hojně rozšířený. O půl noci totiž
běhají lidé, ničím jiným neodění než košilí, po zahradě
ode stromu ke stromu a říkají: „Važte se, stromy,
vázat-li se nebudete, posekáme vás" Při tom každý
povříslem, jež s sebou nosí, stromy ovazuje. Činí tak

136

proto, aby stromoví mělo hojně ovoce a vítr ani jiná
pohroma aby květu neuškodila.

Tato věc jest nemálo zajimava. Máme ve zvyko-
sloví poměrně málo příkladů, kde by na živoucí pří-
rodě něco násilím nebo hrozbou mělo se vynutiti, jako
zde. Mimo to pak, jak slova „važte se stromy", tak
ovázáni jich povřlslem jest nápadno a nelze určitě
říci, kam asi obřadem tím se směřuje. Snad se má
tlm naznačiti, že vše, co na stromě se urodí, má na
stromě — jako by k němu připoutáno — zůstati, ať
již to je květ, ať později ovoce.

Bílá sobota, jako své jméno dostala z jistého
obřadu církevního, tak i lidovými zvyky zcela opírá
se o chrámové obřady. Bílou nazývá se dle bílého
roucha katechumenů, jež tito druhdy, v tento den křtěni
jsouce, oblékali. Přede mší pálí kněz na malé hra-
ničce poblíž chrámu zbytky svatých olejů, čemuž lid
říká „páliti Jidáše". Sotva se kněz odvrátí od do-
hořívajícího posvěceného ohně, z něhož nese světlo
do chrámu, aby tam trvalo ve „věčné" lampě po celý
rok, hned rozebráno jest zůstalé uhlí, jehož užívá se
doma jako prostředku ochranného. Uhliček takový
totiž, ukryj e-li se pod střechou, chrání domu od blesku
a ohně, ve chlévech chrání dobytka od uštknutí i od
nemoci, a do pole zastrčen jsa odvrací od osení
krupobití.

Když kněz potom při mši zapěje „Gloria", za-
hlaholí zase všechny zvony kostelní, které se již
z pouti z Ěíma byly navrátily, a rozezvučí se také
varhany. Tou chvíli běhají lidé po zahradě a třesou

137

stromy, jako by je ze sna budili (srovnej říkadlo
vánoČDi :

„Stromečku, vstávej, ovoce dávej, je Štědrý
den"); tak pojistí si hojnou úrodu ovocnou. Z téže
příčiny jest také dobře svázati všechny klíče domácí
a touto chvílí jimi po zahradě zvoniti; kam až zvuk
jejich dolehne, tam se ovoce urodí.

Kdo chce po celý rok míti dostatek peněz —
a nevím, kdo by to nechtěl — ať si, jak zvony uslyší,
tluče na kapsy, budou prý potom stále plny. Hospo-
dyně zametají dům a popiluji si, aby byly hotovy,
než zvony umlknou, budou míti po celý rok pokoj od
všelikého hmyzu ošklivého. — Jako na Velký pátek
před slunce východem, tak dnes při „Gloria" dívky
umývají se studenou vodou.

Hospodyně mají na Bílou sobotu na pilno. Jestif
třeba ukliditi všecek dtkm k nastávajícím dntkm sváteč-
ním, a mimo to peče se také velikonoční pečivo —
mazance. Obratné ruce nelekají se práce sebe větší,
zvláště když mají čiperné pomocnice. Než se na večer
ke vzkříšení slavnostně vyzvání, jest nejen všechno
všudy vymyto, vydrhnuto a poklizeno, ale v komoře
na několika prknech rdí se i značná řada zlatožlutých
bochánků, po vrchu pěkně křížem znamenaných, aby
se kůrka neoprýskala, a pro děti, které dobíhají co
chvíli k matce o nějaký zákusek, pořízena jest i vrcho-
vatá ošatka koláčů, jimž ovšem nebylo tentokráte tolik
péče věnováno, jako na př. o pouti nebo posvícení.
Příjemná vůně čerstvého pečiva šíři se celým domem
a hospodyně s pohledem, nad zdarem práce nanejvýš

138

Spokojeným, odděluje mazance čeledínům a děvečkám
od ostatních, určených ku požití společnému.

Mazanec, pečivo tak význačně velikonoční, jako
štědrovka vánoční nebo hnětynka posvícenská, jest
zajisté starobylého původu a pokládá se za obraz zá-
řivého slunka jarního. Uvážíme -li pak, že Velikonoce
byly radostnou slavností jarní, při níž za dob pohan-
ských zajisté i z pečiva zvláštní, od jiných dob lišící
se oběti bohům byly přinášeny, není příčiny, proč by-
chom se nad míněním tim zastavovali, zvláště když ne-li
stejný, alespoň podobný druh pečiva také ve mnohých
zemích jiných je o Velikonocích znám. Určitého tvrzení
v té příčině jest ovšem těžko se odvážiti.

Noc z Bílé soboty na neděli velikonoční, na niž
cirkev klade památku z mrtvých vstání Kristova, dala
celým svátkům jméno, avšak nyní již nevyznačuje se
u nás ničím zvláštním, kdežto u jiných větví slovan-
ských, i u nejbližších sousedů našich, Srbů lužických,
tráví se za mnohých obřadů, jimiž buď noc sama se
oslavuje, buď lidé na slavný Hod Boží se připravují.
Vždyť u nás ani sama neděle velikonoční daleko nemá
ve zvycích lidových místa tak vynikajícího, jako na
př. u Srbů nebo Rusínů; podělilaf se u nás, jak již
svrchu řečeno, o staré zvyky a pověry s Velikým
pátkem, a to více než sestersky, nebof mnohé z toho,
co jí tu a tam zbylo, má s onim dnem společno. Tak
na př. praví se místy o této neděli, že slánce při
východu třikrát si povyskočí, a tam chodí se pak
děvčata také mýt ku proudící vodě, aby byla zdravá
a čerstvá.

139

Kdo jen mĎže, jde na Boží Hod do kostela, hoši
a dévčata se cestou předbíhají, aby dovedli celý rok
čerstvě běhati. Do sakristie sneseno jest hojně mazanců,
kusů pečeného beránka a vajec, kteréžto věci se po
mši od kněze světí a potom doma ode vší rodiny po-
žívají. Církev světí ty věci z té příčiny: Za starých
časů zdržovali se věřící v postě nejen masa, ale i mléka
a vajec; když pak věcí těch opět požívati se počalo,
světila je církev, jako světí vše, čeho užívá. Památkou
dávného obřadu jest svěcení dosavadní.

Z posvěceného mazance dá se po kousku i do-
bytku, zejména kravám, aby byly k domu přichylny
a hojně dojily. Skořápky ze svěcených vajec a kosti
z beránka zahrabávají se v zahradě — snad jakožto
zůstatek obětí, druhdy zemi přinášených.

Někde hned po návratu z kostela, někde až po
obědě rozkrojí hospodář jedno z posvěcených vajec
(jinde bére se k tomu vejce, vařené na Veliký pátek)
na tolik kousků, kolik je všech domácích, a pak
z nich každý stoje požije svůj kousek; kdyby potom
někdy na cestě nebo v lese zbloudil, má si vzpome-
nouti jen na toto společné požívání, a hned nalezne
pravou cestu.

Holoubě, jehož krvi se na Zelený čtvrtek holubům
zrní kropilo, pojídají dnes hospodář s hospodyní ne-
krájejíce ho, aby sanice zůstala celá; pak ji vezmou
a najednou trhnou: komu zůstane větší kus v ruce,
bude déle živ.

Vedle mazanců jest také jiné pečivo velikonoční
v mnohých krajinách našich známo; jsou to svítky

140

čili nádivky zvláštním způsobem připravované. Do
nekvašeného těsta vyleje se co možná mnoho vajec,
přimíchá se na kousky rozkrájené uzené maso, pa-
žitka, petržel, ba mnohdy i na drobno skrájeoé lístky
mladých kopřiv, to vše promícháno peče se na širo-
kých pekáčích a kraji pak na kusy asi jako „německé"
koláče.

Nejvlastnějším však majetkem dnů velikonočních
jsou červená vajíčka čili kraslice; bez těch nedaly
by se Velikonoce mysliti ani tam, kde všechny jiné
zvyky upadly v zapomenutí. Jméno „kraslice' odná-
šelo se původně zajisté také k barvě těchto vajec,
jakož u Rusů dosud je krásný =: červený, ač dnes
lid již rozumí tím krásu malovaného vejce vůbec na-
proti prosté barvě jeho ve stavu původním. Kraslice
připravovati jest zajisté zvykem starobylým, v němž
jistě tajil se hlubší význam. Pokládají pak je ně-
kteří za obraz slunce, jarní září se stkvějlcího; avšak
tu by zajisté žlutá barva bývala daleko případnější.
Mnohem vhodně ji pokládá se vejce velikonoční za
známku obrození vši přírody a plodistvých sil jejich,
za utajený obraz nového života; nebof jako ve vejci
dříme nový živočich, tak v celé zemi, když ji na jaře
slunce zahřívá, probuzení svého čeká veškerá říše
rostlinstva i živočišstva.

Vedle červených nalezneme na venkově také ve-
likonoční vejce rozmanitých barev jiných. Za barvivo
užívá se prostředků velmi jednoduchých, slupek z cibule,
kory některých stromů, na př. jabloně nebo švestky,
přižínků zeleného osení a pod. Jednotlivci ozdobují

141

vajíčka pěknými rysy, a to buď obarvená anebo před
barvením pomoci rozředénébo vosk a; provedené ukázky
takové dávají se darem a přechovávají se celý rok
ve skříních, z čehož patrno, že .si jich podarovani
velice váží. Dokonalost však a hojnost v ozdobování
tom, jakou vynikají na př. některé kraje moravské,
polské a rusiuské ve svých „písankách", u nás nyní
nalézáme jen zřídka.

Odpoledne rozvine se po návsi čilý život. Chasa
již dostala od hospodyně vajíčka, jež jí dle zvyku
náležejí (děvečkám patří jich tolik, kolik toho dne
slepice snesou), a pouští se nyní o ně do rozmanitých
her. Nejobyčejnější jest ťukání, při němž vyhrává
ten, kdo protivníkovu kraslici prorazil. Odrostlí hoši
ťukají však také krejcary, snažíce se je z vyměřené
vzdálenosti do ležících kraslic zaraziti.

Velmi oblíbeno jest koulení kraslicemi, také u ji-
ných Slovanů (u Lužičanů na př. pod jménem walkač)
i Němcův obvyklé. Vajíčka spouštějí se po nakloněné
ploše, i vyhrává ten, kdo svým do cizího vrazí. —
Že se hráči leckdy neobejdou bez malé hádky, snadno
si domyslíme; přeje-li štěstí někomu měrou poněkud
větší, hned bývá viněn z jakýchkoli nekalých fortelů,
brání se, tvoří se strany, a jen návrh k nové hře mírní
rozvaděné druhy.

Pondělí, druhý svátek velikonoční, jest dnem po-
mlázky, zvyku, obdobného s vánoční koledou. Pojem
slova toho je dosti obsáhlý; značíť se jím v podobu
bičíku spletené proutí vrbové, pak dar v ten den
dávaný i den sám, a konečně starobylý zvyk choditi

142

po domech a jisté písně prozpěvovati. V pondělí chodí
po pomlázce hoši, v úterý děvčata; oni splétají si
pomlázku, místy také dynovačka nebo binovačku na-
zvanou — z osmi proutků vrbových, na konci přiéi-
Ďujíce drobnou masličku; děvčata mají jediný toliko
proutek, pentličkami ozdobený. Nechodí vňak hoši je-
nom po domech, tam mohou beztoho jiti jeo, jsou-li
blíže známi, ale číhají od časného jitra, a kde se děvče
jen kmitne, ženou se za ním a pomlázkami je šlehají.
V úterý jim to děvčata oplácejí.

Toto šlehání pomlázkou jest zajisté starobylý
zvyk, který druhdy míval hlubší význam, než se nám
nyní zdá.

Pomlázka (z po-mlád-ka, mladý, mladiti) z mladého
proutí zhotovená, musí se neustále „čepejřiti", t. j.
kývati, pohybovati, jest tedy znakem svěžesti, jarosti,
čipernosti; šlehati jí pak má patrně ten smysl a účel,
aby se zmíněné vlastnosti přenesly na osoby šlehané,
t. j. dotýkané. Jest tedy „proutek vrbový znamením
omládlé jarní přírody, kteráž ve vrbě bujíc jako pro-
citlá nebo znovuzrozená projevuje svou sílu občerstvu-
jící. Šleháním naznačuje se obrazně přenášení této síly
z vrby na živé bytosti."

Pomlázka přináší prý domu štěstí, ovšem jenom,
která první je tam přinesena. Proto hospodyně hocba,
který první s ní přijde, sama zvláště štědře obdaruje,
a když děvčata nevyhnutelné šlehy dostala, bére mu
pomlázku z rukou, jde do chléva a tam jí pošlehá
všechny krávy, aby se „pomladily".

Děvčata dávají hochům pomlázky obyčejně po

143

kraslici, což dnes se pokládá již jen jaksi za výkup
od šleháni^ kdežto druhdy byla to zajisté odměna za
účinek, které šlehání způsobovalo.

Vedle dospělých chodí po pomlázce děti obojího
pohlaví; zvláště chudé, a to tak četně, že se za nimi
skoro ani dvéře nezavírají. Pro ně je pomlázka vlastně
velikonoční koledou, příležitostí totiž, aby ze štědré
ruky dostaly jakýkoliv dárek. Jako o Vánocích od-
zpěvovaly „Koleda, koleda, Štěpáne* atd., tak dnes
slyšíme od jednotlivcťkv i celých tlup:

„Hody, hody,

do provodyl

dejte vajíčko malovaný,

nedáte-li malovaný,

dejte aspoň bílý —

slepička vám snese jiný —

za kamny v koutku,

na zeleným proutku" atd.

Rozmanité, ve sbírkách četně zaznamenané ob-
měny popěvků pomlázkových svorně vyznívají v žádost
o červené „nebo aspoň" bílé vajíčko, oznamují, že si
zpěváci přišli „pro koláček bílý", aneb uvažují s úmyslem
nikterak nezatajeným, „jakej je to mazanec — bez ko-
ření, bez vajec". A takových dárků se jim obyčejně
dostává, hospodyně napekla v sobotu koláče beztoho
jen pro koledniky.

Ve východních Čechách nazývá se pomlázka (jako
na Moravě) mrskut čili šmerkust; toto slovo bezpo-
chyby jest původu německého.

144

Daleko skrovnější než pomlázky jsou u nás v Če-
chách zůstatky dávného obřadu o Velikonocích obvyk-
léhO; totiž oblévání studenou vodou za časného jitra
v pondělí a v úterý velikonoční ; v pondělí totiž polé-
vají mužští ženy, které jim to v úterý oplatí. U nás
polévají se jen mladí lidé navzájem, aby byli čerství
a svěží, tedy z téže příčiny, z jaké se na Velký pátek
sami buď koupají neb myjí; jinde, jako v Lužici a
zvláště v Polsku (dyngus, šmigust), polévá se kde kdo,
a zdá se, že tu uchován jest také původnější význam
úkonu toho. Někteří vidí v tom památku na první
křest, avšak mnohem pravdě podobnější jest zajisté
domněnka, že jest to zůstatek jarní očisty, ať již při-
cházela ve způsobe prvního deště jarního, ať jinakým
způsobem se dala. Když země táním sněhu jako by
se oplákla, když dle podání polského i slunko vychází
z koupele, pak lze snadno věřiti, že i lid chtěl do
léta vejíti očištěn jarní, svěží koupelí. V Čechách
však namnoze splynul obřad ten s poléváním se čeledi,
když vychází poprvé na jaře do práce.

Z počasf, jaké je na Velikonoce, hlavně ovšem
na Boží Hod, soudivají hospodáři o úrodě neb ne-
úrodě příštího léta. Dávná „Pranostyka selská" (z roku
1710.) učí v té příčině:

„Na velikou noc bude-li málo pršeti,

ne mnoho píce pro sucho budem míti ;

pakli ten den jasno míti bude,

máslo, vomastek lacino přijde."
Srovnáme-li zvyky velikonoční se zvyky vánoc-
nimi — (a srovnání takové nabízí se na konec takořka

145

samo sebou) — seznáme sice mnohý rys společný,
jako na př. koleda a pomlázku, avšak neujde nám
patrný rozdíl v celkovém rázu a povaze obojích ob-
řadů těchto. Většina zvyků vánočních totiž nese se
ku věštění budoucnosti, ku přezvídání osudů lidských,
života nebo smrti, štěstí a neštěstí, změny stavu a p.;
zvyky velikonoční naopak jsou rázu praktického, týkají
se především hospodářství a blahobytu, k němuž i zdraví
tělesné lze počítati, hledí člověku pojistiti užitek na
poli, na zahradě i v chlévě a bezpečí od úhon živel-
ních v domě samém. Povaha tato souvisí úzce s dobou,
v niž zvyky dotčené spadají. O Vánocích panuje v pří-
rodě mrtvý klid, avšak za to čas, odvěký a tajemný
pán všeho tvorstva, dle víry dávných předků v noci
vánoční se zastavuje, aby potom tím rázněji přešel v nový
svůj oddíl, nové období; tof nejpříhodnější a takořka
nutkává chvíle, v níž možno budoucnosti se dopátrati.
Velikonoce pak, ať již nestálá podoba luny dříie nebo
později je přivede, vždycky spadají na sám počátek
jarního ruchu, v němž mysl venkovanova přirozeně
obrací se k tomu, co je předmětem vší jeho práce
i péče, k hospodářství, ke zdroji jeho prostředků ži-
votních.

Vykoukal: Rok. 10

Jaml slavnosti pražského lidn.

Obyvatelé velkých měst liší se nejedním rysem
povahy od svých soukmenovců venkovských. Venko
van z pravidla bývá usedlý, rozvážný, jinak i ne-
obratný, těžkopádný; neodhodlá se k činu rychle,
odhodlá-li se, setrvá při něm houževnatě. Těže vše,
co má, hlavně z půdy, na níž jest mu opět a opět
pracovati, nerad vydává peníze; vidíť majetek svůj, jak
mu takořka před očima s osením jeho vyrůstá, a nemá
proto chuti rozžehnati se s odměnou usilovné píle.

Měšťák naopak jest povahy hybné, čilé, vznětlivé,
postrádá onoho vrozeného utkvlvání na starých zvycích
a uvyklý jsa výdělek svůj vydávati — ježto z něho
uhrazuje potřeby životní — nehospodaří tak úzkostlivě
jako venkovan.

Různost povah souvisí tu, jako všude jinde, s růz-
ností vnějších poměrů, v jakých lidé žiji.

Venkovan, pobývaje neustále ve prosté přirodě
a nucen jsa pozorovati její zjevy, má také vnímavý
smysl pro vše, čím příroda k němu mluví, dovede

147

čisti v pismě jejím, jinému zraku nesrozumitelném,
a jsa v neustálém s ni styku, jest všemu, co s při-
rodou jej sbližuje, mnohem vice věren než lehkožilý
měšfák. Proto jest také věren svým starým názorům
a zvykům, jež bez cizlbo vlivu jistě by se s něho
snadno nesetřely.

Naproti tomu měšfák jest většinou odkázán na
své šedé zdi a na své sousedy; jest mnohem bližši
všemu, co nového vzdělanost lidstvu přináší, i chápe
se toho ochotně, jsa vůbec novot dychtiv — a zapominá
snadno na to, co předkům bývalo milo. Proto lze sice
i ve velkých městech dobře pozorovati význačné vlast-
nosti kmenové, ale prostonárodního podáni lze hledati
jen na venkově.

Nicméně i veliká města mohou v té příčině leda-
čim se vykázati. Nachází mef i tam sledy dávných
zvyků, jež změnivše se časem, právě jako na venkoi^ě
se dalo, vzaly na sebe podoby nové a staly se, sloužíce
již souborně všemu obyvatelstvu městskému a nikoliv
porůznu jen jednotlivcům, slavnostmi prostonárodními

Uvedu alespoň jeden přiklad.

V Bavořich v Mnichově slaví se masopustni pon-
dělí každého třetího roku tak zv. „Metzgersprung" na
památku toho, že prý řezníci před věky překonali
dračí obludu, která pod zemí se skryvši, celé krajině
přinesla mor. O slavnosti, jak dosud se slaví, učňové
řezničtí dostávají za vyučenou. Po slavné mši průvod
řezníků, — v čele synové mistrů jizdmo ve starodáv-
ných oděvech, pak učňové v červených kabátcích, —
ubírá se na náměstí před královskou residenci ; v prů-

10*

148

Todn nesou se také staré odznaky, pamětni peníze
a těžké poháry, z nichž před residenci pronáší se
připitek na zdraví královo. Když vráti se deputace,
která zatim šla ke dvoru pro dárky, určené vyučen-
cům, obrátí se průvod na náměstí Mariánské, kdež se
všemi starobylými zvyky a řečmi provede se u kašny
„rybí" (Fischbrunnen) naproti radnici slavnostní děj,
kterým se dává za vyučenou, a následuje vlastní
„řeznický skok". Vyučenci odějí se v ovčí kůže,
skočí do nádržky a rozhazují na všecky strany jablka
a ořechy, aby přilákali mládež, kterou pak pro ob-
veselení divákft polévají vodou. Vystoupivše odtud,
jsou prohlášeni za tovaryše a ozdobeni fábory v zem-
ských barvách. — Slavnost samu provádí tu sice jen
jediný stav živnostenský, ale všecko město se jí účastní
a jí se obveseluje.

Nelze pochybovati, že slavnost jest starobylého
původu a příčiqa její že sahá do dob pohanských.
Badatelé němečtí vykládají, že drakem mor, t. j. smrt
plodícím byla míněna původně zima — slavnost pak
že koná se na oslavu vítězství jara (tudíž i života)
nad zimou, jež zemi umrtvuje.

Takových příkladů dala by se uvésti delší řada.
Také naše staroslavná Praha má své stálé slavnosti
prostonárodní, z nichž některé mají úkol dávných
obřadů na venku dosud konaných a nejsou, aneb lépe
řečeno, nebývaly kdysi prosty významu bájeslovného.
Lid náš na venkově dosud zachoval si mnoho zbytků
z obřadů, jimiž vítalo se druhdy jaro; slavnosti pražské
hlavně jen k jaru se nesou.

149

Nejrannéjši slavnosti jarní v Praze jest poutSvato-
josefská, hned po ni pak přichází o Velikonocich pont
Emanzská. Obě ty slavnosti mají se kn prostonárod-
ním zvykům právě jenom tak, jako ponti venkovské
— poskytnji hojné příležitosti k seznání lidu a jeho
povahy, ale jinak nevynikají ničím význačným. Hlub-
šího významu však nelze upříti prostonárodním slav-
nostem velikonočním, „Slamníku" a „Fidlovačce", třeba
jména jejich zněla poněkud všedně. Pokusím se v ná-
sledující stati popsati dle starších pramenů slavnosti
zmíněné, jak kdysi se konaly, a pak ukázati, jaký
asi byl význam jejich.

I. S 1 a m n í k.

Pořadateli a původci slavnosti jsou pražští krejčíři
Mistři v čas střihli z pevného plátna bílého na slamník
a tovaryši s učedníky pěkně jej ušili a pestrobarev-
nými mašlemi ozdobili. Dali si na práci záležeti,
nebof ostatní soudruhové v řemesle byli by je za
špatnou práci pomluvili. Na slamniku bývala kdysi
vyšita nebo jinak zobrazena (původně byly tam upev-
něny vycpané loutky) podoba krásného mládence a
panny. Slamník potom pověsil se na máji — břízu
totiž rašící, pěkně urostlou — později nošen prostě
na bidélku. Na máji zůstaven ovšem jen větevnatý
vršek, věník, jenž hojně byl ozdobován prvními květi-
nami jarními — a když se jich pro zimu nedostávalo
učiněna alespoň kytice z větviček keř& a stromů již

150

se zelenajících; a tou věnik ozdoben a spolu fábory
a pentlemi okrášlen.

S máji takto ozdobenou prŮTod mládencův a děvčat
chodíval městem a množství lidu je provázelo. Ubirali
se branou Bruskou na prostranství mezi Bubenčem,
vrchem Letnou směrem k řece a k Podbabě se roz-
kládající, ke studánce S větičce, nalézající se pod ná-
vrším kostela sv. Gottharda v oboře.*) V Bubenči
vítala je slavnostní brána, rozumí se ne příliš nákladná,
ze žerdí, chvoji otočených, na čemž prostě květiny
jarní se snítkami břízy, jívy, vrby, bezu a pod. byly
přlzdobou prostou sice, ale ne vkusu a smyslu prázdnou.
Na bráně zavěšen byl na žerdi pěkný slamník, as půl
třetího lokte dlouhý a s půl druha lokte široký, pentli-
čkami barevnými hojně ozdobený, na němž, podobně
jako na slamníku, který na máji v průvodu byl nesen,
připevněna byla vycpaná podoba mládence a panny
s malými slamníčky. Také na jiných místech, zvláště
při cestách, na žerdích, se střech jednotlivých domů
i se stromů visely opentlené slamníky s malými slam-
níčky nebo bez nich ve velikém počtu. Na bráně
Strahovské, jejíž „pěkné malování" známá píseň dosud
po všech snad krajích českých rozhlašuje, byl ještě
roku 1820. vyobrazen slamník s mládencem a pannou,

*) Nejasný tento údaj místní pochází od Krolmusa; po-
držuji jej jenom proto, že i z jiných zpráv je zřejmo, že
Slamník neslavil se, jako později, na náměstí Bubenečském.
Jméno SvětiČka jest nyní zhola neznámo ; míní se jím nejspíše
studna ve Stromovce.

151

a také oa jiných místech, zejména na hospodách,
obraz ten se spatřoval.

O yýznama zvláštního zajisté znaku tohoto níže
bude promluveno.

Pokrok nové doby, — stírající všecky zbytky
starobylých zvyků, zahlazoval také tento obraz, čím
dále tím více; on mizel pak tím snáze, čím více
sama zevní forma jeho přispívala k tomu, aby byl
odstraněn — vkusného zajisté sotva dalo by se na
něm co nalézti. Utajený význam jeho, jehož lidé ale-
spoň z části byli si vědomi, unikal divákům rok od
roku, takže figury na něm umístěné přiváděly diváctvo
jistě na výklady a myšlénky křivé, scestné; proto
byl odstraňován a potom i zakazován, až nám již
mimo jméno slavnosti a nějaký ten nápis na hospo-
dách v Bubenči a Holešovicích po něm nezůstala
žádná stopa. A nebude trvati dlouho, a lidu nebude
ani známo, odkud pochází jméno slavnosti.

Když průvod, v jehož čele hudba hrála do kroku,
dostal se na místo zmíněné, kde ho již očekával hojný
zástup lidu z Prahy a z dědin sousedních, máje, kterou
statní, hezcí chasníci nesli, byla zaražena uprostřed,
aby byla jaksi středem slavnosti. Slavnost nějaká
kterou lid si pořádá, nedá se mysliti bez hudby a
tance — a tak i kolem máje a slamníku rozvinul se
v malé chvíli pestrý rej taneční, jemuž k úplné buj-
nosti scházela jen teplejší povětrnost.

Ale což dbáti o povětrnost, když člověk je mlád
a silen — jak měli o ni starati se čiperní chasníci,
kterým tu po dlouhé zimě, zvláště pak po mrzutém

152

postu — v němž, jak známo, druhdy ani v Praze
tančiti se nesmělo — zase jednou naskýtala se pří-
ležitost oddati se vítanému veselí. Bylo tedy hlavně
starati se jen o to, aby půda byla tou měrou vyschlá,
že by bez obtíže snesla dupot křepčící mládeže, k niž
však se přidružil nejeden vážný mistr počestného po-
řádku krejčovského. Jinak bylo tancechtivým utíkati
se pod ochrannou střechu hospody, kdež ovšem ne-
měli také volnosti a pohodlí, jako v prostranném
kole venku pod máji.

Hospody ovšem nebyly opuštěny ani tehdy, když
omládlé slunečko nejjasnějším třpytem na bezmračné
obloze se usmívalo — ba potom pivečko teprve chut-
nalo náležitě a soudek ža soudkem vyprazdňoval se
jak v nalévárnách, tak za stoly, opodál tanečního kola
rozestavenými.

Také pernikářům, kteří patří bez odporu k nej-
nezbytnějším návštěvníkům všech slavností podobných,
šlo pod rozložitými stíechami plátěných bud jejich
medové i jinaké zboží hojně na odbyt.

Tvářnost prostranství kolem máje a slamníku za-
tím poněkud se změnila.

Bylo by divno, kdyby slavnost s průvodem spo-
jená, jako byl Slamník, byla se konala bez vedení
pořadatele, který měl povinnost o zábavu obecenstva
pečovati a, což bylo důležito, vybírati příspěvky na
zapravení nákladu se slavností spojeného. Takového
pořadatele máme na venku dosud při svatbách, takový
býval při posvícenském stínání kohouta, při vodění
raasopustního medvěda, při různých „hodech" a jiných

153

příležitostech. Na vesnici bývala to z pravidla ve všech
případech (kromé svateb) táž osoba, člověk, který, jak
říkáme, nikoho nezarmoutil, třeba svou vyřídilkou o leda-
koho zavadil dosti citelně. Družba, plampaě, starosvat
bylo jeho jméno; v jeho hlavě vždy býval pohotově
nějaký vtip, hlavně však bývala tam zásoba všelikých
příležitostných „říkání^, která plampaě s náležitou
obratností uměl přednášeti a dohromady skládati, af
již se k sobě hodila nebo ne. Sám úřad jeho dával
mu jaksi právo, aby myšlenku, kterou chtěl vysloviti,
halil, ba skoro utápěl ve přívalu slovném.

Slamník také měl takového plampače. Když tanec
i požitý nápoj již počínal přiváděti krev do bujněj-
šího víru, vystoupil pojednou plampaě, sám po fáboru
a kytce znatelný, na stůl nebo na sud a počal své
,,kázání^.

Rýmy jeho veršů, jak Krolmus nám je zachovaly
jsou nemálo divoké, také jednotlivé výrazy jsou tak
obhroublé, že těžko by je bylo pronésti ve vybranější
společnosti, — ale plampačovi něco již se prominulo
— vždyť to byl vlastně šašek, a šaškům i od králů
bývala přána svoboda řeči. Nalézáme v „kázání" jeho
hned zlomky, hned celé písně a říkadla dosud o sobě
známá, jež vpletena jsou sem beze vší myšlenkové
souvislosti, často jen pro pouhý, ledabylý rým. Vybe-
reme z té záplavy na ukázku toliko místa význačnější.

Plampaě oslovuje především mládence a panny
a napomíná zvláště ony:

„Kdo má uši, poslechni,
kdo má oči, prokoukni.

154

Buďte čisti a nevinni,
jako tento slamnik bily
bez poskvrny mašlemi
jest pěkně okrášlený"

Uštědřiv jim různých, žertovných rad, oslovuje
hospodáře a hospodyně — oněm zajisté z míry zby-
tečně radí, aby byly moudřejší než kmotr Houdek:

„Houdek sedl mezi sudy,
pil by pivo, není kudy."

Hospodyním hlavně doporoučí umění kuchařské,
jehož neznalost zavinuje mnohý nešvár v rodině. Če-
ládku všecku široce nabádá k pilnosti a věrnosti a

vybízí :

„Děvy, chraňte se lenosti

a každé světské marnosti."

Potom připíjel jednotlivým dívkám způsobem ta-
kovým, jaký býval v obyčejích na svatbách, ano i slov
užíval skoro týchž.

Dívky se za tuto poctu odvděěovaly nějakým
stříbrnákem.

Když plampač skončil, mládenci je za to pilně
prováděli v kole.

K večeru uchýlili se tanečnici do hospody, kamž
je nejednou také nestálá jarní povětrnost zahnala hned
odpůldne. Zde pobyl, jak dlouho se komu líbilo —
tu již byla obyčejná zábava hospodská, postrádající
vší rázovitosti.

Napadne nám zajisté otázka, jaký asi byl prvotní
význam pražského Slamníku?

155

K té otázce bylo odpověděno již způsobem roz-
ličným. Jistoty v té věci dopíditi se jest ovšem těžko.
Chceme-li se přiblížiti výkladu alespoň pravděpodob-
nému, jest třeba všimnouti si nejenom onoho slam-
niku, ale i všeho jarniho kvítí, jehož se při slavnosti
užívalo, zejména však i máje, na níž se slamník nosil ;
jestif i tato máj obrazem, znamenajíc obrozenou pří-
rodu, kypící bujarou silou, a jsouc i při jiných pří-
ležitostech zevním znakem radosti, jíž se lidé z jarní
změny přírody oddávají.

Pak jevil by se nám Slamník jako slavnost na
uvítanou vrátivšího se jara a na pozdrav omládlé pří-
rody. Obdobné slavnosti ovšem u nás nenalézáme, ale
to výkladu tomuto neodporuje — neníf obdoby ani pro
jakýkoli výklad jiný. Proč slavnost ocitla se v rukou
cechu krejčovského, těžko lze říci — pouhé šití slam-
níku sotva toho bylo příčinou. Snad bývala základem
toho nějaká dávná pověst, asi jako v Mnichově o řez-
nících. Určitého nelze ovšem o podstatě slavnosti té
říci ničeho.

Že Slamník není původu nového, dá se doložiti
dostatečnými doklady. Stará zmínka o něm — arci
velice neurčitá — pochází z roku 1624., kde správce
obory, které dnes nesprávně Stromovka říkáme, Bal-
tasar Sedelmeyer dotazuje se při komoře královské,
má-li obora — any veselé dny velikonoční se blíží —
o druhém svátku velikonočním po starém zvyku lidu
býti otevřena čili nic. Určitější zprávu máme z prvních
desítiletí XVIII. století. K. A. Redeln v popisu památ-
ností pražských r. 1728. vydaném praví, že o třetím

156

svátku velikonočním (úterý velikonočni bývalo svátkem
zasvěceným) mnoho tisíc lidi z Prahy pěšky i jizdmo
do Bubenče se ubirá ; příčinou toho udává, že prý se
ten den v Bubenči slaví posvícení. Údaj ten byl
i později bezdůvodně opakován a byl s ním spojen
i nejapný výklad, že prý jméno slavnosti pochází
z doby, kdy jakýsi muž lidem do obory jdoucím činil
výklady čili kázání o turovi v oboře chovaném, a že
země tou dobou ještě příliš mokrá bývala, pod nohy
slamník si dával.

II. Fidlovačka.

O druhou jarní slavnost — Fidlovačku — měl
péči cech, ulahodĎující člověčenstvu tvrdou a klopot-
nou cestu po světě. Cech, na jehož praporu jest
zobrazen svatý Kryšpín, ode dávna vyniká čilou myslí
a čipernými nápady — vtip lidu jen proto často o něj
se brousí, ba také umění kořisti z té vlastnosti jeho.
Pražští ševci jistě nebyli v té příčině za svými vrstev-
níky z kterékoli krajiny jiné, a již z toho bychom
mohli souditi, že slavnost v jejich rukou se nalézající
byla svérázná, že měla v zevním uspořádáni pevný
plán a vnitřní podstatou že nebyla, právě jako slav-
nost předešlá, prosta všeho významu.

Fidlovačka slavi se den po Slamníku, ve středu
po Velikonocích, k nimž vázala se až do našich prak-
tických časů svazkem nerozlučným, nedbajíc ani úhon,
jež jí při tom vznikaly z nestálé a zhusta nevlídné
povětrnosti. Jméno své dostala po nástroji, jímž ševci

157

kůži na obuvi hladf, totiž po dřevě oblém, uprostřed
silnějším než při krajích, kterým se jako válečkem
kůže „fidluje".

Popatřme, jak tato slavnost kdysi vypadala.

Jako ke všemu okázalému, velkému, bylo třeba
také k Fidlovačce náležitých příprav, a ty vykonávali
nejen ševci, nýbrž tovaryši všech řemesel a také ne-
řemeslnici, totiž zámožní synkové pražšti. Jedni z nich
vypravili se do lesa, kdež vyhledali si za máji krásně
rostlou, pěkně rozpučelou břízu, kterouž usekli, ze
spodních větví oklestili a domů zanesli. Nebylo-li stro-
moví listnaté dosud rozrašeno, vybrali si pěkné rostlý
smrk nebo jedli. Jiní sháněli květiny jarní a zeleň'
již k ozdobě máje bylo potřebí, jiní nakupovali fáborů,
jiní vyjednávali s hudebníky a pod.

U cechu ševcovského zdobila se máje, kteráž byla
jaksi zevním představitelem a středem celé slavnosti.
Nahoře nechal se jí asi s dva lokte věnik, pod ním
oloupala se kůra a jen tu a tam ponechaly se různé
ozdoby v ní vyřezané. K nejvyšší větvičce věníku při-
pevnila se fidlovačka, mašlemi a pentlemi červenými
ozdobená, o dlouhém, vlajícím fáboru uprostřed. Pod
fidlovačkou upevněna byla kytice z prvních květin
jarních, pod věníkem pak otočen byl kolem pně stro-
mového věnec z týchž květin uvitý. Uprostřed věníku
upevněno bylo veliké, duté kopyto ševcovské a v něm
menší kopýtka, vždy jedno ve druhém, zevně s fá-
bory a pentličkami. Na ratolesti dívky zavěsily vý-
dunky rozličně zbarvené, chasníci řezničtí pak tu a tam
navěsili nafouklé měchýře; kde která větev neměla

158

jiné ozdoby, tam děvčata upevnila mašličky roznaa-
nitých barev, takže zdáli celá^ máje činila — nehle-
díme-li k nékolika zvláštnostem — dojem veliké, z nej-
pestřejšího kvítí složené kytice.

O Velikonocích tovaryši každého řemesla chodili
po svých mistři ch a zvali je na slavnost těmito slovy:
„Ve jménu matky pokladnice a s dovolením starších
mistrů pozdravuji vás, abyste se všichni na slavnosti
Fidlovačky časně ráno dali najíti."

Slavnost sama trvala celý den. Záhy z rána vybral
se průvod mládencův a panen z místnosti cechovní,
po dvou seřazen, s máji a procházel pak za zpěvu
a výskotu ulicemi pražskými; hudba je provázela,
dávajíc znamení začaté slavnosti, asi tak jako po dě-
dinách našich druhdy hudebníci chodili „vyhrávat",
než v hospodě začala vlastní „muzika" k reji taneč-
nímu. Kam průvod se hnul, všude účastníků přibý-
valo; lidé davem vybíhali z domů, jedni aby se na
průvod podívali a přesvědčili se, jak si mládež letos
máji vyzdobila, druzí — a těch nebylo málo — aby
k průvodu se připojili a veselí jeho hned od počátku
byli účastni. Když se blížili ke bráně, vzrostl již
průvod v zástup nepřehledný. Ale nemysleme, že ne-
bylo v něm řádu a soustavy.

Průvod vedl nejstarší z mládenců, v levé ruce
maje kytici, v pravé hůl, oděn jsa v bílý kabátec
a ozdoben vázankou barevných, vlajících fáborů. Za
ním kráčeli hudebníci, hrajíce většinou nápěvy prosto-
národních písní, aby si účastníci průvodu po vůli a
libosti mohli zazpívati. Za nimi neseno znamení celé

159

slavnosti — tři mládenci pěkně urostli a pokud možno
stejné velicí střídavé nesli vyzdobenou máji; ozdobeni
byli áerpami : s levého ramene ku pravému boku šla
šerpa bílá, převázaná dole stuhou červenou, s ni pak
křižovala se šerpa červená, přepásaná stuhou bilou;
takovým způsobem ozdobeni bývali v některých krajích
českých mládenci o svatbách. Za mládenci kráčel
plampač, o jakémž jsme již svrchu slyšeli, jenže zde
dáno mu jméno zvláštní; nazýván totiž „svatý synek".
(„Synek" říkali zvláštč ševcovští mistři místo nyněj-
šího tovaryš, chasník.) Také zde byl vlastním pořa-
datelem a řečníkem, ba jaksi duší celého průvodu.
Provázeli ho dva sluho\é — a všickni oděni bylí
v roucha bílá, jež nad boky byla barevnými stuhami
přepásána : plampač kromě toho byl ozdoben hojnými
fábory.

To byli jaksi hodnostáři průvodu. Za nimi seřa-
dili se ostatní účastníci, družice se k sobě dle věku:
napřed hoši s děvčátky, učedníci, jimž právě nebylo
hlídati dětí a domácnosti mistrovy, pak mládenci a
panny a za nimi věk dospělý. Za průvodem přijeli
také zámožnější měšťané v četných povozích, jež ozdo-
beny byly malými májemi, fidlovačkou opatřenými.

Průvod se ubíral, prošed hlavními ulicemi měst-
skými, branou Koňskou (druhdy na konci Václavského
náměstí) nebo Žitnou (v Žitné ulici) směrem ke Zvo-
nařce a pak ke mlýnu nuselskému, kdež, přešed potok
Botič, zahnul na louku nuselskou, kde ho již očekával
zástup lidu z veškerého okolí pražského. Louka na-
zývala se druhdy dle studánky tamější Bůžkovskou.

160

Jakmile se tam došlo, mládenci zarazili máji do
prostřed prostranství, kdežto lid hledal si přihodných
míst, kde by si mohl pohověti a přece také, pokud
možno, všecko viděti. Svatý synek potom sňal s máje
kopyto s celým jeho obsahem a vysypal drobná ko-
pýtka na prostřený bílý šátek, volaje při tom: „Tu
to máme, co hledáme a slavíme!" Diváctvu, z něhož
zajisté nejeden leckdy vysmíval se některému horko-
krevnému členu cechu sv. Kryšpína známým poře-
kadlem o „rojeni se kopyt", bylo toto hmotné znázor-
něni dotčeného úsloví nemálo k smíchu, a sotva komu
při tom napadlo, že i v tom, na oko bezvýznamném
výjevu tají se snad hlubší význam •— že tím snad
znázorňovala se jarní plodivost v přírodě.

Potom Svatý synek vystoupil na stolici nebo
stůl, rozvěsil všecka vysypaná kopyta i s kopytem
hlavním po máji a pak jal se ke shromážděnému
lidu promlouvati podobným způsobem jako plampač
o Slamníku.

Různé písně prostonárodní, jmenovitě některé
popěvky pomlázkové, byly hlavní tresti té řeči, v níž
ovšem vyškytaly se též rozmanité narážky jiné; ba
posluchači vpadali, aby řečník mohl si oddechnouti,
ve slova jeho plným proudem, na př. písní svatební:

„Už je to uděláno,
už je to hotovo,
pár vajíček
na rendliček,
kousek másla do toho."

161

Hudebnici spustili skočnou^ a již kroužil bujarý
vir kolem máje i kolem družby, který zatím vyprahlé
hrdlo svlažoval důkladným douškem.

Po tanci pokračoval Svatý synek v pestré své
přednášce, jejímž účelem bylo povzbuditi posluchače
k veselí všeobecnému. U mužské jich části hleděl
toho dosíci těmito a podobnými popěvky:

„Radost mám, žalost mám,

veselost si koupím,

však já tě, holenku,

přece nezarmoutim.

Buď, Jeničku, vesel,

třebas zrna nesel.

Skřivánek nic neseje,

přece zpívá vesele."
Rozumí se samo sebou, že slova staros tatova,
kde posluchačům ze slov písni lidových byla známa,
provázel každý po své chuti zpěvem, ať podařeným,
ať nepodařeným. Zpívalo se tehdy vůbec nepoměrně
více než za našich dnů — písně byly vlče známy,
a také hlasy byly asi zpěvnější, než nyní u necvičenců
bývá. Netřeba tedy se domnívati, že zmíněné zpěvy
sborové byly při vší bujarosti rozjařených zpěváků snad
trýzni pro sluch jemnější. Stály kolem prostých těch
pěvců přečetné davy lidstva, jež zvláště z Prahy po celý
den v mohutných proudech sem se valilo, a poslouchaly je
s patrnou zálibou. Svatý synek skončil promluvu svoji
takto: rjHej, hej, mládenci z Krakova,

vstupte s pannami do kola,
hopsá, hejsa!

Vykoukal: Rok. 11

162

Dej vám Pánbůh štěstí
na pouti yezdejši|
hopsasasa, hejsasa!
Muzikanti; hřejte,
mládenci, zpívejte!"

Skončiv řečník skočí do kola, chopí se dévčete
a zahájí znova kolo kolem máje, mládenci i starší již
mistři za ním. Hudba potom skoro ani neustává, výskot
tanečníků přehlušuje chvílemi i hluk a šumot, jenž
panuje v nepřehledném, stále se vlnicím davu. Kdo
netanči, nalézá hojnou zábavu u stanů a bud, v nichž
četní kramáři vyložili různé zboží; jako o Slamníku,
tak i zde pernikářské výrobky zároveň s pekařskými
a s rozmanitým jižním ovocem, pak s hračkami pro
malé i velké děti jsou hlavním předmětem obchodu
a poptávky. Tu a tam nabízejí se červeně malovaná
vajíčka velikonoční, jichž užívá se ku prosté hře —
fnkání — davem batolí se s vytopeným kotlíkem uzen-
kári a nezbytní jich průvodcové, preclikáři. Nejvese-
leji jest u výčepů, kde obratné ruce sotva stačí roze-
hřáté tanečníky i neúnavné jinak přátele chmeloviny
obsloužiti pivem ne vždy bezvadným. — Drobnější
mládež, jejíž kapsa není příliš plna, ukájí žízeň svou
— kyselými okurkami, k nimž ochotné prodavačky
přidávají po číšce kyselého moku.

Zástupy diváctva stojí před prostornými boudami,
nad jiné poněkud vyvýšenými, nad jejichž vchodem
pyšní se křiklavé obrazy, představující hned výjevy
válečné, hned zase neobyčejné, prapodivné tvory ne-

les

známých světů. V čele stkvěje se chlubné jméno
„panorama^ — ač zajisté žádný z majitelů těchto
„vSevidfi" nehodlá slibnému názvu vyhověti. U vchodu
tajemně zastřeného, k němuž vede několik schůdků,
vyvolává muž^ starým biřicům nenepodobný, co vše
ve vnitřku lze viděti, a zve nápadným napínáním plic
obecenstvo, aby si neodpíralo pohledu na ty krásy
a divy. Jinde zas balansuje pružnotělý komediant na
napjatém laně a provádí krkolomné kousky, kdežto
zatím žena jeho s mnohým úsilím shání se ve vrtka-
vém obecenstvu po žádoucím „vstupném". Nescházejí
ovšem ani zpěváci, kteří, dlouhé pomalované plátno
na tyči zavěšeno majíce, hlasy ne právě lahodnými
a verši ne právě spanilými líčí ustrašeným poslu-
chačkám poslední vraždu, o níž tištěné „skládání"
dochází nezaslouženého odbytu. Také orlíčkáři a jiní
majitelé dobré vyřídilky hojně jsou zastoupeni, zvouce
výmluvnými slovy odrostlejší mlaď mužskou, aby
v sázkách peněžních zkusila svého štěstí — a mají
věru větší počinek než skromnější jejich druhové, kteří
s košem všelikých škatulek, pletenci fíků, hromád-
kami pomerančů a váčkem, očíslovanými kuličkami
naplněným, v davech chodíce nabízejí komukoliv, aby
si sáhl pro sudou-lichou. Odevšad zaznívá hluk a šum,
dav měni se stále v pestré směsici a poskytuje těm,
kdo si pro změnu vyšli po mezích a cestách na okolní
návrší, dosti zábavné podívané.

Tak živo bylo na louce Bůžkovské čili nuselské,
až najednou slunce počalo se chýliti k západu a sou-
mrak rozestíral se nad krajinou. Vyvolavači před

11*

164

bondami ochraptěli^ umělci na provazích umdleli, perni-
káři a prodavačky pomerančů a ohromných rohlíků
zboži své ze značné části vyprodali, majitelé „heren ^
výdělek svůj již propíjeli — jen mládež nemohla se
ještě tance nasytiti a čekala, že nchýlí se ještě pod
ochrannou střechu hospodskou, aby ples svůj náležitě
dokončila.

Zatím Svatý synek svolával účastníky slavnosti,
zvláště ty, kteří měli nějaké odznaky, k návratu. Ale
vyzvání jeho nedošlo všude ochotného sluchu. Těžko
bývá odejíti s místa, kde se máme dobře. Tudíž není
divu, že průvod domů se beroucí byl kusý a nespo-
řádaný. Neúhledná byla i sama máje, na níž se usa-
dila silná vrstva prachu, špatně nahrazujíc opadalé
ozdoby, ijicméně zástup, který se hnul ku Praze,
byl velmi četný, a vedle hlučného zpěvu zaznívaly
z něho bujné výkřiky, ozvuky přílišné veselosti. —
Svatý synek vytáhnuv máji, z níž, kdo mohl, ulomil
si větévku na památku, vedl průvod, který v Praze
zaměřil zase k místnostem cechovním, odkud ráno
byl vyšel a kde nyní máji uložil.

Srovnáme-li Fidlovačku se Slamníkem, napadne
nám ihned, že Fidlovačka podržela dosud mnohem
více hlučný svůj ráz než Slamník. Vysvětliti to lze
tuším tím, že místo, kde se slavnost koná,"^) jest jaksi
přístupnější pro obyvatelstvo většiny měst Pražských,
jehož proud ostatně v tyto strany vždy valně se obracel

*) Roku 1899. uéinéD první pokus přeložiti Fillovačku
a to z Nuslí na ostrov Štvanici.

165

Při tom nám neujde^ že ani Fidlovačka není bez
příznaků obrazných; takovým příznakem jest sama
ináje, kvítím jarním přizdobená, jejíž význam byl
zajisté týž jako při Slamnlku. Slavností význačně
jarní jeví se Fidlovačka veselým svým původem a
vším bujarým rázem, který nejlépe svědčí slavnost
na nvítanon jara.

O stáří této slavnosti nemáme údajů listinných,
nevíme také, proč a jak pořádání její přešlo z rnkou
všech pořádků řemeslnických po výtce na cech šev-
covský. Otázka o původn Fidlovačky zajímala ne-
málo i mysl lidu, který si o tom vyprávěl i několik
pověsti.

Dvě z nich upomíaají poněkud na starověký od-
chod lidu z Ěíma. Tovaryši ševcovští slavívali prý
druhdy modrý pondělek*) velmi okázale, a mistři
musili jim v ten den dávati trojí pečeni. Když to
konečně mistry omrzelo, vytáhli tovaryši společně na
louku nuselskou, aby zde mistrům na vzdory oslavili
modrý pondělek, jak náleží. Dle druhé pověsti ne-
chtěli si vyučenci bráti listů výučných, ježto to dříve
nebývalo zvykem, a opustili město, nechtějíce se vrátiti,
dokud by nepohodlný rozkaz nebyl odvolán. Dle ji-
ných zakázal císař Josef 11. hlučné slavení modrých
pondělků — v náhradu krejčí a ševci pořádali své
slavnosti velikonoční. Avšak i Slamník i Fidlovačka,
jak dokázáno, byly dávno před císařem Josefem.

*) Někteří řemeslníci nepracovali v pondělí, ale zahále-
jíce oddávali se rozličným radovánkám. Tomu se říkalo „slaviti
modrý pondělek**.

166

K císaři Josefu II., o némž náš lid jako o staro-
dávném hrdinovi jakémsi vůbec mnoho povésti si vy-
pravuje, vztahuje se také tato pověst o původu Fidlo-
vačky. Když zminěný císař měl míti v Praze koru-
novaci, chasnlci pražského cechu ševcovského dělali
mu za dar krásné boty, a každý vymyslil prý na ně
novou ozdůbku jakousi. Císaři se dar jejich tak líbil,
že jim v odměnu dal stromek uměle pracovaný, všecek
ze stříbra. Brzy potom tovaryši rozkmotřili se s mistry
pro modrý pondělek; aby se mistrům vymstili, zmoc-
nili se právě ve středu po Velikonocích stříbrného
stromku a táhli s ním, učedníky vzavše s sebou, za
město na louku nuselskou, kdež veselili se tak dlouho,
pokud jejich zásoby peněžní stačovaly. Potom roz-
lámali stromek, rozprodali jednotlivé kusy a dále
utráceli, až vyslanci mistrův přišli a zjednali smír
Na památku docilené shody pak vždycky ve středu
po Velikonocích slavili zvláštní slavnost, jež se udržela
navždy.

Jiného rázu jest pověst následující. V Nuslích
již odedávna stával mlýn. Syn mlynáře tamějšího,
vyučený řemeslu ševcovskému, provázel českého krále-
vice do válek tureckých, kdež padl s ním do zajetí.
Ve vězení oba byli přikováni a zvláště princ tak pevně,
že rukama nemohl vládnouti. Statečný chasník však
ufal si nohu a pomohl s nasazením života princi na
svobodu. Turecký pasa v odměnu za tak příkladnou
statečnost a ku pánu oddanost propustil pak i jeho,
avšak chasník krutou bolestí zmožený dlouho se léčil.
Sotva jaks taks se pozdravil, abiral se do Prahy

167

a přimo ku princi, který ještě u vojska se byl zdržel
a nedávno zdráv se navrátil. Princ dával právě svému
dvořanstvu a předním šlechticům stkvělou hostinu na
oslavu svého šťastného vysvobození — proto sluhové
nechtěli zmrzačeného chasnika k němu pustiti, až když
jim podal pro prince prsten, který mu byl na památku
darován. Princ ovšem hned jej uvítal s velikou radostí
a potom pasoval jej na rytířství, dav mu do znaku
tri lidské nohy, oděné vysokými botami. Ševci z ra-
dosti, že se dostalo jednomu z nich tak vysoké pocty,
uspořádali o Velikonocích slavnost u mlýna nuselského,
která i v letech budoucích se udržela.

Na této pověsti spatřujeme snahu vyložiti, proč
slavnost koná se v Nuslích ; jinak rozumí se, že nemá
základu historického. Nalézá se sice podobný příběh
také u dějepisce Paprockého (žil r. 1540—1614), avšak
Paprocký sám pro mlhavost jeho pokládá jej za smy-
šlený. Také šlechtického erbu zmíněného neznáme —
jednu nohu uťatou a obutou měli ve znaku rytíři
Pesíkové z Komárova.

Pozoruhodno jest, že tato pověst jediná klade
původ Fidlovačky do doby dávné, kdežto druhé pře-
stávají na století osmnáctém. Krolmus však dokládá
osobními svědectvími, že Fidlovačka konala se již
mnoho let před císařem Josefem II., a není příčiny
bráti doklady jeho v pochybnost. Že lid právě na
císaře Josefa povésti své shrnul, toho příčinou byla asi
jednak oblíbenost jeho v lidu obecném vůbec, jednak
asi také jeho snahy opravné, jimiž bránil pracovnímu
lidu utráceti čas v častých radovánkách ; tak obmezil

168

selská posvíceni, a tak nemilé mu byly zahaleěské
modré pondělky, o nichž zmíněné pověsti vypravují.

Určitých dokladů, dle nichž bychom mohli stáří
Fidlovačky stanoviti, jak již zmíněno, bohužel nemáme;
že vSak není původu nedávného, o tom poučuje nás
mimo dotčená svědectví také dřívější obřadní ráz její
a obrazný význam některých věcí při ní druhdy ob-
vyklých. Jak náš nezapomenutelný J. K. Tyl Fidlo-
vačku i do literatury uvedl, je známo; jeho „Fidlo-
vačka — obrazy ze života pražského se zpěvy ve čty-
řech odděleních^', sepsaná r. 1834., stala se památnou
tím, že nám přinesla hymnu „Kde domov můj?*',
y kuse saaiém seznamujeme se i se Slamníkem, o němž
vlastenecký švec Kroutil pronáší se ke svému synu
takto: „Jestli pak tu jen kus poctivé české písničky
uslyšíš? Vždyť pak ani nevím, jestli by mi Záko-
lanskou zahráli, a kdybych jim za to boty celý rok
podrážel."

Stesk ten, jak nám Tyl ostatně vpletenými roz-
mluvami německými sám ukazuje, byl před šedesáti
lety jistě oprávněn, — švec Kroutil pak pronáší jej
tím ostřeji, že ševcovskou Fidlovačku pokládal za lepší,
a to i ve příčině vlastenecké.

Máj na vsi.

„Jaro, to švarné pachole,
vyšlo si v háj a do role,
poupata seje, pospíchá,
a pak je v květy rozdmýchá.*'

VitHálek.

Již stará písnička prostonárodai nám připomíná,
že ;,každá babička stará - je veselejší z jara". A my
sami, mladí a čilí, i bez té písničky dobře víme, že
jaro jest nejutěšenější doba roční, na kterou se rok
co rok za nepřívětivé zimy upřímně těšíváme.

Takovou radost z omládlé přírody pociťovalo lid-
stvo od pradávna. Básníci již dlouho před narozením
Kristovým skládali básně, jimiž oslavují příchod jara
a vyjadřují nadšení své nad divy, které tvoří největší
ze všech umělců — dobrotivá příroda. Nejvíce pak
dojímá a těší nás doba, kdy čarovná moc, vládnoucí
veškerou říší přírodní, jeví se nejnápadněji. Hle, jak
líčí dobu tu básník:

„Již stromy mají bílé hlavy,
jak skryl je květů jarní sníh,
že jsou jak starci usměvaví,
s tím květem žití na skráních.

170

A na sta ptáků v stinu jich
se schází na rej poletavý,
a každý v tónech jásavých
ten život znova blahoslaví."

(A. Klášterský.)

Kouzla taková tvoří čaroděj Máj. Není tedy divu,
že dnové jeho jsou radostné vítáui v dusném městě
i v dědině, slunicí se pod strání mezi lesy. Vítání
toto dalo se druhdy — a místy dosud se děje —
způsobem okázalým. Slavnostně, s hudbou a plesem
vítala mladý máj mládež vesnická, a jejího veselí
ovšem chutě se účastnila všecka dědina.

Dnes ovšem bychom již i takových dědinek na-
lezli poskrovnu — dnes ze vší té slávy, s jakou ze-
jména první máj býval vítán, zbyla již jen hudba,
která z výdělku hraje zámožnějšímu hospodáři ve vsi,
právě jako honoraci v leckterém městečku nebo jako
kterémukoli pražskému sládku. Jak jinak bývalo před
několika desetiletími! Podívejme se do těch dědin
našich v době tehdejší — a slyšme, co nám vypra-
vují o slavnosti májové staří pamětníci.

Není na vsi noci živější a neklidnější, než je noc
před prvním májem, noc Filipo-Jakubská. Ve staveních
i kolem nich třeba se chrániti od zlých mocností,
které té noci ke člověku volný mají přístup, — a že
tou dobou všecka země jaksi zvláštní, neobyčejnou
silou jest nadána, třeba také užiti příležitosti ku pří-
kouzleni nejednoho, jindy nepřístupného prospěchu
a výhody. Sotva doma vše bylo obstaráno, ana temná
noc již mocnou rukou veliké deuni světlo shasila, za-

171

planou na návršich rudé ohně, z nichž co chvíli žha-
vými oblouky do výše letí opět a opět vyhazovaná
smolná košťata; mládež tu v bujném reji ;,páli čaro-
dějnice", které hoši v některých místech také práská-
ním ze vsi vyhánějí.

A když dodoutnal i zde poslední oharek, tu dva,
tu tři jonáci berou se, ozbrojeni jsouce malými seke-
rami, do blízkého háje nasekat břízek^ které pak
jakožto „máje" zasadí dívkám pod okénko nebo před
dům. Pilně hledí toho, aby stromek byl rovný,
hezky rostlý a košatý — z křivého měla by dívka,
které by se ho dostalo, jen posměch. Berou k tomu
mladé břízky, kde jich není, konají jedle a smrky
jejich službu. — Stromkům se větve až na polo-
vinu výšky hladce osekají a jen nahoře nechá se
koruna čili věník ; se stromů jedlových nebo smrkových
se mimo to s okleštěného pně kůra do bělá oloupá.
Věník přizdobí se vlajícím červeným fáborem, a tak
ozdobenou máji donese hoch na místo určené.

Takto bývaly staveny máje ve mnohých kraji-
nách. Jinde, zvláště tam, kde buď obec anebo sedláci
sami měli lesy a máje tudíž beze všeho nebezpečen-
ství daly se poříditi, neprováděl se obyčej ten tak
potichu a ojediněle, nýbrž hoši vydali se pohromadě
pro máje a nasekali jich, kolik bylo třeba pro všecka
děvčata v dědině. Májemi vzpomenuto i na kostel a
na boží muka před ním stojící, takže dědina podo-
bala se druhého dne z rána malému hájku.

Rovněž nikdy neopomenuli svorným úsilím posta-
viti společnou velikou máji na návsi, která k tomu

172

cíli již dříve od dévcat řádně byla urovnána a ume-
tena, tak aby prostranství kolem máje dobře se hodilo
k tanci. Také tento dorostlý strom byl podobně upra-
ven jako menší máje, a věník jeho kromě toho ozdo-
ben věncem z jarních květin a barevným šátkem,
který tam vlál jako pestrá korouhev.

Odpůldne příštího dne sejdou se mládenci v ho-
spodě, kde již také hudba jest pohotově. Zde veznion
dřevěný talíř, uéiní v něm uprostřed otvor, a do toho
upevní malou máji březovou nebo jedlovou, pod jejímž
věníkem jest upevněna červená mašle. Májka jest
na spodním konci ovinuta barevným šátkem, na němž
položen tolar — talíř sám pak bývá po kraji ověnčen.
Pak jdou v průvodu po domech, před nimiž postavili
máje, a dovedou děvčata k máji na náves. Pod máji
pak hraje hudba, dívky pokládají mládencům na talíř
po tolaru nebo několika stříbrných dvacetnících, načež
mládenci znova kolem máje provádějí.

Když přiblíží se večer, přesídlí celá společnost
do hostince, kdež mládenci věnik, uříznutý s máje
uprostřed vsi stojící, zavěsí vrcholkem dolů na stropě ;
mnozí si pak z něho na ten rok na památku aneb
k ledajakým čárám ulamují po větvičce.

y hospodě pak tanči se třeba do bílého rána.
Peněz vybraných užívá se právě jako při jiných po-
dobných slavnostech na uhrazeni hudby a na společné
vyčastováni děvčat i hochů.

Máj na návsi a tuším i jednotlivé máje po vsi
ponechány pak na svých místech až do posvíceni.
V kraji Piseckém, na Březnicku, Miroticku a j. možno

l-iS

i za našich dnů viděti štíhlé máje, jejichž povadlé
věníky vyénínajl nad nízké střechy vesnické. — V Tá-
borském kraji prý pod společnou máji tanči váli ještě
o posviceni a stinávali pod ní kohouta — pak teprve
máje zmizely. Krolmus dosvědčuje totéž jako očitý
svědek jak o kraji Táborském, tak Prachenském. Na
Moravě staví se dosud máje hojně v četných krajích.

Jak již praveno, konala se slavnost stavění máji
zpravidla hned prvního máje a souvisela do jisté míry
s významnou nocí Filipo-Jakubskou. Dá se souditi, že
původně slavnost ta konala se všude v tento den, brzy
však bylo třeba ledaco na věci změniti. Což když
v ten den stromy ještě dostatečně nebyly rozvity, což
zvláště v chladnějších krajinách bylo možno? V ta-
kových případech slavnost se odložila, a tak někde
odklad stal se až i pravidlem. Stavěnyť máje v ně-
kterých místech až o svatodušních svátcích, jinde byly
sice stavěny vždy v měsíci květnu, ale den k tomu
určili si hoši sami zcela dovolně — byla to obyčejně
neděle.

y krajích, kde se stavěni máji přenášelo až do
pokročilejšího jara, spojována s ním pak obyčejně hra
králová. Oboji slavnost konávala se, (místy snad posud
se koná), některou pozdější neděli květnovou, z pra-
vidla však o svátcích svatodušních. Krolmus popisuje
královou hru z Písecka, Klatovska, Prachenska a Budě-
jovska — nám pak je známo, že ještě r. 1892. konala
tato hru mládež v Močedniku u Černého Kostelce a
že nemnoho let před tím dala se též v některých
dědinách na Kouřimsku.

174

Hry králové účastni se vlastně celá dědina, pro-
vádějí ji však jen dorostli hoši, jimž, je-li třeba,
pomáhá i některý mladší muž. V předvečer neděle
králové postavi mládež po vsi máje způsobem svrchu
vypsaným. V neděli odpůldne pak vypraví se průvod
„královský" pod „praporcem", jejž zastupuje ozdobená
máje> s hudbou a mládenci, nesoucími májku a okřín
se sklenicí a pivem, jak také již svrchu pověděno.
Mimo to pak jdou v průvodu: plampač, mající úkol
řečníka, král, královna č. králka (ne všude), rychtář,
soudce, písař, kat a biřic: kolem nich dav mládenců
jako vojáků. Někdy jde celý průvod pěšky a král
s celou družinou účastní se vzpomenuté obchůzky po
domech, častěji však jedou alespoň hlavní účastníci
hry koňmo. Král i jeho průvodčí mají význačný
^^^j? — majíf na sobě krunýře, po případě koruny
nebo přílby, zrobené z kůry stromové, nej častěji jedlové,
ostatně jest každý ozdoben nějakým odznakem své
důstojnosti.

Na návsi mívají v některých krajích zřízenu buď
chyško, zelení zakrytou, ku které průvod jako ke
královu bytu dojíždí, buď nějakou pavláčku, na kterou
pak vystoupí plampač a mluví:

„ Stopu ju na májový strom,
budu mluviti jako hrom.
Stupuju na stoličku,
budu zpívati písničku.
Všechném pak sousedům hezkou,
sousedkám i pannám českou.

176

Snad proto, že jde o slavnost „královskou", vplétá
ve své šprýmy také staré panovníky české.

Pak přednáší posměšné rýmy na jednotlivé hospo-
dáře, jejich domy a rodiny a p., chválu nebo hanu
a pokaždé se ptá krále: „Je to pravda?" Král od-
povídá : „Jest, a přilži, co se pravdy nedostává ; kdo
lži svédéí, je lhář větší — h^o nesvědčí, ještě větší.
Mluv dál!"

Po řeči plampačově jest král stíhán od kata, který
mu srazí kůrovou korunu, načež vojáci donesou krále
na nosítkách do hospody, kde ho vzkřísí a kde se
pak tančí. Přemožený král musí za vítěze platiti
útratu.

V některých krajích král po řeči plampačově
ujede a ostatní ho stíhají, až ho dohoní, a pak z pra-
vidla nad rybníkem dají „stíti", aby koruna jeho
padla do vody. Místy házejí při tom i jakéhosi panáka
do vody. Nedá-li se král lapiti, zůstává vítězem a
bude králem ještě příštího roku.

V okolí Hradce Králové a na Bydžovsku udržely
se zbytky jiné hry letničně na krále a králku, které
se účastnila menší mládež, pasoucí dobytek. Král byl
dle toho králem „pastuším".

Může naskytnouti se otázka, jakého asi slavnost
májová jest původu, je-li výhradním majetkem Slo-
vanů, či vyskytá-li se též jinde. Všimněme si otázek
těchto poněkud blíže.

U starých shledáváme téměř všude myšlenku o boji
mezi dvěma mocnostmi, mezi světlem a tmou — mezi
životem, jehož obrazem je světlo — a smrtí, již zna-

176

mená tma. Myšlenka ta, jež u některých národů byla
základem veškeré soustavy náboženské, zjevuje se na
východě v rozmanitých obměnách a vyškytá se také
v nejedné báji řecké a římské. Též u předků našich
ji nacházíme, třeba v podobě mnohem prostší. Slunce,
blahodějný, životodárný živel, zápasí s živlem temným
a smrtícím, zimou, — vítězí, a nejvýmluvnějším hlasa-
telem vítězství toho jest máj, v němž tudíž nejvhod-
něji bylo vítězství ono slaviti.

Příchod jara sám slaven byl ovšem již při jarním
slunovratu, asi v době našich Velikonoc, ale v máji,
kdy všechen vzduch voní květem, kdy všecko osení
z lůna země bujně pučí, bylo slaveno jaro, v němž
příroda jeví plodistvou sílu svoji. V tomto smyslu
vítáno bylo jaro již u Ěeků, kteří toužebně éekali,
až objeví se první vlaštovka nebo první čáp, a na
ostrově Khodu slavila mládež den ten zvláštními
písněmi a obřady. V některých městech německých
dostávalo se hlásným zvláštní odměny za to, když
ohlásili příchod vlaštovky, posla jara. Kdo nalezl první
fialku, ukázal ji, a celá ves hned se sběhla; sedláci
upevnili kvítko na tyč a tančili kolem něho z radosti,
že se jaro vrací. Ve starém Ěímě slavena byla kon-
cem dubna a počátkem května „floralia", veselá, ba
bujná slavnost, konaná na počest bohyně Flory, která
způsobovala, aby vše dobře odkvetlo.

V Švédsku a Norsku oslavován v máji vítězný
zápas léta se zimou obrazně. Dvě tlupy statných
mládců a mužů koňmo jely proti sobě, jakoby se
chtěly pustiti do tuhé šarvátky. V čele jedné jel

177

mnž, jménem Zimorod; oděný kožichem a jinak hadry
všecek zabalený, s kopím v ruce ; v éele druhé tlupy
jel Kvétovec, ozdobený kvítím a zelenými ratolestmi.
Před očima lidu, který se na podívanou hojně sešel,
svedli oba náčelníci líčený zápas; až konečné Zimo-
rod podlehl a od soupeře byl svlečen z neladného hávu,
kterýž potom vítěz odnesl v průvodu své družiny.

Také v Dánsku přiváděno bylo „léto" na prvního
máje do dědin a měst jako mladý, leporostlý, květi-
nami a věnci ozdobený jezdec, provázený družinou
taktéž ozdobenou. Tam účastnily se slavnosti také
dívky, z nichž si vůdce průvodu vybral družku. —
y Hildesbeimu v Německu přiváženo bylo o slavnosti
májové pod vůdcovstvím zvoleného k tomu náčelníka
na dvouspřežném voze veliké množství máji v slav-
ném průvodu, jemuž sám purkmistr a rada městská
vycházeli vstříc; májemi byly zdobeny kostely a věže
i jiné budovy.

Také v Anglii dle starších svědectví bývala slav-
nost májová ještě v XVII. století; významná je zvláště
pro nápadnou podobnost slavnosti naší. V noci na
prvního máje sebrali se hoši a dívky v hojném počtu
a šli do lesa nasekat zelených větví, jež pak květi-
nami jsouce přizdobeny při východu slunce byly
upevněny ve dveřích a v oknech. Především však
vyhledán a useknut byl v lese veliký strom májový,
který pak na vůz byl naložen a s hudbou a zpěvem
do města nebo dědiny vezen. Do vozu zapražena
byla řada dvojspřeží volů, kteří mezi rohy kyticemi
byli okrášleni. Na prostranném místě byl pak strom

Vykoukal : Bok. 12

178

postaven a kolem něho vesele tančeno. — Jak patrnO;
byla slavnost májová společným majetkem různých
kmenů národních, kteří jí dle povahy své uzpůsobili^
takže na přiklad u některých Germanů původní my-
šlenka jeji v obrazném zápasu še zachovala, kdežto
jinde, a to zvláště u Slovanů, prvotní ráz její asi
značně se změnil. Že však i naše slavnost májová
a králová byla oslavou vítězné moci bojujícího jara
a tudíž jakousi radostnější obdobou zvyků ke Smrtné
neděli se pojících, o tom netřeba pochybovati. Vlast-
ního významu a pravé podstaty její u nás dopátrati
se jest bohužel nesnadno pro různost kusých zlomků,
které se z ní zachovaly.

JljuM^Jnm^

Lidové slavnosti o sv. Janě Křtiteli,

Povšimli jste si zajisté někdy, že mezi svatými
jsou někteří, kteří se těší zvláštní oblibě. Den jejich
v kalendáři nebývá třebas ani nápadně vyžoačen,
vrchnost církevní neobmyslila jich zvláštními slav-
nostmi, a přece věnují jim celé krajiny, ba celé země,
v nichž třebas ani nejsou zemskými patrony, •— po-
zornost nepoměrně větší než kterémukoli světci jinému.
Lidé, volíce si jméno takového světce, řídl se jakousi
ustálenou zálibou a mimo to snad i pověrou (druhdy
v kalendářích našich hojně udávanou), přiná?í-li totiž
ten neb onen den, to neb jiné jméno štěstí ěi neštěstí.
Z takových příčin vzrostla místy úcta k některým
světcům, rozšířilo se jejich jméno.

Takové oblibě měrou svrchovanou těší se sv. Jan
Křtitel. Nechceme vzpomínati ani toho, že jméno jeho
v ušlechtilé obměně našich pohádek přešlo na národ-
ního hrdinu jakéhosi, dobromyslného siláka Honzu,
který se k našemu bájesloví má asi tak jako na

příklad k řeckému Herakles ; avšak to víme všichni^

12*-

180

jak velká část našich dorostl;^ch i nedorostlých mnžů
stoji pod jeho ochranou^ že s nim y té přičíně závoditi
může snad jen sv. Václav. Také nemůže v té přičině
ujiti naši pozornosti^ že cti tohoto světce posvěceno
jest v Čechách půl druhého sta kostelů a kapli —
tedy počet zajisté nemalý.

A takové oblibě netěši se sv. Jan Eř. toliko
u náS; nýbrž u všech Slovanů, ba též u národů ger-
mánských a románských. Co mu k tomu dopomohlo,
hned uvidime. Den, který jeho památce církevní jest
zasvěcen, totiž den 24. června, by], jak uči sv. Augustin,
dnem jeho narozenin a jest to vedle podobných svátků
Krista a Panny Marie jediná památka, kdy se oslavuje
tělesné narozeni světcovo.

Skoro v týž čas připadala u národů pohanských
slavnost letniho slunovratu, konaná, jak ze stop dosud
zachovaných lze souditi, s nemalou okázalosti, jaká
vůbec se jevila při slavnostech, tak důležité zjevy
přirodni provázejicich. Nebylo tedy, když se rozšířilo
křesfanstvi, nic přirozenějšího, nežli že staré slavnosti
letního slunovratu připoutaly se ke svátku sv. Jana
Křtitele — a jelikož slavnost ta u všech národů byla
známa, přešla také za dob křesťanských všude na
svátek zmíněného světce. Odtud jest nám jeho oblí-
benost zajisté již patrná. Zároveň pak jest zřejmó,
že o této slavnosti svatojanské nelze jinak mluviti
než jako o slavnosti letniho slunovratu.

Abychom již předem o slavnosti této utvořili si
správné mínění, vzpomeňme si jen na význam dne
štědrovečerního a na vánočni koledu jakožto na zů-

181

statky dávné slavnosti slnnovratu zimnihO; a připo-
meňme si také, jak ndržaje se dlouhou řadou zvyků
velikonočních (zvláště o Velikém pátku) památka bý-
valé oslavy probuzené přírody aneb v noci fllipo-
jakubské a v den prvního máje dávného vítáni při-
cházející Vesny.

U nás ovšem pokrok časový jako s mnohé jiné
věci po předcích zděděné, také s této slavnosti pře-
mnoho setřel a v mnohých krajích téměř v nic ji
uvedl; avšak máme alespoň zprávy, jak se slavnost
druhdy u nás konala, a pak známe, jaký význam
měla a dosud má a jak se koná u jiných větví slo-
vanských a také národů jiných. V následující stati
věnujme jí bližší pozornost.

Při každé důležitější slavnosti starých předků
našich slaven byl již předcházející svatveěer, ba noc
svátek předcházející mívala často i mnohem větší vý-
znam než svátek sám. Máf noc sama sebou cosi
tajemného do sebe, její šero nebo tma zastírá pláštěm
svým mnohé, co by se za dne díti nemohlo; a ježto
slunce, jež světlem svým nade vši přírodou jaksi vítězi
a tudíž za pána a vládce jejího se pokládá, s oblohy
zmizelo, nastává všem živlům a mocnostem světlu
poddaným úplná svoboda. Proto co velikého ve pří-
rodě se děje, dle víry lidu v noci se děje.

Tak jest i při slavnosti svatojanské, jejíž nepo-
měrně větší díl zabírá večer a noc přede dnem svět-
covým. V tu noc všecky síly přírody, jež jindy jen
skrovnou, sobě vykázanou měrou působí, jako by byly
rozpoutány, voda i oheň nabývají neobyčejné moci,

182

v bylinách probouzí se zázračná síla a také nadpři-
rozené bytosti provozují s neobmezenou volností kou-
zelnou svoji moc.

Moohé byliny ovšem jsou dobrými léky kdykoli
v roce, avšak neklamným stává se účinek jejicb jen
tehdy, jsou-li sbírány v čas zmíněný. Že taková víra
u nás již před věky byla, svědčí nám staročeská
skladba „Mastičkář^, kdež na zvláštní chválu zázračné
masti se praví:

„Letos, den svatého Jana,
činil jsem tuto mast z myrrhy a tymiána;
přičinil jsem k tomu rozličného kořenic,
' v němž jest silné božie stvořenie."

Kořenářky, jakých je po našem venkově vždy
hojnost, dobře jsou si toho vědomy a proto si popilujl,
aby 8 prací svou byly hotovy, než na sv. Jana Křt.
„rosa obejde". Avšak jsou některé byliny, které účin-
kuji jen na ten den trhány jsouce. Tak na př. barvínek
a brotan trhají pytláci, k čemuž prý je nutno do nahá
se svléci ; doma obě rostliny uvaří, odvarem vyplách-
nou ručnici — a pak nic jejich ráně neujde, ničeho
nechybí.

Zvláště podivnou silou nadáno jest kapradí. Kvete
jenom jedinou chvíli v roce, a to okolo půl noci před
sv. Janem — květ jeho stkvěje se jako ryzí zlato a
má moc kouzelnou. Kdo má květ z kapradí, porozumí
na př. řeči zvířecí, má ve všem štěstí a beze všelikých
jiných prostředků čarodějných může se zmocniti všech
pozemských pokladů. Avšak není snadno květu toho

183

nabýti. V Čechách nejsnáze se ho dostane ěisté panně,
které, když jen v pravý okamžik prostře bílý šátek
pod kapradi, ryzí zlato naň napadá. Trhati se květ
ten nesmí, nýbrž toliko setřásti a při tom ani nehles-
nouti. Jiný musí prostříti blloii rouškn, jíž se kalich
při mši zakrývá; při tom učiní kolem sebe kruh
hfllkou jeřábovou a zapálí hromničku. Avšak květu
hlídají čerti, chtěj íce se ho zmocniti, jakmile se za-
leskne — a ti spustí na odvážného člověka všemožné
hrůzy: vichr skučí a lomcuje stromy, hrom burácí,
blesky se křižují, slyšeti děsné výkřiky, ba objeví
se sám ďábel — a člověk při tom všem nesmí vy-
kročiti z naznačeného kruhu, ba nesmí se ani ohléd-
nouti. — Taková vira v zázračnou moc kapradího
květu rozšířena jest u všech Slovanů a též u Germánů;
ze Slovanů jen Malorusům je paporoť — kapradí —
kvítek, který „kvete beze všeho květu".

Nadpřirozené bytosti, jak praveno, mají v tu noc
plnou svobodu. Proto čarodějnice sjíždějí se^ letíce
vzduchem na košťatech, u nás na křižovatky, v Polsku
na Lysou čili Babí horu u Sandoměře, v Rusi věďmy
na Lysou horu u Kyjeva, která v Malorusku sluje
„Čertovo Beremišče". Hospodyně záhy z večera chrání
různými prostředky domu i chléva od jejich zlé moci,
vždyť může taková zloducha snadno způsobiti, že jí
krávy nedoji. Vezme jí na př. plachetku, s kterou
se chodí v létě na trávu, vyjde na hospodářovo pole
a stírajíc do plachetky rosu, říká: „Beru vám užitky,
ale ne všecky!" — vtom případě kravám ještě trochu
mléka zůstane ; říká-li však : „Beru vám užitky všecky !"

184

pak může hospodyně kravám předkládati nejlepší
jetel nebo samou mateřídoušku; ani ji nevystřiknou.
Mléko zatím stéká čarodějnici pohodlně s pouhé pla-
chetky.

Lesní panny, na Moravě a Slovensku bosorky,
provozuji v noci svatojanské své reje, tančíce po lukách
a lesích. Postava jejich je luzná ; víte, jak popisuje
takovou bytost náš Čelakovský:

„Cupy, dupy z houštiny,
letí jelen z mýtiny;
na jelínku podkasaná
sedí sobě lesní panna;
šaty půl má zelené,
půl kadeřmi černěné,
a ze svatojanských broučků
svítí pásek na kloboučku.''

Svůdné kouzelnice zpěvem i sliby lákají mládence
ve svůj střed, ale běda tomu, kdo by se dal svésti,
bosorky utančí ho k smrti a na kusy roztrhají —
a kdyby ani tak ukrutný nebyly, osud Tomanův by
odvážlivého pošetilce jistě neminul.

Protože se v předvečer slavnosti již jevila roz-
poutaná, znásobněná moc živlů, konal lid v týž před-
večer hlavní a nejzávažnější obřady, jimiž slavný den
uctíval. Z obřadů těch nejznámější a nejrozšířenější
bylo a ve mnohých zemích dosud jest pálení ohňů
svatojanských, jež u jednotlivých kmenů slovanských,
jak níže ukážeme, vyznačeno jest též zvláštními jmény,
kterými pak také celá slavnost se jmenuje.

185

V Čechách již dosti dlouho zvyk ten jest zapo-
menut, ale býval tu druhdy všude rozšířen, a to ještě
s obměnami, známými v jednotlivých krajích. Ve
svých ,, Obrázcích z okolí domažlického" Bož. Němcová
popisuje zvyk ten ústy starého sedláka, který to za
mladých let dělával. Říkali tomu „Jana páliti'^ „Mladá
chasa trochu odrostlá sebrala se a nanosila dříví, na-
rovnala je do hranice a zapálila; když hořela hranice
plamenem, vzali jsme se za ruce a výskajíce okolo
ohně jsme skákali." Písničky při tom se zpívaly,
jaká komu napadla, někdy se pouze výskalo bez ladu
a skladu. Úřední zákazy „páliti Jana" zamezovaly,
takže to konečně docela utuchlo. — S pálením ohňů
bylo všude spojeno páleni smolných košfat, která hoši,
právě jako v noci Filipojakubské, hořící metali do
výše. Kolem Mladé Boleslave říkali hoši i děvčata,
košfata vyhazujíce:

„Pověz nám,
velký Bože, svatý Jene,
jak dlouho živi budeme,
za kolik pak let umřeme."

Kolikrát koště vzhůru jsouc vyhozeno po této otázce
dopadlo k zemi a nesháslo, tolik let doufal tazatel,
že bude žíti v dobrém zdraví; ale když shaslo již
v povětří aneb na zemi, čekala ho toho roku smrt.

Když oheň ochaboval, přeskakovali jej hoši i děv-
čata „pro zdraví"; z téže příčiny a na ochranu proti
čarám a uřknuti bývaly místy přes uhasínající oheň
voděny i krávy.

186

Zylášt6 důležiton úlohu má při páleni ohňů svato-
janských Černobýl čili sv. Jana pás. Hoši i divky
totiž jak u nás, tak i jinde — viji z ného věnce,
a když oheň vzplane, dávigi si je na hlava a opásaji
se mimo to pletenci z něho, aby k nim zlé mocnosti
neměly přístupu a nemohly jim učarovati. Věnce na
hlavu kladou proto, aby jich po celý rok hlava jakož
i oči nebolely ; toho účinku dosahují zvláště tím, že
se dívají věnci s hlavy sňatými do hořícího ohně. —
O této podivuhodné moci Černobýlu, polsky bylica
zvaného, vypravuje již starý rostlinopisec polský,
Martin z Urzedova,^ ve svém herbáři z r. 1596., vý-
slovně uváděje, že se dívky Černobýlem ověšuji a
opásaji. Týž zvyk byl rozšířen také u Němců. V Polsku
opásaji se jím proto, aby je ve žních kříž nebolel.
V Krakovsku, pak u Mazurů a v Podlesí ozdobují se
Černobýlem domy, u Malorusů zastrká se ho množství
do střechy, aby čáry a kouzla na dům neměly účinku.

V severozápadních Čechách, jmenovitě v krajině
chebské, pálili hoši vysoký, štíhlý smrk neb jedli
upevněnou v hromadě klestí a dřiví. Děvčata přiná-
šela tam věnce, kterými se házelo přes oheň. Ohořelé
věnce nosily dívky při rozchodu domů a pečlivě je
schovávaly za obrazy a trámy ve světnici. Bylyť
k mnohým věcem velice užitečný. Při bouřce házel
se jich kousek do ohně ~ a byl-li dobytek nemocen,
přimíchala se část z nich do pice, dům vykuřoval
se jimi proti čárám a kouzlům a byl i jinak chráněn
proti všeliké úhoně. — Víra v léčivou moc těchto
ohořelých věnců jest obecná jak v krajích německých,

187

tak slovanských; ochranným prostředkem jsou také
oharky ze dřev svatojanského ohně, kteréž — pravé
jako uhlíky z velkonocního páleni Jidáše — zastrkuji
se do polí, luk, zahrad a do střech domů, a to jednak
pro úrodu, jednak proti ohni, blesku a hromu.

Níže uvidíme, jak v různých krajinách obyčeje
páleni těchto ohňů v podstatě se shoduji. Nyní obraťme
se k nejbližšim pokrevencům svým, Slovákům, kteří
mohutnými štíty svých hor jsouce chráněni, zachovali
si nejeden dávný obyčej mnohem déle v původní
ryzosti než my. U nich k starodávným obřadům pojí
se též významné pisně.

Páleni ohúů má zde jméno Vajánuo, utvořené
dle jména světcova; také v Polsce zvyklý název „So-
botky" není tu neznám. Ohně zapaluji se na kopcích,
jichž tu ovšem je na vybranou. Jak se hvězdy ukáži
na nebi a tma dědiny! zastře, opouští kde kdo dědinu
a ubírá se na ustanovené místo. V Liptově zpivaji
již cestou:

„Ej, Jane náš, Jane,

kde fa pálif máme?

Na Bobrovskej straně —

tam fa pálif máme."

Se všech stran ozývá se žert a smích. Stáři
kráčeji vzadu podívat se na veselí mladých, jimž
nikterak nejsou na překážku.. Že však k obřadu tomu
jíti je nutno, poučuje nás popěvek dívky zvoleňské:

„Kdo na totú Sobotku nepridze,
do ročka ho hlava holec budze.

188

Já na totů Sobotečku přišla,

do ročka já budu frišná."
Když dojdou temene vrchu, zapálí se oheň, k ně*
muž několik hochů naneslo hojnost dřiví a klestí.
Sotva rudj^ plamen vyšlehne v temno noční, zavýsknou
junáci jedním rykem, až se hlas jejich odráží od
okolních hor. Děvčata chytnou se za ruce a utvořivše
kolo točí se kolem ohně a zpívají.

Sotva píseň dozněla, hned některá z dívek po-
číná jinou:

„Jano, Jano, Vajánuo!

Přiletěla holubička v čas ráno,

přiletěla druhá,

z červeného kruh a,

přiletěla tretia

zo zahrady z kviefa —

Jano, Jano, Vajánuo 1"
Staří zatím stojíce v kupách podél ohně vzpomí-
nají svých mladých časů, pozorují mládež a rozhlížejí
se po okolí. Hle, jak rozkošný obraz naskýtá se
jejich zraku! Co dědin kolem, všude na výšinách
ohně planou, rudý jejich lesk kmitá se noční temno-
tou, jakoby utlumiti chtěl třpyt hvězd na obloze, osvě-
cuje jen zpola stromoví a křoví nedaleko na svahu
rostoucí, ale plnou záři vrhá v radostná líce mládeže,
která v dražném reji v kole se pohybuje. S blízkých
vrchů slyšeti až sem výskot i zpěv — dále již jen
postavy v taktu kolem ohňů se točící lze spatřiti,
a na konci obzoru, kde táhlé údolí dopouští volnější
rozhled, kmitají se ohňové jako drobné světlušky.

189

Což divu, že za takové velebné noci, pozoruje mocné
rozdíly jasná a temnoty, stoje na výšinách a tím
jakoby nebi blíže se nalézaje, člověk takřka mimoděk
vbájil si ve přírodu jej obkličující síly nadobyčejné
a oživil ji bytostmi nadpřirozenými.

Však vizte, hranice prohořevši již klesá ; několik
junáků ruče chápe se bořících hlavní a hbitou rukou
vyhazuje je v závratnou výši, že potom jako padající
hvězdy klesají k zemi. A již hoši i dívky přes oheň
skákají, snažíce se co nejdále doskočiti; škádlení a
smíchu při tom není konce. Otažte se tam té rozto-
milé dívčiny, proč že se oheň přeskakuje. „Za to, co
by člověk rád, aby se mu podařilo," poučí vás. Pře-
skočí-Ii šfastně, podaří se, upadne-li, nezvede se mu.
A tak dívka přeskakuje, aby měla dlouhý len, pře-
skakuje i na tatíčkovo i matčino zdraví. — Než tu
již některý šuhaj nese z lesa plničkou náruč nového
dříví, oheň zase vesele vzplápolá, mládež znova pouští
se do kola a nové a nové písně linou se v tichou noc.

Již dávno odbila hodina duchů, když oheň na
dobro uhasíná a mladí i staří vracejí se k dědině.
Že duchů jim báti se netřeba, slyšeli jsme již svrchu.
Ostatně „na svatého Jana — není noc žádná", snadno
tedy dočkati se při ohni ranních červánků.

U Poláků Sobotky slaví se skoro týmž způsobem.
Ve slovníku Lindově čteme při tomto jméně •' „U nás
v předvečer sv. Jana ženy ohně pálily, tancovaly,
zpívaly, ďáblu čest i službu činíce; toho obyčeje po-
hanského posud nechtějí se spustiti, oběti z Černobýlu
přinášejíce, věsíce jej po domich i opásajíce se jím,

190

cinl sobotky, palice totiž ohně a vykřesávajíce plamen
ze dřeva, aby to bylo y pravdě světlo ďáblovo, zpíva-
jíce písně, tancujíce."

Pálení ohňů bylo provázeno zpěvem, ale vlče
písni a také hezěích vize se k obyčeji, o němž níže
bude řeé, ku pouštěni vínků. V některých z těchto
písni spatřujeme značnou podobnost názoru s písněmi
slovenskými. Vizme přiklad:

„Ku Dunajowi ku gl^bokiemu

oj ku lasowi ku zialonemu

oj pal^, pal^ sobotky,

i pijá piwo i wódk?.

Eto na Sobótce nie b^dzie

glówka go boleé wci^ž b^dzie."
(U Dun. hlubokého a u lesa zeleného, pálí sobotky . . .
Kdo na Sobotkách nebude, hlava ho bolivat bude.)
V některých končinách polských jde při pálení
ohňů hlavně o ochranu proti čarodějnicím. Z té příčiny
sejdou se večer před sv. Janem hospodyně i mladá
děvčata kdesi na louce u potoka, zapálí oheň a dívají
jse, jsou -li všechny; která by nebyla přítomna, pokládá
se za čarodějku. Potom napivše se vodky, o níž také
právě zmíněná píseň mluví, mladší tancuji před ohněm
a starší, vyňavše ze zástěr svazečky trav, z nichž
každý druh zvlášf je svázán, metají z každého po
stebélku do ohně ; dým z toho vycházející zahání prý
čáry; Zbytky travin počlivě sbírají a zastrkují je potom
po domě i chlévech proti čarodějnicím. Bylin je sedm:
rosička, plamínek, Černobýl, mateřídouška, routa, šalvěj,
a svatojanské kvítí.

'i.

191

Při tanci a zpěvu nezapomínají zavdávati si vodky,
a veselí jejich trvá až k půlnoci, ne-li déle.

Z ohňů sobotečných berou si vesničané polští oheň
pro domácí krby ; až dosud měli oheň, pochodlcl z ohne,
svěceného v předvečer sv. Tří Králů.

Na Pokuči (ve východní části Karpat) zapaluji
víchy slámy na tyčích uvázané a pobíhají s nimi
v různé strany, výskajíce a pokřikujíce ; od svatvečera
sv. Jana provozují to každý večer až do svátku
sv. Petra a Pavla. — Tamtéž sbírají si o sv. Janě
Křtiteli některé byliny a dávají je knězi posvětit.
Věnečky z nich jsou prostředkem od mnohých nemocí,
jistě pak chrání od čar a zlého ducha.

Jinde býval obyčej, že na sv. Jana za časného
jitra chasa navázala velikou otep slámy, převázala
Černobýlem, okrášlila květinami, a pak přivlekši ji
k řece, potopila a po vodě pustila.

V Busku nazývá se slavnost svatojanská Kupalo.
Mládež se při ní věnčí a opásává bylinami, zapaluje
ohně, tančí kolem nich a přeskakuje je, jako se jinde
děje; v končinách moskevských honí také skot přes
oheň, aby byl chráněn od čar. Také písni kupalných
je hojně. Ale nejednou věcí přece se Kupalo odchy-
luje od vylíčených Sobotek. Samo jméno, ač je ně-
kteří jinak vykládají, uvozuje nám na mysl koupání,
koupel, a s tou slavnost ta vskutku je v některých
krajích ruských podstatně spojena. Koupají se totiž
lidé k večeru až do soumraku a potom teprve jdou
pálit ohně. Koupeli té připisuji zvláštní, osvěžující
moc, a to tím vlče, že dle jejich domnění až do té

192

doby voda není zdravá a nikdo do ni nemá vstupo-
vati. A kdo se po koupeli potře ještě černýšem, bude
jistě zdráv po celý rok. V Archangelské gubernii
posypávají lidé vodu při této koupeli; dřivé než do
ni vstoupi, travou kupalnicnou, totiž pryskyřnikem. —

V Bělorusku je páleni kupalného ohně podobno způ-
sobu, jaký s vrchu ze severozápadních cech byl uveden
a o jakém se ještě stane zminka. Tam zaráži se totiž
kůl, obalený slámou, proutím a květinami a zapaluje
se ; když plameny z něho vzhůru šlehaji, metaji divky
do ohně březové větvičky a řlkaji: „Ať je můj len
tak vysoký, jak vysoko vstoupá tento plamen." —

V okoli města Bělice na Dněpru při tom zpívaji:

„U pana Ivana prostřed dvora

stávala vrba,

na vrbě hořely svice;

s té vrby kapka upadla,

jezero vzniklo;

v jezeře sám Bůh se koupal

s ditkami, dětičkami."

Kůl neb strom onen sluje misty Kupala, jinde,
jako v Malorusku, mařena neb marína. — V Bělorusku
máji také dzěvku - Eupalo, to jest nejhezči dívku,
kterou družky jej i z rána v den sv. Jana všecku kvitim
ovinou.

Potom jdou do lesa, kde dzěvka - Kupalo, oči
majic zavázány, rozdává ostatnim z připravených
věnců, z nichž se pak hádá, co kterou čeká. Hádáni
z věnců v tu dobu je na Rusi vůbec rozšiřeno.

198

Pozornhodno jest, že mnohé pisně ruské nemají
k obřadu páleni ohňů svatojanských výslovného, zjev-
ného vztahu a zvláště že jsou rázu smutného. Tako-
vého rázu jsou také písné, jež pěji dívky na Volyni
a Podolí při zvláštním obřadu v den sv. Jana. Ozdobí
totiž vrbu, již pak se říká kupajlo, rozmanitým kvítím,
zarazí ji do země a tančí kolem ni, zpívajíce smutné
písně. Pak se na ně přihrnou hoši, zmocní se přes
jejich odpor kupajla a roztlukou je na kusy. Obrazný
úkon tento vykládá se o rostlinstvu, jež žárem slunce,
na výši stojícího, uvádá a hyne, nac zničeni vrby a
žalostné písně narážejí. — Zde tedy lid pojal věc
s jiné stránky — neradujef se z toho, že životodárné
slunko dostoupilo vrcholu své moci, ale želí toho, že
tato moc jeho má také sílu ničivou. V některých
místech (na př. v Charkovské gubernii) hotovili si ke
kupalnimu ohni kuklu, obyčejně ze slámy, téměř zvíci
člověka, oděli ji v ženský šat a ozdobili květinami,
stuhami a věnci. Přeskakovali s ní hranici, na konec
pak hodili ji do vody.

U Slovinců večer před sv. Janem je slaven oká-
zale. Zachoval se zvyk zapalovati vysoké planoucí
„křesy", při nichž v Pohoří zpívají:

„Co roste bez kořene?

Kámen roste bez kořene.

Co kvete beze květu?

Kapraď kvete bez květu.

Letní sníh, zimní květ."
V některých krajích běhá mládež s hořící slámou,
zpívajíc mezi nivami. Okolo ohňů skáčí a veselí se

Vykoukal: Rok. 13

194

staří i raladi. — Veselého, ba bujného rázu jest slav-
nost svatojanská u Jihoslovanů. Přemnohé rodiny slayi
tu «krsno ime", kterýžto den patři v rodině k nej-
přednějším svátkům celého roku, a také ostatní od-
dávají se radovánkám a plesu. Dle spisovatele Kara-
džiče „Srbové se domnívají, že je Ivan-dan — tak
se u nich ten den jmenuje — tak velikým svátkem,
že v něm slunce na nebi třikrát ze strachu se zastaví.^
Svatvečer jeho tedy slaví se velikosti svátku zcela
přiměřeně a tak horlivě, že prý při tom celá noc letmo
uprchne.

Také zde ohňům těmto říkají „křes". Zvláště
rádi pálí „lilu" — kůru březovou neb třešňovou. —
U Vidovce v Chorvatsku zapalují vždy dvě děvčata
a jeden hoch společně křes. Když hranice je celá
v plameni, přeskakují ji všichni tři. — V Kamenné
Hoře pastýři vrhají do křesu devět prutů ze tříleté
révy; když vzplanou jasným plamenem, skáčí junáci
přes oheň. Kdo dobře skočí, ožení se do roka.

Také u Lužicanů býval áwedžeň swjateho Jana
památen, a předvečer jeho slavíval se způsobem jinde
obvyklým.

U Germanů ohně svatojanské staršími názvy vý-
slovně se označují jakožto ohně o slunovratu pálené.
U Němců takové ohně zapalovány bývaly — jako
u nás v noci filipojakubské — o velikonocích, snad
na památku někdejší germánské bohyně Ostary. —
Způsob, jakým se svatojanský oheň pálil, v podstatě
shoduje se se slovanským, jenom místy odchylují se
některé podrobnosti. Tak na př. na Mohučsku byl

196

zapálený oheň posvěcován farářem, jakož se dalo také
v některých krajinách francouzských. Do plamenů
jeho metaly se, jak jsme již při polských Sobotkách
slyšeli, rozmanité byliny, aby se lidem všecko neštěstí
a zlo obrátilo v dým, jako ony v dým se obracejí.
Při tom bývalo kolem ohňů z míry veselo a hojně
se tu popíjelo. — V Elbinkách ve Švábsku vařil se
na svatojanském ohni hrách, který se pak uschoval
a sloužil při pohmožděninách a ranách za vítaný
lék. — V poříčí Moselly při hranicích francouzských
sbírá se dům od domu po otepi slámy, která se za-
nese na vrch za vsí, kamž se večer sejdou muži a
hoši — ženské postaví se níže 5 slámou oplete se
v^eliké kolo tak, že dřeva není viděti, středem pro-
vlékne se dlouhá tyč, na níž se kolo vede. Na dané
znamení kolo se zapálí a spustí rychlým během k řece ;
diváci vesele zavýsknou a metají do povětří hořící
pochodně, kterých si ze slámy byli nadělali. Mnozí
běží za kolem a pozorují, jak dlouho hoří; zhasne-li
dříve, než dojde k řece, lze cekati malou úrodu vína,
vjede-li ještě hořící do vody, bude úroda bohatá.

Pouštění hořícího kola jest zajisté obřad vý-
znamný. Vykládá se jakožto obraz slunce, které, do-
stoupivši svého vrcholu, odtud již klesá, až v měsících
zimních takořka zcela zmizí. Obyčej tento byl vedle
páleni ohňův obvyklý zvláště ve Francii, kdež se
připomíná již ve XIII. století. Ve Francii vůbec byly
ohně svatojanské v oblibě. Byly rázu veselého : kněží
přicházeli ve slavném průvodu jich posvětit.

Svatojanské ohně páleny byly nejen na venkově,

13*

196

ale i y městech ; y Metách, ano i y samé Paříži a
jinde zřizoyány y 15., 16. a 17. stol. hranice přímo
na náměstí a sám starosta je zapaloyal. Do našeho
yěku udržel se zyyk ten y městech jihofrancouzských.
V Aixu a Marseillu čistily se před sy. Janem ulice —
yenkoyané přinášeli do města kyětiny, jimiž se každý
zdobil, anaf se jim připisoyala zyláštní moc ; část jich
yrhána byla též do ohně, přes nějž mládež skákala
a oharky škádlila mimojdouci. Ve ysech pak jezdili
na oslích neb mezcich, držíce y rukou zapálené yětye
jedloyé.

Nebyly pak ohně syatojanské yftbec snad jen
zábayou prostého lidu, mámef historické zpráyy, že
se jich účastnily také hlayy korunoyané. Tak na př.
y Augsburku roku 1497 zapálila za přítomnosti císaře
Maxmiliána krásná Zuzanka Neithardoyá pochodní
syatojanský oheň a začala se synem jeho Filipem
tanec kolem ohně. V Lehnici r. 1578. dal tamější
yéyoda zapáliti syatojanský oheň a byl při tom pří-
tomen s celým dyorem syým.

Zajímayou zpráyu o tom, jak také u nás y Čechách
syatojanský oheň těšil se pozornosti yzdělaných kruhů,
podává Václay Hájek ye své Kronice při r. 1385.
Mluvě totiž o svárech mezi Cechy a Němci na uni-
versitě, při nichž Cechům nejedno příkoří bylo snášeti,
praví mezi jiným :

„Kdyžkoli studenti měli jaký triumf, buďto že
jsou o vigilii svatého Jana oheň pálili, žádný tu Cech
nepřistupuj, aneb když měli masopust, žádný se tu
z Cechů nepřiměšuj."

197

Totéž opakuje z Hájka také Beckovský*) ve své
Poselkyni.

Hledíme-li k bájeslovnému významu ohňů svato-
janských; nemůžeme v nich zajisté spatřovati ničeho
jiného, než stopy dávného obřadu, jimž uctíván byl
od pradávna dobročinný živel ohně u všech národů.
Oheň sám býval pohanským národům obrazem ohně
nebeského, zřidla všeho pozemského tepla a tudiž
i všeho ústrojného života. O letním slunovratu octne
se slunce na výši své moci — toť tedy nejvhodnější
příležitost velebnosti jeho vzdáti čest; že se to ne-
mohlo státi jinak než uctíváním hmotného obrazu
jeho — ohně, jest pochopitelno.

Svatojanský oheň, jak jsme místy již ukázali,
měl také moc očistnou. Pro očistu zajisté byl pře-
skakován, pro očistu a zároveň jemu v oběf vrhány
byly do něho jisté byliny, ba očistná moc jeho byla
tak značná, že i zůstatky z něho, ba i věnce, jež se
ho toliko dotekly, zbavovaly osoby i celé domy vlivů
škůdnických. Pravou očistou však byla koupel, o níž
jsme se zmínili při ruském Kupale. Zmínky zaslu-
huje, že tento obřad očistný o sv. Janě byl druhdy
rozšířen také na západě. Italský básník Petrarka,
který navštívil Karla IV. v Praze a byl také v Kolíně
nad Rýnem, vypravuje z pobytu svého u Němců,
kterak o vigilii sv. Jana od svého hostitele veden
byl ke břehu řeky na zvláštní podívanou. Veěkeren břeh

*) Kronikář Václav Hájek zLibočan zemř. r, 1553 ; Jan
Frant Beckovský žil od r. 1668 do 1725.

198

řeky byl pokryt velikým davem žen ; podkasány a s ru-
kávy vyhrnutými sestupovaly do vody, nabírajíce rukama
vodu a umývajíce se, při čemž prý domácím (Petrar-
kovi neznámým) jazykem cosi propoví daly. Na otázku
jeho, co a proě se to děje, pověděl mu průvodce, že
jest to starý obyčej národní; ženy prý jsou přesvěd-
čeny, umyjl-li se ten den v řece, že všeliké zlo a
všechny trampoty, jež na ně během roku mají přijíti,
s nich budou sňaty. Proto prý se každého roku taková
očista vykonává. — O podobné dávné očistě jsou zprávy
také z Itálie a z jiných krajin.

Jednodušší koupel pořizuje umývání rosou, na-
sbíranou před slunce východem na sv. Jana. Ve Francii
hojí tato rosa kožní nemoci, právě jako první vědro
vody na úsvitě toho dne čerpané léčí zimnici. Ne-
daleko Nogentu (jih. záp. od Paříže) jest pramen,
proslulý léčivou silou v noci před sv. Janem ; lid
sestupuje do jeho vody a myje se.— Ve slovanských
krajinách umývají se zmíněnou vodou jen dívky, a to
proto, aby líc jejich byla svěží a krásná. Na Slo-
vensku vybíhají děvčata časně ráno k žitným polím
a myjíce se tu rosou zpívají:

„Tvář moja, tvář moja, kvitni mi růžičkou,
budem fa umývaf tou žitnou rosičkou ;
tou žitnou rosičkou, sbieranou za rána,
kým slunce nevynde na svatého Jana."

Podobný účinek svatojanské rosy u děvčat pěkně
vyjadřuje píseň polská z Podlesí:

199

„ Janie, Janie^ swi^ty Janie !
Cóžeá nam przyniosl nowego;
cóžeš nam przyniosl pi^knego ?
Janie, Janie, swi^ty Janie !

Przynioslem ja rosy

dzieweczkom dla krasy ;

takže macierzanky (mateřídoušky)

panienkom na wianky.

Janie, Janie, swi^ty Janie!"
O každých syátcich, jimiž slavena byla jakási
změna přírodní, zpytovával lid budoucnost; zdálof se
mu, že na takovém rozhraní, kdy jedna doba ustu-
puje, aby jinou byla vystřídána, sama sebou nabízí
se příležitost pohlédnouti v tajemné šero příštích osudů,
které svou nejistotou vždycky človéka vábilo. A že
povaha lidská ve příčině této vrozené zvědavosti se
nemění, zachovalo se obyčejů sem spadajících dosud
nejvíce. Na Slovensku pouštějí dívky věnce po proudící
vodě a pozorují bedlivě, kam se obrátí nebo kde se
zastaví; s té strany totiž přijde jim ženich. U nás
místy odnášely si dívky věnce, s nimiž kolem ohně
tančily, domů a kladly si je na noc pod hlavu.
Doufaly, že se jim ve snu ukáže budoucí muž jejich. —
Házejí také děvčata o sv. Janě věnce pozpátku na
strom; či věnec se zachytí, ta se toho roku vdá. —
Týmž způsobem hádají také dívky německé a počí-
tají, kolikrát jim věnec spadne, tolik let že ještě
budou na svobodě. A tak dívky ještě rozličným ji-
ným způsobem snaží se zvěděti, co jest jim souzeno.
Jako o Vánocích; tak také o sv. Janě lidé pátrají.

200

jak dlouho budou živi. Na Slovensku večer před
sv. Janem zastrkují do příčních trámů ve stropu svět-
nice „bielé králike" — svatojanské kvítí (kopretinu),
a to tolik kusů, kolik je členů rodiny; dopoledne
druhého dne je snímají — cí květ přes noc usechl,
ten toho roku zemře. Tamtéž v jiných krajích a také
v Cechách zastrkuje každý člen rodiny do trámu nad
stolem netřesk; čí netřesk se dále rozvíjí a roste, ten
bude dlouho živ, komu uschne, nebude živ do roka.
V Chorvatsku kolem Karlo vce za týmž účelem a stej-
ným způsobem zastrkují se růže.

Také v hospodářství není den sv. Jana beze vSeho
významu. Prší-li ten den, prší plné tři dni 5 je- li pěkně,
potrvá pěkné počasí stejně dlouho. Prosí-li se před
sv. Janem za déšť, přijde po něm bez prošení. Dle
toho, jak dlouho po sv. Janě kukačka kuká, předpo-
vídá se, jak bude draho; kolik dní po něm se ozývá,
po tolika zlatých bude žito. Kuká-li za léta nepří-
znivého, okřikují ji lidé : „Mlč a nekukej na drahotu."

V Čechách rozšířena jest velmi pěkná pověra,
týkající se požívání ovoce. Před sv. Janem Křtitelem
žádná matka, které bylo dítě zemřelo, nemá požívati
ani jahod ani třešní; toho dne totiž rozdává Panna
Maria na nebi po jahodové a třešňové kytičce, a až
by přišla k dítku, jehož matka do toho dne oněch
plodů se nezdržela, řekla by :

„Tvoje matka mlsná byla,
tvou kytičku tobě snědla,
nemám ti co dát."

Dítě by nedostalo ničeho a plakalo by.

201

Na konec položirae nékteré zvyky u Slovanů na
8 v. Jana buď dosnd nebo druhdy obvyklé, jež se liší
od obyčejů svrchu vyli6en;^ch.

V nékterých krajinách karpatských jonáci na
sv. Jana za ranného jitra svázali obrovskou otep slámy,
převázali ji Černobýlem, vyzdobili květinami, pg.k ji
stopili ve vodě a pustili po proudu.

V Lužici jezdíval na sv. Jana jonák, v obličeji
zastřený maskou, vyřezanou z březové kory a všecek
ověšený květinovými provazci. Pustil koně plným
tryskem. Na určitém místě čekali na něho všichni
vesničané, aby ho zadrželi, což se jim však na po-
nejprv zřídka podařilo. Ale jak ho zachyfili, ssadili
jej s koně a strhali s něho všecku květinovou ozdobu,
kterou hospodyně pečlivě mezi sebe rozdělily, jelikož
přinášela požehnání.

Jest zachována zpráva z r. 1672., kterak slavili
svátek svatojanský Slované Drevanští, sídlivší druhdy
na levém břehu labském a^i mezi řekami Ilmenavou
a Jentzí. Tam všecky ženy, dívky i stařeny v před-
večer sv. Jana s jásotem přivezly břízu, samy vůz
táhnouce a sebe horšího počasí se neděsíce, do dě-
diny ; vůz táhly ženy — dívky šly kolem vozu a zpí-
valy. V dědině skácely strom loňský a zasadily nový,
ověšený věnci a květinami. Na obřad tento upomíná
zajisté živě známá, krásná píseň slovenská:

„Soťali brezu, už ju vezu,

už na ňu chlapci nepolezu.

Už se tá breza vyvalila,

čo veťa ťudi ochladila.

202

Ej ochladila^ kým bor stála^

kým ju sekera nesofala.

Už se tá breza nezelená,

už je i ztade odvezená^ atd.
Dopátrati se však, zpíval a-li se tato píseň tklivébo,
dnmnébo nápěm při stavěni máji, či týkala-li se, jak
se někteří domnívají, zvykn svatojanskébo, sotva ně-
komu se podaří.

k

české posvícení.

Kdybych měl ve kterékoli dědině, ležíci ve pří-
jemném, půvabném kraji, statek jenom poněkud roz-
lehlý, pozval bych laskavé ětenářstvo na posvícení
za svůj stůl a nic bych se nehněval, kdybych měl
pak hosti hodně mnoho ; avšak že mi opatrná Štěstěna
nejen takového statku, nýbrž ani stateěkn nedopřála,
nemohu k sobě nikoho pozvati na hostinu, za to však
prosím, aby ve průvodu mém šel se, komu libo, po-
dívat na posvícení vesnické alespoň poněkud zblízka.
Možná, že nás potom některý hodný soused ochotně
a rád přijme — vždyť i nezvaní hosté bývají někdy
vítáni, a česká pohostinnost dosud nevymizela!

Cestou mohli bychom nahlédnouti do minulosti
tohoto svátku národního. Jméno jeho jest zajisté pů-
vodu křesťanského, značíc sv^átek církevní, s nímž
slavnost národní nejedním, byť dosti volným svazkem
se víže. Tím ovšem nechceme říci, že posvícení by
bylo církví teprve zavedeno; ukazujiť četné okolnosti
k tomu, že by ušlechtilý svátek tento zcela dobře

204

byl trval i beze slavnosti cirkevni a že tedy bezpo-
chyby již dříve byl svěcen, než mu církev dala svým
vlivem jaksi novou tvářnost. Avšak pověděti, jaký
byl původní význam posvícení, jest obtižno, nechce -
me-li přímo říci nemožno. Že by to byla opožděná
slavnost dožinková, jak někteří se domnívali, nesnadno
jest uvěřiti; neboť kterak by bylo, aby po všech dě-
dinách, jako druhdy bývalo, slavily se dožinky, a pak
aby rovněž po všech dědinách, jako dosud jest, slavila
se ještě opožděná slavnost dožinková, posvícení? —
Avšak zač máme pak posvícení pokládati? Jest to
snad, jak jiná domněnka vyslovuje, první slavnost
podzimní, přechod léta k Vesně? — Domněnka tato
již více se podobá pravdě, ač jest při ní nápadno,
že posvícení slavívala se z velké části v samém létě,
kdy ještě ani ovoce, dar podzimu přední a nejpod-
statnější, zralé a sčesáno nebylo. Tedy ani k té do-
mněnce nemůžeme s plnou důvěrou se přikloniti.

Jisto jest, že posvíceni slaveno bylo od nepaměti
tehdy, kdy obilí všechno již bylo s poli ve stodole
a kdy již některá část jeho k životním potřebám rol-
níkovým byla vymlácena. Maje tudiž hojné zásoby
potravní na celý rok příští a vida před sebou požehnanou
odměnu svého potu a svých mozolů, rolník stanovil
si chvíli nejen ke klidnému odpočinku, nýbrž i k ja-
rému veselí a hojnému požitku, k němuž jej plné
stodoly opravňovaly. Snad při tom i vyšší mocnosti,
jež úrody nadělila, bylo vzpomenuto.

Jsouc podmíněno podnebím a hospodářskými po-
měry, posvícení neslavilo se ovšem ve všech krajinách

205

iiajeduon^ ale porůznu dle toho, jak kde se sklizní
brzy byli hotovi a tudiž mohli oddávati se radovánkám.
Avšak kterak by bylo možno radovati se, kdyby na
radosti naši účasti neměli přátelé a známi, jimž bychom
své srdce po vůli otevříti a slasti i bědy minulých
dnů mohli vypověděti? Posvícení bez hosti nemělo
by půvabu ani nejmenšího — družní a hostinní
venkované naši byli tedy samou povahou svou nuceni
spořádati si posvícení svá tak, aby navzájem pohodlně
mohli se navštěvovati a se sousedy af bližšími, af
vzdálenějšími se veseliti. Veselí toto bývalo nejednou
hlučné, ano místy snad i nevázané, a toho císař
Josef II. užil za záminku k tomu, aby rozbujnělé
zvyky posvícenské uvedl na pravou míru. Zdálof se
mu, že lid, jezdě a chodě z posvícení na posvícení,
prozahálí mnoho času, jejž by práci (tehdy zvláště
práci rtbotní) mohl věnovati, radovánkami jen do-
brému bydlu nad potřebu přivyká, snad i na mravech
újmu trpí a mysl svou obrací k lehkosti a vrtkavosti.
Proto r. 1787. stanovil, aby posvícení se slavilo teprve
tehdy, když práce polní většinou již jest skončena,
a to všude v týž čas, a vybral k tomu čili neděli
Havelskou v měsíci řijnu. Tak vzniklo posvícení, které
po zakladateli jeho dosud nazýváme císařským. Na-
řízení Josefovo mělo cíl zajisté vážný, avšak z veliké
části minulo se jim téměř úplně. Ledakde k dosa-
vadním posvícením, od nichž neupuštěno, přibráno bylo
ještě posvícení nové, císařské, až prodlením let jakož
i časovými úhonami ustálilo se zas jen posvícení je-
diné, tu původní, onde císařské.

206

Než zabočme již tu do té útulné dědiny, k niž
zelené dosud stromoví tak těsně a ladně se vine, jako
k mladé hlavě svěží věnec. Jdeme tam vlastně před
posvícením, abychom nahlédli, jak chystá se dědina
a její obyvatelstvo na zalíbený svátek svůj.

Hned vám zajisté padne do oka, že celá vesnice
má jaksi svátečni ráz — pozoruj emef na ní nebývalou
úpravnost a spořádanost, kteréžto vlastnosti bohužel
nebývají stálým znakem všech dědin českých. Avšak
dnes náves jest urovnána, prostor před jednotlivými
domy dokonale jest umeten, ba i ta hromada rumu
na pokraji obecni louže, jíž se tu dává pyšný název
rybníka, zbavena jest sousedství kopřiv, blínu, pryšce
a lebedy a zavezena kamsi na pole. Domy jsou pěkně
obíleny a zdola přizdobeny pruhem černého lemu, na
nějž vnitřek komínů poskytl barviva stejně jedno-
duchého jako laciného. A v takovýto svál^čni háv,
v nějž, mimochodem řečeno, obléká se dědina kromě
posvícení obyčejně jenom o pouti, oděny jsou nejen
budovy zámožnějších hospodářů, ale i tam ty chatrče,
jež na konci dědiny tulí se družka ke družce, jako
zástup žebráků za dveřmi boháčovými. Co kde neho-
tového, ještě kvapně se upravuje a dodělává; vždyť
sem přijde tolik cizích hostí, a ti by pak mohli dědinu
pomluviti, jaká že je nehezká a nepořádná, a k také
pomluvě nikdo stůj co stůj nechce zavdati příčiny.
Avšak vápeník, který s hlasitým, táhlým provolává-
ním: „Vápno, vápno!" na návsi zastavil, neodbude
zde dnes asi žádného zboží — neboť kdo by si nechal
bíleni až na samý pátek před posvíceními Vždyť by

207

to skoro ani neoschlo — a pak je v pátek třeba již
míti jinaké věci na starosti !

AnO; málem bychom byli zapomněli^ že teprve
jest pátek ! Stojíme nyní na návsi a rozhližime se po
dědině. Zajiti samoděk někam do stavení dnes opravdn
není radnO; majif všnde rnce plny práce, a tn nevidí
rádi cizího člověka v domě, aby se jim díval do rukou
a oni se jím meškali. Avšak štěstí je nám přece pří-
zni vo. Tamo kráčí soused jakýs dobromyslné, čtverácky
usměvavé tváře. Dáme se s ním do řeči, a slovo
k slovu již nás vede k sobě na „teplé^; bude nám
prý snad ještě chvíli čekati, avšak pod střechou je
přece jen lépe než na návsi.

Vejdeme do spořádaného obydlí — prostranné
místnosti hospodářské samy o sobě svědčí výmluvně
o zámožnosti majitelově. S domácími rychle se spřáte-
lujeme. «Hospodyně chce nás sice stůj co stĎj dostati
do přistěnku, avšak my prosíme za dovolení, abychom
mohli býti diváky při přípravě toho „božího daru".
Je ho tady bohudíky hezké množství! Kde jen kus
místa v rozsáhlé kuchyni a vedlejší světnici je prázdno,
všude položeny jsou plechy, bohatě pokládané koláči
pěkně zkynutými, jež právě dvě děvčata natírají roz-
kverlaným žloutkem, aby dostaly pěknou, ' zlatovou
barvu a aby neoprýskaly. V dobrém pořadu jsou tu
umístěny plechy s koláči povidlovými, tvarohovými,
makovými a jablkovými — tam jest několik plechů
s koláči prázdnými, které jsou na rozdíl od oněch na
čtyřech cípech v jedno spojovaných nebo jako buch-
tičky zavinovaných - - všelijak točeny a vykrajovány.

208

a na yále a na několika dlonliýcli prknech kromě
toho ještě jest dlonhá řada bochánků, jež čekají, aby
je tvarodatné ruce obratné hospodyně k jistým druhům
pečiva npodobily a připravily.

Jako při jiných příležitostech, také tentokrát pe-
čivo z mouky vyrábí se dvojí, lepší a špatnější —
kdyby se napeklo samé pěkné, děti a čeládka by
s tím pak byly příliš brzy hotovy. Bochánek těsta
za bochánkem nabývá nových tvarů, hned se měně
v několik tenkých pletenců, z nichž splítají se pak
rozmanité ozdoby na jiné pečivo větší, hned poddá-
vaje se válečku a přecházeje v tenkou, širokou vrstvu,
jež opatřena jsouc svrchu mákem, tvarohem neb čímsi
podobným a nasypána drobnými hrozinkami a nakrá-
jenjřmi mandlemi, dostává pak jméno „německých"
koláčů. Také menších dolků z černější mouky zrobí
se na několik plechů; jsou pro žebráky, ktiří přijdou
na posvícení zblízka i zdáli v počtu nemalém.

Vedle koláčů hlavní péče obrácena jest k hnětyn-
kám, pečivu to výhradně posvícenskému ; zvláště do-
mácí děvčata s nevšední a neobyčejnou péči hledí
toho, aby hnětynky dobře byly připraveny a vůbec
se povedly. Však uvidíme, proč těm čtveračkám na
nich tolik záleží! Měly by vlastně spokojiti se „vý-
skrabky", t. j. zbytky těsta, jež zůstaly po necičkách,
okřínech a mísách, — neboť jen z toho původně se
hnětynky dělávaly, — ale kde by jim to stačilo! Za-
dělávají těsto samou smetanou, naberou másla, mísí
tak dlouho, až vařečku, nabodnou-li ji, vytahují z těsta
holou, a když pak již těsto vyválely, nandají vrstvy

209

máku hustým sjrnpem zadělaného, nasypou hrozinek
a mandli silné vrstvy, zabalí to vše a na vrch upevni
ozdoby (květy, srdce, začáteční pismena a p ), omašlnji,
posypou vše ještě rozstrouhanými mandlemi, a pak
teprve chystají svůj výrobek k peci.

Tam zatím panuje již čilý ruch. Hospodyně právě
vytáhla první koláče — trochu přižehnuté, ana pec na
to množství musí býti silně vytopena; ale za to již
druhé jsou učiněné zlato. — Z děvčat jedno nosí sy-
rové pečivo k peci, druhé spěchá s pečeným do ko-
mory, kde babička koláče s plechů shozené rovná na
slámu, rozestřenou po podlaze. Zde potom všechno
řádně vychladne a rozdělí se podle druhů do truhel
a skříní. Hnětynky vsadí se do peci po koláčích;
bylo li koláčů příliš mnoho, musí se k nim pec znova
vytopiti.

Pochutnáváme si s hospodářem na čerstvém pe-
čivu a popásáme se na syté vůni, jež se z něho po
všem domě rozlévá. Nezatajujeme před babičkou
svého podivu, že se tu robí pečiva takové množství.
Stařenka kývá hlavou, usmívá se a praví: ,,To je
vidět, že jste z města; tam zadělávají na koláče
mouku po librách a pak se chodí na ně jenom dívat,
aby jim vydržely přes celé hody. Ale měli jste vidět,
jak ještě moje matka před posvícením zadělávala; to
se brala na statku mouka ne po věrtelích, jako nyní,
ale po korcích a zadělávaly jsme ve pracích neckách,
které jsme k tomu konci ovšem pořádně vydrhly.
A jaká tenkrát byla mouka! Z té bylo pečivo, že se
na ně srdce smálo — ale nyní, vždyť to ani nic ne-

Vykoakal: Rok. ]^4

210

nabude 1 Jak by také — vždyf obilí nemá žádné sily,
nemá pořádného jádra, země je od té zatrolené řepy
všecka vyžilá, rodí méné a chatrnějši zrno; proto je
monka špatnější, a ty koláče, bozi dárek, co potře-
bují příprav, aby byly jen trochu k světu!" — Ujišťu-
jeme babičku, ježto cítíme, že z ní nemluví pouhý
„chvalořečník dob minulých", že není tak zle a že
nám koláče chutnají výborně.

Hospodyně zatím vybírá z vychladlých koláčů
nejpěknější, rovná je na talíře, posypává cukrem, za-
vazuje pak do bílých ubrouskův a posila do sousedních
dědin po přátelích. Jsouf to koláče „žváče", komu
se jich dostane, jest tím již zřejmě pozván na po-
svícení.

Hospodář, který je stále v dobré míře, popě-
vuje si při tom písničku:

„Už je posvícení
za dveřma v síni;
jděte pro řezníka,
af bije svini ;
voda se už vaří,
z měděnce skáče,
a zejtra budeme
dělat koláče.

A co jich napečem,
to po dvou pecích,
ty je pak rozneseš,
Vašku, po strejcích.

211

Když přijdeš do domn
dej pozdraveni:
že je zvem oba dva
na posvícení."

Hovorná babička vyprávěla nám pak k našemn
dotazu o posvícení vůbec, jak za jejich časů bývalo,
— pokusím se dokresliti načatý obrázek dle jejích
zpráv a dle vlastních výzkumů.

Jak praveno, pečiva na posvícení robilo se množ-
ství veliké, tak veliké, že selky, ač k tomu cíli dost
dlouho schraňovaly, nemívaly ani dosti „zadělání";
proto jim některá tetička z blízké dědiuy poslala pří-
spěvek v podobě několika hrud másla, tvarohu a baněk
smetany. Služka, která to nesla,, naložila si na nůši
obyčejně ještě hodnou kupu plechů, neboť o ty bývala
i ve velikých statcích nouze. Zároveň s tím chodívaly
žeuské z příbuzenstva k tetičce, u níž se posvícení
slavilo, na výpomoc v kuchyni.

Jako se učinila veliká zásoba pokrmu moučného,
tak také jinak vykonány na posvíceni přípravy daleko-
sáhlé. Venkované naši, skoro po celý rok — kromě
několika významnějších dní — prostě a skromně žijíce,
popřávali si o posvícení všeho měrou tím hojnější;
že při tom nehleděli někdy ani tak na jakost, jako
na množství věcí požitelných, snadno uvěříme. Krmily
se tudíž plné chlívky husí a kachen; bez husy se
zelím nebyla by pořádná hostina posvicenská — a husa,
nemá-li několik žejdlíků sádla, nestojí dle názoru
venkovských kuchařek za mnoho. Kuřat je plný dvůr,

U*

213

ta možno bráti napořád — ale i několik starých slepic
i s kohoutem stane se kořisti nože, s nudlemi rozhoj-
ňuji pak řadu pokrmů posvicenských.

V sobotu se po celý den škube, pari, kuchá, čisti,
aby v neděli již jen na pekáče se mohlo dávati —
Piva již je doma sud, to přivezl hospodář hned, jak
se vepř porážel a dělaly se jaternice. Kromě vepře
poražen je také skopec — jeden nebo dva — a aby
byla v pokrmech náležitá rozmanitost, přikoupí se
ještě od řeznika asi čtvrt telete; na hovězím si málokdo
libuje, toho tedy opatří se, jen co by stačilo na po-
lévku, nicméně je ho přece hezký kus. Někdy podaří
se hospodáři zaopatřiti — ovsem jen tak „pod rukou",
nějakého toho zajíce, kterýž s černou omáčkou upraven,
podává se hostům „jen pro chuť".

V neděli již od časného jitra vše je na nohách
— i ty děti, které jindy rády si pospi, dnes sotva se
dočkají rána — vždyť natěšily se na to posvíceni již
tolik! Také na návsi panuje čilý ruch. Podle cesty
ke kostelu sbíjejí sv^é stánky dva tři kramáři a vy-
kládají na prkna zásoby drobného zboží svého. Pro
každý věk vyložen tu jest nějaký žádoucí dárek,
lákající ke koupi. Jsou tu píšťaly dřevěné i plechové,
foukací harmoniky různé velikosti, loutky, dřevění
vojáci, koně, kapesní hodinky s namalovaným cifer-
níkem, kšandy, dýmky, nože, punčochy i podvazky,
korále, křížky, náušnice, zrcádka, hřebeny, ba i prstýnky,
špendlíky tvarů rozmanitých, tobolky, karkulky a jiné
podobné zboží tu nalezneme. — Vedle nich umístili se
dva mužové, svádějící odrostlejší hochy výmluvnými

213

slovy ke hře; u jednoho z nich sází se na „obrázky"
a hází se kostkou, při čemž řiditel hry stále přemilá
své „orel; pták, kobyla, sedlák, panna, růže, všecko
zmůže"; u druhého sází se na kroužky, kterými se
pak hází po nožích v řadách rozestavených.

Poněkud blíže ke kostelu usadila se s prostým
krámkem, v němž nůše jest nejpodstatnějším stavivem,
„cukrová bába". Zde tlačí se nejčetnější a nejvděč-
nější diváctvo, a každému z toho zástupu děti jen
jen zraky planou touhou, aby již svůj vyhlédnutý
kousek mělo. Tam ten klouček nespouští oka s perní-
kového koně a vojáka, jiný si již měří, jak by si
rád zabafčil z cukrového doutníku, jehož jeden konec
takřka hořícím se zdá — ona dívenka vyhlédla si
děťátko, zabalené pestře nabarveným povijanem, jiná
by ráda ochutnala, jsou-li ty malé, mandlové koláčky
chutnější než jejich domácí atd. Jen co strýčkové
přijedou, pak jim dá každý několik krejcarů, a žádané
předměty hned budou zakoupeny; zatím vyjednávají
si malí starostlivci, aby jim babička těch zvlášť pěk-
ných kousků do té doby neprodala.

V kostele vyzvánějí na mši, která bude dnes
slavná ; slavíť se památka posvěcení chrámu, od kteréž
i slovo posvícení samo vzniklo a dle níž se řídí i doba
jednotlivých posvícení — ovšem po ujednané shodě
s osudníky. — Zbožný lid ubírá se do chrámu, a
každý jen letmo popatří na zboží kramářovo -— na
zpáteční cestě postojí si tu déle; jen ti výrostci okol-
kují tu tak dlouho, až je s věže odzvoněno podruhé.
Za chvíli zní již varhany a zpěv kostelní až daleko

214

do návsi. — Zatím přijíždéjí již první povozy s hosty
do dědiny. Prosté vozy kosinové jsou většinou plny,
každý strýc přiváží s sebou všecku svoji rodinu. Kdo
má blízko, přichází pěšky — a tak za nedlouho viděti
po dědině přemnoho cizích tváří, samých to přátel a
příbuzných, na posvícení se dostavivších. Což je tu
vítání a vyptávání! Ale k vlastnímu pohovoru bude
čas teprve po obědě, nyní leda hospodáři mohou si
pověděti, jak se jim letos urodilo, jak obilí sype, po
cem platí atd. Hospodyně má chudáček ruce plny
práce v kuchyni a neví, ač jí několik pilných a obrat-
ných rukou horlivě pomáhá, takořka kde jí hlava
stojí — vždyf se dnes pekou různé peceně na plných
pekáčích již od bílého rána, je potřebí všelijakých
omáček a jiných věcí, jak tedy jen pamatovati, aby
nikde žádné kořeni nescházelo! A pak aby takhle
hostům něco nechutnalo, aby si naposledy myslili, že
to ani neumí pořádně připraviti ! — Ale celkem třeba
vyznati, že pravdu mluví píseň, která zní:

„O posvícení všecko voní

tak jako v apatyce.
Na všecky strany tlučou koření,

až se usedá srdce.
Tu voní jaternice,

tu zas koláče z pece;
kdo pak by nešel na posvícení,

byl by jen blázen přece."

Starosti kuchyňské, jež hospodyni trápily, obje-
vily se naprosto nepodstatnými. Hostí velkých i malých

216

je tolik, že se stěží vejdou za stoly, a všem chutná
výborně, z vrchovatých mis máloco vrací se do ku-
chyně. A jak ubývá pokrmů i piva ze sudu, tak
množí se veselá mysl a dobrá míra stolovníků. Děti
již dříve bylo těžko udržeti na uzdě, nyní notují si
sborem :

„To je zlaté posvícení,

to je zlatá neděle,

máme maso a zas maso,

k tomu kousek pečeně — "

dávajíce tak nejlépe svou naprostou spokojenost na
jevo. Však již z jejich popěvku samého je patruo,
jak pravdivo je pořekadlo, že „není každou neděli
posvícení" — že se tudíž často tak pěkně nemají.
Ale bývaly časy, kdy bylo třeba i posvícení, jediný
světlý den v roce, zaháněti popěvkem:

„Nebývej, nebývej,

posví ceničko ;
nemáme koláče,

ani pivičko !"

Byly to asi smutné doby po Čechách! Můžeme
doufati, ať již přijdou časy dobré nebo zlé, že smutné
té sloky nebude nikdy třeba zpívati.

U starších je hovor ovšem rázu vážnějšího a týká
se vedle hospodářských, o nichž jsme se již zmínili,
hlavně také záležitostí rodinných. V těch zvláště te-
tičky vynikají podivuhodnou pamětí, takže každá z nich
jest malou kronikou rodinnou. Ale nicméně i zde za-
znívá časem řízný vtip a za ním hlučný smích.

216

V tom zazni na síni několik sezpívaných hlasů
dětských s průvodem jediného hlasn mužského. Děti
vyhrnou se jako na povel ze dveří, staří umlkají a
pozorně poslouchají pana učitele, který se svými žáčky
dle dnešního evangelia pěje o Zacheovi a vyslovuje
přání: „Pokoj, zdraví, požehnání

staň se v tomto domu

všechněm milým při plesání,

kteří zde pospolu

přátelsky se shledávají

pokrm, nápoj požívají,

Boha zvelebují."
Zpěváci jsou hojně vyčastováni a odnesou krom
toho v koši nebo nůši štědrou výslužku. Hned po
nich dostaví se — zvláště v dědinách přifařených —
služebníci kostelní, kostelník a hrobař. Také oni přejí
hospodářům, aby jim Pánbůh požehnal všeho, co letos
sklidili, a dal jim ve zdraví toho užiti. Také jim
dostává se koláčů a jinakého jídla a pití dosyta —
Místy chodil také obecní pastýř po koláčích, a tak
mohl si sedlák plným právem zazpívati:

„Kde pak je lepší o posvícení

než jako u sedláka?

On pozve mnoho hosti k svačení,

neoslyši žebráka.

Obživí mnoho lidí,

již obci službu činí.

Ba na mou kuši

s mošnou a nůší

jeden druhého honí."

ř

217

Tou dobou, kdy oběd asi je skončen, v hospodě
spustí hudba, a dorostlá mládež po dědině vyhledává
^ nejlepší svůj šat, aby se k muzice vyšňořila a vykrášlila.

A věru nic nepřehání písnička, jíž se hosté do ho-
spody pobízejí: „Jinače není

o posvícení,

selky se od zlata blejskají,
mládenci v hospodě vej skají;
pojďme tam, af zvíme,
co to má znamenat,
spatříme."
Hospodář s hospodyni musí po starém zvyku
v hospodě alespoň se ukázati; nebof kdyby buď oba
buď jeden z nich nepřišel, soudilo by se, že mají
^ doma mrzutosti a nešváry, nebo že druh za druha se

stydí. Hosté ovšem je doprovázejí. Ale do tance jen
výminkou staří pouštějí se hned nyní, jestiť zvláště
první den posvícenský vyhrazen mladým. Proto slu-
žebná chasa dnes má plné prázdniny — leda že večer
ještě dobytek rychle obstará — však jinak nemá ni-
čeho na starosti. I pasák, který den co den musí
s husami nebo se skotem na pastvu, dnes je prost
své povinnosti, neboť „o posvícení pase Pánbůh". —
Hospodyně, než odejde, dá ještě rodičům čeládky,
neboť také ti dostaví se na posvícení, řádnou výslužku.
Z čeledi dostal každý ošatku koláčů a děvečky kromě
toho upekly si hnětynky; rodičům jejich dostane se,
když odcházejí, značné dávky pečiva a masa.

V hospodě rozpoutá se brzy bujné veselí; muzi-
kanti nemají takořka oddechu, a kolo jest neustále

218

plno. Což tu je výskotu, dupotu, zpěvu a smíchu!
Rozjařeni chasnici rozhánějí se po šenkovně v plném
vědomi dnešního práva posvícenského. Leckde došlo
i k vádě. Prudcí a svárliví občané vyrovnávali často
při posvícenské muzice staré křivdy a domnělé nebo
skutečné urážky. Jinde, to můžeme na čest našich
dědin tvrditi, hádky ani nepovstaly anebo byly roz-
vážnými sousedy, jmenovitě pak rychtářem, na místě
urovnány, a tančilo se hned vesele dále — hodně
dlouho přes půlnoc.

Jak nám vypravuje Starý zákon, světil posvícení

— posvěcení totiž nádherného chrámu — hned král
Šalomoun se vším lidem svým. Čtemef ve II. knize
Paralip. kap. 7. v. 9.: „I světili dne osmého svátek;
nebo posvěcení oltáře slavili za sedm dní;^ a totéž
dosvědčuje I. kniha král. (8, v. 65.). Slavili tedy Židé
za Šalomouna posvícení plných sedm dní. Nepochy-
bujeme, že by valná část našich venkovanů byla se
v té příčině také ochotně přidržela tohoto, jinak ne
příliš oblíbeného čísla, kdyby to bylo bývalo možno.
Avšak plné tři dni řádné posvíceni české trvalo přece.

Vrcholem posvíceni jest druhý den jeho — pon-
dělí, jemuž dostalo se významného jména: zlatá ho-
dinka. Ráno toho dne slouží se v kostele smutečná
mše „za v Pánu zesnulé předky počestné obce" tamější,

— a ke chvále osadníků říci třeba, že památku předkův
uctívá jich skoro tolik, kolik jich minulý večer bylo
v hospodě. Pří průvodu po hřbitově nejedno oko se za-
rosí, a když kněz, u kříže se zastaviv, za zesnulé před-
říkává Otčenáš, odpovídá mu všecek sbor s upřímnou

219

zbožnosti. Kdož vi; kdo z nich nebude tn do roka
také odpočívati, v této veliké dédině mrtvých, kteří
kdysi touž rodnou půdu vzdělávali a pozdním potom-
kům statky zachovali, y nichž tito po dávném zvyku
dnes svátek světí!

Přechod z radosti y žal nebo ze zármutku v ples
bývá u našich venkovanů tak náhlý, že se mu někdy
musíme diyiti. Tak nejeden ze zbožných věřících,
kteří se tu oddávali vážnému rozjímání, šel by z kostela
rovnou cestou do hospody k muzice (jak se o pohřbech
velmi často dělo), kdyby tam byla pohotově. Avšak
muzikanti chodí od statku ke statku a „vyhrávají^,
zahrají totiž na dvoře nějaký kus pro poslouchanou
a dostávají za to koláče, zbytky pečeni od minulého
dne a p., oč se pak svorně podělí. Hned, jak se vrátí
zpět do hospody, začne se znova tančiti — a to je
počátek vlastní zlaté hodinky. Tančí se pak nepře-
tržitě až do odpoledne, k oběda si tanečníci zajdou
jen na chvilku. „Cukrová" bába, která se již včera
přestěhovala od kostela do síně v hospodě, má tu
stále dobrý odbyt. Zástup dětí, který ji ani zde ne-
opustil, nedá jí ovšem mnoho stržiti, avšak za to
rozjaření junáci co chyíli přicházejí, aby si vybrali
něco z jejích zásob pro své tanečnice.

V pondělí odpoledne, místy ovšem také až v úterý,
koná se nejbujnější a nejokázalejší část programu po-
svícenského, stínání kohouta, v němž můžeme s jistotou
spatřovati zůstatky jakéhosi náboženského obřadu po-
hanského.

Již před posvícením vyhlédnou si hoši největšího

4

220

a nejhezčího kohouta v dédině; někde hledí při tom,

aby byl černé barvy, avšak většinou spokoj ují se, (

jen když má bohatý a pestrý chvost a pěkný hřeben.

Místem popravy bývá buď náves anebo ještě spíše

louka za dědinou.

Průvod vypravuje se obyčejně z hospody; v uspo-
řádání jeho jest ovšem v jednotlivých krajích mnoho
odchylek — v tom však shodují se všechny, aby vy-
padaly co možno žertovně a směšně. Vezou tedy
kohouta, jenž jest vyzdoben hojnými fábory a pentli-
čkami, buď na řebřinovém voze, buď mnohem prostěji
jen — na trakaři. Trakař táhne šest mužů, oděných
v šaty co možná křiklavé a tak ušité, že každá půlka
je jiná. Ač je náklad z míry lehký, tváří se všichni,
jako by trakařem stěží hýbali.

Před trakařem jde podivná družina, zase šest
mužů, z nichž jeden veze svítilnu beze skla, v níž
neustále zapaluje svíčku, smetanou z koudele, jiný je
čertem, jiný komediantem a p. Za trakařem jdou
muzikanti, mající kabáty na ruby oblečeny. Tof prů-
vod celkem jednoduchý. Veze-li se však kohout na
voze, pak hlídá ho tam několik jonáků a kolem vozu
jede na koních družina, jež střílí z bambitek. Napřed
jde hudba, za vozem jede kat, oděný v červenou
košili, kohoutí péro za kloboukem a v obličeji počer-
něný, aby vypadal hrozivěji. Kat mívá dva pacholky
podobné tvářnosti. Velmi často bývá kohout prová-
zen řadou družiček, které fábory s něho visící drží
v rukou.

S výskotem a lomozem přijde průvod na místo

4

221

popravní, kde jest uchystán prázdný půlsnd, od něhož
opodál pomocnici katovi přiváži kohoata ke kolu do
země zaraženému tak, aby mn jen hlava přesahovala.
Z průvodu vystoupi potom „řeěnik" na půlsnd a ozna-
muje, že bude dnes poprava kohouti: „Stneme ho" —
dodává — „af jeho krvi vylitou potvrdíme a oslavime
tu třídenni slavnost posvicenskou ; — pročež kmotrové
a strýcové, kmo tričky a holčičky přespolní, neodchá-
zejte ještě dnes domů, zůstaňte tu ještě dnes s námi
při přátelském a společném hodováni, při muzice,
zpěvu a tancování až do jitřního svítání, abyste účastni
byli s muzikanty v hospodě kohoutiho hodováni, které
zdejší poctivá obec obětuje k společnému a soused-
skému požíváni ; každý se do sytá nají, když z něho
jen kousek pojí "

Jinde vystupuje místo řečníka hned kat, vytáhne
jakousi listinu — „žalobu" — z níž pak oznamuje
lidu, proč kohout má zemříti, „kterak se smrti hoden
učinil."

Žaloba je dlouhá a vytýká obviněnému značnou
řadu přestupků a zločinů: ubližoval slepicím, rval se
s jinými kohouty až do krve, vodil slepice do obili a
zahrad, aby tam vše rozhrabaly, ba vedral se i do
stodoly a na sýpku, ráno pozdě kokrhal, takže čeládka
zaspala a pak od hospodáře byla peskována, ba mly-
náři z potoka vypil vodu, že by málem nebyl mohl
mlíti. — Shromážděný lid proto hlučně kohouta od-
suzuje. Avšak kohout učinil, věda, že nedojde milosti,
také poslední vůli, kterou kat, obyčejně nejpovede-
nější šibal, předčítá k nemalé zlosti šfastných dědiců.

222

Tak odkazuje kohout svůj hřeben občanu, který ne-
bývá nikdy učesán, ostruhy největšímu bázlivci, svůj
chvost některému nadutému hejskovi atd. Potom vezme
kat meč, setne kohoutovi hlavu a narazí ji na hrot
meče, krví pak postřikuje diváky, kteří na všecky
strany ustupují a nemálo povykují.

Jinde nestíná kohouta kat, nýbrž některý z jo-
náků, kterému průvodcové oči zaváží a pak kolem
sudu jej vodí, aby mu cestu ke kohoutovi zmátli.
Když se pak milý jonák rozežene a mečem naprázdno
vší silou mávne, strhne se ovšem nehorázný smích.
Avšak komu se podaří kohouta stíti, toho pak nosí
na sudě jako vítěze, hudba mu hraje fanfáry, lid jej
s jásotem pozdravuje a děvčata dávají mu v odměnu
červené šátky, jež měla jako praporečky uvázány na
prutech.

Místy — bývalo to hlavně v severovýchodních
Čechách — zabíjela kohouta děvčata, a to cepem;
která dívka jej srazila, byla po celý rok až do pří-
štího posvícení královnou (jako jonák králem) a měla
rozhodčí hlas při všech společných slavnostech po-
dobných.

Po ukončené popravě táhne průvod za zvuků
hudby do hospody; kohouta nesou tam průvodčí při-
vázaného na tyči. Z peněz při popravě vybraných
buď od hospodářů, buď od účastníků neb účastnic zá-
vodu dá se kohout upraviti a dostane se ho pak muzi-
kantům, ač nepodělí-li se o něho tanečnici sami. Bej
taneční, při němž ten neb onen zámožnější tanečník
,,solo^ si dává hráti, trvá pak [až do bilého rána.

Á

228

Tanečnici i ti^ kteří jsou pouhými diváky, oddávají se
veselí s celou duší. Užívajíf tak jenom své krátké
sic, avšak plné svobody a chtějí dokázati pánům, že
by se dovedli také slušně postaviti na nohy, kdyby
jen té roboty nebylo. Slyšímef tu zpívati :

„Dnes a zejtra po ty dva dni

budem veseli,
aby o tom naši páni

také věděli;
až se dost napijeme,
potom se rozejdeme,
a ve středu na robotě
zas se sejdeme.^'

V úterý jest již jen jakási závěrečná slavnost
posvícenská. Den sám nesvětí se všude již svátečně
jako předcházející zlatá hodinka — mladí i staří oblé-
kají se již v šaty všední, ač se hrubší práce většinou
ještě zdržují. Hosté hned dopoledne se rozjíždějí a
rozcházejí, nesouce si každý „výsluhu". Teprve večer
oživne svátečně všecka dědina, nejvíce ovšem hospoda.
Slavif se zde sousedská, a věru málokterý hospodář
zůstane při ní doma, neúčastně se zábavy, vyhrazené
pro ženaté a vdané. Nemysleme však, že netančí se
tu jinak než dle nápěvu šouravé „Hněvej ty se na
mě, nebo nehněvej", při níž netřeba takořka ani pat
od země zdvihali — vždyf i nejeden šedovlasý vý-
měnkář stačí mladším hospodyním při hbitém „vrtáku",
ba i při křepkém, rychloskočném kvapíku, a nic se
mu hlava netočí.

224

Mladi ten večer do kola nesměji, snad proto
že staří potřebuji více mista, snad jen z pouhé úcty
k otcům a dědům.

Za to dovedou si opatřiti radovánky pro mnohého
z nich ještě rozkošnějSí, a nejeden chasník, obdržev
v podobě hnětynky makavý důkaz dívčí přízně, s upří-
mnou lítostí volá za skončenou slavností :

„Škoda, že to posvícení
aspoň třikrát za rok není!"

Mladé posvícení, jež se slaví jako dozvuky rado-
vánek posvícenských v nejbližší neděli, jest mládeži
ovšem slabou útěchou.

* *

*

Jsem s obrázkem svým u konce. Snažil jsem se
nakresliti posvícení, jak bývalo. Ke tvářnosti dnešního
posvícení budiž mi dovoleno uvésti vyhlášku, kterou
jsem kdysi četl na úředním prkně v obci P. v středních
Cechách: „Obecní úřad oznamuje dle usnesení obec-
ního výboru, že se posvíceni v obci P. nebude letos
slaviti o sv. Havle, jako se slaví válo, nýbrž až bude
ukončeno dobýváni řepy, totiž druhou neděli v listo-
padu. V tuto neděli bude se posvícení, pokud se
obecní výbor o tom jinak neusnese, také budoucí léta
slaviti."

Císař Josef mohl by se radovati, kterak praktický
duch našeho- času druhdy zneuznanému nařízení jeho
nyní porozuměl.

^oN-^z -N^i rvTs/Tf

OBSAH.

8tr.

^a sv. MikuláSe 7

Štědrý den na našem venkově 10

Koleda u nás a jinde 20

-Jeslidky a dramatické hry vánoční 46

Nový rok 60

•Ostatky masopustní • 80

Na sv. fiehoře 95

Titáni jara a neděle Smrtná 102

Velikonoční týden na našem venkově 122

■Jarní slavnosti pražského lidu 146

Máj na vsi 169

Lidové slavnosti o sv. Janě Křtiteli 179

^eské posvícení 203

Vykoukal: Rok. 15

1

.r I